/
ISBN: 978-80-7422-048-7
Текст
V Á C L A V
M A C H E K
ETOOLOGICKÝ
JAZYKA ČESKÉHO
© Václav M achek - Ludm ila Kováčiková (dědička), 2010
Cover © Šárka Křiváková, 1997
V šechna práva vyhrazena
ISBN 978-80-7422-048-7
Ú V O D N Í S L OVO
Tento slovník je vlastně druhým vydáním slovníku, který měl název „Etymo
logický slovník jazyka českého a slovenského” (1957). Nynější vydání vynechává
,,a slovenského” . To neznamená, že slovenská látka je vynechána úplně; vyne
chány jsou jenom ty články, které měly jakožto heslo výraz, který žije jedině
na Slovensku a nemá v českých zemích obdoby nebo odvozeniny (např. úzivna,
zván). Ostatní slovenská slovní zásoba je do slovníku pojata, ale tak, že nyní je
zařaděna mezi slova „jinoslovanská” ; pak už není ovšem podána zpravidla
s takovým počtem tvarů jako dříve. Je uvedeno jenom základní slovo, nikoli
odvozeniny, nebo jsou podány odvozeniny jen ty, které pokládám za nějak
významné a důležité. Děje se tak proto, že se snad v dohledné době objeví
samostatný etymologický slovník jazyka slovenského, zpracovaný od Slováků
samých. Sebekriticky přiznávám, že moje práce byla pro slovenskou slovní
zásobu jen zatímní náhradou, neúplnou a nedokonalou. Jinak se toto vydání
liší od prvého tím, že je pokud možno doplněno a opraveno. Velmi mnoho výkladů
jsem nahradil výklady docela novými; prosím, aby ony staré byly zapomenuty.
Z češtiny má i tento můj nynější slovník nejen slova spisovného jazyka, ale
i výrazy nářeční, pokud jsou spolehlivě doloženy. Naprosto nebylo možné po
jmouti všecky nářeční podoby a všecka nářeční slova. Přesvědčil jsem se, že sbírky
nářečních slov obsahují někdy i slova, kterým nelze věnovat důvěru: slova efemérní
(např. náhodné importy vojáků slouživších v cizině); slova špatně zaslechnutá:
slova, jejichž význam byl pochopen nepřesně. Lze věřiti jen takovým slovům,
která jsou u sběratelů vzdělaných filologicky (jako byli Bartoš, Hruška aj.).
u sběratelů i jinak spolehlivých (jako byl A. Kotík), nebo kde jsou záznamy
od aspoň dvou autorů.
Etymologické slovníky mohou být vypracovány různě. Různé mohou být
i požadavky v tomto oboru. O tom všem jsem psal v článku O potřebě a proble
matice slovanského etymologického slovníku (Slavia 22, 1954, 314—321). Po
drobný výklad o nynějším stanovisku sovětské jazykovědy v těchto otázkách
najde čtenář ve třech statích (Ačarjana, Abajeva, Petersona) v časopise Voprosy
jazykoznanija I (1952). Sovětská věda klade tu vysoké cíle; plně jim vyhovět
se bude moci teprve tehdy, až budeme míti důkladné historické slovníky, podrobné
slovníky nářeční, jazykovědné atlasy, monografie o jednotlivých skupinách slov
atd. Můj slovník je vypracován tak, aby osvětlil dané slovo jak po stránce
tvarové, tak i významové. Po stránce tvaru sleduje, jak se např. rozvíjela u nás
z praslovanského slova nebo kořene celá rodina slovní, jakým směrem šel postup;
zvláště často zdůrazňuji, že to nebo ono jméno je postverbale, aě by na první
pohled byl dojem spíše opačný (totiž ten, že jméno je podkladem ,,denomina
tivního" slovesa). Hledím ovšem nezůstávati u tzv. „kořennýeh" etymologií,
ale dobrati se úplného a celého slova praslovanského, popř. indoevropského.
Po stránce významu hledím rovněž býti práv potřebě úplného objasnění, ale
nezatajuji, že je tu ještě mnoho nejasného a nejistého. Proto slovíčka ,,snad“
.,asi“, ,.možná", „nejspíše", pravděpodobně" jsou velmi častá, rovněž tak
,,opatrné" futurum, že dané slovo ..bude patřiti" tam a tam atp. Tato nejistota
má svou příčinu v tom, že u nás se pro osvětlení slovní zásoby vykonalo dosud
velmi málo; průkopnické práce Zubatého a několika málo jiných starších badatelů
byly jen výjimkou. Na mladou generaci čeká tu ke zpracování pole velmi rozsáhlé.
Stran úpravy svých výkladů bych poznamenal toto: U našich slov uvádím
význam tehdy, jde-li o slova méně známá (zastaralá, nářeění apod.), nebo tam,
kde by mohlo vzniknout nedorozumění. Na první pohled se tedy v nich jeví
jakási nedůslednost, ale doufám, že čtenář nebude na pochybách. Za některými
slovy je zkratkami uveden pramen, např. Jg, B, PS, nebo např. místo z nějakého
časopisu. Je to tehdy, jde*li o slova nyní už málo známá; cílem je usnadniti
pozdějším badatelům hledání dokladů. Slova jinoslovanská se citují, zpravidla
jen základní slova, kdežto odvozeniny od nich jen zřídka. Přízvuk se udává
zpravidla jen u slov ruských (protože někdy dovoluje úsudek o místě praslo
vanského přízvuku), jinde se zpravidla neudává, zvláště ne (až na nemnoho
výjimek) u slov jihoslovanských. Otázky přízvukové patří do slovníku vše
slovanského; u nás kromě toho padaly v úvahu nesnáze tiskařské a ohled na to,
aby se kniha zbytečně nezdražovala. Z téhož důvodu vynechávám při údajích
významu i obvyklé značky ‘ ’ nebo ,, "; kladou se opět jenom tehdy, je-li jich
nezbytně třeba. Doufám, že čtenáři i tak snadno rozeznají, co je údaj významový
a co je vlastní text výkladové věty.
Územní nebo nářeění lokalisaci slov udávají zkratky (umístěné za úvodem),
arci jen zhruba, jak to dosavadní prameny dovolují. Ideálem by bylo znáti
přesné hranice oblasti, kde dané slovo žije. Zatím se však musíme spokojit
s povšechnými určeními, např. ,,mor." (= slovo moravské, bez přesnějšího
určení), ,,msl." (= slovo doložené z „moravskoslovenského" nářečí, tj. z mo
ravského Slovácká), ,,slc." (= slovo doložené ze Slovenska). Ale i takto dovolí
ta určení představiti si oblast slova; např. je řada slov, která jsou ,,jč. zrn." == v již
ních Čechách a na západní Moravě, tedy v jisté oblasti souvislé; jiná slova se
ukáží jako okrajovonářeční, tj. jako zachovaná nyní pouze na jistých okrajových
územích našeho jazyka (ač dříve měla oblast jistě větší), např. boniti. Ještě jiná
jako typicky reliktová: zachovaná na malých oblastech, např. odškloudnouti na
Ještědsku, ale i u Ždáru na Vysočině. Práce našich dialektologů umožní v budouc
nosti obraz daleko přesnější.
Výklad etymologický podává jen to, co uznávám za správné nebo aspoň za
pravděpodobné. V knize určené pro širší okruh čtenářů není možné vypočítávat
a vyvracet odchylné názory v úplnosti (jak to činí např. latinský slovník A. Walda
nebo polský slovník F. Slawského), nebot by to zabralo příliš mnoho místa
a valného užitku by to nepřineslo. Kromě toho bych ty výklady nebyl mohl
sám ani všechny sebrat (na to je nyní třeba předlouhého času nebo kolektivu
pracovníků); kdybych je chtěl uvádět tak jako Walde, nebyl by tento slovník
uzřel světlo světa. Nepouštím se zpravidla také do vyvracení omylů, i když
o nich vím z literatury. Snažím se podávati příbuzenstvo jisté a průhledné,
třeba jen např. litevské (na rozdíl od Fraenkelova litevského slovníku, jenž
uvádí snad všechna slova, i velmi pochybná, která kdy některý badatel spojil
s danými slovy litevskými). Z literatury cituji zpravidla novější výklady podané
u nás, tj. Zubatého, Jankovy, Smilauerovy, své vlastní aj., pokud je uznávám
za správné nebo možné. Necituji-li někde ani své starší výklady, znamená to,
že je takto mlčky odvolávám nebo aspoň opravuji. To platí též o těch výkladech
prvého vydání, které zde neopakuji: nechť upadnou v zapomenutí; někdy arci je
výslovně odvolávám, a to zvláště tehdy, jde-li o výklady jinak obecně uznané.
Ze jmen rostlin jsou zde podány výklady jenom o jménech nej důležitějších;
všecka ostatní (lidová, nářeční, neujaté pokusy ap.) najde čtenář vyložena
(pokud to bylo možné) v mé knize Česká a slovenská jména rostlin (Praha 1954,
Nakladatelství Čs. akademie věd), která je dosud v prodeji.
I v tomto novém vydání mého slovníku je — i proti prvému vydání — značný
počet výkladů docela nových, dosud nikde nepublikovaných. Jejich podrobné
odůvodnění si nechávám na pozdější dobu.
Dovolím si uvésti některé připomínky k obsahu slovníku.
Značná pozornost se věnuje slovům zatíženým citově, ať s odstínem libosti
či s odstínem nelibosti (jsou to např. slova pro pojmy loudati se, nemírně jisti
nebo piti, chrněti, zvědavě slíditi, šlapati v blátě, fintit se, lenošit). Slova toho
druhu mají podoby značně rozdílné v různých krajích, a bývá proto velmi
nesnadné vyložiti je, tj. nalézti jejich výchozí tvar a zjistit, jakým směrem postu
povaly ony změny. Tu je více než kdekoli jinde potřeba nového materiálu a nových
úvah. Nalézáme tu zvláštní expresivní, „zesilovací*' jevy hláskové a zvláštní
přípony slovotvorné. Oblast ,,expresivníeh“ slov je dosud probádána velmi
málo; v některých jazycích mají ta slova úlohu nadmíru důležitou; jejich prů
hlédnost znesnadňují rozličné zvláštní jevy hláskové (viz o tom z poslední doby
článek Jana de Vriesa v Indogermanische Forschungen r. 62, 1956).
O mnohých slovech se v mém slovníku prohlašuje, že mají původ „pra
evropský“. Tento termín vytvořil náš germanista Josef Janko pro slova, která
nemůžeme z různých důvodů míti za výtvory indoevropské, ale která jsou
v indoevropských jazycích odedávna, byvše patrně přejata z nějakého cizího
jazyka, nám však neznámého. Myslí se tu na přejetí z jazyka (nebo jazyků)
obyvatelstva, obývajícího Evropu před příchodem (nebo před rozšířením)
kmenů, které věda nazývá ,,indoevropskými“ (k Indoevropanům patřili předkové
Slovanů,Baltů, Germánů, Keltů, Latinů, Reků,Indů, Íránců, A rm énů,Thrákůaj.)
Ono starší ,,praevropské“ obyvatelstvo starší kamenné a mladší kamenné doby
nezanechalo písemných památek, ale archeologie zjistila vyspělost jeho kulturních
epoch. Máme za to, že příchozí Indoevropané (tedy i předkové Slovanů a Germánů)
se mísili s tím to praobyvatelstvem, že se od něho učili znalostem řemeslným,
zemědělským a přírodopisným a že samozřejmě přejímali od něho i příslušné
názvy. Např. máme za to, že mnohé názvy kovů, zvířat, stromů, keřů i některých
jiných rostlin jsou toho původu. Jazykověda po smutných zkušenostech upouští
nyní od toho, za každou cenu vykládati slovní zásobu vždy jakožto domácí
0 slovní zásobě staré řečtiny se nyní uznává, že je z většiny neindoevropská
tj. že je přejata od starých Karů, Lelegů nebo i jiných národů, kteří seděli tam
dole před příchodem Reků. Podle toho se i dnešní etymologický slovník řečtiny
(Friskův, právě vycházející) podstatně liší od starého Boisacqova nebo ještě
starších slovníků. Obdobně je to u slovní zásoby indo-árské, jak je patrno ze
slovníku Mayerhoferova, dosud (1965) vycházejícího v sešitech. U nás Slovanů
podíl oněch ,,praevropských“ slov nebude tak vysoký, ale jisté místo jim, „pra
evropským“ slovům, přiznati musíme. Jde tu o slova, která mají podobné útvary
nejěastěji u Germánů; to ukazuje na to, že Slované a Germáni přejímali od
praobyvatelstva, které mluvilo asi stejnou řečí, ať žilo na území později germán
ském nebo v jeho sousedství, na území později slovanském.
Uznávám, že toto vše jsou věci velmi sporné. Š. Ondruš JČ 9. 156 poukazuje
na to, že ,,niet napr. spolahlivého kritéria na urěenie toho, či určité významovo
totožné alebo velmi blízké šlová so značnými odchylnosťami fonetickými převzali
Indoeurópania od původnějších obyvatelov Európy, alebo či určité pomenovanie
vzniklo v jednom indoeurópskom jazyku a pri jeho preberaní do iných susedných
jazykov na základe interferencie nastali váčšie alebo menšie fonetické deformácie
daného slova. I v jednom i v druhom případe bola totiž rovnako vhodná póda
pre vznik nepravidelných hláskových rozdielov vo fonetickej stavbě daných slov
v jednotlivých jazykoch. Zdá sa, že obidve eventuality třeba připustit v rovnakej
miere.“ Toto připustíme rádi, dá-li se dané slovo aspoň v jednom índoevropském
jazyku přijatelně vyložit jako domácí.
Zvláštní bolestí etymologických slovníků jsou cizí slova. Nikdo nemůže žádati,
aby zde byla slova jako akce, agitátor, lokomotiva, spasmický, tuberkulosa.
Taková patří do „slovníku cizích slov“ ; v těch slovnících bývá stručně udán
1 jejich původ. Je pravda, že Jos. Janko měl v úmyslu pojmout i je do svých
Poznámek a příspěvků k českému slovníku etymologickému, které začal uveřej
ňovat 1916 v Časopisu pro moderní filologii; tak aspoň vypracoval písmena A, F, G.
Ale již tehdy bylo zřejmé, že slovník takto dělaný by obsáhl několik svazků
a že jeden člověk nebo jeden lidský život by na něj nestačil. Je rovněž pravda,
že nový etymologický slovník ruštiny, z něhož dosud (1965, co toto píšeme)
vyšlo písmeno A, obsahuje i snad všecka cizí slova na a-, která žijí v ruštině.
Jenže ten slovník bude míti osm svazků! Pro nás je to neúnosné, a, proto z „cizích
slov“ bereme zpravidla jen ta, která jsou staršího data a dostala se do slovní
zásoby každého příslušníka našeho národa (jejich cizího původu si nefilologové
nebývají ani vědomi). Jiná věc je výklad těch slov. Některá jsou na první pohled
jasná, o jiných zase ani nevíme, odkud přišla, kdy a jakou cestou, zdali např.
přímo z franštiny (šlechtických společností našich) nebo přes němčinu atp.
Ještě horší je to u slov původu orientálního. Slova cizího původu mají dějiny
někdy velmi pestré, ale prací o nich je dosud málo. Vzpomeňme jen toho, kolik
práce vyžadovalo vyjasnění osudů slova tábor! Tady čeká filologické pracovníky,
aby znovu vzali do ruky to, co vykonali Miklosich, Matzenauer, Janko a ostatní
badatelé na tom poli, aby dosavadní výsledky prověřili a pak pokročili dále.
Laskavý čtenář proto nám omluví nestejnoměrnost v podání cizích slov. Vyso
kému požadavku (jejž vyslovil Aěarjan), aby i všecka cizí slova byla sledována
zpět až k jejich vzniku v cizím jazyku a i ten aby byl vyložen, lze tohoto času
vyhověti jen málokdy.
Protože při dosavadních způsobech interpretace zůstávalo mnoho slov nejas
ných, použil jsem ledaskde možností (z nichž některé propaguje zejména
Jan Otrebski), v etymologické práci dosud málo využitých, i když v sobě skrývají
jisté nebezpečí. Ale toto nebezpečí zmizí nebo aspoň poklesne na nejmenší míru,
jestliže stavba srovnávaných slov jinak není rozdílná a jestliže významy slov se
shodují. Jsou to zvláště tyto jevy (viz o nich i v Slavii 22, 1954, 319):
1° V základech některých slov se v praslovanštině samohláska dloužila.
J. Vendryes konstatoval takové zdloužení (v. jeho článek v Časopisu pro moderní
filologii 16, 1931) na i u v několika jazycích indoevropských; pokládá je za
expresivní. Např. v lit. výras ‘muž’ (y = i) proti lat. vir. My je nalézáme i na
jiných samohláskách, např. v slabý (*á) proti něm. schlaff (*a), malý chabý sám
těsný mírný tělo věno, ovšem i při i u v chytrý kyprý lysý rychlý příkrý vysoký.
2° Dloužení samohlásek v první slabice jistých slovních odvozenin, zjev to
dobře známý z indoíránských jazyků (a zvaný sanskrtským termínem vrddhi-.
tj. ,,vzrůst“). Takové dloužení je zřetelné např. v paseka, což je od po-sekati.
3° ,,Vertikální“ záměna (substituce) souhlásek, např. znělá retnice za znělou
zubnici a naopak. Příkladem budiž naše boleti: to se jinak shoduje s latinským
dolěre, až na ό/d: 1. sg. praslovansky bolějQ, latinsky doleó z dolějd. Vedle této
záměny je navíc ,,pohyblivé“ s např. ve stud proti latinskému pudor téhož
významu. (Trvám na tomto pojetí i přes pochyby O. N. Trubaěeva a ji
ných.)
4° Záměna znělé souhlásky za příslušnou párovou neznělou a naopak: je např.
v praslovanském krasb ‘krása’ proti litevskému grozis téhož významu, zde na
dvou místech v témž slově (k/g ; s/z jsou střídnice za starší lí/g).
5° Záměna ,,plynných“ hlásek (,,likvid“) l/r, např. v lati proti lot. rat téhož
významu, naopak v našem rob-ota, rob-iti proti lat. lab-or ‘práce’. O ní naposled
pojednal S. Ondruš ve Sborníku filozofickej fakulty univerzity Komenského,
Philologica 10. 84 a velmi podrobně v Jazykovědném časopise 10. 112 n.
6° Záměna v artikulačním způsobu souhlásek, např. nosová zubnice n místo
závěrové zubnice d: tak se dá spojití hlen (*ghlenos) s řeckým χλήδος (*ghlědos)
téhož významu. Jasný příklad: východoslovenské grcm ‘stupeň na teploměru’
(Buffa) z grád. — Nebo: záměna d/r; o ní podrobně pojednal Joh, Friedrich
v Archivu orientálním 21 (1953) 135n; u nás byla běžná v nářečí chodském
(buru místo obecně českého budu ap.), počítám s ní např. při spojce i = balt.
ir — r. ωε.
7° Hláskový vývoj an > ď, en > ě, on > δ, un > u, in > i před závěrovou
souhláskou (hrad ‘krupobití’, z gracZn, vedle lat . grandd t/v; měsíc z měsqcb, vedle
lat. měnsis t/v; lýko vedle lit. lunkas t/v).
8° Přesmyk (metathesa) hlásek ,,na dálku“ (tj. nesousedících). Klasický
příklad je lit. kepu proti našemu peku téhož významu (sled p— k je zde původní).
Tyto přesmyky mohou mít v některých případech původ tabuový (jak tvrdí
Bonfante a rovněž Vendryes): zde např. u slova had. Jsou svědectví, že v někte
rých jazycích jsou tyto přesmyky, zvláště v jejich hovorové podobě, velmi
časté (o polštině to tvrdí Z, Klemensiewicz, JP 39,173 n, řadí ten zjev mezi
přeřeknutí, ,,przej§zyczenie“ ; o bretonštině to dosvědčuje Victor Henry, Lexique
étymologique des termes les plus usuels du breton modeme, Rennes 1900,
str. XXIV). Důvody může mít někdy tabuové (F. Liewehr, Zeitschrift fůr
Slawistik 23. 104).
9° Některé kořeny byly zesíleny tak, že za první jejich souhlásku bylo vloženo r
nebo Z. Ten jev zpozoroval nej dříve náš Pa\rel Josef Šafařík (Časopis Českého
Museum 1846, v. Sebrané spisy III (1865) 468 a násl.), pak jej (samostatně) našel
Maurice Grammont v románských dialektech, v poslední době Jan de Vries
v germánských jazycích. Příklady pro Z: lat. sanus, ir. slán ‘zdravý’; lat. eingo
a clingd (viz zde kruh, s r) ‘obkličuji’.
10° Jisté kořeny byly zesíleny tak, že r nebo Z bylo vloženo před poslední
jejich souhlásku. Ten. jev se objevuje v různých ňeindoevropských jazycích
(K. Bouda, Indogermanische Forschungen 59, 1944, 209); u Indoevropanů jej
uznává Milan Budimir (Átti del III congresso internazionale dei linguisti, 1935, 56)
v přejímání cizích slov. Např. *skep- ‘čerpati’ (v něm. schopfen) spojíme tak bez
nesnází s naším čerpati (zde s zaniklo).
11° Pro jistá slova se najde příbuzenstvo tehdy, uznáme-li na začátku slov
záměnu typu st/d, totiž místo znělé souhlásky jednoho slova je v příbuzném slově
příslušná souhláska neznělá, před níž je ,,pohyblivé” s. Ten stav lze si vyložit!
asi tak, že k původní znělé přistoupilo ono s, jež si (samo jsouc neznělé) vynutilo
asimilaci, tedy např. sd > st. Příklady této dvojitosti shledal Siebs, Zeitschrift
fůr vergl. Sprachforschung 37. 277. Příkladem budiž lit. ber-iu a ř. σπείρα.) (ze
*sper-jó), obé ‘trousím, rozptyluji’.
12° Slova expresivní mohou být vyznačena změkčením (palatalisací) některé
kořenné souhlásky. Tento jev našel a osvětlil J. Endzelin (v lotyštině, kde je to
obecné), uznávají jej Ferd. Liewehr a jiní, je mu věnována jedna kapitola mé
•
V
)ř
/
knihy Studie o tvoření výrazů expresivních (1930). Příklad: křupan, od staro
českého krupý.
13° Připojení „pohyblivého“ s na začátku slova může způsobit oslabení
koncové souhlásky kořenné (změnu neznělé ve znělou), např. čerp- > šcerb-,
viz štěrbina.
14° Počáteční s odpadá snadno v s-ových intensivech, tj. připojení kmeno
tvorných přípon sd ská sta může způsobiti disimilační zánik počátečního s.
To nalézáme např. v mlsati proti lit. smilauti čili *smil-sa- dalo u nás nikoli
smblsa-, ale músa-. Případů toho druhu je slušný počet.
15° Případy neočekávaných nosovek £ q (místo hlásek e i a o u , na které ukazuje
neslovanské příbuzenstvo) vykládám jako rozštěpení geminát (v duchu práce
E. Schwyzera, Zeitschrift fůr vergl. Sprachforschung 61. 222), tedy např. -%pz epp, kde pp je patrně expresivním zdvojením staršího p. To znamená, že je
třeba revidovat dosavadní uěení o osudu geminát v slovanštině. O tomto jevu
jsem pojednal ve sborníku W. Doroszewského (Prače filologiezne 18, 2, 1964).
Příklad: hrubý znělo praslovansky grub^b; ale polské nářeění grqby předpokládá
praslovanské grárb. Toto grobr? vykládám z *grumb- < grubb-. Expresivní
zdvojení toho druhu bylo běžné v latině a v germánštině (také bretonština má
„silnou tendenci k zavádění parasitních nosových hlásek, zvláště v slovech
nových a přejatých'*, např. krénv je vedle kréíf ‘silný’, klanv vedle klaff ‘chorý’,.
V. Henry ib.); může se bez jakékoli nesnáze předpokládat i pro praslovanštinu.
16° Uznávám možnost, míti za příbuzná i slova, která v jednom jazyku mají
na zaěátku k nebo g (nebo, rozumí se, jejich střídnice), v druhém nikoli. Platí to
samozřejmě o těch případech, kdy ostatní tělesa těch slov si dobře odpovídají
a kdy i jejich význam je stejný nebo aspoň tak si blízký navzájem, že výchozí
jednota významu je nepochybná. Např. našemu hloub, praslovansky glob~b
‘zelný koštál’ odpovídá dobře, ale bez g, litevské lámbas téhož významu; našemu
koza odpovídá staroindické ajd, ale bez k. Pro naše nůž, praslovanské nožb,
které dosud nemělo jinde vhodného připojení, najdeme takto příbuzenstvo
v litevském slovese knežti. Zjevy tohoto druhu (zvláště slovo koza) budily pozor
nost již dávno a jsou jim ve srovnávacích mluvnicích věnovány samostatné
paragrafy. U nás této výkladové možnosti nedávno použil lužický badatel H. Šewc
v Slavii 32, 1963,177n. a F. R. Schroder, Die Sprache 9,1963, ln. Připouštím i to,'
že jsou takovéto případy i s ch-, např. u chromý, chvor, chvěti se.
17° Zvláštní zmínky potřebuje též hláska ch, stojí-li na zaěátku domácího
( = nikoli přejatého) slova. Ta je už dlouho předmětem rozličných domněnek.
Svůj názor o ní jsem vyložil v Slavii před 25 lety (16, 1938/9, 161n.) a držím se ho
stále. Uprostřed domácího slova je ch místo staršího s, bylo-li po i u r nebo k
a následovala-li po něm samohláska a o u y nebo
Tohoto pravidla se pro
začáteční ch dá použít jen v několika málo případech (kdy bylo původně *ks-,
např. choliti, viz pachole, nebo snad ks vzniklé přesmykem z původního sk-;
výjimečně i v choditi, kde připouštíme — následujíce A. Meilleta — vliv hlásek i
nebo u, které byly na konci p řed pon prei > pri, č. při-, a *au > u). O ostatních
případech soudím, že ch- je expresívní substitucí na místě starších k nebo g (*gh);
např. chotěti, č. chtíti, se dá takto pokládat za příbuzné s litevským kctěti\ *cholp~b,
ě. chlap, za přejaté ze severogermánského garp-r. Jsou to případy, kde význam
slova je takový, že připouští rozličné odstínění citové, zpravidla zhrubění výrazu,
jsou to varianty slov krátce řečeno expresivní. Přitom výchozí podoby neexpre
sivní (tj. s původním k nebo g > h) nemusí být v češtině už zachovány, nemusí
být ani jinde u Slovanů, jsou třeba jen v příslušných slovech neslovanských jazyků
(jako jsou právě ono ketéti a garpr). V několika málo případech je začáteční chprostě navíc, bez fc-ového nebo gr-ovéhc protějšku v jiných jazycích, viz § 16
(chromý).
18° Ve značném počtu slov uznávám „zesilovací" c-, š-, z-, např. v cmárati
(výchozím slovem bylo marati), šmourati (příbuzné je asi slovo mour), žvápati
(příbuzenstvo je v litevském vapěti). Podobně se již odedávna připouští v srovná
vací jazykovědě „pohyblivé" („mobile") s-: naše něha se může bez rozpaků
srovnati (tj. pokládati za příbuzné) se staroindickým sníhyati ‘miluje’.
19° Pomíjím zde další variace, např. kv || k, dobře známé (jedná o nich mj.
Hirt, Indogermanische Grammatik I), které se s pochybnostmi nesetkávají.
Dodávám, že v některých případech je potřeba ty možnosti kombinovat.
Např. pro kvísti, praslovansky kvbto, infinitiv kvisti, se jako příbuzenstvo nabízí
litevské zyděti téhož významu (a pro kvěl litevské žíedas). Pro slovanské květpřijmeme změnu li v k (ztrátu palatalisace před o, již v *kvoit-) a její rozšíření —
při významu „kvísti" — i na ostatní tvary toho kořene (který původně znamenal
„svítit" a s původním li, změněným ve s, je vskutku ve svítit). Pro litevské
zyděti přijmeme pak ještě sonorisaci (změnu neznělých souhlásek ve znělé) š — t
(š je z původního k) v 2 — d a kromě toho ještě ztrátu v; a tak litevské žyd(tj. žid-) odpovídá našemu kvit-, rozumí se, že za toho předpokladu, že připuštěné
ony změny nejsou vymyšleny jenom ad hoc, tj. jenom pro daný případ, ale
že jsou dosvědčeny i v jiných přesvědčivých případech. Pevným základem těchto
konstrukcí musí být ovšem stejnost významu, v hořejším příkladě je to „kvísti".
Tyto prostředky nejsou popřením nebo rušením dosavadních způsobů výklado
vých, nýbrž jenom rozšiřují jejich počet. To je třeba zdůraznit proto, že někteří
posuzovatelé prvého vydání tohoto slovníku měli na základě tehdejšího jejich
výčtu dojem, že se už nedržím osvědčených zjištění o vývoji hlásek (= uznaných
„střídnic" jejich) a že si dovoluji volnost velmi nebezpečnou. Ale nic mi není
tak vzdáleno jako tato domnělá nekázeň. Přes všechny nové poznatky, omezující
hlásanou kdysi mladogramatickou „bezvýjimečnost" hláskových pravidel, po
stupují dosud všichni etymologové podle oněch pravidel. Jsou si však vědomi toho,
že v jazycích působí i činitelé další (ohledy plynoucí z tabu aj.) a vůbec že slova
zatížená tzv. „citovým přízvukem" se někdy podle dosavadních „pravidel" ne
chovají. Toto vše důkladně osvětlit je úkolem přítomné doby, úkolem dost
obtížným, ale neodkladným
Všechny tyto vyjmenované prostředky jsou jazykovědě už známy. Ale jsou tu
mezi jazykovědci rozdíly. Někteří uznávají jen několik málo prostředků, majíce
k jiným nedůvěru. Proto si nedělám ilusí, že výklady i této mé přítomné knihy se
setkají se souhlasem všech čtenářů. Ale má-li se v bádání pokročiti kupředu, je
třeba se někdy odhodlat k novým prostředkům, a to i s tím risikem, že souhlas se
dostaví až po dlouhém čase, že nikdy nebude obecný a úplný a že pro mnohé
čtenáře takové výklady nebudou ,,přesvědčivé".
20° Vedle výkladových prostředků hláskových, právě uvedených, je třeba se
zmínit i o tom, že v tomto slovníku se u sloves často mluví o útvarech „intensiv
ních". Protože v mluvnicích není jim dosud věnována náležitá pozornost, dovoluji
si zde shrnouti několika větami výsledky svých článků rozptýlených po různých
časopisech. Jako u podstatných a přídavných jmen existují odvozeniny vyjadřu
jící větší míru nebo vyšší stupeň daného pojmu (např. chlapák vedle normálního
chlap, čisťoučký vedle normálního čistý), tak i při slovesech jsou odvozené útvary.
Vyjadřují větší intensitu, delší trvání nebo opakování daného děje. Znalcům
latiny je známo, že vedle cano ‘zpívám’ je canto ‘prozpěvuji’, vedle curro ‘běžím’
je curso ‘pobíhám’, tj. nová slovesa, vyznačená příponami -ta- a -sd-. Jsou i jiné
přípony se stejnou nebo podobnou funkcí. Slovanština má i takovýchto „intensiv
ních" sloves slušný počet, jsou zpravidla v a -ové třídě, jsou tedy zakončena
v infinitivech na -tati, -sáti, -stati, -chati, -skati, -chlati, -chrati ap. Např. takové
intensivum je drásali·, vzniklo přetvořením slovesa drápatí, a to tak, že k základu
dráp- byla připojena starobylá přípona -sd-, *drap-sa-ti, a to už v staré době;
toto stáří vyvozujeme jednak z toho. že obdobný tvar je i u jiných Slovanů,
jednak z toho, že tu musíme předpokládat ztrátu hlásky p před s (kdežto v mla
dých útvarech by ta ztráta nenastala). Nebo: čichati a Čuchali jsou intensivní
útvary, vyšlé od čiti a čúti, praslovansky *ču-sa-ti, kde s přešlo náležitě (po u) v ch.
Předpoklad, že jistá slovesa jsou intensiva, velmi usnadňuje jejich výklad (např. s,
t, sk, ch nemusíme pak pokládat za patřící ke kořeni — což působilo značné
nesnáze a rozpaky —, ale ukazují se jako souhlásky příponové); ovšem zpravidla
musíme uznat ztrátu jisté souhlásky kořenné (naproti tomu v baltštině příslušné
souhlásky se neztrácejí, např. v lit. dilb-so-ti b zůstává). A jako latina císařské
doby dávala intensivům přednost před základními slovy (pro „zpívati” bylo
běžným slovem cantdre, nikoli canere), tak si často počíná i slovanština; z toho
ovšem vyplývá, že základní sloveso není často v ní už zachováno; dopátráme se ho
třeba jenom v příbuzných jazycích (např. pro křátati, praslovansky kr^tati,
je to jen něm. renken, původně skrenkan téhož významu: slovanské sloveso tedy
pochopíme jen jako intensivum od indoevropského kořene = (s)kreng-, tedy
jako kr%g-ta-tv, příslušné sloveso neintensivní u Slovanů zaniklo již v době praslovanské.
Poněvadž o etymologické výklady je velký zájem nejen u odborných jazyko
vědců, ale i v širší veřejnosti, připojuji pro ty čtenáře, kteří nejsou zvyklí na
zkratkové vyjadřování vědecké, jakýsi klíč, konkrétní ukázku, jak je třeba
rozuměti zkratkám a jiným obratům vědecké řeči. Činím tak podle vzoru maďar
ského etymologického slovníku G. Bárcziho a zčásti též po vzoru anglického
slovníku Skeatova. Seznam zkratek je uveden na str. 19n.,zde uvádím jenom
parafrázi kratšího článku, který je pod heslem čepel. Kdyby tedy vše bylo na
psáno naplno, říkal by ten článek asi toto:
Čepel. Rozumí se čepel u nože nebo u meče, tj. železná část těch předmětů,
vyznačená ostřím (ne tedy železná rukověť). Kromě podoby čepel jsou i podoby
odchylné, a to: čempíle na konci 5. dílu Jungmannova slovníku (v dodatcích),
dále chodské čepyjl, východočeské a lašské čempel (kt. je v Bartošově Dialektickém
slovníku moravském). Nadbytné m se vysvětlí tak, že vznikla asi i podoba
*Čelpel (hvězdička před ní naznačuje, že tato podoba se jen předpokládá, ale
dosvědčena není); vznikla tak, že koncové l bylo předjato (anticipováno) do prvé
slabiky (přičemž koncové l nezaniklo), ale že bylo hned disimilováno (tj. provedeno
dálkové rozrůznění l— l > m —l). To platí i pro následující podoby: je doloženo
lašské čemplalc (v článku R. Šrámka) a dále (jakožto neutrum!) jihovýchodočeské
čempelo v Hoškově díle Nářečí českomoravské (díl II, podřečí polnické), východo
české čemple v Pazourkově práci Lidová mluva na Hořicku (v Národopisném
sborníku okresu hořického, 1895) a čemprle v Kotíkově práci Řeč lidu na Novo
packu a Hořicku (1912). Jsou známé i odvozeniny: moravské Čempelálc i cimpr
láčelc, znamenající kudlu, novočeské spisovné čepelka, což je holicí želízko, žiletka;
u jiných Slovanů: slovenské čepel, ukrajinské čepel, čepelyna nůž s ulomeným
koncem, čepelyk, čepelja zavírací nůž, ruské čepel lopatinka na otřepání osin,
čapěl kosíř, deminutivum čepeliška, čepelyška nožík (o tom píše Baleckyj, Studia
slavica ročník 5, strana 186). Původně to slovo znělo asi čepelo a bylo středního
rodu. Snad je v něm zesilovací slabika če (viz o ní zvláštní výklad pod tím heslem)
a předpokládaný útvar *pelo, jemuž by se rovnalo staroindické pJiála- (neutrum)
téhož významu.
Václav Machek
POZNÁMKA K O R E K T O R Ů
Když nás Václav Machek pověřil ve své závěti péčí o 2. vydání svého slovníku,
shodli jsme se oba v tom, že by bylo nepietní, abychom jakkoliv zasahovali do
jeho etymologických výkladů. Tuto zásadu jsme se snažili dodržet, ale ukázalo se,
že jsou nutné četné úpravy pro odstranění vnitřních rozporů a věcných ne
srovnalostí (autor přináší často zcela nový výklad, ale nestačil podle toho upravit
hesla souvztažná nebo odkazy na příbuzná slova; některé diskrepance mezi hesly
a odkazy přešly do rukopisu už z 1. vydání); rozpory jsme se snažili odstraňovat —
někdy proti vlastnímu mínění — ve prospěch výkladu novějšího nebo takového,
o němž jsme věděli, že jej V. Machek v poslední době svého života zastával.
V ojedinělých případech, kdy nám takové vodítko chybělo, jsme ponechali raději
oba odlišné výklady, než bychom potlačením jednoho z nich zkreslili autorův
záměr. Jen ojediněle bylo třeba opravit i zřejmé .omyly věcné. Bylo však třeba
provést ještě řadu dalších oprav způsobených tím,: že V. Machek, který na svém
posledním díle pracoval se spěchem in articulo mortis, nestačil zkontrolovat
mnohá fakta bibliografická i jiná, která v rukopise uvádí jen kuse nebo ne
správně. Značné obtíže působil přesun a výběr slovenského materiálu, který nebyl
proveden úplně a důsledně. Dále jsme opravovali také citovaný lexikální ma
teriál slovanský i cizí, ale tuto prověrku jsme nemohli pro nedostatek času provést
v úplnosti. Konečně se do rukopisu 2. vydání dostalo i hodně tiskových chyb
z 1. vydání. Protože tak počet zásahů proti rukopisu překročil 7000, ponechávali
jsme většinou bez úprav některé jevy jazykové a stylistické, sice vybočující
ze současné normy spisovného jazyka, ale charakteristické pro autora (např.
zastaralá a dialektická slova ve výkladu a nadměrnou výrazovou úspornost,
kterou ostatně autor sám se snažil v 2. vydání odstraňovat), a i pravopisné
(zvl. v interpunkci, rovněž z úspornosti). Protože pro časovou tíseň nebylo možné,
abychom celý slovník takto zpracovali oba (tak tomu bylo jen u písmen A —F),
rozdělili jsme si práci tak, že A. Mátl zpracoval hesla koroptev až stačiti
a E. Havlová ostatní (včetně seznamu zkratek, který byl ve značné míře doplněn),
ovšem za stálé vzájemné spolupráce, zvláště při sporných případech.
ZKRATKY
a) Z k ratk y obecné
a d.
adj.
aiol.
aj.
ak., akus.
akkad.
alb.
angl.
aor.
ap., apod.
arab.
arg.
arch.
arm.
asyr.
att.
av.
b., bulh.
balt.
bask.
bav.
ben.
beng.
blan.
br., bělor.
bret.
brn.
bsl. baltosl.
cik.
citosl.
comm.
csl.
Č.
č.
č., čes.
čak.
čas.
čin.
či.
čuvaš.
dalm.
dán.
dat.
dial.
dl., dluž.
dn., dnem.
dokon.
dol.-beč.
doudl.,
doudleb.
dř.
a dálo (a ta k i později)
ad jek tiv u m
aiolsky
a jiné
ak u sativ
ak k ad sk y
alb án sk y
anglicky
ao rist
a podobně
arab sk y
arg o to v ý
archaicky
arm énsky
asyrsky
attic k y
avestsky
bulharský
b altsk ý
baskicky
bavorský
b en átsk y
bengálsky
blanické, z poříčí Blaníce
běloruský
bretonsky
v brněnském nářečí
baltoslovansky
cikánsky
citoslovce
com m une (mask. i fem.)
v církevní slovanštině
Čechy
číslo
česky
čakavsky
časopis
čínsky
člověk
čuvašsky
v D alm ácii
dánský
d a tiv
d ialekt ( = nářečí)
dolnolužicky
dolnoněm ecky
dokonavé sloveso
dolnobečevské
doudlebský
dříve
dřev.
džag.
engad.
erz.
est., eston.
evr.
f., fem.
fin.
fr., franc.
g·, gót.
gael.
gal.
g áth .
gem ., gem er.
gen.
germ .
han.
haní.
hebr.
hessen.
h e t., b eth .,
chet.
hl., hluž.
hol.
hom .
horň.
h o rn o b l.
ch., chod.
chrv.
ib.
ide.
im per
im pf.
ind.
ind.
inf.
instr.
ión.
ir.
írán.
isl.
it., ital.
j·
jč·
jid.
jihosl., jsi.
jinoši.
jm ., jm or.
jvč.
dřevnický, z povodí
D řevnice
d žag a tajsk y
engadinsky
erz ja n sk ý
estonský
evropeism us, evropské
fem ininum
finský
francouzský
g ótsky
gaelsky
galsky
g áth o v é, v g áth ách
gem ersky, v G em eru
g en itiv
germ ánsky
h an áck y
han liv ě
h eb rejsk y
hessensky
ch etitsk y , h eth itsk y
hornolužicky
holan d sk ý
hom érsky
h o rň áck y
hornoblanicky, z horního
povodí B laníce
chodský
ch arv átsk y
ibidem ( = tam též)
indoevropský
im p erativ
im p erfek tu m
in d ik ativ
= stin d .
infinitiv
in stru m en tál
iónsky
irský
írán sk y
islandsky
italsk y
jako
jihočesky
jiddiš
u jižních Slovanů
u j iných Slovanů
n a jižní M oravě
jihovýchodočesky ( — nářečí
, českom oravské “ na
Vysočině)
j ihozápadoěesky
jzč.
jzm .
jihozápadom oravsky
kalni.
kalm ycky
kaš.
kašu b sk y
kašm ír.
kašm írský
k a t.
k atalán sk y
kaus.
k au sativ u m
kirg.
kirgizsky
v K ladsku
kl., klad.
klas.
klasické
k n ih a
kn.
kolektivum
kol.
k o ru t.
k o ru tan sk y
krk.
v krkonošském nářečí
v krym ské gótštině
krym .-gót.
kum án.
kum ánsky
kym r.
kym ersky
lakon.
lakónsky
laš.
lašsky
lat.
latin sk y
litevsky
lit., litev.
logud.
logudorsky
lok.
lokál
lom b.
lom bardsky
lot.
lotyšský
lo tr., lotrin.
lo trin sk ý
luvij.
luvijsky
luž.
lužicky
M orava
M., Mor.
m ., m or.
v m oravských nářečích
m acedorum .
m acedorum unsky
maď., m ad ar. m aď arský
m ak.
m akedonsky
m a la j.
m alajsk ý
m ar.
m arijsk y
m ask .
m askulinum
m ed .
m ediální
m ingr.
m ingrelsky
m j.
m im o jin é
m okš.
m okšansky
m ong.
m ongolsky
m ordv.
m o rd v in sk y
m sl., m or.-slc. v n ářečí „m oravskoslovensk ém “
m ysl.
m yslivecký term ín
n ., násl.
a následující stra n y
n ap ř.
n ap řík lad
nář.
nářeční
nč.
novočesky
nd.
v něm eckých dialektech
neide.
neindoevropský
'něm ., n.
něm ecky
neos.
neosobní (sloveso)
n h n ., novohn. novohornoněm ecky
niz.
nizozem ský
n la t.
no vo lat insky
nněm .
novoněm ecky
nom.
n o m in ativ
nor.
norský
novobret.
novobretonsky
np.
novopolsky
nr.
nř.
n tr.
ob.
obd.
odb.
odvoz.
olon.
orav.
oset.
osm., osm an.
o s tj.
P·
pas.
pd.
pers.
p .h .
pís.
pl., plur.
podkrk.
podluž.
podř., podřip.
pol., p.
popř.
p o rt.
postv.,
p ost verb.
ppp.
p rajaz
p rá k rt.
prés.
p rét.
pro v.
Pr·
předslov.
přech.
přen.
Psl., praslov.
r., rus.
rak .
r.-csl.
rd .
rétorom .
rkp.
rom.
rum .
ru t.
ř.
s.
sb.
s.-csl.
se v.
sev.-rus.
sever.
sg., sing.
sch., schrv.
Sl., Slov.
slang.
sic.
sin., slovin.
novorusky
novořecky
n eu tru m
v obecné m luvě
obdobně
odborný
odvozenina
oloněcké
n a O ravě
oset(in)sky
osmanslcy ( = tu rečtin a
v Turecku)
o stjacky
pod
pasivum
v polských dialektech
persky
pod heslem
v písem ném sdělení
plurál
v podkrkonošském nářečí
n a m oravském Podluží
n a P o dřipsku
polský
po případě
p o rtu g alsk ý
postverbale
p articip iu m perfecti passivi
v indoevropském p rajazy k u
p rá k rtsk y
présens
p réteritu m
provensálsky
překlad
předslovansky
přechodník
přeneseně
praslovanskv'
ruský
rakouský
církevněslovansky ruské
redakce
v ruských dialektech
rétorom ánsky
rukopisné práce
rom ánsky
rum unský
ru tu lsk y
řécky
sub
sborníky
církevněslovansky srbské
redakce
seversky
severorusky
severní
singulár
srbocharvátsky
Slovensko
slangový
slovenský, slovenština
slovinský
slov.5 slovan.,
sl.
slož.
sm.. sev.-mor.
sogd.
spis.
spis.
spr.
srov.. srv.
st.
stangl.
staroírán.
sté.
stdf.
stfr.. stfranc.,
stf.
stfrís., stfris.
sthn.
st i.. stind.
stir.
stisl.
stit.
stlit.
stluž.
stněm.
stnor., stnord.
stpers.
stpol.. stp.
stpr. stprus.
str., strus.
střangl.
střbulh.
stře.
střdn(ěm )..
střdoln.
stř.-fr.
střhn.
stř.-hol.
stři., střlat.
střn., střněm .
střniz.
střř.. střřec.
stsas.
stsev.
st.-sch.
stsrb.
stšp.
stšv.
stud.
subs.
sv.
s. v.
své.
Šariš.
špan.
štýr.
šv.
švvc.
t. “
tj·
toch. A. B
tř.
tt.
slovansky
složenina
n a severní M oravě
sogdijsky
spisovně
n a Spiši
správně
srovnej
v starší době, za sta ra
staroanglicky
staro írán sk y
staročesky
starodolnofransky
s t a r o fr anc ouzsk y
starofrísky
starohornoněm eeky
staroindicky
staro irsk y
staroislandsky
staro italsk y
staro litev sk y
starolužieky
staroněm ecky
staronordicky
staropersky
staropolsky
staro p ru sk y
staro ru sk y
středoanglicky
střed o b u lh arsk y
středočesky
st ředodolnoněm ecky
středofrancouzsky
středohornoněm ecky
středoholandsky
střed o latin sk y
st ředoněm ecky
středonizozem sky
středořecky
starosasky
staroseversky
staro srb o ch arv átsk y
starosrbsky
starošpanělsky
starošvédsky
ve stu d en tsk ém slangu
su b stan tiv u m
severovýchodně
sub voce
severovýchodočesky
šarišsky
Španělsky
Štýrsky
švédsky
švýcarsky
to tiž
to jest
to ch arsk y A, B
tříd a (slovesná)
tam též
t. t., teclin. t.
tu r.
tu rk o t(a t).
tu rn .
t/v
ty ro l.
tzv .
udm .
ujgur.
u kr.
US.
úst.
uv. m .
v.
val.
vč.
véd.
vestfál.
vl.
vlám .
vm ., vm or.,
v.-m or.
vogtl.
v o tj.
Vsl., vslc.
vulg.
záp.-pol.
zastar.
zč.
zdrobn.
zl., zlíň.
zm ., zm oř.
zn.
zsl., zslc.
zslov.
žem.
žid.-něm .
tech n ick ý term ín.
tu re c k y
tu rk o ta ta rs k y
n a T u rn o v sk u
téh o ž v ý zn am u
ty ro lsk ý
ta k zv an ý
u d m u rtsk y
u jg u rsk y '
u k raj insky
u sita tu m ( = běžné slovo)
ú stn ě
n a uvedeném m ístě
viz
valašsky
východočesky
v ja zy k u védském
vestfálsky
v lastně
vlám sky
>
m ezi dvěm a slovy nebo h lá s
kam i označuje, že p řed ešlý
slovní tv a r nebo h lásk o v ý
zv u k přešel jistý m i zm ěnam i
v následující tv a r nebo zv u k
nebo že je p o d k lad em , v ý
chodištěm n ásledující o d v o
zeniny nebo vůbec n ásled u
jícího ú tv a ru .
označuje p o stu p o b rácen ý
než p ři značce > .
hv ězd ičk a p řed písm enem
(nebo p řed sku p in o u písm en)
nebo slovem značí, že jd e
o ú tv a r je n p řed p o k lád an ý ,
o p rav d ěp o d o b n é nebo d o
m nělé východisko daného
doloženého (z historické d o by
dosvědčeného) tv a ru .
h ra n a té záv o rk y (v citátech)
o b sah u jí a u to rů v p řek la d
nebo v ý k la d cizího slova,
po p ř. jin ý a u to rů v d o d atek,
u sn ad ň u jící porozum ění ce
lém u c itá tu .
<
C]
východom oravsky
v o g tlan d sk y
v o tjack y
východoslovensky
vulgárně
západopolský
zasta ralý
západočeský
zdrobnělina, zdrobnělé
zlínský, z G o ttw aldovska
záp ad o m o rav sk y
zn am en á
západoslovensky
u záp adních Slovanů
žem aitsk y
židovsko-něm ecky
1 ° m alý kroužek n a konci
kursivních slov je n áh rad o u
za v y p u štěn é slovo základní,
ja k se d á v y ro zu m ět z toho,
co předchází; n ap ř. u ňátřit
je 2 °, v y ° : to znam ená:
ex istu jí též složeniny zňátřit,
vy ňátřit.
2° m alý kroužek pod r l m n,
te d y r l m n, označuje, že
d a n á h lásk a je ,,so n a n ta “
čili „ slab ik o tv o rn á11 (jako ve
vrba, vlna).
3 0 m alý k roužek u v n itř slov
ních k ořenů nebo i přípono-
§
v ý ch slabik (např. b°r) o zn a
čuje p řed p o k lád an ý „o sla
b en ý 11 (redukovaný) stu p eň
sam ohlásky, t j . že m ísto
norm álního e nebo o b y la
n a daném m ístě pouze jak ási
slaboučká sam ohláska (d á v a
jící p a k jak o stříd n ici v slo
v an štin ě b nebo τ>, v jin ý c h
jazycích i, u nebo a).
upozorňuje n a číslovaný o d
stavec v „Ú v o d n ím slově11,
k te rý je d n á o příslušném
hláskovém nebo tv a ro v é m
jevu.
b) Z k ra tk y n ěk terý ch děl použité lite ra tu ry
AČ
AfdA
A fslPh
Agrell BslLS
A itzetm uller
A LB ud, A cta
ling. B ud.
A nn. fenn ..
A nn SF
A nnSl
AO
Arch. f. Stud.
n. Spr.
A rchiv český.
A nzeiger fů r deutsches A ltertu m u n d deu tsch e L ite ra
tu r.
A rchiv fů r slavische Philologie.
S. Agrell, B altisch-slavische
L au tstu d ien . L u n d 1919.
= SA
A cta linguistica. B udapest.
A nnales A cadem iae scientiarum Fennicae. H elsinki.
A nnali, Sezione slava. N apoli.
A rchiv orientální. P rah a.
A rchiv fů r das S tu d iu m der
neueren Sprachen.
A rchivům R om anicum .
A rchR om
G. B árczi, M agvar szófejtó
B árczi
szótár. B udapest.
A. B a rta l, G lossarium m ediae
B a rta l
e t infim ae la tin ita tis regni
H u ngariae. B u d ap est 1901.
B auer V Č S ,B ., J a ro sla v B auer, V ývoj če
ského souvětí. P ra h a 1960.
B au er Vývoj
Bezzenbergers B eitrage
BB
( = B eitráge zu r K u n d ě der
indogerm anischen Sprachen).
B ibliotheca classica orientaBCO
lis. B erlin.
R u d o lf B ed n árik , D uchovná
B ednárik
a h m o tn á k u ltú ra sloven
ského 1’udu. M artin 1943.
B ednárik LPS R . B ednárik, L udové p o
lovníctvo n a Slovensku.
M artin 1943.
A. H offm ann-K utschke, Die
B ehist.
altpersischen K eilinschriften
des GroBkonigs D árajaw ausch des E rste n bei B e
h istu n . S tu ttg a rt —B erlin
1909.
E rich B erneker, Slavisches.
etym ologisches W ó rterb u chL
(A—L), l i 1 (-mon>). H eid el
berg 1 9 0 8 -1 9 1 4 .
F ran ce B ezlaj, E tim ološki
Bezlaj PZ
slovar slovenskega jezika,
po k u sn í zvezek. L ju b lja n a
1963.
F ran ce B ezlaj, Slovenska
Bezlaj SVI
v o d n á im ena I, I I . L ju b lja n a
1956, 1961.
H an s H olm B ielfeldt, D ie
B ielfeldt
deutschen L ehnw orter im
O bersorbischen. L eipzigl933.
E. Bischoff, W b. d. GeheimBischoff
u n d B erufssprachen. Leipzig
1916.
V incent B lanár, Zo slovenB lan ár H L
skej historickej lexikológie.
B ratislav a 1961.
V. B randl, G lossarium ilB ran d l
lu stran s bohem ico-m oravicae h istoriae fontes. B rno
1876.
A. B rehm , Ž ivot z v ířa t
B rehm
I —X I. 4. vyd. P ra h a 1926-9.
A n t. B ernolák, Slow ár SloB rn
w enskí Č esko-Latinsko-N ěm ecko-U herskí.B uda 1825/7.
B rú, B rúckner A lexander B rúckner, Slow nik
etym ologiczny jazy k a polskiego. K raków 1926—1927.
B rúckner F W A. B rúckner, D ie slavischen
F rem dw órter im L itauischen.
W eim ar 1877.
B ulletin de la Société de linBSL
guistiqúe de P aris.
C. D. B uck, A d ictio n ary o f
B uck
selected synonym s m th e
principál In d o -E u ro p ean
languages. Chicago 1949.
K . B uga, R in k tin ia i ra š ta i,
B úga
V ilnius 1 9 5 8 -1 9 6 2 .
B em eker,
B ern., B E W
Buga KS
K . B uga, K alb a ir senově
I. K au n as 1922.
Collinder
B jórn Collinder, Fenno-U gric
V ocabulary. Stockholm
1955.
Cránjalá
D. C ránjalá, R um unské vlivy
v K arpatech. P ra h a 1938.
ČČF
Český časopis filologický.
P rah a.
ČČHb
Mykologický sborník. Časopis
čs. houbařů.
ČDějVenk
Časopis pro dějiny venkova.
Ce
Československá etnografie.
Čel
F . L. Č elakovský, D odavky
ke S lo v n ík u Jo sefa Ju n g m anna. P ra h a 1851.
ČL
Český lid.
ČMF
Časopis pro m oderní filologii.
ČMM
Časopis M atice m oravské.
ČMSS
Časopis M uzeálně j slovenskej
spoločnosti.
ČPřSof
Československé p řed n ášk y
pro V. m ezinárodní sjezd
slav istů v Sofii. P ra h a 1963.
Čsl. etn., ČE
Československá etnografie.
Čsl. předn.
Československé před n ášk y
pro IV . m ezinárodní sjezd
slav istů v Moskvě. P ra h a
1958.
Č-SSSR
Časopis p ro slovanské jazy k y ,
lite ra tu ru a d ějin y SSSR.
P ra h a 1956n.
ČSV, ČV1
Československá v lastivěda,
díl I I I (Jazyk). P ra h a 1944.
ČTČ, ČTermČ Československý term in o lo
gický časopis. B ratislav a.
Čvl 2
Československá v lastivěda.
R a d a I I . Spisovný ja zy k
český a slovenský. P ra h a
1936.
(Časopis V lasteneckého spolku
ČVSMO
m usejního v Olomouci.
D
J . D obrovský, D eutschbohm isches W órterbuch.
1 8 0 2 -1 8 2 1 .
DabŽ, D LK Ž, D ab artin ěs lietuvh} kalbos
DŽ
žodynas. V ilnius 1954.
V. D ar, Tolkovyj slovar’ žiDar
vogo velikorusskago jazyka.
3. v y d . S .-P eterb u rg —
M oskva 1 9 0 3 -1 9 0 9 .
B. D elbrúck, A ltindische
Delbrúck Ai.
S y n tax . H alle a. S. 1888.
Synt.
N . S. D eržavin, S lavjane
Deržavin
v drevnosti. M oskva 1946.
D eutsche L iteratu rzeitu n g .
DLZ
Don. Schrijnen, D onům n ataliciu m Schrijnen. N ijm egen-U trecht 1929.
Donům
Schrijnen
D u Cange, G lossarium meDu Cange
diae e t infimae la tin ita tis.
P aris 1 8 8 3 -1 8 8 7 .
V. D yk, N aše ry b y . O lom ouc
1944.
E IR J
E tim ologičeskije issledovan ija po russkom u jazy k u.
M oskva od 1960.
M ůhlenbach-E ndzelin, L etE ndzelin
tisch es W órterb u ch . R ig a
1 9 2 3 -1 9 3 2 .
E rnout-M eillet , A. E rn o u t e t A. M eillet,
D ictionnaire étym ologique de
EM
la langue latin e. P a ris 1932.
1. v y d án í to h o to slovníku:
ESj
V. M., E tym ologický slovník
j azy k a českého a slovenského.
P ra h a 1957.
É tu d es slaves et roum aines.
ESR
Bucureijti.
E tn o g ra fja polská.
E tn . p.
H . S. F e l k - A l f T orp, N orF alk -T o rp
w egisch-D ůnisches etym ologisches W ó rterb u ch . 2. v y d .
Oslo 1960.
O skár F erian c, Slovenské
F erianc
názvoslovie v ták o v .
B ra tisla v a 1958.
Filologii bied rlb as rak sti.
F il. bied. r.
R iga.
E rn s t F raen k el, L itau isch es
F raen k el,
etym ologisches W órterb u ch.
F raen k el
H eidelberg 1962 —1965.
LEW
Jo h an n es F ried rich , H eth iF ried rich
tisches W ó rterb u ch . H eid el
berg 1952.
A n to n ín F rin ta , N áb o žen sk á
F rin ta N T
term inologie československá.
P ra h a 1918.
H ja lm a r F risk , G riechisches
F risk
etym ologisches W ó rterb u ch .
H eidelberg od 1954.
F innisch-ugrische
FUF
Forschungen.
F orschungen u n d
FuF
F o rtsc h ritte .
E rn s t G am illscheg, E ty m o
Gamillscheg
logisches W ó rterb u ch d e r
franzósischen Sprache.
H eidelberg 1929.
E . G am illscheg, R o m an ia
Gam illscheg
germ anica I —I I I . B erlin —
R G erm
Leipzig 1934—1936.
J a n G ebauer, Slovník s ta r o
Gb, G ebauer
český I —I I . P ra h a 1903,
1916 (zk ratk a SS nebo Sl.
nebo Sl. stč.). — H is to ric k á
m luvnice ja z y k a českého I
(zk ratk a H . m l. nebo HM).
P ra h a 1894.
L. G eitler, L itauische S tuG eitler L. S.
dien. P ra h a 1875.
V lád. G eorgiev, V áprosi n a
Georgiev
b álg arsk a ta etim ologija.
V áprosi
Sofia 1958.
N. V. G orjajev, S rav n iteln y j
G orjajev
D yk
G rassm ann
W b.
H em e
H eyne
H irt
H irtz
HK
HMČ
H oops R L
H pt
H ru b L o b k
H u jer, H u jer
P ř.
H u je r Dekl.
H w bD A G
IA N
IB zK W
IT
JČ
JE G P
Jg
Jg d
JP
etim ologičeskij slo v ar’
russkago jazy k a. Tbilisi 1896.
H errm an n G., W o rterb u ch
zum R ig-Y eda. Leipzig 1873.
G u n n ar H erne.D ieslavischen,
F arbenbezeichnungen.
U ppsala 1954.
M oritz H eyne, F iin f B úcher
d eutscher H au saltertiim er.
Leipzig 1899 n.
H . H irt, Indogerm anische
G ram m atik I —V I. H eid el
berg 1 9 2 7 -1 9 3 4 .
Mir. H irtz, R ječn ik narodnihzoologičkih n aziv a.ID v o živci i gm azovi. I I 1, 2 P tice.
Zagreb 1928—1941.
J . H olub —F . K opečný, E ty m ologický slovník jazy k a
českého. P ra h a 1952.
H isto rick á m luvnice česk á:
I. M. K om árek, H láskosloví.
P ra h a 1958; I I . Y. V ážný,
T varosloví 1. P ra h a 1964;
I I I . F . T rávníček, Skladba.
P ra h a 1956.
R eallexikon d er germ anischen A ltertum skunde. Vyd.
Jo h an n es H oops. S trasbourg
1 9 1 1 -1 9 1 9 .
Zoe H a u p to v á , rukopisná
práce.
P oslání a naučení Boh. H asištejnského z Lobkovic p an u
P etro v i z R ožm berka
(z r. 1497), přel. od K ehoře
H rubého z Jelení.
O ldřich H u jer, P řísp ěv k y
k h isto rii a dialektologii
českého ja zy k a I. P ra h a
1961.
O. H u jer, Slovanská dek li
n ace jm enná. P ra h a 1910.
H an d w ó rterb u ch des
deutschen A berglaubens.
B erlin —Leipzig 1927 n.
Iz v e stija A kadem ii n au k
SSSR, otdelenije lite ra tu ry
i jazy k a.
In n sb ru ck er B eitráge zu r
K u ltu rw issen sch aft.
E . W indisch, Irische T exte
I —IV . Leipzig 1880 n.
Ja zy k o v ěd n ý časopis.
J o u rn a l o f E nglish an d Germ a n Philology.
Jo s. Ju n g m an n , Slovník českoněm ecký, I —V. P ra h a
1 8 3 6 -1 8 3 9 .
„D o d a tk y a o p rav y ý v V.
dílu (str. 871 n.) předešlého
slovníku.
J§ zy k polski. K raków .
V. M achek, Česká a sloven
sk á jm én a rostlin· P ra h a
1954.
Jo se f Ja n k o —H ugo SiebenJS
schein, P říru čn í slovník něm ecko-český. P ra h a 1936 n.
Jazy k o v ěd n é štúdie,
JŠ
B ratislav a.
A. Ju šk ev ič, L itovskij sloJu šk .,
vař. P etro g rad 1904.
J uškevič
Mir. K álal, Slovenský slov
K , K ál
n ík z lite ra tu ry aj nářečí.
B anská B y strica 1923.
M artin a K a b á tn ík a cesta
K a b á tn ík
z Čech do Jeru salem a a K aira
r. 1 4 9 1 -2 . V yd. J . V. P rášek.
P ra h a 1894.
K arlow icz Slg, = SG
K arlow icz SG
K ip arsk y HG, V. K ip arsk y , R ussische historische G ram m atik I. H eidel
RHG
berg 1963.
K ip arsk y LW V. K ip arsk y , Die gemeinslavischen L ehnw órter aus
dem G erm anischen. H elsinki
1934.
K lár, K laret, veršované slovníky, vy d an é
v díle K la re t a jeho d ru žin a
K larG l,
(vyd. V. F lajšhans). P ra h a
K laret G1
1928.
F ried rich K luge, E tym oloK luge
gisches W o rterb u ch der
deutschen Sprache. 19. Aufl.
(bearb. von W . M itzka).
B erlin 1963.
K . K něžourek, V elký p říro
K něžourek
dopis p tá k ů I —I I . P ra h a
1 9 1 0 -1 9 1 2 .
Is tv á n K niezsa, A m ag y ar
K niezsa
n yelv szláv jovevényszavai.
B u d ap est 1955.
J . M. K ořínek, Studie
K ořínek,
z oblasti onom atopoie. P ra h a
K ořínek St.
1934.
F ra n t. Št. K o tt, Česko-něK o tt, K t
m ecký slovník, zvláště gram aticko-fraseologický, I až
V II. P ra h a 1 8 7 8 -1 8 9 3 .
K o ttP ř,K tP (ř)i F r. K o tt, P řísp ěv k y k českoněm eckém u slovníku. P ra h a
1896. D ru h ý příspěvek k č.-n.
s. P ra h a 1901. T řetí příspěvek
k č.-n. s. P ra h a 1906.
F . K opečný ústně nebo v p o
Kp
znám kách k 1. v y d .; též =
K pU .
H an s K rah e, D ie Sprache d er
K rah e 111
Illy rie r I. W iesbaden 1955.
J u rij K ral,H o rn jo se rb sk ip řiK rál
ru čn y slow nik. B udyšin
1920.
W . K ra u s e —W . Thom as,
K rau se T E
Tocharisches E lem en tarb u ch
JR
I. H eidelberg 1960. W. T h o
m as I I , 1964.
Kretschm er,
P a u l K retschm er, W ortgeoK retschm er
graphie der hochdeutschen
U m gangssprache. G óttingen
WG
1918.
Kronasser
H einz K ronasser, E ty m o
Et(ym ).
logie der heth itisch en Sprache. W iesbaden 1962—.
KSIS, K r.
K ra tk ije soobščenija In stisoobšč.
tu t a slavjanovedenija.
M oskva.
Kuc
M. K u cala, Porów naw czy
slow nik trzech wsi m alopolskich. W roclaw 1957.
F ried rich K u rsch at, W órterKW
buch der litauischen Sprache.
H alle a. d. S. 1 8 7 0 -1 8 7 3 .
J a n a V odňanského L actifer.
Lact.
P lzeň 1511.
Lehr-Spl.
T. L ehr-Splaw iňski, 0 pochodzeniu i praojczyžnie
Slowian. P o zn aň 1946.
S bírka ro zp rav lékařských
LékB
z r. 1440.
F r. L epař. N ehom érovský
Lepař
slovník řeckočeský. Ml. B o
leslav 1892.
Lepař H om . sl. F r. L epař, H om érovský slov
n ík řeckočeský. M ladá B o
leslav b. r.
P . Lessiak, B eitráge zu r GeLessiak
schichte des deutschen K onsonantism us. P ra h a 1933.
Lexer
M. Lexer, M ittelhochdeutsches Taschenw órterbuch.
19. vyd. Leipzig 1930.
L isty filologické. P rah a.
LF
LitN
L iterárn í noviny.
LKŽ
L ietu v iu kalbos žodynas, I I I ,
V I. V ilnius 1962.
Lokotsch
K . L okotsch, Etym ologisches W ó rterb u ch d er europáischen W ó rte r orientalischen U rsprungs. H eidelberg
1927.
LP
L ingua Posnaniensis.
Poznaň.
L inguistica Slovaca.
LS
B ratislava.
Ludwig
A. Ludw ig, D er R igveda oder
die heiligen H y m n en der
B ráh m an a. P r a g —W ien —
Leipzig 1876—1888.
J . M áchal, N ákres slo v an
Máchal
ského bájesloví. P ra h a 1891.
E razm M ajew ski, Slow nik
Majewski
nazw isk zoologicznych i botan iczn y ch polskich I —I I .
W arszaw a 1889, 1894.
F . Šim ek, Cestopis t. zv.
Mand.
M andevilla. P ra h a 1911.
M artinet Gém. A. M artinet, L a gém ination
consonantique ď o rig in e expressive d an s les langues germ aniques. P a ris 1937.
V. V. M artynov, SlavjanoM artynov,
germ ánsko je leksičeskoje
M artynov
v zaim o d ejstv ije drevnejšej
SG LV D P
póry. M insk 1963.
H ein rich M arzell, W ó rte r
M arzell
b u ch d er deu tsch en Pftanzennam en. B erlin 1937—.
H e rb á ř jin a k b y lin á ř ... od
M atH áj
d o k to ra P e tr a O ndřeje M attio la ... n a českau řeč o d ...
T hadeáše H á jk a z H á jk u
p ře lo ž e n ý ... P ra h a 1562.
tý ž H e rb ář, z něm . ja z y k u
M atVel
v český přeložený od A d am a
H u b e ra z R y sn b ach u a D.
D anyele A d am a z V elesla
vína. P ra h a 1596.
A n t. M atzenauer, Cizí slova
M atzenauer,
M atzenauer CS ve slovanských řečech. B rno
1870..
M anfred M ayrhofer, K urzgeM ayrhofer
fafites ety m . W ó rterb u ch
des A ltindischen. H eidelberg
od 1953.
K . M u h len b ach —J . E ndzeME
lin, L ettisch -d eu tsch es W ó r
terb u ch . R ig a 1923—1932.
A. M eillet, É tu d e s su r l’étyM eilletÉ t
mologie e t le v ocabulaire d u
v ieu x slavě. P aris 1902—1905.
Mél. V endryes M élanges linguistiques offerts
á M. J . V endryes. P aris 1925.
V. M achek.
M ch, V. M.
M. Miežinis, L ietu v iszk a i—
Miežinis
L a t v iszk ai—L en k iszk ai—
R u siszkas Ž odynas. T ilsit
1894.
J . J . M ikkola, U rslavische
M ikkola U G
G ram m atik I —I I I . H eid el
berg 1 9 1 3 -1 9 5 0 .
F ra n z M iklosich, E ty m o lo M iklosich
gisches W ó rterb u ch d er sla(EW ), M EW
vischen S prachen. W ien
1886.
M iklosich Lex F r. Miklosich, Lexicon palaeoslo venico -graeco -lat in u m .
W ien 1 8 6 2 -1 8 6 5 .
M illet
Y ves M illet, Les p o stv erb au x
en tchéque. P a ris 1958.
- REW .
ML
S t. M ladenov, Etim ologiM ladenov
česki i p ravopisen rečn ik n a
b álg arsk ija knižoven ezik.
Sofija 1941.
S borník v y d a n ý n a p am ět
Μ ΝΗΜ Α
čty řicetiletéh o učitelského
působení prof. J . Z ubatého.
P ra h a 1926.
M agyar nyelv. B u d ap est.
MNy
M oszyňski,
K u ltu ra ludow a Slow ian.
Mosz.,
I - Π . K raków 1 9 2 9 -1 9 3 9 .
M oszyňski K LS
K . M oszyňski, 0 N eurach
M oszyňski,
H ero d o ta. W roclaw 1955
N euroi
(předtím : L u d 41, 1954).
O sposobach b a d a n ia ...
M oszyňski
Spos
K raków 1962.
M SFO,
M émoires de la Société finnoougrienne.
M SFOu
MSL
Mémoires de la Société de
linguistique de P aris.
M uka
A rnošt M uka, Slow nik dolnoserbskeje rěcy a jeje narěcov, I —I I . P ra h a 1926
a 1928.
M unchStSw
M iinchener S tu d ien zur
Sprachw issenschaft.
G. H . F . N esselm ann, W órN esselm ann
te rb u c h d er litauischen
Sprache. K ónigsberg 1851.
N iederle ŽSS L ubor N iederle, Slovanské
staro žitn o sti. O ddíl k u ltu rn í
(Život starý ch Slovanů.)
I - I I I , P ra h a 1 9 1 1 -1 9 2 5 .
N itsch DŠ
K . N itsch, D ialek ty polskie
Slaska. M ateriály i prače
K om is ji j§zykowej A kad.
um iej^tnoáci 4 (1909)
8 5 -3 5 6 .
K . N itsch, S tu d ia z histo rii
N itsch SH
polskiego slow nictw a. K r a
ków 1948.
Nos
I. N osovič, S lovar’ belorusskago n arečija. S.-Petersbu rg 1870.
N o vikova
Ire n e N ovikova, D ie N am en
d er N agetiere im O stslavischen. B erlin 1959.
N phM
N euphilologische M itteilungen. H elsinki.
N aše řeč. P rah a.
N řt
N SB
N ied erm an n —S e n n —B ren d e r —Salys, W o rterb u ch der
litauischen Schriftsprache.
H eidelberg od 1932.
NSSA
N árodopisný sborník Slovenskej akadem ie vied a um ění.
N orsk T id sk rift fo r SprogN TS
videnskap. Oslo.
N aše věda. P ra h a .
NV
N V al
N aše Valašsko.
N árodopisný v ěstn ík českoNVČ, NYČS
slovanský. P rah a.
N yberg
H . S. N yberg, D ie R eligionen
des alte n Irá n . Leipzig 1938.
OKP
O běžník K ru h u p řá te l čes
kého jazy k a. P rah a.
OLZ
O rientalistische L it e ra tu r zeitung.
O rlov
S. P . O rlov, H ry a p ís
ně d ětí slovanských. P ra h a
1928.
O trgbski G JL J a n O tr^bski, G ram aty k a
j §zyka litew skiego I —I I I .
W arszaw a 1956—1965.
J a n O trgbski, Indogerm aO tr^bski I F
nische F orschungen. W ilno
1939.
O tr^bski Slow. J a n O trýbski, Slowianie.
P o zn aň 1947.
P a m á tk y archaelogické
PA
a m ístopisné. P ra h a .
H errm an n P au l, D eutsches
P aul
W orterouch. 5. vyd. H alle.
B eitráge zu r G eschichte der
PBB
deutschen Sprache u n d L ite
ra tu r. H alle.
L ad. Čelakovský, P rodrom us
PČ
k v ěten y české. P ra h a 1883.
Pedersen V KG H olger Pedersen, Vergle chende G ram m atik d er keltischen Sprachen I —I I .
1 9 0 9 -1 9 1 3 .
P rače filologiczne.W arszawa.
PF
E rn s t Pfohl, N eues W órterP fohl
buch d er franzosischen u n d
deutschen Sprache fů r den
Schul- u n d H an dgebrauch.
Philologica, p říloha Časo
PhilGM F
p isu pro m oderní filologii.
P hS
P rávněhistorické studie.
P ra h a
P ID e b r, P ubl. P ublicationes I n s titu ti philoD ebr.
logiae Slavicae u n ív e rsitatis
D ebreceniensis.
viz P o k o rn ý
P IE W
P o řad n ík j^zykow y. W a r
PJ
szawa.
J iř í P alkovíč, Bohm ischP lk.
deutsch-lateinisches W o rte r
buch m it B eyfiigung d e r d en
Slow aken u. M áhren eigenen
A usdrůcke u n d B ed en sarten.
P ra h a 1820—1.
P o c ta F . T rávníčkovi a
P o c ta
F . W ollm anovi. B rno 1948.
A. P odvysockij, S lovar’ obPodvvs.
lastnogo archangelskago
narečija. S .-P etersburg 1885.
J . E . P ohl, T en tam en florae
Pohl
Bohem iae. P ra h a 1814.
P o korný, IE W ,
P IE W
Ju liu s P o k o rn ý , Indogerm anisches etym ologisches W órterb u ch . B ern 1949n.
A. J . Popov, Iz isto rii lekPopov
siki jazy k o v vostočnoj J e v ropy. L eningrad 1957.
P reobraženskij A. P reo b ražen sk ij, Etim ologičeskij slovar russkogo j a
zyka. N ew Y ork 1951,
M oskva 1914—1926, znova
1949.
P resl K vč
J . S. P re s l—K . B . P resl,
F lo ra čechica. — K v ěten a
česká. P ra h a 1819.
Presl Všr
J . S. Presl, Všeobecný rostiinopis I —I I . P ra h a 1846.
Profous,
A nL Profous, M ístní jm én a
Profous M J
v Čechách. I . —V. P ra h a
1 9 4 7 -1 9 6 0 .
PS
T ř í ruční slovník ja zy k a čes
kého. P ra h a 1935 —1957.
PSL
P o lsk a sztu k a ludow a.
PVÚL
P rá c e v ý zkum ných ú sta v ů
lesnických. P rah a.
Rad
R a d J ugoslavenske akadem ie
zn anosti i u m jetn o sti; odjel
za jezik i književnost.
Recueil
R ecueil lin gustique de B ra ti
slava.
Recli., Mch. R . V. M achek, R echerches dans
le dom aine d u lexique balto slav e. B rno 1934.
RES
R e v u e des études slaves.
P a ris.
Reš.
T om áš Rešelius.
Reuss
G u stáv R euss, K v ě tn a Slo
ven sk a. B. Š tiav n ica 1853.
REW
M eyer-L úbke, R om anisches
etym ologisches W órterbuch.
3. v y d ., H eidelberg 1935.
RFV
R usskij filologičeskij v ě s t
n ík . W arszaw a.
RLGA
viz H oops.
RO
R ocznik orientalistyczny.
Rohlfs
G erhard R ohlfs, E ty m . W ó r
te rb u c h der u n teritalisch en
G rázitát. H alle 1930.
Rohn
Jo h an n es Carolus R ohn, Nom enclator, to je st: J m e n o
v a te l aneb rozličných jm en
oznam itel . . . I - I I . P ra h a
1 7 6 4 -1 7 6 5 .
Ross
A lan S. C. Ross, E tym ology
w ith especial reference to
E n g lish . 2. vyd. L ondon 1962.
Rostafiúski
Jó z e f R ostafiúski, Slownik
po lsk ich im ion rodzajów ,
oraz w yžszych skupieů rošlin , poprzedzony historyezna
xozpraw a o žródlach. K raków 1900.
Roudn.
R o stlin ář roudnický ze 14. sto l.
RS
R o czn ik slaw istyezny. K raków.
Rsl
R om anoslavica. B ucuresti.
RW F
R ozpraw y W y dzialu filologieznego PA N .
RZ
R odné zemi. S borník p rací
k 70. výročí trv á n í M usej
n íh o spolku v B rn ě a k 70.
n aro zen in ám doc. dr. Aloise
G regora. B rno 1958.
SA·
L in d a Sadnik, R u d o lf A itzetm iiller, Vergleichendes
W ó rte rb u ch d er slavischen
S prachen. W iesbaden od
1963.
S aopšt.
S ao p šten ja i referati. I I I .
ineždunar. kongres slav ista.
B eograd 1957.
Slovo a slovesnost. P ra h a .
SaS
V . F . Sasinek (cit. z K o tta ).
Sasinek
Sb.
Sborník. V yd. Archeol. ú s ta v
B rno.
O rbis seriptus. D m itrij
SbČýž.
Tschižew skij zum 70. Gob u rtsta g . M únchen 1966.
S prachgeschichte u n d W o rtSbD ebr
b ed eu tu n g . F estsch rift A l
b e rt D eb ru n n er . . . B ern
1954.
Izsled v an ija v čest n a ak ad .
SbDečev,
SbDeč
D . D ečev; Sofija 1958. (Sbor
n ík D. D ečeva.)
S borník p rací filologických,
Sb G rohův
u n iv . prof. F ra n t. G rohovi
k 60. narozeninám . P ra h a
1923.
Z bornik u část S tje p an a
Sb lvčic
Iv šica. Zagreb 1963.
Sb K retsch m er M nemes charin.
G edenksch rift
P a u l K retsch m er
I - I I . W ien 1 9 5 6 - 7 .
Sym bolae linguisticae in hoS b K u ry l
norem G eorgii K urylow iez.
W ro claw —WTarszaw a—K ra ków 1965.
V oprosy te o rii i isto rii j a
S b L arin
zyka. L en in g rad 1963.
S bL ehr
S tu d ia linguistica in honorem T h ad d ei Lehr-Splaw iúski, K rak ó w 1963.
E zikovedski izsledvanija
SbM lad
v čest n a alcad. S tefan
M ladenov. Sofija 1957.
= SSNM
SbNM
S borník filozofickej fa k u lty
Sborník
un iv ersity K om enského,
FFUK
Philologica.
S b P astr, Sb
P a s trn k ů v
S lovanský sborník, v ěn o v an ý
. . . F ra n t. P a strn k o v i . . .
k 70. narozeninám . P ra h a
1923.
Z bornik za filologiju i lin g
S b P av l
v is tik u I V —V ( = S y m
bolae philologicae in honorem prof. Mil. P avlovic septu ag en arii). N ovi Sad
1 9 6 1 -2 .
S tu d ia z filologii polskiej
SbStieb.,
Sb S tieber
i slow iaúskiej 5. W arszaw a
1965.
Sb Teodorova- S borník v čest n a a k ad e m ik
B alan a
A . T eodorov-B alan po slu->
čaj 95. m u godišnina. S o
fija 1955.
S tudie ze slovanské ja z y k o
S b T ráv n
vědy. P ra h a 1958.
F estsch rift fu r M ax V asm er
Sb V asm er
1
zum 70. G eburtstag. B erlin
1956.
Scando-Slavica. CopenhaScSI,
Scando-sl.
gen.
Sel A, Sel A rch Selský archiv.
SF
Sborník filologický. P rah a.
J a n K arlow icz, Slownik gw ar
SG, SGP
polskich I —V I. K raków
1 9 0 0 -1 9 1 1 .
Schmeller
J . A. Schmeller, B ayerisches
W órterbuch. 1827 —37.
Schrader R L
Roallexicon der indogerm anischcn A ltertu m sk u n d e
I —I I (2. Auflage). B erlinLeipzig 1917 — 1923, 1929.
(VV.) Schulze
W . Schulze, Kleino Schrifton.
G óttingen 1933.
Schw yzer
E . Schwyzer, Griechische
G ram m atik I —I I I . Miinchen 1950—1953.
Sicynskyj
V. S icynskyj, D řevěné sta v b y
v K a rp atsk é oblasti. P ra h a
1940.
Slow nik jazy k a polskiego,
S JP
red. J . K arlow icz —A. K ryůs k i-W . N iedžw iecki I - V Í I I .
W arszaw a 1900—1927.
S keat
W. W . Skeat, A n etym ological d ictio n ary of th e E nglish
language. 9. v y d . O xford
1961.
Slavia
Slavia. (Časopis pro slo
v anskou filologii.)
S lavjanskoje jazykoznanije.
S lavjJazS of
D oklady sovetskoj delegacii,
V. m eždunar. s’jezd slavistov. M oskva 1963.
S lav o n P ,
T he Slavonic an d E a s t E uS1EER
ro p ean R eview.
F ran c. Slaw ski, Slownik etySlaw ski, Sí.
m ologiczny jazy k a polskiego.
K raków od 1957.
SlcN
Slovenský národopis.
Slovo v n aro d n y ch govorach
Slovo
russkogo severa. L eningrad
1962.
S lPrag
Slavica P rag en sia (A cta U niv ersitatis C arolinae — Philologica.)
S lavistična revija. L ju b ljan a.
SIR, SIR ja
SISb
Slezský sborník. O pava.
F ra n t. O berpfalcer, J a z y k
Sm
k n ih černých, jin ak sm ol
ných. P ra h a 1935.
SMS
S borník M atice slovenskej pre
ja zy k o zp y t, národopis, d ěje
pis a literárn u h isto riu . Martin.
SN , SlcN
Slovenský národopis. B ra ti
slava.
S olta
G. R . Solta, D ie Stellung des
A rm enischen im K reise der
indogerm anischen Sprachen.
W ien 1960.
S o v E tn
Specht Dekl
S ovetskaja etnografija.
F . Specht, D er U rsprung der
idg. D eklination. G óttingen
1944.
Sborník prací filosofické fa
SPFFBU
k u lty brněnské un iv ersity.
Série A (jazykověda).
SPL
S tudie a práce lingvistickó 1
(sb. B. H av rán k a). P ra h a
1954.
S P N w ydz. I
Spraw ozdania z p rac naukoPA N
w ych vry d zialu I PA N .
Spr
Die Sprache. W ien.
SR
Slovenská reč. B ratislav a.
SSJ
Slovník slovenského jazy k a.
B ratislav a 1959— 1965.
SSJČ
Slovník spisovného ja zy k a
českého. P ra h a 1960n.
SSJS
Slovník spisovného jazy k a
slovenského. (Jánošík —
—Jó n a.) M artin 1946 —9.
SSNM, SbNM Sborník Slovenského národného múzea.
S tang
Chr. S tang, D as slavische und
baltische V erbum . Oslo 1942.
S teinhauser
W . S teinhauser, Slawisches
im W ienerischen. W ien 1962.
SIWien
StG
S tudium generále. H eidelberg-B erlin.
Storfer
A. J . S torfer, W ó rte r u n d
ih re Schicksale. B erlin 1935.
Stróm berg
R . Stróm berg, Griechische
G rW st
W o rtstu d ien . G oteborg 1944.
StSl, StSlB ud S tu d ia Slavica. B u dapest.
Studie
V. M achek, S tudie o tv oření
v ý razů expresivních. P ra h a
1930.
Svoboda
J a n Svoboda, Staročeská
osobní jm én a a naše p ří
jm ení. P ra h a 1964.
SVŠPO
Sborník Vysoké školy p e d a
gogické v Olomouci. O ddíl
J a z y k a literatu ra.
SW, též varš. sl.. = S JP
Sybaris. F estsch rift H an s
Sybaris
K rah e zum 60. G eb u rtstag.
W iesbaden 1958.
Sym bRozw
Sym bolae g ram m aticae in
honorem J . R ozw adow ski I,
I I . K raków 1927 —8.
Szem erényi,
O. Szem erényi, Syncope in
G reek a n d In d o -E u ro p ean
Syncope
an d th e n á tu ře o f IndoE u ro p ean accent. N apoli
1964\
P říspěvek nebo názor V ladi
Š., Šm.,
Šmilauer.
m íra Šm ilauera, d o d an ý při
recensi 1. nebo 2. v y dání
to h o to díla.
P . J . Šafařík, Sebrané spisy
Šafařík
I - I I I . P ra h a 1 8 6 2 -5 .
Šercl
Čeněk Šercl, Z oboru jazykozpytu. P ra h a 1883.
K arel Šim an, Česká m luva
m yslivecká. P ra h a 1946.
Šíř
VÍ. Šíř, P ta c tv o české I —IV.
P rah a.
ŠIŠ
N. M. Š a n sk ij—V. V. Ivanov —T. V. Š an sk aja, K ra tkij etim ologičeskij slo v ar’
russkogo jazyka. M oskva
1901.
Šk, Šimek
F ra n t. Šimek, Slovníček s ta
ré češtiny. P ra h a 1947.
Štít. Pař.
Tom áš ze Š títného, Ř eči be
sední, pařížský rukopis.
Tamm
F r. T am m , Svenska ord
b ely sta genom slaviska och
b altisk a spráken. U ppsala
1881.
Thórnqvistová C lara T horn q v ist, S tudien
úbor die nordischen Lehnw orter im R ussischen. U ppsala-Stockholm 1948.
Tomsa
F r. Tom sa, U ber die V eránderungen der čechischen
Sprache. P ra h a 1805.
Torbiórnsson T. Torbiornsson, Dio gemeinslavische L iquidam etathese
I, II . U ppsala 1901 —3.
T rautm ann
R einhold T rau tm an n , Baltisch-Slavisches W orterbuch.
G óttingen 1923.
Trávníček
F ra n t. T rávníček. NeslovesNcslV, NV
né v ěty v češtině I, II . B rno
1930, 1931.
Treimer,
K a rl Treim er, D as tscheTreimer Rw
chische R otw elsch. H eidel
berg 1937.
Treimer ES
K a rl Treim er, E thnogenese
der Slawen. W ien 1954.
Trubačev
0 . N . T rubačev, E tim ologi
ESpr, P r
českij slovar slavjanskich
jazykov, p rospekt. M oskva
1963.
Trypucko
J . T rypučko, M ianow nik
Przysl
w roli przyslów ka w slow ianskich j§zykach. U p p sala
1948.
Vacek
F ra n t. V acek, Sociální d ě
jin y české doby starší. P ra h a
1905.
Václ, V áclavík A nt. V áclavík, Luhačovské
(LZ)
Zálesí. Luhačovice 1930.
Vasmer
M ax Vasm er, R ussisches etymologisches W orterbuch.
H eidelberg 1953—1957.
V áclav V ážný, G lossarium
Vážný Gloss
B ohem oslavicum . B ratislav a
1937.
Vek
V áclav V acek, rukopisný nářeční m ateriál z P řeštick a.
V ěstník České akadem ie věd
VČA
a um ění.
V ěstník českých profesorů.
VCP
J . V endryes, L exique étym oVendryes
Šiman
logique de Tirlandais ancien.
P aris. A 1959, Μ —P 1960.
Jo sep h V endryes, Choix
V endryes
ď é tu d e s linguistiques e t celChoix
tiques. P a ris 1952.
V H , V. H o rák ru k o p isn ý etym ologický
slovník českého ja z y k a od
V áclava H o rá k a (asi z let
okolo 1890), n y n í v N ár.
m useu v P raze.
V oprosy jazy k o zn an ija.
VJ
M oskva.
V ěstník K rálovské české
V KČSN
společnosti n au k .
= M ch.
V. M.
V ěstn ík M atice opavské.
VMO
= L act.
V odň.
V znik a p o čátk y Slovanů
VPS
(sborník). P ra h a .
Vries, de Vries J a n de V ries, A ltnordisches
etym ologisches W orterb u ch ,
2. v y d ., Leiden 1962.
de V ries I , I I J a n de V ries, A ltgerm anische R eligionsgeschichte.
2. v y d ., B erlin 1956—1957.
V ostočnoslavjanskij etnoVSES
grafičeskij sborník. M oskva
1956.
P . V áša a F . T rávníček,
VT
Slovník ja z y k a českého.
4. vyd. P ra h a 1952.
V lastiv ěd n ý v ěstn ík
VVM
m oravský.
W alth er v o n W artb u rg ,
W artb u rg
Franzósisches etym ologisches
W o rterbuch. B o n n —Leipzig
1922 n.
W eig an d -H irt W eig an d -H irt, D eutsches
W o rterb u ch , 5. vy d án í.
Giessen 1908.
D ie W elt d er Slaven.
W eltSl
M unchen.
Slow nictw o W arm ii i M azur.
WiM
Siegm und A. W olf, W orterW olf
buch des R otw elschen.
M annheim 1956.
W iedza o Polsce I I I ,
W oP
199 —334 (P oniatow ski,
E tn o g ra fja Polski).
W arszaw a 1932.
A. W alde, V ergleichendes
WP
W o rterb u ch d er indogerm anischen S prachen, vyd.
J . P o korný. B erlin 1928 n.
W o rter u n d Sachen.
W S, W uS
H eidelberg.
W issenschaftliche Z eitsch rift
W ZKM
zu r K u n d ě dos M orgenlandes.
W issenschaftliche Z eitsch rift
W ZU
d er U n iv ersitát.
Z bornik za filologiju i lingZ bF L
v istik u . N o v í Sad.
Z eitschrift d er D eutschen
ZDMG
ZeleninZfcPh
ZfdA L
Z fP hon
Z frP h
ZfS
m orgenlándischen Gesellschaft.
D m itrij Zelenin, R ussische
(Ostslavische) V olkskunde.
B e rlin —Leipzig 1927.
Z eitsclirift fiir celtische
Philologie.
Z eitsch rift fíir das deutsche
A lte rtu m u n d L ite ra tu r.
Z eitschrift fů r P h o n etik .
Z eitsch rift fů r rom anische
Philologie.
Z eitschrift fů r Slaw istik.
B erlin.
Z eitschrift fůr slavische
Philologie.
Y. Z ikm und, Skladba jazy k a
Zikm .,
Zikm (und) Ski. českého. P ra h a 1863.
Zim a E x p r.
Jaro slav Zim a, E x p re siv ita
slova v současné češtině.
P ra h a 1961.
Z pravodaj M ístopisné kom ise
ZMK
ČSAV. P rah a.
Z u b a tý
Jo s. Z ubatý, S tudie a článkv,
1.1,1.2, I I . P ra h a 1915, 1949,
1954.
Ž iva a n tik a, Beograd.
ŽA
ZfslPh
c) Z k ra tk y knižních n ářečních slovníku a m onografií
F ra n t. B arto š, D ialek tick ý
slovník m oravský. P ra h a
1906.
F ra n t. B arto š, D ialektologie
BD
m o rav sk á I , I I . B rn o 1886,
1895.
Ja ro m ír Bělič, D olská nářečí
Bělič
n a M oravě. P ra h a 1954.
F erd . Buffa, N árečie Dlhej
Bf, Buffa
L u k y v bardejovskom okrese.
B ratislav a 1953.
V avřinec Jo se f D ušek, H lá s
D uš, D ušek
kosloví nářečí j ihočeských I,
I I . P ra h a 1894, 1896.
Alois Gregor, Slovník nářečí
Gr
slávko vsko-bučovického.
P r a h a —B rno 1959.
Ig n ác H ošek, N ářečí česko
H , H l , H 2,
m oravské I , I I . P ra h a 1900,
H oš, H ošek
1905.
J iř í H aller, P opis a rozbor
H a l, H aller
lidové m luvy v p ě ti podřip sk ý ch obcích. P ra h a 1932.
Quido H o d u ra, N ářečí litoH od
m yšlské. L itom yšl 1904.
F ra n t. H orečka, N ářečí n a
H or
F re n štá tsk u . F re n š tá t 1941.
J a n F ra n t. H ru šk a, D ialek
H r, H ru šk a
tick ý slovník chodský. P ra h a
1907.
K ašík, K aš, K š A ntonín K ašík, P opis a ro z
b o r nářečí středobečevského.
P ra h a 1908.
A dolf K ellner, Š tram berské
K ellner
nářečí. B rno 1939.
A dolf K ellner, VýchodoK ellner I, I I
lašská nářečí I, I I . B rno
1 9 4 6 -1 9 4 9 .
M axm ilián K o laja, N ářečí n a
K ol, K o laja
K y jo v sk u a Ždánsku. K y jo v
1934.
A nt. K o tík , B eč lid u n a
K o tík , K o t,
N ovopacku a H ořicku. N ová
K tk
P a k a 1912.
B, B-Msl,
B arto š Sl.
F ran tiše k K opečný, N ářečí
U rčic a okolí. P ra h a 1957.
K tD , K o ttD o d F r. K o tt, D o d atk y k B a r
tošovu D ialektickém u slov
n ík u m oravském u. P ra h a
1910.
K ubín, K u b , Jo se f K u b ín , L idom luva
Čechů kladských. P ra h a
K ubL
1913.
J a n Loriš, R ozbor podřečí
L or
hornoostravského ve Slezsku.
P ra h a 1899.
A rnošt L am precht, Slovník
Lp
středoopavského nářečí.
O strav a 1963.
Ig n á t M alina, Slovník nářečí
Mal
m istřického. P ra h a 1946.
E ugeniusz Paw low ski, GwaPaw l.
r a podegrodzka. W roclaw —
K rak ó w 1955.
V . R ý zn ar, O řeči severo
R zr
m oravských h ran ičářů .
Olomouc 1932.
J á n Stanislav, L iptovské
S tanislav
'n á re č ia . M artin 1932.
F ra n tiše k Svěrák, B osko
SvB, Svěř
vické nářečí. B rno 1941.
F ra n tiše k Svěrák, K arlovické
SvK
nářečí. P ra h a 1957.
A. Sem bera, Základové d ia
Sem bera
lektologie československé.
1864.
Slavom ír U těšený, NářečíU těšený
přechodného p ásu česko-moravského. P ra h a 1960.
V áclav V ážný, Č akavské n á
V ážný Čak
řečí v-slovenském P o d u n ají.
B ratislav a 1927.
Jaro slav Voráč, Česká n á
Voráč
řečí jihozápadní I. P ra h a
1955.
B ohum il V ydra, P opis a ro z
V y, V y d ra
bor nářečí hornoblanického.
P ra h a 1923.
K pU
d) Z k ratk y nářečních m onografií neknižních a jazy k o v ý ch p ram e n ů o statn ích
(knih beletrie, n árodopisu ap.)
A = A dám ek, L id n a H linecku. P ra h a 1900. — C uřín — F r. C uřín (rkp. p řísp ěv k y ze
Šmolce u T ábora). — Čeč. — F . J . Č ečetka, O d kolébky do h robu. (Lidopisné ob rázk y
z Poděbradská.) P ra h a 1900. — J . čern ý = J . Černý, P řísp ěv k y k české etym ologii lidové.
P raha 1894. — Četyna — B ohum ír Č etyna, V alchař se sm ěje^aneb T u tlan ci a pozorníci.
O strava 1958. — Čižm ář — Jo se f Čižm ář, Lidové lék ářstv í v Československu. I, I I . B rno
1946. — D ědina = F r. D ědina, K d y ž si náš ta tín e k m am in k u bral. P ra h a 1942. — DTJ = D o
lina U rg atin a (vlastivědný časopis V elkých K arlovic). — E l. = V. E liášová, P řísp ěv ek
k dialektickém u slovníku českém u z H olická. L F 66. — F p , Folp. — Jo s. F o lp rech t, P ř í
spěvky k m luvě lidu slováckého n a m oravském Podluží. V ýroční zp ráv a plzeňské reálk y ,
I. část (Plzeň 1906), I I . část (Plzeň 1907). — F rin ta Ch — A. F rin ta , Chodové — srb sk ý
kmen z B avor. M inulostí P lzně a P lzeňska 3. 1960. 13 —43. — Galuska = Z deněk G aluška,
Slovácko sa súdí. B rno 1946. — Gorkij — M axim G orkij: BS = Z b řeh ů a step í; D = D ě t
ství; DS = Do sv ěta; M K = Ž ivot M atvěje K o žem jakina. — G rZp = Alois G regor, S lovník
k Zpěvům m oravských k o paničářů. V lastivědný v ěstn ík m o rav sk ý 10 (1955) 15 —21,
33 —63. — H B = Zdena H ochová-B rožíková, Z vláštn o sti m lu v y lidové n a V ysocku. Český
lid 29, 6 n. — Heršpice — viz R ous. — Hod. = Quido H o d u ra, L exikální d ro b n o sti z L ito myšlska. L F 67, 1940, 279 —284. — Hol. = J . H oleček, Sebrané spisy, 2. vy d . — H ořká —
= Ludm ila H ořká, D om a. P ra h a 1947. H anysové. O strav a 1961. — H r. D . včal. — J a n
Fr. H ruška, D ěreček včalařem . P ra h a b. r. — H s — M atěj H ések, rukopisné p řísp ěv k y nebo
poznám ky. — H u rt — R u d o lf H u rt, D ějiny ry b n ik á řstv í n a M oravě a ve Slezsku I, I I .
1960. — H viezd., Hviezdoslav = Spisy. M artin. — H žl = Alois H anzlíček, rukopisné nebo
ústní příspěvky ze slovní zásoby nářečí H ran ic a okolí. — J e d í = J a ro m ír Jech , L idová
vyprávění z K ladska. P ra h a 1959. — J íle k Jžno, Jjžn o — F ra n t. Jíle k , J a k žili n aši otcové.
Vrchlabí 1946. — J J č ř, Jjčř, Jílek J e ř — F ra n tiše k Jíle k , Jih o česk ý člověk a jeho řeč.
Č. Budějovice 1961. — J in C h = Jin d řic h Jin d řic h , Chodsko. P ra h a 1956. — J ir . = A. J i
rásek, Sebrané spisy. P ra h a 1900 n. — K m e ť , Sitn o — A ndrej K m e t’, Sitno a čo s něho
vidieť. O tisk z „T o v a ry šstv a '4 I I I . R užom berok 1901. — K olk., K olkop = E d m u n d K olkop,
Doplňky k B arto šo v u „D ialektickém u slovníku m o rav sk ém u ". V ýroční z p rá v a reálk y
v Jevíčku, I. část 1906, I I . část 1907. — K o n íř — A g ath o n K oníř, P řísp ěv ek k d ia lek tic
kému slovníku m oravském u. Μ ΝΗΜ Α 281 —301. — Košťál = Jo s. K ošťál, P ta c tv o v n á
zorech, pověrách a zvycích lid u českého. Vel. M eziříčí b. r. — K rš. — M. K ršk o v á, R o z
právky. P ra h a 1950. — K ruš. = Jo se f K ru šin a, D ějin y T rp ín a a okolí. P ra h a 1948. —
Křen = F r. K . K řen , Spisy. B rno 1923 —24. — K u b ., K u b ín = J . Š. K u b ín , S tín y jd o u
za nám i. B rno 1946. — B lesky n a d hlavou. P ra h a 1942. — H ro zn á chvíle. P ra h a 1941. —
Kladské povídky. P ra h a 1948. — K u b áni, Valg. — L u d o v ít K u b án i, V alg ath a a iné prózy.
B ratislava 1956. — K u k ., K u ku ó ín — Sobrané spisy M artin a K ukučína. M artin. —
L, Lak. = A nt. L akom ý, Slovníček hanáckého nářečí z okolí vsi Senice n a L ito v elsk u .
Program reálky v M. O stravě za 1909/10 a 10/11. — L N = Lidové noviny. — M a lý —
Malý, Slovníček nářečí frýdlantského. R ad o stn á zem ě 1. 1951, 88 —90, 138—141. —
Marek = A dolf M arek, N a p rah u žďárských hor. P ra h a 1947. — M arkv., M arkvartová —
— Marie M arkvartová, Jeřab in y . B ělohrad 1943. — M elnikov = P . I. M elnikov-Pečerskij,
V lesích (český p řek lad P ra h a 1926/7). — M ost. — V áclav M ostecký (rukopisné v ý p isy
z archivu vodňanského). — M ysl., M yslivec = F ra n t. M yslivec, S ta rý způsob h o sp o d ářstv í
na O pavsku. O pav a 1922. — M Z = J a ro m ír M ichal a Jaro slav Zim a, P řísp ěv ek k slo vníku
nářečí P říbora a okolí. V ýroční zp ráv a gym nasia v P říb o ře 1931. — N áb. = J a n N ábělek,
Příspěvek k fonetice nářečí m oravských I, I I . V ýroční zp ráv y reálk y v L ito v li za šk. r.
1911/12 a 1912/13. — Národop. výstava = N árodopisná v ý s ta v a českoslovanská v P raze
1895. P ra h a 1895. — N ěm . — B ožena N ěm cová, Spisy (pokud není uv ed en svazek, jd e o 7.:
Studie národopisné, z r. 1929). P ra h a , B orový. — Obrovský = J a k u b O brovský: O F = O b rá
cení Ferdiše F ókala. P ra h a 1947; T P = Vo te m Trósilovym p raseti. P ra h a 1940. — Orel —
= ústní zpráva od J a ro sla v a O rla z B rn a. — Pekárek = K . P ek árek , S tarozlínské pověsti.
Zlín 1942. — Petrus T r, T ram p. — J a n P etru s, T ram p o ty štu d io sa Č agánka. O lom ouc
1930. — P iazza = L ad. P iazza, M luva lid u n a K rálo v éd v o rsk u a Jaro m ěřsk u ; ve sb o rn ík u
Politický okres D v ů r K rálové n. L. I. D v ů r K r. 1937, str. 272 —277. N ěk teré d o p lň k y slov
níku, ib. 291 —292. — P ittn . — VI. P ittn e ro v á , Spisy. — P iv ., Pivoda = O ldřich P iv o d a,
Hustopeče η. B. 1349 — 1952. H ustopeče b. r. — Podešvová P . rok = M arie P odešvová,
Poslední rok. O strav a 1959. — Podl — R ic h ard Je řá b e k , V áclav F rolec, D u šan H olý:
Podluží. B rno 1962. — Podřevnicko (vlastivědný časopis). — P t = J o se f P e te ra , S lovník
lidové m luvy v našem k raji. P o lit, okres D v ů r K rálové n. L. (v. výše), str. 278—291. —
Ppv — J . Š. K ubín, Lidové povídky z českého Podkrkonoší. É k ra jí východní. P ra h a 1926. —
P p z = J . Š. K u b ín , Lidové povídky z českého Podkrkonoší. P odhoří západní. P ra h a 1933. —
R K = R ukopis královédvorský. — R s, Rous = J a n R ous: jazy k o v ý m a teriá l k n ih y F r.
P á te k , Obec H eršpice u Slavkova. H eršpice 1928. — R us., Rusava = F r. T áborský, R u sava.
Olomouc 1928. — R yšánek Sl. — F ra n t. R y šánek, Slovník k Žilinské knize. B ratislav a
1954. — Sal. = H elen a Salichová, Ze starý ch časů. P rah a 1947. — Sova — V lád. Sova,
L idová m lu v a n a T řebíčsku (v P a m á tn ík u jubilejních oslav m ěsta Třebíče a třebíčského
okresu 1335—1935. T řebíč 1935). — Stašek V zp o m (ín ky) = A n tal Stašek, V zpom ínky.
P ra h a 1925. — Š r — R u d o lf Šrám ek, N ářeční slovníček z východní hoH lučínska. R ad o stn á
zem ě 9. 1959. 12—18. — iŠulová = A nežka Šulová, K dyž se p ředl len. P án o v 1942. —
Táb — J o s e f S trak a, Z táb o rsk é k n ih y černé. T áb o r 1937. — Tilscliová = M. Ú lehlováTilschová, Česká strav a lidová. P rah a. — Vaš. = Jo s. Vašica, D robnosti z lašského nářečí.
Časopis vlast, spolku m us. v O lom ouci 41/42, 1929, 208 —216. — Vážný J M — V áclav
V ážný, O jm énech m o tý lů v slovenských nářečích. B ratislav a 1955. — Voz = Vincenc Vozar,
Sobůlky. K y jo v 1949. — Vyhl. = J a n V yhlídal: Z hanáckého kraje. B rno 1912; D ocht. p. =
= D ochtorské p o vídky I, II . P řero v 1932; H an . hum . = H an áck é hum oresky. Olomouc
b. r. — W inter = Z ikm und W in ter: D K , D ěj. kr. = D ějiny kroje v zem ích českých od
p o čátku stol. XV. až po dobu bělohorské b itv y . P ra h a 1893; Obr. = K u ltu rn í obraz českých
m ěst I, I I . P ra h a 1890—1892; P a O j= Český p rům ysl á obchod v X V I. věku. P ra h a 1913;
RO = D ějiny řem esel a obchodu v Čechách v X IV . a XV. století. P ra h a 1906; Š at = Š at,
s tra v a a lékař v X V . a X V I. věku. P ra h a 1913. — Z = Jaro slav Zima, P říspěvek k slovníku
P říborská. L F 64, 1937, 154—170. — Zaorálek — J a r . Zaorálek, L idová rčení. P ra h a
1947. — Záturecký — A. P . Z áturecký, Slovenská přísloví, pořekadla a úsloví. P ra h a 1896. —
Zechenter Liet. — G. Zechenter, L ietavice. B ratislav a 1950. — Zíbrt Veselé chvíle = Čeněk
Z íbrt, Veselé chvíle v životě lidu českého. P ra h a 1950. — Zván R (o jko ) = P e te r Zván,
R ojko. B ratislav a 1959. — Zýbal = F r. Zýbal, J d u n a Slovácko krásné. P ra h a 1959. —
Ž ak, Žakarovce — B anícka dědina Žakarovce. B ratislav a 1956. — Ž alud — A. Žalud, Česká
vesnice. P ra h a 1919.
A
a l ° spojka slučovací (otec a syn): rovná se
m u 1° véd. á t/v , kladené rovněž mezi oba
slučované pojm y; 2° véd. at ‘p ak potom dále’,
jež m ůže, vypočítává-li se několik pojm ů,
státi před posledním (právě jako naše a !).
V slovanštině obě slova odp ad n u tím t sp ly
nula. K véd. á je blízké h et. příklonné -a t/v ,
luv. a het.-hier. -ha t/v (lat. et).
a 2° spojka vý zn am u odporovacího: ale
(jako v ruštině, te n byl ještě s tč .). K lade se,
zdánlivě bez potřeb y , i před jiným i spojova
cími slovy: a by, a i V y, nebo s nim i i splývá:
ai ale ani ano asi aspoň avšak aj. (viz). —
Všeslovanské. P řesn ý protějšek je lit. o t/v
a ind. at pak, i. T varem jsou to ab lativ y ide.
zájmenného km ene ukazovacího o-, te d y
*ót (od) (koncové t\d v bsl. odpadá). P ů v .
význam asi ‘od toho dále, po to m dále’ n a
značoval, že po uvedení a opuštění jedné věci
se přechází k další; tak o v é připojení se mohlo
vyvinouti ja k v odporovac í, ta k i ve slučo
vací.
a 3°, starobylá spojka s význam em ‘že’:
vězí v an -a -o (viz), dále ve význam u
‘když’ (stč. druhú noc mně, a já spím ,
slavný Jero n ym u s... mnoho velikých věcí
mně jest zjěvil; J a n ča p ek přišel do hvozdu,
a m y snídali; další doklady B auer VČS 225). —
Odpovídá jí ř. ώς, které m á ty též funkce
(viz ano 3°).
a 4°, interjekce: á! dědeček, kde á v y
jadřuje překvapení. V stč. stávalo i na
počátku hlavní věty, následovala-li po větě
vedlejší, kde ji dnes nekladem e (J. B auer; např. moci-li tak budeš učiniti, a ty u č iň ; tehdy
když chtieše tu žádost dokonati, a tu m u sě diábel da poznati; čím viece zlého učinie, a huoře
jim ). Stejného rázu je stč. a v připojování
přechodníku k určitém u slovesu. In terjek čn í
původ tohoto a tušili již někteří, snad n e j
prve D aničić ; nyní jej přijím á J . K urz
Slavia 24. 144.
abalda: hlavní trafika, odkud o statn í
v obvodu berou zboží. P řes rum . abalda
n ajatý sklad, z it. appalto sm louva.
abatyše, stč. -sě, slc. -tiša. Ze střla t. abbatissa. Srov. jeptiška, opat.
abeceda, již stč. J e těžko p o stih n o u ti, kde
a kdy se toto slovo zrodilo vedle lat. abecedarium (což byly básně s abecedním akrostichem). J e i střh n . abecede, ale naše z něho
b ý t nem usí. Pol. abecadlo, slc. sln. abeceda.
aby {abych, abys, aby, abychom, abyste),
již stč. A b y je i slc.; aby som a td ., stru s.
a u k r. T ato spojka u v ád í obsahové v ě ty
ž á d a c í. Vedle aby a td . je v č . již od sta ré
doby též pouhé by (jě sě... prositi,b y m u to
bóh odpustil). — Spojkou je tu v lastn ě jen a,
kdežto by (popř. bych atd .) je jen součástí
následujícího kondicionálu: te n je t u (v.
B au er VČS 177) ,,v jed n o m ze svých dvou
základních v ý zn am ů (v y jad řu je děj ž á
d o u c í a děj p o dm íněný)“ . T om uto a d o k o
nale odpovídá ř. spojka ώς + k o n ju n k tiv
nebo o p tativ , se stejn ý m význam em ‘a b y ’.
Ř . ώς je, ja k se obecně u znává, z *jós,
což je adverbiální ú tv a r od ukazovacího
zájm enného km ene jo-, te d y asi ‘ja k ’
(paralela je v bělor. kab < kaby, z ka k by,
což znam ená ‘a b y ’; upozornil K opečný).
Totéž bude v slovan. a; je n u tn é jenom
p řip u stit z trá tu j , ale t a n ep řek v ap í, pomyslíme-li n a slc. aký = č. ja k ý ; a je
archaicky též v polštině (K opečný). P ouhé by
je vývojově m ladší než aby (i když je už
v stč.): sta rá enk litičn ost kondicionálu by
předpokládá, že spojkové by m usilo b ý t
přikloněno k jiném u slovu, to tiž práv ě
k a = ώς. R ovnice a = ώς dovoluje k lásti
v ě ty s tím to a do p raslo v an štin y , b a (s *jós)
do p rajazy k a a ta k rozm nožiti počet vedlejších v ě t p rajazykových. (Jin í vidí v to m to a
znám ou slučovací spojku, o to m B auer 178.)
ač již stč., spojka: stč. podm ínková
(‘jestliže’: ač m ne jin ý nezabie, sama sě
chci zabiti), podm ínkově p říp u stk o v á {ač by
čtenie mlčalo, ale svět volá = etiam si E v a n g e
lium taceat, m undus clam at), p říp u stk o v á
{mušu, ač nerad, řéci.. = i k d y ž, třebaže).
Od 15. stol. též s -koli{věk). (H ojné d oklady
m á B auer VČS; ta m 333 o původu.) C hybí
v nářečích. — slc. ačkolvek, ačpráve, pol.
acz (kolw iek) t/v jako v č. Dl. hač ‘jestliže’. —
Málo jasné. P odm ínkové ač se v y k lá d á
z p artik u le a + p artik u le ce, „ k te r á p o d o b
nou [ = podm ínkovou] f unkci p ln í i sam a
v b u lh a rštin ě“ (B auer VČS 333); ce pochází
z ide. k ue (také stin d . stříd n ý tv a r ča m á tu
funkci). J e v šak nesnadné ta k to p o chopit
funkci přípustkovou. P ro tu je n u tn o h le d at
jiné řešení. N ovější čeština pro ni m á
jak{ž)koli, polština jakokoli, slovenština ako-
koľvek, te d y zřejm ě staré *jako. Slovenština
m á též i pro podm ínkovou i pro příp u stk o v o u
funkci ak, te d y rovněž ú tv a r z původního
*jako; srov. i č. ja k : ja k ho budeš zlobit,
nepůjdeš nikam S S JČ = jestliže; ja k to
dělám poprvé, budu s tím včas hotov ib. = a č
koli, i když. J e te d y nasnadě dom něnka,
že i ač, podm ínkové i p řípustkové, je v lastně
jako; s tra n c srov. jináč(e) vedle jin a k;
začáteční j v té to spojce zanikalo (v slc.
v ů b ec a ký = č . ja k ý!), podobně jako ve
spojce a 3 °, též v a-by, kde a dobře odpovídá
řeckém u ώς, z *jós, a též v a ž = lit. jóg;
neslovanské příbuzenstvo těch to spojek m á
te d y *jó-, což je p ráv ě zák lad slov ja k ý
a jak(o). V ystačím e te d y pro k a ž d é ač
s jed n o tn ý m původem , a to od *jače,
příbuzného s jako.
adamant s tč .: drahokam , d iam an t. Z lat.
adamas gen. -ntis d iam an t, < ř. άδάμας
-ντος. Srov. démant.
adut jč. slc.: tr u m f (v k artách ). Z fr. atout
t/v ( < á tout = ke všem u, hodící se k p řeb ití
p ro ti všem u).
advent, již stč. doloženo od 14. stol.
(H u jer 1, 251). T a k i slc. — P ře ja to (svědčí
H us) z la t. adventus příchod, to tiž K ristů v .
Ja n k o ČMF 8. 123.
agar, živný po d k lad pro um ělé pěstování
m ikrobů. — Z indonés. agar-agar t/v . K n ám
i do polštin y přišlo asi z angličtiny, k te rá
u žív á form y nezdvojené. Stiller R O 22.
114.
agnustek m o r.; též (han. popř. s h-)
-tka -tko agnúsek (h)agnuzek almuzek, hagrnóstek, slc. ágnušek agnusok agnuštek agnúštok: dělaný z vosku svěceného beránek,
peníz s berán k em u růžence Jg , sv á to stk a n a
růženci nebo k rk u nošená B, m edailonek
s obrázkem K ris ta n. světce Kol-M al-Gr. —
Z la t. agnus dei b erán ek boží.
aha citosl. Ze stč. haha, hahá, téhož
sm yslu. F lajšh an s ČMF 8.216. slc. aha, ahá.
ahežka: viz k n íhalka.
ahoj, interjek ce p o zd rav n á (u m ládeže
a sportovců). Z dolnoněm . ahoi!, což
je „zvolání, zvláště nám ořnické, lodnické,
tra m p sk é ." PSNČ, A. M ágr pís.
a hój: val. a hóóój = volání n a k rá v y
a volky p ři o rán í či jízdě, ab y jeli nebo tá h li
pom aleji (L ipjan, P odřevnicko 1.30); pod.
vč. hój, malá! n a k ráv u .
ach citosl., též achach, achich. Od něho slc.
achkať řík a ti ach, vzd y ch ati (příponové k
slovesné) (pod. u k r.), č. ojediněle achati
(pod. r. sch. b.).
achát, od s tř. doby; ta k i slc. — Spolu
s něm . Achat z ř.-lat. achates.
achtel: v sta rší době jak ási m íra plošná,
Voz 121 z 1715, viz i H a n á 288; i d u tá (asi
23 1): achtelík p iv a J g , haktelík. Sem slc.
jachtlík m ýtovnice m ly n ářsk á K tP ř 3.594.
Stpol, a p d . achtel, hl. hachtl. Z něm . Achtel
osm ina (m íra); srov. věrtel čtv rtce, vč. k d y si
m íra plošná i d u tá. Ja n k o ČMF 9.14.
aj aj-aj aj-ej ajejej > a-jéjej citosl. Mor. též
jej(da), slc. a ja j(aj), též (j)aj, o d tu d jajkať,
pod. jojkať. V. T rávníček N V 1. 197. V lastně
spřežka dvou citoslovcí, viz a, jej. P odobně
stind. aye, ayi, v ý k řik překvapení, ú zk o sti
ap. (doložený v d ram atech , v. M ayrhofer
1. 551).
ajta citosl. říd k é a jen spisovné (i ta k jen
v žertu nebo parodii). Pochází z R K , k d e je
něko lik rát; vzniklo. H an k o v ý m m y lným č te
ním jednoho m ísta H usovy postily A j, ta dva
božie svědky pravíta. F lajšh an s L F 64.447.
akát, lid. agát. Ř ec. ακακία znam enalo
jižní ro stlin u citlivku (Mimosa), p ak jí b líz
kou kapinici (Acacia), d ávající znám é žlu té
k v ě ty „m im osy". Ve střed n í E v ro p ě jm éno
acacia přenášeno n a trn k u , trnoslívku, k o
nečně u P r esla 1820 n a trn o v n ík (pův. zvaný
botan ick y A cacia R obini), přenesený 1630
z A m eriky. Č. trnovník zavedl 1823 H av elka;
je z r. ternovnik. Šm ilauer N Ř 26.221, 29.201.
— slc. agát odpovídá ěes. lidovém u agát;
starší ojedinělé slc. agáč je z maď. nářečního
agacs. H p t.
akcíz: kdysi p o trav n í d aň „ n a čáře " (v P r a
ze), ta k i slc. Z něm . A kzise, to p a k z fr.
accise t/v , pův. zářez, vroubek. O tě c h
zářezech viz pod rabuše.
akord, ta k i slc: úm lu v a o m zdě podle
odpracovaného m nožství, úkolová p ráce.
Z fr. accord dohoda.
aksamit, již s tč .: d ru h tk a n in y , slc. -iet. s tč .
též eksamit. A - je též pol. u kr. r. sch., též ost.-sch. u k r. strus. — Z ř. έξάμιτος -ον tk a n i
n a šestin itn á (εξ — 6, μίτος = n it osnovy)
> la t. exam itum ; a- asim ilací k a d ruhé slab i
k y , nevím e však, kde a k d y se objevilo n e j
p rve. Z krácením z to h o je samet (střlat. sa
m itum , stfr. samit, střh n . samí t, nh n . Sam m et,
Sam t), jm éno u nás něk d y m ylně přenášené
n a bav ln ěn ý řád k o v an ý m an šestr (slc.
zamat).
akštajn -ejn -én -ýn, j akštajn s tč .: ja n ta r.
P ro to že ja n ta r „p o tíran ý suknem p řitah u je
k sobě drobničké věci" (Jg), přenášeno to
jm éno již v něm . i v češ. též n a m agnet. Sln..
okštan. — Ze střh n . agestein, acstein, což je
ze sthn. agetstein < agatstein, tj. ach átový
kám en. B yl ted y , ja k p atrn o , žlu tý d rah o k am
ach á t zam ěňován s rovněž žlu tý m a te h d y
drahocenným jan tarem .
akurátní: přesný, pečlivý. Z la t. accúrátus
t/v , od accúráre pečovati oč (cúra péče). L i
dové příslovce (j)akorát, slc. akurát (slc. m á
i odvoz, -ny -ne -nost) je z něm . akkurat.
akvavit: kořalka, z toho zkráceně m or. kvit,
kfit. Z novolat. aqua vitae v o d a živ o ta; t a k
byl dříve označován líh jak o žto lék. — slc.
okovitka okvit(ka) okovit kvit (zvl . n a O ravě)
je z pol. okowita téhož původu. R d . je a ka vítaja. Srov. i fr. eau de vie t/v .
ala ! alou!, též (h)alouV y, alo H or, citoslovce
pobízecí. B ý v á i v e spojení s cizími slovy:
ala marš PS (srov. něm . allons marsch), ala
vunti K tD -G r-K (ital. avanti vpřed!), alo
vajtr M al-K (něm. weiter dále). — A la , alou,
něm. hol. allo jsou asi z fr. allons jděm e!,
přejatého od franc. v o já k ů někde v N ěm ecku,
popř. u nás.
alafanc ha-, stč.: ú p la tk o v ý d a r; zachováno
ve vč. alafancovat ČL 1.457. — Ze střh n . ale
vanz čtv eráctv í, šibalství, podvod, ú p la tn ý
dar, zisk, to p a k je z it. all' avanzo k u p ro
spěchu, k zisku.
alambik alembik, s tč .: křivule, vrch n í část
destilačního p řístro je. R . alembik, b. alam
bik. — Z rom án. (fr. alambic ale-, a td .); sch.
lambik z it. lambicco. Z ákladem všeho je
arab. al-anbik' p o h ár, p ů v o d u řeckého.
alarm,-ovati. E v ro p sk é slovo, přes něm činu
z it. αΙl' arme do zbraně!
alaš, slc. aláš, haláš: d ru h likéru. Jm én o je
prý podle jedné vsi u R igy.
alcna: kousek kůže p řid áv a n ý od ševců n a
kopyto k vyplněn í m íry, us. za Jg . Z rak .něm. A lze n t/v (srov. rak . alzl t/v ). J e i maď.
alcni. „P osledním p ram en em těch slov je
ital. gli alzi ‘kousky kůže nalepené jeden n a
druhém n a k o p y to , a b y v p řed u správně
přiléhalo’, postverb ale od alzare“ (K nobloch
ZfS 7.297).
aldamáš: viz oldomáš.
ale! ále! citosl. podivu, p řek v ap en í, nevole
(Kdo vám to ale řekl ? — A le, podívejme se! —
Je to ale darebák!). Může s tá ti i sam o statn ě,
poklesajíc n a příslovce (Ale, ale!). J e v něm
citoslovce á , p a k částice le, m ající zde úkol
dáti slovu v ětší rozsah. — slc. pol. ale.
Jinde v té p la tn o sti je ole (stsl. b. r. u k r.),
v němž je citoslovce o zesílené o to též Ze.
ale 1° sp o jk a odporovací. P říb u zn é je
ř. αλλά t/v ; slovan. al- se k v a n tito u ro v n á
řeckém u αλλ-. N eshoda v koncové sam o
hlásce není záv ažn á: -a m ůže b ý t výsledek
asim ilace k a- začátečním u. (O dchylné d o sa
vadní názory u v ád í B au er V ČS 66; v jeho
knize jsou podrobné v ý k la d y o v ětách s ale.)
ale 2° spojka uvozující a) odpověď (J a k se
m áte? A le ujde to. — K de budete večer ? A le
doma.), b) opakování, popř. se stu p ň o v án ím
(Neumí nic, ale pranic.). P odobně se klade
v slc. — Z ákladem je in terjekce a, fungující
zde pro pouhé n av áz án í n a předešlá slova
partn ero v a; tu všude (zvl . u jiných Slovanů)
by bylo lze slyšeti pouhé a (Jak se m á te?
A dobře! — N edá nic a nic. — A to se p o d í
vejme!). To bylo již stč.: A le sv. Václav
sestru mějieše (D al.): „sm yslu odporovacího
v k o n te x tu n e n í“ Gb. T oto ale v stč. stáv alo
i na p o čátk u h la v n í v ě ty , následovala-li
po větě vedlejší (J. B au er; n ap ř.: p a k li
kto m á zenu zlobivá, ale ku p j í su kn i novú ),
kde m y je n y n í nekladem e.
ale 3° m or. (a slc. nář.) asi, příslovce
v y jad řu jící přibližn o st čísla (přijde jic h ale
deset). T u je p a trn ě základem Ze, a to ve
v ý zn am u blízkém v le-da, tj. „ ta k n ějak , jak si,
ne u rčitě, přibližně" . T oto ale je rovněž
v alespoň. Z ačátečním u a- o dpovídá ř. ώς,
jež se ta k é klade podobně p řed číslovkam i.
alej, n ář. álija Kol-V oz; slc. aleja. Z něm .
Allee (s -e vysloveným velm i zavřeně), to p a k
z fr. allée. Ja n k o CMF 9.223.
aleluja: v cirk. obřadech velikonočních z á
v ěrečn ý v ý raz rad o sti (nad vzkříšením P á
ně). Z h ebr. hallelu-jáh ch v alte B oha. Lid.
až do al., n ap ř. bylo všeho a. d. a. v elik á h o j
n o s t; p ů v .: ke konečné rad o sti, spokojenosti
všech, k výsledném u já so tu všech.
alkovna: p řístě n ek bez oken, slc. alkov
ňa. — A rab. al-kobba k ab in et, p řístěn ek se
d o stá v á do E v ro p y jak o šp. alcoba, fr. alcôve,
něm . (18. stol.) Alcove. O d tu d u n ás alkova
R o h n 2.133. Z novějšího něm . Alkoven,
k d e je -n z p řevládnuvšího slabého sklonění,
je nč. (19. stol.) alkovna.
almara: skříň. Stč. též almařie alm ěj alměr
(to to z něm . podoby almer), nč. n ář. jarm ara
alm aryja (zdrobň. alm aryka D rah . 23), (h)alměř, s obalováním l > v jč. aum ara T áb ,
oum árka T áb , oumara D uš 1.6, J jč ř 210. —
Ze s třla t. alm aria, arm aria fem ., eož je
za sin g u lár v z a tý p lu rál od s třla t. alm árium
z klas. la t. armárium , to p a k je od arma
zb raň , náčiní, te d y ‘sk říň n a n áčin í’. V č.
i jin d e bylo zakončení m ísty zjednodušeno.
P ol. alm arja (o-), slc. almara i armara, sln.
alm ara o(r)mara, sch. ormar > orman.
alm užna, již stč.; odvoz, -ní k též stč.; n á ř.
i ja lm u žn a od 13. stol. — P o l. ja lm u žn a , slc.
alm užna, hl. (j)alm ožina, almožna, dl. wol(o)m u žn a , sln. alm ožna. — Ze sth n . alm uosan, to
p a k z vu lg .-lat. *al(i)mos(i)na < ř. ελεημοσύνη
sm ilování, ú trp n o s t, dobročinný d ar.
altán, u n á s od 16. stol. (dolož. 1570).
Z p rv u „p lo ch á stře c h a nebo p ro s tra n tv í na
střeše, k d e se p ro ch ázeti m o žn o " J g , p a k
lehké přístřeší, b esíd k a n a té to ploše, k o
n ečně (za J g fem. n a -a) b esíd k a v zah rád ce.
K n ám proniklo p řes něm . A ltan m ask ., což
je přes b av .-rak . A ltane fem . z ita l. altana
(od lat.* altánus z altus vysoký, te d y „h o rn í
p ro stra n stv í, v e v ý ši"). Pol. altan(k)a, slc.
altán(ok) i altá nka.
alterace: (chorobná) zm ěna, p o ru ch a,
z *alterátio od s třla t. alteráre m ěn iti (z alter
d ru h ý ). Lidově zn. též ‘rozčilení, pobouření
m ysli, h oře, zo ufalství’. To pochází asi ze
staréh o lék ařstv í, k te ré p oruchy m ysli o d
vozovalo z p o ru ch tělesných štá v . slc .
alterácia.
aludel m ask. i fem .: jistá b a ň a tá n ád o b a
alchym istická. T ak i pol. něm . fr. angl.
Z arab . al-utál n ádoba.
alún, stč. až po R ešela: kam enec. P o l.
(h)alun ( > u k r. halun, r. galun), sin. (g)alun
golun (g již v něm . nářečích b avor. a k o ru
ta n ., p ů vodu je záhadného). Ze střh n . alún,
to z la t. alúm en t/v . Ja n k o ČMF 11.28.
amarant: pův. k v ětin a nevadnoucí, n apř.
papírová, um ělá {αμάραντος tj. nevadnoucí,
od μαραίνομαι vadnu), p ak im aginární b á s
nická k v ětin a; už u Ř ím an ů k o n k rétn ě laskavec, sym bol pevné lásky p rý ,,pro tr v a n
livost jeho k v ě tů “ . Ja n k o ČMF 11.127.
amarela -ele, lidově též amrhele hamr(a)le
hamrně: d ru h višně (červená, P ru n u s acida).
slc. amarela. — Z něm . Amarelle, to p a k ze
s třla t. amarellum višně, v lastn ě ‘h o řk av é’
(zdrobnělina od am arum hořké). Šm ilauer
N Ř 25.87.
ambažúr(a) vulgn ch u ť (na něco), veselá
nálad a PS-V oz-SSJČ . P ů v o d n ě je to ,,n á tis k "
rtů n a hu d eb n í n ástro j foukací, p ak „sch o p
nost, do b rá n álad a k p ití" {má dobrou a-u =
m á dobrý tah ). T reim er 15, 91, L ingua
9. 1960. 90: z fr. embouchure, v lastn ě od
vallonské podoby to h o slova. N ezávisle na
T reim erovi sdělil i J a n R ychlík.
ambretka: dru h hrušek. Z fr. ambrette h ru š
k a pižm ovka (něm. Amberbirne), to od ambre
a m b ra (vonná látk a).
ambrožka, stč. též -že, -ž{n )ík: světlík (byli
n a E u p h rasia officinalis, d říve i n y n í vážená
pro hojení očí). Z ajisté z euphrasia·, ambsn ad lidovým spojením s Ambrož.
amok, n y n í m ezinárodní slovo. Z m alaj.
am uk t/v . Stiller RO 22.123.
ampr ham pr (h)amprle hampelka·. u K y jo v a
škopíček s jedním uchem p ro n ap ájen í te la t
Kol-Voz. Z rak.-něm . A m p er džber, to p ak
je z la t. amphora.
an -a -o: viz ano 3°.
ana, anna stč. interjekce: ach. Asi hebr.
ánná t/v . P odrobně o n í J a n k o ČMF 13.109.
ande, stč. spojka vedlejších v ě t pro v ztah
odporovací (ojediněle), důvodový, časový,
obsahový, účinkový (ojediněle); odpovídá
m u te d y zpravidla n č . že, když, kdežto; hojné
doklady u B auera VČS. — Má se zp rav id la
(Gb. Sl. a n.) za to , že vzniklo z a onde,
přičem ž se onde chápe jako ad v erb iu m toho
d ru h u jak o k-de, z-de, tj. od zájm ena on,
te d y „ n a onom m ístě" , te n v ý zn am v šak je
tu velm i oslaben; a chápou Z u b atý N Ř 4.184,
T rávníček NeslV 1.211 jak o to to žn é s interjekcí a, ta k že b y ande bylo původně z n a
m enalo „h le" . T oto v šak m ám za pochybné.
Spíše lze v id ě t v to m to a staro b y lo u spojku
(a 3°), to to žn o u s ř. ώς; tím se v ý zn am y p ři
ande vyloží bez nesnází. J e hodno pozoru,
že ande b ý v á často po slovesech sentiendi;
i tu bylo v řečtině ώς právem . Onde svůj
m ístn í význam po a oslabilo, jed n ak m ožnou
zám ěnou v ý razů pro sm ěr p o h y b u a m ísto
klidu ( = slc. kde ideš? = k am jdeš), k te rá se
d á sro v n at se zám ěnou ve sp o jk ách kdyžtě
a kdežto p ro ti kdy-ž, jed n ak obecným oslabe
ním , ja k é postihlo n ap ř. advorbium p o d o b
ného význam u tam, jež se klade v č. nářečích
a v slc. vlastně n ad b y tečn ě v n ěk terý ch
případech (slc. kto ho tam vie! = k d o ho
zná!).
anděl, stč. též a slc. anjel (toto ze s třla t.
výslovnosti anjelus), v to m p ak „předržením
závěru, potřebného k n, vznikne ň v anděl,
k teré ovládlo" (Jan k o ČMF 12.225). — Vše
z ř. άγγελος posel (v křesťanském učení =
posel boží): b. r. sln. angel, u kr. anhel; ale
stsl. αn(b )gelb, sch. andeo, pol. an{g)iol,
č. anděl (z toho hl. ja n d źel, dl. j a nźel) p o ch á
zejí z balkánské výslovnosti se zm ěkčeným g,
k te ré se změnilo v ď (z csl. je i maď. angyal).
F rin ta W eltSl 4.1959.190.
andělika: ro stlin a zv an á vědecky A rchangelica. Ze středověkého názvu herba angelica,
tj. ro stlin a andělská ( = léčivě veleúčinná).
slc. angelika = rod Angelica!
andielek s tč .: jak ási ry b a (u K la re ta ). Podle
J g = m ořský anděl, dnes ostro u n Squalus
squalina L; angl. angel-fish, „n azv an ý ta k
pro své h ru d n í p lo u tv e ro zp jaté n a způsob
p e ru tí" . Ja n k o ČMF 12.226.
androdamant, stč. andromand, sta ré jm éno
jistého n ero stu egyptského. Slovo řecké, zn.
„k ro titel m u žů " („vítěz n ad nim i a jejich
h n ěv em " ); άνηρ gen. άνδρός m už, δαμάω k r o
tím . Ja n k o ČMF 12.226.
angor 1° nebo spíše -a stč.: k o tv a. Z la t.
ancora < ř. άγκυρα. (Jinde přejím áno p ř í
slušné slovo jiným i cestam i.)
angor 2 °: te la ta narozená m rtv á nebo brzy
po svém narození z ab itá a m aso z nich, te d y
nezdravé. Us. podle K tP ř 3.553. Podle J a n k a
ČMF 12.229 z něm . Schind-Anger m rchoviště.
angor 3°: d ru h vlněného šá tk u ; angora
(tak to i slc.) tk a n in a dám ská, n ap odobenina
jisté kožišiny, speciální d louhá kozí srst
v p létan á pro ozdobu do v ln y (výrobek, n ap ř.
d ětsk á čepička, m á ozdobné dlouhé c h lu
py). — Vše ze jm én a tureckého hlavního
m ěsta A ngora (nyní A nkara), v jehož zem i
chovány dlouhosrsté kozy; jsou p a k i „an gorské" kočky a králíci.
angrešt: srstk a, n ář. též ankrešt (tak již
R ohn), ankreš. Stč. agrest od 15. stol. je
šťáva, víno z nezralých hroznů. Pol. u k r.
agrest (pd. i angrest), rd . agrus, sln. agres,
sch. (e)greš, ogresta aj. — Z it. agresto nezralé
hrozny vinné, šťáva z nich (z *acrestis kyselý,
od lat. ácer o strý , štiplavý). Ja n k o ČMF
12.230. slc. a horň. egreš je v šak z maď.
egrës < ital. (H pt.) D om ácí n ázv y jsou
měchounek PS, mouchonky měchourka m uňka
B, měchonky Sova od měch, kudláček, kudlačinka B od kudla kad eř vlasů, turenka B aj.
ani, han. eni B, spojka („spojuje souřadně
a záporně" Gb); vedle n í též pouhé n i v tém ž
význam u; -ž v a n iž m á funkci větově p řip o
jovací pod. jako v jakož, pročež apod. — A n i
obsahuje spojku a + negační slovce n i ‘n e ’
(lit. nel t/v ); nijeden hrad tak nesnaden a n i
město jest dobyti: ne jeden h rad , ta k é n e
město ...). Viz též n i. P o d ro b n ý vý k lad o ani
viz u B auera VČS. — slc. a pd. přirovnávací
ani ‘ja k o ’ (slc. letel a n i strela) je za starší n i
(i to žije v tém ž význam u), srov. lit. néi t/v .
Je to totéž slovce negační a do srovnání se
dostalo stejně jako ne + ž, jenže ze srovnávání
nestejnosti {je tvrdší n i kam eň = než, tj. tv rd ší
on, ne kám en) přeneseno do sro v n áv án í s te j
nosti ( = je tv rd ý jako kám en). N ao p ak zase
slc. ako z v ě t tvrdý ako ( = jako) kam eň p ro
niklo do k o m p arativ u tvrdší ako ( = než)
kameň. J e však m ožné i jiné p o jetí: že to to
ani je totožné se spojkou (a)ni a že k p ři
rovnávací funkci dospělo asi přes v ěty , pův.
záporného sm yslu, ty p u a n i slunce tak nezá
řilo, ani m ísíc, ale . . . , a to v době, k d y zápor
byl ještě v onom a n i (u slovesa ještě nebylo
ne). T ento prostředek, v lidové poesii běžný
za sta ra u Slovanů a dosud jin d e (BSL 51,
c. r. 48 o nové řečtině), asi u strn u l v podobě
ani slunce září (drahokam ), s vy p u štěn ím
všeho o statn íh o ; stal se form ulkovým , nově
už ve sm yslu kladném . O bdobný p ostup
tuším e i v lit. p říb u zen stv u , i když intonace
ta m obě funkce liší (nei — č. ani; néi =
jako).
ano 1° p řitak ací. Doloženo od 15. stol.
(HMČ 3.18, T rávníček N eslV 1,98n., ta m
starší liter.; H u jer 1.242). — Složeno z ,,n a
vazovací “ spojky a a p řitak acíh o ad v erb ia no
(viz), k te ré m á shodný p ro tějšek v la t. přitakacím nam (u Slovanů m arci odpadlo):
toto latinské „ujišťovací“ nam znam ená
‘opravdu, zajisté, a n o ’ (nam ...s i c agamus =
ano, ta k udělejm e); vězí též v e-nim , jehož
původní význam je stejn ý : ‘zajisté, ovšem,
opravdu’. N ašem u a odpovídá svou funkcí et
v la t. etenim, původně ‘a o p ra v d u ’. Viz
i ano 2°.
ano 2° stč. spojka: vždyť, neboť. U vozuje
větu, zdůvodňující to , co se p rav í ve v ětě
předchozí: aj tot j i ž blízko smutek, ano nenie,
kto by spomohl. D oklady Gb, T rávníček NeslV
1.90n, B auer VČS 109. — Jeh o a je n av azo
vací spojka, no je příbuzné s la t. odůvodňovacím nam t/v (vždyť, neboť), k teréžto nam
je totožné s přitak acím nam (viz ano 1°).
Starší názor viděl v to m to ano deiktickou
partikuli s význam em „h le“ (liter, u B auera).
ano 3° stč. spojka ve v ětách obsahových
a časových: uslyšal, ano p s i štěkají; uzřev,
ano pohani veliký hod činie ( = že); přišel sem
do hospody, ano se j i ž setmievá ( = když).
D oklady Gb, Z u b atý L F 36.25, S trak a L F
46.21n., 55.276, T ráv n íček N eslV 1.90n.,
HMČ 3.49n, B auer VČS 121, 224. — Vedle
toho jsou a časem se ro zm áh ají p říp ad y , k d y
místo nespojitého ano je tu spojité (shodné
podle rodu a čísla) an -a -o (viděl sem holúbka,
an sedí na mé hlavě; nalezl své apoštoly, ani
zesnuli), později dokonce zas neshodné an
{viděli sm y ženu, an vzhledala). — Z dá se, že
toto ano 3° nem ůže b ý t téhož půvo d u jako
ano 2°. M ám za to , že p ů vodní je tu an -a -o,
vzniklé stažením z a cn, a ona a td . a že a je
tu rovno a příbuzné řecké spojce ώς, že i zde
se d á v y jít z v ý zn am u ‘ja k ’ (... ja k sedí ...;
ja k zesnuli atd .) ve v ětě obsahové i časové;
on -a -o je p ak ovšem znám é osobní zájm eno.
Zde je důležité, že an -a -o bylo vždy v sk u tk u
jen při 3. osobě. N espojité ano rovněž; jeho
n esp o jito st p o kládám za výsledek to ho, že
v povědom í m luvících se sblížilo ano 2°
a to to an -a -o.
anobrž spojka v souvětí stupňovacím .M ísto
prostého stupňovacího ano' se od 15. stol.
objevuje i ano brž; ano je tu zesíleno kom parativ em ad v erb ia brzo, te d y brž = spíše.
P o v ětách záporných nabylo v ý zn am u opa
kově odporovacího, k te rý m ohl p řev lá d n o u t.
K d y ž se v ý zn am k o m p arativ u otřel, začalo
se an{o)brž ch áp a t jak o spojka odporovací;
nepochybné je to tep rv e u V usína a v době
obrozenské. T eh d y zároveň zaniklo jeho u ží
v án í po v ětě kladné. (Trávníček NeslV 1.96;
zde podáno, ale kratčeji, slovy J . B au era
ze S P F F B U 1956 A 26; p o drobný v ý k lad
viz u B au era VČS.)
anšovka: m o řsk á ry b k a sledovitá. P řes
něm . An{s)chovis je ze špaň. ancho(v)a nebo
sicil. ančova. D alší m inulost je n ejistá a sp o r
ná, Ja n k o ČMF 12.225.
antikrist: p ro tiv n ík K ristů v , ďábel {anti
p ro ti, z ř. αντί); s tá v á se n ad áv k o u a p ak
m ěněno v m or. ancikrist anciáš ancejáš ancibél {-bél z B elia ll), jancybel (toto m á M alý).
T aké slc. je hovorové ancikrist, anciáš.
anton: zelený a.: policejní uzav řen ý vůz
n. k á ra SSJČ. — V něm . arg o tu je grúner
H einrich a grúne M in n a t/v , ale grü ner A n to n
bylo v ě z e n í v A n to n stra ße v B erlíně. U n á s
b y l te d y v ýznam po p řeje tí p řesu n u t n a k áru .
Grü n v něm arg o tu = nepříjem ný, n ejistý ,
nebezpečný.
antoušek fam .: pohodný, ras; pův. pražské
slovo, ale dostalo se i n a venkov (El). —
P ů v . to byl p o p u lárn í p ražsk ý pohodný
A n to n Scheck, „jehož lid nazýval A n to u šek " .
Ja n k o ČMF 13.109, v. však i 13.215 a H u jer
1.235.
anýz, stč. též anéz -ž, chod. hanýž -níž. slc.
aníz , onajs (odtud onajska d ru h žemle). —
Č. slova a slc. aníz budou přím o (skrze lido
v é léčitele) z la t. a n ésum popř. anisum , ta k
i pol. anyž, r. anis, sln. janež, sch. aniš -ž.
slc. lidové onajs je z něm .-rak. aneis.V.. i Ja n k o
ČMF 13.216.
apoštol, stč. (j)a p ostol {-š-). Obecné k u ltu rn í
slovo, z la t. apostolus < ř. άπ όστολος, tj.
p osel, vyslanec boží.
apoteka apateka apatéka stč.: lékárna. Nč.
lid. (h)apatyka {y < í < é), m or. aptéka,
slez. aptyka, m sl. apatéka Mal, slc. apatéka
-tieka. — Z lat. apcthéca < ř. άποϋηκη sklad
(srov. απο-τίθ ημι odkládám , uschovávám ).
ar: plošná m íra 100 m 2. Od 1793. N y n í
obecné k u ltu rn í slovo, z lat. area plocha v y
tvořeno fr. are m ask., což proniklo všude.
arak : jisté d ru h y lihových nápojů. V ý
chodiskem je arab . ‘araq‘p o t; š ťáva z d atlí;
silný lihový n á p o j’. T oto arab . slovo p ro
niklo n a východ až do M alajska a Indonésie,
kde znam ená konečně 1° jak ý k o li lihový
nápoj, 2° m ísty lihový nápoj ze šťávy jistý ch
palem , 3° m ezi tam ějším i Č íňany lihový
nápoj z rýže. S význam em č. 3° pronikl arak
z m alajského archipelagu po založení p rv n ích
kolonií do E vropy. Stiller R O 22.133. Z k rá
cená form a je rak, srov. sch. rakija kořalka.
arci, arcit, arciže, od střed n í doby: ovšem.
F o rm o u je to spojka a + rci (2. os. im per. od
říci), ale ze slovníkových dokladů není dobře
v idět, ja k se to spojení dostalo k dnešním u
význam u. Snad lze v y jiti od nerci(li) ‘neřkuli,
tím m éně, natož p a k ’, což bylo pů v . = ,,neřík e j“ (ani dobytku n en í co dávati, nercili če
ládce J g = p řito m m i an i nem luv(te) o . . . ,
něm . geschweige). Z dá se, že v době, k d y
nerci ještě cítěno jak o 2. os. im per., bylo
k něm u přitvořeno arci ve v ětách sm yslu
kladného (což vše dobrý písař věděti má, arci
p a k impressor J g = tím spíše ...). Věc si
žád á výzkum u.
arci- v arci-biskup apod., již s tč ., též slc.
N y n í též arcidílo, arciblázen aj. — Základem
je ř. άοχι- (od αοχω jsem prvním , v ládnu):
p řeja to jakožto lat. archi- (viz i archanděl);
pozdější výslovnost b y la arki- a „konečně
střed o lat. m ěk k á“ (Janko) arci-. T a p ře ja ta
beze zm ěny do češtiny. — V něm čině arcidalo erz-, to přejala vulg. čeština v erc-darebák apod. — S am ostatně se vyvíjelo stč.
arcipřěst arcikněz, archidiakonus, ze střh n .
erzepriester: je i alc(i)přěst, ancipřišt.
arenda: roční nájem né (např. z krčm y,
o d tu d slez. harenda krčm a). Odvoz, arendář
-dátor -dovník -dák (toto Vy). — Pol. ( > u k r.
r.), sch. arenda, pd. hargda. —— Ze s třla t.
arrenda od ar(r)endáre p ro n ajím ati (s ním
souvisí i renta, něm . Rente, fr. rente, z *rendita). slc. árenda je však, ja k p atrn o z á-, z maď.
árenda; v starší době slc. á . znam enalo i p o d
d an sk ý p o p latek v rchnosti (B lanár H L ).
arest, lid. i harest (h)arešt; slc. árešt, pol.
areszt. — Ze s třla t. arrestum, což je od
s třla t. arrestare < ad + restáre učiniti, ab y
něco zůstalo zpět, zadržeti, uvězniti. Arestant
byl pův. ten , kdo zadržuje, ale asi od 18. stol.
(u N ěm ců, p a k i u nás) zadržený, vězeň.
O d tu d i arestovati vězniti. Ale aretovati
z atk n o u ti je z něm . arretieren, fr. arrêter t/v ,
jež pochází rovněž z arrestare.
arch papíru, stč. ark; slc. (h)árok, pd. arch.
Asi ze střh n . *arc (srov. střnizoz. a sever.
ark), to p a k z lat. arcus oblouk, lu k (odtud
přím o pol. arkusz [ > u kr., rd.], sch. a rku š,
maď. árkus), což „ v stř. latin ě vzalo n a sebe
speciální význam ... n ap ř. o p ap íru : te n
se to tiž v dílnách přeh ý b al do oblouku nebo
n a způsob luku ve d v é “ (Jan k o ČMF 27.15),
pův. by ly to tiž m ín ěn y je n arch y foliové,
o dvou listech. O ba v ý z n a m y jsou i v něm .
Bogen t/v .
arch a: k říd lo v ý uzav írací o ltá ř (dolož, od
1498), b iblická arch a ú m lu v y (skříň s d esk a
m i D esatera), a. (lod) N oem ova. Pol. archa,
n y n í arka, slc. archa. — Z ákladem je la t. arca
sk říň , vl. u záv ěra, od arcére, ch z něm činy
(střhn. je arke i arche, nhn. Arche). Viz:
1 rakev.
archív. O becné k u ltu rn í slovo, z la t. archí
vu m m ísto pro uložení listin, to z ř. άρχεϊον
v lád n í b u d o v a.
ark ý ř, stč. arkéř, alkéř. Z češtiny je slc.
arkier a pol. alkierz, z pol. u k r. alkyr; hl.
warkaŕ , dl. ha(r)knař. Ze střh n . arkere t/v ,
což je ze s tar. sev.-fr. arguiere stříln a.
arm áda, ta k i slc. Pol. (h)armata dělo (dř.
i dělostřelectvo, vál. loďstvo) > u k r. harmáta
dělo. — Z it. armata (vl. ‘ozb ro jen á’ t. tru p a ,
< la t. armata); naše d je ze špan. arm ada
(to proniklo i do něm činy jako ‘válečné
loď stvo’).
arm otaj 1541: m osaz. Ze s třla t. aram u m
m ěď (M atzenauer); p o d ro b n o sti v ý v o je jsou
nejasné.
aron: ro stlin a A rum , již stč. od M attiola.
Spolu s něm . A ron, fr. aron, it. aro, slc. áron,
pol. aronelc, r. arón, sch. aron je z la t. aru m ,
to p a k z ř. αρον. P řichýlilo se (nevím e, k d e
nejprve) k jm én u biblického velekněze. Stč.
též Aronova brada, obdobně i leckde jinde
(r. arónova borodá, něm . A aronbart aj.).
asent fam ., n y n í zasta r. M or. n á ř. (h)asenda
Gr-M al.: odvod. slc. asent. Z něm . A ssent;
asentovati, -týrka, od něm . -tieren.
asfalt, stč. jednou aspalt. Z la t. asphaltus <
ř. άσφαλτος.
asi: přibližně, skoro, sn ad (p řijd u a si za
hodinu; bylo jich asi deset), dolož, v to m to v ý
znam u od 1515. S tarší asi, as, a si a, as a, asa
znam enalo v šak ‘aspoň, w enigstens’ (srov.
aspoň), do k lad ů je h o jn o st. slc. asi. — Z a
čáteční a- je to též co v ale 3°, te d y m á
ek v iv alen t v ř. ώς; si je s ta rý o p ta tiv , ze *sit
(od es- b ý ti v jesm b jsem ); d ru h é a lze
ch áp a t sn ad ja k o spojovací (dokud se cítila
v ě tn á p o v ah a to h o a si) v e sm yslu ‘a to ,
te d y ’, později se ovšem to to a au to m atiso valo. A sa pět pecnóv daj = a budiž (třeb as
ta k to :) a p ě t .... N em óžeš-li lépe, ale as
a žádaj každém u dobrého = bu d iž to t a k t o :
žádaj .... P řisto u p il o d stín p řip o u štěcí
(‘třeb a s’), z něho se došlo k stč. v ý zn am u
‘asp o ň ’.
aspoň alespoň, stč. asa poně, asponě, aspoň.
slc. aspoň. P ů v . sn ad = ‘a(le) budiž (tak) až
po to, až do té m íry ’. Viz asi. C hápem e poně
jako po + (n)je, tj. ňe — ak u s. n tr . zájm en a
je; to to poně je to té ž co v poněvadž.
astrachán , m or. astrykán P odl. 70, slc.
astrachán: kožešina z b e rá n k ů od A strach an u
(u K aspického m oře); z n í čepice č. slc .
astrachánka, m or. lidově astrikánka, (h)astri
gánka.
ať: slovce uvozující v ě ty p řací, výbízecí,
účelové; součást opisného im p erativ u . J e s t
nepochybně děliti n a a + ti > ať: a je p a trn ě
příbuzné (podobně jako a- v aby, až) s ř. přací
č á s t i c í . ώς; klade-li se ona s o p ta tiv em nebo
i s indikativem im perf. nebo ao ristu , znam ená
u H om éra ‘kéž je n ’ nebo ‘bodejž’; -li nyní
oslabené v -ť, je p a trn ě příbuzné s lit. částicí
te-, k te rá se klade před tžv. perm isiv. O to
tožnosti společného a- v ať a aby svědčí to ,
že v starší době se m ísto aby m ohlo u žiti
ať by „v předm ětových v ětách po chtieti
a prositi, řidčeji po jiných slovesech" (citát
z Bauera 169). I to m u , že obsahové žádací
věty s ať s indikativem présentu jsou ze
staré doby zachyceny pouze v přím é řeči,
odpovídá obdobné u žití ř. ώς.
atila, ta k i slc.: k rá tk ý , šň ů ram i zdobený
kabát uherských
h u sarů
a
h ajd u k ů
SSJČ-SSJ. — Z maď. attila t/v .
atlas 1°: d ru h tk an in y . E vropské slovo,,
z arab. atlas h lad k á látk a.
atlas 2°: soubor m ap spojených v knihu.
P ůvodně název M ercatorova podobného
díla z r. 1595. M. je pojm enoval podle m auretanského krále A tlan ta , proslulého m a te
m atika a astronom a. P ozději n a titu ln ích
listech zobrazován b ájn ý staro řeck ý obr
Atlas nesoucí n a svých plecích svět, p o
prvé u L afreriho. H onl, K arto g r. přehled 9
(1955) 85. (Šmilauer.)
atram ent slc. ( > horň.) pol.: inkoust. Z lat.
atramentum t/v (od áter černý) p řejato skrze
latinsky znající „rech to ry “ (učitele).
avšak, ta k i slc.; stč. též avšako, -ž(e). Spojka
odporovací. Z a ‘ale’, zesíleného příslovcem
v sako = vším , každ ý m způsobem . Viz však.
azbuka. P ře ja to z ru štin y (tak je i slc. u kr.
sch. b.); utvořeno z azb a buky, n ázv ů p rv ý ch
dvou písm en cirk.-slovanské abecedy,
azda stč.: viz zdáli.
azor sev.-m or.: d ru h k a b á tu K t5 , azór
zimní k ab át R zr. — Viz hazór.
až 1° adverbium s význam em něm . ,,bis“
(až k zemi, až v zimě, až doma, až po u ši a p . ) .
J e to p a trn ě sp řežk a z. a a zesilovacího že;
jeho o se d á sro v n at s véd. ά + a b lativ ‘až po,
bis an, bis h in , zu h in ’ (prostorově): ά samudrát = až k m oři. Zesilovací až (mor. oni sú
hluší, až oni sú hluší·, je m i to až divné;
až nejkrásnější to n en í B) m á rovněž paralelu,
p ři ind. á: i ono je „h erv o rh eb en d “ , n ap ř. po
adjek tiv ech a adverbiích, k te rá jsou schopna
stu p ň o v án í, se klade, a b y se naznačilo, že
jde o o p rav d u v y soký stu p eň něčeho. P o u
h ý m příslovcem je i zdvojené č. slc. až-až
(: nadřel se až-až), k d e te n sm ysl v y stu p u je
zcela zřetelně. — Sem asi p a tří stč. sp o jk a
až „ v souvětích sm yslem slučovacích” , k d e
m ísto n í b ý v á a za la t. et iam (doklady G b
a B au er VČS 33); ta k é spojkové až v so u v ě
tích , kde „p ro n ik á více m éně jasně o d p o ro
vací v ý zn am “ , v. B au er 53n.; dále časové a ž
(hledal, až to nalezl, něm . ‘bis, bis d a ß , a ls
b is’), podobně v dluž.
až 2°, spojka uvozující vedlejší o b sah o v é,
účinkové a j . v ěty . V ýznam em i p ů v o d em j í
odpovídají lit. jóg a ř. ώς, vše z ide. jó (srov. a 3 °) + *gi ( > slovan. zesilo v ací
p artik u le -žb). O b s a h o v é v ěty : stč. p řih o d í
sě, až pojide pop jeden tú ž cestú = accid it,
u t sacerdos descenderet = nč. „ ž e “ , sro v .
lit. n u sid a ve, jog ubagas n u m ire — stalo se,
že te n u b o žák zem řel (cit. z L eskiena L it.
Lesebuch 227). T ím (jako p ři lat., ut) se
pochopí i v ě ty ú č i n k o v é : stč. lev zařva ta k
silně, a ž se všecka země třesieše. J i n é funkce:
dluž. po slovesích d eclaran d i e t sentiendi:
powjež, a ž nicht doma njejo (pověz, že nikdo
dom a není), lit. a tm in k, jog tu gerai tu reje js i
pom ysli (na to ), že jsi se m ěl dobře. P ř í
č i n n é : dluž. m ěj ź ěk, a ž sy p śišel (měj d ík
[za to] „že“ nebo „p o n ěv ad ž” ; M uka: weil),
pod. litev. s jog, L eskien ib. D luž. m á až
i ve v ětách ú č e l o v ý c h , srov. řecké účelové
ώς [v. zde aby]. Viz h o jn é stč. d o k la d y
rozličného u ž ití u B a u e ra VČS, ta m i s ta rš í
dom něnky o p ů v o d u to h o až. O stč. až
je d n á M ikulášková L F 83.253n, 84.37n.
ažu r ažur(k)a ozdoba pořízená v jem né tk a
nině, p a p íru ap. „p ro lam o v án ím ” ; ažurovati.
Z fr. ajour m alý o tv o r, okénko p ro d e n n í
světlo,, s denním světlem (a jo ur )..
B
ba slovce potv rzo v ací a zdůrazňovací:
bať z ba-ti; barci < ba arci; baže; vm . bai,
baj(i) (srov. pol. ba i). Pol. slc. u k r. ba. —
Je starobylé, neboť je i lit. ba, av est. ba
obdobného užití, dále stin d . sm á t/v („za
jisté” ): zám ěna b\m, s „p o hyblivé” .
baba i bába·, s ta rá žena a td .; odvozeniny
s rozličnou citovou p latn o stí: babka babiěka
bábinka bábuška babizna babec babice babisko
aj. T ak é rozdílné k v a n tity á /a je v y u žito
k rozdílnosti o d stín ů v ýznam ových. P ře n e
sených v ý zn am ů je m noho, ale d a jí se v ě tš i
n o u snadno pochopiti. N ap ř. bába d ru h
m ra k ů „k u p a, h r a d ” ( — rozložitý, n efo rem
n ý jak o b ab a); babka jistý způsob v á z á n í
šá tk ů n a hlavě ( = jak o si vážou starší ženy);
babka ko v ad lin k a n a k lep án í kos a srp ů
( = nízká a široká, rozložitá; viz i B. Sulán.
StSl 5.159; J . K nobloch ZfS 7.297 upozor
ň u je, že o k raje té to b ab k y se ohýbají,
svinují dospodu); bába poslední snop při
obžínkách ( = ctihodný, poslední, s p ozor
ností a slávou vezený); babka chroust; plochý
kam ének, házený po vodě ta k , ab y se několi
k rá t odrazil (snad = oblý, okrouhlý, nešpičatý); srv. rým ové žabka t/v ; babka d ru h
h řib u (m á klobouk s koží nahoře rozprýskanou). O povržlivě je m íněna babka m alý peníz
(koupiti za b-u), pů v . jistý u h ersk ý peníz
(maď. babka) v našich zem ích n ev ítan ý a od
sněm ů znehodnocovaný (jinak, asi m ylně,
K nobloch uv. m .). O dvozeniny: babí, babský;
v názvech rostlin jako babí ucho (jitrocel)
apod.; babí léto (některé něm . v ý razy u k azu
jí, že se tu m íní obdoba s druhou, pozdní
láskou vdov), babí kout oblohy (obyčejně:
severozápad), odkud rá d y přicházejí n ev í
ta n é m rak y (hledána v to m jak ási m y th ick á
b y to st, p rý bohyně B ab a, ale to je vým ysl;
spíše přenesený „b ab í k o u t“ z jizby, od pece,
od k u d jsou babské m rzu to sti); slovesa: babiti
p o m áh ati dětem n a svět ( = b ý ti činný
jakožto porodní b áb a); babčeti (o jab lk ách
dlouho uložených a zhoubovatělých, H zl),
scv rk áv ati se, d o stáv ati v rásk o v itý povrch,
zababčeti zak rn ěti (o strom u) PS. — Baba m á
u všech Slovanů tý ž zák lad n í v ý zn am a často
i stejn é v ý zn am y d ru h o tn é. P ů v o d em je to
slovo dětské řeči, téhož způsobu jako táta.
m áma, tj. zdvojení otevřené slabiky s nejsnadnější sam ohláskou a, zde p ak s retn icí b,
tj. hláskou, k te ro u d ěti dovedou pronášeti
pom ěrně brzo. V ýznam tak o v ém u slovu
d áv ají velcí: p ro to m á někde i vý zn am o d
chylný (it. bábbo, tu r. baba — tá ta ); většinou
ale je „ s ta rá žen a“ (tak i lit. bóba, lot. baba,
střh n . bábe). Ve v ý zn am u ‘G roß m u tte r’ v y
tlačilo to to bába staro b y lý term ín ova, zacho
v an ý jen v hl. wow(k)a (H. Šewc ZfS 6.574),
p říbuzný s ujec.
bába, lidový název jistý ch n ák y p ů nebo
pečiva , též bahuba J g ; o d tu d (tak i slc.)
bábovka, p ů v . form a n a pečení b áb y , p ak
pečivo z ní, n ář. babúfka, bábovica, babník,
bábovník, babiereň = form a n a b áb u . Pol.
n ář. bábů fka „fo rm a do pieczenia b a b k i“
(N itzsch DŠ). — V češtině doložena ta to
bába od 15. stol.: „W in ter Š at 184 u v ád í
pečenou žem lovou b áb u , n a niž si recep t 1465
opsal fa rá ř šebířovský J a n z L u k av ce“ (Š.).
O bjevuje se i s v ý k lad em : v pápě aneb kaši
u M at Vel 340 A. Z dá se ted y , že bylo cítěno
jako cizí; dosud je to jídlo „p an sk é" . B ába
je totéž co pápa; pečivo baba je též slc. pol.
luž. u k r. rus., p a p a je též polsky . — V něm .
nářečích (v sousedství Slovanů, t. v B a
vorsku, Slezsku, Sasku aj.) je Babe, B äbe
Topf-, N apf-, A schkuchen, n a již. Mo
rav ě bylo A pfelw aba n ák y p z kousků
bílého chleba a kousků jab lek . J . K n o b
loch ZfS 7.298 m á ta něm . slova za p ře
ja tá ze slovanštiny. T ak i Steinhauser
SlW ien 101.
babina vč.: zvětralý čedič (na Jičínsku)
N R 20.153; zv ětralá skála (na Jaro m ěřsk u)
P iazza 291. — Asi od baba; klade se důraz
n a zvětralo st, te d y n a stáří.
bábinko, m or. (u K y jo v a): m alé dítě,
lo u tk a; horň. bába n tr., bábca VVM 10.17:
m alé d ítě v peřince. — slc. bábka lo u tk a,
též bábika bábinka bába bábä , bábätko. Z n a
m ená i d ěv čátko; sem p ak dám e i slc. bábenec
bábenček chlapeček (též p a n á k d ětem ke
h raní). — Slovo z „ d ě tsk é " řeči; srov. maď.
báb, baba t/v , angl. baby m alé dítě, něm .
P uppe. V šude jsou to asi dom ácí, sam o
sta tn é ú tv a ry , o p řejím ání n etře b a m luviti.
babočka: d ru h m otýlů. — Preslem p řeja to
z r. bábočka t/v ; znam ená to v lastn ě b ab k u,
tj. p a trn ě čarodějnici (podle jin ý ch p rý
duši babičky); věřilo se, že v něk terý ch zv í
řate ch (zvláště lidu odporných; m ezi tém i
jsou i m ů ry noční i m otýli denní!) jsou sk ry ty
čarodějnice. Slovo však zní p řív ětiv ě — p ří
činou je pověrečný strach . slc. bábočka S S J,
též babička baboška babuška babuočka p estrý
denní m otýl, babočka. O to m podrobně
V ážný JM .
babonit m sl.: h led ati něco bez opráv n ění
(tam , kde nem ám co hledati!) nebo nevčas
(např. v noci, a tím b u d it jiné ze spaní) nebo
nem otorně, též babúňat baboznit babúzňať
pabonit m amonit, zbúzat, han . babóňat. —
Slovo zřejm ě silně nevlídné, expresivní (viz
přípony!). V ýchodisko zák lad u bab- není
zřetelné. Snad p ů vodní je pabúňat z pa-búcat
(viz p u d iti), s tra n v ý zn am u srov. č. v y
tloukati = h ledati, slíditi.
babrati se, babravý m or.: p ip lati se, m azati
se (s prací); babroš, babrák; babranica. S n o
v ým i příponam i m or. bachlat t/v a jč. vybahnit se v y p rav iti se (na cestu); srov. slc.
vybabrat sa. S i laš. zabibrat. Z dá se, že sem
p a tří i p ip la ti 2° (viz) a val. fa fra ť S vK . —
slc. babrat špinit, kazit, d ělat neodborně,
dělati práci s něčím nečistým ; pol. babraó s i e,
nář. bablač, uk r. babraly t/v . — Psl. babrati;
odpovídá m u h et. papráhh- šp in iti, sk v rn ití,
paprái- p o špiniti se, pro h řešiti se. U nás
p řib y la th em atisace a zdloužení v 1. slabice
(asim ilací k 2. slabice). maď. babrál je ze
slovenštiny.
babule m or.: husa, zdrobň. babulka bibulka,
slc. babuľa babuliatko babul(en)(k)a baburka
babuška. — Od vábící in terjekce babi! babi!,
jíž se volá n a husy (slc.).
babuša m or.: šátek zavázaný křížem pod
b radou, v tý le n ah o ru cípem n. p ro sté pod
b rad u B ; přenes, h an .: žena ta k d ů k lad ně
p ro ti zimě velkým tep lý m šátk em chráněná,
že jí není ta k řk a obličej v id ě t G r, o d tu d
zababušit se B, babušit se G r = ta k to si
ch rán it h lavu p ro ti zimě. — Dl. babuška
‘šátek n a h la v u ’ (i ‘b ab ičk a’) ZfS 7.263,
hl. babić so haliti se. — Odvozeno asi od
babka — způsob, jak si ženy uvazují šátek
na hlavu, šikm o ta k , že je uzel v tý lu Gr.
babyka, stč. a n ář. babka: d ru h jav o ru . —
Strom ten b ý v á zřídka rovný, spíš je zk ři
vený, jakoby zakrslý (a k řovitý), p ro to název
je přirovnáním ke s ta ré ženě. Šm ilauer N Ř
26.194. N áležité psaní b y bylo s i.
bác 1° bacan bacán: jisté pečivo (nákyp
„baba“ , jinde i velký vdolek, popř. n ep o
dařený); č. bacouch, han. bacóch m á zak o n
čení z osuch. — Z něm . Batzen.
bác 2°, za Jg . u Zbirova d ru h obuvi: d ře
věná podešev a k ní p lst nebo kůže řem ínkem
přivázaná (ne přišitá!). Vč. bačky jakási obuv
NŘ 5.100. — Souvislosti a původ nejasné.
Snad zkráceno z papuč, babuč: na to ukazuje
zm. báč papuč.
bacat m or.: bouchati, b iti; jednodobé č .
bácnouti a pácnouti, m or. šo-bácnút a (c, tj.
ts, přesm ykem > st) šo-bástnút; jč. bacit; pro
„dětskou řeč “ užito bacat (a zkráceno podlé
papat hačat kakat); vč. (Hořice) bacat tlouci
kam énkem do k rejcaru (hra). Mor. bácat
znam ená i ‘m noho jisti’ (srov. č. naprat se,
natlouci se), slc. rozbácat sa rozjísti se, s ch
na-bachtaný hodně najedený. — P sl . bacati,
je zastoupeno i v slc. (bácat b íti, bouchati,
např. do zad, interjekce bác; v m luvě k dětem
bacat), sch. b. uk r. r. S -o vé intensivum
(bat-sati) od batati (sln. sch.), jež je příbuzno
s lat. battuo b íti (it. battere, fr. battre). In te rj.
bác! je zpětný ú tv a r ze slovesa. Mch S P F F B U
1.84.
baculatý: viz buclatý.
bača: n a V alašsku a n a Slovensku vrchní
ovčák n a salaši; bačovat b ý ti bačou, pak
i (též bačkovať) žertovně = b ý ti někde, dlíti
někde; bačovňa koliba. — Sem řadím e i mor.
baček bacaľa bača(lá)k tlu stý m už (bačové
opravdu bývali silní, vykrm ení), přeneseně
baček vepř. — Pol. nář. baca, bacza, sch. bač,
rum. báciu, maď. bacs(a), bacsó vrchní
ovčák. — Slovo p astý řsk é k u ltu ry k arp atsk é.
Zdá se, že bača vzniklo (přesm ykem a ú p ra
vou zakončení) snad (nejistá dom něnka)
z východního názvu pastý ře, k te rý vězí
v pol. czaban, ukr. rus. čaban, sch. b. čoban,
a který pochází, jak se obecně věří, z osrnan.
čoban. D alší podrobnosti nejsou znám y.
bačkor(a), v č. od K . I. T h ám a; laš.
u P říbora badzgora MZ. — slc. bačkor(a)
papuč, bačkora krpec; pol. baćkory, ukr. sch.
bočkor. — Z m aď. bocskor krpec. Šm ilauer
OKP 2.10. — slc. bočkoroš chudý zem an
(vlastně: člověk o b u tý v krpce, srov. krpčiar),
rovněž z m aďarštiny.
bádati: zkoum ati; bádavý, badatel. Stč: bylo
jadati, msl. badať tu šiti, dom nívati se, pozorovati. Pol. badać b ád ati, zkoum ati, p á tra ti;
slc. badat pozorovati, bádať zkoum ati. Sem
snad p a tří (záměnou d/r, § 6) sln. barati
vyptávati se, b. baram d o tý k a ti se čeho,
sah ati nač, h ledati. — Č. bádati doloženo
po p rv é te p rv z doby Ju n g m an n o v y ; p řeja to
z polštiny. P sáno bylo zp rav id la s a, ale
obecná výslovnost s á pro n ik la n edávno i do
pravopisu. — Vzniklo m ylnou dekom posicí
z *ob-adati; je vm . obadnút okusiti, val.
pobádať sa zd áti se; nejblíže je lit. úodziu
úosti a lot. uožu uóst očichávati, v ětřiti, dále
od- v ř. όζω, perf. όδ-ωδ-a čichám a v lat.
odor čich, větřen í, vůně. R ozdílnost délky
od/ód se vy sv ětlí tím , že p rv o tn í sloveso bylo
asi ath em atick é. — K ořen od- je též ve
vůně (viz): je u něho te n zv láštn í jev, že
znam ená nejen „ v y d á v a ti ze sebe jistý
p a c h “ , ale i „příslušným sm yslem (čichem)
v n ím ati p ach něčeho" ; p ak , protože čich
byl dříve sm yslem velm i dů ležitý m (o to m
A. W esselski, D er Sinn d er Sinne, P ra h a
1934; viz i Mch S P F F B U 4.1955.29), ro z
šířen byl v ýznam to h o kořene n a v n ím án í
pom ocí sm yslů (kterýchkoli) vůbec, n a ,,čití“ ,
pozorování, zkoum ání; o d tu d je jen krok
k pojm u „m íti za to , do m n ív ati se“ .
bádati v po- na-: viz bodati.
badej m . laš.: lůžko za pecí B, bedna na
spaní Šr. — Z něm .?
badián i badyán. Pol. badyan, r. baďjá n :
sln. badijan. — N. B adian, fr. badiane, špan.
it. badiana. — P odle R ad lová z tu re č tin y
(Vasmer), podle jin ý ch z pers. bádyán anýz.
badil, ro stlin a Sisyrinchium . Zavedeno
Preslem ; asi z pol. badyl lodyha, košťál,
stéblo, p ů v o d u nejasného.
badol laš.: p árek sp ářen ý ch žab H or. —
N ejasné.
bafati 1° bafčiti: v y d á v a ti zvuk baf při
kouření ta b á k u , k o u řiti z d ý m k y ; slc. bafať
-kat -čit -mít. — Zvukom alebné.
bafati 2°: ště k a ti (rým uje se s' hafati),
přeneseně vybafnout n a někoho = zn en ad án í
prudce něco pronésti, říci. — Slovo zv u k o
m alebné; obdobné sam o sta tn é ú tv a ry jsou
i jinde: něm . baff!, baffen, dán. bjeffe, švéd.
n ář. bjáffe štěk ati. — J e i form a se zesilo
vacím l (§ 9 ): blafati štěk ati, tla c h a ti, h rubě
k někom u m lu v iti, blafka tlach al, blafnouti
(o tom ani neblafni = nic nevyzraď) SSJČ. —
Zvukom alebné. J e i něm . blaffen štěk ati.
bafnouti lid:, lap iti, ch ň ap n o u ti, přenes,
zatk n o u ti; se zesilovacím l (§ 9), zblafnout i
PS zatk n o u ti, zav řití do vězení. — P ohybom alebné.
bafuňář, -ňár, -nár slang.: sp o rto v n í čin o v
ník (zpravidla ve v eslařstv í a ly žařstv í),
doprovázející v ý k o n n é sportovce n a z á
jezdech, činící organisační a jin á o p atřen í na
závodech ap. Doloženo od 1940. — Podle
K . Sochora N Ř 45.127 je jeho východiskem
angl. buffoon [bafún] paň áca, šašek.
baganče bakanče n tr.: vojenský střevíc
(pěchotní), m or. baganč i bagan. — Přes
slc. baganča pochází z maď. bakancs.
bagaria m sl.: kůže, tlu stý řem en. slc.
bagária vy d ělan á h ru b á kůže (na bagančata). — Z maď. bagaria ju c h ta, jež „zjevně
souvisí s osm an. bulgari ‘m aro k én ’, což je
v p o d statě jm éno volžských B u lh a rů "
(H au p to v á podle K niezsi).
bagatel, lidově pakatel. Z franc. bagatelle,
ale lidové p-k- přes něm činu.
bago, bako (toto H r): k u s ta b á k u ž v ý k a
ného v ústech, bagovat žv ý k a ti ta b á k ; báčko
zb y tek d o u tn ík u n . cig arety (někteří jej
žvýkají!), z to h o špaček t/v , vulg. špágra
t/v N Ř 35.52.— Pol. sln. baga, chrv. baguš,
rak.-něm . Baga, Bago, maď. bagó. .— Slovo
vyšlo z maď. bagó, což je 1° sova, 2° zb y tek
ta b á k u v dým ce (dolož, od 1836); to p ak
vzniklo zkrácením z bagoly-hús, což je
„ u chudých lidí onen š ta v n a tý ta b á k , k te rý
zb ý v á v dým ce po k o u řen í", v lastn ě „soví
m aso", tj. ja k o b y šp atn é, šlachovité m aso,
k teré b y bylo nesnadno žv ý k at. M adaři to tiž
různé podřadné, m éněcenné věci jak si „ p ře
n ech áv ají" sovám , jak o u nás jsou podobně
„kozí, koňské, h a d í" apod. ro stlin y a jiné
věci. To zkrácené slovo rozšířily m adarské
plu k y po celé rakouské' říši. L. K iss, StSl
10.1964.196.
bagoun: uh ersk ý v ep ř (z to h o je sn ad
vulg. n a d á v k a bagán); vč. (P aka) též = n e
p álen á cihla (srov. vepřovice). — slc. bagún,
sch. bagun. — Ze s třla t. baco, baconus, to
p a k je asi z něm . B a c k e r v e p ř (srov. i Bache
pod bachyně); k n ěm u p a tří i angl. bacon
slanina. — Mor. u K y jo v a bakoň u h ersk ý
vepř je z maď. bakony.
bahno, již s tč .; chod. behno. O dvoz, bahenní ,
bahnitý; ale bažina je p řetv o řen é bařina;
z-bahnéti. Sem p a tří i bahnitka ro stlin a
A ndrom eda, podle B lidové(?), ale zavedené
P reslem . — Pol. bagno, slc. hl. u k r. bahno,
dl. bagno, r. n ář. bagno. — P říb u zn é je sn ad
la t. stágnum t/v ; tu v šak b y bylo p řip u stiti
v e rtik á ln í zám ěnu b/d ( § .3 ) a zároveň
p ro la tin u d /st, § 11. A. M átl m yslí n a
p říb u zn o st s ř. σφάγνον m ech (v lát.
stágnum n a obm ěnu vlivem slovesa stáre,
státi).
bahnit se jvč. han.: h n isati Jg-H2-B-Gr. —
N ejasné. S nad je tu základem h n iti, ale ba
je p a k záhadné.
bacharyja bacheryja m or.: k o řalk a, čaj s r u
m em ; u F re n š tá tu bahnitka k o řalka. — P ů
vod n ejasný. — J in é je bacharyja, tlu s tá žena
(u H ran ic); to souvisí asi se slc. bachra t/v .
bachlat viz machlat.
bachně: d ru h tresk y . P odle D obrovského
z ru štin y .
• bachňa bachyňa i bechyňa, behyňa, m or.:
prasnice; č. bachyně, slc. m achňa d ivoká
svině. Sem zařadím e i č. bachna, machna
tlu s tá žena, bachatý tlu s tý Jg . — Z něm .
Bache prasnice; zakončení -yňa a -e- pochází
od m or. slova bechyňa tlu s tá žena, jež sn ad
p a tří k bekyně.
bachor, ta k i slc.: p řed n í žaludek p ře
žv ý k av ců ; vulg. břicho; stč. bachor tlu sté
střevo; nč. bachořice tlačen k a; č. slc. bachratý.
Z bachor je baroch Jg d , odvoz. jč. barocháč
břicháč, n ad u tec ib. K rš. — P ů v o d nejasný.
(Č. bachor, slc. bachora zv rh lá šv estk a viz
pod puchor.)
b achtár bachter vachtar slc.: hlídač, ponocný.
Z něm . Wachter. — Ale stu d en tsk é slc. bakter
(tajně užívaný) tiště n ý p řek lad „je zkráceno
ze šalabakter (už v m aď.)“ . (Šm ilauer.)
b aja m sl.: chaloupka K ol. Souvisí se sln.
bajta ch atrč a s ital. baita t/v . S taré slovo
su b stráto v é. (Šmilauer.)
báje. Z ákladní sloveso je stč. baju báti p o
v íd a ti (něco sm yšleného), v y p rá v ěti; dosud
m or. bajat t/v , s dalším i, expresivním i p ř í
ponam i vm . bajdat (z pol. baj-da p ohádka)
a bajásat. P o stv . m or. lidové baja, č. bajka,
o d tu d báječný, bájiti. Z baja vzešlo expresivní
báchor(k)a. Z obrozenské d o b y je báje.
Viz i báseň. — slc. báj gen. báje, bájka,
bájny ; bájit si o d d áv at se iluzím , a p .;
báječný. — Sloveso bajo bajati je všeslov anské (slc. jen obájiť okouzliti, vl. řík án ím
kouzel o čaro v ati; pol. bajač, dl. bajaś ,
u k r. bajaty, r. n ář. bájať, sch. sln. bajati,
b. baja; hl. bac). — P rv o tn í sloveso by lo
zajisté *ba-mb ba-ti, odpovídající s tr a n
kořene a ath em atičn o sti řeckém u φημί <
*bhá-mi a latin sk ém u fo r f ari, bylo v šak
záh y převedeno v ba-jo ba-ja-ti (č. báti
a hl. bać je zajisté staženo z bajati, nikoli
p ra sta ré *ba-ti). D o té ro d in y te d y p a tří
dále la t. fá m a pověst, fá b u la b ajk a, ř. φήμη
hlas. Viz i bákati.
bajonet, ta k i slc. (dříve též bagnét pagnét
panganét). — Slovo evropské (fr. baionette
atd .), zp rav id la se odvozuje od franc.
m ěsta Bayonne, k d e p rý byl b. vynalezen
(ale — d í M L3 č. 986 — n en í to p rý d o
svědčeno). slc. tv a ry z jižn í něm činy
(banet, bankenet), p opř. skrze p o lštin u
(bagnet).
bajsek, bajzek jč.: pes. — „P řitv o řen o
k něm . beissen k o u sa ti." J jč ř 98. (Něco
obdobného je bajzák zub E l, asi rovněž
od beissen.)
bajslovat baslovat vm : zauzlovati, zam otáv ati, plésti, p ask u d iti Z-B (to je ale pobajSlo
vane!); šťárati do stro je (hodinek a pod.) H o r.
J is tě cizí, ale nejasné.
b ajt bajtek m o r.: ranec. Asi zhrubělý ú tv a r
(vypuštěno -l!) z něm . Beutel py tlík .
bajzem pajzem m o r.: vcelku, m entem , bez
v ý b ěru , šm ahem (např. k o u p iti nějaké zboží
různého d ru h u najednou, bez třídění), laš.
plžem ; v jednom p a jzi ustavičně bez oddechu
(např. u tík a t). — slc. bajzom, n a O ravě
fa jzo m (K uk.), p d . pelzem. — Z něm .
beisammen ‘pospolu’. Šm ilauer.
bakaný (tak i slc.) i bekaný v „d ě tsk é "
řeči: škaredý, ošklivý. — U tvořeno ne od.
dětí, ale od dospělých, z citoslovcí o d poru
ba', be' (bä ’) nebo v aro v án í bebe! (tak i pol.)
příponou -aný (srov. p ro tik lad čin a n ý hezký);
k je nej pohodlnější souhlásková v ý p lň ;
vyskytuje se m ísty i jako závěr oněch
citoslovcí: bak, bek. Sem zařadím e i m or.
bakaľ a něco škaredého (pavouk aj.).
bákati zm .: m noho m lu v iti o p lan ý ch v ě
cech K tD , bákadla pleskačky B , vybakovat si
vym ýšleti si K ol. — R . bákať t/v . — R o z
šířený ú tv a r slovesa baju báti; jeho -k a odpovídá příponovém u -cha· v slovech jako
ko-chati, a tp . — N ap ro ti to m u slc. zbaknút
vzkřiknouti m á svůj p ro tějšek v pol. bakać
volati, od téhož základu, ale s jin ý m v ý
vojem význam u.
baklažán: d ru h lilku s jedlým i plody (nyní
se pěstuje i n a M oravě). — Z rus. baklažán,
to p ak přes osm anštinu je z arab.-pers.
badinjan.
bakna: svorka n a lyžích. Z něm . Backe. (Š.)
bakosit se: viz pakost.
bakule 1° lidový v ý raz o čem koli, co m á
přibližně kulovito u podobu (boule, hrbol,
tv rd ý chuchval), n ář. i bakula·, zm. bachula
hrč, s expresivním ch. Odvoz, bakulatý,
viz i baculatý. — Asi z bambule zkřížením
s kule (koule).
bakule 2°: hůl SSJČ z Čecha. — P ře ja to
ze slc. bakuľa hůl nahoře z ah n u tá, což zase
pochází z la t. baculum hůl, ze zem anského
a školského prostředí.
bakuňa val.: opasek. N ejasné,
bakus lid. o tlu stém člověku; u p ražských
ledařů: sněhulák N Ř 18.103. — Z Bakchus,
latinské podoby n ázv u řeckého b o h a v ín a
(malován jak o o ty lý p iják). L id ho znal
dobře: " n a konec m aso p u stu , jenž se
tehdy [ 1862] v P raze p řed něk terý m i piv o v ary
a nákladním i dom y pom ocí velikých do
ulic vyvalených su d ů a sedících n a nich
bakchusů velm i hlučně slavil" (A. Stašek,
Vzpomínky, P . 1926, 163).
bál: ples. E v r. (n. B a ll, fr. bal atd .),
postverbale k rom án, balláre. F ran c, zdrobnělina balet, rovněž evropská, n ab y la z v lá št
ního význam u.
bál ve střč. době až po K om enského: ras,
biřic, čistič sto k a záchodů. Z něm . Fallmeister. Jan k o ČMF 6.222.
baladrána, též baledrána paladrána valadrána, v 17. sto letí „široký řa s n a tý plášť m užský
názpůsob p y tle, až n a p a ty sahající, s ru k á v y “
(Teplý, v. T itz N Ř 19.314). Poslední doklad
baladrán v m or. písni (u Sušila, viz B ). —
Z ital. palandrana. „Z Itá lie se rozšířilo, stavši se m ódním , v 16. stol. do F rancie, jež p o d
léhala italském u vlivu: balandran. Rozšířilo
se však ta k é n a p o čátk u třicítileté v álk y
k nám, a to asi přím o, bez něm eckého p ro
střednictví . .. “ (T itz).
balam utiti: k la m ati, šáliti; m or. (mezi
Brnem a K yjovem ) znam ená i m lu v iti
ze sn a; val. balam uždžit b lo u zn iti S v K ;
balamutný; m or. -ta a j. P ře tv á ří se v h o jn é
expresivní d ru h o tv a ry ta k , že se p o n ech á
je n bal(a)- a p řip o jí nové p říp o n y : m or.
balá-chat, *baluchat (postv. h an . baloch
tlach B), balásat R ous (s od bajásat; od něho
balasák, balazák žvanil K ol), balácat (c od
p lácatí — tla c h a ti); slc. baláchat (postv. baláchy tlach y ), balášiť balúchat balušit balabušit,
m sl. v al. slc. balviť. — P ol. balamacić,
u k r. balam utyty, slc. r. balam utit, dále pol.
balakać, u k r. balakaty, r. n á ř. balákať. —
P ů v . bala-motiti: je složeno z bala-, s ním ž je
p říb u zn é ř. ψηλός (*bhalós) p o d v o d n ý ,
k lam av ý , a z m otiti (viz m outiti). Celek je
p o d iv n á slovesná složenina. R ý m u je se s u k r.
kalam utyty a sch. kalam utiti (viz korm outiti),
dále upo m ín á n a slc. kala- gala- holo-muta.
b alata zm .: veliké oči, hlav n ě u d o b y tk a ;
vm . balduvky, valduvky t/v ; jvč. balátko
P ittn . 8.662 b ílý k u la tý křem en (p ro ti
čárům ). slc. balatka skleněná kulička. —
P ol. baluchy ba ly balonie t/v , baluszyć
oči = v y v alo v at. — S n ad = balda.
b alatk a: bezcenná věc, m aličkost; nestálo za
b-u Velesl., K om enský; dosud jč. u H olečka,
Šm ilovského a slc. U B lahoslava též belatka.
S n ad od balata, p ů v . " k u ličk a“ ? R ý m u je se
s f atka.
balda m o r.: silná h ů l, též baldovica, balina;
n a P odluží balta i balda trd lo (na m ák). —
R . baldá špalek, klacek, boule n a stro m u ,
tlu s tý konec hole (srov. laš. bolda boule
n a tv á ři), pd. balda p y tlík n a holi k u cp áv á n í
kom ína. — Z tu r. baldak rukověť šavle,
koule n a konci té ru k o v ěti. T v a ry s t jsou
z maď. balta t/v . S ulán P ID e b r 39. 14.
baldachýn, ta k i slc.; pol. -chim, r. -chín. —
Z něm . Baldachin, to dále z ro m án sk ý ch
jazy k ů : it. baldacchino > fr. baldaquin;
odvozeno p rý od jm én a m ě sta B ag d ad u ,
s třla t. B aldac. — L aš. baždal B je z pol.
odvozeniny baldaszek vzájem n ý m p řesm ykem
hlásek l a š.
baldovat laš.: h rn c o v a t se n a voze. —
Z kobeltovat strk a ti, d rcati?
baldrián lid.: ro stlin a kozlík; ta k i slc. —
Spolu s pol. baldrian a r. báldyr'jan z něm .
Baldrian, to p a k ze s třla t. valeriana t/v .
báleš beleš beliš beluš baláš bialoš slc .:
dolek (druh pečiva ). P ře ja to n a M oravu:
v al. báleš beleš bíleš B. — Z maď. nářečních
tv a rů bélés béles bielës bêlës; slc. á, ia je
z maď. é (H pt). P ů v o d maď. slova je te m n ý ;
dom něnku, že je od sl. bělb ‘b ílý ’, K niezsa 796
o dm ítá. P odle šm ilau era je od bél v n itře k
(střída, já d ro , dřeň).
balfas val. slc.: hlupák. — Z maď. balfasz
t/v (což je z bal zlý a fa sz m u žsk ý ú d ; S ulán
StSl 3.291).
balík: společensky n eo b ratn ý člověk SSJČ ,
zvláště z v enkova; o d tu d Balíkov, posm ěšně:
zao stalá obec; arg. balík = sedlák, ven-
k ova n. — Z maď. vulg. balek p ro stý člověk,
hlupák. Sulán P F 18. 2. 289.
baliti. Vzniklo m ylnou dekom posicí z obaliti, to p ak z ob-valiti; dosud je lidově zavobalit a spisovně zaobaleně (z. řík a ti prav d u ).
N ové jsou složeniny zabaliti, postv. zábal,
vybaliti, p ře 0, roz°, s°. — Z ákladní *valiti
je fak titiv u m od vel- h aliti, zastírati, jež
vězí v toch. B wal- t/v (verhü llen) a stind.
vrnoti zak rý v á (verhü llt, bedeckt). Lid.
sbalit u k rásti je m ísto spakovat v zíti, odnésti,
srov. něm . arg. packen k rásti (vlastně
‘b a liti’).
balkon, evr.; k n ám z fr. balcon, ta m z it.
balcone.
balon, lidově m ísty (dříve, viz Jg) baloun;
evr., z fr. ballon, ta m z italštin y .
baloun, přezdívka pro h lu p á k a (ale silného
těla). — Z něm . Wallone T reim er 91; již
v něm čině W . znam ená m arciálního, n e
otesaného člověka (Treim er, L ingua 9, 1960,
90). „Srov. c h a s a b a lo u n sk á čili valonská 1603
v K nize o bolesti a sm u tk u .“ (Šm ilauer.)
Též m o h u tn ý P o rth o s v D um asových Třech
m ušketýrech m á příjm en í d u V allon (E. H a
vlová). Šlo by o vallonské voják y , neblaze
proslulé u nás po Bílé hoře. V. K ip arsk y
N phM 61.1960.252 m yslí však, že b. je
z *Bal, což b y b y la zkrácenina z vlastních
jm en jako B albinus, B alduinus, B alaban.
balšám -án(ek), lidový název pro rozličné
d ru h y m á ty ; přezdívkou balšán = v en kovan
(asi že m á ta byla h o jn á v selských z a h rá d
kách?). — J e to též slovo co knižní balzám,
slc. balzam, jistá v o n n á m a st východní,
z ř. βάλσαμον < hebr. basám, arab . basám.
balta: viz balda.
balvan. V češtině m á jedině v ýznam
‘velká neforem ná m asa kam en e’ (nehledíme-li
n a básnický „b alv an sta ro s tí" apod.), a to
od staré doby. Jin d e znam ená i kládu,
špalek (pol.), dřevěný sloup (br.), velkou
m ořskou vlnu, oblak d ý m u (pol., o d tu d
val. laš.), staroslovanskou sochu pohanského
boha (pol. u k r. r. sln. sch.), někde p ak
i špalek, ťulpasa. — Pol. balw an, slc. sln.
sch. balvan (sln. též bo-), u kr. bovvan, br.
bolvan, r. bolván (strus. též b-blvan-b, b-bl-bva
n t ) . — Slovo velm i sporné; viz i H u je r 1.252.
Zdá se, že je st v y jiti ze znění s ba- a bo-,
že strus. b-bl (-b) není než grafika m ylně
archaisující. P ů v o d slova je asi v O rientě,
jenže přesný pram en nelze dosud u d a ti (jsou
jen zjištěna slova význam u ne zcela stejného).
Z dá se, že do E v ro p y to slovo přišlo ve
význam u „lovecká figura." Severní eurasijské
národy užívají k lovu jako n áv n a d y nebo
vábičů nejen zv ířa t živých (zajíce u v n itř
p asti n a lišky; ochočené sobí sam ice n a
přilákání divokého soba), ale i neživých
figur (např. v y cp an é hu sy n a p řilák án í
divokých hus); ty b y ly dělány i později
i z kovu nebo jiného vhodného m ateriálu
(o to m Sire)ius, J a g d und Fischerei in F innland, B erlin 1934, 50). T erm ín je něm.
Balbane, lot. bulváns, švéd. bulván; z něm činy
je č. balabán: „dříve se k p řivábení ko h o u tk ů
[tetřívčích] používalo v ycpaných nebo n a p o
dobených te třív k ů čili b alab án ů ", Šim an 128.
J e te d y možné, že se asijské slovo přes
evropský sev er, kde se ustálilo ve význam u
nežiyé figury pro lov, dostalo k n ám a že ho
bylo p ak užito jed n ak posm ěšně pro neum ělé
figury bů žk ů apod., jed n ak pro m asu
m ateriálu k tak o v ém u účelu se hodící nebo
p řipravenou. Vm. balvan d ým u, balban,
balvár t/v jsou vý zn am y p ře ja té z polštiny.
R ovněž slc. bolvan lenoch, povaleč, bolvaniť
žíti zahálčivě bude pod vlivem pol. bal vanić
zevlovati, civěti, tu h n o u ti.
balviště n ář.: trato liště, též b. hub = m ísto,
kde je hodně hub L F 27.357. — N ejasné.
Snad nějak p a tří k ukr. balyšče m ísto, kde
b y la dolina.
bam bitka, dříve banditka, panditka. — O d
vozeno od bandit = b an d ita, lupič; byly to
„ k rá tk é ručnice", oblíbené p ráv ě u zákeřn ík ů , neboť se daly snadno sehovati pod
šatem (proto by ly zakazovány): „zrád n é,
ta jn é ručničky, jim ž p a n d itk y od zrád n ý ch
m ordéřuov, ta k řečených p an d itu o v p řezděly,
jsou zapověděny" (D ačický). Znění s b-b
vzniklo asi „snahou zvukom alebnou" (v.
N Ř 2.307).
bam bula: hlupák. slc. bambuch. Z maď.
bamba hloupý.
bam bule -la, dem. -lka, fam . slovo pro
cokoli kulovitého. — slc. bambolec bombolec
brmbolec t/ v .; dl. bombolica oteklina, ukr.
n ář. bombulka, bum bulka ap. m alý ku lo v itý
před m ět, u O děsy bambuľka b u to n (Baleckyj StSl 5.186). — N áleží k rodině slov
boubel a bublina (viz). V ní bylo i *bobuľa
(sch. bubuljica p u ch ý ř aj., str. bubulja k ap k a
dešťová), z to h o b y bylo č. *bubule. Zde
v šak > *bulbule·. l bylo p řed ja to a ta k
zdvojeno, ale h n ed disim ilováno v m ,
*bumbule; zde u -u disim ilováno v a-u, o -u ;
s tra n slc. r srov. m or. brmbr = č. bumbu =
p íti (v dětské řeči). Pod. ú tv a ry jsou lo t.
bembelis, lit. bemblys apod. tlo u štík .
bam bulati bambylati bombolati bombélat
blombélat bumbulat bambat bélat m or.: k ý v a ti,
k lá titi, kolébati něčím , jč. bombílat se K rš.
(-i- Jg d ). O d tu d jsou n ázv y nouzové k o
lébky: žena pracující n a poli sestaví 3—4 tyče
v jehlanec, o jeho vrchol sváže konce picasů
p lach ty -tráv n ice; p la ch ta visící dolů u tv o ří
pohodlné dětské lůžko, jím ž se m ůže podle
p o třeb y snadno p o k ý v ati a d ítě ta k u sp ati;
ta k o v á „k o léb k a" bý v ala i v chudobných
jizbách, jsouc v ázán a ke stro p n ím u trá m u :
m or. bambelusa bambula bombél bombela
bumbela bombrlík belenka. — P d . bqbelač s ie ;
dl. bombaś b ý ti kolébán v isutě, k lá titi se
(Bielfeldt ZfS 7.337). — Zdá se, že t a
slovesa vzešla (spodobou n a začátk u slova)
z gombélat, kombélat, to p a k z *kolbélat, a dále
z kolébat, přičem ž l-b přem ístěny.
bambus, ta k i slc. a pol. — P ře ja to asi
z něm. Bam bus, což je z angl. p lu rálu od
bamboo. To p a k je z m alaj. bam bu t/v ,
což je zas p řeja to z d ráv id sk ý ch jazy k ů :
je kanárské banbu , banbu, banvu. Stiller
RO 22.133.
báň 1° stč. báně: rozličné věci b aň até,
např. cibulovitá nebo jin ak oblá kupole věže,
vosí hnízdo, hlavička dým ky, holubník (není
sice b a ň a tý , ale přesto, stoje n a vysokém
stožáru, dělá dojem m alé bán ě věžní), baně
široké hanácké nohavice; baňka (viz zvl.) je
b aň atá nádoba, džbán, k u lo v itá n ád o b a n a
odbírání krve z těla, b a ň a tý rukávec.
Odvoz.: baňatý. D ělá baňku = nafukuje
tváře R ohn 2.85; nabáňaný nab o tn alý ,
nasáklý vodou K ol, zabanélý oteklý Vaš,
na-bachat, na-bachňat n a b o tn a ti, otéci (zde
nové ch-ové přípony). — slc. baňa je
něco b aň atéh o , klenutého, velká k u la tá
nádoba, kopule ap., důl ru d n ý n. uhelný
(odtud je slc. banský, č. báňský ‘d ů ln í’
a slc. baník ‘horník); to to slc. baník je
nyní s oblibou i v C. a Mor. brán o jako
vlastní jm éno hornických fotbalových klubů).
R. ukr. sch. banja jo i lázeň (r. slovo bylo
do č. přejím áno od rus. legionářů). — P sl .
baria vzniklo z ř. βαλανεΐον lázeň: βαλα- >
*baja- (j disim ilací?) > ba, dvojslabičnost,
zakončení a rod jsou od vlivu dom ácího
slova lazńa. Slované znali lázně dvojího
druhu: 1° starod áv n é dom ácí (zvláštní
dřevěné dom ečky, te d y sauny, viz lázeň),
a 2° p ře ja té z řecké a n tik y (doloženy n ap ř.
z Chersonesu n a K ry m u ); by ly to těsné
koupelny zapuštěné do země, podlahy a stěn y
byly vyloženy kam eny (zb y tk y tak o v ý ch
lázní se našly v k u ltu ře zaručeně slovanské,
v. H ensel 266). D alší v ývoj: v slangu
horníků přeneseno b. ‘k am en n á lázeň ’ n a
doly (společné znaky: zapuštění do země,
pom ěrná těsn o st, kam en n ý spodek i stěny,
vysoká tep lo ta, horníci pracovali tém ěř
nazí). P ředhistorický ru d n ý důl m ěl v e rti
kální průřez oválný, p roto b. bylo přenášeno
dál n a p řed m ěty jiné: nejprve n a skleněnou
nebo kovovou k ry tb u n ad tavícím tyglíkem
(byla polokulovitá; i v ní b y la v ysoká
teplota, pára), p a k n a podobnou kupoli
nad stavbam i, n a k u lo v itý k ry t věžní
a konečně n a podobné ú tv a ry jiné, n a
kovové baň k y n a odním ání krve, n a vosí
hnízdo (je v zem i a m á oválnou podobu,
vosy v něm p racu jí podobně jako horníci)
atd. Ale, vzhledem k funkci, i n a lázně
dřevěné (na Rusi). maď. bánya je ze slo v an
štiny, ne naopak! Viz i baňkovat. — (Mylně
o slc. baňa V. P olák SR 13.44: p rý je z něm .
bann okrsek, obvod, soudní pravom oc; p ro ti
tomu Šm ilauer ČMF 31.144.)
báň 2° arg o t.: vězení (a přeneseně:
z a sta v árn a; věci jsou ta m jak o b y u v ěz
něny). — J e v lastn ě to to žn é s báň 1°; jeho
arg o tick ý v ý zn am nevznikl dom ácím v ý
vojem , ale b y l p ře ja t z it. bagno káznice
(Treim er 83) nebo z fr. bagne t/v (to p a k je
z italštin y ). „V ýchodiskem jsou bý v alé
lázně u cařihradského serailu (balneum ),
kde bylo vězení p ro o tro k y a galejníky;
z to h o n a S tředom oří vzešel v ý zn am tě ž k ý
ž a lá ř“ (Šm ilauer).
báňat, ojediněle též b ánit: k o u řiti ta b á k
z d ý m k y . — Asi od bafati, ite ra tiv n í ú tv a r
k *ba-hniti > baniti (nová p říp o n a -hniti)·,
h vy p ad lo jak o v m or. lonit = č. lohnit p iti.
banda: sk u p in a (hudebníků apod.; konečně
jen : lupičů apod.). Slovo p ů v o d n ě germ .
band = p rap o rek , korouhev; ale byvši
p ře ja to do ita lštin y {banda) dostalo ty to
v ý zn am y , k te ré se p a k z Itá lie spolu se
slovem šíří do jin ý ch zemí. U nás n y n í se
u žívá o kapele jen lidově a poněkud p o h r
davě, jin ak pokleslo h a ‘luzu, seb ran k u ’.
Ale bandita s tím nesouvisí.
bandalír bandelír pantalír, slc. p a n ta lier:
závěsný řem en poboční zbraně. — Z něm .
Bandelier, dříve i Pantalier·, to dále z fr.
bandoulière.
bandaska 1° i banda, val. m sl. m andaska
Václ. 139, Mal. — P ů v o d m álo jasn ý .
Snad bylo baňka p řetv o řen o v u lg árn í p ř í
ponou -nda (srov. bry-nda, ju -n d a ), p a k
rozšířeno další příponou -ska v tv a r ještě
více zhrubělý.
bandaska 2° vč.: silná hůl P S -P t. — P ů v o d
nejasný.
banderium (-dé-): v U h rách k dysi jízd n í
o b ran n á d ru žin a šlechticů; p a k jízdní p rů v o d
v kroji. U n ás přev lád l v ý zn am d ru h ý . —
Z m aď .-lat. banderium nebo maď. lid.
bandériom (Sulán pís.). Slovo m á p ů v o d
ro m án sk ý (Šm ilauer): je novolat. banderium
praporec, it. bandiera, šp. banderia.
bandor -dur 1°: č. n ář. a vsl .: bram b o r.
Z brambor asi žerto v n o u obm ěnou podle
bandur = p andur (voják).
bandor -dur 2°: d ru h pečiva ; za J g ban
durka podlouhlý chléb p ek ařsk ý . — P ů v o d
n ejasn ý . V y k lád á se z it. pane duro tv rd ý
chléb, což je pochybné.
bandur bandur zm .: h ru b á obuv s d ře v ě
nou podešví. — N ejasné. N ení vyloučeno,
že od jm én a p an d u rů , srov. jančar.
bandur v m .: n ep álen á cihla. N ejasné,
banka: n y n í světové slovo (n. B a n k, pol.
bank, fr. banque atd .). N ěm . B a n k lavice
dostalo n a jih u vý zn am lavice penězom ěnců,
o d tu d další v ývoj. Odvoz, bankovka za n.
Banknote; bankéř je = Bankier. — Lidově
ban kal, bangál; -ál odkud?
baňka: b a ň a tá n ád o b k a; n ád o b k a n a
o d sáv án í k rv e SSJČ. D ru h ý v ý zn am vznikl
ve rčení sázeti baňky, kde baňka m ěla
původně jin ý význam . „B aň k y se sázely
ta k : N a m ísto, kde se cítila porucha, k o v ářk a
přilepila svíčičku n a kůži, svíčičk u zapálila
a přiklopila skleničkou. K dyž svíčička doho
řela, n a kůži naskočila b a ň k a [ = p ry sk ý ř],
a tím snad v y ta žen a b y la po ru ch a zpod
k ů že“ (z H olečka citu je Jíle k J č ř 223; je-li
te n popis správn ý , jde o doznívání starobylé
p ra k tik y zvané m oxa, o níž viz J R 248 a zde
pod pelyněk; dosud je m o x a oblíbena v Asii,
zvláště v Číně.
baňkat: na° ko m u co = n am lu v it něco;
koho n a co = p řem luviti, n a v ésti, též
nabanči t ; zbaňkovat koho = přem lu v iti
(slibováním apod.), val. baťkať t/v B -SvK .
J e i laš. ban it lh á ti, ,,p rá šiti“ MZ. — P ro
v ý k la d je tře b a v y jiti z to h o to bánit. J e
z m aniti (viz) zám ěnou retn ic: m ísto p ů v o d
ního m užito b. F o rm a s k m á ráz zdrobněliny.
banket: o k rajo v ý p ás silnice, železniční
tr a ti ap. SSJČ, vč. panket, j č . pankejt. —
Z něm . Bankette, to p a k je z italštin y .
baňkovat, na° kom u: n ap o h lav k o v at; (n a)bančit (na)bíti. — P odle J g = „ b iti n a líce,
až naběhnou, b a ň k y někom u v y tín a ti“ , srov.
m or. baňa políček.
baňkovať sa slc. m sl.: p o tu lo v ati se.
N ejasné.
bankrotka, lidově vč. pangrotka jak ási
čepice. — N ejasné.
banovat h an . msl. slc.: lito v ati, želeti:
B -G r a j. P d . banowac. — Z maď. bán t/v .
bantovať val.: p ro h led á v ati někom u k apsy,
pro° koho, vy° něco. — s lc .: nevhodně se
d o tý k a t, znepokojovat. Pol. 17. stol. a n ář.
bantować, u k r. bantuváty, sln. bantovati
d o tý k a ti se, u rážeti. — Z maď. bánt d o tý k a ti
se, ru šiti.
bár(s) slc.: 1° třeb a s, -koli, 2° kéž. — Ze
slc. proniklo i n a M oravu: je val. m sl.,
až ke K y jo v u , n ap ř. m sl. bárjak ‘jakkoli,
le d a ja k ’, (u K y jo v a) barzgdo ‘kdokoli’. —
M á se za to , že bár je p ře ja té z maď. bár,
k te ré m á oba vý zn am y . P ů v o d maď. slova
je te m n ý (spojování s bátor ‘u d a tn ý , sm ělý’,
< tu r. bagatur ‘b o h a tý ’ po k lád ám za n e
sm yslné). P ro to je m ožno p o u k áza t n a sln.
m ar-si-, n ap ř. m arkak ‘jakkoli, šp a tn ě ’,
m arsikaj ‘le d ask terý ’. T oto m ar b y m ohlo
b ý t dom ácího (slovanského) p ů v o d u ; p a k
b y v slc. bár b y la jen zám ěna re tn ý c h b/m
a maď. slovo b y p a k bylo ze slovenštiny.
(Jin ak H a u p to v á , Slavia 27.1958.411 n.)
baraba: dělník-tunelář (bývají to zpravidla
Italo v é); i pohrdlivě asi = tr h a n. — slc.
baráber. — Z it. n ář. (sever.) baraba ničem a,
to p a k ze jm én a biblického lo tra B arabáše.
Viz Treim er, J h rb . d. V ereines f. G eschichte
der S ta d t W ien 14.1958.52.
baracht(a) m or.: řeč sm yšlená, žv atlan in a
J g . „M á už B lahoslav 1570: m arn é b a ra c h ty
o dom nělých svatý c h . J e podle F lajšh an se
ze střh n . bracht h lu k , k řik , c h v á stá n í.“
(šm ilauer.) J e v šak i pd. barachitować .
b rb lati si něco polohlasně (a k ý v aje sebou,
jako židé p ři m odlitbě), cit. L P 8.336,
p rý z lit. barakatúoti (význam n eu d án ,
p a trn ě týž).
barák: v č. doloženo od 18. stol. N a M oravě
b y ly za B další význam y: 1° dřevěný v ý s tu
pek přede dveřm i p ro ti sněhu, 2° p alan d a ve
chlévě pod stropem (srov. palác t/v !), 3° v e
verčí hnízdo. Odvoz, baráčník, barabizna
(o podivném -b- viz pod barbora). — B a rá k
je n y n í slovo evropské; přišlo „za třic e tile té
v álk y do střed n í E v ro p y francouzským p ro
střed n ictv ím z vo jen stv í španělského" (Smilau er N Ř 25.244). V ýznam ‘d ů m ’ (i velký
a pěkný) je už p ři fr. baraque. Špan. barraca
znam ená sice lehkou boudu, ale v la stn í jm é
no B arraca je jm énem jistý ch dolm enů; n a
B alearech barraca je k am en n ý ú k ry t (stav ě
n ý „kyklopským zdivem “ ) p ro do b y tek , v e
tv a ru sedm iposchodové p yram idové „ b a b y
lonské věže“ . P . A alto N phM 39.383 je
odvozuje z L ev an ty : akad. p arakku ko m o ra,
chrám , trů n n í síň, k rálovská residence, syr.
pdrakká, což je ze sum er. bárag.
barbar, s něm . Barbar a td . z ř. βάρβαρος,
jím ž Ř ekové označovali příslušníky n ev zd ě
laných n áro d ů cizích; ř. slovo je blízké č.
bláboliti.
barbíř zastar.: lazebník, holič, též barví ř ;
slc. barbier. Z něm . Barbier.
barbora 1 °. Ženské jm éno přenášeno jako
obecné hanlivě pro tlu sto u nebo hloupou
ženu ( = jm éno, je-li příliš časté n a venkově,
kdežto ve m ěstech už vyšlo z m ódy, s tá v á se
u m ěšťáků přezdívkou), dále p ro poslední
m o h u tn ý snop p ři obžínkách, žertovně p ro
b asu (zde p o m áh á stejn é ba-; ta k i slc.:
barbora b asa, barborovat h r á t n a b asu ,
barboráš hudebník hrající n a basu), m or. p ro
dřevěné k o rý tk o brzdicí pod kolem (poněvadž
je ta to b. u v ázán a n a řetězu, je p a k zdrobnělé
barborka d řevěná nouzová spojka d v o u od
sebe o d tržených článků řetězu ); vč. barka
(což je zhrubělý tv a r z k řest, jm éna) je z n á
m ý korýš žijící ve starém dřív í, msl. barušk y = červíci ve vlhkém stav en í (Mal). — 2°
Barbor(k)a je dále jak ási b o u d a nebo b arák :
za J g přístřeší u vody, p o d ním ž se čerpá
voda z řek y n a pran í, do lázně apod., bouda
n a rybníce n a d čepem (srubek b ránící n e
povolaným v p řístu p u k čepu, viz i bašta 1°),
n y n í v lese jak ási sušírna n a sušení šišek
a luštění sem en. T ento d ru h ý v ý zn am vznikl
žerto v n ý m sdružením slova *baraka = b a rá k
(srov. něm . Baracke fem ., fr. baraque fem .,
ital. baracca fem.), popř. bašta, s B arka (zh ru
bělé form y B arbory) a dále s Barbora. Z toho
křížení se pochopí i střed n í -b- v barabizna. —
R o stlin a barborka: podle vědeckého n ázv u
B arb araea, něm . Barbarakraut, ve stře d o
v ěk u la t. herba S t. Barbarae (bylina sv.
B arbory).
bardoun, stč. bardún, sta rý hu d eb n í n ástroj
7strunný. Pol. bardon. — Z it. viola di Bardone (Brandl).
baret: z franc. bar(r)ette t/v (to ze s třla t.
barretum), p řejato v nedávné době. N a p ro ti
tom u form a biret je už s tč ., ze s třla t. birretum. Obě s třla t. form y m ají východiskem
gallské birrum, což byl jak ý si p láštík s kapucí.
barches jvč.: bram borový koláč pečený n a
plechu (K oníř); han . barchubeľ osúch n a
rychlo upečený (Kolkop). — T otožné s bar
ches = židovské ritu á ln í pečivo.
barchet, ojediněle i -ent, ze střh n . barchet
(nyní je Barchent). — Stč. barchan, parchan,
slc. barchan, barchet, pol. barchan, sln.
barchan(t) ze střh n . barchant. Posledním p r a
menem je arab. barrakan (pol. r. u k r. barakan
ne přím o o dtud, ale z fr. barracan).
bárka: loďka, již stč. Z ákladní pozdně-lat.
barca (původu egyptského, N phM 10.294) je
zastoupeno v rom ánských jazycích; z nich
nebo ze střh n . barke (nelze rozhodnouti)
bylo p řejato do češtiny,
barnavý: viz brnavý.
baron; slc, baron, k n ám proniklo asi
v 17. stol. ze západ u (franc. baron > něm .);
tento titu l vznikl ve fran štin ě ze sth n . baro
muž (bojovník) (srov. m už, jeho stru s.
význam!). B aronský titu l jak o žto nej nižší
šlechtický d áv án i zb o h atlý m m ěšťanům
(bez rodového s ta tk u n. h rad u , zám ku),
odtud lidové ží ti si jako baron, baronsky ,
dělati barona·, o d tu d i uhlobaron, b o h a tý
m ajitel uhelných dolů (R otschildové apod.
byli baroni).
barúchat 1 °, zprav id la s roz-, m o r.: b ořiti,
bourati; chalupa rozbarúchaná K ol = n a
spadnutí; též o nep o řád k u v jizbě: m áme to
rozbaróchany B ; barouchat si postel (roz ° Mal),
šaty = m ačk ati; je i borúchat, borúcat B. —
Snad jeho východiskem je slc. bárať b o řit,
iterativum od bori ť, se zdloužením v k o
řeni, u to h o to ty p u p ro d u k tiv n ím ; -úchat
by p ak byla příp o n a intensivní p o v ah y .
barúchat 2°, podluž. (B, F p ): h řm ěti. —
Asi z *pa- > ba- (prefix pejorativní) a zvukomalebného ruchati (z *gruchati). — Sem
náleží i zabarúchat něco = založiti někam ,
že to nelze nalézti Voz, zabarušený B ; v ý zn am
se vyvinul zde jak o u zachrouti, zašramotiti.
barva, stč. jednou i barba; odvoz, barevný,
barvití, barvitý. Pol. dl. barwa, hl. barba. Ze
střhn. varwe. — M ladší p ře je tí je slc. pol.
( > ukr.) sln. farba.
barvasit n a něco: m ysliti n a n ějak ý plán,
v mysli něco p řip rav o v a ti apod. (jč. K rš.). —
Málo jasné. P říbu zn é asi se sch. za-boraviti
zapom enouti (kořen asi mor- jako v lat.
me-mor pam ětlivý , zám ěna retn ic b/m). T edy
snad upom ínka na. d áv n é sousedění s Jihoslovany.
barvínek, stč. barvienek, slc. barvienok. —
Z češtiny je pol. barwinek, o d tu d ukr.
r. barvínok, r. též barvenók. — P ře s něm .
Beerw inck p ře ja to z la t. pervinca t/v . R y b a
L F 86.359.
bařička: ro stlin a Triglochin. P reslů v v ý
tv o r: zdrobnělina z jihoslov. bara sítin a.
bařina: ve spis. jazy k u dosti říd k é (jednou
doloženo i stč.), mělo v ša k v liv n a slovo
bažina·, ale v m or. n ář. je bara, bařina, bařisko (laš. bařadlisko s -adl- podle mokřadlo? ).
slc. bara, barina·, p odivné slc. bahurina
Jg -K á l (z M ičátka) t/v u p o m ín á p o n ěk u d
n a pol. bajura, bajor bahno. Sln. sch. b.
stru s. bara, pol. n ář. barzyna. D l. para b lá to
ZfS 7.348. — P sl . bara. Slovo su b stráto v é.
T reim er L ingua 9.1960.98 citu je abchazské
baarra bažina.
bařtipán: n a d u tý , sebevědom ý tlusťoch.
Slovo zcela m ladé. Z *baštipán?, od baštiti
jisti, ho d o v ati?
bas, nízký tó n : z it. basso, to p a k z la t.
bassus nízký.
basa: z franc. basse. V ýznam ‘vězení’ je
i v pd. baska.
basantit -mtit: k líti, n a d á v ati; J g d řá d iti. —
U tv o řen o od maď. baszama (začátk u k le
teb).
báseň básniti básník básnířka (od ob ro zen ského básníř); slc. báseň, -nit, -nik. S tč. básn
-seň znam enalo.vym yšlené v y p rav o v án í, b á
choru, dosud lidově básnit = p o v íd a t v ý
m ysly. I, pol. baśń , hl. dl, baseń , u k r. basnja,
r. basnb, sln. basen zn am en ají b ách o ru apod.
— P ů v . basnb, od bajati (viz báje, b á ka ti)
u tv o řen o příp o n o u -snb.
baslovať v m .: b rn o žit B -Z-H or. — H l.
pas(t)lić, p aslow ać, dl. pa sliś . — Z něm . n á ř.
pas(t)oln (spis. basteln). O luž. B ielfeldt 210.
basta: a dost!, ta k i slc. pol. rus. něm . a j.;
vše z ital. basta t/v .
bastant: kdo si chlubně počíná, velkop an sk y n a odiv. u trá c í ap o d .; bastantit; vč.
bastant šv ih ák P t. — P ů v o d n ejasn ý . J e d n a
dom něnka je u J g pod basta.
bastonáda, ta k i slc. (-št-): v ý p rask holí; o d
tu d msl. (podluž.) baštón -ún rán a. — Z fr.
bastonnade, to z it. bastonata, te d y p a tř í
k fr. baton h ů l a td .
bastruňk jč. K rš. 64.161. „K d y ž v o d a
sejde [při lovu] až n a to jezero [ve v y p u š tě
ném ry b n ík u „ č á st loviště, kde v o d a zůs ta n e “ ], p u stí se do ry b n ík a sh o ra sto k o u
čerstv á voda, tz v . bastruňk nebo střik, ab y se
ry b a stá h la do lo v iště“ J jč ř 110. — Z něm .
B ew ässerung zavodnění.
bašta 1°: jistá část h rad eb ; přeneseně:
p ev n á ochrana. V ry b ářsk ém slangu jč .:
dom ek rybničního hajn éh o , též ,,b a rb o ra “
(bouda n a d čepem ), tj. opevnění, o ch ran a
p řed nepovolaným i; o d tu d baštýř sádecký,
dozorce ry b n ičn í (baštíř Jg ). U p o d rad h o štských salašníků je to p a jta , p řístřeší p ro
ovce n a horské p astv in ě p ři salaši (Štika
ČL 45.68). — Bašta je již stč ., o d tu d pol.
baszta > ukr. bašta a r. bášnja. — Z ital.
bastia t/v .
bašta 2°: dobré jídlo, požitek; též nesklonné
ad jek tiv u m znam enající ‘v ý te čn ý ’; odvoz.
baštit jisti dobře, b o h atě a s chutí. — Z ital.
pasto jídlo, pokrm . T reim er 83.
bat val.: kyj K tD . Sin. sch. r. bat t/v . —
P ostverbale od batati b iti, vězícího v bacati
(viz). P říbuzné je dále stč. batoh k arab áč,
pol. bat(og), ukr. batih bič, r. batóg kyj.
báťa stč. důvěrné oslovení b ra tra i jin ý ch
osob; zdrobn. stč. batik, batíček , nč. báťa =
dobráček. — slc. n ář. báťa, baťko oslovení
staršího člověka. O bdobně u kr. bať(k)o, r.
batja, batjuška; sch. b. bašta je otec. —
P rotože v stč. době je zřetelně doloženo
několikrát jako oslovení především b ra tra ,
není pochyby (tak B erneker), že báťa je
,,dom ácká" lichotná form a z bratr, asi jako
nč. brácha·, vzniklo p ro n ik av ý m zjednoduše
ním souhlásek n a bat-·, p ak ještě t změkčeno,
jak o je v příjm ení M áša p ro ti M ach apod.
T akové odchýlení od plné form y bratr způso
bilo, že povědom í o té souvislosti časem
ztraceno a báťa m ohlo p a k p la titi i jiným
osobám než b ratro v i. J e význam né, že v sch.
m ůže slovem bratac osloviti i m už svou ženu,
m ilenku, b a i m a tk a dceru (v. B ern.); srov.
dále i hláskovou redukci střh n . buole —
b ra tr, lot. bális (důvěrně) b ra tr. O d m ítá to
však K niezsa 795, poukazuje n a m ordvinské
batja a zyrjanské bati; p rý je to nejspíše
slovo dětské řeči. — maď. bátya je ze
slovenštiny (B. S ulán ústně).
báti se, bojácný (-ác- z příp o n y p a rt. praes.
et-), bázlivý z (dosud jč. blan.) bojazlivý, m or.
bojný (č. spis. jen boha-bojný) bojavý bojatý;
stč. bázn (í-km en) -zň -zeň , nč. bázeň (přešlo
v j a -kmen) z *boja-znb. Obávati se (doložené
od Š títného, postv. obava) vzniklo redukcí,
srov. rd. obáivatsja t/v Podvys. (Z ubatý
ČMF 3.289 tu v šak hledal kořen docela
jiný.) slc. bát sa, n ář. ojediněle bojať sa,
bojiť sa; bojazlivý; adv. bojsa z *boju sa =
bojím se, z doby, k d y se 1. sg. končila ještě
n a -u Mch L F 56.32, p ů v odně sam o sta tn á
vložková v ěta. P ol. boje bac s ie a td . — P sl.
a stsl. bojo bojati s e, v č. oja staženo v á.
N ejblíže příbuzno je stin d . bháyate b ojí se;
v slovanštině sloveso přešlo do tříd y n a i/ě
(inf. -ěti > ěti > -ati po j) jako chotěti
velěti apod., kořen dostal o jak o chotěti gorěti
aj. In d . m ediu odpovídá naše reflexivum .
P ůvodně bylo sloveso ath em atick é; stind.
bi-bhé-ti; lit. bijaús bijótis; od téhož kořene
je ind. bhi- fem. h růza, bhirú- bázlivý aj.
batik i batika: 1° ja v án sk á nebo balijsk á
tk a n in a batik o v á, 2° stejn á tk a n in a v y rá
běná v E vrop ě, 3° ručně m alované h e d
vábí. — N yní evropeism us, z m alajštin y .
Stiller RO 22.115.
batoh: nyní cestovní v ak n a záda; p řija to
do spis. řeči jako dom něle dom ácí slovo za
lidové ruksak (toto je z něm .), a to z msl. T am
je batoh (bátoh Folp.) ranec (tráv y , sena,
šatů ); han. u Boskovic bátoš batuš je nůše,
jinde bátoš kabela. slc. batoh ranec (sena),
uzel (peřin, šatů ), ru k sak , zdrobn. batôžik
-žok -žtik, kolekt. batožina zavazadla. —
N em ůže p a třiti k batogb k arab áč (viz bat)
už pro svůj význam . P rav ý m východiskem
je něm Weidtasche lovecká to rb a. Z něho je č.
n ář. vátošna bátošna bátožna vartošna bartošna
brátošna N Ř 1.27; z bátošna zkrácením
vzniklo bátoš, z bátožna (s m ylným ž) bátoh
a dále batoh, baťoh. Podle Šm ilauera však
„souvisí s maď. batyu ran ec“ .
batoliti se: jiti nejistý m krokem , n eo h ra
baně, kolébavě (o dětech, kachnách, tlu stý ch
lidech ap. Jg-PS-SSJC ); vč. u M iletína batelit
se. Odvoz, batole gen. -ete dítě začínající ch o
d it, us.; batla batle batlič ka batlan bat(o)líček
ap., oděv b a to lat, us. za Jg . — slc. batolit
(bantolit, vantolit: n disim ilováno z předjatéh o l, z *baltoliť) sa, batola t/v jako v č. —
Souvisí snad s val. motolit sa: „od pazdeří
nás [děti, p o k ry té pazdeřím , ja k si v něm
hrály] nebylo vidět, m otolili jsm e se v něm
ja k m y ši“ NVal 4.135. D alší zm ěna: smolil se
po zemi Voz 281. T aké slc. tmoliť sa m o ta ti
se, hem žiti se (?) sem asi p a tří. — Vše je
příbuzno s lit. tabaloti v ik lati (wackeln),
o něm ž viz pod kotrmelec,
baviti. D ávné fak titiv u m k býti; v té funkci
je u nás jen ve složeninách: vy° něco si
z pam ěti = vypraviti, ab y bylo; v y ° dceru =
vypra v iti (postv. výbava), z° (pův. j bz°) =
způsobiti, aby někdo byl z něčeho venku,
oprostiti, za° = způsobiti, ab y někdo byl
zau jat něčím (vyprávěním , tan cem apod.,
překážkou) nebo ab y něco bylo zajato , za
bráno (zkonfiskováno), postv. zábava ( x m or.
zábava p řek ážk a B). Ze zabaviti (zpěvem,
tan cem apod.) vzniklo odloučením před p o n y
d ru h o tn é trv a c í baviti, m ohoucí zn am en ati —
podle toho, co tan u lo n a m ysli p ři původním
zabaviti — b u d 1° zaneprazdňovati p říje m
n ý m hovorem atp . (k to m u přibylo znova
dokonavé pobavili), nebo 2° o d n ím ati (za
kázané zboží), nebo 3 ° b. se = m eškati
někde zbytečně (pro nějakou překážku).
Z vláštní ú tv a r je m or. nezbava > nezbacha
(nová p říp o n a -cha!) plevel ( = čeho se nelze
zbaviti.) — O bdobně jinde východiskem jsou
slovesa s iz- za- do-, p ro sté baviti am user je
až d ru h o tn é (depraeverbalisované). — D obrý
p ro tějšek k baviti je ind. bhaváyati p řiv ádí
n a svět, u v ád í v existenci.
bavlna, již stč.; bavlník k eř prod u k u jící
bavlnu, utv o řen o pro te n to v ý zn am Preslem (stč. b. znam enalo bource m orušového).
slc. též pavlna {pa- vlivem druhého slc. v ý
razu pro bavlnu, pa m u k, jenž je z m aď .).
Pol. bawelna (odtud uk r. bavovna), hl. bawlma, obé asi z češtiny. — České slovo je
asi z ital. bavella (doloženo od 16. stol.),
což znam enalo vlákno, k te ré se odlučuje ze
zám otků v kotli, p rv než se bere hedvábí.
To slovo (původně malvella, u Isid o ra
Sevillského jm éno tk a n in y z indického
slézu), bylo p řeja to z italštin y přím o do
slovanštiny a do něm činy: u nás byl jen
konec slova přichýlen k vlna, u N ěm ců
obdobně k Wolle ‘v ln a’, m im oto ještě z a
čátek slova byl přichýlen k B aum ‘stro m ’.
Pisani, P aideia 8.1953.90
bavorák, chod. baborák „název tance, sn ad
z B avor přeneseného" (H r.).
bazalka, rostlina O cym um basilicum , to to
z řec. n ázv u (u D ioskorida) βασιλικόν tj.
královská (pro v ynik ající v lastnosti): v č. je
bazylika 1517 v h erb áři J a n a .Černého, ale
1562 u M attiola již spodobou bazalika, i p ak
v tom to cizím a dosti dlouhém slově v y
padlo. Šm ilauer O K P 2.11.4.
bazanovec: ro stlin a N aum burgia. — P řejal
Presl z pol. bazanowiec, což je p říb u zn á v rb i
na (Lysim achia).
bazgrať slez. (opav .): na° n am azati, načm árati B, u° u m azati K t, bažgrať šk rab ati,
špatně p sáti B, zbažgrat znečistiti K t; val.
bazgřivec ušpiněný k lu k B. — Z pol. bazgrač
mazati, šk rab ati, p sá ti nesm ysly. To p a k je
asi expresivní form a ze staršího pol. skrabać :
sonorisované *zgrabač přesm ykem celé sk u
piny zgr a b dalo bazgrać. Viz i paskřivý.
bazilišek, již s tč .: p o h ádkový ještěr zlých
očí (:ona svým baziliščím okem každého
uštkne PS z N ěm .), o d tu d stč. též ‘o strovid '.
Lidově zm ěněno i v bazalíček, k lad. baziliška
fem. (také záp.-m or. fem ., ale tu znam ená
mloka). — slc. bazilišok. Pol. bazyliszek. — Ze
střlat. basiliscus < ř. βασιλίσκος, p ů v . d ru h
asijských ještěrek s bílou skvrnou n a hlavě,
jakousi to „k o ru n k o u " , d ru h m ohoucí i tr o
chu lé ta ti (s pom ocí hřebene n a krku).
Od oné koru n k y zván „m alým k rálem " ,
stč. i králík·, pod. od ř. βασιλεύς ‘k rá l’ je
i βασιλίσκος. Šm ilauer O K P 2.11.
bažanka: rostlina M ercurialis. V y tv o řil
Presl, asi z r. bažanna trava, což je n e
jasné.
bažant, již stč. T ak i slc. hl. pol. — Ze
střhn. fasant, to p a k ze stři. phasianus < ř.
φασιανός = pocházející od řek y F asis pod
K avkazem ; ta m je v sk u tk u dom ovina b a
žantů.
bažinka, bažátko, važinka B zm .: housátko.
Z vábících interjekcí baži! baži! a važ i! važi!
bažiti: bažím, m or. slc. též baží sa m i = to u
žím, chce se m i, jsem žádostiv čeho, (zá)bažný
čeho (slc. v ctibažný). N o v o tv ary jsou v laš.
zabahnuč se Šr, m sl zabáhnút sa, zabahnit sa
(z-lo sa m i = zachtělo), zbáhnút si, han.
ozbahnót si, vebahovat si L, dále (zám ěnou
retnic b/m) zmehnút sc K ol, zam ahnút se K t,
č. zmehnouti si něco ČL 2.696, zmenouti si
PS, zm inouti si PS (-i- je zde od u m ín iti si).
slc. je bažit (s vklad n ý m r i bražiť sa K ),
bachtiť (sa) > pachtit (sa), č. pachtiti se za
něčím . P ů v . v ý zn am ‘b ý ti žád o stiv čeho’,
ale přes nabažiti se čeho (již stč.) ‘n a s y titi
svou žád o stiv o st něčeho’ se došlo k n ář.
(Paka) bažiti = d o p řá v a ti si ho jn ě jíd la;
ubažiti u tra titi, p ro m arn iti P S . — Pol. bazy ć
s ie, zabagać s ie, r. bažát bažit, u k r. bažáty
bažýty zabaháty, p o stv . bahá. — P sl. bažati se :
shoduje se v kořeni, uznám e-li p řesm y k
souhlásek, s lit. gobétis t/v (Petersson).
bdíti, stč. bzu bdieti; stč. pobdieti cítiti něco,
b ý ti si vědom něčeho (ktož pobdí v svědomí
hřiech sm rtelný Š tít.), p ů v . asi b ý ti po p ro b u
zení, b ý ti v zh ů ru , p ři sm yslech; od l-ového
příčestí je ad j. bdělý; stč. ad v. bedlně bedlivě;
bedlivý pozorný, d b alý (b. spánek = p ři
k terém se všecko u cítí, lehký), z něho d ru
h o tn é sloveso stč. vč. k lad . bedliti, v al. slc.
bedlit d á v a ti bed liv ý pozor. H an . (u B osko
vic) probednót p ro citn o u t! (srov. stsl. vbzbb noti, stru s. voz-bnut t/v ). — slc. bdiet, sln.
bedeti, st.-sch. bdjeti, b. bdja, stsl. bb žd o
bbděti. — P ů v . bb ďo bbbděti je stav o v é sloveso
n a i/ě od kořene beudh-, k te rý je y stin d .
budhyate pro cítá, poznává. L itev sk ý p ro tě j
šek je budeti b d íti. Viz i fa k titiv u m buditi.
O bedlivý v. Z u b atý 1.1.193.
beblati, laš. též zesíleně beblosit. — Pol. n ář.
beblac (-1-), b. bablja, sln. bebljati. — Z vukom alebné. P odobné ú tv a ry , sam o statn é, s n a
šimi nepříbuzné, jsou i v jin ý ch jazycích (lit.
p lepeti, vebleti, lot. babulet, něm . n ář. babbeln
aj.). S tejně tv o řen o j e fe fla t B t/v .
bečak. N a H lučínsku k dysi m odlící knížky,
v y d áv an é Tomášem^ B ečákem v Olom ouci,
naposled 1889. (R. Šrám ek.)
bečeti bekati beknouti bekotati: postv. bek(ot)
bečení, pláč; m or. bečat; obéknút sa n a n ěk o
ho = nevlídně b ek nouti. — Pol. bekać beczeć,
hl. bjalcać bječeć, dl. bjacaš, u k r. bekaty, sln.
bekati, sch. beknuti. — P ů v o d n ě o bek o tu
ovcí, te la t apod., te d y od zv u k u be βή,
la t. bee atd .) příp o n o v ý m k + ati. O bdobné
ú tv a ry tý ch ž v ý zn am ů (s vloženým r) jsou
brekati, brečeti a mrečeti.
bečka: m enší a lehčí d ru h sudu, již stč.;
stč. nč. bečvář = kdo dělá bečky. — slc.
bočka, n ář. bečka i bačka, pol. beczka, u k r. r.
bóčka, sin. bečva bečka bačva, sch. bačva,
b. bačva bačka. — Slovo jistě p ře ja té , ale není
jasno, od k u d a k d y ; obtíže hláskové jsou
příliš veliké. N ení rad n o an i k lásti n ějak o u
p ů v o d n í společnou form u slovanskou. U R o
m á n ů bylo *buttia (fr. bosse b ečk a n a sůl),
u G erm ánů n. Butte, Bottich a p říb u zn í. K té
skupině b. jistě p a tří. S n ad bylo p ře ja to do
češtiny v podobě bbťb + ka, ale ť p řed k
dalo č (jako v kočka aj., běloučký p ro ti
bělúci); z češtiny se šířilo dále. T v a ry s v
m ohou b ý t analogické podle lagb v b (jihosl.
lagva je sud!).
bedat -nút, m sl.: ceknouti B (ani nebedej!
K ol, enom bedl a u ž j u měl Voz). — Snad
je to znělá v a ria n ta slova špetnouti (š
b y v to m to bylo chápáno jako zesilo
vací).
bedla: zavedeno Preslem 1847 jako český
název rodový; je v šak lidové (plur. bedle)
m ísty okolo P ra h y ; jč. je berla J jč ř; Presl
znal i bedly, bedelky v ústech (aphthy). —
Pol. bedla, bedlka, n ář. bdla h o u b a (vůbec),
hl. n ář. bodlo, dl. bedlo. — Slovo p rastaré,
*bbbdla. J a k o souvisí jedle a ř. έλάτη, ta k
i bbdla s ř. βωλίτης h o u b a (což p řeja to do
la tin y : boletus, o d tu d do něm činy: Pilz).
H láskové rozdíly svědčí pro to , že t a slova
jsou „p raev ro p sk á" . P a tř í k nim p ro to
(K. H ornov) i gunzibské bodol houba rostoucí
n a strom ě, křesací h u b k a, tro u d (u B okareva,
Cezskije jazy k i D agestana, 1959, 25). L it.
budě, jak ási hou b a, je zkrácenina z budele
t/v (Mch Zfs1P h 29.355), což je asi p řeja to ze
slovanštiny, ale u praveno v koncovce pomocí
přípony -elé ; jiné ú tv a ry to h o to d ru h u v y
početl F raenkel K Z 58.283n.
bedna, vm . kol. bedno·, odvoz, bedniti,
bednář. — slc. debna, debnii, debnár; pd.
bednia zbel, k o ry to , u k r. bodnja sud, sln.
bedenj bečka, kbel, úl, sch. badanj m lýnské
ko ry to . — P ů v . bbd bńa (jihosl. -ňb) z germ .
*budin- (sthn. butin, něm . B ü tte), k teré samo
je ze s třla t. butina, to p a k z ř. πντίνη
butelka.
bedrník, nář. bederník bedernica deberníček. — slc. bedrovník, bederník, bederenček.
Pol. biedrzeniec, u kr. bydrynec, r. bedrenéc,
sln. bedrenik bedrenec, sch. bedrenik bedrinac. — P sl . bylo asi bedrbn bcb. J e to s ta rá
m agická bylina, zvláště v p rak tik ách tý k a
jících se plodivosti; odvozeno od bedro:
b ed ra se poklád ala za sídlo plodivé síly.
Šm ilauer.
bedro 1°, stč. nejčastěji bedra fem .; je to
p án ev n í část těla, „dolní stra n a h řb e tu n a
p ro ti b řich u " (Jg), srov. běžné kdysi spojení
přepásati bedra svá. Časem se v ý zn am stá v á
nezřetelným : „n ésti něco n a bedrech, v zíti
n a sv á b e d ra " se chápe jako n a zádech, n a
ram enou a tp ., stč. bedra jako boky, lůno;
často p řek lá d á lat. fe m u r (= stehno). O d
voz.: stč. nábedrně p lur. fem .: oděv n a b edra,
h a ce; sem dám e i vm . nábetky provázky,
upevňující le tn í sukně (*nábedrky?). — Pol.
n ář. biedra biodra fem., spis. biodro kyčel,
hl. bjedro, dl. bjedro, stsl. slc. u k r. r. sin.
sch. b. bedro (přízvuk: r. bedro), r. též bedrá
fem ., sch. též bedra fem . — P říb u zn o je
střh n . zimere zimb(e)re fem. téhož význam u,
užívané v šak jen jako odborný term ín
o bed ru lovné vysoké zvěře a jatečníh o
d o b y tk a (viz cemr). G erm . *temra je ze
staršího *demra. J e n u tn o (jak se i dálo)
z ařa d iti sem i la t. fe m u r gen. fe m in is stehno
(význam to m u n ebrání, p o su n u tí bylo tu
nasnadě!) z *d(h)emr/men- (starý r/n km en!).
P a k b y germ. a slov. slovo bylo ú p rav o u s ta
rého n eu tra ; v slovanštině n astaly zm ěny
mr > br a přesm yk d-b > b-d.
bedro 2°, jč.: lom enice (tj. bok střechy,
u uličních dom ů souvisících lomenicemi)
Jg -K řem en , zm. jvč. přibedří (Jgd-B -H K oníř) p o stran n í střecha, v p rav ém úhlu
k h lav n í střeše se přim ykající. — P d . ubiedrznia svah pah o rk ů , strm á h o ra nebo její
svah, ubiedrze svah louky. — Snad je totožné
S b. 1 °, srov. obdobně bok střechy, ho ry , úbočí.
bedruňka berunka beruška, m or. verunka
-onka, laš. i merun ka Lp. Pol. biedr(z)onka,
u k r. babrunka bobrunycja. — P ů v o d nejasný.
L it. petrelé -elis m á stejn ý základ, ale n e
znělý; lit. borù že t/v m á zase b-r.
bech vm .: m ísto ve fasuňku mezi košinam i
p rázdné; bejchy plur. v y d u té boky na voze
obilím naloženém B. Sem i vm . bechň a t (na-)
b u b řeti, rozbechň alý hodně n ab u b řelý ? —
Pol. n ář. belch belk belech břich. — N ejasné,
bechyně zast.: skladiště rud. N ejasné,
bekeš, ta k i slc.: dlouhý zim ní k ab át
uherského střih u . — Z maď. bekes t/v .
Sulán P ID e b r 39.17.
bekyně s tč .: ta k zv án y zbožné d ívky nebo
vdovy, bydlící ve= zvláštních dom ech, ale n e
jsoucí v řeholi; též hanlivě ve význ. ‘k acířk y ’;
nč. bekyně je též d ru h nočních m otýlů
(vzhledem k jed n o tv árn ém u ponurém u z b a r
vení, srov. m niška). — Ze s třla t. beguina,
něm . Begine. Mask. viz pod pikart.
bela 1° ve rčeních: starou belu ( = nic) do
staneš, stojí za st. b. apod. — S nad v to m v ězí
stru s. bela peníze (z bela, belka veverka, t·. je jí
kůže, jíž se platilo).
bela 2°: d ru h selské čepice (za J g u B enešo
v a). N ejasné.
belat m sl.: kolébati, u sp áv ati d ítě B-Mal,
h an . belenkat R ous; m sl. bélat po h y b o v at
belen(k)ou (tak i slc.) = plach to v o u kolískou
V ácl. 326. — Odvozeno od jistý ch výrazů
v 1. verši „u sp áv an e k " (ukolébavek), n ap ř.
H alí, b elí, belušky, šli dědáček n a hru šk y .
N ebo: H alalo, belalo, ab y sa vyspalo. N ebo:
H alaj, belaj, neplač (Václavík). slc. beliže m i,
beli = spinkej S SJ. B elí a tp . nic neznam ená,
je to pouze retn ico v á ozvěna k halí (typu
čáry-m áry, 2. člen rým ových složenin rád
začíná retnicí, což je obecný zjev). P ře tv á ří
se v slovesné tv a ry a v tisk u je se m u p ak
v ýznam ‘h o u p ati děcko, k o lé b ati’.
belhati (se), též pelhat K ol, s přesm ykem
heblat (hablat) se Voz; zesíleno v m or. belhýň at Jg . A dj. belhavý již stč. — R ý m u je se
s kulhati a s pol. czolgać s ie ; te d y h je asi p ř í
ponové. Z áklad je sn ad tý ž co v belat kolébati
(belhati te d y chápáno jako k olébati se n a
stran u )?
belkotiť laš.: m líti hubou, žv an iti B -H or.;
belkotać šp atn ě m luviti, b lek o tati, k o k ta ti
Lp. — J e to snad v a ria n ta slova blekotat. —
P a tř í sem i vm . kobeltovat p om louvat,
k lev etit?
bělmo, již stč. Pol. bielmo, u k r. bilmo, slc.
beľmo, r. beľmó; sin. belno (n !). — P ů v . asi
běl bmo, od bělb bílý; v zácná p říp o n a -bmobude asi jeříkovým p rotějškem k b alt. -umo-,
lot. balums bledost, blednička.
bělpuch s tč .: pergam en. — Ze střh n . buochvel t/v (tj. knižní kůže, B uchfell); členy slo
ženiny p řesm y k n u ty , vel- p a k přichýleno
k běl- bílý.
benditi i banditi·, d o p řáv ati si hojně dobrého
jídla i p ití ve veselé společnosti. N ejasné.
E. Baleckyj S tS l 5.184 je spojuje s ukr.
bendjuch a td . (viz panděro).
ber gen. bru, již s tč .: ro stlin a S etaria,
příbuzná prosu. Od P r esla je bér, což p ře
vzaly slovníky. — slc. (N ovacký) bar, sch.
sln. bar, pol. dl. ber, r. hl. bor. — P sl . bbr -b,
název staro b y lý , ale isolovaný. D osavadní
pokusy o vý k lad nejsou přesvědčivé. Slovo
asi ,,praevropské“ . D oklady b ru jsou v n á
lezech už od m ladší doby kam enné z E v ro p y
i z Asie. — B er m á několik d ru h ů , ale
důležitý jo jen ber vlašský, S. italica: te n se
sel (nebo sázel) ještě asi před 80 lety s oblibou
clo půdy p rávě získané ždářením nebo klučováním lesů, v ní d ával hojnou úrodu, žádal
však půdu dobře vyčištěnou, bez m echu
a bez plevele. Zrno měl ch u tn é, i slám u
z něho dob y tek žral s chutí. P ro d ejn í cena
bru byla skoro d v o jnásobná než cena žita.
(Svědectví o bru z V alašska jo v SborM usSpol
ve Val. Meziřící 13.54n.).
beran, ta k i stč.; m sl. baran. Z nam ená
i kládu opatřenou n a jednom konci železnou
koulí (někdy i v podobě beran í hlavy),
jíž se bouraly b rá n y obléhaných o b jek tů ; p ak
i špalek dlaždičský n a dusání p ovrchu cesty,
dále zařízení n a vrážení p ilo t do zem ě;
odtud beraniti; lidově beran je i tv rd o h lav ec
nebo hlupák, baraniť kom u co n. do někoho
= usilovně „v ráž eti do h la v y " něco n ech á
pavému, přem lou v at, z° někoho; baráňat n a
koho = naléhati, žebroniti. Odvoz, beranica
čepice z beránčí kožešiny, též ho u b a (oříš n.
druh kotrče), podle podoby k h u ň atém u
rounu. L ichotný ú tv a r beroušek = dobráček;
k tom u p řitv o řen o fem. beruška ovečka,
hodná a tich á dívka; han. barôška; přeneseně
han. barôša šiška (sm rková, borová a td .
KpU, pův. asi ‘je h n ěd a’). Beránky, d ru h
mráčků n a nebi ( = je porybíno, v. ryba),
vl. nebe j e jako beránek, m á pravidelně
rozložené stejné chom áčky m rakové, fr.
le ciel se moutonne = nebe se beránčí,
kaprovatí. — Pol. slc. dl. ukr. r. sch. baran,
hl. strus. boran. — Slova dosti podobná
jsou alb. berr ovce, ital. n ář. bero beran,
bera ovce, franc. n ář. berri b eran aj. P ů v o d
všeho je nejasný, snad slovo p ra evropské;
z vábící in terjek co (v slc. je bari, barko,
Podolák SSNM 55.43). B ask. je barra.
bérce: holeň, bércový. Do češtiny uvedeno
Preslem z ru štin y (bérco t/v ). R uské slovo je
p a trn ě odvozenina z bedro, jež ta m znam ená
steh n o ; te d y z *bedrbce.
berdo si dáti: zah ý řiti si. D oloženo od Jg .
Ze špan. (od v o ják ů ?) darse u n verde poveseliti se, p o b av iti se. K o tt 7.1194. Šm ilauer.
bergamotka, ta k i slc.: v ý b o rn ý d ru h
hrušek, v č. dříve pergamentka (a něm . Pergam ent-Birne) R o h n I 47. — I t . bergamotta,
fr. -ote, šp. p o rt. -ota, něm . -otte. — V ykládá
se z tu r . bêg-armodi = begovská, p an sk á
h ru šk a.
berla, již stč.; m ísty m or. (doloženo již stč.)
brla; jč. bedle. T ak se p řek lá d á la t. ferula,
je te d y b. p ů v o d n ě h ů l, silný p ru t, p a k h ů l
p a stý řs k á (přeneseně: od zn ak duchovní,
biskupské n. o p atsk é m oci, dále moci světské
nebo d ů sto jn o sti vůbec, žezlo), h ů l žebrácká,
zv láštn í h ů l n a p o d p o ru m rzák ů , za J g
i držadlo u kosy (a berlik J g d t/v ; dosud
vč. belka t / v u H olic, z *berlka). — slc.
berla je ozdobná o h n u tá h ů l jak o sym bol
m oci, baria je n a p o d p írán í beznohých ap.
Pol. berlo žezlo, o d tu d u kr. berlo t/v ; sln.
bergla berla m rzáků. — P řes sth n . ferala
h ů l z lat. ferula t/v . Ve školách se v šak la tin
sk á feru la (prut) držela i ta k dlouho (na
Slovensku ještě p řed sto lety) zásluhou u č i
te lů blýskajících se latin o u : m or. a slc. je
ferula dosud slovo běžné (viz to). J in á je
berla = ro stlin a B eru la: český n ázev je přím o
z vědeckého, ale p řich ý len k p rv ém u b.
berlina: d ru h kočáru. F r. berline, kočár
podle zvláštního způsobu, nazvaného podle
m ěsta B erlína; z franc. i něm . Berline.
berně: daň . Od bráti, dokud ještě kořen
ber- znam enal ‘n ésti’, jako v břímě a březí.
K to m u n ázoru vede p aralela řecká, φόρος a
φορά daň , d áv k a, pop latek , clo, od φέρω nesu.
U n ás b. bez ab la u tu ; zakončení podle daň
gen. daně. Sm ysl n ázv u : to , co příslušníci
km ene (obyvatelé k rajin y ) p ř i n á š e j í v la
d aři (rozum í se: jako d ar: o to m viz pod
daň). Stpol. biernia je z češtiny.
berneška: d ru h k achny, v č. od R o h n a .
P ře ja to ze s třla t. bernesca (o d tu d i fr. n ář.
16. stol. bernesque; n y n í je fr. barnache). Slovo
to souvisí k u podivu s názvem korýše vilejše
stv o ln atéh o L epas a n atifera (fr. bernicle).
R o h n p rav í: „B ernešky, p tá c i n a strom ích
okolo m oře r o s t o u . . . ; k d y ž dorostli, ze
stro m u p ad ají, pak li ale h n ed vody nenajdou,
živu b ý ti nem užou, neb v vodě jejich živ
nost a život je st.“ Věřilo se to tiž ve F rancii,
že berneška se rodí z onoho korýše n a s tro
m ech. Šm ilauer N R 24.133.
běs 1°: zlý duch, dém on. — slc. sln. bes
t/v , pol. bies čert, u k r. bis, r. bes čert, zlý
duch. — P sl. stsl. běs-b = dém on, zlý duch. —
Slovo velm i staro b y lé. P říb u zn o je sn ad h et.
šepa dém on (ašga-šepa genius b rán y , kam rušepa bohyně zdraví, išp a nza-šepa genius
noci; š = [s]); je též v podobě zipa (dagan‘
zipa genius zem ě), k te rá vzešla ze sepa po n-
když bylo vloženo přechodové t (dagan-t-sipa),
neboť h et. z — ts. U C h etitů to byl te d y
pouhý dém on nějakého m ísta nebo p říro d
ního zjevu (asi jak o lotyšské ,,m a tk y “ ),
d o brý nebo zlý. D ále je příbuzno irské
sóibim u vádím v iluzi, klam u, síabhar kouzlo,
očarování, střed o irsk y siabrae zlý duch,
vracející se um rlec (revenant) ap. (o těch to
slovech, ale bez běs-b, je d n á Cop v Die
Sprache 6, 1960, 1n .; pochybuje však K ronasser E ty m . 184n). K ořen byl te d y seib(h)-;
název dém ona byl *sóib(h)o-s (z toho je
h et. sepa). U n ás je tře b a u zn ati přesm yk
s-b > b-s, proved en ý až po zm ěně oi > ě
(jinak b y *boisos bylo dalo *běch-b!). D ůvod
přesm yku je zde ta b u o v ý : pro bázeň před
zlým i duchy nebylo vyslovováno náležité
jm éno *sěb-b, ab y duchové jím nebyli p ři
voláni. P řízv u k psl. b y l n a p rv é slabice
(rus. gen. bésa), ražen ý (sch. íje), to ukazuje
n a ide. *ói, shodné s keltsk ý m . N ynější
význam ‘p o h an sk ý b ů h , zlé b o žstv o ’ se
ustálil za křesťan stv í jako p ro tik lad k v ý
znam u slova bog-b, když to to bylo u křesťanů
p řija to v dobrém v ý zn am u jak o žto označení
křesťanského boha. D ále je snad příbuzno
též ind. p iśáča- dém on; ind. p je z jazy k a
km ene P iśačů (,,B ěsů“ ), k te rý i jin d y znělé
souhlásky n ah raz u je neznělým i.
běs 2°: ‘zuřivost, v ztek lo sť , často ve spo je
ních běs žárlivosti ap. O dvozeniny: běsný,
běsniti, zběsilý. — slc. bes (běsy robit b ý ti
nezbedný, řád iti), besniet, běsnit·, besnota
vzteklina, besnica p álen k a. — D ůležitý ú tv a r
je *běs-tvo ve vč. pestvo, peství rozpustilé
kousky (zvláště nezbedných dětí), pestvit
rozpustile si vésti; m sl. pestvo -vit -vovat
t/v B, laš. zbestvený do čeho B d y ch tiv ý ,
zblázněný. — slc. pestvo H viezd. 1.254,
páctviť řá d it (v opilosti). P ol. bestwić rozv ášň o v ati, bestwiec o d d á v á ti se hý řen í. I I .
bes; besiť rozčilovat, besiťsja v z te k a ti se,
jan čiti, besnovitsja, u k r. bisnuvátysja běsniti,
zuřiti. Sch. bijes zběsilost, v ztek . B. bjas
vzteklina, zloba, zuřivost, bésen v zteklý,
zuřivý, besnéja, besúvam zuřiti. — P sl. běs-b.
P říbuzno je středoirské báes n álad a, p o b láz
něnost (Laune, T orheit), baos fornication,
caprice, foliy; ae z *ai. V slovanštině zacho
váno s (není očekávané chl) poněvadž bylo
oded áv n a drženo odvozeninou běs-tvo.
beseda. Stč. beseda pohovor, antesedium
(tak p řek lá d ají sta ré slovníky!), nč. beseda
t/v , též d ru žn á záb a v a; besídka t/v , ale též
zah rad n í a ltá n , někde i p av lač přede dveřm i
(„N ad záspím b ý v á p av láčk a obyčejně besíd
k a n a z ý v a n á " H o d u ra 60). Besedovati, besedník, besedář. Jč . přesm y k em desební řeči =
zbytečné (V ydra). — slc . beseda t/v jako v č.
Pol. biesiada záb av a, u k r. besida řeč, hovor,
r. beseda hovor, besedka a ltá n , b. sln. beseda
slovo, řeč, hovor, sch. besjeda řeč. — P sl .
stsl. beseda; nejspíše z *bez-sěda: bez- je
to to žn é se znám ou předložkou, zde však
mělo p la tn o st ještě ad verbiální ‘vně, v en k u ’
jako jeho ind. p ro tějšek bahih, sěda je od
sěděti. B . te d y znam enalo společné posedění
venku, p řed dom em (na záspi, n a pavlači)
s p řátelsk ý m klidným pohovorem , ja k se to
dělá n a venkově n a večer po p ráci a v neděli
odpoledne. — maď. beszéd řeč je ze slo v an
štiny.
beskyd. T oto jm éno znám ých hor se u v ád í
i jako jm éno obecné (PS, K ál), p rý zn am en a
jící vrchol h ory buď holý, nebo porostlý jen
křovím , klečí. B ran d l G1. m á d oklady z 1653:
,,a ta k se hranice u k azu jí sam ým i vrchním i
hřebeněm i, k teré se beskejdy jm en u jí ...
krom ě n a beskydě K elčové, n a k te ré (tedy
-a fem.!) seno pálili . .. ab y jed n a i d ru h á
stra n a té beskydy podlé své vůle užívali ...
k d y b y n a beskejdách a hranicích trá v u m ísto
lu k u žív ati ch těli" . — P ů v o d nejasný. Viz
n y n í p o drobný v ý k lad F . K opečného v knize
„A dolfu K ellnerovi" (Brno 1954) 158n.
„Jm én o není germ ., n ýbrž asi th rác k é (alb.
bjeshkë, horská p a stv in a )“ ; z E . Schw arze
u v ád í V. Šm ilauer ZM K 3.349.
bestie, pol. bestja, r. bestija. Z la t. bestia,
skrze latin sk é školy. slc. bestia přišlo přes
m aď arštinu.
beťár: o b y v atel uherské p u sty , m a ďarský
pastevec; tu lá k , poběhlík, d areb ák , ničem a
SSJC. Msl. (Kol) n a d áv k a tlu stém u , n e o h ra
baném u. — slc. betár t/v jako v č. — Vše
z maď. betyár lupič n a p u stě, ničem a.
betrám pertrám, u M attiola i peltrám r o s t
lina A chillea p tarm ica. Jm én o cizí léčivé
ro stlin y pyrethrum ( = A nacyclus p.) bylo
přenášeno v středověku n a tu to dom ácí Ach.
p t.: ta označována za „ P y re th ru m silvestre,
to je st p lan ý aneb lesní p ertra m , něm ecky
B e rtra m . . . “ (M atVel), neboť „ p o tře b u je
se v dom ácnosti n a m ístě p e rtrá m u " (Presl
V šr), p ro to se dosud drží v zah rád k ách .
Bertrám te d y < πνρεθρον, což označuje
v lastn ě by lin u p ro ti horečce.
bez předložka; v m nohých složeninách: stč.
bezduchý, bezden atd . — slc. bez, n ář. i brez
(a brezočivý = bezočivý, drzý) jako v sln.
sch. u k r. Pol. u k r. r. sch. b. bez, hl. bjez,
dl. bjez. Sln. sch. u k r. brez, dl. bzez (zkřížením
s *perz-b = č. přes). — J e příb u zn é s lit. bě,
lot. bez t/v , stin d . bahih vně, venku. O to m
a o složeninách s bez- podrobně H u je r 1.41n.
P ů v o d n í vý zn am je ještě v býti bez sebe,
srov. něm . auß er sich sein.
bez, ro stlin a Sam bucus; stč. bez (gen. bza,
bzu) i bezh (tak L uc); ně. bez gen. bezu;
v m ístních jm énech Bzoví Bzenec B ezník aj.
slc. baza beza bieza kbez. P lod: bzina, bezinka. — Č. lidové bez a slc. baz(ičk)a p ře
neseno i n a šeřík (Syringa). — Jin d e je *b-bz-b
(pol. sln. bez, hl. bóz, dl. bez, baz, u k r. r. boz,
sch. baz, b. baz), ale i *b-bzg-b (sln. bezg,
sch. bazag), m im oto pol. n ář. best bezt beśt,
b. bazdovina. r. buz. — Slovo velm i n e
snadné. Jeh o prom ěnlivost m á snad příčinu
tabuovou (u P olák ů černý bez je „siedziba
diabla" , vysekáván í jeho k eřů je nebezpečné;
Bystroň, E tn o g ra fja Polski 1947, 151). Vyjdeme-li z *b-bzg-b, dalo b y se to sp o jití s la t.
{a rom án.) sabucus (bylo i sambucus) ta k ,
že Slované, přejím ajíce to to ,,praevropské“
slovo, přem ístili s dozadu: bu sk -b (nutno zde
předpokládati u k rá tk é ; ú b y bylo v r. n ář.
byźe ?), dále zm ěnu sk > zg, konečně většinou
zánik toho g. Z rom ánských slov srov. p o rt.
sabugo. L itv an é v šak podrželi k: búkas ‘bez’,
Mch ZfslPh 29.356.
bezděky: m im ovolně, neúm yslně. Poklesalo
v nesklonné bezděk = bez rozm ýšlení, Sm.
251. Stč. bez dieky = bez vůle, p ro ti vůli,
nedobrovolně; pol. bez d zieki, przez d zieki. —
Je to přek lad za střh n . dne danc ‘w ider
willen’; H u je r 1.43. T oto danc souvisí s denken
mysleti (v. dík), te d y = bez úm yslu.
bezkrejtka: k rajáč n a m léko (vysoký) J g
z D, M ost. z 1643, N Ř 19.61. — Snad k rajáč
„bez k ry tí“ , nep o k rý v an ý pokličkou.
bezperactvi laš.: ro zpustilost B. Snad sem
patří i jč. rozpěrácky m luvjit chlubivě ž v asta t,
Jílek J č ř 68 (ale s jin o u dom něnkou). —
Vslc. bezperak robíc d ělati neplechu K . —
Výklad viz pod kluk.
běžeti, běhali (vy° něco, s°), -běhnouti (vy°,
do0 a m n. j.), -bíhati (vy° aj.). P o stv . sta ré
běh, nová ná° p ř í ° p ru ° roz° s° vý° (slc. súbeh
konkurs); odvoz. stč. běhlý, ně. zběhlý, poběhlík -ice (stč. poběhlý = odběhlý), odběhlec, zběh, běhule = běhna, běhoun, běžný, běžec,
běhavka; nejnověji koloběžka, k alk za něm .
Laufrad. Běhat se o pohlavním p u d u k rav . —
Všeslovanské. slc. bežať, beh, -behnúť, pol.
biežeć, bíegać, biec a td ., stsl. běžo běžati, běgno
běgnoti a běgajo běgati. — P sl . bylo asi n e j
prve *běgo *běgti (srov. in fin itiv y pol. biec,
ukr. biěy, rd. beč, sch. po-bjeći), jem už o d p o
vídá lit. běgu běgti. P a k p řitv o řen y ú tv a ry
další (viz stsl.) a postv erb ale běg-b. D alší p ří
buzenstvo je v novoind. jazycích: hindi beng.
assam. bhag-, pendž. bhajj- běžeti. (Ale ř.
φέβομαι prchám , často uváděné, je nejisté.)
Slov. -ěti ( > -ati pp ž ) je podle oposita
ležatí, s ním ž b ý v á často spojováno ve rčeních
(č. ja k to běží a leží apod.).
béžový: světle h n ěd ý . Z franc. beige t/v .
bible, stč. bibla biblí bible biblijě, slc. biblia.
Slovo nyní· světové, z ř.-la t. biblia ( = plur.,
proto stč. knihy), to p a k v řečtině odvozeno
od jm éna m ěsta B yblos (sev. od B ejrú tu ,
nyní Džebel), odk u d dováželi pap y ru s.
bič, bičík. Sem p a tří i chod. bíček 1 ° sm yčec
houslí (srov. slc. biěík t/v ), 2° sm y čec p o h án ě
jící prim itivní m alý so u stru h (na v řeten a,
dýmky ap.). N a O stravsku bylo kdysi bičové,
přídavek p astý řů m k sjednaném u p la tu . Bičo
vati, stč. též biěěvati. — Všeslov. bič (ukr.
byě). S ts l. psl . bič-b od bí-ti příponou -ěb
(srov. seká-č atp .), te d y = n ástro j n a b ití.
N ěm . Peitsche ze slovan.
bída, stč. bieda; vedle to h o s k rá tk ý m ě
stč. nč. běda, jež pokleslo v citoslovce: běda!,
o d tu d bědovali ( = v o latí běda!), J g d a m or.
bědákat (přípona -k- jak o v achkati). Od
bída je bídný ( > -ník), m or. bídit se, spis.
bídaěiti (se), v al. bídaěit sa S vK , h an . bidaěit se SvB n u zo v ati se (stran -ač- srv.
val. nuzaěit sa a živačit), zbědaěiti koho,
m or. bídáceti se J g , chod. ubídněný N Ř 5.180,
jvč. pobida nouze. Slovesa: stč. poběditi
přem oci, zvítěziti n ad , p o stv . poběda v ítě z
stv í (srov. rus.), nabiediti přem oci, nabiezěti
n u titi, pobízeti, v y b ízeti (k jídlu, k sv o r
nosti), val. nabízat pobízeti, laš. nabiznuť
přím ěti. Ne. -bízeti a nově k to m u -bídnouti (na- po- v y .· po stv erb . nabídka a td .);
ale podbízet i je k alk za něm . unterbieten
(o to m to H aller N Ř 15.225). D alší n o v o tv a ry
laš. pobiznut p o zv ati, chod. pobíznout pob íd n o u ti, msl. vbízat (-nut) se n ab ízeti (nab ídnouti) se. — Stsl. běždo běditi n u titi,
poběditi zvítěziti, přem oci (postv. poběda
vítězství), uběditi p řin u titi, běda b íd a, běd-bn-b
bídný. slc. bieda, biedny, biedií; bed a !; bedač
‘b ídný, ubo h ý lid ’, bedači ť ‘žíti v b íd ě’,
bedár ‘chudobný člověk’, bedáriť = bedačiť;
bedákaí h o řek o v ati ( = v o la tí beda!). Pol.
biada, u k r. bida, r. b. beda, hl. dl. běda, sch.
bijeda nouze; sch. bijediti, b. bedja, uk r.
bidyty p o m louvati. — P říb u zn o je pouze
g ó t. baidjan, sth n . beitten n u titi. U Slovanů
bylo n ejp rv e sloveso s význam em úp ln ě
stejn ý m ‘n u titi, v y b íz eti’, k něm u p ak
p řitv o řen o p o stverbale běda, jehož v ý zn am
se v y víjel od obecného „ sta v u , v něm ž
jsm e nuceni k něčem u" k speciálním u
p o je tí ‘nesnáz, ú tra p a , u b o h o st’, a konečně
až k p o jm u ‘chudoba, nouze’. Složené p o
běditi koho = p řin u titi koho k čem u > p ře
moci koho, zvítěziti n ad kým . Č eština zdědila
jed n ak běda, je d n ak -běditi (už jen s p ře d p o
nam i!); p řitv o řila si naběditi. K to m u a"k p o
běditi p řin u titi v y tv o řila dále nabiezěti a pobiezěti a konečně -bídnouti a n ář. -bíznouti,
-bízati; b a i han. po-viznót K p p o b íd n o u t koně
bičem . T u n astal vývoj v ý zn am u při na-:
v n u co v ati zboží ke koupi oslabeno v nynější
význam , při něm ž nejde už o skutečné nucení.
J e pravděpodobné, že vý zn am o v ý vývoj
v češtině (od ‘n u titi’ k ‘vybízeti, n ab íz e ti’)
se dál pod vlivem něm eckého bieten (ge°, an°),
k te ré v šak m á základ jin ý . Za zm ínku sto jí
ta k é B artošovo zjištění, že ,,pobízet n a
D rah an sk u neznají; řík ají n u tit " . L it. bědà ,
lot. beda nouze, ze slovanštiny.
bidlo, již s tč .; dem . stč. bidélce, ně. bi délko. — Sln. sch. b. r. bilo, u k r. bylo, slc.
dl. bidlo. — B idlo je ty č nebo žerď rozličné
délky i tloušťky; odvozuje se od bí-ti p ř í
ponou -dlo, značící nástro j (tedy b. — čím se
bije), tlouk. Ale zpravidla bidlo to h o účelu
nem á: znám e bidlo u stu d n ě n a v y tah o v án í
okovu s vodou, b. je jak ási ty č u rybářských
sítí, u te n a t ptáčn ick ý ch aj.; ve venkovských
dom ácnostech je to ty č (vč. vidlo), žerd
vodorovně zavěšená pod stropem u kam en
(nebo i jinde), n a k tero u se věšejí u těrk y ,
ručníky, m okré šaty , ab y snadno vyschly, na
podobná bidla n a zahradě věší hospodyně
prádlo n a dosušení, v kom oře nepoužívané
peřiny atp . Ja sn é je bidlo tkalcovské: bidla
(obyč. plur.) jsou ta m zařízení n a p řitlo u
kání ú tk u : mezi dvěm a vodorovným i tyčem i
jsou „p a p rsk y " (ty vlastně přitloukají), celek
je dvěm a postranním i dřevy zavěšen n a h o r
ním rám u, takže je pohyblivý. V D olní Lužici
b. m á jen te n to jediný význam ! M uka cituje
výklad, že je to „ p śibijadto, z kó try m ž se
tk a n e niśi p śib ijaju " (také Slováci „pribíja jú “ ú tek , viz U hlár ČTČ 2.337). T edy bidlo
tkalcovské bude od bíti. Ale o sta tn í sotva.
Jso u i bidla silnější, n ap ř. 2 základní části
vozních žebřin (do nich jsou zap rav en y slabé
příčky). Zdá se pro to , že bidlo ‘žerď spíše
p a tří k ř. φϊτρύς kláda, břevno, klacek,
poleno. Za příponové -tro- m ám e -dlo i jinde
zpravidla. P ů v . *bidl-b (srov. výše bidlen
m ask.) asi splynulo s dom ácím názvem
tkalcovským bi-dlo od bíti.
biflovati v stu d en tsk ém slan g u : učiti se nazpam ět. Z něm . büffe ln t/v , což je od B üffe l
buvol; je tu přiro v n án í k n am áhavé dřině
tupého zvířete. O bdobně je něm . argot.
ochsen d říti se, od Ochs vůl.
bigas: neom alenee, neotesanec Mal, bimbas
ťulpas, neotesanec K p-L p, gibas, gybas
lenoch, nem otora B -Šr, bigán h lu p ák Gr,
bygan B. — slc. bibas hlu p ák , m am las SSJK ál, bigan surovec K , bugán h u lv á t K . Pol.
bigas, pd. bilbas belbas h ru b ián a pod., gibas,
gilbas. R . balbés hlupák. J e i m aď. bibasz
(N yr 15.219, M Ny 8.120; Š.). — Asi z maď.
bibasz hloupý, nem otorný, sprostý.
bika: rostlin a Luzula. P řejato Preslem ze
srb o ch arv átštin y . — Pom oř. buobk b ik a
jarn í; te d y z *bobika?: sem ena jsou jakési
bobečky.
bílý, stč. bielý. Odvoz.: stč. běl -i fem.
bílá m ouka, tu k , bílek, běl m ask. bílá m ouka,
běln ý vyrobený z běli, bělec běloch (fem.
bělka), bělizna bílá kožišina, aj. Nč. bělavý,
bilek; bělice úk lej; běloba; podběl (val. podbělica) rostlina Tussilago (listy naspodu
bělavé). Běleti, běliti (běli-dlo), bíliti. — Všeslovanské (vlastně prý- ilyrské, K rah e Ill
115, nebo fryžské, S olta 31): pol. bialy, hl. dl.
běly, ukr. bilyj, r. bélyj, sin. bel, sch. bio,
b. bjal. — Psl. stsl. běl-b m á pro tějšek v ř.
βαλιός bílý, bělo sk v rn atý , což d ále je příbuzno s lit. báltas bílý. U nás je u zn ati
přesm yk so n an t *balios > *bailos.
bim-bam: zvukom alebné s ty p ick ý m i-a
(srov. tik-tak); o d tu d bimbati = k lin k ati,
m or. bimnót u d eřiti G r-K pU . P odobně lot.
bimbát k y v ad lo v ati, něm . B im m eln a Bammeln (o hlaholu zvonů),
binkat: viz pinkat.
binych sev.-m or.: král v kuželkové hře. —
Podle R ý zn era 56 z něm . bin ich = tázacího
‘jsem ?’.
birda stč.: biřic (us. ještě za J g a dosud
chodsky ), o d tu d birdovna šatlav a. Vedle toho
stč. nč. biřic (jč. bjířič k o m ed ian t K u b H r).
— H l. běr(i)c, dl. běric, slc. biric, u k r. biryč,
r. biríč, sln. biřic. — Snad z it. birro t/v , ale
při to m není vysvětleno -ič.
birka bira val. slc.: d ru h ovcí, žertovně
i veš; slc. birčiak p asák ovcí. Pol. sch.
birka. — Asi z vábící interjekce: pd. je brr
byr! maď. birka ovce je ze slovanštiny. —
P odobně je lit. burè , interjekce vábící ovce,
a z něho burýté, burúte ovečka (F raenkel
LE W ).
biřmovati. — slc. birmovať, birmovka, birmovný. H l. běrmować, pol. bierzmować, sln.
birm(ov)ati, sch. bermati. — Ze střh n . firm en,
to z lat. firm are u tv rzo v a ti (totiž ve víře).
biser stč.: perla. — Stsl. bis{e)r-b, b. sch. sln.
r. biser, uk r. byser. — P řes tu re č tin u přišlo
z arab . busra falešná perla.
biskup 1°, ta k i slc. dl. pol. sch. — H l.
biskop, sch. biskup, sln. škof. K oncové -p
ukazuje n a saský původ (první pražský biskup
D ětm ar byl Sas). Ja n k o v p ředn. (Š). Něm .
slovo (nyní Bischof) je z la t. episcopus < ř.
επίσκοπος (o d tu d je stsl. jep isko p -b), tj . dozíratel, od επισκοπέω dohlížím .
biskup 2°: jistá část pečené drůbeže. Z výskub, výšk(l)ub t/v , což je ,,od vy šk lu b o v ání
trh a č e k “ Čel.
bistr, slc. bister: sazově h n ěd á b a rv a .
Z něm . Bister, to asi z fr. bistre sazově h n ěd ý.
bít s tč .: podíl, bitovati děliti k o řist (a slc.
roz° t/v , prom arniti), bitunk -ň k dělení k o řisti,
kořist. Stpol. bitun{e)k, butynek k o řist, p le
nění. — Ze střh n . biute k o řist, biuten kořistiti, loupit, biutunge kořistění. — Sem sn ad
p a tří i slc. bitúnok bitúnk bitúng ja tk y (p ů v .
snad zabíjení a dělení, rozřezávání u k o řistě
ného do b y tčete ve vojenském táb o ře).
bíti, stč. 1. os. biú > bí, biem > bím , 2. os.
bieš > bíš, nově biješ a td . Odvoz, bicí, bijan,
biják, bijce, bitva; slc. bitka = b itv a ; viz i bič,
bidlo. Ite r. stč. -bíjěti, nč. bíjeti (na° od° za°
aj.), o d tu d m or. nabijanica ch alu p a se zdm i
hliněným i (hlína se nab íjela do p rk en n é fo r
m y jako n y n í beton), stč. chod. m or. pobíječka sekera k pobíjení střech y ; m or. šelma
vybíjaná, nabíjená, laš. bity, chod. probityj
o člověku „flá k an ém ," tj. protřelém , často
trestan ém , k te rý provedl již m noho kousků.
Se stříd o v ý m o je boj (z to h o bojovati bojovný
-nik bojiště; náboj odboj příboj výboj (odtud
výbojný a tp ., slc. zboj, zbojník, stč. přěbojník
lupič); viz i záboj. — V šeslovanské: slc. bit,
pol. b ije bić, ubijać, bój , bojować a tp . jin d e. —
P sl . stsl. b-bj o biti (i p ro n ik á p ak i do p ré s e n tu :
bijo) m á příbuzné jen v k eltštině, n ap ř.
v ir. benim ( < *binámi) řežu, biju. K ořen
bei- je oslaben v b-b j-, stu p eň o je v podst.
jméně boj-b (*boi-o-s).
bíza m or.: hloupě se sm ějící dívka, bízán
zarputilec; vč. bejzovat okounět (Holicko).
— slc. bizún kdo se vy sm ív á LS 3.116.
Pd. bizon -ón. — N ejasné.
bje -é -í -ó -ú interjekce pobízející koně.
Pd. bjoj! — Z 2. os. rozkaz, běgaj K arlow icz
Slg.
blábolit, za J g ještě bla-; n ář. (ž)blabonit
(> blavonit, -oznit, -úzň a t aj., blivonit Jg d ),
blabtat. — slc. bláboliť, bľabotať, bľabotit. H l.
blobotać žv atlati, r. balabóliť, barabáriť žvaniti, b„ blabolja t/v . — Z *bol-bol-iti, od
zdvojeného zvukom alebného základu bol·/
mol- (stran tv o řen í srov. hlaholiti), k te rý je
i v beblati a v mlamotati, naznačuje nezřetelné,
neurovnané, nesm yslné m luvení. Slova t a
jsou expresivní (Liewehr ZfslPh 23.93),
proto jsou zám ěny p řípon, m ěkčení p ři l,
předsuté zesilovací z. P odobně lit. balbatuoti
žvaniti aj.
blafati: h lta ti Jg d , m or. sblafnót zh ltn o u ti
K tD , k tom u nynější vulg. z-blajznout rychle
snísti Vy. — N ejasné. (Jiné blafati, t.
‘štěkati’, viz u bafati.)
bláhový: pošetilý, zpozdilý; slc. bláhový
t/v je z češtiny. — Pol. blahy m alicherný,
špatný; z bělor. blahi šp atn ý , škaredý;
r. blagój bláhový, um íněný, škaredý. —
Příbuzno je ř. βλaξ gen. βλάκ-ός duševně
mdlý, hloupý. V slovanštině bylo připojeno
příponové -o-, přitom k oslabeno v g. P řík lad
pro starobylé ide. b, jin ak vzácné (bylo
především ve výrazech vulgárních jako je
tento).
blahý blažiti blažený blaho; adv. stč. blazě
(mohlo s tá ti i jako su b st.: plné blaze, veliké
blaze ap. u Š títného, o to m H u je r 1.154),
nč. blaze; slovo blahý ‘blažený’ zavedl do
básnické řeči z ru štin y Ju n g m an n (H avránek
Čvl. 2.89); blahovůle, blahorodí (to z ruš.)
a mn. j.; v církevní řeči blahoslaviti, blahořečiti za la t. benedicere, ενλογεϊν; stč.
bláhati t/v (ze stč. > pol. blagać úpěnlivě
prositi, > zpět vm . blagat koho t/v ). —
Všeslovanské: slc. blahý, blaho, blahodajný
aj.; bláhaí p řá ti dobro, bláhať si b ý ti spo
kojený, stsl. blag-b dobrý, blažiti blahoslaviti,
blagověst-b aj., pol. blogi, r. n ář. bólogo dobře
(z csl. je r. blágij a blagój), b. blag a td . — P ř í
buzno je avestské berejaya- v íta ti, p a rt.
berechda- v ítan ý , vážený, cenný (av. = asi
barj - < *bolg-).
blana blaně blán í, v 13.— 15. stol.: tráv n ík ,
pastvisko, zvláště z vykácených lesů (v y blánit lesy F r. Teplý); ve jm énech řek y a vsí
Blaníce ( < -nn-), vsí a m ěsta B lansko, v rch u
Blaník. Chod. piáno p rázdné m ísto ve s to ja
tém lese, planba polnost po vyplaněném
lese, stč. blano. — Pol. blonie n tr., blonia
bloń fem. p láň, rovina, polab. blana louka,
hl. blóńk, dl. blomje trá v n ík , u k r. bolónje, -nja
pláň, pastvisko, r. n ář. bolon'je, obolen'je
ó-bolon' (zaplavovaná) louka. — Dl. blomje
m á gen. blomjenja (M uka); je ta k é blomjena
‘trá v n ík ’ jako p o m ístn í jm éno, v. Šw jela,
D ie F lu rn am en des K reises C o ttb u s, B erlin
1958, 475. P říto m n o st p říp o n y m en (srv.
timěno, temenec) d á v á tu šiti, že to slovo je
p rastaré a dom ácí. J e příbuzno asi s *bol-to,
bla to.
blána: kůže, kožišina (stč.; o d tu d stč.
blanař kožišník), m ázd ra, kůžičk a nebo
m a stn ý p a p ír v okně (m ísto dnešního skla),
pergam en, nejm ladší v rs tv a d řev a pod kůro u
(též oblana), m or. n ář. blaňa škraloup n a
mléce. — slc. blana b lán a, blanár kožišník,
popř. k dysi jen podom ní obchodník, k te rý
roznášel blány, m ěchuřiny k ,,zask lív án í“
oken, V áclavík, čas. Slovácko 1959, 19
(pd. bloniarz); slc. blanka u rč itá v y v o len á
dlaždice, n a níž sto jí d ív k a v kostele (N ěm
cová, K ), je asi přeneseno z ,,b la n k y “ okenní
(chrám ová o k n a b ý v a jí složena z m alých
6 hranných destiček). — Pol. blona blána. nář.
okenní sklo, u k r. bolona kůže, b lán a, r.
bólón' v rs tv a d řev a p o d k ů ro u (óbolon' běl,
bělavé d řev o ). — P říb u zn é je asi p lena 2° a 3°.
blankyt, již stč.: jasně m o d rá b a rv a , blan
kytný. — Z češtiny je slc. blankyt, pol. blekit,
o d tu d u k r. bljakit. — P odle G eb au era ze
s třla t. blanketus (-que-, -che-), což b y la ja k ási
tk a n in a bílé b a rv y (srov. fr. blanc bílý).
C hybějí v šak k u ltu rn ěh isto rick é podrobnosti.
Sem p a tří i blanket, vl. bílý (nevyplněný)
form ulář.
bláto, ta k i stč. (dále blatina k ra jin a m o
čálovitá); jč. blata p lur. = b la titá k rajin a;
blátový, blatník; záblatník -nice zákolník
J g ( > jvč- záplatník); za-blátit; blatiti se
m ěn iti se v b lá to ; stč. sblatiti z d u p ati;
ro stlin y blatnice blatěnka blatouch (stč. -úch).
— V šeslovanské: slc. blato blat blatný blatistý, pol. dl. bloto, hl. blóto, u k r. r. bolóto,
stsl. sln. sch. b. blato. — P ů v . *bólto. Souvisí
n ějak s rum . baltá, alb. baltë, novoř. βάλτος,
it. n ář. palta (p řeja ta z illy rš tin y ?). Sam o
bolto je asi příbuzné s lit. balà bahnisko,
rašeliniště, ale -to je nejasné. Též je sp o ju jí
s lit. báltas bílý (prý od m nožství suchopýru
nebo od světlé b a rv y uschlého b lá ta ;
M oszyński J P 33.366).
blázen, stč. p ů v . blázn 1 slab., o d tu d
bláznivý, blázniti, stč. též bláznový. — V še
slovanské: slc. blázon, blazniet, pol. blazen,
hl. dl. blazn, r. n ář. blazen' a td . — P s l .
stsl. blaz n -b; p ů v o d nejasný.
blazgať v al.: žvan iti. Sem i blazg a blaga
(l: expresivní zm ěkčení) říd k é b láto , blazgat
sa choditi b látem . — P d . blazgac s ie. — Slovo
expresivní; ,,žv an iti“ je i jin d e pospolu
s ,,kecati b lá to “ apod. T v arem upom íná n a
plácati, brýzgati apod.
blbý, blb. Sloveso blbnouti se stalo běžným
buršikosním , až k am arád sk ý m výrazem pro
pojem „d ělati nebo m lu v iti h l o u p o s t i ".—
Slova jen česká, ale blbý je starobylé. — P sl .
bylo asi b-blb-b. P říb u zn é je m u staroirské
borb t/v (törich t, stu ltu s) a odvozenina
burbe, burpe, hloupost, stu ltitia . R ozdíl
likvid r /l nem ůže to srovnání ohroziti.
(L at. balbus ‘k o k ta v ý ’ příbuzno není!) Dále
je p říb u zn é (zám ěna b/d a d /st) lot. stulbs
slepý, chrom ý, zaražený, om ám ený, o b m e z e n ý , stulbt verb lüfft w erden, d u m m w erden,
stulbuot om ám iti, ohlušiti, o h l u p i t i ; k o
nečně la t. stultus pošetilý, hloupý, kde
m ísto b se objevilo t asim ilací k st-. Mch Sb.
L ehra-Spl. 113, ZfcPh 28.68.
blcat: tlouci. Val. pa-blcat, pabúcat sa (l >
u ) p o tlo u k ati se, p o tu lo v ati se; laš. bucat
n a rá ž e ti čelem o čelo, han . nabucat kom u =
n atlo u ci do zad. P o stv erb áln í interjekce
buc! — J e to s-ové in ten siv u m od bltati
(*b-b ltajo -ati, což sam o je t-ové iterativ u m
o d koř. bhel-); r. boltáť tlouci, k lá titi, boltáťsja
p o tlo u k a ti se, p o tu lo v ati se. Mch S P F F B U
1.87. — J e v šak i jinde in terj.: lot. b u d ,
n ěm . butz! o n árazu dvou čel, dvou b eran ů
a tp ., něm . sloveso butschen = ta k to n arážeti
n a sebe.
blčet m sl.: p la n o u ti (o ohni se šlehajícím i
plam eny), blkat, vyblknút; též blačat, bučat,
zbúknút (l > u) (Malina). — Msl. p řeja to
ze slc.; ta m je blkat blkat (z)blknut blkotat
blnkat blňat blčať, blk, blkom horiet. — U h a
sínající p ram en sv ěteln ý se p ro jev u je p ře rý
van ý m i zaplan u tím i, než zm izí docela;
pd. pelgać = b lik ati, jin á form a je p ylg a ć =
v ybuchovati (o ohni). — P d . belczeć t/v . —
Sloveso starob y lé, příbuzné s něm . blaken,
ř. φλέγω, la t. fulgeo a flagro, sti. bhraja te,
av. brazaiti. P ů v o d n í sloveso bylo asi
ath em atick é (proto rozdílnost stu p ň ů v k o
řeni a d v o jito st g/k); u n ás stu p eň nulový
jako v la t. fulgeo.
bledý, již stč.; o d tu d stč. bleděti, nč. bledn o u ti; nč. bledule ro stlin a Leucoium . — Všeslovanské: slc. bledý, pol. blady, hl. dl. blědy ,
u k r. blidyj, r. blédnyj, sln. bled, sch. blijed,
b. bled. — Psl. stsl. blěd -b; souvisí se stangl.
blát a něm . blass t/v , Georgiev Slavia 28.10;
konec zm ěněn u Slovanů podle gněd -b sěd -b
sm ěd -b; že n ázv y b arev n a sebe vzájem ně
působí, to viz v latin ě, k d e jich několik se
končí n a -vus.
blecha, stč. blcha. — V šeslovanské: slc.
blcha, n á ř. též blucha bucha blyha (z l),
pol. pchla (chl přesm ykem ), hl. dl. pcha
(z bcha < blcha), u k r. r. blochá, sln. bolha,
sch. buha, b. bálchá. — P ů v . bl-bchá; jem u
přesně odpovídá lit. blusa, lot. blusa; to
jsou podoby nepochybně výchozí. Jin d e
n astaly zm ěny: ř. φύλλα je z *bsul-ja (l-s > s-l),
la t. pulex (-ex podle cimex a j.) z *pusl- ?
O dvozená jm én a ro stlin blešník a blešivec·.
dom nělé p ro střed k y p ro ti blechám : blešina
bleší tru s. O všem podrobně Šm ilauer
OK P 4.20.
blejno: název pro jisté m inerály.— U tvořen
(od koho?) snad jako zp ětn ý tv a r od blejniti
se blý sk ati se (Jg: zlato se blejní), což b y snad
m ohl b ý ti lidový ú tv a r z blýskati se. — slc.
blajno (,,zastar.“ ) b y p a k bylo upraveno
z č. slova.
blekot val.: tetlu ch a. — slc. bľakota
bolehlav (H viezd.). U k r. blekit, r. blekot t e t
lucha. — P ů v o d nejasný. Snad souvisí
s blekotati, něk teré okoličnaté působí jakési
blábolivé om ám ení. V alašské slovo snad
p řeja to přím o z u k rajin štin y skrze k arp atsk é
p astýře.
blekotati i blekati, již stč.; blelcotný, postv.
blekot; slc. též blečať, blačať, blakotať, vm .
blančet (zesilovací n). — Z vukom alebné ;
podobně pol. blekotač, r. blekotať, sln. blek (et)ati,
sch. bleknuti, dále n. blöken a ř. βληχάομαι.
bleptati žbleptati (ž)blebtati breptati: nejasně,
nesrozum itelně, p řek o tn ě nebo i nesm yslně,
hloupě m luviti. Bylo též ch-ové intensivum ,
zesílené o š-: stč. na-šplechati n ažv an iti;
z něho je vč. a m or. šplechtat hloupě m lu v iti,
nč. šplechty, m or. žbléchat, žblechta; se zm ě
n ěným vokalism em klad. šprachta tlach ,
špruchtat žv an it. — Bleptati je z *plep-bt-ati.
P říb u zn é je lit. p lepěti tla c h a ti, kláb o siti
(m á je F raen k el), lot. plepet, střd n . pleppen
t/v . Viz i sk-ové in ten siv u m pleskatí.
(Roz-bleptané jídlo = rozvařené, viz pod
blptati.)
blésti, stč. *bladu bledeš: tla c h a ti (tak G b.;
spíše „m lu v iti zm aten ě" ). V nč. (mimo o je
dinělé knižní blésti a *rozblednouti se PS
z H olečka, což je sn ad obé p řeja to odjinud!)
zm ěteno s plésti, vězí te d y v onom plésti, k teré
znam ená ‘m ý liti, m ásti, u v ád ěti ve z m atek ’
(p. někoho, (s)plésti se): M EW 14, M alinowski R W F 17.76. To vězí i ve spojení plésti
koše m luviti hlouposti (dosud u S lavkova aj.),
o d tu d han . Vsl. laš. pletikoš tlach al (koše
p řid án o žertem , te p rv e když se objevilo
p m ísto b!). — P d . n ář. bledzieč, hl. bledźić,
sln. sch. blesti zm ateně m lu v iti; ale stsl.
blesti blouditi, tlach ati. Vězí i v r. bredit, pol.
bredzić tlach ati. — P ů v . bledo blesti je p ř í
buzno sn ad s lot. blenžu blenzt (z blend-)
m lu v iti nesm ysly apod., dále s ř. φλέδων,
tlach al. K o řen byl bhled·, s expresivním
zdvojením > *bledd, kde dd rozpuštěno v nd.
Mch SbDeč 53. — K rom ě to h o zm ěněno
(expresivní příponou -n d a ti) v z-blandati
vč.: zm ýliti, zm ásti někoho (mor.: po m ích ati
Voz), blanda zm atek K ol, blandanina směs
jídel Voz. S tu p eň o v ite ra tiv u blouditi, blud.
blída stč.: válečný p řístro j k m etán í
kam enů. Ze s třla t. blida n. střh n . blîde t/v
(nyní Bleide).
blikati stč.: h leděti slabým , chybným z ra
kem ; nč. zírati m dle, m žouravě; vm . blinkat;
slc. blikat. — Sem p a tří i blik(ot)ati, o světle:
mdle, trh a v ě sv ítiti, vm . slc. blinkat, slc.
bli(n)kotat t/v , bli(n)knút; r. blik k m itán í
světla. — Z ajisté z něm . blicken hled ěti:
německého slova se užívalo a u žív á zřejm ě
s odstínem h an liv ý m (srov. stč. doklad:
[modly) oči jm a jí a blikali nemohu), podobně
jako i koukali (rovněž p řejaté) m á poněkud
vulgární ráz. Též pol. blikować z něm činy. —
Zbliknouti zhlédnouti, sp a třiti, zkříženo
s blýskati (očima), o d tu d je zblesknouti,
zblejsknouti zahlédnouti PS.
bliktra č. slc.: m am , šalba; č. ojediněle
i bliktr m ask. P ol. blichtr, bliktr t/v . ,,Z v íd eň
ského blicktri ‘jen zd án í’ (prý ital. původu);
je i maď. bliktri.“ (Šm ilauer.)
blín. R . belená, sln. sch. slc. hlen, b . bljan.
Příbuzná slova jsou v germ . (stang. beolone,
něm. nář. bilme aj., něm . spis. Bilsenkraut,
sthn. bilisa) a v k eltštin ě. Slovo asi ,,praevropské“ .
blinkati 1 °, k lad . m or. slc.: cin k ati zv o n
kem, přidušeně h rá ti, blinčet B ; též m or.
blankat, blongat, peior. bláňat škaredě zvo
nit. — Zvukom alebné; rý m u je se s cinkati,
klinkati t/v , k lad. flin k y fla n k y a spis. blim
zvuk zvonků. J e to nejspíše retn ico v á
„ozvěna“ , zesílená o Z, slova cinkati: v písni
„Čtyři koně ve d v o ře“ je cin k y blinky
podkověnky.
blinkati 2° m or.: to u la ti se, bezúčelně
choditi (po dědině), peior. bláň at. Viz blouditi,
bloncati.
blinkat 3° m or.: tlouci, vblinknúť v raziti,
vm. blinčiť, han . vodblinknót práco ( ~ č. vulg.
odflinknout). — E x p resiv n í slovo; rý m u je se
s flinkat, zinkat aj. téhož vý zn am u . Ale lit.
blinkteléti náhle h o d iti, g ó t. bliggwan tlouci,
jsou ú tv ary vzniklé sam o statn ě. J in a k se
toto blinkat shoduje s binkat (viz), m á navíc
jen Z, § 9.
blinkat 4° viz p o d blikati, b. 5° pod bliti.
blít: rostlina žm in d a (u M attiola). Z lat.
blitum, to p ak z ř. βλίτον.
bliti: stč. bľu ju blváti (2slab.), nč. bliji
a k tom u p řitv o řen inf. bliti; m or. bľuť.
Významem je důležité val. ublvat koho
B = ukřičeti. O dvozeniny: od blváti > blvati
(3slab.) je m or. blvačka > blačka, blača
špatné jídlo, od iter. *blivati je stč. blivanina
(nč. s -i- k rátk ý m ) t/v , dále jvč. blivánka
plod vlochyně (od ú čin k u ): sem i m or. bľuva
krušina (od ú činku plodů) a h an . blone
vývratek. O dětech se p ra v í blinkat. — Všeslovanské: slc. bluvat, bliať, pol. bluje blwać,
hl. bluju bluwać, bleć, dl. bluju bluwas, u kr.
bľuju bľuváty, r. bluju blevát, sln. bljujem
bljevati, bljuvati, sch. bljujem bljuvati, b. balvam. —· P říbuzná slova jsou jen v b altsk ý ch
jazycích: lit. bliáuju bliáuti blečeti, mečeti, lot. bľaunu bľaut blečeti, řv á ti, křičeti.
Starobylé sloveso p ů v o d n í (lit. vémti, lat.
vomere, stind. vám iti) bylo u Slovanů v y
tlačeno v u lgární n áh rad o u , p ů v odně ozna
čující doprovodný blečivý zvuk. P rv o tn í
v ý zn am je v šak zachován v ublvat (v. v ý
še). — Působilo n a plváti > p líti (viz!),
tak že se s ním rým uje.
blízký stč. ještě nom . sg. bliz u strn u lý
v e v ý zn am u příslovce (bliz jest den, ale
i město jest bliz ), znam ená i ‘tém ěř, skoro’
(bliz k roku = tém ěř ro k ; srov. m or. blízko
tři léta), obliz(u) blízko, prope, blízký, blížiti;
bližný, -ní; blíž(e)nec, blížně dvojče; m or. blíze
p rý ; (při-, s-) blíziti se, nář. nablížit si. —
V šeslovanské: slc. blízky, blíz(k)o, blížit sa,
bližný, blíženec, pol. hl. dl. blízki, u k r. blyžkyj,
ad v . blyž, r. b lizkij, ad v . bliz , sln. bliž,
sch. blizu, b. blizo, -u a j. — P ů v o d nejasný.
Příbuzné, je nejspíše ř. πέλας ‘blízko’,
πλησίος (dor. πλάτίος) ‘b lízk ý ’, ale p říb u
zenstvo je omezeno pouze n a bl-, nejsoucí
daleko (b je v lastn ě oslabené p) od ř. pl-:
o statek je zform ován asi p o d vlivem slov
n iz -b, n iz -bk -b. O slabení p > b m á paralelu
v pro tik lad n ém tál- > dál-, viz dále.
blizna. Pol. blizna, h l. dl. bljuzna (hl. též
-Z-), u k r. blyzna, bělor. bljuzna je jiz v a , sch.
rus. blizna kaz ve tk an in ě. — Čes. blizna
p řejal P resl z p o lštin y a dal m u o dborný
význam konec čnělky, a to podle něm . Narbe,
neboť to znam ená i jizv u i konec čnělky.
slc. blizna t/v je p a k ovšem z češtiny. — P ř í
buzné je lit. p lyšýs p u k lin a (S palt, R itze),
p lý šti p u k a ti (bersten, zerspringen, brechen)
a dále pléšti trh a ti, pléišéti d o stá v a ti
trh lin y a td . U n ás je znělé b-z, v litev štině
v a ria n ty neznělé p -š (š z ide. k ).
blížiti kom u, m or. n ář.: d ělati škodu (na
těle i jinak), k řiv d u , bezpráví (doloženo
hojně: B-PS-Rs-G reg-M al-V oz-SvK); č. ublížiti, ubližovati. — slc. blížit, ubližovat, pol.
ubližyć, ubližač. — S o tv a od blízký (něm.
zu nahe treten t/ v b u d e asi ,,p řek lad “ čes.
slova n a základě m ylné etym ologie). Spíše
je přím o příbuzno s la t. fligere u d eřiti,
p r oflig are poraziti, zh ubiti, lot. blaizít udeřiti.
blkotati: b u b la ti (o po to k u ), m or. i bľchtat
(o kaši). slc. (ž)blnkot žblunkot. Z v u k o m a
lebné, p a tří k ž-blunkati.
blok: z něm . Block, o d tu d i fr. bloc. B lo
kovat utv o řen o v češtině za něm . blockieren.
Ale blokáda je z něm činy.
blouditi, stč. blúditi, bludný; k to m u p o stv .
blud. — Ite ra tiv u m od blésti (viz), srov. lot.
bluodities p o tu lo v ati se. Ze blud je postverbale, to h o důkazem je jeho v ý zn am (omyl,
chyba, neřest). V šeslovanské, n ap ř. pol.
bladzić a blad a td . — (Ale oblouditi ošáliti,
obludný, obluda a sch. bluditi a m or. blúdit
k la m ati je z ob-luditi!, rovněž i č. bloud =
bláhovec, p ů v . asi člověk dající se oblouditi,
ošáliti.) — N ejblíže je angl. blunder chybiti.
blouzniti: zm ateně m lu v iti (v horečce
apod.); n y n í = h o ro v ati; val. blúzn iť m lu v iti
s cesty, p lácati, laš. blužnič m luviti necudně
Šr, bluzniť dom louvati, v y č íta ti H or. Sem
dám e i mor. žbluniť žvaniti, bláboliti (z se
přesm yklo n a počátek slova a přebarvilo
v i). — slc. pluznit, pol. bluznać plácati,
žvaniti, bluźn ić rouhavě m luviti. — Asi
expresivní n o v o tv ary od blú-diti, v. to.
U kazuje to n a v ýznam ‘m lu v iti zm aten ě’.
Pol. u m ísto *a vlivem n v následující
slabice. Viz i plísn iti.
blptati: rozblptané jídlo, rozblbané = ro z
vařené do nechutnosti, n a př. o bram borách,
též bleptati blebtati blemtati blbotati plpotati,
všude zpravidla s roz-; sem i vm . rozvařený
na blambu, blamboryja, blpta, p lp a m oučné
jídlo (např. knedlíky) rozvařené n a kaši.
P říbuzno je lit. plepeti o tak o v ém vaření
kaše, bram borů apod.
blum a, druh sliv. Z něm . (středodolnoněm .) p l um e (spis. je Pflaum e).
bluncat blouncat blunkat m or.: to u lati se
(han. bloncat blonkat blongat ); jo i m or.
blúkat (se) t/v ; snad sem p a tří i č. bloumat i
chodit i bez cíle, o d tu d bluma, člověk b u d iž
kničem u. — U kr. blukáty, pol. blqkać (sie.)
to u la ti se, blouditi. — Málo jasné; b dovoluje
m yslit, že tu jsou s-ová in ten siv a slovesa
*bluditi, k teré by se rovnalo litevském u
blaudýti t/v (um herirren); je též bláudžioti
t/v (um herirren, um herschleichen, sich herum treiben). Neznělé hlásky m á r. plutať
blouditi (herum irren). T edy *blud-sati >
*blucati, n p ak je sekundární (z gem inace?,
§ 15), rovněž ta k k ?
blušč stč. (Lucian): břečťan. — slc.
blu šť t/v (H viezd.), lilek černý, pol. bluszcz,
hl. blušč, dl. blišć blyšć, u k r. bljušc, r. bljušc,
pljušč, sln. bljušč břečťan. — Ač znam ená
zpravidla břečťan (v. to), zdá se, že pův.
význam byl jiný, a to ‘posed’ ( = chrv.
blušec!). Svědčí to m u i valašské přiro v n án í
bledý ja k blúšč (po nem oci; B arto š Dial. 1.337;
jin a k b. ta m znám o není!), v ztah u jící se
zajisté n a běložlutavou b a rv u k v ě tů posedu.
Vzhledem k to m u je b. sp o jit s bleukv lit. blunkù blù kti blednouti. Poněvadž
posed je rostlin a popínavá, bylo přenášeno
asi pův. *bleuk-jo-s > *bluč-b i n a břečťan
a zkříženo s jeho v lastn ím jm énem br-bšč-b,
takže m ísto -č-b. je -šč-b.
blůza, slc. blúza, hl. blu za. — „P řeja to
přím o z fr. blouse: p rv n í doklad je v Ladě
Niole 1855 z francouzského p ro střed í: 'i n t e
ligentní tv á ř francouzského pracovníka
v blouze’; N eru d a 1864: ‘m o d rá blouza
pařížského d ěln ík a’; též u B. N ěm cové
v Sestrách. Až do 1890 jd e vždy o m odrou
blůzu dělnickou.“ Šm ilauer.
blýňať val. p a ° se to u la ti se K tD ; jin ak
všude se z-·, slc. zblíňať zblýňať b lo u d iti,
po tu lo v ati se, m or. zblýňat zglýňat zgrýňat
B zpouzeti ( = slíditi, h led ati něco), zbéňat
R ous (snad ch y b a tisk u m ísto í), pazgĺňat
Podřevnicko 1.16 t/v . — N ejspíše je to
expresivní obm ěna slova blouditi: pone
cháno jen bl-, n o v á p říp o n a -ýňat, z- je
zesilovací; expresivní ráz se prozrazuje d a l
šími zm ěnam i bl > gl, lí > ĺ a zám ěnou l/r.
blýskati: stč. blýskati (odtud blýskavý;
blýsket, -kot, -kota, -kotina lesk), blyščeti sě
( > blyščivý), blesknuti se ( > bleskutý; postv.
blesk gen. blsku, bleskot). Nč. tý ž sta v sloves
( > blyštěti se, blesknouti) a další odvozeniny
(bleskný a j .; ale záblesk m ožná k brížděti se).
slc. bles(k)núť blis(k)núť blys(k)nút; blist
záblesk, blistný, pol. bleszczeé blyskać,
ukr. blestáty blyščáty blyskaty blysnuty, r.
blestet blistáť, hl. blyskač, dl. blyskaš, sln.
bolskati bliščati, sch. blistati i bliskati, b.
blaskam. — P sl . bylo v kořeni b, ale k o n ta
m inací s l-bskati (viz lesknouti se) objevuje se
p ak i -b ( > ukr. y) a p ak y i v záp.-sl. ja z y
cích; o tom Jurkow ski J P 4 1 .1961.116η. —
P ů v o d není zcela jasný. V litev . je rodina
blizgeti (lot. blizgět) třp y titi se, b ly ště ti se,
blisketi, -blyšketi lesknouti se, blaikštýtis
jasn iti se, s v íta ti a td ., jež se spojuje s něm .
B litz blesk. N aše slova b y te d y m ěla p řípony
stá a ská: *bl-bk-stati > b l-bstati, b l-bskati,
s -b od I-bskati p a k bl-bskati a zdloužené
č. blýskati. C. blesk by bylo postverbální.
Také je m ožno m ysliti n a ř. (hom.) στίλβω
blyštím se, lesknu se; m usil b y se u z n a t
přesm yk st-lb > bl-st, Mch L F 72.74, p o
dobně i v germ ánštině. (Zblejsknouti ‘u v id ě t’
viz pod blikati.)
bo stč. spojka: neboť. J e i součástí spojek
nebo (viz), anebo, neboť v češtině; jin d e je
v (a)lebo abo libo ibo nebon-b ubo. O v ý voji,
sta v u a v ý zn am u českých slov pojednal
J . B auer S bT rávn 79n., o stsl. bo *nebo
nebon-b ibo M. B auerová ib. 93n. — P sl.
bo. P říbuzné je h et. m a ‘od er’. Pokládám e-li
(pro v ětší stáří) podobu m a za pův o d n í, je
tře b a u zn ati v slovanštině zám ěnu retnic
m > b.
bob. Zdrobn. bobek tru s kozí, zaječí aj.
(odtud m or. vybobčit v y k lev etit, bobčit tlachati); stč. bobek v av řín (ně. jen bobkový list),
pův. jen o plodech (bobky = b acca lauri
K lar, R ohn), pom oř. buobk v av řín . Ze slo
v an štin y je maď. bobér v av řín (zkříženo
s něm . Lorbeer). V šude bob, jen slc. bôb, pol.
bób, u k r. bib gen. bobu. — P ů v . b o b je
-b p ř í
buzno s la t. fa b a t/v .
b o b onek pobonek stč.: pověrečný léčitelský
apod. úkon (doklady u Š títn éh o , H usa,
R okycany), nč. poboněk paboněk pabuněk
(i fem. -ka). Val. zábobon(ka) s m y š l e n á věc,
pověra, b ájk a, pom luva B ; laš. n a H lučínsku
zabobony sta ré klepy, z a p o m e n u t á v y
p ráv ěn í Šr. Msl. vm . zábabon t/v ; boboník
čaroděj. — slc. bobona, babona pověra,
zábobonky, pol. zababon, ukr. bobona, zababony pověry, čáry, r. zabobony nechutné
řeči. — V yjdem e-li z v ý zn am u „ s m y š l e n á
věc“ , je m ožno za základ p o k lád ati bon-,
tj. pův. *mon (viz boniti) ‘m y sliti’; bo je
asi předpona po jako v p o -m n íti; navíc
připojeno za- téže funkce jako v za-pomenouti. K dyž se slovo stalo neprůhledným ,
změnilo se asim ilací p v b; nesprávné je
i ně. ň. — maď. babona p o v ěra je ze slo
venštiny. — Viz i bun.
boborolka i -relka J g ; slc. (gemer.) boborolka: plod m ochyně. Z něm . Boberelle.
bobr, již s tč .; dem in. stč. bobrek, bobřík; stč.
bobrový stroj, bobrostroj zvláštn í h m o ta ze
řitních žláz bobra. O dvozenina: m or. bobřek
(srov. pol. dl. bobrownik t/v ) v a c h ta (podle
něm. Bieberklee z B itterkleel). — Všeslovanské: slc. bobor, pol. bóbr, hl. bobr běbr, dl.
bober, ukr. bibr gen. bobrá, r. bobr, sln. bober
b(r)eber, sch. dabar ( < *babar), b. bebar,
bobar. — P ůvod n ě by ly asi 2 form y: bebr-b
b-bbr-b; be- i v slc. jm éně řek y B eb rav a
(x ě. Bobrová). O bdobné tv a ry jsou stprus.
bebrus, lit. babras i běbras (obé asi ze slovan.),
sthn. bibar (zde i < e nebo < ΐ), la t. fiber, av.
bawró t/v . N aše bo- m á své o asi spodobou
v adj. bebrov-b > bobro- b . V šecka t a slova
se dále ztotožňu jí s ind. babhrú- h n ěd ý (bobr
tedy = ,,h n ěd ák “ , jm éno tabuové), což je
možné, ale nikoli jisté.
bobule: podle J g ze slovenštiny. Z to h o asi
je i slc. bobál hlíza, b ram b o r (i v jedné vsi
msl., viz B). — O b é je asi od rodiny slov,
v níž je boubel a bublina (viz); o v p rvém
slově asi disim ilací z u.
bocán, bocan vm .: čáp. — slc. bocian,
pol. bocian bočan bocek bociuń , u kr. bočán,
r. boťjá n apod. — S nad je to zkom olenina
z klabocian (tak je pd.) nebo z klobocian
(tak bylo kašub.) od nějakého *klobotati =
klopotati, tj. k la p a ti (zobákem) (úkon a hlas
to pro čápa charak teristick ý !). Srov. i něm .
K lapperstorch čáp bílý.
bodati bodnouti, stč. bodu bósti (mor.:
kráva bode B p o d bůct); val. po-boct SvK ,
laš. pře-busi M alý; bušč L p, stč. ně. bodlavý,
odtud bodlák·, p o stv . bod, bodec·, ně. bodlo
bajonet. Ite r. na-bádati, po-bádati. — Všeslovanské: slc. bodat, pol. bode bość a obdobně
jinde. — P říbuzno je lit. bed ù, bèsti, lot. badu
bodit a lat. fodio, fodico b o d ati (fodio dále
i ‘kopati’).
bodejť bondejt bo(h)dejž, msl. slc. pol. rus.
bodaj. — Ze stč. bóh daj (ti) (že) = B ů h ti to
dej (popřej), kéž; poklesá n a v ýznam ‘ovšem,
zajisté’ apod. N Ř 1.223, T rávníček NeslV
1.225.
bodrý. V češtině doloženo (bodrost) tep rv e
od Rukopisů, te d y p řeja to H an k o u z ru štin y
(domácí slovo b y znělo bedry). P a k se ve
spis. jazyku ujalo, a to jed n ak s v lastním
významem ‘čilý, svěží, b y s trý ’, jed n ak (pod
vlivem něm. bieder) přijalo vý zn am ‘dob ro
myslný, prostosrdečný’. R ovněž slc. bodrý
přejato z ru štin y knižní cestou (od Š tú ro v y
doby). — R. uk r. bódryj čilý, jarý , svěží; sch.
bodar b y strý (o koních). — P sl. stsl. b-bdr-b,
a lit. budrus bdělý jsou od *budh- v bdíti
a bu d iti; starobylé adj. *budhro-s te d y =
jsoucí (ráno) v bdělém sta v u po spaní, po
odpočinku, odpočalý, p ro to čilý, b y strý .
bohatý boháč (a fem. zast. bohakyně, dosud
v msl. sedí jako bohyně K ol.); od starobylého
bog-b úděl (hojný), dosud zachovaného ve
rčení doboha = do sy to sti (najedli zme sa
do b., M al.); m ylně psáno do Boha mnoho
K ál 97, do pánaboha Lak. Sem náleží i ad j.
ne-bog-b > nebohý = nem ající úděl, m ajetek ,
u-bog-b > ubohý t/v a s - b o ž -bje > zboží (viz).
— Pol. dl. bogaty a obdobně jinde. — Psl.
stsl. bogat-b = m ající velký úděl; bog-b m á
dokonalý p ro tějšek v stin d . bhaga- m ask. m a
jetek , štěstí (od bhájati uděluje), av. bagan tr. úděl, osud. Viz i bůh.
bohatýr. Do č. p řejal Č elakovský z rus
bogatyr'. — slc. bohatier. U kr. bohatyr; pol
bohater -tyr z ukr. — Pochází z pers. bahadu:
u d a tn ý asi přes mong. bagatur.
bohém: z fr. bohéme cikánstvo (bohémien
cikán), od Bohéme = Bohemia Čechy (první
cikáni přišli do F ran cie asi z Čech). N a ,,boh ém y “ přeneseno vzhledem n a jejich život
sice často chudobný, ale volný, bezstaro stn ý .
bohyňovati stč.; p řed p o v íd ati, v ěštiti
(o činnosti řem eslných hadačů), bohynník
hadač. — Do n ed áv n a n a M oravě u „kopanič á řů “ n a U h.-B rodsku: bóhyňa h ad ačk a,
o d tu d přechýlením bohyňář (a redukcí a p ř e
chodem k jiné příponě božec B) h ad ač; bohyňovat, z toho zkráceně bohovat. O bdobně je
bohyňa n a přilehlé části Slovenska. T u m ísty
(na M yjavsku) znam ená bohina (ale i u N itry :
bohiňa) nějakého zvláštního m otý la, asi
z velkého d ru h u baboček; lid věřil, že v m o
tý lech jsou sk ry ty čarodějnice. O to m p o
drobně V ážný JM . Základem všeho je fem.
bohyně, kteréhožto starého slova použil s ta
ročeský přek lad atel nevhodně za la t. divina
věštkyně. U P o lák ů boginki jsou sudičky
(dávající úděl, osud), v. M oszyňski 2.703,
714; o d tu d název b. byl ironicky přenesen
n a ty to věštkyně.
bóch stč.: vepřové plece; nč. jen arch. u J i
ráska, bůch J g z D ; zdrobn. bošec bošek tru p
pečené husy Cel, val. bosek řiť z m ašíka B. —
Stpol. boch, d řík zabitého d o bytčete, u kr.
boh v epřový žaludek (jako jídlo), sln. boh
slaniny. — Ze střh n . bache šunka, po lt.
bochník, stč. též bochnec gen. bochencě; stč.
bochnicě, jč. -ice p o k ru tin y , záboj (zbytek —
po v ytlačení oleje — ve tv a ru bochníku);
n ář. též bochan, -ánek, m or. -ének; bachanec,
bachánek Gr. — slc. bocheň, bochník, bochnica,
pol. sln. bochen, r. bóchanec. — Bochnec ze
střh n . fochenz d ru h koláče, bílý chléb, to
p a k z lat. focacius (panis), od focus k rb .
bojar: šlechtic (ruský, rum unský). P ře ja to
z p lurálu rus. bojare (sg. bojarin). N a jih u jo
sch. b. boljarin s nepůvodním l. V ru štin ě
zkracováno v oslovení n a bárin. — Slovo
p ů v o d u dosud nejasného; sn ad pochází ze
střed n í Asie: u tam ějších T u rk ů *bajär b y
byl = m ag n át.
bóje, slc. bója; přes něm . Boie z hol. boje.
Šm ilauer.
bojínek: ro stlin a P h leu m (od P reslovy
K v ěten y ), lidově bohínek u P o ln é a P řib y
slavě. P ů v o d nejasný.
bojkot; od jm én a B o y co tt, jednoho A ngli
čana, správce sta tk ů , p ro ti něm už ta k o v ý
zákaz vedli Iro v é (1880). Šm ilauer.
bojta sev.-m or.: k u ch y ň sk ý v á l (na těsto)
R zr. — H l. bojta t/v . — Z něm . n á ř.: v Lužici
je beu te t/v ; to souvisí se střh n . biute, gót.
biuds, z čehož je stsl. bljudo m ísa, hl. blido.
O hl. B ielfeldt 97.
bok, m ísty poklesá i v adv. ‘s tra n o u ’ G r.;
bočit i se (již stč.) sta v ě tí se bokem k někom u,
s tra n iti se, odvraceti se, zabočenej zam račený
H od, odbočiti, o d tu d odbočka·, stč. bočný -ní,
nč. dále pobočný (odtud pobočka), pobočník;
bůček vep řo v ý b o k (krám ská zdrobnělina);
úbočí (od v boku, v > u p řed b); m sl. výboky
v y m letá m ísta v řece; laš. obok teho = přesto,
z polštiny. slc. vyspať sa na oba boky = d o b
ře, srov. klad. vyspalá po jed n y straně K u b
232. (Ale laš. bachymbory L p, slc. bokombrada
licousy a pol. bakembardy je z něm . Backenbart.). — V šude (mimo sln. b.) bok, u k r. bik
gen. boku. — P ů v . bok-b je nepochybně příbuzno s angl. back h řb e t (apod. v germ .).
V ýznam y ‘h řb e t, zád a’ a ‘s tra n a ’ d ají se
spojití: o b rá tit se v zad = „ n a d ruhou
s tra n u “ . N aše slovo nem usí b ý t z germ án štin y
(jak se mělo za to ), ale u n ás i u G erm ánů jd e
o společné slovo ,,p raev ro p sk é“ , jin ak isolo
vané.
boľe, boľko B , bol H o r laš.: míč. Z něm .
Balle.
bolen: ry b a A spius, již stč. — slc. bolen
(nář. baliň balind baling aj. je ód m ad arsk ý ch
hranic, te d y pokaženo vlivem cizím). Pol.
bolen, sln. sch. bolen. V zhledem k p. bielec,
u k r. bilýzna, b r. rd . belizna, belest, něm .
W eiß lachs t/v je b. asi od ide. zák lad u
*bol- ‘bílý ’, k te rý je i v ř. βαλιός, viz bílý.
Moszyński Spos 147. N ěm . n ář. W allen ze
slovanštiny.
boleta, m or. paléta: p o tv rzen k a o zaplacení
jistý ch dávek. Z ital. bolletta.
boleti: stč. boleju i boľu, pol. boleje. Jin d e
přešlo, sn ad vlivem slova trpěti, k ty p u boľo
(r. bolu bolet). Odvoz, bol (postverbale;
z ru štin y ), bolest, bolný; bolák, n ář. bolačka,
rostlina bolehlav (hlava p rý bolí od jejího
zápachu). — V šeslovanské; bol- nem á p řes
ného p ro tějšk u jinde, ale celé sloveso psl.
boléjo se do té m íry shoduje s la t. doleo
význam em i užitím (1° ego doleo, 2° cap u t
m e dolet = 1° boleju, tj. m ám bolest,
2° h la v a m ne bolí), že rým ové základy
dol- a bol- m ají zajisté společné východisko.
Rozdíl d/b je „ v ertik áln í" zám ěna toho druhu
jako v t/p u p u d erel styděti se (viz). Mch
Slavia 22.320. Jin o u dom něnku, m álo p rav d ě
podobnou (že b. původně znam enalo ‘býti
silný’ a že te d y patřilo k ind. bala- n tr.
‘síla’ atd .), m á T rubačev V J 3.1958.125.
bolomt laš.: h řm o t. Z m aď. bolond t/v .
Sulán P ID e b r 39.13.
bolševik: z ru štin y . V zniklo 1903 po d ru
hém sjezdu soc. dem . dělnické stra n y R uska
pro příslušníky většinové části (hlasující
te h d y pro Leninovy n áv rh y ), kdežto sto u p e
nec program u, jenž n a onom sjezdu zůstal
v m enšině, je menševik.
bolševník: ro stlin a H eracleum . P řejato
Preslem z ru štin y ; ta m je to nářečový tv a r
m ísto borščevnik (od boršč, původního rus.
jm éna, č. bršt; znam ená i nakyslou polévku,
k jejíž p říp rav ě se kdysi b rště užívalo). Mch
L F 63.129. — slc. bolševník je z češtiny.
boltec, od P r esla. Snad z r. bolt (Flajšhans
ČMF 23.24), což byl ry b ářsk ý tlo u k n a plaše
ní ry b , h ů l dole zvonovitě rozšířená (to ro z
šíření je duté!). Nebo měl snad P resl n a mysli
r. boltát ušám i h ý b a ti ušim a (o psu).
bombas: d ru h tk a n in y ; lidově bumbas B.
Z franc. nebo něm . bombasin, to přes la t.
bombacium a ř. παμβάκιον z p erštin y .
bona 1°: opatrovnice dětí. Z fr. (z ,,d ětsk é“
řeči) bonne t/v (je to v lastn ě fem . od bon
dobrý).
bona 2°: zim ní čepice. L o t. bańa. Z fr.
bonnet ženská čepička.
boniti: stč. n a jednom m ístě D alim ila, různě
v jed notlivých rukopisech, n ap ř. co by tu
kto hrózu bonil; ta k u v ažu je sm ělý ry tíř, h lá
sící se jiti s poselstvím od císaře do Čech, ač
nikdo jin ý se té cesty nechtěl odvážiti. V y
kládáno různě (Jg, G b); již J g u vedl k rk.
(z)boniti (z)tropiti. Ale zbonit znam ená i ‘usm ysliti si, zam anouti si’ Jg . Spojím e-li s tím
laš. zaboniť zapom enouti B (jsou i jiné relik ty
krk.-lašské!), dostanem e bon- hlásící s e k m en(m níti, m ysliti), te d y *mon-, stu p eň sice
v slovanštině jin ak nezachovaný, ale v lit.
m a n ýti běžný (přitom n astala zám ěna retnic
m /b u isolovaného mon-). R y tíř si te d y říkal:
co b y t u kdo m ěl n a m ysli h rů zu (myslel na
hrůzu) ? Čili: proč bych se bál, však jsem sám
často na deset honil, tj. deset lidí hnal.
bor: borový les, borovina, bořina, boří; často
jako m ístn í jm éno (tu i Bor ek, B oreček, Borovnice aj.). Slovo bor-b původně znam enalo
(pol. slc.) m očál, rašeliniště (odtud je č. borek
i borka kus rašeliny, o d řízn u tý v podobě
velké šišky nebo cihly; dále stpol. borowica
rojovník, též kap rad ). Z vysýchajících m o
čálů se tv o ří ponenáhlu vřesoviště (pd. bor,
borowacina = vřes; K uc.), n a něm se o b je
v u jí d ru h y ro stlin y V accinium , zp rav id la je
to V. m y rtillu s (č. borůvka, borovnice, choď,.
barovnice, zm. přesm ykem vobůrka B , slc..
borievka, borovnica), ale i V. v itis idaea
brusinka (sln. borovnica i barovnica), dále
jalovčí (slc. borovec, borôvka, borievka; od
toho je slc. borovička jalovcová kořalka, slc.
borovčiak kvíčala: živí se bobulem i jalovce),
konečně kleč a sosnový les (č. bor, o d tu d
borovice·, slc. bor, bôr sosnový stro m i les,
borovica) a borov(n)ik d ru h h řib ů : ro ste z p ra
vidla pod borovicem i, jeho podhoubí tv o ří
symbiózu s ko řín k y sosny. (A. M átl rkp.) —
Všeslovanské: r. bor, u k r. bir les (vůbec
jehličnatý; ale zvláště sosnový), sln. sch. b.
bor sosna. — P říb u zn é je (Mátl) bara bažina.
Tomu svědčí a v chod. a sln. odvozenině
(v. výše), n eb o t tu jd e zajisté o p o zů statk y
starobylého stav u .
borák stč. (ještě u M attiola, o d tu d je m á
i Pohl): b ru tn á k . Ze střed o lat. borrago, což
je i nyní oficiální název té léčivé ro s t
liny.
boriť sa slc.: zápasiti, b o jo v ati, borba zápas,
borca zápasníky. V č. to též sloveso vězí sn ad
v brojiti (viz). Čes. borec je b u d od to h o to slc.
borca, nebo z r. borec. K to m u přitv o řen o
přebor, přeborník. — Sloveso *boŕo borti je
zachováno jen v stsl. borjo brati bojovati,
v r. boróť, u k r. boroty, stpol. bróć s ie t/v , hl.
wobróć so, dl. wobrojś se b rán iti se; n a jih u
je sln. sch. boriti se. Sem sn ad i výbarky od
iter. barati se, viz dále braň. — P říbuzné je
irské f ó-bairim ú to čiti.
borka i borek, slc. borka: svrchní (odum řelá,
rozpukaná) v rs tv a k ů ry , p ak i znetvořenina
na rostlině; šiška. Z něm . Borke k ů ra.
borta: lem ; n a p iv ě borta i porta = v rstv a
pěny. Z něm . Borte
bortiti: stč. zbortiti znam enalo porouchati,
provrtati (ruka zborcená = prostřelená), A.
Sedláček L F 43.222. Snad te d y v něm vězí
kořen bher- (je i v něm . bohren v rta ti).
bortiti se: jč. prtat se, b o u rati se, k aziti se
(hráz se prtá = b o rtí) Cuřín. N áleží k pol.
parcieć z ah n ív ati od vlh k o sti (nyní: z trá cet
chuť, m alátněti) a k r. pórtiťsja k aziti se,
(o mase:) tu c h n o u ti. N aše slovo, doložené od
Jungm anna, v y p a d á jako p ře ja té z ru štin y .
Podrobnosti nejsou zn ám y ; b- od bot n a ti? —
slc. bortit sa je z češtiny.
boryt: b arv ířsk á ro stlin a Isatis. Ze střla t.
borith, dále nejasného.
borytáš val.: střap ec n a holeni SvK ,
burytáš. — Z maď. borítás tk a lo u n lem ující
oděv. Sulán P ID e b r 39.14.
bořiti, již stč. — slc. bori ť, iter. bárať. —
Vzniklo m ylnou dekom posicí z *oboriti (tak
je stsl. strus. sch.; pol. je obórzyć; sem p a tří
i č. obořiti se n a koho = v rh n o u ti se, sich
stürzen auf); bylo i stsl. stru s. raz-oriti, je
r. razorít, u k r. razoryty, sch. razuriti, b.
razorja. — P ro sté *oriti m á p ro tějšek v chet.
hana- t/v M ch AO 17.132; je to fa k titiv u m
od er-, které je (v slabém stupni) v lit. ìrti
rozpadnouti se.
bos; bosky, bosák. V šeslovanské; bos-b m á
příbuzné v lit. basas, lot. bass, sth n . bar
(něm. bar-fuß bosý), arm . bok t/v .
bosorka msl. slc. (tak i uk r. sch .): čaro d ějn i
ce, m ask. bosorák; též vozorka, m ask. vozorák,
vozierač. — Bosorka a m ask. bosorák zn am e
n ají p orůznu v slc. a v msl. n a P odluží též
‘m o tý la’, zp rav id la ‘noční m ů ru ’; lid m ěl za
to , že v m ů rách jsou s k ry ty čarodějnice. —
Z maď. boszorkány, ,,pův. d u ch zem řelých,
strašidlo, p a k čarodějnice, ježib ab a ap o d .“ ;
to p a k dále z tu rk o ta ta r. *basyrkan m ů ra, od
bas- tlačiti. O to m všem V ážný JM .
bota, stč. a m or. též bot m ask .; ch. bůta.
Z drobň. botka je přeneseně i poch v o v itý
obklad n a spodu sloupů apod. (kování p ažb y
vojenské pušky). (Jiné botka viz pod otka ). —
slc. bota i bota. Stpol. bot, n y n í but (bót)
b o ta, r. bóty vysoké b o ty , sln. bota střevíc,
b. botuš vysoký střevíc. — Z fr. botte střevíc.
K n ám se d o staly b o ty podle J g za doby lu
cem burské, nejp rv e zajisté do m ěst a k lá š
te rů (proti venkovským škorním ), časem v ša k
ovládly p ráv ě n a venkově. — H an liv é bota
(hrubá chyba) je " k alk z něm činy; er red ete
einen groß en Stiefel; v něm čině je v y p ráv ěn í
o faráři Stiefelovi (vzpom ínkou n a to je
u Šaldy hloupý jak o farářo v y b o ty )“ . (Š.) —
V yndat boty: pův. dáti boty = p ro p u stit,
Treim er 37.
botnati bobtnati bobtěti botněti, dále nabobněti nabobtati nabobtnéti; chod. navobotělý
dásno n ap u ch lá dáseň; han . msl. vm . potňat
(han. noha mo potná o ték á L, vm . okno napotňalo, že ho neľza zavřít; snih potňá m ěkne,
rozpotňál ta je B). — Stsl. raz-botěti P s. 64,13
(sln . Pog. B on.); u k r. botity tlo u stn o u ti, nab ý v a ti objem u, r. botét butét t/v . — D ržím e-li
se pouze těch to v ý zn am ů a nechám e-li s tr a
nou slova jako bútlavý tro u ch n iv ý a sln. búda
h lu p á k (z m aď .!) apod. (ta se zp rav id la zde
uvádějí!) dostanem e botěti. P říb u zn é m u je
la t. tábeó tá ti, rozp o u štěti se, m o k v ati, vlhn o u ti; je arci u zn ati p řesm y k t-b > b-t.
K tě m to význam ům v slovanštině p řisto u p il
vý zn am ‘n ab ý v a ti objem u, o ték ati, puchn o u ti’, ale te n je pochopitelný, neboť se jím
rozum í jen n ab ý v án í nezdravého (u dřeva),
popř. nenorm álního objem u po zvlh n u tí,
účinkem vody (např. u hrachu). R ozdíl
v k v a n titě o/á nem ůže to to spojení ohroziti.
bouda budka, stč. búda. O dvoz. jč. zm.
budník b u d k a n a špačky, holuby, budovati
sta v ě tí (odtud zp ětn ý ú tv a r budova stav b a,
d ům ; ale pol. budowa je budování, sestrojení,
s tru k tu ra ); od bouda d ru h m rak ů je m or.
boudit se PS, budovat se Voz o m racích (kupiti
se v boudy). — H l. dl. buda; pol. buda (odtud
r. a ukr. búda), slc. búda. — Němci m ají nyní
z dobrých důvodů za to , že jejich slova Bude
a Baude jsou p řev za ta od Slovanů (tj. b u d
z pol. buda nebo stč. búda). — V ýchozím
tv a re m je sloveso budovati, k teré znam ená
‘s ta v ě tí’, ale i ‘v y b av o v ati, o p atřo v a ti p o
třeb n ý m zařízením ’ (ústav, knihovnu). —
Vzešlo dekom posicí z obudovati (je v pol.),
jež odpovídá význam em ruském u oborudovat
(např. pere° = p řeb u d o v ati), od orudí. U z á
padních Slovanů to to dlouhé sloveso bylo
zkráceno vypuštěn ím or a po předponách
vypuštěno i o-. Ze slovesa ta k to red u k o
vaného tv o řen a p ostverbalia, jed n ak budova,
jed n ak búda (toto bylo p řejato do něm činy).
Též v sta ré luž.: budovla E ichler W ZU
Leipzig 13.380. — V ýznam bouda = léčka
vyšel z arg o tu (Treim er 40).
boucharon: slovo to v y tv o řil asi V. Rosa,
dal m u význam dělo, te d y od bouchati; pro
podivné zakončení -aron jistého vý k lad u
nem ám e, leda napodobení podle fanfaron
chlubil, m luvka; ta k to živořilo asi do p ře d
březnové doby. R ieger je 1874 obnovil; jeho
i další době je to politický tlu čh u b a, neod
povědně radikáln í, h u lákající své laciné řeči
n a táborech lidu; jeden čas ta k označováni
sokolové. (Podrobně o to m F erd. Strejček
N Ř 18.83.) — slc. bucharón ‘k řik lo u n ’ je
z češtiny.
bouchati buchati bušiti buchotati b(o)uch
nouti; stč. búchati, buchnuti·, nč. p o stv . v ý
buch; nář. buchanec b o u ch n u tí do zad, o d tu d
buchancovat, též zkráceně *buchec a buch
covat, z toho lid. buchta rá n a do zad. Laš.
bechnuť, bechaněc, z *bechancovat je vm . ben
covať B. — Všeslovanské. slc. buchat, búšiť
(zabušit sa zam ilovat se, č. zabouchnout se
v. boukati se); buchcovat (-chn-, -cht-, -chnát-);
ale i báchať (bachnúť sa zam ilovati se), obachn ú t u d e řiti; pol. bucha ć a tp . jinde. — In te n s i
vum s -ové od zvukom alebného bukati (r.
bú ka t tlouci), srov. lot. baugát k lep ati, b íti;
ks dalo náležitě ch. In terjek ce buchl je p o st
verbální.
boukati se: d á v a ti najevo p o h lavní p u d
(o prasnicích). Vzniklo z *houkati se (v iz).—
Z něho je dále vulg. zbouchnout (dívku) =
učiniti tě h o tn o u , a zastaralé zbouchnouti se
do koho = zam ilovat se, n y n í expr. (bez
vulgárního rázu) zabouchnouti se t/v ; podle
č. je p ak i slc. buchnut sa t/v ; o ch viz § 17.
boule, stč. bula. N ení tře b a m íti je za
p řeja té ze sthn. bú lla, nyní Beule; v obou
jazycích byl vývoj p aralelní, ale nezávislý;
laš. bula (srov. pol. bula t/v ) kotouč dým u,
hrom ada apod. Č. oboulat se osm ěliti se
(N ěm cová; D ědina 107, ČL 1.455) je asi
pův. ,,o trk a ti se“ , tj. ud ělati si boule (nárazy
v novém prostřed í, v novém životě), ale
zahojiti je, zvyknouti si n a ně, je te d y od
boule. — sln . buliti p u chnouti. — P říbuzné
je gót. uf-báuljan n ad m o u ti, sth n . bulla a jiná
germ. slova. Základem je tu ide. *bheudm outi (se), l je příponové (u jm en), buliti je
tedy odvozeno od nějakého jm éna.
bouliti oči = p o u liti· v y v alo v ati (a dále
špouliti, špulili, čp u liti se zesilovacím š č);
m or. je nejen vybulit oči, ale i stěnu
apod. (když se ztrouchnivělá nebo jinak
slabá stěn a pod tíh o u stro p u a střech y v y
duje v e n ): pec se nám obulil, rozbuľať chalupu.
O d tu d nové bulat ‘bezdůvodně v y n ech áv at
pracovní sm ěny’, bulač ab sen tér N Ř 36.252,
S S JČ, z o b ra tů zbulit šichtu = v y n ech at
sm ěnu. J v č . u K u n štá tu (mylné d) nabouděná
zeď, „když od n í od stu p u je v áp n o “ (Koníř).
Č. s v k lad n ý m r je ojediněle i brouliti zrak,
bruláč vyjeveně hledící, vybrouliti oči. —
Sch. iz-buljiti oči. — J e příbuzné s boule.
bourati, slc. búrať. J e norm ální iterativ u m
od *buriti, č. bouřiti rozrušovati, u v ád ěti
v nepořádek, srov. rus. n ář. salaš burej
zaburilo = bouře povalila salaš. Mch L F
67.305.
bouřiti p obuřovati, o d tu d bouře bouřka bouř
n ý bouřlivý buřič; stč. búřě búřný -ivý -ový. —
slc. búrit búra burka aj., pol. burzyć, burza,
u k r. buryty, burja, r. burit (v rta ti zem ...),
r. b. búrja, sln. sch. buriti (se), sch. bura. —
Psl. buŕo buriti m á dokonalý p ro tějšek v lat.
f uro zuřiti, b o u řiti; v obou je onom atopoické
bhur-. Slovo buŕ a (bura) bouře je st pok lád ati
za postverbale (Meillet R S 2.65), v y tv o řen é
te p rv e v slovanštině. Viz i buráceti.
bouřka, buřin(k)a: tv rd ý m užský klobouk
s polokulovitým dýnkem . — J e to zkrácený
k alk něm eckého arg. Gewittertulpe helm a
(tj. p o k rý v k a h lav y v podobě obráceného
k v ě tu tu lip án u ?; p ro ti nepohodě ap ., p ro ti
zranění?; Gew itter = bouře), srov. i něm .
arg. Wetterha lm klobouk. Jin a k , asi m ylně,
T reim er 84: p rý z it. borsalino, což byl název
jedné v ý ro b n y klobouků v T u rin ě; ještě
jin ak R ip p l Z slP h 16.218: p rý p a tří k bourec,
bourový (Flockseiden!).
božec: pso tn ík (dětská nem oc), již stč. a slc.
Slovo to to žn é se stč. božec = p ohanský b ů h
n. bůžek. Věřilo se, že ta to nem oc je jak ý si
zlý duch, v těle sídlící a jím trh ající.
brabancový olej = v lastn ě provensálský
(PS).
bráč brač: d ru h violy. Z něm . Bratsche, to
z Bratschgeige < it. viola da braccio, n a paži
držená.
bračka: rostlina Sherardia. Jm én o oficiální
od D. Slobody, k te rý je poznal asi n a Valašsku. T am se dostalo s p astý ři: je z u k r.
bročka t/v , od bročyty b arv ití, č. brotiti; lid jí
kdysi užíval k barvení.
brada, bradatý, podbradek;stč . bradieř > bradýř lazebník, holič. B . znam enalo nejen naši
b rad u , ale i vousy n a bradě rostoucí, to b y l
p ů vodní význam . — V šeslovanské: pol. hl.
dl. broda, u k r. r. borodá, slc. sln. sch. b. stsl.
brada. — P říbuzno je la t. barba vousy, něm .
Bart, lot. barda t/v ; též lit. barzdà a lot
bárzda s podivným z. — R o stlin a kozí brada:
po od k v ětu uvadlé a splihlé zák ro v n í listeny
připom ínají vousy pod b ra d o u kozy.
bradatice, stč. -cě: d ru h sek y r s čepelem
p ři ostří dolů daleko p ro dlouženým , že v y p a
dá jako ,,b ra d a tá “ , tj. v o u satá. V sk u tk u je
od bradatý, brada (je brada u sekery Jg , pol.
broda u siekiery); ta k i hl. brodacica t/v . Srov.
něm. Bartaxt.
bradavice, stč. -cě. — V šeslovanské: pol.
hl. brodawka, dl. brodajca, u k r. r. borodávka,
slc. sln. sch. b. bradavica. — P sl. bylo zprvu
*vorda ( ~ něm . Warze t/v ), ale v tip em již
praslovanským přikloněno k borda (vous,
viz brada) a rozšířeno o -avica: z b radavic
někdy rostou silné, n áp ad n é chlupy.
bradlo 1 °, s tč .: asi = nízká h rad eb n í zed,
palisáda. O dtud je v ýznam ‘skalisko’ (ostré,
vyčnívající vzhůru), v č. asi jen ve jm énech
vrchů Bradlo, stč. B radlce > ně. B radlec
(přesunutí vyšlo z gen. -ce). V stč. bylo dále
v zábradla plur. = ně. zábradlí, p ů v . palisáda,
ohrazení p ro ti něěem u (z toho je tělocvičný
term ín bradla: p řipom ínají dvojí jednoduché
zábradlí); m or. zábradek (z *-dlek, l vypadlo
v gen. -dlka apod.) kdysi tlu stší konec brdce
u vozových Vah, bránící to m u , ab y se
postraňky nesesm ekly (nyní je zařízení jiné,
zapínací, kovové). — slc. bradlo, bralo (dl > l)
skalisko, vybralit sa p řijití n a jevo; vslc. je
bradlo stoh slám y B f. Stpol. brodla skála,
ukr. strus. zaborolo och ran n á zed, rus.
zabrálo část p řílby zakrývající obličej. —
Vše je od boŕo borti (viz boriť sa) příponou -dlo.
Poněvadž v č. to sloveso vyhynulo, i bradlo
upadá; viz brlení a zbraně.
bradlo 2°: rukověť hole. Od bráti ( = to,
zač se hůl bere), srov. madlo.
brah s tč .: zvláštn í zařízení n a úschovu sena
n. slámy (jakýsi stoh se střechou posuvnou na
4 sloupcích), viz obr. ; též obrah (lokál wobraziech v Comest C). U R ak o v n ík a bráh a bražek
je kupa chm elových ty čí, hranice dříví; viz
i Voráč 85. Sem p a tří i stč. brážek K lar, ne
‘cava’, ale je tře b a je oprav iti n a casa (chatrč),
sem i nč. brh h rom ada, k u p a, stoh. — P ol.
bróg (odtud laš. bruh gen. brohu B), u k r.
oboríh gen. oboróha; dl. brožnja, hl. brožeń . —
P s l. borg-b od slovesa bergo (např. r. beregú be
rec střežiti, hlídati), příbuzného s něm . bergen
u k rý v ati, schovávati, ch rán iti. (Viz i S ou
kup, progr. reálky 1914 R akovník.)
brak: p odřadné zboží; brakovati tříd iti
zboží n a dobré a ch atrn é, n ap ř. vybrakovati
ovce (D ědina 83: v y řa d it jistý počet starý ch ;
ty p a k p ro d án y n a m aso apod.), m or. rozbrakovat; val. vybřakovat; o d tu d d o stáv á v al.
han. brak (brak) též vý zn am ‘d ru h ’ (vůbec),
n ap ř. máme zem ňáky trojího braku. N ěm .
Brackschaf — č. brače, brakyně J g : ovce
určená k vyřadění. P řenesené vý zn am y
u slovesa: h ledati, p ro h led áv áti, d ra n c o v a ti.
— slc. brak t/v jako v č.; brakovat p le n it,
lo upit, d ran co v at, b rá t ve velkém m nožství,
do posledního kusu S SJ. — Z něm . Brack,
bracken; o d tu d i pol. brakować ( > rus., u k r.),
brak t/v .
brakovať laš.: chyběti B: brakuje m i teho =
n ed o stáv á se, nem ám , chybí m i to . — Z pol.
braknać chyběti, to p a k je asi z luž. (hl. dl.)
brach v ad a, ned o statek , < něm . s ta rš í
gebrech t/v , střh n . brěchen ‘ch y b ěti’. O luž.
B ielfeldt 97.
bram arbas (kniž.): c h v asto u n ; -ovati. Z n ěm
čin y , kde B . bylo původně v lite ra tu ře
jm éno „h rd in y “ to h o ty p u . „ J e z G ottsched o v a p řek lad u H olbergovy kom edie.“ V ý
tv o r expresivní (3 retnice, 2 r !). Šm ilauer.
Odvoz, za-brambasiti (rám usivě) zah u b o v á ti PS.
bram bor, n ář. též -a, -o, dále brambur(a)
brambúr(a) bran(i)bor brantbora bandor(a)
bandur bandúr bambol bamboch. (Jsou i jin é
n ář. a lid. n ázvy: kartofel, kantofel z n ěm .
Kartoffel; ertepel ap. z něm . Erdapfel; kalkem
to h o to je zemský jablko, n a Vysočině
zkráceně j abko, han . jablóško; zemák, zemce
ap .; grumbír kru m p ír krum pel ap. z něm .
Grundbirne, o d tu d je i sln. sch. b. krom pir,
maď. krumpér; viz zvl. kobzol; slc. bobál,
švábka·, o všem podrobně M. K o ran d o v á
N Ř 45.181n.) — O dvozeniny: brambořík
Cyclam en (stč. svinský ořech = střla t. panis
porcinus): m á stonek n ad kořeny zduřelý
v okrouhlou hlízu. P tá k bramborníček, z d r
žuje se v b ram bořištích (Š.). — Z pravidla
se b, v y k lá d á ze jm én a B ran ib o r (tak
i F rin ta N Ř 39.259), neboť lužický název
B raniborce zní p ráv ě Brambor. T v rd í se
(snad jen n a základě té to dom něnky;
historických zp ráv není), že b ram b o ry „za
třicetileté v álk y pronikly přes Něm ecko do
našich zem í“ , Μ. K . 182. P odporou toho
chápání je především č. n ář. branibor
‘b ram b o r’ a brantbora a rum . n ář. brandraburca, dále slc. švábka t/v , tj. plodina ze
Š vábska, a maď. burgonya, tj. plo d in a
z B urgundska (fr. B ourgogne). P o nalezení
nářečních podob branibor a td . je to m u to
v ý k lad u n y n í tře b a d á ti p řed n o st před naší
dom něnkou v E S 1, že brambor p a tří k lot.
bimbulis, bumbulis t/v a k č. boubel (u P r esla
byl bam bol = b ram b o r); spíše je bam bol
z brambor: p rv n í r zaniklo disim ilací, druhé
přešlo v l snadno.
brambořit: msl. cesta je rozbrambořená =
rozblácená M al. — P ů vodně zajisté bylo
*brabořit. Je-li to slovo staré, m ohlo b y se
m ít za to , že je odvozeno od nějakého Psl.
*borbor-b bláto. To b y mělo přesný protějšek
v ř. βόρβορος t/ v a n ep atrn ě zm ěněný
v lit. marmaras t/v .
braň s tč .: zbraň, odpor, ob ran a, n č . zbraň
{z podle zbroj nebo od *zbrániti, zbraňovati,
< v-bz-); brániti (obrániti, p o stv . obrana);
brána s tč .: b rá n u (ze dřeva) chápali jíž
C hetité jako zařízení b r á n í c í n ep řátelů m
a zlým duchům v n ik n o u ti do m ěsta, do p a
láce, do d v o ra dom u; p ro ti zlým d uchům ap.
dávali n a b rá n u m agicky ochranné obrazy
bohů a jistý ch z v ířa t; i naše „ b ra n k y “ ve
d v eřích do chléva, v plotech ap. jsou proto,
a b y b rán ily z v ířa tů m v e jiti nebo v y jiti
(: „vnější [část d v eří do dom u], n azý v an á
,b ra n k o u ' , b y la stále u zav írán a a zab raň o
vala vbíh án í drůbeže do síně“ . K ru š. 170).
— V šeslovanské: slc. brániť, brána, pol.
broń , bron ić t/v , str. boroniť a td . — P sl . born-b
t/v jak o v s t č . : od boŕo borti záp asiti (viz
bori ť sa) přípono u -nb (jako da-nb, d aň , od
dá-ti a tp .): z bornb odvozeno p a k sloveso
*borniti, od něho konečně po stv erb ale *borna.
R ý m u je se s chrániti podobného význam u.
brána k vláčení pole; zp rav id la v p lu r.;
o d tu d m or. n ář. a slc. bránit pole = vláčeti.
— V šeslovanské: slc. brána, pol. dl. brona,
u k r. r. boroná, hl. bróna, sln. sch. b. brana;
vedle to h o pol. bronować, r. boronit, u k r.
boronyty, sln. sch. branati. — P sl. borná, od
kořene bher- ro zrý v ati, k te rý je v la t. fo r ó
a něm . bohren v rta ti, ř. φαρόω o rati; b rá n y
m ají za úkol rozřezati veliké h ro u d y , vzniklé
při orání pluhem .
bránice, stč. -cě; slc. (z č.) bránica. —
P říbuzno je asi ř. φρήν gen. φρενός t/v .
P ů v . ú tv a r by l asi *bhrón gen. *bhrenós,
staro b y lý n-km en s a b lau tem (o je v εϋφρων,
φρονέω). U nás *bhrón bylo převedeno do
fem. (podle slov blízkého v ý zn am u mázdra,
blána) a současně rozšířeno o ženskou p ří
p o n u -ica.
brantál J g , brantaľ H or. vm .: veliký hřeb ík
(Jg. m ylně: h řeb v b ran ách ). Z pol. bratnal
t / v < něm . Brettnagel. J e též hl. bratnaŕ,
dl. blatnar.
brašna, již stč.; jvč. brachňa H oš 1.26. R .
borošnjá koš. P ů v o d n ejasn ý ; -šna jako
v mošna. — slc. nové brašnár je z č. brasnář.
bráti: sloveso hojně rozvětvené. S tupně k o
řene: 1° ber- v beru, berný, berně, daň , 2° bbrv b brati > bráti a o statn ío h tv a re ch inf.
km ene, 3° bor- v stč. bor = sbor, zá-bor, výbor,
obor (z ru štin y příbor, nábor, z p o lštin y úbor,
srov. slc. ubirac se oblékati se), od obrozenské
doby rozbor, 4° bir- v stsl. s-b-birati, r. sobirát apod., 5° běr- z bér- v stč. s-bierati > nč.
sbírati apod., v postv. sbér, odbér, výběr,
záběr, slc. oberačka vinobraní, č. vyběravý
(mor. přeběřičný, slc. preberačný). Z vláštní
v ý zn am y a slova: bráti se k am = jiti, bráti
co k am = odnášeti, d opravovati; obírati se
s čím (pak pouze čím): m á dokonalou p a ra
lelu v irštině, imb-ber- t/v (imb- je z *ambhi,
stejn ě jako naše o- z ob- < ambh-i). Z vláštní
je „k n ižn í" usebrati se ‘do sebe se o b rátit,
so u střed iti se, u k lid n iti se’ PS, vedle sebrati
se ‘v zp am ato v ati se, so u střed iti se’; jeho
p ů v o d byl asi lidový, i když dnes z nářečí
doloženo není. Srv. klad. vysebrat = v y sb írat,
Je c h 41. Stč. berka = kdo bere přes p ráv o ,
vyděrač, lupič, bercě — kdo béře, berčí =
výběrčí daní; nč. pober(t)a ze spojení pober to
(im perativ); sběračka (klad. sbíračka, zm.
žbíračka Sova 37) n a m léko: sm etan a n a
v rch u usazená se m ělkou sběračkou v sk u tk u
o p atrn ě „sb írala" (zbylé m léko bylo sbírané,
sev.-m or. obrané); sebranec nalezenec, se
branka = sběř = m or. zberba (psáno zbérba
u Sušila: PS) > zgerba, laš. zbraň Šr, slc.
zberba. — V šeslovanské: pol. biore brać, slc.
berie brat, r. beru brat a td . — P sl . stsl. bero
b-brati. Sloveso staro b y lé; mělo je d n ak tv a ry
ath em atick é (3. sg. la t. fert, véd. bhárti),
jed n ak th em atick é (1. fe r ó nesu, ind. bhárati
nese, ř. φέρω, gót. baíra, ir. berim, arm . berem
nesu). P ů v o d n í vý zn am byl ‘n é s ti’ (u nás
zachován v břím ě a březí); přechod k b rá ti
n a sta l jen v slovanštině a to nejd řív e asi
v složenině s odlučovacím u- nebo od-, srov.
vývoj v la t. au-fero = odnáším , unáším ,
b e r u s sebou, odním ám , odcizuji.
bratr, stč. dále kol. bratřie sg. fem. (zdrobn.
bratříce), z toho p a k p lur. bratří; dále stč.
bratřec, bratřenec = b ra tr; odvoz, bratrský,
bratrstvo. D om ácké ú tv a ry brach, brácha (-á
v m ilá brachu Gb-B z m ilá bratřie), stč.
bracháček, brášek, slc. braček. Z jihosl. je
pobratim. „ B ra trů v sy n “ je stč. bratran(ec),
b ra tro v a dcera = bratrana, -anice (ú tv ary
jak o lat. patr-onus od pater otec), jsou te d y
slova ta tv o řen a z hlediska dvou dospělých
žen atý ch b ra tří, od nich p a k je p řejím ají
jejich d ěti (kdežto pro sta rý usus vzn ik á
nové synovec, tj. „p říb u zn o sy n " ). S taré
kolek tiv u m bratr-bja (č. bratří) m ůže b ý ti
vzácným reliktem , ro v n ý m řeckém u φρατρία
(kolektiv n a -bja jin ak u nás není, v y jm a
kn éží!) a svědectvím pro dáv n o u existenci
fratrií u Slovanů, ač o tě ch jin a k n en í
starý ch zpráv. — H l. bratr, dl. bratš, jin d e
brat. — Psl. stsl. bratr-b je staro b y lý název
příbuzenský: la t. fráter, sth n . bruoder, ř.
φρατωρ (zn. jen člena „ fra trie " ), stin d . bhra
tar-. P ů v . *bhrátér; m á zakončení jako potěr
otec, m átér m a tk a aj., v y jad řu jící — podle
Isačenka Slavia 22.58 — příslušnost k exo
gam ní jednotce p rv o b y tn éh o m a tria rc h á l
ního rodu; o bhrá- nelze říci pranic.
brav, od stč.: m enší d o b y tek (ovce, kozy,
vepři), bravě jedinec z b rav u , bravina b rav í
maso. — slc. brav(ec) v epř, bravčovina v ep
řové m aso. Pol. n ář. browek vepř, sln. sch.
brav ovčí stádo, b. brav jehně, r. bórov
vepř. — Psl. borv-b; příbuzno je stind.
bhárvati p řežv y k u je (srov. rým ové *korv-b
býk a -a k ráv a, s ind. čarvati přežvykuje).
Borv-b te d y označovalo p ů v odně jen d ro b n ý
dobytek ovčí a kozí, ale v epři do něho časem
řaděni proto, že i oni jsou d o b y tek d robný
(stačil je p á sti o drostlý chlapec). Jso u i jiné
dom něnky. T ém ěř obecně se m yslí n a p říb u z
nost s germ . *barugaz (stnord. borgr kanec,
angl. barrow, něm . Barch v y řezan ý vepř),
původu jin ak nejasného. N ejnověji Š. O ndruš
JČ 14.107 „ n a základě evidentního g enetic
kého v z ta h u m ezi maď. serte, sertés štětin a,
srst, a sertés svině, v e p ř“ po k lád á za p ra v d ě
podobné, že *bhor-v-o-s ‘b ra v ’ souvisí s *bhrú (brva n ad očim a), že te d y brav mělo starší
všeobecnější v ý zn am ‘š tě tin a té zvíře’.
brávník, již stč.: p tá k T u rd u s viscivorus.
Zm. zm ěněno v drábník. Sch. bravar. — Sch.
je též branjug z bravenjak a borovnjak t/v ,
podle D aničiče R j. od borovica ‘jalovec’. Zdá
se, že už v staré době se borovńak-b (-nik-b)
zkrátilo v borvńak-b, -nik-b, a to p o d vlivem
slova borv-b ‘b ra v ’ (vše p a k podlehlo zm ěně
tort > trat), n a základě to h o zjevu, že
„m anet in gregibus circa p eco ra“ (K laret) =
zdržuje se v hejn ech okolo stá d ; i ny n í je to
zjištěno (o to m Šm ilauer L F 63.389).
brázda, brázditi, od stč.; jč. bráždní k ů ň =
ten z p áru , k te rý p ři o rán í je v brázdě. — Pol.
hl. brózda, slc. brázda, dl. brozda, u k r. r. borozdá, sln. sch. b. stsl. brazda t/v ; v bulh. též
pěšina ve vinici m ezi dvěm a řad am i révy,
v ru štin ě též p ěšin k a m ezi záhony zeleniny.—
P ův. *borzda znam enala te d y b rázd u v našem
smyslu, tj. n ejp rv e rý h u dělanou rádlem
nebo čereslem p lu hovým (dodejm e, že p ů
vodní rádlo rozhrnovalo h lín u stejn ě n a obě
strany, nikoli jen n a jed n u jak o dnešní
pluhy). P ozději ta k označována i u nás i širší
rýha oddělující d v a sk lad y (záhony) pole
a sloužící b u d jako m ez, nebo jako svodnice
dešťové vody (lěcha lícha, tj. svodnice,
dostala u nás n o v ý v ý zn am ‘záh o n ’). T a k o
výto sm ysl u k azu je litom yšlské vobráždit
pole = v y o ra ti hlu b o k o u b rázd u u p rostřed
pole p ro ti vlhk u , a K u k u čín 24.33: ,,A pozrite
na tie pásiky, čo v y ro lam i v o láte ( = n azý
váte), je st ich v ch o tári n a tisíce: polovica
zeme leží bez osohu. V b r á z d á c h nerastie
nič, iba lopušina a štrk áč, len s k l a d o m
sá čosi zbožia ( = tro ch u obilí) brneje (zele
ná). A k b r á z d a tiež obrodila, príde súsed,
preorie ju , d ru h ý zakosí a zas polovica úrody
ide do cudzej sto d o ly ." — P říb u zn o je lit.
biřžis (biržìs), lot. birze b rázd a, hranice ose
tého pole, la t. porca svodnice, gal. rica b rázd a ,
něm . Furche. B yla dvojice: neznělé *prk -á
(lat. germ . kelt.) a znělé *brg-i- (balt.),
u Slovanů v šak s o borg- (o vlivem loisa =
lícha?); -da je asi od greda záhon (v. hřada 2°):
b rázd a rozdělovala záhony! Celek je s ta ro
by lý evropský term ín rolnický.
bražec je v J g d uvedeno, s odkazem n a
podražec, jako síť (Fallnetz) n a lap án í k o
ro p tv í, ale bez u d án í pram ene. O d té d o b y
se to spojení něk d y opakuje, n ap ř. u Š im ana
80 (v rejstřík u , ale ne v te x tu !). — Ve
skutečnosti se o pram eni to h o slova stále nic
neví. Žilo-li v sk u tk u , sn ad to b y la jen
m ístní zkom olenina slova podražec, podvražec.
brblati, žbrblati, m or. i brbontat. — slc.
brblať, brb(o)tat, sln. sch. brbljati, sch. brblati
žv an iti apod., b. barbolja t/v . — R o v n á se
m u až n a m ěkkost příp o n y lit. burbuliúoti
nejasně m luviti. Psl. te d y bylo b-brb-blati.
Z ákladní ú tv a r m ěl te d y zdvojené *bula byl zvukom alebný. J in ý výsledek z něho
je bublati (viz). R ů zn ý m i obm ěnam i vzniká
dále m or. brmtat (srov. pol. marmotać; u nás
te d y vypadlo o; p říp o n a -tati), a brlomtat,
brlontat, m álo jasné. — Zám ěnou retn ic
vzniká m rm lati (viz); jin a k H u je r 1.22:
disim ilací z blblati. — P odobné ú tv a ry jsou
lot. berbelet, vervelet, rychle a nesrozum itelně
m lu v iti, a něm . brabbeln t /v.
brčál: ro stlin a Vinca. Zavedeno od P reslovy
K v ěten y . J e p a trn ě to to žn é se sln. brščel
( = břečťan, H edera) a příbuzné s la t. bruscus listnatec.
brdina vč.: kořalka, k rk. paradina Jg d , jč.
brčola brčul(k)a, msl. žbrnda, slc. brndžulica. — Z něm . B ra n n tw e in l Ale vč. brďola
k o řalk a upom íná n a něm . argot. Labardi t/v .
brdo. N yní část tkalcovského stav u , o b sa
h u jící tz v . p ap rsk y (vždy jedním p ap rsk em
prochází jed n a niť osnovy; b rdem se v žd y
jis tá řa d a p ap rsk ů zdvihá a zase spouští,
čímž se u um ělejších d ru h ů práce tv o ří p ráv ě
vzorek tk a n in y (odtud rčení býti (dělán)
na jedno brdo = n a stejn ý způsob ja k o ...) .
V ývoj b y l ta k o v ý to : 1° P ů v o d n í bbrdo z n a
m enalo dřevěný m ečík, jejž tkadlec vsouval
m ezi obě řa d y osnovných n ití a jím ž p a k
přirážel ú tk o v o u niť ke tk a n in ě již hotové.
Přeneseno (ev. dem in.) jed n ak n a destičku,
pom ocí níž se tk a jí stu h y a p o p ru h y , z v a
nou m or. jin a k krosienko: vm . brdo, bělor.
berda, u k r. berdo, berdyčko, b. bardo, sln.
brdo, brdce, jed n ak n a jistá p rk n a (pomoř.slovin. bardo je p o s tra n n í p rk n o v člunu,
Lorentz), jed n ak u n ás n a dřevo u vozu,
držící p o straň k y {brdo, brdce, brco, brdečko,
brdíčko; u J g čtem e: jednokoníčkáři m ísto
v a h jen brdce m ají); brdce u vozu, dřevo
držící p o straň k y , bylo původně ploché
a rovné, délkou i šířkou v sk u tk u velm i
podobné onom u m ečíku tkalcovském u (nyní
m ívá průřez k ru h o v ý a b ý v á zakřivené).
D ále přeneseno n a to m u podobnou část
tkalcovského stav u , nitelnici, um ožňující
stříd av é klesání a sto u p án í v lastn ích brd.
2° Onen m ečík byl již v staro v ěk u opatřen
n a jednom o k raji řad o u zubů, tak že dostal
podobu velikého a dlouhého hřebene; bylo
jím p a k m ožno p řiráž et ú te k pohodlně se
shora (u Psl. stav u , k te rý byl ležatý!).
D okud byl tím to hřebenem , b y l název b.
přenesen i n a sk aln atý , o strý , jak o b y ro z
trh a n ý , p řerušo v an ý h řeben h o r a kopců
(podobně jako k to m u slouží hřeben,
něm . Berg-kamm), o d tu d m ístn í jm én a B rdo,
B rd y a slc. sch. sln. brdo, b. bardo h ora;
dosud i m or. brd, brdek kopeček u SvB,
V. K . J e řá b k a a jinde. M ísto tkalcovského
h řeb en u p a k vynalezen rám ec s kovovým i
lam elam i (ty n y n í přirážejí útek ). N ázev b,
konečně přenesen n a so u stav u p ap rsk ů
(viz nahoře). — Pol. dl. bardo, slc. sln.
sch. brdo, b. bardo, u k r. berdo, r. berdo. —
P říb u zn é je asi ř. σπάύη (onen tkalcovský
m ečík), je-li to to ze *σπα[ρ]θη < sprdhá ,
od sper- (v lit. spiri t , něm . sperren o p írati,
p řitiskovati). Mch Slavia 21.269. Viz i brka.
brdúc adv. msl. „značící p á d svrchu do lů “
B ; han. brdunc SvB. — slc. brdúcat k lo p ý tati,
pd. brduc! — K ubínovo brdouc dáti P p z =
v raziti bude asi nelidové. — J e to asi
zkrácené hurdy burdy burc, k te ré citu je
Ju n g m an n z R osy. N ěm . pardautz b y bylo
z polštiny.
brebentit, brebencovat, pol. n ář. brawedzič.
A si zvukom alebné.
breberka 1° lid.: k o řalka, též breberice
breberija breberina b(r)eberuše gergelica. slc.
breberka. — Vše sn ad (K álal) z treberka
m látovice (od něm . Treber m láto, výlisek
z hroznů, záboj).
breberka 2° lid.: veš J g d -P t a d . , bebelka
J g . — N ejasné. D ělá dojem slova z „dětské
řeči“ .
bréca breca brecna vulg. n ad áv k a ženě
(kladský o svárlivé), koze (na H olick u též
mreca) nebo k ráv ě (chod.). — P ů vodně asi
o koze, bre- v y stih u je kozí m ekot. Viz násl.
heslo.
brečeti břečeti mrečeti; brek(ot), brečlavý,
P S za-brekati. — Zvukom alebné. P ů v o d n ě
o kozím m eko tu , p a k o v řeštivém pláči
dětském , vč. p a k o pláči vůbec, te d y = bečeti
se zesilovacím r. Viz i brekati.
brejle, brýle. Z něm . Brille.
brejliti na koho, chod. bryjlat. — P ů v .
brouliti (toto m á J g d s. brejlám) z bouliti;
n a d b y tn é r. P řikloněno k brejle.
brekati, breknouti vč.: křičeti n a koho ve
zlém P t. — sln . brekati křičeti, štěk ati. —
Může to b ý t = bekati (viz), se zesilovacím r,
§ 9. J e i s-ové in tensivum (ks > ch): slc.
brechat štěk ati, (o lidech) křičeti, n a d á v a ti,
p. brechać, u k r. brechaty, r. brechat t/v .
Viz i brečeti.
b rh stč.: doupě, chy še, sta n ; bržek, bržec,
bržiště. — N ejasné. Snad vzniklo redukcí
z brloh, m ožná i pod vlivem slova brah.
brhel: p tá k S itta europaea, stč. též brhlec,
nč. zp rav id la brhlík. — slc. brhlík, sln.
brglez, sch. brglijez, r. n ář. bergléz, pol. bargiel;
m ísty se om ylem u d á v a jí i v ý zn am y jiné,
k nim n etře b a hleděti. — Z b-brg-blěz-b, tj.
h b itě lezoucí, k b -brz-bk -b, brzý , a lězti. B rhel
o b ratn ě šplhá (leze) po strom ech jako
d atlové, a to i h lavou dolů, což žád n ý jin ý
p tá k neum í; g je zde z *gh, ab y v slově
nebyla dvě z. Mch ZfslPh 20.29.
brchať se (z·, vy-) m or.: zo tav o v ati se
z nem oci, škody, pohrom y, p ro b írati se ze
sp án k u ; též brcholiť sa; slc. brchat sa h ra b a t i
se, lézti; m or. též brsat se, břesat se (tu,
s tra n s, vliv slova v y -křesat se); jč. berchat se
Jg -K rš zdlouhavě a těžce se h ý b a ti, v stá v a ti,
jíti; jč. zberchat se těžce se zd v ih n o u ti
C uřín, v zp am ato v a ti se z čeho PS. — Psl.
bbrchajo b -brchati s e. P říb u zn o je lot. spirgstu
spirgt u zd rav o v ati se, n a b íra ti o p ět sílu
a svěžest (genesen, erstark en , frisch w erden).
N aše slovo je s-ové in ten siv u m (kdežto
lo ty štin a m á v p řít. čase p říp o n u st):
*spirg-sá -jó; gs > ks > ch, s tra n b m ísto sp
viz § 11. V ýznam y u brchati, u d áv an é ve
slovnících („těžce y s tá v a ti“ ap.) ch tě jí
ovšem rovněž v y stih o v a t těžké, zdlouhavé
v stá v á n í p o n e m o c i , i když to výslovně
neříkají. D alší příbuzenstvo je nejisté. (Jin ak
F lajšh an s, v. H u je r 1.22; berchat se z belhati
se, nejp rv e disim ilací v l -ovém p articip iu
belhal se.)
brija bryja zbryja msl. vm . slc.: kaše z ovoce,
břečka, stékající ze sušeného ovoce. P řitv o řeno slc. sloveso bryt (kašu) = m ích ati (K
z H odži). — Ze střh n . bri(e) kaše (nyní Brei).
„S n ad z B rü he, střh n . brü eje“ (Š.): něm ecké
ho slova užito v hanlivém význam u!
briol: b ry n d a P S ; bryon pivo d ru h é jak o sti
J g d . — P odle J g podle vynálezce („broihan,
čti brü han“).
brioška: d ru h pečiva . Z fr. brioche, koláč.
brk, n ář. a slc. brko. s ln . brk k nír, sch. brk
k nír, h ro t (jehly, nože apod.). P ů v o d n e
jasný.
b rká. V ulgární rčení natáhnout brka (brčka,
paprče, papuče, bačkory) = zem říti. P ů v o d n í
ú tv a r je v han . natáhnót brdečka t/v K p U ;
brdečko (rozporka; k nim jsou p řipevněny
p o straň k y zapřaženého koně) je zde žertem
m ísto noha. Srov. laš. natáhnuť krosna t/v .
P lu r. brdečka b y l zkrácen v to m to rčení n a
brčka, což bylo p a k m ylně chápáno ja k o
zdrobnělina od brko. D alším zm ětením
vzešlo n. paprče a nakonec nesm yslné
papuče, bačkory.
brk ati 1° i brčěti stč,: lé tati, p o leto v ati
(trh an ě, nepravidelně, neum ěle, poplašeně),
n č . brnčeti. — slc. brkat prudce, lehce,
rychle n. splašeně lé tati, rychle sem ta m
b ěh ati, brnkat t/v , brknut, brnknut ta k to
p řeletět, přeb ěh n o u t, pol. brykać, bryknqć
u le tě t, u k r. brykáty rozpustile sk á k a t n. b ě
h a t, r. brykáť v y h azo v at zadním a noham a. —
N áleží asi k r. prygát sk ák ati, lit. sp rù gti
uskočiti, vyklo uznouti, a dále i k něm.
springen (ng z gg). slc. brkat (val. brkat)
i brnkat t/v , stpol. barczeć šum ěti, hl. borkać,
dl. barkaš bru četi, sln. brkati šk rab ati,
š k rta ti. — Zvukom alebné: m á n a m ysli
především poletování spojené se zřetelným
p řerý v an ý m šum otem .
brkati 2°: k lo p ý tati, přenes, ch y b o v ati;
brknouti též: lusknout! prstem . slc. brnkat
cv rk ati prstem . — P říb u zn ě je bur- v lit.
kaburti a b-br- v kobrtati (viz).
brkolatý: nerovný J g , h rb o la tý P S , vč.
krbolatý K o tík . — T oto v č . k. je zajisté
z hrbolatý; heslové b. je výsledek p řesm yku
k-b > b-k.
brkoslav: p tá k B om bycilla g arru la: ,,od
krásných b rk ů ta k n az v a n ý " (R ohn); lidově
též vrkoslav, vikoslav (Šír), slc. brkoslav, ale
i brkohlav aj.
brlavý stč. šilhavý; jč. brejlavej t/v J jč ř 48;
ně. k řiv ý (o v řeten u , trubičce), k u lh av ý , vč.
brdlavý k řivý (z to h o vč. brdlat šm a tla ti K u b
Ppz). s tč . brlooký = „k terý ž očim a sem i ta m
rychle hejbá, o b rací" (R ohn), n y n í šilhavý;
u v o rařů bidlovoký a pidlovoký N R 18.104. —
slc. brlavý šilhavý, brloočný, pol. barlooki.
sln . brlja vlk (hračka, něm . K reisel), sch. brlj
ovčí m otolice. — V lastn í v ýznam je ‘kruhem ,
v k ru h u se o táčející’; p ro to se užije hlavně
o v řeten u , je-li křivé, tak že jeho otáčení je
dobře p a trn é a u p om íná te d y n a ,,v lk a “ .
P roto i k řiv ý i šilhavý jsou vysvětlení
dru h o tn á, nepůvodní. P odobné ú tv a ry jsou
ital. n ář. prillare, stita l. brillare to č iti se,
nář. pirlo p irli prillo birlo v lk aj. (v. ML 6522).
V zájem ný pom ěr našich a italsk ý ch slov
není jasný.
brlení, brdlení, br(d)lí Jg : p řeh rad a ve stáji,
hřebenovitý p lů tek v ry b n ík u , ab y ry b y nevypluly; PS: zábradlí, laťoví; nč. též bedlení
Hoš. 1.25, šprlení ty čk o v ý p lo t; brdlínka,
br(d)lenka, brlina, šprla (šp ila , šplka) ty č k a
v plotě, laš. brlina haťové dřevo H or. — U p o
m íná n a bradlo, zá-bradlí; bylo by to *bbr-dlo,
ale jin ak je m álo jasné (proč jednou b-br-,
jednou bor- před stejn o u příponou?).
brloh, též stč. — V šeslovanské: slc. brloh
slaměné podestlání, K uk. 1.156, jin ak t/v
jako v č., pol. barlóg pelech ze zdrchané
slámy, hl. borlo, dl. barlog zcuchaná slám a,
pelech ze slám y, svinský pelech, ukr. berloha
t/v, r. berloga merloga, sln. sch. brlog,
b. bárlok. — V ýznam je všude v p o d statě
stejný. Slovo jistě souvisí se sch. brljati
cuchati, špiniti, hl. borlić cu chati, tro u -
siti a j.; t a p ak dále s lit. byrù bìrti, b ý ti ro z
troušen, rozsypán. T edy l -ové p říčestí *b-brl-b
‘rozsypavší se’ nabylo u nás hanlivého o d
stín u ‘rozházený, ro zm rvený’. P ro to že však
lze tu so tv a v iděti nějakou příp o n u -ogu
(jistých p říp ad ů té dom nělé p řípony není!),
chápem e -log-b jak o příbuzné k ležeti a ložiti,
celé slovo p ak jako haplologickou zkráceninu
z *bbrlo-logu nebo z *b-brro-log-b.
brlochy, habrlochy, val.: sta ré šaty . — N e
jasné.
brlý m or.: rychlý, h b itý (do práce). Sr. drlý.
brnavý: tem n o h n ěd ý (jen o zvířatech);
je slc.; ta m i k ů ň brna, brno, k rá v a brna
brnoša -uša -uľa; brnastý nah n ěd lý (val.
brnastét ,,plesnivěti“ B o vlasech původně
černých); val. vm . brňavý (B -H or jen z jedné
písně); msl. slc. též barnavý tm av o h n ěd ý,
tm av o šed ý (o b arv ě bouřného m raku),
k to m u přitv o řen o msl. barno bouřkový m rak ;
dále odvoz. msl. barno o volu, barna -nula
-noša (sln. -uša) o krávě. Č. brnavý ojediněle:
PS z J irá s k a (p řejato ze slc.). — Ze střh n .
bru n (z trá ta u podivná!), popř. (kde je -ar-)
z maď. barna hnědý.
brně fem. p lur. s tč .: p ancíř; ně. brň brně,
brnění. Odvoz, obrniti se·, m sl. nabrnit sa
n a stro jiti se B. — slc. brnenie, stpol. brnia,
hl. bróńčka, u k r. r. brónja, stsl. br-bńe fem.
plur. — Spolu se stp r. brunyos a lot. bruńas
zbroj p ře ja to ze sth n . brunja, brunna t/v .
brněti 1° stč.: tem ně řinčeti, zníti (např.
o železném odění); ně. brněti se v šak klade
o bručivém stejném vrnění, p ak zeslabené
o hučení v hlavě (hlava m i brní, u ši brní),
o jistém chvění kosti po n árazu (loket brní). —
slc. brňat, brniet: h lav a brní, v h la v e b rní,
uši b rn ia ap. Pol. n ář. brnieć, ukr. brenity,
sln. brneti bzučeti. — Zvukom alebné; rý m o
valo se se zvbněti > zníti, br- upo m ín á n a
brnkali.
brněť 2° v laš. nabrnět n ap u ch n o u ti (na-la
m u bula naskočila boule) B. — J e to p řeja té
pol. na-brzmieć t/v , u p rav en é přichýlením
k brněti 1°.
brnka stč.: lůžko (při porodu), „plodový
koláč“ . — P říbuzno je sti. bhruná-m em bryo
a lot. brauna b lan k a zbylá po v y líh n u tí
hm yzu apod. (Jin ak R y b a L F 69.9.)
brnkati, m or. brnčet, též. vrndžet·, p la tí
nejen o d rn k án í, ale i o bzučení hm yzu
apod. — Souvisí s brněti 1°; m á navíc k -ovou
příponu, popř. zm ěkčenou v -č-ěti. — Pod.
slc. brnčať, brndžať, sln. brenčati, r. brenčáť
bzučeti.
brnožit něco, vč.: d ělati něco jen z dlouhé
chvíle, z n ed o statk u vážnější práce, p řito m
neum ěle nebo neodborně, a to něco lehčího
nebo m álo význam ného (např. dělá-li sedlák
v zimě h ráb ě, k o šťata apod.); Jg -K o tík P p z-P S ; ubrnožit koště apod. — Souvisí
p a trn ě s msl. panožit (Mal.: p . sa, z v ra tn ý
tv a r dynam ický) d ělat něco, k čem u n estačí
sil a schopností. D ále je obé nejasné. Srv.
i laš. zestrnožiť slá ta ti p. h. strmaždit.
brntál val.: dřevo, k teré se d á v á n a k rk
k rá v ě nebo teleti, ab y n eu tek ly SvK . —
N ejasné.
brod, broditi. O bdobná dvojice u všech
Slovanů. Ú tv a r ze stu p n ě o od břísti.
brojiti 1°: stč. b. sě hem žiti se; sem p a tří
asi též m or. brojiť do v ád ěti: děcka brojú B,
z° n a tro p iti. — Pol. broić činiti zle, vyváděti. — Snad p a tří k ř. πορφυρω b ý ti
v neklidném pohybu. K ořen bher- ev.
rozšířený v bh(e)r-ei-.
brojiti 2°: stč. vz° koho p ro ti kom u = poštv a ti, roz° sě ro zejiti se (rozbrojenie n e
shoda, rozbroj nepokoj, svár), sbrojě sk u p i
na, hlouček lidu; n č . brojiti p ro ti čem u =
v zp írati se (řečmi apod.), b o jo v ati (tiskem
ap.) p ro ti čem u. K to m u p a tří asi zbroj,
o d tu d je pol. zbroja, zbroj zbroj, výzbroj,
z polštiny p ak ukr. r. zbruja brnění, zbroj. —
Vzniklo přesm ykem z *borjo (viz boriť sa)
a záhy převedeno do tříd y n a -iti: srov.
dl. wobrojś b rán iti z wo-boŕu -ŕoš (M uka). —
slc. brojit t/v jako v č. (u F r. K rá ľa) je
zajisté z češtiny.
brok: ta k i slc. a pol. Z něm . Brocken.
brokát, dříve iprokát, pragát: d ru h tk a n in y ,
p ro tk an é zlatém nebo stříb rem . — slc.
brokát, pol. brokát. — Ze s třla t. brocatum
nebo n. Brocat; vše z ital. broccato ( = p a rtic.
od broccare vyšív ati, od brocca jehla).
broný stč.: bílý (jen o koních), nč. básn.
brůna, broň bílý kůň. slc. (za)broniet (sa)
o ovoci: zapalov ati se, d o stá v a ti b a rv u z r a
losti (belice bronejú K , te d y o bílých slívách!),
0 východním nebi ráno: sv íta ti (,,bělati se“ ).
„B arv o u zralosti" se p ak v slc. m ůže m ín iti
1 jin á b arv a: červená u jah o d , m o d rá
u obyčejných sliv, broniet se klade te d y ve
sm yslu ‘červ en ěti’ a td ., viz S SJ. — Pol. nář.
brony szymliczek, u k r. brenity d o stáv ati
plavou b arv u , z ráti, stru s. bron-b bílý (o
koni), r. n ář. bron' brun' brona zralý klas
ovsa, bronet zrá ti (o ovsu). — P ů v . bron-b,
od toho broněti. P říb u zn o je stin d . bradhnáčervenavý, plavý. U Slovanů se bron-b
zřejm ě stalo odbo rn ý m názvem pro plavou,
světlou b a rv u zrajícího obilí, te d y „b ě la jícího“ ; a přeneseně pro p l a v é h o koně
(nikoli zcela bílého!). Slovo to zdědila i litevštin a , provedla v šak p řesm yk dn > nd a v y
stav ěla n a něm a b lau to v á slovesa; m á brand ùs zrn itý , ja d rn ý , bréstu brendau brésti
zráti, ja d rn ě ti, brandà zralost.
bronz, slc. pol. bronz, u k r. r. brónza
(sln. bronec, sch. bronac p řetv o řen o , jako
k d y b y bylo od bron-b, viz broný). — P ře ja to
ze západu (it. bronzo, n. Bronze, fr. bronze);
původ je p rý v pers. p ir in j m ěď.
broskev: d ru h slívy P ru n u s persica. V starší
češtině bylo břeskev t/v , srov. slc. broskva,
broskev, broskyňa, hl. brěska, sln: breskev
·
-kva, sch. breskva braskva, sch. b. praskva,
vše z la t. persica. Vedle toho bylo č. bros
kev = la t. brassica, zelí. Obě slova se
sdružila, když p ak u broskev vý zn am ‘zelí’
vym izel, znam enají obě jen te n to d ru h slívy,
nakonec přev lád la jen form a broskev. Šmilauer N Ř 26.171.
brotan: d ru h pelyňku, již stč. Ze střed o lat.
abrotanum.
brotiti s tč .: červeniti; nč. z° krví. — O dvo
zeno od *brot (stč. je doloženo brotec m ařina
b arv ířsk á; její kořen d áv á červenou b arvu,
p ro to b y la n a jih u hojně pěstována). — Pol.
brocz, broczyć krwia , ukr. brić, bročyty, sln.
sch. broč, bročiti, csl. brošt-b červeň; v staré
luž. (Eichler W ZU Leipzig 13.381) brot. —
Snad souvisí n ějak s la t. blatta p u rp u r, což se
m á za p řeja té z nějaké cizí řeči (jsou i pozdní
ú tv a ry bractea, brattea t/v , zm ětením s brattea kovový plíšek, o d tu d č. peníz brakteát)
nebo je snad příbuzno (tak již J g ; souhlasí
K iparsky) s ř. βρότος, jež se chápe jako
‘sražená k re v ’. Srov. N itsch S H 72.
brouk, stč. brúk: zm. brab(l)ouk, babouk,
brabák B. — H l. dl. bruk. — J e nepochybně
p řeja to ze s třla t. brucus (to p ak z ř. βροϋκος,
βροϋχος), což znam enalo to stad iu m jihozem ských žravých sarančí (druhů L ocusta
m ig rato ria a D ociostaurus m aroccanus),
k teré je ještě neokřídlené (na rozdíl od koneč
ného, okřídleného stad ia). I v té to n eo k říd
lené podobě se o b jevují ty kobylky ve
zhoubných ničivých hejnech (oddělených od
okřídlených stadií!), k te rá p u tu jí. O to m
W olfgang Pfeifer, K áfer, B erlin 1953, str. 7.
I u N ěm ců se pozoruje p o stu p od kever
(nyní K äfer) ‘k o b y lk a’ k pojm u ,,b ro u k “ :
m íní se především brouci a housenky žeroucí
zeleninu.
broukati pobrukovati bru n kati (zesilovací n).
Souvisí s bručeti < mručeti, m rukati: zabrouknouti P S je ‘zab ru četi’. — J in é je
brokát si han . (u Boskovic): tro u fa t si SvB ;
je nejasné.
brousiti brus brousek (ale brusné dříví z ruš
tin y ; vč. brousek zákal v chlebě: k alk za něm .
Schliefe). — Pol. brusić, brus, obdobně i jinde.
— Sloveso znam enalo původně o d rh áv ati,
d rh n o u ti (len, konopí, ab y se u rv aly h lá v
ky), p ak okraj něčeho odrhováním ve sm ěru
z v n itřk a k obvodu roztřep iti, o třep a ti, o trh ati, ztenčiti; te n to poslední stu p eň znam enal
te d y i te n čiti ostří nože, kosy apod., te d y
naše b rousiti; n a to m to stad iu p řitv o řen o
po stv erb áln í jm éno brus. T oto byl vývoj všeslovanský. V češtině se v šak jeví zvláštní
odnož význam ového vývoje: vulg. d rh n o u ti
(totiž cestu) > choditi, to u la ti se (brousí
za holkou); brousiti si zuby n a něco je od
broušení zubů n a pile (před kácením stro m ů
apod.); obdoba v lot. braukt a lit. bra u kýti!
— L itev, p ro tějšek je braúžti šk rab ati, rý ti,
o d t r h o v a t i , trh a ti; m á ž, jem už b y odpoví
dalo naše z; u nás je v šak neznělé s, což to m u
srovnání nebrání. V arian tu rovněž neznělou,
ale n ep alatá ln í (k), m á dále lit. braukiù
braúkti a iter. braukýti o d rh o v ati (toto iter.
též = pom alu, těžk o p ád n ě se p o h y b o v at,
též ‘je ti’), lot. braucit, brucinát t/v , též jeti.
E xpresivní kořen (s * u !) bruk -, jin d e n e
doložený.
brouzdati (se), zm. jvč. brou-hati se, jě.
brochtat se J jě ř 40, ch. brozdit, msl. brúzgat
sa. Souvisí s těm i slovy brodit se: to se
kontam inovalo s n ějak o u v aria n to u slovesa
brýzgat.
brož, slc. brošňa: z něm . Brosche, to z fr.
broche ( < gallorom . brocca).
brslen: keř E v o n y m u s (od P . Žídka, oficiál
ně od P reslo v y K v ěten y ). s tč . brsněl (či lépe
brsniel?). — slc. bršlen, pol. trzmiel przm iel,
ukr. bruslyna beresklen verskled a j., r. beres
klet brusklen berezdreń aj. — N ěm . S p in d el
baum, fr. fu s a in , sch. vretenika u k azují, že
plody brslenu (,,k v a d rá tk y “ , ovšem se s to p
kou) byly p řiro v n áv á n y k v řeten u . U Slovanů
však většinou k přeslenům (nehledělo se
te d y už n a sto p k u ), ale to p řiro v n án í bylo
záhy zapom enuto a slovo přeslen-b zde p o d
lehlo zm ěnám ta k p ro n ik av ý m , že souvislost
není dnes už zřejm á. Mch N Ř 34.89.
bršlice: ro stlin a A egopodium ; po p rv é u D.
Slobody. Lidové n a vých. M oravě (též bržlica
brzlica vršlica SvK ), ale znam ená i bršť
(H eracleum spond.). — slc. bršlica. — Souvisí
se jm énem b rště: lot. burksnis, burkšis je
bršlice (ale v M E bolehlav!). E ndzelin,
v. B uga 3.781.
bršť: staro b y lé jm éno bolševníku. — sln .
bršč, pol. barszcz, r. boršč. Stejně se n azý v á
i nak y slá polévka, n a východě velm i o blí
bená, kdysi dělan á z b rště. — P ů v . b-bršč-b;
souvisí sn ad s čes. (o)břesk, pol. (o)brzask
trp k á chuť, r. n ář. obréznuť zkysnouti
(o mléce): hláskově nejlépe vy h o v u je slc.
brznúť kysnout), p ů v . -zg- // -s k te d y b-brše-b
jo-km en jak o tře b a lešč-b dlešec od leskati. —
Za ú v ah u v šak sto jí též švýcarské a v o ra rl
berské Iberich Iberi Übrich Überech Eberich
Uebrikraut Übrigboschn Überstöck. ,,Ableitung ist d u n k el“ , Schweiz. Id io tik o n , cit.
u M arzella 2. 827 (jsou arci lidové etym ologie,
např. že tv rd é sto n k y z ů stá v a jí v jeslích,
ü b rig g e la sse n w erden, = že d o b y tek je
nežere). P a k b y šlo asi o slovo ,,p raev ro p sk é“ .
brť, stč. brt: sídlo lesních včel v d u tin ě
strom u; brtník (tak i slc.) m a jitel tak o v ý ch
včel (byl jím ten , kdo p rv ý b r t našel a označil
si ji svou značkou, v y řezan o u vedle b rti
v kůře), přeneseně: m edvěd. — P o d . pol.
barć, bartnik, u k r. borť, bortnyk, r. borť,
bórtnik. — P ů v . b-brt -b fem ., asi od *bherhloubiti (lat. fo rare v rta ti). S tojí v šak za
zmínku i rom án, borna t/ v a p ů v o d u n e
jasného; jeho v z ta h k b-br t -b není zcela jasn ý ,
snad nebyl žádný.
bruclek, brunclek, bruslek n ář. d ru h selské
v esty SSJČ (bez ru k áv ů , vlněné), též
brustflek, bruclík K t, brustlák B, pruslek
Svěrák. — slc. brusliak bruslek bruclík
bruclek ženská v y šív an á v e sta S S J, bruceľ
brucel bruslík prusliak pruclek prucník prsliak
K . Pol. bruclek bruslac bruslek pruclik brzuszlak (rz od brzucho, břicho) aj. — Vše je
z něm . Brustfleck t/v (st > ts = c ; f zp rav idla
vypadlo), popř. Brustlatz, Brustlappen; p rv á
část obsahuje B rust ‘p rsa ’, 2. část znam ená
‘h a d r’. — Sem p a tří i r. bušlát v ato v an ý ,
prošívaný k a b á t (součást uniform y ruských
nám ořníků), původně brušlat (doloženo od
1854), též buršlat; o všem podrobné K ip arsk y
A nnSl 1960,43η.
bručeti, han . též brčet, val. brčai S vK ;
bručivý, bručoun a td .; m or. pobručovat. J e též
brunčeti J g , zabručeli PS. Sem zařadím e jč.
brunčál brumbál bukal d žb án p o tažen ý přes
o tv o r m ěchuřinou a ta k sloužící jako hu d ební
n ástro j. J j čř 171. — Z mručeti·, zvukom alebné. Ale bručeti = b ý ti ve vězení je p řek lad
z něm . brum men t/v , T reim er 39.
brud slc.: špína, kal (mylně brid: vliv slova
bridit, viz břidký), msl. s expresivním zm ěk
čením břud, zbřudit se·, slc. zabrudiť a zabru-chať zašpiniti. Sem p a tří i chod. zbrundit
(z-lo se m i to v břiše = n astal p rů jem ; zuby
se z-ly na větru = rozbolely). — Pol. brud,
brudzič, hl. brud, dl. bruda, uk r. brud, brudyty. — Slovo tem né. Z dá se, že je m ožno je
sp o jit s germ . *smud- (něm. Schm utz špína):
zám ěna b/m, zesilovací s-, u nás r. Slovan,
fak titiv u m s náležitým *ou, bruditi, p ost v.
brud-b. N ěm . argotové brud (S. W olf, R otwelsch) bude ze slovanštiny.
brukev: rodové jm éno ro stlin y B rassica.
P ře ja to P uchm ajerem z pol. brukiew , což
souvisí s dolnoněm . Brucke, W rûke, W ruke;
n ěk teří m a jí něm . slova za p ře ja tá z p o l
štiny.
brumbár, -bál, též brundibár, -vár, -vál.
P odle S. U těšeného N Ř 4 7 .1964.146η.
(s m apkou a podrobnostm i), 254, 1° vc
vý zn am u čm elák žije brundibár zv lášt v stř.
C., ale též jč. a vč., b a i m or., 2° ve význam u
o v ád žije p řed n ě brumbár m ezi Labem
a Jizerou, 3° ve v. ch ro u st žije brumbár
v P odkrkonoší, 4° ve v. chrobák je brundivál
zč. a brumbár n a N ovopacku. Lze v y jiti
asi z *brudi-val = tv o r válející se v b ru du
(i když brud není v C. doloženo; n a Mor. je
jen msl. brud), tj. ve špíně a kalu; oporou je
synonym hovnivál, zm. hovnoval. Brum bár je
m éně jasné; snad je to zkrácené brundibár
(vypuštěno di, p ak n > m před b). J in a k
U těšený: brumbár je p rý snad z něm.
Brum m bär, n ář. brumbár, „což je stejn ě jako
v češtině označení pro m rzo u ta, bručouna,
s doslovným význam em ‘b ru čiv ý m ed v ěd " .
— J e m ožno i to , že brumbár je zvukom alebné, příbuzné s b. brámbar brouk a dále
s lit. bambalas čm elák, chroust, lot. bambals,
-a, -uls brouk, bimbas ov ád ; r b y bylo a n ti
cipované (a hned disim ilované) l z konce
slova, u by bylo od *brudivál.
brum lati: z bru-četi novou příponou; t a je
též v cu-mlati za cucati, du-m lati za du-dati.
brumle, msl. též grum(b)le, grmle (grumlovat = h rá ti na g.), val. drm ľa : jistý jed n o
duchý hudební nástro j (obr. V áclavík, Luh.
Zálesí 489). — slc. drum ľa, drumbla, -lica,
hl. brumla, brum lawa t/v , ale i „grosse
B assgeige", pol. brumla, sln. brumda, brunda.
— O dvozuje se od n ěm. brummen bručeti
(M atzenauer 119), je i něm . brummeln
b rn k ati, m rn k ati, m u rren ; nebo, přesněji,
z něm . dial. *brummle, *brummel, což je
ta k é od brummen, ta k Bielfeldt 104. J e tu
dost nejisto ty , protože to jm éno označuje
v různých krajích n ástro je nestejné; je tře b a
zjistit podrobnosti. slc. dr um ľa ukazuje
spíše n a zkrácené něm . M auldrommel (tak
něm . slovo píše Jg ), n y n í M aultrom m el, což
je je d n ak ona brum lo, jed n ak foukací h a r
m onika. P a k by původ byl u střh n . trum(m)e
pozoun, tru b k a , buben, lo u tn a. J e zřejm é,
že n. drommel (zdrobnělina) byl název
z rozpaků.
brunát s tč .; sukno b arv y tem ně p urpurové;
nč. za D .: červená b arv a toho d ru h u ; u Rohna: d ru h hroznů. Odvoz, brunátný. — slc.
brunátny , pol. brunatny . — Ze střh n . brunát
tk a n in a barv y tm av é, hnědé. H ern e 64.
brundibár: viz brumbár.
bruny laš.: (o koni) hnědý. — Slc. br(u)nastý
tm avohnědý, hn ědavý. P d . hl. dl. bruny,
sln. sch. brun. — Ze střh n . brún (nyní braun)
hnědý.
brunclík han. (Gr) slez. slc.; m alý chlapík,
b u clatý chlapec; slez. slc. též bruncel. — Od
buclatý (viz ta m buclík), r a n sn ad ze jm én a
hrdiny starší lidové četb y B runclík.
brusin(k)a, bruslin(k)a (zde l je v lastn ě o p a
kováním předešlého r, ale ihned disimilováno): plod rostliny V accinium v itis idaea.
M ísty však, „kde neroste, ta m řík ají brusinky
černým b o rů v k ám " B, svědčí o to m i Pohl,
o V alašsku V áclavík a T áb o rsk ý , tý ž význam
n u tn o viděti i v P am ětech babičkyK avalírové
(v době nouze d áv ala d ětem b. s m lékem ). —
slc. brusnica, pol. brušnica brusznica, ukr.
brusnycja, r. brusníka, n ář. brusnica brusëna
brusénja. — Asi „p raev ro p sk é" slovo, p říb u z
né s něm . Rausch (to m á jako ek v iv alen t Jg ;
jin a k znam ená u N ěm ců i sítí a jiné rostliny);
příbuzno je i lit. brù kné, lot. brúklene t/v .
Ale něm . Preiselbeere je z č. bruslina.
brusle, běžné od Jg . P ůvodně bylo mor.
(a pol.) kosle, z toho běžnější č. kůsle. V tom
p řed ja to l a hned disim ilováno v r: krusle
znal R osa, viz Jg . P a k mohl působit vliv
něm činy (D aneš L it. n. 1959, č. 10): starší č.
lidový v ýraz byl šla jfky, od něm. schleifen
bruslit, Šchleifschuh brusle, Schleifplatz k lu
ziště (šla jf ‘k lu ziště’ m á ještě I. H erm ann).
Schleifen však znam enalo nejen klouzat se,
ale i b ro u sit; český název je te d y přikloněn
k to m u to význam u. (Ale Jirásek , Z Čech až
n a konec sv ěta, je n azý v á „bruselské".
E. H avlová.)
brutnák: ro stlin a B o rag o , od Preslovy K v ě
ten y . N ejblíže je bruntnák J g a něm. Brunagie,
Brunagen, ale vše o sta tn í je nejasné.
brutvan prutvan protvan plotvan Kol,
brutfan Gr. m or.: pekáč; val. brutvaň plech
n a pečení SvK . — Pol. brytw ana brytfana
brotfana brutfana. — Z něm . Bratpfanne t/v .
brva. Od staré doby žilo to to slovo u nás jen
v slc. brvi plur. a v obrvy, sg. obrv(a) a v laš.
plur. obervě obočí. J in a k v Č. a Mor. v y h y n u
lo, ale p ad ělan á glossa (výrobek H an k ů v )
v M ater verborum brv je uvedla do slovníku
Ju n g m an n o v a a tím i do spis. jazy k a. N ed o
s ta te k živé trad ice se v šak jeví v to m , že
brva se zpravidla klade v n epravém význam u
‘řasa očních víček’ (nepohnul a n i brvou), ta k
i slc., a odvozené obrvi též ve v ý zn am u ‘oční
řa sy ’. — S tarý vý zn am byl ‘obočí’, te n je
dosud v pol. brew (gen. b rw i), ukr. brova,
r. brov', sln. obrv{a), sch. obrva a v p říb u zn ém
něm . Braue, lit. bruvis, ř. όφονς, stin d . bhru -.
Stsl. je br-bv -b (starý ide. km en *bhruv- přešel
u n ás k i-km enům ), ale je možno se d o m n í
v a t, že o je rovněž staré, shodné s ř. o-.
bryčka: k nám je uvedl Ju n g m a n n z p o lšti
ny (pol. bryczka, o d tu d slc. brička, uk r.
bryčka a r. bríčka). Polské slovo je asi z něm :
Birutsche, to p ak z it. biroccio dvojkolý vůz.
N a sev. M oravě je bryče Rzr.
bryga vm .: žerď. slc. brička hejble v m lýně,
la t n a zdvihání J g z P a lk .; obrganec kus d řev a,
haluz, hůl. Vše nejasné.
brykati i brýkati vč.: řv á ti, křičeti (hrubým
hlasem ); ubrýknouti se osopiti se, ubrykovati
se, vybrykati se PS. — Jin d e nedochováno,
ale staré: odpovídá m u ř. βρύχάομαι řv á ti.
Mch L P 5.82.
brykule, za J g i brykole; -ule dosud vč. vm .
(H or.), msl. (též s -g- K ol). — Z fr. bricole
t/v . P ůvodně se vztahovalo n a koně, „ b e ro u
cího za n ášejek ", tj. chtějícího odbočiti
(proti v ůli pána), odskakujícího stran o u ,
nechtějícího se p o dříditi (fr. bricoler t/v
je odvozeno od bricole, část koň. postroje).
brylka b o tan .: tělísko s lepkavým pylem
PS. Z pol. bryla h rouda, těleso.
brynda, žbrynda: je p o stv erb áln í ú tv a r
(„doložen u W in tra už 1590“ , Š.) od (ž)bryndati, což je přetv o řen é brýzgati.
brynel: d ru h tk an in y . Z franc. prunelle t/v .
— Odvoz, brynelky, lid. blinérky, plinérky
střevíce s brynelovým svrškem .
brynza, bryndza val. slc.: rozm ělněný ovčí
sýr. Vsl. též bren(d)za. N a Slovensku dolo
žena od 1470, n a M oravě od 1576. — Pol.
bryndza, bredza, ukr. bryndza. — U n ás z rum .
brinza. J e též ital. n ář. sbrinze, d ru h sýra.
,,S taroevropské slovo p astý řsk é (L ahovary)“
Šm ilauer.
brýzgat val. T ypické sloveso expresivní.
Z nam ená 1° k ecati te k u tin o u , s třík a ti, špláchati, m ách ati, slin ta ti apod., 2° (přeneseně):
tlach ati. Z ákladní podoba je se zg (srov. pol.
bryzgač, ukr. bryzgaty, slc. r. brýzgat, sch. sln.
brizgati); m á obvyklé složení tak o v ý ch slov
(na zač átk u retnici + r, n a konci zg/sk, s a
m ohláska m ůže b ý t rozm anitá). E xpresivní
ráz působí v nářečích další zm ěny: nové p ří
pony (k pouhém u to rsu brý- brú- brd-) -chati
-chtati -hati -ndati -nať, p a k zám ěny br\gr,
r /l, kolísání znělosti b/p g\k, m ěkčení rjř,
předsouvání ž-/š -. Od těch to ú tv a rů se tv o ří
postverbalia znam enající 1 ° to ho, kdo brýzgá,
2° čím (co) se brýzgá apod., b rýzganinu =
bryndu, tj. šp atn o u polévku, šp a tn ý nápoj
apod. — T edy v a ria n ty (neudávám e nářeční
příslušnost, jen n ěk d y zk ra tk u pram ene):
brejskat P pz, břiščěti (p rý štěti, s tč .); brychati
Rokyc, brejchat se, brejchat se N p, u-brychtat
B ( > příjm ení B ry ch ta, B rich ta), brihat K ,
šprihat K , bryndati (obrynda opilec N Ř
18.122), žbrynda N p (žbrenda, žbronda SvB),
žgryndat se R ous, žgrendat SvB, (ž)brýňat
žgřindat gryndat gryntat ( < gryndy, grynty
sliny), glintat glintit klin tat klábosit B ,klindač
Š r t/v , k a p a ti něco H r (voklinda opilec B),
han. glentat slin ta ti K p U . S u (srov. sln.
brjuzga kaše z tajícíh o sněhu n a cestě)
žbrouchat (se) (vy- v y m á ch at prádlo P pz),
žbrúňat žbřňat čbŕlať žbrundat. S a: zbráchat se
N p cap a ti v řídk ém b lá tě ( < zbrachta žbranda
řídké bláto), srov. špláchat. — N eznělá form a
je prýskati, prýštěti (viz). Celá t a ro d in a je
domácí, bez p říb u zen stv a jinde, což je při
jejím rázu sam ozřejm é.
bryzula: p rášek z jistého cizího dřeva,
lidem kdysi u žív an ý zejm éna n a b arv en í
kraslic, též brzelka březulka brezula brezalka
fryžul(k)q pryzila plyzura plyzyra p ryzu le
plisíra. — P o l . brezylja, d říve bryzylja, pd.
brazylja, r. brasiľskoje derevo. E vropské slovo
(fr. brésil, n. Bresilien, it. brasile a td .) n e
jistého původu. (R om anisté je n y n í odvozují
od germ . *brasa řeřav é uhlí; B rü ckner dí, že
z Asie, M arko Polo zn á m alaj. berzi; podle
podobného d řev a n azv á n a o d tu d později
Brazílie.)
brza: je do spis. č. přenesené slc. brz(a):
žilka, vlákno v dřevě, v m ase. — To asi je
z něm. M a ser t/v s p řesm yky hlásek a zm ě
nou m r > br.
brzda, o d tu d brzditi. " Do č. je uvedl 1853
Šafaříkův N ěm .-čes. slovník" . (Š.) — sln .
slc. brzda, r. ukr. (nář.) brozdá uzda, udidlo,
stsl. br-bzdy plur. κημός. — Z dá se, že p rv o tn í
Psl. ú tv a r je sloveso br-bzditi a že br-bzda je
postverbale. P říb u zn o je lit. spráusti, 3. sg.
spráudžia, něco úsilovně v tisk o v a ti do tě s
ného, m alého p ro sto ru . O d toho je lit.
sprudù klas, -klis „ro u b ík " (kolík v k lád an ý
n ap ř. te leti do h u b y , ab y nem ohlo sáti), je
i brù zduklis, což v 17. st. b y la uzda, n y n í
k lá tek (jařem ko v k lád an é v ep řů m n a k rk
a bránící jim prolézati p lo ty ); to se d á sp o jit
se spraud- (O trebski L P 5.29) pom ocí z á
m ěny sp /zb a dále přem ístěním začátečního z
d o v n itř slova. I koňské udidlo je ta k o v á
„ b rz d a ” (arkli, i sprausti i vežim a , zapřáhn o u ti koně do vozu, tj. o p a třiti jej vším
postrojem a zap řáh n o u ti). S p rá u sti je dále
příbuzné se spáusti tlačiti, tisk n o u ti, m á
navíc r, § 9. U Slovanů litevském u *sprudinti
(je doloženo sprúdineti) odpovídá s u v ed e
n ý m i zám ěnam i br-bzdití (o bn > i § 7);
u něho se význam posunul n a m írn iti něčí
běh, brzda není už ro u b ík vložený zv íře ti
do h u b y , ale zařízení m ající m írn iti b ěh
vozu, a v to m sm yslu jsou o b razn á d a lší
užití. B rzd a v původním v ý zn am u m ěla vliv
n a form ování slova uzda.
brzký: stč. ještě brzý ry ch lý (2 doklady),
o d tu d adv. brzo, brzy rychle, v k rá tk é m čase
(ojediněle i ‘velm i’ jako v polštině), kom p.
brž(e) rychleji, spíše (viz i nýbrž, anobrž); ale
již stč. je též brzký, adv. brzce. — Pol. bardzo
(stpol. barzo) velm i, hl. bórzy, u kr. borzyj, r.
bórzyj (a borzój o psech; to se stalo názvem
pro d ru h c h rtů , u nás psáno m ylně, podle
něm činy, i barsoj), stsl. br-bzo rychle, sln.
sch. brz, b. barz (sch. též brgo, b. bárgo rychle;
viz i brhel). — P ů v . *b-brz-b, ad jek tiv u m
u -km enové; příbuzno je ř. βραχύς a la t. brevis
k rá tk ý , ide. *brýhú-s. U Slovanů se vý zn am
zúžil n a p o jetí časové: v k rá tk é m čase jsoucí
(dělající, nastáv ající).
brzlík. „Z íb rt, s tč . um ění kučh. dokládá
1645 brzlička, 1661 uvařený brzlíky, z konce
17. stol. brzlíček.“ (Š.) — slc. brzlík je z češ
tin y . — Z něm . Briesel t/v . — (Slova dom něle
p říbuzná, jako slc. brzice sviní lalok, p o d
h rdlí, brzlina slezina, m or. brdice, brzlice
p o d řad n ý tu k mezi střev y , znam enají něco
zcela jiného a sem te d y n e p a tří; stč. brzice
tu su m je u K la re ta v kap . „d e artificib u s”
a nejasné; sn ad sem náleží jedině Ž ídkova
brzice, a to z něm . B rie s?).
brzník vč.: ch ro u st L F 21.149, 68.431, ČL
1.548. — N ejasné. Snad od brzý (v. brzký):
„b ro u k te n se objevuje záhy z ja r a ” (Boh.
Vlček pís.).
břečka: sladká šťáva z břízy, z rozvařených
h ru šek n. jiného ovoce, m ladinka, sladina
p iv n í („sladké p iv o ” ), slad k á (nevykysaná)
šťáva z hroznů; přeneseně: šp atn é pivo,
b ry n d a, řídké bláto. — slc. brečka říd k á k ašo
v itá h m o ta, šp in av á te k u tin a , pol. brzeczka
m ladinka, hl. brěčka, dl. brjacka šťá v a z břízy
i jiných strom ů, m ladinka, m edovina. — V ý
chozím význam em je asi ‘sladké piv o ’ (odtud
jsou p a k význam y ‘sladká štáv a, m edovina,
březová š tá v a ’). Lze v y jít z tv a ru bŕač-bka,
což by b y la odvozenina od *brak- ‘slaď ,
p řejatéh o z k eltštin y (stir. braich, kym r. brag,
k om . brág ‘slad ’). Zm ěkčení n a r je asi
expresivní, a to pejo rativ n í, zdůrazňující
p o dřadnost toho nápoje. P a tří k něm u p ak
i r. brága, ukr. bráha dom ácí pivo, m edovina,
což je nejspíše zhrubělý ú tv a r m ísto p ů v o d
ního brač- -bka. Pol. a hl. slova by b y la
z češtiny.
břečťan: ro stlin a H ed era; stč. břěčtan, nář.
msl. breštán beštrán breštrán brečtreň. — Slc.
brečtan, pol. brzecztan brzestan brzeszczan
brzostan, u k r. bročetan pročytan, sln. bršten
bršček brščel, sch. brst(r)an brštan brščan aj.,
b. brešljan t/v . Z ru štin y sem p a tří berezk a
beresten svlačec. — Zdá se, že je m ožno v y jiti
z *br-bšč-b. N eboť to se d á spojití s la t.
(b)ruscus listn atec (nyní m eridiální R uscus
aculeatus, zasahující n a Slovensko; dříve
zván též H ed era ac.); šlo b y o slovo p r a
evropské, u nás převedené do jo-km enů a p ak
dále m ěněné (asi podle jm én a brslenu, viz).
břeh, stč. břěh, znam enalo i vrch. Odvoz.
pobřeží, nábřeží, jč. zábřežek svah n a o k raji
silnice J jč ř 22, břehule, p tá k R ip aria (hnízdí
v du tin ách , jež si dělá ve strm ý ch a n ep řís
tu p n ý c h březích řek). — slc. breh, pol. brzeg,
hl. brjóh, dl. brjog, u k r. bereh, r. béreg, stsl.
brěg-b, b. brjag, sln. breg, sch. brijeg. — P ů v .
*berg-b, příbuzno s av. barezah- výšina, hora,
arm . berj výšina, něm . Berg hora. R a d í se
k p říp ad ů m , kde *g se projevilo jako g
(místo náležitého z); p řesto není tře b a pok lá d a ti je za p ře ja té z germ ánštiny. (Tak
soudí i Liew ehr ZfslPh 23.102: m á naše *g
m ísto g za expresivní.)
břek: stro m Sorbus torm inalis. — slc.
brekyňa, pol. brzek, u k r. beréka, r. berëka
i bérek, sln. brek. — Psl. berk-b. Slovo asi
,,praevropské“ ; blízko m u je germ . *spero
v sth n . sperboum, nhn. Spierling Sorbus;
b/sp- nepřekvapuje, ale slov. -k-b je navíc
a nejasné.
břemeno: stč. břiemě ( > nč. břímě), odvoz,
stč. břeménce, z to h o jč. m ask. břemenec
korom yslo L F 27.357, stč. břěmiečk o a břemátko. N o v o tv ar již stč. břemeno. Laš. dřem eno (sena, trá v y ) M alý, břemenko nálož
trá v y do loktuše Šr (chod. dosud břemíčko t/v
JinC h 57, srv. hl. brěmječko), val. dřemeno
SvK . — V šeslovanské: slc. břemeno (zastar.
bremä ), pol. brzemie, r. berémja, sln. breme
atd . — P ů v . *berme, od kořene, k te rý je
v bráti, příponou -men-·, zde m á te n kořen
ještě původní vý zn am ‘n é sti’, b. = náklad
k nesení, to co je neseno.
břenčěti stč.: leh ce zvučeti, subtinnire. Z n ě
ho redukcí (se sam ohláskou více m éně v o l
nou) m or. břančet m ečeti (o jeh ň atech ), peior.
o pláči dětí, břanět zn íti (b-í mi v uších =
tin n it in auribus), břáňat (řetězem ), břinkati
(ostruham i), břunět (o zvuku letícího chrous
ta , o svištění v uších). P d . brzeczeć. — P ř í
buzno je břečeti a břinkati·, n je zesilovací.
-břesknouti: kysnouti, srážeti se (o mléce),
za° PS, jč. břečťák zakyslé m léko L F 27.357;
m or. nabřésklý nabrzglý navrzglý n ak y slý ; mor.
brždalka žinčice, m léko se zdrščilo, zdrhlo;
val. brždží sa SvK , val. kyselý ja k vřesk B. —
slc. brznúť kysnouti, nabrz(g)lý, pol. obrzazgnać obrzyzgnać, ukr. zbresknuty, r. n ář.
obréznuť zkysnouti. — Příbuzno je nor. brisk
h o řk á chuť, brisken hořký, trp k ý .
-břesknouti se (roz-): rozedníti se. N edok.
stč. briežditi sě (tak spíše než -ě- u Gb), nč.
klad. brejždit K u b 166, rozbrejždívat se 223,
rozbrejžďovat se Jah o d a, chod. bryjdit se; m or.
přebřesknút, rozbrežďovat sa, mříždět se B,
rozbříždit se Šu lová. — slc. (roz)bresk, brieždit,
mrieždit, grieždit sa; Vsl. brizgac se Bf. —
Pol. brzeszczy s ie, obrzasknać, brzazg > brzask,
r. brézžiť, brezg, stsl. probrězg-b svítání. —
P říbuzno je lit. brékšta p raet. breško d n í se.
břest: druhé jm éno jilm u. — Pol. brzost, r.
berest, sln. slc. brest, sch. brijest, b. brjast, dl.
brěsć v pom ístních jm énech. V m ístních
jm énech, č. B říšťany a slc. B restovany. —
Souvisí asi s bříza, a to pro to , že bříza a b řest
jsou jediné naše strom y, k te ré tv o ří korek
n a povrchu v ětv í (srov. n ap ř. u k r. bilyj
berest = bílá bříza). D ále p ak s něm . Borke
k ů ra, více však říci nem ůžem e.
břevno. Stč. žilo ještě výchozí břev gen.
břvi, ú zk á láv k a (z jednoho km ene) přes
vodu, dosud jako jm éno jedné vsi (po
m nož. B řve). sln . brv lávka, lavička v loďce,
sch. brv lávka, kláda, b. bůrv m ost, k lá d a,
strus. berv-b p rám , uk r. berv km en strom u. —
Odvozené č. břevno b y la nepochybně zprvu
jen ta kláda, k te rá b y la položena přes p o to k
(říčku) jakožto lávka, p ak ovšem i jin á k lád a
té podoby (břevno jest v ocě tvém). K lád a n a
láv k u m usila b ý t aspoň svrchu p řitesán a do
rovné plochy, a ta k břevno je p a k u tesařů
term ín pro k lád u n a sta v b u dom ů, otesanou
n a dvou (nikoli n a čtyřech!) stran ách (v. Václa v ík Z á l. 92).— S tp o l. bi(e)rzwno bi(e)rzm(n)o,
ny n í bier(z)wono bierzno aj., u k r. r. n ář.
bervenó (strus. b-brv-bno), stsl. br-bv(-b)no
brbvno, slc. sln. sch. brvno. — Z ákladní *br-b v-b
(č. jihosl.), *b-b rv-b (jinde) souvisí s něm .
B rü cke (sthn. brucca) a s nář. (švýc.) brü gi
lešení, z *brug- < *bruw-, a dále s gal.
briva m ost. Vše to jsou slova asi „praevropsk á “ (o briva to tv rd í naposled M. B au d o t,
A tti e m em orie della sez. onom. del V II
congresso, 1962, 181n. Šm.). Tom u n asv ěd
čuje p ráv ě d v o jito st -b r/r-b. O dvozeniny s - bno
ovšem te n to rozdíl zdědily.
březen: nejspíše od březí, že v ten čas
drobný dobytek b ý v á březí, rodí m láď ata
(zvláště kozy a ovce!). Srov. p ro ti tom u p o d
zim ní říjen rovněž podle koz (srov. hum orné
„m á práce jako kozel n a podzim " ). Podle
jiných je to od bříza, že ta počíná tehdy
rašiti, ale hlavně d áv á mízu k p ití; ten to
názor m á pro sebe obdobné duben. — Odvo z.
březňák kdysi d ru h piva, dříve pivo marcovní,
břez[n]ové, p rý „že se měsíce března v a ří“
(Rohn), pod. něm . M ärzbier, načervenalé,
asi od zvláštních přísad (kterých?), jak é ta
doba přinášela; srov. znam enité „pivo břez
nové, dom ácího v ařen í“ (Melnikov 4.147);
pod. maď. márc, ze stfr. mars, marc Mollay
A cta ling. 1.390. Podle G. D um ézila, Le
festin d 'im m ortalité (P aris 1924) 283 bylo
pivo především nápojem jarn ích sv átk ů ;
„nejlepší pivo se v aří v březnu, protože
p rávě v tu dobu se nejlépe děje ja k klíčení
ječmene, ta k i chem ické pochody, které
to klíčení provázejí“ . V ýraz „březnové piv o “
(biěre de m ars) jak o žto označení p ro nejlepší
pivo, je do dneška běžný. T oto pivo vyráběly
ženy; je to nápoj, k te rý je n a severu E v ro p y
náh rad o u za staro d áv n ý ritu áln í nápoj n e
sm rtelnosti.
březí, stč. březí, val. též březistý; v j č .
obrížiti dívku N R 25.122; stč. obřezeti, nč.
zabřeznouti b ý ti oplodněn. — Csl. brěžda,
obrěžditi, u k r. beréža, r. berëžaja, sln. breja,
brejiti, sch. breda. — Z *berd-b (o d o b y tk u
vůbec), fem. berďa (o sam icích). Velm i blízké
je lat. forda (o březí sam ici); obecně se nyní
m á za to , že obé je od bher- n ésti (srov.
břemeno; i zde by byl u nás zachován původní
význam , kdežto v bráti posunut!). P a k b y d
bylo příponové, ale ta k o v á to „p říp o n a“ je
zcela neobvyklá u nás i v latině. Spíše se
zdá, že to d je sem přeneseno od podobně
(vyjm a z) znějícího p ro tik lad u „neplodný" ,
viz prázdný.
břidký stč.: o strý (o meči), odporný, ohavný
(o ch u ti žluči, octa; přenes, o sm rti, řeči),
laš. břidky ohyzdný, (po- za-)břidiť pom azati,
pře- kom u v čem = u ra z iti koho, vč. obřidlý
nezdvořilý, neom alený J g z T urn. (dosud
krk. ČL 39.8); s m ylným t je ně. spis. břitký
ostrý (o m eči; přenes, o jazy k u , m razu). Spis.
zbříditi udělati šp atn ě, břídil kdo zkazí dílo.
slc. bridký, bridivý hnusný, špinavý, odporný,
ohavný, bridit šp in it, h an it, briď špína, b r u d ;
pol. brzydki škaredý, brzydzić sie h n u siti se,
ukr. brydkyj t/v , r. n ář. bridkój ostrý, studený,
sln. brudek, sch. bridak o m eči i chuti, sln. dále
briden o noži apod. — Stsl. Psl. brid-bk-b; pův.
u-kmenové adj. *brid-b, opositum k *sold-b-k-b sladký. P říbuzno je něm . bitter hořký
z bhid-ró-s (N iederm ann). U Slovanů zm ěny:
podle *svádú- slad k ý bylo i *bhidrú-, z toho
*bidr-b > brid-b (přesm yk r, ab y obě oposita
se končila stejně). D ále je p říb u zn o ř. όρϊμνς
ostrý (o meči), h o řk ý (o chuti): *bhidrú >
*mídrú- (substituce retn ic bh/m) > drim ú-.
Mch R ecueil 1.101. — P oněkud jin a k H u jer
1.85; vycházeje z N iederm anna, soudí, že
*bidr-b bylo přikloněno k opositu sold-bk-b
(sladký), p a k že v *bidr-bk-b bylo přem ístěno
r, přičemž snad působila lidová adideace
k briti k rá je ti, řezati.
břidlice, m or. břidla: tence v rstv o v itá h o r
nina, užív an á dříve n a k ry tin y a n a žákovské
ta b u lk y ; val. břila opuková deska, bryla
ploský kám en. J e to p a trn ě odvozenina od
briti ‘řeza ti’ (od něhož je v č. pouze břitva),
nejspíše s pojetím ‘ště p iti’: je to hornina,
z níž je možno štěpením v y ráb ěti krytinové
destičky. Viz i bříla.
břich(o): stč. břuch(o), vm . břuch. — slc.
bruch(o), pol. brzuch(o), hl. dl. brjuch, r.
brjúcho, b . brjuk(o). — P ůvodně asi bŕuch-b.
Málo jasné. Snad je příbuzné se stir. brú t/v .
N ení vyloučeno an i p řejetí z germ . (sthn.
bu hh, ny n í Bauch atd .); p ak by r bylo ze
silovací, § 9, zm ěkčení expresivní, § 12. —
Břichomluvec je k alk za něm . Bauchredner,
lat. ventriloquus, V ážný N R 41.275. — Z a
jím av á je i zdrobnělina břištěc, m ěk k á část
palce, J g z T urnovska ; m á paralelu v lužičtině; stč. břušce „neboli té ž “ (praví Gb)
břušec vypuklina p ři nějaké věci [mozku,
prstu], nč. bříško t/v .
bříla: za J g ‘hoření odoráváním ztenčená
zem ’, též ‘pole ležící k v rch u ’. D osud vč.
jak o pom ístní jm éno; v Ú hlejově B říla
(pomnož, fem .; n a Břílách) je poloha n a jis
té m návrší, hlínou chudá. U Třeboně osada
Břilice. V al. břílka oblázek SvK . — J e to
nepochybně to též co m or. břidla. M íní se
zajisté tr a ti s břidlicovým podkladem . N a
sta la tu zm ěna dl > l, obecná u jižních
a východních Slovanů, ale v češtině jen
sporadická.
břím : strom L arix. P ů v . tv a r.b y l brin-b, je
zachován ve slez. břin, ve zm ěněné podobě je
m or. břim břím dřín dřeň zdříně N Ř 26.196,
břinka 27.87, konečně (vlivem ad j. modrý·.
dřevo je poněkud nafialovělé) modřín (do
loženo od 1726, jako rodové jm éno zavedeno
od P r esla). Jeh o dom ácí o blastí jsou hory,
u n ás K a rp a ty a Jeseníky, ale i V ysočina
a záp. M orava. Za M attiola byl do P ra h y d o
vážen; te h d y zván dřím dřien dřín. Brin-b
(sln. brin jalovec, -na též sm rk) je slovo asi
praevropské, totožné s ř. πρίνος křem elák.
V ýznam y ‘jalovec, sm rk, k řem elák ’ se v y
světlí tím , že staří, odešedše z k rajin m odřínu,
přenášeli to jm éno p ak n a stro m y (keře)
s jehličkam i podobným i (ve svazečcích!)
nebo (řec.) n a stro m y pichlavé. Pol. nář.
brzem, spis. modrzeń modrzew, u kr. modreń
modryna m udreń m udryk. — Jso u i lidové
obm ěny něm eckého L ärchenbaum (Lärbaum
ap.), p řejatéh o od cizího lesnického p erso
nálu: lerfán m erfán m erpán m orfán verpán
rajchypán rechumpán. Jč . kolek tiv u m křivánčí ‘m ladé m o d řín y ’ J jč ř 24 je m ylný
překlad, jako b y něm . název byl Lerchenbaum = skřivánci strom .
břinkati: v y vozovati jas n ý zvuk úderem na
s tru n u apod.: břinčeti, m or. i břinčit a bříňat
(redukcí), han . i břonkat; břinknouti přeneseně
vulg. = u deřiti, p raštiti. Val. kosa m á dobrý
břaňk (zvuk); přeneseně ny n í všude to m á
břin k — ‘to je zn am en ité’ atp . — s lc .
brin ka ť, brinčat, brink (jen o zvuku); pd.
brzekać. — Z vukom alebné; srov. rým ové
řinkat i, cinkati, zinknout, zm. dřinknout.
břísti: stč. břisti brdu, n č. jen u v ltav sk ý ch
vo rařů loď břede N Ř 18.99, jin ak jen knižně
a zřídka; rovněž arch. val. bředu břést (v p ís
ni), jč. břísla ve vodě = bředla D uš 2.18. —
slc. nář. (orav.) brsť, jin ak bŕdnuť, pom oř.
brěsc, pol. brnać, u kr. bredú brestý, r. bredú
brestí, sln. bresti. Viz i brod. — Sloveso znělo
asi jed n ak bredq bresti (ukr. r. sln .), jed n ak
br-bdo br-bsti (slc.), > zdloužením bristi (č.).
Obé se vyvinulo analogickým rozšířením z p ů
vodního sta v u *bredo br-bsti, jem už odpovídá
lit. bredù bridau bristi t/v . U nás to jed n o
duché slovo zaniká, nahradilo je broditi se.
břitva. — Pol. brzytwa, u kr. brytva, stsl.
slc. r. sln. sch. britva. — J e od brejq bri-ti
řezati, holiti (r. bréju brit, sln. brijem briti,
sch. brijem brijati; ně. břiju bříti je však
pouze ojedinělý im p o rt, stejně ta k slc. brit)
příponou -tva. — Sloveso m á příbuzné v stind.
bhrinati porouchává, av. pairi-brinaiti o ře
zává. — K té to rodině se přichýlilo i adj.
břidký o strý , odporný (viz), tak že se v č. píše
břitký a jeho význam se zužuje n a ‘o strý ,
říz n ý ’, p řitv o řu je se dále břit ostří.
bříza. Psl. berza: pol. brzoza, u kr. bereza,
r. berëza, hl. bríza, dl. brjaza, b. sln. slc.
sch. breza. — P říbuzno je lit. béržas t/v a sti.
bhurjah d ru h břízy, něm . B irke bříza (sthn.
birihha). V zák lad u těch slov vězí nějak é
p rastaré slovo pro korek (srov. něm . Borke
kůra), viz o tom pod břest, kde je tý ž základ.
bubák 1 °: speklý vozher Jg d , zaschlý kalich
n a ja b lk u us. Též p ip a v obou význam ech
J g z D, dosud chod. Srov. sušeň u suchý ·
bubák 2°, n ář. i bobák babák strašidlo, též
n aopak = člověk u strašen ý , plachý, lidí se
stranící. — slc. bubák, bobo, bobák strašák ,
hl. bubak, bobak, dl. bubak strašák ; v saské
něm čině je p ře ja té (z lužičtiny) B ubak tem n ý ,
bouřkou hrozící m rak (Eichler F u F 36.1.26);
zdá se, že podobný v ýznam je i v slc., viz
c itá t v S S J. Pol. bobo, bobak. — Podobně
něm . Bobo Ba(u)bau Babe Pop(p)el Popelm ann, Popanz t/v , lot. babs, bubulis t/v , ital.
bau bau, baco baco, babao aj. = strašiti d ěti
(v. Ja n k o ČMF 28.44, M eyer-L. č. 999)
a maď. m um us b u b ák (b/m: retnice!). — Vše
to jsou sam o statn é ú tv a ry zvukom alebné:
slovy bobo, bubu, baba (nebo i br-br, od toho
asi starší č. bubaráš J g a slc. barbošit strašiti),
s n áležitým zdůrazněním retn éh o p rv k u b
(tem nou explosí po n a d u tí tv áře), se žertovně
stra ší m aličké d ěti; z toho p říponou -ák
utvořeno jm éno.
buben, již stč.; bubnovati, bubeník. — slc.
bubon, bubnovat, pol. beben, hl. dl. bubon,
u k r. buben -on, r. sln. buben, sch. bubanj.
Vedle něho je sloveso pol. bebnić, sln. bubnati,
sch. bubnjati, u kr. bubnyty b u b n o v ati. —
T oto sloveso, asi bqbenati -iti (-b n-), je tv o
řeno stejn ě jako gog-bnati (v. huhhati) a stč.
kuknati, p roto bude původnější nežli jm éno
bob -bn -b (-τ>n τ>). Vzniklo ze zdvojeného zvukom alebného b °n ; prv é b°n- před b dalo ovšem
bo- (° = n eu rčitá te m n á sam ohláska).
bublati, již stč.; lid. i žbublati PS. — slc.
bublat. — P říbuzné je lit. burbuliúoti t/v
(v y p o u štěti bubliny). Psl. te d y *bob-blati,
z *b-bm-b-bl-ati. V obou jazycích je zdvojený
základ (týž co v bublina). R ů zn ý výsledek
disim ilace prvého l: u nás l-l > m-l, v litevštin ě l-l > r-l. Viz i brblati. Odvoz, bublanina
sv ítek z ovoce (že p ři pečení ,,b u b lá“ ).
bublina: stč. bublinka t/v , n ář. i budlinka
P p z t/v . Sem i boubel (o d tu d boubelatý).
Slova od téhož zák lad u m ohou zn am en at
i p u ch ý ř, ta k laš. bubolec, dále i d u b ěnku
(tj. jak o b y p u ch ý ř n a dubovém listě), ta k
stč. bublinka bublanka, m or. bobinka bubinka
z toho křížením s dub je duběnka. Stč. form a
bublanka vězí ještě — ale s význam em p ů v o d
ním ! — v ně. n ář. (ž)blabuňka (přesm yk a/u),
z toho chod. blunka a m or. žblun(k)a b u b lin a,
a dále zblunkati (v. žblunk). — slc. bublina,
pol. babel, sch. bubuljica bublina, sln. bobljati
d ělati bubliny (o vodě), stru s. bubulja k ap k a
dešťová. — P ů v . asi bob-bľa. P říb u zn o je lit.
burbulas a ř. πομφόλυξ t/v . V šecka slova se
v y značují zdvojením zák lad u (k terý zněl asi
bhu-l-) a disim ilací l-l > n(m )-l nebo l-l > r-l.
V ř. je asim ilace u > o. Zakončení slov bylo
ve všech jazycích u praveno arci různě.
bubřeti, zp rav id la s na-. — O d bub-bľ-b
opuchlina, n a d u tin a (viz bublina) se zám ěnou
Z/r.
buclatý, baculatý, m or. i puclatý, 6. bucek
buclík p u cek. — s lc . buclatý t/v ja k o v č.;
bucľa, -áč, bucko b u claté dítě. P ol. puc(k)a
b u clatá tv á ř, pucolowaty b u clatý . — E xpresivní ú tv a ry , asi od bucati, te d y = n a
tlučený, n a d itý (původně sn a d bucatý,
0 peřině, p y tli a pod.); srov. ducatý. J e
1 maď. buck ó.
bucnúť si msl. slc. v řeči k dětem : lehnouti
si ke spaní, han. bócnót si t/v SvB , č. buncnout
i puncnout si. S ekundární je han. bócat SvB ,
búcat sp in k at Voz. — Od interjek ce bu(n)c
(srov. bác!) (k terá je od bucati), jíž se provází
žertovné vhození d ěcka do peřinek.
bučeti a muceti (jč. m učát D uš 2.10). — Pol.
buczeć, slc. bučať, hl. bučeć, sln. bučati
i bukati t/v , r. bučáť bzučeti, sch. bučati
hučeti, bukati bučeti, b. bučá hučeti. — P ů v .
bukati, od zvukom alebného bu příponou -kati
nebo *keti > -čati. Viz i bukač.
budík m or. (Jg) a chod.: vep řo v ý žaludek
n a d itý kroupam i a k rv í (jako jelito); slc.
dudík jelito (,,k pol. dudki v n itřn o sti" ) Š. —
Z ro m án štin y : srov. fr. boudin v u řt. P o d ro b
nosti o cestě a době p řeje tí nejsou zn ám y .
buditi, -bouzeti (pro- vz-); budík, h o diny b u
dicí, buditel. — P ů v . buďo buditi, zastoupeno
u všech Slovanů (pol. budzić, slc. budit a td .):
starobylé fa k tiv u m k bdíti, te d y z *boudhei-tei, srov. stin d . bodháyati b u dí, poučuje.
budníček: d ru h p tá k ů P hylloscopus: J g d
boudník, „n azv an ý od svého k u latéh o h n íz
d a ". S ta v í si n a zem i hnízdo, k te ré je „sh o ra
p řik ry té a vchod m ív á v žd y u stra n y ...
T voří te d y boudičku a o d tu d p a trn ě v y ch ází
český n á z e v " (K něžourek 1.73).
budovati, budova: viz bouda.
budra val.: popenec (rostlina G lechom a). —
Z u k r. budra t/v , slova příbuzného s lo t.
údrene a dále sn ad s něm . Gundram t/v ; p ře
nesli je n a M oravu k a rp a tš tí pastevci.
budu. P ů v o d n í jeho funkce je tv o ř it
s in fin itiv em b u doucí čas ned o k o n av ý ch
sloves: budu p iti. F u tu ru m to h o to ty p u je
velm i sta ré (vytlačilo p ů v o d n í fu tu ru m n a
-s io; to se v ša k zachovalo v b altštin ě!),
starší než ty p s p articip ii (o n ěm K řížk o v á,
Vývoj opisného fu tu ra v jazycích slo v an
ských, zvláště v ru štin ě, P ra h a 1960). B ylo
i n áležité stč. budu býti = la t. ero, a n en í
třeb a je p o d ezřív at (opačně K řížk o v á 102).
T eprve v to m to ú tv a ru se býti časem v y
nechávalo, ta k ž e nakonec budu = ero, od
toho je p a k budoucí = fu tu ru s (z něho je
budoucnost, s n ja k o v jsoucnost) a m or.
buda, „nesklonný přech o d n ík pro v šechny
rody a obě čísla" (buda tebú nedělal bych
toho B). — P sl. bodo (ta k i stsl.; pol. bede).
N edá se rozum ně v y lo žit z kořene bheu-,
k te rý je v býti (d a q se n ed ají p ři to m n ija k
vyložit). R o v n á se v ša k f o r m o u litevském u
bundu, což je présens (s nosovým infixem)
jed n ak od budeti b d íti, w achen (K urschat),
jednak od bù sti p ro b u d iti se, w ach w erden,
erw achen. S tra n v ý z n a m u je p ro bodo
třeb a p řijm o u ti jed en o d stín v ý zn am u šir
šího, to tiž o d stín „ m íti n a m y sli", k te rý je
zřetelně p a trn ý z č. zabýti sě (viz) a slc.
zabudnúť ‘zap o m en o u ti’, dále o d stín vůle,
ú m y s lu k něčem u, k te rý je v stin d . buddhíf. E in sich t, V erstan d , M einung, A b s i c h t ,
korn. both v ů le , lit. baustis ch y stati se
k čem u, m íti ú m y s l (sich anschicken, vorhaben, beabsichtigen). Bodo te d y zn am e
nalo trv a c í (patřilo b y k budeti, ne k bù sti!)
„hodlám , zam ýšlím ", a p ro to bylo v h o d n ý m
nástrojem k tv o řen í fu tu ra , podobně jako
slovesa stejn é fu tu ro v é funkce chci, m ám ,
počnu ap. (o tě ch to viz u K řížkové). P ro to že
však kořen b-bd-/bud- (viz bdíti a buditi)
jinak podržel nad ále především ú zk ý v ý zn am
‘wachen, popř. weck e n ’, odloučilo se bodo
v povědom í m luvících od něho, a ta k časem
pokleslo n a pouhé sloveso pom ocné. (Tím to
pozm ěňuji svůj v ý k lad z ZfsPh 21.154.)
Mch S bS tieber 67-75.
budulínek: n en asy tn é dítě. — J e to v lastn í
jméno takov éh o děcka ze znám é p o h ádky.
Ty se stěhují; sn ad te d y m ůže b. b ý t spojeno
se sch. b. budala, sln. budalo hlu p ák .
bufa klad.: veliká b o ta p a p u č o v itá (?), vč.
b u f P p z . — Z pol. bufa „zv o n " u ru k áv u ,
to p a k z fr. bouffe.
bugr lid. ex p r.: v ý tržn o st, rám us. Asi
arg o to v é (Treim er 93), nejasné. — Z brajgl
t/v ?
bů h ; bohyně, boží, božský, stč. bóh, bohovy
a j.; stč. bohorodicě, bohobojný (nč. boha-);
zbožný, stč. sbožný „je asi a d jek tiv u m n ově
vzniklé v p ro tiv ě k adj. bezbožný (bez boha:
bezbožný, s bohem: sbožný) a zd á se, že
h o jn ěji se ho začalo u žív ati, když sta ré
sbožný ‘dives, felix’ (spolu se su b st. sbožie
‘d iv itiae, p ecu n ia a td .’ [viz zboží] zanikalo:
z obou hom onym udrželo se to , jež m ělo
v jazyce oporu (sbožný: bezbožný)". H u je r
1.96. N ábožný, pobožný vzešlo asi ze spojení
na bozě, po bozě (vše ko n ati). A dv. probůh
( = p ro + s ta rý akus.), proboha, bohudík(y)
a podle to h o i p ro tik lad n é bohužel, bohdá
(== B ů h dá), bodejť (viz), zbůhdarma < *vz
bóh darmo = p ro ti B ohu m arn ě, bo(h) po m ozi;
n ář. božekat = řík a ti citosl. bože!, božiť =
„p ro B o h a " řík a ti p ři prošení, vybožiť si
chléb, ubožit si grejcár B, božiť sa, v al.
bobošit sa d o k lád ati se B ohem , božidárek
h lu p á k , p ů v . b. bez kvasu = chléb n ep o
d ařen ý . Ale lid. pánbíček je z pánbíčku!
< pane na nebíčku. V íra v pom oc dém onů,
pom áhajících člověku h á d a ti a v ěštiti, v y
sv ětlí slez. byl na bohach = u h ad ače; byli
bozi, kteří hadali V aš; dosud n a H o rň áck u ,
viz boh yňovat. — Stsl. bog-b, pol. bóg a td .
v šu d e. — O d povídá m u sti. bhaga-, e p ith eto n
n ěk terý ch bohů, vl. „udělující, d áv ající" (od
bháj a ti udílí), te d y od téhož základu, k te rý
je v boh úděl (viz bohatý). N a bráně to p říjm í
pokročilo dále až k v ý zn am u ‘p án , b ů h ’ (av.
baga-, stpers. baga-), npers. bag je už zcela
‘b ů h ’. Slované m a jí s A rijci m noho společ
ného. V zhledem k to m u je m ožné, že u Slo
v an ů b y l původně s ta v obdobný indickém u
a že další vývoj k v ý zn am u ‘b ů h ’ se u d á l
u nich sam o statn ě. N ěk teří v šak m a jí za to ,
že te n vývoj je výsledek v liv u íránského (tj.
sn ad blízkých S k y th ů , což b y ly k m en y írá n
ské).
bucha n vč.: pcháč zelinný (Cirsium oler.),
klad. řbuchan, u H olic žbluchan; v P S
žbuchan; vč. též řbuchan (chrpa luční P t);
to též je asi i stč. třbuchan K lar. — S nad
ze *ščrbuch-an (srov. štěrb-ák aj.), od to ho, že
ok raje listů jsou jak o b y oščibrané, v y trh a n é .
buchar, též slc.: stro jo v é těžké kladivo.
Z něm . Pochhammer. Čel. „ K počeštění v ý
razu jistě p řisp ěla dom nělá souvislost s bou
chat i, b ušíti“ (V. K ů st pís.).
b u ch ať laš.: žv á sta ti H or. — N ejasné.
b u ch ta 1°: d ru h pečiva k y n u téh o , s n á
divkou (tedy v la stn ě redukce staro d áv ného
„p iro h u "?); tělo „jak o b ." = k y p r é , m asité
(p ak i b. = dobráček). — slc. buchta. —
P a tř í k bu-ch-lpu-ch- n ab ý v á ti objem u (srov.
bouchoř, puchnouti) jak o žto odvozenina od
slovesa u nás nezachovaného, shodného se
sln. buhlati se, -eti se p u ch n o u ti; je i sln. buhta
žena s tu č n ý m obličejem a uk r. buchta v y
pouklina. P odle jin ý ch (V ážný Čak.) je
z něm . B u chtel, Wuchtel.
buchta 2°: rá n a do zad. T ak i slc. — Od
bouchati, ale žertovně přichýleno (stran p ř í
pony) k buchta 1°.
bujarý, asi od 1821. T ak i slc. C ítí se v něm
vždy ja rý = pln ý síly, svěží. Snad vzniklo
haplologií z *bu(je)-jarý nebo z bu(jno)-jarý
(srov. stč. jarobujný). Viz i V. P o lák N Ř
21.217.
bujný bujeti, stč. bujěti (bú-), vzbújěti sě,
o d tu d zbujný, -nik; val. probújat pro h ý řiti,
msl. slc. bújať, msl. rozbújaný Voz; m or.
bujavica buj(n)ica jah o d a tru sk av ec. — Všeslovanské; stsl. b u j-b bláznivý, slc. bujný,
bújať, sch. bujati a td . — Od téhož bu-, k te ré je
v *bu-chnoti n a b ý v a ti objem u, puchnouti,
bu-la (viz boule). P ů vodně „rychle a zdravě
ro sto u cí" , p a k přeneseno do oblasti m ravní:
„nevázaný, zp u p n ý “ atd . O bdobný v ý z n a
m ový vývoj se v idí i v něm . üppig.
buk 1°, bučina bukovina. P lod je stč.
bukev -vě -va, nč. bukvice, p ů v . asi *bukovica (srov. makovice od m ák); z bukvic se
" tá h l“ olej (Václ. 139). — B u k je všeslov.
v y jm a sln. (tu je bukev -va), též sch. je
bukva. P lod: pol. bukiew , sln. bukevca -ovca,
slc. sch. bukvica. — Psl. buk-b je slovo velm i
sporné, neboť s ním b y la sp o jo v án a o tázk a
o původních sídlech Slovanů. B u k je n y n í
dom a n a západ od čáry K alin in g rad — ú stí
D u n aje; v slovanské p rav la sti byl asi říd k ý .
S taré jm éno je v la t . fagus, germ . *bókó (něm.
Buche) b u k ; ř. φηγός přeneseno n a jistý d ru h
dubu. Vesměs fem.! Buk-b je, podle jedněch,
p řejato z germ án štin y , a to v době, k d y
germ. ó bylo již t a k úzké, že Slované je
slyšeli jako u (už po zm ěně *u > y). P ře v e
deno do m ask., vzorem b y la m ask. dob-b dub,
grab-b h a b r a j. (o to m naposled E . P a ß lerová ve
sb. F růhgeschichte u n d Sprachw issenschaft,
1948, 157). Ale B udim ir, R a d 282.1951, tv rd í,
že buk-b není z germ án štin y , ale že m á stejn é
ety m o n jako lydské βανκος, pro něž jisto u
ú v ah ou d o stáv á v ý zn am „červ en ý " : buk,
něm . R otbuche!, je „červ en ý " , protože jeho
d řeň je červená. Z to h o plyne pro B ., že
p raslovanská sídla b y la jižněji, než se p ře d
pokládalo dříve, a že te d y je tře b a u zn ati
v z ta h y k oblasti „střed o zem sk é" . S tran
-bva: je i la t. různosklonnost (gen. též
fagus), tím se v y sv ětlí -bν-; la t. ženským
rodem se vysvětlí i naše přechýlení k á-km enům bukva. V ýklady B udim irovy znějí zcela
věrohodně.
b uk 2° vm .: ovád B -H or-L p, bunk B. —
P ol. bak t/v . — Psl. bok -b; příbuzné je lit.
spangýs t/v ; je tře b a u z n a ti zám ěny b/sp,
§ 11, a k/g.
bukač: p tá k B o tau ru s. — slc. bučiak, sch.
bukač, bukavac, ukr. bučen'. L it. bukas L Posn
1.3. Od zvukom alebného bu-kati, vzhledem
k jeho hlubokém u a drsném u hlasu.
buket 1°, lid puget ap .: kytice. Přeneseně
b. 2° „jem n á vůně, k te ro u v y d áv á víno ...;
rodí se již v hroznech, rozvíjí se při kvašení
v ín a a dospívá p ři jeho stá rn u tí, k d y nejjem nější p rv k y v o n ných lá tek se spojují
v celek, v y tv ářející k y tičk u vůní, b u k e t" . —
Obé je z fr. bouquet, oba v ý zn am y jsou již
ve franštině. K . Sochor, L it. n o viny 1959,
č. 49, S S JČ. — slc. bukréta, bukrieta kytice
je v šak z maď. bukréta, což je nářeční
(polovecký, gem erský) tv a r za spisovné
bokréta (H pt).
bukvice: velká žlu tá přezka(?) n a ch o
m o u tu Jg -H o d . 64. Snad m ísto p u klice?
bukvice: ro stlin a B etonica; již stč. (-cě).
Pol. r. sch. bukvica, uk r. bukvycja. — B.
je velm i vážená ro stlin a léčivá. Ale vědom ost
o její léčivosti přišla k n ám snad z ciziny,
a te d y i jm éno je snad ze s třla t. betonica: cizí
slovo bylo m nohonásobně a pronikavě zm ě
něno, nakonec přichýleno — bukvice m á listí
n a o k raji o stn até jako b u k — k dom ácím u
slovu pro plod buku.
bula laš.: asi chuchval (dým u, h ro m ad a
lidí), val. buľavý tlu stý , plný, n a d u tý , h an .
bolena 1° žena plných tv a rů , 2° b u b lin a
(žbolena) L. — J e to též co pol. bula chuchval
a dále i co č. boule, zde s význam em jin ak
ustáleným .
bulák: přezdívka Chodů; bulácký: od chod.
bul = byl, což je n áp ad n ý zn ak jejich nářečí.
bulát stč. jen u M. K a b á tn ík a : ocel. —
S pol. u kr. r. bulat je z tu r. bulat.
bulík: vůl, bulíkovati-balam u titi; slc. bul(o).
Z něm . Bulle.
bulínek p o d ř.: m alý p o lštářek pod hlavu. —
N ejasné.
buliti: fam . ubuliti se u p la k a ti se PS
z M orávka. Asi zv láštn í vývoj v ý zn am u
slova bouliti.
buližník: o d rů d a křem ene. Preslovo p řeje tí
z rus. bulyžn ik dlažební kám en, oblázek. —
slc. buližník je p ak z češtiny.
bulka: k aretn í h ra šestice; o n í S trejček N Ř
19.306. — Z trapulka ?, srov. rčení trapulky
do bulky, z it. trappola, n ázv u podobné h ry.
bulva: koule oční, d u žn atý konec cu k ro v k y
apod., za J g b ram b o r (srov. pd. bulw a t/v ).
— P ře ja to (a zkráceno) asi z r . bulavá koule
n a konci hole, p alcát (je i v pol. u kr. bulaw a
p alcát, palice apod.). Či p a tří spíše „ k lat.
bulbus cibule, hlíza" ? (Š.).
bum, bums interjekce, od něho laš. sloveso
bum snut T rávníček NeslV 1.28. — Zvukom alebné, pod. něm . bum m, i jinde (slc. bum ,
bums).
bumbati. Od bumbu, citoslovce z „d ě tsk é "
řeči, srov. la t. bu, bua t/v . P odobně it.
bombo, bombare t/v . — Mor. d ěti m ísto bumbu
řík a jí brmbr. Zo spojení s bumbu pochází
snad mor. mumberda piják a č. bumbrlíček
nenasytné dítě (dětskou stravou na venkově
bývalo stálé pití bílé kávy!), jč. bambrdlík
Krš.
bun laš. na Hlučínsku: výmysl Šr. —
Nejasné. Snad z pabuněk (viz bobonek)?
bunčet mor.: bručeti. — slc. -čat, sem
patří i slc . (z)bunieť. — R. nář. buniť duněti
a bunčať bzučeti , ukr. bunity aj. — Zvukomalebné.
bunda, pův. uherský kožich. Z maď. bunda.
Sem patří i mor. slc. bundáš Gr huňatý
pes.
bundáš mor. slc.: pes s velkou srstí. —
Z maď. bundás t/v . Sulán PID ebr 39.16.
bunkl bunkač Z, bunek K tD , mor.: žalář.
Asi argotové slovo, z něm. Bunker.
buňka: jedna z dutinek (komůrek pro
„červa" a med) včelího plástu; stalo se odb.
termínem biologie pro cellulu, odvoz, bu
něčný, buničina, v. V. Polák N Ř 23.6. —
Původ je nejasný; snad vzniklo — nevíme
kdy — vypuštěním slabiky z bu[blé]nka,
bu[bla]nka, bu[dli]nka, v. bublina, nebo
z [bla]buňka. — slc. bunka, bunečný jsou
z češtiny.
buráceti, asi jen nč. expresivní ú tv ar od
bouřiti, podle kymáceti, trmáceti apod. P o
drobnosti o vzniku a stáří nejsou známy. —
slc. burácať z češtiny?
burák: řepa. Preslovo přejetí z pol. burak.
— Pochází z buryňa, bur-gyňa = burgundská
řepa. — Jiné je lid. burák z burský oříšek
‘arašida’.
burcovati 1° s hlukem buditi ze spánku
(han. burkáí), klidu, nečinnosti; val. hřm otiti
(o prasatech, dožadujících se krmu). — slc.
burcovať. Pd. burcować. — Od bouřiti.
burcovati 2° jednou v stč. Podkoní: asi
‘vrhati na zem’ nebo pod. — Nejspíše ze
střhn. burzen (Gb). O dtud je i interj. burc Jg
z Rosy.
burčak vm.: zimní sukně. — Z pd. bur(cz)ak
t/v. — Od burý. — Nejasné je laš. burdaček
dvě sukně spolu sešité Lp.
burčák msl.: nevykvašené víno, ovocný
mošt, slc. burčiak. — Podle J . Jan k a ČMF
5.208 asi od mor. burkať bouřiti, zvl. ze sna;
sln. je burkati = rozněcovati, rozčilovati.
burda 1° stč.: bouře, svár; mor. hřm ot ný
člověk, křikloun, slc. popudlivý čl.; vč.
burditi se zlobiti se (srov. durditi se). — Pol.
burda válka, tu rn aj. — Od burdovati (viz).
Janko ČMF 5.207.
burda 2° stč.: břemeno. Stpol. burda t/v.
Ze střhn. burde = Bürde.
burda 3° chod.: nejhrubší kalounek. N e
jasné.
burdák -ak mor.: ruční stroj na větí obilí
B.-Lp. — Pd. burdák. — Asi, vzhledem
k hluku od jeho činnosti, od mor. burda
hřmotný člověk.
burdovati stč.: projížděti se na koni (jako
rytíři v turnaji apod.). — Ze sthn. burdieren,
to z bühurdieren. Srov. burda 1°.
burďuk: kožený měch na víno. — Pol.
burdziuk, ukr. bordjúh, -ch, r. burdjúk, slc.
burďuk. — Původ nejasný.
burdýř -íř, stč. -éř: druh poboční zbraně.
Asi (Janko ČMF 5.209) z fr. bourdon; -ýř bude
od končíř.
burgundka: druh řepy. — Původně bur
gundská řepa Jg. — slc. burgundia a burgyňa,
zde -yňa jako v mor. turkyně, slc. turtyňa
kukuřice.
burguš: nevrlý, m rzutý člověk, burkus (či
-š ?) velký, silný muž; obé us. za Jg. Podle
Jg. z maď. burkus Prušák, což je „z branden-burgus“ (Šmilauer).
burka, tak i slc.: plstěný plášť vojenský.
Sem msl. búrky klapky na kapsách Kol? —
Z pol. burka, to z ruštiny. Další původ
nejasný; prý snad (Vasmer) od buryj hnědý.
burkovaný: dlážděný. — Z maď. burkol
dlážditi. Sulán PID ebr 39.14.
burnus: druh zimníku. Tak i slc. a pd. —
Z arab. burnus (to prý z ř. βίρρος) přes fr.
bournous a němčinu nebo od východu přes
rus. a osman. burnus.
buroň val.: býk, buroš vůl burý, burka ovce
sivá do černa ; sem náleží pak i slc. buran
silný muž, laš. burek vyřezaný kanec, tlustý
člověk, msl. silný ja k buryš Kol, ba i jvč.
burda silný kluk Hod 44, jč. zaburalý zavalitý.
— Z rum. bur(á) vůl (z lat. burrus), skrze ru
munské pastýře karpatské. Popírá to však
K randžalov, Valaši na Moravě, P rah a 1963,
139: prý „toto slovo je všeobecně rozšířeno
v r., ukr. a pol., kdežto v rum un. se naopak
vyskytuje pouze v severních oblastech, kde
je nepochybně ukr. původu" .
bursa: mezinárodní slovo, z lat. bursa m ě
šec. — Zvláštní význam dostalo slc. b.:
1° tanec, zábava s hudbou (tak i pd.), 2°
strkanice, sváda, bursoval baviti se, hýřiti,
křepčiti Kál. Podrobné objasnění toho (kult.historické) chybí; šlo zajisté o nějaké schůzky
kupců, zakončené hýřením.
burš 1°: (za Rakouska) důstojnický sluha,
2° obyč. buršák: člen německého stu d en t
ského spolku. — P. bursz, hl. bórša, bursa,
dl..borša. — Z něm. Bursche chlapík, chasník.
burtlík m or.: kom ůrka na haraburdí, curdík
K tD . Nejasné.
burytáš: viz borytáš.
buřák mor.: sak na ryby K tD . — Nejasné,
buřina buřeň :ena -ení: plevel. — P řejato ze
slc. burina: nejprve bylo buřeň u Šafaříka
ČČM 1833, 50. Podoba buřan H avlíček 1847
a d. je počeštěné r. bur'jan. Šmilauer NŘ
25.178. — Pol. burzan, ukr. b. sch. burjan. —
Původ nejasný.
bústka i bůstěk (Pittn. 39.269): skleněná
perlička, lesklá cetka na oděvu nebo v tk a
nině. — Asi přejato z r. búsy (plur. fem.) t/v .
Bližší okolnosti přejetí nejsou známy. Rus.
slovo pochází z téhož posledního pram ene co
biser (viz), to tiž z arab . busra.
bušák val.: podzim ní oheň n a poli, spalující
p ý řa v k u , P e tru s T r 44; h an . (u B u čovic)
čahón podzim ní ohníček n a b ram b o řištích
(H . B atušková). — Obé souvisí s r. očág
ohniště, v a tra ; sn ad p řeja to přím o od t á h
noucích ru sk ý ch vojsk.
bušiti: náleží k bouchati. — Ale podivné je
m sl. zbušit n a čem = m íti výdělek, užitek,
zisk B-K ol-V oz. S nad v to m vězí *zbytčiti
(zbytčit t/v u N . P ak y , vybyčit uM iletín a), p ře
nesené odněkud a neporozum ěním nebo
z rozm aru přichýlené k bušiti.
butelka, d ru h n ád o b y ; sev.-m . putelica
konev n a m léko R zr; slc. butela. — Z fr.
bouteille láhev.
buťoch h an . n ad áv k a : n eja p n ý člověk
K p U . — Z ákladem b u d e maď. buta h loupý,
přinesené v o já k y ap.
búvať m sl. slc.: sp áti, slc. buvi(n)kat, -čkať
(láskyplně o dětech). — Z citoslovce buvi!
buvi!, jím ž m a tk y doprovázely kolébání.
buvol, stč. též bubal buval byvol; msl. bivol.
— slc. byvol, hl. buwol, pol. bawól (a nejasné)
< bajwól, r. bujvol, sch. bivo, b. bivol. —
Z la t. bubalus: sta rší p ře je tí by-, m lad ší bu-,
o s ta te k přikloněn k -vol-b (vůl); buj- vlivem
a d j. b u j-b(n -b) b u jn ý .
buz(d)ogan buzdogán buz(d)ovan buz(d)ygan
buz(d)ykan buzigan buzikán tu rec k á v elitelsk á
hůl, zb raň p o d o b n á p alc á tu SSJČ. — slc .
buz(d)ogáň, dále budzigan bozogáň buzdovan
bodzegáň bodzekaň bodzigan a (lidovou e ty
mologií) bodsekáň podsekáň posekáň , pol.
buzdygan, sln. buzdovan, b. buzdugan. —
Č eské tv a ry u J g m ohly b ý t p ře v z a ty jak o
,,dobové n á z v y " přím o z osm an. bozdogan
skrze K ro n ik u o p o h n u tí . .. p ro ti T u rk u o m
ap : Slovenské b u d o u z maď. buzogány, což
m á K niezsa za k u m án sk é ( = z jiného
tu reck éh o jazyka). H p t.
bydlo. V stč. znam enalo b y d lení, p ře b ý
vání, obydlí, p říb y tek , stan , živ o t ap. B yly
odvozeniny bydlišče, bydliti, p a k bydleti;
bydleč, -ec, -ič oby v atel. Nč. bydlo je b y t,
živobytí: dobré b. Nč. je též odvozenina
obydlí; zabydliti se. — slc. je bydlo, bydlisko,
bydliště m ísto p o b y tu , sídlo. H l. dl. bydlo b y t,
p říb y te k ; stpol. bydlo t/ v je čechism us. —
U tv o řen o od býti ve v ý zn am u „p řeb ý v a t!
n ěk d e“ p říponou -dlo, označující obecně
„n ástro j“ (pak i m ísto) děje nebo činnosti. —
V polštině v šak vzniklo od téhož kořene,
ale v jeho význam ovém o d stín u „v zn ik ati,
r ů s ti“ , bydlo ‘d o b y tek , V ieh’. P odobno m u
je ř. φύτλα < *bhu-dhla zplození, plém ě, rod.
„U č. bydlo a pol. bydlo n ejd e o to též slovo
s různě v y v in u tý m i v ý zn am y , n ý b rž o dvě
rů zn á slova, hom onym a, vycházející každé
z jiného v ý zn am u slovesného zák lad u by(či vlastně již ide. bheuo-, neboť oba v ý zn am y
jso u předslovanské)“ (A. M átl, S bT rávn
318n.). T oto pol. bydlo proniklo n a vých.
M oravu a do Slezska (,,d o b y tek “ i " d růbež“
B, drobné dom ácí zvířectvo Lp, bydelko
dobytče Šr.); ta k é oravské bydla dobytče
je z pol. bydle t/v .
býk, ta k i stč.; býkovec, u K y jo v a aj.
býčák Voz, béčák Kol-G-r (a p d . byczak) karabáč z usušené b ý čí „žíly “ (vl. „topořivých
tě les“ VT), ta m té ž zbíčit se (co ses zbíči l ?
dal do bujného vyvádění) K ol. — Pol. hl.
u k r. r. byk, slc. býk, sln. sch. b. bik. — Od
bukati (stč. búkati a ně. bučeti) tem ně bučeti
(stč. býk bukaje stáše; slc. bučat a n i býk na
ja rn ej p a ši Jég é W ien. 169); s dávným
zesilovacím zdloužením u ( > slov. y). —
slc. bujak (tak i pol. u k r.) je asi z byk-b
p řetvořeného vlivem slova *bujati bujně,
n esp o u tan ě si vésti.
býl m ask., býlek bý lé bylíce bylíčko (stč.);
nč. v éerno-býl, býlí; horň. byľ lodyha. O dvoz.
bylina (-ina vyznačuje jednoho jedince
z kolektiva). — P ů v . (a stsl.) byl-b; slc. byl
lo d y h a (traviny), pol. byl, s tr. bylb, sln.
b. bil, s. bio. — Od kořene by- (v bý-ti, viz),
a to od jeho původního v ý zn am u ‘rů s ti’.
bys stč.: d ru h tk a n in y . Z la t. byssus.
bystrý, bystřina, Bystrice, bystřiti. — Stsl.
bystr-b, slc. bystrý, pol. bystry a obdobně
jinde. — P říb u zn o se stin d . bhúšati je čilý,
horlivě se sta rá , te d y z *bhú s-ro- (t vkladné),
p ů v . se pravilo te d y o v lastn o sti lidské,
te p rv e přenesením též o ry chlosti vodního
to k u .
byť spojka. P ů v o d n ě by (od bý-ti) z k o n d i
cionálu, p ak zesíleno o -t a u strn u lo . N Ř
5.185.
býti (doplňuje se s es-, v. js e m !). K o řen
*bheuo- ‘esse’, d áv al u Slovanů tv a ry by
ci bav- (vedle aor. bé- a kondicionálu bi-).
Od by- je č. býti byt bytí byl bývati -bytek (do°
ná° v iz ; p ří° p ř e ° ú ° z°; zbyčit Jg d -N p získati,
vybyčit < -byt-č-iti, psáno též vybičiti získati,
vym oci, do k ázati); -bytný (nezbytný neod
bytný), zbytněti P S , úbytě, bytně = stále P az,
bydlo (viz), nebylý > nebelec n ev y v in u tý .
O d bav- je baviti (v. to). — Jin d e m noho
obdobných, n ap ř. stsl. byti, p ribyti p řijití
a td . P rv o tn í v ý zn am ‘rů sti, v z n ik a ti’, te n
je zachován v ř. φύομαι, εφνν, u nás v byl (ina).
J in a k se vý zn am rozšiřuje n a ‘b ý ti, existov a ti’ (lat. fu l; stin d . bhávati s tá v á se),
o d tu d p řib ýti ( = objeviti se navíc) ubýti
zbýti nadbývati pobyti (někde) obývati p ře
bývati někde. N ěkteré p říp ad y je st c h á p a ti
jako v erb u m vicarium , pohodlnou n áh raž k u
za v ystižné slovo jin é: p řibýti n ěk am =
p řijíti, p řijeti, přicesto v ati, dobýti něčeho =
d osáhnouti, dom oci se. J in d y je -býti za
očekávané -baviti-. odbýti koho = o d b av iti,
učiniti, ab y byl od nás vzdálen, zbýti se =
zb av iti se, pozbýti něčeho = po-zbaviti se,
z tra titi, zabýti koho = zam ěstn ati PS,
zabývati se čím = zab av o v ati se. — Ale
v budu a zabýti (viz) je kořen docela jiný! —
S . O ndruš JČ 14.107 vidí u bheu- p ů vodní
v ý zn am ‘h ý b a ti se, jiti, b ěžeti’ (je p rý z a
chován v odvozené slovesné podobě φεύγω
‘u tík á m ’), stin d . bhávati je n ejen ‘bý ti,
s tá ti se’, ale i ‘p řijíti’. P ů v o d n í v ýznam
u bhu-sr- ( = bystr-b) a bhu-dr- byl te d y
‘pohyblivý, c h y trý , b y s trý ’. V ýznam y ‘rů s ti’
(φύω, φύομαι), ‘b u d iti’ (Psl. bhou-d-), ‘b d íti’
(bhu-d-) a ‘b ý ti’ (bhú-) jsou p rý u kořene
bheu/bhou- odvozené, sekundární. T ím se p rý
s tá v á zřejm ější i význ am o v á diferenciace
Psl. slovesa baviti.
bzdíti 1° bzdina bzďoch. — Pol. bzdzieć
bzdzina bździoch bzdurzyć, slc. bzdieť bzďoch
a td ., i bzdúriť, u k r. bzdity a pezdity, r.
bzdeť, sln. pezdeti. — L it. bezdeti, lot. bezdět,
ř. βδέω, la t. pědere, vše = p o u štěti v ě try
tiššího d ru h u , zák lad je zvukom alebné p š bž
(r bude od zák lad u pro d ru h halasnější,
*p erd-, v . prděti).
bzdíti 2°: d o u tn a ti, m álo h o řeti: v k amnech
je n bzdí S S JČ ; za° = slabě zato p iti K t5-V T PS-G r. — Stpol. pscyć s ie s v ítit m alým
světélkem . T en to p olský tv a r je z *bl-b stiti
s e, l vypadlo . V polštině p a k b ztra tilo
znělost p řed st; v češtině n ao p ak st se stalo
znělým , neboť b se zachovalo. — Vše p a tří
k blýskati; stp . slovo ta m sp ráv n ě řa d í J u rkow ski J P 41.120; je i p. blészczýć a blyscyć
h o řeti slabým světlem . P ů v o d n í v ý zn am
te d y b y l ‘slabě s v ítiti’, o d tu d ‘h o řeti slabým
světlem ’, v přechodném za° byl vý zn am
‘zažehnouti slabý o h eň ’. Z ru štin y sem p a tří
nabzdevať p aru, n alitím v o d y n a k am en y
ohniště (v ,,b an i“ = koupelně) v y tv á ře ti p á ru a horko (Pavlovskij). Srov. škle
bit.
bzikati bzinkati; pol. bzikać bzykać, dl.
byzaś bzučeti. — Zvukom alebné: bzi + p ř í
ponové k-ati; srov. lit. lot. biz napodobení
b zu k o tu střečků. — Od něho je p ostverb.
č. pol. bzik, č. bzikavka (podrobnosti U těšený
N Ř 47.253), u kr. bzyk, dl. byzk střeček (pře
neseně pol.: po třeštěn o st, pod iv ín stv í; rus.
byz střečk o v án í d o b y tk a). P oněvadž d o b y
te k n ap ad en ý střečkem divoce pobíhá, byl
u tv o řen pro te n to zjev te rm ín (srov. střečkovati) od bzik a *bizk, ale -ováti m á jen r. byzováť; jin ak se nový tv a r přichýlil příponou
k základním u bzikati, tak že vzniklo m ísto
*bzikovati nové bzikati ‘střečk o v a ti’, splašeně
b ěh ati: č. bzikati, slc. bzikať (u b zikn ú t u téci),
pol. bzikać, r. bzyrit, dl. byzkaś , sln. bzikati
bezgati bezljati. L o t. bizuot, bizinát t/v . S th n .
bisón, nhn. bisen, stšv. bisa, d án . bisse pob íh ati, střečk o v ati. Vše to ú tv a ry sam o
statn é. — Č. bzikati (han.: Svěrák) a slovin.
bzikati m á i zv láštn í v ý znam : s třík a ti. Ten
lze pochopiti ta k , že dokud střeček se n a z ý
val ještě strek-b, bylo n a západě dvojí strekati:
1° střečk o v ati, 2° střík a ti; podle to h o i b zi
kati 1° dostalo v ý zn am čís. 2°. — Č. bzíti
b zu četi a slc. bzit (nabzit sa n ask o tač iti se)
jsou nepochybně ú tv a ry zjednodušené, se
k u n d árn í.
bzučeti, m or. bzunět. — slc. bzukať, bzučat. — Z vukom alebné: bzu + příponové -č-ati
(jako ve vr-četi apod.). Srov. bzikati. T ytéž
souhlásky, ale v jiném po řad í, m á lit. zvim bti
t/v (asi *zvibb-).
bžodati jihom or.: b o d ati, pích ati. — T o to ž
né s bodati: to expresivně zesíleno o jed ině
lý m prostředkem .
bžunda: za J g neúspěch ve h ře; n y n í: při.
lovu. U L iera = b ry n d a (hanlivě o polévce).
— P ů v o d n ě „ b ry n d a “ (srov. jsem v bryndě =
m á m n ezdar); vzniklo obm ěnou nářečního
žbrunda; s tra n hlásek srov. bžunknouti J g =
žblunknouti. P odle Š. je to v šak „původně
ho rn ick ý v ý raz, Lochpfeifer, rán a, k te rá v y
foukne, a to je zvukom alebné“ .
cába 1°: n ád o b a k házení kostek, 2° přen.:
b asa J g ; han. caba p lich ta p ři h ře n a kn oflíky
K olk. — Ze střh n . zabel hrací deska ( < lat.
tábula). J e i ve vrhcáby.
cabala stř.-m o r.: (obecní) vězení B-K ol-RsGr, laš. čapalka Čety n a, sev.-m or. čábalka,
čabar(k)a vězení R zr. Pol. czabalka vězení. —
N ejasné. Snad h an tý rk o v é slovo z východu
za r, kabala nevolnictví.
cabať m or. o kráv ě: d á v a ti m álo m léka Jg .
N a H ran ick u znam ená i d o jiti k rá v u (Hzl.:
poďme pocabat). — Slovo expresivní. Asi
m ístní obm ěna k céprati s třík a ti (neboť te h d y
k ráv a po u ští m léko jen jak o b y střík av ě, ne
souvislým proudem ). Srov. hl. cym pać o ta k o
vém dojení („ruckw eise m elken“ ).
cabiť vč.: brečeti, pro tiv n ě p la k a ti; m or.
s e: cébit sa, cebonit se, ale i ceconit se, gébit sa,
kep it sa, ěibit (a cegoň ubrečené děcko), ogebovat sa t/v . (Mor. slovesa se zčásti sm ísila
s cab-, viz capat 2°). — Asi expresivní
v a ria n ta slovesa, k te ré v slc. zní ziapať t/v
(viz záti). Zván, R o jk o (1959) 27 m á neziap!,
kde b y Čech řekl necab! Zform ováno do rý m u
ke krabiti t/v .
cabořit se n a koho, h an .: ú to č it slovy Gr. —
N ejasné. S nad vzniklo tím , že se n ep o ro
zum ělo knižním u se obořit, nebo že se obořit se
kontam inovalo se sápati se.
cabuk cabúček m sl.: hliněná n ád o b a n a v o d u
Folp-B ;. vč. cambus n ád o b a s pivem Pp v .
N ejasné.
cacáneček jč.: kousek D uš 2.35. Asi k pol.
cacany m ilý, roztom ilý. Obé od dětského
caca hezky, hezký, což je d ru h o tv a r k čač(a).
D ušek; Ja n k o ČMF 19.17.
cácorka: třa so řitk a ; cancorka, vč. též čančor(k)a, u Jaro m ěře čančořiček t/v P iazza
(klad. čančořik t/v , ale podle PS p rý lidový
název reh k a dom ácího), čacorka čecerka Jg d ;
slc. čecerka, čača blysk (toto viz pod pliska). —
Od cácati h o u p ati (sloveso zachováno jen
v slovenštině!); -ora jako v sýkora·, n snad
disim ilací z před jatéh o r ( < *carcora <
cacora).
caflikovat se s k ý m (podluž.): v ad iti se. Ze
střh n . zeppeln t/v .
cafúr 1° s tč .: p řezdívka kacířům . Slovo asi
totožné s dom ácím téže nebo blízké podoby,
ale důvod přezdívky je nejasný.
cafúr 2° val.: žalář. Snad žerto v n á obm ěna
za čabar, viz cabala.
cahel, cahejl: ocas, ocasní k o st J g ; část zad
n í jeleniny. Přeneseně: han. cahel, u K y jo v a
caga, n ad áv k a to m u , kdo je ve hře, práci,
jídle poslední (,,ocásek“ ); caga též cíl při
hře. Zm. cahél rozparek u sukně (u Telče):
v ý zn am asi m ylně pochopen ( m a c. asi p o
sm ěšně = m á ocas, byl-li ro zp arek příliš
n áp ad n ý ). Z něm . Zagel ocas.
cahón han .: ulička mezi dom y. N ejasné,
cahoť: nečas, plískanice; též calach t/v : zde
la vloženo (jak se děje často v u kr.). K r.
sljakot t/v ?
cáhovitý: tu h ý (o mase) B -H r-G r. — Z něm .
zähe.
cahún cahun cahoň cagala ságala cangáľ
cahel cabak caloň caláň m sl.: velký silný
(ale líný) v ý ro stek apod., han . caloň K p U ,
cangál cargan G r, vm . cahula v y ro stlá d ív
čina. — slc. cagan cagoň cogan cogáň coháň
corgoň caban cabaj capaj, pol. caban t/v . —
Slova nejasná, silně em ocionální, hanlivá.
Snad souvisí s čahoun (viz), ale různé ty
obm ěny jsou neprůhledné.
cachm at han .: cu ch at, k azit (píci), o d o
b y tk u (když žere bez chuti) Gr. — Snad
p a tří k cachati ap. (viz cákat i), v přeneseném
v ýznam u ‘č v a c h ta t se v něčem > p řeb íra ti
se s n ech u tí’.
cajk 1°: d ru h tk a n in y (štruks), slc. cajg,
2° postroj n a koně, 3° n ářad í. Vše z něm .
Zeug.
cajm rsk vulg.: v ý p rask Jgd-V y-E l, u trp en í
H r. N ejasné. Z cémrovat a m rska ti?
cákati: k ecati něčím te k u tý m , šplíchati.
Sloveso vysoce expresivní: n ab ý v á i význam u
‘k ecati slovy, žv an iti, tla c h a ti’. P ři v ý zn am u
‘žv a n iti’ jsou ještě další odvozeniny, viz je
pod camrati. I začátek slova kolísá, je cacva- ča- šča- čva-, řidčeji co- ce- cí-, b a i jinak.
M áme te d y : cákati (o-) cágat cachati cochtiť
cechtit (a chod. cechtat ledabyle p ráti) čákat
čáchat čvachat (laš. > kvačat šplouchati,
přesm ykem ) čváchat ščákat ščáchat čágat
č(v)andrat čvandat cvaňhat čvaňhat čvaňat
čáčňat; c(v)achtat se čvachtat se čvachýňat se
cvachýňat a snad i jiné (viz i cejprat). P ostv.
cák kalužinka n a podlaze; scák k u s b lá ta
n a obličeji K pU . P d . cackać s ie b ro u zd ati se
ve vodě, blátě. — Z áklad cá je zvukom alebn ý ; je uzavřen hláskou k, k tom u účelu nejpohodlnější a i nejčastější v podobných slo
vech (je te d y tu příponové -kati). Slova ta
vznikla u nás sam o statn ě; podobných ú tv a rů
v cizině není tře b a hled ati. Viz i kácat se.
caldy valdy, stč. n álad o v á interjekce
(v. R yšánek, V yšehr. sb.). K řístek S bT rávn
300 (tam starší liter.). D ru h é slovo je
retn ico v á ,,ozvěna“ .
calta stč. (a nč. zast.): d ru h pečiva ; nč. calatka J g pokažené pečivo, calenka koláček
(M arek); chod. calta vánočka, calatka houska
od p ek aře; jč. calta byl i rad o stn ík (pečivo
darem šestinedělkám ); val. caletka, laš. celetka
bu ch etk a, ale i ,,výskočky m ásla n a hrotici
p ři stlo u k án í" (srov. calta másla u P rav d y ).
Sem i p řetv o řen á calap(at)ina jak ý si koláč
J g , dále lid. celtle d ru h cukrovinek. — slc.
hl. calta. — Ze střh n . želte (nyní Zelten),
dial. Zaltl.
caluch laš.: uzel n a zád a B. Asi od cal, což
b y ly kožené v ak y , v nichž se ru d a v y ta h o
v ala z dolů; cálovka byl kožený v a k n a čer
p án í vody z dolů (B randl). P a tř í sem n ějak
i laš. calúsit b o uchati do zad?
cam rati vulg.: žvaniti. Spojení c. mléko =
p lý tv a ti s ml. a dále na- se o p iti se uk azu jí,
že c. souvisí s cá-kati. N ejblíže je pd. caprac s ie
‘pluskać sie ’; zám ěna retn ic p /m. J a k o u cá
kati a cápati, ta k i zde vý zn am ‘žv a n iti’ je
d ru h o tn ý . D alší ú tv a ry : campera žvanil,
cancati (asi *cácat, n zesilovací), o d tu d i can iti (rým uje se s kaniti, žvaniti t/v ). Všecko
z cápati pleskatí, žvaniti.
cán, stč. ca jn : podlouhlý kus k o vu; cejn
p ru t kovu n a cvoky Jg , cejnek jistý železný
p ru t tkalcovský Jg . Ze střh n . zein, n h n .
Z a in p ru t kovu, určený pro m ncovnictví.
S tran hlásek srov. lán.
cancár, též cancour, cancor: ú trž e k látk y ,
ro ztřep en ý h ad r, cár. J e dále i candr K ol
(vliv slova hadr, handra ?), kancour J g , n ář.
camfour camforec ca(m)frnoch cafór. K onečně
cár; přeneseně za D mnoho cárů pro něco
(z něčeho) nadělati = m noho h luku, b rykulí,
okolků J g , viz i cavyky. — slc. camforec
kus h ad ru , cafrang 1° h ad r, 2° třep en í n a
ok raji tk a n in y , cancor (k to m u to lze snad
p řip o jit č. plur. cvory řá d k y dlouhých chlupů
se su k n a nesestřižených, přes něž nů žk y ,
posouvají-li se příliš rychle, přecházejí n e
d otýkajíce se jich; J g d z P re sla ). Sem snad
p a tří i slovenské n ázv y střechýle: přim rzlé
bláto nebo sníh n a rousech a n a roztřepených
dolních okrajích oděvu podobou upom íná n a
ram pouchy visící od okapu: cencúr je c a n
cour, třap ec, ale cancúr, cencúľ je ram pouch,
dále > cúcel cingel cingier ciageľ ciagoľ,
konečně s vlivem sloves pro h o u p ati combélať aj. — je combel combolec cimbolec
ram pouch. — Slova m álo jasná. V ýchodi
skem je snad cancár; podobné ú tv a ry jsou
dolnoněm . Z anzer Zanzel Zunzel různovisící
cáry (Jan k o ČMF 18.272), dále střed o řec.
tsántsalon h a d r (z to h o dosud v jižní Itá lii
je tsandalo tsingulu tsintsulu tsintsulo dzundzuli, R ohlfs 257). T y ú tv a ry jsou zřejm ě
expresivní, p ro to je chápem e jako zdvojené,
asi can-cal/r, cal-cal, s disim ilací l-l > n-l
nebo l-r > n-r. O p rv k u cal nelze nic jistého
říci, leda že to je snad obecně lidový p ro
středek v y já d řit něco nehezky, n ev ítan ě
utrženého nebo roztřepeného. Cár vzniklo
asi zjednodušením z cancár (M atzenauer 129
m á cár za p ře ja té ze středoněm . zar Riss,
od zern trh a ti).
candát: d ru h ry b Lucioperca; stč. cendát
i ca-; m or. též sandát, sanitka. Stpol. cendat
(z češtiny?), pol. sandacz, s edacz; u k r. r.
sudák asi z polštiny. — S třd n . je sandát;
v 16. stol. doloženo i Zandat; spis. něm .
Zander, n ář. Z anat Sa n a t Sandar(t) (odtud
dl. candaŕ?), Sandau Z annt. N ěm ecká slova
jsou n ejasn á (nejsou od Sand písek, ja k se
soudilo, n eb o t c. ,,s oblibou v y h led áv á
hluboké, čisté tek o u cí v o d y “ , v. B rehm ).
Domov té ry b y je o b last L abe, O dry, Visly.
P ůvod těch slov je asi ,,p raev ro p sk ý “ (š.);
souhlasí K ip arsk y N pM 40.1959.224.
caňk i cank: udidlo; u V eleslavína, dosud
mor. a slc. Pol. canka. Z drobnělina od cán
(Brückner).
cap m or.: kozel. T ak i slc. sln. sch. pol.
ukr., též m ad. alb. ru m . J e i ital. n ář. tsappo
apod., dalm . ro m án , tsap t/v ; pers. čapíš je d
noroční kozel; kry m .-g ó t. stap koza. — Slovo
pastýřské k u ltu ry alpské. Snad v lastně vábící
interjekce; v písni u. Sušila je hop kozle, cap
kozle! B. — Sem p a tří i č. cápek m ladý, n e
zkušený člověk, m sl. capúrek m alý slabý
člověk; srov. pol. cap kozel i h lu p ák (asi
odtud je cap je n ve rčení laš. hlupy ja k
cap Lp).
capart 1° chod.: různice, k řik ; u R osy capartovati se (t-) h á d a ti se. N ejasné.
capart 2°: ú tržek , m aličkost; na c. roztrhati;
han. capár; je to na copardy R s; slc. (roz)capartiť rozdrobiti, m or. rozcarpat ro zch y tat K tD .
Z ruštiny se sem ho d í carápať něčím ostrým
dráti, ro zd írati, jin a k nejasné. slc. capartiť
by mělo přesm yk r-p < p-r, ale cár (viz),
patří-li sem, b y ukazovalo ještě n a ta k o v ý
sled hlásek jak o v ruštin ě.
capary Malý, camboří Jg : staré h arab u rd í.
slc. camborie K . — N ejasné.
capati: jiti d robným i k ro k y (zvl. o d ě
tech), dem . capkati; campati; vč. cam prlík
dítě, jež m etelí nožičkam a. J e i cápat, cábat
ztěžka jiti. M yslivecké caprtat (u- se PS). —
slc. capkat; hl. campać co u rati se. — Slova
zvukom alebná; rý m u jí se s tlapati, ťapati
apod. P odobné je lo t.: čápat po m alu jiti,
jin á p o d o b n á slova jsou v něm . nářečích
(Bielfeldt 109 je m ylně u v ád í jako p ram en
luž. slova). T reim er L ingua 9.1960.94 sem
p o čítá i něm . zappeln tře p e ta ti, cap ati.
cápati se = s á p a ti se; m . cápat ta h a t i (za
vlasy), m . (o)cabořit se, zacabuřat se n a koho,
océbit sa, han . caplat se n a nekeho Gr. —
D ru h o tv a ry pohybom alebného sápati. Ze slc.
sem p a tří cambai c h y ta ti, ta h a ti SSJ.
capera fam .: b ry n d a, šp a tn á k áv a, též m lé
ko sm íšené se šk v ařen ý m m áslem . — Asi od
cápati jak o žto šp lach ta, špláchota, p o hrdlivý
název pro šp atn ý , v o d n a tý nápoj n. jídlo.
caplovat m or.: šk u b ati, caflikovat se. Z něm .
zappeln šk u b ati, tře p e ta ti sebou.
capry m or.: střa p y , cap(e)ratý s třa p a tý ,
ch u n d elatý ; cabrny dlouhé kozí chlupy, cabrnatá koza = cabruša. — Asi ze strapy (v. střap)
dvěm a přesm yky (st > ts, r do 2. slabiky),
jistě i pod vlivem slov kudry a kudrna. —
V č. r ztraceno: cáp k osm até peří, cápovy
h u ň a tý (slc. cápovatý t/v ), cápovice h u ň a tá
ovce, je i čapatý ro u sn atý . U J g jč. cáp
‘co se nohou c h y tá v b látě, sněhu a td .’ je
p o d vlivem slovesa nacapati, ač jd e o pojem
tý ž , p ů v . ,,rousy“ , tj. n a chlupy n ach y tan é
b láto apod., p ak i ro ztřep en ínu lá tk y ap.
car: p řeja to z ru štin y . J e i jinde u Slovanů.
Ze stru s. c -b sar-b, což je cěsaŕ-b (viz císař) z k rá
cené, ja k se u titu lů často děje (tak B E W ).
cár: viz cancár.
cárati 1°: vléci, sm ý k ati: viz courati.
cárati 2° chod.: u tík a ti; i čárati; v. čábřit.
cárek m or.: p říh ra d a v chlévě (pro tele),
v jizbě (pro k ury). Slc. cárok to též i pro sečku,
pacholka. Sem p a tří i slc. ciarky lisy okolo
k ošiara (Ssk). Pol. carek, u k r. carok t/v . —
Slovo p astý řsk é k u ltu ry k arp atsk é. Z rum .
tarc t/v (to p ak je od la t. circus okruh).
cásati m or.: šk u b ati, trh a ti, ta h a ti (někoho
za vlasy, někom u šaty ); casák všední k a b á t,
caska všední v esta nebo sukně; jvč. han liv ě:
šp atn ě ta n čiti. — S -o vé in ten siv u m od m or.
cápat ta h a ti za vlasy B (viz cápati). D alší
inten siv a: m or. casnovat s k ý m (pes c-uje
s kusem h ad ru , se zajícem ; c. se s k ý m =
ta h a ti se; c. se n a někoho = k a sa ti se,
osopovati se), casonit se = cá p a t se. (Jin ak
M atzenauer 129: cásati ze střněm . ceisen
carpere, vellere, trh a ti).
casmati: val. ocasmaný, oblekem přetížený,
nejapně u s trojený. N ejasné.
casný: všetečný (u T urnova), cacný v šeteč
n ý , nedočkavý (u P a ky), též d o těrn ý (J. Š.
K ubín). N ejasné.
cavyk, u D a J g v ád a, h ašteřen í, h luk, p o
v y k , cavykovat h u lá k ati, h a šte řiti se. N y ní
jen v p lu r.: okolky, n ář. též cabyky cabiky
cafiky cáhoty (podle drahoty), zm. cahorty. —
Vzniklo asi zkřížením ze staršího (us. za
Jg) cáry hluky, okolky (pův. dělati c. =
d ro b n é ú trž k y z něčeho, „ro zšla p áv ati" něco)
a povyk; n a spojení se stsl. vy kati k řičeti
m yslel i VH . — Sem i vě. calikovat d ělati po
kouskách K o tík , n a dlouhé lokte P p v ?
cecati, zdrobň. ceckat: sá ti; o d tu d stč. a n č .
lid. cecek, cecí k p rs nebo s tru k vem ena,
cejclík, cejcrlik šidítko, cecák > zm . cák
k rav sk ý cecek; chod. cacek t/v ; m ísty kozí
cecky, cecavky d ru h sliv; cic(l)ati, cicek;
cuc(l)ati, cucm ati J g d , cucnouti si, o d tu d
cucek m lad á osoba (jakoby ještě u prsu,
kojenec). Sem p a tří i ciclat se, cicmat se apod.:
la sk a ti se s kým . — Z vukom alebná slova
dom ácí (není tře b a m íti je za p ře ja tá z něm .
Z itze nebo odjinud). O bdobná jsou tém ěř
u všech S lovanů, dále ital. zizza, ř. τιτϋός
prsní b ra d a v k a aj. Viz i cumlati.
cediti, stč. cé-; cedník, ceďák, cezák d ruh
sítk a n a cezení m léka; p o stv . cez, ciz tech n .:
filtr. Mléko se n a salaších cedilo skrz p la ch tu
p látěn o u , nepříliš h u stě tk a n o u , do veliké
dřevěné n ádoby , o d tu d slc. cedidlo je ta k o v á
p la c h ta ; v n í odnášejí i sýr ze salaše dom ů.
H ospodyním ve vsi stačilo m enší slc. cedielko,
m or. cedilko, rovněž p látěn é; sm ávali se n a
M oravě m alým chlapcům , že jim v zad u z k a l
h o te k čouhá cedilko n. ceditko (košilka);
v Čechách se to m u řík á mlíčen, aniž se už ví,
že se tím m yslil kus lá tk y n a cezení m léka.
V al. céčka čistá š a ta n a cezení m léka B bude
asi = ceďačka, srv. ceďák (u F re n štá tu )
ceditko n a k áv u . Pršelo, je n se cedilo, o d tu d
vč. ceďák, ceděnice h u s tý déšť. — Všeslovan sk é: slc. cediť, p. cedzič, hl. cydźić, dl.
cejźiś , u k r. cidýty, r. cedit, sln. cediti, sch.
cijediti, b. cedja. — P sl. cěďo cěditi, s ts l.
céždo cěditi: fa k titiv u m ( < *koid-) od kořene,
k te rý je v čistý a dále v lit. skaidrù s ja sn ý
(o počasí), skí edžiu skíesti řed iti (mléko
vodou), oddělovati, lot. skaldris jasn ý , p r ů
hledný, čistý, n ěm scheiden. P říb u zn é je
i židký.
cedr; stč. cedřiš, cedryš. — slc. céder, pol.
cedr, hl. cedra, sln. ceder, sch. cedar; ukr.
kedr, stsl. kedr-b, sch. kedar. — Slova s c
jso u z la t. cedrus, to p a k a slova s k z ř. κέδρος.
cedule, ta k i stč. — slc. ceduľa, pol.
cedula ( > u k r. a r.), hl. cedla, sch. cedulja.
Vše je ze s třla t. *cedula < sce- < sche-, srov.
it. cedola, b en át. [tsetola].
cech; ta k i jinosl.; slc. cech. — Ze střh n .
zeche t/v ; i n áš v ý zn am ‘ú tr a ta ’ je již v n ěm
čině.
cechtati 1° o h lasu cvrčka, k obylky Jg ,
o večerním hlasu Čermáka P S . Zvukom alebné.
cechtati 2°: chod. vy-cechtnout narychlo vyp ra ti, zacechtnout za p ra ti; slc. cechtať cechtiť
cochtit crčeti, téci. N áleží k cákati.
cechtať 3°: laš.: sm lo u v ati o cenu, n aléh ati
n a slevu H or. — N ejasné. Viz v šak cena.
cechtovať laš.: p o těžk áv ati, o d h ad o v ati
v ruce v áh u něčeho. N ejasné.
cejch, cejchovat (stč. též cajch céch cých). —
slc. ciacha ciaška, ciachovat, hl. cejch, pol.
cecha. Z něm . Zeichen znam ení.
cejn: ry b a dlešť, A bram is. Z něm . Zinnfisch
t/v . M atzenauer 129. — Cejnek: ry b a křínek,
B licca b jo erk n a: zdrobnělina z cejn (podobá
se cejnu a je m u p říb u zn ý , ale je menší).
cekcovati (cekt-, cetk-) stč.: p o tý k a ti se. P d .
cekt(ow)ać s ie t/v . Ze stněm . zecketzen.
cekotat zu b y : d rk o ta t P ek árek 87, slc.
sek(ot)ať, stč. ščektati t/v . — P říb u zn é je isl.
skak ch v ěti se (zittern, beben). Slovesná
p říp o n a in ten siv -ot- + á-ti.
cekr laš.: b rašn a, so to r K tD -M Z, zdrobn.
cekerek H or. — Z něm . Zecker t/v .
cela, ta k i slc. a pol. Z la t. cella. — Jin d e k:
r. kélja, u k r. kelija -eja -yja, b. kelija, sch.
čelija; to z ř. κελλί(ον).
celauf stč. 15. stol.: (asi) ú to k jízdných.
P odle J a n k a ČMF 24.256 je to ze staršíh o
něm . zil-louf běh k cíli.
celer, slc. n ář. zeler: z něm . n á ř. (rak.
a bav.) Zeller, to .p ak z it. n ář. (lomb.)
seleri (odtud i něm . spis. Sellerie). Z áklad je
la t. selinum .
celidona -dana -gan(a) -ganga, cel(e)doň,
cendelija, stč. celidon -oň -oni apod., lidový
název vlaštovičníku. P d . cendalja. — Ze
střed o lat. celidonia, to p a k z chelidonium (od
ř. χελιδών vlaštovka).
celovati, již stč.: líb a ti;p o s tv . pocel. O bdob
ně jinde (slc. celovat atd .) v y jm a luž. Vzešlo
v ýznam ovým v ý vojem z ‘p o zd rav o v a ti’ (tak
je stsl.: celovati, od cěl-b, zd rav ý , neporušený,
celý, v. to to ), a to od p řá n í cěl-b! (totiž „b u d,
v rať se celý, bez ú ra z u " ), p ři loučení n a delší
čas, doprovázeném polibky.
celý: stč. cělý t/v ; cěle jistě, prav d iv ě, s k u
tečně, za cělo zajisté, z cela cele, nč. docela;
stč. cěleti h o jiti se (o ráně), cěliti léčiti, cěliv ý ,
cčlist(i)vý léčivý, celistvý ko m p ak tn í, celý,
z jednoho k usu; viz i jitro-cel, o d tu d lidově
celník, -íček, t/v . Nč. dále celost, celek, adv.
celkem (ale slc. celkom = úplně); n ář. celina
je k o m p a k tn í kam en n ý podklad p ů d y nebo
tz v . „ ro stlá " hlína, p ů d a dosud n ik d y n e o ra
n á, k o m p ak tn í, neporušená p o k rý v k a sněho
v á (jč. j í t celem = n ep ro šláp n u tý m sněhem );
val. ocelit celou jisto u dobu n ep řetržitě n ě
kde p o b ý ti. — slc. celý, pol. caly, hl. cyly,
dl. cely, uk r. cilyj, r. cel, celyj, sln. cel, sch. cio,
cijela, cijelo, b. cjal. — Psl. stsl. cěl-b; je
příbuzno s gót. háils, sth n . heil t/v (sem
p a tří i něm . pozdrav heil!) a stp ru s. kailustiskan (akus.) zdraví. Viz i celovati.
cement, evropské slovo (něm. Zem ent atd .)
z la t. caementum stav eb n í kám en. N aše lid o
v á form a s ci- je ze střh n . zim ent t/v , jehož i
je asi (Spitzer, A rchR om 17.410) z vulg. la t.
*cim,entum (z toho i ita l. cimento, stfr. ciment), nebo (Šmilauer ČMF 31.140) z bavor.rak . podoby. — Ita l. cimento mělo ještě další
význam : sm íšenina jakýchsi solí s jiným i lá t
kam i k čištění d rah ý ch k o v ů ; o d tu d cimentare je čistiti ta k o v ý m způsobem zlato, p ak
zkoušeti (zlato). O d tu d střh n . zimenten
a m ladší zim entieren (dolož, od 1427) ta v iti,
čistiti, ale i cejehova ti (ze ,,zkoušeti“ ).
Z to h o je slc. cimenterovat K 912 cejchovat.
N ěm . zim ent je p a k cejchovaná hospodská
m íra, plechová (n. cínová) n ád o b a n a pivo
(o něm . Ó h m an n N phM 54.155). To p řeja to
k n ám : ciment n ád o b a picí B -K tD -P S , slc.
-ta K .
cem r: h řb e t u zvěřiny. P . cabr cqber comber
czab(e)r. Vše z něm . Ziem er t/v .
cena, stč. cena; nč. dále cenný, ceník, cenina,
ceniti, oceňovati, slc. cena. Z ajím avé je chod.
cenkovat se příliš sm louvati, slc. -t sa smlouv a ti (K ze Sasinka), srov. sln. cenejšati a sch.
cjenjkati se t/v . Sem p a tří sn ad i (velmi
zm ěněné!) vm . cechtať t/v (viz). — slc. pol.
sln. bu lh . cena, u k r. cina, r. cena, sch.
cijena. — P sl. stsl. cena. Souhlasné je lit. n ář.
kaina t/v , ř. ποινή n áh rad a , po m sta, tre s t
(přejato do la tin y : poena), av. kaena o d p lata,
tre s t: vše z *kuoind od kořene k uei-, k te rý je
v ř. τίνω p la tím , splácím , m stím , ind. čayatě
m stí, tre s tá , a dále v slovan. kajati, viz
kátí se, P ů vod n ě: n á h ra d a za ublížení, cena
za ně, p a k cena vůbec, konečně i h o d n o ta,
v ážnost. P říp o n o v é -na je tu jak o ve vina
a ku n a v ý zn am ů d o sti blízkých.
cendát stč.: d ru h tk a n in y , hedvábí. Ze
střed o lat. cendátum; o d tu d je i střh n . zindát,
zëndat, vše z b y zan tsk éh o σινδών, jež sam o je
p rý z O rientu . Viz i násl. heslo.
cendelín stč.: tk a n in a polohedvábná. Ze
střed o lat. cendalum , o d tu d je i fr. cendal, it.
zendale, střh n . zendel, něm . Zindel. Souvisí
asi dále i s cendát.
ceniti zuby; (za)cenit se (za)sm áti se. Z *cehniti, v u lg árn í to obm ěny slovesa cěriti,
č. štířiti (zuby) = o d k rý v ati zuby, sm áti se;
h vyp ad lo jak o v m or. lonit p ro ti č. lohniti
z lo-kati. Mch P o c ta 319.
cent: zkráceno ze staršíh o centnéř („jistá
váha, později = 100 lib er“ Gb), to p a k je
z la t. centénárius (o d tu d i něm . Zentner);
východiskem je la t. centu m sto. — slc. cent
S S J; dříve centnár B la n ár H L .
cep, stč. cěp ; cepovka držadlo cepu; msl.
cepíc (slc. cepík) b ijá k cepu (srov. sln. cepič).
Cepovati (vy- o-). U k r. cip, slc. pol. r. cep,
sch. cijep. — J e v šak i v p lu r.: slc. pol. cepy,
hl. cypy, dl. cepy, sln. cepi, cepe o jediném
cepu, sto p y to h o jsou i v češtině (Jg). T ento
plurál m á dův o d v to m : celý te n n ástro j n a
mlácení se sk lád á z d v o u žerďových dřev,
spojených b u d koženým vázán ím (u nás),
nebo (u L o ty šů ) m otouzy, asi 30 cm dlou
hým i; p ůvod n ě d řev a b y la u p rav en a zcela
s t e j n ě , jenom to , k te rý m se bilo do stébel,
bylo m nohem k ra tš í než držadlo (tak dosud
u L otyšů, obraz v L a tv . ta u ta s m iklas, R iga
1954, 271). T ak o v ý to s ta v lze p řed p o k lád at
i u nás. Srov. p l u r á l (není duál!) u n ů žky
nebo hrábě, J jč ř 89. Cep je postverbale
k cěpiti štěp iti. P ro to p ů v o d n í v la stn í cep
je st si p ře d sta v iti asi jak o jediné dřevo
vyznačené jistý m rozštěpem ; to m u odpovídá
ru sk á kičiga, n ástroj n a m lácení lnu a konopí
(bělor. p rá n ik, r. též práľn ik , pálica), p o
dobný pracím u p ístu , jak ási d estička asi
30 cm dlouhá a 10 cm široká, s k rá tk o u
ru k o jetí (v. obrázek u Zelenina 50, č. 6).
V severním R u sk u se jím m látilo i obilí.
„T am ější kičiga se dělá z březového km ene
s křiv o u v ětv í. T a to v ětev , 140— 190 cm
dlouhá, slouží jak o rukověť. B iják sám , jím ž
se m lá tí snopy n a m latě , se sk lád á z desky
dlouhé 35— 45 cm , široké 6— 10 cm a tlu sté
5— 7 cm “ (Zelenin ib.). D vojdílný cep u R u sů
je priúz > brjuza. P odobně v okolí Požarevce
v Jugoslávii se obilí m lá tí plácačkou zv anou
procep; je to h ů l n a konci s p r o š t ě p e m , do
něhož je vsazena destička, jíž se m lá tí
(M. P avlovič Z b F L 2.32). — Z dá se ted y , že
i jm éno s jisto to u u k azu je n a tak o v o u to
p ů v o d n í podobu cepu. N ázev te d y b y l
procěp-b, z něhož zkrácením vzešlo cěp-b. J e
od cěpiti (sln. cepiti -ati, sch. cijepiti -ati,
b. cepja, csl. cěpiti), jež souvisí se ščepiti
(štěpiti), a to ta k , že k oslabeném u stu p n i
k°p- kořene *kep- p řitv o řen o a b lau tem
(jakoby k dom něle základním u * kip-) nové
k oip- > cěp- (o to m viz p o d štípali 1°).
K d y ž p a k ono jediné dřevo s rozštěpem bylo
nah razen o dvojdílným cepem dnešní podoby,
je přirozené, že pro te n to n o v ý n ástro j se
užilo plurálu.
cepeněti: h y n o u ti (o zvířatech), „stč. té ž
tu h n o u ti, trn o u ti (jako v ruš.): Saličeti 106:
ú d y dolejší p o tr a tí citedlnost i hýbanie, tj.
zcepenějí“ (S.), spis. zcepeněti ztu h n o u ti P S ;
zcípati (lidově chc-; stipat s to n a ti M alý),
zcípnouti, chod. s-cepenít p ře sta t i boleti
(,,o trn o u ti“ ), vycípat se v y b ra ti se z nem oci,
cepenyj otužilý, sta tn ý . — R . (o)cepenéť
trn o u ti (strachem ), tu h n o u ti (m razem ), stru s.
ocěpěti, sln. cepeneti tu h n o u ti, b. scěpa se t/v ,
sch. scipati se z tu h n o u ti m razem , stšl.
ocěpěněti zh u b n o u ti. P rv o tn ím ú tv a re m bude
cěpati 1 ° ch u rav ěti, p a d a ti slabostí, h ubnouti, 2° h y n o u ti (o zvířatech). T ytéž 2 v ý zn am y
jsou u příb u zn ý ch lit. sloves keip ti a gelpti.
S tu p eň ai ( = slov. ě) m á kaip ti ch řad n o uti.
Slov. cěp- je te d y z *koip-; en je též u ceveněti
(viz civěti) a u krepeněti. F o rtu n a to v BB 3.57.
cěpet stč.: furor. Srov. sln. cepetec h n u tí
pohlavního p u d u ? S právně: třepet (V. K yas).
ceplíchat se jč .; též chod. ceplíchat ( > ceplechta), zč. čeplíchat se, jč. příjm ení Ce
p lecha; zm . cejprat, céprat, celpat: b ry n d ati
vodu, cejpravý zdlouhavý, jvč. u K u n š tá tu
cabrat se m á ch ati se ve vodě. — Asi souvisí
se šplíchati se t/v , tak že je st ce- u zn ati za
zesilovací p rvek. Sem sn ad i obm ěněné, slc.
ěoplasit sa t/v . J in á m ožnost: k sln. čopljati
t/v , což je zvukom alebné; p ak b y naše slova
byla vznikla zkřížením se šplíchati.
cerát stč.: n á p la st n a p u štěn á voskem ; ně.
m ast n a rty . Z la t. cérátum od cěra vosk.
(Jiného p ů vodu jsou ceráťy ‘okolky’, viz
ciráty.)
cereviska: b u ršáck á čepice PS. Od la t. cerev ísia pivo (nošena h lavně p ři p itkách).
cerklíř, celklíř: v 16. a 17. stol. noční hlídač.
Z něm . Zirkler, tj. asi „o b ch ů zk ář" .
cervelát cervulát cerbulát cergulát: „vlašská
klo b ása" (v č. od V eleslavína); n yní: v u řt. —
Z něm . Zervelat, to p a k z ital. cervellata, asi
(M. Lukáš) z cervello < la t. cerebellum
mozeček.
cesmína, cesmín : jihoevropský strom Ilex
aquifolium . V um ění často se citu jí cesmínové
listy. slc. cezmína. — Ze sch. česm ina (je
i česvina) t/v , p ů v o d u dále nejasného.
cesta, stč. cesta·, pocestný, rozcestí, scestí
(dostali se na s:), scestný ( = s cesty scházející,
úchylný); úcestka tru sk av ec, cestovati. — slc.
sln. sch. cesta. — Stsl. Psl. cesta. N áleží
nejspíše (jakožto postverbale) k stsl. cěstiti
(viz čistiti). V ýznam je ch áp a ti ta k , že p ů
vodně to nebylo to též co ‘d rá h a ’, ale spíše
jen volný průchod, n ap ř. m ezi davem n e
přátel, v h o u ští apod. (srov. stč. mečem
cestu proklesti, cestu sobe vym ejtíti, protříti
sobe cestu apod.), te d y „c ě stiti" m ísto před
sebou = činiti je čistým , volným , odklízeti
překážky. Srov. r. „ čistá cesta" M elnikov
1.318. (Jin a k Z u b atý 1.2.90.)
ceterák, starší název pro jeden d ru h slezinníku, kdysi velm i v ážen ý (M attioli a j .). slc.
ceterak. — Z něm . Zeterach, to p a k pochází
z ara b štin y (Fischer, M ittelalt. P flanzenkunde).
cetka i ceta; stč. (jed in ý doklad) cetka
ozdoba podoby m ěsíčkovité. — Pol. cet(k)a
a u k r. cjáta tečk a, sk v rn k a, r. cáta sv ato zář
(na obrazech sv átý ch ), st.-sch. četa λεπτόν
( = d robný peníz). — P ů v . ceta. P ů v o d n e
jistý a velm i s p o r n ý , N ejspíše (ta k K iparsky)
pochází z rom án. *centus, což b y b y la o b
dobná zkrácenina z la t. centésim us (stý díl
z p lateb n í jed n o tk y ) jako pozdější fr. centime
a am erické cent; je-li to m u ta k , označovalo to
nejdříve nejdrob n ější peníz, p a k lesklé k r u
hové plíšky n a šatech tanečnic, cikánek i n a
n ěk terý ch našich krojích. Viz v šak i titěrný.
cetl (doudl.), ch. cetlík, jč . cejtl(ík): kruhadlo n a zelí; cetlovat (sic -ť), cejtlovat krouh a ti zelí. Z něm . Zettel t/v .
céva: stč. cev ciev cěva cieva tř tin a , tru b k a ;
nč. cívka, nově i céva tech n . te rm ín vědecký,
k to m u cévnatý. V lastn í v ý zn am byl ‘t r u
bička’ (ještě ve vulg. vč. sere jako cívkou,
m á-li kdo p růjem = jako když v o d a teče
t ru bkou; vslc. diśč leje ja k s cifki velm i silně
prší Bf; podobně o to k u krve, slz polštině);
ten ještě je základem v m or. cevna Jg , cefna B
k ropicí konev, džbán. — slc. cieva, pol. cewa,
cewka tru b k a , cívka, hl. cywa, dl. cewa cívka,
sln. cev tru b k a , cívka, sch. cijev, r. cevka, ukr.
civa cívka. — Psl. asi cěv-b i cěva; příbuzno
je lit. šeiva i šaivá cívka z rákosu, lot. saiva
cívka, člunek, jeh la n a p leten í sítí. Vše to
jsou staro b y lá p o stv erb alia (tom u svědčí
i d vojí ro d v slovan.) od slovesa, k teré je
v cěviti a lit. ká ivin ti (viz civěti). Základ
m ěl k-.
ci! cib(i)! cic! cip! vábící nebo i odháněcí
in terjekce (na slepice, husy, kozy aj.), též
čiba, číči (toto n a kočku). O d tu d lichotná
jm én a cibuška cibunka cibenka house, ciba
k uře, číča cicka (slc. číčko) kočka, slc. cip(k)a
cíperka cipuška cipulienka slepice; slc. cickať
— v o latí cic! n a kočku. — O bdobně p d . lit.
lot. nd. cip, r. cyp (na drůbež ap.), angl. tib
(na ovce), pd. ciba a sln. čiba slepice, pd.
cicia kočka.
cíb. slc. cíb, cíbik je d u tý stvol, n ap ř.
cibule, česneku, p ažitk y , apod., msl. kol.
cíbí. Sem p a tří snad i slc. cíbel, cíblik m očová
ro u ra, pyj (k to m u sn ad i stč. cíbek fík,
tj. posm ěšné gesto, spočívající v to m , že se
n a někoho v y strčí palec vložený m ezi u k azo
v á k a p ro střed n í p rst; o pův o d n ím sm yslu
toho gesta viz fík ) . D ále i slc. m sl. cibík,
cípik, msl. s m y ln ý m u cuplík- culík culek
tru b k a u konvice (např. kávové, jíž se v y
lévá h o to v á k áva), p a k i „h u b ice" džbánu,
slc. i o tv o r (jímž se pije; žertovné to zařízení)
v u ch u zvláštního džbánku. — D luž. cypk
hubice nádoby, cypka n ád o b a s ta k o v ý m
cypkem , pd. czypek d írk a v hrnci n a m léko.—
S nad p ů v . cib, ze *stib stvol (dutý!), od
dom ácí ro d in y slov stéblo a stvol, přesm ykem
st > ts = c; K opečný m ísto p řesm yku m yslí
n a anticipaci záv ěru a p a k disim ilaění z á
nik t.
cibéba: d ru h rozinek; od střed n í doby
(tehdy i d ru h vína), dosud líář. (na K u n štá tsku). — slc. cibéba, pol. cybeba. Z něm . Z ibebe, to přes it. zibibbo z arab štin y .
cibriť slc. zdokonalovat cvičením , „cepo
v a t" , přísně v y ch o v áv at; zp rav id la s vy-;
vycibrený znam ená 1° vychovaný, ale i 2°
p rohnaný, 3° v y stro jen ý , um ělkovaný (tento
tře tí vý zn am je od zm ětení s cifrovať zdobit i)
(cubřiti K t 1 je zajisté jen K o tto v a ch y b a
péra). — Ze slc. je p řeja to na M oravu, všude
s -ovat; cibrovat K p U , cimrovat b íti, cepov a ti B (zám ěna retn ic b/m), u K y jo v a
cermovat, n a Podluží cernovat t/v . Z dá se, že
to sloveso proniklo z M oravy i do Čech:
u P ak y je cemperovat cepovat i K o tík 9, už
hodně zm ěněné, ale m á ještě r; od něho je
p ak jen k ro k k cepovati (v y °, o°), kde z a
působila p řed stav a o m lácení cepem (ale
nesm yslná, od ní je daleko k p o jm u cvičení
n. výchovy, i když přísné). — B. n ář. cíbár
čirý, p rů zračn ý (o vodě, obloze). P rotože
jako b u lh arsk ý ek v iv alen t se u d áv á bistár
(vedle Čist, jasen), cibree se = b istri se (toto
u Georgieva V áprosi 47), je zřejm é, že cibar
vzniklo přesm ykem b-st > ts-b z bistár 1°
bystrý (ostrovtipný), 2° čirý, průzračný.
Cibar podrželo v b u lh arštin ě jen d ru h ý
význam , kdežto slc. slovo vychází ještě se
staršího, prvého v ý zn am u (oba význam y
vyšly z pozorování b y strý ch vod: voda je
b y strá v horách, p řito m vždy čirá). Cibriť je
tedy s ta rý bulgarism us; zachoval i význam ,
který b u lh arštin a n y n í už nem á. (Mylně
o c. Ja n k o ČMF 19.26 a 22.242 a Georgiev
na uv. m.)
cibule, již stč. — slc. cibuľa, pol. hl. dl.
cybula, pol. též cebula; u k r. cybulja z pol. —
Ze střhn. zibolle, zebulle, to p ak z la t. caepula.
(Sch. čipula z it. cipolla; sln. cebula z něm .
s italským vlivem v Č-.) — Pom nožné č. slc.
cibule znam ená žerto v n ě „ b a ň a té h o dinky
starého ty p u “ ; te n v ý zn am m á i něm .
Z wiebel.
cic: d ru h k arto u n u ; v č.; od R o h n a. Pol.
cyc, dluž. cerc, r. sitec. Z něm . Z itz; pram en
je v bengál, čhit.
cicvár i citvar, již stč. — slc. cicvár, dl.
cytwar, pol. cytwar, cytwor. — S třed o lat.
bylo cituárium (tak u stč. K lareta), to p ak
ze střlat. zedoárium (odtud fr. zédoaire, angl.
zedoary); pochází z o rien tu (pers. žadvár,
arab. zidvár). Z ital. zettovario je sth n .
zit(e)war; o d tu d asi (ne ze střla t.) jsou naše
slova; v č. je dále spodoba t > c k začáteč
nímu c.
cíditi 1°: nč. v ý zn am zúžen n a tak o v é
čištění, jestliže se p řed m ě ty (z kovu, skla, ale
1 boty) potom lesknou. Ale stč. cúditi z n a
menalo čistiti, n ap ř. obilí od plev, vinici od
plevele, dům od n eřád u , dosud m or. (a slc.)
je obecné cúdiť (han. códit K pU ) stu d n u =
vybírati z ní usazeninu n a dně (pak i vycúdit pivo = v y p iti do dna); val. (a slc.)
ještě o obilí, pocudky, odcudky, výcudky =
zadina. Přeneseně m or. slc. cúdiť (slc. též
cudziť) = k á ra ti, p lísniti koho; s m y lný m č
je slc. ču(ž)dit koho = plísniti, msl. čudat
se vaditi se, klad. vyčudit kom u; s m á laš.
sudiť koho = n a d á v a ti kom u, vysudiť kem u =
přísně dom louvati M alý. — slc. cúdiť·, pol.
cudzić čistiti obilí, č. koně hřebelcem , cvičiti,
bíti, sem i cudować ničiti, sp ílati (přejato do
laš.: (po)cudovat se s k ý m = (po)v ad iti se,
k tomu i postv. cuda k řik , rám us, přen. slota,
metelice); k to m u cuchat plísniti J g d vč.
(nové -chati). — J e s t p a trn ě v y jiti od slože
niny ocúditi (je č. a slc.); tu v y k lád ám e
z *ot-suditi. Slovesu *suditi (viz výše laš.
sudiť!!) zcela odpovídá stin d . fak titiv u m
śodháyati čistiti, od kořene sudh- (s ním ž
cíditi srovnal již V. B ran d l v Gl.oss., 1876);
od něho je stind. śudhyati -tě s tá v á se čistým .
Cúditi povstalo te d y m ylnou dekom posicí,
podobně jako cítiti. Od něho je stč. cúdný
pěkný, han. códné (přejato do polštiny:
cudny t/v) a m or. necudný znečištěný; ale
nč. (ne)cudný ve sm yslu čisto ty p o h lav n í je
asi jiného p ů v o d u , viz cudný.
cíditi 2° stč.: káleti. Viz číditi.
cidr; pol. cydr. Slovo západoevropské (fr.
cidre, it. cidro, něm . Zider) p ů v o d u nejasného
(vyvozují je z lat. sicera, to p ak z h eb r., = j a
kýsi opojný náp o j, což je nejisté).
cifra 1°: číslice. „ J e z to h o i šifra, stč. cifra
(: sekretáři do cifer překládati poručili, M itrovic)“ Šm ilauer. — H luž. pol. cyfra, slc.
r. cifra. — Z něm . Z iffe r fem .; to značilo
asi do 15. sto letí nulu, podobně jako it. šp.
p o rt. s třla t. cifra; ale když te n v ý zn am
p řev zala it. nulla, d á n slovu c. v ý zn am
číslice. V ýchodiskem je arab . sifr n u la, p ů v.
= p rázd n o ta.
cifra 2° slc.: ozdoba, p řík rasa (n ad b y tn é
obloučky, k v ítk y , rozviliny ap. n a kresbě,
výšivce), u m ělů stk a v h u d b ě, ta n c i ap o d.;
cifrovat zdobiti ta k , um ně ta n č iti s křížením
noh, ozdobně h o v o řit ap. Přeneseně k ôň
cifruje = p arád n ě a lehce si v y k raču je. —
Se všem i od stín y proniklo ze slc. n a jižní
M oravu; navíc je ta m „h rd ě si v y k ra č o v a t“
o člověku a ironicky „p lésti n o h am a"
0 opilém . Chodské cifrovat H r, rovněž p ře
neseně o rychlé chůzi nebo o čiperném p o
h y b u , je asi n áh o d n ý im p o rt (vojáků, d rá te
n ík ů ap.) ze slc. nebo msl. — Z maď. cifra
ozdoba (Sulán). To je ze středověké la tin y
uherské: ta m doloženo cifrare zdobiti. Z á
kladem je cifra 1° (viz), dokud znam enalo
n u lu. K ro u žk y apod. ozdoby n a m alů v k ách
a ve vyšívání byly označovány te h d y (snad
posměšně) jak o nuly, ale k d y ž cifra z tra tila
v ýznam „ n u la “ , v y hranilo se u M adarů
p o jetí „o zdoba" , k te ré p a k bylo přenášeno
1 do jin ý ch um ění. slc. p ů v o d u je te d y
i č. vy cifrovat PS.
cigáro apod.: slc. -a. Zdrobněle franc. cigarette pro zv láštn í vý ro b ek (něm. Zigarette, č.
cigareta), č. kdysi cigaretko, o d tu d (okolo
1900) lidové n tr. retko nebo fem. retka. P ů v o d
slova je v Americe.
cihla; cihelna; sem p a tří i cihlice J g , n y n í
lid. cihlička žehlička (krejčovská se zp rv u p o
dobala cihle arci více než nynější žehličky
v dom ácnostech!). — Spolu s pol. cegla
( > u kr. cegla), hl. cyhel, dl. cygel, sln. cigel,
sch. ciglja je to ze střh n . ziegel (to z la t.
tegula). — Ale slc. tehla (odvoz, tehelný, -lňa)
a stč. tehla je přím o z la t. *tegla < tegula·
(toto od tegó k ry ju ); m or. n ář. tíhla je asi
z tehla pod vlivem podoby s ci-. S věrák L F
73.96 a 74.64.
cícha, stč. též doloženo -ie- -aj- -ej-. U v l
tav sk ý ch v o rařů znam ená i jistou p y tlo v ito u
síť n a ry b y . H l. pd. cycha. Ze sth n . ziecha
zom entum (B. R y b a pís.) nebo ze střh n .
zieche, to p a k vyvozují z *teka < la t.
thěca < ř. ύηκη.
cikán, slc. cigán. O d tu d han . cegánět, slc.
msl. cigániť lh áti, č . cika novat se nuzně se
p ro tlo u k ati, bídně živořiti. — Cikáni přišli
do E v ro p y přes b y zan tsk o u říši. „D om něnka
o to m . .. je p o tv rzo v á n a i tím , že pro
jméno . .. cikáni, něm . Zigeuner, it. Z ingari,
fr. T s iganes lze n alézt společného řeckého
p řed k a ve slově A tsinganoi n. A tzinganoi,
jím ž byli cikáni v B yzanci označováni.
V lastní p ů v o d to h o to slova n en í ještě bez
pečně osvětlen. B ý v á spojováno s názvem
byzantské heretické se k ty A thinganoi. V h is
torickém v ý v o ji b y zan tsk é řečtin y v šak
nikde nenacházím e zm ěnu th > ts. Cikáni
sam i se tím to názvem neoznačovali a jm éno
se nikde neobjevuje p řed tím , než cikáni
přišli do řeckého p ro střed í" (R. D ostálová,
Z právy J e d n o ty klas. fil. 4.1962.51). Cikáni
sam i se označují jm énem Rom , Rom ani: p rý
to „je sn ad odvozeno od jm én a, jím ž o b y
v atelé b y zan tsk é říše sam i sebe označovali
a k te ré h rd ě nesli jak o pokračovatelé řím ské
říše, to tiž od jm én a R om aioi" (ib. podle
A. T. Sinclaira z 1909). Ale nejspíše je róm
z ind. dóm, což je název pro příslušníky
p o tu ln é k a sty , ve všem podobné cikánům
(o n í L esný AO 12.121n.); o zám ěně d/r
viz § 6 (V. Mch.). A ngl. jm éno cikánů gypsie
a novořec. pl. γνφ τοι je od jm én a E g y p ta.
„L id o v é v rs tv y [řecké] ztoto žň o v aly cikány
s E g y pťany, n azý v ajíce je A igyptioi; . ..
m nohé
sku p in y
přicházely
skutečně
z E g y p ta ."
ciknouti: m or. tomu cikne = dědí, svědčí,
jd e k d u h u (B od Znojm a), č. fam . štěkne
m u to = sluší (o šatech). N ejasné.
cikorie, n y n í obyč. -rka. — slc. cigória,
cigorka, pol. cykorja. Z něm . Zichorie, to p ak
ze s třla t. cichorea ček an k a (nyní b o tan ick y
Cichorium ) < ř. κιχώρεον.
cíl, ta k i stč.; nově cíliti někam , docíliti
čeho. — slc. cieľ, pol. cel (stp. cyl), u k r. cil,
r. cel, sln. sch. cilj. — Ze střh n . zil.
cimbat (han. ce-): sázeti peníze n a stů l, n a
dlaň, o d tu d vm . cim buřáky peníze (cy- H or).
— Z něm . arg. zimbeln b iti (durchprůgeln,
auspeitschen), přenes, n a p o č íta t (rány) (m it
dem Schoot aufzim beln = m it dem K an tsch u
aufzáhlen, schlagen; cit. u W olfa). Sem sn ad
p a tří (s novou ch-ovou příponou) jč. roz-cí-chat
rozházeti (peníze), zničiti. — Vm . cimbat (se)
co u rati se Z, cymbať se p o tlo u k a ti se H o r
u p o m ín á n a hl. campać t/v .
cimbule, -lka : zděř n a „ n á b o ji" vozu,
kovový kroužek. N ejasné.
cimbuří, stč. cimbořie; slc. cimburie, hl.
cymbra. Asi z něm . Burgzinne přesm ykem ,
Ja n k o ČMF 5.411; jin a k Štrekelj Zur sl.
L ehnw örte rk u n d e 10.
ciment: plechová (cínová) n ád o b a n a n á p o
je, slc. též -ta. — Viz cement.
cimfrlinka (-nf-), -ína (vulg.). slc. cinfrlina.
Z něm . zim perlich u p ejp av ý .
cimpr-campr (přejato n y n í i do slc., SSJ),
jč. též cípr- (D ušek 1.23), ve rčeních jako
rozbiti na c.; han. (Gr) a m sl. na campáry.
s ln . cemper d ro b n á část něčeho, cemperiti
ro zb iti n a drobno. — Asi z rak.-něm . Z im perl
m alý kousek. Sem sn ad i capart.
cín, stč. též cajn. — slc. cín, pol. cyna
( > u k r.), hl. dl. cyn, sln. sch, cin. — Ze
střh n . zin (nyní Z in n ).
cindrle: cetk a; zdrobn. cingrlátko; slc.
cingerlenica b lý sk av ý d rá te k ve věnci nevěst.
P ů v o d n ě p latilo sn ad jen o něčem , co se
třp y tí. S nad te d y je z něm . zdrobněliny od
Z indel d ru h ta ftu ; r disim ilací p řed l. Ale
viz i cetka a titěrný.
cinifádl m or.: d ru h h ro zn ů ; u J g . cinifál,
slc. cirifandel. Z něm . zirifandel sylvanské
víno. (Šm ilauer.)
cink 1°: v starší době jistý h u d eb n í nástroj
dechový. Ze střh n . zinke t/v .
cink 2°: oční zákal; stč. též ciň k; m or. cink,
cejnek. Pol. cynek. — Ze střh n . zinke bílá
sk v rn a v oku.
cink 3°: stč. p ě tk a v kostkové h ře. Pol.
cynek. Ze střh n . zinke t/v , to p a k z ro m á n
ských jazy k ů (fr. cinq pět).
cinkati, cilinkati, cingotat; m or. cingat,
cingélať. — slc. cengať, s v cvinčať cvendžať
cvinieť (srov. *zv-bněti > z n íti) = m or. cvínit,
cinět; h l . cynkać, r. tén'kať. — Zvukom alebné.
Srov. klinkati.
cinobr, slc. cinóber: z něm . Zinnober, to
p a k přes prov. cinobre < la t. cinnabaris
a ř. κιννάβαρι z perštiny.
cintati, ta k i slc.: slin tati, cinták ubrouseček
dětem pod b rad u ; jč. cimtat. Asi obm ěna
slovesa slintati. Chodské klintat je eufem istic k á obm ěna téhož slovesa.
cintovat chod.: třá s ti, vy° PS z J . V rb y ;
p a tří sem i jč. cichtovat sel slc. ci(n)tavý,
cintľavý cintuľa citlivka. — A si z něm . zittern
tř á s ti se?; tt rozloženo v nt.
cíp, již stč.; odvoz. m or. cípnatka, cípnice
loktuše. slc. cíp. — Ze střh n . z ip f cíp
(nyní Zipfel). — O d tu d odvozeno vč. cip á k
ciplík (a ciple P t) p o p ru h n a lo k tu še,
picák J g d (přesm yk), p icas us. t/v ; jm .
cépka p la c h ta n a kolebač (visutou kolébku).
cipeľ laš.: ram pouch; z pol. cypel t/v , to
z něm . zdrobněliny od Z apfen (ram pouch =
něm . E iszapfen).
ciplík: laple u k ů zlat J g d . Z něm . Z ip fe l
cíp, přívěsek, což je tá ž zdrobnělina jak o
u cipeľ.
ciráty i ceráty caráty cirifáty, slc. cirády: 1 °
ozdůbky, titě rn o sti; 2° okolky, p rů ta h y . —
„Z b aro k n í la tin y (ve střed o latin . p a m á tk á c h
není!) novověké je znám o u H am m erschm ieda a lta ria cum cyradis e t coloribus
(oltáře s c-y a barvam i), v jedněch účtech
za výzdobu barokního kostela vyplaceno
sochaři pro cyradis e ligno quercino ( = za
cirá ty z dubového dřeva). U R o h n a jsou
3 rů zn é doklady pro cyrády, v žd y s něm .
Zieraden. Zdá se te d y , že z něm . slova
vznikly te p rv e v novověku n ejp rv e cirády
(d je uchováno v slc.), o d tu d ciráty, nakonec
ceráty.“ B. R y b a rkp.
cirifinda cilifinda d firin d a curifinda culi
finda čulifinda (toto H al) cifin d a f i cinda
cinda lid.: šp a tn á k á v a ; flonda k á v a („ ž e rt.“
Jgd). — Z *cikorikafinda, od cikorikafe,
názyu to cikorkové n áh ražk y k áv y , běžného
před 100 le ty a p řejatéh o z něm činy; -nda je
podle brynda. Slovo ta k to příliš dlouhé si
lidový jazy k zk rátil v y p u štěn ím slabik ko
a ka. N eprůhlednost nové podoby zav in ila
další zm ěny. Mch N Ř 29.153. (Mylně
Treimer 13: z Zierfahndler, tj. cinifádl, viz.)
cirkas: d ru h tk a n in y ; chod. m ylně sí-.
Z něm. Zirkassier, tj. čerkeské sukno. N ěm .
je též Tscherkass, lit. čerkasas.
církev: stč. cierkev gen. cěrekve kostel („p ře
devším dřevěný: kostel kamenem a cierkev
dřevem ustavený, H u s “ ; Šm ilauer); o d tu d
Cerekev, Cerekvice: ta m by ly zak lád án y
kostely záhy po p o k řestěn í Čech; nový
význam ecclesia přev lád l od 15. století,
podobně jak o v něm čině; v pol. od 16. stol.;
slc. církev je z češtiny. M ylné psaní stč. ie/ě je
následek hláskové analogie p ři klesání jo tace
a dloužení: jako za cěsta b y la cesta i ciesta,
tak k *cerkev > cérkev cerekve přistoupilo
cie- a dále cě-. — Stsl. cr-bky, pol. cerkiew,
ukr. cerkva, r. cérkov', hl. cyrkej (z češtiny),
dl. cerkej (rovněž z češtiny), sln. cerkev,
cerkva, sch. crkva crikva cr(i)kav. — Slovo
velmi nesnadné. S ta rý vý zn am b y l ‘k o stel’
(kdežto stč. kostel = ně. církev). N ení shody
ani o tom , bylo-li původně c-brky či c-br-bky.
R. N ahtigal (cit. z P ircheggera I F 57.70).
přijímá dvojí p řeje tí: 1° ran é balkánskoslovan. cr -bky ze starogerm . nebo předgót.
*kirikó (to sn ad z lokálu κνριακώ) a 2°
pozdější m oravsko-pannonské cirbky ze s ta
robavor. d ativ u sg. chirichun. S ta rá čeština
mluví pro c -b r-b-. B lízké ú tv a ry jsou ř. κνριακή,
z toho lidové κυρικόν, a germ . *kirika
(z řečtiny; sth n . chirihha, něm . Kirche atd .).
Je doloženo i r.-csl. k-: ak. sg. k r-b k-b v-b
v 13. stol. a vok. sg. krkvi v 15. stol. O btíže
činí neoprávněné c- (z germ . ki- čekám e čb-!,
z řec. κ p ak ć-). K ip arsk y tu m yslí n a
„latinisující učenou v ý slo v n o st” *tsir(i)ka
(vedle níž zůstávalo lidové kir(i)ka > *k brky,
Gunnarson dokonce vycházel ze základ u
zcela jiného, z rom án. *biserika, tj. basilica.
Koncové -bv-b je tu jako u m nohých jin ý ch
slov přejatých z něm činy. — Ř . κνριακή
znamená „ P á n ě ” , to tiž εκκλησία, chrám ;
tedy je to v lastn ě p ů v o d n í přív lastek ;
slovo pro chrám bylo z pohodlnosti v y n e
cháváno.
cirkus, ta k i slc. = la t. circus závodní
dráha, závodiště. P ře ja to v nové době
(není u Jg!) jako evropské slovo z něm .
Zirkus.
cirok i čirok, dru h rostlin. Od Preslova
R o stlin áře (dříve u M attio la m ěl název
já h ly indské nebo indiánský, že pocházejí
z Indie). slc. cirok. — „ K n ám to slovo bylo
p ře ja to z maď. cirok·, p ěstu je se jenom n a
již. Slovensku.” Šm ilauer. Maď. slovo z jihozáp.-slovan. *sir -bk -b (sch. sirak, sln. sirek),
což je p rý (Spitzer W uS 4.140, K niezsa 116)
z la t. syricus syrský.
císař, stč. ciesař; m or. m ísty tisař (zpětnou
analogií k asibilaci ti > ci). — slc. cisár
(z češtiny), pol. cesarz, u k r. cisar', r. césar’
( = řím ský císař), sln. césar. Viz i car. — Stsl.
a Psl. césařb je nejspíše z la t. lidového
a d je k tiv a caesarius (P. Skok). P odle jin ý ch
z gót. kaisar (to p ak z la t. Caesar; u G erm ánů
se to to osobní jm éno stalo titu le m n e j
vyššího světského vládce); -ařb m ísto *-oŕ-b
b y v to m p říp ad ě bylo asi vlivem přípony -aŕ-b
(č. -ař -ář), k te rá je ve jm énech činitelských.
cisiojan, slc. cizioján: ve středověku k a le n
d á ř nepohyblivých sv átk ů . Z circumcisió
(obřezání, to tiž P áně) a ja n (první slabika
z Já n u a riu s = leden).
cisterna, ta k i slc.: k ašn a; m ísty lidové
(H od. 61); stč. m or. či-. — Znění s c je přím o
z la tin y (skrze školy a vzdělance); s č z ita l
štiny.
cit! m or. slc. in terjekce p řikazující ticho
(též cet, slc. čit i čet). P ol. u k r. cyt. — Z ák la
dem je p ro sté s jak o v č. st ! a p s t!, opřené
n a obou stran ác h o závěrové t; sam ohláska
do ts-t vložena pro ulehčení výslovnosti.
citera, stč. a slc. citara (přím o z latin y )
T áb ; nč. -era vlivem něm . Zither. — Z la t.
cithara < ř. κιθάρα. Lidové citra (je i pol.
cytra > r. cítra) je z něm . Zither. Viz
i kytara.
cítiti: stč. cútiti, nč. dále po-citovati, (ne)citelný > necita, citlivý (odtud Ju n g m an n o v o
citlivka, jež se udrželo), po stv . cit, pocit, sou
cit, o d tu d bezcitný, soucitný. Z nam ená obecné
‘č iti’, p ro to m ísty i dnes = slyšeti (v. N Ř
20.247; H oš. II). — slc. cítit, cit, citlivý,
citlivka z češtiny. Pol. cucič, hl. cućić, sch.
ću titi, sln. čutiti cítiti, uk r. očunjaty oču n ju
vaty v zp am ato v a ti se, r. očutítsja očunúťsja
očunáťsja o ctn o u ti se, náhle se u k áza ti,
stru s. očjutiti, oščutiti zpozorovati, p o zn ati
a td ., csl. oštutiti cítiti. — P ů v o d n í bylo
otutiti z *ot-jutiti, jem už o dpovídá lit.
at-jaučiù at-jausti cítiti; o. s e znam enalo
p o cítiti sebe, uvědom iti si sebe, v z p a m a
to v a ti se po spánku, m dlobách apod., tedy
p ro citn o u ti, p řijití k vědom í, p ro b u d iti se.
K to m u p řitv o řen o jednodobé r. očnútsja.
pol. ocknać s ie p ro b u d iti se (z ot-j-bt- < ot-j-bt-,
k lit. a t-ju n tú at-jùsti); ale č. oc(i)tnouti se
a slc. ocitnut sa znam enají n a jíti se, o b jev iti
se n a n ějakém m ístě (pův.: zpozorovati se,
u v id ěti se, u cítiti s e ...) . P ro to že tj > ť
dalo c, št, (č) ć, přestalo b ý ti složení slovesa
průhledné, *-ťut- brán o jak o zák lad a m ylně
odlučováno pouhé o-; k novém u cítiti p a k
d áv án y předpon y pro- vy-u-. Mch S tudie 41.
H u jer 1.148n. m á stč. d oklady pro o. se ap.
s význam em ‘p ro b u d iti se’.
cito: honem , rychle. Z la t. citó t/v . „P ře ja to
skrze ú řad y ; bylo to označení jako naše
S pěchá." Šm ilauer.
citovati: v olatí n a soud, n a ú řad apod., v o
la tí za svědka (odtud: u v ád ěti v knize cizí
m ínění jako dosvědčení vlastního), vulg.
volatí duchy ze záhrobí apod. K to m u
citace, citát. U R osy též cet psaní, obsílka,
cetiti obeslati. — E v ro p sk á slova, z la t. citare
u v ád ěti v pohy b , zv áti, p řed v o láv ati.
citra m sl.: ve valše lišta (hranol dlouhý
380 cm, o stra n ě 15 cm) vodící hlavy, k teré
bily do sukna. Viz popis u J . P eška, čas.
Slovácko 1961, 90n. — P ů v o d nejasný.
K vitra ?
citrón, v č. od střed n í doby. T ak i slg . —
P řes něm . Zitrone fem. je z it. citrone m ask.,
což je odvozeno od jm én a to h o stro m u citrus.
V češtině je m ask. podle limon, což byl
stč. název citronu.
civěti, v č. doloženo od R osy; za Jg . vč.
ceveněti. Z nam ená d ív a ti se tu p ě s v y p o u
leným a očim a, p a k expresivně ‘bez činnosti
někde d líti’ (čekáme-li n a něco apod.). — slc.
civiet ch řad n o u ti, pom alu h y n o u ti, tvár
zcivená v y hublá, vycivené telo, vyciviel zem
v y čerp ati („ v y m rsk a ti" bez hnojení). N yní
m á civieť i stejn é v ý zn am y jak o české
civěti. P d. cyw ić cywać cewieć cewac h u b n o u ti,
b ý ti těžce nem ocen (o p tácích), h y n o u ti,
cewac z n u d y d řím ati; hl. n ář. cować m íti sen,
dl. cowaś m íti sen, d řím ati. — J e p ře d
p o k lá d ati 1° přechodné *cěviti; jem u o d
p ovídá lit. ká ivin ti vy silo v ati (nemocí),
(žeme) v y čerp á v ati (půdu), 2° nepřechodné
* cěvěti, k něm už není b altsk éh o p ro tějšk u .
Z ákladní pom ysl je ‘stra v o v a ti v n itřn í sílu’
a ‘s. se’; zdá se, že dalším stu p n ěm b y la
p ře d sta v a prázdného v n itřk u , d u to sti; p ro to
kladem e sem i slovo cěva (č. céva, cívka) jako
p ostverbale; k d u to sti se zas druží sek u n d árn í
p ře d sta v a vypoulenosti; ta k vzniklo p ř i
ro v n án í „m íti oči vypoulené jak o c ív k y “
(v lo ty štin ě; V irga, U S trau m én ů , čes.
p řek lad 160), o d tu d pochopím e české „civěti
n a někoho" jak o žto „m íti oči v y p o u len é" .
cizí cizina cizinec cizota cizozemec odciziti,
p ráv n . term ín zciziti; stč. cuzí. — slc. cudzí,
stsl. štu žd -b, pol. cudzy, hl. dl. cuzy, u kr.
čužyj, r. čužój, b. čužd: to to vše z *tuď-b. Ale
stsl. tuždb, sln. tuj, sch. tudj je *tuď-b. O ba
p ra tv a ry jsou odvozeniny (příponou -jb)
od ide. názvu pro obec (km en), k te rý zněl b u d
*tautá (lit. tautà n árod, lot. tàuta národ, cizí
lidé, cizí m ladíci, osk. touto obec, um br. akus.
totam obec), nebo *teutá (gót. piuda n áro d ,
sem p a tří i Teuton). Obec je pojem širší
než rodina a p ro to něk d y je i jak ý m si p ro ti
kladem rodiny, a to ve sm yslu ‘cizí lidé,
cizina’ (lot. tautás iet je ti do ciziny, tautas
virs cizinec). P ro to se slova pro pojem ‘cizí’
tv o ří od nich (pol. obcy cizí, od obec, lot.
tautietis, tautenitis cizinec; chet. tuzziyantz *teutijont-, bělor. Ijudski cizí, viz pod lid).
U Slovanů ide. *leudhos ‘lid’ působilo na
slovo blízkého význam u teutá ta k , že to to
p řijalo d m ísto druhého t, te d y > *tuda.
Od ťuda p ak utvořeno adj. ťu ď-b = cizí,
načež základní tuda konkurencí slova ľu d -b
bylo úplně vytlačeno. Z ajím avé slovo je
cizinec; před p o k lád á výchozí Psl. *ťu ť -in-b:
jeho „singularizující" p říp o n a svědčí, že to
slovo bylo chápáno jako „jed en z tudy“
(podobně jak o čeledín je „jeden z čeledi" ).
P ro pojem ‘cizí ( = n ep atřící k m é v lastní
rodině) lid ’ lze si te d y p ře d sta v it spojení
ťu ť-b ľud-b; v něm p ráv ě b y la m ožnost toho
vlivu nasnadě. F o rm u tuď-b lze ch áp a ti bud
ta k , že je od ide. *tautá (viz b altštin u !)
nebo že m ěkkost n a prv n ím t zanikla disimilací (tak A. Meillet) p ro ti druhém u t. (Dosud
se d pokládalo za důkaz germ ánského
p ů v o d u slov tudb a tudb; není to však n u tn é,
vlivem synonym a ľud-b se d vyloží usp o
kojivě.) O teutá s dalším i v ý k lad y : B udim ir
ŽA 2.1952.195n., V jesnik za arh . i hist.
d alm atin sk u 55.1953.3n.
cizrna, již stč.: ro stlin a Cicer. Z něm . Zisern
(doloženo u M attiola), což je z la t. cicer: p ře d
p o k lád á to výslovnost la t. c jako ts. — N a
p ro ti to m u starší něm ecké p řeje tí (s lat.
c = k) je v K icher, což je v m or. n ář.
kechrň a chechrna chachrňa. Viz i čičorka.
ckáti cknúti stč.: původně ‘d ělati c’, v lastn ě
interjekci podobnou zvuku c, pronášenou p ři
podivení nebo zalíbení; te d y c + příponové
-kati (jako v ach-kati, božekati aj.). Nč. ceknouti: vloženo e ab y usnadnilo výslo v n o st;
v ýznam se tu posunul k ‘m u k n o u ti, hlesn o u ti’. Jč . ani neciká nem uká K rš. s vlože
ný m i. Z u b atý 1.1.144. — P odobně je
tvořeno slc. cu knut v y d a ti zvuk p ři m lask
n u tí jazykem ap. SSJ.
clo, již stč.; dále celný -ník celné celnice; nč.
vyclíti, proclíti, celní(k). — slc. clo, colný,
pol. hl. dl. clo, sln. col. — Ze střh n . zol
(nyní Zoll) t/v , to p a k zkrácením z vulg.-lat.
tolóneum < klas. lat. telóneum, od ř. τέλος
poplatek.
cloum a ti: doloženo od J g ; jinde není nic
podobného. Z ákladem je asi m ulati, jem u
odpovídá lot. m u lit něco v y v ik lati a tím
c h tít v y trh n o u ti; u nás n astal p řesm yk
m-l > l-m a navíc připojeno expresivní cem our: sedlina po p řep u štěn í m ásla,
ra n ta š; us. za Jg . Mor. cm er(ka) cmor(ka)
čmerka, m or. slc. cmúr. Ze střh n . směr
tu k . — Totéž slovo je slc. spis. cm ar, nář.
cmer, cmor podm áslí; význam ový přesun:
zb y tek po p řep u štěn í m ásla > po výrobě
m ásla. (Již J g d pod cmer m á dán . švéd.
sm ör.) — Snad sem p a tří i val. čmyrdica
pěn a z ovčího m léka SvK .
co, stč. čso, slc. čo. T oto zájm eno znělo Psl.
č-b (toto se dochovalo v č. jako -č v akus.
jen v pro-č = pro co, se-č ve-č za-č, vniveč <
v-ni-ve-č = v nic), někde zesíleno v č -b-to
(srov. kdo z k-b-to). Gen. čego a česo, p a k č-bso
(-b asi oslabením z česo děla = proč). T ento
tv a r čso > co byl te d y n a m ístě jen v o b ra
tech genitivních, n ap ř. když opata ze čso
pohonie ( = z čeho), čso sě nedostává. Ale
poněvadž ak u sativ vůbec oded áv n a často
p ro n ik á n a m ísto genitivu (záporového,
p artitiv n íh o ), ta k i zde co b ráno za ak u sativ
a s ním zároveň za n o m inativ. Stč. bylo
dále čso si buď, cos bud = něco (asi zkráceno
z bud si co bud), cožkoli; což tož = něco,
trochu, srov. slc. čo-to. Zesíleno v což klesá
v adv. s význam em ‘zdali, kolik, ja k , nechť,
ovšem ' , co (tzv. ,,coček“ ), coby (starší
doklady Sm 22), slc. čoby = jako (třásl se
co osika = jako něco, co je osikou; vlasy
k adeřavé co v ln a = jako něco, co b y se n a
pohled zdálo b ý ti vlnou). Co den = k ažd o
denně (z o b ra tů jako co hodina to novina, co
[je] Čech — to [je ] m uzikant = k ažd ý Čech),
o d tu d codenní apod.; co ( = pokud, jak)
[je m ožno] nejdříve·, bude tu co nevidět = za
dobu ta k k rá tk o u , co [ani] [není] v id ěti. —
slc. čo: m á č z jin ý ch p ád ů . Pol. co; jinde jsou
ú tv a ry z čbto aj. Id e. nom . k ui-d je v la t.
quid, ř. τι, ind. čit. Viz i čí.
cok coknička cokýnka: zoubek u k rajk y ,
k ra jk a ; vycokovat; cočkovaný. — Z něm .
Zacke(n) zoubek k rajk y . Šm ilauer.
čokl, pol. cokól, r. cókóľ sokl. Viz cukel.
coky! m or. a slc. (na psy): zp átk y !,
pryč!, ticho!, m or. též cuky, cahy; slc.
(vy)cokat v y h án ěti, m or. cogaj s a ! v ari,
táhni! — Vše ze s tř h n . zogen běžeti, tá h n o u ti
pryč. " J e i maď. coky, M EtSz je m á za
zvukom alebné“ (Šm ilauer).
cop, han. u B rn a cup R s, h an . cuplek K pU .
Z něm . Z opf, sn ad nejspíše z n ář. (hornosas.)
zopp (tak soudí o hl. cop B ielfeldt 117). —
Sem p a tří i m or. u Žd á ru ceplík vánočka
(snad podle copů z tě sta , z k te rý c h se splétá;
P ittn ero v á u B). Z něm . zdrobněliny: již
střh n. zopf, zoph bylo jisté pečivo pletené
jako cop.
couk, stč. cúk: ru d n í žíla. Ze střh n . zuc,
zug ta h .
coul, slc. côl, p. cal, hluž. cól. Z něm .
Zoll.
coun zm .: m ladý v ý h onek n a rostlině B;
mor. slc. cún révový v ý h onek B -K . — Chápeme-li ocún (viz) jako omlád, ,,odm ladek“ ,
je m ožno zde m íti za to , že c. je od téhož
výchozího ú tv a ru , že v šak se od něho
odloučilo již te h d y , když *otjun-b znam enalo
ještě obecně jaký k o li m lad ý výhonek (nikoli
již jen ro stlin u Colchicum ). T a odluka
usnadnila z trá tu o-.
courati a pod. slovesa: 1° b ry n d ati, p lý tvati nějakou te k u tin u , 2° vláčeti, p lo u h ati
(c. se to u la ti se, o d tu d h an . cancorák kdo se
rá d to u lá SvB a obecné coura o lehčí ženě);
ty to 2 vý zn am y b ý v ají i jinde pospolu:
p ři 2° se m yslí n a ro u sán í v m o k ru a s tím
spojené k ap án í vody, d ru h ý m sm ěrem se
p a k dospěje k p řed stav ě zbytečného ch o
zení. — Courati m or. jč. b ry n d ati, o d tu d
i couračka b ry n d a (mor. o zelné polévce,
laš. cu- o šp atn é kávě) a starší (R ohn)
courek číška s m alou dírkou, z k te ré se děti
učí p íti; v Č.: plou h ati. — O dvozeniny:
1° cou-chati J g vláčeti, c. se sem ta m choditi,
dosud klad. couhat v láčeti (sukni); m or.
cuchat i p lý tv a ti, cuchánek d ro b ty , slc. (n a p á
chat (n a)b ry n d ati vodu, č. cuchali p lý tv a ti,
d rch ati, k aziti, vč. p o stv . vocuch k u s š p a t
ného ša tu ; han. (u B rna) cochat se (v jídle)
se p řeb íra t; vč. cuchta coura, necuda.
2° cundati: vč. roz- majetek, m or. c. se
to u la ti se, m or. cund(r)a (a maď. condra)
nečisto tn á apod. žena, laš. cundr h ad r, cár.
Základ zajisté zvukom alebný.
couvati, lid. coufati. — Šlc. spis. cúvat,
n ář. cúfať cofať côf a ť, pol. hl. cofać dl. cofaś,
sln. ca(v)fati ca(v)fniti confniti. — Z něm .
n ář. (bavor.) zaufen t/v .
cpáti, již stč.: p o stv . zácpa·, n ář. m or. ťpat,
iter. zatipat, zatipka ucp áv k a. P d . ćp a ć,
hl. cpěć. — J e s t v y jiti od *stipati, jež by
odpovídalo latin sk ém u stipáre cp áti, pěchov a ti, stisk o v ati. T oto *stipati vězí je ště
v m or. natipat n acp ati, zatipat zacp ati
(postv. zatipka ucp áv k a); s odpadlo te h d y ,
když mizelo disim ilací p řed s-ovými p říp o
nam i u téhož základu, viz tisknou ti. P o
p ředponách n astáv a la redukce: jed n ak , d o
k u d žilo s, *nastipati > *nastbpati, kde st
dalo c b u d přesm ykem , nebo (K opečný)
anticipací t a p a k zánikem s (st > tst > ts);
jed n ak natipat > natpat. O slabená fo rm a
p ronikla i do nesloženého tv a ru : cpáti, ťp a ť,
pod. v pol. hl. Od téhož zák lad u je i tísat,
tiskat, tisknout (viz). (P oněkud jin a k soudí
K opečný Slavia 25.322n.: ta m i liter.;
m á vše, zák lad t-p, za zvukom alebné.)
crbať laš. (M ojmír H o rečk a pís.). P a tří
k srbati.
crčeti 1° v y d á v a ti crčivý zvuk, 2° m írně
téci s ta k o v ý m zvukem ; n ář. i crkali cvr(n)kati
curkat curčet crnkat cmrkat cvrgat cvrndat
srčat. T aké s č: msl. za-ščřkať p o cák a ti M al.
V iz i zurčet. — slc. crkať = 1°, cŕkať = 1°, 2°;
dl. cyrkaś , sln. sch. crkali, b. čarkam. —
Zvukom alebné: základ cr a příponové -kati
a -čati > -četi. Viz i cvrčeti a čurati.
cucek: odpadek z koudele, cár, chum áč;
cuckovati (život) bídně p ro tlo u k ati, c. se
živořiti (tj. p raco v ati s nejhorším m ateriálem
apod.). — Cucek se n ed á u p ra v it n a dobré
n iti, je to zdrchanina, pocuchaná b rak o v á
vlák n a. P ro to je to asi od cuchati, ale k cupřidvojeno -c-ek.
cucel, cuclík stč.: jak ási část oděvu. P a tří
sem i slc. cucaj kožíšek bez ru k áv ů ? P ů v o d
n ejasný.
cúda: v latinsk ý ch listinách středověkých
českého původu: soud zem ský nebo k rajsk ý ;
psáno zuda, czuda. O dvozenina: s třla t.
(c)zudarius soudce. — J e to polatinělé
č. súd; „an i zm ěna ro d u m užského v ženský
ani prom ěna počátečního s v c není u latinisovaných českých term ín ů ve 13.— 14. století
nic zvláště neobvyklého" (V. V aněček N Ř
26.135). Viz i R ůžička P h S 3.156.
cudný. Vzniklo zp ětn ý m pochodem z necudný, to p a k je z nestudný = nem ající
stu d u ; st dalo p řesm ykem ts = c. Laš.
něcuda M alý = n esty d a.
cuchati je několikeré: 1° u v ád ěti v n e
pořádek (vlasy, slám u apod.), od cu-diti
(pd. cudzic za wlosy), viz culit a kudliti
od kudla 1°. — 2° p lý tv a ti Jg -B , slc.
nacúchať vody = n a b ry n d a ti (zbytečně,
nevhodně), srov. cu-ndati, asi od courati;
jč. cuchna n ešetrn á žena J jč ř 214. — 3°
ch lastati, nem írně jisti nebo p íti, srov. mor.
cúhat t/v a han. cochat se p řeb íra t se v jídle
R s, cochánek zb y tek jíd la K p U ; srov. culiti
p íti, od m or. cúdit (gořalku) t/v ; je i bulh.
cokam, cukam opíjeti se. — 4° b íti, slc.
cuchtiť, cuchtovať t/v , srov. m or. cúhat t/v ,
cuhnit strčiti, h an . cóhnót, čuchnit b íti, asi
od čubati biti, pol. cupnać u d eřiti nebo od
cúditi, slc. cúdiť koho palicou. — 5° cuchati;
vy- koho = vyplísniti, srov. pd. cudzic t/v ,
je od cúditi čistiti. — Jso u to vesm ěs nové
ú tv a ry , často náhodné, jen m ístn í a pom íjivé,
od rozličných význam ových v a ria n t sloves
cuditi courati cupati a jin ý ch (ale p ři b. cokam
cukam Georgiev V áprosi 24 citu je i toch. AB
tsok- tsuk-, B tsauk- p íti). Nelze te d y vycházeti od jed n o tn éh o cuchati a p řijím a ti
u něho rozvětven í význam u. M ch L P 4.123.
cuchta č. slc.: jisté k o vání n a ,,váze“ pod
ojí vozu. Z něm . Zucht.
cukati lid.: trh a ti, šk u b ati. slc. cukat. —
Z něm . zucken.
cukel vm . slez.: obuv s d řev ěn ý m podešvem . P odrobno sti B aran ČL 42.248. U Zábřeha cokitle plur. — Cukel je z b avor. zuckel
d řev ák ; sth n . bylo zok el, střh n . zockel, ta k
i dosud v T yrolsku a Š tý rsk u . P ram en em
to h o je it. zoccolo d řev ák (v. n y n í Ö h m an n
N phM 43.30). Téhož p ů v o d u je i cokl, viz.
cukr, stč. též cukar, cuker; cukrovi, cukerní,
cukrovka, cukrovinka, cukřenka; lid. cukrlc
(z něm .), zdrobň. cukrlátko > cukrátko. —
slc. cukor, o d tu d cukrík cu k ro v in k a; pol.
cukier, hl. cokor i cukor, dl. cukor, u k r. cukor
(z pol.), sln. cuker, sch. cukar, — Ze střh n .
zucker t/v , to p a k z it. zuchero < arab.
sukkar < ind. śarkara-. — Lid. cukerín je ze
sacharin (toto z n o v olat. sacharum < ř.
σάχχαρον < páli sakhará) přichýlením k cukr.
Ze sacharum je r. sachar . — C ukrkandl,
stč. -kanda, z něm . Zuckerkand{el).
cukrovatí, o hlasu asijské hrdličky Streptopelia (chované u nás v zajetí). J e jí kukrú
žertem přikloněno k cukr. Přeneseně c. (slc.
cukrovat sa) = m ilenecky sladce m luviti
apod. (ptáci z čeledi holubů, tj. i hrdličky,
pok lád ají se za vzory něžné lásky), o d tud
i cukr oušek m iláček.
culík: cop (stuhou ovázaný chum áč vlasů,
nikoli pletený), han. colék; sem snad p atří
i m or. culík ram pouch, colky šubry. Původ
nejasn ý ; snad od culiti m o tati.
culiti je několikeré: 1° p íti, sn ad z *cu-hliti
< cu-cati, srov. culiti prst N Ř 5.101, 5.104;
lid. vč. nacidený opilý. — 2° vč.: tlach ati;
p řísti n a k o lo v ratu (K tk ; asi hanlivě),
asi k cu-chati. — 3° j íti pom alu (klad.
K u b ín 168), m or. culinovat lu n d a ti se,
culingat se m o ta ti se n a m ístě apod., han.
colencovat se bez účelu choditi; snad z cu-pati.
— 4° vč. c. se vulg.: u sm ív ati se, asi expresivní obm ěna k vč. tuliti se t/v , neboť u Vys.
M ýta je i stulit se t/v ( < ščuřit se?), *st > c
(B achm an); srov. pd. cm u lić s ie a rým ové
žu liti se, slc. chm úliť sa t/v . — 5° za-culiti
zam o tati PS.
cumlati, o d tu d cumel; n ář. i cmuldať. — slc.
spis. cumľať, cumeľ, cum lík, n ář. clum ať, cmúlať, hl. cumać comać čum ać a čumjel, dl. tšum aś
tśum aś a tšumjel. — S n ad je to jen v ý tv o r pro
„dětskou řeč“ , p roto k zvukom alebném u cu(ču-) ‘s á ti’ byly p řipojeny h lásk y snadné m l d
s m ožností přesm yků. O bdobné hlásky jsou
ve střh n . zutzel, v něm . Z u lp , Wutschel
cum el, je i Z u m m el (cituje M uka). R ý m u je
se s dum lati zum lati žďum lati t/v , srov.
i gemlat. Viz i cecati a culiti 1°.
cumploch, m or. i camploch, cum pla: žena
nepořádná, coura a pod.; dříve i cum plik
cum plíta šum plíta t/v Jg . N a Chodsku
cumploch = pešek. — D luž. tšum plaw a.
Z něm činy; je doloženo jihoněm . tchü m peli
coura s ro ztrh a n ý m oděvem . K to m u přitvořeno m or. ucum plat uco u rati K tD . —
U Chlumce n. C. bylo jiné cumploch = culík
vlasů, asi původně *culoch, p a k zesíleno
pom ocí m , p ak m l > m pl.
cunda p o d k rk .: dřízek u m ásnice („ ta část,
k te rá se n a tlo u k skrze d íru navlíká, ab y se
nic z m áslnice nevyšplíchalo" Jg ), též
cundička, cu n ďátko, cundra. — Málo jasné;
sn ad obm ěněno z cuka ( = suka fena)
v u lg árn í p říponou -nda; p řed m ěty něco
brzdící, něčem u bránící m ív ají jm én a fena,
suka, čuba.
cupati, o jistém způsobu chůze (sem p a tří
i slezský tanec cupek), stč.k ó ň cupá; zdrobň.
cupkati, cupitati. — slc. cupotať, zdrobň.
cupkat cupit(k)at tu p ka t ďupkat, pol. cupać
cu p ati, tiše za někým j íti, sch. cupkati
poskakovati. — Z vukom alebné. R ý m u je se
s dupati, tupati, dl. tupáś . Blízké je sln.
cipati těžk o p ád n ě jíti aj.
cuplati: k o k ta ti, z a trh o v ati v řeči, Ja n k o
ČMF 21.36, zacuplávati P S z K u b ín a:
v y slo v o v at c m ísto c ap. — Zvukom alebné.
cupnouti sm .: sp ad n o u ti (o ovoci, se s tro
m u), cupnuť (u F re n štá tu ). slc. cu p n ú t t/v ,
Vsl. iter. cupkac. Z vukom alebné. R ý m u je se
s člu p n úť, chlupnút t/v .
cupovati i cu p a ti: ro zb íra ti p lá tn o n a
jed n o tliv é n itk y , ta k vzn ik á cupanina, kdysi
užívaná — jak o ny n í gáza — n a rán y . — slc.
cupkať. — Z něm . zu pfe n (nář. hornosas.
zuppen) t/v . O to m Šm ilauer, O K P 2.10.
cvakati, slc. cvak(ot)ať, cvaknú ť: zv u k o
m alebné. Podobno je lit. tvasketi, tv a k s ti t/v .
cválati 1°. Bylo p ů v odně přechodné: (koně)
popoháněti, cvičiti k try sk u ; ještě za J g bylo
přenesené c. koho, vy- vycvičiti, v y cepovati,
dosud je nevycválaný. Vm. cvalovat, sem
p a tří i p řicalovat B, bez v. P a k (již od
15. stol.) vynecháváno koně a v azb a vůbec
zapom ínána, c. se stalo nepřechodným
a ustálilo se v nynějším vý zn am u ; p řitvořeno
postverbale cval (to p ře ja to do polštiny:
cw al, a u k r.: cvalom i čvalom) a příslovce
cvalem, slc. cvaly. Sloveso n a M oravě obm ě
ňováno: cvalangovat B, cvachat K olkop,
cvachýňat B. — slc. cválať, cval, adv. cvalom.
— Z něm . n ář. (bavor.) zw a len (zwälen,
zw eilen ) zbiti, trý z n iti (Jan k o ČMF 17.297,
L F 65.46, Šim ek L F 64.443), což jsou
v a ria n ty za spisovné quälen (K opečný).
cválati 2°: laš. cvalať se v áleti se (u F re n
štá tu ), obm ěněno ve vm . cváchat cvachýňat
cváňat pom alu, obtížně jiti, při-cvankat sa. —
Z pol. czwalać s ie těžce se po h y b o v ati, v áleti
se někde (v b lá tě, špíně), což je = váleti se
a zesilovací č- (jako v č-márati).
cvek, od stč. doby i cvok, zdrobň. cveček,
cvoček: d ru h h řeb ík u , p a k hřeb ve střed u
terče; přeneseně m íti v hlavě cvek = staro st,
utkvělou m yšlenku, od to h o je vulg. cvok
popletenec, blázen; m or. též (cvek i cvok) uzenice (od cvekovat, viz níže). Sloveso cvekovat
(-o-) cp áti, p ln iti, vulg. na-cveknout se n ajísti
se, vč. cvaknout si p o c h u tn a ti si. — slc. cvok,
pol. ć wiek > u k r. cvjak cvok ap od .; sln. sch.
cvek, hl. cwok. — Ze střh n . zwëc t/v ; o je
snad z bavor. Zw ack. — Sem náleží i slc.
cvik klín a č. cvikovati klínovat i, zarážeti
cvoky do něčeho, n ap ř. do zdi (jakožto
podklad pro jisté upevňovací práce), něm .
Z wick a zw icken t/v . D ále č. cvikl, slc.
cví k(el), pol. cw ykiel, ć w ikiel k lín o v itá vsázka
do sukně n. jin ý ch částí oděvu; něm . Zwickel. K onečně cvikr, něm . Z w icker skřipec
(druh zařízení s očním i skly).
cvenem val.: s nám ah o u ; cvenovat cvenem
dobývati. Asi z něm . (cven) v zw ingen n ási
lím tisk n o u ti, sv írati, zw ängen násilně stlačo
v a ti.
cverok: za J g sekyra, m ající o stří n a p říč
z jedné, n a dél z dru h é stra n y ; m or. cverhok
koplice. Z něm . *Zwerchhacke?
cvičiti: doloženo od konce 15. stol. (dříve
bylo pro te n pojem , ja k ukázal F r. R yšánek.
Μ ΝΗΜ Α 132n., Slavia 7.234, svykati.) P o stv .
cvik stč. znam enalo ‘h o n n ý p tá k , d ra v ý p tá k
vycvičený k lovu (krahujec, je střáb , sokol)’;
p ře ja to do polštiny: éw ik. P ozději vzniklo
nové postv erb ale cvik cvičení, d resura, a v ý
cvik, jež nč. převládlo; nověji nácvik, roz
cvička·, sle. iter. pricvíkať p řid ržeti koho
k čem u, č. vy-cvikovati, lid. cvikaný asi:
honěný v čem, m azaný. — P ře ja to z něm .
zw icken ‘c v ik ati’, jež v jihoněm . nářečích
mělo i v ý zn am y p rásk n o u ti někoho bičem,
zk ro titi, přem oci, b a i trá p iti, soužití (Z w ic k
bičový n. k arab áčo v ý řem ínek). V ztahovalo
se te d y zp rv u n a krocení, cvičení zv ířa t.
S tarší č. býti cvik na něco — b ý ti m istr n a co,
v y zn ati se, u m ě t si p o rad iti v čem je asi p ří
m o z něm činy (asi „ b ý ti bič n a co“ ). — slc.
cvičit, cvik t/ v jak o v č. Pol. ć wiczyć b íti,
tlouci, sek ati; cvičiti, u čiti, ć w ik cvičení,
čw ik člověk zkušený, c h y trý je asi p řeja to
z češtiny, i když v češtině pů v o d n í v ý zn am
‘b iti’ není jasně doložen. Ja n k o ČMF 18.11.
cvik: d ru h k aretn í h ry . Z něm . Z w ic k m ask.
(jež náleží k zw icken cvik ati, o d štípovati).
cvikati: štíp a ti kleštěm i ap od.; o d tu d n á
stro j cvikadlo, již stč. slc. cvikat. — Z něm .
zw icken t/v .
cvikéř -ýř- h erm afro d it; v starší době též
b a sta rd , levoboček.. — Z něm . n ář. zw icker
b y to s t pohlavně n ev y v in u tá; kleštěnec, h e r
m afro d it; nem anželské dítě.
cvikla, též cvikle, cvika : červená řepa
(znám á jako zelenina). — slc . cvikla, pol.
ć wikla, sch. b. cvekla, b. cveklo; r. svekla, csl.
svekl-b. — Vše to to je z ř. sveklon (fem. p ř í
klonem k řepa a t p .) .< sevklon < σενκλον,
kdesi n a B alkáně cizí sv- dalo cv-, to p a k
přeneseno k nám ; č. slovo je snad z polštiny.
Ja n k o ČMF 18.21. — N ap ro ti to m u sln.
ciklja a sch. cikla, cikla je z la t. cicla < sicla,
k te ré je ze siclon a dále rovněž ze σεΰκλον.
cvikr, slc. cviker: skřipec (druh b rejlí n e
m ající p o stran n ích d ržátek ). Z jihoněm .
Z w icker (od zwicken, že ,,skřípe“ kořen nosu;
jinde u N ěm ců zván K lem m er nebo K neifer,
od sloves pro ,,sv írati“ ).
cvíl: asi 6 cm vysoké válcovité dřívko, po
něm ž házejí d ěti ve (hře) holí. Ze slez.-něm ..
zwill. Ja n k o ČMF 18.22.
cvilich cvilink: d ru h tk a n in y . Z něm . Z w ilich ( < zwi-lich dvojí, tj. d v o jn itn á tk a n in a ,
srov. drylich) a střh n . zwilinc.
cvista: za J g h ru b á příze pro okraj su k na
určená, cvistovat tk á ti cvisty. D osud je val.
cvisty přádlo z řídké vlny SvK . — Ze staršího
něm . Z w ist t/v (odvozeniny od *twi- dva).
cvrček 1°: stč. svrček, m or. cvrk, svrček.
Od cvrčeti, vzhledem k jeho hlasu. O bdobně
slc. spis. cvrček i svrček, n ář. surček, šurček;
sln. crček, b. cvrčak, pol. šwierszcz, r. sverčok,
u kr. sveršč od příslušných sloves.
cvrček 2°, cvrk K p U , slc. cvrček, svrček,
m alý člověk: „je počeštění něm eckého Zwerg
trp a s lík " . Š, K p , zajisté ta k é přikloněním
k cvrček 1° (V. K ů st pís.).
cvrčeti cvrkati: značí cvrčivý zvuk ať
z h rd la jistý ch p tá k ů (též cvrliti cvrnčeti
cvrlikat cvrlinkat švrlikat cvirákat, slc. cvrkat
(š)vrlikať švrligať švrlukač škvrčeč čvilikať
crkoliť cvilikať švrlukať škovrlíkať aj.) nebo
od tenkého p ro u d u te k u tin y střík an é do
n ád o b y apod., n ap ř. m léka do dojačky (též
n ář. cvrgat, s nd-ovou příponou cvrndati;
cvrnknut tro šk u n aliti, k rá v a ucvrnkla jen
tro c h u m léka). N ář. cvr(n)kati, cvrknouti =
ze spojení palce a jednoho p rs tu téže ru k y
jeden p rs t n aráz ta k uvolniti, že vznikne ja
ký si r-ový zvu k ; tak o v ý m ito p o h y b y chlapci
„ c v rk a jí" fazoli do důlku, druhého do tv á ře
apod. H l. cyrkw yrlić cv rlik ati a td . Vše to je
zvukom alebné a blízké tv a rů m crčeti a crkati.
— Od svého hlasu n azv án i jeden d ru h droz
dů: stč. cvrčala, m or. švrčalka, č . n ář. crk, crle.
cvrknouti se, zpravidla se s- (z-); mor. n ář.
škvrkat se, zeškvrknót. Asi ze *svrk-, to pak
přesm ykem sykavky z vrsk-, k te ré bude
p a třiti k vraštiti. N ení jasné, zdali pouhé r
m ísto ra je náležité oslabení či následek
synkopy a.
cylindr, slc. cylinder, evropské slovo, z lat.
cylindrus, to p a k z ř. κύλινδρος válec.
cym bál i ci-: v starší češtině h udební n á
stroj se zvonci, p a k i zvonek (dosud ta k jč.),
n a M. a Slov. v šak jistý bicí nástro j stru n n ý .
s tč . cymbál i fem. cymbala. — slc. cimbál.
Pol. hluž. cymba l. — Z la t. cymbalum, to
z ř. κνμβαλον. Český v ý zn am je od střh n.
zim bal.
cypřiš, stč. též cypryš, cypreš. — slc. cyprus,
d říve (z češtiny) cypriš, pol. cypry s, dříve
cypres. — Z la t. cypressus, to z ř. κνπάριοσος.
čabajka: d ru h m aďarské klobásy. Z maď.
csabai (t. kolbász) čab ajsk á k., = v y ro b en á
v m ěstě C saba (Sulán; SSJČ).
čabat val.: te p a ti, srážeti (ovoce), čubnút
u d eřiti (prutem ), čabák p rk én k o (palestra)
n a odrážení šp ačk a; též čubat šv ih ati (p ru
tem ), čubák p r u t; h an . čobnót u d eřiti; laš.
ochtabať zbiti, z *o-ščabať?, zachťabat Malý.
S expresivní ch-ovou ap. příponou: m or.
čáknút, čáchnouti u d eřiti, klad. čáhnouti,
s expr. g m ísto cl m or. čágat, čagnút. —
Zvukom alebné. — slc. čapiť, čapnut udeřiti,
čapkat d á v a t slabé ú d ery . P d . ciapać t/v .
Srov. šibat. Viz i čásati.
čabalka, čabarka: vězení. Viz cabala.
čabraka: ozdobná p o k rý v k a n a koně, J g
z D ; u J g je též čaprak. — slc. čabraka
i čabrak, dříve a v nářečích ojediněle i caprak,
cafrak. Pol. czaprak, r. čaprak. — Vše se
dostalo do č. slc. pol. asi přes maď. csábrák,
csáprák t/v , konec konců je to z osm an.
čaprak t/v .
čábřit chod. jzč.: p o tu lo v a t se, zbytečně
chodit, d ělat dlouhé k ro k y ; m or. čabrat se
zdlouhavě j íti, han . čabiruvat jiti d robným
a rychlým krokem ; v h an . a msl. vypadlo
b: h an . čáret K p U , msl. čářit čárat čárovat;
čabořit se m áčeti se ve vodě; jsou i tv a ry s c:
cabrat se pom alu, n am áh av ě jít G r; č . cápati
cábať cabrat (se) cábrovat znam ená ztěžk a jiti,
zvl. b lá tiv o u cestou, k d y krok je p lesk n u tí
do b lá ta , p a k vůbec loudavě, lenivě jiti;
postv. cápa tla p a , no h a; jč. cápota, sem p a tří
i č. zdrobnělina cábrlinkovat. — slc. čabrat sa
m áčeti se ve vodě; chrv. (u B ratislav y )
cabrat lézti, š k rá b a ti se někam , V ážný Čak. —
L it. protějšek je kioblinti kobinti krobrinti
kéblinti. Z dá se, že to vše jo příbuzno se
stn o rd . skrefa k ráče ti (schreiten), isl. skrefa,
nor. šv. n ář. skreva, dán. skroeve kráčeti
s n atažen ý m a noham a. Germ. *skrep- bude
dále příbuzno se stin d . krám ati jde, k ráčí,
a te d y i s naším krok. Připojeno „p o h y b liv é " s.
V lit. skobr- bylo přem ístěno r (pak zm ěk
čeno), kořenné o zdlouženo; to též se stalo
u nás. T y zm ěny vesm ěs v y p ly n u ly z expresivního rázu slovesa, k te ré značilo zvláštní,
n a p ja tý způsob kráčení. D ále sem p a tří i lit.
krópti, viz křápati 2°.
čacký: viz čád.
čač, čačka, us. za Jg . — slc. čač, čača,
čačka ozdůbka, čača, čeče něco pěkného,
pěkný, k rásn ý ; sln. čača, pol. cacko, pol. r.
cáca t/v ; sln. čeča lo u tk a. — Slovo z „d ětsk é "
řeči, vyznačené zdvojením a nejsnadnější
sam ohláskou a. Se zesilovacím n a s i (e) je
čes. čin(č)aný, cinaný P t, jč. čenčanej hezký,
m or. čananý aj. — Vedle to h o bylo za J g
čačat si h r á t si, čačat rozm azlovati, je slc.
čačat lask ati, čačaný ,,čínaný“ , pěkný, krásný,
za-čáčkat ukonejšiti; rus. cackaťsja m azliti se,
pol. ceckać, pom oř. cackac. D ále sem p a tří č.
cackat, čačkovat se (s dítětem ) J g = h rá ti si,
m or. čečňovat se s d ítětem Jg . — Srov. dluž.
tšentśliś a něm . tätscheln lask ati. — P o d o b ná
slova t/v jsou i v ugrofinských jazycích
(Vasmer).
čád: m užské dítě, čáda ženské; o d tu d čadský, čacký vznešený, vzácný, u d atn ý , nečadský nepěkný, ščědie pokolení (vše stč.).
s tč . doloženo dosti slabě, lépe až ve střed n í
době; nč. jen čacký, ny n í jen knižní a ohrožené
kom ičností. — Od *čedo (stsl. ta k , stpol.
czedo, sch. b. čedo; br. uk r. rus. čado z csl .
d ítě; odvoz. stsl. ištedije ( < iz-čed -bje) p o
tom stvo. Z dá se, že čedo je p řeja to z germ .
*kinda-/k in p a - (nyní něm . K in d atd .), a to
v době velm i staré (jak svědčí zm ěna k > č
p řed in > e). O značovalo asi d ítě panské,
vznešené, o d tu d vý zn am odvozeného ad je k
tiv a; vývoj k hanlivém u p o jetí je v bělor.
čado zlé dítě, srov. vývoj v ý zn am u v ně.
pacholek p ro ti starším u pachole (od choliti
pečlivě chovati).
čaditi; p rv o tn í význam : dým em ěerniti
něco (nikoli jen k o u řiti nebo d ý m ati); m or.
očadnút zhn ěd n o u ti opálením od slunce. K ří
žením (Liewehr ZfslPh 23.92) se *smuditi
n ář. též čuditi čouditi čud čoud čmadit čmudit
čmoudit čmoud; nové je i m or. čudý snědý. —
slc. čadit, čad, ale i čmuchiť, čmud, pol.
czadzić čouditi, u k r. čadyty, r. čadit, sln. sch.
čaditi, b. čadja, všude tu i čad. — Souvisí
s kaditi; vzniklo asi expresivním zm ěkčením ,
*kjaditi, srov. msl. kvjadit (pod kaditi);
K ořínek L F 68.93 m á čad- p ro stě za e x
presivní v a ria n tu ke kad-.
čaganit v slangu m or. k lestičů: m lu v it
svým slangem ; u K y jo v a očaganiť ocikániti,
ošiditi; u F re n š tá tu čagarovať hovořiti. — Asi
z cigánit = m lu v iti jako cikán, tj. falešně,
nenáležitě; žertem přichýleno k čagan =
čakan.
čagle v al.: dlouhé nohy. Podle K ašíka
souvisí se štíh lý(?).
čahat, expr. čahýňat m sl.: lézti n a strom ;
val. čohat čogat čohýcat. — N ejspíše jsou to
expresivní ú p ra v y (změkčení k > k j > č;
nové příp o n y p řipojené k p ouhém u ča-) toho
slova, k te ré je v kapati 2° a v čábřit; význam :
n am áh av ě se p o h y b o v ati, „lézti“ .
čahón han . n a B učovsku: podzim ní ohník
n a poli (H. B atu šk o v á ústně). P říbuzno je
sn ad r. očág ohniště (nyní: krb). Viz i husák.
čahoun, m sl. čahún, h an . čahón; čahán
J g -H o d -P t. F em . čána za J g a dosud m ísty
v č . (z *čahána?); val. čahavec SvK . — J a k
plyne z m or. sahú n „v y so k ý chlap (na sáh )“
B, je i čahoun asi od sáh; te d y „sáh o u n “ .
S tran p říp o n y -án srov. m or. příjm ení Sahánek. Z ám ěna s/č jak o v sáhati/čáhati.
(Ojedinělé čouhán PS je v šak vlivem slova
vy-čouhlý.) Srov. též laš. višaha v y soký h u
bený člověk, fem. viśahela (vi- = vy-).
čachrovat, o d tu d čachr, čachrář. H an . přitv o řen a ozvěna s n orm ální retn icí: čachremachre K pU . — slc. čachrit, -ovať, čachre,
čachrár. — Z něm . schachern t/v , to p a k
z jiddiš ( = hebrej.) sâchar.
čachor laš.: ch rást zelí. Z pol. czahor; je
i czahary h o u štin y ; < uk r. čahár, obyč. plur.
-i křoví, ch rastí, rákosí, to z osm anštiny
a dále p rý z p erštin y .
čaj, v č. doloženo od r. 1827. T ak i slc. pol.
ukr. r. sln. sch. — P řes tu r. a perské čaj ze
severočín. ča, ča-je; jihočínské znění téhož
slova te proniklo přes M alajsko po m oři do
západní E v ro p y jako thé, což u n ás omezeno
n a léčivý čaj z bylin.
čajiť se v laš. u- u sad iti se. Z po lštin y ; srov.
stpol. czaić sie p řik rá sti se, u sad iti se (tiše!)
n a číhanou. Od *čajati čekati.
čajk a msl. slc. pol. ru s.: člun sb itý z p rken,
lodice; č. též čaja. U J g čejka. Z osm an.
šajka t/v .
čáka 1°: očekávání, naděje. Viz čekati.
čáka 2°, čáko: d ru h vojenské čepice. slc.
čákov. — slc. slovo je přím o z maď. csákó,
české b u d přím o nebo přes něm . Tschako.
čakan m á 5 v ýznam ů: 1° od 1589: h ů l za
končená kladivem a sekerkou (dosud chod.);
vm . čagan je hůl s o h n u tý m držadlem (mor.
čaganová tan ec s valaškam i); 2° m ezi h o r
ník y d ruh nosáku n a ru d u ; 3° střč. (vodňan.
archiv) šibenice (tento v ý zn am vznikl asi
v arg o tu zločinců: přenesení snadné v zhle
dem k podobě obou p řed m ětů ); 4° lidový
h u dební n ástroj podobný flétn ě (název ze
slangu hudebníků: flé tn a = „hůl, k lacek " );
5° puncovní razidlo (knižní p řeje tí z r. čekán
t/v ). — slc. čagan = vm ., čakan = 2°, pol.
czekan i czakan = 1° 4°, u k r. čekan 1° 2° 5°,
r. čekán 5°, sln. čakan 1°, kladivo, kel, sch.
čakanac kladivo, b. čekan kladivo. — Z džag atajského ( = jeden z tu reck ý ch jazyků)
čakan bojová sekyra, asi přes m a d arštin u .
Sulán P ID e b r 39.13 (csákán).
čak atk a: viz žakár.
čalam áda: směs k rájen é zeleniny naložené
v octě SSJČ. — Z maď. csalamádé.
čaloun, stč. čalún. slc. čalún nově z češtiny.
Pol. calun, sch. čalun. — Ze střh n . schalune
tk a n in a (na pokrý v k y ) z Chálons su r M arne .
S kála L F 43.104, Ja n k o ČMF 5.101.
čam ara, ta k i slc.; p řeja to v 19. sto letí (u J g
ještě není!) z pol. czamara; to p a k ze špaň. zamarra ovčí kožich; špaň. slovo z arab štin y .
M orawski J P 22.131. (Šmilauer.)
čam burina: zařízení n a sázkovou h ru s čam rdou. N ejasné.
čam pa, m or.: semel zvláštního tv a ru (kuže
lovitého) pro jisto u dětskou h ru , j č . čampule
-ula -ulík i čamprla; sem p a tří i slc. čamhrľa
h ů lk a (v dět. h ře)?; přeneseně chod. m ít vlasy
na čam puli (čambule Jg d ) = u p rav en é v jistý
drdol. — P rotože jd e o ú tv a r dole široký
a tlu s tý a p řito m nízký, náleží č. k m or.
čapatý; m je zesilovací.
čam rda (od R osy): stč. šamrha K la re t ad.
Z nam enalo i d řevěný nebo k o stěn ý po dklad
obšívaného knoflíku, vč. se dosud je d n o d u
chým knoflíkům ta k řík á. — S nad je st v y jiti
od tv a rů s h. P a k b y bylo p říb u zn é vŕgala
(viz) a ča-, ša- b y by ly zesilovací před pony,
p a tříc í k če- (viz). Z ám ěna retn ic m /v
( > ša-mrha) zavinila p a k i m ylnou adideaci
k m rdati ve v ý zn am u ‘v r tě ti’. N č. čamrhoun
m á příp o n u slov „čin itelsk ý ch " jako běhoun,
tahoun.
čam ší: h arab u rd í, začam šit zah rad it, z a b a
rik á d o v a t (laš.). H an . šam ši d robný ch rást,
zb y tek o tý p ek n a to p en í apod. K p. K lad.
čanit h ázeti různ é věci do jedné hrom ady.
N ejasné.
čamtat m or.: šlap ati nepěkně, slc. čamblať
šm atlati (-lavý, -lák, -liak), čambľa b o ta, m or.
čamlat j íti kulh av ě (-ľavec, -ľoň), čaň kat
choditi m otavě, čampat se (hanlivě:) j íti. —
E x presivní slovesa; asi od čapati jiti; zesi
lovací m (z gem inace) a další zm ěny.
čanit vč.: d ro b it, ro zh azo v at (děti to jídlo
jenom rozěaněj) P t. N ejasné. K e čvaň hati?
čaňkat vč.: k o u sati s m laskáním (P aka),
jvč. čančit m lask ati, neslušně m lu v iti (K unštá t), h an . čamčet m lask ati. P d . ciamkać,
r. čám kat t/v . Zvukom alebné.
čáp, již stč. Vedle to h o bylo stč. čěpě fem.
(*čapa) vo lav k a (pro podo b n o st k čápu);
zdrobnělé čiepě, čapátko m ohlo označovati
ja k m ládě čapí, ta k i volavčí, ale čapátkové
peří bylo jen volavčí (nosilo se jako vzácná
ozdoba, jak o žto chochol n a čepicích apod.);
o to m Z u b atý N Ř 14.77n. — V šude jinde j e to
volavka: pol. czapla, hl. čapla, dl. čapla,
r. čaplja i caplja, uk r. sln. sch. b. čaplja. —
Z dá se te d y , že p ů v . *čapla znam enalo jen
volav k u a že české m ask. čáp je n o v o tv ar
p řitv o ře n ý k stč. *čapa < čapla. J in a k se
čáp n azý v á slc. bocian, m or. n ář. bohdál
bogdál bugdal bohdan > bódan = dárce
,,b o h a“ čili ho jn o sti (srov. boh-atý), bylť
p tá k e m dobrověstným , v ítan ý m , jeho hnízdo
n a střeše za kom ínem a m láďa ta b y la m a
gickou zárukou ště stí celého dom u, n a rozdíl
od záludné a očím nebezpečné volavky.
Čapla je nevelm i jasné, asi od čapa noha,
zachovaného n a M oravě, te d y = p tá k
n o h a tý ; srov. lite v. n ář. ilgakojis ( = d louhonoháč) čáp. J in í odvozují to jm éno od čapati
c h y ta ti.
čapa m or.: tla p a , noha, vč. cápa (obé ny n í
vulg.) a capáry J g d ; čample dlouhé nohy J g d ;
h an . čapa i capa K p U . Mor. rozčápit nohy roztá h n o u ti, slc. rozčapit, vč. rozcápnout; m or.
1 očápit ruce = ro ztáh n o u ti. Č. (R ohn 2,39)
a slc. čapatý dlouhonohý, klad. v ě tv itý , m or.
ro u sn a tý n a nohách, m . čapalatý nízkonohý
(sem čapalák, Čapalačka o dětech mezi 4.— 6.
rokem ; o d tu d žertovně čapala m a teřsk á
školka; též čabalák chlapec, trp aslík ; přesm ykem u K y jo v a bačala -ák m alý tlu stý
člověk). — Čapa je asi expresivní obm ěna
staréh o lapa t/v . Srov. hl. capa, dále něm .
Tappe t/v .
čapalka laš.: vězení. Viz cabala.
čápat 1° m or.: začín at choditi, též čalápat
t/v (za- zato u lati se B ) , šapálat pom alu, neo
h ra b a n ě j íti. — Málo jasné. P a tří k čábřit?
Viz i capat i !
čápat 2°: srážeti (ovoce se stro m u ap.),
k to m u ščápat u p lácati (o dešti), p o stv . slc.
ščap, štáp klacek, k y j, oščáp b id lo n a srážení
ořechů. In ten siv u m je v msl. (vy)čápat. —
P d . ściapać srážeti ovoce. P a tř í k slc. zvukom alebném u čapnúť u d eřiti (srov. i čabati,
šupati biti). Viz i čásati.
čapati: lap ati, čapnouti; msl. slc. čapnúť.
Pol. czapać a podobně i jinde v y jm a luž.
O bdobně capati (v hl. u kr. r.): v laš. capiť
a slc. capat, capnúť t/v . — Z áklady čap- a capjsou dom ácí slovanské v ý tv o ry , bez p ř í
buzných jinde; -ap- n azn aču je rychlé u ch o
pení; rý m u jí se s lap- drap- chňap- a s r.
tjápať lap ati, k rásti.
čapatý 1°: n o h a tý ; ro u sn atý (o holubech).
— Od čapa no h a; s tra n tv o řen í srov. nohatý
hubatý bradatý okatý vlasatý.
čapatý 2°: nízký a b a ň a tý PS, o d tu d m or.
čapák, ta k o v ý hrnec. — slc. čapatý, rozčapený, člapatý, rozčlapený, rozčapnutý, rozčlapnutý, zpravidla o nose: n ízký a široký,
ploský S S J. R us. kljaponósyj, kdo m á
,,je střá b í" ( = orlí) nos. P a tř í sem i r. perežabina úzk á zátočina řek y nebo poto k a,
ten k é m ísto n a rovné holi, perežabok úzké
stisk n u té m ísto, požabitsja o h n o u t se po
ú d eru (rus. slova cituje M erkulova ve sb.
E tim ologija 1963, 75). — J e zřejm é, že se
m íní ú tv a ry n áp ad n é nezvyklou k řiv o stí
(proti norm ální jejich rovnosti, n ap ř. čap a tý
nos je u kořene p řitisk lý , te d y křivý). K sro v
n án í se hodí ř. καμπύλος křiv ý . P ředpokládám e-li p ů v o d n í *kempos (ř. a b y bylo
v duchu Saussureovy teorie o vyznačení
defek tů tělesných nebo duševních), je m ožno
d o jiti jed n ak ke *kepos > čap-b (-atý je navíc
jako v nah-atý), jed n ak , uznám e-li zesilovací l
(§ 9 ), ke *klempos > *klep -b > r. kljap-.
P ro žab- je tře b a v y jiti ze znělého *gembos >
gebos > žab-b. O em > e viz § 7.
čapěti m sl.: seděti v d řepu, slc. čapieť t/v
a čapnut usednouti do dřep u ; m or. též
čamět, očamovat: zám ěna retn ic p jm . — S t.
luž. *čapati t/ v E ichler W ZU Leipzig 13.380.
— Slovesa expresivní. K čap ěti je nejblíže
lit. k ebsóti (s-ové intensivum ) t/v , jenom
m ísto b je p ; o statn ě lit. b m ůže b ý t m y ln ý
pravopis, neboť n eintensivní form a, nějaké
kébti, není doložena; bylo b y sn ad *képti.
Snad bylo u nás i *káp-, s á, tím bychom
vysvětlili slovesa křapěti (navíc r, § 9,
a zm ěkčení, § 12), skřamět, klam ěti t/v (zá
m ěna retnic b/m, navíc l, § 9). Viz i lapět i,
dřepěti, dlapěti t/v .
čapka, k to m u stč. čěpicě, nč. čepice, mor.
čepka, čepka. slc. čapica, čiapka. — Z něm .
(t)schappe kapuce < fr. chape < la t. cappa.
H u je r 1.62 a 101.
čaprún stč.: k rá tk ý p láštík s kapucí. Ze
střh n . schap(e)run, to z fr. chaperon.
čár m ask. stč., zp rav id la p lu r. čáry, nč.
jen p lu r.; později ro d kolísá, viz Sm 155n.;
stč. čarodějec, -dějník -dějnicě i -děník, -děnicě
(nč. n ář. čarodeník -denice), čarovník čaroděj.
N č. čarovník = b y lin a Circaea (jm éno č. m á
neprávem , nik d y k čárů m nesloužila). Ja k o
dom něle zařík áv ací slovo je č. zdvojeno, při
čem ž d ru h ý člen začíná (jako jinde!) retn icí:
čáry-máry, obm ěněno v čury-m ury (spojením
s m ů ra ?) (o to m to ty p u je d n á Ja n k o ČMF
5.103, viz též H u je r 1.235, K řístek S bT rávn
293n.); o d tu d m or. čaromůra, čaramura čaro
dějnice. Čarovati od stč. — slc. čary, čaryčary (čary-m ary, čary-máry), čariť, čarovat,
čarodej , čarovný·; čar, čáro p ů v ab ; z č. je
čarovník Circaea. Pol. czar(y), czarować, ukr.
čara fem ., čaruvaty, r. čary p lu r. fem ., čarováť, sln. čara, sch. čar fem ., čarati, stsl. čari
plur. fem. — N ejblíže příb u zn o je lit. keriú
kereti očarovati někoho zlým okem ; naše
čar-b, čar-b, čara je te d y z *k er-. Z áklad kernáleží dále zajisté k stin d . krnóti, karóti
‘činí’ a td ., srov. č. udělat, slc. porobit kom u,
sch. činiti kom e, něm . einem antun = čaro
váním zapůsobiti n a něk., v zíti ho do své
moci.
čára čárka, od nich čárati a čárkovati ; oje
diněle čiry-čáry (čiry p řitv o řen o podle k lik y
háky), m or. slc. čarbať (-bať n ějak o u analogií,
snad podle škrabati nebo jinou). — slc. čiara,
čiarka, čiar(k)at t/v jako v č.; hl. čara brázd a,
čára, průsek lesní, dl. cera b rázd a. — T oto
čára je snad to též, co čára fem. kouzlo
(tak již Jg ), to tiž m ínila se linie hraniční,
až po k tero u je něco dovoleno nebo (magicky)
zakázáno, n ap ř. linie vym ezující tz v . čaro
dějný k ru h (kde zlí dém oni m ají nebo nem ají
svou m oc), p ak přeneseně linie cílová, mez
dovolená pravid lem (,,dělati něco p ře s č á ru “ ).
(N aproti to m u stč. črcha, čerka čára, je od
čr-chati < čr-tati.) J e m ožno m ysliti též n a
kořen *ker- řeza ti: čára = zářez.
čaragať val. slc.: k e jh a ti; žvaniti. Zvukom alebné . Srov. maď. sárog. Š.
čarda: krčm a v m aďarské p u stě; arg.:
hospoda. — Z mad'. csárda t/v . Sulán P F
18.2.285.
čardáš: d ru h tan ce. Z maď. csárdás t/v .
čarták val.: p rk en n á b o u d a; ny n í též čarda
SvK . Spolu s pol. czartak je to zástupce
důležitého te rm ín u orientálního, k te rý z n a
m enal hoření jizbu (ložnici, pokoj) n a slou
pech um ístěných p řed vchodem dom u (tedy
totéž co p rv o tn í žúdro), i každé stav en í
stojící n a 4 sloupech, n ap ř. rozličné bo u d y
hlídačské. D alší vývoj význ am u : ložnice
(stsl. čr-btog-b, st.-sch. črtog), pokoj, sál (r.
čertóg), s d h o rn í pokoj (sch. b. čardak, r.
čerdak), strážn í bo u d a n a sloupech (sln.
čardak). — Z pers. čárták p opř. z osm.
čárdág t/v . V alašské slovo přišlo asi z B a l
kánu, z čardak, ale t dělá potíže. S tra n věci
srov. též odr a žúdro.
čas; stč. znam enalo i hodinu; adv. občas,
včas; stč. vetčas v te n čas < v -bt -b čas-b; časný,
současný, předčasný, včasný, dočasný ( < před
časem a td .), ně. časový; vyčasiti se; časopis
kalk podle něm . Zeitschrift; od obrozenské
doby je časovati fle k to v a ti sloveso. Viz i p o
časí. — V šeslovanské: všude čas, jen dl. cas.
Psl. a stsl. čas-b: vzhledem ke rčením čas
utíká apod. (nikdy: doba u tík á!) se zdá, že
čas-b označoval n ejp rv e běh, p ly n u tí času,
ja k se jeví v rychlé prom ěně všeho, a nikoli
k o n k rétn í „d o b u “ ; je te d y asi odvozeno od
česati spěchati: *kes'-o-s. Srov. obdobný v ý
znam ový v z ta h u stin d . kála- m . čas od
čalati spěje, k ráčí, něm . Zeit, angl. tide <
*di-ti- od kořene *di spěchati. M ch ZfslPh
18.22. (Jsou i jiné dom něnky; o jed n é viz
L F 84.24.)
čásati: b iti B, čásnouti čísnót R s u h o d iti,
u d eřiti, čásat šlehati SvK . S-ové in ten siv u m
od čápati 2° nebo od čabati.
část, stč. čiest i čest, slc. čásť; částka, částečka,
gram . název částice; částečný; účast -ný -niti se;
p říčestí: p řek lad za la t. parti-cipium . — V še
slovanské: pol. cześć, hl. časć, slc. u kr. r. čásť,
sch. b. čest t/v ; sln. jen v čestiť šťastný. —
P sl. stsl. čes t-b. N ezcela jasné. V zhledem
k to m u , že synonym kus je zřejm ě od kousati,
je pravděpodobné, že čes t -b je m ožno vyložit
rovněž od kořene *kand, to tiž z nulového
stu p n ě knd- a z p říp o n y ti: p řed n se objevil
p rů v o d n í vokáleček m ěkký, p ro to k dalo č.
P rv o tn í v ýznam byl te d y něco u k o usnutého,
kus.
častovati: od 16. stol. slc. častovať, zřídka
častit. — P ře ja to z pol. (stpol. a dial.)
czestować h o stiti (od cześć čest), ale cestou
n a záp ad se čestovati zkřížilo se slovem pro
p řá ti štěstí, g ratu lo v ati (val. ščastikovat, po-,
od ščastie = štěstí). N a Slovensku je (š)častitovat (i čestitať kom u), chodit p ř á t n a sv átk y ,
-t- je snad něco obdobného jako v b. čestitjam
v zd áv ám čest, chodím k někom u jak o h o st
(od čestit).
častý adv. -o: stč. mělo ještě i vý zn am h u stý
(např. o síti), te n je dosud u jin ý ch Slovanů
hojně zastoupen vedle m ladšího našeho. —
V šeslovanské: slc. častý, pol. czesty, r. částyj
a td . Psl. stsl. čest-b (zakončené jak o gost-b
h u stý , t/v !) sp ojují s lit. kim štas n acp an ý
(p art. pas. od kim šti), což je m ožné; p ře d
po k lád á to u nás expresivní u žití („n acp an ý
les“ apod.), jehož není v litev štin ě, a dále
ú p lnou z trá tu tv a rů od to h o slovesa u nás.
če-, zesilovací p refix v čeleď, čelist, če-nichati, če-pýrati, če-pýřiti se, J g če-míhati se;
r. če-krýžit řeza ti n a m alé kousky. Asi
v a ria n ta p refix u ko- (viz).
čečel, gen. -u m ask.: t/ v co v nč. čéška
(kolenní) P S ; sem sn ad p a tří též šešelina
číška žaludu, oříšku lískového ap. — Je-li to
slovo staré, m ohlo b y b ý t příbuzno s lit.
kenkle K niekehle, tj. b ý ti z *čečl-b (n by
bylo v ypadlo disim ilací p ro ti l; o statn ě je
m ožné i to , že lit. n je nepůvodní, že je
anticipované l, ihned disim ilované v n).
D alší historie není jasn á. Viz i čéška.
čečetka i čečatka, obé již stč. Mor. jč. čečatka. — slc. n ář. čečátka čečelka čičotka, pol.
czeczotka, r. čečetka, u k r. čečót (sam ička: čečítka) t/v . — O d zv u k u Čet čet, jím ž p ři letu
v áb í (K něžourek).
čečule stč.: sazenička rév y vinné; n ář. -la
spletený cop (K ubín). P říb u zn o je lot. cekuls
cop, chochol. Slova dále nejasná.
čečurať se v laš. pře- sem ta m nečinně chod iti B, p ře tv a řo v a ti se, činiti se důležitým
H o r, ro zk lád ati se s čím Z. N ejasné.
čedič, za J g lidové slovo n a T u rn o v sk u pro
,,kám en černý, tv r d ý " , p a k p řijato za term ín
pro b aza lt; u P a k y čadič. — slc. čadič
z češtiny? — Od čediti us. za J g = čaditi,
že te n kám en je jak o b y očazený.
čehy: vlevo!, volání n a ta ž n ý do b y tek , též
čihý, za K om enského tihe, msl. n y n í t ihy. —
slc. čihi, -i. P d. cichij!, ć wijze!, ć we. Podobno
je polabské sahi. — P ů v o d nejasný, so tv a
k d y se bude moci z jistiti přesně (viz i N R
2.284). Viz dom něnky u Crâ n ja ly 298.
čechel, stč. (též čechl) : rouška, lazební koši
le, pohřební ru b áš, čechlík oblek bavlněný
(pro d ěti a j.); m or. v 16. stol. čechelné p la t
feudálním u pánovi za n ev ěstu , jestliže b y la
stěh o v án a do jiného p a n stv í ( = staroslov.
kuna), p a k i p la t poddaného za povolení
k sň atk u . Mor. (v písni) čechel ru b áš pohřební
(košile). — slc. n ář. čachol sukně p řišitá
k rubáši, pol. n ář. czechel czechlo ženská košile,
rubáš, bělor. čechlik h o rn í část ženské košile,
ukr. r. čechól po v lak (na n áb y tk u ), pouzdro
(o d tu d ojedinělé č. čechlo to rb a n a p u šku
u Sv. Čecha), r. čechlik. d ru h čepce, bulh.
čechál pantofel. — N epochybně souvisí n ějak
(M atzenauer L F 7.29) se stn o rd . hokull p lášť,
svrchní oděv, isl. hökull, nor. n ář. hokul,
stšvéd. hakul, dán . hagl, gót. hakuls, sth n .
hachul. D ále v šak germ . i slovan. slova jsou
nejasná.
čechrati: expresivní ú tv a r od česati; srov.
v al. čechlat ro zčesáv at v ln u S vK a slc.
čechrať sa = v lasy p ro česáv at SMS 5.93,
čechry pačesy. N áp ad n o u načesanost vlasů
v y tlaču je časem (asi vlivem slova čeřití)
p ře d sta v a v lastn ě p rotilehlá, ro zcu ch an o sti:
slc. čechra rozcuchaná žena, chod. čechráč
m ask. D alší p o stu p v ý zn am o v ý : m or. načechořený (o choré slepici: naježený), spolu se
zm ěnam i hlásek: val. roz-šochořit n aježiti peří,
slc. n ář. čochrat cochrať čuchrať čurchať =
čechrati, m or. na-čerchat R s, dále slc. šichorit
šuchoriť šušoriť šršoliť šiporiť; svým -or- ta to
slc. slovesa přip o m ín ají -er- v čečeřit, viz
čeřití. — Srov. pol. czochac s ie d rb a ti se,
czochrać česati, čechrati, d rb a ti, czuchrač
cu ch ati vlasy, u k r. čich(r)aty čúchaty čuchráty, sln. čeh(lj)ati, čohati t/v , sch. čehati
o d trh á v a ti. — J e tu n o v á expresivní přípona
-chati (nebo rozšířené -chrati, -chlati) p řip o
je n á k pouhém u če-.
čechřice: rostlin a M yrrhis. P r eslovo p řeje tí
(od Všr.) z pol. czechrzyca kerblik, což souvisí
a s i s czochrać, č. čechrati: m á listy jak o b y b u j
ně načesané, načechrané. — slc. čechrica
M yrrhis je z češtiny.
čejchnout vč.: k ý ch n o u t L F 66.391. P d .
czchnać, u kr. čchnúty, čycháty t/v , iter. r.
č(i)chat, sln. čihati. Z vukom alebné.
čejka, stč. čejka·, p tá k V anellus. Pol. czajka,
ukr. čajka t/v . Ale slc. a r. čajka je racek
(Larus). Z dá se, že původně to jm éno patřilo
rackovi, je-li zvukom alebné. N ap ro ti tom u
hlas čejky je kivit kivit (odtud kivis kiviska
p iviska tivis = čejka, u Třebíče) nebo knihy
kn í hy (u K la re ta „přeloženo” do latin y :
libros libros!), o d tu d kniha, knihora = čejka.
čekanka: ro stlin a Cichorium in ty b u s, stč.
též ča-, n ář. i čaganka čagánka. — slc.
čakanka, pol. czekanka czakanka (z češtiny?).
— R oste n a okrajích cest, p ro to č. asi =
čekající (na někoho). K to m u p řid ělán a d o d a
tečně pověst o snoubence čekající n a ženicha-vojáka a vyhlížející p ři cestě.
čekati, stč. též čakati, slc. čakat; v č. asi od
16. st. též zredukované (S m etánka: analogií
podle doždati) -čkat (po- vy- do- se, m or. u-);
m or. n ář. je i p ro sté čkat se s podivným
význam em ‘zd áti se (ve sn u )’ Voz. P o stv .
čáka, val. čeka naděje. Odvoz, čekanka (viz).
J č . nezdočka = kdo n etrp ěliv ě čeká J jč ř
61. — slc. čakat, pol. czekać, stpol. n ář. czakać,
hl. čakać, dl. cakaś , u kr. čekaty, sln. čakati,
sch. čekati, st. též čakati, b. čakam i čekam . —
N ení jasn ý ani p ů v o d slova an i pom ěr ča-\če-.
Z dá se, že souvisí s čajati t/v , p ak b y -kati
b y la nová přípona. V ýznam se d á v y v o d it
z ind. k ořenů či- a čáy- p ozorovati (např.
čekám , že p řijd e bouře = pozoruji, že ...);
k ča- se hodí ind. čayati, k če- ind. čayati.
čeleď čeládka (stč. též čelédka), odvoz.
čeledín (-in vyznačuje jedince z kolektiva),
stč. čeledína rod. — V lastní vý zn am slova č.
b y l služebnictvo; slc. čeľaď, pol. czeladz, hl.
čeledí, dl. celaź , u kr. r. čeljaď, sch. b. čeljad. —
Psl. stsl. čelad-b. Oblíbené spojování s ind.
kúlam ro d in a je ohroženo tím , že podle
nových b ád án í k. není dom ácí, je asi z dráv id štin y . J e te d y h led ati nové p říbuzenstvo;
je v lit. liáudis čeládka, lid (nižších tříd ); če
je zesilovací prefix. Střídnice ja je za *ěu
(intonace v lit. iáu svědčí pro délku!), to tiž
*jáu zredukováno zánikem neslabičného u;
délka b y la expresivní. D ále je příbuzno lid.
M ch ZfS 1.4.39.
čelist, stč. čelust. T ém ěř všeslovanské (slc.
čelusť, pol. czeluéč, u k r. r. čeljust, sln. sch. b.
čeljust; Psl. a stsl. čelust-b). — V m . čeluste
nebo -ta, slc. čeluste, plu r., je o tv o r do kam en
nebo pece; stč. čelest (a -ie?) je pekelec, čeřen
n a d pecí, te d y zde asim ilace e-u > e-e, p a k
n o v á p říp o n a: stč. čelesten -sen -sn, msl.
čelusň a p lur. a čelesno o tv o r do pece; slc.
hluž. čelesno, r. čelesnik, u kr. čeljusti čéIjustnyky čélestnyk, pol. czeluéč, czeluénica
o tv o r do pece, sln. čelesnik svícen n a louče. —
Slova nesnadná. Zdá se, že příbuzno je
ř . χείλος n tr. (a lesbické χέλλος n tr.) re t,
χελύνη re t, č e l i s t , dále stn o r. gjylnar f. pl.
č e l i s t i , šv. gäl a dán. gjoelle ž á b ry , č e l i s t .
N ejsnadněji se vyloží čelesno: je-li ř. χείλος
z *khelnos-, ja k se m á za to , p a k u Slovanů
th em atiso v an é *kelnes-o > *čelneso dalo
přesm ykem čelesno. S tra n v ý zn am u je tu
m etafo ra čelist > c h řtá n > o tv o r do pece,
srv. č. vulg. pec^ — ú sta , h u b a. — H orší je
osvětlit čelustb. Ř . χε'λυνά je asi z *khel-ú-sná;
to m u se blíží čeľu -, ale jeho 'u ukazu je n a
*eu, což je v ab lau to v ém pom ěru k ú. Ale
-stb jak o žto dom nělá p říp o n a je nejasné;
snad v něm vězí ostb ‘k o st’: *kheleu +
ost-i- > čelju-stb (o vypadlo, když se slovo
stalo neprůhledným ).
čelo; čelný, čelný skvost = čelenka; čeliti, již
stč.; čelí, průčelí, očelí; účel, v ý tv o r asi Ju n g m an n ů v (P alacký: „oučel je st to , več se čelí,
čili k am se cílí“ ; ú- zde položeno nap o d o b e
ním složenin s ú- p řed retnicem i); náčelník
bylo dříve to , co je n a čele (jeden řem en k o ň
ského postroje), novější n. = v ů d ce m á jin ý
základ (viz to). — Stsl. slc. r. sln. sch. b. čelo,
p. czolo, hl. u k r. čolo, dl. colo. — P sl. čeló,
gen. čelá, o-km en (stč. čelesen ap ., o tv o r
do pece, dom nělý důkaz p ro osjes-km en,
p a tří k čelist!). — Málo jasné. S nad je p ří
buzné se stno rd . isl. nor. šv. skalli m . holá
hlava, leb k a (p řejato do finštiny jako kalia
lebka a do la p o n štin y v N orsku jako gallo,
kallo ‘č e lo , č e l n í kůže so b a’). J e te d y
pravděpodobné, že příbuzné slovan. *kelo
znam enalo pů v odně lysinu za čelem a p ak
i v lastn í čelo jak o žto lysou část lebky. (Stnor.
skoltr m . je ko stn í klenba n ad okem , nor. šv.
nář. skolt, skult je lebka, čelo !).
čem er m or.: hlíza, b u lk a pod koží (prý po
ch v atn ém jídle nebo s n ech u tí jedeném ),
kocovina, n ech u ten stv í; čemeřice, ro stlin a
H elleborus, čemerka kýchací p rášek z če
meřice. — slc. čemer d ru h choroby způsobené
srážením k rv e S S J, očemerieť d o sta ti čem er,
p řejistí se, o p iti se, ščemerec zeslábnouti;
čemerica 1° H elleborus, 2° kýchací prášek
z ní; sln. sch. b. čemer jed, r. čémer bolení
hlavy n. břicha, u k r. čemir bolesti žaludku;
rostlina: sln. sch. b. čemerika, stpol. ciemierzyca, hl. čemjerica, u kr. čemerycja, r.
čemerica. — Slova ta jsou p říb u zn á se sth n .
hemera fem. (jakási rostlina), něm . n ář. hemern čem eřice, ř. κάμμαρον oměj a lit.
kemeras konopáč (toto je ale zám ěna n e v y
světlitelná). Z dá se podle to ho, že čemer-b z n a
čilo původně ro stlin u čem eřici (tak ještě
stp. czemier a stru s. čemerb), p a k její jed
a účinek. K d y ž se v ý zn am ta k to přenesl,
jméno rostliny nově o p atřen o příponou -ica
nebo -ika. slc. a sch. v ý zn am y ‘bulka pod
koží’ a ‘kocovina’ jsou též v maď. csöm ör (které
je ze slovanštiny). P ro to m ají Maďaři za to,
že ty to v ý zn am y vznikly v m aď arštině a z n í
že byly p ře ja ty do slc. a sch. (K niezsa 618).
čemes(t)ný p o d k rk .: m rštn ý , h b itý Jg d P S -N Ř 5.98, 101-P pz-Jílek Jžn o 306-SSJČ,
slc. čemesný K 913 s otazníkem . Asi z *čem ejřný, což je, po zám ěně retn ic p /m , od
čepéřit, viz čepýřiti a čiperný. S m ještě vč.
čemerka čiperné děvče: „B y la to m alá č e
m erka, čem esné a čirné ďúče" N Ř 5.101.
čenichati, již stč.; o d tu d p o stv erb áln í
čenich. slc. n ář. čeňuchati, čeňuch K . — Od
ňuchati zesilovací předponou če- (jako bylo
za J g čemíhati se = m íh a ti se). Zeslabením
p a k z to h o je j č . čňuchat C uřín a konečně
obecné čmuchat = čichati, praví-li se o d o
b y tk u (H r), nevlídně o lidech (1 doklad
již stč.), pd. czmychać.
čep, stč. též Čap·, z á tk a su d u (mor. n ář.
čepek = zá tk a do láhve; jč. čap špalek
zatý k ající tro u b u ry b n ík a; pod ro b n o sti o jč.,
popř. m ístn í význam ové rozlišení Čap // čep,
v. V oráč 14), p ak zátce podobné výčnělky
spočívající v příslušné prohlubině, n a p ř.
stěžej v rátn ice zasazený do d ů lk u v p o d lo
ženém kam eni, část hřídele zasazená v lo
žisku, čep (čípek, slc. čapík) v hrdle, ja k ý si
jazýček uzavírající h rta n p ři polykání,
m or. čepky = m andle v k rk u , čípek (slc.
čapík) lékařský = vložka do konečníku
apod. Podčepky (R ohn), slc. počapky, odkapové pivo zpod čepu; čepovali pivo, postv.
výčep; čepobití, od A. z V ald štejn a zavedené
„zatlo u k án í čep u “ (do sudu), tj. konec
večerního p ití a signál to oznam ující, p a k
jen vojenská „v ečerk a" . — slc. čap, sln.
sch. b. čep, hl. pol. čop, u k r. čip, dl. cop.
— Psl. bylo asi čep-b i čap-b. Mělo se za
p ře ja té z něm . Z apfen t/v , ale p ro ti to m u se
rozhodně vyslovil Ja n k o ČMF 20.19; sám je
m á za příbuzné s čapěti dřep ěti, ale to
nepřesvědčuje. V zhledem k to m u , že úlohou
čepu je to , ab y se jím je d n a součást nějakého
dřevěného ú stro jí zachycovala do d ru h é
části, je sn ad m ožno v y jiti ze slovesa čepati
(p. czepiač zachycovati, uch o p o v ati něco;
czepny chyt(l)avý, czepigi ru k o v ět pluhu)
a m íti čep (i zdloužené čep-b > čap-b) za
ú tv a r od to h o to čepati, asi ve sm yslu
„ z á c h y t", zác h y tn á součástka. N ezb y tn ý
závěr je ten , že germ . slovo (u jiných
G erm ánů je tapp-, o d tu d je p a k i fr. tampon)
je p řeja to ze slovanštiny.
čepec: kdysi p o k rý v k a zahalující celou
h lav u v d an ý ch žen v y jm a obličej (p ř ijíti pod
čepec = v d á ti se), u žen zn ak m anželského
stav u ; čepiti n ev ěstu : o břadně jí p ři sv atb ě
posazovati čepec; jč. (v)očepák k ra v a j; vč.
očepek n a cepu (je to jak ý si „čepec" dřevěné
části). P řeneseně čepec d ru h ý žaludek přežvýkavců, čepec (m ylně čep) sekery nebo
k ladiva, část, do níž je zasazeno to p ů rk o
nebo ru k o v ět. Vč. čepeček tan ečn í záb ava
vdan ý ch žen. — slc. čepiec gen. čepca, pol.
czepiec, hl. čepc, dl. cepc, u kr. čepéc, sln.
čepec, sch. čepac ženský čepec. — N esouvisí
s čepice a čapka, ale je asi příbuzné s ř. σκέπη
fem ., σκέπας n tr. k ry t (všeho druhu), σκεπάω
k ry ji, halím , lit. kepù ré čepec, čepice, lot.
cepure t/v , a dále s lit. k erpti p řiv azo v at si
n a h lav u šátek (navíc r, § 10).
čepel u nože, meče = železná část s ostřím ;
čempíle J g d , chod. čepyjl, vč. laš. čempel B
(m asi z *Čelpel, kde l p řed ja to a h n ed disim ilováno), čemplak Šr, n tr. jvč. čempelo
H oš 2.114, vč. čemple P az, Čemprle K otík .
O dvoz. m or. čempelák, cimprláček kudla,
nč. spis. čepelka holicí želízko, žiletka. — slc.
čepel. U kr. čepel, čepelyna nůž s ulom eným
koncem , čepelyk, čepelja zavírací nůž. R . čepel
lo p a tin k a n a o třep án í osin, čapeľ kosíř,
dem in. čepeliska -lyška nožík. B aleckyj
StSl 5.186. — P ů v o d n ě asi čepelo n tr. Snad
je tu zesilovací slabika če (viz) a *pelo,
jem už b y se rovnalo stin d . phála- n tr. téhož
význam u.
čepit h an .: b íti K p U . — P ohybom alebný
ú tv a r jako podobné čápat, čibat a čubat (viz).
čepka v al.: ry b a h o řav k a (R hodeus);
J e řá b e k ČL 50.290. — N ejasné; snad ze
střeb[lič]ka t/v , viz střevle.
čepýrati: viz čmírati.
čepýřiti: čechrati, ježiti (peří, vlasy),
zvláště o ptácích. Ti „čepyjří se ze zim y,
v nem oci, v p o d rážd ěn í" , o d tu d p řen.
d u rd iti se; m or. čepéřit sa, zsl. čepériť sa t/v .
V m . rozčepy řiť se n afo u k n o u ti se, z a tv á řiti se
důležitým . — O dpovídá m u r. p ý r iť ježiti
(peří), p ý r iťsja čep ý řiti se, hl. šepjerič so t/v ,
sln. čeperiti se ježiti peří, n ap a ro v a ti se
(druhé e — jako v m or. slc. — spodobou
k prvém u) a dále lit. n ář. iš-púrstù išp u ra u
išpuřti t/v , val. p ýřiť sa (zlostí) a péřit sa
v y p ín a ti se (zde é je asi od péro). T edy
*pyriti se zesilovacím če. O dstín ‘n a p a ro
v a ti se, n afu k o v ati se’ náleží sem jistě,
i v litevštině je u téhož kořene odstín
‘n a b ý v a ti objem u, b o tn a ti.’ — Snad sem
náleží i nějakou analogií zm ěněné msl. čabořit se c h y s ta t se ja k o b y k b itv ě (býk
se č-í), načabořený nazlobený, n a H ran ick u
čabořit se zlobiti se H zl, h an . cabořêt se
K pU .
Čermák, stč. črm ák: p tá k červenka obecná,
E rith acu s rubecula L (m ylně u n ěk terý ch :
rehek). Asi z *črmnák, od č-b rm -b n-b červený
(stsl. čr-bm-bn-b; st. luž. čirm ny E ichler
W ZU Leipzig 13.380). — T oto ad jek tiv u m
je odvozeno p a trn ě od *č-b rm-b ‘červ ’, k te
rém u se ro v n á lit. kirm ìs a td ., viz červ
(zde se tím červem rozum ěl „polský červec“ ,
0 něm ž viz p. h. červen). J e te d y velm i
staro b y lé; o jeho dom ácím p ů v o d u není
tře b a poch y b o v at (činí ta k H ern e 37n.):
m á-li základní slovo litev štin a, bylo zajisté
1 v nej starších dobách praslo v an štin y ;
o statn ě (výchozí č-brm -b žije ve zm ěněné p o
době č-brv-b, červ, dále. *Čermný ale časem
ustoupilo výrazn ějším u červený. O d téhož
ad je k tiv a je i jm éno řeky (a osady) Čerm ná,
sch. Crm nica.
černý, stč. črný, černati, -čti; černiti,
n ář. černidlo (spis. černýš ro stlin a Melamp y ru m : „ze sem ene tro u sí se černý p rach,
jenž m ouku čern í“ , B arto š D ial. 1.130);
ro stlin y černucha, černohlávek, Černobýl; n ář.
černice = černá m alina, o stružina; černoknežník < -knižník, stč. črnoknih = m ajitel
„černé k n ih y ," čaroděj; laš. černigal um ou
něnec B -Š r (-gal je nejasné). V m ístních
jm énech: Černá hora = les jehličnatý
{bílá h. = les listn atý ). Černý trh, nezákonný,
ta jn ý , jízd a na černo a tp . (viz i švercovat)
m ají zák lad v tom , že tak o v é ta jn é , zakázané
p o d n ik y se konaly p ů v odně v noci (něm.
arg. Schwarze = noc). — slc. čierny, pol.
czarny, hl. čorny, dl. carny, u k r. čornyj,
r. čëren, stsl. čr-bn-b, sln. črn, sch. cr n ,
b. čem . V šude m noho odvozenin. — P sl.
čbrn-b; odpovídá m u stin d . kršná- a stp ru s.
kirsna- t/v . V slovanštině *krsno- dalo *krno,
*kbrno-, s v ypadlo ve skupině rsn dříve,
než se začala zm ěna s > ch. D alší rozbor
km ene *krsno- b y b y l n ejistý . Georgiev
V aprosi 26 m yslí, že to je odvozenina
od jm én a třešn ě (některé d ru h y třešn í jsou
černé).
čerpati. Za *č-brpo čer(p)ti bylo stč. črpu
čřieti, k infinitivu p řitv o řen nový presens
čru, k to m u p a k nové iterativ u m na-Čierati.
P řechodem do 5. tříd y v zn ik á nč. čerpám
čerpati. Z ajím avý je v ý znam ový vývoj.
slc. črpať je n a b íra ti (což je původní)
a p ř e l é v a t i te k u tin u , ale črpnúť znam ená
i pouze tro ch u n aliti, v liti, o dliti (črpne
trochu vínka), b a i šplíchnouti (vodu do
tv áře). T edy dospělo k v ý zn am u p ráv ě
opačném u než je n ab íra ti. T ento opačný
převládl n a M oravě: val. crpkať po k rapce
přilév ati B, laš. krava crpe d á v á m álo
m léka B. — V šeslovanské: slc. črem črieť,
načierať (srov. hl. čěrać) a črpať (zdrobň.
črpkať), črpnút. Odvoz, črpák n ád o b a na
n ab írá n í vody, žinčice a td .; stsl. čr-b p o črčti
a Čr-bpľo čr-b pati, pol. czyrpać czerpač,
hl. po-črěć, čerpać, dl. po-črěś, u k r. čerpu
čerety a čerpsty, čerpaty čyraty, r. čérpaju
čerpať, sln. črpam črpati, sch. crpem crpsti
a crpam (crpljem) crpati, b. čerpja. — Psl.
*č brpq čerp-ti > *čerti je zform ováno do
vzoru m -bro m erti (m říti). Id e. k ořen to h o
v ý zn am u byl skep- (sthn. scepfen, stsas.
skeppjan, něm . schöpfen), stejn o zv u k ý s d ru
hý m skep- štěp iti; od prvého je zajisté
m or. čepák, štěp á k, hrn ec n a n ab írán í vody
(„N aber m ně, děvečko, vody do čep áčk a“
Sušil u B.). S lovanština o d stran ila tu to
nepříjem nou zevní shodu vložením zesilo
vacího r (§ 10), což bylo vyváženo z trá to u s.
čerstvý, stč. črstvý; vč. adv. čerstva ry ch le
< zčerstva. Jin d e je dvojí v ý znam : 1° čilý,
h b itý (slc. čerstvý, pol. czerstwy, hl. čerstwy,
b. čevrást, sln. črstev, čvrst), 2° tv rd ý , pevný
(sch. čvrst silný, u k r. čerstvyj; r. čërstvyj
tv rd ý , zaschlý, přenes, bezcitný). V pol.
u k r. r. o chlebě = tv rd ý ( = p řed delší
dobou pečený), te d y opak českého v ý zn am u
(až n a velkopol. czerstwy, což m á český
v ý zn am : J P 2.266). — Psl. č -brsty-b, slovo
nesnadné, jsou rů zn é v ý k lad y . V ětšina
ja zy k ů dovoluje p řed p o k lá d at ps l; č -brstv-b,
ale tř i z nich i čv-brst-b, b u lh a rštin a p ak
čev-brst-b. Za pů v o d n í pokládám to to :čev-brst-b:
obsahuje zesilovací p ředponu če (viz) a v -brst-b,
k terém u přesně odpovídá stin d . vrddhá(*vrdh-tó-) vzrostlý, dospělý, m o h u tn ý , silný,
velký, vysoký, sta rý , dovedný (obratný,
zběhlý, zručný), rad o stn ý , p řív ětiv ý , h rd ý .
J e to t-ové p articip iu m od kořene verdh'rů sti', s náležitý m nulovým stu p n ěm kořene
(r = br, což je též r). Če- m im o b u lh arštin u
bylo redukov án o v č, p a k v bylo v n ěk terý ch
jazycích odsu n u to do poslední slabiky.
V šechny naše v ý zn am y se d ají v y ložit
pom ocí indických; o chlebu je pů v o d n í
‘tv r d ý ’; český opačný vý zn am (o chlebu) se
vyloží m etaforou stejn o u jako v něm . frisch
(též o chlebu). P ů v o d n ě ‘h b itý , č e rstv ý ’
platilo o duševním a tělesném stav u člověka.
Týž kořen je v růsti a vrstva 2°.
čert, stč. črt·, čertiti se, čertovina; v kletb ách
oslabováno n a čechman čerchman(t) čerchan
Čermák černast červ červivec čés čmert chmert;
ro stlin a stč. črtlcúsal, črtkus, ně. čertkus Succisa („p ro střed n í kořen je st ku sý a jak o b y
zubam i obkau san ý byl, odkavadž i jm éno
poboňkářské m á “ ; . ..p r ý „to to o té to bylině
sobě vym yslili, že čert znaje velikau moc
té to byliny a jí lidem p říti nechtěje, jak ž
vyroste, h n ed n ajv ětší kořen o b k u su je",
M attioli, vyd . H ájek ). — Pol. czart, slc. hl.
čert, dl. čart, u k r. čort, r. čert, sln. Črt. — V zhle
dem k tom u , že č e rta si p řed stav o v ali jako
dém ona kulhavého (s jednou nohou k ratší)
nebo vůbec „k u séh o " (kusý, kucý b ý v á i jeho
častým epith etem ), m á se to slovo (Psl.
čbrt-b) za zpo d statn ělé t -ové participium od
ker- řezati, sekati, což je sn ad p rav d ěp o d o b
né. Z dá se, že čert je v ý tv o r dém onologie
už předkřesťanské.
červ, stč. črv; odvoz, červec; podkrk. čever
(gen. přesm ykem *čevra, k to m u nom . čever),
s p ře d ja tý m r k lad . červer. „ Če rv “ znam ená
lidu i rozličné nem oci (věřilo se, že krom ě
červů-hlístů, tj. šk rk av ek , roupů, tasem nic,
m ohou b ý ti v těle i jin í červi, původci n e
mocí), o d tu d trávit červa alkoholem n a štítrobu. A dj. červivý, n á ř. červavý čerďavej
čerdivej čerbavej. — V šeslovanské: stsl. č r - b v-b ,
pol. czerw d ř. czyrw , hl. čerw, dl. cerw, slc.
ukr. červ, r. červ', sln. črv, sch. crv, b.
červej. — Id e. bylo *kurmi-s (stind. krm i-,
lit. kirm is, pers. kirm , ir. cruim, k ym r. p ryf,
slov. v č -brmbn-b, viz červený). Z áhadné v
v č-brv-b lze v y sv ětlit p ráv ě vlivem slovesa
č -b rviti hem žiti se (viz červiště), k teréh o lze
o pohybech velkého m nožství červů u žiti
docela dobře.
červen, stč. črven: znam enal n ěk d y měsíc
šestý, n ěk d y sedm ý (ten to konečně odlišen,
příponou -ec: červenec). Pol. czerwiec, ukr.
červeń červen. — D ůvod n ázv u není zcela
jistý . P odle starý ch dom nění (viz Jg ) „o d
červenosti anebo červův, k teříž toho měsíce
obzvláštně n a štěpích a ovoci škody činí“
nebo „od červenosti, že se v něm ovoce červen á “ , podle D . K inského od „sb írán í červce“ ,
to tiž „polského červce“ , žijícího n a U krajině,
n a Podolí a Polesí n a koříncích ch m erku
v y trv aléh o (a dávajícího skvělou červeň),
podle J . R ostafińského, že to je doba ,,červů“
(larev) včelích. S bírání onoho červce bylo
kdysi velm i důležité (v. Moszyński 1.367),
konalo se v sk u tk u v červnu a červenci;
z P olska se hojně vyvážel do ciziny, b arv ivo
z něho bylo velm i oblíbené. — J e těžko říci,
k te rý důvod je p rav ý . Je-li v šak prosinec
v sk u tk u od sin ý, je m ožno, že červen a červe
nec jsou měsíce „červ en é" , od b a rv y d o zrá
vajícího ovoce (bobulí, jah o d , plodů s tro
m ových). Z ajím avý ú tv a r je červenec·, upom ín á n a stin d . dvojice m ěsíců nabha- m . p rv ý
měsíc období deštů, nabhasyá- m . d ru h ý
měsíc téhož období, a tápas- m. p rv ý m ěsíc
m ezi zim ou a jarem , tapasyá- m . měsíc po
něm následující.
červený, stč. črvený; červeň, červánky (-ánky
p říp o n a „jak o u studánka, bochánek, dokořán
Š.); červenec název rozličných červených věcí
(slc. m ěděného peníze, sý ra aj.). — slc.
červený, pol. czerwony > u kr. červónyj a r.
červonnyj, hl. čerwjeny, dl. cerwjeny, sln.
črljen, sch. cr(v)ljen, b. červen. — J e to n-ové
příčestí od červiti, tj . b arv ití červcem
(v. předešlé heslo). T en to nový ú tv a r byl
zajisté výraznější a průhlednější než sta ré
ad jek tiv u m č -b rm-bn-b (viz Čermák), když
zák lad n í slovo č -b rm-b zm ěnilo v Psl. svou
podobu n a č -brv-b (viz červ)·, p ro to časem
úplně vytlačil ono starší č -b rm-bn-b, č. čermný.
T edy „červené" by ly původně jen tk a n in y
b arv en é oním červem ; záh y se to h o slova
užívalo i o k aždé jin é červeni, vzniklé bez
zásahu lidské ru k y .
červiště jč.: seno rozházené z kup, okopiště
sena D -Jg -K t-V y d ra, stč. črvišče ,,confraga“
( = asi: okopiště jahod, kde je jich m noho na.
jednom m ístě) K laret. — Snad (pouhý
dohad!) znam enalo původně rozhozené m ra
veniště, hem žící se m ravenci. Dl. cer wišćo
hm yz, cerwiś se hem žiti se. T o m u to lúž.
slovesu odpovídá lit. skiřvinti lézti (o m ra
venci), v luž. ovšem chybí s- („p o h y b liv é"),
ale to nem ůže tu rovnici ohrozit.
červotoč, stč. slc. črvotoč, ch. červovrt: p ů v .
stč. dřěvotoč, slc. drevotoč, drevovrt, stč. dřevovrtek (r. drevotočec), od točiti ve sm yslu v r ta ti
(ten je v hluž.), p a k zkříženo s červ. J e š tě z a
Jg d dřevotočina = p rach po červotoči z ů s tá
vající, m or. (Boč.) drvotočina Jg d . slc. (m ísty
u B ratislavy) červotoč(ina) je m o tý l drvopleň
velký, „jehož housenka žije ve dřevě hlavně
topolů a v rb , řidčeji v ovocných stro m ech ,“
v. V ážný JM .
čeřen 1°, již stč.: d ru h ry b ářsk é sítě. — slc.
čereň , dl. šerjeň, hl. šeŕeń ZfS 7.353, pol.
cierzeniec, sch. čerenac. — P říb u zn é je asi
něm . Garn v J ägergarn te n eto , Fischergarn
ry b ářsk á síť (mylně se tv rd í, že G am m á co
činiti se střevem , germ . *garnó-). Slovo asi
„p raev ro p sk é.“
čeřen 2°: stč. (psáno s -en, nikoli s -ěn)
jis tá část kam en nebo peci (byla to v h r n
čířské peci jakási m říž nebo ro št z kam enů,
oddělující — ab y oheň nesahal přím o n a
hrnce — ohniště od p ro sto ru , kde b y ly
nád oby určené k vypálení). P řeneseně za J g
pekelec, svrchní plocha (na níž se spalo)
chlebové pece. S nad o d tu d p ak vzešlo další
přenesení v ýznam u (za J g n a T urnovsku):
vrchní plocha h o ry ; je i val. (ze slc.) čeřeň ,
hřeben h o ry B ; též spis. PS, je i č. střech y aj.
PS-SSJČ . O d J g do PS čeřen je též jisté
zařízení ve vinném lisu, n a k te ré se sypou
hrozny, ab y b y ly vylisovány a ab y šťáva
v y té k ala do kádě. — slc. čereň hory = h řeben
hory K ; sln. čer k am en n ý vrchol, rozeklaná
vyčnívající skála, čeren sk aln até m ísto.
Pol. trzon k rb , u k r. čereń k rb , sln. čerjen
k len u tí n a d krbem , zařízení n a sušení obilí
n a d ohněm , r. čeren solivarská p ánev. — P ro
vývoj v ý zn am u je tře b a v y jít z oné z k am en ů
sestavené m říže v h rn čířsk é peci. T u lze
skutečně c h á p a t jak o m říž: R . R einfuss,
a u to r článku o polském lidovém h rn čířstv í,
E tn o g r. polská 3.332n., ji n azý v á „ k r a t a “ ,
tj. m říž. V nejstarším ty p u b y la n a d ohněm ,
vodorovná, jejím i o tv o ry p ro n ik al žár n ah o ru
k nádobí, ale plam en y se n ah o ru n ed o staly .
(V m ladších ty p e c h b y ly i ,,k ra ty “ svislé.)
T a podobnost k m říži dovoluje z to to žn iti
to to c. 2° s č. 1°, neboť p o jm y síť a m říž se
často zam ěňují (viz mříže). Čeřen v in ařsk ý je
zajisté rovněž n ě ja k á m říž nebo ro št.
V ýznam „vrcho l h o ry “ dobře o sv ětlu jí
uvedená slova slovinská.
čeřití: doloženo až nč. od P u ch m a jera 1802.
V zniklo ve spis. řeči haplologií z lidového
čečeřiti ježiti, čech rati, k ra b a titi. Srov. dále
slc. čečeriť cuchati, odvoz. jč. slc. čečeratý
k ad eřa v ý , rozcuchaný, jč. čečery rozcuchané
vlasy. slc. spis. čeri ť je z češtiny. — P říb u zn o
je hl. šešer a jinoslov. kokora k ad eř (a dále
jm én a ro stlin jak o č. kokořík); lot. cecers je
k udrnáč. — J in é čeřiti je od čirý.
česati 1°: hřebenem p ro ta h o v a ti vlasy
a pod. ú k o n y : česati len = vochlovati,
č. koně = hřebelcovati, m or. slc.: č. š a ty =
k a rtá č o v a ti; č. ovoce: rozličné lesní jah o d y
(zvl. borůvky) lid v sk u tk u vyčesáv á jakousi
lo p atk o u , m ající n a o k raji h ru b é zuby
jak o b y hřebenové nebo hřebelcové; o d tu d
přeneseno (již stč.) n a trh á n í velkého ovoce.
T edy „česati ovoce“ je přenesením p řed m ě
tového pojetí: bylo „očesati, vyčesati k e ř“
a tím získati jeho jah o d y , p a k > očesati
jah o d y , z toho „česati jah o d y , ja b lk a " a td .
Odvoz, česle f. pl. h u sté tyčkové branidlo,
zadržující rozličný n eřád (listí, větvičky),
ab y se s vodou nedostal n a m lýnské kolo,
n ář. a slc. česák hřebelec; pačes -ek -í o d p ad
p ři česání ln u (přen. pačesy o vlasech),
paČísat len, pačíska B. česati přeneseně
znam ená i pom louvati, pesk o v ati (spojovací
prv ek : vy česáv ati z vlasů n eřád > h le d ati
vši, chyby, zjišťovati chyby). O dvoz, če-chrati
(v. to) p ů v o d n ě bylo hanlivě o načesávání
vlasů. — Česati je zastoupeno u všech
Slovanů; Psl. stsl. češo česati ze staršíh o
*česti. P říbuzno a v ýznam em shodné je het..
kišái- (možno čisti kesái-), luvij. kiša- t / v .
Jin d e znam enají p říb u zn á slova spíše d rb a ti,
šk rá b a ti (lit. ka sù kàsti a kasau kasýti,
lot. kasu kasit šk rab ati; ř. ξέω šk rab u ,
h lad ím z ks-, κεσ-κ-έον pačes). Z dá se te d y ,
že p ů v o d n í v ý zn am b y l p ro h rab áv ati,
šk rab ati. Viz i kosa účes.
česati 2°: spěchati, u tík a ti Jg -K o tt-K o l-v č.
Pozm ěněno v chod. čišít t/v , msl. če-hat Mal
spěchati. — R . česat t/v . — Ze stu p n ě
*kós- je sch. kasati k lu sati, běžeti, sln.
kasati (spěšně) jiti, u k r. za-kasaty kohos’ =
před h o n iti. P říb u zn o je lot. kuošu kuost
spěchati (s expresivním zm ěkčením k m ísto
k). Viz i čas.
česnek; stč. gen. česenku; ch. česnek, msl.
česnik Mal. Odvoz, česnáček, A lliaria: rozem ne-li se list, páchne česnekem . — slc. cesnak ,
odvoz, cesnačka A lliaria; pol. czosnek, u kr.
čosnyk, r. česnók, sln. česen(j), sch. česan, b.
česán. — P ů v . česn-b(k-b), zajisté od čes- štěp iti (které je v česnút, viz to ): jeho cibulka je
rozštěpena v několik stro u žk ů , n a rozdíl
od cibule, k te rá rozštěpena není.
česno i česlo: o tv o r v ú lu pro v ý le t včel.
T a k i s l c . - Z čelesno o tv o r do pece, v y
p u štěn ím slabiky -le-. I česlo znam ená obé.
česnúť v msl. roz-česnúť ro zštíp n o u ti, od-česn ú t B o d štíp n o u ti, slc. roz-česnút i roz-čechnút, od-česnút i od-čechnút. Sem vulg.
čísnout, čajznout u k rá sti (srov. vč. štíp -
nouti t/v ). — P říb u zn é je ř. κεάζω štíp u ;
u nás je příb u zn é slovu česnek.
čest: s tč . gen. čsti, z to h o n č . gen. cti a td .
Odvoz.: ctný, sté. čstný, o d tu d ctnost
( > ctnostný, m or. p ěk n ý , srov. stč. v ý zn am
čest = nádhera) a m or. cnota; nč. též čestný;
ctíti, sté. čstíti, o d tu d p o stv . pocta, úcta
( > uctivý, m or. též ucný = kdo rá d hostí)
(ale ctíti barvu v k a rtá c h , m ylně m ísto clíti,
viz Jg ); po stv . počest; ale počestný od „po
čsti d ělající" ; viz i poctivý; bezectný od beze
cti. — V šeslovanské: slc. česť, p. cześć, cny,
czcič, sch. část, častni, častiti a tp . jin d e. — Psl.
stsl. č -b st-b, č -b st-b n-b, č -b stiti. Z ákladní Č-b st-b je
Od Č-bto čisti (č . čísti) p říp onou -t-b (č-bt-t-b >
č -b st-b) označující činnost. Č isti znam enalo
původně m íti pozornost, zřetel k něčem u,
od to h o to p ůvodního v ý zn am u u tv o řen o
č-bsť-b; te p rv e p o to m čisti zm ěnilo v ý zn am
n a p o čítati, v n ím a ti n ap san ý te x t.
čéška. Stč. Čecha K la re t (Gb píše, asi
m ylně, čěcha), češka L ac t, čieška K la r aj.,
podle Gb ‘d u tin a v k o sti vkleslá, do níž k ost
jiná za p a d á ’, zvl. v koleně (K niekehle), ale
i ‘holeň, tib ia ’·, nč. čéška SSJČ ‘p o h y b liv á
kost zpevňující v p řed u pouzdro holenního
kloubu, p a te la ’. Sem p a tří nepochybně
i č. číška ‘m isk o v itý obal n ěk terý ch ro stlin
ných plodů, n ap ř. žalu d u ’. — P říb u zn é je
asi lit. k išk à (nejspíše je to z *kikša ) K n ie
kehle, holeň, hlezno, n o h a (zvířat), lot. ciska
kyčel, hol. hijze, h ijs K niekehle, stin d . kakšá
pazducha, podpaží, střh n . hahse, hehse
(nhn. Hachse > č. vulg. haksna n o h a SSJC)
přehyb kolena u zad n í n o h y (u koně),
lat. coxa kyčel. T ed y ide. *koksa . T ato slova
znam enala n ejd řív e asi p ro h lu b in u n a zadní
straně nohy p ro ti kolenu nebo pro h lu b in u
pod ram enem (podpaždí), p a k přesunem
velmi snadno p o chopitelným kloubovou kost
do podobné p ro h lu b in y zapadající (kyčel,
holenní kost), konečně i k o tn ík , hlezno. —
Místo očekávaného *č-bcha (srov. b alt.) nebo
*kocha (srov. stin d . atd .) je Čecha; e je asi
vlivem slova čečel (viz) t/v ; ch je z ks; č. šk je
z ch a ze zdrobňujícího -bka. P sl. te d y
• bylo Čecha, z to h o d em in u tiv u m češbka.
četa a četník: p ře ja to v 19. stol. ze sch.
(tam četnik = člen čety, t. ozbrojené čety
hajduků ap o d .); nově u F erd . Čenského
utvořen vojen, te rm ín četař. — Sch. b. četa;
sln. ze sch. (maď. csata ze slovanštiny;
slc. čata a pol. czata z m aď .; slc. četník
z češtiny). — J e asi příb u zn é s ir. cethern t/v
a dále snad s la t. caterva četa, sbor („nepravidelná“ nebo b arb arsk á, n a rozdíl od řádné
legie).
četina, -ňa vm . (četyna M alý): halouzka
jehličnatého strom u. — slc. spis. čečina, n ář.
četina čatina čačina t/v , pol. n ář. szczecina
jehlička (sosnová), sch. b. četina t/v . — J e to
slovo totéž co štětina, odvozenina od (s)čet,
viz štět; (s)četina b y la k ažd á jed n o tliv á
jehlice n a š tě tu lnářském , p a k přeneseně
jehlička strom ová, neboť i ty trč í ven hustě,
pevně a ježatě a jsou pichlavé, konečně celá
halouzka.
četný: v ý tv o r rukopisu K rálovédvorského,
ale u jal se. Nelze ani říci, od čeho jej H a n k a
u tv o řil, zdali od četa či od -čet (počet).
či: částice p ů v odně tázací (tak dosud slc.
či vie š? = víš-li ?), dosud je t a funkce
v o tázk ách rozlučovacích (já či t y ?), v jazyce
starším b y la i tu sp o jována s tázacím -li v čili.
Z dvojčlenných n ep řím ý ch o tázek (stč.
opatříte [ = pozorujte] lid, jest-li siln ý či-li
m dlý) vzešla m ožnost, že Či(li) zn. ‘nebo,
anebo, neboli’; děje se ta k nč. asi od Ju n g m an n o v y doby s rozličným i o d stíny. — slc.
či (v. výše). Pol. czy(li), u k r. čy t/v ; sln.
stru s. či jestliže. — Či je od zák lad u tázacíh o
zájm ena co, čeho a td ., a to p a trn ě in s tr.
sing.; odpovídá m u la t. qúi ‘ja k ’ (a q u in
‘proč n e ’ z *qúi -ne), av. či ‘ja k ’, stsas. h w i
‘jak , p ro č’. Ve tv a ru či u strn u lo jak o částice,
kdežto v sklonění slova co rozšířeno o n o r
m ální p říp o n u to h o p ád u : či-mb, č. čí m.
čí, zájm eno, stč. m ask. čí, fem . čie. — Stsl.
č -b j-b č -bja č -bje, slc. čí, čia, čie, pol. czyj -a -e,
r. čej čbja, sln. sch. b. č ij. — Asi z pův.
k ui-jo-s, od původního km ene tá z . zájm en a
kdo p řiv lastň o v ací příp o n o u -jb (jako vlčí
od vlk atp .).
čibať 1° laš.: u tík a ti Z; m sl. čibály n o h y
K ol. N ejasné. (Š. je sp o ju je s č. 2°, srov.
mazat, natírat to).
čibati 2° m or.: čibnút u d eřiti, han . cim nóť
t/v K p U ; s-ové in ten siv u m od něho je h an .
načisat n ašleh ati Svěr , č. čísnout u d eřiti PS,
h an . čisnót t/v K p U . U k r. ščybaty srážeti
(ovoce). Z vukom alebné; srov. čubati a čáp a ti t/v a rým ové lot. stibat t/v .
čibéz: šibal Voz. — Z maď. csibész t/v .
S ulán P ID e b r 39.14.
čibuk, ta k i slc. sch. b. N aše slovo je te d y
p ře ja to z B alkánu. Ale r. u k r. i b. je čubuk ,
p. cybuch, cybuk. Vše z tu r. čybuk d ý m k a.
čičorka: ro stlin a Coronilla. V Preslově
V šr čičorečka, ale Sloboda zavedl lidové
čičorka. Pol. cieciorka Cicer, sln. čičerka a sch.
čičarica h rach o r setý. — Z ital. cicerchia,
což je v u lg.-lat. zdrobnělé *cicercula, od cicer
(viz cizrna).
číditi vč. (u Železného B rodu): sráti.
T ab u o v é oslabení m á š: ušidil bych ho = zesra l bych ho ( = nesto jí m i za to) L F 27.364,
N Ř 5.100, 102. — slc. vyšudiť sa v y k o n a ti
tělesnou p o třeb u ; sn ad sem p a tří přenes.
sošudiť sa sesouti se, iter. (s r navíc, § 10)
šurdit, šurdovať (sa) sesouvati se (o kam ení),
s tím srov. vč. sesrati se o neočekávaném
a nem ilém sesutí hranice dříví, b o u d y ap o d .;
slc. u je tu sn ad z n ějak é analogie, snad
od klu d iti t/v . R . n ář. (sever.) čišáť, číškat
„d ělati pod sebe“ (cit. u V asm era 3 .3 4 4 ).—
P sl. čiditi. P říb u zn é je stn o rd . isl. skíta,
nor. skiba, dán. skide, stangl. scitan, sth n .
scizan (nyní scheissen) sráti.
čiha stč.: v lk (hračka); slc. čiga k lad k a,
k ladkostroj. Z maď. csiga v lk (hračka),
klad k a.
číhati: od staré doby slouží i jak o p táčn ick ý
term ín , rovněž odvozeny od něho čihadlo,
čihař, čižba; p tá čn ík sám jsa u k ry t, číhal na
kořist. S tra n sam ohlásky: už ze stč. doby je
doloženo jenom í, ta k é slc. je spis. číhat. N ic
m éně m or. nářečí svědčí to m u , že je st
v y jiti z ú a že číhati je sourozenec slova
čouhati: nesčestí čúhá na člověka Voz, kočka
čóhá na m yš R s, J a n e k čúhal okýnkem . Z n a
m ená nejen ‘d ív a ti se pozorně’ (čóhá na mléko,
aby neuteklo Rs) a ‘d ív a ti se nepozorovaně’
(v. výše o Jan k o v i), ale i ‘zev lo v ati’: sem
náleží čúhačka, K ol, čouhačka H oš, číhačka
B -H r = čum enda o sv atb ě ap . („d ěti chodí
n a č-u, ab y něco d o staly " K ol). B arto šů v
doklad čóhá mo slám a z botu zn. ‘k o u k á ’,
Čech v šak rozum í ‘čo u h á’. S S J m á též ojed i
nělé čuhaí = čo u h ati. — P říb u zn é je asi
něm . gucken k o u k ati. S tra n v ý zn am u uveďm e je d n o m ísto z J . P ilaře, A lbánský zápis
n ík , P . 1951, 64: „ R y b á ř, k te rý ho (čeřen)
střeží, d í v á se n a h ladinu. Je h o b y stré
oko rozezná vln k y , k te ré v y tv o ří v ítr, od
vlnek, způsobených p lo u tv í r y b y ... T a k o
v ý c h č í h a j í c í c h lovců je po obou s tra n á c h
ře k y několik d esítek .“ T ed y č. = hleděti, ale
rozdvojilo svou form u i v ý znam : 1° ‘v s k ry tu
vyhlížeti n a něco’ dostalo sm ysl lovecký (vyhlížeti k o řist; v ú k ry tu ček ati n a k ořist), stalo
se slovem in telek tu áln ím , p ro to pro v ed la se
v něm norm ální zm ěna ú > í, slc. číhať
b u d e te d y z češtiny; 2° číh ati = v y k u k o v ati
z něčeho ven = trč e ti v en se stalo expresivním , a p ro to podrželo ú ( > ou) i po č. —
Z češtiny je též pol. czyhać, z to h o p a k ukr.
čyhaty.
čichat), p o stv . čich (stč. čich = sm ysl
vůbec); lidově čuchat i, čuch. Slož. o-, vy-,
na- se; vulg. sčuchnout se = sejiti se (asi
podle zv y k u psů). — slc. čuchat, čuch, hl.
čuchać čichati, sln. čuhati tu šiti, r. n ář.
čuchat čiti, slyšeti. — Čuchati je s-ové intensivum od ču-ti (č. číti). P ů v . v ý zn am byl
čiti vůbec; v češtině zúžen n a čití nosem.
P odobně i v ý razy p ro jin é d v a sm ysly si
v y tv o řily s-ová in ten siv a: sluchati, macati,
což je zv láštn o st slo v an štin y . O to m M ch
S P F F B U 4 (1955) A 3. 30.
čík 1° m sl.: p isk o ř; ta k i slc, sch. sln.
a u k r. n ář. R d . (na severu, P odvys.) je kyč,
m a lá ry b k a piskořovitá. — P ů v o d nejasný;
sn ad je to slovo zvukom alebné (ry b a ta
p ři v y ta žen í z v o d y v y d á v á jak ési slabé
zap ísk n u tí, v. o to m p o d piskoř), srov. stč.
k v ik jak ási ry b a v y d áv ající z v u k ( = piskoř
nebo sekavec).
čík 2°: oharek cigarety. — maď. csík,
n ě m . arg. T schik, it. cicca t/v . — C esty
přejím án í nejsou jasné. Podle S ulána P F
18.2.286 je české slovo z m ad arštin y .
čila stč.: chvíle; adv. stč. včile nyní, hned,
te d (pův. = v té to chvíli), m or. a zslc. včil
(-e -ej -ejky -ek -eky -kaj -ky), povčil, včul
n y ní. — Čila je dochováno jen v češtině,
ale nepochybně je to slovo staré, praslovanské. Ú tv arem se m u ro v n á got. hveila
a obdobná slova u jin ý ch G erm ánů a něm.
Weile. Spojení s č -bj o ‘odpočívám ’ je p ra v d ě
podobné proto, že i stn o r. a stangl. příbuzná
slova znam enají klid, lože, a pro to , že od
něm . Weile je weilen ‘dlíti, m ešk ati někde
( = b ý ti někde, ale bez v y já d ře n í činnosti)’.
S nad te d y za chvíli znam enalo původně
„za n ějak o u dobu pom eškání, zdržení nebo
p o čk án í" apod.; to je ta k é nejběžnější užití
to h o slova v češtině.
čilim ník: ro stlin a C ytisus. P ře ja to Preslem
— podle jeho vlastn íh o ú d aje — z ru štin y ,
ale ru sk ý p ram en není znám .
čilinda: čepel u nože vč. J g d ; te n k ý lusk jč.
D uš. 3.23. N ejasné,
čilý, již stč.: čerstv ý , h b itý , čile, čilost. —
sln . čil odpočinutý, sch. čio odpočinutý,
silný, sta tn ý , čilý. — Od či- v od-po-či-nouti,
v lastn ě l-ové příčestí (jako bdělý od bditi
apod.). N ářeční v ý znam y: m or. čilé dřevo =
svěží, trn k y čilé = nedozrálé, m aso čilé = n e
dopečené B. — J in é je čílit (se), rozčilit (se),
viz je pod čiti.
čím , val. spojka: ‘jak m ile’; Vsl. ‘pok u d , d o
k u d , jak m ile’; slc. čím prv (skôr) co nejdříve.
— J a k o spojka se v y v in u la asi ze spojení
čím -tým , což m ožno ch áp a ti též jak o ‘jak-ta k ’; o d tu d ‘ja k ’ > ‘jak m ile.’ T v arem je to
7. p á d od čo, jem už o dpovídá č. co.
čim an fam .: c h y trá k , znalec. N ejasné.
čim čarovat o cvrlikání vrabce. H l. činčerić
o hlasu sýkory. Z vukom alebné. Viz i čiřikat.
čim išník: ro stlin a C aragana (od V šr.; p ře d
tím = R obinia). Preslovo p ře je tí z ru štin y ;
r. čim yžnik je p a trn ě cizí, odněkud z Asie.
čin, v stč.: způsob (rúcho rozličného č in u ;
nem luv takým Činem), později p reg n an tn ě:
p ra v ý způsob, řád . Od něho odvozeno činiti.
To bylo původně doprovázeno zpravidla
bližším určením příslovečným (m užsky čiňte:
zlostivě činie) nebo před m ětem (činiechu p o
m oc; čiň dobrotu) nebo doplňkem (řeka činí
sě vodna : činíš sě biskupem ), ta k že činiti
m ožno c h áp a ti jako pohodlné n áh rad n é slo
veso (verbum vicarium ), p ři něm ž arci v azb a
m usila b ý t m ěněna: m ísto m užským činem
(tj. způsobem ) bojujte, braňte se apod.
řečeno p ro stě m užsky čiňte, m ísto biskupským
činem vystupuješ, rozhoduješ řečeno b isku
pem sě činíš atp . N akonec pokleslo Činiti n a
bezbarvé dělati, facere, tu n (činil jsem tuto
mast) a podle něho i čin dostalo obecný v ý
znam sk u tek , factum . N y n í je čin iti sloveso
nelidové, ale v nářečích je dosud: jvč. co se
to činí = děje, msl. činit kožu = v y d ěláv áti,
činidlo (obé se stalo odborným term ínem ).
Iter. m or. počínati si = p ře tv a řo v a ti se,
dělati se někým , p ak i p y šn iti se. P o stverbale
čina je v han. šag bez m ňel ceno to zbjehnót =
nám ahu, co d ělat; p a k i nepův. co ceno K p U
v obdobných v ětách . Jin d e znam ená čina
(činěnice) nečas, plískanice (z v ě t jako to se
venku činí!), po stv . je i účin(ek ), náčin.
Z předložkového spojení je příčina okolnost,
> causa (*při tom čině bylo = p ři to m způso
bu věci b y lo . .. > v té příčině). P ráv n ick ý
term ín přečin je podle p ře stu p e k a zlo-čin;
nové je součin·, počin od počínati si. slc. též
priečin, prečin, -nka p řih rád k a (*prečinit
tru h lu = p řeh rad iti), z to h o laš. prištinek,
priščinek t/v H or. (č = tš p řesm ykem > št
a vlivem slov jako je č. přístěnek = m enší
jizba při stěně p řista v ě n á ); slc. záčin(ok) tr u h
la na obilí. Ale č . činovník funkcionář (spolku)
je z ru štin y . — Č in a čin iti zastoupeno
u všech Slovanů. Čin-b (pův. asi u -km en,
stč. gen. činu) od kořene *kuei- žijícího
v ř. ποιείν čin iti a v stin d . čáyate vrstv í,
řadí, spojuje, v y tv á ří; te d y v rstv en í (srov.
stč. spósob = po sobě kladení), jistý řá d
v rovnání, spojení něčeho. P říp o n a *-nu-,
velmi starobylá, je též v pro tik lad n ém stan-b
‘stav ’, od státi.
činčila: jihoam erický d ru h hlodavců s cen
nou kožišinou; v E v ro p ě znám od 1580.
Název pochází snad z indiánských jazy k ů
v Peru a Chile; rozšířil se všude ta m (na
západě p sán chinchila), kde se k u p u je
i příslušná kožišina; r. je šinšílla, u kr.
šynšýla. N ovikova 109. J e v šak (dodává
Šmilauer) i d ru h ý výk lad , že to je šp. chinche
štěnice (z la t. cimex), protože páchne; p o
dezřelé je to tiž dem in u tiv n í -illa.
činek: te n k á latičk a, n a tkalcovském s ta v u
osnovu rozpravující; slc. plur. — slc. činky,
sg. též čin, pol. cynka (o to m to m ylně J P
35.168, 176). — Ze střh n . schin t/v (totéž
slovo, ale fem ., je něm . Schiene). — V zato
(u Tyrše) za název tělocvičný: činka fem ., ta k
i slc.
činely. P řes něm . Tschinellen přišlo z osm anštiny (je to součást „tu reck é m u zik y " ).
Treimer 88. P odle B attistiho-A lessia je to
však zkrácení z bacinelle (it. cin èlle).
činovať: d ru h tk a n in y , try lich , -atina; p lá t
no činovaté = p ro ty k o v an é. — slc. činovať,
pd. c(z)ynowaty, u k r. činovat(n)yj -noje
polotno t/v . — Srov. p d . czyny, což jsou
„ploché destičky v tk alcovském stav u
(„w krosna c h " ) zasazené v přízi „p o staw u " ,
které při práci n a obyčejném p lá tn ě jsou
vždy dvě, ale p ři čin o v atém tři nebo č ty ry " ,
WiM 105. Viz činy figury n a tk an in ě. maď.
csinvat je ze slovenštiny.
činže; stč. činž(ě) cinž(ě) d aň ; činžovní, stč.
činežný. — slc. činža, pol. czynsz, sln.
činž. — Ze sth n . nebo střh n . zins, to pak
z lat. census.
čipčet m or.: p iště ti (o k uřeti). slc. cipkať,
čipčať k řičeti cip cip (čip), r. cýpať, odvoz,
slc. cipka slepice, r. cyplënok k u řátk o . —
Z áklad je zvukom alebný.
čiperný: h b itý tělem i duchem ; jč. čuperný
D uš. 2.22, 57, ta k i H 2, han. čuprný M al-Rs.
— V ýznam a p říb u zn o st k čemesný ukazuje
n a p ů v o d od čepýrati, te d y n a *čepyrný,
s přesm ykem sam ohlásek. — V zhledem k ji
n ý m Slovanům je st u zn ati, že pův. by ly
podobné ú tv a ry vůbec asi tři: 1° to to
*če-pyr-b n-b; 2° *če-pur-bn-b v pol. czupurny,
viz urputný; 3° u k r. čépurnyj hezký, h rd ý ,
od čepurýty zdobiti, pyšně si vésti. U 2° jde
o pojem stč. p u rný = v zp u rn ý , u 3° o p ř í
buznost se stč. p ú řiti sČ p y šn ěti a p y r iti s e t/v .
V č. bylo asi ta k é 2°, z něho b u d e m or.
jč. asim ilované ču-. V ýznam ‘d vorný, p ěk n ý ’
se pochopí z p y šn ý , h rd ý = p ěk n ý (v. slc.
hrdý). Z vláštní je v ý zn am v zm . je čuprno
(čudrno) = m ráz, vč. čiprnej mráz = o strý .
Celá sk u p in a si žád á podrobného výzkum u.
K olísání sam ohlásek není závadou, neboť
slovo je expresivní. s lc . zastar. čiperný je
asi z češtiny.
čipka slc.: k rajk a . Přešlo i n a M oravu:
msl. pl. čípky, horň. ščipky B. — s ln . sch. b.
u k r. čipka k rajk a . — Z maď. csipke t/v ,
p ů v o d u nejasného. H p t.
čiplenka: m lad á srn k a (mysl. slang). S nad
ú tv a r podobného rázu jako r. cyplënok k u ře
(od cýpať p íp ati), viz zde čipčet. J in í (např.
T ráv n íček L N 2.6. 1940) odvozují je od
číplý = štíplý, šťúplý štíhlý, ten k ý .
čír m or. slc.: zátěrk y , noky, m oučná kaše,
zap ražen á polévka aj. slc. (Važec) též čier
h u s tá m o u k a s m áslem a m lékem (Š.). P d.
czer, czyr. — Z pol. *cier, srov. zá-těr-ky?
čírka, lidově m ísty i čírek, šířka, stč. čierka
K laret: p tá k Q uerquedula. — Pol. hl. cyranka, dl. cyrka, u kr. čyrenka čyrjanka čyrica
čyrka, r. čirók i čirká. Od jejich hlasu,
„čir ik á n í" (ukr. čirkaty, cyrkaty).
čirok: viz cirok.
čirůvka: d ru h h u b Tricholom a; slovo
starší než Presl. P d . cyr h o u b a; pol. czyr
a u k r. čyr h u b k a, to z ru štin y . — T oto čír
je to to žn é s *čir-bj -b vřed, viz štiřík.
čirý; stč. čiré pole (za to nč. širé p . = r.
čistoje polje, pol. szczere pole); ně. v plaveckém
slangu vyštíříno = p řipraveno k p rů p lav u
N Ř 18.98; han . ščiré; techn. čiřiti, čeřití z b a
v o v a ti te k u tin u zákalu, čiřidlo, čeřidlo;
sem p a tří i m or. lovecké jankoštěrý PS,
k alk za něm . hasen-rein. — slc. číry, čířit,
čiridlo, ale i čerič, čeridlo, pol. szczery ryzí,
upřím ný, p rav ý , u kr. ščýryj, r. ščíryj t/v .
— Shoduje se s něm . schier čistý, gót. skeirs
jasn ý , stangl. scír a td . (germ. *skíro-), ir.
cír čistý.
čiřičná, stč. d ru h jab lek (u K lareta). D o
sud m or. ščiřička (han. šče-), syřička, d ru h
sladkých jablek. J in a k nejasné. B yla-li v la s t
ně kyselá, p ak b y to slovo bylo od štír 2°.
čiřikat tirykat tiřikat P S , n ář. čiřinkat
čiřinčet šviřin kat čičirikat štiřikotat, slc. čiri(n)kat cirikať, o hlasu k o ro p tv í i jiných
p tá k ů . Z vukom alebné; p. je czyrykać, r.
čiríkať, čilíka ť.
číslo 1 °, číselný, nesčíslný, vy-čísliti. Stsl. r.
sln. sch. čislo, slc. číslo, u k r. čyslo. P ů v . čislo
z čit-slo od čtu čisti p o čítati.
číslo 2°: viz črieslo.
čísti, čtu, iter. čítám čítati. V ýznam y: 1° pok lá d a ti za, do m n ív ati se, m ysliti (stč. ten sě
čte šlechticem; nč. n ář. četu, čícu počítám
m yslím , soudím ), 2° p o č íta ti (stč. pšenici
v stozích čtiechu, nč. spis. počítati); vyčisti
v y p o čítati, v y jm en o v ati P S , n ap ř. v ad y
někom u, vyčítati kom u co; 3° čisti (stč.
žalm y čisti, nč. obecně; slc. čítat), to to je
asi za starší ,,řík a ti“ (srov. m or. počítati
h á d a ti se, učítat se p říti se oč). T v ary : čbto,
inf. čit-ti > čisti·, od č -bt- je četl, čtla, četba,
-čet (po- sou- ú- vý-, nově i rozpočet), n ep ří
četný ( v i z ), stč. čtena písm eno, o d tu d čtenář;
včetně ‘inkluzíve’; val. čnút čisti S vK ; od čitje čisti, čítati, čitatel, čítanka. Viz i čest. —
Č -bto i čitajo m a jí zasto u p en í u všech Slovanů
(čbto v y jm a luž.): slc. čítat a td . P říb u zn é je
lit. skaitau ska itýti čisti, lot. škitu škist pok lá d a ti zač, m íniti, lot. sk aitu skaitit p o čí
ta ti, stin d . četati m á v p a trn o sti, pozoruje,
m yslí, rozum í. Předslov. * kito, inf. *keit-ti.
čistý, čistiti, po stv . očista·, očistec (stč.
čistec t/v , pol. czyściec z češtiny); čistina
m ý tin a ; čistec 1° n ázev n ěk terý ch ro stlin
(očišťujících p ro ti čárům , čistících krev
apod.) (i jinde n ázv y to h o d ru h u , p ů v . čist-bc-b ; ze slovanštin y je p řeja to něm . Z iest Stachys), 2° cín (od jasné b arv y ), o d tu d počistcovati > počištovati pocínovati, 3° očis
tec (v. výše). s tč . čist n iti = n a h ý (nem ající
n a sobě ani niti, p ro stý niti); časem rozšířeno
sn ad v čist *od n iti, což m ěněno z neporozu
m ění n a čistov n iti (fem. čistova n iti a td .),
z toho konečně u stru n u lé čistoniti, čistovniti,
čistovaniti, nč. m ísty čisto(va)nitě (odtud
nové ad j. čistonitý), čistovanč. — Č ist-b všeslovanské: slc. čistý a td .; odpovídá m u lit.
skýstas říd k ý , lot. škists čistý, čirý, cudný.
K ořen skeid- jak o v cediti, i podle čirý, téhož
původního význam u.
číše, stč. čiešě; stč. čášník čiešník čěšník,
nč. číšník. — Stsl. slc. u k r. r. sln. sch. b. čaša,
pol. czasza. — Stč. čěšule, -lka , nč. číška je
,,m iska“ žalud u apod.; p a tří v šak jinam ,
viz šešule.
číšek: m orek, stč. čies (a čiesný tu k o v ý ), nč.
též m ylně číž, čížek (to to od V eleslavína).
P ů v o d n ejasn ý ; sn ad (M atzenauer, B randl)
ze s třla t. cys sebum vel u n ctum .
čišeti: syčeti; za° PS. — Zvukom alebné.
číšeti: jč. to to čouchne, čuší, u R okycan
čouchá, č iší; jč. je čišnej vítr, ale i čišnej nos =
citlivý. Sem p a tří i stav o v é čichnouti: víno ne-
zatkané čichne, až vyčichne Jg . Vše od čí ti,
čichati. Jso u to u n ás doklady toho zjevu
(v ide. jazycích rozšířeného), že v ý razy pro
sm yslové v ním ání m ohou zn am en at nejen
sam o vním ání, ale n ěk d y n ao p ak i v y d áv án í
to ho, co je p ředm ětem v jem ů (slc. voň ať
je 1° cítiti vůni, 2° v y d á v á ti vůni). J e dále
obecné vyčichnouti a načichnouti, vč. vočuchnout oschnouti P t, m or. čuchnuť zap ách ati
a han. čóchnót, maso čóchne, je načóchly B,
pol. cuchnqé sm rděti; konečně m ám e to čiší
0 nepříjem ném po citu do jizby táh noucího
chladu. S větlá píše je čižmo = chladno.
Jed in ý tv a ro v ý rozdíl je v to m , že se zde
užívá přípon vyznačujících slovesa stav o v á,
a to -nouti a -čti (jako je slyšeti vedle slychati,
ta k je zde čišeti vedle čichati).
číti, čiji, stč. čúti, m or. slc. čut (o-, po- za-).
V ýznam y: 1° zn am en ati k terý m k o li sm y s
lem (stč.: je d n y věci čijem e skrze viděnie,
d ruhé skrze slyšenie, tře tie skrze povoněnie
a jiné čijem skrze dotčenie; m é n o h y nečily
zem ě; čila kosa kám en), ovšem zvláště n o
sem ; 2° (nč. nář.) tu šiti, 3° (mor. n ář. a slc.)
slyšeti. Č ujný citliv ý (nos; spaní = lehké;
m áslo = páchnoucí); m o r. j e čujno = chladno
(srov. čišno), jin ý ú tv a r je val. čudrno
(< *čutlno?); zm ěněno dále v m or. čuprno
t/v (vč. čiprnej mráz = ostrý)? Sem p a tří
1 čitelný. N ově te rm ín y či-dlo, čiv, počitek.
Viz i čichati a totiž. Sem p a tří dále i slc.
čulý čilý = se sm ysly svěžím i, dobře cítící
(srov. uk r. čulyj citlivý). Z pol. rozczulič bylo
v obrozenské době p řejato č. rozčiliti ‘poh n outi, cit v zb u d iti’ Jg , z r. se je nové,
původně slangové, čílit se PS, k te ré se stalo
lidovým : Mal-Gr. — č u ti je všeslovanské
(slc. čujem, čut, p. czuje czuč atd .). V ý zn a
m em se k něm u hodí ř. κοέω pozoruji, ακούω
slyším, άκενει, τηρεί ( = hlídá, číhá; srov.
sln. sch. čuvati h líd ati, střežiti), la t. caveó
m ám se n a pozoru. Ale ču- (sch. čü - !) je tře b a
vy v o d iti z keu-; sn ad bylo p ů v odně ath em atické *kěu-mi, jež zm ěněno v sloveso
jotové. Viz i čichati a čišeti.
-čiti -čnu, jen s na- po- za-·, stč. -čieti
-čnu; iter. -čínati, k to m u p řitv o řen o zpětně
-čnouti; odvoz, početí, počátek, začátek (od
t -ového příčestí), počinek. — Sloveso v š e
slovanské (stsl. n a -č -bno -četi, načet-bk -b, slc.
načnem, načať, pol. poczne, poczqć a td .);
příbuzné m u je něm . be-ginnen, (sth n .
bi-ginnan, gót. du-ginnan atd .) t/v a s ta r o irské to-ind-scann- t/v (beginnen), kde kořen
p ů v . *scan- m á navíc jen „p o h y b liv é" s;
shodují se i v tom , že se o b jevují v žd y jen
s předponam i.
čížek, stč. m or. číž. — slc. číž(ik), pol.
czyž, hl. čižik, dl. hl. cyž, u k r. čyž, r> čiž,
sch. čižak. — Slovo asi zvukom alebné (jeho
hlas: cí-zí Jo s. Jirsík , tśirr v M ukově slo v
níku). N ěm . Zeisig je asi z polštiny.
čižma m or. Pol. czyžma czyzma-čižma, u kr.
čyžma, slc. sln. čižma, sch. b. čižma. Z osm an.
čizme, ale naše a polské slovo p řeja to asi
skrze maď. csizma.
čkat han .: s tý sk a ti se: neosobně čká se
nám po . .. (Gr u d á v á v ý zn am nepřesně:
toužiti). — Z *t-bskati, srv. r. toskovať te s k n iti;
t-bskati dalo ckat, č m ísto c je asi zm ětením se
čkat ‘š k y ta ti’. Viz i teskný a stýskati.
člen; stč. dem in. členek (člének) a článek;
chod. členky (v řetěze), m or. člaňk y k o tn ík y
u p rstů Rs. N ové odvozeniny: členiti , členitý,
členovec. — Pol. czlon, slc. člen (členok kotník),
článok, hl. člonk, dl. clonk, u k r. čelen, sln.
člen, sch. b. član; r. člen z csl. — Psl. čeln-b,
původu nejasného. Snad souvisí n ějak s něm .
Ge-lenk kloub, šv. länk, dán. länke, angl. lin k
článek (řetězu apod.) (z hlenk < klenk-)
přesm ykem keln- (a -k odpadlo). Vše to je
pouhá dom něnka.
člověk. s tč . znam enalo i poddaného
(a člověč(en)stvie též p o d d an stv í), ale vm .
očlověčit (slc. učlověčiť koho, priviest do
člověčenstva) = oženiti koho. Z áhy č. k la
deno jako obecný p o d m ět ( = něm . man)
a ve vulgárním ja zy k u zkracováno: vok.
čoveče (podobně, i jin ak , v sch., bulh.
a pol.). — slc. člověk, pol. czlowiek, hl.
člowjek, dl. clowjek, u k r. čolovik, r. čelovék,
stsl. člověk-b, sln. člověk, sch. čovjek, b. čovek.
— Psl. asi *čelověk-b (pak člo- vzniklo redukcí
alegrovou, neboť slovo to je v řeči časté
a i nyní podléhá redukcím , zvláště jakožto
obecný podm ět). Slovo je složenina; v 1. části
vězí ú tv a r od nedochovaného čelo gen. čelese
tlupa, sdružení, sbor, oddíl (vojáků, hlídačů,
lovců, p racovn ík ů , sluhů), k te ré b y se
rovnalo řeckém u τέλος n tr. t/v , k m enu na
os/es. U nás je tu v složenině jen spojovací
vokál o (m ísto km enového es/os), což je
zjev obecný (o něm B rugm an I I 2.1.88).
D ruhá část obsahuje ú tv a r od kořene veik (viz jej u věc) se stu p n ěm o: ide. *voik-o-s.
Celek te d y znam enal „(m už) č i n n ý jakožto
člen jisté sk u p in y " (zřízené za jistý m účelem
např. vojska, artě lu , služebnictva). Z to h o
pochopíme, že kdysi č. pokleslo i n a v ýznam
„muž jsoucí ve službě někoho, p o d d an ý " ,
a dále to, že nem á fem inina (původně šlo
o činnostní skup in y jen m užské!). E . H avlo v á
ScSl 12. 80—86.
člun, ta k již stč.: loďk a ; dem . člunek tk a l
covský (nazván ta k podle podoby!). —
Všeslovanské: slc. čln, p d . czoln, hl. čolm, dl.
coln, ukr. čolen, r. čëln, sln. čoln, sch. čun, b.
čolnec. — Psl. čeln-b, p ů v o d u tem ného.
Blízké je jen lit. kelnas t/v , ojedinělé: m á je
Miežinis.
člup, zp rav id la člupek: kopec, v rch (Rosa
u Jg), vyvý šen in a K t 5, vrchol (hory) PS,
vršek, chlum ek R zr, cesta (?) do kopce K olk,
čupek vrchol h o ry K t5 , h an . véčlopek k o p e
ček SvB. Ves Č lupek v p ah o rk atin ě u L ito
myšle. S lu > u je val. m sl. čup čupec čupek
vrch s plochým tem enem , v ětší kopec. —
U kr. ščoub p řík rý vrchol hory, rd . (olon.)
ščolób červená h lína; dodávám : rd , (sev.)
čelpán gorb, cholm, m ogila, ku rg an . — Psl.
šč -blp-b. P říbuzno je (Vasmer 3.453, T rubačev
P r 85, oba jen o ukr.) stn o rd . skjalf, sk jolf
ve 2. členu složených m ístních jm en („ v ý
znam je výšina, vrchol h o ry " , dí de Vries
s. v.), angl. shelf písčitá m ělčina v řece. —
Jin éh o p ů v o d u bude č. ja m k a pod oknem ,
v níž b ý v á n ád o b a n a sték ající v o d u B,
rovněž ta k han . člopek stu p ín ek , schodek
{postavte si žbánek na č. o kamen, V yhl.
Z han. kr. 216), to to asi ze stupeň zkříženého
s člapat.
čm ák šm ák m or.: káčer. S nad zvukom alebné?
čm ajda šm ajda čmaja šm aja čmrňa m or.:
k o řalk a (posměšně). V ýchodisko snad u k a
zuje šmatlavá potvora t/v R u sav a 35, k čmajdati (že činí chůzi nesnadnou), srov. kyjovské čmajdat k u lh a ti, n am áh av ě jiti. P d.
(těšín.) szm atlawa.
čm áchat vm .: m ách ati; u K y jo v a čmachtat
se ve vodě t/v , u K u n š tá tu čm ánit se ve vodě.
— J e to máchati se zesilovacím č-. Srov. vč.
šmachtat se t/v se š-.
čm árati, k to m u po stv . čmár(a), dále
čm aryka a z něho čmarykovat, též čm adliky —
čmadlikovat (čmalikovat Jg ), m or. čmarygat,
chod. šmárat, jč. mantlikovat > d ělat m antliky ČMF 16.233. — slc. čmárať, čmára,
čmarigat. — Vězí v něm m arati (pd. a hl.
marač, dl. maraś, ukr. maraty, r. m arať špiniti,
m azati) a zesilovací č-, š- (asi z *če-). D ále
je příbuzné ř. μορνσσω špiniti.
čmel, čmelák, stč. ščmel; n ář. čmelda čmeldán čmoldán šmoldán čmejdlán čmejdlík čmelár
čmrlák čmerhák; bylo i čmelech a čmrláň. (Je
i m nožství n ázv ů od jin ý ch zák lad ů : brundi
bár bzunčák buňák m um lák hômrál mamrča
med(ul)ák gáňa som bzum basa cigánka baba
včelák vosák ap .; podrobnosti o tv o řen í,
v aria n tách , oblastech, o sp lý v án í s n ázv y
vosy a dův o d y p o d áv á U těšený N Ř 45.176n.)
— slc. čmeľ, čmeliak, čmela, pol. czmiel,
trzmiel, hl. čmjela, dl. čmjel, uk r. čm iľ,
r. n ář. čmel šmeľ ščemel. Vedle to h o sln.
čmrlj, črmelj. — N ázev staro b y lý : č -bm eľ-b je
příbuzno s lit. kam ané d ru h čm eláka, lo t.
kamene čm elák, s něm . H um m el t/v , s názvem
včely (čbbela) a dále s jistý m i slovy ugrofinským i (viz včela), zvl. s fin . kim alainen
čm elák (naznačil Collinder 132). Slovo bylo
asi p raevropské; č -b ovšem z ki. P om ěr m ezi
jm én y čm eláka a včely b y l te d y jen m ask.
p ro ti fem. (u jm én a včely jsm e n ad to p ro
vedli zám ěnu retn ic m /b) podobně jako
u jm en (h a)v ran a a v rán y .
čm írati. P o d to to heslo shrnujem e i m noho
expresivních slov z něho vyšlých. Rozvoj
v ý zn am ů a rů zn o st hlásek m ůže b ý ti n ázo r
n ý m přík lad em prom ěnlivosti to h o to d ru h u
slov. Stč. čepýrati čipýrati čpýrati čiperati
čeperati něčím , o d robných pohybech n ap ř.
víček, ru k o u (dětských ruček!) nebo nohou,
též zvláště o pohybech h a d ů (kdežto je ště r
k y hm yzají). O d tu d se v y v in u ly v nč. (ev. ve
zv ratn é formě) další vý zn am y : 2° p o tu lo v at
se, šm ejdit (o drobném čilém pobíhání),
plo u h ati se, 3° hem žiti se. Jin ý m sm ěrem
drobné pohy b y d aly vý zn am 4° p ip lati se,
b ab rati se s něčím , z to h o p ak 5° h ra b a ti se
(v písku, hlíně, prachu) a speciální 6° drobně
se šplíchati ve vodě, po m alých částkách
něco přelévati, o dlévati (a bez se 7° téci po
kapkách). T řetím sm ěrem se dospělo k 8°
(bez se) drobným i, so tv a znatelným i p o
h y b y se někoho zlehka d o tý k a ti. H láskové
zm ěny: su b stitu ce retn ic p \m , a dále č/c, d /r,
přesm yky a zániky sam ohlásek. J e te d y k ro
m ě uvedených stč. slov to to : 1° slc. hm ýrii
čm ýriť sa, stč. čmýrati, 2° č. čm ýrati cmírati
PS, šm ejditi, 3° slc. hm ýriť sa (h od hmyz),
čm ýriť sa MSI, č. čm ýrati se Jg -P S , čm ýriť sa B,
čemejrati se Jg -P S , čemejřiti se PS, vč. hemejřit se, čmejlati se Jg , čmeliti se PS, čemeliti se
PS. 4° cmírat i se PS, 5° čm ýrati se čm írati se
Jg , slc. čm íriť sa (v bahně, K ukučín), 6°
čm ýrati se, čm írati se Jg , cm írali (se) PS,
chod. cmírdat H r, cmrndat PS, sem dám e i cíprati (viz zv l.), 7° čm írati PS (voda cmírá), 8°
čmýrati čmejrati čmejlati čimrati J g , šm ýrati
J g z D , šm ířal SvK , šm ýrnú t Mal, čm ýrati PS,
chmýrati H o řk á D om a 175, šim rati us. (viz),
msl. šemořiť B. — Pol. gmyrać gmerać 1°3 ° 4°,
ukr. gm yraty 5°. — P říb u zn á jsou litev.
slovesa, znam enající m á v a ti, ,,šerm o v ati“
ru k am a, holí ap ., kemérúoti, ,,šerm o v ati“
okolo sebe končetinam i (herum fuchteln:
k eber(u)otis, zvl. o tv o ru ležícím n azn ak nebo
visícím . J im b y odpovídalo *čeberati a čeměrati. K ořen je sn ad tý ž co v m rviti se, te d y
mer-, če- je zesilovací p ředpona. Jso u to slo
vesa zřejm ě expresivní. — P o stv erb áln í jm én a
znam enají 1° hem žení, 2° hm yz nebo vůbec
m nožství hem žících se živočichů (v to m
speciálně 3° příživnický hm yz n a drůbeži),
4° drobné chloupky p o letující ve vzduchu
nebo přirostlé n a něčem : 1° slc. hm yr,
2° čmýr, han. čemera L, slc. čmýr, hmyr,
3° čmel, čmelík (toto i slc.), což je jiné slovo
než čmelák; 4° čm ýří (čmejří J g z R eš, vč.
čmejři K o tík 11), chm ýří; ojediněle čmejří =
jehličí borové Čeč 206; sem sn ad i chmorek
Jg -H o d 46 = chm ýří. — D alší odvozeniny:
bčhati jako čemerka čiperná d ív k a N Ř 5.101,
PS z N ěm ., čemesný, konečně i čiperný (viz).
Celá sku p in a p o třeb u je podrobného v ý
zkum u, též u jin ý ch Slovanů.
čmouditi, čmuditi: viz čaditi.
čm udla v č .: coura, běhna. Z něm . Schmudel.
čmuchati: 1° viz čenichali; 2 ° viz čadit i;
3° viz žm ukati.
čmurný: b u jn ý , divoký, neslušný k ženám
(K unštátsko), ščurný; č. čmourati se nam lou-
v ati si Jg -K t. — Pol. ju r ny, ukr. ju r n y j
b u jn ý , rozpustilý, vilný. — Viz zuřiti.
čm ýra, stč. též ščmýra: m ěsíčky ženské.
N ejasné. Snad od čemer (nevolnost), ale
vzhledem k ta b u těch to věcí pronikavě zm ě
něno.
čmyrdica v a l.: pěna z ovčího m léka SvK . —
N ejasné. Znetvořené u rd a ?
čněti, čníti; o d tu d čnělka (botan. term ín
P reslův); vy-čnívati. Vzniklo asi ze třm ěti 2°,
te d y ze str -bmetí. slc. čnieť je asi p řejato
z češtiny.
čobrhén han. (u Boskovic): kopec SvB. —
N ejasné. Podle Šm ilauera to „ v y p ad á n a
vlastn í jm éno (Schoberhöh en nebo podobně)“ .
čočka, stč. sočovicě, z toho n ář. čečovice
čečůvka čečelka čečka čačovica čočovice čučo vina čučka čičuvka šošovica šušovica aj. —
slc. šošovica, šušovica, pol. soczewicu, r. soče
vica, sch. sočivo. — Slova m álo jasn á.
D osavadní dom něnky (k sok-b šťáva; k sokač-b
kuchař) neuspokojují vzhledem k rozdílnosti
význam u, nelze n a jít spojovací článek. Snad
(zatím ní dom ěnka) lze tu v id ě t složeninu:
pro 2. část, -vica, lze v id ě t příb u zn é slovo
v la t. vicia ‘v ik ev ’, to tiž *vik-á, popř. se
zdloužením n a νι. V p rv é části bych viděl —
jako už dříve H ehn — ide. k iko- (lat. cicer,
arm . siseřn ‘cizrn a’, stp r. keckers ‘h rá c h ’),
zm ěněné disim ilačně (proti i d ruhé části)
v *keko- a dále s disim ilační z trá to u palatá ln o sti n a d ruhém K: o d tu d *sečo-vica
(c je B audouinovou palatalisací) > soče-vica
a dále asim ilací *čočevica > č. čečovice.
O statn í tv a ry m a jí p a k další spodoby
a krácení; příčina prom ěnlivosti je v to m , že
slovo je dlouhé a p řito m pro m luvícího je
neprůhledné. P ů v o d n í sm ysl n ázv u b y b yl:
hrach o v á (nebo: cizrnová) vikev; jím by
byli předkové Slovanů nah rad ili staré jm éno
čočky leťa (r. ljašča atd .).
čokl lid.: pes (menší). Skrze arg o t zločinců
(tu je i džukel žukl čuk l) přišlo z cik án štin y .
O berpfalcer SF 10.173.
čokoláda, již z 1661 cituje Z íb rt, Stč.
um ění kuch. (Šmilauer), m á i R o h n 1. 40;
lidově též čitkoláda čokuláda čekuláda. Slovo
dnes světové; pochází z jazy k a m exických
In d ián ů , kde chocolatl je nápoj z kak ao v ý ch
bobů. Do E v ro p y se to to slovo dostalo skrze
španělštinu (chocolate m ask.); fem ininem se
stalo v italštin ě. K n ám přišlo z něm činy,
ja k svědčí d (v hl. B ielfeldt 117), kdežto
p. czokolata je z rom ánštiny.
čolek: d ru h obojživelníků. T erm ín zav e
dený Preslem 1824 z pol. czolg h ad (od czolgać
s ie plaziti se). Šm ilauer O K P 2.11.4.
čór lid.: zloděj, o d tu d čórnout u k rásti.
Skrze arg o t zlodějů p řejato z cik án štin y
(čór zloděj, stin d . čdra- t/v ).
čpár: p azn eh t, noha, u J g jako term ín řez
nického slangu; čpárka kozí ratice (M arkv.
23). J in a k spár špár špára pazour, spár(eček)
zaječí nožka Jg , laš. spara n o h a Lp. — H l.
spara, dl. špara, sch. čapa čapak čapet čaporak, sch.-csl. č -bparog-b. — Zdá se, že vše
pochází od čapa noha, redukce v 1. slabice
je asi následek rozšíření n a konci. T edy
z *čapo-parog-b = (pa)roh n a noze?
čpíti i čpět i ; stč. štpieti, šp ieti; odvozeniny
čpavý, čpavek. — slc. i špliet, špejavý, špejný,
nově z češtiny spis. čpiet, čpavý, čpavok. —
Ze *ščpieti < šč -b p-ěti, což je ú tv a r podle
vzoru trpčti (napodobením k smrděti aj.)
od základu, k te rý je v štípati (i m y říkám e,
že cibule ,,štíp e“ do očí, k řen „ štíp e " do
nosu).
črieslo čereslo čerieslo slc.: čertadlo, krojidlo pluhu (-ere-, -erie- asi z u k rajin štin y );
vm . číslo Jg -B . — P ol. trzoslo, hl. črjóslo, dl.
crjoslo, ukr. a r. n ář. čereslo, b. creslo. —
Z *čer-slo, od kořene ker-, k te rý je v ř.
κείρω k rájím ; p říp o n a -slo. T ýž kořen je
v la t. culter (*ker-ter > *kelter > *kol- >
kul-), což znam enalo především to též krojidlo, ale p říp o n a je jin á. — S lovanština asi
staré -ter- nebo -tr-o- n ah rad ila svou p ro
duktivnější příponou. Lze te d y z obou jazy k ů
dojiti ke starém u ide. n ázv u toho p řed m ětu .
Ten p ak u jižních Slovanů a Čechů n ah razen
novým , viz čertadlo.
črta a črtati: v m in. sto letí p řeja to z ru š ti
ny; nové po stv . črt, náčrtek. Odvoz, čertadlo,
stč. črtadlo, krojidlo p luhu, črieslo (sln. b.
črtalo, sch. crtalo). — P rim árn í sloveso je jen
v strus. č r -btu črěsti, odvozené n a -ati je
také řídké: stsl. na-čr-btati a sln. črtati; jin ak
jen postv. črta (stsl. čr-bta, r. u kr. b. čertá, sch.
crta). slc. črtat, črta. — Psl. č -brto čersti od
kořene kert- ( = ker-, viz črieslo, rozšířené
o t) v lit. kertù k irsti, lot. certu cirst sekati,
a stind. krntáti řeže.
čtverák, čtveračiti. N y n í znam ená jen šibala, ferinu, p řítele že rtu v dobrém sm yslu,
ale za Ju n g m a n n a ještě tašk áře, ošizováka.
V starší době p a k čtveráci byli u váděni
v citátech vedle h ráčů (v kostky, i k arty ),
frejířů, kejk lířů , tu lá k ů , žebráků. Z dá se
dokonce, že je to synonym um hráče: chtěl
nás ten krčmář učiti štveřit. U m í s tím štveřením dobře Sm 256. Ju n g m a n n a B randl
odvozují to jm éno od čtv eré b a rv y v k artá ch
(Brandl též od č ty řh ra n n é form y kostek).
Oberpfalcer ČMF 15.97 u vádí, že „čerti
v m ystériích přicházeli po čty ře ch " , srov.
fr. diable à q u atre . Spíše = zn atel čtv era
umění? Do krčm y odešel, aby p il, hrál a čtveřil
Jgd, hráči a štveráci ..., kteří víceji hry nežli
služby Boží a hospodářství hledí, ano ještě i přes
pole do krčem . . . chodí Sel. arch. 4.159
(z 1668). S třed o lat. quadruplator t/v . „ Jso u
1 jiné výklady (F lajšhans: u d av ači dostávali
čtvrtinu m a jetk u zkonfiskovaného; Teplý:
čtvrtý stav , utečenci do lesů)“ : Šm.
čtyři, stč. čtyřie podle třie, fem. n tr. čtyři.
K olísání ř /r (čtyry aj.) vyšlo asi podle Geb au era z gen. p l„ kde bylo -b . Z áklad m á
ty to podoby: 1° čtyr - (z n. pl. m ask. č -btyr-e)
v čtyři čtyřicet čtyřletý čtyřka; čtyroký (pes:
m ající n a d každým okem světlou sk v rnu,
ta k o v ý m á různé m agické schopnosti); čtyrák:
dříve m ince platící 4 k rejcary , obrátit na
č-u = s vozem n a m alinkém p ro sto ru —
pro v ést neočekávaný, nem ožný o b rat, t.
v přesvědčení. 2° čtver-, z č -btver- n. -or-.
v čtverý (viz i čtverák) čtverec čtvernohý čtver
mo, ale čtverylka m á -ylka podle fr. quadrille.
3° čtvr- v řadové číslovce *č-b tv-brt-b, z níž
je čtvrtý čtvrt čtvrtek čtvrtec (m íra d u tá ),
vč. čtvrtník (d u tá m íra n a obilí, 1/4 hl),
čtvrtně (1/4 hl piva), čtvrtiti. R edukováno
ještě dále n a čtr- ve čtrnáct = 14, stč. čtrdcát
= 40. — slc. v životném ro d u štyria jako
dvaja traja, neživ, štyri; odvoz, štvorý, štvrt,
štvrtiť, štvrtý, štvorka, štvorec. Jin d e je někde če
m ísto čb; stsl. četyre -ri = 4, kol. četver-b
četvor-b, sch. četvoro, b. četvárták, r. četvěrtyj. —
Id e. číslovka b y la skloňována a zněla *kuetvor-es (ř. τέτταρες, sti: se zdloužením čatva rah), slovo jin ak m álo průhledné. Z dá se, že
čet- souvisí s četa p ár. E rh a rt S P F F B U
14.1965.23η. analyzuje kuetvor- n a k uet-Hve-r
„p áry d v a " (H je laryngála); r je podle
něho p ů vodní koncovka. P řipojení přípony
-to- v řadové číslovce oslabilo předchozí
s la b ik u .n a br. N ap ro ti to m u y a č -b jsou
redukce způsobené asi rychlou výslovností
p ři počítání. Pom íjím e další zm ěny jak o
(slc. a č. n ář.) št m ísto čt. V jin ý ch ide.
jazycích jsou zas jiné redukce: lit. keturì ,
la t. quattuor (quat- z kuot-, pod. v ř. n ář.
πίσυρες).
čub čubek čuba laš.: chochol, čupek drdol,
čubatý špičatý (?, ta k B ; spíše: v ršitý , v rc h o
v atý !), čuba kopa, do níž se sklád ají snopy,
čubaty hom olovitý, kuželovitý L p; čub m á
Lp jen ve rčení m a pot čubem = je opilý. —
slc. čuba vrcholec, chochol, pol. czub, u k r.
r. čub chochol; též s p: r. čup chochol, sch.
čupa k ad eř; sem p a tří i čupřina, v. to.
Příbuzno je něm . K aupe chocholka (ptáků).
čuba 1°: fena; hanlivě i o ženách čubka
(vč. o holkách, m or. o ženách) čupka; vč.
čubajda P t; jč. též čoubě J jč ř 58. — Z něm .
Zaupe, střh n . zu p e fena.
čuba 2°, m ylně též šuba PS: b rzd a Jg -P S .
J e to též slovo co čuba 1°, srov. fe n a b rzd a
kol, a kuna, sviňa t/v B. P ůvodně dřevěné
nebo železné ko rý tk o kladené pod kolo a b rz
dící (Jg); za J g m or. i kudla, zavírák ( = ž e
lezo v dřevěném ko rý tk u !). D ůvod viz pod
kotva.
čuba 3°, kožich: viz šuba.
čuba 4°, viz čub.
čubati 1°: ukr. čubaty a pol. czubič znam enají
rv á ti za vlasy, ta h a ti za vlasy, k rá k a ti, jsou
te d y zřetelně od čub chochol. E xpresivní
d ru h o tv a ry ch-ové: slc. čuchrat -rit cu ch ati,
n a třá sa ti, s třa p a tit (vlasy, peří) (čuchračka
pohrabování sena), vm . *čuchrať > čurchat
ta h a t i za vlasy B ; ta to slova se v šak mísí
s čechrati < česatí, tak že chod. vy-čechrat =
v y k rá k a ti za vlasy, nao p ak slc. vyčochrať =
natlouci kom u. Vm. očuhit ob eh ráti, ošiditi
ve hře (pak i vyčubit v y h řátí) je asi obrazné
,,o šk u b ati“ = pol. czubič (v. výše).
čubati 2° m or.: b íti, šlehati, vy- B, slc.
vyčupčiť; m or. čubnúť (han. čobnót), laš. učupn u ť u títi; slc. vyčubrať natlo u ci komu.. P d.
ciu pać ru b ati. Sem zařadím e i slc. cuchtiť,
msl. slc. cuchtovať b íti, m or. cúhat cogat, han.
cohnit b íti, cóhnót u d eřiti. D ále i m or. cúhat
h ltav ě jisti, na- se čeho (srov. č. naprati,
natlouci se čeho), h an . vcohnat vecpati. V e x
presivních slovech se c/č m ohou zam ěňovat.
čubr: ro stlin a S atu reia; též čabr čibr Jg ,
čiber sčuber šubra B ; sn ad vězí to to čubr též
v nářečním jm éně lopuchu: čumbrt, čumbrk,
viz J R . — slc. ščubrík ščibrík štibrík, pol.
czab(e)r, str. čubr-b, r. čabér čobr ščebrec,
sch. čubar, b. čuber, čubrica čumbrika čembrika. — Z ř. ύνμβρος t/v ; rozličnost hlásek
není dosud náležitě objasněna. N ázvy p ěsto
vaných rostlin přenášejí zdaleka a snadno
p o tu ln í obchodníci.
čučet: dřepěti, tiše seděti; nejapně, udiveně
se d ív a t SSJČ; vč. (P aka) podivné hučat
seděti. Mor. učučit se u tišiti se. — slc.
čuč(k)ať čušai b ý ti p o tichu, cucky potichu,
m lčky, učuchnút, sčuchnút u tich n o u ti, učúš(k)ať učúšiť u tišiti, um lčeti, sln. sch. čučati
dřepěti. Též s k: sln. kučati, stp . kuczeé t/v . —
P ů v o d n í je asi kučati z *kuk-eti (-eti jako
v stav o v ý ch slovesech dřepěti lapěti čápěti
t/v ; č- m ísto k- spodobou ke středoslovném u
č ; slc. š přes ch z -tuchnúť a z tišiti). P říbuzné
je lit. kiuksóti, dále něm . kauchen a hocken,
střh n . húchen t/v , stin d . kuňčate choulí se.
K ořen byl te d y keuk- ‘k řiv ý ’ (dále v k u k a
aj·)·
čudlík u v ltav sk ý ch v o rařů : v ratid lo ,
rum pál N Ř 18.100; val. ščudla v ratid lo n a
stav ě soukenickém B. Souvisí se štidla, pol.
szczudla chůda, p ů v . dřevěná pom ocná žerdka
jakákoli: v ra tid la se otáčela pom ocí tak o v é
volné ru k o v ěti, v k lád an é do příslušného z á
řezu. Sem p a tří han . ščodlovat zbytečně ta h a t
za rukojeť u p u m p y K pU . — J in ý čudlík
(od čoud) čili d ym n ík byl n a Poličsku o tv o r
ve zdi nebo ve stropě, jím ž se v ětra la světnice
(K ruš. 170).
čudo slc.: div, též čud; čudný, čudesný
divný, Čudák podivín, čudovat sa d iv iti se;
n ě k te rá z tě ch to slov jsou i v msl. — Pol.
cud(o), u k r. r. sln. b. čudo, sch. cudo, hl.
čwodo. — Psl. stsl. čudo gen. čudese souvisí
n ějak s kudes-b, viz kouzlo; jin ak nejasné.
čuhajda, -ch-: n ad áv k a ženské H al; je
i m ask. čuchák t t . — N ejasné.
čucha čúcha čoucha: šp a tn á o b u v J g d aj.
Z něm . Schuh; přev zetí něm eckého slova (při
d o sta tk u domácích!) v y jad řu je tu hanlivý
odstín, podřadnost.
čula slc.; čulka, čulena val.: ovce (koza) bez
uší nebo s boltci m alým i. Od rum . d u l = tv o r
s odřezaným i ušním i boltci. Šm ilauer.
čuleba: han. čoleba nešika, tu p ec L (PS:
po k ry tec); čulaba n ad áv k a staré ženě Rs.
N ejasné.
čulík chod.: zim ní p leten á čepička pod
širák; jč. čurík D uš. 1.9; vč. čunda K o tík. —
Snad p a tří k ukr.· r. čulok, b. čulka punčocha.
V češtině te d y žertovně přeneseno n a obal
h lav y ; není však znám o, k d y , ja k , od koho.
Slovo je z tu reck ý ch jazyků.
čulisný, čoulisný ČMF 16.233, čulistný:
hezký L F 27.358, zvědavý P pz, čulizný líb i
v ý ČL 29.7, čulizný sm ěšný, špásovný Jg ,
čulisný úlisný (?) PS. — N ejasné. N ejspíše
bylo pův. *čudesný (jako je slc. čudesný) p o
divný, podivuhodný. P rotože základní čudo
(viz) ve spisovné češtině zaniklo, m ěnil se
snadno tv a r a p ak i v ýznam té to odvozeniny.
čum a: m or (PS z H avlíčka: z ru štin y ); ta k
i slc. pol. ukr. r. sch. b. Z arom un. tšuma
nádor, mor.
čum ěti lid. pejor.: 1° d ív a t se zvědavě,
hloupě ap ., 2° nečinně, vy čk áv av ě někde
p o b ý v at SSJČ, též čunět (H al), očumovat,
čumejdovat, čumákovat; subst. čuměná, čumenda p o d ívaná; čum il zevloun. — Mor.
čumět = seděti někde v nečas (= v n ev h o d
nou dobu, n ev ítán , nepozván). Z dá se p roto,
že čuměti je v arian to u tv a ru čupěti (zám ěna
retn ic p /m), k te rý je dobře zasto u p en v slc.
čupiet dřepěti, nečinně seděti. slc. ču p it sa,
byt učupený, sedět přikrčený, upo m ín á n a i
v Čumil. — Ú tv a ry ,,pohybom alebné“ (cum
grano salis): podobno je lit. tu p ti a tupěti
dřepěti.
čuňa m or. vulg.: h u b a; čuňák hubička,
polibek; val. čunák prasečí ry p ák , č. čumák
čenich (psa a j. zvířat). — Asi z *čuba h u b a
(sln. sch. čuba h u b a, pysk), jež sam o se zdá
b ý t obm ěnou slova huba.
čundati: tlesk ati ru čk am a (při dětské ř í
kance čundy čundy ručičky ...), u J g též
čudynat, stč. čudnovat (u Gb pod c-), han.
čondat Svěř. Z interjekce čundy (han. čondečonde K pU ), jejíž původ je nejasný.
čundrati, čundrovati lid.: k louzati se na
ledě, čundr klouzačka (přen.: záb av a, výlet,
o d tu d nové čundrati se to u la ti se). Z něm .
(t)schundern t/v . (Jiné čundrat viz pod čutati.)
čuné, čunče: sele, čuník p rasátk o . Z vábící
interjekce čuna! (han. čona!), čurna! J g ; srov.
dluž. tśina!, tśunk!; pů v . ču! (pd. czu! ciu !;
ču slc. v G em eru LS 4/5.165) + nabízecí na,
jak o se volá n a kozu koza-na!
čupati msl. h an .: jen v do- se něčeho =
d o hledati se, dosáhnouti, d o p raco v ati, dop íd iti se B-Kol-Voz. Snad k rajo v á obm ěna
za dočuchat se d o p á tra t i se B , což je od
čiti.
čupr: asi kolem 1900 m ódní nesklonné ad j.,
‘hezký’ (čupr holka, čupr kabát atd .); porůznu
se drží dosud: S vB -S S JČ. — slc. čupra
šelmovské děvče K . — Z ac h y tit vznik ta k o
výchto slov není vždy m ožné; zd á se však, že
to je jakási pepická zkrácenina nářečního
(zm.) čuprný = čiperný, asi jako n y n í m lá
dež řík á to je bezva = bezvadné. P říjm ení
Čupr bude asi jiného původu.
čupryna laš.: chum áč vlasů v p řed u hlavy.
slc. čupriny. — Z pol. czupryna, to p ak
z br. ukr. čupryna t/v . V češtině p řijato
nyní do spis. ja zy k a jako Čupřina asi přím o
z polštiny nebo z r. čupřina. Od čub, v lastn ě
od d ru h o tv aru s p.
čurati lid. a d ět.: m očiti; vč. čuryna moč,
brynda, sem kocuřina k o řalk a PS z *kočurina; sté. nč. čičati m očiti G b -Jg z *čičurati. — slc. vycúrať sa vym očit se K z Bern.
Pd. ciulać m očiti (o dětech). — P ů v . v ýznam
byl crčeti, te n k ý m proudem téci, te n dosud
v msl. čučúrat Voz řin o u ti se, laš. čuřiť pršeti,
jinde porůznu ču rkem (čičúrem čurym čurýčkem čurkom apod.) téci. slc. čurčať, čurkotať.
Hl. čurać, čulać, dl. tśuraś tśulaś ZfS 7.355,
pol. ciurkač, u k r. čurkaty, b. (ču)6urkam
crčeti. J e i něm . (švýc.) tschuren. S lo v a zvukom alebná; podobně lit. čiurénti crčeti, lot.
čurinát m očiti (o d o b y tk u ). T otéž se v y s ti
huje paralelním základem cur-: slc. cicurkať
crčeti, k ap ati, téci (ci- expresivní zdvojení,
k zdrobňující), tiecť cícerkom (cicorkom cíčkom cidlikom cíkorom), o d tu d cícerkat cícerit
cihoriť, s cíkorom srov. vč. cejkat. Pol. ciurkač,
sln. cureti, sch. curiti crčeti.
čuřidlo: n etre fa (B lahoslav u Gb); m rzká
osoba (K ollár u Jg ); msl. načačuřit sa obléci
se nevkusně M al; slc. čuridlo d ítě n. žena
směšně u stro jen á; bázlivec K . — Pol. 16. stol·
czurylo „o blaźnie-stro jn isiu “ (B rü ), p d . ciurydlo člověk k ničem u, br. (Nos.) čurila nečistý (?), plachý člověk. — Z dá se, že to bude
asi zkrácenina z *čepuridlo od slova, k te ré je
v ukr. čepurytysja zdobiti se, zdobně se
oblékati, p a rá d iti se, bělor. čapurycca t/v .
O dtud, příklonou k czupirzyć s ie, pol. czupiradlo (nář. czo- cu- ko-) ohyzdná a v ý střed n ě
oděná osoba. Č. a slc. slovo je te d y z polštiny.
— Jin é však je nč. Čuřidlo sm íšek PS z H erbena: je od čuřiti se sm áti se, srov. dále
učuřovat se, viz stířiti. (V P olsku m ají však
czurylo za slovo znetvořené z Cirullus =
Cyril; viz naposled P J 1961.33.)
čuš in te rj.: f u j! R zr (čuš, čuš, to je hanba). —
B u d je dom ácí a příbuzno se slc. čušat
(viz; v slc. je to rozkazovací způsob s p ře n e
seným význam em , rovným s fu j ! n a
psy) nebo bylo ze slovenštiny im p o rto
váno.
čutati lid.: h r á t kopanou SSJČ; vč. m ísty
přetvořeno v čundrat t/v P t. — Z angl.
shoot stříleti (říká se: vstřelil gól ap.).
čutora slc.: 1° polní láhev, 2° dlouhý
n áu stek d ým ky (žertovné u žití, jehož z á
kladem je p řed stav a, jin d e hojně doložená,
že ta b á k o v ý ko u ř se ,,p ije“ ). P roniklo
v prv ém vý zn am u , ač slabě, i do češtiny
(PS m á i ojedinělé čutera a čutura). O dvoze
n in a čutelka ‘lahvová d ý n ě’ b y la v č . b ěžná
za Jg d . — Z maď. csutora, to p ak je z b a lk á n
ských jazy k ů (rum . ciutura z la t. *kiutulus),
K niezsa 620.
čuvač: d ru h psa. Asi p a tří k sch. a bulh.
n ář. čuvati h líd ati (Šm ilauer). (K. Č apek
m ylně myslel n a čuvaš.)
čvachati, čvachtati, čvaňhat: viz cákati.
da stč. (jen 2 d oklady z jediné p am átk y ):
ba, ano. — slc. da b a S SJ. — N ejblíže je
r. částice da 1° přisvědčující (‘an o ’), 2° tázací
s odstínem p řek v ap en í (‘ta k ? , j i s t ě , sk u teč
ně?’, srov. č. a n o ?), 3° zesilující jed n o tliv á
slova (‘vždyť, ale p řece’). D ále je příbuzné
hom. δή (z *dá), částice d ů razu (‘jistě,
ovšem’), sn ad i (s p řísu v n ý m n) ř. θέν
(th < *dh) částice jistící (‘jistě !’; iron. ‘sn ad ’).
Konečně je sn ad to to vše redukcí z d v o j
slabičného ad v erb ia addha (je v ind.: ‘sicher,
fürw ahr’, a v slc. ozda, azda).
ďábel, -ský, fem. ďáblice·, stč. vyslovováno
dyja- djá- diá-, z to h o to p ak ďá-. T abuové
zkráceniny nebo zm ěny (v. Z u b atý 1.2.62,
Kořínek L F 60.29) jsou stč. dias > ďas (též
děs), nč. ďách(ant) ďák ďajk ďas ďásek ďasík.
Zdrobnělina diblík z *dieblík; snad to též je
laš. džyvlik, p o h ád k o v á p o stav a, k te rá se
objevuje v plam enech a způsobuje jejich
vysoké vyšlehávání Šr. Sem snad p a tří i dachamačka čarodějnice (u K yjova) (-mačka =
kočka?). R o stlin a ďáblík Calla, stč. doloženo
diblík, za lat. dracunculus (je p ln a jedu, jak o
se to věřilo o dracích). — slc. diabol. H l.
dl. djabol, djas, pol. djabel, diasek (obé z č.),
djachel; sln. sch. b. r. diávol. — Z la t.
diabolus popř. ř. διάβολος, vl. = u trh ač n ý ,
pom louvačný.
dabrovat h an .: žebroniti, zm. ďamčit d o
těrn ě žádati. N ejasné. K dlabati 2°?
dacan val.: d areb ák H zl (H ranicko), t/v
z Čapka-C hoda m á P S ; han . přihlouplý
člověk B; vč.: tlo u štík Po v. H an . ojediněle
se zm írňuje n a can K pU . — Podle T ráv n ičk a
LN 14.6.1942 je d. z příjm ení: p rý (A. B ábek)
ze jm én a jedné prostějovské rodiny, jejíž
jeden člen se proslavil jako lotr.
dadati, slovo „d ětsk é řeěi“ : spáti. Srov.
papati, kakati, zdvojení slabiky s a, snadno
vyslovitelné.
dach slez. slc.: střech a; chod. slc. doch.
Z něm . Dach t/v , v slez. přes polštinu.
dalamánek, za Jg : bílý chléb. Snad z fr.
p a in d'Allem and = něm ecký chléb J g ; p ak
b y bylo p řeja to přím o od francouzských
vojáků.
dále, stč. ně. fem. ( = vzdálenost), ně.
dálka (-ka podle šíř-ka, výš-ka, hloub-ka),
m or. expr. (spis. básn.) (z)dálava (srov. m or.
šíř -ανα, slc. výš-ava); stč. *vz-dáľu > vzdál(i),
zdál = n a vzdálenost; kom p. dále, další;
dálný, m or. též dální; ně. term ín dálnice;
daleký z *dalj-oku, p říp o n a -ok-b připojena
podle široký (srov. stálé spojení široko daleko),
vysoký, hluboký, ad jek tiv pro velké rozm ěry
(Trubeckoj BSL 24.133); stč. dáliti, ně. jen
s od- vz-. — slc. dáľa, dialka, daleký, diaľ,
ďalej, dialava, n ář. též delaký s tv rd ý m d,
dalak o; zm ěkčení v d sn ad anticipováno z ľ
(spodoba). — Všeslov. Psl. bylo d a l-b a daľa
fem ., d a l-b n-b (-bń-b), dalek-b; vše z adv. *dalb,
jež se ro v n á (až n a rozdíl znělosti d /t) litevském u tolì a lotyšském u táli daleko (pak je
i lit. tolùs vzdálený, ř. τηλοϊ, Z u b atý 1.2.94);
O trebski L P 8.307; pokusy o další analysu
jsou jen nejisté dom něnky. P říbuzno bude
i maď. távol daleko.
dales: stav , k d y je člověk bez peněz. —
Z něm . arg. Dalles t/v , chudoba, nouze, to
p a k je z jid. dallus chudoba. maď. dalesz
bída je rovněž z jidiš.
dáma, doloženo od 1721; dám ský. T ak
i slc. pol. rus. aj. Z franc. dame, to p a k z lat.
dom ina paní.
damašek: d ru h tk a n in y (od R ohna), stč.
slc. damask. Pol. adamaszek, něm . Damast, it.
šp. damasco. slc. dam aškat upo m ín á n a it.
damascat-ura dam ašková práce. — Vše od
jm én a syrského m ěsta la t. D am ascus, odkud
te n d ru h vyšel. — Podle téhož m ěsta b y la
zv án a i damascenská ocel, z ní šavle damascenka, od ad j. la t. damascenus dam ašský;
damaskovati = v y k lá d a ti ocel zlatem . Srov.
sch. dam askija z dam askenus, b. dam askinja,
sch. dem eskinja aj., p. demesz(ka). — R ovněž
d ru h sliv: dam azina PS, m or. dam astinka,
dam astilka (neporozum ěním zamastilka), dam aška. Pol. damascena, damaszka. Vše též
z latinského, popř. dom ácího ad jek tiv a.
daň, od stč.; daňový. — slc. daň, pol.
hl. dl. u k r. daň, r. d a n \ b. sch. (star.) dan. —
S tsl. Psl. d a n -b: od kořene d ó- v dá-ti p říp o
n ou -ni-; srov. s jin o u n-ovou příponou la t.
d ó-num , ind. dá-nam d ar. — slc. je též plur.
d á n k y : srov. střčes. daňk, sch. danak, b.
danák daň, hl. dl. dank d a r z (*danuku). Ze
slc. p řeja to a do žen. ro d u převedeno je m or.
lid. dáňka. — P ů v o d n í daně by ly b u d k u l
to v n í (dary božstvu), nebo poddanské (dary
knížeti). B yly to zp rv u skutečné d ary , zcela
dobrovolné, jejich velikost se řídila podle
zám ožnosti dárce. Zprvu spočívaly v d rah o
cenných předm ětech, později v natu ráliích
potřeb n ý ch k živobytí knížete a jeho družiny.
T ak se pochopí p říto m n o st kořene dá- =
dáti. V ynucování a m ocenské u k lád án í daní
je až pozdějším stupněm . (O tom , zvl. o stav u
u polabských Slovanů, VI. P ro ch ázk a Právněhistorické studie 1.1955.178.)
danda vč.: houska; m or. dandula u zen á d o
m ácí klobása. P ů v o d nejasný.
daněk 1°: k u p k a sena jen zpola suchého.
N ejasné.
daněk 2°: d ru h obratlovce, stč. daněl(ík);
u Z ídka danikl; fem. u m yslivců dosud s l:
danělka, n ář. msl. danihelka (zm ětením s Dani(h)el). — slc. a pol. daniel z češtiny; hl.
dań k . — P řejato ze západu (it. daino, fr.
daine), aniž lze přesně říci, z kterého jazy k a;
neboť v stč. ihned přichýleno k osobním u
jm én u D aniel (obé psáno stejně: danyel), p ak
k jeho dom ácké form ě D aněk (ta tr v á dosud
jako příjm ení). P rv o tn í pram en těch názvů
není znám .
dar, darovati; dařiti, ny n í obyč. s ob-; dárce,
-kyne; darmo (přípona -mo jak o v kradmo aj.)
= darem , bez n áh rad y , > bez p říčiny, bez
výsledku, m arně, o d tu d zdarma, zbůhdarma,
(zkříženo se vzbóh = n adarm o, m arně), n a
darmo; m or. podaremky (srov. potajom ky);
darmo-dej -dal -chleb -šlap -žrout; m or. darmovis druhé sukno (asi jako ,,n ám ořnický“
límec, ale větší) n a zádech haleny, ozdobené,
jak o b y zbytečně ta m visící; slc. darmober aj.
Z darmo odvozeno daremný bezcenný > š p a t
n ý > nico tn ý > ničem ný, m n > bn: darebný,
z toho p a k dareba, darebák (tak i slc.) =
m ravně šp atn ý ; ale vč. darebnej je ‘c h u ra v ý ’
P t. — V šude jinde též dar, luž. pol. u k r.
darmo a td . — Psl. stsl. daru, dariti, darovati;
da-ru od dáti, příponou -ro- jako ř. (ale n tr.)
δώρον a arm . tur t/v .
darda 1° v stř. době: kopí. — Pol. sln. sch.
darda, p. též dard, sch. dříve i -darad m ask. —
Z it. dardo t/v , to p a k z g erm ánštiny.
darda 2° nč.: d ru h k aretn í h ry , slc. dardlík.
P ů v o d nejasný.
ďargatý dargavý ďargos laš.: k ro p en atý .
Z maď. tarka p estrý , s tra k a tý . (Šmilauer.)
dařiti, bez se ( = učiniti zdařeným ) jen
v m or. písni dař p á n B ů h a č. zdař B ůh,
zdarbu Sm 234, o d tu d nazdařbůh, u P a ky
nabuzdař. J in a k je jen zv ratn é d. se, též
s na- po- vy- z-, o d tu d p o stv . zdar (z toho
na-zdar, p ů v . = budiž ke zdaru!), dále
zdárný, nezdara < nezdárný, m or. podárný,
podara, nepodař. — slc. dariť sa, pol. (z)darzyć
(zdarzy bóg co jest niepodobno; cit. z B rü ), z.
sie wydarzyć s ie, zdarny , niezdara; hl. radziś
so, ale dzelu zdar!, dl. raziś se, ale i (z )dariś se.
— P sl. to to dariti není to to žn é s dařiti obd aro v ati (tak spr. Z u b atý 1.1.131), ale odpo
v íd á stu p n ěm kořene a význam em litevské-
m u dórinti = činiti zdárným , vésti ke zdaru;
základní der- je v dereti d a řiti se. U Slovanů
m á tedy kořen 2 podoby, rad- a dar-. K prvé
se hlásí jako p říbuzenstvo něm . ge-raten t/v ,
opak je m iß -raten. V k te ré skupině jazy k ů
(bsl. či germ .) n astal přesm yk, nelze říci.
Viz i dědit i.
dáseň, stč. též dásň gen. -i a dásno, zn a
menalo i h lta n a p a tro v ú stech ; n ář. dásno,
jasno. — slc. ďasno diasno jasno daseň. Pol.
dziaslo (stpol. dziasna, též = h ltan ), hl.
dzasna p lu t. n tr. p a tro , dl. źěsna plur. n tr.,
źeslo, ukr. ja sn y a jasla, r. desná, sln. dlesna
dlasna, sch. desna, b. n ář. desni. — Psl. asi
desno n tr. nebo desna fem., někde však >
deslo. Asi z *det-sna; v p rv é části vězí ide.
název zubu (lit. dantìs, la t. dens gen. -ntis
atd.) podobně jako v lot. duntas dáseň
(Schwyzer K Z 57.259, S olta 27), d ru h á část
je nejasná. P ru s. dantim ax dáseň m á v 2. části
ú tv a r příbuzn ý s lot. m aks p y tlík , m ošna
a dále s lit. m akšnà pouzdro, sl. m o š-bna. J e
možné, že v -sna te d y vězí *[mok]sna,
zkrácené arci již te h d y , do k u d s ještě n e
přešlo v š; -snb nem ůže zde b ý ti to to žn é se
starou příponou -sn -b (jaká je v píseň, báseň
ap.), neb o t ta p řistu p u je ke kořenům nebo
km enům slovesným , zde v šak det- je základ
s u b s t a n t i v n í . Že název dásně b ý v á spojo
ván s názvem zubů, o to m svědčí sln. zobina
(od zob zub) a něm . Zahnfleisch.
datel 1°, chod. jetelec ( * - b C b- jako v luž.),
mor. datel jatel jetel zacel. — V šeslovanské:
slc. datel, pol. dzieciol, bulh. n ář. detel a td . —
Psl. bylo původně asi d eteľ-b, z *den-tel-j-b
< del(b)-tel-jo-s = d lu b atel, od kořene, k te rý
je v dlubati, dlobati, dlabati: d atel dlube zo b á
kem do chorého stro m u , hloubí d u tin y , h le
daje larv y ; disim ilace l-l > n-l, náležité e
v kořeni před -tel-. Mch L F 54.234.
datel 2° nebo plur. datle, arg.: paklíč.
Z něm. Daltel t/v ; p rv é l vypadlo disim ilačním vlivem koncového l. N ěm . slovo je
z názvu hebrejského písm ene daleth (jistý
druh paklíčů svým tv a re m n a ně upom íná),
vzniklo te d y mezi židy. K nobloch ZfrPh
74.1958.93.
dáti, sloveso p ů v odně ath em atick é (3.
plur. stč. dadie z dadgtb), ale přešlo k joto v ý m
(3. plur. dají, im per. stč. daj > ně. dej atd .).
Obdobně slc.: d á m ... dajú, dat. Z im p erativ u
místy vzniklo nové sloveso: ě. n ář. dejkat
(= řík ati dej!) N Ř 1.224, 22.254, zm. dékat
(dé = dej), dejmovat ( < dej mi!) B. H o jn o st
složenin: do° po° p ři° aj., ale některé m ají
zvláštní význ am (viz níže). O dvozeniny:
staré dar daň (viz); novější: dávka; oddavky
(stč. otdatvy, n ář. jč. vodatve K rš-K u b ín ,
vodadby V yd ra 52, chod. voradby) zdavky
Hor.; podávky vidle n a seno; přídavek;
závdavek, stč. zádavek Luc, m or. závdanek,
od zavdati d á ti díl ceny n ap řed T áb ; prodej
výdej údaj; poddajný; vydatný zdatný udatný
směrodatný; od obrozenské doby je přídavný
v p-é jm éno = ad jectiv u m . — V ýznam . D áti
= odevzdati do v lastn ictv í bez (přímé) n á
h rad y , p o sk y tn o u ti P S ; p ro tik lad sloves
dostati, přijm outi, vzíti P S ; ve v ětšině
p říp ad ů n aprosto není ani u prostého dáti
p řed stav a d aru, věnování, tím m éně u slože
n in; p ro n ik á p o jetí ‘ze své moci, schopnosti
něco o b rátiti, p o p u stiti k něčem u (d. lh ů tu ,
v íru něčem u, vý h o st, p růchod prav d ě), ve
prospěch něčeho, dovoliti, n echati, zam ěřiti
svou činnost k něčem u’: nedalo m u to, aby,
dal si říci, dal na sebe čekati, dal si záležet,
dal se vidět, ja k se dá ( = je m ožno). N ěk d y je
tře b a u zn ati elipsu: ten m u dával jm éno lum pů
R ous, pod. již stč., s gen., p a k i s akus.
(dával m ně padúchy zvyjebené T áb 238, p o
dobně Sm 38), o d tu d perf. nadati kom u
lum pů, nadávati, nadávka; dáti si berdo;
já tě nedám nikom u, ab y ti ublížil; m or. d a t
syna, ab y se učil zedníkem B ; dat v nohy =
d á ti se n a ú těk , dat do kyt t/v . P ek árek 109 =
d á ti rán u koni do stehen bičem nebo o s tru
hou. O dedávna se dáti m ísí a kříží s díti v t varech i význam ech, tak že i dáti znam ená
položití (kam js i to d a l?), zasad iti (dáti
rán u , d á ti gól), odevzdati (d. v sázku),
d á ti sě vinen; vložiti se (dáti se do práce,
do jídla; do služby, n a řem eslo; dal se
do mne); msl. vdát sa = v ejiti se N Ř 15.72;
poddati se = podložiti se. P odobné zkřížení
kořenů d o a dhe je v latině, srov. i něm . sich
hingeben a td . Španělština dokonce m á vazby
jm én a + dar „skoky d á v a ti“ = sk ák ati,
o tom D ubský S P F F B U 4.77. Ve valašském
nářečí jsou vazby, kde dat sa m á ta k o v o u
funkci jako ě. spis. jm o u ti se: dala sa p la k a t B
= ja la se + inf., srov. v šak č. dal se do pláče.
— Ze složenin zv láštn í v ý zn am y m ají: prodati (slc. p redať, p. sprzedać) v erkaufen, vl.
d á ti něco za jisto u cenu (zač to d áte?); udati
někoho (policii apod.), pův. u d a ti p ra v d y na
někoho Ž u b atý N Ř 14.141, m or. sdáti = d á ti
zpět (na peníze); č. zavdati si; m or. podat sa
B = p o d ařiti se je vliv slova podařiti se,
chápaného, jak o b y bylo od dar (ale m á jiný
původ!). N ep atří sem sundati zandati přendati vyndati apod. (viz ondati!), ta k é ne
vdáti (viz to) a m or. podať sa (viz doba 2°). —
U strn u lé v ý razy : slc. nebodaj, č. bodejt (viz).
— Všeslov., všude s podobným b o h atstv ím
význam ů. Psl. bylo d a m -b dasi dast-b dam-b
date dadet -b, z *dó-mi a td . (nikoli z *dó-d-mi)
K ořínek L F 65.445, Szem erényi É S R 1.7.
J e n 3. plur. stč. dadie z dá-d-, ú tv a r s ,,lomen o u “ reduplikací. Id e. kořen d o byl aoristový
(3. sg. stin d . ά-dá-t), p ro to présens je tv o řen
dru h o tn ě, nestejně: lit. dúo-mi, lat. do, ale
se zdvojením sti. dádami, ř. δί-δω-μι. Slov.
d a m -b se ro v n á — spolu s lit. dúom i a arm .
dam — oněm tv a rů m indickým a řeckým ,
ale bez jejich reduplikační slabiky; význam
fu tu ro v ý se vyloží z toho, že kořen dá-
m á význam „d eterm in o v an ý ", jednodějový
(Fraenkel I F
60.142). P r és. je nový,
č. dávám.
datle, s tč . da(k )tyl, datel (toto ze střh n .). —
slc. datľa. Pol. datly v 16. stol., hl. sln. datla.
— Z ř.-lat. δάκτυλος — dactylus, o d tu d je
it. dattilo a s třla t. datalus, datilis, z toho p ak
něm . Dattel a naše form y s tl.
dav: v stč. a b stra k tu m , ‘tlačení (např.
břišní p ři porodu), ú tis k ’, p a k dav lidský
(v lidu) = stisk, tlačenice lidí. T edy postverbale od dáviti (v. to). V střed n í době je to
již k o n k retu m = h u stý zástu p lidí.
davídek arg.: „m alý zb y tek něčeho, k upř.
tu ž k y " K t 6. — Od D avid; spojovacím
prv kem je tu m alý v zrů st biblického D avida.
K nobloch Z frP h 74.1958.94.
dáviti: tlačiti, tisk n o u ti, stč. n ap ř. vem eno
při dojení, tr n do těla, cokoli v lise, člověka
v tlačenici, d. se ([lidé] k tě lu sv. A lexia vždy
sú se dávili, že ledva pro lidský d av vešli
do kostela). V stř. době ‘dusití, rd o u siti’
(kočka dáví m yši), d. se ‘d u sití se, m íti s ta
žené h rd lo ’, d. se k rv í apod. = p ů v o d n ě
m íti hrdlo ucpané k rví, o d tu d přeneseně
‘ch rliti z h rd la, b liti’; nč. dáviti se kašlem
apod. a konečně n ezv ratn é nč. dáviti b liti
(dav- je eufem isticky sk ry to v honiti, chváliti
Davida). H an . dačkat ‘m a č k a t’ K p U m á
zakončení podle mačkat. — V šeslovanské:
slc. dáviť a obdobně jinde, ale hl. dajić, dl.
dajiś . — Zřetelné příbuzenstvo je v avest.
kořeni dav- téhož význam u. Viz i dláviti!
ďavkať džavkat ďavčat slc.: štěk ati. K to m u
p a tří zajisté i č. lovecké vydávat t/v . H l.
šćow kać (št m ísto ď, § 11), pd. dziawkać, r.
tjávkať t/v , b. džavkam. — S tarobylé slovo
zvukom alebné. P říb u zn é je ř. θ ωύσσω t/v .
M ch SbD ečev 49. Viz i štěkati. — V češtině
bylo ď pozm ěněno v ňafat: zám ěna zubn ý ch ď/ή, vk > f k , k vypuštěno.
dávný i (též stč., m or. n ář.) dávní; dávno;
starodávný, dávnověký; stč. dávě ráno. Z v lášt
n í je spojení jako: to je pro tebe dávno dobré =
až dost. — Stsl. davě kdysi, d a v-bn -b, slc.
dávny , pol. daw n y -no, u k r. davi dnes ráno,
davnyj, r. n ář. dave nedávno (str . davě včera),
davnyj, sln. dave -i dnes ráno, daven, sch.
davan, b. o-devě nedávno. — Psl. davě a od
něho odvozené d a v-bn-b, souvisí jistě s arm . tev
trv á n í, ř. δήν (*dván) a dále s doba 1°,
to tiž s *dová. D loužení v p rv é slabice (a = *o)
je asi em fatické, § 1.
dbáti: stč. tbaju tbáti, p o stv . tba, dba, asi
‘péče’, netbavý, netbalý; nč. dbáti, nedbati,
zanedbati, pronedbati, (ne)dbalý; laš. džbač
L p, dbať M alý. — slc. dbať, pol. dbać, br.-c’
ukr. dbaty. — Z dá se, že p ů v o d n í v ý zn am
vězí v o b ratech , k d e nedbati zn am en á nero zp ak o v ati se, n ev áh a ti. Stč. a kd yž jem u
(ev. H ilarionovi) hroziechu jeho p řívuzní
a řkúce, že tu lidi hubie padúchové, netbal
je st um řieti, aby zbyl sm rti, točíš věčné
O tc 154b = byl h o to v , p řip rav en u m říti
tělesně. Val. on by nedbal sa ožénit, dyby ho
kerá chtěla B (podobně msl. Mal) = rá d by
se oženil. On by nedbal, dybych ho třebas celý
rok živila zadarmo B = „ rá d b y p řijal".
H an . on be nedbal gront si vzit, ale práco
strčet jin é m V yhlídal Z han . k raje 416.
slc. prišiel som sa poshovárať o nedeľnej škole;
nedbal by j u otvorit p red riadnou školou = rád
bych ji otevřel, chtěl bych ji o te v řít. D alší
slc. doklady m á Ď urovič M odálnosť (B rat.
1956) 121. T ento význam , jejž pokládám e
za výchozí, se shoduje s p rv o tn ím v ý zn am em
la t. dubitare (je doložená i 3. sg. dubat!) =
ro zp ak o v ati se, rozm ýšleti se, v á h a ti, o táleti,
zd ráh a ti se. A ta k lze p řijm o u ti, že d-bbati je
příbuzno s la t. dubáre. V ýznam y se p ak
v obou jazycích v y v íjely dále, a to k ‘zam ý šleti’ (dubitaverat A ugustus Germanicum
rei Romanae imponere) = A . zam ýšlel postav iti G erm anika v čelo řím ském u stá tu ),
po to m v šak různým i sm ěry: v latin ě k ‘ro z
m ýšleti se, b ý ti v n ejistotě, p o ch y b o v ati’,
u nás k ‘pečovati, s ta ra ti se o něco (stč.
p řek lád á curare), h leděti si něčeho’. Stč.
občasné psaní s t nebude te d y než písařská
m an ý ra, založená n a m ylné úvaze; d je už
v A lexandreidě. — L it. dabóti achtgeben
b u d e z pol. nebo bělor.; a v k lad n é; red u k o
vané bóti je většinou jen po záporu; jen se
záporem je p a k atbóti; s tra n at- srov. stč.
po-dbati post a ra ti se. M ch SbM lad. 357;
tím odvolávám R ech. 66n.
dcera: stč. dci gen. dcéře i n o v o tv a r dcera;
nč. jen to to ; stč. zlá dci, zlá dcera m eretrix
(srov. zlosyn). — slc. dcéra, pol. córa ,
u k r. doě gen. doČery, r. doč’ g. dočeri, sln. hči
gen. hčere, sch. k ći gen. kćere, b. dašterja, stsl.
d-bšti gen. d-bštere. — Psl. d-bkti, k m en n a r
(přípona jm en p říbuzenských -ter-); lit. d u k
te gen. -ers (též dukrà : přešlo k a -km enům ),
stp r. duckti, gót. daúhtar, sth n . tohter, ř.
θά νγάτηρ, arm . dustr, ind. duhita, av.
dugedar-. — Id e. *dhughater-; v slov. zaniklo
zde a beze stopy, tak že gt > kt přím o
sousedily (proto se p ak m ěnily dále jak o žto
skupina souhlásek). V lastní vý zn am základu
není znám . P říbuzno je i pastorka.
deblati: vč. (u M iletína) na° něco (např.
slam ník), příliš n acp a ti; něco n ěk am (slám u
do slam níka). — Asi od debel-b silný, tlu stý ,
p ev n ý (v češtině jin ak nezachovaného): je
v jihosl. a ruštině.
debř, stč. (nč. jen knižně), též v m íst. jm .
D ebř, D ebrný, D o b rn á (o labialisací). N ář.
střč. dejbří srázné údolí, vým ol, m or. debřa,
gebřa zm ola, roklina, p řík rý úval. — S tsl.
d-bbr-b a (asimilací τ> k násl. b) d -b br-b, stp .
debrz gen. dbrzi, n y n í n ář. debra debrza
(i dziebra přesm ykem m ěkkosti), sln. deber,
r. debr’, u k r. debr, sch. v m íst. jm . D ab ar. —
Psl. d - br-b od předslov. *dhub- b ý ti hluboký,
srov. lit. (s jinou r-ovou příponou) duburýs
hlubina, jám a, dubùs h luboký, proláklý,
lot. dubra bahno. — P rv o tn í vý zn am těch
balt. a slov. su b sta n tiv byl vým ol, tj. h lu b áň
vym letá vodním vírem nebo příliš silným
proudem , a to v řece nebo n a louce (když p ři
povodni vod a teče přes louku), p a k vým ol
od dešťové v o d y n a úbočí kopců a hor, strž.
debsati stč.: d u p a ti (debsánie noh často),
nč. jen u Světlé, p o stv . debs d u p o t (: d. chodícieho). slc. udapsený u d u p an ý . — In te n sivum (příponou -sa-) od depati (je v sch.)
dupati; příbuzno je deptati .
debužírovat, pol. deboszować. Z ákladem je
fr. débauche hýření, ale č. d. je výsledek k ří
žení s lid. bužírovat (zná od S lavkova Gr),
bunžirovat (zná K tD -S věr-K ol), což je z něm .
burschieren h ý řiti (od H . Sachse). T reim er 91
cituje něm . bungieren ‘b ech ern .’
děd, dědek -eček -ouš(ek) a j. (s rozličným i
odstíny citovým i). — V šeslovanský název
příbuzenský (stsl. děd-b, slc. ded, pol. dziad,
ukr. did, sch. djed a td .); přeneseně = stařec.
Slovo „ d ě tsk é " řeči, vzniklé lom enou reduplikací p rostého *de: dě-d-b ; obdobně
jsou tv o ře n a lit. dědě strý c, ř. τήύη b ab ičk a;
u slov to h o to d ru h u není záru k y , že jsou
starší než praslovanská. — U v ětšin y
Slovanů jsou zajím avé odvozeniny: *děd-itb
(č. dědic, pol. dziedzic, u k r. didyč, r. dědič',
sln. dedič, sch. djedič) = heres. V zhledem
k tom u, že v lá d a n a d m ajetk em ro d in y
(zádruhy) náležela zp rav id la n ejstarším u
muži, tj. dědovi, je m ožno slovo dědic
chápati jak o staro b y lý p rá v n í te rm ín ve
smyslu nejen „p o to m ek d ěd ů v ,“ ale i „ n á
stupce dědů v v držení jisté m oci.“ P ojem
dědic je te d y p raslovanský. O bdobně dědina
= původně zád ru h a, tj. m ajetek , jím ž
vládne děd, p a k ro d o v ý sta te k , pozem kový
m ajetek, n em o v itý m a jete k (kdežto m o
vitý = statek; slc. statok = dobytek!),
rodová ves (o b ý v an á lidm i téhož rodu,
což se zračilo v m ístních jm énech n a -ice:
Svémyslici = ro d Svém yslův), konečně p o u
ze ves. Stč. dědinník = chudý zem an n.
svobodný sedlák. N ový v ý zn am slova dědic
zplodil i nové sloveso zděditi = d o stati v „dědovskou“ m oc, později též pouze ‘získ ati’
cokoli. Mor. vyděditi koho = ze svého
m ajetku z a o p a třiti věnem n. podílem (K řen
2.268; PS z Preissové, H erb en a); n ap ro ti
tomu v Č. = n e d a ti povinné dědictví!
děditi n ář. neosobně: j íti k d u h u : zm.
dědí m u B, vč. (P t aj.) stejn ě ta k : holce tady
dědí = ho lk a p řib ý v á n a váze (přijde-li
městské d ítě n a venkov). V ýjim ečně i s p o d
mětem: m or. tabák m i nedědí = neprospívá
K t 6.21. — P říb u zn é je lit. dereti b ý ti
prospěšný (tai dera paukščiam s, to je p t á
kům na prospěch). P a k b y tu b y la asim ilace
d-r > d-d (snadná i vzhledem k časté
záměně d/r, § 6), n a sta lá asi v době, dokud
ještě byl v češtině 3. sg. *derí, s r, nikoli ř.
F o rm a ded- p a k způsobila přichýlení k dě
diti = b ý ti dědicem . T o to české sloveso je
te d y jediným p o zů statk em prim árních ú tv a rů
s k o řenným e. D ále je p říb u zn é dařiti se.
děhel: ro stlin a Angelica . Stč. děhel děhýl.
Pol. d ziegiel, uk r. djahel -il -yl, r. djagil djagel
degeľ dzingel (toto z pol.). — Málo jasné.
S nad vzniklo o b o u stran n ý m zkom olením
něm . v ý razů asi jako (W il)de Engel(wurz)
nebo (W al)d-Engel(ivurz) nebo podobných.
P ře ja to musilo b ý t podle to h o p řed zm ěnou
g > h a dokud by ly nosovky. Z češtiny p a k
bylo p řeja to do p o lštin y a ru štin y .
dehet, dehtovat; dále je v m íst. jm . D ehtov,
slc. D eh táry . — slc. decht, pol. dziegieć,
u k r. dehot, r. dëgoť, gen. děgtja. — P rasl.
deg-bt-b; p říp o n a -b t-b jako ve jm éně d ru h é
zplodiny pálení kop--bt-b, č. kopt. B altsk ý
pro tějšek lit. degutas, lot. deguts se liší
jen tím , že přešel k o-km enům . Vše je od
slovesa, jež b y odpovídalo litevském u degù
dègti a lot. degt p áliti (srov. i stin d . dáhati
t/v ); u nás bylo zm ěněno v žego (viz žhnouti),
v dehet se v šak d zachovalo, poněvadž se to to
slovo stalo odborným term ín em a tím se
v povědom í m luvících odloučilo od slovesa,
k te ré znělo ide. *degh-ó. D ehet byl v y p alován
z březové k ů ry v m ilířích.
dehna, jen v stč. slovnících (K laret a d.):
cacodaem on ( = zlý du ch ; podle Gb).
Z dá se, že je to to žn é s pol. d ziegna sk o rb u t
a rus. -csl. degna (db- d-b- do-) jizva, střb u lh .
d -bgna t/v . Polské, slovo dovoluje pom ýšleti
n a souvislost s kořenem deg- (v. dehet)
p áliti (e an ticipací nosovosti z -na). J e
doloženo i střč. dehen „hnilost jis tá “ . Je-li to
spojení správné, m ožno stč. vý zn am pochopit
asi tím , že nem oci by ly dříve p o k lád án y za
účinek zlých duchů do tě la vniknuvších.
dějnicě dienicě dínicě dýnice s tč .: p o k rý vka,
čaloun, koberec. Stpol. dzianica. — N ejasné.
Z *dě-n-b, p articip ia od dě-ti, ě. díti ve v ý
znam u tk á ti, plésti apod., doloženým např.
v polštině?
dejvorec: ro stlin a Caucalis. Stč. dajvorec,
z něm . Daiworcz (citováno v h erb áři J a n a
Černého 25).
deka, stč. dek m ask. (m ísto starších krov,
příkrov): po k rý v k a, zvláště n a koně. slc.
deka. — Ze střh n . decke.
děkan, již stč.; z pozdnělat. decánus p ře d
stav en ý deseti m užů (v církvi: 1° m nichů;
p a k 2° dóm ské k ap itu ly ; 3° za J g . asi tolik,
co n y n í v ik ář; konečně 4° správce v ětší fary,
v okr. m ěstě apod.); podle v ý zn am u č. 2
zván ta k i volený správce fak u lty , což se
udrželo. slc. dekan. — Souvisí s la t. decem
deset, u tv o řen o podle prim anus.
delace, vm . delací: lh ů ta, o dklad (B, H or:
lidové!). — Z fr. délai t/v , jež bylo upraveno
zakončením -ace, -ací, znám ým ze slov jako
mutace a m utací, p ře ja tý c h z latin y .
dělati (stsl. dělati, r. délať, u k r. diláty,
p . dzialać a tp . všude). S tejn ý v ýznam
a h lásková blízkost (až n a r/l) slov ř. δράω
(od něho je i δράμα divadelní hra), lit. darau
darýti a lot. darít um ožňují pochopit délati
jako člena té rodiny: je to p a k iterativ u m ,
se zdloužením v kořeni (ě > é), od d v o j
slabičného km ene *derá-; jeho koncové ά je
rovněž v ř. a v litev. p rézentu. Délati m á
vokál kořene v lastn ě v p ů v o d n í k valitě
(e, arci zdloužené); n a p ro ti to m u řečtin a
nechala e v y p ad n o u t (před " těžk ý m “ k m e
n ovým á je to u ní v pořádku!), b altštin a
p a k e asim ilovala k á. T edy b alt. *dera-δ >
darau, slov an. *dera -jo > dělajo. Rozdíl r x l
nem ůže p a d a t n a v áh u .
delina m or.: deliny p rk en n á po d lah a v k o
nírně, de(l)nik k ů ln a bez p a tra , (vy)delovat
vy(de)lii o p a třiti m ístn o st prk en n o u p o d la
hou. Z dolnoněm . déle ( = spis. Diele) p o d
lahové prkno; -ina jako v m ostina, podlažina.
P roniklo nejprv e do Slezska (tam jsou ta
slova nejvíc rozšířena), o d tu d n a M oravu.
délka: stč. déle, dél (ustálená stč, spojení:
na dél, vz-déli > zdéli, v-déli, *na d lu > na
dli, *vz dlu > vz dli; bylo i na dléch = n a
dlouho, po delším čase; podlé, nč. -e, m or.
-ej, slc. podľa, s -ja p řev za tý m od děla, viz
dle; o d tu d podlý v. to ; obdobně vedlé > -e).
Sem p a tří k o m p a ra tiv sté. delí, fem. delší,
mtr. delše, nč. delší, adv,- déle; dlíti prodlužov a ti, p ro tah o v a ti, o d k lád ati, prodlíti, iter.
prodlévati; klad. odlívat o tá leti; sn ad bylo
i *dléti, ale splynulo s dlíti; neprodleně;
obdélný, -ík, podélný. — Stpol. dla délka,
hl. dlíć ao, r. dliť, stpol. prze-dlić o táleti,
sln. dlje, hl. dlěje, dl. dlej déle; r. podle,
u k r. dlja, sch. vadlje podél, vedle; aj. — P rasl.
d -bľa délka, d bliti a k o m p a ra tiv d -b l-b -j-b.
Z áklad d -bl- náleží k d -blg-b dlouhý; je to
sek u n d árn í ú tv a r, zkrácen in a (při čemž
m ísto -bl položeno -bl) vzešlá z p o třeb y
u tv o řiti slova paraleln í k *šir'a (šíře) od šir-b
p ro ti širok-b, výše p ro ti vysoký a tp .; p ři to m
se nehledělo k to m u , že d -blg-b není tvořeno
ja k o šir-ok-b. N ově i dél-ka je utv o řen o podle
šíř-ka a tp .
dělo vojenské: od stř. doby; dělový, dělovina. P ol. dzialo t/v . — J e to též co dílo
z pův. dělo·, ja z y k použil v ý voje délek
k rozlišení význ am u .
děloha, po p rv é u K la re ta ; jeho v ý tv o r?
Asi z *děto-loha zkrácením (haplologií), srov.
stč. lože = děloha; 1. část k dítě.
dém ant (není u Jg ), diam ant (tak to je i slc.) :
to to je m ezinárodní form a (franc. a střh n .
diam ant < s třla t. diam as < la t. adamas =
ř. άδάμας ocel, d ia m a n t (to to u T heofrasta),
příbuzno sn ad je αδάματος nezkrocený).
P odoba s de- je ze staré fran štin y , u N ěm ců
doložena od L u th era, u n ás m á něm . D émant
n apř. již Vusín 1722. Stč. adamant.
dem ikát (též do- di-), val. slc.: syrn á
polévka (chléb k ráje n ý a b ry n za se zalijí
vřelou vodou, te d y obdoba českého úkropu,
popř. m ísto b ry n zy záp ražk a a ocet; Podolák
SSNM 55.45). — Slovo k arp atsk ý c h p astý řů ,
z ru m u n štin y : ta m dum icat je v M oldavě
jistá polévka s v ařen ý m prosem (od lat. *demico, z m ica drobek). — Stejného původu je
slc. roz-demikať rozházeti (tj. n a drobky,
n a kousky).
dem ižon: v ětší opletená n ád o b a n a víno
n. lihoviny PS. — Z fr. dame-jeanne velká
láhev.
den gen. dne, lok. ve dne. O dvozeniny:
denní, stč. dennicě, nč. -nice jitřen k a, denník
(nyní -n-); stč. dnieti ro zbřeskovati se,
nč. rozední(va)ti se, odchylně deniti se (s a n a
logickým e); horň. dňúvat p řeb ý v ati za dne;
tý-den (viz), stč. biel(ý) den, ad v . bielodně,
bíledně (toto Sm 249), srv. p ro tik lad nočně;
nč. na bíle dni; stč. na den dělati, o d tu d nč.
nádenník > -n -; dnes z d -b n-b-s-b (postponované zájm eno s -b = te n to ), o d tu d dnešní
(znam ená-li ‘nezkušený’, n ap ř. copak jsem
d n ešn í?, je to m ísto letošní, to tiž zajíc, t/v ,
letošník); stč. též dens (pozdější splynulina
z hotového již den po zm ěně jé rů a ze s),
srov. hl. dzensa, dl. źéńs(a), stpol. dzińsia
(> pol. dziš). — V šeslovanské: slc. den atd .
Psl. stsl. dbnb, gen. dbn-e; z *din- ( = slabý
stu p eň di- kořene dei- sv ítiti, obsaženého
též v *dei-eu-, *dj-eu- ‘d en ’ v stin d . dyáuh,
lat. d ies, a slabý stu p eň p říp o n y -en-).
T oto *din - mělo své m ísto především ve
složeninách jak o žto d ru h ý člen: stin d .
puru-dína- m nohodenní, la t. n u n d in u m =
9 dní (doba mezi dvěm a trh y ). L it. diená,
lot. diena, stp r. deinan (akk.) den m ají
*dei-n- a p říponu -á (vývoj jako u žiem à ,
srov. zim a, kdežto pův. *-ghima- ve slože
ninách). T ato všecka slova (od dei- sv ítiti)
te d y původně označovala s v ě t l o u část dne;
dosud říkám e strávil tam den i noc, jel tři dny
a dvě noci. Vedle toho bylo v p raja zy k u též
slovo pro celou dobu 24 hodin (ind. áhar,
ř. ήμαρ, ημέρά); toho se slovanština vzdala,
podobně jako jiné jazy k y (vyjm a řečtinu).
P ů v o d n í dino- se v ní stalo souhláskovým
km enem (d -b n-), což je zjev zcela neobvyklý;
p o d n ět k to m u není vid ět, leda že se to snad
provedlo již v p řed slovanské době, dokud
žilo ještě ono staré slovo pro 24hodinový
den, jež mělo souhláskový k m en *aghn(ind. ahn-áh p ro ti nom . áhar). N ové slovo
p řijalo m užský rod v p ro tik lad u k (žen.)
noci, podobně je něm . Tag m ask. p ro ti Nacht
fem.
denár, slc. denár a sln. denár: z lat.
denarius, m ince platící původně 10 asů
( < děni = po deseti, od decem deset). —
Sch. b. d in ar je z ř. δηνάριον (to sam o je
též z latin y ).
dénglavý B, glangavý S vK val.: slabý,
choulostivý. P roniklo ze slovenštiny na
M oravu. — sln . sch. gingav, chrv. gengav.
ukr. n ář. dženglyvyj. — Z maď. gyenge t/v . slc.
genglavý se v y sv ětlí z maď. n ářečn í (na se
veru) v a ria n ty genge. H p t.
deptati, postv . básn. dept; ojediněle depotati (obé jen ně., knižní); je v šak i vm . slez.
deptat (šlapati, Lp). Bylo i s-ové intensivum .
— slc. deptat, depčit, depsit (to to je z intensiva *depsat, přechodem do tříd y n a -iti); p.
deptać. — V ýchozím tv a re m bylo depati (je
v sch.), příbuzn é s dupati. Obé je zvukom alebné. J in í Slované m a jí t-bp-bta ti, p ří
buzné s ř. τύπτω tep u , b iju , a stin d . tu{m)páti naráží. Viz i debsati.
děrbek val.: m alé d ítě B -S vK . — Z maď.
gyermek dítě. S ulán P ID e b r 39.14.
deregla u vozu: kozlík (mor. B). Z maď.
dereglye plť, ponton.
dereš m or.: lavice, n a níž bý v ali biti
provinilci. P ře ja to ze slovenštiny. N a M o
ravě — asi když p řestalo tre s tá n í b itím —
dostalo v ý zn am ‘š a tla v a ’ R s; m or. rčení
už je v dereši B (-u Gr) = je polapen,
v pasti. — Pol. deresz, sln. derež. — Z maď.
deres t/v ; to to je z deres ló ‘šedivý k ů ň ’. O na
lavice b y la ta k n azv á n a žertem asi pro to ,
že po každé rán ě n a provinilce tro c h u
popojela, ja k te n b itý sebo.u trh l. J e i m or.
dereš je žatý kůň , z maď. deres k ů ň m yšák
(Halász; S ulán P ID e b r 39.16).
derchovat vč.: b o u ch ati p ěstí (do zad);
derchnouti J g d . — Od drchati 1° tlouci, b íti ?
P ak by er b y la „k rk o n o šsk á" podoba
místo r. Viz i herda.
deryzka J g , deryzda V šr: d ru h svízele
(rostlina G alium aparine) J R . — R . ukr.
dereza t/v . — P a tř í n ějak k něm . n ář.
Thunriß , Tunrigge, T unrider (dolnoněm .
tunride), knižně Z aunreiß , -s t/v , p ů v o d u
nejasného (chápe se p rý jako ro stlina, k te rá
„au f dem Z aun r e ite t“ , v. M arzell 2.570,
ale to bude jen lidová etym ologie). Asi
mylné je spojování (u V asm era 1.342)
rus. slova s dráti. — N ejasné je zm. darazina
B Dial. 1.310 v ičk a (plevel). Viz i turica.
deryždí: klestí, ro ští, ch am rad í (M atH áj.),
drejždí, dereští J g , vč. derejždí drobné ro ští El,
zm. derázek naplavené i jiné ro ští (odtud zm.
derázka otep z posekaných v ětví) B. — Slova
nejasná. T em ný je ta k é jejich pom ěr
k deryzka.
deset, stč. deset·, desítka; ad j. desátý (o á
proti é viz p od pět), od něho desátník (pův.
voják, p o stav en ý n ad 9 p ro stý m i), desetník
(mince p la tící 10 haléřů). V redukované p o
době -cet (z -dseti < d.sěti < deseti, nom .
plur.) je dva-cet ťri-cet čtyři-cet, ale v 50— 90
má podobu -desát z gen. plur. deset-b (tj.
5 desítek atd .), s a nepřehlasovaným ; v 11-19
je -náct(e), stč. -na(d)cět(e), nadcet(e), nadst (e),
na(d)ct(e), nast(e) z na desete ( = na + lok. sg.
sklonění souhláskového, jako v stsl.); v stč.
bylo -nadsěte a p . pů v . sam o statn é (nom.
dva-nádcte, gen. dvú-nádcte, d a t. dvěma-nád-
cte; od osmého-nádcte léta), ale časem poklesá
n a pouhou příponu. Stč. 21— 29 se v y ja d řo
valo jeden-mezi-dcietma a td . = jeden mezi
desítkam i, zkráceně -mezi-cietma mez{d)cietm a me(z)cítma; je tu in str. du. i-km enový,
*deset -bma; dodnes se te n to způsob udržel
v slangu jihočes. ry b ářů . — P sl. deset-b
(slc. desat atd .), obdobné redukce p ři 11— 19,
20— 90 i u jin ý ch Slovanů. — Id e. bylo
dekm: ind. dáśa, ř. δέκα, la t. decem, got.
taihun (něm. zehn); řad o v é *dek mtos (lit.
dešimtas, ř. δέκατος, got. taihunda), bylo
i t -ové su b st. ind. daśá t- a ř. δεκάς g. -άδος,
a n a -ti-, stin d . daśati- = desítk a. Slov.
deset-b, m ající n ěk teré p á d y i-km enové
a n ěk teré konsonantické, je asi výsledkem
sp ly n u tí ty p ů na t a n a ti. P o n ěv ad ž t m á
i číslovka řad o v á, vyšel z „1 0 “ p o d n ět
form ovati i 5— 9 podle řad o v ý ch . — Slovo
m álo průhledné. „ K označení p o čtu deset
stačilo p ů v odně pouhé kom(t), km(t) (obsa
žené ta k é v číslovkách 20, 30 a td .), jež
p a trn ě znam enalo souhrn (prstů). P řed p o n a
de m ěla nejspíše funkci singularisační"
E rh a rt S P F F B U 14. 1965. 20, ta m i starší
pokusy.
-děsiti stč.: po° v D al 34.81 Hovora
Hřivcě na bězě poděsí = n a ú tě k u ( = H řivce
utíkajícího) našel, zastihl, a tým ž lýkem na
témž dubě svého kmotra oběsi. — O dpovídá
m u sch. desíti n áh o d o u n a jiti (nehledaje)
koho, d. se s e tk a ti se s k ým , b ý ti někde
náhodou, b ý ti p o ru ce n a pom oc v nesnázi,
stsl. dešo desi ti p o stih n o u ti, nalézti, u c h y titi,
stru s. desiti a (u)dositi nalézti koho n. co,
p o tk a ti koho, u k r. sudosytysja s k ým ,
se tk a ti se. — P říbuzno je ř. (hom.) δήω
naleznu, *děs-o, H es. εδηεν nalezl. České
psaní -děs- b y te d y mělo staré ě, n a p ro ti
to m u jinoslovanské e b y bylo p řev zato
z desíti zaříd iti, u p ra v iti, k te ré je z *deks-,
viz desn-b.
děsiti, děsný, děsivý, p o stv . děs; h o rň . zďasit. — Vedle stč. žasnú ti stra šiti bylo rovněž
přechodné složené z-žěsiti (a přě-žěsiti); z t o
ho *žděsiti > zděsiti a konečně po odloučení
před p o n y nové jednoduché děsiti. Z u b atý
L F 44.219. — Z č. p ře ja to do spisovné
slovenštiny: desiť, desivý, des.
deska, stč. dska (gen. plur. desk, o d tu d p ro
niklo e do jin ý ch p ádů), deščka, dščicě,
dščička, nč. zdrobněle deštička a destička
(s analogické). Stč. znam enala i p rkno,
te n vý zn am je dosud h lav n í v m or. a slc.
a u jin ý ch Slovanů. — Pol. dříve cka,
n y n í deska, slc. doska, hl. deska, dl. cka,
u k r. doška, r. dska > doská, sln. deska,
sch. daska, b. daska p rkno. — Psl. stsl. d-bska.
Slovo dosti tem né. P o k lád á se za p řeja té
z la t. discus disk, plochá m ísa ( < ř. δίσκος),
ale jsou p ři to m nesnáze hláskové.
desn-b: p ra v ý (protiklad levého), stsl.
desn-b, sch. desan, b. sln. desen t/v , t. (z csl.)
desnaja, desnica p ra v á ru k a. — U nás vězí
ve jm éně p o to k ů a říček D esná; to , že to jsou
vesm ěs le v é p říto k y větších to k ů (také
r. D esna je levý p říto k D něpru), se vysvětluje
tím , že osídlování k ra jin se dělo postupem
od dolního to k u velkých řek k horním u,
a te d y že tě m po stu p u jícím lidem byly ty
p říto k y po pravici (v. P rofous 1.338; srov.
zde čl. ráztoka). — Psl. desn-b z des-bn-b je
nejblíže k stin d . dák šin a - t/v ; dálo jsou
(m ají jiné přípony) la t. dexter a ř. δεξιός.
K ořen dek -s- ‘p ra v ý ’, to tiž = náležitý,
p atřič n ý ; je u S lovanů též v desíti, k teré je
v sch. udesiti zaříd iti, u p rav iti, udesan
náležitý.
dešť: stč. dešč gen. dščě, ad j. dščový dščěvý
dščavý, sloveso dščieti a d ščíti; nč. gen. deště
(e z nom inativu ), dešťový, deštivý; deštník;
dštiti je už jen knižní, m ív á i akus. p řed m ětu
(d. oheň a síru), jen vč. je lidové ští < dští
prší. Odvoz, dešťovka žížala (je po dešti
n áp ad n ě h o jn á ; pod. jm én a i jinde), z toho
zkrácené n ář. šťovka a zp ětn ý ú tv a r šťova ;
jejich oblasti u d á v á U těšen ý SaS 22.21,
v ý k la d 22.28; p ů v o d n ě dešťový červ, k alk
„m ezinárodního m odelu daného v něm .
R egenw urm “). — V šeslovanské: slc. spis.
dázď, n ář. dášť došť dožď dyšč džíždž d iź
déždik, pol. deszcz, hl. dešč, dl. de{j)ść, u kr.
doždž došč, r. dožď, sln. deždž, sch. dažd,
b. dažd. — Psl. stsl. d-bžd-b:. nepochybně
z *dus-djus = šp a tn ý den (*dus- = zle, opak
k *su-, viz s -b- ve sličný ap o d .; zde jed in ý slo
v an sk ý doklad to h o dus; dj-u- = nejslabší,
v složeninách náležitá podoba toho n ázv u
dne, k te rý je v sti. dydu-, te d y z plného
*dei-eu-, jin a k u nás nedoložená, neboť m ám e
p říp o n u n -ovou: d en !). Slovo to znam enalo
podle toho původně nikoli p ru d k ý a k rá tk ý
p řív al (to b y la tuča\), ale trv a lý celodenní
d ro b n ý déšť, k d y den je „zk ažen ý " , b ránící
p raco v a ti venku . T rubeckoj ZfslPh 4.62n.,
V aillan t R É S 7.112n.
děva: stč. dále děvčě, děvečka (1° dívka,
2° služka), ale jin a k rozlišen v ý zn am p o
m ocí rozdílu k v a n tity ě/ie: děvka služebná,
dievka = d ív k a (též m ask., „p a n ic " , o to m
H u je r 1.109, ta k i stpol. dziewica); dievčina,
dievčicě; ad j. dievčí; děvojě, -jna dívka,
p an n a, děvojná dospělá (m annbar), děvojstvo
-tvie dospělost. N ě. pok raču je v ro zlišení
dívka\děvka, ač ne v žd y důsledně; děvucha.
Mor. n ář. doloženo je ště děvoja. — Všeslo
vanské: slc. dievka, dievča (plur. dievčence);
dievčí, dievčenský, dievocký dívčí; pol. dziewa,
u k r. diva a td . = d ív k a , p a n n a ; ú tv a ry
n a -oja jsou pol. dziewoja, sln. sch. b.
devojka; sch.-csl. děvaja > čak. diva p anna,
st.-sch. djev panen sk ý , cu d n ý . — Slovo n e
jasné. O bvyklé spojování s kořenem dhěik o jiti (viz dojiti) nevyhovuje, poněvadž děvou se obecně rozum í m lad á žena nevdaná,
m a teřstv ím ještě neobtížená. Zdá se, že klíč
k záhadě je v stč. děvojná. Je-li z pův. adj.
*dě[to]-voj-bna, znam enalo by „po dětech (po
rození dětí) to užící" , tj. pohlavně dospělá,
m a n n b ar {voj· k stind. v eti to u ží po, požívá).
Děvojbna, stav ší se běžným term ínem , z k ra
cováno p a k v děvoja a nakonec v děva, jež se
p a k stalo základem četných odvozenin.
A d jek tiv n í povahou a zkrácením se vysvětlí
i sch.-csl. děvaja, skloňované jako složené
ad j. (gen. děvy-je atd .). J in á dom něnka
0 děvojě, děvaja: Z u b atý 1.1.286.)
deveř stč.: m anželův b ra tr (d v ak rát psáno
devěř-, te d y sn ad přesm yk e/ě za pův. *děveř,
p a k vě > ve), též deveřec. Ve střed n í době
v slovnících dejvorec d ru žb a (děverové b ý
vali, jako u Jihoslovanů, n a sv atb ác h p ře d
ním i sv a ty a družby). — S tarobylé slovo (slc.
m ísty dosud dever, fem. -ina, pol. dziewierz,
uk r. diver, r. dever', sln. dever, sch. djever,
b. dever), Psl. děverb, příbuzné s lit. dieveris,
lot. dieveris, stin d . děvár-, ř. δάήρ, la t. levir,
sth n . zeihhur, arm . taygr, původně km en
n a r, dále neprůhlodný.
devět, devatenáct, devadesát (viz deset); de
vátý, s tra n -á- viz pět; devítník 9. neděle p řed
velikonocem i. — Psl. stsl. devet -b, slc. deväť,
pol. dziew ieć, r. devjať a td . — Id e. bylo
*neun (ř. εννέα, sti. náva, la t. novem,
got. n iun), slovo souvisící asi s nenos = nový
(z p rad áv n é doby, k d y bylo počítáno ne po
desítkách, ale po čtveřicích; d ev ítk o u se
začínala nová čtveřice po „ p á ru čtv eřic" ,
v. osm); nev- m á ještě p ů v o d n í eu n a rozdíl
od ad j. nový; n je nejasné, snad bylo převzato
z dekm = 10, ale asim ilováno k začátečním u
n-. P ů v o d n í podoba té číslovky, *deve
(bez -tb) je sn ad ještě zachována, o to m
viz devětsil. Slov. d je též anticipováno
z desetb; -tb je o p ět (jako u 5, 6, 7, 10)
z číslovky řadové, kde p říp o n a -to- je s ta ro
bylá: stp r. new ints, ř. ένατος, gót. niunda;
podle řad o v é se základní číslovka zform ovala,
a to jako i-km enové su b stan tiv u m .
devětsil, n y n í ro stlin a P etasites (dříve
1jiné: Tussilago, A llium victorialis). Obdobně
jin d e (slc. v šak porušeno: devásel, divazel;
K m eť, Sitno 104, m á diviaseliea, divý jasel;
pol. je dziew iećsil dziw osil, r. devesil divosil, sch. devesilj nevesilj, b. devesil) z n a
m ená ro stlin y ro zm an ité a i u jednoho
n áro d a několikeré. N ázev je p a trn ě spřežkou
ze slov „d ev ět sil" (něm. obdobně Neunkraf t ):
označoval ne n ějak ý u rčitý d ru h , ale vůbec
rostliny, jim ž se p řičítala v elká léčivá nebo
čaro v n á moc. Ale i náš devětsil je skutečně
velm i léčivý, ja k se n y n í zjišťuje (K. Mü ller,
Živa 9. 1961. 128): obsahuje vysoce ú čin
né protikřečové lá tk y a snižuje k rev n í tla k .
Číslo 9 je m agické, násobek rovněž m ag ic
kých čísel 3 x 3. I u nás ch y b ív á t: stč. též
devěšil, klad. devesil. J e m ožné, že zde vězí
p ů vodní p o d o b a té číslovky, *deve, ještě
bez -t; není vyloučeno ani to , že v sch.
nevesilj je pův o d n í n - ! D ůvod b y b y l v tom ,
že slovo se stalo term ínem , a p ro to m ohlo
zůstat stran o u od v ý v o je číslovky pro 9.
dibati: p ip la ti; díbavý, díbat se us. za Jg ,
han. deblat se K p , vč. dimbat se (zesilovací m),
praž.(?) diblati se v jídle, sem p a tří i v č .
telpačka , , t i p l a v á “ práce (u H olic), klad.
těpláni piplání; jm . udíbat u šp initi. slc. dibavý. Viz těplati.
dík: stč. 1° diek(a), dek, děkovati; m ěj diek,
měj d ik, m ěj-ho-děk > miehoděk, méhoděk,
m íhodik (ho < jeho ,,to h o “ , od anaforického
zájm ena) „díky, ch v ála" , 2° v děči slušně,
uctivě, vhod, v-d ik k libosti, vhod. Nč. dik
(díkučinění < dík ů č.), děkovati, h y postas.
subst. vděk v n ad a, o k rasa; vděčný, v d iiiti,
zavděčiti se. — slc. vdaka, ďakovať. — P ře ja to
z něm činy. H lásk o v ý s ta v (i, slc. ’α, pol. i e)
n u tí uznati, že bylo p ře ja to ještě za doby
nosovek, tj. e z něm . denk-, a to asi z p lu rálu
denke = díky (-en- doloženo t u již sth n .),
v době, kd y se u N ěm ců dank (“ d ík ” ) plně
cítilo jako odvozenina od denken m ysliti,
tedy ještě jak o “ (dobrá, uznalá) m ysl,
m yšlení” . N ěm ecký vývoj slova dank jest
chápati ta k to : za d a r nebo dobrou službu
musí člověk, nem ůže-li h n ed o d p la titi zas
právě darem nebo službou, p ro jev iti aspoň
„uznalou m y s l " , uznání, tj. slovní dík;
původně byl jistě řík á n n ějak ý ta k o v ý
přívlastek, později aspoň m yšlen a v y
pouštěn. K nám te d y bylo p řeja to s v ý z n a
my 1° ‘m ysl, v ů le’: slc. ďaka chuť, vůle
k něčemu, č. v-děk (činiti kom u = v jeho
spokojenost, v jeho m ysl), bez-děky (co
činiti = bez své vůle, bezm yšlenkovitě,
proti své vůli), obdobně střh n . ane danc,
nhn. gegen m einen Dank·, 2° dík. Stč. *dekpřešlo dále do p o lštin y : d zieka, d zieko w a ć,
wdziek. bezdzieki. P řeh lásk a ’α > ě n a sta la
v češtině nejp rv e v p říp ad ech jako v-děč,
vděč-ně apod., p a k é, ie proniklo všude,
slovenština v šak zachovala ’α. Viz i bezděky.
dikobraz. P ře ja l P resl z ru štin y . J e to
i v ru štin ě slovo nelidové (vlastí toho
zvířete je jižní E v ro p a, P řed n í i S třed n í Asie);
chápe se b u d 1° jak o dikoobraz (ta k se
v r. i píše) = tv o r divého (divokého) vzhledu
(dik = divoký, neobyčejný co do vzhledu;
r. obraz = p o stav a, způsob), nebo 2° jako
„divokému v ep ři podobné zv íře" (pol. dzik,
ukr. dyk, slc. diviak, č. divočák = divoký vepř),
neboť dříve b ý v al označován česky mořská
svini bodlavá (u K om enského; t j . „ o stn até
morče" ), sch. bodlikavo svinče a tp . jinde.
Toto druhé p o je tí je pravděpodobnější
(Novikova 87).
díl -ec, -ek; stč. diel, děliti; nč. děliti, -díleti,
-dělovati, děl-ba, po stv . sta rší oddíl, podíl,
rozdíl, novější příděl (ale předěl, úděl z ru š
tiny); nadílka; sdílný x sdělný, rozdílný.
Stč. diel byl i podíl m ajetk o v ý , jejž odkazuje
otec svým d ětem (každém u zvláštn í díl).
Vedle to h o byl nediel, m a jete k (zpravidla
pozem ky) společný dvěm a nebo několika
osobám (n ap ř/ část děd ictv í m ohly d ě ti
v la stn it „ v n ed ílu " ), stluž. nedělišče Gemeing u t E ichler W ZU Leipzig 13.381. O d to ho
je jm éno osád N eděliště a sch. N edelišće,
N edjelište, N ediljište (Bezlaj, Slavia 27.358).
P ráv n íci slovem nedíl označují i m a jete k
zádruhy, velkorodiny. — V šeslovanskó: slc.
diel, deliť, pol. dzial a td . V šude zastoupeno
i děliti. U k r. dil, p. dzial je v K a rp a te c h
též hora, kopec, n a V alašsku D íl(y) je časté
pom ístní jm éno v rch ů ; zde b y m ohlo b ý t
někdy dom ácí (vztahujíc se n a nějak é staré
dělení lesa), ale jinde v K a rp a te c h a zčásti
jistě i zde je te n v ýznam p ře ja t z ru m . deal
ho ra (což sam o je ze slovan. děl-b = díl,
neboť h ory a pohoří by ly předělem oblastí). —
Psl. stsl. děl-b a odvozené sloveso dělo
děliti; dě-l-b je z *dai-lo-, kořenem souvisíc
s ind. dáyate rozděluje, ř. δαίομαι dělím ;
p říp o n a -lo-. G erm ánské slovo (got. dails,
něm . T eil a Odvozené teilen atd .) je p řeja to
od Slovanů ještě p řed zm ěnou a i > ě; n a
m ožnost p ragerm ánského p řejím án í ze slo
v an štin y se dnes nedívám e již o dm ítavě.
dílo, stč. dielo; jč. děla (plur.) jsou asi
„špičková p ráce" , n ap ř. žně, J jč ř 83; m or.
dělo jsou p lá sty m edné (v Č. dílo); jin a k ě je
též v msl. zpropadené dělo a p „ p a k v č. se
specialisovaným význam em v dělo (v. to)
kanón. Zm. tým dílem = tím , z té příčiny
(ne od díl\). — P sl. stsl. dělo (zastoupeno
všude: slc. dielo, pol. dzielo, sch. djelo atd /).
J e to asi p o stv erb áln í ú tv a r od dělati.
díra, i. sg. děrou, gen. plur. děr, děravý;
stč. diera, děravý. — Od *děra je též slc.
diera, hl. dźěra, dl. źěra a u k r. dirá. — T oto
*děra je postverbale k západoslov. ty p u
ite ra tiv *děrati (od zák lad u prés. der-o; ne
od d -br-); n ap ro ti to m u r. dirá, sch. díra,
stsl. dira je od staršího ite ra tiv a dirati
(od d -br-). — Zřejm é spojení se slovesem deru
dráti n u tí za p ů vodní vý zn am u zn a ti „ d íru "
v šatě nebo v obuvi, kde lá tk a je p ro d rán a,
sedrána, ro zed rán a; „d u tin a , doupě, o tv o r,
já m a ap o d ." jsou v ý zn am y te p rv e d ru h o tn é;
p řed stav iti si jejich vývoj je už snadné.
(Jiného půvo d u je doura, viz.)
dišk(e)rece, slc. diškrécia: francouzský p o
slíček apod. odpoví n a o tázk u po odm ěně
(c'est) à discrétion = podle libosti, v lastně
„podle volného u v ážen í" zákazníkova, což
je poslední ve vývojové řad ě v ý zn am ů od
la t. discrětio ‘oddělování’, p a k ‘rozdíl, ro z
lišování’. P ře ja to asi za dob francouzské
m ódy n a našich zám cích.
dítě, p lur. děti: stč. dietě, dietce, děťátko,
dietěcí; dětinský, dětinstvie (-stvo), dětiný
(-nný); zvláštní v ý zn am m á dětečský, dětský
= sta te č n ý (srov. čacký). Z ně. ú tv a rů budtež uvedeny: děcko (*dět-bsko, zpodstatnělé
ad jek tiv u m se jm enným skloněním , srov.
m užský = m už , ženská = žena, se skloněním
složeným ), hojné zvláště n a M oravě v plur.
jako oslovení dětí, zvláště d ěv čat (podle
Podešvové, Posl. rok 20, děck o = děvče;
to to užití b y p a k bylo nejspíše vlivem slova
dévčisko); dítěnčí Sm 237, vč . P t aj., klad.
dětenčí (srov. kozenči, prasenčí a tp .; slc.
dětenci = d ěti); dítky fem. p lu r. (zdrobn.
od děti), k to m u p řitv o řen sg. dítko·, bezdětek,
bezdětný; dětina, p řitv o řen o k dětiný. slc.
dieťa, detací, detisko, detušky aj., kolekt. sg.
detva (odtud žert. detváky = děti). — Všeslovanské je *děte : pol. dziecie a td ., kdežto
plur. *děti není v jihosl. T am je kolekt.
sg. *dětb (sch. dijet), od něho odvozené
*dětb-ca sg. (sch. djeca, sln. deca, b. deca);
jiné kolektivum je dě-tva v slc. detva, pol.
dziatw a a ukr. ditvá = děti, r. detvá a détka
včelí plod; pů v o d n í ú tv a r je asi v pd. dziatow ina děti. — P ro p raslo v an štin u je st v y jiti
od kolektiva déť-b; to je st d ěliti v dě-tb < *dhe-ti-s; souvisí zajisté s dhě- sáti v stin d .
á-dhá-t sál, ř. ϋήσατο sál, la t. fě-láre sá ti
a td .; příp o n a -ti-. Znam enalo te d y asi ,,koje n ectv o “ (pam atu jm e, že v starý ch dobách
se děti kojily velm i dlouho, i když už dávno
chodily; někde ta k je dosud u p rim itiv n ích
n árodů); v zsl. a vých.-sl. dětb bylo zm ěněno
v plurál děti; p a k bylo p řitv o řen o (podle
vzoru jm en m láď at n a -et-, kotě atp .)
*dět-e.
díti, ději, stč. dieti. P ů v o d n ě dějo děti,
později též *dějati, v češtině stažené *dáti
(z dějati), jehož ď ztv rd lo vlivem slova dáti
dare, ta k že n ěk teré in fin itiv n í tv a ry zde
v y p ad ají, jak o by by ly od dáti d aro v ati,
ale dá- zachovává často délku i jin d e (nadál
jsem se). — V ývoj v ý zn am u . 1°. P rv o tn í
vý zn am byl ‘položití, k lá sti někam , u m ístiti '.
T en ještě vězí v chod. prodít p ro n d a ti (pro
v ázek skrz něco), ob. (po)díti (kam se to
děje, kam js i poděl mého bratra ? dal, schoval),
a v refl. podíti se (kam se to podělo), což
slovníky p arafráz u jí — jd e o v ě ty m luvící
o nep říto m n o sti něčeho — jako ‘(z)mizeti,
(z )tra titi se’. D ále v o-díti obléci (odívati,
z toho postv. oděv)·, vm . oděj něco = vezm i
na sebe („N a L aších k a b á t a v e sta se odívá,
gaľa ty a b o ty obúvajú, k o šu la se obléká“ ;
B artoš). Sem p a tří i stč. dieti ko m u jm ě = dáv ati jm éno, a n č . převzdíti (odtud přezdívka).
N a d íti něco něčím = n ap ln iti (odtud nadívanina, nádivka) s význam em již p o n ěkud
odchýleným , původně to bylo (dosud rus.
aj.) = n a d íti něco n a něco, n asad iti, navléci.
N a d íti se z na-dějati s e (ta k stsl., obdobně rus.
sln. pol.), p ůvod n ě asi k o n k rétn í p ře d sta v a
jak o v spolehnouti nač, te d y „ n ak lásti se
na nějak o u basi, o p o ru “ (postv. naděje); slc.
nazdať sa n a d íti se (*na-v-b z-dějati), o d tu d
nazdávat sa m ysliti si. 2° Již v předslovanské době se v ý zn am v y v in u l k našem u ‘konati, čin iti’, n ap ř. stč. dieti stohy m ožno ch áp ati
ještě jako klásti, ale též jako d ělati, o d tu d
šel vývoj k jasném u dělati; zvláště je to
p a trn é ve zv ratn ém díti se = s tá v a ti se, b ý ti
konán. s tč . dieti sě, sdieti sě, ně. zdáti se =
sn íti se, k o n ati se ve snu, d íti se ve snu
(srov. slc. činí sa m i, sch. čini m i se = zd á se
mi). Slez. zdíti se s tá ti se (co se to enem zdilo).
Mor. přidať se p řih o d iti se, s tá ti se. N ě. udáti
se, událost. P o stv . děj (z toho za obrozenské
doby odvozeno dějství), dějiny (nář. sg. dějina
H od 45). O dvozeniny v zlo-děj, dobroděj; koloděj kolář; dobrodiní < -dienie, o d tu d dobrodinec; samodět T á b -Jg = sám od sebe se
dějíc. — Slovo všeslovanské: stsl. dějq děti
klásti, dějati ěiniti, dělati, o-děti odíti, naděja ti s e m íti naději. slc. diet’ sa. Pol. dzieje
dziać a td . Již v stsl. sloužilo k pohodlným
k onstrukcím jm enným : kupljo dějati obchodo v ati, stč. poselstvie dieti. — B yly i ú tv a ry
s p ouhým d (z *dho-, slabého stu p n ě) jako
č . vnada aj. — K o řen dhě- (z dhěi-, to to je
zřetelné v h etitštin ě) byl ao risto v ý : stin d .
á-dhá-m položil jsem , praesens tv o řen sek u n
dárně, rozličně: stin d . (se zdvojením ) da-dham i kladu, ř. (rovněž) τί-ύη-μι,, h et. te-hi, lot.
dě-ju dět, lit. demi (ded ù ) d eti k lásti;
rozšířen o í) je v perf. ε-ύη-κα, la t. fě-c-i,
v slabé podobě je v la t. con-d-δ aj. B altoslov.
tv a ry v lastně sn ad z *dhěi-6, nikoli *dhě-jó.
díti dím , stč. dieti diem, děl, p rav iti, říci. —
sln . deja ti, dem, jin a k jen z b y tk y , n a p ř.
stpol. dzie in q u it, stsl. 2. os. děješi, p opř.
pokleslé v příslovce. — P sl. dě-m -b dě-ti; m á
ek v iv alen t v h et. te-mi p rav ím , v stpers.
dátiy prohlašuje, p rav í ( = dháti < ide.
*dhě-ti, 3. os. sing.) a alb. tha t/ v (v epice). —
K ořen dhě- je nepochybně to to žn ý s dhěk lásti (v díti děju ) Z u b atý 1.1.90n. T oto
sloveso (se starobylou, ath em atick o u flexí,
odchylnou od děju ) vzniklo již v p raja zy k u
obdobným u žitím všeobecného v ý zn am u
‘činiti, d ělati jako ve fr. fit- il = dit-il, k d y
sloveso p d dhě- se klade jak o žto zástu p n é,
n áh rad n í („verbum v icariu m “ ) za jin á u rč i
tějšího vý zn am u ; v ý zn am ‘p ra v iti’ se t u
objevil asi p ráv ě ve form ulkovitých vlože
ných v ětičkách jako je ono fit-il. M ch ÁO
17.135.
div 1°, divný; stč. v div(y), na div, bez diva ,
v divě, div divúci, div ot diva , diviti sě (po°
u° vy-na°), ob° i po-divovati sě čem u (nč .
i obdivovat i co), nové postv. podiv, obdiv,
údiv; podivný a td . — slc. d iv it sa, div, a tp .
jinde (mimo sln .). — P sl. bylo asi d iv -b
m ask. i divo n tr. (toto asi p ů v odně podle
čudo, gen. -ese) a diviti s e. Souvisí s dívati se
(viz), a to po strán ce form y asi ta k , že d iv -b
a divo je tře b a p o k lád ati za p o stv erb áln í
zpětné ú tv a ry od divati. V nich přev lád l v ý
znam ový o d stín ú d iv u ; p rv o tn ě znam enaly
zajisté údiv, p o div (a te h d y utv o řen o od nich
sloveso n a -iti), p a k p řed m ět ú d iv u sám.
M edium nebo reflexivum b ý v á u slovesa té.
hož v ý zn am u i jin d e (lat. m iror, něm . sich
wundern).
div 2° b áječn ý p tá k věštící n eštěstí. U E r
bena; te n je p řejal ze Slova o p lu k u Igorově.
T otéž je sch. b. div obr, sem p a tří i b.
(samo)diva zlá víla. — Vše z osm an. div zlý
duch, to p a k z pers. dev dém on, ďábel (srov.
av. daeva- božstvo, dém on, stin d . devabůh).
divan: pohovka. — N y n í evropské slovo
s rozličným i význ am y , jež b y ly p ře ja ty spolu
se slovem z osm anštiny a dále p rý z p erštin y
(kniha, písem nosti, ú řed n í p o rad a, ra d a
m inistrů, audienční sál, m ístn o st pro zase
dání); o d tu d p a k i (sch. bulh.) pokoj pro
hosty, konečně dnešní v ý zn am , jenž pronikl
na západ a o d tu d k n ám i k R usům .
dívati se, stč. a m or. čemu (nč. spis. na co);
stč. význam je ‘s podivem h le d ěti’, slc. m ísty
rovněž ‘diviti se’ (např. zadíval sa H viezd.
1.230 = zadivil se); stč. divadlo = podívaná,
„stalo se term ín em pro th e a tru m (o dtu d
divadelní atd .) (M atouš K onečný 1616:
T heatrum divinum . D ivadlo boží, anjelům
i lidem žádostivé) a prošlo jeho vý zn am o v ý m
vývojem , provedeným ve fran štin ě“ (Š.);
stč. nč. divák. — slc. dívat sa hleděti, divák,
divadlo; hl. dźiw aé (ale díiw adlo je z češtiny),
ukr. dyvýty sja hleděti. — Souvisí zajisté s ind.
kořenem dhi- pozorovati, hled ěti n a něco
(ud°), přem ýšleti o to m ; slovesné tv a ry m ají
reduplikaci di-dhya-, di-dhay-, jm enné o d
vozeniny zp rav id la jen dhi-; též s avestským ,
rovněž zdvojeným dá(y)- vid ěti, dae-man n tr.
oko. V zhledem k indoiránském u zdvojení
kořene a k v ý zn am u lze m íti za to , že
původně to bylo in ten siv n í ‘h leděti n a něco
se zvláštním ú časten stv ím , se. zvláštním
zájmem , se zálib o u ’ (proto je i „in ten siv n í"
m edium jak o v prositi se ap.), což bylo
do nové češtiny p o n ěk u d oslabeno v pouhé
hleděti. O d tu d je i d iviti se (viz). F o rm o u
je Psl. divajo divati (se) asi frek v en tativ u m
k nějakém u *dijo *diti.
divizna, již stč.: ro stlin a V erbascum ; val.
-zňa (ň podle slov s han liv o u příponou
-izňa). — slc. starší divizna (nyní divozel,
srov. devětsil), p. dziw izn a d z iwanna dziewina
dziewanna, hl. dziw izna, r. divana devina
devanka, u k r. dyvyna divenna, br. dzivanna,
b. divizma, sch. divizm a divi{z)na, sln. devin.
— Slovo m álo jasné. M areš v V PS 3.1960.9n.,
vzhledem n a d ácké (u D ioskorida) diesma
t /v, jež m á podobně jak o N iederle za p řeja té
ze slovanštiny, k lad e jak o p ů v o d n í tv a r
*divezma: p rv n í složkou slova je km en
dives- div, dále je staro b y lá p říp o n a -ma
(-bma, -bma), te d y „b y lin a d iv o tv o rn á, magická“ . D ivizna v s k u tk u za ta k o v o u b y la
pokládána. „P o asim ilaci sk u p in y zm a p ři
odumírání a posléze zániku s -km enů bylo
slovo už význam ově neprůhledné; tím se
otevřela cesta n epravidelným zm ěnám . “
T ím to v ý kladem lze n a h ra d it všechny starší,
i m ůj z J R a E S 1.
divý, stč. a m or. diví, odvoz, divoch divous
podivín, m or. divúr, jč . m or. divíš po d iv ín ;
slož. m or. divížena, č. divoženka. S novou
příponou -ok-, k te rá je též v široký vysoký
hluboký, je č. divoký (tak i stpol. dziwoki),
odvoz, divočeti; divočák divoký kanec. —
P ů v o d n ě d iv t (č. slc. divý, p d . d íiw y , h l.
dziw i, u k r. dyvyj); to bylo rozšířeno b u d
joto v o u příponou (stsl. divii, r. d ivij, sch;
divlji) nebo příp o n o u -ok-; te n ú tv a r b y l
p a k zkrácen v d i k t (pol. dziki, hl. dźik i,
u k r. dykyj, r. d íkyj). — S d iv -b je p říb u zn o
sta ro irsk é fiad a ky m r. gwydd, b ret. gouez t/v
(wild) z ide. *veidos. J e arci tře b a u zn ati
dálk o v ý p řesm y k souhlásek, podobně ja k o
v synonym u lítý. L it. d ýkas p rázd n ý , n e
činný je p řeja to (o to m Senn, Mél. P edersen
456n.) ze slovan.
díže, stč. diežě n a tě sto chlebové; ale dem .
stč. diežka, jč. dížka = dřev ěn á dojačka. —
slc. dieža, pol. dzieza, hl. dźeža, dl. źeža, u k r.
dižá, r. dežá = díže; sch. n ář. diž(v)a = d o
ja č k a (srov. jč.!; d áv n á souvislost s jihem ?).
— Psl. děža z *děz-já < *dhoigh-já. Souvisí
s kořenem dheigh- h nísti, zřeteln ý m zvláště
v g o t. deigan t/v a v got. daigs, sth n . n h n . teig
tě sto . D ěža znam enalo te d y — jako dosud —
n ádobu, v níž se m ísí a p a k kyne těsto . Tom u
v ý k lad u nevadí, že pro tě sto je název p o n ě
k u d odchylný, neboť i on je jen staro b y lo u
odvozeninou z obm ěněného (d-/st-) kořene
dheigh-. (P oněkud jin ak Z u b atý 1.2.94.)
N ěm .-rak. Dese t/ v je ze slo vanštiny (Steinh au ser SlW ien 92).
dlabati 1° dlabu, již s tč .; stč. nč. dlab
d rážk a ; slc. dlabat; vše z *dolb-. K to m u
p a tří dlubati, dloubati, slc. díbsť, dl(u)bat
z d -blb-. — Stč. dlubnč (a jem u rovné r.
dolbnjá, u k r. dovbnjá palice), p ů v odně asi
k rá tk á ru čn í palička, jíž se tluče n a dláto
p ři dlabání, p a k i velká palice (jíž se tlouklo
n a sekyry, n ap ř. p ři štíp á n í silných km enů);
nč. dlubna d ru h sekyry, oblá teslice PS.
V ýznam obou sloves se nč. rozlišil. (N epatří
sem m sl. dlabat usilovně žád a ti, p ro siti; v. to ;
rovněž ne vulg. dlabati jisti, viz lábati.) —
V šeslovanské je dblb- v slovese: slc. viz výše;
pol. dlubač, u k r. dovstý dovbáty, dl. dlypaś
(y n ějak o u analogií), r. dolbáju dolbát a dolbljú
dolbít, sln. dolbsti, sch. dupsti, b. dalbaja. Od
stu p n ě delb- bylo *delto dláto v jihosl.; od
*dolb- je dláto, v. to , a č. dlab; podle to h o to
jm én a starobylého ty p u dostalo v češtině
a v slovenštině i sloveso své -la-. Viz i kadlub.
— K o řen *delb- m á příbuzné v sth n . bi-telban
a bi-telpan p o h řb ív ati, stangl. delfan k o p ati,
p o h řb ív ati, dále v lit. délba a dálba p ák a,
sochor, rukojeť vidlí (pův. asi = n ástro j n a
v y d lo u b n u tí něčeho).
dlabati 2° m sl.: usilovně žád ati, p ro siti B .
vydlábit co n a kom = v y žeb ro n it B. —
Vzniklo asi vlivem slovesa hlobiti 2° ‘p ro
šiti’, z m ylného dom nění m luvících, že to to h.
je totožné s hlobiti 1°.
dlabsati s tč .: šlap ati. Souvisí zřejm ě s tlap a ti; m ladé (poněvadž zachovává 6) s-ové intensivum . Mch S P F F B U 1.89. Srov. debsati.
dláha stč. n ě .: dřev ěn á deska na zlom eninu;
klad. = podlažina v chlévě; ně. též břevno,
n a ja k á se p řib íjejí pod lah o v á p rk n a Jg ,
n y n í břevno pod podlažinam i stáje nebo
m o stu PS. P ův o d n ě asi jakákoli p řitesan á
deska z čehokoli (ovšem nejčastěji ze dřeva).
O d tu d odvozeno stč. dlažiti (-«-), od něho n č .
dlažba a dlážka. V sunuto d v dlážditi, dlaž
dice. — Od složeného po-dlažiti ( = p o k rý ti
dlaham i) jsou s ta rá p o stv erb alia stč. podlah,
n č . podlaha (mor. znam ená i stro p , srov. o b
dobné přenesení u půda, tlo), hl. podloha
a pol. podloga p o d lah a (ale bělor. padloha
a ukr. pidloha budou z polštiny). Od č. podlaha
je podlažina, pod lah o v á m o stin a v c h lé v ě .—
(Ale sch. podloga podložka, b. podloga p o d
ložka, podnožka, p o dstavec, sln. podloga
p ráh , spodní trá m , ě. podloha, -žka jsou z
pod-loga.) — Sch. n ář. dlaga d láh a n a zlom e
ninu, pol. n ář. dložka p o d lah a, hl. dložica
dlaždice, dložić, dlóžba. — P rasl. b y la 2 jm éna,
dolga a dblž-b (viz dluž 1°), sloveso žádné.
P říb u zn o je ir. dluigim štíp u , stisl. telgja otesáv ati, p řite sá v a ti, řezati. S *dolga je stejn ě
tvořeno něm . n ář. (vestfál.) talge f. podložka
úlu (H olthausen I F 60.280).
dlák j č .: v ětev K t 7, suk, k rá tk á v ětev
K t 6-ČMF 16.232. — Slovo staro b y lé, Psl.
dolk-b. P říb u zn é je ř. κλάδος t/v ; m á, nehledím e-li k -os, obrácené p o řad í hlásek.
D ále stangl. telga, sth n . zwelge (w od zwig >
Z w eig t/v ), střh n . zelge t/v , dosud ve W estfálsku (cituje H o lth au sen I F 60.281) je
talge v ě te v .
dlaň gen. -ě, stč. p ů v . -n gen. -i. — Všesl.:
slc. dlaň, pol. d loń, hl. dl. d lóń, u k r. dolonja,
str. dolonb, n r. přesm ykem lodón (psáno
ladón'), stsl. d la n -b, sln. sch. b. dlan . — Psl.
doln-b fem .; příbuzno je lit. délna (nář.
i dálna), lot. delna, irské derna t/v , dorn
pěst, ru k a. D ále je sn ad příbuzné (O trebski
IF o rsc h 75; jin a k L P 8.307) θ έναρ n tr., sth n .
tenar m ask.: d laň ; byl b y tu přesm yk
(a zám ěna) n\\r/l. P ro t y p řesm y k y a zám ěny
bylo snad důvodem to , že d laň m á (Liewehr
Z fslPh 23.110) v ý zn am p ři věštění, jde te d y
o p říčiny tabuo v é.
dlapěti: dřep ěti. S nad vzešlo z lapěti, d by
bylo od dřepěti t/v .
dlask i dlesk: p tá k C occothraustes (již s tč .);
val. (d)lesek dlestek lysek. — slc. glezg, n ář.
dlezd glask gladzog glezga glodzok klocok
(o p řed g k analogické), pol. k lesk, sch.
dlaska. — Vše od zvukom alebných sloves
dlaskati dleskati, kleskati apod., od vábícího,
daleko slyšitelného hlasu to h o p tá k a
(Ferianc).
dlaskati, sln. dleskati, obé jsou zvukom alebná sk-ová intensiva. Dlesk- bylo i v ě., viz
u dlask, dlaška, dlešec. K ořen byl dlap- dlep-,
srov. tleskati.
dlaška: m lad ý lusk h rach u (od J g ; dorostlý
je struk). s tč . tlešěka, n ář. dlasek dlašek dleska
dleška tlaška tleška dlaščka kleska kleštíce
klíštka, b a i (H al) šlejška. — Pom oř. plestkva,
plěšč(ka). — Vše od dlaskati (viz) a podob
n ý ch sloves; název od zv u k u (,,lu sk n u tí“ ,
o d tu d i lusk), k te rý vzniká, když rozlousk
nem e ta k o v ý plod.
dláto. — Pol. d lóto, slc. dláto, r. ukr. dolotó,
b. dlato. — Psl. dolto, z *dolb-to, k dlubati
(viz).
dláviti, již stč. (1 doklad): šk rtiti, m ačk ati,
m or. n ář. odlavit, slc. dláviť t/v a u d u p áv ati,
zašlap áv ati, pol. d la w ić, dl. d la w iś a dlow iś
dusití. N a M oravě též s b: dlábit, glábit
a s dalším i expresivním i příponam i dlaboždit
dlasmat > dlam sit dlachnit ( > dluchnit L ito
m yšl) dlachmat > cachmat d(l)ačkat, slc.
dlašniť. — P říb u zn é je ř. ύλάω m ačkám ,
d rtím z *dhlau-o (s-ový aor. hom . εύλασε
i θ λάσσε, což ale není důkazem pro kořen
dhlas-!). Snad je te n kořen to to žn ý s kořenem
slova dáviti (viz), navíc m á od ed áv n a ze
silovací l (§ 9). Srov. opavské dlavić’ se L p =
d áv iti se.
dle 1°: pro, kv ů li; v stč. plakala dle bolesti
apod., v mne-dle > medle, bohadle PS, mor.
m ísty n ap ř. psal m i dle bytu = o b y t; laš.
dľa pro. — Pol. dla, hl. dla (ěohodla proč, wajudla kvůli vám , zakonja dla), dl. bogajla pro
boha, r. dlja pro. — T oto dla vzniklo zk ráce
ním p ů v o d n í postposice děľa (stsl. str. dělja,
stsrb. dilja, sln. delj, stp . dziela) — což so u
visí s dílo — , a to asi ve výrazech pokleslých
n a příslovce jak o v ,,boha-dle“ = probůh!,
m ne-dle = m einetw egen, souhlasím , je mi
to lhostejno. (N aproti to m u ve výrazech
plnoznačných, n ap ř. stsl. člověka dělja, se d.
neoslabovalo.) — P říb u zn é je lit. dél(ei) t/v ,
n ap ř. koděl k vůli čem u, lot. děl(i) t/v .
dle 2°, též po-dle; vedle. S taré je stč. vedle,
podlé, kdežto dle v to m to vý zn am u je dolo
ženo te p rv e od 16. století, ny n í je pouze v řeči
spisovné, nikoli v živé. T oto dle 2° vzniklo
vinou hláskového vývoje. Děla (v. dle 1°)
dalo *d(ě)lě > *dlě > dle, s d ruhé stra n y p ak
*po-dblbje dalo podlé > podle; stejn é -e
(ale půvo d u různého!) způsobilo, že staré
a odum írající dle 1 ° bylo chápáno s tra n form y
jako zkrácenina slov vedle, podle a že dostalo
o d tu d i nový význam . — slc. zasta r. dla,
pol. podle podla , wedle wedla, hl. dl. po(d)la,
u k r. p ilja , dlja, r. podle (nář. i dle dli vódli).
Vše od d -bľa délka, p ů v . asi po d -bli, v-b d -bli,
ale vlivem kromě je p ak p o -d -blě, p opř. vlivem
onoho děla též p o -d -bľa. V. i Z u b atý 1.1.116n.
dlešť, dlešec, stč. dlešč, laš. klešť (H ořká,
H anysové 32): ry b a A bram is b ram a , cejn;
slc. pleskáč plieskač, r. lešč, u k r. lišč lja š č,
pol. leszcz, stpol. kleszcz, dl. k lěšć, sln.
ploščič. — V šecka jm én a jsou od rým ových
zvukom alebných slov dleskati pleskatí leskati
kleskati; dleště se třo u „za velkého pleskotu,
čľapotu, šum o tu v o d y “ (Ferianc), r. lëščiťsja
se p rav í o zv ířatech , k d y ž ,,ig ra ju t“ n a
hladině m oře (Podvys.). — N ěm . n ář. Lesch,
Klesch jsou ze slovanštiny.
dli dli: interjekce vábící k ach n y ; chod.
tídla (F rin ta Ch. 39). O d ní je m or. dlidlena
kachna a č. n ář. dledlat šv a sta ti us. za Jg .
Srov. lička.
dloubati 1°: viz dlabati.
dloubati 2°: viz těplati.
dlouhý, adv. dlouho·, odvoz, dloužiti pro-dlužovati; stč. dlúhý. K o m p ar. delší viz pod
délka. — V šeslov.: slc. dlhý, pol. dl. dlugi,
hl. dolhi, u k r. dóvhyj, r. dólog dólgij, sln. dolg,
sch. d ug, stsl. d l-bg-b, b. dalg. — Psl. d -blg-b
z *dlg-; odpovídá m u přesně ind. dirghá-, též
ř. δόλιχός dobře u k azu je, že l je tu za olo; lit.
ìlgas (lot. ilgs) (se záh ad n o u z trá to u d) m á
intonaci odpovídající srbském u ú. J in a k
jsou ta slova dále n eprůhledná.
dluh, dlužní, -ný, dlužiti, dluhovat i ; ale
dlužno ‘je tře b a ’ bylo v obrozenské době
přejato z r. dolžno. — Všeslov.: slc. dlh,
stsl. d l t g t , pol. dl. dlug, h l. dolh, u k r. dovh,
r. sln. dolg, sch. dúg, b. dalg. — Psl. d -blg-b.
Příbuzné je irské dligim ‘jsem dlužen’
z dhlgh-é- (tak to je analysuje V endryes, Mél.
Pedersen. 289) nebo + -i - (kelt. *ě > i).
V tom to druh ém p říp ad ě b y to m u slovesu
odpovídalo slovan. d-blžiti ‘b ý ti dlužen’,
takže d -blg-b b y b y l ú tv a r p o stv erb áln í; ale
tom u nic nebrání. P oněvadž te d y v slovese
bylo l, je vývoj l > -bl podle očekávání. J e
potom i pravděpodobné, že gót. dulgs ‘d lu h ’
je p řeja to ze slo v an štin y (nikoli n aopak,
neboť dluh je všeslovanské, ale *dulg- u jiných
Germánů není!). Méně jis tá je dom něnka
(Rosa, viz Jg , V aněček N Ř 26.132), že dluh
souvisí přím o s dlouhý (d áv ati n a dluh = n a
dlouhý — to tiž p la teb n í — čas).
dluž fem ., dlužné fem ., dlúžeň m ask.,
dlúžec m ask. P ů v o d n ě asi 40— 50 cm široká
destička k ucp áv án í úlu. M ed z lesních b rtí
se kdysi těžil ta k to : V čelař vylezl n a strom ,
vyřízl ta m , kde tu šil včelí d u tin u s m edem ,
otvor o d s h o ra . dolů asi 1 m dlouhý a asi
9 cm široký, ab y m ohl k m edu. Po v y b rán i
medu uzavřel te n to o tv o r dvěm a p rk én k y
(těmito dl tížemi), nechal jen m alý o tvor, ab y
včely m ohly ven. T en to způsob byl přenesen
pak i n a k lá ty chované u dom ů. N ázev dluž
byl přenesen též n a p rk én k a u ,,k b elu “
(vlastně zbelu) v rybníce o becpaná m echem
(na Třeboňsku); m ísty (vč .) je to i jed n a
z dřevěných ro v n ý ch součástí škopku apod.
nádob (jiná je duha, dužina = o bloukovitá
součást sudu!). U Jg . též tu h é klí, k te rý m
včely dílo své n a stěn ách úlových u tv rzu jí.
V tom to sm yslu je to n y n í běžný včelařský
te rm ín (: „zv láštn í p ryskyřice sb íran á v č e
lam i n a rostlinách; včely ji m ísí s voskem
asi v pom ěru 2 : 1 ; dluží je d n ak u p ev ň u jí
dílo, rám y , jed n ak jí u cp áv ají sk u lin ky
v ú le“ H zl). — Pol. d luž -ec -eń -nia -nica
-nik, (w)zdluž, r. dólžeja i dolžejá, sln. dolždovž, sch. dužalica t/v ; odchylně (sekundárně)
r. dolž = onen o tv o r v úle. — *D -b lž-b je te d y
praslovanský te rm ín včelařský, ale s ta rš í
obecný v ýznam u k azu je dluž b ed n ářská.
Souvisí s dlaha. Mch L F 51 132.
dm ychati: viz douti, dm u.
dna, stč. doloženo n ěk d y i jako p lu r. n tr.;
adj. stč. dnovatý, dnozlám aný ( < d n a „lám e “ !), nč. dnavý. — P ol. slc. sch. stru s. dna
t/v ; stsl. dbna nebo d -bna ja k ási nem oc. —
Psl. d tn a . J e pravděpodobné, že d tn a souvisí
s d -bno (viz dno) a s jeho význam em ‘dolní
v n itřn o sti’ (srv. fr. fondem ent ‘zák lad ’: z n a
m ená i spodní část zažívací ro u ry ). Lze je
sn ad vyložiti ta k , že původně b y ly bezp o dm ětné v ě ty jako láme m i (dat.) dna
( = tr h á m i to střev a); t y časem , k d y ž
význam ‘v n itřn o st tě la lidského’ počal u d -bno
zan ik ati, chápaly se úplně obráceně ja k o
„lám e m ne (akus.) d n a “ (zde už dna = n e
moc zv an á dna). Je-li to m u ta k , znam enalo
dna původně nem oc střev n í (koliku). Stč.
u žití v plur. b y p a k bylo vzácnou sto p o u
starého vývoje. — D tn o ‘v n itřn o sti’ je dolo
ženo v stru s. u kr. dna, pol. n ář. dno m atečn ík , hl. dl. deno hovězí žaludek, č. n ář. (laš.)
dena v epřový žaludek H or, sln. danka denka
tlu sté střevo, b. dának slepé střevo. s tč . třěvo
dennie tlu sté střevo, denník u teru s, n č . denník
slepé střevo us. za J g a dosud jč. (K ubín).
Viz i Z u b atý 1.1.292.
dno, zdrob. dénko, dýnko: spodní část n á
d o b y ap. s tč . bezden gen. bezedna p ro p ast,
n y n í jen adj. bezedný. Sem p a tří i stč. zděn
spodní část km ene nebo sloupu (* j-bz-d-bn -b),
oddenek ta část rostliny, k te rá je p ři zemi
(viz). — V šeslov.: slc. a td . dno; odvoz. stsl.
bezd-bna fem ., r. b. bezdna, sch. bezdan, sln.
bezen, u k r. bezodeń p ro p ast. — Psl. d tn o .
P říbuzno je ř. πυ&μήν, něm . Boden, stin d .
budhná- m ask., la t. fu n d u s. Z u b atý 1.1.289.
U Slovanů *budhno- (srov. ind.) se stalo
neu trem , > *b-bdno, p řesm ykem dalo *d-bbno
> d -bno. Z *d-bno p řeja to lit. dúgnas t/v .
do, všeslov. předložka a před p o n a. — P ř í
b u zn á s lit. da-, lot. da, dále s e . sth n . zuo
(něm. zu), ř. -δε (οίκόνδε dom ů), av . -da
(vaesm en-da dom ů), ir. to, do.
doba 1° čas; údobí z v -b-dob-bje < v -b době
n. -u; pod. období; dobový; ‘te h d y ’ = stč.
v ta doba; v ta doby, v ta dobu, v ty doby,
tu-doba, pod. v jedna doba, v ká doba.— Pol.
slc. dl. ukr. r. sln. b. doba fem .; ale hl. dobo
n tr., sch. doba n tr., sch. sln. dob fem. —
K olísání form y se v y sv ětlí asi tím , že p ů
vodně to bylo adverbium , jež bylo později
p řetvořeno někde (podle ty p u dlouho apod.)
v su b st. n tr. (to se udrželo v luž.; bylo asi též
v č ., o d tu d sté. v ta doba, a v schrv.), někde
bylo bráno za su b st. ženského rodu. J is té
o b ra ty u k azu jí význam : čekám e-li dlouho n a
někoho, povzdechnem e si to je doba! ( = to
to tr v á dlouho!), to je doba doboucí (K. P o
láček); pracuje-li někdo pom alu, pravím e
to je doba, než to udělá. (Nelze t u položití ča s !).
T edy doba je p ů v . d l o u h ý čas. P říb u zn o
je ř. (dor.) δοάν z do f á n dlouho (hom. je
synkopované dFav > δήί>) a naše dávno.
V *dova n a sta la zám ěna retn ic v/b vnějším
vlivem slova doba 2°. (Jin ak F raen k el ZfslPh
26.350, E W : v id í v doba p ra s ta rý n/r-k m en :
gen. doby z -ons vedle lit. adv. dabař ‘n y n í’ p rý
o to m svědčí.)
doba 2° stč.: form a, podoba, způsob. O d tu d
zdobný < s-b-dob-bn-b {s-b- = ide. su dobře),
zdobiti, p o stv . (o)zdoba; podobati se = po
způsobu, form ě b ý ti ta k o v ý jako (z to h o msl.
podať sa, slc. udat sa n a koho — m íti čí podobu,
a dále o d tu d podaný, podatý podobný kom u
B), -podobiti někoho = po jeho form ě líčiti,
z toho podobný, po stv . podoba, odvoz, podo
bizna; knižní obdoba, -ný; m or. údoba podoba,
tv a r, údobný sličný P S ; m or. nádobný h ez
k ý (z pol.?). — Bělor. doba vzhled, sln. dob
fem . způsob, d ru h , stsl. podoba slušnost, podo
biti vypodobiti, pol. ozdoba aj. — P říb u zn é
je ř. δέμας podoba, form a (např. zjevil-li se
řeck ý b ů h lidem v podobě nějakého člověka).
Je-li δέμας od δέμω stav ím , b u d u ji, ja k se m á
za to , p a k je m pů v o d n í; o je ve fem ininu
n a -a zcela n a m ístě. D ále lit. dabà v lastn o st,
p o v ah a (a odvoz, dabinti zdobiti aj.) a lot.
daba přirozená v lastn o st, způsob, zvyk; m ají
rovněž b; zám ěna retn ic m /b je te d y už z doby
baltoslovanské jed n o ty . Z g erm án štin y sem
p a tří nd. (vestfál.) taim en ‘slušeti, p a třiti se,
střd n . toem en ‘zd o b iti’ (*tóm-), sth n . gi-zám i
‘slušný, v h o d n ý ’; je tu ještě m jak o v řečtině
(germ . slova citu je H o lth au sen I F 60.281;
řa d í je k ř. δώμα ‘d ů m ’).
ďobati, expresivní ,,zd ro b n ělin a“ slova
zobatí; pod. slc. ďobat, pol. dzióbać, pd. dziabać,
ukr. dzobaty t/v . N ěkdy i p řejím á (tak i slc.)
v ý zn am od ďubati (např. ďobal holí do dlažby;
podobaný obličej), v. to ; od něho je i ď
m ísto z.
dobrý, -ota, -otivý, nově obnoveno (bylo
stč.!) dobrost άρετή (F. N ovotný), dobrák
a td .; dobro-diní (od díti dělati), °zdání,
°volný, °druh (pův. d o b rý = odvážný, s ta
te č n ý dru h ); u-dobřiti; m sl. dobrúchat, han.
dobróchat konejšiti, asi od zák lad u v dobru-čký
apod., příponou -chati. Stč. p ráv n í term ín
dobrý označoval to ho, „kdo jsa stejného
společenského stu p n ě jak o sporné stran y ,
b y v jim i vyvolen, v y k o n áv al funkci sm írčího
soudce m ezi n im i“ . R ůžička P hS 3.162. Jin é
stč. názvy: smluvčí, úm luvčí, rozhodčí, hádčí,
prostředek, ubrm an, n a Slovensku jednač
ZilK n. — Psl. dobr-b (zastoupeno u všech
Slovanů): z *bod-r-b přesm ykem , srov. ind.
p ro tějšek bhadrá- t/v a gót. batiza lepší (něm.
besser). M ch R ecueil 1.103.
dobytek: v stč. znam ená též m ovité jm ění,
peníze, zpravidla v šak dom ácí zvíře hovězí
n. kozu n. ovci. T en způsob (že se m luví o zv í
ře ti jednom ) vězí dosud v nč. n adávce ty
dobytku = t y hovado. N ao p ak staro b y lý
p lu rál o k olektivu (dobytky) je dosud někde
n a Vysočině (P ittn e ro v á 42.194). Singulárový
tv a r o k o lek tiv u doložen již od 14. stol. —
slc. dobytok jak o v č., od 14. stol. (podrob
nosti B lan ár H L 222), n y n í v šak m ísto toho
je v ětšinou statky, lichva. Pol. dobytek jako
v č., hl. dobytk v ý b av a, u kr. dobytok m ajetek,
zisk, sch. dobitak zisk. — Psl. dobyt-bk-b, od
do-byti. V ykládalo se to jak o „čeho je dobyto,
co se získalo” > m ajetek , dom ácí zv ířata.
V ýznam ový vývoj m ohl v šak b ý t i opačný:
dom ácí d o b y tek > m ajetek , b o h atstv í, jako
je vývoj z la t. pecu ‘d o b y te k ’, od toho
pecú n ia ‘zám ožnost, peníze’; sth n . f ihu, ny n í
Vieh ‘d o b y te k ’, gót. fa ih u ‘m a je te k ’, angl.
fee ‘odm ěna, p la ť . Spíše p ro to (Mátl,
S b T ráv n 316n) je tře b a v y jít od druhého
v ý zn am u slovesa dobyti, to tiž od „zp lo d iti“
(o m uži), „p o číti“ (o ženě), n ap ř. stč. synem ,
jehož j s i v cizoložství dobyl, te n v ý zn am byl
kdysi obecný, ale později zanikl, dosud se
zachoval jen v b u lharštině. T edy dobyt-bk-b =
co bylo zplozeno, co se zrodilo, vzrostlo.
D alší vý v o j: d o b y tek > m a jete k záležící
v d o b y tk u > m ajetek , jm ěn í > peníze,
popř. i zisk.
dohán vm . slc.: ta b á k , slc. též duhan, ducháň; č. duhati k o u řiti d u h án us. za Jg . —
Sch. b. duhan, pd. duchan. F o rm y s dujsou z osm an. duxan, o d tu d maď. dohány,
z toho p a k slc. do-. M ísto čekaného -ň je
slc. n : bylo te d y p řeja to p řed 17. stol.,
k d y koncové -án se v m aď arštině zm ěnilo
v -ány.
dojiti dojný dojnice dojivý, dojič(k)a;
vč. dojačka n ádoba, do níž se dojí m léko. —
Sch. dojiti sáti, n ap á je ti; sln. stsl. dojiti
n ap ájeti, d á v a ti m léko; pol. doić, hl. dejič,
dl. dojś , u kr. dojity, slc. dojit, r. doít do jiti =
o d b írati m léko k ráv ě a td .; r. doitsja d áv ati
m léko. — P rasl. dojo dojiti bylo původně
(vzhledem k o) fak titiv u m , znam enající
n ech at (mládě) sá t, i n a p á je t, k o jit, o d tu d
dojka k o jn á apod., a to (T rau tm an n 65)
k *dhei-e-ti (ind. dháy ati saje), jehož ei vzešlo
zkrácením z ei asi v nějak ém původním
atem atick ém p résen tu *dhěi-ti. D alší vývoj
v ý zn am u m ožno si v y sv ětliti asi tím , že bylo
v m ysli m luvících sdruženo se starý m
term ínem pro um ělé odním ání m léka *melgo,
a že od něho přijalo technický vý zn am
(naopak m lzati se zm ěnilo v ‘lízáním s á ti’). —
K o řen b y l ide. dhěi-: ř. ϋή-σατο sál, ůfj-adai
d ojiti, ind. dhě-ná d o jn á k ráv a, lot. dej ů dět
sá ti u p rsu (o dětech); je i v dě-te, viz dítě.
-dolati: stč. odolné m ocně, odol p ro tiv e n
ství; n č. odolali něčem u, zdolati, udolali
něco, odolný, neodolatelný, nezdolný; n ář.
chod. hudolat, jč. udoulat (podrobnosti
Voráč 23), m or. ob(z)dolať -et, uzdolet, zdoliť,
zodólat. — slc. dolieť stačiti, v y k o n ati včas,
odolieť predolieť udolieť; stsl. odoléjq -éti
čemu, s-b- u ·, též s -del- v ítěziti n a d čím,
pol. zdolać zm oci něco, n ář. dolać zápasiti,
ukr. odolity, r. odoleť (str. odolati), sln. odoleti
-ati, sch. odoljeti, b. nadolja. — Slovo
nesnadné. Zakončení -éjq -éti i -ajo -ati
svědčí, že to je d en om inativum . Smysl
ukazuje n a ind. kořen dhar- v y d ržeti něco,
zmoci, o b stá ti p ro ti něčem u, s často u p ře d
ponou abhi-, jíž o dpovídá ob-. Z ákladem
snad m ohlo b ý ti slovo *ob-dol-b (srov. výše
č. odol), asi ‘pev n ý odpor p ro ti něčem u’
nebo pod., jem už b y odpovídalo nějaké
*abhi-dhara- m . T edy odolěti = odporovati.
K ind. dhar- se sh ledávají sice dom něle
příbuzná slova o d jin u d s r, ale jsou ch a trn á ;
ostatně v sl. dol- m ůže b ý ti d áv n á l-ová
v aria n ta k *dher- (bylo-li p ů v odně v sk u tk u
tak!).
dolom án dolama(n) dolman -aň dalaman:
kdysi vojenský k a b á t zdobený šňůram i. —
slc. dolomán, sch. b. dolama, pol. uk r. r. -an,
něm. D olm an, fr. doliman. — Z maď.
dol(o)mán t/v , což je z osm an. dolaman
‘druh pláště, ja k ý kdysi nosili ta ta r š tí
důstojníci’. T v a ry s -lo- bud o u (H pt) starší,
asi z 15.— 16. století, tv a ry dolman, -án
budou novější, tv a ry s -ň budou nejm ladší.
doma, všeslovanské. V ykládá se jako
starý lokál od dom-b dům : je tu p rý ú tv a r
bez pádové p říp o n y , ale km en o tv o rn á
přípona b y la tu p rý n a stu p n i - óu, kde u p ak
odpadlo: *domóu > *domó > doma. Z u b atý
1.2.86. Ale ta k o v ý to lokál b y byl n aprosto
isolovaný! — P ů v o d byl asi jiný. Lze
m ysliti spíše n a p říb u zn o st se stin d . (jinak
nejasným ) adverb iem amd ‘do m a’. P říp o
nou *-tya- se tv o řily odvozeniny p ráv ě od
a d v e r b i í (viz obec): t u je stin d . amatya‘dom ácí’; naše domácí {-cí z -tj-b -j-b) se rovná,
až n a d, p ráv ě to m u am atya-. E xistence
adjektiva domácí je te d y důkazem , že
i u nás bylo pův odně jen *oma, což dostalo
d od dom-b, dům . N a am a m yslil již Z u b atý
LF 15.384.
donát: s ta rá la tin sk á m luvnice, zavedená
kdysi v našich i uhersk ý ch školách. N azvána
tak podle svého a u to ra , jím ž byl Aelius
Donatus G ram m aticus ve 4. století, učitel
sv. Jeroným a.
donice: m ísa n a třen í m áku, květin áč; slc.
dunica nádoba, v níž stro m y n. k v ětin y ro s
tou v to p írn ách (Jg z P lk). — Pol. donica
i dunica, pom oř. dońica t/v , hl. dóń ca sud,
pernice, v an tro k y . — Ze s třla t. donna
(něm. Tonne; z to h o to je vč. tůnka) t/v .
(Poláci, v. Slawski, m ylně odvozují slovo
z *dojnica dojačka. T om u odp o ru jí v ý
znam y!).
dorota 1 °, dorotka dorka důra, slc. dora:
hloupá žena n. k u rv a, č. vulg. dorotit živiti
se p ro stitu cí. — Z osobního jm én a D o ro ta.
To bývalo kdysi velm i časté, ale když ve
m ěstech vyšlo z m ódy a drželo se p a k jen na
venkově, pokleslo u m ěšťáků n a obecnou
přezdívku (venkovské d ív k y se objevovaly
ve m ěstech n ejdříve jako služky a někdy
poklesaly p a k n a ,,lehké“ ).
dorota 2°: jelito n a d ité kroupam i (Jg-Čeč;
E l. -otka ). slc. dorka jatern ice. P d . dorota,
dorka střevo nej tlu stší. — Z osobního jm én a
D orota. N a O pavsku se jelitů m z tlu stéh o
střev a říkalo kateřina nebo barbora, ze ž a
lu dku m artin (Mysl 67), m aréyn Lp.
dort (od 16. stol.; m á je 1588 Š telcar Želetav sk ý ) nebo dorta, slc. torta. — N yní
evropské slovo, všude jinde s t-. Z rom án.
torta, to tiž t. placenta = p ů v . točené,
kroucené pečivo (tortus = p articip iu m od la t.
torqueo kroutím ). Čes; d u k azu je n a p ře je tí
z něm činy, z nářečí vyslovujícího zněle.
dosti, dost; stč. dosti éiniti, k alk latinského
satis facere, o d tu d dosti u čin ěnie, nč. s p ře d
ponou (pro dokonavý vid) za-dostiučinění.
— Stsl. do syti, pol. dosyć, u k r. do syty,
r. u dosyť; jinde y vypadlo: slc. dost, pol. dość,
hl. dosć, sln. dosti. — V ýchodiskem je
do syti = do sy to sti (sytb f. doloženo v stsl.
i v jiných spojeních!): když pokleslo v p ř í
slovce, obě slova b y la spojena a y vypadlo
(takové zkrácení není u příslovcí nic p o d iv
ného); někde odpadlo jen -i (až po zm ěkčení
hlásky t), někde obé. — J e i spojení čes.
dosyta (totiž stav u , = do sytého stav u ),
z takového je sln. sch. b. dosta. (Další
m ožnosti u v ád í Z u b atý 1.1.102.)
došek, stč. a n ář. též doch. Zkráceno z něm .
Dachschaube t/v .
doubrava, stč dúbrava. H o jn é jak o žto
m ístní jm éno. Odvoz. stč. dúbravník ro stlin a
Melissa, zkaženo v dobronika; nč. dbubravník
d ru h hřib u . — V šeslovanské: stsl. dqbrava
i -ova, slc. dúbrava, pol. dqbrowa, hl. dl.
dubrawa, uk r. r. dubróva, r. též -dva, sln.
dobrava, sch. dúbrava (-ova v D ubrovník),
b. dabrava. — P rasl. d obrava (-ava jako
v Š u m -ανα, Luk-av-ec aj.) a d ru h o tn ě
i dobrova; obé od dobr-b les (stř.-bulh. ta k ),
což se ro v n á řeckém u δρυμός les, a to ta k ,
že u nás *drumos > dumrós přesm ykem ,
m r > mbr, o d tu d dqbr-b. D rumos je p ra s ta rý
název lesa vůbec, bez rozlišení, z doby
prajazykové. (S názvem d u b u v šak doubrava
nesouvisí!) Mch L F 72.71.
doufati, ta k již stč.; opak je zoufati; slc.
úfať (sa); z češtiny(?) dúfať (ale upovaí
z ru štin y ). Csl. (u)p-bvati, pol. u fa ć zaufać
zuchwaly (chw < pw) p o u fn y poufaly, stpol.
pw ati a postv. pw a naděje, d ůvěra, ukr.
upováty, pom oř. dufac, r. upovát, sln. úpatí
(postv. u p naděje), sch. uf ati. — Psl. p -bvajo
p -bvati m íti důvěru, naději, m á příbuzné
v h e t. kappuvái- p o čítati, m ysliti, dom nívati
se, usuzovati aj. (ka- je p ředpona, srv.
naše ko-). D o u fati = „ p o čítati (s důvěrou )
na někoho n. něco“ , do- jako v dóvěra > d ů
věra. D ále je příbuzno la t. putó (č-ové
intensivum , v zaniklo) m ysliti, po čítati,
do m n ív ati se, od nulového kořene a bez
předpony ko-. — Od téhož p u v- je i pevný·,
p a tří sem i něm . hoffen doufati, z *ka-p(kořen je tu red u k o v án n a pouhé p , ale
před p o n a je zachována). — N aše f je tu
z pv, podobně jako ve filous (viz pilous).
doupě: stč. dúpě gen. -e fem ., později
-čte n tr., dúpějka, dupka; nč. n ář. ojediněle
doupenec jeskyně SelA. 4.98, m or. d u p lin a ;
s b je nč. n ář. (vě. h an.) ďubka důlek (na
tv á ři, od neštovic), dubatý, podubaný. Sem
p a tří i msl. slc. dupa dup(k)a důlek, řiť,
laš. dupa řiť. J in é odvozeniny: msl. dúpný,
stč. dúpnatý d u tý , v y k o tlan ý , o d tu d stč.
dúpnák (dubnák R ohn), nč. doupňák lesní
holub (sídlící v d u tin ách strom ů). Z v láštn í
vývoj (asim ilace k začátečním u d) je v jv č .
doudlavej H oš. 2.119, m or. slc. dudlavý d u tý
(o strom ě), srov. pd. dudlaé v y h lu b o v ati,
ukr. dudla d u tin a v strom ě. — Pol. dupa řiť,
dupla, dziupla -lo dub dziub dziubnia d u tin a
v strom ě, u k r. duplo, r. duplo, sch. duplja t/v ;
stsl. d upina d u tin a , hl. sln. dupa·, slc. dúp ä
doupě. — P sl. asi *duba, to ale záhy bylo
zm ěněno v dupa, dupla aj.; b je zachováno
jen v č. n ář. a v pol. Zm ěna d > ď je tu
expresivní. Z trá ta znělosti v b > p je
n ejasn á; sn ad vzn ik la analogií: podle šoupľ-b
u tvořeno zde adj. dupľ-b (stř.-bulh., r.-csl.
dupľ-b, b. dupel, sln. dupelj), o d tu d se p
rozšířilo jinam . — P říb u zn é je lit. dum bù
dubau d ù bti, lot. dubu dubt s tá v a ti se d u tý m ,
lit. dubùs hluboko d u tý , duobà d u tin a ve
strom ě, dále něm . Tobel úžlabí. Viz i Z u b atý
1.1.294.
ďoura fem .: d íra; od J g ; od to h o vč.
zdrobň. dovírka (Piazza aj.) zkřížením s dírka·,
vm . důra, laš. džura L p, pol. dzióra, dziura
(z toho vslc. dzura, dźura), bělor. džura,
u k r. djura. — P ů v . ďura. R ozšíření to h o ’u
n a velké oblasti p řik azu je m íti podobu ďura
za staro b y lo u a n esp o jo v at ji s díra. J e
p říb u z n á s lit. dervé d u tin a v strom ě
a s derveti tro u ch n iv ěti; Psl. důra je z *deura;
je tře b a u zn ati p řesm y k so n an t u a r.
doušky plur. fem .: h odování dru h ý n. tře tí
den po sv atb ě, po p o u ti; n a M oravě kdysi
den po sv. Trojici, k d y úřed n í pochůzka
(o nich ČL 43.16) o b čanů k o n tro lo v ala stav
a m ísto m ezníků a n a m ístě vyřizovala
neshody, zakončena b y la ovšem úřed n í
p itkou. — P odle m ínění národopisce A. Václav ík a bylo to p ů v o d n ě asi p lu r. m ., to tiž
,,duškové“ = duchové p řed k ů ; po vlastních
hodech bylo strojeno pohoštění i jim , za
jejich dom nělé příto m n o sti vyřizovány ony
spory. K dyž v íra v p řítom nost duchů
upad la, slovo přešlo ve fem. — N ap ro ti
to m u douška dopisová se v y k lá d á jako
d ů v ěrn ý d o d atek „do ú ška “ pošep tan ý :
o d m ítá to H u jer 1.205..
douti duji: fo u k ati (hlavně o v ětru ). —
N ení stč. dokladů pro présens, p ro to od
n ěk terý ch je po k lád án za nč. n o v o tv ar
k douti od dm u. N icm éně je d u ji i v češtině
asi starobylé, i když se říkalo též vietr dme.
Svědčí tom u, že existovalo stč. dunúti (po°,
u°) a dále nadouvati se, vzdouvati se (srov.
r. naduváť, u k r. naduváty) (kdežto od dm u je
n a d ým a ti!). Z k rá tk a Psl. slovesa dujo duti
a d -bmo doti v stč. následkem zm ěny o > u
v něk terý ch tv a re ch splynula, ta k ž e dm u
vytlačovalo p a k i v p résen tu sta ré duji.
P řesto ale m ám e du ji, tj. sta ré *dujo. — Hl.
d u ju duć, dl. dujom duś , slc. dujem dut,
u kr. dú ju dúty, r. dú ju dut, sln. sch. dujem
duti, b. duja, všude o v a n u tí v ětru . S -nq- je
stsl. duno dunoti, r. dúnut, pol. dunać. —
D okonalý p ro tějšek je v ř. ůvao d o u ti
(táž o v ětru , bouři), z *dhu-jo. Z áklad d(h)uje zvukom alebný, nem ěnný (K ořínek S t 201),
p ro to i u nás je du- a nikoliv dy-, leda
v dým ej.
douti dmu; stč. dú ti: o d tu d d u tý (viz),
nadutý, odulý; nč. postv. rozedma; iter.
dým ati; k to m u dým aný rybník = nadým ač,
nč. zdymadlo, dále podym a „ p á ra po dešti
v podobě obláčků n ad lesy“ . Stč. dmýchati
a dm uchati, m or. zadm uchnút světlo, nadmouchlý n a d u tý (o krávě), nažmouchlý t/v ,
nč. dmuchavka techn. t. T y to ú tv a ry s novým
-chati jsou d ru h o tn é, y v p rv ém je asi
od dýchati. — Stsl. dumo dqti, pol. dm e dać
a dmuchac, pom oř. dmuchac, u k r. dm u dúty
a dmuchaty, dl. dmychaš, sch. -dm em -duti,
sln. -dm em -doti. — Z vláštní vývoj význam u
je ve val. zdým it, zdym núť, laš. zdybnuť
(zám ěna retnic m/b) u k rásti. S tran význam u
srov. č. vyfouknout ‘u k rá sti’. J e i val.
zdym nút utéci, srov. lit. par-dù m ti u tík a ti
dom ů. — P rask dumo dqti m á dokonalý
p ro tějšek v lit. d u m iú d ùm ti t/v (-bm > o
p řed souhláskou; vzhledem k litevské in to
naci a k stin d . dhami-tá- dhmatá- asi z m);
příbuzné je i stin d . dhám ati t/v. P ů v . kořen
asi *dhamo-; srov. též dvojslabičný kořen
v stin d . á ni-ti dýchá, duje.
doutnati, od toho doutnák a doutník (toto
je „nápodobou něm eckého Glimmstengel, jež
kolem 1820 vážně zaváděno, ale zesměšněno
až po zd ěji" ; Šm ilauer); vč. klad. dutlat,
chod. tutlat, han . dódlat t/v , laš. vy-dudnět
v y h o řet. — Od tutlati; d p ro ti t je v druhé
slabice disim ilací, n přichýlením k slovesům
n a -nati.
dráb, doloženo od 1413 u V. H á jk a z Hod ě tín a : k ažd ý desátn ík ab y své d ráb y osobně
před písařem okázal. (Šm ilauer.) — Z češtin y
přejato hl. pol. (o d tu d ukr.) drab. Vzniklo
v češtině asi zkrácením staršího drabant.
Odvoz. stč. drabovati d ran co v ati. — N ap ro ti
tom u J . K nobloch ZfS 7.298 m yslí, že dráb
je nč. slovo dom ácí (spojuje je se základem
drab-, k te rý je v drábec a drabina, opíraje se
o to, že pol. drab je žerd, ale i d ráb , lo tr,
tu lák ); m ne to nepřesvědčuje, neboť pol.
drab není jedno slovo s dvěm a v ý zn am y
( = s přenesením v ý zn am u ze žerdi n a
osobu, tj. asi ve v ý zn am u ‘sluha, pom ocník’),
ale jsou to slova dvě, od p ů v o d u různá.
Něm. argot. Drahb ‘d e te k tiv ’ bude z češtiny.
drabant stč.: člen osobní stráže šlechticů
a td .; nč. též o m alý ch d ětech drabanti >
dranti, laš. hadrabanti, o d tu d nč. harant dítě,
v. to. — slc. pol. drabant, sch. též gra- i barabanat. — Z něm . Drabant, Trabant pěšák,
jehož původ je n ejasn ý (naposled o něm
N. T hó rn q u isto v á P B B 82.1960.146η.)
drabař: d v o u h rb ý velbloud. Pol. těž drabarz, hl. drabaŕ . Z něm . Traber, což je = k lu
sající.
drábec: oj plužních koleček (dřevo podoby
Y, rozdvojeným koncem ležící n a ose kole
ček, hlavním dřevem p a k sm ěřující k p o
tahu), též zdrábec, m or. drabica (obraz u B a r
toše 296). slc. drábec. — Z p o lštin y sem
p atří drab d lou h á žerd. Ze stč. sem p a tří drab
(či -ie Gb?) tra b a le ( = te m o, longale,
furcale D u Cange), doložené jen v slovní
cích. — Z atím nejasné. N áp ad n é tu je s třla t.
trabale. N ení vyloučeno, že drab- je příbuzno
s lat. trabs břevno.
drábelí (br-) u L itom yšle h aram p ád í H od,
u Ž dáru nádrablí n ád o b í (lovecké u P ittn .
6.171), han. nádrabelí n áb y tek , nádrabí asi
nádoby n. síta „ n a m ouku a o b i l í ".Ukr.
dorobajlo krabice, lub, rd . údoroba ch a trn ý
hrnec, br. dórab krabice, koš. — P ů v o d
nejasný.
drabina vm . žeb řin a v chlévě, n a píci. —
slc. drabina žeb řin a vozu i žebřina v chlévě;
pol. drabina, u k r. drabýna žebřík; pol. drab
fem. též schody. — Psl. asi drab-b a -ina, p ř í
buzné se střh n . trappe (nyní Treppe) schody,
dn. a niz. trappen sto u p ati.
dracoun: s tříb rn á n itk a , han . gracón; msl.
dracůvka šň ů rk a z nich (ozdoba klobouku). —
Vzniklo asi zkom olením ze střčes. (u R ohna)
dradaržan t/v . .= fr. drap d 'argent. „P odle
W intra, K roje 427, se trac o u n y n a k lobou
cích nosily už od 1550.“ (Šmilauer.)
dragant i tr-: z tv rd lá šťáva z jistý ch d ru h ů
kozince PS. — Z něm . Dragant, to p ak
z (A stragalus) tragacantha: vyp u štěn o -ka-.
dragoun 1°: d ru h v o ják a (d-i bylo „jízdní
vojsko, vzniklé v Čechách; p rv n í plu k 1623
měl V aldštejnův generál Ilo v “ ; Šm ilauer):
snad z fr. dragon vojenský odznak, sta n d a rta .
Viz Šm ilauer O K P 4.19.4, ta m podrobnosti.
dragoun 2°: spona v zad u n a bundě nebo
plášti (prvý záznam u K olkopa: dragún).
S nad je to to žn é s dragoun 1°; te d y podle
spony dragounských plášťů?
draha: stč. m nožství (lidu), velikost, m oc,
drahný značný, dlouhý (o čase, o chvíli),
pěkný, hezký (i o ženě), drahně dlouho
(d-í dlúho, d-ě dní), ale i m noho (d. pen íz,
bratří), sev.-m . drahny leta. Od v ý zn am u
‘p ěk n ý ’ se pochopí h an . (vy)drahniti se
(vy)jasniti se (o počasí) a han. p(r)o-drahniti
se d o sta ti se z nem oci, v y zd rav ě ti, též
p ro b ra ti se ze spánku, z m rá k o t K tD -R zr,
je m u drahníj ulevilo se m u. — slc. drahný
dlouhotrvající, dlouhý; velký, drahne dlouho;
velm i, m noho. Stpol. dragnie z č. — P rotože
jinde dosud není doloženo, je nesnadné je
v y světliti. Snad je příbuzné s ind. drághíyandelší; to slouží jak o k o m p a ra tiv k dirghádlouhý, ale to neznam ená, že m usí b ý t
od téhož základu. M ám za to , že jeho r je
s ta ré a že te d y jen sek u n d árn ě bylo u In d ů
spojeno. N aše drag- je zcela to to žn é s drághhláskam i i hlav n ím význam em (nejčastěji se
užívá dosud o d l o u h é m času!). O statn í
v ý zn am y se p a k d ají v y ložit ta k , že slova
širokého p o užití jako p ěkný, hezký (h. čas =
dlouhý atp .) přivodila podobné široké u žití
a přechody i zde.
dráha: cesta, tra ť železniční apod., sm ěr;
p lu r. drahy a draha široký p ru h zem ě, k u d y
b ý v al h n án d o b y tek n a p a stv u (pruh s tá v a
jící se volným p astv ištěm , rejd ištěm d ětí
a td .); m or. draha sto p a lidská i zvířecí, drahovat, val. nevím tomu drahy = rad y ,
pom oci (vlastně: cesty). — slc. dráha,
pol. dl. droga, u kr. doróha, b r. daróha,
r. dóróga, hl. dráha s obdobným i vý zn am y,
sln. draga svodnice, příkop, sch. draga údolí.
— Psl. dorga, s raženým ór. Snad p a tří
k drhnouti, p a k b y to b y la p ů v odně sto p a
po něčem vlečeném (např. po lodích n a
stru s. p řevlakách apod.), po km enech v y ta
ho v an ý ch z lesa apod. D rá h a se p ro to
ch áp ala jako něco horšího než cesta: „chodí
a jezdí se skrze něj (les) po p ěšinkách
a šp atn ý ch d ráh ác h " (Fr. P ra v d a , Sebr.
povídky. 5.144).
drahniti si vč.: libovati si p ři jídle; po- si
po jisti si dobře a beze spěchu Jg -P S (z to ho
v u lg . poštráchnout si Ppz, štrejchnout si t/v );
jč. podrazit si t/v J jč ř (ale s m y ln ý m v ý k la
dem ). — P říb u zn é je asi ř. τρώγω 1° m lsati
(2° h řý zti n apř. něco syrového); n a sonorisace t > d asi podle drahný pěkný.
drahný: zd ráh av ý , u p ejp av ý Čel. P říbuzné
je něm . träge, viz zdráhati se.
drahý: m ilý, m ilovaný; m ající velkou
cenu, drahocenný; drahota (-ní), dražiti,
-drazovati, dražba. — Všeslovanské: slc.
drahý, pol. dl. drogi, hl. drohi, u kr. dorohyj,
r. dórog, dorogój, stsl. drag-b, sln. sch. b.
drag. — P říb u zn é je ř. στέργω m iluji;
*dorg-b m á v kořeni náležité ab lautové o;
o st/d viz § 11.
drak, fem. dračice, stč. 1 x i draksan
(drak + san tj. saň, G b.); o d tu d ro stlin a
dračinec. Z rostlin se podle d rak a jm enují
zvláště tak o v é, k te ré m ají hodně sp letité
kořeny, připom ínající h ad y , nebo ru d o u p ry s
kyřici (Šm ilauer). Pol. uk r. drak. — R e d u
kováno asi přím o z la t. draco. — Mor.
u Z ábřehu je troch, trok z něm . Drache.
O všem , co souvisí s drakem , podrobně
Šm ilauer O K P 4.19.3.
drancovati; drancíř, -covník kdo drancuje.
— slc. drancovať, drancier. Asi z *dranicovati,
od dranice (slc. -ica) rv ačk a o něco (od dráti).
P a k je dranc loupení, dran co v án í p o k lád ati
za zp ětn ý ú tv a r od slovesa. Spojení nadranc
n a p adrť (rozbitý), n a m ol (opilý) m á
nejasnou m inulost. Zdá se, že n ejp rv e bylo
dáti néco nadranc, tj. n a d r a n i c i dětem ,
luze apod. = ab y (se o) to drali, rvali (srov.
na hrbač apod. pod rváti). Nadranc p ak
u strn u lo (šaty jso u n.), srov. podobné u s trn u tí
v rozbiti na padrť a býti na padrť (totiž ro z
bitý). Srov. i dránět.
drandati: vy° v y žv an iti, v y zrad iti PS
z K u b ín a. — Asi z trandati t/v .
dránět zm .: h led ati něco n a m ls; podkrk.
draňkat M arkv. 20. — slc. drankať, draňčať
dotěrně žadoniti, žebroniti. — Odvozeno
od dránie (stč.) d ran í (násilné v y b írán í
p o p la tk ů ap.), v y d írán í (to p ak je od dráti).
dranžirovati (též tranši-, šanši-) lid.: rozk ra jo v a ti. — N edávné p řeje tí z něm . transchieren, to p a k je z fr. trancher.
drápatí 1 ° , o d tu d dráp, drapák, drap(l)avý;
drablištč h ru b é k o ště; drápnouti, vm . též
-drápit (z° strh n o u ti, vy° v y rv ati), drápolit
sa, vm . nadrapovat se n a m áh ati se; val.
zdrapiť d o p ad n o u ti koho, z° sa zb ý ti se koho.
— V šeslovanské: slc. drápat i driapať
(expresivní zm ěkčení jak o v r. drjápať),
drápeživý loupežný, drapsa dračk a, ro z
chvácení aj., pol. hl. drapać atd . — Psl.
drapajo drapati, p o d o b a iterativ n í. P říbuzno
je ř. δρέπω trh á m , škubu, δρνπτω d rápu,
šk ráb u , rvu.
drápatí 2°. Pol. drapnać, dać drapaka utéci.
U n á s jen ve val. drapčit, zdrapovať u tík a ti,
dat do zdrapáka utéci, d á ti se n a ú těk . —
P říbuzno je něm . traben běžeti, k lu sati a ř.
δράπέτης u tík av ý . Č. lidové trapovat je však
z něm činy. Viz dříti 2°.
drápelí jvč. (u Ž dáru a Polničky) B -H 2:
suché haluzí. — Slovo asi staro b y lé, p říb u z
no je snad sti. darbhas- trs trá v y . P říp o n a
asi podle drábelí. Srov. i m or. charabéli ro ští
N Ř 11.21-L-Rous-Svěr.
drásal h an .: velký a silný člověk. N a H an é
žil 1841— 86 obr Jo se f D ., vyšší 63 cm n ad
m oravský prům ěr. V ystupoval asi 20 let
po E vropě, tak že u p o u ta l n a sebe pozornost
veřejnosti. Viz o něm čl. Jo s. S k u tila
v Z pravodaji Čs. anth ro p o l. společnosti
17. 1. 1964. „D rásalovo p říjm ení přešlo n a
H an é jako ap elativ u m do běžné lidové
m luvy. “
drásati již stč., šk ráb ati, draslavý. Stč.
drást(k)a, drástva třísk a, om rvinka, drobnost.
— slc. drásat, driasat šk ráb ati, pol. drasnać
šk ráb n o u ti, sln. drasati rozložití, odděliti,
draska trh lin a, b. draskam šk rab ati, draska
č rta , šk ráb n u tí, šrám . — Z *drap-sa-ti od
drápatí, „in ten siv n í" p říponou -sa-, jihosl.
se -ska-.
draslo, u P resla i drslo: po taš. — V ýtvor
P reslů v ; -že p rad len ám v louhu ruce d rásá
(Amerling u Jg d ). Odvoz, draslík, draselný.
— slc. draslo je z češtiny.
drasta stč. nč.: n ářad í. slc. drast šaty . H l.
dl. drasta, dl. též drastwa šaty . — N ejasné.
drastiti stč.: ježiti (z° kštici vlasy, vz°),
d. se asi v zp írati se; nč. d. šk rab ati (t. t. sou
keníků), d. se tře p iti se; laš. draščyč sy p ati
sm etí L p; vm . Ďrastihlava jeden v rch n a
V sacku. — sln . drastiti d rážd iti, š tv á ti. —
Snad je zdrastiti za *strastiti·, to m u by p a k
odpovídalo stru s. V-b -sorošiti ježiti, cu ch ati
(vlasy) z rodiny slova srst.
drát, drátovati, drátěný·, vč. laš. drátař,
spis. dráteník (-eník podle soukeník harf eník
páleník vápeník). slc. drôt, drotár. — P . r. dl.
drot, hl. grot, uk r. drit. — České slovo je
z něm . Draht; slovenské b u d přes maď. drót
nebo přím o z nějakého něm . nářečí, kde
bylo o.
dratev, stč. tež -tva: vícepram enná n it,
ny n í spec. ševcovská, nasm olená. — Pol. slc.
u kr. r. dratva. — Ze střh n . drát t/v , což je od
drehen to čití. U Slovanů převedeno, jako
hodně cizích slov, ke km enům n a -v, gen.
-ve. Srov. drát.
dráti deru·, dravý, -ec; dráč ras; dračka louč
(zám ěnou p řípon m ísto dranica); postv. doderek, dodírka, doderná aj.; draň ten k é prkno.
Viz i dránět, drancovati. (Nč. vulg. nadrat se
opiti se je však p řitv o řen o k na dranc,
v. to). — Stsl. derg d -brati d rá ti, slc. drať,
dravý, dravec, u kr. derú, r. derú drať, sln.
sch. derem, b. dera. — J a k o p ů vodní ú tv a r
je k lásti dero *d-brti (srov. lit. n ář. deru diřti),
ale infinitivní km en se rozšířil o -a-; krom ě
toho slabý tv a r d br- pronikl do p résen tu —
asi vlivem slovesa t -bro, viz tříti — a ta k se
sloveso rozdvojilo n a 2 sa m o sta tn á slova
(viz dříti). — N ejbližší jsou ř. δέρω stah u ji
kůži, arm . terem a lit. uvedené slovo. P ů v .
vý zn am byl sta h o v a ti kůži s pošlého nebo
zabitého zvířete čili ,,lo u p iti“ je, o lupovati
lýko stro m u , p a k dále o d trh á v a ti nožem
ten k é louče s polena, o d trh á v a ti ch m ý rk a
od sto n k ů peří. P řeneseně ro zed rati obuv
n. oděv (na cáry), olupovati, v y d íra ti lidi,
dráti se = rv á ti se o něco, tla č iti se někam .
Ite r. (o- raz- s- vy-z-)dírati; vyděrač aj.
drážditi, stč. též drážiti, stč. drázn dráždění.
N č. dráždivý. — slc. drážit i -ždiť . Stsl.
raz-dražo -dražiti, r. raz-dražiť, sln. sch.
draíiti. — Souvisí s ř. τραχύς drsný, krab a tý , přen. rozd rážd ěn ý (τραχύνω dráždím )
z *dhrágh-ú-s (dh > th > t- disim ilací a sp ira
ce). V slovanštině se to to ad j. nezachovalo,
jen sloveso od něho odvozené. Mch L F
72.74. — Od nového su b st. dražnb (zacho
váno v s tč .) je odvozeno dl. dražniś , ukr.
dražnyty, p. dražnić ; rovněž b. draznja,
ukr. draznyty, r. drazníť, u nichž ale z je
asi vlivem slov kazná, kaznyty, k azn ić
tre s ta ti.
draže, klad. zdraž, drážka·, žlábek v y h lo u
bený ve dřevě, do něhož m á zap a d ati v y
stouplá část sousedního kusu, dražiti. — slc.
drážka. — Slovo staro b y lé, příbuzné s lit.
dróžiu dróžti, lot. drazt v y řezá v ati (např.
lžíce ze dřeva). U jiných Slovanů zm ěněno:
p. drqžyć (stp. dró-) v y d lu b o v ati (vlivem
slova drqg hůl, ty č , k lád a); r. doróžiť v y s tru h o v ati draže, doróžka draž, zm ětením s doroga (odtud i ž m ísto *z!), a to vlivem csl.
slov s -ra- p ro ti r. -oro-.
drbati, již stč. K rom ě běžného v ý zn am u je
d. též što u ch ati do něk. (zvláště -nouti\). Vm.
drbat jazykem p o d p ichovati, č. lid. drbati n ě
koho přeneseně ‘p o m lo u v ati’. V m . d. do
něčeho = praco v ati o něčem ; lid. s ch u tí
jisti (chod.), za J g žráti, p iti, nč. zdrbn u tý
opilý, drbka m írn á opilost. — R . derbit škrabati. sln . drbacati šk rab ati, d rá p a tí. — P ř í
buzné je ř. τρίβω tř íti, d říti (např. ru k o u si
tříti stehno = d rb ati), zab ý v a ti se čím, b ý ti
vycvičený, o b ra tn ý ; v lastn í vý zn am je dobře
p atrn ý v τριβών ošum ělý (o šatu ), srv.
odrbaný. S tejn o st základního v ý zn am u to to
srovnání doporučuje i přes neshodu ve znělosti d /t : ale t a se snadno vy sv ětlí přichýlením k dříti. K ořen te d y byl trib-. Psl. te d y
d r -bbati.
drbiti, už v stč. zastaralé: m usiti. — slc. n e
jisté dyrbit, hl. dyrbjeć, dl. derbjeś . — České
sloveso je ze sth n . durfan (durban). E . Schwarz
A fslPh 40. Ale lužické tv a ry jsou podle
Bielfelda 125 sam o statn é p řejetí, a to ze
střdoln. dörven; v ý zn am jejich je jako v něm .
nář. (luž.) dü rfen = p o třeb o v ati.
drcna: kdysi n a B oleslavsku jak ási netynka, k te ro u d ěv ča ta d áv ala svým chlapcům
(Dědina 215). — Asi n ěja k á obm ěna za třesná,
což za J g byl sv ateb n í koláček házený d i
vákům (na Ž atecku).
drdati 1°: šk u b ati, trh a ti, třá s ti něčím
(dosud vm .), val. vy- něco z koho = vym oci,
nadŕdať p o třá sa ti; stč. drda rv ačk a; val.
drdosiť sm ý k ati něčím . — Snad vzniklo
„lom enou" reduplikací kořene der-, k te rý
je v dráti.
drdati 2°: jiti drobčivou chůzí (spěšným,
drobným krokem ), drda (jvč. val. druda) n e
poseda (přen. i m luvka), vč. m ít drdy asi m ít
nepokoj, p o b íh ati kvůli n áp rav ě nějaké ch y
by apod. slc. m or. jč. se zesilujícím n drndať
hopkavě jiti, to u la ti se ap o d .; chod. drndálek
plch. — Sem p a tří též asi starší (nebo dial.)
pol. derdać dyrdać dyrnqć o rychlém drobném
pohybu, poskoku, w derdy, dyrdy, dyrdem
(B rü z R eja). — Viz trtati 1°.
drdlati: b u b lati, bru četi, slc. též drdrat,
o d tu d slc. drdla drdra b ru čiv á žena, laš.
vydrdat vyžeb ro n it; č. drdati o hlasu jíkavce.
— sln . drdrati c h rastiti ap o d ., sch. n ář.
drdljati, b. dardorja žvaniti, bulh. též b ru če
ti. — Zvukom alebné; zdvojený p rv ek dr;
l disim ilací. Viz i dudlati.
drdol, n ář. drdú l: vlasy stočené v tý le
v uzel, han . drdolka fem. K p U ; drdol ,,je
už v rukopise R o k ycanovy P ostilly z 1671“
(Šm.). — slc. drdol. — N ejasné. Snad k něm u
p a tř í slc. grguľa 1° d ru h ženského lidového
účesu, 2° podložka do vlasů, sam o nejasné;
je i slc. grduľa, d ru h čepce.
drebtati stč.: b re p ta ti; slc. dreptat, dreptavý,
jč. dřepetil, dřapal m luvka, sem i dřach(t)ati
tlach ati, dřachna. Sem i dreboliti J g , dol.
drbolit, jč. vč. han . val. laš. drmolit, slc.
drmolit, č. drmotit Jg , m or. u K o sm ák a dremlovat rychle a nesrozum itelně m luvit!. —
T oto dreb- je znělá v a ria n ta základu, k te rý je
v třep-ati.
dreptiti: cu p itati , drobně j íti, drobit i noha
m a K t, laš. drpač’ L p, msl. a val. drepetit
drepsit drobsit grepsit drepčit drobkat drobčit.
— slc. dr(e)boliť (a č. drmolit Jg , val. slc.
drm olit běžeti dro b n ý m krokem ) drepkať
dreptat, sln. drobneti, pd. drepcić drobolié
drobotać dreptać, dl. tśabotaś t/v . — Vše snad
je od zák lad u dreb-, k te rý je též (v podobě
trep-) v třepati . V to m to drobiti by snad
bylo lze v id ěti iterativ u m .
drhati: chvěti se, třá s ti se, drhnouti (zim a
té drhne ro ztřásá), stč. držéti (2slab.) třá s ti se.
Sem dám e i (dr-bg-btati > ) drktati, drkotati
třaslav ě se p o h y b o v ati; sem i d ru h o tn ě
zjednodušené drkati o třá sa ti se, n ář. drkolina
huspenina (srov. drhtalice p lur. t/v). — Všeslovanská ro d in a slov: v slc. k n í p a tří
drgat n a třá sa ti (jiného p ů v o d u je drgat
s trk a ti, viz to to ), drgolit (d-la ho zim a =
třá sla jím ), drgotať (zuby drgocú) i drkotat
(zuby d-ly); g se zachovalo jak o žto hláska
expresivní; pol. drzeć tř á s ti se, hl. ržeć, dl.
držaś > džaś , u kr. drožáty, r. drožát
( = dr-bžati); sln. drgati drhtati drgetati, sch.
drktati drhtati. — Psl. dr-bžg d r-bžati a dr-bgajo
dr-bgati. P říb u zn é je lit. drugýs, lot. drudzis
zimnice, třesav k a.
drhnouti, -drhovati; stč. drhnúti branami
v láčeti; drhlen n a sd rh áv án í paliček lnu.
— slc. drhnut 1° sta h o v a ti kom u hrdlo,
š k rtit, d u sit (pes d rh n e zajaca; golier ho
drhne, kašel ho drhne), 2° o tíra ti = čistiti co
h ad rem ap., o d írati sem ena s hláv ek lnu
nebo konopí. P . dziergaé o d rh o v ati len, obšív a ti d írk y ; hl. d žem yć, dl. źer(g)nuś o d rh o
v a ti (listí), ukr. derhaty o d rh o v ati len, r.
dérgat šk u b ati, trh a ti, b. dragna o d rh o v ati
len, d rb a ti, šk u b ati, sln. drgalo drhlen, drgati
tříti. — P říbuzn é je la t. stringo (kořen strig-,
n je infix) stisk ati, sv írati, stah o v ati; trh a ti,
d r h n o u t i (listí se stro m ů ); d rh n o u ti o něco
(např. se p ra v í o lodi plující těsně podél
břehu). T y to v ý zn am y se ta k dobře shodují
s našim i (srv. slc. 1°, ale i ě. zadrhnouti
kom u hrdlo, zad rh n o u ti sm yčku, uzel), že
o p říb u zn o sti nem ůže b ý t p ochyby; ovšem
je tře b a u z n a ti st/d, § 11. J e dále m ožno
u zn at, že sem p a tří i trhati, n ap ř. ovoce
( = očesávati, sb írati se s tro m u ): i la tin sk y
je 8. glandes = tr h a ti žaludy. P řenesený
expresivní význ am ‘utéci, sb ěh n o u ti’ se p o
chopí jako ‘o d trh n o u ti se’. slc. zdrhat ‘jiti,
je ti’ bylo argotové (Treim er 20).
drchati 1°: cu ch ati (slám u, vlasy); přen.
tlouci, b íti, k ritiso v ati, ,,tr h a ti“ , k lev etiti;
též drchtati -titi; drchanka zcuchaná slám a,
drchna šp a tn á p eřin a, k lep n a; stč. val. slc.
drchta klepna ap o d .; n č . n ář. padrchy ro z
cuchané vlasy (srov. pačesy), padrna v la satá
h la v a; msl. drchmat se česati se (iron., s n e
volí). slc. drch(ľ)ať drcholit drchtat. Mor. n ář.
nadrchaný nem ocný (o p tácích , m ív ají te h d y
peří zježené; přen. o lidech). — E xpresivní
sloveso, asi z dr-bati, neboť to m á všecky
obdobné v ý zn am y (roz-drbati = rozcuchati,
a td .); -chati je n o v á p říp o n a, m echanicky
p řipojená k 1. slabice. J g pod čebeřiti:
nedrbej se v hlavě, nedrchej se!
drchati 2°: nesrozum itelně m lu v iti. slc.
drkotat m á t/v , ale i ‘zad rh o v a ti v řečí,
k o k ta ti' . — P oněvadž slc. slovo (d . zubami,
od zim y, od strach u ) se p rav í o zvucích
vyšlých z o třásán í něčeho, zdá se, že to to
drchati je v lastn ě to též co drhati (viz).
drchnička, u P resla a dalších b o tan ik ů
ro stlin a A nagallis; lidově v šak (též drchlice,
-čka) ptačinec obecný; obě ro stlin y jsou si
poněkud podobné. — Asi od drchati 1°, p t a
činec tv o ří h u sté skupiny, jak o b y n a
drchané.
drchta slez.: p la c h ta n a trá v u , též drychta
t/v; drychetka bílá p la c h ta do m ěsta Lp. —
N ejasné.
drkati 1° drcati drncati drkotat i, n ář. (ž)drcnót, ždercat ap od., slc. drg(ot)at s trk a ti,
vrážeti do něčeho. — D ru h o tv a r k (s)trkati.
drkati 2°: h rk a ti, ch řestiti, drkač chřástal.
Sem slc. drkotat, trkotat žv an iti? — sln .
drkotati t/v, pol. dzierkacz, uk r. derkáč ch řás
ta l. — Zvukom alebné, blízké k drhati.
drkolna, dř-, strkolna stč.: palice, klacek,
k y j, drkolenie b ití drkolem , vč. trkol nemoto ra , hlu p ák . — Stsl. dr-bkol-b d r -bkol-b, pd.
dryleg, dyrlag. — Slovo nejasné. N ejnověji
V aillan t R É S 8.88: od d r-bkol- (dr-b- dřevo,
kol- ke kláti ), klín (že štíp á dříví).
drlicě stč.: sk řiv an lesní, L ullula arb o rea
(jem u to tiž svědčí popis v K lareto v ě F ys.);
s ko- nebo če- v laš. kotrla, slez. škobrla, slc.
kotvrla, četvrlka t/v. P řeneseno n a chocho-
louše (neboť i sk řiv an lesní — což je sam o
s ta tn ý p ta č í rod, nikoli d ru h skřivana! —
m á chocholku; ale nikoli stále vztyčenou)
ve vč. dr(d)lice Čel {-dl- vlivem slova drdol
chochol?); val. kotulka D U 1.121-SvK. —
Stpol. dzi(e)rlatka, d(zi)urlatka, pom oř. zêrlotka, čarlotka. — Z vukom alebné: od jeho
hlasu dyrli dyrli. Mch ZfslPh 20.33. Viz
i trpělka.
drlý val. slc.: čilý,svižný. — P a tř í nejspíše
k dříti 2°, srov. r. dërk ij rychlý. Ú tv a r
jak o u-m rlý od m říti.
drmek: jihoevrop. k eř V itex agnus castus
(M att.). N ejasné.
drmoliti čes.: žm oliti (Jg, PS). — B ude n á
ležet asi k slc. drmat, šk u b ati, trh a ti.
drn, pol. darn , hl. dorn, r. dl. dërn, sln. d r n ;
uk r. derń e n. — Psl. d -brn-b. Souvisí s lit. dyrù
dirti odřezávati, od lu p o v ati d rn (M EW ), což
bude to též co dirti (v. dráti) sta h o v a ti
kůži apod., neboť d rn je jak o b y kůže, slupka
země, a p o stu p práce je obdobný. F orm ou
d -brn-b je n-ové trp n é p říčestí zpodstatnělé
(význam asi: sedranina). — K drn sn ad p a tří
zadrnělý h o u ževnatý, tu h ý P S , tj. pevně
usazený jako drn.
drnčeti i drčeti o jistém zvuku n. h lasu ;
chod. drkat ře h ta ti řeh tačk o u ; drnkat (na
s tru n n ý n ástro j, srov. rým ové brnkati ); val.
drnět, slc. drňat drngať. — Ú tv a ry zv u k o
m alebné. Pod. je r. trén'kať d rn k ati.
drob 1° stč.: drobek, úlom ek od chleba,
dosud drob·, vč. adv. drobek ‘tro ch a, tro c h u ’
P t aj., stč. nč. drobet (srov. nč. krap-et)
a drochet (ch zkřížením s trochet), jč. zdrobet
( < s d.), nč. též drobátko·, drobota, -otina;
stč. dróbež drobné ry b y , nč. drůbež k u ry
a h u sy ; drobiti, drobný (po-), stč. též drobňúčký, ně. bez ň drob-oučký (jako hez-oučký
apod.). slc. dále drobné, drobnosti d rů b k y ,
drobisk -izg -izeň d ro b o tin a, m or. n ář. drobiazg, drobňask t/v (srov. pol. drobiazg, r.
drebezg): podobná p říp o n a je v r. meljuzga
m alé ry b y , od meľ t/v . — Slova drob-b,
drobiti, drob-bn-b, m ají zástupce nebo odvoze
niny u všech Slovanů. — Z áklad dreb-/drobje už staro b y lý , náleží k něm u (popř. k n e
znělé form ě trep-) gót. ga-draban v y lam o v ati,
lit. trapù s drobný, trupeti d ro b iti; dále něm .
Treber, srov. od in ten siv a n a -skati sln. troska,
něm . Trester a č. droždí (viz) usazenina,
kvasnice (pův. úlom ky, drť usazená n a
dně).
drob 2°: (u nás) v n itřn o sti zab itý ch zv ířa t
(na B alkáně i lidí): husí drob, drůbky ( = též
odřezané, odpadové části hus, jako k rk apod.).
— Pol. dróbki, slc. droby, sln. sch. b. drob
t/v . — Vzniklo zkom olením a oslabením
(t > d) z otroba, ú tro b a. Do ú tro b kladli sta ří
silné city lásky a h n ěv u : r. ne sterpela útroba
moja ( = nevydržela h n ěv ...), sch. u ju n á k a
na drob zabolelo, cit. u Mosz. 2.82. Něm . kalk
Gänseklein ‘husí d ro b y ’ je ze slovanštiny.
drobiti: třá s ti někým ; zadrobila ho zim a
zatřásla jím , val. zim a mne zdrobila, slc.
(z)drvila (též slc. zim a ho zmrvila). — F a k titivum od dreb-, což je znělá v a ria n ta kořene
trep-, k te rý je v třepati a snad i v drepiti; lit.
drebeti třá s ti se.
drofika za J g něj. b y lin a žlutě kvetoucí,
bodlavá (též u J g om ylem dec-). — N ejasné.
dromedár -ář, již stč. — Ze střh n . dromedár
nebo přím o ze s třla t. dromedárius (to p ak je
z řečtiny).
drop, stč. droptva dro(p)fa drop(a):
p tá k O tis ta rd a . — slc. drop, uk r. drófa
dróchva, r. drofá drochvá; stpol. dropia (nyní
drop), dl. gropyń , sch. droplja, b. dropl(j)a. —
Snad pův. znělo * d -b ro-p-bt-bva a bylo p a ra
lelní ke kuro-p-bt-bva (viz koroptev), te d y =
,,běho-pták“ . P rotože te n p tá k je běžec,
možno v dro- v id ěti d -br-ο-, tj. ú tv a r od
dříti 2° běžeti. Mch Slavia 21.261. — Totéž
slovo, velm i zm ěněné, vězí v r. u kr. strépet
drop m alý (Otis te tra x ), p řeja tém dále do
litevštiny jak o strepětas; o d/st viz § 11;
e v kořeni je asim ilace k dru h ém u e; -pet- je
snad obm ěnou staršíh o -p-bt-bva. — Něm.
Trappe je ze slovanštiny, viz n y n í Steinhauser SlW ien.
drouh: bidlo, sochor, p ák a (v slangu v lta v
ských vorařů), droužek, zslc. druh. s tč . družiti
plot = vrážeti do země jeho sloupky, vdružiti v zemi o tk u = v raziti, v sad iti, prodružiti někoho m ečem . — Stsl. drog-b, (v-bpo-)drožiti, pol. drag, sln. drog, sch. drug, b.
drag t/v . — B altsk ý p ro tějšek je lit. n ář.
dránga fem. t/ v ; k obém u p a tří dále lit.
grandis žerď (přesm yk asi g-d < d-g) a z á
kladní sloveso dreňgti b íti (stran v ý zn am o
vého vývoje srov. č. bi-dlo od bíti). D ále je
příbuzno stn o rd . drengr silná hůl (*drang-ja)
(Johansson KZ 36, Schuster-Šew e ZfS 8.870).
— slc. je drúk kůl, sochor. U kr. r. druk .
Jeho k je nejasné, sn ad vlivem slova ^drok-b
tlouk, zachovaného u Slovinců.
drozd, nář. i drozen drozan (z)drozda. — slc.
drozd, ukr. r. sln. sch. b. drozd; hl. drózn
mask. i -a fem ., dl. drozn(a), b. drozen;
n je všude z disim ilace d-d > d-n, H u jer 1.28.
B altský p rotějšek je lit. strázdas, lot. strazds,
rozdíl ty p u st-/d-, sp-/b- apod. m á i jiné
příklady. Z g erm án štin y sem p a tří stisl.
prostr, nor. trost, švéd. trast a dále i něm .
Drossel. V šecky n ázv y jsou zvukom alebné,
od hlasu b ráv n ík a ( = d ru h drozda), je-li
vyplašen: slovensky se b ráv n ík zve trskota,
prskota apod. (Ferianc).
droždí m or. lidové (proti č. kvasnice)·, n tr.
sg.; stč. psáno -ie, což m ůže b ý ti ja k n tr.
sg., ta k i -e fem. p lur. (což je u jiných
Slovanů). — Pol. droždže plur., hl. drozdze,
dl. droždžeje, u kr. driždži, stsl. drozd-bje, r.
drožžá. (sln . troska.) — P rasl. sg. b u d drožďa
nebo droždbja, obé od zák lad u drozg- popř.
(ukr.) drosk-. P ů v o d n ější tv a ry jsou zajisté
stlit. dragés plur. a stp ru s. dragios plur.
P a tř í sem i ř. τρυγία t/v , stfr. drasche résidu
d u m a lt qui a servi à brasser, k te ré je
p ů v o d u gallského (v. W artb u rg ; Jo h . H ubschm id, Schlä uche u n d F ä sser, B ern 1955,
75), něm . hannoverské Rasche (K retschm er
106). P ů v o d všeho dosud nejasný.
drožka (doloženo dosud od Šum avského
1845; označeno jako ruské, Šm.). — R . drogá
(neznám ého původu) je rozvora, p lur. drógi
je pracovní dlouhý vozík, 4 kola spojená
jen osami a podélným i žerděm i; z toho dem .
dróžki lehký vozík. To v sg. drožka bylo
p řejato do u kr. a pol. (ale tu je i dorozka
a derožka), z pd. drožka do češtiny a něm činy
(: Droschice, doloženo od 1815,. Šm.). slc.
drožka je buď z č., nebo z polštiny.
drpati: laš. drpač' o dlupovati, sd írati s p o
v rch u (kůrku s chleba), vy° vyh lo u b iti,
v y štíp n o u ti, v y v rta ti (dírku) Lp, odrpavať
o k o p áv ati; ud rp n u t si drpeček ulom iti si d ro
bek. — sln . drpati dro b iti, sch. drpati, b.
darpam šk u b ati, ta h a ti (za vlasy, za šaty),
trh a ti (z ruky). — T oto dbrpati je příbuzno
s ř. δρέπω trh a ti, šk u b ati, a te d y i s drápatí;
d -brp- je nulový stu p eň drp-. (D ruhě laš.
drpač choditi drobným i k rů čk y Lp viz pod
dreptiti.)
drsný: stč. jen drstný, ale vedle drstnatý
bylo i drsnatý; slc. drsný, drsnatý. — Málo
jasné. Snad z baltosl. *širst- (lit. šiurkštùs,
slov. sbr-ch-bk-b t/v , sbrstb, viz srst); te d y ze
slovan. *sbrst-bn-b přesm ykem hlásek, s-st
a zám ěnou st-/d- (viz ji u příbuzného drastiti).
dršlák, zast. (v stř. době): hrnec, skrze
k te rý se cedí. Laš. drš'lak cedník Lp. — H l.
duršlak, p. durszlak, ny n í druszlak. — Z něm .
Durchschlag Jg -B rü -Bielfeldt.
dršťka, držka, stč. -ŠČ-, laš. drščka M alý:
žaludek přežvýkavců, zvl. ,,k n ih a“ , přen.
tlam a, h u b a. P d. dyrszczka střevo z ě. —
Málo jasné. Podle Jg. ,,od d rsn ato sti n a
zv an ý ", ale -šč- m luví p ro ti tom u. V litevštině je dosti podobné slovo tirškalas tlu č
h u b a, žvanil, od tirškinti k lap ati, ch řestati.
I nč. drštka m á te n význam . Má-li ta p o d o b
n ost sk u tečn ý podklad, znam enalo b y to , že
příslušné výchozí sloveso v č. beze zb y tk u
zaniklo a že výchozím význam em by bylo
‘k lap ačk a > h u b a ’. V ýznam ‘střev o ’ b y se
objevil snad vlivem slova kyška ‘stře v o ’,
k te ré p ak u nás zaniklo. — Snad to též slovo,
s význam em posm ěšně přeneseným , je m or.
(K olaja, R ous) drščka, drštka p leten á čepička
nošená v zimě pod kloboukem .
drtiti drtivý. Stč. bylo drt fem ., asi ro z
drcení, něco rozdrceného, p ů v . d -b r-t-b od
d říti, „něco rozedřeného" (kořen n a stu pni
nulovém , p říp o n a -t-b). N a význam mělo vliv
i tříti řezati (pilou), o d tu d drtiny = piliny.
Stč. na drt, nč. na padrť něco rozbiti = na
drobno, úplně (přejato do polštiny: stpol.
nadert, np. nader příliš, nesm írně), dosud nč.
na drt opilý = ,, n a m ol“ (viz i nadranc). Od
drt odvozeno v střed n í době drtiti.
druga: vřeteno n a předení vlny (u B ,,laš.“ ,
ale jistě bude znám a i jinde!). Od něho laš.
slc. val. drugať p řísti vlnu n a d ru ze (kdežto
obyčejné předení lnu a konopí b y la práce
ženská, m uže ned ů sto jn á, d ru g án í bylo n a
opak vyhrazeno m užům ; viz pěkné m ísto
u K ukučína 10.60); udrúganá v ln a = stáčen á
(R usava 28), rozdrúgať rozplésti K . P o
drobně o drugání píše E . M arková SlcN
12.1964.84η. — Druga je p řeja to ze srbocharv. (i s onou technikou); je příbuzno
s naším drouh.
druh družina po-druh podruží; stč. dobrý
( = u d a tn ý , odvážný) druh > dobrodruh;
družka, -žice, -ička; družba; družný, družiti; ze
schrv. zádruha (viz). D ru h byl člen družiny;
spojení (např. vede) druh druha poklesalo
v m ysli m luvících n a obsah (vede) „jeden
d ru h jiného“ a tím o tev řen a cesta k jedineč
né adjektivisaci: drug-b se v y v íjí též v p ří
davné jm éno, jež s úspěchem v y tlaču je staré
v -btor-b (vtorý/vterý), ta k že druhý je nakonec
i řadovou číslovkou. T ato adjektivisace
vznikla jistě i pod vlivem protikladového
jis tý sám , tý ž (viz). Podruhé; druh-dy někdy;
stč. druh-de někde; žena samodruhá = tě h o t
n á (viz sám). — V češtině se v y v íjí i další
význam . V střed n í době b y la u stálen á spo
jení jako toho druh, jiného druh, těch druh,
n apř. ten n ů ž je mého druh = ta k o v ý jako
m ů j ; i o plurálu , n ap ř. na něm ž stáli z jedné
strany dva kusové mosazní, a z druhé strany
také dva, těch druh, tj. příslušníci stejn é sk u
piny, kusy stejného způsobu; v nich pak ,
když p řestáv a ly b ý t p*růhledné, toho druh
bylo zm ěněno v toho druhu, z čehož byl vyab strah o v á n nový v ýznam druh = způsob,
sorta. — Drug-b a m nohé odvozeniny u všech
Slovanů. — P říbuzno je lit. draugas druh,
společník, pom ocník, m anžel, lot. draugs p ří
tel, dále gót. driugan tá h n o u ti do boje, sth n .
truht, stisk drott, stangl. dryht d ru žin a b o jo v
níků, těiesná stráž. N ení pochyby, že drug-b
byl původně „člen d ru žin y velm ožovy“ . V el
moži měli v sta ré době, dokud nebylo v eřej
né s tá tn í moci (královského vojska), v lastn í
soukrom é vojsko, v la stn í „ d ru žin u " , „těles
nou g a rd u " , m alou nebo velkou podle
stu p n ě velm ožovy moci a zám ožnosti, slože
nou z m ladých nežen atý ch m užů. Takové
družiny m ají n ap ř. šlechtici, opěvovaní
v jihoslovanské n áro d n í epice, měli je i Če
chové (v. B randl, V aněček). S úp ad k em t o
hoto zařízení přecházel s ta rý te rm ín drug-b
na členy společenství jiných. — Od družba
je družebná neděle. „N a dr. n. se v Čechách
ještě v době Š títn éh o p o řád ala společná
svačina m ladých dívek (družek), po níž
zbyla p a m á tk a v n ázv u dne a v koláčích
družbancích (Zíbrt, Stč. výroční obyčeje 52).
Ve stejn ý den se n a U k rajin ě peklo pečivo
v podobě křížků, k te rý m se lidé navzájem
h o stili" (Zilynskyj SVŠPO 2.92).
druza, slc. drúza: srostlá skupina k ry stalů .
Z něm . Druse skupina, shluk k ry stalů .
drúzgať msl. slc.: d rtiti, rozbíjeti (s p rask o
tem ), slc. dráždit družďať druždžat, též
roz-truštiť, roz-trusnúť; laš. druždžyč k řu p a ti
pod n o h am a L p; slc. druzgavec = č. tru sk av ec
(v. to to ), druzgavica třešn ě ch ru p av k a. —
Stpol. (z)druzgać, ny n í druzgotać, sch. zdruzgati (-o-), sln. druzgati t/v. — V druzgati
je základem *drusati rozbíjeti = ř. ύρανω <
thrauso; přistoupilo v šak příponové in te n
sivní sk, což bylo oslabeno n a zg. D ále
je příbuzno lot. trausis k řehký, rozbitný.
Bylo i *druzgati (expresivní zm ěkčení) v stč.
rozdřízhati = ro ztřísk ati Šk.
drviť val. slc.: vésti hloupé řeči (slc. též
u čiti se s nám ahou, biflovat). — Pol. d rw ić
t/v > drw a walać, gadać t/v, z kogoś vysm ív a ti se kom u, d rw in y výsm ěch, žerty . — P sl.
asi d r -b viti. P říb u zn é je ř. ύρέομαι hučím ,
vzdychám , ale zdvojené τερθ ρενομαι = n a
p rázdno žvaním .
dryák, stč. též driák dřiák triák p ro tijed ,
lék; o d tu d dryáčník m astičk ář, ša rla tá n ,
-nice. — Ze s třla t. tiriaca < theriaca < ř.
άηριακά (totiž φάρμακα), p ro tijed ze zvířecích
jedů (od θ ήρ zvíře).
dryje (drye tryje tryle trýle) d ělati = „v y v ád ě ti" rozličné „k o u sk y " , flauze, šprým y,
hlouposti n a odiv, n a vzdor, z pý ch y nebo
b u jn o sti; a tak m istrná dryje mezi lidem byla
1559 V. B řezan (Šm.). — J is tě cizí, snad
z něm . D rill pohyb cvikový, zvláště v ojenský
(v. N Ř 31.180). Jihočeský lid spojuje (Jjč ř5 8 )
d. m ylně s dryjáčn ík (takový drýje m i tu
dělat nebudeš, dryjáčníku jeden).
drylich: d ru h tk a n in y , u K om enského
třílich, slc. drelich, trilich. — Pol. drylich,
drelich, hl. dryl. — Z něm . Drillich, to ze
střla t. trilicium tro jn itn é p látn o (licium =
n it).
drzý: stč. též drzí drzký sm ělý, odvážný,
drzost drzkost, drznost, slovesa drzati osmělovati se a drznúti osm ěliti se. — Stsl. dr-bz-b
sm ělý, dr-bzost-b, dr-bzati, dr-bznoti, slc. drzý,
r. dérzkij, derzáť, derznút a td . jinde v y jm a
luž. — Psl. derz-b, n ejp rv e asi u -km en.
P říb u zn é je ř. θ ρασύς o d vážný, sm ělý,
drzý, zp upný, ind. dhršnú- sm ělý, u d a tn ý ,
drzý, av. daršyu- sm ělý, silný, lit. drasú s
smělý, lot. druošs sm ělý (balt. je tu nosovost
sekundární). O čekávané *dbrs-b, jež by dalo
*d-brch-b, bylo v šak záhy zm ěněno v -z-b, n ej
spíše tlak em ad jek tiv b-brz-b(k-b) a m -brz-b(k-b)
(č. brzký a m rzký), ve k te rý c h rovněž p ře d
chází r.
držeti: stč. -ěti, držim , držemný, držadlo
držádlko > nč. -átko, držitel; jč. držadlín je
držadlo cepu; nč. držba, držebnost, držgrešle
držgroš držkužka lakom ec; država; stč. držělivý,
nč. zdrže(n)livý; soudržný; p o stv . nádrž(ka).
údržba, výdrž·, nadržovati někom u z nad-d. —
Všeslovanské: stsl. dr-bžati, -ava, pol. dzieržyć,
hl. dzeržeć, dl. źaržaś , u k r. deržáty, r. deržáť,
sln. sch. držati, b. darža. — Psl. dbržo -iši
dbržati. P říbuzn o je av. draža'te drží. Slo
vanština převedla své sloveso do tříd y n a -ěti,
ě m ají též slovesa blízkého v ý zn am u im ěti,
lat. haběre, lit. tureti m íti; v to m ty p u je
nulový stu p eň kořene (drž = d-brž-) zcela
náležitý. — Lid. držeti s někým je k alk za
něm. m it einem zuhalten.
dřem lík: p tá k A esalon colum barius (sever
ní dravec, u nás vzácný), v 16. stol. drmlíěek
Jgd. — Asi z pol. drzem lik t/v , což b u d e
(Brü .) od drzem liw y dřím av ý , ospalý. (V skut
ku dovede seděti n a strom ě nehybně, i když
nebezpečí je blízko; viz Šír, P ta c tv o
české 55.)
dřepěti, slc. drepieť; sem p a tří i slc. drepenieť
stá v a ti se n eh y b n ý m (-en- srov. v cepeněti
aj.), snad i drepnieť živořit. — Slovo expresivní, bez historie. Je h o kořen m á p jako
ěa-pět la-pět he-pět t/v .
dřevo: stč. dřevo dřevíce -íčko dřevěný
dřěvosčěp·, plurál byl drva gen. drev, ale časem
proniká dřěv- i do pl. a n ao p ak drv- do sg.
P řitom se v stč. rozlišoval v ý znam : dřěvo =
strom , drvo = lignum . V ýznam dřevo =
strom dosud jč. m or., ale klad. aj. drvo
= strom . Stč. drevcě p lur. z dr-bv-bca, gen.
drvec, ad j. drevný. Nč. dále dříví, dřevník,
dřevák. — Stsl. drěvo, gen. -a i -ese strom ,
p. drzewo, hl. drjewo, dl. drjowo, uk r.
r. dérevo, slc. sln. drevo, sch. drijevo. P lur.
stsl. dr-bva, pol. drwa, u k r. r. drová, sln.
sch. drva dříví. — P ů v o d n í sta v byl te d y
v prasl. sg. dervo (gen. -a) — p lur. d r-bva.
P říbuzná slova jsou lit. dervà borové dřevo,
dále (z dreu-o) gót. triu dřevo, stro m ,
angl. tree strom , ř. δόρν dřevce, άκρό-δρυα
ovocné stro m y , ind. daru gen. drunáh dřevo.
J a k v ypadalo k o n k rétn í ide. slovo, nelze říci,
snad *dér-u nebo *dór-u (ind. dloužení je asi
jen rytm ické), gen. dr-u-n-és, jenže záhy
byly tv o řen y n o v o tv a ry : *dér-u bylo them atisováno v der-v-o ( = slovan.), slabý tv a r
(z jistý ch pád ů ) dru-n- p řetv o řen v druv( = sl. dr-bv-), což u Slovanů je rozloženo
ne už do nom . p ro ti gen. a td ., ale do sing.
p ro ti plur. a vyznačeno i přízvukem .
Základem je te d y jakési der-, p říp o n a u
(germ. dr-eu- m ůže b ý t výsledek starého
přesm yku!), v nepřím ých pádech byl jakýsi
prvek n, k te rý ale záhy zmizel.
dřez: škopek, stč. střěz, n ář. (s)třez (s)třízek
(z)dřízek zřez zrízek srez slizek; zdrobnělina
na -ek je též n ásad a n a m ásnici. — P ů v .
zřez, sřez, že v y p ad á, jak o by vysoká n ád o b a
dřevěná b y la sřezána n a nízkou. S t-/dviz v § 1 1 .
dřietiti stč. (2 d o k lady: jeden u k azu je n a
význam v áb iti, d ru h ý n a tišiti). slc. dretiť
v áb iti (pochybné! Sasinek asi z Jg .). — Csl.
drětiti tě šiti („jak se z d á “ , p ra v í Miklosich
Lex). — N ejasné.
dřík: km en, tru p (těla), u sloupu hlavní
část (bez hlavice a p a tk y ); han. driěné, dričný,
msl. dríčn ý, grýčný, laš. gryčn y ztepilý,
uro stlý . — slc. driek drík , driečny dríčny, sln.
drek, drečen, sch. n ář. drečan, driěan. —
P říb u zn o je lit. driekiù driekti tá h n o u ti se
(o n iti), šířiti se, rozlézati se (o rostlinách);
drěk -b, bylo te d y původně asi p říd av n é jm éno
s význam em ‘v y tá h lý ’.
dřím ati: stč. dřiem ati, -ota, podřěmovati;
nč. dále podřimovati, zdřím nouti si, msl.
udřim nút; vm . neosobně dřím e se m i. —
Zhruběle han . drchmat S vB -K pU ; slc. drichmať, drichnat (dry-), val. dríchmať sp á ti;
-chmať -chnať jsou nové příp o n y expresivní,
z v lastního slova podržena jen p rv n í slabika,
a to ještě zjednodušená. — V šeslovanské:
slc. driemať, pol. drzemać, sch. drijem ati a td . —
Psl. drěmo drěmati. N ejblíže m u je la t. dormio
spím ; jiné form y jsou véd. dráti, san sk rt.
klas. drayate spí, ř. δαρθ άνω spím . K o řen
der·, rozličně rozšiřovaný, v slov. a la
tin ě o kořenový sufix -em- (v la t. dor-mpln ý stu p eň kořene + nulový sufixu, v slov.
dr-em- n u lový stu p eň kořene, ale d louhý
sufixu; důvod délky nejasný).
dřín: s ta rý název pro k eř Cornus m as (n ář.
dřín ‘m o d řín ’ je om ylem za sta ré břín, v. to ):
stč. dři en; jeho plod č. dřínka; jeho dřevo
je velm i tv rd é , z něho č. dřínovice (slc.
drieňovica), dřín(k)ovka, z toho břinkovka
m ylným spojením s břinknouti. — V šeslov.:
slc. drieň, stpol. drzon, hl. drěn, u k r. r. derén,
sln. dren, sch. drijen, b. drjan. — Psl. dern-b;
příbuzné je stněm . tyrn, dirn- t/v ; dále
i la t. cornus, ale rů zn o st de-/co- ukazuje,
že tu bylo p ře ja to asi cizí slovo „p raevropské“ .
dřípati 1 °: tr h a ti v cáry. P o stv . dříp(a) cár,
ú trže k ; b o t. te rm ín y dřipatý rozdělený v cí
py, dřípatka ro stlin a Soldanella (od P re sla ).
— H l. dripać ro ztrh n o u ti, dripa sp ára, s k u
lina, sln. dripati, b. dripa h ad r, cár. — N e
jasné.
dřípati 2°: tlach ati. K třepati ? In te n siv a :
ch-ové v laš. dřachat žv an iti M alý; st-ové
v laš. dřystać' L p, slc. drístat m lu v iti h lo u
posti, drisnúť.
dřístati i dřízdati: m íti prů jem (chvístati); sprostě pliti. P o stv . dřist řídké lejno,
dřístačka -zdaěka (zkráceně m or. dřija )
průjem . — slc. dristať ch v ístati (i do-drýstat),
drist lejno, dřístačka drísťaľ a prů jem , dríšteľa
h u b en á žena, drístka drislianka drisliavka
k u la tk a (druh sliv, vč. žertovně sralka t/v ,
od účinku); pol. dryzdać, hl. dristać, dl.
tryšćaś, u k r. drystáty, r. n ář. dristáť, sln.
dristati -skati, sch. n ář. driskati, b. driskam
m íti průjem . — D ristati je st-ové in tensivum .
P říbuzno je lit. triédžiu triésti t/v a in te n
sivní pra-trýstu (prét. -trýd-au) -trýsti, d ále
stangl. drltan aj. germ . V slovan. p ro sté
sloveso zaniklo; v nově vznikajícím intensivu
*trid-stati si t a d vym ěnily m ísto. — Sem
p a tří i slc. drištel, drištá lka ocún (od účinku
n a dobytek).
dřišťál: keř B erberis; stč. drištel dřistál
dříščěl, n ář. dřeštěl, slc. drí šteľ. — Asi od
dristati, ale jiného než je dřístati ch v ístati,
neb o t jeho bobulky m ají účinek p ráv ě o p ač
ný, stahující. P oněvadž m á i název č. slc.
dráč od trn ito sti, zdá se, že je od in ten siv a
dristati s původn ím význam em trh a ti (srov.
dřípati 1°); tv a re m bude to l-ové příčestí
od *driščati.
dříti 1°: stč. dřieti sta h o v a ti kůži, od írati
ků ru , lýko, šupiny, o tlaěo v ati třen ím cokoli,
přeneseně: p říp rav o v a ti o jm ění, vykořisťov ati, u tisk o v ati, p řetěžo v ati p rací (dříti se
prací, o d tu d pouhé dříti něco = pracně se
učiti); dřina, dříč, vydřiduch; vm . dřík
ras. — slc. driet, p. d re drzec, hl. dru drěć,
dl. drěś, ukr. dru derty, sch. dříve i drem
drti. — *D-bro *derti vzniklo jako d ru h o tv a r
slovesa dráti (viz); v češtině se d ru h o tn é
(přenesené) v ýzn am y obou sloves rozešly
ta k , že p ro stý člověk už jejich souvislost
necítí.
dříti 2°: h an . dere K p U , val. dere běží
(Pivoda), vm . zdírat, zděrovat zděrygať pa(z)děrčit zgrýpat zgrýfať (gr < d r ?) zdrhati
u tík a ti, zděrák ú tě k . — Pol. drzec prudce
běžeti, drala dač d á ti se n a ú tě k , r. udráť
utéci, udiráť u tík a ti, dat dralo, dërk ij rychlý,
sln. derem dreti běžeti. — Psl. sloveso znělo
sn ad dero derti. Bylo-li to m u ta k , byl ko řen
der- běžeti u Slovanů zachován v p rv o tn í
podobě; jin a k se to tiž objevuje rozšířen
o -á- -eu- -em- (pak je ovšem jenom dr-),
n ap ř. stin d . dráti spěchá, běží, u nás drá
p a ti 2 ° (viz), ind. drávati běží ( < dr-eu-e-ti),
drám ati t/v ( < dr-em-e-ti), ř. δρόμος běh.
L ehr-Splaw iński O pochodzeniu 178, p o
drobně nyní M ch Slavia 21.262. Viz i drlý.
dříti 3°: val. v zim ě to tady dře = jsou
vánice, snihem dře do očí, zadírá snihem; p ak
i: cesty sú zadřené zav á té sněhem ; dření, třenica m etelice K aš.-B ; dře ledu, dřenice Jg d .
P d. drzec řeza ti. — T u všude dříti je m ísto
staršíh o tříti ve v ý zn am u řezati. Srov. r.
zator tlačenice, shluk (ledu, d řív í n a řece,
lidí v tra m v a ji, vozů n a ulici).
dříve, slc. driev: stč. dřevní někdejší, dávný,
bývalý, dřéve (pak i -ie-) 1 ° časněji, prius, 2 °
kdysi, olim ; ně. dále dřívějš í, o d tu d dřívějšek
(zkráceno vč. za J g .: proti dřívku), nejdříve.
slc. n ář. driev drú drej driel (naj)drelej (l asi
Vsl. z u k r.?). — Stsl. drev(l)-bń-b, drevlje, pol.
drzewiej, stpol. drzew iejszy, r. drévnij, drévle,
ukr. drevle; sch. staro-drevan staro b y lý . P o
divný je vý zn am sln. drevi dnes večer (o n a
stáv ajícím večeru!). — P sl. drev-bń-b a dreve,
slova m álo ja sn á (nepřesvědčuje Z u b atý
l . l . 6n . ani Čop SIR 13.187). P o u h á d o
m něnka: k d y b y lat. dudum ‘dávno, d ř í v e ,
p řed tím , p r v e ’ bylo z durum (druhé d za r
asim ilací k p rv ém u ; d z r b ý v á i jin d y :
crudus syrový p ro ti ind. krúrá- t/v ), bylo
by to *deu-r-om. O bdobné *deu-r-, uznám e-li
p řesm yk v *dreu-, b y bylo nejprve základem
a d je k tiv a n a -enu; v něm eu bylo před
sam ohláskou, dalo te d y -ev; o d tu d -evi v k o m p arativ u (kde stálo p řed *-jes-).
V ýznam k o m p arativ n í je tu jistě starší,
vý zn am ‘k d y si’ m ladší.
-dřizňať: laš. podřizňat se kom u = poškleb o v ati se po někom (napodobováním ),
podřizň ák sedm ihlásek, slc. podriežnať, vydrežňac śe, pol. przedrzezniać, wydrzezniač
posm ívati se. — Málo jasné. Vzhledem
k ruské rovnici n a trizn iv-b = n a sm ija v-b sja
(u M iklosicha EW ) lze snad m íti za to,
že d. p a tří k rodině slov s t (slc. trizn iť
hovořiti, p r i sa osloviti koho ap .; b r .try znic'
blouzniti).
dub; dubina, doubí·, stč. dubová šiška, nč.
dubinka, -ěnka (to a m or. n ář. bubinka viz
pod bublina); duben·. ,,od du b u , k te rý se
pučí toho m ěsíce“ J g ; dubiti třísliti (techn.),
o d tu d dubený h n ěd ý ČL 2.167, m or. kožich
dubeňák. — V šeslovanské: stsl. dob-b, pol.
dab , slc. hl. dl. uk r. r. sch. dub, sln. dob, b.
dab; č. r. u k r. též ‘tříslo ’, r. dubít třísliti; sch.
dubiti. P sl. dob-b, poněvadž znam enalo i k o
želužské tříslo (jež se dělá z dubové k ůry),
m ožno spojití (H K ) ta k s germ . jm énem jedle
*tanwo (jedle d á v á rovněž tříslo), a to ta k , že
Slované poznali od cizího (praevropského)
n áro d a tříslení, dokud ono cizí jm éno třísla
mělo ještě d-, G erm áni tak o v é slovo přenesli
p a k n a jedli (něm. Tanne atd .), Slované n a
d u b (při to m m ísto onoho cizího -v- položili
jinou retn iei b). P říb u zn é je fin. tam m i dub.
ďubati, ďoubati: drobně klo v ati apod., m or.
i ďubkat; ďubák zobáček, dubka jam k a, d olí
ček, podubaný dolíčkovatý. — slc. dubat
klo v ati, pd. dziubač t/v . — J d e tu asi
o zkřížení slov zobatí a dupa jam k a, z něhož
vzešlo jed n ak dobati, jed n ak to to ďubati.
N itsch J P 31.145.
ducatí: čelem n aráž eti (v m luvě k dětem ;
o d tu d duc! nebo žduc),duncat b u šiti (K ubín);
m or. uduckat u d u p ati, vyduckat kopaje vyd lab ati, zaduckat zapěchovati. — J e to
p a trn ě s-ové in tensivum od zvukom alebného
kořene, k te rý je v stin d . tudáti, la t. tundó,
gót. stautjan (něm . stoß en) tlouci, b u šiti.
U nás je tře b a u zn ati přesm yk tud- > dut-;
u je u zvukom alebných slov (podle teorie
J . M. K ořínka) beze zm ěny.
ducatý: b u clatý , již stč. u Chelč.; chod.
ducm atyj o ty lý , ducmáč; jvč. ducmoch, naducm anej tlu s tý H o d ; slc. duclatý ducnatý t/v , ducko tlo u štík . — Snad expresivní
d ru h o tv a r (s novým -catý, srov. bucatý, macatý t/v ) od durm atý n ad m u tý , naběhlý, tlu s
tý (-ř-), n ap ř. d. m líkem , tváři d-é J g ; to p ak
od durm ati (-ř-) sá ti (mléko z prsů), jež
nějak souvisí s dud(l)ati t/v . T ed y ducatý =
nadudaný? — Pol. duca n ízk á a silná b ab a.
ducnět: z° po kom = o k řik n o u ti koho
B-Malý. — N ejasné.
dučějě s tč .: tro u b a ; né. lék ařsk ý te rm ín
ducej kanál. — slc. dučeľa, -ľ píšťala, d u tá
kost. Pol. duczka jistá ro u rk a do koželužské
kádě, duca ducza ducaj duczaj d íra v horním
kam eni m lýnském , jím ž se obilí sype mezi
oba kam eny, ducza jak ý k o li důlek (v chlebě,
zemi). Z polštin y je p ře ja to laš. val. du6a
duta jam k a, důlek (jakýkoli), laš. duča tů n ě
v řece n. potoku (Malý), slc. i jeskyně, han .
dučka důlek od neštovic. Z pol. je též
ukr. duta dučka du tej (m lýnský) a r. d u tá j
(rovněž), dučájka důlek. — Z ital. doccia
vodní n. od p ad o v á ro u ra. M atzenauer
CS 149.
dudati v č .: sá ti (Jg); j č. h an . dudlati, vč.
též dum lati, v č . m or. dundat; dud(l)ák dudel
dudlik dum lík cum el, n y n í šidítko. — Sch.
nář. dudliti t/v . — Spolu s durm ati a cumlati
jsou to vesm ěs slova snažící se v y stih n o u ti
sání při sevřených rtec h , te d y zvukom alebná.
dudek 1° d ru h p tá k ů : stč. dedek, chod.
dadek; né. du- asi od d o b y K om enského;
val. též sta ro d á v n ý čepec ženský; jinde
vrkoč (obé podle d u d k o v y chocholky). —
slc. dudok, pol. dudek, h l. hupak, dl. hupac,
ukr. vdod vudvud odud udoď aj., r. udod, csl.
v-bdod-b, sln. vdod vdeb vdab. — L a t. upu p a ,
ř. επογ, άπαφός, lot. p u p p u k is, něm . Wiedehopf, w udw ud, h u p phupp aj. Vše to jsou
slova zvukom alebná, snažící se v y stih n o u ti
jarní hlas d u d k ů v (sté. dedek zpievá du du du,
R ada z v ířa t; jin í přep isu jí jeho hlas jako
hup-hup-hup). Zde n em á sm yslu c h tít r e
k o n stru o v at Psl. tv a r. — S p í ja ko d.: o m a
lých dětech, spí-li ta k pevně, že jim nevadí,
že se v sp án k u podělaly; věřilo se dříve,
že i m láďa ta d u d k ů jsou v hnízdě u p ro střed
takové nečisto ty ; o d tu d je dudek ve rčeních
o špinavosti: tern y ja g d., ty dutku jeden
ududany Lp.
dudek 2 ° stč.: jistý peníz m enší polský,
k nám v stč. době pronikající: Sm 21;
důtkový groš Čel. — J iž u P o lák ů orel n a
těch penězích ze žertu byl n azý v án „ d u d
kem ", p a k i te n peníz sám . To proniklo
nejen do stč., ale i k N ěm cům : D eu t,D ü ttchen;
také (snad ojediněle) do slc.: dudky. Od
Němců zp ět k P o lák ů m : dytek, dydek; sem
snad p a tří i vč. tyto (m á tyto = je b o h atý ;
nemůže b ý ti od tento, n eb o t to zájm eno
vč. není lidové!).
dudrati dudlati dudati v n ář. a slc.: brum lati, bručeti (nevrle), h u b o v ati, re p ta ti, pro sebe
si m luviti, p o b ru k o v a t si (píseň) apod. —
Lot. dunduruot t/v . Slova to h o rázu jako
drdlať, brblati, bublati, bez historie, zv u k o
m alebná, obsahující lom ené zdvojení z á
kladu. Viz i nunati.
dudy; slc. pol. dudy t/v ; sln. sch. dude
E tn . p. 3.163, u k r. sch. duda d ětsk á p íš
ťalka. — A si od zvukom alebného dudati
ve v ý zn am u zp ív ati si, p o b ru k o v at si
(v. dudrati), ja k ý je v slc. Blízké je i lit.
daidýte píšťalka. N ěm . Dudelsack ze slovan.
ďúgat, na° v al.: n ahlížeti někam . N ejasné.
U pom íná tro ch u n a kú ka ti > koukati.
duh: viz neduh.
duha: b arev n ý oblouk n a nebi, chod. douha; sn ad sem p a tří i stč. v ýznam duha =
m o d řin a n a kůži (srov. stpol. d ega šrám ),
p ů v . „ p ru h " n a kůži; nč. duhovka v oku,
duhové barvy·, „ p íti jako d u h a " : věřilo se,
že d u h a oběm a konci spočívajícím i n a zemi
pije vodu, p ro to bude brzo o p ět déšť. D uha,
d u tin a d řev ěn á deska o h n u tá (z tě ch se
sk lád ají sudy) (něco jiného je dluž > m or.
duž - ro v n á součást škopků, h ro tk ů apod.).
Z u k rajin štin y duha dřev ěn ý oblouk sp o
ju jící v p řed u konce obou o jí a pnoucí se nad
h lavou koně. — slc. dúha, pol. n ář. d ega
daga, str. a n á ř. duga, sln. doga, sch. duga,
b. daga d u h a n a nebi; hl. duha t/v z češtiny.
U k r. duha k oňská (v. výše). — P sl. doga.
P ů v o d n í vý zn am je ‘dřevěný oblouk’ (u sudu,
n a d koněm ); přeneseně te p rv e d u h a na
nebi = nebeský oblouk. V zhledem k pol.
tega, k ašu b . tanga d u h a n a nebi m ožno
k lá sti i *tqga, to se p a k dobře p o jí s koř. tegv táhnouti, tuhý, p ů v . ‘n a p ín a ti, n a p ja tý ’:
r. tugoj n a p ja tý (o oblouku), viz pod touha,
av. t a jayeiti a jeho význam y! Tóga bylo
te d y dřevo o h n u té (pomocí ta h u provazů)
v oblouk (jako n a p ja tý lu k je více zah n u tý
nežli lu k n e n ap jatý ); ta k se oh ý b aly loukotě
kol a k řiv in y pro saně (viz 2. obr. u Zele
n in a 136n.), ta k zajisté i o sta tn í „ d u h y " .
Z m ěna ve znělé d- se tu objevila, k d yž
souvislost s kořenem teg- nebyla už m luvícím
zřejm á.
duch: stč. = 1 ° dech (tak dosud b lan .), 2 °
d u ch (ztotožňováno n a základě p ro jevu
živ o ta — dýchání). Do nč. zachován u duch
jen v ý zn am č. 2 , ale v n ěk terý ch odvoze
n in ách (jako dušný) ještě č. 1. — Douškem
(jed n ím ) vyp iti = jedním dechem ; duchovní
(-venstvo), svato-dušní; stč. próduch, nč.
prů-, slc. prie- v ětra cí o tv o r, p ů v , sn ad
„p ro d u ch y ", p ro duše zem řelých, aby
m ohli přicházeti a odcházeti ze světnice
(sch. oduška, r. d u šn ik t/v ). N č. dušný, -ost.
záducha asthma·, průduška. Duchapřítomnost,
slc. -r- -t, je k alk za něm . Geistesgegenwart,
to p a k za fr. présence d' esprit; V ážný N Ř
41. 275. Viz dále duše, dýchati. — D uch(-b)
ve význam ech 1 ° a 2 ° je i stsl. p. u kr. r. sln.
sch.,. jen v 2° slc. hl. dl. — Psl. duch-b
z *dousos; lit. dvasas t/v se liší jen jin ým
p o stav en ím hlásek u v n itř kořene, o to m viz
pod duše.
d uchna: velká a tě ž k á per ina. — slc.
duchna p eřin a: pol. duchna peřina, prachový
čepec, oděv n a n ebožtíka, š a t d u ch ů ; sch.
n ář. duhnja peřin a. — P ů v o d m álo jasn ý .
S nad je to slovo p ů v odně slovenské, u tv o
řen é od dúchať d o u ti, fo u k ati (což je s-ove
in ten siv u m od du-t, *du-sa-ti; s > ch):
d u chna v y p a d á jak o n a d u tá , n afo u k n u tá.
(Pol. poduchna sem n e p a tří; je to zřejm ě
zhrubělý tv a r za poduszka; po m ohlo
i o d p ad n o u t: glóvme poduszeczki drudzy
duchnq zow ia , L in d e ). — N ěm . Tuchent je
z čes. zdrobněliny duchenka, o to m podrobně
S tein h au ser SlW ien 97.
důchod. s tč . doloženo jen dóchod výsledek.
N ynější význam ,,p říjem ” je asi od střed n í
doby, je i v r. dochód. D ůchod je to , co
člověku „dochodí =
dochází = p ři
ch áz í” .
dukát, již stč. — J e i slc. pol. sch. sln .; b. je
dukato -ta. — Spolu s něm . D ukaten z it.
ducato, to p a k ze s třla t. ducatus = v év o d
stv í, což bylo vyraženo n a penízi apulského
vévody R ogera 1140: S it tib i, C hriste, d atu s,
q uem tu regis, iste d u catu s ( = vévodství,
ale vy k lád án o jak o žto jm éno m ince).
důkladný, stč. dó°. O d stč. dokládati sě
koho = b rá ti za svědka. T ed y : dobře dolo
žený, podepřený svědectvím a dů k azy .
důl gen. dolu; stč. dól, dolec, dólek, adv.
dole a dolov (nč. dolů; chod. delú Jin C h 115,
srv . hl. dele), dole(j)ní, dolejší; podole dlouhé
údolí; nč. dále dolina, údolí, n á ř. pádol,
pádolina, jvč. pádolík > p á d lík padlík;
podolek dolní okraj košile, odolek; dolovali,
d ů ln í = hornický. — V šeslovanské, n a p ř.
stek dolě, dolu, dol-bń-b a td . — P sl. dol-b,
vedle toho jsou p á d y pokleslé v příslovce:
lok. dolě a dolov-b (to to u tv o řen o podle
aliterujícího domov b, viz domů). P říb u zn o
je gót. *dals, asi m ask. (nom inativ není
zachován), stisl. dalr m ask. a něm . T al
n tr. ‘údolí’.
dúliť v a k : p iti neom aleně K š. — P a tří
k dudati; nové příponové -(ch)liti? J e
i dundat t/v K š.
dům : stč. dom, dom(č)ek; domový (z toho
zp o d statn ěn ím nč. domov), domovitý, domov
n ík správce dom u, domovnice hospodyně,
domácí; nč. dále domovina, domovní, do
m ovský; podom ní (chodící po dom ech = od
dom u k dom u); podomek ( < po dom ě
sloužící), n ář. nádom í p ů d a ( < n a domě);
ale přídom ek (šlechtický) p řeja to Ju n g m an n em z polštiny. — V šeslovanské: stsl. dom -b
gen. -u, te d y u -km en; o d tu d pochopím e
zde časté -ov- v příponách odvozenin; jin ak je
všude dom, je n u k r. dim (gen. domu).
D omů, r. sln. st.-sch. domov, hl. dl. domoj
u k a z u jí n a *domov-b, což je p a trn ě s ta rý
d a tiv domoví (tak je ště v stsl. v tém ž
v ý zn am u ‘dom ů’!), jehož -i se oslabilo v -b,
k d y ž poklesl v příslovce (podle něho p ak
i dolov-b, viz dolů). — N ejbližší je la t. u -km en
dom us gen. -ús; st ind. dáma- m ask. a ř. δόμος
jsou o-km eny; jsou i jiné ú tv a ry , mezi nim i
i sto p y toho, že p rv o tn í slovo byl km en
souhláskový. Vše je od kořene dem- stav ětí,
b u d o v ati; ř. δέμω. Sem i lit. nam as dům ,
se zám ěnou zubnic (n z a d ). — Ale doma (viz)
je jiného původu.
dum ati: p řeja to za J g z polštiny; odvoz.
dum avý, zadum aný, vydum ati; ale zádumčivý
bylo v obrozenské době p řeja to z ru štin y .
slc. n ář. (rovněž z polštiny) dum ať, zdum ať
a dum a m ysl. — P . dum ać přem ýšleti, dum a
snění, p ý cha, h rd o st, u k r. dum áty m ysliti,
dum a myšlenka,, epická píseň, r. dum at m y s
liti, dum a m yšlenka, péče, rad n í shrom áždě
ní, sněm (za carského R uska), sch. n ář.
dum ati přem ýšleti, m lu v iti, b. dum am mluv iti, dum a slovo. — D um a se zp rav id la p o
k lád á za p řeja té z germ . (je gót. dóms soudní
rozsudek, úsudek, sm ysl, sev. dómr rozsudek,
stang. dóm m ínění, rad a, shrom áždění)
a dum ati za sloveso z něho odvozené. Ale
dum ati je u Slovanů dom ácí, jeho základ
vznikl přesm ykem (ten p řijím á O trębski
I F 112) z *mud-, k te ré vězí v *mud-sli- >
m y s l-b, a m á příbuzenstvo v něm . ver-muten
do m n ív ati se a v ř. μϋύος slovo, řeč. D um a
je postverbale, p ro to se je h o v ý zn am y m ohly
ta k ro zv ětv it
( 1 ° slovo > m yšlenka;
2 ° slovo > ra d a > rad n í shrom áždění;
3° slovo > píseň; 4° p ý ch a, s tím srov. slc.
n a m yslený příliš sebevědom ý, h rd ý , pyšný,
nafoukaný). — K o řen b y l te d y meudh-,
od něho je, po p řesm y k u m -d > d-m , sln.
odmeti odpověděti (z *ot-d-bm-eti < *ot-m-bděti), a ovšem to to dum ati s u z *ou, n á le
žitého v starý ch iterativ ech , * m u d -iti?).
O dum a n y n í též G. Jacobsson S tu d ia
slavica G unnaro G u n n arsso n . .. d ed icata,
U ppsala 1960, 35n .: p řip o u ští dom ácí původ
celé rodiny, ale vychází m ylně z kořene dheublasen (dým a td .); sp ráv n ě se dovolává
slova *od-bměti.
dum lík vč.: tu řín . Z něm . n ář. Rum m el.
du n aj: v zdrobnělinách slc. dunajíček, laš.
dunajek potůček. — P odobně i pol. dunaj
0 p o to k u n. řece. — Jm én o řek y D u n aje
proniklo u Slovanů do lidových písní
a s nim i se rozšířilo až do k ra jin od D u n aje
ta k vzdálených, že lid ta m o existenci řek y
D u n aje neví. Z písní, pořekadel, pohádek
se p ak dostalo i do běžné řeči jak o jm éno
obecné. P ů vodně žertovnou hyperbolou:
(pradlena) -nadělala v jizbě dunajuv (Frenštátsk o ). P odobně je doloženo u žití i jm en
jin ý ch velkých řek, n ap ř. litev sk y o Něm enu. — D unaj je v slc. i časté jm éno psa;
podobně u N ěm ců D onau, M oldau, N eckar,
R in, b a i W asser (voda): ta k o v í psi nem ohou
b ý t očarováni od zlodějů, jsou c h rá n ě n i.
1 před vzteklinou; jd e tu o m agickou o c h ra n
n o u moc vody.
duněti, za-; dunivý. — slc. duňať du(d)n ieť
dunčať dundžať dunkotať, pol. dudni(e)ć; lit.
d ùndu dundeti, lot. du(n)dinat, d u n et. —
Zvukom alebné.
dupati, dupot, n ář. i (chod.) tupat, jinde
dzupat, jč. zupat K rš. — slc. du p a t dupčit
(a pre-dúpit pro b o řiti; predupčit p ro m rh ati,
asi tancem apod. veselím ); dubčit dubasit
(> postv. dubas tanec) dubancovať dubinkať
dřepčiti, ta n č iti; u k r. dubaty, sln. dupotati,
dupati, sch. d u p iti u d eřiti; pol. tupać.
Srov. i deptati. — Zvukom alebné.
durancie -ce f. (m or.): šv estky, han .
do-. — slc. duran(d)zia, pol. durancje. —
Z maď. duránci, popř. něm . n ář. durantsch
(M atz.); to obé je ze s třla t. d uracinus,
totiž z D urazza ( = D ra če v A lbánii):
n anticipováno. U R o h n a cerasa duracina
jsou třešně u h e r s k é , ch ru p av k y ; přeneseno
tedy n a slívy někde v U hrách.
ďurbat se val.: z nem oci, ze slabosti = sbírati se, o k řáv ati, vy° se z trn í, z dluhů, ze
strachu = d o sta ti se, z° sa z nemoci. V ěta
u B artoše že sa ' s přeca zďurbál = ‘zdvihl ses
a jdeš’ dovoluje sn ad p řip o jiti sem i chod.
durba člověk neo tesan ý , nep o d ajn ý . J in a k je
vše nejasné.
durchati: ry žo v ati zlato, p ro m ý v ati zlato
nosný písek (us. za J g n a Sázavě); slc.(?)
durchan n ářad í k to m u (troky). — N ejasné.
durkula: krojová sukně tiště n á ve Slezsku
(H ořká, H anysové 45). Z polštiny, ta m
z drukówka, drukow anka.
durman: ro stlin a D a tu ra. — Preslovo p ře
jetí z ru štin y . K dur n ý ·, její plod „zkorm outí
[ = poblázní] člověka, jak o b y ožralý b y l“
(M attioli), „o d u ru je čili ztřešťu je“ (Presl).
durný. P o d to to heslo řadím e slova v ý
znamu nyní rozličného, ale p ů v o d u asi je d
noho. 1 ° laš. durny silný, ale přihlouplý, č.
durný bláznivý (us. za Jg . v P raze), sle .
durný hloupý, pošetilý, p o p u dlivý (sem
i zm. durák ,,s ta rý “ p ři dom lácení ČL 4.397,
slc. hlupák, též ďuro; č. slc. durák > dudák,
pd. durak k a re tn í h ra). 2 ° slc. duriť sa hněvati se, n ad ý m ati se (jako krocan,) msl. dúřit
sa d u rd iti se, nadúřený n ad u rd ěn ý , laš. p o
duřeny, oduřeny ro zh n ěv an ý , han . (brn.)
durdivec zlobivec, č. durditi se, rozdurditi
někoho = rozzlobiti. 3° duřeti p u ch n o u ti
(na- z-), naduřiti něco = u čin iti opuchlým ,
val. odúřiť sa (o stěně) v y b o u liti se; 4° krkon.
durdit se pyšněti se; 5° severoč. (turn.) durditi
se rozsvětlovati se Jg . — Pol. durny hloupý,
pyšný, durzyć b alam u titi, u k r. duryty blázniti někoho, durity b ý ti poblázněný, durnyj
hloupý, poplašený, r. d u ríť tro p iti hlouposti,
zbrkle je d n ati, dúryj hloupý, durnój ošklivý,
postv. dur bláhovost, sln. dur plachý, duriti
plašiti, sch. duriti se vzk y p ěti, b. durlja se
zlobiti se, d u rd iti se. — P říbuzno je n ep o
chybně la t . f uro b ý ti jako bez rozum u, šíleti,
řáditi, zuřiti hněvem , bo u řiti se (o m oři),
zuřiti (o bouři), z *dhuró. V zhledem k tom u
bude sl. duriti fak tiv u m = někoho zbavo-
v a ti rozum u, h n ěv ati a td ., o d tu d d u r -bn-b,
nově i duriti. V ývoj v ý zn am u : d ělati jako
bez rozum u > hloupý, v z te k a ti se hněvem ;
> n ačep ý řiti se p ři hn ěv u > n a b ý ti objem u;
čep ý řiti se > p y šn ěti (toto v k rkon. a pol.!).
P ůsobil tu i vliv rým ového buriti, viz bouřiti,
a duriti h n á ti. D ru h é d je sn ad lom ená reduplikace. P ů v o d v ý zn am u 5° je n e ja s
ný. — J in é je laš. durdit sá ti (prs, o děcku):
asi přesm ykem z *dudriť < dudlit, viz dudati.
dusati: d u p ati, hlučně šlap ati; za° zadup a ti, z° zd u p ati P S ; nč. tech n . též pěchovati
(pův. noham a, p a k ,,beranem “ ), stč. dusán ie
d u p o t, p o stv . dus t/v ; horň. dusnovac cupati
noham a. Sem dám e i vč. dusití tr k a ti (o ro
h a té m d o b y tk u ). — In ten siv u m (přípona
-sa-) k dupati. Mch S P F F B U 1.87. Srov.
ducatí.
dusér, tusér (i -z-): zpropitné. — Pol. duser.
— Z fr. douceur laskavost.
dusiti : rdousiti; již stč. (tu i dusík h la d o
m o rna); nč. dusík nitrogenium (od P re sla ),
k alk za něm . Stickstoff; n ář. (litom .) du-chlit
-at, h an . dochlet ta jiti něco (nová, expresivní
p říp o n a -chliti); dusný, dusivý·, m or. dusit
jídlo = s ch u tí a hojně jisti, o d tu d č. zastar.
pivodus, duspivo p iják piva, dusvíno. Nč.
d. maso. — slc. dusit, dusný, pol. dusić
t/v jako v češtině. U kr. dušyty, r. dušíť, sln.
sch. d u šiti s m y lným š. — Psl. dqsati (pol.
dqsać s ię h n ěv ati se, u kr. dusatysja těžce
oddychovati, zlobiti se), p a k -iti: s-ové in
tensivum od základu, k te rý je v stč. zadubiti p řid u siti Čel (spolehlivé?) a dále v něm .
D a m p f dušnost, dýchavičnost, dam pfen d u
sití, tu tla ti, tlu m iti (d < *dh, v. W eigandH irt): *dob-sati. L it. d ustù dusaú d ù sti t/ v
bude v šak p řetvořeno z pol. dusič. Č. dusití
maso = něm . Fleisch dam pfen.
důstojný, stč. dó°. Od stč. dostáti čeho =
dostačo v ati k čem u, stačiti, b ý ti s to . T edy
původně asi = d o statečn ý k n ějakém u ú k olu
(funkci), plně příslušný, zasloužený (o o d
m ěně), ho d n ý čeho. O bdobná ad je k tiv a jsou
v pol. r. u k r. sch. Viz Z u b atý 1.1.105.
duše, stč. -ě ; stč. ještě ‘dech’ i ‘d u še’;
duševní; ale velkodušný je z r. velikodušnyj;
záduší jm ění určené n a m o d litb y za duše
zem řelých, stč. dušník p o d d an ý d aro v an ý
m u onozáduší; dem . stč. dúška (viz i m ateří
douška), dušicě, -ička. Stč. rčení nechci žád
ného na svou duši bráti T áb ( = n a svědom í
sobě), beru to ... na m ú duši apod., o d tu d
nč. na mou duši, zeslabované (z bázně p řed
hříchem ) v na mou duch(n)u; řík a ti na m . d. =
dušovati se, m or. dušit se, slc. dušit (-ať, -ovať)
sa. — V šude jinde (slc. atd .) je duša. — Psl.
duša p a tří do skupiny slov, ve k te ré je
m j. i dýchati, dechnouti a duch (viz) a dále
lot. dvest d ý ch ati, v zd y ch ati, lit. dvesiù
dvěsti v y p u stit duši, (o zvířatech) zdechnouti,
dvasià duch, dech, dvasas duch. B altsk á
slova uk azu jí n a kořen *dves-, slovanská n a
*deus·, což se spojuje pom ocí předpokládané
base *dheu-es- ( = zaniklo-li v ní prvé e,
došlo se ke dves-; jestliže druhé, došlo se
k deus-). J e v šak m ožno v y sta č it i s p rv o t
ním deus- a p řijm o u t d áv n ý přesm yk eu > ue.
Duša je te d y z o-stupně, z *dous-já. N ázev
te n to v y stih u je onen pojem „p sy ch y " , k te rý
si sta ří udělali n a základě to h o zjevu, že
život u n ik á z tě la zároveň s posledním
dechem . Od to h o vznikla p ře d sta v a o „dechové“ duši (něm. H auchseele): ta jim b y la
cosi jako b y to st p o d obná dechu, nem ající
pevné podoby, so tv a viditeln á, n eh m atateln á. U starý ch Ř ek ů duše, ψυχή, b y la
dech, k te rý člověka u d ržu je p ři životě, to je
její v la stn í funkce u H o m éra; s m yšlením
a cítěním nem á nic společného; po sm rti
odchází do podsvětí jakožto stín o v á b y to st
(B . Snell). N ap ro ti to m u jin á p řed stav a
o duši (tzv. stínové, Schattenseele) ji viděla
jakožto stín o v ý obraz člověka; te n se m ůže
např. zjeviti spícím u ve snu; spící jej chápe
jako „stínovou d u ši“ zem řelého. O d tu d byl
jen krok k to m u , ab y ta to duše zem řelých
(kteří, ja k se věřilo, všelijak ohrožují živého,
zrovna ta k jak o zlí duchové) b y la ch áp án a
jak o ,,d u ch “ , tj. jako něco podobného oněm
nesčetným nečlověckým duchům , obklo
pujícím člověka. (E. G oldm ann v A rbeiten
aus d. In s t. f. allg. u. vergl. Sprachw iss.,
V ídeň 1956, 23). S taří In d o ev ro p an é rozlišo
vali obě p řed stav y duše ( 1 ° sth n . atum
dech, duše, la t. anim a, ř. ψυχή duše, srov.
ψνχω dýchám ; 2 ° „ s tín o v á " b y la asi h eth .
istanza, něm . Ge-ist, viz jis tý 2°). Obě p ře d
sta v y se arci lehko zam ěňovaly; p ro to název
ducha u nás není již od ist-, ale od p ře d
sta v y prvého d ru h u , od deus- (viz duch).
R ozdíl m ezi duchem a duší podle staré
víry (de Vries 1.229) b y l te n , že d u ch a
(totiž ducha zem řelých) si p řed stav o v ali jako
cosi „m asivnějšího, věcnějšího“ nežli duše
(m ěla p ři to m úlohu tělesn á m rtv o la, s níž
je duch zem řelého spojen). (M oravské lidové
názory o duši viz u B artoše Sl.)
dutati, dutnouti: ani nedutal apod. = mlčel,
ani nem ukal; spodobou netutali P ek árek 82.
Z adutaný m lčelivý PS. — Ze rčení an i dut <
-d, srov. nezkrácené pol. a n i dudu ani slychu
ani vidu, zhola nic. — P o d o b n ý základ je
v stnord. isl. nor. tauta bru četi, m ručeti
(m urren, k nurren ) a v lit. tutúoti k v ík ati.
dů tk a: postv. od dotknouti se, te d y = d o
tk n u tí (káravé); srov. vý-tka.
důtky: k arab áč; „starší podoba d u d ky“
(Šm ilauer). J in a k nejasné.
dutý, již stč.; dutina·, vč. o d tu d i sloveso:
kapka kám en dutí P az. — slc. dutý, pol.
dęty. — T rp n é p říčestí t-ové od douti, pův.
n afo u k n u tý = u v n itř p rá z d n ý ’; srov. n a
dutý.
duznit m or.: b iti do zad, na° kom u, vy°
koho. — sln . duzniti d á ti rán u , iter. duzati. —
L itevský p ro tějšek je daužiù daúzti t/v ; rus.
je tuziť, u kr. túzaty, p. tuzać b íti pěstí.
dva, dvě. Psl. stsl. d-bva d -bvě (b od zm ěk
čeného v), pol. dw a dwie, slc. r. sch. dva dve:
p rv ý tv a r je m ask,. d ru h ý fem. n tr., stejn é
rozložení je v b altštin ě a árštin ě p ro ti lat.
duo m ask. n tr., duae fem. Sklonění duálové
jako v oba. Dva- je p rv n ím členem v dvanáct
dvacet dvamecítma. Odvoz, dvojí, Psl. dvoj-b,
asi podle tro j-b; dvojice·, dále dvojatý dvojaký
dvojník (stč.: obojetník, nyní D oppelgä nger),
dvojče (o to m Šm ilauer O K P 4.18.3), rozdvojiti, m or. dvojit B = praviť ve dvoje H or. =
v y k a ti; staro b y lé slovo je subst. slc. dvoje
( = stin d . dváya-m t/v ), nč. dvé = p ár, d v o ji
ce {dví dětí T áb-Sm 285 — slc. dvoje detí
K uk). V složeninách dvoj- i dvou-. slc. osob.
dvaja podle traja p ro ti neosob. dva dve.
Odvoz. slc. ještě dvojnako podle jednako. —
Id e. *d(u)vo, zastoupeno všude: ř. hom . δύω
a td .; tv a ru *d-bvě odpovídá véd. duvě. —
Číslovka řad o v á je od km ene zcela jiného
(viz druhý), ta k i y latin ě (alter). — Slovo
m álo průhledné. N ejnovější pokus: de-H'e
„jed n a dvojice" („význam 'd v a ’ tk v í v dru h é
součásti, nikoli v de“ ); H je laryngála.
E rh a rt S P F F B U 14.1965.20.
dvanácterník. A lexandrijský lékař H erofilos (3. st. před η. 1.) nazval te n orgán
δωδεκάδάκτνλον (tj. „ d v a n á c tip rstn ík " ; něm .
je Zwölffingerdarm ); to bylo v ran ém stře d o
věku přeloženo do la tin y jako duodenum, při
čemž m edicína už zůstala. (Steudel StG
4.154.)
dveře: stč. dřvi (gen. drví, d a t. dřvem, akus.
dřvi, lok. dřvech, inst. dveřmi), km en n a i
v p lu r.; m ísto očekávaného *dvři je přesm ykem dřvi, ale záhy p ro n ik á jero v á form a
dveř- u in str. dveřmi, ad j. dveřní apod. do
celého sklonění, jež se p ak u tv á ří podle
ja-k m en ů . O dvozeniny: dvířka, stč. dveřcě:
msl. obrví a odrví (srov. pol. odrzwia t/v )
dveřní zárubeň (*ob-dv-b r-bje, přesm yk vr
> rv); dveřej: podle veřej, v. to ; dveřeň PS
podle vráteň. — V šeslovanské: slc. dvere, pol.
d rw i p lur. (přesm yk jako v č.), hl. durje, dl.
drw y, n y n í žurja, u kr. dveri plu r., r. dver' sg.
fem ., n ář. dvéri plur., sln. dúri, stsl. d v -b r-b sg.
i dvbri plur. — P ů vodně asi plur. (nikoli duál,
i když se skládaly ze dvou částí; srov. vratal)
*d{h)vór-es, gen. *dhur-om a td ., te d y so u
hláskový km en se staro žitn ý m ab lau tem (to
zachováno v ind. dvarah, ak. duráh, la t.
fo res. U Slovanů přechod k i-km enům zp ů so
bil oslabení v zák lad u n a i > b (srov. ind.
gir-í-h, lit. girià girě p ro ti sl. gor-a h ora, les),
dvbr-i. Od slabého stu p n ě dur- je sth n . tuři
(něm. Ture), lit. d ù rés, ř. thýra, arm . durk .
dvůr, gen. dvora; stč. dále dvořec, dvorček,
nč. dvorec, -eček; dvorní, -ský; stč. dvořěnín >
nč. dvořan; dvořák, nádvoří, nově č. i slc.
i dvorana (ze sch.; o to m Š těrb o v á v N Ř
34.176). V ývoj význam u: stč. dvór = n á d v o
ří, p ak i s okolním i hospodářským i b u d o v a
mi, sta te k , panské sídlo, palác, p an sk á společnost; k to m u p a tří stč. dvořiti u d v o ra žíti,
sloužiti, dvořský záb av n ý , v tip n ý , dvorný
hezký, (po)divný, pěk n ý , m or. n ář. a slc.
dvorný h rd ý , dvořiť si, slc. -r- b ý ti h rd ý n a
něco. D voriti se (dámě) je k alk za fa ire la cour,
H of machen, srov. slc. kurizovat. — Pol. hl.
dwór, u k r. dvir, jinde dvor ; obdobné odvoze
niny. — Psl. stsl. dvor-b, je příbuzné s lat.
f orum dv ů r, nám ěstí, tržiště (je i vulg. fo ru s
mask.!). P ů v o d je m álo ja sn ý (srov. P eterso n
V J 1.5.75). U sta rý c h P eršan ů b y l [královský]
dvůr jm enován ,,d v eře“ nebo „d v eře královy“ (Christensen, K u ltu rg esch . d. alten
Orients 259); pod. v E g y p tě a B abylonii;
ai βασιλέως θ vqai = k rálo v sk ý d v ů r, oi épi
θ νραις = dvořané. Souvislost po jm ů d v ů r
a b rán a je p a trn á i z h et. hila - d v ů r a hilammar T orbau. S nad form a dvor-b (o kořenné
a příponové) je výsledek p rastaré h o vlivu
slova *domos > dom-b dům , n eb o t obě slova
stála vedle sebe jistě velm i často.
dybati: slc. dib(k )ať choditi po špičkách, laš.
zdyblať no h am a = sem ta m rychle p o h y b o
vat; laš. zdybnuť se, val. zdym núť utéci (odtud
je v dy m ě u tek l, u F re n š tá tu ; podle č. je
v prachu). — Srov. pol. dybac plížiti se,
číhati, nadybać p o tk a ti, n a c h y ta ti někoho,
dymać u tík a ti, u k r. dybaty c u p itati, r. dybat,
br. dybać jiti po špičkách, r. dybiťsja sta v ě tí
se na špičky, v zp ín ati se. — V ývoj význam u:
jiti po špičkách, plížiti se, číhati. — P říb u
zenstvo je nejisté.
dýha, dyhovati, K t 6 a d. „p rv n í doklad
1884 u H e rm a n n a " (Š.). P d . dyga dlouhé
a tenké dřevo. — P ů v o d nejasný. Snad z něm .
Dauge, což je su dová ,,d u h a “ (Fassdaube),
ale cesta a m ísto, kde se zm ěnil význam , jsou
neznám y.
dýchati, vz-dychati, od-dychovati, postv.
dych, vzdych, oddych; stč. dýchavicí = záducha, dosud dýchaviíný, -ínost; dýchánek, stč.
kám en, okolo něhož se shrom ažď ují h ad i
a jejž ,,n a d ú v a jú “ (slc.) (m á p a k kouzelnou
moc), p a k d ů v ěrn á p řáte lsk á schůzka (v.
NŘ 10.283); neprodyšný; vm . dycholit tro ch u
dýchati. Viz i dychtili. Od d -bch- je dechnouti,
postv. dech nádech oddech přídech výdech
vzdech; zdechnouti = v y d ech n o u ti naposled,
zcepeněti, zdechlina; a na-dchnouti (odtud
nadšený, -ení; i lidové p o stv . nádcha > nátka rým a, nachlazení), prodchnouti. Všeslovanské: stsl. v-bz -d-bchnoti a dy chati, r. dochnút
a dychát a td . — Psl. d-bchnoti a dychajo
dychati; d -bch- z *dus-, to p a k je nulovým
stupněm kořene *dves-, viditelného v lot.
dvest b ý ti dých av ičn ý a lit. dvesiù dvesti
zdechnouti: dus- je i v lit. dúsauti vzdychati,
dùsti d ý ch ati, p ách n o u ti aj. D y chati je p ů
vodně iterativ u m , u tv o řen é až v slovanštině.
Viz i duch a duše.
dychtiti, stč. -ěti, pů v . silně d ý ch ati při
n ějakém úsilí, n ed u h u nebo rozčilení; nč.
přeneseno do oblasti jen duševní a zúženo
n a úsilovnou žádostivost; -teti jak o v chrop
těti apod.
dýka: stč. pů v . déka, ale -ý- již stč. — slc.
dýka. Stpol. deka z češtiny. — Ze střh n . degen
meč, to z fr. dague a dále z k eltštin y . maď.
gyík t/v z češtiny.
dým, dým iti, dým ný; d ym n ík (jč. d y m ík )
o tvor pro kouř, d ym n ice u d írn a; stč. dym natý,
o d tu d stč. dym ňatka nějaké ovoce (hruška?)
asi tem né b arv y (sem i Vsl. d yb n iíky, di- d ru h
švestek?); nč. dým ka n a ta b á k . — Všeslov an sk é : slc. pol. hl. dl. u k r. r. dym , sln.
sch. b. dim . — Psl. stsl. dym-b je shodné se
stind. dhumáh a la t. fú m u s t/v ; délka n a u
je asi expresivní (V endryes ČMF 16.149).
S tejně je to m u u lit. dúm ai plu r., lot. dum i.
Vše je od kořene, k te rý je v d u ji douti,
příponou -mo-.
dýměj fem .: n apuchlina p ři zán ě tu tříse lných žláz, stč. dým , obv. p lur. dým y, n tr.
dým í; -ěj od V eleslavína. — Pol. d y m ię gen.
dym ienia, hl. dym jo, sch. n ář. dim n ja gen.
dim anja třísla (slabiny); pol. dym ienica, uk r.
dym ynycja boule n a nich. — Snad původně
dy-m ę, gen. dy-men-e. T om u je blízko lat.
tu-mor n ád o r; p říp o n y m en a mor, k te ré
spolu souvisí, svědčí o staro b y lo sti těch jm en.
I v slovanštině bylo asi t-, jak o v latin ě,
kořen teu- ‘p u ch n o u ti’, ale proniklo do
něho d od slovesa d u ju douti. M ch L P
8.65.
dymnivka: ro stlin a Corydalis. — V ý tv o r
P reslů v podle něm . Erdrauch (něm. Rauch =
dým ), to p a k je sn ad zkom olenina za Erdraute („polní r o u ta “ , n eb o t ro u tu v něčem
připom íná).
dyndati: te te liti se, us. za Jg . v P říb ram i;
slez. dyndat k lá titi čím (strom em ) nebo k. se
(o ovoci n a strom ě); slc. dyndat dolů viseti.
— Pol. dyndać kolébati se, h o u p ati se (o n ě
čem zavěšeném ), dl. dydotaš te te liti se. —
Stejné nebo podobné ú tv a ry vznikly n ezá
visle i jinde, viz ro m án sk á slova pod dand
a dind v R E W , n ap ř. stfr. dandiner sem ta m
p o hybovati.
dýně, všeslovanské (slc. dyňha, pol. dynia
atd .). P ů v . dyń a p ů v o d u neznám ého, asi
" praevropského" .
dynovati 1° jč. zč. vč.: neustále a naléhavě
žád ati, vybízeti, n u titi. — Souvisí p a trn ě
s dunati o něco = žebroniti, p lačtivě žád ati
(o dětech: o chléb, o hračku) Jg d . J in a k je
vše nejasné.
dynovati 2 °: koledovati s pom lázkou (v p o n
dělí velikonoční), též binovat. — Souvisí
s pol. dyngus velkonoční pondělí, oblévání
děv čat vodou v te n den, dyngować 1 ° n a jím a ti
do práce, 2° oblévati p ři dyngusu. — Z n ě m .
dingen je d n ati (o sm louvě, n ájm u ; pů v . n a
sněm u, n a soudě); v pondělí velikonoční lid
obnovoval sm louvy a jednal nové (neboť t y
sv á tk y m ěly původně ráz novoroční, za p o
hanských dob začínal rok jarem ).
dynovati 3° jvč. (B od Z daru): s tá ti n e
činně. N ejasné.
dýřiti: chod. (vy)dyjřit ze sna = (vy)burcovati ze spaní. — slc. d u rit (nevítaně, p ře d
časně) b u d iti; h n áti, v y h án ěti, o d h án ěti; p o
bá d a t, n u tit, též durkať b u d it. R . tu ríť v y
háněti, odháněti, turnúť v y h n a ti; p ostrčiti,
vraziti. — F a k titiv u m k lit. d u riù dù rti utík ati, jež bude asi příbuzno s dříti 2 ° utík a ti (viz).
dýza dýzna dyšna dyšák dyksa (toto od
V eleslavína): hubice, n átru b e k . — Z něm .
Duse (K. Sochor N Ř 39.121).
džbán, stč. žbán; čb > džb je spodoba
znělostní. — slc. džbán, stpol. czban, nyní
dzban; u k r. žban, zban, r. žban, sch. (d)žban.
— Stsl. č-bvan-b. Psl. asi ž -bban-b. Příbuzno
bude ř. ϊβανος t/v ; 6 bude od č -bb-br-b džber.
džber, stč. čber gen. žebra; m or. žber, žbel
(l od kbel). — slc. (d)žbar, čbara, čebrík, stpol.
džber gen. czebru, hl. žwor, sln. čeber gen.
čebra, sch. čabar gen. čabra, b. čabar žebár
žebur; np. (m azuřením ) ceber, o d tu d uk r.
ceber a r. cebar'. — P sl. asi č-bb-br-b, shodné
s lit. kibìras vědro. Slovo asi ,,p raev ro p sk é“ .
Něm . Zuber (sthn. zwibar) t/v b u d e sam o
sta tn é p řejetí z téhož neznám ého pram ene.
džgať val. slc. m sl.: cp áti (na- se n ajísti se,
m or. též žgat čagať ťágat ťadžhat. H an . džgat.
— P říbuzno je džigat. S tran vý zn am u viz
p aralelu p ři pcháti.
džigat m or.: p íchati, što u ch ati žigať; začknouti, žgnouti PS, laš. džgnuč píchn o u ti, bodn o u ti Lp. — P říbuzno s lit. diegti, lot. diegt
t/v . Zesilovací ž jako v bžodať. Viz i ž i
hadlo.
encián: hořec (ojediněle, PS), ta k i slc. —
Z něm . E nzian, to p a k z la t. gentiána t/v ,
k te rý ž to název je p rý (Plinius 25.71) ze
jm én a ilyrského krále jm énem G entius.
epes rádes, hovorový ú tv a r běžný asi
1900— 1910 ve sm yslu ‘v ý borný, dok o n alý ’.
P ů v o d ukazuje K řenovo epes ráres 1.187
( = něm . etwas rares = něco vzácného).
Zná je i T reim er 15 z B rn a; bylo to tiž i pouhé
epes v k ram ářsk ém slangu, z něm . argot.
ebbes = etw as, ib. 27.
erár, ta k i slc. — Z něm . Á rar, to p ak z la t.
aerárium s tá tn í po k lad n a, s tá tn í jm ění
(ú tv aru od. aes m ěď, bronz, peníze, jm ění).
erb, stč. též herb: zn ak rodový. J e n ep o
chybně totožné se základem stč. slova erb
potom ek, dědic (ze střh n . erbe t/v ), ale doba
a způsob přenesení v ý zn am u nejsou přesně
znám y. Erb ‘z n a k ’ vzešlo nejspíše jak o p rá v
nická slangová z k ra tk a (je doložena práv ě
u stč. p ráv n ík ů středočeské doby) z nějakých
ú tv a rů jak o erbovní ( = dědický) znak nebo
pod. N enáležité h (doloženo herb a herbovní)
bude nejspíše od učených p ráv n ík ů , z m y š
lenkové k o n tam inace (způsobené společnou
skupinou er) z la t. heres dědic; h m ělo v šak
úspěch: z č. je slc. erb, ale i pol. herb, z p o l
štin y p a k je r. gerb.
eso, ta k i slc. Stč. stpol. es b y la jed n ičk a n a
h rací kostce, ze střh n . esse t/v . N ěm . slovo je
nepochybně to to žn é s fr. as t/v , což pochází
z la t. as m ask., to to b y la peněžní je d n o tk a
d v anáctkového systém u, čtv e rh ra n n á b ro n
zová destička bez ražb y , s h o d n o to u p o s tu
pem času se zm enšující; e- je z něm . esse
a ta m pravidelnou p řehláskou ze střed o lat.
assis (Šm ilauer). A s bylo od h rací k o stk y
přeneseno do k a re tn í h ry již v něm čině, kde
došlo až k to m u , že znam ená nej vyšší k a rtu :
něm . argot, je Ess.
ež, stč. interjekce s význam em ‘hle’; něk d y
se jí p řek lád á la t. ecce: ež otec tvój a já ...
hledáchom tebe = ecce p a te r tu u s. J e to
interjekce e, rozšířená o zesilující z(e).
T rávníček NeslV 1.192, ta m i další doklady.
fába vulg.: hlad. Val. fa b iš a č. fa b iá n t/v .
J e též něm . arg. Fabian hlad. — T oto slovo
m á P u ch m ajer R o m áň i čib (P rah a 1821)
jak ožto v ý raz z české h a n tý rk y (řeči zlodějů);
‘žízeň’ je u něho Sebastián. Obě slova jsou
krycí n ázv y m ísto it. ja m e h la d a sete žízeň;
b y la k té funkci zvolena pro to , že m ají
ste jn ý začátek. T reim er, souhlasí K nobloch
ZfS 7.298.
fabiánská zima: tu h á . P odle sv á tk u sv.
F a b iá n a (20. I.). (Jin ak , ale m ylně, Sezim a
Z m ého živ o ta 4.256.) Z. M. K u d ěj, D o b ro
družné cestování (P rah a 1959) 328, 332, 339,
349n. píše safijánská zim a ; to vzešlo z n ě ja
kého nedorozum ění.
fábor, lidové m or. a slc. P d . faw or(ek) s tu ž
ka. — Z f r . faveur přízeň, p a k i stu žk a (jakou
d ám y dáv aly ry tířů m n a znam ení přízně);
základem je la t. f avor přízeň.
facák, dosud u K y jo v a: velký n á p a d n ý
prsten, p a k p rste n vůbec K ol. Okolo 1850
„nosili ta k o v ý k lu stý p rstý n k y , že ja k s ním
nekeho grcl, h n ed b y l hor e n o h a m a " B. —
Od fa cit, fá c n ú t u d eřiti, což je též v slc.:
f ácať, fa cka ť, fa c n ú ť. U S lavkova je to „velký
knoflík" Gr.
facalík n ář.: k ap esn ík (dosud k rk o n . ČL
29.7, M arkv. 81 a laš.: M alý), spis. p orůznu
fa c alit facilet fačalit, s tč . též facilet, vm or.
ojediněle cafalét B. P ol. facolet facilet aj., sln.
facaleg, sch. faculet. Z it. fazzoletto t/v .
facír, kdysi p o tu ln ý m yslivecký m ládenec
(chodili jen do m ysliven a zám ků, v y p o m á
hali p ři honech; ČL 4.236), p a k k ažd ý člověk
bez zam ěstn án í nebo v y h ý b ající se práci.
Facírovat b ý ti bez práce. — Z něm . vazieren,
to z la t. vacáre m íti prázdeň.
facka 1 ° jen ve rčení klobouk na tři fa c ky
nebo na fa c k u < zm áčk n u tý ve 3 nebo 1 s tr a
nu (kdysi klob o u k y v o já k ů , d ráb ů apod.). —
Asi z it. fa zza nebo z fr. face ( < la t. faciěs
tv á ř); přichýleno tv a re m k fa cka 2°.
facka 2 °: políček; expres, fa ň u ra -ora -oura
-úr, též fan g u ra B, fa n k a R ous. Pol. facka,
pd. fa n iu ra . — Slovo p ů v o d n ě m oravské, od
facit u d eřiti, slc. fa c n ú ť t/ v , fá c ! citosl. značící
úder (viz i facák). T oto fa c it je asi z han .
šfácat šleh at, b íti, tlouci (m á je Gr), to p ak
zase = švácat, svačit, viz švápati. J e v šak
i něm . (hornosas., bylo i slez.) fa u ze políček,
rán a (z to h o hl. fa w c a B ielfeldt 127), havor.
fotz(en) t/v ; je m ožné, že jsou z češtiny,
facka 3°: viz fa tka .
facún vacún (fa č ú n fa č ín ) stč.: asi doplňky
účesu z cizích v lasů nebo pod. S nad ze st fr.
faceon, faceun ( = nfr. f a çon). Ja n k o ČMF
7.78.
fáč: obinadlo,fáčovati, s tč . fáček tk a n ic e .—
slc. u B ernolák a fašel, fašlovat; n y n í fáč; pol.
facz. Asi ze střh n . fasch t/v .
fádní, slc .fá d n y : z f r . fa d e (to z la t. fa tid u s
nechutný).
fafarovať sa v m .: p ře tv a řo v a ti se, fafara
přetv ářk a. N ejasné.
fafrat vč.: tla c h a ti, fa fra m lu v k a; val.
faflat SvK . T ypické expresivní slovo dom ácí;
stran f srov. i vč. kafrat t/v . Sem snad p a tří
i mor. vulg. fa fa rň a h u b a , slc. fa fa , žena, jež
fam fuluje = odm lo u v á (srov. papulovat!),
fafurka žena m luvící do cizích věcí.
fafrněk, též fa frn k a : p říkolní kroužek.
Nejasné.
fafrnoch s tč .: d lo u h ý ry tířsk ý k ab átec n a
vlékaný přes b rn ěn í, p o k rý v k a splývající
s helmy. Z něm . wafen ro k Ja n k o ČMF 7.213.
Toto slovo se zkřížilo s fr. fanfreluche zb y
tečná ozdoba ša tů , tre tk a . P o su d m or.
fafrnochy pohrdlivě o ženských šatech zb y
tečně p arád n ích B -F p -R o u s-V oz-Kol, slc.
fafrnok třap e c, h a d r K , též (srov. č. capart
o obém) kousek pole a (žertovně) děcko
S1M-SSJ. V češtině zkříženo s cár, cancour:
ca(m)frnoch, vč. frncoch (o zby tečn ý ch v isí
cích cancourech, o zbytečných slabých k o ře
nech m ísto jednoho silného apod.), č. frň o u s
t/ v a vous (od vous pochází i jeho -ous).
K frncoch p a tří též p o d k rk . vrncocháč, jídlo
ze syrových b ram b o rů („ch lu p até k n ed lík y "),
cit. N Ř 20.247, ČL 29.10.
fagot, ta k i slc., n y n í evropské slovo.
P ů v o d p rý v i t . fagotto o tý p k a dříví (tj. ž e r
to v n ý název pro te n to dřevěný n ástro j, te d y
z m uzikantského slangu).
fach, foch lid.: zásuvka, p řih rád k a. slc.
zasta r. fach. — Z něm . Fach t/v .
facha lid.: práce; fachčit p raco v at. — Asi
z něm . Facharbeit o dborná práce.
fajčák zm .: ohníček n a poli (Sova 36).
K bušák t/v ?
fajfka; z to h o m or. slc. fa jk a , zhruběle fa ja ;
podř. (H al), h an . fa jč it k o u řit d ý m k u G r
(ze s lc .?). slc. fa jč iť k o u řiti d ým ku, fa jčia r
k u řák . P o l. fa jk a . Z něm . P feife (Tabak-). —
Z téhož něm . slova je i slc. u k r. fa jfa cívka.
fajn neskl. a d j.; fa jn o vý; jihom or. a vm .
fa ň . slc. fa jn , odvoz, fa jn ý , fa jn o vý. sln . pol.
fa jn ; pol. též f a ń . — Z něm . fe in jem ný.
fajrum, -mt, -nt lid.: konec praco v n í doby
S S JČ . Z něm . Feierabend.
fak m or.: k ů ň plavé b a rv y L -H erb., slc.
fa ko t/v . Z maď. fa kó plavý.
fakan fa gan č. slc. vulg. h ru b ě: dítě. — Od
fá ka t, srov. fam iliární posránek. Šm ilauer.
J e š tě jin ak T reim er L ingua 9.1960.100:
m yslí n a la t. vagans, od vagor tě k a ti, to u la ti
se, p o b íh a ti (nepravděpodobné).
fákat: stč. u fákati sě p o srati se (strachem )
Šk; nč. vulg. vyflákat se, vyfláknout se,
vyf lajznout se PS (zesilovací l, § 9) „ v y s ra t se
n a něco" (nejhrubší o d m ítn u tí něčeho), h a n .
fá k a t n a něco t/v Gr, laš. ofajdaj to nech
toho MZ. — Slc. fá k a ť srá ti (též fá k a n a to =
n em á zájem , n e sta rá se o to) S S J; pol.
(z laštin y ?) fa jd a ć sráti, zasviňovati. — P ů v o d
nejasný. Snad lze v y jiti od han . nakfákat,
okfákat, m ylně dekom ponovaného. Slova
to h o to d ru h u se přenášejí snadno rů zn ý m i
světoběžníky.
fakule lid.: pochodeň; stč. t éž fa kle dračky.
Z la t. facula. Ale slc. f a kľa a (na)fakliť
(oheň) (za)nítiti, pd. fa k la je z něm . Fackel
nebo z maď. fá klya .
falbl n. -le: n áb ěrek šatů . Z něm . Falbel
fem ., to z it. nebo f r . falbala (přímo o d tu d je
pol. falbula falbaka falbana; n disim ilací?).
V lastn í pů v o d to h o to evropského slova n en í
znám .
falc, ta k i slc.: přeh y b , záhyb. Z něm .
Falz t/v .
fald, již stč.: záhyb n a látce; faldovačka
v y soká b o ta s faldy okolo k o tn ík ů . — slc .
fa ld i falda, pol. fa ld , hl. fa ld a , r. u k r. falda. —
Ze střh n . valde (nyní je Falte).
faleš, stč. m ask., p a k falše fem .; nč. fa leš
fem .; n č. odvozeniny fa lešn ý, falšovati. — slc.
faloš, falošný. H l. dl. pol. r. u kr. fa lš. — Ze
s třh n . valsch (nyní psáno falsch), což je z lat.
fa lsu s falešný, klam ný.
falírovat: u p a d a ti, b ý ti ch ybný, chyběti,
p řek ážeti; b ý ti v n ep o řád k u , b ý t v ad n ý Gr;
č. slc. fa lim en t ú p adek. Z něm . fallieren,
Fallim ent, to p a k z italštin y .
falous -e k : m ísto za kam n y , peciň; za Jg .
též palous. N ejasné. Souvisí sn ad s palác 2°?
falut m or.: n eu p řím n ý člověk, ta šk á ř, p o d
vodník G r, p obu d a, tu lá k B. Z něm . (vídeň.)
Fallot PS.
famfulica 1°, u K y jo v a a u Slavkova,
ch řip k a Kol-V oz-Gr. Z něm . Influenza. —
N ejasné j e f. 2°: m lezivo (u Sloupu) N Ř 11.71
a f . 3°: kep Jg d .
fanál, ta k i slc.: sv ítiln a m a já k u (přeneseně:
poplašné znam ení). Z fr. fa n al t/v .
fanda fa n o u šek: nad šen ý p řítel nějakého
sp o rtu . L idová obm ěna z fa n a tik . K to m u
nově fa n d it, fundovat, fanouškovat. P odobně
je angl. hovorové fa n z fa n a tik (E. J a h n o v á
pís., T reim er, J a h rb . d. V ereines f. Gesch.
der S ta d t W ien 14.1958.55).
fanfára (tak to i slc.) i fa n fá r. Z fr. fa n
f are.
fanfaron, slc. fa n fa ró n ; p řeja to z fran štin y .
Z něho lid. fa n fá ru m i fa n fá r (-m -). P a trn ě
pů v o d n í p o je tí ‘kdo hlučně p ře d stírá nebo
zveličuje svou statečn o st, úspěch ap o d .’ ro z
šířeno i n a toho, kdo příliš hlučně nebo n á
p adně, přespříliš p ro jev u je své nadšení, n á
klonnost. O d tu d fa n fr n iti (-ěti) se (a fa m frd a
potrhlec).
fanka: je d n a z kuželek. P d . fa nga. N e
jasné.
fant: zástav a, fantovati zab a v o v ati (něco
n a dluh). Pol. r. b r. u k r. fa n t. Ze střh n .
p fa n t (nyní je P fand). Stč. fentovati (1432),
n č. fendovati 1487, AČ 15.366 (zab av o v ati
n a příkaz soudu) je z pfánden.
fant, fanta: poblázněný v rtk av e c, fa n tit se
za čím. Z něm . F a n t v rtk a v ý , m arn iv ý m la
dík.
fantasie, slc. fa n tá zia . Z v ý zn am u sm yš
le n k a, vým ysl, n á p a d je slc. fa n ta rozm ar,
v rto ch , fantovať žerto v ati. Z v ý zn am u h o reč
né blouznění je č. lid. fa n ta s blouznění.
fara, farář, již stč. T ak i slc. pol. hl. dl. sln.,
z pol. je br. u k r. — Ze střh n . pharre (nyní je
Pfarre), pharrare; něm . slovo je z la t. parochia.
fárat, slc. -ť: sjížd ěti do dolu. — Z něm .
fa h ren je ti, jehož se běžně užívalo v tém ž
v ýznam u již v něm ecké hornické m luvě.
B la n ár H L .
farkaš střč. z V eleslavína: podocasní řem en
v koňském postro ji. — Z maď. (tak sp ráv n ě
J g : fa r k = ocas): maď. fa rkva s t/v . Sulán
P ID e b r 39.13.
farlej stč.: d ru h jablek. N ejasné,
farma, evropské slovo. Z angl. fa rm .
fasáda, ta k i slc.; z fr. fa ç ade. — Ale vulg.
fačáda fačár(n)a t/v je z ital. facciata (vulg.
d ru h ý v ýznam obličej je asi z ital., vlivem
it. faccia obličej).
faska h an .: plechová n ád o b a n a sádlo. —
Z něm . F ass K pU .
fasovati 1 °: b rá ti příděl: z něm . fa sse n ;
vyfasovati, v y fásn o u ti P S ; 2°: lem ovati:
z něm . (ein-)fassen.
fastrk m or.: u krejčích z a t í n í velký steh
pro p rv n í sestavení š a tů z e s t řih ů , us. za
J g d ; han . u K o lk -K p U ; vm . po-fastrkovat
H or-L p, val. pastrk = 1° fastrk , 2° šp atn é
pole n a kopci B. Pol. fastryga, fastrygow ać,
dříve i -rzy-. — V něm . nářečích je Vasteck nadel ( = V orstecknadel, špendlík n a to to
zatím n í stehování), citované v Z fP hon
10.1957.34; naše slovo je asi z podobného
tv a ru , v něm ž ale r ještě bylo, jenže p řesu
n u té do d ruhé slabiky. (Starší, m ylné v ý
k lad y v E S 1.)
fasuněk: žebřiny, k orba, b ednění (s o tv í
racím i boky) pro n ák lad o v ý vůz; vůz s t a
kovým i m alým i žebřinam i. ,,Doloženo od
1498 (Kol), 1509 AČ 13.207.“ Š. — P d . vasok
P aw l. — Asi z něm . (E in )fa ssu n g , čímž se
m yslila k o rb a ,,zafasovaná“ n a vozní plošinu
nebo ji „lem ující" (srov. fasovati).
fašang -nk -nek -n ik m sl.: o sta tk y , končiny
(poslední 2 d n y v m asopustě); slc. fašiang
m aso p u st, fašangovať. — Ze střh n . (bav.-rak.)
vaschanc (nyní je Fasching) t/v , což se v y
k lád á jako „A usschank des F a s te n tru n k s " .
fašina: svazek p ro u tí k u p ev ň o v án í h atě
apod. (R ohn aj., dosud Voz), ta k i pol. r.
u k r. sch.: za J g též jak ý si v ý p lň k o v ý p o lštá
řek do b o ty . — Z něm . Faschine svazek
p ro u tí, což je z i t . fa scin a t/v , to p a k z la tin y .
fašírovat, fa širka , obdobně slc. — Z něm .
faschieren sek at m aso (Šm.), to p a k z fr.
farcir n ad ív ati, farce n ád iv k a ze sekaného
m asa (o d tu d i pol. fa rsz t/v ) [ < la t. farcire],
sn ad přes něm . farcieren (Slawski).
fátěl, slc. fá tel (dříve psáno i fáťol, f á ťal):
závoj. Z maď. fá tyol t/v .
fatit se, dosud m or.: lich o titi se; č. n a fa tku
(-k y ) žiti = příživnicky , zadarm o, fa tká ř pochlebník, příživník, darm ochleb. slc. fa tin k a
pochlebování, (za)fatin(k)ovat sa (za)lichotit
se. — S nad z p o lštin y ; ta m je fatygant m už
předcházející si n ějak o u ženu.
fatka č. slc.: n e p a trn á věc, m aličkost; koup iti za fa tk u = n ad m íru lacino, n y n í m ylně
za fa cku , b a i za pohlavek B -H r; fatkovat
práci B -K ol = o d b ý v at ledabyle (pův.: m ísto
pořádného v ý k o n u d ělat jen podružné věci),
č. fackovat práci, živobytí, zpohlavkovat B. —
F atka bude asi zkrácením z talafatka (tak
dosud slc. s l: tre tk a , m aličkost); pol. je
fatalach h ad řík , m aličkost (přichýleno k lach
h ad r?), ta k i u k r. D alší pů v o d n ejasn ý ; snad
se vyšlo z šarapatka.
fazary, fází·, fa za ry sazenice v inné 1596
z lounské sm olné kn ih y (Sm 271); m sl.
erteple m aj ú moc fá zá B , fá zíja sa „ d o stáv a jí
frňousy“ , zafázily sa Mal (ale i: svázovaťeue
Mal); stromek bez fá z í (,,k o řín k ů “ ) se neujme
B. — Z něm . Fasern v lák n a, chm ýří (B artoš,
Jílek).
fazole: z něm . Fasole. slc. fa z u la a č. lid.
fazule, podobně jako b. fa su l a sch. fa su lj,
z jihu (poslední p ram en : ř. φασούλι). Č. lid.
fizule je z rak.-něm . Fisole. slc. n ář.(?)
pasula ze sch. pasulj. — P rv n í východisko
všeho je ř. φάσηλος, o d tu d i la t. phaseolus.
fazóna, ta k i slc. — E v ro p sk é slovo, z fr.
façon.
fedro m sl.: dlouhý střap ec (odznak stárk a),
ozdoba n a klobouku, k y tice B -K ol; slc.
jakási ozdoba (hedvábný šátek n a hůlce).
Z něm. Feder péro?
fedrovati: po d p o ro v ati, fed ru n k , již stč.
Vč. fedrovat se rychle d ělati, pospíšit si P t. —
Z něm. staršího fö dern (nyní f örder n ) t/v ,
F örderung. — J in é f . viz pod fretovati.
felík s tč .: stu žk a n a přilbici, přívěsek při
pokrývce h la v y vůbec, p a k i jistá kostelní
rouška G b-Táb. O d tu d stpol. fa flik t/v . Ze
střhn. vechil (nhn. F ächel) Gb.
fechtovati: to v a ry ši n a v an d ru prosili v š u
de, kam přišli, m istry svého řem esla o p ří
spěvek n a cestu, p a k i kněze, o b ch o d n ík y ; f.
je te d y o něco m álo lepší než žeb rati; j íti
fechtem = tím to způsobem v an d ro v ati. —
Z něm. fechten t/v . T en se v y v in u l z p ů v o d
ního v ýznam u b o jo v ati p rý ta k , že to v ary ši
putovali ta k to n a jakési zápasy pro ně v jis
tých m ěstech po řád an é. Jso u i jiné vý k lad y
(Storfer 12 0 ).
fejfara, han. féfara: p íšťala·, féfarka fem fera
fifarka frk aěk a z b rk u , stéb la, d u téh o stvolu.
slc. fafara fa n fu ra tro u b a , faf arka poštovní
trubka. S tě: fam ferovati tro u b iti. — B ud ze
stněm. p fifa ra nebo z it. p ifa ra píšťala.
felba: d ru h plyše; ta k i slc, Pol. felp a . —
Obé z it. felpa, naše b sn ad vlivem něm .
Felber.
felčar, slc. -iar. Z něm . Feldscher, to p ak
z Feldscherer vo jen sk ý (,,polní“ ) chirurg (od
scheren řezati).
feluka: d ru h lodice. Z něm . Feluke nebo
z fr. félouque.
féma: v N ěm ecku k d y si ta jn ý lidový soud.
Z něm. Fe(h)me, neznám ého původu.
fena, doloženo od 1644 (K ocm ánek 4.190
píše: abych m ěl ta k o v o u ženu, bylo b y lip
nežli fenu) (Šm.); m or. znam ená i brzdicí š p a
lek B-K ol-Rs (pod. ja k o čuba, sviňa a fr.
chien). — Z franc. n á ř . fenne t/v nebo z něm .
f enn, což je z la t. jě m in a ( = žena) ve
význam u sam ice. K n ám přišlo asi skrze
lovecké společnosti šlechtické. Viz diskusi
u Vážného Čak 265.
fenedyk, obyč. v p řiro v n án í střílet, m látit
jak do f- u = prudce, hodně. Vyšlo z řeči
vojáků v bývalé rakouské říši, v ztahovalo se
na dobývání B en átek (něm. V enedig). P ře
náší se i k jiným slovesům : cpe ja k do f. SvB.
fenek, jistá šelm a; ta k i slc. — Z vědeckého
jm én a Fennecus.
fenykl, slc. fenikel. Z la t. foeniculum t/v .
ferie: p rázd n in y ; fe r iá ln í; stč. feřie. slc.
férie, feriá ln y. — Z la t. feriae, jeriális.
ferina: šibal, ta šk ář, čtv erák Jg -P S -S S JČ :
nebojácný (vč., o chlapcích; n ap ř. iron.: to js i
p ěkn ý ferina!)·, m or. ferka: lehkom yslný člo
věk K ol; slc. fe r in h u n cú t (zlý!). — P ů v o d
i vývoj v ý zn am u nejasný. Z la tin y (ferinus
= zvířecí, divoký)?
ferman; ta k i slc.: ú řed n í výnos (peior.).
Z osm anštiny.
fermež, již stč., ferm ižovati. slc. n y n í (z č.)
ferm ež. P řes bavor. vernes (Šm.) (nyní je
F irnis) z fr. vernis, to p a k z *veronice =
Berenike, jm én a m ěsta v K yrenaice, odkud
byl v pozdním staro v ěk u jak ý si lak vyvážen.
Lid. fernajs, vm . f i rnajs, slc. lid. f i rnajz
z něm . Firneis.
ferštat: vzácný d ru h tk a n in y (16. stol.).
P odle B ran d la ze stněm . vorstat.
fěrtuch: zástěra; doloženo od stř. doby
(Velesl., T áb); ta k je chod. j č . v č . (fěrtoušek
K o tík 9), ale fěrtoch (fer- sfer- sver-) u L ito
myšle. Mor. fěrtoch B ; u K y jo v a fěrtúšek t/v ,
ale fěrtoch = jis tá svátečn í sukně nebo sp o d
nička. — slc. fertucha, f ertoch; Vsl. fartuch
z pol. Pol. fartuch ( > u k r . fartúch a r . fá rtu k),
sch. fertuh. — Z jihoněm . (st.) vortuch, nyní
F ü rtuch zástěra.
ferule: p ru t (zvláště n a tre s tá n í d ětí ve
škole), hůl, především odznaková, zdobená
(ry ch tářsk á, vojensko-kapelnická), slc.fe ru ľa
p ru t školní (a m eto n .: p řísn á výchova). Mor.
přesu n u to n a stárk o v sk é odznaky lo p a tk u
K ol, k y tici K ol-H or, b a dokonce n a stu h u Z.
H an . lidově fagola p ru t. Pol. ferula m etla, d is
ciplina. — P řím o z la tin y (skrze „ re c h to ry “
škol, k te ří rád i užívali la tin sk ý ch slov),
z ferula p ru t. (Z téhož pram ene, ale jinou
cestou, je i berla.)
fest, vč. též fext, fa jk s (toto zm ětením
s něm . F eix, F ex p o trh lý ): člověk dom něle
n ezranitelný (zvl. střelnou zbraní); jeho tělo
po sm rti nezetlí. — Z něm . fe st < kugelfest =
pev n ý (odolný) p ro ti k u lkám . (O to m H odur a N Ř 25.125.)
feš, o d tu d fe šn ý, fešák, fešanda. Vše to je
n y n í i slc. — Z něm . fesch, Feschak, jež
vzniklo asi před 150 lety ve V ídni zkrácením
z angl. fashionable.
fí, citoslovce ošklivosti, tfí. T ak i slc. pol.
rus. Ze zv u k u provázejícího energické o d
pliv n u tí, jak ý m se kdysi chránili p řed účinky
čar, u řk n u tí, zlých duchů, leknutí.
fiakr, slc. fiaker, n y n í evropské slovo, z fr.
fiacre: podle n ájem ných vozů, jež v 17. stol.
m ěly v P aříži stan o v iště u „ H ôtel St. F ia cr e “
(svatého F iak ra). K n ám přišlo asi z V ídně,
ta m vznikl i přenesený v ýznam fia k r = kočí
fiak ru . „V P raze zavedeno 1786. (obecní vo
zové, jin á k Fiakrové)“ Šm.
fiala, odvoz, fialový. Již stč. je fi(j)ola
fi(j)a la fijela ze s třla t. fiola, což je, něm eckou
výslovností, z la t. viola. slc. fiala, fialka.
Ale č. knižní violka je znovu přichýleno
k latin ě. T v ary s -a· (též hl. dl. fijala,
p. fija lka ) jsou ze střh n . v ial. — Tzv. letní
fia la je ro stlin a docela jin á, ale m á violkovou
vůni.
fiála, ta k i slc.: z něm . Fiale, to p rý
z řečtiny.
fici fam .: zástupce nějakého nižšího z a
m ěstnance obchodního, hotelového apod.,
o d tu d ficek příručí, ficka pom ocnice (k u
ch ařk y , sklepnice apod.). — Z něm . Vice(ve Vicepräsident m ístopředseda ap.), to
z la t. v ice + gen. = n a m ístě někoho.
ficle jm or.: k ra jk y n a koncích ženských
šatek ; o nich P odl. 85. — Asi z něm . zdrobněliny od Fitze ‘pásem ko z jistého p o č tu přízových n ití’.
fičeti, slc. fičať. Z vukom alebné: z fi m a lu
jícího svist v ě tru ; příponové č je z k ( + ěti).
fičifajl, -fál : u P oličky p rý „d řev ěn ý šíp
bičíkem v y h azo v a n ý " K t 6 , K t 7, zn etv o
řeno v pičum pajdum ib. — Z něm . Fitschep fe il kuše.
fidibus: p ap íro v ý sm otek k p o dpalování
d ý m k y nebo svíček SSJČ; laš. filip u s louč
Šr. slc. fidibus SSJ. — Z něm . Fidibus.
fidlati fidlovati, d ělati fid li fid li: neum ele
h rá ti n a housle; slc. fid lik(ov)at (ik podle p idlikovat, v. níže). Z něm . fiedeln, což je od
Fiedel (starší h u d eb n í n ástro j sm yčcový).
Sem náleží i fidlati řezati neum ěle, p iž lati (od
p o h y b ů jako p ři h ře n a housle); zde se p ř i
pojil dom ácí (z p íliti, v. pila) p rvek, vězící též
v slc. pidlikovat, m idlikovať pižlati, r. p ilik a t
neum ěle h ráti. — P řenesený v ý znam : fidlo
vati h la d iti kůži h la d ítk em = fidlátkem , fidlovačkou (ševc. term ín y ); o d tu d fidlátka =
ševcovské náčiní ČL 29.7 a žertem n ářad í
vůbec. B ývala (nyní se obnovuje) i ševcov
s k á slavnost v N uslích, p ři níž nesli v p r ů
v o d u n a bidle u v ázan o u „pěkně s pentlem i,
s kopytem , s k nejpem a td . divně o k rášle
nou f i d l o v a č k u " (J. z B ra třic 1838, viz
V K ČSN 1895), o d tu d její jm éno.
fidrla laš.: p yšná, dom ýšlivá žena MZ. —
N ejasné.
fifák = kdo m luví nosem K tD (a han.
fiifák, fim fá k K p U , zsl. fa fá k v elk ý nos).
T en způsob m lu v y dělá dojem , že v něm
je č a s té f. Srov. zde fu fň a t, p d . fifra ć m lu v iti
si p od nos a pd. f af a k m luvící nosem.
fifat m or.: h ý řiti, profífat, proféfnót grunt.
N ejasné.
fifať laš.: p ísk ati, han . fifolet p ísk ati, zpív a ti. P odobné je hl. fifo lić p ísk ati (zvl.
o špačcích), což B ielfeldt 129 m á (asi n e
právem ) za p ře ja té ze střh n . p h ífeln pískati.
Vše to jsou asi ú tv a ry sam o statn é, zv u k o
m alebné.
fiflena fifidlo fifadlo fifinda, m or. féfra , slc.
fifl(en)a: fin tiv á žena; slc. fifliť, -lovať fin titi,
stč. fiflovný stro jn ý . S nad je výchozí fifliti,
fiflovati p ro stě jen expresivní obm ěna stč.
slova fiklovati stro jiti (fiklovný v y stro jen ý
Jg). N a p ro ti to m u Ja n k o MN HM A 15 je
spojuje s fíg l.
fifrač laš.: 1 ° b a b ra ti se v jídle, 2 ° k azit
něco n ed b alo u p rací, 3° šp in iti Šr; val.
fiifrať = 1° K š. — Ú tv a r podobně stav ěn ý
jako p ip la ti 1 ° a 2 °, sn ad dokonce expresivní
obm ěna to h o slovesa.
fígl: lest, úskok, t r i k ; figlář B. — slc. fíg eľ .
figliar, figlovat, pol. figiel, figlow ać > ukr.
figeľ, fýgel a r. figlja. — V ý k lad y se různí.
P řev lád l n y n í s ta rý M iklosichův, p odrobně
p ro p raco v an ý od Jo s. J a n k a Μ ΝΗΜ Α 5n.
Podle něho východiskem je la t. vigiliae noční
bdění, p a k noční p rů v o d y nebo p o h a n sk á
shrom áždění k u lto v á, jež zp rv u p ře v z a ta
církví b y la m ěněna v křesťanská, ale p a k
zakazována, neboť se v nich po střed o v ěk ém
způsobu příliš u p la tň o v al živel ro zp u stilo sti,
záb av y , že rtů a šp rý m ů všeho d ru h u . P řes
něm činu dospělo slovo do P olska, o d tu d se
šířilo n a různé stra n y . V dluž. jsou figl(ij)e
dosud zpěvy ch o ralistů p ři p o h řb u . J in á
dom něnka, m nohem p rav d ěp o d o b n ější, v y
chází (B růckner) z figurovati = d ělati fig u ry ,
to tiž falešné, (vým ysly) (stra n l srov.
i it.-rom . figulare M L); p a k z to h o p o stv. fíg l.
(Jin ý m vý v o jem *figlovati > stč. fiklovati >
fiflovati v y stro jo v a ti. S tra n obojího v ý zn am u
srov. strojiti někoho a slc. strojit, vystrájať
žarty.) H odno pozoru je i han . rčení (it na
koho) s flignó, od flig n a v y c h y tra lo st (o něm ,
asi m ylně, T reim er 30). J in á do m n ěn ka:
figliar z něm . Vögler, to to od vögeln souložiti,
neboť slova pro te n p o jem (t/v m á prý
pol. figlow ać) d o stá v a jí i v ý zn am k la m a t i,
P a k z figliar zp ětn ý m p o stu p em vzniklo fíg l.
(Leo S pitzer ve sb. F o r R o m an Jak o b so n
503.)
fijon fi(j)ó n lid. (Jgd a n.): p a rád n ík , švihák,
fešák SSJČ . — N ejasné (svou dom něnku
z 1. vyd. odvolávám ). J . K nobloch ZfS 7.298
m yslí n a fr. vulg. fion, označení dokonalosti
(il a le fio n = um í se ch o v at, donner le fion
à u n ouvrage = p řilo žit „poslední r u k u "
n a dílo, il n 'y m anque qu' u n petit coup
de fio n = nechybí té m ěř nic k dokonalosti).
Podle SSJČ je fijó n ze šp an ělštin y ; to tiž
(dodává Šm ilauer) ze šp . fijo > hijo synáček
(projev něžnosti).
fík ; slc. pol. hl. dl. r. sln. fiiga. — T v a ry
n a -a jsou ze s třh n . vige, to z it. n ář. fiiga,
kdežto č. f í k je učené p ře je tí z la t. ficus. —
T otéž slovo znam enalo již v latin ě jis tý
p o tu p n ý posunek (viz cíb), i te n v ý zn am byl
p ře ja t do stč. (viz u Gb c itá t z D alim ila)
a slc.; (z to h o dalším vývojem ) d á ti f í k = nic
(V ydra = jč .), m or. nedostal a n i f í ček,
dělám si z toho f í k , to je m i f í k (lhostejné),
v č . konečně to je m ně fu k . O značení „ fík "
bylo to tiž z rostlinného plodu pro věcnou
podobnost přeneseno n a jistý ned u h (vý
růstek nebo nádor, kondylom ), v y sk y tu jící
se většinou n a dolních částech tru p u (nejčastěji v řiti, p a k i v okolí pohlavních
orgánů nebo n a nich), v starý ch dobách
dosti hojný (stř.-fr. fi, f i l, m ál saint Fiacre;
patronem pro jeho léčbu byl te n to sv. F iacre,
asi pro podobnost slov figue > fic a Fiacre);
0 to m podrobně E . K raem er, Les m aladies
désignées p a r le nom ď u n sain t, H elsinki
1949, 27n. Sm ysl to h o ,,p o tu p n éh o “ gesta
lze ch áp at různě. N ěk teří m íní, že bylo
apotropajní (ochranné, o d v ratn é p ro ti zlým
démonům), jako n apř. v y strčen í holé zadnice;
ale tom u odporuje ona p o tu p n o st. Spíše
to byl veřejný výsm ěch d ru h ém u , že asi m á
tu to potupnou (pohlavní) nem oc; je m ožné
hledat i jiné důvody.
fikat; ob. ufiknout u řízn o u ti; han . fika t
házeti nohou (o koni nebo krávě) SvB. —
Nejasné.
filec: tlum ok , v ak (na záda), s tč. Jilec (do
ložen u W in tra, P raž. obr. 113, k r. 1608; Š.),
fílček. — Z něm . Felleisen t/v , v lastn ě ze
staršího fellis, velis, což je z fr. valise.
filek, pam fil: svršek v k a rtá c h . „Zkráceno
z pamf ilek (k pol. pam fil), a to podle p o stav y
z komedie P am p h ilu s ." Šm ilauer.
filip ve rčení m íti f-a : z příběhu (S kutky
apošt., kap. 8 ) o setk án í F ilip a „E v a n g elisty "
s m ouřenínem (tom u F . v y sv ětlí te x t pro ro k a
Isaiáše). N Ř 17. 222, 255; 18.30. „Z ačátek ficharakterisuje člověka ch y trého, p ro h n a
ného: fikanec, fiku lka , filuta, fintář, figlář,
fištrón, f i škus, f i lek, filištín , fijó n — s četným i
vedlejším i podobam i. To všechno jsou lidé,
kteří m ají fil ipa, f iňáry, fištron neboli fifi.
U některých slov, filu ty, fintáře, fikance,
fištronu, jo v ý zn am m azanosti původní;
u o statn ích se v y v in u l jen proto, že n a
začátku m ají f i - . " (Šm ilauer N Ř 29.8.)
filuta i filu t. Pol. br. filut. Z fr. f ilou p ro
hnaný zloděj (to proniklo i do něm činy).
fimfas m or.: v elká opálka B , f inf as Jg . —
slc. filfas p ro u těn ý o válný košík, opálka
SSJ. — Málo jasné, n eb o t něm . F ü llfaß je
nálevka, h u b atk a.
fimol: o strý hornický klín železný. Z něm.
Fimmel.
finda: viz vindra.
finesa: zch y tralo st. Z fr. f inesse, m ožná
1 přes něm činu. P lu r. fin esy ch y tré n ápady,
z toho lid. f iňáry.
finta, ta k i slc. Spolu s něm . F in te z ital.
finta t/v (ze šerm u).
firlefanc firlip a n c: titě rk a ; firlef antka koketka, slc. Jirka parádnice. Z něm . Firlef anz.
firma: v ital., špan. a p o rtu g . pův. = p o d
pis, to tiž závazný podpis (od lat. firm u s jistý,
pevný); f irm ant = kdo za firm u podpisuje.
Z toho další vývoj v Anglii, H olandsku
a N ěm eck u : f. = jm éno obchodního závodu,
konečně obchodní závod sám . V č. od 1836,
ale hojnější doklady tep rv e od 1845 (K. H a
vlíček). (Podle Šm ilauera O K P 2.10.)
firmament stč. slc.: obloha. T ak i něm .
Z lat. firm am entum t/v .
fiskál, ú řed n ík zastu p u jící fiskus (státn í
pokladnu) p řed soudem ; slc. fiškál ad v o k át.
Z lat. fiscális.
fistule, slc.fistula: 1° d ru h zpěvného hlasu,
2 ° pištěl (tru b ico v itý v řed, v ý to k hnisu).
Obé z la t. fistula 1° p íštala, 2° pištěl (pův.
v ýznam u obou: tru b ičk a, roura).
fiskus 1°, zastar.: chirurg. Z la t. physicus
( = vl.: přírodovědec) (srov. dosud m ěstský
fy s ik , m ěstský úřední lékař).
fiskus 2°, ta k i slc.; vč. fišku lin t, fi škulant:
c h y trá k . Asi z ro m án štin y ; srov. stit. f isicare
zchytrale m lu v iti ( < *sophisticáre); p řím ý
pram en v šak není znám , an i okolnosti
p řejetí.
fišpan -n k a : kostice; o d tu d pražské fišpanka šatlav a (ve V áclavské ulici); v té původně
b y la kdysi „ to v á rn a n a zpracování ko stice" ,
ja k svědčí N eruda. Pol. fiszbin. — Z něm .
Fischbein velrybí kostice.
fištrón 1°, ta k i slc.: ry b í tu k . Z něm .
Fischtran t/v .
fištrón 2 ° lid.: ch y tro st, d ů v tip ; h an .
fištrhón. slc. fištrón. — J e to , žertovným
přikloněním k fištrón 1 ° , zn etvořené něm .
Verstand ‘ro zu m ’. T reim er 58.
fízl (kdysi) lid.: ta jn ý policista SSJČ. —
Z něm . arg. Fiesel m ladík, m už, posel,
dozorce, klíčník, policejní slu h a; Lamfisel
četník.
fládr, již stč. slc. flá der, pol. flader. Ze
střh n . vlader (nyní Flader).
flagáč h an .: čepice K p U . N ejasné,
fláchotina: m aso bez tu k u (libové) nebo
bez ch u ti R osa-K , n y n í flákot(in)a m aso
(hanlivě, o špatném ), arg. flá ň a. — Slovo
argotové. P u ch m a jer m á f lakota, fláza m aso,
fl ákotář řezník. J e to „kakofem ism us" ,
z něm . F laksn ‘šlacha, F lechse’, jež proniklo
do č. jako flaksa. J . K nobloch ZfS 7.299.
U J g je maso samá šlachotina. K d y b y to byl
původ, p ak o f / ch viz šlacha.
flajda: šp a tn ý k a b á t ženský Jg d , (hanl.
vč.) ženská sukně. — Z něm . zdrobněliny od
Pf eid k azajk a, košile; l je p řed ja to k začátk u
slova.
flák, n ář. i flág flagan fl áč: velký, p ořádný
kus (chleba, m asa, pole, cesty); šláchot (ze
mě) Kol. Z něm . F lanken m ask. t/v .
flák m or.: zástěra Jg-B . Snad n ějakým
žertem z flag(a) v la jk a < něm . Flagge v lajka.
J in a k bylo to něm . slovo přejím áno k S lova
nům beze zm ěny v ý znam u: pol. u k r. f laga,
r. ukr. b. flag.
flákati, m or. flágat, lid.: šlehati (prutem ,
m etlou), vč. j č . flá ka n ý m azan ý , p ro h n an ý ,
v y ch y tralý , srov. nedal si darmo p rd el m rskat
J g 3.452. (Ale flá ka ti k áleti je jiné: p a tří
k fá k a ti!) P o st v. flá k úder. — Sem i fleknouti,
flečiti (msl. fla č iť) flin kn o u ti flingnouti, val.
flinčit, slc. flo č it šlehnouti, flingnút, flin k n ú t
udeřiti. Val. slc. oflinka oflanec (PS hoflanec)
facka, oflinkovať B, vyoflancovat K zfackovati.
Val. flekúňať hu b o u m leti, lá teřiti B (pův.
asi: pleskatí), laš. flekať odm lo u v ati Z. —
Z vukom alebné. N ejblíže m u je lit. p làkti
b iti, šlebati. K flin k - se hlásí něm . hornosas.
flin ken t/v a flin k facka.
flamendr, z to h o flám a, flám ovati; od slo
vesa je postv. flám . — Z něm . Flam änder
příslušník n áro d a V lám ů (v Belgii). Mělo se
za to, že te n název m ínil vlám ské kupce;
jin ý názor, že vlám ské žoldnéře, viz E S 1.
N ejnověji E. K rag ScSl 6 .1960.19η. soudí,
že f . označovalo cikána. T otiž ve Španělsku
cikáni se p a trn ě sam i označovali — podle
zem í, odkud přišli — jak o ,,N ěm ci“ nebo
,,V lám ové“ , podobně jak o jinde jak o „E gypťa n é “ . — Z č. je n y n í slc. flamender, flá m o
vat, flám .
flanc vulg., z to h o -ista, -major. Z češtiny
je slc. flanc p arád a , přepych. — ,, Z rak.-něm .
pflonz klam né p řed stírá n í (G rim m 7.1710)
[také W olf zná Pf lanz podvod, lež], je i maď.
flanc, f l a n c o l ."(Šm.)
flanel; ta k i slc.: d ru h tk a n in y . Z angl.
flannel. O d tu d i něm . Flanell.
flanerka han. (zast.): d ru h k a b á tu (v k ro
ji), zsl. flanier kam izola K . ,,Z maď. flanér,
to p ak z něm . F lanell.“ Šm.
flangírovat se, u K y jo v a a Slavkova: toula ti se. Z něm . flankieren t/v .
flaše -ška, již stč. (odvoz. stč. flašnéř);
zhruběle č. fla-nda (nová přípona), z to h o
flandera > fláděra. — slc. fla ša , pol. flasza
a td . — Ze stněm . vlasche (nyní Flasche).
flatorna stč., jed in ý doklad v olom. bibli,
r k p . z 1417: „ n ějak ý foukací n ástro j h u d eb n í "
Gb, za la t. tibiae. — P ři isolovanosti toho
slova je n esnad n é tv r d it něco určitého.
N ejde-li o tv a r poru šen ý písařem , soudí
(pís.) sk lad atel J a n R y ch lík vzhledem
k -orna , že snad jd e o lesní roh, ovšem nikoli
ja k o n ástro j hu d eb n í (ten k n ám dovezl
F . A. Sporck až po r. 1680), ale jen n ástroj
n a vyluzování signálů. T edy z n. W aldhorn?
flaus -š, slc. fla u š : d ru h tk a n in y . Z něm.
F laus.
flauzy č. slc. (lid.): „cerem onie" , chlubné
chování, o b řad n é (ale zbytečné) okolky p ři
nějakém jed n án í, n a oko dělané d rah o ty ; slc.
flauzňa žena dělající fl. Z něm . Flausen
plur.
flec: sloj (uhlí nebo ru d y ). Z něm . F löz.
flek, slc .fla k 1 °: kousek (země, pole); 2 0slc.
fla k y : zvířecí d ro b y (d rštk y ); 3°: skvrna.
Z něm . Fleck, to m á všecky 3 v ý zn am y (č. 2
je zkrácením z K u tte lflec k = k o usky v n itř
ností).
fléta -tna, stč. floitna (N Ř 26.180); z něm .
F löte. — Ale č. fam . a slc. fla u ta je z ital.
flauta.
flinkat se: vésti povalečný život. Z něm .:
je švýc. flinko t/v (o něm Schw yzer KZ
61.244). P o stv . čes. flin k darm ošlap. Vlivem
dvojice jiného pův o d u (zvukom al. flákati
šlehati a flin kn o u ti udeřiti) bylo i zde přitvořeno flákat se a, flákač. (Ale flonk je z něm .
F lonk lum p. Šm.) slc. nové flá ka ť sa je
z češtiny.
flint: křesací kám en, z hol. vlint. Flintové
sklo = křem enné. O d tu d i flin ta puška
z něm . F lin te < F lintbü chse.
flinta: p u šk a; ta k i slc. hl. dl. p. — Z něm .
F lin te.
flisna: obkládací dlaždička. Z něm . Fliese.
flitr slc. fliter: cetka, b ly sk o tk a. Z něm .
Flitter.
flok 1°, již stč.: výčesky z vlny. Ze střh n .
vlock (nyní Flocke); viz i vločka.
flok 2°: dřevěný hřebíček do bot. Z něm .
Pflock.
flór 1 °: býti ve f- u = v rozk v ětu , v slávě,
v m ódě. Z la t. in flóre ve k v ětu . — Od téhož
základu je i č. a slc. flóra k v ěten a (odb.
te rm ín botanický).
flór 2°: d ru h tk a n in y (od R ohna). Z něm .
Flor t/v , což je z fr. velours.
floutek 1 °; s tč . flútek m ěděná m ince (kolem
r. 1421;); nč. -ou- n e p a trn ý peníz; z toho
lidové nem ít ani floka, a n i fu k a = ani haléře.
P ů v o d nejasný.
floutek 2°: hejsek, flutek Jg d . P ů v o d n e
jasný. Podle J g d je to od něm . flott (f . leben
h ý řiti).
flundra 1 °: ry b a p latejs. P o l. f l ądra. Z něm .
F lunder (fem.) t/v .
flundra 2°: běhna, coura. Pol. flura, flora,
pd. flqdra. Ze slovesa je pd. flqdrać s ię, o d tu d
laš. uflundrany uro u san ý od b lá ta (Malý).
Ojediněle i č. flu n d ra = cár. T oto je asi
výchozí vý zn am celé sk u p in k y (sem p a tří
i něm . n ář. Flunder, Flander cár, což
Slaw ski odvozuje ze jm én a F landerska,
neboť i č. flandra je žena přišedší o d tam tu d ).
P a k název ženy fianderské přenesen n a ženu
nedbale oděnou, nepořádnou, a konečně
v y tv o řen o sloveso. „B avor, je Flanderl,
lehkom yslné d ěvče“ . (Š.)
flus 1 ° stč.: v ý to k chorobných vým ěšků
(např. šlem ů, hnisu) z tě la p ři jistý ch nem ocech; nč. vulg.: hlen, chrchel. Z něm . F lu ß ,
to z la t. flu x u s to k .
flus 2 °, stč. jak ási h ra v k a rty (snad
p o d obná ferblu nebo s ním to to žn á). P ů v o d
n ejistý ; v y k lá d á se z něm . F lu ß , la t. flu x u s
to k , to tiž jako to k k a re t stejné b arv y .
fňukati, slc. -t; m or. též fň á k a t (ufňákaný
K tD ), zp rav id la fňágat. E x p resiv n í slovo
(vyznačeno m ěkkostí ň a zám ěnou g za k);
původ zvukom alebný tý ž jako u fikat.
fofr n ář.: stroj n a vyfu k o v án í plev z obilí
(přenes.: čilé pobíhání při poplachu: to byl
fofr!; pd. m ieć fe fra m íti strach ). Vč. (u Miletína) fo frn ík divoce pobíhající d ítě; fofrovat
(obilí) čistiti fofrem , přenes. f . se chum elit se
P t. — Z fofrovati < něm. fa c h em přikloněním
k starším u fo fr v ějíř z F ächer (obě věci,
vějíř i onen stro j, slouží k „h ý b á n í vzduchem “ ).
foch s tč .: zdání, falešný, líčený sta v , p ře
tv á řk a , lest, pod fochem = pod falešnou z á
m inkou, na foch „ n a oko“ . Stpol. fochy g ri
m asy, v rto ch y , fígle. — Asi zkrácenina
z fortel (Brü ckner; jin ak R y šán ek N Ř 35.14;
Linde a Slaw ski u p ozorňují n a něm . dial.
Faxen machen = fochy d ělat). J in é je foch
p řih rád k a, viz fach.
fojt (zast.): ry c h tá ř (stč. do k lad y od 1427.
Šm.) ; n a V alašsku k dysi privilegovaný svobodník, zám ožnější než ,,s tra ň á k “ (v. B artoš
414). — slc. fo jt p řed stav e n ý obce, ry c h
tá ř. — Z něm . Vogt ry ch tá ř.
folk s tč .: shovění, povolení, fo lk ovati. Pol.
folgowaé ulehčiti, folga úleva, p á k a (odtud
asi laš. slc. folga úv in ek B-MS1-SSJ, pův.
snad hůl ulehčující nesení b řem en a nebo
pod.). Z něm . folgen poslouchati, p ak hověti
něčemu.
folklór, ta k i slc. Z angl. folk-lore = n au k a
o lidu, národopis. N y n í se f . užívá podle
rus. vzoru jen ve v ý zn am u ‘lidová (ústní)
slovesnost ' . Logicky ch y b n ý je název folkloristika = národopis (káral jej J iří P o
lívka).
folvark stč. (AČ 23.126), slez. a slc. (na
severu): dvorec; vm . i polvark B, slc. i cholvark K . Vše z pol. fo lw a rk (odtud i r. folvark).
Bylo i stč. forberk alodium , svobodný sta te k
před b ran am i m ěstským i. — Pol. i čes. z něm .
vorwërc d v ů r p řed m ěstem , předm ěstí.
fór, význam asi jako při fo c h ; pro fórek =
na foch; fórový = d o b rý m jen se zdající, nebytelný, n ep rav ý . — P ů v o d n ejistý ; m á se
za to , že fó r vzešlo z něm . v ět jako machen
sie uns nichts vor n ebalam uťte nás, er gibt vor
vym louvá se, was hast du vor co m áš za
lubem . N Ř 16.15. R ip p l (v. T reim er 57),
nyní též K iss StSl 1.411. J e i něm . vorschü tzen p ře d stíra ti. N ej nověji m yslí Treim er
Lingua 9.1960.90 n a vallonské foire tr h
(> „jarm arečn í zboží, b ra k “ ). — Z jiné
vazby je fó r ve rčení dáti fó r (při h ře n a
kulečníku). To je částečný p řek lad za něm .
vorgeben = d á ti slabším u p artn e ro v i jistý
počet bodů p řed em jak o žto náskok; při
určitých tv a re c h slovesa sto jí vor n a konci
věty a te d y se v tisk u je do pozornosti, tak že
se s tá v á term ín em . Z téhož něm eckého
pram ene je i slc. dat fó r, pol. dač fo r, bělor.
dac' fó ru , u k r. daty fó ru , rus. dat fó ru a maď.
fórt ad. K iss ib. 409.
forajtr (zastar.): jezdec p řed ák ; t éž forejtar.
Pol. folajter. Z něm . Vorreiter. — slc. fu la jtá r
je z maď. fu lla jtá r < něm .
forešt stč.: consorcium ( = ?). Ze stněm .
fóres(t) R ittersp ie l im W alde (stfranc. forest).
Gb.
forma; slc. fo rm a ; lidově fu rm a . Odvoz.
neforem ný; u K y jo v a neforebný neo h rab an ý .
E vropské slovo, z la t. form a.
forovat m or.: vy- někoho = v y h n a ti z jiz
b y B-H or-PS-M al, vyférovat Voz, v y fěrovať
K š, vyfóruvat R zr. — Z pol. wyforować t/v
od f ora! ven, pryč, což je z la t. fo ras t/v .
foršpon, fořpon zast. lid.: přípřež. — slc.
foršpont t/v K u k (SSJ, M ihál SR 25.95). —
Z něm . Vorspann t/v ; slc.-nt je z něm . -nn
jako -nd ve spond aj.
fortel, již stč.: o b ratn o st, zručnost spojená
n ěk d y se lstí, fortelný; slc. fortieľ. Z češtiny
pol. fortel > u k r. rus. — Ze staršíh o n ě m .
vortel (to z Vorteil p řed n o st) s tý m iž v ý
znam y.
fortna, již stč. slc. -ňa, -en. Pol. s t . fort(k)a
(odtud r . fórtka, u k r. f írtka), n y n í f órta, fu rta .
— Z něm . Pforte; n je snad podle jiných
p ře ja tý c h slov, kde -na -ň a je z něm . -en
v nepřím ých pádech.
fořt, slc. foršt: z fořtm istr < něm . Forstmeister. slc. feršter z Fórster.
fošna. Z něm . Pfosten t/v .
foukati a fučet i, fu n četi J g d ; stč. fú k a ti,
d o u ti; přen. (již stč.) b ý ti n a d u tý , p y šn ý ;
nafukovat se, postv. náfuka. Lasice m ůže
člověka podfouknout (pd. nadać); věřilo se,
že m á jed, prskne-li jej n a člověka, te n
onem ocní a o p u c h n e (ona jej jak si n a
foukne); p a k přenášeno i n a jiné p říro d n í
zjevy: v ítr podfoukne a způsobí nem oc atp .
J in é přenesení v ý zn am u je v (u)-fouknouti
utéci = zm izeti jako po fo u k n u tí (o p rášk u ,
sm ítku), podobně pom oř. fu g n oc; p o stv .
citoslovce fu k !, fu č ! o zm izení (záp.-něm .
futsch z češtiny?). — Z vukom alebné *fu-k-ati
(k je příponové); zastoupeno u všech
Slovanů (slc. fú k a t, fučat; fú k a t sa; fu k n ú t,
atd .). Viz i podfuk.
fragnář stč.: ho k y n ář. slc. flagnár, flár,
frá l. — Ze stněm . phragener (nyní Pfragner,
Fragner) t/v . — Sem p a tří i slc. fla g n á r,
-ner, fragner t l v , flia riť k ram a řiti, odflárať odp ro d ati, m or. zafraňhářit, zahaňfářit začachrovati, rozflanhářit p ro m arn iti (význam
je od fra n ta nebo fra jm a rk), slc. vyflariť,
preftáriť, prefrnadit (-ň ), vyfŕň adit p ro m arn iti,
odfranadlit od p ro d ati (lacino?).
frajd fr e jd fr ý d stč.: znam ení zvoncem k z a
h ájen í trh u , p o čátek svobodného trh u , b ez
pečnost o trzích. Ze střh n . vride (nyní Friede
m ír).
frajmark s tč .: sm ěna zboží (m ísto koupě),
též frej- fr i- Luc. Msl. frim a č it fre- frej- fra fra j- Voz-Rs, obyč. za- zašantročiti, p ro m a r
n iti; za B artoše ještě r nevypadlo: zafrajmarčit; rozfrajm ářit K tD , vyfrajm ářit Mal.
— slc. fra jm a k, -mok, (za)frajm ačit, -močit.
Pol. frym a rk kupčení, čachry, frym arczyč. —
Ze střh n . vrim arket volný tr h ( = F reim ark t).
francle vm .: třásn ě H or-K -M sl. — slc.
fra n cľa, pol. f r ędzla. — Z něm . zdrobněliny
od Franse t/v , což m á pův o d rom ánský.
franc(ouz)e J g , fra n ská nemoc Vel: příjice;
francóze R zr. — slc. lid. francúhy, fracle. Od
staršího něm . France F ran co u z; popř. (-ouze,
z toho -úhy) z č. Francouz.
francovka, dříve francouzská kořalka („na
tře n í no h o u " K řen 3.76). N ěm . Franzbranntwein. P ů v o d n ě to skuteěně b y la francouzská
k o řalk a (Šmilauer).
fran ta : v starší době ‘veselý, m oresů n e
dbající chlapík’; dosud to jsem fra n ta = b lá
zen, apod.; profrantovat p ro h ý řiti (Stroup.).
— Od jm én a literárn í figury, znám é ze stč.
„ F ra n to v ý c h p rá v " (vyd. Z íbrt). Podle F r.
S piny byl to p rý plzeňský fysik ( = lékař)
J a n F ra n ta (poě. 16. stol.). Z češtiny je pol.
(o d tu d pom oř. u k r. rus.) fra n t hýřil, hejsek,
švihák.
františek: kuželík ze zvláštní h m o ty , po
zapálení vonně d o u tn ající. D oklad (a recept)
z 1. tře tin y 17. st. p řináší Vey, Orbis 12. 445.
„A si obm ěna (snad n ějak ý m p rostřednictvím ,
ale je m ožný i p řím ý im port) z angl. fra n kin cense t/v , což se v y k lá d á z fra n c + encens
kadidlo (z pryskyřice o lib an u m )." Šm ilauer.
J in a k J . K nobloch ZfS 7.299: ve V ídni
se f . zve F ranziskaner, sn ad p rý podle
tv a ru fran tišk án sk é kapuce.
fras 1° za J g asi: zdánlivě hloupý ch y trák .
„U pom íná n a jihom or. Gfras podobného
v ý zn am u " (J. K nobloch ZfS 7.299). Viz
i N Ř 26.94 a 26.190. — fra s 2° zč.: asi ‘neřád,
k a l’ (to pivo je sam y fra s = kalné) N Ř ib.
N ejasné; leda sn ad z n. F raβ žrádlo, m yslilo-li se n a kal, usazeninu, d áv an o u d o b y tk u
(dom něnka nejistá!). — fra s 3° vm . (Svěrák)
a slc., jen ve rčeních dofrasa, asi = „ k č e rtu !"
apod. Z maď. frász, to p a k z něm . Frais(en)
padoucnice, křeč (mělo se za to , že původcem
té nem oci je zlý dém on).
fraška. Z it. frascha nebo fr. frasque.
N Ř 26.191. Viz i S ante G racio tti J P 44.1964.
257 n.
frašný: žerto v n ý , laškovný, dovádivý;
sm ěšný, kom ický SSJČ. „Slovo fra šn ý lze
so tv a oddělit od slova fra šk a “ , N Ř 26.191.
0 m ylném fr a sn ý viz N Ř 26.94.
fraucim or -mer, již s tč .: pů v . jizb a jen pro
ženy, ženský pokoj (z Frauenzim m er); p ak
veškeré „žen stv o " v paláci, h rad ě, dom ác
nosti; ženy vůbec (posměšně).
frc lid.: zasta v árn a, R z r a j. — Z něm.
Versatzamt VT.
frcna frcin ka frclena, hanlivě o ženách. Asi
od frcati zdrob n a k ráčeti J g , což bude expresivní obm ěna za trcati t/v . — Sem p a tří
1 vč. frcan(ka), n y n í p -, posm ěšný název
m ěšťáků ze stra n y venkovanů.
frčeti i frnčeti; v y d á v a ti z v u k fr r (je te d y
z f r a příponového k); přeneseně o frčivém
le tu (vrabců), o rychlém le tu vůbec (koule
z p u šky apod.). Odvoz, frček kotouček, jím ž
se házelo při jisté h ře (rov n ěž od frčivého
letu), frčka (frčátko) čam rd a (roztočena jsouc
frčí!), přeneseně (jako č . čamrda = knoflík)
vzhledem k podobě znam ená i knoflík
( > frn d a F p knoflík), (žert.) vojenskou
hvězdičku, p a k je m or. frča i „kotouč
z p a n tlí " = u m n á sm yčka stu h o v á na
p arád n ím ženském kroji. T ato frča, zkříže
ním s natrčit se, se sta la základem bohatého
rozvoje č. a slc. slov: d ív k a je nafrčená
(naparáděná) B, nafrnčená, na frn těná L,
nafrnděná, nafintěná PS, vyfrnděná K t (m ís
to to h o i nadrnděná B, natrčená Kol-M al,
nastrčená B), je frča MSI, frn d a K otík-K ol-K S S J, frin d a frndola frn d u la K , frin tiv á K ,
frn d í se K ol, frn d o lí (frntí, frntolí) sa K ,
fin tí sa MSI, fin tí se PS, m á rá d a fr k = p arád u
Voz, je ve fr k u Svěr , je vyfiknutá us. — slc.
frčať, fr(u)ndžať rychle, prudce se p o h y b o v at
a při to m v y d á v a t sv ištiv ý zv u k S SJ. — Viz
i frka ti.
frej, již stč ., o d tu d frejovati -ovný, frejieř(ka), frajieř; ně. fre jíř a td .; u H olečka
10.291 frejholka; m or. fra jer (dostalo i h a n li
v ý nádech), fra jír, fem. frajer(eč)ka; slc.
frajer(ka), frajerčiť. Z češtiny je pol. fra jer aj.,
o d tu d u kr. fra jir. — s tč . fr e j pochází ze
střh n . vrie; m or. slc. fra jer z něm . Freier.
fresovati sě stč. (až do K om enského): stara ti se, lo p o titi se; fresuňk. Pol. frasow ać s ię
(z toho laš. frasovat se B trá p iti se, a u kr.
frasuvaty sja). — Z něm . sich fressen t/v
(doslova: žrá ti se).
fretka, ta k i slc. „Z avedl je P resl 1834
v S savectvu 209 pod názvem ku n a vret.“
(Š.) — Z něm . Frettchen.
fretovati se lid.: živořiti; z to h o p ost v . fret
n u zo ta. T éž kfretovat se H or, fedrovat sa B. —
Z něm . sich fretten t/v . „ J e už s tř č . fretu ň k,
u D aěického ." Š.
fréza, frézovati. Z něm . F räse < fr. fraise.
f rtlať fr fr a ť frfo ta ť msl. slc.: re p ta ti, hu n d rati; laš. fr ň a t t/v H or. Sch. fr flja ti t/v . Slovo
expresivní, tv o řen é obdobně jako brblati t/v .
frfnit se m or.: p ip lati se s něčím ; p řeb írati
se v jídle (tu i fifra t sa B); (z)frfnit, (z)fifrat
= (z)kaziti. Slovo expresivní; u p om íná n a
prplati, m á v šak m ísto -lati výraznější z a
končení -niti.
fris: k ad eřav ý páj (tkanina) R ohn, frý z.
Z něm . Fries, tj. fríské sukno.
frk ati: v y d á v a ti zvuk frr; n ář. i frn k a ti
frgat. P o stv . citoslovce fr k , fr n k , fr n o ry c h
lém letu , o uletění. Sem náleží i frka č
ěam rda, vlk (i frgál čam rda; od té to podoby
přeneseně: přeslen, pern ík navlečený n a
šň ů ru , vdolek, koláč B -K ol-H or-SvK ), dále
m or. frgál velký nos K ol-H or (že frgá = frká).
Viz i v a ria n tu f r četi! — slc. fr k a t fr n k a ť
frkotať frn g a ť fru n g a ť, o d tu d i slc. frň a t
a f ŕlať rychle běžeti, pol. fu r k a ć, p om oř.
furgac, uk r. fu rka ty, r. fy rka t, sch. sln.
frka ti. — Z vukom alebné, z f r a příponového
k; n k rozpuštěním gem inace kk.
frmol, u J g chrmol. T ed y obm ěna z chum el?
H ledal se i p ů v o d z něm činy (J. J ir á k
L N 16.3.1934. — slc. hovor.frm o l je z češtiny.
frněti c h ráp a ti: doloženo jen slez. f r ň ať K t.
Od něho vulg. fr ň á k frněc nos (slc. rým ové
spojení nos fa frn o s H v 3.359); vč. vofrňovat se
oh rn o v ati nos. F rň á k se dostalo do polského
argotu: fe rn ia k L a n d a u A fslPh 24.148
(upozorňuje K nobloch ZfS 7.299). — Frněti
je obm ěna slova fr k a ti (viz), předpokládající
význam ový vývoj od frk án í nosem . Srov.
i rým ové chrněti.
froc, frocan sev.-m or.: škvrně ( = děcko). —
Z něm . Fratz. R zr.
frýd, frejd m or.: sam orostlý plot, fréd meze
u v in o h rad u B, frýd(a) Voz. — Ze střh n .
vride ohrada, srov. něm . E infried(ig)ung t/v .
frýdka: v esta staréh o hanáckého kroje
(H aná 363); m or. fr itk a k aza jk a, Leibchen
K td . B y la fr itk a m u žsk á (vesta) a ženská
(„živůtek ta k o v ý jako nynější šněrovačk a “ )
K t 6 . — Vzniklo „sn a d zkrácením střh n .
slova fritschál m ask. jem né nizozem ské sukno
žluté n. zelené b arv y , k te ré je doloženo
středolatinsky, jako fritsa lu m “ (J. K nobloch
ZfS 7.299). Či je odvozeno spíše asi od
*frýd < něm . Friede h ed v áb n á látk a?
frýnort fryvort frio lt s tč .: hody, hodování.
Podle J a n k a L F 45.169 ze střh n . vrü e-urte
hospodská ra n n í ú tr a ta ; n ze rčení an der
(einer) vrü n ort(e).
fryška: jistá d ětsk á h račk a, asi ,,k áča“ .
H or. Pol. fryg a , o d tu d u k r. P odle Slaw ského
p a tří sem i frčka , m or. frg ál, vše p rý od pol.
frygać, m o r. frn g a t (viz frka ti), te d y od ry c h
lého pohybu.
fryž či -žě, zdrobn. -ek či -kal stč.: ozdobný
okolek p ři ženském oděvu. Stpol. hryž, o d tu d
r. hryži plur. — T otožné s fr ý z vlys, z něm .
Fries(e); to sn ad je z f r .frise < s tř la t. frisiu m ,
to opět z germ án štin y .
f uc,foucek jč. vulg.: tlam a, h u b a. — Z něm .
Fotz t/v . Jíle k J č ř 48.
fucať laš.: jisti H or. K to m u náleží slc.
fu č ka kucm och. — S nad obm ěna za pucati t/v
(no- se), což je to to žn é s p . b iti (srov. vulg.
natlouci se n a jísti se).
fucek: rozličný přím ěsek n ep rav ý (např.
v m ouce); šlacha z m asa P p v ; fu cm u c ničem a,
h u lv á t K t 7, zfufcikovat p o k azit K tD . — T ato
slova, třebaže m a jí v ý zn am y ta k rozličné,
m ohou se pochopit z jid. k letbové interjekce
fu ze kapore, k te rá p rý (W olf) se jak o žto
prokletí m ůže p řen ést n a obtížné, p ro tiv n é
lidi a věci nebo ta k é d o sta ti vý zn am ‘zničený,
rozbitý, zkažen ý ’. N aše fu cek je p ro stě
zkrácenina; fu cm u c obsahuje pouhé fu c a p ak
retnicovou ozvěnu; v tře tím slově je f o p a
kováno.
fudr stč.: vozový n ák lad (jako přibližná
m íra m nožství). Z něm . Fuder.
fujara val. slc.: p a stý řsk á píšťala; val. též
fu ryja , slc. též fu ro ľa, fu ru g ľa. — Pol. ukr.
fu ja ra , u k r. též frela, flojara a j., sch. fru la .
— Slovo p astý řsk é k u ltu ry k arp atsk é , srov.
rum . fluér, maď. fu ru ly a , alb. flojere; přesný
p o stu p pochodu a zm ěn není dosud znám .
V. po d ro b n ý v ý k lad u Crâ njaly.
fujať val. laš. slc.: v á ti (obyč. sníh), o d tu d
fu já k fu je k fu ja s fu ja fu ja vica fu ja n ic a m e
telice. Zesíleně fu jig a ť. J e i slc. chujať, chujavica t/v . — Zvukom alebné, od téhož fu - , k te
ré je ve fo u k a ti, ale s p říponovým j .
fuk 1° lid.: m ezera, sp ára, žlábek; slc.
fu g a t/v , fugovat žlábkovati, fu g á č náčiní
k to m u . — Z něm . Fuge t/v .
fuk 2 ° , viz fí k .
fuk 3°: cucek, p lu r . fu k y chom áče koudele,
přediva. Z něm . Fucken.
fukar: stro j n a v ě tí obilí. P ů v o d n ě slovo
asi jen valašské nebo slovenské, n y n í obecný
te rm ín spisovný za lidové (v Čechách) fo fr.
— Od fú k a ť fo u k ati, se slovenským r; srov.
d ru h ý jeho název fu k a č B 401.
fuks(a), slc. fu kso : k ů ň ry zák . Z něm .
Fuchs liška (barvy koní b ý v ají v y stih o v án y
jm én y jistý ch zv ířa t, n ap ř. vraný je od vran
‘h a v ra n ’).
fulať laš.: tla c h a ti B -H or. N ejasn é.
fulerna stč. (Lactifer) a jč. (u T áb o ra, K t
6 ): m a stn á h lín a k pěchování. Asi z něm .
Walkerde, hlín a valch ářů , s příklonem k la t.
fullo valchář.
funě ti, dříve i founěti, o d tu d fo u ň a n ad u tec.
slc. fu ň a t, fu n iet. Zvukom alebné; to též fu jako ve fu četi, -ňa- jako v chr-něti apod.
funt, již stč.: lib ra; té ž slc. b. pol. > r. ukr.
Z něm . P fu n d , to z la t. pondus v áh a.
funus lid. (již střč. 1541): p ohřeb. slc.
f ú nus. — Skrze kostely pochází z la t.
fu n u s t/v . — V řeznickém slangu fu n u s je
uh y n u lé dobytče, k te ré nepoctiví řezníci se
n ěk d y odvážili zp raco v at do v u řtů ap .;
to u p o m ín á n a ek v iv alen t v M ittellat.hochd.-böhm . W b. z 1470 (vyd. D iefenbach),
s třla t. fu n u s = něm . Leich(e) = č. umrlec.
fůra (lid. f úrou fú r f ú rám fú rka ; spisovně
i forou fo r forka), stč. fuora, f ú ra (ale od for.
forovánie). Sem p a tří i stč. nč. form an, slc.
fu rm a n v o zataj. — slc. f ú ra, pol. f u ra,
fu rm a n (odtud rus.), sch. f ura. — Čes. slova
jsou ze střh n . vuore, vuorman, o sta tn í z nhn.
Fuhre, F uhrm ann.
furdánek: obojek okolo k rk u , us. za Jg.
P ů v o d nejasný.
f urie spis.: žena vzteklice, vzteklost.
Lidové f u rie = p y šn á okázalost, o d tu d
fu ria n t (též jm éno tance), m or. fu ri(j)á k .
— slc. fú ria , fu ria n t, pol. fu r ja zuřivost,
fu rja t násilník. — Spisovné slovo je z lat.
f uria, lidové z něm . F u rie, F u ria n t (toto
n a -ant je p articip iu m z it. furiare ‘ř á d iti’,
T reim er 85).
furták us. za Jg d ?, nyní jen slc.: šibal,
prefurtáči ť ošiditi, p ro m arn it i. Z maď. fúrtagyú v y ch y tra lý , šibalský.
fusák K tD , f u sek B slez.: houser (bolení
v kříži). Asi lidová obm ěna za husák =
houser, což je z úsad.
fušovati, fu šer (i slc.), fu ša ř. Sem p a tří
i č. a slc. fu š k a práce (pův. vedlejší, popř.
neo d b o rn á práce, m elouch). Pol. fuszer,
fuszerow ać. Z něm . pfuschen t/v .
futeř gen. futeře (fem.) vč.: sněhová
vichřice (v pražském lyžařském slangu je
za to m ylně fu k é ř -ýř m ask.); m or. šuteřica
šutera šutořica sotoreň (zde s u B asi chybou
tisku). — P říbuzn é je asi r. puter'ga t/v ;
koncové ga odpadlo; f je sn ad vlivem slova
fo u k a ti, i ru štin a m á v a ria n tu furega (krom ě
n í je též purdega purga padorga padara
padora padera padra podara churega P opov 26,
kuterga kutorga V asm er). Slova vesm ěs n e p rů
hledná, expresivní; není jasné, jak é bylo
výchozí slovo. (Tím odvolávám v ý k la d
z N Ř 26.33.)
futrál lid. (č . i slc.): pouzdro. Z něm .
Futteral.
futro 1° podšívka, 2 ° veřej; obé i slc. —
Z něm . Futter n tr.
futýrovati se (vulg.); zajím ati se; odchylně
vm . futyrovať v ážiti si B. Z fr. (vulg.) se
fouter t/v ,,přes vídeňské sich fu tire n " . Š.
fyzikátor: kdysi oblíbená n áp last z v ý ta ž k u
„španělské m o u ch y " i t a m oucha sam a.
P sáno i fi- D ěd in a 44; slc. vizikátor. — Ze
jm én a té m ouchy: L y t ta vesicatoria, od la t.
vesica p u ch ý ř (n áp last zpryskovala kůži).
Z u b atý N Ř 13.74.
gabat 1 °: viz habať.
gabať 2°: sp á ti (val. SvK , slc. SSJ). —
N ejasné. S nad je příb u zn é s lit. kvlp ti
d ý ch ati; p a k b y gab- bylo z *k(v)óp sonorisací. Viz i kysati 2° (spáti).
gagalka la š.: zakrnělá h ru šk a; gagal(k)a Lp,
zagagalka Šr dro b n ý , nezralý, nak y slý plod
(ovoce); té ž laš. gangal (z *gal-gal, n-l < l-l),
galgan (l\n přesm ykem ), v al. gágor (pozm ě
něno zakončení); sem i han . gágoš šiška L,
slc. gágorec slíž, bulh. gagalka n ečisto ty pod
ocasem ovcí, jakési to kuličky. — Ga(l)galbude ze zdvojeného gal- (v. hálka zduřenina,
haluška) s expresivním g m ísto h. Slova
to h o to v ý zn am u jsou velm i prom ěnlivá
a rů zn o tv a rá.
gagát, od V eleslavína: tzv . „čern ý ja n ta r " .
— slc. gagát. Pol. r. u kr. sch. gagat. — Z ř.-lat.
gagátěs, což odvozeno o d G agas, m ěsta
a ře k y v Lykii.
gágať m sl. slc.: k e jh a ti (o husách); též gagotať gagýňat čagotat gégat gáň at B ( > gaňa husa
Svěr ), jč. gagořit P S ; č. kejhati kýhati káhati
(toto D uš. 2.62), krejhat V y, kachtat B t/v ;
vygagotit v y k o k ta ti K tD . Odvoz. m sl. laš.
slc. gágor husí k rk (přenes, hanlivě o ch řtá n u
vůbec, srov. i maď. gége t/v , gargol B,
gangol K t/v , obdobně č. kejhák. — Zvukom alebné, *gagati i pol. sln. sch. ru s; podobno
je střh n . gágen, něm . gagágen, gackern aj.
gaj n a Z ábřežsku: řezníci chodili do gaje =
do vsi n ak u p o v at B -R zr. — Z něm . Gau župa
(göu ), jež časem zúženo n a „v en e k " (B, Jan k o
CMF 26.506).
gajc n a Zábřežsku: k o lo v rátek n a předení.
B. Z něm . geiz t/v ; původně ta k zv án a p rý
přeslice „v id lico v itá " (o to m ty p u v. Moszynski 1.310), to tiž ,,koza“ (vidlice = rohy).
Přenesení provedeno už v něm čině, a to snad
tam , kde byl k o lovrat (nahrazující staré v ře
teno s přeslenem ) pevně spojován s p řeslicí
v jeden celek (ten p a k měl jak ý si tru p a n a
stran ě nahoře rohy). Srov. Ja n k o CMF
26.506.
gajdat m or.: pro- p ro m arn iti (m ajetek) B,
z- p okaziti K tD ; prokajdat peníze B. — P ů
vodně asi jen složenina s pro-, z ní p a k a b
strah o v án o nové jednoduché gajdati: gajdál,
až všecko progajdál B. (Je i jiné gajdati, viz
index.) Z něm . yer-geuden t/v . S -ové intensivum je ve val. progécat p ro h o sp o d ařit
(m ajetek) B -S vK (é je podivné).
gajdy, kajdy slc.: dudy. Mor. kejdy, kédy.
Odvoz, gajdovat, k édovat h rá t i n a g. (přenes,
han . gajdit K p U , zm . kédat p lak ati),
gajdoš du d ák . Pol. u k r. b. gajda, sch.
gajde. — O sm an. gajda dudy. Vše je původu
iberského (Seybold G R P h 1.521). Šm ilauer.
gala: slavnostní oblek. T ak i slc. a pol.
P řes něm činu ze špan. gala, to sn ad z a ra b
štiny. — O d tu d dále šp. galano = č. slc. galán,
fem. msl. slc. galánka (Š m ilauer SaS 14. 129);
msl. galániť sa m ilk o v at i se, galanda, kalenda
chůze za m ilou (vč. kalanda K o tík 11,
jč. J jč ř 1.36). Sem p a tří i galantní (slc. -n ý )
z it. špan. galante; dále galantérie (slc. -ia)
obchod s m ódním zbožím (tento vý zn am se
objevil nejprve v Itálii).
galanteřička, kalenderija jč.: am u let; ka
lanterie Jirásek 42.267n. — Z it. gargantiglia
náhrdelník.
galantina: jistá stu d en á krm ě. Z něm . Gelatine, to z n la t. gelatina od gelare m rznouti;
a i n m ylné (objevily se tu n ějak o u lidovou
kontam inací).
gáľať fazole do důlku, laš., val.: h ázeti;
k to m u novější postv. gál(ek) důlek pro tu to
dětskou h ru B-Z. Přenes, gálať cp áti do seba
jídlo B. Pol. galić a r. sibiř. (cituje Sl.) gáliť
házeti míč spoluhráčovi (přenes, v pol. přih ráv ati, p o m áh ati, nad ržo v ati, p řáti). —
Snad by m ohlo dále p a třiti k r. gáliť v rh n o u ti,
bliti (obsah žaludku v y h azo v ati; pův. p ře d
stava: házeti, v rh ati), jež dále p a tří k ř. βάλλω
házím. U nás te d y b y byl zachován p ů vodní
význam ‘h á z e ti’, arci specialisovaný, podobně
jako v polštině, n a jisto u h ru . Z té to specialisace lze p ak vyložit jak o žto staré postverbale i rozšířené slovo gala (gal-bka ; viz hálka),
znam enající p rv o tn ě míč n a hran í, p ak vůbec
kulovitý předm ět, ta k o v ý v ý rů stek n a ro s t
linách, ba v h ru b ém u žití i oko.
galban: vo n n á pryskyřice z jistého cizího
ločidla: ta k i pol. r. O dborný název (něm.
Galban atd .) evropský z ř.-lat. galbanum.
galbavý, galbák galváč msl. slc.: levák;
galbaňa K ol, galvaňa R s, gabrňa F p , jalbačka
K (j chybou péra?) levička (hanlivě). —
Gabrňa p a tří snad ke grňa chrom ec, nem otora.
„Z maď. balog t/v ; p ěk n ý p řík lad přesm yk u .“ Šm ilauer.
galeje: kdysi veslová válečná loď; stč. galejě
galijě gallé galií aj. — slc. galeje, pol. galja,
str. galěja , sln. galeja -ija, sch. -ija. — Z lat.
nebo ital. galea < ř. γαλέα.
galeta: dru h koláče. R . galéta. Z fr. galette.
galgan 1°: jisté k ořenné léčivo; stč. též
kalgan galkan, klad. ka lká n. — Ze střh n .
galgan (nyní Galgant), to ze s třla t. galanga;
poslední pram en je v Číně.
galgan 2 ° slc. laš.: lotr, d areb ák , val.
nem otorný člověk K š, m sl. -on F p ; zgalganit
se B. Pol. galgan, pom oř. galgon t/v . — Vzniklo
sn ad zkrácením z něm . Galgenvogel, -schelm
šibeničník; -an by b y la dom ácí přípona
podle lagan apod.
galiba, chaliba slc.: nehoda, m alér, m rz u
to st; val. i kaľaba, kaliba. — Z maď. galiba t/v .
galim atyáš, dříve i -tyas, slc. -tiáš: zm atená
řeč. Z fr. galimatias, to podle A. N elsona
(1922) z Galii m a th ia ( = Gallovo vědění),
z d isputací n a pařížské universitě v 16. stol.
galop, lid. kalup; slc. galop, n ář. galup:
cval, pospěch, k v ap ík . E vropské slovo (it.
galoppo, fr. galop, něm . Galopp, rus. galóp),
původu nejasného.
galoše, kaloše. — slc. galoša, pol. kalosz,
r. galóša kalóša. — Z něm . Galosche, to p ak je
z fr. galoche.
gam ba m or. a slc.: h u b a, p y sk B -K ol-R sSvěr-K oníř 292-Gr-K, odvoz, gambatý gambáč
gambál. — N ení z pol. gęba h u b a, ale domácí,
expresivní ú tv a r. Stč. bylo kabelka ú sta, h u b a
(odtud příjm ení K abeláč), z to h o je zhrubělé
kamba (zesilovací m z gem inace) Jg -K o n íř
a konečně gamba s expresivním g.
gá m eľa m or.: h lu p ák , n em o to ra B, gambela
K tD . Souvisí s pol. gamajda n em otora? J in a k
vše tem né, leda že b y p atřilo k násl. heslu.
gam ľač laš.: jisti s nechutí. Pol. gamlač, pd.
gamgać. Mor. též gemlat, další obm ěny jsou
glimat glembat glempat (po-). Z akončením
gamlat upom íná n a m am lati.
gáňať sa slc.: n am áh av ě jiti, val. gáňava
šlépěj od d o b y tk a ve vlhké půdě. N ejasné. —
J in é je nagáňat n ap ršeti m noho (u K yjova),
n. si n ad ro b iti si (chleba do k á v y ap.), obé
expresivní, rovněž nejasné.
gaňgora h an .: hrubec SvB. — N ejasné,
gániť, gáňať m or. slc.: hloupě nebo křivě,
posupně hleděti. — V zhledem k sch. n ář.
galiti tře š titi oči bude sn ad z galiti, jež b y
p atřilo , jakožto speciální u žití, ke gálať, bylo
v šak u nás lidovou etym ologií (v. H viezd.
3.496) spojeno s káně.
gápeľ, gepeľ m ask. slc.: žentour. S třč. gaple
fem. Vel: stro jo v ý v ý ta h (s koňským p o h o
nem ) z hornických šachet. Z něm . Göpel.
garač laš.: sah ati, garnuč sáh n o u ti L p. —
N ejasné.
garazda slc.: k řik , v ý tržn o st, rám u s (zvl.
p ři opilosti). T oto slovo p řed p o k lád á vývoj
tro ch u složitý: poněvadž m á a b s tra k tn í
význam , je to postverbale od *garazdiť, k teré
bylo odvozeno od p řejatéh o maď. garázda
‘svárlivý, v ý tržn ick ý ’(toto p a k je v maď. p ra v
děpodobně ze slovanštiny). O p řeje tí svědčí
g a a v p rv é slabice (proti čes. ho-). T o to
garazda je p a k podkladem n o v ý c h denom in a tiv garazdovať > garazdit řád iti, d ělati
rám u s n. v ý tržn o st. — T oto nové garazdit
a garazda p ronikly v t/ v n a V alašsko,
garazda n a H anou, ale tu jak o žto „m o tán í
v h lav ě" B; dále přeneseno (asi d rá te n ík y nebo
vojáky) do krkon. nářečí: horazdiť Jg -P S
zle řád iti, n a d á v a ti, h u b o v a ti.
garažija h an .: d ru h k a b á tu ; slc. -zija K
d ru h tk a n in y . Sem i laš. g. c h a trn á věc, sm ěsi
ce, všehochuť. B -H o r-K tP ř. — Pol. karazja
h ru b é prosté sukno, tk a n in a dom a vyrobená,
sch. karažija t/v . Z pol. je rd . karazéja
a u k r. karázija t/v . — V ýchozí slovo je
angl. kersey h ru b é vlněné sukno (jm éno je
podle osady K ersey v h ra b stv í Suffolk); to
proniklo n a pevninu: něm . Kersei, K i-, fr.
carisel, -et, créseau, hol. karsaai; z holand.
k P o lák ů m (Slawski), k n ám asi od P o
láků.
garnýrovati: obkládati. Z něm . garnieren,
to z fr. garnir. K slovesu n a -ovati p řitv o řeno
garnýr, lid. kanýr, n ašitý tk an in o v ý okolek
ženských šatů , záclon apod.
garota: škrcení PS (španělské vraždění).
Z fr. garrotte.
gáter slc.: m echan. zařízení (s vodním n.
p arn ím pohonem ) k řezání d řev a n a p rk n a;
č. zastar. katr. Z něm . Gatter.
gaúr val.: vydoupnělá d íra v strom ě, gaurn itý vypráchnivělý, gaurník holub doupňák,
gaura v y h u b lá žena. — P d . gawra, uk r. gavra
brloh zvěře. — Podle Crâ njaly z ru m u n štin y
( < la t. *cavula).
gáz(a), ta k i slc.: d ru h tk a n in y . Z fr. gaze
fem. (to p rý od syrského m ěsta G aza, kde
byl n ejdříve vy ráb ěn ; ale L okotsch 702 o to m
pochybuje).
gazda msl. laš. slc.: hospodář, rolník; fem.
gazděna, slc. gazdiná; gazdovať, gazdovstvo.
Pol. (u T ater), sln. sch. gazda. — Z maď.
gazda t/v , což je p řeja to ze slovan. plur.
(kol.) gospoda. V zhledem k form ě se tím
slovem rozum ěli m anžele vládnoucí statk em .
Ale titu ly b ý v ají zkraco v án y (zde vyp u štěn o
po) a p ře tv á ře n y (zde p rv é a je zajisté asim i
lací k druhém u), konečně gazda bylo omezeno
pouze n a označení hospodáře.
gebeňa m or.: h la v a Svěr-G r, gebaňa K ol
(ale: h u b a H or), kepeňa K o l; č. kebule (argo
tové gébule T reim er 23), slc. gegyňa gigaňa
grgyňa griňa K . Slova vesm ěs vulgární. —
Podle S ulána P F 18.293 je kepeňa z maď.
koponya lebka, hlava.
gebeno n a O strav sk u : d á ti zboží n a dluh.
S n a d (K. K orbiel pís.) z jidiš, něm . geben
d á ti.
gebuzina gybza bibza m or.: ch atrn é zboží,
"brak, p o d řa d n á m íchanice, slc. gebuzina
i gabuzina; nagebuziť n ab ry n d a ti. — Slova
expresivní, p ů v o d u nejasného. S nad souvisí
s dluž. chabz veteš, b rak , dále nejasným , nebo
spíše (zatím ní dom něnka) s hl. kepsać uvád ě ti v nepořádek, fušovati, k azit, falšovat,
což b y bylo nové s-ové in tensivum od kepit,
v iz kep. V bibza (bybza) vedle gybza viděl
H u je r 1.26 disim ilaci hrdelnic.
gécať val.: žďu ch ati, msl. gemcnút strč iti
do koho Voz, géchnut, v-gichnút K tD , laš.
gechať bouchati, gechnuť (gychnuť) u d eřiti,
žd uchnouti B, laš. gelcat H or, galcnúť, gancova t B. — slc. gegnút (hegnúť) h rk n o u t, u d eřit
S S J, gecnút K . — Souv isí-li všechno, snad
svém u p ů vodu je nejblíže laš. gancovať,
a to z drgancovat (u B drganec = žduchanec);
p a k b y ganc- dalo galc- géc- a td ., což b y by ly
obm ěny už velm i libovolné.
gecela slc.: sukně; m sl. geča p la ch ta, jíž
se cik án k y odív ají B. N ejasné.
gela gengela v al.: h lu p á k B -S vK ; slc. geľo
n em otora K-MS1-SSJ šibal(?) K . N ejasné.
geleta slc .: d řev ěn á dojačka, též gelata
galata. P ol. galeta gieleta gielata aj., ukr.
geleta. — Slovo p astý řsk é k u ltu ry k a r p a t
ské; zdá se, že k n ám doneseno z rum . galeata ,
není v šak vyloučen v liv něm ecký (střhn.
gellete aj.); slc. geltňa K , m or. kelina (ojedi
něle v písni) B b u d o u ovšem z něm . Gelte.
S tř.-la t. je galleta; v ý raz je zasto u p en i jinde
u R om ánů. Je h o p ů v o d a cesty nejsou jasné.
gerhýňať sa v čem, v al.: b a b ra ti se SvK . —
N ejasné. T ro ch u u p o m ín á n a korejhnit se.
gevěrec: staro v alašsk á v álco v itá p o k rý v k a
h la v y pro m uže (upom ínající n a d áv n é vysoké
čepice vojenské, zv. čáko), bez š títk u (po
d robnosti Crâ njala), dosud součást slav n o st
ního kroje v N . H rozenkově; jin d e ta k zván
s ta rý , ošum ělý klobouk (K t 6 , N áb 2.6 aj.);
laš. gebirek čepice Z; slc. geverec, -ek K . — Stč.
kyvíř d ru h klobouku W in ter Ř O 858. Pol.
kiw ior, u k r. kyver, r. kiver. Pochází z ru m .
chivara p ů v o d u dále nejistého. Šm ilauer N Ř
27.87.
geveš m sl.: ovesný koláč K t 6. N ejasné,
jistě cizí.
gig: dvoukolý kočár, leh k ý člun . Z angl.
gig.
gigrle. Z něm . (vídeň.) Gigerl, „což z n a
m en á v lastn ě k o h o u ta ". Š.
glajdat se msl. h an .: k lá titi se p ři chůzi
B -R s-K ol-M al-G r, o d tu d h a n l . glajdy no h y Z ;
přenes, vyglajdaný rozviklaný. Sem sn ad
p a tří i slc. glingat sa, m sl. glondať sa, val.
m íti v nohách gľong = slabotu. — Z klátiti se:
expresivní g, n o v á zakončení -jdati (srov.
č. pajdati, šajdati) aj. P a k se zám ěnou l /r m sl.
grajdat se, ale bez g je m or. rajdati plésti
noham a, rajda b ěhna, rajdavý, rozrajdaný
rozviklaný.
glama 1 ° v al.: n ejed lá ho u b a S v K . —
N ejasné.
glama 2 ° v al.: svorka n a váze (u vozu)
S vK . — N ejasné.
glejt glajt klejt stč.: list bezpečnosti. Pol.
glejt, u kr. hlejt, glejt. — P ů v o d n ě „o ch ran n ý
p rů v o d ", něm . Geleit(e), srov. be-gleiten doprovázeti.
glét glejt glajt klét klejt stč.: s tříb rn á nebo
z la tá pěna. — slc. glajt sloučenina olova ve
form ě k ry stalick ý ch lu p ín k ů červenožluté
b a rv y S SJ. Stpol. 15./16. stol. gle(j)t. — Ze
střh n . glete Gb.
glgať han. msl. slc.: h ltav ě p iti, též m sl.
galgať gaglaí, slc. též gugať. V al. gaglať S vK
je k lo k tati. — Z vukom alebné.
glosa, dříve glossa stč. psáno glosa gloza
klosa kloza: poznám ka v ý k ladová. slc. glo
sa. — N y n í evropské slovo, k n ám přišlo
delší cestou z la t.-ř. glossa (pův. ř. γλώσσα =
jazyk).
glot klot: d ru h tk a n in y . slc. glot. — Z.angl.
cloth sukno, tk a n in a, šat.
gľum laš.: b ah n o ; gľu m isty, g lu m it zan ášeti
bahnem . Val. gľán bahno K š. Z pol. n ář.
glom, glon.
glundat: msl. za-klundat n iti = zm o d rc h ati
Voz, zaglondat zauzliti K ol, zglondat poplésti
koho řečí K ol; přen. val. zglundaný schoulený
(při ležení), pogľondané obilí = od deště p o
ložené, pocuchané B. — N ejasné. Snad (ne
jistá dom něnka!) pův. klubit = m o ta ti v k lu b
ko, v chom áč, p ak stlačo v ati v chuchval
(nepravidelný), ve změť, v uzel. P a k b y to
b y l expresivní ú tv a r (g!) s n ovým zakonče
ním -ndati.
gľurat laš.: .bryndati, k aliti v o d u B, gľura
m i v břuše = žb ro u n á B ; p o stv . gľura, vm .
ľura b ry n d a, šp a tn á k á v a B -Z-H or-Lp. D ále
m or. žblúrat, blundrat b ry n d a ti, han . žblondrat se b ro d it se m okrem L, val. zalúchal sa
zam áčeti se, rozlúchaný rozm očený B (nová
p říp o n a -cha-, § 20 ), postv. žbrula, lundra,
lucka b ry n d a, jalo v á polévka ap. — N ení
pravděpodobné, že b y ta to slova b y la z pol.
lura (viz lour) zadní, šp atn é víno. Spíše
tu jde o polské *glurać, příbuzné s lit.
šliurti šp in iti se, m a zati se, m oknouti,
apšliúrstyti k ro p ití. L itevském u šliù rti by
odpovídalo slc. *žŕlat > zbŕlať (b od brynd a ti?). Slova to vesm ěs expresivní, p ro to
jsou v nich o n y zm ěny. Sám zák lad je
podivný a nejasný.
gňávit, gňábit vm .; slc. gniaviť, n ář. gniabiť,
gňači t gnačiť gnačkať: tlačiti, h n ísti, sv írati
(o tom , co tlačí nev ítan ě, nep řátelsk y ); val.
hňaviť žv ý k ati, m ačk ati SvK . — P ře ja to
z rak.-něm . nářečí; v n ich to byl odb. term ín
pro roztloukání ve stoupě. J e doloženo něm .
neuw en (H. Sachs), n y n í neuen, štý r. nain,
tyrol. nujen nojen, k o ru t. noin n äun, bav .
noien nuien, s g střh n . gnaunet a k o ru t. gnoiter,
stangl. cnú(w )ian. (O germ . slovech M eringer
WS 1.22.)
golozňa m sl.: h la v a (hanl .), golizňa K o l
(v jedné obci)-Gr. — S nad z *holizna, srov.
pol. golizna pleš, p rázd n é m ísto ; g je e x
presivní.
gombáč m sl.: chom áč housenek (Voz. Sobůlky). Z maď. gombóc knedlík.
gombík, též bombík bumbík bumbílek m or.:
knoflík. — slc. gombík gom ba gombička, sch.
ukr. (nář.) gom ba, sln. gomb. — Vše z maď.
gomb, což je z ř. κόμπος t/v .
grádl, slc. grádel: d ru h tk a n in y . Z něm .
Gradel.
grajda h an .: břečka, m ěkké b láto , (zř.)
výkaly; vegrajdnót se v y k áleti se (o drůbeži),
je tam teho nagrajdaniho; grajdnót sto u p n o u ti
(do b lá ta, do lejn a ap.) K p U , SaS 2.163. —
Nejasné.
gramatika je i polévka chlebová (u Šlejhara, PS); han. je k o řalk a (K olkop), to též i slc.
(K ukučin). P a tř í sem i jvě. (u K u n štá tu )
chramostyka b u b la n in a (K oníř). Pol. gramatyka (15. stol.) gramatka (16.— 17. stol.)
polévka z vody, p iv a (nebo vína) a chleba. —
Vše vzešlo sn ad ze žertovného u žití učeného
slova m ísto kram pam pula.
granda h an .: zchrom lá, neh y b n á, n e
o b ratn á ru k a Gr, grem la Svěr , grmla L., msl.
gramľa B ; h an . gramlavé = kdo m á tak o v é
ruce, vm . gram lavý t/v , též o p rstech
zkřehlých zim ou; paor. gramloň, grmela
nešika. — slc. gramblavý zkřehlý, nešikovný
(prst, ru k a, člověk). — Laš. packy grabate
ruce nešikovné L p. V ýchodiskem těch to
expresivních ú tv a rů jsou asi hrábě (nář.
hrable), a to v p řiro v n án í p rsty skřehly —
stvrdly jako hrábky PS z A. M rštíka (jiný c itá t
je v K tD ), to tiž jako zuby h ráb í; g, m v y
značují expresiv itu (zde h an liv ý odstín),
slc. podávajúc ťažkú, hrablovitú ru ku Z ván R
162, r. ruki grabljami, nogi vilam i M rázek rkp.
Obdobně pol. p lur. graby, gramle ruce n e
ohrabané, pd. grabcie ruce zkřehlé, od grabie
h ráb ě. O d tu d odvozeno sloveso pol. grabieć
k řeh n o u ti zim ou (o ru k ách ), k něm už se
u n ás d ruží laš. ruce zgraběle a val. zgrablé B.
grán 1 ° d ro b n á starší je d n o tk a v áh y . Ze
stři. gránus, to z granum zrno. O d tu d i něm .
Gran.
grán 2°: podom ní obchodník. ,,Z něm .
K rainer, K rajin e c.“ Šm. Srov. kočébr.
granát, d rahokam , ta k i slc. Ze střh n .
granát nebo s třla t. gránátus = z rn itý (od
gránum zrno); objevuje se ve velikosti zrn. —
G., dělová střela, m á jm éno od „g ran áto v ého
ja b lk a " (m alu m gránátum = zrn até jablko,
že jeho obsahem jsou zrnka, uložená do
v áčk ů se sladkou šťáv o u ): i ta to střela chová
v sobě jak ási „ z rn a ", jež se p ři v ý b u ch u
g ra n á tu rozletí.
granec, ro h u kachlových kam en G r: viz
kranec.
grapa val. laš. slc.: neúrodné, zm olam i ro z
ry té pole (val. i zdrap B, zdrapa PS, slc.
drap MSI), ě, škrab(otina) J g d , škrob R osa
u Jg , W in ter Obr. 2.525, škrobotina, dosud
choď. škrobot, r. škrobot. — Pol. grapa, u k r.
gropa. P od ro b n o sti m á Crâ n ja la . — Snad
z ru m u n štin y (doneseno p astý ři), kde je
groapa apod. S n ím souvisí dále asi též it.
greppo vyčnívající skála, zvýšený okraj
h robu. Vše asi „p raev ro p sk é".
graty laš.: h a ra b u rd í B -Lp. Stč. grad gerad
gród š a ty a věci ženské (z v ý b av y ). — slc.
gráty h arab u rd í, sta ré věci, pol. graty. Ze
střh n . geráde (význam jako s tč .), popř. z něm .
Gerát n ářad í.
grázl m or.: d areb ák , (o chlapcích) „ z b o j
n ík ". — „P ů v . loupežnický vůdce, p ostrach
jižní M oravy, J a n J iří G rasel; je o něm
velká ro m án o v á lite ra tu ra až do 1933:
E d . B reier, C. U lf, R ob. B artsch , R u d .
H ru sch k a ." Šm ilauer. U n ás o něm psal
E . E . K isch v k n . P ražsk ý p itav al.
grefa gréfina grifina (toto H zl) m o r.: h orní
a dolní spojovací bidlo žebřin, slc. gréfa,
griefa. P ů v o d nejasný.
gric gryc m or.: p an ák , strašák ; na H ané
gryci = chlapci chodící ,za tř i k rá le " B. —
N ejasné. P odle J a n k a ČMF 26.507 z něm .
K ritzko p f c h y trá h lav a, zvráceného v opak.
grman msl. slc.: zakrnělý, zvrhlý plod o v o c ..
stro m u B -K , též ogrman, krm an K ; č. krm e
lec krmolec krm olek; slc. zgrm aniet zv rh n outi
se. Sem p a tří i slc. grmolec pah ý l. Viz
hrmulec.
grm olec: viz krumpolec.
grňavý m or.: chrom ý, n em otorný, hloupý;
grňa grňáč grňo nem otora, h lu p ák ; grňa K pU ,
ruka zgrňovatělá zchrom lá, zdřevěnělá ú n a v o u ;
grňa zakrnělý strom , keř, grňol pah ý l. —
U jiných Slovanů m á to slovo (např. sln.
k m , csl. k r-bn-b) vý zn am ‘zkom olený’ = te n ,
kom u byl u řízn u t, u sek n u t nos, ocas, roh,
ucho nebo i jin ý ú d , a v ztah o v alo se p ře
devším n a zv ířa ta; te n v ý zn am byl z a
jisté i u nás (srov. grňol), jenže se smísil
s pojm em ‘zakrslý, náležitě n e v y ro stlý ’
(slc. krnáč křiv é su k o v ité dřevo, pařez,
haluz) a konečně se přenesl (s expresivním
g !) i n a zakrslost duševní. — Vše odvozeno
od ad jek tiv a , jež původně znělo *k-brn-b;
jem u odpovídá stin d . k irná- zraněný, zab itý ,
blízké je p a k stin d . karná- bezuchý, kaná(z karna) jednooký; sloveso stin d . krnati raní.
grobián k-, slc. grobian. Z něm . Grobia n (od
grob h ru b ý , s p říponou -ian z hum anistické
la tin y ); podle toho vzniklo č. hrubián.
gróbit h an .: z- se zp ro tiv iti se (z-lo se m ně
to v žalódko; jenom co by se k ráv ě negróbile
a ab y nedělale stávko) K tD . N ejasné.
groš, již s tč .; psáno i kroš Sm 319. — Pol.
grosz (odtud ukr. hriš, r. groš), slc. sln. sch. b.
groš. — Z la t. grossus (t. denarius) = tlu stý
peníz (pův. te d y peníz v ý znam ný, p a k arci
klesal); s > š jak o ve versus > verš, conversus > konvrš a tp . ,,N ěm . grosch je
z češtiny (G rim m D W b ); pro to svědčí i fak t,
že všechny něm ecké do k lad y 14. a 15. stol.
jsou z vých. N ěm ecka.“ (Šm.) Z něm . je
v ša k zdrobnělina grešle. Grošem zv án a
i te m n á okrouhlá sk v rn a v bílé b arv ě koně,
o d tu d grošák, grošovatý ků ň , slc. grošovaný
kóň. J in á odvozenina je grošák grošovka
krochovka (toto K u b H r), k u d la za groš; slc.
grošovka = něco za groš, něco laciného.
gruchať m or.: b o u ch ati apod., gruchnút B;
krouchati (bičem) Mrš. Pol. gruchać, p o d . sch.
b.; dále r. gruchnuťsja, u k r. hruchnuty. —
S taré slovo zvukom alebné. Bez g je rouchati
(viz).
grúl m sl.: pav ín o ; viz lour.
grúň je jeden z pobočných h řb etů , jak é
v y b íh a jí ve značném p o čtu n a stra n y od
hlavního horského h řeb en u a zvolna se sn i
žují. B ý v ají te d y jed n o u (nejvyšší) stran o u
spojeny s hlav n ím hřebenem (jasné hranice
tu není), protileh lo u stran o u p a k sp ad ají
pozvolna do ro v in y nebo do širokého údolí;
dvě pobočné s tra n y jsou ohraničeny ráztokam i (viz) nebo i hlubším i údolím i, jim iž
p ro ték a jí horské po to k y . G rúň je zpravidla
p o k ry t p astv in am i; není to p řík rá s trá ň
(které b ý v a jí p o k ry ty lesem ). G rúně m ohou
b ý t arci ohraničeny (vyjm a plochu spoje
s h lav n ím hřebenem ) ta k é jen dvěm a rázto k am i, p a k m a jí tv a r zh ru b a tro jú h eln í
kový. — Jm én o grúň je „velm i rozšířeno
v toponym ii zvláště severních K a rp a t (na
Mor. V alašsku jich V álek n ap o čítal 39). Od
dob M iklosichových se pokládalo za p řeja té
z ru m u n štin y . N y n í se k to m u n ázo ru vrací
Z. G olab, O nom astica 5.293n., od m ítaje
C ránjalovo spojení s g ra n -b ‘h ra n a ’, neboť
polské podhalské nářečí obě slova přesně
liší" . R u m u n , slovo [gruiu, dial. m aked.
grunyu] je sn ad z la t. grunium prasečí ry p á k
(pararela Slovanů: r-bt-b ry p ák , h u b a > bulh.
rat tá h lé návrší, sch. rt vrcholek). Šm ilauer
ZMK 2 .1 1 2 . - Laš. je gru ň. slc. grúň,
pol. n ář. gruń groń gróń grań , u kr. záp. hruń
i gruń t/v .
grunt, ta k i slc.: p ů d a, pozem ek, statek ,
základ; m or. gruntovat (slc. 4) důkladně,
„od zák lad u " čistiti b y t. Z něm . Grund
základ, p ů d a.
gryfny laš.: zručný B-Z-Lp. — Od gryf
z něm . G riff (obratné) uchopení čeho.
grža val.: k o tržin a, h o u ževnaté m aso B.
Msl. grždžál košťál zelný K ol. Obé nejasné.
L ák á to m ysliti n a *guza = houžev (srov.
grca K ol < *kuča); v d ru h ém slově arci
-ždžál je m ísto -šťál ze slova košťál.
gřamať la š.: lom oziti, lám ati, rozgřam any Z;
gřa m nuť p ra š titi H or. Z vukom alebné.
gřébať h an .: k o u sati Svěr . Viz hříbat.
gřugat gřungat křunkat laš.: ch rch lati B,
gřundat H or. Zvukom alebné.
gugáč m sl.: záh rd litá n ád o b a n a vodu. —
slc. guga vole, n ádor, hlíza, též golva, gogol
zogoľ zogon zoboľ vole; gugatý; pol. guga t/v ,
r. n ář. guglja boule. — Z ide. kořene *keu-g-,
K nobloch K raty lo s 4.37. maď. guga, golyva
t/ v od Slováků.
guláč n a P odluží kro jo v ý m užský klobouk,
bez střechy, ,,h ro tek “ PS-B -Podl. 70. — Od
slc. gula = koule: m á tém ěř podobu po lo
koule.
guláš, ta k i slc.; pod. jin d e (evropeism us):
jisté jídlo m adarského p ů v odu. Z maď.
gulyás, což je odvozeno (Šm ilauer) od gulya,
stád o hovězího d o b y tk a.
gulda m or.: neohrabanec B (od Jev íčk a);
k ulda H oš. „S n ad z M i-kulda; tj. M ikuláš;
srov. m or. p říjm ení K u ld a, k te ré je z M iku
láš jistě .“ Šm ilauer.
guma: p ryž, přes ř. κόμμι, s třla t. gum m i
ze staré eg y p tštin y . — Z gum m i elasticum
( = g. pružná) je lidové gum alastika H or,
kolomastika K ol-Svěr, kolomastryka B -R s-E l,
kolomastyje K tD .
gumiguta, něm . Gummigutt, hol. guttegom,
fr. gomme-gutte, angl. gamboge, gum guttae. —
Z m alaj. getah djam u po rů zn ý ch zm ěnách;
popsal je Stiller R O 22.117.
gury vm .: výslužka od zabíjačky B, val.
gúry zabíjačka, gúrovnica ov aro v á polévka
SvK . — N ejasné.
gusto, ta k i slc. Doloženo u nás asi od
1844. Pochází z ital. nebo špan. gusto t/v ,
ale skrze rakouskou něm činu, „ p a trn ě v li
vem italsko-španělského d v o ra vídeňského" ;
H aškovec ČMF 11.250. Pol. u k r. sch. gust je
v ša k přím o z la t. gustus.
gutaperča, ta k i slc.; pol. gutaperka. —
Z m alaj. getah pertja t/v . Stiller RO 22.118.
gutný val.: sešlý (o stro m ě ) B. Od rum .
guta (je též stpol. u k r. sln. sch. maď. guta)
och rn u tí, dna, m rtvice, což je z rom án, gutta
dna.
gvanět na kom val.: doléhati n a koho, dom á h a ti se čeho. N ejasné.
gvar, gver s tč .: zaručení, cautio. Stpol.
gwar t/v . Ze střh n . gewar zaručené právo.
gychať laš.: prudce líti, gychnuť ch rstn o u ti
(vodu), gychtanica liják. Pol. gichać t/v , dl.
gyzaś . — V zhledem ke g je lašské slovo
z polštiny. Slovo starobylé: s-ové intensivum
od kořene gheu- ‘liti’, k te rý je v ř. χέω t/v
a v to ch . B ku- t/v , s rozšířením o s v toch.
A kus- t/ v (o toch. C ouvreur I F 60.36)
a dále v stn o rd . giósa v y té k a ti. V zhledem
k stin d . ju h ó ti (kořen je v -ho-) se p ře d
po k lád á gh; ale p řed ú > y v slovanštině g
m ísto *z nepřekvapuje.
gźić se laš.: střečk o v ati (krávy se zegźily ),
přen. laš. gegzit se rozpustile sk ák ati, val.
gegýňat b ý ti rozpustilý, do v ád ěti; slc. g zií sa
dováděti, žerto v ati, gzec, gzel šp rý m ař a n e
poseda. — P ře ja to z pol. gzić s ię střečk o v ati,
což je staré *g-bzěti, m ající příbuzenstvo v lit.
gužeti t/v .
háb, obyč. v p lu r.: š a ty (poněkud nevážně,
vč.: N Ř 5,101, ČL 1.456, K u b , H o d ; m or.
hábky. P d . haby prád lo , ženský· oděv, slc.
háby. — V sing. je sch. obà , b. r. abá, p. uk r.
haba h ru b é sukno. — Vše z osm an. aha, to
pak z arab . ab a, t/v .
habaděj lid.: m noho, n ad b y te k ; chod. habadij, za J g (jest toho) na habaděje, na habatýr.
Proniklo v nedáv n é době do slc.: habadej
SSJ. — Ze rčení hanba dieti ( = říci, m luviti).
K t 6 ; srov. vč. m á toho až hanba m luvit.
habán, ta k by li k dysi n a jižní M oravě
a záp. Slovensku zv án i příslušníci sek ty novokřtěnců, p ů v o d u něm eckého, zabývající se
zvláště h rn čířstv ím . — Z něm . Habaner, což
je nářeční tv a r za H afner h rn číř (od H afen
hrnec). T reim er 18. Ale podle T reim era
Lingua 9.1960.91 jsou základem něm . (plur.)
„Gemein-haben = k o m u n ističtí přívrženci
Ja n a z L eidenu, no v o k řtěn ci, k te rý m h u
sitské země a ro d y ochotně posk y to v aly
ochranu a ú to č iště “ . Z k n ih y V ozarovy 98 n.
vidíme, že h a b á n i b y li lidé přičinliví, byli
zváni „lidským i včeličkam i“ , zp rav id la se
domohli m a je tk u ; b yli to p rý i „dlúzí lidé“ .
Náš lid se s n im i dlouho snášel dobře, n ic
méně se rozdíl p o v ah y a v íry projevil nakonec
ve zlém: byli vypuzeni, jejich dom y spáleny;
tradice z nich n ad ělala i strašidla! P ro to je
h. dosud veliký, d lo u h ý n. silný člověk,
kolohnát, u K y jo v a je habán též m aškara,
honící n a Zelený č tv rte k a V elký p á te k děti.
N ejasný je pův o d v ý zn am u v chod. habán:
vodní kolo n a velkém spádu.
habáň m sl., zslc.: míč. P odle P u ch m ajera
z cikán, habanos.
habáň: choroš, hubáň, viz houba.
habart s tč .: tělesn ý strážce, slc. biřic, dráb,
vč. -i děti (Holice), z to h o s expresivním c:
capart dítě. — Asi z (nedoloženého) něm .
*habe-wart. V jih lav sk ém m ěstském p rá v u
(13.— 16. st.) v y stu p u je habarte již jako n a
dávka. J . K nobloch ZfS 7.299. T edy asi
„strážce m a je tk u " . J in a k B ran d l: ze střh n .
nove-wart dvorní hlídač = pes.
habať msl. b rá ti, lak o tn ě si p řiv lastň o v ati.
S expresivním g: msl. gabat lak o tn ě shrabo-
v a t, b rá t (nagabat hodně z dědictví apod.),
též b ráti, term ín dětské h ry , msl. p o stv .
gaba h rom ada, dále o m ak áv ati (pogabovat
děvče), gabnúť (hrubě) sáhnouti, m á k n o u ti,
tre fiti n a něco (val. tys na to gabnul, čes.
> tys na to kápl, vč. v žd y ironicky). Viz
i chamtiti. S intensivním s: val. gasat h ltav ě
p o jíd ati (Mch S P F F B U 1.89), z *gab-sa-ti. —
slc. habať, pol. gabać c h y tati, d o tý k a ti se,
bělor. habac' t/v . — P říb u zn é je irské gaibb rá ti, v lastn ě gab- (i je anticipováno z k o n
covek). J d e o expresivní kořen s variacem i
a s á\a: kap- (lat. capio), u nás je n o rm áln í
zdloužení ite ra tiv : Psl. gabati. Viz i hrabiti.
h ab atk y v al.: kožené střevíce, slc. papuče,
bačkory. N ejasné. Slováci píší též habadka.
hábit: z la t. habitus tělesný vzhled, zev n ěj
šek, šat, k ro j; v církvi řeholní šat.
habr, m or. hrab. — V šeslovanské: slc. hl.
uk r. hrab, sln. též g(r)aber, b. gabar, všude
jinde grab. — N ejblíže je příbuzné lit.
skroblas, O trębski L P 5.29. D ále je příbuzné
s la t. carp-inus t/v ; rozdíl co do znělosti
souhlásek (lat. k-p p ro ti g-b) d áv á tu šiti, že
slova t a jsou „p raev ro p sk á" . Tím se v y
světlí i přesm yk r, > *gabr-b, z to h o dalším
přesunem grab-b; jiné p o jetí je u H u je ra 1.30
(disimilace).
hábrovat se jč.: nem otorně j íti; při-ha(j)brovat se PS. Sem řadím e i do-žábrat se
K tD -P S , do-žejbr(ov)ati se PS. — J e asi
příbuzné s čábrovať, viz čábřit, a dále s lit.
ko b rin ti ale m ísto k m á g > h.
h a ce plur. fem ., stč. hacě, m or. gatě. — Pol.
gacie, ukr. hači, r. gači, sln. gače, gate, slc.
gate, sch. gaće, b. gašti. — H a ce byly, jako
dosud u m oravských Slováků, lehké k alh o ty
s nohavicem i širokým i, ale k rá tk ý m i (asi do
půle lýtek), s dolením okrajem často ozdobně
v y rúsa ným ; k tě lu b y ly p řid ržo v án y o p as
kem (nebo jen tkanicí) zvaným stč. a slc.
hacník, pol. gacnik J P 42.21, u k r. hačnyk,
r. gačen', gačnik, sch. gatnjik. B yly z bílého
konopného p lá tn a ; spolu s konopnou košilí
b y l to „hygienický, pohodlný a p ev n ý oděv
p raco v n í " (V áclavík, Zálesí 173). Jm én o
jejich bylo přenášeno stč. i n a jakési k rá tk é
spodky pro veřejné lázně. H a ce nebyly te d y
žádné podvlékačky, nýbrž pracovní k alh o ty
(jestliže se d áv á to jm éno podvlékačkám ,
viz J jč ř 212, je to zjev m ladý). U žívali
jich všichni Slované, jejich jm éno dokonce
přejali M adaři, F inové a jin í U grofinové.
maď. gatya bylo p řeja to do slc. (gate, gen.
gatí) nejprve jako jm éno pro onen pracovní
oděv, p a k jako ,,k alh o ty “ vůbec nebo m užské
spodky. Ze slc. proniklo — když hace v y
mizelo — g. na M oravu a do Čech b u d jako
gatí nebo kate, m ísty vznikla nová plurálová
form a kaťata gen. -at, jako k d y b y katě bylo
n eu tru m ty p u kuře. S ulán StSl 3.1957.283;
podobně již Šm ilauer, v E S 1. — N ejrozum
nější dom něnka o p ů v o d u slova (Buliěova)
je ta , že Psl. gatí (-ę) souvisí s kořenem ga jíti, choditi (zachovaným též v hai), že to je
„chodící o d ěv “ , tj. pracovní (stč. vezmi hace,
v kterých chodíš, . .. ; srov. čes. term ín chodicí
šaty p ro ti ložním). Vzniklo te d y z ad jek tiv a
téhož d ru h u jak o bicí apod., tj. příponou
-ťo- < t -jo-·. gát-ję (-Í) odedę, chodící kusy
oděvu. O těch slovech ny n í podrobně jed n á
N iem inen ScSl 3.1957.224 n.; vychází rovněž
od gá- ‘ji ti’.
h ack a m or.: šátek . T ak i pol. n ář. N ejasné.
h ačat: seděti: slovo „ d ě tsk é " řeči (výtvor
m am inek!), bez etym ologie. — slc. hačať,
hačkať, hačin ka ť. J e i něm . hatschen.
hačíř: kočí sedící n a kozlíku (us. n a T urnovsku za Jg ), ny n í (u Jah o d y ) p ejo rativ n ě
= form an, zvláště o sedlákovi, k te rý si
v zimě přivyd ěláv á form anstvím . slc. hadžír
voják, b y strý člověk, h ajíiar pohonič (do
b y tk a ), poháněč. — Z něm . Hatschier d ra
b a n t (jízdný n a koni), to p a k b u d souvisí
nějak s la t. (v glosách) arcer p asák koní
(cit. Ernout-M eillet), nebo „je odvódím e n e j
přím ěji (podle K luga) z ital. arciere lučištník,
fr. archer“ (Šm ilauer), zde v šak v ad í rozdíl
význam u.
háčiť m sl.: zdržovati, zrazo v ati koho
z čeho, h. sa z d ráh a ti se, o d řík ati si, m írn iti se,
msl. zhaknúť, zhakovat (zhe- Slavičínský) odra d iti koho, val. zhačovat o drazovati SvK ,
laš. za-hačiť zaplésti n. zach y tn o u ti, n ap ř.
udici m ezi k ořeny M alý; slc. (z)háčiť (sa)
zhačkať (sa) zhák nuť (sa) zháč(k)ovat sa
zhačknúť sa v zep říti se apod., háčivý kóň =
nechtějící ta h a ti; vč. hačkovati se v áznouti
Jg d . Sem p a tří snad i h an . hákat nesouvisle,
šp atn ě čisti, slc. k o k ta ti, m or. vy° ztěžka
vypověděti. — Asi od hák, původně te d y
„h ák em zad rž o v ati" .
h a čky 1°: zrnéčka v plevě nebo klase, vylo u štiti se nedající (vč. za M arka), těžší ple
vy , v nichž zůstalo zrno (K o tt od R oudnice);
2°: o dpadky ze lnu (vč. K o tt, H o d u ra), m or.
hačkovica příze, p látn o , p la ch ta z nich. —
N ejasné.
had 1°, hadí; hadice; jisté ro stlin y jedovaté,
odporné, neužitečné, lid n azý v á „h ad ím i "
(např. h a d í česnek), jako b y je přenechával
h ad ů m ; hadinec ro stlin a E chium (plod p ři
pom íná h ad í hlavičku); kám en hadec serpentin , P reslů v kalk. N ázev ho u b y P hallus stč.
nč. hadovka, dříve i hadí smrž, m á asi základ
ve víře, doložené v P olsku W oP 213, že
sm rže jsou jed o v até anebo že m ohou b ý t
příčinou „ h a d a " v žaludku, k te rý ž to h a d
člověka pom alu usm rcuje. — V šeslovanské,
pův. znam enalo zajisté jen h ad a, ale adideací
k hyd přenášeno m ísty i n a všelikou žoužel
(pd. sch. b. stsl.). —· P sl. gad-b;. souvisí
sn ad se stin d . nágá- m . h ad : zám ěna zubnic
d /n ; přesm yk d-g > g-d je asi ta b u o v ý , což
m á základ v ide. ctěn í dom ácích h ad ů
(o něm H avers 46, o skutečně hojném v ý sk y tu
užovek v dom ech v. Moszyń ski 2.567);
v B u lh arsk u viděli v h adech duše p ředků
(Niederle 2.1.293). Viz v šak i K opečný SaS
20.128.
had 2° stč.: jak ý si stro j válečný, podle J g
(z Palkoviče) had -e fem. = „ b e ra n " n a b o u
rá n í h rad eb ; nč. doloženo ve v ý zn am u b eran
u H ey d u k a; „ale h ad bylo ta k é jm éno děl,
něm . Notschlange, Feldschlang, la t. colu brina,
fr.
coulevrine
(dlouhé,
te n k é
dělo)" .
(Šm ilauer.) Podle M atzenauera je to ze s třla t.
hedus t/v .
hádati: 1° *god- v uhodnouti, stč. p o
hodnú ti u h ád n o u ti (nech, ať pohodne, co já
m yslím Pass.), po-hodnúti s í p o h á d a ti se
(z toho s n a d b y tn ý m ne- nč. nepohodnouti
se), dále nč. roz-hodnouti (se); 2 ° *gadv hádati, dohadovati se, odhadnouti, odhado
vati. P ů v o d n í význam : p ro n ášeti své m ínění
(dom nění): laš. hadam ‘m yslím ’ L p ; z toho
se snadno vyvodí další v ý v o j: lu štiti h á
d an k y , pro ro k o v ati, h. se p ů v odně jen . =
d is-putare. K tě m v ý zn am ů m p řitv o řen o
pohádka (viz), hádka, hádanka, ty p ic k á postv erbalia dohad, odhad; ale záhada ( > -ný)
je z ru štin y . — H l. n ář. hódać, dl. godaš háda
ti, uk r. hádaty pro ro k o v ati, m ín iti, r. gadáť
t/v a h ád ati, sln. gadati h á d a ti, b. gadaja
v ěštiti, h á d a ti, p řed p o v íd ati; sln. a sch. se
zám ěnou zubnic d/n; sln. gánati, sch. gonetati h ád ati, sch. ugonati, -iti u h o d n o u ti. —
P říb u zn á slova jsou je n v g erm ánštině: stisl.
gáta h ád an k a, hád án í, dom něnka, geta tv o řiti,
jm en o v ati, m íniti, h á d a ti. K o řen byl te d y
*ghed-. L it. godóti ‘p řem ý šleti’ je podezíráno,
že je p ře ja to ze slovanštiny, ale sn ad n e
právem .
h aditi stč.: h an ěti, tu p iti, zav rh o v ati. —
sln . gaditi u v ád ěti v opovržení, k á ra ti, sch.
gaditi se oškliviti se, b. gadjá špiniti, m azati,
k aziti, k á ra ti, u k r. hádatysja oškliviti se, r.
gadiť šp in iti, káleti, k aziti. — P sl. gaďo gaditi
znam enalo ‘činiti h n u sn ý m ’, o d tu d tu p iti,
k á ra ti. — V češtině se rozdělilo n a dvě
v ětv e: 1 ° to to haditi, 2 ° haditi se > hatit i se
oškliviti se; zde t p řeja to od hatiti kaziti.
Z áklad se objevuje i v podobě žad- (v. žad-
lavý), te d y gód /géd-; příbuzno je střněm .
quád zlý, hnusn ý , slabý, s třh n. kót špína,
neřád, něm . K ot. Germ. slova u k azu jí n a
*gvód-, v u sn ad ň u je sp o jití s hořejším i slovy
dále i hyd a hyzditi (viz), ale p ro ú tv a ry
gvád-/gvéd- je st u zn ati, že z tra tily — z n e
znám é příčiny — své v (jinak se v po k, g
drží: kvas, hvězda!).
hadlaf, stč. (h)arlaf: část tkalcovského
b rd a: n it s okem , jím ž prochází jedno vlákno
osn o v y ; p ak i žíněný úvazek, jak ý si m otouz.
— Z něm . haarlauf, střn ěm . hár-luof t/v
(M atzenauer, Gb., T y k ač NVČS 4.28.)
hadlina: dlouhá tr á v a ry b n íčn á ke stlan í
(Jg; N Ř 7.313), lesní tr á v a L F 66.391.
N ejasné.
hadr, již s tč .: m or. též -a: cár. Z něm .
H ader m ask. t/v . Se zesilovacím n handra: vč.
jen o h ad ru určeném n a u tírá n í z b y tk ů te k u
tin , slc. však = h a d r vůbec, n ap ř. i handričky o dětských šatečkách. P řek u p n ík starý ch
ša tů : hadrlák handrlák handlák, handrle, vše
zkráceno z něm . H aderlum p; dom ácí je
hadrář, hadrník, slc. hand(r)ár; K osm ákovo
hadračník upom íná n a slc. handrárči ť sk u p o v ati h ad ry , k u p čit s h ad ry .
hadrovati se, již s tč .; nč. u H olečka, jin ak
jen ha(n)drkovat se, hadrykovat se: v ad iti se,
též p o tý k a ti se (K ubín Ppz). Z něm . hadem
t/v ; rozšíření o k je nejasné. — Též p.
hadrować, handryczyć, hl. hadrować so, dl.
hadrowaś se t/v . — Z vláštní vý zn am m á
vč. handrkovat = m lu v iti cizím jazykem
n. příliš rychle, nesrozum itelně (h-uje ně
mecky jako česky; h-ovali se dohadovali se P t),
slc. handrkovat a h. sa S SJ. J e z kontam inace
se švandrkovat, viz šváda.
hafati. Stč. a m or. n ář. havati, zdrobněle
havkať, havotať, u K y jo v a zesílené havozniť;
slc. havkat, havčat, pes hav(k)o, havoš, havkáč;
vavčať, č . (o zv láštn ím odstínu) ňaf ati. —
Zvukom alebné; ta k i u k r. havkaty, r. gávkať,
b. gavkam; něm . W au = haf.
hafera val.: b o rů v k a Jg-PS -S S JČ . — slc.
též jafira, jafura; v al. haf erník, slc. ja fu rn ík
borůvčí. Pol. afyna, p d . jafera, u k r. (j)afyna,
jaf yra (a ja fy n n y k , ja fy r n y k borůvčí); maď.
áfonya t/v . — P ře ja to z ru m u n . afina t/v .
F orm a s r m á ru m u n sk o u nářeční (sedm i
hradskou) zm ěnu n > r m ezi sam ohláskam i,
krom ě toho p ro th etick é h. J . A. C andrea,
P ro b leme di toponim ie (B ukurešt 1932);
v. i O lteanu, Rsl 3 (1958) 293.
hafol han.: chom áč. — ,,Z něm . dial.
H anfel < Handvoll" K pU .
hach laš.: ničem a, stč. hachna p o tu p n ý
n ázev ženské (tak dosud n a B oskovsku:
SvB ). Asi ze střh n . hache m ladík, chlapík,
fem . h o lk a (potupně). Viz hochna.
hachle f.: drhlen Jg-PS -S S JČ . — Z něm .
Hachel f. t/v .
haj! interjekce, již stč.; nč. jen na p o h á
nění hus.
háj: listn a tý les, obyčejně m alý . Ale stě,
spojení v lese v h á j i T ab 16 ,,v lese n a z a k á
zaném m ístě " uk azu je, že háj bylo m ísto
v lese, k am se zakazuje v sto u p iti, popř. celý
zak ázan ý les. Zdá se, že původně, v pohanské
době, to byl p o sv átn ý les, k am bylo z a k á
záno v sto u p iti krom ě doby povolené k u l
te m ; b y la to i m ísta asylu: nesměli ta m v s to u
p iti pronásledovatelé. P ozději, k am b ráněno
v ejiti p o d daným , ab y nelovili zvěř, v y h raze
nou feudálovi. P ro to by ly ,,h ájen y “ zejm éna
m enší lesíky u p ro střed polí, útočiště to polní
zvěře. O d tu d stč. zaběhne do háje = zmizí
(ale nč. jd i do háje = ‘jd i p ryč, dej p o k o j’
so tv a ,,je jenom eufem istické m ísto jd i do
hajzlu" , jak m íní Šm ilauer). Stč. hájenstvie,
nč. hájemství (odkud m l; podle tajem ství?)
a hájička -ečka PS věchet označující zákaz
choditi, p ásti, tr h a ti ovoce apod.; hajný >
n ář. hejny, h an . héné; stč. háj i ště zakázané
m ísto T áb 16. H á jiti, nč. též ob-háj i t i , u-hájiti, -hajovati; ale za-hájiti začíti, pol. za-gaić je podle něm . (Gericht, D ing) hegen. —
slc. háj, pol. gaj h áj, les, haluzí (nařezané),
gaić sázeti les, sb írati haluzí, u k r. haj, r. sln.
sch. gaj h á j, sch. gajiti p ěsto v ati les, b rán iti
v s tu p u do něho ap. jak o v češtině. — P ů v o d
nejasný. D osavadní dom něnky nev y h o v u jí
(odvolávám i L F 51.242). Z dá se však, že h.
lze vyložit jako fa k titiv u m (se zdloužením
v kořeni, ty p plaviti) od kořene guei-, k te rý je
v ží ti = b ý ti živ. V lastn í jeho v ý zn am b y byl
„n ec h at žíti“ nějakého jedince nebo sk u p i
n u , když jejich okolí se kácí, ru b á, seká, p o
bíjí ap., n ap ř. hájiti les = n ech at jej rů sti,
še třiti ho, ač b y jin a k dříví bylo velm i p o
třeb í. Z to h o vzniklo postverbale háj = les
ta k to chráněný, les, k am je zakázáno v sto u p it
se sekyrou anebo vůbec. D alší vývoj u hájiti:
b rán iti v boji p ro ti škůdcům , p ro ti n e p řá te
lům .
hajat, zdrobněle hajinkat, hajičkat, chod.
hájat, hajčnout si. — slc. hajat hajkat
h a jinkat hajenkat hajuškat. H l. hajcać. — V ý
tv o ry řeči m am inek, bez etym ologie.
hajcat hajcovat i hejcat vč.: h lad iti, hýčk a ti, lask ati, hajcnout Jgd-SS JČ , laš. hajsat
h ý čk ati; sem dám e i hejčkat, spis. hýčkati
la s k a ti.— Z hajc Jg , ny n í vč. hájc nebo ájc,
áj (pd. haju haju!), slovce z řeči chův: kdo
m á v ru k o u děcko, nechá-li je p o h lad iti
kočku, vede m u ru čk u a doprovází tím
slovem k aždé pohlazení. N ebo žerto v n á h ra
s nejm enším i: dospělý pohladí něk o lik rát
děcko, vždy s ájc, p ak je rázem popleskne. —
Ale vm . je harcati t/v K t 6 . O dkud r?
hajdam ák: pův. u k rajin sk ý povstalec p ro ti
„k o n fed erátů m b arsk ý m " , tj. polské šlechtě
vzbouřené p ro ti R u sk u ; o d tu d hanlivě u k ra
jin sk ý zbojník, lupič. slc. hajdamák, p . hajdam ak(a), u k r. hajdam aka {-macha). Z osm an.
hajdam ak lupič.
h ajd ati 1 °, zpravidla s roz-: vč. rozhajdaný
N Ř 20,74 aj., slc. rozhajdaný, han . vm . a též
slc. rozgajdaný B -R ous-K aj. = nepořádně
oblečený, slc. rozgajdat sa; vm . gajdaňa o t a
kové ženě; vm . gajdze sa obilí rozlézá se n a
fůře; u F re n š tá tu a K y jo v a i stul je rozgajdan y rozviklaný; msl. slc gajdy široké volné
šaty . „Z maď. gajdol" Šm ilauer.
hajdati 2 °: to u la ti se, choditi: klad. h a jdák , hajdala tu lá k dom ácí, č. m or. hajdalák
-ulák nedbalec, lajd ák , halam a, han . gajdat
se to u la ti se. S nad sem p a tří i m or. hajdanovat R ous-K ol p o tu lo v a t se. — slc. hajdák
la jd ák , tu lá k , hajdákat hajdovať la jd a ti se,
p o tu lo v at i se, lehkom yslně žiti, prom arňov ati, prehajdákať p ro m rh ati, odhajdákať ro
botu ledabyle o d b ý ti; zkráceno(?) v hajkať
rozhazovati, h ý řiti. Pol. hajtować m rh ati,
r. (u)chajdákať z tra titi, p ro m arn iti. — R ý
m u je se s lajdati, jin a k nejasné; podle
J a n k a od hajdy. V slc. jsou tak o v é tv a ry ,
ja k o b y to bylo od hajduch d ráb , ozbrojený
p a n sk ý n. ú řed n í sluha: hajdúšiť, hajdúsit
to u la t se, m a rn it čas, lu m p o v at. N ení v y
loučeno, že i ě. hajdati je od hajduk.
hajdat 3 °: h o u p ati, laš. n a H lučínsku
hajcač h o u p ati se v bocích p ři chůzi ap. (Šr)
v y p a d á ja k o s-ové in tensivum . Viz hejčati.
hajduk i hejduk, to to v T áb. — slc. hajduk
Vsl. h ajn ý , hlídač, zp rav id la hajduch, ú řed n í
sluha, policajt, hajduchovať ta k to sloužiti,
hajduchy valašský tan ec ( = ,,zb o jn ick ý “ ),
-uchovať ta n č iti je. — Pol. sln. sch. b. h a j
duk, pol. u k r. též = onen tan ec. — Z maď.
p lu rálu k hajdú žoldnéř pro h ran ičn í službu,
pěšák, s o u d n í sluha, d ráb ; další v ý k lad
u Šm ilauera N R 21.190; p řeja to i do něm či
ny: H aiduke, Heiducke, o d tu d naše starší -ej-.
— V jihosl., r. a osm an. m á to slovo v ýznam
‘loupežník’; tím se pochopí slc. p. ukr.
význam ‘valašský ta n e c ’, z původního
zbojnického (H p t), ale i v ý zn am y u h a j
dati 2 ° (to u lati se, h ý řiti).
hajdy!, za Ju n g m a n n a též -dum -dej -daj;
zříd k a i hejda! — slc. hajde, hajdy, hajda,
pol. hajdy -da, hejda, u k r. hajda, r. (g)ajda,
sln. hajdi, časováno: -iva -imo -ite -ita, sch.
hajde, b. chajde -ete; něm . heidi, heda, maď.
hajde -a -e, hejd -e -i, osm. hajdé, ru m . hai,
(h)aida, aide. — Viz po d ro b n ý v ý k lad
J . J a n k a ČMF 26.337; podle něho je to
v ý raz „p ru d k é rad o sti nebo p o bídky k ry c h
lém u pohybu, v ý raz všeobecně lidský, ale
spoň n a p ro sto ru střed n í a jihovýchodní
E vropy a přilehlého územ í asijského",
nicm éně koncovka -y se šířila z ohniska
českého, -e z tureckého, -a nejspíše z Polska.
N ěm . heidipritsch je asi z č. hajdy pryč.
hajhan han. přezd ív k a odrostlejším ch lap
cům nebo m ladíkům K pU . — N ejasné.
hajnal hojnal, podle znám é interjek ce o b
m ěněno v hejnám, hojnům ( = chápáno jako
hej nám ?) vm . a slc.: žerto v n ý p rů v o d o s v a t
bě; jistý zvyk po sv atb ě d ru h ý n. tř e tí den
(sbírání d arů po domech) a ran n í zpěv n.
h u d b a („budíček"). Vm. též hejnica. Pol.
hejnal je obdobný „b u d íček " h ran ý z kostelní
věže. Z maď. hajnal, zora, ú sv it.
hajs 1° msl. slc.: citoslovce, jím ž se tažn ý
d o b y tek říd í vlevo, val. též hajk B. slc.
odvozenina hajskať v o lat h ajs n a p o tah . —
Zkráceno z maď. hajszra ‘vlevo!’
hajs 2° val.: v před B. — Od maď. hajszol
h n á ti, štv á ti.
hajsat, h an . m sl.: k louzati se (vlastně: smýk a ti se, se stolu, po zemi), msl. gajsať m ykati
sebou (B: kdo leze n a strom , te n gajsá, gajsne,
pogajsne se, a zase si odpočívá; g. ram en y
= zd v ih ati r . ; pogajsaný n a je ťú = ro ztřesen ý
jízdou; ugajsaná chůza = h o u p avá, k látiv á).
— P ů v o d nejasný.
hajtáš: černá výložka n a ru k áv ě bílé
haleny horňácké B. — Z maď. hajtás výložka
n a oděvu. Sulán P ID e b r 39.14.
hajtra haltra: sešlý, h u b en ý ků ň , pejor.
kobyla. N ejasné. Snad z nějakého staršího
tv a ru od fr. haridelle t/v .
hajtrta val.: ro zpustilý chlapík, lehká žen
štin a, -án potřeštěnec. — Asi z něm činy, z n ě
jakého ú tv a ru od heiter veselý, rozjařený.
hajtry h an .: dřevěné sto ja n y n a sušení
sena. „N áleží k hajtra k o byla (srov. koza)."
Šm ilauer.
hák, název rozličných n á řa d í; staro b y lý
d ru h p lu h u (vč. hak), o d tu d vč. hakovat;
zralý ječm en háčkuje = kloní klasy k zemi:
za-hákovati. Viz i háčiť. — Ze střh n . hake(n).
— C. haklík je z něm . H akel, k to m u přitv o řen o haklice.
hákat m sl.: h ltav ě jisti: (na)h. to do sebe
Mal. — P ů v o d n í házet do sebe (též M al.;
slc. nahádzať jedlo do seba S SJ, obdobně
i čes.) je tu přetv o řen o expresivní příponou
ha ta k , že b y la p održena jen p rv n í slabika,
o statek n ah razen n ovým zakončením , § 20 .
háklivý (lid.), jč. m ísty hojklivej. Z něm .
heikel t/v . J e i č. „hák lich z rak . dial. haklich“
Šm ilauer.
hákovnice stč.: arkebuza. U tvořeno podle
něm . H akenbü chse: „h ák em p řip ín ala se na
lože neb kozlík" J g (viz i houfnice); „podle
K . T itze n ao p ak ." Šm ilauer.
halabačka v m .: sv ětsk á písnička, p o v í
d ačk a (z G lazarové SSJČ). — Od halapačič,
viz hala bala.
hala bala (tak . i slc.), též haldy baldy,
halam balam, hach mach, hak(y) m ak (y) (odtud
zhakm atit pom íchati, z a m o tati PS), haky
baky, hác bac, hake m ike, hať m at, hatla
matla, hatla patla, stč. chalabala chalybaly:
nepořádně, ledabyle (píše se i jako jedno
slovo, ale lid to vyslovuje odděleně, se
dvěm a p řízvuky); slc. hakm ak, haky-baky
škrabanice, k lik y h ák y : p ro to sn ad i laš.
halikat (li za l), na-haľkať n ačm árati p a tří
sem. Sem snad m ožno zařa d it i laš. halapaćić
žv an iti, dále haťa pata, haťapák, hatapa
(huťapa, huťa Jg) popletenec, hať{a)matilka
-km- Jg) jazy k o v á m íchanina (srov. hat
m at jen to nezmať J g pol. matu)·, haťalák
Němec m luvící nesrozum itelným nářečím .
P d . halu-palu se spěchem , jen ab y to bylo;
hala- je snad m ožno zto to žn iti s hara-.
Základní hala hala je asyndetické spojení
ty p u čáry m áry, vyznačeně rým em a tím ,
že druhý člen se začíná retn icí (tendence
obecná!). P a tří sem i rd . chalabalá horlivý,
povrchní člověk. J e i něm . Hackm ack, p estrá
směs, luza (podle W olfa 127 p rý z češtiny)
a Hackelbackel m ích an á společnost, luza,
hakkel-bakkel ‘vše pospolu, bez v ý b ě ru ’,
podle W olfa z jid. hak ol bakol ‘alles m iteinander’. Jsou te d y i česká slova z jiddiš? Ale
č. haky p aky (chatrné) svršky, (ubohý)
m ajetek, ,,k rám y “ je ze saky p aky, to p ak
je z něm činy. P odobně je pom oř. hakipaki t/v .
halabrána: jistý š a t (Jg z D), rozedraný
kabát (K ubín L F 27.358), ro zed ran á ju p k a,
kazajka (K ub. P pz), neforem ná věc (LF
66.391), -án s ta rý k a b á t (u K u n štá tu ).
Přeneseně jč. ‘d louhá žen a’ J jč ř 52. — N e
jasné; -bran- u p o m ín á n a pol. u-branie oděv,
šat; hala- p e jo ra tiv n í jak o v haladryje?
halabúra: v ln a n a p letení punčoch (Kol.
též -r; R u sav a 50; h an . -bóra R ous). N e
jasné.
haladryje: dryáčnice (Jg; -dryja R ousSvK -K pU , -ndryja B, -gryČa K oníř). —
První část obsahuje „jak o b y onom atopoetické hala-“ (Jan k o ČMF 5.296), tj.
peiorativní, to té ž co je v hala bala ; d ru h á
část zkrácením z dryjáčnice. Sem p a tří
i zslc. haladra křikloun. Srov. i m or.
halafaňa > hajflena h u b a tá žena ( 2 . část
nejasná).
halama. Z dá se, že m o rav sk ý lid pojil
halama s holemý veliký. „S akriš, deť je to
jož halam a a že se b ál strašid él?“ (O brovský
TP 159; m luví se o jednom bázlivém m ladíku
171etém). T aké v hornické mluvě příbram ské
byl h. = nováček velké p o stav y CL 44.58. —
Snad te d y p a tří k holemý, ale -a-a- je n e
jasné.
halapartna, dříve též -parta -pertna -barda. — slc. -na. Z něm . H ellebarde t/v .
V -barde vězí název sekyry, k te rý je v bradatice (viz).
halasiti, halas, halasný. Pol. halasić, -ować,
halas t/v . slc. halas podle K z p o lštiny; laš.
halas. Sem i val. haľaštovať t/v a tla c h a ti SvK ,
halašta povídálek SvK . U R aise a N Ř 5.104
vč. holas. — Z dá se, že u nás je to slovo
doma ve východních nářečích (vč., laš.);
polské by p ak bylo z češtiny. N áleží k hara
šiti (v. ta m ); srov. pol. n ář. galuszyć rám u sit,
ukr. halas, halasuvaty. Sem p a tří i krkon.
haliti hlasitě se sm áti Jg .
halastra i chalastra la š.: luza, ch átra. — slc.
hajstra hajštra hojštra sp ro stá ženská, pol.
(c)halastra, halaistra, uk r. halajstra luza.
P ů v o d nejasný. Viz i chátra.
halati: laš. halač (v ,,d ětsk é“ řeči) laskati
Lp. — N ejasné.
hal’bija halvija, val.: k o rý tk o pro vepře.
Pol. ve Slezsku halbia, u k r. albijka. — Slovo
p astý řsk é k u ltu ry k arp atsk é ; z rum . albie
( < la t. alveus) t/v ; „ n a salaších všude b ý v ají
k rm en a p ra s a ta zejm éna zb y tk y žinčice,
k teré se nalév ají obyčejně do v y d labaného
k u su d řev a“ (Cránjalá).
halda: velká h rom ada, u dolů odval ja lo
vého kam ení, již s tč .; slc. též hálňa. Z něm .
H alde. — Sem p a tří sn ad i halda lehká
ženština, též „z pouhé dobrom yslnosti
n ad áv á se ta k d ěv ča tů m " Jg . Doloženo ve
význam u ‘n ev ěstk a’ již 1629 v P ísku, je
běžné dosud n a M oravě, též chalda. V zniklo
zkrácením z haldecká kurva, jež cituje
J g z V eleslavína: „zdržovaly se n a h aldách
u V ltav y ; W in ter Zvon 3.622“ . Š. (Asi
jiného původu je rd . chalda h ru b ý , drzý
člověk nebo ta k o v á žena.)
halekati: viz helekati.
halena m or. a slc. kdysi lidový svrchní
oděv z bílého hrubého su k n a (,,huně“ ); nově
odvozeno halenka ženská blůza. — B. chalina
dlouhý svrchní oděv, sch. haljiná oděv. —
K n ám bylo p řejato od jižních Slovanů (ale hm ísto ch podle haliti)·, ta m je odvozeno od
chalja (sln. sch. halja šat), což je z osm an.
xali koberec.
haléř již stč. — slc. halier, pol. halerz, dl.
halaŕ . — Ze střh n . haller (nyní Heller); název
podle m ěsta H all (sv. od S tu ttg a rtu ), kde se
haléře razily.
haliti: zpravidla s od- roz- za-; p ro sté haliti
‘z a k rý v a ti’ je nové, nem á je ani Ju n g m an n ,
vzniklo depreverbalisací z rozhaliti. A ni v ru š
tin ě a u k rajin štin ě není p ro sté sloveso. U dála
se tu i zajím avá zm ěna význam u. P oněvadž
sln. sch. razgaliti se, u k r. prohaljuvatysja,
r. progalitsja znam ená ‘rozjasniti se’ (o z a
m račeném nebi, když deště a m lhy u staly
a začíná se m ísty o b je v o v at m odré nebe),
přiřadím e sem č. vyhoulit se (-at se Jg d ), slc.
vyhúlit sa v y jasn iti se, prehúlit K u k 19.21,
val. prohulovat sa (srov. ukr.!), k to m u dekom posicí d ru h o tn é č. houleti se p řevalovati
se (o m racích; sn ad jen individuální zm ěna!)
a slc. húliť sa ch m uřiti se, dále m or. hula ,
húlava hulava p řeh áň k a, déšť, dešťový m rak,
slc. húlej trv a lý déšť, húľava dešťový m rak.
Viz i huliti. — R . progáliť odhaliti, prosvětliti, progálina světlé m ísto v lese, u kr. prohályna t/v , sch. sln. razgaliti, sln. galiti obnažiti,
o d k rý ti (tedy sln. sim plex m á opačný v ý
znam než č. h a liti!) . — P ro v ý k lad té to p e s t
rosti je st v y jiti od *(vy)-galiti s význam em
„v y jasn iti nebe“ . P říb u zn é ú tv a ry jsou
v san sk rtu od galati kape, mží. J e doloženo
k au sativ u m gáláyati; to hláskam i zcela o d
povídá našem u galiti, pro v ýznam p ak je st
v y jiti od složeniny *vi-gáláyati = činí, ab y
přestalo m žíti; to m u b y odpovídalo u Slo
v an ů raz-galiti, *vy-galiti, u nichž při z v ra t
ném tv a ru se sę vý zn am ‘p řestáv á d štíti,
m žíti, chm uřiti se’ přechází ve ‘v y jasň o v ati
se, čistiti se’ o nebi dříve zataženém dešťo
vým i m rak y , te d y ‘o d h alo v ati se’ o nebi,
p a k o čem koli jiném . D ekom posice předpon
a tv o řen í postverb alií v různých stad iích v ý
voje vedlo k v ý zn am ů m ta k rozličným .
N aše -u- m ísto -a- b u d e výsledek dávného
sm íšení základ ů gal- a gul- (jevícího se
též v č. za-háleti p ro ti r. guljáť, což je obé
od *gul-).
hálka slc.: kulička, n ap ř. na h ran í; dubová
h. = duběnka, o d tu d p řejato do češtiny jako
botanický te rm ín pro jisté v ý rů stk y n a ro s t
linách způsobené hm yzem . T otéž slovo je
msl. slc. hálka ,,m akovice” věžní nebo n a
dom ě, přístřešek n ad stu d n í apod., dále
jistá závora dveřní (viz i M ihál SR 25.96).
Viz i haluška. — P . gala koule (hanlivě
též oko, o d tu d p řeja to slez. hale oči), galka
(věžní), ukr. (z pol.) halka koule; sln. galka
duběnka. — Psl. gala, od galiti, jež znam e
nalo (v stpol. galić a rd. v Sibiři galiť) házeti
m íčem ; byl to staro b y lý odborný term ín pro
tu h ru , příbuzn ý s ř. βάλλω h ázeti; u Slovanů
je ite ra tiv u m se zdloužením v kořeni: 3.
sg. *guól-ei-ti. P rotože gala je postverbale,
povědom í o jeho pův o d u se záh y ztratilo
(když se ztrácelo i sloveso) a ta k vedle
význam u ‘m íč’ se u něho objevily v ý zn am y
další, vždy ale spojeně pojm em k u lato sti
(zprvu: kulička n a h ran í; p ak jakákoli jiná).
halma: h ra p o d obná „d ám ě“ . „Z ř. άλμα
skok, ja k se uvádělo v návodech ke h ře ”
(Šm ilauer).
halšík: část vozu (která?), u Litom yšle
(H od 63). — N ejasné. Z orčich?
haltýř: sádka n a ry b y , stč. -éř -ieř -ýř. —
H l. hadleř, dl. haltoř, haldař, p. holdernik. —
P o d le B ielfeldta 138 z vých.-středoněm .
*halter (něm. spis. je H älter t/v , od halten
držeti, chovati).
halucha: ro stlin a O enanthe. Preslovo p ře
je tí asi z pol. galucha, což je asi od gala
koule, h láv k a apod.: halucha vodní m á lo
d y h u n ad kořeny velm i ztluštělou. J e i u kr.
halucha.
haluška: m enší nokovitý nenad ív an ý k n e d
lík, je vč. N Ř 5.99, ČL 1.374, m or. slc. (zde
i leluška); popř. podobné jídlo (č. hanuška).
— Pol. n á ř. galuszka galeczka (je i m or.
halečka), ukr. haluška, r. galuška. — J e to
dem inutivum od *gala, viz hálka.
haluz halouzka, stč. haluze haluzka·, u L i
tom yšle za J g haluzí k u laté dříví, dosud
u H olic háluzák form an vozící dlouhé dříví;
podivné je holeska v ětv ičk a (na T urnovsku
za Jg ). — slc. haluz, hl. haluza, dl. galuz,
pol. gala ź, u k r. haluz -a, n ář. holuza. — Psl.
asi galoza nebo gáloz -b. K o lek tiv u m je i jinde:
p. galęzie, slc. haluzie, u kr. haluzzja = v ě t
voví, chrastí. J e snad možno je p o k lád at za
*galož -bje (od chaluha), i když z m ísto ž je na
pováženou. Chaloga ‘ch rastí, k řo v í’ se p a trn ě
stýkalo s chlod-bje (r. chludjë roští, křoví,
sln. halodje = halozje, viz chloud): o d tu d
r. choludina žerd, choluďje ch rastí, křoví,
drobné dříví. T ak asi zkřížením slov *galoga.
a *chlod-ja (nový ja-k m en ) vzniklo *galodza
> galoza.
haluzna, vč. též chaluzna char(o)uzna; msl.
n a Podluží harušňa, dů m n a sp ad n u tí, r a
chotina. — Od haluz. H . b y la původně s ta v
b a „z haluzí, větvoví, tj. z p le tiv a dělaného
ta k , jako se dosud někde dělají p lo ty : koly
vražené do země se p ro p létají v ětvovím po
způsobu p leteniny košíkové, to se pak , stavějí-li se chatrče, ještě vym aže hlínou. To byl
nejprostší, nejchudobnější způsob sta v b y ,
a o d tu d je k ažd á halu zn a ubohé, ch atrn é
zim avé stavení, i když rozm ěrem tře b a dosti
veliké.” N a Slovensku jsou pletené sta v b y
(stodoly, kůlny) ještě n y n í dosti rozšířeny,
v. o to m Chot ek, slc. národopis 2 (1954)
237 n. Mch N Ř 29.212. N a V alašsku se ta k
m ísty dosud dělají chlévy pro ovce (obraz
ČL 45.70). D řívější m ylné n ázory o p ů v o d u
slova viz v N Ř 18.45.
halže, stč. -že: náh rd eln ík ; nč. je n ja k o
ojedinělý archaism us. Ze střh n . halse řetěz
okolo hrdla.
ham : in terjekce naznačující u ch v ácení
jíd la ú sty (m naznačuje koncové sev ření
ú st), za J g p rý dosti h ru b á; od ní (c)hamtati
Jg , pohamáč opilec Jg , m or. ham núť chňapn o u ti (ústy). N y n í (od Jg d ) se jí užívá
žertem v hovoru s d ětm i a tv o ří se od n í
vč. „d ětsk é” hamat jisti, m or. „že rto v n é”
na-hamat se n ajísti se, slez. hamala, haman
jedlík; sem p a tří i vm . hamrať h ltav ě jisti. —
slc. ham „naznačuje jedení n. jíd lo ” S S J,
od toho ham kať hamčiť·, hl. obdobně „ d ě tsk é ”
ham, ham (p)ać, dl. ham (p), ha(m)paś , hamnuš, pd. hamač. Srov. rus. citosl. am , cham t/v
(odtud chámkať j ísti).
h am atn ý m or.: silný, h ru b ý , tlu stý , h u stý
(zvláště o tk an in ě; též o copu z vlasů apod.),
příliš volný (o oděvu), ta k B, V ácl. z V alaš
ska , K p U z H an é, Ř ous od B rn a; jin d y :
nešikovný, těžk ý , h ru b ý , nehodící se do
ru k y K ol., h ru b ý , n eo b ratn ý (má ru ky
ham atný na ty husličky, Greg); slc. n eo h ra
baný. Viz hmota.
hambalek: vodorovný trá m spojující k ro k
ve střech y PS, n a způsob vodorovné čárky
v písm eně A ; již stč. M ísty n a Mor. p řen e
seně: ty č n a sušení p rád la, bidlo v jizbě,
n a k teré se věšejí šaty , kožichy, prádlo,
peřiny, h řa d a v k u rn ík u , ty č k a v udírně na
věšení m asa (podrobnosti V. H a n k RZ 222).
— Z něm . H ahnenbalken ( = k o h o u tí h řad a),
což je d ru h ý výše položený spojovací v o d o
rovný trámek; „sedávali na něm skutečně
kohouti, dokud drůbež bydlila s člověkem ".
(Šmilauer.)
hambous chod.: pry sk y řn ík ; stč. hambus
(u K lareta) rostlina blíže dosud neurčená;
podle Gb. ze střh n . hane(n)vuoz. T edy obé
= H ahnenfuß pryskyřník.
hamfešt -pešt, hanfešt -fest stč.: písem nost,
listina, privilej. Ze střh n . hantveste.
hamiš(t)ný hem išný stě,: lstiv ý , klam n ý
(> hamiš, hemiš lest, klam ). — Ze střh n .
hamisch, hemisch lstivý. slc. ham išný falešný
bude však z maď. ham is t/v , to p a k z téhož
střhn. slovesa.
ham ižný, ny n í ‘odporně h rab iv ý , la k o tn ý ’,
za J g d hanebný (vůbec). J e příbuzno s r.
gamzít gomzíť la k o tit, sk rb lit, gamzíla gomzíla
gomzícha ham ižník, gamzá gomzá váček n a
peníze, peníze. D ále je příbuzné lit. gobùs
lakotný, chtivý, gob' tis b ý ti lak o tn ý : zám ěna
retnic b/m. Viz i ham oniti 1°.
ham oniti 1 °: lak o tn ě sh án ěti, n am áhavě
pracovati, též chamonit Jg . — Sch. n ář. gaman
(*gam-bn-b), fem. gamna ch tiv ý , gam niti
býti chtivý (cit. SbM lad. 335). — P říbuzno
je lit. gobetis b ý ti lakom ý, gobùs gabas
gabš(t)ùs lak otný, ch tiv ý . Ovšem je tře b a
uznati zám ěnu retn ic b/m. čes. -on- je
starobylá zesilovací p říp o n a; b y la sn ad
i v. sch. gam niti, ale vlivem ad je k tiv a gaman
o vypadlo.
ham oniti 2 ° jč.: m noho m luviti; vč. jč. m or.
h. se h ád ati se, v ad iti se; msl. hamár povyk.
— Pol. gomonić lom oziti, d ělati v řav u , gomon
hádka, svár, u kr. homonity hlučeti, hominlyvyj m nohom luvný, hom in h luk, v řav a,
r. gomoníť hlučeti, hlučně hov o řiti (z toho p ře
jato H avlíčkovo homoniti zníti a slc. homonit
K t 6 ), gómon hovor, sm ěs zvuků, hluk. - E xpresivní slovo dom ácí; a je též v r. gam halas,
křik, hluk. P říb u zn o je hrom, hřměti, jež m á
navíc r, § 69; on je dom ácí in tensivní přípona.
Viz i hámotiť. M ylně připojil A. StenderPetersen r. gómon a td . k slovům pro „hem žit
se“ ; viz o to m H u je r 1.262: p ro ti H u jero v i
možno zdůrazn it, že v č. sice není homonit,
ale že je dobře zaručeno (od K o tta 1) hamonit se.
hám otit chod.: p le sk a ti, klábositi, postv.
hámota žv ástal; slc. hámať klábositi, žvan iti.
— Asi k ham oniti 2°.
hamouz, stč. -úz, -ús: p o tu p n á přezdívka;
han. u Boskovic ham óznik. — N ejasné. Podle
Jan k a ČMF 6.121 je to z něm . huor(e)n(h)ús
H urenhaus.
hamovať m sl.: b rzd iti (ze slc.), laš. hamovač
Lp (z pol.). — slc. hám b rzda, hamovať. —
Spolu s pol. hamować je sloveso ze střh n .
hamen (nyní je hemmen).
ham palák, ham palíř sev. m or.: dohazovač,
řezník, k te rý n ak u p u je d o b y te k pro jiného
řezníka, ne pro sebe R zr, ham palíř tlu čh u b a
K tD , hambalkář podvodník B, hamář dobytčí
handlíř B. — N ejasné. J e sn ad hamp-
obm ěna toho základu, k te rý je v ham puta ?
ham pasit sa, ham pľasit sa, -sovat sa val.:
lo p o titi se, n a m áh ati se těžk o u p rací B ;
slc. ham pasovať sa t/v K ; han. hampésat se t/v
B, hampézovat se R s; to to u Boskovic z n a
m ená jen lézti po něčem SvB ; val. hapľasovat sa ta h a ti se B ; han . haplazovat se
zbytečně se h ý b a t, sm ý k at sebou K pU .
J e i val. kandrasit, -sovať (sa) n am áh ati se,
d říti se, též s na- B ; kandrasiť sa, handrasiť
sa t/v SvK . S tím souvisí n ázv y polí m álo
výnosných, vysoko položených: hampés
u Jevíčka, ham píz u K y jo v a , srov. ham iš,
hamejžď t/v Jg d , m or. hlomozina t/v . — B lízký
v ýznam m á val. hamrazit těžce v y d ěláv ati
(ale h. sa = p o tlo u k ati se). — Slova m álo
jasn á. Zdá se, že je sn ad m ožno sp o jit je
s plasati trh a ti (viz) v přeneseném v ý zn am u
‘trh a ti prací (tažná zv ířata), n a m á h a ti’,
popř. p. se ‘n am áh ati se, d říti se’. Ha- by p ak
bylo zesilovací předponou, v aria n to u ú tv a ru
ko- (viz). N eobvyklá p řed p o n a způsobila
n eprůhlednost slova, a te d y p a k další
zm ěny. O hampés ap. soudí Šm ilauer:
„jm én a nevýnosných polí hampés, ham píz
p a tří p a trn ě k ham pejz" .
ham pejz, stč. též -pajs, -pýz aj.: nevěstinec.
Podle V asm era ZfslPh 10.401 z něm . H ahnenbais (srov. střla t. gallimordium); „ n a
dom cích nevěstčích býval obraz k o h o u ta na
slepici" (Gb). O d tu d stč. hampajsovati ham pejzně m lu v it, si počínati Gb, nč. hampejzovati sprostě n ad áv a ti, v ad iti se aj. — P ře
neseně slc. (Jg z D) kuželník, též vč. (P aka)
a jvč. (Ždársko: P ittn e ro v á 42.14): to tiž
v ham pejzech se p a trn ě i hrálo.
ham r: kladivo, též starší název jistého
h u tn íh o závodu (pův. = kladivový stro j),
již stč.; o d tu d ham rník m ajitel h am ru . slc .
hámor, dem . hám rik; ham orník, hamrár.
Z něm . H am m er t/v .
ham ra, us. za J g .: hub en ý k ů ň , vůl n.
k ráv a; m or. hamrák s ta rý velký k ů ň B -K t;
hemrlice, hemelice J g d sta rý kůň. — P ře ja to
(s přesm ykem ) ze sth n . marh ků ň , marha
kobyla. Cizí slova něk d y sloužívají jako
hanlivá!
h an a, haniti, haněti, h a n livý; hanba, za
hanbiti, hanebný: hanobiti·, pohaněti, postv.
pohana. — slc. hana, hanit, hanba, hanbit sa,
hanblivý; hanoba, hanobiť, -obný, hl. hanić,
hanba, hanibny, hanliw y, dl. haníś , pol. ganić,
uk r. hanyty, br. hanic. — Málo p růhledné.
Mělo se za to (Gb. Sl., B ern., též V ážný
N Ř 41.279, odvolávaje se n a to , že hana
p a tří „do o kruhu středověké ry tířsk é te rm i
nologie"), že bylo p řejato sth n . hona (nyní
Hohn) do č„ o d tu d do jin ý ch ja zy k ů ; v E S ,
jsem se pokusil sp o jit je s gaditi pomocí
zám ěny d/n. N yní bych dal p řed n o st spojení
s ř. oνομαι ‘k árám , haním , tu p ím ’. U n ás
te d y bylo g navíc, viz o to m § 16. H ana by
bylo *góná , jm éno činnosti s d lo u h ý m
stu p n ěm v kořeni. — J in ý vý k lad č. haniti
-čti uv ád í M arvan L F 84.31. V yvozuje
haniti z pohaniti dekom posicí slabiky po,
k tero u lidová etym ologie p rý ch áp ala jako
předponu. To pohaniti p ak po k lád á za rovné
ruském u pogániť ‘znečišťovat, špinit, k a z it’,
od pogányj ‘m izerný, b ídný, o d p o rn ý ’, což je
ad jek tiv n í užití slova, k teré je i v č. pohan.
T akovou m ylnou dekom posicí vzniklé haniti
se p a k v č. p rý stalo základem četné rodiny.
Mne te n v ý k lad nepřesvědčuje, a to proto,
že v č. pol. luž. není sebem enší sto p y po
ad jek tiv n ím užívání slova pohan a po jeho
přeneseném význam u.
hančle plur. -ata, hančlík, h a n šlík: nátepnička. Jso u i písařsk á hančata PS = obal
k ušetření ru k á v ů p ři psaní. — Z něm činy,
asi ze zdrobněliny od Handschuh rukavice.
handl, slc. handel (v starší slc. i „b áň sk ý
záv o d “ ; o to m B lan ár H L). O dvozeniny
č. handlovat, slc. -t; č. handlíf, slc. handliar. —
Z něm . H andel obchod.
hánka val. slc.: k o tn ík p rstu , slc. též kolénko u stéb la; u B i hránka. Z něm . H anke
t/v .
hantýrka: z argot, hantýrovat m lu v iti argo
tem < něm . hantieren p rovozovati obchod
n. živnost, to p a k ze stfr. hanter přecházeti
sem a tam .
hanuška vč.: p lack a z m ouky a bram bor
J g d . Viz haluška.
hanykéř, též hanykýř, hankéř: jistý fu n k
cionář to v a ry šstv a u h lířů, k teré existovalo
v lesích p ři horní Sázavě a D oubravě a d o d á
valo dřevěné uhlí hlav n ě do dolů a h u tí
kutnohorských. N aposled je to slovo, ve
form ě hanykýř, doloženo 1555, ,,tj. asi tři
desetiletí po tom , co sam a in stitu ce hanyk é ř ů ... byla lik v id o v án a" . „H an y k éři byli
m luvčí to v a ry šstv a a byli pravděpodobně
vybaveni i u rčito u pravom ocí policejní
a soudní v m ezích sam osprávy organisace.
Sedali asi v p řed sed n ictv u v aln ý ch shro
m áždění, vystu p o v ali n a obh ajo b u výsad,
jež uhlířům udělili čeští králové, rozhodovali
m ezní spory v lesích, kde u hlíři pracovali,
sjednávali snad i s v rchnostenským i lesním i
správam i dohody o kácení a přívoz dříví
k m ilířům , uzavírali jm énem to v a ry šstv a
s kutnohorským i rudokupci úm lu v y o cenách
uhlí, dohlédali n a ud ržo v án í cest a m ostů
v řádném stav u , hájili m onopol v ý roby
a prodeje uhlí v širokém o k ru h u kolem H o ry
a m ěli asi h lav n í slovo, kdykoliv se rozho
dovalo o vyhlášení „ z á sta v y " dodávek uhlí,
když k u tn o h o rští nedodrželi sm luvené p o d
m ínky. P řijím ali jm énem to v a ry šstv a i slib
od zvláštního m ěstského ry ch tá ře n a uhelném
trh u kutnohorském a nepochybně dozírali
i n a dodržování uhelných m ěr“ . N aše slovo
je asi z něm . haindinger, jehož základem je
hainding, hájo v ý sněm nebo soud, ja k se
„ v m arkovém zřízení označovala v alná
shrom áždění spoluvlastníků, popř. spoluuživatelů něk terý ch základních výrobních
p ro střed k ů , z p o čátk u i rolí, později hlavně
lesů a p a s tv in ." O to m podrobně V. H u sa,
Středočeský sborník h istorický 1.1957.7 n .;
ta m posouzeny i starší dom něnky.
hapati: sp ad n o u ti (v řeči k dětem ), slc.
hapat, zdrobněle hapkat, hapuškať. — Souvisí
s interjekcí hop!
hápati (se K rš) jč.: těžce j íti, hápavý p o
m alý; též šápavý šouravý PS, m or. háhrovat se,
slc. habať sa h ra b a ti se, nejistě jiti. Dl.
hum pač k u lh ati, těžce jiti. — Pohybom alebné, jin ak nejasné; tro ch u u p om íná n a
čábřit, čábrovat. — maď. hápog ze slc.
habkat sa.
hara, hera, herez, stč. interjekce, n azn a ču
jící pobízení nebo nevoli; doložena hojně.
D osud asi jč. (u H olečka) povzbuzující
hará ·, n a B oskovsku je here here Svěr . Bylo
i posm ěšné zdvojené har! har!, o d tu d slc.
harharovat v y sm ív ati se, v y p ísk áv ati, s tč ,
hara-panna n ev ěstk a a jč. hara-babka ch ro u st
(-batka, švarabatka). P d . hara-, hala-. — Ze
střh n . har, hara , hera .
haraburda m or. slc.: kdo h řm o tí, slc. též
-á k ; k to m u přitv o řen o zpětné slc. harabura
h řm o t, hluk, haravara h řm o t, veselí, v á d a ,
haraj, hurhaj pokřik, h řm o t. U k r. pol. halaburda krav ál, rám us, zm atek (pol. z u kr.
nebo z češtiny). — Složeno z hala, téhož,
co je v hala bala (viz), a z burda (viz). Viz
i harašit. — O d tu d halaburdí K o tík 13,
spis. haraburdí ( > haraburd(ov)na kom ora
n a h arab u rd í), m or. harabúzí B ( > val.
harabuzňa veliká jizba), harambouzí LN 21.
11.43; původně „staré k rám y , staré v ěci "
pevné, tv rd é, dělající h lu k p ři p řek lád án í
(srov. obdobné spojení v něm . Gerumpel
h řm o t a Gerumpel h arab u rd í). Jak o žto slovo
expresivní podléhá snadno zm ěnám . P o d o b
né ú tv a ry jsou rd . chabúr-čabúr a churdým urdý t/v . J in a k soudí o haraburda T reim er,
L ingua 9.1960.94: že je p řeja to z osm an.
haraba T rü m m erhaufen. Srov. násl.
harapáky m or.: s ta rý n áb y tek ; harapantí,
č. n ář. harapatky Jg , hamparátí, haram pátí
(-dí) h arab u rd í. — H ara z hala- jako v hara
burdí; -páky, -patky je n ejasné; zm ěněno dále
v šarapáky.
haras ; d ru h tk a n in y , již stč. Pol. aras, slc.
uk r. haras, r. gárus. — Ze střh n . harraz >
arras (nněm . Arras, zkráceně Rasch, z toho
slc. raška); n azv án ta k podle severo-franc.
m ěsta A rrasu, odkud pocházel.
harašiti: ch rastiti, šelestiti; h an . šarašet L
hlučeti, po v y k o v ati, spílati. Jg : n e p a trn ý
te n potůček, rozvodní-li se, h araší; harošiti
J g d ; to dovoluje p řip o jiti sem slc. n ář.
harajčit zurčiti, naraj(ch) zurčící potok, harajec v o dotrysk, harajka vodovodní tro u b a.
P a tří sem též msl. harusit a harvasit hřm otiti, křičeti ( > postv. harus, harvas, pd,
harwa), val. harasiť S vK , val. haruzniť sa. —
slc. harašit, haras iť šram o tit, hl. harować,
dl. garowaś , pol. haratać hlučeti, rám usiti,
dl. garušyś n a k. = h u b o v ati někoho. —
Slova expresivní; zdá se, že jejich východis
kem je hara-bura, hara-vara a p o d .; zakončení
kmene všelijak obm ěňováno (harach K ubín,
P řeháňky 177). Náleží sem i halasit i (viz).
Harašina, asi „ h a ra b u rd í" (I. H errm ann),
sem náleží též, význam ový pochod jako
v haraburdí.
harašny laš.: chvalitebný, pěkný Lp,
harasny dobrý, pěkný (Malý). — U tvořeno
asi od r. choróšij nebo od ukr. chorošy j t/v .
hárati běhati, skokem je ti Jg , hárat i se
běhati se (o kravách), us. za Jg , srv. slc.
horovať sa (o kobylách), vč. harantovati b ěh ati
Jgd. — P říbuzné je lit. garúoti rychle běžeti,
gorúoti během se zpotiti. J in á hárati viz
pod hořeti , hovořiti.
harc stč.: p o ty čk a, ša rv á tk a , stč. harcieř
harcovník; vyjížděti na harc s něčím = bez
rozmyslu d á ti najevo svůj cíl, svou nechuť
apod., d á ti n a h arc = d á ti najevo, učiniti
přístupným kdekom u; dosud chod. na harcu,
vč. (Paka) a msl. na harci něco n ech at (např.
nádobí = všem n a dosah, vč. leží to na
hard, dej to na harc); harcovati činiti nájezdy,
cválati; již v staré době též „sem ta m jezditi“ , o d tu d nč. n ář. p o tu lo v ati se (též h. se),
sem snad p a tří i msl. harajcovat b ěh ati po
dědině; val. harcem n ak v ap SvK . — slc.
harc boj, b itk a, zápas, b u jn á zábava,
harcovať sem ta m jezd it na koni, v y h led áv at
soupeře a v y zý v at ho na boj, b o jo v at; bujně
skákat; pol. harc, harcować, harcerz, pd.
hercować, stpol. herc a td .; o d tu d u k r. herc,
harcjuváty a r. garcovát h arco v ati, cv álati;
sch. harc, -ovati, sln. harec, harcovati bojovati. — N ejspíše z maď. harc boj, b itv a,
což je ze slovesa harcol < har-szol, frekventa tiv a k u g ro fin. har-, hor- (K niezsa 838).
harculík: n a K y jo v sk u a Ždánsku kdysi
„kytička, k te ro u rozdávala šestinedělčin a
m atka h o stů m " jak o žto odznak, když šli
s novorozenětem do kostela k „ú v o d u ";
byl to kousek zim ostrázu a několik prostých
kvítek (K olaja; LN 25.6.42). N ejasné.
harfa, ta k i slc. pol.; r. á rfa; odvoz.
harfenista podle něm . -nist; ale harfeník je
domácí, srov. bubeník. Z něm . H arfe.
harhule vč.: vyboulené m ísto n a km eni
strom u (Piazza 291), bakule Jg d , -latý
hrbolkovitý Jg . Sem i harbula bakulovité
dřevo (Hošek II)? — P odobné je lit. gargólas
a gurgulas ztlu štěn í ve vlákně.
harka: dru h p lu h u „ n a m ělké o rán í"
PS, „pospíchač". Slovo nedávné: z něm.
Harke radlička, harken h rab ati.
harobiti krkon.: šetřiti, spořiti Jg-PS-SSJČ ,
přičinlivě p raco v at SSJČ (Stašek); harab iti
Jgd, harobitný spořivý J g (-ra- Jg d ). — slc.
harobiť t/v z M ičátka. — Vzešlo nepochybně
z hanobiti < honobiti t/v , k te rá žto slovesa
v češtině jin ak zanikla, ale jsou zachována
jinde: je slc. honobit na° (i nahanobiť, to to
v Čajakově R odině R ovesných 7); pol. nář.
ganobić plahočiti se, sb írati, r. n ář. gonóbit
šetřiti, sb írati a s novou příponou gonošit.
J e též ukr. hnobýty u tisk o v ati, pol. gnębić
soužití, trá p iti, sln. gonobiti p oškozovati,
ničiti. — P ů v o d n í v ýznam byl om ezovati,
u tisk o v ati, zvl. s tra n životních po třeb , p ak
la k o tit, h ro m ad it m ajetek uskrovňováním
výživy n a sobě i rodině. P říb u zn é je něm.
knapp skrovný. P ův o d n ě bylo asi *gnobiti
(o-o odporuje ide. usu), je zachováno v ukr.
hnobýty.
hárovat: spěchati B, -uvat lézti (Boskovsko) SvB ; rychle lézti (o hm yzu) K pU . —
Laš. harovač p raco v ati těžce Šr, pilně Malý.
— P d . harowaó d říti se. Od pobízecí interjekce, pd. haru-haru!, viz zde hara.
harovec: p an sk ý vozík o dvou kolech,
J g z R osy. N ejasné.
hartať 2° val.: pěkně sp áti SvK . - Ne
jasné.
hartusit: 1 ° hlučně n aléh ati, 2 ° hlučně
h u b o v ati, 3° šu stěti, ra ch o titi P S ; hartusivý. — U J g je jen jed in ý doklad (z B la h o slava), a to ve v ý zn am u ‘lá ti’, tep rv e K t 1
m á ‘n aléh ati’. — slc. hartusit, hartušiť
‘h u b o v at, d ělat rozruch, h lu k ’. — N ejasné.
Zdá se, že já d re m v ý zn am ů je ‘d ělati h lu k ’.
P a k b y bylo n ějak blízko k m or. harusiti,
harvasiti, harvositi h lu k dělati, hlasně m luv iti, k řičeti K t 6 , slc. harusit (-Š-) t/v , postv.
haruch, což m ůže b ý t z *havasiti < halasiti,
s vloženým r (§ 10 ): ale odkud je i?
hasačert: 1 ° provaz s dřevěným i k lap ač
kam i n a plašení ry b (N Ř 18.103, K t 6 ),
zkráceně hasák Jg ; 2° v s ta r ý c h "k am en n ý ch"
m lýnech d řevěná p ru žin a o třásající m o uč
ným pytlem , ab y se oddělila m ouka od
o tru b ; zařízení to působilo ono hlučné
„k lep án í" m lýnské, slyšitelné i okolo m lýna
a vešlé do lite ra tu ry (nynější válcové m lýny
už neklepají, ač se ta k o nich píše stále),
přeneseně 3° p řezdívka ženám i m užům
(zkráceně v to m to význam u i hasák nezbed
ný člověk Jg). — Podle J . J a n k a (SF 7.32 n.)
je to z n. Hasenschreck plašidlo n a zajíce;
přichýleno k čert·, n a m lýnské zařízení
přeneseno pro tu v lastn o st, že dělá hluk.
hasák 1° J g = hasačert 1°, v. to.
hasák 2 ° zm. jvč.: hrabice (zařízení z d ře
věných p ružných hůlek p ři kose, ab y se obilí
při sečení necuchalo), popř. s plachetkou,
hasákovat séci s hasákem Jg-B -H oš, jč.
vyhasiť obilí hasákem . - Z dá se, že vzniklo
zkrácením z hasačert ve význam u č. 2 : obé
jsou dřevěné pružiny.
hasák 3°: zdvihadlo na klády (m ísty se ho
užívá i n a dobývání pařezů), složené ze dvou
sloupců s řadou děr; n ástroj in stalatérsk ý ze
dvou částí o p atřených řadou děr a te d y upra-
v iteln ý n a různ o u velikost rozevření; páčidlo
kasařské (totéž co stč. kozie noha). — Z č.
proniklo jakožto slangové slovo i do slo
venštiny. P ů v o d nejasný. N ěk teří je odvozují
ze střh n . haspe, p opř. z něm . H aspel (ě. hašpl
m ask. a hašple fem .); hašple T áb. byl ru m p ál
n a v y ta h o v án í ru d y z dolu, b y la i „hašple
k zám kův o d m y k án í" (ib), hašple k v y ta
h ování skob (M ostecký, z V odňan), m or.
hašp(l)a kroužek v b itý do podvojí dveřních,
ab y se zam klo, slc. je haspra paklíč, skoba
u visutého zám ku.
hasati: rejd iti, za Jg . us. u Boskovic,
n y n í spis. hasot h lučný rej. Ale H ankovo
koník se zahasal uh n al, u štv al PS bude
ojedinělé p řeje tí z polštiny. T am je (Slawski)
hasać sk ák at, b ěh at, h arco v a t, od 17. stol.,
hlavně o koních, konia zhasać u š tv a ti koně.
Z polštin y [či n ao p ak ?] je u kr. hasáty t/v
a r. (jižní) gasáť ( = h l, viz Sl.). — V P olsku
i u nás se vý zn am přenesl n a b ujné, divoké
tancování: slc. hasať k řep čiti K , laš. rozhajsai
hospodu = ro ztan čiti. Vše snad souvisí
s hosati. (Jin ak Slaw ski: vše „od dobře
dosvědčeného v o lán í“ hasa! Ale tak o v é
interjekce b ý v a jí n ao p ak postverbální!) Či je
vše příbuzno s véd. hasate běží o závod
(w ettlaufen) ? P a k b y tu bylo ide. gh-,
v slovanštině v šak (před a) depalatalisované
v g. Snad sem te d y p a tří i č. hasiti 2° rychle
jiti nebo jeti.
hasiti 1 ° z-hášeti, hasnouti, hasič. — Všeslovanské: pol. gasić a td . Psl. gašo gasiti je faktitiv u m ke kořeni *gues-, žijícím u též v lit.
gęstù gesau gèsti hasn o u ti, gesaú gesýti a gesinù gesìnti hasiti, lot. dzešu dzěst h asiti, ř.
σβένννμι (s mobile) hasím , h et. kišt- h asnouti.
hasiti 2°: rychle jiti nebo jeti. Viz hasati.
hasmedluvat se h an . (na B oskovsku): lézti
po něčem SvB. — N ejasné.
hastrman, stč. vastrm an, val. bestrman, vm .
vasrman PS, laš. hasrm an Lp. — slc. hastr
m an, n ář. hastrmák. — Ze střh n . wazerman.
hastroš: strašák , strašidlo („do zelí“ Lp). —
slc. hastroš (z češtiny?). — N ejasné. Snad
z něm . Hasenschreck (viz hasačert 1 °). Vč.
hastrašák (u Holic) vzniklo ovšem spojením
se strašák.
hašpan: pšeničné o tru b y , šlupina pšenič
ná, dosud jč. chod.; hašpanek drobné k ru p k y
K t-H o š. „ P a trn ě ze *speltenhal ke spelte,
špalda, sam opše, a hal, H ü lle, Schale; v zn ik
lo přehozením obou částí složeniny jako cim
buří z Burgzinne. — V in stru k ci n a p an stv ích
kom orních z r. 1603— 1702, o tištěn é AČ
22, 414, 415, je te x t něm ecko-český: za české
‘podle nam eten ý ch p rach ů a vydělaných
alšp an ů ’ je: neben eingekehrten Mel S tau b s
u nd ausgearbeiteten H alfsp an ; za ‘žádných
p rach ů v neb h alšp an ů v ’ — khein Staubm ehl
noch H alspan . — Ale H alfspan, H alsspan
v něm eckých slovnících není; tře b a to p o k lá
d a ti za poněm čení n ázv u českého.“ Šm ilauer.
haštabiga m ask. fem .: čahoun (v.-m or.:
K t-Z-M alý). N ejasné.
hašteřiti se; -tořiti se K t-R o u s; hašteřivý,
-ice. — slc . hašteriť sa, hašterivý (z č. ?) —
Z maď. házsártos h ašteřiv ý ?
hašvan m or. 1° ro ztrh a n ý k a b á t, 2 ° : fakan
B -K ol. N ejasné.
havelka: ro d h u b Tricholom a. Od jm én a
sv. H av la: jsou to ho u b y podzim ní (H avla
je 16. října).
hať: původně cesta přes m očálovitou, n e
pevnou půdu, sdělaná ta k , že n a zem n a k la
deny — sm ěrem p říčným n a sm ěr cesty —
trám ce, silné v ětv e nebo svazky p ro u tí.
T akové cesty se v lesích dosud dělají pro o d
voz km enů; v starý ch dobách, k d y k rajin y
by ly plné vod, m okřin a lesů více než nyní,b y ly h a tě velm i časté, ta k v y p ad aly cesty
vedoucí k tv rzím a h rad ištím , ohrazeným
m očály a hvozdy. P ozději ta k by ly n azý v án y
p ro u těn é o hrady, hráze, jezy, p a k i k řo ví
podél cest, sloužící jako o hrada, strán ě p o
ro stlé ta k o v ý m křovím , dále i ony svazky
p ro u tí; odvozené hatili cestu apod. = u p rav o v ati, u p ev ň o v ati p ro u tím , zahatiti = zah ra d iti, o d tu d p ro sté hatiti m ařiti, k aziti
(zdá se, že te n v ýznam se vyvinul asi jako
v něm . sich a u f dem Holzwege befinden = b ý ti
n a h ati, tj. n a m ylné cestě, n a scestí, n a
cestě vedoucí do bažin; p lá n y se m u zhatily =
zašly m ylnou cestou), po stv . jč. zahata > zachata = „p ro sto ra mezi dom y, b ý v á zah raze n a“ (K ubín); úzk á ulička m ezi dvěm a
stavením i, zahrazená d v ířk y z rato lestí
spleteným i J jč ř 209; srov. sln. zagata t/v !
Z vláštní m etonym ií je val. hat já m a, pleso,
tic h á zátočina v p otoku, p ů v . = m ísto
ohrazené p ro u těn ý m jezem . — V šeslovanské
v y jm a bulh.: slc. hat h ráz z p ro u tí, hráz
sy p an á; o h rad a z křoví (mezi poli), pol. gać
fem. chrastí, větvoví, h ráz z toho; hl. hat
m ask., dl. gat m ask. ry b n ík ; u kr. hat h ráz,
n ář. hat křoví, les, h áj, r. gat fem. haťová
cesta, sln. sch. gat m . hráz, jez. — Psl. bylo
jed n ak gat-b m ask., asi u -km en, ro v n ý
indickém u gá-tu- m ask. ‘cesta’, jed n ak g at-b
fem. t/v , i-km en. P rv é slovo bylo z *gá-tu-s,
d ru h é z *gá-ti-s, obé od ide. kořene gá‘jíti’ (stind.j i -gá-ti ). P reobraženskij; Mch L F
51.240.
haťalák vč.: Němec m luvící svým n á ře čím. — Zkráceno z *hatmatilák, což je od
hatmatilka = jazy k o v á m íchanice, žargon
(srov. hat mat, viz hala bala).
hatašiti: spěšně odcházeti Jg d , přihatasit se
p řih n a ti se K u b ín P pz, val. hetešiť cu p k ati,
msl. ha(j)trášit u tík a ti K ol; snad sem p a tří
i haták dobrý k ů ň , běhoun i ta h o u n , haták
housenka rychle se pohybující K t 7. —
P ů v o d nejasný.
hatiti: nésti, nositi (N Ř 5.98, 102, 105 od
Žel. B rodu); laš. hata, hatka p la ch ta k nošení
d ětí K t-B , „ ch ů v k a“ . P ůvod nejasný.
háv: stč. po p rv é u K lareta pro la t. a rm a
tu ra (odění ry tířsk é); nč. spisovně v ýznam
rozšířen v „slav n o stn í odění n. roucho " i ji
ných stav ů . — slc. háv (z češtiny?). — Snad
p atří k háb. (Jin ak F lajšh an s L F 64.300.)
havěď n. -ť fem., pův. asi to lik co m or.
žoužel = protivné, odporné, škodlivé n.
neužitečné drobné zvířectvo; v č . často o d rů
beži, m luví-li se o ní s nevolí; jč. v šak o d rů
beži obecně; přeneseně sběř, chasa apod. —
slc. háved drobné zvířectvo, zvl. hm yz; sběř;
pol. gawiedz žoužel, drůbež, m alé zvířectvo
n. děti, chasa, c h átra, uk r. havednja ch átra,
r. nář. gáveď ohava. L it. góveda h av ěď. Psl.
asi gavěd -b. V zhledem k slc. hyd( ina) lze
předpokládati význam ový v ztah k slovům
pro oškliviti se apod. P a k b y g., jak o žto
slovo starobylé a znam enající asi ,,n eřád “ ,
mohlo p a třiti k základu gved-, o něm viz
pod haditi, a by však bylo asi výsledkem
adideace k ohava apod.
havez: ro stlin a A denostyles. Preslovo p ře
jetí ze sln. sch. gavez kostival. Jin d e z n a
menalo i u žan k u (r. gavjáz, uk r. havjaz).
Slovo tem né. B erneker je ro zk lád á n a gav-ęz -b
tj. hovězí jazy k , srov. n ázv y ro stlin jako
volový ja zyk, p sí jazýček ap., což je dosti
pravděpodobné.
havíř, stč. havéř. slc. v starší době a dosud
lidově v starých hornických oblastech haviar
(nové je baník), o to m B lan ár H L . — O d
vozenina č. n ář. havírna já m a s haldou
zbylá po dávném dolování. — Ze staršíh o
něm. hawer (od hauen ru b ati). — Pol.
hawerz, hawiarz, lil. hewjeŕ z češtiny.
havran, val. též harvan. — slc. havran,
pol. dl. gawron, hl. hawron, sln. gavran
garvan, ukr. h{r)ajvoron, r. g(r)ajvoron,
sch. též gravran. — D ru h á část je to to žn á
s Psl. vorn-b, lit. vařnas (viz vrána), což je
zvukom alebné: srov
m a d varjú v rán a
a o statn í ugrofinská slova t/v ; vorn- se
rým uje s rovněž zvukom alebným lat. corn-ix
vrána. V prvé části v ě z í jm éno k av k y kava.
H avran žije n a podzim ve velkých hejnech
spolu s kavkam i, „lé tá s k av k a m i" (Jg);
zvláště spolu s nim i sb írá za oráčem ponravy
a hm yz. Z *kavo-vorn-b vzniklo haplologií
jednak sln. sch. kavran, u k r. kavoron (a p o
dobně lit. kóvarnis, lot. kuovarnis), jed n ak —
oslabením k > g — havran a td . Mch L P 3.100.
havrlant: uličník (krkon. za J g i nyní, val.),
havlant K t 6 , ny n í halant, harant d ítě (hanl.).
— N ejasné. Stejné zakončení jako v klazant,
drabant = d ítě (hanl.).
havzovat vč.: s křikem a láním h u b o v at
(Kotík); p a tří sem slc. gauza k řik, nepořádek,
špína? N ejasné.
hazór han. (na B oskovsku): svrchník SvB,
azor (viz). — N ejasné; podle S věráka „z němčiny“ . Snad je to jen h an liv á ú p ra v a slova
hazuka.
hazuka, již stč. (od 1503, Ř eh ák , K u tn oh o r.
příspěvky); jednou psáno i k-, d áv n ý svrchní
oděv, m nišská k u tn a , k a b á t, vč. po d k rk .
plášť do rak v e; m or. slc. hazucha 1 ° k a b á t
šp atn ě padnoucí, 2 ° límec haleny, široký,
čtv erh ran n ý , p o k rývající ram eno a záda
(jinde zvaný darmovis). — Pol. (h)azuka
(-ź -), v 16. stol. ženské roucho. — P ram en em
je střh n . husecke, hosecke, odvozované z fr.
housse. Ale W olf zná něm . argot. H azika
k a b á t, p rý cikánské. — maď. hacuka (do
k lad y od 1492) se odvozuje ze slovan.
(Bárczi). (Š.)
hbitý, již stč.; laš. hvitky. — Proniklo do
slovenštiny: hbitý S SJ. — Z *g-bb-itt, od
hnouti, hýbati.
hebký stč.: pohyblivý, ohebný, nč. m ěkký,
jem n ý ( = uh ý b ající p ři do tek u nebo tl a
ku). — slc. hebký (z češtiny?). — Z g-bb-bk -b,
od hnouti, hýbati.
heble n tr. (už střč., i hevle: B řezan), p lur.
-a ta : podceňující slova pro všeliké d ro b n o sti,
ozdobné, ale bezcenné, n ap ř. různé tr e ty
v zasklených skříních; slc. hebeda zb y tečn á
věc. Sem snad p a tří laš. heblota d arem n in a,
cheblota šp atn é, nepodařené zboží a v še
lijaké ( = podřadné) zboží, chemlota „h lad o
v á p ý c h a " ; m or. rčení (nem á) a n i heble =
nic. — N ejasné. W olf zná něm . argot. Hebel
‘N ichts, W ahn, A berglaube’, hewel eitel,
u n n ů tz (nicotný, bezcenný), z jidiš.
hebroniť val.: p la k a ti SvK . N ejasné.
hec v u lg .: zábava, legrace PS-SSJČ , p ů
vodně štvanice. Viz švanda.
heč: citoslovce v y ja d řu jící rad o st, ch lu
bení PS, též upozornění S S JČ ; též het. P lur.
hečte; chod. i hejč(te), m or. heď. — Z im p era
tiv u hledž(e), popř. jen z hled. P odobně nč.
koukej m ůže b ý t i úvodem k chlubení. Něm .
ä tsch je z češtiny.
hečat val.: zp ív ati hečačky = žňové p o
p ěv k y („d ěv čata v létě při práci se strán ě n a
s trá ň n a sebe vzájem ně hečajú, tj. zpěvem
za zvláštní m odulace p o k řik u jí" , v. K t 6 ,
srov. helekačka); sem p a tří i k rkon. hečet
k řičeti ČL 29.7. — P ů vodně asi *hejčat, od
interjekce (úvodní p řed zpěvem ) (h)éj.
hečepeč(e): šípková zav ařen in a Jg -P S K olk-H or, hejčí pejčí K t 6 . — U kr. (vých.hal.) hečepeče t/v (Makowiecki 318). — Z něm .
n ář. (bavor. a rak.) Hetschepetsch šípek i šíp
ková zavařenina; o d tu d i maď. hecsepecs
šípek. Vše je konec konců z angl. hotch-potch,
hodge-podge m íchanina. Podle T reim era, J h rb .
d. Vereines f. G eschichte d. S ta d t W ien
14.1958.55 se to slovo rozšířilo z m lu v y
m yslivců: hečepeč ze šípků je o b vyklá hlavně
při m ase z divokých vepřů, byla te d y p ře ja ta
z loveckých hostin nebo venkovního tá b o
ření. O něm . slově v. S teinhauser SIW ien
74— 78.
hečmat vč. m or.: cp áti; han. i gečmat; zm .
večmat B < v-hečmat. Slovo expresivní, jin ak
nejasné.
hečna: přeslice, n a k teré se sedí, us. za J g .;
hačna, hace stolička u přeslice nebo kolo
v rá tk u Jg d . — H l. heča hečka hejcka hěčka,
dl. hyčka, wučka stolička. — Z hornosas.
hetsche stolička; č. v a ria n ta s a je p ře ja ta
z něm . nář. (sev.-vých. Čechy) hátsche.
B ielfeldt 141.
hedvábí: stč. též hedbábie, hedvávie, nč.
hedvábný, hedváb, č . hedvábník (slc. hodvábnik,
hodbábnica apod.) je bourec m orušový; o to m
(s paralelam i) a o h ed v áb n ictv í podrobněji
V ážný JM . — slc. hodváb; pol. jedw ab
7. češtiny; z pol. též u k r.; r.-csl. (13. stol.)
godovapl-b, godoblb, g-bdovabl-b m . a srb.-csl.
(15. stol.) g -bdovabl-b m ohou b ý t podle Kiparského z češtiny. — P řejato , asi z germ ánš tin y ; naše *g-bd-vab- p řed p o k lád á nějaké
germ . *gud-wab-ja, ale doloženy jsou jen
tv a ry s -w ep/ wef-, nikde v šak -wab-. Naše
-váb- je te d y ze staršího, ještě nepřehláskového tv a ru s -wab-, ale p ak bychom —
vzhledem ke stá ří — čekali u nás *-vob(K iparsky). G erm ánské slovo se v y k lád á
jak o žto „božská tk a n in a " , ale i jako ,,k b o h o
služebným účelům sloužící, drahocenná
(kněžská)" ; ta k to Schade2, též A dolfová
J E G P 58.1959.442η.
hegeš m or.: vůl s rohy obráceným i vzad. —
Z maď. hegyes špičatý. S ulán P ID e b r 39.16.
h egnúť m sl. (Kol), slc.: h rk n o u ti, d á ti n e
očekávaný náraz, heg(ot)ať o třásati, han.
heknót (heklo v něm ) R ous. P d . gew knąć. J e
asi totožné s hekati.
hej: interjekce z v o lací; jemu hej = dobře.
Odvoz, hejhula. Ze sth n . hei heia t/v .
hejble: kejkle, trik y , n áp ad y PS, v rto ch y
J g ; chod. m á hyjble, jč. m á hejble = m á
„ trh á n í" ; sem dám e též dělat si heble z n ě
koho = tro p iti si šašky (krkon.). — Z jid.
eibele n tr. L ist, K niff, T rick. (Mylně J g
z něm . Hebel zdvihadlo, p áka.)
hejcuk „už 1336 podle Reg. III 646 hejzuk, 1533 hejcoch AČ 26.498“ Š., us. za Jg ,
dosud vč.: 1 ° kan álek z chléva nebo h nojiště;
2° splaškový k an álek ze světnice (za Jg );
1548 doloženo hajcuch, 1687 hejcuch, hejcuk·,
m or. výcuch (sm. vécuft R zr) = 1°, též
přeneseně zm. o tv o r do sklepa, jím ž se sypou
bram bory. — Ze střh n . eizuch = 1 ° (o něm
H eyne 328).
hejčadlo jč., též hejčedlo hejčkadlo hejčák
hejčka·, choď. h yjčadlo, h yjčečka ap .: p la c h ta
u v ázan á ke trá m u za cípy a volně visící;
slouží m ísto obvyklé kolébky. — Od jč.
hejčkat h o u p ati, což je z bavor. sich hetschen
h o u p ati se; k to m u p a tří něm . spis. Hitsche
houpačka.
hejduše: starší název p o hanky. Hl. dl.
hejda, hejduš(a). — Z něm . Heide-korn, tj.
pohanské zrní (zvána ta k p ro to , že přišla
z východu od p o h an ů = T a ta rů , p ro to slc. je
i tatarka). slc. hajdina, hajduša se shoduje se
sln. hajdina, sch. hajda, snad te d y spolu
s nim i je to jiné p řeje tí než české slovo.
F ran c, je to blé sarrasin ( = obilí saracénské),
slc. hrečka ( = řeck á rostl.).
hejhuha k rk o n .: „člověk nezpůsobně p o
v ah y , něco divokého m ající " Jg , vč. hejhula
h ru b ý člověk, m am las PS, hejhola h rubý,
n eo h rab an ý člověk SSJČ. — N ejasné. Podle
SSJČ z citoslovce hej hola .
hejno; slc. hajno t/v jako v č„ pd. gajno
je stád o ovec sehnaných v hro m ad u , r. gája
hejno p tá k ů . T edy od hájit i?
hejsati: vý sk ati, b u jn ě si vésti, hl. hejsać,
-ować t/v ; o d tu d hejsek rozm ařilý m ladík
(han. hysura). Sem p a tří i hesovati m a rn o
tra tn ě si vésti, h o d ovati, hesovný.
Snad
z něm. in terj. hesa, heisa.
hejta zč.: n áv štěv a, beseda, hejtovat; chod.
b ý ti hyjtu = n a besedě. J íti na hůtu Jg ,
jč. na prahútky D ušek 2.44. — N ejasné. P d .
hajtu, hajty, hajto, hajti, hajtyl, u k r. hajtuś ,
vslc. hajty B f v řeči k dětem = (jít) ven,
n a procházku. H K spojují h. s hýěkati, F rin ta
Ch. 34 s hl. hitw a od hic ‘jiti’.
hejtman, stč. psáno i s haj(p)t- hýt- hajphaup- ha(u)t- hút-. — P ře ja to do slc. (hajtman),
hl. (hejtman), polštiny (hetman) a ru štin y
(getman), vězí sn ad i v ukr. atam an. — Z něm .
hau(p)tm an > haj(p)tm an, složeného z H aupt
a M a n n , hlavní, p řed n í m už, velitel.
hekati, heknouti, hekavý, p o stv erb . hek
(vulg. až do heku se n ajíst, apod:). slc. hekať.
— Od zvuku he! příponou -k-. O bdobné je
něm. nář. Hecker š k y ta v k a (u K retsch m era
429).
hele: viz hleděti.
helekati vč., též helákat (K otík, K ubín
Ppz), jč. hejkat J jč ř 41, val. helekať, hojákat,
holíkat (odtud helekačka apod., ženský p o
pěvek v zájem ný k družce n a p ro tější strán i
za dolinou, srov. hečačka), elikat, laš. helekať.
slc. helekat, helikať. Sem p a tří i halekati. —
Od in terjek cí hele, hola, hoja, ohej a tp . (ony
p o p ěvky se jim i začínají nebo končí) p ř í
ponou -k + ati. Z u b atý N Ř 8.80n. P d.
helokać helikać holać, in terj. hola ! Viz i her lička.
helm stč.; zp rav id la nč. helma, -m ice. slc.
helma. Pol. helm. — P řejato ze střh n . helm
m ask., stč. helmelín (a hemelín s disim ilačním
zánikem l) je asi z něm . d em inutiva.
helmbrecht stč. a nč. arch.: záletník; odtu d i -nik t/v , fem. -(n)ice, adj. -ný, -ský. —
Zobecnělé jm éno povídky Meier H elm b recht
od W ern h era de G artenaere z 13. stol.
(Gb.).
hemeň: škopíček, v něm ž m áčejí ševci
kůže, ab y by ly vláčnější, p ak i ta voda, h n ěd á
a páchnoucí (K ubín P pz); v P raze kdysi
heněmeně N Ř 14.137 a 15.239. P ů v o d n e
jasný.
hemžiti se: stč. hemzati a hm yzati plaziti se,
lézti, hemzavý; hmyz(d)ěti, hm yziti sě hem žiti
se něčím , hm ýzdanie hem zání, postv. hmez
hmyz hmyza (slc. m ísty hm yz zn am en á i m o
týla; o to m podrobně V ážný JM ); nč. n ář.
též hemzat čm e jrat pod nosem (postv. hemez
i hemža), hemenžit, hemejždit K t 6 , chod.
hemyjždit se H r. D. včal., chemziť se ( > chemliť se). Slovesa ta znam enala p ů v o d n ě nejen
hemžení hm yzu, červů, plazů, ale i n ep ří
jem ný lehtavý pocit, když po těle leze hm yz,
tzv. m ravenčení, p ak i svrbění, šim rání,
čm ejrání apod. O bm ěny ve hm ýrai a chmýrati. Ú tv ary zřejm ě expresivní, schopné
přijím ati nové přípony. — V šeslovanské:
slc. hemžit sa t/v jako v češtině (ale i n ář.
homzić, hamzić śe, honzit le h tati), pol. giemzać
-zić svrběti, hl. hemzać šim rati, u k r. homzyty
škrabati (v krku), str. gom-bzati hem žiti se, nr.
gomoziť lehtati, g.-sja, sln. gomazati, b.
gamža hem žiti se, sch. gam ziti, gamizati,
gmiziti lézti. K to m u leckde rozličná postverbalia. — Psl. g- bm
-z ati; příbuzno je něm .
krabbeln šim rati, švýc. gramen, gramslen,
chramslen, dolnoněm . krämeln hem žiti se
(o něm. slovech R osenfeld N phM 51.62).
U nás chybí r (§ 9), dále asim ilací k p ří
ponovému -bz oslabeno o v -b. V zhledem
k tom u, že v něm . je i v ý zn am ‘š k ra b a ti’ (lotrin. gramen), zd á se, že výchozím kořenem
je skreb-. Vývoj v ý zn am u : šk rab ati > šim rati
> m ravenčit > lézti hem živě > hem žiti se.
(Jinak, jistě m ylně, S ten d er-P etersen A nnSF
B 27.283: spojuje g-bm -bzati s něm . wim meln, předpokládá kořen *guhem -; ještě jin ak ,
rovněž m ylně, T ru b ačev ZfS 3.1958.678.)
Expresivní p říp o n a -bz je schopna i dloužení:
hmyz. V r. je pouhé gim hem žení. maď.
hemzseg je ze slovenštiny. — N ep atří sem
zahemží se m n ě v očích = zam ží, oči se
zahemžily = zam žely, dokonce je i drobný
dešť se zahemžil, viz P S . P říčinou k o n ta m i
nace tu byl d ro b o u n k ý p o h y b n ep atrn ý ch
částeček; krom ě to h o bylo to spojení u sn a d
něno společným -m žiti/m žíti.
hen: stč. h in , hyn(ky), chod. hin, han.
hyn(ka) i hen(ka), vm . hen henkaj henaj(ky)
heneky hyn(aj) h yn a jky, slc. hen(ky) = ta m
(na otázku kde?); v al. slc. hen ten n. henten
(fem. hentá, n tr. hento) ta m te n . P ol. hen hajny
ajno hajnok haniok han hle, u kr. hen, r. éntot
Vasmer 3.461, hl. hyn ta m . — P ů v o d n ě bylo
asi hen, citoslovce ukazovací. P říb u zn o je
lat. en a ř. e v ‘h le’ (siehe d al; o řec. viz
Schwyzer 2.566); h je asi hiátové.
hep slc.: p řezd ív k a židů, č. posm ěšný p o
křik na ně hep hep! — Ita l. hep v 17. stol.
podomní obchodník, něm . H ephep žid. Vše je
snad z hebrej. S torfer m á 6 rů zn ý ch v ý k lad ů
pro hep hep.
hepa laš. (H or-L p) a val. (H zl): žertovný,
zlehčující v ý raz p ro velké vysoké děvče. —
slc. hepa dospělé děvče S SJ. H l. hepa
názvisko kozy, p řih lo u p lá žena. — Z něm .
nář. (hornosas.) häppe, vogtl. aj. heppe koza,
(pohrdlivě) žena. — Z drobnělina je v č . heprle
kůzle, u J g též haprle, chod. hepidla, hep-bdla,
hepi (v dětské m luvě) t/v . Z něm . H epplein.
hepelať slc.: cu p k ati (K ze Sasinka); p a tří
sem val. helépat u tík a ti? D ále nejasné.
herda vč.: rán a pěstí do zad; herdovat. —
Sloveso vzniklo snad přesm ykem z derchovat
n ab íjeti (např. slám u do slam níku); p ak je
herda postverbale.
herdek vm . slc. zaklení, herdečit klíti ta k to ,
lá teřiti, zherdekovat vyplísnit Malý. — Z maď.
ördög čert.
heretit se: přicházeti, jiti Jg , vč. priheredit
se N Ř 16.254; obé s nádechem nevole.
N ejasné.
herka ve střed n í době (doloženo od 1513:
AČ 19.609) klisna vůbec, ny n í jen o staré
a sešlé. — Z něm . Göre (střhn. gurre, gorre)
s tý m ž vývojem význam u.
herlička. D ívčí h ra n a herličku (heličku,
elišku, lišku, heryšku, helenu), v. Orlov 120 .
— O d úvodního refrénu jistý ch popěvků hela.
Viz helekati. Zilynskyj Č-SSSR 1956, 407.
hermelín: doloženo od F . J . Tom sy 1787;
ta k i slc.; p řejato z něm činy.
herolt, -d: hlasatel n a středověkém dvoře.
Ze střh n . heralt.
herous: člověk, k te rý se stav í, jako by
m noho snesl, vydržel, us. za Jg d : herousa
dčlati Jg d , herousiti (se) ch v á sta ti se. —
Ju n g m an n citu je la t. heros b o h a tý r: bylo by
proniklo ze škol, s chybnou výslovností p ři o
(přikloněním k jiným slovům n a -ous, jak o je
morous z m orósus? Šm.).
herský m or. a slc. (han. t éž hrský, hrzký):
sličný, hezký, pěkný, po řád n ý , s ta tn ý apod.
— P d . herski, harski (stran -ar- srov. han . -r-)
u d atn ý , odvážný, sm ělý, dobrý, šv arn ý ,
hezký. — U tvořeno od něm . hehr vznešený,
velebný, po sv átn ý . S tran příp o n y srov. li
dové fa jn s k ý od fa jn . (Jin ak K ořínek L F
58.152: z něm . herrisch p anský. Viz násl.)
heršovati sobě: pansky si vésti (ojedinělé,
v starší době). — Ze střh n . herschen b ý ti
pánem . K ořínek L F 58.152.
heršt stč.: prim as; o d tu d herštovati. — Ze
sth n . heristo princeps. Gb.
heřmánek: ro stlin a M atricaria. — slc.
hermánok hermančok harmánok harmanček
harm ín armanček K . — P řejato z něm činy;
t a m á m nožství n ář. podob: Hermel H ermlan
H erm andel Hermelkraut aj. (soupis u M arzella
3.70). Jso u to lidové obm ěny latinského
chamaemela t/v .
heslo: ujednané poznávací slovo, stč. též
jiné poznávací znam ení, jm éno rodové, p o
řekadlo aj.; nč. dále heslový, heslovati. slc.
heslo zvuk (Hviezd. 1.40), jin ak t/v jako
v češtině, navíc (zastarale) ‘v zkaz’ (rych
tářsk ý ). Mor. u P říb o ra plur. hesla = křik.
Z češtiny je hl. heslo a pol. haslo heslo,
signál, devisa, o d tu d u kr. haslo a r. gaslo. —
Psl. g-bslo. Lze je m íti za zp odstatnělé
n eu tru m l-ového příčestí od *g-bsno ti, viz
hlesnouti, nebo za „jm éno n á stro je " s p ř í
ponou -slo (g-bs-slo): prostředek, jím ž se něco
prohlašuje (příslušnost k jisté skupině,
straně).
hesovati s tč .: š tv á ti (psy), p o h án ěti p řed
soud (hesuňk půhon). — Ze střh n . hessen
(nyní hetzen).
hever, již s tč ., 1° p řístro j (opatřený klikou)
na zdvihání vozů, 2° klik a k n atah o v án í
kuše, 3° v stč. arg o tu i šibenice (Táb). Msl.
hevar. slc. hever, he(j)var, haviar. Vč. vyheverovat něco z něk. = n am áh av ě vy d ob ý ti
(přiznání apod.). Pol. h ewar. — Vše z něm .
Heber, od heben zdvíhati.
hezký, již stč. ; hezoučký, lid. hezoun, hezula;
klad. v n tr. hezý. — Souvisí s u kr. hóžyj čer
stv ý , čilý, pryhóžyj vhodný, příhodný, r.
(pri)góžij příhodný, dobrý, šv arn ý , hezký;
pův. *god-j-b, v češtině rozšířeno o -ký. Základ
je tý ž co v hod-ný, (v)hod, hoditi se (K ořínek
L F 58.280); -e- se objevilo nejdříve snad
(asim ilací k záporce) v *ne- hozký > ne-hezký,
o d tu d zobecnělo (Mch N Ř 24.229).
hihlati se, hihňati se, za-žihlit se PS, m or.
též hihotat se, hynkat se; hynčit se M alý. —
Zvukom alebné. P odobný ú tv a r k heslovém u
slovu je ř. κιχλίζω t/v ; jin ak jsou u nás
expresivní příp o n y -ň ati, -otati. Z ih liti se
upom íná na hizlit se, viz lyziti sě a hyzliti se.
hintov: kočár (v uherském p rostředí); arg.:
kočár (vůbec). — Z maď. hintó t/v . S ulán P F
18.2.287.
hlad; hladový (stč. zp rav id la hladovitý),
hladověti, nář. m or. slc. hlad ovať, m or. býti
hladem = o hladě; č. hladomor = h lad a m or;
m or. hladověnka ro stlin a E rophila, osívka:
objevuje se hojně za suchého ja ra a te d y
věstí hlad. — V šeslovanské: stsl. glad-b, slc.
hlad, pol. glód, r. gólod a td . — Psl. *gold-b,
pravidelné o-ové jm éno k slovesu s.-csl.
ž l-bděti (sch. žudim žudjeti to u žiti, p ra h n ou ti
po něč.); obdobně je tv o řen o příbuzné stin d .
gardha- m . ch tiv o st, to u h a , ke grdhyati je
chtivý. — S pecht D ekl a O ndruš JČ 9.153
spojují *gold-b též s gót. gredus t/v , a to
jak o 2 km eny B envenistovy, I gol-d- II gr-ed-,
se zám ěnou l/r.
hladký, hladina·, hladiti (po° u ° při°; ale
vy° za° dospělo — jak o r. iz-gládiť — k v ý
znam u ‘o d s tra n iti’; uhlazený je za fr. poli,
něm . poliert přeneseně o chování jem ném );
m sl. pohlazuje sa = bude p ršet ( = n a nebi
v y stu p u je je d n o tn á šedivá clona m ísto roze
rv an ý ch m rak ů ); s-ové in tensivum bylo
v krkon. hlacnout ‘uh o d it, p r a š tit’ J g (hladiti
mělo též ironický vý zn am ‘b iti’); sk-ové
intensivum je v slez. hlazkaí (pohlaskať Malý),
pohlázknúť, uhlazkaný (srov. pol. glaskać
hlad iti, le h ta ti a lit. glóstyti t/v ); slc. též
zdrobnělé hladkat a pohládzať. — Všeslovanské: slc. hladký, pol. gladki a td .; všude je
i sloveso ty p u gladiti. — Psl. stsl. glad-bk-b
m á p rotějšky v lit. glodù -s přiléhavý, sth n .
glat h lad k ý ; u nás u -km en glad-b byl ro z
šířen o příponu -k-b; jin á rozšiřovací přípona
-ro- je v la t. glaber t/v z *gladh-ro-. Ide.
p ra tv a r *ghládhús je stav ěn podobně jako
jeho protějšek *dhrághús v ř. τραχύς drsný
(v. drážditi).
hladýš: ro stlin a L aserpitium . Preslovo p ře
je tí z rus. gladyš t/v . Jm én o je sn ad od toho,
že h. šírolistý (rus.) m á velké a hladké lesklé
listy.
hlahol stč.: řeč, hlas, schopnost m luviti,
způsob řeči, prom luvení, výpověď; nč. h.
je spíše hlučná směs hlasů, -iti hlučně zníti,
obdobně -ivý a -n ý . Ale hlaholice, název p ís
m a, je z rus. glagólica. — Stsl. glagol-b slovo,
glagoto -lati m lu v iti; r. glagól slovo, z csl.,
ale v nářečí je gologólit žvaniti, tlach ati.
slc. hlahol, hlaholit, hlaholivý. — S taro b y lý
zdvojený ú tv a r z *gol-gol-; podobné je
stin d . gharghara-, jako su b st. m . = hluk,
jako adj. = rach o tiv ý , k lo k tající; příbuzno
je i lit. gargaliúoti ch ra p tě ti apod.; *gol- je
též v hlásati, v. to ; u Slovanů tu ovládlo l.
hlaný val. slc., o stro m u : hlad k ý , bez suků,
pěkně rostlý, rovně v y tá h lý ; přeneseně o člo
věku : ztepilý, štíhlý, lepý, vysoký (též vyhlaňaný); slc. hlano holé, volné m ísto. — P říb u z
no je r. golómja a nář. golómen' km en stro m u,
p ro stý větv í, z *gol-me, od gol-b, holý; hlaný
je te d y z *gol-n-b < *gol-mn-b .
hlásati, dále hlásiti, hlasný, hlasitý, p o stv .
hlas·, hlásný strážn ý , hláska bdění, strá ž ; nč.
n ář. dáti do hlasu = rozhlásiti; nově i m lu v
nický term ín hláska (samo°, sou°); hlasovati;
m or. uhlásit překřičeti, chod. vo-hláchat se
o zý v ati se (nová p říp o n a -chati, m echanicky
přip o jen á k 1. slabice základu). — Všeslovanské: skoro všude i sloveso n a -iti. Od
něho je slc. hlas, pol. dl. glos, hl. hlos, ukr.
hólos, r. gólos, stsl. glas-b, sln. sch. b. glas. —
Psl. *golsati: je to s-ové in ten siv u m od kořene
gol-, k te rý je i v hlahol. J e n češtin a a slo
ven štin a m ají tu staro b y lé zakončení -sati.
*Gols-b (č. hlas atd .) je postverbale. P říbuzno
je něm . gellen zvučeti, s-ové in tensivum
gelsen křičeti. M ch S P F F B U 1.85. D ále je
příbuzno (B růckner K Z 42.335, O ndruš JČ
9.153) lit. gařsas ‘h las’, podobné postverbale
jak o *gols-b, jenže se zám ěnou l/r.
hlať: k ry sta l (nyní zastaralé). P reslů v v ý
tv o r asi podle sch. golot fem. t/v , om ylem
vzatého za rusko-plnohlasný ? D ůrazně jej
zam ítá Č elakovský D od. Z češtiny je slc.,
n y n í rovněž zastaralé, hlať. J e i stř.-b u lh .
golot-b κρύσταλλος, led. T ato slova souvisí
s č. holot, viz to . — Č. hlať b ý v á též om ylem
m ísto hláď = h lad k á plocha.
hlava: stč. též dem in. -icě a hlávka·, stč.
-(iz)na k ap ito la; -atý, -ní, -ný, -itý (toto
u K u n š tá tu a val. S vK ); hlaváč ro stlin a
jistá (nč. hlaváček = A donis, od nepom ěrně
velikého kv ětu ), hlavaticě hlávkové zelí (i nč.
-ice t/v ). Nč. odvozeniny: hlavní, hlavice
(sloupu), hlaváč ry b a v ran k a (pol. glowacz;
od nepom ěrně veliké h lav y ; slc. zkráceno
ve hláč t/v ; srov. i pulec!), hlavina tobolka
lnu (jinde: dom ovní štít), hlavnička (chod.
hlavní nemoc, klad. hlavnice, m or. hlavénka)
tyfus (postihuje hlavu bolestm i a dočasnou
ztrátou vlasů), hlavatka d ru h sekyry, d u n a j
ský losos (slc. hlavátka, pol. glowacica, ně. i
hlavatice), nč . holo-hlavý, své-hlavý (hypostasováním spoje: kdo je své hlavy)·, ohlav, -eň,
ohlávka ( = co je ob hlavu, okolo h lav y ); viz
i zhlaví, -ec; záhlaví nadpis; záhlavec (stč. -ek),
pohlavek, rána n a hlav u , po hlavě; úhlavní
(= mířící v hlavu, srov. slc. letiei k hlavě
prudce dorážeti, ú točiti), hlavo-lam, krutihlav. — Všeslovanské: slc. hlava, pol. dl.
glowa, hl. hlowa, u kr. holova, r. golová, jihosl.
glava; všude hojné odvoz. — Psl. golva,
dokonalé baltské p ro tějšk y jsou lit. galva
a lot. galva t/v , příbuzno je i la t. calva lebka,
Otrębski IF 156, sn ad i arm . glux (*ghólu-kho-) hlava (Solta 298); dom nělé další
příbuzenstvo je velm i nejisté.
hlaveň 1° s tč .: čepel (nože, meče, šavle); nč.
přeneseně: přední, kov o v á část p u šk y (tj.
vlastní, důležitá část v p ro tiv ě k dřevěném u
držadlu, kolbě, jako hlav eň meče je v p ro ti
kladu k jilci). — Pol. glow nia (-ó-) čepel
šavle n. nože, r. golomja t/v . slc. hlaveň je
asi z češtiny. — Asi z *gol-mn-ja od *gol-mę,
útvaru to od gol-b, holý, viz hlaný (jde o holé,
nezdobené, „hlad k é“ části zbraně); v m ísto m
splynutím s hlaveň 2 °.
hlaveň 2 °: ohořelé n. hořící, opálené poleno,
oharek. — V šeslovanské: slc. hlaveň, pol.
glównia t/v a sněť, hl. luheń , dl. glow ńa, ukr.
holovnja, v. golovnjá sněť, sln. sch. b. glavnja
ohořelé dřevo. — P rasl. golv-bńa; příbuzno
je snad lot. galet (i gá-) p lan o u ti, d o u tn a ti
a stind. jválati hoří, plane; *gvol- přesm ykem > golv- + p říp o n a -bńa.
hleděti. Stč. hládati znam enalo d ív a ti se,
hleděti (dbáti), h líd ati i h led ati; stč. hleděti
bylo dívati se, d b áti, p a třiti ke kom u
(říditi se kým ), h le d ati; všechny ty význam y
lze odvoditi z původního zrakového. Do
nové češtiny se v šak specialisovaly skupiny:
— 1 ° hleděti, hlédnouti, iter. -hlížeti: d ív a ti se,
nář. též hlídati, o p atro v a ti, v aro v ati se
(toho se neuhledíš), pilen b ý ti čeho (hleděti si
práce)·, postv. hled (básn.), vzhled do° ná° o°
po° roz° vý-hled, ad j. vzhledný, pohledný,
úhledný, nová su b st. vyhlídka apod.; vm .
ohlednul uřknou ti; jč. ohledy, m or. obhledy,
ohľady (slc. vohľady) n ám lu v y (vl. obhlížení,
shlédnutí m ajetk u nevěstiných rodičů; o b
dobné názvy v pol. u k r. sch. sln .; k to m u
náleží slc. vohľadač > vohľ ač náp ad n ík ). Im p.
hleď! byl komolen — a p a k znovu rozšiřo
ván — na hle, hle-hle, hle-le, he-le, heleď,
s osobními příponam i heleme se, n ář. hlete,
hlejte(o tom Z ubatý N Ř 8.79 n.); se zájm enem :
ten-hle, tenle > tendle, podobně slc. hlaď >
hľa, la. R o stlin a hledík: zkrácením z hleďnamne (tak je val.), nosili ji n a och ran u p ro ti
had ů m , věřilo se, že když h ad n a ni pohledí,
že ztu h n e (název te d y byl zaříkadlem ). —
2 ° hledati; ohledávat (slepice, m á-li vejce)
bylo někde m ěněno (stalo se term ín em pro
tu práci, m uže nedůstojnou): zm. vogldávat,
voldávat, zm. j č. voldat L F 29.253-PS, zvoldat
PS. — 3° h lídati: jč. jvč. m or. znam ená
hleděti, jč. s ta ra ti se (V ydra), k lad. číhati,
h. se d ív ati se (H ošek 2); hlídka, hlídač. —
Všeslovanské: slc. hľadieť d ív a ti se, hľadać
hled ati, pol. n ář. gladać, hl. hladać, dl.
glědaś, u kr. hljadíty, r. gljadéť, sln. sch.
gledati, b. gledam. — P rasl. bylo ględ o gleděti
a iter. ględajo ględati (toto je stsl.). P říb u zn á
slova jsou: lot. glendet hleděti, h led ati, ir.
inglennat hledají, středoangl. glenten pohlédnouti aj. K ořen znam enal ne pouhé
vidění, ale úsilné hledění s o d stín y všeho
d ruhu, p ro to je onen rozličný vý v o j v ý
znam u.
hlemýžď; stč. bylo též -ždz -šč a znam enalo
i želvu. N a jisté vč. o blasti zn am en á hlemejzď hlemejždě chlemejzdě chlemák žížalu
(dešťovku), o to m U těšen ý SaS 22.21. —
Ú tv a r m álo jasný. Snad p ů v o d n í tv a r b y l
glěmyšč-b. ‘Z ákladu je p říb u zn é ř. γλήμη sliz
v oku, lit. glem es pl. sliz, ř. γλάμων k rh av ý ,
neboť hlem ýždi, slim áci i žížaly nech áv ají
po sobě slizkou, lesklou sto p u . S nad lze to
slovo děliti n a glěmy + ščb: v p rv é části
v iděti jm éno znam enající ,,slizák“ , k te ré b y
odpovídalo řeckém u *glem on (stran y srv.
kam y, kám en, p ro ti ř. ακμών), ščb b y bylo
příponové sk + jo + s, připojené k n o m i
n ativ u , jako je připojeno k b v k a m y k -b ,
č. kam ýk (viz kámen). Zde b y te d y b y la
p říp o n a většího objem u než je pouhé k,
to tiž sk. Ovšem je to vše arci jen dom něnka.
hlen, zahleniti. Z p o lštin y je o rav. gliaň
a val. gľáň nános b ah n a: stu d n a je zaglaněná
zanesená kalem , plu h za-ý zahliněný, louka
podgláněná ,,p o d k alen á“ B, s m ylným l > y
msl. zaguánit zanésti b látem , sm etím ap.
Mal. — slc. hlien sliz; usazenina n a dně řeky,
bahno; pol. glan, hl. hlen usedlina, r. glen'
fem. šťáva, r.-csl. glěn-b hlen, sln. glen hlen,
b ah n itý nános. — Psl. glěn-b ; jem u se rovná
ř. χλήδος m ask. bahno, rum , ovšem je u zn ati
zám ěnu zubnic n/d. Mch L P 5.93.
hlesnouti; m or. u J g hesnouti. slc. hlesn ú ť. — P ů v . *g-b snoti. P říb u zn o je stin d.
ghóšati prohlašuje, oznam uje, ghóša- m ask.
zvuk, k řik , volání, hluk. Id e. kořen byl
gheus-, v našem slovese je nulové ghus- >
g-bs; l je od hlas.
hlezno, stč. též hlezen: ko tn ík . — Všeslo
vanské v y jm a slc.: pol. glozna (stpol. glozn),
dl. glozonk, ukr. hlezna, r. glëzna, sln. glezenj
gležen gležno, sch. gležanj, b. glezen. — S tarší
glez-bn-b -bń-b - bna - bno jsou rozšířeniny p ů
vodního *glezb, jež m á dokonalý protějšek
v stin d . gláha- m. k o stk a hrací (pak i „h ra
v k o stk y " ): hleznová kost byla původně
právě onou „ k o stk o u " (i ř. αστράγαλος je
hlezno i hrací kostka!). L it. slesnas apod. je
ze slovanštiny. Mch Slavia 21.257.
hlína, hliněný, stč. též hlinný, hlinovatý;
stč. hlinník, hliněnicě (toto = jizb a n. stav b a
z hlíny; H u jer 1.78), ně. hliník m ísto, kde se
dobývá hlína; ně. od P resla hliník alum inium
(je hojně obsažen v hlíně). — V šeslovanské.
Psl. glina, asi od glei·, k te ré je v pol. r. glej,
střd n . klei hlína, ř. γλοιός lepký h u stý olej;
značilo te d y hlínu m azlavou, jíž by ly v y m a
závány p routěn é stěny, jíž „k alen y " došky
apod., nikoli prsť polní.
hlísta, hlíst: 1 ° žížala (deštovka), 2 ° škrkavka. s tč . obé, též hlíšč a chlíst; ně.
(v prvém význam u) hlísta hlíst hlíst lista lésta
chlísta chlésta; hlíště gen. -ete (přesm ykem
štíhle) klíště hlíždě hlejště hlejždě chlejždě,
dále (zkřížením s hlemýžď) hlemejžd hlemejždě
chlemejžď chlemejždě chlemák; oblasti a v ý k lad
jednotlivých podob a další české n ázv y
dešťovky u d á v á (s m apkou) U těšený SaS
22.20 n. P rv ý záznam štíhle m á P ete ra . P a tř í
sem i K laretov o šěíl. U H olic hlíště žáh a
(od p řed stav y , že žáh a vzniká, když se v těle
n ějak ý červ u ští: m or. hlísty ščíja, hlísta se m i
uscala). — V šeslovanské: slc. hlísta, pol. dl.
r. sln. sch. glista, hl. hlista, u kr. hlysta, pol.
nář. též glizda se zd jako v klad. hlíždě,
b. a též r. glist; vý zn am y : žížala (deštovka)
i šk rk av k a. — S tra n p ů v o d u se zdá, že
jsou to zpětné odvozeniny od *glistati popř.
*glizdati sm ý k ati se V H (pol. i k lad. zd\),
což jsou sí-ová in ten siv a od *gleid- (něm.
gleiten klouzati); je r. n ář. glězdat; ti červi
ta k nazváni od nam áhavého lezení; srov. lit.
slíekas deštovka od slink- p laziti se. — R o s t
lina hlístník N eo ttia a j.: po m áh á od škrkavek.
hlíva: stč. jak ási ho u b a jedlá, ušlechtilá,
p ro d áv an á spolu s h řib y , asi dnešní rod h lív a
(Pleurotus), od edávna oblíbený; chod. líva.
— slc. dosud spis. a n ář. (Zvolensko, O rava)
hlíva. Pol. nář. gluw a h o u b a nejedlá, slizká
(P F 12.426), ukr. hlyva m asojed, hlíva, r. n ář.
glíva dru h hrušek, sln. gliva n. -vec hlíva, též
krční otok, sch. yljiva něj. houba. — Z dá se,
že tu všude původní v ýznam byl jako v češ
tině. N áleží sem — s přesm ykem podobným
jako při vlha > žluva — též m or. žluva m ěkký
otok u koně K tD , žuva n ád o r n a kravském
vem eni, pol. zól w t/v . — Gliva p řejato do m a
ď arštiny v podobě golyva h o u b a i otok, o d tu d
zp ět slc. goľva, m or. a slc. haľva nád o r na
dřevě. — Psl. gliva; náleží asi k r. n ář. glev
sliz (na rybách ) a k lit. gléivés plur. sliz,
gleiveti p o k rý v ati se slizem. Laš. hlivět, slc.
hliviet živořiti, p. gliwieć k aziti se; gliva
v y p ad á jako odvozenina od glivěti, te d y p ů
vodně asi = sliz n a něčem kazícím se, m ěkká
slizovitá houba. R od hlíva roste p ráv ě na
odum írajícím dřevě!
hlíza: „n ab ěh lo st n a těle nebo některé
v n itřn í částce " Jg , ny n í „ ztlu stlý nezelený
zásobní nebo rozm nožovací orgán ro stlin n ý "
PS-SSJS (např. bram b o r je hlíza); v starší
době je to zvláště otok m orní, zbujelá tk á ň
rak ovinová a p „ ny n í též absces. Podoba
hlíza je již stč.; jednou je doloženo i stč.
hláza; jč. hlouze L F 27.358, val. hľúza (hnis
z rán y ), laš. slc. hľuza. — J a k tu šil již
Ju n g m an n , je příbuzné s pol. guz boule,
n ád o r {*goz-b, viz huzo). D odejm e, že l je
vkladné a zesilovací ( § 9); jeho zm ěkčení m á
funkci pejorativní. Stč. hlí- je přehláskou
z hľú-; ojedinělé hláza m á á z přiklonění
k žláza.
hlobiti 1°: stč. v-hlobiti Alx. 2150; val.
hlobiť tlouci, zatlo u k ati : zahlohit kůl do země,
klín do dřev a; vhlobit hřeb do dřeva, zhlobit
bed n u z p rk en ; val. laš. slc. hlobnút udeřiti,
krkonoš. hlonouti Jg , slc. hlonit m látiti,
tlouci, p rásk ati. Sem p a tří i stč. ohlobně,
ohlubně, msl. ohlobňa ohlovňa ohlobeň oblovňa
roubení okolo stu d n ě L F 70.77, vm . příhloba
rukojeť vesla u p lti. Přeneseně val. na°-sa
n a p ra ti se (knedlíků), b a i h. = jisti. —
V lastní v ýznam je asi o p raco v áv ati dřevo,
dlátem v y sek áv ati v dřevě p ro h lu b in y (pro
čep, spojovací klín a podobné výčnělky)
nebo (s v-, za-) v ráže ti čep, klín ap. do
nějakého d řev a k to m u cíli opracovaného,
popř. (se s-) spojovati dvě d řev a pom ocí
čepu; o d tu d tlouci ap. (nejen n a klín, ale
vůbec). — slc. hlobit, pol. globić, sln. globsti,
globati, sch. raz- u- z-globiti, b. raz- z-globja
s tý m ž základním význam em ; r. globa trám ,
žerď. — P říbuzno je ř. γλάφω vysekávám
(dutinu), vyřezávám . B yla i form a s oslabe
ný m vokálem : gl-bbo > g-blbo (b. galbam
d lab ati, sln. golbem golbsti a golbiti t/v ),
m ající ekvivalent v ř. γλύφω t/v .
hlobiti 2° val. laš.: p ro siti. P říb u zn é je lit.
glabóti chlácholiti, prosbam i p řím ěti koho
k čem u.
hlodáš: ro stlin a U lex. Preslovo p řeje tí
z jihosl. (sln. gladež, sch. gladiš jehlice trn itá ,
asi od glad-, tj. hladová, n ek rm n á bylina),
ale s chybou péra.
hlodati, hlodavý, -avec; postv. hlod; o d v o
zeniny: m or. (o)hlodek, slc. ohlodok, slez. pohludka. — V šeslovanské: *gloďo glodati (r.
glodát atd .), jin ak nejasné. H láskam i je mu
blízko lat. rodere t/v (V. H o rák ); sn ad je
obé zvukom alebné. U Slovanů přibylo g
snad podle gryzti, h rý zti.
hloh: k eř n. stro m C rataegus. Z Psl. glog-b,
zastoupeného všude (ale ru sk ý vý zn am je o d
chylný: dřín). Slovo asi „p raev ro p sk é" : so u
visí s ř. κράταιγος asi t/v . Slované, p ře jím a
jíce cizí slovo, vy p u stili -tai- a k- spodobou
ke koncovém u g změnili v g. D v o jito st l/r n e
přek v ap u je! Mch L P 2.152; nesouhlasí však
M ann SlE E R 34.266.
hlom oziti 1 °: ty p ick é expresivní slovo s bo -
hatým rozvojem hláskovým i význam ovým .
Vč. h. např. šaty = zm ýceti, ošo u p áv ati;
hl. se např. na klíně: o dětech, když — jsouce
chovány na klíně — m ísto klidného sedění
všelijak se obracejí, v rtí, p o h y b u jí sem tam ,
vzhůru, dolů, tla číce toho, kdo je drží;
hl. se po strom ech, o chlapcích, když lezouce
dřou se mezi větvem i a m ýcejí nebo i trh a jí
si šaty; h. se po poli = d ělati nějakou polní
práci (vybírání bram b o rů apod.) vkleče
a s popolézáním. V ždy je tu p řed stav a n e
příjemného tlak u , m ačkání, dření (sem te d y
dáme i u-molousat), přílišné nebo zbytečné
nám ahy. Nové dveře se těžce o tv írají, ale
časem se to vohlomejžďá, ochodí, v y d ře, že
chod je hladký (NŘ 18.58); b o ta hlomejzá
K t 6 ; slívy jsou ohlomejzdané, je-li od
přebírání sedřen s nich pel (vosk); ohmejzdati
(Šír) je odřítí (kůru). O d tu d je obecné
(h)lomozíti se a n ář. hlomouziti n a m áh ati se.
V slc. dále vývoj p rask ati > p rásk at i =
tlouci (hrubým , tu p ý m předm ětem ): je hlomaždit lom oziti, ale i chlomaždit hlemaždiť
m látiti, tlouci, p rá sk a ti, chlomáznút olomáziť
olomúziť olomáždit p ra štiti, u d eřiti něčím.
S novou expresivní příponou je m or. hle-chniť
do hola o d řítí (strom z listu), val. hlechnit sa
mozolití se, han. nalechnit se. N áleží do té to
rodiny konec konců i mozol. Hlomozna
dvoukolý vozík při děle: za T. B u rian a, nyní
obnoveno jako vojenský term ín . U jiných
Slovanů zachováno m álo: bělor. hlamazdzic'
praštiti, b íti po hlavě. — P říb u zn o je lit.
expresivní glam žýti 1 ° pevně k sobě tisknouti, 2 ° m ačk ati; je i n ář. glamžúoti t/v , dále
glemežúotis a lum žúotis o b jím ati se pevně
(„m ačkati se" jak o chlapec s děvčetem ), z á
klad je glem- a gleb- v glebiúoti c h áp a ti do
náručí, glembtis b rá ti si, h rn o u ti si, glembyti
utiskovati a td . Celá sk u p in a p o třeb u je p o
drobného výzkum u.
hlomoziti 2 °, lomoziti hlučeti: viz lomiti 3°.
hlošina, ta k i slc.: stro m E laeagnus, dříve
též zvaný česká oliva u M attiola. Jm én o h.
přejal a upravil Presl z rus. loch lochovina
lochovnik, nejasného původu.
hloub: košťál zelný; han. hlób (u K u n štátu ),
lób, msl. hlúb, laš. hlub. Msl. hlb B 96 je
analogií podle pom ěru stlp /sloup. N ové české
term íny hloubek tře ň h u b , hloubenka ho u b a
Eccilia. — Pol. g lęb, gen. -ia, slc. hlúb,
hl. hlub, dl. glub. — Psl. glob-b. — J e to asi
totéž slovo co kloub chom áč ap. (viz), jenže
má náležité *g. O dpovídá m u angl. clump
hruda, chom áč, něm . K lu m p en , šv. lum p
chomáč, dále, ale bez g (§ 16), lit. lámbas
košťál.
hloucati: s° přízi = příliš tlu sto u učiniti
Jgd. — Asi s-ové in ten siv u m od *hlutiti
(srov. sln. gluta boule, b o ulovitý nádor) nebo
*hluditi (r. gluda chuchval, klk).
hlouk: han. hlók m ísto v zahradě, kde se
voda sték á; k to m u p a tří sn ad i vm . hlčák
prohlubeň v řece, mělčí než zhlaň. — Obé
nejasné. Viz i hloučel Jg d .
hloupý: nem oudrý, pošetilý; stč. hlúpý,
hlúpec, lilupoň, h lupiti (jiné je nč. n ář.
hlu p iti stín iti, viz!), hlupěti; né. hlupec,
hlupák, hloupnouti, přihlouplý, ohlupiti, ohlupovati. Msl. též zdrobnělé hlupkavý. (Nč.
hloupý a slc. hlúpy ‘bezvýznam ný, bezcenný’
viz pod pouhý). slc. hlúpy, pol. glupi,
hl. hlupy, dl. glupy, ukr. hlupyj, r. sln. glup,
b. glupav. — Psl. glup-v. P říbuzno je isl.
klaufi býk, nem otora, h l u p á k (Stier, ungeschickter M ensch, T ölpel); původním v ý zn a
m em je zajisté ‘h lu p á k ’.
hloza msl. slc.: sušené ovoce B -K , hlúza
N áb; hlůza/hlóza p u čálk a n a poslinek (K ol.);
jm . hluzovina, zm. hlomozina, hlomoza padálky n. p ab ěrk y ovocné (kořist d ětí; nikoli
„nedozrálé" !). — Zdá se (pouhá dom něnka!),
že východiskem všeho je hlomozina = „to,
proč se děti hlom ozí po stro m ech " ; u však je
podivné.
h ltati: stč. též hltiti, hltáč, hltavý, všude
i přesm ykem lh-; nč. dále hlt (postv.), pohltiti, s-hltnouti, hltoun, lékařský term ín
hltan; laš. haltai i holdat, val. h(u)ltať, hutat.
Č. n ář. klutati, postv. klut, glut (piva).
Sem p a tří i č. n ář. loutati h ltav ě, m noho jisti
(tak spr. Jg ). S jinou intensivní p říponou st:
shloustati sh lta ti ČL 2.696. Viz i poucat. —
slc. hltat, odvozeniny -ák, -oň, -aňa; ukr.
hlotáty, r. glotát, stsl. po-gl-bštati, sln. goltáti -iti, sch. gutati, gunuti, b. galtam. —
Psl. gl-btajo gl-btati; je to t-ové intensivum .
P říbuzno je švéd. n ář. glupa, staro d án sk é
glube t/v (verschlingen), nor. glufsa schnappen, schlucken. U nás te d y bylo *gl - b-tati >
gl-btati.
hluboký: stč. dále hlubina, hlúbě (vz-hlúbi
= n a hloubku), hlúbost, hlúbati (= jiti do
hloubi záhady, přem ýšleti); nč. ještě hloub
(v hloubi duše), hloubka, hlubáň (vedle toho
kluba ň , pd. kolbań , u kr. kovbanja), hloubiti,
hloubali, prohlubeň·, n ář. často hlyboký (y p o
dle p ro tik lad u vysoký, H u jer 1.79 n.), o je
diněle i hy-, h u -: val. huboč, asi roklina
(Podešvová), hubočí hlubočina B, hybočina K š. Bylo i pom ístní jm éno H luboček
a osobní jm . H lubocký, SbM usSpol. ve
Val. Meziříčí 13.6 a 13.12. — slc. hlboký
(l jako v sch. n ář. gubok), hlbina, hlbočina,
hlbat, híbiť; pol. glęboki, gląb, g lębina, hl.
hluboky , dl. dlum oki, ukr. hlubókyj, v. glubókij, sln. globok; s -y- též n ář. v hl. dl. pol.
u kr. r. — Stsl. a Psl. globok-b. Z áklad glob- je
tý ž co stin d . gambh- v gambhas- hloubka,
gambhira- hluboký, je však zesílen o l (§ 9);
-ok-b je zajisté přidáno podle oposita vys-ok-b,
srov. i šir-ok-b a *dalj-ok-b > daleký, vesměs
to ad je k tiv a pro velké rozm ěry. — slc.
hlboký ( l , nikoli lu) upom íná n a b. dálbok
a sch. dubok (u z l) ‘h lu b o k ý ’: v těch to se
projevil vliv slovesa b. dalbja a sch. dubem
‘hloubiti, d ělati d u tin u ’, tak že glob- bylo
ta m nahrazeno slovesným kořenem dlb·;
slovenština m á ta k é dlbať 'd lo u b a ti’, ale vliv
toho slovesa se zde omezil jen n a střed
kořene, h už nezasáhl. — T aké dl. dlum oki ‘h lu b o k ý ’ u k azu je vliv p řed p o
kládaného *dlubas; je tu i zám ěna retnic
b/m.
hlučeti; stč. hluk b y l nejen zvuk, ale i h lu
čící zástup, dav, m nožství lidu, oddíl vojska,
kom onstvo (nč. ta k dosud hlouček a vm .
huk (hub huk, peněz huk ‘m noho’ ČCF 2.73);
stč. hlučeti, nč. -eti; stč. hlučiti zástupem
o hraditi, h. sě valiti se zástupem ; nč. shluknouti se, postv. shluk, stč. nč. hlučný (dosud
u P a ky: hlučnej pout = v aln á, slavná p o u t);
jen zvuků se tý k á stč. hlučeti, nč. -eti, hlukot,
han. zhuk hluk (Rous). Sem i zm. hluky
p an to fle s dřevěným spodkem , dřev ák y ;
též msl. h(l)uk. — slc. hluk h řm o t, hlučný
hlasný, h řm o tn ý ; ru šn ý ; hlúčik, hlúčok
skupinka, hlouček; pol. z-gielk h luk, v řav a
(stpol. bez z-), hl. holk, sln. golk, b. gálč,
r. golk hluk, h řm o t ap. — Psl. g-blk-b, půvo d u
nejasného, v y p a d á jako expresivní, „lom eně“ zdvojený ú tv a r (stavbou připom íná
slc. hurhaj pokřik, hřm o t).
hluchý, (o)hluchnouti, ohlušili, stč. náhluchý, z toho obm ěnou nč. nahluchlý, stč.
(o) hlechnúti, dosud chod. vohlechnout o hluch
n o u ti ; odvoz, hluchan, -ant; hlusec te tře v , p ři
to k án í neslyší. H . znam ená i p rázd n ý
(: hluchý klas), n ep rav ý , n evlastní: hluchá
kopřiva, z toho Preslovo hluchavka Lam ium ,
hlušíce > v č . hrušice d ru h p o d řad n ý ch sliv.
Msl. slc. za-hlušit silným úderem zab iti, v lastně ú derem n a h lav u om ráčiti (srov. za-hlavit
N Ř 18.200), pův odně o jistém způsobu love
ní ry b (tloukli m o h u tn ý m i ú d ery palicí nebo
tý lem sekery n a led, p ak v y ru b ali v ledu
d íru a „ohlušené" ry b y vy b írali; W oP 216;
i pol. gluszyć je o rybách!). — V šeslovanské:
pol. gluchi a td .; nulové gl-bch- je též v stpol.
o-kchnąć (z *o-glchnąć), r.-csl. o-gl-bchnuti
ohluchnouti, sln. za-golhniti u cp ati se, udusiti se. — Psl. gluch-b, o-gl-bchnot i : slova velm i
staro b y lá, o čemž svědčí p říto m n o st stříd y .
Sloveso souvisí s lit. n ář. k lùsas nahluchlý
a glusnù s pozorný, k te rá ž to ad j. jsou p říb u z
n á se slyšati a s lit. klausýti poslouchati; m o
hou b ý ti ch áp á n a jak o n ah luchlý = usilov
ně poslouchající, k d y n a z ač átk u bylo ještě k,
nikoli už slovan. s ; to to k ztra tilo p alatáln o st (jako v klausýti) a sonorisovalo se v g.
Je-li tom u ta k , mělo gluch-b p o v ah u eufemisinu nebo „ tab u o v é a n tifra se " . K ogl-bchnoti
bylo v slovanštině p řitv o řen o ad jek tiv u m
se střídovým o v kořeni, te d y se sekundárním
*ou ( > ù ), gluch-b, podobně jako k oslbpnqti
přitvořeno slěp-b.
hlum a stč.: herec, kejklíř (K lar., též p ří
jm ení). — Z c h a rv á tštin y p řeja to v 15. stol.
(F lajšhans Sb. P a strn k ů v 28). J d e o slovan.
glum-b šprým , žert, jinde dobře zastoupené
a příbuzné se stangl. gleam žert, h ra atd .
hlupiti n ář.: stín iti, a tím m o řiti užitečné
rostliny. Jv č. zeď hlupí zahradu, zahrada je
v hlupu; lup, gen. -i, m ísto stin n é po celý
den CL 1.173. Přeneseně mráz uh lu p í
trávu L F 69.248. — P řeneseně i slc. pole
vyhlupelo K uk. 12.140, pod. 24.114 = z tra
tilo plodnost, ked sa země nepovážajú (nehnojí), zhlúpejú K u k . 24.112. — Zřejm é
p říb u zen stv í s p lh (viz) a s lit. spilgti n u tí
pro to to hlup- v y cházeti z *hJp- a u zn ati
p řesm yk souhlásek p -h > h-p. H lu p iti b y se
rovnalo litevském u fa k titiv u *spilginti ‘činiti,
ab y něco hynulo n ed o statk em sv ětla’.
hmatati, -avý, hmátnouti, postv. hmat·, u V.
H á jk a hamtati J g d ; han . matat; n ář. na
hm átku n a d račk u PS = na hmatačku
J g = na chmatku H o d .; k rk. hmatačka h ra
n a slepou b áb u Jg . T otéž je šm atati a chmatati: p ů vodní vý zn am i t u b y l h m a ta ti,
nikoli chopiti (slc. dochmatkať sa = dohm ata ti se; klad. chmátrat, (o)šmátrat o h m atati);
te n to d ru h ý se k chmat- d o stal ze základu
chvat-/chyt-. — slc. hm atat t/ v jako v č„
dem in. hmatkať; postv. hmat. — P ů v o d n í je
matati, h- š- ch- jsou zesilovací p říd av k y .
Souvisí s m akati (viz).
hmota: stč. doloženo jen v L ak tiferu (více
v šak hmotný)·, jin ak n ěk o lik rát u Saličetiho,
zde Jako homota a s význam em v lh k o st v těle,
hnis (toto podle něm činy, viz n ář. materie
t/v ). Nč. spis. se stá v á důležitým term ínem
a v y tv á ří další odvozeniny. Z nářečí sem
p a tří ham atný, s přesunem o-o > a-a, v. to.
slc. hmota, hmotný aj. z češtiny. — Lze
v y jiti z hom-ota. To v y p a d á jako jm éno
ty p u dobr-ota, tj. odvozeniny s příponou ota,
označující v lastnost. Je-li to m u ta k , bylo by
základem nezachované *gom-b, znam enající
asi naplněný něčím (o lodi: n ákladem ap.),
příbuzné s ř. γέμω jsem n acp án něčím ,
jsem pln něčeho. „ P rv n í o vypadlo p a trn ě
přichýlením k slovesu hmatati, k teré je sice
jiného původu, ale p a tří do téže význam ové
oblasti: h m o ta je to , co h m a tá m e " (V. K ůst).
hmožditi: m ačk ati, d rtiti, po-. Stč. doloženo
namožděný pohm ožděný, bez h je i chod.
pomožděnyj; laš. za-m uždiť prase, zabiti.
H m ožditi postel, h. se v posteli D , z to h o
n y n í hnízditi se v posteli. — R . možžiť b íti,
d rtiti, pol. m iaždzy ć, sln. moždžiti, sch.
gmežditi m ačk ati, d rtiti. — T oto h. je asi
od kořene ide. mag-, k te rý je (v zdloužené
podobě mág-) v magati, viz m ačkati. J e s t
v y jiti od in ten siv a *mog-skati > *mogzgati > mozgati, přešlého do 4. tříd y :
*mozdžiti (z m á r. razmozžit ro zd rtiti). H - je
asi přídavek, v y jad řu jící in ten situ děje. Viz
i možděn. S tran h- viz § 16.
hmožditi se: n a m áh ati se, lo p o titi se;
ojediněle i přechodné h. ‘trá p it, m o řit, t ý r a t ’.
O dpovídá m u ř. μοχθ έω t/v (tak již J g ),
jenom se navíc vyznačuje p ů v . m edium
„dynam ické" ; h m á ste jn ý d ů v o d jako
u předešlého hesla. — Od ak tiv n íh o zhmožditi unaviti, um ořiti, u tý ra ti PS je zhmožděný
(= r. izmoždën n yj u dřený, vysílený); ž d bylo
zjednodušeno v ž: zmožený u n av en ý , v y
čerpaný (přenes.: opilý), což se m ylně chápe
jako participium od zmoci ‘zdolati, přem oci’.
Podobně namožený zm ořený, u d řen ý , je
vlastně náhmožděný, od nahm ožditi PS.
Zde dokonce vzniklo zp ětn o u analogií nové
sloveso namoci se (a dále nam áhati se,
postverbale námaha) ‘n ad m ěrn o u tělesnou
prací si způsobit ch u rav o st ' , a n ezv ratn é
namoci koho: schody je j nam ohly P S . Ve
zmožený a namožený lze o statn ě v id ě t z b y tk y
z doby, k d y hm ožditi se nem ělo ještě h ;
viz § 16.
hnát; v Č. i Mor. znam enal i sp o jná d řev a
mezi sanicemi (byla původně n a obou k o n
cích, kolem dlabů, tlu stší, u p o m ín ala ta k n a
stehenní kost s klouby). (Něco jiného je
laš. hnát ‘špalek’, viz nátoň.) — slc. hnát
končetina (obyčejně noha), silná d louhá k o st
v ní; pol. gnat k o st, n á ř. i ona část saní;
sln. gn[j)at k ý ta , sch. gnjat, kn ja t holenní
kost. — Psl. gnat-b (v sln. sch. m ladé expresivní zm ěkčení); příb u zn é je sth n . knoto,
knodo (nyní K noten), p ů v . kloub n a těle,
kolínko n a ro stlin ě (travině); te n to v ý
znam se p ráv ě h o d í k našem u; jd e o pevné
ztluštěniny článkovací, klouby, p o to m ta k
nazvána ko st s k louby n a obou koncích.
Něm. slovo znam ená přeneseně i zauzlinu
v tkanině. N ejasn ý je pom ěr sam ohlásek
při sev. kn u d -; germ anisté m a jí u za původní,
něm. o je p rý za to to u ; ale sn ad bude
možno sev. u v y sv ětliti jin ak .
hnáti, ženu. S tu p n ě: 1° g-bn- v inf., dále
(vy)hnanec. — 2 ° od gon-: hon h n an í, ale
stč. i trať polní (snad o d tu d , že p ři pasení
se dobytek v y h án í v žd y jen n a jedinou trať)
a m íra polní (asi 125 k ro k ů ; podle Moszyńského 2.121 snad od toho, že tu tra ť dokázal
potah p řejiti bez za stá v k y n u tn é pro oddych;
zpravidla se te d y n a konci h o n u p o ta h
obracel; byla-li tra ť delší, b y ly zastá v k y
i zevně vyznačeny, což je doloženo od
Votjaků, nevelkým zvýšením hlíny, v zn ik
lým od toho, že ji ta m oráč seškraboval
s radlice); pod. la t. áctus zn am en á n ějak ý
rozsah pole; ad v . honem = in str., pů v . b ě
hem, rychle; honiti, po-hon, prů-hon (původně
široký p ru h zem ě jak o cesta pro d o b y tek
vyháněný n a p a stv u , též kdysi příh o n ;
o tom H u jer 1.245); shon, výhon(ek), stč.
půhon od pohnati (k soudu), ohon (srov.
oháňka ocas; v obrozenské době uvedl ohon
do básnické řeči Ju n g m a n n , v. Čvl. 2.89);
náhon strouha, jíž se n ah án í v o d a n a m lýn
nebo na pole, n a louku, úhon(a) od uhnati si
ostudu, h an b u , záhon (viz zvlášť!); honice <
honěnice, honička·, honba, honební, honitba;
honec stč. též ry ch lý posel, jedoucí n ap řed
(přen. stč. žertovně honečky b rad av ice p rsn í
či ženské p rsy ?); pohů nek·, náhončí (srov.
vč. nahnat si d ív k u = n am lu v it); n ář.
hánět se (toto H a l 108), honcovat (honckať
honác(k)ať huncovat honyjcet) se b ě h a ti se
(o sam icích zv ířat), srov. dat n ahoniť sam icu u F re n š tá tu (srov. dl. gań caś se b ě h a t
se). — 3° gan-: stč. háněti, dosud jvč. hánět
H oš 2, jin ak nč. jen s předponam i, o d tu d
sháňka, naháňka, oháňka, přeháňka. Sem p a tří
i vm . zháňat sk o tačiti, d o v áděti, rejd iti,
expresivně > zgýňať t/v , zhůnka to u lk a. —
Všeslo v an sk é: slc. ženie, hnať, p o l. žonę gnać
a td ., všude i četné odvozeniny. Psl. ženq
g-bnati, gon-b, goniti, gań ati. K o řen *gen-,
v infin. km eni je v šak oslabení zde s -b>,
nikoli s norm álním b. S tra n -b m yslí V. K ů st,
že je vlivem p ů v o d n í labioveláry, srov.
g-brdlo, hrdlo, p ro ti žer-q. P říb u zn é je lit.
genu giňti t/v , a ganau ganýti (toto jen
0 pasení d o b y tk a), obdobně lot. dzenu dzìt
a ganit, stp r. guntw ei h n áti, dále staro irské
ben- v ind-air-ben o d h án ěti (vertreiben)
(b < gu), konečně i h et. nanna- h n á ti
(treiben), kde je st u zn ati asim ilaci g-n > n-n.
hnědý, hnědnouti; již stč. záhněda, jistý
m inerál. — slc. hnedý, p. gniady, u kr. h n íd yj,
r. gnedój. — Souvisí asi se snědý, v lastn ě
s jeho výchozím slovem *mědý. Po p řip ojení
g, § 16, n a sta la hlásková zm ěna gm > gn
( = sblížení m íst artikulace) jak o v č. n á ř.
m ělký > hnělkej a v mzet > hnizet. Jso u
1 jiné dom něnky, viz E S 1 a K ořínek L F 61.42,
v. i H ern e 61.
hněv, hněvati (se), hněvivý. — Všeslovanské: slc. hnev, pol. gniew , gniew ać a td .,
skoro všude je i sloveso n a -a ti, stsl. též n a -iti
(drážditi). — Psl. gněv-b a gněvajq gněvati.
P ů v o d nejistý. Snad m ožno je sp o jití s n ítiti,
v. K ořínek L F 61.53; srov. roz-, za-nítiti něčí
hněv, z. se hněvem , p ů v . gnětiti, a to ta k ,
že od p rastaréh o základu ghnei- bylo odvo
zeno frek v en tativ u m gně-vati s ę, což v ý z n a
m ově zúženo n a rozněcování zlostné, hněvné,
a že gněvb je postverbální. J in á m ožnost:
sro v n a t je s lit. ojedinělým ko tu pasniěvojai
( = sup y k a i = proč jsi se rozzlobil), cit.
v L iet. kalbotyros klausym ai 3.202.
hnida, n ář. (Bosk.) h in d a ; stč. hnidavec,
jak ási ro stlin a (nč. n ář. hindavec) a nč. hnidák rozličné rostliny, dom něle p ro ti h n idám
dobré. — V šesíovanské: pol. dl. sln. b. r.
gnida, hl. hnida, ukr. hnýda, sch. gnjida
(zde hanlivé zm ěkčení). — Psl. gnida; jinde
slova podobná: lit. glinda, lot. gnida, dán.
gnid, sth n . n iz (nyní Ν iß ), něm . K n itte, la t.
lens gen. -dis, ř . κόνις - ιδος, ir. sn ed,
k ym r. nedd. — Snad lze spojití t a slova ta k ,
že b y se za tv a r původním u nejbližší p o k lá
dalo la t. lens, a to z Hind; podobu H ind
dosvědčuje i litev štin a, viz níže. Se zesilovací
předponou ko- spojené *kolind asim ilací
dalo *konind, p a k dru h é n disim ilací vypadlo:
ř. *konid-s dalo κόης; s p ro tetick ý m a je
*k(o)nid-s v arm . anic; o vypadlo v germ.
*knid-a ; „p o h y b liv é " s m á *s(k)nid-á v ir.
sned (v. i E rn o u t B SL 41,104). Baltoslov an štin a oslabila ko v go, p řito m o v y p u s tila :
s nezm ěněným lind je lit. glinda, ale už n m á
*gninda v lot. a. slov. gnida; zde tn před
souhláskou dalo 1, § 7. P ůvodní atem atick é
*lind, dále neprůhledné, přecházelo te d y
zpravidla (vyjm a la t. a řečt.) k á-km enům .
Něm. K nitte bude ze slovanštiny.
hníkati, hničeti: rzáti (o koni); ječeti Ppz,
fň u k a ti B, p la k ati K p U , sm áti se Z, sm áti se
na celé kolo Šr. — Zvukom alobné hnía přípona k.
hn ík at se n á ř .: d rážd iti se, šk ád liti se
Jg -B (ne: „ h á d a ti se“ l). H an . „o kobylách
v době páření se říká, že se h n ik a jí " K pU . —
N ejasné.
hníkať sa m or.: zam ěňovati něco za něco.
P ůvod nejasný.
hnípat vulg.: sp áti. J e příbuzno (nikoli
z něm činy p ře ja to ; opačně J jč ř 51) s něm.
nippen, zdřim no u ti si, dále (s a) se stangl.
hnappian, angl. nap d řím ati, střh n . napfen
klím ati, něm . dial. nafzen. Z původního
infinitivu *hnip-ti je m or. h n it sp áti, lidovou
etym ologií chápané jako to to žn é s hniti
kaziti se hnilobou; p ro to i han . zhnilé =
ospalý; pod. pom oř. gňic dlouho spáti.
h nisat m sl.: sb írati, shrom aždovati do
zásoby, n a 0 si. B. — S -o vé intensivum
od *gnib-a-ti (tedy z *gnib-sa-ti), příbuzného
s ř. γνίφων lakom ec, skrblík, a se σκνϊπός
skrblický, skoupý; o sk/g viz § 1 1 .
hnisati, od toho už stč. zpětný ú tv a r h n is;
te n znam enal nejen tálo v , ale i sněť, v ý k aly
a podobnou nečistotu. Nč. hnisavý aj.
Ve tře c h sté. dokladech je spojení s červ:
pom ni, žes· hnis a črv hnisá; člověk ješto jest
hnis a červ; hn isn ý nčiňen jest, od červóv
umřel a zcepenčl. — Gb m á v heslech na
p rv ém m ístě hňus-, ale sn ad neprávem :
doklady m a jí i, jen jed in ý m á hnus, asi
písařovou zám ěnou s hnus ‘n au sea’. P o v ě
dom í m luvících spojuje hnisati s hniti. J e to
asi s-ové inten siv u m ; poněvadž s nepřešlo
v ch, je st v i tře b a v iděti p ů vodní bj (jako
je v stč. hňú z gnbj-jg); po j se s nem ěnilo
(srov. stsl. na-sm isati sg ze *smbj-sa-ti,
v. smáti). T edy *gnbj-sa-ti. S tran s srov.
m isati. P ů v o d n ě se h. kladlo asi o snětí
ro stlin (dom něle způsobené od červů): p še
nice (gen.) hnisivost přivodí.
hnísti; stč. hňetu hiíésti; stč. hňetenicě p lac
k a z hněteného (ne kvašeného) tě sta , nč. nář.
hnčtanka hnětynka netynka (h)nčtínka mjetínka métanka hnetka hnetek rozličná jídla;
u K y jo v a pohnčtat něčím = o povrhovati. —
V šeslovanské: od gnet-: slc. hniest, hnetie,
r. gnetú gnestí, obd. pol. ukr. sln .; zm ěkčením
sln. sch. gnjésti; od iterativ n íh o gnet- je stsl.
ugnětati, dl. gnčsié aj. — České tv a ry slovesa
jsou od gnet-, ale v stč. jsou i 3 doklady
n a hnet·, n a to to ukazuje i nář. hnetek a ne
tynka. V alaš. po-hnětat se tlačit! se, lenošive
obcházeti (stran v ý zn am u srov. něm . sich
driicken t/v ) je z ukr. pohnitátysja t/v ; p a tří
sem i vm . hníkat se povalovat! se ? — Psl. s ts l.
gnetg gnesti; příbuzno je něm. kneten, stangl.
cnedan t/v .
hniti h n iji 1°; stč. hňú hniti; odvozeniny
stč. hnilý, hnilet, hnilost, hnilicč; nč. nář.
hnilica, hnilička, hnilka ( = pd. gnilka);
hnilák je ro stlin a M onotropa, bez listové
zeleně. — V šeslovanské: slc. hnit, pol. gnij?
gnic atd . — Psl. gnbjg gniti; k to m u přísluší
střídové gnoj b, viz hnůj. — K o řen byl
asi *ghněi-; znam enal původně tříti, roztíra ti, reiben, zerreiben; je u nás v n ítiti.
P a k by ú tv a r gnbjg odpovídal stin d . p asivům
(m ají příponu -ja- a v kořeni slabý stu p eň ),
byl by z gnbj-jo- ( jj zjednodušeno v j) .
V ýznam se pochopí z pasivního „b ý t! ro z ru
šován ve své konsistenci, přiv ád ěn k ro z
k la d u " .
hniti 2 °: sp áti; viz hnípat.
hnízdo, stč. hniezáo; nč. hnízdili o ptácích :
sta v ě tí si, m íti hnízdo (ale h. se v rtě ti sebou,
n ap ř. v posteli, viz pod hmožditi). — V še
slovanské: slc. hniezdo, stsl. b. dl. gnčzdo,
pol. gniazdo, r. sln. gnezdo a td . Skoro všude je
i sloveso n a -iti. — Psl. gnezdó: souvisí jistě
s ide. *ni-zdo-s < ni-sd-o-s (předpona ne
znam ená pohyb shora dolů, srov. i ničí, -sdje nulový stu p eň od sed-čti; celek: asi „u saze
n í" ): ind. nidá- m . n., arm . nist, la t. nidus,
ir. net, sth n . nést, lit. lízdas, lot. ligzds.
S tran g viz § 16; é zů stáv á nejasné (je snad
vlivem slova *sčdlo, viz síd lo ?).
hnizet: viz mzet.
hnůj: stč. hnoj hnis, m rv a; hnojný;
hnojová voda > hnojůvka; hnojište; hnojiti je
dvojí: 1° stč. fak titiv u m = činiti, ab y co
hnilo (A ntikrist k azatele v žalářích hnojí),
sem p a tří h. se = hnisati, 2 ° m ladé denom in ativ u m h. pole. — V šeslovanské: slc. hnoj,
pol. gnój, r. sln. sch. b. dl. gnoj, u k r. hnij,
hl. h n o j; často i sloveso ve v ý zn am u 1 °
nebo 2° nebo v obou. — Psl. gnojb je od
gni-ti (hniti) jako bojb od b i-ti; ta k é gnojiti
1 ° je starobylého ty p u .
hňup doloženo od 1588, hňupec R eš Sir;
nč. též hňupák. — Slovo silně expresivní;
sn ad z hlupák t/v ; hl bylo nahrazeno v ý ra z
nějším hň, chň, obvyklým v slovech h a n li
vých, jako hňápatlchňápat, chňára ap.
hnus: odpornost, (z)hnusiti (si), hnusný,
-sivý. Vedle toho nč. hnis tálo v , hnisati,
hnisavý. — Jin d e ta k é vý zn am hnus,
ošklivost: v slc. hnus, sch. gnusan, gnusiti
(ale gnus, s expr. zm ěkčením gnjus, je též
m rv a, špína), b. gnus, -en, r. gnusno, bělor.
h njusnyj, hn(j)usic. Ale pol. gnus = lenoch,
gnuény líný. Sch. gnus je též h n ů j, r. gnus je
asi neřád (myši, kom áři, m ouchy, červi),
smetí. — Z ákladní v ý zn am ‘E k el’ (z něho se
pochopí neřád, žoužel, špína, srov. hyd)
spojuje gnusT) s la t. nausea a ř. vuvaía t/v .
Pak arci je tře b a u zn ati, poněvadž to slovo
označuje pojem citově zatížený záporně,
že přistoupilo g (o to m v. § 16) a zm ěkčení
na «, že s p řed stav u je expresivní gem inaci
(totéž p latí o nausea a ναυσία; τι v ναυτία je
lidová etymologie, jako b y slovo bylo od
ναύτης lodník, te d y „m o řsk á nem oc" ).
hnusit m or.: tísn iti, zm áh ati, k aziti, z° u°;
vm. hnus rozdrcená slám a n. seno, m or. pohňusky B 309 popiplané zb y tk y jídla. —
Odpovídá m u lit. gniáužyti tlačiti, m ačk ati,
jenom m ísto náležitého z je u nás neznělé s.
hobezný stč.: h o jný. Stsl. Psl. gobbZb t/v .
— Gót. gabeigs t/v p řeja to do slovanštiny;
-bg t baudouino\'skou p alatalisací dalo -bdzi>
> -bZb. V češtině se zachovalo též jako
obih (viz).
hoblík, hoblovali, hoblice, vulg. dáti hobla;
stč. hobl m aák.,hoble fem ., hoblík. slc. hoblík,
hoblovat. — Z něm. Hobel.
hoboj, doloženo od R ohna. Z fr. hautbois
(vl. = dřevo vysokého zvuku).
hobra: lehká stav eb n í deska, v y ráb ěn á
lisováním z d řev itý ch vláken. — Slovo
zkratkové: vzniklo v N ěm ecku podle n ázv u
firmy H olzindustrie B rau n au . K . Sochor,
Lit. noviny 1959, č. 50, SSJČ.
hod znam enal v č. sv á te k s b o h atý m jíd
lem, pak i jen h o stin u . J e p ak B oží hod v á
noční, velkonoční, sv ato d u šn í. Mor. hody =
č. posvícení. Odvoz, hodovali, hodokvas; stč.
hody váleli, o d tu d hodoválek — kdo po h o
dech chodí. Z ajím avé je stč. (u Š títného) adj.
hoduji ‘hodný, v h o d jsoucí, přim ěřený,
náležitý’, relikt starobylého způsobu tv o řen í
(ide. *-ou-jo-). — 81c. *hod — h ostina,
hodovat, pd. hody = hody, h ostina, s v a t
ba, hl. hody = dl. gody = vánoce, sch. god
sváteční den, sln. god sv átek , výroční svátek.
Stsl. god^, r. god = rok. — Bylo i stč. pozdě
hodě = pozdě v čase. Odvoz, hodina, pův.
chvíle, čas, p ak v č. a slc. bylo užito jako
termín pro 1/24 dne. — Zdá se, že g o d t je
příbuzné s něm . Tag den (germ. dagha-),
je však tře b a u z n a ti přesm yk souhlásek.
Není však jasné, v k te ré řeči n astal, zda
v slovan. či v germ . (dom nělá souvislost
slova Tag s *deghó pálím je pochybná).
Výchozí význam byl ‘d e n ’ jak o žto význam ný
mezník společenského života, jako jisté
datum (den slavnosti náboženské nebo v ý
roční, den dospělosti ap od., sch. god je
Festtag. sln. god je N am enstag), kdežto dunb
byl myšlen jen jako p ro tik lad noci (srov.
ve dne v noci), jak o žto sv ětlá část 24hodinové
jednotky času (je od *dei- zářiti, svítiti).
Toto určení bylo ovšem blíže vy jád řen o
přívlastkovým ad jek tiv em : je ještě boží hod,
srov. střhn. heilige' tage — velké církevní
sv átk y . O d tu d lze pochopit vývoj k v ý z n a
m u 1 ° h o stina ( = slav n o stn í den), 2 ° p ra v ý
čas, vhodný čas (stsl.), 3° ro k (r. u kr. sch.),
n eb o t tý ž den příštího ro k u byl lh ů to u pro
placení dluhu, důvodem pro oslavu trv á n í
něčeho apod.
hoditi: stč. hodili sě koho = strefiti se koho
(tj. v p rav é m ísto zasáhnouti) při v rh án í
oštěpu apod., o d tu d neobvyklým vývojem
h. = v rh n o u ti (kopí, kám en, p ak cokoli j i
ného). V ýznam em blízké trefili objasní
i další význam y: přihoditi se p řitre fiti se,
post v. příhoda·, nahodili sě n atrefiti se,
postv. náhoda, náhodný. Uhodili někoho
( > úhoz) ‘u d e řiti’ je od staré v ětv e v ý z n a
m ové „v rh em o štěp u apod. ra n iti“ . Nč.
dále — od v ý zn am u ,,m rštiti“ — rozhoditi,
(roz)házeti, -hazovati; zv láštn í a ojedinělé
postverbale je vyhazov. N oyě přehoz podle
tjberwurf. Pohodili něco bezcenného, o d tu d
pohodný = m už m ající o b sta ra ti pohození,
odklizení m ršiny. Chod. h. se zb o rtiti se
(o dřevě) je k alk za sich werfen t/v . — slc.
hodit v rh n o u ti, m rštiti a td . — P říbuzno je
lot. gadít tre fiti, získati, nalézti, -ties nalézati se někde, o b jev iti se (zpravidla zn en a
dání, náhodou), u d á ti se, p ř i h o d i t i se,
stnor. henda t/v a dále snad, s neznělým k,
lat. cado p ad ám v ac-cidere p řih o d iti se
(kořen pro ,,p a d a ti“ slouží ta k i jinde:
ř. συμπίπτω , stin d . ni-pat- a j.; B uck 658).
hoditi se, býti vhod (postv.), vhodný zá- pří-,
laš. hodlivy; shoda, sKodovati se, shodnouti se,
dohodnouti se, dohoda·, pohoda, nehoda ( = n e
vhod přišlá událost); dohodili kom u co =
vhod o b starati. — slc. hodit sa, vhodný. —
K těm to význam ům se hodí střd n . gaden
h o d iti se, líbiti se, stfrís. gada sp o jovati.
Viz i Z u b atý 1.1.130n.
hodlati, spis. ‘zam ýšleti’; vč. u K unv ald u = h ád ati, m ysliti (v. N Ř 18.200); msl.
u K y jo v a uhodlat uh o d n o u ti; spis. Odhodlali
se. — slc. ojedinělé hodlat je asi z češtiny. —
N áleží zajisté do rodiny slova rozhodnouti se,
l je v šak nejasné.
hodný: m ající dobré, kladné v lastn o sti,
dobrou po v ah u ; způsobilý, poslušný; o p rá v
něný, vh o d n ý ; velký, značný SSJC. — slc.
hodný, hl. hodny, dl. godny, p. godny, ukr.
hoden, r. gódnyj, sln. goden, sch. godan, všude
s význam y více m éně podobným i jako
v č. — Zdá se, že je m ožné je p řiřa d iti
k ř. άγα&ός ‘d o b rý ’, germ . *góda t/v (něm.
gul atd .) a (s přesm ykem souhlásek) k ir.
dogo- ‘d o b rý ’. N ěkteré v ý zn am y p ro jev u jí
ovšem vliv slova hoditi se.
hodoňka m sl.: „zim nice, n azv an á ta k od
m ěsta H odonína; v jeho b ařin a tém okolí
zvláště řá d ív a la “ B; též liodonka, hoduňka.
— Zslc. hodonka hodoňka ap. je m otýl, o b y
čejně bělásek, ale u M alacek je hodoňka =
v ážk a (řád hm yzu O donata). Slovo h. —
zimnice bylo přeneseno z H odonínská do
„M orav. d o lu “ (zslc. rovině při dolní M ora
vě), n a M yjavsko a T rnavsko; „dostalo ješ
tě další význam m o tý la nebo v ážk y jako
dom nělých p řed stav itelů , nositelů anebo šiři
te lů nem oci hodonky “ (o to m všem V ážný JM ).
hofer stč. a dosud m or.: podruh. slc.
hofier. — Ze střh n . hovaere, hofer m ajitel
d v o ra; u nás se v ý zn am pošinul (Gb).
F em . val. hofrava („doklad již z 1647
v ČMM 1901,. 292.“ Š.) asi z H of-frau.
hohol: d ru h kachen. V stč. doloženo jen
ja k o osobní jm éno Gogol, jin ak zaniklo (je to
d ru h cizí, k n ám jen v zimě přilétající). Ně.
p řev za to Preslem z pol. gogol nebo r. gógol;
je též ukr. hohól. slc. hohol je asi z češtiny. —
Zvukom alebné, napodobuje jeho gágání.
(Šm ilauer N Ř 24.132.)
hohtati stč. o jakém si zvířecím zv u k u
(přen. n a lidskou lebku), nč. o k řik u sov (též
hohtati Jg ). Z vukom alebné. O bdobná slova
(s -oí-) jsou p. gogotac a tp . v luž. a ruštin ě.
hoch, hošek, hošík·, dom ácké z k ra tk y z holobrádek n. holomúdec, holec, holeček. Viz holý.
hochna s tč ., nevlídný název pro m ladou
ženu. Ze střh n . hache lehké děvče, záletnice.
Viz i hach.
hoj: základním význam em bylo asi b y tí
v m íru, pokoji, a te d y v d o statk u , hojnosti,
b la h o b y tu . N áleží sem stč. slc. hoj m ask.
hojnost, n ad b y tek , h o jn ý; slc. hoj b la h o b y t
poklesá v ad v .: tomu je hoj dobře, sem p a tří
i č. tom u je hej, tam hude hoj, též h u j ve rčení
navrch huj, vespod f u j (podobně slc.), m or.
hoje hoj(e) v n a d b y tk u ; slc. huj-huj! leh k o
m yslně (typické zdvojení s retn icí v d ru h ém
členu); val. hojný n ešetrn ý S vK ; hoj m ír,
pokoj (ten v ý zn am v stru s. a sch.) pokleslo
n a interjekci tišící d o b y tek : č. háj malá.
S tč. hojemstvie čas d an ý žalovaném u p ro
odpověď n a žalobu, sn ad z *gojo-jbmbstvbje
> hojojemstvie, haplologií jo-je > je , vl. asi
‘vzetí p okoje’ ? H o jiti = d en o m in ativ u m
o d hoj, zn. stč. m nožiti, dosud han . to se m i
zhojilo podařilo se, získal, d o stal jsem něco
m im o nadání, stč. nč. h. se n a kom = škodu
si v y n ah razo v ati. S trus. goj p ax , fides, n ář.
gojit h o stiti, uklízeti, sch. kdysi goj m ír. —
Psl. goj b, příbuzné je stin d . gáya- m . m ajetek ,
dom ácnost, jáyati získává.
hojdat vč.: kolébati, hojdák, hojták kolébka
N Ř 18.58, SSJČ. — Laš. n a H lučínsku je
s-ovó intensivum hajcač (z *hajd-sa-ti) h o u
p a t se v bocích při chůzi ap. Šr. S jin ý m
zakončením je m or. hojkat B, hojšat, hujšat
kolébati. — slc. hojdat i hajdat S SJ, k olébati
n a ru k ách nebo v kolébce, hojda hojdačka
hojdička kolébka, hojdavý kolébavý. — P d.
hojdaé kolébati. — Vše to je odvozeno od
in terjek ce hoj-hoj, popř. haj-haj, provázející
kolébání. Viz i houpat.
hojiti: léčiti. Zastoupeno i v pol. luž. uk r.
F a k titiv u m k žiti 1°. O d téhož goi- je lit.
gajús snadno se hojící.
hokuspokus: p řeja to snad z něm činy, ale
v 2 . části se cítí č. pokus a p ro to se posouvá
v ý zn am n a ‘neprom yšlený p o k u s’; původně
znam enalo asi kejkle. P ů v o d nejasný. D om
něnek je několik. N ejspíše to je „asi rouhavé
pokroucení slov hoc est corpus m eum ( = to to
je tělo m é; ve m ši p ři p ozdvihování)“ (Šm i
lauer).
hokynář, fem. hokyně, obé již stč. Ze střh n .
hockener t/v . — H l. hokar, p. hokarz jsou
v šak z něm . hocker (Bielfeldt 147).
holá! in terjekce volací,, ta k i slc. P d .
hala. — Asi z něm . holá t/v (A. K rau s
N Ř 8.168); podle Z ubatého N Ř 8.78 je v šak
dom ácí.
holandr 1 ° stro j n a m letí h ad rů , 2 ° stroj
n a dělání k ru p . — Z něm . Hóllander tj.
H o lan d an ; stro je ty přišly z H olandska.
— R čení p ije ja k i holandr (holendr) v y k lá d á
M. T ěšitelová N Ř 46.189 ze jm én a h. 2°:
„Jeh o základem byl jediný tv rd ý pískovcový
kám en. P rotože se otáčel pom ěrně rychle
a celé jeho okolí bylo dřevěné, hrozilo
nebezpečí ohně. P ro to n a jeho lo ž isk a. .. te k la
z vantrok^ žlábkem v o d a.“ (Jin ak A. P ro
cházka N Ř 18.47, v. E S X: že p rý h o lan d ští
tesaři a plavčíci, u nás zam ěstnaní, holdovali
alkoholu.)
hold stč. p o d d an stv í, p o d d an sk ý slib,
po d d an sk ý p o p latek , p ak daň , zvláště v y n u
cená, výpalné. V 15. sto letí záští (viz) bylo
provázeno holdy: b y ly to b u d jednorázové
výpalné, nebo i p rav id eln é d áv k y , placené
0 stan o v en ý ch dnech (svatohavelské holdy
ap.); po d d an í jednoho soupeře ta k to d áv k am i
,,holdcyvali“ p ro tiv n ík u své v rch n o sti. O to m
všem U rfus P hS 3.97n.; holdovati v zd áv a ti
po ctu , v y b íra ti onu d a ň n. p řísp ěv k y
(i dobrovolné, n ap ř. n a s ta v b u kláštera),
žebrati. Nč. je jed n ak spis. hold p o cta, -ováti
v zd áti hold, je d n ak lidové holdovat ch oditi
žebrotou (holdem ), p o tu lo v at se, m or. holdán,
holdař p o tu ln ý žebrák, vm . vyholdaný = v y
žilý (člověk), vyježděný (vůz), slc. holdoš
rozm ařilec, tu lák , d areb ák ; val. holdýňat sa
b u jn ě se veseliti S vK . — slc. hold pocta,
holdovat v zd áv a ti p o ctu , n áru živ ě se čem u
o d d áv at ( = č.), pol. hold holdování, r. gold
p o d d an stv í. — Ze sth n . holde (nyní H uld).
holedbati se, holedbavý. P o p rv é v R K
(holedbáše sě Vlaslav kněz); u tv o řen o podle
r. golydba ch u d á p ý ch a (s n ím je p ráv ě sro v
n á v á Jg !), což b u d e dále souviset s r. gordybacit ch lu b iti se (to je od gordyj h rd ý a hajat
m lu v iti; V asm er).
holemý stč.: veliký. — Sch. gólem, b.
goljam t/v , stpol. golemszy větší, r. n ář.
goljámo hodně, m noho. Psl. golěm-b. P říb u zn é
je ř. μεγάλο- (fem. -η), je arci n u tn o u zn ati
přesm yk (O tr§bski I F a L P 2.93) a zdloužení e > ě (tak o v é je i v lepý a tčsný).
holeň fem ., stč. též n tr. holeno (tak dříve
1 sln. goleno, obé podle koleno)·, adj. stč. -enný,
nč. -enní. Odvoz, holínka. — Psl. stsl.
golénb (zastoupeno i pol. r. u kr. sln. sch.).
Příbuzno je snad germ . Hagja: stn o r. leggr
dutina v kosti, lýtko. O tr^bski I F 85; jin ak
LP 8.308: golénb p rý p a tří ke koleno ‘koleno’.
holičky. R čení bytí (seděti, zůstati) na
holičkách — b ý ti v koncích, n a mizině,
zbaven všech p ro střed k ů . P ochopí se n e j
spíše z han. au živ na holéch rukách = žiji
jen z-toho, co sj. v ydělám ru k am a Gr. (Jin ak
F. H avlová N Ř 40.1957.57.) Či je tu sm ysl
„žebrácká h ů l“ ?: pude s holičkou P p z 312.
holomek s tč .: neženatý m ladík, p ak služeb
ník, pacholek, k a tů v pom ocník apod.; nč.
jen hanlivě v těch to odvozených význam ech,
též pouze jako n ad áv k a : darebák. — J e to
zkrácenina (tak již v E S X pod holý, též
Urbaňczyk J P 38.279) vulgárního pohrdlivého výrazu stč. hólomúdec nebo hólomudek,
což byl „pohlavně nedospělý" , kdo měl holé
(neochlupené) m oudí; srov. holobrádek. Od
význam u ‘m ladík, neženatec’ přešlo holomek
k význam u ‘služebník, zvláště nižšího d ru h u ’.
Je doloženo i holomudský ‘n ep ln o letý ’. To
pojetí, že holomek je od holý, se drželo, arci
ve smyslu tro ch u pozm ěněném , do n ed áv n á
na Moravě: z u k ázk y nářečí u K olaji 90
vyplývá, že ve Vlkoši u K y jo v a nad áv ali
„holomků“ chlapcovi, k te rý nenosil dlouhě
vlasy (byla te h d y m óda dlouhých vlasů!). —
Přejato do něm činy jako H olunke, H alunke
a do staré po lštin y jako holomek·, z to h o n e
porozuměním bylo ólomek, oblomek, úlomek.
Bylo i dom ácí pol. golomqd (fem. golomgdka
či golomqdka kaženo v golomaga, golomanka,
golomenka). U rbaňczyk.
holot nč. n ář. (Jg): náledí, s p řesm yky a ji
nými zm ěnam i též lohot (B om ylem Houhot),
ohlot, ohlod·, val. rochoí; stč. holet gen.
holti. — slc. hrochot, (ch)rochot zm rzlé b láto
na cestě; r. gólot náledí, str. též gol-btb. —
Psl. asi *golodb; příbuzné s u kr. oželeda, csl.
žlčdica, pol. žlodz, sln. žled t/v a dále s lot.
gale náledí, ř. χάλαζα k ru p o b ití; základ byl
tedy *ghel(e)d-, *gholod-. Viz i hlat.
holotit jč.: hlasitě a m noho m lu v it ČMF
16.232; laš. holotit (B m ylně -fit), holotovai
hulákati, halatac křičeti, n a řík a ti Lp. —
Původně gol-ot-ati, in ten siv u m od kořene
gol-, který je i v hlásati.
holovatý vč.: h loupý (u Jah o d y ); -tČ m lu
vit = nazdařb ů h K u b ín Pov. — N ejasné:
snad z *holovousatý, což b y bylo nedospělý,
nerozumný, od holovous, srov.. slc. holofúz,
pol. golowqs.
holport lid.: podnikání, držení, užívání
něčeho na polovic ( = ještě s jedním společ
níkem). — T ak je již v něm . nářečích
(Lessiak PB B 28.1903.ln .) z halbpart (od
halb napolo, P art podíl).
holub, holoubek, holoubě, holubice, holubičí;
holubí, -bník. Zm ěněno ve vábicí interjekce:
č. hol(o)us!, ehod. m or. holúz! (slc. holús,
holúš), o d tu d zase je hypokor. hol(o)usek
(-s-) = holub. H o u b a R ussula slově stč.
holúbka, ně. holubinka, n ář. plur. holoubky,
slc. holúbky, holubienky: m nohé d ru h y m ají
b arv u jako jisté d ru h y holubů. — Psl. asi
golqb-b i -bb; zastoupeno všude; příbuzno
je la t. columbus a -a (O tr§bski I F 156),
rozdíl je pouze ve znělosti p rv n í hlásky, srov.
v šak carpinuslgrab-b (viz habr); slova asi
„p raev ro p sk á“ ; souhlasí K ip arsk y N phM
60.1959.224. Od jm én a ptačího jo odvozen
název b arv y , r. golubój, u kr. holubyj, pol.
golqbi m odrý, nikoli nao p ak . Mch L P 3.103.
holý: holec, -eček, stč. fem. holiče (odtud
hoch, viz), holka, vok. holenku, o nedospělém
chlapci n. dívce, hole, holátko o m lád ěti
vůbec, holinka holátko holička holeska -iška
-enka o nevyzrálém (zeleném) ovoci. Holota
stč. psovod, nč. kolekt. seb ran k a, c h á tra
(ale vm . holota je dřevěný sloup, ukazovatel
cesty; význam ové p o jítk o je tu nejasné);
vč. holan m lad ý vůl n. k ů ň (toto Čeč 168),
slez. ‘kdo přišel o všecko’; holička h olá
zadnice; holizna m ísto bez p o ro stu lesního;
val. holica, holičné žito pšenice bez osin
N V al 1.143 (a p. golka t/v ); stč. holohumni&ě,
haplologií holumnicč, hol(oh)umno, slc. >
holovnica (i stč. jednou holovnice) hum no,
m lat; stč. holomudec (z to h o holomek, viz),
holo-pero, -pérko, chod. holo-píštč (kdo nem á
ani pisků, záro d k ů péra), neporozum ěním již
stč. holoplíščé (slc. holoplusk, -pluštenec), vše
o holém m lád ěti „neopeřeném “ ; holóbradý >
-brádek, holovous apod.; holomráz, m rzne-li
„n a holo“ . Sloveso zní holiti, o d tu d holič,
holírna. Zhola, stč. i shola, vůbec, n ap ro sto .—
V šeslovanské, všude m nožství obdobných
odvozenin. Psl. stsl. gol-b; přesný p ro tějšek
je germ . *kal-: sth n . kalo (nyní kahl), stangl.
calu.
homole, homolka, m or. -ůlka. — slc.
homola, pol. gomola, -óla, hl. homola -ula,
dl. gomola, u kr. homívka, sln. sch. gomolja
t/v , r. n ář. gomólka cum el. — Psl. gomola
nebo -ta. N ejblíže je lit. gámalas koule (ze
sněhu), gabalas, gúbulas a gum ulas klubko,
chuchval; příbuzno je p a trn ě ř. γέμω , viz
hmota.
honositi se, již stč.; honosný; je též slc. —
Vzniklo asi haplologií z *horenositi se, tj.
nositi se vzh ů ru , pyšně; srov. m sl. nést se
hoře, držet se h., vést si h.; je i slc. horenosný.
V ývoj te n n a sta l již v n ejstarší době češtiny,
dokud ještě v ní bylo *horě nebo *hořě ( = lok.
od hora), rovné nářečním u msl. hoře. Mch L F
69.36.
ho n t stč. m sl.: trám ec, větší lať (bývá
hontový plot); hontina za Jg , dosud m or. =
podlažina (z nich jsou podlahy ve chlévech),
stro p n í deska. Jin d e znam ená šindel: sln.
gonta, pol. gont (odtud ukr. r. gont, n ář.
r. gónot i gónot). — V ýznam ‘šindel’ svědčí,
že .je přece jen p řeja to z rom án, scandula t/v
(odtud je i něm . Sckindel), a to z nějaké p o
doby, kde s už znělo slabě, tj. z francouzského
územ í (srov. lotr. ehont v R E W ), podrobnosti
však neznám e. Přeneseno asi od zavolaných
stav itelů ve středověku. N ověji p ře ja té šindel
zatlačilo starší hont u Čechů do význam u
poněkud jiného; spojeným prvkem bylo asi
to, že h o n tin y byly n ěk d y o p atřo v án y v ý
stu p k y a žlábky, aby zapadaly jed n a do
druhé jak o šindele.
honzík, dříve jč. hanzalík J g 5 pod šorčík
a Cel.: polštářek pod sukně, tu rn ý ra (nošený
asi před 70 lety): m or. ja n ek R ous, P ittn .
14.119. slc. janok. Ž ertovné přenesení v la st
ního jm éna. Sem p a tří i han . podjanek
tro ch a větviček nebo trá v y , k te rá se d áv á
pod nůši roští, ab y netlačila K pU .
hop! interjekce p ři skoku; hópapa, hopýc
B (k dětem ), hopity, odvozená slovesa liopk a ti; msl. hopat hopýhat hopizňat o nepěkném
skákání; sem dám e i vč. hoprdat p o sk ak o v ati
N Ř 5.104 z hoprtat < *hopitat; han. (ha)petat
u tík a ti K p U ; m or. též hép, hépat, hepýcnút;
č. dále hops(ov)ati -covati. V žiti něco hopem =
skokem , rychle. J io p — o celý b an k (při hře
v k a rty ), hopati, hopnouti bank. S u m or. hupkati, do hupku, ku p ky, hupačky rychle, hupěii
= h o p k ati, val. v kupek v áza ti koně (na
p astv ě b ujném u koni svázány před n í nohy,
tak že m ohl jen p o sk ak o v at), jč. huptačiť.
S -ové intensivum je v starším hosati tancov a ti J g d (novější hopsati bude v šak z něm.
hopsen). Jso u i form y s h y p -: vč. při-hejpovat
se p řijeti n a koni P pz, též hejpovat = houp at(?) N Ř 20.74, m or. hypem skokem , hypytkem , hupytkem = hupkem , h ýp n ů t skočiti,
s-ové intensivum vč. hypsat ta n c o v a ti ČL
1.455; hípat hépat hopat bujně, nepěkně
sk ák ati. S ch: vzít pochop(a) (jč. pochap,
■áp). — slc. hop, hopkat, hopkovat, hopsá,
hopsat·, hup(s), hupkat, hupky, hupkom ; pol.
hop, h.opnqc i chop, chopnqč; u kr. hopák
_(a r. gopák) jistý u k rajin sk ý tan ec; te n byl
přenesen k nám až n a U herskobrodsko, kde
se jm enuje hopan (Jar. Orel ú st.), r. b. chop,
sln. sch. hop (od to h o všude sloveso!). P o
dobně i něm . hoppl a in tensivní hopsen,
od něhož hopsá! — In terjek ce ty jsou všude
dom ácí (nikoli p ře ja té od N ěm ců!), ele
m en tárn í.
hora, hůrka, stč. též hóra, liórka, o d tu d ně.
rozlišení hora a hůra (toto = n ář. „ h o ra “
nebo „ p ň d a “ pod střechou); stč. hoře lokál
sg. ustrn u lý ( = slc. hoře, o d tu d hor sa! v z h ů
ru z h. sa [dopne] nebo pod.), z něho hořejší,
hořejní ( > nč. hoření), vz-hóru > nč. vzhůru,
s-hóry > nč. shůry; adv. shora; horem je však
podle dolem. Pod°, zá°, M ezi-hoří, po-hoří
jako polesí, povodí; ale m ask. je pa-horek
(srov. pa-louk\). H orní, horský, nově též
hornatý; stč. nč. horák, ale horal tep rv e od
Čelakovského podle pol. goral (-al disim ilací
z -ar, srov. slc. horár). P ů v o d n í v ý zn am byl
„hora, m ons“ , ale záhy p řistu p u je i význam
,,les“ (za s ta ra by ly všecky hory, lidem p ří
stu p n é, p o k ry ty lesem!), ta k stč. slc. (tu
horár = lesník). ,,L es“ , to tiž n a strán i, n a
p ahorku, vězí i v m ístních jm énech Horka
n tr. plur., H ů rka (kdežto ,,les“ vůbec byla
doubraval). Podle něm činy p ak i ,,d ů l“ ru d n ý
(K utná Hora; horník, horní právo, hornina).
— V šeslovanské: stsl. r. sln. dl. fifora (přízvuk:
r. gorá, akus. góru), ukr. hl. hora, pol. góra
h o ra; b. sch. sln. gora les. — P říbuzno je
stin d . giri-, av. ga*ri- h o ra; lit. gírě, giriá, lot.
dziřa les. P ů v o d n í ú tv a r byl asi *gor nebo
*gar, bez další p řípony; záhy přistupovalo
příponové i a asim ilací k něm u se objevilo
i ta k é v základu, -í-ové tv a ry v b altštin ě
by ly převedeny v -(i)ía-km eny ( > -é);
u Slovanů gor bylo převedeno k ó-kmenům .
horajčet han. (u Boskovic: Svěř): ujíždět.
N ejasné.
horazditi: viz garazda.
horda, ta k i slovenský a polský. R . ukr.
orda. Něm . fr. angl. hordě. — Z tu rk o ta ta r.
orda tá b o r; p řeja to od K u m án ů , Polovců
nebo T a ta rů , nikoli od osm anských T urků.
horem pádem . P ův o d n ě asi bezespojkové
*hormo pádem; stč. hormo = horlivě (od
hormý horoucí, od hořeti), pádem je dosud
m or. = ú p rk em (lidé tam letěli pádem). Po
zániku stč. ad v erb ia se celek sta l n e p rů
hledným a byl m ěněn v horopádem, horem
pácem B, horempátem, horumpácem Jg ,
harumpátem V ydra, lierumpácum H r., vč.
hapatýrem. (Jin ak N Ř 5.147.)
horlivý, -vec, již stč., též slc. H luž. horliw y,
pol. gorliwy. — Asi z *gorěl-ivb, p articip ia
l-ového od hořeti
-ivb, srov. sln. gorel
h orký, zagorel opálený, sch. zagorijel připálenost. P ův o d n ě asi ‘zapálený, horoucí’
o ohni, p a k přeneseno i do oblasti duševní.
K onečně p řitv o řen a slovesa horlili, pol. gorlic,
hl. horliwic.
horovati 1 °: p ro jev o v ati nadšení pro něco.
Jg . m á h. z L in d a a v ýznam ‘nahoře, na
výsosti b ý ti’ ( = vznášeti se ve výši),
z češtiny jen horování ‘enth u siastisch er
Schw ung’ (h. lyrické). T eprve K t 6 m á dva
slovenské d oklady t/v a dále 4 v azb y s h.
ve v ý zn am u ‘horliti pro něco, nadšen b ý ti’;
te n n y n í převládl. J e te d y h. z pol. górowaé
čněti, v y n ik a ti n ad kým , od góra = hora.
horovati 2°: velice n ařík a ti; K t 6 od P říbora. — R . gorevát tru ch lit), soužití se,
tesk n iti. — Od goře, č. hoře.
horší, stč. hoří, fem. horši, n tr. horše, adv.
hóře > nč. hiiř(e); (po- z-)horšiti viz pod
horšiti. — V šeslovanské: slc. horší, stsl.
gořbjh, pol. gorszy, hl. horši, dl. goršy, u k r.
hiršyb, r. góršij, sln. gorji, gorši, sch. gori. —
Psl. gořbjh je příbuzno s ř. χείρων, χερείων
t/v z *gher-jes-; rozdíl ejo v základu nem ůže
b ý t závadou. P ositiv (ř. χέρης p ro stý,
chatrný) se u Slovanů nezachoval. Mch L F
72.74. Viz i horšili.
horšiti, z°: u čin ili něco horším , p řiv ésti do
horšího sta v u . Od horší. — J e i horšiti
‘hněvali, zlo b iti’, dokonavé po°, pohoršení·,
horšiti se n a někoho. slc. horšit (horšit sa 1°
stá v a li se horším , 2 ° h n ě v a ti se), p. gorszyč,
hl. horšíc t/v . Ale dl. goriš t/v d á v á tu šiti,
že základem tu p ů v odně bylo pouhé gořbjb
(= stč. hoří) ‘h o rší’, ještě bez š; stra n
význam u srv. zlobiti, od ztl-o b a (ζτ>1τ? zlý),
tj. od ,,p o sitiv u "; z to h o sro v n án í vyplývá,
že v gorilí se gor- necítilo jako nositel
k o m p a r a t i v n í h o vý zn am u , podobně jako
příbuzné ř. χέρης znam ená ještě ‘š p a tn ý ’
jako positiv. O všem pro vý zn am ‘h n ě v a ti’ se
toto goř-bjb od k o n k rétn í ,,zlosti“ ( = c h a tr
nosti) věcí přeneslo do oblasti citové,
k ,,zlosti“ v našem nynějším význam u
(-- hněvu).
hory!: vysoký, staro d áv n ý klobouk v alaš
ský B -SvK , široký kl. H o r.; k rkon. horyják
velký klobouk ČL 29.7. P ů v o d nejasný.
hořavka: ry b a R hodeus am arus, stč. též
hořěvka, hořěnka (odtud stpol. gorzenka). —
Od hořký·, m á h ořké m aso. P ů v o d n í název
byl však asi střevle (viz).
hoře, v C. n y n í jen knižní; klesá též v adverbium ; n a M. redukováno v hoř m ask. nebo
íěm. Živé je v šak hořekovali (za stč. hoře-k-ati), m or. hoříkat si i hořákat (toto je podle
bědákat), jen v písni je doloženo hořet si; slez.
zahořec se ro zlíto stn it se. — Stsl. gore! in terj.,
stpol. gorze, gorzekač, u k r. hoře, r. góre, gorevát, sln. gorje. — Psl. gore. Souvisí p a trn ě
s rodinou slova želeti, ovšem je p a k tře b a
uznati zám ěnu likvid r/Z. P ů v o d n í je v té
rodině Z, m á je i neslovanské příbuzenstvo.
Psl. gore bude te d y z *gole < *gol-jo-m.
Ondruš StSIB ud 7.1961.191.
hořepník: d ru h hořce. Preslem p řejato n e
známo odkud. Z ákladem souvisí s hořký.
hořeti: hořák, hořlavý, horký (viz i hořký),
odvoz. Č. horečka, horečný (slc. horúčka; laš.
horyčka > horyč p arn o , vedro); stč. horutný
velmi veliký (o bláznu, křivdě), msl. horútný
zahřátý, u d ýchan ý , stč. horáci, ně. horoucí,
-cný, všude tu je (jako i v pol. gorqcy, dl.
gorucy) s ta rá p articip iáln í p říp o n a -qtrůzně rozšiřovaná (kdežto p a rt. hořící je
< gor-Qt-j-); stč. hormý i horný = horoucí.
Vyhořet o trá v ě , poli = v y sch n o u ti, postv.
mor. výhor podeschlé osení ( = han . véhor
neúrodné m ísto). Ite r. hárali (vč. dosud
lidové: CL 1.373, Jjž n o 164), o d tu d oharek
a slez. výharek šk v arek , vyhořelé uhlí, a dále
rozháralý, -aný. — V šeslovanské: Psl. stsl.
gořo gorčti, p a rt. gorq gen. -qšta i -ošla, slc.
horiet a td .; stsl. raz-garajo -garati, stpol.
dogarač aj. Viz i žár a odvoz. — P říb u zn é je
ř. fíénoyuL hřeju se, hořím , ΰέρος horko,
ihn/uk horký, arm . jer h o rk o , vedro, lit.
nář. gariú garíti hořím (Ju šk .) (není-li p ře
jato ), ir. gorim hřeji, ind. ghrpóti plane, září.
K ořen ghuer; jeho stu p eň o je v p o řád k u ,
neboť je dom a p ráv ě v ú tv a re ch význam u
,,stavového “ .
hořký: původně asi to též co horký, sté.
psaní nedovoluje něk d y obě slova rozlišiti;
nč. rozhořčili se. s tč . hořeknúti, nč. hořknouti;
k prvém u p a tří i jč. náhoříklý (o chlebu),
a zm. zhoře/clý (o m ásle), k d ru h ém u zhořklý
a nahořklý; e asi z hořekl < gorbk-l~b bylo
přeneseno do celého slovesa, obdobně a v sch.
goraknuti. s tč . ohor(y)čiti h o řk ý m učiniti.
s tč . nč. hořec G entiana, od hořké ch u ti celé
rostliny. Nč. hořčice Sinapis, od ch u ti sem en.
— V šeslovanské: Psl. stsl. gorbk-b, slc. horký
a td ., pol. rozgoryczyč rozhořčiti. — Od
gor-čti = ho řeti; v ý znam ový přechod na
chuť se s tá v á věrohodným , srovnám e-li
palčivý, něco p á lí n a jazyku.
hosati: skokem běžeti (udělal dva hosy
a měl ho) ČL 2.696, srv. vč. sos skok. — Snad
je to staré s-ové in ten siv u m *hop-sa-ti (v něm
by p bylo p řed s náležitě zaniklo, n a rozdíl
od n o v ě j š í h o hopsati). S třh n . hossen ‘rychle
b ěžeti’ m ůže b ý t z češtiny.
hospod, stč. pán , ale doklad se tý k á B oha;
hospodin stč. n ejp rv e p án vůbec, ale časem
zúženo n a titu l B oha; hospodář, stč. hlava
ro d in y (odtud nč. význam ), h o stitel; stč.
hospodyni, nč. -yně ženský p ro tějšek h o sp o
dáře. Nově hospodařiti, hospodárný, hospod
ský, hospůdka, hospodovati, hospodyňský aj. —
O bdobné staré ú tv a ry jinde, n ap ř. stsl.
gospodb, r. gospód, u kr. hospod, sch. gospod,
všude tu gen. -a; stsl. gospoclin-b a obdobně
všude m im o luž.; *gospoda všude (viz zv l.);
gospodářb všude (rus. kráceno v gosudar',
sudar’ -s); všude m im o češtinu je i *gospoda;
-yni v stsl. r. sln. sch. pol. č. — Z ákladní Psl.
gospodb obsahuje nejspíše 2 slova: gos- je
asi z *ghosti-, viz host; v -poclb vězí jistě ide.
potis p án (o něm viz pod pán). P ův o d n ě te d y
*ghostis-potis; prv é -tis zaniklo haplologií
dvojího tis: prv é tis bylo v y p u štěn o ; t se
oslabilo v d (oslabování výslovnosti v t i t u
lech je zjev zcela běžný!; znělé hlásky žád ají
m éně n ám ah y než neznělé). J a k o s m y s l
celého v ý razu se dříve p řed pokládalo „p án
h o stů , ochránce h o stů “ (jakožto oslovování
p á n a dom u ode všech cizích příchozích),
viděla se tu s l o ž e n i n a ghosti-potis, ale
sm ysl bude jiný, to tiž ,,h o st-p án “ . Za nej
starších dob vládce km ene v y b íral daně
(vlastně ,,d a ry “ ) způsobem , pop san ý m zde
p. h. daň- U severních G erm ánů je doloženo,
ja k b ů h Ó dinn ta k to sbírá d an ě-d ary jakožto
gestr ,,h o st“ . J is tě te d y i Slované nazývali
v lad aře ta k to přicházejícího stejn ý m titu le m
,,h o st“ , zvětšeným ještě o „ p á n “ (srv. č.
lidové u ctiv é císař pán, kníže pán, K ristus
pán). Celek je te d y archaické označení
vládce při u rčitém ději, splynulé ze dvou
sam o statn ý ch su b stan tiv , tedy spřežka bii -
koli složenina). S tejn ý pů v o d je m ožno vid ět
i v la t. hospes 1 ° h o st, 2 ° ho stitel, původně
zajisté jen ,,h o st“ , to tiž ,,vládce jakožto
ho st sbírající d a ry -d a n ě "; hospes je asi
(Szem erényi Syncope 379) v y ro v n án ím z *hospós gen. *hospetis. To znam ená, že označení
,,ghostis potis“ je velice starobylé. U všech
Slovanů bez v ý jim k y m ůže to b ý t starobylé
(nikoli p ře ja té ze stsl. nebo z csl., ja k se
soudilo dříve). Mch SbM elichův.
hospoda. Sté. znam ená p á n a dom u (i te h d y
byl p řív lastek v žen. rodě) nebo p an í dom u,
p ak dom ácnost, souhrn ro d in y s čeledí.
P odobně sln. a sch. gospoda fem. je p an stv o .
J e to zajisté tře b a c h á p a t jako p rastaré
kolektivum od gospodb ‘p án d o m u ’ (viz
hospod)·, hledím e-li ke k o lek tiv u bratrbja
(sté. bratří fem. = b ra trstv o ), bude gospoda
asi redukcí (v oslovení je redukce častá!)
z *gospodbja s p ů v o d n ím význam em ‘p a n
stvo, tj. p á n a p an í d o m u ’. P o stu p k dalším
v ý zn am ů m vyšel z pom ěru h o sta k p án u
a k p an í dom u: h o st je titid o v a l hospodo!,
oni byli jeho hospoda·, v to m tk v ělo staré
p o jetí „ h o stitelé" , ale vyvinulo se m etonym icky nové: hospoda byl p a k i jejich
h o stin n ý dům (ještě pouze: dům , v k terém
je X Y . soukrom ým hostem ); p ak užíváno
o n a ja té m (placeném ) u b y to v á n í dočasném
a o dom u k to m u určeném (veřejném ,
každém u p řístu p n ém hostinci), konečně též
o hostinci neubytovacím . V slc. b y ly okolo
16. stol. ty to vý zn am y : 1 ° gazdovský d ů m
a rodina v něm bydlící, h o sp o d ářstv í, 2 ° d o
časné bydlení, p ro n a ja tý b y t, podnájem ,
podruží, 3° hostinec. O to m B lan ár S bT rávn
338, H L 190. Z b y tk em p ů vodního v ý zn am u
,,p án -h o stitel“ je dosud v češtině hospoda
ve vulgárním oslovení hostinského: hospodo,
ješté jednu!, hospodo, platím .
host, fem. stč. hosti·, hostina, hostin(n)ý,
hostinec; b ý ti někde po hostinu = hostem
(srov. po česku apod.), o d tu d pohostinný,
pohostinství; hostiti, p o - vy- (> p o stv . výhost);
z- se něčeho = p ů v . zb av iti se ho sta. slc. je
též hosták, hostiak h o st, příchozí, srov. stč.
zhrubělé hosták kupec, cizinec. — Všeslovanské: stsl. gostb gen. -i, pol. gošč a td . —
Psl. gostb m á dokonalé p říbuzenstvo v gót.
gasts, sth n . nhn . gast téhož v ý zn am u (není
p řeja to od G erm ánů!) a dále v la t. hostis,
k te ré p ůvodně znam enalo též jen cizince
(teprve v latin ě sam é zhoršilo vý zn am na
cizince nepřátelského). T edy ide. *ghostis
cizinec, host.
hostec, m or. za J g i hu-, val. též ostec. Pol.
gošcieč, slc. ukr. hostec. — Málo jasné. P o
k lá d ají je za zdrobnělinu od host (jakoby
ta b u o v ý lichotn ý název pro ,,h o s ta " jin ak
velm i nem ilého, ja k ý m je p ráv ě re v m a tis
m us). Ale vzhledem k pol. g(w)o£dziec =
goéciec t/v je m ožno v id ěti zde pů v . *hvozdec
(V. H orák). Pol. gozdi znam ená též žal,
staro st, „N agel im K o p fe". V ýznam ově srov.
stč. hřeben 2 ° (viz), hřebnec p odagra a hřeb
v hlavě (toto u R ohna), od hřeb = hřebík.
hostinec; stč. dokladů není; od hostiný
(dům ); viz host. — slc. hostinec (od 2. pol.
17. st.) označovalo m ísto, kde se hostovi
(pocestném u) po sk y to v al placený nocleh,
kde host m ohl z ů sta t přes noc s koňm i
i vozem , n a rozdíl od k rčm y a šenku, kde se
jen pilo a jedlo. K dyž p a k časem i lepší
venkovské krčm y m ěly též jizby pro noclehy,
stalo se hostinec názvem pro ty to lepší
krčm y. Bylo p a k p řejato do češtiny n a konci
18. a n a začátk u 19. sto letí skrze slovenské
spisovatele píšící česky, a to n ejp rv e ve
v ý zn am u zájezdní d ů m (G asthof, stč. hostinicé, r. gostinica), p a k ve v ý zn am u n y n í
běžném . M ísty n a Slovensku je H ostinec
i název sam o t nebo částí osady. O tom
podrobně B lan ár Čsl. p ředn. 165, S bT rávn
337, H L 188. P odobně p. gošciniec.
hošije (plur.): n a P odluží jistý tan ec
(o něm Podl. 151), zakončený skoky podle
zvláštního pořadí: jeho obdoby a spolu
s tím i něk teré hošijové písně nacházím e
též v jin ý ch našich oblastech, zvláště
v m asopustních tancích, k d y se skákalo
„ n a k onopě". Věřilo, se, že „čím výše
tan ečn ík vyskočí, tím vyšší n aro ste ko n o p í".
— Slovo m álo jasné. D ůležité je, že p ři
zač átk u stárek zavolal hošije nebo hošije,
chuapci nebo hoš, kolečko, p a k za volání
[o statních tanečníků] hoš, stárek zpíval n ě
k te ro u píseň „do sk o k u ". Ve sk ák án í se p ak
v y stříd ali všichni m uži. (B artoš m á jen to ,
že „pacholci v íta jí stá rk a pozdravem hoža,
stárku n á š“, ale jm éno ta n ce neuvádí.)
Z dá se, že to to hoš znam ená p ráv ě „ sk á k e j",
že te d y p a tří k hasati (srov. stpol. koří
hasze = k ů ň skáče). P oněvadž to sloveso n a
P odluží už nežije, podlehla ta v ý zv a zm ěně
v sam ohlásce, snad vlivem slovesa hosati
(viz). A te d y sn ad hošije je odvozeno od
hoš, ale způsob tv o řen í je zatím podivný.
h ot: vpravo! (volání n a ta ž n ý dobytek).
slc. hot(a), hl. hót, dl. hot, pd. hetta. T ak i něm .
hott. V zhledem k pd. hada, otsie, ode t/v ,
vslc. hočebe t/v (Buffa), m ožná že v to m vězí
„od sebe“ , srov. p ro tik lad „ k sobě" = vlevo
u slc. šujo. P ro sté hot je m ožná to to žn é
s p o u h ý m od 2°, zachovaným ještě jakožto
ad v erb iu m (nikoli předložka). P a k b y něm .
hott bylo ze slovanštiny.
h o ta ř i hutař, ojediněle i hutný; m or.:
„obecní hlídač polí, luk, lesů n. v in o h ra d ů ";
b ý v al i h o ta ř koňský. slc. hotař. — Ze sth n .
huoteri nebo střh n . húetaere (nyní Húter);
rozdíl u a o vznikl „d v o jí su b stitu cí něm ec
kého d ifth o n g u ", srov. m useti a moseti. Viz
H u je r ČMF 26.133 = P ř. 1.168; ta m i o k r a
jovém rozložení těch slov.
hotový: stč. hotové, po h-Č (odtud pohotový,
pohotovost), v h-é; dosud zm. hotové „sn ad
přece " (ve v ětách s kdyby > debe); val. slc.
hotovizeň zásoba, slc. „h o to v é p eníze" (ě.
hotovost). s tč . ně. hotuju hotovali, pův. présens *hotovám (stsl. gotovajol), n a základě inf.
kmene přeřaděno do 6 . tříd y ; vedle to h o
hotovili (do0 pri° vy° z°). — V šeslovanské:
stsl. Psl. gotov-b, pol. gotowy (a gotuje, gotowac
jako v ě.), slc. hotový, hotovit i hotovat a td . —
Málo jasné. Snad jo příbuzné s ř. νηγάτεος,
což je u H om éra p řív lastek pro p lá st n. v la
sovou stuhu, lze-li to ch á p a t jako „nově
zhotovený " (M ladenov), νη- z νεη-, srov.
νεη-γενής, odpovídalo b y -γάτεος dobře: εο
by bylo z -βω-ο-,-naše -ovo- rovněž z -eu-o.
Pro vlastní slovo b y p a k bylo m ožno použiti
domněnky O. N. T ru b ačev a P F 78.2.153n.
Odvolávaje se n a něm . be-reit, angl. ready
t/v (patří k reiten je t na koni) a něm . fertig,
sthn. fartig (p atří k F ahrt jízda), soudí T ., že
gotov-b je odvozeno příp o n o u -o-, to tiž od
kmene supina *gatu-, k te rý b y byl od kořenného ú tv a ru gá-; te n jin a k n en í doložen
(totiž s k rá tk ý m a\), ale m á blízké příbuzné
v gá (viz hat). To, že k rá tk é kořennó a jin ak
tu neexistuje, je závadou, k te ré je si T.
vědom. D odejm e však, že ona se d á o b ejít
domněnkou, že bylo ide. *gáteu-os, ale že
slovanština i řečtin a pro v ed ly asim ilační
zkráceni (vlivem d ru h é slabiky), te d y Psl.
*gótovb dalo gotov-b. Slovo by vyjad řo v alo :
„(připravený) k ch o d u " , ta k že se d á vyložit
jako adjektivisace původního d a tiv u sm ěro
vého.
houba, laš. huba·, dem . hubka·; hubice·,
hubáň, hubán > habán PS > ěabán N R
18.197 = choroš; msl. slc. hubka (-y) z á
škrt; vm . hubavica p u ch ý řek od ko p řiv ; vě.
hubař (u M iletína), houbař (u Holic) slim ák:
rád ožírá h ou b y ; ně. spis. houbař m ykolog,
podhoubí, houbový. V m . gemba ‘n ejedlá h o u
ba’ (Podešvová U n ás 63 aj.) je z polštiny:
bylo p řijato cizí slovo, ab y se zdůraznila
necennost dané věci. (Vulg. houby apod.,
„nic, nikoli " viz pod hovno.) R čení hledal
houby J g d (sbíral ib., pásl N ěm cová), byl
ještě na houbách (v R a jh ra d ě na hambálkách
RZ 223) = neb y l te h d y ještě n a světě
(bylo to n ějak ý čas p řed jeho narozením )
má původ v b ývalém (u n ás přím o nedolo
ženém) zvyku dospělé m ládeže chodit sp o
lečně n a ja rn í hou b y , což bylo ovšem jen z á
minkou k rozličném u veselí, jež končívalo
milostným o b jetím v ho u štin ě (z R u sk a te n
zvyk popsal M elnikov-Pečerskij; v. Mch.
ČČHb. 27.87). — V šeslovanské (slc. huba
atd.)- mimo luž. P sl. goba; m á p ro tějšek
v lit. gumbas n ád o r (asi n á ř. z *ga/mbas),
souvisí dále s ř. σπόγγος a σφόγγος a la t.
fungus t/v (*spongd // *bongá, pom ěr ke goba
nutí u zn ati jen v zájem n ý p řesm yk b-g;
splb, tj. s m obile s neznělou p ro ti znělé,
má též dost jin ý ch p řík lad ů ). O trebski I F
184. L itev štin a přev ed la zák lad i do form y
neznělé (ku m p a n ádor, kém pě houba) a přitv o řila k něm u i sloveso: kem pstú kem paň
kem pti p o k rý v ati se h o ubam i (o strom ech),
tv rd n o u ti, a kém péju kém pěti t/v .
houf, houfec, houfek, houfný, -ně; stč. húf,
liauf. slc. h ú f (a), úfa. Pol, (h)uf, (h)ufiec. —
Ze střh n . húfe (nyní H aufen). H an . hafol je
asi z něm . d em in u tiv a H aufel.
houfnice, stč. haufnicě. P ů v o d n ě to byl
veliký p ra k válečný, „jím ž se h u s t ě k a
m ení házelo " (Jg); později d ru h děla s k ratší,
ale širší h lav n í, k házení g ran átů . — Asi
od houfný, že házela ne jed n o tliv é kam eny,
ale m noho n aráz. Z češtiny p ře ja to slc.
húfnica, pol. haufnica a něm . haufnitz, z čehož
později vzešlo H aubitze (to p a k ojediněle
bylo p řejato zp ět do češtiny jako haubice
R ohn, houbice T řeb. v PS, do ru štin y jako
gáubica).
h o u k ati; msl. ohúkat vl. „o k řičeti" > v y
cepovat!. Pol. hukac uk r. hukáty ( > postv.
huk h u k o t, též hu d eb n í n ástro j stru n n ý
basový, o d tu d msl. huk část d u d , m ylně
hluk t/v ), r. (g)úkat a td . — Od volání hú!
(tak se n a venkově dosud v o lá do dálky)
příp o n o u -k-. — Též o k řik u sovy: houkati,
ale i slc. hukat, huhúkat, huhákat, val.
hukotat. — Od zvláštního h lasu je p a k h. se
o sviních, když se „ b ě h a jí " J g , m or. hukat se
(sa), slc. hu ka t sa, pd. hukac si§, uk r. hukátysja; z *ob-houkati se > oboukati se m ylnou
dekom posicí vzniklo boukati se, ojediněle
(u K u n štá tu ) > bučet se o k ráv ě; m sl.
nahučat sa (: nahučaná, nahúkaná sviňa,
oplodněná M al); je i zahoukat se n atrv a lo se
sp ářiti, zahnízditi se (o holubech) PS.
houliti 1 °: vy- nůž = ztu p iti, n a brousku
J g d z V lčka, p rý us.(?). — sln . sch. guliti
o d írati. J in a k nejasné.
houliti 2 °: viz haliti.
houně, stč. huně. — slc. hwha, pol. gunia
houně, p o k rý v k a, oděv z houně, u kr. h u nja
k a b á t z h ru b éh o sukna, r. guna -nja sešlý
oděv n. kožich., sln. gunj(a) houně, sch.
gunj d ru h oděvu, b. guna plášť n . kožich
z h ru b é vlny, gunja plášť z kozí srsti. — S ta
robylé k u ltu rn í slovo nejasného p ů v o d u ;
označuje n ejh ru b ší tk a n in u z v lny, a p ro to je
běžné h lavně mezi p a stý ři (ti um ějí n e jje d
nodušším střih em d ělat si z n í p láště), jinde
sloužila za p o k rý v k u . T otéž je středořec.
a n ř. γούνα, γονννα, rum . guna, alb. guně,
maď. gunya, lit. guně, střed o lat. gunna,
s význam em tím nebo oním . T aké se p o u k a
zuje n a ky m r. gum d ru h k a b á tu (o d tu d je '
p rý angl. goum plášť). — P sl. bylo guna.
J e pravděpodobné, že je s ním příbuzno
stin d . gdní fem. pytel, gónikd fem . jistý d ru h
vlněné p o k rý v k y , p ali gónaka v ln ěn á p o
k rý v k a, připustím e-li, že cerebralisace n a n
je sp o n tán n í nebo že je z d ráv id štin y
(kanaresky je gdni p y tel, ale telu g u gone t/v ,
v. M ayrhofer). P om ěr slovan. u p ro ti stin d . o
(to je indickou stříd n icí za *ou) ukazuje, že
naše podoba (juna je asi z *gounja, pův o d u
dále nejasného; u o statn ích evropských
tv a rů d á v á tu šit, že ty tv a ry jsou konec
konců ze slovanštiny.
houpati, pohupovali·, sté. húpati, jč. hum pat,
m or. hompat, hompálat, jin ak v m or. a slc.
nářečích hum kat homkat hornbac se húnkat
henkat hontrlat honkat liongat holengat, vč.
též hourat (u M iletína o m írném kolébání
kolébkou), houravý Jg d , burácet, hurkat,
hulat, uhulat dítě, liuluška kolébka; m or. též
húš(k)at. D l. hum pas, hym paé. — Slova
zřejm ě expresivní (vkladné m , velká měnlivost!). P ů v o d m álo jasn ý . P ro hu- lze m yslet
na příslušnost k Psl. gugati (je sin; též rd.
gagát t/v ), jež je příbuzno s něm . schaukeln
t/v (to m á ,,pohyblivé“ s navíc). Ale p b y
v tom p říp ad ě bylo neočekávané. P ro to se
hlásí do pozornosti val. hajzupat h o u p ati
d ítětem B, jehož haj- je p a trn ě to to žn é se
slovcem doprovázejícím kolébání, viz hojdat;
o s ta te k upom íná n a lit. subóti kolébati,
h o u p ati, schaukeln, i když znělost je v něm
položena obráceně (z-p x s-b) a u ostalo
(což uk azu je n a poliybom alebný ráz slov).
D louhé slovo h \ajz\upati bylo kráceno
v *hupati, to p a k dále m ěněno v *hu-rati,
hu-lati, *hn-kati.
housenka: stč. húsěnice, val. slc. húsenica,
h an . hósenica, zm . zkráceno v lióska — h o u
senka, (mor. hú-) jis tá d o b y tčí nem oc n a j a
zyku. slc. húsenica husanica husenka je
i m o tý l (vůbec); o to m V ážný JM (u dáv á
i oblasti názvů). — V šeslovanské: pol.
gqsienica i wq-, gqsionka i wq-, gqska, hl.
husaúca, dl. guseúca, u k r. (h)usenycja, r.
gúsenica, sln. vosenca i g-, sch. gusenica, b.
gásenica i va-. — Málo jasné. M á se za to , že
Psl. bylo p ů v o d n ě vqsénica, od vosu vous,
podle n áp ad n é ch lu p ato sti n ěk terý ch d ru h ů ;
již praslovansky bylo též s g; to to g je
prostě „ p o h y b liv é'1, § 16.
housle, -lic k y ; stč. húsli gen. -i, slc. husle
gen. -iel. ■
— V šeslovanské: stsl. gqsli, pol.
nář. gqšle, slc. hl. husle, dl. gusle, u k r. husla,
r. gúsli, sln. gosli, sch. gusle, b. gasla. — Psl.
gqsli plur. fem. í-km enový: z *gqd- (v. housti)
příponou -tli- (d + tl > sl, Trubeckoj
ZfslPh 2.1 17n.).
housti hudu, stč. husti, slc. húst; hudec,
nově hudba, hudební, -ík; hudlati J g neum ěle
housti, šu m ařiti. slc. je húst té ž „h u b o v a ti",
vč. vyhouclat v y č íta ti (někom u chyby), jinde
‘ch lubiti se’ PS (postv. vejhuda m luvka);
zm. vehódat v y č íta ti chyby. — V šeslovanské:
stpol. gqdq gqsč, u k r. hudú hustý, v. n ář.
gudú gustí (nyní gužú gudit), sln. godem gosti
(též godljati godrnjati b ru četi aj.), sch. gudem
gusti, b. gaduvam. — Psl. godo gosti: z *gond-.
P říbuzno je lit. gaudžiú gaiisti bzučeti,
tem ně znít i (též o kostelních zvonech).
Oba paralelní základy, gand- i gaud-, jsou
zvukom alebné, není p roto jin ý ch stu p ň ů .
Gosti = h rá ti n a s tru n n ý n á stro j; tak o v é
lidové n ástro je v sta rší době byly spíše nízkohlasé, n ěk d y jen o jedné stru n ě, v sk u tk u
bručivé; o d tu d pochopím e přenesení na
„ b ru če ti (rozmrzele), v y č íta ti" . T erm ín pro
h ru n a dřevěné foukací n ástro je byl pískati:
to a husti stá v a jí v stč. často vedle sebe.
houžev: stč. húžé húžév húzvahúzvé, k ru tin a.
N ap ř. n a H an é to b y l „ k rá tk ý provaz
ukro u cen ý asi ze 3 silných p ru tů březových
nebo dokonce ze slabších břízek; . .. byly
velm i pevné a n ah razo v aly ú plně nynější
ře tá z k y u v o zu ". B ý v aly asi sáh dlouhé,
n a každém konci m ěly oko, jím ž bylo lzo
p ro tá h n o u ti konopný provaz a ta k je přitá h n o u ti k vozu. (Sel. arch iv 4.253.) P ř e
neseně p a k to b y l i jistý železný řetěz na
p řed u hřídele u p lu h u (původně u všech
Slovanů zajisté d řev ěn á houžev, v. Šach
s. pluh, těž Ja n č á ř, č. Slovácko 1959.4.9)
nebo jen železný k ru h , B 296, k povyšování
nebo snižování hřídele (to je i sch. gužva
u B ratislav y , V ážný Cak.). H ouževnatý tu h ý ,
nep o d d ajn ý ; jč. ch. houž provaz (h. železnáT áb-S m 12 = řetěz), jč. houška v rb o v á
houžvička spínající březové koště (Cuřín),
nálešník, spojení líšní K u b ín VČP 7.152 (spr.
snad: houžev spojující klaníce), u J g houska
n ástro j k zavření vozu ( — předešlém u),
čubka, ham ulec. — O dvozené sloveso znělo
m or. *húžvat (jako v slc.), ale ztra tilo h
a u bylo p a k chápáno jak o p řed p o n a: u lv a i
p o k rčiti ( = p o m a čk ati) H or, pozveme šaty,
zežvane peřiny H o r (pod zut); horň. je zúžvac
zm ačkati, p o m ačk ali G regor W M 10.61.
P a k te d y t a slova v y p ad ají, jako b y b y la
od žváti ‘ž v ý k a ti’ (val. m ašina [řezačka]
enom zvala [ = neřezala pořádně] B ), p ak
i něk teré odvozeniny to h o žváti ‘ž v ý k a ti’
d o stáv ají i v ý zn am m ačk ati, m u ch lat i ap.
(chod. řezačka žvaní Z u b r N Ř 19.61; m or.
žuchlala v ruce šáteček B, laš. m aš šaty
požvachlane; žvachol, -lec, žvachlaněc p o
m ačk an á lá tk a H o r; u K y jo v a žvaehlat >
žmachlat t/v K ol). S dalším v ý vojem v ý z n a
m u zm. houžvit se n am á h a ti se, h an . hožbět se
p lah o čiti se; han. hóžvit se (již houžviti se
R eš. u Gb), msl. húžv(aó)iť sa sk rb liti (již
stč. húževný skoupý, u Reš. haužka, haužňák
skrblík), laš. hužvačit t/ v M alý, h an . hóžvička
lakom ec. — slc. húzva, húževnatý, húžvat,
h ú žvit; pol. gqžew, gqžwa, u k r. huž(va), r. guž
gen -á m ask., sln. gož(ka), sch. gužva t/v ;
b. gažva tu rb a n . — P ů v . asi gqža; tv a ry
s v vznikly asi napodobením : r. dem in.
gužovka podle verěvka provázek, zp ětn ý m p o
stu p em -ev jako u kotev nebo -va. P ů v o d m álo
jasn ý . Snad nejblíže kc gqža je ř. άγχόν>/
provaz (od άγχω svazuji, škrtím ), od kořene
anýh-, k te rý je též v lat. ango ů žiti, sv írati,
a v slovan. qz-b-k-b, ind. amhú- (viz úzký; n a
ten kořen myslel již Jg). (Jsou i jin é d o
mněnky; V aillan t 2.285 myslí dokonce n a
přejetí z ro m án štin y : it. gancio, fr. ganse
háček, což ne ní pravděpodobné.) S tra n g // 0
viz § 1Γ).
hovado; adj. stč. hovad-ný -ský -ový. —
Všeslovanské: slc. hovado, hl. howjado, dl.
gowjedo, sln. sch. b. govedo, r. govjádo. —
Hovězí je z *gov$d-jb, o d tu d hovězina, pod.
slc. hovádzina, hl. howjazyna, dl. gowjezyna;
*gov$d-ina: dl. gowjezina, pol. gaw(i)§dzina, ukr. hovjádyna, r. govjádina, sln.
sch. govedína, též stč. hovědina. — Psl.
govedo·, gov- náleží asi k lit. galvijas hovězí
dobytče a k něm . K alb tele; slova asi praevropská; l v slovanštině zaniklo disim ilací
l-n > -n ; -%do je p říp o n a zcela isolovaná,
a proto nejasná. S nad je v y jiti z p lu rálu :
Slované podrželi zde asi jen sta ré k o lek ti
vum ( > plurál) n a -§t-a (totéž -§t- co v tel§
atp.), kdežto pro jed notlivce v y tv o řili *korvb
a *korva (viz kráva); te n to p lu rál se v ja z y
kovém povědom í odloučil od ty p u n a -§í-,
a tím ve výslovnosti oslabil n a -§da; te p rv e
pak byl p řitv o řen sing. n a -ς,ά-ο (o-kmenový),
jako např. břemeno (k p lu rálu n a -a vedle
starého břímě).
hověli, od stč. P ů v . vý zn am ještě v h. si =
oddávali se klidu (odtud pohovka), z to h o
h. něčemu = m íti klid nebo čas pro někoho
(nčco) = v ěn o v ati se s ch u tí něčem u, m íti
zálibu v tom , b ý t i p řízniv (po-s- = posečkat!
někomu s vy žadováním povinnosti n. dluhu;
vy° splniti něčí žád o st n. po d m ín k y ; shoví
vavý odpouštějící v inu, poklesky); vč. (Paz)
i rozuměti něčem u (vl. příznivě, se souhlasem
přijírnati). — V šeslovanské v y jm a pol. R us.
goveí — p řip rav o v a ti se postem k p řije tí
svátosti (pův. v a ro v a ti se úk o n ů příliš s v ě t
ských). O dpovídá m u h láskam i i význam em
lat. favěre b ýti p řízniv, jehož v ý zn am y so
dají vyložit obdobně (favete linguis — z a
chovávejte m lčení p ři obřadech). Id e. *ghovějó. F r. N ovotný LF 72.77. L it. gavéti, lot.
gavět postit! se je z ru štin y .
hovno; vulg. též m ísto záporového „nic,
nikoli" (obdoby v jin ý ch jazycích); u sluš
nějších lidí te n to záp o r se zm írňuje v hou
bičko, houbičky, houby, houbec N Ř 5.126;
z ou jo zřejm é, že to to zm írnění pochází
z vč. oblasti; m ísty se „p ře k lá d á " i do
něm. nářečí: Schw am m (např. V. K . Jeřáb ek ,
Ostrov trosečníků 291). — Psl. govwio,
střídnó tv a ry všude; p říp o n a jak o v lejno.
Základ náleží asi k stin d . guváti cacat (do
loženo jen u g ram atik ů ), od něhož je stind.
gňtha- m ask. n tr. (av. gúůa-, pers. guh) t/v .
U slova to h o to v ý zn am u n en í divu, že
chybějí přesné ek v iv alen ty jinde.
hovor, hovořili, hovorný, hovor(k)a; vm .
hobořit, hobárka hovor. V Č. za J g bylo
zkrácené naháraU n am lo u v ati, rad it!, dosud
je snad hárali u Žlebů ČL 2.696. Val. havořit.
Stran význam u: jvč. hovor -- hlasitá ro z
m luva, k řik Η 1! — Stsl. govorb hluk, h řm ot,
govoriti hlučeti, slc. hovořit, hovor; nahovárať,
do°, pre°, vyhovárat sa, p. gwar h luk, h lu čn á
rozm luva, gwarzyó hovořiti, ště b e ta t!, h lu
četi, hl. howrió tem n ě zníti, h u četi; jinde
„rozm luva, h o v o r" : sln. sch. b. r. govor. —
P ů v o d n í v ýznam je jistě „ h lu k " ; vzhledem
k b, jež pokládám za staré, se zdá, že příbuzno je ř. ύόονβος h luk, h řm o t, je-li
z *ghuorubos. U Slovanů b y p a k b bylo dalo v
(srov. výše hobořit!); p řesm y k y hlásek: n e j
dříve *gov7>r-7> (luž. howrió), p a k > guvorO
(pol., s iterativ n ím zdloužením -ar- v slovese),
konečně asim ilací govor-b. V ývoj vý zn am u
ja k o v m lu viti, říci, vraveť. J so u v šak i jiné
vý k lad y .
hr! intcrjekce zvukom alebná; m ísty hr br!:
d ru h ý člen zdvojení začíná retn icí, což je
obecná tendence.
h ra: stč. (j)hra, (j)hráč, (j)hřec (gen. herce,
o d tu d nč. nom . herec), (j)hřišóe, (j)hřička (nč.
hříčka); herní, herna, hrací, hravý, n ář. hrátky
< hratva beseda; nč. pro-hráti, p ost v. prohra,
pod. do° přede0 vý-hra, nově mezihra, p ř i
hrávka (v kopané). — (Mor. vč. zvohrál bych
tě sem n ep atří; je to eufem istické zm írnění
hrubého osral, zesral.) — V šeslovanské: slc.
hra, hrát, hráč, hračka, hravý, ale též „tro c h u
arch aick é " ihra; ihrat, ihravý, ihračka;
ihrisko; r. sln. sch. b. stpol. igra, pol. dl. gra,
hl. hra; k to m u všude odvozené sloveso na
-ati (stsl. igrajn igrati). — Psl. jvgra; sch.
znam ená i tan ec, p ro to m ožno je sp ojití
s ind. iňgati -tě hýbe se (n je slovesný
infix); te d y *ig + sufix -m > *bgra, k tom u
přistoupilo h iáto v é j.
hrabati: p o četn á ro d in a slov. 1 ° greb-: stč.
hřebu, hřésti, slc. hřeblem hriebst; slc. z(h)rebe
pačesy, postv. pohřeb gen. pohreba (č. p o
hřeb pohřbu v šak převedeno ke grvb-); jč.
zářebí ohniště; viz i hřeblo. — 2 ° greb-: stč.
hřbieti b ý ti pohřben, nč. pohřbíti, pohřeb.
(D nešní hrob je hlu b o k á já m a v y k o p a n á ,
ne v y h rab an á ; ale v starší době by ly h ro b y
mělčí, v kam enných dobách byl m rtv ý u k lá
d án do m ělké pro h lu b n ě přím o n a p ovrch
země; tu je .greb- te rm ín vhodný!). — 3°
grěb-: laš. na° p o 0 za-hřebat -h rab ati, vm .
(vy)hřebat hubo v áti, dom louvati, slc. pre-hr(i)ebat p ro h rab áv ati. — 4° grob-: hrob,
-ař, -ník; stč. též hrábě fem. h ro m ad a (dosud
jč. hrubě, gen. -ete, je k u p a písku a štěrk u ,
zbylá po rýžařích podél řek, J jč ř 21); p o
hrobek ( < po hrobě), záhrobí, n ář. záhrobeň
zásep. — 5° iter. grab-: hrabati hrábnouti
pohrábovati, pohrabáč, úhrabky, hrabanka, ne
ohrabaný (pův. asi h rab án ím neu p rav ený,
n apř. o vozním n ák lad u sena, nepěstovaný?),
slc. pahraba (vedle pahreb(a), h ro m ad a ž h a
vého uhlí, vl. to co n a k rb u , ohništi, spáleništi
žhavého sh rab án o a popř. zak ry to popelem ,
ab y se žár udržel); nově hraboš. — R o d in a všeslovanská: v p raslo v an štin ě bylo grebg gre(b)ti.
ite ra tiv n í grebajq grebati a grabajo grabati,
stav o v é grbb'Q grbběti a jm én a groba, postv.
po-greba, dále greb-bio. E x p resiv n í m m á
laš. vyhram bólit se v y h ra b a ti se odněkud,
vylózti (Malý). — P říb u zn é je lit. grcbiu
grebti h ra b a ti (pův. jistě -e-, ale splynulo
s grebti u c h v á titi p ů v o d u jiného), lot. grcbiu
grebt vy h lu b o v ati, dále gót. graban s rodinou,
něm . graben h ra b a ti, Grab hrob, Grube jám a.
K ořen greb- je stále blízký (i význam em !)
rým ovém u kořeni skreb- (šk rab ati), skjg
m á obdoby u jin ý ch kořenů. — J in é je
hrabati k u p iti m ajetek , viz hrabiti.
hrabě: stč. hrabie gen. -ie m ask., později -é
gen. -ete; fem. stč. -ina -in á -inka -icna -ěnka
(ně. jen to to ); stč. hrabstvie, nč. -í; hraběcí.
Z č. p řeja to pol. hrabia a hl. hrabja. — Ze
sth n . gráveo, později gravo. — slc. gráf
(fem. -ka), sln. sch. grof jsou nejspíše z mach
gráf, to to p a k ze střh n . gráve, graf (H p t
rkp.). — Pol. grof, graf a r. graf jsou asi
přím o z něm činy.
hrábě, již s tč .; n ář. u N eveklova hrábře
(f z r < l asim ilací k p rv ém u r), val. hrable,
hrabelky; zdrobň. m sl. hrábky; č. hrabice,
nář. -lice dřevěné rožně p ři kose, ab y se
obilí necuchalo. — Z *grab-la (od hrabati,
to h o , k te ré souvisí s hrabiti u c h v átiti,
s h r á b n o u t i : rozum í se tím seb rati větší
m nožství něčeho, než b y dokázalo klidné
vzetí pou h ý m a ru k am a ; to m u nasvědčuje
ř. άρπάγη hrábě, od αρπάζω ch v atn ě b rá ti,
stn o r. hrifa, dán . rive, šv. n ář. riva h rábě,
od stn o r. hrifa ch v atn ě b rá ti, a šv. ráfsa,
srv . dán. rapse c h v átiti); Z je příponové. —
slc . hrable, r. grábli, sch. sln. grablje, ukr.
hrábli, p. grable; ale v č. jak o v hl. (hrabje)
a dl. {grabje) l disim ilací p ro ti r zaniklo;
Z m á i lit. grěb-lýs t/v .
hrabiti loupiti, hrabivý ch am tiv ý , hrabati
sh rn o v ati hráběm i; ch am tiv ě sh án ěti n. hrom ad iti m ajetek . — slc. hrabat t/v jako v č.,
pol. grabic, u k r. hrábyty, r. grábit, b. grabja
loupiti, pleniti, sln. sch. grabiti u ch v átiti. —
Psl. stsl. grab'q grabiti t/v m á p ro tějšek
v lit. gróbiu gróbti u c h v á titi, uloupí ti, lot.
grábju grábt u ch v átiti, chopiti. — T oto Kgrabje z gab- (viz habati) s vloženým r (v. § 9).
L it. grobti-s darbo ch á p a ti se práce a grob(sty)tis n a m á h a ti se u k azu jí, že s e m p a tří
č. hrabati se do práce, n ěk am apod., srov.
chvátali, n a p ro ti to m u h. se v něčem = zab ý v a ti se p a tří jistě k hrabati < greb-. ,
hrad 1 °: hradiště, -isko, -ba, -ní; slc. val.
hradská — silnice, pů v . cesta k h rad u . P ře
neseně č. hrad o jednom d ru h u m rak ů („kup y “ n a jasném nebi). V lastn í vý zn am je
v (o° pře° za-)hraditi = o h ran ičo v ati p lo
tem , palisádou, zdí, o d tu d p o stv . ohrada,
přehrada, zahrada (pův. oplocený kus pole,
blízko dom u, pro zeleninu, kdežto sad ovocný
a pole b y ly n eo h raz en y !), dále příhra(z)da,
přihrádka oddělená část skříně, m or. pohrád-
ka ohrazené m ísto v jizbě pro ovoce apod.
v zimě, (ohrazená) p a la n d a n a spaní apod.,
slez. súhrada (jč. sou- K rš, souhradí, souhrad
J jč ř 209) cesta m ezi dvěm a zahradam i
( = m ezi dvěm a p lo ty !); p řen . nč. spis.
vyhraditi si něco > výhrada; po stv . jsou
též slc. hřada = zah rad a a jč. lirád ----- o h ra
da. D alší odvozenina je hráz (stč. hráze)
z *hrad-ja. Stč. bylo ( *hrad-da > ) *hrazda,
o d tu d hrazditi; msl. hráza, p rázd n ý okraj pole,
n a nějž se u k lád á n asbírané kam ení. — Všeslovanské: slc. hrad., pol. grád, hl. hřád, dl.
grod, sln. b. sch. grád h ra d , u k r. hórod,
r. górod, stsl. grada, m ěsto (byla p ů v odně
hrazena!), všude i podobné odvozeniny jako
v č. Psl. garda,·, příbuzno je především
h et. gurta- h rad , dále (to p řip o u ští n y n í
Senu K Z 71.188) gót. garda, sth n . garto
(nyní Garten) zah rad a, g. gards d ů m , lit.
gařdas oh rad a, alb. gardhi o h rad a, p lo t;
jistě ta k é (i když m a jí t) la t. hortus zah rad a
a ř. χόρτος oh rad a, p astv a.
h rad 2° stč.: k ru p o b ití. V obrozenské době
je do básnické řeči zaváděl Ju rtgm ann,
v. Čvl. 2.89. Mor. n ář. hřád. — slc. hřád,
pol. dl. r. sch. b. grád, u k r. hrad. — P sl.
stsl. grada; příb u zn o je la t. granda t/v
(o d\an viz § 7), dále lit. grúodas um rzlé b lá
to (pův. asi náledí, „ l e d o v k a 'p ř e n e s e n o
z „led o v k y " z n ap ad lý ch k ru p ) a n ep o ch y b
ně i stin d . hradúni- k ru p o b ití (h m ísto n ále
žitého *gh m ůže b ý ti p rák rtism u s, o sta tn ě je
m ožné i to , že *g(h) u n ás p řed -r-a- dalo
pravidelně g).
hraditi: na° sp la titi viz pod náhrada.
hrách, hrachový, -ovina, dem in. stč. hrašec, nč. hrášek; ně. hrachor L a th y ru s, p ře ja to
Preslem z jihosl. — V šeslovanské: pol. dl.
groch, hl. hroch, u k r. horách, r. gorách, sln.
sch. b. grah (sch. -a-). — P sl. górcha,. Slovo
m álo jasné. H rá c h se v E v ro p ě šířil v předhistorické době od jihu. N ěk teré rom ánské
n ázv y luštěn in su b stráto v éh o p ů v o d u m a jí
základ gar- a p říp o n y -antia- a j.; o to m Jo h .
H ubschm id Z frP h 71.23 a n. J e m ožné, že
slovan. název je te d y p raev ro p sk ý , ale cli
je m álo jasné. T reim er E S 21 citu je též
gruz. gorwela, dargw a gara t/v ; K . H o rn o v
pís. upozorňuje n a b altisten . (K avkaz) garaz
a b urušaski yorf.š t/v ; Szem erényi R om ance
philology 17.1963. 414 n a bask. garilar divoká
vikev.
hrále fem. stč.: kopí; odvoz. nč. hrálovitý
(list, v botanice). P . grele. Obé ze střh n .
grálle. O d tu d je i maď. gerely t/v .
h ra ň 1 ° za J g m or.: v ětev . — s ln . sch.
grana, b. gran' v ětev , hl. hran, dl. grem úponk a, hrozen, dl. grana hrozen. — P sl. asi
granb, příbuzné (přes *grand-nb‘t) se střh n .
grrag výhonek, v ětev jehličin; dále je obé
nejasné.
h ra ň 2 °, hrana, hránka n ář.; spis. hranice,
sic hranica: sro v n an á k u p a dříví. — Asi
z pův. *gradúa nebo grana (tu b y bylo n
substitucí za d). N ap ro ti to m u n ář. rázka B
a sekundární m ask. hráz O brovský T P 99,
ráz(ek) B -H r-K oníř jsou asi z graďa. — Vše
souvisí se stč. stsl. r. krada t/v ; příbuzno je
střhn. roje fem. t/v . V ýraz asi ,,p raev ro p sk ý “ .
hrana, nyní čára, jíž se spolu stý k a jí dvě
plochy postavené k sobe v úhlu, ale lidový
jazyk tím m íní (srov. hranatý!) o střejší
výčnělek n. .zakončení tělesa (ne v šak o strý
hrot), hranovou čáru d o sti n áp ad n o u . Sté.
ntr. hrano, dosud chod. ráno, vedle to h o fem.
hrana, chod. rana. N ově hranol. — slc. hrana,
pol. graú, ukr. hran’ h ran a, ok raj, roh,
hl. hran, dl. graú, r. gran' h ran a. — Psl. granb
příbuzné s něm. Granne osina a jeho rodinou,
dále s alb. greré (druhé r je z n) te n k á čepel
(= něco hranatého, píchavého), vosa, sršeň,
čmel (Cimochowski L P 5.192) z *grč-n-.
hranice, slc. hranica, pol. r. sln. sch. b.
dl. granica, u kr. hranycja. — P sl. granica.
Původ málo jasný. Snad, vzhledem k to m u ,
že hranicí dvou zem í b ý v al hlu b o k ý příkop
(o tom Sjoestedtová, D ieux e t héros des
Celtes, 1940.54), je m ožno v y jít z *grab-nica,
od hrabati (naproti to m u m ez je t r a v n a t ý
pruh mezi dvěm a poli). N ěm . Grenze hranice
je z polštiny.
hranostaj, chod. chramostyjl; „za D o b ro v
ského chramostejl bylo běžné (dosud n ář., n a·
př. vč.) a spisovné (ch., olim hranostaj)·,
Presl obnovuje hranostaj, ale S tan ěk 1843
a Pečírka 1849 u v ád ějí podoby obě, F rič 1872
má jen ch ram o stý l . " Šm ilauer. — slc.
ranostaj, pol. gronostaj, gornostaj, u k r. hornostáj i -dl, r. gornostáj, d říve i -dl, -dr' t/v ;
sln. granoselj (-z-) lasice. — P sl. asi gornostalb
(r. -or- synkopou z -oro·). P rv á část asi
z *gormno-, jež sn ad souvisí s lit. šarmuč
a sthn. harmo (nyní Hermelin) t/v ; pův.
tedy se zvíře zvalo asi *kor-men resp.
*gor-men-. D ru h á část, bylo-li l původní,
upomíná poněkud n a la t. mustella lasice.
Celek tedy: „herm elínová lasice" ? P odrobně
vývoj nelze po d ati.
hrant msl. slc.: k o ry to , žlab d o b y tk u pro
krmivo. Ojedinělé je zhrant PS. Z jihoněm .
Grand měděnec.
hrany plur. (je běžný je n nom in./akus.),
již stč. též plur. -a: zvonění m rtv ém u . J e n
v č. a slc. (tu je hrana sg. fem.). Souvisí
patrně se stsl. g r a n t m ask. a csl. grano
ntr. verš (a dále s hl. hrono, dl. grono řeč).
Snad se tím názvem m ínily pohřební nénie
(veršované zpěvy; u jin ý ch Slovanů jsou
zachovány), ale svědectví o to m není.
Ú tvar i jinak m álo jasn ý . K lit. garb-stýti
míti oslavnou řeč n a d zem řelým (od geřbti
ctíti), garbstýtoja plačka? — K dyž pohřební
žalozpěvy byly u nás v y tlačen y zvoněním ,
bylo *hrano sn ad i c h á p á n o jako „zv o n " :
stopa toho je v rolnička (viz) a v p řejatém
maď. harang ‘zvon’.
hrb; hrbatý, hrbáč, hrbiti se, přihrblý, hrbol.
Z nam ená též vrch, kopec, nejen v prostém
hrb, ale zvláště v jč. hrbek, obecném pahrb(ek),
jvč. pahrbina; v to m to v ý zn am u b ý v á
i chrb > chřib > křib (viz i hřbet'.). V p o
m ístních jm énech sta ré na hrbích b ý v á
n ah razováno jasnějším na vrchách; H u je r
1.245. — V šeslovanské: slc. hrb, pol. garb,
hl. u k r. horb, dl. gjarb, r. gorb, sln. grb(a),
sch. grba, b. gdrb(a); r. u k r. též ‘pahorek,
v rc h ’. — P říb u zn é je germ . *kruppaz (něm.
K ropý v ° l 0 a td .); je i stn o rd . kryppa h rb
(Buckel) (s tím souvisí stn o rd . kryppill,
něm . K rú p p el m rzák ; z něm . je p řeja to
č. vulg. krip l SSJČ). S tn o rd . p p není tu z m p
(opak tv rd í de Vries), ale je to expresivní
gem inace, § 15. N estejné u m ístěn í slabého
vo k álu p ři r (Psl. je g t r b t , germ . *krupz *grub-) je zjev častý a nem ůže b ý t našem u
srovnání n a závadu. — P říb u zn é je též
(Jan áček Slavia 22.322) lit. kupra h rb
(souhlásky neznělé, § 4).
hrbólunc, hrbunc, hrbáč h an .: „in terjekce
n a označení hřm o tn éh o p á d u " K p U . Z hr-br,
viz hr.
hrča jvč. m or. slc.: boule, íiádor, suk, suko
v ité poleno, pařízek apod., též hrč, grča, guča
(sem i val. hyča zelný košťál?). sln . grča
suk, b. gárča vráska. N ejasné. — maď. harcsa
je ze slovenštiny; ale opak tv rd í K niezsa 839.
hrdlička, stč. též hrdlicč. — slc. hrdlička,
r. gorlica, u k r. horlycja, sln. sch. grlica,
b. gárlica t/v , pol. gardlica sam ička h o luba
voláka. — Zvukom alebné, p ů v . bez d
(to p řid án o v č. slc. pol. m y ln ý m spojení
s hrdlo): sln. grliti, r. ku rlýka t o hlasu těch
p tá k ů . B ulachovskij IA N 7.172.
hrdlo; stč. dále hrdelce, hrdlatý, hrdlitý,
hrdlný, hrdldč; laš. podhrdli, slc. podhrdlina
o v ar (viz i trdlovka); nč. hrdelný — u čeho
jd e o hrdlo, n am áh av ý , nebezpečný, těžk ý ;
stč. a n ář. hrdliti -lovati š k rtit, přeneseně
lak o tit, n ář. též hrdlačit aj. n am á h a ti se,
laš. ucharlič se u m o řiti se, p d . garlowac
těžce p raco v at. N ejasné je v hrdlo Ihdti
Sm 71 > vč. vrdlouhat, hrdlouhat, p ů v . snad
o h. I., srov. něm . sich um den H als lúgen. —
slc. hrdlo, pol. gardlo, hl. hordlo, dl. gjardlo,
u k r. hórlo, r. góřlo, sln. sch. grlo, b. gdrlo. —
Psl. gtrdlo; odvozeno p říponou -dlo od
kořene, k te rý je v zrdti: kořen n a stu p n i
slabém , ale r m á te m n ý p rů v o d n í vokáleček,
p ro to zachováno g (nikoli > ž\); ú tv a r te d y
velm i starobylý. O bdobné jsou stp r. gurcle
hrdlo, jícen a lit. gurklýs vole, kde kl je z dl.
hrdý: pyšný, sebevědom ý, hrdina > h rdin
ný; slc. hrdopych n. -pysk, srov. stč. hrdopyštčk ( = kdo m á h rd ý p y sk = v y b ěrav ý ?
či „kdo se tv á ří, chová h rd ě " ?); ale odvozená
slovesa vycházejí z v ý zn am u „n ev ážiti si
čeho" : stč. hrdati, hrzéti, (vz)hrdčti k ým ,
nč. pohrdali, pohrdnouti, zhrdnouti ( > zhrzený), slc. zhřdat kým . — V šeslovanské:
slc. hrdý, hl. hordy, dl. gjardy, u k r. hordyj,
r. górdyj, stsrb . grd, stsl. gr-bdu pyšný; ale
pol. n ář. gardy v y b ěrav ý v jídle, (wz)gardzič
p o h rd ati, sln. grd škaredý, odporný, grdi se
m i kaj hnusí se m i něco, podobně sch.
grd(an) ohyzdný, grditi o h aviti, tu p iti koho,
n a d á v a ti kom u. — Psl. g-brd-b. P říbuzno je
sn ad ř. χλιδή 1 ° p ý ch a, h rd o st, arogance,
2° zm ěkčilost, jem nost, luxus. J e ovšem
tře b a u zn ati zám ěnu lir, § δ, dále zám ěnu
a přesm yk i/u , tj. slov. ur p ro ti ř. li ale to
nečiní obtíže. Ř ecké slovo m á význam y,
k te rý m i se naše ( 1 ° h rd ý , 2 ° v y b írav ý atd .)
d ají v y sv ětlit dobře.
hrejt: těsto ja ko hrejt = tu h é, nadělané,
hrejtiti do tu h a v y v áleti, hřejceny chléb,
ti T u rn o v a za Jg . D osud vč. zahrejtilej, zahrejcenej chléb = m ající „b ro u sek ” , m á to
takový zahrejdily = tv rd é N Ř 18.29. K to m u
snad p a tří zm. je ja ko hréto (hrejto) = je
nem otorný. — P ů v o d nejasný. Viz i zaryclý.
hrem zat vč. (K o tík -P t): h ry z a ti (o b ez
zubých lidech: nemůže to u°). P d . giemzač(\)
t/v . H l. hry(m)zač t/v m á y od hrýztil — P ř í
buzno je i lot. gremuot (glemuot) a gremzt
h ry zati, dále lit. kram styti h ry z a ti a gromuliuoti p řežvyk o v ati. Z áklad je te d y grem-,
příp o n y (-bz, st, ul) jsou expresivní. Tím rázem
slova se vy sv ětlí i to , že r nepřešlo v r.
hrkati, hrčeti, hrkotati: v y d á v a ti zvuk
asi hr hr, ch řestiti apod.; msl. slc. též
hrgat, hrglovai, hargotat. J e d n a v ětev v y
ja d řu jící ch rap lav ý hlas kašle p ři jistý ch
nem ocech (klad. od-hrkovat) p řešla k ch-:
chrkati, chrčeti (viz). J in á v ětev napodobuje
zvuk te k u tin y , vleje-li se s v ý šk y náhle
do jiné te k u tin y ( > p ost v. hřk: c h m a tň a p u tý n k u vody, h řk n a něho B = vych rstl);
o d tu d hrkem, hrcem, hr{ků)čkem, hrkolíkem téci, p a k i vyhrkly slzy (přeneseně:
vyhrknouti něco = náhle v y řk n o u ti), svč.
hrkala krev z nosu; tu rn . a krkon. hrejká
krev = prudce teče, řine se, p o stv . hřejíc
(rej za *rí < ř;. srov. slc. h řka tl). — slc.
hrfcat i hřkat, postv. hrk (citoslovce i subst.),
hrkotat, hrkot·, hrkálka d ětsk á chřestačka,
rolnička. — U tv o řen o od zvukom alebného hr
příponou -k-ati (nikoli od *hrk\; to to je ú tv a r
až postverbální!).
hrm a, sté. i nč. název pro „kožní v y k len u tí
p řed sty d k o u sp o n o u ” PS (mons Veneris)
u _ žen. Odvoz. stč. hrmnicě, o ní R y b a
ČČF 1.180. — Psl. g-brma. P říb u zn é je stind.
gulma- žlázov itá opuchlina v spodní části
tru p u . Snad i s třla t. burgulium n. -lio sem
p a tří, uznám e-li, že burg- b y býlo přesm ykem
z gurb- < gurm-.
hrm ulec zm .; han . hrmolec, hrmola, grmol:
boule. Slovo dostalo expresivní ráz, p ro to
b ý v á g a m ísto něho p a k i k, p a tří sem to tiž
i názvy pu ch ru , zvrhlého plodu ovocného
(viz grman, ta m další form y), neboť n a
n ěk terý ch m ístech b ý v á ta k o v ý plod n e
norm álně ztluštělý. Snad sem p a tří i h r
bol. — Psl. asi gr-bmol-b. P říbuzné je lit.
grům ulas a grum ulýs ‘chuchvalec, k lk ’, pak
i ‘knedlík (k u latý )’. M ísto příp o n y -ulas
b ý v á jin d y v litev štin ě i -alas, p roto sl. -olnep řek v ap u je. Spíše to to je p ů v o d n í stav ,
kdežto u l v lit. slovech je asi výsledek
asim ilace k u prv é slabiky.
hrnclovat se: vézti se po šp atn é kam enité
cestě ( = nepohodlně, s rachotem , s o třá s á
ním ), přeneseně a nevlídně h. něčím o vezení,
stěhování něčeho, o kolébání kolébkou, li. se
o nepokojném ch ru tí se v posteli (toto m á
K u b ín P pz), o ta n c i apod. Mor. je bez i
(P ekárek 221), b a i zkráceně hrncat. Chod.
zm ěněno v harcovat se, jč. v drnclovat,
též sev.-m or. drnclavat R zr (zkřížením s drkati, drcati, drncati). — Ze staršího hrbolcovat se, k teré je s tý m ž význam em mor.
(Rous od B rn a, z a 0 B ze Slezska), msl. h.
a slc. hrbolcnvat je k u tá le ti se po hrbolcích
(např. bečka se h-la s kopca B). T edy od hrbolec.
hrnec, hrnek, stč. dále hrnóek, nč. -eČek;
stč. hrncieř, nč. -íř. — V šeslovanské: slc.
hrniec, hrnček; pol. garnek, hl. horné, dl.
gjam c, sch. grnac i grne, b. gam e, r. gornéc,
u k r. hornja hrnec, horn krb , r. gorn(ó) tav iči
pec, k o v ářsk á výheň. — Psl. g-brn-b; je
příbuzné s l& t.furnus chlebová pec a s fo rn áx
pec tav iči, h rn čířsk á apod. Vše od ghuer(v. hořeti, žár), *ghu°r-no-s. Slovo to i u Slo
v an ů znam enalo původně jistě pec n a tav ení,
n a pečení. D alší vývoj šel asi ta k , že se
přeneslo sn ad n a ta k o v ý hrnec, ve k te ré m se
uchovávalo žhavé dřevěné uhlí nebo žh avý
popel, tak že obsahová i tv a ro v á podobnost
s tav iči pecí t u by la; i tav iči pece m ohly
b ý t zcela m alé, v sk u tk u jako hrnce (takové
jsou dosud v Africe). N ap ro ti to m u pec
do stala nové, čistě slovanské jm éno, od péci.
hrnouti, stč. hrnuti; -hrnovati; iter. msl.
slc. ohm at; msl. expresivní ca-hvňat v aliti:
h n á ti se někam ; m or. b o ty zhm ačky = č,
ohrnovačky; nově úhrnem. — V šeslovanské.
slc. hrnut, pol. garnqč sh rab o v ati, sh rn o v ati,
sb írati, hl. wu-hornyc v y h rn o u ti (rukáv), dl.
garnus, u kr. hornuty, r. n ář. -gornút h rn o u ti;
ale sch. grnuti splynouti, v y p ro u d iti, grtati
n a h ra b a ti, n ak u p iti, b. pri-gám a objím ám ;
u k r. pry-hortáty p řih rn o u ti si, k sobě (Vsl.
pozhartac posbírati, shrnouti). — Psl. te d y
asi gurtajo gurtati a k to m u perfek tivní
ybr(t)-ngti (čes. v id im perf. u hrnouti je n e
původní). P ů v . yvrtati, což je t-ové intensiv u m od kořene ger-, vězícího v lit. žeriú žeřti
h ra b a ti a dále (se sk m ísto g, zjev častý)
v něm . scharren h rab ati.
hrob: viz hrabati.
hroch. „Z roch (Jg p. roch), což je ze š a
chové h ry znám ý název (válečného) slona.
Presl m ěl te d y k disposici rovnici h roch =
slon, a protože pro slona označení m ěl, užil
volného slova k označení h ip p o p o tam a“ .
Šmilauer.
hrochati, zvukom alebné: bou ch ati, práskati (bičem), zm .; stč. hrochnúti bu ch n o u ti
a chronúti fremere. S jinou sam ohláskou je
hrouchat bičem (han. ráchat), han . (u B osko
vic) róchnót v y střelit, (hlučně) sp ad n o u ti
Svěř; též o hlasu p rasete jinoslov. gruchati,
č. ruchati; s o je jč. rochně prase J jč ř 95.
Viz i rohnouti.
hromada -diti, adv. pohromadě, dohromady,
stč. hromadník společník m ajetkového nedílu. B ý t na hromadě — zhroucen. Stč. m á
jako sloveso jen hromazditi: hromažd sobě
poklady Vel. — slc. hl. hromada, dl. pol.
gromada, b. sch. sln. gramada t/v ; r. grómozd
kupa nepotřebných věcí, gromózdkij. n e
skladný, těžkopádný. — Z dá se, že je příbuzno s ohromný. sln . grmáden, sch. gromor(ad)an, r. gromádnyj znam enají ‘o h ro m
ný’. Sloveso b y te d y původně znam enalo
stavětí, skládati do vysoké, převeliké ku p y .
Přípona je málo jasn á; je tá ž co v strmažditi,
jež znam ená pojem dosti blízký. N astaly
asimilace sam ohlásek a zjednodušení zd > d.
hrot 1 ° špička, již stč.; hrotitý, (vy-za-)hrotiti. Pol. grot, slc. hrot t/v . — P říb u zn é se
střhn. grát (nyní Gráte, též v Ruck-grat) ry b í
osť, osina klasů, špička.
hrot 2 ° m or.: škopek; hrotnice (Jg) škopík;
mor. hrotek, slc. -ok i -ek, č. u J g hrota dojačka. M. hrotica n ád o b a větší než h ro tek . —
Žertovné přenesení: n a P odluží „žen atí
muži nosívali ojediněle ještě n a konci m in u
lého století hrotek, vyšší klobouk se širokou
portou1'; byl znám i n a K y jo v sk u a S trá ž
ničku (B 86 , Podl. 70). — sln . sch. grot,
slc. hrot m lýnský koš. U k r. hrot t/v (ze
slovenštiny?). — Psl. grotu; souvisí nejspíše
s něm. Kratten.
hrot 3°: hrotek (m ylně -dek) h ro m ád k a p ěti
snopů, do jak ý ch sk lád ají obilí n a poli, J g ;
hruta svazek několika žem ní ln u Jg . N e
jasné.
hrouda, nář. též hruda·, hrudnatý, hrudovitý; ale hrudka ěervená m ylně m ísto rudka.
Sem snad i stč. hruden m ěsíc v k lád an ý mezi
prosinec a leden (jinde *grudbm> -ήυ znam ená
jiné, i podzim ní m ěsíce): dů v o d n ázv u není
jasný. Pol. sln. sch. b. gruda (v. -ú-, sch. -u-),
ukr. hruda. — Psl. grúda. J e to v a ria n ta
(se záměnou l/r) slova rovněž praslovanského
gluda, které je v r. glúda chuchval, hrouda,
a má ekvivalent v germ . *klauta- (něm. ΚΙοβ
atd. t/v , např. ErdkloP je hrouda).
hrouzek: ry b a Gobio: stč. hráz a hříz,
nč. též (h)rízek, rus(ek), hrýzek (toto u J . Mo
ravka, D ěda Z dravíčko 11, 38), dokonce
omylem i rezek a dřízek. — slc. hrúz(ik),
pol. nář. grunzuk, gruzuk L P 8.340, spis.
rusik, hluž. hrjuz, dluž. gruzk. — J e to
novější západoslovanské jm éno ry b y , dříve
zvané
(pol. kielb a td ., lit. kilbukas),
což je slovo asi p raevropské, příb u zné
s ř. κωβιός G rúndling, p ře ja tý m do la tin y
jak o gábius, góbió): od hrouziti p o p ř.
*hříziti (se); ry b a se rá d a hrouzí do h lu b in y,
žije ležíc n a dne řek y ; to se p rozrazuje tím ,
že m á tělo n a spodu ploché. O bdobně lit.
gramzdas -dě, též s podivným u: gruažs -é -lis
-lě a gružlíjs. Něm . Kresse, Gresse je ze slo
v an štin y .
hrozen, vč. rožeň, stč. hrozn, -zen. — Stpol.
grozno, slc. u k r. hrozno, r. sln. sch. b. grozd,
stsl. grozd-b i grozno. — Psl. grozdu, příbuzno
je stin d . drakšá t/v ; p řesm yky souhlásek.
V. H o rák , O tr?bski I F 183; zám ěna zubn ý ch v zd/zn je též ve jm éně p tá k a drozd,
č. n ář. drozen.
hrst, hrstka; stč. hrstník k ru p a ř (že p ro d á
v al v m além , jak o b y po hrstech); slc. odvoz.
hrstva pokos, řa d ; m nožství něčeho n ab ran é
oběm a ru k am a k sobě složeným i v d v o jn á
sobnou h rst = slc. priehrstie prehrštie priehršlie priahršlia, č. n ář. pfehrštěl přehoušel
přehoušle přehršle přehřátí přehouší prahouští
prohršle prohršel (s)prahoušle prahoušel špřehršlí šprohršlí aj. (s- nebo š- je tu ze spojení
s přehršlí, kde s — asi, viz a 1 ° o přibližné
rovnosti m íry); srov. pol. przygaršc przygaršnie, r. prigoršen', csl. prěgr-bšta, sch.
pregršti, sln. prgišč(a) ( < *prigršěa): b u d to
z pri-g-brst^bje n tr. nebo z pri-yersi-úa fem.
(hrst p ř i h r s t i ) , popř. z per- (kdo per je
staré d istrib u tiv n í příslovce?: „ d á v a ti po
h r s tíc h " ?); nový ú tv a r ztrácel v šak v p o v ě
dom í jazykovém spojení s hrst a p ro to se
pronikavě měnil, o d tu d i n epůvodní propra-: l je asi m ísto ň asim ilací k p ře d
chozím u r, ale ihned disim ilovanou, nebo
zám ěnou přípon. — Psl. gurstb, zastoupeno
všude. P říbuzno lot. gúrsté h rs t ln u (Z u b atý
1.2.99), srov. b. grásti (jen pl.) h rsti konopí;
snad od kořene, k te rý je v hrnouti: h rs t
obilí = jisté m nožství sh rn u té p ři o d bírání
(za sekáčem) v m alou náru č a p a k složené
n a zem. P říp o n a -stb jako v pěst.
h rtan , n ář. hrtán hrtaň chřtán chřtán
chr(š)tál chřtán křtán škrtán hrtús, stč. též
hrtal chrtal křtálek; vm . (c)hrtánií k řičeti
z p ln a hrdla, slez. zhrtanič ud ělati m noho
práce najednou, vm . hrtániť se n am á h a ti se.
Nč. rozlišeno: hrtan (lékařský te rm ín = larynx) x vulg. chřtán — k rk , jícen. — Pol.
krtáň,krztoú; krtunič krtexzyó grd^czyc krztusič
rd o u sit!; dl. gjarš,, gjaršiš, slc. hrtan, u k r.
hortán', r. gortán' fem., sln. grtanec, sch.
grkljan, b. graklan, stsl. gr-btan b. — Slovo
expresivní, p roto ta k prom ěnlivé. P ů v o d ně
bylo asi g-brtb ( = dluž. gjarš), -anb -one -unb
jsou asi peio rativ n í přípony. S tran slovesa
a jeho vý zn am u srov. hrdliti a hrdlovati.
Psl. g-brtb; je příbuzno s la t. guttur (pův.
m ask.) t/v (tt je expresivní zdvojení), r v šak
bylo anticipováno a slovo převedeno k jokm enům .
hrubý, hrubost, hrubství, hrubec·, s cizí p ří
ponou hrubián (podle něm . Grobián), s la
tinskou hrubánt; hrubnouti, obhroublý; zhruba.
Vývoj význam u: 1° drsný, neh lad k ý , nejem ný (o srsti, pleti, sukni, p ovrchu vůbec; p ak
o m ouce, písku = drsnější n a om ak nežli
,,h la d k á“ , jem ná m ouka a td ., te d y > hrubozrnný); z to h o to sta d ia přeneseno do sféry
„m ra v n í” : neotesaný, neuhlazený; 2 ° „hrubozrnný“ = velká zrn a m ající, o d tu d h. =
velký, silný (arch. hrubá, to tiž m še = „v el
k á ” , slavná), povšechný (h-á v á h a apod.). —
V šeslovanské: slc. hrubý, pol. gruby h ru b ý ,
silný, velký, n ář. gr§by drsný, hl. hrubý,
sch. b. grub h ru b ý , u kr. hrúbyj h ru b ý , tlu stý ,
r. grub drsný, h ru b ý , sln. grob drsný, surový,
velký, velkolepý. Vedle to h o je slc. grobián,
pol. grubian, sln. grobijan, sch. grubijan
h rubián. — Psl. grob-o; je příbuzno s lit.
grub(l)us drsný, nerovný, grum bú grúbti
d rsn ěti; za očekávané *grtb-b je v šak form a
s q, jež se vy sv ětlí asi z afek tiv n í gem in áty bb,
tj. jejím rozpuštěním ubb > limb > qb, n a
stalý m už v praslovanštině.
hrúd: ta k se n azý v ají pískové du n y ,
vyvýšen i ny v rovině p ři dolní M oravě,
od U h. H rad iště až po v to k do D unaje.
P ři záplavách zů stáv ají suché a jsou te h d y
útočištěm zvěře. H rú d m ív á 3— 5 jite r
rozlohy, každý m á i své jm éno (v. B arto š Sk).
K aždý h rú d byl sídlištěm předhistorického
člověka (všude jsou nálezy!); v celém
P om oraví jich je několik desítek (Jan šák
ČMSS 24.1). U K y jo v a orat na hrúd = do
skladu (K olaja), ab y při obou sm ěrech hlína
byla v rh á n a vjedno a u tv o řila ta k záhon. —
Pol. grqd suché m ísto mezi b ah n itý m i lukam i
(podrobnosti M oszyňski J P 36.111), bělor.
hrud t/v (Ossowski, Saopšt. 46), r. ogrud
hrom ada, kopec. — P rasl. grqd-b: spolu
s grqda (viz hřada záhon) je příbuzné s něm .
nář. Grand písek, stn o rd . isl. grandi m . p ís
ková d u n a (S andbank), stšvéd. std án . grand
štěrk o v ý nános (K iessand). K ořenem je
ghren-dh- d rtiti (zerreiben, zerm alm en), v něm
je tu náležitý ab la u t *o. P ro sté ghren-, ale
s n, + přípon a -tu- je v stn o rd . grunnr m .,
grund f. p ů d a (země), grunn suché m ísto
(seichte Stelle, G rundlage), něm . Grund
m. G rund, B oden; od *ghrendh-, s e, je
hřada 2° (viz). maď. gorond je ze slovanštiny
(přejato ještě za doby nosovek a za g).
hruď, hrudní, -nik. Stč. zpravidla plur.
hrudi. — Stpol. gr$dzi, slc. hrud, u kr. hrud
a plur. hrúdy ,v . grud,s\n.grod &p \u r. grodi,sch.
plur. grudi, bulh. plur. gárdi. — Psl. grodb fem.
P říbuzné je ř. yóváno; ch ru p av k a, zvláště
prsní, zakončující p rsn í k o st v p řed u mezi
nepravým i žebry; je ovšem tře b a u zn ati,
že v slovanštině přešlo r do p rv é slabiky.
D ále je s grodb příbuzné (O tr^bski I F 115),
s tý m ž přechodem r, i lit. krútis fem. a lot.
kruts t/v (hrud), i když je rozdíl ve zně-
losti g\k a d/t. B altské ú vyložíme z u n , § 7,
což je výsledek oslabení z původního -on-.
h ru šk a. Psi gruša (pol. grusza, r. gruša, slc.
hruška, sln. gruška) i Icruša (pol. n ář. krusza,
dl. b. kruša, hl. krušwa krušej, sch. kruška);
v sch. sln. je i ch- (sln. hruška, sch. hrušva). —
P říbuzné je lit. Icriáušé. Slovo asi „praevropské“ .
hrůza, stč. hráza·, hrozný, -ně, hrůzu
budící, > n áram n ý , veliký; nově též hrůzný
(v Č. jen knižní, ale n a Mor. živé ve v ak:
P e tru s T ram p. 30,45). H rozili (odtud hrozba)
a h. se čeho, nč. též zhroziti se čeho, pohroziti,
vyhrožovati (> po- vyhrůžka, -ný); ohrozili
(-Ů-) hrůzou n ap ln iti někoho (z ob-): klad.
vohrůzit poděsiti, vak ho vohrůzilo p o jala ho
hrůza, m or. (B-Rous) (v)ohrozit se zhroziti se,
b á ti se; k to m u p a tří neohrožený nebojácný.
J in é je stč. ohrožiti se a chod. vohrozit se
n a b ý ti odvahy, p ře stá tí se b á t, z *ot-h.;
k to m u p a tří ještě ohříšit se u K y jo v a:
1 ° sm ilovati se, 2° o dhodlati se. S tupeň
δ > a je v han . vehrážet a slc. vyhrážat
vyhrožovati, vak uhraznút sa u leknouti se
(srov i užasnuti sě). — V šeslovanské: r. grozá,
slc. hráza a td .; všude i sloveso n a -iti. — P ř í
buzenstvo je v b altštin ě: lit. gresiú grěsti,
grasýti, grasínti hroziti, grasa hrozba, dále
lit. n ář. gražóju gražóti ohrožovat!, lot. grasit
hroziti, grúožuos gruozties ta jn ě h roziti. Je-li
původní b alt. ž, p a k s v litevštině uvedeno
asi proto, ab y se zabránilo zm atk u s gražkrása.
hrýzti, hrýzati (nč. zp rav id la hryzati), h ry
zaný, ohryzovati ( > ohryzek)·, stč. též hryz,
-enie bolest v břiše; expresivní zm. zgrysnout;
při-hrejzat p řik u so v ati (u L itom yšle); č. zeměhryz lakom ec. — V šeslovanské: slc. hrýzt,
pol. gryz% gryzé a obdobně všude, popř.
(luž.) -ati. — L it. gráužiu gráužti, lot. graužu
grauzt t/v , lit. gruzťis bolení břicha. N aše
sloveso m á to to ú > y (náležité v slabém
stu p n i), aniž dovedem e o b jasn iti proč.
hřad a 1 °, ta k i stč.; nč. též hřad, hřád,
často vyslovováno i bez h; stč. p ů v . trám (ec)
(dosud vak hlavní trá m v jizbě), ny n í jen
„bidlo, kde nocuje d rů b ež” . Z áhy ztratilo
zm ěkčení, o d tu d vč. hráz, dem . hrázka žerd
(a tělocv. hrazda). — slc. hřada, sln. sch.
b. greda, trám , r. grjádka, uk r. hrjády bidlo
resp. bid la ve světnici n a věšení š a tů aj.,
pol. grz§da, hl. hrjada, dl. greda, sln. gred
fem. bidlo pro drůbež. — Psl. asi gr$di>
m ask. i gr§da fem .; b altsk ý p ro tějšek je lit.
griňdas m ask., grinda fem ., lo t. grida podlažina, k to m u přitv o řen o grindžiú grindaů
gr{sti a lot. grižu gridu grist k lásti podlahu,
od to h o p a k lit. granda, lot. grodi plur.
m ostina. D ále je snad příbuzno stn o r. grind
fem. o hrada, rám , m řížoví. Viz i hřídel,
jehož rod svědčí pro existenci pův. m askulina
gr§d-b. Viz dále drouh.
hřada 2 °: záhon; m or. (h)řádka t/v ,
jč. hrádé m alý o strů v ek v rybníce L F 27.358.
— Pol. grz&da, slc. hřada, hl. u k r. hrjada,
dl. greda záhon, r. grjadá řad a, m alé pohoří,
grjádka záhonek, řád k a, sln. sch. greda záhon,
písková duna, bělor. hradá podélný o stro v
uprostřed b la t (Ossowski S aopšt. 46). — Psl.
gr^dá: spolu s grqd-b znam enalo suchou
vyvýšeninu mezi m očály, v zaplavovaných
rovinách apod., o d tu d v ý zn am „zá h o n “
(-- vyvýšená p ů d a). Souhlasí M oszyúski
JP 36.116. Viz hrúd. P ro rů zn o st §/q (to to je
v hrúd) nem ám e v ý k lad u .
hřanůti stč. ojediněle: p ad n o u ti někam ,
pod. hro(ch)núti t/v ; val. hřápnút h řm o tn ě si
sednouti, mor. hřácnút bo u ch n o u ti (o rán ě
z pušky), zsl. hrákat p rásk ati. Ú tv a ry zvukomalebné.
hřáti hřeju; stč. hřeju hřieti. — Všeslovanské: slc. hrejem hriat, pol. grzejq grzaé,
hl. hrěju hrec, dl. grejom grěs, u k r. hriju hrity,
r. gre.ju greť, sln. grejem greti, sch. grijem grijati, b. greja. — Psl. asi (svědčí archaický
stav ó. slc. p o l.) gréjo gr bjati (stav jako u přáti,
smát i se). P říbuzno je ř. χλιαίνω zhřívám ,
otepluji, χλίω z. se. K o řen *ghlěi- dovoluje
vyložiti (arci je tře b a p řip u stit zám ěnu l/r)
jak grej- ta k i oslabené grbj-.
hřbet: stč. chřbet gen. chřebta, i hřbet·, jč.
(h)řibet a (ve vzrušení, te d y expresivní)
chrbát J jč ř 50, srov. slc.), m sl. křibet; stč.
(c)hřbetní kost, chřbetnicč, klad. hřbetový
kosti, slc. chrbtová kost p áteř. — Pol. grzbiet;
jinak všude ch-: slc. chrbát, gen. -bta, stpol.
chrzbiet, chrzybet, hl. chribjet, dl. kšebjat, ukr.
r. chrebét, stsl. ch rtb ct-b, chr ib bt~b, sln. hřbet,
sch. hrbat, b. chrabet. — E x p resiv n í obm ěna
slova hrb (ch m ísto g, zm ěkčení rb nebo
ri za 7>r, konečně i zvětšení o p říp o n u i>t nebo
ht); srov. obdobný zjev při *hrt > hrtan
> chřtán.
hřbitov, doloženo již od K lareta; stč. p ů
vodně břítov, dosud chodský ta k (donedávna
i na Staňkovsku: N Ř 3.85); to to z n .frid h o f;
hrb- je vlivem slovesa stč. hřebu = nč.
po-hřbíti. slc. hrobitov (obvyklé je v šak
cinter, cintorín) je z češtiny; bylo p řetvořeno
dalším spojením s hrob.
hřeb: něm. N agel. P řen . hřebíček, slc.
(z češtiny) hřebíček a pol. grzebyczek {z č.)
je jisté koření (nerozvitá p o u p a ta ro stlin y
hřebíčkovce z čeledi m y rto v itý c h ), jednotlivé
kousky m ají podobu hřebíku. Stč. hřebíček
je též jiná rostlina, n y n í hvozdík (u hvozd 3°
důvod toho názvu), dosud m or. hřebíček
a slc. hrebí(če)k k a ra fiá t (slc. p řejato z M o
ravy, neboť 'h řeb ík ’ je slc. klínec', ‘k a ra fiá t’
je slc. klinček). — V stč. bylo norm álně
hřebí mask., Nagel. To bylo rozšířeno (jako
hvozdík, žebřík, kam ýk aj.) o k, hřebík, nebo
zkráceno na pouhé hřeb. — S tra n p ů v o d u
měl Miklosich za to, že li. je ze sth n . grebil,
Gebauer Ml. 1.518 je však m á za dom ácí.
Mělo se za to, že p a tří k hřebí los (viz), ale
spíše je příbuzno s ř. καρφίον t/v (Nagel;
u R ohlfsa 108). U nás *gorb-bje bylo p ře
vedeno do m už. rodu, *gorbi,jb, to p ak
m ylnou adideací spojeno již v stč. s hřebí
‘los’, o d tu d je ře m ísto ra. (Sthn. slovo je
z češtiny?) — S tra n dom nělého v ý zn am u
‘s ta ro s t’ u č. hřeb v. H u je r 1.263.
hřeben 1 °: n ářad í n a česání vlasů; p ře n e
seno n a jistý cíp atý m asitý v ý rů ste k n a
hlavě ko h o u ta, slepice i jiných p tá k ů , p ak
n a vrch n í h ran u střech y (slam ěná ,,kalenice“
n a ho rn ím ohybu střech y b ý v ala upevněna
h u sto u řad o u dřevěných ,,jezdců“ v p o
době X ; svrchní části jejich, trčící v podobě
vvvvwvvvvvvv od střech y do v ý šky, silně
upom ínaly z d álk y n a h řeben česací; ten
byl za s ta ra o statn ě řidší než dnes; W oP 233,
obr. 129 a j.), n a o strý sk aln atý h řb e t
pohoří (podobně i něm . K am m ). — Pol.
grzebieň, dl. grjebjeú, slc. hřeben, u k r. hrebin’,
r. greben', sln. sch. b. greben. — P říb u zn é je
stb re t. erip, n b ret. krib, k ym r. erib, stir.
cir t/v . P říp o n a u nás je jako v la t. pecten t/v
a v ř. κτείς gen. κτενός t/v (obé, la t. i ř.,
od *pek- česati; slov. a kelt. m ůže b ý ti
z *pek- > kep-, se zesilovacím r, § 9).
hřeben 2 °: stč. ta k a hřebnec podag-a. —
P om oř. gřešk revm atism us. — Asi r sln.
to me grebe trá p í, něm . Gram (zám ěna retnic
6 /m?). Viz i hostec.
hřěbí stč.: los; u B rikcího z L icka je též
hřebík·, h-u nebo tříšťky d án í = sym bol p ře
d án í m a je tk u p ři koupi; „h řeb ík (jenž n ě
m ecky slově šp an )“ : je zřejm é, že kupci d á
v án a třísk a odťatá z dom u a že ta to sy m bo
lická třísk a m ěla staré jm éno hřebí = los
(neboť třísk am i se v staré době losovalo),
jež B rikcím u už nebylo asi běžné, tak že je
spletl se jm énem hřebíku. slc. žreb, sch.
ždrijeb, b. žrebije, stsl. žrčb bji> (z to h o r. žrébij)
los, pol. žreb pozem ek přidělený losem; ale
r. žérebej a n ář. žéreb je ještě pouze „o d řezaný
kousek kovu nebo čehokoli" . — Psl. žerb-h
(a z toho žerb-i>jb). P říb u zn é je něm . Kerbe
v ru b , zářez. U G erm ánů je dosvědčeno,
že losy byly hůlky, do k terý ch byly v ř e z á n y
osobní značky jednotlivců podrobených losu
(o to m H oops R L 4.506). T ak to m u bylo
zajisté i u Slovanů. V češtině žř > žhř > hř.
hřeblo, ta k i stč.; m or. (o)hřeblo, jč. chod.
řablo (chod. i řeblo). — Pol. grzeblo, slc.
ohreblo, hl. hrjeblo, dl. grjoblo, u kr. hřeblo,
sch. greblo (na len je ogreblo), sln. fem.
greblja. ■
— Psl. greblo nebo grebolo, od grebrozčesávati, h ra b a ti (viz heslo hrabati). —
Z drobnělina je v m or. hřebelco (odtud
hřebelcovati); jin ak p ro p ad la zm ěnám v rodu
nebo v hláskách: stč. hřbelce (vedle hře-),
říblice (Veleslavín, v. Jg ), vč. žbricle u H ořic,
m or. (o)hřebelec, žberce SvB, nč. též hřbílko,
žbírko Jg -P S , hř(e)bílek. Zm ěny ty byly
způsobeny asi slovesem : dlouhá slova rá d a
n ěkterou slabiku red u k u jí, te d y hřbelcovaťi,
krb- se přeneslo do jm éna; zároveň osláblo
žrieba, žrebec, žrébica, žrebná, žrebií sa·, pol.
vědom í o souvislosti s hřeblo (když to to
žrebiq,, hl. žrěbjo, dl. žrěbje, u kr. žerebja, r.
zúžilo svůj v ý zn am jen n a n ástro j k u žereběnok, sln. žrebe, sch. ždrijebe, b. ž(d)rebe;
chyňský!), čímž um ožněn přechod k m už.
k to m u další odvozeniny. — Psl. žerbg
rodu.
žerbbCb žerbiti s§ su-žerb ona (srov. s-telná
-hřeznouti: stč. za-hřaznúti zap ad n o u ti, nč.
k ráv a, s-kotná sam ice, s-prasná svině, s 1,jen vy-hřeznouti (o střevech); stč. po-hříziti
to to žn é s předložkou s ‘spolu’). — P říb u zné
a -hřúziti p o to p iti, iter. -hřižeti a hrúžeti,
je germ . *xvelpa-z, nor. kvelp, šv. valp, dán.
ně. (po)hřížiti a hroužiti (f m ísto z jako v p ř i
hvalp, něm . W elf štěně. P ů vodně to slovo
blížili, pohlíželi a j., N Ř 19.63). V .-m or.
znam enalo zajisté jen m ládě čtvernožců
hrúznút (z ukr. ?), po- u-hrúzií sa, laš. oliruzit
vůbec: souvisí zajisté s h et. huelpi- Ju n g tie r,
se ponořiti se. — slc. hriaznut zap a d áv ati
od huelpi- m ladý, něžný, svěží, te d y ,,m ládě“
do sněhu, do b lá ta ap., hrúžit p o tá p ěti,
jak o žto b y to st jem nou, útlo u . Viz i klipe.
n o řiti; pol. grz§znqč a grqžyč, hl. hrěznyé, dl.
XJ jed n o tliv ý ch n áro d ů b y l vý zn am zúžen
grěznuš; ukr. hrjaznuty a hruznuty, hrůzy ty,
rozličným sm ěrem . D ále je příbuzné ř.
r. grjaznut do b lá ta apod., gruziť, sch. greznuti
βρέφος n tr. zvířecí m ládě, z *gurebh-. Ale
a n ář. gruziti, sln. grezniti a groziti. ■
— Psl.
zerhg se podle O ndruše JČ 9.1958.151 a 10.10
a stsl. bylo gr%znqti a fak titiv u m groziti.
vyloží jak o žto už ide. rozdíl guerbh-lgurebh-,
N ejblíže příbu zn é je lit. grim stu grimzdaii
tj. rozdíl km enů podle teorie B envenistovy
(nář. i grim au) grimsti zap ad n o u ti do vody
(km en I guer-bh- p ro ti I I gur-ebh-). V češtině
žř > žhř > hř jako v hřebí.
ap., gramzdaú gramzdýti p o to p iti, lot. grim stu
hříběcí (nemoc koní): viz chřípěcí.
grim u grim t zap ad n o u ti. — N aše Psl. gr$znq
hřídel, stč. hřiedel. — slc. hriadel, pol.
lze sro v n ati s lit. grimzd-, uznám e-li n za
grzqdzil, u k r. hrjadil (odtud r. grjadíl), sln.
výsledek su b stitu ce za d (§ 6 ). — K ořen
gredelj (nový g enitiv -dlja), sch. gredelj ~
byl merg- v la t. mergd a stin d . m a jjati t/v
hřídel u p luhu, tj. spojný d řevěný lem íz,
(77 je s ta rý p rák rtism u s za rg), v baltoslok jehož před n ím u konci jsou p řip o jen a
vanštině m á obrácené p o řad í hlásek: grem-.
plužní kolečka, k zadním u konci p a k slupice
Sloveso s p ro stý m grem- se v slovanštině
s rádlem a kleče; tý ž v ý zn am je i v češtině,
nezachovalo. Žilo v šak Psl. *grqzdo (zd je
tak že je jistě p ů v o d n í (n aproti to m u č. v ý
oslabením z in ch o ativ n í p říp o n y st, § 4),
asi z *grbm-zdó (oslabení kořenného e v i> znam „osa s kolem pevně spojená a p ro d lo u
žená, zprostředkující ta k po h y b dalšího kop řed příponou st je podle očekávání); z něho
la “ je d ru h o tn ý ). — Psl. gr^dělv m ask., od
je grqznq, a poněvadž -no se shodovalo
grqd-b, v. hřada 1 °, staro b y lo u p říponou -ěl-.
s příponou 2 . tříd y slovesné, chápalo se
To, že ta p říp o n a je staro b y lá {-ěl- bylo ži
grqz- jak o kořen. A b lau t b y l te h d y ještě
v o tn é též v latin ě a h etitštin ě) a že je u Slo
živý, p ro to se objevilo i grqz- (č. hrúziti atd .),
v an ů doložena i v jiných slovech, dokazuje,
podobně jako v litev štin ě gramzd- (zde s d\).
že g. je slovo dom ácí (a nikoli z něm . G rindel);
hřib. — slc. hríb, pol. grzyb, hl. hřib, dl. r.
n ao p ak germ . slovo (stangl. grindel závora,
sln. grib, ukr. hryb. — Psl. g rib v. P ů v o d
sth n . grintil grindil krindil závora, trám ec, oj,
nejistý . Z dá se v šak, že m ožno v y tě ž it něco
něm . Grendel Grindel Griindel hřídel u pluhu)
z n ář. zhřibČt B a z po lštin y , kde grzyb
je p řeja to z praslo v an štin y , podobně jako
znam ená i sešlého starce (podobně slc. hríb).
v ý raz pro špici kolovou. Mch Slavia 20.213.
O dvozeném u zgrzybialec t/v (od grzybieó alt
hřích: stč. hřiech, hřiešný, -nílc, hřěšiti,
oder k ru m m w erden; Lindě) se blíží lit.
nč. dále pro-hřešiti se (postv. prohřešek),
iškrýpělis člověk se zkřiveným i ú d y , od
zhřešiti; slc. hřešit znam ená i k líti, n a d á v a ti,
kryp ti k řiv iti se, sich krúm m en, sich biegen
ta k i msl. hřešit (též u Slavkova: R ous), též
(=- kly p ti t/v , k ru m m w erden). P a k by
chod. hřešit
klíti. H řích = p ů v . chyba,
grib i, znam enalo p ů v odně ho u b u staro u ,
om yl, opom enutí, nezdar, o d tu d stč. pohřiezkřivenou, zdeform ovanou. R ozdíl mezi
slován. a litev. by byl jen ve znělosti so u h lá chu (pokleslo až n a „b o h u žel" , kladlo se
zp rav id la, když se v y ja d řo v a la líto st, že není
sek (g-b X k-p). L it. grybas h o u b a je ze
něčeho, co by jin ak b ý ti mělo) a z to h o nč.
slovanštiny. — J in a k ES! (to odvolávám ),
pohřešiti, -ováti něco = zjišťovati, že něco
ještě jin a k Ja k o b so n W ord 8.387 (náleží
chybí ( = pů v . řík a ti asi „po h řích u zde
p rý k sch. gribati š k ra b a ti; grib = w h at
není toho a to h o “ = chybou, opo m enu
pushes b u t of th e earth ), ještě jin a k u W astím ...) ; ještě stč. nehřeš schovali — neopo
sona, viz ZfslPh 28.216.
m eň schovati. (Rozhřešili viz v šak jinde!) —
h říb at msl. š tib ra ti, o k u so v ati; h an . hřébat
h ry z a ti K p U (u K o tta psáno po- u- vy-hřej - V šeslovanské: slc. hriech, pol. grzech, grzeszyč,
hl. lírech, dl. grěch, u k r. Krich a td . = h řích ;
bat), po(h)řebovat; gřébat Svěř. — Ze žíbrat
ale sln. grešiti pot ch y b iti se p rav é cesty, u k r.
(to ze štibrat) h rý z ti (je msl.) přesm ykem r:
vz-hrich m ísto vynechané při orání, stru s.
*žř > hř jako v hřebí, hříbě.
grěšitisja ch y b iti se něčeho, grěchome p řeh lé d
hříbě, stč. hřiebě; hřebec, hřebice, (s)hřebná
n u tím , náhodou. — Psl. stsl. grěchu a grešiti.
(kobyla), (o)hřebiti se. — V šeslovanské: slc.
Prvotní význam nebyl m rav n í, náboženský,
ale jen obecné ‘chyba, o p o m in u tí’. P říbuzné
je nejspíše lit. řin k u rika ú rikti m ý liti se,
chybiti se čeho (přehlédnutím apod.), udělati chybu. U Slovanů přistoupilo „pohyblivé“ g, § 16; v kořeni b y byl pln ý
stupeň oi > é; ch m ůžem e v y lo žit nejsnáze
tak, že předpokládám e s-ové in ten siv u m
*grěchati (*g-rék-sa-ti); grěch% v y p a d á jako
postverbale k něm u. Ono grěchati b y bylo
nakonec přešlo do í-ové tříd y , grěšiti, ja k je
všude doloženo.
hříva; hřivní sádlo, vč. řiím ík ČL 1.548,
tuk od koňského k rk u . — V šeslovanskó:
slc. hriva, hl. hriw a, pol. grzywa, v. a jinde
griva, — Psl. griva; je shodné se stin d. griva,
av. griva tý l (jiné dom nělé příbuzenstvo
je nejisté!). I v slovanštině znam enalo p ů
vodně týl, k rk , ja k svědčí hřivna (viz).
hřivna: v stč. jistá v áh a zlata nebo stříb ra
(přeneseně nč.: schopnost, nadání). T ak
i slc. hřivna, stru s. grivna, u kr. hryvna; pol.
grzywna je též h řiv n a, ale i peněžní tre st,
pokuta. B. sch. grivna = n áram ek . — Psl.
grivbna byl původně jed n oduchý m asivní
náhrdelník. Odvozeno od slova griva k rk
(viz hříva). B y la to ženská ozdoba zcela
běžná, v hrobech nalezeno jich velké m nož
ství. Stala se jak o u si přibližnou jed n o tk o u
množství d rah ý ch ko v ů , neboť v staré době
k placení, zvláště v ětších částek, užívali
místo m incí rad ěji h ru b ý ch k u sů k o vu;
odtud -hřivna je pouze v ětší h ran o lo v itý kus
drahého kovu. — O d h. s původním ještě
významem je odvozeno stč. hřivnáč (též
Hvnáč, m ylně hřehnáč, val. hřivnál), hl.
Iiriwnač, pol. grzywacz, sch. grivnjaě, sln.
grivar, druh holuba; m á p o obou stran ác h
krku bílá půlkola.
hřměti: 1° grbm- v stč. hřmieti (ojedinělé
hřeměti m á e vkladné), hřmet, hřmetný a (nč.
jen toto) hřmot, hřmotný, z to h o dále nč.
hřmotiti. Ite r. č. hřím ali, od něho hřímaný.
2 " grom- v hrom, hromovati ( = řík a ti hrome!
nebo hrom do toho!); hrome pokleslo n a
interjekci, Sni 11; byl i plu rál hromi, „když
je řeč adresována více osobám " Sm 11;
hromnice, -ička svíce p ro ti ú d eru blesku
(svěcená 2 . ún o ra; o d tu d hromnice, jm éno
toho svátku), hromský (v zaklení), hromosvod,
hromový klín aj.; ohromiti p řek v ap iti (p ů
vodně jako náhlý ú d er blesku); *pogromiti
(rus. pogromit ohlušiti hrom em ), postv. p o
hroma zpustošení, zhouba ( = r. pogrom t/v ,
jež přejato i do č. i jin ý ch ja zy k ů ve spec.
významu „pobíjení žid ů “ ; to začalo okolo
1900 v ruských m ěstech; stč. bylo pohrom
útok, shluk),; č. hromotřesk, slc. -třesk viz
pod netřesk. — V šeslovanské: slc. hrmiet,
hrmavica, postv. hrm h rom (od toho hrmenná
střela, sto hřmen apod., kletbové zm írnění
výrazu hrom z bázně, ab y p ra v ý výraz
nezpůsobil skutečné udeření blesku), hřmot.
hrmotat nebo -otit; pol. grzmiec, grzmot,
grzmocic, grom a td .; hl. hrimač, dl. grimaá,
sln. grim ati, u kr. hrým aty. — P sl. grvmq
groměti, grim ati a grom-b. Z vukom alebný
kořen grem-; příbuzno je lit. gruméti, jehož u
je — jako naše i > b — oslabeným stu p n ěm .
P odo b n ý ú tv a r, asi zcela sam o sta tn ý , je
dolnoněm . grummeln bru četi, h řm ěti. S tejné
souhlásky obsahuje ř. σμαραγέω ‘h řm ě ti’.
huba: m ísty jč. jvč. znam ená i tv á ř, o b li
čej, stč. též p ysk; hubatý, hubáč, m or. hubál;
hubovati (srov. pyskovali), hubačiti (z hubáč);
ojedinělé za-hubatiti si PS je ja k o b y od
hubatý, k něm u p a tří iter. hubáceti. H ubička
polibek (srov. la t. ósculum t/v od ós ú sta);
hubatka korbel s hubicí, m or. též huvatka;
náhubek. S g m or. a slc. gamba, též gemba,
gymba jsou z p olštiny (skrze argot), T reim er
85. — V šeslovanské: pol. ggba, slc. hl. u k r.
huba, r. gúba, dl. guha, sch. gubica, b. gaba
t/v ; sln. gobec h u b a, zobák. — P sl. gqba; p ří
buzno je ř. γαμψηλαί plur. tlam a, h u b a.
húcat: m or. houcat Jg , hucat B b o u ch at i
(přen. k ašlati B -L-SvK ); vyhúcaná cesta v y
ježděná B -K tD -M al, hučnica jin á cesta než
silnice Vaš, silnice Sal 103. N ejasné.
hučeti; vm . znam ená i m luviti, p la k ati.
Val. huk část d u d (z ukr.). — Pol. huczeé,
slc. hučaí, r. gúkat tem ně zvučeti, aj. Zvukom alebné.
hučka val.: k rá tk á ženská punčocha z bílé
vlny, dom a tipředené (R usava 28); n y n í od
J g d č. pejor.: klobouk (starý, obnošený, n e
forem ný), obyčejně o ženském . — P ů v o d n e
jasn ý . Snad jsou to 2 rů zn á slova; d ru h é je
p a trn ě z něm . H u t klobouk (cizí slova d o s tá
v a jí něk d y odstín posm ěšný, v. čuchá). J e
i val. hucáň, h an . -án vysoký tě žk ý klobouk.
hudě! jč. volání n a h o u sata. Z to h o ž e r
to v n ě jč. zč. hudě, hůde n tr. pův. d ítě Jg -K rs,
n y n í = m ladšinka, husopaska.
hudlovati 1° ledabyle d ělati (hudlař břídil,
-ařina), hudlařiti i zudlařiti, čudlanina;
zhudnouti PS. 2° ledabyle a p řezíravě s n ě
ký m zacházet!, tý ra ti, trá p iti ( 2 ° v chod.
a han.). — Z jihoněm . hudeln, oba v ý zn am y
jsou již v něm čině.
hudrman(ík), za J g = 1° kdo zrnící šaty ,
2 ° tlu čh u b a (fem. -ice ny n í jen h u b a tá žena,
oudrmanice CL 1.455, hudrmeznice('!) K rš,
hu(n)drmanice i k- Jg ), pův. asi o p o tu ln ý ch
lidech, snad i oudleba ničem a K u b . P pz. —
Podle T reim era 58 z něm . H auderm ann.
hudrovati, o hlasu krocana. Z vukom alebné.
huhlati stč. chod.; slc. huhlat·, h u h ň ati,
bručet). — Zvukom alebné; u a l jak o v la t.
ululáre t/v , ale jin ak tvořeno podle reduplíkačního ty p u tutlali, huhňati apod.; m ísty
pozm ěněno v žuhlati (vč.: R ais).
huhňati, též (h)ňuhnati. — slc. huhřuit,
pol. nář. gggač gggač, u kr. huhnaty, sln.
gognjati, b. gňgnja t/v ; r. gugnívyj h u h ň a v ý .
— Z *gog-bnati (je doloženo stsl. ggg-bnivb
těžce m luvící); zdvojený zvukom alebný zá
klad; podobné ř. γογγύζω ‘bru čím ’ naznačuje,
že i u nás v p rv n í slabice je plné gon-, dále
v šak oslabené g-bn-.
huj! interjekce n a ta ž n ý d o b y tek : zpět. —
Pol. huj, něm . huj; ale slc. huj je poháněči.
hujať n a něco s někým , m or.: vym ěniti si,
vy° z a 0; im per. kujm e Jg -R o u s, hujajm e B.
P ů v o d nejasný.
hujec m or.: silné střevo (K oníř), žaludek
(Rous 107), prasečí žaludek (han. ho-: S vě
rák), obyč. obě n ad ité, tlačen k a: ujec Jg ,
(h)uja B ; tv a ry učík (hucék K pU ) a učiná
( < *ujcík *ujčiná), též strýc ujec a tetka
kateřina, dedek a babka B pro vepřový
žaludek a veliké střevo n aznačují, že b y tu
byl žerto v n ý název ujec, tj. strý c; bude to
v šak asi etym ologie jen lidová. Spíše snad
je to z *huzec (ovšem přichýleno žertem
k ujec), srov. sch. guzno crijevo, b. gazno
óervo silné střevo. K nobloch ZfS 7.299 p ři
pom íná cik. goi v u řt.
*huknouti: han . zlwknót sraziti se, scvrkn o u ti se L ak (*jbz-), o prádle, o mase,
o ječm eni. P ů v o d nejasný.
hůl, hůlka; stč. hol; odvoz.: kolovat biti
holí (Litom yšlsko), srov. slc. palicovat. —
slc. hól hůl, sln. gol fem. m ladý km en bez
v ětv í, ukr. hillja silnější v ětev , r. goljá větev.
— Psl. asi golb: odvozeno snad od gol-b holý,
jakožto p ro tik lad slova chabina (viz cháb):
znam enalo ta k o v ý m ladý km ínek rostliny,
k te rý je holý, již bez listí, popř. bez m enších
větviček.
hu lák ati, hulaciti; val. peior. huláňat. —
slc. hulákat. Odvozeno od interjek ce hulá
(tu m á Z íbrt, Veselé chvíle 553, 565) příponou
k -f a ti. — N ejblíže je stn o rd . isl. nor. gaula
heulen, schreien, stangl. goulen gaulen gawlen. L ot. gaviluot, -lět, gavulět, -luot t/v m ají
rozšiřovací i n. u (jako je i v m or. skuvičet
vedle skučet).
hulán, slc. (h)ulán. P řes pol. u lá n a n ěm
činu (tam se psalo v 18. stol. s h) přišlo
z východu. Pochází (P. A alto, N phM 53.7)
asi z m ongol. ulán červený (m ongolská jízd a
m ěla červené k ab áty ). — Tanec zv a n ý ulán,
později hulán, se d a tu je z doby po r. 1784,
k d y Jo se f I I . u stav il ,,po zab rán í části
polského územ í " p rv n í je d n o tk y h u lán ů ;
„b y la to te d y polská n áro d n í jízda, jíž se
R akousko snažilo v y u žít; . . . bezprostředně
potom je u nás tan co v án h ulán. D oklad —
k ram á řsk á píseň z 1786 — svědčí o tom ,
jak o u m ódní záležitostí bylo rychlé rozšíření
to h o to ta n c e " (K arbusický ČL 45.196).
h u lar i hural, hulala m or.: kaše z černých
bezinek. Ze střh n . nebo střd n . holder, to p ak
z H olunder bez.
h u lati: veseliti se, h ý řiti. T oto české
knižní slovo se m á za přejaté, z ru štin y
(SSJČ), ale je jistě dom ácí, z M oravy: je
laš. rozhulaó (peníze), val. zahulat si, msl.
hulat Voz 204, m or. hújat p lý tv a ti, h ý řiti,
bu jn ě si věsti; č. hulák tu lák , povaleč,
hejsek Jg . — slc. h u la t (těž p rý z ru štiny)
b av iti se, veseliti se; ukr. huljáty (o d tu d je
pol. hulac), r. gulját t/v (též ‘procházeti
se’). — P ů v o d těch slov viz pod hýrati.
hulevník: ro stlin a Sisym brium . Preslovo
p řejetí z ruského nejasného guljavnik.
hu lín k a m or.: p astý řsk á tro u b a J g ; slc .:
píšíala(?). K rus. zvukom alebném u gul
tem n ý tá h lý zvuk přicházející z dálky.
huliti, jen nč.: v y p o u štěti m ocné obláčky
d ým u p ři kouření ta b á k u ; h. se valit i se
(o kouři). — Z pětný ú tv a r od vyhouliti se
(viz halili): při jeho vzniku se m yslelo n a
chuchvalce m lhy, jak é v y stu p u jí z lesů jako
kouř, jestliže se po deštích začíná jasn iti.
hulovatý n a sev.-v. ok raji Cech N R 4.28,
H B 7: h ru b ý ; klad. h-ě: tuze, valně. — S ou
visí zajisté s pol. ogól souhrn, celek, r. ogidom,
u kr. na-v-húl všeobecně, šm ahem . D alší p ří
buzenstvo není znám o.
hulvát, již s tč .: „jako příjm en í doloženo
již 1380 v Lounech a 1383 u T o m k a "
(Šmilauer). N ejasné.
hum no, již s tč .: pův. m ísto tv rd ě ud ep tané,
n ek ry té, kde voli vyšlapávali zrn a z klasů;
později ta m m láceno obilí cepy (slám a p ak
klad en a do stohů); konečně m la t k ry tý po
něm . způsobu stodolou a p ak i (slc.) sto d ola
vůbec. H u m n a býv ala, jako stodoly dosud,
blízko dom u, za nim i byl sad; o d tu d jsou
stá lá rčení za hum ny = za stodolou, v sadě,
za hum na, stč. též k hum nom , jež n ab y la v ý
znam u „nedaleko od do m o v a " apod. (v p ro
tik lad u p ro ti cizině, „ sv ě tu " ). P ři ulicovém
ty p u vsí b ý v ají i h u m n a ( = stodoly) všech
s ta tk ů vedle sebe v jedné řad ě (rovnoběžně
s řadou dom ů), o d tu d p lu rál v oněch rčeních.
Stč. dále holo-humnicě > holumnicé, též >
holovnicě, podobně slc. holohumnica > holovnica, holmnica; stč. humence n tr., p a trn ě =
b rah , též holé m ísto n a čihadle, kde se
sypalo p tá k ů m zrní; msl. humenec průchod
m ezi dvěm a stodolam i. Stč. též humnišče,
asi = hum no. — V šeslovanské: pol. dl. jihosl. r. gumno (přízvuk: -ó), slc. hl. u k r. hum no,
hl. spis. huno. — Psl. gumbnó. Zam louvá se
dom něnka Pogodinova, že je to složeno z gu-m bn-o: gu- od guou-, starého názvu hovězího
zvířete, -mbn- od m nouti, jehož s ta rý v ý
znam , zachovaný v lit. m in ti, byl p ráv ě
šlap ati, v y šlap áv ati. Bylo by to te d y slovo
úctyhodného stáří. V adí jen to , že p říp o na
-o ve stejné funkci nem á obdob. T u to n e
snáz odstraním e ta k , že vyjdem e z *gu-mbn-išče (-isko) (to je zastoupeno v bulh.
sln. a stč.!) a že přijm em e,' že to bylo p ak
obecně zkracováno v gumbn-o, pod. jako
topůrko je z topor-isko. N ebo sn ad bylo
původně *gumbn-bno (totiž město = m ísto).
pak haplologií zkráceno v gumbno. (Tím
odvolávám L F 43.343.)
humplovat vč. m or. (s° z°, vč. u°). — slc.
humplovat, hum pliariť t/v , hum ploš = kdo
ničí, kazí. — Z něm . H um pler břídil. O d tu d
je snad i hum polák břídil, nem otorný, h ru b ý
člověk (-ol- přikloněním ke jm énu H u m p o l
ce?), odkud humpolácký.
huňatý: h u stě c h lu p atý ; n ář. hunčry ro z
cuchané vlasy. — slc. huňatý t/v . — Psl.
quňat-b, od *guno srst, jež m á ek v iv alen t
v avest. gaona- (ao = au) n tr. srst (je i v m la d
ších íránských jazycích, n ap ř. sogd. γιν η <
*γδη, pers. gún t/v ).
huncut, huncút, huncvút SSJC; též hundsfut
Sm 273: šelma, d areb ák ap. — slc. hunc(v)út,
huncfút t/v (,,šibal, b eťár“ ); odvoz. žert.
huncútky k rátk é vlasy n a čele a p ři uších,
Mihál SR 25.97. Pol. huncwot. — Z něm .
Hundsfott t/v .
húnek m sl.: ve valše „silný třím etro v ý
kmen, otesaný n a půlválec, v něm ž byly
vydlabány d v a žlaby v rozm ěrech 60 x 35cm
s oblým d nem “ (Pešek, č. Slovácko 1961.90).
Do obou žlabů se kladlo sukno, k teré mělo
být valchováno. Val. huněk B. — N ejasné.
hunt, již stč.; slc. a pol.: v dolech nízký
vozík na 4 kolech (ne „kolečko41!) n a o d v á
žení rud nebo uhlí; z něm . H u n t t/v ( < H und
pes: hu n t, nízký ú tv a r, ale užitečný, d o p ro
vází horníka jako pes). B ý ti na huntč — b ý ti
ve psí, na mizině, tj. v situaci, kde „chcípl
pes“ (věřilo se, že pošlý pes p řita h u je další
pohromy, zvláště m ajetkové). Stč. huntier,
-téř „řezník přespolní, do m ěsta m aso d o v á
žející" Gb: „podle pravděpodobného v ý k lad u
W introva ŘO 128 je to jm éno od k áry , h u n tu ,
na němž vozívali své zboží, srov. k á rn ík "
(Sm.). H untovat k aziti (vč. též u ° u š tv a ti
prací, během apod.), už od 1540 (Šm.): z něm .
nář. hunden (spis. ver-hunzen). Vše to je od
Hund.
hurá: ze střh n . hurra. „P odle obecného v ý
kladu je z tu r. 3. sg. urá (bij) od urm ak b iti . "
(Š.) Podle NphM 53.3n. však z tu r. (kirg.)
uran křik, kalm . uran válečný pokřik.
hurdat laš.: h rn clo v at, n ap ř. kolébkou;
u° se jízdou n a voze, z° zbu rco v ati; expres.
hurdykat -cat kolébati. — N ejspíše = hurtat,
viz hurt.
hurt o prudkém a hlučném způsobu: stč.
(s) hurtem, bez hurtu, nč. (s ) Kurtem, hurtovati,
hurtovný, hurdy-burdy, m or. za-hurtat zatřásti; slc. hurt, -ovát, hurtaj, hurtoš = kdo hurtuje. — Ze střh n . hurt(e) v ý p ad n a p ro tiv n ík a
v boji nebo ve hře: to pochází ze stfr. hurter
strčiti, udeřiti (nyní heurter) (odtud přešel
hurt i do angličtiny a italštin y ); poslední
pramen je p rý v keltštin ě (Jan k o ČMF
5.293).
husa: stč. i-km en, hus; húser, husák, húsě;
husina husí maso, husinec husí chlívek, přen.
húscě a húska = nč. houska (pečivo podlouhlé,
oblé, zh ru b a podle podoby: v ánočka = vč.
houska!; upom íná velikostí i tv a re m n a
upečenou husu); nč. houser a td . (Ale nč.
husák Jg , houser, slc. husa, húser nem oc
lum bago je žerto v n á obm ěna z úsad, slc.
v sk u tk u je též húsad.) — V šeslov.: r. gus',
pol. ggš, slc. hl. hus, dl. gus, uk r. hus',
sln. gos, sch. guska, b. gaska. — Psl. gosh,
staré je též m ask. n a -ert (srov. la t. ans-erl).
P říbuzno je lit. žqsis, lot. zuoss, stp ru s.
sansy, la t. anser (z h-), ř. χην, stin d . hqsát/v . Id e. *ghans, km en souhláskový (ve slo
van štin ě přešel k í-km enům ); gh p řed o dalo
g u Slovanů zcela pravidelně.
husar, doloženo od. 2. pol. 15. stol. (v. J i r á
sek 42.325). — slc. husár, pol. husarz, r.
gusár, sln. sch. husar. N ěm . H usar, fr.
hussard, it. ussaro. ■
— Vše pochází konec
konců z maď. huszár; původ to h o to je v šak
dosud sporný. L. Gáldi (Linguistica slovaca
I / I I 53) hledá jeho původ v b y zan t.
χονσάριος vyzvědač, p a k lupič, zloděj; za
krále M atyáše slovo to bylo p rý v U h rách
očištěno od hanlivého rázu, stalo se názvem
v o ják a a rozšířilo se jinam . J in í m yslí
(s m enší pravděpodobností), že maď. h. je
ze starosrbocharv. chusar lupič, zloděj, to p ak
(a stru s. chusarb aj.) že je z Psl. *chosa < gót.
hansa d ružina; o to m K iss StSl 6.1960.271.
O husar n y n í znovu podrobně S teinhauser
SIWien 57— 64.
huseník: ro stlin a A rabis. V ý tv o r P reslův
podle pol. g^siówka a něm . Gánsekraut.
N ázev řík á, že ta to by lin k a se „p řen ech áv á "
husám jakožto bezcenná.
huspenina: stč. uspěna, u sp en in a ; s h- bylo
p řeja to do slovenštiny a polštiny (tu v 16.
stol.). — Uspěna je asi ze sev.-něm . E isbein
t/v (ač u- za ei- je podivné!); zina asi od
staršího n ázv u klevetina. Mch N R 29.154.
hustý; stč. -ost, -ota, hustina, húšč m ask.,
húšcě fem., hustnuti, hustiti; nč. houstnouti,
houšť, houština (ou a š vlivem slova houšť)
(vč. huština); zhusta. — V šeslovanské: pol.
g§sty, r. gustój atd . Psl. gost-b, p ů v o d u n e
jasného. Snad souvisí s hutný, jehož hut-,
s pouhým t, by b y la starší podoba p říb u zn á
(přesm yk!) s lit. tankús h u stý , něm . dicht
t/v ; st by p ak musilo b ý t napodobením
podle tlustý (srov. husté a tlusté udělali =
v erdichten, Velesl.), a častý (někdy je to
synonym um !, n ap ř. stč. siet častá — hu stá!).
huš! huč (Malý): interjekce, když se z a
h án ějí vepři n. p táci; od ní (příponovým k)
huškati štv á ti, n av ád ěti; slc. též pozm ěněno
v Kuckat t/v a pd. huckac. J e i něm . husch!
hutsch! a pd. huz, huzia, r. us' (na psy),
naus'kat a ju s'-ju s' (na vepře).
huť; -ní, -nik; stč. hut. — slc. pol. hutá
(odtud ukr. húta a r. gúta). Ze střh n . hutte
(nyní Hútte).
huťa, hutapa: hlu p ák J g -J jč ř 57, hu tipa
K ubín. Viz hala bala.
hútať slc.: přem ýšleti (do° pre° z a 0), hútal
hloubal, hútka m yšlenka; msl. zhútat sa
vzpom enouti si, v zp am ato v a ti se. — Slovo
asi starobylé: je to t-ové in ten siv u m od
kořene *gou- přem ýšleti, k te rý viz pod
zkoum ati; te d y *gu-ta-ti.
h ú ta ti m or.: tro u b iti n a roh. Zvukom alebné; ta je příponové.
hutný: pevný, h u stý , silný (o tk an in ách ),
lid. za J g u Benešova a val. (K ašík); hojně
v ně. spis. řeči s dalším i význam y. — I když
jinde není zastoupeno, zd á se, že je s ta ro
bylé; je-li z *gqt-b, m ohlo b y souviseti s lit.
tankiis h u stý , uzná-li se přesm yk t-k > k-t
a dále oslabení k > g. M áme za to , že *got7>
bylo zm ěněno dále v gost~b, viz hustý.
huzda chod.: včelí dílo (plásty) suché (bez
m edu). — Souvisí s pd. wqžnia voskový p o d
klad, n a něm ž stav ějí včely své buň k y . Tedy
pův. *uzda z *vqz-úa, od vqz-ati v áza ti; v č. je
disim ilační zám ěna zubnic, d m ísto n. Mch
J P 29.230. J e i r. uzd.
huzo: konec h řb e tu n ad ocasem u p tá k ů :
p řejato křeslem 1823 z jihosl. D om ácí je
v m or. strhúzská' práca = „do strh á n í tě la “
(ze *strho-húzská haplologií) Voz 216 a v slc.
húzrit sa v rtě ti se. — P ů v . goz-b zadnice,
zastoupeno všude jinde. Ale v pol. a sln. je
ja k s *o (stpol. gqz tu b e r, sln. goza hýždě),
ta k i s u, což je n áb ěh těch jazy k ů ke
stejném u vývo ji jak o u jin ý ch Slovanů
(i když pol. a sln. nosovky jin a k jsou z a
chovány), ta k že není tře b a n a to pol. sln. u
klásti m noho v áh y . N ejstarší tv a r byl asi
s r, Psl. gqzr-b, z něho je b. gazer zadnice,
širší (spodní) část vejce, hrnce, sln. guzelj
hýždě, p. guziel n ádor, kustrzyca zadnice,
dále slovesa p. guzdrac siq o táleti, slc.
húzrit sa, kuzdorit sa v rtě ti se (totiž na
zadnici). — Psl. gozr-b je příbuzno s ř. γόγγρος
nádor n a km eni stro m u ; bylo většinou
zjednodušeno v goz-b, po p ř. přešlo v n tr.
gozo. D ále je příbuzno stisl. kokkr chuchval,
z b a ltštin y je příbuzno stp ru s. gunsix
( = gunziks) boule, lit. n ář. (žem.) gynžis
vole p tá k ů , spis. gúžis t/v , kloub stehenní
kosti, košťál zelný. T om uto guž- odpovídá
sl. gyz-, viz hýždě. Id e. základ byl te d y
*geng-jgong-. Viz i hujec a žláza.
hvězda, -ný -natý, hvězdář, hvězdice, sou
hvězdí. V šeslovanské: slc. hviezda, pol. gwiazda, hl. hwězda, dl. gwězda, u kr. zvizdá, r.
zvezdá, b. sln. zvezda, sch. zvijezda, stsl.
(d)zvězdct. — B altsk ý p ro tějšek je lit. žvaigždě,
lot. zvaigzne t/v . Z ákladem byl slovesný
kořen, u Slovanů jin a k nezachovaný, k te rý
je v lit. dvazgeti (je i neznělé tvasketi) třp y titi
se, zářiti. Od něho příp o n o u -já utvořeno
*dvazg-já, v něm ž j (i) bylo anticipováno
(předjato) do p rv é slabiky jak o žto i
(*dvaizg-á) a proveden p řesm yk d-g > g-d:
*gvaizdá > gvězda. N a východě a jih u p ro
vedena ještě d ru h á p alatalisace (v jí n e
bránilo) gvai- > dzvě- a zjednodušení dz > z.
P odobně v b altštin ě, jenže ta m s e j v příponě
udrželo i při anticipaci (-já p a k dalo -e);
lit. ž odpovídá ruském u z, jd e tu o nap o d o
bení východoslovanského procesu, ovšem
m ísto z, jehož b a ltštin a dříve nem ěla,
dosadila ž. K rom ě toho je p řed zd nové
vk lad n é g. Lot. zvaigzne m á zám ěnu zubnic,
n m ísto d. P ru štin a m á slovesné tv a ry od
swáigst-, což je asi = *zvaigzd-, s m azuřením ž > z, jako v lotyštině.
hvízdati, hvízdnouti, postv. hvizd; sníh pod
noham a, koule, kám en kolem h lav y hviždí,
m or. hviždžet. Se zg m or. vízgat h v ízd ati, vizgotat pohvizdovati. — s tč . hvižd, nč. hvíždě,
hvízdák (toto u P resla) d ru h k ach n y , od v y
sokého hvízdavého hlasu. Stč. nč. hvižd, slc.
hvižd(iak) apod. = červivý lískový ořech,
ve skořápce m ající d írk u od hm yzu, tak že
se n aň m ůže p ísk ati (svědčí M uka p. h.
šw ick t/v ), pol. gwiszcz, stpol. gw iždž, hl.
hw iždk t/v . — Pol. gwizdaé, slc. hvízdat,
hl. hwizdac, dl. gwizdaé, jinde zv- (sln. sch. r.).
Zvizdati vzniklo oslabením výslovnosti z pův.
svistati (o něm v. pod svištěti)·, z-z se v č.
a luž. disim ilovalo v*g-z.
hvozd 1 ° již stč.: pohorský les; sn ad bylo
i u nás *hozd, jež by bylo doloženo ve jm énu
vsiTřebi-hošť. — Stpol. gwozd a gozd, slc. hvozd,
dl. gozd a gozda, sln. gozd, sch. v starší době
gvozd. — Zdá se, že gvozdt je obm ěnou slova
chvorst-b (viz chrast), k teré je praevropské
a znam enalo pův. asi h o u ští divoké, n e
průchodné. T v ar s hláskovým oslabením
(přechodem ke znělosti v g-zd a z trá to u r)
gvozd-b se stal základem m ístních jm en
H vozdec (u B rna), H vo žd an y (již. Č.) aj.
hvozd 2 °: sušírna (sladu v pivovaře): stč.
ozd, ozditi, u R ešéla vozd, ny n í hvozd, hvozditi,
hvozdnice. — Stpol. ozd, oždzic, ozdoumia,
ožnica. — M á se za p ře ja té z g erm ánštiny
(stangl. ást pec, angl. oast sušírna ch m elu,hol.
eest sušírna). Ale protože bychom p ak čekali
u nás -st a ne -zd, m ožno m íti *ozd-b za dom ácí
a staré, i když zachované náhodou, jak o žto
odborný term ín , jen ve dvou jazycích, p ří
buzné s ř. άζομαι ( = asd-) schnu, vysýchám
a s arm . azazern suším.
hvozd 3°: hřeb, dem. -ík z -í ( < -bjb) + k
(srov. hřebí-k); č. hvozděj probíječka (v m luvě
v o rařů ), jč. zá(h)vozda klín do sekery, kosy
apod. K u b H r-P S . — Pol. g(w)ó£dž, slc.
hvozd, hl. hózdz, dl. gozdž, sch. dříve gvozd(ij),
b. gozdij, gvozdej, u k r. hvizd, r. gvozd t/v . —
Psl. stsl. gvozdb nebo gvozd-bjb·, příbuzno je
got. gazds osten, stim ulus a la t. hosta hůl,
hů lk a, ty č k a (později ,,o štěp “ ); i gvozdb
b ý v al p a trn ě jen ze d řev a (též r. — kolík!);
v, jež m á slovanština navíc, nem usí v ad iti:
gvlg se řa d í mezi p říp ad y jak o br/b atp .
(frango-bhandkti). — Sem náleží hvozdík
ro stlin n ý rod D ian th u s: jeho k v ě t m á podobu
hřebíku (dlouhá kališní tru b k a připom íná
kolíček hřebíku, kolmo k ní položená k o
runka pak hřebíkovou hlavičku, krom ě toho
jeho vůně upom íná na vůni koření „h řeb íč
ku"). Pod. něm . Nelke je z Nágelke (od Nagel
hřeb)! Viz i hostec.
hýbati: stu p eň g u b h n o u t i (*gub-no-ti),
ohbí, hebký (viz), hbitý (viz); iter. *gybati;
dále hybný, postv. č. o° po° pře° zá-hyb:
výhybka, vyhýbavý, pohyblivý, úhybný; hybaj!
pův. im perativ; nář. hejbadla kvasnice; slc.
zahybák (msl. zhybák, psáno i shybák zybák
zibák) zavírací nůž. — slc. hnút, hýbat, pol.
gn§ giqc, gibnqc si§, hl. h n u ju (nové) hnuč,
hibač, dl. gnu gnuš, gibaš, ukr. hnáty, -hybáty,
r. gnut, gibát, sln. -gnem -gniti, gibati, sch.
-gnem -gnuti, gibati, b. gana, gibam. — Psl.
gu(b)-nq (stsl. gung), iter. gybati; bylo i guba
záhyb, v češtině nedochované. P říb u zn á
slova jsou stin d . bhujati o h ý b á a gót.
biugan, něm. biegen o h ý b ati; u Slovanů
nastal vzájem ný přesm yk souhlásek v k o
řeni; sloveso přechází do 2 . tříd y .
hycel m or.: ras (o d tu d jicl, přezdívka d ě
tem), zhyclovat koně; chod. hyclík. — slc.
hynclik (hi-), hyndik, pol. (c)hycel (odtud ukr.
hycel a r. gícel). — Z něm . n ář. hitzel t/v .
hýčkati laskati, rozm azlovati. — Viz
hajcat.
hyj, hyja, hyje, hyjo; psáno též s hi-, viz
PS: interjekce pobízející ta žn ý dobytek,
aby vykročil. — P ů v o d n í rozkazovací hybaj
( = hýbej se) je tu zkráceno v hyj; to pak
bylo zase rozšiřováno, poněvadž ze sloves
ného tv a ru pokleslo už n a interjekci, o nové
a, e, o.
hýkati: od interjekce h ýl příponovým -k-.
R. gíkat ho u k at, h alek at. P odobně slc. híkal
vykřikovati úžasem (psáno též hý-), zhíknuť, od hí! — Je ště jiné je m or. ojedinělé
hýkat štk áti, srov. krk. hým at plak ati (Markvartová) a slc. fik a l štk áti.
hýl, již stč. Nč. též spis. hejl SSJC. — slc.
hýl, pol. gil, giel, o d tu d ukr. hyl t/v a r. gil,
gel rehek (m ylná zám ěna: rehek m á červený
ocas, hejl prsíčka; ste jn á zám ěna u J g
1.789). — P říb u zn é je něm . n ář. (jihozáp.)
Goll hýl. Poněvadž p řeje tí z něm činy nebo
naopak je m álo pravděpodobné (pro vzdále
nost), jsou obě slova p ře ja ta asi od předindoevropského o b y v atelstv a. Mch ZfslPh
20.34. Jin ak , ale m ylně, Vey BSL 46.1.
hýlom! msl. zvolání, jím ž se jezdci při
„jízdě k rá lů " navzájem vybízejí, ab y se po
zastávce u některého dom u dali n a další
cestu. — N ejasné; snad souvisí s pd. halom —
a dále, kupředu. J in a k Zilynskyj Č-SSSR
1956, 407: reflex refrénu hej lom, k te rý se
zachoval v polských „ ja rn íc h " písních.
hynč’eč’ laš.: řičeti (o koni) Lp. — Zvukomalebné; podobný ú tv a r jako lat. hinnire
t/v.
hyndrovat vč.: u n av o v ati, vysilovati, obyč.
dokonavé z°; ale klad. zhu-. — V ýznam n u tí
h led ati zde odvozeninu od něm . H und pes
nebo zm ětení nějakého *hundovati se stč.
hyndrováti překážeti, obtěžovat! (z něm .
hindem t/v ).
hynouti: 1 ° gub- ve vulg. zhebnouti, zhebati
(e z p a rt. z-hebl < gub-lu, o d tu d maď. gebe(d)
t/v ? ); 2 ° gyb- v stč. hynuti atd . a adverb. hyběti -t „ b ě d a " (inf. 3. tříd y u strn u lý z v ět
jako jest nám h. = h y n o u ti); jč. hynout
něco = ztráceti něco (srov. jinde gubiti t/v );
vm . s nově zavedeným b zgybnuť, zibnút
zcepeněti. Z ajím avý ú tv a r je han . *hýliti:
o-hélet z tra titi se, p řijíti nazm ar, zhélit zhélet
zhynouti, od p a rt. fih y-lý. 3° gub- v hubili,
hubený n etlu stý (v C.; ale slc. m or. je chudý),
od něho hubnouti, záhuba, zhouba ( > -n ý ). —
Všeslovanské: slc. hynul, p. ginqč a obdobně
všude (jen hl. sln. je -niti), slc. hubit, r. gubit
a obdobně všude v y jm a pol. — Psl. bylo
gyngti, gubiti, bylo i (po)gybělb zhouba.
K ořen *gub- > gub- zní stejn ě jako v hnouti,
hýbati, p roto n ěkteří (Z ubatý 1.1.232, Stawski) přijím ají jejich to to žn o st (přechod v ý
znam u přes „ch ý liti se slabostí, staro b o u "),
což ale zů stáv á jen dom něnkou. P ro to je
i možno uzn áv ati d v a sam o statn é slovanské
kořeny gub-; jejich ro d in y o statn ě v y ro stly
různým i sm ěry, tak že si n ik d y nav zájem n e
překážely. P ůvod to h o to gub- v hynouti
b y p ak arci nebyl znám .
hypnút: uh o d it, u d eřit B, hipnót L, silně
do někoho strč it K pU , hýpanec pohlavek,
so ta do zad B, hypanec El, hýbanec C uřín
rk p t/v , him pan rá n a R zr {rnp buď a n ticip o
vané n > m, nebo m p z p p , § 15). Přeneseně,
v nevlídném sm yslu „ u raz it si": uhypnout
u k ro jiti H B 10, o d tu d hýpan velký kus
chleba H B 7. — Základem je asi něm . Hieb
rán a, úder, sek.
hýrati: stč. ohýrati s tá t i se zhýralým ,
ohýralý n esty d atý , stu d u p rázd n ý , -ale leh
kom yslně, han. zohérat zp u stn o u ti, č. zhýralec, hýřili 1 ° = počínati si m a rn o tra tn ě ; val.
ohýralý nedbalý k práci. O dchylné han . zvohérat se asi „obrousiti se" (o služce z v enkova,
pobude-li v m ěstě delší čas). B ude asi z od-. —
slc. hýřit, hýrivý t/v jako v č. — P říb u zn é
je r. g u ljá lprocházeti se, p ro h án ěti se (venku,
n a svobodě), veselit se, h ý ř i t i , n ep racovati,
m ít volno, zaháleti, srov. guljášcij zhýralý,
prostopášný, h ý řiv ý . Česká slova ztra tila
v ýznam p říp u stn é veselosti, rad o sti, v y
h ro tila svůj v ýznam k nevázané, m a rn o
tra tn é zábavě; jedině v alaštin a připom íná
ruský význam ‘z ah á let’. T v arem je nejblíže
b altsk ý protějšek, lot. gúraju gúrCit, pom alu
se po h y b o v at, počínati si h u lv átsk y , refl.
též lenošiti. U nás zaniklo výchozí slovo,
udrželo se jen ite ra tiv u m (s náležitým d lo u
žením : u > y) *gyrati — lot. gúrát. D ále je
příbuzné něm . vergeuden p ro m arn it, p ro h ý řit
(zám ěna <i/r, § 6 ; rus. I je výsledek zám ěny
r/Z, § 5) a snad i ř. γαϋρο; ‘kdo je jasné,
veselé m ysli’, γανρόω a γαυοιάω ‘b ý ti pyšný,
p ý ch ati’ ( = pyšně si vésti).
hýrovati: vč. hejrovat noham a = k lá tit N Ř
20.74, han. rozhérovat zvon B = rozhoupati.
Málo jasné.
hýřiti 1 °: viz hýrati.
hýřiti 2 ° s tč .: blouditi (ve víře, v p ráv n ím
názoru apod.), po° poblouditi, zhřešiti, proviniti se. Ze střh n . irren blouditi, m ýliti se.
hýřiti 3°: káča hejří — šm ejdí H al. 57.
Nejasné.
hysati slez.: z° p řin u tit ležící dobytek, aby
povstal, PS z N ora. Asi z *hyb-sa-ti, s-ového
intensiva od hýbati, srov. zhýbati přivésti
do pohybu PS.
hyta m or.: „p lach ta, v níž se dítě nosí“ B
(chůva si ji oviji okolo pasu), též hutá,
heta Lor, han. héta, vm . i hytka šátek n a
hlavu. — „Asi ze střh n . huotelhúete.íi K o
pečný K pU .
hyzditi, ohyzda, ohyzdný·, za J g též hyzeti,
hyziti se nechuť m íti; dosud klad. vohyza še
redná věc; zm . hyža šp in av á ženská; laš.
gyzd nečistota, neřád , vygizdit se v y d ělati se,
zagyzdíný zanešvařený, gyzdák, -avý; han.
zgezdit v y n ad ati (expresivní g); val. zhyd <
hyzd; msl. zhyda; jvč. hudat hloupě m lu v it
H od. — slc. hyzd i gyzd, hyzdit. Vedle toho je
slc. msl. hyd(ina) drůbež, sebranka, slc. hydit
hyzditi, hydnost ohyzdnost, ohyda n eřád ; slc.
hudit zošklivovati, hudí sa m i hnusí se mi,
ohuda. Pol. n ář. gizd špína, h n u s; u kr. hyd
hnus, hydytysja oškliviti si něco, hydkyj,
h ydnyj h n u sn ý ( > pol. hydzic si$, hydny),
r. n ář. gídkij h nusný. V sln. sch. je však
gizda — ozdoba, -ati zdobiti, -av pěkný,
k rásn ý (rozšířilo se asi z v tip ů n a ženskou
p a rá d u a náhodou přešlo ve vážnou „an tifrasi“ , v ýznam právě opačný!). Sem i ukr.
hudýty a r. n ář. gudít h an iti, u trh a ti n a cti. —
Snad lze v y jiti od slovesa guditi, jež m á
u z *ou a i jin ak v y p ad á jak o fak titiv u m
( = činiti odporným ). P a k b y bylo možno za
příb u zn é p o k lád ati ř. στυγος n tr. odpor,
ošklivost k něčem u, s nulovým stu p n ěm u.
U nás je u zn ati jed n ak st/d ( § 1 1 ), popř.
oslabení st > zd, jed n ak přesm yk d-g > g-d.
U slov toho význam u podobné zm ěny n e
p řekvapují.
hyzliti se: sm áti se SSJČ, též hizliti se
SSJČ, -žihlit se: viz lyziti sě a hihlati se.
hýždě, stč. též hýzě, hýždicě (d je přisu to ,
Gb 1.409; ve stř. době hyžka > chyška
v epřová šunka. — Pol. n ář. giža stehenní
kloub, zadní čtv rť telete aj.; hl. hwiždzel,
dl. gižla stehno. — Slovo zápádoslovanské.
B altsk ý pro tějšek je lit. gužis vole p tá k ů ,
kloub stehenní kosti, a lot. gú£a kyčle, bedro,
stp ru s. gunsix ( = gunziks) boule. V šecka ta
slova p a tří ke slovan. gqzr-b, viz huzo: -onv ide. *gongros se oslabilo v bsl. -un-, to to
p a k dalo ň, slovan. u > y (jako v lýko
p ro ti lit. lúnkas).
cháb m or.: haluz s listím , u K y jo v a pocháb(el)·, odvoz, chabina chabovina chabovec,
kol. chábí chámi, s expresivním i příponam i
chabičí ch abašČí chabaždží chabruží p ro u tí,
křoví (je i vč. chabašti P pz); chabi roští,
křoví L p; chabovica Václ 133, chabašcica K tD
polévka z listů k a p u sty , han. chabašči (kdysi:)
zelí n a sladko K pU . — slc. chabina odlom ená
haluz, hůl, p ru t; podobně pol. chabina, uk r.
chabyna p ru t, dluž. chabzica větvička, chabíe
roští. — D ůležitá jsou tu svědectví (B při
chabina, Gregor), že tu jd e o haluz s listím ,
popř. (v kolektivu) o živý plevel, živé křoví,
nikoli o haluz uschlou, odum řelou. Tím je
dána souvislost s lit. kembii kebaú kebti
obrů stati. T edy chab-b < kab-b < kčb-o-s.
chabiť val. laš.: lap ati, k rásti, s° u ° B;
zesíleně chabastit B. Stpol. ochabic, r. chábit
uchvátiti. T oto chab- je expresivní v a ria n ta
kořene gab- z habati.
chabor nebo pod.: chod. chábory, jen plur.,
hlávky (zelné) n etv rd é, šp atn é H r, m or.
chábek chrástek zelný nebo saláto v ý , řídká,
lehká hlávečka. — Asi od chabý.
chabrať h an .: liknavě, nepořádně dělati,
ch. se, slc. chamrat {-rit) sa loudavě nebo n a
m áhavě jiti. P říbuzno je sn ad lit. kobrinti
těžce jiti. Srv. čábřit.
chabrus: skrze arg o t zločinců pochází
z hebr. chabrussa. Něm . Kabrusche, již 1735
doloženo Chabrusse. „L okotsch u v ád í hebr.
chawerúse.“ (Šmilauer.) B ischoff m á hebr.
chawrusse t/v .
chabý není kupodivu v sta rší češtině z a
stoupeno, odvozeniny jen pram álo. H an . jo
chabavý B -Svěr, m sl. pochabélý (u K y jo v a
pocháb větroplach, pochavý nerozvážný, ochápalý m alátn ý , srov. níže sln .), han . pošáblý 1 °
ch atrn ý , 2° splašený. Chod. chábnouti slábn o u ti, jč. vochabnout zhubeněti. — slc. chabý
slabý, c h atrn ý ; m alý; nesm ělý, bázlivý;
chabnút, chabiet slábnouti, ochabovat. U ji
ných Slovanů je především chabiti (sch.
kaziti, poškozovati, pod. r. pochabit, uk r.
ochabyty), ale a d jek tiv a jsou jen sch. haben,
r. pochabnyj, csl. chabbn-b šp atn ý , sln. ohabel
m alátn ý . — I když základní ad jek tiv u m jo
jen v č. a slc., je jistě staré: Psl. chab-b.
P říbuzné je sn ad ř. κωφός m dlý, bezm ocný
(o šípu m uže neudatného), nezvučný, ne-
hlučný, tu p ý n a sluch > hluchý, tu p ý n a
duchu > pošetilý, dále lit. ka m p u kápti
stávati se m dlým . P ů vodně te d y ide. *kčphos.
Pro své význ am y se slovo stalo expresivním ,
odtud je naše zm ěna k > ch (§ 17); b je asi
od slab-b. V jihosl. a rus. m á sloveso význam
‘kaziti’ ap.: = o d n ím ati věcem jejich u ž i
tečnou dobrost, n ap ř. k aziti nůž = otupovati jej, takže to dobře odpovídá v ýznam ům
řeckého slova. J e to zároveň doklad n a
ide. ph, jin ak vzácné.
chachar: o trap a , ničem a (pd.: sedlák),
dareba, chachařiť -rovat to u la ti se B. Doloženo
asi od 1890, slovo ostravského k raje.— P ů v o d
není jasný. Snad je (nejistá dom něnka)
z machar trh á n (u K t od M ístku) nebo
ze zachar, ja k byli zváni v 16. stol. nějací
potulní škůdníci (obé jsou arci od půvo d u
křestní jm éna: m. < M atěj, z. < Zachariáš).
Mch N Ř 26.239. — P d. harhara neotesanec,
sprosťák (K ucala), chachar tu lá k (K rček
AfslPh 31.626; s m ylnou dom něnkou o p ů
vodu). N ení jasno, p atří-li sem sln. hahar
mladík, k te rý rád h raje (Skok A fslPh 31.319).
Je i sch. hahar ‘fra je r’ v Z áhřebu (Mátl,
WeltSl 5.338). M ylně T reim er 93: p rý z maď.
hóhér ‘k a ť ; upozorňuje i n a P říto m n o st
1928, 158. Podle Striedterové-T em psové
Deutsche Lehnw . im Serbokr. je sch. h. ze
střhn. háher k a t. To by platilo i pro chachar
jinde. D alší v ý zn am y se pochopí ta k , že ch.
pokleslo n a n ad áv k u jen všeobecnou.
chalachyňa val. slc.: rozcuchaná žena
B-SvK-K. „Z íb rt Stč. zdrav o v ěd a 42 u v ád í
střč. chalachyně n evěstka. R ippl je odvozoval
z hebr. kállah > něm . Kcdlc, m lad á paní,
nevěsta.“ (Šmilauer.)
chalan msl. slc.: chlapisko lenošné, též
-áň -ofi -on (toto Jg ); han . chaloň neotesanec,
hrubec Gr; vm . v oslabeném význam u to už
je chalan = te n (chlapec) už je veliký,
Hzl. — P ů v o d nejasn ý . U pom íná n a rus.
nář. chálujan hrubec.
chalát, ta k i slc.: d ru h dlouhého k a b á tu ,
běžný n a východě (u T a ta rů , Židů aj.).
Z osman. chalat k afta n .
chalbat zm. han. (Gr): chlácholí ti, k o n ejšiti, ch. se lich o titi se, ochaleba lichotník,
ochalebný, vochalebovat se B. T edy z adj.
*chalb nebo *chalbjb příponou -oba > -eba
vzešlo a b stra k tn í dějové jm éno jako od velbj b
je veleba, od těch p a k slovesa n a -ebiti.
Z *chalebiti synkopou a je chlebit lichotit
Jg-Hod, za-chlebit se kom u PS, laš. u-chlebjat
komu K t, z *po-chalebovat je č. pochlebovat.
S další příponou, z *ochlebesta, je m or. (zř.)
ochlemesta, -ný, pochlebník, laš. oclilamasta
t/v Lp. — Pol. pochlebiač -bowac, schlebiac. —
Chal- je zdloužený ú tv a r kořene chol- (v. chlácholiti), ten p ak je expresivní v aria n to u za
ide. *kol- v ř. κόλ-αξ lichotník. Mch. L F
69.252.
chalcedon: stč. kálcedon kalcidon -doň ze
střh n . calcedón; né. ch- spolu s něm . Chalzedon
je z la t. chalcedónius, kám en z m ěsta C halce
donu v Malé Asii.
chalkať laš.: konejšiti, u-; han. chalgat.
Snad náleží k to m u chol-, k te ré je v chalbat·,
význam ový přechod: lichotiti > chlácholiti.
chalovat zě.: jisti N Ř 25.256, s° sh rn o u ti
L F 29.251. N ejasné.
chaluha 1 °, ro stlin a ze skupiny řas (Fucus).'
Jm én o to p řejal Presl ze sch. haluga t/v . —
P ře ja to do slc. v t/v . — Sch. haluga vodní
řasa, m o řsk á trá v a ; býlí (sev.), zelenina,
tra v in a V ážný Čak, h u stý les (H ercegovina),
rokle, úžlabí (již.), halužina h ru b á, p ro p lé ta
jící se trá v a ; sln. haloga h u sté křoví, vodou
připlavené chrastí, m ořská trá v a , vodní řasa.
J e i ojedinělé stsl. chaloga (Luk. 14.23:
v y jd ě te n a cesty a mezi p loty); „p lo tem "
se zde rozum í zajisté „živý p lo t“ , h u sté
nepěstěné a nep ro stu p n é křoviny, tvořící
přirozenou o h rad u polí. Odvoz. stč. chalužník,
p. charlqžnik, pd. galqžnik zákeřník. — Psl.
chalqga. Znam enalo h rubé, neužitečné, h u sté
býlí a k řoví (i lesní podrost) n a rozdíl od
trava, což bylo rostlin stv o hodící se k p astv ě
a k rm en í d o b y tk a. V ýklady jsou různé,
všechny nejisté (naposled A. S. L vov E I R J
1.27n.). Je-li -qga sufix, je m ožno se dom ýšleti, že v chal- vězí n ějak ý název b arvy
(srov. běluha, pstruh, zruka), p a k b y tu
m ohlo b ý t *gál- (o g > ch § 17), k te ré je
v sch. gao, fem. gala ‘špinavý, n ečistý ’ a je
pravděpodobně příbuzné se stind. kalá- černý
(o k/g viz § 4). Z dá se, že p ů v odně te n název
p a třil rostlinám rostoucím ve vodě (v b aži
nách), vodou p řip lav en ý m ap., te d y šp in a
vým . (O dvolávám své d v a starší pokusy.)
chaluha 2 °: m ořský p tá k z čeledi racků
(Stercorarius K t 6 z Friče, SSJČ; M egalestris
PS). — N ejasné.
chalupa, stč. též chalup·, vč. m ísty sy n k o
pované chalpa. Msl. je též „n asta v en é" chajdalupka K olk-N áb-M al, han. chajdalópka
K p U ; z to h o asi bude hanlivé a h ru b é msl.
slc. chajda, rozšířené i do Cech (je však
m ožné i to , že cha-jda je přím o z cha-lupa,
srov. vulg. omajda = šp a tn á om áčka). —
Slovo záp.-slov. (slc. chalupa, hl. dl. chalupa,
pol. chalupa a n ář. chalup chalpa). — P ů v o d
nejasný. P o d áv ám e jen pokus: snad je
m ožno viděti v něm p ejo rativ n í před p onu
cha (srov. ka-, ko-) a *lupa, k te ré by p atřilo
jak o žto příbuzné k něm . Laube, loubí, p ů d a,
a ltán , původně (sthn.) louba přístřeší, p ře d
síň, žúdro (Schutzdach, H alle, V orbau), p ak
(střhn.) loube předsíň, obchodní n. soudní
síň, pavlač. Z k rá tk a všude m ístnosti p o d
řadné, ubohé. P říb u zn é m ůže b ý t i ř. καλύβη
ch atrč, p řístřeší (ka — o p ět předpona),
i když se p ro ti té dom něnce vznášejí n ám itky.
— Něm . n ář. K aluppe je ze slo vanštiny
(v. ny n í Steinhauser SIWien 99).
chám 1 °, kdysi p o tu p n á p řezdívka sedlá
kům , již stč. T ak i slc. pol. r. ukr. — Od
C hám a, zlořečeného sy n a N oem ova. „ P ře n e
sení tohoto názvu n a poddané m á příčinu
v tom , že C han-aan synové Chám ovi, jsou
K an an ejští, k te ří se chápou jako nevolníci.“
(Šmilauer.)
chám 2 °: sperm a (od středočeské doby),
nyn í biologický te rm ín ; odvoz, chámový,
rhámovod SSJC, rovněž odborné term ín y . —
J e totožné s chám 1°, a to jak o kalk (z 16.
stol.) něm . slova. V něm čině bylo odedávna
(a dosud je v argotu) kalter Bauer, sperm a
ejakulované při přerušené souloži, kde B. prý
p a tří ke gót. kořeni znam enajícím u rozkoš,
ale p ak neporozum ěním bylo ztotožněno
s Bauer sedlák (v. W olf i 50). K nobloch
ZfS 7.299.
chamajda: hrubeš, machajda us. za Jg ;
nepěkný ženský klobouk H r, slc. n e u p ra
vená žena. P d. gamajda, h- chabý, líný,
nepořádný. Od chám 1°?
chamati m or.: d y ch tiv ě b r á t i, ch v átiti,
chtivě jisti (hltavě, plnou hubou); s dalším i
příponovým i hláskam i je p orůznu v č. nebo
slc. chumlat' chamúlat chamtat B chamstat
K tD chamcat Kol (c přesm ykem ze st),
s o je chomtat. — Se zesílením o r/ř po ch je
chlámati (chlama, -mana. h u b a ; ochlama K ,
vochlima V y opilec, s přesm ykem us.
ochmel(k)a, o d tu d ochmelit se opiti se, srov.
pol. chmalic dobře p iti), chlamtati L-Ms,
chlamstati h lta ti (chlemesta h lto u n H ), nachlamozdit se opiti se V y; chramstnout c h y tit
H 1-Vy. — Z význ am u ,d y ch tiv ě b ráti, ž rá ti’
apod. se t u p ři n ěk terý ch slovech vyvinul
vý zn am , ,d y ch titi po m a jetk u , la k o titi’:
chamtiti, slc. cham tii („kdo lak o tí, chám e,
je c h am tiv e j“ ČL 1.455; ham tivý, hamóivý
Jg d -P az), chaltiti, ham oniti Jg d . S r dále
chram titi chrentiti Jg , chramstati (toto viz
zvláště), z *chramstit je dále chrastit la k o tit
Jg -K o tík -P p v „ schrastnej šetrn ý (klad.);
chramolit N Ř 20.74. — Chám- je v a ria n ta
pohybom alebného zák lad u gab-, k te rý je
v hamat, slc. habat, č. hrabiti; srov. dále
rým ové lap- jap -. U kr. cham nuty rychle
snísti.
champor val.: s ta rá rozm oklá h o u b a B,
laš. chlampor t/v K t 6 , sn ad sem p a tří
i laš. fla m p o r kousek tk a n in y H or. — Slova
nejasná. K jid. kaporo, o něm ž viz pod fu c e k ‘1
chamr vč.: slabý, nem ocný či v ě k K tK o tík (přenes, i o stro m k u K t), val. chamravý
stá řím sešlý SvK , vč. u M iletína chamrada
člověk stářím nebo nem ocí sešlý, jč. chamradit scházeti, h y n o u ti Vy. slc. chym radný
slabý, ch u rav ý K , chym ražný slabý, hubený,
ú tlý S S J. Přenes, č. chamrada ničem ný
člověk Jg , chadraba (b-d přesm yk) t/v PS. —
Chamr je i h lu p ák (2 d oklady PS): tu je
rozšíření „slab o sti " i n a o b last rozum ovou.
— Psl. asi cham-br7>; u nás převládlo -mr
(místo čekaného -m er) z g enitivu a dalších
pádů. Příbuzné je lit. galmuras postonávající, šp atn ě v y p ad ající člověk, neduživec,
churavec N SB ; g a i- bude asi z gar-, tj. i disimilací z anticipovaného r. U nás zm ěna g v ch
( § 17) a dloužení o v a, sn ad expresivní ( § 1 ).
D alší původ není znám . (S něm . argot.
Chammer ‘osel, hlupák, v y šetřu jící soudce’
jistě nesouvisí!)
chamradí, chamraď: roští, chrastí, bez
cenné rostlinstvo, bezcenné věci PS. Stč.
chamr(a)die, též chomrad) ?) m ask. Nč. též
chamol- chomor chomůr t/v Jg ; chod. chamrdí
k ap rad í; han. chamraď Gr, val. (c)hamrazí,
laš. charpati champrošči chábí, roští; chaprati,
chapruti suché větve stro m u M Z; -charouz(d)í
Jg , harazdí J g od T u rn o v a; sem i chabdina
nešlechtěné strom oví PS.
slc. chamraď,
chamradie, chamradina bezcenná zelina, b o
řina. Pol. chaberdzie ch rastí, polám ané
haluzí. — Slova málo jasn á. V ýznam ‘roští,
ch rastí’ n ab ád á m yslit na chrasti (viz),
to tiž na základ č. chrap- (srv. ř. καρψ-), jenže
je n u tn o zde u zn ati rozličné zm ěny, způso
bené snad vlivem p ro tik lad u (živá haluz,
s listím) cháb (viz) a jeho odvozenin. P ro
nikavé zm ěny, často neprůhledné, jsou
i v příponách, tu i snad vlivem slova
kapradí. (O dvolávám dom něnky z NR
25.205n. a z E S ^ m ylně uvažuje ta k é
Ja n k o ČMF 15.200, v. Ň Ř 13.211.)
chamrous: přezdívka židům . Sem i (s p ře
sm ykem ) slc. m áchni K z chamrd K a machrnáJc žid PS. P ů v o d nejasný.
chamula msl. slc.: kaše bram borová, m o u č
n á nebo ovocná, polévka ovocná n. zelná, též
ham ula hanula{ ’!); han. chamole z hrušek L:
laš. chamula ro zm an itá trá v a , jídlo, žrádlo
Vaš. — P d. cham ula fa m u la bram borová
kaše, chléb rozvařený s ovocem , ukr.
chamula chamuz kaše bram borová. — Snad
je od chámati h lta ti, val. cham úlat jisti plnou
h u bou; pod. chlácholí slabá stra v a H r od
chlá-mati. P o k rm y a nápoje n ev y d atn é nebo
nech u tn é m ívají i jin d y jm én a od vulgárních
sloves, nahrazujících jisti.
chámy m sl.: postroj na koně i voly
z řem enů, m ísto jařem a chom outa B.
Z maď. hám t/v , to p ak je asi z něm . ha tne
podobného význam u.
chán, stč. kám , káv. — Pol. chán (stpol.
i chám), slc. chán, ukr. chán, sch. sln. hati,
strus. kan-b. — Z osm. χαη, to z m ongolštiny
(odtud přím o p ů vodní chagan, r. kagan).
charabura val.: churavec, plané jídlo; msl.
charabela s ta rý m už, k te rý „n ed rží n a sebe1’
K ol, han. -bél s ta rý strom , vetch ý člověk B,
charabéli ro ští G r-R s-Svěr, msl. charuza
v etch ý člověk Mal, charušina s ta rá k ráv a
(koza, žena) K ol. — N ejasné.
charamza val.: nedbalec. N ejasné,
charbat: m or. vy° sa d o stat i se z nem oci
B. — Pol. wykaraskač si$ s n ám ah o u se
d o sta t z tíživé, nemilé situace; je i karaskač
si% m íti sta ro st s něčím (s°, od°); obdobně
br. a ukr. (viz Sk); r. karábkaťsja šp lh ati se,
lézti, šk rab ati se nah o ru , vý° v y h ra b a t se,
vym otat se, d o sta t se z čeho, u k r. karábkatijsja. — P říbuzné je sn ad lit. iš-si-karapyti
dostati se z nemoci. D alší podrobnosti nejsou
jasné (je tu ko/ka předponové?; ja k ý jo
kořen? srov. la t. rěpó lézti, plaziti se?);
leda že někde vzniklo intensivum n a sk:
*karab-skati; v češtině je expresivní z á
měna k > ch; d ru h é a v č. vypadlo. Viz
i karasií.
charý laš.: ošum ělý, šk ared ý B. Asi před
100 lety proniklo do spis. řeči jako ‘ponurý,
tem ný’, ale po p rv n í světové válce vymizelo
(o tom Šm ilauer O K P 4.18.2). J e to to žn é
s vm. chorý (ch. chléb = černý Jg-B -H orSvK, ch. m o u k a = černá, zadní H or,
prádlo = špinavé H o r); podobně pd. (slez.)
chory chlyb K ellner II-N itsc h Ds. — J e
obměnou slova kary černý, tem n ý (je v č. jen
jako p říjm en í); jako obecné slovo je pol. kary,
ukr. karyj, o černé b arv ě zv ířa t (zvl. koně),
z osman. kara černý. V ýznam ‘ošum ělý’ ap.
je druhotný.
chasa, již s tč .: čeládka, vesnická svobodná
mládež, d ěti; též h an b : seb ran k a, b an d a;
chasník. — slc. chasa m ládež, chasník o d
rostlý chlapce; pol. chasa, chasník, dl.
chasa. — Psl. chasa. J is tě souvisí n ějak
s gót. hansa f. sk u p in a (lidí), Schar, M anipel,
Kohorte, Menge, sth n . hgaisa, stangl. hós,
dále s fin. kansa popi dus, societas. Chasa
bylo pokládáno za p ře ja té z g ó tštin y
(Miklosich, M atzenauer), ale spíše budou
chasa i germ ánská slova p ře ja ta z nějakého
,,praevropského“ ( = praugrofinského) slova,
z něhož je i fin . kansa. P o strán ce hláskové
není obtíží: á vedle an v. § 7. (O dvolávám
NŘ 29.45 a E S X.) (Treim er 5 h ledá původ
ve stejně znějícím slově osm anském pro
císařskou gardu.)
chátrati; o d tu d chat(e)rný a chátra, obé již
stč.; er je též v m sl. chaterný Mal. — slc.
chatrný chudobný, b íd n ý , m izerný; slabý,
chorý, m alý, n ev y v in u tý . Pol. chaterný. —
Příbuzno je sn ad lit. kateti hub en ěti, vadnouti, a skototi trp ě ti n ed o statek ; chat- z *kčt-,
expresivní zám ěna ch/k, r je slovesná p říp o n a
jako v smotriti p ro ti lit. m atýti.
chatrč, stč. též katrcě (někdy i p lu rál o je d
né chatrči!). Souvisí p a trn ě (ale jak ?) s pol.
kotarha, jež dříve znam enalo sta n (potom :
nebesa n ad ložem, p o rtieru , záclonu). J in a k
je doloženo jen zkrácené č. slc. pol. ukr. br.
chata. — Podle V asm era je chata p řeja to ze
starom adarského p řed stu p n ě maď. slova
ház dům, ostj. χοί dům , c h ata, V a t t/v , fin.
kota, k terážto slova zase pocházejí (Korš)
z avest. kata dům , jám a. O maď. ház v. i Kiss
StSl 7.376.
chebdí: rostlin a Sam bucus ebulus, příbuz
ná bezu, stč. též chbedie chvedie chevdie. —
slc. chabda chabdie chabz chabz(d)a chabzdie:
znam ená i černý bez. Pol. (c)hebd, sln. hebet
hebed hebat habat, sch. habat i fem. hapta.
b. abad, abud, m ak. abát. — Z dá se, že pů vodní
tv a r byl *abvt-b. K srovnání se hodí jen
la t. arbvtus, p lan ik a (jihoevropský keř
n. strom A. unedo), jehož listy se n áp adně
podobají listům chebdí. L at. slovo je jinak
tem né; sn ad jde o slova „střed o zem sk á":
jižní Slované přenesli to su b stráto v é slovo
na S. ebulus, od nich se p ak rozšířilo do
slc. č. poh, což bylo usnadněno tím , že lid
pokládá chebdí za léčivé. Po strán ce hláskové
není obtíží: arb- p řejali Slované jako <lb(srov. z trá tu r p ři i 2°, po 2°). Poněvadž
chebdí p a tří k bezům , n astal i vzájem ný vliv
slov ab-bt-b a bbza, (b-bzg-b), viz bez, odtud
je z v chabzda. P řid án o i ch-. P řenesení na
chebdí šlo m ožná přes bez červený (i planika
m á plody, podobné jahodám , červené):
pol. (c)hebdziak, heb(cl)žniak je (Varš. sk)
červený bez. (Jsou i jiné dom něnky; o dvo
lávám svou z E S X; naposled psal o ch.
Vángelov, Bálg. ezik 13.1963. 540n.)
cheblota: viz heble
chebule, též s k- g-; slc. chebuta gebula: se
m ena indické ro stlin y A n am irta cocculus;
p y tláci jich užívají k trá v e n í ry b . — J e
pravděpodobné, že tu n astala zám ěna s j i
ným p ro d u k tem dováženým z V ýchodu,
to tiž s „m yrobalani chebulae,“ plody r o s t
liny T crm inalia chebula, užívaným i k v y d ě
láv án í kozí a k výrobě černých b arev.
Šm ilauer ČMF 26.197.
chechlat m or.: ocliechlati se o d rb ati se
(o vepři troucím se — pro ti kousání hm yzu —
o plot, o stěn u apod.) Jg ; o- neum ěle ostříh a ti (vlasy někom u) B, vlasy rozchechtané
rozčepýřené H or. — Vše m ísto čechlat sa t/v ,
od če-sati.
chechtali se, již stč. N ář. (a slc.) v aria n ty :
chechonit se chechotat cháchat (c)hachotat chachúňat chychtat kichtat chychnit hyhotat hiholet
chlachtat chlichtat chlachúnit, dále chlá-m at
chla-jdiť se. M ísto *chlechtat je šplech(o)tať
B -L -K tD . — P ůvodně bylo asi chochctati
(je zastoupeno v r. ukr. br. sln .): utvořeno
intensivní příponou ta od zvukom alebného
clio-cho; m ísto ta pak n asto u p ily jiné přípony
to h o d ru h u : -on-i- aj. P odobně je lit.
kvatóti t/v : kva m ísto ka! ka! (což m á
M atulaitis) + p říp o n a *tá > to. Jin d e jsou
slova od ka-kha- (ř. καχύξω ap., la t. cachinnó,
stin d . kakhaíi, sth n . kachazzen). Ú tv a ry s ie y
(chechtati) v prvé slabice jsou též jinde (sthn.
kichazzen atd .), ale bez vzájem né genetické
souvislosti. Ú tv a ry s l p a tří do § 9: to to
zesilovací l je též v sth n . hlahhón ( > nyní
lachen) z *klakh-.
chemloň vak, n ad áv k a. K chemlota ‘h lad n á
p ý ch a’?
chlad, chladili, chladný. — Všeslovanské:
slc. chlad, pol. chlód, v. chólod, sch. hlad atd .
— Pův. chold-b je nepochybně expresivní
varianta (proto ch\) nějakého slova staršího.
To znělo asi *kold-b a je zachováno v csl.
kdadenbCb studnice. *Koldb p a k souvisí^s lit.
šáltas, gót. kalds (něm. kalt), sti. jada-,
lat. gel-idus t/v . O čekávané *cholt-b dostalo
<1 nepochybně ve své su b stan tiv n í podobě,
a. to vlivem slova hlad, s ním ž b ý v á spojováno
v ustáleném rčení hynouti hladem i chladem
a j. (např. r. terpit golod i cholod; ičetsja
■Ί golodu, drožitsja s cholodu; stuža da nuža —
nct ich chuže, cholod da golod — ne legce
logo·, cholod ne terpit golod). — Lid. v chládku
've vězení’ je kalk za něm . argot, im K úhlen.
chlácholiti: stč. znam enalo i lichotiti, Z u
batý 1.1.165, z toho se vyvinul dnešní jediný
význam . J e i jvč. han. chlácholit H 2-Rs,
vč. hláholit P pz, lácholit K o tík 12, mor.
šácholit K tD , jč. ráholit K u b -K t 3.17, mor.
šachula ram en ář B. — slc. chlácholit t/v jako
v nč., chlácholivý, chláchol. — Souvisí
s chálbat a pochlebovat. Vzešlo ze zdvojení
chól-chol-iti, chol- je expresivní v a ria n ta
kořene kol-, k te rý je v ř. κόλαξ lichotník.
Jg , Mch Slavia, 16.211. — Viz i chlastit sa.
chlám ati se m or.: hlučně se sm áti. —
Vzniklo použitím nové, expresivní přípony
-(ch)mati z chlachonit se, viz chechtati se.
chlap, všeslovanské: slc. chlap t/v jako
v nč., pol. chlop sedlák, ukr. r. cholop
poddaný, sln. hlap h lu p ák a td . — Psl.
cholp-b. Slovo nesnadné; dom něnek o pův o d u
je několik, žád n á neuspokojila (odvolávám
i svou dřívější). M ám n y n í za to , že je
důležité přihlédnou ti k českým a slc. v ý z n a
mům, dosud živým . Č. chlap je podle PS
‘dospělý m u ž’, hypokor. ‘s t a t n ý , v e l k ý
n. ř á d n ý , hodný člověk’ (ovšem i hanlivě
‘dareba, ničem a’), lid. chlapák n. chlapík je
člověk nebo i jin ý t v o r ... m ající d o b r é
vlastnosti ve v y n i k a j í c í n. n á l e ž i t é
m íře“ , chlapisko je „v elikán n. s i l n á osoba
m užská" , adj. chlapský je nejen prostě
‘m užský’, ale i 1 ° m užsky neuhlazený,
drsný, h ru b ý , 2 ° m užný, odvážný, smělý.
„Chlap na východní M oravě nem á do sebe
n i ž á d n é p ř í h a n y ; k ažd ý d o s p ě l ý m užský
jest chlapem “ (B artoš); val. chlapit sa =
dělati se chlapem , sta v ě tí se s i l n ý m B.
Podobné tv a ry a v ý zn am y jsou velmi
zřetelně ta k é v slc. T y to v ý zn am y nejsou
odvozeny z význam u ,,nevolník,“ ale jsou
nepochybně původní. P ro to za příbuzné
pokládám stnord. garpr ‘tů c h tig er M ann,’
isl. garpur ‘tů ch tig er K e rl’; hláskový vývoj:
ide. gh > slov. g, dále v expresivním u žití
(to zde převládlo) g- > ch-, § 17; rozdílnost
likvid r\l tom u srovnání nem ůže v ad it, § 5.
LJ G erm ánů je i v ýznam ,,vychloubač“
(nor. n ář. garp, stšvéd. garper); te n je
i v slc.: chlapit sa — chlubiti se S SJ. — V ý
znam „nevolník " (stč. pol. r.) vznikl asi ta k ,
jak d áv ají tu š iti ruské kabal'nyje knigy,
zápisky to věřitelů o dlužnících. K do si
vypůjčil peníze (byť i jen m alou částku,
3— 5 rublů) m usil p o d ep sat kabalu, že splatí
dluh do ro k a a že během toho ro k u bude
p raco v at n a ú ro k y ; a k d y b y po roce n e
splatil, m usil by p raco v at dále. T akový
pracující dlužník se ta k to stal . cholopem " ,
dokud se svého d luhu nezbavil. Samozřejmě
věřitel půjčoval, ab y o své pem ze nepřišel,
asi jen lidem, k te ří byli schopni p raco v at.
V ěřitel si p roto vedl záznam y o tělesném
stav u svých dlužníků (v. o to m B. U nbegaun,
A nnSl 6.1963. ln.). O dborným p ráv n ím
term ínem pro takového nevolníka, m ajícího
h o d n o tu jak o žto zd a tn á a levná pracovní
síla, se stal ^cholp-b, tj. „ z d a tn ý m u ž “
(nestal se jím rab = o trok, protože otroci
byli tříd a docela jin á; ani m už, protože
i „m u ži“ byli v K yjevské R u si sk u p in a
zase jiná, a to vznešená a m ocná). S rozvojem
feudalism u se nakonec „ch lap em " rozum ěl
nevolník vůbec (ne v šak otrok) v p ro tik lad u
p ro ti jeho „ p á n u " , te d y i nesvobodný rolník
(povinný ro b o to v at n a panském poli nebo
o d v ád ět jisté dávky). J e zajím avé, že staré
pram en y u nás i jinde zachycují jedině
význam „n evolník " (jsou o něm velm i četné
práce; o ru sk ý ch viz n ap ř. u G rekova,
K y jev sk á R us), kdežto p ů v o d n í vý zn am se
zachoval jen v č., slc. a pol. lidovém úzu,
bez starý ch dokladů. — J e dále m ožno,
že ch. p a tří k to m u kořeni, k te rý je v chrabrý,
ind. galbhá-; germ. slovo b y mělo přem ístěnou
aspiraci, *gharb -; cholp -b b y p a k bylo p ř e j a t o
z germ ánštiny.
chlápati 1 °: h ltav ě, chtivě p iti nebo jisti;
laš. chlampat p iti (o d o b y tk u , o psu), o m
v. § 15. — P d . chlapač b ý ti ch tiv ý , sln.
hlapiti schnappen. — P ů v . *chlapQ chlapti
v pd. chlam chlaó chtivě p iti (tu expresivní
zm ěkčení l). Z áklad chlap- je tý ž co v lapali
žráti, p o lykati, v lábati a v ř. λάπτω srk a ti;
u nás je iterativ u m n a -ati se zdloužením
v kořeni. Má zesilovací ch; je zvukom alebný.
P odobné je něm . schleppen srk ati, schlabbern
láb ati. — St-o vé in tensivum k chlápati je
vulg. chlastali 1 ° nem írně p iti, te d y z *chlap stati. Mch SPL 1.248.
chlápati 2 °, val. m sl. -t: te p a ti, b iti,
chlapnút udeřiti. — Z áklad pohybom alebný,
lap- ‘b iti’, han . vlápnót u d eřiti K p U ; ch- je
zesilovací; viz lapati 2°. — St-ové in tensivum
je chlastati 2 ° b iti, p lesk atí v m or. uchlaščit
u d eřiti, chlastnút sp ad n o u ti, chlasty p ršk y se
sněhem ; též laš. chlastat tla c h a ti ( = pleskatí
hubou)! M ch SPL 1.248.
chlápati 3°, chlapnouti: zm enšovati se,
slábnouti, pův. o ohni, přeneseně o zlosti,
o zimě (A. M rštík), denním světle: u ° K tD . —
sln . hlapeti vyčichnouti (o vínu, octě), z tr á
četi duševní sílu. — T ento zák lad chlap- je
variantem toho, k te rý je v klapěti, klapouchý
chlapice p odkrk.: rostlina A runcus, V esm ír
21.68; chlapina ro stlin a Sideritis (u M attiola).
Stč. byla i rostlin a chlapie duší, „m léč drsný,
Sonchus asper, podle R ostafiňského 1.344“
(Š.)_. — Vše zajisté od chlap, ale jin a k málo
jasné.
chlastati 1° a 2° viz pod chlápati 1° a 2°.
chlastati 3°: ch. se s někým : h á d a ti se,
vaditi se, m or. J g , vč. P a z -P t. — P říb uzn é
je pol. klócič si§ t / v . Mch S P L 1.250; obé je
dále nejasné.
chlastiti stč.: plást ochlaštěný O te = o tře
ný, opotřebovaný; slc. ochlastit o d řítí, ošoupati. — Snad původně ‘o tlu čen ý ’ ? P a k od
chlastali 2°? Mch S P L 1.249.
chlastiť sa val.: lich o titi se; pd. chloécié
vábiti, n u titi. — In ten siv u m sř-ové od
kořene chol- z kol- t/v , viz chalbat a chlácholiti. Mch S P L 1.251.
chlastnout jč.: la p iti ČL 29.340. Výchozí
*chlastati je p a trn ě st-ové in ten siv u m od
lapati; navíc zesilovací ch.
chlástory vč.: b o ty J g , s ta rá o b u v N Ř
20.248, kožené střevíce K u b 181, Jjž n o 15,
Markv. 21, chrastory Jg . — N ejasné. P oněkud
upomíná n a b. chlapatari k řá p y (boty).
Viz chábor.
chléb. — slc. chlieb, pol. chleb, u k r. chlib,
r. chleb, hl. chléb, dl. klěb, stsl. chléb τ ,
b. chljab, sln. hleb, sch. hljeb. — Asi p ra sta ré
přejetí z germ . *hlaiba- (gót. hlaifs; sth n . hleib,
nyníLeib, jihoněm . název chleba p ro ti sever
nímu Brot). (N ěkteří m ají všecka t a slova
za prapříbuzná, p raev ro p sk á; p řip o ju jí k nim
lat. libum ob ětn í chléb, b a i ř. κλίβανος,
ale to p a tří k našem u krb. Z atím nej sch ů d
nější dom něnkou je n ázo r o přejetí.)'
chlebiti koho, stč.: živiti, v y d ržo v ati, u Gb
2 doklady. Z pravidla v šak jak o sloveso
nepřechodné (tj. sé bylo vypouštěno), n ap ř.
syn u otce chlebí. B yl to asi p ráv n ick ý
odborný výraz, p říb u zn ý s lot. glěbt ch rán iti
koho, lit. globóti o někoho se sta ra ti, pečovati, u jím ati se, h líd ati, ch rán iti koho.
Psl. asi glěb-iti; g > ch, § 17. O té rodině
slov (k ní p a tří i péče), od kořene kep-\
geb-lgleb- podrobně Mch S P F F B U A 13 (1964)
38n. K to m u se hodí jm éno osad č. Soběchleby, slc. Sebechleby = lidé, k te ří (jen)
o sebe pečují (nikoli, ja k o podle Profouse,
„sobě pochlebují, lich o tí“ ) = k te ří se oddě
lili od rodné zád ru h y (velkorodiny).
chlemý krko n .: nezpůsobilý (k práci) Jg ,
neobratný, nešika ČL 29.8. — P a tř í k něm u
(R. B ernard pís.) b u lh. n ář. (ch)lemav
(-é- Gerov) t/v (neo b ratn ý , neohrabaný,
nemotorný), lemar t/v (cit. v Izv . In s t.
za b. ez. 4.160), chlemka chronická nem oc,
od níž je člověk sláb a neduživ (cit. Sb. za
nar. um otv. 31.356). D ále sn ad p. lemi^ga
člověk neschopný, k ničem u se nehodící. —
Snad je příbuzné s chromý a s něm . lahm.
Pak by ch bylo p říd atn é, zesilovací, § 16.
chleptati, též chlem(s)tati: hlučně, h ltav ě
p iti (o zvířatech, h an í. o lidech). — slc.
chleptat, n ář. i chloptať, chlaptat, pol. chleptač,
u kr. chleptáty, r. n ář. chlebtát, sch. hlaptati. —
In ten siv u m n a - ίΛ-, nejblíže m u je lit. kleptóti
-uoti t/v . Do téže rodiny p a tří i ú tv a r bez ch,
viz lábati.
chlév. V šeslovanské: slc. chliev, pol. chlew,
hl. dl. chléw, uk r. chlív, r. chlév, sln. hlev,
sch. hlijev, b. chlév. — S pojovali je, ja k se
činí, s gót. hlija s ta n nebo s gót. hlaiw hrob
nelze, b rán í to m u význam . Spíše lze m y sliti
n a staroirské cró, k ym r. crau t/v a n a la t.
caulae stáj, ovčinec, připustím e-li p řesm yk l;
chlěvb z *klěv- a caulae (z *kláv- ?) b y by ly
v ý razy asi ,,praevropské“ . S tra n ě p ro ti
a srov. praevrop. rěpajrápa, v. řepa. Mch
Slavia 21.267.
chlípěti 1°: viseti (o něčem , co visí odně
ku d , vyčnívá nev ítan ě, nepěkně, sm ěšně),
chlípiti věsiti (obdobně): klobouk m u do očí
chlípěl Jg , pes schlípil ocas V T, schlíplý
zplihlý, ochablý, kůže odchlipla (po zranění),
sítnice se odchlípila V T, ra n a se rozchlipila,
ra n a se chlípí B. Sem je m ožno řa d iti i vychlípěti·, vychlípiti se (nyní zp rav id la lé k ař
sk ý term ín ); ochlípka ru k av ic = široký
překlopující se ok raj. — slc. odchlipnúl
odchýlit, br. skorinka ot chleba otchlipajec,
otchlipnula, podošvy ot botov otchlipli, zamazka
vokonnaja, glina otchlipla N os. — P říb u zn é
je asi lit. Jclf/pti zah n o u ti se, zak řiv iti se:
n ap ř. n u ° rozchlípit se (o b o tách), íš°, su° t/v
(o voze, o kole, o dom ku).
chlípěti 2 °: řin o u ti se, téci, již stč. (o tečení
nevítaném , n ap ř. o k rv i řinoucí se z rán y ,
o h lenu tekoucím z nosu). — J e asi to to žn é
s chlupěti t/v ; expresivní zm ěkčení n a l
um ožnilo v stč. p řehlásku u > i.
chlípný, stč. dále chlípěti b ý ti chlípný
(ojediněle chlípati, pro rým ), z to h o po stv .
chlípa sm ilnost, soulož, žádostivost. Nč. jen
chlípný a odvozeniny z něho. — slc. chlipný
t/v jak o v češtině, sch. hlepjeti, pohlepiti,
pohlepan, sln. hlepeti žádostivě to u žiti,
hlepen ch tiv ý , hlep ch tiv o st. P d . chlapac
b ý ti ch tiv ý . — V y jiti je asi z *lipati chtivě
to u žiti, což b y bylo náležité in ten siv u m
(se zdloužením i > i), příbuzné s ř. λίπτω t/v
(z lip -jd ); u n ás p řid án o zesilovací ch.
P odoby s e, a v kořeni jsou asi výsledkem
zm ětení s expresivním i zák lad y pro p iti,
myslilo-li se n a c h t i v é p ití. J in é in tensivum
(t-ové) od téhož zák lad u je v b ulh. nalita
me = silně se m i chce, ještě bez ch. N ové
(„p ohyblivé“ ) s je v hl. slipač za čím = gierig
trac h ten , rovněž bez ch.
chlístati, chlíštěti, zm . chléstat: p ru d ce liti,
šplíchati; chlístat G r, chlejstat silně téci H 2,
chlist zvuk h u sté k ap k y n a zem dopadající
H r, chlístanice plískanice P az. — J e to n e
pochybně z *chtustati, viz chloustati, to tiž
z v a ria n ty vyznačené expresivním zm ěkče
ním n a l. T oto zm ěkčení um ožnilo stč.
přehlásku u > i. Výchozím slovesem je
chlupěti, viz chlípéti 2 °.
chlopať msl. slc.: pleskatí, plácati. —
V arian ta zvukom alebných sloves klopati,
klepati t/v . Sk-o vé intensivum je slc. chlosknúi
plesknouti K .
chlopeň, slovo v lastně slovenské: chlopňa
poklop, příklop, klo p a k a b á tu . P resl je učinil
odborným term ínem biologie v podobě p o
češtěné v -eň. — Od slc. (pri)chlopit, chlopnúi
zav říti, což je to to žn é s č. klopiti.
chlostiti vč. Jg d : s° zm uchlati (např. šátek)
.Tgd; prádlo se zchlostí zplihne N Ř 16.254. —
P a tří k val. chablať m ačk ati (šaty)? — Vše
nejasné.
chlostný: čistý, kalý ; us. za Jg . — Od
*cholost čistota, to od *chola péče, viz choliti
pod pachole. (Od chol- je odvozoval již P rusík
K rok 5.339 a G orjajev.)
chloud jč.: hůl, klacek K t; vč. chloudek
Jg d , vč. chloudí zelené chvojí Jg-C L 1.546
(,,po zvráceném stro m u zů stan e n a zem i jen
tro ch u chloud í" ), N Ř 20.247, chloud palivo
lehké CL 2.615. Stč. zchluditi zb iti Ote (srov.
slc. palicovat). — P d . chl§d chlqd stonek,
p ru t, r. chlud žerď, chluďjě roští, křoví, sln.
hlod km en, sch. hlud ty č , pavuza. — Psl.
Mod-b je z *klndl· (ch je expresivní zám ěna
za k). P říbuzno je (s „p o h y b liv ý m " s-) lot.
slclanda žerď (zvláště do plotů), lit. sklandá
i -as závora (tj. otáčivé dřevce uzavírající
v ra ta tím , že se v m ykne do příslušného
prostoru železné skoby). P ůvodně te d y ozna
čovala ta slova dřevce zaklesnuté do něčeho
jakožto závora (odtud se pochopí sch.
význam ‘p a v u z a ’: i ona u zav írá, up ev ň u je
vozový n ák lad sena, snopů obilních), p ak
žerď, trám ec jakýkoli, p ru t, hůl, o d tu d
kolektivum n a -í — p ro u tí, roští.·
chlouditi 1°: stč. chlúditi oslabovati; ně.
chlouditi m ořiti (zima ho chloudí, Jg ), klad.
p řekážeti, vad it!; jvč. řepa všechen plevel
uchloudí zahub í H od. — P říb u zn é je r. chluda
nem oc, ch řad n u tí, a dále, s r, cliřadnouti
(*chrcd-noti). P ů v . te d y *chrnditi ?
chlouditi 2 °: k lam ati, šiditi; han. ochlódit,
val. ochludii, slc. chludif. — Málo jasné. Val.
oškoludií t/v K tD d áv á tu šiti, že tu snad je
louditi se zesilovacím i předponam i sko-, cho-;
z o-cho-lúditi vypadlo druhé o.
chloum: han. chlóm zástu p , m nožství (lidí)
Cr-ČM F 28.50; tu budiž uvedeno i podivné
clon t/v B 37 (c je tisk o v á ch y b a m ísto c h l).—
J e asi totožné s chlum·, m á navíc jen zdloužení v *ú. „P om enovanie hrom ady, vyvýšeniny, kopea, v rch u se m etaforicky používá
n a označenie velkého m nožstva niečoho" .
O ndruš JČ 9.1958.158.
chlousíati: šplíchati, s třík a ti, kecati (tek u
tinou); chloustnout do v o d y = up ad n o u ti
Jg -P p z. Val. chlušče liják y B, chlušci (-e)
snihem p a d á h u stě m okrý sníh H zl. — slc.
chlusnút prudce vyliti, postv. chlus(t), pol.
chlustac try sk ati. — J e to st-ové intensivum
od základu, k te rý je v chlupěti. Srov.
chlístati a chlípéti (téci).
chlpať B, chlpal Mal m sl.: h lta ti, srk ati. —
Proniklo n a M oravu ze slc. chlípat, chlúpat
hlučně p iti, srk ati; ale m ísto lu se objevilo l
asi jako je slc. stlp vedle stč. slúp. — Výchozí
slovo je chlupatí; základem je lupati ‘s chutí
jisti n. p iti’ (č. slupnout něco). E xpresivní
ráz byl tu zesílen p řid an ý m ch a slc. zm ěkče
ním na l.
chlubiti se již stč., vychloubali se, chlubný;
postv. stč. chlúba > nč. chlouba; stč. od
vzchlúbiti sě bylo vzchlúba = m or. schlúba
vychloubavost, o d tu d schlubný, han. schlobné. — slc. chlubit! sa, chlúba, pol. chlubíc βις,
chluba i chelpió s í q , chelpa. — Slovo jistě
starobylé, pův. c h ^ b iti s q . O dpovídá m u lit.
gulbinti chváliti (u nás zám ěnou ch za g;
stra n význam u srov. slc. chválil sa == chlubiti
se) a sth n . gelph chvástání.
chlum -ec -ek, již stč. V šeslovanské: slc.
chlm kopec, vršek, i m ístn í jm éno Chlm,
hl. cholp „K uppe, E rhohung, H olm “ P fuhl,
pol. chelm, hl. cholm, u k r. cholm, r. cholm,
stsl. chlum l·, sln. holm, sch. hum (ale i čak.
hlam). — P ů v . c l^ lm l·. P říb u zn á slova jsou
v germ .: stsas. holm vrch, stisl. holmr ostrov,
holmi výšina,, stangl. holm m o řsk á vlna,
m oře, ostrov. V ětšinou se naše slovo m á za
p ře ja té z g erm ánštiny, ale je tu hlásková
obtíž: vzhledem k slov. t>Zse m yslí ne n a ta to
k o n k rétn í slova s ol, ale n a pragerm . *yulma-.
Ale protože Slované i G erm áni m ají m noho
přírodopisných n ázv ů „p raev ro p sk ý ch " , je
možno i te n to m íti za slovo toho d ruhu.
Viz i chloum a ělup.
chlup, chloupek; odvoz. m or. chlupěnka,
chlupáček an g rešt (mor. též srstkal); han.
chlopka špalda. — P d . chlup jako v č. — slc.
chlp m á pouhé l asi následkem sp ly n u tí
s chlp ‘zádrhel n a n iti’ (viz chúp). — P říb u zné
je lit. plaúkas t/v ; je arci u zn ati přesm yk
p -k > k-p a zám ěnu klch. K . Jan áče k Slavia
22.322, H K .
chlupěti: p a d a ti (o p ad án í nevítaném , n e
nadálém , podivném ): laš. ovoce schlupělo,
ochhipelo B spadalo (od sucha, od nákazy
hm yzové) dříVe než uzrálo, chlupi poprchá,
chlupka k ap k a B; vodníkovi klupkala voda
ze šosu (val., Václ 418). S o je laš. pachlopy
B, pachlopina H or su ch áří n ap ad an é v lese
se strom ů. — P a tří sem dále slc. rčení chluplo
m i do um u, do hlavy H viezd = náhle v s to u
pilo (K ukučín píše huplo, běžné je Slupnut).
Pol. (ch)lunqó ch rstn o u ti, b. chluja v y try sk n o u ti (o vodě), h rn o u ti se (o lidu), u kr. chljunuty, s y ukr. chlyuuty a r. chlynút v y try sk n o u ti (o krvi), proudit! (o vodě, lidu), sch.
-csl. chluju -ati p ro u d iti (o krvi). — Lze v y
jiti od zvukom alebného základu chlup-, k terý
dal jednak *chlupo *chlupti > chluti (k če
muž přitv o řen o prés. chluja a nový inf.
chlujati), jednak chlup-ati, -nqti a -ěti. O zna
čuje náhlé nebo p ru d k é v y try sk n u tí, p ro u
dění, střík n u tí, p ad n u tí, zdůrazňujíc hlavně
náhlost, neočekávanost. Viz též intensivum
chloustati: r. chljustať = chljupat, též chlípéti 2°. — T ento zák lad chlup- je to to žn ý
s původnějším lup- (viz lupali, o p ad án í
deště); expresivní ráz slova byl zde zd ů
razněn přidaným ch, § 16.
chlust, chlušé s tč .: sluha. N ejasné. Snad
souvisí (jsouc doneseno z R uska?) n ějak s r.
choluj sluha: asi ab strah o v án o z k olektiva
cholujstvo ?
chlustati: laš. chlustat biti Lp-Z, clúustnut
udeřit Z, vychlustač kom u = napolíčkovati
Lor. — Pol. chlustaé tlouci. — J e to asi
sť-ové intensivum od lupati b iti (viz l.
1 °, význam ě. 2 °), ch je pouze zesilovací.
Tedy z *ch-lup-stati. Srv. jiné intensivum
luskati t/v .
chm atat, chmatit, chm átka; chmátnout, m or.
chmatnout; p o stv . chmat. — slc. chmátaí,
chmatkat, chmatnút, p o stv . chmat. — E x p re
sivní ráz slova je p a trn ý z určení význam u
u Gr: ‘rychle, bez rozm yslu h m a ta t’ a v slc.:
chmátaí = s ch v atem něco b rá ti, prudce
sahat po něčem , p rudce la p at. Chmatati tedy
bude zajisté to též co matati, s p říd atn ý m ch,
tedy vlastně to též co hm atali (jenže tu je
přídatná hláska odchylná!).
chmel, již stč.; chmelař, chmelnice. — Všeslovanské ^ch ^m elb ): pol. chmiel, hl. chmjel,
ukr. chmil, slc. r. chmel, sln. sch. hmelj,
b. chmel. — Slovo p ra sta ré ; p řeja to odněkud
z východu (tam je ta ta r . xomlak, čuvaš.
Xumla, vogul. qum lix), n en í v šak znám o, kde
je vlast toho v ý razu a jak ý m i cestam i se
šířil. I G erm áni (švéd. humle, stn o r. hum li
humeli humali) jej m a jí z východu. „P odle
M. R ásánena M SFO u 92, 1950, 125 n. pochází
to slovo ze sev. P o kavkazí, o d tu d je tu re č tí
Bulhaři (Čuvaši) přenesli n a V olhu (fin.
humala, stnord. hum eli, slov. ch-bmelb) i n a
Dunaj (maď. komló).íí Šm ilauer.
chmerek: ro stlin a S cleranthus (od J . V.
Pohla); u J g vlášení, u T h am a mech. —
Vzniklo přesm ykem hlásek asi od mech, srov.
stč. mcheřec u K la re ta a lidové jč. m isek.
Chmerek, je-li h u stý , v s k u tk u upom íná n a
jisté druhy m echů.
chm outati h an b : jisti (cpáti se), běžné za
Jg. — Snad p a tří k m u tla ti; ch b y b y la
hláska zesilovací.
chmuliť se laš.: u sm ív ati se, val. uchmulovat se. — Souvisí s r. uchmyljáťsja t/v . J in a k
nejasné. Snad je lze dále sp o jit s r. ulybáísja
a ulyskáťsja (H yh-skati) t/v , a to ta k , že by
myl a lyb byl tý ž základ, jenže s přesm ykem
souhlásek a se zám ěnou retn ic bjm.
chrnulo m ulo chrnula chrnula m or.: nim rá,
váhavec, nem luvný, nevý b o jn ý , bojácný
B-Gr; msl. chm úlaí sa o táleti, ochmutovat sa
ostýchati se B. — slc. chrnulo, ochmelo
hlu p ák , b ab rák . — Snad je to to též co
č. moula; h an liv ý ráz je vyznačen zesilo
vacím ch.
chm ura:, tem n ý m rak ; staro st, sm utek,
m rzu to st; chm urný zam račený, p onurý, s ta
ro stliv ý , m rzu tý , pochm urný, chm uřili, zachmuřovati p o k rý v at m rak y , ch. se m rač it se,
k ab o n it se SSJC, ojediněle též chmouřit i.
Vč. sm ura Jg , pošmourný, chod. šmouřit se,
K o tík 11 čm uřit se, vě. škm ouřit se m račiti
se PS. Jso u i form y s l: (o nebi) chm ulit se,
chmólit se Gr, chmulic se Lp, nebe je zachmulene H or, uchm uleny čas B, msl. chm ulit sa. —
slc. chmura, chmurný, chm uřit sa t/v jako
v č., ale i chmára tm a v ý m rak , staro st,
sm utek, chm árit sa m račit se, chmárava
i chmúrava tm av é m rak y , m rák a v a (srov.
i tu -ava\). Pol. u kr. rd . chmara i chmura,
hl. chmuříc, pd. chmulič si$. — H láskové
variace dovolují souditi, že tu jd e o slova
expresivní. P a k by bylo možné rníti ch- č- šza p řisu té a význam ově za zesilovací. R uská
adj. chm uryj a sm uryj pochm urný, m račn ý
d ají se tak. sp o jit s rnouratý a dále s ř.
(ά)μαυρός tem n ý . Chmura lze te d y m ít za
sub stan tiv iso v an é fem. (asi jako p řív lastek
k tuca m rak , jež se p a k ovšem vynechávalo)
původního a d jek tiv a *mur-b. P ro a ve chmára
neznám e zatím jiné m ožnosti než v iděti
v něm vliv slova mara (r. m ar' m lha, s to u
pající vzdušný žár, móra tem no, m lha). T oto
mara m ám e v slc. m aří sa m i.
chm útěk m or.: zkažené vejce LN 5.7.1942.
— Sch. u B ratislav y hm uták, n a Mor.
hm učak t/v V ážný Čak. — O bsahuje p říd atn é
p ejo ra tiv n í ch a ú tv a r od m outiti ve význam u
kaliti.
chm ýří, slc. chmýrie. D á se pochopit
z p ý ř í (viz), a to ze zám ěny retn ic plni
a z přip o jen í zesilovacího ch.
chňapati: d y chtivě la p ati po čem. Též
hňapnouti PS, šňapati, klad. chrapnouti t/v .
— slc. chniapat, chňapnút. — Pohybom alebné rým ové ú tv a ry vedle chapati, lapati.
Podobno je něm . knappen, schnappen, stn o rd .
snapa, snópa t/v .
chňapiť Z, chňápnouti Svěr-L u d eřit i,
hňapat -it tlouci, b iti B, val. ňágnut u h o d iti
SvK . — Slovo zvukom alebné. Od něho
sť-ové intensivum chňastnout B. Mch SPL
1.25. S přesm ykem st > ts = c čes. hňácati
tlouci, hňácnout (klad. ή-) p ra štiti; přenes,
vulg. nahňácat se n ajísti se. Silně expresivním rázem se vyloží i v ý zn am ‘m azati,
n eřád iti, s rá ti’ v m or. hňápat chňápat, slc.
hniapat. T en ráz činí základ chňáp- sch o p
n ý m zastu p o v a t i jiné podobné: m sl. chňápn ú t sp ad n o u ti odněkud (nem otorně, n apř.
chňápu z hrušky a zuomíu, si ru ku Mal), val.
hňácnútsebú = sp ad n o u ti SvK , srov. chlupéti;
chňápu ňe na nohu Mal = šlápl. Těžce
šlap ati = těžce jiti, o d tu d m or. chňápat se
jiti v těžkých bo tách B, hňapat H or, slc.
chniapať sa, dálo hanlivé chňápa huáp(a)
noha, znám é i v Č. Srov. dále k rk. hlacnouti
Jg , val. hm ácnút p raštiti.
chňára vč.: ru k a (hanlivě) P p z, škhára
(n M iletína). N ejasné.
chobot. Stpol. je to ocas, rus. ocas h ad ů ,
ještěrek a ta k é chobot sloní (toto p řejal Presl
do ně.); ruský včelař lezoucí n a stro m v y b ra ti
brť nechává od sebe v iset chobot, provaz,
pom ocí jehož si v y ta h u je od země vše p o
třebné, co m u p řip rav í pom ocník. Sch.
hobotnica je m ořský polyp (i to p řeja to do č.).
V češt ině je ch. h orní (protáhlý, úzký) konec
rybníku, podobný výběžek pole, louky, dále
p y tlo v itý přívěsek u p ro střed k a jistý ch vleč
ných sítí (ryby ta m zabloudivší nen ajd o u už
cesty zpět, o d tu d stč. rčení býti v chobotu —
v nesnázi, v úzkých); rd . (sev.) zacháb je
záliv jezera, zarostlé jezero, b a i část h um n a
nebo dom u. — Vše to u k azu je n a p ů vodní
význam asi ‘p řív ěsek ’ a dovoluje sp o jití
*chobot-b s lit. kabu kabeli viseti. Sloveso
odpovídající litevském u u nás žije v klaběti
apod. — slc. chobot a chobotnica jsou z češ
tiny.
choč laš.: 1 ° aspoň, 2 ° ačkoliv, chodžbaj
třeb as L p. — Asi z pol. choč. — J e i slc. hod,
též hoda(s), hodsaj, hodz, choci = třeb a s i,
b y t i; p řed zájm eny apod. hoci-kto ledakdo,
hoc(i)kam kam koliv a td ., n ář. i chata(kde);
ukr. chot, choč, r. chotjá, choť t/v . — Od
chotéti c h títi, p ů v odně asi u strn u lý přech o d nik p řít. m už. chot$ + si (k o n ju n k tiv od
jesm b), kladený asi postpositivně, srov. la t.
qui-vis (vis od velle, ch títi); v ý zn am n e
u rčito sti vzešel z v ě t asi jako ať tomu věří,
kdo chce, j á nevěřím. V ýznam spojky je
z v ě t jako ať m ne nohy bolí ja k chtějí, přece
dojdu: (jak) chtějíce... > = i když. Srov.
i sta.
chod, o d tu d choditi. M noho odvozenin,
n ap ř. chodidlo chodec chodák chodník (o to m to
a jeho o b lasti v. B ach m an n N Ř 45.199);
schod schodek schůdný chodba (stč. = chůze
je ště 1832 u M. Zd. P oláka) předchůdce nedo
chůdče obchod (v. to) příchod (vý° roz° pře°
a td .; m or. ochod pochva k ráv y ) příchozí
pochozí výchozí ochoz pochůzka chůze schůze
chůda. T ři podoby kořene: 1° norm ální chod-,
2 ° oslabený šbd v šel (šbd-lt) šed-ši (šbdi>,
-■bši), viz i příští, záští, 3° zdloužený v iterativ u c h a d c h a d -ja -ti > -cházeti, slc. -chádzať,
procházka a td . O bdobné m nožství ú tv a rů je
i u o statn ích Slovanů. — C hodt je ze *sod-o-s,
od kořene sed- jiti, zastoupeného v ř. (οδός
jití, cesta) a stin d . (á-sad- do jiti, d o stati se,
dospěti někam ). Přesvědčivě m luví pro te n to
původ s ta v řecký, kde ο<5ός a jeho složeniny
(tv ary s předponam i!) a odvozeniny se d o
plň u jí s tv a ry slovesa είμι ‘jd u ’ v jeden
systém dosti podobně jako u n ás (srov.
εξ-οδος a is-chodí, atp .). T edy ch je zde ze s,
zprvu náležitě jen po p řed p o n ách s i u
(pri-chodt, u-chodí,), p a k analogií i po o s ta t
ních (po-chodt atd .).
chochmes, m or. lid.; ta k i slc.: rozum ;
chochmy v tip . Z hebr. chochmas.
chochol, ta k i stč. (ale i šešel conus)
O dvozeniny chocholka i šošolka tem eno h lavy
N Ř 3.85, m or. kochola Svěř, kocholka B
(a jč. K rš), kochulka L chocholka, chocholouš
d ru h sk řiv an a (z to h o n ář. hlušiček Jg d ),
čečelice J g slepice s chocholkou, vě. šomolka
černý vrchol v řed u Jg d , b u b ák n a ovoci
CL 1.547; val. čecher(ec) lesem porostlý vrch
hory. — Pol. n ář. chochol, dl. chochol, slc.
chochol, gen. -chola i -chla, r. uk r. chochol (gen.
-chlá). — V ariace hláskové u k azují, že to je
slovo expresivní. P říb u zn é je lot. cekuls
chochol a dále stin d . šikhá t/v (·*kikh-)
a zvláště šikh-ara-h -a-m vrchol. Z ákladem
u Slovanů je te d y *kok-. To dalo jed n ak
koch- choch-, jed n ak , po zm ěně sam ohlásek,
Čech- (srov. lot. cek-). P říponě -olo- odpovídá
ind. -ara-.
cholava stč. jediný doklad: jakési odění
nohy, asi punčocha. — slc. holevy holínky
K tP ř 3,586. Pol. cholewa, u k r. choljáva h o
línky, hl. dl. cholowa spodky, k alh o ty (v dluž.
n ář. ch. je i punčocha). — P ů v o d nejasn ý.
Cikán, holav je asi od Slovanů.
choluj: viz chovít.
chom áč, již stč., a slc. Mor. chomíš J g ,
-ýš B. Vedle toho je m ladší (též slc.) chumáč:
u od chuchval nebo chundel. — Asi z komi,
(r. kom, u k r. kim t/v ), příbuzného s lot. kam s
klk. — Asi od chum-áč bude chum lati = m ačk a ti v chom áč, chublat (po° s° u ° za° B)
a dále za-chuchlat H r-K u b K l. S jin ý m i p ř í
ponam i jč. s-chumtat schum lati (prádlo) L F
29.251 a jč. chmoustati K rš.
chom održ, stč. u K la re ta jm éno n ějaké
h ry ; u H u sa mochodrž h ra to to žn á s h ro u „ n a
m aso “ (jednom u se zaváží oči, te n p ak d o stá
v á rán y a m usí h á d a t, kdo ho udeřil); psáno
i chodomrež, mochadrž. — Slovo nejasné. Snad
bude to to žn é s pol. mohorycz, u kr. mohoryč, r.
mogoryč litk u p (strus.: m zda, p latb a!), k te ré
je z arab . ma%aridž ú tra ta . H ra zv án a te d y
„ v ý p la to u " (při v ý p la tách trh o v ý ch bý v al
p it litk u p , o d tu d je p. uk r. r. význam ).
chom olec h an .: jak ý si sak n a ry b y K tD ;
val. komonec čeřen n a ch y tán í v rab ců (na
Zlínsku). — P . komolec komulec kum ul(ec\
chómolec chomulec, pom oř. k uomuol, k uomuu lk
žerd, n a k te ro u se p řip ev ň u jí konce křídel
nevodu, br. n ář. kóm(e)l, kóm jal d ru h r y
b ářsk é sítě. J e i něm . n ář. (vých.-prus.)
gomolka d ru h nevodu bez křídei, v. Slaw skí
2.389. — P ů v o d n ejistý . Snad je příbuzné
s lit. kam uolýs, kám uolis, lot. kamudl(i)sklubko, chum el; lze se dom ýšleti, že to je
slovo slangové, že to tiž ry b áři ta k žertem
označovali p ráv ě nevod, neboť te n ke konci
lovu je stáčen do k ru h u čím dál tím m enšího,
ab y se ry b y soustředily n a jednom místěn
chomout, stč. msl. slc. -út. P ol. chomqt(o),
ukr. r. b. chomut, sch. homut, sln. homot, -at.
— Psl. chomott. ,,0 p ů v o d u p ra v í A. G.
H audricourt, A nnales d ’histoire économ ique
cl sociále 8 , 1936, 515: ch o m o u t zavedli do
Evropy východní b arb aři; základem jem o n g .
(k)hom ( — chom) chom out, p o lštá ř pod sedlo
velblouda, plur. khom ut ( = yom ut), z toho
tatarská podoba kom yt a ču v ašsk á k h o m y ť1,
(Šrnilauer). Slovanská nosovka se pochopí
ze zdvojení souhlásky (častého p ři p řejím án í
cizích slov!): *tt, jež p a k bylo rozpuštěno
(§ 15) v *nt; u n t p a k dalo ot. — . N ěm .
Kummet je ze slovanštiny. O pačně vyvozuje
Steinhauser SIW ien 52 ch. z něm činy, ale
nepřesvědčuje.
-chomrstati se vč.: za° zam o tati se, zavrávorati PS. — N ejasné; cho je nepochybně
totožné se zesilovací p ředponou ko; snad je
to obměněné kobrtati: zám ěna retn ic b/m;
intensivní přípona sta.
chopiti, již stč.; stč. pochopili = uchopiti,
ale od stř. doby = p orozum ěti: kto móz
chopiti, chop Š títn ý . Mor. schopiti co, m íti
schop, č. b ý ti schopný. S tč. vychopiti vychvátiti, k to m u p a tří m or. výchopen a pd.
wychopieú chlebový koláč, podplam enice
(že se vychvátí z pece velm i brzo, kdežto
chléb se peče dlouho, srov. výchytník, jč. vychvátlej chléb t/v K rš). Ite r. chápati, o d tu d
chápavý atd. — Chopiti je záp. (slc. chopit
atd.) a vých.-slovan. K o řen chop- je pohybomalebný, to to žn ý s kap- v la t. capió beru,
lit. kápt! (interjekce p ři náhlém uchopení);
ch místo A: je expresivní zesílení.
choroš: druh h u b P olyporus. — P ře ja to
z pol. nebo rus. (Jg). P ů v o d n ě u P o lák ů se
tak nazývá jen P . ram osissim us, jed lý d ru h
mající jakési větv e, te d y připom ínající h u stý
keřík. Polsky doloženo (E. M ajewski) chorosz
i chroszcz; východiskem je sn ad chroszcz,
což by bylo z chroscie k řo v í. — slc. choroš je
zajisté z češtiny.
choroziti sě: „slovo vzniklé om ylem m ísto
ohrozili sé“ Gb. B ohužel se dosud něk d y
cituje s důvěrou, n ap ř. u V asm era 3.231.
chorý, stč. chvorý: nem ocný; v etch ý R s;
mor. chorat, -avý R s, chorovat B -N áb; choroba·,
mor. chrlák — chorlavec. — P ol. hl. dl.
chory, slc. chorý, u k r. ch(v)oryj, r. chvóryj. —
Psl. asi chvorý. Souvisí p a trn ě s chur(av)ý
(viz). V lastní v ý zn am b y l asi ‘zesláblý
(nemocí), ned u živ ý ’. — K o řen byl asi
gver-, který je v toch. B kw a r stárn o u ti,
býti chorý, neduživý. V ad je k tiv u je tu
náležité o. P oněvadž to slovo označuje stav
nevítaný, objevila se t u v slovanštině
expresivní zám ěna gleh. P říb u zn é je i lit.
iš-gvérsti zeslábnout! (starobou) LK Ž a kvérnéti postonávati, gurstú gurti, lot. gurstu
gurt slábnouti, c h atrn ěti, hub en ěti.
choť: stč. chot m anžel, ženich, m ilenec;
obdobně fem. chot. Nč. jen : chot m anžel,
fem. m anželka. — Souvisí n ějak s něm .
Gatte m anžel, ale pom ěr není jasný.
chotár slc.: k a ta s tr obce; přenes, hranice
m ezi k a ta stry . — Proniklo n a vých. M oravu:
chotár, kotár t/v B ; protože hranice obcí
v těch k rajích b ý v ají n a vrších a pohořích,
chápe B arto š kotár i jako kam enitou, n e
ú ro d n o u p ů d u . T aké han. kotár (přejato
asi z val. skrze n a ja té čeledíny-V alachy)
je šp atn ější pole p ři obvodu obecního
k a ta s tru K p. — Sch. sln. hatar, kotár o b last,
d istrik t. — Z maď. határ hranice; znam enalo
p ů v odně hro m ad u ; z hraničních h ro m ad
k am en í se m ohl snadno v y v in o u t v ýznam
hranice. Do slc. p řeja to dosti dávno (H p t),
neboť m á ch.
chouliti: (k sobě) sh ý b ati, k rčiti; zp rav id la
se (jako ten , kdo je zraněný, slabý, bázlivý).
— slc. chúlit sa. sln . sch. n uliti (se) t/v . —
E x p resiv n í v a ria n ta slova ku liti (pol. u k r.),
vězícího — s dále p o su n u tý m význam em —
v našem ku lh a ti; dále je příbuzné stin d .
khóla- a khóra- k u lh av ý . Sem p a tří snad
i skoula chrom ota hovězího d o b y tk a Jg d .
choulostivý: příliš citlivý, n ed ů tk liv ý , p ře
nes. povážlivý, delikátní (o situaci). — slc.
chúlostivý, -vec, -viet t/v jako v češtině. —
V jč. je m ísty sk m ísto ch; krom ě to h o
jč. a chod. vypadlo *ú; sklostivej D uš.
1.36,41, V y, chlostivyj H r, schlostivý L F
27.362, m ísto « je asim ilací k druhé slabice o
v skolostivej N Ř 23.292 (tu je v šak m ylně
v y tištěn o -nej). — J e tře b a v y jiti od Psl.
a d je k tiv a chuh>; příp o n y -ost-ivu jako u m i
lostivý lítostivý žalostivý žádostivý zlostivý
bolestivý radost(l)ivý starost(l)ivý, slc. lúbostivý. ChulO, jin ak nedoložené, je příbuzno
s ř. σαν?,ος weichlich ( = zženštilý, ro zm az
lený, c h o u l o s t i v ý ; R an k ), zártlich. Ř ecké s
tu nem ůže b ý t p ů vodní (původní pouhé s
se n a zač átk u slova p řed sam ohláskou n e
udrželo, dávalo h), lze te d y p řed p o k lád at,
že historické s je tu ze ks. To p ráv ě se hodí
k c h u lt, jež bude ze *ksaulos zcela náležitě.
chovati, již stč.: odvoz, chóva > nč. chůva
p ěsto u n k a; m or. chůvka, chovaěka p lach ta,
v níž se chová d ítě; msl. chóva stra v a ; dále
chovanec, postv. výchova, úschova, chov, odchov
a td . — Ch. je záp. a vých.-slovanské
(slc. chovat atd .) s význam y zh ru b a stejn ý m i
jako v č. — P říb u zn é je l&t.foveó, jeho zák lad
ní v ý zn am y se velm i dobře hodí k chovati:
v y ch o v áv ati (děti, m lád ata , potom stvo),
chovati, živiti, k rm iti (zvířata, nem ocného),
p ěsto v ati (sazenice rostlin), srov. i gremió f .
= chovali na klíně a přen. spem fověre — č.
chovati naději. L at. / je zde z *gh, u nás
*gh dalo g; je tu dále expresivní zám ěna ch
m ísto g, jin ak n ep atrn ý rozdíl je jen v p ř í
poně, la t. -ějo- p ro ti -ůjo-.
chovati se. Stč. ch. sě v aro v ati se čeho
(před čím), n ap ř. hříchů, dábla, psa, šp atn é
společnosti. Jestliže následovala v ě ta s a t
n. by (chovaj sě, ať ižádný nezvie), význam
se oslabil n a nynější ch. se ‘d ržeti se (stra
nou)’, p ak i ‘počínat si, věsti si, jed n ati,
sich benehm en’. — slc. chor^at sa jako
v češtině. — Výchozí význam je dokonale
stejn ý jako v lat. cavěre. Obě slova jsou
jistě příbuzná: Psl. chovali z *kou-áti, liší se
jen příponou (ě p ro ti á), ten rozdíl je však
bezvýznam ný. P řistoupilo se podobně jako
v synonym ech stHci se, chránili se, varovali
se. O ch- viz § 17.
chovít jč .: h láv k a zelí nebo k ap u sty , k te rá
se nezavírá J g , říd k á h láv k a P S -K rš 36;
užívá se i jako n ad áv k a (H eřm ánek, R acek se
vrací 1940, 198); ch(o)vít košťál nerozvitého
zelí L F 27.359. D ále sem p a tří pd. choloj
lodyga, nač, t^tow ina, k a p u sta nie zwiž\zana
w gtow-ς, k tó ra „w kót w yrosta“ , a ted y
ta k é laš. clioluj usušené v ětvičky s listím ,
určené b u d za stelivo nebo za zim ní nouzové
krm ivo pro ovce (též choloj, u B 120 l m ylně
řáděno, jako b y bylo t), u Vaš o starém
papírovém věnci. — Ú tv a ry m álo jasné.
Snad jsou to zkom oleniny slova, k te ré by
znělo *kolovit, tj. k ů lovitý. N a to ukazuje
pol. adj. koloivaty ztu h lý , zdřevěnělý, což lze
říci p rávě o řepě, zelí, brukvi, když ta k o v á
ro stlin a ,,idzie w k ó l“ , roste do lodyhy,
m ísto ab y se uzavřela v h láv k u (o zelí)
nebo aby v y tv o řila tlu s tý kořen (o řepě,
brukvi). Je-li choluj v sk u tk u od kol-b, u k a
zovalo by -u-ji>, že kol-b byl «-km en. (Choluj
je i jinde, s vý zn am y velmi různým i; o tom
Schuster-Šew c ZfS 8 . 1963. 861: vychází,
sotva správně, od p o jetí ,,skolek“ a od
kořene fcol- v klátí.)
chrabrý: v stč'. jen v m ístních jm énech,
a i tu záhy v y p ad áv á r (Chabry). Až tep rv e
do nč. skrze R ukopisy znovu uvedeno z ru š
tin y ; p ak z č. i do slc. — P ů v . *chorbrb: pol.
chrobry, ukr. chorobryj, sln. hraber a td . Je
nepochybně příbuzné se stin d . pra-galbháodvážný, u d atn ý , sebevědom ý; expresivní
ch m ísto g; příponové r dodáno podle dobrb
bystrb j^dr-b chytr-b a jin ý ch ad jek tiv . Lze
m ysliti i n a středoirské calma t/v (tapfer,
m utig); p ak b y tu byly zám ěny k/ch,
r\l, m/b.
chrám, již stč. Všeslovanské: stsl. chramb
dům , r. chorómy velká budova, u k r. choróm
chodba, dl. chrom budova, sln. hrám budova,
kostel, světnice, sch. hrám dům , kostel,
b. chrám kostel. — Psl. chorm-b znam enalo
te d y nejen kostel, ale též asi pevnou,
m ohutnou sta v b u vůbec. — P říbuzno je
h et. karim m i gen. -m naš ch rám (Tempel)
a stin d . harmyá- n tr. pevné stavení, h rad ,
palác, o b y tn ý dům , zásobárna. In d . h a h et. k
m ůže b ý ti z gh; u S lovanů se d á předpoklád a ti *gormb, ch p a k je zám ěnou za g. Slov.
intonace ražen á (z n í u k r. oró, č. rá) se
vysvětlí zánikem i, k teré je zachováno
v h etitštin ě. V ýchozí slovo bylo asi n tr.
*gliari-mn-, km en souhláskový; v slov. a ind.
přešlo k o- km enům .
chrámati chrumati chrúmati chrampati:
těžce, nem otorně, kulhavě kráčeti (popř. se
v slovnících u d áv á jen: ku lh ati); msl. chrámnút K ol, chlámnút Mal někom u na nohu
těžce šlápnouti; o d tu d postv. chrámy n e
m otorné nohy n. b oty. — slc. chrámaí
kulh ati. — Výchozí chrámati je příbuzné
s lit. krópiu krópti těžkopádně jiti; u nás
zám ěny hlásek, jed n ak m \p, jed n ak expre
sivní ch m ísto k. Viz i křápali 2° a čábřit.
chramstati 1 °: ch ň ap ati P S -klad., -noutí
c h y titi P t-H 1. St-ové intensivum ke klad.
chrámnout h ru b ě sáhnouti, dále k hrabiti t/v ,
příbuzném u s lit. gróbti t/v . Zde je zám ěna
retnic m m ísto b. S tran příponového st
srov. lit. gróbstyti t/v vedle gróbti. Mch SPL
1.253. Sem p a tří i vě. chramostit, chrastit
lakotně shrom ažďovat! Jg -P p z, chramolit t/v
N Ř 20.74.
chramstati 2 °: kousati (např. jablka),
běžné za Jg ; vč. rémstat P az, pod. chramstat,
křamstat ib. — J e to st-ové intensivum , asi
od toho základu, k te rý je v hremzati.
chrániti, též stč. Vedle h ájiti, b rán it i zn a
m ená i (schraňovali, o d tu d schránka) uklád a ti do o p atery , do zásoby, z toho se vm.
v yvinul vý zn am uklízet! (úrodu z polí do
stodol), a podle sklízeti, uklízeti i d ělati p o
řád ek v jizbě apod. (a po° o° s° u°), dále
čistiti (vy° šaty ), p ak i laš. chraň s tym
zpatkem jdi, klid se Sal 254, a konečně, jako
jinde u klidili, vy° se je ta m = vy p rázd n it! se,
jiti n a stran u . — Všeslovanské v y jm a luž.
a bulh.: slc. chránit, r. choronií a td . — P ů
vodní význam je h ájiti. Slov. *chorniti je
od chorna o chrana < *korna, což je asi p ří
buzno se stin d . sar-man- n tr. t/v . K o m a by
bylo přetvořením starého n eu tra
kormen-, te d y z kor-mn-a. — Asi jiného p ů
vodu je *chorna v b. chrana, sch. sln.
hrana strav a, jídlo, kašub. charna krm ivo;
to snad souvisí (K. H ornov) jakožto „praevropské“ s andijským (na K avkaze) chordo
trá v a a ř. χόοτοζ krm ivo; je st ovšem uznati
zám ěny zubnic d/í/n.
chrápati, vm . též chrapúňat. S jinou sam o
hláskou sem p a tří stč. chrópěti (chod. chropít),
nč. chroptěli, vč. chrúpati (toto = c h ráp a ti ze
spaní). Viz i chrouti. — O bdobné ú tv a ry
u jin ý ch Slovanů: slc. chrápat, chrapčaf,
chrapkat, chrapotat, postv. chrapot a td . —
Psl. chrapajq clirapati znam enalo asi jak
chroptění při nachlazení h rd la ta k i chrčivé
zvuky p ři spaní. — Vše je zvukom alebné.
S tran hlásek je hodno pozoru ř. βραγχάω
ch rap tím ; m á však opačné pořadí a znělost
pilířových souhlásek: b-kh p ro ti slov. ch-p;
o an p ro ti á viz § 7. Shodují se i přípony:
ά-jo- (ř. > ůjo-).
chrápavý vč.: drsný, nehladký K u b -E l, -ulit
se; stč. chřapáč chrapáč houba smrž nebo jí p o
dobná, val. křapáč houba ucháč obecný SvK ,
ne. chřapáč ho u b a H elvella (podobná sm rži:
„má nerovně zohýbané lalo k y " ), sem p a tří
snad i stč. kráp n ík jak ási h o u b a; jč. chrapáč
velký sta rý h řib Vy. Č. n ář. chřapáč křapáč
křapák velký ořech J g (kř- R s): povrch
skořápky je lalokovitě nerovný. slc. chra
páč uhrovitý nos = chra(m)páč nos H r.
S o chropáč kostival H r. Sem náleží (ch o d
padlo) i rapavý rapatý rapnatý rachnatý
rapuchnatý (a m or. rapaíák posm ěšně: nos
B, z toho raťafák L). — slc. krapák, chrapáč
jakási houba; pol. chropawy, u kr. koropavyj,
sln. sch. b. hrapav; br. chrapač sm rž. — P ů v .
tedy *korpav-b, ch je expresivní zesílení, při
nepěkné vlastnosti n a lidském těle (uhrovitosti, dolíěkovatosti) n ijak nepřekvapující.
Příbuzno je lit. kárpa, lot. kaTpa bradavice
a něm. Schorf chrásta.
chrapoun, n ad áv k a venkovanům ; původně
(srov. slc.) každý hrubec, neotesanec; val.
chrápán B. — slc. chrápán n ad áv k a nezdvo
řilému, nevychovaném u, surovec, n eo te
sanec SS J. — V zniklo přesm ykem z *chrupán,
což je v aria n ta slova křupan t/v , viz křupan.
Má proti křupan jin ý způsob expresivního
zesílení: zám ěnu ch za p ů vodní k, § 17.
chrast: stč. chrast m ., chrastie n tr. chrastí,
křoví, ně. chrast m . i fem., chrastí n tr. t/v ,
chod. chrastí suché haluzí lesní, han. chraščí
suché křoví R s; s ost nebo ožd je chramost
houští v háji, ch rast Jg , chramostí ch řástí,
chamrdí Jg -K u b 182-PS-SSJČ, chod. chra
mostí suché haluzí lesní H r, jč. chramoždí
Vydra, střč. chrábší o tý p k y z k le střN R 18.99.
Bylo i stč. chvrasten; vězí v rkp. ab arb u stis
nomen H u rasten , Gb, tj. V yšehrad měl od
chrastí jméno C hvrasten. Slovo je v m ístních
jménech č. C hrást, K rásníce. — U jiných
Slovanů: slc. chrast f. h u stý nízký poi’ost,
křoví, houština, chrastie n tr., chrastina
f. křoví, houština, roští, chrapač, chrapačina,
chrapaždina h u sté křoví, chrastí, ho u š
tina SSJ, spis. hram uždžina O ndruš JČ
9.157, r. chvórost, b. chrast, sln. hrást,
p. chrást, hl. chrást ch rastí. — Pro vše jest
vyjiti od význam u „suché lesní h alu zí“ .
Ten n u tí vidět p říbuzenstvo v ř. κάρφος
ntr. suché roští, suchá stéb la (sláma), κάρφη
suché dřevo, suchá tr á v a (seno). Šlo tedy
i u nás o větve (lesních strom ů a keřů)
odumřelé, suché, tj. především o ty spodní
větve, kterým se, když stro m vyroste do
výšky, nedostává světla, pročež usýchají
a snadno se větrem ulam u jí; p o k rý v ají p ak
lesní půdu a jsou sb írán y jakožto „ro ští" .
Ony spodní větve tv o ří často n ep ro n ik n u
telnou překážku pro chůzi m ladým lesem,
tím spíše ta k to m u bylo za d áv n ý ch dob.
Proto význam těch to slov se m ohl u nás
rozšířit i na různé křoví, suché i nesuché,
tvořící hustý podrost lesních strom ů, zvláště
na okrajích lesa. S tran form y: slc. chrapač
ukazuje p , což odpovídá řeckém u piv, d r u
hotné bude m, je tu asi zám ěna zubnic p /m
(b v chrábší bude asi m ylné psaní m ísto p);
stran st a u je tře b a v y jit z kolektiva
*korp- bstvbje (není p ro sté *chrap nebo
r. *chorop!). Chápem e-li ch jako expresivní
zám ěnu m ísto k, a přijm em e-li anticipaci
hlásky v z přípony k začátk u slova, d o s ta
nem e č. *chvrastie (p vypadlo p řed st) >
chrastie (skupina chvr zjednodušena n a
chr) > chrastí, podobně v slc. V češtině
i jinde k to m u slovu bylo přítvořeno. m a sk u linum : chrast, r. chvorost. P říp o n y ostjoštjozd
je těžko vyložit; p a tří nejspíše k -ašii
u p ro tik lad u chabaščí ap., viz chábí·, vyloží
se snad pom ocí slovanského -ač-, to tiž
přesm ykem [atš~\ > ašt a sonorisací v -azd-.
J e nepochybné, že chábí a chrastí na sebe
působily navzájem , popř. že jedno d ruhé
vytlačovalo. — S c h v o r s t n ějak souvisí
i sthn. hurst, horst křoví, h o u ští (a dále
něm . F orst: chv || / ; Forst hvozd, p o h ra
niční neschůdný les není ze s třla t. forestis,
ale naopak). (Podle Schútzeichela ZfdAL
87, 195G, 105 n. je Forst p rý germ . původu,
ale dosavadní v ý k lad y p rý neuspokojují.)
O pravuji ES! 162; něm . hurst, horst, Forst
m ám n y n í za p řeja té ze slovanštiny.
chrást, chřást, křást, krást gen. -u nebo -a
m ask., též chrást gen. -i fem.: .lupení řep y
a zeleniny. R ozum ějí se tím staré, neužitečné
listy (lupeny), n apř. u hlávkového zelí ty
vnější listy, k teré odlam ujem e (viz Jg)
a zahodím e; u řepy rovněž staré, zežloutlé,
uvadlé listy (jako krm ivo nevalné ceny).
PS m á i doklad n a ch rást bram borovou,
tj. nať, odum írající bylinnou část. P řeneseně
starý chrást nebo chrástek lze říci o chabém
starci. — slc. chriašt m. nevydařeně v y
rostlá ro stlin a (hlavně o zelné hlávce). — Psl.
bylo asi chorstb fem., kolektivum (s p říp o
nou -tb) pro lupení schnoucí starobou. P ř í
buzné je nejspíše lit. kárštu káršau káiršti
dosahovati velkého stáří, být i stářím ze
sláblý, usýchati, (o obilí) zráti, kárštis
staro b a, chabost, lám avost ( = Psl. korsti>!:
označení v lastnosti se stalo názvem věci
samé). D alší příbuzenstvo je nejisté. Č. a slc.
zm ěkčení (ř; slc. ia m ísto á) je pro zesílení
hanlivého rázu slova. — Něm. K rátz ‘ch rást,
n a ť bude z češtiny.
chrásta, stč. též krásta a chrast, krást m ask.
i fem.: stru p , prašivina. Mor. chrast. Odvoz.
krastavý i chrastavý, jč. clirastlavý; stč. nč.
chrastavec ro stlin a K n a u tia (k větenství v y
p ad á jako veliký lišej), chrastavice ropucha.
— slc. chrasta zaschlá krev n a povrchu rán y ,
slité v yrážky, chrastavý, -aviet; pol. krosta,
sch. krasta neštovice, ukr. r. korásta, stsl.
b. krasta svrab, sln. krasta stru p . — Psl.
*korsta, příbuzno je něm . harsch drsný,
střh n . harsten drsněti.
chrastit 1 °: lak o tit, lakotně hrom adit jmění
Jg -P p v , chramtit c-hremtit J g t/v , klad.
schrastnej lakotný. — Vzniklo nejspíše
z *chrastati, což je z *hrab-sta-ti, sí-ového
to intensiva od hrabat i t/v , viz hrabiti loupiti.
chrastiti 2° -čti, zvukom alebné. Pol. chróstac, hl. chróscic, dl. kšostaš, r. n ář. chvorostít. —· Psl. chvorstaj >chvorstati (i česky je
tv a r n a -ati, u J g jako ,,ite ra tiv u m “ ); záh y
přešlo do 4. tříd y slovesné (na -iti). J e to
intonsivum , příp o n a je sta. Z vukom alebný
základ zněl bsl. Jcvarlc-, te d y Psl. bylo zprvu
*kvork-stati. P říb u zn é je lit. kva fkti o hlasu
slepic, kachen, žab i o jin ý ch skřehotech;
st m á i lot. kvarkstet sk řeh o tati, k v ák ati.
Viz i chvástal. Z vláštní v ý zn am je zachrastit
schovati, u k rý ti (Táb: d ítě do sena), srov.
podobné p říp ad y pod chrouti.
chrkati, chrčeli, msl. chrkat, s novou
příponou je chr-chlati (kr- gr-), dále je m or.
chrblat chrmlat chrmtat chrpútat chrbúzňat,
k ašlati. — slc. chrkat chrčať, pol. charkac,
charczec, ukr. chorkaty, sln. sch. hrkati. — Vše
zvukom alebné, pův. chrkati.
chrleti: pospíchati, eilen; doklady u J g
z píseckého n. vodňanského arch iv u a jeden
z r. 1815. — Sch. hro, hrl rychlý, hrliti
pospíchati. — P ů v o d n í bylo adj. churlu,
asi z * k u rlu ; příbuzné bude la t. celer t/v .
Obé dále neprůhledné.
chrliti; stč. -letí — házeti, m e ta ti (např.
kam ení n a někoho), ně. zúženo n a ta k o v ý děj,
k d y jistá b y to st jen ze sebe, ze svého n itra,
cosi m etá, vypouští, sype, v y d á v á v ho jn é
m íře; chorý chrlí krev, děla zkázu, řečník
slova, spisovatel k n ihy. — slc. chrlit s v ý
znam y podle češtiny, ojediněle chrýtat. Sch.
(h)vrljati, b. chvárlja. — Chr-liti je od zák lad u
chvur- (sch. hvr-k-nuti o d m etn o u ti a bulh.
ch-várgam), k te rý je ve vrhati; v u n ás
vypadlo; -liti bude z -chliti.
chrněti, v ýraz nevole pro sp á ti; m or.
chřňat B, frň a t K tD , km eti H or, slc. krnút
K . Vě. chrunčti PS, chrúňat K o t, podř.
chrounU H al ukazuje, že je st v y jiti z chrup a ti ( = chrápati, spáti), -net b u d e nové
zakončení z -hnít nebo -chnét; r m ísto ru
bude od chrčeti (srov. msl. vy-frčat sa
v y sp ati se Mal) apod. Sem p a tří i ochhura
ospalec B. chrůna ospalá žena K o tík 18.
chrobák m or. slc.: bro u k (vůbec, k te rý
koli), též škrobák B-R s-K ol-M al-G r, brabák B,
škraboch B. Val. chrobák m ísty znam ená
i červa (dešťovku), laš. chrobalive ja p ko
je ‘červivé’. U těšený SaS 22.22. — Pol.
robak, nář. chrobák ( > u k r.). slc. chrobák je
i m otýl (vůbec), zvl. bělásek zelný; o to m
V ážný JM (udává i ob lasti názvů). — P ř í
buzné je snad ř. σκάοαβος bro u k (cituje
Rohlfs 102) a καραβος 1° k rab , 2° d ru h
brouků. J e tře b a ovšem u zn ati nějaké
zm ěny: nejvíce nasnadě je kárábos > rabakos
(tom u odpovídá pol. robak); ch b y bylo
navíc, zesilovací.
chromý, již stč. Od něho z-chromit, kl.
po-chromit u ěiniti chrom ým . — Všeslovanské
v y jm a u k r. — P říb u zn é je jed n ak stind.
šramá- t/v , je d n ak něm . lahm t/v . Lze
k lá sti ide. *lom-o-s, popř. (pro slovan.)
*rom-o-s (ind. r m ůže b ý t z *r nebo z *1);
je m ožné, že tu jd e o p rastaro u m ožnost
zám ěny l/r. Slovo bylo silně em ocionální,
p ro to je tře b a m íti ch- za zesilovací přídavek
(§ 1 6 ), rovněž ta k ind. s- (toto tz v . ,,poh y b liv é " s mělo vůbec funkci zesilovací).
Viz i obrama, kde tuším e pouhé romu, ještě
bez ch.
chronúti s tč .: ú p ěti, b o u řiti se, frem ere
Gb. Od hrochati, cf. za-chrochati infrem ere
v la t. slovníku P ražáka-N ovotného.
chroumati je co do p ů v o d u dvojí: 1° chrou
pali, chrupati, zám ěna retnic p jm . — 2 ° b ý ti
chrom ý, po°, z° PS, zchroumiti PS. Zde je ou
m ísto očekávaného ů asi vlivem prvého
chroumati, neboť v to m to se cítí v ýznam
blízký k ‘d r titi’.
chroust: stč. chrust bro u k (všeho druhu),
rozlišován te d y ch. k o ňský (hovnivál), ch.
m ájo v ý ( = b ab k a, nč. chroust), ch. ro h a tý
= roháč (R ohn). — slc. chrust jak o v č.
( = M elolontha), stpol. chrqst b ro u k , dl.
chrust vodom il, u k r. chrušč, sch. hrušt
chroust, sln. hrošč brouk, csl. chrustu k o
by lk a. — Pochází zajisté od chrustěti „podle
chrupajícího šum u k ro v e k " . N Ř 20.159.
N ěk teré d ru h y h m y zu v y d áv ají p ři le tu
velm i zřetelný ch rastiv ý zvuk, n ap ř. jistý
hm yz podobný kobylce. — Chrust je též čí.
tělesně slabý B-M al-K-M s, h u b en ý H r,
chrustá E l, slc. chrust. J e tu v y jiti ještě ze stč.
v ý zn am u , tj. od b ro u k a vůbec (ne od
chrousta!), te n m á v p o jetí lidu m álo m asa
n a sobě, více součástí tv rd ý c h , suchých.
chrouti něčím , vč.: m uch lati, p řev raceti
věci suché, ch rastiv é (seno, slám u, roští) ta k ,
že vzniká šum , c h ru sto t; p řen. ch. se(bou)
— v rtě ti se, p řev alo v ati se, n ap ř. v seně,
v p eřinách; zachrouti se do p eřin ; n aro v n an é
dříví se schrulo (sesulo); slám a je rozchrutá. —
Z vláštní je v ý zn am u vč. zachrouti co kam :
p o díti, z tra titi, založiti (k nenalezení) v seně,
v h ara b u rd í apod., p ak i vůbec (poví se n a
př. d ětem : kam jste to zachruliV). P od. za
chrastit něco L F 45.27, T áb , jvč. zašramotit,
ehod. zarochat, m or. zabarúchat B-Voz od
barúchat h řm ěti. — Val. chrouti je (o p raseti)
roch ati, srov. chrouněti t/v ( < *chru-(h)ňati);
v m yslivecké m luvě ch. se = p á řiti se
(o divokých vepřích). P ů v . *chrup-q *chrup-ti
> chruti, k inf. chruti p řitv o řen prés. chruji.
Z áklad je tý ž co v chrup-ati: zachrouti = vyd a ti chrčivý zvuk, zachrupati PS.
chrpa: ro stlin a C en tau rea cyanus. Stč.
a n ář. i charpa charba charva. — Pol. (ejhaber
chabrek t/v , sch. hrbutla) harbuda C entaurea
solstitialis. — J a k o psi, podo b u kladem e
churpa, neboť jí odpovídá svým začátkem
stangl. curmelle t/v ; slova asi ,,p raev ro p sk á“ .
U nás n astaly zám ěny k/ch a m \p. O dkud je ar
a další zm ěny, není jasné.
chrstati: šplíchati; zesíleně chrbyjstnout H r
~ jvč. chrbést B. Zvukom alebné: intens.
přípona sí-ová. — slc. chrstnut. — Výchozí
sloveso není zachováno.
chrstať: laš. s° koho: vysíliti, způsobiti
zhubnutí (o nemoci) M alý. — St-ové intenšivum, asi od krp ěti; srov. krsati.
chrt 1 ° , již s tč .: d ru h psa; přen. vyzáblý
člověk Jg-M s, o d tu d vychrtlý. V šeslovanské:
slc. chrt, pol. dl. chart, hl. u kr. r. chort,
sln. sch. hrt, b. chrát. — P sl. ch^rt-b. Snad
je to, spolu s germ . (h)ruý- (něm. Rúde
ohař, atd.), slovo ,,praevropské“ ; neshoda ur
proti germ. ru (slovansky b y bylo r t ) n en í'
proti té to dom něnce závadou příliš z á
važnou.
chrt 2°: lakom ec, chrtit c h am titi B -K tP ř,
schrtit z ab ra ti vše pro sebe B, chrtúsit Kol.
-oset se L-R s sh án ěti m ajetek , plahočiti se,
Sem bude p a třit jed n ak i val. škrtit la k o tit
(š. groš), je d n ak č. schr(s)tat požerně zhltnouti Jg d , vm . chrstať t/v H o r, msl. chrstoň
Kol = nesrsta (v. nesrstný). — Asi od *gtrtati
a *g^rstati, což b y b y la in ten siv a od kořene,
který je též v chrastiti 1 °; ch m ísto g je zn ak
expresivního rázu.
chruna: u d o b y tk a neřád, n ečisto ta v srsti,
prašivina; u lidí lu p y ve vlasech; chrouny
prach, stru p y a v nich h n id y Jg , škruna
lupy K tP ř, škrůna špína s p o tem usazená n a
hlavě K t. Sem p a tří i vě. ta m á chrůnu = ro z
cuchanou h lav u P az, jč. chrouny neú p rav n é
vlasy, podrost lesní L F 27.359. Jd e o žerto v
nou synekdochu („část m ísto celku“ );
J. Knobloch ZfS 7.299 uvádí, že v T yrolsku
a Švýcarsku se podobně klade Grind t/v
místo K o p f ‘h la v a ’. — P ro to že je i v dluž.
(kšuna v y rážk a n a kůži, prašivina), je to
slovo jistě p rastaré. S nad lze je spojití
s něm. Raude (sthn. ruda, riudi), obé bylo
„praevropské"; rozdíl d in není veliký, obě
jsou zubnice, ch je expresivní zbarvení
starého k, viditelného v lužičtině.
chrupati, chrupavka, chrupka; chrup sou
bor zubů (dříve i hryz). Též chroupati chrumpat křu(m )pati křupat chrum(k)at, bez ch
rupati rupnouti rumícat řopat. Viz i chrouti. —
Všeslov. v y jm a luž. — V ýchodiskem je
zvukomalebné rupati (viz); zde je ch přídatné, § 16. T oto ch se p řid áv á jen k r-ové
variantě, nikoli k Z-ové (lu p a li); ta k to
vzniklé chrup- p a k označuje jistý ch rastiv ý
zvuk, např. když se p o jíd á něco křehkého,
lomivého, když d o b y tek žere čerstvou
trávu ap. Tom u je nejblíže lit. rupšnóti
chroupati trá v u (o kozách a ovcích).
chrust vč.: roští, suché haluzí; pejor.
chrundí. Msl. chrúšěí Mal. — O dpovídá m u
r. trusk t/v (Reisig), asi od truskati p rask ati.
V češtině si k a t vym ěnily m ísta, p ak
k > ch, protože to slovo mělo nádech
hanlivý, § 17.
chrustati, o d tu d stč. chrustal ch ru p av k a,
stč. ro stlin a chrustavec (z toho nč. truskavec,
viz). Též chroustali chřoustati chroustat křoustati křum stati. D ále chrst- v stč. chrstavka
chrstálek (chřtálek křstálek křtálek apod.)
ch rupavka, z toho chrštál H r, krštal D uš 1.36,
chrtál V y jícen. — Srovn. sln. sch. hr(u)stati,
r. chrustat atd . In ten siv u m st-ové, od zvukom alebného chrupati. Mch SPL 1.249.
chřadnouti: stč. chřadnuti h u b en ěti (sm u t
kem , strachem , závistí, láskou), chřieda (toto
jen ve slovnících). — slc. chřadnut. — P ů v .
chr^dngti, expresivní ch- zám ěnou za k-.
Příbuzno je nor. n ář. skranta, dán. skrante
hubeněti, skranten h u b ený, neplodný.
chřástal: stč. chřástel > chřiestel, m or.
chřástel křástal křístel chrašč (s)křášÓ. — slc.
chriaštel, pol. chróšciel apod., u kr. korostil,
r. korostel, stsl. krastělb, sln. krastir. —
Z korstetb. T v ary s A: jsou staro b y lejší: jsou
od základu Psl. zvukom alebného in ten siv a
korstati, k te ré znam enalo rozličné skřehotav é, skřípavé, ch rastiv é zv uky; výchozí
základ je v lit. kark-, k te rý měl vedle sebe
d ru h o tv ar kvark- (tento d ru h o tv a r b yl
v chrastiti): je lit. ka fk ti i kva fkti, což
označuje rozličné h lasy a k řik y z v ířa t.
In ten siv n í km en *kork-st- dostal staro b y lo u
příponu ěZ, k te rá je n ap ř. i ve jm éně jiného
p tá k a , kvíčaly, rovněž od zvukom alebného
zák lad u ; -al-a je ta m z *-ěl-á.
chřastati: chřástnouti dveřm i, někoho holí
P S = u d eřiti, chřástnouti dveřm i K u b S tín y ,
laš. chrastnút u h o d iti; č. chřastati len ( >
chřastačka křastačka m ědlice); m or. ječm en
se křastá = opichuje (otloukají se m u slu p ky
a špičky), přenes, vokřastaný ,,o trk a n ý “
z h ru b ý ch m rav ů , okřastat se před ko u p án ím
B = ošplíchati, ab y rozdíl te p lo ty n eb y l
ta k náhlý, okřasta (srov. okřapa t/v ) neohrabanec, n eo trk an ý B. — P ův o d n ě chřastati
(ř je expresivní zm ěkčení); to p a k je
z *chrap-stati, jehož výchozím kořenem je
krap- v č. křápali, křápnouti (dveřm i ap.)
a laš. chrapat b iti, chrapnut p ra š titi (ch je
z expresivní zám ěny m ísto k). P o d nachrapať
‘n a b iti k o m u ’ m á M alý v ě tu dostal tam
nachrapane ěaganem; z ní pochopím e č. vulg.
(dostat) na chrám páně sv. Bouchala PS.
O dpadlo ch v zařápati u d eřiti PS.
chřest: ro stlin a A sparagus. Stč. chřěst,
chřěšě. C hřest, Černobýl a netřesk byly zvány
„hrom ové kořenie“ , tj. p o k lád án y za byliny
chránící p ro ti ú d eru blesku (kladly se za
trá m y , za okno, n a střech u apod.). P ro p e
lyněk doložena stč. jm én a nechrast nechrašc
nechřěst (dosud n a m or. Podluží nechrašc,
nechrášč je Černobýl, d ru h pelyňku), u netře sk u jm éno je v ý m luvné sam o sebou.
Z to h o vy p lý v á, že ty tři ro stlin y zvány
v té to funkci nechřěst apod. pro to , ab y hrom
„nechřástT 1 do dom u
(viz chřastatil);
ne- odpadlo u jm éna ch řestu asi teh d y , když
s ta rá funkce chřestu up ad la v zapom enutí,
tj. asi v 15. stol., když se chřest začal p ě sto
v a t jako zelenina. Mch N Ř 28.175.
chřestiti, u K om enského chřestali·, stč.
chřest šelest listí. — slc. chřestit, pel.
chrz^scié, sln. hrestati. — Psl. chrestati,
st-ové intensivum z *krep-sta-ti. P říb u zn é je
lat. crepáre k lap ati, c h ř e s t i t i , n ap ř. o hlase
sistra (chřestačky). E x p resiv n í zám ěna cli
m ísto k, § 17. V č. slc. pol. to sloveso přešlo
do 4. tříd y , což je častý zjev. Srv. křápali 1°.
chřib stč.: kopec, v rch, vč. křih (Stašek,
R ais), m or. Chřiby. sln . st.-sch. hřib, csl.
chrib-b pahorek. — P říbuzno je asi něm . R ifj
výspa, úskalí, h řb e t; ch by bylo zesilovací.
chřípě fem .: zevní o tv o r nosu, s tc.chřiepě,
slc. chriapa, č. n ář. křip í, skřípěje Ceč 168,
klipe N Ř 33.105. H l. chrjapa chřípě d o b y tk a,
dl. chrip. — Asi od slovesa chrápali, jenže
se zm ěkčením , k teré u něho v nové době není
doloženo (je jen stč. chraptivost raucitas).
chřípěcí n tr. nebo fem .: zán ět sliznice
nosní u jednokop y tn ík ů . Již stč. (15. st.) je
hřieběcie nemoc, p ak jen zp o dstatnělé hříběcí.
— P san í s h by znam enalo, že se t a nem oc
chápe jak o v lastn í h říb a tů m (tak Gb), jenže
ona postihuje koně do 5 let bez rozdílu.
P ři psaní s ch se m yslí n a souvislost s chřípě,
ale p řito m je zas -ecí podivné a neočekávané.
Z dá se ted y , že se vyšlo od jiného slova,
a to od sté. s l o v e s a chřípěti (viz je pod
chřipka) — m íti chřipku nebo angínu, silnou
rým u (chřipka se m ěla za „vyšší stupeň.
rý m y “ , K t 6 ). Chřípěcí je p ak přechodník
ty p u (fem.) trpiecie, nč. trpící, p řív lastek
slova nemoc. J e to podobný p říp ad jako
č. lidové padoucí nemoc = padoucnice.
V ztah přechodníku je m álo obvyklý: nem oc,
p ř i n íž nem ocný p ad á, popř. p ři níž chřípí
nebo ch říp á ( = trp í rým ou). Stč. původně
te d y bylo *chřípiecie nemoc·, p ři zp o d statn ěn í
se v prvém slově p říp o n a v y v in u la jin ak
než v p a rt. trpiecie·. ie se zkrátilo v ě, podobně
ja k o m ísto padoucí (padúcie) nemoc je dosud
m ísty paducí n. (od to h o je lidové paducina).
T oto zkrácení že > ě p a k převedlo celé slovo
do skupiny, kde je -ecí jiného původu
(tel-ecí, pras-ecí), a tu bylo nasnadě spojovati
je s hříbě. S p ráv n ý tv a r je te d y lidové
(a u zvěrolékařů dříve obvyklé) chřípěcí,
nikoli hříběcí, sp ráv n ý ^ ro d je ženský. P o
drobněji o to m M ch N Ř 47.1964.143.
chřipka, jč. vč. han. skřipka, laš. skřypka, —
slc. chřipka, pol. u kr. chrypka ch rap tiv o st,
chřipka, sln. liripa. — Od slovesa stč.
chřipěti, slc. chripieť a td ., o něm ž i výše pod
chřípěcí (viz); sk m á vč. oskřiplý ochraptělý
ČL 29.8; pd. krzypač k ašlati, hl. chripaó
silně k ašlati; laš. zgřypač d rk o ta ti zuby Lp,
hřipat M alý. — Od Slovanů (prý z r. chrip)
je něm . Grippe a fr. grippe, o d tu d zase zpět
pol. grypa a r. gripp. „Jed en z prvních
něm eckých dokladů (1792) v y k lád á G. jako
russische K ran k h eit; ve F ran cii je doložena
už 1743“ (Šm.).
chřtán, lid. křtán, jč. škrtán Duš. 1.36,
chrast ( < ?) J g od K lato v , m or. chřtán B,
chřtán R s-K ol. — J e to též co hrtan, ale m á
expresivní ch a zm ěnu s r > re. Podobně
stpol. krztari ohryzek krční, pol. krztoň, krtaň.
chtíti, chtivý, chtíc·, mimoclitě PS, samochtě R s. — Psl. bylo chotq chotěti. Z té
podoby se o v p résen tu udrželo v p am átk ách
do 15. stol. jen po předponě vz- (což zdůraznil
Vey BSL 54.2.214): stč. 1. sg. vzchod,
3. sg. vzchóce, krom ě toho jen v krkonošském
nářečí snad do dneška (jsou 2 svědectví:
zchůceš-li peníze J g z B ožkova u Semil,
a schůce se m i — chce se m i CL 29.9 od
Vysokého n. Jiz.). D ále je jen několik
dokladů s o v aoristu, rovněž po vz-: 3. sg.
vzchotě, a p réter. vzchotěl. J in a k je v présentu
jen chc- (stč. chcu chceš chce chceme chcete),
v o statn ích tv arech cht- (3. pl. chtie, im per.
chtěj, přech. chtě, chtěv, im pf. chtieše, inf.
chtieti, p rét. chtěl), z toho příslušné tv a ry
novoČeské. Vedle chceme a td . je stč. 1. pl.
též chcmy, chcme, 2 . pl. též chcte, 1 . 2 . du. též
chcvě, chcta; to zkrácení není založeno na
nějakém dom nělém Psl. elvbtjb (tv rd il se
opak), ale vyloží se prostě, stejně jako
obdobné tv a ry u m useti a moci, jakožto
vzniklé tep rv e n a české p ů d ě a p ro stě tím ,
že chtíti je sloveso „pom ocné " (H ujer 1.146).
— Ani rozložení *chot-jcht- nem á důvody
aspektové nebo systém ové (opak tv rd í Vey
R É S 40.218 n.), ale o se udrželo jen proto, že
předcházela p ředpona s dvěm a souhláskam i,
tj. že *vzchce ap. by bylo nesnadné pro
výslovnost. t — V šeslovanské: slc. chcem,
chciet, a td . — P říb u zn é je lit. ketu keteti m íti
v úm yslu, v plánu, zam ýšlet! a ř. χατέω
horlivě žádám , toužím (z *khateič). In f. tv a ry
se shodují v ě (ěi > ei)\ Psl. bylo zprvu
*kotěti, jehož o odpovídá řeckém u a. Slovan
ský présens byl pův. atem atick ý (3. plur.
-§íb!), podobně jako tém ěř synonym ní vel v latině, ale přešel k ýo-kmenům . U n ás se
*kotěti stalo zprvu důrazovým (viz řecký
význam !), expresivním (proto je ch m ísto k)
a vytlačilo staré sloveso od kořene vel- (srov.
lat. vol o velle), tak že z té rodiny zbylo jen
voliti s význam em pozm ěněným a vůle.
chudý, chudina, chudoba, chudák, chuděra,
chuďátko, chudnouti. Stč. chudomacka bídné
(suché) jídlo bude asi z chudo-matka, viz
o r. suchom jat pod suchý. Chudobka, ro stlin a
D rab a = E rophila J g d (daří se za suchého
ja ra , p ro to oznam uje hladový, ch u d ý rok),
p ak Bellis us. V lastní v ýznam slova chudý
byl hubený, n etlu stý , ale v Čechách již
od stč. znam ená n eb o h atý (za pův. ubog-b).
D osud však v jč. m or. slc. ch. je hub en ý VyB -K -S S J, choď. jč. choudnout H r-D u š 2.55
hubeněti. — V šeslovanské: stsl. chud-v atd . —
P říbuzno je stin d . kšódhuka- hladový (-ukaje jen rozšiřovací přípona), zde ch je te d y z ks.
chuchval, -ec, též fu flik K o tík , fafu lek,
fanfulok; z n ějak é analogie (kudel!) bude stč.
chuchel, slc. chuchol, z toho dále slc. chuchlatý
vedle uchuchvaný, -many K . slc. spis. je nyní
chuchvalec. — Málo jasné. V yjdem e-li z chu
chvalec a vezm em e-li v ú v ah u val. laš. švalek
a jeho v a ria n tu žvalec chom áč, ch u ch v a
lec P S , lze sn ad v ch v id ět další, ch-ovou
podobu toho slova: chu b y b y la zesilovací
reduplikace. F afulek pochopím e z * fu f a lek:
f ze chv a přesm yk sam ohlásek; fa n fu lo k
m á navíc n, vzniklé disim ilací p řed jatéh o l
(*falfulok). (Jin á m ožnost, ale m enší, je
v E S ?.)
chúkati s tč .: p o tich u m lu v iti (říkalo se
o poradách soudců); slc. chúkat chúchat dýchati (si do dlaní), laš. chuchnut dý ch n o u ti
H or. — P . chuchač, r. n ář. chúkat, sln. hukali.
Zvukom alebné.
chuligán. ,,Z ru štin y a ta m z angličtiny;
východiskem je příjm en í zločinecké rodiny
H ooligan.“ (Šmilauer.)
chum aj msl. val. slc.: h lu p ák K ol-SvK -SSJ.
Sem p a tří i chumek chumchal ch rap o u n H or,
chumchálek spro stý přespolní chlap K tD ?
N ejasné.
chum el: s prachem se točící v ítr (Jg ze stř.
č.), p řen. pranice (na trh u o zboží), pohybující
se h o u f něčeho zm otaného (včel, bojujících
lidí, suchého listí unášeného větrem ). O d
tud chum elili něčím , ch. se, h an . chomolet, laš.
chemelii B, jinde m or. šumelit; val. chubolit
sa sněžití SvK , jč. šupěli se — je sněhová
vichřice J jč ř 30; c h u m e lk a il 1, chumel(en)icé
sněhu, šuměl shon P p z, šuměla B, *šumelica
> šupelica, h an . šompleca B. — slc. chumel
chom áč, chumel(ica) sněhová m etelice, chu
m elit sa. — Chumel je ze staršího chomol
bouřlivý v ítr Jg -P S , to z cholomot t/v , jež
znal J g od O rlíka (bylo i slc. cholomut v ír K ).
To p a k je p o stv erb ale z kolo-motati, o něm ž
viz pod kolotati. J so u to vesměs slova expresivní, p roto je v nich to lik zm ěn (přesm yků, zám ěn, asim ilací aj.).
chum lati 1 °: m a čk at, m u ch lat, žm olit,
cuchat, 2 °. — Od chumel.
chum lati 2 °: za° zab aliti, zah aliti (za° se
do pláště, do peřin ap.), zachum lili. —
Východiskem je kublati 2 °: zakublati, zaklubati t/v . J e i zakubeliti P S > zachumelit PS
(v to m to příp ad ě vzniká n ev íta n á shoda se
zachumelit PS, od chumel = chom áč; je
třeb a obě slovesa oddělit jedno od druhého),
zachublati, zachuchlati, zachuchliti > zachuliti PS. P a tř í sem i zakutlati a zachmoustati PS t/v . N ázorné p řík lad y prom ěnlivosti
expresi'vních slov: k > ch, § 17, nové přípony
-chlati -(ch)liti -stati, p řistu p u jící k prvé
slabice výchozího slovesa; zám ěna 6 /m,
přesm yk um > mu.
chu m tat m or.: h u h ň a t R s, chuntat KolV oz; han . chomtat Svěř, chomtavé K p U ; slc.
chumtat. Zvukom alebné.
chundel: chuchval, chom áč; n ář. chundúl
fundel dundel(ec) (han. dondilek K pU ) dudel
dudlík rundel PS rundalec ČL 1 .547 kundél
kundólec. P ojem ,,chuchval“ se kříží s p o j
m em ,,chum el“ a ta k chundelit se (-olit)
ku(n)dolit se = v aliti se, v ířiti v chundelcích.
Ku(n)dolica = chum elenice. Sem p a tří i m or.
kudolisko — m ísto, kde se kudolila (popelila)
slepice, pokudolené obilí = poválené, kudo
lisko, kvatolisko = m ísto tak o v é. — slc.
kúdol, kundol m račno p rach u , d ý m u ap.,
ku d lit sa, kúdolit sa, kundolit sa = chundelit
se. — Vše vyšlo od m or. slc. kud(o)lit sa
chum elit! se a od kudla chundel v lasů (srov.
kudlatý = chundelatý) a konec konců od
koudel = chuchval vláken lnu nebo konopí.
Mch N Ř 25.200.
chúp val.: hlouček (lidí) NVal 4.137. J e to
slovo proniklé ze slc. n a M oravu: slc. je chlp
zádrhel n a n iti, chom áč (vlasů, trá v y , sena,
slám y, v lny, lnu), hlouček (lidí), ale i obláček
(kouře). Odvoz. slc. chlpit zauzlovat (nitě,
vlnu), ch. vlasy někom u = cu chati, rv á ti
(při pranici), ch. sa je p a k v a d it se, h á d a t se,
p rá ti se. V povědom í m luvících bylo to to
chlp po to m m ylně spojeno s *chlupe, takže
obě slova splynula: slc. chlp je i ‘ch lu p ’, n a
M oravě p a k je msl. chlupat se dovádět,
k o čk o v at se Voz a h an . pochlópat — p o
ta h a t za vlasy K tD . — R . chlópfe vločky. —
V ýznam ‘zád rh el’ dovoluje sp o jit chlp s lit.
kilpa sm yčka, kilp in ě zádrhel n a n iti, kilpoti
zad rh n o u ti, lot. cilps (mask. jako v slovan.!)
je rovněž ‘zádrhel, sm yčka’ (nit udělá jakési
očko = sm yčku). Je-li to spojení správné,
p ak chlp je z *ch-blp’b (■&p ro ti i jak o v m-brgati
p ro ti lit. mirgeti apod.). slc. v ý zn am y ‘cho
m áč, horď ’ dají se v y sv ětlit! d o d atečn ý m v li
vem slova klb (viz kloub), kde jsou dom a.
churavý; stč. až po K om enského: h u b en ý ,
n etlu stý , šp a tn ý (toto o z ra k u ); k la d .: šp atn ý ,
b ídný (např. o m ostě, p iv u , šatě, dom ě); sem
schourek v y záb lý člověk, us. za Jg d , schour
nepodařené jablko ib., vč. churý šp atn ý , b íd
n ý K u b -P S . Ně. churavý = chorý, nem ocný.
— Z p o lštin y sem p a tří churo, chuchrak
slaboch, vyzáblec, u b o žák (ch opakováno!).
— P ů v . bylo churý (toto je n a Mor. jako
příjm ení), z něho churavý jako je černý
a černavý. — Psl. churv,. P říb u zn é je n e
pochybně ř. κραϋρος suchý, drsný, křeh k ý ,
lom ivý (něm. slovníky: trocken, zerrieben,
rau h , sprode, brúchig); označuje te d y všeliký
šp a tn ý sta v dané věci; κρανρα je jak ási
horečková nem oc zv ířat. S lovanština v y
značila n ev ítan o st té v lastn o sti zám ěnou
k/ch, řečtin a zesilovacím r. F o rm a se zdloužením ( § 1 ) je v chyr-v, k te ré je λ7 rd. chíryj
nezdravý, neduživý a jinde.
chuť, chutný (stč. i příjem ný, n apř. o cestě,
p řív ětiv ý , o tv á ři; ta k dosud vm . slc. ch.
= pěkný), chutnati, choutka, příchuť. — slc.
chuť, chúika; chutiť lahoditi, líb iti se, chutnať
= ochutnávat. Pol. chqc, uk r. chuť. — Z chotb,
což je od kořene chot- (viz chtíti), zesíleného
nosovkou z rozpuštěné gem inace (*chont <
chott) expresivní. I to d áv á tu šiti, že chotb
(stsl. po-chotb, uk r. chit) i chotb bylo asi
usilovnější, pru d ší chtění, podobně jako
ř. χάτις, než p o u h á vola, vůle. V ýznam
‘p říc h u ť (jídla, nápoje, jen v č.) se vyvinul
asi postupem ‘jisti něco bez c h u ti’ > ‘jedení
bez c h u ti’ > ‘jídlo bez c h u ti’.
chvadnúti s tč .: v ad n o u ti, ch řad n o u ti (1 d o
klad). Msl. val. laš. chvadat (k-) ch řad n o u ti
B -S vK , chvjadac Vaš. slc. kviadať K t ze
Sasínka. — Asi v a ria n ta slova vadnouti,
vzniklá křížením s chřadnouti; od to h o to je
přisuté ch; m or. m ěkkost je náležitá, by lot
tu g.
chvála znam enalo v lastn ě to též co sláva
(: chvála Bohul), n y n í ch. se m yslí jen vůči
podřízeném u nebo rovném u, ta k i chváliti,
stč. chvalcbný. Mor. chválit se znam ená
‘ch lu b it se’ (podobně v slc.). Z vláštní vývoj
je 1 ° u naschvál: je ze stč. navzchvále (pův.
vz-chválu = pro chválu, k chvále, p ak s n o
vou předložkou na + lok.), již stč. znam ená
,,úm yslně“ , ně. dokonce „n avzdory, n a
zlo st“ (udělal m u to naschvál), schválnost —
úm yslná zvláštn o st, zlom ýslnost. Ale v nář.
dosud m ísty je zachován v la stn í v ý znam :
msl. néni m ne naschvál = n a chválu, ta k
dobře, ab y ch to m ohl chváliti, ty boty
nejsú n. = n esto jí za m noho Mal, pod.
laš. n a sch vá l H o r. 69.99 (pod hrubý). O b
dobně stpol. naschw al, sch. navo ( < na-hvao). 2 ° v jvě. nechval ad v .: žel, jen když,
aspoň; nechvál p rší, n. m u dítě umřelo, te d y
ze s ta ré podob y 1 . sg. nechválu = n e
chválím to , nem ohu to ch v áliti > bohužel.
Nechvál je to ve stodole = nelze [úrodu] c h v á
liti, [ale aspoň b udm e rád i, že] je to ve s to
dole. D oklady K t 2.116, P ř. 3.633, B, H š
2.139, P ittn . 9.111. — V šeslovanské: stsl.
chvála -liti, slc. chvála a td . — P říb u zn é je
h et. vallu- oslavovati, velebiti (rúhm en,
preisen). N aše sloveso je ite ra tiv u m s n áleži
tý m dloužením v kořeni, ch je p říd av ek ze
silovací, bez ch je te n k o řen ve velebiti 2 °.
(Jin ý v ý k lad , ze sláva, k te rý podal K . H .
M eyer, D onům Schrijnen 413 a k te rý jsem
p řijal v Slavii 16.214, n y n í opouštím .)
chvant, chvančák laš.: trh á n B, v ětší kus
(něčeho k snědku), pl. chfanty ro ztrh an é
š a ty Šr. ·—· K r. chvat chlapík (obratný,
dovedný), chlapák?
chvástati se, -avý, -oun; slc. chvástat sa t/v ,
uchvastať vychv áliti. — sln . sch. hvastati,
ukr. chvastaty, r. chvástat(sja). St-ové intensivum b u d od chváliti se ve v ý zn am u (dosud
m or.) ‘ch lu b iti se’, srov. rd . čechválitsja
ch lu b iti se (ce je zesilovací p řed p o n a, viz
ko-), nebo od nezachovaného slovesa, jež by
odpovídalo gótském u hvopan t/v . Dále je
příbuzno snad stin d . (vlastně prákrtské)
katthatě t/v ; p rák rtsk é hláskosloví dovoluje
vy v o d iti katth z *kvást.
chvaštat se h an.: do něčeho (do práce, do
tance) se d rá ti R s, val. chvaščivý chtivý, baž
n ý B. — V ypadá, jako b y to bylo p řejaté
bulh. chvástám se ch áp u se práce (apod.), od
chvátiti. O kolnosti p řeje tí nejsou znám y. Viz
i chvestat sa.
chvátati, zřídka -i t i : spěchati; chvatný. —
slc. chvátat, chvátavý, chvatný, chvat t/v jako
v češtině; hl. chwatac, dl. chwataš t/v , pol.
chwatki, u kr. chvatkyj a td . rychlý, spěšný. —
Z vláštní vý zn am dostalo stč. ochvátiti sě
u h n a ti se, nč. zchvátit koně, k rá v y = u h n ati,
též lidi (napom ínal [uřícené žíznivé chlapce],
abychom u h řá tí nepili; že bychom se m ohli
zch v átit, Stašek, V zpom ínky, P ra h a 1926,
58); m or. slc. ochvátí se dobytče, když
ch v atn ě požije něčeho, z toho dostane nemoc
ochvat B (proti ní je ochvatná zelina krtičník). — Souvisí p a trn ě s kvapiti t/v . J e to
t-ové frek v en tativ u m , te d y z *kvap-tati, a ch
m ísto k.
chvátiti, uchvacovali, stč., dosud u° v y 0 za°.
V šeslovanské. N esouvisí ani s chytili ani
s chvátati spěchati (ač se stále tv rd í opak).
V zhledem k v ý zn am u je st m íti za to , že
zde výchozí *chvatati ‘u ch v aco v ati’ je t-ové
in ten siv u m od pohybom alebného základu
chvap- (srov. synonym ní rým ové základy lapa další pod chňapali); v to m lze v id ěti z á
k lad n í chap- (což je arci od chop-iti), zesílené
o v, podobně jako jinde je zesilovací r ň,
vložené h n ed za ch.
chvestat sa laš.: tě šiti se d y chtivě. St-ové
intensivum , sn ad od chvěti se, te d y asi
„ třá s ti se n a něco“ . Nebo p a tří ke chvaštat sel
chvěti: sem ta m h ý b ati, k lá titi, kolébati,
třá s ti (větrové chvějí sosnou, pták chvěje křídly,
pes chvostem K om enský). N yní zúženo n a
‘drobně, jem ně tř á s ti’. P o stv . č. výchvěv,
záchvěv. Stč. též chvěplati: stromy se chvěplí,
chvěplal údy; nč. též chyplatí (zimou) =
třá s ti se, us. za J g u P oděbrad. Dluž. chwjaš
se, pol. chwiač, u kr. chvijaty, stru s. chvějatsja,
slc. chviet sa. — Psl. chvějq chvějati (-b-) m á
p řisu té ch; souvisí s lit. viěpti a se stind.
věpatě chvěje se, slabý kořen vip- je též
v něm . w ippen a v lit. virpeti (stran r viz
§ 10). Stč. dosvědčuje p; v y jiti je st z *chvěpQ
*chvěpti > chvěti, k to m u p řitv o řen nový
présens chvějq a k něm u chvějati, popř.
chvbjati. s tč . chvěplati je asi z *chvepati s l
asi příponovým , jako je v šmatlati apod.
chvíle, chvilka; dochvilný; msl. též kvilka B.
— Pol. ( > ukr.) chwila, hl. chwila, dl.
chwila, chylá, slc. chvíla. — P ře ja to ze sth n .
(h)w ila (nyní Weile). (S nechvíle ‘n ep ohoda’
nesouvisí.) S tran v ý zn am u viz čila.
chvístati 1°: pleskatí, pleskavě tlouci; 2 °:
pleskavě s třík a ti, n ap ř. b lá te m (ne vodou!
13), slinou, říd k ý m lejnem (to to je slc.
chvistat), o d tu d již stč. chvistavka chví-tačka
průjem . N Ř 24.95, 25.59. — Sch. hvietati,
ukr. chvys'katy pleskatí. — Slovo zvukomalebné, st-ové in tensivum , p araleln í k chlístati podobného význam u. Mch S P L 1.249.
chvistek laš.: rehek (p ták R uticilla) Z-BHor. — H luž. hw iždk, pd. gwizdek t/v .
Výchozí p řed stav o u je tu „ru d o ch v o stek " ,
srov. červeny chvost t/v L p, ale to m ěněno
adideací k hvízdati.
chvoj, stč. -č, chod. chvůje, chvoje. Laš.
bez v. chojica chojka. Z prav id la u n ás (i u ji
ných Slovanů) označuje v ě t e v jeh ličn atý ch
strom ů, ale slc. a sch. m ůže zn am en at i r a to
lest listn atý c h (lípy, b u k u Ms), ta k že z to h o
vyplývá pův o d n í obecný vý zn am ‘v ě te v ’. —
V šeslovanské: slc. chvoja, pol. choja, r. chvojá
a obdobně jinde. — Psl. chvojá; odpovídá m u
(až n a p řid an é ch) stin d . vayá v ětev . (N aproti
tom u zp rav id la p řiro v n áv an é lit. skujá z n a
mená norm álně šišku, nikoli jehličku lesních
strom ů; je p ro to příbuzno se šiška. L it.
plur. skújos, lot. skujas ‘jehličí, ch v o jí’ bude
přenesení, u něhož lze p o č íta t s vlivem
slovan. plur. chvoje a k o lek tiv a chvojbje.)
chvor stč. a dosud v č.: vrše G b-K lar-JgK ubL-PS. — O dpovídá m u rd . vor vrše
skřínková (K astenreuse), asi od -vfíti ‘z a
vřití’; u nás bylo připojeno ch, § 16.
chvost: rozčepýřený konec ocasu, ocas.
Základní slovo nebo odvozeniny u všech
Slovanů: ch. zn am en á (pol. slc. u k r. r. sln .)
takový ocas, po p ř. (polab.) pecové pom etlo;
odvozeniny (č. chvostisčč, viz koštš) pom etlo
z březového p ro u tí, p opř. (pol. chwoszcz,
r. b. chvošč) ro stlin u přesličku. — P ů v o d je
sporný. Mělo se za to , že je p ře ja to z germ .
(něm. Quast třap e c a td .); k d y b y bylo, ch
místo k bychom m ěli za expresivní. Ale slovo
je asi dom ácí, n ao p ak Quast b u d e od Slovanů
(Rásánen N phM 56.51), též fin . vasta t/v je
z rus. (N iem inen L P 4.218, souhlasí R ásán en
uv. m .). Chvost jistě znam enalo nejp rv e b ře
zový věník, m e tlu (doloženo m ám e zatím jen
krk. chvost koště ČL 29.8, Jíle k Jžn o 24,108),
jíž se sta ří Slované chvostali (šlehali, m asíro
vali) v bani, tj. ve své staro b y lé p arn í lázni
(odtud přece, ne od v ý zn am u ‘ocas’, odvoze
no chvostišče = koště!). P ro to že chvostati
(stč. stpol. rus.) se d á vyložit (lépe než jako
denomin. od chvoste) jak o p ů v o d n í slovo
domácí, í-ové in ten siv u m od kořene, k te rý
je v lat. quatere te p a ti (tedy z kvot-tati), v y
jdeme z něho. Chvost-b bylo k něm u přitv o řeno jako č. tlouk k tlouci, a tu — jak o žto sp e
ciální technický te rm ín pro lázeňské n ářad í
— se dostalo ke G erm ánům (Bade-quast;
quásten = ch v o stati) a k F in ů m . P a k u Slo
vanů ch. bylo přeneseno n a ro ztřep en ý ocas,
jednak vzhledem k podobě, jed n ak i k tom u,
že se jím zvíře ošlehává.
chyba: v ad a, n ed o statek , poklesek (do
lož. od střed n í doby), chybíti (rovněž); stč.
je však chybili sě čeho n. n a čem a chybovati
(sč). J e i jč. chod. laš. chybat, val. chýbať.
Samo chyba n ed o statek pokleslo (jako v pol.
hl. u kr. br.) n a příslovce s význam em ‘v y jm a,
m im o’ (stč. d oklady od 1556 Gb a v T áb),
m or. a slc., tu p ak se m ění dále n a chyma.
Ve stč. výrazech záporného k o n te x tu jako
nenie chyby je význam „není p o ch y b n o sti" ,
podobně nejmčti chyby = nepochybovati,
bez chyby — bez pochyby. — V ývoj vý znam u
osvětluje I. Němec L F 84.25n. ta k to : Chyba
je m in u tí (čeho), chybiti (sč) (čeho) = min o u ti se čeho, zvl. o m in u tí se cíle, správného
sm ěru, sp ráv n é cesty. Bylo chybiti cestu,
ch. se cesty, ch. se brodu, ch. se lávky, o d tu d
chyba lávky = m in u tí láv k y ( = sejití se
sp ráv n é cesty), om yl. N enie chyby p ak
d o stáv á v ý zn am „n en í om ylu, selhání, o d
chýlení se od p ra v d y " ; z to h o se v yvíjí
m im očasové „není om ylu > je jisté, n e
sporné, nepochybné = není p o ch y b y " ,
o d tu d vý zn am pochybnosti, pochybování
(bez chyby = bez pochyby). V p o d statě
všechny do k lad y n a chyb(ov)ati s význam em
„p o ch y b o v a ti " n ám p o sk y tu je stč. lite ra tu ra
nábožensky m ravoučná, učící o p rav é cestě
k spasení. O těsné sp o jito sti m ezi úchylkou =
chybou ve víře a p o chybností v stč. p o jetí
svědčí p a k to , že i stč. chybiti sč, vyhrazené
pro v ý zn am y „m in o u ti se“ a „u čin it i
ú ch y lk u -ch y b u " , m ůže b ý t ekvivalentem
latinského d u b itare. — Z dá se, že příbuzné
je (Berneker) stin d . kšubhyati k o lísati se,
tř á s ti se, d o stá v a t se do vzrušení. T om u je
nejblíže pol. chybotac h ý b ati, h o u p ati, kym áceti. Ja k o něm . schwanken je kolísati se,
ale s ním příbuzné ab-schwenken je odbočiti,
ta k se u pochybovati došlo k „odbočiti (od
cíle) > m in o u ti cíl" , p řed p o n a je p a trn ě
po 3°; protože jiné před p o n y tu nebylo,
m ohlo vedle pochybati ode d áv n a s tá t
v tém ž v ý zn am u i p ro sté chybati. S tran
form y je tře b a v y jiti od *ch-bb-jo ( — kšubh-yá -m i); m ísto něho převládlo iterativ u m ,
náležitě tv o řen é (: zdloužení τ, > y) chybajo
chybati; od něho je p o stv erb áln í jm éno
chyba, od to h o to je chybčti a chybovati.
(Tím pozm ěňuji v ý k lad z E S X.) — slc.
chyba se v nářečích m ění n a chyma -a -e
hiba him d a konečně n a iba ‘jen o m ’. Slovesa
jsou chybit — u d ělati chybu, chýbat chybiet
chybovat — n ed o stáv a ti se, ch yběti. Pol.
chyba -ic, hl. chibic, ukr. chyby ty -aty,
sln. hiba.
chybať laš.: házeti, ob° od0 p ře 0 roz° u° z°
K tD , hýbat, chynut (na° B). Pol. chynqč t/v .
H l. je í-ové in tensivum chytač t/v , dl.
chytáš. — Psl. chybati. P říb u zn é je nejspíše
stin d . kšipáti t/v (werfen, schleudern); n á
ležité ite ra tiv u m (se zdloužením v kořeni)
vězí u nás v šibati. Zdá se, že kořen ide.
*kšip- 'h o d iti' mohl podléhat (pro vnější
podobnost obou) vlivu kořene *kšubh- ‘kolís a ti’ (který je v chyba), tj. zam ěnit jeho
vlivem své p za b (z *bh) a m ohl i p řijm o u t u
m ísto původního i. T edy vedle *kšibh(šibati ‘m rsk a ti’, viz) se objevilo i *kšubhv to m to chybati.
chýliti již s tč .: kloniti, sh ý b ati (od- na- pře
při- u- vy-, o d tu d po stv . odchylka a td .); m or.
zachýliť přichytit p řiv říti B -K ol; laš. chyly,
nachyly nachýlený B, han . pochelé šp a tn ý
K pU , val. u k y n ú t sa (ch/k) u h n o u ti, schovati
se, schouliti se B. — Všeslov.: slc. chýlit,
pol. chylió a obdobně jinde: pol. též chyncic. —
P říbuzno je ř. κύπτω shýbám , skláním ,
chýlím (hlavu), κυφός seh n u tý , skloněný.
U nás zám ěna k/ch. P sl. sloveso b y znělo
asi *chypy *chyti; zaniklo, bylo v šak zb u d o
váno nové n a -iti n a Z-ovém p articip iu
c h y lt < *kyp-l’b.
chýr slc.: zpráv a, p o v ěst, šířená ú stn ě;
chýrny, chýrečný znám ý, slavný, chýrnik
výtečník, chyrovat slýchati, m íti zp ráv u
o kom ; rozchýrit, vychýrit, o d tu d vychýrený,
vychýrny K . — P roniklo n a jižní a vých.
M oravu: chýr B. Ze slc. bylo p řeja to výchyrný
hezký (též pd. je w ychyrny), ale m ěněno ve
vicherný znam enitý, před n í B, vícherný p raco
vitý, čilý K ol (adideace k vichrů), výcherný
pečlivý Václ 114, výdherný vyhlášený B
(odtud pd. wyderny stro jn ý , pyšný?). Z p ětn ý
ú tv a r od výchyrný je laš. chyra b ra v u ra B. —
Pol. chyr, hyr, u k r. hyrešnyj p o v ěstný. —
Z maď. hír zpráv a, p o v ěst, což p rý pochází
z tu reck ý ch jazy k ů (čuvaš.). Do slc. p řeja to
(H pt.) už v 12.— 13. stol., ja k lze souditi
z toho, že je v n í ch a ne h.
chýra s tč .: nev ěstk a. Ze stněm . huora
(nyníH u re), což je p ře ja to ze slo v an štin y (viz
kur v a).
chystati 1 °, již s tč .: p řip rav o v a ti; často
s na- při- u- s-. — slc. chystat. — P říbuzné
je asi s ř. παρασκεύω t/v , je to te d y st-ové
intensivum od *sku, p ři čem ž začáteční sodpadlo disim ilačním vlivem příponového s.
Mch S P L 1.251.
chystati 2 °: žnout i (tráv u pro krm ení d o
bytka), han. B, jvč. A. krk. K tk , ay° CL
29.10, ochystat ožnout i M ark v arto v á 121. —
St-o vé intensivum od ská, příbuzno je lo t.
skuvu skut holiti, s dalším t lit. sku tu skusti
o šk rab áv ati, holiti. Z ačáteční s odpadlo
stejn ě jako při chystati 1 . Mch SPL
1.251.
chýše: stč. chýší, chyška·, slc. chyza. Slovo
to je u všech Slovanů, ale v dvojí výchozí
podobě hláskové: *s je krom ě češtiny ještě
v sln ., sch., všude jinde je z. Vedle původního
(a stsl.) chyz-b jsou odvozeniny n a -ja (chyža
-ša), -ina, -ica. — Obecně se m á ch. za přejaté
z germ ánštiny. V zhledem k vý zn am u (domek
ubohý, ch atrn ý ) bylo to p řeje tí m yšlené jako
znevažující, pod. jako n ap ř. č. čúchy škaredé
b o ty z Schuhe a r. blícy h o u b y z Pilze. Něm.rak . Keusche ch atrč je ze slovanštiny (Steinh au ser SIWien 98).
chytati -iti. — Pol. chytaé chxycič a tp . v slc.
hl. dl. sln. sch.; stsl. chyštq chytiti. — J e to
ť-ové intensivum od kořene u nás jin ak n e
dochovaného, k te rý je v lit. gáunu gáuti
a lot. gúnu gňt ch y titi, lap iti. T edy *gú-ta-jo,
zám ěna g/ch.
chytrý č.: nehloupý, ta k i slc. a jinde. —
L it. protějšek je gůdras a gudrůs ch y trý ,
lot. gudrs t/v . U nás b y la ztracen a znělost,
krom ě toho provedena zám ěna kjch a expresivní dloužení u > ú ( = y). D alší p říb u
zenstvo je sn ad v h et. kutru- svědek: ten
pojem se v m nohých řečech v y ja d řu je v ý
razy jako „v ěd o u cí1* (Pedersen AO 5.178).
Slovenština m á i jiné chytrý = rychlý, h b itý
(ch-é nohy, ch. krok, ch-ý p o tok, ch-ά práce).
T o to d ruhé ch. nelze sp o jo v at s ch. ‘d ů v tip n ý ,
n eh lo u p ý ’, neboť m á příb u zen stv o v lit.
kutrús ‘pohyblivý, čilý’ (z kru tú s t/v ); není
te d y m ožno h le d ati zde nějaké rozšiřování
nebo přenášení význam u. — Nelze ta k é ani
jedno ani d ruhé chytrý sp o jo v at v jediné
a p řijím a t n ějak ý vývoj význam u. Nelze je
ta k é odvozovat od chytati, neboť přípona -rt>
není u nás p ro d u k tiv n í a nepřipojuje se te d y
k novým slovesným ú tv a rů m , zvláště ne ke
km enům intensiv (jímž je chytatil). Mch
ZfS 1, seš. 4, 36.
i 1°. V případech jako i ne!, i toto! ‘nikoli,
k d ep ak ’, i jé!, i vida!, slc. i — či m a nevidíte'!,
i — to p á lil je to zřejm ě interjekce, uvádějící
vý razy podivu, p řek v ap en í, odporu nebo
vůbec „ h n u tí m y sli“ , bolesti. V yslovuje se
někdy i dlouze.
i 2 °, stč. též hi (,,p ro th etick é“ h), spojka
slučovací (dnem i nocí, slc. doniesla šišiek
i pampúchov), v y tý k ací, zdůrazňovací a připouštěcí (odpustil i nepřátelům-, i když·,
byt i; třebas i; podobně i slc.); stč. je i v<
v ětách sm yslu zřejm ě odporovacího (chtěli
jsm e j i t i na krčmáře, i nezdařilo se nám);
m á též funkci navazovací (slc. i vošiel som
dnu; pod. v češtině). — J a k o slučovací je
i u jin ý ch Slovanů. O dpovídá m u baltsk é ir
t/v a dále řeck á sp o jk a Ιδέ (o n í Schwyzer
2.566), slučující v ě ty a navazující. Lze m íti
za to , že v původním *ide přešlo d v r (§ 6 )
a že e odpadlo. Lot. ir se v „nepečlivé1'
řeči a v nářečích pronáší jako ij a někde
jako pouhé i. Stejný vývoj lze p řed p o k lád at
i v praslovanštině; krom ě to h o b u d n áh rad n ě
(po ztrátě e) dloužení b v i nebo p řid án í
hiátového j: *jbr > *ir > i. P o d o b n á
ztráta r je též v po 2°. (N ěkteří m ají tu to
spojku i za totožnou s in terjek cí i 1 °;
v. Kurz Slavia 24.114.)
ibišek,'slc. ibis. Z něm . Ibisch, což p řed p o
kládá středolat. m už. ibiscus (jinde je n tr.
■um)·, z ř. Ιβίσκος. Vulg. č. slc. aibiš je z něm.
Eibisch.
idol, nyní evropské slovo (něm. Idol, fr.
idole) z ř. ειδωλον podoba, obraz.
ihy, mor. výraz podivu u K osm áka; slc.
íha(j), iha(j). Jeh o í- souvisí s citoslovcem hí,
slc. hikať, -ha je zesilovací. Srov. msl. výraz
podivu aha pro ti čes. á!
ihned: stč. inhed z *in-bg-bd-b, což je ra d i
kálně oslabený (vlivem rychlé, úsečné v ý slo v
nosti) tv a r s význam em = jednoho, téhož
času, tj. v jednom čase p ráv ě s tím , k d y bylo
slovo vysloveno, od in-b jeden (viz pod jin ý )
a god-b čas = č. hod (ve spojeních hod boží =
čas boží). Zde m á in-b stejn o u funkci jak o
příbuzné óen ‘jeden, sam o tn ý ’ v sta ré irštině:
je-li bez flexe položeno p řed su b stan tiv em
(tedy jako b y bylo tém ěř p rv ý m členem
složeniny), znam ená ‘tý ž ’ (i n-oen u a ir —
v témže času). — N ení v šak jasno, ja k zněl
výchozí tv a r. Možno p řed p o k lád at b u d
*inogoda (kmen ino- jak o 1 . část složeniny)
nebo *in-b goda (in-b bez flexe?) nebo *inogo
goda (po sp ly n u tí v jedno slovo bylo go-go
haplologií zjednodušeno) nebo sn ad i lo kativ
*ině godě > asim ilací ině hedě > inhed.
Z inhed vzniklo rozličným i asim ilacem i,
přesmyky, an ticipací (jejich příčinou b y la
neprůhlednost slova) inehed inhede inhned
ihend ihned hinhed hihned, m y lným dělením
i nhed, i hned; přip o jen y p řívěsky -ž -ka -ky.
Do nové češtiny přešlo jen hned a důraznější
ihned. Srov. stsl. inogda in-egda, hl. ned
(z hned)·, slc. ihned, hned a pol. hnet > wnet
jsou z češtiny.
indián(ek) čokoládová kobližka. ,,R ozšiřo
vala je K uchařská k n ih a D om ácnosti (indián
ky čili buflerky), 1. vy d . vyšlo 1890“ Š.
Obecně bylo znám o již 1900 (K ubín VČP 7.
152). — slc. indiánka je z češtiny, ale rod
byl změněn.
inkoust, výslovnost -g- jako v jin ý ch cizích
slovech (grejcar a td .); spolu s pol. inkaust je
to ze střed o lat. *incaustum, to p a k z ř.
εγκανστον, což znam enalo původně b arv u
v horkém sta v u nanášenou štětcem (od καίω
pálím , aor. εκαυσα, p a rt. κανατάς), při je d
nom ze způsobů starověké m alířské techniky
en k au stik y , popř. stu d en o u b arv u nanášenou
ho rk ý m n ástro jem zv. k au teriem p ři druhém
způsobu. N áš vý zn am vzešel asi z to h o to
druhého, εγκ. byl p ak jak ý si červený inkoust .
Z téhož pram ene je též ital. inchiostro, fr.
encre ( > angl. ink) aj.
intráda, ta k i slc.: z ital. entrata v stu p ,
příchod; přeneseno n a fanfárovou hu dbu
h ran o u při příchodu vzácného p a n stv a ; it.
slovo p a tří k la t. intráre v sto u p iti.
inu, msl. u K y jo v a íno: in terjekce i + nu,
no.
iskať laš.: štíp a ti B, jiščic t/v , d ro b iti;
p o stv . jišč f. drobné, rozdrobené věci Lor-B .
— J e asi příbuzné s b altsk o u rodinou (viz ji
pod jizva) slov éižěti p u k ati, áiža puklina.
T edy iska t (Psl. j - hskati ?) b u d e z *iz-skati,
s původním nulovým stu p n ěm kořene před
-ská-; z iska t přechodem do 4. tříd y vzniklo
dále *j-iščiti. Viz též iver. P ů v o d n í intensiv u m p řijalo v to m to p říp ad ě vý zn am faktitiv n í, což je zjev toho d ru h u , ja k ý u s/fc-ových
sloves n a sta l v to ch arštin ě. Viz též jizva .
iver, -o m sl.: třísk a v y sek n u tá ze stro m o
vého km ene, val. ivor. C. lesnické vír zásek
do stro m u při porážení pilou a sekerou PS. —
slc. iver, -a, -o, -ko, -ka t/v co m sl.; pol. wiór
hoblina, třísk a , u k r. iver t/v , odštěpek, též
vir třísk a, r. íveren', věren' úlom ek, střep ,
b. iver třísk a , hoblina, sch. sln. iver třísk a. —
Slovo nejasné. Snad p ů v o d n í je ivero n tr.
Z atím jed in á m ožnost je spojití je s iskat
štíp a ti (viz), ale v y jiti z tv a rů , k te ré už
v Psl. z tra tily kořenné z (kořen b y b y l eizz *eig-) p řed p říponovým sk. P říp o n a zde
by b y la ide. ver/ven (dosvědčena v ch etitštin ě,
kde tv o ří jistá n e u tra ; u nás je jen v role); to
ovšem n u tí k p ředpokladu, že byla i u nás
aspoň tro c h u p ro d u k tiv n í. N eu tru m *i-verpřešlo, vzhledem k svém u rodu, n ejp rv e asi
ke střed n ím o-km enům (ivero), p a k se
objevilo ivera fem. (ženský rod jako v treska,
tříska) a iver m ask.
ja msl. laš.; stá v á n a p o čátk u odpovědi
nebo před m írným zákazem (ja di!), viz
slovníky B arto šů v , K o lajů v a H orečkův. —
slc. zesilovací p řed p o n a v jaba ba ano,
jažoby ale k depak!, ja n u ž nuže! — J e to
interjekce a s nářeční prothesí.
já , stč. jáz. — slc. pol. luž. r. ukr. sch. sln.
ja, v staré době pol. sln. r. b. t é ija z ; stsl. az-b,
b. a,z. — L it. as, la t. ego, ř. εγω, got. ik (něm.
ich), stin d . áham, arm . es. Id e. asi *egh, což
bylo, stálo-li při slovese, rozšiřováno a n tic i
pací o koncovku slovesa, buď -5 (ind. prés.),
nebo -om (prét.); z -om je naše -v. N ejasné je
j{a)-. S nad a je výsledkem bsl. tendence z a
čáteční e m ěniti v a (lit. ašva k obyla x la t.
equa; r. ózero x jezero), jež bylo zdlouženo
vlivem *tú > ty v a, te d y á zv. Ale odkud
m ám e j , nelze říci. — O složení onoho ide.
eýh jsou různé dom něnky; n ejnověji psal
(i nás o to m E rh a rt S P F F B U 1956 A 4
str. 5 a 11, nalézaje v něm i sto p u laryngály. — O statn í p á d y se tv o ří od základu
docela jiného (což je p ráv ě staro b y lá v la s t
nost osobních zájm en): gen. m ne je z mene,
srov. av. mana·, d a t. lok. mne z *mbnč, ak.
m é z mg < *mě-n, in str. m nou z *m hnoj o
(mbn- je tu zkříženo s *mojo, ind. in str.
m áyá); příklonný d a t. m i z ide. příklonného
m oi (ř. μοι, stin d . mě).
jablko, stč. též jablo jako v b u lh .; stč.
rajské jablko = g ran áto v é; dem . jablíčko,
n ář. jablýško, jablóško, odvoz, jablkový n ap ř.
závin, jablečný m o št; jableóník, už stč. —
M arrubium (rozem nuté listy voní jablky). —
Y šeslovanské: csl. (j)abl,bko i fem. ja b lvka ,
slc. jablko, pol. jablko, uk r. r. jábloko, hl.
jablyko, dl. jábko, jabluko, sln. jabolko, sch.
dříve jábuko n y n í fem . jábuka, bulh. jáblo
i fem. (j)ábálka. — P sl. ablo. P říb u zn é je
lit. obúolas, něm . A p fe l (sthn. apful), stir.
abhall ubhal. Slovo zřejm ě ,,p raev ro p sk é“ . —
Jm én o stro m u je jabloň, stč. jabloň i jablan
(a kol. jablanie, -onie). slc. jabloň, b. sch.
sln. jablan (v sch. m ask.), pol. hl. dl. jabloň,
u k r . jáblunja, jáblinka, r .ja b lo ň '. Slovo yelm i
nesnadné s tra n p říp o n y : tv a ry s -o n t u k azu jí
n a *(j)ablonb, o sta tn í n a *(j)abolnb, s čímž
souhlasí stp ru s. wobalne. Z dá se, že p ůvodní
je *(j)abolnb, neboť u n ázv u ja b lk a v jiných
jazycích je sam ohláska mezi b a l, že v šak
n astal — vlivem slova (j)ablo, jablvko, kde ta
sam ohláska v y p ad la — p řesm yk bol > bio.
Jm én o to je pozoruhodné tím , že je to jediný
s ta rý p říp ad , že ovocný stro m m á název t a k
to odlišený od jm én a ovoce (hrušeň, brosk
voň apod. jsou m ladé napodobeniny). ,,D ále
je pozoruhodné to , že jab lo ň je jed in ý ovocný
strom , k te rý nepřišel p ro střed n ictv ím řím sk ý m “ (Šm ilauer). B yl spor o to m , zdali od
jabloň jsou i m ístn í jm én a Jablonec, Jab lo n n é,
J a b lů n k a , Jablo n ica. V zhledem k to m u , že
něm ecky bylo G ablonz (Jablonec) a Gabel
(Jablonné), měli n ěk teří za to , že pocházejí
od kel. gablum clo, m ý to (ty osady leží
u h ranic, u p rů sm y k ů , u přechodů do ciziny)
a že Slované t a jm én a jen přichýlili k jabloň.
J in í trv a jí n a to m , že t a jm én a jsou od
jabloň. Viz o to m n y n í ZMK 5 .1964.215η.
jab řad k y stč. (sing. -dek či -dka ?) výhonky
vinné révy. — slc. jaburátko, spr. -dko,
z toho asim ilací baburiatko, baburka, plur.
baburence jeh n ěd a v rb o v á, jív o v á; pol.
jabrzqd, jabrz§dzie topol (p atrn ě původně asi
topolová k v ěten stv í, jež n a tzv . kočičky
upom ínají, zvl. n a k v ěten stv í n ěkterých
vrb). — Pom oř. brad ovoce. — Málo jasn é.
Snad p a tří k lit. brésti z rá ti (viz i broný)
jak o žto p o stv erb áln í br§dv. N áš v ýznam lze
ch áp ati asi ta k , že t y v ý h o n k y a ta k v ěten stv í
jsou ú tv a ry plavé nebo bílé, světlé b arv y
a že te n název je jisto u obdobou slova
kvčt-b, k te ré souvisí se svítili. To b y znam e
nalo, že ono sloveso u S lovanů podrželo
ještě te n základní v ý zn am , o k terém svědčí
broný. Ja - je sn ad p ře ja to od jagn§da,
jehněda?
jad rn ý : v la stn í v ýznam je zřetelný n a
M oravě: p ěkný, čilý, zd rav ý , silný, h b itý
(ovoce, kotě, chlap, jazy k ), pěkně vzrostlý
(obilí). — slc. ja d rn ý, pol. ja d rn ý ja d rn ý ,
silný, čilý, Yú.jčdrny, d l. jěsn y rychlý, by strý ,
časný, u k r .já d ern yj ja d rn ý , silný, tu h ý , svěží
(toto o v ětru ), r .ja d ren yj t/v , sln. jéd rn ,ja d rn
též rychlý, b y strý . — P sl. *j$ d rb m : vzniklo
rozšířením a d jek tiv a j^dr-b (stsl. j§dro ταχύ,
b. jedar silný, zd atn ý , sch. jedar p lný, silný,
svěží; r. u-jadrét zesíliti, zm o h u tn ěti, pol.
j§drzyč osvěžiti); to p a tří asi k slovesu *j§driti,
srov. č. šetřiti — šetrný, p a třiti — patrný,
chátrati — chatrný·, j§ d rv je to to žn é s ind.
indra- silný, m ocný (to je i ve jm éně nejvyššího indického boha) Mch K Z 64.262,
AO 12.143 a s ř. άδρός čilý. Souhlasí T rú b a čev V J 7.132. L idová etym ologie v idí so u
vislost s jádro 2 °, ale v ý zn am y jako čilý,
svěží n ed ají se z toho v y voditi.
jádro 1 °: vorce neb ona část keseru, v které
se ry b y c h y tají Jg , částk a dro b n ý ch ok,
k te rá se m ezi obuzky n a ta h u je , ab y v ní
p tá ci uvízli, když skrze obuzek p ro letí J g d ,
tj. střed n í jem n á síť v tro jité trý h u b ce (viz),
jádřiti v y b írati ry b y z nevodu P S -Jjč ř 113. —
Stpol. jádro síť (vn itřn í síť jisté tro jité sítě),
kašub. jádro síť n a ry b y nebo p tá k y . —
U jižních Slovanů jádro je lodní p la ch ta
(sch. jedro, sln. jádro), v stsl. = ιστός stožár.
P ře ja to asi ze slova příbuzného s ř. άρτέμων
lodní p la ch ta (stran rt > dr srov. It > dl
u -jedle, bedla). V ýznam ‘síť’ je asi z rybářského
slangu. J in a k je historie toho slova tem n á. —
K d y b y v polštině nebylo -a-, ale g nebo q,
bylo b y m ožné m yslit i n a to to žn o st s jádro 2 °.
jád ro 2 °, jadérko, vy-jádřiti = v y slo v iti
,,já d ro “ věci, jaderný, jadernatý. — Pol.
jqdro, slc. hl. jádro, d l. jčdro, u k r. r .jádro, sln.
jédro; b. jádka je p řetvořeno podobně jako
jinde je *p vtb ka = pecka a kostbka — pecka,
jádro, sch. jézgra p řetvořeno podle mézdra =
v n itřn í část kůže nebo k ů ry . — P rasl. j$dró;
souvisí s véd. ándá-m vejce, skr. andám varle
V H (sem ta m i jádro, též v č., m á te n v ý zn am ):
indická slova jsou asi z *čndro-, r je v n ě k te
rý ch novoindických jazycích ještě zacho
váno. D alší rozbor b y byl nejistý.
jadrooký: fischáugig (o koni) D -Jg-S m 242;
jč. též o psu, k te rý „m á k aždé oko jin é “
(tak o v ý je p rý d obrý hlídač, Jíle k Sm 242).
P rv á část p a tří asi k Psl. j^dr-b ‘p lný, silný*
(v. ja d rn ý). To by znam enalo, že se tu
udrželo to ad jek tiv u m ještě v p ůvodní
podobě bez -ný.
jáhla; jahelný, -nik. O bdobně, popř. s g,
v pol. luž. sln. sch. — Slovo jistě praslovanské (jagla), ale původu nejasného.
jahoda 1 °: původně bobule nebo jin ý p o
dobný plod kteréhokoli lesního keře; dosud
ruské ženy i jiné S lovanky chodí v jisté letn í
době do lesa hro m ad n ě „ n a ja h o d y “ (tj.
na maliny, klikvy, b orůvky, b ru sin k y aj.),
proto nás lid rozeznává n ap ř. jen jah o d y
červené a černé (borůvky je slovo m ladé!). —
Týž obecný v ýznam je u všech Slovanů: stsl.
(j)agoda, pol. dl. sln. b. r. jágoda, sch. ja goda, slc. hl. ukr. jahoda. — Psl. ágoda, již
v praslovanštině v ětšinou s j-; souvisí s lit.
úoga, lot. uoga t/v ; *jaga zachováno v csl.
vin-jaga, sln. vinjága réva. K oncové -oda je
nejasné. N ení vyloučeno, že je p řeja to od
jahoda 2 °.
jahoda 2°, jahódka s tč .: tv á ř. — Pol.
jagoda, sch. r. jagodica t/v . — N ejblíže m u
je středoirské agad obličej (A ntlitz; i u nás
se tvář může k lá st m ísto obličej, PS). T aké je
příbuzné něm. Wange tv á ř: jeho ang m ůže
odpovídat našem u dg, § 7. Slovo irské o b sa
huje -ad, k teré se ro v n á našem u -od a snad
je blízké i germ ánském u -δη (d/n § 6 ?).
Složení těch slov je neprůhledné. N ázev asi
„praevropský“ ?
jakať laš.: biti, tlouci, slc. jágat, ja d a í práskati bičem. — Slovo expresivní, p ů v o d u n e
jasného. R ým uje se s fliakat, 'plakat, cákati
apod.
jako, jakož(to), zkráceně ja k , jaké; adv. od
jaký. V stč. m ív á p ro ti sobě ve v ětě u k azo
vací tak(o) častěji než nyní. Z ta k o v ý ch p ří
padů se dá pochopit v ětšin a funkcí. N ap ř.
srovnávací (zdráv ja k o ryba = [tak] jako
[je zdráva] ryba), spojovací (stč. všichni, tak
malí jako velcí zhubeni budete; nč. jen m ladí
jako staří zde stáli táborem), ja k živ (stč. ja k ž
je živ, nepil sladšie vody < [tak dlouho] jak
je živ), jakkoli, stč. jakožkolvěk (ja kž jsem
kolivěk mnoho psal o In d i, avšak jsem ještě
nepsal o ostrovech = a t jsem psal ta k , jak
jsem c h tě l...), ja k ž takž (nč. máme se ja k ž
takž < jak se m ám e, ta k se m ám e), jakožto
(přijel j. velitel = v ta k o v é funkci ja k á je
funkce velitele); stč. jako náhle, jako brzo,
jako rychle, slc. akonáhle, m or. ja k věrně,
jak ruče = něm . ais, sobald (stč. moře,
jakž náhle vietr pověne, tak se vzn ítí) v y
padají ta k , jako by náhle a tp . bylo p řen e
seno z hlavní v ěty , od tak. I pouhé časové
jak předpokládá vynechané tak (jak jablka
padala, [tak] je sbíral). Nč. ja km ile us. za
Jg, ale bez starý ch dokladů, ny n í jen spis.:
mile tu jen poněkud zesiluje ja k , k to m u se
blíží od milého rána ( — od sam ého, PS)
a lidové nadbytečné m ilý (a ten m ilý Ja n ek
odešel). V nářečích po kom parativní znam ená
‘než’; před p o k lád á vynechané ne: laš. jo sym
věči [,ne] jako ty. V jin ý ch o b ratech jako
p ředpokládá vynechané říkám , říkáte, říkal
ap.: laš. to jest jako [tvrdíte] moje Lor. Stč.
jak(o) se s tá v á i ab solutním v ztažn ý m z á
jm enem (každý, jako věří veň); ten sedlář,
ja k ten vůz dělá je už blízké nč. lidovém u
u su bydlí v té ulici, ja k je škola = kde.
P ram en e něk terý ch nč. lidových o b ratů lze
se dom ýšleti jen n ejistě: bylo to v létě, jako
o Já n ě = to tiž B ; vzál oba k sobě, aby jím ja k o
bylo veselo B = p rý (zde sn ad z p aren th ese
ja k říkal); tož te jako chceš bét pacholkem PS
= ja k se m i zdá, ja k to v y p ad á, ja k to m u
rozum ím . O zvláštním ty p u p it jako p it
( = pilo by se snadno, pil bych rád), enom kde
peníze brat viz Mch L F 71.92.
ja k ý , slc. a ký (z trá ta j- nejasná). P o l. ja k i,
stsl. jak-b; stč. též ja ko vý (pod. je taký —
takový, dokad — stč. dokovad). L it. joks. —
Vše je odvozeno od ukazovacího zájm enného
km ene jo- (viz jenž), zdlouženého, příponou
-k-b. Srov. taký.
ja lk a : hodinkové pouzdro. — „Z ajím avý
doklad pro nesprávné obnovování zdánlivě
starý ch českých v ýrazů. — Presl, P očátkové
rostlinosloví 1848, m á: Ja lk a , excipulum , das
G eháuse, všeobecný výraz pro neprostředečn ý okrov p lodu nebo v ý tru sů lišejníků a td .
— Š p atn ý excerpoval pro svůj slovník (D.-b.
W b 1851): G eháuse n tr. (in d. B o t.) já lka . —
K dyž si p ak dělali hodináři své názvosloví
(snad to byl sám Š p atn ý ), našli si G eháuse
„plášť“ — já lka a převzali to . Preslovo slovo
je snad z r. ja l (mask.) lo d .“ (Šmilauer.)
jalovec: keř Ju n ip eru s com m unis. Severoslovanské jm éno (je i v pol. slc. luž. rus. u kr.),
kdežto sln. je brin, sch. brinja (viz o nich
pod b řím ),co i je praevropské jm éno m odřínu
(přeneseno pro podobnost jehličí). — Psl.
jalovbcb. P ů v o d nejasný. Snad je ale p ř í
buzné s něm . Wacholder t/v , jež m á m noho
nářečních forem . Ja k o sth n . km en se u d áv á
wehhal-. Bylo by m ožno viděti v *j-alovik-jos
přesm yk obou částí (stejný úkaz jako v jasokor) a dále ú p ra v u takovou, jako by tu byla
viděna odvozenina od jalový (k to m u m ohlo
b ý ti popudem to , že plody zrají až v druhém
roce n a jaře). Ú hrnem te d y slovo „praevropské“ .
jalový, o d tu d jalovice, jalůvka, původně
neplodná k rá v a (tak u jiných Slovanů), nyní
zpravidla m ladá, dosud neoplozená. — Všeslovanské. Psl. jalová. P říbuzné je ř. (hom.)
άλιος m arn ý , darem ný (o řeči, práci, cestě),
nezdařený (o v rh u oštěpem ap.) (fruchtlos,
eitel, vergeblich), z *jal-; zm ěna j- > h- je
sice neobvyklá, ale je i v několika m álo
jiných řeckých slovech (viz zde je n ž a nístěj).
O statně se řecké slovo přichýlilo vůbec
k άλιος ‘m o řsk ý ’. Jalovb v y p a d á jako
*jál-ou-o-s od nějakého *jal-u-; tém ěř se m u
ro v n á lot. álava ‘jalová k rá v a ’. S tran
význam u je, vzhledem k řečtině, n u tn o
uzn ati, že význ am ‘m arn ý , p rá z d n ý ’, n apř.
o řeči, práci, je p rv o tn í i u nás; je o statn ě
zcela běžný. (O dvolávám svůj dřívější n áp ad
ze Slavie 8.2 14n.) L ot. álava není p řejato
z ru štin y , ale je (podle Endzelina) dom ácí,
te d y příbuzné s jalov-b.
jáma, jam ka , jvč. ďama (dam ovitý, damovat); z polštiny převzal J g ja m n ík jezevčík
(prolézá liščí nory). — Ja m a je všeslovanské.
Souvisí asi s ř. δι-αμαν pro k o p at i, εξ-αμάν
v y k o p ati; p a k *j-ámá, j hiátové.
jambor: svobodný cikán, -a (argot.) žena,
d ívka (zejména p o tu ln á, v arg.). — Z maď.
jám bor m írný, lahodný. Sulán P F 18.2.287.
jána zm .: „ p o s ta t" , tj. p ru h pole, k te rý
jedním postupem zp raco v áv á sekáč nebo
žnečka obilí, trh a č k a lnu, plečka, okopávač
řepy nebo bram borů, přeneseně dílec lesa
čištěný od suchých v ětv í apod. — B u d je
spolu se sln. ja n t/v z něm . Ja h n m ask. t/v ,
nebo je dom ácí, příbuzné se stin d . yánan tr. ‘chod, cesta, vozidlo’ a ovšem i s něm.
Jahn. U nás je fem. asi příklonem k lícha,
což byl rovněž s ta rý a jistě dom ácí název
původně pro tý ž pojem ‘ch o ď . Viz i Šmilauer N Ř 28.82.
jančar m or. u Boskovic, msl. jančar,
laš. j- i lančar; slc. jančiar nebo janciarka:
dru h obuvi, původně m u žsk á b o ta s holín
kou do polovice lý te k (nyní m ísty , n ap ř.
u K yjova, pohrdlivě o neforem né botě);
později ta k zv án a i ženská šněrovací bota,
sahající až do polovice lý tek , zdobená d írk a
mi a výkroj ky lakovým i (např. u L uhačovic
nošeny od 1880 do nedávná). — N epochybně,
přes maď. jancsár, pochází od jm én a jan ičárů ,
tureckého vojska z křesťanských ren eg átů ,
znám ého po celé E vropě.
janek (od Velesl.), ja n ko vitý, ja n čit se,
zjančet, o jisté nem oci koní. Též slc. je
jankovitý (z češtiny?). — Od J a n ve sm yslu
,,honza“ = hloupý, n ep řístu p n ý rozum né
řeči, popletený; podobně je hl. ja n k prosťáček,
hlupák, jankow ac tro p iti si žerty z někoho.
Srov. jašo. — W olf zná něm . argot, janes
‘to 11, geck’, ale n eu d áv á pů v o d (je z češtiny?).
Srv. ja š ií sa.
jánka: vínek ze skleněných perel, jejž nosí
n a hlavě tz v . k rálo v n a v p rů v o d u d ěv čat
(při jistém lidovém zvyku), p artica; ojánit
stavení = ozdobit lipovým haluzím a věnci
z polního k v ítí n a letnice (vše podle B artoše).
— Od J a n , pů v odně já n k a byl asi vínek ze
„sv ato ján sk éh o " k v ítí = kvetoucího okolo
sv á tk u J a n a K řtite le (kopretin, zvonků,
smolniček).
janovec: rostlin a S arotham nus. M nožství
stč. fo rem : ja n o fít janobít ja novít janosít janosiet, stpol. (z češtin y ) janow iec janobyt janosiet sianowiec zanowiec žarnowiec, r. zanovec
zanovit zanovat zanovica, sch. zanovijet. C.
nář. zanovec. Zdá se, že z- je původní. Podle
B. N ěm cové 7.630 se slc. zanovič m á sbírat i
za nového měsíce; od toho je jm éno. Lidové
janestr jenestr bude asi z *jenestra (srov.
doložené genestra a něm . Ginster).
jantar, ta k i ukr. sln. sch; sic .jantar. Vše je
p řeja to z rus. ja n tá r'. L it. giňtaras, podle
BQgy giňtaras. L ot. dziňtars. — Podle
podrobného vý k lad u B. A. L arina, R akstu
kraju m s (sb. E ndzelinův), R iga 1959, 149n.,
pochází to slovo z nějakého jazy k a ugrijského (U grofinů), jehož příslušníci seděli
v p rav ěk u p ři B altickém m oři a sbírali
ja n ta r. N a te n pů v o d u k azu je to , že ugrofinské jazy k y m ají výchozí slovo s v ý zn a
m em ‘sm ů la’, n ap ř. maď. gyanta znam ená
1° ja n ta r, 2° sosnovou sm ůlu, 3° glazuru.
O bchodním i cestam i se název ja n ta ru dostal
do „ b altsk ý ch " ja zy k ů (lit. a lot.), které
původně n ebyly při m oři, ale východněji;
z nich p ak k jin ý m národům .
japati: stč. doloženo jen ja p a j nebesa contem p lare a eth era a asi 3 doklady s význam y
‘quaerere, ch áp ati, sluchem c h y ta ti’, dále
z nedojiepie == znenadání, nejapný (-já-)
im provisus, n etu šen ý ; nč. je laš. rozjapati
(ovoce) rychle ro zch y tati, rozebrat!, zjapati
p o ch y tati, zm. z nedojípky znenadání, spis.
nejapný (vč. -já-) nechápavý, pošetilý, z toho
dekom posicí ne- d ru h o tn é ja p n ý apod. —
I když sloveso jo n a územ í dosti m além , je
jistě Psl. Stč. nejapný se význam em shoduje
s la t. in-opinus, tak že lze v y jiti od op-:
u n ás je iterativ u m s n áležitým zdloužením
*apajo a p a ti; h iáto v é j . — Od to h o kořene je
tvořeno ad v . pro ‘náhle, zn en ad án í’; pův.
ez-ne-japy (od p o stv . *japa dom nění, tušení)
v stru s. iz-ne-zapy (z tu opakováno!). P o řad í
m ohlo b ý ti i jiné: dl. njezjapki. P říbuzno je
dále ř. εξαπίνης t/v , asi z έξ-α[ν-ο]πίνης,
negace je t u potlačen a vlivem synonym a
έξαίφνης od ahpa náhle:
jár h an .: příkop Gr. — slc. jarok, dříve
i járek, járok, zdrobn. jarček: stru žk a na
o d ték án í vody, potůček. To proniklo i do
m sl. val. h an .: járek. — Sch. jarak, jaruga,
sln. járek, jaruga, p. ja r, járek, jaruga t/v ,
u kr. ja r já ry k jarúha vým ol, úžlabí, r. ja r
p řík rý břeh. — P ů v o d není dosti jasn ý.
R u štin a u k azu je n a ta ta r . osm an. ja r p řík rý
břeh, vým ol. P řechod k vý zn am u ‘s tru h a ’
byl m ožný, usnadnilo jej tu rk o ta t. aryk
příkop, pro n ik lé do m aď arštiny jako árok
stru h a, tak že sch. sln. slc. v ýznam m ůže
b ý t z m aď arštiny.
jarmanka: ro stlin a A stran tia. Preslovo
(oď Všr.) p řejetí z p o l. jarzm ianka t/v , u něhož
důvod n ázv u není jasný.
jarmark, laš. Vsl. jarm ak, slc. jarm ek, -mok
tr h ; slc. jarm ačné, jarmočnó d árek z ja rm a r
ku. Spolu s pol. (a dl.) jarm ark, jarm arczne
z něm . Jahrm arkt. Srov. tarmark.
jarmuz: d ru h brukve. Preslovo p řeje tí z pol.
jarm už (to p a k je z n ě m . írarm -w m steplákaše).
ja rn ík jč.: nebojácný, v y k u tá len ý chlapec
n. m už C uřín rk p ; jak ási p řezdívka u K rš
32,70,132; c h y trá k J jč ř 56. — Asi z ja rý
b u j a r ý , s v ě ž í, m ladý.
jaro, ja r n í (odtud ja rn ík , srov. zim n ík );
jařina, jařice, ja rka pšenice setá n a ja ře ;
adj. ja r ý (jaré žito), srov. ozim ý od zima·,
stč. jeř fem ., jěrn í, jěřátko jehně od jara,
ně. n ář. (klad. jvč.) jeřice, jeřina (o obilí),
jeřátko (jehně): tv a ry s přehláskou se
zachovaly jako žto odborné term ín y . — Všeslovanská rodin a: slc. ja r fem. i n ář. jaro n tr.,
pol. ja r m ask. i ja rz fem ., stpol. jaro, u kr. ja ř
fem.; krom ě to h o jsou v rozličných jazycích
odvozeniny odpovídající českým ja rý, jařice,
jařina, ale i slova pro tohoroční m lá d a ta
ty p u jarbCb, jarica, ja reka , jar§, slova
vesměs m ladší. — Souvisí s av. yár- n tr.,
ř. ώρος, gót. jer, sth n . ja r (nyní Jahr) rok,
ř. ώρα roční čas. Psl. v ý raz pro jaro byl
vesna; ide. *jór-, asi souhláskový km en,
dalo do slovan štin y odvozeniny pro obilí
seté téhož r o k u , k d y je sklizeň, a pro
m ládata narozen á „to h o to ro k u “ (m íní se
užitkový ro k ; zim y se nepočítají); poněvadž
doba říje p a d á n a podzim , rodí se m lád ata
zpravidla n a j a ř e . N ový v ý zn am ‘v esn a’
vznikl tím , že ro k začínal k dysi n a jaře;
určení „ n a rok (ta k nč. = p říští rok) zašije
me h rá c h “ splývalo p a k s časovým vym eze
ním „za v esn y “ . R ů zn é ro d y v jednotlivých
jazycích u k azu jí, že ath em atick é *jar- bylo
převáděno k o-km enům podle léto, k «-km e
nům (r.-csl. jara) asi podle zima; k í-km enům
podle obecné ten d en ce (gqs-b z gháns, v.
husa, aj.).
jaršík: arcibiskup; je 2 x v jedné stč.
pam átce (viz Gb), k te rá je — podle P a s trn k a
SF 7.100η. — te x t v lastn ě východoslovenský.
Ze Slovenska doloženo v starší době eršak.
a eršek. — Z maď. érsek.
ja ršiť v a l.: d rc h a ti (sleželé peří), drážditi,
popouzeti, j . sa zlobiti se, jardat čechrati
(Kašík); k to m u řad ím e laš. ja rd a t se
hádati se H o r, jargať třá s ti (strom em )
B. — P řejato z vý ch o d u ; srov. pol. jargac si$
zlobiti se (odtud je laš. jargat zlostně p la k ati
Malý), jarchac si§ v a d iti se s někým , r. jeršítsja ježiti se, v zd o ro v ati, jerošít cuchati,
čechrati, jerošítsja je žiti se (o vlasech),
jeróška, jerócha k u d rn áč, p o stv erb . jerší po
tělu vstali — chloupky se zježily, udělala se
„husí kůže“ = m ráz m ne obešel. — Východištěm je ru štin a : z ras-seršít (vyslov raser-)
vzešlo je ršít m ylnou delcomposicí; to bylo
přejato do polštiny s e r > ar, z n í do češtiny;
jsouc expresivní, přetvořilo se v -chati
(ch je o statn ě i v srch-ký) a dále v -gati, -dati.
Základní vý zn am je tý ž co u kořene srch-,
z něhož to vyšlo; všecky o sta tn í se d ají
vyvoditi z p ře d sta v y „ c u c h a ti“ , to tiž p řen e
seně cuchati někoho = k á ra ti ho, láti m u, c. se
s někým = rv á ti se, h á d a ti se, zlobiti se s ním .
ja rv a : rostlina C nidium (od PČ). P resl
našel v jednom stč. rukopise garwa ( = něm .
garwe, Garbe, ro stlin a žebříček), četl je o m y
lem jarva a použil ho jako názvu. Šm ilauer
N Ř 27.84.
ja rý : p ů vodní v ýznam byl asi ‘rozpálený,
p ru d k ý , zu řiv ý ’ (o h n u tích mysli). Zachovalo
se v jč. bolest se ja ř í = jitří ČMF 16.233
a snad v ojediněle doloženém slc. ja ř it sa
h n ěv ati se. Stč. b y ly jen složeniny jarobujný,
J a r ohniv, Jarom ír, Jaróboj, Jaroslav. N ové
ja rý je po p rv é v R K , p řeja to z ru štin y ;
n y n í m á vý zn am ‘b u ja rý , b u jn ý , svěží,
m la d ý ’ SSJČ ; od něho je jarota, ja řili,
rozjařiti. — V šeslovanské: stsl. j a r t m rzu tý ,
přísn ý , jarostb hněv, zlost, ja riti s§ h n ě v a ti se,
slc. ja rý, r. já r y j p ru d k ý , divoký, horlivý,
u k r. ja rý ty rozpáliti, rozvášniti, hl. jery,
dl. ja ry hněvivý, surový, h ru b ý , a td . —
O dpovídá m u ř. ζωρός o víně „nezředěný,
ohnivý, silný“ , ide. *jdró-s.
jařm o ; lidově laš. u F re n š tá tu lařmo; do
spis. jazy k a v šak p řeja to v nove době
z polštiny. O dvozenina: val. jarm ica ch o
m o u t SvK . — Pol. jarzm o, slc. jarm o,
u kr. r. jarm o; jinde m ask.: stsl. ja rém u ,
b. jarém , sch .járam , sln.járem . — P s l.jarem o.
R ozdíl od jh a byl asi te n , že jho bylo
původně asi jen p ro sté dřevo náčelní nebo
nášijní (v to m to p říp ad ě dole o p atřené
řem enem , jenž obepínal krk), za něž vůl
tá h l, jařm o v šak p a trn ě už spřežní so u stav a
pro 2 voly, upevněná n a oje (viz obrázky
u hesla jehla). K té to dom něnce nás vede to,
že ja r bmo je asi příbuzno s ř. άρμα spřežení,
vůz se spřežením , όρμος spojení; v slo v an
štině kolísání ro d u snad ukazuje n a původní
ad jek tiv u m : s v rd d h i *ár-imó- „spřežeňový
(totiž postroj) ?“ . Ovšem záhy to bylo
m aten o se jho.
jasan . D říve a v nářečích též jeseň jeseň
jasen jasen. O dvozenina: val. jasen (ko
lektivum ) = letina, jasanové v ětv e, narubaně v létě a nasušené n a zim u pro ovce.
CL 45.70. — slc. jasen, pol. jasieň, r. jasen ,
dl. hl. jasen, sln. sch. b. jasen. — Slovo
,,praevropské“ . Psl. j-asenb i osenb, popř. -ňb.
P říb u zn é je lit. úosis, lot. uosis, něm . Esche,
lat. ornus (toto = zim nář, z * ós-en-os).
Vše je z ós-, jež bylo v době, kdy vznikalo
skloňování, rozšiřováno v p řím ých pádech
o -i-, v nepřím ých o -en-: to to -en- proniklo
u Slovanů všude.
jasať v al.: d rá ti ša ty B ; msl. rozjásaný
„n eupravený, zejm éna s rozhalenou košilí,
n ezap jatý m k ab átem (hlavně o nepořádných
ženách a opilcích)“ M al-Kol. — Málo jasné.
N ejistá dom něnka: je-li staré, hodí se k něm u
snad věd. *yás- (v ayás- kdo se n e u n a v u j e ,
kdo si n e d ě l á ž á d n é z lo ; ta k udán
vý zn am BSL 56. 1961. 60). Srv. fr. fatigué
u n av en ý > odřený.
jásati: stč. jásati, jasovati, jásavý, postv.
jas. J in a k jen s k : č. ja ska ti us. za Jungm anna, msl. ja ska t v ý sk ati, laš. jaskotaí
v ý sk ati. — slc. jasaí, pol. n ář. jaskač křičeti,
rám u siti, hl. jaskač t/v , sln. ja ska ti pronikavě
ště b e ta ti, křičeti. Z dá se, že je to s-ové
a sk-ové intensivum . P říb u zn o je asi střh n .
jólcn t/v .
jasm ín: ,, podle E d m . H . Schafera, Jo u rn a l
of A m er. O rient Society 68 . 1948. 61 je to
slovo p ů vodu čínského; naše podoba je
z pehlevštiny (jazyka středoíránského).“
Sm ilauer.
jasný, ja s n iti (ob- pro- u- vy- z-). — Všeslovanské; stsl. jasn>b, pol. hl. dl. ja sn y, slc.
ja sn ý, ukr. r. ja sn y j, b. sln. jásen, sch. jasan,
k to m u je snad všude sloveso n a -iti. S tav u
jin ých Slovanů svědčí to m u , že č. ja s a slc.
ja sa í sa sv ítiti, č. zajásali zalesknouti se PS
jsou zpětné ú tv a ry od ja sn ý (od ja sa í sa p ak
nové slc. jasot(a), jasotný). Psl. jasn-b. Snad
je příbuzné toch. B yesan ‘jasný, zřejm ý ’,
dosti blízké k našem u slovu.
jastřiť val.: b y stře hleděti. slc. ja strii
s dalším i v ý zn am y (já- u H viezdoslava),
jastrivý, k tě m přitv o řen o jaster b y strý hled,
jastor širý, ja sn ý vzduch. Pol. jastrzyč t/v ,
ja stry b y strý . — Vše p ravděpodobně p ř i
tvořeno k jastráb = je střá b (draví p táci
m ají v ý te čn ý zrak), srov. ě. vejřiti n a někoho,
výr. Možno, že vše vyšlo z nějaké zkráceniny
jm éna jastráb, jako je uk r. jáster.
ja šiťsa m sl.: divočeti, p lašiti se; u G. Preissové jase žerty, jasek blázen, jaškovitý šaškov itý , jašovati d ělati bláznoviny. — slc.
ja š if sa plašiti se (o zvířeti), tře š titi, blázniti,
ja s o (šajo, šašo) ztřeštěnec; pol. jasio,
jaé das. — Vše od jm én a J a n (oravské
J a š = J á n ), srov. č. ja n ek (pol. jasiek, jaé
je i zajíc).
ja tk a sg. fem ., dosud laš.; původně to byla
p ro stá bouda (jaké m ají n a trž išti dosud
řezníci v jižnějších zem ích), n ap ř. i ch atrč
poustevníků apod. (stč.); n y n í zpravidla
v p lu r.; jateční, -ný — u rčený pro ja tk u ,
n a zabití. — O bdobně slc. ja tka řeznický
krám , ja tk y m ísto kde se zabíjí d o b ytek ;
pol. jata, hl. jeta, hěta b o u d a ap .; n a jih u
b. sch. sln. pojata p řístřeší pro dobytek,
chlév, kolna (odtud je maď. pajta t/v , což
p řeja to do slovenštiny). — D osud náležitě
nevyloženo. Srov i chata?
já tra : plur. n tr., ale stč. a dosud laš. fem.
(tu je i sg. ja tra ); stč. ja trn ý, -ní, nyní
jaterní, o d tu d jatern ík ro stlin a H ep atica
(odvar léčí já tra ) a stč. jietrnicě, nč. jitrnice,
jaternice (srov. L eberw urst). — Csl. jetro,
sch. jetrci fem., sln. jétra p lu r. n tr., hl. jatra
plur. n tr. — Psl. nejspíše j§tro n tr. (ale
č. sch. fem ininum je sn ad příklonem k rodu
slov plíce, ledvina, slezina, žluč). Spolu se
stind. antrá- n tr. ‘v n itřn o sti’ je to z *en-tro(ř. εντερα z *en-tero-), od předložky en
a „sro v n áv ací 14 příp o n y t(e)r-o- (srov. lat.
interior v n itřn í), te d y v lastn í význam byl
,,v n itřn o sti“ . Jýíro je te d y slovo zděděné
z p rajazy k a; Slovanům bylo už neprůhledné
co do složení, p ro to § v něm bylo zachováno
(jinak m ísto předložky a před p o n y en m á
slovanština veskrze *on, viz v\).
jatrvenicě, jatrušč stč.: žena m anželova
b ra tra ( = nč. švagrová). — S tp. jqtry
i jqtrew , r.-csl. já try gen. ja trtv e , s.-csl.
jetry, r. játrov', uk r. jatrívka, b. etárva,
sch. sln. jetrva. — P říbuzno je stind. ydtá,
akus. yátaram, ř. ενάτηρ, lit. jenté gen.
jenters, lot. ietere, la t. plur. janitricěs. — P a tří
te d y do skupiny staro b y lý ch n ázv ů „příbuzenských“ , vyznačených „p říp o n o u " ter
(jako *pat5r otec, mater m a tk a , bhráter
b ra tr); základ není p řito m prů h led n ý . V Psl.
to to slovo přijalo navíc km enové zakon
čení *ú > y, a to podle svekry ‘tch y n ě’:
tím se ter oslabilo v pouhé tr.
ja v ajk a: d ru h loutek (řídí se zezdola,
lo u tk ářo v a jed n a ru k a vězí v tru p u loutky,
asi jako u starý ch m aňásků). — Jm én o je
od ostrova J á v a , „kde je kolébka tohoto
d ru h u lo u tek " . K . Sochor, L it. noviny 1959,
č. 48, SSJČ.
javor, všeslovanské. Spolu s něm . Ahorn
(nář. bez n: A re Ohr Ure Ere Ire aj.) a s lat.
dcer t/ v p řeja to z nějakého n ázv u „praevropského" . Mch L P 2.154.
jazek : ry b a jeseň (zjistil n a Podluží 1962
F r. Svěrák); m ylně u d áv á B arto š, že je to
jelec, ta k é PS, že jasek je jak ási drobná
ry b a; je i form a jezůvě jeseň PS. Z nepřím ých
p ád ů pronikla výslovnost s i do nom . jasek. —
Základní ja z souhlasí s pol. ja z, jazica,
hl. jazyca, dl. ja z ,ja z k , u kr. ja z' jazýca ja zýk,
r. ja z', sch. ja z, sln. jez, což je ry b a Id u s
m elanotus, č. jeseň. — Psl. jazb; A. Jan zén
ZfslPh 18.32 to spojuje s lit. ožýs, lot. azis
kozel, protože k ap ro v ité ry b y (jeseň k nim
p atří!) m ají jakési vousy po obou stran ách
hu b y , ta k že jistá podobnost s kozí hubou
tu je (něm. Ziege, vl. „k o za" , je též jistá
ryba).
jazyk, jazykový. slc. jazyčií, jazykovai kle
v e tit, žv an it, n ad á v á ti (srov. hubovat, držkovat, m or. pyskovat t/v ), jazyčnica, ja zyku la
klepna, h u b a tá žena. Sem položíme i laš.
ja sku la drkotnice; z podob, slova dostalo
m sl. já sa t v ýznam ‘m lít h u b o u ’, jaskotat t/v
a ‘v ad it se’. — Všeslov. Psl. j$zykr> zřejm ě
souvisí se stprus. in su w is, stin d . jihvd, av.
hizvá- fem., hizu m ask., arm . lezu, la t. lingua,
dříve dingua, got. tuggó, sth n . zunga, stir.
tenge, ale je nem ožné přesně stan o v ití prajazykovou podobu; zřejm ě n a sta ly rozličné
zm ěny asi tab u o v é; jim i bylo Psl. *§zy, p ů v .
asi fem. jako lat. lingua a td ., zm ěněno
v m ask. a rozšířeno o jinou p říp o n u než
v o statn ích ide. jazycích; o ta b u svědčí
(Liewehr ZfslPh 23.107) i p řesm y k v čak.
zajik < ja zik . P o p ř. i lidová etym ologie
někde zasáhla (spojujíc je s „líz a ti" : lit.
lieiuvis). Nicméně, hledím e-li jen k hláskám ,
jež jsou společné (n-ová dvojhláska, gh, u/ii),
je možno se d o m nívati, že náleží k v ý razu
pro pojem „ú zk ý “ (qz-bk-b, eng, angustus):
i my „jazykem " nazývám e úzké p ru h y kůže,
látky, papíru, pole.
jebati; už stč. n ad áv k y jebák (zeslabováno
v jedák; Gb m ylně jědák), jebákynč zvyjebená
Táb, zvyjebený lotr Sm 111. V stč. bylo
jebati silácké vulgární n á h ra d n í slovo (jako
fr. foutre) za rozličná jin á: n ap ř. je b te se
mi z řeky = jd ě te, b erte se; u P u ch m ajera
význam ‘b iti’ je asi z po lštin y (je i v luž.).
Stč. význam ‘n a d á v a ti’ vzešel z o b ratu ,
rozšířeného ještě n y n í n a jih od K a rp a t,
slc. jebem ti mater (též dušu nebo jin ak ,
tj. jsi „kurvy sy n “ , což se řík á v Polsku)
a obdobně jinde (zvláště u M adarů a Srbů),
jenž jistě byl i u sta rý c h Čechů, ale do
písemnictví se ned o stal (jebal rychtáři =
říkal m u j . ti m .). — V šeslovanské v y jm a
bulh.; r. jebú je t u k azu je n a pů v o d n í jebq
*jebti; jinak je všude jebati. R o v n á se m u
ind. yábhati t/v . P říb u zn o je i ř. οΐφω,, -έω,
-ιίω t/v . S pecht u zn áv á p řesm yk oi > jo ,
v. Liewehr ZfslPh 23.105. P a k by slovan.
a ind. slova b y la z *jobh-.
ječeti: stč. jččěti n a řík a ti, křičeti, postv.
jek; v nč. se v ý zn am posunul k „ n a řík a ti
pronikavým hlasem , v y d á v a tí p ro n ik av ý
hlas" , např. o píšťale: ječeti, jeka ti, jeknouti;
jek jekot, n ář. jvč. msl. laš. jačet, apod. —
Srov. pol. jqczeč, jq k , u k r. r. n ář. jačát, slc.
jačat, b. ječa, sch. sln. jéčati jak o v č.;
ukr. jačáty o hlase lab u tím . — P sl. jqčq jqčati,
zvukomalebné. P o d o b n á slova téhož v ý z
namu jsou i jin d e (lit. úngstu úngti skom lit,
něm. nář. anken sté n a ti, alb. angój n a ří
kám aj.), n ed áv ají v šak d ů v o d u k o n stru o v ati
prajazykové slovo: jso u to sam o statn é
výtvory jedno tliv ý ch ide. větv í. N a k jsou
v nich proto , že ta k o v é zv u k y se dějí
zpravidla p ři zavřených ústech, zvuk te d y
prochází nosem , krom ě to h o je účastno
hrdlo (zalykavé, lkavé zvuky). U Slovanů se
někdy jqčati kříží s jík a ti. (Jin ak , ale so tv a
správně, o jqčati T oporov L P 8.210.)
ječmen: ro stlin a H o rd eu m ; odvoz. ad j.
ječný. — slc. jačm eň, pol. jqczm ieň, u k r.
jačmin', r. jačm en', sch. sln. ječmen. ——Psl.
jtfw n y gen. -mene. S taré zakončení -my
je patrné ještě v odvozeninách jak o bulh.
ječmik = ječm en a č. n ář. ja čm yk (a pol.
jtczmyk) „ječné zrn o " v oku. Jeh o -ne
souvisí p atrn ě s *ank- o h ý b ati: k lasy nejrozšířenějšího d ru h u H o rd eu m distichon
nntans jsou zp rv u vzpřím ené, ale ja k
dozrávají, ohý b ají se, až visí úplně obráceny
k zemi („h áčk u jí" ). M ch L F 63.131; souhlasí
Trubačev V J 7.132 a K r. soobšč. 25.100. —
Podivné je (z)ječmeniti se (roz)zlobiti se
PS z Raise.
jed, stč. jěd gen. -u,jě-do-vý,jěd-ova tý (m ísto
jinoslov. staršího -ov-it-b), z-jed-ov-iti o tráv iti, jědovec jědovatec jédovnííc trav ič. V n á
řečích též o zlosti, hněvu: chod. jedovatyj,
rozhněvaný, jvč. jedovatí se zlobiti se
(P ittn . 28.159), msl. jed zlost, je d it zlobiti,
najedit sa Mal, zm. jadat se v z te k a ti se,
laš. postverb. jeď gen. -i fem. zlost, msl. slc.
pajedit, -dovát zlobiti, pajedný pajedlivý
pajeditý pajednatý, rozpajdčný, po stv . pajeď
zlost, dopal; jč. pejdit K rš za *pajedit;
upejdati se horšiti se PS z Šírá ( = krkonoš.);
obdobné přenesení v ý zn am u je i u jižních
Slovanů a v polštině; vzešlo z to ho, že jako
jed (na šípy, n a o trav o v án í jídlem ) sloužily
šťávy jistý ch rostlin, ch u ti zpravidla hořké;
b y ly to ,,zlé“ šťávy; věří se, že i člověk
zlostný je p ln tak o v ý ch šťáv, p ln žluči; sn ad
p řispívala i p řed stav a, že draci jsou plni
te k u téh o černého jed u ; p ři zlosti se čaro d ěj
nice apod. rozlejí „ n a kolom az " (o to m Mch
NĚ. 13.200). — V šeslovanské: stsl. jad-b,
slc. jed, je d it sa, pol. uk r. r. b. sch. sln. ja d , hl.
dl. jěd. — Psl. bylo jad-b a a d j. jad-ov-it-b. —
Ze skloňování a z příp o n y -ov- je p a trn é ,
že jad-b bylo u-km en. S tran p ů v o d u je
pravděpodobné (ESX odvolávám ), že slovo
znělo zp rv u *Čd-b a že je příbuzno se střh n .
e i; m . (něm. n ář. eifi, eifie) hnisavý n ád o r,
dále sth n . eitar (nyní Eiter), dán . edder a td .
jed, ř. οΐόος nádor, otok. J e i p aralela stra n
přeneseného význam u: něm . Gift = jed, hněv,
sich giften zlobiti se. U Slovanů ide. *oid-os, >
*čd-b, což dalo jad-b-. zakončení km ene u > -b
je p řev zato z p ro tik lad u med (viz).
jeden; jednota (doudl. a chod.: sam ota)
(jednotiti, jednotlivý od doby R osový, srov.
jeho častotlivý, opčtlivý, s příponou libovolně
přenesenou od d ru h ů zcela jiných), jednaký
(podle p ro tik lad u všaký). — Srov. stsl. jed m b,
slc. pol. jeden jedna jedno, dl. jaden ja dna jadno, sln. éden éna éňo, sch. jedan jedna jedno.
Vedle to h o bylo *jed in í, ·. v č. slc. jed in ý
( > slc. jedinak, č. jedináček = jediné dítě),
bulh. edín, stsl. jedin-b, jinde v m ask.:
r. odín odná odnó, u kr. odýn odná odnó,
hl. jed yn jena jene. — P ro pojem „jed en "
nebylo společného ide. slova. B yla sice
2 ad jek tiv a , ale t a m ěla funkci nikoli počítací
v našem sm yslu, n ýbrž pouze úkol v y tý k a t
b u d pom ěr k dru h ém u členu dvojice, ve
sm yslu asi „polovice p á ru " (: *sem- v ř. εΐς
μία εν-, s tím te d y souvisí la t. semi- půl),
nebo ú p lnou osam ocenost, n ed o statek p á ro
vého d ru h a (: *oinos, viz jin ý ). T oto slovo
ve spojení s částicí ede — sn ad příbuznou
s la t. -dam v quidam , idem — dostávalo
sm ysl „n eu rčitéh o " „jed en =
nějaký,
ja k ý si " (blízký to m u , ja k ý je v neurčitém
členu něm . ein, fr. u n , it. uno, n ap ř. v č. je
jedna zemč = je st jak ási z e m ě ...). Volné
spojení *ede in-b splynulo v j-ed-in-b, to p a k
převládlo i ve funkci pouhé číslovky (in-b se
v to m v ý zn am u trv a le udrželo jen v jistý ch
složeninách a odvozeninách). P oněvadž čís
lovky se pronášejí allegrovým tem pem ,
oslabují se (srov. čbtyre m ísto ěe-, dvacet <
dva-des^te, dvanáct < dva na des§te), p ro to
je d in á pokleslo někde v jedvn-b (i]v není
te d y s ta rý ab lau t!), přičem ž někde pro
udržení, resp. pokles hlásk y i měl úlohu
i rozsah slova (snaha, ab y všecky ro d y m ěly
ste jn ý počet slabik: rus. odín, ale fem. odná,
nikoli *odina; popř. i sn ah a zk raco v ati
dlouhé ú tv a ry : gen. r. *odinogo > odnogo).
Č eština v yužila té d v o jito sti pro rozlišení
význam u: jediný = einzig, jeden = číslovka.
— D ůležitější odvozeniny: 1. jednati (po° do°
n° 8° v y 0 z° pro°), pol. hl. jednac, dl. jad n a é;
ja k je p a trn é ze slc. jed n a t sa, znam enalo n e j
prve sbližovati v j e d e n bod (ve shodu)
v zdálená stan o v isk a prodávajícího a k u p u
jícího (např. p ři koupi k rá v y jed en žád á
m noho, d ru h ý nabídne m álo; slevují popř.
p řid áv a jí jen pozvolna, věc tr v á dlouho,
konečná cena je asi u p ro střed m ezi oběm a
k rajn o stm i); stč. sjednati sě s k ý m = shodn o u ti se, srozum ěti se. I novočeské slovo
značí dosud převážně dohadování ú stn í
(odtud jednatel), vý zn am ‘k o n a ti’ je až
poslední, i když je už stč. — 2 . jenom ,
jen . Z v ě t jak o M a ria jiného nem yslila,
jedno aby milovala ( = pouze to j e d n o m ěla
n a m ysli, a b y ...) , kde jedno m á svůj pln ý
význam a je to ad jek tiv u m , vzniklo příslovce
stč. jedno ‘pouze, n u r’. Zběžnou výslovností
poklesalo n a *jenno > je n ; nebo snad:
jedno > *jedn (srov. tako > tak, kamo > kam
atp .), p řito m v *jedn pro ulehčení výslovnosti
vypadlo d (V. K ů st pís.); zkřížením se rčením
v jednom ‘stá le ’ (vč. v jednom kuse t/v )
přistoupilo -m: jenom·, dále jsou zkom oleniny
m or. enom edem jene je n ym jed yn in ym .
Vedle toho bylo v tém ž v ý zn am u jediné,
z toho nč. jedině. P ů v o d n ě to bylo predikativ n í ad j.: to sem pokrad, jedinej rejě sem
koupil T áb (jed in ý = jenom ), ja k iiv a sem nic
žádnému nedarovala, a n i jem u , jedinou sem
je,mu hlavu zm yla T áb. — 3. jednou, stč.
jednu (doplniti asi: dobou), po sklesnutí v p ří
slovce p a k i po-jednou (stč. -ú, od n ejstarší
doby), z toho pojednou t/v T áb. a jč. hornobl.,
dále najednou (od K om enského); srov. stsl.
jedinojo. — 4. Z vláštní je stč. jednúc v E v.
Ol. a Mil., dosud ta k n a M oravě a Slovensku,
jednouc Sm 247 z P ard u b sk á. Srov. stpol.
jednqc, csl. jednuštb, -ti, sln. jednoc. P d . sp o
jení jeden jedynqcy (též jedniqcy jeden) u k azu
je, že jednúc vzešlo z ú tv a rů jako je stč.
světlúcí od světlý, te d y zesílených příponou
p articip ia praes. (o to m to p ro střed k u v.
M ch AO 17T38, ZfS 6.579n.). J in a k o jednúc
Z u b atý N Ř 5.41, ještě jin ak T rypučko
P rzysl. 55. — 5. (po)vjedno, laš. v jedno Lp,
slc. vedno ( = v jedno), dovedná, doviedna;
m á p rotějšek v r. vdoven (Mch Slavia 23.66).
jedit: msl. najedit (sekyru) nabrousit
Kol-M al. Šm ilauer soudí, že je lze vyložit
z v ý zn am u slova jed „něco svou ostrostí
nebezpečného1' (: jed o v atě o strý v ítr).
jedle: stro m Abies; slc. jedla, p o l. jodla t/v;
r. je l, sln. sch. b. jela sm rk (Picea). — Psl.
''edla z *edld. B altsk ý p rotějšek: lit. ěglě,
lot. egle (gl < dl). Ř . έλάτη t/v ukazuje
svým i odchylkam i (l-t p ro ti dl, srov. podob
n ý vývoj u bedla), že výchozí slovo bylo
„praevropskó“ .
jedva, stč. a n ář. i I-, h an . ledvé, laš. ledvo;
zříd k a i zakončení -vy. — Všeslovanské
v y jm a slc.: stsl. jed(-b)va, str. odvá ny n í jedvá,
u k r. ledvo -vy -ve, pol. ledwo -wie, stpol. - wa
-w y -we, hl. lědom lědma aj., dl. lěbda lěbdy aj.,
sln. jedva, dříve i odvaj, sch. jedva, b. jedváódvaj. — P ů v o d n í tv a r byl asi jedva, kdežto l,
je tu asi pro sto u zám ěnou ( j a l jsou si fone
tic k y blízké). R ý m u je se se sotva t/v . Zdá se,
že je tře b a děliti to slovo n a (j)ed-va: -va
b u d e to to žn é s lit. -vás so tv a, ed- lze spojití
s částicí ed, k te rá je v jeden.
jeh la, jč. chod. j vč. jahla (jako v jihosl. n á
řečích; podrobnosti V oráč 16, U těšený 103);
m sl. ihla; odvozeniny jehlice ( 1 . do vlasů;
laš. jahlica v lásen k a MZ; 2. již stč. rostlina
Ononis spinosa, podle dlouhých trn ů ), jehličí
stro m ů jehličnatých, jehelník, jehlit (vč.
u L ibuně obilí jeh lí — leze ze země), nově
jehlan. — V šeslovanské: stsl. jen ad j. ig-blint,
slc. ihla, r. iglú, uk r. ihlá, pol. igla, hl. jehla,
dl. jegla, gla, dem in. jeglica, sln. ígla, iglíca,
sch. igla čak. jagla, b. iglú. — P sl. jbg-ida:
je to odvozenina od jbgo jho, jařm o ; jbg-bla
b y la to , co je dosud slc. ihlica = jehlice
v jařm u , p o stran n í p ru t délky asi 30— 40 cm,
silný asi 2 cm, nahoře zatočený v kroužek
(aby nevypadl); při zap řah án í se jehlice
vyndá, zvíře se v tlačí ze stra n y v jařm o,
pak se jehlice zase zapustí, a tím je práce
hotova; viz obrázek! P řip o m ín á ind. yugálantr. spojení a la t. iugulae pás (Orionův),
ř. ζεύγλη = řem en jako část jařm a, obe
pínaný okolo k rk u ta žn ý ch zv ířat. N ejjednodušší jařm o bylo zajisté to , kde jediné
břevno (v obr. č. 1 ) neslo jen ta k o v ý řem en:
ide. *jugo-m neslo část, zvanou *jug-ulá,
obé od jeug- (ř. ζεύγννμι, la t. iungo,
ind. yunákti z ap řa h ati, spojovati). U Slovanů
s vývojem jařm a bylo přeneseno to jm éno
na postranní pohyblivou část (jako dříve
onen řemen se odpínal a zapínal!), jejíž
nejvěrnější, pro etym ologii p rů k azn á podoba
je na západním Slovensku, v R u m u n sk u
a v Bulharsku; původně stačil a v chudších
krajinách dosud stačí dřevěný p r u t s h la
vičkou nahoře. V zhledem k podobě bylo to
jméno přeneseno n a ozdobné jehlice (ty m ají
nahoře jen hlavičku bez úška!), p ro svrchní
úško pak n a jehly šicí (p rv o tn í nástro j šicí,
šidlo, úška — jako d o s u d — nem ěl, kůži nebo
tkaninu jenom propichoval, ale n it s sebou
nevlekl); p rvní p o kusy o jeh lu šicí s úškem
byly takové, že okolo ů šk a v sk u tk u b y la jehla
velmi rozšířena. H láskově je tu shoda
s jhgo: kde jb - > i-, ta m je analogicky
též iybla, kde v jbgo jb zůstalo, ta m je
náležité jb g tla , trv a lo te d y dlouho povědom í
o souvislosti obou slov. Mch Slavia 3.593;
souhlasí T rubačev V J 7.132, p řijali ŠIŠ.
jehlica m or.: d o b y tčí nem oc m otolice
(.jehliěná nemoc u L uhačovic), popis u B artoše
Sl. 132; slc. ihlica, m ylně vidlica; zihličiť sa.
— Poněvadž „n áh lá ihlica dojde od toho,
ked sa lichva s chuťú volačoho napij e “
(z lidových záznam ů u v ád í Čižm ář CL
29.232), a protože „jin d e n azý v a jú tu té ž
nemoc ochvat“ (ib.), je zřejm é, že název j .
souvisí s r. já g lit p la n o u ti touhou. Lidovou
etymologií spojeno s jehla, ihla. Lid, v y c h á
zeje z podobnosti jm en, léčí tu nem oc
rostlinou jehlicí (Ononis), v. B arto š ČL 1.130
(nebo pak i šípkem ; V áclavík LZ 311).
jehně, nář. něhně; jehněčí, m ylně jehněčí,
jehněěina. — V šeslovanskó: slc. já h n a a td . —
Psl. agn$, jm éno m lád ěte odvozené p říp o
nou -§t- od nezachovaného n ázv u berana,
který je v la t. agnus, ř. αμνός, stir. úan
(*agnos); slov. á- m ísto a- je jakési dloužení,
snad totéž co indické v rd d h i (ale podle
Liewehra ZfslPh 23.95 je expresivní). Slovo je
odvozeno — jako kot§ od kot-b, kozbl§ od
kozbH — od n ázv u pro sam ce, nikoli od
ovbca. — „P oro d iti je h ň a ta " bylo agniti s§
(srov. telili se, kotiti se aj.) v dl. jagniš (se),
slc. jahnit sa, r. jagníísja, sln. sch. já g n jiti se,
b. agnja se, a ob-agniti s§ (srov. otelili se atd .)
v pol. óbagnič si$, č. obahniti se; z toho
mylnou dekom posicí bahnití se, ta k i slc.
bahnit sa, dl. bagnis se, hl. bahnic, bulh. 3. os.
bágni se; odtud (o)bahnice ovce obahněná,
slc. bahnica t/v , bahniatko m ísto jahniatko,
val. bazica, bažiěka ovečka, bažík beránek,
bažka ovce (nikoli „ovce b ažn á = m lsn á" ,
ja k soudil B artoš). Viz i jehněda.
jeh n ěd a fem. i jehněd m ask.: „kočička "
v rb o v á nebo jívová. slc. (asi jen knižní)
jahňada; p lu r. lidové jahniatka. J e též
slc. bahniatko; horň. bahnatka u B artoše. —
N áleží k jehně, ale n a rozdíl od něho ukazu je
n a km en zakončený n a d, což je sam o sv ě
dectvím o souhláskové povaze km enů n a -§t(srov. jabřadka, hovado, k t/d ještě gospodp ro ti ide. *pot-). K v ěten stv í t a b y la ta k
n azv án a, vzhledem k jem n ý m bílým ch lo u p
k ů m a k oblém u tv a ru , podle zvířecích
m lád at; přenášeno to i n a k v ěten stv í topolů,
rovněž velm i c h lu p atá (tak v č.; pol. bagniatko), o d tu d i n a sam y stro m y : šle. jahneda
= bílý topol, sln. jágned, sch. jagnjed = č e r
ný topol.
jech ati, p o st v. jech (u b ásníků); v Č. m á j .
p la tn o st expresivní („s ch v atem je ti n. ji ti1'
PS), po p ř. ve sm yslu žertovném , m írně p o
sm ěšném (jechal pryč, jechal za m ilou); z ře j
mě m á n a jeho vý zn am vliv asociace s rý m o
vý m spěchali, tak že souvislost s je ti se už
n ecítí (tím se pochopí i odchylné vč. juchati
t/v ). N ářeční podoby: jč. jochat V y d ra 36,
m or. jachat i jo- (val.), je- (laš.). — slc. je
jachat; u starších spisovatelů bylo i jechat,
p ře ja té z ru štin y . — U jižních Slovanů
jechati je plně rozvito jako v češtině. Jin d e
m á je n tv a ry in finitivního km ene, doplňujíc
ta k konjugaci slovesa „ je d u " (ja d o ) tam ,
kde ja ti se neudrželo, n ap ř. stsl. je jado, inf.
iachati. — T oto jachati obsahuje p ro ti ja ti
navíc příponové cha, vzešlé kdysi z příp o n y
intensivních sloves sa po i u r k, ale záhy
zobecněné s ch i po a e o (o tom Mch L P
4.111).
je j, interjekce p řek v ap en í; rozličně rozši
řo v án a v jejda, jejdanenky, jejej (jéjej), sev.m or. jedareta R zr (v 2. části je réta!, viz). —
slc. je j, jé j, jo j, ju j, ja j, od nich slovesa slc.
ja jkai, jojkat, jajčať (příponové k). Podobné
je val. jojčat. Srov. ej, oj, aj; r. ojkat.
jek(o)tati, s tč.jěkta ti, n ář. i jech- B -H od 46.
— slc. jachtat, jachciť, pol. jakaé si$, hl.
jakač, dl. jakaé.
Zvukom alebné.
jelec, ry b a Leuciscus. — slc. jalec (z ukr. ?),
pol. jelec, u k r. jaléc, r. jeléc, hl. jelc, dl. jalc
jalcyk jalica t/v . — Psl. jelbCb, slovo nejasné.
V zhledem k to m u , že i m nohé jiné ry b y m ají
u Slovanů i G erm ánů jm én a si blízká, možno
s ním spojití něm . A la n t, což znam ená
tlo u ště, Squalius cephalus, nejbližšího p ř í
buzného jelcova, v lastn ě jin ý d ru h téhož
rodu. Slova te d y asi praevropská. V č. m á
jelec i jm éno proudník, již stč. (srov. něm .
Strom ling): „V čas tř e n í... klade jik ry na
kam ení v n ejvětším p roudu, odkudž jm éno
pro u d n ík se m u dostalo " (A. Frič).
jelen; k tom u bylo fem. stč. laní, nč. je
laň. — V šeslovanské: s ts l. jélenb, lanbji, - bja,
slc. jelen, laň, pol. jelen lania laň, u kr. oleň
lánja, r. olén’ lan', hl. dl. jelen, sln. jelen, sch.
jelen lané gen. -eta, b. elén. — Praslov. se d á
s bezpečností stan o v ití jenom fem. *člnbji,
m ask. bylo p a trn ě j-elenb (podle něk terý ch
*olenb). P říb u zn á slova, lit. élnis, alnis,
ř. ελαφος jelen (*el-ri-bhos), ελλάς (*elnós1)
kolouch, arm . el-n, ir. elain laň, u k azu jí na
el-η-, je te d y tře b a u zn ati koexistenci z á
kladů el a ol, (e)n je p a trn ě příponové. L a n b ji
je ú tv a r jako p a n b ji pan í: m á zdloužení v z á
kladu, příp o n a -bji ukazu je n a východisko
konsonantické (srov. stsl. a stč. gen. jelen-e\), m ask. *el-en-. D v o jito st *e(o)l-en-lóln-i nesouhlasí s běžným i ty p y přechylování
equus — equa apod., je to jediný p říp ad sv é
ho druhu! Rozdíl el/ol nebude sta rý ab lau t,
není v id ěti důvo d u pro něj. Spíš tu jd e o asi
m ilaci starého ol k následujícím u en. J e však
m ožné i to, že rozdíl el\ol je tak o v é n ám n e
pochopitelné stříd á n í jak o v lebedalloboda,
lebedb\labud, jelecjAlant, tj. že jde, jako
u tě c h to tří, asi o slovo cizí, praevropské,
ja k ý ch p ráv ě mezi jm én y zv ířat a rostlin je
dost. In d o ev ro p an é přejali konsonantické
elen/olen (jednotlivé jazy k y je dále všelijak
p řetv o řily ); B altoslované k něm u p řitv o řili
fem ininum podle staréh o ty p u (s vrddhi!)
ja k o je v p a n b ji, použivše d ru h o tv a ru s o
a příp o n u en p řito m přizpůsobujíce k n z n a
m enajícím u „p říslu šn o st " (*pot-n-i = žena
příslušející k pot-, k „p á n o v i" ).
jelikož stč.: kolik, ja k velice, jak o u m ěrou
(kto by mohl t o l i k počisti, j e l i k o ž vzěchu
kořisti), p o to m om ezovači ‘pokud, ja k o žto ’
( ~ slc. nakolkol) (K ristu s počat jest jelikožto
člověk), z to h o to v ý zn am u se v y v in u l dnešní
‘po n ěv ad ž’; j . n y n í z řeči lidu vym izelo, drží
se jen v písem nictví druhého řá d u a v ú ře d
ním sty lu jako slovo pouze papírové. — Od
jelik-b, pův. jeliko-že p ro ti toliko; je -li- k t je
od zájm enného km ene ukazovacího je-.
jelito; pův odně znam enalo (i v stč.)
‘tlu sté stře v o ’ (při konečníku), n a rozdíl od
střeva, tj. tenk éh o stře v a ; p a k i jistý znám ý
řeznický výrobek. J a k o střevo někde =
h lu p ák , ta k i jelito (o d tu d snad, zkřížením
s tulipán = h lu p ák , jelim án, -nekl). — Pol.
slc. jelito střev o , hl. jelto, dl. jelito, jelto,
jeluto v n itřn o sti, střev a, sln. jelita fem. dru h
uzenic, olito střev o , sch. jelito d ru h uzenic,
čak. olito v n itřn o sti, jelito. — Z jiných jazy k ů
je dosti blízko stp r. laitian, jak ý si v u řt,
snad m ísto alitian, E ndzelin ZfslPh 18.122.
S tříd á n í e/o- n a p o čátk u slova ukazuje n a
p raevropský pův o d . P a k se d á j . p řiřad it
k la t. (ale p ů v o d u cizího) botulus v u řt; t-lpřesm yknuto. L a t. b je tu cizí stru k tu rn í
prv ek navíc.
je n : viz jeden.
jen ž je ž jež, v ztažn é zájm eno, již stč. Stč.
bylo též ukazovací je n jě je = te n ta to ; kto
je vie — kdo to ví. P á d y jiné než nom.
(jeho > ho, j í , je m u atd .) m ají též p latn o st
anaforickou ( = o d kazovati n a to , o čem byla
řeč dříve: viděl jsem ji). J e n m ohlo mí ti
i příklonné -že, -ž (ze všěch ujide jed in ý Straba,
tú radů, j i ž jem u ž bieše dala baba = kterou
jem u). V obojí podobě (se -ž i bez něho) —
„zm ěnou form y souřadné v p o d řad n o u "
(Gb) — s tá v á se konečně v ztažn ý m (ty js i,
je n p ř ijití m áš = jenž; ten, jenže větrám káže),
ale nč. jen ve spisovném jazyce. N ěkteré
tv a ry (jež, jenž, ješto) u strn u ly v stč. jakožto
spojky. V předložkách s n ( v tn βτ,η k-vn,
nč. v s k) j m ěkčí ono pů v o d n í n, např.
akus. veň, a z tv a rů jak o vtn -jem b > v Oněm b
> v něm se ň klade i po jin ý ch předložkách:
do něho a tp . — V těch to zájm enech splynuly
d v a staré d ru h y : 1 ° ukazovací *i-s (srov.
la t. is ea id, lit. jis , fem. ji) a v ztažn é *ios
id iod ( = ř. δς ή o, stin d . yah yá yat). V m ask.
přibylo v západní slovanštině zesilovací - n t,
srov. ten z t-b-n-b, a dále ve všech tv arech
-ž(e), jež se stalo obligátním p ro vztažné
zájm eno.
jepice; v jednom rukopise K la re ta psáno
gyepyczye, te d y snad jě p icěl Slovo nejasné;
pol. j$tka, r. jacica (cit. B rúckner 206). Je-li
m ožno dosaditi *j§p-, bylo by p ak možné
sp o jití je s ř. εμπίς ko m ár (M atzenauer); již
Ju n g m a n n je spojoval s έππίς, d ruhotvarem , jejž uváděl Veleslavín.
jeptiška, h an . lidově herpiška. Ze střh n.
eppetisse, to p ak je ze střed o lat. abbatissa
ab atyše.
je řá b 1°: p tá k zorav, G rus; přeneseně
název rozličných zařízení n a zd víhání (jako
něm . K ranich a K ra n t/v ). N ejdříve p řen e
seno n a dřevěné zařízení n a vážení vody ze
stu d n ě: sloup, n a něm ž je d louhá ,,v á h a “
(příčné pohyblivé dřevo), od jednoho konce
„ v á h y “ visí ty č s okovem (takovéto jeřáb y
jsou dosud n a Slovensku a v U hrách, ale
sem ta m dosud i u nás); te n to přístroj,
s jedním ram enem „ v á h y “ stále skloněným
k zemi, připom ínal p tá k a je řá b a s dlouhým a
n o h am a a dlouhým zobákem . Stč. žeřáb, žeřáv; nč. j- disim ilací sykavosti z řeřáb; mor.
bylo i řeřív (ř-ř asim ilací z ž-ř). — Stsl. žeravb,
slc. žeriav ijarab, pol. žóraw, hl. žeraw, žoraw,
dl. žorawa, u k r. žuraveV, r. žurávl n ář. žórov,
sln. žerjav, sch. žerav aj., b. žerav. — Psl.
*žeravb (ýo-kmen); souvisí s lit. gérvě, lot,
dzefve, stp r. gerwe, dále s la t. grus, ř. γερανός,
kym r. garan, sth n . kranuh; je v šak nem ožné
sestav iti slovo prajazy k o v é; z b a lt. v a la t. ú
je zřejm é, že i v slovanštině v je starobylé,
ale zakončení -avb nem á jinde (ani dom a
u jin ý ch p tá k ů ) obdoby.
jeřáb 2°: stro m Sorbus au cu p aria, jč.
řeřab, řežab. — slc. jarabina, pol. jarzqh, hl.
wjerjebina, dl. jerjebina, u kr. orjabyna, sln.
jerebika. — P říb u zn á je p rv á část v něm .
Eber-esche Aber-esche t/v , ta k že jak o Psl.
lze položití β τ φ κ a οτφτ>. V germ ánštině
nastal přesm yk r-b > b-r. N osovka se vyloží
rozpuštěním staré g em in áty , ebb > φ . D ále
je příbuzno la t. sorbus t/v (jeho s- bude
zvláštní neide. s tru k tu rn í p rv ek , asi jako
v salix, viz rokyta). Vše to je název „praevropský“ (e/o není te d y ide. ab lau t!). V slo
vanštině přistoupilo j- , ta k že slovo se p ak
fatálně shoduje s názvem dvou p tá k ů (odtud
pramenily i dřívější m ylné výklady). Mch L P
2.156, 3.106; souhlasí K ip arsk y N phM
60.1959.224.
jeřábek, n ář. jeřabice: p tá k T etrastes bonasia. — slc. jariabok, pol. jarzqbek, u k r. órjabok, órjabka, stru s. orjabka, sln. jereb, jerebica,
sch. jareb, -ica, jerebica, b. jarebica, bd. jere
bica. — Psl. χ φ υ ; příb u zn é je lit. terbé,
jerubě, stnord. ia rp i t/v , něm . Reb-huhn, k o
roptev. Jd e o ,,p raev ro p sk é“ slovo. Slovanská
nosovka je z rozpuštěné g em in áty , ebb > φ .
Už v Psl. to to r φ b m aten o s β ν φ ν Sorbus
(= jeřáb 2 °), tj. p řijalo od něho (j)e-lo-.
Mch L P 3.106.
jeřabý: k ro p en atý (han. u Slavkova aj.),
val. jařab(at)ý p rav id eln ě s tra k a tý ve dvou
barvách, jařabaňa slepice ja řa b á jako k o ro p
tev, jč. řežabatý p ru h o v an ý ČMF 16.233. —
slc. jarab(at)ý p estrý , k ro p e n a tý , jarabáóik;
jarabit sa p e střiti se. Pol. ja r z φ a ty , dl.
jerjebaty k ro p en atý . — P sl. rgň-b: odvozeno
od jm éna p tá k a je řá b k a stejn ý m způsobem
jako vraný od (ha)vran a r. golubój od golub'.
Mch LP 3.107. Z nam ená ono zv láštn í u sp o řá
dání barev jako p ráv ě n a je řá b k u a ko ro p tv i:
základní odstín světlejší je p o k ry t pravidelně
a hustě rozloženým i sk v rn am i o d stín u te m
nějšího. P arafráze slovnikářů, jako „p estrý ,
kropenatý" , jsou te d y nepřesné, popř. zach y
cují už přenesení n a sk u tečn o u k ro p en ato st
jiných tvorů, p ih o v a to st lidí apod. B o h atý
vývoj nastal n a východě; r. rjab rjábá
rjábo = k ro p en atý (jako p ři osypkách), rjab'
fem. = m ělké v ln y n a vodě, u k r. rjabýj
kropenatý, p estrý , rjabity p ih o v atěti, rjabíty
v oóách m íhati se p řed očim a. Z ru štin y je
přejato lit. ralbas > ralnas ja ra b ý : rus. ja
bylo vřaděno do litevského hláskového sy s
tému jako ai. T aké n a M oravě a v slc. n astal
jistý vývoj: val. rebeňat sa třp y titi se, repoňavý pestrý (Václ. 360), jařabatíl sa oves
vétrem = čeřil, vlnil, sic .ja r a b it vln ití, kadeřiti. Ale v jvě. jeřabit se zlostí, h an . rozjeřábit
se rozzlobiti se, m sl. jeřabatit se n afu k o v ati se,
zm. rozjařabatit se ro zčepýřiti se, č. jeřabatý
ježatý, rozčepýřený je v ý zn am pozm ěněn
vlivem slova zabit se n afu k o v ati se.
jeseň: ry b a Leuciscus idus. V něm čině
má jm éna Gose Geese Gaise Gase Giesen
Gósenitz Jense Jeseň. Je-li naše jeseň sta ré
a domácí, mohlo by vše b ý ti ,,p raev ro p sk é“ ,
neboť táž ry b a je eston. sainas, fin. saynáva.
Viz i jazek.
jeseň: podzim. Do spisovné češtiny bylo
p řejato v obrozenské době ze slc. jeseň nebo
z polštiny. — J in a k je všeslovanské v y jm a
lužičtinu: pol. jesieň t uk r. osin', r. ósen' nář.
je-, sln. sch. jeseň, b. esen, vesm ěs fem. —
Bezpečné příbuzenstvo je gót. asans fem .,
stn o r. onn doba žní, sth n . aran, něm . Ernte,
a stp ru s. assanis, arm . ašun podzim ; ta k é
(B enveniste BSL 50.35) h et. zena t/v . Z dá se,
že je tře b a p řed p o k lád ati *os-en-, spodobou
zm ěněné germ ánsky v as-an- a slovansky
v *es-en-.
jesenec: d ru h chrpy, C entaurea scabiosa,
od M attiola. Asi z pol. jasieniec. J e nejspíše
od sin ý, ale zm ěteno s ja sn ý.
jeseňka 1 °: ocún K t 6.512. Od jeseň, že
k v ete n a podzim .
jeseňka 2°: třem d av a (rostlina D ictam nus
albus), K t 6.512. — P . jesionka, r. jasenec,
ja sin n ik, jasenica, sch. jasenac -ak -ik -ica,
b. jasenec, uk r. jasenec'. — Od ja sa n : listy se
podobají jasanovým . M arzell 2.123.
jesep, již s tč .; p ísčitý nebo štěrk o v ý nános
v řece (při ohy b u řeky, n a d ruhé stran ě p ro ti
nárazovém u břehu) nebo v ú stí řeky, popř.
zarostlý p ro u tím : ojediněle fem. jespa (asi
jen knižně, podle výspa), stč. jesp iti tv o řiti
jesep. Pol. isp in a a m ístn í jm . Isep . — Z *jbz■s-bp-t, tj. „ v ý sy p “ (předl. *jbz-, č. z; s-bpve stč. spu, sáti, viz sypati 1 °), v nepřím ých
p ádech (např. gen. jbzs-bpa > jespa), z nich
je- p a k vniklo i do n o m inativu. L ang ČMF
5.104, H u jer SF 7.31. — O dvozenina: p tá k
jespálc (něm. Sandláufer); s tra n tv o řen í srov.
bahňák.
jeseter, ve střed n í době jesetr: ry b a
A cipenser sturio. — slc. jeseter, pol. jesiotr,
ukr. osétr, jasétr, r. osětr, sch. jesetra. — Sou
visí se stp r. esketres, lit. ersketras (r an ticip o
váno), sth n . sturio, n y n í Stór. N ázev p atrn ě
„p raev ro p sk ý “ . Nelze sestav iti p ů v o d n í p o
dobu ani podrobně o světliti hláskový stav.
jeskyně, sté .jé -. s lc .ja skyň a . Pol. ja skyn ia.
— Slovo nejasné. J is tě souvisí se zastaralý m
slc. ja sk tu n el a s dl. ja šk (rybářský term ín)
vchod do vrše (ta m á 2 nálevkovité vchody)
nebo do náhonců síťových. Či sn ad b y p atřilo
(jakožto *ésk-yňi ‘p u k lin a’) k iskat (viz)?
Srov. jizva.
jesle: k o ry to pro krm ivo d o b y tk u , stč.
jěsli fem. p lu r.; m or. dosud sing. ja sel gen.
-sle fem .; zdrobněle jesličky. — Všeslo
vanské: stsl. ja sli p lur. m ask., slc. jasle, pol.
hl. dl. ja sla , sln. uk r. jasla plur. n tr., sch.
ja sli plur. fem ., b. r. já sli. — N ení jisto, k te rý
z obou tv a rů (n tr. jasla či fem. ja sli, obé
plur.) byl v praslovanštině. Pochází z jad-slo\-sli-), stu p n ě *6d- k ěd- v jis ti, jež mělo
zajisté i vý zn am ‘ž rá ti’, o d o b y tk u (srov. lit.
esti ž ráti, p ro ti lidském u valgýti = jisti); p ří
ponové -sl- jako v gqsli housle.
jestli(že), spojka, čes. lidově jesli esli esi,
m or. esli esi esci eli ezli lešti. Z jest-li (to),
z e ... = je-li to m u ta k , ž e ... Po sklesnutí ve
spojku se p ak arci sloveso klade znovu.
„ J e to od původu celá v ěta podm ínková se
spojkou následující v ě ty obsahové, k te rá ji
rozvíjela. Časem ztrácelo jest-li v ětn o u p la t
nost, zanikla p ausa mezi ním a obsahovou
spojkou že a nakonec splynula všechna tři
slova ve spřežku, k te rá do stala úkon spojky;
obsahová věta, k te rá dosud n ev y jad řo v ala
podm ínku přím o, sta la se v ěto u p o d m ínko
vou. “ (J. B auer.) s tč . m y máme ctíti božie
přáteli/, jest-li ež m ilujem boha; jest-li to, že
suol zhyne, čím budú soliti ? V ětnou p la tn o st
dokazují paraleln í o b ra ty s jin ý m tv a re m
slovesa b ý ti: bude-lit, že ten chlap sníde,
tobě s sbožím žena přídě. Jso u i p říp ad y s bu
de,-li (to), že a bylo-li by to, že. (P odrobný
výklad a jinoslovanské paralely m á B auer,
Vývoj 31 ln . a jinde.)
jestřáb, laš. jastřab: p tá k A ccipiter. (Mor.
jastřabit se cuch ati se, o vlasech, je m ylně za
jeřabit se.) — Všeslov.: slc. jastrab, pol.
jastrzqb, hl. jatřob, dl. jastšeb, u k r. jástrub,
v. jástrjab, nyn í jastreb, sln. b. jastreb, sch.
jastrijeb. — P sl. jas'btr§b’b, souvisí s lat.
accipiter t/v , a to ta k , že ide. *óUu-pet-ros
‘rychle létající’ bylo zm ěněno přesm ykem
v óliu-trepos, -ep- dále v eb, zesílené ebb
dalo φ rozpuštěním g em in áty . O to m p o
drobně Mch L P 3.106. N a *óku- m yslí též
Vey B SL 49.24, ale o sta te k chápe jinak.
Je nepochybné, že to je název ta b u o v ý ,
původně kenning, podobně jak o kenningem
je n ap ř. indoíránský název orla: stin d .
r/i-pya-, av. ordzi-fya- ( = přím o v p řed v y
rážející).
ješitný; stč. ješut, gen. -i fem. m arn o st, n i
cota, v an itas, ješutný m arn ý , p rázd n ý , v anus,
inanis, v ješut m arně, ješutnost, ješutenstvie. —
Stsl. ašut-b, s.-csl. -b, r.-csl. ošutb, -i ‘n a d a r
m o’. — V zhledem k to m u , že stč. ješu t se
klade o prázdném , d arem ném m luvení (m lu viechu ješuti) a vůbec o darem nostech (m ilu
jete ješuti), souvisí nepochybně s rodinou
slova šutka (viz), srov. r. v šútku žertem , ne na
šútku doopravdy, ne šutjá bez žertu , vážně;
(j) a - je nejasné, snad je to nějaké preverbium
rovné indickém u a.
ještě, stč. ješče, č. lidově eště. — Všeslovanské: stsl. ješte, pol. jeszcze, slc. ešte,
hl< hišče, dl. hyšči, u k r. ješče, r. ješče, nář.
oščó, sln. jošče još, sch. jošte još, b. óšte jóšte.
K rom ě toho jsou rozličné lidové zkom ole
niny. — Psl. ešče. V ýznam ový o d stín ,,k (ně
čem u), něm . zu, fr. v ers“ spojuje naše slovo
s véd. aččha (Z ubatý K Z 31.12), jež se klade,
zp ravidla n a konci verše, jak o ad verbium
blíže určující sloveso nebo se klade při akusa tiv u cíle (většinou postpositivně) s v ý z n a
m em ‘(až)k, (až) po + ak u s.’. D ále s lat.
usque p ři pádech m ístních (Rom am usque =
až po Ř ím , pectori usque — až po prsa) a ř.
εστε (εστε επί τό δάπεδον = až k půdě).
Usque d áv á slovesům pro pohyb jakýsi odstín
trv alo sti ve sm yslu našeho pořád, stále, ještě;
dále quo usque — ja k dlouho ještě. Ř.
περιμένετε εστ’ áv ελϋ·ω = ještě čekejte,
až bych přišel (překlad L epařův). V slovan
štině se ustálil hlavně te n to poslední časový
odstín. Aččha, εστε a ešče se te d y shodují
(*eskue, snad es + spojovací kue, pův.
,,a k tom u, n a d to “ ), v la t. usque bude ú od
iisquam někde; *es by byl ta k o v ý už ide.
ú tv a r jako ř. ες z en-s, tj. předložka ide. en
(ve v ý zn am u sm ěrovém : ‘k ’ čem u), rozší
řen á o s. (O ješte v dnešní češtině jedná
podrobně M. K om árek S bT rávn. 147n.)
ještěr, stč. jěščer, a ještěrka, stč. jěščerka
(mor. jaščerica jaščera jaščírka iščírka iščerka
hiščerlca; — hiščerák je k rto n o žk a); zm ěte
ním se štír, ščúr je laš. jaščur m lok (také pol.
jaszczur ještěrk a), srov. msl. (Podluží) ščúrka,
han. ščírka ještěrk a. — Stsi. ašter-b, slc. jašter
a jašterica, r. jáščerica, hl. ješčer, dl. jaščer,
sln. jaščerica, sch. jašter ještěrka, (r. jaščer,
sch. jašterica zán ět n a jazy k u u d o b y tk a, je
v lastn ě * ščirt, viz štiřík, pro vnější podobnost
zkřížené s jaščer^). — Psl. (j)aščert. Slovo
jistě praevropské; souvisí s d ru h o u částí
germ . n ázv u (něm. Eid-echse, p rv á část je
nejasná), nejblíže je angl. askjer). V -ehse <
-ahsió je přesm yk sk > ks. Že něm čina m á
i nové, sek u n d árn í Echse ještěr (bylo vyab strah o v án o z Eidechse 1836), je souhra
pouhé náhody. M ch, ZfslPh 23.120.
jetel, n ář. dětel, jatel (o to m to podrobně
U těšený 103). — slc. ďatelina, pol. dzigcielina, r. djatlína, sln. detelja, b. sch. detelina. —
Psí. d^telb, z *dem-tel-jb\ dem p a tří k dmu,
douti, te d y = n ad ý m atel. M ladý v lh k ý jetel
snadno n ad ý m á d o b y tek , a to velm i n eb ez
pečně (srov. n ap ř. líčení v B aarově Cimburovi). Mch L F 54.235. P ro ti pochybám
M oszyůského J P 23.363 lze tv rd iti, že jetel
v souvislých porostech i divoce ro ste (u tý
vápenice sou takový plače — trávníky — a je
pěkná jatelinka samá, ja k by j u nasel na poli
H ošek, cit. Z u b atý 2.67) a že zajisté ta k bylo
i dříve (ovšem n a pole se seje podle M. až
od 17. stol.). D osud v Sibiři, ja k v y p lý v á
z G. M arkova, Zlato v ta jz e ( = Strogovy),
č. př. P ra h a 1950, 70 a 83: „Š la po cestě,
h u stě porostlé divokým jetelem , jitrocelem
a sedm ikráskam i “ . „N a svazích v y rážely ze
zem ě m ladé, h u sté p o ro sty p ý ru , lesních tra v
a divokého jetele .“ Viz Slavia 26.132.
je ti jedu·, není v slc. (je za ně ís í = jiti: ísť
vozom, vlakom , po lodi). Viz i jechati. Všeslovanská ro d in a, hojně ro zv ětv en á, o b
dobně jako u nás, s četným i postverbalii
a dalším i odvozeninam i z nich. P rasl. bylo
jado, inf. ja -ti (popř. ja-cha-ti). Prés. ja-d-Q:
kořen já -, též v lit. jó ju jó ti, lo t. ja ju ja t
a v stin d . yá-ti t/v , souvisí p a trn ě s *eili jiti,
je p a trn ě jeho slabý stu p eň i, rozšířený o á
(vlivem synonym ního *guá-, jež bylo i v slo
vanštině, viz hať)·, p rósentní p říp o n a d je
podle j h-d-Q = jd u , slovesa paralelního
útvaru a blízkého význam em .
jevo, jen ve spojení najevo, najevi; jevili,
postverbalia jev objev projev výjev zjev; je viš
ti; zjevili, zjevný. s tč . bylo i živ ili < jbz-aviti. — Obdobné tv a ry jinde: stsl. a vi
ja vi zřejmě, aviti j- u k ázati, a td . V lastní
význam kořene av- v y p lý v á z p ro tik lad u
proti spánku: lit. ovyjé, r. na ja vú , b . jáve,
sch. jávi, na já vi, pol. na ja w ie = v bdění;
ještě stč. ve sně-li se toto je m u děje, čili na
jevě; Kateřina prociúti a vzhuoru vstávši u zři
na je v ě ... prsten: n a jevě je to , co se u k a z u j e
(co vidíme) v bdělém stav u , p ři jasném
v ě d o m í, co není pouhý sen. O d tu d se pocho
pí vývoj význam u: 1 ° vyjevení ze sna, ze
spánku = vytržení, probuzení, kouká jako
vyjevený, stojí jako u vyjevení. 2° sen se v y
jevil = splnil při jasném vědom í, p ři bdělém
stavu. 3° jeviti = u k azo v ati jak o žto sk u
tečnost. 4° val. n a ja v itasi ,,u k á z a ti“ (B artoš:
nahnati strachu): A le m u najavilo! Chtěl sa
pochlapit, aby obrajtom najavil. 5° val. krava
přijavila = p řid ala m léka, slc. pojavila, p ů
vodněji slc. mléko krave pojavilo = o p ět se
ukázalo. — D alší příb u zen stv o je stin d .
ávi-h zřejm ý, jsoucí p řed očim a, lit. aum enis
omenis ómyné povědom í, cit, slov. u m t>.
I toto um-b lze odvoditi z „jasného vědom í“ ,
jaké m á člověk po probuzení, k d y je ,,čilý“ .
Obdobné pojm ové východisko je u slova
cltiti. H u jer L F 68.84, Mch R ech. 50,56.
jez, stč. jiz ; jč. kdysi zájezek n ízký m alý
jez n. hráze (Táb.). Jez byl n ejp rv e p lo t
z kolíků, p ro p leten ý p ro u tím , jím ž ry b á ři
přehrazovali řeku, ab y zadrželi ry b y ; u p ro
střed něho nechávali p ro p u st, kde n astražovali sítě; i n a jin ý ch m ístech v p rav o váli
do jezu vrše,· kloně, slupice a podobné chytačky. P a k b y ly i jezy trv alejší, zpevněné
kam ením; z těch se v y v inuly naše jezy, m ající
zadržovati ne už jen ry b y , ale vodu, zd v íh ati
vodní hladinu, pro m lýnské n áh o n y (stro u
hy). R ůzné ty stu p n ě jsou ještě leckde zacho
vány. — Pol. slc. r. ja z, str. iz-b, ukr. ja z, jiz,
zájiz (srov. č. zájezek'.) ry b á řsk ý jez, sch.
jaz, sln. jez h ráz, jez, b. ja z; st. luž. j i z
Fischwehr, E ichler W ZU Leipzig 13.380. —
Příbuzno je zajisté lit. ezi, n ář. ežiá, lot. eža,
stpr. asy (původně zajisté o h rád k a p lo to v á
nebo z kam ení). P ro další rozbor není m a te
riálu. P rask asi j-iz^b > jaz7>, s *ě.
jezbina, zp rav id la p lur. -y, jč.: „veliké
kusy skal pod vodou nebo n a p astv ištích
a td .“ (Čel). „ J e to to žn é s jezbina, jezvina,
častým v názvech osadních i pom ístních
(Jezbiny u Jaro m ěře, Je z v in a u Sedlčan,
Benešova, T áb o ra); je te d y jezvina rokle,
doupě (sch. ja zvin a i ja zb in a )^. (Šmilauer.)
Tedy odvozeno od jazva, viz jizva . V ýznam
u Čelakovského je už velm i zm ěněný; vyšlo
se od kam enů n a dně roklí,
jezditi, stč. ji- ; iter. -jížditi. P ostverbale
starší jízd a (stč. jiezda), m ladší od° p rů ° p ří°
roz° s° vý° zá-jezd (ale nájezd z pol.); újezd
b y la ja k ási m a jetk o v á o b last zem ě, pro
zjištění a k o n tro lu hranic koňm o objížděná;
ještě m ladší ob° vy° za-jíždka. — O bdobné
ú tv a ry (vyjm a -jízdka) jsou všude: i slo
v en štin a m á n y n í (vlivem češtiny?) jazdit,
jazda, jazdec. — Odvozeno zajisté od ja ti
(viz jeti): nejspíše je to s-ové in ten siv um
ja-sa-ti (viz jechati), užívané jako iterativ u m
a v hovoru se často v y sk y tu jící jak o p ro ti
k lad k ite ra tiv u choditi; p ro to p řijalo od ch.
zakončení -diti: ja s-d iti > ja zd iti. M ch L P
4.131. N a *ja-sa-ti m yslel již P ru sík KZ
35.600.
jezero, -ní. V šeslovanské: stsl. jezero n tr.
i jezer -b m ask., pol. jezioro, hl. jizo r, dl. jazor,
u kr. ožero, ózer, sln. jezero jezer i jezera fem .,
sch. jezero, b. ezero. — Psl. bylo zajisté jezero
i jezerτ>. Srov. stp r. assaran ( = azaran ), lit.
ězeras jezero, lot. ezers jezero (i n ád rž vody
pro m lýn). K te rý ro d byl p ůvodní, není jasné
(srov. č. ples pleso). — P odle V aillanta
R É S 29.38 odvozeno od jez: znam enalo
te d y původně nád rž vody, v y tv o řen o u je
zem.
jezevec, lidově a n ář. jč. chod. jezovec;
stč. jizvec t/v (glosováno laero, což je asi
m ylně za *blaró, srov. franc. blaireau; d a l
ším om ylem latro), kdežto K lareto v o jez(e)v
je p a trn ě z csl. jazv-b. Odvoz, jezevčík, srov.
něm . daxl, pes vyhánějící jezevce z nor. —
Pol. jazwiec, dl. jazw ja z, u k r. jazvec', r. jazvéc
n ář. ja zvík, slc. sln. jazvec, sch. jazavac. —
T ato slova p řed p o k lád ají *jazwcb; to souvisí
s *jazva, č. jizv a (ta k již Jg ), jehož v lastn í
v ý zn am byl d íra po zranění, trh lin a , p ak
i d íra v zemi, n o ra: jezevec bydlí v noře a v ní
se rá d zdržuje, o d tu d rčení n ap ř. dluž. „leží
dom a jako jezevec v d íře“ (srov. i pol. nor =
jezevec). Ale n ap ro sto neobvyklý způsob
tv o řen í (pouhé -bcb k slovu zcela jiného v ý
znam u!), ja k ý by tu byl, n u tí nás předpoklád a ti spíše p rv o tn í *jazvovbCb ( = jazvové,
norové zvíře): -vo- zmizelo haplologií před
vb; č. lidové jezovec b y m ohlo b ý t i zb y tk em
toho. — T en to slovanský název je zajisté
ta b u o v ý , z loveckého slangu. P ů v o d n í název
jezevce lze v id ět v pom oř. mdle, což je zajisté
příbuzno s la t. m ělis t/v .
jezinka, s tč .jiz e ,jiz in k a ,jiz in k a , ně. m ylně
ije sk y ň k a (o d tu d v íra, že b ydlí v jeskyních);
laš. ja za o zlé ženě. Srov. pol. jgdza zlá žena,
čarodějnice, j§dzyna, -ona t/v . — Sem náleží
zajisté i ježibaba, jedi-, slc. jagababa, lezibaba
( > slc. ježibabel, m už ježibaby); r. bábajagá i jagá-bába, u kr. bába-jahá, n ář. jazibába čarodějnice, zlá stařen a. — V ýchodis
kem je asi Psl. adj. *j§yb (r. je fem. jagája'.),
příbuzné s lot. adj. igns, idzigs m rzu tý ,
nevrlý, z *ingo-. P ro z, dz je st u zn ati vliv
slova jed a jeho odvozenin.
ježdík, ry b a Acerina, pol. jaždž jaszcz
jazgarz jazgier. P říb u zn o je lit. ež(e)gýs, stp r.
assegis. Slovo te d y bsl., dále nejasné.
ježek, m sl. laš. jez, laš. též iž gen. ježci;
je žiti se, m sl. p a ježit sa n afu k o v ati se; ale
ry b a je žík b u d e asi ježdík; m or. a slc. ožina
o stru ž in a (srov. r. ožína, u k r. ožýna, ježýna,
p o l. ježyn a t/v ), č. b o tan ick ý te rm ín je žin ík
ostružiník polní. — V šeslovanské: slc. jež,
pol. jež, ježyc si§, hl. jež, ježic so, dl. jež, ježyé
se, u k r. již , jížy tysja , r. je ž str. ož, jéžiísja, sln.
jež, je žiti se, sch. jež, jé žiti se, b. ež, ežja se
(zde: k rčiti se). — N ázev staro b y lý : Psl.
j-ežb je p říbuzn é s lit. ežýs, lo t. ezis, sth n .
igil (nyní Igel), ř. έχϊνος. M á se za to,, že
ta to jm én a ježk a jsou odvozena od ide.
*egh-i-s zm ije (ježek požírá zm ije!), a to
příponam i io v slov. a v b a lt., Ho v germ .,
íno v řečtině.
Ježíš, stč. Ježúš, z la t. Jesus; slc. Ježiš
z biblické češtiny. J e v č. b ěžn á i la tin sk á
podoba, zvláště ve spojení Jesu K riste apod.
a jak o žto v ý raz p o divu Jezus! Z něm činy
zdrobnělé jezule, o d tu d běžné jezulátko.
V ýraz p odivu jem in e je asi z něm činy (tam
doložen od 1669); G rim m jej v y k lá d á z Jesu
D om ine (srv. obdobné č. K riste P a n e); jin ak
S tech ScSl 7 (1962) 298n: přes něm činu
(z ní proniklo i do n o rštin y a švédštiny) je
v y k lá d á z ital. diam ine, což je z diabolo
čert, jehož zakončení je p řetv á řen o podobně
jak o u č. žert (viz) z d ů v o d ů tab u o v ý ch .
Zdrobnělé jem ináčku, jem in á n ku ap. P o d o b a
jézus(m an)kote je asi z něm . Jesus (m ein)
Gott; zčásti je to počeštěno n a ježíškote.
jh o : původně pouhé dřevo náčelní nebo
n ášijn í, v to m to p říp ad ě o p atřen é řem enem
obepínajícím k rk (viz jehla\), za něž v ů l tá h l;
srov. jařm o. (Jč. ihoch krum polec volský:
sn ad zkřížením z iho a něm . Jo ch ; či ~ sln.
igevl). Stsl. b. sch. igo, r. ígo. — P rasl. jego
z *j'bgo, srov. stin d . yugá-m , ř. ζυγόν, la t.
iugum , gót. ju k (něm. Joch); jd e te d y o v ý raz
už p rajazy k o v ý jug-o-m , od *jeug- zap řa h ati
(pak obecněji: sp o jo v ati, jak o v latině), te c h
nického te rm ín u rolnického (stind. yu n á kti
zap řá h á, lit. jú n g iu , ju n g ti, s jeho n je lit.
jú n g a s jho). sln . igo gen. ižesa m á -es-, snad
podle kolo gen. kolese.
jídáš: jisté zelenočtvrteční pečivo (jvč. laš.
aj.), posvěcený o harek d řev a (v Č.). — Od
jm én a zrádného apoštola, jež připom ínaly
p ráv ě velikonoční pašije.
jih , již n í; v la stn í vý zn am je asi ‘jižní v ít r ’,
o d tu d ‘tá n í’ (kdežto o n a sv ěto v á s tra n a o zn a
čována jako poledne, o p ačn á půlnoc): stč.
ju h jih jih n u tí, tá n í, val. laš. slc. ju h obleva,
tá n í, m or. juho vý vétr = jenž působí tá n í,
juhová voda = z roztálého sněhu. N eočeká
v a n á slovesa jsou val. ju ž it tá ti (srov. sch.
ju ž i se, slc. od-južit sa), odužit a zvláště p o
divné jih n o u ti (přípona je podle p ro tik lad u
m rznouti). — Stsl. jug-v jih , jižn í v ítr, sic .ju h ,
r. ju g , str. ug-b, n ář. ju g á p arn o , u k r. ju h jih,
jižn í v ítr, ju h d te p lý v ítr, sln. sch. n ář.
jugo. — K olísání ro d u dovoluje v y jiti i od
fem inina: p ů v o d n í ugá (bez j- , srov. strus.!)
je rovno řeckém u αύγή záře, světlo (slunce,
ohně): ugá se te d y v ztah u je n a světovou
stran u , od k u d slunce září nejsilněji, a na
ja rn í p řib ý v án í sv ětla a tep la, konečně —
v doložených význam ech — n a v ítr teplý =
jižní a n a jeho účinek n a sníh. M užský rod je
p a k asi podle p ro tik lad u sever.
jích a; o d tu d č. jíš k a zásm ažka. Odvoz,
stč. ju šél (-cd, i fem. -ěle) byl h u stý odvar
z léčivých b y lin nebo v ý živ n á kašovitá
k rm ě pro nem ocného; k to m u je blízké val.
úšelo (u Luhačovic), velikonoční ritu áln í
om áčka rozličného· složení podle m íst (o ní
M ch N Ř 29.154). — U jin ý ch Slovanů je
iucha, jen r. uchá. P rasl. juchá je odvozeno od
konsonantického km ene *ious-; jinde je
form a s redukcí — ale s délkou! — *ius-:
v nerozšířené podobě la t. iu s n tr. polévka,
om áčka a stin d . yús- n tr., s -o- resp. -enstin d . yuša-, yúšan-; s -ě stp r. iuse, lit.
jú šě, jejichž u je k rátk é , ale p řízv u k je jako
n a staré délce. Celek u k azu je n a dvojslabičný
k o řen yeus- a d eterm in a n t s (ind. yáuti
sm ěšuje, lit. já u n u jó via u já u ti m íchá, lot.
já u n u já u t m ísí těsto ). Jm én o značilo p r a
s ta rý p okrm , jakousi h u sto u polévku v a ře
n o u s k rv í a m asem , p a trn ě něco zdaleka
podobného guláši. N ěm ci je p řejali: střn .
júche je ještě pokrm , ale novoněm . Jauche
skleslo n a h n o jů v k u .
jík a ti: šk y ta ti, jikn o u ti, za jíknouti se, vč.
(N ová P ak a) s h zahykovat se (srov. luž!). —
Zvukom alebné; srov. pol. ikac, u kr. ikátysja,
r. ikái, hl. hikac, dl. hykaé, sln. sch. ikati,
b. ikam . J e te d y všeslovanské; z i (k rátk ý
zv u k p ři šk y tn u tí) a příponového k.
jíkavec, již stč. (ji- u G ebauera); han . msl.
slc. ikavec. P ol. ikawieb, sch. (n)iícavac. „V á
bivé jeho zv u k y j i k j i k d aly m u . . . jm éno . . . “
(K něžourek). V p řirovnáních v y stu p u je jako
nesnášenlivý, sobecký h lto u n (han. m sl.:
hladný ja k i.): L -K pU , viz i K řen 2.206;
o tě ch v lastn o stech píše podrobně J a n V rba,
M yslivcův rok. T y v lastn o sti b y ly lidu
znám y, neboť jíkavec byl „v o lav ý m p tá k e m “
čihařů, v. Jirá se k U nás I , k ap . 2.
jik ra : ry b í vajíčko; jik r n ý , -atý, -náč, m or.
též jikřá k; pěkné a tu h é m áslo je „ ja k ik ry “
( ž lu t é jik ry jistý ch ry b ) (B arto š 126 s.
ja d rn ý ), o d tu d m or. m ylné jisk ra m ásla =
d ro b et (lid. n a Jic k u ; K osm ák, K ara fiá t). —
Pol. Hora n ář. ikro, hl. jik ra , jikn o , u k r. b. sln.
íkra, sch. slc. ikra, r. ikrá t/v . — Slovo
m álo jasné. Za příbuzné lze p o k lá d ati stir.
iuchair t/v .
jik ro : laš. ikro lý tk o (i jikro , žabí s te
hýnko). Pol. n ář. ikra, r. ikrá, b. íkra lý tk o .
U n ás přešlo k střed n ím u rodu, zajisté podle
lýtko, stehno, koleno. — P říb u zn á slova jsou
v b altštin ě : stp r. plur. yccroy, lit. n ář. íkrai.
lot. ikri plur. m ask. lý tk a ; slovanské slovo je
tedy z *j-bkr"b m ask., ale fem . ikra vzniklo
asi zcela vnějším spojením s hom onym em
pro rybí vajíčko. T v rd í se dokonce — ale
mylně — , že obě slova je m ožno spojití
původem: K alim a, t a k i B ríickner. D alší
příbuzenstvo je v la t. odvozenině ocrea
holínka (o- sice nesouhlasí s b-, ale vý zn am
potvrzuje to spojení n ad e vši pochybnost!)
a irské orca lýtk o .
jíl, jílový, jílovatý, jílovna, jílovištč. —
Všeslovanské v y jm a lu žičtinu; slc. íl, jin ak
všude il; byl to asi M-kmen (stč. gen. jílu ,
v odvozeninách p rav id lem -ov-; v řečtin ě v!).
— Příbuzné s ř. τλνς gen. τλνος fem . bahno,
kal. M atzenauer L F 8.11 aj.
jilec; stč . často i p lu r. jilce = rukověť
meče a též vše, co k to m u p a tří: o ch ran n ý
kryt ruky a td ., ta k i pol. jelca (s m y lným d
jedlca); sln. helce n tr. — Vše je ze sth n .
gihilze [vyslov jihilce > č. jílce] R y b a rk p .
Zdá se, že v stč. bylo p ře ja té jilce od p o čátk u
vzato za plurál a že te p rv e k to m u byl přitvořen m užský singulár.
jilm, stč. též jilem (dosud m or. B ), jč.
jímel ímal, sev.-m . jim i R zr. — Pol. ilm(a),
r. ukr. stpol. ilem , r. též Uma, dl. lom,
sln. lim. V zhledem k ji- sn ad p ře ja to ze střh n .
ilme, ilm paum . Šm ilauer N Ř 26.170. S tím je
příbuzno i la t. u lm us a k y m r. llivyf t/v .
jíní: stč. jin ie , jínévie. Nč. je j í n í v Č.
jenom knižní; lidové je jinovatka, ú tv a r jako
ledovatka; msl. jín í, laš. iňava, msl. slc. inovat, inovatka; slc. inovec (odtud ji- H yeduk)
severák, m or. n ář. iňovec sněžná h o ra; jiné
odvozeniny: spis. jíň o v(it)ý, jinovatéti, laš.
vinovaty H o r; spis. o jín iti je jistě i lidové:
jč. zoubíněný < *z-ob-jí-něný, chod. postverbale vojím (stran m srov. slovinštinu!). —
R. ínej m ask. gen. íneja, u k r. inéj, b. ínej;:
sch. inje n tr., sln. inje, im , iv. — Psl. bylo
zajisté inbjb m ask., jem už o d povídá lit.
ýnis t/v . Pro další rozbor není podkladu.
jiný. P ůvodní v ý zn am byl ‘jed en ’ (ch áp a
ný původně ne num ericky, ale jak o žto ,,osamělý“ , tj. nem ající p atřičn éh o druhého je
dince do obvyklého nebo přirozeného p á ru ;
Gonda, cit. z ref. ZDMG 104.269). Vězí ještě
v stč. inhed (viz ihned), b y l i v *jinochod >
č. asimilací mimo- způsob chodu u koní, že
kůň zdvihá vžd y obě levé resp. obě p rav é
nohy: stč. mimochod, -ný, -nik, mimochoditi
(nč. jinochod je pouze učené, knižní); stpol.
junochodnik J P 42.21 m á m ylné u , asi n ě
jakou zvratnou analogií. O vládl nový v ý
znam ‘alius’; odvozeniny jin a k ý (podle taký
jaký onaký) jin a čí, pře-jinačiti, adv. jin á č
jinde jin d y jin u d y odjinud, m or. n ái. jinadem
indová. Do k o m p a ra tiv u jin š í (původní
význam je ještě v Sm 243), slc. in a kší a do
jinačí vložen vý zn am ‘lepší’ (podle n ář.
onačejší, srov. i slc. netakší): on u m í jin š í
věci; objevuje se i su p erlativ (např. Súpis
slc. ro zprávok I I 187, 188, 190). Z ajím avé
je sy n tak tick é sp ly n u tí, m ající obd o b y
i v jin ý ch řečech (Z u b atý 1.1.22), srov. fr.
nous autres P arisiens — m y P ařížan é (v p r o ti
k lad u p ro ti o b y v atelů m jin ý ch m ěst, p a k
i bez něho). — Psl. i n t z *j-oino-s, srov.
gót. ains, stp r. ains, la t. únus, stir. oen; r.
οίνος jed n o tk a. N ový vý zn am ‘d ru h ý , aliu s’
je u všech Slovanů; vyvinul se v dvojicích,
kde se něčím rozlišují oba jedinci dan éh o
p áru . Výchozí form a jin ý -jin ý o d p o v íd ala
našem u jeden-jeden. P o zm ěně v ý zn am u se
o b jevuje u n ás jeden-jiný, jeden-druhý. P ř í
k lad y z Jg : ji n í [fakirové] tančili po rukou,
ji n í chodili po provaze; jed n i tak, ji n í jin a k
křičeli; jeden z lesa, druhý do lesa. Z P S : jso u
tu dva pokoje, jeden větší a jeden menší. (Lit.
víenas, lot. viéns ‘je d en ’ zřejm ě náleží k im .
a td ., ale m ísto j- m á v-.)
jirch a kůže v y d ělan á n a m ěkko, o d tu d
jirchář, obé již stč.; slc. ircha, jercha. — P ol.
ircha (přejato do u k r. a r.), dříve a n á ř.
i jercha, hl. jěrcha jircha,, sln. írh(a) jérh(a),
sch. irha. Vše ze střh n . irch, erch t/v , jen
lužické slovo je asi z češtiny (Bielfeldt
151).
jirnice: ro stlin a Polem onium (od P resla).
H l. jěrnica. O d ja rý, hl. je ry trp k ý .
jírovec: stro m m adal (koňský k aštan ),
A esculus; us. v jč. za Čel., n y n í o dborný
název. H l. jěrowc, dl. ja ro w jěrow jerow . —
Asi od ja r ý v jeho pův o d n ím v ý zn am u
‘h o řk ý ’ (hl. jěry, dl. ja ry jěry m á p ráv ě te n
význam !).
jiřice, jiřička: p tá k D elichon u rb ica; stč.
jiřicě jiřička jiřiček. Msl. ju ř ík , laš. juřiček,
v Č. lidově jiřička štiřička štiřík (Šír), štiříček
(Košťál 66) i jiřiček (Šír, K něžourek). —
Slovo zajisté zvukom alebné, od pronikavého
,,štiřik án í“ (srov.: dám y švitořily jako jiř ič k y ,
PS), ale lidovou etym ologií přikloněno k J i ň ,
o d tu d (skrze školu a knihy) m or. ju ř-,
a obdobné n ázv y jinde: sch. juričica, sln.
jurščica pro konopku a jiné p tá k y . (Jinde
zv án a jaskolica, viz zde jásali.)
jiřin a, ro stlin a D ahlia, m or. argyna. Obé je
počeštění resp. lidová ú p ra v a staršíh o n ázv u
G eorgina, jím ž byl poctěn p e tro h ra d sk ý
b o ta n ik Georgi (Vasmer). slc. georgina.
jisk ra, jisk rn ý , jiskrový, jisk řiti; laš. val.
isícra, tam že iskerka je název jistý ch k v ětin
(sedm ikrásky aj.). — V šeslovanské: sic,
stsl. r. u kr. b. sch. sln. pol. iskra (přízvuk:
r. í-, sch. í -), hl. dl. škra; odchylné je u kr.
jaskrýtysja jisk řiti se, pol. ja skr(a w )y zářivý.
— Pol. a bělor. skra, luž. škra dovolují m y s
lí ti n a *jbskra jak o žto v ýchodiště všeho.
T ak o v ý tv a r b y m ohl b ý t ch áp án jako postverbale od slovesa, k te ré v lit. zní iš-skríeti —
v y le těti (u nás je jeho kořen jen v křídlo),
te d y jak o částečk a vyletu jící (z ohně). Lze
ta k so uditi podle paprsek (viz) a podle lat.
scintilla jisk ra, k te ré je od scato p rý štím
(význam zde zúžen!), příbuzného s lit. skantu
skasti sk ák ati.
jisti jím , slc. jem jest. — Stsl. ja m b ja sti,
r. jem , jest, pol. jem ješč a td ., to vše jsou
stříd n ó tv a ry za Psl. ěmb ěsti z *ěd-mi. N a
absolutním zač átk u slova se vyvinulo proth e tick é j-; po si,n- iz· ob- zůstalo v šak pouhé
ě: stsl. s-un-ěsti, iz-ěsti, ob-ěsti s§; z prvého je
stč. sniesti, ně. snísti se zachovaným n, ta k
i sln. snésti. Ite r. jídali·, srov. stsl. ob-ědati s$
p řejistí se, svn-čdati p ožívati, stč. sniedati,
ač. snídali (odtud stč. sniedanie, nč. snídaní
n tr., p ak — podle večeře — fem. snídané; zce
la nové a ne velm i vho d n é je přesnídávka
m ísto svačina), pol. šn-iadač; jin a k je v žd y jv najísti se, ojídali a td . — Sloveso jis ti
zachovalo — příčinou je jeho nesm írná fre k
vence — atem atick o u flexi. V p raja zy k u b y
la floxe asi toho ty p u jak o v latin e (edó ěs
ě s t...), v jistý ch osobách atem atick á, v ji
ných tem atick á, z to h o je p a k je d n ak veskrze
atem atick é stin d . ádm i, je d n ak tem atick é ř.
εδω; srov. dále gót. itan. V bsl. je základem
zdloužené ěd-: lit. edu (edm i) esti ž rá ti
(o zvířatech), lot. edu ěst jisti, ž ráti, stp r. Ist
(i < ě) jisti, ta k é slov. em b je z ěd-; p řev lá d
n u tí délky způsobila asi n ějak á analogie, sn ad
je n čistě vnější (da-m bl). — O dvozeniny:
jed lý (han. u Boskovic hidlé) z í-ového p a r
ticipia jed-h>, z to h o jed lík (rozdíl ak tiv n íh o
a pasivního p o jetí — schopnost b ý ti jed en
a schopnost hodně jisti — n ep ad á t u 11a v á
hu); jídlo, stč. jiedlo ( > jíd eln í, -lna) z ěd-lo,
srov. pol. jadlo, hl. dl. jČdlo, sch. jelo; n ář.
jís tn ý v laš. horň. p o jistn ý jedlý, ch u tn ý
(i ,,jedlík“ ), slc. pojestný jedlý, msl. pojícný
c h u tn ý (st přesm ykem > ts = c), laš. obistny
= msl. obícný žrav ý , vč. jíc n ý (o h rachu)
dobře jedlý, ch u tn ý , han . jic n y hlad o v ý , vždy
m ající chuť, laš. is tn ik .= v al. laš. icn ik je d
lík; sem náleží i zp o d statn ělé jícen , stč.
jiecen, v lastn í vý zn am byl asi ‘hltav ec, ž ro u t’
(srov. požerák, hltan, viz i lalokl), te d y
*j-ě8t-bm> (K ořínek L F 65.454); srov. jiné
ú tv a ry s -t-: sln. ješca jídlo, neješčen nejedlý,
ješč žravý, sch. jestivo, d říve jestost, ještje
jídlo, jestojska (tak i stč.!) jídlo (z *jestostíca
disim ilační z trá to u t ze st-st a o p akováním
j l ) , b. jastie jídlo; nové odvozeniny jedák
c h řtá n (vulg.), č. n ář. jídec, laš. idec jedlík
(m ylně jítec P S , t z jídce > -tce), ú tv a r
jak o mlatec. — M noho postv erb áln ích ú tv a rů :
ob-ěd, slc. oběd, v lastn ě „pojedení, zajedení"
( = člověk si něco ,,zají“ , něco málo. pojí),
původně te d y asi = ra n n í svačina ,,d esátk a“ ,
ja k o u R u sů je oběd m ezi 8— 11 hod. (srov.
Zelenin 120); o d tu d obědovali, již v střed n í
době zkrácené v obědvati; o d tu d je i chod. p ů vědí < po-obědí odpoledne, ad j. půvědkovyj;
jiné s ob-: han. objeda, slc. objedza jedlík,
val. objezný jedlík, laš. objezeny přesycený,
val. objeza obéjza, slc. objedza lah ů d k a,
m or. obědiny, slc. objedziny o d p ad k y při
krm ení; ob- m á zde touž úlohu jak o v o b
zírali se, opiti se; val. nájeza najedení, pojeza
pojedení; újed, klad. zajedina, sle. priesl
prijest v řed (srov.: vředové, kteří se vůkol sebe
j e d í ja ko rak, R o h n I I 34, rozjídá se vřed
I I 37), m or. pajed, m or. slc. podjedy kurděje;
újesi, ú jed J g n á v n a d a zv ířatů m . Viz i jesle.
jist(v)icě stč.: n ád o b a picí, číše. Znam ena
lo-li to původně n ád o b k u n a jídlo, bylo by
odvozeno od *jastva -o jídlo (r. estvo, ukr.
jistvo, sch. jistva -o, sln. jestva). Stč. ji- snad
ukazuje n a p ů v o d z jihoslovanštiny.
jistý 1° laš. slc. i-; jistota, jistin a , jistiti
(po-, > pojistka, pojistný, pojištovati, p o jiš
ťovna, pojištěnec; ale slc. poistenka — potv rzen k a); ad v . jistě najisto dojista zajisté,
msl. slc. ozaj, naozaj d oopravdy, msl. na
ozaj(st), ozajsný (z *ó, zaisto R y šán ek ústně;
srov. val. obežart = bez žertu , vážně, pol.
o-za-ist). — Isťb je všeslovanské vyjm a
lužičtinu, kde m ísto něho je wěsty. Vzhledem
k něm . ge-wiss t/v m ám e za to , že slovan.
ad j. znělo původně vest-b < *vid-tos, že p ů
vodem to je č-ové p artie, od znám ého kořene
veid- (v. viděti, věděti), te d y „viděním
poznaný, zn ám ý “ , p a k „jistý , sicher" .
L užičtin a je v šak nechala sp ly n o u ti s fo r
m ou věšteb, s é od věděti. T o to *vbst-b se
rým ovalo s jbst-b (viz jis tý 2°), a p ro to s ním
splynulo, o d tu d je jb - i zde. J in í sp ojují
to to ist-b s arm . isk p rav d iv ý , sk u tečn ý
(w ahr, in W irklichkeit).
jistý 2°: ve spojení ten jis tý — řečený, u v e
dený, již stč. (Táb-Sm 32), slc. ten istý = týž,
pol. ten isty, sln. (t)isti; je i sch. isti sám
(selbst), b. ist tý ž. — Psl. j bst-b, p ů v . * bst-b,
j je p ředsuté. P říb u zn é je především Psl. isto
(stsl. doložen jen pl. istesa; sln. sg. ob-ist),
lit. ínkstas, lot. íksts, prus. inxcze ledvina
(n a k jsou vkladné). S ta ří m ěli za to,
že i ledviny, podobně jak o srdce a já tra ,
m ohou b ý ti sídlem duše, o to m R LG A 1.10;
viz i ledví. P ro to h et. istanza (-anza je zesi
lovací přípona) je ‘duše, vůle, sm ysl’, p ak
i ‘osoba’; v ideografickém p san í Z I znam ená
též ‘sám , selb sť (vývoj „duše-osoba > sám “
je též v ind. atm an-). D ále je p říb u zn é něm .
Geist ‘d u ch ’ (z ge-ist; p ro to že to slovo je
izolováno, zachovalo se v něm e p ře d sam o
hláskou, nevypadlo jako v ge-gessen od
essen jisti). U Slovanů se te d y zachovalo
je n výchozí jm éno, název oné části těla,
a p a k až poslední člen vývoje, odvozený
vý zn am ‘sám ’, p řed pokládající ste jn ý p ře
chod podstatného, jm én a v p říd av n é, ja k ý
byl i v h etitštin ě. T en přechod je sta v í do
význam ově protikladnóho p á ru se stejn ý m
přechodem v druh > druhý. M ch v Die
Sprache 4.77. (O jis tý píše n y n í Toporov
K S IS 25. 80n.; m é v ý k lad y o jistý 1° a 2°
m á za fan tastick é, ale v ý k la d v Spr. nem ěl
v ruce; nevidím v šak n u tn o sti, ab y ch něco
m ěnil; sám T. spojuje j. s la t. iste ‘te n h le ’.)
jiti jd u ; *j- bdo i t i : čeština p ráv ě svědčí
zřetelně pro j- b -, kd ežto u jin ý ch Slovanů
u nesložených sloves ovládlo i- z infinitivního
kmene (stsl. idq iti, r. id ú ittí, sln. ídem íti
atd.), kdežto jb se někde drží po předponách
jakožto j , n ap ř. r. vyjd u výjti (nejde tu
o oslabení z i!). D oplňuje se s chod- (odtud je
iterativum ), šbd- (o d tu d šel, šed). P o jistý ch
předponách je tu jerové e: sejdu < s-b-jbdq
atp.: stč. sendu s-bn-bdq, o d tu d je asi n v lid.
přindu. In f. j i t i je z *iti, ale slc. ís í z *id-ti, s d
analogicky zavedeným z p résentního k m e
ne. Im per .j d i , ale pojď z p o -jd i (srov. poběž,
polez). Zajím avější ú tv a ry : val. laš. najděný,
laš. najdek nalezenec, han . nandoutek posthumus(!), laš. nuňděk u F rý d k u = nalezenec;
laš. najdovat n alézati (B, V ašica); p o stv . č.
obejda; sjitý, n en áležité p říčestí vč. ,,sešlý“
(J. S. K ubín píše m ylně sy-: sytá chaloupka
= na spadnutí). — V šeslovanské. P říp o n o v é
d je asi z ide. im p erativ u : *i-dhi. Indoevropeký kořen čiji tv o řil ath em atick é éi-m i, plur.
i-més atd .: stin d . ěm i im áh, 3. p lu r. yánti,
ř. εϊμι ϊμεν, lit. eim i; p ů v o d n í flexe b y la
však asi jako v la tin ě ei-ó > eo, 3. sg. it,
z toho v ytvořen o *éi-m i s příp o n am i veskrze
„athem atickým i.“ Viz i jeti.
jitro 1°, stč. (a slc.) ju tro rán o ; jitř n í hvězda,
ale novější jitřen ka je z pol. jutrzenka; stč.
jutřně jitřn ě su b st. fem . ‘jitřn í m še’ (často
v plurálu, k de b y b y l n a m ístě sing.; zajisté
podle oposita nešpory), té ž jitřin ě (v O te.;
toto znění s -in- m á po k račo v án í v jvč.
u Polničky a zm . jitř in a a v chod. itřin).
slc. utieren p ů lnoční m še (utřená omša,
utyrha, msl. utírňa, horň. ucjéreň; p ro tik lad
veěiereň) bude — vzhledem k u — asi
z ukr. utrenja. Č. spis. ojedinělé jitř í = jitro
bude asi n o v o tv a r (podle na zítří). Ze za
jutra (-i-) vzniklo zajtra > zejtra (slc. zajtra,
-ek, laš. zautřek), k d ežto z ju tra , z jitra
dalo zítra (val. zutrá). — V šeslovanské
vyjma slc.: stsl. utro, ju tro , csl. utrbúa,
pol. ukr. hl. sln. sch. jutro, r. b. útro, dl. jutšo,
odvozeniny pom íjím . V edle to h o je stsl.
za ustra, bulh. m ak . zastra, pol. doloženo
též justrzenka. — Stsl. za ustra je m ožno
chápat jako za u ., to tiž vrěmene = za ran n íh o
času, a p řed p o k lá d a t a d j e k t i v u m ustr-b.
To souvisí s n á z v y jitře n k y (ind. uš-ás-,
ř. ήώς < *áus- ós, la t. aurora < *aus- ós-a),
které obsahují k o řen aus- slovesa pro „svítati“ (lit. aušti, lo t. aust, stin d . uěěháti <
*us-sketi, av. usaHi < *us-se-ti). V onom
adjektivu lze v id ě t nejspíše odvozeninu
s kom parativním -tero-, p o d obnou těm , k teré
vězí v la t. auster jižn í v ítr a stisl. austr
východ, lit·, n ář. auštrá ( > spis. aušrá),
lot. áustra ra n n í rozbřesk, ra n n í červánky.
Tedy adj. *aus-tero-s = blízký k jitřence,
položený p ři ú sv itu , doslova ,,ú sv itější“ . P o
dobně je av. ušas-tara- ‘ra n n í’, což je p ro ti
kladem p ro ti daoša(s)tara- ‘v ečern í’. V slovan
štin ě p ro tik lad n ý člen m á v šak ne tero-, ale jen
-ero-: večert. Je-li to m u ta k , m ám e tu vzácný
zb y tek starobylého způsobu slovotvorného,
p ři něm ž -tero- (a podobně ind. „ su p erla tiv n í"
-tama-) p řistu p o v alo i k základům s u b s t a n t i v n í m , ne jen k ad jek tiv n ím ; tu to s ta ro
b y lo st p ředpokládám e p ro to , že kořen ausv té to podobě u Slovanů v jin ý ch slovech
zachován už není (je pouze v podobě sauv slunce), jd e te d y o p ro střed ek zděděný
z p raja zy k a. Z dá se, že v za ustra v ypadlo
p a k s disim ilací p ro ti z. T ak se dospělo
k utro (totiž verm§) — ran n í doba, rán o ; p ak
bylo utro su b stan ti viso váno. P řipojeno je
p ro th etick é j: jutro. V češtině se nakonec
objevila přeh lásk a u > i po j . (Tento v ý k la d
vychází z člán k u E . N iem inena Scandosl. 2, 1956, 15. O dvolávám , že b y ju tro
p atřilo k lit. ja u trú s etc., E S X.)
jitro 2°: plošná m íra ( = la t. iugerum ), stč.
a slc. jutro, pol. ju trzyn a i n ář. jutro. N ěkdy
jitro neoznačovalo v ý m ěru , ale p ro stě kus
p ů d y z klučení lesů, tz v . p ů d u ham feštní,
n ep atřící k v lastn ím u s ta tk u (PhS 3.273). —
N ení pravděpodobné, že b y to bylo slovo
p ů v o d u dom ácího a to to žn é s jitro — ráno,
n eb o t jd e o plochu pole, zoratelnou jedním
p o tah em za den (srov. s třla t. dies, fr.
journée t/v ), nikoli za ,,jitro “ , n e b o t to
je — vzhledem k délce trv á n í — pojem velm i
nepřesný. Pochází te d y zajisté ze s třh n .
juchert n tr . (nyní Juchert, Jauchert) t/v ,
jež je příbuzno s la t. iugerum. N ao p ak
N ěm ci převzali zase naše jutro, m ylně je
ztotožňujíce s ju tro = ráno, v p řek ladu
jak o žto sth n . morgin (R y b a pís.) > nhn.
M orgen (o d tu d zase m a jí P oláci morg).
Češi slyšeli asi *jiirt, převedli je, poněvadž
bylo n eu tru m , ke střed n ím o-km enům , *ju rto
p a k přesm ykem smísili s dom ácím ju tro =
ráno.
jitrocel: ro stlin a P ian tágo. Z nam ená asi
„ já tr a h o jící“ (celiti h o jiti, od celý; v jitr o i je z a jak o v jitrnice < jaternice). Stč.
h e rb á ř J a n a Černého dí o něm , že „zapálenie
ja te r k ro tí" . T aké u N ěm ců sloužil p ro ti
z tv rd n u tí ja te r. — F . V. M areš J P 37.188
v y ch ází v šak z *jqdro-cělrb: nářeční sy n o n y
m u m ekorocel uk azu je, že se jitrocelů p řič ítá
schopnost h o jiti r y c h l e . S ta réjqdr-b ‘ry c h lý ’
je již v stsl. te x tech vy tlačo v án o slovem skor-b
t/v ; podobně i tu bylo jqdro- nah razeno
km enem slova skorý; jinde bylo zm ěněno
adideací k játra.
jitřiti, obyčejně s roz-, z-, stč. jietřiti,
han . vitřet K p U . — slc. ja triť (i n ář. u-ňátriť
z jitřiti se, jatrivý); stsl. ob-^triti, pol. (ob)jqtrzyc jitřiti, u k r. rozjatrýtysja, hl. jatřič,
dl. jetšiš se h o jiti se, o rán ě. — P sl. §triti
je snado dvozeno od nezachovaného jm éna,
k terém u b y odpovídalo něm . E iter hnis,
tálo v , srov. eitern ‘jitřiti se’ (o ráně). M atzen au er L F 8.35. U G erm ánů je p ů v o d n í t.
p ře d r nepodléhalo posunu, v. W eig an d -H irt
s. v. Slované měli expresivní zdvojení tt,
jež p a k bylo rozpuštěno v n t : *ětro- > entro >
$tro-; j p ro th etick é. Z dvojení je o sta tn ě též
v germ .: stsas. ěttar, švéd. etter, stangl.
áttor aj.
jíva: k eř Salix caprea. Pol. u k r. sln. sch.
rva, hl. jiw a , dl. a p d . w iw a. J . je d ru h
v rb y ; p ro to je vše příbuzné s ř. ιτέα v rb a
z *viteuá, a s něm . Weide v rb a. V slovanštině
red u k o v án o zánikem stře d n í slab ik y ; v je
zachováno ještě ve w iw a. Slovo asi p raevropské. (Lit. ievá a lot. iěva bude p řeja to
ze slovanštiny s m y ln ý m *ei — v době,
k d y ide. *ei > sl. i — a bylo přeneseno n a
krušinu.)
jizba, mši. laš. izba; stč. jistba > jizdba >
jizb a . s tč . znam en á i jisto u část m ostní
sta v b y , p a trn ě to též, co pol. izbica: d řevěný
sru b čty řstě n n ý , v y p ln ěn ý kam ením a slou
žící p a trn ě jak o zák lad pro pilíře. slc. izba;
n ář. istebna k o m ů rk a. Msl. vm . izbétka
z *istebka přesm ykem , srov. pol. zdrobnělé
izdebka ze staršíh o istebka. — Izba je jihoslov.,
značí rozličné kom ory, světnice i sklep;
s tr. ist-bba istob-bka obydlí, v y tá p ěn o u s v ě t
nici; někde bylo zkracováno, n ap ř. h l. jstw a ,
stw a, dl. spa ap o d ., sln. jisp a , jsp a . —
Slovo obecně slovanské. Za p rv o tn í podobu
je k lá sti jbst-bba. P ro ti dom něnce o p řeje tí
z něm . Stube m luví obecně rozšířené i-.
J is tě souvisí naše slovo s fr. étuve, prov.
estuba koupelna, k a t. estuba p a rn í lázeň,
te p lá světnice, ital. n ář. stua jizb a s kam n y ,
réto ro m án sk é štúa jizba. I něm . stuba b y la
lázeň (podle H ey n a; viz i K retsch m er 507);
v žd y te d y šlo o m ístn o st tep lo u , ohřívanou
b u d přívodem horkého v zd u ch u z vnějšího
to p e n iště, nebo v lastn ím i k am n y nebo
k rb em ; původně šlo zajisté o p a rn í lázeň,
k u ltu rn í přínos řím ský. V ýchodištěm všeho
je rom ánské *estuva, p o stv . od aestuáre
v y tá p ě ti (srov. stč. svétnicě — estuarium
u K lareta!), k te ré je od aestus horko, žár,
a znam enalo p říliv h o rk a. Slovo něm ecké
i slovanské jsou přím o z ro m án štin y (i- < j-bje te d y za rom . e-), ale p odrobné v y p sán í
doby a cesty p ře je tí (z Itálie!) je úkolem
budoucnosti. Z dá se, že Slované přejali to
slovo n ejp rv e pro světnici v y tá p ěn o u z pece,
do níž se přiklád alo zvenčí, ze síně. M ch
S lavia 21.275; poch y b u je v šak Slaw ski,
E tn o g ra fia polská 3.252.
jízlivý: p ů v . znam enalo ‘je d o v atý (o s tře
lách), zhoubný, zlý ’. N ově p řitv o řen o jíz liti
= jízlivě m luv iti. — S nad je odvozeno
od je d iti (viz jed), p ů v odně te d y bylo
*jéd-j-liwb.
jizva, stč. jiezva, jiz v iti (z° z a 0). Všeslov an sk é v y jm a luž.: stsl. slc. r. u k r. b. sch.
jazva, pol. jažw a, sln. jazba. R ozšířená je
i ja zvin a d u tin a, d íra (stč. jězvina, Jezb in y);
viz i jezevec < *jazv(ov)bCb, zvíře bydlící
v díře. — P sl. *ězva (tak stru s.); původní
v ý zn am b y l jistě obecnější než dnes: ‘p ra sk
lina, d íra ’. Souvisí s lit. yžtú izaú ižti a aižau
aižýti p u k a ti (o luskách), éižéju éižěti p u k ati
(o ledě), nejlépe s áiža p u k lina, lot. a\za t/v ,
a te d y též s naším iska t (viz), dále snad
(K nobloch, K raty lo s 4.32) s h et. igái‘p u k a ti’. N ejasné je v (je i v prus. eyswo =
*aizwo). N ejistá dom něnka: v sn ad přeneseno
ze syn o n y m a *narva- (sthn. narw a-, nyní
Narbe, lit. narva b u ň k a včelí), v slovanštině
o něm svědčí po-norwb (viz ponrava). O v zá
jem ném sty k u svědčí nora d u tin a, doupě
a pol. nor jezevec. J e v šak m ožné i to,
že v v příponě je red u k cí z ide. přípony
ver/ven (ta je v role a sn ad v iver) a že -a je
podle díra (m luví se o jezevčích děrách)
nebo nora.
již, ju ž (tak i pol. hl. dl.; sch. sln. > ju r),
stsl. ju(že). — J u se ro v n á litevském u ja u , -z
je zesilovací -z(e) = ř. γε a td . — Bez j je
stsl. u(že), r. u kr. sln. uže, naše a b. už, dl.
huž, hl. hižo. P roč odpadlo j-, nelze říci (snad
pro to , že nebylo drženo rodinou příbuzných
slov; ju ž je isolováno!). Ú v ah y o další p ří
b u zn o sti j u = ja u b y b y ly nejisté. (O již
v dnešní češtině je d n á podrobně M. K om árek,
S b T ráv n . 150n.).
jm elí, n ář. m ěli m ejlí omelí jem elí jamel(a)
hím elí bejdlí. — slc. omelo omela omelte
jemálo emelo mel, pol. jem iola -lo, r. oméla,
u k r. im éla oméla a td . — S taré tv a ry ted y
b y ly b u d j brnělo, nebo omelo (-o); příbuzné
je lit. amalas ěmalas. Slova asi ,,p raev ro p sk á“ .
R o stlin a kdysi velm i v ážená v m agii (dosud
její ,,pozlacené“ v ětv ičk y se ve m ěstech
k u p u jí „p ro š tě s tí" ), s ta ří Slované však
0 m agické ceně asi nevěděli. Z bobulí té
ro stlin y dělali lep n a p tá k y .
jm éno, stč. jm é gen. jm ene, o d tu d najmě
(slc. najm a), ze jm ene > zejména·, stč. bylo
1 zdrobnělé jm iecko, jež (: miecko) nabylo v ý
zn am u ‘jm enovec’ (vč. menák); jm en itý, jm e
novitý, jmenovali·, nč. jm enný·, jm e n in y z pol.
im ieniny; č. nověji p říjm ení, arch. příjm í,
k alk za la t. cognčmen nebo za Z u n a m e;
zájmeno za lat. prónómen, zájm enný. — Stsl.
im@ gen. imene, slc. měno, pol. im i§ im ienia,
hl. mjeno, dl. mě m jenja, ukr. im ja a td . — Psl.
j !>mg gen. jbm ene. P om ěr k jin ý m není jasn ý ;
stin d . nám a a la t. ndm en m a jí *ηδ-, ř. δνομχ
(prothetické o-) a gót. nam ó m a jí no-;
h et. lám án gen. lam nas m á obé (l disim ilací);
naše b se v y k lád á z * t>n (n zaniklo p rý disim i
lací p řed n příponovým ). P říp o n o v é -menjak o v la t. sě-men, č. se-men-o a tp . K ořenné
nd/no/n zdá se b ý ti isolováno, ale vzhledem
k to m u , že o sta tn í n e u tra n a -men- jsou z ře
teln ě tv o řen a od slovesných k ořenů dobře
znám ých, m ožno i zde m íti za to , že jd e i tu
0 slovesný kořen: v ý zn am káže p řip o jiti je,
1 když g chybí, ke gena- zn áti, jež m á i tv a r
gnd-; jm éno b y te d y význam em bylo to též
co mladší zna-men-í, označení; byl b y to
prastarý ú tv a r p rajazy k o v ý , v něm ž g o d
padlo (jako v latin ě v nóscó). (L at. g
v cognámen m ůže te d y b ý ti relik tem ; g se
zde zachovalo tím , že bylo chráněno p ře d
ponou co-.) O dpadlo p ro to , že bylo přerv án o
povědomí o spojitosti se „zn ačen ím ": jm éno
chápali ne už jako p ro sté „o zn ačen í", ale
jako magickou záru k u pro dob rý osud, jako
slovo dobrověstné, te d y nábožensky funkční.
Tím poklesem etym ologického povědom í
vysvětlíme i rozpad zák lad u gnó v n ó /n o /hn:
není tu starý a b lau t, ale sláb n u tí z isolovanosti. (Jinou dom něnku po d al Isačenko
SPL 1.129: je tu p rý k ořen tý ž co v jb m ·
'jmouti, b rá ti’.) D ále je příbuzné, i k d y ž se
to na prvý pohled zd á nem ožné, la t. (e)numeráre ‘v y p o čítáv ati’, tj. p řed v ád ě ti j m é n a
(z nějakého seznam u ap o d .); základem je
subst. *nó-mer- z *gno-mer-. Zde te d y je tý ž
kořen, ale se sufixovou v a ria n to u -mer-,
která tvoří s -men- je d n u form u p říp o n y
r/n- kmenů. M ch L P 8.61.
jmouti jm u , stč. jie ti. slc. jm em ja t. P sl.
j-bmq qti, v stsl. imq jq ti, ale vbz-bmq vbz-qti,
proto i č. vez-m u vžiti (hovorové vemu,
cemeš... vzešlo asi z im p erativ u : vezmi bylo
v rychlém te m p u řeči zkracováno n a *vezm,
tu pak z vypadlo; V. K ů st pís.), stč. sen-m u
(*sbn-bmq); vedle to h o je u zm u uzm outi
uzmul uzm ut z ν τ,ζ-bmq, s přechodem
v - b > u, zde nen áležitý m ; s přeneseným j je
č. se-jmu (sb-jbmq), vzejm u, vzňal se.
Iter. jim a ti zdloužením b > i z jb m -, ale
sn-ímati. H ojné ú tv a ry předponové: najmouti, na-jím ati a td . (val. doňat sa d á ti se
ošidit SvK), p o stv erb alia msl. jem , č. (v ětši
nou m ladého d a ta , od obrozenské doby)
dojem nájem objem pojem ' průjem příjem
sněm (stč. snem, gen. senma, ze s-bnom-b)
újma zájem, od nichž jsou další odvozeniny
jako nájem ní -ný objemový sněmovní aj.
Adjektiva je m n ý dojem ný příjem n ý jsou
přímo od slovesných k m enů do-jbm- a td .,
jako berný od beru. Z infin. km ene je ja l
sň-al vz-al, je tí snětí vzetí pojetí (ponětí s n
od snětí) dojetí p řijetí zajetí objetí; zajatý za
jatec -cký, p řija tý -telný; sňatek (han.: skli
zeň) výňatek (n odjinud). J in é ú tv a ry : na-v-zájem, vzájemný; vodo-jem; jím k a (na jím ání
vody), o d tu d jem čina > něm ěina „jím k a n a
vodu vytékající z ry b n ík a p o tru b ím " J jč ř 22;
val. jádlo jadlo rukověť lžíce, z *j§-dlo;
mádlo (madlo sv rch n í žerd n a zábradlí, n a
bradlech apod. = zač se ru k o u c h y tá,
jím á ; obojetný, pů v . „o b o u ru čn ý ", co se
jím á pravou nebo i levou rukou. Zajím avé
drobnosti: je m n ý je u L itom yšle capax
(j. hoch, pes == rv áč, j. do práce = dovedný,
rychlý, kdo se um í práce ch o p it, ale srov.
i pd. jem n ý = d o b rý , lah o d n ý , p říjem ný,
dobrotivý), m sl. jem n á zim a = p ro n ik av á;
jvč. strachem přejm utej (u Polničky), srov.
slc. přejat hnevom apod. m á pre- ve sm yslu
českého pro-niknouti. U jin ý ch Slovanů je
o b d obná sp o u sta ú tv a rů . — Psl. j-bm q qti
odpovídá litevském u im ú im ti, stp r. im m a
Im t; náleží ke kořeni *em- v la t. emó a v slov.
erhq bmati (stsl. vbn-em tq v-bn-mati, stč.
zjem ám zejm ati). P o stu p , ja k ý m p řev lád l
oslabený stu p eň bm-, je nesnadno určití.
Viz i rukovět p. h. ruka, vzácný, věrojatný p. h.
víra.
jsem , staro b y lé „v erb u m ex isten tiae", m a
jící jen tv a ry km ene p résentního, kdežto
tv a ry km ene in fin itiv n íh o d o d áv á sloveso
býti (podobně je to m u jinde: la t. sum , ale
perf. f u i , ř. *es-mi > είμί, ale aor. ε-φϋν.
stin d . ásmi, ale aor. ábhuvam). Slouží i jako
součást slovesných tv a rů složených (préte r. nesl jsem ; pas. jsem nesen); též slouží,
n a rozdíl od ru štin y , jako sp o n a (kůň je
zvíře). N ení, n a rozdíl od la t. pró-sum dě-sum
ab-sum apod., starý ch složenin slovesných
(jsou v šak u býtil); ne-jsem není v lastn ě s ta rá
složenina, neboť ne bylo sam o sta tn ý m slo
vem . N ebylo ani odvozenin, slc. jestvo e x iste n
ce (odtud jestvovat existovati), jestota t/v jsou
ú tv a ry nelidové. A tem atick á flexe se udržela
s m alým i v ýjim kam i do dneška silou s e trv a č
nosti, neboť jd e o sloveso pronášené nesm írně
často. V ide. b y la v kořeni s tříd a es- (plný
stu p eň ) p ro ti s- (slabém u stu p n i), n ap ř. la t.
es-t p ro ti s-unt, něm . is-t p ro ti s-ind. V slovan.
se s- udrželo jen v 3. plur. (Psl. sqtb n. sqtb),
v jin ý ch osobách převládlo es- a přistoupilo
h iáto v é j- (stsl. jesm b, 1. p lu r. jesm-b), ale
v č. se v 1. 2. sg. a p lur. o p ět oslabilo v js-,
slc. v pouhé s-. Jsem·, Psl. j-es-m b, ale v č. po
oslabení nově vloženo vk lad n é e, v slc.,
doudl. a chod. vk lad n é o (som); n ář. (hlavně
m or., ale leckde i v ě., o to m H u jer 1.142n.)
su je podle tem atick ý ch sloves. Jsi: Psl. jes-i.
J a k o příklonné se oslabuje až v -s: ty-s, k d y
bys, abys. Jest (spis. důrazové) a zkráceně j e :
Psl. jestb. Jsm e: Psl. j-esm-b. Jste: Psl. jeste.
Jsou: stč. jsú , Psl. sotb (ide. s-onti; srov. la t.
šunt). (O slc. n ář. 3. pl. sa se mělo m ylně
za to , že je ze sqtb; viz ny n í Štole, JČ 14.41n.)
Ze záp o rn ý ch tv a rů mělo zv láštn í vývoj
jen 3. sg.: stč. (a slc.) nie je p o kračování
praslovanského ně(stb), neboť je též csl. n ě sti
‘n en í’ (Trávníček SMS 12.39n.); ale to stažení
je už z doby p rajazykové, te d y z *ne-esti.
neboť i v jin ý ch ide. jazycích jsou obdobné
zjevy (H ujer 1.159). S lovenština znovu p ř i
pojila je (nie je = není), s ta rá čeština znovu
přip o jila záporku ne (nenie > nč. není).
S lovenština ve v ý zn am u ‘es g ib t n ic h ť m á
nieto, p ů v odně = není to (ho). V lidové
řeči j- o d p ad á: sem si sme ste sou. V 2. os. je
v ětšinou seš, a to v tě ch nářečích, kde je
1. osoba sem (je to podle pom ěru vím -vís,
dám-dáš ap ., H u jer 1.144. Zm. 2. pl. v o tá z
kách je sete; v ještědském nářečí jsou 1. pl.
seme, 2. pl. sete, m ají-li funkci sam ostatného
slovesa (H ujer ib.). U strn u lý začátek podmiňovací v ěty vězí v jestli(že) = jest-li to ,
ž e ... S taroby lý o p ta tiv vězí v -si (viz).
P artie, val. súcí, laš. sucy (Malý), slc.
súcí = schopný, v h o dný, způsobilý; v ý z n a
m ové východisko je v je toho s u d B = je s to ,
msl. néni k ternu súcí. Č. nespis. co je s tebou ?
apod. je otrocký p řek lad něm eckého was ist
m ít dir (totiž geschehen) = co se ti stalo ? —
Ide. tv a ry byly, podle svědectví ř. a stin d .,
és-mi ési ( < es-si) ésti s-mes s-te s-onti. Ale
i ty jsou výsledek ú p rav y ; n ejstarší sta v
ukazuje (soudí G. B onfante) v šak latin a:
s-um es est sum us estis šunt. — B u d u viz
zvláště.
juhás slc.: p a s tý ř ovcí. P roniklo n a vých.
M oravu: horň. t/v , val. trh á n B, laš. juchasek
m ladíček H or. — Z maď. juhász p a stý ř ovcí
(od ju h , ovce).
juhyňa val.: p ro hlubeň v potoce, zm ola,
a ju h a ň a s přeneseným význam em „ já m a
od kol v cestě v y h ú c a n á “ , slc. ju h y ň a dolina,
jíž v ítr tá h n e. — N ejasné.
juchati 1°: v o la ti juch, v ý sk a ti; odvoz.
(K. Světlá) jucháč m a rn o tra tn ík , h ý řil. —
H l. juskač, dl. ju ska é, sch. ju ška ti. — Z interjekce j ú a inten siv n ích p říp o n -sa- > -chaa -ska-, § 20. České in terjek ce ju ch juchá
juché ju h u ju ch ú apod. m a jí ch ze slovesa,
juchati 2°: jiti: viz jechati.
juchta, juchtovina: d ru h kůže; h an . juchtovica b o ta z ní, i čepice (v H eršpicích, R ous 68;
zvána i juchatica). Spolu s pol. jucht{a)
a něm . Juchten je to z r. jucht, ju fi, pův o d u
tatarsk éh o .
jukat: vyhlížet, v y k u k o v at, n ak u k o v at,
p o k u k o v at; též s vy-. — J e asi z něm . gucken
k o u k at, s pruskou výslovností j m ísto g.
J in é je vyjukat, viz.
junda: utv o řen o z něm . J u x (to asi z lat.
iocus žert) příponou -nda podle synonym a
švanda.
juny, ju n á k , ju n á cký, básn. ju n ; základní
ad j. ju n y je jen básnické (asi z ruštiny);
stč. slc. junoch, z toho jinoch; podivné je
o v stč. a nč. n ář. jonák; stč. slc. junec býček
(obdobně pol. u k r. b. sch. sln .; stsl. junbCb).
Stsl. jum>, u k r. r. jú n y j, b. sln. ju n ; všude
jsou odvozeniny obdobné českým . — Psl.
jún-b se shoduje s lit. já u n a s, lot. jauns.
Jin d e jsou ú tv a ry odchylné: stin d . yúvan(gen. yunah) = la t . iuven-is (starý n-km en:
gen. p lur. iuven-um ); ale av. yava nom . sg.,
stind. k o m p arativ yaviyas- a superl. yavištham a jí p ln ý vokál (*jevo- či *jovo-‘í). Bsl. místo
staré příp o n y -en- m á pouhé -n-: oslabení
bylo způsobeno připojením další p řípony -o-;
já u -lju - není jasné, p řed stav u je asi vokalism us z k o m p arativ u , *jou- (stran o srov.
horší p ro ti ř. χείρων) nebo sn ad *jeu(v to m p říp ad ě *j*u > j u ); ražen á intonace
by se sn ad vysv ětlila vlivem protikladu
lit. stóras (viz starý).
jupka, ju p ička , jupečka, jč. ju p a . — Pol.
ju p a , ju p k a , slc. u k r. ju p k a , hl. ju p a , sln.
dl. jopa, vše = lehký ženský živ ů tek apod.
— Ze střh n . ju p p e , joppe. D o něm činy přišlo
p rý z ro m án štin y (franc.ju p e , it. giuppa a td .);
dále jsou ta to slova p říb u zn á se šuba, čuba,
župan, župica (viz). Posledním pram enem je
p rý arab . al-gubbah -gobbah, bav ln ěn ý spodní
oděv. — Bylo i jip le Jg , z něm . jilppel
(M atzenauer 186).
k ke, ku, předložka s d ativ em všeslovanská. O dpovídá jí ind. kam , jež s tá v á po
d a tiv u jak o fak u lta tiv n í a znam enalo p ů
vodně snad „ n a prospěch” . I k-b b y la p ů v o d
ně postposice (srov. s-b, Vb), neboť jen ta k
lze pochopit vývoj -om > -τ> (Z u b atý 2.325).
-ka, rozšiřovací slabika (nebo i pouhé -k:
m or. venek = ven, jaksi-íc), též s -y aj.
v dnes-ka sem-ka hned-ka hned-ky teď-ka
teď-ky teď-kom(c), slc. hen-ky von-ka, msl.
hen-kaj, ven-kaj. — Jin d e i ti zájm en: b.
az-ka, r. sch. tebe-ka. V ru štin ě po im p erativ u ,
vyznačujíc jeho „m írnou n aléh av o st” : sadi-ka. Bylo to i v slc., ale flexe přenesena n a
konec: sadkaj(te), o d tu d inf. sadkai p ři u c ti
vém v y zv án í (nech sa páčí sadkai). — L it.
-k(i) v žd y p ři im p erativ u . N ejstarší podoba
v stin d .: zesilovací sam o statn é kam po im pe
ra tiv u a po n ěk terý ch p artik u lích . Ř . κεν.
kabacoun, kavačoun, d ru h oh láv k y (vyzna
čené obnoskem ) pro b ujné, zlé koně; v starší
době přeneseně „ b ý ti p o ja t v k .“ = b ý ti
držen n a uzdě, o lidech; k-em, tj. potlačením
b u jn o sti, hroženo chlapcům . TJ pražských
ry b á řů ta k slově provázek, n a nějž navlékány
ulovené ry b y (skrze ú sta a žábry), n a jednom
konci o p atře n ý dřívkem , n a druhém drátkem
(společný znak: te n to provázek je v ústech
ry b jak o uzd a je v ústech koně). — Z ital.
cavezzone t/v (odvoz, od rom . capitium ,
to od caput hlava), z něhož je i pol. kawecan,
kawecon, angl. cavessan a něm . (podle Zaurn
přetvořené) K appzaum . — V češtině se ital.
slovo zkřížilo se s t6 . fa cú n , vacún a přejalo
i jeho v ý znam : b ý v ala to p a k i p lá těn á
vložka do v lasů (podoby asi jitrn ico v ité),
ab y se nadělal jistý m o h u tn ý účes nebo
účesový lalok.
kaban: ložisko soli. Asi z rd. kabán veliká
ledová kra.
kabanica: k a b á t z houně, zkráceně kabanka, slc. msl. kabaňa gabaňa. P ře ja to z jihu,
srov. sch. b. kabanica, kabanina, ta slova
jsou dále z it. gabbano, p ů v o d u orientálního.
Srov. kabát.
kabanos: d ru h uzeniny. T ak i slc. a pol.;
rum. cabanós. — P ů v o d nejasný.
kabát: již s tč .; v starší době b y la to i jak ási
těsná klec pro provinilce (tak i stp .); kabátec,
■tek; -nik; zdrobněle m or. kabich, kaboš(ek),
ale han. kabuš — h u ň a tý k a b á t. Pol. przekabacic = přestroj iti, přev ésti n a svou s tr a
nu (vojáka), p. si$ = zm ěniti přesvědčení;
slc. prekabátit někoho = p řelstíti, k to m u
pak přitvořeno laš. msl. slc. okabátií ošiditi.
„Jakkoli neohrožen a sm ělý, bojí se [Slovák
od H rona] m á to h (strašidel). U m í je ale
také klam ati; když ho pronásledují, prekabáti se ( = „ o b rá tí k a b á t n a ru b " , pozn.
Němcové), a tu ony m yslí, že to není on
a nechají ho“ (N ěm cová 625). — slc. kabát,
pol. hl. dl. ukr. r. kabat (stp. i kaba, -aj) pro
rozličné druhy. — P ochází asi z pers. osm an.
kabá kaftan, p lá št (o d tu d je i kabanica, v. to);
-át připojeno asi podle chalát k afta n . T aké
b. sch. kavad je z téhož pram ene, ale přes
ř. καβάδης.
kabela: to rb a, b rašn a, již s tč .; přeneseně
„pysk“ též stč ., dosud u H ro n o v a a v K la d
sku, kabelatý p y sk atý . Laš. kobela, o jako
v polštině. — slc. kabela, hl. kobjel, dl. kobjela,
pol. kobiel (z toho uk r. kobelja koš) to rb a , pol.
kobielic si$ v y d o u v ati se; v ý zn am „ v y d u tý
záhyb" je i v lužičtině a v m sl. u K y jo v a:
šat díla kabele, jinde kabát se kabelatí, te n
vysvětlí i náš v ý zn am pysk. — Ze střh n .
kobel, jež původně znam enalo jistě košík
(nyní kotec pro z v ířa ta, holubník, b u d k u
pro kočího), podobně jak o jeho d ru h o tv a r
Kober. Čes. kab- je ze středoněm . kab-.
kabelit se: han. msl. slc. za- zam račiti se
(o nebi), val. chobolit sa, chabolit sa t/v ,
zachubolené nebe; ě. zakabosit se (u Žlebů),
kaboniti se, val. chaboniť sa p o k rý v a ti se
mraky (o nebi, ale i co kaboníš vodu R osa
u Zikm.), přeneseně m rač iti se o člověku,
v tom to význam u — s expresivním i p říp o
nami — i kabousiti, jč. kabounit, o d tu d
jméno kabous, kabus n a Jičín sk u , kakabus.
— Souvisí s dl. kobjela d ru h m rak ů „ h ra d "
(cumulus), kobjelié se p o k rý v a ti se tak o v ý m i
mraky, kobjelaie njebjo; hl. kobjel, -ka beránek
(druh m raků), kobjelowac m račiti se ta k . —
Výchozím slovem bylo asi jm éno pro onen
druh m raků, snad *kobol-b nebo se zdloužením *kabol-h, příbuzné s la t. cum ulus t/v .
Bylo by uznati zám ěnu 6/m, v latin ě p ak
asimilaci sam ohlásek. S tarší by te d y by ly
formy s l; ty byly p řetv o řen y pom ocí expresivní přípony -on- n a kaboniti. Viz i kanit se.
kaberna: zvláštní h lu b in a ve dně ry b n ík a,
v níž při lovu zů stáv ají nej těžší ry b y (odtud
kab(e)rňák, těžký = kaberný k ap r, přeneseně
lid. kabrňák zd atn ý , zn am en itý člověk),
tak o v é nejhlubší m ísto ohrazené brlením ,
ohrazená v ý p u st; p a k ohrazená sád k a pro
ry b y , h a ltý ř (kabelna Jg ), posada, o h rad a Jg ;
m ísty vč. kaverna je brlení n ad splavem
(K ubín). — Snad je příbuzné s brlení a zbraň:
zák lad *ber-; ka- b y zde p a k bylo p ře d
ponou. U těch to slov jd e o o chranu něčeho
(m lýnských stavidel, ry b n ičn í v ý p u sti, m ísta
pro ry b í plod, zah rad y ap.) pom ocí dřevěného
brlení (tyčem i nebo i silnějším i dřevy), jím ž
m ůže p rotéci voda, ale nem ůže p ro n ik n o u t
ledová k ra, vodou unášené dříví ap. (D říve
se mělo za to , že k. je p ře ja té la t. caverna
d u tin a, jeskyně, viz E S 1.)
kabřinec, kabřina, kavřinec, u T u rn o v a
kalabřinec ČL 2.165; v ý stu p ek ze zdi, z lom enice, řím sa v y stu p u jící ze zdi (takže se
m ohou n a ni k lást věci jako n a polici), zděný
okraj u kam en; jinde v Cechách se ta k zve
kozub při vrcholu dom ovního štítu . — „Slovo
rom ánské: s třla t. cabrio, cabiro, fr. Chevron
krokev, špan. cabrio; základem je la t.
caper — capriónem .í( Š.
kacab ajk a, n a celém územ í ěsl. (jen chod.
kaza- podle kazajka); jč. kazam ajka K t 6. —
Sch. u B ratislav y kazam ajka V ážný Čak,
n a Mor. kazabajka ib. — Pol. u k r. kacabajka
i pol. u k r. r. kacavejka. C ituje se i něm .
K azaw aika, ze slovanštiny? — Ze slc., ta m
z m aď., kde v nářečích je doloženo kacabáj
kacabajka kacabajkó kacam ajka. Ve spis.
ě. není doloženo p řed 1843; n a M oravě je
podle B artoše novějšího původu. — P ra m e
nem je něm . n ář. kutzboi h ru b á tk a n in a , oděv
z n í (je to složenina z Kotze, K u tze t/v
a Boj, viz páj).
kacafírek, též ha-, m or. i kancafírek (B ar
to š p. h. nožátko): d robný, ale čilý člověk
(poněkud ironické). — P odle M atzenauera
z it. caciafióri n av oněný švihák. J e i kaca
fíre k k rá tk ý k ab á te k SSJČ, pláštík , sn ad =
, ,kacaf írkovský ‘‘.
kacap, laš. u F rý d la n tu „ n ad á v k a lu terán u
nebo to m u , kdo nechodí do k o stela", M alý.—
P ře ja to z u k rajin štin y , kde kacáp (asi = p ře d
p o n a ka + cap kozel) posm ěšně označovalo
V elkorusa pro jeho vousy n a b radě. P ře ja
téh o označení jinorodce se n a vých. M oravě
použilo pro jinověrce.
k áca t se vč.: šplouchati se (o dětech
koupajících se), vykácat se; sekundárně kácat
(děcka) k o u p ati. — Z kačkati, viz kachna.
káceti: viz kotili.
kacíř, stč. kadeř; kačer ováti p ro h lašo v ati
za kacíře, o d m ítati; z češtin y je slc. kacíř
a pol. kacerz. — H l. kecar, dl. kjacař. —
Z něm . Ketzer t/v , v lastn ě z v ý ch.-střněm .
katzer, což je p rý to to žn é s Quetser Schánder,
to tiž „R eligionsschánder".
k ačena kačka kačice (laš. slc. -ica, stč. -icč)
lid.: p tá k k ach n a (Anas); a d j. kačičí, kačení,
stč. též kačí < *kaččí; m ládě káče, kačátko,
slc. kača, kačiatko; sam ec kačer i káčer
(stran délky a p říp o n y srov. houser), chod.
kočár, laš. kačor, slc. káčer·, lid. dělati káčery
(žabky, babky) = h ázeti ploché kam én k y po
vodní hladině (kam ínky se noří a zase
v y stu p u jí jako k ach n y ); káčerek, kačírek =
zv láštn í zah n u té péro v ocase dospělého
kačera; přen. kačer(ek) d ru h účesu m užského,
pol. kaczorek, č. kačírek, m or. káčerek,
(záp.-pol. kočorek, slc. gačer) násadec n a
p řed k u oje, jeden čnějící n ah o ru , d ru h ý
dolů, zadržující připojené řetězy k ch o
m o utům , dále obdobný násadec n a tk a lco v
ském stav u , držící tzv . prsník. — slc.
kačica, kačka, káčer, pol. kaczka, kaczor, hl.
kačka, kačor, dl. kačka, kacor. — Z vábící
interjekce kač kač (-«-) (od té je i káčkati se
m á ch ati se ve vodě jako k ačk a PS, ukáčkaný
u B artoše); souhlasí H . Šewc P J 1960,450.
K ačka bylo sdruženo s K atka, laskající
zdrobnělinou K a teřin y , ta k že jed n ak je
K ačka Kačen(k)a K áča (sem p a tří i káča,
d ětsk á hračka) jako ženské jm éno, jed n ak
k ach n a sluje m or. i katuša. In terjek ce kač
napodobuje hlas k ach n y kach, jehož o d
vozeniny viz pod kachna.
kačka, lidově: k o ru n a (peníz). Ze starší
úřední z k ra tk y K č (vysl. ká-če) — k o ru n a
československá.
kačkovat: k aziti (šaty šp atn ý m střihem )
apod. J g d , po- B. N ejasné.
káď kadečka kádinka, stč. kád gen. -i
velká n ád o b a zvl. pro víno. — V šeslovanské:
csl. kadb, slc. kaďa, pol. hl. kadí, dl. kaz, ukr.
r. kaď, sln. sch. kad, b. kada, vesm ěs fem. —
P sl. kadb fem. J e příbuzné s ř. κη&ίς gen.
-ίόος u rn a (pro hlasování). P ů v o d n í základ
b y l te d y kádh-, v slovanštině byl zařaděn
m ezi í-km eny, v řečtině b y l o p atře n p ř í
ponou id. (Starší dom něnku o p řeje tí z ř.
κάδος, džber n a víno, opouštím .)
kadeř, -avý, -ávek, -nik, -iti. P odobně je
slc. kadeř a td . — P . kgdzior, hl. kudzer,
dl, kuzeř, sln. kodér, sch. kudar i kudra,
b. kadrica, ukr. kuder m ask., r. kudér' kadeř.
— Č. a slc. p řed p o k lád ají Psl. *kadeřa,
o s ta tn í jazy k y *kodera f. nebo *kqdeřb m ask.
R ozdílný sta v hláskový (á x g) lze v y
sv ětlit jedině ta k to . Slova ta souvisí s koudel,
bylo to posm ěšné označení pro chom áčky
vlasů neupravené, rozcuchané, podobně jako
rozcuchaná, neučesaná (do jednoho sm ěru)
je koudel; b y la to m etafo ra n ad m íru snadná,
neboť předení z koudele bylo znám o k a ž
dém u. J e n pro v ed en a zám ěna l/r v příponě.
P ů v o d n ím u kg- o d p o v íd ají slova jinoslov an sk á (p. kgdzior a td .), ale o českých a slo
venských m usím e u zn at, že v nich -on
dalo ó, viz § 7. — slc. kadeř ta k to vzniklé
(podobně jak o kudra, viz kudla 1°) m ohlo
p a k d o sta t n o v é n : m sl. je kandéravý ku če
ra v ý , k u d rn a tý , Vsl. kandry kučeravé vlasy
(adj. kandraty, -asty, kandzerasty). Vyložíme
to to n jako anticipované r ihned disimilované v n: *karder > kander; p a tří sem i slc.
škandry pačesy K 966.
kaditi 1° v nynějším spisovném jazy k u jen
ve sm yslu „p áliti k ad id lo " = podkuřovati,
lich o titi; odvoz, kadidlo, o d tu d stč. kadidlnicč, nč. kadidelnice a disim ilací d-d > d-t
kaditelnice (a přikloněním k skupině jiných
jm en n a -telnice). ■— V šeslovanské: znam e
nalo ‘ok u řo v ati, u d iti’, v češtině v šak vlastní
vý zn am vym izel; csl. každg kaditi, slc. kadit,
kadidlo, kadidelnica, r. kážu ka d it atd . —
Souvisí s čad, čaditi (v. to ): bylo asi jen
čad-b < kěd-o- a iterativ u m kaditi, chybí
však p rim árn í sloveso; ani v jin ý ch jazycích
není příbuzných. P ro to lze říci jen tolik, že
jako dom nělý kořen lze položití hypothetické
*ked-.
kaditi 2°: srá ti; na°, vy° se. P odle Maliny
je to vý raz „d ětsk é řeči" (spíše: o dětech!),
ale v Č. se cítí jako h ru b ý . — Základem
je ka, k te ré je v kakati (viz); -diti je p atrn ě
ze stč. dieti, viz d iti 1°. T edy *ka dieti =
„d ělati k a k a “ . P ři spojení v jedno slovo se
podrželo jen jedno ka a diti se zkrátilo
v -diti. N ové slovo bylo p a k zařáděno
do 4. tříd y .
kadlub: špalek v y d lab an ý b u d 1° neúplně,
tak že vznikne jak ási n ád o b a z jednoho kusu,
s m o h u tn ý m i stěnam i, nebo 2° vyd lab an ý
naveskrz, že vznikne jak ási široká, ale
k rá tk á ro u ra. IJ tv a r d ru h u 1° sloužíval za
ostění dom ácích žernovů (v. Moszyúski
1.257), ab y m ouka n ep ad ala n a zem, o d tu d
kadlub m lýnský (Jg) = ostění velikých k a
m enů m lýnských (z toho — zm ětením s lub
k ů ra — lub m lýnský), dále za n ád o b u n a c h y
tá n í v o d y tekoucí po žlábku od pram ene,
za form u k lití p řed m ětů z vosku, k form o
v án í hlíny, m ý d la apod. a konečně kovů;
ú tv a r 2° klad en do země jak o žto pažení s tu
d án ek (aby se hlína a kam ení nesesouvalo do
stu d á n k y ); m ísto dlabaného k ad lu b u brali
k to m u p ro stě i vyhnilé pařezy (v. zbel). Č.
kadlub m á všecky ty to význam y (o nich
podrobně R . Je řá b e k RZ 211n.); kadúbek
u K y jo v a = široká m ělká nád o b a; n a Valašsku je kadlub kadub kadlb karlub, u Luhačovic
kadlbek kadúbek (v. V áclavík) je pažení
stu d án k y ; laš. kadlub velká n ád o b a n a obilí,
kadlubek stu d á n k a v pařezu; laš. kadlubek L p
karlubek Šr b u d k a pro p tá k y . P odle B artoše
je laš. kadlub v y d lab an ý nebo v ypráchnivělý
silný k lá t, dole zabedněný, n a obilí (až i n a
10 m ěřic), ta k u k lá d ají obilí i v jiných
zem ích; též laš. = husí tru p (jako v pol.),
d u tin a prsní, v y šatn alá řepa. — slc. kadlub
a pol. kadlub jak o v č., u k r. kádolb kádib sud,
tru p , r. kaldóba stu d án k a, hl. kadolb, kadlob
kom ín, dl. kalub v y d lab an ý špalek, form a
n a odlévání, sch. b. kalup k ad lu b n a lití (ale
ve v ý zn am u ‘ševcovské k o p y to ’ je to z tu r.
kaleb). — Psl. *kadblb-b; konec jistě souvisí
3 ddbati (viz dloubati, dlabati), ka- je nejspíše
předpona, ta k je chápe Staw ski Sl. a K nobloch ZfS 7.299. V ýznam ‘form a n a l ití k o v ů ’
je jistě nepůvodní: objevil se t u sp ly n u tím
s r. kalyb’ t/v (viz kelím ek).
kádr, slc. káder: z něm . K adeř, to z fr.
cadre rám ec.
kadrle m or.: sám k y , k ra jk y K t 6, kadle
Kol; č. kadrlie Sm 270; kadrlička k ra jk o v á
ozdoba ru k áv ů (Jirásek) ap. J e i kedrle okruží.
— slc. kadrle, kadle. — „Z ák lad em je něm .
Kadeři, Kóderl lalok, p o d b rad ek (W inter
DK 328, 397, 503)“ . Šm ilauer.
kafr, již s tč .; slc. kafor kam for gáfor gamfor
gábor; laš. zka fřii se z tra titi se. — Spolu se
sln. Icafra ze s třh n . gaffer, p o d o b y s m v šak
patří k řadě sch. kamfor{a), b. pol. u k r. kamfora, r. kamfara. — Ze střed o lat. camphora,
popř. (formy bez -a) ze s třh n . gaffer (nyní je
Kampher),. P ram en em všeho je stin d . karpéra- kafrovník; m se objevilo z disim ilace
r-r > m-r.
kafrat vulg.: žv an iti, tla c h a ti. — Z něm .
kafem = kabern, cit. P B B 29.350. (Treim er
66 myslí n a něm . stu d e n tsk é koffern t/v ;
prý z hebrejštiny.)
kaftan, již s tč ., n y n í jen d ru h dlouhého
kabátu (zvl. p o lsk ý ch židů), n a O pavsku
dětský oblek v celku. T a k i jinde krom ě lužičtiny. Z tu r. kaftan, to p a k z p erštin y .
kahan, již stč. se zdrobn. kahanec, kahánek.
Rčení má na k-u „je blízek s m rti" znam enalo
původně asi „ m á už svíci (nebo jin é světlo)
na k-u p řip rav e n o u " , tj . k zažeh n u tí v o k a
mžiku sm rti. — slc. kahan(ec) jak o v č.
Pol. dříve kagan p án ev n a oheň, n a pálení
smoly, svícen, železný košík pro pochodňové
světlo (přen. košík = psí n áh u b ek ), n y n í
kaganiec a n ář. gaganiec, o d tu d u k r. kahanéč
a r. nář. (sever.) káganec k ah an . — Slovo
málo jasné, sn ad přece dom ácí. V zhledem
k význam u k o tlík n a p álen í (smoly), jejž
možno klásti za p ů v o d n í, m ohlo b y se v y jiti
z *gagan~b (srov. pol.!) a sp o jití je s žegq
(viz žhnouti)·, s tu p e ň gag- je též v jez-gaga,
žáha, ib .; g- > k- disim ilací znělosti?
kaholka: dru h k ach n y ; p řeja to z r. kágolka
yPresl), jehož kag- o d p o v íd á zák lad u našeho
zvukomalebného káhati.
kachel, kachlík; slc. p lu r. kachle = kam n a.
Odvoz, kachlice N Ř 12.130, p ři hrnčířské
práci první n áb ěh v ý ro b k u k podobě hrnce
(byly i kachle ta k o v é podoby!). — Spolu se
stpol. kachel (nyní kafel m ask ., kafla fem.)
a r. káchlja je z něm . Kachel; to p ak z ital. nář.
kákkalo, kákkalu, jež p o cházejí příponovým
přetvořením z la t. caccabus < ř. κάκκαβος.
kachna, kachní, jen v češtině: od káchati,
napodobujícího k ach n í hlas, novou p říp o
nou -na (srov. kvočna, hrochna, štěkna); srov.
kačena; sloveso zní i káhati knáchati knákati
(kn- i slc.!); od kachna je kachniti se, jako od
kačka je káčkati se ( = p d . kaczkac si§) m ácha-
ti se, k o u p ati se, vč. s expresivním c kácati se
o dětech. P sl. název k ach n y , qty (r. utká
a td .), p říb u zn ý s lit. ántis, la t. anas, něm .
E nte, u záp ad n ích Slovanů zanikl; „je od
něho doloženo jen m ístn í jm éno Ú ťv in a"
(Š m .).
kachrať: laš. na- se hodně se n ajísti, zkachrai; vy- zvraceti. — Slovo expresivní; u tv o
řeno asi od kachna, srov. lidové kačení žalu
dek = n en asy tn ý , vše m ožné snášející.
kajak: ú zk ý a dlouhý lehký člun. T ak i slc.
p. b r. r. u k r. — P řes něm . K a ja k nebo angl.
cayac přišlo z jazy k a E sk y m ák ů . Slawski.
kajka: d ru h kachen, p řejato 1834 Preslem
z r. gága, gágka, ale s k za nehodící se české h
a s chybou p éra j za g (poněvadž v písm ě
te h d y g = j) . R . gága od zvukom alebného
ruského gágaí, shodného se slc. gágai (viz).
kajla m or.: dlouhorohý d ru h hovězího
d o b y tk a. — Z maď. kajla křivý. S u lán P ID ebr
39.16.
kakada i nesklonné kakadu lid.: v y soký
účes á la C acadou. T otožné se jm énem d ru h u
p ap o u šk ů kakadu, vyznačeného chocholkou;
ta k i slc. a polský. — P řes něm . K akadu
a hol. kakatoe přišlo z m alaj. lcakatua t/v .
Stiller R O 22.119.
kakati; slc. kakan bázlivec; sem i č. n ář.
kakeš s ta rý tv a ro h (od ličinku ?) ? — Sloveso
všeslovanské (r. kákat a td .), s tá ří už p rajazykového (lit. kakóti, ř. κακκάω, la t. caco, ir.
cachaim, něm . kacken). Z „d ětsk é řeči" , tj.
z řeči, jíž m luví velcí k nejm enším dětem ,
ještě ani tře b a neum ějícím ž v atlati; v y z n a
čeno zdvojením a nejsnadnější sam ohláskou a
(srov. papat, dadat); slovo to v y tv o řily
m am in k y , ne děti. Viz i kadit 2° a kvákat 2 C.
kakost: ro stlin a G eranium . P resl je zavedl
1819; použil ojedinělého stč. slova (citát m á
Jg ), o něm ž se dom níval, že znam enalo n ě
jakou rostlinu. slc. pakost t/v S S J z češtiny?
kakuška: sedm ikráska (slc., jč .: V ydra
104). N ejasné.
kal, kalný, kaliště kalisko, jč. kalviště
bláto s m y lným v, o d tu d jč. balviště t r a t o
liště (též b. h u b = velké m nožství n a jednom
m ístě); kaliti (vodu apod.), K alivod(a) >
K alv o d a; kalaba d ětsk ý v ýkal (F. D ědina,
v. N Ř 18.55), ale n a H oličku „dolík v cestě"
(snad že se v něm drží bláto, kal); vč. kálenec a m or. kalenice (han. slc. -ica, ta k i pol.
a u k r., v. níže) hřeben střechy k ry tý došky
pro sto u p en ý m i j dovitým kalem (ztužení
p ro ti v ě tru a dešti); postv. klad. okal v y
sto u p lá voda, u L itom yšle vokál, val. okalek
t/v ; zákalec, laš. ckalec, val. okalitý chléb,
h an . u Jev íčk a kálcc (?, B arto š; ale u B o sko
vic zákalec) p ru h sraženého tě sta v chlebě;
stč. výkal, zákal chám (semeno sam čí), nč.
výkal lejno, srov. káleti (o zvěři), vykáleti se,
pokáleti koho hanou. — K a lt , kaliti je z a
stoupeno u všech Slovanů (dl. fem. kala\),
je ho jn ě i odvozenin, obdobných našim (pol.
zakalec v chlebě, kalenica, v u k rajin štin ě
kálynýcja). Kal-b se bezpochyby ro v n á ře c
kém u dor. πάλός, a tt. πηλός t/v , *kuálos,
obé je dále nejasné; n áš p řízv u k je jin ý
(r. gen. kála, sch. káo gen. kala)·, sp o ju jí se
dále s la t. squálus p o k ry tý blátem , špínou.
Viz i kaluž, kalous, rm outiti.
kalafuna, nář. (mor.) kalafoun, val. konofolija. — Ja k o jiné hudebnické te rm ín y asi
z italštin y ; colofonia (odtud je slc. kolofónia
a něm . Kolophonium , vše p rý od m ěsta
K olofónu; te d y živice z K -u v M. Asii); pro
původ z italštin y svědčí rod. Též r. je fem.
kanifól gen. -i, je i pol. kalafonia.
k alam ajka: d ru h tan ce; u V ysokého n. Jiz.
druh polévky, n a K arlo v ick u rozpálená sla
nina p odsypaná jíškou S vK ; m or. kalamaja
a č. -jka n a d á v k a ženám ; slc. kalam ajka. —
Z pol. kolomejka, u kr. kolomyjka, tan ce n a
zvaného podle m ěsta K olom yje v H aliči.
kalam andra: d ru h ožanky T eucrium cham aedrys; stč. kamdřie. — Z it. calamandrea
z *karm-, r anticipováno a disim ilováno v l:
východiskem je ř.-la t. chamaedrys.
kalam ář, slc. -ár. Spolu s pol. kalamarz
(z toho u k r. a r.) učené p řeje tí z la t. calamárius nebo -ium = n ád o b k a n a psací náčiní
z rákosu (calam us), p a k n ád o b k a n a in k o u st.
kalandra: jihoevropský p tá k příb u zn ý n a
šim skřivanům . Měl velkou úlohu v něm ec
kém středověkém b ásn ictv í (jako u nás ny n í
slavík), což přeneseno z F rancie. O d tu d , ze
stfr. calandre, je střh n . galander > něm .
Kalanderlerche (nelidové!). Ze západu (franc.
nebo něm .) je stč. kalandr, jednou i akus.
kálandrina. N č. kalandra fem. je spolu s pol.
a sch. stejn ý m tv a re m (ale stpol. kalander)
asi podle latinského vědeckého jm én a Melanocorypha calan d ra, jehož tv a r je v z a t
ze stejn é italské podoby, ta p ak je z ř.
κάλανόοα.
kalapače plu r.: kam én k y nebo la stu rk y
při jisté dětské hře (popis u K olaji). Z maď.
kalapács < slovan. klepáč.
kaldoun i kaltoun (toto vč., již R ohn), stč.
ka ltú n : drů b k y . — Spolu s pol. kaldun střev a,
v n itřn o sti, břich, hl. kaldona, dl. kalduna je
ze střh n . caldúne (nyní K aldaunen, p lur.), což
je zase z ro m án štin y (*caldiímen, staro b en á t.
kaldume, fr. chaudun atd .).
kalendář, slc. -ár. Stč. bylo jen kalendy =
p rv n í den měsíce, z la t. calendae. U N ěm ců
Kalender (ze střed o lat. calendarius nebo
-ium ) již v 15. sto letí, m y od nich přejali
kalendář asi nedlouho p řed Veleslavínem .
kalfas: velká okrouhlá n ád o b a (polosud
z dluží), v níž se dělá m a lta. T a k i polský.
Z něm . Kalk/α β sud n a vápno.
kalhoty, stč. kalioty galioty kalihoty, nář.
m or. galaty galóty golety, slc. galoty; od nás
pol. galoty. — P raslo v an é znali jen gatě
(viz) k rá tk é , široké, p látěn é, b arv y bílé, ja k
dosud je nosí do polní práce slovenský vesni
čan, oděv to velm i pohodlný a hygienický.
N ap ro ti to m u k alh o ty dlouhé, úzké (v s ta r
ších dobách přiléhaly těsně!), z důkladnější
(vlněné) lá tk y je u nás něco cizího, přínos
jižní a záp ad n í m ódy. N ázev gali(h)oty
dostal te n oděv pravděpodobně přenesením
z n ázv u jistého d ru h u obuvi, n u tn o jej odv o diti z it. *caligotte. B yly to původně 2 o d
dělené ,,nohavice" (srov. obdobné a podobně
tv o řen é rukavice), tj. obuv (lat. callga)
vysoká, vybíhající ve vysoké kam aše z teplé
lá tk y a těsně obepínající nohu. Jm éno pak
přeneseno n a spojité „ k a lh o ty " středověké,
úzké a dlouhé.
kalich, ta k i stč. (jednou i kelich), odtud
kališník, původně název p o tu p n ý . — Spolu
s pol. kielich (o d tu d u k r. kélech kelych a r.
n ář. keljúch keljách), hl. kelich keluch, dl.
keluch a sln. kelih pochází ze střh n . kelich,
to p ak z la t. akus. calicem. — N ap ro ti tom u
sch. kalež a r. spis. kalež jsou z rom ánského
p ro střed í, ze sev. Itá lie (srov. istr. calege.) —
„K alich " rostlinného k v e tu je p řek lad za
něm . Kelch, zavedený do rostlinopisu ke
konci 17. stol. z la t. calyx < ř. κάλυξ.
k alik a val. slc.: m rzák ; p a k přenesením do
oblasti m rav n í (srov. č. padouch, mrzák): n i
čem a, (do- o- ob- po- z-)kaličil m rzačiti, val.
galiga, kaligovat, laš. kalik, (do)kaličyč (z)mrzačiti; sem p a tří i laš. kaligovač ch u rav ěti Lp
a slc. kaliackat ch řad n o u ti, po sto n áv ati
(-áckal expresivní?). — K n ám přišlo z ukrajin štin y . U k r. kalika proniklo s u k r. pěvci
i n a R us (kaliki perechožije = p o tu ln í m rzáci,
živící se žebrotou, písněm i) a vytlačilo ta m r.
form u kaleka (z té je pol. kaleka, kaleczyc). —
Slovo východní, tu r. kalyk (Lokotsch).
kaliko, ta k i slc.: d ru h levné tk a n in y ; slovo
západoevropské (angl. calico, fr. calicot, něm.
K aliko), od jm én a m ěsta K alik a t n a jihu
In d ie, kde k. ode d á v n a vyráběno.
kalina, ro stlin a V ib u rn u m opulus, všeslovanské. Asi od kal: roste mezi m očály a b aži
nam i, u p o to k ů a řek. K d y si velm i hojná.
R usové z ní robili „kalinové m o sty ", tj. h atě
ze svazků kalinového p ro u tí. M ch N Ř 11.121.
kaliti: tv rd iti rozžhavené železo p onoře
ním do vody, přenes, k aliti šípy jedem . —
P sl. kalq kaliti·, zastoupeno v šu d e v y jm a
pol. a luž. — J e to staré fak titiv u m , bez
základního slovesa, s archaickým dloužením
v kořeni (*á). P říb u zn é je lo t. kalstu kálst
v y sý ch ati. tv rd n o u ti a ir. cálath, k y m r. caled
tv rd ý . (Svou odchylnou dom něnku z LF
65.314 odvolávám .)
k alk (jazykovědný term ín ): „pojm enování
u tv o řen é p řím ým napodobením cizí p ře d
lo h y " SSJČ. — slc. sln. kalk, p. kalka,
r. b r. u k r. b. kalka. — Z fr. cálque, pův.
otisk, kopie.
k alk an t: kdo šlape m ěchy v a rh a n ; z c ír
kevní la tin y , z p articip ia praes. od calcáre
šlap ati (to od calx p a ta ); pro n ás zajím avé
jen tím , že z lidového galkantista u M ístku
zpětným po stu p em v y tv o řen o galky m ěchy
u varhan (u K o tta 6. 245).
kalm uk: d ru h levné tk a n in y (dělali ji
domácí tkalci ještě p řed 20 lety); kalmuěka
sukně z ní. slc. kalm uk, pd. kalm uk. P rý
od jm éna K alm u k ů = K alm y k ů . Bylo však
i něm. kaleman -mak, jm éno tk a n in y v y
ráběné v R akousích až do 1811.
kaloše; viz galoše.
kaloun, kalounek: p rý m , stu h a, tkanice,
val. galúnek; výrobce nebo obchodník kalounkář (od zdrobněliny! srov. vaječkář
apod.), slc. galónkár. D říve psáno m ylně
tkaloun. — E v ro p sk é slovo (fr. galon, něm .
Galon m ask. i -ne fem. a td ., slc. galon,
pol. galon, u k r. halun, r. galun a td .), z románštiny: odvozenina od gala = slavnostní
ústroj.
kalous, laá. kalus·, han . lcalósovat se to u la ti
se v noci. — Odvozeno asi od kal. D ůvod
s určitostí nevím e. N ejspíše jím je asi vyvrhování chuchvalců z chlupů, peří a jiných
nestravitelných částek pohlcených zv ířat.
Ty chuchvalce v y v rh u jí i jin í d rav í p táci,
ale u sov a kalousů to bylo asi nejznám ější,
neboť bývali chování v zajetí, kalous asi též
pro výrovku (jako n áh raž k a vzácného výra).
Je však možné i to , že nečistým byl zván pro
děs, jejž působil jeho hlas, v ěštív al i sm rt
1jako kulich.
kalupinka: v již. Č. m lad á a čilá žena (děv
če). Ja k je p a trn é z c itá tu v P S , b y la to
i postava lidového loutkového divadla. Zdá
se tedy, že v to m to p ro střed í se ta k to zdefor
movala italská Colombina, svého času ty p ick á
divadelní p o stav a p ráv ě těch vlastn o stí.
Obhroublý h u m o r k o m ed ian tů ji vědom ě
přichýlil k slovu kalup. (Jin á dom něnka
u P. M. H aškovce ČMF 10.44.)
kaluž, laš. kaluža, h an . káluha (ztv rd n u
tím); kalužina. — slc. kaluž(a), kalužina, pol.
kaluža, ukr. kaljúha i kaljúža, rd . kalužina,
sln. kalúža, sch. kaljuga i kaljuža. — O dvo
zeno od kal; již Psl. asi bylo kaluža, nejspíše
haplologií z *kalo-luža, tj. kalo v á louže.
Pastrnek L F 29.303, O trfbski L P 5.187.
kalý: viz nekalý.
kam, stč. stsl. sch. b. karno, slc. sln. uk r.
kam. Z ide. tázacího km ene k uo- (v. kdo,
kolik, který) zdlouženého; p říp o n a jako
v mimo a dále jak o v ř. τή-μος teh d y .
Podobně je tvořeno tam onam jin a m .
kamarád, kam aráditi. Spolu se slc. kamarát
a s pol. kamrat asi z fr. camarade, jež se
k nám dostalo snad skrze v o ják y (za třic e ti
leté války?). F ran c, slovo je ze špan. camarada společnost dobrých p řáte l, d ru h ů , to
pak od camara kom ora (tedy v lastn ě: spolu
bydlící v téže kom ůrce). Šm ilauer O K P
Ž.10.4.
kamas val. laš. slc.: vý ro stek . Z maď.
kamoez t/v. Sulán P ID e b r 39.14.
kam aše, slc. kamaš(n)e, gamaše; jinde bud!
s k nebo g. — Přes něm . Kamasche pochází
z fr. gamache.
kam bala: d ru h ry b . Preslovo p řeje tí z ru š
tin y ; ta m je z fin. kam pala t/v .
kam ejka: ro stlin a L ithosperm um , již stč.
M á semeno „ tv rd é jak o k ám en “ (herbář
J a n a Černého 50), te d y je to od stč. kam ýk,
0 čemž viz p ři kámen.
kám en, kam ínek, kam ení (stč. kameníce,
-níčko); z původního n o m in ativ u kam y p ří
ponou -ko- vzniká již Psl. kamyk-b (tak stsl.;
r. pol. kam yk, sln. b. lcamik, sch. kam iěak),
v č. kam ýk, již stč. (i jako m ístn í jm éno), jč.
kam ej cek = kam ínek (na psaní), laš. kam y(če)k; srov. obdobné ú tv a ry u plam en pram en
ječmen křemen řemen; o d tu d i kam ejka (viz
zvláště); podobně (se -šb) m sl. kam yš (m ylně
psáno kam iš), kam ýšek psací k am ínek (srov.
r. kam yšók); v nových složeninách kám en
zkráceno: drahokam ( = Edel-steinl), lepo-kam,
asi podle draho-kov (kam je i sch.; stpol. slove
so skamiec); kamenec už stč. = ledek (o d ěji
nách ledku v. F lek, Chem. obzor 1938), ale
msl. = kam en ité řečiště; kam enitý, -natý,
kam enný; kam enář,.kam enník, n y n í kam eník;
kameněli, kamenovatí. — U všech Slovanů,
s hojným i odvozeninam i: stsl. kam y gen.
kamene; novější tv a ř kam env, ad j. kam ěnv
(podle slamén-b a tp ., srov. ě. dřevěný měděný
olověný); slc. kameň, pol. kam ieň, sch. kamen
1 kam i a td . — Psl. kam y gen. kamene
z předslov. *-m čn gen. *-men-es s prajazykovou stříd o u o/e (a dloužením v n o m inativu)
v příponě, stejn o u jako v lit. ak-m uo gen.
ak-meň-s. P říb u zn é jsou dále lot. akm ens,
stin d . ašman-, av. asman- kám en, ř. άκμων
k o v adlina (s p řejetím vokalism u o do gen.
atd .), sth n . hamar m . kladivo (stsev. hamarr
je ještě kám en i kladivo); adj. stin d . ušmarákam enný. T y význam y jsou dědictvím ještě
z kam enné doby, k d y kám en sloužil i jako
n ástro j (M ikkola UG 3.44). Z to h o ze všeho
v y p lý v á, že -měn/men/mer·- je v s k u tk u p ří
ponou a že náleží od p ů v o d u ke skupině
p řípon na r\n. Jin o u p říponu m á chet. akukám en. V aK- je te d y tře b a h led ati slovesný
kořen; vzhledem k to m u , že kám en jin ak
b ý v á označován prostě jako „o dštěpek,
úlom ek" (skala, la t. rupes od rum po, saxum ),
p opř. m á i jin á jm én a, isolovaná (lapis,
λάας, Stein), je m ožno m íti za to , že *a/č-mán
byl tech n ick ý term ín pro kám en zvláštního
u žití, to tiž hodící se jak o ko v ad lin a (na ní
se kováním ostří, zao střu jí n ěk teré nástroje);
dosud cikáni ko v ají zpravidla jen n a k am e
nech, W olf č. 309. AU- označuje o stro st,
te d y aJčmón sn ad = kám en n a ostření, brus
(ev. dalším vývojem někde kladivo nebo
kovadlina, neboť kladivem a n a kovadlině
se o stří n ěk teré n ástro je železné, to tiž přek o v áv á se otu p ělý h ro t n a ostrý). Bsl. k za
*k je vyložiti sousedstvím o a m. Skrv.
ká-m dn (se stálý m přízvukem ) p ro ti p rajaz.
ák-m ón gen. α'ό-mén-es (s pohyblivým ) je
m etath e sa a zdloužení ojedinělé a dosud
náležitě nevysvětlené. S nad k bylo dáno
n a začátek vlivem slova krém y, viz křemen;
Liew ehr ZslPh 23.95 se kloní k to m u , že ty
zm ěny jsou expresivní.
kamcha: d ru h tk a n in y (u Jirásk a). Z pol.
kamcha, jež spolu s uk r. r. kam ka a b. kdrnueha pochází z východu (pers. a osm . kám xa,
to p ak podle Lokotsche je z čínštiny). P r o
niklo i n a západ (špan. camocán, fr. camocan)
a do m ad arštin y (ka m u ka ; o d tu d je slc. a sln.
kam uka).
kam izola, doloženo od R o h n a, ale podle
W in tra D ěj. kr. je u nás od p rv n ích časů
301eté v álk y (Šm ilauer). Spolu s pol. kam izelka je z fr. camisole fem. N ap ro ti to m u slc.
kamizol kam izólik > kam izlík a r. kamzól
jsou asi z něm . K am isol n tr., k te ré je též
z franštiny. Z ákladem všeho je it. camiciuola,
odvozenina od pozdně la t. a rom án, camisia
neznám ého původu.
kamna, kam ínka (pom nožné); kamnovec
( = vč. m edenec); kam nář, m or. -ař. — J e n
v češtině. N áleží ke skupině slov, vzešlých
od lat. cam inus (viz kom ín). Je h o a uk azu je,
že p řeja to asi z ital. camino m ask. k rb . Pom nožnost a ro d (a p a k dvojslabičnost). je
nejspíše vlivem te rm ín u ústa = ú stí (otvor)
do kam en (dosud chod. hustá, jvč. ústa),
ústa jako ,,ěást m ísto celku“ m ohla kam na
často zastoupiti. P raslo v an é znali jen pec,
v ní pekli i vařili. K d y ž s ta ří Cechové poznali
západoevropský k rb , převzali jeho název
asi pro pec s p řísta v k em (,,ohniskem “ );
staročeský podkoní spí „ n a k am n ách " , tj.
n a peci. K dyž p a k *kam in přetv o řen o v ka m
na a když staro b y lá pec b y la v českých jiz
bách zřetelně odlišena tv a re m i funkcí od cizokrajných kam en, p ronikajících ze záp ad u ,
ustálilo se jm éno kam na jen pro to to nové
zařízení.
kamp: čep n a konci trá m u , v k lá d an ý do
dlabu trá m u druh éh o ; zakampovat. Ze střh n .
nebo novohn. n ář. kam p (spis. něm . K a m m ,
totožné s K . = hřeben).
kampelička: vesnická sp o řiteln a Raiffeisenova způsobu. O d jm én a C yrila K am pelíka,
zasloužilého o hospodářské povznesení v e n
kova.
kamrhol chod.: angora, slc. kamrhól kam ilhór dru h tk a n in y haraš. Z něm . Kam elhaar
velbloudí srst; přeneseno n a an g o ru pro
vzácnost a v ý b o rn o st obou d ru h ů srsti.
kam ýšek: rod šách o ro v itý ch ro stlin H oloschoenus: v podobě kam yš p řeja to Preslem
z r. kam ýš rákos. J e i u k r. kom ýš ( > pol.), b.
kamdš, kam iš, sch. kam iš, sln. n ář. ka n íš t/v .
Vše z tu r. kam yš rákos.
kamzík, stč. též gemsík, gensík ze střh n .
gamz m ask. (nyní Gems m ask. a spisovně
Gemse fem .); slc. kam zík a hl. dl. kam zyk
asi z češtiny. Pol. gemza fem. z Gemse. „Něm .
slovo je z la t. camax, což je staré slovo
alp sk é“ (Šm ilauer).
kanada: legrace; ta k i pol. ( J P 35.156); o d
voz. kanad n í = m ilující žerty , p řítel šp rý
m ů. V yvozeno z po jm u „k a n a d sk ý ž e rt“ ,
jím ž se v dobrodružné lite ra tu ře (v letech
m ezi 1920 a 1945) o k an ad sk ý ch zálesácích
rozum ěly žerty velm i h ru b é (např. když se
k am arád o v i v racejícím u se od děvčete p ři
p rav í „lázeň “ ta k , že se podřeže dřevěná
láv k a, ab y se p o d ním zlom ila a zřítila, až
on b u d e p ráv ě n a d p ro střed k em potoka).
P odle K . O livy J P 35.319 to vyšlo od našich
„ tra m p ů " ; ale m ládež to m ohla z n á t i z do
b ro d ru žn é lite ra tu ry .
kanafas, ta k i slc.: z něm . Canafas (17.stol.).
N ap ro ti to m u slc. v a ria n ta kanavas je z poz
dějšího něm . K anevas (vysl. s w) s asimilací
e > a. N ěm . slova jsou z it. canavaccio, popř.
z fr. canevas. Z něm činy je i r. kanifás. —
N a p ro ti to m u č. a slc. kanava d ru h řídké
tk a n in y , pol. kanw a, u k r. r. kanvá, je přím o
z fr. canevas. P osledním základem všeho je
la t. cannabis konopí.
kanál, evropské slovo z la t. canalis přívod
vody, 'ro u ra, tru b k a (od canna rákos).
kanár, kanárek, u V eleslavína kanáry čížek
(R ohn: kanárský čížek). — slc. kanárik, pol.
kanarek, u k r. kanárok, r. kanaréjka, b.
kanarče, sch. kanarinka. — E vropské slovo
(fr. canari a td .), podle K an ársk ý ch ostrovů,
dom oviny to h o p tá ěk a.
kancelář, doloženo od T áb . Spolu se slc.
kancelária a s pol. kancelarja, uk r. kanceljá rija je ze střed o lat. cancellaria. Ale kancléř
je z něm . K anzler; rovněž ta k slc. kancel
k aza teln a z něm . K anzel; 6. a slc. kancelista
ze s třla t. cancellista. — V ýchodiskem všeho
je s třla t. cancelli m říž, o h rad a okolo jistý ch
činovníků trh o v ý c h a jiných.
kančuk i kančík: d ru h biče. P řes u k r. br.
kančuk, r. kam čuk a pol. kaúczuk z tu r. kam čy
apod. R ozšířené slovo východoevropské: sch.
b. kam džija, sch. i kam čija; maď. kancsuka,
o d tu d je slc. kančuka, kančuch(a). N ěm .
K antschu je asi z p o lštin y .
kandík: ro stlin a E ry th ro n iu m . P reslovo
p ře je tí z r. kandyk, což je tu rk o ta ta rs k é .
kandrdas: m lad ý h ereck ý začátečník. Mezi
lid proniklo kandrdásek: čilý chlapec Jg d ,
začátečník PS-SSJČ . — Z něm . ka n n der das,
což b y la „ tra d ičn í form ule sb o ru starších
h erců v 18. sto letí v N ěm ecku p ři p řijím án í
nového člena herecké společnosti. M ladý
herecký začátečník m usel p řed tím to sborem
p ra k tic k y d o k ázat, že m á ta le n t, že ov lád á
deklam aci a m im iku. Jestliže p ro k ázal své
herecké n ad án í, b y l sborem p řija t za člena
společnosti trad ičn ím K a n n der das = U m í
to! V dnešní d ivadelní m luvě je te n to v ý ro k
zkom olen v k. a p la tí jak o skoro posm ěšné
označení." (J. T eichm an, D ivadelní slovník,
P. 1949,145.) Podle J . K noblocha ZfS 7.299
je to z něm . obdivného zvolání Der kann
dir das = te n ti to umí!
kanduš: dlouhý š a t celkový (sukně spolu
šitá se životem ), n y n í obyčejně o tak o v ém
oděvu dětském : chod. vč. m o r.; dem . kandoušek, m or. též kanduch (ch zp ětn ý m p o
stupem ze š), ganduš. — slc. bylo kantuš
ženský dlouhý k a b á t, ale i kynteš (toto ze
staršího maď. kúntós, kuntes) ženský k a b á t
soukenný, p o d šitý kožišinou, a kenteš ženský
šat (z maď. kóntós). Pol. kontusz, kuntusz,
r. kuntuš, b. kontoš, sch. kontuš kuntuš
kuntoš, sln. kontuš. — Slovo vý ch o d n í (osm.
kontoš; maď. kóntós, dříve i kúntós, kuntes,
v nářečích kantus, alb. kondosh; n ř. κοντόσιον;
u X enofonta je κάνδνς p ersk ý v rch n í šat).
Přesné východisko a p o stu p přejím án í nejsou
známy. K n ám to slovo přišlo asi z p olštiny
(d: změna k znělosti vy zn aču je n ěk d y cizí
slova, např. grejcar). N ěm . b avor. K antusch
asi z češtiny. Jso u arci i jiné n ázory o cestách
těch slov; podro b n o sti u H au p to v é.
káně fem., laš. kana; je jí m ládě je káně
gen. -ete n tr. Mor. jč. kana gaňa (jč. káně
i = racek) je ned o ch ů d n á h usa, (na P e lh ři
movsku) hubené house L N 31.12.1943, srov.
stč. rčení vyzáblý co hubená suchá káně (Jg
z Veleslavína). — V šeslovanské: slc. kana,
pol. kania, hl. u k r. r. sln. sch. kanja, dl.
kanja, b. kaúak; p řízv u k : sch. ká-, r. fcá-. —
Psl. kána, slovo jistě dom ácí, ale nejasné.
Jinde nic podobného. L id k án i dobře znal,
všiml si, že b ý v á m o k rá (viz Jg ), srov. načakaly sa ich ženy jako kána na dážď (R eym ont,
Sedliaci = Chlopi, I I I 225). V zhledem k tom u ,
že lidu se zdá ,,h u b en á“ , m ožno pom ýšleti
na to, že by kana bylo z *kap-ňa, od kapati 2°,
od význam u, k te rý je v pol. kapieč h u b n o u ti,
chřadnout i.
kanec, již s tč .: sam ec vepře dom ácího
i divokého; ta k i slc. S expresivní p říponou
je msl. val. slc. kaňúr, což proniklo do
. mysliveckého slangu českého v red u k o v an é
podobě kňour. — Vzniklo asi n a slovanské
půdě zkrácením z *lcabanec: je r. u kr. br.
pol. kaban t/v , což je z tu r. a ta ta r. kaban t/v .
(Jiní odvozují kanec z maď. kan sam ec, což
je málo pravděpodobné.)
kaniti: nechati k a p a ti, k ecati, slin tati. S tá
vá se expresivním a m ění dále: m or. ganit
slintati, tlach ati, p o stv . gaňa kana slina.
S novými příponam i kaňhati kaňkati (postv.
kaňka, žertovně kanec) n ech ati k ap ati, k eca
ti. — Slovo jistě dom ácí, m álo jasn é; sn ad
z ká-pnouti (co) s -(h)niti. Sem řadím e i kanit
tlachati.
kanit se m or.: zlobiti se B. ■— Sch. nakanjiti
se 1° zachm uřiti se, sv raštit! čelo, 2° (o p o
časí) zam račiti se. — Asi s ta rá redukce
z kaboniti se, viz kabelit se. J in á m ožnost:
z kaňúřit (viz).
kaniti sě stč.: lichotiti se, val. chaňkat sa
m azliti se (s dětm i), msl. u K y jo v a chaňkat
i chuňkat, val. slc. chaňkat chlácholiti. — N a
jih u : sln. ká niti, sch. ká n iti zv áti, u ctiv ě
prošiti, vybízeti, b. kanja t/v . — Souvisí n e
pochybně s ind. kan-fěan- b ý ti uspokojen,
m íti zalíbení v něčem (jsou jen tv a ry aoristové, perfektové a jm enné). N áš tv a r je sn ad
fak titiv u m : ka n iti = činiti někoho u spoko
jeným , z k teréh o žto v ý zn am u se naše
v ý zn am y d ají v y v o d iti.
kánka, jihom or. gánka: proužek s p erlič
kam i nebo zrcadélky jako část ,,p artice“
n a hlavě nevěsty. Srov. dl. kanica čern á
ozdoba n evěstiny h lavy. J in a k nejasné. Či
je sn ad to to žn é s tkanice ?
kanky pánky, stč. n álad o v á interjekce.
Viz K řístek S bT rávn 300.
kanouti: viz kapati 1°.
kanovník, slc. pol. kanonik: člen kanonie,
sboru vyšších duchovních, k ap itu ly . Ze
střed o lat. canonicus t/ v = duchovní žijící
podle kán o n u (lat. canon < κανών = p r a
vidlo, řád).
kantár, kantůrek: d ru h u d id la (chod., vč.
u Litom yšle a Holic, slc.). ,,K jednoduchém u
u d id lu vynašli M adaři druhé, k te ré se kladlo
koni n a jazy k a um ožňovalo jem nější řízení:
v 18. stol. bylo p řejatp i n a záp a d ě.“ (Šmilauer.) — P ol. ukr. sch. kantar. J e i něm .
K andare. Vše je nepochybně z maď. kantár,
to p ak z osm anštiny.
kantnýř: stč. kantnéř, nč. též kantýř kanen ýř kaneníř, kanciř, m or. kantnéř, slc. kantner
gantnár. — Ze střh n . kantner (nyní K anter
Gantér), to p a k z ro m án štin y , základem je
la t. canthěrius valach, přeneseně lešení, p o d
stavec rozličného způsobu.
kantýna, dříve -ina. slc. kantína. P řes
n. K a n tin e je z fr. cantine, pů v . k rčm a
v pevnosti, což je z ital. cantina sklep.
kaňúřit: val· nakaňúřený, rozkaňúřený,
rozzlobený B -SvK . — P odobné (elem entárně
příbuzné) je lit. niúras zakaboněný, m rzu tý ,
zlostný, niúreti zam račeně hleděti; ka p o
k ládám e za zesilovací p ředponu, zdloužené
ko (viz). Že b y k. souviselo s kaňúr kanec
(tak m yslí B artoš), není pravděpodobné. Viz
i kanit se.
kanýr, sev.-m or. ganýr: o bruba, lem . —
Z něm . Garnier. R zr.
kapalín: d ru h p řilby (stč.; nč. jen jak o
arch.). Z fr. capeline t/v , od s třla t. cappellus
klobouk, srov. fr. chapeau.
kapar (stč.): koření (poupě) z ro stlin y z v a
né Icapara: obé ze s třla t. capparis, což je
z arab . kabbar. Nč. kaprle z něm činy (demin.
z něm . Kaper).
kapati 1°, kapka; stč. kapalicě dešťová v o
da, sy ro v átk a (v. L F 70.75), m or. ra n to š
Jg d , stč. kapet, ně. kapánek d ro b et, jč.
kápěj, stč. krápěje (srov. krápěje, ně. krůpěj);
r je i v ru štin ě; nč. kapalina, kapalný; postv.
okap, odkap; jč. kápěj okap J jč ř 208; ka-
nonti < *kap-nq-ti, o d tu d msl. kanútka
ti'oška, chvilka, h an . kanótka tro ch u , m álo,
m or. kapindra m alá chvilka; nové kápnouti.
slc. kapat i klapat t/v , stč. kvapati, slc. kvapat, kvapka (viz i krůpěj a kropití). — Všesl.
je kap-: stsl. káplo kapali, kapla = k ap k a,
pol. kapaó, kapnqó i n ář. kanqč, kapka, okap
atd . S v je též sln. kvapati a r. n ář. po-kvapií
k ap ati. — K ladem e-li kvapati za původní,
lze vid ěti příbuzenstvo v něm . schwappen
(o tek u tin ách ): v y šp lich o v ati se z nád o b y
přes okraj apod., švéd. skvalpa k a p a ti
(S. Stech), konečně i lit. spakas k a p k a
a ř. ψακάς dešťová k ap k a. Vše to je asi
zvukom alebné.
kapati 2°, val. m sl.: jiti (v nevlídné, h ru b é
řeči):' kap po svých, kap dóm (dom ů); kapeš,
ty ostudo! ( — tá h n i); B-M al-SvK . — slc.
kapat: kap m i z očú; kapeš ho! S SJ. — P říbuzno je lit. kopti sto u p a ti, lézti (steigen,
klettern ) n a kopec, n a stro m ap. P ráv ě
s pom ocí slova lézti lze v y já d řit podobné
v ě ty i u nás: slc. to nás všetci čerti nahovorili,
aby sme sem kapali — vulg. č. ,,lezli
nemusel kapat po třetí raz do A m eriky —
,,lézt“ . — D alší v ý zn am je h y n o u ti (o z v ířa
tech, h ru b ě i o lidech), z trá ceti se B -S S Jč ,
han. zgabnót zem říti SvB, laš. zgabnuč selh ati
aj. J e v slc. ka p a t t/v S S J, též v pol. b . sch.
Ten se pochopí z „ o d e jiti" jak o žto eufemism us m ísto „u m říti, zh y n o u ti" , podobně jako
něm . um kom m en a vergehen t/v obsahují
slovesa pro ,,jíti“ , a ta k é č. pojiti. — Ze
zgábnút snad je val. zgrbnút zdechnouti SvK ,
jihom or. zgrbat sto n a ti PS. M ch S bL arin
207. — Sem p a tří sn ad i lid. kápnout n a
něco = p řijití n a, u h o d n o u t i. J e i podoba
s r, § 9, lit. krópti, viz chrámati.
kápě: kapuce, plášť s kapucí, již s tč .: kapice. — slc. kapa k áp ě, ale kápka kápočka
čepec, čepička, z pol. kapka: sem i Vsl.
kapica kožená čepička n a cepu i držadle,
cepovka (srov. dl. kapa t/v ). Spolu s pol. hl.
dl. u k r. r. sln. sch. (odtud bulh.) kapa ze
s třla t. cappa (z to h o i něm . K appe), jistá
p o k rý v k a hlavy. U n ás m ěkké sklonění
vlivem slova sukně, vedle něhož k. stávalo
(sukni a ká p i nosieše H ra d .; v krásných
sukniech, kápiech, v čepiciech Chelč.).
kapela, původně to též co kaple (v. to),
to tiž sbor h udeb n ík ů účinkujících v zám ecké
kapli, p ak i jin ý sbor h u d ebníků. N ově
přitvořeno kapelník < kapelní m istr (tak to
m á B urian) za něm . Kapellmeister.
kapitál, evropské slovo z it. capitale, fr.
Capital (lat. capitalis hlavní, od caput hlava),
„hlavní, základní jistin a " ; kapitální = nejpřednější, veliký, z franc. ad j. Capital t/v .
kapitán: ze střh n . kapitán, to ze s třla t.
capitáneus hlav n í, od caput hlav a. Z téhož
s třla t. slova je fr. capitaine, z to h o něm .
K apitán. P ro ho d n o st v pozem ním vojsku
doloženo u nás od střed n í doby; nověji
znovu zavedeno za hejtman. „V stč. znam e
nalo k. zástupce k rálo v a (M aiestas Carolin a )“ . Šm ilauer.
kapižon, knižně a laš. (Malý) i kapišon:
d ru h ženské kapuce; u P říb o ra i kapišona.
Pol. kapiszon, r. b r. kapišón. Z fr. capuchon
(to od cápe, srov. kápě).
kapkan, kaplan: klevy n a ch y tán í zvěře.
P ře ja to v m inulém sto letí z ru štin y (r. ukr.
pol. kapkan, b. kapán, vše z osm an. kapkan
p ast, sm yčka). M atzenauer L F 8.43.
kaple, stč. kapla, dem in. kaplicě, nč. ka p
lička. Ze stč. je stpol. kapla, n y n í kaplica,
o d tu d dále u k r. kaplýcja a r. kaplica. Z lat.
capella, vyslovovaného od něm eckých p ro
střed n ík ů s přízvukem n a 1. slabice. Podobně
kaplan z la t. capellánus, s hláskovým přichýlením ke kapla, nebo z n. K aplan. Ale sch. sln.
kapela přím o z latin y . slc. kaplnka z maď.
kápolna. L at. capella je v lastn ě „ p láštík " ;
vý zn am kaple se vyvozuje od svatyně
francouzských k rálů , v níž chován pláštík
sv. M artina.
kaplovati vě.: čach ro v ati, o vzájem ném
vym ěňování rů zn ý ch d ro b n o stí (kuliček,
provázků) mezi chlapci Jg d -K tk , vy- proněco, vše dosud v Podkrkonoší. — Hl.
k(h)awplow aé ta jn ě k u p čiti nebo vym ěňov ati; — Obé je z něm . kaupeln k u p čiti s m ali
cherným i věcm i, podvodně p ro d áv ati, to
p a k z la t. caupčnári. (O hl. B ielfeldt 156.)
J e i něm . argotické K apler k ram ář.
kápnout (božskou) = říci p rav d u , přiznat!
se PS. — Asi z něm . arg o t, kappen zraditi
(doloženo od 1753), verkappen (od 1687).
kapok: v lák n in a z jistého tropického
stro m u (do m a trací ap.). T ak i pol. — P ůvod
je v jav an sk ém
Stiller R O 22.119.
kapoun, stč. kapún, slc. ka p ú n i kopún
(toto z jihosl.); laš. kaplan, kaplun^ z pol.
ka p lu n (odtud i u k r. a r. kaplún). — C. slovo
je ze střh n . ka p pun, to p a k z rom án, cappó(nem) < la t. capá. Jejich cap- souvisí se
slov. skop- ‘ře z a tť ve sko p tce = vyřezaný
b eran. M atzenauer 195.
kapr, kapřík, d ru h ry b C yprinus. U Slo
v an ů je jed n ak karp (r. pol. hl. sln. sch.),
p ře ja té zřejm ě z něm . K arpfen, jed n ak řa d a
zřejm ě s ta rá dom ácí, podléhající likvidové
m etath esi, z *korpt, (r. n ář. a u k r. kórop,
sln. krap, sch. křáp, b. krap, sem náleží
i č. kapr a slc. kapor, gen. kapra přesm ykem
z *krap). Gb HM 1.33, H u je r 1.86. Poněvadž
p říb u zn á slova jsou jen v germ ánštině
(sthn. carpho, stsev. karpi) (střlat. carpa je
z něm činy), jd e tu jako v m nohých jiných
p řípadech přírodopisných n ázv ů asi o slovo
„praevropské" ; ta k i K ip arsk y L W 138 a NphM
60.1959.224; viz i šaran. — K aprovité nebe
Čeč 98, -até P az 82 = je „p o ry b ín o " , „ b e
rá n k y " n a obloze; o to m viz pod ryba.
kapradí, stč. kapratie, dosud jvč. kapraií
H oš 2; jinde kapradí papradlí krapadlí kro-
padlí paprut paprúdí papratka paprání,
val. kaprátí = k. menší, paprátí je větší, bílé
SvK. — slc. p a prad pa p ru tka aj., pol.
papróč, r. paporot, sln. paprat prap(r)ot,
b. sch. paprat, dl. paproé ZfS 7.348. — Psl.
paport b, příbuzno je lit. papařtis, lot. papaníe,
něm. Farn a ir. raith t/v . Základ *pord\t\n je
dále nejasný, asi praev ro p sk ý ; pa- je reduplikačfií.
kaprál, ta k i slc.: z něm . K apral (doloženo
od 17. stol.), což je synkopou o z fr. caporal
(jako kaplan z Kapellan), to p a k z ital.
caporale od čapo hlava. F r. caporal dostalo
pak -or- z corps tělo, vojenský ú tv a r, o d tu d
nynější něm. Korporal, ek v iv alen t v ý z n a
mový našeho kaprál.
kapřice; slc. kaprica: z fr. caprice t/v přes
něm. Kapřice, kaprizieren. P ram enem je
it. capriccio, znám é z hu d b y .
kapsa; kapesní šátek, z toho kapesník·, k a p
sář veliká kap sa sam o statn á, k oděvu nepřišitá (z něm. kapser, doloženého z M oravy).
stč. kapsa b y la sch rán k a p evná, později
k. = brašna p o lo tu h á n a školní pom ůcky
apod., p ak (dosud slc.) m ošna z m ěkké
látky, konečně naše k ap sa v šitá do oděvu.
Nář. i ,,h u b a“ (jvč. u P olné kamza), z to h o to
význam u se vyloží slc. (vy)kapsovať, gebzovai
(expresivní zm ěny) „h u b o v ati, p lísn iti“ (od
tud eufem ismy dostal hodnu kapsu, odiěiel
s kapsou, odniesol kapsu = dostal v y h u b o
váno, Z áturecký 57). — Spolu s pol. hl.
dl. kapsa je to z lat. capsa sch rán k a; p řeja to
asi mezi kněžím i a ve školách středověkých.
Z pol. nář. lcabza > uk r. r. kabza. Sch. kapsa
rakev je však z ro m án , capsa, jež v již.
a záp. F rancii též dospělo k v ý zn am u ‘ra k e v ’.
kaptur: stč. kaptúr káp ě jakási (šaškovská).
Pol. kaptur b y la kápě, kapuce, o d tu d naše
slez. k. čepec v d an ý ch žen; to též je ukr.
kaptur čepec. S trus. kaptur i> (nyní -a) šátek
na hlavu, kapuce. Spolu s r. kaptýr (jakási
látka zahalující kam ilavku) je to nejspíše
z tu r. (džag.) kaptur py tel?
kapuce, slc. kapucňa, pol. ( > u k r.) kapuza, sch. sln. kapuca. — Z n. K apuze, to
pak z ital. cappuccio < s třla t. caputium ,
od střla t. cappa (od něhož i naše kápě, v. to).
slc. -cňa je sam o statn é p řeje tí z něm činy. —
Iv tom u p a tří kapucín, něm . K apuziner, s třla t .
capucinus.
kapusta: n y n í ro stlin a B rassica oler. sabauda, ale původně zn am en ala hlávkové zelí,
tak dosud slc. — Mělo se za to , že k. je
přejato nejspíše z nějakého nářečního tv a ru
rom ánského *kqpusta ( < composita) zánikem
nosovosti v kq-: blízké je m u švýc.-franc.
kaputa kyselé zelí, ale naše slovo je z tv a ru ,
který měl ještě st. O západním původu
svědčí i to , že k a p u sta je tzv . „savojské zelí“
(r. savojskaja k., fr. chou de Savoie atd .).
N yní S. Štech, ScSl 6.23, obnovuje a podpírá
názor G rim m ův, že k. je z něm . kappust,
což vzniklo podle G rim m a k o n ta m in ac í
z la t. compositum = věc „n alo žen á" a něm ·
kabisz k ap u sta.
kapuš slc.: hlídač v bráně (,,v rá tn ik “ ).
P roniklo do m or. slovenštiny (Šebestová)
jako ‘d rá b ’ B. — Z maď. kapus t/v jako
v slc.; v maď. je to odvozenina od kapu
b rán a; zm ěna v ý zn am u se provedla te p rv e
asi n a M oravě (Sulán rkp.).
kaput: staro d áv n ý k a b á t dlouhý až n a
zem ; val. kapútek (v hádance, K o tt 6). —
slc. kaput, pol. kapota, r. kapot. — Vše
z fr. capot d ru h p láště s k apucí (od cappa.
viz kápě).
kára, stč. zpravidla p lur. káry o jediném
voze, ta k i pol. kary ( > u k r.), sln. gare;
slc. kára, hl. kara. M ajitel k á ry b y l stč.
kárník Sm 220. — Ze střh n . kar re·, germ .
slovo (sthn. carra atd .) asi z la t. (a rom án.)
carrus vůz čty řk o lý , to p a k i s v ěcí je
pův o d u keltského. „ P ře ja to jak o p lu rál,
protože bylo stč. kolesa p l.“ (Šm ilauer.) —
Val. karuka vozík ze s třla t. carrúca, o d v o
zeniny od s třla t. carra. — Viz i kareta.
karabáč, chod. karbáč; laš. karvač. slc.
korbáč. — slc. podoba se shoduje se sln.
sch. korbáč, pol. korbacz a mad'. korbács.
L ašská je z pol. n ář. karwacz. Chodská
z n. n ář. karbatsche, o d tu d i pol. karbacz.
C. -ara-, pol. karabacz, sch. n ář. korobač
m a jí vložené a (o), shodující se se soused
ním o (o); důvod vložení není jasn ý ; v y p ad á
to , jak o b y se u nás zkřížily něm . n ář.
karbatsche a krabatsche, ale o tě ch se m á
n ao p ak za to , že jsou od Slovanů. — Mor.
(u Třebíče) zm ěněno v karabina = tlu stý bič
p astý řsk ý . — Z ákladem všeho je osm.
kyrbač t/v , ale sm ěry šíření nejsou vždy
jasné. Vězí to i ve fr. cravache aj.
karabela: k řiv á te n k á šavle ta ta rs k á , ta k
v polštině. U nás jen ve zm ínkách o polském
životě. Jm én o je p rý od m ěsta K erbela
(u B agdadu), kdo b y la vy ráb ěn a.
karabina: p u šk a k ra tší (a ovšem lehčí) než
obyčejná. — slc. karabin, p. br. r. uk r. sch.
karabin, b. karabina, sln. karabinka. — T v ary
n a -ina jsou z fr. carabine, tv a ry n a -in
z něm . Karabiner. Bylo to jm éno vlám ských
jezdců okolo 1600, jehož pů v o d je m álo
jasný.
karafa, karafin(Ic)a. Spolu se slc. pol.
b. karafa, něm . Iía ra ffe je z franc. carqffe
-ffine, popř. z ital. caraffa -ffina. V ý cho
diskem slova znám ého ny n í po celé E vropě
je arab . garráfa.
karafiát, od M attiola; p řed tím karioffilat
(Černý). Z ital. gariojilata (nyní je jen
garofano) < ř. καρνόφνλλον, což m á původ
indicko-perský.
karambol, ta k i slc., pův. kulečníková h ra.
p ak n áraz koulí, srážka. „ J e , jako te rm in o
logie kulečníková vůbec, ze špan., carambola
je červená koule v kulečníku.“ Šm ilauer.
k aras: d ru h ry b Carassius, již stč. — Pol.
karaá, ukr. r. karas', sch. karas i karas, slc. hl.
dl. karas. — Slovo zajisté dom ácí n a slo
vanské půdě, ale nejasné. Snad „praevropsk é “ . Z pol. p ře ja to lit. karosas, od nás
p ře ja to něm . rak . Gareis, od P o lák ů něm.
Karausche Karutsche Koratsche Koratze Guratsch a starší slezské K araz: od N ěm ců je
dále fr. carassin corassin; s třla t. carassius je
tep rv e od 16. stol.
karasiť laš.: n ičiti (např. těžkou prací
n atrv a lo u d říti koho) M alý; chod. to dítě
je zakarasený je n vod bídy; ty smr&inky se
tary zakarasily H r. — P . karaskač siq trá p iti
se, m íti sta ro st, wy- s n ám ah o u se d o stat
z nem ilé situace, s-, od- u ch rán iti se; podobně
i ukr. a br. — T ato slova vznikla asi (Stawski)
p řetv o řen ím z (r. u k r.) karabkati se t/v .
K těm n ějak p a tří lit. n ář. karábyiis trá p iti
se (F raenkel). J in a k je vše m álo průhledné.
Pol. r. u k r. jsou in ten siv a n a sk, čes. n a s.
Viz i charbat.
karát: n e p a trn á je d n o tk a v áh y . V šude ta k ;
slc. též grát B lan ár H L . — Z něm . K arat
nebo z it. carato. P ram en všeho je arab .
q irá at.
kárati, kára, kárný, karatel, káranec; laš.
kara tre s t (jako v pol.), m or. skárai z tre sta ti
(sem i h an . štárat k á ra ti? ), m sl. (a slc.)
karhaí k á ra ti m á h od maď. korhol t/v ;
d v stč. (Lactifer) kardati a t ve Vsl. kartac t/v .
— V šeslovanské: slc. kárat tre s ta ti, r. karat,
dl. karas a td ., k to m u r. u k r. kára, pol. kara
tre st, sch. sln. kar tre s t, h an a, sv ár (toto
sln .). — Psl. karajq karati; je odvozeno
od kara, což je u tv o řen o od kořiti (viz)
náležitým dloužením v kořeni (6 > o).
K urylow icz R S 16.7, Sl.
karavana, slc. karavána. E vropské slovo
(fr. caravane atd .). Z pers. kárván t/v . — O d
chylné bulh. ker van, rum . chervaná je z téhož
pram ene, ale skrze osm an. kervan.
karazírovať slc .: n am lo u v ati si, lichotiti se.
Z něm . karessieren t/v , to p a k z fr. caresser
< it. carezzare lask ati. — Č. karazírovati
(-s-) plísniti, pro n ásled o v ati, k á ra ti (Jahoda)
bude p a trn ě to též, ale s žerto v n ý m p řech o
dem k opačném u význam u.
karb, -a: n ád rž n a d ělán í m a lty , karbovati
m íchati, karbovaóka n áčin í k to m u , m or.
karbovňa (val. karboňa) = k arb . — Z něm .
gerben loužiti kůže (ale p ů v o d n í v ý zn am byl
obecnější: p řip ra v o v a ti; střh n . gerwen garv e n ). K oželuzi m ívali kůže v zole v kádích
nebo i jam ách a občas jim i m íchali.
karban, -niti, -nik. V bibli M. 7. 11 je hebr.
korban obětní d ar. Z to h o s třla t. corbanum
a corbona sch rán k a, v níž" byly „ch rám n í
peniezi“ (Ev. Ol.), p a k vůbec společná p o
k lad n a (dosud je ta k o v á korbona pro spo
lečná v y d án í v učitelsk ý ch sborech škol).
V 16. stol. korbona je i n ád o b a n a losy
u k ra m á řů ; ti zaváděli jakési loterie, ab y
odbyli více zboží; protože v ý h ra byla jen
dílem n áhody, „stalo se jm éno k arb an ozna
čením h ry h azard n í vůbec a začalo se ho
p ak u žív at především o h rách k aretn ích " .
Šm ilauer O K P 2.10.4. — Pol. (s)karbona
sch rán k a n a m ilodary (s od skarb). Ale stsl.
korvan-b karvana, str. korvarn, kor-bvana m ají
své v skrze ř. κορβανάς t/v .
karbanátek i karbo-: z něm . nář. Karbonade, Karbenatl apod. = m aso pečené n a uhlí,
z fr. carbonnade < it. carbonata (od carbone
uhlí = lat. carbo). Č. a-a-a asim ilací.
karbinec: ro stlin a Lycopus. Preslovo p ře
je tí (od Všr.) z pol. karbieniec; to od karb
zářez: listy jsou stříh an é zubaté.
karbovati: d ělati v ru b y , zářezy, karbovník
karbovec jistý b ed n ářsk ý hoblík, karbovaóka
pek ařsk á n a v ro u b k o v án í chleba. Pol. karb,
karbowaé aj. Sem p a tří asi též jč. rybářské
karbovat loviště („pěšáci rozm ělňovali dlou
hým i ty č k am i bahno, ab y v o d a ty p o
z ů sta tk y [zbylé cenné ry b y , n ap ř. úhoře]
z ry b n ík a v y n esla" J jč ř 116): d ělati jakési
zářezy do b ah n a. — Ze střh n . karp m ask.
(bylo a je i fem. Kerbe) zářez.
karbunkul: 1° tm avočervený drahokam ,
zvl. ru b ín n. g ran át, 2° karbunkl hnisavý
zán ět kůže a pokožní tk á n ě, ^který vzniká
sp ly n u tím několika n ežitů SSJČ. s tč . karbun
kul, karvunk(u)l 1°, 2° (hlíza, nežit, vřed). —
slc. karbunkul 1° 2°, p. karbunkul 1° 2°,
r. br. u kr. karbunkul 1° 2°, sch. karbunkul,
sln. -kelj 1 °, b. karbunkál 2°. — Z lat.
carbunculus (zdrobněliny od carbó uhel),
což je uhlíček, červený d rah o k am (m etafora:
[řeřavý] uhel > červený kám en), v řed (ro
zum í se: zanícený; rovněž m etafo ra: [řeřavý]
uhel > [zapálený] vřed). Slawski.
karé jč. slc.: p ru d k ý běh, karem rychle;
han . in terj. a karé pryč, též těré dčré tóro
déró K p. „Z dragounského v ý razu en carriěre,
plným try sk e m .“ Šm ilauer.
kareta: lehký vozík. H l. korejta, dl. karejta,
p. kareta ( > r. br. ukr.). — N aše a polské
slovo je přím o z ital. carreta; luž. je z něm.
n ář. kareete, karréte B ielfeldt 169.
karfiol, ta k i slc.: přes něm . Karfiol
(a starší něm . caulifior, kalfior) z it. cavolfiore
(cavolo = zelí, fiore = květ).
karhan 1°: stč. n ějak á n ád o b a (v krčmě
seděti za karbany zalévajíc nebo v karbany z.,
obé u R o k y can y ); dosud chod. karban n ádobí
k vařen í (slovo řídké, v ýznam nem ohl H ru š
k a z a c h y titi přesně). U P ard u b ic karhanec
květin áč, podkrk. za J g kahanec hrnec, na
T u rn o v sk u krhanice n ád o b a n a m léko. V ý
znam ový odstín kv ětin áč b y m ohl b ý ti sta rý ;
v to m p říp ad ě b y se stč. o b ra t zalévati v ka r
ban pochopil jako lidový Vtip {za k. m ísto v
by bylo vlivem následující p řed p o n y za-).
Val. kohan veliký hrnec. — H l. karan džbán
n a vodu, z *karhan (B ielfeldt 35; podle něho
je příbuzno s pol. kaganiec atd .). — Snad j
to vskutku to též slovo co kahan, jestliže
toto znam enalo p ů v odně n ějak o u n ád o b u ;
r pak bude vložené, v. § 10.
karhan 2°: m or., karhant korhoň: fakan,
sprosťák. N ejasné. Snad (B artoš) souvisí
s orgoň.
karhan 3° han. (u B oskovic): šp a tn ý vůz.
Podle Svěráka (rkp.) souvisí s kára.
kariola: „lehký dvoukolový povoz“ SSJČ.
Pol. kariolka, sch. karijola. — Z fr. carriole
bryčka. M atzenauer L F 8.47, Sl.
karkule, -lká: čepec ženský nebo d ětsk ý :
ze střlat. caracalla t/v
karle od J g d : k u la tá slíva; karlátko (lid.
kadle, gen. -ete, kadlátko), zm. fem. karlátka
(-dl-) švestka; jvč. u P olničky rozlišují
kadlátko = plod a -a stro m ; slc. plur.
korlátky u B ernoláka. — Od jm én a K a rla IV .,
jenž „rozšiřoval k u ltu ru sliv “ (viz PS).
karlík: pídim užík (u H olečka). — Z pol.
karlik pídim užík, zákrsek (strom ), je i karl§,
karzel a sloveso karleé. (Z pol. je též uk r.
kárlylc a r. kárla kárlo kárlik Jcárlica trpaslík.)
— Polské slovo je asi od něm . K erl (střn. lcarl)
chlápek.
karmaš: posvícení, p opř. h o stin a po p o
hřbu, po úvod u (laš. m sl.), laš. krm áš,
-ovát hodovati. — slc. kermeš, pol. kiermasz
(> ukr. kérmeš), hl. kermuš, dl. kermuša. —
Ze střdn. kermesse — spis. K irm es ( < Kirchmesse) posvícení. L užická slova jsou z něm .
nář. kermuss, B iclfeldt 159.
karmazín, od 16. stol., d ru h tk a n in y , karmažový. — E vro p sk é slovo (slc. karm azín,
pol. karmazyn > u kr. r. karm azín, sln. karmezin; it. carmesino, fr. cramoisi a td ., něm .
Karmesin). P ram en em je arab . qirm izí š a rla
tový (ze stind. krm ija-, krm i-, viz červ,
jan-ati rodí, = od červů, to tiž červce nopálového pocházející). J a k o u cestou přišlo
k nám, nelze s u rčito stí říci. B ulh. karmdz
a sch. grimiz asi jin o u cestou než naše slova
na -in. P říbuzné je b arv iv o ka rm ín : -m in
(evropské) spočívá n a křížení s la t. m in iu m .
karmina msl. slc.: vepřové hody, msl. i kar
mín ojediněle. slc. i „ try z n a , zádušní m še“ .
sln. sch. karm ina po h řeb n í hostina. — Málo
jasné; spojuje se se střn . karm en tru ch liti,
bědovati (M atzenauer 197).
karnáč stč.: ženský žlu tý oděv: z n. garnatsch, to pak z ital. guarnaccia nebo s třla t.
garnac(h)ia.
karneval; ta k i slc.: z it. car nevale (asi
„masu vale!“ = n a sta n e pů st),
karotka, ta k i slc.: z fr. carotte.
karpatiny val.: lojdy, k rh av o st. — slc.
kapra, kaprina i kar pa, karpina·. sliz (hnůj)
v očích, kapravý karpavý k rh av ý , pol.
kaprawy, ukr. kaprávyj k rh av ý . — N ejasné.
Snad souvisí n ějak s la t. *gramma t/v
(od toho grammdsus, grámiae), je-li to to
z *grap-ma nebo z *grab-ma.
karputiny laš.: šp a tn á zem. slc. kar polina
v rch sk aln atý , m álo zarostlý. Snad souvisí
s grapa.
karta, karetní, kartáč; hráči v y tv o řili i ro z
m arné m ask. kart (podobně jako ložit m ísto
položit atd .). — K arta u všech Slovanů,
p a trn ě z it. carta < la t. charta; o d tu d i fr.
carte, n. Kartě. Viz i kartit.
kartáč 10 (k čištění), (vy)kartáčovati (mor.
slc. „v y česati“ šaty ). — Spolu s pol. kartacz
a sln. krtač(a) z něm . Kardatsche (to z it.
cardasso, základem je cardo, něm . K arde —
suché plodové k v ěten stv í ro stlin y D ipsacus,
jíž v alcháři užívali k drsnění sukna, viz
štětka).
kartáč 2°: d ru h dělového náboje (p řed
chůdce šrapnelu). Z něm . Kartatsche (hlás
kovým zm ětením s kartáč 1°), to z it. cartoccio m ask. lepenková p a tro n a (bývaly
n ap ln ěn y d robným i kulkam i). Vše dále
z carta papír.
kartán: staro b y lý d ru h děl, stč. kartaun,
nč. kartoun, slc. kartán kartóna. Z něm . K artaune (v 16. stol. K artane Kartone), to pak
ze s třla t. quartána, vl. „ č tv rte č n í" dělo, se
střelam i p rý 251iberními; „ale W in ter Obr.
1.269 podle AČ 8.195 označuje k. jako n e j
h ru b ší bořicí dělo s koulem i až lOOliberními
a F . W agenknecht ve v y d án í K řičky z B ítýšk y říká, že v áh a koule byla 40 liber s násobk y “ . Šm ilauer.
kartit 1°: h a tit, k azit (úm ysl, plán, p ro
jed n áv an o u n. p řip rav o v an o u záležitost,
nám luvy) Jg -P S , po° Jg , s° z° PS. — slc.
ukartovat (zám ěry), z K o llára m á Jg . — N e j
spíše bude (to naznačuje J g svým „ k a rty
m íchati, m á sti“ ) skartit (pokartit) brachylogický ú tv a r m ísto pomíchat karty v p řen e
seném v ý zn am u „zm ásti p řip rav en o u h r u “ :
pomíchal karty ‘zhatil p lá n y ’ m á i PS.
Jed n o d u ch é kartit je p ak zajisté sek u n d árn í,
rovněž ta k p řed m ěto v ý ak u sativ .
kartit 2° m sl. v al.: (vy)lcartit (vy)hubit,
(vy)plenit, n ap ř. m yši B. Sem p a tří i v ě ta
z M. J a h n a v PS, zkartit (peřiny po něčí
sm rti) = zničit. — Málo jasné. P odobnost
se skartovat (úřední spisy) n ep otřebné ničiti
(což je z it. scartare b rak o v ati) je snad jen
náh o d n á. Či je to to žn é s kartit 10?
kartit 3° m or. u Jev íčk a: h an ěti kom u co
B. — Z p o lštin y k něm u p a tří karcz% karcisz
„ostro ganió“ , trá p iti, m učiti u jednoho
a u to ra 18. st. (cit. Sl. 2.71). — J in a k m álo
jasné.
kartoun, slc. kartún, pol. dl. ka rtu n ,
hl. kortun, vše to z něm . n ář. (slez. a b ranib.)
K a rtu n (r = disim ilovaná anticipace konco
vého n). Něm . spis. K attu n , tiště n á b av ln ěn á
lá tk a , souvisí s fr. coton, it. cotone, hol. katoen
a td . bavlna, to vše p ak je z arab . (al)qo‘ton
bavlna, k arto u n . H l. kortun z v ý ch .-střn .
kortun, B ielfeldt 169.
karuk: vyzina; u P resla, viz Jg . — Z pol.
karuk klih z rybích m ěchýřů, o d p ad k ů
zvířecích koží, rohů a k o stí; to p ak je
z u k r. karúle, r. karlúlc. D alší pů v o d není
znám . Sl.
kary: viz charý.
kasa, kasovní, kasař (lid. m ísto pokladna
a td .). Z něm . Kasse, to p a k z it. cassa
schránka.
kasarka: dru h h usy; P reslův název bernešky, husy rudé. Z r. kazárka. To p řija to i za
název vědecký: Casarea. (Šmilauer.)
kasárna, dříve fem. sg. (slc. dosud kasáren,
kasárna), n y n í pom nožné -m y i -rna. —
Z něm . Kaserne (č. a-a-a asim ilací k p rv ém u
a), to z fr. caserne, což se odvozuje (Gamillscheg) z prov. cazerna strážn í m ístn o st
λ' pevnosti.
k asát: lenoch, p o buda; h an . chodit kasátem
(-tum), za J g kosátovat to u la ti se (u B erouna);
sem p a tří sn ad i nejasné překasátovat
ČL 1.455. — Z něm . grassatum gehen nečinně
se p o tlo u k ati po ulicích, což lidovou ety m o
logií přikloněno ke Gasse ulice. Šm ilauer.
kasati 1°: chod. k. se pospíehati, laš. kask
klus (kuň idé k-em). — sln . sch. kasati t/v
(o koni), u k r. zakasáty někoho = p řed jeti
(o koni). — Psl. asi kašq kasati·, spolu s lot.
kuošu kuóst (zpravidla v šak k'-, expresivní
zm ěkčení) je to baltoslovanské iterativ u m
(*kós-) od česati 2° (v. to) pospíehati. Mch L F
69.35.
kasati 2°; kasaňa -anka -anica kašna kasinka části oděvu kasané = po d k asáv an é; chod.
vokasnyj šat, slc. okasnica zástěra. Stč. kasa
lický přízvisko ry tířů , m ajících podle m ódy
,,sukně k rá tk é " ( = ja k o b y v y kasané), že
so tv a k ry ly zadnici. — slc. kasat t/v ;
stp. kasac siq p o d k asáv ati se, ch y sta ti se
k něčem u velikém u, n ář. h o to v iti se k čem u,
podkasac sukni; zakasac ru k áv y , sukni
(> br. r. n ář., u k r. n ář.); hl. kasac, pod°,
k. so, dl. kasaé (se), pod° t/v jak o v č. — T oto
kasati souvisí se stsl. kosnqti sg d o tk n o u ti se,
kasati s§ d o tý k a ti se. J a k o u tknouti\týkati
je několik stu p ň ů význam ové síly, od lehkého
d o tý k á n í až po úsilné v tý k á n í (vtlačování,
vtiskování), ta k i zde; podkasati sukni pod
pás = v tý k a ti, v ecp ati její dolní okraj pod
pás, o d tu d vykasati (oslabeně: ,,v y h m o u ti“ ),
val. vkasat — v ecp ati (např. p rsten do krku).
k asati 3°: k. se n a koho = c h y sta ti se
(sebevědom ě, vyzývavě, výhružně). — P ř í
buzné je lit. n ář. kesautis t/v (sich anschicken), késúoti, keslauti m íti v úm yslu,
c h y s ta ti se (cit. u F raen k ela 247), ale přichýleno ke k. 2°?
kasati 4° v laš. zkasat snísti p a tří k val.
gasat (viz habat).
kasati 5°: laš. dokasat rozviklati. N ejasné.
kasta, n y n í evropské slovo; jeho v ý ch o
diskem je p o rtu g . casta rasa, u p latněné
v In d ii. Šm ilauer.
kastor: d ru h klobouku, k-ový klobouk
( — něm . Kastorhut). Z la t. n ázv u bobra
castor, že te n klobouk se v y ráb í z bobřích
chlupů.
kastrol, zdrobn. -olek, slc. kastrol. P řejato
z něm . Kastrol, lidové form y za Kasserolle,
p ře ja té z fran štin y (i franc. je lidově castrole\);
ve fran štin ě je utv o řen o od casse pánev
(rom án, cattia).
kaše, kasička, kašovitý·, m or. m ísty kaše
znam ená ‘já h ly ’, kašný — jah elný, kašník =
m lecí složení n a loupání prosa ( = n a výrobu
jáhel D -Jg-PS-SSJČ ), kašovica polévka z pros
né kaše ( = z jáhel), slc. n a O ravě kaša
krupice, jinde n a Slovensku žitá kaša j á
hly. Z dá se, že sem p a tří i chod. kozička
(H ru šk a p. h. h ašp an ), asi = krupice. —
R . káša a pol. kasza krupice i krupicová kaše.
Jin d e (slc. uk r. sln. sch. b.) kaša je jako
u nás ,,k aše“ , Brei. P ů v o d n í v ýznam byl
zajisté ‘k ru p ice’; to m u hoví i etym ologické
spojení (kaša z kas-ja) s lit. kóšiu kóšti, lot.
kašu kast cediti, pů v . ‘p ro sív a ti’ (Z ubatý
1.2.100), krupice se z h rubého prim itivního
sem elku v y tříd í prosíváním přes h u sté síto.
A poněvadž krupice b y la p o jíd án a zavařená
v mléce, ve form ě kaše, vý zn am se přesunul
n a tu to form u pokrm u vůbec. K aše bývala
i n ezb y tn o u závěrečnou součástí sv atební
ho stin y ; nesčetné její k ru p ičk y by ly zajisté
m agickým předobrazem želané ho jn o sti vše
ho, d o sta tk u ; k. je p a k i „tan ec p ři sv a tb ě " .
kašel, kašlati. — V šeslovanské: slc. kašel,
kašlat (je též zhrubělé káchaf, tj. ká + nová
p říp o n a ch-ová, § 20, o kašlání koní při
nem oci ,,chřípěcí“ ; ta se jm enuje kach, což
je zp ětn ý ú tv a r od káchat), r. kašel gen.
kášlja, kášljat, a td . — Psl. kašiu a kašlati;
v nom . sg. vk lad n é e (sch. a); v č. u slovesa i
ztvrdlo pod vlivem spo u sty jin ý ch sloves
n a -ati, označujících tělesné projevy. K ašlb
z *kás-lio-, sl > šl; z to h o ícašlajo kašlati.
K ořen *kás- též v lit. kósiu kóséti, lot. kaset,
stin d . kasate, s k u v sth n . hwuosto (něm.
Huštěn)·, je zajisté zvukom alebný. Jak o
často, slo v an štin a nezachovala p rim ární
sloveso, m á jep denom inativum . Týž kořen
je sn ad v kvasiti (viz). — R čení kašlati na koho
(na co) je asi eufem ism us m ísto plivati:
p liv n u tí bylo p ro střed k em m agické o brany
p ro ti zlu (zlým duchům , te d y i p ři úleku,
zděšení, odporu, h nusu, opovržení).
kašket, pol. kaszkiet: kdysi jistá p okrývka
hlav y , dosud jč. jvč. laš. je to lidové („čepice“ ), časem běžné i ve m ěstech pro jisté
přínosy m ódy v to m oboru. Z fr. casquette
čepice.
kašm ír, slc. kašm ír, sch. kašm ír, p. kaszmir,
r. ukr. kašemir: d ru h tk a n in y . O bchodní
term ín (něm. K aschm ir, fr. cachemir) z názvu
země K ašm ír (v In d ii), dodnes proslulé
nedostižnou jem ností té tk a n in y .
kašna, stč. kašta kaštna za něm . Kaste(n)
(s význam y „sklad solní, tru h la n a m ěřičné“ ),
— I k ašn a je téhož p ů v o d u (něm. dosud
Wasserkasten), b ý v ala to n ejdříve jistě čtyřstěnná dřevěná sch rán k a pro vodu o d té k a
jící od studny, vodovodu apod. — Pod. pol.
kaszta tiskařská, hl. kase tru h la , rak ev , sln.
kast kasta súsek; slc. kasňa skříň, kasnár =
něm. Kastner, kdysi správce sýpek, obroěník.
kaštan, slc. gaštan: z la t. castánea < ř.
χάστανον. Šm ilauer N Ř 26.218. — U nás
rostoucí k. je v lastn ě „k o ň sk ý k .“ , jírovec.
Koňský proto, že p rý velm i p ro sp ív á p ro ti
dusnosti koní (M attioli).
kastel, stč. ta k i -al tv rz , h rád ek ; val.
kaštýl zámek. slc. kaštiel zem anský zám eček
(kdežto húria = zem anský d ů m m enší). —
Česká slova jsou z la t. castellum, slovenské
je z maď. kastély. Viz i kostel.
kašulírovat (-z-): lich o tit (lid. v m ěstech).
Z něm. lid. kaschollieren < fr. cajáler.
kat: popravčí m istr (obecně), již stč. — slc.
hl. p. kat t/v . — J e důležité, že kat m á
í významy tro ch u „m írn ější" : „ k a ta n , h ru b ý
člověk" PS, trý zn itel; katovati tý r a ti, m učiti PS, býti do práce jako kat = n ad m íru
horlivý a rázný, jč. katiti se do něč. = s úsilím
něco činit i K t 1, m or. katík trh á n B, laš.
katovat se trm á c e ti se. T y to v ý zn am y se
nedají odvodit od „popravčího m is tra " , ale
jsou původní. S družují záp.-slovan. kat
s r. chvat ‘bystrý , odvážný, o b ra tn ý , sm ělý
chlapík’. Toto chvat je p ak p ře ja to z germ ánštiny: je stnor. hvatr rychlý, h o rliv ý (rasch,
feurig), jak soudili T am m 1881, M iklosichE W
a Matzenauer CS1 180; jin í odvozovali chvat
od r. chvátit c h y tit, v zít, p o p ad n o u t, což je
pouze „lidová etym ologie" . N am ítalo se,
že by při p řeje tí z g erm án štin y muselo
býti *chvot; ale je m ožno v y jít z germ . hvatta
itt je expresivní gem inace), k te ré je v stnor.
hvass ‘scharf’, sth n . hw as a td .: to to *hvatta
by dalo slovan. ch va tt (att > at, srov. n apř.
é. pápeří vedle ř. πάππος, la t. p appus, § 15).
Záp.-slovan. kat sem te d y jistě p a tří ta k é,
ač nelze dosud říci, ja k o u cestou se k nám
dostalo. Jeho „m írn ější" v ý zn am y o d poví
dají význam ům ru sk ý m a germ ánským
a mluví tedy pro dom něnku o velm i starém
přejetí slova z germ án štin y . V ýznam „ p o
pravčí m istr" vzešel p a trn ě pod vlivem
něm. výrazu Scharfrichter ‘k a ť , srov. výše
význam ‘sch arf’ (ostrý) u hvass, což je,
podobně jako naše ostrý, rovno vý zn am u
„horlivý, rázn ý " (do něčeho). — J in a k
Kořínek LF 57.347 (tam jsou i starší p o
kusy): od kajati tre s ta ti; ještě jin a k Jak o b so n
Word 8.388 (souhlasí Slaw ski): od káceti. —
Kat bylo v starší době též tab u o v o u n á h ra
dou za slovo čert (v. o tom pod katiti), snad
vlivem něm činy, k te rá podobně k lad la své
Henker 'k a ť . V té funkci pokleslo katal
až na citoslovce, a to jed n ak při výrazech
důrazného popření (jako se n y n í řík á
čerta\ = vůbec ne, kdepak!), jed n ak jako
výraz podivu (u R aise); k to m u to se došlo
asi přes negační v ý razy n ed ů v ěry a p o divu
jako neříkejte!
k atan : pom ocník k a tů v , k a t; m učitel,
trý zn itel P S . Odvoz, katanský necitelný,
h ru b ý , katanovati m učiti, tý ra ti. — slc.
katan trý zn itel, ty ra n . Pol. katan v eterán ,
p ro p u štěn ý voják, supérieur m ilitaire, viz
J P 31.114. — P ro ú v ah u o p ů v o d u slova
m á důležitost vč. vý zn am voják, dod an ý
Jo s. Jirečkem K o tto v i 1.676. P ráv em z to h o
soudí Sulán StSl 3.282, že k. je p řeja to
z maď. katona voják. P ro v ed en a asim ilace
a-o > a-a, slovo odvrhlo koncové a (přešlo
te d y k o-km enům ), jeho v ýznam se p ak
zesílil ta m (dodávám e), kde m a d a rští vojáci
byli dáni posádkou n a venkov proto, ab y
krotili ducha v zpoury p ro ti šlechtě, popř.
jako tre s t za podobné pokusy, za neplacení
d an í aj. Slova kat a katan se v povědom í
m luvících sblížila ta k , že n y n í se katan c ítí
jako odvozenina od kat, ač obě slova m ají
původ různý.
k áti se, již stč. kající kajícný -nik pokání·,
od přítom ného km ene je stč. nekajilý
( > nekalý > kalý). — V šeslovanské: stsl.
ka j o kajati s§ lito v ati, pokajati s§ činit i
pokání, pokajanije pokání, okajan-b okaja n b n t o ka n b n t darem ný, nešťastný, okaja n ije bídnost, slc. kajat sa, kajúci, kajúcny,
r. ká ja t k á ra ti, kájatsja k á ti se, okajánnyj
zatracen ý , p ro k letý , raskájatsja lito v ati,
sch. kajati m stíti, kajati se {po-, ras-) a td . —
Psl. bylo kajq kajati tre s ta ti, a k. sq·, je
příbuzné se stind. čayate odplácí, tre s tá ,
m stí, ř. τίνω splácím , p latím , s cena a noivy)·,
koř. k uei-\kuoi-. Bylo-li v slovanštině p r i
m árn í sloveso, by ly nesnáze s d vojím
vývojem p ři eí/oí (*čej-e v prés., či- popř. cév inf.), p ro to ovládl tv a r, jejž lze nejsnáze
vyložiti jako iterativ u m s dloužením v kořeni,
*kaj-ajq ( > haplologií kajq) kaj-a-ti.
k atiti (se) Jgd-PS -S S JC ; zlobit (se), h n ě v a t
(se), zpravidla s roz-; rozum í se pro jev silný,
p ru d k ý , spojený s láním ap. (nikoli te d y t r
v alý n. ta jn ý , tich ý hněv). Č asté j e rozkacený;
m ůže b ý t zm írněno v rozkabacený, rozkaboucený PS. — slc. ka tit sa asi z češtiny. —
Odvozeno od kat (H K ) jak o žto ta b u o v á
n áh rad a za čertit (se) t/v . N ení te d y u katiti
podkladem to , že b y snad k a t byl člověk
zlostný, prudce popudlivý ap., ale jen to, že
kat se dříve kladlo v různých rčeních m ísto
Čert (aby sk u tečn ý čert nebyl svým p ra v ý m
názvem sn ad přivolán), podobně jako N ěm ci
kladou Henker ve stejn ý ch rčeních m ísto
Teufel, n ap ř. ich kummere mích den H enker
darům = o to se čerta sta rá m = o to se
vůbec nestarám .
katolík, katolický·, od catholicus v církevní
latině, to z ř. καϋολικός „obecný" ( > xa ď
ολον = vcelku, obecně, κατά, ολος). C írkev
k-á, původně = obecná, zabírající všecky
národy.
katrán: rostlina Cram be. Preslovo p řeje tí
z rus. Icatran, což je asi od T atarů .
káva: v tom to tv a ru se objevuje u nás 1669
jako ú p rav a cizího slova (arab. kahw a, tu r.
kahwe); p ak proniká zásluhou arm énských
kavárníků v E vropě tv a r s / (fr. café, něm .
Kaffee, atd.), i u nás kafé (od toho je kafírna),
původně nesklonný, p ak skloňovaný podle
more·, ten se drží dosud v lidové řeči (ta m á
nebo m ěla i podoby kafé kafét kaféto kafiště
kaféj kafaty gen. -yho); bylo i náhražkové
cikorikafe (z něm činy; viz cirifinda). K áva se
objevuje p ak nově od 1812 u Tablice (prý to
„slóvenštěji zní“ , tj. slovanštěji), později
ovládlo v spisovné řeči zásluhou Amerlingovou (v Šafaříkově Světozoru); odvoz, ka
várna, kávovník. T oto nové káva je b u d to
z polštiny (kawa) nebo ze schrv. (tu káhva >
kafa, kava) nebo sn ad z m aď arštiny (kávé), tu
všude přím o z osm anštiny (z dob tu reck ý ch
válek). V. P o lák N Ě 20.204.
kaval, kavalec: velký kus (chleba, m asa):
za J g ícramfalec us. v P raze; T ům a, Z č.
m lýnů 2.174, laš. kramfolec Malý, vč. (k)ramfalec Piazza, jvč. kaval, kivál, han. kaval(ec)
K pU , též gaval, kavalec, laš. kaval, kabal·,
sem p a tří snad i č. lid. štafalec N Ě 18.197,
PS, šťafec PS, vč. štamfalec P pz, us. štramfalec
(chleba) a pd. tajfal, tajs(t)al. Z dá se, že
ty to zkom oleniny jsou asi z dětského ž v a t
lání. — slc. kaval, pol. kawal(ec) kawalek
( > ukr. kaválok), hl. kabl, dl. kjabel, r. okoválok. L it. gabalas. — P ře ja to ze střdněm .
kavale dřívko n a losování, los, vylosovaný
podíl (nyní Kabel f. podíl).
kavalec 1°: jednoduché vojenské lůžko
z prken sbité. Z něm . Kavallett, to p ak z it.
cavaletto sto jan , podstavec. (Šm ilauer.)
kavalec 2° J g : v y v ýšenina v opevnění,
z níž se m ůže koldokola stříleti; to je dále
z kavalír Jg , něm . Cavalier t/v .
kavalír, slc. gavalier: z něm . K avalier (pův.
„jezdec" ), to p a k je z fr. cavalier, rom ánské
odvozeniny od la t. caballus kůň.
kávěr gáver kodér kadér val.: m očál, b ařin a,
močidlo, stu d á n k a pro d o b y tek , s tu d á n k a
s pitnou vodou (osazená kadlubem ), m alé
jezírko (R. J e řá b e k RZ 217). — P d . kawior,
kawjor. — N ejasné.
kavka, již stč.; h an . též kava. Mor. peior.
odvozeniny kavák kaváň kavoň. — Pol.
kaw ka i zkrácené kaw a, hl. dl. kaw ka, u kr.
r. kávka, slc. sch. sln. kavka. Vedle to h o slc.
sch. b. čavka. — Obě podoby, s k i s 6, jsou
zvukom alebné (ukr. kav! o kavčím hlasu)
a jsou to p a trn ě ú tv a ry p araleln í k slovesu
vyjadřujícím u k av čí hlas (sln. kavkati, dl.
kawkaé). Nelze te d y k lá sti Psl. * ka vtka
*éawbka, je jen m ladé kav-ka čav-ka. L it.
kóvas i kiáukě; d án . kaa, stř.-hol. cauwe.
J e i rom ánské cava M L3 1785.
kavna stč.: h av ířsk á ch alu p a (16. stol.);
slc. stříšk a n ad stu d n í. P d . kaw a stříšk a n ad
h ran icí d řeva. ,,S pol. kaw a a něm . K ave,
K auhe je to staré p ře je tí z la t. cavea ohrada,
klec, ú l.“ Šm ilauer.
kavyl: ro stlin a S tip a. P reslovo p řeje tí z r.
kavyl, jehož pův o d je n ejasn ý . slc. kavyl
z češtiny.
k azajk a, o d tu d slc. zhruběle gazaja; Jg d
kazák k a b á te k bez šosů; vč. a h an . kajda
(pohrdlivě). — B u d to z něm . Kasacke nebo
z ital. casacca (fr. casaque) t/v , slov neznám ého
původu.
kázati; stč. bylo i nesložené kazovati, hojně
doložené, dosud val. laš.; kazatel, :telna; stč.
kázanie, nč. kázání·, stč. nekázaný, m or. kázar;
ze složenin jsou v ý znam nější okázali, okázalý
(jvč. u Litom yšle i jin d e dosud o-, vo-), nyní
za to je zp rav id la ukázati; m or. zakázali
p o ru čiti, z. si o b jed n ati si, h an . msl. laš.
zakázka o b jed n áv k a (o d tu d spis. zakázka),
jě. hornoblan. na zakáz = n a zakázku;
p o stv erb aiia důkaz nákaz odkaz průkaz příkaz
úkaz výkaz vzkaz zákaz a další odvozeniny
jak o prů ka zn ý a td . — V šeslovanské: stsl.
kažq kazati k áza ti, n ap o m ín ati, nakazati pou čiti, n ap o m ín ati, s tk a z a ti v y k lá d a ti, vyp rav o v ati, slc. kázal, r. kazu kazái u k azo v ati
(kážetsja ukazuje se, zdá se), skazát řík a ti
(skázka p o h ád k a, o d tu d p řeja to ě. zkazka)
a td . — P říb u zn é je pouze stin d . éás-ti
ukazuje, káře, rozkazuje, poučuje, tak že
všecky základní naše v ý zn am y jsou p o k račo
v án ím těch , jak é zdědil též sa n sk rt; ide.
kořen b y l *kás-, u nás k > k p řed tem n ý m
vokálem a; s z nejasné příčiny se sonorisovalo
v z (viz v šak kázeň). Sloveso p ů v o d n ě
atem atick é přijalo u nás sek u n d árn í -joa přešlo ke vzoru tesati. P ů v o d n í vý zn am
u k azu je san sk rt; naše oslabení v h lásati,
v y k lá d a ti’ a dále v pouhé ‘řík a ti’ je stejného
d ru h u jako v praviti (od pravý, viz!).
kázeň m sl. slc. dosud = kázání; stč. kázn
-zen gen. -zni tre s t, kázan o st, k ázán í (řeč);
stč. káznili kázaně si počínati, nč. u d ržo v ati
v kázni, obyč. ukázniti, ukázněný·, nč. k á zn i
ce. — V šeslovanské. V ýznam y u k azu jí zře
telně, že kaz-nb je od kazati, a to od pouhého
kořene, nikoli od km ene u nás již rozšířeného
o -jo-, resp. o -a-; m ožno souditi, že existence
příponové dvojice -sn b fzn b (pě-snb, bolě-znb)
způsobila analogickou zm ěnu s > z p ráv ě
v to m to slově (*kas-nb > kaz-nb), o d tu d že
se z přeneslo p a k do slovesa kaz-ati. Denom in ativ u m kazniti (je jinoši.) m ožno položití
již do praslovanštiny.
kaziti, postv. kaz·, překaziti překáželi, o d tu d
překážka; nakaziti > postv. nákaza, nakaž
livý; zkaziti > zkáza. — V šeslovanské; Psl.
kažo kaziti. P říbuzné je lit. góžti, gožíti, n apř.
o zkažení p iv a D abŽ.
kazuár, p tá k běžec C asuarius z Indonésie.
Z m alaj. kesuari, což byl jeden d ru h z o stro v a
Ceram . Stiller R O 22.123.
každý, slc. každý, hl. kóždy, dl. kuždy.
p. každý, r. u k r. káždyj, b r. kóžny (nář.
kóždyj aj.). Stsl. k-bžbdo (jen sg. m ask.);
též kyižbdo. — Slovo nesnadné. S tarší ú tv a r
je zajisté stsl. kt-žb d o (bylo i ko-žbdo), gen.
kogo-žbdo, d a t. komu-žbdo, te d y v p rv é části
je m užské tá zací (zde v lastn ě: neurčité)
zájmeno k t ; později p ro n ik á v stsl. do
1. části i tro jro d é zájm eno k y i kaja koje.
Další vývoj byl ten , že v 1. části zobecnělo
bud ko ( = k m e n m ask u lin a, ide. *kuo-)
nebo ka ( = z d l o u ž e n ý k m e n , ide. *kuč-,
viz níže k elt.; n e n í to km en fem inina)
a u jiných Slovanů b y la flexe přenesena na
konec slova. M éně prů h led n é je -žbdo. V ětši
nou (též v našem E Sj) se spojuje se slovesem
žbdati, č. ždáti, aniž je p ři to m m ožno přesně
určití, ja k ý je to tv a r; s tra n v ý zn am u se
odvolávají n a lubo v kak-b lubo ‘kdokoli’ ap.
a na la t. qui-vis, qul-libet ‘kdokoli’. Ale je
pravda, že žbdati jin a k v ta k o v éto úloze
nevystupuje. P ro to bylo tře b a h led at řešení
jiné: v fb se viděla částice p říb u zn á s částicí
že. Ani to v šak neuspokojuje. — D om nívám
se nyní, že je m ožno, v lastn ě n u tn o sro v n ati
naše ad jek tiv u m s la t. quisque quidque
(a quaeque quodque) t/v a s k elt. *kua-ko-s,
*kuó-ko-s t/v (stir. cach, b re t. pep, kym r.
pawb). P oněvadž la t. que znam ená ‘a,
a vůbec’ a te d y p řed p o k lád á ještě jedno
předchozí slovo (než je to , k něm už je p ř i
pojeno), je tře b a v y jiti z plného, v m nohých
jazycích se v y sk y tu jícíh o sousloví s ,,jed en “ ,
např. la t. u n u s quisque lze ch á p a t jak o žto
„jeden a vůbec [nějkdo ( = unus et [omnino]
aliquis/: je v něm spojovací que, zde s o d
stínem ,,a v ů b ec“ (tak o v ý o d stín pro que
uznává N ovotn ý v lat.-č. slovníku: regno
fortunisque om nibus); p a k v p řívlastkové
podobě unurn quodque m alum = jedno
a vůbec které zlo = každé zlo. K eltsk é jazy k y
přeměnily už d an ý ú tv a r s *kue n a a d je k ti
vum ( = přenesly sklonění n a konec slova,
jako Slované v dalším vývoji). V zhledem
k tom u, že la tin a a k eltštin a m ají tu *lcue,
předpokládáme je i u nás; jenže k se zde
oslabilo ve znělé *g > ž, dále e se oslabilo v b,
které pak zanikalo. K onečně -do vzešlo
patrně z de (to je v stsl. k-bžbde, kyjbžbde)
asimilací s ko- prv é slabiky. J e asi v sk u tk u
totožné s -de, k teré jo v ad v erb iu m ísta kde
(*k-b-de). N a p odporu to h o se d á u v ést
č. kdekdo, kdekterý, kdejaký — k ažd ý ; je
proto snad i m ožno v id ěti zde redukci toho
kbdc v pouhé de. P rv o tn í význam sousloví
edin-b kt,žb \k~b\de by te d y byl „jeden a kdo
kde [jest]“ . Toto [k-b]de jo ovšem p řídavek
jenom slovanštiny. — P odobně jako keltské
tvary lze ch áp a t lit. kiekvíenas ‘k ažd ý ’;
víenas ‘jeden’ položeno v šak n a d ru h é m ísto,
protože mělo své sklonění a te d y celek dobře
adjektivisovalo; kiek bude něco jako *kuoi-kue, lat. *qui-que (stlit. kiek m énuo = každý
měsíc). Podobně i lit. ik , lot. ikviens ‘k ažd ý ’.
— J in é dom něnky o původu slova každý
viz v knize J a n a P e tra , Zaim ek každý
w historii i d ialek tach jazyka polskiego,
W roclaw 1957.
kbel: stč. kbel, kbelík je n ád o b a a d u tá m í
ra ; nč. kbel -ec -ík d ru h n ád oby, chod. Kbelík
m áselnice, Kbelec staro b y lá d u tá m íra, jč.
gbelílc m áselnice, zm . gbel(ík) d u tá m íra, laš.
gbel, dbel d řevěná nádoba, okov u stu d n ě;
jinde m or. nád o b a n a vodu. — slc. gbel n á
doba n a vodu, d u tá m íra, gbal, dbal n ád o b a
n a v y v ářen í p rád la, Vsl. kabel kbel (ale č.
kýbl, kyblík a slc. kybel nově z něm . Kúbel).
U jin ý ch Slovanů doložen i vý zn am „m íra
p lo šn á" (vzešlý z „m íry d u tó “ ), pod. korec =
m íra d u tá i plošná, n ap ř. dl. kjabel, kebel lo
sem přidělený dílec pole; ta k vysvětlím e
m ístn í jm én a stč. Kbel, Kbelnicě, nč. K bely,
slc. Gbely (či od *g-bbělb?; bylo st. luž. gbel
Biegung, E ichler W ZU Leipzig 13.380). Pol.
kdysi gbel, dl. viz výše, u kr. gbol k b elík
i m íra, str. kobel m íra, r.-csl. k-bbbl-b nádoba
i m íra, sln. kebel i kabel, sch. kabao, b. kabal
i kobel kbelík. — P ravděpodobně p řejato
z g erm ánštiny, a to ze sth n . kubil (doloženo
milucKcKubili n tr. ,,m u lctra“ ), to p ak asi
z la t. *cupellum; Š afařík 3.463 cituje s třla t.
cubulus. — V češtině gbel > bel bylo m ateno
se zbel (viz), tak že chod. Kbel znam ená i zbel,
jin d e kbel p a k i „zařízení n a v y p o u štěn í
ry b n ík ů " , neboť okolo ,,čepu“ je „k ašn a
čtv erh ran n á, n a níž chaloupka b ý v á nebo
sru b “ (Jg), te d y jak ási obdoba k ad lu b u s tu
dánkového. Chod. Kbel p ak p řejím á i jiný
v ýznam kadlubu, to tiž „sch rán a n a semeno,
n a obilí1‘ (d u tý km en, k něm už přiděláno
dno).
kdákati, již stč.; vč. m or. vdákat; m or. též
kokodákat; slc. kodkodákať. P d . gdakac. Vše
zvukom alebné.
kde, slc. kde, r. gde, pol. gdzie a td . V češtině
znam enalo kdysi též ‘k a m ’: Sm 89, jako
n y n í v slc. Psl. stsl. k^de. Odvozeno od ide.
tázacího km ene *k"u- příponou -de; srov.
zde onde jinde.
kder(ec): rozvorová ram en a zadku vozu
Jg -P S , chod. Kder H r (pod vůz). Dl. der. —
N ejasné. Snad to též co oštěr t/v , připustím e-li
zm ěnu šl > žď, srov. ždár(ek) rozštípené d ře
vo Jg d , a dále vývoj žder > Kder.
kdežto, spojka odporovací. O bsahuje kdež,
k te ré se v stč. kladlo i v časovém význam u
,,k d y ž“ . T en, po zesílení o to, m ohl snadno p o
dle souvislosti b ý t chápán jako odporovací
(podobně jako v ně. zatím co a v něm.
wáhrend). O sta v u v dnešní češtině v.
H ausenblas S bT rávn 133n.
kdo. T oto zájm eno, m ající jen sing., znělo
Psl. k~b-to. Vlivem slov kdy kde kudy, jež
jsou od téhož tázacího základu, stč. kto
přešlo v kdo [vysl. gdo]. Zesilovací -to (jen
v nom . sg., též v čb-to, viz co) jo zájm eno to,
stejně jako v nč. kdo to, co to m ísto pouhého
kdo, co; mělo úkol d á ti k ratičk ém u k-b čb
v ě tší objem . D alší p ád y jsou od zák lad u
ko- (ko-ho, ko-mu, ko-m), in str. kým m ísto
starého cěmb je n o v o tv ar, asi z *kyjim b od
kyjb, 6. ký; c- příliš rušící bylo ta k to o d stra
něn o ; kdo bylo původně jen tázací; „neurčitý m “ zájm enem (kdyby kdo přišel, a t počká)
se stalo zajisté později, n eb o t v té funkci
m ívá tázací zájm eno v m nohých jazycích
n ějak ý příd av ek navíc (u nás ně-); D eeters
I F 60.111. Složeniny: ni-kdo (stč. nikto nikt,
s novým přísu v n ý m vokálem nikte) ne-kdo
lec-kdo kdo-si (si je s ta rý k o n ju n k tiv od esb ý ti, te d y ,,b u d “ ). — P sl. stsl. k-bto, slc. r.
pol. kto, sch. p řesm ykem tko. — V ide. bylo
*kui-s, zachované v la t. quis, ř. τις. Místo
toho se v bsl. a ár. objevil tv a r n a o, podle
ad jek tiv , *kuo-s: lit. kas, stin d . ka-s, slov.
*k-b. Od základ ů k uu- k'Jo- je hodně odvoze
nin, viz který kde kam kdy ku d y kolik k ý kaký
odkud pokud dokud poněkud každý.
kdoule, stč. kdúle gdúle. H an . kol 1920— 30
kótna K pU . — slc. dula, pol. (g)dula, u k r.
(h)duljd, b. dulja. — Ze staršíh o ícduúa (rus.
kdysi gdunja, sch. (g)dunjci); l je b u d disim ilací zubnic nebo vlivem časté příp o n y
■ula. D ále pochází, přes κυδώνιον μάλον =
kydonské jablko (přichýlením ke jm énu
m ěsta K y d o n u n a K rétě), z Malé Asie: název
je p rý od m ě sta Κυτών lov n a h ran ici Lýdie.
kdy, stč. též kda, srov. n ikd á Sm 246. Se
-zb dalo spojku když. — slc. kedy, pol. gdy,
hl. (h)dy, dl. (g)dy; jinde s -a: stsl. ni-k-bda-že
nikdy, sch. kada. — L it. kada, stin d . kada.
P ů v . te d y u n ás je k-bda: odvozeno od ide.
tázacího km ene *kuu- příp o n o u -da, srov.
jin d á . Ale -y je sn ad podle kehdy tehdy, kde
-hdy je asi z gody (hod). — „L eckdy, občas" :
stč. když tehdyž Gb S1 2.430, slc. kedy-tedy,
srov. kde-tu — m ísty , ledakde. P odivné
(NĚ. 9.19) kedy-neskedy (nezlcedy) se vysvětlí
zm ětením s ty p e m biti hlava nehlava, ji ti
cestou-necestou.
kdybych a td . „V zniklo z časového rela tiv a
kd y a kondicionálu by. V ěty časové n ab ý v ají
velm i často od stín u podm ínkového, nevztahují-li se k jed n é u dálosti, n ý b rž k ději opě
to v a n ém u nebo p latn ém u m im očasově. Č a
sový v z ta h t u je oslaben a prav id eln ý sled
dvou d ějů vede m luvčího k to m u , že si u v ě
dom í jejich p o d m ín k o v ý v z ta h .“ „V e 14.
stol. je kdyby ještě říd k é; častěji se s ním
setk áv ám e zvláště ve spisech Š títn éh o .“
(J. B auer.)
kebule vulg.: h lav a; slc. gebula S SJ. —
Z něm . arg. Kópel t/v ?
kecá ti: viz kycati.
kecek kecala keckal gécal gecan gecgal gejcal
.m or.: ch řástal. Od jeho hlasu gec gec R š 113
(jinak B : p rý od přisedání k zemi, když v y
d á v á hlas).
kedlubna 1° i -ben, lid. vě. kerluba. Z něm.
n ář. 1712 doloženo kelruben (Š), později
Kellrúben. Ale slc. kaleráb kareláb je z maď.
kalarábé.
kedlubna 2° i -ben lid. zhruběle SSJČ:
h lav a. — Slovo p ů v o d n ě argotové PS.
P o d o b n á „ m etafo ra" z ro stlinné říše je
pd. kapusta hlava, P J 1961, 231, a č. kokos
t/v .
kedska, kecka: d ru h obuvi, n y n í zv aný
tram pky (K. K orbiel). — N ázev je od jména
am erické firm y K eds, k te rá ten dru h v y rá
běla. Jm én o firm y bylo n a každé botě, na
gum ovém k o to u čk u nalepeném v m ístě
k o tn ík u (M. R o u d n ý rkp.).
kejhati, m or. i kýhati, o husím hlase.
Z vukom alebné. — O dvozenina: vulg. kejhák
k rk.
kejklati: viz kyklatí.
kejkle p lu r.; stč. sg. kajkl, kajklovati, kajkléř kaukléř; nč. kejklíř, kejklovati; rostlina
kejklířka M imulus (něm. Gauklerblume): při
sebem enším podráždění blizny sv írají se
k o ru n n í laloky. — slc. kaukliar, pol. kuglarz,
kuglowac, hl. keklija, kekler, keklowač, dl.
goklař. — Z něm . gaukeln (popř. z nář.
gekeln, gokelen, geikeln, kekeln apod.).
kejla za J g n a B erounsku: d a r k obžínkám
nebo od obžínek, výslužka; jč. hejly obžínky
K u b ín VČP 7.152. N ejasné. S nad souvisí s lit.
kule m lácení (obilí), D reschen, od h ú lti (viz
o něm p o d kel 1°).
kel 1°: jis tý m o h u tn ý zub: stč. kel, mor.
kel kelec Jcelcák kelčák kelán kelón. — Všeslovanské v y jm a b .: slc. kel gen. kla, pol.
kiel gen. kla, kielec, dl. kel, n ář. kel, u kr. kol.
r. klyk, v plur. (í)kly, sln. kel, sch. kaljak. —
P sl. k-bl-b; souvisí nejspíše s lit. kú lti, lot.
kult b iti (schlagen), m lá tit (obilí, dreschen);
lit. kuldásyti je z m látit (koho), verhauen.
T ento v ý zn am (verhauen) u p om íná n a něm.
název k lu H auzahn a te d y svědčí pro spojení
s kú lti, i když slo v an štin a příslušné tom u
přesně odpovídající sloveso z tra tila . Má je
v šak v podobě k-bl-ěti, viz kel 2°.
kel 2°: klíček v sem enu: h an . kel (Heršpice),
msl. kel; stč. klí ( = k-bl-bjb), č. dále klíč,
klíček; „v ý h o n k y n a starý ch bram borech
z ja ra jsou klíh y“ J jč ř 90; sloveso k-bl-ějg
k-bl-ěti: han . žito kleje, v al. zem ňáky klíja
nebo (SvK) klejů, msl. u K y jo v a klet; v č. od
klíč je nové klíčili; to to *klieti bylo m ateno
s klovali (na základě p řed stav y , že ku ře se
klove, kluje, p ro klovává ze skořápky), o d tu d
slc. tráva sa kluje m ísto t. klie, obráceně chod.
vejce se klivou, kliva jí — p u k ají (při líhnutí).
— slc. klik, pol. kiel kielek, kielkowač, dl.
kel, klěš se, sln. kal, klijem Jcliti, sch. kalac,
klíjem kliti. — Sloveso k-bl-ěti s$ není asi
odvozeno od s u b sta n tiv a k-bl-b, ale je n e j
spíše praslovanskou ú p rav o u slova, k teré by
odpovídalo litevském u k ú lti, lot. kult (viz
o nich kel 1 °) a k te ré znam enalo asi přenesené
„p ro b íjeti se" (zde: ze zem ě n a světlo);
k-bl-jo k-blti po z trá tě je ru nějak é ú p rav y
rotiž potřebovalo nezb y tn ě. Slovo kel 2° pak,
Psl. k-bl-b, je tv a re m sice to to žn é s kel 1°,
ale je n u tn é je c h á p a t nikoli jak o přenesený
význam slova kel 1°, ný b rž v původním ještě
pojetí jako ,,prob íječ“ = te n orgán semene,
který se p ro b íjí slupkou ven, p opř. ze země
ven; základ k-bl- je rozšířen o - b jb y stč. klí
a další - k t v klik asi jako v gvozd-bjb (hvoz
dík), hřebík apod. (vesměs špiěaté ú tv a ry
pronikající něčím , jako klíček p ro n ik á slu p
kou nebo hlínou).
kelím ek: ty g lík ; od 1828, p řeja to Preslem
z polštiny (kielim ka rendlík); další historie
není jasná. V yhlídal D ocht. pov. 1.49 m á
han. km elínek. Podle J . J a n k a ČMF 23.224
přišlo k. přes osm. k ilin z pers. adj. gilín
hliněný. Spíše v šak bude, podobně jako
r. kalyp’ tav iči form a, kad lu b (v. i to to ) z tu r.
kalyp, kalyb.
kelňa m or.: zednická lžíce B. — slc. kelňa,
p. kielnia ( > r. br. u k r.). — Ze střh n . kelle
(dosud ta k něm .) t/v .
keltovať m sl.: v y n a k lá d a t. J e n v písni:
kdo chce p ekn ú ženu m aí, m u sí na n u k. (též
geltovat; K . K lusák). — Odvozeno asi přím o
od maď. kolt t/v , u trác eti.
kep: vulva, stč. gen. kpa k p u ; stč. kepstvie
špatnost; m or. kepský šp atn ý , laš. (F ren štát)
kep hlupák, kep ií se hloupě se sm áti, z p o lšti
ny; vč. kepit se p a rá d it se, na- se, na- si
šatku, kepivá dívka. — Pol. kiep přeneseně
hlupák, blázen ’, kpic d ělati si blázny z n ě
koho. — Slovo jistě staré, asi již Psl. "“fcip-b,
původu nejasného. Mohlo b y souviseti s lat.
cunnus, k d y b y to to bylo, s lidovým n n za m n,
z *kup-nos (pouhá dom něnka!), nebo s ind.
gábha- m ask. t/v .
kepeň kepenec kepienok, zříd k a kapen slc.:
plášť, kožich (ale val. kepeň ošum ělý k lo
bouk je = krpeň\), č. dříve Jcepeník (B randl).
— Stpol. kiepieniak kopieniak, u k r. kepenjak
kepeň, r. kebenjak n y n í kobenjak, sln. kepenjek,
b. kepeneg. — V ýchozí slovo bylo v tu reck ý ch
jazycích: je osm. kepenek plášť (janičářský).
(Kirgiz. je s -&-). To přešlo do maď. jako
kópónyeg, kópenyeg; ale -ek bylo odsunuto
jakožto dom nělá k o n covka m nožného čísla
(Šmilauer), ta k že je i maď. kapeny. T edy
slovanské tv a ry s k n a konci m ohou b ý t
z tur. jazyků, ale zkrácené slc. kepeň a ukr.
kepeň je jistě z m ad arštin y . H au p to v á.
kepr: d ru h tk a n in y . Z dol.-něm . keper,
spis. Koper.
kerblík, již s tč .: ro stlin a A nthriscus. Z něm .
Kerbel — A. caerefolium , což je z chaerophyllum. Srov. třebule.
kerhát: ro stlin a bršlice (Aegopodium), stč.
kerhart, m or. kerhátek, slez. gerovačyna. Z něm.
Gerhartskraut.
keř, stč. gen. křé, nč. analogií keře; zdrobn.
spis. č. keřík, křížek, laš. křok, m sl. š křížek;
křovina; viz zákeřný. Sem náleží i v al. kříb,
laš. křib keř, val. kříbí křoví, laš. rozkřibit se
p u stiti m noho odnoží, ro zrů sti se (i -chřib-),
val. zakříbit sa, zkřibovatét t/v , kříbina k řo
vina, kříbiší drobné křoví. — slc. ker gen.
kra, pol. kierz gen. krza, krzak, u k r. krjak
krak km en, r. n ář. kor' kořen, krjaž. U jižních
Slovanů není. — Psl. k-břb; souvisí n ep o
chybně s kořen (viz), p říp o n a *-jo- způsobila
asi oslabení o > t>. P ů v o d n í vý zn am byl
nejspíše ‘odnož’, z toho pochopím e jed n ak
v ýznam ‘k o řen ’, jed n ak ‘odnož, p o stran n í
v ý h o n ek ’, a vývoj až po ‘k e ř’. Z vláštní
poznám ky p o třeb u je m álo jasné val. kříb
atp . P řed p o k lád á nějaké *k-brěb-b, což b y se
dalo vyložit pom ocí kontam in ace staréh o
k tr - a tv a ru , k te rý b y odpovídal jin a k m álo
jasném u lit. kerebla (též -pla) ‘nízký strom
s daleko rozloženým v ětv o v ím ’ (též: n e
forem ná věc, trp aslík ); to se citu je vedle
příbuzného lit. kereti rů sti do šíře, do
větví.
keser: příru čn í p y tlo v itá ry b á řsk á síť n a
vidlicovitém držadle. U žívá se jí m j. p ři
p řek lád án í ry b ze sádek do k ád í apod.; aby
ry b y nebyly p ři to m dlouho bez vody (pře
nášejí se p ráv ě keserem ), m usí se p řen ášeti
rychle, o d tu d bžžetí jako s keserem (srov. laš.
s tremterem). Dl. kašer, pol. kasierz. — Ze střdoln. kesser (nyní spis. Kescher; slovo v ý ch o
doněm ecké).
kešeňa laš.: k apsa. — slc. keseňa, kíešeň,
kišeňa, pol. kieszeň, n ář. kíešnia, o d tu d ukr.
kyšenja. — P olské slovo je odvozeno od
pol. kiesa, jež spolu s r. kisá, jid. kifie, kis
(p y tlík n a peníze) je z osm. kasa p y tel.
Podle M ihála SR 25.98 je slc. slovo z polštiny;
jistě i slovo lašské.
keťas ketasina, keiasit -ovát: vzniklo za
v álk y 1914— 18 z něm . Kettenhandler ř e tě
zový obchodník, lidovou příponou -as (se
zm ěkčením , srov. tvrdas; třídas — tříd n í p ro
fesor), připojenou h n ed po p rv é slabice. —
slc. keias, keiasit z češtiny.
kéž k ý ž (odtud kýžený toužený), slc.
kiež(e). — Z ké < *koje, n e u tra od ícý (viz).
V stč. kladeno ké zp rv u v p la tn o sti tázacího
„kdo, co“ , b a i bez ohledu n a ro d (ké jest
m atka má? a ké sú bratřie m á? = kdo), p ak
u strn u je v tá zací adv. „což, cožpak“ (kéž m i
to činie j í n i l = c o ž p a k ...). O d tu d b y l jen
k ro k k v y já d ře n í p řán í (srov. dáš p o k o j‘i =
dej pokoj!). Z u b atý 1. 1. 205. O kýžený a kéž
i Svěrák N Ř 38.86 a R y šán ek N 39.26.Ř
V ývoj k v y jád řen í p řán í m á p aralelu i jinde.
L a t. ad v . quí (pův. ab l.-in str. od quid,
te d y ,,čím “ ) znam ená „ ja k “ nebo „čím to,
že“ (quaero, quí scias — tá ž i se, ja k víš n.
od k u d víš), ale u v ád í i v ě ty přací, jako
pozdější utínám , te d y „k éž“ (quí illi di
irati = kéž se n a něj bozi hněvají). R ovněž
ta k ř. πώς („ k te ra k ? " , ,,ja k “ ) s o p ta tiv em
a áv v y ja d řu je přán í. S taré *koje funkcí
te d y odpovídalo slovům kterako a ja ko >
kterak, ja k , ale bylo ve tv a ru „ u rč ité m “
(ko-je), neboť u zájm ena k ý tv a rů „nesložen ý ch “ jin a k an i vůbec není.
kiksat slan g .: 10 d ělat chyby, 2° n ed ařit se;
kiksnout. slc. kiks, kiksnút, -sovat. — Z něm .
Gicks nepodařen ý tó n . T reim er 24.
kinštart, ky-\ králo v sk ý pokladník (v 15. až
16. stol., AČ 12.47, 14.282; vym izelo po
vym ření Jagellovců). Z maď. kincstartó t/v .
S ulán rkp.
klábositi: p o stv . klábos tlach ; klábat J g d ;
msl. u K y jo v a kláboznit klabúzňat klebúzňat;
sem p a tří i kalabisovat, m or. kalabizňovat, laš.
kalabit ( > kalab žvanil), dále (s m za b)
klam at klam ořit t/v . — K(a)lab- je kořen
shodný s tím , k te rý je v lit. kalbeti a dial.
(Jušk.) -klábti m lu v iti; jak o klábositi je s ta
věno lit. n ář. kalbásyti b a v iti se (cit. ZfslPh
24.15); -os- je též v slc. blabosit žv an iti;
i o s ta tn í zjevy jsou expresivní p o v ah y (přípo
ny, m ěkčení v laš.).
klácat se vč. (Rais): nečinně se potlo u k ati.
N a Jičín sk u klícat se. Z klácat se jinou
příponou (viz lajdati) vzniklo klajdat se
a dále — adideací ke klacek — klackovati se,
vč. kličkovat se t/v . — D v o jito st á /í ukazuje
n a §. J e p ro to m ožno v id ě t příbuzenstvo
v lot. klenderět t/v (um herschw eifen, -irren,
sich h eru m treib en ); u nás je s-ové intensivum
(d-s > ts = c), te d y *kl§d-sa-ti. L o ty štin a
podržela en beze zm ěny, sloveso je afektivní.
klacek, vč. kliček, laš. klocek klocak, msl.
klocek glocek obušek, p řen. h u lv á t; č. klacoun
klicoun přen. v ý rostek, h u lv á t, klancát veliký
exem plář, chod. klancák v elký člověk. —
slc. klocok, — ,,Z něm . K lotz 1° špalek, 2°
nem ehlo, 3° klacek, h u lv á t.“ Šm ilauer.
kíač m or. (posm ěšně): noha. P a tř í asi ke
klécati k u lh a ti.
klača vm .: k o b y la K t 6, h erk a K š. — Asi
z pd. klacza t/v ; je i r. b r. kljača, u k r. kljac(a),
sln. kleká herk a. — P a tř í asi ke klécati
k u lh a ti, důvo d n ázv u je (Sí. 2.182) asi
v těžkém , neo h rab an ém chodu tě ch zv ířa t
nebo též od k řiv ý ch noh.
kláda, slc. klada·, kláda bylo i m učidlo, sk u
te č n á k lá d a ze dvou oddělitelných polovic
(„m ajo r k lád y , jež se suší v sadu, dal p ř i
vléci, a v každ o u velkých v ru b ů řa d u dal v y
sek at, i vězňům n o h y v ony v ru b y dal
sev řít kládou d ru h o u jako ve psí h u b y ; p ak
obě klád y , z k ra je h řeb y dobře sbité, se z a
vřely a stiskly pevně jak o slité " . Mickiewicz,
P a n T adeáš kn. IX .). — V šeslovanské: hl.
kláda, pol. dl. kloda, slc. sln. sch. b. klada
(sch. «), u k r. r. kolóda. Viz i dlák. — Psl.
*kólda: příbuzno je něm . H olz dřevo, p ů v .
asi osekané. — S ta rá češtin a znala kladské
dědiny a kladské lidi: „jm énem tím se o zn a
čuje jis tá kategorie zem ěpanských pozem ků
i lidí, k te ří n a nich seděli s jistý m určením
a p ráv n ím p o stav en ím ; ja k é to bylo určení,
zjistit nelze" (J. P ra ž á k ZM K 4.398, ta m
sta rší liter.); zde kladský je odvozenina od
kláda ‘les’ (tak správně P .), nikoli od krajiny
nebo h ra d u K ladsko. (Nč. kladka kotouč
jistého určení, fys. stro j, viz pod klát.)
kladivo, i slc. sln. sch. csl. — Málo jasné.
N ejspíše je příbuzenstvo v k eltštin ě: ir. ord,
kym r. gordd, b ret. or[d] t/v ; je v šak třeb a
u zn ati zám ěnu likvid r\l; mělo se za to , že
pů v . je ord a že kym r. g je výsledek „infekce" ,
ale je m ožno ch á p a t to obráceně, jako
genoc // enoc atd .). — K om enský myslil na
klásti: „D obře se zajisté řík á, že se za tepla
železo k o v ati m á, protože dáš-li m u vychladn o u ti, darm o n a ně kladivo dokládaje,
h ň u siti se s ním b u d eš" (D id., fund. V III;
sdělil F r. Svěrák); je to v šak jen „lidová
etym ologie" . T aké T rávníček NĚ, 35.164:
„k. je to , co je n a kladení, tlučení, bušení,
te p á n í" .
k l’ag klaga glaga: syřidlo (telecí žaludek,
staro d áv n ý salašnický p ro střed ek k zesýření
m léka), p řen. n ech u tn á om áčka, polévka;
ch ab ý člověk; o d tu d s- u- za- klagat glagat
kligat (val. slc.). Pol. klag glag gleg gleJc klok
glog, uk r. kljag gleg, r. gljak. — P astý řský
term ín k arp atsk ý , z rum . chiag (m acedorum .
clag), to z *clagum < *quaglum < la t. coagulum .
klamati, postv. klam·, klam ný, klamavý;
v stč. znam enalo „d ělati si šp rý m y z někoho,
žerty , lh á ti" a pojilo se se 7. pádem . — slc.
klamat, klam , klamár. Pol. klamac, klam
( > ukr.). Dl. sklamaá je asi z češtiny. —
P říb u zn o je lit. krópiu krópti a lot. krápju
krápt klam ati, p o d v ád ěti; rozdíl je v záměně
likvid l/r a retn ic m \p ; v inf. km eni je
v slovanštině přechod do tříd y n a ó. — Sem
náleží též stč. klask, klás řeč žerto v n á, n e
v ážn á (na stejn ém m ístě ve dvou p am átk ách
je a) klasóv b) klam óvl): klask (Gebauer
m ylně klásek) bude postverbale od intensiva
*klaskati.
k lam et klom ět k lu m ít: d řepěti, seděti
shrben (val.), stč. kléměti schouleně seděti,
msl. u K y jo v a klam nět dlouho se někde
zdržovati, klomit trč e ti dom a, val. zaklam ětsa
n a besedě, laš. klam ět i klapět (Malý), slc.
glamet seděti, han . gl(o)nět t/v , (ž)gloňa B. —
T otožné s m sl. val. křam ět — krápět t/v .
Stejné zakončení jak o u čapět lapět hepět
dřepěti svědčí, že to to je stejného rázu jako
ona slova; nepevnost vokalism u (a/o/w),
zm ěkčení n a l jsou u expresivních slov dom a;
m m ísto p nep řek v ap u je. Viz i klapět.
klamka 1° laš.: h á k n a v y ta h o v á n í okovu
vody ze stu d n ě B, 2° (horň.) (též k > t:
tlamka) h á k n a konci „ k lu k y " , tj. žerdi, na
k te ro u je připevněno jařm o volské nebo
„v áh o v isk o " koňské (B 296n.). — Z pol.
klam ka závora u dveří a j.; z pol. je též rd.
u k r. b r. klam ka t/v . Polské slovo je ze
střh n . klam(e), klamme svěradlo, spinadlo,
p outo, kleště.
klamol: vč. (u M iletína) stavem shořelo do
ylamoru (-ra) = do zák lad ů ; rozbil všecko do
gl. = úplně, snědl všecko do gl. = do posled
ního drobtu. Též do kram olu P az, do kramolu,
do gramolu K otík , do kram oru K u b ín P p z,
do klamona (toto u N y m b u rk a; jaz. k o u tek
rozhlasu). Za Jg . v B ran n é: nezůstalo m ně
z toho ani klamola, nebyl tam a n i klamol. —
Slova málo jasn á. P říb u zn o je sn ad pol.
w glum vniveč (*glóm) a hl. skomjel „ n a
prášek" a dále r. kornel spodní tlu stší část
trámu, spodek vůbec, lit. kélmas pařez (toto
Matzenauer L F 8.168) a p a trn ě i lit. kam blýs
bezlistý stonek. K m en kel-m-\kol-m- d o stával
tedy příponové el/ol, ale p ak p rv n í l zanikalo
v r. kornel a v lit. kam blýs. P ů v . kladeno asi
v obratech jako „o d sek ati stro m až do k l.“ ,
pak „zbořiti d ů m ...“ = sro v n ati se zemí,
rozvrátiti až do základu. T edy Psl. *kolm olt
a *kolmelt.
klanec: rokle, rival (u H olečka). Ojedinělé
knižní přejetí. Slovo jihoslovanské (sch. klanac soutěska, sln. klanec úvoz). „ J e v šak
u nás zastoupeno v m ístn ím jm éně K lanečná
(u Havlíčkova B ro d u )" Šm.
klaníce, stč. -ě: jistá ty č (jsou 4) u selského
vozu bránící tom u , ab y p o stran n í p rk n a nesjížděla na kola (srov. B arto š s. v .!); u vozu
zvaného karba jsou, je-li naloženo, protilehlé
klaníce nahoře spojeny řetězem klanečníkem
(klanióník T áb). Pol. hl. dl. klonica, slc. sln.
klanica. — Psl. kolnica. P říb u zn o je zajisté
stpr. kalpa t/v , te d y z *kolp-nical
klapati hovor.: sh odovati se, jiti podle
plánu apod., obyč. neosobně klape to (dobře).
slc. hovor, klapat t/v . — Z něm . klappen t/v .
klapati: žvaniti, tla c h a ti (mor. -ta-), kla
potali, klapkati, klapačka, vulg. klampačka
huba (expresivní m) > vulg. dále klam pajzna,
han. glabézňa; chod. klampač tlach al. —
Příbuzné je la t. crepó -are hlučně m lu v iti,
k ř á p a ti (viz to), tlach ati, žv ásta ti. Rozdíl
l/r tom u spojení n eb rán í (§ 5), an i rozdíl
samohlásek, neboť jd e o zák lad zvukomalebný.
ldápet stč.: špalek; h an . laš. klapet t/v .
Sem patří i klapec, vč. -ά-, dřevo uvázané
domácímu zvířeti n a provaz visící od k rk u
(aby bylo klidné; při běhu je bije do noh). —
Souvisí nějak s něm . Kloben poleno, stn o rd .
klaji m., šv. dán. střd n ěm . klave též jařem ko
na krk pro zvířata.
klapši val. laš.: bezvládně viseti (o něčem ,
co normálně m á pevně trč e ti vzhůru), n ap ř.
zvadlé listí kla p í n a strom ě, n a u řízn u té
větvi oklapí; b ý ti schlíplý. Z pravidla o uších
domácích zvířat: laš. skla p n u t uši, o d tu d
klapo-uchý a klepo-uchý zvadlý, zplihlý, u n a
vený (toto jč. vč.), se zpětnou zm ěnou ou > ú
mor. klapúchá sviiía (slc. klepúch(a), kloa íich(a)) t/v . Ale klapo-uch- se p řestáv á cítit
jako složenina a s tá v á se základem dalších
slov: han. klapóchatý R s, sloveso klapoušet
(han. květina zklavoušelá = zvadlá, chod.
voklapoušenyj); jiné ú tv a ry jsou klapaly
schlíplý (k-é uši B ; ro h y = dolů obrácené P S ,
klapěna k rá v a s tak o v ý m i rohy). — Sem
i stč. klabonosý -nosec — kdo m á „p řev islý " ,
velký nos; dosud n ář. ta k (i klábrnosý), m or.
klabanos, jč. klibonos v elký nos K u b ín L F
29.251, srov. r. po klja p yj nos. — Pol. klapo-uchy, ukr. klapo-úchyj kaplo-úcliyj, r. kaploúchij kaplúchij lapo-úchij, b. klepo-úch,
sln. klapo-uh a klapati viseti. O pak je r.
stremouch. — Z áklad klepjkleb- souvisí s lit.
glernbů glěbti ch ab n o u ti, m d líti, sláb n o u ti,
m ěknouti (srov. v šak i lit. ka m p ú ka p ti t/v ,
bez l, § 9), liší se jen znělostí; ale i lit. m á
plěk-ausis klapouchý. S tal se expresivním ,
p ro to u nás povolila pevnost sam ohlásek.
N ěm . klapp-ohrig klapouchý b u d e ze slo
v an štin y . Viz i klupět.
krapinec slc.: h ro m ád k a k rav in ců ; přenes,
k o p k a sena (laš.: F re n š tá t; kon tam in o v án o
s kopinec ‘k o p k a’, o d tu d je v ýznam ); m sl.
(Podluží) klapinec, klapoš k rav í h n ů j. Od
chlápati kecati, zám ěna Jc/ch.
klapka: ne z něm . K lappe, neboť společný
zvukom alebný základ (sklapnutí, za H o p
n u tí) je i u nás (viz klopili), „ale ve všech o d
b orných výrazech se připojilo k něm . K lapp e“ . (Šmilauer.)
klarinet: z it. clarinetto (zdrobn. z clarino =
d ru h tru b k y ); laš. klarneta z něm . f. K larinette. D om ácí v ý tv o r štěbenec se n eu jal,
leda jen v hum oru.
klas, stč. „o bilí" (oba klasy — obilí ozimé
i jaré), o d tu d stč. klasný, ně. poklasný d o
zorce p ři obilí; klasnatý, kláskovati sb íra t i
klásky, klasobraní = k alk za spicilegium. —
V šeslovanské: stsl. k lá s t, u k r. r. kolos, pol.
dl. klos, slc. sln. sch. b. klas. — Psl. * kolst;
příbuzno je něm . H úlse lusk (od kořene pro
„ u k rý v a ti" ): i lusk i klas u k rý v a jí v sobě
sem ena. D ále alb. kalí klas, stonek, stéblo
(z *kalsa-).
klasnovati ječm en ap.: n a M oravě „otlouk a ti s obilí osiny" (zrní se po vym lácení
rozložilo n a m látě a znovu otloukalo cepy,
ab y se zbavilo osin; ny n í je k to m u stro j
klasňovač). V č. i m ísty m or. a slc. k. z n a
m ená prv n í, lehké o tloukání snopků po k la
sech (většina zrní se ta k vyrazí, p a k odm ete,
a p ro to nepřekáží při následujícím d ů k la d
ném m lácení). — Za Jg . bylo oklasiti a oklasn iti. P ů v . sn ad oklasovaťí P a k b y n bylo asi
od synonym a stranovat.
klásti: iter. stč. kládati, nč. iter. jen s p ře d
ponam i; kladný, v ý tv o r P alackého za p o si
tivní, klad = o p ak záporu; postv. (od iterat i v !) do- ná- od- po- pod- pře- pří- roz- s- ú- zá
klad; o rati do skladu — ta k , ab y vznikly „ z á
h o n y " (plochy dlouhé jako pole a široké vždy
několik k ro k ů ; t y záhony jsou odděleny
p rázd n ý m i brázdam i); sklad je p a k v slc. po
délce záh o n a jeho střed n í část, zp rav id la
o něco vyvýšená, k te rá se jak o b y n a s k l á
d a l a tím , že hlína z o b o u sm ěrů o rb y se
klade vždy vp rav o . Ale v č. orební sklad je
m o h u tn á „souvislá sk ý v a p ů d y po o rb ě" PS.
D alší odvozeniny: m or. úklad k raj podešve
a n á rtu BD 1.281 (boty šité na úklad;
ti Boskovic
hókladáke těžké b o ty Svěř),
pokladek (pů-), pd. podkladek, vejce p o d k lá
dané slepici, okladina obložení nožní ru k o
v ěti, stře n k a ( > m ylně m or. klátek t/v );
základna; a m noho jin ý ch odvozenin dalších
(skladba, skladný, skládka, skládanka, skla
dišti, skladatel atp .). — V šeslovanské: stsl.
kládo klasti, slc. kladiem klást, r. kladů klást
a td ., všude další odvozeniny. — P ro ti lit.
klóju klóti v y p a d á d v našem kla-dq jako
příponové (jako v jadq, jedu, p ro ti lit. jó-ju);
ale něm . loden (stangl. hladan s *dh, gót.
hlapan, sth n . ladan s *t), jež s ním jistě je
příbuzné, m á též d en tálu (a jeho a — *a
nebo o krátk é!). Z dá se te d y , že jd e spíše
0 slovesný ko řen klátld- resp. klat\d-, v b altštin ě přeform ovaný zkrácením .
klášter, slc. kláštor. Spolu s pol. klasztor
je to ze s třh n . kloster (to ze sth n . klóstar <
la t. claustrum, od claudó zavírám ). Viz
1 H u je r 1.252.
k lá t: špalek, úl špalkový (původně dělaný
z b rti ta k , že k m en b y l p řeříz n u t n ad b rtí
i pod ní), klápec. — Slovo nejasné. Z dá se,
že p ů v o d n í v ý zn am b y l asi ,,klápec“ , aspoň
sln. kláto n tr., kláta fem. a sch. kláto z n a
m en ají jařem ko kladené v ep řů m n a k rk , ab y
nem ohli p ro n ik n o u t p lotem o h rad y . Sem
náleží i klatka (psáno i kladka, ta k s tč .) volná
n. o tá čiv á závora, dřevo (slabší břevno),
jím ž se „za k lá d a jí41 v r a ta u v n itř dvora, p a k
(u Litom yšle) „zám ek k p etlici" (původně
asi jen kolík), v isu tý zám ek (laš. slc.); fem.
jako v slovin. K onečně přeneseno n a znám ý
stro j zdvihací. V al. klát je k lá d a SvK , slc.
klát je špalek.
klátí: staro b y lé časování (stč. kolu koles)
dosud v klad. kolu kol.eš K u b ín 107. Nč. spis.
ja zy k m á jen tv a ry inf. km ene, ojedinělou
v ý jim k o u i básnické 3. sg. klá. O dvozeniny
od kol-: kolba zápas ( > kolbiště), kolec
zápasník, koliště m ísto, kde se zápasilo,
kolny ště p n ý (nekolný, jvč. nekůlňý), viz
i nekola; vm . kolní h o n = podzim ní, kolmo
{-mo jako v mer-mo; pů v . ta k o v ý m sm ěrem
k něčem u, jako když se kole = pravoúhlým ),
o d tu d adj. kolm ý, po stv . roz-kol, stč. pro-kol
poleno, nč. úkol, skolek; od inf. km ene je
jč. klaní nem oc „p ích án í v k říži" J jč ř 222,
kláč dřevorubec, slc. zabikláě (č. žabikuch,
p o tu p n ě o kudle), klaný, klanozobý; nově
vznikly i ú tv a ry od pouhého kl-, resp.
s v k lad n ý m e: kloun zobec lodi, kelný štěp n ý .
Ite r. stč. kálati, dosud chod. kálat (Vrba),
jč. slc. kálat (V ydra, K ), o d tu d n a V ltavě
b ý v alá štíp ačsk á kálačka, kalháč (parasitieké h) sek y ra, slc. zakálačka zabijačka.
Z im per. skol nové dokonavé skolím skoliti
(prosté koliti bylo stč. (v. Zikm. Ski. 192),
ale n y n í je pouze knižní, je však vykoliti
v y jm o u ti v n itřn o sti ze zabitého zvířete,
žákolit zvíře); z kolu kůleš nové iter. han.
(u K u n štá tu ) kůlat (kůlačka sekyra) a val.
kú la t štíp a ti p ap rsk o v itě, kulaěka. — Vše
slovanské: stsl. kolo klati, slc. kolem klát,
r. koljú kolót, hl. kolu klóc atd . Psl. kolo kolti
a iter. kalati; v la stn í v ý zn am byl vrazit i
něco h rubě špičatého přím o do něčeho
a způsobili ta k sm rt (člověka, zvířete), ‘roz
b ití, ro ztříštěn í’; lit. ka lu kálti a lot. kalu kalt
je též v raziti (kůl do země), k lo v ati (zobá
kem ); o d tu d další od stín : štíp a ti (dřevo) =
rozrážeti m ocným i ú d ery n a h ru b á polena
(nikoli: sek ati n a polínka, štíp a ti n a louče
a pod.). U žití o píchání = bolesti v těle je
jistě velm i pozdní. Viz i kolohnát, kolozub, kel.
klátiti: 1 ° sem ta m něčím se stra n y na
stra n u těžkopádně p o h y b o v ati, v ik lati, kolísati (rukam a ap.), 2° srážeti (ovoce se
stro m ů ); s- u b iti (nemoc s-í člověka) ap.,
klátivý (k-á chůze). —— slc. klátit, sch. stsl.
klatiti, b. klatja = 1°, sln. klatiti, hl. klócié,
dl. klóšié = 2°, r. kolotit = tlouci, biti.
bu šiti, klep ati, u kr. kolotyty = zm ítati,
m íchati, m o u titi, pol. klócié = m o u tit, mích ati (tekutiny), znepokojovat!, popouzeti. — Psl. koltq koltiti. P říb u zn é je lat.
quatio quatere třá s ti, (p )o třásati něčím,
m á v a ti něčím (mečem), te p a ti, biti. J e arci
tře b a u zn ati, že v k. je navíc vložené l, § 10.
Slovanské význam y dobře odpovídají la
tin sk ý m .
k laucna: sušená h ru šk a (kdysi u S taň k o
va): z bavor. Klotze t/v .
klávesa, slc. kláves: ze s třla t. claves, plur.
od clavis ( > něm . Klove), vl. ‘klíč’ (stran
p lu rálu srov. partes, notes), zde zpětným
p o stupem sg. fem. — S tím souvisí i č. slc.
klavír < něm . K lavier < fr. clavier.
klavý: han. klavé, obyč. v to je klavy K p U =
v ýborné, šikovné, dobré; m ódní slovo kol
1920— 30, n y n í zaniklé; p řeja to asi ze slc.
klavý nešikovný, nem o to rn ý ; užíváno ted y
žertem v opačném význam u.
klázniti stč.: činiti bláznivým , pošetilým ,
ja šiti; nč. u T u rn o v a zkláznit koně = p laše
ním jej zkaziti (učiniti jej lekavým , „p o p la
šen ý m " ), klad. asi „p lašiti, u v ád ěti v n epo
k o j" ; klaznovitý kůň, = k ů ň , k te rý sílu m aje
tá h n o u ti nechce; za J g vč. klázní se děti,
rostou-li dom a, bez školské v ý chovy (asi
„k lack u jí se“ ; u J g m ylný význam ). K tom u
vč. klazan klazant hanlivě o nezvedených
dětech P t aj. (u J g v šak = lenoch); ny n í jvč.
u K u n š tá tu k. = „velký h ra n a tý člověk." —
J e n v češtině, ale jistě starobylé. P ů v o d m á
lo jasn ý . V ýznam em se k něm u hlásí jed nak
lit. kla ikstú klalkti p o šetiti se, z tra titi rozum ,
je d n ak lit. klajóju klajóti 1° p o tu lo v ati se,
2° fan ta síro v ati (o nem ocném ). Z dá se, že
u nás *klěk- a *kloja- se zkřížilo s blazniti.
Je však i možno p ři kloja- v y jiti z *kloja-znb
> klaznb (srov. bázeň).
klcati: val. klcat k řesati B, han . glcat
strkati B, glcnót v raziti, d rcn o u ti do čeho
KpU 51, JTP 41.64, val. glcat kecat B, m sl.
glckat, gleckat sk á k a t o jedné noze K ol,
geckat B-Kol, K ol i gécat k u lh ati. — slc. geckat napadat n a je d n u nohu, k u lh a t, sch.
kucati pulsare, klopfen, b. kálcam sekati, řezati n a drobno. K opečný uv. m . —
Je to s-ové in ten siv u m od *k-bltati (tedy
z *k-blt-sa-ti), k te ré je v pd. kieltac kieldaé
gieldač k rájeti, řezati tu p ý m n ářad ím , tř e
patí čím, p o h y b o v at, k ro u tit, rd . koltái
klopýtati, k ý v a ti, u k r. n ář. kovtaty u d e ř o v a ti (se), k l e p a t i . T oto k-bltati p a k m ůže
souviset s tlouci (k-blt- / t-blk- K opečný). —
Ve val. a msl. podobně glcat znam ená klím ati
(„komu únavou v sedě klesá hlav a, te n g lc á “ )
B-Kol; č. synonym um tlouci špačky, od Jg ,
tu ukazuje, že k-blt- souvisí s t-blk-, tlouci
(zde se tím m íní občasné sp u štěn í h lav y p ři
dřímotě; špačky b u d e asi žerto v n á n áh rad a
za nějaké *spačky, od spáti).
klebera klevera klabera: rozvařené šv estk y
čerstvé (ve střed . Č.). Asi (podle J.^ Ja n k a )
z něm. slov od kleb- (Kleber m az N R 5.210;
kleben lepiti, klebrig lepkavý). K oncové -ra
a rod jako v kocvara, laňkvara.
klec fem. (na Jih la v sk u m ask.), n ář. kletka
klítka (laš. klatka n a včelí m a tk u ), stč. klečka,
zdrobn. kletcČ klece > klec. N aše klec je
zdrobnělina slova, jež b y znělo klet (tato
podoba s -t je n árodopisný term ín pro
dávný špejchar, v. níže). — V šeslovanské:
stsl. klétb kom ů rk a, cela, slc. klietka klec,
pol. kleč bouda z hlíny, hl. dl. kletka klec
(pro p tá k y i v elk á zv ířata), u kr. klii, r. klet
zásobárna, kom ora n a zásoby (ukr. klítka,
r. kletka klec; u k r. p ryklit m ask., r. prikletok
přístavek p řed dom em , p ředsíň; z ukr. je
vslc. gem. príklet > piklet — *pritvor > p it
vor, předsíň), sln. klet sklep (kletka klec,
priklet předsíň), sch. kli jet fem. kom ora,
b. klet mask. klec, sklep, kom ora, zem ljanka.
— Prasl. klétb fem .; souhlasí s lit. kVtis k let
a lot. klěts. B altsk á slova zn am en ají šp ej
char, tj. dřevěný srub, stojící blízko dom u,
viditelný ze světnice a sloužící k uložení
obilí, slaniny, luštěn in a tp .,a le i p lá tn a, příze
a rozličného m enšího n ářad í, v létě v něm
spávají i d ěv čata nebo m ladí m anželé. N ení
pochyby, že ta k o v o u k le t měli i P raslované,
dosud je v podobě té to nebo jen m álo zm ě
něné (popř. je zděná) tu i onde po S lovan
stvu ( = choď. m or. vč. slc. srub, msl. u L u
hačovic komora), ta (nikoli p ta č í klec!) se
míní i ve rčení domek jako klícka·, u chudších
domů nahrazen a kom orou, p řistav ěn o u p ří
mo k domu, vedle síně.- J e to slovo i zařízení
již baltoslovanské (původ kleti jsou lesní
špižírny u U grofinů, n a strom ových k m e
nech): litevský p řízv u k svědčí, že je to
dom ácí slovo (nikoli od Poláků!) i v b altštině. — S tran p ů v o d u těch slov je st v y jiti
od pojm u klec, neboť klec zvíře o p rav d u
jak o b y tísní, sv írá (např. dosud u žív an á
klec pro vepře vezené n a prodej). Nej starším
východiskem všeho jsou severoevropské
lovecké kleee n a ulovené p tá k y , um ísťované
opodál c h a t n a km enech stro m ů p ře říz n u
tý c h asi ve výši 2 m od země. V zhledem se
zcela podobají oněm lesním špižírnám ,
jenže jsou menší. Od klecí n a p tá k y byl
název přenesen žertem n a onen lesní špýchar,
ve srovnání s o b y tn ý m dom em arci těsn ý ,
neveliký. T edy *klč-tb od *klěu- (u zaniklo
před souhláskou); viz i klev. — M ch V J
1957.1.96; pochybuje však Slawski E tn . p.
3.353. V ých.-něm . Klete je ze slovanštiny
(S teinhauser SIWien 99).
klécati: k u lh ati, klécavý k u lh av ý (stč.),
sem p a tří sn ad i holické klíčil se = chřadl,
dlouho se neuzdravoval, pův. asi belhal se?
(srov. u Litom yšle vyklícel se z toho vykřesal
se, H o d u ra 47); val. klécat, msl. klúcat(\)
k u lh ati, han. kecat se loudavě jiti. — slc. též
expresi vně klanckat (s vloženým n; dem inutiv n í p říp o n a -k-) klonckat klu n cka t pokulh á v a ti. — N áleží ke klekati (viz) jak o žto
p ra s ta rá c-ová v a ria n ta ; pův. „p o k lesati
v kolenou" ; srov. stsl. po-kl§cati, sch. sln.
klecati, hl. klacač, dl. klécaš k u lh ati.
kleč 1° (stč. nč.) kol.: kosodřevina, další
kol. klečí·, klečina, klečisko; val. klek k řiv ý
stro m ; u H olečka (viz PS) klek (olše),
asi = ohyb km ene, adj. klečitý k řivý. — sln .
klek zkřivený výhonek, sch. kleká jalovec. —
V zhledem k v ý zn am u ‘k řiv ý strom , o h y b ’ ap.
je m ožné, že kleč 1° i 2° jsou od téhož kořene.
P a k b y rak.-něm . Legfohre, Leggen ap. t/v
bylo p řeja to ze slovanštiny. (A. M átl ústně.)
kleč 2°: jed n a z obou zah n u tý ch ru k o jetí
p luhu, laš. klak, plur. klaky MZ, kdysi též
za h n u tá část dřevěného pluhu, vnikající do
zem ě a zakončená radlicí; ale m or. a jvč.
u Litom yšle dřev ěn á k řivina jsoucí ko strou
chom outu, m ísto náležitého kleštčl; u lodařů
(na V ltavě) je d n a z křivin (žebroví) lodní
k o stry , n a něž se p řip ev ň u jí p o stran n í
p rk n a ; val. p řed n í o h n u tý konec (nos, křivica)
sanice (odtud val. klaky, klaČary, klačany,'
d ru h saní). Msl. slc. klač. Pol. kl§k, hl. klak
kleč u pluhu. — Vše to jsou ,,k řiv in y ";
koř. klenk- se rým uje s lenk-, v. luk, louka.
Viz i násl.
klečeti klekati kleknouti, stč. klečeli a td ..
postv. klek·, klekadlo, klekátko; klekání večerní
zvonění, o d tu d klekáník zvonek pro ně.
klekánice strašid eln á b y to st, objevující se po
večerním klekání. — V šeslovanské krom ě
ru štin y : stsl. kl^čati, slc. klačat, ktakaf.
ukr. kljačaty, pol. klgczeó a td . Psl. bylo
klekati s význam em asi ‘poklesávati v k o le
n o u ’ (při chůzi, je-li noha chybná), o d tu d
klecati k u lh ati (viz klécati)·, přitv o řen o s t a
vové *kl§ěati a jednodobé kl§Jcnr>ti. P říb u zn é
je lot. klencět k u lh ati, a lit. n ář. klénkěti
rychle jiti (mnozí sice ku lh ají, ale chodí
rychle, což je tím nápadnější). D ále je sn ad
příbuzné něm . hinken k u lh a ti; bsl. tv a ry
m ají te d y navíc zesilovací l.
klej: stč. klí m ask., gen. kle, pryskyřice
strom ová (resina), lepká zem ě (bitum en), klo
valy, klevetina rosolovité m aso; klévař = kdo
v aří klí (podle Leim-sieder, P ech-siederl);
ně. klej m ask. i klí (rybí) n tr., laš. klej
klih MZ; klovatina arab sk á gum a, ad j.
klej ovitý, dříve též klijovatý; z to h o to — přes
*kliovatý — s h iáto v ý m h novější klihovatý
a z toho dále zp ětn ý ú tv a r klih (od R osy),
jenž se stal základem m n o h a slov jako
klihový klížili kližka překližka klihař klihárna
aj. R o stlin a klejicha Asclepias (Presl ad.)
obsahuje velm i lepkavou šťávu. — Všeslovanské: pol. klej klij (kleic kliic, klejowy,
klejki), hl. klij, klijič, u k r. klej, klyj, r. klej,
klejít, sln. b. klej; v sch.-csl. m ylně psáno
klějb. — Za Psl. podobu lze k lásti klvjb
(sln. kelje nestačí pro důkaz dom nělého *k‘bl-,
neboť e se do tl kl v souvá snadno); z toho je
stč. klí, jinde klej; gen. *klbja > stč. klé,
jinde asi *klija, o d tu d klij; klbjb přecházelo
též do n tr. *Klbjb je jistě to to žn é s *glbjb
(slc. glej = ě. klej, r. a pol. n ář. glej, u k r. hlej,
jílo v itá hlína) a souvisí dále s ř. γλία γλοία
lep a se stsas. klei m ask. a td . (něm. K lei
m ask. jíl, klí). V šechna ta slova jsou od ide.
*glěi- (viz hlína, hlíva), označujícího le p k a
vou h m o tu ; naše glbjb je asi z *glej-b, se zm ě
nou jako v trbje < *trei-es = tři; vedle m askulina bylo snad i sta ré fem ininum *glbja
(slc. sch. = γλία), kdežto n e u tru m je asi
m ladé. K za g není svědectvím pro p řejetí
z germ ánštiny, ale vy sv ětlí se osam oceností
toho slova (nejsouc drženo rodinou p říb u z
ných slov, nem á slovo pevnosti).
klejm o: značka. Z r. klejmó t/v (o d tu d je
i pol. klejmo razítko, a u kr. klejmo, -no); to p rý
z germ ánštiny , ale přesný pram en není znám .
klektati, již stč., též nč. klechtati, stč. též
chlechot, o všelikém h rk án í, klap án í, klepání
(přeneseně p ak o klevetění), k lech tán í v a
řečkou v te k u tin ě, v iklání něčím , bu b lán í
(vařící se vody), špláchání apod. D ru h o tv ary
klok(o)tati, klochtati znam enaly to též (mor.
klochta k lev eta a td .), vedle toho i ‘m u m lati’
apod. — O bdobné ú tv a ry u všech Slovanů
(slc. klekotat), m im o ně i *klekFbtati *k l t k t t a t i
*kleg btati. Vše zvukom alebné; rů zn o st e/o/τ,/α
není staro b y lý a b la u t, ale volnost v onom atopoiích obvyklá. — Z jiných jazy k ů je
našem u slovu nejblíže ř. καχλάζω šplíchám ,
neboť m á příponové ad a jo (srov. slovan.
-ot-jo-); vzhledem k to m u není m ožno p o
k lá d a t ř. ka- za n ějak é zdvojení; původní
sled hlásek je te d y zachován u n ás, l po
p rv ém k (kdežto ře č tin a je p řem ístila do
d ru h é siabiky).
klem iti: jvč. (u Litom yšle) pře- si nohy (že
zkoprní), jč. sklem rozpěrák n a žebřinky.
Z něm . klemmen, K lemm e.
klem pera zč.: n em otorný velikán Vek.
N ejasné.
klem pírovati (č. lidové): p o sto n áv ati; sev.m or. krepíruvat R zr; val. klenpírovat. Asi
z něm . krepieren ch cíp at (H ujer 1.20 n .);
m p m ísto p u p řejatéh o „šťav n atéh o 14 slova
nepřek v ap u je; sn ad je m p z *pp, § 15.
klem píř, stč. klam píř, slc. klam piar. Z něm.
Klemperer. Ale stč. klomfar, klam fýř, klomfíř
náleží k něm .-rak. Klam pferer. Sem p atří
i slc. klomfa d ráte n ick á krosna.
klem zat h an .: v ik lati se; klemzák zavírací
nůž B-SvB (srv. m . klesáíc B). N ejasné.
klen: n y n í stro m Acer pseudoplatanus.
Vč. kleně P iazza 291. U jin ý ch Slovanů
k. znam ená b ab y k u , jen u R u sů jav o r; naši
zám ěnu provedl asi Presl. P říb u zn o je něm.
Lehne mléč (druh javoru) a lit. klěvas javor
(v nejasné). Slovo asi ,,p raev ro p sk é.“
kleně n tr.: ry b a Leuciscus cephalus (stč.,
dosud u labských ry b á řů a n a V alašsku
(Jeřáb ek ČL 50.290); u jin ý ch ry b á řů je
slangové tloušt, jež proniklo do odborné
literatu ry ). — slc. kleň, m ísty znam ená
i v ra n k u n. plotici. XJ jin ý ch Slovanů
znam ená všude ,,tloušť“ : pol. kleň, ukr. r.
klen', sln. klen, sch. klijen, b. klen, kljan.
P sl. klěnb, p ů v o d u neznám ého.
klenot, již stč. (tu = i ry tířsk é „znam enie
n a h elm u “ , odznak), stč. klénot, klejnot, nč.
o d tu d klenotník; klenotnice — sch rán k a n a ně.
N a Jih la v sk u klenoty = d řev ák y (jak došlo
k to m u v ýznam u?). — slc. klenot, pol.
klejnot. Ze střh n . kleinót (nyní Kleinod).
V češt. ej > é > e.
klenouti, doloženo od V eleslavína, ale
jistě je starší; klenba, postv. výklenek, básn.
klen; klenák kám en do k lenutí. Souvisí za
jisté se sklep (viz), m or. sklepit klenouti (kos
tel). slc. klenut, klenutý, klenutie, pol. sklep,
sklepienie, k lenutí. — K ořen klep- znam enal
tu asi u zav řití něco k ry tem , víkem , zvláště
o jám ě (podzem ní zásobárně). Poněvadž
P raslo v an é um ění k lenby neznali, šlo tu
o pouhé zak ry tí, uzavření, sice pevné,
ale nikoli klenuté. Snad te d y to to klep- sou
visí dále s klopiti, další pů v o d není znám .
(Se zvukom alebným klepati to to klep/klopto to žn é není!)
klepanec: srp (obecně v sev.-vých. Č.,
v slovnících od Jg ; srp je v té oblasti pouze
knižní!). — Chápe se zp rav id la ta k , že je
od klepati, neboť se ztu p ělý klepanec, aby se
nao střil, klepe, n ak lep áv á (kladívkem na
,,b ab ce“ ); srov. lot. iz-kapts t/v , od kapat
b iti, tlouci. J e m ožné, že to to jeho klep- je
p říb u zn é p ráv ě s lot. kap-. T oto klep- m á l
n avíc (o to m § 9); znělo p ů v odně asi klop-,
jak o v slovenštině; o odpovídá lotyšském u a.
klepati 1 °, klepotati klopotali, klepot a klo-
pot, m or. i klupat; viz i chlopat. P o stv . poklep
(lékařský), oklep = oklepaný snop, otep. Jé.
klempáč zvonec d o b y tk u n a k rk (plur. klompy), klepáč (haní.) k am en n ý m lýn (od n e u stá
lého klepání pru žin y , viz hasaěert), pod. něm .
argot. K lapper m lýn. — Slovo zvukomalebné. Psl. klepati, zastoupeno u všech
Slovanů s tý m ž význam em . K o řen klepse druží k lit. p la k ů p lá k ti t/v , ř. πλήσσω etc.,
u nás přesm yk p -k > k-p. N ěm . klappen
klopfen je b u d sam o sta tn ý v ý tv o r něm činy,
nebo ze slovan. p řeja to . (Zvukom alebné
klep-lklop- nesouvisí s klopili, klenouti, an i
s klapěti, klepec, klepeto, ač se stále tv rd í
opak.)
klepati 2° o někom : roznášeti pom luvy,
tvrzení obyčejně n ep rav d iv á a zveličená;
klepna, klepař, klepárna, postv. klep. —
R. klepát. S trus. (v K us. P rav d ě) klepati
a (v pskovské Sudn. G ram otě) poklep·,
br. paklěp, u k r. naklep klev eta, klepáty
(Toporov K S IS 25.74 n.), b. klopám, klepám
(nář.). Vedle klepati vzniklo in tensivní
sloveso, ale se znělým b, n ář. klebetati,
b je i v slc. klebetií. — P říb u zn o je lit. klepóti
a klapóti bezdůvodně ob v iň o v ati, bez příčiny
napadati. — Do té to ro d in y p a tří i klevetali,
kleveta (viz). P oněvadž ta to slova p ře d
pokládají ko řen klev- (vzhledem k la t.
calu-mnia), zdá se, že to kl-ev- bylo p ů vodní
a že bsl. klep- vzniklo z něho zám ěnou
retnic v/p, že te d y klep- je společná bsl.
inovace.
klepec 1° stč. nč.: p a s t n a p tá k y . — slc.
klepec, p. klepiec, rd . pl. fclépcý (strus.
klepbCb). — J e příbuzno se sklopec t/v , te d y
se za-klopiti, p fi-klo p iti.
klepec 2°: hřebec s jed n ím v arletem , pů v . =
Klopfhengst, hřebec zvalašený tlučením v a r
lat (dávný způsob m ísto řezání).
klepeto, již stč.; z to h o zč. klípě t/v a (lido
vým vtipem ) p azn e h t N Ř 33. 105; laš. klapeto klopeto klepeto. J e n v češtině a sloven
štině. N ejspíš z *kleveto ke kleviti, n eb o t kleva klep- se v slovanštině žalostně pom íchaly
(o tom pod kleveta). V ýznam rozhodně m luví
pro klev-, kdežto z klep-ati se n ed á pochopiti.
Přípona jako v ten-eto, řeš-eto.
klepina jč.: d lašk a; klípě polovina h rach o
vého lusku. — P říb u zn o je snad něm . Schefe
lusk, ze *skep-; v č. je navíc l, § 9.
kleprlík: k ů ň jinochodník. Z něm . Klepper.
klesati klesnouti klesavý pokles(ek); stč.
kléska chyba. — slc. klesat, klesnut, pol.
klQsnqó t/v , s- za- w-; kléska porážka,
pohroma. — Psl. klesati z *kl§p-sati, s-ové
intensivum; příbuzné je lit. klim p stú klim paú
klimpti klesati, hro u žiti se (do sněhu, do
bláta). Mch S P F F B U 1.83.
-klesnouti: stč. sklesnuti zuby stiskn o u ti;
nč. zaklesnouti něco do něčeho = zap rav iti,
zaháknouti ta k , že v ý stu p k y jedné věci z a
padnou do mezer, prohlubin d ruhé, p řen e
seně z. drápy do něčeho = zatn o u ti,_ jvč.
u P olničky vyklesnout rozporku, u Ž d áru
podklesnout šátek = p o d v ázati pod b rad u . —
J e n u nás, ale starobylé. P ů v . asi *klěsati,
s-ové in tensivum od kořene, k te rý je v klev
(viz). J in á m ožnost (Mch I F 53.96) *klesiti,
jem už b y se rovnalo stin d . šlěšáyati t/v
(zusam m enfúgen, schlieBen). (Jin ak Z u
b a tý 1.1.25: k sti. klišnáti sužuje, klěšáyati
tráp í.) Sem i kleště, klíšt (viz).
klestiti: oklestili, z to h o stč. oklestek, han.
oklešček, u K y jo v a s novým h an liv ý m ch
oklech velký okleštěk, klacek; proklestit cestu;
zm. sklestit vojsko = p o ru b ati; laš. msl.
(o)klesnit; postv. č. klest, -í, han . u Boskovic
chlest rozsekané chvojí. — s ln . kléstiti
o sek áv ati (i kléstriti, r po í jako v patřili,
šetřili, r. smotrét). — P ů v . ú tv a r b y l asi
*klestati osek áv ati; st-ové in ten siv u m od
kořene *sklep-, k te rý je (se zesílením
emp < epp) v lit. sklem piú sklem pti a skleřhbti t/v ; p očáteční s zaniklo vlivem p říp o n o
vého s (v. § 14). Viz i křesati.
kleště: stč. klěšěě; ně. dem . klíštky, kleš
tičky·, vč. kleštiny železy sp o jen á dvojice
dřevěných sloupků, zvenčí i zev n itř svírající
dřevěnou stěn u dom ku, ab y se nevyboulila.
Sem vykleštit (mylně -st-) k a stro v a t (děje se
to pomocí kleští!), stč. klešěený, klešěenec,
nč. kleštěnec eunuch. Pol. kleécic kleszczyč,
hl. klěščic k astro v ati. — V šeslovanské: slc.
kliešte, pol. kleszcze, r. klešěí atd . — P rasl.
bylo pom nožné klěšěě (-§) od sg. *klěšěa <
klěsk-ja, což bude od sk-ového intensiva
*klěsícati sv írati; viz kleviti. (Jin ak Z u b atý
1.1.28 a Stawski.) P lu rál jak o v n ů žky. —
Kleště, kleštiny jsou i základní d řev a cho
m o u tu : z to h o přesm ykem št > 6 m ísty kleče
o téže věci.
kleštíce: dlaška (D obrovský), klíštka (Slá
dek). Od zvukom alebného kleskati, k te ré je
dobře zastoupeno u jiných Slovanů.
kleť: viz klec.
klev, ta k stč. (též odvozenina pom nož.
klevcě), n y n í p o dkrkon. pom nožné klevy
železa n a c h y tán í zvěře (např. lišek, tc h o řů ,
k u n PS, jin ý doklad M ark v arto v á 18). Byl
původně dřevěný, „podobal se velké pinsetě
anebo dřevěným kleštím n a okurky. Zařízení
bylo p ak ještě provlečeno pevným te n k ý m
provázkem , za k te rý p tá čn ík zatáh l, když si
p tá k usedl n a jedno z ram en p in sety a objal
je spárem . N a zatažení provázkem se ram ena
sevřela a přisk říp la p tá k u nožky, peruť
nebo i h lav ičk u “ (Šm elhaus v čl. „ K vývoji
ptačího skřipce14, Čsl. etn . 8.1960.316;
v. i poněkud odchylné zařízení u B ed n árika
L P S 47). — P o stverbale od *klěviti, p ů v o d
ního ještě vý zn am u ‘sv írati, stisk o v a ti’.
P říbuzno je lit. kliáujuos kliáutis zaklesávati
(jednu věc do druhé), kořen klěu-: hláskový
vývoj ste jn ý jako u rým ového oposita
lěviti, lit. liáutis. Do té to rodiny p a tří
i -klesnouti, kleste, klíště, klec. Z dá se, že klěvbylo m ateno s klep-, vězí te d y i v klepeto
a dále v r. sklepat sn ý to v ati, klep n ý t; o to m
svědčí dále klipe = klíště.
kleveta, ta k i stsl. r. u k r. b. sch. sln. slc.
klebeta. Odvoz. stč. klevetati (Psl. kleveto
-tatí), z toho přechodem do 4. tříd y klevetit.
slc. klebetit. — Z dá se, že klev- je příbuzné
s calu- v lat. cálum nia t/v , a to ta k , že při
klev- jde o kl-eu-', při calu- o *kel-u- (Toporov
V SJ 19. 74 n., ta m i starší literatu ra).
O statek vyložím e ta k to : východiskem bylo
intensivní sloveso, jeho -et-ati je zakončení
p atřící do o k ru h u sloves n a -ot-ati -et-ati
-■et-ati -et-ati (losk-ot-ati, lep-et-ati, rep -et-a ti,
šep-et-ati), m ajících původně „h arm o n ii1'
sam ohlásek kořene a přípony. K ořen kleuzde te d y měl za sebou et, p ro to ev se nezm ě
nilo v ov, ale zůstalo, jako v dreve, viz dříve.
Kleveta je zřejm ě p ostverbální. M ám za to,
že u nás a v litev štin ě je i příslušné p rim árn í
sloveso (v latin ě v šak chybí) od kl-eu-,
jenže s hláskovou su b stitu cí v /p ; viz kle
pali 2°.
kleviti se: chouliti se, k rčiti se (zimou,
bolestí), s- shýb n o u ti se (např. p řed nízkým i
dveřm i), sklevený sh rb en ý (podkrkon.). —
slc. sk(e)laviet zk řeh n o u ti (prsty zim ou sklavely, ruka m i sklavela), o kla viettlv ; rozklavit,
ro zk řeh n o u ti; o d tu d klavý zkřehlý, neohebný,
n eo b ratn ý . Ze slc. proniklo do m sl.: sklam ený skloněný, seh n u tý , sh rb en ý Mal (zá
m ěna retn ic m jv). — P d . zglewieč, zgliwič
zkřehnouti (o ru k ách ). P ů v . asi kleviti sv írati,
viz klev.
klibna: kdysi k o ňská m ašk ara v m asopustním průvodu. N ejasné. Ju n g m an n odkazuje
n a H ájk o v u bohyni K lim bá.
klíč, stč. slc. klúč, laš. klu č ; paklíč, klíční
•nik -nice klíčový. — V šeslovanské: stsl.
klučb, slc. klúč, uk r. b. sch. sln. r. ključ,
pol. klucz, hl. kluč, dl. klu č; stsl. za-ključiti,
obdobně r. uk r. a jihosl. — Psl. kluče.
Odvozeno z kořene kleu- sv írati, zav írati,
p říponou -čb (jako je bi-č od biti aj.). N ebot
klíč sloužil především k zam ykání něčeho,
co jin ak norm álně bylo otevřené, p řístu p n é
(chléb je. tam na klíč). Od téhož kořene je
i kleviti (viz), ř. κλείω zavírám , la t. clůvis
a ř. κληίς klíč. O d klíč je dále sklíčiti
sevříti, sem knouti, sp o u tati, (přenes.) u v ésti
v . tělesnou n. duševní stísněnost, skleslost,
obklíčiti. O to m podrobně Mch V J 1957,
č. 1, 104 n . —· K líč n í kost m á již u H om éra
stejn ý název ja k o klíč, κληίς, neboť m á
stejnou podobu jako staro řeck ý dom ovní
klíč, to tiž T _ ; řeck ý n ázev přeložen do
středověké la tin y jak o clavicula (Steudel
StG 4.154)·. — J in ý je klíč u sem ena, viz kel 2°.
kliditi. Z ákladní význam je v stč. klu d iti
rolí (zemi, zahradu) = čistiti, p leti, držeti
v po řád k u (aby nebyla p ln a zlých bylin).
D alší vývoj (zm ěna v před m ětu ): klu d iti séntí
(obilí atd .) = s louky, s pole odstraňovati,
odvážeti, dosud nč. kliditi, sklízeli (odtud
sklizeň) v to m to vý zn am u . O bdobně jako
k. rolí bylo i k. cestu, dům , dobytek = čistiti
od špíny, dosud nč. uklízeti byt, poklidili
dobytek (očistiti od hnoje, v y k y d ati hnůj
zpod d o b y tk a), stč. naklidili koně = poklidí ti jej a zao p atřiti vším po třeb n ý m , nč. postv.
úklid. Z p řed stav y čištění se došlo k u p rázd
nění: nč. vyklidili byt, skliditi nádobí se stolu,
odklidili něco, b a i kliditi se = odejiti; od-kliditi, vy-kliditi chápáno někde stále jako p o u
hé „o d stěh o v ati, v y stě h o v a ti“ , o d tu d laš.
p řeklu d it se p řestěh o v at! se, p řiklu d it dovésti, do p rav iti, vzklu d it se u b y to v a ti se.
n a klu d it se n astěh o v ati se. Sem snad patří
i laš. šklu d it k rásti M alý. J in é význam ové
větve: stč. kliditi též o tělesné potřebě (srov.
počištovati, počištující účinek), ta k pochopíme
vm . klu d it n a někoho = h an u k y d ati, nadáv a ti; o d tu d p ak laš. slc. k. = žvaniti, hloupě
m luviti. Obecný vý zn am ‘d ělati, pracovati,
je d n a tť je ve stč. rčení (zle) se klidí = (zle) se
děje, jedná, sm ýšlí, m luví o m ně. Postverbale
klu d e m ask. (rus. klju d fem.) = čistota, p o
řádek, řá d (odtud č. kloudný se ztvrdlým l,
ale jč. neklida nepořádný), p o k o j ; tento
poslední v ýznam je v stč. klud, nč. klid,
od toho p ak odvozeno klidný, uklidnit i.
a td . — slc. klud, klu d n ý, pol. n ář. kludzic
p o řád ati, k. síg o dejiti; r. csl. sloveso =
,,m lu v iti,” jinde jen jm én a (např. r. kljúžij
pěkný), u Jih o slo v an ů vůbec nic. — Za
praslov. m ožno p o k lád ati jen ad j. klude
( = rus.) a d en o m inativní sloveso kluditi.
A d jek tiv u m je příbuzno s gót. hlutrs ( = něm.
lauter čistý; den W ald láutern čistiti, probíra ti les!), kořen *kleud-.
klika 1°, klikatý, klikyháky (K om enský:
klik a háků hro m ad y ), klička, kličkovat·.
po stv . oklika, n ář. oklik m ask.; síclíčiti.
P ů v o d n í vý zn am byl asi ‘hák, h ák ovitý
p řed m ě t’. — Všeslov.: slc. kluka, pol. hl. dl.
kluka, u k r. b. sch. sln. kljuka hák , r. kljuká
hůl s o h n u to u ru k o jetí, berla. — Psl. kluka.
m álo jasné. V ýznam em i podobou m u n e j
lépe odpovídá něm . K rúcke berla. Snad bylo
*gřuka > *gluka, p ak k za g vlivem sy n o n y
m a kvaka. Bylo by m ožné řa d iti sem i pol.
kruk, u kr. r. krju k hák, sln. kruka volská
klik a (jařm ová) jak o žto dom ácí (též s k
podle jcvaka). Vše to p o třeb u je podrobného
zkoum ání. Něm. Klinice je ze slovanštiny.
klika 2°: koterie. V šeslovanské v y jm a
dolní luž. Z fr. clique t/v .
klika 3°: štěstí (vulg.). Z n. Glúck. Fem .
jed n ak žerto v n ý m přichýlením ke klika 1°,
jed n ak asi vlivem vulgárního p ro tik lad u
smůla. O berpfalcer SF 10.181.
klikva: ro stlin a Oxycoccus. Přešlovo p ře je
tí z rus. kljukva t/v , jež b u d e n ějak souviseli
s r. ključevina bažina (klikva roste n a m o k
řinách).
klí m áti: d řím ati; νδ. (K ladsko, Holicko)
k p o stv erb áln í in terjek ci klap bylo při
klíbat, jinde m ísty klimbat·, klíbačka klimbačtvořeno klip , jin a k v češtině sam o statn ě
nežijící.
ka klímot(a) d řím o ta (stejné -ota). Z vláštní je
klemžiti (za Ju n g m an n a, dosud u Bělé pod
klipati: těžce h ý b a ti (očima, noham a), též
Bezd.), s čímž souvisí litom yšlské klimš(us)ojen k. se (sotva se tam doklípal) J g . — H l.
vat; ú tv a r jako slc. h ro m íiíl J e š tě jiné je
klimp(ot)ac k lá titi se, p o táceti se, b. klipav
chod. klinkat, val. klu m ka t t/v . — Sch. k lí v ra tk ý , slabý. — P říb u zn o je lit. klelpti
mali, b. klím ám p o h y b o v ati h lavou jako p ři
nejistě jiti, p o táceti se.
dřímotě. — Sem sn ad p a tří i slc. klipkcU
klípě: m ládě dom ácích zv ířa t (hříbě, ale
klipnút (oči klip ka jú m žourají, klip ly = z a i house, k uře, kachně, kotě, sele); znám o
vřely se, zdřím ly). — P říb u zn é je nor. him la
zh ru b a v jižní polovině Čech (podrobnosti
dřím ati (leicht schlum m ern), dále sn ad
D aneš N Ř 33.104), zejm éna u starší generace.
véd. m ilati ‘zav írá oči’ (později přeneseně
Jso u i tv a ry klipátko, klepina, chlípě·, lid
např. zavírati večer k v ět, o leknínu, ap.).
u žív á těch slov často pro m ládě šp atn ě v y
Je ovšem tře b a u zn ati u n ás přesm yk (způ v in u té, nem ocné, nedochůdče ap. (adideací
sobený vlivem syn o n y m a dřím ati) m-l > l-m.
ke klipati těžce h ý b ati, sotva nohama klípá;
Stran k viz § 16.
D aneš tu hledá, neprávem , i sk u tečn ý p ů
vod). — Slovo staro b y lé, i když u jin ý ch
klimbaba jč. hornobl.: p ryskyřice; zast.
Slovanů není doloženo. P říb u zn é je s něm .
klím Jg, han. glin t/v . — slc. klembaba. —
W elf štěně, m ládě divokých zv ířa t, stan gl.
Z něm. kleim en (M atzenauer); -baba asi z n.
hwělp, stn o rd . hvelpr t/v , dále s h et. hvelpiPappe kaše (č. pop sm ůla).
klimbati: k ý v a ti, p o k y v o v ati, kolébati,
m ládě zv ířa t, Ju n g tie r. V h et. je též adj.
hvelpi- m lad ý , něžný, nezralý. V ýchozím
klátiti něčím : P S . — P ů v o d n ě asi *klibati;
příbuzné s lit. klěbti a klabeti b ý ti v ik lav ý ;
slovem je zajisté ad jek tiv u m , te p rv e od něho
jsou uvedené odvozeniny (jako u nás mladý,
m zesilovací, z gem inace bb > mb, § 15.
kliment, klim ák arg.:· paklíč (Puchm ajer,
od něho mládě). H et. h m ůže b ý t z hrdelnice;
germ . & je z &. Id e. bylo te d y ad j. *kvelpi-.
Romani čib, 1821). — P rv é slovo je toto žn é
P ro naše slovo je tře b a k lásti Psl. *kvelp-%,
s osobním jm énem (zloději rád i jm en u jí
paklíče takový m i jm ény: něm . K la u s z Nikostč. *kvliepě > *klépě > nč. Jclípě (v mezi
laus; Dietrich, Peterchen), d ru h é je fam iliární
souhláskam i vypadlo).
úprava prvého. Jm én o to bylo zvoleno asi
klips: stiskací spona n. náušnice SSJČ.
T ak i polský. — P ře ja to z angl. p lu rálu od
proto, že jeho začátek u p om íná n a klíč.
Treimer Rw 46, K nobloch Z frP h 74.1958.92.
clip t/v . S tran p lu rálu srov. koks a bambus.
klín, ta k i stč.; za- v- klín iti, -klínovati; msl.
klisna, stč. klisna, klisicě, též klisa a klichna
Sm 220. — P řitv o řen o k n ázv u h říb ěte stč.
(a slc.) klínec h řeb ík , klinček -čok k árafiát
(podle podoby: důvod viz pod hvozd 3°.
klišé, stsl. klju8§ hříbě, stpol. klusi§, sln. sch.
b. kljuse k ů ň (zvl. m ladý). T en souvisí jistě
Stč. klín byl i dolní díl sukně nebo p láště
sebraný v podobu klínu (m ající jistý sym bo s klusati (sloveso i jm éno jsou zastoupeny
lický úkol při soudním řízení), do takového
v tý ch ž jazycích).
klínu se m ohly i k lásti věci jako do kapsy,
klíšť, laš. klest, nč. i klíště n tr., klíšták:
roztoč ro d u Ixodes. — slc. kliešt, pol. kleszcz,
odtud nč. např. m íti p ln ý klín něčeho = imhl. dl. klěšc, r. sln. klešč. — Psl. klěščb;
provisovanou kap su ze zástěry apod. V ýznam
„dolní část tě la “ (posadit si dítě na klín),
od téhož klěsk-, k teré je v kleště; p a tří te d y
,,lůno“ se tu objevil jistě vlivem slova
ke kleviti a za-klesnouti. K o řen klev- se záhy
m á tl s klep-, o d tu d střč. klípě klíště N R
koleno, kterého se m ohlo užiti v tém ž
význam u; spojení na kolenč a na klíně byla
33.105.
si blízká; eufem isticky stč. (Veleslavín),
klíti 1 ° , stč. kinu kleti. Zdvojilo se v 1 ° kinu
stpol. sch. p rů trž (kýla) = v ad a dolní části
klnouti, iter. pro- za-klínati, val. zaklňai sa,
2° klejů kléti > klíti; klatý, proklatý (jen
trupu. — U všech S lovanů (* k l in t: slc. pol.
v zlořečeních), prokletý; stč. kletva (přípona
hl. dl. r. jihosl. kliň , u kr. klyn) s obdobným i
-tva jako v *moli-tva) > kletba, klatba (rozliše
významy. — N evelm i jasné. J e d n a m ožnost:
n y význam em ). — V šeslovanské: stsl. klbno
přejetí z germ . *kidla- (něm. K e il t/v ),
kl$ti klíti, k. sg zaklínati se, p řísah ati (o jejich
přičemž by bylo n u tn o u zn ati p řesu n u tí l
a záměnu zubných d/n. Jso u i jiné dom něnky.
v id u A itzetm úller ZfslPh 30.329), prokleti
proklinati, zaklinati, kletva; slc. kliat, kliatba,
klinda zč.: velký a n em o to rn ý člověk
Vek. — N ejasné.
a td . — Za výchozí vý zn am lze p o k lá d ati
klinkat: zn íti k rátk ý m i jem ným i zvuky
‘zak lín ati se’ božstvu (s d ativem , p ak s instr.).
To byl nejvyšší stu p eň závazku (první byl
jako zvonek nebo rolnička ap. — H l. klinkač,
dl. klinkaš. — D om ácí zvukom alebné slovo,
dané slovo, d ru h ý podání ru k y , záru ka).
P ozději u ak tiv a v ýznam poklesl n a pouhé
srv. rým ové cinkat a blinkat t/v . N ení z něm.
klingen (proti B ielfeldtovi 161)!
naše ‘k líti’. — P říbuzné je h et. link- (psáno
klip klap n. klip klop. Spojení ty p u cik cak;
i lenk-, ling-) ‘p řísa h a ti’. J e tře b a u zn ati, že
o nich jedná K říste k S b T ráv n 293 n. Zde
u Slovanů se k přesm yklo n a začátek slova-
J in a k je dokonalá shoda hlásek a význam u.
S tarobylý term ín náboženský! Mch S bčyž.
493.
klíti 2° = klíčiti (o sem enech): viz kel 2°.
klížiti 1°: klihem slepovati, od klih.
klížiti 2°. R ozklížiti se = u volniti se, rozv ik lati se (o porušené soudržnosti je d n o tli
vých částí u celků zpravidla dřevěných, n apř.
skříně, stolu, houslí, vozíku, ale p ra v í se
též o rozklesávání, ch átrán í, ro zp ad áv án í
něčeho kdysi n. p ů v odně pevného, n apř.
stařec m á rozklížené klouby, řa d y v o ják ů se
rozklížily, společnost, záb av a se rozklížila.
O pak je sklížiti. Obecně se m á za to , že i to to
k. 2° je totožné s klížiti 1°. P ro to že v šak se
tu neužívá dom něle synonym ního roz-lepiti
(leda jen slepili m ísto sklížiti), je m ožno m íti
za to, že spojení s klih je jen sekundární.
P ůvodně bylo asi *kler-iti, příbuzné s lit.
klérti t/v , jistě p atřící ke kvérti (viz škvíH ti se,
škvíra). Ovšem č. *-klířiti, protože nem ělo
vedle sebe jin ý ch slov od téhož kořene,
podlehlo adideaci s klížiti 1°.
klk: chuchvalec sraženiny; střevní klk —■
klička střev a; n ář. i kluk, klouček, klok,
kloček; sem i oklak oklaček koudel (z polštiny).
— slc. klk, pol. klak, sln. kólke plur. fem .,
sch. kuk, b. klůčište koudel, r. klok k adeř,
ukr. kločók chuchvalec. — Psl. * Η ^ ί>, popř.
přesm ykem *k-blk-b. — P a tř í k lit. klen ku
klekaú klékti sraziti se, ssednouti (o krvi). To
příbuzenstvo je svědectvím , žé i u n ás šlo
původně jen o klk, vzniklý v tek u tin ě. Mch
L F 51.125.
klobása, stč. též koblása, nč. též klobás. —
slc. spisovné je n y n í klobása, do n ed áv n á
(dnes jen nářeční) i klbása (toto je asi
polonism us, l je slc. ú p ra v a polského iel);
vslc. kolbasa m á ol z maď. kolbász (což je
ze slovanštiny); ojedinělé kubása K m á u
m ísto l. Pol. kielbasa, hl. kolbasa, dl. kjalbasa,
u k r. kovbasa, r. kolbasá, sln. klobasa, sch.
kobas(ic)a (b. kalbasa z ruš.). P ů v o d nejasný,
jistě cizí; je několik dom něnek, ale v y h o
v u jí m álo, i R udnického, u v edená v E S ^
klobouk; stč. klobúk i koblúk, dosud u Záb řeh a koblók. — slc. klobúk, pol. klobuk
i kobluk, t . u k r. sln. sch. klobuk. — T ato
slova p ře ja ta z nějakého jazy k a tureckého;
jsou zřejm ě příb u zn á s osm an. i jin o tu reck ý m
kalpak, jež se rozšířilo do E v ro p y jed n ak beze
zm ěny, jed n ak s kol- (např. n. K a lp a k, slc.
r. kalpak kolpak, pol. kolpak, u kr. kovpak).
P řím ý pram en a cesty podob s b nejsou
znám y. D alší spojení (s la t. calamaucus,
ř. καμαλάνκιον — r. kam ilavka) m á B udim ir
ŽA δ.1955.221η.
kloe 1°: h ad r, cár, klůcek klocek i klouček
m ask.; u L itom yšle kloe fem ., v P odještědí
kloca (srov. hadr a hadra). — Z nějakého
hornoněm . (slez.?) nářečního tv a ru , jem už
odpovídá dolnoněm . klúter m ask. a střd n .
klatte m ask. fem. h ad r.
kloe 2°: pařez (ojediněle). Z něm . Klotz t/v .
kločej jč .: „n ád rž k a vody n a potoce, kde se
m áchalo nebo pláklo prádlo, i s korýtkem ,
po kterém ta m v o d a te k la " J jč ř 22. — Málo
jasné. Snad je to obm ěna slova lokáč; -ej
podle ručeji. J in a k Jílek, m á je za zvukom alebné: „upom íná n a k lo k o tán í“ .
klohniti o neum ělém nebo nedbalém vaření
te k u tý c h jídel (polévky apod.; viz K ubín
Lid. 188!), ta k vč. P t a j., han . klohnit
i klochnit (toto u Boskovic), msl. kléhnit
glohnit, slc. klochnit. ■— E x p resiv n í útv ary
(nové zakončení s hn, chn) z klochtati ( = klok
tali, zakloktaná m ouka K u b ín 256) a klechtati
m ích ati (např. m oukou, zav ářk o u v polévce).
klok: druh p láště (stč.). Ze s třla t. cloca.
Od nás p řeja to do ru štin y .
klokan: volný v ý tv o r P reslů v podle skokan
H K . slc. klokan je te d y z češtiny.
klokoč: ro stlin a S tap h y lea; stč. klokoč(ka)
klokoček. — slc. klokoč, pol. klokoczka, r.
klekočka a td . — Od klokotati a klekotati
klep ati, c h rastiti: potřásám e-li zralou to
bolkou, sem ena v n í chřestí.
klomeň i -m en: v ětev , klom ínek (u Kunšta tu ), chomeň (u Boskovic), vč. kloník Ho
niček i koník plodová slabá v ětv ičk a (toto
n a H ořicku). B ulh. klon t/v . — Zdá se, že
-men je příp o n a, p říb u zn á s -ma < m n
v ř. κλήμα v ětev , v in n ý úponek, štěpový
p ro u tek . Ale klon ap. svým o upom íná spíše
n a ř. κλάδος m . v ětev , v ý h onek (srov. dlák);
snad je tu i zám ěna zubnice d/n. Z toho
v y p lý v á, že v slovanštině *klod- a *kle-menm ask. n a sebe n avzájem působily: o proniklo
do slova s -men-. Viz i konár.
klonek: část b o ty , han . (u Boskovic) glenek. Z něm . Gelenk p řehyb?
kloniti, iter. kláněti a klaněti se (rozlišeno
význam em ), postv. poklona úklona příklon
odklon příklonka sklon zakloň předklon sklonný
náklonný; skloňovati deklinovati (v gram .). —
K lo n iti a klariati jsou všeslovanské (slc.
klonit, pol. k lo n il klonič atd .). — P říb u zn é je
především lit. len kiú leňkti kloniti, linkstú
liň kti a lankóju lankóti kloniti se, dále ř. κλίνω
k loniti (z *klin-jó) a la t. inclinó nak lán ěti,
děclinó odkláněti. T ato ř. a la t. slova b ý v ají
spojována se stin d . srayati o p írá něco o něco,
lot. slienu a sleju t/v , sth n . (h)liněn b ý ti
opřen, te d y s kořenem klei-, viz i sloniti·,
n b y p ak muselo b ý t příponové. To spojení
je v šak m ylné: je tře b a lelei- o p írati (se),
(sich) lehnen, zcela odděliti od sloves pro
kloniti (beugen), v ýznam není přece totožný.
M ám n y n í (proti 1. vyd.) za to , že p ůvodní
podoba kořene pro pojem „k lo n iti1* je
v litev štin ě (tam m á jen v ýznam k loniti,
chýliti, nikoli lehnen, opírati!), že v šak jinde
se k přesunulo n a začátek slova, podobně
jako u klgti, klíti, p ro ti h eth . link. Vzhledem
k to m u , že v ř. a la t. je jenom *klin-, ale
žádné další ab lau to v é form y, p o k lád ám e
litevský a b la u t lin k\len klla n k za důkaz p ů
vodnosti té to litevské form y, n a p ro ti to m u
ono kliň - a rovněž ta k i naše klon- za pouhý
zbytek p rastaré h o b o h a tstv í tv a rů jin ak
ztraceného.
klopa: 1° přeložená část k a b á tu , n a v a z u
jící na límec, 2° záklopka přes o tv o r k a p sy .—
Hl. klopy pl. = 1°; p. klapa = 1°, též
záklopka n a stro jích ap ., poklop. — Od
klopili, dom ácí slovo. N ikoli z něm . n ář.
(hornosas.) kloppen (opak tv rd í B ielfeldt
162), spíše to to j e z češtiny. Ale H erm an n o v a
klopna snad z něm činy je.
klopiti: p o d a ti v ý zn am , ab y byl p rá v
všem složeninám , je těžko. J d e tu původně
asi o převrácení n ád o b y , seh rán y ap. dnem
nahoru (ale n a podkladě, tak že p ro sto r se
uzavře), p ak o jiné náhlé u zavření prázdného
prostoru n ap ř. víkem p adajícím dolů (přeγο- za-); o d tu d vy-klopiti něco z n ád o b y
(náhlým převrácením ). V ýznam zdánlivě z á
kladní (,,klásti něco sm ěrem d o lů “ , n ap ř.
klopiti hlavu, oči) je v šak d ru h o tn ý , i když
starý. P ostv. záklop poklop(ec) příklop sklopka. — slc. klopit, sln. sch. zaklopiti, b. p o
klopka u zav řití, u k r. zaklipka záklopka, sch.
b. klopka p a st, aj. — Z dá se, že sem náleží
i sklep, klenouti (viz), pů v . asi „ u za v řití
poklopem" (sklepní p rostor), ta k že b y šlo
o základ klep\klop-, nejspíše pohybom alebný,
jevící se i jak o klap- (sklapnouti, zaklapnouti,
viz i klapka), odlišený v šak od zvukom alebného klepnouti, klepali. J e i v něm . zu-klappen (i to je odlišeno od klopjen =
klepati!). D ále je příb u zn é stn o rd . hlemmr
padací dveře ( = poklop?), h o rn í jizb a, nor.
dán. lem, šv. lam m d v ířk a, p ad ací dveře
(kleine T ur, F a lltu r), *klem- se zám ěnou
retnic pjm .
klopota i klopot: s ta ro st, tra m p o ta ; zjed
nodušeno v lopota; klopotili se (m ylně -otati),
klopotný, i 1-. Sem i vč. (Jičínsko) klopácet se
klopotiti se, m or. uklápat se. — slc. chlopota
starost, nesnáz, chlopotlivý, pol. klopot s ta
rost, klopotac trá p iti, r. chlópoty staro sti,
klopotná práce, chlopotát s ta ra ti se, kropotlivyj lopotný, u kr. klopotáty lo p o titi se. —
Tato slova, jež v ý zn am ‘staro st, soužení,
tram pota, n á m a h a ’ zřetelně odlišuje od
jiných klopati a klopotali, náleží do jedné
skupiny se sch. b. pol. globa t/v , k terém u se
rovná toch. klop t/v . — Id e kořen byl *kep-,
ten vězí v stč. péci se čím = s ta ra ti se oč,
a v péče (viz): tu p roveden p řesm y k k-p >
p-k. K rom ě to h o je v sl. *kap-jq kap-ti
(jihosl. chati), viz nechati. P ro svůj citový
význam byl te n kořen zesilován o lir, to je
právě v klopota a v lit. globóti s ta ra ti se oč,
popř. nastaly další zm ěny: expresivní z á
měna klch (ch m ohlo p ak o d p a d a t: č. lopota),
záměna klg — p/b (sl. globa staro st). F o rm a
zesílená o l/r se p ro jev ila ne už v p rim árn ím
slovese, ale v a b stra k tu n a -ot-a zn am en a
jícím č i n n o s t (typ dřímota, žebrota); od
to h o p ak utv o řen o n o v é sloveso (k lo p o
tili se. Mch S P F F B U 14, A 13.1965.39.
klopotati: ch v á ta ti, řítiti se, p ra e c ip ita ri,
klopotný p ru d k ý , ch v átav ý , náchylný (k če
m u, zvl. k sm ilství), o d tu d klopotal záletník
(a klopotoliti); sem i klonúti v y řítiti se,
p ad n o u ti z *klop-núti (vše stč.). — N ejasné.
klopuška: d ru h ploštic. P reslů v v ý tv o r
z r. klop štěnice, což p a tří k lit. bláké t/v .
klopýtati, klopýtnouti; slc. chlopnút brkn o u ti. Příbuzno je lit. klu m p ú klupaú klu p ti
t/v a klú p a u klúpoti k u lh ati. R . klypat
k u lh ati ukazuje, že naše sloveso je z *klypotati přesm ykem y-o > o-y. slc. v y p u stila
yt. V r. chlóbystat je nové in tensivní zak o n
čení sí-ové; s tra n b srv. lit. kluíhba k lo p ý tá,
cit. v L P 5.27.
klosat zč.: s ch u tí jisti Vek. — N ejasné.
kloub, kloubový, kloubní, (vy)klouhiti, sklou
bili, stč. klúb: 1° kulovité zakončení jistý ch
k o stí ru k y a nohy (přeneseně „ohbí ú d ů “ ),
2° chuchvalec („k o to u č" ) dým u, 3° svazek
lnu („třelo se [len] n a klouby, k teré m ěly
po 60 h rstíc h “ ; K ru š 152), 4° jč. h rom ada,
četa (V ydra). Od 2° odvozeno klubiti se
(o kouři = pol. kl§bic si§, r. klubitsja, u k r.
klubýtysja), od 3° jvč. kloubovati len. Sem
p a tří i n tr. klubo (klad.), klubko, slc. klb(k)o
kubko (klbčit sa v áleti se v jednom klubku). —
slc. klb, gíb, pol. klqb klubko, hro m ad a, c h u
m áč, obláček (dým u), hl. klubk, dl. klub
kloub, klubko, klubo kloub, ukr. klub kloub,
klubók klubko, r. klub kloub, chum áč (dý
m u), sln. klobko m íč, sch. klupko, b. klůbó
klubko. T rá v a klubénka D acty tis g lom erata,
od P resla. — V slovanštině splynula 2 slova:
1° k-blb-b kloub, k o tn ík (ten to vý zn am m á
slc. kíb), příbuzné se stind. kulpháh k o tn ík,
k o stk a; 2° klqbo chuchval, klubko, příbuzné
s něm . K lu m p en t/v , dále s la t. glomus -i
m ask., glomus -eris n tr. chom áč, shluk, glo
bus k u lo v até těleso, chom áč (dým u), dav,
zástu p . L a tin a ukazuje m m ísto původního b
(zám ěna retnic!), tak že germ. a náš s ta v je
m ožno vyložiti zkřížením tv a rů s b a s m ; k za
náležité g pochopím e z isolovanosti to h o slo
v a (g nebylo zde pevné, neboť nem ělo u nás
dom ácí rodiny příbuzných slov). Viz i hloub.
kloubec: oselník, toulec pro brousek, vč.
u H d ic , Litom yšle a jinde E l-H od-P S ; val.
kubík kubík klbík, han. krbec, krbík PS. Sem
p a tří i val. klubko pouzdérko pro jehly
(R usava). — slc. kúb, kubík oselník, p. kubek,
dl. kub(k), r. kub, kúbok p ohár. — Psl. asi
klub-υ; jeho řecký ek v iv alen t zněl κλουβός,
džbánek. V slc. lu > l jak o v štíp (sloup),
to to í p ak m ohlo p ře jít v ú; podobně sn ad
jinde. V han. n a sta la p ak zám ěna lir a z k rá
cení.
kloudný: viz klid.
klouzati, klouznouti, klouzavý; kluzký (od
tu d klouzek, d ru h h u b , podle slizkosti), vč.
též klouhat, jč. sklouzat se J jč ř 42, zm.
klízat i klouhat, han. (u Boskovic) klihat se,
u S lavkova klzit se, u K y jo v a klzat, u P ro stě
jo v a klóhačka K pU , val. šklhať sa, sklh n ú í B,
šku h n ú t K š. — slc. kízai (sa), pol. kielzac,
u k r. (s)kóvzaty, chóvzaty, r. n ář. kolzáisja,
spis. skolzíí skolznút, skólzkij, n ář. glězdať
glýzat gluzdií gljuzdit, glú(z)dkij, sln. sklizati,
skliznoti, sch. klizati se. — Psí. asi *kluzati,
záhy však obecně ztvrdlo v kluzati; bylo p ak
i kltz-n o ti. Znam enalo nejen sm ek at se po
ledě, po sněhu, po b lá tě ap., ale i podobné
rychlé pohyby jako je v y k lo u zn u tí odněkud,
vklouznutí někam ( = ry ch lý po h y b s o d
stínem ta jn o sti, nepozorovaně se v y p l í ž i t i ,
v p l í ž i t i ) . T ěm to tv a rů m a v ý zn am ů m o d
povídají lit. šliaúžti lézti, p l í ž i t i se, smek a ti se (N esselm ann: šlaužti), šliuožti t/v ,
lyžovati, šložti (Ness.) sm ý k at se, šo u p ati
sebou, š liu ž ir iti k louzati se, sm ý k ati se,
lot. služát t/v . K o řen byl *lclíug-, u Slovanů
však k ztra tilo p a latáln í odstín, tak že není
za ně s, ale k. Sam ohlásky v kořeni: slov. ’u,
lit. iau, je z *eu; sl. u, lit. au je z *ou, sl. y
(r. y, sch. sln. i) je z *ú, ale lit. je iú; ve
form ách s nulo v ý m stu p n ěm (-b, lot. u)
l-b přešlo v l > rus. 61. V litev štin ě k o n
tam in ací vznikly další podoby -iuo-, -iu-.
P řistoupilo s- (asi podle sm ýkati), p a k
sku p in a sk m ohla d o s ta t v a ria n tu g, § 11.
M oravské i bude asi z ý (je několik p říp ad ů
tak o v é zm ěny v s tč .). M ísty i g n a konci
kořene ztvrdlo: klouhat. — Mimo b a ltštin u
není jasného p říb u zen stv a; podobně jsou
tv o řen a plouhati se a šplhati. R o zk lád ati
kořen Kleuj- dále (jak činí F raen k el 1003)
n a Klěu- ‘č istiti’ (v šluoti zam etati) + g není
zatím radno. Viz i sliz. P o d o b n ý ú tv a r je
jen v lit. čiaužti t/v .
klovati: stč. klu ju klvati, z to h o ně. (podle
ty p u sn u ju snovati) klovati (nář. klohati klo·
fa ti globat a dále, s u z in d ik ativ u , jvč. han.
gluvat). S taré klvati m á p o k račo v án í v han .
glvat K pU , glbat, m sl. glvat. V zniklo i staré
jednodobé *klu-no-ti (r. kljúnuť, sch. klju n u ti,
sln. kljuniti) v ně. vy-klinouti (vrána vráně
oči nevykline). Jm én o : val. glvanee globanec,
spis. klofanec (srov. šťouchanec apod.), z k rá
ceně klofec (od to h o klofcovati), han . zglofec
štulec K p U . — V šeslovanské: slc. klid ,
kluvať, kluvnút, pol. k lu jg klw ač (nově kluč
a klw am ), r. k lju ju kleváť; jinde nové u
v infinitivu: hl. kluw ač, dl. kluw aš, u k r.
kljuváty, sln. sch. kljuvati. — P rasl. klujq
klbvati z *kleu-jo- *klbv-a-ti (b oslabením
ja k o v bbratil). P říb u zn é je lit. fa k titiv u m
(základní sloveso není zachováno) gliáudyti
v y lu p o v a t, vylušťovat, v y b íra t (sem ena ze
šišek, z lusků, já d ra z ořechů, pecky z ovoce,
z rn a z klasů) a snad i něm . klauben t/v (: aus
d en T annzapfen die Sam en herausklauben).
U nás se v ýznam zúžil n a p ta č í v y b írán í zrn
a tp . zobákem . Z lo ty štin y sem p a tří klauvet
k lep ati n a dveře. Základ byl glěu-, délku
dosvědčuje intonace lit. iáu a sch. u.
kluba ti: k. se = d o stáv ati se ven z nějakého
přirozeného o b a lu : kuřátko se klube, vyklubalo
ze skořápky us.; loket se klube z rukávu, ale
i rukáv se klube·, přeneseně vyklubalo se =
vyšlo n a jevo, objevilo se, vzniklo: sluníčko
se vyklubalo z mlh a td ., viz P S ; v hlavě se jí
něco klubalo = vznikal n áp ad PS. — M ate ses klovati, tak že i to to d o stáv á stejn é v ý
znam y: kačátka se klovají z vajíček, jablíčka
malá se z kvetu vy klovala PS. — Psl. k-blbati.
P říbuzno je lit. (iš)gvilbti o tv íra ti se, pukati
(o zralém lusku ap.). U nás jest předpoklád a ti *gvlb-a-ti; v v ypadlo jak o dost často
po g; to ztra tilo znělost. T om u sta v u o d
p o vídá slc. klbať, glbať, k teré v šak zm ětením
s klovati dostalo v ý zn am to h o to slova;
p ů v o d n í vý zn am se v šak udržel v slc. chublaí
sa (k > ch; l přem ístěno). P ro ti lit. il je
slovan. H , což n epřekvapuje. Zm ětení s klo
vati mělo za následek i přechodnost, resp.
p řipojení se.
klučiti: čistiti m ý tin u od p ařezů ; již stč.,
kluč (stč. -čě), klučenina vy k lu čen á m ýtina.
Z ákladní slovo je klč pařez (tak m or. slc.),
z toho odvozeno jed n ak klČiti ( > klu ·, msl.
klčiť > kučit), jed n ak slc. klčovať (kuč-, kolč-)
d o b ý v ati; z to h o to m or. kučovnica klučnica,
slc. klčovica m o ty k a pařezácká. Paralelní
řa d a s r (vč. m or. krč pařez) je zastoupena
zvláště u jin ý ch Slovanů: pol. karcz, karczowač, uk r. korčuváty, r. sev. korč vykopaný
pařez, korčít korčeuáť, sln. krčiti, sch. krčiti. —
Psl. bylo asi *k-brčb a odvozené k-brčiti nebo
k-vrčovati. K-brčb je m álo jasné. D om něnek
o něm je několik; pom ěrně nejlepší (Vasmer)
je spojení s ind. kurča· m ask. svazek, o tý p k a,
chum áč trá v y (Búschel, G rasbúschel); ind.
ur ukazuje n a ř; slovan. •br m ůže b ý ti z r i ř.
P a k b y ktrčo va ti > klčovati znam enalo odklízeti k řo v í (rozum í se i s kořáním ; na
k ř o v í soudím e ta k z v ý zn am u u k r. korč —
křovina) a trs y trá v y .
klučný, kl(i)čný s tč .: v h o dný, schopný,
způsobilý; klčnati sě h o d iti se, b ý ti schopen
Gb. — slc. (z Loosa m á K t 6) klučný vhodný,
stsl. ključiti s§ zusam m enpassen, shodnouti
se, p řih o d iti se, p ri° h o d iti se, b ý ti vhodný,
p řih o d iti se, r. (pri)ključíťsjá s tá ti se, p ř i
h o d iti se, sch. priklju čiti se p řid ru žiti, hoditi
se k čem u, s tá ti se. — V ýchozí sloveso
klučiti sg znam enalo h o d iti se, passen, sich
fúgen; příbuzné je lit. kliáutis sich zusam m enfúgen. Vývoj v ý zn am u k ‘s tá ti se, přih o d it
se’ byl u sn ad n ěn vlivem rým ového slovesa
pri-lučiti sg, r. prilučíísja ( = slučíťsja) t/v .
k lu k stč.: šíp opeřený, „střela ro zd v o jitá
jako lastovičí ocas“ ; hl. klok, dl. klek, klik,
klek, stpol. klucz, kluka, tluk šíp. — T oto
kluk, pů v . k. nepeřený, se již v stč. stalo
n ad áv k o u „p ro člověka ničem ného a len o ch a“ (tak podle R osy J g ; další d oklady
Sm 256; dosud vč. překluk; souhlasí Šm ilauer
OKP 2.10). P řív la ste k nepeřený tu za stu p o
val smysl ,,k ničem u se nehodící, neužitečný“ . H an liv ý sm ysl je v n y n ější češtině
oslaben, ta k že klu k je jen h ru b ší nebo
familiární název m ísto chlapec nebo m ladík.
Táž m etafora b y la u R u sů . „T o urazilo
starce, nazvali ho neopeřeným šípem s nenabroušeným h ro te m " (Gorkij BS 51);
i jinak je r. střela bez per'ja, cit. v R S 20.69.
Pd. u Těšína je p a k bezperák člověk ničem ný,
drzý (Malinowski R W F 17.26 a SW m ylně
z desperat), původně te d y „šíp bez p e ří“ . —
Málo jasné. Č. klu k ‘šíp ’ bude asi výsledek
zkrácení z *klujek. Soudím e ta k z pd. klu jka
osten, bodlina K uc. P a tř í asi ke klovatir
byl by to ú tv a r od stu p n ě *klou-. P ů v o d n ě
tedy k. = špice, ale ve slangu v o ják ů bylo
užito pro celý šíp. Snad sem p a tří i pol.
ojedinělé tluk šíp s h ro tem tu p ý m (cituje
Jg z Linda); t je sn ad od p. tlukq ‘tlu k u ’.
Luž. klok bude asi z
kTupět val.: o v isati; sem sn ad p a tří i slc.
kluckat k lím ati, v ěšeti h la v u , a vč. sp í
kluěmo — vsedě. slc. n o v á p říp o n a c a deminutivní k. — P ol. klupič chýliti. Souvisí
s chlupěti v iseti; viz to slovo p ři kozlub. Srov.
však i klapět.
klusati, p o stv . klus, poklus. —* slc. klusat,
pol. klusowac, se zm ěkčením hl. klusaó, sln.
sch. kljusati, b. kljusam . — Psl. klusajq -ati
z *klup-sati, což je s-ové in tensivum . P říbuzno je got. hlaupan, něm . laujen. Mch
SPFFBU 1.83.
kluska laš.: k n edlík. Z p o lštin y (tam
z něm. ΚΙοβ).
klutati: p o ly k ati; p o stv . klut doušek* lok,
hlt Jg-PS. — P říb u zn é je lit. kliaiikti t/v
(i bude afek tiv n í zm ěkčení). N aše slovo je
í-ové intensivum : *kluk-ta-ti; kt dalo t n á
ležitě. Dále je snad příbuzno něm . schluchzen
škytati.
klzno m or.: d ru h u zd y , > kluzno, ku zn o ;
k tom u sloveso m or. slc. (o- za-) klznat -kluznat -kuznat (han. klo-) ;u Litom yšle klouznání;
mylně s v odklsnať K . Viz i p u tn a ti u pouto. —
Pol. kielzno, kielzač, dříve chelzno, ochelznqc
ochelstac, ukr. choustó, choustá, choustáty. —
Psl. *k-blznol S nad p rap říb u z n é s hom .
χαλινός, aiol. χάλιννος (ted y < *χαλιονος),
udidlo. P ro další rozbor n en í opory.
kmásať slc.: praštěli sosny, km ásané vetrom
(= kterým i lom coval v ítr) S S J; k-al chlapca
za rameno = škubal. D alší v ý v o j: k-ala si
vlasy = trh ala, rv ala ; k. sa těžce k ráče t, p a k
asi „strk ati se“ p ři p ranici ap . — Proniklo
na M oravu: val. větr km ásal listí ze stromů,
naši km ášú jabka = trh a jí, poktnásal m i
šaty, k-al ho za vlasy ap. B ; u K y jo v a k. (je
i emásat) = bez rozum u, n ešetrně trh a ti,
k. se ta h a t se s k ým , u trh o v a t se n a koho
Kol. Msl. chmásat šk u b ati, t r h a t i . (ch-li
střešně), na°, o°; chmasit, chmásnút p ev n ě
u ch o p it Mal. — Málo jasné. Slovo silně
expresivní (proto je i ch-). Záleží n a tom , ja k
chápem e zde vývoj význam u. Jestliže šel
on ta k , ja k bylo zde naznačeno, p a k je
m ožno sem p řip o jit msl. kymázgat k lá tit
(zavři dvérca, ať němá větřisko tak nekymázgd
Mal). T oto p a k bude p a třit ke kymácet·,
m á jen jinou p říp o n u (-zgat ze -skat). K m ásat
te d y b u d e z *kymásat; p říp o n a as je o pět
jin á, ale všecky jsou intensivní. T a jejich
p o v ah a způsobila oslabení v 1. slabice, tj.
z trá tu sam ohlásky y.
km en, stč. znam enalo i stéblo, stonek
(culm us); dl. km je n větev , km en; slc. km en
t/v jako v č. K m en jak o žto synonym um za
plem eno je v šak přenesení, způsobené asi
vlivem něm . Stam m , k te ré m á ty té ž d v a
v ý zn am y . P ů v . název pro km en jako spole
čenskou skupinu, vyznačenou společným n á
řečím , složenou z několika fratrií, byl ide.
teutá; vězí v odvozenině tudb, viz cizí.
Slované n ah rad ili *ťuta slovy plémě a kmen.
— P sl. * k tm y , -ene. P říbuzno je ř. κύμα n tr.
zárodek, výhonek, stonek (zeleniny); délka
v jeho ú je z κνμα vlna. V slovan. bylo te d y
ide. *ku-m 6n, v ř. *ku-m n, pom ěr jak o mezi
τέρμων a τέρμα. D ále je příbuzno lit. kamenas
km en, stonek (o v 1. slabice podle kam uolýs
chom áč; přešlo k o-km enům ).
k m en t: d ru h jem ného p lá tn a. sln . slc.
kment·, z češtiny je pol. km ent gment, je
i gwent. — Z něm . gw ant plur. gwente oděv
(G ew and), což v střh n . znam enalo i lá tk u
n a šaty .
km et stč. správce knížecího h ra d u (podle
J . S lavíka), člen (ovšem šlechtic) zem ského
soudu, h la v a selského rodu, ú cty h o d n ý sta rší
z lidu, p o d d an ý ; nč. (jen spis.) d ů sto jn ý
stařec, stařešin a. — U jin ý ch Slovanů (není
v šak v luž.) jsou význam y podobné od šlech
tick éh o v asala až po bohatého sedláka nebo
sed lák a vůbec. — Slovo velm i sporné. P ro nás
n en í pochyby, že je p řejato z la t. comes (p rů
vodce, d ru h , člen družiny), což se ve franskó
říši stalo názvem pro správce h ra b stv í; jím
b y l sam ozřejm ě šlechtic, k rálů v vasal, p ů
vo d n ě člen k rálo v y osobní družiny. A p o n ě
v ad ž obecně šlechtičtí členové vládcovy d ru
žiny se i jinde stáv ali správci vládcových
h ra d ů a s ta tk ů , s čímž byly spojeny další
funkce (soudní, fin an čn í aj.), šířil se vý zn am
slova po stu p em doby n a všeliké jiné vasal ské správce, p řed ák y , funkcionáře, až skončil
u nešlechtických před ák ů p o d d an stv a. K lesá
n í do spodnějších v rstev o b y v a te lstv a je t u
ve shodě s obdobným poklesem u slov vítěz,
vojvoda, p a n í, slečna aj. Cizí kmet n ah rad ilo
v šu d e (vyjm a v Lužici) staré dom ácí vítěz
t/v , což se dobře řa d í do obecného jev u , j a
k ý m je p ro n ik án í cizích v y so k o stav cv sk ých
n ázv ů a titu lů n a m ísta dom ácích. H lá sk o
vě b y m ělo b ý t *ktm it-b (srov. la t. gen.
com itis a dále ccm itatvs = kem itat, .,stolice*'
= správní okrsek v U hrách), ale p ři p řejetí
se cizí nom in ativ n í e udrželo a proniklo do
všech p ádů; n ap ro ti to m u se 1. slabika osla
bila (což v titu lech b ý v á často!) podobně jako
v *commdter > k-bmotra. Viz V aněček VCA
51.23; Mch Slavia 22.360. Jso u v šak i pokusy
vyložiti je jako dom ácí.
km ín l c: rostlina C arům , vslc. km in Bf.
J iž stč. V č. je nejspíše přím o z la t. cum inum ,
cym inum , což přišlo přes ř. κύμϊνον ze sem it
ských jazyků.
km ín 2°: vm . slc. (kdysi i v Čechách) zlo
děj, šejdíř, lh á ř; km in it (o- vy-), km ínstvo. —
J is tě cizí, ale nejistého původu. N ejspíše
z franc. gam in uličník, šejdíř (tak B randl);
d ru h á dom něnka (z něm . gemeiny ta k od J g
až po N Ř 5.147) nepřesvědčuje pro rozdílnost
význam ů.
km itati, km itnouti, km itavý, km itný, postv.
(zá)kmit; jvč. (Polnička, H 2.17, U těšený 78)
km ejtnout (se); hm itati J g , sem i komítat, ho(z toho dále zám ěnou retn ic jvč. hopítat
souložiti K oníř), cho- sem ta m h ázeti něčím
J g . Stč. m kyta ti se, m ketnúti sé t/ v (též
rychle po b íh ati). P ů v o d n í po řad í m -k je
dosud v zm. a spis. m ikat se t/v , zrn. m íkavý,
m iknouti (někde je spisovatelé m ato u s mýle
nou ti; m. něčím = hoditi!) a ve vm . mykotat
(y m ylné) rychle se p o h y b o v ati. D alší
přesm yk je v stč. tkym ati. Zkřížením s m íhati
je km ihali, km íhavý, po stv . km ih (většinou
u Čapka-Choda). — slc. km itat, kmitavý'. —
S tč. mket- z * m b k -tt-; m vk- je příbuzno s lat.
miedre t/v (tak už J g s. hm itám a Š afařík
3.466); 7>t je příp o n a náležící k et/ot (třep-et-ati
a td ., vždy o o p ěto v an ý ch k rá tk ý c h úkonech
n. pohybech); m ísto očekávaného bt (bývá
jakási ,,h arm on ie” s kořenem , srov. klokotali
ap.) je -bt p ro to , ab y n en astala p alatalisace
k > č, a te d y ab y nebylo rozdílu od m ikotati.
L at. miedre se klade též o pulsování cév,
k m itán í m ečů a jin ý ch ry chlých pohybech;
to dovoluje i v han . utíká, je n se chmetá
(asi = jen se m u n o h y . km itají) a v jvč.
chmejtat nohy = přešlap o v ati (Polnička) vid ěti starší km yt-. N áležité psaní hesla by bylo
km ytati (iterativ u m m kytati > km ytati).
km ochtit expr. (hanb): k u c h tit, u°. —
Vzniklo sn ad z kuchtit; p a k b y m bylo
zesilovací; ale o činí obtíže (bylo b y hanácké,
jak o v plahočit se?).
km otr, kmotříček, dom ácky kmoch kmocháček; kmotrovat si; km otřiti se řík a ti si
km otře, p řá te lili se, rozkmotřiti se po h n ěv ati
se; kmotrovák, chod. km otrovskyj kabát, s v á
teční k a b á t (že b rá n n a k m o tro v stv í, nebo
žc b rán n a n áv štěv y p říbuzných, kde si říkali
km otře); kmotra, dom ácí km oška kmošióka;
nově kmotřenec kmotřenka d ítě v pom ěru
ke km o trů m . Stsl. k-bmotra, slc. kmotór,
kmotra, str. a r. n ář. kmotr, pol. kmotr
kmotra, dom ácky kmoš -ch(n)a kmoszka, hl.
km otr kmotra, dl. kmotš kmotša. — J e s t v y jiti
z fem. k-bmotra (tak G ebauer) z lat. commdter,
ale z redukce (v titu le ch obvyklé) ve výslov
nosti: *kumáter; v slovanštině přichýleno
k ά -km enům . K e kmotra přitvořeno tedy
m ask. kmotr (srov. obdobný p o stu p u manžel
p á n pastorek vdovec). Com-mdter: „p ři k řtu
zastu p o v ala m a tk u žena, k te ré se v církvi
říkalo sp olum atka, la tin sk y commdter'’'’ Jjč ř
196; to je i v rom ánštině (fr. commere atd.).
knedlík, již stč. (káráno-od H u sa: hodni by
byli m rs k á n ie ..., jenž m luvie odpoly česky
a odpoly něm ecky, řie k a jíc ... k. za šišku);
m or. a slc. lidově knédla, slc. spis. knedla.
Pol. knedel knydel. Z jihoněm .· Knódel.
*kněja: les (pol. knieja část lesa určená
pro lov nebo pro lesní včelaření, rd . knejá
osam ělý, polem obklopený les, h u sté křoví).
Č. jen v m ístn ím jm éně K n íje [a v K nihy,
v. Profous], sln. K nej(a), chrv. 1228 Sylva
M agna K nea. Bezlaj Slavia 27.356. — Berneker 1.663 m yslí n a p říb u zn o st s kmen,
což je m ožné: *k-bmn-ěja.
knejp, stč. kn ýp . — slc. knep knajp, pol.
k n y p gnyb (o d tu d laš. gnyp ve F ren štátě)
gnep gnib, dl. kn yp . — Ze střh n . k n ip (nyní
K n eip , K n eif).
kněz: stč. až do 15. stol. vládce, princeps,
ale od 13. stol. též pop, sacerdos, n y n í jen to.
K 2. v ý zn am u je p lu rálem kolektivum
kněžie (nč. knězi). F em . *k-bn§gyřii (ta k csl.;
r. lcnjagínja, u k r. kn ja h ýn ja , sch. sln.
kneginjá) zkráceno (titu ly se zk racu jí často!)
v stč. kn ien i (pod. pol. ksieni, hl. dl. knjeni),
vězí též v m ístn ím jm éně K n ín ičk y ; novější
fem ininum je kněžna, p ů v . d cera knížete
(srov. r. u kr. knjažná dcera knížete, pol.
Jcsigžna kněžna), d ítě vládcovo je stč. knieže,
to p ak d o stáv á v ý zn am novočeský; kněžie.
A d jek tiv a *kněž (v Kněž-m ost, Kněžě-ves).
stč. kněži kněžský; kniežecí kniežětský, o d tud
nč. knížectví. — V šeslovanské v y jm a bulharštin u : stsl. kun^dzb, slc. kňaz, plur. kňazi,
pol. ksiqdz vládce, n y n í kněz, b. r. knjaz, ukr.
Jcnjaz', sch. sln. kněz — kníže, princ, hl. knjez,
dl. kněz — p án . — Psl. kun§dzb; p řeja to ze
sth n . kuning (nyní něm . K onig a td .); g ve
spojení -ingo- > i"go podlehlo baudouinovské p alatalisaci (podobně jako v peníz);
tím se to slovo vřadilo mezi m ěkké km eny.
kniha, stč. m ylnou analogií též knieha; stč.
zp rav id la v plurálu, dosud n a venkově m od
lící kn ížky — kn ih a m odliteb. K n iž n í (-nice),
knihový, knihovna, knihom il; kn ih tisk, k n ih
tiskárna z kniho-; knihař -hárna; ale knihovali
je k alk za něm . buchen (účetnický term ín );
knihomol (a slc. knihomol) je k alk něm eckého
Biicherwurm. — Stsl. k-bňiga i kiiiga písm eno,
p lur. k-búigy písm o, kn ih a, list; pol. ksigga
(přesun nosovosti n a i, z čehož g, p a k fč > ks
jak o v ksiqdz = kněz), slc. hl. kniha, dl.
knigly, uk r. knýha, r. b. kníga, sln. sch.
knjiga; někde znam ená (č. n ář., slc. dl. pol.
r, ukr.) i tře tí žaludek p řežv ý k av ců (dršťky ~
listy knihy). — Slovo všeslovanské, ale
patrně nikoli P sl.; p ra tv a r *Jcmga; -b v stsl.
psaní k t n - je p o k lá d ati za pouze grafické
(písaři je v k lád ali pro to , že kn bez jeru se
v jejich jazy k u jin a k n ev y sk y to v alo ; k. pak ,
jakožto slovo cizí, isolované, etym ologicky
neprůhledné, se to m u p san í n ija k b rá n it
nemohlo, nem ajíc opory p říb u zn ý ch slov);
domnělému k-bn- odporuje o statn ě i s ta ro
české nevokalisování předložek: je v knihách,
nikoli ve knihách. — O pův o d u slova je
několik dom něnek. N ejrozum nější je názor
Dobrovského: že přišlo z východu (skrze
turkotatarské, ugrofinské a jiné národy) a že
posledním pram enem je čínské king kniha.
Objasniti t u cestu podrobněji (to p la tí též
0 maď. kónyv kniha) je úkolem budoucnosti.
Abajev SbM lad 327 m yslí v šak n a původ
z assyr. k u n u kk u pečeť, přes arm . kn ih ' pečeť.
„Novější studie M. R ásán en a F U F 1938— 40
zjišťuje p o stu p z čin. přes bulh. tu re č tin u do
m adar.“ Š. L it. knyga je ze slovanštiny.
kníhalka jč. h o rn o b l.: čejka, knihaóka Jílek ,
jč. chod. knihavka (H ruška), ícnikavka (Vrba)
1pouhé kniha, jč. kníhora. Vše pouze jč. a zč.
nářeční slova od h lasu čejky k n i k n í (knihot
knéhot = kníhání). J iž K la re t dí, že čejka
volá libros libros, tj. kn ih y kn ih y. Podobno je
lit. knývě D abŽ, z to h o pd. kňivá L P 8.342.
Jinak slyší její hlas H an áci: áhy áhy, o d tu d
jejich ahežka, v lastn ě áheška ČMF 9.12.
kníkati kničeii, zvukom alebné {kní + p ří
ponové k). Srov. kňučeti.
knír, též kňár kňour kňouby, val. kňúry
(J. N ejedlá, H u m o r z V alašska). U J g
(k)ňoury jsou i d račk y n a svícení, k lih o v atk y
z noh hovězího d o b y tk a , čisté sam orostlé
stříbro na způsob kadeří. Slova vesm ěs n e
jasná. Srov. frň o u sy = kníry. N ázev vousů
jistě souvisí n ějak s p rv n í částí něm . slova
Schnurrbart k n ír: je asi p ře ja t, ale p o d ro b
nosti neznám e.
knísať m sl. slc.: kolébati, k ý v a ti něčím,
houpati; slc. knisačka houpačka. — Asi
z kolísat·, o vypadlo asi v m nohoslabičných
útvarech, zvláště předponových; tím se
ztratilo povědom í o p říb u zen stv u a slovo
podlehlo m im ořádné zám ěně l/n (ta je
i v znU).
knoflík, stč. též kneflik, m or. n ář. knefl
kneblik knofel knoflaj. Pol. knafel knefel aj.,
hl. knefl, sln. knof. — Ze střh n . knófel knefel
(nyní K nopf), jež dále náleží ke Knebel
klápec.
knochavec chod.: vepřové hody, kňoch
jelito kroupam i n ad ité Jg d . Z něm . (bavor.)
Knoch.
knot, chod. knut. Spolu se slc. knot, pol.
knot (odtud r. br. knot, r. gnot a ukr. gnit
hnit) je ze střh n . knote (nyní K noten uzel),
doloženého v tém ž vý zn am u (knot ve svíci).
— Ale knoty = zknocené vlasy — zcuchané
v chuchval, je od K noten ve v ý zn am u ‘uzel’.
kňoubati: viz nekňuba.
kň o u r: kanec; m or. ékňurec vepřík, č.
kňoras Jg . — slc. kurnáz, kornáz Jg , kuneráš
kundrák kundrok ku n d y8 kunier ku n ir K .
U kr. knoroz -s, kornos kornaz, b r. knoraz, pol.
kiernoz -s kien(d)roz ki^droz kierdos kierdec
aj., hl. kundroz -s, dl. kjandroz -s .— Z u k r.
knoroz dvojím přesm ykem vzešlo kornoz, p a k
-az, to p řejato do slovenštiny a dále m ěněno,
zvláště v češtině. V ýchodiskem je *norza>,
jsoucí ve střídovém pom ěru s *nerz-b (r. u kr.
nerez kanec, o nichž Z u b atý 1.2.109), k(či k t -Ί) je nejasné. K ořen nerz- je asi
znělou obm ěnou Kořene ners- p á řiti se, o němž
viz pod neřest a rdest. (D osud podané pokusy
jiné, B ern. 1.664 a B rúckner 229, nevyhovují,
jsouce v rozporu s význam em : k. je všude
m im o Bílou R u s kanec neřezaný!)
kňourati, m or. škňúrat, jč. (hornobl.) zm.
skňourat, han. kňórat; s jin ý m zakončením vč.
(Jičínsko) kňochat m rn ěti (o dětech). Z vuko
m alebné, popř. expresivní: p ro to š-. R ý m u je
se s m ňourati t/v . — Z áklad je ňur-; je ve
val. ň u r kat, prase ň u rk á = p o k vikuje slabo
a tem no B, laš. ňurčeč v rčeti (o psu), fň u k a ti
(o dětech) Šr. Jin d e zesílen o m (mňourati t/v )
nebo zde o 1c (a navíc o s - ) . P odobné je lit.
kn iu rti t/v , ř. κινύρομαι nařík ám , kvílím ,
a něm . knurren v rčeti, b ro u k ati, b ručeti.
k ň o v atk a kňabatka J g , kňavatka K t: d ru h
m otyčky. Srov. pol. knoivac u sek áv ati, utín ati?
kňučeti kňoukati, s jin ý m zakončením
kňuhňati, s a kňacet o kalousu (u Polničky).
— Zvukom alebné. Srov. č. kn iíeti, zaškněČeti
PS t/v , ch o d . kňauóít Jin C h 152, sch. knjavkati; lit. k n ia u kti m ň o u k ati, něm . n ář.
kniautschen. S am ostatné ú tv a ry bez gene
tické příbuznosti.
k n u ta i knut. slc. knuta. P ře ja to v naší
době z ru štin y (knut, o d tu d i pol.); další
původ je n ejasn ý (dom něnka o p řeje tí ru s
kého slova z g erm ánštiny nevyhovuje po
strán ce význam ové).
k o - lze u zn ati za předponu v kobřcat kobrtati kodrcali kolébati skom írati škobrtati
koprcati koprnéti kopist kostrbatý kotrmelec. —
J e to to žn á s lat. a ir. co-, což je původnější
form a nežli obvyklé la t. com- (com-edere
snísti), s lit. a lot. ka-. B ylo i sonorisované
go·, viz ráznýInehorázný. P říb u zn é je i gót.
ga-, něm . \ge-. N aše ko- děj jen poněkud
„um ocňuje" ; jinojazyčné naznačují v šestran
nou úplnost v provádění činnosti. Viz
i 6e-.
koba 1° stč.: h av ran nebo krkavec. Odvoz.
kobčina (H ru b ý z Jelení: o středověké latině)
J . Vlček 1.272. Z něm . n ář. kobbe h av ran
(též Kob, nejspíše z Jakob). — S am o statn ý
ú tv a r, n a stč. nezávislý, je kuba k av k a
(F renštátsko), též z Jakub.
koba 2° stč.: p řán í, zdar. P říb u zn é s angl.
stn o r. happ štěstí.
kobálat m sl. n a P odluží: váleti, snad
zkráceno z kotrbálat.
kobalt, ta k i slc.: z něm činy. To je v lastně
to té ž co Kobold, neboť Kobalterz je ru d a
důlního sk řítk a , jíž šálil h o rn ík y (dokud se
nevědělo o její v h o d n o sti k barvení).
kobásať sa v al.: h ra b a t se v hadrech,
kobásy h a d ry SvK . N ejasné.
koberec: krom ě běžného v ý zn am u je k.
n a M oravě p lach ta, v níž nosí cik án k y d ěti n a
zádech, stč. kober te n k ý plášť a koberec gen.
,-rcě. — slc. koberec, pol. kobierzec, u k r. kóver,
r. kověr gen. kovrá, b. guber koberec, sch.
guber ložní po k rý v k a. — Slova dosud n e
jasn á. Snad b u d e východisko přece jen
rom ánské (bud! stfr. carpite, ital. od 13. stol.
carpita t/v nebo sloveso *cooperire, it. coprire,
fr. couvrir a td .); b je st h le d ati asi v severní
Itá lii. (Mor. a slc. k. m ožno m íti též za
p ře ja té z něm . Kober nůše, ale vý zn am y
jsou poněkud rozdílné.)
kobero laš.: břicho; Jcoberatý b řich a tý , koberáě -ák břicháč, -rula k rá v a n. žena s v el
k ý m břichem . — P ů v o d je dosud n ejistý .
(D om něnka o p ře je tí z něm . Kober nůše n e
přesvědčuje.) R ý m u je se s panděro. Spíše
bude koberatý zkříženo z bachoratý a kabelatý
p y sk a tý ; laš. o < a?
kobka i (řidčeji, jen spisovně) koba: k o
m ů rk a , cela; n ář. jč. kupec kupec skupka
p řed síň k a u kostela, kobec výklenek pod
k am n y , jvč. u L itom yšle a zm. kobka vrch n í
plocha kam en (svědčí i Chrněla u Jg ), za
J g jč. v rch dom u. — slc. kobka t/v jako
v spis. češtině. Stpol. kob chlév (pro vepře),
sln. sch. kóbaěa klec p ta čí, kotec pro drůbež.
— Ze střh n . kobe m ask. chlév, klec (střhn.
kove výklenek k am nový), n y n í Koben m ask.
k o m ů rk a, kobka, chlívek pro vepře. Jč . n ář.
tv a ry jsou to m u rodem i význam em ještě
blízko; fem . v nč. je asi podle komora, jizba.
koblih(a), stč. jč. m or.; spis. kobliha fem .;
laš. kobyližka. J e snad z kovriga, jež je z a
stoupeno u jin ý ch Slovanů. Šafařík 3.463.
kobližný: m lsavý. Viz lízati.
kobos stč. „n ázev několika různých n á
stro jů h u d eb n ích ” Gb, stru n o v ý ch (lat.
cym balum , c ith ara, nabulum ), ale v m am m ot rek tech se ta k p řek lád á, asi om ylem , la t.
tib ia, tru b k a . — Stpol. kobosa. — Obé je
p ře ja to z maď. koboz t/v (Sulán P ID e b r
39.14), to p a k je z téhož tu rk o ta ta rsk é h o
pram ene co u k r. kobza (viz).
kobrtati 1° škobrtati: k lo p ý tav ě jiti. P říbuzno je lit. kaburu kaburti k lo p ý tati a něm .
hapern v ázn o u ti, p ů v . koktali („ k lo p ý ta ti”
v řeči). U nás je í-ové ite ra tiv u m ; krom ě toho
ještě s-ové inten siv u m : (š)kobrcati, slc. kobřca(. J e příbuzn o i brkali 2°.
kobrtati 2°: laš. ěkobrtač se m e tati kozelce
( = kotrm elce), p řev raceti se, škobrtnuč Lp,
val. msl. přeškobrtit sa p ře v rá tit se, p ře v r
hn o u t! se, laš. kóbrtaí p řehazovat! (seno) B,
škobrtek, škobrtel(ec) kotrm elec, škobrtak člo'
v ěk m ěnící své přesvědčení nebo v íru, val·
škobrták pluh se dvěm a radlicem i (ty se při
obracení sm ěru n a so u v rati přehodí, jedna
zdola nah o ru , d ru h á dolů, tak že oráč nem usí
obcházeti líchu, ale m ůže o rati hned vedle
předešlé brázdy). S novým zakončením je
msl. kobřňat sa v áleti se. — slc. kóbřlat sa
(a s-ové in tensivum kopřcaí sa) dělati k o tr
melce, postverbale kopre kotrm elec, prekóbrcnuísa p řev aliti se. — Laš. a slc. význam
n u tí u zn ati, že ta slova p a tří ke kotrbelec,
kotrmelec, (viz): obsahují zesilovací předponu
ko- a sloveso *trb-ati > brt-ati, m ají tedy
p říbuzenstvo v litevštině.
kobyla; odvoz, kobylí, kobylka. Přenesené
význam y se d ají vyložit asi ta k to : ochranné
dřevo ve vodě p řed m ostním i pilíři bylo ta k
nazváno asi m ísto náležitého koza (v. to),
podobně všude jinde, kde jd e o stojan
s úzkým hřb etem , ta k i u zdrobněliny n a -ka
(např. u houslí, podobně je r. kobylka u lučku
n a čechrání vlny), nebo u čehokoli, co
vy čn ív á úzkou h ran o u (kobylka = h řb et
nosu, část h rta n u ; dostati se někom u na
kobylku = asi „u ch o p iti za c h řtá n ” ?; prsní
k o st u p ták ů ). K obylka je dále „koníček”
polní, vč. konipas, něm . Graspferd, Heupferd
(druh hm yzu), m á h lav u tro ch u podobnou
koňské (R ohn: c a p u t h a b e t quasi equus
form átům ). Kobylice d ru h h lín y (slínová;
důvod n ázv u nejasný). — V šeslovanské,
s v ý zn am y tý m iž nebo podobným i jako
v češtině; jen v hl. je kobla, dl. též kobola
(slc. n ář. též kobola kobula, o-o asim ilací). —
Psl. kobyla·, souvisí jistě s lit. kum ělě kobyla
(zám ěna retn ý ch b/m) a dále s la t. caballus
k ů ň , cabo valach, ale tv o řen í slova není
jasné; snad i komoň (z *kob-) souvisí. Má se
za to , že to jsou slova p ů v o d u tu r k o ta ta r
ského; o la t. caballus a ř. καβάλλης se m á
zp rav id la za to , že jsou od Ily rů (K rahe
111. 115).
kobylí pole. Stč. kobyle pole (-é z -ie) byl
ohrazený pozem ek, n a k terém by ly volně,
pod širým nebem , chovány sveřepice (viz),
plem enné klisny; cílem to h o bylo u držovati
koňské plem eno v nej lepším zd rav í a v d o
konalé odolnosti p ro ti počasí. S tím byla
spojena jistá p ráv a, ú h rn em řečeno „právo
kobylího pole” , n ap ř. k o byly se m ohly od
sv. H av la do sv. J iří volně p o h y b o v at i n a
cizích pozem cích. T ato in stitu ce b y la znám a
i v Polsku. O to m všem podrobně jed n á
V. V aněček, České „kobylí p o le” jako p ráv n í
instituce, P ra h a 1959. D odávám , že ten
chov byl asi p ře ja t od G erm ánů, Němci jej
zvali W ildgestút.
kobza 1°: jistý u k rajin sk ý lidový hudební
n ástro j stru n o v ý . — T ak i slc. pol. br. rus. —
Do č. a slc. bylo p řejato v novější době skrze
písem nictví (ale do pol. a rus. asi přím o)
z u k r. kobza, což m á pů v o d tu r k o ta ta r s k ý ;
je např. kirg. kobuz, osm an. kopus. R ovněž
z ukr. bylo p řeja to č. slc. kobzar = kdo se
živí hrou na kobzu. (Sulán StSl 3.285 tv rd í,
asi m ylně, že u k r. slovo je z maď. koboz,
vlastně z form y op atřen é p řiv lastň o v ací p ř í
ponou 3. osoby sing.) Viz i kobos. O dějinách
kobzy píše L. K unz ČE 1.13n.
kobza 2", kobza: b ěh n a (n ad áv k a ženě
PS), slc. kabzovat to u la ti se v noci; han .
ochebzet se oženiti se (Lakom ý). Z něm .
Kebse t/v .
kobzol, též -al, -á k : b ram b o r Jg -K t-B PS-SSJČ. Znám o z lašské oblasti, ale i jvč.
na Novom ěstsku, Ž dársku a V elkom eziříčsku
(Milan K udělka), b a i jč. n a Soběslavsku
iJ. O. N ovotný) (cit. z rk p . čl. L u d v ík a
Nováka). — slc. kobzol K t 6, pol. kobzal. —
Původ nejasný. Soudí se (např. V lastivěda
mor. II., Příborsko), že te n název je podle
někoho, kdo pěstěn í b ram b o rů zaváděl, ale
bezpečných zp ráv o to m není. Lze něco
vytěžit z pol. syn o n y m a plur. kam izelki
v SW, uznám e-li m/ř> a z trá tu i t B y la b y tu
vlastně m íněna slupka b ram b o ru , p a k
..brambor n a lo u p aěk u “ ? V hl. (Pfuhl) je
i khoprole, jakési přízvisko (Beinam e) nebo
lidový název b ram b o rů ; ale je v něm r,
nikoli z! Či je to tisk o v á chyba?
kocábka: lodka (trochu posm ěšně); v 18.
stol. (z R ohna Jg) tru h la , v níž se ru d a po
dolové uličce vozí, dosud (na N ovopacku)
„lehký vozík k jízdě osobní" (K otík), z to h o
na H ronovsku a v K lad sk u kocanda b ryčka.
Původ nejasný.
kocanda 1°: sk u p in a dom ků (popř. sam o
statná ulice n a k ra ji osady) p atřících bezzemkům nebo d ro b n ý m chalu p n ík ů m („n a
Kocandě“ b ý v á i název před m ěstsk ý ch
hospod). Též m ístn í jm éno (přes 20 vesniček!)
— Domácí odvozenina (příponou -nda) od
něm. plur. Kotsassen (dolnoněm . kotsáten,
stangl. cotsaetan, něm . spis. Katenleute), což
byli právě ta k o v í lidé, pocházející ze synů
mnohočlenných rodin, k te ří nem ohli zděditi
rodný statek, z levobočků, osam ostatnělých
čeledínů apod. Mch N Ř 31.87.
kocanda 2 °: šťáva v y té k ajíc í ze švestek p ři
sušení Jgd-PS. Od kocati (dosud zm .) ve v ý
znamu ‘kecati, p le sk a tí’; v pražské češtině
by bylo kecanda (to m á Jg d ), p říp o n a jako
v bry-nda cirifinda. Srov. i kocvara.
kocanda 3°: viz kocábka. M ch N R
31.89.
kocar han. msl. slc.: bič, k arab á č; slc. též
kocer kacúr koeúr. N ejasné. „Je-li tu kocúr
původní, může se m yslet n a „devítiocasou
kočku“ , karabáč z konců lan, k te rý m ohl
vejiti ve znám ost skrze Vysloužilé nám ořníky“ (J. K nobloch ZfS 7.299).
kocat se vč.: m azliti se; val. kocúňat sa t/v
SvK. — S -ové in ten siv u m od kotiti se
Jg t/v (Mch S P F F B U 1.89), což je od kot,
názvu pro kočku.
kocical laš.: přeslička. Z něm . Katzenzagel,
tj. kočičí chvost; o d tu d i pd. kocycol.
koem an, koemánek: vyvýšené m ísto m ezi
dvěm a kolejem i v hlinitém úvoze (u L ito
m yšle), kucmánek (u Čes. Třebové) t/v ;
koemánek nezoraný p ru h n a poli vedle rozoru
(u s,za Jg ; PS). — Podle L. B achm ana (ústně)
je to od kosma (viz kosa 1°), protože onen
vyvýšený, popř. nezoraný p ru h je zaro stlý
trav o u , n a rozdíl od holých vyježděných
k o ry t kolejových.
kocour: lalok p o d b radou, podbradek.
J e vč.: K t 6-PS (z Jirásk a), n a H ořicku je
dosud běžné. — N ezdá se, že b y to bylo
to též, slovo co k. — kočičí samec, neboť
ch y b í spojovací článek pro přenos význam u.
P ram en em bude spíše jid. gauder K ropf,
D oppelkinn (to p a k je podle W olfa ze střh n .
goder Gurgel, Schlund), bylo-li neporozu
m ěním zm ěteno s Kater, kočičí-sam ec.
kocovina: původně znam enalo kočičí m u
ziku, K atzen m u sik , kočičinu (posměšné zastaveníčko s rám usem podobným kočičím u
řevu, když se kočky ,,štrejch u jí“ ); kočičina
přetvořeno n a kocovina 1848 podle jm én a
m ladoboleslavského krajského h ejtm an a
K otze, jem už provedena pro to , že vzbudil
p ro ti sobě nevoli české veřejnosti. P rv n í
zp ráv u o to m podal J . V. F rič v P am ětech ;
další historii slova podal F . S trejček, viz
jeho ú h rn n ý článek N Ř 18.19. „P řenesení
n a ‘bolení v la sů ’ po opici (K atzenjam m er)
je kalkové, jd e o něm . Kater, lipskou s tu
d en tsk o u obm ěnu slova K atarrh.“ Šm ilauer.
kocvara vč.: šťáva stek lá p ři sušení ovoce
ČL 1.546,, vařené ovoce s m oukou pečené n a
k u th a n ě ČL 2.562; -ka bříždala Jg d . N ejas
né. Snad zkřížením z kocanda 2 0 a laňkvara.
kočanina: rozlezlý škrob (u Polničky, H o
šek 2.116). Z maď. koesonya huspenina? Asi
jen m ístn í slovo, donesené od vo ják ů nebo
pod. Z téhož maď. pram ene je i slc. kočen ina
huspenina.
kočébr i kočévr, slc. koČéber: z něm . Gottscheewer = o b y v atel m ěsta K očevje (něm.
jazy k o v ý ostrov, něm . G ottschee) v J u g o
slávii. U nás přeneseno n a podom ně obcho
dující Slovince (v P raze k av áren ští losaři byli
Slovinci) a B osňáky.
kočí, pův. adj. ve spojeních kočí vůz, kočí
vozka·, stč. v 16. stol. ojediněle m ylné p saní
kotčí; odvoz, kočár (slc. kočiar, tv o ře n í
nejasné); kočírováti; ojediněle i kočovati (jiné
než k. = žiti nom ádsky!), jež vzniklo asi
jen jak o puristick á n áh rad a za kočír ováti. —
Skoro obecně (vyjm a Lokotsche) se n y n í m á
za to , že adj. kočí pochází z maď. adj. koesi
a že to to je odvozeno od jm éna vesnice Kocs
(mezi R áb em a P eští), jež b y la kdysi d ů le
žito u p řep řah ací stan icí n a dostavníkové
cestě z V ídně do P ešti. V m ad arštin ě je k.
v té to souvislosti doloženo b o h atě, zvláště
u lehkých vozíků; z m ad arštin y se v 15. sto l.
rozšířilo po střed n í E vropě: slc. koč, kočík,
kočiar, pol. Jcocz (dříve psáno i kotcz kotsz aj.),
koczar kočár, sln. sch. b. kočija, něm . Kutsche
(dříve kotsche gotschi a j.), angl. coach, fr. coche,
rum . cocie, vše = kočí vůz, b ryčka. O to m
m ám e d ů k lad n ý článek V. E r tla N Ř
9 .1925.192η. (vyvracející m ylnou dom něnku
D obrovského a T itzovu, že k. je českého
původu, to tiž od kotec).
kočka, kočička, expresivně kočenka, z toho
kočena; kočičí m ísto *koččí; kočičina; kočko
vat se h a šte řiti se; kocour (znam ená i brzd u ;
srov. fen a , čuba); kočičák m íšek n a ta b á k
apod. z kočičí kůže (pod. něm . K atze t/v ,
Qeldkatze). Kočičák, kočičí kám en bylo i k a
m enné ložisko pro konec hřídele m lýnského
kola: „b y l to d ru h vápence, k te rý p ři o p ra
covávání v y d áv al zápach upom ínající n a
kočku, o d tu d zřejm ě i n ázev “ (Těšitelová
N Ř 46.187). Kočička je přeneseně i jehněda
v rb o v á nebo jív o v á (je m aličká a hebce
c h lu p a tá jako koťátko), jin d e příbuzné
ú tv a ry msl. koťátko, laš. kotanka, val. laš.
Jcocanka kocianka, o d tu d n ář. kocan(ka) PS,
val. koíatnica jív a; sem p a tří i kociánek
protěž, pd . kocanek -nka (m á k v ěten stv í
upom ínající n a jehnědy). Techn. kočka =
jeřáb o v ý vozík (leze ve v ýši po trám ech
jako k.). — V šeslovanské m im o sln .: csl.
kot-bka, slc. kocúr, pol. kot kotka kocur
ístpol. koczka), u k r. kit gen. kotá kítka kocur,
r. kot koška, hl. kočka, kocor, dl. kot kocor
kocur, sch. kdysi kot kotka, b. kot kotka
koták. — P sl. kot-b m ask. a kot-bka fem .;
č. kočka m ísto *kotka je asi podle druhého
n ázv u kočky mačka, kdysi rozšířeného i v češ
tin ě, v něm ž c m ůže b ý ti odedávna, z interjekce (podobný vliv je v slc. kocúr jkacúr,
v. V ážný N Ř 41.278); m ísto m ask. *koteíc
n ejp rv e — podle macek — asi *kocek,
p a k -or -ur, jež asi souvisí s -er v houser
káčer, něm . Kater. Kot-b souvisí s kelt. *kattos
(ir. vat atd .) a dále s něm . Katze, la t. cattus
catta, ř. κάττος. „K o čk a b y la ochočena
z kočky plavé v E g y p tě, východiskem te d y
je asi nubijské kádi; za stěh o v án í n árodů se
rozšířila po E v ro p ě.“ (Šm ilauer.) Viz i kotva
a srov. i kotě.
kočkodan: p ře ja to Preslem z p o lštiny; ta m
byl i název kot mor ski, tj. zám ořská kočka.
J e i rum . co§codan svišť, kočkodan, opice, ale
p ram en není jistý . Š.
kočovati: žiti nom ádsky, kočovný -nik;
obdobně v slc.; p ře ja to (po p rv é v 2. ročníku
P reslova K roku) asi z pol. koczowac (ukr.
kočuváty, r. kočevát). Vše p a k z tu rk o ta t. kóč
cesta, přesídlení.
kočvar val.: veliký hrnec B. — N ejasné.
kodat zm .: k lepati, tla c h a ti, kodač tlach al;
o d tu d s-ové in tensivum m o r.ko ca t klábositi,
tla c h a ti. Sem i kodásat od Žel. B rodu N Ř
5.102? P ů v o d nejasný.
kofa slc.: trh o v á p ro d av ačk a, tlach alk a.
P roniklo n a M oravu (K tP ř 2). — Z maď.
kofa t/v . Sulán P ID e b r 39.14.
kofeřovati stč.: zlořeěiti, lát.i, nadávati.
Viz o něm Ja n k o ČMF 24.24. — Původ
nejasný.
koflík, již stč. Spelu se stpol. kofel (nyní
kufel), je ze střh n . I-ové zdrobněliny (ale bez
přehlásky) od ko p f p o h ár (to v němčině
přeneseno i n a lebku a h lav u vůbec). To pak
ze střla t. cuppa p ohár, což je v a ria n ta slova
cupa bečka.
kohan v ah : veliký hrnec SvK . — Nejasné.
R ý m u je se s vahan.
k o h át je n a H ořicku silný kořen u pařezu
(srov. kohátí — pahejlí, k o řán í od pařezů,
us. za Jg ), to m u odpovídá i přenesený
význam koháty = dlouhé nohy n a Novopacku (K otík); z H olická a od Žel. Brodu
se pro k o h á t u d á v á v ý zn am ‘pařez s (mnoha)
k o řen y ’ (kdežto bez k ořenů je krč), jinak se
kohát koháč kohák (klad. Jcufihát kuňhák)
v y k lá d á jen jako ‘p ařez.’ H l. kocht bodlákový
tr n , dl. kochá osina n a obilí, u kr. kóhoí
kókot d ráp , sp ár, r. kógoí gen. kógtja dráp,
p azour, železný háček. — Slovo m álo jasné.
M áme-li č. kohát, s á, za s ta rší podobu,
d á se m y slit n a ř. κοχώνη stehno, kyčel
(tak to , „A rschbacken", u d áv á jeho význam
Ř ohlfs 302). V slovanštině te d y přeneseno
n a ony kořeny, u km ene začínající stehnovou
tlo u štk o u (od nich bylo n asn ad ě v y tv o řit
onu pack o u m etaforu, ne od „ d rá p ů “ ani
od „p aře zů " !), p a k n a celý pařez. Slovanština
pro v ed la zm ěnu ro d u a zám ěnu zubnic:
t m ísto n. S tím kogat- odešla z pravlasti
čeština; jin d e p a k zakončení a význam
b y ly zm ěněny vlivem slova nog-btb, nehet,
n a kog^btb, d ráp , pazour, p opř. trn , osina.
(Tím odvolávám dom něnku z E S ^ )
k o h átit: val. vy- v y v rá titi, p ře v rá titi, zvrátiti (např. prosa vykohátilo škopek), roz-;
u Čes. D u b u s- se z řítit se, sp ad n o u ti (LN
29/10 43). B arto š m á též kohéliť, s l, asi
chybou p éra; S vK 119,131 p o tv rzu je pfekohétií sa. — N ejasné. Z kotit ?
k o h átk a: ro stlin a Tofieldia. P ře ja to P res
lem (s chybou péra) asi z pol. nebo slc.
kosatka (m á m ečovité listy!), od kosa.
kohetiť se z dom u: v y p ra v iti se (těžko
pádně, s nesnázem i); laš. nemohel se vy
li. N ejasné. Z kotit ?
kohout kohoutek, též název rů zn ý ch věcí
(pod. jako u něm . H ahn) poněkud připom í
najících h lav u k o h o u ta pyšně v zh ů ru v z ty
čenou. Podle staré v íry vězí v kohoutu
dém on: p ro to n a d lom enicí trč e la vzhůru
d řev ěn á ozdoba v podobě k o h o u ta, aby
te n to zdom ácnělý dém on m agicky odháněl
d u ch y cizí, dom u nepřátelské. O d tu d se
pochopí i „p o sad iti červeného k o h o u ta na
střech u " ( = zap áliti dům ) (M. Pavlovič,
Z b F L 2.18). R o stlin a kohoutek L ychnis m á
jm éno asi od červené b a rv y k v ětů , vynikající
mezi žlu tí a b ělostí o statn íh o „ sv ato ján ského“ k v ítí; (roz)kohoutiti se (roz)zlobiti se;
stč. zpravidla JcoJcot, dosud valašsk y , i kohút,
z prvého je n ář. kokeš gen. kokse (han. kokiš
u Boskovic), o d tu d zm . kokšit se zlobiti se. —
Stsl. kokot-b, stpol. hl. dl. sln. sch. kokot
i hl. dl. slc. (nář.) sln. sch. u k r. kokos,
pol. kogut, slc. spis. kohút. — P sl. je zajisté
kokoťb, což souvisí s r. kokotáí, hl. -c, sch.
sln. -ti, též č. je kokot o jeho h lasu , kokotavý,
vše pochází te d y od zv u k ů ko ko ko ko, jež
kohout v y d áv á, k d y ž svolává slepice k zrnu,
když je v aru je p řed nebezpečím ap ., nikoli
od k okrhání (k to m u se^ v z ta h u je pouze
r. petúch vl. ,,pěvec“ ). Č. slc. pol. u je
vyložiti w-ovým o d stín em to h o hlasu . J in a k
o kogut-b O tr?bski J P 41.181: je to zhrubělá
forma p rastaré h o kokot-b; to h o zh ru b ěn í se
dosáhlo novou p říp o n o u u t a sonorisací
vnitřního k. — O bdobné cizí n ázv y s dvojím k
jsou stind. kukkuta- kukku h h a -, něm . n ář.
gockel, angl. cock, fr. coq aj.
kochati 1°: m ilovati; od stč. doby, ny n í
mor. B (podle V ozara se k lade ironicky),
zakochat se koho B ; odvozeniny kochan -ánek
-anka B a rozkoš, z to h o to rozkošný -nik
-nice. — slc. kochat sa, -p.kochač, b r. kachac',
ukr. kocháty, rd . (záp.) kochat; slc. rozkoš,
p. rozkosz > u k r. rozkiš a r. róskoš; sch.
raskoš. — P sl. kochajq kochati: je to ch-ové
intensivum od zaniklého slovesa, k te ré b y
odpovídalo staro irsk ém u caraim t/v z *kará-mi. Z něho p o d ržen a i zde, ja k o v četn ý ch
jiných p řípadech , je n p rv n í (v podobě
otevřené!) slab ik a ko. P říb u zn é je dále
lat. cárus ‘m ilý, d ra h ý ’, jehož á m á expresivní zdloužení (§ 1 ). (T ato sp o jen í m á
Meillet EM 153, ale k o řen ch áp e m ylně,
má totiž r za příponové.) M ch«SbLehr 115n.
kochati 2°: R čen í kochati se nadějí ‘k o jiti
se nadějí’ u k azu jí, že to to kochati je ch-ové
intensivum od ko jiti 1 °, v y stav ěn é n a pouhé
prvé slabice (v podobě otevřené) p říponou
cha. Vzniklo je n n a české p ů d ě, n en í asi
praslovanské.
kojiti 1°. — P . koic. slc. k o jit sa (nádejou). — A nalogie něm eckého stillen, k teré
znamená ja k tě šiti, u k lid ň o v ati, ta k i k o jiti
dítě, dovoluje sp o jit to to k. 1° s k. 2°.
kojiti 2°: u tišo v a ti. Viz pokoj.
kokarda, n y n í evropské slovo, z fr. cocarde.
kokeš: viz kohout.
kokořík, již stč.: ro stlin a P o ly g cn atu m ,
nář. kokořínek kokořičník, slc. kokorík kukurík kykyrík. P o d o b n á slova jin d e znam enají
rostliny rozličné. — N ejblíže je ad j. kokorav-b
kadeřavý; zde b y b y l sm ysl asi = n ače ch ra
ný, načepýřený (m yslí se n a b u jn ý v zrů st
listů trčících n a h o ru a n a stra n y ). T otéž je
vč. nář. koukořiček k o n v alin k a, neboť ta
podobou listů a plodů n a k o k o řík upom íná.
kokotice: ro stlin a C uscuta. S tč. kokotie
hacě í = kohoutí spodky), což je eufem . m ísto
k o h o u tí v a rla ta : v ztah u je se to n a sk u p in y
k v ětů kokotice, z to h o k., když se zapom nělo
n a v ý zn am p řiro v n án í a když hacě z ja z y k a
mizelo. Srov. kohutina t/v Jg d .
kokrhat!: vzniklo silnou red u k cí z *kokyryhati nebo pod. (han. je kukyryhat K p ),
odvozeného z napodobení kohoutího hlasu
kokyryhý. Bez redukce je pol. kokorykac, u k r.
kukuríkaty, r. kukorékat, sln. kukorekati, sch.
kukurijekati, b. kukurigam . P odobně la t.
cúcurru, z něho cúcurrió atd .
kokrhel: v starší češtině jakýsi vysoký če
pec (z něm . giigerel), dosud ta k posm ěšně
0 nevkusném ženském klobouku. P řeneseno
v lidu n a rostlinu R h in an th u s alectorolophus
vzhledem n a podivný tv a r její k oruny.
koks koksovatí koksovna: přes něm činu
z angl. cokes plur. „kusy odsířeného u h lí“
(srov. sg. notes z fr. notes plur. „p o zn ám k y " ).
T v a r kok, kdysi nav rh o v an ý , se neujal.
k o k ta ti: m ísto *kokotati, což u jiných Slo
v an ů označuje k o h o u tí hlas ko ko ko ... (viz
kohout); u nás přeneseno n a znám ou v ad u
řeči; o v ypadlo asi vlivem staršího (jež v y tla
čeno) ja k ta ti a jektati.
koláč: ta k u všech Slovanů; Psl. kolaěb, od
kolo (stran p říp o n y srov. roháč — 4rohé
pečivo, K t 3.85). Bylo to původně pečivo
velikých rozm ěrů, podoby kola, v střed u
p rázdné (tedy jako ohrom ný preclík); pečivo
obřadové (obětní p o k rm bohům ), pro š tě stí
(kolo je p ráv ě sym bolem štěstí); peklo se,
k d y ž n ap ř. člen rodiny n av žd y odcházel
z dom ova; i p ři jiných slavnostních příleži
to stech ; ta k é když sluha odcházel ze služby,
d o stáv al ta k o v ý veliký Jkoláč (na B rněnsku
za B arto še zvaný i kolo), jejž si odnášel n a
zádech n a holi, k te ro u držel přes ram eno
(jako pocestní nosí n a holi uzlík). O d tud
rozličná rčení j a k o s t i s koláčem — ze služby,
bez práce není koláče = m zdy, odm ěny; o d tu d
1 koláč nabylo v stč. vý zn am ů „odm ěna za
službu, za práci, p la t, odm ěna v ů b ec" , k o
nečně ironicky „ ú p la te k " (dokladů m noho).
O bdobně u P oláků. K rom ě té to podoby m ohl
k. m íti i podobu kola s vyznačeným i čty řm i
špicem i (do kříže); později placky v střed u
plné, n a níž špice vyznačeny těstem mezi
povidlím , m ákem , tv aro h em ; v té to podobě
se p o stu p em času zm enšoval až n a ny n ější
n e p a trn ý rozm ěr. Mch N Ř 29.158.
k olaňa val.: sukně SvK . N ejasné,
kolář: kněžský límec, dříve jakýsi p láštík ,
límec. Ze s třla t. collare (totiž am iculum c. =
oděv, límec nákrční), od collum k rk . slc.
golier límec je však z maď. form y gallér.
kolátati sě stč.: viz kolotati.
kolba u pušky, ta k i slc.: z něm . Kolbe.
(Jiné kolba = zápas viz pod klátí.)
kolčava, již stč.; m or. B a vč. u N . P á k y
končava, h an . u P ern štejn a kunčava. — H l.
kohlica a dl. kolica t/v dovolují v y jiti od pův.
*kolica. To by mohlo b ý t příbuzné s, ř. γαλέη
z *galei-čt t/v ; rozdíl znělosti g\k b y ukazoval,
že základ je ,,p raev ro p sk ý .“ Mch S bK retschm er 2.19.
kolébá ti kolébka·, vč. kolebadla čelní dřeva
kolébky, msl. laš. kolébal, laš. kolebuša hejčadlo pro n em lu v ň ata, zrobené n a poli
z p la ch ty a zavěšené n a jeh lan o v itý sto ja n
ze žerdí; ukolébavka. slc. kolembat kolimbat
(kolembaéka hejčadlo, kolembanka u k o léb av
ka), han. kolombal, jč. chod. klombadlo hejěadlo, slc. celembat celingat; m or. kombélat,
slc. combálat -olat -ilat > combat (combavý
com bílavý).— Stsl. kolěbljq kolěbati, r. kolébat
a td . všude, vý zn am ‘kolísali něčím , k ý v ati,
viklati, h o u p a ti’. — Psl. kolěbati. Slova m álo
jasná. V ýznam ová blízkost s kolísati (viz)
doporučuje v id ěti i zde tý ž základ *leib(arci s o: *loib > lěb) a p řed p o n u ko-. Slovo
se stalo expresivním , a p ro to další zm ěny,
zdvojení bb rozpuštěno v mb, někde m přesm yknuto vpřed, m ísto ko se objeví co ce a td .
kolebina m sl.: p ro h lu b in a v poli, n a cestě,
úžlabina. P ů v o d n ejistý . Snad p a tří ke
šklebili se 2° o tv íra ti se.
kolečko: ruční vozidlo o jednom kole,
k dopravě hlíny ap. n a stav b ách . — Snad
z něm . arg. Go(h)le vůz, vozidlo (to p a k
z jid. agolo vůz); (Schub)gole znam enalo
ruční vozík, užívaný p ři nucené práci v robotá rn á ch . U nás p řeja té slovo splynulo se
zdrobnělinou od kolo. (Šm. v šak pochybuje.)
— Vč. šupkárna P t z něm . Schubkarren t/v .
koleda koledovati koledník; stč. vč. kolada
( = kolada, d a t. lok. koledě, o d tu d e proniklo
do nom inativu). — Stsl. koleda novoroční
den, b. koleda kolada vánoce i koleda; jinde
(r. u k r. koljadá, pol. koleda, slc. sln. sch.
koleda) význ am y více m éně obdobné našim ;
dl. kóloda novoroční d ar ZfS 7.343. — P řejato
v podobě koleda z la t. calendae — p rv n í den
měsíce. T oto la t. slovo dostalo obdobné
(ale i jiné) v ý zn am y u R o m án ů a je p ra v d ě
podobné, že i naše slovo je p ře ja to od nich,
nelze však říci k d y a kde. R om áni (asi
balkánští) nazvali lat. slovem jakési pohanské
oslavy (církev zprvu ,,k alen d y “ zakazovala!)
zim ního slu n o v ratu , spojené s prů v o d y ,
zpěvy, vyku p o v án ím z moci m aškar. Církev
je převzala, ale zm ěnila jejich obsah.
P o d ro b n á historie to h o dosud není. Yiz
i kalendář. — Msl. kolendovat sa o d talio v ati
se od práce, z polštiny.
kolej 1 °, stč. ko leji: sto p a po kole; kolejový,
kolejnice·, m sl. kolaja, laš. kotaj. J e n u záp.
a vých. Slovanů: slc. kolaj, pol. dl. kolej,
hl. u k r. kolija, r. kolejá. — P sl. kóllja,
o d kolo; ú tv a r -ěja je vzácný a m álo jasn ý ;
snad by bylo m ožné c h áp a ti jej jako *ěj-a,
od ei- jiti, te d y celé slovo jako „pochod,
sled k o la“ ?
kolej 2°: o b y tn ý dů m pro stu d en ty , dříve
‘b u dova u n iv e rsity ’ (v ní profesoři i bydleli)
a j. Z la t. cóllěgium. — N y n í se často užívá
p lu rálu koleje i pro jed in ý stu d en tsk ý dům.
T ento úzus vznikl m ylným chápáním názvu
vydržovatele p rv n í znám ější koleje u nás,
H láv k o v y : zněl Spolek H láv k o v y studentské
koleje; v něm koleje b y l gen. sing.
kolek 1°, zdrobnělina od kol-b = kůl. P o
stu p význam ů: 1° kolík (ke strom u, k révě),
stč. a dosud zm. m sl.; 2° dřevo z tzv . k u lati
n y (us. za Jg ); 3° okleštěk, obušek (mor. za
Jg ); 4° kuželka (msl. kolek, slc. kolok, kolka;
odvoz, kolkárňa); 5° razidlo pečetí, odtud 0°
razítk o (vtisk n a listině) svědčící o zaplacení
p o p latk u , a 7° zv láštn í p ap ířek k témuž
účelu.
kolek 2°: ry b a drsek, A spro (msl. na P od
luží; též val., Je řá b e k CL 50.290): asi od
prés. km ene slovesa kláti p íc h ati (má ostré
,,trn y “ ).
kolendrovati slang.: z- prochodití, proto u la ti PS. — N ejasné. Snad tu vězí p řed
p o n a ko a ú tv a r p říb u zn ý s landati, lundati ap. ‘to u la ti se’, viz lajdati.
kolenec: rostlina Spergula (pěstované pod
zim ní krm ivo); původně len luční (tak na
K ladsku), te d y snad z ko + len-ec (ko- by vy
značovalo p o d řad n o st lučního lnu proti
setém u).
koleno kolenatý; krom ě ohbí nohy apod.
znam ená (jako u jiných Slovanů) i generaci,
rod, o d tu d pokolení = co je po koleně
sounáležité. Val. zkoleněiť zkolenlova(tě)t =
zchrom nouti v kolenách (o d o b y tk u ); sem
p a tří i vč. (Jičínsko) stéblo zasažené kroupami
zkolencuje ČL 1.546, asi = zlomí se, poláme
se (nadělají se ohbí); val. kolensky p ro sit =
n a kolenách. — V šeslovanské: stsl. kolěno,
pol. kolano, hl.. dl. slc. sln. koleno, sch.
koljeno, b. koljano, u k r. kolíno, r. koléno.
V ýznam „ ro d “ pochází od jednoho; ide.
o břadu, dosvědčeného H om érem u Ř eků;
b y l i u jin ý ch In d o ev ro p an ů , svědčí o tom
n ap ř. la t. genulnus vrozený, p rav ý , a ingenuus svobodný, obé od genu, koleno; byl
i v P řed n í Asii: novorozeně položeno před
otce n a zem ; zvedl-li je otec a položil si n a k o
lena, uznal je tím za své d ítě a te d y za člena
ro d in y a rodu. K oleno v to m zv y k u je totiž,
podobně jako bedra, křídlo nebo pás, n áhradou
za pojem „plodící ú stro jí" : otec tím obřadem
dosvědčil, že d ítě je skutečně jeho plodem ;
to ukazuje n a m a tria rc h á t. ( O to m to zvyku
je d n á podrobně B udim ir v Z borniku za
n aro d n i život i običaje 40.7ln . a B enveniste
B SL 27.51.) — T v arem nejblíže je jednak
lit. kelenas ‘koleno n o h y ’, je d n ak ir. cenél n tr.
‘pokolení (G eschlecht)’, rozdíl mezi ir. a bsl. je
jen ve sledu souhlásek n-l x l-n. (Lit. kelýs
nebo kělis, koleno nohy, po k lád ám za z k rá
ceniny z kelénas; obdobně lot. celis.)
kolesa, zdrobň. koleska, chod. kolísek m ask.,
slc. kolieska. Stč. b y l p lu rál kolesa, koléska
„ v ů z “ a duál kolesě t/v , vše sn ad od p o čátku
o vozu dvoukolém (kdežto vóz = čtyřlcolý);
u Veleslavína kolesa — k á ra dvoukolá; p ře
šlo do singuláru. T ak i pol. kolasa kolaska
(asi z češtiny). Od kolo. — Z ápadní slova fr.
calléche, šp. calesa a td . z češtiny.
-koli, příklonné slovo zesilovací nebo zobecňovací (po ú tv arech z k m enů zájm en ro
dových), např. kdokoli kdekoli kdykoli kam
koli kterýkoli·, ačkoli·, v starší době ještě
poněkud sam ostatné: stč. kam sé koli obrátieše, další doklady Gb a Sm 245 (dosud slc.
ako je kolvek). R ozšiřováno o -věk (viz), pak
kráceno v -koliv. — Stsl. v jeda koli, pol.
ktokoli -kolwiek, dl. chto kuli. —J e bezpochyby
totožné se stind. khálu zdůrazňovacím , k lad e
ným též po zájm enech, zájm enných a d je k ti
vech a negaci (ná khálu, srov. nikoli), rovněž
další zesílení vái ( = sl. -vč-ku), kladené za
stejných okolností, to dosvědčuje. K oncové -i
je snad podle druhého (zájm enného) koli
(v kolik) táli jeli. Mch Slavia 16.168.
koliba val. slc.: b o u d a pro p astevce (na sa
laši), pro dřevorubce, trv a lá bouda cikánská
(jsou-li kde pevně usazeni jako k o v áři apod.).
Obdobné význam y m á i pol. n ář. (v horách)
a jihosl. koliba, u k r. kolyba; dále maď. kaliba,
rum. coliba. — Slova ta jistě souvisí s tu r.
kaliba, koliba a . starořec. καλνβη bouda,
úkryt, podrobný obraz o původu, přejím ání
a cestách nelze v šak dosud po d ati. U nás je
to slovo „ k a rp a ts k é 1* a přišlo k n ám asi
od rum unských p a stý řů . Podle V asm era je to
stará výpůjčka z ř. καλνβη, z p řed b y zan tsk é
doby; osm an. koliba je podle něho ze slo
vanštiny. N ěk teří (v. B lu m enthal, M urphy)
pokládají καλνβη za slovo původně illyrské
nebo paionské (K rahe 111 116).
kolibřík, ojediněle kolibr a kolibri. TJprava
západoevropského tv a ru kolibri, jenž p o ch á
zí z indiánských jazy k ů ostrovů A ntillských
(odkud je ten p tá k ); přišlo do E v ro p y v 17.
století. — slc. kolibřík. U jiných Slovanů jiné
úpravy: sln. -rič -rij, sch. -rič; bez ú p rav y
pol. kolibr, skloňované jako o-kmen, a r.
kolibri, nesklonné.
koliha: p tá k N um enius. Týž p tá k , barvou
upomínající n a příbuznou sluku, se n azý v á
pol. kulig, n ář. (podhalsky) kuliga, litev.
kúolinga. Slova jistě p rap říb u zn á, p a tří sem
i rus. kulík (sev. k ú lik ) sluka, uk r. kulýk
koliha i sluka. — Psl. asi kuligu, zvukomalebné; hlas kolihy zní asi jako gurli
(Ferianc); srov. fr. courlis koliha. I stč. kulih
luscinula je snad koliha. Lidově koliha ozna
čuje u nás příb u zn o u čejku (Šír, B artoš),
Presl tedy přenesl to slovo n a jin ý rod, ale
v souhlase s polštinou (a litevštinou). Proč
je o, nevíme. Viz i kulík.
kolik, odvoz, kolikátý kolikerý, m or. koliký
kolky, kolnást. — Stsl. koliko, slc. kolky,
kolko, pol. kilka, sln. sch. kolik, r. kolikyj,
b. kolko. — Odvozeno od kol o kolik, ja k
mnoho (tak stsl.), popř. od koli k d y (tak r.).
Příbuzno je lit. keli ja k m nozí, n ěk teří, la t.
quůlis jak ý , ř. πηλίκος ja k veliký. Vše od
ide. tázacího km ene (viz kdo) k uo- p říp o
nou -li- a další příponou (jako v ř.) -k-b:
i m ísto b je p a trn ě podle veliku, kde i je
z -bjo: v ý zn am y by ly si blízko, viz slc.
kolký — ja k veliký (kolký ten chlapec narástol od vlaňajškaf). Srov. tolik.
kolika, n y n í evropské slovo (slc. r. pol.
kolika, něm . K olik, fr. colique atd .) ze s třla t.
colica (totiž passio, ta k R ohn) < ř. κωλικη
νόσος střev n í nem oc, od κώλ.ον tlu sté střevo.
kolisarka val.: povidla B -SvK . — N ejasné.
kolísati (se), původně slc., ale p řejato i do
spis. češtiny; v slc. je to slovo lidové (kolísal;
z něho kolíska kolébka, kolísavka u k o léb av
ka). — Pol. kolychač i kolysac, ukr. koly sáty
i -cháty, r. kolychát k olébati, h o u p ati. V t a
kovém význam u p řejato i do češtiny, ale n o
věji se u stalu je zúžený v ýznam ‘nejistě se
ch o v a ti’. U A nt. S tašk a je kolychání, kolýchavé vlivem p olštiny (S. byl delší dobu
v K rakově). Kolesati u A. M rštíka (o v z n á
šení se sokola ve výši) je asi za *kolisati =
kolébati. — K olísal (ko- předpona) je s-ové
intensivum k slovesu, k te ré je zachováno
v sch. n ář. libati t/v (tedy z *lib-sáti). T om u
odpovídá la t. líbráre (v rovnováze) h o u p ati,
k ý v ati, m á v a ti něčím (jehož r je p řeja to
z libra v áh y , sem p ak se dostalo z libra =
λΚρα, jis tá je d n o tk a v áh y , jisté závaží).
N epůvodní y jakož i pol. u k r. r. -chati jsou od
synonym a konychati, jehož n y je příbuzno s ř.
νεύω (viz konej šiti). K ořen zde byl te d y *leib-,
stu p eň o je v kolébati (viz). Mch SP FF B L 7
1.84. Viz i knísať.
koliti 1°: laš. vykolic (Vašica), han. kolitý
( < -ivý l) koledavý, povídavý (B artoš). N e
jasné.
koliti 2°: viz kláli.
koljuška: ry b a G asterosteus. J e u nás
dom ácí, ale lid o n í neví. U pozornil n a ni
F rič; jm éno je z ru štin y (F. je počeštil na
koliška), od Máti p íchati. Pol. kolezyk, koluszczka, b . (s)koljuška; něm . Stichling. Srov.
kolek 2°.
kolm aha chod.: kolečko (jednokolý vozík)
n a převážení hlíny, m alty , hnoje apod.; stč.
kolimah n ějak ý vozík. — slc. kolimaha, stpol.
kolimaga vůz (odtud br. kalamažka d ru h
vozu), str. kolimog-b kolimage (též -ly-)
stan o v ý tá b o r, ny n í kolymága staro žitn á
bry čk a, -mážka dvojkolý vozík, u k r. koly maha nák lad n í vůz. — Slovo jistě cizí, p a trn ě
z východu, kde u kočovníků n a voze je
i stan . N ejspíše (Menges ZfsPh 23.327n.)
v to m vězí jm éno n áro d a K alm y k ů C halm ag,
z *qali-mag; b y la to (Chalimag) přezdívka
M ongolů usazených v evropském R usku.
B yla by to m etonym ie ,,m ongol“ = m o n
golský vůz.
kolník: m or. slc.: tu řín . Pol. kolník. Málo
jasné. Z něm . Kohl ked lu b n a?
kolo, kolečko (ale kolečko, jisté vozidlo na
h lín u ap., S chubkarren, viz z v l.; m á jin ý
původ); n ář. m or. kolco; v al. p lu r. kolca,
jč. Jcolčata plužní kolečka; koleso (z gen. Psl.
kolese proniklo -es- do nom in ativ u ), m or.
kolistý k u la tý ; kolit ta n č iti, kolovat; m or.
zákolet okolkovati; kolář; jvč. kolovanka sukně
s p ru h y dokola (u Ž dáru); zákolník; soukolí;
nové je i kolotoč (není u Jg ); koloběh (podle
to h o vytvořen o i koloběžka); příslovce, p a k
předložka okolo z *ob-kolo, o d tu d okolí -ní
-nost -lek (okolkovati) vůkol kolem, v básnické
řeči zkráceno v kol. Viz i kolesa koláč kolej
kůlna kolomaz kolovrat koloděj kolotati. —
V šeslovanské, všude m nožství odvozenin.
Stsl. kolo gen. kolese, km en n a -es-; u nás
rozdvojeno v kolo gen. kola a koleso gen.
kolesa s n ový m o-ovým skloněním a s ro z
lišením význam ovým ; očekávané e v kořeni
je jen v stp r. kelan (o-kmen) a v stisl. hvel
kolo; kořenné o b y bylo n a m ístě v m už. nebo
žen. o-km eni, ale tak o v éh o tv a ru není, v to m
je te d y -o- našeho slova dosud m álo jasné.
P říb u zn é je κύκλος, stin d . ča-krá- m ask.
in tr., tv a ry se zdvojením a s nulou v kořeni.
T y to tv a ry nedovolují stan o v ití pevné p rajazykové slovo pro kolo, ač te n pojem znám
te h d y byl (ta znám ost kola n en í ta k sam o
zřejm á; am eričtí In d ián i, ač m ěli vysokou
k u ltu ru , kola neznali), ale u k azu jí, že vý raz
pro kolo byl m n o h o tv árn ý , asi prom ěnlivý,
te d y expresivní (ta k soudí M eillet). Jeh o
ko řen je k uel-, tý ž co v stin d . čarati p o h y b u je
se sem a ta m , ř. άμφί-πολος sluha ( = k ro u
žící kolem pán a), i v la t. coló p o h y b u ji se
okolo něčeho = zab ý v ám se tím , p ěstu ji
(latin a učinila to sloveso přechodným ).
koloděj stč.: kolář; -děj od diti s původním
v ýznam em ‘d ě la ti’, = dělatel kol nebo spíše
vozů (plur. kola stč. = vůz). — Stč. a posud
k. je též d ru h h řib u (též kovář, neboť koláři
a kováři byli v jednom cechu), sn ad od tem n é
b arv y . Vč. je i lidové koloděj o osobách, s v ý
znam em nedosti jasným , sn ad = m or. k.
ošem etník a slc. koloděj hlupec.
kolohnát: doloženo od 1791. K. je veliký
člověk, zvláště k o stn atý , „ h ra n a tý " . J a s n á
je d ru h á část, -hnát (že m á h n á ty = veliké
silné kosti). S tra n kolo- m ožno vy slo v it
dom něnku, že v něm vězí red u k o v an á podoba
slova megalo- veliký (jiná, zesílená je v holemý). T aké v řečtině je několik slov (o nich
K ronasser Spr 6.172n.), k te rá m a jí kolo
uši téhož p ův o d u . Celek je zp o d statn ělá
složenina ty p u b ah u v rih i: „v elik o h n átý " .
kolomaz i -mast fem ., obé již stč.; jč. jvč.
-maž. — slc. kolomaz fem ., pol. kolomaz fem .,
r. u k r. kolomaz', sln. -maz m ask. 1 -mast,
sch. -maz m ask. — Psl. bylo kolo-mazb b u d
m ask. nebo fem., neboť o b d o b n á nepevnost
je též u p o stv erb alia maz; -mast je tu n e
náležitě.
kolotati. P o stv . b ásn ick y kolot; kolotavý.
Stč. kol(o)tati sě, iter. kolátati sě (-átati podle
m átati, srov. i pol.) znam enalo ‘zdáti se
(ve snu), m á ta ti se, je v iti se ve sn u ’ (o červe
ném nosu bude m i sě kolotati); koláceti sě —
p ře m íta ti se n a m ysli. — slc. kolotat býti
v stálém p o h ybu, v ířiti, p ro u d iti, kolotavý,
postv. kolot; pol. kolatač zm íta ti (jiné je
kolataé k lep ati, tlouci). — S nad je to intensivum (přípona -ot-\) od kořene k uel- 4poh y b o v ati se sem ta m ’, o něm ž viz pod kolo.
P rim á rn í sloveso n en í u Slovanů zachováno;
v ý zn am v y ja d řu jící o p ak o v an ý úsekový děj,
byl v šak příčinou to ho, že se udržela právě
in ten siv n í odvozenina.
kolotoč: tep rv e od m inulého sto letí (má je
te p rv e K o tt 1.1878 od prof. Jo s. M asaříka);
um ělý v ý tv o r jak o koloběh, ale znam ená věc,
nikoli činnost. slc. kolotoč je z češtiny.
koloubit se: zč. skoloubit se, skoroubit se
z o tav iti se z nem oci, zvelebiti se N Ř 23.98,
292; stč. vzkolúpiti sě zd v ih n o u ti se (Šimek),
vzcho- Čel, vy- vz-kolúbiti Gb. — Snad je příbuzno s lit. kapalotis, iš-si-kapaloti zotaviti
se z nem oci. J in a k vše dosud nejasné.
kolouch kolouš: m ládě jelení (pak i srní);
stč. kolúch. — Asi z *komolouch: v m yslivec
ké m luvě komolý je bezrohý. T o m u to původu
nasvědčuje r. kom lják sobí m ládě (do 1. roku)
z kom olýj (Vasmer).
kolovrat: značilo n ejp rv e v ratid lo a jiné
p řístro je užívající kola (lis, p rovaznický kolo
v ráte k , h rací k.), kdežto k o lo v rat n a předení
je vynález te p rv e nové doby, asi od 15. sto
letí (dříve — a někde dosud — měli jen
v řeteno, jež p ři předení drželi v ruce); lid m á
m ísty n a p řed en í dosud nízký kolovrátek
ru čn í; k. s to ja tý šlapací je od N ěm ců (proto
sev.-m or. zv án i herman, sn ad podle někoho,
kdo jej do k ra je zavedl; u R u sů obdobně
nem ka, gollandka nebo čuchonka V SES 485).
— V šeslovanské v y jm a b u lh .; slc. kolovrat,
pol. kolowrot hřídel aj., kolowrotek = kolo
v ra t, hl. kolwrot t/v , dl. kolowrot jak o č.,
uk r. kolóvorot n a předení, a td . — Slovo jistě
praslovanské, *kolo-vortτ>; 2. část k vrtěti,
s náležitý m stu p n ěm o v kořeni; význam :
„n ástro j pom ocí kola v rtící něčím , obracející
něco" . — R o stlin a kolovratec již stč., d ru h
pryšce: o táčí se po slunci.
kolozubý msl. chod.: bezzubý; jin d e = kdo
m á málo zubů. Souvisí nejspíše s klátí — ten
kom u v y k lán y , v y ražen y zu b y (srov. kolnohý), tak že m u zb ý v á sem ta m jen n ěk terý
zub. Z pětným po stu p em vzniklo kolozub,
pův. „zbylý ojedinělý z u b " (jako b y kolozubý
byl ten , kdo m á kolozubý), a poněvadž ta k o
v ý zub časem d o stáv á k řiv ý sm ěr, je n y n í
k. jed n ak zub k řivě ro stlý , je d n a k d ru h ý
Špičák v y ro stlý navíc a m im o řad u . Z r. sem
p a tří karzúbyj bezzubý, bez předních zubů.
kolpík, d ru h vodních p tá k ů P latalea.
Preslovo p ře je tí z r. kolpík lžiéák. U kr.
kólpyk t/v , hl. kolp, kašub. kelp labuť. —
Psl. k-blpv je neznělá v a ria n ta vedle stp ru s.
gulbis, lit. gulbis, lot. gúlbis. N eispíše slovo
praevropské.
koltoun: nem oc vlasů p ři chorobě zvané
polský gošciec (Kuc) nebo vůbec z nečistoty
(spékají se v chuchval), dříve dosti častá,
zvláště v P olsku (odtud no v o lat.: plica
polonica); vm . koltún koldún choldún je dále
i lámka (v kostech), k u rd ěj, m lsota (srov.
vřed\); přeneseně o osobách: špinavec, v ši
vák. Obdobné vý zn am y v pol. koltun, odkud
to vše přejato. U kr. kovtún, r. koltún je jen
nemoc vlasů. ■— P ů v o d nejasný.
koltra stč.: ozdobná p o k rý v k a n a lože,
sedadla, i čaloun; zdrobn. koltrinka. Bylo
i jč. koltra „bílé závěsy od stro p u až n a zem,
které rozvěsili kolem postele [v k o u tě s v ě t
nice, pro rodičku] po bidlech" J jč ř 196. —
Pol. koldra, o d tu d u k r. kóvdra. — Čes. slovo
je přímo z ital. staršího coltra (nyní je coltre)
fem. t/v . Ale sln. kolter je z něm . Kolter m ask.
(to ze stfr. coltre). R om ánské slovo z la t,
culcitra polštář.
kolytať laš.: vy- v y v ik lati (zub, kůl).
Asi = kolysat (viz kolísati), -chat, ale s jinou
intensivní příponou -ta-.
komár: ta k v šu d e (jen hl. a stpol. -or).
Původ nejasný. Lze je sp o jití s lit. šamalělis
a s lit. mášalas t/v , a to pom ocí altern ací
Iclk (lit. š = *li), Ijr a přesm yků. (K. Ja n á č e k
Slavia 24.3.)
kom árník val. slc.: stolek nebo police v kolibě, na nichž se suší nebo p řechovává sýr.
Na H orehroní je to v šak zadní, o d d ě l e n ý
p r o s to r koliby, sloužící n a sušení sý ra
a na uložení m léčných v ý ro b k ů a náčiní
(podrobnosti u J . P odoláka SSNM 55.1961.
32). — Pol. n ář. kom arnik, u k r. kom arnyk. —
Slovo p astýřsk é k u ltu ry k arp atsk é . Z rum .
comarnic t/v , jehož pů v o d není zcela ja sn ý
(má se za to , že náleží ke komora).
kometa, v starší době (u K om enského aj.)
mask. E vropské slovo, z la t. cometa < ř.
κομήτης, vlastn ě „v lasá č" (od κόμη kštice).
kom íhati (-i-) něčím , z před p o n y ko- a m íhati (viz). Za J g znam enalo n a T urnovsku
„stloukati m áslo" : asi houpali m ásnicí (komíhačem) zavěšenou n a provaze upevněném
na trám ě.
komín již stč. („kom ín" i ,,pec“ ); odvoz,
mor. kominář, v Č. kom iník < -nn·. slc.
komín, odvoz, kom inár. — Spolu s b. sch.
komín je z ital. carnino k rb (resp. z lat.
caminus pec < ř. κάμινος pec). Z češtiny je
pol. komín, o d tu d u kr. kóm yn kóm in a r.
kamín (nář. kóm in) d ru h k rb u . Mělo se za to ,
že č. a pol. k. je z něm . K a m in (i to je z ital.),
a to vzhledem k přízv u k u , ale není to n u tn é:
stč. doklady jsou, zd á se, starší než něm ecké
a dále č. a pol. p řízv u k jinde ani než n a ko
býti nem ůže. (Jedině sln. kóm in bude
z němčiny.) Slované měli zprvu jen pec bez
komínu (kouř se ven p rodíral střechou d o m u );
pece a k rb y se skutečným i kom íny poznali
od R om ánů; význam slova k. časem zužovali
nejprve n a dym níkový kozub (ten v ýznam
je val. pod M akytou, NSSA 9.121), konečně
n a naše tro u b y pro odvádění kouře; staročes.
v ýznam pec se pozm ěnil v kam na (v. to).
Viz i komnata.
kom íny: m ato lin y (Veleslavín, R ohn), kom in ky rozm ačkané hrozny (na M ělníku za
Jg ). Sem p a tří nč. komovice lihovina z m atolin. — V č. asi p řejato z jih u ; srov. sch. b.
kom ína sg. fem. t/v . Sch. kom t/v ukazuje,
že vše vyšlo z *kom,b chuchvalec, klk, viz
chomáč.
-komizať: laš. vy- dělati v ý čitk y . N ejasné.
Srov. kom ýzat sa.
ko m n ata; stč. komnata (lok. v komnČtě;
ale i nom . komnata, nao p ak gen. Jcomnéty
a td .); nč. jen -mn- zrušením staročeské a lte r
nace ajé a vlivem znalosti tv a rů jinojazyčných. — Spolu se sln. r. komnata a slc. pol.
komnata (stpol. i kownata rozlišením m n >
vn; z pol. je u kr. kim náta) je asi z ital. caminata = jizb a o p atře n á krbem , viz kom ín,
s třla t. camlnata), ale p a trn ě skrze něm činu,
ja k v y p lý v á z p řízv u k u a ze z trá ty i: stněm .
bylo chomenáte, chomnat (ale další vývoj
byl s ke-, asim ilací k v n itřn ím u e: střh n .
kemenáte, nhn. K em nate; přím o ze střh n . je
slc. kemenáta K álal 925)! češi poznali něm .
form y s -nat- i -net- (kemnate, kemnete,
e další asim ilací), něm . d v o jito st α/e se v stč.
p řidružila k dom ácím u přehláskovém u s tř í
d án í a/é po m ěkkých souhláskách, p ro to
zm ěkčeno i n v ň.
kom olýr kusý, bezrohý, šu tý , m or. o zv í
řa te c h i chomolý; val. gomola bezrohá k rá v a
(ch- g- expresivní zám ěny za k-); komolili.
Pol. dříve komolý, n y n í gomoly, u k r. r.
komólyj, sln. komol bezrohý; slc. je jen
kom olit (slova, řeč), asi z češtiny. — Psl.
kom ole. N ejblíže je sth n . hamal, stangl.
hamola t/v (verstúm m elt), p ak sth n . > ‘skop ec’, dále je ř. κολοβός ‘kom olý’ (zkráceně
κόλος). Snad je příbuzné i stin d . éamalav a d a (Fehler, Schade). V to m p říp ad ě by
řečtin a b y la provedla zám ěnu retn ic 6/m
a přesm yk. Viz Mch L P 5.84. Snad je p ří
buzné i h et. karmalassái- zů stati zm rzačený,
n eh y b n ý (o zraněných údech): navíc r, § 10.
kom oň; o d tu d komonstvo (obé již stč.),
původně „ k o ň stv o " , p a k „jízd n ý p rů v o d,
d ru žin a n a koních" ; vše básnické nebo
knižní. Stpol. kom on(n)ik, u k r. kom ónnyk
jezdec, stru s. komono k ů ň . slc. je jen knižní
(asi z č.) komonstvo. — Slovo jistě starobylé,
ale nejasné. M á se za to , že n ě ja k souvisí
s koňb, kobyla a s lit. kumělé, ale není možno
v y já d řiti se přesně. D ru h á část slova upom ín á n a la t. (ale původem illyrskó: K rahe
111 115) m annus koník. J in á dom něnka:
„i kirgiz. qum ai ‘k ro tk ý k ů ň ’ m ohlo by n ějak
souviset s lit. kůrně ‘k o b y la’, rus. komon'
‘k ů ň ’ a s baluči kum eů t/v (Jensen, H irt-
F estschr. 2.130).“ E. Moór, A cta lingu.
(B udapest 1958) 8.85; p řed tím M. citoval
čin. kuen-di ‘horský k ů ň ’, z kašm ír, gunt t/v .
kom onice, již sté., též kom onka: ro stlin a
M elilotus. slc. pol. luž. r. komonica. — Mělo
se za to, že je od komoří, „protože ji koní(!)
rád i jíd a jí" (M attioli). N ázev zkracován
v koníka (odtud pol. koniczyna, slc. koničina,
mor. kuničina kunčina končina jetel) nebo
v pol. koník jetel. Jin o u dom něnku podal
M oszyňski J P 35.295: p rý je od nezacho
vaného u nás slova, jem už b y odpovídalo
lit. kamáně a lot. n ář. kam ane.divoká včela,
te d y „včelí b y lin y ". S tím srov. něm . n ář.
H onigplum , Honigklee, Hummelklee (Hummel
= čm elák), Im m enklee t/v (Im m e = včela).
kom ora kom ůrka (stč. dem in. komárka
komořicě -čka); stč. komorný a -ní, nč. jen
•ní, o d tu d kom orník (srov. něm . Kam m erdiener), stč. i „soudní posel", stč. kom orníci
v rá tn á ; msl. laš. slc. kom orník p o d ru h ( = n á
jem ník kom ory, světničky); m or. v písni
komorníček d ru h vozu pro osoby (srov. stč.
0 vozu ta tarsk éh o ch án a: na tom voze stojí
komora, v níž (chán) sedí)·, komora byl
1 panský m a jete k (o d tu d K om orní H rád ek ,
K . L hotka), erár (srov. inkam erovati). —
Komora (popř. jihosl. k a -) ve vý znam u
‘(nevytápěná) m enší m ístn o st n a spaní nebo
pro úschovu v ěcí’ je všeslovanské. J e to
nyní slovo evropské (něm. K am m er, it.
camera, fr. chambre), ale jeho cesty k n ám
ze západu jsou m álo jasné. L at. camara
a -ř. καμάρα ‘klen u tí, klenba, k le n u tý stro p ,
sklepení’, jsou sn ad slóva jiného původu.
K našem u v ýzn am u se jako vzdálený p ř í
buzný hodí ř. μέγαρον ‘jizba, světnice,
čeledník’ (je pů v o d n í sled hlásek m-g či k -m l
kde n astal přesm yk?); d v o jito st k/g ukazuje
n a praevropský p ů v o d těch názvů.
kom pot, ta k i slc.: nové p ře je tí z fr.
compote. Stč. bylo kum pošt -pešt ze střh n .
kum poet -pěst. V ýchodiskem všeho je latinské
compositus; sem se hlásí i nč. slc. kompost,
nyní odborný te rm ín m ezinárodní, směs
rozličných lá te k u p rav en á v hrom adu, p ři
k ry tá hlínou, prodělávající dlouhý proces
chem ický, ab y se hodila k hnojení. Viz
i kapusta.
kom prda: nejed lá h o u b a (m ísty m or.);
slc. komprd t/v . N ejasné.
kom ýzať sa: val. roz- rozm ýšleti se. N e
jasné. N ení toto žn é s -kom izaťi
komzif: d rá ti, n ap ř. gatě, zkom zií zkaziti,
sem i rozkomsený rozcuchaný, vše val.
( = rozkosmaný t/v u Jim ram o v a?). — R d.
kom sát k rá je t n a kousky, nedbale, br. kam sic’
m ísiti těsto, hlínu ap., tla č it koleny, u kr.
skom šýty zhnísti, rozkomyzýtysja načep ý řit se,
pd. gamosic dělati nedbale, tlačiti, dusiti. —
P ůvodně asi *komiti, od kom-b — c h o m á č
(v. to to ), to tiž sv írati, stisk o v ati v chom áč.
E x p resiv n í příp o n a --bS-^-bz-.
kom že: bílá půlkošile kněží, m inistrantů
apod. (stč. je komže i laické roucho!). Z češti
n y je pol. komža. — Velmi staré přejetí
(a > o!) z rom án, cam isia (to z pozdně
la t. camisia cizího pův o d u ); cestu přejetí
nelze u d a ti (z Itálie?). — slc. kamža: nej
spíše „vokalism us slc. slova (tj. z češtiny
p řejatéh o staršího komža) byl pom ad arštěn ”
H p t. (v maď. je kámzsa; je i sch. kamža.
sn ad přím o z italštin y ). Srov. kamizola.
koňadra: dru h sýkor, lid. též konézdra
koňazd(r)a konizdra koněrza kuňadra kunorza koňouzdra koneuzdra kunizdra koňarda
koníř(ka) koňařice koňařka koňárka koňaska
koňavka koňák. J e to stč. konědra ras ( = koně
droucí); název přenesen n a p tá k a pro jeho
řv av o st a u k ru tn o st vůči p tá k ů m menším,
slabým nebo nem ocným . Z u b a tý 1.1.29.
koňak, ta k i slc. Z fr. Cognac (město,
kde nejdříve vyráběn).
k o n ár val. laš.: silná haluz, krynal (!) Malý;
msl. konáristý, skonářitsa rozv ětv iti se. — slc.
konár, pol. konar, ukr. kónar, -ystyj. — Snad
souvisí s klomeň, viz ta m koník.
konati, nejčastěji s do- pře- s- vy- (odtud
po stv erb alia skon, výkon, p a k i úkon·, > v ý
konný). — slc. konat 10 dělati, činiti, vykoná v a ti n ějak o u činnost, 2° v y b av o v at na
ú řad ě ap., 3° n am áh ati se.(u° se u n av iti se).
Po-konat sa p o ro v n ati se, sm ířiti se. Jinde
(p. r. u k r. sch. sln .) je zp rav id la jen d o '
dodělat, ukončit. — K o nati není te d y prostě
souznačné s díti a dělati (m anuální práci),
ale znam ená „ je d n a ti", tj. úm luvou, doho
dou, rozkazem , výzvou, svým rozhodnutím
nebo ze své povinnosti ap. nějakou činnost
p ro v ád ěti; před m ět b ý v á a b stra k tn í: konati
svůj úkol, úm ysl, plán, svou pom stu, dražbu,
povinnost, nikoli k o n k rétn ě k. si poznám ky
ap. D ůležité je i slc. k. sa n am á h a ti se,
ukonaný unav en ý . T y to v ý zn am y rad í
h led ati příbuzenstvo v ř. κονέω (Hesych),
έγ-κονέω spěchati (be active, m ake haste);
jasněji je výchozí vý zn am v id ět z δια-κονέο>
p ro k azo v ati kom u službu (bez zdůraznění
spěchu!), δια-κονίά obsluha, služba, διά
κονος sluha. S řec. slovy p ak spojují, asi
p rávem , též lat. cónári pokoušet! se, p o d n i
k a t , u s i l o v a t , n a m á h a t se (délka v 6 je
ty p ř. στρωφάω). Psl. bylo te d y konajo
konati; s tra n v ýznam u: o d stín spěchu je tu
pozm ěněn v odstín úsilí, n ám ah y ; i přípona
je tá ž co v cán-á-rí. — Do-konati se pak
význam em i hláskam i stý k á s kon- bc b, konec,
p ů v o d u jiného; to mělo za následek, že stč.
konati znam enalo i končití. Skonati p ak
znam ená skončiti; od něho je postv. skon,
p. zgon úm rtí.
končíř, stč. končieř i (zřídka) končát. — slc.
končiar, Vsl. končur, d ru h d ý k y nebo k r á t
kého meče. Pol. koncerz, str. končár. Je
v lastn ě to též slovo co handžár, pol. chandžar,·
sln. handžar, sch. (h)andžar, it. cangiaro a td .
Janko ČMF 5.207,292. — Vše konec konců
z tu rk o ta t. (Vasmer). (Ale slc. končiar o strý
vrchol horský p a tří ke pod konec.)
kondor: jihoam erický d rav ý p tá k : ev ro p
ské (přes španělštinu) knižní p řeje tí z peruán. kuntur.
konec, končina·, končetina (Preslův v ý tv o r
z -čatina), stč. končatý i končitý; konečný,
koneček, stč. (a slc.) konček, m or. též konýšek.
stč. nákončí jilec. S taré odvozené sloveso
znělo konsčati, stč. dokonččti slcončéti. Po
změnách -končěju > -končiem > -končím
převedeno do 4. tříd y (Z ubatý N Ř 7,104);
dokončovali, u- za-. N ové s-koncovati se
zvláštním odstínem význ am u ; koncový, od
toho koncovka. — P sl. konvce, zastoupeno
u všech Slovanů; slc. koniec, končit, končitý,
atd. — Souvisí s -čnu -čiti (počnu, začnu)·.
dějové jm éno se stříd o v ý m o v kořeni k o n t
znamenalo kraj nějaké činnosti, řa d y apod.,
a to jak s jedné stra n y (začátek), ta k i s druhé
strany (konec) a existovalo zp rav id la nikoli
jako sam ostatn é jm éno, ale jen b u d v p ře d
ložkových spojeních jak o stsl. iskoni = od
počátku, sln. (Fris. pam .) iskoni dokoni = od
počátku do konce, stč. dokoná = do konce,
úplně, stč. slc. napokon nakonec; říkám e
od jednoho konce ke druhému — od začátk u
do konce; R ous, Jak u b ec ČL 1.373 p o tv r
zují význam ‘z ač átek ’. P říp o n a - bcb připojena
jen proto, aby slovu d ala větší objem , bylo-li
bez obvyklého is- do- po-.
konejšiti, pů v odně značilo p o h o u p áv ati
(děcko v plach tě nebo v náručí), ta k ještě
vč. kondejšiti h o u p a ti Jg d , p a k vůbec u k lid
ňovat!, chlácho liti; od něho konejška p la ch ta
na uložení n em lu v ň at m ísto kolébky, zav ě
šená v jizbě u stro p u (tak don ed áv n a v c h u
dých horských chatrčích), v en k u p ak , při
polní práci, n a silné v ětv i stro m u nebo na
vrchole sto jan u ze 3— 4 žerdí; kondejška u Se
mil. N ář. konoušiti, han . konóšit R ous, jvč.
konouška u L itom yšle a Polné. H an . i koníšat Kolkop, stč. konúšéti. — P ůvodně *ko-nýchati (ko- je předpona) a *konýšati, po v ý
voji
-šaju > -šéju > -šiem > -ším p řev e
deno do 4. tříd y . sln . sch. nihati, bulh.
nišaja, chrv. nišati; souvisí s la t. nud,
ř. νεύω, stind. návatě k ý v a ti; u nás p říp o
nové ch: *nychati se zdloužením slabého
stupně kořene, obv y k lý m v 5. tříd ě. Stč. ú,
nář. ou nejasné.
konev, laš. konva kan(d)va kaňva; konvice,
-čka. — slc. konva i kanva, kanvica. — Ze
sthn. channa (nyní K anne); u nás, jako
mnoho jiných slov, p řeja tý ch z něm činy,
přešlo ke km enům n a v. Pol. konew asi z č.
konfekt (lidově i -cht u K yjova) i konfet,
původně le k tv a r lékárnický, p a k zavařenina,
lahůdka, pam lsek. — Ze s třla t. confectum
(part. perf. od conficcre), o d tu d i něm .
Konfekt.
koník m or.: ocún B. Ze stněm . konig
blum ( = královská květina), což byl u N ěm ců
název asfodelu. R y b a L F 86.355.
koniklec: ro stlin a P ulsatilla. Stč. poniklec,
od poniklý nící, převislý, pův. te d y d ru h k.
luční, jenž m á k v ě t k zemi skloněný. Viz
n ika ti 1°.
konipas, ta k již stč.; též konopas, p tá k
M otacilla, pliska, třa so řitk a , dem . -pásek
i -páska Šír. slc. konipások SSJ. R o zm arn ý
název; od toho, že ,,lada i p astv iště n a v š tě
v u je r á d . .. brzo je společníkem pasákovým ,
tu zase provází o ráče“ (K něžourek); circa
greges v id e tu r (K laret) = okolo s tá d je
viděn, ,,i k ažd ý p asák se jím baví, k d y ž jej
v idí tře b a s celý den mezi d o b y tk em n a
p alouku se p o třá s a ti" (Šír). O bdobně pol.
pastuszek, pastev(ecz)ka, uk r. pastuška, chrv.
pastirica, govedarka, konj(uš)arica. — Vč.
konipas, klad. paskonik je též ko b y lk a luční,
srov. pol. pasikonilc; p a trn ě bylo starší
a dosud lidové koník (i Vsl. pol. rus. koník,
uk r. konyk, srov. kobylka, ta m viz důvod),
om ylem , jenž se ujal, nahrazeno jm énem
plisky.
konitrud: ro stlin a G ratiola. Podle M attiola
z pol. konitrud (je těž koiiski trud). P ů v .
trutikonb (pd. trudzikoú), od trutiti o travov a ti (je jedovatá!), te d y „trá v ící k o n ě“ , -d je
m ylné. P rý „k d y ž (koně) jsou n a p astv ě
a tu to bylinu jedí, te d y chvístají, a budau-li
zanedbáni, churavějí a h u b en ějí“ .
konopatý střč.: štíhlý, ten k ý . — Viz
kosnopaty.
konopí. Stč. nč. konopč, slc. konopa, luž.
konopje, pol. konopie, r. sch. sln. konoplja,
b. konepet. Souvisí s něm . H a n f (sth n , hanaf
atd .) a s ř. κάνναβις. Vše to m á p ram en k d e
si v O rientu, jasně jej u rč ití a p o p sati jeho
cestu v šak nelze. K ořínek ČMF 26.138. O d
voz. p tá k konopka, něm . H ánfling od H a n f
(ráda konopné semeno). — N eví kudy z ko
nopí, n ap ř. K řen 1.315. V ysoké konopí (to se
za s ta ra selo zpravidla h n ed p ři sta tk u )
poskytovalo bezpečný ú k ry t zvěři i lidem
(sluhům p řed p án o v ý m hněvem , sedlákům
za re k ru tý rk y , stran ě m ající p řijm o u ti
obsílku od soudu); zvěři p roto, že o strý pach
konopí bránil ohařům je vyčenichat. O tom
u Mickiewicze, P a n Tadeáš, kn. V I.
konšel, již stč.; ta k i slc. — Z rom ánštiny
(lat. consul — rádce, consilium = rad a), ale
cesta není dosud objasněna.
k o n ta m or.: závoj. Z maď. konty t/v .
Sulán P ID e b r 39.14.
kontrfekt kontrafekt(ovati) konterfekt, v češ
tin ě střed n í doby i kontrfet, kontrfej obraz,
podobizna. K něm u p a tří i slova s jiným i v ý
znam y: 1° kontrfál kunterfai slc. za Palkoviče: ja n ta r (srov. pol. kontryfel nebo -ri- pův.
zinek, p ak i m osaz, cín, ja n ta r), stč. u R ešela
kunterfai electrum m etallum , tj. n ap o d o b e
né zlato; — 2° vč. kundrfál, špatné, m ázdrov ité m aso, laš. šlachy v m ase, vč. kundrfálek
něco nepodařeného, n ap ř. kolóě, n a V yso
čině kundrfale kundrbálky kundrcálky jsou
šk u b án k y nebo pod. v ý tv o ry , val. kontrabáš
b ram b o ry s pohankou, slc. Jcontramarš boby
s kroupam i; — 3° val. kundrfál žertovný
kousek, šprým . Vše to m á základem lat.
p articip iu m contrafactum, -fectum od vulg.
la t. contrá -\-jacere nap o d o b o v ati ( = dělati
protějšek nějak é věci, původně o nápodobě
d rah ý ch kovů laciným i), o d tu d vznikl odstín,
že věc napodobeninová je k v alito u horší,
m éněcenná, podvodná, p opř. vý zn am zúžen
a přenesen i n a slovní podvod, to tiž žert
a šprým . Slova z téhož latinského základu
s podobným i v ý zn am y jsou i jin d e (rom án.,
něm ., pol.); p řito m konec slova m ěněn,
n ap ř. v něm čině ve -fein -jei -fech -je -bunt
-jel·, k to m u to -jel se blíží naše -jal. Též
polský je kontryjal. Ja n k o ČMF 17.197n.
kontryhel: ro stlin a A lchem illa; jzč. kontrhel
kondrhel kondrlík popenec. — Asi z něm .
Gunderheil popenec. N a A lchem illu je přenesl
P řesl.
konvalinka, ta k i slc. — Z drobnělina
lidového (dosud m or. slc.) konvalia (srov.
pol. konw alia, u k r. konvalija), což je obm ěna
staršíh o n ázv u lilium konvalium — lilie údolí:
„1. k. je st znám é všem a měsíce m áje n a tr h
od sedlek z h o r a z a u d o l í do m ěsta se
přináší, “ p ra v í M attioli.
konvrš Jconverš s tč .: k láštern ík laický. Z lat.
conversus novic, laik, od střed o lat. convertere
jít do k lá štera (tj. o d v rá tit se od světa). Šm.
kopa kopka kopice; odvozené sloveso
kopiti, z jeho p říěestí w-ového jč. laš. kopenec
kop k a, v níž je sazenice b ram b o rů (též m ra
veniště, krtinec, k o p k a sena, laš. kopiněc
m ezník, val. znetvořeno v babinec kopka
jetele, sena SvK ), o d tu d jě. sloveso kopenčií.
V edle fem. bylo i m ask. kop (stč. asi ,,ro v “ ),
od něhož je ny n ější kopec ( > kopeček, kop
cový, -vitý a td ., msl. kopýšek). V ýznam se
vyvíjel ta k to : 1. kop nebo kopa b y la původně
jen hro m ad a n a k o p a n é země, p a k h ro m ad a
vůbec; -bCb v kopec m á p la tn o st augm entativ n í. V sta ré době n a h ranicích p an stv í
b y ly n asy p áv án y kopce, n a tak o v ém m ohlo
s tá ti i několik lidí; n a hranicích mezi selským i
3 ta tk y b ý v al kop nebo kopa ovšem menší,
a p ři práv n ích zm ěnách hran ic m usili selští
synkové držeti kopy pro p am ětn o u (byli
položeni břichem n a nový h ran ičn ík a dostali
n a zadek, a b y si m ísto v ý p rask u řád n ě
zapam atovali, tj. ab y přesně znali hranice;
ve rčení je p a m á tk a n a bý v alé kopky n a sy
p an é, i když p ro ced u ra se d ála už n a k am en
ných m eznících). N eporozum ěním vzniklo
rčení sázeti kopy, obdo b n ý v ý p rask ce
chovní PS. Od podoby i zm. kopka = v rch
kam en, za s ta ra k u la tý . N a sev. M oravě
a v O pavsku přenesením kopec — k eř ( i ty
označují hranice!). D ále kopa užito pro
p o čítán í jistý ch d ru h ů zboží ( = 60, n ap ř.
vajec), v čemž vězí zb y tek dávného počíta
cího systém u šedesátkového. — Přítom nost
obou rodů svědčí o tom , že kop i kopa jsou
po stv erb áln í ú tv a ry od kopali 1 °. Obdob
né ú tv a ry (zvláště Jcopbcb od kop-b a kopico.
od kopa) jsou u jiných Slovanů: slc. kopa,
kopka, kopen, kopenec, a td . Srov. i okopisté.
S kupa nesouvisí! — Dobrá kopa viz pod
kum pán.
kopati kopu 1° (zemi m oty k o u ap.); hojné
složeniny, od nich postv. okop podkop průkop
příkop (z prie-, od překopati, slc. priekopa)
výkop zákop, od tě ch p a k další odvozeniny
(podkopný, p rů ko p n ík aj.); kopačka s roz
ličným i vý zn am y ; msl. kopál, č. kopáč n á
stro j, jím ž se chuchvalce hnoje jak o b y odkop áv ají z tu h é m asy, ab y se m ohly odsunouti
a odkliditi ( ~ dl. kopjelc t/v ); kopanina
šp a tn ý pozem ek, k o p aný, msl. kopanice,
kopanka usedlost n a h orách s tak o v ý m i po
zem ky, vzniklá zkopáním lazů (obývá ji
kopaničář); okopanina polní plodina okopá
v an á; m or. žertovně kopané = víno (proti
„páleném u v ín u “ = kořalce), neboť rév a žá
d á m noho okopávání. U všech Slovanů
(stsl. kopajo kopati atd .). V ýznam em i koře
nem odpovídá řeckém u σκάπτω ( < s-kap-ió;
s- je zde „p ohyblivé" ). Sem p a tří kopa, v. to.
L it. kapas rov, m ohyla, lot. kaps rov nem ají
vedle sebe slovesa jako to to naše k. 1 ° , proto
je budem e p o k lád ati za p ře ja té z Psl.
kopati, kopu 2° (tlouci nohou), kopanec·,
kopaná fotbal, kopačka b o ta n a kopanou.
O d tu d v ýznam han . k. se p ro tiv iti se B,
v z a tý z pozorování koně. — I to to sloveso
je u jin ý ch Slovanů (značí-li „p ro tiv iti se“ ,
m á expresivní přípony). O dpovídá m u ř.
κόπτω (*kop-ió) tlouci, b iti (vůbec) a (vyjm a
-oju) lit. kapóju kapóti sekati, b iti, tlouci (na
p ř. n a dveře) a též lit. spákti k o p ati (nohou):
s je „p o h y b liv é" , k-p přem ístěny. — J e
pravděpodobné, že prajazykovó východisko
pro kopati 1° a 2° bylo společné, že bylo tu
sloveso jediné. Ale asi již v p ra jazy k u byly
n áb ěh y k rozrůznění; ty se projevily v řečtině
i form ou. U nás „sek ati zemi, h lín u " se
význam ově odloučilo a osam ostatnilo ta k , že
n ep o třeb u je p řed m ětu zemi apod., ale přijím á
nové p řed m ěty výsledkové já m u , hrob apod.
P ro to že od „k o p ati (jám u)" nelze dobře
pochopiti Je. 2°, je zřejm é, že t u jd e nikoli
o význam ové přenesení od 1° n a 2° nebo
naopak, ale o význam ové rozvětvení již
prajazykové. Viz i koplice.
kopéř stč.: k o stk ář, h ráč v k o stk y ; odvoz.
-ský, -stvie. — Od střh n . kobern hazardně
h rá ti (od toho je i sln. kobrati h rá ti v kostky,
kober k o stk a; m or. u M íst ku K t 6.625, 663
kober gen. kobru k o stk a, koperský kostečný,
koperství h ra v kostky). Ja n k o ČMF 23.352.
kopí, stč. kopie a dem . kopice, kopíčko; laš.
kopija fem. podle pol. fem. kopja; odvoz.
ko p in n ík z *kopijníJc (tak to je slc. i polský).
— Psl. stel. kop bje; je všeslovanské: slc.
kopija, r. kop'je a td . J e pravděpodobné, že
souvisí s kopali 2 ° , ř. κόπτω tlouci, porážeti,
b o d ati,.a s oštěp (viz).
kopist -i fem ., stč. též dem . kopistka, vě.
a zm. m ask.; h an . kopést, zm. kopyst B, laš.
kopyšě L p. — Pol. kopyšc, kopystka t/v , u kr.
kópyst k lín o v itý h á k p lu h u . — Psl. kopystb
mask. O dpovídá m u la t. fiistis m ask. klacek,
kyj, hůl; ko- je dom ácí p řed p o n a. Mch L P
8.57n.
kopisté: viz okopiště.
kopla: stádo koní (již. M orava), pase je
koplař. Z něm . K oppel fem. sm ečka (nyní
obyčejně o psech); to z la t. copula spojení.
koplice chod.: sek y ra s ostřím napříč,
k hloubení d řev a do k o n k áv n í podoby, n ap ř.
k vysekávání okřínů. — Slovo p ra sta ré ; o d
vozeno od kopati 2°, do k u d to mělo ještě
dávný v ý zn am ‘se k a ti’, ja k ý m á ještě lit.
kapóti. P říp o n o v ý m l souhlasí s lit. kaple fem.
a kaplýs m o ty k a ; k. se m otyce i podobá.
Srov. i hl. kopol kopáč n a h n ů j, m or. kopal,
dl. kopjelo kopolo, kopjelc kopolc. P řesně
stanovití Psl. p o d o b u není m ožné (kopla či
kopala"!, -Ιτ> - t>It> -Ιο -τ>ΙοΊ).
koplín zm .: k u rn ík . Ze střh n . kobel kotec
(nyní Koben).
kopná: 1° d ru h holení n av lék an ý ch přes
boty, 2° povlak n a p řik rý v k u , 3° (slc.) hlaviště pušky nebo p íky. Z něm . „slabě skloňo
vaného dial. k a p p n “ (od K appe); Ja n k o ČMF
5.205.
kopno, kopná zem, laš. kopanica (m ylně
místo -pn-), m or. koplínka ( < -n in k a ) je
místo před jarem již p ro sté sněhu, ač jinde
ještě sníh je (m ísto, kde sníh sešel dříve, te d y
na výsluní, v tep lejší poloze, okolo tep lý ch
pramenů apod.)^ K opno je val. laš. a vě.
(u Vysokého: N Ř 5.105), za J g bylo běžné.
Odvoz. vč. vykopnívat N Ř 20.247, msl.
(8)kopnět -ňat -nút, okopňovat. — Všeslo
vanské v y jm a luž. a rus. Psl. kopáno: slc.
kopný, kop(ne)lina, kopnieť, pol. kopno,
koplina, u k r. kipno a td . — S tra n p ů v odu,
zdá se, poučuje sln. kopéti tu c h n o u ti (o m ouce,
chlebu, seně, obilí), kopiti se (seno se kopi =
paří se). Kop-bn% te d y b u d e od ide. *kop-/
Ikvop- (lit. kvápas, la t. vapor, ř. καπνός) p ára,
kouř; kopno je m ísto vy p ařen é, kde se sníh
„vypařil41.
kopošiti se: hem žiti se (u A. M rštíka) PS.
Ojedinělé knižní p ře je tí z ru štin y .
kopov, u B ern o lák a kopový pes, slc.: pes
slídič. — Přineseno i do h o rň .: kopol (u B
chybou tisk u -l) černý honící pes „ č ty řo k ý "
(nad očima m á žlu té sk v rn y , kopoly). —
Z maď. kopo t/v , dále nejasného.
kopovat m ly n ář, slang.: čistiti obilí. —
Z něm. koppen. Od to h o je koperák m lýnské
zařízení složené z rů zn ý ch sít, n a čištění
obilí. Těšitelově N Ř 46. 189.
kopr: rostlin a A n ethum . slc. koper kopor.
R us. (u)krop, u k r. krip, jinde kopr. Vč. slez.
koprelc jako v pol. kop(e)rek. — Psl. krop%..
P říbuzno je lit. křapal plur. t/v ; dále nejasné.
kopretina: ro stlin a C hrysanthem um . J m é
no pochází od P re sla . Jeh o p řím ý p ram en n e
znám e, ale bude asi souviseti s pd. pokr^tnik
v ratič (druh k o p retin y Ch. vulgare), což je
od kr§cic k ro u titi. T u kořen *vort- (vraceti:
v ratič působí n á v ra t ztraceného zd rav í aj.i
z nějakého om ylu byl n ah razen kořenem
kr$t-. P resl či někdo jin ý provedl p řesm yk
p-Jc > k-p a další zm ěny.
koprle: d ru h jh a pro hovězí d o b y tek.
Z něm . Koppel.
koprněti: tu h n o u ti (úžasem ; chod. koprm t
zlostí; sev.-m or. to u h o u = d y chtivě čekati);
slož. z-, laš. o-. — T otožné se sln. koprněti
hněvem , strachem , žízní, bídou, tužbou. P ů
v o d m álo jasn ý . Snad obm ěna z *krěpeneti.
Viz i brněti.
koprník: ro stlin a M eum, již stč. Odvozeno
od kopr·, „ je st b y lin a p ru tem i listím k čes
kém u k o p ru podobná, v šak ve všem tlu stší '
(M attioli).
kopřiva. R . sln. kropiva, pol. p o krzyw a.
jin d e kopřiva. Z dá se, že Psl. kropiva souvisí
s č. úkrop (viz): spařených kopřiv (s o tru b am i,
zadinou ap.) se dříve užívalo ke k rm eni
d o b y tk a, v dobách h lad u i lidé jedli jakousi
polévku z kopřiv. K . je te d y ro stlin a vhodná
ke spařování. — Odvoz. stč. kopřivcě kopfivee
kopřivčic, nč. kopřivník, pol. p o krzyw nik n e
m anželské dítě, též pd. žegaw nik (od žegawka
kopřiva). Za s ta ra b ý v aly kopřivy, v ítan é
krm ivo h ousatům , trp ě n y ve velkém m n o ž
stv í u dom ů i cest; volná m ísta mezi v y so
k ý m i kopřivam i sk ý ta la bezpečný ú k ry t
m ilencům ; o d tu d nč. narodit se (eufem.
m ísto: b ý ti počat) mezi kopřivam i. Mch
ZfslPh 17.261. V H lohovci (u Břeclavi),
bý v alé vsi ch arv átsk é, b y la píseň: Co sam
ja pas / ked m e neóeš, / s drugim ligaš / na
kop riv ah , / s m an u neceš / n a blazinah ( = na
polštářích). (Podl. 137.)
kopt: jem né saze, odvoz, koptili (se) čaditt
černým kouřem , k. se p rášiti se (černě),
u B oskovic ku p tit se. — Všeslovanské v y jm a
sln. (slc. kopt, pol. kopec, kopcié, u kr. kópot.
koptíty, hl. kope atd .). Psl. k o p ttv m ask.
(r. u k r. fem. je n ějak o u analogií). — Od
téhož *kop-Ikvop- co je v kopno. V ýznam em
je nejblíže ř. καπνός kouř. P říp o n a -~btb je
jen v slovanštině, přichýlením k slovu degtth
(v. dehet), označujícím u rovněž černý p ro d u k t
pálení, u žív an ý k m azání (podobně z k o p tu
a tu k u bylo děláno m azadlo n a boty).
kopyšník: ro stlin a H edysarum . R eussova
ú p ra v a P reslových tv a rů kopejšník a kopýšnik·, ty p řejal P . z r. kopeješnik, což je kopeječn ik, od kopejka d ro b n ý peníz ru sk ý ; články
plodových stru k ů jsou podobny penízkům .
kopytce: val. kopýtce (sing.) je „h o u n ěn á
p u n čo ch a" (B. p. krpec), H or. m á pl. kopyca.
Byla to tlu stá m užská punčocha z dom ácky
robené houně, obyčejně bílá, červeně lem o
vaná, přes ni se. obouval krpec (v. obraz
R u sav a 28). T otéž (v plur.) jsou slc. kopice
(„k to ré v krpcoch o b u té siahaly do pol
kolien“ K uk. 1.149); v ý k lad SSJ ,,súkenné
nohavice [rozum ějí-li se tím to slovem k a l
hoty] siahajúce po kolená“ je asi m ylný). —
sln . kopitec, kopica punčocha, sch. pl. kopica
punčocha, kam aše, stsl. kopyt ice d ru h obuvi.
— N ejspíše od kopyto. Vzešlo asi lidovým
vtipem z p řiro v n án í: je to h ru b ý , nečleněný
a dosti tv rd ý obal nohy, podobně jako tv rd é
kopyto obaluje citlivý v n itřek . ,,V kopýtcích
se [doma] chodilo m ísto p apučí a tre p e k "
(Č etyna 87). N a K arlo v ick u rozlišují kopyce,
houněné punčochy m užské, a kopýtka, ženské
SvK . — J in ý ú tv a r z téhož východiska je
slc. kapce (sg. kapec) d ru h p apučí (vysoké
až po kolena!), pol. kapc(i)e, o d tu d u k r. sg.
kapec dom ácí střevíc, a maď. kapea onuce(?).
Zm ěna je asi jed n ak podle lápte, pol. lapcie =
lýčené střevíce, je d n ak podle krpec.
kopyto kopýtko. O dvoz, ko p ytn ík ro stlin a
A sarum , již stč. (podle podoby listů), u N áchoda kopydlant (Šulc), kopidlant Jirásek , z a
končení záhadné. — Všeslov.: Psl. kopyto.
Souvisí nepochybně se stin d . éaphá- m ask.
(*koplió-) a něm . H u f (*kčpho-) t/v . U n ás kpřed o dalo k náležitě; obtíže činí -yto, zcela
ojedinělé, a rod. Možno v šak vysloviti d o
m něnku, že *kop~b rozšířeno podle noyet(v. nehet) a paz-nogtťb o - ΐί- , což zdlouženo
(rytm icky?). S tran to h o vlivu a ro d u srov.
latinskou zm ěnu ro d u v unguis[_n eh et, d ráp ,
pazn eh t — ungula ko p y to . (Že b y kopyto
bylo od kopali 2°, ja k se tv rd í, nelze připustiti; byl b y to v ý raz velm i h an livý, a čekali
bychom , že bude m íti p ro d u k tiv n í příponu.
N aopak: u koně, zvířete váženého a m ilova
ného, zachován staro b y lý term ín.)
koráb 1 ° znam ená m or. v y k o tlan ý km en
strom u, n ap ř. v rb o v ý (přeneseně v y žran ý
zub), dále k ad lu b u říz n u tý z tak o v éh o s tro
mu a zasazený jak o o b ru b eň kolem s tu
dán k y (zbel); u stro m ů úplně v y k o tlan ý ch
zbývá jen te n k á k ra jn í v rstv ičk a a k ů ra,
takže k. je p ak i (vě.) jenom kus tlu sté tu h é
k ů ry borovic, jak é se o d lupují od p o raže
ných km enů nebo od ztrouchnivělých pařezů
(v to m to v ýznam u již stč. u K lareta); dalším
přenesením n a zdechlinu (obyčejně koňskou)
mor. a slc. to, co zb ý v á po v y h n ití v n itřn o stí
a vůbec m ěkkých částí: k o stra (u K y jo v a:
prsní kost p tá k a , u Boskovic k o stra z pečené
husy, Svěř), dluž. kórabja p á te ř se žebry
(též u člověka!) a kórabje k o stra; dluž. ká
ra})ja ty je ta k o v ý ků ň , k terém u lze p o čítati
žebra, v y hublý , bíd n ý ; o d tu d (tak správně
B artoš) pochopím e starší česká a dosud m o
rav sk á rčení býti na korábe, dostati se na ko
ráb ap. = p řijití n a m izinu, tj. strá v iti
svou p o d sta tu (Jg to odvozuje m ylně od
koráb lod, „p ro nebezpečnost plavení m oř
ského" ), korábník = zchudlý, korábmetví —
chudoba; kyjovské p řirovnání je hubený ja k
koráb.
koráb 2°: lod; (stč. a n y n í m ask. s gen.
-a, -u, stč. též n a -ě, popř. i fem.), stč. též
korábec (ale K laretovo korábna je umělé, pro
rý m ); stč. korábník lodník. — Všeslovanské
v y jm a luž.: stsl. korabli, koráb b, slc. koráb,
pol. koráb, u k r. korabel, r. korábl gen. -bija,
sln. korabelj, sch. korabalj i koráb, b. koráb. —
Psl. ko ra b t, někde převedeno k ^'o-kmenům.
Lze je p o k lá d at za p rap říb u zn é s ř. καηαβος
d ru h lodi (lehká lod; Liddell— S co tt m á [κά]
vedle obvyklejšího κάραβος; m á i demin.
καράβιον z H esychia); je v šak n u tn o uznat
přenesení délky z p rv é slabiky do druhé:
*karábos > korah-b. (D říve se mělo za to, že
korabb bylo p řeja to z ř. καράβιον, te d y v době,
k d y bylo v to m to ještě b, ne již středořecké v,
te d y v době p řed b y zan tsk é; dom něnce o p ře
je tí v ad í v šak velikost o blasti to h o slova
tém ěř \ášeslovanská.)
korál i -al, han. plur. goróle L. Evropské
slovo (slc. koral a td .), rom án, corallum resp.
střed o lat, corallus, to z la t. corallium < ř.
κοράλλιον, z h ebr. goral kam ínek.
korá ti, okorávati: n a p o v rch u tv rd n o u ti
(hlavně o chlebě; též o kůži) Jg-PS-SSJČ ;
koravý, okoralý us. — K orali je odvozeno
(jako čem ati od černý ap.) od nezachovaného
ad j. * ko rt, jem už o dpovídá ind. khárat v r d ý , d r s n ý , ostrý . (D osud bylo korali
m ylně spojováno s kůra.)
korba 1°: košový nebo i p rk en n ý svršek
vozu nebo saní, již stč.; m or. m ísty -ica ko
lečko ( = jednokolový ru čn í d o p rav n í p ro
střed ek n a h lín u apod.), vč. též karba. —
slc. korba t/v jak o v č., sln. korba koš, sch.
korpa košík. — Vše to z ital. corba < lat.
corbis. Ale pol. hl. dl. korb k o rb a bude z něm.
Korb, p řejatéh o z téhož la t. corbis.
korba 2°: rukojeť, klik a n a kole (Vsl.); č.
za J g kurba. — Vsl. slovo je z pol. korba t/v ,
české ze střh n . kurbe. Obé přišlo různým i
cestam i z la t. curva (stran o: M atzenauer
citu je s třla t. corba). Nč. fam . kurblovat natá č e ti klikou, z něm . kurbeln, od K urbtl
klika.
korbel: je několik hom onym ta k to znějí
cích, p ů v o d u ale nejspíše rozličného, v ětši
nou dosud tem ného. — 1° n ád o b a n a pití
p iv a nebo vína, již stč.; slc. korbel. Ze stněm .
korbel n ádoba, džbánek (m á G rim m ). Šm. —
2° chod. k. m áselnice (též belík < kbelík),
sn ad z kbel m ístn ím zm ětením s k. 1°. — 3°
stč. svícen dřevěný nebo železný, n a nějž se
svíčky lepily, nejasné. — 4° slc. korbely slou
py, kolony v dolech, č. korbel stě n a p ři pavlači
J g , podle M atzenauera z hol. karbeel p o d
pěrné břevno, korbeel krokevnice. — 5° n á
d o b k a z k ů ry n a jah o d y (R osa u Jg ), srov.
sch. krbulja t/v ; asi příbuzné s krban (sotva
z rom án, corbicula košík). — 6 ° -Jasnější je
jen m or. (patrno dom ácí slovo!) korbel, korban dlaška; přen. v ý d u m ek (tj. p rázdné
vejce): vzniklo zkrácením z kostrbél t/v , jež
souvisí se strboid (viz), m ajíc expresivní
předponu ko-. — 7° slc. korbel nůše (u Tajovského): z maď. korbely (Šm.).
korbona: společná po k lad n a, n ap ř. v uči
telských sborech. — P ře ja to ze středověké
latiny: corbona sk říň , sch rán k a obětní, p o
kladna.
korčiti se stč.: h á d a t i se, v ad iti se, jč.
skorčit se d á ti se do h á d k y Šem bera 14, Gb,
kottit se zlobiti se ČMF 16.232. — Stč.
sloveso s r m á hodně dokladů, nicm éně se
zdá, že původní je l. Mohlo b y se to tiž o d
vodit snad od stč. kolec zápasník, kdo se
kole = klá. — Stpol. korcič si% t/v je z češtiny
(Urbaňczyk, v. Staw ski 2.71).
kord 1°: druh zbraně, n ář. i kordina; býti
spolu na kordy = znepřáteleni. P . slc. r. kord,
sln. kordec, sch. dl. korda. — P osledním p r a
menem je pers. kárd nůž. K n ám přišlo
přes maď. kard (Sulán MN. 3.160).
kord 2°: prov az; čes. jen ve rčeních držeti
v kordu, v kordech (slc. v korde), vžiti do kordy
koho = n a uzdě, do uzdy, „ n a k rá tk o " ,
do přísnosti. slc. korda p rovaz (m nišský),
kordár provazník, kordovát sv azo v ati p ro
vazem. — Spolu s pol. r. korda je čes. slovo
asi z ital. corda provaz; slc. je (tak Šm.)
z maď. korda. P odle S ulána P ID e b r 39.13
je č. kord přím o z m ad arštin y .
kordón, slc. kordón: řa d a strážců , od d ělu
jících např. d iv ák y od p rů v o d u ; v ý stu p k o v ý
pruh n a zdech mezi poschodím i; stro m o v ý
zákrsek s větvem i sro v n an ý m i do řad y . —
Všechny v ý zn am y d a jí se od v o d iti z fr.
cordon provaz; sk u tečn ý provaz ohrazoval
jistá p ro stran stv í, o d tu d přenesením o řad ě
strážců, vojska a td .
kordovan korduán, slc. kor dován: d ru h usně
z kozí nebo ovčí kůže; stč. slc. kordovánek
střevíc z něho, slc. kordovanník jirch ář;
u Frýdku kordybaník koželuh B. — Z ital.
cordovano; název pochází od španělského
města Cordoby, kde t a kůže v y ráb ěn a; ro z
šířil se do m nohých jazy k ů (odtud i fr.
cordonnier švec, sth n . curdewán aj.).
kordula: v esta m užská i ženská (živůtek)
v m oravských krojích; h an . kordola, v h o r
ském nářečí kurdola K p ; u Boskovic kordola
je nyní podprsenka. — Ze střed o lat. cordula
pás (M atzenauer), což bude od la t. chorda
šňůra. Podle B ran d la je ze střed o lat. cordura
šněrování, odvozeniny od téhož la t. chorda.
korduláč: široký meč (Velesl. ad.), kortuláč u Lom nického. — sln . kortelac zakřivený
sekáček,„pol. kordelas, n ář. kordylac lovecký
nůž. — C. a sln. slovo je z něm . kordelasche,
to pak z it. coltellaccio, od coltello = lat. cidtellus nožík, polské z ital. n ář. cortelas.
korec, stč. korec gen. korce: do nedávná
d u tá m íra n a obilí ( = tém ěř 1 hl) a dosud (vč.)
plošná m íra polní ( = plocha, n a niž v yséván
korec obilí?); dříve k. b y la i v y d la b an á n á
doba s dlouhým držadlem n a přelívání v o d y
Jg ; Icoreček, korec tru h lík n a vodu, jak é jsou
n a obvodě m lýnského kola, o d tu d dříve korecník = kolo s korci, koreóný m lýn, korečn ík = m lýn s tak o v ý m kolem. — O dvozeni
na: korcák = 1° korcová n ádoba, 2° ve m lý
ně pohyblivý tru h líček pod košem , p ak p o
hyblivé dno m lýnského koše, 3° m ísty vč.
k o rto u č, 4° posm ěšně laš. velký hrnec, velký
slam ěný klobouk. (Ale laš. korec b u d k a pro
p tá k y je zajisté p ů v . kotec\) — U všech
Slovanů v y jm a sch.: stsl. korece, slc. korec
t/v jako v č., pol. korzec, r. koréc a td . s o b
dobným i vý zn am y . Psl. korecb b y la te d y
m íra n a obilí. V stsl. se ta k p řek lád á ř.
κόρος ( > střed o lat. corus), ale to , že to slovo
je znám o i u severních Slovanů, odporuje
dom něnce, že b y bylo p řeja to z řečtin y .
N ení to slovo „ k u ltu rn í” , ale k. je sta ro d áv n á
m íra lidová, slovo dom ácí. Za p rap říb u zn é
s ním je st p o k lád ati stin d . khárá- m ask.
v ětší m íra n a obilí (á bude dloužení jen
rytm ické) a n en í nem ožné, že ř. κόρος je
s těm ito dvěm a příbuzné (nikoli p ře ja té ze
sem itštin y , ja k se tv rd í!). P a k b y bylo ide.
*koro-s dobře zastoupeno ve tře c h v ětvích.
korej(h)niti (se): rý ti se v něčem (v jídle),
korehnit se P t, přeneseně rý ti do někoho řečí.
Za J g běžné (též kodrejnit Jg d ), nyní, zdá se,
jen vč., dosti vulgární. Rozkorejnit jídlo. —
S p ráv n ý v ý k lad J g : p řed p o n a ko- a kořen
od rýti. J e tu expresivní zakončení -hniti
(h se v šak oslabuje, až zaniká) jako v klo-hniti, paralelní k -hrati, -hlati aj. U L ito
m yšle roz-rejsnit t/ v s jin ý m zakončením
-snit.
korek kork, slc. korok; z něm . K ork, jež
pochází ze špan. corcho, to p a k z aráb .
alcorque střevíc s korkovou podešví. P osled
ním pram enem je p rý la t. quercus dub
(korkový).
lcorendati: v y 0 v y tlach ati, též -iti t/v P S . —
N ejasné. Snad n ě ja k á m ístn í obm ěna slova
krandati.
korher slc.: ochlasta, p ijan ; fem. -lica,
-lina; korhelit -Ičiť, vslc. -lovac opíjeti se.
K rčem ní lokál pro obyčejný lid byl žertem
zván korhelská (t. izba), korhelňa, korhelnica,
bylo-li tře b a ji výslovně odlišit od ,,bočné" ,t
k te rá b y la pro p án y . — Ze slc. proniklo
n a M oravu: laš. korhel M alý, val. korhél B,
m sl. korheu Mal t/v , h an . korhel šp a tn ý
člověk K tD . — Do slc. p řejato z maď. n ář.
korhel, -l (spisovně je korbely), k teré zn am e
nalo původně lenošného, nanicovatého, ale
v lidové řeči dostalo běžný v ýznam ‘p ija n ’.
Obecně se m á za to , že maď. slovo je z něm .
Chorherr ‘k an o v n ík ’, jež za reform ace m ohlo
d o stá v a t ironický vedlejší v ý znam ; je p rý
v něm čině doložen. H lásk o v á zm ěna ch > k
koruna
a. disim ilace r-r > r-l jsou ty p ick é pro
m aď arštinu. N elze p ro to m íti za to (opak
soudil G b), že n a M oravu bylo k. p řejato
přím o z něm činy. Sulán StSl 3.286.
kormidlo; korm idelní -nik kormidlovat. P ře
ja to v m inulém sto letí z rus. korm ílo; slc.
kormidlo (a odvozeniny) z češtiny nebo
ru štin y . U Ju n g m a n n a je je n korma lodní
zád (z rus. kórma t/v ), jež se drží dosud.
E . kormílo je jm éno n ástro je (přípona -dlo\)
o d slovesa, k te ré je v stsl. k r tm iti = říd iti
lod, odvozeného od stsl. kr-vma korm idlo. —
P sl. k^rm a , zastoupeno u jižních a v ý ch o d
ních Slovanů (sln. sch. krm a, b. karma, uk r.
r. korma): je příbuzno s ř. κυβερνάν říd iti
(lod) (o d tu d p řeja to la t. gubernári); ř. dial.
je κνμερ-; za *kumer- m ám e přesm ykem
k-brm-a. V ýchozí slovo *kumer- je od keuo h ý b a ti (totiž sm ěr lodi) staro b y lo u příponou
-m e r k - b r m a je te d y název dom ácí, ide.,
ú ctyhodného stáří. Mch L P 5.84.
kormorán: z franc. cormoran.
kornel u K om enského: h ů l n a pod p írán í
p ři chůzi. — Z něm . Kornelholzstock, tj.
h ů l dřín o v á (ty by ly velm i tv rd é a pevné),
b řin k o v k a. N ěm . K ornel je z fran štin y ;
zák lad em je la t. cornus dřín. R y šán ek SaS
18.88.
kornet 1°: h u d eb n í n ástro j plechový; ta k
i slc. a pol. Z ital. cornetto vl. „ro žek “ .
kornet 2° nebo -a, kdysi praporec oddílu
jízd y , přen. ta k o v ý oddíl; k to m u kornet
d ů sto jn ík toh o oddílu, ta k i slc. a pol. —
P řes starší něm . Cornet obojího v ý zn am u
pochází z franc. cornette jezdecký praporec
(což je od -corne roh).
kornout, stč. kornút, slc. kornút. T y to tv a ry
jso u zřejm ě od la t. cornútus ro h a tý , nelze
v ša k přesně říci nic o p ro střed í a době,
k de vznikly (jen d ohad: v středověkých
lékárnách?). N a východě p řeja to něm . Skarnitzel: slc. ška rn id a nebo -cel, vm . škarnica.
U p ro střed jsou všeliké tv a ry zkřížené: slc.
škarnétka, h an . škarnót, škarňóta (toto u B os
kovic), škarnéťla u S lavkova, jč. škornout.
kornuta kornút(k)a kornula (slc.), val. kurnota v řeči p a s tý řů : ovce se závitkovým i
ro h y . Též pol. n a P o d h alí kurnuty ro h atý ,
u k r. kornuta. — Z rum . cornuta; p řeja to
p ro střed n ictv ím ru m u n sk ý ch p a stý řů .
kornyfel arch .: ro h a tý četr. Z la t. cornifer
ro h y nesoucí ( = m ající): l je výsledek
disim ilace p ro ti r v p rv e slabice.
koromáč: n y n í (od P reslova Všr.) ro stlin a
Silaum . Přešlovo p ře je tí ze sch. nebo sln.
koromač, což označuje několik rostlin, mezi
nim i i okoličnatých, jak o je p ráv ě S. (toto
je podle M anna S lavonR 34.267 ze sln.
komorač, to p a k z *koň-morač, srov. ř.
i τι πο-μάρα&ον.)
koroptev: stč. kuroptva koruptva koroptva
i -tev, nč. spis. koroptev, lid. v C. korotev; jč.
krotva krotfa, han . kurotfja korotvja, las.
kurotva (a kuropatva z polštiny). — Sic
kuroptva, hl. dl. kurotw a, r. n ář. kuropal gen
-ptja m ask. Ale: pol. kuropatw a, nář. -patka*
kropatwa kropadwa, uk r. kuropátva -pátka,
r. kuropátka, n ář. -pátva -páska. — J e p ravdě
podobné, že p ů v o d n í tv a r zněl kuro-p-bty
gen. -p-bt%ve, z to h o p ak -p~bt-%vb nebo
-p^ht-^bva, že v ša k ze zánikem je rů přestal
b ý t m luvícím u p rů h led n ý , p ro to nastaly
zm ěny ta k pronikavé. Č ást -p-bt-y jest spojov a ti p a trn ě se slovy p-bt-ica, p-bt-ak-b, p-bt-en- bcb (viz pták), -yl-^bv- je staro b y lá přechylovací p říp o n a; nejasné je v šak pol. ukr. r.
-pat-. P rv n í část kúro- lze sp o jití ovšem
s kur-b (č. k u r dom ácí), ale nikoli ta k , že by
s ta ří b yli k o ro p tev řad ili ke k u rů m , nýbrž
je st v k u r i v kúro- h le d ati staré etym on,
jež b y vyhovovalo pro oba d ru h y . Zdá se.
že kur- náleží k lit. k u riú k u r ti běžím a k lat.
curró t/v ; k u r i k o ro p tev jsou d ru h y , n áp ad
né tím , že zpravidla jen běhají, letu používají
jen zříd k a (koroptev běhá b y stře, švižně;
„běží-li, člověk ji stěží d o honí“ , K něžourek
I I 45). K . je te d y doslova ,,běho-ptica“ .
T u je zajím avé, že k. je příponově sdružena
p ráv ě s jin ý m v ý zn ačn ý m běžcem ptačím ,
dropem (v. to ; č. droptva a j.); krom ě toho
i p řiro v n án í o ženách ,,je čilá ja k k., běhá
ja k k .“ svědčí, že lid si všim l hlavně té to
v lastn o sti. — Ženský rod a u žití to h o slova
o dívkách, zvláště ,,lehkých“ , se vysvětlí
tím , že p a trn ě u Slovanů b y la o k. táž
n esp ráv n á p řed stav a jako u starý ch Ř eků:
„dle A iliana k o ro p tv e p o k lád án y za p tá k y
chlípné a p ru d k o u láskou k sam ičkám zanícené“ (K rsek L F 26.173); spojeno t u p atrn ě
důsledné jednom anželství k o ro p tv e a chování
sam ečka křepelky. Mch Slavia 21.264.
korouhev: stč. korúhev korúhva; han.
korób(v)ja korob'a koróba, laš. koruba {-b'a)
choruba. — Stsl. chorqgy, slc. koruhva,
pol. chorqgieiv, hl. chorhoj, u k r. koruhvá
korohvá, str. chorjugovb, sln. karógla, b. chorágva (f)ruglica. — P rasl. chorogy; p řejato
nepochybně z m ong. orongo t/v ; u nás
zám ěna ch/k u cizího slova nep řek v ap u je.
korteš kortešoval kortešačka: slc., o d tu d
p řeja to do č. Z.maď. kortes t/v , to p a k (Šm.)
je ze špan. cortes sněm ovna.
kortina: opona (zastaralé); ta k i polský.
Ze s třla t. nebo it. cortina.
kortoč vč. (Stašek, M ark v arto v á), též -touč:
kolečko (na převážení hlíny ap.). Synonym a
tučka Jg , tučko J g d svědčí, že -toč je původní;
kor-je asi z *kolo-. K nobloch ZfS 7.299 zná
v t/v tv a r kotouč.
kortyzon, -zoun: šašek, kejklíř. Ze střh n ěm .
cortisáne d v o řan (to ze s třla t. cortesanus,
o d k u d i fr. courtisan, it. cortigiano, šp. cortesano atd .).
koruna korunní korunovati korunovace: k r á
lovská ozdoba hlav y , p a k m ince a td ., stč.
korona i koruna (u disim ilací). Pol. korona
a dříve i koruna, slc. koruna, u k r. r. b.
korona. — Z la t. coróna. Ale hl. dl. sln. krona,
sch. kruna jsou ze střh n ěm . króne (nyní
Krone).
korýš: crustaceum . V ý tv o r P reslův. Od
korá, k ů ra, cru sta.
koryto, dem . korýtko·, korytář. — Psl.
koryto, u všech Slovanů. Slovo jistě starobylé,
ale nejasné. P rv o tn í v ý zn am b y l zajisté:
dřevěná m ělká n ád o b a podlouhlá, zhotovená
dlabáním z jednoho km ene (takové jsou např.
u horských p ram én k ů n a V alašsku, pro
napájení d o b y tk a); k o ry to řeky, stru h a
apod. jsou zajisté v ý zn am y přenesené. J e
snad možno je sp o jit s germ. trogo- (stnor.
trog n tr., něm . m ask.) t/v , kde jsou v lastně
tytéž souhlásky, ale v po řad í obráceném
lOtr^bski I F 187). Obé b y bylo „praevropského“ původu.
kořalka, vč. ojediněle dosud kořauka
(u za l ); m or. u S lavkova goralka R ous,
zhruběle m or. gorala, č. korala. Odvoz.
kořaleční, -ečník. — Z pol. gorzalka, od gorzec
hořeti. Z polštin y je též u k r. horlvka a r.
gorelka.
kořen, kořínek koření kořenář -ářka kořenáč
kořenka kořenití k. se {vy- za-). P ůvodně
souhláskový km en (gen. kořen-e), dosud ve
rčení dokořeň (han. -ň R ous), dokořán úplně
(např. o te v řití dveře, viz Šm ilauer O K P 2.10).
Jč. (podrobnosti V oráč 16) kořen i kořán,
kořán, (s)kořání; je i pd. skoranie: a m ísto e
je podle V oráče jzč. nářeční zjev, jako
vřes/břasa aj. (Ja k po to m je tře b a souditi
o slc. dokořán? J e podle češtiny?) Kořen,
člověk k te rý za jiné p la tí SSJC, původně
venkovský člověk přišlý do m ěsta za d o b ro
družstvím , zkráceně křen t/v , je k alk za
něm. W urzen t/v . — U všech Slovanů
(stsl. a Psl. kořene gen. kořene, slc. kořeň, atd .).
Slovo je st děliti n a kor-en-e (-en- připojeno
až v slovanštině podle k^m en -, s ním ž často
spolu k. vyslovováno); kor- souvisí se
slov. k-břb a s lit. kěras keř, keriu kereti ro z
růstat i se do v ětv í, \sikereti zak o řen iti se.
Významová souvislost ,,kořen-keř“ je d án a
tím, že keř i kořání je obé „rozrost do šířk y “
a potvrzena dvojicem i lit. saka v ětev —
iaknis kořen a obdobně la t. rám us a rádíx.
Střídu o/e/-b lze v y sv ětliti zde jen ta k , že
předpokládám e nějak é ker- jak o žto kořen
slovesný (lit. keriu s inf. *kerti, kdežto kereti
by bylo nepůvodní).
-kořípat: han. roskořípat rozházet, n e p o
ř á d n ě u p ra v it (r-aná hlava) K ol, rozkořípaný
rozcuchaný K tD -O b rT P 220, rozkřípaný
Rs, rozkořízanej (z!) t/v B. — N ejasné. Snad
souvisí s rd . raskurépaísja platzen , sich
spalten, eigensinnig w erden. K o m ůže b ý t
zesilovací předp o n a; o statek m á sn ad p ř í
buzenstvo v lit. raistýti pom ásti, verw irzen
(zde je příponové st, te d y *raip-st-) a v něm .
riffeln čechrati (vlnu), d rh n o u ti (len).
kořist, kořistný, -nik, kořistiti; m sl. skořistovat zu žitk o v at Mal, vč. Sm 257 k rá sti,
han. skořistovat Gr zužitk o v at, skořestirovat
K p U v yzískat. — slc. kořist, kořistit. P ol.
korzyéc, sln. sch. kořist, stsl. koristb, ale
r. korýst. — Lze v y jiti nejspíše ze slovesa
*korystati, v něm ž ko- je zesilovací p řed p o n a,
*rystati p ak st-ovó in tensivum od kořene,
k te rý je v sth n . roub m . lup, k ořist, v ý tě ž e k
z pole (nyní rauben loupiti, Raub lup), viz
i loupiti (r > li). K orystb je p a k zp ě tn ý
ú tv a r ze slovesa. J ih a k Cop SR 13.181. D ělí
n a kori -f- stb. K o ri je p rý to h o d ru h u jak o
ind. jm en n á adverbia v m ati-karóti vláčř
(branam i) od matyá- b rán a, grámibhavati
s tá v á se vlastníkem vsi, od gráma- ves,
a lat. lucri facere vyděláv ati, těžiti. P říb u zn é
slovo je p r ý lit. karas v álk a atd . D ru h á část
je podle Č: jm éno činnosti (přípona ti)
od dhě- čin iti (viz díti): dh + ti-s > -stb..
V ýznam v kori-dhě- b y l pod moc vojska
d á ti, m ajetk em vojska u čin iti; u jm éna
te d y : to , čeho získalo vojsko. B yl b y to
jed in ý p říp ad toho d ru h u v slovanštině.
kořiti. V lastní v ýznam byl: činiti p ro tiv e n
stv í, příkoří všeho d ru h u (zvláště v ý tk a m i,
předhůzkam i, káráním ). Do češtiny se z a
chovalo: 1° p erfektivum pokořiti — sra z iti
někoho v ý tk a m i a td ., > ponížiti; zv ratn é
p. se ponížiti se, p o d d ati se dostalo už rys.
sam ovolného podrobení, ponížení (bez akce
druhého), a ta k jen z to h o to reflexiva po ch o
pím e v ýznam po stv erb alia pokora a d ru h o t
ného sim plicia kořiti se někom u u c tív a ti n ě
koho (dativ p řed m ětu podle klaněti se kom u);
2° staré postverbale (od ukořiti PS) je na
úkor, jiné je úkora u C tibora Tovačovského.
3° jin é staré postv erb ale je val. na překorB 330, od takového je odvozeno č. příko ří
a val. příkořízeň; 4° iterativ u m kárat i
(viz). — Všeslovanskó. V ybírám e několik,
slov: stsl. ukoriti tu p iti, h an ěti, postv. ukor-b
u rážk a, p o hana, ukorizna t/v ; všeslov.
pokořiti > pokora·, per-kořiti (nezachovalo
se) > p. na przekor a u kr. na perekor n a
vzdory, naschvál, sln. prekor, sch. príjekor.
Z ajím avá je p říto m n o st expresivních p řípon
s -izn-. ■
— P říbuzno je lat. carináre vysm ívat!
se, ř. κάρνη k árán í, tre st, p o k u ta , újm a,,
ir. caire h an a, další keltské p říb u ze n stv o
viz v L P 6.96. J e nesnadné u rčití vývoj
těch to tv a rů . Slovan, kořiti v y p a d á však.
zcela jako náležité k au sativ u m (o! -iti\) —
způsobit i někom u sta v ponížení, deprese.
kos, chod. kůs; expr. kosák; m or. též kosek
kosík kosovec. K os je sm ělý a nebojácný (vi
dím e to v parcích), p ro to znam ená č. a poL
i takového člověka, sin; kos biti = sta č iti na
něco, v ěd ěti si rad y . — Všeslovanskó: u k r.
kis gen. kosá, jin ak všude kos. Psl. kos-b asi
z Vcopso-s, ja k soudím e podle ř. κόψιχος
t/v (-ιχος je dem in. přípona).
kosa 1°: kštice. Toto slovo, odvozené od.
Čes-ati (se stříd o v ý m o v kořeni, srov. lit.
kasá cop) a dobře zastoupené v pol. uk r. r.
(kosa) sch. bulh., u nás tém ěř zaniklo k o ň k u rencí kosy 2°. Vězí jenom ve jm éně souhvězdí
K osa: stč. K o sy znam enalo p a trn ě V lasy
B ereničiny, jak o v h o rn í lužičtině (podle
P fuhla); ale přeneseno p a k asi n a P lejád y
(srov. r^ Volosjanka P lejád y ), a podle K .
Čupra, ČČF 2.175, poněvadž ty jsou blízko
O riona, konečně n a te p nebo i n a jin á so u
hvězdí: hl. dl. kosy = Orion, ta k i n a M oravě
(B artoš: p rý pás O rionův; spíše v šak celý
Orion; n ěk teří v idí v O rionu dvě zkřížené
protilehlé kosy sekáčské), ale u Luhačovic
je to V elký vůz (V áclavík 201); i n a Sloven
sku je K osa (Z áturecký), ale vý zn am není
jistý . N áleží sem i odvozené sloveso laš.
rozkosat (: je r-á = m á rozcuchané vlasy). —
O dvozené Psl. kosma je v stč. kosmy chlupy
(jen v slovnících), nč. kosma chom áč zk ad e
řených chlu p ů n. vlasů, kosmáč ch lu p atý
tv o r, kozmáček, ro stlin a chlupáček == d ru h
je střáb n ík u PS, slc. kosmačka srstk a, kosmatý
(viz i heslo kosmatice), kosmat česati vlasy
(kdysi u Litom yšle), m or. vykosm at n ah o ru
sčesati, rozkosmaný rozcuchaný (u Jim ra m ova), laš. kosmač se česati se L p, val.
rozkomsený t/v (srov. pol. kosmač si$ česati
se). Jin d e *kosm,b (kosmá u R usů), kosm atτ>
doloženo boh atě.
kosa 2°: z a h n u tý n ástro j n a sečení obilí
ap., kosíř řezadlo v jistý ch strojích, k řiv ý
nůž ap., m or. kosák srp ; kositi; kosec, kosba;
kosisko, kosištč dřevěné držadlo kosy. Kosatec
rostlina Iris: m á listy podobné kose, něm .
Schw ertlilie (srov. mečík); dl. kosa je Iris
i kosa (ZfS 7.342). Sem náleží odvozenina
kosinka p ero u tk a (je zak řiv en á jako kosa)
přeneseně a posm ěšně šavle (visí po b o k u
a vleče se jak o ran ěn á p ero u tk a husí),
p a k m or. kosár(ek), (slc. kosier -ek -ik -ok,
kosa, kosiač) dlouhé zah n u té péro ozdobné
(nosí je m ládenci jak o ozdobu klobouku). —
P sl. kosá (všude zachováno); všude i kositi,
m nohde i odvoz, s -er~b -or-b. Souvisí se stind.
éasati (šásti) řeže, z kořene Ues-; u nás *kos-a,
jm éno se stříd o v ý m o; 1c p řed o dalo k
i v četných jin ý ch p řípadech, ta k ž e lze te n
vývoj m ít i za náležitý. Viz i kosý. Podle
R ásán en a SbV asm er 422 je v šak přím o od
kosý: je p rý to zp o d statn ělé fem ininum
(původně to bylo ad jek tiv u m + nějaké
su b sta n tiv u m žen. rodu) (snad břitva?
V. M.). Pol. kosy znam ená práv ě ‘křiv ý ,
srp o v itý (sichelform ig)’.
koslať se laš. v al.: kolébavě jiti, laš.
košlavý o kráv ě, k te rá m á klouby vy strčen y
dolů, kosťavý chod = tře-li se p ři chůzi noha
o nohu, rozkoslat b o ty = rozšm aťhat, vykoslať (či ř?) galaty — o d řítí koslavým chodom, ukoslat, zakoslat si k alh o ty . — slc. n ář.
kroslavy, -avec č ap ták . Pol. košlaw y šmaťh av ý , košlawic šm aťhati. — Sem p a tří
i n ář. kůsle, kosle sněžnice (předchůdci lyží),
pol. košle t/v ; rý m u je se s brusle. — Od kosý,
srov. slc. zakášat šm aťhati (iter. od kositi,
viz kosa), expresivní zakončení -lati jako
v šmatlati ap. P ře ja to do pruskoslezské
něm činy jako kascheln.
kosm atice: za s ta ra sv ítek s bezovým kvě
tena (chod.), lívance, do nichž p řid án y květy
černého bezu, k v ěten stv í černého bezu, oba
lené říd k ý m těstem a osm ažené, nebo i ob
dobné jídlo, kde do vajec p řid án y rozsekané
ko p řiv y (tak Cečetka) nebo popenec (Tilschová 362), za J g též jak ási žem lová bába
(pečivo); kocmatice J g pečivo z m ouky a v a
jec n a m ásle. — P rotože to jsou jíd la osmažovaná, je sn ad m ožno h led at pro ně sou
vislost se smouditi, cm uditi, a te d y vycházet
z *ko-cmudice. Zesilovací p řed p o n a ko učinila
nakonec to slovo n eprůhledným a ta k zavi
nila další zm ěny. (S tarožitnická domněnka
J . H olečka 16.10, viz E S X, je asi pouhý
vým ysl, založený n a slově kosmatý jakožto
n a dom nělém základu.) Srov. kucmoch.
kosnopaty laš.: ro ztřep an ý ; pokosnopačyč
se rozcuchati se Lp. — slc. n ář. konopatý t/v
(„ střa p a tý , c h lp a tý “ SSJ). — Málo jasné;
r. konopátyj je k r o p e n a t ý (!), pihovatý,
u k r. Tconopljástyj je p ih o v atý ; č. (stř. Č.)
konopatý je štíh lý , te n k ý (?). Snad výchozí
vý zn am je v č. kropenatý; to je zajisté (jak
svědčí něm . gesprenkelt a sprenkelig t/v,
od sprenkeln tečk o v ati, k ro p en atiti) od kro
p ití; ale tím , že přistoupilo -atý, u participií
n a -ený jin ak neobvyklé, oddálilo se to slovo
od kropití a změnilo se nejen v hláskách,
ale n a č. a slc. půdě i ve význam u.
kosodřevina, slc. -r-. P ův o d n ě polské slovo
ta tra n sk é : kosodrzewina kosodrzew kosówka
od kosic si§ s tá v a ti se k řivým .
kost m ask. stč.: jistá ro stlin a zázvorovitá.
Z la t. costus (bylo i costum), to z ř. κόστος.
kost fem ., kostní, kostnatý; stč. kostlavý,
nč. kostlivý, -vec; kostnice (již stč. -ce);
kostohryz; kostižer tu b erk u lo sa kosti (podle
T reim era L ingua 9.1960. 95 k alk za něm.
Beinfrafi), kostival (viz); kostka vedle kos
tičk y znam enalo i pecku, ta k i u jiných
Slovanů (slc. a sln. kočka, c = ts přesm ykem
ze st), p a k k o st k o tn íkovou (han. kostka je
k o tn ík R s-K pU ), to u se kdysi hráv alo (viz
i hlezen k o tn ík = stin d . gláha- k o stk a na
hraní), jm éno to p a k přeneseno n a hrací
krychličky, p ak n a krychle vůbec, odtud
i k. — čtvercový vzorek n a tkaninách;
nové je kostík fosfor, v ý tv o r P reslův, nové
je též kostice, odborný krejčovský název.
Viz i košťál. Psl. kostb gen. -i, km en n a -i:
zastoupeno všude: slc. kost, kostka, atd.
Souvisí s la t. os, ř. όστέον, av. ast-, stind.
ásthi (n tr., i/n -km en), chet. hastái-; původní
ú tv a r ide. bylo asi konsonantické n eutrum
*ost (lat. os, gen. ossis, te d y pů v . oss z *ost),
jež v šak bylo v n ěkterých jazycích rozšířeno
0 další p rv k y . U nás plurál *osti způsobil
převedení k ženským ť-km enům ; to to staré
slovo je zachováno i u nás, vězí ještě v ost
(viz). Z ačáteční naše k p a tří do skupiny
těch p řípadů, k d y k nebo g n a začátk u
téhož slova v jedněch jazycích je, v d ru h ý ch
ale chybí, v. § 16; v to m to p říp ad ě jde
zajisté o k nové. (V. G eorgiev, V áprosi n a
bálg. etim . 18, m á za to , že k je tu ze zkřížení
původního ostb, viz ost, s kosta, sch. kost
žebro, jež by se rovnalo latinském u costa
žebro.)
kostel, stč. znam enalo i církev, diecési;
kostelík, kostelní (odtud -nik kostelní sluha).
Místní jm éna Kostelec (srov. však Cerekvice,
viz církevl). — slc. kostol. Pol. kosciol z češ
tiny; též zaniklé luž. koscel je z češtiny
(Frinta W eltSl 4.1959.190); sch. v starší
době kostel kostel, r.-csl. kostela i - b věž,
pak kostel. D ůvodem n ázv u není opevňování
jednotlivých kostelů (to bylo od církve vždy
zakazováno), ale to , že v p rv ý ch dobách
po pokřestění byly kostely stav ěn y nejprve
uvnitř h rad ů (u Slovanů je to doloženo
z Lužice), neboť h ra d y b y ly střed isk y sp rá v
ních oblastí o 40— 60 vesnicích; farn í oblast
byla zprvu to to ž n á s ob lastí veřejné správy.
1 Čechy byly rozděleny n a k raje, s h rad em
uprostřed, ta k že ste jn ý s ta v b y l i tu . M o
censké středisko m ělo v cizině s třla t. název
castellum (dem in. od castrum tá b o r, h radiště).
Poddaní pro ně podrželi s ta rý název hrad,
ale pro nový pojem ‘c h rá m ’ si u p rav ili
onen název latin sk ý . H . F . Schm id, S treitberg-Festgabe 1924, 326. (Srov. kastel z té
hož základu, ale s jiným , pozdějším v ý z n a
mem). P. Skok Z rom P h 54.466 a D. P ais
Magyar nyelv 45, 1949, 107-115 soudí, že
slovo kostel z castellum vzniklo v P anonii.
Dodejme, že to bylo u snadněno tím , že
kostely byly sta v ě n y pevně a že h řb ito v y
kolem nich byly ob eh n án y zdí; i v cizině
jsou to někde m ísta v s k u tk u budící dojem
pevnosti, pevné jejich věže sloužily za
útočiště (KZ 40: E . Lew y o Sedm ihradsku,
F. H arder o B ornholm u).
kostival: nyní ro stlin a S y m p h y tu m . Slovo
již stč. (z č. je pol. kosztyw al); val. koščivál,
koštivál, laš. koščyval. slc. kostival (u H viezdoslava). Náležel m ezi svalníky (lat. consolidae) = byliny, ,,svalující“ , scelující rá n y
nebo kosti; „kosti^ zlám ané u tv r z u je ...
pruotrže zavaluje“ (Černý 100), „p rach jeho
i kosti zcelévá a protož od to h o účinku
i od Čechov jm éno je st p řijal kostival, jako
svalije“ (Rhazes). Z d á se, že jeho -val je
vlastně za bal (srov. stsl. balbji lékař); to též
platí o svalník.
kostra, jč. kůstra L F 27.360; to to slovo dnes
tak důležité je tep rv e v ý tv o r P reslův, u J g
má jen 2 doklady z odborných spisů. „P resl
slovem kostra n ah rad il starší kostlivec, koštěnec, cítil je te d y jistě jak o odvozené od k o s ť‘.
(Šm.) slc. kostra bude te d y z češtiny.
kostrbatý: dnes m á v ýznam ‘h rb o latý , neh la d k ý ’, o cestě a pod., ale starší vý zn am byl
‘nepravidelně ježatý , rozcuchaný, různo trč í
cí’, o kštici; slc. kostrb znam ená (jako i slc.
kostraba, laš. kostrbál) ostrev ; tj. zh ru b a
osekaný strom , n a jehož p ah ý ly v ětv í se
klade seno k dosušení, p a k i podobný sto jan
um ělý (mor. kolozubec). Slova p o d obná jako
kostrb značila vůbec (srov. níže kostroun)
něco v zh ů ru bodlavě a nem otorně čnějícího,
te d y suchou v ětev s m enším i p ah ý ly v ě tv i
ček, h ranici dříví, ježatou, rozcuchanou
kštici, až i o d p adky z konopí ( = rozcuchané,
slc. kostruba), n ap ř. laš. kostur suchou v ětev ;
sem p a tří i kotrba, kostra, kostřava (viz). —
U jiných Slovanů sem p a tří sp o u sta slov
(u B ernekera jsou pod kostbr- a pod kostbr-b)
rozličné podoby. — P ů v . asi adj. *kostvbb-b·,
jem u nejblíže je sté. kostrbý s třa p a tý , capillo
a kostrbatý (srov. nahatý vedle nahý apod.).
P říb u zn é je něm . struppig k o strb a tý , n a je
žený, a strduben ježiti (vlasy); ko- je umocňovací předpona. Tím , že ko- pevně p řirostlo,
stalo se slovo neprůhledným ; s u b sta n tiv a
už zp rav id la v y n ech áv ají ono b a odvozeniny
te d y v y p ad ají, jak o b y byly spíše od kost.
Mch ZfslPh 23.118.
kostroun od R osy; u J g je to nejen h u b en ý
člověk, ale především něco v zh ů ru bodlavě
a nem otorně čnějícího, dále o strev n a sušení
sena, člověk se střa p a to u hlavou. T y to v ý
znam y svědčí, že kostroun ( = laš. kostrhun,
val. kostrhun SvK ) náleží jako m ladší ú tv a r
ke skupině slov kostr(a)ba, kostruba ap .,
o níž viz pod kostrbatý.
kostřava: ro stlin a F estu ca. Preslovo (od
V šr.) p řeje tí z pol. kostrzewa, kteréžto jm éno
ro d u F . dal polský b o tan ik K luk, ale n e
vhodně (R ostafiňski jej kárá). J e i dl.
Jcóstřowa, -řewa ( = ?) ZfS 7.342 a pol.
kostrjewa, z to h o něm . n ář. kostrewa (Eiehler
F u F 36.28): slc. kostřava t/v je z češtiny.
kostřec, doloženo od stř. doby. slc. kostře.
R . kostrec křížová kost. — Málo jasné.
Spojuje se s kost (ale v to m případě je r a - bc i>
podivné), s trtác E S X. Ale vzhledem k p. kustryca zadnice je m ožno h led ati i zde původ
v *gQzr,b m ask., viz huzo. Ovšem by to
*gQzrbCb bylo pronikavě přichýleno ke kost.
kosý: šikm ý, nepřím ý, kositi oči hleděti
nepřím o (F. Šrám ek), srov. r. kosit šilh ati;
kosočtverec apod., ad v . koso, (ú)kossm, napokos. — slc. kosý, pol. kosy, uk r. kósyj,
r. kos, kosój, sch. kos; jsou m nohé o d v o
zeniny. — Souvisí p a trn ě s tý m ž stin d .
sasati řeže, od něhož je i kosa 2°. Mezi ním
a sasati je tý ž pom ěr jako mezi jíva- a jivati,
la t. vivus-vivit, slov. živb, 3. sg. živetb. V ý
znam ‘šik m ý ’ vzešel asi od toho, že tužší
věci se řežou p ro ulehčení práce spíše šikmo
než v pravém úhlu napříč (např. dřevěné
p ru ty ).
koš, Sm 308 k ů š ; jč. kú š je p rkenné bednění
vozu (podrobnosti U těšený 70); chod. ků š
gen. koše·, košík, košina, košatina, košatka;
košatý; stč. košieř, ně. košař v ýrobce košů,
košíkář; viz i košár. K oš stč. byl u K la re ta
i prostý koš n a ch y tán í ry b , později též vrše,
o d tu d nč. košař ry b ářsk ý p y tlák . — K ošb je
všeslovanské (slc. kóšgen. ícoša atd .) z *kos-j b.
Za příbuzné lze m íti ř. κόσκινον řešeto;
to to slovo m ůže n a b ý ti i v ý zn am u koš, ta k
v ital. nářečích je z něho košsno apod., ‘koš’
(Rohlfs 132). D ále lat. quálus ‘k o š’, zdrobnělé
quasillus. Základ by te d y byl *kos- popř.
(lat.) *kuos-; slovanština jej rozšířila pouze
o příponu jo; m á i odvozeniny s el: r. košel
gen. -eljá ‘koš’, ap .; tě m se blíží la t. quasillus
z *quas-el-jos.
košár, slc. košiar: n a k arp atsk ý c h p a s tv i
nách, kde se provozuje salašnictví, je to
oh rad a z přenosných dílců proutěného p lo tu
(pleteného na způsob koše), v níž se po čas
dojení a v noci chovají ovce; přem isťuje se
za den nebo několik dní, ab y se i jin á m ísta
pohnojila ovčím tru sem (pastvina, h o lá se
košaruje = hnojí tím to způsobem ). O d tu d
m ístní jm éna K ošáry, K ošariská ap. Totéž
je pol. na P od h alí koszar(a), u kr. b. sch.
košara, v severní ru m u n štin ě je cosar(a),
maď. košár (a kosárazni košarovati). — J e
to slovo původu asi jihoslovanského, o d v o
zené od koš. K nám se dostalo asi od ru m u n
ských pastevců (ač C ránjalá o to m p o ch y
buje), neboť i u nich je doloženo jako o h rad a
pro ovce (svědčí T iberiu M osariu, V ieata
pastorala M untii R odnei, 1937; sdělil R . J e ř á
bek).
košať vm .: tlesk ati B, z řeči k dětem
(Malý). — Z pd. kosiač t/v , což bude asi rd.
košať biti, s-ové intensivum od kopati 2°.
košenila: d ru h b arv iv a; n a V alašsku z k a
ženo v kučemel, kuěumelová b arv a. Z fr.
cochenille t/v .
košer: rituáln ě čistý; p ak žer.tovně: řád n ý ,
p octivý (o obchodech ap.); košerovati zab í
jet! podle rituáln ích předpisů, košerák nůž
k tom u. Z hebrejštiny.
košile, stč. košule, slc. košela (Vsl. -ula).
U jiných Slovanů košuta (z la t. ca-sula),
z toho je i české slovo; ale slc. -ela ukazuje
n a střh n . kasel(e) část kněžského m ešního
roucha. Košile je oděv Slovanům znám ý
ode d áv n a; pův. název *sorka byl nahrazen,
nevím e proč a kde n ejdřív, slovem cizím,
jež značilo vlastně plášť s kapucí.
košťál, stč. a han. koščál: hloub jistý ch
rostlin (zelí apod.); slc. koštial h ru b á kost.
Slovenský význam je jistě původnější, u k a
zuje i původ od kost (přípona -'ál je expresivní); slovo hrubé, hanlivé (zm ěna rodu!);
srov. i jč. nohy jako košťál zmrzlý D ušek 3.13.
Nč. význam ‘hlo u b ’ vznikl jako velm i h an li
vá perifrase. Viz i kočian.
koště, stč. chvostišče chvoštišce chvoščišče,
též cho- a ko-; nč. u Polné koščišěe, slc. nář.
chvojšéište (j zkřížením s chvoj), haplologií
slabik -šti-ště vzniklo koš té, zm. košče. —
Od chvost v přeneseném jeho význam u ‘pom etlo ’ (dosud ta k u V ysokého, ČL 29.8).
koštovati: o ch u tn áv ati, podobně slc. pol.
r. u k r.: z něm . kosten. O dvozeniny: koštýř
násoska n a b ran í v ín a (jeho vzorků na
ochutnání). Ale koštolovati AČ 12.467 je
z maď. kóstol t/v , Sulán rk p .
koštúrek, kočtúrek ty č , již se točí ruční
m lýnek (u K yjova). — Ze slc. koštúr železný
bodec n a voly (za B ernoláka) ? Od štúrať
žd u rk at, p o b ád at?; ko- asi předpona?
kot jm .: lý tk o v á kost, vep řo v á noha, dem.
kotek, val. kotík k o tn ík ; h an . kote rosol z ve
p řových noh, kostky (s!) k o tn ík y Rous.
kotáry nohy (peior.), zdvihnót kote zcepenět,
jvě. sednout sí n a kotek = n a bobek, vč.
kůtek i kůtko k o tn ík ; stč. koten (-en podle
synonym a hlezen), z to h o nč. kotník. Stč.
hráti v koty; nč. zmrzlý ja k kot — ja k kost.
n a kost. Viz i kotovica. — Pol. kot kót kut,
hl. kót t/v , dl. kótka k o st článku prstového,
slc. kotovina huspenina. Vše z něm . Kote t/v.
kotačka stč.: m áčk a (rostlina Eryngium );
m or. ro stlin a ště tk a obecná (též kotovka.
D ipsacus), plod lopuchu; h an . (u Slavkova),
msl. a slc. oloupaný k u k u řičn ý klas (msl.
v to m to v ý zn am u i kotlačlca). — M áčka je
tz v . štěp n í běžec (tj. rostlina, k tero u vítr
n a podzim u rv e od kořenů a odkutálí), tedy
od kotiti p řev raceti, k u tá leti. P a k vzhledem
k pichlavosti k. přeneseno n a květenství
ště tk y nebo lopuchu; oloupaný kukuřičný
klas poněkud připom íná k v ěten stv í štětky.
kotáleti se = kutáleti se; kutáleti co n. čím:
koulet, k u lit, v a lit SSJČ. N ář. kotouleti,
kutaliti; odvoz, kotoul kotouč, kotul(k)a m o
sazný kroužek n a koňském postroji. Novou
verbalisací p o stv erb áln í in terjekce vzešlo
jč. katulúcat se D ušek 3.54, z něhož pochopíme
nč. kotoučiti se a jeho postv. kotouč. Dále
kotrleti R eš. — slc. kotúlať a -liť (odtud
kotúlka cívka, přeslen, kroužek, citosl. kotul
kotululú; kotřlat sa. Sch. sln. koturati, kotrlja ti, sln. kctaliti, u kr. katuljáťysja (odtud
pol. katulaé, k. si§ Slaw ski SO 18.388).
b. tárkaljam t/v (přesm yk slabik). — Všecka
ta slovesa vznikla zkrácením z kotrbálati
(je v slc.: -ť), uvedeného p o d kotrmelec.
(Jin ak Šm ilauer O K P 4.18.2.)
kotě, vč. kůtě: kočičí m ládě, přen. soudek
p iv a ( = vč. štěně t/v ); stč. kotenec o lvíčeti:
koťátko též kočička na vrbě nebo jívě; kotiti se
líhnout! se, o m láď atech m enších zv ířat jako
fen, koček, srn, koz, ovcí, králík ů , zajíců;
okotiti se v rh n o u ti m ladé, kotný i skotný
(*s-b kot-bn-b, srov. stelný, zhřebný); vč. kotiti
se lísati se, m azliti se (Jg, Jirásek ), k tom u
s-ové intensivum kocati se (viz). — K o titi je
zastoupeno u všech Slovanů: slc. kotit, okotiť
sa, kotný a td . P oněvadž se v ztah u je n a
několik d ru h ů m enších zv ířa t, je nepochybné
(vzhledem k pom ěru tele — oteliti se, jehně —
obahniti se, hříbé — ohřebiti se), že kotě
a okotiti se spolu souvisí a že te d y i koté se
původně vztahovalo i n a m lád ata jiných
zvířat než jen kočky. P a k souvisí zajisté
s lat. cat-ulus m ládě m enších zv ířat (to
později spojováno s canis a chápáno jako
štěně). U nás však kot-ς. bylo těsně spojeno
s kot, kocour, kočka; ale to že jin í Slované
*kot§ s tím to ani s jin ý m význam em nem ají,
ukazuje zřetelně, že se rad ěji vzdali slova
kot§, aby m ožným spojováním s kočka n e
u trp ěla význam ová jasn o st chovatelského
term ínu okotiti s§. P ři to m je arci m ožné, že
název kočky, la t. cottus a td ., s catulus a
s kot$ souvisí, ale ta k , že expresivní lichotný
ú tv a r cattus (geminace tt) ‘m ládě’ byl d o d a
tečně v zat, když kočka se sta la dom ácím
zvířetem , za její jm éno. Snad bylo te d y ide.
*kat-o-s m ládě m enších zv ířa t, slov. *kotu:
od něho ob-kot-iti s§; p ak bylo *kotu p ře
tvořeno v kot$. (Že koté není u tv o řen o tep rv e
u nás od jm en kočka nebo kocour, soudím e
z toho, že jm éna jin ý ch m lád at m ají základ
jiný než jm éna příslušných dospělých zv ířa t:
kůň — ale hříbé, kráva — tele, vepř, svine —
prase a td .; koté by b y la po d iv n á výjim ka!).
kotec: budka pro zv ířa ta nebo oddělení
v chlévě, stán ek trh o v ý ; zm. kotce holubník,
též koc (zpětným p o stupem z gen. kotce >
koce); val. koco i -e. — Stsl. kotbcb kom ůrka,
hnízdo, pol. dříve kocieč, nyní kojec (z gen.
kocca > kojca), sln. kotec a sch. kot, kotac
jako v č.; bulh. koček, kočina klec, kotec pro
drůbež aj. U kr. kotec a r. pl. koty, kotcy =
rybářský slup nebo p a s t n a ry b y obdobná
kleci. — Slova kotu a kotbCb lze p o k lád ati již
za Psl. Souvisí s germ ánskou skupinou slov
obdobných v ý znam ů (stangl. stsev. cot c h a
trč, angl. dove-cote holubník, dolnoněm . kote
uhlířská ch atrč z k ů ry nebo p ro u tí, něm. nář.
kótze nůše, b avor.-rak . kotter bouda); z to h o to
přejato slc. Icoterec bo u d a p ro psa, kurník,
přehradou oddělené m ísto pro z v ířa ta v maštali, a maď. kótcr d íra, vezení. Nelze však
říci, že slovanská slova jsou z g erm ánštiny
ani obráceně. Slovo je i jinde. F in. kotus je
lovecká bouda. Zdá se, že to to je původní
význam . P a tří sem zajisté i av. kata- m .
komora, sklep a td . Ú hrnem lze říci, že jdé
asi o p ra sta ré slovo neznám ého původu.
Z něho jinou cestou vzešlo i naše chata,
kotrč 2° a chatrč. ·
kotel, odvoz, kotlina p ů v .: pro h lu b in a pod
kotlem, kde se topilo CL 1.348. — Praslovanské (všude: stsl. kot biu, slc. kotol gen.
kotlá atd .) p řeje tí z gót. *katil(u)s (doložen
sren. pl. katile).
kotiti, iter. káceli, o d tu d á i v kátili PS;
roz-kotati, překotiti, o překot, překotný. — slc.
překotit, prekacovai, o překot, překotný. Pol.
nář. kocič βίς, u kr. kotýty, r. katit, sln.
pre-kotiti. — P říb u zn é je stin d . šátáyati p ře
k o titi; kořen kot-, k před o ztratilo p a la tá ln o st.
kotlati, kotlavý, vykotlaný, o zubu n. s tr o
m u. — Odvozeno od *kotulu n. *kotula d u ti
n a, čem už se ro v n á ř. χαχόλος a -η t/v ,
χοτνλχ) t/v a střh o lan d . cot(e) d u tin a (o to m to
v. W indekens L P 5.87).
kotovati stč. v kolínských archivních z á p i
sech: určitě u d á v a ti (právo). — Z fr. coter Gb.
kotovica kotár kot han. val. nepálená cihla.
N ezcela jasné. J is tě posm ěšné; od kot noha
(viz), že jsou m ěkké .jako huspenina?
kotrba, již stč.: h lav a (nevlídně nebo h u
m orně), za J g i o člověku svéhlavém ; slc.
kotrba hlav a. — P odle správného dom nění
R osová to též co kostrba, te d y k rodině
slov p ři kostrbatý. R ozum ěla se h lav a trv a le
rozcuchaná. P d. kotyrba z č. ?
kotrč znam ená 1° rozsochu na ptáčnické
žerdi, 2° korm idlo n a pískařské lodi nebo
k rá tk é veslo, 3° chum áč (trávy), hrozen, trs.
(fialek), 4° zakrnělý k eř nebo strom ek, p ak
m alého člověka, ničem u, 5° houbu zvanou
lidově k u řá tk a nebo jinou (oficiálně Sparassis, ale i jiné houby), 6° sveřep nebo ovsih u Jg , 7° teletn ík N Ř 18.101. — R ozm anitost
v ý zn am ů ukazuje, že slovo podlehlo m n o
hým zm ěnám . Ja k o kotrba je asi z kostrba, ta k
i to to k. m ůže sn ad (pouhá dom něnka!) b ý t i
z kostrč (viz kostrbatý); i ono znam ená věci
s výčnělky různo trčícím i. V ýznam 1° p o ch o
pím e od rozsochaté o strv e na sen o ; korm idlo
sn ad jako v zad u ěnějící kostrč (část k ostry),
3° a 4° jako rozcuchaniny vůbec; ho u b y 5°
m a jí rů žk y nebo rozvětvené v ý rů stk y ; 6 '
m a jí osiny naježené, 7 ° je n ám nejasné. Sam o
slovo k. se m ísty m ěnilo dále: u Rolničky je za
ně kotrc kotrlec kotrlíček.
kotrkál: jezdecký š tít (zastaralé); u H ájk a
kotrgál. Ze střed o lat. quadrigale.
kotrm elec: přem et celého těla n a zemi,
P urzelbaum ; m or. kotrbelec B, kobrtelec,
laš. han . koprdelec, jč. kodrhelec J J č ř 40,
kondrhelec D ušek 3.40-V ydra. V ypuštěno
be v kotrlec (odtud kotrlcovati), z toho dále
vč. kotelec (metat kotelce); kodrnec, m or.
kotrlenec, zm. kotrdlenec. K onečně chod.
a spis. kozelec, nář. kozlenec. — slc. kotrmelec,
kotrbanec SSJ, kotrlec, kotrlenec Kt.-K (a *ko
trbelec, o d tu d kotrbelcovat, kotrbálat sa, kotrválat sa K ); p. koziolek ( > koziolkowač),
sln. kozel(e)c, kozla, kozlica. — P ro vý k lad
je st v y jiti z tv a ru kotrbelec. K o- je zesilovací
předpona, s -trbel- je příbuzné lit. tabalus
m u šti m e tat kotelce, a dále něm . Purzelbaum
(B -, -baum od baumeln kym áceti se) k o tr
melec, od purzeln, burzeln dělat kotrm elce;
ta to něm . slova o b sahují b-t-l, navíc p ak .
jako slovanština, r, § 10. Do té rodiny te d y
p a tří i naše batolit se (viz). J a k je vidět
v litev štin ě, východiskem je in terjek ce:
lit. tabalái doprovází všeliké kolísání, viklání.
ho u p án í, o třásán í, od ní jsou slovesa jako
tabahíoti v ik lati. P o d o b n á interjekce byla
zajisté i v slovanštině a v germ ánštině a je
te d y staro b y lá. · P o stu p i u nás byl ta k o v ý ,
že od interjekce bylo odvozeno sloveso
(již s ko-\): jed n ak č. batolit se pro chůzi,
p ři níž dítě často p ad á a se převaluje, jed n ak
sloveso jako je slc. kotrbálal sa, od slovesa
p a k v ý raz ty p u kotrbelec, nakonec slovesa
n a -ováti. P řip o jen í p ředpony ko učinilo ta
slova neprůhledným i, o d tu d je p a k jejich
hlásková prom ěnlivost (a též adideace ke
kozel). Psl. te d y asi bylo sloveso toboliti s§
od něho p a k kotobolece. D o d atek : N ašim
slovům se po n ěkud pod o b á fr. n ář. (šamp.)
kutúmeré a (burg.) kútiim arió kotrm elec, cit.
R E W 3 2384, o něm ž neum ím e nic říci.
kotřňať val.: ko léb ati SvK . — P a tř í asi
k slc. kotřlať (viz kotáleti); zám ěna přípon,
v ý zn am p osu n u t.
kotrš!: val. interjekce, jíž se v áb í králík.
O d tu d k rálík = kotrňák, sam ice kutrna, m lá
dě kotrněnec; sam ec zkráceně kuťák. — P ř í
b u zn á je pol. interjekce trué téže funkce, od ní
je pol. (na severu u moře) trus trusiek tru ía k
truzik k rálík (o to m Zam oáciňska J P 35.289),
r. trus(ik) t/v .
kotržina slc.: zdechlina, val. v p řiro v n án í
to maso je jako k. = tv rd é , tu h é . Val. je
i zdrhá tv rd é m aso S vK (ale: maso tvrdé,
ja k zdrhá B); zdrhá člověk = zlý SvK . — P d .
koterzyna (z val.?) o šp atn ém m ase. sln .
kotrige pl.: k o stra, zdechlina, sln. sch. kotrig
ú d , kloub, sln. kotrižnik n o h atý , h u b en ý
člověk. U nás je to asi jugoslavism us. D alší
pův o d není znám .
kotúsiť val.: m lu v it ze sn a SvK . N e
jasné.
kotva (stč. též kotev), ta k i slc. hl. dl. sln.
a u k r. (zde kitva), pů v . kot-bka: pol. kotku;
denom . kotvili. — K alk za dolnoněm .
Katz-anker t/v , kde vězí K atze kočka; m yslí
se n a d ráp y , jim iž se k o tv a zasekne jako
kočka. (Šm.); *koťbka se p a k přichýlilo
k slovům technického rázu n a -yl-ve: od nich
přijalo v, disim ilujíc ta k k-k v k-v. Viz
i kotvice. — Z vláštní m etaforou, založenou
n a rozvětven í, dostalo to slovo (v stč.
podobě kotev\) chod. a jč. vý zn am ‘v ě te v ’,
ale m ění se p ak dále, a to i v rodě: ch. zč.
kotev kotvička kotváč kotváček, jč. zkráceno
v kváček V y d ra 47, z čehož (vlivem slova dlák
t/v ) nové kvák ib. 1 0 7 .— Stč. kotva bylo též
třín o h é špičaté železo, jak é se házelo po zemi
n a záh u b u nep řátelsk é jízdě, kotvice bylo
obdobné železo nalíčené n a zloděje ve vinic íc h 'a v kom orách Gb. (srov. výše o brzdě!),
srov. mačka. O d tu d , vzhledem k pichlavosti,
stč. kotvice je název pichlavého k v ěten stv í
m áčky, později, vzhledem k podobě, název
plodů vodní ro stlin y T ra p a n atan s, p a k nč.
té ro stlin y celé.
kotyzovat: lich o titi J g ; msl. lencšiti, p o
tlo u k at! se někde B -K ol; kotyza, kotyzalka
Jg . — N ejspíše p a tří ke kortyzoun (viz),
srov. i pol. kortezowac lichotiti, dvořiti.
koudel, stč. kúdel(e): výčesky vlny nebo
konopí, hodící se ke spředení. — slc. kudel
r. kudel t/v ; b. kadelja, sch. kudelja; sln.
kodelja konopí. — J e to p ro d u k t prvního
,,česání“ (kdežto pačesy jsou p ro d u k t dalšího
česání), ale není „ o d p ad k o v ý " (proti PS):
u R u sů kudel jsou v lák n a „dlouhá, le p š íh o
d ru h u " VSES 479. Chomáč koudele se
p řip ev n í (za s ta ra přeslenem , později stu ž
kou) n a h o rn í konec přeslice (čili „kužele" ;
o d tu d je m a ten í pojm ů „k o u d el" a „kužel"
v n ěk terý ch jazycích, n ap ř. i slc. kudel
znam ená kužel u K u k ú čin a 1.217) a pak so
sp řád á stáčením vlák en v n it. — Ces. rčení
hoří koudel (z č. je též slc. u Jilem nického) =
zlá situace, nebezpečí zkázy ap .: u dřevěných
stav eb se m ezery mezi stěnovým i břevny
v y cp áv aly koudelí (později m echem , v. to);
blízko pece se koudel m ohla z an ítit; když
„hořela k oudel" , bylo svrchované nebezpečí,
že v y h o ří celý dům . — Psl. kqdela..Příbuzné
je něm . He.de t/v , stangl. heordan (angl.
hards pl.), střd n . herde t/v . V livem přípo
nového l bylo r disim ilováno v n: r-l > n-l,
*kond-el-já > kqdela. (Jin é v ý k lad y ne
obstojí, an i lit. kedénti E S l5 an i Trubačevův
SbM lad 140.) — O bm ěny jsou kudla 1°,
kudrna, chundel. N ěm . K uder koudel (Werg)
je ze slovanštiny.
k o uchati kuchali zm .: tr k a ti (o kravách),
prokouchati (kolena z kalh o t), jč. blan. kuchnout v raziti do někoho. — T oto k(o)uchati
je to to žn é s kuchati o tv íra ti z a b itá zv ířata
(viz). Je h o vý zn am se v y v in u l z „píchati,
b o d a li" ; ste jn ý vývoj v ý zn am u je též
u klátí, ta k že to to žn o st obojího kuchati je
nepochybná.
k o uká: šk rk av k a, střev n í h lísta, v jč. rčení
k. se m u uchcala ( = m or. hlísta se m u uscala,
pálí ho žáha) D -Jg -J jč ř 222. — N ejasné.
koukati, sté. vykukali vyhlížeti, nakaukati;
n y n í nedok. koukati, na- po- vykukovali, dok.
vykoukati něco, kouknouti; in tej. ku k, kukuč
(toto i zp o dstatnělo jak o žto vzhled obličeje:
m á nedobrý kukuč; ale ku ku č d ru h šá tk u je
od kukla). Slova rázu vesm ěs lidového. —
Mimo č. jen v slc. kukal, hl. kukac, dl. kukáš
a kaš. kukac. — Z něm . kucken, gucken;
srov. rovněž lidové z-bliknouti koho z erblicken.
koukol; stč. kúkol je lolium , nigella·, zizania. I rus. kúkol je též jílek, pol. kqkol je též
sveřep a jílek; jin a k všude (slc. kúkol,
hl. kukel, dl. kúkol, sln. kokolj, sch. kukolj,
b. kakal, u k r. ku kil) znam ená koukol. Ale je
bezvadně zjištěno i u N ěm ců, že n ázv y pro
ty 3 plevele se v staré době p letly . — Psl.
kqkol b. H u jer 1.19 je spojil s lit. kaňkalas
zvon (jem už odpovídá r. kolokol zvon,
z *kol-kol--b; litev štin a i slo v an štin a provedly
disim ilaci l-l > n-l), v sk u tk u je i lit. ka n kúlis
koukol (květ koukolu m ůže p řip o m ín at
jakýsi zvonek). J e též lit. kunkalis, kukalas
jakýsi plevel, kukdlis, -ě, kuokiilis plevel,
koukol, a stp r. cunclis koukol; ta to slova
se pokládají za p ře ja tá z polštiny, p opř.
(s ku-, kuo-) bělo ru štin y . Z dá se v šak, že
taková dom něnka není n u tn á ; uznám e-li
přesm yk a-u (kankúlis > kunkalis), d a jí se
ku- ku- pochopit jak o n ářečn í redukce,
kuo- jako další variace, vše způsobené tím ,
že název té rostliny se v povědom í m luvících
odloučil od n ázv u zvonku. Totéž p la tí o lot.
kudkalis, ku ka li koukol.
koule: stč. kule kůle, ně. n ář. kule·, kulka
kulička; ku liti kouleli, expr. chouleti se P S ;
koulovali se, vč. kuličkovat se; vm . kulnút,
srov. pol. kulnqč, zm. kukuláóet k u tá le ti;
mor. kulať, han. kálet, vm . zgrúlat značí též
váleti prádlo, ku la k válec n a nudle, n a
prádio; kulatý, kulatina; jihom or. kuláč je
druh révy, vč. dřevo ze slabších strom ů,
které se p ro d áv á n eštíp an é ( = m or. kulánek);
kulečník (od kulka); ro stlin a koulenka Globularia, v ý tv o r P reslův. — slc. gula, gulatý,
gúlať, pol. hl. dl. kula a m noho odvozenin.
Ze středoněm . kule t/v .
koum ar: d ru h šedé b arv y , p ak tak o v é su k
no, stč. kú-; koumarový = šedý jak o ocel. —
Cizí, p ů v o d u v šak nejistého. P odle J . J a n k a
NŘ 15.240 sn ad z bav.-něm . gaumvar z a
barvený jak o plíseň,
kouniati 1°: víz zkoum ati.
koum ati 2°: viz okounět.
koupati, stč. kú p a ti, koupel, stč. kúpěl;
mor. kúpelky pl. (han. kó- R ous) a kúpálky
vanička n a ko u p án í děcek; koupelna, m or.
lid. koupelka; koupaliště, koupačky. — slc.
kúpať, kúpel, pol. kqpač, kqpiel, r. kupáť a td .
u všech Slovanů. — Psl. kqpq kqpati. P ů v o d
není zcela jasný. Z dá se v šak , že je odvozeno
od jm én a konopí. H ero d o t píše o S kythech,
že se ve vodě vůbec nem yjí, ale že m ají
jakési p a rn í lázně, v nichž sypou n a ro zp á
lené k am eny sem ena konopí. Snad šlo
o jakési p a rn í lázně obdobné ruské b an i
a finské sauně; dým em ze sem ence se om amovali. I R usové do n ed áv n á užívali v báních
podobně rozličných v o n ných bylin. J e možné,
že P raslované zvěděli o to m to sk y th sk ém
způsobu a že te d y k. je z *konop-jq; d ru h é o
by bylo zaniklo asi v složenině s vy- (pro
délku slova), a to p a trn ě te h d y , když se
přestalo u žív ati semence, a když te d y ochablo
povědom í o souvislosti s konopa. T ato
dom něnka je pod ep řen a tím , že k. není
pouhé m y tí, nýbrž původně asi čištění
rituální (před sv á tk y ap.). Srov. i kupadlo.
N aproti to m u m ísto, kde se Slované m yli
vodou, byla lázeň.
kouř: dým ; o d tu d kouřiti nepřech., nově
však s akus. p řed m ě tu (tab ák , dým ku),
na- o■ po- vy-kuřovati; k. se znam ená i prášiti se, chum eliti se, ap., o d tu d val. kúřenica,
laš. kuřava, slc. kúr(ň)ava (chybou tisk u je
kúzňava K ) tm a v ý oblak, m račno, horň.
kúravica m lha H ofer Pov. 101, jvč. kouřmo
m lha. Mor. skúřit se (též u kr. kuryty, ku rn u ty )
je zm izeti (totiž jako p ára, dým ), o d tu d
skúřit u k rásti asi vlivem slova z d ý m n ú ťtlv . —
Všeslov.: kure kuru a kuřq kuriti, v sln. sch.
a slc. (kúrit) v ýznam to p iti. P oněvadž lit.
k u riú ku rii a lot. kuru kurt to p iti (feuern,
heizen) není příbuzné (Fraenkel W b) s n a
ším k., je n u tn o m íti za to , že kur-u bylo
p řeja to z germ . *rauki- (něm. Rauch dý m
atd .), p ři čemž souhlásky byly přem ístěny.
V ýznam ‘to p iti’ se pochopí snadno: dokud
dom y nem ěly kom ínů, v y to p it světnici
znam enalo zap ln it ji kouřem . J in a k o kuru
Treim er Lingua 9.1960.99: m á je za s u b strá
tové, citu je z K av k azu kur t/v.
kousati, kousnouti, -kusovati; post v. skus
u zubaře, zákus-ek (z ru štin y ); kousavý;
kusadlo hm yzu. — Všeslov.: slc. kúsal,
pol. kqsač, u k r. kusáty a td . L it. ka n d ů
Jcqsti, lot. kuodu kuost. K ořen kand- (p ří
buzné je dále stin d . khadati rozkousává, jí,
(á z an, § 7); u nás je intensivum n a -sáti,
kqd-sati > kqsati; nds > ns. Viz i kus.
kout, koutek ( > koutkovati se) koutní
pokoutní (ze spojení po koutech) zákoutí;
zm . koutko o tv o r m ezi k rav sk ý m i k o p y ty ;
zm . kótka název jisté nem oci; kout šestinedělí
(rodička m ěla postel v k o u tě jizby, odděle
ném p lach to u koutnicí), koutáček je u L ito
m yšle d árek pro šestinedělku. — Psl. bylo
p a trn ě *kot-b = lot. kakts k o u t (v dom ě),
Ecke, a kqtu = ř. καν&ός, k o u tek oční,
A ugenw inkel. Slované asi obé spojili: je slc.
kút, p. kqt, r. kut atd . — S táv á se i jm énem
osad. U H uculů „v ětší dědiny, zaujím ající
v elký p ro sto r podél p o to k ů a údolí, dělí se
často n a jednotlivé kuty (= k o u ty ) se z v lá št
ním i n ázv y každé tak o v é osady, v znikají
te d y skupiny dědin spojených společným
názvem cen tráln í vesnice” (Sičynskyj 53).
U nás to znam enalo asi jen odlehlé dědiny,
kouzeň: viz kúzňa.
kouzlo, kouzlili, kouzelný -nik; m or. kuzlíř,
fem. laš. kuzlorka. B ývalo kladeno v jedno
sousloví s čáry a podle to h o to slova do stáv al
p lu rál rod. m užský, v. Sm 156, b a i m ěněno
v klouzy, gen. kloužu. — slc. kúzlo, hl. kuzlo,
kuzlowac, dl. guslowas guslowař guslař, pol.
gusla p lur. n tr., guslié, guslarz, stp. gušlnik,
pom oř. guúsla. — Souvisí s rus. kudesá kouzla
(A. M uka): *kudeso n a západě — podle dělo
dílo ? — zm ěněno v *kudeslo, to p ak zkráceno
v *kudslo; v to m d sice vypadlo, ale p řed tím ,
jsouc m im oto udržováno v kudesiti a v jiných
odvozeninách, působilo svou znělostí ta k ,
že b u d s > z nebo k > g.
kovati: stč. ku ji kovati, obdobně slc. r. ukr.
sch. sln ., ta k asi bylo i Psl. (kujq kovati);
z to h o sta v u analogií vzešlo jed n ak kovq
kovati, ta k stsl., jed n ak kujq kuti: pol. k u js
kuc vedle kowam kowac. O dvozeniny: s ta ro
bylé postverbale k o v t ; rozličnost význam u
svědčí pro postv erb áln í p o v ah u (stsl. kov-b
h ád k a, úklad, p ro tiv en stv í, odpor, r. kov
kování (děj), sch. kov náčiní k okování
koně); kovový, kov-kop. — Kovadlo, -dlina
(stč. kovadlo nákovadlé nákovadlo nákovadlen
nákovadlna nákovadlno nákovadlnč nákovadlnicé nákovadlník, dosud klad. nákovadlo,
mor. nář. nákova·, na- též jinde: stsl. nakovalo,
-Ibno, slc. nákova, pol. (na)kowadlo, hl. nakow , -a, dl. nakowa, u kr. kovalo i nakovaň m .,
r. b. nakovalnja, sch. nakovanj, sln. nakovalo
nakovenj). Z těch to vý razů , ze středověkých
obrázků i z nynějšího sta v u v zapadlých
k rajin ách lze souditi, že kovadlo b y l v lastn ě
špalek nebo k am en n ý hran o l, n a něm ž
seděla nevelká k o v adlina tv a ru asi takového,
ja k ý m á kovad lin k a čili b a b k a n a klepání
kos, zv an á na-kovadl-bje, z toho č. náko
vadlé > nákovadlo, nebo su b stan tiv u m z adj.
nakovadlbnt -a -o; další v y d a tn é zkrácení
z prvého nebo druhého slova je nákova.
Slovo kovadlina je v la stn ě výjim ečné, n e
očekávané, jin d e (v y jm a slc.) není po d o b
n ého; m ůžem e je pochopit asi z nákovadlna
z trá to u na- a obm ěnou koncového -na v -ina.
S tru sk a m ěla asi v la stn í název okoviny,
ta k m or. a slc., kdežto česky okuje bude
sekundární; val. okuliny upo m ín á v šak n a
r. okáliny od kaliti. Stč. slc. kováč, v al.
laš. vslc. koval, č. s cizí příp o n o u kovář,
o d tu d kovárna (starší název je v kuzňa,
v. to). S taré slovo je i o-kovy kovová p o u ta,
kdežto okov okované vědro vzniklo asi
zkrácením ze slova, jako je slc. okovník Jg ,
okovnák K ; n a to u k azu je sv ý m n i vč.
(u P ák y ) vokoun. V šeslovanské je podkova.
N ové ú tv a ry jsou m or. ku já k, kujátko stolice
s b abkou n a klepání kosy, ku jn ý, jč. kovít
kladivo, jím ž kovají koně (přípona nejasná!),
slc. val. kuták okovaný cep n a ječm en. M eta
fora „k o v an ý = znalý ve své věci“ odvozena
od kovaných koní. — N ašem u kujq odpovídá
lit. ká u -ju (srov. p řízv u k v sch. ícújeml) biti,
k o v ati, boj o v áti, lot. ka ů ju b iti; infinitiv
u n ás je od dvojslabičného km ene kov-a-.
P raesens měl *kouo - > ražené kóu- > kú-.
D ále je příbuzno sth n . houw an = něm .
hauen a lat. cudó m lá titi (obilí), k o v ati. N áš
vý zn am je te d y zúžen z původního ‘b iti’ (těž
k ý m nástrojem ).
koza; odvozeniny kozel kůzle (stč. kozlec,
kozlenec) kozí, vč. kozenčí. — O dvozenina
*koz- blv > kozel znam enala původně m ládě
kozí (m askulinum m ohlo b ý t pro to , že m ládě
je jak o b y bezpohlavní); v to m význam u
doloženo v stč. u V elešína a v M ittellat.hochd.-bóhm . W b z 1470 (vyd. Diefenbach).
P a k šel vývoj dvojím sm ěrem : 1° kozel = s a
mec kozí, cap (tak obdobně jinoši.), 2° v ý
znam ‘m ládě’ zachován, ale slovo bylo
převedeno k £<-kmenům (ty zpravidla o zn a
čují m lád ata : holoubč a td .): kozle > kůzle
(stsl. kozble, slc. kozla, sch. sln. kozle,
p. koil§, hl. kózlo, dl. kozle). Vývoj význam ů:
koza jsou ta k é vousy n a b rad ě do špičky
podle podobných kozích chlupů pod bradou;
dále č ty řn o h ý podstavec pod lešení apod.;
spojovacím znakem je úzký h řb et, podstavec
ta k o v ý m á n ahoře jen jedno úzké dřevo; to
p la tí i pro kozlík n a řezání dřeva, pro „kozy1'
p řed pilíři m ostním i, pro m or. kozlík = h ra
nol štěrk u n a okraji silnice, pro kozel — po
dlouhlý sto ja n (s jednou svrchní žerdí) na
sušení snopů, m éně vhodné v šak pro kozel =
jehlanec o 4 nohách n a sušení jetele (strzub)
anebo vojenský jehlanec z pušek. Mor. koza
= chroust: n azv án ta k asi proto, že žere
listí, což je n ěk d y až příliš nápadné, tím
p ráv ě jsou n áp ad n é i kozy; nejasné je mor.
kozamyška, kozomyška chroust; han. koze
neštovice, slc. koza jizv a po očkování,
z adj. kozí (slc. kozie, ovčie kiahne = plané
n.); stč. kozicě dudy, ně. kozlík měch u dud,
z kozí kůže. Ale kozičky (laš. kozinky Šr)
k v ě t bezu černého je asi m ísto chebzičky,
sem p a tří i chod. kozinka nejm enší ovoce
peckové asi m ísto bezinka nebo chebzinka.
N ejasné je chod. kozička d ru h m eliva. Stč.
kozí noha h asák n a páčení tru h e l (podle
podoby). — Kozel se též klade m ísto čert
(rohatý, vilný, sm radlavý!); p řed stav o v alisi
č e rta m j. též v podobě kozlí, což sahá do
d ávnověku (Grimm, D eutsche Mythologie
1876, 2.831). K . d ru h p iv a je za něm. Bock,
jehož důvod je N ěm cům m álo jasn ý (vy
vozuje se z Eim beckisch Bier, pivo z Eimbecku). K ozlík n a voze, m ísto pro kočího:
snad původně ta k zváno jakési úzké sedlo
pro lokaje nebo kočího v zad u za pánem
u jistý ch kočárů, kde p án je v p řed u a sám
řídí koně; ro stlin a kozlík V aleriana, podle
zápachu k o řen e; kozlíček = podobná rostlina
V alerianella; p tá k kozlík = d ru h sluky a jiný
rod, podle svého hlasu, jakéhosi zamečení,
jež vzn ik á chvěním ocasních per. Kozák je
p asák koz apod., ale i d ru h h řib u (méně
cenný, p roto jako by se přenechával kozám);
kozina kozí m aso. Kozodoj lelek, překlad za
la t. caprim ulgus: p řed stav a už an tick á; má
širokou hu b u , je p tá k noční; v íra, že vysává
kozám m léko, snadno m ohla vzniknouti,
byl-li lapen v chlévě, kde lap á m ouchy.
M nohé ro stlin y m ají n ázv y kozí brada,
kozí list a p .; důvody různé, ne vždy jasné,
obyčejně je důvodem m éněcennost. — Koza je
u všech Slovanů, rovněž *koz bl-b (přípona - blv
zde přechyluje k m askulinu, srov. lat.
capreolus od caprea) a kozbl§ všude zastou
peny, všude i odvozeniny další. — Kozá se
shoduje nejlépe se stin d . a)á t/v ; k- je asi
p říd atn é, jak o v kost, § 16. J in a k chápe k
Georgiev V aprosi n a bálg. etim . 18: je p rý
z kontam inace s *(s)kěgos ‘kozel’ (stind.
Čhága-).
kozák: v oják ruské jízdy zvláštního d ruhu.
Z ukr. kozák·, to i r. kazák z tu r. kazak n e
závislý člověk, d o b rodruh, kozák, K irgiz;
srov. dnešní K azach stán .
kozlub i kozub val.: ,,do [polojkužele zak u
lacená stříšk a v čele p o n ad svislam a“ B
(viz obr.), I doloženo D U 4.91 a N árodop.
výst. 102 n. Věc sam a b y la běžná i u Čechů,
jak je p a trn é z o brázků starý ch chalup; n a
Valašsku je už jen u n ejstarších chalup; je
(v podobě kozub) znám a m ísty n a Slovensku
(četné obr. u J . H ály , P o d T atram i, a j. v n á
rodopisných dílech). P ů v o d n í podoba n ázv u
je v r. ochlupeú, což je převislá široká část
slemene přesně n a tém ž m ístě. K ozlub te d y
vznikl přetvořením původně m asivní ochlupně, když se přestalo u žív at i slem ena. (Chlupéti
viseti, padati.) H láskové zm ěny zaviněny
neprůhledností slova, když i věc sam a se
oddálila od své p ů v o d n í funkce. Z dá se,
že tu jde o stav eb n í d etail praslovanský.
O chlupeň tv o řila původně v h o d n á kořenová
část stro m u (km en strom u b y l slem enem l).
N ěkteré kořeny te d y trčely i n ah o ru ; z nich
se v y v in u la p ak ,,m akovice“ (ale ,,k o h o u t“
m á jin ý původ, m agický; rovněž ta k ozdoby
v podobě ro h ů jsou n áh rad o u paro h ů , jež
by ly ozdobou nahoře n a š títu v m ladší době
kam enné, viz P oulík, Z h lu b in věků 90).
P ro dom ácí pů v o d svědčí vč. (pod)šup
k u k la lom enice H od. 60-PS, zkom olené
z o-chlup-. — V slc. přeneseno kozub n a polokuželovitý-dym ník tsb ěrač dým u) n ad ohniš
tě m p ři peci, a p ak i n a celý přípecek, n a
něm ž se v aří, v S S J je to ohnisko, k rb ,
sporák; stpol. kozub J P 42.27. J in é je
kozub = jistá n ád o b k a (viz); ale J . K nobloch
ZfS 7.299 obě slova spojuje.
kozm ice: fistule, kozm ičiti zp ív ati kozm icí;
je to „hlas te n k ý , kozím u m ečení p o d o b n ý “
(R osa u Jg ). Snad te d y n ejp rv e vzniklo slo
veso, asi z *kozím [totiž hlasem ] mečeti zje d
nodušením a přesm ykem ; původně -četi (ta k
správně u Ju n g m an n a), -čiti v PS je m ylné.
kozub: n a P odluží v podobě kazub je to
koš z vazových k ů r, n a způsob p u tn y n a
c h y tán í ry b , val. kozúbek je košík z k ů ry
březové. O m ylem je n a O pavsku kozub
kad lu b pro obilí (místo kadlub), R . Je řá b e k
R Z 216. H olečkův kozoubek n ád o b k a z k ů ry
je v šak p ře ja t od jin ý ch Slovanů. — U k r.
kozub k o rn o u t z k ů ry , pol. kozub i kazub
košík z k ů ry nebo lý k a (srov. maď. kazup koš,
krabice z k ů ry ), sln. kozulj kozol kozor ícozora
košík z k ů ry n a jah o d y apod. — V ýchodis
kem je r. kúzov koš nebo košík z lýčí, z k ů ry
(asi p ře ja té z ta ta r. kezau t/v ); při p řechodu
z ru štin y do jin ý ch slovanských jazy k ů
by ly p řesm y k n u ty o-u a v přešlo v retn o u
explosivu b; bez těch zm ěn je jen lit. kuzávas
brť v d u tém strom ě pro včely. (Jin é kozub
viz pod kozlub.)
k ra stč.: k ra zlata, olova, ze sm oly, celá
k ra = velký kám en, b alv an ; nč. k ra ledu. —
Pol. kra, u k r. ikra, r. dříve (i)kra; sln.
odchylně korá. — Psl. bylo asi jb kra . P říbuzno je (germ. *jekon-\) stn . ja k i n. ledová
k ra, stangl. gicel t/v , angl. icicle (ic = ledová)
t/v . V zhledem ke germ . n a sl. r je m ožné,
že t a slova jsou ú p rav o u nějakého starého
r/n-km ene. — S otva sem p a tří slc. kryha,
u k r. kryha, r. kríga, krýga. J e též lit. krygá,
ve vodě plovoucí k ra ledu, z tv rd lá h ro u d a
hlíny (F raenkel 297). L it. slovo se m á za
p ře ja té ze slovanštiny (tak LK Ž), ale sn ad
neprávem . V zhledem k lit. y ( = í ! ) se zdá,
že je možno v y jít od bsl. kriga a sp o jit je
s lat. rigeč tu h n o u ti; k by bylo „po h y b liv é“ ,
§ 16. slc. a rus. y by bylo vlivem u k ra jin
ským .
krab: d ru h korýšů. P řejato Preslem z něm .
Krabbe; slc. krab z češtiny.
krabice, krabička, jč. blan. škra-, stč. též
krabka (z to h o nč. n ář. křapka ohanbí;
ř expresivm m zm ěkčením ). — Stsl. krabbji
fem. koš, slc. krabica t/v jako v č.; pol.
krobia pouzdro, krobka košík, u k r. korobka
krabice, r. koroVjá koš, k ufr, korobka k ra
bice, sln. škrablja krabice, sch. škrabija
z ásu v k a (stran š srov. jihočes.!). Vedle toho
je r. u k r. korob koš, krabice, dem . korobók. —
P ro Psl. je p řed p o k lád ati *korb-b m ask.
a *korbbji fem ., obdobně je lit. kařbas
a kařbija koš. V ýznam i h lásk y se ta k sho
d u jí s la t. corbis m ask. fem ., že jd e p a trn ě
0 slova p rap říb u z n á (ne že naše p řeja to z la
tin y !); to m u svědčí i pod o b a km enů: p říp o
n a -bji přechylovala do fem inina k o n s o n a n t i c k é km eny, a v sk u tk u m á latin a
1podobu corbs. N aše krabice je p a trn ě z *korb- bjica. — Sem náleží i krabuše klec, koš
z p ro u tí nebo d rá tu , u V eleslavína koňský
náhubek, dosud m ísty roubení stu d n ě; dosud
m or. škram uša je psí n áh u b ek ; viz škraboška.
krabilice: ro stlin a C haerophyllum . Preslovo p ře je tí ze slovinštiny. T am znam ená
rostlinu A nthriscus a je te d y v lastn ě to též
slovo co kerblík.
krabiti (tv ář, čelo): v ra štiti, val. krabit,
d ělati kraby,n ap ř. n a sukni; laš. graby v rásk y
n a čele, grapčyč se v ra š titi se Šr; krabatý,
krablatý, krabatina, krabatéti; m or. krabovačky shrnov ačk y ; žertovně m ísto krabiti
(pův. i se) ve v ý zn am u ‘ch y sta ti se k pláči’
je vč. délat krabice, u L itom yšle sbírat
krabice. slc. n ář. chrabatý v rásčitý . U k r.
koróbytysja, r. koróbit(sja) k řiv iti, křečovitě
sv íra ti (se). — P rasl. *kórbiti, p říb u zn é je
stnord. isl. šv. skorpa, něm . Schorf škraloup,
stru p , stnord. skorpna, ř. (u H om éra) κάρφω
k rab atím , sv rask u ji (kůži). R ozdíl těch
sloves je n e p a trn ý : u nás sloveso přešlo
do 4. tříd y .
krace, m or. m ísty grace: d ru h m o ty k y ;
stč. psáno i krátce, slc. msl. graca; nč. krátce
fem. i kratsc m ask .; dem . stč. kratečka.
Přeneseně m or. graca ru k a (hanb, K t-K p U )
glača t/v . Pol. graca. Ze střh n . kratze Gb.
k racka: chom áč (koudele, vlasů), m or.
gracka p o zů statek lněné koudele, zbylý n a
vochličce za h řeb ík y ; dlouhé vlasy v týle. —
P ře ja to z něm činy: bylo to asi nějaké
nářeční jm éno od kratzen česati len nebo
konopí.
k rah u jec i krahulec krahujík i -lík. — slc.
krahulec, pol. krogulec, hl. kraholc škraholc,
dl. skšaglow, sch. kragulj, r. kragúj, uk r.
krohuj (z pol.) t/v , sln. kragulj je střáb ,
b. sch. kraguj sokol. — Slovo cizí; k Slovanům
přišlo asi od T u rk o ta ta rů , ta m zní kyrgyj
apod., spolu s um ěním loviti pom ocí cviče
ných p tá k ů .
k ra j: od krojiti; h an . kré (Svěrák). V ý
znam y: kraj 1° o b ru b a, lem byl původně
zajisté „o d k ra je k ” = m éněcený lem (např.
vydělané kůže), k te rý se o d k rajoval; 2° o k r
sek, p rv o tn ě asi okrsek z hlediska m luvícího
okrajový, vzdálený (srov. končina), a tím
i něčím odlišný a charakterisovaný jako
jistý celek (odtud krajina), stra n toho
v ý zn am u srov. nř. μέρος (pův. díl) krajina;
pak , s hlediska m ěšťáka, venkov; konečně,
s hlediska h oráků, ro v in a tá země jim soused
ní, jak o žto k rajin a odlišného rázu. Odvoze
n in y : krajan, stč. krajčnín, kdo pochází z té
hož k raje; ale krajánek viz zv l.; krajíc stč.
-iec (z *kraj-bCb > -ec, zdlouženo v -iec)
m ožno ch áp a ti jako „k u s chleba od kraje,
o k rajo v ý ” (z p ro střed k u je skýva) anebo
spíše prim árně jako odkrojený kus; krajáč,
n ář. -ák hrnec n a m léko (býval nízký, nahoře
m nohem širší než u dna, ab y se mohla
s p o v rch u pohodlně sb írati u stálá sm etana):
protože se k povrchu rozšiřoval a protože
okraj byl nahoře seříznut vodorovně, byl
te n to okraj široký, n áp ad n ý , jinačí než
u h rnců pro jiné účely, o d tu d jm éno; krajka:
zdobí o k r a j e šatů , p o lštářů ap. (stč. krajek,
slc. krajce, krajnička, obyč. čipka). Okraj,
-ek viz pod krájeti; ú kra jí (srov. U krajina)
tvořeno jako údolí, úžlabí. — Chápem e tedy
základní Psl. krajb (je u všech Slovanů:
slc. kraj a td ., s obdobným i význam y; též
znam ená hranici) jako vnější odkrajovanou
část. — J iti kraj světa: ještě p ro stý akusativ
cíle (I. N ěm ec, Slavia 23.17).
k raján ek : p o tu ln ý m ly n ářsk ý tovaryš. Je
to zdrobnělina poněkud posm ěšná. — Tento
název se chápe různě. Běžně ta k , že k.
„chodil po k raji, po ^ k rajin ě” = světem
(tak to i Těšitelová N Ř 46.191: „že šlo
o osobu v an d ru jící po různých krajích,
obeznám enou s různým i k ra ji” ). Jin o u do
m n ěn k u (A. B uriana) uveřejnil A. Procházka
N Ř 18.47; T ěšitelová ji odm ítá.
k rajh n o u t: ojedinělé ukrajhnout ukrojiti
PS. J e to sn ad výsledek kontam inace
z ukrájeti a ukrouhnouti.
k rák ati 1° o hlasu v ran , slepic, havranů,
přeneseně: povíd ati. Sem p a tří i rozšířené
krák-or-ati t/v , val. grágorat; p o stv . krákor
o to m hlase, krákora povídálek; Expresivní
n o v o tv a ry kra-ndati, zč. křandat Vek, jč.
kra-fati. — K rakati je všeslovanskét slc.
krá ka t a td .; s -or- též slc. krákořit, sln. krakoriti, pol. krekorač krokorac (není z *kor-kor-,
ale vo ln á reprodukce to h o h lasu!; u slov
to h o d ru h u tak o v é kolísám není nic divného).
J e zvukom alebné, jinde jsou obdobné ú tv ary :
la t. crocíre, lit. krokti, ř. κρώζω aj. Z *kró-k-.
k rák ati 2° ta h a ti za vlasy, slc. též krako
vat; č. dříve i krákati. — Od křák (bujný kfák
vlasův Jg ), což je „k e řík ” , od keř. S tran tv o
ření srov. kud liti od kudla. — slc. obm ěna
kvákat za vlasy, val. čvákat (zde 6 podle
čičkat) m á v m echanicky p řeja té od dvojice
kvákatijkrákati o hlasu v ran.
krákorec: d řevěná trám o v á konsola, dříve
krakolec (u V eleslavína krakholec). Z něm.
Kragholz. — Do češtiny bylo p řejato i něm.
Kragstein konsola k am enná: stč. krakštajn,
krakštejn, krokštejn. V ruš. je kronštejn.
krakus kratus k ritu s: jisté jídlo z bram b o rů
Ceč. 115. P d. krakus (prý = krakow iak) z e
mák. Dále nejasné.
král; královic, královic (-6 je jihosl.); krá
lová stč.: m anželka k rálo v a (D vůr, Městec,
Hradec K rálové = v ěn n á m ěsta českých
královen), stč. královna = dcera králova,
později = m anželka králo v a; království, kralovati. Viz i králík. K rom ě vládce znam ená
král i přední figuru v rozličných h rách ; stč.
král byl i čistič sto k a žum p; je i něm . arg.
Schundkónig t/v , te d y to to stč. král je
zkráceninou z většího ú tv a ru , rázu ovšem
posměšného. — J e u všech Slovanů: slc.
král, pol. král, sln. sch. kralj, b. král, u k r. r.
korál; hl.dl.AraZ z češtiny. D obrovský po prvé
vyřkl, že pochází ze jm én a K a rla Velikého,
Karl, s ním ž záp ad n í Slované, zvláště p o
labští, měli m noho co činiti, byl jim strašn ý m
nepřítelem. P řito m jm éno to podstoupilo
změny jako s ta rá slova ty p u tort (tedy
*Korl'b), z čehož se vyvozuje, že v té době
ono hláskové pravidlo bylo ještě živé; je
tedy *korl'b důležité pro chronologii hláskoslovnou. P o tv rzu je názor, že s ta ří Slované
tak vysokých v ládců původně nem ěli; i císař
a kněz jsou slova p ře ja tá .
králík, zdrobnělina od král: 10 d ru h h lo d a v
ců; překlad za něm . starší kiiniglin, k te ré je
z lat. cuniculus, podle P lin ia slova p ů v o d u
hispánského, ale bylo u N ěm ců chápáno
jako zdrobnělina n ázv u pro krále (nyní je
za to K aninchen). slc. ícrálik. — 2° p tá k
Regulus, ta k již stč. a stpol., n y n í zpravidla
hrdliček; přek lad za la t. (již antické) regulus;
bylo chápáno jako zdrobnělina od rěx král,
že ptáček te n m á jak o u si k o ru n k u z p ro d lo u
žených pírek. D om ácí název b y l zlatohlávek. — 3° stč. králík b y l i h ad : rovněž
překlad za la t. (již antické) regulus t/v
(to zase = ř. βασιλίσκος, bazilišek, od
βασιλεύς král). — 4° stč. jak ási ry b a, ta k
i stpol. królik, což byl podle R ostafiňského
Hippocam pus an tiq u o ru m (nyní H . hippocampus) koníček m ořský (ry b k a t a m á n a
hlavě jakýsi h řeb en s paličkou, jejž p rý
možno p řiro v n at ke koruně). — 5° č. lidově
prý kopretina polní, slc. ícrálik k o p retin a,
podle Palkoviče p rý rm en ; „název te n je za
něm. vídeňské Kaiserblum e, tj . císařská
květina, jm éno p ro stě p o ch v aln é“ (Šm.).
krám, ta k i slc.: ze střh n . krám vyložené
sukno, stán ek , trh o v á b ouda; oba české
významy ‘h arab u rd í, p ro d ejn a’ se d ají z toho
odvoditi; kram ář dom ácí odvozenina; krá
movali.
kramflek, lid.: p o d p atek . Z něm . K ram pel
nebo Stram pfel.
kramol, stč. ta k i kramola: h ád k a, svár,
•stč. kramoliti se. — slc. n ář. grámor, krám orit
sa, klamorit sa p říti se (o cenu), sln. sch. b.
stsl. kramola t/v , stru s. koromola vzpoura. —·
Ze s třla t. carmula (-lus) vzpoura, p o v stán í;
slovo pův o d u bavorského (je v Lex B aiuvariorum , Šm): bližší okolnosti a d o b a slo.
vanského p řeje tí (-or- > r. -oro- jako v králi)
nejsou znám y.
kram pam pula laš.: v ařen á kořalka, „zhřív an ica“ , val. kaše z jab lek a h ru šek B -S vK ,
slc. k o řalk a u p rav en á (Palkovič), slivovice
s cukrem (K álal), msl. (k)ra- v ařen á k o řalk a
s hřebíčkem , skořicí, cukrem (ČL 4.446-Kolaja), v ařen á slivovice sm íchaná s husím
sádlem (H. Jelín ek , Zahučaly lesy 399).
S tra n sádla srov. „horkou kořalku s m edem
a husím sádlem " (Záborský, F a u stiá d a ,
P ra h a 1961, 58); b y la i „ h ria ta p álen k a
s m aslorn" Žak 308. — Z něm . Kram bam buli
jalovcová nebo třešň o v á kořalka: vězí v to m
Kranbeere jalovcová bobule („jeřáb í jah o d a “ , od K ra n = K ranich, p tá k jeřáb)
a bamb- šťáva, elem entárně příbuzné jed n ak
s č. bumbati, jed n ak s papu, kašička pro d ěti;
beere vynecháno.
k ran d ati: viz trandati.
kranec slc.: řím sa, han . granec vyčnívající
okraj kachlových kam en (H an á 363). Z něm.
K ranz věnec, řím sa.
k ran raš: d ru h tk an in y . Pol. kromras. Z něm .
Kronrasch, angl. crownrash.
kras, ta k i slc.: „vápencové územ í ro zru
šené vodou do ty p ick ý ch ú tv a rů " SSJČ.
Odvoz, krasový. — P ů v o d n ě jm éno jisté
h o rn até o blasti v Jugoslávii; v zato k n ám
jak o žto obecné jm éno. P odle B ezlaje (ref.
Šm ilauer ZMK 2.235.) je to slovo asi ilyrské.
Lze p řed p o k lád at la t. *Carsus, z něho je
něm . K arst, ital. Carso, sln. kras. Jso u i čak.
obecná jm én a kras a krasa k am en itá p ů d a,
sln. kras (v B enátsku) skalí, h ro m ady
kam ení, kras suchá půda.
krása; krásný, krasota, krasotinka; kraso
pis, krasořečnílc a td .; z ru štin y je krasavec,
-vice; m álo jasné je krásliti; stč. je doloženo
krásiti o kom = po dobrém je d n ati s n ě
k ý m , praslov. sloveso se tu drží jen ve
v ý zn am u dosti speciálním ; jin ak n o v o tv ar:
je stč. krásliti, ze staré doby doložené jen
v p a rt. krášlené vajce (viz kraslice), z p a r ti
cipia -šl- (ze -slj-) proniklo do o statn ích
tv a rů ; zdá se, že krásliti m ůže b ý ti jen za
*krásniti (to p ráv ě není doloženo) a že ( se tu
objevilo nějakou částečnou asim ilací k r
(n asim ilováno sice v likvidu, ale jin ou
než r). A dv. nakrásně se klade za starší
a dosud m ísty nářeční krásně (toto pokleslo
i n a spojku „i když, i k d y b y " , např. u K losterm anna), a to te h d y v před v ětí, jde-li o p ři
p u štěn í příznivého, pěkného příp ad u , jestliže
záv ětí obsahuje něco záporného, v ý h ra d u ,
popření (i kdyby to nakrásně bylo pravda,
nic z toho m ít nebudu); východiskem b y ly
věty, kde krásně mělo svůj náležitý v ý zn am
(„krásně za m ne u p á n ů m azal, ale jeho to
nebolí, m á čím “ ); na- přistoupilo asi podle
najisto apod. — K rasa, *krasm-b, krasiti
zastoupeno u všech Slovanů, kde (i s tč .)
znam ená i červeň, neboť to je k rásn á b arv a
p a r excellence. P sl. krasa je asi obm ěna
i-km ene krasb (ten je zastoupen v sch.),
jenž odpovídá litevském u grožis t/v , ale liší
se neznělostí souhlásek; grožis p a k je od
gražus krásný. S lovanština te d y vyšla z tv a ru
se zdloužením kořenné sam ohlásky, učinila
jej základem dalších odvozenin. Mch Rech.12.
P á le k to m u p řip o ju je Ja n á č e k SVŠPO
5.8. i la t. crassus tu č n ý , což je sp ráv n é; lit. z
vysvětluje ta k , že ono sto jí m ísto z, tj. m ísto
znělé v a ria n ty původního s (v litev. systém u
nebylo z jako n orm ální hláska, p ro to bylo
zde nahrazeno tím ž). N ení te d y v krasa
a gražus základ *krafč, ale kras-, ja k svědčí
latin a.
kraslice, slovo východočeské: červené velkonoční vejce. V stč. doloženo jen u K lareta,
ale s nejasným v ýznam em ; nicm éně je ta m
m ezi te rm ín y církevním i. slc. kraš(l)ica,
n y n í kraslica S SJ. Stč. krášlené vajce u Š tít
ného; te d y od krásliti z *krásniti, dokud
krásný znam enalo i u n ás ‘červ en ý ’. Jin d e
u Čechů jen název „m alované v ejce" ; pol.
písanka, sln. pisanica od psáti m alo v ati.
O sm yslu kraslicové v ý zdoby a kraslicové
koledy (obé m á d ů v o d y m agické) je d n á
podrobně A. V áclavík v kn. V ýroční obyčeje
a lidové um ění, P ra h a 1959, a ve sb. E tn o g rafia polská 3. 1960. 385n.
krásti. Stč. bylo krásti s akus. osoby, jíž se
k rad e (jako je nč. o k rásti koho), iter. krádati;
často s na- o- po- vy- u-; obecné je krásti se
jiti plíživě a tiše; krádež ( = pol. kradziež
a b. krádež, srov. loupež)·, stč. krádcé; adv.
kradí(m ), kradmo (srov. m i-m o, mer-mo; >
kradm ý), úkradí, ukradkem , pokradm u (srov.
po-taj-m u), m sl. kradmém -m y kradom ky
(slc. ukradom ky) aj. R čení m ůže m ně být
ukradeno — něco je m i lhostejné P S je něm .
dáš kann m ir gestohlen bleiben, z p ro střed í
židovského (Šm.). P odivné je v PS očka se
ji m (dětem ) ukrádají — ‘zav írají’ z Něm cové,
usnul, oči se m u ukradly z J irá sk a ; sn ad je
obé nářeční m ísto ukládati se (t. k o d p o
činku). — *Kradq krásti všeslovanské (ale
slc. je jen kradnút, okrádat, vykrádat). N em á
vedle sebe sta ré odvozeniny pro zloděje
(stsl. je tatb). V ýrazy pro pojem ‘k rá s ti’
jsou v ide. jazycích velm i rozm anité, je d n o t
ného starého není. K našem u se hodí jen
řec. ojedinělé (u H esychia) κλώδις zloděj;
ř. I to m u spojení nem ůže b rán iti. M ch
G edenkschrift K retsch m er 2.119.
-krát v dva-krát, tenkrát ap od., p a k i často
krát. — Stsl. je sam o sta tn é jm éno k r a t t :
tri kraty, sedmb krat-b; slc. -krát (trikrát,
mnohokrát), pol. hl. -kroč, dl. -krot, sch. sln.
krát·, r. -kraty -krát z csl. — Srov. lit. kaftas
t / v (v počítání: kart), lot. -kart. S ynonym um
raz, n ap ř. slc. desat ráz, od rězati svědčí,
že *kortK je jm éno — se stříd o u o v kořeni —
od ěbrtg čersti, viz črtati, lit. kertů kifsti
sekati. Lze souditi, že tak o v é počítání bylo
původně provázeno vseky nebo vřezy, např.
tř i v ř e z y do rováše znam enaly práci nebo
d o d áv k u tř ik r á t vyplněnou. „Sém antická
p aralela je i ve fr. deux coups d v a k rá t a td .“
(K p.)
k rátk ý , krátili·, krato-chvíle·, zkratka·, zkrat·,
n ář. krátce ju p k a bez ru k áv ů , kráče n tr. k rá t
ké p rkno. — V šeslovanské: slc. krátký.
pol. krótki krócič, r. korótkij, korotit atd.
Psl. kort-bk-b a kortq kortiti. Znělo-li adj.
p ů v odně *kortT> (-■bki* b y bylo druhotné
jak o -ok-b v široka p ro ti šir ί>, -ku v lehký)
nelze je odloučiti od irského garit, gairit
‘k r á tk ý ’.
kráva, kraví; kravín; kravinec; kravař, -ák,
m or. též -ač. — Pol. dl. krowa, u k r. r. koróva,
slc. sln. sch. b. krava (sch. -a-). J e i mask.:
stp . a pol. n ář. karw vůl. — P řestože *korvb
je doloženo slabě, m ožno je sn ad k lásti i do
p raslo v an štin y . T a k b y bylo prasl. korv-b
a korva o hovězím d o b y tk u podle pohlaví.
Jso u to s ta rá jm én a činitelská; náleží k stind.
čarvati p řežvykuje (srov. rým ové brav a stind.
bhárvati přežvykuje). K e korv-b bylo přitvořeno *kdrvá s v rd d h o v ý m dloužením , jevícím
se v p řízv u k u . M ch K Z 64.262. — Železná
kráva = k rá v a „p ro p ů jčen á [vesničanovi]
církevní in stitu cí [farářem ] za u rč itý popla
te k s podm ínkou, že za kus u h y n u lý bude
vrácen kus n o v ý “ , te d y železná = jakoby
„n eh y n o u cí" , o d tu d přenesený v ýznam „ tr
valé zatížení tíživ ý m p la tem n. p o v in n o stí“ .
Viz B istřický, čas. Slovácko 1961, 34n. (po
drobně o té in stitu ci a sta v u v Miloticích
ve 14. stol.). „O železných k ra v á c h psal též
A. M orávek, S borník Mus. spolku v Jičíně
1939, 72-5: b y ly to p ravidelné p la ty záduší,
k te ré trv a ly , i když sk u tečn á k rá v a už n e
existo v ala; zrušeny b y ly 1869“ (Šm.).
k rav al. Z něm . K raw all, jež se po prvé
objevilo kol 1830.
k rav ata, ta k i slc.: z něm . K ra watte, to
p a k z fr. cravate, jež u tv o řen o z názvu
C h arv átů ; F ran co u zi poznali v 17. st.
u jednoho ch arv átsk éh o p lu k u jejich šá tk y
n a k rk ; nově nákrčník, což se so tv a ujm e
obecně, častěji v šak vázanka.
krb: 1° dym ník, kozub, zachycující a od
vád ějící k o u ř z ohniska, 2° k am en n ý spodek
ohniště (vlastní k rb ; přeneseně dom ácnost),
3° ohnisko s kom ínkem , n a něm ž se loučí
sv ítí J g . — J e jen v češtině, ale je staro b y lé.
P říb u zn é je ř. κλίβανος, v lastn ě jeho druhotv a r κρίβανος, což značilo v y d u to u poklici
z k o v u nebo hlíny, určenou k pečení (na
k rb b y l položen p o k rm k to m u určený, p ak
b y l n a p o třeb n o u dobu p řik ry t rozpáleným
klibanem , v. M oszyňski K L S 1. 263). K libanos te d y tv o řil p ři pečení jisto u součást k rbu.
U nás byl název té „so u části" přenesen n a
pravý krb. J d e te d y o v ý raz p ra sta rý , o sto p u
dávného způsobu p ři pečení chleba. Zároveň
dostává i κοίβανος (κλίβανος) své dobré
příbuzenstvo (dosud b y l te n název nejasný).
Tento v ý k lad p o tv rzu je i podoba k rb u n a
vých. Slovensku.
krbaň m sl.: s ta rý hrnec, krbaňa glbaňa
kubaňa kubáé (slc. krbka) záh rd litá hliněná
nádoba n a vodu, hrbáč p o ro u ch an ý hrnec
nebo džbán. — D ru ží se k názv ů m nádob
s p rvky k-r-b·, rozšířeným i v m nohých ja z y
cích kolem Středozem í i jinde, nicm éně vše
ostatní je nejasné.
krbať las.: d rm o liti B. N ejasné.
krbec i krb: b u d k a, kotec pro p tá k y ,
hlavně k av k y , h o luby (na východní části
Vysočiny, též n a Jaro m ěřsk u : P iazza 261).
Původ nejasný.
krbél, krbál h an .: d u tý (ta k SvB!) pařez;
starý, už n eú ro d n ý stro m ; řep a u v n itř vykrájená; hub en é do b y tče (tento v ý zn am
vzešel z p řiro v n án í ta kráva je chodá jako
krbél SvB), s ta rý h u b en ý člověk. — Z dá se,
že to je m ísto kbel, což zase je někde zám ěnná
náhrada za stbel (viz zbel); r bylo tu vloženo,
aby „vedlejší" slabika (k, bez sam ohlásky)
byla up rav en a v plnou. T om u pův o d u ho v í
lépe Svěrákovo krbél nežli B artošovo a H erbenovo krbál (u B rn a grbál).
krcálek: 1° jč. blan. svč. za J g : m alý
hrnek, 2° vč.: m alá sv ětn ičk a; u Litom yšle
též tr-, 3° m alý m lýn, p iv o v ar, sta te k
aj. — Slovo expresivní, posm ěšné. S tran
přípony srov. drcálek (chod.), drncálek (i drnčák), hrkálek, klapálek o m lýně-krcálku.
Bude asi od krcati, což b y bylo s-ové intensivum od škrtati, od šk rtav éh o zvuku, srov.
stč. škrták, škrtnice m lýnec n a 2 lodích
(Winter); š- vypadlo jak o s- v m lsati, tisati.
krcěti stč.: viz krtit.
krč, již stč., vč. m or.: pařez, špalek; krkon.
náton ČL 29.8, laš. zák rsek stro m o v ý , m or.
krčál zákrsek stro m o v ý , k eřík bram borové
natě, vč. krčina pařez, m or. krčí su k y , zm.
krčová m otyka = n a d o b ý v án í pařezů. slc.
krč, krča, pařez, krčit, krčovat klučiti. Stluž.
kyrčlkorčlkurč R odung, E ichler W ZU Leipzig
13. 381. Viz v ý k lad pod klučiti.
krčiti; m or. a slc.: m a čk ati, n ap ř. o š a
tech (pokrčené šaty), v ra š titi o kůži apod.
(krčkůz(k)a lakom ec); sem p a tří i skrček. —
81c. krčit, ale i s expresivním i zm ěnam i
krkvat (·να·) podle húžvat t/v > chrchvat
(viz chuchvalec) krcm at krklit, zdrobněle
krékat vlasy (odtud p o stv . krčky vlasov
kadeře). Pol. kurczyé, u k r. kórčyty, r. kórčit,
sln. sch. krčiti. — Psl. kvrčq k tr č iti. P říb u zn é
je lit. kukti sh ý b ati se (sich búcken), lot. ku kt
křiviti se, dřep ěti (krum m w erden, hocken),
stind. kučáti, kuňčatě krčí se, k řiv í se, dále
slovan. kuká, kyka , kučera, k-bčica (viz
kštice). J e ovšem tře b a p řip u stit, že zák lad
ide. kuk- byl u n ás zesílen o r n a kurk-, § 10,,
ale to m u před p o k lad u nic nebrání.
krčm a; krčmář, stč. též krčemný. — Všeslovanské: pol. karczma, hl. korčma, dl,.
kjarcma, u kr. korčma, r. korčmá, slc. sch. sln.
krčma, b. kračma. — S taré krčm y by ly i m ís
tem , kde se obchodovalo; o to m svědčí stsl.
(Supr.) kr-bč bmljavati (bozbstvbna p isa n ija )
p ro d á v a ti (Božskě knihy). U p o labských
Slovanů je doloženo, že krém y m ěly i jin o u
funkci: by ly shrom aždišti výnosu (p atrně
v natu ráliích ) ďaní, cel a knížecích regálů,
te d y in stitu cí knížecí berní soustavy. B y ly
je d n ak m ístn í, jed n ak silniční. B yly m a je t
kem knížete, později přev ád ěn y i n a církevní
ú sta v y a p ro n ajím án y soukrom ým n á je m
cům . (Procházka, sb. P ráv n ěh isto rick é s tu
die I 1955, 187.) — Psl. k^rčbm a. V zhledem
k té to sk lad ištn í funkci, k te rá je jistě s ta ro
b ylá, je m ožno o d v o d it slovo od zák ladu
kurk-, doloženého v h e tit. („aufbew ahren.
zu rú ck b e h alte n " ). P říp o n a -bma upom íná
n a lit. -ima- ve jm énech dějových. — Něm .
Kretscham a p „ maď. korcsma, rum . circiumá
ap . jsou ze slovanštiny.
k řder msl. slc. (laš. krdel): hejno, tlu p a ,
dem . křdlik, křdelec. — U k r. kyrd(il) kerdel,
sln. krdel fem „ -o n tr., sch. krd(o), dříve
i krdelo. Ze slc. je pol. kierdel. — Z *k-brd-elb;
souvisí s *kerda > čerda, viz třída (slc.
črieda je p astý řo v o stád o k ra v , ovec, n.
p ra sa t, kdežto krdel je spíše nahodilé nebo
nepravidelné hejno, n ap ř. hus, vlaštovek,
d ětí S SJ). O slabení v ·& v kořeni souvisí
m ožná s tím , že slovo m á rozšiřovací příp ony
-el- a -jo-.
kredenc, již stč. 1582 Šm .; stč. kredencovati
bylo ještě o c h u tn áv ati p o k rm nebo nápoj
(na d ů kaz, že není otráv en ) před podáním
hostovi, později (v R ad ě zv ířat) jen o ch u tn á
v a ti, m lsati (kousek z každého jídla) obdobně
něm . Kredenz, kredenzen, slc. kredenc, pol.
kredens, -owaé. V ýchodiskem je it. credenza
t/v z rom án, credentia v íra, d ů v ěra (t. že s to
lující m ůže m íti dů v ěru ).
krecht, krechtovat (řepu, bram b o ry ); jm or.
lidově greft je dolík pro vsazení révy, p rý
i h ráz u ry b n ík a, p o to k a, vůbec oh rad a. Asi
z dolní něm činy; hol. je gracht p říkop (Matzen au er).
krejcar, stč. grajcar, slc. grajciar. — Z něm .
Kreuzer. P ůvodně m alý peníz stříb rn ý (v sev.
Itá lii od 13. stol.), n a něm ž v y ražen kříž;
konečně dvou h aléř m ěděný; s třla t. cruciger > něm .
krejčí, krejčovati, krejčovina; stč. krajčí,
krajčieř; m or. n ář. krejčíř, fem. krejčka.
slc. krajčír. — V zhledem k to m u , že pol.
krawiec, hl. dl. krawc tře b a o d voditi z *krajawbCb, m usím e i č. krajčí c h áp a ti jak o
*krajavbč-bji: od sloves n a -ati se tv o ří jm éna
s -av-bCb, nikoli s p o u h ý m -bCb (šplhavec,
krhavec, hloubavec); sklonění slov u k azuje
(Isačenko Slavia 27.341), že to bylo původně
p říd av n é jm éno (v spojení krejčí m istr),
jež p a k bylo su b stan tiv o v án o ; n ap ro ti to m u
p říp o n a -čf> (sln. krojač t/v ) p řistu p u je ke
km eni *kraja- (stč. kráječ v šak byl rozkrajovač jídel), popř. -ačb (sch. sln. kroj-ač) ke
kořeni kroj-. — Od krájeti. K rejčí byli
přívodně obchodníci se su kny, prodávali
v m ěstech sukna dovážená, p a k i dom ácí,
k rájeli je, tj. stříh ali z kusu. N ěk teří šili ze
su k n a i šaty , to p a k zobecnělo. Vše to bylo
jen ve m ěstech. P ro stý člověk n a venkově
se odíval věcm i, k te ré si, p o k u d byly
z p lá tn a a pod., šil k ažd ý dom a sám . Věci
z koží (kožichy a td ., obuv) šili v šak ševci
(viz), ale ti, jakm ile sukno pronikalo, byli
zatlačování jen k šití obuvi, kdežto šaty
soukenné šili p a k jen k ráječi suken (W inter).
V. K ů st soudí, že ny n ější v ý zn am je už
odedávna, neboť nejen u v ětšin y Slovanů,
ale i v jiných jazycích je jm éno krejčího
odvozeno od sloves pro „ k rájeti, s třih a ti“ ,
kupodivu ne od ,,šíti“ . „V krejčovině se
p a trn ě vždy považovalo za v ětší um ění
správně lá tk u n a s tříh a t než sesadit a sešít“ .
krejzl, -lík, zříd k a krajzl; h an . grézl.
Z něm . Kráusel.
krem pa lid.: o k raj, střech a klobouku.
slc. nář. krepelo. — Z něm . Krem pe.
krep: d ru h tk a n in y . M ezinárodní slovo
(něm. K repp, fr. crépe): K repdešín .= fr.
erépe de Chině = čínský krep.
krepina (klepina) m sl.: ozdoba šňůrková
na klobouku krojovém , sev.-m or. krepínky
jem né k rajk y R zr, slc. krepin lem oděvu,
slc. krepindla (toto z něm .) o b ru b a u sukní.
Pol. krepinka. Z fr. crépine třá se ň (K ašík). —
Přeneseně plur. krepiny čepec ze stříbrného
d rá tu , ozdobený penízky, u Jim ram o v a,
z toho zpětný ú tv a r sing. krepin čepec
z hedvábí, n a blízkém P olensku. — ,,N a
hlavě nošen bílý v y šív an ý čepeček se s tu
ham i, které svazovány v um ělý uzel, konce
stu h splývaly n a záda. B o h atší nosily čepec
bez stu h , zato byl n a něm široký krepin
rozm ěru o šatky , ověšený lístk y a penízky.
T ak o v ý krepin m ěl cenu 25— 40 zlatých
a te n to přepych si m ohla dovolit jen b o h atá
selk a.“ (K ruš. 179.)
kresliti, kresliČ, -íř (odtud kreslírna); kresba
z *kreslba (neslabičné l m ezi souhláskam i
zaniklo), podle to h o p ak postv. výkres,
nákres. — slc. kreslit, hl. -ic, dl. -ié. — P ř e
ja to n a p o čátk u 19. stol. z polštiny (krešlic);
jeho kořen je v okrsek.
k retk a vč.: šá te k n a k. = uv ázan ý v týle,
nikoli pod krkem . Z něm . Grete ( = M argare
ta ), ta k se zval te n úvaz u sousedících N ěm
ců. K u b ín NVČ 11.311. (Mylně Z ubatý
1. 2. 219).
krev. O dvozeniny: krevní, stč. i krevný,
stč. a m or. zast. krevnost příbuzenstvo,
ro d in a, nč, po-krevenství, pokrevný příb u zn ý ;
nedokrevný, krevnatý; krvavý, krvinka, prekrviti; staré slovo je msl. súkrvica (mylně
srkavica), val. súkrevica, k rev sm íšená s vo
dou nebo hnisem (srov. slc. súkrvica, r. sukrovica,sch. súkrvica, pův. *so-kr-bv-ica)·, krváceti,
slc. krvácat, je m éně jasné (aby . . . nekerv artili [dobytek] = nedělali [dobytku]
k rv av é rá n y , cit. u M acůrka V alaši v záp.
K arp atech , 1960, 441; d ruhé r je asi písařsk á chyba!); krvotok, krvotočný, (v náře
čích — vč. za J g . a dosud val. — je
krvotka, krvůtka krev, ani krvútečky; toto
krvotka vzniklo asi zpětným postupem z krvo
tok, krvotoký). N ěkteré ro stlin y m ají lidová
jm én a krevníček, n ap ř. třezalk a, že rozem n u té k v ě ty b a rv í červeně, krvavník; val.
krvačit sa nuzovati se do k rve, z *krvavičit sa,
srov. pol. krwawica. k rv av á, těžk á práce;
n o v ý je P reslů v o d borný název krevel haematit; stč. krevný kám en bylo sn ad to též (Šm.);
cizí je krvina krev n í m sta. Spřežky: Icrvelačný,
krvežíznivý. — V šeslovanské: stsl. kr-ovb,
pol. krew (dříve -kry), hl. kréj, dl. kšej,
uk r. r. krov, sln. kri, krv, slc. sch. krv, b.
krav, všude h o jn o st odvozenin. — Psl. bylo
*kry gen. k rtv-e , souhláskový km en na -v-;
podle ak u sativ u kr-bw p řetv o řen p ak i nom i
n a tiv . H lásk am i nejblíže je av. yrú- fem.
(doložen akus. %ru-m) krv av é, syrové maso,
jinde ú p rav y : stin d . kravíh, krávyam syrové,
m aso (*krev + rozšiřovací i, dále s popř. o),
ř. κρέας m aso (*krev -f p říp o n a ατ z jiného
ty p u slov), lit. kraújas, stp r. crauyo krev (roz
šíření o -jo-), la t. cruor krev v y te k lá nebo
sražená (km en nejasný). S taré adj. *krú-ró-s
(stind. krúrá-, av. yrura- k rv av ý , s disimilací
r-r > r-d la t. crňdus syrový) se u nás n e
zachovalo. P rajazy k o v é *krú-s znam enalo
p a trn ě m aso zalité krví, ja k je vid ět p ři
zranění, m aso ro ztrh an é a sm íšené s černající
k rv í v čerstvé ráně; byl to asi, m ožno říci,
term ín bojový, vojenský. N ap ro ti to m u pro
jasnou k rev kolující v těle by ly n ázv y jiné
(αίμα, B lut, la t. sanguis, stin d . ásrk gen.
asnáh), nejasné, z nichž jeden se zachoval až
do b altštin y : lot. asins. S lovanština v šak
tak o v é jm éno krv e z tra tila úplně, m ísto něho.
užila to h o to k ru -; ta k i latin a, ač m á sanguis,
p řevedla cruor k význam u k rev (sice ssedaj ι
οί, tuhnoucí, ale přece jen krev).
krhať i krchat m sl. laš.: těžce k ašlati, val.
krhúcat, krhýňat. Sem p a tří i k rkon. (Vysoké
n. Jiz.) kryhák k rk , kejhák. — Zvukom alebné. Srov. sch. krhati t/v o koni. O bm ěny jsou
v chrchlati (viz).
k rh a ti o jisté nem oci oční (slzivosti),
krhavý, již stč. J in a k jen sln. krgavo oko,
p řesto však jsou to slova s ta rá (Psl. k-brgati):
souvisí p a trn ě se stin d . érňghúniká vozher;
u nás přeneseno n a chorobný v ý to k oční;:
érgh- z *krgh-, p řed t r u nás k > k p ra v i
delně.
k rh la slc. konev, krhlica; n a M oravě horň.
krehla džbán. Sem náleží i slc. krh krch kržek
toul n a brousek? — P odobné je jenom sch_
(černohor.) krga črp ák z dýně. P ů v o d všeho
nejasný.
krchov lid. zast.: h řb ito v ; stč. též kirchov
kirkov kerchov; val. msl. kerchov, laš. kerchovo
B, val. i podivné kroha(\) B (chyba péra?). —
Hl. kěrchow, dl. kerchob, pd. ki(e)rchów ap .,
též kierchowo ( ~ laš.!), kirchacz, kirka k. —
Z něm. Kirchhof, po p ř. střh n . kerchhof Gb,
S l . 2.170 (tam další liter.), B ielfeldt.
krchý stč. a slc.: levý; han . krky G r; stč.
kršně, mor. krchňa, ícrckaňa, slc. krchňa
krcheň krchňačka krs(k)a kršňačka, vč. (Paka)
kršňačka levá ru k a ; stč. a slc. kršňavý, slc.
krchňavý, vč. kršňák (Paka) apod., jč. krčinka
NŘ 3.222 le v á k ; slc. též krkavý, krkán
[kz&ch asim ilací k p rv ém u k). S tp. karšniaw y,
hl. korch, obé = levák. — P říbuzno je lot.
kreiss t/v (E va H av lo v á) a dále ir. cérr,
lit. kalras levoruký (ir. rr < rs). U nás
krbch-b ( b = nu lový stu p eň p ro ti ei) pro*
vedlo zm ěnu rb > %r (srov. opačný p o stu p
ve chřtán p ro ti hrtan) v krtch-b.
krk, krční, krkovice·, krkolomný·, krkoška
krk (žertovně; srov. jiné k.); (u tík at) na
zlomkrk us. za Cel., (srov. slc. o zlomkrk(y)
■grgy), han. zlámokrke plur. neschůdné m ísto
(Svěř rkp.), val. lcrkovať sa o b jím ati se; n a
máhali se (srov. hrdlit se, hrdlovat se),
krkúňat sa objím ati se (peior.). — slc. krk,
króný, krkolomný, pol. kark, hl. kyrk, sch.
krke, ukr. korkuš tý l. — Psl. kbrk-b. P říb u zn é
je stnord. isl. nor. dán . kverk, šv. n ář. kvárk
hrdlo, chřtán, jícen (z germ . je p řeja to fin.
knrkku, eston. liv. ku rk k rk , jícen), la t.
gurges jícen ( > h lu bina, p ro p ast, v o dní vír),
gurgulió hrdlo; též s a m ísto u stin d . gargarajícen, vír, a lit. káklas k rk. S tran bsl. k-k
proti germ. a la t. g-g viz § 4; u > -b je nulový
stupeň ,,vzestupné“ d vojhlásky ve. J in a k
o slově k-brk-b T reim er, L ingua 9.1960.99:
má je za su b stráto v é, citu je z K av k azu
abchaz. gyrgy c h řtá n , udygej. gog krk.
krkatí: říh a ti; k rá k a ti, o krkavcích, též
o žabách (Rous) a slepicích, stč. též p o
směšně, rouhavě m lu v iti, msl. krkotat o ž a
bách; msl. krkán h av ran , u K y jo v a krkoš p rý
ťuhýk (tj. asi = kuvik!). Viz zv lášt krkavec.
Val. grgat říh ati SvK . — slc. krka t (o žabách,
o kručení žaludku), sln. krkali k ručeti,
b. kárkam jisti nebo p iti s hlukem . Zvukomalebné; o stav b ě slova viz pod skřehotali,
krákati apod.
krkavec, ta k i stč. a slc.; též stč. a dosud
horňácky krkán; to to -an je m ožná podle
havran, kdežto -avec je tv o řen í živé. Od
krkatí krákati. U jin ý ch Slovanů jsou v ý razy
od příbuzných zvukom alebných sloves krá
kali (ukr. krakún), krukati (pol. ukr. r. kruk).
— Přenesený význam ‘cham tivec, hladovec’;
proto i krkoun, krkáč, msl. gagoň t/v budou
obměny slova krkavec. To se kladlo i m ísto
čert; podobně i něm . Rabe ‘h a v ra n ’ b ý v á
m ísto Teufel ‘č e rt’.
krkoška. Laš. krkocha je suk, val. krkoška.
rovněž, dále te n k á osekaná v ětev z jeh ličn a
tého strom u, d ý m k a v y sek an á z jalovcového
su k u B, krkoškový plot je z hůlek B. — slc.
krkoška je (Mihál N ová lite ra tú ra 2.12.9)
něco ztuhlého, zm rzlého, zejm éna zm rzlý
živočich; S S J (udávaje v ý zn am ‘uschlá
v ětev nebo kousek sukovitého d ře v a ’) citu je
zoschnút, skrahnúť n a k - u , skostnatela, stvrdla
sta k. P d . karkósz(ka) suk n a dřevě. —
Slovo mák» jasné. H ledíc k vý zn am u u d a
ném u M ihálem lze m ysliti n a p ů v o d n í
„ztu h lin u “ , s ta v po z tu h n u tí tělesa d řív e
m ěkčího; to p ak zúženo m ísty n a suk, neboť
te n je obzvláště tv rd ý v p ro tik lad u k okolní
m u dřevu. P a k b y se hodil kořen krekv lit. Jcrěkti tu h n o u ti, srážeti se (v k lk y ap .,
0 krvi, o mléce ap., gerinnen), jehož Z-ovou
v a ria n tu m ám e v klk. J in á m ožnost: sn ad
k toch. A karke větev. K to m u by se dobře
hodilo p odkrk. kráčí, cit. N Ř 20,247, asi
‘roští, suché v ětv ičk y ’?
krleš stč.: K yrie eleison (dopěv sv a to v á c
lavské písně). Stpol. (z češ.) kierlesz, str.
kerblěš; hl. kěrluš, dl. kja rlií aj. ‘kostelní
píseň’. — Ze střh n . kirleis < lat. cyrie eleison
< ř. κνριε ελέησαν = P an e, sm iluj se! „Žilo
sn ad u N ěm ců dále jako krolais, krolas m ask.
‘pohoštění p ři úv o d u šestinedělek’ Je lín e k
432“ (K nobloch ZfS 7.300).
krmiti, krm ný ( > krm ník krm ené p rase),
krmivo; krmnílc kotec, chlívek n a krm en í
(býti n a k-u), krm lík, m yslivecký krmelec;
krmě; p o stv . krm pokrm výkrm p říkrm . —
V šeslovanské: stsl. kribmtq k r tm iti, k r tin a ,
k r tm lja ; slc. krm it, krm , krmivo, r. korm íi,
kórm lja, korm atd . — P sl. ktrrňg k tr m iti,
k tr m a a ktrm -b. V zájem ný pom ěr slovesa
a jm en je nejasný, rovněž ta k původ všeho.
N ejblíže je lit. šeriu šérti k rm iti. D ůležité je
lit. šeřmenys plur. pohřební h o stin a, a to
pro příp o n u -men-, jež je všude staro b y lá.
Z n í m ožno pochopiti naše m, a to nejspíše
ta k , že lčer-men- u nás přebudováno red u k cí
(a připojením nového -ja- popř. -o-) v Jč°r-m-ja (k°r-m-os), při čemž ta k é k o řen n á sam o
hláska red u k o v án a v ° > b (srov. k n ía
< k tr ň a p ro ti střen < černt); Jč p řed t r dalo
správně k. P opudem k p řestav b ě slova bylo
sn ad slovo blízkého význam u p ita píce (p ří
pona -jal). T oto je arci jen dom něnka; jsou
1 jiné pokusy.
krňa jvč.: želízko u nože; jinde m or. a slc.
grňa t/v (jen z K y jo v sk a u d áv á K o laja v ý
znam jin ý : rukověť n a noži, ta k i R an k );
u Boskovic grňa je šp a tn ý nůž, h lu p ák , nem otora: Svěř rkp). — Slovo nejasné. Ze sch.
sem B erneker klade krnje pochva nože nebo
šavle, dále lit. kriauná držadlo, rukověť, ale
naše význam y (vyjm a kyjovský) s tím n e
souhlasí. Jin a k by bylo příbuzno střen.
krněti 1° k rsa ti (zakrnělý; laš. okrněí); vč.
krňous, laš, krňús; krhavý. — P říbuzno je lit.
herna m alý zav alitý člověk, trp aslík . D ále
příbuzné je asi lit. skuřsnas a skursnús ubohý,
oědný. N aše sloveso b y bylo ze (s)k-brsněti:
ú tv a r jak o bělet i od bílý a tp .; s m ezi dvěm a
souhláskam i zaniklo.
krněti 2°: te ře ti, p u ch řeti: laš. (vy)krnět,
ik rn ě t o dřevě, o bram borech, zkrnuběi o zrní
v zem i (býti skrnovaty), krnovaě (o žilách) Šr,
rnsl. hranět o p látn ě, Vsl. (Šariš.) grnec zah n ív a ti, slc. krňovatý (-n-) zpuchřelý, slabý.—
A ni vývoj hláskový an i tv a ro v ý nejsou velm i
asné. J is tě je příbuzno s la t. cariěs =
p u tred o lignorum (puchření dřev), též isolo
vaným . U nás bylo sn ad ad j. k°r-no- >
k-brn-b, od něho krněti; g (h) expresivní; msl.
a nejasné.
krocan, slc. u M ičátka krokan. Slovo zvu·
kom alebné, dom ácí (nikoli z něm . Truthahn);
dom ácí jsou též topan a trusňák, asi z vábících
interjekcí. D říve se zval indyán: pochází ze
..Záp. In d ie " (A m eriky); m or. morák, slc.
moriak (viz morka). Též č. kruták, to přechýlením od krůta, což je z něm činy.
krojiti: zpravid la s p ředponam i; postv.
kroj = způsob, ja k se k rájí, tj. s tříh á oděv,
..s třih " ), okrojek skrojek ukrojek. Ite r. krájeti;
laš. a Vsl. — jako v polštině — -kraě, -krát
{hráč, přikrat, obkrot, rozkrat, zakrat B -K t-L p ,
Vsl. krac, pokrac K ), jež vzniklo v složeninách
z krajat, m ožná až te p rv e zp ětn ý m pochodem
z frek v en tativ a *-krajavat (např. > okravat
B , z toho dále o-krat); msl. krajanka křížala,
krajanec nudle; č. kráječ, viz i krejčí. s tč .
dok lad y m luví zvláště o k ro jen í srdce = je d
norázovém přesek n u tí, ro z tě tí (odtud nč.
rčení dát se krájet pro něco). — Všeslovan>ké: slc. krojit, krájat, kroj, a td . — L itev sk ý
p ro tějšek ke krojiti je ra ikýti t/v , iterativ u m
od riěkti, lot. riekt k ro jiti. U nás k přeneseno
n a p o čátek slova; krojiti ztra tilo p a k iteran v n o s t. (Jiné je r. krojit p ro sív ati obilí: je
příbuzno s la t. černo tříb iti, rozlišovati.)
krok: kročiti, p o stv . pokrok, rozkrok, zá
krok; adv. ob-kročmo; tan ec obkročák; kročej;
iter. kráčeti; po-kračovati, vy- pře- aj. — slc.
krok, kročit, kráčat, pol. krok kroczyč -kraczač,
hl. kročič, dl. kšocys, b. krača se, sch. kračati,
ale i koračiti koračati korak, sln. podobně
horák, koračiti korakati. ·— Z ákladním tv a
rem je Psl. krokv; od něho ]e kročiti a iter.
kračati. Krok-b souvisí se stin d . kráma- m ask.
ΐ v (krám ati kráčí); jinde než v árštin ě p ří
buzných není, k. p a tří te d y do dlouhé řad y
shod slovansko-árských. S tran rozdílu k /m :
kde je tv a r půvo d n í a kde zm ěna, těžko říci;
b ud jsm e m y asim ilovali — asi vlivem slova
skok-b — k-m > k-k, nebo spíše je u nás
p ů v o d n í sta v , In d o v é v šak kvůli rý m u
prichýlili *krak- ke gám-ati jde. — O btížné
sch. sln. korak- je v y sv ětlit! ta k , že p atřilo
p ůvodně k r. koráčiťsja u stu p o v a ti zpět, což
bude z před p o n y ko- a z odvozeniny od rak.
krokev i krokva; krokvice. Pol. krokiew, jin
de (sln. slc. u kr. r. i stpol.) krokva. — Slovo
m álo jasné. N ejblíže je m u snad lit. nář.
krákě h ůl; srov. slc. kroky n a kříž sbité latě
n a střeše. Co se jin ak u v ád í jak o příbuzné,
nevyhovuje (cituje se n ap ř. ř. κρόσσαι v ý
stu p k y , kam eny vyčnívající z hradební zdi).
krokodil: evropské slovo, z ř. κροκόό(ε)ιλος.
Stč. kokodril je v šak spolu se střh n . kokodrille.
„odrazem střed o lat. cocodrillus, jež vzniklo
p řesm y k n u tím z ř. κοοκόδιλο;"' (Vážný NŘ
41.276).
krom dar(a): lejno, v ý k al; viz kromě.
krom ě krom; msl. slc. okrem okrom krém
krema. — Stsl. kromě, r. (o)krome, ukr. okromja
okrim krém, pol. krom(ia) okrom, sch. okrom
kromje, b. kromě. — V lastní význam byl
‘n a okraji, stra n o u od něčeho’ (stč. musíš
kromě lidí přěbývati = vzdálen od lidí), z n ě
ho tep rv e se vyvinulo ‘v y jm a ’, p ak ‘vedle’.
Příslovcem jé kromě d ost d ló u h o : ji n í zhynuli,
krom já a ti dva js ú ještě živi, další doklady
Sm 52. Složeniny staréh o ty p u : soukromý
(ukr. sukrom yj) ze *sg-krom--b, pů v . mající
své ú stran í, a skrom ný (pol. skromný, r.
skrom nýj; u k r. skorom nyj s podivným o) ze
s-b-krombn-b = velm i stran o u stojící (βτ> =
ide. su dobře, velm i). — D áv n á v íra v m a
gickou ú činnost slova a vážnost k pokrm u
jak o žto božím u d a ru n u tila lidi, musili-li při
jídle říci slovo neslušné, že je distancovali od
o statn íh o slovy krom božího daru (podobně
jak o udržovali náležitou vzdálenost mezi
n ap ř. nízkým chováním nějakého člověka
a jeho duší: je ten chlap ale hovado — krom
tý drahý duše!; obdobný důvod osvětluje
i m or. nepřim ířaja, slc. neprimeriavajúc; viz
Mch N Ř 30.142, S bL arin 211. P a k i mimo tu
sp o jito st se klade krom (božího) dárku vedle
slova hovno nebo dokonce m ísto něho („Co
d o stal za tu o ch o tu ?" — „D ostal — krom
d á rk u " ), o d tu d h y p o staso v án y v ý razy mor.
krombožinec, kromboží dárek, č. u Jahody,
K . Č apka kromdar(a) ‘lejno, v ý k a l’. — Kromě
je zajisté lokál od kroma o kraj (hl. kroma,
dl. kšoma, r. kromá), jež bude příbuzné
s něm . M ark < morků t/v a dále s lat. margó
t/v . U nás te d y proveden zp ětn ý přesm yk
souhlásek. Mch S P F F B U 2.2— 4.133, so u
hlasí Jan áče k Slavia 24.3. Viz i mráka.
krom páč i krumpáč·, doloženo od 16. s to
letí. — slc. krompáč, pol. krompacz K uc.
Sch. n ář. gramp Zbornik 31.90. — Z rak.něm . kram pn, grampn t/v . U nás upraveno
τΐΆ -áč podle kopáč, sekáč ap. J in a k K ripner
N Ř 36.157: kontam inace z něm . K rum m hacke a kopáč.
kropíř: čabraka, ozdobná p o k rý v k a koně
(zast.), stč. kropieř. Pol. -ierz. — P řes něm.
grópiere z ital. groppiera t/v (fr. je croupiěre).
kropití, odvoz. kropen(at)ý, kropáč (lid. -ky
prvosenka, od podoby k v ě tů (slc. kropáče)_
'■cropenka, p o stv . výkrop(ek) = m or. pokropek
skrovný pohřeb; stč. kropě krápěje, nč. krůpěj
kapka. Zkřížení s kapati p řed stav u je stč. nč.
irápati o řídkém dešti, stč. krápěli t/v . N č.
der. s-krápeti -f akus.; odvoz. stč. krápě(jě)
~růpěj; stč. nč. krápět, nč. n ář. krapek, kapek
= trochu; nč. krá p n ík s ta la k tit (vzniká
idpařováním z k ap ek vody obsahujících
vápenec). — Všeslov.: kropití, postv. kropa:
-lc. kropit, kropaj, krápat, a td . — Příbuzno
•e řec. ηρώκες pl. k ap k y rosy (O tr?bski I F
176), dále něm . (be)sprengen k ropití, i když
'u je nutn o u zn a ti g em in átu gg, rozpuštěnou
v ng. V slovan. přesm yk p -k > k-p. (S tran
ropenatý viz i kosnopaty.)
krosna, krůsna, m or. krůsna (š)krošňa
krušiía (toto u Boskovic, Svěř), stč. krásně·.
Iřevěné rám ové nosidlo pro nošení drůbeže,
-ena, nádobí n a zádech nebo n a břiše, jinde
vodobné lehké zařízení (kostra vozové s tř e
hy, sloupky pro jisté sítě, p ak i ty sítě). —
slc. krosná, p lu r. n tr., tk alco v sk ý stav ,
rosienka, -nca stá v e k n a tk a n í stu h , kroňenka podstavec pod jesle n. sto ja n pro
řezání dřev (č. ,,kozlík“ ); P odro b n o sti o slc.
:ná U hlár ČTČ 2.32ln . U kr. krosna pl. =
yšívací rám , bulh. krosno je u tkalcovského
-tavu dřevo, n a něž? se n av íjí osnova nebo
'kanina, též d louhá závora u v ra t, krosna
em. je kolébka; jinde jsou krosna (r. sln.
-ch.) tkalcovský stav , ale velm i jednoduchý:
zpravidla staro b y lý v ertik áln í stav , vlastně
jakýsi to obdélníkový rám , pro tk a n í úzkých
koberců a rohoží (složitější s ta v horizontální
e r. stan\). J e zřejm é, že krosno nebyl
původně ani s ta v nebo stáv ek , ale jen prosté
ámové nebo stojanové zařízení ze d řev a pro
rozličné účely. — P říbuzné je něm . R e ff n tr.,
ož je krošňa na drůbež, h rab ice u kosy,
zebřina v chlévě (za niž se d áv á d o b y tk u
píce), stnor. hrip n tr. krošňa n a nošení dřev a
.ebo rašeliny, pův. předgerm . *kribo- nebo
' kribhno-. S lovanština m á -sno- m ísto -no-;
- často rozšiřuje n ěk teré přípony. Slov. te d y
i *krob-sno; spolu s germ. slova asi praevrop-ká. Bavor. Krachse krošňa je od Slovanů
p> tom Steinhauser SIWien 90).
krosnati: v okolí N. M ěsta n. Mor. skrosnat
•e sm ěstnati se, vkrosnat se někam = vejiti
-e B, i skrosmat se LN 10/6 42 a R zr, u L ito
myšle a na sev. M oravě zakrosmat zab ra t
místo, u Žleb zakrosnat^zašlem ovati (hrdlo,
žaludek) ČL 2.61-5; u Čes. D u b u skrosnat,
krosnat se, zakrosnat m noho m ísta, krůsnit
■e hledati si pohodlné m ísto (o slepicích),
krůsnit se usadit i se, uvelebiti se. — T ato
-iova jsou asi odvozena od krosna plur.
přeneseném význam u (dlouhé) nohy (pův.:
rřevěné nohy jak o žto podstavec); ten je v jč.
růsny Jjč ř 50 a v laštině: natáhnut krosna
rozvalití se, položití se, a v h orní lužičtině:
■rosná dlouhé nohy, krosnowy -naty dlouho
nohý, krosnic, dl. chrosniš = v p rav it i se
někam ; vkrosnat bylo asi „sro v n ati, v p ra v iti
své dlouhé nohy do těsného m ísta, v p rav iti se
n ěk am s dlouhým a n o h am a" . D ůležitá sh o
d a česko-lužická. Srov. i vesnati.
krotký, krotiti, krotnouti; krotitel zvěře, n e
zkrotný. — Psl. krotvk-b a krotq krotiti, z a
stoupeno všude m im o lužičtinu. K rottk-b
souvisí asi se stin d . šrathnati povoluje, p o
p o u ští, u stu p u je (ió p řed -ro- náležitě > k);
p říp o n a --bk-b je tu jako v trpký vedle slovesa
trpéti ap . Agrell.
krouhati, kruhadlo; laš. kružat M alý. Od
kruh; to též co kroužiti něco původně ze
d řev a = so u stru h o v ati. P oněvadž se zelí,
řep a apod. kro u h aly n a plochých kru h ad lách
(nebylo otáčecích k ru h o v ý ch jako dnes!),
m yslí se tu jen n a sn adnost a stejnom ěrnost
toho o rýpávání, ta k jako snadno rý p e so u
stru h . K oncové -hati je tu podle strouhati
blízkého význam u.
k rouchati o k arab áči (A. M rštík), asi:
svištěti. Zvukom alebné; u jin ý ch Slovanů
gruchati. Srov. han . ráchat bičem zde pod
rouchati. Viz i škrouchati.
kroupa, stč. krúpa; krupka, krupice (ale
m or. zaklení krupica! je m ísto kru-cifix),
krupiěka, d ru h y m lýnských v ý ro b k ů ; krupař
dosud m ísty vč. = obchodník se sm íšeným
zbožím ; stč. kru p n ík výrobce k rup. P řen ese
ně kroupa v krupobití (slc. krupovec > krupec,
srov. lad-ovec k rupobití). — K řu p a všeslovanské: slc. krúpa, krupica, a td . — P říb u zné
je nor. n ář. grupa graup gropa grypja m líti
n a h rubo, šro to v ati a grop n tr. h ru b á m ouka,
šro t, od p ů v . *ghreu-bh-, dále i (s germ . bb)
střh n . is-grůpe ledová k ro u p a a něm . Graupe.
P ro ti germ . gh-bh- je v šak u nás form a n e
znělá; isolace slova, způsobená z trá to u z á
kladního slovesa, u snadnila tu to zm ěnu.
k routiti; msl. krúcat prádlo ždím ati; slc.
vykrúcat, č. vykrucovati; krutihlav (v iz);postv.
zákrut, výkrut; m or. skrut(ek) příze, viz
i pokroutka, pokrutina. — slc. krátit, pol.
kr§ció, stsl. krqtiti a td . — Málo jasné. J e
několik m ožností. N ejspíše bude příbuzno
s la t. toi'quěre t/v , bylo b y v šak u nás třeb a
u zn ati obrácení sledu hlásek a gem inaci tt.
rozštěpenou v nt: krott- > krot-, § 15.
krpadla m or.; val. skřipadla: jisté zařízeni
u p lu h u (pro volský p o tah ), spojující ojko
plužních koleček a ,,kl'uku“ , k te ro u voli
táh n o u . O braz B 297. Msl. krpadla je p a k
i volský chom out (Jan čář, čas. Slovácko
1959. 4. 11). Laš. křpeila, trpěla řetěz spojující
jed notlivé b rán y (O stravsko, L am precht
rkp.), trpěla železný k ru h spojující b rán y B.
K lad. třpyly dvě ram en a n a p ředu h ák u . —
Sch. krpele pl. jistá spojná část volského
jařm a, sln. krpeli vidlicovitá d v o jitá oj, do
níž se zap řah á tažn é zvíře; p o stran n í dřeva
síťového nosidla (na seno a slám u), krepel
k y j, klacek. — P estro st v ý zn am ů lze zm en
šit: původně to bylo jisté zařízení sdružující
v jeden praco v n í celek (např. v p luh,
v soubor b ran , v rám ové nosidlo) několik
jednodušších p řed m ě tů jednotlivých. Snad
te d y p a tří (byla b y t u zám ěna retn ic p/m )
sem i rd . krám y tk alco v sk ý stav , zakrom it
o h rad iti něco p rk n y . — P říb u zen stv o je
v germ ánštině: stangl. hremman, stn o rd .
hremma sv írati, v tě sn á v a ti (einengen, behindern), dále slova p ro rá m (v. to). P a tří
sem snad i krosno a křeslo (viz). N ení jasno,
ja k zněl Psl. tv a r. B erneker klade krepel-b,
ale naše krp a křp p řed p o k lád ají sn ad osla
b en í k r tp - a krep-. T aké p řípony nejsou
jasné.
krpec m sl.: staro b y lý d ru h obuvi; je to
k u s kůže vejčité podoby; n ejp rv se obuje n a
nohu kopytce (viz), p ak se n o h a po k o tn ík y
obalí krpcem , te n se n ahoře sešněruje. Též
krpel gen. -pla; p lu r. val. krpě gen. krpí. T ak
i slc. sln. krpec, pol. n ář. pl. kierpce. — U již
ních Slovanů je krpa — záp lata, kus tk a n in y
nebo kůže. To bylo jistě praslovanské (k tr pa), od něho je odvozeno jed n ak to to krpec,
je d n ak k-brpa pro sněžnice (za J g jě. krpě,
p lu r. -ata, sln. krplja, sch. krplje plur.), je d
n a k d enom inativ u m k-brpati záp lato v á ti š a t
nebo obuv (r. n ář. korpát, u k r. korpáty, pol.
karpac, sln. krpati, sch. krp iti, b. kárpja —
a stč. slc. krpati, val. pokrpačii; ale laš. val.
karpat lá ta ti šaty , b o ty , m á a z polštiny). —■
N ašem u *ki>rpa odpovídá lit. kúrpé, lot.
kuřpe, stp r. kurpe střev íc; blízké je i stisl.
hriflingr k rp ec (H ellquist p. sko). Ono bsl.
*kurp-já je p a k odvozeno od slovesa, k teré je
v lit. kerpú kiřp ti, iter. karpaíí karpýti stříh a ti
(nůžkam i), lot. cěrpu cirpt t/v ; u r ( = slov.
-■br-) je slabý stu p eň s tem n o u v aria n to u p r ů
vodního vokálečku; oslabení je asi v souvis
lo sti s připojením těžké p říp o n y -já. resp.
ijá ( = b a lt. -ě); s tím m ůže souviset i b a lt
ská intonace, jevící se ta k , jako k d y b y bylo ř.
K-brpa b y la te d y v lastn ě ú s t ř i ž e k tk a n in y
nebo kůže, a poněvadž se ta k o v ý ch u žívá
k lá tá n í, te d y la ta a pohrdlivě p a k o b u tí
z jediného kusu kůže. (Může sem p a třiti
la t. carpisculum d ru h obuvi s jediným
pozdním dokladem , ř. κρηπίς s η podle
κνημίς holeň, i jin á slova, jež se obyčejně
u v ád ějí jak o p říbuzná. Zúžení n a práci šev
covskou je ovšem již dávné, bsl. v šak zacho
v ala z b y tk y původního užití i n a tk aniny.)
Viz n y n í i B udim ir ŽA 1.1951.73.
krpěti 1° v slc. zakrpiet zak rn ěti, zakrpelý,
zakrpelec, zakrpatelý, -elec, zakrp(at)ený, -enec,
krpatiet; krpec zakrnělý m alý člověk; han .
krpatět, zgrblík zakrnělý človíček B ; ě. p ří
jm en í K rp a ta , K rp álek . R us. kurbát, kurbátyj
t/v . — Slovan. k-brpq k trp ě ti; příbuzné je lit.
gufbti 2°DŽ, lot. kveřpstu kveřpu kveřpt nedařiti se, šp atn ě rů sti, kveřpis zakrslík, m alý
chlapec. U nás i je v slovesné tříd ě n a -in áležitý slabý stu p eň , je to nulový stu p eň
v zestu p n é dvojhlásky -ue·. Mch ZfslPh 18.23.
krpěti 2°: d řep ěti: d ív k a ostane k. sedět,
„ n a o cet“ ; čum ěti, p o stáv ati; v chlapeckých
h rách n a fazole apod.: fazole, knoflík, k u
lička krpí, zastaví-li se pro nějakou překážku
nebo nedojde-li do cíle, ač je tém ěř u něho,
nelze-li po k račo v at ve hře; stala-li se chyba
apod., je to krp a ; han. krpjet nejistě stati
K p U (o snopech n a v rchu m andelů); pole.
zah rad a krpí, stojí-li n a svahu (vzato ze hrv:
fazole k rp í n a sam ém k raji důlku, sklánějíc se
již do něho); z nějakého takového stav u třeba
ch áp a ti i starší krpí to strm í, vyniká, Ční Jg.
Sem snad p a tří i krperta nem ehlo Jg ; vše
m oravské. — Jin d e je jen r. korpét dřepěti
a kornút učupnouti, přid řep n o u ti, p. karpieé
d řepěti. P ů v o d nejasný. Snad jd e o staré
expresivní sloveso, n eb o t m á stejné za
končení jako čupěti čápěti lapčti dřepěti t/v.
krsati, za-, zakrslík (o člověku, strom u),
krsek (vč. p o tu p n ě krcek), s.-m or. krsál (slc.
krsliak) zakrslý stro m ; krsati za- (postv.
zákrsek, laš. okrsek), m or. skrsnút zakrněti;
podivné je chod. zakarasiť (a-a nějakou
analogií). — sln . kržljav (z!) zakrslý, sch.
kršljav kržljav kržav t/v , stpol. przecharsly
a tte n u a tu s, vyčerpaný, chorý L in d e-JP
42.18. — Psl. k-brsati z *k'brp-sati, s-ové
in tensivum od krpěti 1°. Mch. S P F F B U 1.86.
kršňavý: viz krchý.
k rt, zp rav id la krtek·, m or. u B rn a chrt; laš.
a Vsl. n a hranicích kret podle polštiny; vč.
krtice k rte k ; krtina krtičina krtičinec hlína
v y ry tá k rtk em . — K rtice se zval v češtině
kdysi u koní jak ý si vřed n a k rk u , vyznaču jící
se pištěli; přeneseně n y n í skrofule, tu b erk ulosa m ízních uzlin n a k rk u . J e to n áh rad a za
ztracené starší slovo norica (pol. norzyca,
u k r. norycja, r. norica = onen k o ňský vřed),
u tv o řen é od nora d u tin a = pištěl. P odle
sta ré v íry k rtice lidské léčil krtičník, stč.
krtičné kořenie, ro stlin a S crophularia (víru
tu v zbudila sig n atu ra rerum : m á n a k o ře
nech hlízy upom ínající n a z atv rd lin y m íz
ních uzlin při skrofulose). D okonce i „krtičk áři ch y tali k rtk y , kůžičky prodávali n a
h o jen í k rtic, M oravec ČL 5.236“ (Šm.). —
Psl. kr-bt-b, u všech Slovanů (pol. kret, hl.
knot < *krot, dl. kšet, u kr. r. krot, slc. sln. sch.
krt, b. krát). V r.-csl. v šak kroto-ryja k rt
(z *kr-bto-). — P říb u zn é je lit. tn rk ú tuřkti
h ra b a ti (v zemi, w úhlen). Psl. kr-bt-b m á
obrácený sled hlásek; ta zm ěna se provedla
asi proto, že základní sloveso v slovanštině
zaniklo a te d y jm éno *t-brk-b nem ělo už
oporu v příbuzném slovese. (Jin ak , asi m ylně,
Z u b atý 1.1.36.)
krtelko m sl.: dřevěný korbel B. — N e
jasné.
krtit: vy° vyb líti Čel. Stč. je v bibli L ito
m ěřické doloženo krczegicieho = vom entem ,
w krezeni, w krezow ani = in v o m itu (R y ba
L F 87.349 a pís. zpr.), což asi u k azu je na
znění krcěti, krccnie, krcovánie. B ylo te d y
krtiti, *krt-jati > krcěti, m or. a slc. ovšem
bez přehlásky: laš. grcat H or, m sl. grcat B. —
slc. krcai, ukrcat sa, grcat K . — Slovo
starobylé, příbuzné se stin d . čhrnátti a se
středoirským sceirdim t/v ; kořen b y l skerd
stind. je čhardí- fem . b lití. U n ás n astaly
dvě změny: 1° m ísto -d-jati ( > -dzati > -žati)
se objevilo -t-jati > -cati, 2° msl. a slc.
místo k je i g: to to g zd ů razň u je odpornost
daného děje.
krucifix v zakleních oslabováno v krucinál(fagot), kruci p u či (o to m to K říste k
SbTrávn 296), m or. krupica.
kručeti, zvukom alebné (pod. lit. guřgti
o kručení břicha), zn am en á ja k vepřové
chrochtání, ta k i škvrčení v břiše. E xpresivní obměny: škručet, škróňat u K y jo v a,
škřúnat u U h. H rad iště, čučet u Jev íčk a,
šklunkat v K ladsku, škroukat škrunkat škrundat zaškroudat zaškrouchat PS, vše to o břiše.
kručinka: ro stlin a G enista. U M attiola
uvedeno jako slovo polské, tj. m ísto pol.
kr$czynka. O d tu d je do č. b o ta n ik y zavedl
Presl. Polské slovo je nejasné.
kruh 1°, kroužek, m or. kroužka krúžka (han.
króžka, gróžka, o d tu d zp ětn ý ú tv a r h an .
kroža groža); laš. kruško n tr . L p, val. o d
vozenina škruhco k ru h n a hřeb ík u , n a nějž se
něco zavěšuje; kroužili, kružidlo; okrouhlý
(okrouhlíce dědina kruhového p ů dorysu);
okruh, okružní. — V šeslovanské: slc. kruh,
krúžok i krúžka, okruh, okružok, okružtek
(slova s o- se m a to u s okruch, -šok, -štěk od
kruch ‘kus’; o to m V ragaš SR 25.171n.);
stsl. krqg-b, pol. krqg, u k r. kruh a td ., všude
je i *krqžiti, m im o luž. i *okrqgl-b (o- a Ιτ>
podle oblý, *obvbl-b1). — Psl. krqg-b je p říb u z
né s germ. *hringa < *krengho- (něm. R ing,
sthn. hring atd .), dále s la t. cingere obklopiti
(město h radbam i ap.), obklíčiti, o b stoupiti,
sevříti (nepřátelské vojsko), o b ch v átiti. T ato
slova dovolují p řed p o k lá d at slovesný kořen
*keng-; ten byl v germ . a slovan. zesílen
o r, § 9. Psl. krqg-b m á pak , jak o žto jm en n á
odvozenina, kořenné o náležité (kdežto germánština m á e jako mělo sloveso).
kruh 2°, krúžik, krúžie, kružinka slc.: h u sté
křoví (Němcová 625). Bylo zajisté i v češtině;
vězí ve jm énech osad K ruh(y) (Profous je
mylně odvozuje od k ru h R ing). P ů v o d n e
jasný.
kruh 3°: klad. kruhy červi v ú tro b ác h d o
bytka; s tím asi souvisí sev.-m or. kruh nemoc
vyznačená nechu tí k jíd lu a p a k žloutenkou.
Nejasné.
kruhule: květin áč (zřídka), J g z Benešov ska. Asi z jih u , ze sln. sch. krugla d ru h
nádoby.
kruch: v lidu žije dosud v p řiro v n án í mor.
slaný jako kruch, krušec (han. kroch, rošec), tj.
jako kus soli d áv an ý ovcím k lízání. Jč .
krachová mouka d ru h zadní m ouky, zm.
kruchovina (Třebíč); z ní se pekly jč. kru-
chovka, zm. kruchánek, vč. krušinka (pekaři
jen: krušina), jč. krušník, roušák. Val.
okrušinka odrobinka. K ruchý křeh k ý , d ro
bivý. K ru šiti, z-: 1° d rtiti, d ro b iti (mor.
vkru šii chléb, okrúšat se d ro b iti se, krušat
zu b y = h ry žati), přeneseně 2 ° tr á p iti (odtud
krušný těžk ý , n am áh av ý a zkroušený). Viz
i krušina. — U jiných Slovanů je zastoupeno:
*kr-bcha úlom ek (r. kročhá), kr-bch-bt-b t/v
(sln. krhet, sch. krhat, b. krůt), kr-bšiti d rtiti
(r. krošít, sln. sch. kršiti, pol. krszyé), kr-bšb
skála (sln. sch. krš, b. kras) aj., dále lcruch-b:
slc. kruch, okruch, dem in. okrušok, okruštek
SR 25.172, ulom ený kus chleba, země,
kam ene, ledu, ru d y , jihosl. kruh chléb (pův.:
kus chleba) a krušiti. — P říbuzno je lit. ícrušú
kriišti, iter. kriaušýti d rtím , rozbíjím . U nás
p rim árn í sloveso zaniklo, stu p n i *krus- o d
p o vídá jen adj. kr-bch-bk-b (pol. krechki, slc.
křehký, viz i křehkýl); ze stu p n ě *krous- je
iter. krušiti a subst. kruch-b; a d j. kruchý (u nás
asi jen n a východě) je ch áp a ti asi jako zp ětn ý
ú tv a r z kruch-bk-b, k teré je od krušiti jako
trp-ký od trpěti: u k r. je kruchkýj i kruchýj,
pol. kruchki i kruchý.
k ru ch ta: k ů r, chór, pavlačové m ísto
v kostele pro v a rh a n y a h u d ebníky, ta k
i slc. polský; znam ená i sakristii (mor. laš.
jč.). Z něm . Gruft, což je z la t. grupta <
crypta. Ja n k o ČMF 6.314.
kruliti: ch ro ch tati (o svini): val. krúliť
krukat krukolit krulikat grulit. — slc. grúlit
(též o kručení v břiše), Vsl. gruchlic, sln. sch.
kruliti, pol. n ář. kurlič t/v . Zvukom alebné.
kru m p la m sl.: bram bor, grumbír. — slc.
krum pel krum pla grum pla krumpolec grumbolec grumbír ícrupla grula krom pla krompela
krom pelík krom pak krompach, sln. grumbir,
sch. b. krom pir, b. též gornbir. maď. krum pli,
rum . crum pir. — Vše konec konců (cesty
jed n o tliv ý ch slov zde nesledujem e) z něm .
Grundbirne t/v (vl. „zem ní h ru šk a 41). V ážný
SMS 2.75n.
krum p(l)ovati, stč. bez l, v y šív ati h e d v á
bím apod., krum plér (zast.). — slc. krum plo
vat. Z něm . n ář. krum pe(l)n F estlichkeiten
anstellen.
krum polec 1° rozporka (křivé dřevo u p ev
něné u stro p u , n a něž se věší zab ité prase),
2° klika volská. Stč. krumpolc, m or. krompolec kromholec krmholec grmolec kraholec; slc.
kromholec, sem p a tří i slc. humholec hrmholec
hrmbolec n a salaši bidlo, n a k terém visí kotel,
a slc. krahula zakřivená hůl. — Z něm .
Krumm holz; o d tu d i pol. krqpulec.
k ru n k ati: ch u rav ěti, p o sto n áv ati; ta k vč.
u P á k y ; jinde krunkati PS, jč. kronkat, vč.
kroňhati R ais, skrufikat skrunhat škrunhat
škrundat kruhnit krohnit skérnkat, m or.
krónkat u Šum perka R zr, krhénit u Boskovic,
krchónet u K u n štá tu , krohékat u Olomouce,
skohrňat t/v v Šardicích, laš. n a H lučínsku
gřungač pokašlávat! Šr. T edy slovo východ-
nich Čech a sev. M oravy. E xpresivní, p roto
s- š-, nové přípony a zm ěkčení v ří. P o stv .
krohňa krotiha škruňka apod. fň u k al, nařík av ý člověk. — Asi z něm . n á ř. (vých.)
krunken n ařík ati.
krunýř, stč. krunéř, slc. krunier. — Souvisí
p a trn ě se sth n . brunna (viz brnění), ale k je
nejasné.
křupnout si jč .: h ltn o u t si (nápoje), n ap iti
se J jč ř 219. — J e příbuzné se slc. ch lu p n ú tsi
t/v . Jso u to slovesa expresivní, p ro to slc.
m á ch, § 17, a zm ěkčení n a l, § 12; zám ěna Ijr
tom u srovnání nevadí. V ýchozím tv a re m je
lupali rychle, h ltav ě jisti n. p iti. J č . k je
nepochybně m ísto p říd atn éh o ch.
krušina: strom (keř) F ran g u la alnus. Všeslov., od kruchý: m á křehké, lám avé dřevo.
— slc. n ář. korošina N ěm cová 7.6Ó1, korušina K , ukr. skorušyna. r. karbušina m ají své
odchylky vlivem slova oskoruša Sorbus.
kruštík: rostlin a E p ip actis. Preslovo p řejetí
z pol. kruszczyk. D ůvod polského n ázv u není
znám .
krutá: šiška, krůtka. K po-kruta (podle
p o d o b y )?
krůta (z něho m ask. kruták krocan). Z hornoněm . Grutte t/v , což nepochybně jakožto
oblastní v a ria n ta p a tří k něm . Truthahn
krocan.
krutihlav: p tá k Iy n x (přírodopisci někdy
píší m ylně Jy n x ) to rq u illa; lidově též kroutí lek krkotoě krutík kruták krutikrk vrtihlav
vrtohlav vi(j)ohlav, stč. vijehlávek. — slc.
krutohlav, n ář. krutihlav, pol. wyglów, krqtoglów. — „M á-li strach , když n ap ř. někdo jej
ch y tit i chce do ru k y , tu n a tá h n e k rk n a d
m íru a k ro u tí h lavou něko lik ráte do kola
jako had, m aje při to m oči p řim h o u řen é'1
(Šír). — Z to h o to p řiro v n án í Sirova se p o
chopí slc. (u M yjavy) přenesení n a m otý la:
hadia hlava, krutihlav = lyšaj sm rtih lav
(o to m V ážný JM ).
krutý: původně to lik co ‘tu h ý , tv rd ý , n a
m áh av ý , nesnadný, ob tížn ý (zápas, m ráz,
bol), p řísn ý ’. O bdobné v ý zn am y m á slc.
krutý, hl. krutý, dl. kšuty, sch. r. krůt, též se
objevují význam y ‘p ru d k ý , p řík rý , srázn ý ’
aj. — Sem p a tří i ukrutný, viz. — Psl.
krgt-b. P říbuzn é je germ . *stronk-os: stisk
strangr pru d k ý , m ocný, přísný, tv rd ý , stangl.
strang silný, m ocný, přísný, tv rd ý , stsas.
strang, něm . streng k ru tý , tu h ý , přísný.
U Slovanů bylo pouze (bez „pohyblivého" a)
*tronkos, v něm se závěrové hlásky p řem í
stily: *krontos > krqt-b.
krychle, již stč. (pův. k o stk a n a hraní).
slc. krychla. — Ze střh n . knúchlin t/v , srv.
nhn. knócheln h rá ti v k o stk y , Knochen kost.
K rychle je te d y „ k o stk a " , jako lidově dosud.
krymr: kožišina z je h ň a t k r y m s k ý c h ,
p a k i tk a n in a podobného vzhledu. Z něm.
K rim m er.
krypta: podzem ní h ro b k a pod částí kostela;
přím o (přejato skrze církevní kruhy) z ř.-lat.
crypta jeskyně, h ro b k a (od ř. κρύπτω u k rý
vám ). Viz i kruchta.
krysa: Ju n g m an n p řejal je z r. krýsa (což
je příbuzno s lit. žiú rké t/v ; obrácený sled
hlásek; K . Ja n á č e k Slavia 24.3). Lid nerozli
šuje k ry su od p o tk a n a; obě z v ířa ta se v Č.
jm en u jí něm kyně, něm ka, německá mys
(a v záp. Č. rocna, šm .), n a M oravě potkan.
slc. se ny n í rozlišuje krysa a potkan.
krýti, od- po- při- u- za-, iter. po-krývati.
o d tu d pokrývka·, skrývačka·, od krýti je postv.
ú-kryt zákryt, v skrytě, kryt·, krytina·, krycí.
V sousedství p o lštin y je m or. pokryjemky.
slc. pokryjom e (srov. pol. kryjom y part.
praes. pass.; -mie, -mko aj.). Z pokryvadlo
‘poklice’ (je chodský ta k , též pokrejvadlo,
pokryjvadlo) vznikly jzč. podoby pokrvadlo
pokrvátko pokr(u)váško pokrváška koprvadlo
koprvátko koprváško koprvátka koprovadlo
pukrváško poprvátko; vedle nich je *pokrý
vač > pokrvač(ka) koprvač(ka); vše je u staré
generace; p odrobnosti N Ř 12.130, 19.61.
V oráč 39 s m apou; snad sem p atří, jako
nej pronikavější redukce, i obecné poklice
(viz). S krýš: srov. r. u k r. krýša střecha.
-ša < -chja, s tra n ch srov. strěcha. S kořenn ý m stříd o v ý m o je krov, příkrov, pokroč
(toto laš. slc.: p o k rý v k a, houně), jč. krůvek
řím sa n a kam nech a nové te rm ín y zákrov.
krovka. — Psl. kryjq kryti zastoupeno všude
(slc. kryt, -krývat atd .), též (po)krovb, ale
-kr-bv- jen v stsl. a č. Týž pom ěr jako např.
u šijq šiti šivati šbven-b šbva- (švadlí). —
P říb u zn é je lit. kráuju kráuti stav ětí, klásti
jedno n a druhé, kruva hrom ada. V ýznam byl
podle to h o u nás velm i k o n k rétn í (jedna
v rstv a k ry je d ruhou, p la ch ta p řik rý v á, m rak
zak rý v á slunce, střech a p o k rý v á dům),
o d stín u ta jo v án í bude až d ru h o tn ý , m e ta
forický. T en v šak převládl i v příbuzném
ř. κρύπτω (*krup-jó), s rozšiřovacím p (místo
v? z *kruv-iól).
krzno stč.: plášť po d šitý kožišinou (spínal
se n a p rav ém ram eni; byl to oděv d rah ý , p a n
ský). sln . stsch. krzno, str. k-brzno kruzno
korbzno korozno, r. zast. korzno. — Psl.
k^rzbno; odvozeno od nezachovaného slova,
k te ré bylo příbuzno s h et. kurša- kůže (všeho
d ru h u : H a u t, F ell, Leder); oslabení a > z. —
S h et. k. se rý m u je ř. βύρσα zu bereitete H au t.
Leder. — Od Slovanů p řejato sth n . chursina
kursenna chursene, střh n . kůrsen, stangl.
pozdější crus(e)ňe, stfrís. kersna kožich. —
slc. krznár kožišník je z jih u : je sln. sch.
krznar t/v . slc. grzna grzno kožišina je asi
z maď. gerezna, což sam o je od jižních
Slovanů. Ale slc. kušnier, pol. kušnierz
(odtud u k r. bělor. a lit.) jsou z něm . nář.
Kurschner (spis. K u -), odvozeného od onoho
ku r siná (ch-).
k řáp ati 1° (-a-): chřestivě zvučeti, tlach at i
(zde d ru h o tv a ry křandat, gřandat, postv.
křáp tlach, p a k m or. okřapa sprosťák = n e
slušný tlachal); val. křámat hřm o tn ě k ou sati
něco tvrdého SvK , o d tu d křam áky staré
zuby SvK ; obé snad ojedinělé. — P říbu zn é
je lat. crepáre k la p ati, ch řestiti, přenes,
žvástati, tlach ati, k ř a p a t i (tak u d áv á v ý
znamy F . N ovotný). N aše sloveso je asi
z *kr$pati < *kremp- m p z expresivní
zeminace pp , *kreppč, § 15; viz i chřestiti.
křápati 2°: hlučně jiti (má-li kdo příliš
"elké a těžké b o ty ); zde vznikly expresivní
Iruhotvary křam pati, křámotati a postveroální hanlivá jm én a pro obuv nepřim ěřeně
velkou (pak staro u , rozbitou, neforem nou)
křáp křamp krám křam ple křam petle; srov.
hrámati t/v a chrámy o b o tách . — P říbuzné
e lit. krópiu krópti těžkopádně jiti; u n ás je
navíc expresivní zm ěkčení. J in á v a ria n ta je
v chrámati (viz). V ýchozí ú tv a r je asi kapali
2°; stran r viz § 9.
křastati: viz chřastati.
křátati: vykřátnout (ruku) = v y m k n o u ti.—
slc. vykrátnut t/v . — P sl. krqtajq křátati.
Příbuzné je něm . renken t/v a angl. wrench
vykloubení (: sich die H a n d verrenken),
původně s h-. N aše slovo je č-ové intensivum ,
*kr$k-tati > krqtati.
křeč fem., d říve i m ask.; stč. křéč m . f.,
řéček i křěčka. Zč. křítek svalová křeč
Vek. — slc. kř6, sch. sln. krč. — P říbuzno
je ř. κριξός (též κρισσός κιρσός κισσός)
křečové ztlu štěn í žíly. Id e. te d y *krik-jo-s.
Z toho je u n ás *krb6b m ask. > stč. *křeč
mask. Z gen. *krbča je slc. gen. krča, o d tu d
i.omin. krč m ask .; v češtině v šak sklonění
vpraveno podle n o m in ativ u (gen. křeče
místo *krče atd .). P o jem ‘křeče’ vůbec b y l
yabstrahován ze zách v ato v ý ch p ro jev ů
provázejících tz v . křečové žíly; výchozí
význam je te d y v řec. slově. — Stč. é je asi
z e; to a pol. ρ (krgcz strn u tí, závrať, kr$czek
závrať) asi od kr§tati 2° — křátati, že křeč
jakoby k ro u tí člověkem . — Pol. kurez,
?kr. korč, r. korč i -a m ají podobu k-brč- asi
vlivem slovesa kr&iti: křeč n u tí k rčiti p o
stižený úd.
křeček: stč. křeč(ek), m or. n ář. skřeček
ž skřeček. P o čín ati si jako k . (shrom aždovati
zásoby), zlobiti se: (s)křečkovali, m or.
—
slc. škrečok, n ář. skrček skreček hrčok chrček
hrčok, pol. skrzeezek, sch. hrČak. — Zvukomalebné (od jeho hlasu). T ak i s třla t. cricetus.
křečet v m or. rozkřečet se rozseděti se
jako kvočna), škřečet sed ěti n a vejcích,
•yskřečet (vejce) v yseděti, zaškřečené vejce;
slepice sedící n a vejcích je skřečka K t,
fkřečnán. škřeČná kúra B, křečna u V eleslavína
a Rohna, skřečnicč u K lareta. J g m á u P uchmajera skřek z áp rtek ; sem bude náležet
i Klaretovo oškřeč fetu s ( = plod, m ládě). —
Pol. krzeczec o sedění kvočny. — P říbuzné
ie něm. hecken t/v . U S lovanů je navíc
zesilovací r, § 9.
křečný: h ru b ý , režný (o p lá tn ě nebo přízi),
stč. též kreíný chřečný hřeČný. N ejasné.
křehký, o d tu d m áslové pečivo křehtík
křehtice křehák křeháč křehotina. Jč. křehule
h o u b a kříšť. Mor. křehula v rb a křehká- —
slc. křehký, stpol. krzechki, dl. kéělcki, b ulh.
krechak k řehký. — Psl. *kr-bchrb k t, příbuzné
s krušiti, kruchý (viz); zkřížilo se v šak
s kreg- tu h n o u ti (viz i následující heslo).
křehnouti: tu h n o u ti (m razem ), zp rav id la
vy- z-; jč. křahnouti D uš. 2.35. — slc.
krehnút, sln. okregniti t/v . — P říbuzno je
la t. rigěre b ý ti tu h ý , strn u lý . K o řen reig-;
u nás je k- navíc, § 16; e je *ě, z ide. oi.
k řek ař (-ch-, -h-) stč.: p o tá p k a; slc. krehač,
-ár (u B ernoláka) p o tá p k a, čírka. U kr. kréch
Stockente. Zvukom alebné ?
křem en, stč. též sk- i šk- (s, š p řid án y ;
nelze je p o k lád at za původní, ja k činí
B růckner!); n ář. křemel -elec -ela -elo (l disim ilací p ro ti m). K řem itý, křemenitý; stč. nč.
křemenáč, vč. -eňák d ru h h řib u , křemelák
d ru h dubu, n ázv y od tv rd o sti. Slez. zm rznut
na křem y = ja k kám en. — V šeslovanské,
pů v . krémy gen. -ene: slc. křemeň, pol.
krzemieú krzem yk (srov. ka m ý-k), hl. křemjéň,
dl. kéemjéň, sln. sch. b. křemen, u k r. krem iú,
r. křemeň. — V lot. kréme a krams, lit. sev.
krams. P říbuzno je ř. χέρμα křem en, -menje te d y příponové. U nás pů v o d n í n e u tru m
*kher-men- přešlo v m askulinum zajisté
podle kamen-. Tém už v liv u — ab y obě
slova začínala s k, tj. aby nebylo zm ěny
k > č — je st přičísti i p řesm yk ker- > kre-.
B altsk á slova zkrácena a zm ěněna (e > a>
podle nějakých jiných vzorů. Mch L F 72.75.
křen 1°, stč. chřěn, k- te p rv e v nové době.
— Všeslovanské (Psl. chrěm>, slc. chren a t d .) ;
podle R ásán en a N phM 56.51 z čuvaš. γρ τεη .
Od Slovanů proniklo jin am : něm . K řen,
lit. krienas m ask. i kriená fem ., it. crenno.
fr. cran.
křen 2° (o člověku): viz kořen.
křenec zm .: ram pouch; vm . ledová k ra ;
u K y jo v a skřenec t/v (kra); m or. křenčet.
o dřevě: stá v a ti se křeh k ý m B, ztrácet!
p ružnost, křenČovitý (-uvitý), skřencovitý,
o dřevě: n eštípný, ho u žev n atý , skřenčela
řep a = š a tn a tá B; skřenčit H 1-Svěr, skrenčit é- K ol z tv rd n o u ti, skřenčovatět, o b ra m
borách: z tv rd n o u ti B. Též zkřemčet, -elý.
-ilý PS. — slc. krenec ram pouch, granec
ledová k ra. — N áleží asi ke křepký 1°.
k řen it se jč.: šklebit se, k řiv it obličej
(nejčastěji z bolesti, ale i z rozpaků, rózčilení, před p ru d k ý m světlem ) Cuř-SSJČ,
za° PS, dosti dokladů je u P . B ilianové.
Vokřenělej nesvůj, tro ch u nem ocný K rš. —
P a tř í snad k stč. zkřČnúti ztu h n o u t i a tp .,
viz křepký.
křepelka: stč. křěpel a -licč, nč. n ář. d o su d
obdobně; křepelka je n o v á ú p rav a za křepelice. N ová odvozenina křepelati, -liti. — s lc .
prepelica, pol. przepiórka, ukr. r. perepel, sln.
sch. prepelica, b. preperica. — Psl. *per-pel-t,
zvukom alebné: tř i slabiky nap o d o b u jí tr o j
dílný hlas křepelky, jsou vyznačeny retn icí
p jako m nohé obdobné pokusy jiných jazy k ů ;
l p ro ti r je disim ilací; likvidová zm ěna
perp- > r. perep- a z trá ta jeru sice zm ěnily
sklad slova, ale te n b y l leckde znovu u praven
n a 3 slabiky. O bdobně lot. paipala, ale s j
m ísto r. Zvukom alebné jsou i sth n . wahtala
( > něm . Wachtel), quattula (něm. n ář.
Quattel) aj. (N aprosto per- neznam ená zde
poletování, ja k m yslí B ruckner, n eb o t k.
jako všichni k u ro v ití p tá ci lítá jen n erad a
a zřídka, n ao p ak běhá velm i hb itě.) — slc.
křepelka krepelica krepelák prepelka prepi(e)lka prepelica apod. je denní m otýl nebo
m o tý l vůbec. T ato slova nejsou v šak to to žn á
se jm énem křepelky, ale je v nich v sk u tk u
kořen per- lé ta ti, poletO vati, te d y *per-pel-ica
(zdvojené per, disim ilace r-r > r-l). O nich
podrobně V ážný JM (udává i oblasti slov,
ale n ázv y m o tý la a křepelky m ylně zto to ž
ňuje).
křepký, stč. křěpký 1° silný, 2° h b itý ,
o b ra tn ý (opak: léní líný). K v ý zn am u 1°
p a tří dále stč. zkřčnúti ztu h n o u ti, slc. okriepniet strn o u ti, krepeniet tu h n o u ti, krepy tu h ý
G regor-Taj. 6.147, n em o to rn ý K , č. n ář.
skřapnout H l-K o tík , skřápnout Vy scípnouti,
m sl. skřepnút, jč. vokrenělej K rš., okrnělý
(asi: otu p ělý z bolení hlavy) J jč ř 220, ospalý
(M. M ichlová); rus. krepkij pevný, tu h ý ,
tv rd ý . K č . 2° p a tří slc. okrepieť om ládnouti,
s tá ti se křepk ý m , č. křepciti, slc. křepčit
vesele po sk ak o v ati (proniklo n a Podluží:
grepčit Podl. 152). — Zdá se, že v Psl.
krčp-bk-b splynula 2 slova; jedno bylo příbuzno asi s ky m r. craff silný, druhé s ř.
χραιπνός křepký, h b itý , čerstvý, obratný.
křesati. P ův o d n í v ý zn am byl zajisté —
ja k o m sl. dl. sln. sch. — osek áv ati n apř.
v ětv e strom u. Poněvadž svým ú tv a re m je to
intensivum , znam enalo p a k i o sekávati
h m o tu velm i tv rd o u , n ap ř. kám en n a žernov
(donedávna k. = rý h o v atí žernov, vysekáv a ti v něm rý h y oškrdem ). P ro to se stalo
i term ínem pro d o bývání ohně ocílkou
z křem ene. N akonec přeneseně, spíše žerto v
ně, o pouhém b ití: m or. já ti nakřešu. — Všeslovanské v y jm a bulh.: slc. křesat, pol.
krzesaó, hl. křesač, dl. ksasas, u kr. křesaly,
r. křesat, sln. sch. kresati. V šude je i jednodobé sloveso na -nqti, m nohde jm én a na
-ivo, -adlo. — Psl. kresajq kresati. P a tří
nepochybně k tém už kořeni sklep-, k te rý je
i v klestiti a v lit. skleřhpti; je to s-ové in te n
sivum : *sklep-sa-ti. V něm prv é s zaniklo
dálkovou disim ilací p řed s příponovým
( § 14), konečně se zám ěnou likvid l\r o b je
vilo r. (Ale vykřesali se z nem oci viz p. h.
okřáti.)
křeslo: je n y n í sice pohodlné sedadlo s opě
rad ly v zad u i po stran ách , ale laš. křeslo je
čihadlo n a p tá k y ; slc. křeslo t/v jako v č.,
kréslo křeslo, k o rb a vozová nebo saňová,
pažení pro porážení zv ířat, ukr. kříslo
křeslo. L it. kreslas je křeslo, ale i sedadlo
bez lenochu, ta b u re t, stolička pod noh)'.
krasiá d ivan i stolička, krase křeslo, ale i p ri
m itiv n í sedátko, zrobené ta k , že se 4 větve
do kříže protilehlé přeříznou ve vhodné vzdá
lenosti (ty p ak slouží za nohy), ostatek vrchu
se vyřeže, km en se přeřízne blízko těch větví.
— Slovo m álo jasné. Psl. asi krčslo (lit.
kreslas ze slovan., i přes raženou intonaci?).
V zhledem k pol. krzepica p odpěra (od křepký)
bychom snad m ohli je vyložiti jako *krěp-tlo = podpěradlo, to tiž zařízení upevňující
sedění (rozum í se starší osoby, k te rá toho
potřebuje) ze zadu i popř. ze s tra n ; pak synekdochou (část m ísto celku) m ísto celého
sedadla ta k to opatřeného. N a význam opěra
ukazuje r. křeslo k o rb a (vozu, saní) a lot.
kreslis op ěra (pod záda) v saních.
křest: stč. křest gen. krsta křsta > křta;
křestní, křtin y < krstíny, sloveso stč. krstíti
křstíti > křtíti; val. křesný otec, křesníček
k m o tr, křesná m atka k m o tra SvK . — slc.
krst krstit krstný; krstenec krstňa km otřenec.
P ol. chrzest n ář. krzest, hl. křest (z češtiny),
sln. krst t/v . — Zem ěpisné rozšíření těch
slov svědčí to m ú , že jsou p ře ja ta od západu,
asi v sth n . době. S th n . bylo Crist K rist Christ
K ristu s, od to h o žilo asi sloveso, sth n . sice
nedoložené, ale střh n . kristen(en) — učiniti
křesťanem , doslova ,,zk ristu šiti.“ To přejato
k Slovanům v podobě *krbstiti (stč. krstíti,
hl. křčic (z češtiny; F rin ta W eltSl 4. 1959.190),
dl. kščiš (též z č.), pol. chrzcič, krzcič, sln. sch.
krstiti, b. krastja, u kr. krestýty, r. kstít, krestít,
též stsl. krbstiti), od něho p a k u západních
Slovanů a u Slovinců vzniklo zp ětn ý m p o stu
pem jm éno *krbst-b, jím ž označen příslušný
obřad. J in a k než zp ětn ý m tv o řen ím ze slo
vesa nelze nový význam , u N ěm ců n e
existující, vyložiti. — N ové po-křestiti bude
spíše z pokřesíaniti, viz násl.
křesťan, plur. -ané podle obyvatelských
jm en ty p u Pražané; podle nich dostalo to
slovo jinde i singulativní příp o n u -in-b (stsl.
krbstbjan(in)-b, pol. chrzeécijanin, sch. krščan in , b. krastjanin, r. christijánin). — Jsou
dvě řad y , je d n a s *krbst-, d ru h á s christ-. T ato
d ru h á pochází vzhledem k ch přím o z ř.
χριστιανός, kdežto p rv n í asi z něm činy,
kde bylo sice christjáni, ale též kristáni, obé
z la t. christiánus. T en to la tin sk ý název měl
p ři svém vzniku ráz poněkud nevlídný, asi
jako č. luterán od Luther (m ísto evangelík),
mohamedán m ísto m usulm an, arián, zw inglián atp .
křez: ny n í rostlina D iplotaxis, dříve i jiné
křížaté. — H l. krčz, r. sch. křes, sln. kreša. —
Z něm . Kresse řeřicha. P ře je tí se vy sv ětlí
tím , že jde o rostliny léčivé nebo jedlé.
křibica val.: dru h ozimého žita. Sela se na
pastvinách „do k o šára", n a „ ro v én k u “
s hojným i m rav en išti; do rozkopaných
a rozhrabaných „b rav e n čák ů " se zaselo, n a
oseté m ísto se p řestěhoval n a den a noc
košár, a ta k se m ísto vyhnojilo; k o p y ta
ovcí zatlačila zrno do zkypřené p ů d y ; do
konce podzim u k řibica v y ro stla ta k , že bylo
nebezpečí, že vym rzne. P ro to se n a ozim
pouštěly ovce, ab y křibicu opásly. P odobně
ji pěstovali bačové n a m alých políčkách
u salaší. (Podle J a r. Š tiky ČL 45. 71.) — N á
zev je „od tu d , že se velm i kříbí (pouští
odnože)1' (B artoš), viz keř.
křičeti, msl. o kříka t; křiknouti, vykřikovati; postv. křik, pokřik výkřik·, křiklavý,
khkloun (slc. kriklú n , -láó -lana) s l běžným
u sloves hanlivého o d stín u (pip la li apod.). —
*Kričati u všech Slovanů m im o bu lh .; subst.
krik-b je p o k lád ati za postverbale. — Zvukomalebné; bylo i Psl. klikatí, to je v bulh.,
a vězí i v stč. klícěti. O bdobně tv o řen o
krákati, krkatí; s v kvákali, kviéeti; sam ohláska
je jen volná v ý p lň souhláskové ko stry .
křída, stč. ta k i kréda (jednou), m or. dolo
ženo i škřída. — T v ary s í (spolu s hl. kryda)
ze střhn. kride. O statn í, spolu se slc. krieda
a s pol. sln. sch. kréda, z it. creda. „N ěm .
i ital. podoba jsou z la t. créta, terra crěta =
prosátá zem ě." (Š.)
křidla 1° stč. m or.: poklice; m or. i skřidla
křídlíce R zr, škřidla skřidélka skředylka.
slc. skrydelka. — Asi z p ů v . kry-dla od krý-ti.
Pak by tu bylo hláskové zm ětení s křidla
břidlice.
křidla 2° obyčejně (s)křidlice, škřidlice,
horň. skřízlica. — slc. škridla škridlica
škribla škribel. sln . škrl, skrlo t/v , sch. skrila,
škrilja destička, r. n ář. skryl odřezek, k rajíc
(chleba). — P ů v . *kri-dla, souvisí s krojiti,
(*s)krei-, možno je ch áp a ti jako „o d štěp ek ".
křídlo, opav. skřidlo (s- z pol.); u Litom yšle
vokřídlí okraje střech y přes lom enici v y b íh a
jící; han. křídlit se h rd ě v y stu p o v ati, roztahovati se. Jč . zn am en á i klín, spodní část
trupu (chovala díté na křídle), p a k i „obsah
zástěry shrnuté n a to m m ístě: dala nám
plný křídlo hrušek" , J jč ř 50. Odvoz, křídlovka,
kalk za Fliigelhorn, p ů v . pro lovecké signály
k ovládání křídel p ři štv an ici (Šm.). — Všeslovanské: stsl. str. b r. sch. sln. krilo,
slc. křídlo, pol. (s)krzydlo, hl. křidlo, dl. kéidlo,
ukr. r. krylo. — Psl. *kri-dlo; u tv o řen o jako
jméno nástroje (přípona -dlo\) od kořene,
který je v lit. skriejú skriěti letěti, lot. skreju
skriet běžeti, téci, letěti. Pol. s- je te d y
původní; předslov. *skrei-dhlo-m > Psl. skridlo > kri-dlo.
křínek: ry b a Blicca b jo erk n a (cejnek, sk a
lák). Nejasné. T rochu se m u podobá sch.
kerekinja t/v .
křinicě s tč .: p ram en ; jen v m íst. jm .
Křinec (Profous). — R . kriníca, b r. kryníca,
ukr. krynýcja, stp . krzynica. — P říbuzno je
nejspíše ř. *κράνά t/v (att. κρήνη, dor.
κρανά, lesb. κράννά).
křís: cikáda; od P resla. — Asi zp ětn ý
ú tv a r od křísati.
křís, kříst: povlak n a kysající te k u tin ě;
stč. křéz = špinavá ssedlina ve vodě, jě.
křís ledová tříšť n a vodě J jč ř 30. — H l.
grys okřehek. — Z dolnoněm . griefi okřehek
(E ntengrún); o hl. Bielfeldt 137. Viz i křéz
p. h. okřehek.
křísati: křísot hlas cvrčků (Řezáč, N ástu p
1952, 320). — N ejspíše je to s-ové intensivum
od skřípali, p ři čemž prvé s zaniklo (§ 14),
te d y z *křip-sa-ti.
křísiti, stč. křiesiti; vzkříšení; křísat se
Jg , n ář. i spis. vykřísat se, m or. vykřesat se
z nem oci = zo tav iti se (dále i zm ěněno
neporozum ěním : vykřástat se u K u n štá tu ,
msl. vykřadat sa, han. vykřákat se). — slc.
kriesit, p d . krzesič, stsl. v-bs-křesiti (vz)křísiti.
Pom oř. skřesoc, vokřessc oživiti, posíliti,
vskřesoc vzkřísiti. — Psl. krésiti. Z dá se
(S. Štech pís.), že je příbuzné se stisl. hressa
oživit (ze m dlob), p o v zbudit (aufm untern.
aufleben, zum Leben bringen), od hress
čerstv ý , h b itý , čilý, jež nem ělo dosud v h o d
ného p říb u zen stv a (v. de Vries). Lze m íti
za to , že naše -és- je ekvivalentem g erm án
ského ess. (Jin ak Liew ehr ZfslPh 23. 98.)
kříšť. Do dnešního houbařského názvosloví
je zavedl Presl pro d ru h h řib u B oletus pachypus. D obrovský u v ád í k. nebo kříšté
n tr. jako ryzec jrnprný. Ale ve stř. a již. Č.
lidové k. a kříšté kříp chrupák chrousták
chroustalka, klad. kroušťák K ub. 214 je
ho lu b in k a osm ahlá a h. černající, d ru h y
jedlé, c h ř u p a v é (kříšť se jč. zve i křehule
J jč ř 28), lidu znám é a sbírané. V šechna ta
slova jsou te d y od chrupali = křupali (expresivní zm ěkčení v ř), chroustali. Z trá ta p o v ě
dom í o to m přivolala p řehlásku *křup >
kříp, *chrust > *křust > *kříst, s m ěkkým
zakončením > kříšť. U K la re ta mezi h o u
bam i je stč. chřúšč (mylně psáno chřiešé),
jistě předchůdce nynějšího kříšté. — Pol.
chruszcz chrzoszcz grudz, uk r. chrušč hruz(d)
hruzdel, r. chrjušé gruzd lid rovněž přenesl
n a ryzec p ep rn ý ; te n je onde s oblibou konservován. Mch N Ř 29.47.
křišťál: stč. křištal -tal -ál. — slc. krištál',
pol. krysztal i krzysztel, r. kristall, sln. kristal,
sch. kristao. — Z lat. crystallus, to p a k
z ř. κρύσταλλος led. Totéž slovo je již
stč. krystal, n y n í odborný term ín , slc.
krystal..
křivatec: n y n í ro stlin a Gagea, slovo je
v šak již stč. „Soudíc podle obrázku u M attioliho kap . 157 je od křivatý (křivý, srov.
n a h a tý — n ah ý )." Šm. J in á dom něnka v J R .
křivý: msl. křivák nůž zavírák (m íval k řiv é
střen k y ), křivka p tá k křivonoska (jiná k řiv
ka = k řiv á čára); vč. křivina (slc. krivica)
dřevo vhodné n a v ý ro b u saní; č. křivice rachitis; křivule re to rta ; (slc. krívat k u lh ati,
podobně sch. b. u k r.), han . křévat se; msl,
paškřivec křivohubý; č. křivda (opak prav-da,
pův. spravedlnost), o d tu d křivdili. — K r iv t,
křivili, krivtd a zastoupeny u všech Slo
vanů. — Základní k r iv t m á dokonalý
protějšek v lit. krelvas t/v . Jin d e jsou
slova t/v s kr (ir. cromm, něm . krum m ),
v m á i la t. curvus t/v ; ale naše i a lit. ei nem á
jinde obdoby. Snad je tu m ožno v id ěti vliv
slova t/v v i r t (viz uvirý) nebo dokonce
v -rivb vid ěti p řesm ykový ú tv a r z v i r t
(přesm vk proveden, ab y slovo mělo stejné
zakončení s p ro tik lad em p r a v t), viz šuvirý.
kříž; význam ový vývoj je jasn ý ; jest
uvésti jen k. (též pol. ukr.) dolní část p áteře
(R ohn: k. = kost p o sv átn á, k ř í ž o v á kost,
os sacrum , das heilige B ein, C re u tz -b e in ,
pol. kirsc), o d tu d vzít se v křížku, do křížku,
křížkovat se. K řižn í cesta u Polniěky, křížná c.
u B rna, (slc. krížna c.) = k řižo v atk a; křížový,
křížovka; křížatý (bot. term ín ); křižák, křižovník, křižník (křižuje po m oři); křížili
(odtud kříženec), křižovati; křížem krážem
(o to m K řístek S bT rávn 294), slc. krížnekrážne, hl. krize kraže, ad v . spojení ty p u
cik-cak. — slc. kříž, pol. krzyž, hl. sln. sch.
křiž, csl. križb i kryžb, hl. křiž, dl. ksica. —
Obecně se m á ny n í za to , že p ram enem je
n ějak ý rom ánský tv a r za la t. crux, v lastn ě
za akus. crucem. J e s t jej h le d ati v sev.-vých.
italských nářečích; K ip arsk y p rav í, že istrijské kruze je přím é pokračování p o stu lo v a
ného pram ene slovanských slov. Zm ěna
*ry > ri u Slovanů je podle něho to též
zm ěkčení, jaké se objevuje (sporadicky)
n ap ř. v riba < ryba, otkriti < otkryti. J e
i stč. n apř. v kteříž m ísto kterýž, nč. v křížala.
křížala: stč. ta k i křížil fem. slc. krížal(k)a,
■ala, križla, -la uk ro jen ý kousek ja b lk a nebo
b ram boru, č tv rtk a zelí, n a O ravě skrižal půl
h lá v k y zelné. Val. křížalka b ram b o r n a k rá
je n ý n a sázení. — D ru h á skupina: m or. kroužala Jg d , han. króžala u Třebíče, króželka
křížala, msl. krúžélka slupka z ovoce o k ráje
ná, okrúžlaná, slc. krúžal(k)a krúžélka kružla
okrúže(l)ka ukro jen ý kousek ovoce, č tv rtk a
ja b lk a, zelné h láv k y , b ram b o ru , křížala,
okružlina slupka z jab lk a. — Málo jasné.
J e s t asi v y jiti z podo b y křížala: t a souvisí
asi s rus. slovesem čakrýžiť řežati, k rá je ti;
o ri < ry viz pod kříž, a dále s sln. sch.
križati k rá je ti (jablko, ta b á k ap.). Po z á
n ik u to h o slovesa bylo k. sam ohláskou
kořene přichýleno k slovesu krouhali, val.
m sl. krúžlal jablko = okraj o v áti m u slupku,
to tiž kruhem dokola jako při soustruhování.
křižm o, již stč.: svěcený olej obřadní. Pol.
krzyim o. — Přes sth n . chrisamo (Bielfeldt
172) pochází z la t. chrisma < ř. χρίσμα
m ast, od χρίω m aži, n atírám . — ,,K to m u
p a tří vslc. křižm a (u K om ylem križina)
p eřinka, v níž se d ítě nese ke k řtu (ukr.
kryžm a, maď. korozsma).“ Sm.
k řtalt: podoba, stč. kštalt (doloženo kštaltovný) křtalt; ve spisovném jazyce je archaism em , ale žije n a východní M oravě: han
okřtaltit (jít o. se = k holičovi), val. étartit.
laš. stalčiť, okštalceny, obštalceny ozdobený. —
Pol. ksztalt, sln. dl. štalt. — Z něm . G estalttjv
křupan, n a d áv k a venkovanům PS; též
chřupan t/v (m á expresivní zám ěnu k > ch).
msl. řupoú Mal. Mor. u K u n štá tu křupa
sprosťák B, msl. nekřupa nem otora Mal
(zde je ne n ad b y tn é). — P ůvodně bylo
Psl. * k ru p t ‘h ru b ý , d rsn ý ’, rovné litevskému
kraupus ‘drsný, n ero v n ý ’; od něho je stč.
krupec hrubec (cit. v S P F F B U 13, A 12, 211)
U nás se navíc objevilo expresivní změkčeni
a přenesení v ý zn am u do o blasti lidského
chování a m rav ů . P řesm y k o v á podoba je
v chrapoun, viz. — P říb u zn é je dále hrubý.
liší se však znělostí souhlásek. S tran přípony
srov. m or. příjm ení H ruban.
ksás v 16. stol.: „k rá tk é k alh o tk y , n azý
van é ta k é sedění“ ; též v pludrksás t/v . —
Z něm . GesaP Jíle k Sm 269; viz i W intei
D K 474, popř. Pludergesáý.
ksenci stč., jen p lu r.: m lá d a ta žab, hadů.
ry b . P ů v . k ts-e n -b d , k lit. k u šú kušéti hýb a ti se, hem žiti se; Z u b atý 1.1.33. U nás je
to sloveso ve znělé podobě g tz iti (viz gzic sa'
o zm ateném střeěkování d o b y tk a, lit. je gužv
gužeti hem žiti se. Jm én o te d y vystihuje
n eustálé hem žení tak o v é d robotiny. V ýzna
m ová p aralela je v něm . Laich p o tě r (rybí,
žabí), srov. Leich rej.
kšaft: závěť (nyní zastaralé); kšaftovati
o d k azo v ati. Stč. i šavt, K ap ras N B ydž 266
k 1469. Š. — sln . šaft t/v . — Z něm . nář.
gschaft ( = spis Geschaft, z čehož je č. lidové
kšeft obchod), jež mělo a m á v nářečích
vý zn am ‘závěť’.
kšikati: v y d áv at! zvuk k š PS (na zahnáni
drůbeže); val. kšókat t/v S vK (od kšó). — Od
d an ý ch in terjek cí odvozeno příponovým k.
kšír: p ostroj, kšírovati; msl. kšíra, síry.
slc. ošírií, oširovat. Z něm . Geschirr t/v .
kštice, n y n í v Č. slovo jen spisovné s n á
dechem posm ěšným ; stč. kčicě kštice kcticě
kšicč štičí ščicě čticě; han. křeca a msl. kšička
je už jen k y tk a n a biči k rav ařo v ě z vlastní
kštice, h an . křeca kšeca skřica skřeca (kštice
v PS z K oudeláka) je sh rn u tá část p y tle nad
ú vazkem ; původní v ý zn am dosud žije ve
vm . ščica (odtud ščicat R zr, ščičkat čičkat
ščičkovat k u d liti = p o trh á v a t někoho za
vlasy), v laš. val. kšica (a vykšiť z *vykšičif
v y k u d liti někoho) (a v slc. štica, vyšticoval).
Z k tU c a , 6 přesm ykem > št; srov. stp.
kszczyca. — S jinou příponou (ktč-bka) je
slc. kečka (m ylně psáno kačka kačka kačka),
srov. sln. kečka t/v vedle sln. keka z Jctka.
P říb u zn é je i m or. kyčka, zhruběle kyča —
kštice, třap ec, k arab áč, k v ěten stv í prosa
nebo ovsa (psáno i kička), o d tu d kyčkat
kudliti. Srov. b. sch. kika cop, str. kyka
kika, r. n y n í kika jak ási chocholka = ženský
ozdobný účes. — D ále je příbuzné laš. kuča
kštice (kučavý k u d rn a tý , val. ku čii vlasy =
cuchati, laš. kuckat k u d liti; kuČovat sa ve
vlasoch, laš. škučkovat se ta h a ti se za vlasy)
a č. kučera, -avý, -atý. S ro v .' sln. kuča
chomáč, chochol, msl. guča houf, chom áč,
ukr. r. kučera. — Psl. základní slova kuča
kyka k-bka souvisí se stin d . slovesem , jehož
se užívá p ráv ě o kroucení se, k ad eřav ěn í
vlasů: kučati, kuňcatě, p a rt. je kwhčita- = k a
deřavý; v b altštin ě se zachovalo sloveso
lít. kú kti o h ý b ati se, k rč iti se (su-kuk§ zralý,
o ječmeni, tj. zháčkovalý, s klasem schýle
ným, visícím k zemi), lot. ku kt k řiv iti se.
(Někteří odvozují od to h o to kořene i slc.
kyka, p. kiczka hů lk a, k y j, ta k naposled
Stavski, ale tu je spíše = *tyka, srov. zde
patyk pod týkati.) Viz i krčiti. To příbuzenstvo
svědčí, že kuča kyka k-bka znam enala p ů
vodně kadeř, tj. zakřivený nebo zvlněný
chomáč vlasů, p opř. k štici načesanou, zvlně
nou (i nám je kštice dosud v žd y n ějak n á
padná, b o h atá, načesaná, nem luví se o kštici
u malých dětí, o říd k ém vlasu, leda p o
směšně). Po strán ce form y očekávaný tv a r
je kuká nebo kuča z *kouk-, s tra n kořenného
vokalismu srov. kosa 1°, k dežto k-bka a kyka
vypadají spíše jako p o stverbalia.
který, již od stč. d o b y zjednodušováno
v kerý Gb H M 1.398, H u je r 1.181. — slc.
ktorý a m ísty i koterý kot(o)rý. Pol. który,
r. kotoryj a td . — P ů v . k-bter-b (č. slc. pol. sln .),
Mtor-b (slc.), koter-b a kotor-b (stsl.). T v ary
skb - jsou od ide. tázacího zák lad u M u-, jenž
jb také v kdo kde kdy; tv a ry s ko- jsou od z á
kladu, jenž je i v ko-ho ko-mu ko-m a dále,
se stejnou příponou, v ř. πάτερο:, sti.
katara-, lit. katras ‘k te rý z obou’. T ak o v ý to
byl i původně vý zn am našich slov: příp o n y
kro- Itoro- se v ztah o v aly n a určení jednoho
ze dvou (zpravidla pro tik lad n ý ch ) pojm ů,
srov. lat. sinis-ter levý p ro ti dex-ter p rav ý .
kuba 1°: hlu p ák . J e to též slovo co K .,
zkrácenina z Ja-kub, k teréžto jm éno bylo
ještě před sto le ty velm i rozšířeno n a venkově
mezi prostým lidem , a p ro to se v m ěstech
stalo posměšným. A m bivalencí význam ovou
může k. býti i z d a tn ý chlapík (tak za J g ;
nyní tak jen kubík), a to to d ru h é p o je tí vězí
v kuba, kubík zajíc.
kuba 2° laš. u F re n š tá tu : k av k a; za V ele
slavína kubík krkavec. — Vzniklo obm ěnou
ze stč. koba krkavec, h a v ran , k te ré je ze
střhn. koppe m. h a v ra n (to podle Suolahtiho
z Jacob, což je arci jen dom něnka, i když
pravděpodobná).
kuba 3°: lidové štědrovečerní jídlo (jahelný
nákyp s m nožstvím zapečených kousků
sušených h u b ) K t-P S . — N azý v á se též
kubník K t-PS, čem už se ro v n á rd . (na s e v e ru :
Podv.) gúbnik. Zdá se ted y , že kuba je
zkom olenina z hubník, vzniklá žertovným
přichýlením ke K uba — Ja k u b . H o u b y m ají
v něm úkon m agický (jako krupice ve
sv ateb n í kaši ap.), dobrověstný: ab y se
v budoucím roce rodila všeho ta k o v á h o jn o st
jako hub po dešti.
kuběna: zkomoleno, se zám ěnou přípon,
z la t. concubma souložnice.
kublati 1°: chod. k. = cuchati, ch u m lati
(niti apod.); skublaná příze = zdrchaná,
rozkublat, zakublat přízi. — Asi z chumlati
běžným i zám ěnam i k/ch a bllml.
k u blati 2 ° :v č . za- zah aliti (oděvem), nebe
je zakúbláno zam račeno. — P říbuzno je lit.
gaubiu, gaubti zahaliti; rozdíl ve znělosti p ři
úplné rovnosti význam u a sta v b y kořene
není překážkou.
kublati se s n ěčím : něžně se z a b ý v a ti; žilo
ještě za R o sy . — Slovo starobylé: slc. kublat
v y ch o v áv at, v y p ip láv at, stpol. kqblaó kablac
p ěsto v ati, hl. kublač zao p atřo v ati, p ěsto v ati,
v y ch o v áv ati, dl. kublaš živiti, v y ch o v áv ati,
hl. dl. kublo s ta te k (srov. vč. živnost, jvč.
živobytí selský d v ů r, usedlost), u k r. kubló
hnízdo, pelech, kúblytysja hnízditi, r. kubló,
kúbliťsja t/v . — Psl. *koblo nebo *kobhlo --bio,
slovesa odvozena od jm éna. J e p ra v d ě
podobné, že to slovo odpovídá do jisté m íry
latin sk ém u cublle hnízdo, pelech (zvěře),
jež souvisí s cubó ležím a suc-cumbč podléhám
ac- oc-cumbó a td . N aše koblo b y bylo
dostalo o ta k to : *kub-ulo- > *kulb-ulo ( = l
anticipováno) > *kumb-ulo- (disimilace l-l >
m-l) > kqb-blo. L atin sk á dvojice sedile —
cublle m á u nás p ro tějšek v sed-blo — kqb-blo
(viz sedlo). Kqb-blo b y l jak ý si odborný term ín;
v něm práv ě se udržel staro b y lý kořen (jako
cubdre se stalo odborným term ín em ve
franštině: couver o sedění n a vejcích), kdežto
jin a k u nás ovládlo leg- (ležeti); v latin ě je
n ao p ak *legh- jen ve jm énech, cub- ovládlo
v slovese.
ku cati: viz ldecati.
kucel, kuclík chod.: kousek drobení v p o
lévce; přeneseně uzel, chuchval z koudele,
popř. uzel z m nohonásob sešitého p lá tn a,
jím ž se u v ád í v pohyb hejčadlo čili v isu tá
kolébka. — N ejasné. N ejspíše z něm činy.
kucibába, kucabába, u P á k y cukabába,
u L itom yšle cukubába, val. čačí baba; slc.
kolembaba, gelembiiz: d ětsk á h ra „ n a slepou
b á b u “ . — Slova málo jasná. Ale sdružení v ý
zn am ů v lit. (nepříbuzném ) slovese gužineti
jiti drobným i k roky a přikrčeně, h rá ti n a sle
pou b áb u , dovoluje snad p řed p o k lád ati zde
jako p ů v o d n í podobu 1. části ú tv a ry kučia č u č í - , a te d y v y jiti ze sloves kučati a čučeti
(viz) b ý ti shrbený. V ztahovalo b y se to n a
způsob k roků oné „slepé b á b y “ . slc. slova
jsou ovšem velm i odchylná a m ohou m íti
pů v o d jiný.
kucija, gucija jsou u K y jo v a „tlačené
b ram b o ry " ( = b ram b o ro v á kaše). — P řejato
z pol. Icucia, což je jistý ritu á ln í p okrm š tě d
rovečerní, pšeničná kaše s m edem a m ákem .
Srov. stsí. kucija, csl. ku tija kucija kučija
v ařen á pšenice s m edem , u k r. kutja, bělor.
kucija kuceja, r. kuíjá ritu á ln í kaše z ječm e
ne, pšenice, rýže s rozinkam i a m edem . Vše
p ře ja to asi z řečtin y , ale není shody v tom ,
z kterého řeckého slova. — K y jo v sk ý v ý
znam ukazuje, že se slovo řeckokatolické
církve k nám (jakou cestou a k dy?) sice
dostalo, ale že se zprofanovalo.
kuckati se; slc. ku cka t: k ašlati. Zvukom alebné; základ kuc-, příponové k. Podobně
je (v Tyrolsku) sich verkutzn, zak u ck ati se,
K nobloch ZfS 7.300.
kucm ať sa v al.: dlouho se oblékati SvK .
N ejasné.
kucm och vč: kaše z b ram b o r; han.
(u B rna) kocmoch, u J g je kucmouch kucmocht
kudlmoch, u K o tta kucouch kocouch; horň.
kocmando, jč. kudym oušek t/v (popř. škubán k y ). — Slova nejasn á; podrobně je
ob jasn it bude sn ad m ožné jen teh d y , až
bude více m ateriálu . Z atím lze uvésti jen
sch. kačamak p o len ta ( = kaše z kukuřičné
m ouky; oba pokrm y jsou te d y žluté kaše).
Kucmoch byl i jistý tan ec (název m ěl o d tu d ,
že te x t začínal ,,J á rá d a k .“ ); o něm V rat.
V ycpálek ČL 43. 206.
kucný jč.: pěk n ý , n áležitý (jen ve v ý ra
zech sm yslu záporného nebo ironických); ale
kucnota ned o b ro ta Jg d . — Soudím e-li podle
kalý a plechý téhož vý zn am u a užití, bylo by
v y jiti od *nekucný; to by m ohlo b ý t p říb u z
né se stsl. prč-kutiti zdobiti.
kuča val. laš.: ch ajd a, ch atrč; Vsl. kučka. —
Slovo nyní převážně jihoslovanské; stsl.
kqšta, b. kasta, sch. kuča, sln. koča, z *kqta.
K nám se dostalo asi přes P o lák y (kucza
bouda, Stánek) od U k rajinců, kde kuča je
n y n í chlívek pro vepře, ale pl. kučky je
židovský sv átek pod zelenou; b y l te d y
výchozí v ý zn am ‘bouda, ch a trč ’ znám i tu . —
P sl. kqta z kqt-ja je od kqtati (r. kútat zahalov a ti, zakut(a) ch atrč, chlév, bulh. katam
chovati, o p atro v a ti, ch rán iti, skatam skrýv a ti, u k lá d a ti aj.). Viz i ku té!
kučera: viz kštice.
kučm a slc.: beranice, kožišinová čepice;
o d tu d je msl. kučma. Sem asi p a tří i slc.
u Palkoviče kučina u š a tá čepice, in chybou
tisk u m ísto m? — Stpol. kuczma, ukr. r. sch.
sln. kučma. Vše z m aď. kucsma t/v .
kuditi: ve vč. vejkudovat v y č í t a t i někom u,
žv an iti P t, o d tu d vejkuda člověk to to d ěla
jící. — slc. ku d it h an ěti, k á ra ti, pom louvati,
msl. postv. kuda k aratel. Stsl. sch. kuditi, b.
kudja t/v . — Psl. kudq ku diti, iterativ u m
(z ide. *koud-, s náležitý m o v kořeni) k p ri
m á rn ím u slovesu s *kud-, z něhož je ř.
κνδάζω plísním , han ím , a lit. skú n d žiu skústi
obžalovati, o b v in iti, u d ati, denuncovati.
kudla 1° m or.: chundel vlasů, chlupů,
kudlatý ch lu p atý , ch u n d elatý , (vy)kudlit (vy)ta h a ti za vlasy. Zm. jč. kudla (pův. kudlatá
fena) = fena, chod. kudle štěně, vokudlit se
d o stati m ladé (o čubě), jinde kudlák pudlík.
K u d la čuba přeneseně = 1° jč. běhna, 2°
m or. brzd a (srov. tý ž vývoj u čuba, fena,
kuna). S l te d y slova slc.-mor.-jč. až po
Chodsko. S expresivním c chod. cůdle neu ro v n an é vlasy (nikoli z něm . n ář. Zusdl —
Zottel!), cůdlat [vy- roz-) k rák ati, cuchati
vlasy, srov. níže cudry, cadrna. Sem patří
i m sl. (podluž.) šku d lit — kudliti. — slc.
kudla, -latý jako v č., ku d lit cuchati, muchlati,
zam o táv ati (vlasy, n it); p o su n u tý význam
m ají kúdol, kundol (dým u, prachu) = chuchval, chum el, kúdolit sa, kundolit sa valit se
v kúdolech (o prach u , mlze ap.), ta to slova
m ají v češtině ch-, viz je pod chundel. Rus.
kudlo, u kr. br. kudlo, p. kudla kadeř. — Je
i d ru h o tv a r s r; č. kudra, -atý, -avý PS,
klad. cudra, -alej (i čudra rozcuchaná žena).
V šechna naše slova m ohou m íti expresivní
ráz, o d tu d různé zm ěny (c-; ch- v chundel;
zv láštn í odnoží z té skupiny je i kadeř,
viz). Zm ětením tv a rů s r a l vzešlo kudrlina
(přípona -ina), obyčejně zdrobnělé kudrlinka
(a han . škondrlinke — drobné věcičky),
z to h o odvozeno kudrliti u Táborského. —
Sem náleží i č. slc. kudrna, jež pochopíme
nejsnáze jako zkráceninu z kudrlina; za
Sasinka bylo i expresivní slc. cudrna cadrna.
Chod. Kodrnáč, kodrnatyj m á podivné o;
snad je to vliv dávného sousedění se slo
vinským o b y v atelstv em v B avořích (o m ají
sln. nářečí!). — V šechna ta to slova náleží ke
koudel. J a k o výchozí tv a ry m ůžem e pro ně
k lásti *kqdbla, *kqdsra (a kqdera pro kadeř).
Jso u to asi už p ra sta ré obm ěny (vlastně
redukce) slova kqdela, vzniklé p ři přenesení
v ý zn am u n a chundel vlasů: rozum ěl se
chundel vlasů neučesaných, neupravených,
připom ínajících p ráv ě koudel. J e p rav dě
podobné, že hlásk o v á redukce (b m ísto e)
se objevila nejdříve v odvozenině n a -at-b
a te p rv e o d tu d že b y la přenesena do základ
ního slova, po k u d mělo onen přenesený
vý zn am (chundel vlasů). (Ale v chundel re
dukce n enastala.) B yl tu te d y , úhrnem
řečeno, rů zn ý v ý v o j: kqdela v přeneseném
v ý zn am u dalo je d n a k kqdeřa (viz kadeř),
jed n ak kqdbla a kqdbra. T ěm ito zm ěnam i se
to slovo v povědom í m luvících odloučilo od
koudel; to p a k usnadnilo i poslední zám ěnu
l/r a další zm ěny, uvedené výše (cudra,
kudrna aj.).
kudla 2°: p ro stý zavírací n ů ž; kudlička
u b o h á (hubená) osoba, z p řiro v n án í jako za
groš kudla; ch o d i jinde kudlatí asi tolik co
pižlati, zizlati, řezati jen kudlou = dělati
něco bez řád n ý ch , vhodných n ástro jů . —
P řejato , a to nejspíše z fr. coutelas mask.
(velký) kuch y ň sk ý nůž, tesák ; francouzské
zakončení (ve výslovnosti) -a způsobilo, že
při p řejetí to slovo přešlo k ro d u ženském u.
kudlanka, dru h hm yzu; název od P resla.
..Slovem k. chtěl neznám ý původce (vlastně
Presl! — V. M.) to h o to jm én a zřejm ě v y
jádřit podobnost předních noh k u d lan k y —
# kudlou, druhem kapesního nože . . . , k te rý
má jediné želízko, zap ad ající .do žlábku
dřevěné s tře n k y " . R . Schwarz a R . H ylský,
Živa 45 (1959) 23.
kudrna: viz kudla 1°.
kudy, stč. a n ář. kady; s předložkam i: dokud
(loka(va)d, stč. též dokovad; odkud, n ář. od
kud, z *od-kuda {-a-)·,pokud, nář. poka(vá)d. —
slc. kadě kadial kudy (kadekdo = k d o
koliv, kdekdo, kadejaký), dokial odkial p o
řade pokial pokel aj. Pol. kqdy kde, kam , r.
kudá kam . — Příslovce m álo jasn á. Jso u
zajisté od ide. tázacího km ene (viz kdo),
pův. asi *kode. P říbuzno je la t. unde odkud,
něcunde aby odněkud ne, srov. i alicunde
odněkud, aliunde odjinud. Ř . πόϋεν odkud,
se stálým -n, z *kuo-dhen, sn ad dovolí v id ěti
λτ kqde a v la t. -cunde tv a r stejn ý , jenže n
přesunuto vpřed ; te d y km en ko- jako v kolik,
koter-b (viz který) a p říp o n a -dhen. Z dá se, že
*knde měnilo své zakončení podle význam u:
převládl-li vý zn am ‘k d e’, p řijato -e z lokálu
o-kmenů; jestliže ‘k u d y ’, te d y -y z in str. pl.
o-kmenů, jestliže ‘odkud, d o k u d ’, p a k -a
z gen. o-km enů nebo -u z gen. «-km enů.
Byla-li předložka, ztrácela koncovka důleži
tost a m ohla o d p ad at: odkud. P ůsobily i rů z
né další vlivy: a v kady sn ad z kam (vy
skytovala se vedle sebe, srov. neví kudy kam)
nebo z *kal, srov. lit. kol. Málo jasné je -ovresp. -να-, srov. n ář. indová vedle jin d y ,
mor. tedovaj vedle tehdy, vč. posovád vedle
spis. posud·, rus. je otkudova vedle otkuda;
snad napodobuje pom ěr slov taký— takový
apod. S ně- označujícím „ n eu rč ito st" je dále
ně-kudy, odněkud, slc. odněkud, donekiat
(toto = do n ějak é doby); viz i poněkud. slc.
pokial (pod. odkial dotial dosial) m á -l už
bsl., srov. lit. kol (s m ěk k ý m l) = ja k
dlouho.
kufr; slc. kufor, pol. kufr. Vše ze staršího
něm. K uffer (nyní K offer) < fr. coffre. Za
poslední pram en se m á ř. κόφινος koš.
kuchati, již stč.: nožem o tv íra ti za b itá
zvířata a v y v rh o v at jejich v n itřn o sti SSJČ;
ve vých. nářečích je m ísto něho pitvali,
pístvati. V ýznam nedovoluje z to to ž n itito to k.
s jiným, zaniklým k., k te ré předpokládám e
jako východisko pro kuchař, viz kuchyně.
Pokládáme nyní to to žijící kuchati ‘p ís tv a ti’
za domácí, za s-ové in ten siv u m od kořene,
který je v kovali. V ýznam toho kořene se
již v bsl. době rozštěpil n a tři: 1° n a „ k o v a ti" ,
2° na „zabíjeti, p orážeti d o b y te k " (lot. kávu
kaut schlachten, to ten ); k to m u to druhém u
významu p a tří právě *kou-sá-tei > ku-cha-ti.
Podobná dv o jitost je též u kořene kol-:
lit. kálti, lot. kalt schlagen, schm ieden.
hám m ern, slov. *kolti, č. klátí b o d ati, z a
b íjeti; je i 3° č. klátí, tr k a ti (rohy). T ento
tř e tí v ý zn am ‘tr k a ti’ dovoluje ke kuchati
p řiřa d it i kouchati (viz).
kuchyně, slc. -ha, sln. ku h inja, sch. k u h in a :
hl. kucheh, dl. kuchha, pol. kuchnia (o d tu d
u kr. a r. kuchnja), n ář. kuchynia. — Z pozdně
sth n . kuchina t/v , to p a k z la t. coquina popř.
cocina. — V ývoj o statn ích slov b y l asi
ta k o v ý to : v ě. sln. a sch. z kuchyúa v y a b stra hováno sloveso kuchati v a řiti (nikoli ze sth n .
kochán, n eb o t u nem ůže b ý t z něm . o);
od něho u tv o řen o dále kuchař, -ka, r. kuchař,
-arka. V češtině to to kuchati zaniklo, neboť
existovalo jiné kuchati (viz). Stč. kuchta -tic
-tik, vše m ask., k u ch ařsk ý učedník nebo
pom ocník, m ladší k u ch ař (odtud za J g kuchta
šp a tn ý ku ch ař, n y n í jen fem. pohrdlivě
k u ch ařk a, kuchtili)·, jejich t lze vyložiti n e j
spíše vlivem sloves klechtati a klochtati, jichž
se užívá posm ěšně o jisté kuchařské p rá c i
(srov. zaklechtat polévku; z druhého u tv o
řeno pejor. klohniti). Ž erto v n á m etafo ra je
ve val. kuchta h a d r n a ch y tán í h rn c ů S vK .
*Kuchařb je i sln. sch., dále i hl. dl. pol. b .;
do těch to řečí přišlo už h o to v é od záp ad u
z těch , k teré m ají kuchati ‘v a řiti’; pol.
kuchta, kuchcik z češtiny.
kujeba znám o nejen u Vys. M ý ta; u K y jo
v a = šelm a, čtv erák ; je i v píseckých a rc h i
váliích. P ů v o d nejasný. Sobolevskij Slavia
5.439 je spojil s r. kujáva n ep o řád n ý m už
nebo žena.
kujón, slc. -jon: šibal ap. Z n ě m .K u jó n t/v ,
to p a k z fr. couillon zbabělec, h lu p ák (to
dále z it. coglione h lu p ák < vulg. la t. cdleáne
kleštěnec). — Od něho kujonovati trá p iti, což
je spisovně u praveno z lid. m or. kujonýrovati
(vč. kunýrovat, slc. kunírovai). Z něm . kujonieren < fr. coionner < it. coglionare, v lastn ě
zacházeti s n ěkým jakožto s hlupákem . P o l.
kujón podle B ru ck n era je z češtiny, sn ad
i kuni(e)roivac.
kujoun jč. (D ušek 2.49) a po d k rk .: p u n
čocha bez chodidla (jakási p leten á kam aše),
vč. u M iletína kujonek; za J g kujo(u)n t/v
i rukavice bez p rs tů pro žence (dosud kujóna
„o m o tk a n a ru k u “ pro žence MZ), kloc, cár.
„W in ter, D ěj. kroje 522 m á z 1591 k u jó n y
čili psí ru k av ice" . §m . P d . ku ju n y J P 32.141
je praco v n í o b u v s vrchem koženým , ale
chodidlem dřevěným . — N ejasné.
kukaň vč.: p leten á (košíková) p osada pro
kvočnu, m or. -aha. P ů v o d nejasný. S n a d
z kukla (tak to se n azý v á u Třebíče); o d k u d
nová přípona?
kukla, kdysi část oděvu zahalující h lav u
(stč. též kuklík: H ád án í P ra h y s K u tn o u
H orou), nedávno ještě šátek .na h lav u (vč.
ta k ; m or. kuklenka, kukuě), p odkrk. kukle
šalup, m ísty v ý stu p ek p ři v rch u lom enice,
k abřinec; zakuklili, slc. zakuklal, msl. u K y
jo v a guglat. Pol. slc. kukla, n ář. gugla, sln.
sch. b. gugla. — Buď pochází přím o ze střlá t.
cuculla kapuce (v an tick é latin ě -us), při
čem ž g- vyznaču je jenom cizotu slova; nebo
přes sth n . cuculá cugulá cugelá, střh n . kugelc
gugele t/v . — Jin o u cestou, přes ř.
κουκοΰλλι{ον), přišlo stsl. kukolb, sch. kukulj.
kukiík, již stč. n ějak á ro stlin a („stč. ro stli
náře to v y k lá d ají la tin sk ý m ascolonia, aschalonium K což je luk, ošlých, v B ohem áři je
k u k “, Šm.), n y n í Geum. O d nás je stpol.
k u klik G eum . — Snad od kukla. Něm ecké
lidové n ázv y P faffenkapperl apod., franc.
(Švýcar.) cappa de capuchin aj. dovolují
m y sliti n a podobnost s kněžským biretem .
kukmák, d ru h hub. P ře ja to Preslem ze
sln. kukm ak, což je z něm . Kucken-m ucken.
kuks: podíl n a důlním po d n ik u ; dříve i n a
pivovarském apod. S tarší podoba kukus;
obé z něm činy (raně nhn. kuíces -is -us, nyní
K u x , doklady z R udohoří a Saska). Něm .
slova v y k lá d ají N ěm ci n y n í z ě. kus, což je
p rav d ěp o d o b n é. Viz v šak B randla!
kukuřice. slc. kukurica, pol. kukuryca
kokoryca, r. ukr. sln. kukuruza, b. sch. kukuruz. P ů v o d nejasn ý . N ení vyloučeno (Berneker), že je slovanský: od kukurjav apod. =
ro zčep ý řen ý (srov. kokořík.) V ztahovalo b y
se to n a rozkladitou h orní la tu k v ětů prašníkových. P ře ja to jin am : maď. kukorica a td .
J e však i tu r. kukuruz; viz turkyně.
kůl, kolík; kolek m sl. = kolík, kuželka
(slc. kolok, kolka kuželka, kolkovat sa h rá ti
■v k .); ě. kolek byl p ů v . kolík s razidlem , p ak
,,ra z ítk o " sam o, konečně zv láštn í nalepená
z n ám k a p o tv rzu jící pop latek . — Všeslo"vanské: stsl. kol-b, slc. kol, hl. dl. kol, pol. kol
kál, u k r. kil, r. sln. b. kol., sch. kolac. — Psl.
kol-b je p a trn ě příbuzné se stin d . sálá- hůl,
h ro t, stnord. halí h ro t oštěpu (kopí), přenes,
ocas, středoir. cail oštěp. (S. Štech pís.)
kulač m ask. slc.: ču to ra ; m ísty gul ač,
gulaě K . O jediněle se objevilo i v češtině.
P S . — Z maď. kulacs t/v ; jeho pů v o d není
znám . H p t.
kulak: b o h a tý rolník, obdělávající své p o
zem ky stále jen p rací nám ezdních lidí nebo
chudších sousedů (náhradou za p ů jčk y
ap .). — P ře ja to z ru štin y . T am vzniklo asi
z u k rj kurkul t/v , to tiž zhrubělé *kurlculak
bylo zkráceno vy p u štěn í pa prv é slabiky; tím
to slovo dostalo stejn o u podobu jako r. kulak
p ěst. (Je m ylné d o m n ív ati se, že je s kulak
‘p ě s t’ totožné, že je tu jen jak ási m etafora.)
kulastra kulafstra kurástva kuráčka (slc.),
val. kurástva: m lezivo; slc. kurásla je polévka
z m leziva. Slovo k a rp a tsk é k u ltu ry pastýřské:
pol. kulastra, u k r. kidastra kuljastra kura{j)stra kuvastra kulejstra kolastra koljastra, rum .
corast(r)á curast(r)á corasla colastra, b. kolastra
kulastra, sch. konastra, maď. kurászlo gulaszt(r)a. V ýchodiskem je la t. colostra: n a
B alkáně zm ěněno v colastra; dom ácí form y
rum unské m a jí cor- cur- (rotacism us l > r),
kdežto col- je p rý z bulh arštin y . Přesto
v šak je pravděpodobné, že i form y s l se
po K arp ate ch rozšířily skrze rum unské
p astý ře, neboť m ůže tu b ý ti nová disimilace
r-r > l-r b u d již v ru m u n štin ě, nebo u přejí
m ajících Slovanů. V zhledem k m ožnosti di
similace nelze p o stu p šíření toho slova za
c h y tit a p o d at přesně.
kulhati, kulhavý, již s tč .; val. hanlivé kulhýň a t škaredě k u lh ati, též stč. kulhýněti. —
slc. kulhat, pol. n ář. kulgac, uk r. kulháty,
bělor. kulhác', rd . (záp.) kulgát. — Stavěno
podobně jak o belhati a pol. czolgaó si$ vléci se;
h/g bude te d y příponové a k. bude obměnou
staršího *kulati od k u l t>chrom ý, o němž viz
pod kulka. L it. kulziúoti k u lh ati, kulza kulhavec (z je „h an liv é" , Fraenkel). maď. kullog
vléci se, ze slovanštiny.
kulifaj val. slc.: loudal, nim rá, slc. n a
d áv k a hloupém u S SJ, též větroplach, spro
sťák (posm ěný název zem ana), staro ch (toto
za Palkoviěe). Od nás p řeja to do polštiny. —
P ů v o d nejasný. Sem p a tří i kuliferda chytrák
(též proniklo do polštiny)?
kulík, kulic: p tá k C haradrius (od P resla).—
Sch. ku lík, slc. kulík; dl. ku lík ZfS 7.342. —
P ů v o d nejasný. Zdá se, že to jm éno znělo
původně kulih(a) a že náleželo kolize. Lidé
si asi pletli oba p tá k y ; stč. kulih v K laretově
fysiologiáři s popisem se dosti hodí na
kulíka, ale veliké podobnosti mezi oběma
ro d y není: pol. ku lík je koliha. slc. m á lidový
název kulich — kulík pieskový (Ferianc,
slc. orn it. názvoslovie. 1941). J e m ožné, že
určení jm én a ku lík pro Ch. je dílo až P reslovo:
užil lidové v a ria n ty s -k, jm én a kolihy, pro
p tá k a sice u vod žijícího, ale b arv o u se od
kolihy zcela lišícího.
kulíšek v al.: kopeček SvK . N ejasné.
kulka, kulice chod.: slepice bez ocasu,
val. kulka, kulena t/v . Sem též jč. kulhátej
nůž = n a špičce zakřivený, bez h ro tu , kulbatá koza = bez ro h ů . — Ú tv a ry od adj.
*kul b (sln. ku lj zkom olený n a rozích, kuljav,
pol. kulaw y*chrom ý, ku lh av ý , u k r. zakxdýty
zchrom iti, zkřiviti). K ulhaly asi z *kulavatý.
P sl. kulb je příbuzné asi s ř. κυλλός (λλ z Ij)
zkřivený, zchrom lý.
kulmovat (vlasy): n atáčet, v ln it. — Z něm.
kolmen R zr.
kůlna kolna, bylo i kolně kůlně, zm . jě. též
kolník ků ln ík, m or. i kolnice kůlnice PS,
dosud u H ranic kolnica H zl. — slc. kolna,
n ář. kolen kolesna (-šňa) kološňa. Pol. kolnia,
sln. sch. kolnica. — Od kolo: je to p řístřeší
pro jed n o tliv á reservní a s ta rá kola nebo
i přístřeší pro „k o la" v starším význam u,
tj. pro vůz. P ův o d n ě bylo asi kolnica, z toho
redukcí kolna.
kumac: d ru h tk a n in y ; jednou u Celakovského z ru štin y , ale doloženo i ze slc. K o tt
P ř. 1.176. R . kumác, sch. b. kum aš. — Z os-
man. kum aš, popř. (rus.) ze sever o tu r. kuma6
(je i -as -ac).
kumbálek, ta k za Jg , n y n í i kum bál. — slc.
kumbál m alá tm a v á m ístn o st, zdrobň.
kumbálik. — J e zajisté z n ějak é zv láštn í
podoby p řejatéh o střh n . kam m er ‘k o m o ra’,
snad z *kamber nebo pod. Blízko je lit.
kamburis, kambar(i)s: uznám e-li p řem ístěn í
a-u > u-a a zám ěnu r/l, dostanem e kumbál
z nějaké něm . form y, ja k á b y la i p řed ch ů d
kyní litevských slov. Zm ěnu m m > mb
připouští několik b ad atelů , v. F raen k el 213.
kum hár čili havač, u J g kufner, val. slc.:
podle J . P odolák a SSNM 55.1961.30 je to
ve stěně koliby u v a try v ertik áln ě upevněný
otáčivý, asi 1,5 m v y so k ý sloup, s v y čn ív a
jícím ram enem , na k te ré se věší n ad ohněm
kotel; v n ěk terý ch kolihách z astá v á funkci
kum hárá dřevěn ý h á k zavěšený n a d ohněm
na dlouhém d řev u {poleň) nebo přip ev n ěn ý
řetízkem n a pod střešn í k ro k v i. — P ů v o d
nejasný.
kumpán, již stč. (též kum pánec, -nice). H l.
dl. kum pán. Ze střh n . kum pán, to p a k ze
střlat. companio, v lastn ě = kdo jí chléb spolu
s někým. — slc. kom pán (nyní je též kum pán),
pol. kompán b u d ze střh n . kom pán, nebo
přímo ze s třla t. „Dobrá kopa veselý člověk,
asi žertovně za dobrý kom pán“ . Sm ilauer.
kumpošt, kum pešt s tč .: kyselé zelí. Ze s třla t .
kompest t/v (acelentum , saw er crau t). Šmilauer.
kůň, koník, koníček (rozličné v ý zn am y p ře
nesené, velm i jasné; v ý zn am „osobní zálib a41
je kalk za něm . Steckenpferd t/v , což původně
byla dětská h račk a (Sm ilauer); stč. konieř,
nč. koníř (odtu d konírna), Jcoňař, koňák·,
konina; koňský, koňmo; podkoní; zkoniti zkaziti PS. — Y šeslovanské: stsl. koňb, slc. kóň,
b. pol. kati, u k r. lciň, r. koň, sln. sch. konj. —
Psl. koňb je zajisté lidová zkrácenina ze
vznešenějšího komoňb (kvůli dvojslabičnosti,
kterou žádalo časté spojování s vol-b), to pak ,
ják lze souditi z kobyla a z la t. caJballus, je
z některého staršíh o (asi praevropského)
slova s b (zám ěna bfm b y la sn ad n á, obě jsou
retnice!). Ale s ta n o v ití celou podobu slova
praevropského, i k d y b y jen přibližně, je
nemožné. Slované te d y opustili staré ide.
slovo (lat. equus, ř. Ιππος a td ., ještě lit. ašvá)
a přejali slovo cizí, podobně jako u R o m án ů
proniklo caballus m ísto equus.
kuna. K rom ě znám ého zv ířete m á k. i jiné
významy. U b altsk ý ch Slovinců znam ená
fenu; předpokládám e-li tu m ožnost i u P o
láků, pochopím e z toho polský v ýznam obruč
zločincům n a k rk nebo okov n a ruce, neboť
je to cosi jak o b rzd a, b rán ící ve volnosti
a v pohybu, viz zde fen a , čuba, kudla =
brzda. A poněvadž brzdou u vozu b ý v ají
špalky nebo d řev a v podobě kolu, lze z toho
vyložiti p ak i český v ýznam kůl v p lotě;
sloup dřevěný ve stav b ě, do něhož se zača-
povaly stěny, kde nebyly nebo nem ohly b ý t i
roubeny pro překážku nějakou se stěn am i
jin ý m i (zč. za Jg ; chod.), nebdť i ty to sloupy
a koly pevně drží pohrom adě (brání jim
rozejiti se, u volniti se) vodorovné h rázk v
nebo břevna. T ak o v á bude i slc. Jcuna část
p lu h u k upevnění v ah . — V šeslovanské
v y jm a bulh. P říbuzno je lit. kiáuně, lot.
cauna, stp r. caune k u n a (stpr. c = k), dále
(Treim er ES 71) z K av k azu sván. kiven
k u n a, liška, gruzín. kw rna k u n a. Jin é kuna
znam enalo p la t (za nevěstu), nájem né (za
pole), příbuzné s h et. kusan t/v . Mch AO
17.135.
k u n iti za J g m or.: šu k ati, h led ati; u B
kundat se laš.: šu k ati po domě, vy- v y p rav iti
se; sem p a tří snad i vč. kundat se od L ibu ně
(ČL 1.373, bez u d án í význam u) a vč. u Miletín a nevejkuda — kdo se nem ůže včas v y
p ra v it. P ů v o d nejasný.
k u ň k ati, pův. fňukavě m luviti, n a řík a t i,
p a k i o sk řeh o tu žab. O bdobně sln. kuňkali
a hl. kunkac, dl. kunkas. Z vukom alebré,
srov. stč. kuknati, nč. u ň ka ti a škruňkat J g
o žabách.
k u n t (zast.): zákazník, n y n í žertovně kun Óoft; z něm . K undě zákazník, kolekt. K u n d schaft zákaznictvo. D ru h ý lid. vý zn am ku n t
— p ro h n an ý člověk, d areb ák pochází o d tu d ,
že K undě (doslova = znám ost, od kennen)
je kam arád sk é oslovení m ezi něm eckým i
tu lák y , p o tu ln ý m i to v ary ši, k rajá n k y . slc.
hovor. zast. kunčaft zákazník.
ku p a: h ro m ad a; ku p iti, naku p ili, skupit»,
skupenina, z to h o skupina, přeskupiti. —
C hybí v slc.; jin ak je všude kupa, jen jsi.
je ku p (Stsl. kup-b), sch. též -a. — P sl.
původně asi m ask. kup-b (fem. n a -a se
objevilo te p rv e asi vlivem slov jako gromada
aj.), neboť i v jiných jazycích jsou vesměs
m askulina: sth n . húfo, n y n í tía u fe n , av.
kaofa- h o ra, h rb , lit. kaupas. J e to jm éno se
stu p n ěm o v kořeni, ide. *koup-o-s, od slove
sa, jež se zachovalo v p rim árn í podobě v lot.
k u p u ku p t srážeti se v chom áče, s au p ak
v lit. ka u p iu kaupti h ra b a ti něco v hrom adu.
kupadlo: bylo v stč. s význam em ‘m ísto
ke k o u p án í’. Vedle to h o znam enalo u jiných
Slovanů le tn í slavnost slu n o v ratn í (u nás
p řed Jan em K řtit.), nazvanou ta k podle z á
věrečného koupání (to dosvědčeno u starý ch
R u sů : noc vyplněná hram i a veselím u k o n
čena p řed zvoněním n a jitřn í všeobecným
um ý v án ím v řece). Viz N iederle ŽSS 2.1.252.
Jm én o k. se později přenáší na rozličné rekvisity a p řed m ě ty s těm i slavnostm i a o b řad y
spojené. V staré češtině je k. dosvědčeno jako
„n av azad lo " , rů zn o b arev n á niť, jíž ovázán
d árek d áv an ý při té to slavnosti, a jako d árek
te n sám . Do nové češtiny se k. zachovalo na
jih u Čech: někde je to ro stlin a sveřep (jisté
ro stlin y m ěly p ři těch slavnostech úlohu,
v. upolín), někde m ísto v jeteli vypálené od
kokotice (K ubín L F 27.360). V celku m am ě
jen nezřetelné zbytečky.
kupina: 1814 za J . Em . P ohla, D o b ro v
ského, J g a dosud jč. (tu i p u p in a L F 27.362)
= o s t r u ž i n a . sln . kopina, sch. ku p in a , b.
kdpina t/v , stsl. kopina křo v in a. Snad sem
p a tří i r. gubina, zelenina, j a h o d y (cituje
K ip arsk y 198). — Psl. kopina·, odvozeno
od *kopa, k teré je zachováno v p. k$pa,
n ář. kqpa křoví, též říční ostrov zarostlý
křovím (a v hl. dl. ku p a klubko, chuchval;
ostrov) a k terém u se ro v n á lit. kum pa
k ř i v ý , o h n u t ý p r u t (m á N esselm ann)
(ostružiní je p ráv ě složeno z k řiv ý ch p ru tů !).
D alší příbuzenstvo je v ř. κάμπτω ohýbám ,
křivím , got. ham fs zkřivený.
kuplíř, slc. kupliar. Z něm . K uppler, to
od kuppeln ( > č. kuplovati); to to p a k z lat.cópuláre ( > č. kopulovali, fam . kopulírovati)
od cčpula spona, spojení.
kupole, lidově přesm ykem kopule. slc.
kupola. — Z ital. cupola, což je zdrobnělina
(střlat. cuppula) od cúpa k ád , sud, cuppa k ád
(it. coppa pohár). P odle podobnosti k o b rá
ceném u poháru.
kupovati, koupili·, koupě, kupní·, postv. n á
kup odkup vkup výkup·, i sta ré k u p u (č. ku p
atd .) je p o k lád ati za p ostverbale; kupec
(-ecký, -ectví a j .), o d tu d kupčiti; právn ick ý
term ín kupitel; nábož. vykoupili, vykupitel·,
nákupce, pře-kupník, stč. súkup, ně. soukup
(časté jako příjm ení) p řekupník. — *Kupq
ku p ili a kupovati, u všech Slovanů. — Psl.
p řeje tí z germ . *kaupjan, sth n . kouffen, nyní
kaufen, a td ., z čehož n ejp rv e ku p ili. G er
m ánské sloveso u tv o řen o ze sth n . koufo
obchodník, han d líř, jež je p řeja to z lat.
caupó krčm ář, h o k y n ář, slova p ů v o d u dále
neznám ého.
kůr, stč.: k o h o u t; n y n í jen zoologický te r
m ín; fem. stč. a n ář. kúra slepice; dosud sp i
sovně kuropění·, k u r n ík ; ku ří oko, p ů v . kuří
řit (viz řiť); kuřinec slepičí tru s; kuříčka a jin á
jm éna rostlin viz zvláště; kuře; od plur. (stč.)
kuřenci je m or. kuřeněář p řek u p n ík drůbeže;
val. kuřacník k u rn ík , kuřatnica kvočna. K u
řátka šlovou v C. sku p in k y hou b y C lavaria,
m or. a slc. (tu kuriatka) v šak houby C antharellus. Laš. kuřata jsou i velké osypky. —
K u r u resp. kúra je všeslovanské. P ro ti
oblíbeném u tvrzen í, že Psl. kuru m á základ
zvukom alebný (prý je p říb . stind. káu-ti
křičí), lze u v ésti to , že to slovo vězí p atrn ě
i v názvu koro p tv e (viz); tu v šak charakterisuje ne křik, ale to , že ona zp rav id la jen
běhá; i k u ro v ití p tá ci lé tají jen zřídka.
A poněvadž slovesa pro k řik k u rů jsou přece
jen odchylná (kokrhali, kdákati, ale i pouhé
obecné pěti: kuro-pění; pětuch = kohout),
popř. objem ná (ukr. ku ku rika ty ap.), u c h ý
líme se k dom něnce, že kuru souvisí se slc.
k u r ii běžeti; to je jen v pri- p řik lu sati, prep řeběhnouti. Slovo p rastaré, příbuzno je lit.
k u riu kú rti a lat. curró běžeti, ř. κνοέω být:
v chodu. Mch L P 5.87.
kůr, stč. kár. Z la t. chorus. N ovější přejet:
podržuje ch: chór, msl. chóra, laš. chorá; slc.
chór; chorovod (srov. pol. korowód).
k ů ra strom u apod., kůrka chleba, koravý.
kom aty, o d tu d kornatěti; m or. odkorek = č.
k ra jin a (méněcenné p rkno od k raje kmene,
m á jen jedinou řeznou plochu): laš. odkorek.
jvč. vo(d)korek (slc. odkorok (-o-) odkorka). —
slc. kára, pol. u k r. r. sln. sch. b. korá. —
P sl. korá upo m ín á je d n ak n a skorá kůže.
la t. corium kůže, jed n ak n a la t. cortex kůra.
dále n a ch an tij. kar k ů ra (R inde, Schalea jukagir. xár (x = ch) F ell (cit. z Acta
ling., B u d ap est, 8.267).
kurancovati jm .: tre s ta ti, tý ra ti, trá p iti.
u K u n š tá tu vykuřančit; s ko- vč. u Páky
koruncovat, han . u B oskovic koroneuvat
(k á ra ti)..— Z něm . n ář. kuranzen, korar.zev
t/v . (z to h o to je č. běžné fam . korencovat).
ku ráž; slc. podgurážit; m or. guráš, val.
nagurášit si k lobůk = p o sad iti šikmo, „na
g u rá š“ ; podkurášený podnapilý. Z fr. courage
odvaha.
kurděj, již v 15. stol. o v říd k u n a jazyku
koní; ny n í vříd ek n a dásních, projev skorb u tu ; val. kuřej B ; kopaničáři se smějí s ta
rý m p an n ám , že m ají pod lelíkem kurdzej
(J. H ofer). Stpol. kurdziej, kurdziel. — Slovo
m álo jasné. J e v šak pravděpodobné, že je to
p ře ja tý a v koncové slabice velm i změněný
cizí název pro sk o rb u t, nem oc hlavně n á
m ořnickou, srov. zvláště výchozí hol. scorft.
schurft, n y n í scheurbuik, angl. scurvy. Ale
jak o u cestou a odkud to slovo k nám přišlo
(od nás p ak k Polákům ?), nelze dosud říci.
N aše -ěj přidáno asi podle stč. lišěj, dýmej.
k u rta: k rá tk á cestovní klerika (u Jiráska:
K t 6-PS). — Slovo z la tin y (curta = k rátká,
to tiž klerika), běžné u k ato lických kněží. —
Totéž slovo, s příponou ka, je slc. pol. r.
u k r. kurtka, slc. též gurtka, k rá tk ý cestovní
k ab átec, a v p ů vodní podobě i maď. kurta t/v.
Ja k ý m i cestam i se to slovo šířilo, není
zjištěno, m ožná že v U h rách pom áh ala i zem an sk á la tin a (Sulán StSl 3.289 m á za to , že
se šířilo z m a d arštin y ; jiní m yslí, asi mylně,
n a pů v o d z tu r. kůrtek t/v ; ale to je samo
snad p řejato , p rý z ru štin y , nebo, soudí
H au p to v á, z m ad arštin y ).
k uruc: slc. ta k byli zváni v U h rách vojáci
různých p o v stán í v 16.— 18. století. Slovo
to bylo znám o lidu i v přilehlých krajích
m oravských, n eb o t kuruci, n ap ř. Bočkajovci, konali v p ád y i n a M oravu; z h isto ric
kých děl proniklo do spis. češtiny. — J e
p řejato z maď. kuruc ‘k řižáck ý v o ják 5
(Sulán StSl 3.287), což je sn ad ze středolat.
crucius t/v , to p a k od cru x, kříž. P atrn ě
p ovstalečtí vůdcové dávali svým lidem toto
vznešené jm ého, jež se v maď. form ě ujalo .
J in a k je maď. kuruc doloženo jen jako
..loupežník" (H au p to v á z tu reck ý ch d o k u
mentů) a potom jako „stoupenec R ákócziho“
Šm.).
kurva, kurviti se, zkicrviti, kurevnik. Slovo
již praslovanské, je všude zastoupeno. N e
může b ý ti p řejato z g erm án štin v (sthn.
■mora, n y n í H ure, stsev. hóra t/v ; gót. hórs
.cizoložník), n eb o t bychom musili, m íti ch-.
Naopak, germ ánské slovo je z Psl. P sl. kur-bva
vzniklo asi (ale Šm. pochybuje) p ronikavým
zkrácením z kur[op-bt]-bva, viz koroptev. (P ro ti
domněnce Sobolevského, že k. je od k u rv —
srovnává se i fr. poule ‘slepice’ i ‘m ilostnice’
— lze zdůraznit, že koroptvička se klade n y n í
i skutečně o milence, kdežto slepička je spíše
jen skrom ná staro stliv á hospodyně, dále že
konstantní --bva m á v kurop^t-bva své v ý ch o
disko dobře doložené, od kur v je v šak feminimim vždy jen kúra nebo kurica). Mch
Slavia 21.259. M ísty se řík á kurvička m alým
holčičkám (K orbiel aj.); v id í se v to m
příklad zvláštn í ro zm arn o sti jazykové; ale
je též m ožno m y slet, že je to žertovně
obměněné b u d sta ré *kurička ( = slepička)
nebo koroptvička.
kuříčka: ro stlin a M inuartia, v botanice
po prvé u D . Slobody. J e vm . lidové, též
v podobě kuřačka. Vzniklo asi ú p rav o u v ý ra
zů kuří mor nebo ku ří střevce, což jsou nějaké
rostliny téže čeledi jako M. P odrobněji
o tom J R .
kus, kousek, msl. kúšček. Sem p a tří i adj.
kusý, expresivně laš. g u zy; val. kuska
kusařia — slepice bez ocasu, kusáry =
punčochy k u jo n k y . — slc. hl. dl.-ukr. r. sch.
kus, pol. k§s, sln. kos, b. kas; ad j. slc. kusý,
pol. k§sy, hl. kuši, dl. kusy, u k r. ku syj, sch.
kus, b. kas. — P sl. k g s t, su b stan tiv u m ,
souvisí nepochybně s kousati. B ylo to asi
postverbální jm éno činnosti (,,u k o u sn u t í“ ),
Dak věci (u k o u sn u tá část, n ap ř. chleba);
význam se p a k rozšířil z ,,ú k u sk u “ n a obec
nou ,,část“ oddělenou ne už kousnutím , ale
jakýmkoli způsobem ; podobně je něm .
Bifichen, ‘kousek, tro c h u ’ od beifien k ousati,
a angl. bit ‘tro c h u ’ od bite k o u sati; možno
tedy m ysliti n a vliv slova raz-b (od rězati)
apod. D alší vývoj v ý zn am u u nás je jasn ý ;
,.kus“ divadelní apod. b y la původně jen
část celého program u, jako kus te x tu apod.,
kus hudební; lid. kousek = k rá tk á povídka,
článek atd .
-kusiti: o-, po- se, z-, postv. po ku s ( > -ný);
iter. o- po- z-koušeti, o d tu d pokušení, p o ku ši
tel, zkouška; stč. vzkusiti P o d k o n í 223; msl.
'ykusit vyzvěděti, -kúšat. Z ru štin y je vkus
(viz). — Stsl. is- o- po- vb -ku siti -kušati, pol.
kusic atd . u všech Slovanů v y jm a luž. — P ře
jato v Psl. době z got. kausjan okusiti, zkusiti.
kustovnice: ro stlin a Lycium . P reslů v v ý
tvor z r. kust — křoví, k eř. T oto *kust-b je d o
mácí, příbuzné s něm . Strauch k eř (k-st p ře
místěny; r navíc nevadí).
kuš, p lur. -te; k to m u p řitvořeno kušovat
m léeti, d á ti pokoj (jako je vídeňské kuschen,
maď. kusol. Šm.). Vše velm i vulgární. — s lc .
k u š a vulg. sloveso ku ša t b ý ti po tich u.
P ůvodně m yslivecký v ý raz z fr. couche —
lež, n a psy; ze šlechtického p ro střed í pronikl
mezi m yslivce a nakonec v o sta tn í lid.
Z téhož pram ene je i něm . kusch! a maď.
kuss! — H an . u P ro stějo v a je běžné kuštyk =
ale jdi!, snad z kusch dich (K p).
kuše, sté. kušČ. slc. husa, pol. kusza. P ů v o d
nejasný.
kušna, vulg.: h u b a, o d tu d vulg. kušnit.
Z něm . Gusche (Gosche) t/v .
kutáleti se: viz kotáleti se.
k u tá lk a lid.: pochodující dechová kapela;
obyč. vojenská PS. — O d slovesa kutáleti se
v aliti se, jehož se u žívá (PS) expresivně též
„o chůzi m alých a tlu stý ch lid í“ . Členové
dechových kapel ta k o v í p ráv ě b ý v ají.
k u ta ti a k u titi: tě žiti n ero sty ze země, kutatací, kuťba, kutéř. Lidově m or.: h ra b a ti
v hlíně, ve sm etí, popelí apod. (též -iti): ch o d .
slepice ku tí, m or. u H eršpic kutá se v hnoji,
msl. ku ře kuce, k o h ú t vykutal chrobáka, roz
kutat uhlí v kam nech (nástrojem k to m u je
kuták p ohrabáč); m or. zakutat se do sto h u,
do peřin, stč. pokutiti p o h řb íti; č. ku titi
d ělati drobnou práci, popř. ta jn ě , posm ěšně
i ‘k a z iti’ (han. s- po- kotat L); p a tří sem
i zakutily zarp u tilý a i val. kutm a(ca)t sa
p ip lati se ? Od ku titi dělati je skutek; p ů v o d n í
v ý zn am m ěl zajisté o d stín p o n ěkud h an liv ý
(stč. Ju d á š zradu skutil); skutečný, -nost, u s k u
tečnili, vskutku; klad. skučiti v y v ě s ti, vykon a ti, ze * sku tčiti‘i slc. kutat i ku tit h led at i,
h ra b a ti, vykúcat si v y h ra b á v a ti si, vykut(r)at
v y h ra b a ti, vym ysliti, vyku ta t -tii, -tovai v y slíditi, zakutrat sa z a h ra b ati se. — V ývoj
v ý zn am u an i původ nejsou zcela jasné. Zdá
se, že všecka ta slova v sk u tk u p a tří do jedné
skupiny, ale že v něčem p řistoupil vliv cizí.
V lastním význam em je asi ‘u k rý v a ti’ (srov.
r. n ář. zakutat u k rý ti, uschovati, skut ú k ry t,
sch. skutati u k rý ti, b. skátam skrývám , u k lá
dám ) a zdá se, že vše je příbuzné s ř. κενϋω
a χννΰάνω u k rý v ám apod. Ze složeniny s v ý
še vyvinul v ýznam ‘v y h ra b a ti, v y slíd iti’, p ře
šel n a jednoduché k. o slepičím hledání červů
v zemi apod., jež se děje hrab án ím . J in á
v ětev význam ová, ‘d ělati ta jn ě ’, to tiž někde
v koutě, je osvětlena stč. v ěto u je n ž (nevěrní
rádcové) tak p o k u t n ě zlost k u t ie . ‘T ěžiti
n ero sty ’ je zajisté vlivem něm . kutten t v
(od K aute jám a). Ojedinělé r v -kutrat m ůže
b ý ti tak o v é jak o v pátrali áj. (po í!); Ju n g m an n v šak zná i něm . auskuttern. — m aď.
kotor a kutat kut(r)ať- jsou ze slovenštiny.
k u řák v al.: k rálík sam ec; od vábící interjekce (na králíka) kut! kut!
ku tě: jen ve rčení jí t na kutě — s p á t;
ojediněle dolů, s kutí!; zcela neobvyklé je
na kůtěti PS z Čapka-C hoda, sn ad p o u h á
licence spisovatelská. Slovníky m a jí pro k.
ek v iv alen t „lůžko, p elech". — J e to zb y tek
v ý razu , jem už odpovídá r. kut. To označuje
zp rav id la podle R h am m a p ro sto r pod
p o latm i, kde bylo m ísto p ro lože hospodáře
a hospodyně; n y n í označuje oddíl jizby při
peci („b ab í k o u t“ ), spací p ry čn u („polok")
aj. (VSES). — P oněvadž v ru štin ě vedle ku t
je i kut v tém že vý zn am u , je zřejm é, že výchozí
slovo je to , k te ré je v č. kout; kuté. arci
p řed stav u je přechod od í-km ene kýa-km eni.
k u th a n stč. i n č„ dosud běžné n a M oravě.
P odle G ebauera ze střh n . gluotphanne ( =
G lutpfanne).
k u tík laš.: opěnačka, p o u to n a koně. N e
jasné.
kutloch, zdrobn. kutloušek: nevzhledná m a
lá m ístn o st, i psí bouda, o h rád k a v k o u tě pro
h o u sata, výklen ek pod k am n y ; kutlina s v ě t
nička p ro služku (K licpera), ku tlin ka psí
bou d a. — Ze staršího kuttoj (tak i polský),
kutlhof dom ek pro porážení jatečn ý ch zv ířat,
to p ak = něm . K uttelhof (Kuttel droby, střer
v a s žaludkem ; stč. kutléř jitrn ičn ík ). K . K orbiel (pís.) m yslí v šak n a „ k u tací d íru "
(.K u ttlo ch l) v dolech.
k u tn a , slc. kutna, hl. kuta. — Z něm . K utte,
to p a k ze s třla t. cotta.
kuvik laš.: kulich (A thene n o ctu a, sýček),
slc. laš. čuvik, slc. kuvik, tuvik, msl. tuhýk,
tuýk, h an . u B rn a tu jík , č. též lidově (Šír)
k u jík , p u v ík ; zč. ku j íček, kujíšek, pujíóek V ek.
Jeh o hlas = kuvikat, čuvikat a td . Sem p a tří
i č. kulich, spisovné, ale v lid u m álo rozšířené;
lid řík á sejček a jin ak . — Zvukom alebné;
jeho hlas je — podle K n ěžo u rk a — čty řd íln ý
p ú jď p ú jd kev kev ku vit ku vit p u p u p u p u .
O bdobně jinde: b. sch. ku kuvija, b. chuchuvica, sch. kuku vika , sln. čoviíc skovik, pol.
k u w ik . L it. kúvykseti a pod. o hlasu sovy.
Viz i tuhýk.
k u zň a val. laš.: k o v árn a, jč. kouzeň,
kouznička D ušek 2.14,55, kouzeň po d k am n í
( = výklenek p o d starý m i cihlovým i nebo
kachlovým i k am n y , kde se u k ládalo dříví,
J jč ř 210), kouzně ú zk ý p ru h [ve stodole]
ponechaný m ezi v rstv o u obilí J jč ř 209,
cestička m ezi dom y (K ubín); laš. ku zn ík
k o v ář. — slc. kúzňa, kúzeň, pol. kužnia,
u k r. kuznja, r. kuznica; u k r. r. kuznec kovář.
— Z *ku-zňa, ku- od Jcovati; p říp o n a -zúa
jako v lázeň.
kůže, kožený, koženky, kožní; k a b á t c e lý
z kůže (na rozdíl od šu b y je n podšité) je
č. kožich (slc. kožuch), o d tu d kožišina, lidově
s disim ilací i-i > e-i kožešina, podle to h o
dále kožešník za kožišník; koželuh od loužiti,
v. louh. — V šeslovanské je koza a kožuch t>. J e
pravděpodobné, že koža je odvozeno — p ří
ponou -ja — od koza (jsou v šak i jin é d o
m něnky!): „kd y si [lid é]. .. halili své boky
do kozích koží" (Theognis, cit. u Thom sona,
A ischylos a A thény, P . 1952, 104).
kužel, slc. kužel·, ozdobná h lav a přeslice:
nověji jisté geom etrické těleso; opav. kružel
a Vsl. kružel m ají r z polštiny. Č. kuželka
sloupek do jisté h ry , o d tu d je kuželník. —
P rv o tn í vý zn am je zajisté h lav a přeslice:
ta se zve pol. kružel a kqdziel (kdežto
kr§giel — kuželka), hl. kudzel, dl. kužel, ukr.
ku žil, slc. r. kužel, sln. koželj, sch. kuželj.
b. kážel. N ehledím e-li k polštině, vychází
p ů v . kqželb. Bělor. kužel však je koudel!
P oněvadž n a kužel se přivazuje koudel,
b y ly o d edávna o b o u stran n é v liv y hláskové
i význam ové. Zdá se, že základem je stněm.
kugel- — h ů l s k u lo v itý m „knoflíkem " na
konci (příbuzné s Kegel kuželka), u Slovanů
zkřížené s dom ácím slovem pro koudel
*kodélb. To b y znam enalo, že přeslice kuže
lová k n ám přišla od záp ad u ; dom ácí byly
přeslice jin ý ch ty p ů . Pol. r je vlivem slova
krqžyc, že kužel je st vy kroužen = soustru
hován.
kvačet val.: dřepěti. slc. kvačat (kva-,
kvo-) b ý ti v podřepu, ve skrčené poloze,
d řep ěti; žiti n a jednom m ístě, trč e ti někde. —
J e příbuzno s něm . hocken t/v .
kvačiti; k v ap iti, spěchati, Jcvačivý, kvačný,
vesm ěs jen knižní, m álo životné tv a ry .
V starší době bylo jen přikvačiti někoho
(ptáčník p tá k y síťkam i přikvačuje) a pod
m ětem bylo v žd y jen něco nem ilého (i nyní
přikvačí n a nás jen nehoda, bouře, nikdy
v ý h ra apod.). slc. dosud ta k (mladí privyknií, prikvačia ich všakové starosti);
m or. dokvačit d o m ačkati; je i slc. zakváčit
koho = zach y titi, p řim áčknouti, přitisknout!
(voz zakváčil nohu). — Odvozeno od starého
slova kvaka h ák , ve zv láštním význam u
‘dlouhá p a stý řsk á h ů l z a h n u tá n a způsob
b erly ’. T akovou holí p a stý ři ch y ta jí ovce
z a nohu, chtějí-li je d o sta t do ru k y , tak
se ch y ta jí i husy z houfu. P řikvačiti je tedy
„k v ak o u p řich y titi, p řid rž e ti"; pro oběť to
znam ená zp rav id la pohrom u, o d tu d má
svůj původ přenášení n a nem ilé příhody.
Z trá ta povědom í o to m to věcném výcho
disku způsobila p a k zm ěnu v azby. (Viz
Z u b atý 1.1.151; Mch L F 65.315.) Novodobé
užívání m ísto p řiknapiti spočívá te d y na
om ylu; kvačiti, ab strah o v an é z při-, pro zra
zuje svou p ap íro v o st n ep atrn ý m počtem
dokladů. — Od kvaka h á k je dále slc.
nakvačat navěšeti (mylné a m ísto á), zakvačit
zavěsiti n a h ák , odkvačit su n d ati, co visí;
odepnouti, kvačit, kvačkat p řip ín ati, věšeti
n a háček. S tran kvaka, kvačka há(če)k,
m o ty k a, veliká n o h a : sch. hl. je kvaka t/v ,
hl. kvačíc o h ý b ati, sln. kvačkati zapínati na
háček. P říb u zn é je něm . H aken.
kvádro fam .: šaty . Vzniklo zpětným p o
stu p em ze slangového (v divadlech) kvadróba
šatn a, zásoba ša tstv a , což je z fr. garderobe t/v .
kvaka, kvak kvaček čvak: tu řín ; vše vm.
a slez. U P u ch m a jera kvákev. — slc. spis.
kvaka, n á ř. i kvak. Pol. kw a k, klak. —
Nejasné.
kvákati 1 °, kvákavý, o hlasu v ran , hus, žab
aj., přeneseně ‘tla c h a ti’: v to m to druhém
význam u je o d tu d s n ovým expresivním
zakončením vč. k(v)andat (srov. krandati
křandati žvandati), z to h o dále (srov. vč.
candat, canit t/v ) klad. kvanit a vč. kanit
tlachati (podivné je kvanit p la k ati, od Polné),
han. u Boskovic kondat Svěř, vulg. kachrat
kafrat. — V šeslovanské: slc. kvákat, hl.
kwakac atp . všude. Ze zvukom alebného kvá
a příponového k-\-ati, srov. me-k-ati, ckáti
aj. Srov. dále krá-k-ati. V arian ty s n vzešly
z *kvankati: dl. m á kwankaé.
kvákat 2°: sráti. Msl. v y 0 se Mal. — Asi =
kakati, ale n a rozdíl od kakati, k teré bylo
omezeno n a řeč k dětem nebo o dětech,
je toto k. zeslabeno vloženým v (to je vzato
z kvákati 1°, ale příčinou toho je jen t a
vnější podobnost; podobně je ,,zjem něno“
mor. osrat koho v ohřát rovněž přikloněním
k jednom u rým ovém u slovu). J e i ta k dosti
hrubé; p roto se ho zp rav id la užívá jen
jako m írnějšího v ý razu m ísto sprostého
zesrat (koho), v y jad řu jícíh o opovržlivé o d
m ítnutí ( =■ „ v y k ašla t se“ n a koho nebo co,
viz kašlat); v Č. já bych ho zkvak PS, já ti na
to kváknu (kváču, nakváóu) (. .s e . .vykváču)
LN 28.2., 10. 4. 1943, n a Mor. han. okfákat
koho, nakfákat se n a koho G r, val. okvákál
bych ta B, laš. vykvakat se na to H o r, msl.
nakvákala bych na ného Mal. V Č. je i zcvaknouti t/v P S -vč.: v slc. další zm ěnou fá k a t
sráti, srov. hanáck é kf-. Viz te d y i kadit 2°,
Jákat.
kvap val. laš.: jem né peří zvané p rach,
kolekt. kvapí B ; vápení, p rach z peří, k te rý
spouští husa n a vejce p ři vysezování h o u sat
Václ 253. Pol. kw ap. — Snad p řejato z germánštiny: je něm . k a ff n tr., angl. chaff
plevy; něm . slovo se přeneseně klade též
o něčem nicotném .
kvapiti, již stč., kvapný, po stv . kvap, stč.
vkvapky kvapně, náhle, nč. nakvap; ojediněle
též stč. cihvapný; jč. sch(v)apna, schlapna
kvapně; přikvapiti, u kva p iti se. Tanec kva
pík. Není ve slovenštině! — Pol. kw apic si§
t v, ukr. kvapyty po h án ěti, k. sja spěchati. —
Zdá se, že v lastn í vý zn am je v ukrajin štin ě,
tomu nasvědčuje i č. překvapiti někoho.
Podle toho by bylo v češtině zaniklo n ále
žité se. P ůvod nejasn ý . S to jí za zm ínku, že
■ap- je i v jiných slovech pro rychlost, rychlé
přepadení apod.: lapiti, stč. na(d)trapiti
napadnouti, zac h v átiti, viz i slc. na-ďapit.
Jsme-li n a správné stopě, by ly by kvap-,
lap-, trap- expresivní ú tv a ry , jejichž p by
vyznačovalo neočekávanou n áh lo st; o je
vokalismus zcela n eu trá lm . (Ale T rubačev
λΜ 7.134 o tom poch y b u je; spojuje kvapiti
8 kypět i a s lit. kvapas p á ra , zápach.)
kváriť kvárat msl. slc.: k aziti, ničiti, peštit(potraviny) ; msl. laš. i gv-, všude též s do- p o s- u- za-. U k r. kváryty, b. kvarja, sch. s ln .
kvariti t/v ; postv. sch. sln. kvar, sln. i kva ra. — P říb u zn é je ř. κεραιζω (od *kerav-o-s)
plenit, p u sto šit, h u b it, u b íjet, κήρ zk áza,
sm rt, κηραίνω kaziti. M atzenauer L F 9.44.
N aše kvar- se vyloží anticipací v; stu p eň ě
(který dosvědčuje řečtina), byl zm ěněn asi
m ilací (k a druhé slabiky v *kera-) v á.
kvasiti, kvas; kvasnice, nové term ín y kva
sinka, kvasný; m or. kvašená o k u rk a (slc.
kvašená) = č. kyselá; p o stv . zákvaska, n á kvas(a); nakvasili ro zjitřiti, rozzlobiti, z p ra
vid la nakvašený. R . kvas je d ru h náp o je;
v stč. p itk a, kvasiti = h o d ovati, po p íjeti.
V Lužici kvas znam ená též p itk u a s v a te b n í
h o stin u (podle Schneeweise 38 se význam ,
ta k to v y v in u l pro to , že kvas, těsto , m ěl ve
sv ateb n ích obřadech m agickou úlohu p řiv o
láv ající v zrů st všeho, zdar, h o jn o st, tě h o
te n stv í, úrodu); u nás te d y v ý zn am ‘p itk a ’
je red u k cí vý zn am u ‘sv ateb n í h o stin a ’. —
Snad nejlepší je sp o jití je se jm énem stn o rd .
trp a slík a K v asir: te n se zrodil při u zav ře n í
m íru mezi A sy a V any, v jedné nádobě
ze slin, k teré vyplivovaly společně obě
válčící stran y . G erm anisté m a jí za to
(v. o to m G. D um ézil, U n m y th e re la tif á la
ferm en tatio n de la biěre, v A nnuaire ly36— 7,
Ecole p rá t. des H au tes É tu d es, séct. des
Sciences relig. 7, ta m liter.; Loki, P aris
1948, 97n.), že tu šlo o vařen í nápoje, zkvašeného staro d áv n ý m (u p rim itiv ů m ísty
dosud běžným ) způsobem , ja k p řiv o d it
ferm entaci, to tiž pom ocí slin (tou p říp rav o u
se zab ý v aly hlavně ženy); a že jm éno K v asir
souvisí te d y s kvas. J e v šak nesnadné říci
více o původu obou slov než pouhou d o
m něnku. Snad oba v ý razy souvisí s kořenem
kas- (viz kašel): v je v stangl. hwásta
a sth n . hwuosta (nyní něm . H uštěn); m ožno
te d y k lásti jak o p ů vodní podobu to h o
kořene kvas-; t a v šak zpravidla v z tra tila ,
ale v to m to velestarobylém slově kvasí?,
k teré se stalo tech n ick ý m · term ínem , se
udrželo i u Slovanů. K ašlati na koho (na co)
je m ísto plivati (na koho, co) jako v y já d ře n í
odporu. J e p rav d a, že ,,k ašlati“ není zcela
to též co „p liv a ti,“ ale přece jsou si o b a
pojm y nad m íru blízko: řík á se kašlati krev
i pliva ti krev (obé PS).
kvasiti 2° v nakvasí ti ro zjitřiti, rozzlobiti;
zpravidla nakvašený. — Pol. kw asič si$
zlobiti se. — N epatří-li ke k. 1°, lze sn ad
h led ati příbuzenstvo ve švéd. kvesa jitřiti se,
o ráně. (S. Štech.)
kvedlati i kverlati, -lovati; kvedlačka, kveddlík (-r-). Pozm ěněno v chod. a blan. v (za)ku d lit (polévku) a v laš. švrlak, švrlaóka
m ěchačka L p, val. švřlat m ích ati kvedlačkou
B -SvK , švrlač m o u tev SvK . — Z něm .
querlen { — quirlen) t/v .
kvésti: 1° z kvbt- je stč. ktvu m ísto *kvtu;
kvbtl-b > kvetl (e ve fem. je analogické podle
m ask.), analogicky též kvetu. 2° kvit- je
v k v ísti; o d tu d s ta rý n o v o tv a r msl. slc.
kvitn ú t a chod.(!) kvitnout. 3° kvit- v kvit,
kvltina, květný (kvlten ), -nice, kvltenství; nové
te rm ín y kvetena ( ~ zvířena), okvltí; kvlták
k arfio l (jí se, k d y ž je v k v ětu ; Šm .); nově
té ž výkvlt, rozkvlt, odkvet. — V šeslovanské.
Sloveso znělo kvbto kvisti, s tříd a b/i (*ijei)
podobně k mbrq merti, k to m u náležitý
stu p eň o (*oi > l) v odvozeném jm éně.
Jin d e m ísty cv- za kv- d ru h o u p alatalisací
p ře d l (v jí nebránilo!), stsl. cvétv, r. cvet,
u k r. cvit, b. cvjat, sch. cvet, sln. cvet·, o d tu d c
též jinde: stsl. -cvbtq -cvisti, sch. cvatem
cvasti aj. M ísty i jiné zm ěny: zaniká v v hl.
ktu ap. V č. a slc. je v žd y jen k-: slc. kvitnút,
prekvitat, kvet. M ísty ě. k v ísti: psáno kvésti
zv ratn o u analogií; lidově kvitu m ísto kvetu je
vlivem jm éna kvit. — K ořen kveit- není jinde
doložen. Vzešel asi z kveit = svit- sv ítiti,
zářiti, - ja sn iti se, viz svítiti, svit. V ývoj
hlásk o v ý i význam ový je st si p řed stav iti asi
ta k , že k- se objevilo m ísto k (> s) p řed
te m n o u sam ohláskou, te d y ve jm éně *kvoitos.
P sl. *pro-kvisti (stsl. je jen pro-cvisti, žádné
sim plex!) označovalo asi to , ja k se zeleň
b y lin hrom adn ě p ro jasn ív á jistý m i b í l ý m i
u tap ř. o sněženkách, bledulích, sasankách,
kopretinách, o k u ltu ře hrach u , m áku, o s tro
m ech atd .) nebo ž l u t ý m i ú tv a ry (o v še
obecné záplavě žlu ti pam pelišek apod.).
O d tu d pochopím e h ro m ad n é kvit (strom
v. k v ě tu , za h ra d a v k v ětu ). T u to naši
dom něnku p o d p írá stč. doklady I. Němec
S lavia 38.353: stč. kvísti znam enalo i zářiti
ík. v kráse; bude k. tvá spravedlnost), prokvietiti = způsobiti, ab y něco prosvitlo (žena
je m u [manželovi] ve vlasech lysin u prokvieti;
prokvístijprokvítati znam enalo hrom adné projasň o v án í (okolo šlepu tak ja s n i tráva prokvítá, že s l svítí jako od zlata; přeneseně
vlasové m oji prokvítati počínají, to tiž bíle
n . šedivě), dosud se p ra v í m á prokvetlé
vlasy — proložené bílým i. P říb u zn é je p ak
i lit. žydeti kvésti, žíedas k v ět: jsou to znělé
form y, ale bez v, od kořene svit- (je n apř.
svyteti sv ítiti): viz p ředm luvu, str. 11.
k tě te n : měsíc m áj. J e to „k v ě tn ý čas":
.,od k v ětu , poněvadž to h o měsíce strom oví
i jiné rostliny již k v e to u " (Jg). P o p rv é se to
slovo objevilo v Ju n g m an n o v ě p řek lad u
At-aly 1805 jako poetism us, p řek lad z a fr.
luně de fleurs, ale rychle se vžilo. N a Ju n g m a n n a působil zajisté pol. kw iecieň ‘d u b en ’.
J . Zim a, viz D aneš L itN 7.5.1960. Ju n g m a n n ů v údaj o „ slc. a m or. kvlten “ nelze
z našeho m ateriálu p o tv rd it.
květná neděle: poslední neděle p řed velkonocem i; již stč. Stsl. nedllja cvltbnaja. — J e
to p řek la d la tin sk ý ch te rm ín ů dom inica
řio ru m (bylo i pascha floridum , dies floridus),
kdysi běžných v záp ad n í církvi. Podobně
byl u tv o řen v stsl. název, a to na Velké
M oravě, jako k alk onoho latinského. F . V.
M areš, Slavia 25.258n.
kvíčala, n ář. kvílela : p tá k Turdus pilaris. — slc. čvíčala cvícala čvíkota, ojediněle
cvičel; pol. kwiczol, hl. kwiczel(ka) kwiczalka.
kw ičula (Rězak), u k r. kvyčóla, kvylýcja. —
P říb u zn é je ř. κίχλη t/v (již u Homéra
ale nejblíže našem u slovu je syrakuske
κιχήλά t/v . T en to tv a r a naše *kvičala jsou
z *kvíkh-ěl-á. Jejich základ je zvukom alebný.
n eb o t hlas kvíčaly se uv ád í jako kvik.
„od kterého kv ik án í nebo kvičení nejspíš
i název její pochází" (Šír). slc. č- a c- mohou
b ý t rovněž zvukom alebné (Fehringer udává
zpěv kvíčaly ta k to : la k n. cíh). Slovanské
i řecké n ázv y jsou te d y p rastaré, i když
zvukom alebné; o jejich společném původu
svědčí shoda přípony. Z toho plyne, že již
sta ří In doevropané dobře znali kvíěalu.
zajisté velm i oceňujíce její maso. Byla
i „v o lav ý m " p ták em : A. Jirásek , U nás I;
k ap . 2.
kvičeti i kvečeti, kvíkati. Sem p a tří i (s)kovyčet a stč. koviekati; m or. kvačénka uplakané
dítě. Ve slangu m iškařů kvičák = prase,
proniklo i m im o slang: slc. kyčiak druh
p rasat, u K y jo v a kičák ve rčení je tlustý
ja k k., vč. kycan vykrm ené prase Jgd-K ubín. — Zvukom alebné, ta k i r. kvičát apod
jinde. J e i škvíkati, škvlčeti (stran l srov.
hl. kwjekac). Podobné je dále něm . quieken.
lit. kvýkti, lot. kvíkt, ř. κοΐζειν, la t. quirritáre, vše to sam ostatné ú tv a ry elem entární
bez genetické souvislosti se slovanským
slovesem .
kvíleti i k v íliti; stč. kvllba. — V šeslovan
ské: slc. kvílit, pol. kw ilic, sln. cviliti, sch
cviljeti, b. cvilja, u k r. kvylyty t/v . — Příbuzné
je stn o rd . vaela, vála t/v (jam m ern, klagen·.
isl. včela, angl. wail, nor. vadla t/v . G erm a
nisté v y cházejí pro vála z *waiwal6i
(v. de Vries), odvozeného p a trn ě z citoslovce
n á řk u vai (srov. gót. wai, la t. vae, viz zde
ouve); naše -vil- předpokládá ú tv a r podobný,
ale v y p u štěn í va; k je u nás navíc, § 16.
Ale i v *kviliti je asi d ru h o tn é, od kvikat ' .
kvinde, jen ve rčeních dáti kvinde, dostat
k.; jč. je kvindle J jč ř 137. — Z něm . Gewinde.
což znam enalo v in u tí šroubu (od winden).
p a k věnec, k y tici, k teré d ěv ča ta dávala
chlapcům nejen jako projev přízně a lásky,
nýbrž i n a znam ení nevole, odporu, když
chtěla uko n čit m ilostný pom ěr.^L . Zalaba
LN 4.6.1930, souhlasí H o d u ra N Ř 36.188.
kvintlík: č tv rtin a (původně pětina) lotu.
kventlík, stč. kventík; slc. kvindel, ' kvin tlík.
o nich B lanár H L . — Z něm . Quentcher·..
Quintlein, jehož posledním základem je lat.
quintus p á tý .
kvir(d)ať sa, virgat sa v m o r.: v ik lati se
(o stole). E xpresivní slovo tem ného původu.
Souvisí asi s pól. chowierac (z to h o je laš.
;hoviraí zm ítati, cloum ati H or.).
kvit: b ý ti si k v it = v zájem ně v y ro v n án i
doloženo od 15. stol.). — Z něm . quitt (sein),
to pak ze střed o lat. quittus < quiětus =
uspokojený. — V edle to h o jstále spisovné
kvitovati, kvitance. Z u b a tý N Ř 13.1n.
kvokati, o d tu d kvočna·, vm . u H ran ic (Hzl)
a u F re n š tá tu kvočet. — Pol. kwokac,
kwo(cz)ka, u k r. kvokaly, r. kvokat, sch. kvocati, sln. kvokali·, slc. r. u kr. sch. sln. kvočka. —
Vedle toho je sln. klokati, rd . kloktát, sln.
Moka. Také slc. je kloka kv o čn a, zajisté
iugoslavismus. — Vše zvukom alebné, n e j
blíže je lit. kvakseti t/v ; s l je podobně
něm. glucken, lo t. klukšét, la t. glócid, ř.
y./.ώσσω.
ký ká ké: k te rý . Doloženo jen ve rčeních
stč. kého čerta, v kú(ž) hodinu, nč. ký div,
ký čert, kýho výra. Bylo i stč. ké ve význam u
absolutním ‘co’: ké je zle a ké je dohře,
v. Zubatý 1.1.205. K ý bylo vytlačeno slovem
který, jež původně znam enalo jen ‘k te rý
ze dvou’. — slc. ký ká ké\kie, gen. kiehojkýho,
v ký div (das, parom, čert), ba kieho čerta ap.
Stsl. kyjb kaja koje ‘ja k ý , k te rý ? ’. Pol.
ki diabeVt, kie sq jego uriny Slawski 2.130,
r. koj kája kóje (na koj čortl), u k r. k y j čcrt\,
sch. kóji koja koje, b. koj koja koe. — U tv o
řeno tak , že se vyšlo od tázacího zájm ena ku
které je v kdo) a že k to m u bylo připojeno,
podobně jako u složených a d jek tiv vůbec,
zájmeno je . P odle vzoru tě ch to a d jek tiv
bylo pak p řitvo řen o fem : ka-ja a n tr. ko-je
*ka, *ko jako p ro stá tázací zájm ena u Slo
vanů neexistují!); z ku -je p a k je k y j b , jako
u pravých ad jek tiv . S tejné tv o řen í je u tu-jvže) > č. týž. Obé (ký, týž) jsou zv láštn í
případy složených a d jek tiv : jejich nesložené
podklady jsou zájm ena, nikoli ad jek tiv a .
Viz i Z ubatý 1.1.205,239, Svěrák N R 38.86,
o domnělém pl. cíž R y šán ek Ν Ϊί 39.26.
kycati: slc. zdrobnělé (příponou k) kyckat 1° házet po větších kouscích, 2° p ad ati,
odpadávati po kouscích, po tro še (z handár
kyckalo bláto); kycn ú t 1° p u s tit, h o d it, n ech at
padnout! (povidla, tu k , k. n a šaty ), 2° odpadnouti (omáčka kycla z lyžice), 3° „spadnúť, skydnút s a “ S SJ. P odobné vý zn am y
mají kvackat, kvacnúť (kvá-) o sp ad n u tí n.
hození zvláště p o lo tu h ý ch h m o t, pejor. též
o jiných. J e ojedinělé postv erb ale kvač
bláto, bahno. — Ze slc. proniklo do val.:
kvácat (to kvácá = veliké k u sy sněhu p adají),
kvácnút a postv. in terjekce kvá c! B. M im o
řádným rozpadem toho -vja- n a dvě slabiky
vzniká kojácnúi sv alití se (naložená ostrévka
k-la) B-SvK. — D ále z č. sem p a tří kecat,
kecnout s podobným i význam y, navíc ‘tl a
chat!’ (postv. kec = tlach). — Vše je
z *kycati, což je s-ové in tensivum od kydati,
tedy *kyd-sati: p. kicaé. F o rm a s e je n e
pochybně od původu h an áck á, ale pronikla
i jinam (jako peskovat, plahočit se) zásluhou
své expresivnosti. V ýznam y č. 2° p ře d
p okládají zv ratn é zájm eno se, slc. sa; jeho
zánik není nic, co b y m ohlo p řek v ap o v a t.
N ovou ch-ovou příponu, § 20, m á han . skéchnótlzgéchnót sp ad n o u ti SvB. Mch S P F F B U
1.85.
kýč, o d tu d kýčař, kýčařina, kýčařiti. slc.
gýč. — Donesli je p rý m o rav ští m alíři
z M nichova (první čes. doklad ve V olných
sm ěrech 1897; Šm.), kde od sedm desátých
let m in. stol. bylo běžné v řeči obchodníků
s obrazy K itsch m ask. To je asi z angl. sketch
n á č rt (Angličané, nechtěli-li v y d a t m noho
peněz, žádali p rý o sketch). N Ř 9.91; 10.173.
kyča apod.: viz kštice.
kyčel, kyčelní. Již u K la re ta (v. CCF
2.220n), stč. bylo fem. i m ask. (dosud m ask.
chodský). Pol. giezal holeň, o d tu d Vsl. hyčel
holenní kost. — Sem snad p a tří i vm . hyča
stehenní k o st H or, košťál zelný B, hyčala
silná kost, hyčka žíla v listě B. — P říb u zn é
je asi lit. kunkšlělis k o tn ík : y je z ú, k terém u
odpovídá lit. un, § 7. V ýznam y to m u sro v
n án í neb rán í: v obou případech jde o v y čn í
v ající části nožních kostí; o přechodech to h o
d ru h u viz pod Češka. (Janáček Slavia 24.2
srovnával lit. kúlšé stehno, kyčel, ale to
p a tří spíše k jihosl. kulka stehno.)
kyčelnice: rostlina D entaria, od P resla. —
Od kyčel. J e dosvědčeno (v. Marzell), že
i něm ecký lid u žívá k. p ro ti n ed u h ů m
v kyčelní k rajin ě (Leibscháden, B rúche).
T aké Poláci znali giczelnik n. -ica, léčící
kyčle.
kyčera m sh: vrch; slc. kyčer přík rý , p u stý
vrch. Stluž. kyčera „wohl B erg“ E ichler
W ZU -Leipzig 13.381. Kyčera je i v la stn í
jm éno m nohých v rch ů v K arp atech , našich,
ruských i rum unských. — P ů v o d n ejasný;
odvozování od slovan. kyka dru h bohatého
ženského účesu je sice možné, ale nedá se
dokázati. (P odrobný výklad m á C ránjalá
331.)
kyčka: viz kštice.
kydati, kydnouti, hanlivě o v y h azování (vl.
vyvlékání, vy tah o v án í) hnoje z chléva apod.,
o n ev ítan ém kecání h u sto u te k u tin o u apod.
(: po- někoho kaší, stč. u- apod., přeneseně k.
hanu). Odvoz. č. leejda, chod. kyjda něco
hustého, kašovitého, msl. okyď fem. (PS
m á i m ylné okyt z H olečka) v lhký sníh ve
velkém m nožství n a strom ech ležící; výskyď
f. (viz). Msl. roba ja k skyda = silná, zd rav á
(jen v to m to rčení), č. kejda silná tlu s tá
žena je asi ze *skyda, han . kedan ťulpas
(Svěř rkp.). Sem p a tří též laš. vykydm ai
něco hustého = v y liti (Hor), s expresivním
g opav. ugidžmac = zle n a v a řit V ašica
CVMSO 41/42. — K yd a ti je všeslovanské:
slc. kydať, kydnúť a td .; p říb u zn á jsou germ .
slova pro v rh ati, k y d a ti: něm . schiepen
(nynější vý zn am ‘střílet!’ je až další stu p eň
vývoje), stangl. scěotan, stisl. skjóta, dále
intensivum něm . schiitten sy p ati, m e tati, liti:
K ořen byl te d y skeud-, u nás je bez s. Naše
sloveso je norm ální iterativ u m se zdloužením u-u, tj. > y ; jeho oblast zúžena n a
m etán í něčeho těžkého a časem p řid áv án
hanlivý odstín; odlišeno ta k od házeti, vrhati.
V 6. a slc. přitvořeno in tensivum *kyd-sati,
viz kycati.
kýchati, kýchnouti; stč. kšu kšíti (k-bšq
k-bšiti). K ýchati (obdobně slc. hl. dl. pol. ukr.
sch. b.) je iterativ u m ke k-bšiti nebo ke k-bchnqti (pol. kchnqč, sln. kehniti). — Bylo
i (5bchnqti Čichati: pol. n ář. czchnqč czchač, r.
čicháíi ěchaiěchnut, obdobně u k r.; sln. čihati;.
sem náleží vě. u Holic čejchnout L F 66.391.
Vše zvukom alebné.
kýchavice: rostlina V eratru m (zvaná kdysi
též ellebor bílý, ěemeřice bílá u H ájk a), stč.
kýchavka (H ájek: „p rach z kořene k ajch án í
ěiní“ ), ně. kýchavice od P resla. Msl. lid n a
Zlínsku však stč. jm éno om ylem přenesl n a
čemeřici černou: kýchavka Slob, kýchanka B.
kychta, ta k i slc.: h orní o tv o r do vysoké
pece (hutnický term ín). Z něm . Gicht fem.
t/v .
kyj, ta k i slc.; stč. dem in. k y jík ; kyjová
rána, kyjovati = b iti kyjem (srov. slc. palicovať); m or. kyják, kyjana, -αή, slc. -aňa a td .;
stč. kyjénicé, slc. kyjanica, kiahnica (h neorgan.) těžk á palice, kianiěka biják. — P ů v .
kyjb, to, popř. odvozeniny, je všeslovanské.
P říbuzné je lit. ká jis kladivo. Obé je od
kořene, k te rý je v kovali a v lit. káuti, lot.
kaút zabiti. V baltoslovanštině bylo to jm éno
utvořeno, dokud sloveso mělo ještě původní
význam , ňezúžený n a kování.
kyklati, kejkl(ov)ati; chod. k y jk a t; m or.
a slc. četné obm ěny: kéklat géglat kéglat
geglat genglať (gengela klátící se dlouhán,
gongóla halam a) gyglat giglat giglotat kynklat
glintat. P d . kiklaé. — J e příbuzné s něm .
gaukeln, schaukeln t/v a s h eth . ku n k t/v
(wiegen, schaukeln).
kykm ati m or. (u Olomouce, K o tt 6): kecati, nezpůsobně jisti; k. se v čem = p a t lati
se; val. kyčm a n ep o řád n á žena SvK . —
E xpresivní, srov. šišm ati, cicmati.
kýl: část k o stry lodní; podle PS p rý i nář.
‘sloup’( ?). Spolu se slc. kýl a s r. k il je z něm.
K iel t/v .
kýla, stč. odvozeniny kýlavý (ky-Ί), kýlavec. K ý la znam ená nejen p rů trž v n itřn ích
orgánů, jevící se vnější odulinou, ale i p o
dobný ú tv a r tv rd ý , to tiž zahojený zb y tek
po u řízn u té noze nebo ruce, p ahýl, v rus.
sch. i podobný p ah ý l po v ětv i n a strom ě.
P ro to zdrobnělé ícylka byl pah ý l (ruky, nohy,
ocasu) Jg , kelka je dosud (jeho e je snad
z h an áč tin y : kéla kélka L ; slovo se stalo
odborným názvem u m yslivců!; vě. hanlivě
= ru k a P t. — V šeslovanské v y jm a luž.:
slc. kýla, kylavý a td . Spolu s lit. kůla v ý
rů stek , boule, n ádor, kůlas m. kýla, před
stav u je bsl. kula; to jb příbuzné se sthn.
hčla a ř. καλή, κήλη kýla, k te rá m ají jiný
stu p eň kořene (germ. *kau-l-, ř. κά/'-ελά).
J in a k jsou t a slova nejasná. — Z češtiny je
střh n . gil, z ru štin y litev. kýla a přesunutím
p řízv u k u kýla.
kylof: hornický k ru m p áč: kylov K t6 ;
u B kylhof. — Bylo asi n a O stravsku přejato
z p. kilof, to p ak je nejspíše (St.) ze střhn.
Mlhouwe t/v (kil, něm . K eil — klín, h. =
m otyka).
kym áceti: slovo velm i m ladé (teprve od
K o tta 6), ale úspěšné. „ P rv n í doklad je u A.
S taška, N edokončený obraz 1878: země se
to čí do kola, kolébá se, h o u rá, kykmácí(!);
p a k 1883 u A rbesa: cestující se kymáceli;
1888 Ig n . I{ errm an .“ (Šm.). Zajisté expre
sivní, neboť je n ář. i kimázgat, K t 6 má
kykm ácet; m or. je kým at se n a berlách. slc.
(z češtiny?) kym ácat s a . — Asi z kývali >
kýbat (nář. kejbat, kébat) > kým at záměnami
retn ic, srov. sln. sch. kim ati, b. kimam
k ý v a ti; -áceti jak o v koláceti, houráceti po
dobných význam ů.
kym el m sl.: k rá tk ý klacek, k rá tk ý lelík,
kym lík kousek tlu sté v ětv e; stč. kymle fem.
zb y tek uřezaného ú d u . slc. kymel gen.
kym la p ah ý l (údu, větve). — P ů v o d nejasný.
S nad m ožno m ysliti n a p ře je tí z něm.
Stiimmel: odpadlo-li s již p ři přejím ání, sly
šeli sn ad něm ecké til jako ky (srov. kynkule).
k y n ár laš. B, kynol Z: v elký nos. Pd.
kinal t/v . — N ejasné. Je d n a dom něnka je
u Sl. (od *kinqc, ě. kynouti, o těstě).
kynkule: za J g vařené bezinky, kecanda
z ovoce při sušení kapající, kaše ze švestek.
Asi z něm . n ář. *kynk'l = tiinkel od Tunke
om áčka, břeěka. Ja n k o NĚ. 5.141.
kynožiť slc. ničiti, h u b iti (hm yz, plevel);
vy° vyk o řen it (strom y: v y sek at, zporážet).
P roniklo i n a M oravu val. vy° (strom ) Bl,
laš. vykynožil (vosy, kopřivy), msl. skynožit
Voz. — Z maď. kínoz m uěiti, trá p iti. Spojo
vacím článkem vý zn am ů by ly p říp ad y , kde
tráp e n í zv ířat i lidí hladem znam enalo zá
roveň hubení, ničení: k. lu d vojnou, hladom
S SJ. U F re n š tá tu kynožila se sněhem brodila
se H or. = trm ácela se, i tu jde o „ ú tra p u 1^.
N ám itk a (H pt), že v slc. b y m uselo býti
*kinzovat, neobstojí: podrželo se *kinoz
a z bylo zm ěkčeno v z sn ad pod vlivem
asonujícího synonym a nivoěit. slc. kynoha
‘kynožení’ je p o stverbale. (Mylně o k.
Iljinskij SMS 2.1924.99.)
kypa laš. a slc.: zelená b a rv a n a tisk
p lá tn a ; též techn. term ín . Z něm . K upe.
kypěl val.: klacek SvK . — Z něm . K núppel
k y j, hůl..
kypěti, kynouti o tě stě < *kypnqti, pře
kypovali·, post v. nákyp; V laštině kypěti bylo
s tra n v ý zn am u sdruženo s ka p a ti: předním
význam em se s tá v á ‘p řeté k ati, v y té k a ti,
kanouti’, klade se o h u stý ch tek u tin ác h nebo
kaši (med kype z vošcin), m ění form u v kypati
a tvoří s oblibou přechodné složeniny: rozkypat om áčku po stole, k aša ukyp u je z m isky,
vykypat = vyhoditi, vykypala kašu, k a b a t
zakypany; je i přeneseně kyp a í žv an it (srov.
kecat'.) Malý; postv. kyp a h u s tá te k u tin a ;
vlivem polštiny přistoupilo s-: mléko vyšky
talo. — Psl. kypo kypěti (zastoupeno všude):
sle. kypieí, překypovat, a td . R o v n á se m u lit.
kupHi vřítí, příbuzné je dále stin d . kú p ya ti =
kypí hněvem . Sloveso se v ztahovalo p ů
vodně jen na te k u té pokrm y, jak o m léko ap.,
náchylné ke vzkypění, přeneseně n a kypění
hněvu, vášně, tj. rychlé v zp lan u tí. K u p - je
asi nulovým stu p n ěm kořene kvep- k ouřiti,
vypařovati se, o něm ž viz pod kopt.
kyprej: rostlina L y th ru m . P řejato Preslem
z ruštiny, kde jsou i podoby kiper kuprej
krypej skripun skrypen skryp n ik skrip ij
chripnjak, chrypnjak, vše = L y th ru m ; r.
k ipřej a d ru h o tv a r kopórka znam enají též
vrbovku, E pilobium ; oba d ru h y rostlin m ají
červené květy seřaděné n a dlouhé vrcholově
části stonku. — slc. kypr(in)a, pd. kiprzyna,
sln. (Bezlaj Slavia 27.361, SIR 11.48) kiprije
čiper kiprc ciprc. — Pol. v 15. s t . kypr,
kyprz znam enalo konopici. — Do Psl. lze
položit bud kyprejb nebo k y p re jb ; z jejich
odvozenin je m ožno v y ložit další form y:
*kyprbjb-ca > kiprzyca, -cb > kiprc, -na >
kypřina, z toho p a k kyprá. P ů v o d n í v ýznam
byl vrbovka (E pilobium ); ta je a b y la
známa každém u, neboť jeden d ru h h u stě
pokrývá čerstvé lesní m ý tin y . S tra n p ře
nesení na L y th ru m p o zn am en áv á Slawski,
že i něm. W eiderich znam ená zároveň
Lythrum i E pilobium . — P ů v o d n ejasn ý ;
snad je příbuzno s ř. κύπειρος šáchor; řecké
slovo by pak bylo z *kuprejos?; či z *kuperjos->
kyprý, kypřili. slc. kyprý, kypřit, kypriet
atd. — Psl. kypr-b; příbuzno je lit. ku p lú s
košatý (o strom ech), b u jn ý .U nás je zdloužení
v kořeni (§ 6 a), čímž se slovo přichýlilo
v povědomí m luvících ke kypěti. V příponě
nastala zám ěna p ly n n ý ch l/r.
kypřiče: viz paprice 2°.
kýr zastar.: železný oštěp, ,,krondle‘; J g
z D, K t-P S -S S JČ . — Z něm.Ger.
kyrys, slc. kyrys, kyras, a pol. kirys: z něm .
kiiriý, obvyklého v 15. stol. vedle K iirafi.
Kyrysar, slc. kyrysár, z K urisser (15. a 16.
stol.). — N ap ro ti to m u r. kirása je asi přím o
z franc. cairasse fem. slc. kyrasýr z něm .
Kúrassier.
kysati 1°, kysnouti, n a -kyslý; nově kyslík
od P resla; kyselý, kyselina, kyselka; zp o d
statnělé kyselo d ru h lidového p o k rm u ; kyse
lice — kyselá trá v a (přeslička) aj.; msl.
kyška kyselé m léko, o d tu d kýščit sa, zkýšcet.
Novotvar je val. inf. kyst, kyšu. — slc.
kysnut, kyslý, kýška, a td . — D o Psl. je k lásti
jed n ak kysěti (stsl. je Vb(s)-kysěti), o d tu d je
kysela, jed n ak kysati; so tv a kysl-b, jeť z a
stoupeno m im o n ás jen v slc., r. a pol.
J in a k všude je jen střídnice za kysati
a kysel-b. — Asi s-ové in ten siv u m od kypěti,
kynouti. R o v n á se m u lot. kúsát k y p ěti
(o vařící se vodě), v říti, což je rovněž s-ové
intensivum , a to od k u p it k o u řiti, v v d á v a ti
p áru (a jistě souvisí s kypěti). Že se kysati
užívalo o k y n u tí tě sta , o to m svědčí B ernolák.
kysati 2° vm .: nem írně sp áti; sekundárně
val. kyst; rozkyslý, rozkysaný rozespalý, okyslý okysaný ospalý; kysanec, han . kesanec K p ,
msl. okyslina, -nec Mal: ospalek v očích.
U F re n š tá tu je i kyň a t sp á ti (asi podle
chrňat). Z m ylného spojení s kysati 10 vzešlo
val. rozkvasený rozespalý. P d . rozkisič si§. —
K ysa ti je s-ové intensivum od kyp a ti sp áti·
(pd. kipieč d řím ati), příbuzného s lit. kvepiv.
kv ip ti d ý chati. Mch S P F F B U 1.85. V ychází
se z n ápadného a hlubokého oddychování
spícího. O to m svědčí paralelní vývoj ve
val. (od A nt. V aška v rk p . disertaci) zdychat
spáti, ležeti.
kyš: heč; citoslovce p ři posm ěšném tzv.
stro u h án í m rkvičky; od toho kysat v y sm ív at i
se, u P říb o ra. — P ů v o d nejasn ý ; rý m u je se
v šak s r. šiš, což je gesto výsm ěchu a o p o
vržení, zvané ,,fík “ . (E va H avlová.) Svěrák
N řt 38.88 je m á za to to žn é s kýz = kéž.
P ro ti to m u R y šánek N Ř 39.26.
kyška: jitrnice. — Pol. kiszka střevo,
jelito, uk r. kyška t/v , r. kiška střevo, břich. —
P ro č. záleží n a tom , je-li kyška, doložené
je n u F r. P rav d y , slovo dom ácí (jinak je
m á J g jako pol. a rus.) či m á-li je P . z Jg . —
P ů v o d nejasný. Psl. kyšb ka t Podle Jan zén a
ZfsPh 15.49n. je z ide. *kú-s- v y d u to st, od
*keu- k řiv iti, ohýbati.
kyšper: n a P odluží síť n a uchovávání ry b .
N ejasné, asi cizí. Srov. však keser.
kyt: tm el. — Pol. ( > i’, b r.; u kr. kyt), sch.
sln. kit, slc. git. — Z něm . K itt.
kyt : v elryba; u P resla, o d tu d dosud kytovec, kytovitý. Preslovo p řeje tí z r. kit, to p ak
je z ř. κήτος.
kýta: 1° vč. u M iletína kejta veliký chuchval suché hrachoviny, stč. slc. kýta svazek
(lnu, kv ětin ), třap ec ( = svazek třásn í), o d
voz. slc. kytaj(ec), kytanec, kytajka třap ec.
Sem p a tří též laš. kytej šubra, bláto dole na
šatě n ach y tan é, neboť tak o v é šubrv žertovně
označ, za střapce). — 2° kýta, již stč., stehno
( = m o h u tn ý chuchval m asa!), slc. stehno
zvířecí. — 3° kytka, kytice k v ětin apod., slc.
kýta, kytica t/v , han. keta velká k y tice K pU .
— 4° kyst, pocjiuž. kvyst; kýstka han . msl.
slc. la ta ovesná nebo prosná, trs, svazek
(klasů, sebraných na poli, třešní, svázaných
za sto p k y apod.), han. kest třap ec k v ětů
n. ro stlin K p U , slc. chyst, chystá, chystec.
chvist, kycka {st > ts) třap ec. — 5° slc.
kyška došek; vč. u Semil a Ž. B ro d u kejška
h rs t požatého obilí (obé z kyětka), k to m u
zp ětn ý m pochodem p řitv o řen o kejše P S . —
Šle. nakytiť ozdobiti (z Něm cové) je jugoslavism us, srov. sch. sln. kititi, b. kitja,
je též u k r. nakytyty. — V šechna t a slova jsou
z jedné rodiny. Do Psl. je k lá sti kýta a kystb
z *kyt-tb). Obé h ojně zastoupeno. Z češtiny
je střn . kiite kaute ( > s třla t. euta) — k ý ta
lnu. P říb u zn é je lit. kútis chundel, chom áč
vlasů), asi i něm . Schulte o tep (slám y), jež
b y p a k ovšem n ep atřilo k schiitten sy p ati,
h ra b a ti.
kytajka, ta k i slc.: d ru h bav ln ěn ý ch
tk a n in . R u s. kitajka. — N ázev je od r.
kita j = Čína. B la n ár H L .
kytle, slc. kyťía kitla: sukně; laš. kytla
blůza (u F re n š tá tu ). Z něm . K ittel.
kývati, kyno u ii (nově též kývnouti), poky•ováti, kyvadlo·, p o stv . (po)kyn, (yý)kyv; n ář.
kyvotati a zdrobnělé kyvkaf; zám ěnou retnic
vč. (Paka) kejhat, h an . kébat (Boskovice). —
V šeslovanské: slc. kývat, kyvotat, atd . (sch.
v šak je n ktímati zám ěnou retnic, srov.
kymáceti). B ý v á spojováno s la t. cěvěre poh y b o v ati zadkem (o lichotícím se psu).
kyvor: ro stlin a Č eterach. Přešlovo přejeti
z pol. kiw ior, což je k a p ra d in a hrálovitá·, ji
n a k ještě jak ási v ysoká čepice, u nás gevěre:
(v. to). Slovo asi o rientální, důvod přeneseni
n a ro stlin u je nejasný.
kyz, doloženo od střed n í doby. P ů v . h ru bý
písek (u K om enského), p a k m éně vydatná
ru d a . slc. zastar. kyz t/v ja k o nč. — Z něm.
K ies stejn ý ch význam ů.
kzlo stč. (K lár.): n ěja k ý o d ěv (střlat. poderis < ποδήρης). — Pol. gzlo košile, nář.
i giezlo zglo žglo. ap ., stp . též kslo, dl. zgio
t/v . — P ra tv a r byl tu asi tý ž co pro Óeche·
(viz). P řip u stím e-li další zm ěn y (redukční
ú tv a r kur-ser- > kti-sel-), m ožno sonorisaci
dospěti ke g tzlo .
la, lála, la la apod., citoslovce u všech n á ro
dů snadno z n o v u a znovu vznikající, protože
každém u n ad m íru snadné.
lábati: p iti velkým i doušky. Slovo expresivní; se zesilovacím m vm . larnbat p iti, o p í
jet! se. P říb u zn ý ú tv a r (zesílený o ch) je
íaš. u F re n š tá tu chlabať p iti (o p su apod.)
a dále chlápati chlámati chlastali (viz)
jakožto obm ěna p rv ý ch dvou. Sem p a tří
i h an . nelabaťa n estříd m ý (Bosk.), val. nelába
t/ v H zl, laš. val. obm ěněné labovai h ý řiti
{pro-) a dále vulg. č. dlabali jisti, h an .
veglábnót v y p iti SvB (význam !) — P od. pd.
labač, olabač sig a sch. labati t/v , něm . lappen,
fr. la(m)per, ř. λάπτω.
labuně (plur. žen.) v al.: staré papuče
S vK . — N ejasné.
labuť, m or. v písni lahůdek, laš. u F re n š tá tu
labuda, n a O pavsku labudz L p. slc. labuť,
labud i (v Záhoří) labuda. Z *lahud p řev lá d n u tím volného v yznění y n o m ./ak . Jin d e
*labodb (pol. lahodí, sch. labud, sln. lahod)
n eb o *lebedb (ta k stsl:; b. lebed r. lebed). —
P říb u zen stv o je jedině v germ .: stsev.
Ipt, sth n . albiz elbiz. Z pravidla spojují to
vše dále s la t. albus a ř. άλ(ω)φός bílý,
nicm éně je to om yl (zam ítl jej už P ic te t
K Z 4.124), neboť n aše lab- leb- neodpovídá
p rav id lu o ort olt. V zhledem k to m u , že
slovanština m á s g erm ánštinou m noho spo
lečných jm en z v ířa t, ro stlin i n erostů, m ožno
z dobrých dů v o d ů m íti i jm éno la b u ti za
cizí, ,,p raev ro p sk é“ . N elze tu te d y m lu v it
•ani o kořeni an i o příponě, slovo p řeja to
hotové, jak ási m e ta th e ša Z-ová tu asi je,
ale jin á než znám é tort, ort, starší, pod. jako
v slově lebedalloboda. Liew ehr ZfslPh 23.10Sr_.
v id í v tě c h to a v dalších zm ěnách (jaké
jsou n ap ř. v b u lh arsk ý ch nářečích) výsledky
p říčin tab u lo v ý ch (labuť m á v pověstech
a p o h ád k ách jis té zv láštn í vlastnosti!).
. labužník: stč. bylo lahuziti m lsa ti (Hus),
labužka m lsek; J g zná ještě jenom labužmý
z B erounska; spisovný úspěch je te d y teprve
novodobý. — Souvisí nepochybně se stsl,
lob-hzati lobyzati, r. lobzát, sch. n á ř. lobzat
líb a ti a r> lábziť lich o tit! a dále s la t. lambe.
sth n . laffan lízati aj. P ů v o d n í v ýznam byl
p a trn ě ‘lízati’, o d tu d u nás ‘m lsa ti’, jinde, asi
s posm ěšným nádechem , ‘líb a ti’. F o rm a je
v šak m álo jasn á; expresivní přípona tz ,
yz, u ž čeká n a vysvětlení. Ja n k o N R 6.33.
lácaly: o p ratě ; vč. u Jič ín a (Ppz) a L ito
m yšle ta k , han . lácale, lácary, — slc. liaca.
pol. lejclenc lic lyc lejca leča, stp . lec. — Věr
z něm . Leit-seil (doslova: vodicí provaz).
láce; stč. lácé m á jen d v a doklady a vý
znam m álo jasn ý , sto jí v šak v nich protě
práce; stč. lačný — lehký, sn ad n ý (k o p atře
ní), laciný levný; nč. jen ‘le v n ý ’ v archaickém
jč. chod. laš. lačný, jinde jen laciný (s ,,eufonickým í' i). — slc. lačný, lačnost, lačnota.
lacniet, pol. lacny latw y lacw i la tw i snadný,
lehký (např. o porodu, p řístu p u ), ochotný
(k boji), náchylný (k h n ití apod.) apod.
Z p olštiny je u k r. lácnyj a b r. latvy lehký,
nenarnánavý. — Slova nejasná. N epřesvěd
čují do sav ad n í v ý k la d y Z ubatého (1.1.39 od
lajati) a B ru ck n erů v od latiti pro obtíže
význam ové. Snad je v šak m ožno sta v ě tí ne,
to m , že láce bylo asi p ro tik lad em slově
práce, p ů v . obtíž, n ám ah a, nesnáz, s tín .
bylo v básních i sdružováno rý m e m ; sn ad
je tedy možno m odifikovati staro u dom něnku
M atzenauerovu L F 9.185 o p říb u zen stv u
lotyšském: je ad], lets lehký, laciný: u nás
z *lět- (a z levný jiného původu) bylo k práce,
pracný přitvořeno rým ové láce, lačný. Vývoj
významu lze pozorovat n ap ř. n a spojení
laciný úspěch apod. J e v šak m ožné i to , že je
nějaká p ra sta rá souvislost s maď. olcsó
laciný.
lael: náprsní část zástěry , stč. lac; vm .
(Frenštát) lacek, slc. laclík. H l. dl. lac vesta.
— Z něm. Latz, dem in. Latzel.
1'ačbať msl.: ledabyle n a sta v ě ti, položití B,
vlastně asi ,,klásti věci nepořádně, nedbale,
neurovnaně, že zaujm ou m noho m ísta a překážejí“ ; slc. lácat. U F re n š tá tu vladžbit se
všude vetři ti, v ecp ati se n ev ítan ě, naladžbit
zboží nepořádně, han . ladžba o tak o v é věci L.
Protože to platilo asi o věcech necenných,
objevil se význam ový odstín ch atrn o sti, n e
mohoucnosti, slabosti: ladzbat se po izbě
vléci se (o starochovi), slc. ladžbavé plátno,
1·ά robata. O blast: msl. slc. a nejbližší soused
ství. — Slovo zřejm ě citové, hanlivé, původu
neznámého.
láčka, zool. te rm ín (d u tin a tělní, u láčkovců). Přeneseno i do b o tan ik y . — Od
láká. — slc. láčka je z češtiny.
lada 1° stč.: p an n a, dívka. — Sch. lada
manželka, r. u k r. lada m anželka, m ilenka;
k tomu přitvořeno r. u kr. lado m anžel, m ile
nec. — Slovo původně černom ořské, m alo
asijské (Y. P olák L F 70.27 s další lit.); v p ra
dávné době se rozšířilo jak o žto m ezinárodní
slovo (jako dnes madame, m iss, lady, signora).
(Jiné slovo z M. Asie v. u topor, dále stsl.
syn-b. věž z m aloas. μόσσΰν, o to m Mch L F
72.76.) K. T reim er A ctes 8.138 s tím spojuje
i jméno řecké bohyně Lédy, což je p ra v d ě
podobné. N ejnověji o l. znovu B udim ir, R ad
Jugosl. ak. zn. i um j. 309.97, A nali hist.
inst. Jugosl. ak. u D u b ro v n ik u 4 /5 .1956.182η.
(s lada spojuje též ř. Λήδα, Λητώ, la t. Látána,
etr. Voltumnus a j., a to vše z ?veldh-,
vládnouti.
lada 2° m or. (B z Jičínska): skříň. P řejato
ze slovenštiny. — slc. láda je tru h la (ce
chovní ap.; je ,,z maď. láda“. Š.
ladný, již stč. Ale lad, soulad p řejato tep rv e
za Jungm anna z ruš. nebo pol., též laditi
(k tomu přitvořen y složeniny s na- pře- rozs- vy-) z ru štin y s tam ějším odstínem o la
dění nástrojů. D om ácí postv erb ale je nálada,
výtvor Jos. D urdíka. — slc. ladný, ladit,
lodička, lad jsou z češtiny. Pol. ladzič vyrovnávati, ukr. ladyty, r. ládii p řiv ád ě ti do
pořádku; — pol. ladný, u kr. ladnyj, r. ládnyj
vhodný, pěkný apod.; pol. lad pořádek,
r. lad shoda, soulad. — P ů v o d nejistý.
Nejspíše laditi a ladon-b je zkrácené z lagoditi,
lagodim, jejichž p ů vodní v ýznam byl též
„urovnávati, m írn iti, p o řád ati — vhodný
a td .“ ; p ak by lad-b m ask. bylo postverbale
(nebot lagocla je ó-km en a fem.).
lado, obyč. v plur. lada·, p u stá, neobdělaná
plocha země, vč. ČL 1.544 lado v elký kus
pole pohrom adě; ležeti ladem, chod. ládem
(tak i h an ., v. R ous), m or. i hladem (K t).
sem i — z neporozum ění m luvících — o p a v .
plazem Vaš. — slc. lézat ladom. R . Ijadá, b.
leda, hl. lado, dl. lědo; byla i odvozenina
v -ina. — Praslov. l$do: nejblíže m u stojí,
ale se stříd o v ý m o, gót. sth n . land země, ir.
land, lann širé p ro stran stv í. P ů v o d n í v ýznam
je te d y zřejm ý: neobdělaná širá země nikoho,
p ro tik lad k rolí.
ladoňka: ro stlin a Scilla bifolia (od L. Čelakovského). P řed tím ladona u Reusse, jeho
v lastn í v ý tv o r; „základem je L a d a “ Šm.
N y n í = Scilla vůbec.
ladry: kožené náčiní n a koni, již stč., nym
zastaralé; ladrováti k lásti ladry, i ledrováti:
le- zřejm ě ukazuje n a původ z něm . Leder.
lagan m sl.: lenoch, povaleč, dareba; msl.
logaň výrostek, hoch B; han. glogan velký
v ýrostek. — slc. lagan ničem a, nezbeda,
nevychovanec. Sem snad p a tří i msl. ze
slc. ragan dareba, šibal. — H l. logan, loban
v ýrostek, „klaceký, dl. logan líný chlap. —
N ejasné.
lagotat: blábolit i (H erben); mor. nář. lachotit o kachním hlase. Zvukom alebné.
láhev: v starší době doloženo jen lahvice
(la-); již za s ta ra bylo též bez h, dosud m or.
lávica B -K ol. Znam enalo to i dřevěnou n á
dobku, soudeček, p u tén k u , n a M oravě kdysi
„dřevěnou n ád o b k u n a způsob škopíku,
n ahoře zabedněnou41, v níž se nosila n a pole
voda žencům . — slc. lagvica; poněvadž m á g,
je z polštiny. Pol. lagiew, lagwica, hl. lahej,
dl. lagwja, r. n ář. lagóvka n a m léko, str.
lagvica p ohár, sch. sln. lagev láhev, lagva sud.
— P ře ja to ze sth n . lága, v koncovce přichýleno k jin ý m vý p ů jčk ám z germ ánštiny jako
rakev, tykev ap.
lahoditi kom u, stč.: laskavě se chovati.
h o v ěti a td ., I. sobě = libovati si v čem , nč.
I. — hověti, b ý ti vhod, stč. nč. lahodný, laho
da·, stč. lahódka rozkoš, nč. lahůdka p o ch o u t
k a, delikatesa. · — slc. lahodný, lahoda,
lahodit, lahodka m ají v ý zn am y obdobné
novočeským , ale n ář. lahodný je c h atrn ý ,
slabý (např. o zdraví, zboží, výdělku), s p ře
sunem g-d do neznělosti k-t- lakota (-ó-) je
lah ů d k a, pam lsek, o d tu d nové lakotný m lsný,
labužnický, lakotit žiti labužnicky aj. (proto
přešel te n význam i k lakomt·. v stč., r., sch.).
— Slova všeslovanská, s význam y dosti
různým i. Nej jed notnější ve vý zn am u je slo
veso: lagoditi (zastoupeno všude) je m írn iti,
tišiti, uklid ň o v ati (hněv, bouři, spor, h ádku),
l. kom u = vhod činiti. Ale odvozené od
něho lagodbn-b m á už zm ěny: m írný > slabý·
> ch a trn ý > šp atn ý , zlý, podobně lagoda
(rus. = m ír, p o řád ek ; ale sln. = bezcennost .
slabost, nevázanost!). Z to h o důvodu m ám e
za to , že pův o d n í je sloveso, kdežto lagoda
že je postverbale, časově o hodně m ladší. —
P ů v o d m álo jasn ý . P oněvadž -od- není jin ak
v slovanštině znám o jako p říp o n a jasné
funkce (viz i jahoda), nelze děliti n a lag-od-.
V zhledem k to m u , že i vý zn am se blíží ke
goditi godbii-b vhod, m ožno sn ad v y jiti z ad j.
Hago-godbWb, kde b y 1. část b y la p říb u zn á
(Z ubatý 1.2.102) s lot. lága p ořádek, v rstv a,
lágs schopný, p o řád n ý , v h o d n ý ; go-go zk ráce
no haplologií v go.
laja, lajka, msl. slc.: černá ovce; msl.
lajcák černý b eran, slc. lajčiak (čierny) n a
d áv k a lidem oděným černě. — Ú k r. lajistyj
černý (o ovcích). — Slovo k arp atsk ý c h p a s
tý ř ů ;·ζ rum . laiů, fem. lae černý. T en vý zn am
je u lai v balkánské ru m u n štin ě a byl zajisté
i v dákorum u n štin ě, ale n y n í p řevažuje tu
význam ‘šedý .’
lajb: v esta; lajblík, laš. lajbik živůtek,
v esta; slc. lajblík, lajbel. Z něm . bavor. Leib
v esta, Leibel.
lajdati: slovo lidové, expresivní, dnes velm i
rozšířené; J g je nezná; u B je lajdat se nečin
ně se p o tu lo v ati; odvozeniny lajda tu lá k B,
us. lajdák, lajdácký, lajdačit a td .; u J g jen
slc. lajda b ěh n a ( = nč. lojda t/v ). Od nás
p řejali Slováci své lajdák, lajdáčit, lajda
(toto = n ep o řád n á žena), ta k é P oláci své
lajdák, lajdaczyé si$, od nich p a k je u kr.
lajdjak, r. n ář. lajdák t/ v a lit. laidokas
zpustlík. — V edle to h o je: u S lavkova
lajdovat, u K y jo v a lajdanovat to u la t se,
zah álet. D ále jč. (blan.) plajda tu lá k ; je i flajdat (flandat, flandrat) se p o tu lo v at se, lenošiti, candat se, langat se ch oditi bez cíle,
m a řiti čas MZ, vulg. flá ka t se, flákač. — P ro
v ý k lad o půvo d u záleží m noho n a význam u.
Zde za důležitý po k lád ám o d stín nečinnosti,
lh o stejn o sti, pom alosti, nedbalosti v práci,
k d ežto ‘p o tu lo v ati se’ za od stín d ru h o tn ý ,
v y p ly n u v ší z toho, že la jd ák n esetrv áv á
u své práce. P ro to soudím n yní, že se vyšlo
od p o d statn éh o jm én a lajdák, ne od slovesa
lajdati. Lze c h áp a ti lajdák jako ledajak,
tj . jak o zpodstatn ělé ledajaký·, aj bylo předja to do p rv é slabiky, aniž v d ru h é zaniklo,
p a k aja v dru h é bylo staženo v á. Od ledajaký
je dále ledajá(če)k, leda(ja)čina > lajdačina,
od lajdák je lajdácký, lajdačit b ý ti nečinný;
to bylo konečně, podle trajdat ap ., zred u
kováno v lajdat. N ejasné je p- a / - . — D ále
sem sn ad p a tří val. palddzgat sa, paladzgovat
sa t/v , h an . palicovat se B, pale(n)covat se
K pU (adideace k palica hůl, jako v íclackovat
se ke klacek?) a m or. paladovat okouněti,
k práci se nem íti. Celá ta to sk u p in a expresivních slov v o lá po podrobném výzkum u.
láje, sté. lá ji zástu p , m nožství (vojska,
lidu), v jedn o m d o k lad u i sm ečka p sů;
né. asi b ezp ráv n ý lid, p a k i sběř, ch á tra ;
vě. lajsko zástu p , m n o žstv í P pz. — Pol.
(z)laja, u kr. laja sm ečka. — B ývá spojováno
s láti štěk ati, ale to bude asi jen lidová
etym ologie. Spíše te d y bude Z. příbuzné
s ř. λαός lid (válečný , ap.). V slovanštině
dostalo slovo han liv ý odstín, p atrn ě v ústech
šlechty.
lajtrek val.: k rá tk á k ab aň a s kapsam i B,
lajbrek k rá tk á sukně s kapsam i SvK. —
D ůvod rozdílu mezi B a S vK je nejasný.
Z něm . leibrockel k afta n , živůtek?
lak. Z něm . Lack, to p a k přes ital. lacca je
z východu (arab. lakk, pers. lak, prákrt.
lakkha- < stin d . lákšá). Lakovati je odvo
zenina dom ácí, ale lakýrník je z něm.
Lackierer. Lakovat ‘o b elh áv ati’ bylo argo
to v ě (Treim er 18); m á paralelu v hl. barbió
lh á ti (vlastně: barv ití).
lák, již stč. S tp. lak. — Z něm . Lake t/v,
což je pův o d u dolnoněm eckého a je totožné
s Lake s to ja tá voda, bažin a ( = hn. Lache).
(Ale ě. lálc, láká kaluž s tím to nesouvisí,
viz mláka\)
láká s tč .: n ád o b a n a te k u tin y , kožený
p y te l n a víno a olej. Ze střd n . láge. Viz
i láčka.
lákati v stč. bylo d vojí (G ebauer obojí
m ylně sm ísil): 1 ° to užiti, d y ch titi, od al-bkati,
viz je pod lakomý. — L ákati 2° činiti n ástra
h y (překládá la t. insidiari) i v áb iti (nč. jen:
v áb iti). T oto d ruhé Z. m á ekvivalent v slc.
lákat t/v , hl. lakač a dl. lakas číhati, jehož
v ý zn am se z 'činiti n á s tra h y ’ pochopí přesnadno. J e příbuzné s lit. laginti, lat. lado
a něm . locken t/ v (germ. expresivní geminace -kk-, nikoli z gn\); u Slovanů je zacho
váno jen ite ra tiv u m lakajq lakati. I latina
m á význam ový od stín lák án í do pasti,
do zkázy, lák án í podvodného (slovo pochází
v lastně ze slangu ide. lovců, V endryes Arch.
ling. 1.25), tak že náš od stín ‘činiti n ástrah y ’
nedělá v ý k la d u obtíží. Stsl. m á v šak lajo
lajati činiti n á stra h y , jež hořejší výklad
zdánlivě poráží. Ale te n ú tv a r m ám e za
sekundární; vznikl vlivem slova čajq čajati
čekati. D luž. spojení cakaé a lakaé (Muka
769) ukazuje, že obě rý m o v á slova bývala
spojována ve form ulku; jak o stsl. m á čajati
a ne čakati, ta k i zde d ala analogií přednost
tv a ru s j . M ch.
lakomý, pů v . ‘ch tiv ý něčeho,’ n y n í ‘skou
p ý .’ K p ů vodním u v ý zn am u se v ztah u je
msl. ulakom it sa n a něco B. Odvozeniny
lakomost, lakomství, lakomec; jč. lakvič
J jč ř 60. — Stsl. la k o m t a tp . všude. — J e to
„p articip iu m p raesen tis“ (přípona -o -rm )
od slovesa, k te ré je zachováno v stč. lákati
to u žiti, stsl. Iočq lakati (a a ltčq al-bkati),
r. alkáju alkáť, sln. lákati h ladověti, a je
příbuzné s lit. álkstu álkau álkti hladověti,
ch tiv ě to u ž iti a dále s arm . a lka lk ubohý,
bídný, nuzný. La- je *la-, což je expresivní
dloužení. — Od lakati je dále lak-ota ( > lakotný, lakotiti), m or. (z- roz-) lak-os-it (ne
zvyklá přípona!) ( > lakosivý, slc. lakošný
lakašný lak o tn ý , lakoš m lsoun); podivné je
lakveti J g a R aisovo latoušiti lak o titi. E xpresivní ú tv a r je zslc. lá-chaf d y ch titi, b ažiti
z la-kositi. S taré je ad j. lačmý (stsl. al-bčbn-b,
pol. laczny, r. álčnyj) z * a lč b n t; z něho
lačněti a lačník (část tenkého střev a, „intestinum ieiunum )“ .
lakušník: rostlin a B atrach iu m . V ýtvor
Preslův z r. Ijaguška žáb a (srov. lidové
žabník, pol. žabnik t/v ).
Iala val. laš.: p an en k a (dětská loutka),
odtud vm . lalička nem luvně. Též lata cizí
člověk v dětské řeči (tak i pol.). — Pol. Iala,
sln. lila loutka, jinde lela ap. te ta aj. — W oP
269 se dom nívá, že tigurky ty u Slovanů
původně značily m rtv é p ředky. Z vyk m íti
v domě takové ,,lalk y “ byl v P olsku a v z a
padlých dědinách S kandinávie ještě v pol.
19. stol. a pochází p rý z m atriarch áln í k u ltu
ry. Příbuzno je p rý gruz. Iala vychovatel,
alb. laleo, laloua otec, děd, atd ; P ro to pol.
pójéč do láli = u m říti, p ro to p rý i m ísty
v Polsku b rá n í d ětem h rá ti si s panenkam i.
Loutky jako dětské h račk y přišly mezi lid
prý z m ěst a od vzdělaných v rstev , kde jejich
původní ráz (figur předků) se záhy ztra til. —
Bylo by však m ožno m y slit i n a p řetv o řen í
(pro výslovnost nejm enších dětí) slova lada
paní (srov. ě. panna — loutka).
lála chod. přezd ív k a: člověk nedbalý, p o
vrchní, slc. lato h lu p ák , lalotat lalokat žvatlati, žvaniti (o dětech, opilcích), přeneseně msl.
lalotat o zvuku dud. — Podobno je r. lálkat,
stpol. lalkac, sch. lalati ž v atlati, lit. lalúoti,
něm. lallen, ř. λαλεϊν aj. ž v atlati.. Vše to
jsou zvukom alebné ú tv a ry , všude vzniklé
nezávisle n a druhých.
lalok laloch i lalouch: n y n í = n. W am m e,
ale stč. -y — c h řtá n . slc. lalok je i n ad áv k a
opilcům.— Pol. lalok jak o ně.; sln. -a čelist,
r.-csl. -a m ěkké p atro . — V ýznam stč., je-li
původní, a slc. dovolují sp o jití l. s lokali·,
la- < *16 by b y la reduplikační slabika zesi
lovací. Mch L F 52.109.
lamar vm .: p íst do pu m p y , do bezového
pukače apod., slc. lamár, ramár. „P řím o
z něm. Rammer zatlo u k ač“ (Šm.), od rammen
zatloukati, beran iti.
lambrekýn: závěs okenní nebo dveřní.
Z fr. lambrequin.
lamentovati, lid. lamentit, -týrovat; lamentace, lamento. E v ro p sk á slova z la t. lámentári,
lámentátió, lám entum t/v .
lampa, slovo n y ní. všeslovanské. Z něm .
Lampě, to z fr. lampě. — slc. lampáš, stpol.
lampasz jsou asi z maď. lámpás, to z lat.-ř.
lampas. — Stč. lampad, slc. lampada z km ene
téhož lat.-ř. lampas (gen. lam pad-is, ř. -ος).—
Lampión z italštin y , p ů v . = olejová la m p i
čka.
lampas, ta k i slc. pol. rus., d ru h tk a n in y ,
pak i našitý p ru h n a švu kalh o t. — Z fr. lam
pas (18. stol. lampas se). M atzenauer L F
9.187.
lampešt: konečný díl v an tro k ů u vodního
kola P S ; slc. lanje st lanféš laufeš (u? K ál). —
Z něm . Landjeste soutěska (na hranicích);
zde přeneseno n a zúžené k o ry to , z něhož
voda p ad á n a kolo.
lamprdon apod. — 1 ° lamprdón tresk a
v láku (Rohn), z něm . Laberdan. — 2° N a
Vysočihě v oblasti asi mezi H . B rodem
a K u n štátem a dále n a M oravě: lamprda
B to u lav ý lenoch, lomprda n ad áv k a slab o
chovi, lamprdon t/v u H . B rodu (K o tt),
lamprďoch veliký chlap K t. Sem i lamprdónovat u p e jp a t se, d ělat okolky, u Litom yšle.
Zde se nabízí fr. (17. stol.) lantiponner ztráceti čas zbytečným m luvením . —· 3° B ý ti
v lamprdóně, m or. labrdóné = v b ryndě,
chycen v léčce. Z něm . argotového Lambetone
o h rad a (pro ovce). — 4° lamprdon vm .
dlouhý k ab át. N ejasné. — 5° lamprdon
o k rasa n a stěnách m alovaná (u R ychnova,
K o tt). P odle Šm ilauera „ p a tří asi k lambrek ý n íí. — 6° lam prdák u H . B rodu, žertovnou
obm ěnou = lantverák, dom obranec (z něm .
Landwehr).
lán, slc. lán, pol. lan (odtud u kr. a rd. lan):
označuje to , co něm . H ufe. K dyž s ta ro
slovanský systém zádruhový, p ři něm ž
polnosti by ly kolem sta tk u , u nás v 10. stol.
začal m izeti, by ly nové vsi zakládány a staré
p řetv o řo v án y n a něm ecký systém lá n o v ý ,
p ři něm ž se polnosti tá h n o u v podobě
širokého p ru h u od sta tk u až n a hranici obce.
O to m Mch N Ř 31.95, O dvou d lu zích lánů
(1° kolonisační lesní lán francký, 2° lán
přem ěřený) u nás v. PhS 3.272n. N ěm . lehen
(propůjčená držba, z něho pozdějším p ře
je tím č. léno, viz) ztrácelo již v něm čině
svůj p ráv n í význam a poklesalo n a označení
jisté plošné v ým ěry pozem ků, to tiž tak o v é,
k te ro u obhospodařoval sám feudální p án
jak o žto „V orw erk“ svého sídla (v. jolvark).
V to m pokleslém v ý zn am u p ře ja to do č.,
a to z něm . n ář. lein (srov. cán ze střh n . zein).
S třla t. láneus je z češtiny. H . F . Schm id,
S treitberg-F estgabe 331n.
laň, stč. laní, ojediněle i v m or. písni lani
B. — slc. laň, pol. lani, lania, ukr. lan’
lanja, r. lan'. — N áleží k jelen (viz); m ask.
mělo km en *ol-en- (je m ožné, že z něho
je el- jakousi asim ilací nebo h arm onií
k následujícím u -en-); fem. mělo jed n ak
zdloužení začátk u (vrddhi) *ol > *61, jed n ak
p řip o jen a těžk á ženská p říp o n a -i (resp.
dvojslabičné -iji > - bji), čímž bylo -enredukováno v -n-: te d y 6l-n-i; srov. p o
dobnou v rd d h i a příponu v p a n bji (z *p6t-n-i),
p a n í p ro ti ř. ηότνια, stin d . patní.
lancoch -cúch -couch: tu lák , otrhanec, k la
cek, u T y la lencouchovati p o tu lo v at se. —
N ejasné; vzhledem k val. lancovat to u la ti se
snad souvisí nějak s landati (přes *lancati,
což by bylo s-ové intensivum ?), srov. m or.
lantoš, lan tucha tu lák .
lancúch s tč .: řetěz; dosud m or. — Pol.
laňcuch, r. lancúg. — Obé ze střh n . *lann-zug,
jehož začátek je též v lano. — Ale vslc. lanc
(odvoz, lancek, lancik) je z maď. láne t/v
(Sulán rkp.), to p ak se vyvozuje ze slovan.
*lanbCb (sch. lanac, sln. lanec), k te ré je
konec konců též z germ ánštiny.
lančě fem. stč.: kopí, k y j. — sln . lanóa,
sch. lanca -ča. — Z ital. lancia < lat. lanc ta.
Ale pol. lanca je z něm . Lanze.
landák h an .: kaluž SvB. — Souvisí n ějak
s ukr. lotík žlab, v a n tro k , br. latók okap,
r. lotók náhon, žlab. Snad je hanácké slovo
n ějak ý n áh o d n ý im p o rt z východu.
lanitva stč. (jen u Š títného): čelist, tv á ř.
Stsl. strus. lanita. — P ře ja to z germ . *an[t\'vllta (něm. A n tlitz obličej atd .) s přesm ykem
hlásky l na začátek slova; v odsunuto o slabiku
dále.
lan(d)krabě n. -íT psáno i lant-·, již stč.
F em . stč. lankrabina, s příponou jako v slc.
gazdiná, švagriná. Z něm . Landgraf.
lano: stč. a m or. lana. Ze střh n . lanne
řetěz. P řechod k n e u tru je nejasn ý . Či p a tří
k ir. loman provaz?.
lanýž. V stč. znam enalo p a trn ě též jelenku
(Elaphom yces). Obé bylo zváno též jelení
hubka, srov. chrv. jelen-gljiva, stněm . hirswam. D ůvod názvu: jelení zvěř, jsouc vedena
čichem , ty to h o u b y v jisto u roční dobu
v y h ra b á v á ze země (domnělé d ů v o d y jiné
v N Ř ). P ův . asi lanýs (K lár. A: lanyss, M att.
lanějš), odvozeno asi od laň. M c h N ÍÍ 28.128.
lap 10 stč. ad v.: u kvapeně, bez rozm yšlení,
rychle, lap kto, lap který = kdokoli. — Val.
na rapě n a pilno, v tom rape v to m spěchu,
laš. rap(k)em honem B. — slc. m ysl. strielat
na lap = bez dlouhého m íření; lap nepríde
nepřijde ta k brzo ČMSS 5.93. Pol. n ář. lapie
rychle, nielapie ne ta k brzo, nesnadno,
ukr. n ář. lapí snadno, rychle, lapšyj, -yvyj
o b ra tn ý , h b itý , stru s. lapb bez rozm yslu,
přím o, ne lapy {lapb) ještě ne. — Z ajisté
od lapati c h y ta ti: lapb asi = p rv n ím lapením ,
co se n a poprvé lapne, bez rozm ýšlení, bez
v y b írán í, ukvapeně, rychle, přím o. Srov.
i la t. raptim rychle od rapio ch y tám . Z čeho
je zde -b, říci těžko.
lap 2° stč.: h lu p ák (K at., R osa). Ze střh n .
lappe, lapě t/v .
lapati 1°: c h y ta ti, lapiti, lapnouti; msl. (ze
slc.) oblapií obejm outi, val. lábnúí; stč. lapka
loupežník; nč. lidově lapák vězení. — Všeslovanské v y jm a b u lh., r. též Ijapat. — Psl.
lapq lapiti a lapajq lapati. P ohybom alebné
sloveso s n eu tráln ím a, svým p vystihující
náhlost, p řek v ap iv o st děje; podobné zakon
čení základ u v chňapali, ja p a ti, la t. rapio,
capio.
lapati 2°: k y d a ti, p lesk atí, tlach ati. Msl.
lápat p a d a ti Mal, val. lapat m lu v iti hloupě.
In ten siv a: laš. laptai (z Hap-bt-ati), landrat
žv an iti MZ. — Slovo rovněž pohybomalebné
jak o lapati 1°; viz i chlápati.
lapěti: d řep ěti; han . (v- Lak), o d tud i do
k la d u Č apka-C hoda; m sl. slc. též lopiet.
lopnút si, lofnút si, lopínai i lofínat, loptie.
(loptoš -uš povaleč, zloděj, kluk, loptošit) t j\t
dále lepeniet vězeti. — E xpresivní slovo:
rý m u je se s dlapěti, čápěti a křapěti t/v.
p o u h ý m -p-ěti též s dřepěti. Snad vzešlo
z klapěti t/v (viz klaměti pod Čápěti) pouhou
z trá to u k.
lapis: jistý le p tav ý p říp rav ek , „pekelný
k am ín ek ,“ lapis infernalis, což je staré
„lékařské a lékárnické označení1'. Šmilauer.
lapie lid.: cíp, výběžek (kůže) apod. Hl.
dl. lapa. Z něm . Lappen, ' -lein.
lapotat, leptat: tlach ati.— slc. lap{o)ta(. —
P a tří k lapati 2°.
láptě: lýčené střevíce. Y nedávné době pře
ja to z r. lápot. — S taré slovanské slovo, p ří
buzné s lit. lopas h ad r, z áp lata atd . Význam
p říbuzných slov je ve shodě s tím , že láptě
b y la obuv c h atrn á: vydržely v zimě asi
10 dní, v létě v době p rací tře b a jen 4 dny.
larva: m aska, přen. obličej, tv á ř, jč. ralva
K tP ř l, ralba K rš. — V ýchodiskem je lat.
larva (pův. trojslabičné lárua, od L ar, jména
dom ácích bůžků), což b y l duch m rtvého,
strašící lidi, p a k kostlivec; v dram atech
m ask a oblud a strašid el (n ap ro ti tom u
m ask a vůbec je persóna); o to m Benveniste
F rangais m odem e 25.1. K n ám b u d z něm.
Larvě, nebo z la tin y . P řenesený význam
p rv n í prom ěnové stad iu m h m yzu pochází
od Linnéa. Viz i V ážný JM ; slc. ojediněle
je larva i m otýl.
láryfáry: italské solm isační slabiky la re fa
by ly p rý seskupeny ve fig u ru L a re fa re,
jež p a k ve V ídni v 18. stol. b y la změněna
v L a r ifa r i a d ostala v ý zn am ‘tla c h ’. Z Vídně
přišla k nám . I. P o ld au f (pís.) v šak m yslí na
ital. táli affari, asi „to jsou věci!“ V ruštině
je rým ové táry-báry u V asm era 3.80.
láryně v starším jazyce: n evěstka. Odvo
zeno od střh n . laer prázd n ý ; srov. stč. prázdné
ženky. (Šmilauer.)
las chod.: trh lin a v kam eni, jč. m ylně laž
m ezi kam eny (K ubín); u středočes. kam eníků
lasák, nálož p rach u k trh á n í skály. — Z něm.
Lasse f. (Šm.)
lasice, m or. vl- J g : stč. vlasicě u K lareta,
han. vlaska K olkop, též u B rn a (B s. v. laska,
V. K . Jeřáb ek ), laska, msl. laska, chod.
hlasička Jin C h 153 (h je „h iáto v é"). — Pol.
lasica, laska, hl. lasyca, dl. lasyca laska,
u k r. lasycja lastka, r. lasica laska, b. slc. sch.
sln. lasica, sln. dříve též u-lasica, b. vlasica. —
V zhledem k v- (sln. u·) kladem e praslov.
*Vblas-bka {-ica je m ladší) a spojujem e je
s germ . wisul- δη- (sthn. wisula, něm . Wiesel): souhlásky jsou ty té ž , p řesm y k s-l > l-s
a u -δ > a-b m á příčiny asi tab u o v é: lasice
(haplologií zkrácené v la-), totožné s oním
byla obávána; m ohla člověku „podfouklaso-, k teré bylo v laskrd-b, viz m aškrtný.
nouti“ těžké nemoci, jevící se odulinam i,
Celek te d y znam enal, jako dosud v češtině,
nádory. Slovo ,,praevropské“ . Mch ZfslPh
zvláštní pocit v ústech, ja k ý se p rojevuje
23.121.
při chtivém pohledu nebo m yšlení n a v y
láska, laskati, laskavý·, ro stlin a laskavec,
všemocná v lásce (,,věští lásku, ukazuje m i toužené p okrm y nebo nápoje. Jinoslovanské o- je .sn ad tře b a ch áp a ti z ob-, v to m
lence, udržuje jej čarovnou m ocí“ , Béňa).
sm yslu, že onen pocit zachvacuje člověka
— Všeslovanskě (vyjm a luž.) je sloveso
úplně.
*laskajo laskati, znam ená jed n ak ‘lich o titi’,
laso: do evropských jazy k ů přišlo z am er.jednak ‘m azliti se,’ stpol. laskac i hladiti. J e
španěl. logo; šp. lazo je z la t. laqueus sm yčka.
též r. lástit a ukr. lastyty lichotiti se, m azliti.
lastura: Preslovo p ře je tí ze sch. Ijustura
— Na původ uk azu jí ta to slovesa n a -stiti
sk o řáp k a (souvisí s luska); a m ísto u je asi
a dále pol. glaskaé siq lask ati se, m azliti se.
Preslovou chybou péra. — slc. lastura je
Jim odpovídá lit. glóbstau, glóbstyti t/v ,
z češtiny.
intensivum od glóbiu glóbti t/v (slov. přípona
laškovati, laškovný. Ze střed n í doby. J e n
-ska- i jindy s tá v á p ro ti lit. -stá-!). V slovan
v češtině a slovenštině. Snad vzniklo z k rá
štině zaniklo arci b, ale i g. A to proto,
cením z halaškovati.
aby nebylo kolise s jin ý m glaskati, což je
lašovati msl. slc.: slíditi, obyčejně po m lsu
intensivum od hladiti·, to m u odpovídá lit.
(o dětech slídících v zahradách, zvláště
glóstyti od glódžiu glósti h lad iti (v pol. obojí
cizích, po ovoci, n a polích po h rachu, m ák u
glaskaé splynulo, tak že m á obojí význam ,
apod.), laš. lašovat i lachovat, slc. též losovat,
1° hladiti, 2° laskati). S lovanština m ěla
2 slovesa: jed n ak *glastiti > r. lástit licho lašnovat. — Pol. lasowaé, r. n ář. losovat
m lsati. — Od la s t ch tiv ý , m lsný (pol. la sy ,
titi se, rovné litevském u, jed n ak nové na
ukr. r. lásyj), k teré je v m aškrtný a laskomina.
intensivní příponu -skati. S. Štech u pozor
P rask las-b vzniklo asi haplologií z předňuje i n a švéd. álska milo v áti. — D ávky
slovan. *lá[la\sos, srov. stin d . lálasa- chtivě
nebo práce na lásku (O K P I, č. 9), z lásky
žádostivý.
(Dědina 173, 254, K ruš. 69) nebo na lásce
lať střč. (Ezop), m or. a slc. lata. Též pol.
(Dlask, v. L F 68. 431) bývaly dobrovolné
ukr. hl. dl. sln. -a, sln. též a sch. latva (p ři
dary vrchnostenským osobám , pravidelné
kloněním k ty p u p ře ja tý c h slov n a -va,
nebo jednorázové, společná práce n a panském
majetku. Podobně u P o lák ů se chodilo
čes. -ev, tykev apod.). — Z něm . Latte.
lata: viz vlát.
po lásce. (Stav už pokleslý je ten, jde-li se
lá tati 1° m or.: záp lato v ati, slc. látat;
např. pracovat do lesa pro m yslivce za
postv. lata; do spis. ja zy k a přišlo z M oravy
dovolení chodit p ak na roští, B 178.) T y to
úkony „z lásky“ (říkalo se to m u p rý lásko(s)látati, (s)látanina. Sem p a tří i msl. zlátat sa
vání, LF uv. m.) n ah rad ily ta k staro d áv n o u
na něco = zmoci se, n apř. n a nový oblek,
společenskou in stitu ci, m ající Psl. jm éno
na měřičů žita, pův. „seh n ati záp latam i = po
tro šk ách = s nouzí", a tp . Viz i látka 1 °. — La*tolka. Viz i pobaba.
laskomina, obyč. v p lurálu: původně trn u tí
tati, lata zastoupeno též v pol. ukr. r. —
zubů po kyselém n. trp k ém , p ak pachuť >
Latati je asi t-ové intensivum , z *lap-t-ati,
příbuzné je lit. lópyti a lot. lapit t/v .
chuť na něco; ojediněle i lahůdka. P ůvodní
význam v stč., dále ve vč. luskovina, msl. laš.·
látati 2°: b iti, ve val. vylátat v y b iti (též
oskomina, jč. voskom iny, voskoviny; chuť’ . han. Gr., z m sl.?), laš. latnut u h o d iti; sem
v han. mlaskavica, sm. laskoviny. S tará
p a tří též vm . prolátnout se p ro zrad it se,
forma je oskomina·, příbuzné sloveso u nás .vyjiti na jevo (o skandálu, pův. „p ro raziti
zaniklo, proto osk. podléhalo lidové ety m o
se, p ro b iti se"). — slc. látat, pol. latač biti
logii a rozličným zm ěnám : stč. je loskomina
(jen ve rčení l. kom u skor$, což se chápe
u Klareta, la- lu- v R V odň., zm. dokonce
jak o žto lá ta ti 1°), pom oř. latac b iti. — J e to
tlaskomina·, v- se objevilo vlivem staré
ť-ové intensivum od lapati, zachovaného
zkušenosti, že d o b y tk u „vosk v brzké chvíli
v pom oř. lapač a, se zesilovacím ch navíc,
laskominy odjím á" (citát u Jg), Z- snad
ve val. msl. chlápat te p a ti, b iti (viz). Tedynějak na základě d v o jito sti v/l. — Pol.
z *lap-ta-ti. In ten siv n o st děje v y stih u je
(o)skomina se stejn ý m vývojem význam u,
i S S J ekvivalentem ‘v e lm i b it’.
též (o)skoma, ukr. oskoma, r. oskóm(in)a,
lati 1°: plísniti, n a d áv a ti; odvoz, zlolajce,
b. oskomina, sch. sln. skom ina. — Slovo už
zlolajný, o d tu d zlolání Sm 262. Pol. lajac,
nedosti průhledné. M áme za to , že č. la- je
dl. lajaé, r. lájat, sln. lajati t/v . P říbuzné
starobylé, pokládám e ted y form u laskom(in)a
je lot. rájů rát t/v . U Slovanů je l p řejato
za praslovanskou („v stč. te x tech je z p ra od láti 2°.
vidla la-, odchylné podoby jsou většinou
láti 2°: štěk ati (u básníků; z ru štin y ), Stsl.
jen ve slovnících1' Šm.). V ní skoma je od
la j 2 lajati, r. lájat, u kr. ' lájaty, b. laja,
šcemiti (r. ščemít sv írati, boleti), v kořeni je
sch. lajati. P o stv . láj v loveckém slangu;
náležitý stupeň o. V p rv é části hledám e lasoviz i láje. — Příbuzrio je lit. lojů lóti, lot. láju
lát, la t. látráre, stin d . ráyati štěk ati. Č. Viti je
te d y z la-ja-ti.
latina. Spojení m yslivecká la tin a (pak
i ry b á řsk á ap.) vzešlo z toho, že jako
,,la tin a “ , tj. jako řeč obyčejném u člověku
nesrozum itelná, se k d y si označovaly h a n
tý rk y n ěk terý ch zam ěstn án í (kram ářů, že
b rák ů , řem eslných zlodějů: něm . Krámerlatein, Bettlerlatein, angl. thieves latin, W olf 9).
,,M. l-ou“ se te d y p ů v o d n ě rozum ěl slang
m yslivců (jejich zv y k n ah raz o v ati b ěžná
slova jiným i, n ap ř. barva m ísto krev),
nakonec p a k jejich vym yšlené, neuvěřitelné
h istorky.
lá tk a 1°: tk a n in a , o d tu d v č. od střed n í
doby je též obecný v ý zn am ‘h m o ta, m a te
riál, obsah*. — slc. látka t/v b u d e z češtiny.
R . u k r. latka jen záp lata , h ad r. — T edy
původně zdrobnělina od lata, kousek tk a n in y
n a lá tá n í (vývoj: celek m ísto části).
lá tk a 2° m o r.: k rajá č n a m léko, m ylně
psáno i ládka; K o tto v o cátka vzniklo asi m y l
n ý m čtením rukopisu. Sem p a tří i latuš(Jc)a
u S lavkova a D iv ák : sm etan ík = vysoká
n ád o b a n a sm etan u . — slc. látka k rajáč n a
m léko K . Pol. latka hrnec a n ář. latuszka,
dluž. lacywa láhev, hadice, sln. latv[ic)a k r a
jáč, b. latvica, -ik d ru h n ád o b y , r. látka h li
n ěn á pánev, csl. lat^vb, lat-eva i la ttk a h r
n e c .— P ůvod n ější form a je v stsl. lakvtb,
r. lákoi hrnec, jež n ějak souvisí (asi p řeje tí
z ř.) s ř. λήκνϋνς fem. láhev (na plej n. v o
ň av k u ) z *lá-. P řejetím cizího slova se
pochopí i přesm yk k-t > t-k.
látro, stč. též látr m ask.; m or. ojediněle
i lajtro; sáh (délková m íra), ale i sáh n a
rovnaného d řív í v lese; láterník dřevorubec
štíp a jíc í dřevo n a polena do lá teř. — slc.
laktor sáh, též látor láchtor laktor; látrovica
sáhové dříví. — Stpol. lotr Mater klaw t,
n á ř. klafter aj., sln. klaftr, sch. klaftar. —
Č. slc. pol. slova s Z- jsou ze střh n . láchter,
o s ta tn í z něm . K lafter sáh. — Za Ju n g m an n a
bylo zaklení látro hromů, o d tu d láteřiti,
jč . látrovati, u S v at. Čecha látrositi; n y n í
nesm yslné tisíc láteř.
láva, n y n í evropské slovo; z neapolsko-ital.
lava, p ů v . p řív al vody, od la t. laváre m ý ti.
lava m or.: „lavice podél stěn z obou s tra n
s to la “ ; b ý v aly up ev n ěn y n a kolících v raže
n ý ch do hliněné p o d lah y ; b ý v aly široké, n a
n ich se spávalo; zdrobn.. lavice. Sem p a tří
i lávka 1° lavička, 2° p rkno, položené přes
p o to k ; úsloví chyba lávky viz pod chyba. —
Lava je všeslovanské m im o sch.; i jinde je
- k a -ica s vý zn am y obdobným i. — P řesn ý
p ro tějšek je pouze lit. láva postel a lot. láva
p ry č n a v lázni; o sta tn í dom nělé příbuzenstvo
je nejisté.
lavina: z něm . L a w in e, což je spisovná
ú p ra v a m nohotvárného slova, jež odvozují
z pozdně-lat. láblna, od labor padám .
lavírovati 1° nám ořnické slovo: p louti
cik-cak p ro ti v ětru . Z něm . lavieren t,'v,
to p ak je z holandštiny.
lavírovati 2 ° m alířské slovo: roztírati barvu
n a obraze vodou. Z něm . lavieren 2°, což je
z fr. laver ( < la t. laváre m ýti).
laz n. láz stč. a dosud val.: pole nebo
louka získaná tříb en ím lesa, te d y zpravidla
pole n a rovném nebo jen m álo skloněném
površí nahoře mezi lesy. P ro to osady nebo
tr a tě zvané Láz L azy Lazec Lazce Laziště
L ažan y L ažánky jsou zpravidla vysoko
položené, u p ro střed lesů: jejich původ z lesm
p ů d y je p a trn ý n a p rv n í pohled. Mor. a slc.
laz je i „pole pod lesem “ : v údolních vesni
cích sn ah a získ áv ati pole odním ala půdu
lesům po stu p n ě odzdola do v rchu, zakládajíc
pole až ta k vysoko, po k u d úhel svahu
dovoloval obdělávání; zastav ila se až před
úbočním i p ru d k ý m i srázy, kde b y deště
zoranou p ů d u spláchly; tu byl lesní porost
ponechán až do naší doby. P o stu p obdělání
lazů naznačil D alim il: prvé léto laz vzkopachv
a druhé léto rádlem zorachu. — Obdobně
pol. laz, slc. u k r . sln. laz, r. lazina. Zdá se,
že příbuzno je lot. lěz(en)s, něm . schlecht =
rovný, h lad k ý , p ro tik lad slova hockericht
(o půdě), a schlicht p ro stý , rovný. K opáním
m usila b ý t p ů d a u ro v n á n a ! D ále ř. λαχαίνω
k o p ati. Σ,αζτ, z *ld'lio-s. M ch ČMF 26.161.
lazar: ze jm én a biblického trp itele. Lazaret
z it. lazzaretto.
lázeň: stč. lázn gen -i, lázna (dosud jč. b la n .
lazna rybník) i lázně; adj. lazební m á -ební
podle jistební (vzhledem k potřebě adjektiva
n a -ní nebylo tém ěř jiné volby), o d tu d lazeb
n ík (v stč. lázních se holilo, kladeny pijavkv
apod.); podobně jihoněm . Bader je holič. —
Pol. lažnia (a laziebnik, laziennik), hl. dl.
laznja, b r. u k r. láznja t/v . — P ra sta ré slovo,
p ů v . laznb, i-km en; tře b a je děliti la-zne
(nikoli laz-búa; české e neukazuje nutně
n a b!), ja k viděl již D obrovský, Bildsam k e it 40. P říp o n a -znb jako v Jcouzeň, přízeň,
la- z *1ανό-, k te ré je též v la t. laváre m ýti
a v h e titštin ě (lave staženo v *lá- !). O tom
M ch Slavia 21.282.
lazur: m o d rý kám en. Z něm . Lasur; východištěm je pers. laZvard lazurový kám en, 1-ě
m odrý. Sem p a tří i la t. lapis lazuli, rovněž
azur (l- odpadlo, pokládáno za člen).
láže lid.: ažio. — H l. loža. — Z ital. Γ agio,
podle B iélfeldta 188 asi přes něm . lasche,
laze t/v .
lažírovat hovor.: povolovat, ochabovat,
lenošit SSJČ. — Z ákladem je něm . lasch
ch ab ý < fr. láche povolený, uvolněný, od
slovesa lácher. H ovorové láZo pláZo ‘nedbalý,
-e’: d ruhé slovo je jen „ozv ěn a" prvého;
je opatřeno retnicí, což je zjev pravidelný
(čáry m áry ap.).
lážový lid.: v y d atn ý , veliký (1. kus např.
chleba, 1. koláč, ale i 1. pohlavek). — R . rážij,
raíój, r a io v ó j, silný, zd rav ý , ro b u stn í (o
člověku)* ráze, ražó, rózevo hodně, v y d atn ě,
pěkně. — R u sk á slova spojuje T iu b ačev
SbMIad 142 b razii ‘d áti ú d e r’, o d volávaje se
na paialelu v něm . sehr ‘v elm i’ od sehren
‘ran it’, fr.fcrtem en t ‘silně, v elm i’, r. lid. bólno
‘velmi’. — J in á m ožnost je ze spojení lóžové
peníze, lóžové dukáty (cit. J . J irá k LN 16.3.
1934), tj. hodnotné.
le: částice zah a ju jící v ě tu s tv rzen ím opaného, záporného, cdporovacího sm yslu nebo
vůbec neočekávaného obsahu. V stč. b y la
sam ostatná sp o jk a le velm i říd k á. Gb m á
3 doklady ze so u v ětí cdpcrovacích. „K ro m ě
toho je d v a k rá t po ukončené p su se, te d y ve
funkci navazovací. C dporovací v ýznam je tu
velice oslaben.*4 „Č astější je le ve spojení
s tak. Q dporovací v ý z n a m ... přechází ve
vysvětlovači („a t o “ ).“ (J. B au er; doklady
Vývoj 62). V nč. je jen jako součást spojky
ale a v lec leč leda- (viz), slc. v len = jenom
(srov. stpol. le, u k r. le-no t/v ), (a)lelo = (a)nebo. "Viz i nebo. — Bol. hl. dl. u k r. a-le;
pol. v le-da-jaki, u k r. ledajak, dl. -lltko =
-koliv. — Č ástice le nebo lě (z *lě) m á
obdobu v h e t. lé, jež fu rg u je jako záp c rk a
prohibitivní. I k d y ž funkce obou těch slo
víček nejsou stejn é, je přece jak ási shoda
v tom , že v y ja d řu jí nesouhlas s tím , co p ře d
cházelo, čili stanovisko odporující to m u ,
co předcházelo.
leb, stč. gen. Iba m ask . i Ibi fem ., ste p y té
dvojitosti i v nč. (slc. je leb m .); ale jen lebka
fem. cd s ta ré d o b y ; lebeční ojediněle lbový,
kost lebná J g . Mor. zhruběle lebeň i lebeňa
kotrba, lebaňa v elk á hlav a. Odvoz, přilba
(viz). — Stsl. labbVb lebeční; pol. leb, lebek
mask. i Ibiea, sln. leb m ask., u k r. leb m ask.
čelo, hlava, r. leb m . čelo. — Psl. labv m ask.,
původu m álo jasného, Sch. lubina a sln.
lubónja lebka dovolují m y sliti n a souvislost
s lub (pův. n ád o b a z k ů iy ); lebka b y b y la
posměšně n azv á n a „n ád o b o u " ; srov. tře b a
fr. téte h la v a z la t. těsta střep atd .). K eni
však jasné, ja k p ři to m v y lc žiti -ν>-, když
jinak je podoba obou slov stejn á.
lebavý m o r.: c h a trn ý , šp a tn ý , p rázd n ý
(o čemkoli); lebáň slabý chlapec, zakrslík,
nezralý jinoch, ale i plešatec. Lebavý též
(o poli nebo obilí, kde m ísty vym rzlo nebo
zašlo suchem ) c h a trn ý , (o vlasech n. hlavě)
lysý, oblezlý, (o tk an in ě) odřený, zbavený
vlasu, obnošený, (o barvě) v y ru d lý ap ed . —
Te'ž zletavělý, vyléta n ý, vyleýaný (viz i lefatl).
Viz N Ř 16.62. — J e i sloveso m or. olebat
olépat o(b)lefat e s tříh a ti v lasy zh ru b a nebo
špatně, p ep ř. d o h o l a (K ašlk); b y la kdysi
u školáků m č d a dlouhých vlasů: „co to
bylo sm íchu, dyž n ek te rý te n chlapčisko
nemňál dlúhý vlasy . To ím n ad áv ali clebanců, h o lem k ů 14 (K olaja £0). Z dá se ted y ,
že sloveso le h a t bylo p řitv o řen o k lelavý
(což je od *letý lysý) jako modňati k mcdr(av)ý
ap. C stříhancst dohola b y la žertem zam ěněna
s lysehlavestí. — S pojovati t a slova s leb
b rán í to , že se v ětšinou kladou o pojm ech
zcela jin ý ch ; jazykové povědom í, znající
i slovo leb, b y přece so tv a sneslo řík a ti
„ leb av ý " o obilí, ša tu a pod. K d y b y l. bylo
cd leb, čekali bychom spíše v ý zn am ‘h la v a tý ,
v elk ch lav ý ’. N ejspíše b u d e l. příbuzno s lit.
láibas štíhlý, slabý, te n k ý , h u b en ý , p ů v odně
bylo te d y *leb’b, lčbav% = šp atn ý , c h atrn ý ,
olysalý (zv ířa ta ch atrn éh o zd rav í ztrá cejí
hodně srsti!). Mch R ech 76. Sem p a tří te d y
i laš. lebedny b íd n ý , ch a trn ý u F re n š tá tu
(m á je však — odkud? — i H oleček!).
lebeda, jinde i lebeda: ro stlin a A triplex.
Slovo „p raev ro p sk é" , příbuzné s lit. balánda
a s něm . M eláe t/v (toto z *belde). V slo
v an štin ě b y l přesm yk b-l > l-b. Slovo mělo
te d y d vojí sam ohláskový sta v , buď o-o,
nebo e-e; to není ide. a b lau t, ale jak ési
s tříd a cizí. M ikkola; Mch K Ř 28.179; so u
hlasí K ip arsk y N phM 60.1959.224. (Spojo
v a ti l. s la t. albue bílý, ja k se činí, není
hodno v íry , nem á věcného důvodu. S otva
je p říb u zn é — o p ak tv rd í M ann S lavcnR
34.266 — s ř. káncticv šťovík.)
lebediti: spisovné l. si; též han . u Boskovic
— h ev ěti si; vylebedit se zo ta v it se P S ;
h8n. při- se p řijíti, laš. ulebedit se, ulebeznil se
uvelebiti se, u sad iti se. Za J g ’ us. měsíc se
vylebedil = vyjasnil. slc. lebediť si (z češ
tin y ?). — Slevo m álo jasn é; je tře b a více
m ateriálu o jeho oblasti a význam ech. Snad
je tře b a rczliěovati tu 2 nebo 3 slovesa
sam o statn á. J č . b lan. u-kepetit se uvelebit se.
V litev. je Ubauti hý řiv ě žiti, lebedy ti
nedbale p raco v ati, fuŠcvati, lebityti tlo u s t
nout-!', zan e eb áv ati se, s tá v a ti se n e p o
řád n ý m . Snad je příbuzné i něm . schlemmet»
heď ovati, h ý řiti (6/m!).
lec- v leckdo, lecjaký, leckom apod., stč·.
zp rav id la leči-. — slc. lecičo, lecikto, lecijaký,
(lecaký), lecikde, lecikedy. Ú o statn ích Slo
v an ů není. Málo jasné. V ýznam em a (při
koci-) zčásti i tv a re m upom íná jed n ak n a slc.
vcla(kto), což je p a rt. cd volili eh títi, jednak n a
slc. kcci-(kto) t/v , což je z * cřcř(b)-ei-,cdehtíti,
srcv. i la t. qui-vis {-vis = chceš). V ýznam : hoci
kto = ať si to je kdo chce. P ro to se o d v ažu
jem e dom něnky, že v *lě- (č. le-, pol. la-)
vězí tv a r stejného význam u. S tra n p říb u
zen stv a se nabízí ř. (der.) fo~;v e h títi (další
tv a ry v jin ý ch nářečích, n ep ř. ion. λ ίμ α
vůle). V č. lec{i) je p a trn ě s k ry ta s ta rá
odvozenina cd to h o kořene l í t i> (stsl. lito
jestV) — je volno, je dovoleno) a si, což
bude k o n ju n k tiv cd es- b ý ti. Celek te d y z n a
m enal „libovolně-budiž-kdo" . (Jin ak Zubatý'
1.2.207.)
leč, p ů v . asi = jen jestli, jen k d y ž; n y n í
znam ená pouhé ‘je n ’, vylučujíc z o bsahu
záporné v ě ty jeden p říp ad , p ep ř. ‘jen k d yž
n e ’. ·— „V slovanských jazycích nem á v e
výjim kovém význam u obdoby, jen slo-
v eu štin a je zná (Stanislav, D ějiny 2.539),
ale jako archaism us a asi bohem ism us (vedle
živého lez); polština m á jen leč odporovací“
(B auer, V ývoj 343). — Le- je snad totéž
co částice le (viz), znam ená te d y vylučovací
‘je n ’; -č je oslabené staré če ‘jestliže’ (stind.
ča t/v , srv. ač), B auer 343. Leč te d y z n a
m enalo ‘jen jestliže’: nevstane, leč ho uzdraví
B ů h — nevstane, [ je n vstane,] jestliže h o ...
J e však m ožné i jiné pojetí: stpol. m á
1 doklad s le aez; bylo by te d y možné
c h á p a t leč jako splynulé a zkrácené le ač : a le
[vstane], j e s t l i ž e h o . . .
lečo: pokrrn z dušených pap rik o v ý ch lusků
a ra jč a t SSJČ. — Z maď. lecsó t/v . Sulán
P ID e b r 39.18.
led; lední, o d tu d leden; ledový, m or. ledovica (msl. slc. též s po-); lednice já m a n a led
(pro řezníky a hostinské), ve m lýně m ístnost
pro velké koleso (že je v ní vždy studeno),
ledovec p áv . k ru p o b ití (tak dosud slc., s la-),
n y n í m asa horského ledu: stč. náledně, nč.
náledí; ledek kam enec (od střed n í doby).
slc. lad; a je sn ad z b, srov. r. led gen. Ida,
přochod v Ibd-b napodobením podle Iwi-b >
lan. Psl. a stsl. led-b, pol. hl. lód, dl. lod, ukr.
lid, b. sch. sln. led. — D okonalý protějšek
je lit. lědas, n ář. ledús, lot. ledus. Jin ý c h
příbuzných není.
leda stč.: jen ab y ; nč. = leč, jen; stč. leda
bylo = jen aby to bylo, jen pro jm éno (aby
ne leda bylo páteř odeiekal), všecko chodilo leda
nestálo N ěm , o d tu d ledabylý, a nově d ru h o tn é
ledabyle, slc. ledabylo. T oto leda bylo pův.
je n v těch to případech. Ale záhy bylo p ř i
pojováno ke kdo, ja k ý a pod. s vývojovým
význam em jako u lec- (viz); z ledajaký (tak
i slc.) > ledaják, ledajačina (to p ak bylo
zkracováno v lajdák, lajdačina, viz). Stč.
a dosud lidově m ísty msl. nedá-; zám ěna l\n
vyšla z než 1°. — slc. leda(že), ledabolý,
ledačí, ledajaký, ledakto, ledačo, ledakde,
ledakedy. Pol. ledajaki, ledaco, ukr. ledachto,
ledajak apod. — Le- to též co v slc. len = jen,
da je sta ré adverbium , fungující jinde jako
sp o jk a v přacích v ětách (jihosl.); táž funkce
se v leda zachovala zastřeně i u nás. Viz
i ledaco.
Iedaco(s), podle K t 1.886 nesklonné, také
v PS jeden doklad je nesklonný; též lecco. —
A by se ušetřilo dražší tk a n in y , b ý v ala ta
část sukně, k te rá je za k ry ta zástěrou, z lá tk y
lacinější, hrubší (např. z p lá tn a, Jirásek
23.273) než o statek sukně, ta část lacinější
se p ak zvala ledacos. Doloženo z vč. CL
12.282, jé. J jč ř 213 a z val. K t 6.825. — J e to
v la stn ě znám é „ n eu rč ité" zájm eno ledaco =
cokoli; v leda je tu ještě v ýznam ‘jen a b y ’.
— U V alachů v Lazech je ledaco ‘slepý p rá h ’,
příční trám , nečepovaný.
ledenec, ledniček, stč. ledník > lenník,
m or. i lidenec, jm én a jistý ch m o týlokvětých
rostlin (Tetragonolobus, lidově též Lotus
corniculatus). — slc. (z češtiny) ladenec
L otus corn. Pol. l$dzwian cizrna. — Od
*l$do, č. lado; ro stlin y ty byly chápány
jak o žto „d iv o k ý " hrách la d n í, tj. na ne
vzdělaných plochách rostoucí.
ledňáček, lidově též rybaříček u Rohna.
rybařík u Šírá. R ohn praví: r. český ledňáček,
der bohm ische Eisvogeljl. m ořský je Halcyon,
„p táček m ořský, k terý ž se up ro střed zimy
n a m oři hnízdí a dokudž m ladých nevysedí,
d o tu d m oře pokojné b ý v á " (Velesl.). (Šm.)
T edy je od lední, podle něm . Eis-, což se v y
k lád á jako m ylné p řetv o řen í ze sthn. isarno-vogal, p tá k železný, to tiž m odře jako železo
zbarvený.
ledví: stč. -ie fem. jen v du. a plur., později
bráno za n tr. sing. (Gb.); od toho je, pomocí
„individualisující" přípony -ina, ledvina. —
Všeslovanské: slc. ladvie, ladvina, stsl. l^dvbje,
pol. Igdžwie, ukr. lídvy, sln. led(vi)je, vše plur.
fem., r. Ijádveja. — P rask Ις,ώυ bja: souvisí
s lat. lumbus, sthn. lenti fem. (něm. Lende) t/v,
ty však jsou z *londh(v)- (o dvh- svědčí
latina). N aše g lze v y sv ětliti snad vlivem
slova ýgíro (orgán sousední!), zvláště když j//
a d/t jsou si velmi blízké. P říp o n a -bja byla
p řid án a u nás asi podle plutja, ale vzhledem
ke skupině dv rozštěpena na dvě slabiky.
Jak éh o rodu bylo to to isolované slovo
v p rajazy k u , nelze říci. — Ledví mohlo
přeneseně znam en at i v n itřn o sti, útroby,
nitro (PS). A protože i ledviny, podobně
jako srdce a já tra , byly pok lád án y za sídlo
duše (viz jistý 2°), d o stáv á i ledví význam
‘nitro jakožto sídlo duševní činnosti, m yš
lení’ (PS). A jako staré jm éno ledvin is to
mohlo b ý ti přeneseno i jin ý m sm ěrem (pro
svou podobu) i n a v a rla ta (v csl. isto), tak
i ledví mohlo b ý ti chápáno jako plodidlo,
p ak bedra, slabiny.
lefat: viz lebavý.
legát m ask., legátka i -tko mor. slc.: židle
s vy řezáv an ý m opěradlem (Jg píše v závorce
též lehátka). Z lat. lectica.
legrace, m or. i -cí n tr. — Lidové slovo z lat.
recreátió ( = nynější rekreace); „to byl oficiál
ní název pro školní p řestáv k y (tak to bylo
označeno ve starý ch rozvrzích)" Šm.; I je
z disim ilace jako v legrut < rekrut. Jin ak
T reim er 32: z ital. allegrezza bujarost, vese
lost.
lehký: lehoučký, mor. zdrobn. lehutký, lido
vě m or. lefky (B levký, levčit); lehčiti; msl.
lehké, lehčiny, lahčovina, H láskově je zají
m avé jč. (po)lahky Duš. 2.27. Viz i lhota,
lhůta, lhostejný, lze. — V šeslovanské: slc. lahký s ’α podle p ro tik lad u íažký (H ujer LF
42.21), lahčina, lahčovice plíce i plíčky jako
pokrm ; sem asi též slc. lahtikár > lachár,
lachman lehkom yslník, fem. lacha (z *lahostiká rl), (ze slc. je snad zkrácené a p ře tv o
řené val. lechčor hejsek SvK ); Psl. stsl. leg^k-b,
pol. dl. lekki, ukr. léhkyj, r. légkij, hl. lohki,
b. lek, sch. lak, sln. lahek, dosti odvozenin
(sln. odlegniti, odlagniti, sch. odláhnuti aj.). —
Odpovídá mu ř. έ-λαχύς lehký, te d y Ibgv-k-b
je z * l ° g h ú jinde je vokalism us e: lat. levis
lehký (přešlo k i-km enům ), sti. laghú- lehký,
rychlý, nebo dokonce s en: lit. lengvús,
leňgvas, lot. liegs lehký, got. leihts t/v
(*lenhta-). K ořen lenghu- byl dom a v slovese
(něm. ge-lingen, av. Yoriiaiti činí lehkým );
od něho je w-kmenové ad jek tiv u m s největším
oslabením v kořeni.
lech 1°, stč. asi: náčelník, před ák . J e n e
pochybně totéž co r. u kr. Ijach P olák, pol.
lach (odtud naše jm éno vm . L achů, lašský,
třebaže u nich lach nabylo hanlivého v ý zn a
mu ‘trh á n ’). — P ů v . l§ch-b; m á se za to —
vzhledem k maď. lengyel — , že je odvozeno
od l$do ( = č. lado); b y la by to asi zkrácenina
z l$d-jan-int (jako M ach z M a-těj nebo
Ma-rtin) a znam enala by obyvatele (nebo
majitele) širých rovin, spíše p u stý ch . Lze
pochopiti, že se Ιρ-ch-b stalo názviskem P o
láků, byli-li m yšleni Poláci v písčitých k ra ji
nách středopolských a severních, ale tíže je
pochopiti, že u nás v Cechách v téj zemi bieše
lech, jemuéto jm ě bieše Čech (Dalimil).
lech 2°, slc. liach sloučenina síry s kovy.
..Podle V ysokého, M ateriál k slovníku te c h
nologickému 1861, je to z něm . Lech Schlakkenstein aus der H iitte .“ (Š.)
lecha: m o tý lo k v ětá ro stlin a L atliy ru s vernus. — Preslovo p řejetí z chrv. leča a sln. leča,
což je čočka (rovněž z té čeledi) a te d y příbuzno s lat. lens, lot. lěca čočka. Ale ch je
bud chybou p éra, nebo ze staréh o pravopisu
jeho pram ene (lech ya t).
lechtati: stč. lektati lechtati lekstati lesktati
loktati, chod. a zč. (Duš 2.27) la(c)htat, jč.
lochtati D uš, loktat V ydra. O jz. a jvč.
podrobně V oráč a U těšený. — slc. laskotit
i jaskotiť. Pol. lechtač lektač lesktač lask(o)tač
lachotač, hl. laskotaé i lo-, dl. laskoéiš lakosčié, ukr. lehotity laskotaty loskotaty, r. nář.
loskotáť. — Lze p řed p o k lád at! jednak *lek-btati, jednak *loícbtati, jed n ak (pro pol. le-)
*Hk%tati. Těm tv a rů m se blíží lit. kuteloti
(u G eitlera L.S. 93) a kátulti t/v , dále
kutulf/s le ch tán í; je i form a se znělými g d:
*g-bdel- v b. gadel lechtání, pol. gidlič
a v něm . kitzeln. P ů v o d n í te d y bude sled
souhlásek k-t-l; je st u z n a ti v slovanštině
dvojí přesm yk (k-t-l > l-k-t; -b-e > e-i>, ι -o >
o-t). P řesm yky h lásek jsou i v germ .: angl.
tickle, něm . n ář. (allem .) zickfo. Ale a a sk
jsou poněkud záh ad n é; sn ad lze obé přičísti
vlivu slovesa laskati.
lejchéř stč.: p o tu ln ý zpěvák, kejklíř, p o d
vodník. — sln . lajhati p o d v ád ěti, po tu lo v ati
se. — Ze střh n . leichen p o p ř. leichoere t/v .
lejno: stč. lajno, ta k i (po p ř. s 1-) slc. pol.
sln. sch. b. u k r. — P ů v . lajeno. Znam ená,
např. sl., pol., lejno d o b y tk a . Z dá se tedy,
že je od lěj-q (č. leji, liji, liti), neboť tohoto
slovesa u žívají Poláci o onom vym ěšování
zv ířat. Viz i Z u b atý 2.169. N ejprve bylo
asi *laj b, se stu p n ěm <5p ro ti ě v slovesu, - bno
připojeno p ak podle govwio.
lejsek, p tá k M uscicapa; lidově též mucholapka mucháček muchálek muchařík (pol. m ucholówka, r. b. mucholovka, sch. m uharka
-arica mušicar). — Od lysý: m á n a h lavě
bílou skv rn k u , jak o b y ,,lysinku“ VH.
lejta: voznice (u L itom yšle: p u tn a ), han .
léta bečka, podluž. lajta. — Z něm . Lcite t/v .
lék: lékař, -dm a, léčiti, léčba ( > léčebný);
stč. a nč. n ář. též lekovati léčiti zaříkáváním ,
stč. též (lékem) p ro sp ív ati: Z. svému břichu,
jč. po- si p o ch u tn ati si K rš. (s tím srov. hl.
polěk(ow)ac žadosčam — hověti vášním ), stč.
lekovač, lekovník = kdo léčí kouzlem . — Všeslovanské: lěkv, léčiti zastoupeno všude
(slc. je liek, liečit, lekár, lekáreň). — V p raslovanské době p řejato z g ó tštin y : ta m
doloženo lékeis lékař, lékinón léčiti; g erm án
ská slova jsou p rý z k eltštiny.
lekati (se), leknouti (se), lekavý, p o stv erb .
(ú)lek. — slc. la ka í sa, pol. Ιφ α ό si$, dl. lekáš,
sln. lecati, lekniti, sch. stár. lecati, u kr. Ijakaty, r. n ář. Ijakáť Ijáknúť t/v , všude je též
reflexivum . — Málo jasné. B ý v á spojováno
s Ι φ - o h ý b ati, ale to nevyhovuje co do v ý
znam u. Snad je možno spojití je s něm .
er-schrecken t/v , přijm em e-li vedle *srekk(v. strach) též v aria n tu lekk-; staré expresivní zdvojení kk by se u nás bylo „rozplyn u lo “ v nk. V skutku je angl. shrink scvrkn o u ti se, ale i „sich entsetzen, zurůckschrecken“ .
leknín: ny n í N ym phaea, s bílým k větem ;
stč. v šak lekno bílé = N ym phaea, lekno žluté
= N u p h ar, stulík. — slc. lekno = leknín. —
Psl. bylo asi l-bkno. P říb u zn é je lit. lu kn ě
stu lík , snad od adj. lúknas raschodjaščijsja
v sto ro n y (že se jednotlivé stvoly rozbíhají
široko od oddenku?); či lze v y jiti od význam u
v lot. lukns ohebný?
leknouti, zelknouti: zhy n o u ti (o rybách.) —
Málo jasné. Snad souvisí s usléci (viz); to
ovšem předpokládá, že odpadlo s; v *ze-leknouti vypadlo dru h é e. (Jin ak K ořínek
L F 57.372: m á je za odvozené od adj.
jbl-bk-b = žluklý).
lékořice, ta k již stč.: ro stlin a G lycyrrhiza.
— P ře ja to z něm . leckwaric, leckerizi,
lackeritzge ap., to p ak z la t. liquiritia < ř.
γλνκνρριζα (z γλυκύς sladký, ρίζα kořen).
T ak i stpol. lakrycyja a bulh. n ář. lakric
přím o z lat. lacritia.
lektvar -ař m .; stč. lektvar letkvař lekvař
fem .: léčivý prášek sm íchaný s m edem apod.,
nyní pohrdlivě o léku. — Vedle toho je
lidové lankvar m ask., obyčejně -vara fem. t/v ;
též braňkvara J g -K t; vč. laňkvara pohrdlivě
o něčem řídce kašovitém , co mělo b ý t pevné,
u R o h n a a npol. o zvětralém víně, pivě
a p o d .; přeneseně chod. laňkvara je lenochy
nem otora, u K y jo v a langvara, u H ranic
lankvara (Hzl) je ch u rav ý . — slc. lekvár je
m arm eláda, přenesené i pom alý, nerozhodný
člověk. (maď. lekvár je ze slovenštiny.) —
Lektvar je ze střh n . electuárje ( < la t. ělectuárium < ř. εκλειπτικόν), lekvár ze střh n .
obm ěny latwárje (nyní Latwerge); lankvara
z *latvara, k od lekvár, n se vy sv ětlí nejlépe
jak o žto anticipované a ihned disim ilované r.
lelek: o d tu d lelkovati, b ý ti lelkem , s tá ti
ja k o lelek, „ c h y ta ti, la p a ti lelk y " apod. =
p ů v . te d y hleděti n a něco s otevřenou hubou
(srov. zevlovali od zevel), nečinně ko u k ati. —
slc. pol. lelek, r. lelek, lit. lelis le lis a la lls, lot.
lelis t/v . — T oto vše (a též sln. lilek, sch.
Ijiljak, b. lilikána, u kr. lelják n etopýr) je od
leléjo lelejati (stč. leleja leleti, sch. lelijati,
b. leleja, ukr. lelijaty o kolébavém pohybu),
lit·, leliúoti, lot. leluot (Rozw adów ski). Neboť
lelek též lé tá v noci jak o n eto p ý r; „ lítá o b ra t
ně a lehce; jak si v lašto v k o v itě se vznáší, t ř e
p e tá a k o l í b á s e a stříd a je p o h y b y ty u h án í
ku p ře d u " (K něžourek 1.376). ji n a k Šafařík
3.454; sta v í je k sch. lelekati n ařík a ti; „ p tá k
nepochybně od sm utného, vrčivého hlasu,
jejž v y d áv á, ta k n a z v a n ý " . D říve byl zván
i kozodoj, la t. capri-mulgus, něm . Ziegenm elker: z toho, že b ý v á chycen ve chléve
(kam zalétne za m oucham i), soudili staří,
že jeho široká „ h u b a " nem ůže b ý t n a nic
jiného, než že saje kozám m léko (K něž.).
(Ale sch. lelek čáp je z osm an. leylek t/v .)
lem ,
lemovati, m or. lemůvka, podlemek. —
Odvoz, lémec > nč. límec. — slc. lem,
lemovat a pd. lamowac z češtiny. — P říbuzno
je ř. λώμα lem; jin ak jsou obě slova nejasná.
Mch Sb. D ečev 51.
lemeš: kovová radlice. — slc. lemeš,
pol. lemiesz, u k r. lemiš, r. lémeš a sev.
oméšek, ómech i lemech, b. sln. lemež, sch.
lemeš -ješ -iš i Ijemsš. —■ N ašem u lemešb
odpovídá la t. vom is gen. vomeris n tr. t/v
z *vemes gen. *vemes-is. V slovanštině je
odvozenina s -jo-, jin a k jen zám ěna so n an t
v ji; lemes-jb > lemešb, tv a ry s -ch vznikly
zv ra tn o u analogií, -ež zám ěnou přípon.
Mch Slavia 20.210.
lem ěz: slabší neo tesan ý km en, sloužící za
krokev (na něj se p řibíjejí latě) nebo do plo tu
za nosiče ty č ek (v. H ru šk a sl. a ČL 4.207,
N árodop. výst.138, K u b ín L F 2 9 .24 9 ,H o d u ra
6 1 u v ltav sk ý ch plav ců „neoloupaná silněj
ší ty č k a " (N Ř 18.100), stč. lemiez limiez
ma.sk., lemiezka fem. — P d . lem iqi krokev,
hl. dl. lemjaz p říčk a v žebříku n. žebřiné,
sln. lemez břevno sloužící za veslo, sch. Ijemez
žerd střešní. — Sch. Ije dovoluje v y jiti
z Psl. lěmgzb; o s ta tn í slovanské ja zy k y e
zk rátily v e. Zakončení -§Zb je oslabení
z enbCb podobně jak o stsl. klad^zb stu d n a
z kladenbcb aj. (o -gizb viz M ch Slavia 20.216).
P a k lze v y jiti z *lé-men·, což je příbuzno,
jak tu šil již M atzenauer L F 9.200, s lit.
liemuo ‘km en strom u, tru p tě la ’, a dále
s la t. llm en ‘p rá h ’·. Id e. *loi-món gen.
Hoi-men-es asi znam enalo m o h u tn ý kmen,
ja k ý b ý v al kladen jak o žto základní břevno
při stav b ě dom u a te d y zároveň tvořil práh
(v. o to m pod práh). U Slovanů se zachovala
jen zdrobnělina, odvozená příponou -bCb od
km ene lě-man-; znam enala te d y slabší kmen
neotesaný nebo dokonce tyč. S tala se odbor
n ý m term ín em původně pro trá m k y jisté
střešn í k o nstrukce (něm. R ofendach, o tom
R h am m 881), jiné nežli je „krokvová'
(Sparrendach). Y to m to izolovaném term ínu
bylo -enbCb zredukováno o jed n u slabiku
v§ d zb > §zb. J e hodno pozoru, že slovanština
m ěla d v a sta ré tesařsk é te rm ín y domovní
stav b y , selmp (viz slemeno) a lěm$, tvořené
stejn o u příponou, jak o la tin a m ěla své
culmen a Uměn (i lit. šelmuo a liemuo, Eva
H av lo v á); stejn o u p říp o n u -men m á ostatně
i m ask. km en. (Srov. i práh — ugrofin.
„k m en " .) Mch L P 8.60.
len,
ro stlina, slc. lan·, pol. b. hl. len, r.
len, dl. sch. sln. lan. — Psl. Ibn-b: odpovídá
m u lit. p lur. lin a i, lot. Hni a — zde jiný
ro d — ř. λινόν, vše z *linom. Jin d e je Hinom:
la t. línům , ir. lín, sth n . lina (nyní Lein).
Slovo sn ad „p raev ro p sk é."
leniář o pav.: „veliké h rábě, k teré měly
m ísto zubů 4 silnější, asi 20 cm vysoké
kolíčky, k te rý m i se do p řip rav en é půdy
udělaly 4 m alé rý h y " (Mysl 21); do těch rýh
se sázelo řepné semeno. Asi z H iniář, od linie.
léno, slc. léno, hl. dl. léno, pol. lenno. Vše
z něm . Lehen. „ P rv n í doklad v čes. te x tu
z r. 1472 AČ 8.370: p án a dědic léna; K laret
m á lénnílc; v la t. regestech je už 1352.*'
(Šm.) Viz i lán.
lenoch u židle. Jv č. lenošek lenůšek lenoušek = židle, spis. lenoška stolice s opěradly.
— slc. lenoch opěradlo (divanu ap.), lenoška =
č. lenoška; r. lenocha lavice u kam en. —
Z něm . Lehne opěra (u židle, stolice).
lepá m or.: čepice, lépka h orní část klobou
k u , u K y jo v a lepká čepice se štítk em . Sem
náleží i lepeška lepoška le(m)pejška J g „ochlíp en ý klobouk, p o tv o rn é stro je n ý čepec. 1
N ejasné.
lepetati: p o letovati, pův. o trh av é m n e
pravidelném le tu m o týlů, n e to p ý ra (viz!),
lindušky (viz!), lelka, přeneseně o tetelení
vzduchu. — Pol. n ář. lepietaé si$, sln. sch.
lepetati, sch. též lebetati. — Z vukom alebné;
v y stih u je zv u k p ři o b ratech v letu, to tiž při
jem ných nárazech křídel; te d y je tře b a děliti je n a lep + příponové eí/oř. T otéž l. může
zn am en ati i tišší „p ap lav ó " m luvení (v němž
v y n ik ají retnice), r. u kr. sln. U nás ten to
d ru h ý význam je ve v a ria n tách lap(o)tat
(viz) a v -leptat klev etit. Srov. stin d . lápati
šep tá, hovoří. O bdobný základ je v maď.
lepke lepe lipe lependék apod., m otýl, což bylo
p řejato do slc. (na územ í sousedícím s ma -
darským) jak o lepká lepíš lipka lipiška lipitka
lependa lependík apod. t/v (V ážný JM ; u d áv á
podrobně i o b lasti slov). Ale slc. lapíca jistá
muška (Sim ulium ), lapuša, lapiška kom ár,
lapejka m o tý l (viz V ážný) m ohou b ý t d o m á
cí, od základu lap-, k te rý je v lapotati, alé
s původním význam em ‘p o le to v ati’.
lepiti — 1 ° *1 bpéti v č. lpět i, slc. lip iet (i od
lípati); — 2° fak titiv u m H ěpiti, v lepiti,
iter. *lěp(ov)ati v lípati, -lepovati; hojné
odvozeniny: lepíš lepidlo lepenka slepenec
lepký lepkavý, nově lepek; m or. lepivka
rostl. Lychnis, lepna silenka lepivá, lepenica
podlaha z hlíny, lepař řem eslník n a „lepené"
stavby z h líny; m sl. nálepek, laš. nolepa
zásep, popř. zídka kol kam en (srov. pol.
nalepa); vč. slípek část bochníkového okraje
slepivší se p ři pečení s jin ý m bochníkem
(též sklípek, slépka, u B oskovic slepica; pol.
zlepka, dl. slibka). — 3° S taré jm éno Hěp-b
v č. lep (na p tá k y apod.). — Ú tv a ry všeslovanské s obdobným i odvozeninam i všude.
Kořen leip-: se slabým stu p n ěm je v stin d .
limpáti m aže, lit. lim p ii líp ti lp ěti, ř. λίπος
n. tuk, la t. lipp u s k rh a v ý ; v plném stu p n i
loip- je v stind. lěpayati m aže, lěpa- m . m ast.
íepnouti: han. lepnót u d eřiti (dáti pohlavek)
KpU, odtu d lepanec pohlavek PS. V obecné
češtině k to m u dále p a tří vlepili (,,jed n u “ ,
taťku, p ak i hubičku), m ylně chápané
jakožto od lepiti ‘sp o jo v ati lepidlem ’. —
Základ lep- je v šak zvukom alebný. Od něho
je sk-ové intensivum leskati. P odobné ú tv a ry ,
ale s jiným i sam ohláskam i, viz pod lípati.
leptati stč.: h rý zti, ko u sati, žrá ti (o z v ířa
tech), štípati, p áliti (o ran ách , závisti apod.),
nč. (> slc.) o rozežírání p o v rch u věci žíravinou. N ář. val. lepkat (zdrobňující k) = v y
bíravě jisti, sem i č. lemtati = o štip o v ati
(o husách). N č. slc. p ostverb. lept, jistá
technika grafiky. — Vše z chleptati (viz);
srov. i chlemtati (zám ěna retn ic p jm ).
lepý; lepší, lépe slouží za k o m p a ra tiv
k dobrý; lepšiti (po- při- z-, neol. nad-, g er
manismus vy-), l. se; polepšovna; ale vel(i)kolepý z ruštiny. — Stsl. lěpa>, r. lépyj atd .
u všech Slovanů; — P říb u zn o je la t. lepós
půvab, lepidus p ěk n ý , hezký, i když m á
e krátké (kdežto slov. ě je z ě); o to m dloužení
viz § 1.
lermo: alarm , poplach, rám u s; m or. larmo.
— Pol. larmo lermo. — Asi z ran ě nh n .
larman lerman (něm. Lárm ), to p ak z fr.
alarm, = volání „do zb ran ě!" — Ale slc.
láma m á á asi z maď. lárma. H p t.
les, lesík; podlesí, zálesí; polesí je m enší
oddíl velikého lesa (má po- 4°); stč. lesák (s?),
nč. lesák, lesník; lesní, zř. -ný; zalesniti, od
lesnili. — Všeslovanské: stsl. lesí>, u kr. lis,
pol. las, hl. dl. les. slc. b. les, ‘les’, jinde
znamená i dříví (sch. liješ, sln. r. les);
podobně i něm. Wald je ‘les’ i ‘d řev o .’ —
Původní význam byl asi ‘porost l i s t n a t ý ’,
ja k v y p lý v á z c itá tů stč., staropolských
i dolnolužických. N ap ro ti to m u bor = les
sosnový, háj = les zahájený, k u lto v ý , hvozd
= rozsáhlý les horský, doubrava — p ů v . les
vůbec. Tom u nasvědčuje i to , že v češtině
je les vinný, les chmelný, bob, fazol m a jí
p ěk n ý les, ty k e v m á h u stý les (Jg: nať,
keř, km en, strom apod.). S taro u m etonym ii
les — dřevo, kláda, km en, též v stč. (dokladů
m noho). — Spojuji ny n í *lěst s lat. lucus t/v :
la t. v, m ůže zde b ý ti z *oi (jako n ap ř. je Hnus
‘jed en ’ z ide. oinos): p řed latin sk é oi se přes ou
vyvinulo k ú. P ro to to spojení m lu v í p ře d e
vším shoda v ý zn am ů (kdežto stangl. láes.
p řija té v E S t j znam ená p astv in u ; běžné
spojování latinského lucus s *leuk- ‘s v ítitr
p o kládám ovšem za m ylné). Id e. b y bylo
*loik-o-s; je p ak možno s tím spojit i dosud
nejasné lit. šilas ‘les,’ přijm e-li se i jak o žto
nulový stu p eň dvojhlásky a přijm e-li se
v zájem ný přesm yk l a š.
lesknouti se: stč. Isknúti (v m or. písni skla
se, viz B pod Isknout se) i lesknuti sě, e
z lesk(lý) ( = Ibskl-b), stč. ad j. l(e)sknutý,
ú tv a r jako tekutý, běhutý; — stč. Išéieti sě,
Iščavý lekavý; — lesk, o d tu d leštiti; o je d i
něle leskotati se, postv. leskot. — Stsl. Ibštati
s§, slc. lesknut sa, lesk, lesklý, lis(k)nút sa,
lištat sa, leštit, pol. ls(k)nqc siq, Išnqč si$,
stpol. Iszczeč si§, dl. šcaš, sln. lesniti lesk,
sch. lasnuti, b. láskám lástja; av šak r. losnét,
u k r. loanity lysnity, pol. lysnqé. — Psl. bylo
nejprve l-bskati (od něho je stč. Iskavý),
k něm u p řitv o řen tv a r s j: *l-bsk-j-ati >
l-bščati ( = stč. Išéieti). V kořeni bylo z>,
0 to m Ju rk o w sk i J P 41.1961.116n.; k o n ta
m inací s blbsk- (viz blýskati) se tu a ta m
m ísto i) objeví b a dále lě sk t. — L e sk a ti
je sk-ové intesivum od ide. *luk-, nulového
to stu p n ě kořene *leuk-llouk-, k te rý je
1 v louč a luna (viz), te d y z H k-ska ti (prvé k
zaniklo p řed s k u p i n o u sk); nulový stu p eň
p řed -skati svědčí o velkém s tá ří toho ú tv a ru .
To p o tv rzu je podobný a p říb u zn ý ú tv a r,
la t. coruscúre třp y titi se, k m ita ti se (o světle,
p o stverb. coruscus třp y tiv ý , b l ý s k a v ý ,
0 blesku) z před p o n y ko- a *luscáre < *lukská-. Po připojení před p o n y se coruscúre
stalo neprůhledným : to způsobilo zám ěnu
1 > r. Od lesk je nč. term ín leštěnec, slc.
leštenec.
lest; lstivý l(e)stný, obelstíti přelstíti, beze
lstný. — Stsl. Ibstb fem., Ibstivb (prě)lbstiti.
slc. lest, lstivý, lestný, r. lest, sch. last a td ., z a
stoupeno všude. — V praslov. době p řejato
z got. lists t/v .
lestvice 10 je původně žebřík, les-tv-ica od
lézti; stsl. lěstvica, ukr. listvycja, sln. r. lestvica, sch. Ijestvica. U nás je jen lestnice žebřík
v dolech K t V I, jin ak je zachováno jen m or.
a slc. v přeneseném v ý zn am u ‘ke stěně p řib i
tá police n a ta líře ’ (vlastně asi l. — žebřinkovité zábradlíčko, o něž m ísy a talíře o p ře
ny) a ‘věšák’, ro h atin a na věšení šatů (dře
věné hřeby upom ínají n a jed n o stran n o u
ostře v, půl žebříku): u K rom ěříže lestvice K t
V I, jinde .(změtením s lišta) je lištvice lištva
lišta lištna.
lestvice 2° chod.: vějička na p tá k y ; u H eyd u k a lestkvice. — Snad z *větvice (vějičky
byly um ělé jednoduché větévky, v. o tom p.
vějička)·, l a s jsou tu p a trn ě vlivem 2. části
slova ratolest·, srov. laš. letvinka v ětvička,
klad. jetlička v ětév k a. S tím se shoduje
i kdyňské lestvice p o tu p n ě = ru k a (K t V I).
lešení, stč. slc. -ie. Od *lesiti, slovesa
odvozeného od les dřevo, dříví; srov. ně.
dřevití důlní chodby = p o d p írati jim stro p y
dřevěným i sloupy atd .
let: letěti létati létnouti po-letovali·, postv.
ná° od° p ří° roz° s° vý° vz-let- odvozeniny
letec, letadlo (stč. ‘p tá k ’!), letoun, letka; letmo,
od toho letmý. s tč . též ‘p a d a ti’, odsud ně.
lidově; te n to v ýznam b ý v á i jinde sdružen
v ‘le tě ti’, viz padati a jeho příbuzné. — Všeslovanské, všude hojně: stsl. po-lešto -letěti
a td ., je i *lětajo lětati. — P říbuzenstvo je
zajisté v lit. lekiú lekli le těti a v lot. leču lekt
sk ák ati, p řitre fiti se, u d á ti se, pocházeti od,
zřídka i ‘le tě ti’. Vývoj slovanských sloves
je tře b a si p ře d sta v it ta k , že n ejp rv e vzniklo
č-ové intensivum s dloužením v kořeni
*lěk-tati; v něm kt dalo t p řed a náležitě.
K lětati bylo p ak přitv o řen o letěti, a to pod
vlivem stavo v ý ch sloves n a -ěti jako sedéti
stojatí běžati viseti, p ak ú tv a ry další (2. a 6.
tříd y ), nakonec postverbale č. let.
letny s tč .: d ůvěrný, p řátelsk ý , m ilý, pěkný,
fam iliaris, letnost. letenstvie. — Odvozeno od
*lět-h pěkný1, o něm ž viz pod léto.
léto: ho rk á doba roční; letny, letitý, dvou-letý; sem p a tří slc. letný vlažný, laš. letno voda
(opak: iim n o voda); m or. slc. letnica > leknica sukně n a léto (srov. pd. letník letn í
ženská sukně), msl. letovisko dřevěný chlév
pro dob y tek m im o ves, spis. m ísto pro
letní p o b y t; letos z -se, původně spojení se
zájm enem „léto to to “ (obráceně je rd. seleto,
P odvys.), o d tu d m or. letoší (o tom H u jer
1.112), p a k s -ní (podle ja r-n í, zim -ní)
č. letošní; podletí, pův. doba p řed létem
(duben, k v ěten ); sv á tk y letnice; let(n)ina
listn até v ětév k y (zpravidla z jasanu), sušené
n a konci léta pro zim ní krm ení ovec.
(„V zimě je dávali z v ířa tů m n ejp rv e pevně
svázané [do otýpek], ab y by ly ohryzány
i m ladší větv ičk y ; te p rv e p otom je ro zv á
zali. Z b y tk y by ly to p iv em " . Chotek, Areheol.
rozhl. 13.409.) — V šeslovanské, i jinde
většinou m á též d ru h o tn ý v ý zn am rok
(v počítání: 5 let, m noho let, století, léta
P áně 1914; nikoli „za léto se sejdem e" !):
stsl. hl. dl. lěto, pol. lato, sch. Ijeto, uk r. lito,
slc. r. léto, b. Ijato. — D osavadní podané
dom něnky o pův o d u jsou vesm ěs nejisté;
v. knihu G. Jacobssona Le nom de tem ps
lě to ..., U ppsala 1947. Snad bylo to pův.
ad jek tiv u m , přív lastek k n tr. *verm(- čas.
Léto je „p ěk n á d o b a,“ fr. dial. beau temps,
nř. καλοκαίρι = léto (καλός pěkný, καιρός
čas). Vzhledem k to m u možno m ysliti na
lat. lactus, jež znam enalo pův. „pěkný,
utěšený*4 ( = dobře vypadající, např. o osení,
o dom ácích zvířatech). *Lěto vermg se stalo
term ínem , p ak bylo v. vypouštěno; v platnosti
ad jek tiv n í se Hět^b udrželo jen v stč. letný,
viz. O význam ovém přechodu „pěkný,
veselý" svědčí i lidové u žití pol. wesoly =
pěkný, příjem ný, n ap ř. o krajině (o tom
M oszyúski 2.97). — Babí léto viz pod baba.
letora, v ý tv o r K laretů v . — „V ykládá se
jako neum ělý přek lad latinského tempera
m entům , temperantia, jak o b y od tempus léto“
(Šm.).
letorost. Lze rozeznávati dvě podoby: l r
lěto-rostlb = co vyrostlo za léto, roční pří
rů ste k strom u, s ro, m á jeden stč. doklad,
m im oto se zachovalo vě. (Jg je m á z Bole
slavská) a laš. N yní rozšířeno školou jako
m ask. Je m u odpovídá slc. letorast a pol.
latorošl. T y to ú tv a ry jsou jistě domácí.
2° stč. ratolesl ratorasl, řidčeji stč. ratolest
(nč. ale běžně) apod. je st vzhledem k rap o k lád ati asi za p ře ja té ze stsl. lětoraslb
(z *orslb < *ord-tli- podle Liew ehra ZfslPh
23.112); to m u nasvědčují jeho přesmyky
(pochopitelné p ráv ě při p řeje tí cizího slova!),
úplně zatem ňující sklad slova. — P d. (hornoslez.) latorošl, látko P S L 105, je vršek jedle
nebo sosny, ozdobený stu žk am i ap., s nímž
d ív k y chodí v jistý ja rn í den za zpěvu do
Vsl. Z toho lze souditi, že i č. líto t/v je
zkrácenina z leto(rost), přešlá k stř. rodu
(a nikoli = léto, Som m er s přeneseným
význam em ).
letovati: sp ájeti. Z něm . lóten.
lev, ta k i jinde, jen sch. je lav (vše to
z IbVb), dl. law. — Asi ze sth n . lewo, což je
z la t. leč < ř. λέων, slova původu asi ide.;
znam enalo ,,řvoucí“ .
levandule apod. (je zajím avé bohatství
v a ria n t sam ohláskových: a-a, a-e, e-a, e-e):
ze s třla t. lavendula, přesm ykem a-e > e-a.
N ář. též s d-. — slc. je levandula. — „V ý
chozí podobou v latin ě je lavandula: užívalo
se té byliny k p říp rav ě koupelí (lavare =
k o u p ati)“ Šm.
levhart: ze střh n . lewehart; stč. jednou je
též lebhart z něm . lěbhart. N ěm . slova jsou
z lat. leopardus (tj. lev-pardál; „středověk
jej pokládal za křížence lv a a pardála;
leopard v heraldice je b astard e m lv a a sa
m ičky p a n th e ří“ Šm.). Z ě. bylo přejato
stpol. leward a sch. levhard. Ale npol. lampart
je z něm . leppard přes Hempard.
levita: d ů tk a , dom luva; l-y čisti, obdobně
slc. — Z něm . die Leviten lesen (v č. přitvořen
sing. fem .); starozákonní levité měli povin
nost čisti 3. k n ihu M ojžíšovu, obsahující
mj. kletby proti p řestupníkům ; zvyk čisti
tuto knihu zvanou Leviticus obnoven v N ě
mecku, prý okolo 760.
leviti po- ob- od- s- u-, postv. obleva odleva
sleva úleva (toto za R akouska značilo též
prominutí choditi od ja ra do podzim u
v posledních dvou letech do obecné školy,
odtud· úlevák; z toho vzniklo mezi vojáky
ulejvák; podle češtiny je i slc. ulievak,
doklady SR 25.168; k ulejválc bylo přitvořeno
ulévati se, uliti se, nepozorovaně odejiti „od
nemilé povinnosti ap .; dosud živé); levný,
mor.: lehký, snadný, je m u levňéší ulevilo
se mu (v nemoci); č. levná cena m írná, p ak
levný — laciný. — slc. tavný (Γ-á zim a:
mírná) lavnota, lavnit, též s le- (srov. lad,
lan). Ukr. livýty povolovati. — Slovo bsl.;.
lit. liáuju lóviau liáuti p ře stá tí (něco dělat),
zpravidla se -s -si t/v , lot. ta u ju lávu laut
dovoliti, zvratné ‘nechati s e . . . ’, n apř. I.
(jladlt nechati se hlad it. K ořen je te d y *lěu-·,
u nás byl te n to v ý v o j: liáu-ju =-lěv-jo;
hranice slabik položena mezi ě a v, infin itiv n í
kmen však, aby lev- bylo zachováno, přešel
d 4. třídy (lěu-ti by bylo dalo lu -ti\); srov.
stejný vývoj u kleviti.
levý, levice, levák. — Všeslovanské: Psl.
stsl. lěvb slc. lavý a td . Zcela souhlasí s ř.
λαι(/)ός a lat. laevus t/v . T ato slova se dále
rýmují s lat. scaevus t/v . U nás lěvb působilo
na pravb. — Val. levňák je zlepšený dru h
pluhu ,,šk o b rták u “ (č. tříklaěák), zavedený
asi po r. 1890; p o d sta tn ý znak: p řid án a
třetí, menší klaěa (kleč) pro le v o u ruku.
„Tato m alá klača se používá p ři zpětné
brázdě, protože plu h je^ pootočen n a le v o u
radlici.“ (Jar. Šťastný ČL 45.62.)
lézti; lezec, lezavý vlezlý d o těrn ý , m or. vlez
ný. Zvláštní vý zn am dostalo nalézti něco,
pův. = přijíti n a něco, la t. in-venire; stč.
bylo ncdeznu -núti, nalézati, nalezovati, ale
nalézti má stč. jen doklady od km ene infinitivního; ta k i nč., takže nč. je zajím avé
spojení naleznu — nalézti jako d o sta n u
dostali apod.; postv. nález, vynález·, naleziště·,
(vy)nálezce. Zdá se, že nalézti v to m to
významu byl původně expresivní výraz
místo najiti; je i pol. a s ln .; v sch. -Ijesti, laziti vůbec = jiti. — N alézati se J e kalk
německého sich befinden H av rán ek CV1 2.57.
— Se střídovým *ó stč. iter. laziti, o d tu d
stč. lazik plaz; vm . lazit, han . lazikal „iter.
slov. laziť“ B, krkon. lazikovat okouněti
ČL 29.8 (srov. pol. lazikowac to u lati se);
u Slavkova přílazek, slc. prielaz = přelízka
v plotě; sem náležel i *ucho-laz = škvor,
viz ucho (srov. sch. ucho-laža). Jihom or.
iter. loziti je tv a r nepůvodní, analogický
podle choditi apod. Viz ještě lestvice 1 °. —
Lězq lěsti a lažq laziti je zastoupeno u Slovanů
všude; význam ‘šp lh ati, v y stu p o v a ti’, např.
na strom, po žebříku je též leckde jinde.
Příbuzné je lot. lezět pom alu jiti, vléci se.
jeti na saních. — Viz i polazník. D ále viz
plaziti se.
ležeti, ro d in a slov velm i početná. 1 ° ležq
ležatí, zařáděno k ty p u sed-ě-ti, stojatí,
neboť znam ená polohu, klid (jsou ta m
i oposita běžati, letěli); ležák lenoch, ležmo,
ležení vojenské; často s praeverbii, z toho
uvádím e vyležeti se (slc. vyležat sa na oba boky
d o sy ta se v y sp ati, srov. ležibok kdo leží n a
boku, lenoch), uležeti se (vč. uležalý tvaroh,
vždy s o, neboť se stalo term ínem !), náležeti
k něčem u, pův. ‘b ý ti položen k . . . ’ (od toho
je náležitý), záležeti v čem = b ý ti složen z . . . ,
záleží m i n a čem = leží m i n a srdci, o d tu d
záležitost, příležeti pův. „ležeti p ři něčem “ =
b ý ti n a blízku a příležitý, -tost, stč. dóležěti
a důležitý, nč. důležitý, pův. asi „doléhající,
•n ezb y tn ý " ; ležisko; ležatý, ú tv a r z -qt-o
(them atisovaný km en p a rt. praes.) jako
stojatý; ležaté pivo u R o h n a = nč. ležák. —
2° Iqgo lekti: stč. tahu léci leh n o u ti; sem
p a tří též, úlehle (tak k lad .; vč. jč. oulehle,
íaš. ulehla, jvč. ouvehla uvehla ouhela ouhel,
chod. ulehel úhor, srov. stč. nedaj jie [dědině]
úlehlí léci). Později > lehnouti, slc. lahnút,
sem spolehnouti se nač, spolehlivý, postv.
spoleh; rozlehlý odlehlý slehlý přilehlý apod.
Ite r. léhati, u- při- a td ., naléhati a doléhali
n a něk.; n e p a tří sem ne-do-líhati (něco m ně
n-á — chybí), viz je zvláště. — 3° ložiti (jen
v složeninách! Nč. sim plex je sekundární,
vzniklo jako úm yslná odchylka nebo p o třeb a
n ěkterých slangů, n apř. karbanického). Založiti si (něco do zásoby), od toho je záložna
(vý tv o r Jo s. D urdíka). — 4° log7, a -loga:
m or. loh, vč. položek h rs t po žatéh o obilí
(na jedno položení), laš. výluh gen. -loha
tv a ro h u = m nožství k ý šk y v p y tlíčk u v lo
ženém do lisu; příloh úhor, úlehle, obloha
(viz), předloh(a), rozloha ( > rozložitý); složitý,
vloha. T ato slova, jež lze ch áp a ti jak o „ležení*'
v rozličném sm yslu („pole přeleželé,“ slc.
preloh; „vzor ležící p řed n ěk ý m “ ; „v ý m ěra
něčeho rozlehlého" apod.) jsou podle s ta ro
bylého ty p u ; ale výloha v ý k lad n í skříň,
nálož a pod. jsou ú tv a ry m ladé. Viz i lože,
děloha. — U všech S lovanů jsou všecky
form y hojně zastoupeny. K o řen legh- je
dobře zastoupen též v germ ánštině a řečtině:
v b altštin ě je přesm yk (lit. gulcti). J a k
p a trn o z ř. λέκτο = položil se, tv o řil
původně présens asi ath em atick ý ; u nás
je Iqgo, zřejm ě podle sqdq (i jin d e ‘ležeti’
a ‘sed ěti’ n a sebe působí), ležq p a k o p ět
zřejm ě podle sedq seděti; ložiti (spolu s gót.
lagjan položití) je v šak nepochybně s ta ro
bylé, neboť u nás není prostého leg- a nebylo
te d y snadného východiska, to p la tí též
o -log7} a -loga. Srov. dále ř. λέχος (viz lože),
nář. λέχεται leží, la t. lectus lože, něm . liegen
a legen. Ale lit. atlagal obložení (šatu)
aj. pod. jsou k alky nebo napodobeniny podle
slovan. slov.
lháti, lžu, chybně Ihu; stč. obelhávati n ěk o
ho (Táb.) = lži o něm m luviti, tý ž význam
je i v stsl. ob-lygati a v r. oblygáť; lhář lhavý
vylhaný prolhaný·, stč. v hrdlo lháti, vč.
vrdlouhat a hrdlouhat, vzniklo zkřížením lháti
a v hrdlo cpáti K ř. ‘zpět do h rd la cpáti, co
bylo dříve vyřčeno jako p rav d a, o d v o láv ati.’
Odvoz, lež a td ., lživý. slc. luhaí (u vyplňuje
„pobočnou slab ik u 1*, viz v šak i sln. lugatil).—
V šeslovanské: *l-bžg l-bgati zastoupeno všude.
P říbuzno je got. liugan, něm . lúgen a leugnen,
sth n . lugi = n. Lůge; kořen lug- byl i v keltštině. K u p od iv u není v baltštin ě.
lhostejný: s tč .: rozm ařilý, rozkošnický,
lhostajnost, -stajenstvie rozm ařilé veselí: stáv á
p rávě vedle rozkoš·, r. neb lhostajenstvie v sboží
J e r, v rozkoši a ve mnohé lhostajnosti Chelč;
•nč. význam ‘n ev ším av ý ’ vzešel asi z ‘bez
sta ro stn o sti’. — slc. láhostaj, lahost volnost,
pré, po lahostaji pohodlně (horň. polahostaj
B t/v , l asi m ylně), lahostojit i le° zaháleti. —
Z ákladní slovo znělo asi Ibgo-stajb; p rv á
část od Ibga (str. Ibga, od Ibgtk-b, lehký),
d ru h á od stojatí, t-km en se zdloužením
jako réčb od rek-q. Celek znam enal asi
„lehkoživot, stá n í čili b y tí ve sta v u zvaném
Zbga, b ezstaro stn o st ‘‘.
lhota a lhůta, stč. -o- i -ó-: pův. ulehčení,
volnost, osvobození; vše od základu, k te rý je
v lehký. D v o jito sti v k v a n titě užil jazy k
k rozlišení význ am u : lhota = osvobození
nového osadníka po jisto u dobu od placení
pánovi, p a k osada s tak o v ý m i osadníky,
hojně i jako v lastn í jm éno osob; lhůta = pův.
poshovění s platem n a jisto u dobu. slc. lehota;
osady však zv án y L eh o ta i H u tá , to to asi
podle č. lhůta.
-li v tázacích i jin ý ch v ětách , též v zdali
čili neboli ačli pakliže je s tliž e .----V šeslovan
ské, stsl. r. též li— li v dvojčlenných otázkách
(„zdali—či“ ). — P ů v o d nejasný. U pom íná
sice n a -Ze v ale apod., ale u ta k o v ý ch to
k ratičk ý ch ú tv a rů je n ěk d y nem ožné tv rd iti
něco určitého.
libeček: rostlin a Levisticum . Stč. liubček
libšlěk libček libec, slc. dříve lubóok lubček
lubštik lopuštík aj. Ze sth n . lůbstech (B. R yba)
nebo ze střh n . liibestecke, což je z la t. lubisticum. Pol. lubszczek, r. Ijubistok, sln. Ijubček,
sch. ljub(a)čac. Lidovou etym ologií spojováno
s lubý > libý, a p ro to p řipisována té rostlině
velká moc ve věcech lásky.
libenka: ro stlin a Sicyos. P reslův v ý tv o r
(zprvu lubenka) podle jihoslov. lubenica,
což je m eloun.
libo. T oto příslovce se v y sk y tu je jen v stč.,
a to ve dvojici lib(o) — lib(o), jež odpovídá
nynějším u ať— ať, ať u ž—anebo, n ap ř. řezník
lib ku p lib nekup, vždy škodu učin í. Jso u
znám y je n 3 do k lad y (J. B auer). — Jin í
Slované tu klad o u li— li nebo ili— ili (tak to
ruš.). — Bylo v y k lád án o jako částice li
(viz) + bo (viz), ta k i v E S 1} ale J . B auer
S bT rávn 87 (tam podrobný výklad) dí
o lib(o), že „so tv a je lze o d trh o v at od Ιιώοβίόο
s význam em přací částice (“ utínám , kéž”);
to ukazuje n a p ů vodní lubo s přehláskou
u > i. T ento výklad m á podporu i v polském
lubo, lub. N ení te d y důvodu, abychom stč.
vylučovací libo vykládali z li+ bo. Chybějí
k to m u i předpoklady: v č. a v záp.-slovan.
jazycích vůbec nem ám e dosvědčeno vylu
čovací spojení li— li, k teré by bylo výcho
diskem k u tv o řen í libo; p artik u l i li máme
zde doloženu v jiných význam ech a vesměs
již jako slovo p řík lo n n é“ .
libotat sa m sl.: tře p e ta ti se (o listech na
strom ě), třp y titi se, psáno též ly-. — V slo
venštině není libotať doloženo, ale jeho
existence je p rav děpodobná už vzhledem
k msl. slovu; od předpokládaného výchozího
Hibať je slc. libač cetky K 932 a li(m)bačka =
lesklý penízek nebo podobný plíšek k ozdobě
oděvu (třp y tí se při pohybu!), m je zesilovací
vkladné! — H l. libotač (so), dl. libotas (se) t/v
(o listech osiky, o chvění horkého vzduchu,
o tř p y tu oněch cetek n a oděvu). — Náleží
k lebetati (viz linduška) a lepetati; slovo zvukom alebné, p roto i vedle e nepřekvapuje:
původně asi značilo jem ný zvuk třepetajících
se listů osiky a topolů.
libový: stč. též líbivý (drželo se až do Rohna
a R osy) i libčvý, stč. znam ená ještě ‘hubený'
(o lidech i zvířatech), ny n í jen netučný
0 m ase. Msl. lubivý Mal (a u K y jo v a Svěř rkp)
m á u m ylnou analogií. — R us. nář. libívyj
slabý; jinde (sch. Ubiv, pol. n ář. libowy,
lu- i le-, hl. libity) jen o libovém m ase. — Sou
hlasí s lit. líebas hub en ý a s stangl. lěf slabý,
jež u k azu jí n a Hěibhos; u nás ěi dalo zde
zkrácením ei > i. P říp o n y - i w -ěv-b -ovv jsou
zde podivné; odkud? P říbuzno je lebavý. Viz
1 Šm ilauer O K P 2.11.5.
libra; ta k i slc. pol. sln. v tém že význam u
(asi ν 2 kg). Z lat. libra. — N ap ro ti tom u stsl.
b. sch. litra je z ř. λίτρα t/v . — L at. i ř. slovo
jsou asi původu téhož, z ja zy k a předindoevropského o b y v atelstv a okolo Středo
zem ního m oře. Viz i litr.
libý: m ilý, stč. lubý. O dvozeniny: libost,
libůstka, líbivý, n ář. libný, lubný; stč. lúbiti,
nč. zast. Ubiti ráčiti, oblíbiti si, zalíbiti si
něco = zam ilovati si něco ( > p o stv . obliba,
záliba); políbiti ( > polibek); bylo i prosté
líbiti, iter, líbati, tý ž speciální význam
dostalo i ř. φιλεϊν pův. ‘m ilo v ati’. Stč.
lubovati m íti rád , nč. jen libovati si. Líbezný,
stsl. lub bz en-b t/v , r. Ijubéznyj, sln. Ijubezen
laskavý, přív ětiv ý , sch. Ijubazan, b. Ijubezen
milý. P říp o n a podivná, sn ad je tu přichýlení
ke gobbzbm,. — J in a k lub v a -iti je u všech
Slovanů; bylo i luby gen. -τ>υβ láska. — S ta
robylé sloveso vězí v lat. lubet libet a v stind.
lúbhyati = pociťuje to u h u , obé z nulového
stu p n ě lubh-. S lovanština zachovala — po
dobně ja k o g erm án štin a v gót. liufs, sthn.
liob — jen adj. s náležitý m stu p n ěm e
*leubh-o-s > lubn a te p rv e od něho u tv o řila
slovesa. Šm ilauer Ό Κ Ρ 2.11.5.
líce n tr., ně. též fem .; dem in. líčko (rostlina
stč. materie líčko, ně. -ří l., = podběl, listy
na spodní stran ě bílé, je asi ,,líce P . M arie“ ,
srov. mateří douška)·, políčí R eš. p ů l h lav y
z *polú-líčie haplologií; laš. poliček sk ráň
Malý- Lp; jiné je políček, od střed n í doby, =
rána p o líc i, srov. po-hla-vek, zášijek; obličej,
slovin. obličaj, vzniklo asi p řetv o řen ím
staršího *ob-lič-bje (tak csl.; sch. sln. obličeje)
a *oblik-b (r. sch. sln. oblik, u k r. oblyk),
což znamenalo „oboj-lící, celek, kde jsou
líce s jedné i dru h é s tra n y ” (to je staro b y lý
význam předpony ob-); líc m ask. = svrchní,
vnější strana, ro d zm ěněn podle p ro tik lad u
rub, odtud licovati u p ra v o v a ti vnější vzhled;
lícní pěkný, vzhledný, za J g ještě běžné
v Č., dosud m sl.; jč. lícen p ažb a ručnice,
nč. líciti p řik lád ati p ažb u k líci; m ylným
čtením vzniklo líceň = líčení, popis; líčiti
pův. „dávati tv á řn o s t něčem u, m or. I. dům
„bíliti“, m alo v ati = p ěk n ý vzhled d áv ati,
odtud do Čech l. si tv á ř (o dám ském „ m a
lování” ); líčený = p řed stíran ý . J a k o s ta ro
bylý právní te rm ín lice označovalo corpus
delicti, původně asi nalezenou m rtv o lu , p ak
i ukradenou věc, k te rá b y la zabavena p ři
dopadení viník a p ři činu; o d tu d je stsl.
ob-ličiti (obdobně rus. a pol.) = usvědčiti,
pův. oůviniti p ach atele u k ázán ím lica; podle
toho pak české doličný předmět = corpus
delicti, a spřežka přelíčení, p ů v . o p atřo v án í
soudní pře důkazy. Bylo i dolíčiti: přísahou
žalobu dolíčila (K ocín). L íčiti te d y znam enalo
dávati tv á řn o st něčem u, rek o n stru o v at p rů
běh něčeho (zločinu ap.). Nč. odlik(a) bylo
vytvořeno asi u nás podle sch. slika, p rilika
obraz. Viz i sličný, rozličný, licousy. — Lik-e,
lice, líčiti aj. je hojně u jin ý ch Slovanů
zastoupeno. — P říb u zn á slova jsou jen
stprus. laygnan tv á ř ( = *laik-nan), stir.
lecco (nejisté slovo) a novoir. leaca t/v .
U Slovanů pův o d n í form a je zajisté lik-b,
kdežto lico n tr. vzniklo asi přechýlením rodu
podle čelo oko ucho; lice je zároveň jediné
slovo, které m á baudouinovekou p alatalisaci u k nepříponového.
licoměrný: p o k ry teck ý . Stsl. licemČr-b,
ukr. licemir, r. licemér. — P ů v . *lice-mčm>,
tj. měnící líce (obličej), srv. lit. véidam ainis
farizej (véidas obličej, m a in ýti m ěniti); r se
tu objevilo asi jako p ro d u k t disim ilace
jdoucí od m (m-n > m-r). S trus. ne m čritn
lica, jež ze Sreznevského u v ád í ŠIŠ, nem á
váhy, je asi zpětn ý v ý tv o r lidové etym ologie.
licousy. Z lico-usy = lícní vousy; -ús m ísto
*vús (vous) jako v pilous, č. Holoúsi = H olovousy.
líčiti 1°: klásti n á stra h y , p a sti (na zvěř
apod.): stč. bylo po-leku nalíčím , inf. po-léci,
part. po-lekl; dosud chod. leču líct (srov.
hluž. laku. lac a dluž. zastaralé . íčku IČc):
iter. stč. lécčju lécčti, p ak líceti (mor. v písni
lícat B, u K y jo v a líců lícat), líkati (han.
líkat, H eršp.). N ově k po-líknouti, p a rt.
po-líčen bylo p řitvořeno po-líčiti, a konečně
nedokonavé líčiti. H an . od líkat je dále
za-likovat z a tah o v at sv ateb čan ů m cestu likadlem, postv. zálik a zálička. Odvoz, léč,
léčka, viz i slučka. — Stsl. Igčg l$cati ‘k lá sti
p a s ti’ n u tí nás u zn ati pro to to líčiti kořen
lenk-. T en m ůže b ý ti p říb u zn ý se slenk(viz sluka 2°), ale je i m ožné v id ěti v něm
*lek-, zesílené gem inací kk ( > n k, § 15).
T oto lek- b y dále patřilo k lákati a k la t. lacio
(past b ý v ala často o p atře n a lákadlem , n á
vnadou). V E S X je uvedena jin á m ožnost
(lenk-, o h ýbati), m éně pravděpodobná.
líčiti 2°, viz líce.
lička stč. jč.: k achna, m ládě je líče, ličátko;
též jč. liduška, chod. hrom adné lídla. — Vše
je z volací interjekce n a kach n y lí-dlí-dlí-dlí
nebo li-li apod. Viz dli dli.
líčko: ozdoba n a prsou ženské kordulky,
U K y jo v a. slc. UČ(en)ko část čepce; k ra jn í
půle sukně, ličienka zástěrka. — Souvisí
spolu a dále s líčko, zdroh. od líce? N ejasné.
lid, stč. slc. lu d ; lidé, msl. slc. též zdrobnělé
ludkové, lidkové v důvěrném oslovení, stč.
lidičkové, ně. lidičky; (podobně je hl. ludki,
lutki, z to h o sing. lutk trp aslík ; dl. plur.
luzki, luzicki, hl. ludžičkojo L eutchen. F rin ta
R É S 36.1959.68); lidstvo lidový lidský (val.
‘cizí’ = náležící lidem , tj. jin ý m ; starší
české doklady Sm 23; srov. pol. ludzki,
sln. Ijudski, sch. n ář. lucki, b. Ijudski, bělor.
Ijudskij, cizí!; podobný vývoj b y l i jinde,
viz o to m p. cizí); m or. je ludno, č. lidno,
chod. vlidno = je m noho lidí někde (k to m u
pře- vy- za-lidniti), č. lidnatý (přípona jak o
v lesnatý, vodnatý); lidojed, lidu-m il (u podle
bohu-m ilt), spřežka liduprázdný; vlídný,
chod. vlidskyj = k· lidem příjem ný, lask av ý ,
o p ak je nelida, slc. odludný, odtud. — *E udt
je zastoupeno jen v č. slc. pol. uk r. r. sln .;
všude je zastoupeno ludbje (jen r. je z něho
Ijúdi, gen. -ej); zajím avé je stsl. a stru s.
singulativum Ijudin-b svobodný jednotlivec
z lidu. Poněvadž sto jí n a jedné stran ě p ro ti
kn ja ži m u ži (velmoži ve službách knížete),
n a d ruhé stran ě p ro ti cholopi (lidem n e
svobodným ), je zřejm é, že ludbje b y l v lastn í
term ín pro lidi svobodné (jen platící knížeti
n ějak ý poplatek) a že te d y L, dále lit. liáudis
fem ., lot. laudis m ask. p lur. a sth n . liu t
m ask. n tr. ‘lid ’, v sk u tk u jsou p říb u zn á
s la t. Uber a ř. έλενϋερος svobodný, že to
byl už p ra s ta rý ide. term ín . D ále je příb u zn é
k hovar. (sev.-záp. Indie) rov ‘lidé, člověk,
osoba’ < stin d . ródha- (M orgenstierne, v .
A nnali, sez. ling. 1.233). Těžší je v šak určit
podobu to h o term ín u . Zdá se, že p ů v odně
b y l jen v tv a re ch plurálových (u Slovanů
í-km enových), singulár p řitv o řen u n á s
v o-km enu podle (na)rod-b (nikoli vlivem
něm eckým , ja k myslil T rau tm an n !). Zdá se
dále, že pro kolektivní ,,lid“ b y l ide. singu
lárový term ín *teutá, pro ,,lid i“ p lu rál
od *leudh-; obě slova se do jisté m íry rý m u jí
a snad někde n a sebe působila (v. cizí), popř.
jedno vytlačovalo druhé.
ligavý: (o rohu hovězího d o b y tk a) dozadu
obrácený ja k u srny (B.: horň.), val. horň.
!yga(ňa), k rá v a s tak o v ý m i rohy B. N e
jasné.
ligrus: rostlin a O nobryehis, vičenec. Z něm.
Reihgras; to to je jeden něm . ekvivalent
u F ra n ty Šum avského. (Šm.)
líh, lihový, lihovina. slc. lieh z češtiny
s m ylným ie. L íh znam enalo původně ‘lo u h ’
mejdlový l.), tep rv e v m inulém sto letí též
alkohol’, popř. ‘v ý tažek , esenci’. U R o h n a
a T ham a psáno lejh. To p a k je „přehlasovaný
ú tv a r něm eckého Lauge = louh, to tiž láuge
se spiranticko u (dolnoněm . nebo zde spíše
středoněm .) výslovností toho g, te d y c h ...
a ovšem ještě s nářeění z trá to u zaokrouhlení,
te d y : leiche, leih. P řeh lásk a je tu rovněž
zjevem dialektickým nebo znam ením toho,
že slovo to vycházelo asi často z ú st p ro
davačů židovských. Spisovným uzpůsobe
ním vznikalo p ak líh, líhu a konečně obdo
bou podle slov jin ý ch líh, lih u “ (Janko).
V. P olák N& 21.93 a J . Ja n k o ib. 128.
líha: líhy jsou dvě kladiny, n a k teré se
kladou sudy ve sklepě, dříve též podkladná
d řev a pro m lýnský ,,koš“ , pod žernovy,
když se rýh u jí, dále obdobná dřeva, po
který ch se sm ý k ají su d y s vozu do sklepa,
těžké kam eny z m ísta n a m ísto nebo cokoli
jiného těžkého (např. u v ltav sk ý ch plavců
dříví), dvě ližiny jsou d řev a pod úty, káděm i,
sudy, ta k é „trám ce, k teré se k ladou n a m ě k
ké cesty, m o k řin y " (PS), jč. líha je prkénko
u p ro střed se žlábkem n a koulení vajec
(hru). L íhy, ližin y jsou i p rk n a, jim iž voz
kové nahoře n astav u jí bočné stěn y vozu,
aby m ohli více naložiti; držely je zálišky
(sing. *zá-liž-ka), silné tyče, prodlužující
klaníce. — R us. nář. (sevské) slegá je
o bdobná ,,perekladina“ , ukr. slígy jsou
b řev n a kladen á přes jám u jak o žto podklad
m ostku. — P rasl. *slíga nebo s-b-líg-a; sn ad
p a tří k ležeti. Viz i Šm ilauer O K P 4.18.3.
líhanec, stč. až do K om enského, dru h
koláče, podle R o h n a 2.102 koláč s m edem . —
P ů v o d nejasný. B ý v á za la t. laganum
( < λάγανον); sn ad to to bylo k n ám přejato ,
odchylné i a zakončení by se m ohlo snad
vysv ětliti přikloněním k lívanec, to však
není ze staré doby doloženo.
líhavka slez.: tro u b a nebo píštala ponocného. Z pol. ligaw ka dlouhá d řevěná tro u b a
p astý řsk á.
líhnouti, v j-; líheň, líh n iští P S ; zv ratn é
líhnouti se, ale chod. je lehnout i bez se. — slc.
lia h n u t (sa), ale i liazí (o to m G. H o rák
SR 29.76), pol. l$gn$ Iqc (i l$gnq,c), sch.
lezem leči. — Z pravidla se spojuje s ležeti
(kdež se jako paralela u v ád í fr. couver
z la t. cubare ležeti), ale blíže m á k nor.
klekkja, šv. klácka, dán. kloekke, stnor.
klekja t/v (ausbrůten); tu je navíc *g-,
0 to m viz § 16. Psl. bylo asi l§gq l§gti > l^kti;
nosovka v in fin itiv n ím km eni by při prostém
leg- ‘ležeti’ b y la p ro ti očekávání. Proto
přijm em e raději tu to těsnou příbuznost
s germ . slovy. T a m ají n a severu k expresivně
zdvojené, čem už odpovídá nosovost u nás
(-eg- < egg, § 15). Viz i pléhnúť sa\
lícha, chodský a m ísty jinde líha, stč.
lécha. Slovo n y n í již spíše jen literárn í (‘pole,
role’ vůbec). V starším ro ln ictv í znamenalo
p ru h pole širší než záhon (ten byl asi
7brázdový). N a záp. M oravě Uchovat —
„označiti si kus pole slám kam i nebo větvič
kam i, kolik se ho jedním hozením semene
posije (obyčejně 4 kro k y zšíři); lícha je
ta k o v ý kus pole“ (B artoš); n a Ivančicku byl
dříve (B) l. = kus pole z lesa vzdělaný, na
B rněnsku díl lesa obecního, jím ž se„ obsedlí“
(starousedlíci) každoročně na kácení podě
lují. U P ro stějo v a lícha je jed n o tliv á parcela
obecního lesa K pU . — Též u jiných Slovanů
je *lícha (rd. lechá, ukr. lichá, sch. lijeha,
sln. lehá, hl. dl. lícha) ta k o v ý kus pole,
ale bělor. Ijachá je znam ení při osévání,
pol. n ář. lecha je p ru h obilí, jejž si žnec
vyznačí. — P říb u zn á slova: la t. lira je ta
k o v ý záhon pole, lit. lýsia lysé lýsvé (v podle
gdtvé cesta), stp r. lyso záhon zahradní. — Je
m ožné, že ta to slova znam enala asi ‘choď,
tj. jedno d v o jité p ro jití rozsévače od jednoho
konce pole k druhém u a ovšem i pru h pole
jím p řito m osetý (široký p ráv ě asi 4 kroky),
te d y ján u , p ak i stejn ě široký záhon, oddě
lený brázdam i od záhonu druhého, pak
1 jiné ‘p ru h y ’ pole nebo lesa při sečení, káce
ní ap. A že te d y je m ožné je spojití s germ.
kořenem leis- jiti (bohužel jinde není!),
podobně jako já n a (viz) t/v je od já , jiti.
N aše lícha by bylo náležitě tv o řen é *loisá,
kdežto la t. (z leisál) a b altsk á slova činí
dojem nějakého starobylého postverbalia.
Germ. slova jako sth n . waganleisa fem. kolej,
něm . Gleise: v nich v ý zn am ‘choď přešel
v ‘sto p u chodu, ko lej’.
lichotiti, m or. ulísat kom u = lichotiti,
chlácholiti, han . uléchat koho = u tišiti, uchlá
cholit!, sem i šo-lichat h lad iti, lask ati Jg-PS;
lichota pochlebování (stran -ota srov. žebrota
od žebrati), lichotný a td . Podivné je lichometník: „je nastav en ím slova lichotník,
popř. je tu křížení s ošem etník“ (Šm.). —
slc. lichotit, lichota, lichótka, lichotivý, li
chotný, lichotník. — P říbuzné je nor. slika
p o k ry teck y lichotit. N aše lich- se vyloží
nejsnáze z a-ového intensiva a z expresivního
dloužení v kořeni. D isim ilačním vlivem
příponového s zaniklo s začáteční, § 14. Tak
*sllk-sa-ti > *lichati, pak dostalo další in te n
sivní příponu ot.
lichva 1°: braní příliš vysokého úroku
apod.; o d tu d lichevní lichviti lichvář. — Všeslovanské v y jm a slc. Slovo asi dom ácí,
od lichý·, je stsl. lichojimoti lichvařiti, tj.
bráti úrok p ř í l i š (toto je též od Uchyl),
nad slušnou m íru. (Z pravidla se m á lichva
za přejaté z gót. nedoloženého *leihva
půjčka, sotva právem , neboť ani v ý zn am y
se neshodují.) T aké M artynov 96 se vyslovuje
pro dom ácí pů v o d (od lich-b, příponou -va).
Viz i B lanár Lexíš.
lichva 2° chod.: drůbež. — s lc .: hovězí
dobytek SSJ ; val. m ísty i ovčí. — Vzhledem
k tom u, že d o b y tek i drůbež jsou zvány
i slovy podceňujícím i (byla to jen zájm ová
oblast hospodyně!) jako havěť, slc. hyd,
drůbež; vslc. chudoba = d o b y tek Bf, a že
podle B růcknera n azý v ají [polští sedláci]
dobytek „ch u d o b o u " , ab y ho neuřkli, tj. aby
náležitým nebo dokonce pochvalným slovem
nezpůsobili účinek p ráv ě opačný, h y n u tí
zvířat, je m ožné, že ta to lichva je od lichý 2°.
Také K nobloch ZfS 7.300 soudí, že to je
spíše „ap o tro p ajsk ý kakofem ism us“ , tj.
úmyslné u d áv án í h o d n o ty jakožto menší,
aby se o d v rátila nepřízeň ze stra n y záv isti
vých zlých dém onů. P říp o n a -va je jako
v slc. dctva koll. sing. ‘d ě ti’.
lichý. Splynula tu dvě slova: 1° nepárový,
nemající svého p ro tějšk u do náležitého p áru ,
přebývající n ad náležitý počet; o d tu d zm.
lichní, s ch m ísto š vlivem základního slova
(L holub = bez samice) a lichní prst — lichník
ve střední době, dosud jvč. jč. lichníěek
lech(t)níěek m alík (lecht- lidovou etym ologií
k lechtali)·, pří-liš (stč. prie-, pol. przelisz,
hl. pšeliš) z *per-lišb (Z ubatý 1.1.327) =
velmi nad počet. Z vý zn am u ‘nem ající svého
druha’ vzešel vý zn am p ro stě ‘nem ající,
prázdný něčeho’, o d tu d stč. lichati a lišiti
(toto i jinde) zbav o v ati čeho, o d n ím ati a dále
vývoj význam u ‘p rázd n ý > n icotný, planý,
jalový, falešný, bezobsažný’ (ale rozlišiti
distinguere, odlišili je z *roz-ličiti, viz
rozličný, od líce, od-ličiti·, jednoduché lišiti t/v
je až druhotné!). — T oto lic h t je všeslovanské. Význam je druží k lit. liěkas, liekús,
lot. lieks lichý, n ad b y tečn ý , od *leiku- přebývati, zbývati (stsl. otu-lěkv, stin d . ati-rikam. zbytek). Vzhledem k ch je m ožno p ře d
pokládat *lik-s'b, jem už odpovídá lot. liekhis t/v.
2° zlý, špatný ve sm yslu h m otném i m ra v
ním: lichá mince, slez. lichá lá tk a = odřená,
chatrná, vč. za J g voda se liší — do čisté
přichází nečistá, rus. licho zlo, neštěstí,
lichój zlý, zlom yslný, r. a slc. licho-rádka,
-dejka horečka (pokládána za zlého dém ona
vniknuvšího do těla; k radili k o n ati, pracovati), slc. lichota čarodějnice, m or. šp atn é
zboží, zlý člověk; obdobně m ísty i jinde
u Slovanů, zvláště o zlém duchu. — T ento
význam , zvláště m ravní, nelze vyvodit
z ‘nepárový, p rázd n ý , bezcenný’, a p roto
n u tn o p řijm o u ti dvojí lich-b; to to d ruhé
bude p a tř iti k lit. líesas, lot. liess h u bený, ch
je tu náležitě ze s; zde je vývoj význam u
jasný, srov. n ap ř. stč. hubený n etu čn ý ,
stč. bídný (m ravně). (Není tře b a u zn áv a ti,
že při sp ly n u tí lik-b a lic h t mělo účast slovo
lichval)
liknavý: poprvé u R ešela, Stč. bylo hojné
liknOvati sě s tra n iti se čeho, š títiti se, zdráh a ti se. — slc. liknavý, liknavec jsou z č e š
tin y . — L ikn a vý asi haplologií z Hiknovavý;
jin ak je vše nejasné.
lila: šeříkově fialový; bledý, nedobrý:
z fr. lilas. — D říve bylo i lilák šeřík; spolu
s pol. lilak t/v je vše asi z ital. lilac. Vše
z O rientu.
lilek, již stč.: rostlina Solanum nigrům . —
slc. lulok. — P ů v . lulek (tak i pol.), skrze
střh n . lulch lullich z lat. Ičlium, což o z n a
čovalo nejen tra v in u jílek, ale m ohlo se
p řen ášeti i n a jiné jed o v até nebo ,,m ám ivé“
rostliny.
lilie. Stč. bylo jed n ak nesklonné lilium
(dosud jen ve rčeních čistý ja k l. apod.),
jed n ak počeštěné lilie Ulije. slc. lalia láluja
leluja aj. P ram en všeho, la t. lilium , je z ř.
λείριον.
limfca: k arp atsk ý d ru h borovice, slc. limba,
limbora. — Ze stněm . limbem t/v , něm .
Lim baum , Lim ben. — Sev.-m or. limba lípa
je v šak lípa zkřížené s něm . Lindě.
limbus stč. nč.: předpeklí; přeneseně fam .
je v limbu — spí, je pryč a pod. — Z la t.
limbus obruba, lem, okraj, to tiž „okraj
p ek la“ .
lirnon, stč. též lim aun, nč. též lidově lemon,
lemoun citron. — R . b. limon, u k r. lymon,
pol. sln. limona, sch. lim ům lemon. — Z ital.
limone, to z pers. lim un. Poslední pram en
slova limon je b u d v In d ii (hindí lim u ze
sanskrt. nim bhuka-) nebo v M alajsku (limau; to ovoce je ta m dom ácí). J e ovšem
m ožné i p řeje tí slov z M alajska do In d ie
nebo naopak. O to m podrobně Stiller
RO 22.127. — K to m u limonáda (od R ohna)
z něm . Lim onáda < it. limonata.
lim pa: prk én k o v ité hřeblo k ro v n án í sladu
v pivovaře (psáno i ly-); bylo i v erbech:
L F 43.108. D luž lim pa čepel nože. P a tří
sem i ojedinělé slc. lipka rukověť nože
(K tP ř 3)? — P ů v o d nejasný.
lín, stč. lín i lín; ry b a Tinca. vulgaris. —
\ 7šeslovanské: slc. lieň, pol. dl. hl. b. lin ,
u kr. lyn, sch. sln. linj, r. lin gen. linjá. — L it.
lýnas, lot. llnis, stprus. linis. — „ C h a ra k te
ristickým znakem línů je silná kůže, b o h a tá
n a b u ň k y , k te ré vy lu ču jí sliz; i p lo u tve
b ý v ají přím o p o tažen y silným p olštářem ze
sliznatých b u n ěk “ (Brehm). T ento sliz „n a
p o v ětří schne a v kusoch sa odlupuje. P o d
o d p ad n u tý m i kusm i o stáv ajú tm av šie skvrny.
A k tu m ožno h la d a t póvod m ěna lieň,
p o to m b y sa v ztahovalo n a lienenie spomínaného stv rd n u té h o slizu.“ F erian c 42.
T o to b u d e sp ráv n é; te d y do línati ve
v ý zn am u ‘sv lék ati k ů ži.’ — Táž ry b a ve
stře d n í době u n ás zv án a švec, u N ěm ců
dosud Schuster, Schumacher, že je „zasm ole n á “ jak o švec. — slc. p rý též lief; z něm .
L iew e, citovaného u B rehm a.
línati, stč. též líněti z H íňati; m or. línat,
leňač L p (i l ý srov. u k r .!), postv. m or. lín
h a d í = „kůže s h a d a slezlá“ , línek = ra k
s novým pancířem . Srov. r. lin ja ju linját,
u k r. vy-lynjaty, hl. linac, dl. línáš, sch. linjati,
b . linjaja. — Ale slc. lien ii sa (postv. Hena,
Heno = svlečená h ad í kůže) se d ruží k pol.
leníc (si§), sln. leniti se, u k r. linytysja.
V edle to h o bylo sln. liliti se a leviti se línati. — L ín a ti se vyloží pom ocí lit. plýnas
rovný, volný (o poli: p ro stý strom ů), srov.
nor. dial. flein holý, n ah ý ; p se z tra tilo asi
v m ylné dekom posici *op(b)-plinati > *oplinati, kde op- pokládáno za p ředponu (v době,
k d y vedle ob- bylo ještě op-). V zhledem
k to m u , že vlasy nebo chlupy v y p ad áv a jí po
jistý c h nem ocech provázených v y h u b lo stí
tě la, m ožno p řip u stiti, že linati velm i záhy
sdružováno s ad jek tiv y , jim ž odpovídá lit.
lelnas lainas leílas ú tlý , h u b en ý , o d tu d ono
H eniti a *liliti. sln . leviti b ychom spojili
s naším lebavý p le šatý a s lit. láibti h u b eněti.
J e zajím avé, že r. vylinjat, uk r. vylynjcUy
znam enají i v y b led n o u ti; též m or. lebavý
je vybledlý v b arvě. Viz i pelichat.
linda m or. a slc.: topol bílý (u P olné:
červená vrb a). P ů v o d nejasný. Snad souvisí
s lit. blendis červená v rb a (Mch ZfslPh
29.352) a s m aked. άλιζα topol bílý. H l.
linda t/v u P fu h la je z češtiny (Bielfeldt 186).
linduška: p tá k A n th u s; stč. lebduše lebduška; jč. leptuška, vč. levduše -ška Jg ,
jin d e též libuše lilučka. slc. laptuška labdučka
libduška linduška. V češtině je linduška od
R o h n a, lidově též linda u Šírá. — Vše to je
z Hepetuša *lebduša, od zvukom alebných
sloves lepetati lebetati libotati (viz to to ).
T a znam enají nep rav id eln ý trh a v ý obloukov itý le t n ap ř. m o tý lů a n eto p ý rů , p ři nichž
lze zaslechnout jen jakési jem né zalu p n u tí
p ři náhlé zm ěně sm ěru, též chvění listů osiky
a to p o lů s obdobným i slabým i zvuky, p a k
i o jiném tře p e tá n í a chvění, přeneseně o lap o tá n í (viz) = tich ém povídání: sch. sln.
lepetati tře p e ta ti, r. lepetát ž v atlati, b re p ta ti
sch. lebdjeti vzn ášeti se (o ptácích) aj.
V šecky d ru h y lindušek m a jí zvláštní let:
1. luční „ lítá lehce v k rá tk ý c h obloucích1',
1. lesní (našem u lidu nejznám ější) „ lítá
ja k si nam áh av ě, ač d o st rychle letem tr h a
vý m , ja k o b y vzduchem poskakovala; zpívá
rá d a ve vrcholcích v ysokých stro m ů a ještě
o d tu d v y letu je do výše, opíše tu letm o, tře-
p etav ě a šikm o v zh ů ru předepsanou turu
h ad o v ito u a v pěkném o b lo u k u ... snáší
s e ... n a to též m ís to ..." (Kněžourek). Srov.
i lepetýr (viz netopýr). Mch ZfslPh 20.37.
lindyš, -diš: kdysi d ru h drahého sukna.
Pol. lundysz, luňskie sukno, r. lundyš, hl.
nesklonné ad j. lindyr (u P fuhla, v. Biel
feld t 186). — Z něm . lii?idisch londýnský,
podle původu. G ebauer Sl. Viz i B lanár HL.
linie: čára. Z něm . L inie. — L ín a čára
(v střed n í době), zdrobň. linka. (slc. lina,
m ylně liena lano je ze střh n . line lano.) —
slc. linva linev limba lano z pol. n ář. linwa
nebo z u k r. lynva. — Vše to je dále z lat.
linea, od linum len: název čáry je od toho,
že tesaři — jako dosud — dělají si čáry na
k lád ách p řim rsk n u tím n a p ja té šňůry (pů
vodně lněné!), napojené b arvou. Viz i lano. —
L ineál je z lat. lineális.
linouti, stč. linuti: téci, p ro u d iti; stč. silný
pram en linul. N ezv ratn á podoba je ještě
v nč., 4 doklady v PS. Vedle toho je už od
stč. doby l. se: krev se linula·, v nč. běžně.
Nč. básnicky je též l. + akus. předm ětu:
na mne line anděl m ír sladký. — P . linqó téci,
hl. linyc liti. — N áleží k liti, je to starobylé
odv ětv en í od kořene *lei-, dokud jeho
vý zn am u Slovanů nebyl ještě zúžen na
přechodné ‘liti’, ale m ohl zn am en at i ‘téci,
k a n o u ti’. Ú tv a r jako plynouti, kanouti,
řinouti. Blízké m u je staroirské to-li-nm an are ( = k ap ati, k an o u ti, vy v ěrati), 1. sg.
dolinim .
líný, stč. lení; lenivý; stč. leniti (sě), lénováti (-ή-), nč. neosobně je m u se nelení;
ne-lenovati si; lenoch lenošný lenošili lenošivý;
val. lenúchat sa; laš. leň lenost Šr. — Všeslovanské: stsl. lěn-b, lenivu a td ., slc. lieň,
lenivost, lenošný, leňoch leňúch, lenit sa
(lení sa m i íst), lenkat si h o v ěti si, pol. leň
m ask. fem. lenost, leniw y, leniuch, stp. lenič
si§ b ý ti líný. — P ů v o d n í s ta v byl asi le m ,
p a k su b st. Išne fem. lenost, od to h o lénivb
a leniti sq, kdežto ad j. le m dostalo své -jb
asi podle opposita stč. rúčí. — Shodné je
lit. lenoš klidný, k ro tk ý , pom alý, blbý,
lot. lěns zdlouhavý, m írný, líný a s jiným
zakončením la t. lěnis pom alý, povlovný,
nenáhlý, m írn ý ; příbuzno je dále ř. nář.
ληδεϊν b ý ti líný; led- je děliti n a kořen lěa rozšiřující d; Heno- m ůže b ý ti přímo
z lě-d-o- zám ěnou zubných d/n.
lípa: všeslovanské (všude lipa, z toho ukr.
ly-). D okonalý pro tějšek je v lit. líepa, lot.
liepa, vše to z Hěipá; jin ak lze sn ad uvésti
je n ky m r. llw y f ‘jilm ,’ což p rý je z *leimá;
ale / m ůže b ý t zajisté i z p . — „N ahý,
o trh an ý , ošum ělý jako l.“ , lidové přirovnání
velm i časté, v ztah u je se n a lípu, jíž bylo
o trh án o lýko: za s ta ra bylo lipové lýko
velm i hledáno n a v ý ro b u obuvi, m ošen aj.
(Tom u se připisuje n ap ř. to , že v R usku je
lípa ny n í už jen říd k á; V. S chrader R L 2.13.)
lipan, stč. též lipeň, -eň; d ru h ry b Thymallus. — slc. lipeň, pol. lipieň, sln. lipan,
sch. lipan lipeň. — Slovo nejasné. V stč.
Lactiferovi nazván též kvétovoň (právě
chycený 1. příjem ně voní m ateřídouškou),
kteréžto jm éno se p ak sem ta k objevuje
i později. L it. lip in ýs p řejato od Slovanů.
lípati: pleskatí, n ap ř. k arta m i (pod. lupati
aj.): vlípnouti jednu·, vylípnouti (pohlavek)
PS. slc. zdrobnělé lipkat. — Zvukom alebné;
pod. lot. Upit u h oditi, u d eřiti. — O bvyklejší
je od něho odvozené sk-ové in tensivum
Hip-skati > liskati (lí-) m or.: b iti, s pleskavými zvuky, n ap ř. do tv á ře ; lisknouti, liščiti,
liskanec. Podobné ú tv a ry , ale s jinou sam o
hláskou (což nepřekvapuje): láskat PS, m or.
luskat, jinde i loskati leskati. P řid án o ch
v ukr. chlýskaty, b. chliskam.
lirýkať, rurýkat; zp ív ati B (označuje h ale
kání pasaček: ty ru rý k ají, ab y se jim k rá v y
dobře pásly), lirýkať zp ív ati š p a t n ě SvK ,
ryrýkat G lazarová, vše val. — P odobno je
lit. rairuóti nepěkně, nejasně zpívati, lot. riét
štěkati, sthn. rěrěn bleěeti a něm . argot.
luren zpívati. Slova zvukom alebná: lit. z n a
mená i m luviti s velm i jasn ý m pronášením r.
TJ nás je disim ilace r-r > l-r. J e příbuzné
i ř. ληρέω žvastám , blábolím , naprázdno
mluvím.
lis, již stč.: p řístro j k lisování, stč. též
lisicé; nč. denom . lisovali. slc. lis, lisovat t/v
přejato z češtiny. — T oto lis je to to žn é
s jinoslov. lis — liška. P řístro j te n n azván
liškou proto, že d á v í , tlačí, tisk n e něco jako
liška kořist (stč.: v lisiciech dávie vino nebo
olej·, jinde psáno vydavují; élovécenstvie, je ž
jest bylo na lis ic i... vzdáveno). Též sln. slc.
lisica a ukr. lysycja jsou jistá p o u ta , lis,
železa n a zvěř. Přeneseně lisicé b y la i těsn á
klec z trám k ů , do níž byl v tlačen neklidný
kůň, když by l k o v án (Jg odvozuje to to
mylně od lísá); srov. klec od kleviti.
lísá: deska u p le ten á z p ro u tí, sloužící n a
sušení ovoce, jako v rá tk a v plotě, jako dílec
plotu a pod., m or. též lésa; laš. lešica n a
sušení ovoce; sem p a tří i laš. lěšéica lis n a
tvaroh ( = č . šrák z něm . Schragen); han.
lysá proutěné náčiní n a ch y tán í ry b . — Všeslovanské: slc. lesa .p lo t z v ětv í, p ro u tí,
dřevěná ohrada, lesica a lesina (přenosný)
dílec takového p lo tu ; rd . b. lesá, hl. dl. lésa,
pol. lasa, sln. lesa, sch. Ijesa, u k r. lísá
s obdobnými význam y. — Podle M ysl 115
byly na O pavsku lísky (leštíce, někde lesky)
pleteny ,,z lískových v ý h o n k ů nebo z v rb o
vého p ro u tí“ ; R ovněž valašské lé s y , p ře
nosné díly košarového p lo tu : „zák lad těch to
lés tvořily ten k é l í s k o v é h ů lky, zvané p o
dušky, kolm o zapuštěné do ráh n a, ležícího
na zemi. P ev n á k o stra lésy b y la h u stě h o ri
zontálně opletena l í s k o v ý m i p ru ty nebo
březovými větvem i, zbaveným i p o stranních
větviček'1 (Jar. Š tik a ČL 45.67). H lavním
m ateriálem b y la te d y líska. Zdá se pro to ,
že Hésa lze m íti za redukci, již praslovanskou,
zpodstatnělého *lesková (totiž původně l.
merža, mříže).
lísati se. Stč. ještě zpravidla bez sé; z n a
m enalo lichotiti, schm eicheln, blandiri. Mor.
ulísat kom u t/v , o d tu d úlisný. — Vzniklo
snad přesm ykem sam ohlásek z lasiti: je
r. lásit schmeicheln, p. lasic si§ t/v ; je p a trn ě
odvozeno od la s t, k teré je v r. lásyj naschhaft,
gierig, s c h m e i c h e l n d , lú stern (srv. maškrtný, lašovat a laskomina). Se jm énem lišky
to to lísati nesouvisí!
líska; keř nebo stro m Corylus; laš. taška;
lískový, lískovice, lískovka; líští; m ístn í jm én a
Lískovec, Leštiny. Sem snad p a tří i slc. lesola
o b řad n í strom ek nošený v průvodech (je
z lísky!). — Všeslovanské: slc. lieska, pol.
laska, hl. dl. léska, b. sln. leska, sch. lijeska,
uk r. liská, r. kol. lešča. — P rasl. léska; jinde
*koslo- m ask. fem. nebo *koslá fem .: sth n .
hasala fem. i hasal m ask., stir. coll, la t. corulus
fem ., slovo asi praevropské. U nás *koslá
dalo přesm ykem > *loska, é bude asi vlivem
stálého spojení s oréch-b (lískové oříšky byly
až do příchodu vlašských jediným i oříšky
u ná?!). L it. lazda je m ožná ta k é z Hoška.
Viz i podléška.
list, lístek, listí, listnatý, listopad; nověji
listen od P resla, listina od P alackého (ale
listina ‘seznam ’ je něm . Liste\), listonoš;
u F re n š tá tu podlistnik placka pečená n a
zelném listě, val. podlesnik (R usava 22) t/v .
— Všeslov. Psl. listu, p ů v . jen o listu stro m ů
a k eřů (tak dosud pol.). — Slovo m álo
jasné. L itev sk y je lalškas. Snad bylo u Slo
v a n ů obecně rozšířeno kolektivum listva
(je slc. a rus.) nebo listvbje, což by se dalo
s lalškas spojit, a to jako Hisk-tvbje (arci
s uznáním rozdílu *oi x *ei). List-b b y p ak
b y l zp ětn ý ú tv a r z toho k olektiva. L it. dial.
je i lákštas list stro m u (Lit. kalb o ty ros
klausim ai 3.202); vzniklo n ějak podobně
jak o list-b.
liša msl. h an .: plam en v zh ů ru vyšlehující,
dem . liška; též podzim ní oheň, ja k ý dělají
pasáci z bram borových n a tí, heliša K tD ;
slc. u M yjavy hořet liškou plam enem . slc.
lipotat p lá p o la ti. — Snad je příbuzné s lit.
liepsná plam en, lot. líp u lipt zap alo v ati;
u nás b y bylo tře b a p řed p o k lád ati Heip-sia.
N ejasné je ono he-; sn ad v něm vězí výkřikové
citoslovce hé\ Viz i lišej.
lišaj: rod m o tý lů ; dříve psáno i lyšaj. —
N ázev lišaj převzal J g ze slovenštiny, kde
jsou lidové n ázv y lišaj(a) lišajka liška liška
( = m o tý l denní nebo m o tý l vůbec); o nich
podrobně V ážný JM (udává i oblasti slov).
P odle V ážného je původní form a lišaj, slovo
to to žn é s názvem kožní nem oci č. lišej,
od lichý ve v ý zn am u ‘šp atn ý , b ídný, ub o h ý,
zlý’. Lišej je te d y „zloba, zlo“ ; název nem oci
„přenesen n a dom nělého nositele nebo šiřitele
té to nemoci, m o tý la1‘; srov. obdobné názvy
svrab, prašina, hodonka, což jsou v slc.
názvy jistý ch nem ocí a zároveň m otýlů.
lišej: sté. lišej z *lišaj; han . leší n tr.; jistá
kožní nem oc. Jin d e všude je lišaj, hl. dl.
m im oto též lišaw a, dl. je též lišawica
ZfS 7.265 a lišajca lišej vep řů ; odvozené adj.
sch. lišaiv p o k ry tý lišeji, sté. lišavý a r.
lišavyj < *lišaj ivyj prašivý. — Praslov. lišaj i,
je asi příbuzno s ř. λειχήν t/v , ale -šajb není
jasné. P ro š (m ísto čekaného 6 nebo ž) lze
snad h le d ati v ý k lad z liša plam en, oheň
(viz); i když je liša zachováno jen n a části
čsl. územ í, m ůže b ý ti starobylé, n eb o t m á
dosti do b rý pro tějšek litevský. Nemoc, jevící
se zčervenáním kůže, b y la n azv án a od p la
m ene, srov. ohnipara (za J g práv ě ohnipera =
lišej!), oheň sv. A ntonína, ignis sacer ( = růže,
erysipelas), ovšem odlišena příponou -ajb <
*-ějo-. J e možno m ysliti též na odvození
od lichý; je r. lichoj = lišej ŠIŠ, ale to
m ůže b ý ti lidová etym ologie nebo ta b u o v á
zm ěna. Ale viz i lišaj. — P reslův botan.
term ín lišejník v y tv o řen n ad to pod opětným
vlivem · latinského vědeckého lichen < ř.
λειχήν t/v . R. lišaj je též lišejník.
líšeň: část vozu, val. lušňa, han. lo§ňa
K p U ; z val. ,,lušnislca staro d áv n ý ch k lo
bouků b y la 3 te n k á dřív k a, k te rá chránila
širokou střechu, ab y původního tv a ru nepo zb y la" B; m or. podluška, část vozu zv.
,,žab k a“ , jč. nálišník spojení líšní. — slc.
lušňa, pol. lušnia i lusznia, ukr. lušnja, r.
Ijušnja. — Asi z něm činy (jihoněm. spis.
je Leuchse); „ střh n . liuhse (lýchse), ko ru t.
lýsche, šty r. leische d áv á dost základů pro
různé slovan. pod o b y " (Šm.); n je z něm.
nepřím ých p ád ů (Kp). (Chod. lišku vodit,
říd iti zadní vůz při rozděleném voze n a vožení
dlouhého dříví, upom íná n a ruské Ijušni
plur., rozložený vůz n a vožení klád, jistě
te d y z *líšeň voditl).
liška již stč.; lištička, lišíátko, též stč.; stč.
původně lisa (kdežto lis dostalo nový v ý
znam , viz), od něho lise, lisátko, lisenci, zp ů
sob psaní p řip o u ští sice čisti i š, ale vzhle
dem k tv o řen í slov je .tu š m álo p rav d ě
podobné. — Stsl. l i s t , ppi. r. sln. sch. liš,
ukr. lys. K to m u fem . jihosl. a vých.-slov.
lisica. U západních Slovanů (č. slc. pol. hl.
dl.) vznikla nová form a liška, asi ta k to :
Hisička synkopou > *lisčka, asim ilací > *lišcka, z toho popř. *lištka (odtud lištička)
a dále zjednodušením liška; podle Treim era
L ingua 9.1960.95 je to však spíše od ad je k
tiv a lišb (*lis-jb). Zve se ta k v Čechách
ode d áv n a i d ru h h u b C antharellus ( = mor.
kuřátka) podle rezavožluté b arv y ; l. byl
též za Jg . ,,v pivovaře a vinopalně sopouch
z podkotlí čili dym níček za k o tlem " , dosud
chod. „ro u ra v k len u tí pece pro odvádění
kouře a pro p rů v a n " , asi z „liščí d íra " , něm.
Fuchsloch. (F rin ta Ch 38 zde srovnává hl.
liška Q uerbalken, M auerecke.) Chod. lišku
vodit viz však pod líšeň. — Prasl. lis v a lisica.
Souvisí jistě s lit. lapě, lot. lapsa, lat. vulpěs.
ř. άλώ πηξ; všem těm slovům je společné -l-p-.
ale jin ak d etaily se žalostně liší; příčinou
toho je nepochybně ta b u : vlk, medvěd,
liška byli předm ětem obav a magických
p rak tik ; hláskové ty zm ěny byly úmyslné
(aby zvíře bylo oklam áno apod.); nejblíže
je lot. lapsa.
lišta, již stč.: okraj nebo lem roucha, laťka
rám ující obraz apod., pak i „zarážka" =
laťka v k lád an á do m ezer mezi břevny rou
beného stav en í (bývala obalovaná „mazan inou" ); laš. liš'tva lišta, věšák (na šaty) Lp;
stra n v zde srov. polský tv a r. — slc. lišta
SSJ. Pol. lisťwa lisztvua t/v , listwica lať.
Zdá se, že tu je zm ětení (stran v) s lestvica.
Ze střh n . liste (nyní Leiste).
litanie: stč. letanie fem. sing., vč. dosud
létaný je fem. plur. slc. litánie. Pol. litanja. —
Z lat. litania, popř. střla t. Ze-, od ř. λίτανος
prosebný.
liti: stč. liú liti a leju léti, iter. -lévati, z toho
nč. liji liti. (Nč. vulgární význam obelhávat:
vznikl z m etafory „proudem liti slova, řeč
n a někoho" , to tiž slova klam ná.) Odvoze
niny: 1. liják, lijavec, kovolijec, vše od nč.
présentního km ene lij·; 2° iter. za-lévati aj..
o d tu d slévač, slévárna, nalevačka > nálevka,
vědecké ndlevník; postv. výlev, nálev, poleva,
polévka (stran význam u srov. např. svatební
polévku „s lokšam a" u Luhačovic: „je to
m ísa nudlí p o l i t ý c h slepičí nebo hovězí
polévkou" , V áclavík LZ 354); je i sln. sch.
polévka v Panonii, E tn . p. 3.163. Vč. slejvavka us. Jg d m azlavá země. 3° od leji
p ostverbalia msl. slc. lej, leja (mor. též zleja)
a rozšířené lejavica, dále úleja liják; mor.
úlich, úlicha t/v m á své ch asi vlivem slova
rýchanec t/v cd msl. rýknúť. Od *-livati jsou
p ostverbalia od° p ří° v° záliv (poslední dvě
z ruštiny), slivky, a od p articip ia n-ového je
odvozenina lívanec „litý dolek" (mor. lejanec
a přesm ykem jelancc, litóš). 4° od litý je ( s li
tina, odlitek, úlitba; vč. krkon. litba liják. —
V šeslovanské: stsl. léjq a Zbjo Ibjati, pro-livati, slc. lejem Hat, pol. lejq laé, sch. Ujem
liti atd . — Pro n ejstarší dobu jest klásti
jed n ak Zbjo liti, chovající se jako p bjo piti,
jed n ak lějo Ibjati (srov. sm éjj sm bjati sg
sm áti se.) Pr.vé je z *lei-e\o- s présentovým
oslabením jako v mur-q (viz mru) a s pří
ponou e/o, druhé z *lěi- ( -f- e/o), v infinitivu
s oslabením . P říb u zn á slova jsOu jen v baltštině: lit. líeju líeti (dříve leju) liti, l'ija lijo
lý ti pršeti. Vše ukazuje n a to , že původní útv a r kořene býl *léi-; k rá tk é *lei bude mladší,
d ru h o tn é. Srov. obdobné k v an tito v é poměry
u p iti (pův. *pói·). (Ulévat se viz pod leviti.)
litkup, již stč. N yní v lidu jen n a Chodsku,
jin ak je v Čechách už jen slovem knižním ;
mor. dosud Utká popř. han. letka K pU
(slc. je oldomáš). — Pol. litkup, litek, ukr.
lytkup, r. nář. Útky p lu r., sln. litkeb likof
apod. t/v . — Ze střh n . lit-ko u f t/v , od střh n .
lit ovocné víno (přejato do sln. a sch.: lit
ovocná šťáva, m ošt) a ko u f = něm . K a u f.
Zvyk litkupu znam enal původně oběť bohům
nebo předkům po dokončení větší m ajetk o v é
transakce. V P olsku byli i zv láštn í litkupníci,
jejich úkolem bylo slavnostně p o tv rd it koupi
a přáti stran ám štěstí; te p rv e p a k k u p n í
strany spolu s litk u p n ík y ten a k t zapíjely
(WoP 334).
litovati 1°: želeti, m íti soucit; líto, lítost,
lítostivý; dále slitovali se, politovati. — slc.
lúto, látost, látostii, lá ta t -it si, lutovat; pol.
(viz P J 1960.301!) litowač, hl. lutowač,
dl. luto, lutosč. — P říb u zn o je něm . leid
(es tu t m ir leid = je mi líto; M chZfslPh
23.116) z Hoito- s náležitým o v kořeni.
U nás bylo asi sloveso s n áležitým e (*leut· >
lut·), od něho zachovány jen sek u n d árn í
formy n a -ati -iti -ováti.
litovati 2°. T ři stč. (pozdní) doklady chápe
Gebauer jakožto ,,m stíti“ . Málo jasné. „ N e
lze asi dělit je od litovati 1 °, obé je od líto
(: působit, ab y někdo lito v al své v in y ).“
Sni.
litr, ta k i pol.; sch. litar. — Z něm . Liter
a fr. litre. Souvisí s libra: sch. b. r. litra,
ř. λίτρα je jistá v áh a.
lítý: stč. lú tý a lú tn ý p ru d k ý , divoký, k ru tý ,
lúto; lát gen. -i fem. n áhlost, p ru d k o st, lutec
lítý člověk, luticč lítá žena; nč. (roz)lítiti se,
Ulice; sem p a tří i han . potmělótný potm ěšilý,
z toho potmělota, val. potmélách (m ylné l)
potměšilec, tj. člověk po tm ě ( = za tm y )
lítý, za tm y k ru tý , úk lad n ý . — V šeslovanské:
stsl. lut-b a td .; sem ta m je i *lutb, lu titi jako
v č. Vše je odvozeno z ad je k tiv a lut-b. To je
nepochybně příbuzno s něm . wild divoký,
lítý, tj. předgerm . welt-jo-s; arci je n u tn o
uznati přesm yk velt > leut nebo naopak.
Mch ZfslPh 23.116. T ím to původem se
objasní i L utici — Veleli (K opečný).
livrej: z fr. livrée. S tarší lib(e)raj je v šak
z něm. Liberaj (to je už v 15. st.), k te ré je
snad — podle T itze N Ř 24.11 — vzhledem
k b ze španělštiny. Vše z n o v olat. Hiberata,
totiž oděv uvolněný (dodaný) od p a n stv a
služebnictvu (fr. livrer d o d ati ·> něm . liefern).
livulka laš.: h u sa: od vábicí interjekce
liru\ livu\ Srov. lička.
liza lizka lizina liz : v ru b n a strom ě n a
označení lesních hranic (popř. stro m ů u rče
ných ke kácení), lizovati; stč. líže (?, jediný
doklad!), lízá, lizovati, m or. kdysi liha
znamení hraničně, slc. liha. — Slovo m álo
jasné. Zdá se, že souvisí s r. vzliza holé m ísto
u spánků, val. Uzná lyzna, slc. lyzňa m o d řin a
po ráně, laš. lizňa v y rážk a n a tv á ři; ta to
slova jsou zajisté to to žn á, ja k viděl již
Jungm ann, s blizna (viz), což je slovanský
název pro hojící se rán u , jizvu, m odřinu.
Lze si p řed stav iti, že m ylnou dekom posicí
obliznovati rozloženo v ob-liznovati, z něho
odvozené Uzná ze jed n ak n a M oravě zůstalo
se sta rý m význam em , je d n ak že zm ěněno
v lizina a dále zp ětn ý m p o stu p em v liza
a liha; srov! i slc. zalizovať sa h o jiti se, jež
vzniklo zajisté podobným postupem z blizna.
I liza n a stro m ě je m etaforicky rá n a , jizva,
zvláště když se zalévá smolou, a tím hojí. —
R . lyska t/ v a stč. (v h erb áři Černého, též
Jg d ) lyska, rán a, jizva je přikloněno k lysý,
nikoli odvozeno od něho!; lyskovat Jg d .
(Jin ak Ja n k o v sbor. D obrovského.) slc .
lyskovat.
lízati: stč. lížu Izáti, jin ak u všech Slovanů
Hizati; líznouti, ob-lizovati; z oblízat m ylnou
dekom posicí vč. blízat, h an . blézat (též bulh.
bliža), sev.-m or. zblajznót snísti R zr; postv.
liz; v m ysl. slangu lizák ja zy k zvěře; stč.
liznicé lékořice; nč. lizna, lizula parádnice,
(s)polízaná rá n a (zv ířata si lížou rán u ).
Sem dám e i kobližnost m lsavost Jg d , jČ.
kobližný K rš. 43,186. — P rasl. bylo ližq
Ibzati (jako pišo pbsati). P říb u zn é je lit.
liežiú liěžti, sth n . lecchón (něm. lecken), la t.
lingo, ir. ligim, ř. λείχω, λιγνεύω, arm . lizem.
stind. lědhi (r-), lihati. R ozličné ty to pod o b y
vzešly z konjugace p ů v odně a th em atick é
(jak á je zachována v san sk rtu ); tím se v y
světlí rozličnost ve stu p n i kořenného vokalism u.
líznouti: u d eřiti PS, vč.-a sev.-m . lajznout,
han . léznót K pU , m or. liz(íc)nát, slc. liznáť
p d . liznqč t/v . — P říbuzno je rus. ko-lyznuť
t/v ; rozdíl y \i u slov to h o to rázu nevadí.
P odobné ú tv a ry jsou víznout, piznout (viz).
D ále je podobno r. Ijáznuť t/v .
lk áti a lykati: u B ra tří bylo lkáti = o tv íra t i
ú s ta žízní (vlastně „n aprázdno p o ly k a ti“ ),
ale jin ak m á l. již od stč. doby přenesený
v ý zn am n a řík a ti, k víleti (pro nesplněnou
to u h u apod.), jenž se objevil n ejp rv e asi
u vzlykali. J in a k zachován pů v o d n í význam
v po-lknouti (slc. polkýňat, chod. polkýnat\)
a polykali, val. laš. lygat po ly k ati (postv.
lylc h lt), laš. lyknáť; jvč. je zalknout (husu)
udu siti, spis. zalykali se pláčem , štěstím . —
slc. lkát, pol. Ikac llcnqc lykaé, u k r. lykaty,
sln. Ukalí, b. lichtja. — Psl. Itka jo la.kati,
iter. lykati. Základ je asi zvukom alebný,
p říb u zn o je ř. λνζοο vzlykám , λνγδην vzlyk o te m , λνγγάνομαι škytám , střh n . slucken
(něm. schlucken) šk y tati, něm . sch.luchze.nv zly k ati, ir. sluccim šk y tám , polykám ; ta to
slova m ěla v šak g (to se jeví i v u kr. lyhaty),
dvojitost k/g v šak u slov to h o to rázu
nepřekvapuje.
lnouti, též s při-, pro- a ve-; od pH lnouti
je přilnavý; ite ra tiv a přilín a ti prolínali
vzlínati; od nich vzlínavý a průlina. — slc.
(jen spis.) h iá t citově b ý ti p řip o u tán k čemu
(z češtiny?). R . ln u t lnouti, tu liti se, lísati
se ke kom u. — Slovo starobylé. Nejblíže
m u je stind. lináti, doložené jen u g ram atik ů ;
dále jsou láyatě liyatě liyati, vše = lne
k něčem u, přitisk u je se, přiléhá. K ořen je
lei-, zde je náležitý nulový stu p eň *li > lb.
S tran ú tv a ru slovesa srov. stru s. krbnu
krhnuti ‘k o u p iti’ vedle stind. křin a ti (páli
kin a ti m á ještě p ů vodní k rá tk é i\) ‘k u p u je’:
slovanština zachovala příponové n, ale
v řad ila ta slovesa do 2. tříd y . (D řívější
spojování s lepiti, ta k i v E S ^ je m ylné.)
lobus lobas val. laš.: trh á n . Z pol. lobuz
uličník (ukr. lobur).
locika, již s tč .: ro stlin a L actu ca (hlávkový
sa lá t aj.). S pol. locyka, sln. lo6ika a sch.
locika p řed p o k lád á la t. Hoktika' za starší
lactuca, a že kt dalo p alatáln í tt. H u jer
ČMF 3.360.
locuga lociga laš.: b ry n d a, slc. loěovina
ločprda ločprdina b ry n d a, slivy, p ato k y . —
Málo jasné. Asi od lokati, srov. pod. lot.
laka a laceklis polévka pro psy, od lakt
ch lem tati.
loď: stč. lodí (km en n a -bji jako paní), p a k
i podle km enů n a -ja, -i, též n tr. lodie (ně. n tr.
té ž v doudlebském nářečí a v jě. ry b ářsk ém
slangu J jě ř 111, n a M oravě jen arch. v písni);
ně. dále loďstvo, lodní, -nik, loděnice (u Balb ín a lodnice; no v á p říp o n a jak o v hliněnice,
vápenice ap.), loďař, na°, vyloditi. — Všeslovanské: stsl. ladii i aldii; pol. hl. lodí, dl.
loz, slc. ukr. loď, r. loďjá, lódka, sln. ladja,
ch. ladi, srb. lada, b. ladija. — O bdobný
ú tv a r je lit. aldija i eldijá člun, příbuzno je
dále dán. olde a nor. n ář. olle fem. k o ry to
d lab an é z km ene, stangl. ealdot k o ry to . I naše
stč. lodí znam enalo lodku, člun; zd á se te d y
ze všeho, že původně l. b y l člun v y d lab an ý
z km ene a že jd e asi o slovo „p raev ro p sk é“ .
loden, za J g luden: d ru h sukna. slc. loden.
Ti něm . Loden.
lodyha: r. lodýga, bělor. u kr. lodyha = k o t
n ík ; r. bělor. dále ‘holeň’ (část nohy od k o
len a ke kotn ík u ), to též je uk r. suldyha (*su-lodyha); pol. lodyga přeneseno n a stvol, sto
n ek rostliny, o d tu d je p řejal P resl do češtiny.
— P ů v o d slova je m álo jasn ý ; m ožno snad
je m íti (tak B růckner) za odvozeninu od
loď, neboť: jesti t kostí (v chodidle) šest, jedna t
slově lodiěka Gb. ze stč. Saličetiho; m ohlo se
přenášeti, jsouť i další kosti všelijak zaoblené
a d u té jako lod, to tiž jak o v y d lab an ý km en,
člunek. P říp o n a jako v r. koštyga t/v .
loch již s tč .: jám a, sklep; dosud m or. a pol.
Z něm . Loch t/v .
lojda msl. slc.: k rh , hnis v očích, lojdavý
k rk av ý , lojdavec, lojdáh. N a K y jo v sk u lojga,
lojgavý Svěř pís. — N ejasné.
lokáč: kalužina ve vyježděném m ístě cesty
(vulg. ,,lavor“ ) nebo v poli, za Jg . i h lu b in a
v rybníce; slovo zm. jč., i ve s tř. Čechách,
jeh o rozložení svědčí o bývalém sousedství
s jihosl. — J in a k je jen n a jih u : sln. lókva
i lokev, sch. lokva, lokanj, b. lokva, loěka, stsl.
loky gen. lo kw e. — J e příbuzné s lat. lacus
jezero, kalužina, ir. loch, stangl. stsas. lagu,
jezero (ale něm . Lache je p řejato z latiny);
-y a lat. lacu- jasně ukazují n a starý ú-kmen.
lokaj, ta k i slc. a pol.; r. lakéj. — Z něm.
L akai, to p ak přes rom ánské tv a ry (fr. laquais,
it. lacchě, šp. lacayo) a ř. ονλάκης z tur. ulak
ry ch lý posel, běhoun.
lokati: s novým expresivním zakončením
vč. lohnit; m or. též logat lochat lohnit > lonit.
slc. lokat lohat logat lóchat t/v . — Lokati je
všeslov. (dluž. zm ěněno v s-klokaš). Původně
se kladlo o zvířecím chlem tání nápoje (tak
i s tč .: zviefata tě [vodu] lokají), to dosud ruský
aj. — L it.laku, lokti, lot. luoku lakt chlemtati
(o psech); u nás to sloveso převedeno ke
vzoru tesati; arm . lakem t/v , k < kk. Základ
je zřejm ě zvukom alebný.
loket, část tě la i m íra, loketní. — slc. laket,
pol. lokieč, r. lókot, u k r. lakot, hl. lohč,
dl. lokš, stsl. lakutb, b. lakat, sch. lakat,
sln. laket. — P raslov. *olk,btb, km en konson an tick ý (srov. č. pět loket a pod.). Výrazy
pro loket v ide. jazycích zřejm ě p a tří k sobě,
n ed ají se v šak u v ésti n a jed notné praslovo;
p říčin a to h o není dosud znám a. N ašem u slo
v u nejblíže sto jí baltsk é * dlekt-is fem. (lit.
uolektis, lot. uolekts fem.) a stind. aratním ask., av. arotna- m ask. (z *olekt-n- ?). Proti
to m u je ř. ωλένη, got. aleina, sthn. elina
fem. (něm. Elle), stir. uilen, lat. ulna
(z *olenál); bylo v šak i ř. nář. άλαξ paže.
T ed y bylo asi ide. *olená a *olekt-, slova
dále neprůhledná. O slovanské podobě lze
se dom nívati, že je výsledkem vlivu opposita
nog-btb: poněvadž ona m íra m ěřena od lokte
po konec n eh tu p ro středního p rstu , byly
loket a n eh et jakési pro tik lad y , póly jedné
m íry ; obě slova se p ro to někde rým ují
a o b jevují v úslovích (M uka m á 3 taková
dluž. úsloví, n ap ř. gaž cartoju dajoš noké,
ga wzejo seb’e lokš podej čertovi nehet,
vezm e ruku).
lokna, lokýnka i loká·, u R . Svobodové
noka. — slc. lokna. Spolu s r. lokon mask.
je to z něm . Locke.
lokša: han . lokša, msl. lukša (u nejasné,
h y p erk o rek tn í v p ro tik lad k han. o?), jinde
m or. m ísty lokeš lokýš nudle. — slc. lokša
(též lakša lakeš s a podle maď. laksa) je
d ru h jíd la z pečeného tě s ta bram borového
nebo z pokrájeného navlhčeného koláče;
u k r. lokša, lokšyna, r. lapšá, n ář. lokšá
nudle. — K niezsa 306 řík á: ,,z perského
lak&e, lakše je jed n ak osm anské lakče, jednak
severoturecké lakša; v jihoslovanských ja
zycích není zastoupeno, přišlo ted y do
m aď arštiny ze severu, b u d z u kr. nebo slc.:
v maď. je dnes podoba laska“. Šmilauer:
„b u d e te d y i u nás z v ý chodu a původu
se verotureckého ‘‘.
loktuše: již stč. loktušě a -ška; nč. m ísty
-cht-. — slc. loktuša, za R ibaye loketka.
Stpol. a nář. loktusza, -cht-, loktucha. —
Domácí odvozenina z p řejatéh o *loktuch <
něm. lackentuch p lá tě n á p lach ta, jež dolo
ženo 1482. P olské slovo je asi z češtiny.
lomcovati: m or. m ísty též lomcuvaí SvB,
lancovať N ábělek; loncovat Jg . — Odvozeno
od lomili (to v stč. znam enalo i lomcovati,
l. sě s kým = zápasiti) jako je koncovali
od honiti. s tč . se říkalo též, že zlý duch
vstoupivší do člověka lomozí jím ; to p a k bylo
přenášeno i n a jisté nem oci (zimnici, padoucnici), neboť i o těch se věřilo, že to
jsou démoni sídlící v člověku; nč. dále:
hněv lomcuje tělem , v ítr strom em . Z v lášt
nost J a n a z R o kycan: l. ústy, asi = bez
myšlenkovitě o d řík áv ati.
lomenice: š tít dřevěného stavení, š tít
domu vůbec PS. N ázev te n není od toho,
že prkna v ní bý v ají všelijak šikm o po stav en a
a tedy navzájem jak o b y lom ena (tak to
mylně soudí OSN 8.8), ale od to ho, že lom e
nice představu je jakési zlom ení linie dvou
ze čtyř spádových ploch střechy. S taré
domky měly střech y čtyřspádové, t j . tv ořen é
čtyřmi šikm ým i plocham i (dvěm a licho
běžníky a dvěm a tro jú h eln ík y . T y tr o j
úhelníky byly u větších dom ů, poněvadž se
udržoval kozlub (viz) zalom ený ta k . Z p ů v o d
ního „spádu“ zů stal p ak jen „o střešek “ n a
spodu a valba (viz), až nakonec i ty zmizely.
lomiti 1°: n a ku sy k ru šiti, frangere;
č. postv. lom polom zlom úlomek zlomek,
vč. podlomek; slc. lom ina polom v lese;
laš. lomozg oblom ky, o d p ad k y {-zg srov.
drobizg apod.); iter. lám ati, o d tu d lamač,
mor. lamačka (lámka) stroj n a lám ání
konopí, lámanka ječné k ro u p y ; č. lamželezo,
hlavolam. Lám ati (cizí řeč) je k alk něm eckého
radebrechen, tj. p ů v odně lá m ati v kole,
mrzačiti, kom olit!. — T oto lom iti je všeslovanské; příbuzenstvo je v lit. lím stu
limti m ačkati se, p o lám ati se a v lam inti,
laménti, lám dyti m ačk ati, v prus. lim tw ei
lomiti; celkem už m álo zřetelné, neboť pro
‘lomiti’ převládlo lit. láužti. Jin d e nic (něm.
lahm chromý a td . je příliš daleko význam em ,
souvisí sotva!).
lomiti 2°: m or. kdysi za- u stan o v iti (např.
pokutu někom u), vm or. zálomka B p o d
mínka, sázka. — P říb u zn o je lit. lem iú lémti,
lot. lemt ustano v iti, u rč iti (Dievas taip lémě
Bůh ta k určil, likim as kita ip l. osud jin ak
určil), lit. lémtis ro zhodnouti o sobě, a dále
het. lamnija- ro zk ázati (befehlen, heiflen).
lomiti 3°: val. lom it h řm o tn ě k řičeti; se
zesilovací příponou oz val. lomozit H zl-S vK ,
spis. (h)lomoziti d ělati h luk, -živý, postv.
lomoz, odtud -zný. Stč. lom h luk, val. lom
veliký křik, lomoz, v ád a. — slc. lom křik,
hluk, vřískot, lomozit t/ v jako v č., lomoz;
bulh. lomot hluk. — Psl. glom-v. P říb u zn é je
stnord. nnor. dán. angl. n ář. glam hluk
(Lárm), stnord. isl. glamm t/v , šv. glamma
hlučeti. B yly i tv a ry s k-: stnord. hlamma
zvučeti (schallen) ap. H - v hlomozili je te d y
ze starého g, nikoli p řisu té až v češtině.
lom iti 4° v m or. zalomit se do práce B ;
ja k se já do teho vlomim ( = vložím , dám ),
tož to bode hned K řen 3.189; h an . u B rn a :
tak se do teho zalomím — dám , O brovský
O F 188 ·, pacholek s e ... zalomil do masa 215 =
začal horlivě jisti; ti (cikáni) jo ž spali,
chrněli, jakobe běli v tom spaná zalomení
nějakých pár hodin 254. P o jetím „ z a b ra ti
se do něčeho“ se snad osvětlí jvč. v ě ta
učitelství ho nezalamuje H ošek 2 ‘n etěší’,
původně asi ‘nezabírá cele’. Zalamovati se —
zab ý v a ti se PS. — I když je to to l. jen zm .
jvč., je asi starobylé. H odí se k n ě m u s ta ro irské er-lam h o to v ý k něčem u, bereit, fertig,
lám aim p o dnikám něco, wage, u n tern eh m e,
ro-laim iur odvažuji se.
lom iti 5°: viz oblomiti.
lom pitat m or.: nečinně pocházeti B. —
P a tř í asi k lamprda lenoch, han. u Boskovic
lomprduvat to u lat se Svěr-rkp; viz lamprdón 2 \
longa longoš longač langač m or.: žerd v o d o
rovně přip ev n ěn á k b o k u žebřinového vozu,
sloužící jako stupadlo. — U K y jo v a longo
Svěr-rkp. — slc. longo, pol. Iqgiew železný
p ru t spojující u n ěk terý ch vozů v áh y s p ře d
ní osou. — Z něm . Lang wage t/v co longa.
maď. lógó.
loni, n ář. vloni·, loňský, laš. lonší; h an .
luň. — Stsl. b. slc. sch. sln. lani, pol. hl. dl.
loni, r. loni. — Z *ol-ni: podle Rozw adow ského I F 3.267 se m u ro v n á stlá t, olli ‘te h d y ’
z *ol-n-; obé od zájm enného zák lad u ol-,
ukazujícího n a něco vzdáleného. U nás
v ý zn am byl zúžen n a ‘předešlého ro k u ’:
p ro tik lad n o st k letos je v y já d ře n a i tím ,
že rus. n ář. přid áv án o s: lonis lonjas lonys.
lopata; o d tu d -tka (tak i ruský) jistá k ost
v zádech; zhruběle lopáč (již stč.) veliká
lo p ata, msl. lopař lopařík. R čení dávali,
říka ti něco po lopatě a pod. = n ad m íru
jasně, příliš obšírně, bylo asi původně
„ d á v a ti poučení po l.“ , to tiž hloupém u
naplno, po velikých dávkách, kde ch y trém u
b y stačilo zrnko, pouhé „napověz“ ; o d tu d
je polopatismus. — Lopata všeslovanské,
krom ě to h o je r. lópast široký, ploský konec
lo p aty , vesla apod., pol. lopystka sonda,
u šní lžička (podle kopy stká). — L it. lopetá,
p r. lopto lo p ata, lot. lápsta lo p ata, -tk a,
široký konec vesla. — V zhledem k litev štině
je pravděpodobné, že původně bylo asi
bsl. Hápeta. T en to ú tv a r je p říb u zn ý s la t.
pála t/v , ale zvláště se k něm u hodí v glosách,
doložené la t. paleta (je i palenta, pálenia),
asi *páleta. Je-li to správné, je tře b a u z n a ti
bsl. p řesm y k p -l > l-p, v slovanštině pak.
ještě přesun a do 2. slabiky a e (asim ilova
ného v o) do prvé. L a t. pála b y b y l p ro d u k t
slangového zkrácení. maď. lapocka lo p atk a
h řb e tn í je ze slovan. *lapostbíca.
lopot, v H ájk o v ě kronice: přední šlechtic.
— N ejasné. P odobné je lot. labiětis, labxtis
boháč, šlechtic, p atricij (odvoz, od labs
b o h atý , vznešený). Snad te d y je H . p řejal
odněkud z východu.
lopuch i -ucha·, msl. lopún (jen u H erb en a
je lopúň), han. m ísty lopón. — Lopuch též
poh ukr. r. sch. sln .; slc. lopuch·, bulh.
Iopité t/v . (Dl. lopuch jo šťovík, a to n a
základě zám ěny způsobené tím , že do listů
lopuchu někde baleno máslo, podobně jako
do listů šťovíku). — Psl. te d y lopuchv.
J e příbuzné s la t. lappa t/v ; la tin a m á
expresivní zdvojení p p , slovanština expresivní příponu ď -o v o u ; důvod těch je v ů je
v tom , že 1. je ro stlin a n á p a d n á a n ev ítan á:
je m o h u tn á, n a neobdělaných m ístech všude
hojná, její plody se snadno p řich y táv ají n a
oděv, n a srst zv ířat apod. (m ají h o jn á lidová
jm éna: stč. řepík, nč. vlci, ježky, kotlice
tj. kotvice, babí hněv, babky, žebrácké vši,
slc. medvede, vlky a j.).
lopuna, za Jg . z D om ažlic: obrácený d u tý
kužel přitm elený ke k raji kotle, sk ládající se
z prken, k te rá m ísto obručí silným i řetězy
spojena jsou. — Slovo nejasné. Snad p a tří
k sln. lopiš hliněný kotel, což je ta k é nejasné.
lora: n e k ry tý n ák lad n í vagón. „E vropské
slovo z angl. lowry, něm . Lore.“ Š.
los 1 0 (zvíře), již stč. — H l. los, pol. los,
u k r. r. los', slc. sln. los. — Praslov. lose,
km en n a -jo-. — Souvisí se stsev. elgr,
angls. eolh, sth n . elaho, elho (něm. E lch);
z germ ánštiny la t. alce n. alx. Slovo p a trn ě
„ p ra e v ro p s k é /1 S jelen asi nesouvisí; zato
sn ad se stind. ršya- d ru h antilopy. P raslované upravili si slovo h n ed p ři p řeje tí
na, lošb; nelze p řed p o k jád ati *oZsí>!
los 2° již stč.: úděl a td .; losovati, losař. —
slc. los. Pol. los. — Z něm . Los. D om ácí
slovo je hřebí, slc. žreb. Viz i loterie.
losk(ot)ati, loskot (toto již stč.), losknouti.
— Pol. loskotac, loskot; sch. sln. loskot, sln.
loskati, sch. Ijosnuti; u k r. losk(it), loskaty,
r. láskat, loskotáť. — Z vukom alebné; srov.,
s jiným i sam ohláskam i, m or. leškotat B,
áéde liskati a luskati (louskali)·, z *lop-sk(ot)ati,
srov. lopotati a obdobná lupati, lepili
(v° pohlavek). — S n ovým ch (s)lochati
(s)lochovati (s)práskati koho J g d a p ak
s h na-lohati n ašleh ati PS.
losopěr horň. B : zem ěm ěřičské znam ení
(dřevěná konstrukce?) n a výšinách. slc.
losopier M ičátek. — N ejasné.
losos, slc. losos, pol. losoé, u k r. r. losos’. —
L it. lašišá a lášis, stp r. lasasso, lot, lasis. ■—
N ázev je dále v germ. (sthn. lahs, n y n í Lachs,
stangl. leax, stisl. lax) t/v a v to ch ar. (laks),
kde však· znam ená jen obecně ry b u . Z tocharského slova se vyvozuje, že Tocharové
seděli kdysi v E vropě někde u B altského
m oře — jejich h istorická sídla b y la ve
S třed n í Asii! — ; odchodem do vnitrozem í
specifický v ý zn am slova poklesl u nich
v obecný. K rom ě toho je příbuzné jméno
i v osetštině (leesoeg, A b ajev AnnSl 4.29).
a p roto p rý s ta rá teorie o sousedění tocharštin y a baltoslovanštiny ztrácí půdu (RÉS
37.163). I tu je pravděpodobné, že to je slovo
„p raev ro p sk é" , cizí. N a západě je název
jin ý : něm . Salm , la t. salmó, fr. saumon.
lošák: h o u b a H y d n u m . „Z pol. losiak.
to p a k od los los, jako lanýž p a tří k lari;
srov. jelenice, jelenka, srnka apod. jména
h u b .“ Š. U kr. losuú(a).
lošna, u Chodů kdysi část m užského stře
více: kožený jazyk, n a konci roztřepený,
p ře h n u tý přes šněrování (za chůze pleskaly
lošny do střevíců, H r.). — Z něm . Lasche t/v.
lošov lešov slez.: škopek (se zátkou) na
u m ý v án í n ádobí (Vaš). Pol. loszów luszo v:
luszaf liszof. ■
— Z něm .; v druhé části
je Schaff.
lot: v stč. je d n o tk a v á h y (1/16 hřivny) a zá
ro v eň je d n o tk a p lateb n í; je ště n a počátku
19. stol. byl lot mezi lidem d ro b n o u jednot
k o u v áh y , n ap ř. pro n ák u p k á v y . — Spolu
se slc. lót (dříve luot: B lan ár H L ) a s pel. lut
(s m y lným u za ó) je ze s třh n . lót, což bylo
jisté závaží, původně z olova; „olovo" byl
v lastn í v ý zn am . T v rd í se, že něm . slovo
je z k eltštin y (kdežto *bliva- > Blei a naše
olovo jsou slova asi praev ro p sk á).
loterie; „m alá" rak o u sk á loterie zvána
lidově lutrie (odtud lutrista) a v novinách své
doby posm ěšně lotynka. slc. lotéria. — Z něm..
Lotterie, to z fr. loterie od lot podíl, které je
zase z germ án štin y (viz los). „Loterie se
d o stala v 16. sto letí do N ěm eck a z H o
la n d sk a." (Šm.).
lotr, lotry né, lotrovský, lotrovina, stč. i nč.
též lotras, lotrovatí, zříd k a lotřili·, zloťřilý; stč.
zříd k a i latr. — slc. lotor s v k la d n ý m o. Pol.
lotr, sln. loter, sch. lotar, v šu d e i odvozeniny
n a -ováti aj. — Lotr je zk rácen in a z něm ,
Lotterbube lo tr, padouch, od lotter darebný.
loubí i loub, -bé, -bení, p ů v . zahradní
besídka, p ak podsíň (okolo nám ěstí), místy
i h am b alk y (tj. v rch sloupové konstrukce
v podstřeší dom u); podloubí = podsíň. Stč.
(svrchnie) lúbé bylo solárium , tj. patrně
podkrovní světnice. N ově: ro stlin a loubinecr
obepíná besídky. — P ře ja to (spolu se sln.
lopa předsíň) ze sth n . louba (nyní Laube),
přístřeší, předsíň, žúdr.
louč gen. -e, stč. slc. lúé gen. -i·, nč. loučník
dlouhý nůž n a dělání loučí, též lavečník
K ruš. 171; laš. lučivo louč (srov. pol. luezyvco),
ale u A. S taška je to z p o l.; stč. olúčiti
osvětliti, jvč. (N. M ěsto, B) proluka úsvit,
stč. hvězdy prolúčné. — V šeslovanské: stsl.
luča, slc. lúé, r. spis. luč (g e n . -á), u kr. sln.
luč, b. sch. luča paprsek;, r . luěá lučina,
u k r. luéyna, sch. lucka, pol. luczywo, hl.
lučwo, dl. lucywo louč. — Odvozeno od
kořene leuk- svítiti, zářiti ( stind. ročatě,
lat. lux, lúceó atd .); prasl. lučb fem. nebo luca
vznikly rozšířením (o příponové -i - nebo -ja)
ze staršího kořenného jm én a louk-, tr v a jí
cího ještě v la t. lux. Z ákladní sloveso u nás
zaniklo v době praslovanské. K tém už kořeni
patří i luna a lesknouti se.
loučiti, stč. lúčiti, zpravidla l. se, jin ak
složeniny s od- roz- vy-, opačný v ýznam
dostalo s-loučiti spojití; postv. od- roz- vý-luka;
nerozlučný, slučitelný, výlučný; nově v y tv o
řeno lučba chem ie, o d tu d lučební, -nik
dělník v chem . prům yslu, -nina; lučavka.
Nejasné je Stč. -kodlúčiti s ot- roz- s- vy-. —
Všude mimo lu žičtinu: stsl. Iqčq Iqčiti, též
s oH a raz-, slc. lúčii a tp . jinde. Polské
nesložené Igczyč a u kr. lučyty dostalo sm ysl
‘spojovat!’. — P rasl. bylo nejprve asi jen
složené ot-lqčiti. Z dá se a tv rd í se obecně,
že je to k au sativ u m od kořene Iqk- o h ý b ati
a že mu je příbuzno lit. (ap)lankaů lankýti
navštíviti a lankóju lankóti a lánkioju lánkioti
ohýbati, chýliti se apod., lot. luoku luocit o h ý
bat!. Přijm em e-li to spojení, je st si p řed stav it!
vývoj význam u asi ta k , jako č. u-hnouti
isrov. výše p rá v ě ,,o h ý b ati“ !) znam ená nejen
vyhnout! s e ’, ale i ‘od ejiti od společné věci,
odloučiti se’. L it. ‘n a v štív iti’ m ožno chápat!
snad jako č. zahnouti s povozem s cesty,
do cizího d v o ra.
loudati s e ; vč. loudat se jako paluda
OL 1.445; stč. a m or. paludovati se to u la ti se;
msl. pouudovat sa Mal = p o tu lo v ati se;
s expresivním n je msl. lundat se t/v , han.
u Boskovic londat se, val. palúdat se Václavík 380; laš. n a H lučínsku polovač se
courat! se Šr. (zkráceno z poludovac). — V ý
chodiskem bylo Psl. lutati (zachované i v tou
lati se, viz). P řip o jen í předpony po- (funkce
podceňovací, v y já d ře n í nelibosti), a te d y
zdloužení slova mělo za následek hláskové
oslabení u v n itř slova: t > d, loudati se.
Význam se u ‘to u la ti se’ rozšířil n a ‘pom alu
jiti, 'pomalu p ra c o v a t!’. V m or. palu(n)da
tulák je po- z dlouženo v pa, § 2.
louditi. P rv o tn ě „šálit!, k la m a ti“ : stč.
lúditi kým, p a k l. koho = šalebně m ám iti,
vábit!, nč. louditi co od koho = s trochou
lsti, falše, lichocení lá k a ti; stč. ludař klam ač,
svůdce, z to h o dosud m or. (z)ludařiti se
(dát! se na p odv o d y atd .). Ob-louditi někoho,
obluzený; vyloudili v y lá k ati, vyluzovati, básn.
tóny z n ástro je, úsm ěv n a tv á ři ap. Stč.
oblud i -a om yl, klam , p a k k lam avý přízrak,
strašidlo, přelud, přílu d p řízrak (postverbalia!); záludný, podloudný. — V šeslovanské:
slc. lúdit, pol. ludzič, sln. luditi atd . = k la
mat!, lákat!, r. b. sch. sln. lud = blázen. —
Psl. luditi. P říb u z n é je lat. ludere klam ati,
šálit! (jiné slo v o než stejnozvuké ludere
hráti, které je z *gloud-) a got. us-lutón k la
mati, stangl. lot podvod. Viz i luzný a chlouditi
2°. (Mylně V aillant Slovo 2,1953,9-13z *blod-:
prý je to m ylná dekom posice z *o-blqditi.)
louh, stč. lúh; odvoz, loužiti, louhovali,
vyluhovali, vč. lužina m ýdlová voda z p rá d la ;
kože-luh. ■
— slc. luh, pol. hl. dl. lug, sln.
sch. r. n ář. lug, b. lug a, uk r. luh, lužyty. —
Ze střh n . louge nebo sth n . louga.
louka, stč. lúka; luční, lučina; zajím avé je
přechýlení ro d u v pa-louk; s loučným tj. m a
jetk em == s lukam i M ost. 1526; m or. lukavý
luční, o d tu d m . jm . Lukavec. — Pol. Iqka,
hl. dl. luka, r. ukr. luká, slc. sch. lú ka , sln.
loká, b. láká. — R u sk ý vý zn am ‘záhyb, ohyb
ře k y ’ svědčí, že Hoka je od Iqk- o h ý b ati ■(viz
luk, oblouk, loukoť, loučiti, lécěti). K de v údolí
oh ý b á řek a svůj sm ěr, zarý v á se proud n a
vnější stran ě oblouku do stráně, kdežto na
druhé stran ě řeky, při v n itřn í stran ě oblouku,
b ý v á rovina, louka. O bdobně lit. lanká louka
u řeky, údolí, lot. hrnka v lh k á louka.
loukoť -e, stč. lúkot -i; msl. lúkoť. — šle.
lúkoť. — P rasl. Iqkotb od Iqk- oh ý b ati, loukoť
je p ráv ě v žd y zah n u té dřevo, součást v n ě j
šího obvodu kola, tz v . „ věnce", p o d p íran á
„špicí“ . N a Bílé R u sí (u P inska) b ý v á celý
obvod kola tv o řen jedinou k ru h o v ito u lo u
k o tí (W oP 241,257).
loula: hlupák. — Podobně sln. lolek, n ěm .
n ář. Indie, Liille, lit. lulýs, lot. lulis, nř.
λωλός t/v . — Slova p říb u zn á jen „elem entá rn ě “ , nikoli geneticky. D vojí l chce p a trn ě
n azn ačiti blekotavou výslovnost zaostalých.
N ěkde zm ěněno v moula t/v .
lounek, han. lánek, slc. lónik lonik lu n ík
lóm ik zákolník. — H l. lón(k), dl. lon(k), pol.
Ion ( > u k r. Ion), sln. lunek, sch. lunjak. —
Slova s u jsou ze sth n . lun, slova s o asi ze
staršího nhn. lonne (Bielfeldt 188).
loupat, lupat očima·, v rh a t n a koho v ý
znam né, popř. nepřátelské n. v ý h ru žn é
pohledy SSJČ; intonsivum louskati t v
z H up-ska-ti. — slc. lupkat okálm i, zrak em
(pak i oči m u lupkali), m rk at, rychle p o h y
b o v at očním i víčky (zdrobňovací k v y stih u je
p ráv ě drobnost těch pohybů), pol. lypač
oezym a, d ív a ti se, blýskati, h ázeti očima,
u kr. lupáty očym a, v y v alo v at oči, r. chlupať
glazam i, udiveně o tv íra t oči (ch je zesilovací,
§ 16). — P ů v o d n í je nepochybně v ýznam
rus. a u k r.; ten , spolu s a k u s . oči., byl
i v stč., viz Jg , a dosud je v m or. vyloupla
oči — vyv alila oči (ne „loupla očim a“ P S u
J e zřejm é, že to to lup- souvisí s pouliti oči.
boulili. Polské y je z náležitého dloužení
v P sl.: *lup-ati.
loupiti: násilím a neprávem b ráti, (o or
vy°), olupovati, postv. lup; odvoz, loupež, pol.
lupiež, r. lupěž (srov. krád-ež); lupič. Šfcč.
lúpati zám ky, viz i Sm 260, dosud je vloupali
se kam . Sem p a tří i nč. lupnouti ošiditi. —
slc. lúpiť, lúpež, lúpežný, pol. lupič t/v .
P říbuzno je něm . rauben t/v , M eillet Ann.
F en n . B 27.158, a dále stin d . lum pali (kořen
lup-) k rade, loupí. V bsl. v šak zám ěnou
plynných splynulo s lu p iti odírat! slupku,
ta k ž e i b altsk á slova m ají oba význam y
(viz pod lupali).
lour, u K om enského, p atěsk y vinné, zadní
vino. Sem p a tří i msl. grúl pavíno (voda
zkvašená n ad v in n ý m m látem ), han . grál
R s-K oníř; m á g a přesm yk od grúlií (viz). —
Pol. lura ( > ukr. Ijura), dl. lura. — Č. slovo
je z něm . Lauer, o sta tn í jsou ze starší
podoby, střh n . lúre; něm . slova jsou z lat.
lóra, víno zředěné vodou. — slc. (Tim rava)
lora je p řeja to přím o z la t. lóra, asi skrze
šlechtické a kněžské prostředí.
loutka 1° d ětsk á hračka, neživá fig u rk a
divadelní. — Pol. Iqtka, sch. lulka t/v . —
Souvisí s Iqt-b lýko (viz lut), neboť pol. nář.
pjaluba lo u tk a je rovněž od (jiného) názvu
lýka, lub-b (r. lub). K arlow icz SG m á doklad,
že lo u tk y byly dělány v sk u tk u z lýka.
loutka 2° za J g žlábek, d rážk a okenní,
sloupec vchodový do přístodolku (Jgd);
u vodní pily zářez (žlábek) v sloupě, kudy.
chodí rám ; přeneseně dosud trám ec k vedení
b eran id la PS. Za R o h n a (v. Jg) sochor v lisu,
k te rý m i se vřeteno točí; sem snad i nč. loutko
d řev ěn ý hřídelník pro pohyblivý kám en
ve m lýnech a vin ařsk ý ch lisovnách PS. —
R . (Sevsk) ukr. lútka okenní sloupec. — N e
jasné.
loutna, stč. lútna; k rk . loutnovaisi n o to v ati
si. — H l. slc. lutna, pol. lutnia. — Ze střh n .
lúte (nyní Laute), to p a k přes it. liuto, stfr.
leiit je z arab. al-‘úd t/v .
louže, stč. lúžě, msl. luza; odvoz. vč.
loužnice, m or. lužovica (han. ložovica Svěř),
lužovka (han. ložufka K pU -Svěr) h n o jů v k a
nebo voda z louže. — H l. dl. luza, v. sln.
lůza t/v . — P rasl. luza (bylo i *kalo-luza,
viz kaluž)·, příbuzno s ilyr. luga- bažina
a s lot. luga bahno v rozlévajících se je
zerech.
lov a lovili, lovec, loviště, lovná zvěř·, postv.
úlovek, výlov (rybníka). — slc. obdobně. —
V ýchozí sloveso bylo polujq polovati (je
zastoupeno v slc. polovat, s l v inf. podle
in d ik ativ u ; odvoz, polovník lovec, polovacka
apod. lov; dále v pol. ukr. rus.), jem už
přesně odpovídá ř. παλεύω v áb ím p tá k y
do sítě. S taří te d y rozlišovali 1° hon, štv an í
zvěře, 2° to to polování, ch y tán í do léček
(viz i myslivec]). P o stverbale *ροΙοντ> bylo
v povědom í m luvících chápáno ta k , že v něm
je p ředpona po, a ta k vzniklo pouhé lov-b,
jež se nakonec stalo východiskem nového,
slovesa loviti a odvozenin jako lovec aj.
Mch. Sb. K retsch m erů v I I . 120.
lovka val.: zám in k a p ro ti někom u, zášť;
laš. u F re n š tá tu luvka. N ejasné.
loza: v in n á réva. Stč. jen u K lareta, jin ak
v č. jen v m ístn ích jm énech Loza a Lozíce
v C., n a Mor. v m íst. jm . Suchá Loz u U her.
B rodu (do 1906 Suchá Loza, dosud ta k
lidově) a ve jm énech pom ístních. — slc. loza
sazenice révy. — Všeslovanské. P říbuzno je
perské ráz t/v . Tedesco, Jo u rn al of Am.
orient, soc. 63.149.
lože, lůze, lůžko·, stč. lože ložíce lóžko ložečko
ložičko; odvoz, ložní- ložnice 1° ložní světnice,
2° val. lože, postel, 3° zm. ložní plachta
n a slám u; stč. ložní prádlo, l. šaty = nč.
„noční.“ Fem . laš. horň. loza. Val. ložňaěka
ty fu s (srov. pol. ložnica). — Lože všeslo
vanské; je i sch. loža fem. zaječí pelech,
jinde jiné význam y. Za Psl. lze pokládati
jen n tr. lože·, z *log-jo-m, od ležeti.
lóže v divadle, m ístn o st vrátného, spolek
zednářů. — Pol. loža, slc. lóža, r. loža. — Vše
z fr. loge t/v .
lub u síta: obvodový dřevěný kruh; ve
m lýně kdysi: obednění m lecích kam enů; h u
bek dřevěný podklad, n a nějž se vily věnce
(za Jg), p a k i k ru h o v á vložka sloužící za
p o d k lad roušky n a hlavu. M íli něco za lubem·.
něco schováno pro sebe (m lynářovi zbylo
vždy za lubem tro ch u m ouky, i když mléčovi
odezvdal zdánlivě všecku), ny n í přeneseně:
m í ti krom ě obvyklého jed n án í ještě tajný
úm ysl jin ý , nevyřčený. — Původně byl
lub-b p a trn ě podkorní v rstv a dřeva, pak
lýko; v ýznam ‘lý k o ’ m á m ísty i jinde u Slo
v an ů , m á jej i la t. liber, slovo p atrn ě příbuz
né (pak: > k n ih a; původně se psalo na onu
v n itřn í část korovou!). Ale lub-b bylo přená
šeno i dále, n ejp rv e asi n a korkovitou kůru
břízy a jilm u, p ak i n a k ů ru vůbec. Z nich
se dělaly n ád o b k y n a jah o d y apod., mírky
n a obilí, někde snad i luby n a síta ; mor.
lubovica je m íra n a obilí, han. lóbek nádoba
n a m ouku nebo o tru b y . Lub ja k o mlýnský
term ín je v šak nepůvodní; dom ácí ruční
žernov b ý v al zasazen v k a d l u b u vy d lab a
ném z jednoho kusu dřeva, m lýnský žerno v
b y l obedněn dlužem i jak o díž: zde staré
kadlub bylo vytlačeno rý m o v ý m slovem
lub. — Pol. lub borka, k ů ra, hl. dl. lub
k ů ra, okraj sítě, jinde lub je lýko i k ůra. Lit.
lúobas k ů ra strom u, lot. luobs slupka: uo zde
z ó(u). P říbuzné je i la t. glubo -ere loupati,
olupovati. S tran g viz § 16. — Sem p a tří i č.
palubeň v y k o tlan ý strom (do^ud krkon. ve
rčení suchý jako p . = hub en ý jako kost).
Viz i paluba.
lucek (již stč.), jč. chod. luciáš, luciš:
dábel. — Z luciper < Lucifer ( = světlonoš)
= vůdce dáblů, p ad lý an d ěl ta k n a
zvaný.
lucerka, lucinka, han. lucerna: vojtěška
(rostlina Medicago sativa). — slc. lucerna. —
J e p řeja to z něm . Luzerne, to p a k je
z fr. luzerne, což je (přes provensálštinu) =
la t. lucerna svítilna (Marzell 3.90). D ůvod
n ázv u je, ja k soudili Grim, M eyer-Lúbke,
W . v. W artb u rg , v silně lesklých h n ědých
sem enech; vznikl asi v sem enářských obcho
dech. Marzell o d m ítá v id ěti pů v o d ve jméně
švýcarského m ěsta L uzern (ale chrv. je
švajcarska djetelina\) nebo italsk ý ch osad
Luserna, Clauserne. L ippm an m yslel 1925
na arab. lazwardijja, lazu rn á m odř.
lucerna: svítilna. T ak i slc. — Z lat. lucerna
skrze církev a školy. (Ale sln. lucerna, lučirna,
sch. lucerna jsou z it. lucerna). — Mor. laterna
letema letrúa z něm. Laterne < lat. lanterna <
i. λαμπτήρ.
lucidář stč.: z lat. (ě)lucidárius (od lucidus
jasný, světlý).
lucka: 13. prosince, n a den sv. Lucie, cho
dila večer ženská m ašk ara ta k to zvaná,
prohlížejíc přadlenám dílo (pilné chválila, n e
dbalé klepala přes p rs ty apod.). Sv. Lucie tu
za křesťanství nasto u p ila m ísto staroslo
vanské bohyně Mokoš, jež byla p atrn ě bož
skou „hospodyní" , sn ad m anželkou nejvyššího boha. Mch R É S 23.57. N akonec to
jméno bylo dáváno kobylám .
lučiti 1°: dostati: val. příluček p říd av ek
salašníkům ke m zdě, příuček (lu > u\) p ř í
davek pastýřům (mylně· to chápou oni sam i
jakoby od přiučiti, viz B). — P řejato z ukr.
Sloveso zní stsl. polučiti, u k r. pry-lučyty,
r. polučit d ostati, r. n ář. lučit p řip u stiti. — J e
příbuzno s lit. su-láukti d o stati (vl. dočkati
se čeho).
lučiti 2°: hoditi, m rštiti; časté v s tč ., nyní
jen ojedinělé, knižní (u Sládka), iter. stč.
lúčéti, nč. loučeti, ny n í rovněž řídké. N ář.:
sm. poloučit se p o d ařiti se (ze Z ábřeha B),
vč. nepolouČenej nezdařený ČL 1.456. — slc.
lučit hoditi, v rh n o u ti, iter. lúčat, sln. lučiti
hoditi, bulh. luča t/v , pol. luczyc m ířiti,
ukr. lučyty m ířiti na něco, l. sja stre fiti se;
stsl. lučiti s g u d á ti se, přih o d iti se, r. s- nebo
pri-lučitsja přihoditi se, slučaj, prilučaj n á
hoda, příhoda, u k r. poluka zdar. S tran v ý
znamů se zdá, že je m ožno v y jiti od „věcného“ význam u ‘h o d iti (m rštiti)’, další v ý
znamy že je m ožno vyložiti práv ě jako při
hoditi nebo pod jeho vlivem : > h o d iti se,
přihoditi se, příhoda, náhoda, p o d ařiti se.
ludačka. Stč. p tá k toho jm én a je červenka,
udačka Jg d ; m ísty dosud > hudačka Šíř,
stpol. ludarka > wlodarka; název te n je asi
od toho, že dovede své hnízdo, jež si dělá
v různých dutinách n a zemi, m istrně sk rýti,
tedy od louditi ‘k la m a ti’.
ludr, ludrák, lu(n)dračiti (už střč.: W in ter
ŽC 1.159): z něm . Luder m rcha, zdechlina.
luh, slovo nyní jen knižní, chápané asi jako
louka s bujnou zelení apod. Stč. je však
porubal luhy, luhóv zsekánie, luh se p řekládá
silva, lucus ( = les); „ te n stč. vý zn am je
dobře ilustrován slovem podluzňačie = hajný“ (Šm.). U jiných Slovanů *lqg-b je háj,
lesík, křoví n a půdě zpravidla bažinaté,
jen r. ukr. je též louka, pol. Iqg je b ažin atá
luční poloha. slc. luh je „v lh k ý vysokokmenný les, háj u v o d y S S J ; dl. lug je
travnatá bažina, b ažin atá nížina, bahno se
zimní vodou, k te rá v létě vyschne a bahno
zaroste travou. B ulh. log je p rotikladem
p ro ti gora, horském u lesu. To je asi původní
stav : luh b y la asi nížina; protože sušší
úrodné p ru h y vzdělávány n a role, by ly
to h áje n a m okřinách, a te d y asi listn até
(z olší, topolů, apod.), popř. jen porostlé
křovím nebo i jen rákosím . — P říb u zn é slovo
je v lit. léngé níže položený kus země, louka
nebo les v nížině, popř. louka mezi dvěm a
návrším i. Spojuje se s pom ořsko-slovin. Iqgác
o h ý b ati, k řiv iti. Srov. louka.
lůj, n ář. loj·, podrobnosti U těšený 71;
lojový·, odvoz, lojda tlu s tá k ráv a. — V šeslov.:
pol. láj gen. lojů, rd . loj, slc. loj a td . — P rasl.
lojb. P říbuzné je lit. lájus t/v a ř. (přejaté
z nějaké blízké ide. řeči, k te rá m ěnila oi v ai)
ελαιον olej, z *e-lai-vom. Z dá se, že pů v o d n í
v ýznam u všeho byl ‘tu k ’ a že to slovo byl
M-kmen, jako dosud v litevštině. V řečtině
bylo převedeno k o-km enům , u nás bylo
přechýleno k jo-km enům . K ořen je leim azati, v lat. linó n a tíra ti, m azati, n ap ř.
tělo tu k e m ap., lit. lýdyti ro ztírati tu k ,
H aas L P 7.56, nikoli v našem liti (tím
o p rav u ji E S ^ .
luk 1°: polní česnek, stč. (nyní vym izelo);
nč. jen luček pór; horň. lukno. — Stsl. luk·v,·
pol. luk, jinde luk. — Asi p řejato z pragerm .
*lauka- (sthn. louh, ny n í Lauch, stangl. léac,
stsev. laukr, stsas. lák).
lu k 2°: d ru h zbraně; bylo sn ad i n ář. louk,
ja k lze souditi z Ju n g m an n o v a m ylného n o
m in ativ u lovek; lučiště; luček; -čík o ch ran n ý
oblouěek u šavle. — Stsl. Igk-b, pol. Ι φ i luk,
slc. u k r. r. sch. luk, b. lák, sln. lok. — Psl. lok-b
od l§k-o ohýbám , z *lonk-o-s, od zakřiveného
tv a ru . Viz i oblouk.
lukno: stč. m íra n a věci suté, kdysi i na
Slovensku (o to m B lanár H L). — R . lukno
koš z p ro u tí, n ád o b k a z k ů ry , m íra, dem .
lukóško; sch. lukno kdysi m íra obilní; sln.
lokno jistá d áv k a farářovi. — P rasl. lo k á n o ,
půvo d u nejasného.
lulati: m očiti; z ,,d ětsk é“ řeči, tj. řeči
velkých k dětem : z citoslovce lululu, u žív a
jícího souhlásky dětem velm i snadné; v n itřn í
souvislost toho l s význam em není. (Jiné
lu la t viz pod lunkati.) — H l. lulač. — J e
i něm . n ář. lullen t/v , V ážný N Ř 41.278.
a h et. lalu- pyj.
lulka: k rá tk á dým ka, ta k i pol. U kr. r .
Ijulka, slc. lulka. — Z osm an. lulá.
lum ek: d ru h hm yzu. V ýtvor Preslův.
z nejasných pram enů. — slc. lumok je asi
z češtiny.
lum ík: rod hlodavců Lem m us. — J e to
P reslova ú p rav a (s chybou péra), sn ad r u s
kého lemming, což je norsko-dánské dom ácí
jm éno to h o to severního z v ířá tk a (stnor.
lómundr; p rý souvisí s lá- štěk ati, v slovan.
lajati, viz láti, a lat. látrare štěk ati: útočí-li
lum ík, štěk á jako psík). — slc. lu m ík je
z češtiny.
lum p; dříve lum pus J g ; odvoz, lumpovat.
lum pák, lum pačit. — P odobně slc. H l. lum pak,
dl. lump{a). — Základem je něm . n ář. lumpe
h ad r; je i hornosas. lum p n ad áv k a pro m uže
(přím o z něho je č. lum p), B ielfeldt 190;
to to něm . lum p je zkrácenina z lumpenkerl,
chlap oděný v h a d ry = v bídný, ro ztrh an ý
šat.
luna: stč. asi paprsek, záře měsíční, n y n í
obecně měsíc n a nebi. — Pol. u k r, luna zář
o d měsíce, od ohně, r. n ář. zář, jasno, spis.
(nelidově!) m ěsíc; slc. sln. sch. b. luna
měsíc. — N ení přev zato z latin y , ale je
p ř í b u z n é s la t. luna měsíc, av. ταοχβηάfem . světlo, stp ru s. lauxnos plur. souhvězdí.
Slov. luna je ze staršího *louks-ná, skupina
k sn zredukována v pouhé n, těžko říci
přesně, ja k ý m postupem ; kořen leuk- zn a
m enal sv ítiti, zářiti (v. louč), ale složení
slova jin a k není průhledné.'
luňák, stč. též luník: p tá k M ilvus. — slc.
lu n ia k , r. u k r. lun, sln. lunj, sch. lunja; stluž.
tu n E ichler, W ZU Leipzig 13.381. — Psl.
luiib. Snad (nejistá dom něnka U hlenbeckova)
m ůže souviset s ind. lópá, což byl sn ad sup;
p a k b y luúb by l z lupúb od lo u p iti = rauben.
L u ň ák je lupič drůbeže! — Od K y jo v a
doložen v ý zn am ‘ry ch lý v ítr ’ (K olaja); m íní
se asi rarášek (v. to) p řed bouří, souvisící se
jm énem raro h a, p tá k a dravého jako je
luňák.
lu n k ati, za J u n g m a n n a u L itom yšle o p ití
z láhve a o žblunkavém zv u k u při to m ; dosud
u P říb o ra nalungat se, lungnui si nápoje.
Zvukom alebné, podobně jako rým ové zunkati t/ v a žbluňkali. — O d tu d 2 expresivní
n o v o tv a ry : 10 lúchal h ltav ě p iti: u Boskovic
luchat, veluchnót, u Senice n a H an é lochtat,
u F re n š tá tu luchat, msl. slc. lúchat ( > slc.
luchač -dč ochlasta). Nové zakončení -chati
jako v zúchat od zunknouti a td . (jiné lúchati
viz p ři lú ra \); 2° n a m or.-slc. hranicích tu ta t
p iti (expr. zm ěkčení a zdvojení).
lůno, stč. Zóno. — Stsl. slc. b. r. lono,
jinde 1-. — Psl. lono nejasného původu. Snad
vzniklo z *log-sno (kořen v lože, -ložili)·,
R . Jak o b so n , Sl. W ord 11.613; znam enalo
te d y snad ,,ložisko” ; gsn > n jako ksn > n
v luna.
lu n t 1° d o ů tn ák , 2° h a d r; rčení hubený ja k
lunt asi k číslu 1. M etonym ií z č. 2 > o trh anec ( = oděný v hadrech), tu lák , poběhlík.
Mor. je též u n t P S : vzniklo v krajích, kde se
.,o baluje” ( = tv rd é Z je ta m blízko k v).
O ba základní v ý zn am y jsou též v něm . Lunte
fem ., jež bylo p řejato k nám .
lupa: zvětšovací sklo. K u ltu rn í slovo ze
záp ad u (fr. loupe, něm . Lupe). P ův o d n ě lat.
lupa = vlčice, přeneseno n a k ru h o v ý otok
podkožní, ve F ran cii konečně n a sklo.
lupati; slc. zdrobn. lupkat; m or. lupotat
o dešti. 1° Z ákladní vý zn am je v y d áv ati
k ratičk é okam žikové tem n é zvuky (to n a
značuje p), n ap ř. jako když se odtrhne
slupka s ovoce, *nebo o tem ném pukání,
jem ném p rask án í apod.; luplo m i v kříži =
ruplo, chruplo, loupe m i v kostech. P ak 2
přeneseně o b ití tem n ý m i údery: nalupat
někom u; val. lu p it b iti, n a lú p it nabiti SvK.
laš. dolupit kem u = zb iti Malý, lupnut
p rásknout! Lp, a dále častou metaforou
(srov. chlastali) 3° rychle, h ltav ě piti nebo
jisti: vč. lupat, slupnout, mor. vylupnút
v y p iti; vedle toho je ch-ové intensivum
han . luchat p iti, veluchnót v y p iti SvB. Iter.
loupati', popř. (přechodem do 4. třídy)
loupiti op raco v áv ati nějaké věci tak, že
vzn ik á zvuk lupání, tj. zbavovati něco
svrchní kožky nebo k ů ry rychlým trhnutím
apod.: loupati (vč. loupiti) bram bory, vylupovati já d ra a td ., o d tu d slupka > slupka
(vč. žlupka· u M iletína), lupina odlupek, vy
lupete (kluk jako vejlupek) jád ro ořechu,
lu p y (stč. otrus) šupinky ve vlasech. — Lupati
a -iti s obdobným i vý zn am y u všech Slovanů;
lup(in)a často; u k r. lu p iž = oloupané kusy
dřeva. — P říbuzno je lit. lu p u lú p ti loupati
slupku, k ů ru , b iti, v y d íra ti peníze z někoho,
lot. lu p u lupt lo upati (i loupežiti) a laupu
laupit lo u p ati a něm . laufen ldufe(l)n loupati
(ořechy). Z áklad lup- je zvukom alebný;
je i sk-ové intensivum louskati (viz); v lite v štin ě byl te n základ zařaděn sekundárně
do ablautovóho procesu. D ále je snad pří
buzno la t. ru m p ó p rask ati; i v češtině je
r-ová v a ria n ta rupati, dokonce i zesílená
pomocí ch, chrupali.
lupen, chod. -eno, slc. -ew: list, plátek; od
voz. lupenka te n k á destička n a vyřezávání,
p a k pilka k to m u ; hořký lupen lopuch (má
veliké listy), sladký l. šťovík (do jeho listů
se n a venkově balí máslo). — Původně
lepewb (sln. r. lepen list), u od lupiti loupati.
srov. slupka.
lupiče: can d á t (Dobr.). O blast neznáma.
Snad pseudoodbornická zkom olenina z vědec
kého Lucioperca.
lupina, dříve lu p in (Saličeti): vlčí bob. —
P rv é z něm . L upině, druhé z lat. lupinus.
P rotože je podobná bobu, ale nejedlá, pře
nech án a jaksi vlkům (lat. lupus = vlk).
lurč: d ru h h ry s kostkam i. Z němčiny
(.Lurtsch); to z angl. lurch lab eta (prohra).
lůs chod.: část lesa, p řip ad ající jednomu
sta tk u . Z něm . n ář. (bavor.) Luss, to pak =
Los (přidělovány losem!).
luskati: 10v y d á v a ti k rá tk é zv u k y pleskavé,
lupavé (ale snad poněkud jasnější než při
lupati), n apř. p rsty . Též louskati, stč. lúskati,
n apř. p rsty , p an to fly ; sem p a tří dále louskat
ořechy, luštit h ád an k y , srv. slc. luskat
ořechy ap.; postv. je č. slc. lusk (hrachu ap.),
o d tu d č. luština, luštčnina (toto = strukovina, tj. h rách, čočka, boby). Srov. slc.
luskat (prsty ap.), postv. slc. lusk lupnutí. —
2° V ýznam ‘b iti’ m á han . nalóskat SvB
a val. vylúskat (je i vylúpat\), laš. naluskaf
Lor. — 3° V ýznam ‘h ltav ě (n. s chutí) jisti
nebo piti’ je ve zlouskat PS, vylousknouti PS,
msl. vylusknúť Mal. — Málo jasné je zim a
mí louští, běžné za J g a dosud m or., p řen e
seně o neduzích; snad bylo přeneseno z toho
zjevu, že přílišným i m razy p u k a jí strom y. —
Každé toto luskati je in tensivní ú tv a r od
lupali (viz), u něhož jsou stejné v ýznam y;
je tedy z *lup-skati. — J e d ost obdobných
útvarů u jiných Slovanů, n ap ř. pol. luskač,
luska, luszczyč. V šecky vznikly jak o žto
intensiva na dom ácí půdě, není tře b a h le d at
ekvivalenty jinde ( = m im o slovanštinu).
lustr, slc. luster: z něm .-rak. Luster (to p a k
z franc. lustre) t/v . Jin d e u N ěm ců je Krone.
— Pol. lustro a r. Ijustra jsou asi přím o
z franštiny.
íúšňaf val. slc.: slíditi, h led ati, sh án ěti
(venku po polích, zah rad ách , nikoli dom a!),
t. sa choditi sem ta m . — P říbuzno je snad
sln. lukati t/v, od leuk- h led ěti (stran význam u
srov. hleděti — hledati). U n ás je navíc
intensivní přípon a -sňat.
lut: lip o v é lýko. Z achováno jen v m íst
ních jm énech L o u tí ( = lipový porost)
a Lutová. — Pol. l$t sto n ek (mor. nahý ja k
lut Jg z M oravy = ja k l§t góly), b r. r. lut
lipové lýko, r. luíje lipový háj (dospělý už
k oloupání lýka). — P říb u zn o je něm . n ář.
lint lýko, Lindě lípa. Viz i loutka.
Iutný val.: čistý. — sln . lutny. — Z střh n .
lúter (nyní lauter) t/v . K ašík.
Iuty msl.: p látěn é široké g atě; lu tky
lehké n. staré k alh o ty odřené. — P ů v o d
nejasný.
luza; u H a ra n ta jednou lauza; dříve i hlůza
Jg; u Dobrovského hlúdovina, luzovina o n ě
čem chatrném („liederliches Zeug“ ); hlůze
drůbež Jg. — slc. luza je asi z češtiny. —
Slovo nejasné. B ý v á spojováno s csl. glota
dav, b. glota houf, dav , stád o , sln. glota
plevel, zadina, ale z t u dělá potíže, v. E S X.
Nebo s něm. los n ev ázan ý , ta k Jg , Gb, též
Janko ČMF 24.257. J e i jin á m ožnost:
s ludu, c. lid je příbuzné lit. liáudis ‘niederes
gewohnliches V olk’, z Hěudh-i-s (s tím to
asi souvisí naše čeleď, viz). J e i form a
liaudžia ‘všichni lidé v dom ě (i nájem níci)’
a liaudé ‘fam ilia’, z Hěudh-iá; té to form ě by
odpovídalo naše H uda > luza, bylo b y však
dostalo (v ústech ,,lepších tř íd “ ) odstín
velmi hanlivý a ztvrdlo: je lu', nepřehlasované v li, te d y z tv rd n u tí jako v kloudný,
je i nepřehlasované -za, nikoli *-zě > *-ze.
lúzati stč.: v ý tk y činiti, doloženo jen
v žaltáři K apitulním . — P rý je ze střh n .
lúsen hledati vši někom u, p a ly p rý přeneseně
'tlouci, hrubě tu p iti’ (Janko ČMF 24.260).
luzný: bylo asi již stč. (Gb m á luznost s je d i
ným dokladem); v nové době se rozšířilo
asi zásluhou H ankovou, zůstalo v šak slovem
jen čistě knižním. — slc. nelidové luzný je
asi z češtiny. — Souvisí jistě s loudili·,
před p o k lád á nějaké lúz nebo lůze {*lud-jb,
*lud-ja), ale nic takového se nezachovalo.
lýko; m or. odvozeniny lyčák ly čeňka léč,
č. lýkodra n ějak ý stro m (který?); vlčí lýko,
o d tu d lýkovec k eřík D aphne; koll. lýčí. Mor.
lyčný tu h ý (o m asu, chlebě). — Pol. luž. lýko,
slc. ukr. r. lýko, b. sln. sch. liko. — P říbuzno
se stp ru s. lunkan, lit. lúnkas, lot. lúks t/v
a dále nejspíše se stin d . luňčati trh á , v y trh á v á
(n je v něm ve všech útvarech!), neboť p ři
p o jm u ,,lýko“ se přirozeně vy b av o v al pojem
„ tr h a ti“ , příčinu toho viz pod lípa a pod
ošumělý; Hunko-m v y p ad á jako postverbale
k to m u to slovesu; u Slovanů u n k > *unk >
*uk > yk. S tarší název vězí v luh, lýko
lipové bylo ht-b (to vězí v loutka), viz lut.
lyra, pol. sch. b. sln . r. lira. E vropské
slovo: přišlo skrze latin u z ř. λύρα.
lysý, lysina {lysá), (vy)lysati; lyska, lysina
je i b ílá sk v rn a v srsti, zpravidla n a čele,
o d tu d m or. lysoň, lysaňa, lyskaňa a pod
jm én a pro ta k o v á zv ířata, zool. lyska p tá k
F ulica. — U všech Slovanů obdobně: ,,holý“
a jm éno v -(in)a o té skvrně. — P rasl. lys-b.
V zhledem k oné bílé skvrně náleží zajisté
k stind. ruéan- jasn ý , světlý, bílý; stra n
zdloužení u v u > y viz § 1. T ato slova se
p a k dále — jakožto od dom nělého druhotv a ru leuk-----spojují s kořenem leuk- sv ítiti,
viz louč, luna. V ýznam ‘h o lý ’ b y te d y byl až
d ru h o tn ý .
lýtko; stČ. -a fem. — slc. lýtko, též fem.
n a -a (H viezdoslav 3.462), pol. lyda, lydka,
pd. glyd(k)a, lystka, r. u kr. lýtka, sch. list. —
Psl. asi (Schuster-Šewc ZfS 8.1963.873)
glyda fem ., původně asi vulgární n áh rad a
za starší jikro (viz); glyda je příbuzno s germ .
*klauta (něm. ΚΙοβ, střd n . lclúte chuchval).
S tra n g- viz § 16.
lyziti sě stč.: u sm ív ati se, ulyzati sě, v.lyzn ú ti sě; msl. (Podluží) ulizovat sa t/v , val.
ly zit sa sm áti se pitom ě, lizonii sa škeřiti se.
U J g m ylně liziti se, ulisnouti se. Sem dám e
i krkon. hyzlit se (z *hlyzit se, zesilovací h),
laš. hyzonit se u P říb o ra; tu rnovské za J g
ohezlovat se. — Výchozí sloveso vězí v r. lýhitsja, u nás v opav. vyly povát se usm ív ati se;
od toho je sk-ové intensivum r. ulyskáísja,
lýščiisja. V češtině z *ulyskati se vzešlo
zp ětn ý m pochodem (jako by sk bylo ze zk)
nové -lyzati.
lyže, lyžovali, lyžař. Z ákladní slovo p řejato ,
asi zásluhou Jos. H olečka, z ru štin y v letech
d evadesátých m inulého století (lýža); p rv n í
pokus A nt. M arka je z r. 1838. J e p atrn ě
utvořeno od r. n ář. lýzgať klouzat i se
(Šm ilauer O K P 4.18.3), k teré je dom ácí
a řa d í se souhláskam i k našem u klouzali,
slc. kíza t (l-z-g- > k-l-z, p řesu n k/g dopředu).
Lyže k n ám přivezl nejprve h r. H arrach
z N orska n a své s ta tk y jilem nické. — slc.
lyže, lyžovat, lyžiar je z češtiny.
lze, slovo jen knižní; stč. Izě, nelzě; m or.
nelza. — slc. nelza, ojediněle i Iza; pol. Iza,
nie Iza, i Iža; i\ Izja, str. Ibzě, stsl. Ibzě ‘lze,
je m ožno1, po-lbdza po-lbza ‘prospěch’. —
Psl. Ibdza, z Hbg-a, od toho základu, k te rý
je v Ibg-b-lcb (č. lehký), znam enalo te d y
lehkost, snadnost. O bjevila se t u náležitě
baudouinovská palatalisace, jejím výsledkem
bylo Ibdza, což dalo, o p ět náležitě, ě. *lza >
lze, lze (jinde, n ap ř. v staré ru štin ě, jsou
i tv a ry , kde se ta p alatalisace nedostavila:
Ibga). P rv o tn ě by ly v ě ty jest lze + inf.
( = je snadnost, je m ožnost to a to dělat);
ve výrazech m ožnosti, n u tn o sti n. p o v in
nosti se jest často vynechává, p ro to se u s tá
lilo pouhé nelze a lze. Jso u to te d y od p ů v o d u
nom inativy sing. (o té to a o jiných m ož
nostech viz i L ang, R o zp rav y 3, Z u b atý
1.1.61, T rávníček NeslY 2.113).
lžíce; n ář.: vžice (v < l); lidově místy
žlice; m or. užica žlica lelka lyžka ližica lužica
žilk a (i u y jsou nové vkladné hlásky, aby
,,pobočná“ slabika l- přešla v plnou). Odvoz.
lžióník (rostlina; p řek lad vědeckého Cochlearia), Ižičák d ru h k ach n y (od lžicovitého
zobáku). — V šeslovanské: slc. spis. lyžico,
n ář. lažka ložica lužica (a o u y jsou vkladné),
pol. lyžka, hl. lžica, dl. Ižyca, ukr. ložka
lyžka, r. ložka, n ář. lyžka, sln. žlica, sch.
lažica, žlica, b. lážica. — P sl. l-bžica a Itžbka.
Přestože Psl. základ m ěl τ>, nelze je oddělit
c d la t. ligula t/v ; -b b y se dalo pochopit
d áv n ý m přesm ykem je rů z *lbg-bla > H-bgbla;
m ísto -bia dosazena n o v á p říp o n a -ica nebo
-bka. K ořen je te d y tý ž co v lízati, lat. lingó,
ale m á ještě *g „ n e p a latáln í“ .
m acalka s tč .: něco (pokrm ?) z jem né m o u
ky (Vodň.), též m anka (ib.). Slovo nejasné.
Byl-li to pokrm , m ožno je sp o jití s dluž.
macawka, jak ási m a stn á m oučná kaše.
m acarát, ta k i slc.: d ru h m loka P ró teu s;
sln. moěerad (je též -an -ak -av -ol -on -oga;
vše snad od moěer močál) předělal P resl 1823
v macarad (aca chybou p éra); u J g je -rád,
od A. Friče -rát, což se ujalo . F lajšhans
N Ř 10.294. Podle H irtze je i sch. moěorad t/v ,
p rý z p řed stav y , že m á rá d déšť.
m acatý, m acan: už za J g cítěno jako v u l
gární. — N ejasné. Snad vzniklo k o n tam in ací
z m asatý a rozmácaný rozjedený (viz bácat).
m acecha, chod. jč. laš. h an . též -ocha, stč.
obé; z fem. odvozeno slc. macoch otčím
( ~ kmotr z kmotra, pod. vdovec, manžel aj.).
— Pol. hl. dl. macocha, u k r. maěocha m a
cecha maěucha mačycha, r. máčicha, dříve
-echa·, sln. mačeha -uha, sch. maceha -aha,
b. maštecha mašticha. — Odvozeno od máti,
vlastně od zák lad u mat-, peiorativním i p ř í
ponam i -jecha -jocha -jacha -jucha -jicha; je d
notného praslov. slova nebylo, z p řípon n ě
k te ré m ísty různě převládly. J d e v lastně
o p říp o n y -echa a td . (srov. jin-och apod.)
a o hanlivé zm ěkčení (jako v č. lid. cesták =
obchodní cestující, p ro ti vč. cesták — cestář).
E xpresivní je též g: u F rý d k u maciga B.
m acek: 1° hlu p ák , 2° zajíc, slc. macek
mačko 1° m edvěd, 2° zajíc. — D om ácký
ú tv a r z vlastního jm én a M atěj; to znam ená
v č. h lu p á k a i zajíce.· Jm é n a mezi lidem
velm i rozšířená (M. kdysi bylo takové!) m ají
ten osud, když v lepší společnosti vycházejí
z m ódy, že d o stáv ají posm ěšný význam ,
jako b y charak teriso v ala práv ě venkovské
hlupáky. Ja k o jm én a zv ířat pram ení z lovec
kého ta b u slov. (Ale macek kocour viz pod
maěka\)
maces, židovské ritu á ln í pečivo velkonoční.
Pol. r. u kr. maca, něm . M atze fem. z hebr.
ma§sá. Naše zakončení -es nejasné; podle Kp
b y m ohlo b ý t z hebrej. p lu rálu maccóth,
u středoevr. a vých.-evr. židů vyslovovaného
maccojs.
m aceška: ro stlin a Viola tricolor arvensis.
J e to zdrobnělina od macecha; obdobně je
něm . Stiefmútterchen. D ůvod n ázv u není
p ráv ě jasný. M áme za to , že ta to rostlina
b y la ta k n azv án a asi podvědom ým myšlen
k ovým přem etem od p řed stav y d ívky sirotka
k jejím u pohádkovém u p ro tik lad u , maceše.
Slovensky se zve sirótka (podobně dluž.
syrotka F u F 36.129), že je n a podzim na
polích sam a, poslední z k v ětin , jak o opuštěná
sirota. — Jso u i jiné dom něnky. W . Krogm an, F estsch rift f. E m il Ó hm ann (1954)
199-240, soudí, že něm ., angl. a jin á slova
jsou k alky za la t. m atrina m acecha, km otra
(je v ital. madrigne m aceška), to p a k že je
z germ . *madra, jež p rý p a tří k č. modrý atp.
T edy p rý se to jm éno vztahovalo původně
jen n a fialk y m odré. (Toto je v ážn á závada!)
P ro ti to m u je L. H erm odsson (cit. podle
M oderna S p rak 51, 1957, 123n.); sám praví,
že madrigne je v ý tv o r te p rv e italštin y (prý
z fa ře viso d i fnatrigna = d ělati macešský
obličej; m aceška je p rý „ k v ětin a se zlou
tv á ř í“ ) a že něm . i naše slovo jsou kalky
italského. K p o jetí „ k v ětin a se zlou tv á ří“
se kloní i Šm ilauer. — M yslím však, že mohu
se trv a ti p ři své dom něnce, uvedené n a prvém
m ístě.
m ácnúť m or.: u d eřiti; též magnút rhégnúi
měgycnút. Sem p a tří i Rešelovo mackováni
bití. — Od m acati, mác\ (viz hmatati) s d a l
šími expresi v ním i obm ěnam i (í m ěkčením
m, s g). R ý m u je se s bácnoitti a s hňácnút.
macvejda: neohrabanec P S z H olečka, též
u F renštátu. P a tř í k pol. gamajda, cimajda
t/v.
mačinka m or.: plodová v ětv ičk a strom u,
vč. mačistě gen. -čte t/v . Jin d e znam ená m a
linka, u F re n š tá tu mačizna, slc. mačina, za
Jg i vč. mačiště v n itře k hláv k y zelí nebo salá
tové lociky, p a k popř. i hláv k y oloupané
z hrubých listů a zbylé n a poli. P d . m atew
gen -i. — Vše z mate-, od m atka, neboť ta k
zvána rodicí č á s t b y to stí i rostlin; o statn ě
i odnož v stč. a ona v ětv ičk a za J g byla
zvána matkou, sn ad m ísty dosud ta k . Sem
patří i rhačka h lá v k a zelná n e tv rd á Jg .
Hl. matčišco, m jatw išco je štěpovací roub.
mačka, slc.: k očka; č. macek kocour. sln .
sch. b. mačka 1 ° kočka, 2 0 k o tv a ( = pův.
asi brzda, přenesení jak o u čuba fe n a kuna·,
i kotva je v la stn ě b rzd a, zarážka). Asi
z nějaké vábicí interjekce. — V ýznam ‘k o tv a ’
se v stč. mačka vy v in u l d á le : je to čtyřo stn o v é
(ostny byly asi 4— 6 cm dlouhé) železo
zvané kotvice, p ro ti nepřátelské jízdě, p ro ti
zlodějům apod. (tři o stny tv o ří podstavec,
„nohy“ , č tv rtý osten trč í nahoru). slc. = že
lízko alpinistů K 932. K onečně přeneseno
(nč. nář. mačka nebo máčka, spis. od P resla
máčka) na ro stlin u E ry n g iu m : její velm i
tvrdé a pichlavé okolíky, n a podzim v ětrem
přenášené (a te d y ležící p o rů zn u n a zemi
jako ony stč. kotvice) silně připom ínaly
tato železa. Mch N Ř 28.106.
mačkati: nem á u n ás starý ch dokladů, ale
je r. mjačkat, u k r. m jackaty, sln. mečkati,
p. miaždžyc, bu lh. máčkám hnísti. V m or.
a slc. nářečích je m ňačkat mjadžgat mňaždgaí miaždit m liaždit magat m iagat m jagat
(postv. mjaga) m liagat mfiagat ( > mňaga
u Kyjova m ěkk á b eztv árn á hm ota) mňágat
mňangat za-mákat, klad. mačtit. Zesilovací n
jev mancati (roz)m ačkati J g d ; o d tu d rozbiti
na maneáry (zakončení je podle cancáry)
(mandžáry) PS-Voz, rozmanžírovat. J in á d o
mněnka N Ř 7.156. — slc. spis. je m iagat
tlačiti, stiskati, h n ísti. — Z dá se, že tu
splynula 2 slovésa: 1° magati (: slc. lidové
mágat), náležitě tv o řen é iterativ u m od
kořene mag-, k te rý je v ř. inf. μαγήναι,
v μαγίς hněten in a, μαγεύς kdo hněte.
Psl. magati dostalo zesilovací zm ěkčení n a m,
rozvinuvší se dále v ml-, m ň-. 2° m§čbkati,
které je od kořene m enk- h nísti, a te d y so u
visí s mČkký; to sam o je zase výsledkem
splynutí sloves ty p u stsl. o-m^čiti zm ěkěiti
(od m$k-, bez t k ) a rus. sm jákat rozm ačkati
(*m$k-ati).
maďal: koňský k aštan , stro m Aesculus.
Z maď. m agyal d u rm an , vzhledem k bodlinatosti obojích p lodů. J e již u P resla.
m aděra 1° ,,u h ersk ý “ tan ec, jistý to tanec
český; 2° „u h ersk á" čepice, tu je i pol.
magierka, u k r. mahýrka, r. magérka·, 3° „jistý
peníz: krom ě m ad ěr a jin ý ch haléřů, 1541
opav. soud. kn. (K t 6).“ Šm. — Ze sta ré
v a ria n ty jm éna M adarů magyer příponou -a.
S u lán M N y 53.162. — 4°: rozbít na maděru =
n a padrť, o d tu d rozmaděrovat, rozpaděrovat
M ark v arto v á J e ř 21, zmadarovat ro zb iti Z.
T v ar s p d áv á tu šit, že výchozím slovem
bylo *paděra, ú tv a r t/v jako padrť, obé od
dříti (viz drtiti). Opilý na drt um ožní pochopit
opilý na *padČru > na maděru.
madlo: držadlo zábradlí i jiných věcí, ru k o
věť. Z *jbma-dlo, od jb m a ti (stč. jem a ju jm á ti), zde ve v lastním v ý zn am u ‘c h y ta ti’, což
je příbuzné s jm o u ti á m íti. Podivné je chod.
jáblo držadlo lžíce (? *jmádlo > jm áblo a s i
m ilací d m ístem artik u lace k m l, > jáblo
Ž alud 63 disim ilačním zánikem m p ro ti b t;
či od ja p a tii).
m aga m or. slc.: jakési strašidlo n a děti,
vm . mag(h)a h ra n a honěnou, machús s tr a
šák. — N ejasné (ale viz M atz. L F 10.57);
sn ad baba-jagal
m agar: osel. N a M oravě m ísty ve rčeních
nadřu se ja k m ., co su m. 1 Im p o rto v án o
z jih u (sch. b. magare, rum . magar), t u ze
středořec. γομάριον t/v . „P odle L ahovaryho
prastředom ořské slovo.“ Šm.
M agdaléna: o d tu d majdalena, d ru h h ru šek
zrajících okolo sv á tk u sv. M. (22. V II.),
majolena silná, zd rav á žena; > M andalena
(1471 Žídkova Spravovna: mandalena n e
věstk a), o d tu d manda o ženě silné, m o h u t
n ý ch tv a rů (naráží se n a život biblické M.
p ře d pokáním ), o d tu d eufem . panímandazadnice.
m aglaj lid. (nyní je běžné maglajz): p r a
nice, rv ačk a PS. — J e v lastně jm éno bosen
ského m ěsta M aglaj; když rakouské vojsko
obsazovalo Bosnu, byly u něho k rv av é řeže.
m agnát: z něm činy, tu ze s třla t. plur.
magnátěs < mágnd n ati z vysoké tříd y
zrození. Ale slc. magnáš (vm. -až) proniklé
i n a M oravu B-M al-Gr, je přím o z maď.
mágnás t/ v (Sulán MN 53.162n.), což je
z la t. magnas, odvozeniny od magnus ‘v elik ý ’.
m agor, odvoz, -ka, -řiti, pův. z vojenského
nem ocničního slangu> nyní lidové, b a v u lg á r
ní. — P odle N Ř 18.217 vzniklo m ylným
rozložením z fantasmagorie přelud (lid zná
slovo fantas: „c h y tá se ho fa n ta s" ) slovo
*magorie, z toho slova další. Podle Treim era 32 je z něm . slangového (vojen.)
Ischmagohre ‘v o já k ’.
m aholný val.: m lsný, zm. mahola m-á vyb ěrav ý v jídle; (o nápoji) libé chuti. — Asi
z *mlholný, od staršího m or. m lhnouti cucati (srov. m lgat ú K yjova), jež dále souvisí
s mlzati.
m acha. Z něm . Mache, což je postverbale
od machen, dělati.
m áchati 1 °: sem ta m m á v a ti něčím (šavlí,
kopím ); postv . mackem (jedním , p ru d k ý m
a pod.), též m akem k lad., N ěm cová, k rk.
mekem rychle, sem i šmahem (viz). — M ackajq
machati je všeslov., rovněž, ta k je v y jm a
luž. všude mach, resp. jeho 7, p ád . Ch-ová
odvozenina od ma- v m a-jati a m á-vati; srov.
lit. mosúoti a mozúoti od mo-júoti t/v .
m áchati 2°: m áčeti ve vodě, m. se brouzd a ti se ve vodě, v m okré trá v ě apod.
( < rozmáchati trá v u , obilí, máchati prádlo,
máchnouti, vm . čmáchat, u S lavkova vyčmáchnót prádlo·, u B oskovic čmánět se ve
vodě = nam áóeti si ru ce Svěř. — slc.
máchat t/v . — E x p resiv n í obm ěna staršího
m ákati, ite ra tiv a od mo&iti, srov. máčeti.
K to m u to máchati p a tří dále š-machtati
č-machtati a vč. žbráchat se = m ách ati se P t.
m ách ati 3°: m azati, šp initi; chod. jč. m a
čkat (za-) b látem , hnojem , roz- b láto , h n ů j,
kaši po m isce apod., jč. machavo blátiv o . —
E xpresivní ú tv a r (s n ovým ch-ovým zak o n
čením ) m ísto m arati t/v , k te ré je zastoupeno
v hl. pol. u k r. r. a, ač s jin ý m odstínem v ý
znam u a s jin ý m i expresivním i p ro střed k y ,
vězí i v choď. š-márat a v spis. č-márati.
m achlati: plésti, m o d rch ati (např. přízi,
u ro v n an á stébla): bylo znám o přeď Jg , d o
su d vč. (vedle muchlati, sev.-m . mochlat),
vm . z-machlat; s jin o u expresivní příponou je
h an . z-majdat. — S ynonym a m or. (z)bachlat,
zbablat ukazují, že m. je z ba-cklati < babrali·,
tn m ůže b ý ti b u d od muchlati, nebo od
machlovati, s ním ž se n ěk d y kříží i co do
form y (-ovati\) i co do sm yslu (zmachlat
účty = podvodně poplésti).
m achlovati: poďvodně je d n ati, pletichařiti; machl. — slc. machel machlovať machliar
machlanica. Pol. machlowac, machlarz, machlanina, o d tu d u k r. machljuvaty. — J a k
uk azu je h an . čachre-machre, je m ožno p o
k lá d a t machl z a retnicovou ozvěnu slova
čachr (viz); l je výsledek disim ilace p ro ti r
prvého slova.
m ach n a slc.: divoká svině; val. mach prase;
chod. bachna tlu s té až nem otorné zvíře,
přen. o tlu sté ženě; spis.· machna, zm . lachna
o tlu sté ženě; machnatý. — Vše od něm .
Bache svině (srov. též bachyné), ovšem pod
vlivem osob. jm én a stč. M achna z M arkéta
nebo z M agdaléna (srov. m anda z M andalena).
-m áchnouti: v han. odmachni s i odpočiň si,
co si odm achuješl odpočíváš, odmachlo zim a
polevila, val. odmáchnúť si = něco p u s titi ze
staro sti. — E x p resiv n í ch-ový ú tv a r p a trn ě
od m a -ja ti: r. m á ju m ájat u n av o v ati, m . sja
unav. se, trm áceti se, trá p iti se, soužiti se.
P říbuzné je sth n . muoen (nyní miihen)
z *mó-jan, dále ř. μώλος n am áh av á práce,
a snad i lat. molés obtíž, n ám ah a. Id e. kořen
m ó ·.
m achovo. Vč. tele mackovo — h lu p ák . J e to
vzdálený ohlas spojení machouský trdlo,
od m ěstečka M achova n a N áchodsku. P ří
slušnou p o vídku viz u Je c h a 331 (v ní hrdi
nou v y p ráv ěn í je už jistý M ach, čímž se
vy sv ětlí form a machovo).
m achy, jen ve spojení tlachy machy — žva
n ěn í (Šmilovský). J e to pouze rým ová ozvěna
předchozího slova; n ah razu je však jeho
začátek retnicí, což je obecný zjev (srov.
čáry-máry, třesky-plesky ap.)
m áj, ta k i slc.: p řejato z la t. máius t/v
skrze školy, ale proniklo mezi lid (je v p ří
slovích, dále: m ájo v ý deštíček, slc. májová
b ry n za atd .); ve spis. řeči v šak nahrazeno
slovem kvílen, tak že m áj dnes budí dojem
jm én a neobvyklého, poetického (i zásluhou
,,M áje“ K . H . M áchy). D aneš L itN 7.5. 1960.
— Ale máje, m or. m ája fem. a dluž. maja
slavnostně ozdobený strom a td . je z něm.
M aže, což je jen „starší podoba slova M a i“
(Šm .); sem p a tří m aják člun m askovaný
halouzkam i ( = m á je m i) pro lov kachen.
S m ájem souvisí i m ajka 1° stč. „španělská
m o u ch a“ , 2° nč. b rouk Meloě, 3° mor. mář.
(u M ěřína) chroust (srov. 2° něm . Maiwurm.káfer, 3° M aikáfer), vesm ěs o d tud, že se
hrom adně o bjevují v m áji; obdobně 1 ° 2 C
v u k r., 3° v ruš.
m aják : P resl je 1834 p řejal z ruštiny, kde
to je znam ení, n ap ř. ty č s víchem , ukazatel,
m a já k ; je od m á ja t k ý v a ti (viz mávati),
p a trn ě to byl původně vích (znak zákazu)
volně upevněný, k látící se větrem .
m ajer m ajír msl. slc.: d v ů r, velkostatek,
m ajerník jeho nájem ce. Pol. n ář. a sch. m a
jer; zkráceno z něm . M eier-hof.
m ajolika: evropské slovo z italštin y ; tam
maiolica je keram ika podle arabského způ
sobu, um ění přenesené v 15. stol. z ostrova
M ajorky, podle něhož nazváno.
m ajorán, již stč., též -a; n ář. majoránka
majerán(ka) m ar(i)jánka maděránka madíránek. — slc. majorán, pol. majeranek, r. ukr.
majorán, sln. sch. majoran. — T ato rostlina
(vědecky M aiorana, dříve O riganum m.)
h ý la pro svůj kuchyňský vý zn am ve vážnosti
již v staro v ěk u : ř. άμάρακος nebo -ov > lat.
amáracus nebo -um; též ř. σαμψϋχον > lat.
sampsúcum). Ve středověku se objevuje
střla t. magorana, margerona: zd á se, že
vznikly přésm ykem r-k > k\g-r, anticipací r
a dalším i zm ěnam i n a z ač átk u i n a konci
slova a zm ěnou rodu, z amáracus. Z mago
rana je od 15. stol. něm . maiorán ap., což
bylo přejím áno n a východ. Z margerana,
po disim ilační z trá tě prvého r, je č. madě
ránka, -nek, slc. též maderánek, u k r. mageran,
maděran: tu všude je de, d& m ísto ge jako
v č. anděl, evandílík. K rom ě toho v liďové
češtině přichýlení k M a ria dalo podoby
m ari(j)ánka a m ari(j)ánek. (Podrobnou h i
storii a další v a ria n ty něm . a pol. slov
p o d áv á Cienkowski J P , 1958, 22n.)
mák, všeslovanské (slc. m ak atd .). — Sou
visí s ř. μηκών, μακών a se sth n . máho
(nyní Mohn). Slovo asi ,,praevropské“ :
pěstuje se v E vropě od p rad áv n ý ch dob,
jak svědčí archeologické nálezy. Odvoz.:
rozbiti na m akotinu, pův. asi *makotrtinu,
erov. r. makotra, makotért p án ev n a t ř e n í
máku (pod. jinde). M akovice přen. je i m alá
báň na věži, pod. jako r. makovka, že b ý v á
na sloupku jsouc podobna m akovici na
stopce.
makaron: m or. lidově magarón knedlík
s povidlím apod.; též madragon. — E vropské
slovo z it. macarone. O d tu d i makaronské
verše od toho, že se m íchají v nich různé
jazyky.
makati: h m a tati, již s tč ., iter. stč. m ácěti;
chod. šmakat šm átrán ím potm ě h ledati, laš.
chodí po čmaku s m ak án ím potm ě, msl.
laš. macati h m a ta ti, po macku, han. mnčkat
makati; laš. macat se s něčím a chod. šm a
kat = loudavě p raco v ati; laš. kuřimacek kdo
macá kury (ohm atává, m ají-li v sobě vejce),
skrblík. slc. m akat i macat, pol. macac,
ukr. macaty, r. mácat, hl. masac, dl. smasaš
t/v. — P ův. je m acati: z mat-sati, s-ové
intensivum od kořene, k te rý je též v (h)matati (viz) a šmátrati; k se tu objevilo sek u n
dárně podle slovesných dvojic n a -kati\-cati.
makotit: val. v y 0 říci něco hloupého
B-SvK. N ejasné.
makyta val. laš.: jíva, laš. též m lakyta (jas
né svědectví H orečkovo). Staškovo makyta
PS je polské, S. pobyl za m ládí jistý čas
v Krakově. Pol. m lokita i m lekita t/v . —
Rýmuje se s rokyta a sn ad je s ním totožné;
l může b ý t původní (viz l v lat. salix
a v germ.); m bude z adideace k mloka.
malátný: ochablý, m d lý ; stč. malát, -ný =
malomocný (leprosus), su b st. malát, -stvie
-stvo -stvost m alom ocenství. — slc. malátný.
— Přejato ze střn ěm . malát 1° nem ocný
2° malomocný; do něm činy (kde se v y tv o řily
oba význam y) přešlo z ro m án štin y (stital.
malatto nem ocný).
maldřík v stř. době v Č. a donedávna val.:
druh sýra. Pol. m aldrzyk. — Obé ze střd ln .
malder ( > maldr Jg d ), což je původně m elivo
jednoho mleče, te d y jistá m íra, p a k i počet
sýrů (asi 15); poslední článek v ý voje není
na německé půdě dosud doložen.
malcha stč.: kožená nádoba. sln . malha
mošna. — Ze sth n . malha nebo střh n . malhe
kožená taška.
malina, všeslovanské. J e příbuzno s la t.
mórům t/v , ř. μύρον t/v a s i . částí v něm .
Maulbeere m oruše. — Základ m črlmól- je
asi „praevropský“ . M ch L P 2.159.
malovati; malba, o d tu d malebný·, zm. m á
ta n á kraslice ( = zpodstatnělé a zkrácené
*malovana); m alůvka, -íř, m alířský atd . —
slc. malovat, malba, maliar. H l. pol. malowač
(z pol. je ukr. m aljuvaty a r. malevát), sln.
sch. malati. —· Vše z něm . rnalen, popř.
M alér.
m alpa: jistý d ru h am erických opic. H l. dl.
pol. m alpa. Luž. slova jsou z polského,
to p a k z něm. M aulaffe. B ielfeldt 192. Též
č. slovo je z polského, SSJČ.
m alta, ta k i slc. pol. sln. sch. Vše z ital.
malta t/v , což je z ř. μάλ&α vosk se sm olou
k n a tírá n í lodí, popř. k vyplnění štěrb in
m ezi b řev n y ve stav b ě. P řím o z řečtin y
je r. m alta asfalt.
m altazna: za J g jakési m oučné jjdlo; maltoš n ad ív an ý knedlík (u Č. B rodu: ČL 1.142);
val. maltaša hrachový pokrm štědrovečerní.
— Slova nejasná. Šm ilauer m yli u maltos
n a něm . Mehltasche.
m alvaz -zí -zija (toto u F re n štá tu ), stč.
-zie : d ru h jihoevropského vína; u nás z p ra
vidla v p řiro v n án í nebo přeneseně o dobrém
pivu. — slc. malvázia. — Ze střla t. malvasia
(it. malvasia, fr. malvoisie), podle italského
jm én a m ěsta n a Peloponnesu N apoli di
M alvasia, založeného 1205 od F ran co u zů
p o d jm énem M alvoisie (dnes M onemvasia).
Z astaralé a lidové č. malvazír je z něm. lid.
M alvasier (3slab.; za spis. áslabičně). Z m .
dále stč. slc. almazia. Ja n k o CMF 15.107.
m alvice: P reslův název pro jistý d ru h
rostlinných plodů: P . převzal tu porušené
slovo z jednoho stč. rukopisu (Jg za ně čte
mrkvice).
m alý, zdrobněliny m alinký m alutký m alič
ký, stč. m alúčký, malichný m alitký, slc. malu lin ký aj. Z vláštního v ý zn am u nabyla
zdrobnělina malicherný. Adv. málo m alinko
maloučko, stč. malečko malechno maletko;
málem, bezmála·, stč. adv. nemál(e) skoro.
M a lík, stč. též m alý prst·, m áliti se, o° (odtud
neomalený), u°; málo-mysiný a t d .; malo-město;
malomocný bylo v lastně ‘nem ocný’ (srov.
stsl. malomoštb nem ocný), v ýznam ‘stižený
m alom ocenstvím ’ (leprou) dostalo asi vlivem
m alátný (viz). M álo-kdo -kde -kdy -který. —
Mal-b je zastoupeno u všech Slovanů, všude
i rozličné zdrobněliny a odvozeniny. P ř í
buzné je m u sth n . atd . smál m alý, n ep atrn ý ,
ú tlý , ú zk ý a pod. (nyní něm . schmal) ze
8-mál-; s je „pohyblivé" ; též k ym r. mol
trivial, smáli, light (Meid I F 67,118). Jed in ý
rozdíl je te d y v k v an titě (slovan. = á), ale
obdobné zdloužení je i u jiných ad jek tiv ( § 1).
P říb u zn o st jiných slov je velm i pochybná.
( J in é m alý vězí v pomalý, viz.)
m am eluk, ta k i slc.; stč. m am alík (jediný
doklad); ny n í asi ‘zaprodanec’ ap., „ale
i n ad áv k a jako mamlas (odtud význam )'-'
Šm .; v E g y p tě kdysi člen su ltánovy tělesné
stráže nebo jisté k asty ; doplňováni p rý
z odpadlých křesťanů (proto m. za J g též =
odpadlík, ta k kdysi i u N ěm ců). Slovo pův.
arabské, m am lůk otrok.
m ám iti, m am, slavomam, omojnný·, ale
m or. omama (a znam al) je postverbale. —
slc. m ám it, m ám ivý, pol. marnic, sln. m á
m it i t/v ; b. m am ja m ám iti, šáliti, lák ati,
vábit.i, sch. m a m itilá k ati, v áb iti; p ostverbalia
sch. omam, zamam a n áv n ad a , b. izm ám a
podvod. — Slovo nejasné. Z dá se (pouhá
dom něnka!), že m ožno v y jiti od m am u
(sloveso b y pále bylo od něho odvozeno)
a že to to mam-b je za starší m a n t (viz
-manili)·, zm ěnu v -m-b m ohlo asi způsobiti
synonym um Mam-b (v češtině je rým ové
spojení Mam a m am i).
m am lati, vč. p ů v . asi ‘p y sk y zlehka ocumlá v a ti něco’ (m. si p y sk y K u b ín H r. chvíle
134), zlehka m ačk ati (K ubín L F 27.360),
m uchlati, pd. m umlac jisti přežvykavě jako
děti n. starci. Slovo expresivní, zvukom alebné: tvořeno p ráv ě pom ocí retnice m,
neboř naznačuje činnost rtů ; zdvojení retnice, příponové -lat·, vokál libovolný, po u h ý
to výplněk! P odobně je tvořeno beblat, m u m
lat, a pod. Od něho m amlas, pů v . n ad áv k a
nedospělým , u K o tík a 18 je mezi cucák a holobrádek, p a k vůbec hloupým , h ru b ý m ; -as
jako v iulpas, lotras apod.; rozšířila se i do
pol. slc .maď. sch.; (jiné p o jetí m á H u jer 1.30:
z *mlamlas, l ztraceno disim ilací). — V hl. je
mamla s různým i hanlivým i význam y, m j.
‘zbabělý’, te n v šak je od něm . memme
‘zbabělec’. — Laš. m am lat nesrozum itelně
m luviti (podobné m u je sth n . mammalon
balbutíre) je to též slovo, ale jeho v ýznam
je jako v pol. mamlac. Srov. m am rati, viz
m um lali, mrmlali.
m am on, dříve i -a·, m am onili, mamonálr.
P odobně u jin ý ch Slovanů. Z ř. μαμωνάς,
to z aram . m ď m ó n . Do obecné m luvy p ro
niklo z bible.
m am u t: evropské slovo (něm. M a m m ut,
r. m am ont atd .). „Z jak u tsk éh o m am m a zem
(věřili, že m a m u t, nacházený pod zemí, ry je
v zem i jako k rte k ).“ Šm.
m an : vasal; stč. m aniti koho: ěiniti vasalem ; nč. pod-m aniti podrobiti, vym aniti
z o tro ctv í a pod. — slc. m an. Pol. m an,
podm anic asi z češtiny. — Z něm . M a n n
m už, to tiž význam ově z Lehensm ann leník,
vazal.
m aňas stč.: p an ák , figura, socha, slovo asi
posm ěšné, jako nč. panák; z to h o nč. lid.
‘hlupák, h ru b ec’. Z drobnělina maňásek z n a
čila jednoduchou divadelní lo u tk u (měla jen
h la v u a ruce, o statek b y la jenom rouška),
do k teré kejklíř zdola navlékl ru k u , do h lav y
a každé ru k y v žd y po jednom p rs tu (takové
pouťové divadélko mělo te d y jen 2 osoby;
hlav n í zábavou d ě tí bylo, ja k t y 2 osoby
hůlkam i třísk a ly jed n a d ru h o u ; kvetlo n a
venkově ještě za n aší m ladosti). O d tu d (ale
Šm. pochybuje) přeneseně ‘loďka pro je d
noho, zpravidla zcela z a k ry tá m im o o tv o r
pro osobu’: lehká m alá loďka je jak si v y
plněna živým tělem jako ona lo u tk a rukou.—
P ů v o d slova m aňas je n ejasn ý ; je možné,
že je odvozeno (jako V aň as od Václav)
od nějakého křtícího jm én a JM atěj?): v.
Z u b atý 1.1.318 a V. P o lák ČMF 27.120;
T rubačev V J 7.135 m yslí, že m aňásek je
k alk francouzského marionette (na základě
toho, že to to je od M arion, zdrobnělinv
jm én a M arie); s tím souhlasí Knobloeh
ZfS 7.300.
m anďák, -ál, -avý m or.: levák, šmajdák
K tD , slc. šm ajták K (m ahdák B asi mylným
čtením ň); manďačka m andyka čmaňda L,
šmanda, šmajda·K tD levá ru k a. P d . maúda{k)
levák, m anka maňdaczka levá ruka. — V y
vozuje se z it. manca (tak i lat.) levá ruka..
P ři to m arci doba a způsob přejetí, jakož
i příponové ď zů stáv ají nejasné.
m andarín: vysoký úřeď ník v Cíne za
císařské doby. E vropské pod o b y jsou z portu g al. m andarim , což je p ře ja to z malaj.
manteri náčelník, to p a k z h in d í mantri <
stind. m antri (km en m antrin-) ‘poradce’.
P o rtu g alci začali toho m alajského názvu
u žív at o čínských vysokých úřednících,
po nich o statn í E v ro p a; v Číně takového
n ázv u není. Stiller R O 22.134.
m andarínka: dru h pom erančů. Název je
u tv o řen od M andara; ta k n azý v ají ostrov
M auritius (kde se m . velm i daří) jeho oby
v atelé. K n ám přišla m . nejspíše z něm.
M andaríne, což bylo u nás upraveno domácí,
příponou.
m andel, již stč., hl. m andl a pol. mendel:
z něm . M andel, p ů v o d u dosud málo jas
ného. — Odvoz, m andelík, n ář. mandelňák
mandlíček mandelínek mandelář aj., něm.
M andelkráhe -vogel -taube, p tá k Coracias,
protože p rý (tak tv rd í již R ohn) rá d sedává
n a m andelech snopů n a poli nebo n a kupách
sena, p á tra je po hm yzu; vč. rčení sere
ja k m .: p ři v y ch ovávání m lá d a t nevynášejí
s ta ří jejich tru s z hnízda, tak že m ládata
„m n o h d y sedají až po h lav u v sam ém tru su “
(K něžourek).
m andl, mandlovat, v střed n í době mangl;
slc. mangel i mangla, manglovai. Pol. ma(n)giel. — T v ary s d jsou z hornosas. mandel t/v,
tv a ry s g z rak.-něm . M angel fem ., mangeln
(jinde M ange). To pochází, přes la t. manga
nům , z ř, μάγγανον, což b y l v rh ací stroj vo
jenský; něm . mange v N orim berku přeneseno,
půvoďně asi žertem , n a stro j hladící tkaniny,
poněvadž n o v ý stroj svým i válci zhruba
upom ínal n a onen válečný.
m andle: jisté jižní ovoce; přen. i ,,mandle'"
v k rk u (podle podoby); stč. m andl mask.
i -a fem ., m or. mangle. Pol. hl. dl. mandla, sln.
mandel. — Z něm . M andel, jež p řeja to z lat.
amandula, což je lidová lat. obm ěna řeckého
άμνγδάλη, slova to původu asi sem itského.—
K jin ý m Slovanům proniklo to slovo jiným i
cestam i: sch. mandala je asi přím o z it.
mandola, s asim ilací; r. b. m indál m ask. je
asi přím o z ř. lidového αμυγδάλων; pol.
migdal, b. migdal, ukr. myhdaZ m ask. knižní
cestou z άμύγδαλος.
mandragora: lilkovitá rostlina, jejíž kořen
mívá podobu scvrklé lidské p o stav y ; p roto
se ho užívalo při čarování. V lidu se to to slovo
zachovalo jako p řezdívka lidem zakrslým ,
ale i nem otorným aj., též v podobách madragura madragon mantraga maňorec. — Vých.slc. nadragula ru lík (též ro stlin a lilkovitá!)
je z maď. podoby nadragulya t/v .
mandrčiť val.: h an d lit s něčím , p ře 0 obelstíti, ošiditi, vy° co n a kom = v y m ám iti,
zmandróený zm atený. — N ejasné. Podle
Kašíka je z něm . um andern, což je pochybné.
maně m aní m a n ím : bez rozm yslu, n áh o d n ě;
odtud sev.-mor. nam anit se, spis. nam anouti
se náhodou se n ask y tn o u ti; j i t i m aním nemaním cestou necestou; o d tu d m aninou t/v ,
a konečně slc. su b st. m anina bezcestná
krajina, m ísta m im o cestu (kudy m ohu jiti
maní, jak se m i zlíbí); to h o d ru h u b y ly
i pražské M aniny. Z dá se, že p ů v o d n í
význam byl ‘bez rozm yslu, bez uvažování,
jen podle okam žité ch o u tk y , náhlého zachtění, n áp ad u ’; dalším v ý vojem ‘m im oděk,
mimovolně, nahodile’. Byl-li vývoj ta k o v ý ,
pak zachtění b y je spojovalo se zamanouti si,
viz bažiti.
manek zč. chod.: zákalec, „b ro u sek "
v chlebě; m aňkovrtyj chléb. Asi p ost v erbální
útvar k m a ň ka ti; srov. m or. um aňkat
mokrýma ru k am a, lepkým učiniti K t IV ;
maňkavý lepkavý, m azlavý. Viz maňhati.
m aňhati: čv aň h ati, běžné v č.; roz- něco,
za- se a p o d .; též mančat se v něčem = v kalu,
ve špíně ru k am a se h ra b a t (Paka), m aňkati
(viz předch.). — R ý m u je se s kaňkali čvaňhati
paňhati (klad. zapaňhanej). U tv o řen o z m a
čkali novou expresivní příponou. (Něm.
mantschen, dl. maňšaé p an čo v ati pivo p ří
buzné není!).
-maniti v laš. podm aňte n av ésti k něčem u
Vaš, val. podm ana B lstiv ý podvodník, slc.
obmantat ošiditi, um antat u čaro v ati. — Pol.
mánie podvésti, lák ati, u k r. m anýty šáliti,
klamati, r. m aníť lák ati, v áb iti, obmanút p o d
vésti (postv. obmán, klam , podvod), p rim a n ít
lákati, vnaditi. — Psl. maňq m aniti, asi:
šáliti. Příbuzné je lot. m a n it klam ati, podváděti (ale lit. m onyti čaro v a ti je ze slovan
štiny) a dále sth n . m ein, stangl. m an, stsas.
měn faleš, zločin, sth n . m ein p o d vodný (něm.
Mein-eid k řiv á přísaha).
manšestr, -z- (psáno i s -ch-): d ru h tk an in y .
Název je podle anglického střed isk a te x til
ního prům yslu M anchesteru.
manžel, -ka, -štvi, -ský; stč. p ů v . malzen,
ale brzo se objevuje již dnešní form a; val.
dosud malzen. — slc. manžel, -ka, pol. malžonek a m alionka, hl. m andiél a mandželska,
dl. manžel a manžolka. — P ro rozbor slova
je důležité, že v csl. (strus.) je d u ál m altžena.
— Zpravidla (tak i v E S X, což odvolávám )
se dosud mělo za to , že v 1. části je něm ecký
prvek, k te rý je v sth n . ge-mahélo (nyní
Ge-mahl, m anžel), že te d y celek b y la asi
spřežka ty p u brat-b sestra ‘sourozenci b ra tr
a sestra’. — V aillant však, R É S 19.102n.,
viděl v 1. části slovo možb, m už. — J e v šak
nasnadě i jin ý v ý k lad z dom ácích p rv k ů.
M anželství bylo p rotikladem k svobodném u
stav u , v staré době šlo sam ozřejm ě jak o
i dnes především o sň atek m ladých lidí.
M ladí m anželé byli: „ n o v ě v d a n á “ > n e
věsta (viz) nebo mladucha a ,,m ladoženich“
(viz ženich). P ro naše slova bylo východiskem
asi tak o v é a b stra k tu m , jako je slc. (u B .
Němcové) mladoženstvo, v y tv o řen é n a z á
kladě slov slc. mladoženka ‘nevěsta, n o v o
m anželka’ (pův. láskyplné „m ladá ženička“
v p ro tik lad u k dívce) a slc. mladoženník,
mladoženich ‘ženich, novom anžel’. P ře d
pokládám e, že už v předhistorické době
češtiny (ještě p řed přesm ykem likvid) žilo
*maldo-ženbstvo (stran o: ne již *moldo-,
ale západoslovanské maldo-). T ento dlouhý
term ín b y l p a k zkrácen v y p uštěním sla
biky do. T ak vzešlo stč. malženstvo (-vie),
k d e už dl neprodělalo likvidový přesm yk.
N a základě to h o to term ín u , chápaného jako
označení jed n ak pro m anželský stav , jed n ak
pro m ladý m anželský p ár, vznikly p a k z p ě t
né ú tv a ry malzen a malženka. T y už byly
m luvícím neprůhledné a p roto v nich snadno
n astal přesm yk l-n > n-l. Slova t a b y la
nakonec p ře ja ta (s přesm ykem nebo bez
něho) do o statn ích západoslovanských j a
zyků.
m an žeta ta k i slc.: z fr. manéhette, což je
zdrobnělina od manche < la t. m anica ru k áv ;
b u d přím o, nebo přes něm činu.
m apa, ta k i slc. a polský: východiskem
je la t. m appa (slovo p rý punské) ubrousek,
šátek ; s třla t. m appa m undi ( > fr. mappemonde) — nákres p ovrchu zem ského, o d tu d
něm . M appe s význam em m ap a, doloženo
od 1421; vedle toho se v něm čině vyvinul
i vý zn am ‘pouzdro n a m ap y , výkresy, velké
p a p íry ’, k te rý se dostal i k nám . O ba u nás
setrv aly , kdežto v něm čině pro p rv n í
význam převládlo Kartě.
m aráň h an .: silák a p řito m neotesanec
K pU . — N ejasné.
m arast i morast m ask., slc. m arast fem .:
obě podoby z něm činy. Vedle té to podoby s t
pronikla n a náš východ do slovenštiny a do
pol. nářečí i podoba bez t, střdolněm . maras.
To doloženo z M artínka, je též základem
vm . laš. a slc. slovesa marasit, po° roz° z° za°
m azati, rozšlapávati n a m aras ovoce n a
zemi, zelí n a poli apod. H an . je s t: nam araetiť p o m azati K t V I, též val. je m arastit
rozbiti SvK .
m arcel marcal stč.: papežský peníz. P řes
něm . marzell (5 šilinků) z it. marcello. Šm.
m arcipán, ta k i slc.: z něm . M arzipan,
to p ak je, byvši zm ěněno lidovou etym ologií
jako b y M arci panis, M arkův chléb, z ital.
marzapane. J e š tě starší historie je dosti
p estrá, východisko je p rý v arabštině.
maréna: d ru h ry b ze severo svropských
jezer, n y n í pěsto v an ý i v Třeboni, Coregonus.
Pol. mařena moranka apod., ukr. m aryna. —
Asi odborné p řeje tí z něm . M aráne, jehož
pův o d je nejasný. (R usky se zve sig, z toho
nové č. síh; není ještě u A. Friče.)
margarín, jistý um ělý tu k (je „stolní m .“
v obchodech); odvozeno od ř. μάργαρον
p e rla (srov. margarit), „jm éno se v y k lád á
podle bílé perlové b a rv y .“ (Šm.)
margarit (i -o?) s tč .: perla. T ak i ru sk ý a
bulh. Z ř. μαργαρίτης t/v . — Sem p a tří
též slc. margarit d ru h v áp en até slídy p erlo
vého lesku.
marhan: P reslů v název pro g ranátové
jablko, m arhaník pro příslušnou rostlinu
jihoevropskou. — U tvořeno ze sln. margaran,
to p ak je z la t. m álům granátům <= „jablko
z rn a té “ : m á u v n itř šťavnaté v áčk y s v elk ý
m i zrny).
mariáš 1°: jistá k aretn í h ra. Z fr. mariage
m anželství. Ve francouzských k a rtá c h se tím
m íní dvojice krále a dám y, jež m á zvláštní
výnosovou hodnotu. V něm eckých k artá ch
d ám u zastu p u je svršek.
mariáš -yáš 2° slc. val.: dv o u to lar M arie
Terezie. — P ře ja to z maď. máriáa, což je
odvozeno od M ária: n a té m inci byl vyražen
obraz P a n n y M arie. Sulán P ID e b r 39.14.
marinka m arýnka, zhruběle u K y jo v a
mařena: m or. kro jo v ý k ab átek , k azajka. —
Snad od m arinář (tak stč.), že b y se podobal
nám ořnické blůze? P a k by to b y la zkráce
n in a z *marinářka.
marka; peněžní jed n o tk a něm ecká, zn ám
k a , značka. T ak i jinde u Slovanů. Z něm .
M arke (odtud i fr. marque).
markazín i -osin (toto K u b ín VČP 7.154),
v m ysl. slangu m ládě divokého vepře. Z franc.
marcassin t/v ; k n ám bylo p řejato skrze
šlechtické lovy.
markotný: viz mrkotný.
markrabě, stč. -ie, fem. stč. -iná, nč. -ěnka.
Z něm . M arkgraf, správce m ark y , p o h ran ič
ního územ í (srov. mráka).
markýrovat, též s -g-, lid.: p řed stíra t
(nemoc ap.). Z něm . markieren t/v .
marky tán: za s ta ra obchodník jdoucí
s vojskem a p rodávající běžné potřeby.
O d tu d m ísty m or. m artykán cikán, kom e
d ian t. — slc. m arkytán, p. m arkietan, sch.
margetan·, r. u k r. m arkitant; je i rum .
m architan. — V ýchodiskem je it. mercatante,
obchodník v cizím k raji (nyní zastaralé;
p říbuzný tv a r je fr. marchand obchodník;
od la t. mercárí kupčiti); z něho jsou germ.
tv a ry s příponou -er, něm . Mercatender 1547
apod., n y n í Marketender, hol. dán. švéd.
marketenter, z těch p ak je r. marketenter,
sln. marketander, -tendar. — P rc slovan.
tv a ry bez -er se p řijím á p řejetí z mad,
markotán (to p a k je přím o z italštiny).
O to m všem velm i podrobně Fogarasi
A nnali sl. 4.51n.
marmeláda, ta k i slc.; r. marmelád. Z fr.
marmelade; východiskem je lat. melimelum <
ř. μελίμηλον m edové jablko.
maršálek, ta k i stč. a do nedávná i nč.,
ta k i v příjm eních. Pol. marszalek. — Ze
střh n . marschalc, v jehož 1. části je marc(h)
(viz mrcha kůň) a v 2. Schalk, te d y původně
= podkoní, p a k se to s tá v á titu le m vyšším:
dozorce n ad knížecím koňstvem ; z této
funkce za v álk y vzešli až velitelé vojsk, nyní
je to nej vyšší vojenský stu p eň . Nynější
podoba maršál a slc. marsal jsou přímo
z novoněm . Marschall.
maršamodka v m .: fiflena. — Z fr. marchande de modes = m odistka; k nám přišlo
přes něm činu: francouzský výraz m á např.
R an k ů v něm.-čes. slovník. Šm ilauer.
martalaus martaloz (ve střed n í době). —
slc. martalúz. D alší ú tv a ry a historické
zp ráv y p o d áv á B lan ár JC 13.82. Pol.
marta(h)uz, sln. martolos, sch. martolos -loz.
V stč. je to tu reck ý záškodník, přepadávající
ze zálohy (odtud vůbec loupežník). Vše
z osm an. martolos, ta k označováni nejdříve
křesťané v tu reck ém vojsku, p a k i lupiči;
to p ak je, ja k se soudí, b u d z ř. αμαρτωλός
hříšník, nebo z άρματωλός válečníkmarušač laš.: re p ta ti, h u b o v ati Lor. —
N ejasné.
máry: stč. nejprve p á r y ; odvoz, márnice,
vm . márovňa. — Dluž. bory, slc. máry,
hl. pol. u kr. rus. n ář. m áry. — Přejato
z něm . Bahre fem .; plurál podle nosidla.
Z ám ěna retn ic 6/m provedena nejdříve
v češtině, asi o d tu d p ak proniklo m k jiným
Slovanům . (Jin ak , ale m ylně, Trubačev
ZfS 3.1958.675: mar- je p rý z *mór-, od
m říti.)
mařec 1° stč. a laš. za B : březen; val.
marčák březnový zajíc, březnový ječmen. —
Pol. marzec, sln. slc. marec. U kr. r. b. mart,
sch. mar(a)t marač. — Vše z la t. martius
skrze školu a církev.
mařec 2° stč., marcovní pivo = velmi
silné. — Z maď. márc m edovina.
mařinka: ro stlin a A sperula. P reslův vý
tv o r z m ařina R u b ia; A. se m ařine podobá,
ale je m nohem menší. Samo m ařina (stč.
mařena mařana mořanka = R u b ia; dosud
vč. mařena = Galium) je z nejasného pův.
*maréna (pol. m arzana, r. mařena). Příbuzno
je zajisté lot. maranas > madaras svízel
obecný (přítula). Švéd. mara, firi. matara
(druhy Galia) aj. Slova asi praevropská: ode
d áv n a sloužila lidu m ařina k barvení na
žluto.
mařiti: m or. zmařit u sm rtit, promarai p ro
m arnit! (v písních); m arný, -nost, stč. m am o-
tratiti -trátcě -tratstvie, nč. -tratný -tratník,
han. u Boskovic zm á m it u tra tit, zahubit,
marné slabý Svěř. rkp. — slc. m á m itzabíjeti,
hubiti, ničiti, m á m y darem ný, zbytečný,
bezcenný,planý. — Jin d e je jen adj. *m arbnt,
pepř. odvozeniny od něho: sln. mařen,
lil. dl. pol. m a m y, ukr. m a m y j ( > m a m íty
scházeti, upad ati, rnárnotrávyty, m arnuváty
marniti, utráceti). — Zda se, že tu splynula
2 slovesa: m ařili 1° usm rcovati, k teré by
patřilo k m říti; bylo by to fa k titiv u m jako
mořili, jenže s délkou v kořeni {mór- > már-,
což ukazuje n a staro b y lo st toho ú tv a ru
(srov. bavili, plaviti ap.). — m ařiti 2° k aziti
(plány), ničiti (naděje), u trá c e ti (m ajetek),
jež by bylo příbuzné (S. Štech ústně) se
sthn. marrjan překážeti, b rá n iti kom u,
rušiti (např. spánek) a angl. mar m ařiti,
kaziti.
masa, nyní evropskě slovo ; z lat. massa
těsto, to pak z ř. μάζα t/v , náležícího
k μάσσειν hnísti. M asiv, -ní: vyšlo z fr.
massif.
maska: jeho východiskem je středo lat.
masca (odtud něm . M aske, fr. masque), to
samo pak vzniklo apokopou z *masJcara.
Toto slovo pochází z arab . maschara m a šk a
ráda, šprým ař, popř. m askovaný, m aska, jež
se dostalo do E v ro p y v it. maschera. V něm .
nářečích je maškere, o d tu d naše slovo: zč.
je -era u Domažlic; jinde asim ilované -ara;
tak i pol. maszkara ( > ukr. r.) a sln. maškara.
— B. sch. maskara je však přes osm anštinu
rovnou z Orientu.
máslo: tu k z m léka; odvoz, máselnice, vč.
másnice (obé z maslbnica) d řevěná n ád o b a
na stloukání m ásla; podm áslí = co zbude ze
smetany po stlučení m ásla (na M oravě m ísty
zváno mylně i syrovátkou, n a Slovensku
čmárem); hruška máslovka; h řib žlu tý zván
lidově máselník máselnice m ásník podm ásník
{pod- přeneseno od jiných d ru h ů h u b , kde
značí podřadnost p ro ti běžném u d ru h u lep
šímu). — Psl. máslo, zastoupeno všude (ně
kde znamená i olej); asi z maz-slo od mazati.
Tomu odvození je tře b a rozum ěti ta k , že
máslo sloužilo zprvu jen jako m a st n a tělo,
především na vlasy: v slavnější dny m astili si
Slované vlasy m áslem nebo sádlem (např.
na luhačovském Zálesí podle p am ěti starý ch
každou neděli, V áclavík 175): podobně
u Germánů sthn. název m ásla ancho, příbuzný
s lat. unguentum ‘m a st’, u k azu je n a m azání
těla (RLGA 1.364); volžští F inové m ažou
i vozy máslem. H řib m áselník n azv án ta k
proto, že jeho dužina je žlu tá jako máslo,
ale jistě i proto, že sta ří jim i též m azali vozy
místo skutečného m azu; dosud v P olsku
i v Polesí m ísty m ažou osy těm ito m ašlaky,
nasbíranými p ři cestě (Moszyúski 1.374),
o Slovensku to dosvědčuje B ednárik 188.
maso, masný, masový, m asitý, m oucha
masařka; laš. masař, slc. m ásiar (odtud
podluž. masar) řezník. — V šeslovanské:
slc. maso, stsl. mgso, pol. mi%so, hl. mjaso,
dl. měso, uk r. r. mjaso, b. sch. sln. meso. —
Psl. m%so, to m u odpovídá stind. mámsán tr., got. m im z n tr.; stp r. mensa fem ., lot.
miesa fem. S an sk rt m á též konsonantickou
form u bez nosovosti más- n tr. z *més, to též,
přešlé k ά-km enům , vězí v lit. měsá. J e
pravděpodobné, že sem dále p a tří též
ř. μήοα n tr. plur. (k to m u p řitv o řen sing.
μηρός a odvozenina μηρίον) nařezané
k o usky steh n a (určené k oběti) z *měs-ro-,
la t. membrum úd, část těla (pův. te d y kus
m asa?) z *mems-ro; viz i mázdra. J e nesnadné
u v ésti ta to slova v jed n o tu . Přijm em e-li,
že membrum a μηρα sem p atří, p a k b y snad
(pouhá dom něnka!) bylo m ožné v iděti z á
kladní *měs a sto p y suffixového r/n, ale
bylo b y n u tn é u zn ati, že vše záhy přešlo
k o-km enům nebo k ά -km enům a že suffixové
n bylo anticipováno do p rv é slabiky;
v membrum by v šak bylo obé.
m asopust: stejn ý v ýznam byl i stč. a je
i v pol. mi§sopust, (slc. nové masopust t/v
je podle češtiny m ísto staršího fašiangy),
ale csl. m§sopust-b je n ao p ak 40denní p ů st,
r. masopust je p o stn í den, u k r. m jasopust,
sch. mesopust, též b. mesopust je den, jím ž
začínají p o sty ; slovin. mesopust je noc p řed
sv á tk y (tj. konec postění). — Církevní
term ín , p a trn ě zm ěněný lidovou etym ologií:
původně asi *m$80 -pnst-b p ů st od m asa,
p a k m ylné sdružení s p u stiti dovolilo asi
c h áp a ti m. b u d ta k , že m aso je dopuštěno,
dovoleno, nebo že se (na konci „ o s ta tk ů " )
m aso m usí o p u stit. P a k by to byl k alk
italského carneleva ( > -vale, z toho evrop.
karneval) „m aso odlož“ .
m ast: m astný, m astiti (přen. ‘b iti’), postv.
omasta, omastek; m or. mastihuba, mastihřuch
0 m lsném , o jedlíkovi. — M astb zastoupeno
všude m im o lužičtinu; slc. m ast znam ená
1 sádlo. — Psl. mastb je z *maz-tb, od m azati,
p říp o n a -ti-.
m astek, jistý nerost, pův. mastnek gen.
m astenku J g d ; slc. mastenec. —· J e n a d o tek
m ěkký, jak o b y m a s t n ý , te d y jm éno odvo
zeno od to h o to ad jek tiv a.
m asti: stč. m atu meteš miesti. P ůvodní
v ý zn am byl hm o tn ý : stč. m iesti hlínu nebo
tv a ro h ru k am a, tj. m ích ati (prom ačkávati
a p řito m všelijak prom íchávati), m iesti kal;
dosud u K y jo v a na-mňáct h o u satů m mňaten í = sm íchat pro ně pokrájené kopřivy, u v a
řené b ram b o ry a o tru b y (srov. sch. meca
k ašo v itý k rm z o tru b pro vepře); od té to
činnosti je m or. maták m ňaták m ateník mátn ík, v m ašteli tru h la n a míšení řezanky
a ovsa. Sch. mesti máslo je m íchati sm etanu
(viz i smetana'.), ab y se vyrobilo m áslo (u nás
je pro to iter. m outiti, viz). Sem p a tří
i z p olštiny p řeja té laš. m antaí m ásti, zmod rch ati (niti, bavlnu) B. M ásti obilí nebo
slám u = m u ch lati, d rch ati, že stéb la jsou
různo přes sebe, o d tu d matenice maténka mjatenka m étynka m atynka ňaténka zdrchaná
slám a, zm . ómnéti ( — spis. *ú-vnéti) plevy,
vym lácené rozb ité klasy. D alším vývojem
m ásti nohama, us. za Ju n g m an n a, o d tu d
jm éno jílku matonoha, že om am uje (posti
žený jde jako opilec; p a k m ásti asi = plésti,
m o ta ti (han. ve-mást — v y p ro stiti, v y m o tati,
to tiž zapletené nohy). — s tč . nam iesti sě,
né. nam ásti se n ah o d iti se, n ask y tn o u ti se
Jg -P S , h an . u B oskovic nam ást se náhodou
se připlésti něk am Svěř (rkp). V y b rati něco
nam átkou = ja k co d á náhoda. Se zesilo
vacím ko je p a k nakom ítnout se ( > -ho-,
-cho-), nachomejtnout se n ah o d iti se J g
(a jvč. jé. vč.), han . chmétnót se n am an o u ti se,
m or. nachm átnút se t/v co n am ást se. P řen e
seno do oblasti duševní je m. lh á ti .Tg,
m ýliti, tla c h a ti, m ásti se na m ysli, býti pom a
tený n a rozum u; val. omést oklam ati, zmést sa
zm ýliti se. zk lam ati se K š, laš. omést ošiditi,
M alý s. mest. Sem zap ad ají i p říb u zn á slova
(s)m utný, rm ut, zármutek. O dvozeniny další:
m or. zmata (z)mňata p le tk a, žvanil aj.,
m átka om yl; zmét, zmatek, stč. mětež, slc.
m atez; m úatikoš = pletikoš, tlach al. — slc.
miast, stsl. m§tq m§sti, r. m jatú, m jastí,
sln. metem m esti u v ád ěti ve zm atek, sch.
mesti, viz výše, hl. m jatu mjasc h n ísti; stsl.
mgtežb, r. mjatéž, b. sch. sln. metež. Sem i slc.
kruta-meta (-mata) m íchanice, p ů v . *máta,
p o stv . od asyndetické dvojice sloves, k te rá
je zachována v r. kru tÍt m utit. — Souvisí se
stin d . má(n)ťhati, m athnoti m o u titi a s lit.
Ím enčiú jm ^sti z ak lo k tati m o u k u do jídla,
m enturě m outev, aj. V zhledem k v ý zn am u
‘lh á ti’ m ožno sem zařa d iti dále i stp ru s. méntim ai lžeme a la t. m entlri lh áti.
m ašík m ašúr masek m u sik v epř, mašica,
m aska m ašuta m ašurka m ušulka m ušená sv i
ně. — D om ácké n ázv y zálibné; z vábících
interjekcí muše-na!, m uška apod. Srov.
rým ové p a šik a hašík Jg.
m ašk rtn ý i paškrtný: m lsný, vy b éra v ý ;
m aškrta i p - (slc. paškrdá) mls, lah ůd k a,
m aškrtit i p- m lsati, pro- vy- roz-; u Polné
m aškrtí se m i to = oškliví. — Z češ. je pd.
u T ěšína maszkiecič „lubió lakocie, wybieraó
co najlepsze,“ m aszkietny „lak o m ý “ Malinow ski R W F 17.44. — slc. maškrta lah ů d k a,
m aškrtit m lsati, m aškrtný m lsný. — Původně
*laskrdný (P rusík K Z 35.598), což p a tří
k stsl. laskrtd-b ch o u tk a (L ust, G elůbde).
V jeho p rv é části b y l k m en a d jek tiv a las-b
chtivý, m lsný (o n ěm viz lašovati), v druhé
části je *Krd- (viz srdce; to bylo pokládáno
z a sídlo citů a vášní), konečně p říp o n a o.
T ed y laso-krá-t se zm ěnilo v la skrd t, po s
ztra tilo K svou p ala tá ln í p o vahu, tak že
zůstalo jako k. V č. se *laskrdý zkřížilo
s pasku d n ý (viz), od něho dostalo p a -ný,
nakonec retnice p b y la n ah razen a retn icí m.
D alší zm ěny (š, t) byly um ožněny tím,
že slovo se stalo isolovaným . V ýznam tedy
byl: „ch tiv o srd cí“ > y,chtivom yslný“ , chti
v ý , m lsný.
mašle, slc. m ašla. Z něm . deminutiva
Maschel od Masche, -en t j v (o tom to v.
K retsch m er W G 419), pů v . stu h a zavázaná
v ozdobný uzel.
m ašlovati: p o tírat i pečivo om astkem ; zá
k lad jeho je v zaniklém m ásliti (a pd. mašlié)
p o tíra ti m áslem , k něm už se utvořilo m.
jako k m ysliti je přem yšlovati, k bývalému
krásliti je okrašlovali, N R 1.160.
m aštal: stč. marštal(e) i maštale. Ze stněm.
marstal: v 1. části je slovo pro koně (v. maršál
a mrcha), v 2. stali chlév, s tá j; -le podle
jin ý ch fem inin n a -le (není jin ak žádného na
-al\). slc. maštal, pol. masztalnia; pol. slovo
(je i masztelnia) p rý z češtiny. Sté. ma(r)štaléř dozorce n ad konírnam i, ze stn. mar
stallaere.
m a t v šachu: evropské slovo, z pers. šáh
m át = k rál je m rte v (mát < *mrtós, koř.
mer-, m říti) M atzenauer L F 10.64.
m áta, pol. mi%ta, r. uk r. mjata, sln. meta:
z m§ta. Z la t. mentha < ř. μίνδη — Máta
lesní označována jako ,,koňská“ nebo „ko
bylí “ , což v nářečích v y d a tn ě m ěněno: koní
m ň a t koni ňatka konimalta konimarta, slc.
kobylí (v)nať.
m átati: stra šiti (spíše jen o zjevování
mátoh, stín ů m rtv ý ch , nejasných přízraků,
jichž se člověk bojí neprávem ; nikoli o stra
šidlech přím o ú točných); mátoha neurčitý
přízrak, ch ab ý tv o r, o d tu d m átožiti jeviti se
jak o m á to h a; ale val. m átožit je m luviti ze
sna SvK . Viz i zmátožiti PS. — Totéž matat
dostalo u F rý d la n tu (Malý) v ýznam m ám it i,
louditi po kom co (peníze od rodičů ap.):
je důležité, že ekvivalentem a spojovacím
p rv k em význam ovým je tu ,,m ám iti“ , které
jinde znam ená šáliti, lák ati. — slc. mátat,
m átožit chodit jako strašidlo, mátoha strašidlo.
(slc. mátoha je i m enší noční m otýl, m ůra
(o to m podrobně V ážný JM ; u d áv á i oblast.)
sln . pol. matoga jakési strašidlo. — Psl.
matajq m atati znam enalo především ‘klam ati, šáliti’: je to t-ové in tensivum od ko
řene má-, k te rý je i v lot. a p-m áju ap-mát t/v.
U nás přeneseno n a šálivé zjevy duchů
a strašidel; o té souvislosti m ůže svědčit
spojení stč. lúditi s obluda (viz), dále (od
téhož má-, ale s příponovým n) r. obmanút
oklam ati, lot. ap-m ánit t/v (ošáliti smysly).
(Jin ak N oha Μ ΝΗΜ Α 439 n.) T otéž slovo
je pol. mataó překrucovat!, lh áti, šáliti.
N ejasné je zakončení -oha -oga.
M atěj: od toho m or. maias hlupák, slc.
mátej bachořice.
m atěra han. jak ási nad áv k a, též val.
(matera SvK ); čtverák, šelm a („po dobrém
i po zlém “ ) B. — N ejasné.
m aterie: knižně ‘h m o ta ’; lidově ‘h n is’. S tč.
materie s oběm a význam y. P d . maierya hnis.
— Evropské slovo učené, z la t. materia
hmota (kmen stro m u ch áp án ja k o m a ter,
matka větví, o d tu d dřevo jak o žto „m ateriál·*,
hmota stavební). V ýznam ‘h n is’ (pův. lé k a ř
ský eufemismus) p ře ja t z něm činy.
mateřeti m or.: bliti, tro u ch n iv ěti. T oto
znění je jen ve zbytcích, ale b ěžn á je zk ráce
ná forma teřet tyřet -týrat tárat t/v . P říbuzno
je něm. m odem t/v . — D ále je příbuzno stč.
matorný zralý, dospělý, b. mator pev n ý ,
zdravý, zralý, s ta rý , sch. mator sta rý , u kr.
materyj postarší, r. materój m o h u tn ý , sta tn ý ,
nář. matoret stárn o u ti, a la t. m áturus zralý.
Vývoj význam u: p ů v o d n ě ‘dospěti k zralosti,
tvrdosti’, o zrnech obilních; o d tu d ‘ztráceti
svěžest, scházeti, tlítť . N ěkde se vývoj
zastavil u pojm u ‘zra lý ’ (stč. matorný) a te n
se ztotožnil s pojm em ‘silný, v elik ý ’.
Mch ZfslPh 23.117. '
mateřídouška, stč. materie dúška: ro stlin a
Thymus serpyllum . — slc. materina dúška,
stpol. macierza dusžka, u k r. m ateriduška,
r. matkina duěka, sln. mater na dušica, sch.
materina dušica. — „ J e to nepochybně
překlad latinského m atris anim ula, k te rý ž to
název uv ád í biskup Isid o ru s Sevillský
(asi 570-636) ve své knize Origines 17.9.51“
pro H erpyllos-serpillus. „P odle našeho m í
nění je ta to mater totéž co m a tk a v E rbenově
Kytici, v ý tv o r lidové pověsti: zem řela
matka, sirotci chodili k jejím u h ro b u ji
hledat, m atce se jich zželelo, její duše se
vrátila a v tělila se v d robnolistý k v ítek ,
jímž pokryla m ohylu, d ě ti ji poznaly po
dechu a nazvaly te n k v íte k m ateříd o u šk a.
Domníváme se, že p o v ěst s tím to obsahem
byla i v antick ém lidovém p o d án í a že
odtud vzal název m atris anim ula Isidorus
a pojal jej do svých etym ologií" (F. N o votný
SPFFBU 13.1964.35). D nes je te n název
i lidu neprůhledný, p ro to jso u zm ěny jako
mor. mateří droužka apod.
matka: starší form a b y la m á ti gen. mateře,
vedle toho některé p á d y p lu rálu b y ly tv o řen y
i od kmene přijav šíh o a, matera-. Od km ene
mater- jsou odvozeniny stč. m ateřin, materný;
matemík děloha, maternicě děloha, čm ý ra
(všude i -ř-)\ nč. m ateřský -ství -štin a ; slc.
mat, ale i matera m a tk a , maternica děloha,
materizeň (laš. mateřizna) d ědictví po m atce;
též mor. v písních matera (u m éj matery).
Vývoj u matera- nedospěl ta k daleko jak o
u dcera, k úplném u v ítězstv í <5-kmene. M atka
je tvar novější, p ů v odně zdrobnělina d o
mácká jako slc. otecko. D alší zdrobněliny
jsou matička, m atinka, z ru štin y je m átuška,
jiné jsou matice, matečník; laš. m atizna srdce
rostliny. S am ostatn ý ú tv a r je m ám a, jedno
z prvních dětských slov, elem en tárn í reduplikační projev m luvidel, ale bez význam u,
ten mu dali tep rv e velcí, jako b y děcko
volalo prý m a tk u (obdobně táta); zdrobnělé
m am inka v <3., m am ička n a Mor. V šechny
v ý zn am y slova m atka a odvozenin nem ožno
tu sledovat do podrobností, jsou o sta tn ě
jasné, jsou to elem enty rodící, m ateřsky
ochraňující, m a tk ám v lastn í a p o d .; macecha
a mateřídouška viz zvláště. — N ázev m atka
pro „k rá lo v n u ” včel, u Slovanů p ra sta rý ,
svědčí (A. Bezlaj ústně), že Slované (na
rozdíl od jiných n áro d ů ; dodávám : s v ý
jim k o u A nglosasů, kde též je označována
jak o „ m a tk a v čelstv a" , R LG A 1.278) už
dávno p řed přírodovědci poznali její funkci.
V šude jinde jsou v ý razy m užské (K o n ig ,
ř. basileus, la t. rěx atd .). T eprve Swam m erd am v 18. stol. zjistil, že to je sam ička. —
P ů v . bylo m áti gen. mateře (všude zastoupeno,
popř. s red u k cí v slc. mat, pol. hl. mač.
dl. maš) z *mátě(r) gen. *máter-es; srov.
stin d . m áta (km en mátár-), ř. μητηρ, arm .
m ayr, la t. máter, ir. m áthir, sth n . muoter,
lot. máte, stp ru s. m ú ti t/v ; lit. m ott gen.
moteřs nabylo v šak v ý zn am u m anželka,
kdežto p ro m a tk u je odvozenina moty na.
Z ákladem je ono dětské m am a, z něhož
v p raja zy k u v y tv o řen o slovo in telek tu áln í
ta k , že p održena slabika jen jed n a, ale
p řip o jen a p říp o n a -ter-, tvořící i jiné názvy
příbuzenské (bra-tr aj., též ide. pa-těr otec).
m at lati: již stč. doloženo m atlanina m ích anice (o jídle) a matloka pohrdlivě o neurovnan é řeči; nč. = m ačk ati, m ásti, m o trch ati,
m ích ati J g , m. se s b látem nebo v blátě a p o d .,
matloch J g , m atlanina o šp atn ém jídle k a
šovitém , m or. matlocha = matla kdo se
m atle, matlaný. P řen. o zm atené řeči. —
Slovo expresivní. S tejnost hm otného i p ř e
neseného v ý zn am u jako u m ásti dovoluje
v sk u tk u m íti za tq , že mat-lám je zesílené
m at-u, i když u m ásti význam ‘b a b ra ti se
v b lá tě ’ a pod. už n y n í nežije. Srov. rým ová
syn o n y m a patlali hatlati.
m atný, matový z la t. mattus. Š.
m atohny vinné, již stč.; v jednom ru k o
pise i m atuliny; slc. též chamtolina. — V ýcho
diskem bylo asi sloveso tak o v é, jako je pol.
mi§tosič m ačk ati, příbuzné s m nouti v jeho
pův. význam u.
m atrace: z něm . Matratze. s tč . matras
asi z it. materasso; též modrace (V. z M itro vic, K a t. ze Ž erotína), modrací Velesl. s ln .
slc. sch. r. stp . matrac, sch. též matarac, pol.
materac. Východiskem je arab. matrah polštář.
m á váti; slc. m ávat t/v . — J e to zajisté
frek v en tativ u m od májo m ajati k ý v a ti:
stsl. nam ajati, pom avati k ý v a ti n a koho,
r. m a n u t k ý v n o u ti, dl. m aw aš m áv ati, sln.
m ajati sem ta m p o h ybovati. — J a s n ý p ro
tějšek je jenom v b altštin ě: lit. m áju máti
a lot. m á ju m át k ý v ati, m áv ati. K o řen je
te d y má-. P a tř í sem i máchati.
m áz: s ta rá d u tá m íra. Z něm . Μ α β ,
tj. pův. ‘m íra ’.
m azati 1°: mazadlo, mazanec, m azanina.
pomazánka·, slučí mázka = p o m azánka ze slu
čích vn itřn o stí; kolomaz (slc. kolomaz·, kolirnaha kulim aha s m y lným h, jež se tu o b je
vilo „přikloněním ke jm én u kolimaha (viz)“
(S .)); postv. maz. Ve Slezsku je i rozšíření
0 k: um askat (chléb) p om azati máslem ,
zarnaskat, mazgat (srov. pol. mazgaj m azal,
mazga špinavá žena). Přenesené význam y:
1 : m azaný c h y trý , pův. m. všemi m astm i =
o p atře n ý p ro ti kterékoli nemoci, p řip rav en ý
na každou n ám itk u nebo obtíž; 2° m azati se
s kým viz m azliti se, 3° podpláceti, 4° biti,
máznouti (nář. m ajznouti) u deřiti, postv. mor.
maz rá n a od udeření, 5° opíjeti se (nam azaný
opilý). V ýznam y 3°—·5° jsou též u něm.
schmieren (5° sich die K ehle sch.), p ři 5° též
u fr. se pommader. Spojovacím článkem
u 3 0 bylo m azání kolových os sádlem ,
u 4° lidové m asírování zad pom ocí ro z tíra
ného m ásla, u 5° (vzhledem k fr.) zv láštn í
pach (žertovné nebo eufem istické ch áp án í
p ach u z lihových nápojů, jako by byl
z pom ády). — Sloveso je všeslovanské,
všude i odvozeniny. Psl. mažo m azati původu
m álo jasného. P říb u zn é je ř. μάσσω, μάττω
hnísti, tlačiti, m azati (např. je άναμάσσω
n am azati, pom azati, t. obličej krví); aor.
pas. μαγήναι svědčí jasně o g. T edy mazati
je od m a j-, je to iterativ u m s n áležitým
zdloužením v kořeni: *mág-á-tei. P rim árn í
sloveso není u Slovanů zachováno,
m azati 2°, lid.: jiti pryč, u tík a t ap. T ak
i slc. (z češtiny). — P rv o tn ím tv a re m bylo
rozkazovací maži z něm . marschl O statn í
tv a ry byly přib u d o v án y . T reim er 51, ale
Šm ilauer pochybuje.
m ázdra, val. též mázgra mízgra m ízira
{i bude asi z ukr., kde je mizdra; též pd.
je mizdra)·, stč. vedle mázdra je jednou též
mázdro v K om estoru, val. mjázdro, mázdro
(člověk tajak m. = choulostivý, chabý),
mázderko (masa) kousek (na Zlínsku; -írko
u K yjova); m ízdřit zh av o v ati kůži m ázder.
P řeneseně mázdra, -o ch ab ý člověk, sem
sn a d p a tří i val. mazgera m alý člověk. —
slc. pol. miazdra, stpol. miqzdra, ukr.
mjazdra i nizdra (i podivné), r. mjazdrá,
m jadrít, sln. mezdra (a mezdro lýko!), sch.
b. mezdra. — Slovo nejasné. Psl. asi m izdra.
J e lákavé spo jití je, ja k se i děje, s lat.
membrána t/v z *mensrána. P oněvadž to to
nelze oddělit od membrum kus m asa, díl
m asa (pak část těla, úd), jež asi souvisí
9 maso, je st i mezdra sp o jití s m$so, maso.
Ale jak ? Z dá se, že je st p řed p o k lád ati
ad jek tiv u m . J a k o membrána je asi „scilicet
cu tis“ (v. Stolz-Schm alz-J. B. H offm ann,
L at. Gr. pod ad j. příponou -á n u s), ta k snad
bylo podobně i tu . S topou to h o m ůže b ý t
csl. m§ždra z mqzdr-ja (totiž blána), což
budem e p o k lád at za zpod statn ělé a d je k ti
vum . Jenže *m§zdr-ja se redukovalo v mezdra,
n ebot při zpo d statn ěn í nebylo j potřebné;
bylť základ dostatečně odloučen od wigso.
M ají te d y lat. i slov. slovo stejný základ
p rajazy k o v ý ; naše zdr m ísto čekaného str
(t vkladné) vyložím e sekundárním vlivem
slovesa dříti (dráti): při v y dělávání kozí se
ty blány dřou, odírají.
m ázhaus, stč. mázhús, asi nynější hala
v lepším domě, společná síň pro všechny,
od k u d se vcházelo do pokojů. Ze stněm.
máshňs, muoshus.
m azliti se; mazlíček, zhruběle mazel·, za
J g m ázliti, m ázlík. J e i pouhé mazati se
s kým , mor. rozmazané děcko, č. rozmazlené,
mazánek a pod. — slc. mazlit, 7naznat nad
m íru něžně-se s ta ra t o koho, m. sa, maznií sa
m azliti se, m azlinkat sa t/v ; mazna rozma
zlená žena, m aznák m azlíček. — Je n v č.
a slc. Česky je i pouhé mazat se s kým
(rozmazané děcko, mazánek). P aralely odjinud
(nor. n ář. kleima m azati i m azliti se, cit.
B erneker 1.303) ukazují, že to to mazati se
je to to žn é s mazati 1°, jenže dostalo expresivní odvozeninu m azliti se, kdežto mazati
1° v běžném význam u ‘schm ieren’ takových
rozšířených ú tv a rů nem á.
m azurka, dříve i mazur(ek), m azura; jistý
polský tanec. Z pol. mazurek, tj. mazurský
tanec. V č. a r. je n y n í fem. podle polka.
m ažár m or.: m oždíř kuchyňský. — slc.
m ažiar t/v . — Ze staro m ad ar. mazsár (nyní
je mozsár) t/v . Sulán P ID e b r 39.14.
m dlý: stč. jm en n ý tv a r medl a nenáležité
m del; stč. mdléti, nč. omdlíti u-mdlévati, slc.
zamdlet, podluž. zándlet; stč. m dlíti, zemdlíti
koho, oslabovati, oslabiti; mdloba. — slc.
m dlý, mdliet, mdloba, pol. m dlý, omdlec,
mdlic, u kr. m líju m líty b ý ti m dlý, m list gen.
mlosti m dlost, str. mbdlbn-b, m bdliti, nyní
knižně m édlju m édlit v áh ati, otáleti, nář.
meledít, postv. meledá, (obo)mleju -mlet
om dlévati, sln. medel slabý, m dlý, medleti
om dlévati, medliti m dlým činiti, csl. m-bdl-b.
Ze sch. sem m ožná náleží mledan slabý,
h u b ený, m dlý, též sln. mleden t/v . — Slovo
m álo jasné. V zhledem k r. me- klademe
mbdl-b (a mbdlěti, m bdliti). Sch. sln. rnledukazu je n a *meld-, v..m eledit rovněž. Mbdla meld- se d á spojití, uznám e-li u prvého přesm yk Id. > dl (stejný jako v modla proti lit.
maldá) a dále uznám e-li, že v *mbld- se sa
m o statn é b vyvinulo z průvodního vokálu
p ři l. Vzhledem k význam u možno pak hled a ti příbuzné v ř. βλαδαρός m dlý, ochablý,
άμαλδύνω oslabuji, b ret. ble slabý (*mldo-),
dále v stind. márdhati m rdháti povoluje,
ochabuje, zanedbává, zapom íná. U nás tedy
mldó > múd-b > mbdl-b, kdežto plné meld-bm,
(přípona jako u č. berný od brátil) přesm yku
nemělo. O ba stu p n ě, mld- i meld- odpovídají
oběm a indickým , kdežto ř. αλ i λα jsou z l.
(Něm. miide se spojití s mbdl-b bohužel nedá;
ta k é slov. m uditi ne.)
m eca stč.: prestig iatrix (kejklířka), u Kla-
réta; Gb čte m ylně meče. Z něm . M etze
(z osobního jm én a Mechtilď) lehké děvče,
běhna (doloženo v to m to v ý zn am u od 15.
stol.), „ale n arážk a je už u W olfram a von
Eschenbach 1214 (Bach, D. Personennam en
§ 270;.“ Šm.
-mecítma: viz deset.
meč: odvoz, mečíř, stč. mečieř, kdo dělá
meče; mečík spojnice tru h lá řsk á aj. (podle
podoby); ro stlin a mečík G ladiolus, od podoby
listů. — V šeslovanské: stsl. meče, uk r. b. sln.
slc. meč, ukr. mič, pol. miecz, dl. mjac,
sch. mač. — Vše ukazuje n a *meče, jen sch.
na mbčb (tak je i srb.-csl.). J a k ý je v ztah
ke gót. měki akus. sg. t/v , stisl. moeker, stsas.
nuíki (*měkja-) a k stangl. měce (*mókja-),
není jasné. P oněvadž i v k av kazských
jazycích byla nalezena slova podobná (mač'a
šavle, mlč-a nič-i dýka), je m ožné, že vše to
je přejato z nějakého neznám ého jazy k a,
snad praevropského (podle K iparského z k a v
kazských, i když nebylo přím ého sousedění;
naopak m á V asm er ta to k av k azsk á slova za
přejatá z meče, a to přes T u rk o ta ta ry ); tím
se neshody sam ohlásek pochopí snadno;
u jmen zbraní je p řejím án í a daleké šíření
slov zjev zeela běžný. Jm é n a přenášejí vojáci
a zajatci i do k ra jů velm i dalekých. Viz i V.
Polák LF 70.29.
med; medový·, medovina nápoj z m edu,
med(ov)ník koláč m edový; lid. č. medák
čmelák; stč. m eduňka medunica, jisté medonosné rostliny, nč. n ář. m edulka jetelo v ý
strboul v k v ě tu ; medovka, rozličné sladké
ovoce; lid. mediti si lib o v ati si, to by ti medlo
svědčilo L F 27.360. — V šeslovanské: stsl.
medb, slc. sln. sch. b. med, r. med, uk r. m id
gen. medu, pol. miód, hl. měd, dl. mjod. —
Slovo prastaré: původně n eu tru m : stin d .
mádhu m edovina, ř. μέύν opojný nápoj,
víno, sthn. metu m ask. (nyní M et) a ir. m id
medovina; lit. m edus a lot. medus, stp r.
meddo (*medu) m ed. Z ákladní slovo je
u-kmenové ad jek tiv u m *medhu- (stind. m ád
hu- sladký, příjem ný), jež bylo zpodstatněno
jako název m edoviny. Z dá se, že v lastn í
název medu byl ten , k te rý je v la t. mel
a ř. μέλι (s medhu n ijak nesouvisící!), ve
většině ide. jazy k ů v šak název m edoviny
byl přenesen, (z důvodů tab u o v ý ch ?) i na
med. Obdobné n ázv y u U grofinů (fin. mete,
maď. méz, m ordv. m 'e d \ lap. m itt) m ohou
být přejaty od In d o ev ro p an ů , dále i čínské
mi (podle K arlg ren a bylo původně miet).
měď, slc. med; měděný, mědikovec, mědirytec, médárna; stč. měděnec (ve. medenec, krk.
meděnec) pův. m ěděný kotel u kam en n a
50—60 1, nyní pouhý kam novec; stč. rněděnicě nádoba m ěděná, u R o h n a medenice. —
Stsl. mědb, pol. miedz, hl. mjedz. dl. mez, sln.
med, sch. mjed, b. med. u k r. m id, slc. r. m ed.—
Psl. mědb, í-km en; příbuzno je asi jen ir.
měin(n) ruda, kov (zám ěna zubnic d/w?). —
P odle A bajeva SbM lad 321n. je mědb od
jm én a Médie, te d y jm éno takového zak o n
čení jako stru s. s k u f ’ = Skythie. H lav n ím
nalezištěm m ědi v staro v ěk u (v 7.— 4. st.)
bylo Z akavkazsko, to p a k p ráv ě v 7. stol.
patřilo k Médii. T edy je to název jako lat.
cuprum ‘m ed’ od ostrova K y p ru , p o zd ěj
šího naleziště. H lásk a e m ísto čekaného d
(Médie je staro p ersk y móda-) se vy sv ětlí tak
(o to m Z gusta Spr. 4.1958.99), že název
M édie-mědi byl p ře ja t p ro střed n ictv ím ió n
ských Ř eků, v jejichž nářečí právě ά se
m ěnilo v ě, a to přes iónské osady n a Černém
m oři D ioskurias, P an tik ap aio n a Olbia.
medaile, lid. medalie metál medól; metálový
vynikající, znam enitý; o d tu d iron. rčení
baba (princ)metálová. — E vropské slovo,
z franc. médaille, to pak, přes it. medaglia,
je ze střla t. *metallia, tj. kovový peníz.
Z odvozeniny fr. médaillon je naše medailón(ek).
medle: dnes jen hum oristicky vk lád án o do
přežilého sty lu dom něle profesorského; stč.
znam enalo asi ‘prosím , obseero’ a znělo
mnedle (též mledle asim ilací), tj. dle m ne =
prom ne (viz dle i). P ů v o d n í sm ysl byl, pokud
se d á v y číst ze stč. dokladů, asi „co se tý k á
m é osoby, (p ro s ím ...)“ nebo „za sebe. za
svou osobu (p ro s ím ...)“ a v sk u tk u stáv alo
vedle prosím nebo podobného slova, třeb a
i nevyřčeného, tj. v přáních, o tázk ách apod.
T rubačev V J 7.135 m yslí, že m. je kalk
něm eckého meinetwegen ‘kvůli m ně, pro
m n e’.
mědlice: lidový přístroj n a lám ání lnu,
zm . mnadlica. slc. mádlica, pol. mi^dlica,
r. mjálica. — Psl. mádlica, odvozeno od
*m§dlo (r. m jálo), což asi byl p rv o tn í název
( = n ástro j n a m n u tí: od m ěny m§ti, p říp o n a
-dlo jako v trdlo, mýdlo, držadlo a tp .); -ica
jako v moutvice, trdlice. C. by bylo rnhidlo,
přím o od něho jsou m ědliti (mor. m ňadlič
a mnědlit; slc. m ádlii též o m n u tí n apř. čela,
žm olení šatu , nam ádlat sa s něčím , zdlouhavě
se zab ý v a ti, om ádlit rozdrobiti, om ádlinky >
om elinky d ro b ty ) a mědlovati (jč. blan. mje-,
m or. m ja-). — P řeneseně mědlit koho = biti
(mnědlit SvB ); to bylo zm ěněno v hum orné
m ydlit koho t/v , viz mýdlo.
medvěd, od stč. i n- (asimilací co do m ísta
artik u lace k d-d); stč. adj. medvězí (srov.
hovězí); stč. nedvědina ostružina, černá nedvédice M att., dosud nedvědina u N áchoda, han.
medvezenčí („T y jah o d y nedvědi velm i rád i
jedí: protož když zralé jsau, nejvíce teh d áž
lécejí n a n ed v ěd y a c h y tají je, odkudž jim
n ěk teří nedvědice řík a jí,“ M attioli; srov. u k r.
vedm ižyna t/v ). — V šeslovanské: slc. medved,
pol. niedíw iedž, n ář. rnie-, hl. mjedwědí,
dl. m jadw jez, u k r. medvid, r. medved, sln.
medved, sch. medvjed, b. medved. — Psl.
medvědb: složenina ide. *medhv-ěd-i-s, jedlík
m edu (ěd- m ám e v jisti, viz). J e to slovanská
n á h ra d a za prajazy k o v é slovo, vězící v lat.
itrsus, ř. άρκτος, stin d . rkšá-; eufem istický
opis, jehož d ů v o d y jsou ta b u o v é (báli se
pronésti p rav é jm éno, ab y jeho m agickou
m ocí nebyl m edvěd přivolán v nevhodný
čas; ta k é p ři lovu bylo zakázáno).
m ega -o -dl -aha val.: n eo h rab an ý ělověk,
šle. mego tlo u štík , klacek, h ru b ián . — N e
jasn é. Snad p a tří k mégnút. rhégnúí, měgycnúí
val. Ze slc. megai, m egnút tlouci, p ra štiti
sebou, u d eřiti. N ejasné.
mech, stč. gen. mcha nebo mchu; jč. zč.
m šina drobounké chuchvalky peří, chloupků
a p o d .; u B a a ra je m šení = sm etí; omšeti
o b rů sti m echem ; postaven-li dřevěný dům ,
m ezery m ezi trá m y bylo za s ta ra tře b a
vym šíti nebo om šíti, v y cp ati m echem ; m ech
se do nich důkladně v tlo u k al („skuliny se
m usily dobře umšiť m echem ; když se dobře
..n eu b ijí“ , d ostan e dřevo n ákazu, h u b k u
a za 3— 4 ro k y „je p ry č “ . V. P ra ž á k NSSA
9.82); podobně i h rn číři vym šívali hrnce:
nakládajíce je n a vůz do trh u , rovnali je
ta k , že m enší kladli do větších, ale vždy
m ezi ně v rs tv u m echu; v již. Čechách
u T řeboně dosud ta k vym šívají, ne už m e
chem , ale slám ou h ojně tra v n a to u (Z ubatý
N R 12.1); nam šíti hrnce, obaliti je m echem ,
um šíti, dom šíti; p o stv . námech. Val. m šií —
v y cp áv a ti m echem skuliny mezi trá m y
S vK . — Často mech podléhá p řesm yku: horň.
chem gen. chrnu, stč. mcheřec > ně. chmeřec,
sem náleží i chmerek. — V šeslovanské: slc.
mach, pol. dl. sln. mech, b. mach, uk r. r. moch
(r. gen. mcha i máchá, móchu) m ech, sch.
mah plíseň, r. m šií a td . — Psl. m*bch-b.
L it. m usas a m usal m ask. plur., m úsos fem.
plur. plíseň, sth n . mos (nyní M oos), lat.
múscus. V p raja zy k u bylo p a trn ě konsonanťické m ůs; jeho d vojí k v a n titu je těžko vysv ětliti; v jedn o tliv ý ch jazycích převedeno
ke km enům n a -o-, -a-, -ko-.
m ěch, m ěch kožený, p y tel i tk a n in o v ý ;
u ry b á řů p y te l síťový, střed n í část tažn é
sítě; měšec n a peníze; měchýř, měchuřina·,
stč. měchura. koláč se sýrem (nejspíše placka
s n ádivkou tv aro h o v o u ; po upečení se
v y tv o ří u v n itř d u tin a tím , že se v y p aří v o d a
z tv a ro h u ), dosud slc. mechura jakési jídlo
z chleba a sý ra; m or. měchula p la ch ta tra v n í;
bot. měchunka P hysalis (plod je v pom ěrně
velkém m íšku). — V šeslovanské: stsl. měch-b,
pol. miech, hl. dl. měch, b. mjach, sln. meh,
sch. m ijeh, u k r. mich, slc. r. mech. — B altské
p ro tějšk y lit. maišas t/v a m áišě síťový m ěch
n a trá v u (zde zm ěna intonace jako ve vrána
p ro ti -vran, n a zdloužení zvaném vrddhi),
lot. m aiss p y tel, pr. moasis m ěch. J e p ra v d ě
podobné, že ta to slova jsou dále to to žn á se
stind. měšá- m ask. b eran , jehož fem. m ěší
ovce m á v rgvédě i vý zn am ovčí kůže; b y la
by to m etonym ie zcela pochopitelná.
mejchat: fo u k at (u Litom yšle), vč. zmej-
chat jen o foukání do horkého jídla; klad.
vy-z° plevy ze zrní, d ý m k u ; za-z° na píšťalu
K ub. 29; sev.-m or. zmóchat R zr. — Dluž.
(z)mychas t/v . — R ý m u je se s dmýchati.
dluž. dmychaš, sn ad z něho i vzniklo zjedno
dušením dm > m; z p a k nově přidáno?
mejšle gen. -e f. nebo -ete n., též nejšle, jč.
zč.: polodřevák, jehož dřevěný spodek (nárt
je kožený!) je „n a p a tě i v prstech probraný" .
— Z něm . n ář. Nóischla. B aran ČL 42.249
(tam i podrobnosti věcné). Snad je další
v z ta h (zatím nejasný) i k středoirskému
máel-assa sandál, citovaném u v IT 1.765. —
J e i něm . argot. Noschen, N uschen bota.
m ekati mek(o)tati mechtat ( > krkon. postv.
mechta), jč. blan. m íkaí, val. mégat; meěeti;
val. též mrkotat. — Zvukom alebné; obdobná
slova jinde, vzniklá sam o statn ě (např. sch.
m ekati meěati; lit. mekénti, ř. μηκάομαι atd.).
Příponové k jako v ach-kati, ckáti, božekati
a m n. j.
m ěkký, slc. m akký; dem in. měkoučký -nký,
slc. m ákušký m a ku lin k ý ; měkčili, měknouti.
p o stv . odměk obleva, slc. odmak\ vě. měkkota
zorané pole, sev.-m or. měkotit podm ítati
pole; m ěkkýš lid. s m nohým i význam y (např.
m or. opuka, rak , jenž shodil kru n ý ř, druh
m ěkkých řablek, m ěkká trá v a aj.), od
P resla v zato za te rm ín pro Mollusca. Viz
i míč. — Stsl. mqJvbk-b, pol. m i$kki, hl. mjechki, dl. m ěki, uk r. m jahkyj, r. mjagok, sln.
dříve m ekak, n y n í mehek, sch. b. mek fem.
meká ( < m ekka, m ask. podle fem.), odvoze
nin y neuvádím e. — Psl. m^kbk-b, nevelm i ja s
né. L it. m á m inkštas m ěkký, něžný, minkau
m in kyti h n ísti něco m ěkkého, lot. je mlksts
m ěkký, slabý, povolný. In to n ac e (lit. in.
sch. e) ukazuje n a « a te d y n a dvojslabičný
kořen (typu měno-). Snad možno ted y re
k o n stru o v at! *m°m>k-. M ěkký možno v jis
tý c h případech ch áp a ti jako „um aókaný,
u h n ě te n ý 1' (např. sta ří lidé si m ačkáním
m ěkčí ovoce), a p ro to je sn ad m ožné spojití
jeho základ s m nouti, jež m á též dvojslabičný
zák lad a význam em se hodí (pův. znamenalo
n ap ř. m ěkčiti len, kůži jisto u technikou);
ta k bude p rv é k „kořenový su fh x " . Od
nedochovaného slovesa (asi *m§kg) utvořeno
m^k-^k-b asi jako slc. šibký od šibati, není
te d y tře b a p řed p o k lád ati zde s ta rý domnělý
«-km en *m%k-b. L itevském u m in kyti útvarem
se blíží sch. mečiti hnísti, sln. meěiti měkčiti.
Snad sem p a tří i ř. μαλακός měkký.
*m °n°kó-l Viz i maěkati.
m ěl m ask. stč.: 1° asi pobřežní písek; 2 :
asi d ru h m ouky, dosud val. měl fem. drobná
m ouka nebo sůl, stč. m ěliti drobiti. Z měl je
stč. mělný, asi jem n ý o p rachu, soli, mouce,
klad. m nělný k y p rý , o polní p rsti, odtud
roz-mělniti. — slc. m el fem. zadní mouka.
m elit drobiti. — D luž. m ěl m ask. moučný
obsah zrna, jem n á m ouka, škrob, mělny
o mouce, písku, cukru, hl. m ělk škrob, sln.
mel fem. jem n á m ouka, m ask. v á tý písek aj.,
r. mel m ask. k říd a , stsl. měl-b vápno. — Psl.
měli z *mel-o-s. P říb u zn é je lit. sm ělýs, lot.
smelis písek. V šude je asi k o řen mel- od
mlíti, jak d áv á tu š it v ý zn am ‘m o u k a’
v č. a luž., dále got. m alm a písek, stisl. mol
písek, štěrk, stangl. m alm r pískovec, sth n .
melm prach, písek; ta to germ ánská slova se
obecně spojují s mel-, m líti. Viz i m ělký.
melasa: přes něm . M elasse a fr. mélasse je
ze špan. melaza t/v ( = vulg. la t. *melácea od
mel med).
mělký; mělčina; p odř. hnělkej, hnil kej. —
Hl. m ilki nělki n ilk i, dl. m ja lk i m ělki m ilk i,
pol. m ialki, sch. m ioki, r. m élkij t/v , krom ě
toho pol. m ., r. m ., u k r. m ilkyj a slc. m ělký
znamenají jem ný, m ělný (o m ouce a pol.). —
Měl-Tskt je sn ad odvozeno od mělo fem.
(pol. miel, r. mel, u k r. m il), m ělčina; p o n ě
vadž toto slovo znam ená zároveň i říční p í
sek, je zřejm é, že ta to m ele fem. je ú tv a r
O c í se od měl m ask. (viz) je n rodem , ale
původu že je téhož. M ěl ta to je te d y ne už
něco mletého, ale přeneseně jem n ý písek,
jeho ložisko v řece, a poněvadž to se u k lád á
na místě slabého p ro u d u a dosahuje až skoro
k hladině vody, v y tv á ří p ráv ě m ělčinu.
melouch; melouchařiti i meloušiti, melouškovati. Z žid. melodie, malauche t/v .
meloun, stč. m elún, m elaun. Z něm . m elún
melawn, to p a k z ital. mellone < la t. měld.
melton molton moldon m oldoun: d ru h t k a
niny. Z fr, molleton t/v , od mollet m ěkký,
hebký.
meluzina, ny n í obecně jen o skučivém
větru; původně jm éno jakési lkající víly nebo
rusalky, o níž jsou pověsti u m nohých n á
rodů (fr. Mólusine).
měna; měniti, m ěn(l)ivý, nem ěnný, měňavý,
slc. menistý, val. měnastý; postv. pro- pře- svý- z- ζά-měna; slc. odm ěnit dosud znam ená
vystřídati, zam ění ti, p ro to o. bylo v y stříd a ti
něčí službu protislužbou, tj. m zdou nebo
darem; odtud dnešní č. p o stv . odměna, slc.
též odměň. Sm ěnka, srov. něm . Wechsel t/v .—
Všeslovanské. P ů v o d n í je měna, tep rv e od
něho měniti (nikoli n ao p ak ); neboť i jiné
ide. jazyky m ají j m é n a s n, sloves m éně.
Lit. je malnas, átm aina vým ěna, m ainaii
mainýti a lot. m a in it m ěniti. G ót. ga-mains
společný, lat. communis společný, im m ú n is
pův. vyňatý ze společných povinností,
mimus odměna, dar. Vše je od *moi-, viz
mítvat; tento kořen byl rozšiřován b u d o t
bud o n. Znam enal střídavé', společné,
vzájemné konání (povinností, služeb, o b
chodů). Stč. měna je též cenná, sk vo stn á
vč-e, látka: stejn ý vývoj jak o v ir. m óin,
máin t/v.
mendík stč.: p o tulný, žeb rav ý stu d en t
nebo mnich; slc. m in istran t u evangelíků
ímendíěit sloužiti jako m .). Obé z la t. mendiem žebravý.
menší, méně; m enšiti, menšina; stč. m ění
f. -ši n tr. -še; m or. krávy u m ín ily d áv ají m éně
m léka. M ísty v jv . a již. Cechách menetnější
menech(t)nější meněetnější m enšatější mencatější (opak: věcechnější; srov. val. věchný.
kom p. věchňéj, v. to), viz i ment. — Stsl.
m e ň ii fem. mmíjbši n tr . m eňe; m ě n iti s(
m enšiti se, slc. m enší, pol. m niejszy, u kr.
m enšyj, r. m čn'šij, sch. m anji, sln. m enjši,
sch. mane m éně, b. jen odvoz, m a n in ki
m alinký apod. — Psl. m eiib-je z m en-jb-je.
Z áklad m en- je tý ž co v la t. min-or m in-us
m in-im us, gót. m inniza m enší, něm . m inder
mindest. B yl kořen men- v slovech pro pojem
‘m a lý J: lit. m eňkas m alý, n ep atrn ý , ch atrn ý ,
toch. B m eňki menší, středoirsky menb m alý
aj. Sloveso od něho utvořené pom ocí u
oslabilo svůj k ořen v m in- (lat. m ina-o,
ř. μινύϋω um enšuji). J e s t p ředpokládat),
že tak o v é sloveso bylo již v p ra jazy ku
a že m in- v k o m p a ra tiv u m á své i od něho:
i tu převládlo sn ad pro to , že přece jen m á
jak ý si sym bolisační ráz n ep atrn o sti, m alosti.
ment: jen ve rčeních a n i ment, a n i za m ent,
a n i o ment = ani (o) drobet, vůbec nic, do
(g)menta = do posledního d ro b tu , kousku,
úplně. Z to h o přeneseně mentem, mentinou,
do m entiny šm ahem , n ap o řád . — J e p ra v d ě
podobné (Trávníček L N 15.9.42), že ment
bylo tu asi p o d statn é jm éno s význam em n e
p a trn ý kousek, d ro b et, tv o řen é tep rv e v češ
tin ě od men- (v menší) jako polt od polpolovice. U jiných Slovanů nic podobného.
mentek -ěk -ík -lík -yk -ieka -ék msl. a slc.:
ozdobný kožich lidový; m ent ieka b ý v al p a
rá d n í plášť" nebo kožich zem anský. — Spolu
se sln. menten, sch. menta, -ten, b. mente,
r. m éntik, u kr. menta z rnacl. mente t/v .
mentiti stč.: lh á ti; střč. též menterovati
(Žebračí hra). Školské (bakalářské) p řeje tí
z lat. m entiri t/v .
merčiti, m or. měrkovati (i me-), merkovný.
slc. m erčit merkovat. — Spolu s hl. merkowac,
pol. miarkowač, u kr. m irkuváty, r. merékat
p řeja to z něm . m erken pozorovat!.
merenda, d ru h zábavy (doloženo již 1764.
M ostecký); jč. po m azán k a z borůvek, m or.
b ýlí (Boskovice), om áčka z vařených švestek
a h ru šek K tD , val. merenda jídlo na cestu,
slc. merinda jídlo n a cestu, břečka, bry n d a.
Pol. mi(e)renda mieryňda jídlo n a cestu,
u k r. merendja. — V šecka t a slova z rom án
štin y , v. H aškovec ČMF 10.43; již v pozdn,
latině je merenda doložena jako odpoledni
svačina nebo večeře; v lastn í význam byl as
výslužka (mereo = zasluhuji sil), tj. jídlo
d áv an é odm ěnou, za práci někom u o d ch á
zejícím u, p a k jíd lo dávané na. cestu, ab y bylo
snědeno p ři práci v přírodě. O d tu d ‘svačina
v en k u ’ v Itá lii; v b aro k n í době tak o v é s v a
činy pořádalo p an stv o u svých venkovských
sídel, s tím ovšem byla spojena rozličná
kratochvíle. T ato italsk á m óda přišla do Čech
a význam se tu posunul k zábavě. N ap ro ti
to m u msl. slc. pol. ukr. slova, znam enající
jenom jídlo dávané n a cestu (jde-li se na. práci
do lesa apod., n a pouť, p astý řů m n a celolenní pasení n a vzdáleném m ístě), jsou p ře
jata asi hlavně z rum . merinda. N ejasné jsou
v-ýznamy č. slc. b ry n d a, om áčka (snad je
toto žertovná obm ěna slova brynda), m or.
hýli. M ísto mere- u S lavkova je mara- R s;
srov. rak.-něm . M arand K retschm er 552.
mereštiti se: k m ita ti se (Stašek). Z rus.
mereščitsja t/v .
merhy: p ru h y (na okně) Jak u b ec ČL 1.373;
.· starší češtině merhovati p ru h o v atí, merhované rúcho bylo u starý ch Čechů jed n u dobu
velká m óda; merhovaný dosud jč. K rš. a jvč.
H od. — V ýchodiskem tu bylo Psl. murogb,
viz mo(u)rovatý.
merhyně stč.: n ev ěstk a Gb-Sm 273. — Ze
stněm . merhe t/v Gb.
merlík: rostlina Chenopodium . Asi z n ě ja
kého něm . nářečního tv a ru (je ta m M elle
M u lin M alden) slova Melde, k te ré znam ená
vlastně příbuznou lebedu. (Šm.) J e v šak též
ikr. mař, m yr, b. m arka m erlík; jejich pom ěr
k našem u slovu není jasný.
meršánka lid.: pěnovka, d ý m k a z m ořské
pěny. Z něm . M eerschaum-pfeife.
meruňka. Z lat. (prunus) armeniaca, tj.
arm énská. Ale m or. slc. m ar(h)ula morula,
pol. morela, luž. marhla je z něm . Marelle
apod., to p a k z ital. n ář. armellino nebo
.7 rmillo.
meruzalka: rodové jm éno pro rostlin n ý
■od R ibes. ,,V č. již u D obrovského 1802 s. v.
Johannisbeere; pro v ý k lad tře b a vžiti
v iivahu, že M attioli 1.45 u v ád í fr. grouselles
d'outre mer (g. je z acricella) a G rim m něm .
gruselbeere; z *Meergrusel-beere (není ovšem
doloženo) vzniklo m eruzalka.“ (Š.)
měrynza val.: přežvykování d o b y tk a. J e
o postverbale od slovesa, k teré je v pol. (při
K arpatech) miery(ú)dzac mier$dzac, u k r.
nerend(z)aty, slc. m eridzaí p řežvykovati. —
Odborný te rm ín p astý řsk ý . Přeneseno k n ám
' ru m u n štin y : je m acedorum . meridzire,
m eglenorum . m irindzari, v Oaši v R u m u n sk u
meridza (v. M ever-L., R E W č. 5530) o p o
ledním odpočívání d o b y tk a ( < la t. meridiáre
λ Suetonia, od meridiěs poledne). D o b y tek
po ran n ím n ap asen í dlouho odpočívá u p ro
střed dne a v té době přežvykuje. I když ve
vlastním R u m u n sk u v ý raz te n je dosvědčen
jen m álo, je to m ožná v inou neúplnosti
p rů zk u m u ; ale i k d y b y ta m neexistoval, m ohl
být i do K a rp a t přenesen z B alk án u ; mezi
k arp atsk ý m i p astý ři byli jistě i lidé b a lk á n
ští. Srov. i pd. poludniow aé, slc. poludřiovai
odpočívati v poledne, obědovati.
měsíc, stč. měsiec; m ěsíční -ný; měsíčky
ženské; stč. m ěsíčník, val. měsíčný — nč.
náměsíčník, -n ý\ nově m ěsíčník (slc. mesačník)
časopis vycházející m ěsíčně; ro stlin a měsíček
Calendula (stč. -sie-), srov. stři. lunella, něm.
M ondblume. — Stsl. měs$cb, slc. mesiac, pol.
miesiqc, hl. měsac, dl. mjasec, ukr. misjac', v.
mesjac, sln. b. mesec, sch. mjesec. — Lit. menuo
gen. -esio luna, menesis měsíc (tu i dále =
30 dní), lot. meness luna, menesis měsíc,
stin d . mas- gen. mas-ah obé, ř. μην měsíc,
μήνη luna, lat. m ěnsis měsíc, ir. mi, gót.
měnóps měsíc, sth n . mano luna. — Má se
za to , že tý ž výraz původně znam enal jak
lunu, ta k i měsíc časový (kdežto luna původně
asi jen = měsíční světlo). Ze jest viděti
v něm základ měn- (snad = kořen mě- -1rozšiřovací n; v mě- se zpravidla vidí totéž co
v měřiti, měsíc m ěří čas), dále rozšířený o pří
ponové -es- (viz b altštin u !), jež se obyčejně
redukovalo n a pouhé s (lat. měn-s-), měn-sp a k do san sk rtu dále n a pouhé *měs- >
más-. — Slov. měsQCb vyložím e nejsnáze s po
mocí b altštin y : *měsen — > měs§- rovná se
litevském u měnes-, uznám e-li u nás přesmyk
s/n; b y la tu asi p říp o n a -bcb (srov. -sce
v slunce), ale p rv n í b v *měsenbCb záhy v y
padlo (tlakem n ázv u pro slunce, k terý měl
3 slabiky); p ak -encb > §cb. Mch. ZfslPh
22.225.
meslo, us. za Jg : vy m ěřen ý kus pole, ry b
n ík a a td ., odm ěřená část kůže (u ševců a ko
želuhů). N y n í jen m or.: díl něčeho jinak spo
lečného, obci náležejícího, připadající na
jednoho usedlíka ( = rolníka; chalupníci-bezzemci nedostávali nic!). N apř. dílec obecního
lesa R u sav a 45, p astv isk a B, trá v y n a louce
B randl, stlan í (lesního jehličí) K tD ; pak
i dílec n a společné práci, n ap ř. stavěného
p lo tu okolo p astv isk a, díl cesty, jež má
b ý ti vyh ázen a B ; h m otně: vodorovný díl
p lo tu (tento vý zn am vzešel zm ětením s rý
m ovým třeslo), p řitesan ý k m en Brandl-H orPS. Fem . val. mesla je m írk a SvK , vm.
u H ranic mesla, mésla, meslo H zl je dřevěná
odm ěrka nestejné velikosti. Jed n o u je m .
i stč. v legendě o sv. K ateřin ě, obrazně
o p ru h u n a těle od bičování. — J e možno
posuzovat meslo dvojím způsobem : 1° že je
dom ácí, asi od kořene met-, k te rý je i v něm.
messen m ěřiti a v lit. malúoti t/v . Meslo je
asi protějšek řeckého μέτρον ( < *met-tro-m)\
u nás ide. -tro nahrazeno jinou příponou jmen
n ástro jů , -slo (je též v máslo, veslo). Ř.
μέτρον je u H om éra „m ěřicí nástroj nebo
název pro zm ěřené m nožství obilí, oleje
nebo v ín a “ (Thom son 91). Podobně meslo
byl asi „odm ěřený dílec“ čehokoli. Ale jako
μέτρον je později jed notkou m íry p ři rozměřování pozem ků pro jednotlivé rodiny (ib.
52), ta k i meslo se s tá v á „dílcem " při rozdě
lování něčeho původně společného. Jso u i ji
né dom něnky: B randl od metali, to tiž los
o ty dílce, srov. chod. lůs — dílec lesa:
P elikán L F 45.19 od medh-n srov. mez, že
vym ezuje díl, tu lze uvésti r. m ezit m ěřiti
pole; m ylně M EW , viz i K t 1.1005; 2° že je
přejato z něm činy: ta m ěla meszlein n tr.
mírka’ (vůbec, též d u tá , délková i plošná);
čeština by b y la meszlein převedla do svých
středních o-kmenů.
mésti metu, iter. metati, -mítuti; n ář. -me
tli (u každého v ý zn am u jsou jen tv a ry n ě
které!). P ůvodní v ýznam byl v y p u stiti -=
nechat vystoupit! z něčeho, n ech at vypadnouti, odtud rus. metat v rh a ti m lád ata, č.
metati t/v v m ysliveckém slangu, zmetati
o dobytku = p o tra tit i (postv. zmetek) z jbz-;
sem i obilí metá
začíná v y strk o v a ti klasy.
Yypustiti něco z prudce se pohybující ru k y
je "hoditi’, o d tu d te n to hlavní význam .
Sníh se mete ( > s. mete, mete sněhem) = p ru d
ce se spouští, prudce p ad á (odtud metel, -la,
-lká, -líce; metelec prášivec; vč. m or. zámět
závěj. Přeneseně mésti se metati se metošiti
i-táš-, -teš-) se metelili se změtat se n ěkam =
vrhati se, spěchati rychlým krokem , u hánět!;
obyčejně nyní bez se. slc. prim etií, prim otiťsa
odebrat! se. Ze spojení vy-metati odpadky
apod. vzešel konečně vý zn am koštětem
odklízeti sm etí; zdá se, že je v to m to případě
vyjít! z iterativ , kdežto prosté mésti že te n to
význam dostalo sekundárně, podle iterativ .
Vč. vymetat a chod. smětat slídit!, to tiž
hledati něco k snědku apod., je m etafora
asi jako vytloukati t/v . (Mor. omést oklam at!
patří k másti, v. to.) O dvozeniny: vč. metáček
svatební koláč (házený dětem ); omítka·, metla,
pův. a slc. dosud koště; pometlo, smetí
t-tiště, -ták); stč. m est-kom ín kom iník; knižní
mjmět, prům ět (ě z ite ra tiv a mětati) kalky
jod obrozenské doby) podmět předmět námět·,
nář. u Litom yšle náměstek, m or. nád° p ří
střešek. — V šeslovanské: stsl. meto mesti,
město {metajo) metati, po-mětati; slc. metie
miesť, pol. miotač a td . s obdobným i v ý
znamy. — P řesn ý p ro tějšek je lit. m etu m ésti
znamenající nejen v rh n o u t!, ale i nechati
něčeho, p řestat!, zříci se; lot. metu onest
vrhnout!, hoditi. P říb u zn é je i la t. mittó,
pův. vypouštím , n echávám v y p ad n o u ti
(zvláště s ě- cle-), o d tu d v rh ám (m issilis vrhací, např. oštěp), p a k i nechávám něčeho (δ-,
re-); z ‘v y p o u štím ’ se v latin ě vyvinulo se
kundární ‘vysílám , posílám ’. J in a k ale doko
nalá shoda základního význam u zaručuje
příbuznost; gem inace tt je zajisté expresivní;
místo očekávaného e nem ůže to m u sro v
nání vadit!, je asi pro to , ab y m. bylo odlišeno
od hom onym ního kořene met- žnu obilí
dat. metá; lit. m etů m ésti and skice = ostříliávati ,,vlas“ n a tkanině).
město: viz místo.
meškati, již s tč .; o- pro- z- za-, val. u-.
šle. meškat, vy-. Pol. mieszkac; r. meškat, dříve
psáno m ylně mě-; sln. mečkati t/v (sln. též:
pomalu pracovat!). — Souvisí asi s -mehnouti
(též v Praze je zm eknouti se, m or. dial. zmechnouti se, chod. zmáchnouti se, a z jeru); msl.
zrnehl = zm eškal, vč. omehnovt se = o m rk
n o u t se, o m žik oka se opozdit. M ch L F
69.39. — Souvisí asi se m žik: m ohlo b y se
v y jiti z *mbžbk-ati; jeho mbžbk- b y b y la
zdrobnělina od *m bej b, k te ré je. základem
slov m žik a m žikati (kde arci je p říp o n a ik,
což je zdloužené elc). M eškati původně snad
znam enalo ‘om rknout! se’, tj. o dobu dlouhou
jen jako m rk n u tí očních víček se zdržeti.
m et stč., gen. mtu: měřice. M iklosich sro v
n á v á sth n . m utti t/v .
m eta kniž.: cíl; ta k i pol. ( > ukr.) sch.
slc. méta. — Z la t. meta t/v . C uřín N Ř
46.167: též stanoviště hráče p ři jisté dětské
hře.
m etlice: tra v in y A pera (lidově) i D escham p sia (bot. odborně). Pol. mietlica, u k r. m itlycja
A pera. Odvozeno od metla: vážou se z nich
m etly ( = k o štátk a) n a v y m eten í pece p ře d
pečením chleba. Mch N Ř 30.61.
m etr 1°: (b ý ti nač) lid.: znalec, m istr; n á ř.
metrnice zlá žena, to to „p o d vlivem jm én a
M etrniška, žena m in istra M ettern ich a“ (š.).
— Z fr. maitre m istr < lat. magister. T reim er
91.
m etr 2°: metrický cent > lidově metrák.
E vropské slovo (něm. Meter, fr. metre a tp .);
základem všeho je ř. μέτρον m íra.
m etyja m o r.: kaše prosná m oukou zasy p a
n á a m a stn á; k u k u řičn á se sýrem ; m oučné
jídlo nad ív an é tv aro h em K t 6.969. N ení-li
m astn á, je to netyja ib. (n asi žerto v n ý m
výkladem , že se po n í n ety je, netloustne),
to p a k se s tá v á (též neteja netyk(a) netuha
nytyk) jm énem bram borové kaše aj. jídel;
podrobnosti Mch N Ř 29.156. — Může n ějak
souviseti se staro řeck ý m (z Thessalie) ματτύη
— jídlo ze sekaného m asa, s kořením a zeli
nam i. Obé dále nejasné. Mch L P 5.89.
mez, stč. meze; (po)mezný, -ní, o d tu d
m ezník = vč. nám ezník; pomezí, rozmezí;
o- vy- za-m eziti; stč. mezovati sousediti
(o pozem cích) je dosud i nč. u K . Světlé
a v jedné p am átce z vých. Čech, v. Svěrák
S P L 1.418); mezera (přípona -era je asi
staro b y lá, snad podle *en-tero- v n itřn í;
-(t)ero- označovalo oposici ve srovnání s n ě
čím); kozí (psí) mezírka, laš. mezúr úzká
ulička mezi dom y, jen asi n a k ro k široká,
že projde jen koza; rčení vyjít kozí mezírkou =
nuzně (laš. kozím i dverkami) je m álo jasné
co do pů v o d u ; Loriš 71 m yslí n a salašnictví:
,,u kozích dvířek nadojilo se m éně m léka
než u ovčích“ ; vm . mezúch zák am n í (srov.
pec-úch). Předložka mezi, slc. medzi je s ta rý
lokál sing. (ale jihoslov. *meďu, stsl. meždu
a td ., je lok. duálu); m ezitím , mezidobí,
M eziříčí apod. — Všeslovanské: stsl. mežda,
pol. miedza, hl. mjeza, dl. mjaza, r. mežá,
sln. meja, sch. meda, b. meždá; Psl. medá. —
J e to zpodstatnělé fem ininum (je si d o
m yslit! nejspíš grana, -nica) od a d jek tiv a
ide. *medhjo-: sti. madhya-, ř. μέσος, gót.
m id jis střed n í; přípona m ohla b ý ti též -ijo·:
la t. m edius t/v . Za starý ch dob n ep o h n u
te ln ý m i m ezníky b y ly stro m y nebo i celé
p ru h y lesa nebo háje; o d tu d sln. nář.
meja = les; v b altštin ě dokonce převládl
v ý zn am les: lit. mědě les, z toho zp ětn ý v ý
tv o r m ědis strom , dřevo; lot. vm is, stp r.
m edián les.
m ezek; stč. mezh, fem. m zhyni, m ezkyni;
honič m ezků stč. mzák; ně. tv a r z *mezk
s v klad n ý m e. — Stsl. mezg-b m ul, b. maska,
sch. mazga, m asak m ul, sln. mezg, meseg,
r. u k r. mesk. — I jin ak hlavně n a jih u : alb.
m ušk, rum . m uškoiu. P ů v o d všech těch to
slov dosud nezjištěn; n ěk teří p ředpokládají
původ ilyrský.
m ezenec: p rst vedle m alíku; stč. mez(ě)nec
K lár, meznec, též mčz(e)ný prst, rk p . LékA
m á mědČnec. Slez. nězenec K tP ř 3. — Pol.
m iziniec, u k r. m izynec, r. mizínec, sln. mezinec;
-ek m alík. J in a k znam ená to též nebo podobné
jm éno nejm enší d ítě v rodině. — Od Psl.
ad je k tiv a m ězim , m alý, nejm ladší, pův o d u
nevelm i jasného. Blízké je jed n ak lit. mdžas
m alý, jed n ak germ . *maisa- m alý (např. nor.
dial. meis ú tlá osoba, vlám . meizel drobeěek).
K aše adj. mčzin-b v y p ad á jako p řeja té z germ ánštiny, a to v úloze odborného te rm ín u
pro „nej m enšího “ . V češtině vý zn am přešel
z m alíku n a sousední p rst, což nem á jinde
obdoby. (Tím to odvolávám L F 51.242.)
m ezulán: d ru h tk a n in y ; mezulánka, mezilátika, slc. m ajzalenka sukně z něho. Z něm .
M esulan, to p a k z ital. mezzolana. — N a
d áv k a m ezulán = h lu p ák je v šak z mezek,
s koncem žertovně přechýleným ke jm énu
tk a n in y .
m hourati očim a; m houřili oči (p h ° za °; vč.
zamouřit, msl. zam uřit oči). Přesm ykem
z *mrugati, srov. pol. mrugač m rk ati (náleží
k m rkati, viz). — D alší form y jsou z m ružiti,
srov. pol. m ružyc oczy a u k r. m ru iyty očy
m h o u řiti oči, a to : slc. m ru žit m rúiiť m ru ika i
(k dem inutivní) > m žurkať a žm urkat žm úrit
žm úrat čmárat, m or. cmurkat m rk ati, val.
m žúřii m žúzit mžúrať; stč. m žhúrati m á ih
zkřížením základů s h a i; z toho ně. m žou
ra li. C. m hourati je též slabě svítiti, b lik ati
(o světélku), p ro to sem náleží i slc. mžrieť
slabě hořeti, slabě sv ítiti (přetvořené podle
stavových sloves n a -iet). Sem p a tří též
m žutka m žitka miurlca slepičí m lha, ta k é ně.
te rm ín m žurka tř e tí oční víčko jistý ch
zv ířa t. — Vše náleží k m íhati. T y to form y
s r vznikly z meg-ur-, popř. m iz-jur- (rd.
m izjú rit b ý ti k rátk o zrak ý ). N astaly p ak
rozličné přesm y k y a vy ro v n áv án í. N ěk terá
slova o d tu d jsou odborným názvem v dětské
hře n a schovávanou: msl. m žúrat (např.
u O. S trach o ty , Slovácké figurky 84); slovo
je p a k n ad m íru prom ěnlivé, viz žm ukati.
m ic: vábící in terjekce n a k rálík a (pd.
m yc! n a kočku); o d tu d m or. m icák m ican
micel k rálík ; psáno též s my-.
míca, m íc(in)ka: kočka (lichotně). — slc.
m icka t/v , též ‘jem n á žena, mazlivé děvče’:
hl. mica kočka. ·— Asi z něm. M ieze kočka,
což je p rý pův. buď lichotná podoba jména
M arie, nebo „v slově M ieze se sk rý v á onoma
topoický základ m i (lákavý zvuk kočky pro
její m láď ata) jako v příbuzném ital. micio
a v příslušné k to m u rom ánské skupině slov.
D o stejné zvukom alebné tv ů rčí oblasti patří
i něm . m iauen, mauen, jako naše mňoukali
a p o d .“ V ážný N Ř 41.277.
m íč, stč. mieč, jč. chod. m líč (l nejasné);
vč. m ísty je m íč fem. (P aka); pulm íč, pumlíč.
E x p resiv n í odvozenina mičuda. — Ukr. r,
mjač, sln. sch. meča fem., sln. též meč. — Psl.
mgčb, od m^k-~bk’b m ěkký, na rozdíl od tvrdší
liálky.
m iglanc laš. (sev. od F rý d k u ): chytrák
L or; šibal, úskočný člověk H or-Z ; migrin
Z. — slc. miglanc h u n cú t, lapaj, chytrák
S SJ, miglanec Sándor, Sváko R agan. Pd.
m ydlek p ro h n an ý člověk. — N ejasné. Lze-li
tu v id ět výchozí v ý zn am asi „p ráskaný" ,
p ak b y se m ohlo v y jít z m ykati. Srov. val.
omygel k rá tk ý klacek o t l u č e n ý upotřebov án ím B.
m íhati, m ihnouti, mihotati (nář. migctat.
mikotat se > mekotat se, megotat se, mchtui sa:
mehtavý Čel. = m ihotavý); postv. mih, oka-mih. V šeslovanské: stsl. po-m idzati očima.
slc. mihať, pol. migac, u k r. m yhaty, r. migát,
sln. sch. m igati, b. migam, hl. mil:ač, dl.
mikaé. — Psl. m igaji m iqal·. Id e. kořen byl
m eik-lm eig-: la t. micd, u nás mek-a.tati, viz
km itati; g je u nás dálo v mhourati mžikat i
m izeti mehnouti. Z ákladní vý zn am byl ‘kmit a t i ’ = přerychle sem ta m poh y b o v ati; z ně
ho se v y v in u ly další od stín y : z ‘km itati
očním i v íčk y ’ je m rk a ti očim a n a někoho,
m žikati, i m rk ati, jako když jd e n a člověka
spaní (v b altštin ě od tu d : sp áti); hanlivě
i m žourati; m íh ati se před očim a = mžitky;
co se m i jen m íhá, to se objevuje, ale zase
zaniká, o d tu d m izeti; co se m i v jednom
okam žiku jeví, m ůže v d ru h ém z-mehnouti
(viz). P odrobnější v ý k lad y odstínů pod
jednotlivým i slovesy. Viz i m ika ti se.
m ihule, již stč.: ry b a L am p etra (Petrom yzon). — slc. mihavnica B ern-K , mihula
S SJ. — P ůvodně bylo asi Psl. *piga, příbuzné
s lot. spiga „jistá ú h o řo v itá ry b a “ (je to
jistě mihule!) a s dolnoněm . prick (spis.
Pricke, Bricke t/v ); zde je navíc r, §8;
v něm čině se p zachovalo až do odpadnutí
hlásk y s, p ro to není p pošinuto. U K om en
ského a R ešela m ihule je pijavice (v. toto!);
v tom , v původním *pihovice, je zachováno p,
jin ak n astala zám ěna retn ic p /m , § 3, a dána
nová přípona. V sln. bylo *piga přikloněno
ke jm én u piskoře: piskor je m inoha, n e
dospělá form a mihule.
m ícha, stč. miecha (Gb m á z R hasesa
3 doklady: 2 n a mícha, 1 n a miecha). —
Vzniklo asi m ylným čtením středolatinského
medicínského nucha, což „m ylným rozdě
lením svislých nožiček čteno mícha, mícha.
Ono nucha je z arab. n ujá'a (B. R y b a
rkp.). — Stč. psaní -že- je p a k zv ra tn á
analogie; slc. nové miecha je ovšem z češtiny.
mikati, mikotati, o hlasu srnek v říji.
Zvukomalebné.
mikati se, jihom or.: m íh ati se, k m ita ti
se, zm. m rštně p o h ybovati, m iknouti se,
mikavý. — Od meik- (viz km itati z *mik-itatí), jež je též v la t. micó a s g v našem
míhati.
míle, odtud m iln ík. — slc. m íla, m íl(ov)ník,
pol. hl. milá, sln. sch. r. b. m ilja, uk r. m ylja.
— Východiskem je la t. plu rál m ília tisíce,
totiž kroků, v p očítání délky cest. U d ati však
podrobně, jak se to slovo šířilo, není snadné.
K nám přišlo asi přím o nebo ze střh n . mile.
milíř, stč. miléř; podivné je slc. milá.
(„bude severské: dán. mile, nor. švéd. m ilá .“
Šm.). Pol. mielerz. — Ze střh n . miler t/v
(nyní je Meiler), to p a k z la t. m iliárium
tisíc kusů, n ap ř. polen, jak o žto jed n o tk y
při počítání. S taré m ilíře nem usely sice b ý t
právě z 1000 polen, přesto v šak m ívaly polen
několik set.
milý: m nožství odvozenin: milec milek
(> milkovati), miláček, m ilánek; (z)m ilitký,
z toho m ilitkovati se > m iliskovali se; milounký, -oučký; stč. m ilej, m ilelík, milice,
milička, m ilík; nč. zast. m íliti, o d tu d m ilený,
■nec, -nka; spřežky Bohu-m il, Vlasti-m il;
milost (stč. též miloščé), m ilostný, m ilostivý
(titul Jeho M ilost p á n zkracován m j. i v m i lostpán, pod. -paní); miloháj -hrad -sad, srov.
libosad; roz(to)milý; m ilosrdný, smilovali se,
milodar; latinisující m ílius, o něm ž Šm ilauer
OKP 4.18. 3; m ilovali, m ilovný, -nik. —
Všeslovanské; všude odvozeniny. Psl. m ilí.
Slovo nepříliš jasné. B altštin a m á rodinu slov
s ablautem: lit. m ýlas a míelas m ilý, rnéilé
láska, myleti m ilovati, p a m ilstú pa m ilti zamilovati si; lotyšský v šak je pouze m llš
milý, mílet m ilovati. L itev sk ý ab la u t nem ůže
být původní (nelze k lásti meil- jako prajazykový kořen: nebylo kořenů končících se
na dvě sonanty!). S d ru h é stra n y ř. φίλος
milý je blízké hláskam i a m á stejn ý význam .
Zdá se tedy, že m ilí, vzešlo z *bhilo-s (z toho
je i φίλος) zám ěnou retnic m za bh, jak o u
známe z pádových p říp o n sl. -mi p ro ti ř. -φι,
ind. -bhih a pod. Mch ZfS 1.4.37; p říbuznost
milí — φίλος viděl již R asm us R ask. O d lo u
žení i > í viz § 1. K d ežto do řečtiny,
slovanštiny a lo ty štin y zděděno jen adjektivum, litevštin a tu v y tv o řila sekundárně
ablautovou rodinu, což v n í není ojed i
nělé. — V slovanštině v ýznam ‘m ilý ’ je sice
odedávna p ůvodní, d o stal však v jistý ch
útvarech odstín láskyplného soucitu s u b o
hým nebo hříšným . Tím se právě liší od
fubi libý, lubiti m ilovati, kde toho odstínu
není. Za zm ínku sto jí i obdoba zvláštního
v ztah u : φίλον ήτορ, č. no mou m ilou (duši).
TJ stin d . priyá- ‘m ilý ’ byl i vý zn am ‘v la stn í'
(viz o to m pod přítel); priyá- bylo kladeno
též o přináležitosti tě la a jeho částí. T otéž se
jeví zde u m ilý: hom . φίλον κήρ = v lastn í,
své srdce, apod. (o údech, kolenech), podobně
je st ch áp ati č. na mou m ilou (sc. duši) jak o
je hom . akus. φιλάν ύνμόν = v lastn í, svůj
m ilý život, m ilou duši. Z toho lze konečně
pochopit i láskyplné, důvěrné přiblížení
p o d m ětu v y p rav o v án í (A tak se m ilý Ja n ek
na cestu přichystal), v la stn ě a si = „m ůj “ nebo
„ n á š“ .
mim o, příslovce a předložka, u všech S lo
v an ů ta k . J e částí slov mimoděk (srov. bez
děky), -chtě -volný -řádný, m im otní -ný -ně. —
Souvisí s m inouti (Jestliže aneb já p o m i n u l
bych je j [kám en], bera se k tobě, aneb ty šel by
m im o ): m i + p říp o n a -mo jako v krad-mo.
let-mo.
m ina, slc. m ina, v ý b u šn á nálož podzem ní.
Z něm . M in e podzem ní chodba, což je p rý
z k eltštin y . M in ér dělník vylam ující tu n ely ,
je z fr. m ineur, odvozeného od m ine důl.
m ina svátá stč.: víno svěcené n a sv. J a n a
E v . Ze stněm . m inne (Johannism inne) u p o
m ínka, láska.
mince, slc. minca, pol. m ennica (dř.
m in(i)ca, m yn(i)ca), sch. minca, b. m ine.
Z něm . M iinze, to p a k z la t. moneta t/v
(chrám J u n o n y M onety byl v Ř ím ě m in
covnou).
m incíř, m or. u Boskovic a Š um perka
(Svěř, R zr) vinciř: přezm en. slc. m incier.
„V češtině je ze slc. (Jg z Palkoviče), v sic·,
z maď. mincér, minclér Gewichtswage, Gew ichtsbirne. maď. slovo zřejm ě ukazuje n a
jakési něm . M iinzer, ale to v našem vý zn am u
není doloženo.“ Šm.
m íniti, stč. m ie n iti; nč. zm ín iti se, postv.
zm ín ka ; u m ín iti si (ale řidší um inouti si =
u m ín iti si PS m á ou podle um anouti si t/v :
u m in u tý um íněný); vym ín iti si, o d tu d v ý
měnek (a vým inka — něco vym íněného; jč.
též vejemek J jč ř 140); zá-m inka, pod-m ínka.
podmínečný. Ite r. u-m iňovati si a pod. —· Stsl.
měno m ěniti, slc. mieniť, m ienka, hl. měnič.
dl. -iš, u kr. po-m inyty, sln. m ěniti t/v . — P ř í
buzné je sth n . něm. m einen a sthn. metna
sm ysl, úm ysl, m ínění. Souhlásky i v ýznam
jsou tak o v é, že nelze ta to slova oddělovat!
od men-, viz m n íti. Bylo však odlučováno
vzhledem k té nesnázi, že zde je dvojhláska.
moin- se mělo za neslučitelné s men-. Ale
snad m ožno tu p řijm o u ti p ra sta rý sice, ale
přece jen sek u n d árn í ab la u t v y b u d o vaný
n a základě oslabeného stu p n ě: m °n- < m 'nII m oin-, téhož d ru h u jako je od bred(v. břísťi, brod) litev. braidýti. (Zde však
litevský tv a r náhodou není, zanikl pod
tlak em hom onym a m a in ýti m ěniti, ta u sch e n ).
m inoha, ta k i hl.: předdospělostní stad iu m
mihule. Pol. minóg (dříve doloženo i najnóg,
ninóg), r. sch. b. minoga. — Ze stněm . niunouge (nyní N eunauge); m á za h lavou po
stran ách v řad ě jakési skvrny, jak o b y oka
(.,devět o k “ ).
m inouti, po-, m inulý, 1° nepřechodně
>o čase, m. se o penězích apod. = v y p o třeb o
vat! se, v y d a ti se) i přechodně: m. někoho,
p o 0 přejiti, vynech ati, o-po° t/v , pro° vinu =
nechat p řejiti bez povšim nutí, bez trestu ,
z 7PS, chod. vybinout se vyh n o u t! si navzájem ,
o vozech jedoucích p ro ti sobě, msl. om inút
(zlost ho o-la přešla). K to m u nové iter. msl.
(ze slc.) m íň a t (sa). 2° iter. m íjeli, mor. n ář.
m ija t; laš. omijač kom u = u h ý b ati; spis.
pomíjivý·, 3° stč. m inovali. — Všeslovanské:
stsl. mino m inoti i m inujq minovali, jinde
obdobně, jen slc. m in ú í a m íňat, pol. minqč
a mijač. Vše je od m ei·, příbuzno je tohko
lat. meáre choditi, pravidelně procházet!
jistou drahou, a střk y m r. m ynet jiti. U nás se
prim ární sloveso nezachovalo, tak že vývoj
není zřetelný; m ija ti nem usí b ý t od *mbjati,
ja k se tv rd í, ale přím o od m i·. V ýznam byl
původně setk ati se s někým , ale u Slovanů
se zúžil n a setk án í bez zastáv k y obou protichodců nebo bez rozeznání cíle.
m inuta (mor. též -t, slc. m inuta, též -út):
evropské slovo z lat. minuta- = zm enšená,
t. pars m inuta prim a, p rv n í m enší jed n o tk a
času, m enší díl hodiny. D ělení to provedeno
v staro v ěk u šedesátkovým systém em (jehož
sto p a je dosud ve franštině). D r u h á m enší
jed n o tk a, 1/60 m in u ty , je sekunda — vteřina.
m ír 1°, stč. i m ier; sté. m ířiti i m ieřiti
sm iřovati, nč. jen (u )sm ířiii -řovati (postv.
smír)·, m írný, sm írný, sm ířlivý, smírci, příméří (vl. = sta v p ři m íru, pol. przy-mierze
je spolek), slc. pom ěřit (sa). — Všeslovanské:
stsl. mir-b, pol. r. b. sch. sln. m ir, ukr. m yr,
slc. stp . mier, hl. dl. měr. V šude jsou i odvo
zeniny. P od o b y s e (ie) vzešly asi p o d vědo
m ým zm ětením s měr- (v. m íra). ■
— Toto
m ír, znam enající pokoj, klid, je příbuzno
s lit. rim stú rim ti a rým au rym óti b ý ti kliden.
U nás výchozí slovesa zanikla, krom ě toho
n astal přesm yk r-m > m-r.
m ír 2°: sv ět v stsl. r. sch. u k r.; v č. jen
vesmír. V ýznam se d á pochopit!, vyjdem e-li
z toho co bylo m ir do n ed áv n á u R usů. Viz
skvělý popis J a r. H rubého, L isty z ruské
vesnice 1907, 95: m ir je ta m shrom áždění
všech dospělých ob y v atelů vesnice. To se
konalo, kdykoli bylo tře b a u ro v n áv at!
rozepře (i soukrom é), znova děliti pů d u , ro z
vrhovat! daně, tre s ta ti provinilce (opilce,
zloděje, lenochy), u je d n áv ati se statk ářem
hrom adné práce a m zdu za ně. Mělo n ap ro s
to u a u to ritu , ta k že vyřizovalo věci bez p rů
ta h ů a s konečnou p latn o stí, všichni u p o
slechli jeho rozhodnutí. T ento archaický
ru sk ý s ta v lze p ro m ítn o u ti do staré doby
(podobně to m u bylo, ač ne zcela stejně,
v Ř ecku, u In d ů aj.). A protože míru se
ú častn í (bez nucení, z pouhého vědomí
0 společném zájm u) všichni dospělí muži
1 ženy, lze m ir ch áp at i jako obec, veške
renstvo (arci zprvu jen v „m ístním m ěřítku"),
společenství, svět (srov. nao p ak slc. svět lid, lidé). P ůvodní m ir s jo te d y sněm obeu.
Vzhledem k to m u lze děliti je n a mi + rv.
m i- bude sta rý kořen *mei- znamenající
vzájem ný sty k (v. zde m inouti) a zachovaný
v lat. med, m im us (úřední funkce m agistrála),
lot. m iju m ít m ěniti, sl. měna, s rozšířením
o t v město, lat. m utuus vzájem ný. (Jsou
v šak i jiné výklady.)
-mír -měr ve v lastn ích jm énech (Jaro-mír,
od to h o Jaro-meř) je asi příbuzno s germ.
-már (Valde-mar) a gal. máros, původu jinak
nejasného.
m íra, stč. mier a·, nád o b a měřice, odtud
měřicné za m letí; bezměrný, nadměrný. Odvo
zená slova: 1° m ěřiti, slc. merat; měřic -ctví;
postv. p rů ° roz° s° vý-měr, o d tu d průměrný
úměrný·, viz poměr·, úměra, výměra·, odměrka.
Mor. nepřim ířaja, slc. neprimeriavajúc se
klade, ab y se oslabilo následující^ srovnání
člověka se zvířetem (o tom Mch N Ř 30.142);
obdobně pol. nář. nie przymierzajqc Kuc
a lit. nelýginant t/v ; ale přím ěr je z ruštiny.
2° m ířiti, msl. zmiřat, postv. směr ( > směřovati), nam ířiti si, zam ířili někam , postv.
(od obrozenské doby) záměr. — Všeslo
vanské: slc. miera, stsl. luž. měra, b. mjara,
r. sln. mera, ukr. míra, sch. mjera, všude
jsou i slovesa. — U tvořeno příponou -ra
od *me, zachovaného pouze v árštině.
stind. m a-ti, m í-m á-ti m ěří. Od téhož kořene
v obou větvích je i slovo n-ové: sti. má-nan tr. a stč. měn, obé ‘m íra ’ *mě-no-. Měje v lastn ě z mea-; v jin ý ch v ětv ích byl kořen
zakončený jinou souhláskou: met-/med-.
m írný m sl.: pouhý (to pole je sám mírný
p ýř B = není n a to m poli nic než jen pýr).
V ýznam em se shoduje ta k dokonale s lat.
merus pouhý, sam ý, čirý, nesm íšený, že
nelze oddělit jedno od druhého, obě slova
jsou p rap říb u zn á (Mch ZfS 1.4.36). — U nás
v šak bylo ide. slovo p řetvořeno připojením
nové přípony; ie > í je v pořádku! Tedy
zdloužení e > ě( > ě > í), o něm § 1. f- υm .
(Jiné je m írný ‘pokojný, k lid n ý ’, od mír.)
m iřík: celer. Spolu s hl. m ěrik a pomoř.
meřok z něm . merrich (bavor. je merk.
m irk) = n y n í M erk. Pol. m irzyk je z češtiny.
m ísa; odvoz, m isník. Stsl. r. b. slc. poi.
m isa, uk r. mysa. — P řejato z vulg. lat. mšsa
( < klas. la t. mensa).
m isati stč.: slábnout!, tabescere. misavý,
ú b y tn ý , souchotinářský K t. — Pomoř.
mosac Lor 502. — M isa ti je nejspíše s-ové
intensivum od m íjeli (srov. č. pom inouti =
zm izeti, z tra titi se); v lastně z *mij-sati;
s bylo původně po j , p roto se nezm ěnilo v ch;
stejn ý úkaz u č. hnjsati a stsl. -smisati se
smáti se). (Jin ak M enšík ČMF 4.396.) —
(Jiné je hl. misac -oivač, -nyč ch y b iti se,
minouti se s něčím ; podle B ielfeldta 197 je
z něm. m issen verfehlen; to p la tí též o pomoř. mdsac fehlen Lrz.)
mísiti, stč. miesiťi; zast. vy- (ovce): p a stý ř
vyloučil podle značek ze s tá d a po n á v ra tu
z pastvy ovce m ajitelů m ; mísidlo·, směs
(> vesměs); stč. směsice, nč. směska, msl.
smíšanina — směs ovsa, vikve a h rach u ;
míšenec; iter. stč. miešěti, msl. m ísat, jč.
míšet, dále vy-měšovati, postv. výměšek; roz
míška; val. m íša n ík člen skupiny m ajitelů
ovcí, chovaných přes léto společně n a salaši.
— K m ie-siti p řitv o řen o bylo m echanicky
stč. mie-chati, ně. míchali novou p říponou ch;
odtud měchačka; podobně r. n ář. mechát,
po-mecha překážka. — M ís iti je všeslovanské:
stsl. měšo rňěsiti, slc. m iesit a miechat,
r. mešit a mešáť, uk r. m isyty a m išaty atd .
Kořen je mei/c-, popř. mety-, ř. μίγνϋμι,
μείξω. P rim árn í sloveso bylo bezpochyby
athematické, nezachovalo se; litev štin a m á
rodinu s ab lau tem : m y stu m ísti zm ásti se,
miešiú m iěšti a m aišaú m aišýti m ísiti, lot.
jen maisit. N aše m ísiti je fak titiv u m (oi
v kořeni > ě, tříd a n a -iti), znam ená činiti,
aby něco bylo pom íšeno. Jin d e je sloveso
s příponou -s k -: la t. misceó, ir. mescaim,
sthn. miscan.
místo, stč. slc. miesto; m ístní, ne-m ístný.
Pomístní jm éna, n ázv y polních a lesních
tratí atp., dříve se říkalo pom ístná jm .
(takto vytvořil te n term ín H erm enegild
Jireček 1860. „B yl to p ro tik lad k m ístním
jménům, označujícím lidská b y d liště1*; Šmilauer ZMK 2.119). Od w město odvozeno utnístiti, srov. r. v-mestíi; laš. poměstat se
Malý; stč. sm iestiti se (Milion), u Boskovic
dosud sm istit se Svěrák, msl. zm ístit sa,
slc. zmestit sa, (srv. pom oř. zmescdc sq,
unterkommen), m or. směstný, zmestný, slc. nezmestný, od m ístn ý je č. v-městnati (s)městnati ( > postv. stč. nč. městka křečová žíla),
za-městnati (pův. koho kde = d á ti m u m ísto),
mor. poměsnat sa; kdo je na m ístí někoho,
je náměstek, zástupce; obdobně náměstka
zájmeno; ze spojení na místo něčeho vzešla
nevlastní předložka lid. na místo, spis. místo.
Stč. na miesto = docela, řád n ě, s tím souvisí
vč. na místě, slc. na mieste, n ap ř. chlap
na m. řádný, opravdový, vč. je na plače =
uzdraven. — Totéž slovo, ale s k rá tk o u
kvantitou, je město; původně bylo asi spojení
„trhové m ěsto“ ( = m ísto pro trh ), p ak
„trhové*1bylo vynecháváno. Podobně u N ěm
ců Flecken ‘m ěstys’ je = M arktflecken. N á
městí z na městě (říkalo se kdysi a dosud
v nářečích na městě, na vsi, na dědině = na
náměstí, na návsi), předměstí pů v . dom ky
před vlastním m ěstem , p řed m ěstským i
hradbami; totéž jepodm ěstí Sm 233. P odobný
vývoj „místo > m ěsto" byl u G erm ánů:
dán. šv. hol. stád, něm. Stadt bylo původně
„m ísto " , rozum í se rovněž trh o v é. Z vláštní
je nč. m ěstys: stč. -ys a -is, zprvu neskloňováno (v městis M nichovicích). P oněvadž d o
loženo až z doby pozdější, m ožno snad m íti
za to , že v něm vězí zdrobnělé *m ěsťce;
všechny G ebauerovy doklady m im o jeden
m ají za městys, -is v lastn í jm éno, ta k i Sm 162:
zdá se ted y , že *městíce bylo zredukováno
v m ístíc: c m á ještě jihom or. m a s k. městic
‘m enší m ěsto’ (v Týnci u B řeclavě zjistil
F . Svěrák) (pak -st-c = st-ts disim ilací >
8t-s), městis, jež se konečně přestalo sklo
ň o v at, podobně jako slc. p a n i v titu lech
(s pa n i Novákovou m ísto s paňou N .) Mch
N Ř 32.74. Stč. měšěěnín, plur. měšěané,
o d tu d nč. měšťan; peior. měšťák; pohlovské
měšťanosta = sta ro sta m ěsta. — Z ajím avý je
gen. m ísta ( — po u h ý „ a b la tiv " , znám .
„z m ě sta " ) ve v ý zn am u „jak o žto dárek
přinesený z m ě sta " , ja k ý nosili ti, kdo šli
do m ěsta n a koupi, svým lidem , k te ří
zůstali dom a, zvláště dětem : h an . jedno
[uzenku] snim a te ostatní vezmo dom, města
K řen 2.72; srov. vč. a han . p o u ti (rozdal
stařeček všem „pouti“ ib. 306). — Obě slova
z p ů v . *město > stč. miesto: d vojí k v a n tity ,
objevující se ve sklonění, užil jazyk k úplném u
zdvojení slova s rozlišením význam ů. D říve
se mělo obecně za to , že se ta k stalo n a p o
dobením něm ecké dvojice Státte ‘m ísto ’ //
Stadt ‘m ěsto’; n y n í tu to dom něnku s ú sp ě
chem popírá, s podrobným v ý kladem o vzniku
a vý v o ji m ěst u Slovanů, J . Bělič P F
18.2.17-27. V šeslovanské: stsl. město, slc.
město a miesto, a td .; rozdvojení je jen v češ
tin ě a v slovenštině. V ýznam ‘m ěsto ’ též
v luž. pol. sch. — P ů v o d nejasn ý ; vhodné
spojení b y bylo s lot. m ist byd leti, av.
mi&náHi bydlí, dlí, zdržuje se někde, maědanom bydliště, dům ; ale- v ad í m u intonace
(sch. mjésto, r. město) předpokládající v prvé
slabice p ů vodní d élk u ; že by ta intonace byla
analogická, nelze zatím tv rd iti (není vzoru
pro ni).
m istr: stč. též jednoslabičné m istr a m istr,
fem. stč. mistra, m ist(e)rni -řni, m istryni -Hni
-řině, misterkyně; nč. jen mistryně; mist(e)rn ý, nč. jen m istrný, mistrovský; stč. nč. m istro
vat. — Spolu s pol. m istrz a hluž. m istr z lat.
magister, s redukcí v 1. slabice vzniklou
zkracováním , obvyklým v titu lech : m. bylo
a je častý m titu lem . Ale lid. m ajstr bohoslovec je sam o statn é zkrácení z magister. slc.
majster, dodnes titu l každého řem eslníka,
i když není m istrem (např. zedníka), je
z něm . M eister. U jiných Slovanů jsou form y
prošlé skrz ř. μάγιστρος, μαίστωρ nebo it.
ma(e)stro.
m iškovati: v y řezáv ati zv ířata, k astro v at);
m iškář. — slc. miškovat. — Od m iška v y ře
zaná svině (dosud m or.), posm ěšného p řen e
sení a redukce slova m niška jep tišk a (viz
mnich), srov. slc. m n išit k a stro v a t!. T ak i pol.
m (n)iszka, m (n)iszyč, m išk(ow)ač, m iškarz,
m isarz, m isarek, miszek; z pol. je u kr. myškar,
m yškuvaty.
m iškula(n)ce, m išpulancí: směs; nesnáz;
vm . m iškulant u F re n š tá tu . — slc. m iškulancie (-šp-) sm íšenina, p o d řad n é jídlo; z á
p le tk y , spory. Pol. miskolancja a miszkulancja směs. — Z it. mescolanza směs, což
p a tří konec konců k la t. miscěre m íchati.
mišpule, dříve nyšpule, .slc. spis. m išpula,
n ář. nyšpula, nešpula. P ram en em staršího
tv a ru je ital. nespola, la t.n e sp ilu s m espilus.
Od P resla m-. Šm ilauer N Ř 26.218. Už v stč.
bylo m- i n- (mišpile, m išpule, nyšpule Gb,
podobně sth n . mespila i n°, střh n . m ispel
mespel nespel, n y n í M ispel. V ýchodiskem
slova bylo ř. μέσπιλον. V ážný N Ř 41.276.
m íti m ám , stč. jm ie ti jm á m . Z ákladní
význam ‘držeti p ři sobě jako v la stn ic tv í’
v y p lý v á z příb u zn o sti ke jm outi; m íti tu
v y ja d řu je výsledný s ta v po jetí, vzetí n ě
čeho, p a k arci i pouhé v lastn ěn í bez p ře d
chozího vzetí. V ztah ke jm o u ti (jím a ti) lze
v y c ítit z tu m áš! = na, vezm i, co vás nemá! =
nejím á (t. zb y tečn ý strach , om yl apod.),
m íti někoho k něčemu = vésti, n u titi; p ř í
měti, slc. prim át, m íti se k práci apod. (srov.
lit. darbo im ti-s t/v a u jm outi se práce), dále
složeniny um ěti se = z ab ra ti se, vkrástd se
apod. (uměl se m i do hráchu na lusky Čel.;
•Tg m ylně s. um yti). U prostého ‘v lastn iti,
h a b e re ’ se n ěk teré o b ra ty vyloží elipsou:
m ám [potřebu, povinnost] koupiti, o d tu d
m íti = debere, sollen. Od ‘d ržeti’ je kro k
k ‘p o k lá d ati z a ’, srov. něm . halten fu r , fr.
tenir p o u r: m a jí m ne za spravedlivého, m íti
da to, ž e . . . . B lízkostí k jím a ti se v y sv ětlí
i to , že stč. rá d a p řip o ju je sobe apod.:
M argareta sobě dosti let mějieše; sladovníci ten
obyčej v sobě jm a jí; ji n í zlý domysl do sébe
jm ějiech u ; král ciesařovu sestru za sebú mějieše
= za m anželku (srov. pojm outi — v žiti za
chot), dále v azb o u v + akus. (kde nč. je
v + lok.): m ieti koho v nenávist, v mrzkost
( = v ošklivosti), v Čest, u p otupu. Nč. m íti se
dobře (dokon. pom ěti se), zle m á předchůdce
v stč. m . sě ja k ke komu, v čem, podlé čeho:
ka k sě měl v tom boji — držel, choval, vedl si,
kterak sě máme k bohu mieti·, dobře sě m á v mod
lení zboř svaty·, tak tiše a tak nravitě sějmějieše;
ctně sě má. V stč. bylo běžné i pas.: muož-li
jm ien o býti hedbábie = je-li m ožno m íti; nč.
je n arch. jm ín býti = b ý ti p o k lád án za.
L aš. nim a ho = není ho, to n im a vyká — to
n en í vika, srov. pol. niem a, b. sch. im a, stsl.
imat-b, u k r. nemá a pod. jinde (B erneker
1.425), n ap ř. fr. il y a z la t. neosobného
hábet, to tiž [člověk] m á = lidé m ají. — Psl.
jb m a m b inf. jum ěti, je zastoupeno všude
(slc. m ám , m a t atd .) krom ě ru štin y (r. je
im eju, stsl. též imějg, což je sekundárně
přitvořeno k iměti). Stsl. časo v án í je im am b
im aši imat-b imam-b imate imqt-b. Základ
bm je tý ž co ve jm outi. In f. *bmě-ti (j je
hiátové) m á km en n a -ě-, což u sloves toho
vý zn am u je i jinde: lat. habě-re, lit. ture-ti.
Ale bma-mb je zcela ojedinělé. J e to á-kmen
toho d ru h u jako lat. occupá-re pro ti capere,
te d y resu ltativ u m n a -á- s oslabením v ko
řeni. Jbm a-m b je ath em atick é; lat. slovesa
n a -are m ají présens od pův o d u rovněž
ath em atick ý (jak svědčí h etitštin a), occupd-s
(nikoli -á-je-sl); j bma-mb se s tím shoduje do
konale. A th em atick á flexe se tu zachovala,
n a rozdíl od ty p u mětajo mětati apod. proto,
že jbm a-m b bylo, stejně jako damb věmb
jesm b děmb, v hovoru n ad m íru časté. Tedy
jbm a-m b je z ide. im á-m i, 3. sg. z im á-ti atd.,
jbm qtb z im á-nti, jen 2. sg. -ši je analogické.
O dvozeniny: jm ěn í, stsl. im ěnbje a td ., vlastně
po d st. jm éno slovesné, ale s významem
h m o tn ý m ; to též a b stra k tu m je nč. vulg.
m á n í: co j e k m ání, germ anism us za zu haben.
M ajetný, pol. m ajqtny od sekundárního
jo-ového km ene p a rt. praes. majqt-. Odtud
je
majetek; nově m ajitel (kdysi káral je
už Č elakovský, ale proniklo; E rtl N Ř 11.73).
m itiťuk: hlu p ák , P p z; též u H olečka, v.NŘ
8.94 a P S : n e p a trn ý člověk apod. — N ejas
né; snad je to to žn é se slc. tutm uk t/v , slovem
ty p ick y expresivním . Srov. dále v Ppz seretuk
kom u je nanic z ú n avy.
m itražit: horň. z- čas p ro m ařiti, Vsl. mitrežic zaháleti. Z pol. mitrqžyč m ařiti čas,
lo udati se, v áh ati, m. si§ n am á h a ti se.
m itvy val.: stříd av ě (klásti něco: jedno tak,
d ruhé naopak), mítvavo stříd av ě, různem,
zm. m ikm am o m itm am o sem ta m (snopy na
poli po bouři leží m .; vousy jsou m . — jeden
sem, d ru h ý tam ), m itvem (mí-) napříč, šik
m o, m ítvat sa v knize, listo v ati. — Sem patří
slc. m ítorit u v ád ěti ve zm atek, m íchati, mitor
zm atek, směs, m itúchat m ásti, plésti. Pol.
n ář. m itus, -š stříd av ě, různem (o věcech
srovnaných vedle sebe stříd av ě tlustým
a te n k ý m koncem , n ap ř. o snopech), mitwaé
u v ád ěti ve zm atek ; obdobně u k r. mýtus'
m ytm a, r. n ář. m itu sit p o šilh áv ati, stsl.
m itě stříd av ě, b. nam ito n ap říč, sch. usumit
stříd av ě. — Zdá se, že východiskem bylo
adj. *m itvb, od něho je adv. *mitvo a *mitvě
> m itě a dále sloveso m itvati. S novou expresivní příponou ch *mitv(o)chati dalo mituchati, k to m u asi přitv o řen o zp ětn ě strus.
m itušati a m itusiti, od to h o to je p a k adv.
m itusb. M itvb odpovídá v příp o n ách la tin
ském u m utuus t/v , ale s rozdílem vjuv (srov.
j / i j slov. méďa z *med-j-a p ro ti la t. med-ius).
K o řen je mei-, v měna, stin d . m ayatě mění,
lot. m iju m ít m ěniti. T en to kořen b y l záhy
rozšířen o t(h), lot. m ituot, la t. mútáre, gót.
m aidjan vym ěňovati, stříd a ti, stin d . mitháti
a m lthati stříd á se; příponové u(v) v ind.
rnithu apod. obráceně, av. m iůw a- sdružený
v p ár, la t. m utuus stříd av ý , vzájem ný.
míza: stč. miezha m iezka > m ieska, m or.
mizga. Vedle to h o s l : mleza PS, p odkrk.
mlíza K o tík , m or. mlízga m lizka, strom m íždí
SvK. „M íza“ znam enalo nejen šťávu rostlin,
ale i m ěkké a vlh k é v n itřn í části, n ap ř.
(rus.) řep y ; pol. stluc na miazgg sm rtelně
zbiti, tj. rozbiti „ n a k aši“ . A poněvadž šťáva
jistých ro stlin je je d o v a tá (srov. la t. virus
šťáva rostlin, jed zv ířat, jed vůbec), p a tří
sem i stč. omiežditi o trá v iti (N Ř 19.165),
i oměj, a dále sn ad m iežditi očarovávati,
klamati kouzly. J in á vý zn am o v á v ětev je
sch. mezg(r)ati d o stáv at! m ízu (o rostlinách).
Zdá se, že l je p ro sté zesílení podle § 9. —
Všeslovanské: slc. pol. miazga, hl. m íza,
dl. mézga, sln. sch. mezga, r. mezgá, u k r.
mizka, b. mázgá. — P sl. mézgá; příbuzné je
střhn. meisch, n y n í M aisch rm u t, angl. mash
rozm ačkávati, ro zb íjeti „ n a k a ši“ . D alší
příbuzenstvo je pochybné. Zdá se, že p rv o tn í
je sloveso, m ěskati > mězgati oálabením
výslovnosti, a že mézga je postverbální.
mízat se chod.: m azliti se, m izn a ; jč. (pře)mízat se; k rk . přem ízat se m lu v iti m azlivě,
šišlavě N Ř 5.101, val. oskomízat se d ělati
okolky s čím, laš. lich o titi se. — slc. m izlavý,
myzlivý leh tiv ý (o zvířatech), pol. (p rzy)mizg lísání, umizgač si§ lísati se k někom u,
ukr. m yzatysja t/v . — Psl. asi mizgati s§,
příbuzné se střh n . smeichen (nyní schmeicheln)
lichotiti se, nor. n ář. sm eikja h lad iti, m azliti
se, lísati se; základ asi *smig-; u n ás s p ře
sunuto, mizg; v češtině g vypadlo.
mizerie; stč. mizera a misera: b íd a; nč.
(obdobně pol. r. ukr.) odvoz, m izerný m or. =
hubený, od toho mizera d areb ák (srov. darebný > dareba). — slc. mizéria, m izerný,
mizerák. — Z ákladní slovo přišlo skrze školy
přímo z lat. m iseria bída.
mizeti; stč. -éti i -ati; dosud k lad sk ý
zmizat se Jech 402; podivné je han . znezet (se)
zmizet K pU ; zm. u Třebíče z-mizvat. —·
slc. m iznúí m izeti. — N áleží k rodině slova
míhati; z význam u ‘k m ita ti se’ = „rychle se
zjeviti a zase zm izeti” se vydělila ta to
poslední část; původně m . značilo zajisté
jen zmizení rychlé, náhlé.
mizina, p řijití n a m ., přivésti koho n a m i
zinu, stč. slc. Asi ze stč. mizera bída, nikoli
od mizeti.
mladý, odvoz, již stč. m ladičký -ichný -istvý,
nč. dále -oučký -ounký -inký; mladé = p o to m
stvo· (o tom Z u b atý N Ř 13.56), mládě -átko
■enec, stč. též -enek; m ladík -ice; stč. mládec,
mladček, ale nč, mládec je za r. molodec;
mládež; mladšinka od k o m p arativ u ; mlaďoch;
mladost, mládí, stč. mlád; m lází m lad ý les,
mládza > mláza o tav a, m or. omlád roční
větev, vm. úm lad m ladé obilí, vyrostlé n a
strništi po žních (Hzl rk p ); mládnouti, omla
dili (mor. o. se oteliti se, vl. d o stat! m ladé;
sem i zast. omladnice rodička, dosud v ho
rečka o-ic); omladina z jihosl. (ač je i laš. o. =
m lad ý les). Sem p a tří i h an . m ladili se
vy jasň o v at! se (K olkop), pů v o d asi o m la
dém měsíci (srov. ukr. molodyk, sch. m ladina,
sln. m laj nový měsíc; opak byl'vetech měsíc,
viz vetchý). — V šeslovanské: stsl. mlad-b,
slc. mladý, pol. hl. dl. m lody, u k r. molodyj,
r. mólod, sln. sch. b. mlád, všude m nožství
odvozenin. — Psl. molda,; původně zn am e
nalo nikoli ‘m ladý v ěk em ’ (pro to bylo
juna,), n ýbrž ‘jem ný, m ěk k ý ’, opak toho,
co původně bylo staro,, nikoli opak pojm u
„v e tc h ý " . B ylo p roto vhodné k u tv o řen í
obecného jm éna pro „m lád ě1), tj. b y to st
tě la jem ného, m ěkkého. N áleží k stind. mrdúm ěkký, lat. mollis (z *m’dv-i-s), ir. meldaoh
t/v . A dj. *mldú-s bylo u n ás zm ěněno
v *moldo-s asi vlivem slova *jounos > juna,
blízkého význam em .
m láka: louže, kaluž (jako pom ístní jm éno
též M laka), od stč., dosud zvláště jč. msl. slc.
Sem p a tří i jč. mlačina lesní palouk, p rázdné
tra v n a té m ísto v lese N Ř 16.90. — Psl. m laka
(zastoupeno všude v y jm a r. luž.), příbuzno
je lot. plácis bažina (c z *k), zám ěna retn ý c h
p\m . — Mor. redukováno v láká lača lák
lákanec lách — kaluž. Viz i tratoliště. O všem
podrobně M ch N Ř 29.10.
m lam otati v stč. vz- K a t., asi: zablábolit!.
R . molomón žvanil (disimilace l-l > l-n).
P říbuzno je lit. m afm alas žvanil, m luvka.
V češtině z to h o dalším vývojem vzešlo
bláboliti (viz).
m laskati a mlaštěti, stč. mlaščěti, m or.
mlašěet, slc. mlazgaí mliaskat. — M laskati je
zastoupeno i v slc. m laskat m liaskat, mlazgat
mliazgat, dále v pol. hl. dl. sln. sch. B ulh. je
m ljask-, sch. ny n í též mljesk-. — Základ
mlas- je zvukom alebný. J e i v staroirském
mlas, kym r. a novoir. blas, b ret. blaž chuť,
středoir. so-mblas ch u tn ý , do-mblas n ech u tn ý
(b se tu všude objevilo jako výsledek zm ěny
m l > mbl, p ak m zmizelo), a dále v lit.
plakšeti m lask ati („schm atzen schnalzen”
Fraenkel) z *plas-sk-ěti, ovšem je tře b a
u z n a ti zám ěnu retn ic m \p. Z árukou toho
spojení je něm . význam ová p aralela (s jin ým
kořenem ) schmatzen m laskati, odvozenina ze
střh n . smacken (nyní schmecken) c h u tn a ti.
M laskání se te d y v y stih u je jakožto p rů v o d n í
úkaz p ři jídle u n ěk terý ch lidí, jestliže jim
jídlo velice ch u tn á, jestliže je c h u tn ají
(ochutnávají) s potěšením . Slované od mlas
u tv o řili sloveso příponovým k jako ach-kati,
c-káti ap. (Rus. Ijáskat m lask ati vzniklo asi
z trá to u m; t u zavinilo slovo Ijáskat c v a k a ti
zuby, což je sk-ové intensivum k Ijápat
klepati.) Mch ZfcPh 28.71; n a k eltsk á slova
uk ázal již dříve Rozw adow ski. Srv. rým ové
jč. tlaskati t/v J jč ř 51, laš. tlašcet Malý.
m lat: s ta rá válečná zbraň podobná k ladivu
SSJC. Odvozeného slovesa m látiti se zá h y
užilo pro v y bíjení zrn z klasů, i když se to
dálo jin ý m nástro jem (cepem): te n se zve
(M. Pavlovic Z bF L 2.32) sch. mlátilo mlatac
mlutač mlat. V 6. jsou od slovesa odvozeniny:
s -ové intensivum , mlácnouti: m lá d K o udelák
29; dále mlatec ( > m or. mlac z nepřím ých
p ádů), dále stč. m latna mlatnicě mlatebna
(> msl. mlatevňa, mlatoveň), m or. mlatisko
hum no ( = m ísto, kde se m látí), ně. mlátící,
mlátička, konečně, když mlat kladivo v lidu
vym izelo, je za ty to názvy h u m n a pouhé
zkrácené nč. mlat. Post·v. výmlat. — Podobně
je slc. mlat těžké a velké kladivo; m ísto ve
stodole, kde se m látí; m látit, mlatec, mlatba,
mlátací, mlátačká. — Stsl. m látí,, pol. mlot,
sln. sch. b. mlat, r. u k r. mólot. Psl. *moltv,
jistě příbuzné s lat. m art-ulus ( > fr. marteau)
t/v . — Z áklady *molt- a mart- je možno
sp o jit se základem mat-, k te rý je v motyka·,
znam enal tlučení, ro ztloukání něčeho; Ijr je
p a trn ě zesilovací vložka, § 10. O statn ě je
m ožno p o čítat jen s l: lat. r je snad výsledek
disim ilace p ro ti příponovém u 1. (S mel‘m líti’ to to molt- nesouvisí, ač se stále tv rd í
opak.)
m láto; slupky z vyvařeného sladu. —
slc. mláto, pol. mloto, sln. mláto, sch. mlata,
ukr. molot. — P sl. *molto; shoduje se s germ.
malta- n tr. t/v (něm. M alz). O byčejně se naše
slovo m á za p ře ja té z germ án štin y (proti to
m u B erneker, B rúckner, K iparsky). Stprus.
p iu a -m a lta n je ze slovanštiny.
m lazgavý vm .: lepkavý, m azlavý, mlazgačka bláto. slc. mlazgavý, m lia(d)zgavý.
— Asi od mazgat, expresivní v a ria n ty slova
mazati; l je m ožná pouhé zesílení, § 9.
m lčeti, stč. -čti, -ělivý, adv. mlčěéky; nč.
um lknouti, zamlklý·, mlče(n)livý, mlčoch, —
V šeslovanské: stsl. m ltč a ti, slc. mlčat, pol.
milczec, r. mólčái, sch. mučati. — Psl. mlčati.
Sloveso stav o v é n a -čti (srov. v to m lit.
tyleti, la t. silěre, tacěre t/v ); rý m u je se te d y
s opositem kričati. Slovo málo jasné. H ledím e-li však ke skupině tich i, — tiši ti — těšiti,
m ožno nalézti — za předpokladu, že u Slo
v a n ů význam o v ý vývoj již pokročil — v ý
znam ovou paralelu v la t. mulceó 1° jem ně
hlad iti, 2° a) uklidňovat!, m írniti, chlácho
lit!, b) těšiti. V ýznam 2a b y byl v u-m lčiti
(je stsl. u m ltč iti u k ro titi), srov. u tišiti n ě
koho; k to m u v ý zn am u p řitvořeno ,,b ý ti
utišen ý , tic h ý ", stavové mlčati. Ja k o je spo
jení mezi tic h t a těšiti, tišiti, ta k k m lk- 10
tišiti 2° tě šiti (v lat.!) m ohlo u nás zpětným
p o stu p em p řib ý ti to , co onde je ad jek tiv n í
tich-b, to tiž zde sloveso mlčati. L at. mulcje též z *mlk-. Jed in ě b y se musilo přip u stit!,
že naše m lk- je v elárn í v a ria n ta p ro ti mVl-,
je-li příbuzno i stind. mréáti d o tý k á se; ale
to m u nic nebrání.
m léko. O dvoz.: mléč, lid. m líči apod.,
ro stlin a m ající h o jn o st bílé n. žluté šťávy;
mléčnice, mléč h a ltý ř na m léko; stč. mléčivo,
m or. mléčnica jisté dětské nem oci (mylně
lid. moučnice)·, nč. m líčí ry b , stč. mléčník
ry b a sam ec; mlíčen plátno na cezení mléka
(někde už jen přenes. = kus košile čouhající
dětem vzadu z rozparku P t-R zr, viz cedidlo). — Všeslov.: stsl. mlčko, r. molokó, slc.
mlieko atd . Psl. mělko; m á blízké útv ary jen
v germ. (něm. M ilch atd .). Vzhledem k tomu.
že Slované i G erm áni odedávna sousedili, lze
v to m to p říp ad ě p řijm o u t! domněnku, že
mělko je p řejato z germ. mel-(u)k- fena.
(u nás n tr. asi podle mlezivo^.). Z toho nelze
so u d it n a nějakou porobu (jak činil Peisker).
ale n a p řije tí nového jídla. Slované požívali
m léčných p ro d u k tů zp rv u asi jen kyselých:
snad se od G erm ánů, skrze zajatce apod.,
naučili v ážit! si m léka „sladkého" a tehdy
p řijali i cizí jeho název m ísto domácího (jenž
byl asi obdobný jako lit. píenas). (Není však
z lat. melca, což bylo jakési projím avé jídlo
z kyselého m léka s m edem , olejem a solí;
název te n podle J a n k a G lo tta 2.41n. je asi
z osko-um berštiny.) Podle Jak o b so n a SlWord
11.613 je tře b a k (neznělé!) p ro ti z v příbuz
ném mlezivo vyložit pom ocí ta b u (to prý
často působí zm ěny v slovech pro mléko).
mlezivo: p rv n í m léko po otelení; stč. zpra
vidla a dosud jč. mleziva fem .: han. mlzevc
těsně přichýleno k mlzati i stu p n ěm kořene.—
slc. u K ukučina mlezivo, jin ak mledzivo SSJ;
dz m ísto z je p rý jako v modzog p ro ti č. mozek
(J. M ihál S ít 25.104). Pol. m lodziwo s rovněž
n enáležitým dz, u kr. molózyvo, r. molózivo,
sln. mlezivo i -a. — Psl. *melzivo od slovesa,
k teré m ám e v m lzati sáti. Mlezivo bylo vždy
dobře odlišováno od v lastního m léka; Ruso
v é pokládali mlezivo za m agicky nečisté (Ze
lenin).
m lhu; stč. laš. chod. mhla, jč. hmla; přesm yky u snadněny tím , že mhla bylo jedno
slabičné, tak o v é bylo i mlha (odtud vč.
mha\); odvozeniny m hlít i, mlholiti, nověji
spis. (za)mlžiti; m lžina, mlhovina; stč. mehlný
rnhelný, nově mlhavý. — Stsl. mvgla, slc.
hmla, pol. mgla, hl. ukr. mhla, dl. mla,
r. mgla, sln. megla, sch. magla, b. magla. —
Psl. mvgla se shoduje s lit. miglá, lot. migla,
ř. ό-μί/λη; jeho mvg- < *migh- (přípona -la
jako v synonym u lat. nebula, něm . Nebel)
souhlasí se stind. kořenným jm énem míhfem. déšť, m lha, dále s arm . měg, gen. migi
m lha. Od mvg- přím o je č. m žili, pol. mžycr
u kr. m žity, r. m žít. P ln ý stu p eň oi v stind..
měgha- m. m rak. Viz i mrholili.
m líti, melu 1°, iter. o- pře- vy-m ílati; mléč,
m or. melec, je i nenáležité mlec gen. melce, asi
podle švec; m or. nám elný, z čeho se hodně
nam ele (odtud námel, viz), jvč. námnělný
obilí, k teré se pěkně mele; m or. slc. omelina;
horň. melence; č. melivo; vm . melou m lýn, -ov
podle žernov; přeneseně podemlíti- -břeh, vý-mol, zmola (i žmola PS) rokle v y m letá p ří
valem vod. D alší přenesené v ý znam y: msl.
(ze slc.) omálat v h u b ě = ž v ý k ati s nechutí;
č. m líti hubou = žvanit! ( > m or. melihuba^
č. melhuba); jč. melák K rš, slez. chmelak —
kdo mele hubou Yaš, m líti se = b iti se, již
stč. nam liti někom u, postv. stč. mele, nč.
(> slc.) mela, vulg. semlít se s ta ti se; m or.
zima mé zemlela roztřásla. — Všeslovanské:,
stel. melo mleti, slc. melie mliet, pol. mielg
mléč, hl. mjelu mléč, r. m elju molóí, sch.
májem mljeti atd . Psl. melo melti. P ů v o d n ě =
roztírati obilí n a m ouku ručně, m enším k a
menem na spodním v ětším kam eni; bylo to
nepravidelné tlučení a třen í, o d tu d pochopím e
„nabiti někom u“ přenesení to jistě staro*
bylé. Další stu p eň bylo m letí dvěm a žernovy
stejně širokým i, kru h o v ý m pohybem ; koneč
ně m lýny k am en n é v y tlačen y válcovým i.
Lit. málu málti, lot. m álu malt, lat. molo -ere,
sthn. malan, ir. m elim t/v , ř. μύλλω, arm . m a
lém drtiti. S tup ň o v ý rozdíl e/o/° d á v á tu šiti,
že původní sloveso bylo ath em atick é, jiné
st°py po něm však už není.
mlíti 2° v mele mne to J g = m rzí, tru d í.
(Toto m. nelze sp o jit s m . 1°, neboť m. 1°
znamenalo jisto u technickou činnost v y
značenou třením , tlučením , klepáním .) —
Příbuzno je ř. μέλει μοι t/v , vlastn ě: leží m i
na srdci apod. D okonalá shoda tv a rů a v ý
znamů! Mch SbDečev 51.
míknúř v a l.: trn o u ti, m rtv ě ti (o údech těla)
B; slc. m íkviet se trv á v a t v tich o sti, n e
hybnosti, m íkvy 1° p rázd n ý , slabý (o klasu,
o zrnu), 2° tich ý , nehlučný (člověk). —
Původní význam je zajisté valašský. P ř í
buzno je p a k lit. nu -sm ilkti t/ v (erstarren,
gefuhllos w erden, einschlafen; o údech těla!).
slc. význam m á p aralelu v lit. i-si-sm elkti
Hgalve \kyriom s m intim s) D abŽ = n asad iti si
do hlavy těžké m yšlenky), jež p a tří do téže
rodiny. K m íkvy je p a k blízko lit. smelkti
hlupiti, p otlačovati rů s t (rostlin ap.).
mino i mluno, m ylně i -a: elektřina;
ml(u)nný. „V ytvo řil je P resl n a základě
padělané glosy v M ater verb o ru m ; bylo
v odborném jazyce (m á je ještě K odym
1864), ale vlivem Šafaříkovy term inologie
1853, která je nepřijala, vym izelo.“ (Šm.).
Minový m á ještě Ozef K alda. slc. bylo mluno
u některých starších spisovatelů, viz SSJ. —
Stel. ml-bnii blesk, r. m ólnija, n ář. m oloríjá
aj., sln. m u n iti tř p y titi se, s. m únja, b.
malnija. — Psl. asi *m olneji i m iln ě ji, je
příbuzno s prus. mealde blesk, stsev. m jgllnir
Thorův m lat (tj. blesk). Slovo jin ak tem n é;
je možné, že je „p raev ro p sk é“ .
mlok: do češtiny uvedeno Preslem z něm.
Molch; přesm yk ol > lo jako v mrož < r.
moři, sled < r. selď. D říve zván i salamandr
(věd. jméno, z řečtiny), ohniiil (to založeno
na středověkém jistém p o d v rh u „listu kněze
Jana“, že jacísi červi, zvaní Salam andra,
mohou žiti jenom v ohni) u nás asi v letech
1771—1823. O to m podrobně Šm ilauer O K P
2.11.4. Něm. je i Mdlete.
mlovina, za J g a dosud jč. hrázka na oplo
cení pole; též mlov gen. mlovi fem. Jg . J e
to to žn é s vlov, vlovina der stark e Z aunast
D -Jg . — Vše nejasné.
m lsati, stč. -ěti a -iti, dosud h an . pro
m íšení = prom lsání a přechodné m or. m ísit
n am lsáv ati; stč. m ls m lsný člověk; ale nč.
m ls je postverbale, pa-mls-ek; m lsný, mlsout ·,
nově s-mlsnouti si; m or. m lspunda J g asi
z mlso-pusa s novou hanlivou příponou -nda,
han . mlsponda B. — U jin ý ch Slovanů n en í
bezpečně doloženo. J e jen p d . pom loski —
pam lsky. — Psl. m ú sa ti je s-ové in te n siv u m .
P říb u zn é je lit. sm iláuti a sm ilineti m lsati.
Začáteční s- odpadlo disim ilací p ro ti s přípo novém u. Mch S P F F B U 1.85.
m luviti; iter. m or. mlouvat, spis. jen s p ře d
ponam i; postv. mluva, m or. též m luv, do° ná°
o° p o °p ro ° p ř í 0 roz° ú ° vý-m luva, ale s délkou
s-mlouva (neslabičná p řed p o n a zde!); stč. n á
m luva = p říp rav n é jed n án í k sm louvě, ú m lu
v a o vojen, přím ěří; nč. jen -y předběžné je d
n án í p řed sv atb o u , o d tu d nově n a m lu vili si
dívku. M lu vn ý, ne-mluvně; o d obrozenské
doby je mluvnice, -cký. — V slc. bylo, asi
z češtiny, ny n í zastaralé, m luva a m luvnica
S SJ. — Stsl. ml-bviti b o u řiti se, povykov ati, m W va povyk, hluk; pol. m ów ič m luviti,
m ow a řeč z u kr. móvyty, móva (l vypadlo p ři
rychlé řeči, srov. redukci č. poudat < povída
li); r. m dlvit (postv. molvá, zříd k a molv’); h l.
molvic, dl. -iš, bulh. m álvja t/v . — Z ákladní
v ý zn am je ‘m lu v iti’, i když je v stsl. zesílen.
Psl. m tlv iti. P říb u zn é je stin d . braviti m luví,
řík á ( < *mlav-i-), naše sloveso je z m lv-i-.
K o řen b y l asi mleuo-, sloveso bylo ode d áv n a
ath em atick é; p ro to i u nás je ve 4. tříd ě,
naše -i- m ůže b ý t to to žn é se stin d . I.
m lýn, m lýnice ze stč. -nnicé, od ad j.
stč. m lynný; m lynář, v nářečích s d isim i
lací l-ř > 0-ř: m ynář, m inář, han . menář, slc.
též m inar, často v příjm ení M inář, -ařík, slc.
M inarik; chod. jč. též minář. — Pol. hl. m lýn,
r. sln. sch. m lin, slc. dl. ukr. m lýn. — Ze s th n .
m u lin , to p a k je ze střla t. molina; z toho
*m-blim,, je ry v šak nem ohly tu zan e ch ati
stop. S tp ru s. m alunis a lit. m alúnas jsou z pol.
a bělor. m lýn , o v 1. slabice nalogií p odle
slovesa (lit. m álu). M . je slovo řím ské k u l
tu ry ; proniklo k n ám s vodním i m lý n y ;
dom ácí vý raz (viz žernov) se p a k udržel je n
jako název ručního m lýnku, val. zrna.
m íza stč.: fentis (jakési „m o n stru m ” )
u K lareta. M atzenauer CS1 397 je srovnává,
lit. m ilžinas obr, kolos.
m lzati: sáti, o m láď atech zv ířa t sajících
m léko své m a tk y ; m or. též m íst, mlze, s expresivním g mígať; stč. mlznicé svině se
sajíčím i selaty. — slc. rnlzia mlz(, r.-csl.
nvblzu mlésti, sln. molzem mlesti i molsti,
sch. mázem m usti d o jiti; sem i sch. m laz
(*molz-b) jeden výstřilc m léka při dojení, té ž
o krv i; p ro to sem náleží i č. (us. za Jg , fo r
m ováno jako postverbale) miz sedlá krev
domnievati sě, nč. -i-. Laš. namnět se dov pečené huse blíž řiti. — Psl. bylo m úzo
m n ív ati se, nam nělý dom ýšlivý; namívka
rnelsti se stříd o v ý m pom ěrem jako v mero
dom nění. Mor. ómíňat něco = zm iňovati se
merti. S tarobylé sloveso; lit. n ář. m élžiu
o něčem (o- srov. lit. at-\). Z *po-m$nqti
mélžti, spis. mélžu m ilžti (pom ěr stříd y opačný
než u nás), ř. άμέ/.γω, stíní, milchu, alb. m jel
(< *po-men-nq-ti) je stč. z° za° roz° -pomanu,
dojřti z *melg-; stir. bligim a la t. mulgeó t/v
3. sg. -poměne, inf. -pomanúti; nč. obecné
z *mhj-. P ůvodní v ý zn am je v stind. máršti,
zapomenouti apod. viz níže (ale zapomětlivý,
3. pl. m rjánti — stíra v ý m pohybem odním á, m or. zapam atlivý). Viz i paměť, pamatovali. —
pročesává skrz n ějak é m echanické čistidlo
V šeslovanské: stsl. m tn jq mbněti, po-mqnqti,
apod.; ř. άμέηγω a όμόργνϋμι stírám . V slo slc. m nie, mniet, pol. pomnieč, hl. pomnič,
u k r. pom ynáty, r. m n ju m nií, pómniť, povanštině se v ý zn am zúžil a specialisoval n a
to to sání m léka, jež se děje štírav ý m i poh y b y
mináť, u-pomjanúť, sln. pom niti, b. pomnja,
(kdežto sání· se děje pom ocí nižšího tla k u
sch. m nivati. — Slov. mwiq mbněti má
vzduchu), v jin ý ch evropských jazycích se
p ro tějšek v lit. m in iii m ineti pom niti, obé
od velerozšířeného kořene men- mysliti, pas ta l term ínem pro ‘d o jiti’, tj. o d n ím ati
d o b y tk u m léko k u žitk u lidí (ne ve sm yslu
m a to v ati, slabý ú tv a r kořene je u typu
,,k rá v a d o jí“ !). R ů zn o st kořenných stu p ň ů
trpěti podle očekávání. M en- se tu vřadilo
svědčí, že a tem atick á podoba, doložená
do·slovesné tříd y , kde jsou slovesa stavová,
san sk rtem , v y stih u je p ů v o d n í sta v ; litevská
poněvadž již svým význam em bylo povoláno
a srb sk á into n ace u k azu jí n a dlouhý vokál,
k tom u, ab y mělo staré perfek tu m (gót. man,
*mělý-mi, 3. pl. *m lý-énti; n a těch dvou
ř. μέμονα), ú tv a r v y jad řu jící rovněž stav.
Sporné je po-m§noti; vzniklo asi ta k , že slo
stu p n íc h v y stav ěn y evropské podoby them atické. Yiz i mlezivo a zimolez.
v an štin a m ěla asi též p en d an t litevského
m lž: do češtiny uvedeno Preslem z pol.
at-m enu atm iňti, to tiž po-měno po-mgťi (pres.
m alž slim ák. Bělor. je smovž, polab. mouz.
dosud v č. za-po-menu apod.), srov. lit.
,,P odle K . B o u d y I F 59.208 slovo asi p rasubst. at-m inťis ~ sl. pa-m yte; n a infinitiv evropské; it. je m inza z m ilza, rum . m elciú.“
n ím tv a ru *po-m§ti vznikl podle ty p u stany
Šm ilauer.
stati n o v ý présens po-mq-nq, k něm u opět
m nich, fem. dříve mniška·, n y n í fem . jistý
dále po-mq-nqti. — V jiných jazycích je od
lesní škodlivý m otýl, ta k i slc. (o to m V ážný
men- h o jn o st slov, n ap ř. stind. m ányatěmyslí,
•TM, ta m i paralely) (nepestré zbarvení m o la t. m em ini p am atu ji, moneč napomínám,
tý la a jeho rozložení křídel, k d y ž sedí n a
gót. m an m íním , ř. μέμονα m íním , μιμνήσκο)
h ů ře , upom ín ají n a široký jed n o b arv ý oděv
upom ínám . K o řen te n b y l velm i důležitý
jep tišek ; srov. jep tiška u K u n š tá tu = te n to
a v každé skupině jazy k ů v y ro stly z něho
h m y z). — slc. m nich, m niška, pol. mnich,
sam o statn é rodiny slov. Z ajím avá jsou slova
m niszka, hl. m nich, dl. mich, str. m nicha
s do-: jim i p ředponou a význam em se rovná
m nišica, sch. sln. m nih. — Ze sth n . m unih, to
staroirské to-m uin- ‘glau b en ’. — Stsl. dvojici
p a k z lat. m onicus < ř. μοναχός. N a východě
pomqnqti a poměnqti vyložím e nejsnáze po
r. b. u k r. monach, csl. -ch-b přím o z řeckého
m ocí dvojí střídnice za en, te d y g // ě,
slova.
z *po-men-nqti, § 7.
m ník, stč. m eň i m n ik, m or. m ísty m ik,
m nohý, -o -dy -de; množství, m nožili, spis.
m ik : ry b a L o ta lota. — slc. m ieň, m n ik,
m nožný, gram . term ín pom nožný, techn.
h l. dl. m jenk, r. m en' gen. m énja m enjá
m nožina. — slc. m nohý, pol. mnogi, dl.
i m njá, u k r. m en' gen. m énja. N ejasné je
m(l)ogi, u k r. m nohyj, r. m nógij mnógo, sln.
zakončení v pol. m ientuz m iytus, u k r. mentúz,
mnog, b. mnogo; sch. m nožina m nožství. —
r. n ář. m entjuk, slc. mentús, vslc. mentus. —
P říb u zn é je gót. manags, něm . manch
T říb u zn é je lit. m énkě m n ík , tresk a, lot.
a M enge, stir. adv. meniec, k y m r. mynych.
menca tresk a: m ník je jed in á sladkovodní
P sl. m-bnog-b (tak je i stsl.) se pokládalo
ry b a tresk o v itá. P ů v o d n í tv a r b y l menb,
za p ře ja té z g ó tštin y , ale není to nutné.
n ik o li m búbl M ník je až 60 cm dlouhý, v ážit
V šecka t a slova jsou podivná; o domnělém
m ůže až 8 kg, je to ry b a d rav á; náše zdrobsuffixu -ogo- nebo pod. nelze m luviti. Od
nělina v -ík v y šla asi od ry b á řů z povolání,
važujem e se v šak dom něnky, že nějak
k te ří své v ý tě žk y (podobně jako sedláci) rád i
souvisí s rodinou la t. m agnus, ř. μέγας:
dělají m enším i. Slovo p ů v o d u asi ugrofinpříbuzné h et. m ekki je ‘č e tn ý ’! Ja k o mag-nu-s
ského; je n ap ř. čerem iské men, maď. menyp ro ti μέγας je z m°g-no- (připojení suffixu
-hcd, fin . m onni t/v .
-no- oslabilo vo k ál základu), ta k mohlo
m níti, stč. m nu m nieti; po-m níti pam atom°g-no-s d á ti u n ás m-bgno-s, s přesm ykem
v a ti = m ysliti n a něco po události, později,
a rozšířením o další o m-bnog-o-s. V gótštině
roz-po°, vz-po°, za-po°, te d y vz-po-mněl; sem
b y v šak m °n- bylo asim ilováno k následují
p a t ř í i pom ník, pom něnka. Ite r. na° p H ° u ° v z °
cím -ag-, p roto ma-. V ýznam i ve form ě přeza° -pom ínati, po stv . vz--pomínka, upom ínka.
sm y k n u té zůstal původní, ro v n ý hetitskéStč. dom nieti (sě) m íniti, domněný, nč. do m u . (Jin á v ý zn am o v á v ětev vězí snad
m nělý, stč. domněnie, nč. domněnka, stč.
v holemý.)
m ňoukati, mhučet; stč. m aukati i m ň a u ka ti;
mnoho nářečních forem : mňa(n)čet mňágat,
též s význam em ‘fň u k ati, n a řík a ti’ mňarčet
mrňoukat mrančet namčet iíarčet aj. — P ův.
mau-k-ati, zvukom alebné, s příponovým k,
tak i sch. m aukati, sln. m avkati; se zm ěkče
ním to r. m jaúkat, u k r. m jaukaty, pol.
miauczec. U n ás to > mri (jako město se
vysloví mnesto), dokonce i au > ou. M nmá i slc.: m haukat, mňaučat, miaukať,
miauěat. — P odobně jinde: něm . m (i)auen
atd. Viz i míca.
-m ňouknouti: vy°, z° co = špatně,
hloupě provésti (svěřený úkol ap.). — N e
jasné.
mnouti, stč. m nu m ieti; msl. zm ínek o tlak ;
viz i mědlice. — Psl. a stsl. měno mqti, slc.
mne, máť, pol. mnq, miqc, u k r. m n u m játy,
r. mnu mjať. — Shodné je lit. m in ii m in ii
šlapati, v y šlap áv a ti (obilí), m ědliti (len, k ů
ži); příbuzné stin d . čarma-mná- koželuh.
Litevská intonace u k azu je n a dvojslabičný
kořen (měna-\mne-, to to v stin d . -mná-); p a tří
sem dále m ěkký.
moci. Stč. 3. sg. je též móz, 1. pl. ié z móžmy,
móžme, 2. pl. též móžte, 2. 3. du. též móžta.
Poněvadž m. n em á v lastn íh o reálného v ý
znamu, ale jenom u rču je jisto u okolnost p ři
ději, pochopí se ty zm ěny jako nářeční
krácení, nastalé, stejn ě jako obdobné tv a ry
u museti a chtíti, te p rv e v češtině (nikoli
z domnělého tv a ru Psl. 3. osoby sg. *možb,
který je pochybný) (H ujer 1.145 n.). Z móz
je můž Sm 204. Ze 3. sg. m or. može je adv.
‘možno, ano’, slc. mož; pře°, vy-moci, vzmoci
se; zvláštní je po-moci, k te ré viz v sam o
statném článku. Ite r. na° pře° roz° vy° vz°
-máhati (se); po stv . námaha. M ožný, (jiné je
lid. možný ‘b o h atý , silný, tlu s tý ’, viz u mohovitý, tam i zámožný), um ožnili, znem ožnili,
adv. možná (t.v ě c ); stč. m ohutý < *mog-Qt-b
(útvar jako visutý, sm rdutý, staré p a rtic i
piální -ont- > -ot-), o d tu d nč. mohutný; m or.
mochnější = zá-m ožnější, bez positivu, s tra n
ch srov. věchný a menechnější. Velmož, s ta
robylý titu l vládců. Mor. slc. nemoha nem o
houcnost, lenost. Mor. nemoct = b ý ti n e
mocný, pův. eufem ism us (: v al. onemocnět
jen o lidech, ochořet o d o b y tk u ); stč. nemoc
= nemohoucnost. Z *mog-ti-s > *moktb >
č. moc, odtud mocný (-ář, -ost, zmocnili se
atd.). — Je i t-ové in ten siv u m : zmotat se
na něco = těžko do sáh n o u ti něčeho PS
(je lidové, např. han . u SvB s. motat), v lastně
vzmotati se PS, od vzmoci se, te d y *vbz-mog-ta-ti. — Všeslovanské: slc. móže m ód, stsl.
mogq mošti moci, vbz-m ošti d o sta ti sílu, pomošti pomoci, pol. mog§ módz, r. mogú moc
atd. — Jediný p ro tějšek je v germ ánštině:
gót. sthn. magan, něm . mag, mógen, M acht,
Vermógen. (Ř. μηχανή n ástro j sem n ep atří,
ač se často uvádí!) J a k ukazu je germ ., vyšlo
se ze starého p erfek ta; to p la tí i pro naše
sloveso. — J in ý původ m á namoci (se),
namožený, zmožený, viz hmožditi 2°.
močál, v nářečích často moěár; -ařisko
-alisko -aliště, za J g mokvar; k rk . -árna. ——
slc. moěiar, pol.. moczar(a), u k r. močar(a).
sln. močvara, b. moěar, sch. močvara t/v . —
Psl. bylo asi mocaru i -a z *mok-er-o á:
p říp o n a -er- je velm i staro b y lá. Základ viz
pod mokrý.
močiti, moknouti, pro-mokati; moě, močka,
močidlo, močůvka < močová voda, tj. voda
s m očí v y ték ající z chléva nebo z hnoje;
postv. mok. Ite r. máčeli, o d tu d (o)máčka >
expresivně (o)majda, mágajmaga (toto u K y
jova). — Stsl. a Psl. močq močiti, slc. m očit
a m oknut, pol. moczyc a moknqč atp . jinde.
P říb u zn é je la t. mácerá ch o v ati něco v te k u
tin ě a tím u p rav o v at pro jídlo (srov. naše
„m očiti, m áčeti“ n apř. okurky), dosud
technický term ín pro dobývání léčivých šťáv
z ro stlin tím to způsobem ; mácerá bude
z *mák-er·, délka á nem ůže to m u srovnání
v ad iti; stra n er srov. předešlé heslo. Též
oset. (A bajev A nnSl 4.34) mcecyn b ý ti p o
nořen do tek u tin y .
m óda, módní, fam . -ový, za J g -ný -ský. —
slc. móda, módný. E vropské slovo z franc.
mode, to p a k z la t. modus způsob.
m odel; modelovali; evropské slovo: něm .
Modell, fr. modele, z it. modello ( < la t. modulus). — Ve střed n í češtině a stpol. bylo
modla fem .: ze střed o lat. modela.
m odliti se, modlitba; štč. modlebna, m odlitevna, postv. modla, stč. též m ísto k m odlení,
chrám , z toho modlář -řství. Zdrobn. stč.
modlichati se, modlekánie; bez se a s p ů v o d
ním význam em ‘(vy)prositi’ je ještě vy m odlit něco. — slc. m odlit sa t/v jak o
v češtině, odvoz, m odlikat (sa) naléhavě
p rosit, modlitba, modla, modlář. — P ůvodně
bez se, srov. stsl. moljq m oliti, r. molít, ukr.
molýty, sch. sln. m oliti prošiti; te n to v ýznam
je i v litevštině. Z v ratn ý m se stalo asi podle
prošiti se a v to m to zesílení nabylo v ý zn am u
církevního; sg též v stsl. r. u k r. sch. sln .,
vždy je sg v pol. luž. bulh. — P říb u zn o je
lit. m eldžiii melsti prošiti, m odliti se, melsti-s
m o dliti se, intens. maldaii m aldýti snažně
prošiti, maldá prosba, od to h o m aldáuti
snažně prošiti; arm . málthem prosím , m odlím
se, dále h et. malda(i)- d ělati slib, p ro sit bohy
o něco, p řin ášet jim obět. T ento vý zn am je
u toho kořene pů v o d n í; b y l i v slovanštině:
r d .m o lit = zab íjeti (skot) k nějakém u sv átk u ,
je i molenoje pivo — n av ařen é k sv átk u , pod.
molenaja kutja. T edy obecně bylo ‘přinášet!
obět, k o n a ti slavnostní náboženský o b řad ’.
P oněvadž ta k o v á o b ět se konala s úm yslem
v y p ro sit za ni něco od bohů, posunul se
v bsl. v ýznam k ‘p ro šiti’. I pro z v ra tn ý tv a r
m á c h etitštin a objasnění: sloveso m ůže mít
vedle sebe zv ratn o u částici za (viz se), k te rá
v y jad řu je, že ob ětn ík dělá úkon ve svůj
prospěch, ve svém zájm u; naše m . se z n a
m enalo původně zajisté prosbu jen za v la stn í
prospěch. (V. V. Iv an o v E I R J 1.80 n.) —
Jso u i další pokusy: B enveniste BSL 33.133
spojoval m. se sth n . meldón u d á v a ti, p ro
zradit!, v y p ráv ěti, jm en o v ali (nyní melden).
Szem erényi E m erita 28.159 n. pak, u zn áv aje
tu mel- a rozličné d eterm in a n ty , s la t.
prmnulgáre prohlašovat!, a s m-blviti ml uviti.
Alo v I I . F ach tag u n g fů r idg. u. allg.
-Sprachw. 1962, 208 n. m yslí dále n a gót.
ynajaljan m lu v it! (od m apl m ísto pro sh ro
m áždění, trh , apod. jinde, *matlejo- z mol-llo·): význam „slavnostně d ek laro v ati“ by
se podle toho byl v germ ánštině specialisoval
v soudněpolitickém sm ěru, v slovanštině ve
sm ěru náboženském .) — U Slovanů n a sta l
přesm yk Id > dl, a to dříve než začala
likvidová m e tath e sa ty p u tolt > tlat a td .;
tento ojedinělý přesm yk n astal p a trn ě p roto,
aby se předešlo hom onym ii s rodinou slov
č. yyiladý, m laditi atd . S ubst. modla je st
vzhledem k různosti vý zn am u (proti lite v.)
'm íti za postverbale, kdežto lit. maldá je
odvozenina norm álního ty p u od melsti (jako
ř. φορά od φέρω).
m odrý; modř, modřina (toto je m ísto stč.
modrá rána)·, modrák d ru h hřib u , chrpa a j .;
modřenec rostlin a M uscari; m odřili, modrati;
p tá k m odřinka. — Sl. modrý, pol. hl. modry,
dl. modry, sln. moder, sch. modar, b. modar.
Psl. modr-b. P říb u zn é je h et. andra- t/v ; jest
u zn ati slov. přesm yk am > ma. Mch AO
17.132. (Jiné dom něnky m á H ern e 85n .)
„M odrá k rev “ šlechticů je žertovné d o
m yšlení toho, že t a b a rv a b ý v ala velm i
oblíbena u šlechty (o polské to tv rd í Moszyňski 1.443); jin á dom něnka (nevalná) je
n P aula. — „M odrý po n d ělek “ je k alk něm .
arg. blauer M ontag, kde blau je z b + lau
'nečinný’. „M odrá s tra n a “ = P rusko (Pruské
Slezsko u Bezruče) je za něm . arg. blaue
M artine = m odrá k rajin a: P rusko bylo p rý
ta k nazváno (Wolf) podle m odré uniform y
voják ů , sloužících v policii.
m odřín: viz břín.
m ohér, stč. mochejr i muchejr. — slc.
mohér, pol. mochajer i muchaj(e)r, r. muchojar.
F r. mohair, moire, angl. mohair, něm .
M achaier. — Vše z arab. m uchajjar tk a n in a
z kozí srsti.
m ohovitý: b o h atý , m a jetn ý , zám ožný. Již
stč. — Slovo starobylé. O dpovídá m u véd.
ad j. maghávat- ‘bohaté d ary dávající, b o h atý ,
m ocný (reichlich gebend, reich, m ách tig )’,
což je odvozenina od maghá- n tr. ‘b o h atstv í,
hojnost, d a r (R eichtum , F u lle; G eschenk,
G abe)’. V -ovitý lze v id ě t tem atisované -ov-nt( = ind. -avat-) s hláskovým vývojem
n > 'n > i ( § 7). V stč. se m ísí s m ovitý (viz),
tak že se objevuje i mohovitý ‘pohybný, p ře
n o sn ý ’, a n ao p ak časté m ovitý (o osobách!)
jak o p ro tik lad k chudý. Sem p a tří i č. možný
‘b o h a tý ’ a slabší zámožný ‘pom ěrně bohatý'.
(Csl. isolované imovit-b ‘b o h a tý ’, s nímž bylo
spojeno v E S j, b y bylo p ak z češtiny?:
i- b y bylo sekundární?)
m ohutný: viz moci.
m ohyla, v starší době u nás bez dokladů,
ale m ístn í jm éno M ohelno, -nice, Mohejlík
jeho existenci dosvědčují. — Pol. mogila.
stluž. mogyla W ZU Leipzig 13.381, slc. ukr.
mohyla, r. sch. b. mogila, sln. sch. gomila.
— P říbuzno je alb. m agulé a rum . mágurá
pah o rek (odtud M agura v K arp atech na
Spiši). P ů v o d všech slov je nejasn ý ; „podle
G. Alessia R IO 3 (1951) 243 n. je m. slovo
su b stráto v é; základní pod o b a balkánská je
magúla, periferní podoba (v K yrenaice a Malé
Asii) m aguda.“ (Sm.)
-m ochati v z a 0 zaplésti, zam odrchati PS. —
Asi ch-ové in tensivum od m otati; nebo je to
zkrácenina ze (za)modrchati.
m ochna: ro stlin a P o ten tilla. Preslovo pře
je tí z u kr. mochna ( = m . plazivá). Podle
Z ubatého 1.2.318 souvisí s mech (r. mochnatyj
— h u ň a tý , chlupatý), m ochny jsou ,,p lst
n a té “ .
m okrý, m okřina, mokřaď(ina); m or. mokrat
vlhnout!, mokřadlo, mokřavý; mokrazeň. —
V šeslovanské: stsl. m o k r t, šle. mokrý, pol.
hl. m okry, dl. m okšy, uk r. m okryj a td . Od zá
k la d u mok- (viz močiti) u tv o řen p starobylou,
příp o n o u -ro-; ú tv a r te d y sta rý , ale mimo
slo v an štin u obdobného ad je k tiv a není.
m okvati od J g ; mokvar tem eniště, us. za
J g (srov. sch. sln. močvara pod močál). —
slc. mokvat. Sem sn ad p a tří i slc. n ář. moskva
m okré obilí (s nejasné). R . mókva, ukr.
m okvá v lh k o st, pd. m okw a d eštiv ý čas.
K o řen mok- jako v m okrý, moknouti. Za
končení je nejasné; so tv a z -y gen. -ve, spíše
tu -var je z úvar, red u k o v an é ve -va podle
mokrota apod.
m ol 1 ° druh. nočních m o tý lů , chod. -a. —
V šeslovanské: slc. m ol i mola, pol. hl. dl. mol.
Ukr. m il, r. m ol, sln. molj, sch. moljac, b.
molec. — Psl. molb, ýo-kmen; příbuzné je
g o t. maló a stsev. mqlr t/v . D alší rozbor je
n esn ad n ý . T v rd í se, že vše je od mel- mlíti,
ale to je p o u h á dom něnka nepravděpodobná,
neboť tu jd e o požírání, ne o drobená
V zhledem k to m u , že slc. m ol je i „malý
(zvláště večerní nebo noční) m o tý l“ vůbec
a že motíl v slc. m ísty znam ená jen nočního
m o tý la (denní m á n ázv y prašina, striga.
Usaj), je m ožno m íti za to , že m olb je Psl.
redukce z m otýl h. K dyž obě form y žily
vedle sebe, působily n a sebe nav zájem stran
vý zn am u ; „s podobným zjevem kolísání v ý
znam u ‘m o tý l’ vůbec anebo ‘m alý m otýl
(večerní)’ ap. — a ‘m o l’ setk áv ám e se
i v jiných jazycích, jako n a p ř. v řečtině nebo
v tu re č tin ě " (V ážný 53/4, ta m podrobně
o jm énech m ola). Může te d y molb b ý ti dom á
cí slovanský v ý tv o r. P a k ovšem b y se musilo
uznati, že germ ánská slova pro m ola (v. výše)
jsou jednak p ře ja ta ze slov. molb, jed n ak
(sthn. m iliw a, n y n í M ilbe) z *melb < *metylb, což není nem ožné.
mol 2° s tč .: lupy ve vlasech. T oto b u d e od
mlíti.
mol 3°: střč. mol(ek) opilec; dnes jen ve
rčení býti na mol. T oto asi je z ožralý na.
mlamoly, doloženého 1838, V KČSN 1895.
X X IV .9, od mlamolati.
mola slez.: jakési strašidlo; slc. molok
vodník, K z K t 7; ta m je molek (ze slovníčku
Dušanova); bude to p a trn ě něm . Molcli, tj.
mlok. (Šm.)
molásat 1° vč. za J g d : oblo p o žírati (nyní
molácat a mulácat zh ru b a žv ý k ali); -o- Jg d .
— Od moulati?
molásat 2° v msl. umolásat sa = u trm áceti
se chůzí Mal: z umolestirovat (to je z něm činy,
tam ze s třla t. molest(i)are, od molestus
obtížný); srv. slc. molestovaí. o b těžovati,
trápit i.
moldán(k)y: jistý h u d eb n í nástro j z řa d y
píšťal (lid. natahovat m . = c h y sta ti se k p lá
či); chod. m udlánky, slc. m u litánky jsou m alé
dudy; pol. multanlcy. Z franc. m irliton d ru h
píšťaly? Z pravidla se v šak odvozuje od n ázv u
země M ultany ( = M ultánsko, rum . M oldova).
moltýř: písková hlína, m ísty u žív an á m ísto
malty. — S tran pram ene upozorňuje K nobloch ZfS 7.300 n a střh n . molt(e) b a h n itá
země, jíl n a cestách, a n a M alter m alta.
monastýr: klášter, stč. jednou m anstýř. —
slc. monastier, zasta r. -týr, pol. monaster -yr,
r. ukr. monastýr, b. sch. -stir; sem ta m jsou
i odchylné tv a ry . — Vše ze středořec.
ιιοναστήριον.
monisto: šň ů ra perel nebo korálů jak o n á
hrdelník. V stč. době doloženo jen v jistý ch
(dosud nevydaných) heb rejsk ý ch p a m átk ác h
z Čech (sdělení R . Jakobsona) zajisté jen
jako odborný te rm ín klenotnický, k te rý
přejali Židé odn ěkud z v ý ch o d u (v česky
psaných p a m átk ác h není!). Ale v nové době
bylo m. p řeja to jak o archeologický term ín
od jiných Slovanů: stsl. r. b. monisto, ukr.
i/-. — Psl. monisto je odvozeno (způsobem
zcela ojedinělým ) od slova pro k rk , šíji,
které vězí v stind . m anyá šíje (od téhož slova
pro šíji je odvozeno něm . M ahne hříva);
jinou příponu m á la t. monlle šň ů ra n a krk ,
hříva koní; ještě jiné je μαηάκης, b arb arsk ý
(prý galský) název n áhrdelníku.
mor, morový. Pol. hl. mór, u k r. m ir, jinde
mor. — Psl. stsl. mor-b, s ta rá odvozenina
(*mór-o-s) od mor-, viz m řiti.
mór: d ru h tk a n in y , r. mor, pol. móra.
Z něm. M ohr < fr. moire.
morák: krocan; k to m u přitv o řen o fem.
morka; m or. též norák a norka; slc. moriak, morka. — Slova ta znam enala asi
‘mořský k o h o u t’, neboť i v něm . nářečí
lucemburském se zve mierhong podle fr.
dindon de mer. J is tá cizí z v ířa ta b y la zvána
m ořským i, poněvadž přišla do E v ro p y přes
m oře (tak morče, viz), K nobloch ZfS 7.300.
T aké podle V. V ážného N Ř 41.279 morák
„označuje k rocana jako tv o ra ze zám oří nebo
po m oři k n ám d o p rav en éh o "; to podle V.
dosvědčují i n ázv y z jiných jazy k ů , jako
pol. in d yk ap. ( = p tá k z Indie).
m orán: h řb ito v (u Vel. Meziříčí) Jg -B .
Z ajisté od m řiti, ale jin a k nejasné.
m oráň p alan d a n a spaní, u P o d ěb rad
moranec p alan d a pro čeled v chlévě. Xejasné.
m orana M ořena M ařena, slc. M arm ariena
(M armo-, M a rm u -) (M aj)M uriena M ořena
M orana M ařena: jistá figura lidových v ý
ročních o břadů, znázorňující zim ní v lá d u
sm rti. Pol. M arzana, u kr. M ařena. — Ú tv a r
nejasný. Asi od mer- m řiti, ale p říp o n a je
podivná; v slc. zdvojení kořene s dalším i
zm ěnam i. (Srov. M áchal, N ákres 192 n.) N a
M oravě b y l p řitv o řen i obdo b n ý m užský
mařák.
m orava slc.: m okré tra v n a té m ísto; to též
je i název řek y a zem ě. P ů v o d n ejistý ; o něm
M. N oha v časopise M orava I.
m orčák: d ru h kachen. P ře d tím to zn am e
nalo ko rm o rán a, což je p tá k m o řsk ý . T edy
m. je m ísto moršťák, od mořský. Š m ilauer
N Ř 24.133.
m orče: d ru h hlodavců, za J g i morka; laš.
morsčok Lor. — V ytvořeno podle něm .
Meerschwein (zváno ta k , že přišlo z A m eriky,
te d y od m ořský = zám ořský, a že ch ro ch tá
jak o sele), te d y od moře; -če je přikloněním
k morče, k u ře m o rk y (k rů ty ). — slc. morča
gen. -αία, u k r. morščák, ale i merčá, m určák.
m orda, Preslem p řeja té pol. nebo r. m orda:
je i u k r. ta k . P ů v o d nejasný, asi odněkud
z vý ch o d u ; podobou blízké je arm . m ervth
t/v .
mordie, mordyje ap ., citoslovce ú d iv u ,
zaklení. Z fr. mordieu < mort de D ieu.
m ordovat (se) vč. m or.: n ad m íru (se) d řít i
n am á h a ti (lid.). O bdobně slc. pol. u k r. r. (tráp iti, nud iti). Ze střh n . morden.
m ordský, m ordiánský, -jácký ap .: n áram n ý ,
veliký. — P ůvodně asi jen mordský, a b s tra h o
váno z něm eckých slov jako M ordskerl,
obzvláště silný chlap, což p rý nesouvisí
(W olf) s M ord vražda, ale je přes M orsch
z cik. m urš ‘n ek astro v a n ý ’ (o hřebci). Či je
spíše od m ordie?
m orny p lur. fem ., zm .: p ro sn á kaše s k r u
picí. N ejasné. Z něm . Schm arrent
m orositi: m žíti, m rholiti PS. P řevzal AI.
M rštík z r. morosít t/v .
m orous: m rzu tý , nevlídný člověk, o d tu d
morousovitý, morousiti. slc. zamorúsený >
zamosúrený, namosúrený, smosúr(av)ený z a
m račený. — Z něm . moros t/v , to p a k z la t.
mčró8U8 p ed an tick ý , m rzu tý (od mós, m rav ,
tj. m ající podivné, zvláštní m ravy).
morousati v u ° se ‘pošpiniti se’ P S ; s l je
u rnolousati, -šiti u šp in iti PS. — P a tří
k mo(u)rovatý, ta m jsou i ú tv a ry s s-ovým i
příponam i. Srov. n ap ř. pom oř. m uoresati
Lrz 539.
moruše, již u M attiola, m or. též ma-. H luž.
moruša i ma-, slc. pol. mo-. Z lat. morus. —
Mor. málterna -rfia je z něm . M aulpern <
Maulbeeren.
moře; m ořský, nad- při- pod-mořský, n á
m ořní, přím oří, p o m o ří.— V šeslovanské: stsl.
slc. b. sch. r. u k r. more, sln. mor je, pol. morze,
hl. dl. mor jo. — P říb u zn é je lit. máré moře,
záliv, gót. marei, stir. m uir, lat. maře. — Ide.
podoba b y la asi *mari, jedno ze vzácných
n eu ter n a i (Isačenko, Sb. M ladenova 314);
rý m o v ala se se stin d . vári n tr. ‘v o d a’. U nás
b y la rozšířena o th e m atick ý vokál o (*morj-o
> moře), snad vlivem slov jezero a pleso.
P odle Milewského je to slovo su b stráto v é,
protože p rajazy k o v í In doevropané m oře n e
znali.
mořiti 1°: h u b iti (hladem apod.); úm orný,
m or. též m orn ý; msl. morútný úm orný, u n a
ven ý , han. u Boskovic morótné ch u rav ý ;
p říp o n a jako v m ohutný. — V šeslovanské,
p ů v . moro m o riti: fa k titiv u m („působiti
m řen í“ ) od kořene mer- m říti. Viz i muchom ůrka — J in é m ořiti viz pod můra.
mořiti 2°: n ap o u štěti dřevo nebo i jiné
h m o ty čistým i chem ikáliem i. slc. r. mořit
t 'v. — P říbuzno je ř. μορύσσω špiniti,
černiti; dále m arati, viz čmárati.
mosaz fem. i m ask., ta k i s tč ., mosazný. —
slc. mosadz, pol. mosiqdz > u kr. mosjaž,
hl. mosaz, dl. n ář. mósez. — Souvisí zajisté
s germ . slovy (střhn. messinc, něm . M essing,
stangl. maesling, stisl. massing, messing) a v y
p a d á ta k , jako k d y b y bylo p řeja to ze sthn.
*massing (-§dzb z -ingos, srov. v pěn§dzb:
P fen n in g ), ale n ěk teří (hlavně Kluge-M itzka)
odvozují germ ánské slovo n ao p ak z východu,
že p rý ta slitin a nazv án a podle m aloasijského
n áro d a M ossynoiků (ř. Μοσσύνοιχος χαλκός).
P ředhistorie je te d y nejasná. O dávném
sty k u s oním náro d em svědčí stsl. sym>
věž = μόσσϋν t/v . O to m Mch L F 72.76.
mosor: ,,U V alachů m oravských je m. oblitin a n a jedli, k te rá se stan e v y ték án ím m ízy,
k dyž se b y la jedle nařízla. N echá se potom
b u d v y h n iti nebo se vypálí, a z m osoru dělají
si valaši rozličné nád o b y k salašnictví p o
třeb n é, gelety, ěrp ák y apod., k te ré jm en u jí
m osorkyP (N ěm cová 7.598.) N a stř. Slo
vensku u B. B ystrice salašníei zvou válec
ze km ene ta k to získaný svor (ústní sdělení
A. V áclavíka); z *mosór? Val. mosor je
i n ád o b a n a obilí (R. J e řá b e k R Z 217, ta m
další podrobnosti), d ížka n a b ry n zu SvK ,
val. m osůrka B čerp ák (na n ab írán í žinčice),
mosůrek B kad lu b ek n a máslo, v y d lab an ý
z m osoru, slc. mosúr p eň oním způsobem
osekaný, též k ad lu b okolo pram ene, dále
záhyb, v ru b , v rásk a, pů v . asi zářez ve
strom ě, ab y te k la m íza. B -S vK m ají i val.
mosor buk o v ý flád r. H l. mosor fládr, suk. —
Ze sth n . masar m ask. (nyní Masér fem.
rak o v in n ý v ý rů ste k n a strom ě, nádobka
z něho). O d tu d i stč. mosor ebena (význam
málo jasný).
most; mostina, most nice m ostní trámec:
jvč. -iny, -nice p lu r.: h ať; vč. moštěnina sva
zek p ro u tí pro hať; val. pomostek zvláštní
sedátko bačovo p ři dojení; č. nář. mostka
p lur. zápraží; (val. m ostit izbu, chlév = dáv a ti ta m podlahu, b u d e z ukr.). Nově
předmostí. — Pol. r. sln. sch. slc. b. most,
hl. most, u k r. m is t; r. mostit, uk r. mostyty,
sch. mostiti. — P ro ti E S X dávám e nyní
za p ra v d u staré dom něnce, že (Psl.) most-b
je od metq mesti v jeho bsl. v ý zn am u ‘hoditi’
(k terý je v č. metnouti, metati). Vede nás
k to m u jedno litevské m ísto (Ivanauskas 14):
ne vieno tilto, tik kartais p a m e s ta s siauras
lieptelis = [na horním to k u jisté říčky není]
an i jediného m ostu, jen někde p ř e h o z e n ý
ú zk ý m ostek (úzká lávka). J e te d y mostb
z *mot-to-s: kořenné o p řed p řp o n o u -to- je
podle očekávání. Je-li to správné, patřilo
to jm éno m o stk u zřízeném u ta k , že přes
říčk u nebo p o to k bylo „přehozeno “ několik
rovnoběžných k lad , ta k že nebylo třeba
podpěr stojících ve vodě. Srov. i fr. jeter le
pont, v y sta v ě ti m o st (jeter = hoditi, m et
nouti).
mošna, m ošinka, mošnióka. R . hl. pol. moš
na, dl. mošyna, sóh. sln. mosnja. — Málo jas
né. R ý m u je se s brašna. J e příbuzné asi s lit.
m ákas m ákis p y tlík (na peníze): -šna podle
brašna? (Lit. m a(k)šná je asi p řeja to z pol.
moszna; bavor. Mosche též asi přejato.)
mošt, n y n í běžné v č. Z něm . Most, to
p a k z la t. m ustum m ladé víno. — Starší
č. mest gen. m stu ( > m or. méstůvka píst
n a m ačk án í hroznů), dále sch. mast, b. mást
a csl. WbSít>, je sta ré p řeje tí jak o žto *m-bsíτ
— z rom án. m ustu(m ). — slc. m uší je z maď.
m ust, to p ak z latin y .
mošus v m .; slc. móšus: pižm o. Z něm.
Moschus, to p ak z v ý chodu (pers. mušk).
motati, motavý, motanice, m otanina, smotek (cigarety), zámotek (bource), p tá k moták.
P ro č. u d áv á SSJC v ý zn am y ta k to : 10 dohro
m a d y sp létat, spojovat, splétáním , spojo
v án ím v y tv á ře t, n atáčet, n a v íjet, 2° (expr.)
dělat tá p av ě, n eo b ratn é p o h y b y , plést.
3° (expr.) zm ateně, v adně, nedokonale
dělat, m ásti; m . se 1° („zpravidla ex p r.“ )
zm ateně se p o h y b o v at sem a ta m , p o tácet se,
v ráv o rat, 2° b ý t zm atený, plést se, m ást se.
V ýchozí vý zn am b y l asi, ja k vyplývá
z m . se, obecnější (nelze pro m. se v y jít ze
sp létat, sp o jo v at atp .!): stč. je doloženo
poveze motati lopatu -= h in u n d h er b e w e g e n ,
v an n are. — Obdobně je to u jiných Slovanů.
P ro to že motati b ý v á expresivní, odvažujem e
se chápat motati jako í-ové ( § 20) intensivum
od kořene mov-, k te rý je v la t. mověre
'hýbati, p o h y b o v ati’, to tiž jako *mov-ta-ti
(s konsonantickým v, p řed t ono vypadlo).
Intensivum se stalo expresivním , o d tu d
zmateně se p o h y b o v a t " . J in a k te n kořen
vidíme i v movitý. P řenesení od „p o h y b o
vati" n a ony technické ú tv a ry p ři dělání
tkanin m á paralelu ve snovati, což je rovněž
odborný te rm ín tk alco v sk ý . M oták arg.
tajný dopis (tak i slc.; název je od toho,
že dopis je sm otén, eingerollt: K nobloch
ZfS 6.1961.605); m sl. zmotoškat se p o m o tati
se. Viz i motolice, motýl, motouz. — Ale
zmotati se n a něco viz pod moci.
motolice, n ář. motejlice, val. m otýl fem .,
motylica, motolica; u Čel. motýlice jistá ovčí
nemoc; ta k é h an . u B oskovic ta vufca m á
motele = m otolici Svěř. — slc. motolica t/v
i hlísta tu nem oc působící, dluž. mjatelica,
ukr. motylycja, sln. metiljavica, b. metil. —
Původně asi *motylica, srov. motýl·, > motoasimilací. Od n ázv u m o tý la: lidé měli za to,
že příčinou jistý ch nem ocí jsou m otýli,
v nichž jsou sk ry ty čarodějnice (podobně
lit. pleštiké je m otýl i m otolice, F raen k el 604).
Lidová etym ologie v id í i tu přichýlení
k motati, poněvadž ovce p ři té nem oci
třepají, m o tají, k ro u tí hlavou. Viz i V ážný
JM.
motoliti se val.: „od p azd eří nás [děti,
pokryté pazdeřím , ja k si v něm hrály]
nebylo vidět, m otolili jsm e se v něm ja k
roýši" N Val 4.135. — slc. tm olit sa choditi
pomalu a nejistě, m o ta ti se, v ráv o rati,
potloukati se, hem žiti se K , sm olil sa pometati se, k lá titi se K , proniklo n a M oravu:
val. smolit sa v rtě ti se B, msl. smolit se po
zemi Voz 281). — P říb u zn é je batoliti se
(viz, tam další odkazy).
motorný nč.: pohyblivý, o b ratn ý PS
(passend, geschickt Jg ); u J g dvě svědectví
z usu podkrk. (i PS m á A. Staška) a jih o
českého. Běžné je nemotorný ‘neohrabaný,
hodně n eobratný , nešik o v n ý ’, o d tu d nemotora. — slc. nemotorný t/ v jako v č.
LTkr. br. m ctornyj o b ra tn ý , čilý. — Ja k o
příbuzenstvo se hodí lit. matarúoti m ách ati
(bičem), v rtěti, h ý b a ti (ocasem), te d y = čile
sem tam pohybovati. — Nem otorný se kladlo
v stč. často o hlasu (h av ran a, slepice,
kukačky) i o jin ý ch nelad n ý ch zvucích
(skřípotu), nč. m á též v ý zn am ‘m ající n e
foremný, těžk ý vzh led ’ (PS: o voze, bedně,
rízké věži, burnuse). T y v ý zn am y lze
pochopit pom ocí č. nešikovný ‘n e o b ra tn ý ’,
ale i ‘neohrabaný, n ev h o d n ý ’, což se m ůže
říci např. o neskladných věcech.
motouz: stč. motovúz, chod. motovous, horň.
motúz. — slc. motúz, pol. motowqz, r. uk r.
motovjáz, motouz, sln. mot{v)oz. — Psl. mototqvb, 1. část p a tří k motati, 2. k vázati se
stupněm o v kořeni. P rv o tn í vý zn am je
snad zachován v pol. nářečích: ta m je to
„šň ů rk a n a převazování pásem n a m otovidle,
ab y se n ep o p letla" ; te d y p ů v . „ ú v a z " jisté
části n am o táv an é příze.
motovidlo, již stč.; n ář. motýdlo; v ý zn am
‘nešik a’ vzešel z přiro v n án í: han . je šikovný
jag motovidlo do ícapce = nezm ěstný. — slc.
motovidlo, pol. motowidlo, u k r. motovylo.
r. motovílo, dl. motowidlo motejdlo, sln.
sch. motovílo, b. -vila. — Slovo praslovanské.
1. část od motati, 2. od viti, p říp o n a -dlo:
je to n ástro j, n a k te rý se vine, n av íjí n it
m otáním , tj. složitým i osm ičkovitým i p o
h y b y . H an . přísloví: každý motá na své
motovidlo K řen 3.240. — M ísty vč. slc.
motovidlo, slc. též -vilo -vilko -vilce a u k r.
m otovilnik je m otýl; „ k jeho (toho názvu)
zrodu vedla zdánlivá stejnorodost nebo p o
dobnost le tu m o tý la (především denního)
a p o h y b u m o to v id la" . O to m V ážný JM .
motyka; všeslovanské. — Psl. m otyka je
nepochybně dom ácí; jeho základ *mat-.
znam enající ro ztloukání h ru d , je též v stind.
matyá- n. b rá n y a v lat. mateola n ástro j na
v tlo u k án í do země, sth n . stein-mezzo (nyní
Steinmetz) kam eník, a snad i v mlat (viz).
D ůležité je to , že -yka se d á bezvadně vyložit
jako staro b y lá d o m á c í přípona, je též ve
vladyka. Ve védech je doložena dobře,
u Slovanů z tra tila p ro d u k tiv n o st, tak že
slova jí tv o řen á lze p o k lád at za velm i s ta r o
bylá. T ém ěř stejn é je germ . *mattuka (stangl.
mattoc, angl. n y n í mattok ‘m o ty k a ’), m á
v šak k rá tk é u. — Spojení na m otyku (vč.
zp iti se na to., z toho zmotyčkovat se t/v PS,
h an . domatičkovat se t/v (bez se zn am en á též
zm látit koho) vzniklo snad u tak o v ý ch
situacích, k d y na to. znam enalo „ k zakopání
do h ro b u " : ono je to teď s tím obecním účto
váním u nás na m otyku ( = špatné), K . T ům a,
Z českých m lýnů S5.85. D alší zm ěna je
sn ad v (rozsekat, rozbít) na kram atyku PS
klad. na gramatyku, do gram atyky K u b L .
motýl. U všech Slovanů velké m nožství v a
ria n t (m á je V ážný JM ), n apř. č. m otejlík
motilák motrlák motahejl m atalík matoid drmotél aj., slc. m otílik m otúl motol motel metúl
m atulík mentel motilica motolica aj.; sn ad
sem p a tří i slc. ojedinělé m anderinka n ějak ý
zvláštní m otýl (jinak o to m V ážný JM ). —
Prom ěnlivost slova m á příčinu asi jed n ak
v tom , že jeho složení není m luvícím už p r ů
hledné, jed n ak v ta b u (lid m á za to , že v m o
týlech, zvláště nočních, jsou sk ry ty zlé
m ocnosti, čarodějnice). — Z dá se, že ty to
názvy jsou příbuzný s lit. petelišké a lo t.
peteligs m otýl, je ovšem tře b a u zn ati zám ěnu
retnic p \m . U Slovanů snad bylo *metelí:
to m u nejblíže je slc. mentel, m á navíc jen r
disim ilací z anticipovaného l, * m etelí >
*melteli > mentel. Poněvadž to slovo bylo
m luvícím neprůhledné, snadno se měnilo
dále v motel (s přichýlením k m otati: let
m o tý lů je trh a v ý , nepravidelný, jak o b y
m o tav ý ), dále asim ilací o-e > o-o v motol,
pak v m o tu l, č. motýl a je ště jin ak . (Přím o
od motali je odvozuje Šercl 78.) P ů v o d n í
*petel- bude asi od pet- lé ta ti; el b y b y la
přípona v y ja d řu jící slabší in te n situ a iterativ n o st děje („p o leto v án í" ); F raen k el u v ád í
i jinou m ožnost, m álo pravděpodobnou.
P o d ro b n ě o názvech m o tý lů obecně, o v ý k la
dech jejich jm en , o slovenských v a ria n tá c h
a oblastech jejich v ý sk y tu (s m apam i) jed n á
"Vazný JM . — N ěm . Schmetterling m o tý l
(název je p ů v . ze Saska) je asi z Č. *metelik,
nikoli od Schmetten sm etana.
m oudí: stč. m úd, múdec varle, kol. stč.
m údie šourek s v a rla ty , m or. m udy (han.
mode) v a rla ta , p rů trž ; han . modál stižený
p rů trž í; stč. p rý m udatka (spíše múdátkaX),
m udavka(l) v stav ač (podle dvou podzem ních
hlízek), han. módátka podle B červený bez
(neprávem přeneseno z brslenu!); m or. n a
d á v k a klacmuda, od klátiti. — Stsl. mqdo,
-s lc. r. u k r. sch. mudo, hl. m ud, b. mádo, sln.
p lu r. mode, módi. — P sl. mqdo: příbuzno
s la t. m entula m u žsk ý ú d , ř. μήδεα p lu r.
v a rla ta . D ále s la t. muttó, m utó m u žsk ý ú d ;
-od- se d á dobře v y ložit pom ocí teorie
0 rozpuštění g em ináty, § 15: u tt > *unt >
gt ; rozdíl znělosti, d p ro ti la t. t, nem ůže to m u
srovnání v a d it; o sta tn ě je d ta k é v řečtin ě.
m oudivláček, J g z B alb ín a též moudíček,
mudivláček, z D moudníček. U H lin sk á m udibláček A d 120. slc. (záp.) m udíček. R o d sý
korek (dosud žije n a H an é a v p o v o d í h o rn í
O dry a B ečvy; svědčí H zl), stav ějící hnízdo
podobné ohrom ném u m oudí. — Vč. m undiblá(če)k, mu{n)dibálek (toto Jg d ) čl. m alý
a špinavý, pův . asi b ato le, dok u d neum ějíc
je ště choditi, jenom leze po zem i, což v y
jádřeno lidovým v tipem , že „vleče (po zemi)
m o u d í“ . Z vláštní m etafo ro u ta to p řezdívka
přenesena n a p tá č k a , on je ta k é m ajitelem
velkého m oud í, ale v jiném sm yslu. P resl
(K rok o) přev zal z p o lštin y název remiz, ale
v podobě rem iš (viz remízek)·, ale te n se
neujal. slc. kúdelníčka·. hnízdo se podobá
1 koudeli.
m oudrý, stč. m údrý, stč. mudřec gen. -rce,
z toho nč. mudrc·, m udrosloví·, z-moudřeti,
přemoudřelý, u-m oudřiti se; expr. mudrovati;
m udrák, mudroch, -on ( > -oniti), m udrlant
(srov. havrlant). — V šeslovanské: stsl. mqdr-b,
slc. m údry (a odvozeniny m udrák, mudrc,
m udrlant, mudr(k)ovat, m údriet), pol. mqdry,
hl. dl. m udry, u k r. r. m udryj, r. m udr
-á múdro, sln. moder, sch. m udar, b. mádár. —
P říbuzno je lit. m andrús, m aňdras (obé
i s m un-) čilý, probudilý, c h y trý , v y ch y tralý ,
n ád h ern ý , pyšný, h rd ý , lot. muodrs a m undrs
čilý, sth n . m untar čilý, horlivý, bdělý (nyní
munter). Složení těch slov je však m álo jasné.
P ředevším je t u pozoruhodno ojedinělé ind.
mandhčlar- m yslivý, zbožný čl.; jeho základ
se chápe z m en (mysl) + dhě- k lásti (jako
ind. šrad dadháti, la t. credere je „srdce přiklád a ti k něčem u" , věřiti). S tím je snad možno
sp o jit germ . a bsl. slova ta k , že -dhá-tor
redukováno haplologií v dhor, to p ak znovu
— po připojení další přípony, „th em atu 1- o
— redukováno v d(h)ro. Germ. a bsl. vokalism us základu (u n ; slov. o < un\) by byl
v ýsledkem vlivu slov blízkých významem
jak o lit. budrús, sl. b td r i,, lit. -an- slov s a
ja k o ja u trú s v bdělém sta v u jsoucí, po pro
buzení, duševně i tělesně svěží.
m oucha, m uška je též u zbraně část miřidla
(jako b y n a h lav n i seděla m oucha); vč. jvč.
m u ška lam pička s n e p a trn ý m plaménkem
(m etaforou podle sv ato jan sk é m ušky); muší;
m ušina, -nec m uší tru s; jvč. mušenka, mor.
m uchar, za s ta ra skleněná nád o b a na lapání
m u ch ; muchárek -alek -áček -ařík -olapka
-lovka, slc. též m uchár(ik) m ušiar muchovkár
muchoplaska lejsek (srov. muchoplaška u Rohn a, sch. muharlca m ušarica mušicar, pol.
mucholówka, b. mucholovka t/v ); mucholapka
le p k av ý p a p ír n a m ouchy; muchomůrka,
ro d h u b (lid. vocho- disim ilací m-m > v-m,
p ak vo- asim ilací k dalším u o): srov. r.
muchomor a td ., k d y si v sk u tk u by ly ty houby
k rá je n y do m léka, jež se líčilo n a mouchy;
m or. muchat se o d h án ěti si m ouchy (o koni),
o d tu d m uchavý k ů ň = nem ocný („n a nemoc
ného koně rá d y sedají m o u c h y " , Kolaja).
Viz i mšice.— V šeslovanské: stsl. slc. ukr. pol.
b. sch. sln. mucha, r. múcha gen. múchi. Jm éna
m ouchy jsou tv o ře n a od zák lad u
p a trn ě zvukom alebného (o bzučení much,
k o m árů apod.) rozličným i příponam i: lat.
mus-ca, ř. μ ιna (*m us-ja), lit, mUs-ě, lot.
m ús-a i m uša, stp r. m us-o; stisl. m ý (*mu-ja),
sth n . m u-cka (něm. M u cke kom ár), arm .
m un (*mu-no nebo *mus-no). Slov. m-bcha
{ < *mus-a) je zachováno v mšice, novější
mucha n en í z *mous-, ale je p řím ý m po k ra
čováním (podle J . M. K ořínka) původního
mus-.
m ouka; moučka, moučný, o d tu d moučnice
tru h la n a m ouku; m oučník; chod. mukař
k ru p a ř. — V šeslovanské v y jm a bulh.: slc.
m uka, stsl. mqka, pol. mqjca, jinde muka
(r, m aká gen. -í). — P sl. m yká, od kořene,
k te rý je v lit. m in ka u m in k y ti form ovati,
h n ísti těsto,, hlínu, m ích ati kaši ap .; moka·
te d y = m ateriál form ovaný a h n ěten ý pro
budoucí peěivo.
m oula vulg.: h u b a ; blan. moule ú sta, vole.
Z něm . M a u l h u b a.
m oula b lan., o d tu d spis.: h lu p ák . Z něm.
M a u l m ezek, m ul? „P odle R ip p la ZfsPh
16.217 z něm . M aulqfje; je též maď. mulya
h lu p á k ." (Šmilauer.)
m oulati: zvolna, těžce žv ý k ati; m or. moulit
jisti nebo m lu v iti plnou h u b o u (též s ch; mel.
nemože to vychmúlit B = m á řeči plnou hubu),
h an . mólet h ltav ě jisti, ch. m oulit k o u sati bez
zubů; slc. múlat. Se zesilovacím z: vč. (Pt)
jvč. žmoulat, jzč. chod. žmoulit, han . žumlat
íomrat, slc. msl. žm úlat. — Jin d e (r. u kr. sln.)
muliti tlačiti, otlaěo v ati; u n ás te d y zúženo
na otlačování (bez zubů!) sousta. P říbuzné
je něm. nář. mauelen pom alu a bez chuti
jisti, nor. nář. m aula t/v ; to to jsou zdrobněiiny, srov. něm . m auen, mauen žv ý k ati (viz
i maujan u T o rp a 324).
mouniti, obyčejně s u- nebo za-. T v ary
vč. umuděný, m udík K tk , vč. m udín(ek) PS
umouněnec ukazují, že m un- bude z. mudzáměnou zubných din: PS m á u m u d iti
uěpiniti, um udlaný. — T oto mud- je totožné
(tak již Jg) se smud- ve sm uditi (viz),
šmudlali, srov. i čm uditi. D alší zm ěnou
umrniti (zamrnéný ušpiněný PS); též čmouliti špiniti Jg d .
mour, slc. m úr, r. m ur plíseň. P říbuzné je
lit. máuras špína, kal, a arm . m rur sedlina,
špína, kal.
mourovatý. Psl. bylo m uru, příbuzné
9 ř. άμανρός tem n ý . Vedle m uru bylo
i murqg-b, kde je staro b y lá přípona, tvořící
odvozeniny od n ázv ů b arev (pbstr-qgb,
v. pstruh·, bél-qga > běluha; rudr-qga, v.
zrnka); murogb vězí v r. m urúgij (mysl.)
zrzavě hnědý, hnědočerný, dále v pol. morqg
pruh na tm avším podkladě, žíhané zvíře,
-owaty pestře pru h o v an ý , sln. moroga špinavý
pruh, např. n a obraze, v srsti zv ířat, dluž.
mórg pruh, skv rn a. R u sk ý tv a r je jasn ý m
svědectvím, že bylo mur-: naše mor- vzešlo
asi disimilací z *mourouh-atý. Z áklad murvězí i v chmura, pochm urný a pošm ourný. —
Patří sem i m erhy (viz) z *morúhy.
mouřenín: stč. m úř(en)ín, m or. m uřín:
černoch; mor. m u řín y knedlíky s povidlím ,
slc. m urín černoch. sln . m u r(in ) černoch,
černé zvíře. Pol. czarny ja k morus. — Z lat.
Maúrus M aur, A rab ( > černý), popř. z ital.
moro černoch. R čení ■pracovali jako morák,
moratý, mo(u)rovatý — jako černoch, za m a
lou nebo žádnou odm ěnu, p a k i platiti
j. m. = bez u žitk u a m noho.
moutiti, m íchati te k u tin o u a tím ji k aliti;
kdysi odborný term ín pro stloukání m ásla
(dosud valašsky); stč. m útiti, přeneseně též
o kalení mysli aj., postv. m ut; tlo u k n a m áslo
je stč. mútev, mútvicé, nč. moutev, moutvice,
nář. motvice, slc. mutvica, r. mutóvka; slc.
mútny, č. m utný kalný. — V šeslovanské:
dc. mútit, stsl. motiti, pol. mqcic, uk r. m utyty,
:. mutit, hl. mucic, dl. m uéiš, sln. m otiti,
b. mátja. — Psl. motq m otiti, ite ra tiv u m od
mqsti, č. masti. Viz i balam utiti, (ko)rmoutiti
a chmúték.
movitý: ‘pohybný, přenosný (o m ajetk u ,
o předmětech)’; od stč. (doklady od 15. stol.)
do dneška jako p ráv n ick ý term ín . Mísí se
s mohovitý ‘b o h a tý ’ (viz), ta k že i to to
dostává význam „p řen o sn ý " . Gb. (Sl.) se
domníval, že „asonancí spojeno {movitý}
s la t. mobilis a v zato u v ý zn am u novém =
pohybný, přenosný, beweglich, u b ertra g b a r,
m obilis." T om u je těžko u v ěřiti. Spíše se
odhodlám e sp o jit je s la t. movere ‘h ý b a ti,
poh y b o v ati něčím ’ jako p rap říb u zn é a děliti
je n a m o a - + itt> (toto z -nt-o- ?, n > ‘n > ž?).
K to m u nás vede to , že tý ž kořen shledávám e
u nás i v jiném slově, a to v motati. J in a k
(k csl. im ovitu ‘b o h a tý ’) N Ř 6.221, viz
mohovitý. — slc. m ovitý je z češtiny.
mozek, stč. mozk; znam enalo i m o rek :
mozk, je n ž v prostředku kostí jest, b a i m íchu;
slc. a m or. m ísty plur. mozgy. Odvoz. č.
mozkový, -ovice. — V šeslovanské: stsl. mozg-b,
slc. mozog, pol. sln. r. mozg, hl. mozh, dl. p lu r.
morzgi, sch. mozak, b. mozák, u k r. mozok
(a, o vkladné jako č. e). — P říb u zn o je sti.
m a))an-, av. mazga- m ozek, p ru s. muzgeno
m orek (lit. s p řem ístěným s smegenýs, smágenés, lot. smadzenes); sth n . marg (něm.
M a rk, viz p řeja té morek). Id e. *mozg(h)os
nebo jiné km eny. — V šechna ta to slova
vznikla redukcí z delšího slova, k te ré mělo
asi km en ide. *mastrigen- (je avest. mastroyan-, stp ru s. strigeno). V y puštěním slabiky tri
vzešlo jed n ak masgen- > mazgen- (sem p a tř í
ind. m ajjan- a o statn í slova s km enem
zakončeným n a an/en), jed n ak další ú p ra v a
(m ísto on/en je kladen p o u h ý th e m atick ý
vo k ál o) mazgo- (z to h o je slovan. mozg-b
a něm . M ark). — J in á v ý v o jo v á v ě te v v ězí
v stržeň, viz.
m ozgry laš.: d ětsk á v y rážk a B, s p a l
ničky Lp, han . m ouzdry t/v K tD . — s lc .
mosar důlek po neštovici K . — B arto š m ě l
za to , že mozgry je z něm . M a sem o sy p k y ;
ale v to m p říp ad ě bychom čekali ma-.
Spíše je to slovo dom ácí, starobylé, p říb u zn é
se stin d . m asúriká. U In d ů to p ů v odně b y la
lehká nem oc kožní, te p rv e asi kolem r.
900 η. 1. se to h o slova u žívá i o těžkém
onem ocnění, o neštovicích; zdá se te d y , že
kolem r. 900 se objevily neštovice ve velké
m íře (o to m R einhold F . G. M uller, M itt. d.
In s t. f. O rientforschung 8, 1961, 123). S tím
„leh k ý m " rázem souhlasí i náš v ý zn am
‘v y rá ž k a ’. U nás původně bylo asi *mosyra;
p lu rál *mosyry zred u k o v án v *mosry >
*mozdry, z toho jsou jed n ak mozgry, je d n ak
han . (severom oravské, u Litovle) mózdre.
Je-li to slovo te d y dom ácí, p a k b y něm .
M a sem m ohlo b ý t ze slovanštiny.
mozol, -ný, -liti se; n ář. mozoul (jč. V y d ra
31, vč. u M iletína aj.), klad. mozour, důležité
je vč. hlomouz. — slc. mozol, p. modzel, hl.
mozl, dl. mozol, b. mozol, r. mozol, n ář. mozgól
muzól, u kr. mozolja m ozol, též k u ří oko,
sln. mozolj újed. — Slovo *mozolb bylo
om ylem vyvozováno z něm činy. J e v šak
dom ácí. V ýchodiskem je sloveso mozgoliti
tlačiti, d ělati otlak o v o u bolest (r. n á ř.
mozgóliť), přesm y k n u té z glomoziti, č. (h)lomoziti (viz), bělor. hlamazdzič b iti po h lavě
apod. U slovesa se v y v in u l i v ýznam ‘nam á h a ti (se)’: slc. mozolit, pol. mozolič si$ t/v ,
postv. mozol n ám ah a, r. m osólit = něm . plagen (s nejasné). E x p resiv n í glomoziti vydalo
jedno p o stv erb ale: již v staré době glomoz
(resp. *glomuz disim ilaeí, srov. r. muzol,
hlom ouzvč. u Jg , R aise, K o tík a) a, po odpadu
g > h, přesm yklé mozol-. (Hlomouz od hlom oziti sp ráv n ě odvozuje K o tík Ř eč 9). Mozol
je výsledek hlom ození, tj.. trv aléh o d ření
n ástro je o kůži dlaně, n ap ř. to p ů rk a sekery,
násadce kosy, oblouku pily apod.
m ožděn s tč .: h řeb ík ; ně. hm oždik PS;
u R o h n a m oždínka, chod. m ožná dřevěný
hřeb m ezi dvěm a stěnam i, n eviditelný. —
P o l . moždžeú k o lík k spojování loukotí, sch.
m oždanik, sln. m oznik d ru h klínu, zam uzka
kolový hřeb. — Od slovesa, k te ré je v rus.
(raz-)možžit (-zžit) b iti, tlouci a v č. hmožditi.
J d e o h ře b y nikoli obyčejné kovové, ale
o spojné dřevěné kolíky, v tlo u k an é mezi dvě
sousední součásti dřevěné.
m oždíř (stč. -ieř) i hmoždíř. — P ře ja té
střh n . morsaere (nyní M órser) ze s třla t.
m crtárius bylo přetv o řen o adideací k hm ož
diti. Ze stč. je. pol. moždzierz, o d tu d p a k
r. možžér. — slc. m ažiar je z maď. n ář.
rnazsár (spisovně je mozsár). Z. H a u p to v á ,
S ulán rk p .
m ožný 1°: m ohoucí b ý ti; viz moci
m ožný 2°: b o h atý ; \ vl mohovitý
m ožucha val.: ro stlin a ch v o jk a (Ju n ip eru s
sabina), p říb u zn á jalovci. — Z u k r. možucha
t/v , což je lidový ú tv a r za r. možževelnik
jalovec.
m rak, stč. též a chod. m ráka; mračný,
mračno; sou-mrak, ale zá-mrak je postv. od
zam račili se; mrákota, stč. tem no, ny n í m d lo
b a; m rákava; m račili zatem ň o v ati, přen. plak a ti (klad.), m račky podle plačky; omráčili.
P ů v o d n í v ýznam b y l tem no v přírodě, p řen e
seno n a z trá tu vědom í (mrákota, omráčili).
O bdobné ú tv a ry jsou u všech Slovanů (stsl.
mrak-b, slc. m rak, pol. mrok, u kr. r. mórok
a td ., pol. mroczyč zatem ň o v ati atd .). Psl.
morka,, od m irk n q ti (viz m rkati), se stupněm
o v kořeni.
m rák a chod.: dílec hraničního hvozdu,
k te rý byl dědičným honebním obvodem
Chodů a D om ažlických (doloženo od 1430),
té ž lesní trať. „M raky m ěly jm én a podle
držitelů, k te ří v nich m ěli jám y , klády, leči
a te n a ta n a zvěř, b rti pro včely, strouhali
v nich sm olu a m ěli v nich dělniště n a šindel
a n a bečvářský les.“ (R oubík ZM K 3.307.)
— Ze sth n . m arka hranice, po h ran ičn í územ í
(jeho úseky n a východní hranici karolinské
říše b y ly vojensko-politickým i jed n o tk am i
na ochranu a n a výboj p ro ti sousedům ,
zvl. Slovanům ), později úsek tak o v é nevzdě
láv an é (hraniční) p ů d y (lesů a p astv in ),
užívané společně nebo v rozdělení n a dílce.
Zm ěna ar > ra jako v K a rl > král. Z téhož
něm eckého pram ene je i hl. dl. mroka hranice,
hraniční pole. O to m všem podrobně
H a v rá n e k ČMF 26.122 n. Viz i kromě. Podle
H . p řeja to nej později-počátkem 11. století,
podle F r in ty v polovině 10. stol.
m ram or; u F re n š tá tu blamor jako v pol
ských nářečích. sln . sch. b. r. mrámor·.
b. sch. též mermer (toto z osmám). Z lat.
marmor s lidovým přesm ykem ar > ra.
m rám ora: viz m ařit sa.
m rau cat vč. o hlase koček v době páření,
též m roukali; m rauskat se Jg d , han. mróskat
se p á řiti se (Svěř.), mroucat se m iliskovati se
P S ; ž e rt. h ru b ě j i t i na mruc^ v noci jít za
d ívkou n a dostaveníčko N Ř 17.221. slc.
mraučat mravčat t/v , též fň u k ati, postv.
m rauk. Vše od zvukom alebného mrau.
doloženého již stč. jako in terjekce posměšná
p ři hněvu.
m rav, m ravný -ní, u-m ravniti, nemrava;
dříve b y l běžný rusism us blahomrav dobré
chování. s tč . nrav; m disim ilaeí n-n > n-rn
v *nenrav, o d tu d zobecnělo (H ujer 1.24);
val. m rava slušnost, m ravný slušný, pěkný
(kám en, zelí). SvK . — slc. m rav t/v jako
v češtině, pol. narów zlozvyk (o koni: znarow iony zkažený, tv rd o šíjn ý ), u k r. nórov mrav.
(u koně „ s ta v n o st,“ norovýstyj kin '), r. nráv
(z csl.) m rav , p o vaha, ale lidové nórov je též
svéhlavost, um íněnost, u koně jankovitost.
pri-norovítsja p řizp ů so b iti se, sln. nrav zvyk.
narav přirozenost, p o vaha, sch. narav fem.
přirozenost, letora, po v ah a (naravan p říro d
ní, přirozený), b. nraw m rav , p o vaha, způsob
chování (nravja se líbiti se), i narav. — Slovo
m álo jasné. Lze tu šiti, že znam enalo zvláštní
n áv y k y (především u koní), odlišné od nor
m álních. P a k b y m ohlo b ý t příbuzno něm.
N arr pošetilec, blázen, rovněž tem né. Jest
asi v y jiti ze dvou ad jek tiv , *nor-ov-b a *nor-avb (z té d v o jito sti je p ak i asim ilací kolísá
n í α/o v základu); od nich se vyloží noroviti
(noraviti) činiti svéhlavým , ja n k o v itý m (lit.
narňvytis b ý ti v zdorovitý b y bylo přejaté?).
A d jek tiv u m bylo zesilováno v -ist-b, - vm> aj..
prosté norovb jako adj. zmizelo, tak že mohlo
p a k b ý ti ze slovesa nově vyabstrahováno
su b st. norovt (norava,). To bylo m ísty , ještě
před účinností zákona o likvidové m etathesi.
zredukováno v norvb. P řip o u štím e, že vývo j
m ohl b ý t i jiný.
m ravenec, již stě ; lidově brabenee, v han.
nářečích často i brablenec (l postupem podob
ným , ale v obráceném sm ěru jako v jč
jertel < jetel); m sl. mravec; stč. mravišče.
ně. mraveniště. Odvoz, mravenčí lev formicarum leo u R ohna, z toho nč. mravkolev. —
Y šeslovanské: slc. mravec (od to h o mravčí.
mravenisko), pol. m rówka, (mrówié siq hemžiti se), hl. m rowja (mrowié so), dl. mroja
(mrojé se), u k r. m uravel aj., r. m uravéj, sln.
sch. mrav, b. mrava, -vija, -vej. — A v. maoriš
(tj. m aur-, mavr-), středoir. moirb, stisl.
maurr, sti. vam ri, vamrá-, ř. μνρμηξ, lat.
formica (toto asi obm ěnou z *vormi-ca).
Slovanské tv a ry u k azu jí n a *morvbja a - bj b,
též stind. m á -i, la t. je z -i-ca. Z áklad jeví
přesmyky: morv·, movr-, vorm-, vomr-, a asi
milaci μυρμ- z F ορμ- (doloženo i βόρμάξ
z v-), a je tý ž co v m rviti se ‘hem žiti se’
a dále v něm . w im m eln t/ v (zám ěna Z/r):
mraveniště se v y zn aču je hem žením m rav e n
ců; něm. es wim m elt von Am eisen. P a tří sem
i něm. Am eise ‘m rav en ec’; jeho nářeění
formy jsou našem u slovu bližší, n ap ř. duryň.
urmeissn, urm eintsn, švýc. wurmeisle. N aše
č. -enec je -en-bCb, te d y ú tv a r jako v ksenec,
tj. od základu s lo v e s n é h o ! P řesm y k y
nejsou u slov s třem i so n an tam i (v m r)
nic podivného.
mrazek: šedobílý k ů ň , f. mrazka; hl. mrózak t/v šedý vůl. P d . mrozia(s)ty sivohnědý,
mrozula -zicha k rá v a té b a rv y ; od mráz,
tj. jakoby jin o v atk o u p o k ry tý ; srov. šim l.
mrcati ocasem : k ý v av ě p o h y b o v ati PS,
vrtěti; odtud mrcas, p ů v . ocas (rým ové -as!),
přeneseně te n k ý kořen, m or. mrcek, mrcús
t/v, odvoz, zmrcasiti se o b rů sti m nožstvím
tenkých kořínků P S , zmrcatěti t/ v PS <
*zmrcasatěti. — S -ové in ten siv u m starého
mrdati, jež stč. a dosud msl. a slc. znam enalo
totéž (ně. jen v obscénním sm yslu). O d tu d
vč.: zmrcatět se J g 5.971, zmrcnout se P t,
asi: samou horlivostí (radostí) se pom inouti
(o lidech!). M rd n ú ti jeden obdobný pohyb
(např. slc. -n ú t plecom pokrčit! ram enem ),
odtud han. p o st v. m rd čilost, starší č. mrdas
ocas; snad i m sl. mrdús, slc. mrdós, mrdas
pletenec ženských v lasů ( > mrcek u F r e n
štátu), slc. mrdol ocas; slc. mrdoliť v rtě ti
(ocasem), č. šmrdólit se okolo někoho. J in é
(expresivní) ú p rav y : jč. za-mrnět PS, m rukat
Jjčř 98, Jaš. mr-gať ocasem (srov. pol.),
han mr-ňat PS t/v . — Sem p a tří i přezdívka
tomu, kdo při k řiv en í ú s t p o trh á v á knírem :
slc. mrdofúz, č. mrcijousek > m rtafa, matlaJousek. — slc. mrdať m y k a ti, pol. mardaé
i rnerdač ogonem, i margac, sln. m rdati t/v ,
b. márdam h ý b ati. — Blízké je lit. madaruoti
mrcati (ocasem), uprav en é podle m akaluoti
mávati (bičem).
mrhati, již stč. — slc. mrhat·, pol. (roz)marhaé asi z češtiny. — Asi expresivní
obměna (přípona -hati, srov. -cat, -gat aj.,
k první slabice) slova m rviti, srov. m rviti
penězi (Sychra) p lý tv a ti, zm rhali děvče
— zmrvit (B-Rs), slc. zmervic zprzniti.
mrhel: slin (Jg z O pavska, též slc.). Z něm .
Mergel.
mrhelec zě. jč.: plod šípkové růže; u P o h la
mrhelek. — J e to též slovo co amrhele červ en ý
druh višně, viz amarela. N a p lo d y šíp k u
bylo to jm éno přeneseno vzhledem ke
stejné velikosti i b arv ě obou plodů.
mrholiti, po celém čsl. územ í (ojediněle
mlholiti: han. > m h o litB ); hrmoliti J g z T u r
novská; u J g též meholit; odvoz. val. mrhůlka·.
mhoulečka; zkřížením s pršeti je val. prcholit
m žíti. V msl. a val. rý m u je se se siholit. s lc .
mrholit. — Jin d e u Slovanů n en í v to m to
význam u. P říb u zn é je lot. merguot, mergdt.
stu p n ěm kořene je nejblíže lo t. mirguot.
m irdzinat t/v . — TJ nás je m ožno v y jít ta k é
z murg-. P a k b y bylo příbuzno stn o rd . isl.
nor. mugga m rholení (Staubregen) s expresivním zdvojením g; u nás je navíc r, § 10.
K o řen ještě bez to h o to r je v m žíti (viz).
m rcha 1°: m rtv o la, již s tč .: m ršina, mrchoviště; slc. mrcha, pol. marcha (stpol.), stlu ž.
morcha Aas, F au len d esW Z U Leipzig 13.381.
sln. mrhá m ršina. Asi expresivní ú tv a r (nová
p říp o n a -cha k p rv n í slabice!) v zn ik lý
p řetv o řen ím slov mr-tvola, *m r-tina (slc.
mrcina) nebo mr-tvina.
m rcha 2°: hubený, ch atrn ý k ů ň , již stč.:
n ad áv k a pro h n an ý m osobám , zvláště ž e
nám ; msl. slc. těž jako nesklonný p řív lastek :
mrcha chlap, m . čas(y), m . dielo, o d tu d adj.
mrchavý šp atn ý , ch atrn ý . Pol. marcha o koni.
mercha o ženě, sln. mrhá (n a d á v k a ).:— Slovo
m álo jasné. Znam ená-li koně, „k říží se
s něm . m arha“. (Šm.) J in a k je p říb u zn é sn ad
h e t. marsa- š p a tn ý (schlecht); u nás arci b y
bylo r.
m rk ati: 1° stč. m rkali, mrchtěti, jč. sou m rkat, msl. m rkat (sa) sm rák at! se, stm ív a ti se, p o stv . (z)mrk soum rak, stč. m rknuti.
nč. sm rknout se setm íti se, m or. slc. om rknut
k o h o, zam rknut, chod. vomrknout, opozditi se
v en k u do tm y . slc. m rkat sa, m rknut, m rkanie.
m rk (toto = soum rak); stsl. mr-bkati, pol.
(z)mierzchnqc (postverb. (z)mierzch), hl. smjerkac, u k r. m erknuty, r. m érknut, sln. m rkati
m rknoti, sch. m rknuti, b. m rákne. — Psl.
m brkati, kořen merk- (ab lau to v á podoba
*mork- je v m rak, viz). N ejblíže je stin d .
marka- zatm ěn í slunce. Jin d e je *merg(stnord. m yrkr, nor. m yrk, šv. mork, stan g i.
mierce, stsas. m irki, tem ný) nebo *melg
v hom . ννκτός άμολγώ za nočního te m n a :
to to srovnání m á již Lepař). R ozdíly kjg
a rjl to m u srovnání nem ohou b ý t překážkou,
v. § 4 a 5. P a tř í sem i něm . M orgen rán o
( > xnorgen zítra), stn o rd . morginn atp .
m rk ati 2°: rychle za sebou o tv íra ti a zavír a ti oči, m žikati; b lik ati, sv ítiti přerušovaně
(o lam pě, hvězdě ap.) P S ; m rknouti; m or.
mrk{ct)ať, o světle, o hvězdách. — slc. m rk a t
očima, též o blikání světélka, p. m rugaé.
ukr. rnorháty, r. morgát. —· P říb u zn é je lit.
m érkiu rnérkti a lot. mirgstu mirgt t/v . Z ák lad
mbrg- (sekundárně m erk-) je p a trn ě to též co
nibg- v m žikati a mhouřili, ale p řija l vkladné r.
§ 10, zpravidla p řed závěrečnou souhláskou,
v polštině v šak za p rv o u . D ostavilo se p a k
i kolísání ιí·/^?·, k te ré v šak n eb rán í spojir
u v ed en á slova. (O bvyklé spojování s m rkai·
l c, sm rákali se, m rak n y n í opouštím e.)
m rkev. sln . je mrkev, v. morkov', b. racrkov:
ty to tv a ry před p o k lád ají Psl. *m-brky. Jin d e
přešlo k a-km enům : m or. slc. sch. m rkva,
u k r. morkva. — P říb u zn é je lit. burkánas,
lot. buřkans, obé m ask. t/v ; to vše ukazuje
n a základ (slov.) *mrk-ú-, b alt. *brk-ú-,
dále nejasný. — S thn. morka, moraha (nyní
Mohre), std án . a stisl. more, stšv. mora
(z něm .), k te ré se dříve m ěly za prapříbuzné,
p o k lád á V. M. Illič-Svityč E I R J 1.19 (tam
je i vůbec o jm éně m rkve) za p ře ja té ze
slovanštiny, a to p řed d ru h ý m pošinutím
souhlásek (starší něm . název m rkve, lidový,
vězí v gelbe Rube „ ž lu tá ře p a “ ); ze slovanštiny
je též maď. murok. N ao p ak hl. morchej <
*m%rchy, podle I.-S . je z germ . *ιηηνχό. —
P la n á m rk ev je stč. mrkvicě, dosud jé.
mrkvice. Též mrkvous J g d aj., slc. m rkvús
z *mrkvo-ús, tj. m rk v o v ý vous: kořen plané
m rkve je te n k ý , a p roto p řiro v n án k vousu.
N a Slovensku se věřilo, že i zah rad n í m rkev
m ůže „u d e řit do fúzov“ , seje-li se v době
m agicky nepříznivé, za nového měsíce.
-mrknouti v za-, o dřevě: v tá h n o u ti do sebe
v lh k o st a tím u trp ě ti n a vzhledu; o m ase:
d o stati nedobrý p ach; zamrklé dřevo = n ář.
zamlklé zamrsklé zabřesklé. In ten siv u m sk-ové
je v jč. to sme nam rskli = zm okli J jč ř 30. —·
P říbuzné je lit. m erkiú m efkti vlhčiti, m irkstú
m ifk ti v lhnouti. Mch ZfslPh 18.24.
mrkotny laš.: ospalý, u b ru čen ý L p, slc.
m rkotný m rzu tý , nepříjem ný, šp atn ě n a
laděný, m rkocina šp atn é jídlo ( = do kterého
se nechce); laš. markota, -tnost, um arkotit,
zm arkotnii koho, zmarkotnět s tá ti se m .; val.
a z.-slc. m archotný; val. markotný sm u tn ý K š,
nem ocný S vK .; h an . m ně je markotné n e
dobře, so markotné m ám pokažený žaludek,
bagón je markotné bez chuti. Sem p a tří i han.
cmrchtat se jisti s n ech u tí SvB z *mrk(o)tat,
cht z kt. Val. zm arkotit u trá p iti, klad. zmarkotit se z tra tit se, v al. zmargonit p om ásti
někoho, laš. (F ren štát) Zmargošit poplést!
něco, u v ésti někoho v nepříjem né ro z
p ak y . — Pol. m arkotny m rzu tý , nespoko
jený, -nic -niec, markocic, u k r. markota, mark itn y j m ající šp atn o u n álad u , r. markóten
nepříjem ný, n u d n ý (mne m-o na duše) . — N á
ležité je u nás m rk-, kdežtQ mark- je vliv
polštiny, i k d y ž pronikl až do h an áčtin y .
Slova t a se zřejm ě v z ta h u jí nejp rv e n a n e
d o b rý tělesný s ta v a z toho vyplývající
šp atn o u n álad u . N ejsou te d y zvukom alebná,
ja k se m á za to (p atří p rý k mrěeti bručeti),
ale jsou p říb u zn á s b reto n . morchet a korn.
moreth staro st, m rzu to st, dále (K nobloch,
K raty lo s 4.39) h et. m arkiya- o d m ítati, n e
schvalovat!.
mrle hraju v kom (na F ren štátsk u ) = je
rozpustilý. slc. m rla cizopasný červ, hlísta,
mrle ho jedia, zerú, hryzů, kúšu = je n ep o
kojný, n e rv ó z n í,:nem á stán í. — N ejasné.
mrmlati m or. a slc.: re p ta ti, po stv . vm . mrmola, -ula. — O bdobné ú tv a ry jsou sln.
m rm rati, pol. marmotac, r. mormotát, lit.
m urm eti, lat. murmurare, ř. μορμνρω aj. —
Psl. m tr m tla ti; lit. je m urm uliúoti brblati,
b u b lati, nejasně m luvit!. Vesměs zvukom alebné zdvojení zák lad u mur- s rozličnými
disim ilacemi. Podobné ú tv a ry jsou u Semitu,
T u rk o ta ta rů a G ruzínů, Solta 102. Viz
i m um lati; sem p a tří i brblati.
mrňavý, mrňous, mrně. slc. mrňo. — Asi
z krnavý (viz), m- zkřížením s malý.
mrněti m růkati, slc. m ru ka t o dětském
apod. vrnění. Z vukom alebné; rým uje se
s vrněti.
mrož. slc. mrož. H l. dl. mórž, uk r. b. moři.
— Vše z r. morž. P ůvodem je to slovo Japon
ské moršša a m uršša napodobující mroží hlas.
Ve středověku m roži navštěvovali ještě břehy ·
fin m arsk é (sev. N orsko), ny n í se na evrop
ských březích už n ev y sk y tu jí. Kiparsky.
L ’histoire d u m orse, H elsinki 1952. Pol. mors
je z fr. morse, to z ru štin y .
mrskati, m rsknouti, o b ití; mrskáě tatarec:
m rštili, m rštný; odmrštiti žádost = jč. vod m rsknout ž.; m or. mrštěk smršček zmršček,
hoření ohebná část bičiště, zmrsk, zámrsk t/v
PS. — slc. m rskat, mrštit, m rštný, pol. wymerskac, hl. m orskac; strus. murs^bk-b bič. —
O bdobné je m or. prsknút, pršcit hoditi (kú
rá m obilí apod.). — M rskati b iti (důtkami,
bičem , řem enem , p rutem ) m á podobný útv ar
v lit. šmirkštereti bičem p o m rsk áv ati (ein
wenig peitschen, N esselm ann 528): m irkš =
m vrsk, š- je zesilovací; p říp o n a ter tv o ří
Slovesná dem inutiva. Snad p a tří vše ke
sm ihati, to tiž ke kořeni smeig-. Ú tv a r mbrskaje asi sk-ové intensivum , je te d y ze smbg-ska-:
p řid án í p říp o n y ska způsobilo z trá tu z a
čátečního s, § 14. N avíc bylo zde vloženo
zesilovací r, § 10.
-mrsknouti: s- se sraziti se (o p áře ve vodu
a td ., maso se smrsklo zmenšilo objem ); smršt:
od stu p n ě -o- *morsk- č. sm raštiti čelo. —
Stsl. s-b-mr^štiti (čelo), slc. m rštit a mraštit
stah o v ati do v rásek (tv ář, čelo, nos), pol.
marszczyc czolo apod., hl. moršcič čolo, postv.
zmorsk v rásk a, u k r. moršcyty, r. mórščiť, sch.
m rštili se, b. mráštja (čelo atd .). — Příbuzno
je stind. múrččhati sráží se, tu h n e (z *mrsk-)\
s r dobře souhlasí slovanská intonace (sch.
r). Mch KZ 64.263. K ořen je snad týž, co
v slc. meravý ztrn u lý .
mrščinka h an .: v ětvička, rato lest. Pův.
snad ‘p r u t’, p ak b y p atřilo k mrštěk.
mrt gen. -i fem. stč.: odum řelé maso na
ran ách ; nč. m rt odum řelé tlející jehličí a listí
SSJC ; jč. rčení (snísti něco) do m rti (-tě),
na m rt = docela, do posledního d ro b tu n.
kousku K u b ín -K rš 116-Cuřín rk p ; J jč ř 215
před p o k lád á v ý zn am asi „do (poslední)
odum řelé části (ro stlin y )“ , n ap ř. (o dobytku)
okousati, o h ry zati n a rostlině nejen všecky
živé listy, ale i odum řelé listy, sto p k y atd . —
Psl. mbrtb (mrtb) od mer- m říti, přípona -tb:
v kořeni nulový stu p eň je náležitý. Tvoření
stejné jako v drt.
m rtnatý: porostlý k ratičk ý m i tu h ý m i
chloupky; od P re sla . „ P a tří asi k m rt W aldstreu ( = spadalé jehličí a p .).“ Šm.
mručeti, řidčeji m rukati m roukati mrčeli. —
slc. mručat, pol. mruczeč. — Z vukom alebné;
přípona -fc/č-. Se zm ěnou m r > br je z něho
bručeli, broukati si, han . brčet, pobrukovat si.
mrváň val. < slc.: velký zdobený koláč
(rituální a m agické pečivo, n ap ř. sv ateb n í
kravaj, velký koláč kdysi d áv an ý sluhovi
při odchodu ze služby; koulí se do jarního
osení, aby se přivolala h o jn á úroda; rad o stn ík
pro rodičku nebo d ítě ap.); vše to jsou
redukce jistých b ý v alý ch obětních pokrm ů,
Mch ZfslPh. 18.324). — Slovo asi starobylé,
dá se snad sp o jit s ř. αμάρα, άμοηβίτης,
oμωρός ‘m edový slad k ý koláč’, k te rá Cop Ž A
1.1956,25 spojuje s mer- d ro b iti (a- je
,,kopulativní“ ). Zdá se, že to mer- u Slovanů
splývalo s merv- h em žiti se, o d tu d je slc.
mrvit drobiti.
mrviti: cuch ati (slám u), m ačk ati (šaty),
kutiti (kdežto ‘h n o jitť je m ladé); mrva, pův.
asi zcuchaná, rozdrobená slám a, p a k hnůj
s takovou slám ou; m or. mrvénka, m rvjanka
zcuchaná slám a, m rvenina plevy; stč. mrva,
nář. (o)mrvinka, m rvínek drobeček, sm ítko,
mrvenice drobení do polévky. Z vláštní v ý
znamy: m or. m rvit, vy- ze sebe = těžko
mluviti, v y p rav iti slova ( = po drobkách?);
mrvit se v slám ě = v áleti se v n í (starobylý
zvyk: po p řástk ác h večer nastlán o slám y
na podlahu ve světnici, n a n í chlapci a dív k y
pospolu přenocovali; o d tu d zm rvit děvče,
viz zmrhati; „mrvený večír1‘ B arto š Sl. 208,
o Rusech Zelenin 338). — Stsl. m ruvica
drobeček, pol. m ierzw a s ta rá slám a, -ic
cuchati, hl. m jerw a -ic t/v , dl. m jerw a
zcuchaná slám a, h n ů j, sln. mrva, sch. mrva,
b. mráva ždibec, kousíček, sln. sch. -iti
drobiti. — Položíme-li jako základní v ýznam
‘cuchati’, nabízí se spojení se střh n . werren
cuchati, zam o táv ati, u v ád ěti ve zm atek
(nyní ver-wirren). U n ás v šak zm ěteno
s mrviti se hem žiti se (což je ta k é jak o b y zm a
tený pohyb všem i sm ěry jako cuchání je
uvádění v nelad, zm ětení v různo), a p roto se
zde ujalo m-r-v m ísto staréh o v-r.
mrviti se: hem žiti se (postv. klad. mrva
hmyz), hem živě se p o h y b o v ati u práce
(o množství pracujících); slc. m rvitsa: červ sa
mrví. — H l. m jerw ic so h em žit se. — Příbuzno je kelt.merft- (z merv·) ve středo irském
ro-merblig ‘w im m elte’ aj. Mch ZfcPh 28.71.
Základ merv- je p o h y b o m aleb n ý ; obsahuje
3 sonanty, což· je neobvyklé. — Od toho
kořene je odvozeno jm éno m ravence (viz)
v několika ide. jazycích. J . O trgbski L P 8.283
soudí, že jsou tu sdružený 2 kořeny, mera ver-, druhý arci je zastoupen jen p rv n í
hláskou. — Z vym rviti se PS, nečekaně se
objeviti, p řijití (původně zajisté o lidech,
vyplynuvších z nějakého d av u nebo m n o ž
ství) je m or. vyvrbit se t/v PS. T om uto je
blízké lit. virbeti w im m eln L P 5.27.
m rzeti: pů v . b ý ti odporný, odporně si
vésti (stč. lakomec m rzí Bohu)·, stč. m rzatý
(odtud mrzák, pův. odporný vzhledem ), laš.
m rzatný (pův. te d y z -§t-, p artie, p říp o n y
p résen tn í u sloves n a -čti, stč. nč. m rzutý
z -qt-, rovněž p artie, příp o n y (srov. vis-ut-ý
atd .) > mrzout, -uta, -utný > mrzoutěti ap o d.;
m or. mrzena hnis, mrzák ústřel, p o d eb ran in a;
m rzký (od toho jvč. mrchcat hu b o v ati, p ů v .
‘m rzko lá ti’). — Všeslovanské: stsl. mr-bzéti,
m r^z-bku, mr-bzostb; m razili nenáviděti, slc.
m rziet b ý ti nem ilý, m . sa b ý ti m rzu tý .
m rzutý, m rzút, mrzúch, pol. mierzič, r. merzét,
mérzok a td . — Psl. bylo murzeti, od něho,
jako trp-bk-b od trpěti, merz-bk-b. Zdá se, že
s ním souvisí csl. mr-bsun-b foedus, mr-bsiti sq
(sch. mrsan m asitý , nepostní) jak o žto form a
neznělá. D alší historie je nejasná. L it.
m u rzin ti a murzóti špiniti, m úrzinas špinavý
vyp ad ají, jako b y jejich m urz- bylo ze
slovanštiny. S m rznouti a mráz naše slova
nesouvisí (ač m nozí tv rd í opak), neb ot
dom nělá p aralela studený — stud je k lam ná.
-m rzgnút: val. zamrzglý zakrsalý (o ovoci).
Je-li staré, m ohlo b y b ý ti příb u zn é s lit.
nu-sm urgti chřadnouti. P a k b y *m-brzg =
smurg- s přem ístěným s; je v šak i val. zamrhanec zakrslé jehně, jež ukazuje n a m urg-.
m rznouti; bylo i mrzeti (srov. sln. mrzeti
t/v ), z to h o stč. m řieti zim u, hl. zym u (pře)mrěč, vm . přemřet, m sl. přem řít, slc. prem riet
prom rznouti, vm . vym řít vym rznouti, v. Mch
L F 69.250; han . mrzena velká k ro u p a (padale
m -e ja k holobí véca). Od morz-: mráz, m raziti,
m razivý, nám razek; nově mrazírna aj. —
slc. m rznut, mráz, mrazit, mrazivý. — Vše
slovanské: stsl. mr-bznoti, pol. marznqč, hl.
mjerznyč, dl. m arznus, u k r. m erznuty, r.
m erznut atd.„ stsl. mraz-b, pol. hl. dl. mráz,
r. u k r, moróz, jihosl. mraz. P říbuzno je snad
něm . frieren t/v , la t. p ru ín a , stin d . prušvá
jíní, vše to z kořene preus-. U nás 3 zm ěny:
p r > mr, s oslabeno v z, r-b > w, takže to to
mrz- se stalo hom onym ním s mrz- v mrzeti.
m řenka: rod ry b N em achilus: stč. mřen,
mřeněk, nč. mřín(ek) m ., mřenka, rnřínka
fem ., mřené n tr.; n ář. břen, břinká, břendák.
slc. mřena. — Jin d e to slovo označuje
p arm u : pol. brzan(Ic)a brzona, u kr. merena,
sch. mrenlýka). V češ. a slc. přeneseno n a ro d
p o d obný (m á 6 vousků, p arm a 4), ale m enší.
Z dá se (Mch ZfslPh. 19,57), že vše možno vyvoditi z p ra tv a ru *merna (ač jsou i tv a ry o d
chylné, pol. mařena aj.), n ázv u to p arm y ,
příbuzného asi s něm . Schmerle (to rovněž
přeneseno n a m řenku, neboť -le dělalo dojem
d em inutivní přípony). Slovan, i germ . slovo
asi z p raevropštiny, jako m noho jin ý ch n á
zvů přírodních.
m řežit se p řed očim a: m íh a ti se, p ři o sp a
losti (krkon.: N Ř 5.103). O dpovídá m u r.
mcréščitsja, arci s tím rozdílem , že r. slovo
m á navíc příponové sk. P říb u zn o je lit.
mirgeti tř p y titi se, m íh a ti se; v lit. je °r,
u n ás er.
m říti mru·, ú tv a ry rů zn ý ch stu p ň ů . —
1° m ír - v m ru (m ir-o); slc. odum riet s akus.
i ale s d at. laš. u F re n š tá tu ) = sm rtí odejiti
o d koho; val. m ri m rtv á h lín a; sm rt (* s i -m ir -ti, p ů v . „d o b ré ú m r tí“ , s i = ide. sudobře, viz ZfslPh 7.378), sm rtný, smrtelný,
usm rtili, úmrtí·, odúmrt, slc. odm rt m ajetek ,
jehož m a jite l zem řel bez dědiců; m rtvý
(* m trtvb , - v í připojeno vlivem oposita ž iv i) ,
mrtvice, um rtviti, msl. m rtvina m rtv á hlína,
val. m rtvai, -et trn o u ti (o ru k ách , po nám aze
apod.), stč. m rtvol(a);u-m rlý, nedom rlý; mrlina, h an . -ena p ěn a z ji s t um írajícího; smrt,
sm rtka je m ísty v C. sý k o rk a m ly n ařík ,
v slc. smrt(ka) smrtohlav, sm rtia hlava ap.
je noční m otý l, zvl. smrtihlav (V ážný JM ;
u d á v á i oblasti názvů). — 2° mer- v inf.
*mer-ti > stč. m řieti, nč. mříti·, stč. um ierati
(ale jin d e: m ir- náležitě .v ite ra tiv u : r.
um irát), z toho (ie > i) um írati, pod. sko-m írati; — 3° mor-·, mor, (han. u B oskovic
je na hómor = n a um ření), stč. přím oří
t/v ; zámora, úmor(a) (chod. houmora),
m ořili (viz). — V šeslovanské: stsl. m íro
mrěti, um irati, s i m r i t i , m n t v i , slc. mriet,
pol. mrzeč, šmierč, r. m ru merét, smert,
mertvyj a td . — K o řen *mer- m říti je všude
zastoupeno ho jn ý m i odvozeninam i, z nich
ale jen něk teré m ají staro b y lý ty p . U sloves
pů v o d n ě se tv o řil jen ath em atick ý ao rist
k o řen n ý (véd. ά-mr-ta zem řel), kd ežto présens
se tv o ří rozličným způsobem , je te d y d ru
h o tn é . N ašem u je dosti blízko lit. m ir-štú
u m írám (ale inf. miŤ-ti). S tarobylé rysy m ají
m e r -tv i, u-m r-lý (slabý stu p eň kořene), s i -m ir-tb (totéž; krom ě to h o je důležité tím ,
že je složenina; v těch p ráv ě b y la s oblibou’
p říp o n a -ti-·, n a p ro ti to m u lit. m irtis, lat.
mors, sti. m rti- sm rt jsou m ladší ty p y ).
m říže stč. m řiežč; za-mřížovati; msl. mřeže
p lu r. je v ša k d ru h ry b ářsk é sítě. Jin d e
zn am en á zp rav id la ry b . síť: stsl. b. mrěža,
sch. m riža, slc. sln. mreža, pol. mrzeža, u k r.
mereža, r. merěža, popř. v ý jim k o u i síťku
k rajk o v o u nebo m řížoví dřevěné. — Psl.
m erža, dále nejasné. P říb u zn á slova jsou,
zdá se, lit. m árška m alá ry b á řsk á síť a lot.
marga záb rad lí u m ostu.
m sta, již stč., m stivý, m stíti (se) (po- vy-),
pom sta. — Stsl. mbstb, m bstiti, m bštati, slc.
m stít, m stivý, pom sta, p o l.-mécič, pom sta, u k r.
mest, m styty, r. mest, m stít, hl. pomsčié, dl.
pom sciš, pomsé i pomsta, sln. m estiti, po-maščevati. — V ýchodištěm je Psl. m istb
z *m it-ti-s, od téhož kořene, k te rý je v m itvy;
vý zn am ‘v zájem n á o d p la ta ’ zúžen n a ‘zlou
o d p la tu za zlo’. Od m istb (je v r. u k r.
mest) tv o řen a slovesa, od nich p ak postverbalia (po)msta a pomsé, pol. zemsta.
mše, stč, mše·, stč. m šíti sloužiti mši; adj.
m ešní. — slc. (o)mša; H l. dl. u kr. r. mša, pol.
msza. — Z la t. m issa, což vzniklo z ite, missa
est = jd ěte, rozchod je, asi vulg. lat. za dim issio rozpuštění, propuštění, v. L F 75.229.
— Odvoz. stč. mšál m ešní k n ih a z missale;
z to h o přím o je č. slc. misál.
mšice: n y n í jistý ro d h m y zu (od Presla);
stč. mšice b y l asi kom ár, to též znamená
chod. šmíce, hluž. šmic, dluž. šmyca. Pol.
mszyca je mšice. Vše je z m išic a , zdrobněliny
od *m íc h a m oucha, se sta rý m i < u, jako
m á lit. myish a td ., kd ežto v moucha je tomu
jin ak .
m uckati, vč. -ováti. P d . muckac celovati.
V zniklo přesm ykem ze cm ukati.
m uditi: opav. z- zm ařiti, z- se v áh ati. Pol.
m udzic o táleti, m udny o b tížný, zdlouhavý,
hl. dl. komuda zdržení, hl. komdzic, dl. komuziš zdržeti něk., k. se o táleti, sln. muditi
zd ržo v ati, stsl. m uditi o d k lád ati, b. muden
loudavý, liknavý. — U znám e-li za Psl. znění.
m qditi, lze je sp o jití se stin d . manda- v áhavý,
líný, zdlouhavý. Stsl. a bulh. u však před
p o k lád á již Psl. denasalisaci q > u.
m uchlati, žmuchlati PS. Vzniklo přesm y
kem z chum lati 1°, viz z a 0 Mal.
m ů j. slc. moj. Stsl. mojb moja moje, tak
i P sl.; pol. m áj moja moje a td . Od zájmenného
ú tv a ru *moi (i. μοι, stin d . mě) příponou -ou tv o řen o ; nejblíže je stp ru s. m ais (z *majas);
podobně je la t . meus s *mei-o-s, s jinou přípo
nou gót. m ei-ns, něm . m ein. O bdobně je tv o
řeno tvůj a svůj.
m uk, d ru h jeřáb u ; stč. m u k n i u K lareta,
nč. m u ky ně jeho plod, n azv án od mouka, plod
je jak o b y pom oučený (srov. něm . Mehlbeere).
Nč. m uk vzniklo asi zp ětn ý m postupem ze
jm én a plodů.
m uka, stč. též -ú-, m u ó iti; stč. m učenník,
nč. -dnílc, m u ším a , m uéenka (mor. -anka). —
Stsl. mqka, mqčiti; slc. m uka, m učit, pol. m$ka,
m§czyc, u k r. m uka, m učyty, r. m uka, mučit,
sln. moka, sch. m uka, m učili, b. m aka, mača,
vše = m u k a, m u čiti; ale dluž. m ucys znamená
i ‘činiti m alátn ý m , m dlým , u n a v o v a ti’, též
‘zlobiti někoho’. P říb u zn é je lit. mánkau
m á n kyti tlačiti, tísn iti, m učiti.
m u k ati 1° ve rčení a n i nem uká — je p o
tich u , o d tu d ani m u k! Již stč., původně o h la
sové nám aze jako u něm ých. Z m u-kati; mu.
je zVukomalebné, k je slovesná přípona. Pod..
ř. μΰζω (*mugjó), něm . m ucksen aj.
m u k ati 2°: chod. m ukat „o nej slabším k r á t
kém bučení d o b y tk a " , slc. m ukat, m učat bučeti. Zvukom alebné. P od. ř. μνκάομαι t/v.
S jinou retn icí bučeti.
m ul, kříženec osla a ko b y ly . Pol. m ul,
hl. r. u k r. slc. m ul, b. mule. — Přejato(knižně) z la t. m úlus.
m u l: laš. zam uleny zanesený bahnem
Vašica). — slc. m ul pískové bahno, b ah n itý
nános; m ú lií zanášet i m ulem ; z *nam ulit Vsl.
postverbale nam ul. Pol. m u l, (za)m ulié, ukr.
mul, m ulyty, r. m ulit, sln. m ul, sch. m ulj. —
P atří, asi k lit. m áuras, zp rav id la plur.
maural bahno (v řece). Viz i rum 1°.
mulec: nos a hoření p y sk zab ité k ráv y
(u K u n štá tu ); m ulatý kdo m á tlu sté tv á ře
(u T ru tn o v a za Jg). H l. m ula h u b a, sln.
mulica tv á ř. — Ze s tín . mule fem ., m ul n tr.
huba (nyní M aul).
mumie sté.: sm ůla sm íšená s klihem , sic
mumica (Bern.) t/v . Id en tick é s názvem m. =
balsamovanó tělo. Posledním pram enem je
arab. m um ijá.
m um lati, již sté.; též m um rati, m am rati
t/v; stč. klad. m um tati vrčeti, re p ta ti, m or.
bumtavý (han. bo-); momtati; o d tu d m um ák,
momák bručoun apod. — P odobné ú tv a ry
jinde (r. m u m lit m jam liť nezřetelně m luviti,
slc. mumlat, sch. m um lati, u k r. m ym ráty,
něm. m um m e(l)n atd .). Vše zvukom alebné,
asi z m trm la ti, viz m rm lali. Srov. mamlati.
m um raj, též kdysi -ej(ch); s asim ilací m or.
rumraj rej, vč. rumrejch, h an . rumréch rej,
zmatek; klad. šum raj. Z něm . M um m erei
(srov. ver-mummen), to p ak z fr. momerie
druh zábavy s tan cem .
-m um rat?: h an . zmomrat Svěř = upadnouti do bezvědom í. — N ejasné.
mundúr, lidové: stejnokroj vojenský, p ak
vůbec oděv; ta k i slc.; v č. po p rv é u H a ra n ta
mundirovat. Pol. m undur, r. m undir. — Do
češtiny přišlo z něm . vojen, slangového
Mundur za spisovné M o n tu r fem ., to p ak
z ital. montura. V ýchodiskem všeho je fr.
montér (un cavalier) d á ti jezdci koně (tedy
doslova: vyzdv ih n o u ti jej) a v ý stro j. slc.
starší mundier z maď. mundér. — O p atřiti
náhradního koně = fr. remonter (la cavalerie),
z toho la remonte, do lidové češtiny p řejato
jako remunda vo jen sk ý n áh rad n í k ů ň ; je
pak nadávkou.
muňa: nem luvný nebo přihlouplý; vč.
přesmykem ňum a; han . němé ja k moha, vč.
a u K u n štátu buřta, u K y jo v a a P ro stějo v a
mrhá. Též pol. m unia, n(i)um a t/v . — M -n
naznačuje asi nejasné, h u h ň av é m luvení.
(Jiná, ale m y ln á dom něnka je u S ulána
StSl 3.291: p rý pův. moha, z maď. m ony
pyj·)
muňka 1°: d ru h vši (R ohn a d .) , přeneseně
čmelík. Z m íidní veš (viz moudí).
muňka 2°: lalůček n a k rk u , p a k i b o ltec;
val. muhkaha slepice s lalůčky, val. muřiky
bradavičky, k te ré m ívají ovce pod krk em K š,
odtud val. m onkaha ovce s „m o ň k y “ (obé
u B). Pol. nář. m u n ia lalok volský. (Sem
snad možno zařad iti i val. moněk, u srnce
dlouhé chlupy visící s p y je a vč. m uničko,
drdol, stočené vlasy P t.) P říb u zn é je r.
mónja břich, bachor, žaludek,
mur laš.: zed, murovaě zdíti, murař >
m ular zedník. — slc. m ú r, -ovát, m urár.
Pol. ukr. r. m ur, hl. dl. m urja. — Ze střh n .
m ur t/v (a múraere zedník), to p a k z la t.
m urus zed.
m ůra, chod. jě. msl. mora- k to m u p ři·
tv o řen o od střč. doby m ask. morous („n a
ženskou chodí m orous, n a m užskýho m ů r a '1,
K u b ín Lid. 198). [Zdá se, že od to h o to mora
je odvozeno m ořili žadoniti ( = „seděti na
n ěk o m " jako m ůra)]. — Pol. slc. sch. b. u k r.
mora, hl. m uraw a, dl. morawa, r. kiki-m ora. —
P říb u zn é je sth n . stsev. stangl. mara (nyní
něm . M a h r) a stir. mor-(r)igain lam ia. —
N ázev m ůra byl p řen ášen n a nočního m o tý la;
slc. je mora morka sanim orka zmora můra
m ůra kanim ura m ur mara, též slepá mara,
a ratimorská (pani). O to m podrobně V ážný
JM 60— 69. Z něho v yjím ám e: „P odle sta ré
pověry evropských n áro d ů duše lidská m ůže
i za živ o ta člověka o p u stit v noci tělo a v zít
n a sebe rozličné podo b y (p ták a, m o tý la,
h ad a, m yši i stín u apod.) a znepokojuje
anebo straší lidi těžk ý m i sny a tísn iv ý m i
p o city .“ P oslání m o tý la („jako dém ona
m ůřího tla k u v blízké souvislosti nejen
s anim istickým posláním m o tý la, n ýbrž i s p o
m ěrně značně ro zv in u to u funkcí m o tý la
jak o dém ona nem oci" ) „ v y p lý v á z lidové
víry, že duše lidská nebo čarodějnice a jin í
podobní dém oni (nebo jejich duše) rá d i
berou n a sebe podobu m o tý lí a »tlačí« nebo
dusí spící lidi, tj. v y stu p u jí ja k o »můří
tlak « .“ „M ůří m otýl byl zn ám i sta rý m
Slovanům . T ak se zjevovala u lužickýoh
S rbů M óraw a ( = ženský m ů ří dém on), n a
oblasti hornolužické zv an á též K h o d o ta nebo
K h o d o jta, ve dne, když za sv itu slunečního
pršelo, jako m o tý l popelavé b a rv y a p ů
sobila škody. Jin d e ve světě slovanském
značí ještě dnes slovo m ora, m ů ra nebo m ů ra
ap. nejen m ů ru , m ů ří tla k , n ý b rž i večerního
m otýla. O bdobně n a p ř .' slovin. v eša = č a
rodějnice, m o tý l i m ů ří tla k ." V ážný m á o b
dobné zp ráv y i odjin u d z E v ro p y .
m u rg aň a murgaša val.: ovce s černým i p r u
hy, murgastý, ty g ro v an ý . Slovo p astý řsk é
k u ltu ry k arp atsk é. J a k svědčí g, je to slovo
p řejato , a to odněkud ze slovanského východu
nebo z ru m u n štin y . J e u k r. m urgyj m orugyj
m urygyj ry šav ý , tem nošedý, murga čern ý
vůl, b. murga, -av snědý, sch. murgast olivové
b arv y , rum . murg hn ěd ý , alb. m urk, murgu
tem n ý , černý, šedý. V ýchozím slovem je
slovanské murog-b, viz je p o d mourovatý.
m usiti i muset, stč. též m usěju m usěti,
m ušiti, m ušěti i m o siti; dosud chod. muset,
msl. moset a mosit (toto přechodné: byla
k tomu mosená); han . přemoset p řin u tit K pU .
— Sloveso m . „nem á v lastn íh o reálného
význam u, n ýbrž v y ja d řu je n u tn o s t děje
slovesného" , odkud pochopím e nářeční k r á
cení v musme, muste (H ujer 1.144). D vojitost
ujo vznikla „rozdílným zastoupením cizí
hlásky v přejím aném slově“ , H u jer 1.168,
srv. hotař — hutař. — slc. musiet, pol. musieč, hl. musyč, -ač, dl. m usyš -as, ukr.
m usily. — Ze sth n . muo~an.
mušec, m or.: plevel v prosu. slc. mušec,
tra v in a p sárk a luční. — Přeneseno z jihu?:
je sln. mušec a sch. m uhar bér; pol. n ář. muszec je plevelná ro stlin a kuříčka.
mušelín, od R ohna. slc. m ušlien, m ušlín,
n y n í m ušelín, pol. m ušlin, r. m usím . — Přes
něm . M usselin, M uschelin a fr. mousseline
z východu: jm éno je od m ěsta Mossulu, kde
se m . vyráběl.
muška: m alá černá n áp last n a tv á ři pro
ozdobu; ta k i rus. Z n ěm .M usche nebo přím o
z fr. mouche t/v (ve F ran cii název m ouchy
přenesen n a tu to ,,ozdobu“ ).
muškát stč.: usušené semeno m uškátovníku; nyní lidově pelargonie (pro podobnou
vůni) i d ru h v ín a (týž důvod). slc. muškát,
pol. m uszkat. — Ze střh n . muscat, něm.
M uškát, to p a k z la t. muscátum.
mušketa, ta k i slc., pol. muskieta, r. mušket.
Z něm . M usket(e) nebo z fr. mousquette.
M ušketýr z něm . M usketier.
mušle. Z něm . Muschel.
mutek: jistá m ikulášská m ask a n a Horň áck u (popis: Tom eš, č. Slovácko 1959.4.12).
Byli to b u d d v a m uži, zak ry tí bílou plachtou,
nebo jeden m už, se zád y zak ry tý m i halenou
(nedůležité další a trib u ty vynechávám ). —
B yla vyslovena dom něnka (Severová, viz
Tom eš 19), „že jd e o m ask u d a tla “ . Spíše
asi o dud k a, te n se h o rň áck y zve m utek B;
datel byl m j. i „staro d á v n ý čepec valašský,
rů znobarvý, s p a n tlí“ B ( = upom ínal n a
chocholku dudka). Čepce by ly bílé, je te d y
m ožné, že ona b ílá p la c h ta b y la nazv án a
nářečovým jm énem čepce (i ty byly bílé);
p a k se to jm éno přeneslo n a celou m asku.
M utek ‘d u d ek ’ je slovo asi zvukom alebné.
mutlati J g d vč.: (bez zubů) žv ý k ati; laš.
multaé cum lati Lor, mulcač, m uldač Lp t/v . —
J e to asi t-ové in ten siv u m od základu, k te rý
je v moulati. Z m ul- bylo vy stav ěn o m ultati
(laš.), z toho je dále mutlati.
mutlík vč.: uzlík v rohu šátk u (na peníze).
N ejasné.
muzika, již stč.; m or. též -ga. R . m úzyka.
E vropské slovo (fr. mousique, něm . M usik)
z la t. m usica < ř. μουσική (τέχνη) = m usické
um ění, název od Mus, bo h y ň rozličných
um ění. M u zika n t z něm činy.
múzovati, jihom or.: slíditi po něčem, (slí
divě) h led ati, kde b y bylo co u k rásti, pro(dům ). Sem snad ta k é mouzovat se to u lati se
m im o dům (jiný v ýznam je v N R 18.58: p o
zorovat! okolí p ři bezstarostném sedění; d á
se v šak i te n p o chopit ze ‘slíd iti’). — sln .
m uzati slíditi. Ze střh n . m úsen (nyní mausen)
t/ v (původně o kočce slídící po m yších, od
m u s, M aus).
muž, m užný, vzm užiti se, muží(če)k, m u ž
ský; m užatka stč. v d an á žena i zmužilá, nč.
jen to to ; stč. m užík trpaslík. Stč. tušen (tuč
ný) m už(ík) (-íček) tu čn o listá rostlina rozchodník, Sedům (odsud n ář. toemož tučmužik
čučm užik cicmužícek a j.). — Všeslovanské:
stel. mqžb, pol. mqž gen. mgža, hl. dl. ukr. r.
slc. sch. m u ž (r. gen. múža), sln. mož, b.
maž. — Id e. název byl viros, zachovaný v lat.
vir a v lit. výras, lot. virs. U Slovanů jej
vytlačil název jiný, mqžb. Nelze jej odloučiti
od stind. m anušya- t/v (muž v protikladu
k ženě; ale i: člověk). Slovo, indickému
odpovídající (*mon-bšb) se asi zredukovalo
o d p ad n u tím τ>, krom ě to h o š se oslabilo v ž.
Srov. různé redukce u člověk. P odnět k tako
v ý m zm ěnám d áv á veliká frekvence: proto
v titu lech a v oslovení se slova redukují.
Základ man- je ovšem i v něm. Mann
a v Mensch.
my, osobní zájm eno. Všeslov. Příbuzno je
lit. měs a arm . mekli. M ísto očekávaného
*mes je m y s y podle vy. Psl. stč. akus. ny
je snad z *n6s; v nč. do ak u sativ u vzat
genitiv. O statn í p ád y jsou od nezměněného
základu na- < *nd, a to gen. lok. nás <
na-s-b, srov. stp ru s. noúson, d at. nám <
na-m-b, instr. nám i < na-m i.
mýdlo, m ydlina, m ydlili (lid. význam ‘biti’
v. dále); mydlář; rostlina mydlice: kořen ob
sahuje saponin, za s ta ra b y la h o jn á a lid jí
v sk u tk u užíval k m ydlení). — Stsl. r. ukr.
mylo, slc. mýdlo, pol. hl. m ýdlo, sch. milo. Od
kořene my- (viz m ýti) příponou -dlo, tvořící
jm én a p ro střed k ů k něčem u čili „n ástro jů " .
— J in ý původ m á fam. m ydliti koho = biti;
je to mědliti koho t/v (viz), na° kom u SvB.
J e to m etafo ra z práce se lnem ; zám ěna se
ustálila, když m ědlení lnu p řetalo b ý t obecně
známé.
mykati: v češtině jsou tv a ry buď od m-bknebo od m yk- (iterativ n í dloužení); mbkse jeví b u d jako -mk-, n ap ř. v semknouti
um knouti vym knouti zam knouti, nebo jako
-mek- ve smeknouti. K ořen m-bk- znamenal
provést! náhlý pohyb, k te rý zpravidla náhle
a naráz způsobí nepředvídanou zm ěnu, např.
jím ž se sklouzne, někam vyklouzne, něčím
proklouzne, něčem u unikne, něco zavře nebo
náhle uvolní, v y p u stí apod.; v iterativ u pak
i náhlým i pohyby sem ta m trh a ti, škubati,
cloum ati, biti. Ve význam u ‘sem ta m hýb a ti’ se m. blíží k m ikati (viz km itati, lat.
m icč\), tak že slovníky někdy píší mii v to m to slovese; o zařádění rozhoduje
v šak význam . D ůležitější ú tv a ry : stč. mykati
sem ta m po h y b o v ati, posunkem dávatí
znam ení (techn. m. vlnu čechrati, již stč.,
stalo se nč. odborným term ínem ), nč.
m yknouti (mý-, mej-, m i- PS) prudce hoditi,
m rsk n o u ti něčím, klad. m ejkat hb itě sem
ta m m ávat!, slc. m yka t (plecami) trhati,
šk u b ati, expresivně mor. m ygat (ocasem),
postv. adv. myk(ýc), m ykn ú t uhoditi, m.
sebú hoditi sebou, mykotat (stromem); s intens.
s laš. m ykšic sebu v rtě ti se, val. slc. m yksit
■úvai (gatě) d rá ti; č. zmýceti, zmícet, zmícit
(šaty) uváleti; stč. mčieti n ap ř. někoho na
popravu nebo n a m učení) m y k ati, strk ati,
mčieti se (na velbloudu, n a koni) jeti, přěmčieti přenésti; viz i jm éno pomčě; msl.
pomknút koho přím ěti; msl. omigat šp atn ě
ostříhati, ošiditi, han . vo-mičkuvat zapošíti;
stč. omčené rúcho B arlaam 35, omklé 36, nč.
zmýcené = odřené; m or. omygel k rá tk ý k la
cek otlučený u p o třeb o v á n ím ; smeknout (če
pici) sundati, > iter. smekati, s. se sklouznouti, se-mknouti se spojití se, msl. osmeknút
(kočku, hada) stáh n o u ti z kůže, přen. obehráti, ošiditi, postv. osmek 1° ras, zbojník, 2°
odpadek z koudele, 3° p ro fit. S m ýka ti
(postverb. sm yk; n ář. šmejček sáň k y n a
svážení dříví), stč. sm ýčiti t/v (jest smejčín
koněm Táb = sm ýkán od radnice na popraviště), nč. sm ýčiti o tíra ti sm etákem stěny;
smýknouti, lid. šmejknout; smyčka; smyčec
(z nářečního smyčec je srny tec, H u jer 1.29).
Msl. um yknút, zmygnút, han. omknót utéci,
iter. um y kat, zmigat, z toho dokonce val.
(ze slc.) zm ývat (-Í-) u tík a ti (srov. pol. zmykač
t/v); laš. přem ykat p řek lá d ati (z tru h ly do
truhly); č. vym knouti si nohu, vym ykati se
z čeho, postv. vým yk sokolský; odemknouti,
zamknouti dveře (iter. chod. zč. zam kýnat,
ch. voremkýnat, slc. zam kýnat), o d tu d zámek
(význam ‘palác’ je podle něm . Schlo/i), slc.
zámka zám ek dveřní. — O bdobné b o h atstv í
je i jinde; zde podávám e jen v ý b ěr zák lad
ních slov: stsl. m-bknoti rychle pohnouti
(m. sq o blesku), m-bčati něčím (o větrech
mykajících loďmi), prom-bknqti s§ rozhlásiti
se, zam-bknoti zam knouti, slc. m ykat, m ykn ú t,
myk, m ykaný, pol. mknqó rychle se p o h y
bovat, u tík a ti, pom knqč strčiti vpřed, iter.
pomykac, zamknqc, zamykač > zámek, ukr.
mykaty trh a ti, šk u b ati, mčaty spěchati, r.
■mknut, m ykat (len) tříti, mčat(sja) uh án ěti,
páditi, šmýgat (o to m spr. G orjajev, nikoliv
Preobr. T rudy 101), hl. s-mykač, dl. m ykn u š
vkiouznouti (vy-), m ykáš, mykotaé, sln.
mekniti m akniti m ikati micati, sch. m á knuti
micati -mčati se, b. m okna -mičam. — Lit.
muvkú m ů kti u tík a ti, m aukiiz m aúkti osmekati (listí s větve), o d írati (kůru se strom u),
smukti sklouznouti, lot. m u ku m ukt utéci,
odloučiti se, zap ad n o u ti (do b ahna), stind.
muňčáti uvolňuje, vyp o u ští; sem p a tří i něm.
schmiegen o h ý b at i (fris. smůgen proklouz
nout!). K ořen v ide. byl, zdá se, (s)muk-,
pohybom alebný; b altsk ý ab lau t -au- bude
asi druhotný, zrovna ta k jako je dru h o tn é
naše dloužení v m yk- < m uk-. V je d n o tli
vých indoevropských v ětv ích n astal b o h atý
vývoj tv a rů i v ý zn am ů rozličným i sm ěry.
Obdobné význam y m á *sklend-, viz chlouditi.
mýliti, stč. o- sč ( > postv. omyl), nč. ρο
ζ- mýliti (se), m ylný, m ýlka. — slc. m ýlit, pol.
mylic, r. m ýlit, uk r. m ylyty, hl. m ylié, dl.
moliš. — P ů v o d nejasný. H lédím e-li však na
dl. moliš jako n a p ůvodní *moliti, p ak by
sn ad bylo m ožné m íti je za fak titiv u m k melv lit. meluóti a lot. meluot lháti, srov. lot. fa k ti
tiv u m m aldinát m ýliti, sváděti s cesty, klam ati. L h á ti = m lu v iti n epravdu, nejen v ě
dom ě, ale i bez úm yslu (v rus.!), p ak m oliti =
u v ád ěti v klam . Z áhadné je y; snad je od
slova blízkého význam u chybiti (tak F raenkel, M alcher P . 44).
m yrta, stč. myrt(us). Z lat. m yrtus < ř.
μύρτος.
mys. Za Ju n g m an n a p řejato z ru štin y ; slc.
m ys p a k z češtiny. — T reim er L ingua
9.1960.200 cituje jakési předlatinské m usum
Bergnase.
mysl, stč. dem . myslcě; m yslili (rádo se
redukuje, poněvadž je velm i časté: m or.
myset), m yšlenka, laš. myšlenek m ask., m yslivý; malo-myslný; stč. m yslný. V iter. slo
ženinách je -mýšleti, dříve i -myšlovati;
p ostverbalia stč. domysl (dó-) dom nění, nč.
dům ysl, obmysl (stran vý zn am u předpony
ob- srov. stind. abhi-máti- ‘šp a tn á m y šle n k a ’);
stč. neobmysl neprozřetelnost, rozmysl, sm ysl.
úm ysl, vým ysl, zámysl; adj. dům yslný, sm yslný
a td .; ale prům ysl je podle rus. promyšlennost;
m or. promyselný rozšafný, laš. přem yslny
ch y trý , hloubavý. — V šeslovanské: stsl.
mysle fem., m ysliti, postv. su m yslv, dom ysli,,
prom ysli,, rozmysli, m ask., slc. mysel, myslief,
pol. myši, hl. dl. ukr. r. m ysl, sln. m isel, sch.
misao, b. misál. — Základem je fem. myslb,
od něho sloveso n a -iti nebo -čti; m askulina
s předponam i jsou vždy postverbální. P říbuzno je ř. μύθος slovo, řeč, u H om éra též
m ínění, úm ysl: m yslb te d y z *myd-tlb,
(d + tl > sl, Trubeckoj ZfslPh 2.117n.). D ále
je příbuzno dum ati a &ϋμος m ysl, s opačným
pořadím hlásek v základě.
myslivec, m yslivna, myslivost. Pol. m yšliwy, -wiec. — Odvozeno od m yslivý: stč. v loviech... velmi m y sliv bieše; neb bych rád
m y sliv byl a nemám zvěři; původně zajisté =
přem ýšlivý (Z ubatý 1.1.155), což se v ztah u je
n a staré způsoby lovu lesní zvěře, k d y lovec
užíval střelné zbraně (luku) m álo, zato však
m usil vy m ýšleti rozličné p asti, lapačky,
stav ětí sítě, sam ostříly, věšeti udice, vložené
do náv n ad y , k lásti sm yčky a klevy. P ře d
stavm e si, co b y dnešní lovec ulovil, k d y b y
nem ěl své zákeřné palné zbraně, s níž se
žád n á přirozená přednost zvěře m ěřit n e
m ůže. D nešní lov je pohodlný, nevyžaduje
m yšlení, ale jen dobré m íření.
myš, -i; m yšina, myšák; stč. m yška zn am e
nalo i sval (pod. jako pol. m yszka, sch. m iska,
b. mišca, r. mýšca, ukr. myšeja a lat. museu lus). — V šeslovanské: stsl. m y š b, pol. m ysz,
slc. hl. dl. m yš, ukr. r. m yš', sln. sch. b. m iš. —
Psl. myši, fem., km en na -i-, je ze staršího
konsonantiekého km ene mús- m ask. (lat.
m ús, sthn. m ús, něm . A íaus, stin d . m úh,
múša(ka)-, m usika- m ask. Id e. te d y bylo
mús; jm éno to n ěk teří spojují s ind. m ušati
(z *mus-e-ti) krade. O braz běhající m yšky
byl přenesen už v staré době n a n ad lo k etn í
sval pohybující se při o h n u tí paže, p a k na
svál vůbec. R čení m yška běhá po těle apod.
se p rav í o trh a v ý c h pohybech svalů při
rozčilení.
m yti, u-m ývati, m ycí, myčka, pom yje, mor.
zm yjky; stč. mýtel fem. koupel, krkon. za J g
a klad. mejtel; viz i mýdlo. R čení je um ytý
( = přišel o všecko), to tiž bez louhu, te d y =
odřený, odraný. — V šeslovanské: stsl. m y jo
m yti, pom yje, slc. m yt, pol. hl. myč, pom yje,
dl. m yš, pom yje, u kr. m yty, pom yji, r. m áju
m yt, pomói gen. pomójev, sln. m iti, pom ije,
sch. m iti, b. m ija, pom ija. — Psl. m y jo m yti
je nepochybně za *mov-jq *m-bv-ti. P říb u zn é
je lot. m auju m aut pohroužiti se, plo v ati, lit.
máu-d-au m áu-d-yti k o u p ati, stp ru s. au-m úsnan um ývání. (U vádí se i jiné dom nělé
příbuzenstvo, ale to nevyhovuje význam em !
Za ú v ah u sto jí jen Gilferdingovo spojení
s kořenem *pú- čistiti). I slovo po-myj§ je
klásti již do praslovanštiny. (Jiné je zm ývat
u tík ati, viz.)
m ýtiti, m ýtina, mýt; stč. m ejtiti, jed n o u d o
loženo i majto = m ýť; n ář. mejtiště = m ý tin a,
u B. N ěm cové. — slc. (asi z češtiny) m ýtina
SSJ. — V ym ýtiti zn am en á nejen kácením
o d stran iti lesní strom y a křoviny, ale i „vůbec
něco odněkud o d stran iti, v y lo u čiti“ P S , n apř.
zlořády, chyby, kacířství. Za příbuzné lze
proto m iti het. m útái- t/v (entfernen, beseitigen); z toho v y p lý v á, že p ůvodní je zde
te n to význam obecný a že m ýcení strom ů
a k řo v í_ je jenom zvláštní odborné užití
třebitelů~lesa. S taré je sloveso, kdežto jm éna
jsou m ladší. (Chod. přem yjtit viz při mýtol)
D ále je příbuzné la t. mutáre, jeho výchozí
v ý zn am byl rovněž o d s t r a n i t i (např. sochu
z jejího m ísta) > přeložiti, přesad iti (strom y),
vyvinul se v šak odstín ,,m ěn iti“ (za0, vy°,
p ro 0). J e dále r. ukr. m y t gen. -i f. línání
( = svlékání kůže), pelichání (u p tá k ů :
pouštění per), sch. m ititi se línati, pelichati.
Obé se m á za p řeja té z germ . (je sth n .
m úzzón, n y n í mausern, stangl. m ú tian t/v aj.,
línání), to to p ak z la tin y , popř. slovanská
slova přím o z la tin y (mutáre t/v , vulg. múta
pelichání). Tento, názor o p řejím ání byl na
m ístě te h d y , dokud se nebralo v úv ah u
č. m ýtiti, m ající jin ý význam než línati,
pelichati, a ono h et. m útái-. N yní v šak
m ůžem e p o k lá d at všecka ta to slova za
p rap říb u zn á a v id ě t v nich jen dom ácí
význam ová úžení.
m ýto, ta k i slc. Stsl. pol. hl. dl. u kr. r.
b. myto, sln. sch. mito m ýto, clo, někde též
ú p latek ; luž myto znam ená i ‘cenu (odměnu)’.
P ře ja to ze sth n . m úta clo. — Sem patří
chod. přem yjtit ‘p řek o n ati’ (v zápase ap.)
H r; m á v ýznam už přenesený; původu
bližší je význam v pol. przemycič „obejiti n.
p řelstíti m ý to “ > podloudně převésti přes
hranici, pašovati, oklam ati.
mýval, od P resla v y tvořeno podle něm.
Waschbar, lat. lótor; od m ýti: „je-li syt, rád
p o tra v u dříve ve vodě smočí a předním i tla
pam i m y je.“ OSN. slc. m ýval je z češtiny.
m zda; námezdný, -nik. Stsl. mbzda, hl. r.
slc. mzda, sln. mezda, b. mazda t/v . — Psl.
m bzda: je příbuzné s gót. m izdó fem., ř.
μισϋ·ός m ask., av. miždom (tj. -am), stind.
midhá-m. Základ všude *mizdh-, kmenová
hláska různá, asi analogií (slovansky je -a
podle cěna, ku n a p lat, apod. ?); podle Meilleta
bylo to p rý původně fem ininum . Další dělení
slova by bylo bez vyhlídek.
m zet sev.-m or.: tlíti B, stč. mzieti a nzieti
neduživěti; stč. mzě, nč. n ář. mze plur. fem.
úb y tě, souchotiny. — Jin d e je zg. — Příbuzné
je véd. m úhyati ‘je bez vědom í, ochrnut,
bez m oci’ (inconscient, paralysé, impuissant;
ty to v ý zn am y u d áv á L. R enou, K ratylos
8. 1964. 204). Psl. asi bylo m-bžq m-bžeši,
inf. m tz -ě ti ( = přechod inf. kmene ke
vzoru trpěti). J e pravděpodobné, že sem
náleží též r. mozgnut tlíti, v lh n o u ti, mozgljávyj ch u rav ý , neduživý, promózglyj ztuchlý,
zpuchřelý, zplesnivělý (o počasí: vlhký),
csl. m tž d iv b neduživý, stsl. izm-bždati nechat
z tu c h n o u ti; jejich zg vysvětlím e nejsnáze
ta k , že to jsou sk-ová in ten siv a (kdežto
čeština že zachovala jen základní sloveso),
te d y *m ’bz-skati; v nich zsk dalo nikoli sk,
ale pod stálý m vlivem prostého m tzěti dalo
zg. — Stč. n- vyložím e asi ta k to : je i jvč.
hnizet (voves hnizí, dyž ho červi podežerou,
H ošek 2); hn- < m- m á d ru h ý příklad
v podřipském hnělkej, hnilkej — mělký,
H aller 74 (h navíc, § 16; hn je obvyklé
v expresivních slovech; i o d straň u je „vedlejší“ slabiku); v *hnzieti nakonec h od
padlo.
mží ti 1°: m rk ati očima, omžíti se u k ázati se
n a okam žik, k rátce po b ý ti někde, jč. zamžíti
oči; o d tu d stč. (oka)mženie, nč. -ní. Rozšířeno
o k : m žikati, již stč., viz zvláště; odtud
m žička > m žitka, mžitek a m žik; přesmykem
han. žm ikat. P a tří k míhati.
m žíti 2°: drobně pršeti. Pol. mžyc i mžec
t/v. — Ja k o Psl. možno k lásti m užiti. P ří
buzné b y bylo stn o rd . isl. nor. mugga
m rholení (Staubregen) s expresivním zdvo
jením g. Týž kořen, ale s r navíc, je v mrholiti (viz).
na předložka a předpona, všeslov. O dpo
vídá jí prus. no, na, lit. aňt (t přidáno), ř.
άνω nahoře, dva άνά na, gót. ana, něm . an,
av. ana. Z ákladní and bylo zkracováno bud
zánikem a- (erov. po 3° p ro ti ř. από) jako
právě u nás, nebo zkrácením , popř. i o d p ad
nutím koncové sam ohlásky.
na! citoslovce nabízecí. K něm u p řitv o řen
„plurál" natě! a sloveso slc. nákai; podobně
r. na! natě! na-ka! natko! atd . L it. ná, lot. na.
náboj 1°: nálož střelné zbraně, p a tří k na-biti: zbraň se „ n ab íjela" olovem.
náboj 2°: č á st kola objím ající n á p ra v u
(zvána i píst, hlava). Id e. název byl asi
*nábhi-8: stp ru s. nabis, sti. nabhi-, nábhya(= přetvořeno v o-km en); v germ ánštině
je <2-kmen: sthn . naba, n ě m .Nabe fem. česk é
slovo je mezi Slovany isolováno, není v šak
přejato z něm činy, je to p rastaré dom ácí
slovo (Janko NVC 3.118). Zakončení -oj je
podle náboj 1°, snad pro to , že do náboje
vozového se nab íjejí špice (na to to myslel
již Jgd).
nábytek, od nabytý. s tč . se tím rozum ěl
majetek m o v itý vůbec (i dom ácí zv ířata,
drůbež i ry b y v rybnících!), p a k p říjem
(kostelní). N ě. vý zn am zúžen, asi vlivem
pojmu byt.
nácek v u lg .: žaludek K t 2 ad. — Zní
stejně jako dom ácká obm ěna jm én a Ignác,
ale jinak nelze nic říci. Ž aludek a střev a
dostávají ta k o v á jm éna, v starší době velm i
rozšířená jakožto k řestn í: dorota, kateřina =
střevo.
náčin adv. dial.: po třeb í. Mor. B 215; stč.
též ponačin K tP 1.298. V slc. je zpravidla
změněno v načim , m je nejasné. — J e to
ustrnulé předložkové spojení na čin, ta k
i psáno u B arto še 49 = n a (náležitý) způsob.
náčiní, m or. i náčin, náčina: n ástro j, n á
doba. Již stč. P ol. též naczynie. P a tří k čin,
což původně znam enalo způsob, řád . Srov.
ηά-řadí (od řád), ná-dobí (sln. dob = způsob,
druh). Tedy náčiní jsou věci, určené n a
vhodný z p ů s o b práce, n a náležitý čin ve
starém význam u, k te rý je do dneška zacho
ván jen ve rčení m or. každém činem (tam
mosim iť; B artoš), slc. akým činom, všetkým
finom.
náčist: přísad a horšího kovu ke kovu
ušlechtilému PS, již stč.: unum lotonem
argenti... pro purifican d o argento, quod
vulgariter náčist ap p ellatu r (jeden lot s tří
bra... na čištění stříb ra, což obecně se
jmenuje n.). Věcné vysvětlení v y p lý v á
z naČištovati PS: staré i nové stříb ro se tavilo
spolu, čímž i to sta ré nabylo znovu čistoty.
náčitý stč.: slavný, zřejm ý, zřetelný,
náčrte velice. Psáno i nadč- Jg , na- G b-PS.
Nejspíše z na-očitý.
nad, předložka a předpona. P sl. nad-b:
vzniklo rozšířením předložky na o -d-b v z a té
z pod. V azba s in stru m en tálem se vyloží jak o
p ři pod -f in str. V azba s akus. nečiní obtíží.
B lízkost k na je p a trn á ze stč. dvojic nadhlas = nahlas, nadbyt — nabyt m ajetek , nadjí ti = n ajiti, na(d)padnúti, na(d)trapiti, nadlapiti = č. n alap ati. S tím srov. ř. áva-κουφίζω = nod-lehčuji. Z ám ěna p řed p o n
na/nad je i v ru štin ě (K arcevskij 75).
nadace, doloženo jen nč. za staré nadánie
a nč. nadání: donace, stipendium . V zniklo
zkřížením slov nadání a donace.
naděje, slc. nádej; pol. nadzieja, u kr. nadija.
Vše z *na-deja, viz díti. Slova ta m a jí ráz
p o stverbální, te d y nadčja je přím o od nadčji sč
a tp . doufám . U žití kořene dhé,- pův. klásti,
pro v ý zn am ‘d o u fati’ je jen v slovanštině
a pochopí se pom ocí díti v přeneseném v ý
znam u ‘p o k lá d ati’ = m ysliti z v ě t jako je
lepší, než jsem v něho kladl = v něho n ak lad l
= se do něho nadál. N ap ro ti to m u r. nadežda,
stsl. nadežda je z *na-de-d-ja. Mor. nádba,
slc. nadba, pd. nad(ž)ba n aděje: z *nadějbba
(tak to je chápe A. V aillant; jin a k R y šán ek
N R 35.14: p rý z na tbě, od dbáti).
nádhera. Ze střh n . iiber-hěre zpupnost, p ý
cha, p řito m 1. část b y la přeložena.
nádcha, ji^ stč.; jč. nádka J jč ř 221, jin d e
nátka. slc. nátka. ,,O tekla-li někom u tv á ř,
měl nátchu, třeb as ho zuby bolely" (K ruš.
196). — P ostverbale k stč. nadchnuti (de
chem) nak aziti: (saň) lidi okolo sebe sm rdutým
dechem nadchla·, povětřie nadchne je j šelmu
( = morem) i zkažením Gb. Sl.
nádoba, již stč. S tarší a prav id eln ý ú tv a r
je nádobie > -bí (srov. nářadí, náčiní), což
znam enalo n ářad í, ale již v stč. i nádoby.
Z to h o singularisací vytv o řen o nádoba, stč.
ještě ‘n ástro j, u ten sile,’ přeneseně i ‘v a rle ’
(tak i n y n í valašsky; srov. lat. vás v tém ž
v ý zn am u varle), ale ovšem též ‘n á d o b a ’.
T ento zúžený v ýznam v nč. p řevládl, ale
nádobí i v nč. zachovalo s ta rý význam . —
Od doba způsob, te d y nádobí = n ástro je =
co je n a dobu = co je n u tn é k v h o dném u
způsobu. Srov. r. nádobnyj p o třeb n ý . (Stč.
nádóbný sličný viz pod doba čas.) slc. nadbe
nadba nábe (je n u tn o , je třeb a) b u d e z nádobno t/v , což je rusism us.
nádor: od dříti, o rozedření kůže úderem
(srov. slc. u-drei, č. udeřili), p ů v . te d y boule
po udeření, po zranění. Srov. r. nádra o d ře
nina.
ňadra, stč. též a chod. ňadra, klad. nádra;
jč. na nědrech V y 33; u K y jo v a ňadra
v y šív an á n áp rsen k a n ašitá K ol, slc. ňádro
vyšívaný rozparek, oplecko K . O dvoz.
záňadří, slc. zánedrie K 977, zádrenie K ,
zahrenie, záhreň, za náhreň K , záňadrie SMS
5.30. — slc. ňadrá, pol. niadro, hl. dl. ňadra
prsa, r. nedro v n itřn o sti, lůno, ukr. ňadro,
b. nedra, sch. njedra t/v . — Slovo málo
jasné. J e asi příbuzno s ř. ήτρον břicho
(spodní část jeho). N evím e, proč je u nás d;
myslelo-li se lůno, je te d y sn ad od oposita
jádra m oudí. Bylo te d y *Čdro, popř. v plur.
(srov. plur. prsa, záda, třísla), z toho je
stsl. jádro t/v a sln. jádro lalok; jin ak je
všude s n. B yla staro b y lá složenina s p ře d
ložkou in , po níž se někde m ísto ě objevilo
ablautové 6 (stir. inathar v n itřn o sti < en
5tro P IW 344, sth n . inůdiri t/v ),-a č mohlo
b ý t i ě·. kym er. en-eder-en ex tu m . V slovan.
te d y bylo édro, ale (asi pův. plur.) ven -adra, obé vedle sebe. Z druhého vzešlo dekom posicí ňadra, ale vliv prvého zavedl sem
č n e b o j: nedra (od toho slc. zánedrie), č. ňad
ra. S tran a srov. podobné ztem nění (o m ísto
§) ve vbn-otre v n itř. S tran význam u: u nás
spojení za ňadra ( = n a břich) vložiti něco
vedlo ke „zvýšení" m ísta: pod prsa, k prsům ,
odtud, ňadra — prsa, ženské prsy. Viz i Rocher ČMF 10.14.
nafta: z nějakého staroíránského jazyka,
ja k svědčí ř. glossa νάφ&ας, Μ ήδειας ελαιον
(m édský olej). O dvozuje se od *nebh-, Írán.
■nab- b ý ti vlhký, te k u tý . (B randenstein,
O rient. L it.-Z eitung 43. 346.)
nahajka, ta k i slc. a pol. Obé z ukr. nahajka; r. nagajka. P ů vodně k arab áč ta ta rs k ý ,
od jm éna nogajských T atarů .
náhlý, unáhli ti se, znenáhla; vč. náhlit na
koho CL 1.457, slc. náhlit (sa), ponáhlaí sa
spěchati. — slc. náhlivý p ru d k ý ; slc. náhle,
akonáhle jakm ile. Též jinoslov. — P ů v . naghj
znam enalo asi ‘p ru d k ý , prchlivý, spěšný’,
p ak i ‘n en ad álý ’. Stč. náhlost furor, vehem entia je opak kro tk o sti. V ruštině dospělo
až k v ýznam u ‘smělý, d rz ý ’. — P říbuzné je
lot. naguot rychle jiti, spěchati, nagties
rychle p racovati ( = slc. „n áh lit sa “ ). U nás a
zdlouženo, což m á asi důvod afektový, § 1.
(Jin ak P . Tedesco Lg 27.15: z *na-lbg-H,
k ležeti.) L it. noglas je z polštiny.
náhrada, od něho nahraditi, vy-na-; je
i sekundární nesložené hraditi (např. výlohy),
od toho u-hraditi (část dluhu). — slc.
hradit, nahrádzat. Pol. na(d)groda odm ěna,
o d p la ta na{d)grodziá, r. nagráda je podle
B růcknera polonism us; b. sch. sln. nagrada.
— P řipustím e-li dávnou zám ěnu Ijr, je od
kořene *gheld- (stsl. zlědg, něm . (ver)gelten)
téhož význam u : odpláceti, v y n ah razo v ati.
Zde je náležitě stu p eň o ve jm enném ú tv a ru
žen. ty p u zá-toka a pod. U kr. br. nahoroda
m á oro m ylným spojením s horod m ěsto.
Mch Slavia 21.253.
nahý, lidově nahatý; ob-nažiti, botan. te r
m ín nažka d ru h plodu; lid. naháč oeún. —
Všeslovanskó. Psl. nag-b se shoduje s lit.
núogas a lot. nuógs; odchylné jsou sti. nagná-,
lá t. núdus, gót. naqaps, něm. nackt atd .
Společný základ je nog- (asi staré kořenné
ad jek tiv u m ath em atick é), přípony rozličné,
dru h o tn é. V bsl. ex p resiv n í zdloužení ko
řenné sam ohlásky (§ 6a) o tom Mch ZfS
1.4.36.
nach (stč. též našec), jen v češtině. — Asi
ze střla t. naccus, nachus, zvláštn í přikrývka
n a koně (moci jezd it n a koni s takovou dekou
bylo v y zn am en án í udělované vrchností, jak
v y p lý v á z c itá tů u N ierm eyera: super naccum
eq u itan d u m p erm ittim u s tibi). B ývala šarla
to v á; te d y nachový = ta k zbarvený, rudý,
o d tu d m eto n y m ií nach, ru d á barva. Další
původ neznám ý.
náklí: m ladý v rb o v ý porost (PS; mladé
v rb í k pletení, od zem ě, od kořenů vyrosta
jící, J g od Z braslavě); nákel vlhké místo,
zvláště s nízkým p o ro stem vrbovým . Kromě
toho se pro nákel u v á d í stč. doklad s do
m nělým v ý zn am em ‘p řísta v lodí’, jeden pro
‘o stro v ’, dále stč. náklo — n ějak é místo při
řece, p ři vodě, nč. n ář. náklo je p rý místo
u řek y pro sk lád án í zboží. J e i m ístní jméno
N áklo u nás, N aklo N akiel N akielec u P o
láků. (Viz F l. K la re t 352, P ru sík K rok 1887,
88, B randl ČVMSO 1.75, Černý-V áša 222.) —
Sch. naklja říční okliky, ohyby. — Slova
nejasná. Asi m y ln ý je v ý k lad archeologů,
že náklí je „osada n a k ů lech " , nákolí. Je-li
snad někde sto p a tak o v éh o sídliště v náklí,
je to p o u h á náhoda.
nálep stč.: je d o v a tý n á tě r n a bodce šípů
a kopí. Podle Z ubatého L F 40.265 od lepiti;
je to Psl. na-lep-b.
nali, n a lit: stč. slova, u vádějící jisté věty,
ve k te rý c h „ p ro n ik á odporovací smysl, v y
plývající z neček an o sti druhého děje'1
(Bauer), zp rav id la po slovesech smyslového
vním ání (uzřě, n a lit dievka pláče). N ěkdy se
ta k překládí la t. et ecce. Z toho důvodu
soudil Z u b atý 1.2.44n. n a p ů v o d n í deiktický
v ýznam (,,hle“ ) a odvozoval n ali z partikul!
na + li. V jeho sto p ách šel Trávníček
NeslV 1.43n. D o klady u obou autorů
a u B au era VČS (o p ů v o d u : 120). Zdá se
však, že p rav d u s tra n p ů v o d u měl přece jen
Šafařík: jde tu asi o n-b + ali; n-b je totéž
co v n-bnČ n yní, ali je též v polštině v po
dobné funkci (naznačuje nečekanost obsahu);
sm ysl te d y byl asi „ a te d “ nebo „ a t u “ .
nálicha: p o k ry tec, o b o ja k ý člověk; asi
z v ý razu na licho m luviti, srov. n ikd y na licho
nemluvíval, vždy v tom bylo jádro PS p. lichý.
— Jin é je stč. nálicha člověk p ru d k ý , od
nálich p ru d k o st, což je asi od náhlý.
námel. N ář. nám ělič J g -K u b ; srov. mor.
námelné obilí = z něhož se nam ele mnoho
m ouky, v y d atn é. N ám elová zrn a jsou v s k u t
k u i něk o lik rát v ětší než zd rav á. „Mleli
a m elú dodnes réž aji s vikú, kůkolem , spo
rýšem ( = nám elem ! s tr. 74), lebo je to n á
m elné a chleba d o b rý “ (R u sav a 32). „Z ají
m avé jest, že se n a n rolníci nebrání dost
proti... nám eli, k te ré m u se řík á spořit, ježto
prý m ouky p řisp o řu je“ (V áclavík 142).
nankin, ta k i slc.: d ru h bavlněných tk a
nin. N ázev je od m ísta p ů v odu, čínského
města N an k in u (N anking, n y n í Nan-ťing).
naňka hano ňaníěko slc. dů v ěrn é oslovení
otce; m or. nána ch ů v a (v dětské řeči). —
Srov. pol. nan nanko nen nana oslovení ro
dičů, nia n ia aj., r. n ja n ja oslovení chůvy,
b. neni, nenčo (oslovení staršího), s. nena,
nana (m atky), hl. nan (otce). Též u jiných
národů. — Jso u to v ý razy dětské a fam i
liární řeči; jsou tv o ře n y (jako táta, máma,
teta, dědo) zdvojením , sam ohlásky m ohou
být rozličné. V znikají u všech n árodů zcela
sam ostatně.
nápadník v stč. znam enalo dědice, čekatele
dědictví; z to h o p a k ,,u ch azeč" (o trů n , o n e
věstu). Stč. slovo p a tří k nápad dědická p o
sloupnost, práv o n a n i (statek po něčí sm rti
„spadne" n a dědice; nejprve napadají bratři
a potom ji n í = n ásled u jí v držení), nápadní
= tý k ající se to h o to p ráv n íh o nápadu. Viz
i H ujer 1.241.
naparovati: n a m á h a ti, n ap ín a ti (n. hrdlo —
silně křičeti), n. se (-ř-) je dial. jed n ak n a m á
hati se L F 50.101, je d n a k vy n ášeti se. —
Souvisí s para ( = p ára), což slc. znam ená
dech, m or. i sílu; slc. utékal, ěo m u para stači
la. Od v ý zn am u ‘d ech ’ je n. se n ad ý m ati se,
nafukovat se, v y n ášeti se. V to m to význam u
je doloženo na pařili se, napařovati se. Mch
LF 69.41.
nápast: n á s tra h a , stč. též nesnáz, hrů za;
nápad n a p ráv o dědické (srov. nápadník).
U jiných Slovanů: ú to k , neštěstí a pod. —
Útvar starého ty p u od pádu pásti (nč. padnouti), napadnuti.
náplast. V zniklo p řetv o řen ím la t. slova
emplastrum < εμπλαστρον. „ná- je asi čás
tečným p řeklad em za ř.-lat. tm -; ženský rod
patrně podle některého dom ácího slova z p ří
buzné látkové o blasti, sn ad pcdle stejně
zakončeného m a st“ (V. K ů st pís.). Z téhož
lat. základu je i s th n . plastar, střh n . pflaster,
odtud stč. jlastr, flast, pol. plaster a r.
plastyr'.
naporúdzi val. s lc .: p ři ruce, pohotově,
na blízku, „ n a rá n ě " : je zp rav id la p ři slovese
býti; val. neporúzný n ep říru čn ý , nezručný. —
Pol. napor^dziu. — V ýchozím tv arem je
(F. R yšánek S lP rag 4.1962.461η., ta m i hojné
doklady a sta rší v ý k la d y ) {býti) po ruce,
což bylo (s c) k d y si i v slovenštině {po ruke
je novotvar). D odejm e, že na přistoupilo
asi zm ětením s o b rate m na dosah ruky a že dz
místo náležitého c [ — ts] je výsledek fone
tického oslabení (znělé h lásk y jsou vždy
slabší než neznělé); to se zde objevilo
v poslední slabice p ro to , že oním zm ětením
(a tudíž i prodloužením slova) se porušila
i průhlednost to h o slova a fonologická
platnost hlásky c; tím se zároveň to slovo
včlenilo do ýa-km enů, tím se vysvětlí
i koncové i. P aralelní vývoj je v ř. ad jek tiv u
πρόχειρος ‘po ruce jsoucí, pohotový, p ři
p rav en ý ’ (προ — před, χειρ = ruka).
náprava: osa (část vozu). V stč. vůbec
‘n ástro j, zařízení’. V nč. se toho slova použilo
m ísto starého osa, jež z neznám é příčiny
ustoupilo.
náramný v stč. = p rudký, přílišný, v nč.
význam oslaben n a ‘převeliký’ nebo zúžen
n a příznivý odstín ‘v ý te čn ý ’. — slc. jako
v stč. Pol. naremny, strus. ramjan, ukr. nář.
nárem nyj, csl. ramenu p ru d k ý , sln. rameno
velice. T akováto původní podoba vězí ještě
v slc. rameniťý, -to těžce. — V pol. a ruš. se
ta k p rav í zpravidla o přírodních zjevech
(dešti!), u nás i o projevech citu (n. pláč,
nářek, strach, bolest) a pocitech (hladu,
zimy). N a rozdíl od silný p ru d ký mocný
apod. označovalo te d y původně snad jen
takovou vyšší intensitu, kde nejde o tělesnou
sílu nebo o velikost rozm ěru. K to m u se
z dom něnek dosud podaných nejlépe hodí
b u d spojení s dolnoněm . zesilovacím ram(ramdasig velm i pošetilý), stnor. ramr,
rammr silný, ostrý, hořký, nebo s ř. ρώμη
‘síla, m o c’, ná- je zesilovací předpona, jinde
dosud běžná (v luž.).
narárošiťsa slc.: rozzlobiti se (Záturecký);
čes. u H olečka ze slc. — P a tří asi k raroh
a rar ach; srov. i české psaní raroch = raroh.
T ento d rav ý p tá k v yniká k ru to stí. (K ořínek
L F 60.35.) S tra n tvoření srov. nasupiti se,
slc. nasupené rozzlobei ě, což se odvozuje
od sup.
narcis, r. narciss. Z lat. narcissus < ř.
νάρκισσος.
ňarčet laš.: k ň o u rati (o kočce), n ařík ati.
Zvukom alebné. Pod. je lit. kn efkti a něm.
nergeln t/v .
nard. Z lat. nardus < ř. νάρδος skrze
bibli; stč. beze zm ěny nardus. Vedle toho
i stč. a nč. nář. narda fem., to asi vlivem něm.
Narde fem.
národ, ú tv a r starobylý, csl. národu atd.
jinde. N ejstarší v ýznam a vývoj až k nč.
p o jetí je dobře p a trn ý ze s tč .: tvorstvo, které
se urodilo (např. tvorové v arše Noemově;
země, moře i vešcek národ, je n ž v nich fest),
pohlaví (ženského národa), druh, rod (lidský
národ·, národ rybí·, z národa králového), gene
race (do čtvrtého národa), km en, národ
( = svazek km enů). K rom ě toho v m or. nář.
a slc. i narození (slepý od národu), což je asi
sam o statn é postverbale od narodili se. P ro
národ bylo původně bez hanlivého nádechu.
Zajím avé je vč. lidové národní = veliký
(např. koláč: m yslí se venkovský p ro ti
titěrn ý m věcem m ěstským ). O historii slova
národ viz i Bělič Sedm kap. 7n. — Podobně
lat. nátió znam ená zrození, generaci, zvířecí
rasu, skupinu lidí téhož původu, národ.
L atin ští au to ři však užívají toho slova jen
o cizích národech, ne o řím ském . (E. Slavě
v O m agiu... I. Io rd an , 1958, 51 ln.)
nárok. S tarobylé slovo (csl. narok-b atd .).
V č. se stalo p ráv n ím term ínem , souvisí se
sté. nařéci požadovati něco. Se stejn ý m v ý
znam em je též stč. nářek a nařiekanie. V slc.
pouze náro(6)ky, nárokom, národně, z nároku
— naschvál, k terý žto v ýznam se d á pocho
p it pom ocí ruského narok ‘určen í, ú m y sl’,
narókom, narócno ‘úm yslně’. P od. pol. narokiem a r. narócno.
nároky, nňročky plur., kol. náročie s tč .:
v a rla ta. — sln . naročje lůno, děloha. Stpol.
naroki v nitřnosti. — J e to z něm činy p řejaté
a pozm ěněné (snad podle stč. nástroj =
ú stro jí pohlavní) sth n . nioro m ask. (v nové
něm . N iere = ledvina), jež v sth n . znam e
nalo (na základě vnější podoby) p ráv ě i varle.
J a k ukazuje shodná form a, polština m á to
slovo asi z češtiny, ale v ýznam v ní byl
rozšířen. S tra n připojeného k srov. i laš. slc.
nerky ledviny, pol. nerka a r. nýrka p ro ti
dluž. nera; a nejspíše vlivem stč. nádoby
genitálie.
nárt: vrch nohy; ta k i polský. Stč. bylo
též nártie t/v (to je n áležitá původní podoba,
n tr. n a -že!, ty p nábřeží), ale v L actiferu
jsou to sandály (soleae). N ář. náhrt (Jgd,
V oráč 36) m á neú stro jn é h. — Souvisí asi
s ret, s jeho původním význam em špička
(obuvi). O porou toho názoru je lit. pabúrně,
špička selského pan to fle, lýkového střevíce
N SB, od burná ú sta (původně zajisté ‘r e ť ,
viz perná). N á rt b y la te d y v lastn ě t a část
obuvi, k te rá k ry je r-bt-b, špičku nohy (jako
právě vrch pan to fle, sandálu, p ak i vrch
každého střevíce; m etonym icky sandál v ů
bec), přeneseně p a k i v rch nohy.
náruživý, již stč. J e n české. P ředpokládané
sloveso *na-ružiti, mělo-li u z g, b y mělo
protějšek v stind. raňjayati od raňj- m íti
touhu, žádost po něčem. (Jin ak Z u b atý
1.2.115.)
narval; slovo severní: dán. a švéd. narval
(odtud rus. narval), angl. narwhal.
nářečí: přejal D obrovský z r. narečije t/v .
K to m u bylo p řitvořeno podnářečí ‘U nterd ia le k ť Jg , což později zkráceno v podřeží
K t, běžné dosud.
násep m ask., též náspa, náspí, stč. i náspž
fem .: val, zápraží; obsahuje na + kořen s-bp-,
viz sypati; stč. naspéte násep! v jedné bibli.
O bdobně csl. nas-bp-b n asy p an ý p rach, sch.
nasap val.
násilí, stč. násile. Ze spojení na silu, k teré
žije dosud v m or. dial. a slc. (na silu ma
vzali = násilím , B 377). J in á hypostase z té
hož základu je n ář. násila a další odvozeniny
násilný, znásilniti, csl. nasiliti a slc. nasilií.
násob stč.: to lik rá t co číslo základní (šest
krát násob králov — 6 x 6 ), p ak jen = -k rát,
o d tu d dvojenásob > dvénásob = dvo jn áso b
ně, trénásob čtvernásob a td ., k tě m bylo
přitvořeno i ojedinělé jednásób z *jednonásob. Stč. léta násobná = po sobě jdoucí,
pořád zběhlá. Nč. násobný = mnohonásobný;
násobili (term ín m atem atick ý ). — Z pů
vodního na sobe vzniklo a d j. *nasob b > násob;
plášč dvoj násob = p lášt dvojí, jeden na
d ru h ém položený, n. tu v y jad řu je vzájemný
pom ěr mezi aspoň dvěm a předm ěty, jako
b y ležely „ n a sobě“ , ve stejn é podobě ve 2,
3 a td . exem plářích. P od. csl. posobb t/v.
Z u b atý 1.1.270.
nastojte: ny n í citoslovce překvapení (zast.,
jen knižní), stč. též a val. nestojte. — Stpol.
volání o pom oc znělo niestójcie, niestocie; nyní
niestety = běda! — P ů vodně bylo nestojte,
je doloženo od 13. stol.; byl to „pokřik,
jím ž pronásledovatelé honící pachatele zlo
činu vyzývali cestou všechny, aby běželi
s n im i“ , te d y je to záporný im perativ od
státi. V aněček NĚ. 26.135, viz i PhS 4.67.
O to m to pokřiku a jeho pozdější normalisaci
v. P rocházka P hS 4.61 a 4.75: byl normálním
zjevem i u jiných n áro d ů ja k o obyčejný
a p ráv n í doprovod p ři stíh án í viníka. Smysl
slova n. byl: n esto jte jak o pouzí diváci, ale
pro n ásled u jte viníka, popř. pom áhejte (šlo-li
o zách ran u p ři n eštěstí ap.). T aková výzva
k lidem nahodivším se p ři činu, ab y nestáli,
byla docela přirozená. U L. N. Tolstého
(P ovídky I I , čes. př. P ra h a b. r., 230)
se popisuje, ja k měli kdesi v y tá h n o u t uto
pence. „Co sto jíte ?“ , volá ta m jeden muž
k přihlížejícím , „člověk se utopil a oni
s to jí...“ (Starší m y ln á dom něnka Brandlova
je u Gb. a ještě v E S X; p rý od stč. nástáti,
je i slc. nástojit; ale obé znam ená neodbytně
v y m á h ati, n ap ř. svůj požadavek, a tedy se
k situacím , kde je tře b a rychlé pomoci,
nehodí.)
nastražiti: políčiti (návnadu n a zvěř, léčku
n a nepřítele). Ojediněle i nastřežiti, nastříci
t/v PS. P ostverbale nástraha. — slc. na
stražit i nastrážii t/v (odtud -á- též u Mahena), nástraha. R us. nastorožit. —■Význam
n u tí oddělit to to n. 1° od stejn ě znějícího
n. 2° = p o stav iti n a stráž, n a sta v iti uši ap.
P rv é n. je příbuzné s lit. stríegti (striěgti)
a lot. striegt políčiti vnadidlo. J e te d y možno
v y jít od ite ra tiv a se stu p n ěm o v kořeni,
*stréžiti. To se dostalo do vlivu slovesa
*storžiti, p o stav iti se n a stráž ( = přichystat!
nějakou osobu nebo věc p ro ti nepříteli; to je
jistý sty čn ý bod význam ový); o d tu d je
v češtině jeho -o-, v ru štin ě ογο. N aopak
*storžiti m á od střežili své t.
náš, odvoz, našinec, val. naský, slc. našský
našinský = dom ácí. — P sl. našb, od základu,
k te rý je v gen. pl. nás, se zakončením -j b
podle mojb tvojb svoje. Srov. váš.
nášijek: řetěz od chom outu k oji. Od na
a šíje, k tv o řen í v. stč. náhrdlek náhrdelník.
D ial. nášejek: táhnouti za n. = ledabylo praco v ati; bráti za n. — c h tít se o d trh n o u ti (od
podniku, o p u stit děvče apod.), v zd áv a ti se
úmyslu, m or. bráti na nášik B u h ý b a ti od
práce, couvati. Z dá se, že sem náleží i nášlík
t/v, slc. nášelník, pol. naszelnik, r. n a šíln ik,
asi z *našijbnik-b, Z je tu z adideace ke šle.
nať, nář. ň a t m ňat m jat. — slc. n a t i vňat
(vň- nejasné); pol. hl. nac, dl. naš, u k r.
natýnja, r. natína nelina natín (e nejasné),
sln. nat. V lastně označuje asi odum írající,
již ne zelenou bylin n o u část ro stlin y (pd.
nac = sušené listí z řepy, K onieczny rkp.).
0 nati se m luví především u tě ch rostlin,
u nichž záleží hlavně n a podzem ní d u žn até
části (u řepy, b ram b o r) a u nichž je p a trn ý
protiklad mezi to u to spodní částí, k te rá je
dospělá, zd rav á a m o h u tn á p ráv ě teh d y ,
když nať již od u m írá a hnědne. Psl. natb
tedy náleží k n ýti naviti, te d y z na(u)-ti-.
Podobně lit. viřkštis nať (bram borová),
mrkščiá hracho v in a je od virkšti žloutnouti,
vadnouti. Srov. i chrást. (Jin a k T ru b ačev
ZfS 3.1958.668: sta v í je k lit. nókti ‘z rá ti’.)
nátle: lem ování n a sukni J g d . Asi z něm .
zdrobněliny od N aht šev, steh.
nátoň, ta k i slc.; č. n ář. náton, Vsl. a pol.
naton: 1° špalek, n a něm ž se štípe dřevo;
2° „m ísto, k d e se d řív í zdělává, seká,
roztíná, š típ á " J g , d řev n ík P S , ,,co p ři
zdělávání d řív í odpadne, zvláště zhnilé
dříví se zem í sm íchané, k te rý m m rv í pole
nebo zah ra d u " Jg , v slc. též násy p n a dvoře
okolo zdí K . — V ýznam y pod 2° p o cházejí
z kolektiva, n tr. nátoní Jg . Z nich se pochopí
citát z m or. písně u B ., asi „m ísto n a dvoře,
kde se štípe d řív í" (vem hlín y z nátoňa). —
Výchozí vý zn am je ‘špalek’. P o d k lad em je
tedy gnat-b (pd. gnat špalek, > laš. hnát t/v ),
příbuzné s něm . Klotz t/v ; zam ěnilo v šak
1 za n následkem zm ětení s gnat-b ‘k lo u b ’
(příbuzným s nor. knott k rá tk é , silné těleso,
nott suk, uzel); rozšířeno o -on (ň je z n tr.
nátoní), ale h odpadlo. (S tn u títi te d y nesou
visí, ESt te d y m ylně.)
natož, ve stejn ém sm yslu i nato natot PS.
Asi z nad to(ž). — J in é je m sl. ne to, slc. nie to,
t/v, pův. asi, n en í to ho, že b y . . . “ .
natrapovati -írovati nč. vulg.; stč. bylo
na(d)trapovati, na(d)trápiti (smutek jeho nadirapoval přepadal, zachvacoval, nemocí byl
nadtrapen; starostí, mdlobu js a natrápen).
U K yjova natřepnút p řistih n o u ti Voz. —
Původní je na-trapiti. P říb u zn é je lit. z a
staralé strópstu strópau strópti t/v (antreffen,
iiberraschen), lot. trápát tre fit, něm . treffen
t/v. Je to form a slovesa íapit, zesílená p o
mocí vloženého r, § 9. „N č. vulg. slovo
vzniklo křížením něm . attrapieren t/v s d o
mácími slovesy" (Šm.); č. -trap- je vzhledem
k rýmovým chap- lap- ja p - na-íap-(dab-)
podobného význam u.
nátržník, již stč.: m ochna lesní. J e „n a
rány" K tD , to tiž n a tržn é rány.
ňátřit msl.: pozorovati, m erčiti, z- vy-
B-Folp-K ol-V oz, slc. nia trit K , zňátrit zv ětřit
(kdežto u ňátrit sa viz pod jitřili). — Snad je
příbuzné se stn o rd . snotr, gót. snotrs, stangl.
snot(t)or, snytre, sth n . snottar ch y trý (klug);
základní v ýznam těch to germ . slov je (de
Vries) „n ad a n ý schopností slíditi, v ě třiti" .
n átu ra , již stč., k n ám asi (nejdříve jako
knižní slovo) z latin sk ý ch znalostí v zd ěla
ných osob.
náv 1°, náva, nava fem. stč.: záh ro b í;
(jediný zřetelný doklad v Gb .na m ask.
náš náv n u tn o posuzovat podle náš stav
v následujícím verši). — slc. nava p říb y tek
pro dobré duše, r. dial. nav’ gen. návi
um rlec, csl. nav v m rtv ý ( w navech-v v h ád u ,
v záhrobí), b. navi zlí duchové žen. pohlaví,
uk r. navka, mavka duše m rtv éh o n e k řtě ň átk a
ženského pohlaví, sln. navje duše nekřtěň á te k ; r. navij (navskij) den sv átek m rtv ý ch
ve velikonočním tý d n u . — D om ácí slovo,
příbuzné s lot. navě fem. sm rt, navet a lit.
novyti u sm rtiti, tý ra ti, stp r. now is m rtv o la
a s gót. m ask. naus um rlec, f. n a w is νεκρά.
D říve se mělo za to , že slovanské slovo bylo
p řeja to z g ó tštin y , ale v to m p říp ad ě b y se
čekalo nov- a nikoli nav·. Souvisí v šak s n ýti
a naviti. Viz n y n í N iederle ŽSS 1.268, 2.37,
K ip arsk y 77,TB W 201. K o řen nau- znam enal
pozvolné odum írání chorobou, stářím a s tím
spojené v ad n u tí, sešlost, ztrácen í sil, nikoli
náhlou sm rt v plné síle (ta b y la s-h-mnrtb,
d obrá sm rt!).N áv je p ro to ch áp ati pouze jako
m rtv o st, sta v odum řelosti, ne jako bydliště
zem řelého (hád, peklo, předpeklí). T akovéto
p o jetí přivodilo te p rv e křesťanství. Sám
kořen náu- nem á v slovan. (ani jinde) velké
životnosti. Viz i nat. Podle T oporova
L P 8.208 p a tří nau- k a1en- ‘h y n o u ti’, popř.
‘h u b iti’; z něho zbylo n ; je připojen kořenný
su fix au. — Sem náleží i návní kost, jistý
tv rd ý nádor, k te rý byl ch ápán jako „ m rtv á
k o s t" : stč, k o st návná, dial. n á m n í nam ná
vnavná nahni natní nádní nádná n ální dávní
vnahní m ládni hlavní navská laská vlaská
vojská vojenská loňská náhlá, rus. nav'ja
kostoÓka, lit. novés kaulas.
náv 2°, náva fem. (zast.): loď. Stč. náv
m ask. a náva fem. je „především v cesto
pisech a ta m z ital. navě.”
návěře: jistá část nevodu („N etzkrone"
K t). D okud není dobrých popisů, nelze se
vysloviti o složení a pův o d u slova.
návěstí, návěst, stč. návěstie (-Š-), odvoz.
návěstný (již stč.), -ní, návěstiti. — Od véstb
zp ráv a (srov. zvěst, pověst) utv o řen o te p rv e
v češtině. J e ště m ladší je návěst.
náviděti stč.: žárliti; o d tu d i m ilovati,
návist láska. Nč. je běžné jen nenáviděti =
něm . hassen, řídké (nyní jen knižní) je
náviděti m íti rád . O dvozeniny: nenávist,
-ný. — Stpol. nawidzieč, ny n í jen nie-,
r. nenávist, sch. nenavideti, nenávist, bulh.
nenaviždam, nenávist. — Výchozí význam
je ‘žá rliti’. P říb u zn o je něm . N eid záv ist
(doloženy i v ý zn am y n ep řátelstv í, hněv,
posm ěch, h an a, žárlivost!), lot. naids n e
návist, nidět n enáviděti, záviděti, ř. όνειδος
h an a, p o tu p a, stin d . nindati haní. Ze žárliti
lzo dospěti jed n ak k m ilovati, jed n ak s nek n ep řáti, záviděti, nenáviděti. Slov. b y
chom čekali nidcti, ale kořen neid- splynul
v praslovanštině, podobně jako v latině,
s *veid-; na- v y ja d řu je asi v z ta h k předm ětu:
m íti nevůli n a někoho. Viz i záviděti. Mch
S P F F B U 4.25.
navinuly navilý navinutý. V ysvětlení p o
d áv á stč. navinuti sé zkysnouti (v ín o ... sě
zoctilo, točižto navinulo sě), to to žn é s navinuti
v y v rtn o u ti {nohu sobe navinul·, srov. úd v y
vinutý Gb p. h. natrženie). Spojení obou v ý
znam ů objasní rčení pivo (víno) se zvrhlo zk a
zilo K t 5.736 a zvrtilý zakyslý K t 5.737. Cho
dové rozlišují m líko naražený, o pokročilej
ším kysání je návilý, p ak kyselý nebo hustý
H r. 58. Vše od vinouti, ale v povědom í m lu v í
cích se to spojuje s víno; o to m svědčí form a
návinný (n-ej H š I I , návidnej L F 67.281, obé
z V ysočiny).
naviti stč.: m ořiti, u- u sm rtiti, zahubiti.
Nč. bez předpo n je tém ěř jen v básnickém
jazyce, jin a k jen u-, postv. únava; znavili,
unavovali. Jv č . navit se. — slc. n a vit sa;
z unavovat je slc. unovat u n úvat (s cizí p ří
ponou unovácia obtěžování), unovný a zunovat, zunovaný a znúvat, znuvaný; Vsl. donuvac > donuc. — N a viti je zastoupeno
i jihosl.; je to fak titiv u m k nýti.
navštíviti, navštěvovali, postv. návštěva;
stč. též vščieviti ZPod. — slc. navštívit,
návštěva, návštěvník, navštívenka z češtiny. —
R . navěstit n av štív iti, iter. naveščát. — Slova
nevelm i průhled n á. Z dá se, že příbuzno je
lit. svěěias a svetijs n áv štěv n ík , h o st, sveěiúotis b ý ti n a návštěvě. U znám e-li p řesu
n u tí s k i , svet-i- > vest-i-, p a k je m ožno pro
ru štin u v y jiti z *vest-i-ti, pro češtinu z *vest-j-a-ti ( = lit. *svet-j-ó-ti > sveěiúcti). Stč.
všcievati b y bylo frek v en tativ u m vest-ja-va-ti, v něm ž e vypadlo. K stč. navšcievati
bylo přitvořeno nové dokonavé *navštieviti >
navštíviti a postverbale návštěva; od toho je
návštěvní,^-ík. (Jsou i jiné dom něnky; n e
držím už ČČF 3.79 a E Sj.) Viz i H u jer 1.52.
Příbuzno je též stsl. posětiti a r. pošetit
n a v štív iti: zo zdlouženého svět- zde z tra
ceno v.
nazdařbůh, slc. na zdar Boh, vyjadřovalo,
že se něco koná v n ejisto tě o výsledku, že věc
je poručena B ohu, p onechána náhodě; zdař
B ů h — B ů h tom u dopřej zdaru, im per, od
zdařili, byl kdysi oblíbený pozdrav (Smol.
234), zkracován ve zdarbu; dosud je u h o r
níků. J in é zkrácení je v nazdar.
naznak, stč. vznak, laš. naznačky Hor. —
slc. horeznak(om), horeznač(ky), dóluznaěky.
Stsl. vbznak-b, pol. wznak a (nyní pouze)
na(w )znak, hl. dl. znale, sln. vznak, b. váznak,
r. dial. (ná)vznak, ukr. navznak(y). ■— P atří
zajisté k r. iznánka ‘ru b ’ (naiznánku ‘na
ru b y ’). Položit n azn ak b ro u k a ap. je položit
ho n a rub. Iznánka je z *iz nanika: rd.
naník, nánic, nánic je tv á ří k zem i’, od nik-,
viz zde nící a n ika ti 1°. O b rá tit brouka
noham a v zh ů ru (,,naznak“ ) je te d y položit
jej ta k , ab y byl iz nanika, přeloží ti jej
z polohy sm ěřující přirozeně dolů na zem,
položit jej te d y n a opačnou stran u těla,
v zh ů ru , n a h řb et, ab y ležel „n a ruby“ .
Přijm em e-li ve spojení *na jbz-na-nik-b re
dukci. z trá tu slabiky n i (ta z trá ta v dlouhém,
pětislabičném příslovci nepřekvapuje!), do
stanem e č. slc. pol. naznak. Je-li kde vz-,
je to výsledek zám ěny p ředpon z a vz,
te d y nepůvodní. (Jinak, asi m ylně, o naznak
v y k lád ají P ru sík , K ro k 11.204 a Zubatý
1.2.373n.; to p řejato do E S ^ ještě jinak
Toporov L P 8.205 a T rubačev V J 1957.2.93.
Viz i H u jer 1.152).
ne, všeslov. záporka; vyslovována i dvoj
slabičně nee, neé jvč. H od. 37, jč. Dušek
2.32, m or. často, slc. K 937. slc. ne- (vysl.
ne-) n apř. neskoro; viz i nie. — Původně
to bylo a dosud je sam o statn é slovo, ale
u sloves se přip o ju je pevně (nemohu, srov.
la t. nequeo), u jm en rovněž (nedobrý), tu
vytlačilo ne- již v Psl. p ra sta ré n- ( = ind.
a ř . -a, lat. in-, n ap ř. la t. inerm is bezbranný).
K lade se i n ad b y tečn ě: neohromný —
ohrom ný. (O to m Z u b atý 1.1.242n.) Vězí
i v než(li). J e to to žn é se stin d . na, lit. ně,
ne-, la t. ne, gót. ni.
ně- v ně-kdo, nějaký apod. Všeslov., stsl.
ně-k-bto atd . — N ejspíše z ne vědě = nevím.
Srov. č. nevím-: m luvil tam s nevím jakým člo
věkem — jakým si, nějakým . Spojení ne vědě
poklesajíc n a p ro střed ek pouze formální
vyslovovalo se rychle a p ro to zkracováno:
e-ě-ě splynulo v pouhé ě čili -věd- vypuštěno.
Liew ehr V ortráge a u f d. B erliner Slawistentag u n g 1956,245 m á to to ně pouze za zdlouženou negaci, což nepřesvědčuje.
nebe, plur. nebesa. Odvoz, nebeštan, ne
beský; ponebí (již stč.: -ze), punebí půda,
chod. i pum bí; han . podnebí p atro v ústech,
pod. slc.; spis. podnebí klim a; spřežka
nebe(s)klíč k n ih a m odliteb. Nebesa zn. i bal
d ach ý n (tak i sch. sln.), nebeský znamená
někde (stč. pol.) i m odrý. — Stsl. nebo gen.
nebese, slc. nebo r. nebo plur. nebesá, pol. niebo
niebiosa, sch. sln. nebo nebesa, b. nebo, hl.
nebjo. — Psl. nebo (z *nebos), gen. nébese,
staro b y lý km en n a -os/es-, shodný s het.
nepiš- nebe, ind. nábhas- nebe, mrak,
vzdušný prostor, a s ř. νέφος m račné nebe,
oblak. V slovanštině n astala zm ěna význam u:
za m račné nebe, oblak je n y n í obloha, sídlo
blažených.
nebo ‘oder’ (vrátím se dnes nebo zítra),
spojka. — Dá se vyložit jako „jestliže ne“
(vrátím se dnes; jestliže n e[p řijd u dnes,
tedy se vrátím ] zítra) a sro v n ati s gót.
niba, stnord. nefa, sth n . neba, nebil, stsas.
něha, nebo, něhu, stangl. nefne t/v (wenn
nicht), je i stnord. isl. nemá t/v . Zdá se, že m
je tu původní (b je výsledek zám ěny retnic).
Pak je toto ma a te d y i naše -bo v to m to
nebo příbuzno s h eth . m an, m an ‘w enn,
falls’. Existence „podm ínkové" spojky nebo
v těchto několika jazycích je d ů k az pro to ,
že vedlejší podm ínkové v ě ty by ly již v p rajazyku. P řesm yk n u tí obou složek (*bo-ne >
nebo) v slovan. i v germ . je důsledek to ho, že
věta zkrácená vynecháním slovesa (přijdu
ap., v. výše) poklesla n a spojku. s tč . nebo ■—
nebo ‘aut — a u ť (stč. nebo té dievky dobudu,
neb svého života zbudu) p opř. jen bud(to) —
(a)nebo, je p atrn ě m ísto původního *bo — bo,
které by mělo pro tějšek v h eth . m an — m án
t/v. — Z to h o to pův o d u se d ají dobře v y
ložit (a)neb(o) a neboť znam enající ‘jin a k ’
ve vedlejších v ětách vyhrožujících jistý m
důsledkem, stč. nem luviž mnoho, neboť mé
bude hněv z toho; ně. přestaň, nebo té zbiju):
přestaň! jestliže ne, zb iju tě. D alším v ý v o
jem nebo(ť) d o stáv á obecný v ý zn am odůvodňovací, v stč. neboť mé bude hnév m ohlo
snadno přejít k v ý zn am u „p ro to že", a to
i po větách kladného sm yslu (lehnu si, neboť
jsem unaven). — M ísto nebo je msl. lebo,
val. laš. leb, slc. lebo, alebo: daj pokoj, lebo
ía vyženu B; protože l je těžko v y sv ětlit z n,
přijmeme rad ěji to , že Ze je tu s t a r o b y l á
druhá záporka; viz ělánek o Ze. (Starší názory
o původu těch spojek a hojné do k lad y u v ád í
Bauer ve S bT rávn 79n. a v VČS.)
nebohý, nebožák; stč. a slc. nebohý zesnulý,
z toho stč. nebožec, nebožtík -žtík a ně. nebož
ka. slc. neborák, vm . též borák borásek božátko, slc. zdrobnělé adj. nehorký -á. P ů v . o u b o
hých, ne-bog-b — nem ající podílu; nebožtík
je, kdo nemá již svého údělu n a to m to světě.
— slc. je zdrobnělé adj. nehorký -á a su b st.
neborák; pol. niebogi nieboszczyk nieborak, hl.
njebožatko, dl. njeborje njeborjetko, sln. nebog.
Tvořeno jako ubohý, srov. i bohatý, zboží.
nebora: jm or. je jistá d ě tsk á h ra. Z acho
vána dosud jen v osadách p ů v o d u ch arv á tského (Podl. 105, 165). — N ejasné. C harv.
Rjeěnik takového slova nem á.
nebozez: v rtá k . s tč . nebozéz -ziez -zíz, ně.
dial. -ziz -zíz, chod. též nábozez, návozez.
V Želeticích u K y jo v a zm ěteno s pořízem :
nevozíz neboříz (ne)poříz K ol = poříz. Z vláštní
rčení nebozízem hledéti viz pod zízat. —
Západoslov.: slc. neboziec (-Ž-), pol. n ář. niebozas, hl. njeboz(ac) apod., dl. njab(o)zec; a
slovin. nabozec (-Ž-). — P ře ja to ze záp.-germ .
*nabagaiza- ještě p řed tam ější zm ěnou
z > r (je sthn. nabagér, n y n í Naber); původně
vrták kolových „ h la v “ ěili p ístů (naba-,
něm. Nabe + kelt. gaisa > gaiza). Sl. *nobozézb disimilováno v ne- nebo na-.
necky, již stč. (s dem . necicé, neciéky); mor.
(s původním v!) dem. necvice, necviéky Rous,
necůvky, necůlky B. — V šeslovanské v y jm a
slc .: p o l. niecki, hl. mjecki, dl. njacki, uk r.
noévy, r. n ář. nóéva, sln. neéve, sch. naéve,
b. naštvi. — Psl. byl sing. nvktva od *nigu(ř. νίζω m ý ti, ir. nigid m yje) staro u příponou
-tva, p ů v . te d y necky by ly n a m y tí; později
sloužily m ísty i jako ko ry to n a p říp rav u
tě sta . P lur. jako v troky t/v , jeho důvod je
n ejasn ý . H u jer ČMF 3.357.
neděle, slc. nedela. Stsl. nedélja, pol. niedziela, r. nedelja, s. nedelja. — P ů v . ne-dél-ja,
od délati, srov. m or. dělní den = všední.
Jm én o to bylo utvořeno u Slovanů, když
k nim přišlo křesťanství, podle vzoru
ř. άπρακτη (totiž ημέρά) = nepracovní den;
je to název křesťansko-náboženský (zak a
zovala se práce v sedm ém dni) a je východištěm pro označení něk terý ch dalších dní
(totiž dne po neděli, p ak „d ru h éh o " dne,
čtv rtéh o a pátéh o po neděli). Ode d áv n a
slouží při počítán í tý d n ů (5 neděl = 5 tý d n ů )
nejen v č. (již s tč .), ale i pol. a rus. s tč .
šest nedél = ně. šestinedélí K in d b e tt, odvoz.
šestinedélka; m or. je za to jen nedéle, nedélka.
nedo- v složeninách jako Nedoéech nedonémec nedovécný nedovéra nedovétek nedošáchor nedovtip nedosudek, dial. nedovůla
bylo sem přeneseno od sloves s do-: nedo
zrálý (od dozráli, opak zralý), nedouk (douéiti se), nedomrlý, nedopita (kdo se nem ůže
dopiti p o citu ukojení), nedopatření (nebylo-li
d o p atřeno, dohlédnuto ke všem u), nedovtipa
(kdo se nedovtípí). V době b udování o d
po rn ý ch n ázv ů bylo v y tvořeno hodně ta k o
vých slov s nedo-, často podle polského vzoru,
n ap ř. nedokrevný m ísto chudokrevný (něm.
blutarm), ale ujalo se jich m álo. O to m
p odrobně N Ř 9.231n.Nedochůdče, stč. -chód-éé nedonošené dítě, od stč. nedochodec t/v
(srov. nedochodilé díté, s ním ž m a tk a nedochodila; zám ěna rodového pojetí). Nedojíp k a , arch. a dial. m or.; stč. nedojiepie,
zp rav id la jen z n., m or. z nedojípky zn en a
dání; p a tří k ja p a ti a nejapný.
nedolíhat: vč. tomu néco nedolíhá ‘je
nem ocen’ Jg d , pod. jvě. H od. 49, n-á m i
na prsou P ittn . 6.72,9.7. A dj. val. nedolužný
‘n a sm yslech n. tělesně n ev y v in u tý ’, zm.
nedolóžné B, msl. nedouužný Mal = neduživý
(ale nedoslužný K t7 m á s snad jen chybou
péra). D ále vzniklo val. laš. nedoluha B,
msl. nedouuh Mal = choroba. — Pol.
niedol^žny neschopný, m rzácký, nem otorný,
niedol§ga m rzák, slaboch, uk r. nedoluha sla
bost, rd . nedolúgij slabý, n eo b ratn ý . —
Ne-do- jsou znám é dvě předpony (jako
v nedo jedený ap.), pospolu v y jad řu jící n e
do statečn o st; základ Psl. l$g m á p říb u zen
stvo v něm . langen staěiti. Něco nedolíhá =
něco (plíce, já tr a ap.) nestačí, slouží n e
dostatečně. Psl. bylo te d y nedol$gati a ne-
doložbn-b. P říto m n o st ab lau tu e-o svědčí
0 starobylosti těch ú tv a rů . — E x istu je
1 zkrácená form a: vězí v neduživý, neduh.
nedoperné s tč .: podle V. V aněčka N Ř
26.141 (tam jsou i starší dom něnky) od
nedopráti: „v ý k u p z tre s tu sm rti bitím
(praním ) nebo vůbec v ý k u p z tre s tu b ití
(praní), částka, k te ro u provinilec m usel z a
p la tit, ab y nebyl d o p rán až do konce“
(k sm rti?). Viz R ůžička PhS 3.149,163.
neduh, ta k i slc.: choroba, vada, závada,
jč. neduha t/v ; č. slc. neduživý. O pak je duh,
žijící jen ve rčeních sloužiti, ji ti k duhu;
podobně slc. ísť, byť k duhu. D alším vývojem
vzniklo slc. dúži silný, sta tn ý , velký, dúže
hodně, duž(n)iet, zduž(n)ieť stá(v a)ti se sil
ným , od toho dužina m asitá část jistý ch
rostlinných plodů, duž(i)natý m asitý. P ro
niklo n a M oravu: je horň. dužný silný, val.
zdúžii, zdužnět n ab ý ti síly; do spisovné
češtiny proniklo duž(n)ina, duž(i)natý. —
R . nedug(a) churavost, dúžij i d jú žij (zde je
zesilovací j , § 12), p. niecLužy slabý, uk r.
neduha nem oc, dužyj, bulh. nedag choroba,
(zá)vada, nedagav neduživý. — Z dá se, že
nedog-b vzešlo již ve staré době zkrácením
z nedolog-b (viz nedolíhať) t/v . K lad n é dqg-b
vzniklo p ak odloučením p ředpony ne; další
odvozeniny (dužný atd .) jsou už z těch to
ú tv a rů . Pol. u je zde střídnice za q.
negr, z něm . Neger, to p ak z fr. negre (jeho
základ je la t. niger černý).
něha, něžný. P řejato v obrozenské době
z ru štin y (néga). Šm ilauer N Ř 25.66. — Psl.
negra je příbuzno se sti. sníhyati m iluje
(je tu „pohyb liv é1* s); ta k již Ju n g m an n .
nehet. slc. nehet, nech(e)t, stsl. nog-btb, pol.
nogiec, r. nógot, hl. nohč, dl. noké, sln. nohet,
sch. nokat, b. nokát. — O dvozenina od zák la
d u nagh-, jenž označoval nejen nehet, ale
i jiné tv rd é v ý rů stk y n a okončetinách, te d y
i kopyto, d ráp , pazour, p a řá t. Jin d e jsou
form y dosti různé, ale zřejm ě příbuzné; sti.
nakhú- m „ ř. δννξ, lat. unguis, lit. nagas,
sthn. nagal (něm. Nagel). P ů v o d n í slovo bylo
te d y obm ěňováno nebo rozlišováno zesilují
cími příponam i. Č. slc. *nohet, ale o se asim i
lovalo k následujícím u (jerovém u) e. —
Nehet dobytčí nem oc (na jazyku) m á obdobu
v lit. nágutě tipec. V to m to v ý zn am u je slc.
nohet K tP ř 3.635 a pd. nokieó se zachovaným
o, neboť v povědom í m luvících se oddělilo od
nehet. — Odvoz, jm éno ro stlin y m ěsíčku
(Calendula): nehtík; slc. nahatka z u k r.; pol.
nogtek nogietek nagietek r. nogotók: těm i n eh ty
se m íní nažky vnějšího o kruhu; jsou jako p a
zoury: m ohou se, podobně jako plody lo p u
chu a j„ zachycovati n a jiné věci (takovéto
vlastn o sti u rostlin jsou lidu znám y!). —
Suchý nehet je jistá veliká housenka, v září
„ n a hadím m lík u " v íd an á Čel, han. nehet t/v
L (prý často n a révě; m á p rý jakési h ro ty );
tře b a přesně zjistiti; bude to (soudí prof.
S. H rabě) housenka nějakého lysaje; ty mají
vzadu šupinovitý vý rů stek . Přeneseně je s. n.
m or. i řeřicha polní B, vlastně její šešulka;
od podoby s onou housenkou?
nehojed, -t n ář.: nežit, podebranina na
p rstech K t 2.113; zm. nejahot Sova. stč. nohojěda, nahojěda unguida < *ungui-eda Klaret. — P ů v . *nehto-jed; srov. i újed a r. nogtoiéd t/v . Záhy přichýleno b u d k noha, nebo
k nehojiti se. O bdobný název byl u Germánů:
angueiza ap. (o něm H oops 4.147); v jeho
prvé části je ještě p ů vodní podoba slova
pro n eh et (na rozdíl od něm. Nagel).
nehorázný: n áram n ý ; p ak i ‘neomalený,
h ru b ý ’. V slovnících je od J g 5.937; je též
neorázný K t 2.129 (h oslabeno, až zaniklo),
nerůzný 2.138 (zde ho n ik d y nebylo, což je
sta v původní!); ojediněle (u Holečka) horázný
(asi počeštěné r. *gorůznyj\), horázový. —
P a tří k různý (viz) a k jeho podobě zesílené
0 Psl. go. Ne- je n ad b y tn é (zesiluje některé
již dosti „silné" vý razy , aniž m ění význam
v záporný: neohromný = ohromný, nesvůr =
svůr ap.), o to m Z u b atý 1.1.252. Nehorůzný
bylo p a trn ě „silné" slovo nářeční a lidové,
do písem nictví se dostalo pozdě. Jeho
v ýznam se to tiž přiblížil k pokročilému
stav u , ja k ý je v č. různě ‘hodně, velice,
velm i’ a v r. gorůzno ‘dosti, velice’, gorůže
‘silněji, více’, tj. k stav u , kde původní
o d stín y jsou už setřen y a kde se dospělo jen
k bezbarvém u „velm i" s nádechem nevole
(o velikosti n evítané, nepěkné).
nechati: n e d b a t i , n e s t a r a t i se o co:
nepřekážeti, neodporovati, dopustiti, dovoliti, u s ta ti od čeho PS. Z imperativu
vznikla m odální částice nech{a)t, nechžt >
lidové nést ‘ať, třeb as, byť i’. — slc. nechat;
n ář. nahat, oslabené (h je slabší než ch)
a asim ilované (a-a\). Im p era tiv nář. nach,
nak, nech se s tá v á spojkou ‘k d y b y ’, zvl.
n a O ravě (Z ubatý, Sb. G rohův), odpovídá
1 českém u nechat, aby, at. T a pronikla i do
m sl.: nech B. — Pol. niechac, hl. njechac,
dl. njechaé, u kr. nechúty, sln. nehati, b. nechaja. A dverbia obdobně: pol. niechaj >
niech atd . — Máme-li „ n e sta ra ti se, ztratiti
zájem o co“ za výchozí význam , jeví se
nechati jako záporný ú tv a r (s tím souhlasí to,
že m á p řed m ět v genitivu) od slovesa *chati
s ta ra ti se, k te ré je zachováno n a jihu: sln.
hajam hajati s ta ra ti se (sich kům m ern), sch.
hájem hajati, b. chůja t/v (sorgen, sich
k ům m ern um ), b. nechúja n ed b ati, b ý ti ne
tečn ý . — K lad n é sloveso, Psl. chajq chati
(pak chajati), je příbuzno s lit. pri-kuopti,
-kuopju sta ra ti se (Sorge trag en fůr; cit.
u Senná H d b . d. lit. Spr. 2.244). U Slovanů
bylo *kap-jq, ale *kap-ti dalo *kati: toto
pouhé ka- proniklo p ak z infinitivního kmene
do présentního. E xpresivní ráz slovesa se
projevil tím , že k bylo nahrazeno hláskou ch,
§ 17. P rv o tn í kořen byl *kep-, je v péče
a v klopota. (Jinou dom něnku podává
Š, Ondruš J č 9.1958.158: spojuje n. s chabatilchabiti ‘b rá ti’.)
nej-, předpona su perlativu. Stě- bylo naji ná-: návyšsí nálepší náprve. T oto ná- je
nepochybně to to žn é s předložkou na, v ý
znamem p ak je blízké předložce nad (k terá
je ostatně z na); te d y v lastn ě ,,nadvyšší“ ; j
je vlastně i (stsl. je nai-), to to žn é s v y tý k acím i, jež bylo v stč. velm i hojné. Ovšem
předpokládá zde sam o statn o st to h o na,
a přemístění n a p rv é m ísto, te d y původní
význam ‘dokonce n ad -v y šší’. — Podobně
slc. naj-, stpol. naw yszy, dnes naj-, rus. dial.
mbolšij, spis. najbolšij, sln. nam lajši a naj-,
sch. b. luž. naj-. L it. no, v písních zesilující
komparativ a sup erlativ , je v šak asi z pol.
nejetný: indiferentní, U tv o řen o asi podle
obo-jetný ze zápo rk y ne.
nekalý, k tom u přitv o řen o kalý, jež se o b je
vuje zpravidla po záporu (není kalého zdraví).
Jen ně. N ejěastěji o m rav n ě šp atn ém , n e
poctivém, ničem ném ; m rav n í sféra je, zdá se,
původní oblast to h o slova. Snad te d y je ze
stč. nekajilý = n ek ajícn ý (zatvrzelým, ne
kalným a nekajilým hříšníkuom Gb Sl. 2.556).
Mch NŘ 24.227.
nekleě vč.: nečas, nepohoda. Snad je příbuzno s ukr. chljága, chljáka t/v ; p a k b y ne
bylo nadbytečné.
nekňuba: od kňoubati se s čím, zdlouhavě
dělati, s n ad b y tn ý m ne-. T oto sloveso je t y
picky expresivní: skupiny kn k ň g n gň hn hň
chň jsou příznačné pro jistá h an liv á slova,
často sice si podobná, ale bez rodové p ří
buznosti. Zde n ap ř. u k r. k n ju p ity seděti
nad něčím (srov. rým ové čupéti), lit. knúpoti ležeti tv á ří k zem i, kniaábtis h lavu chýliti (a obličej si zak rý v ati) ap., lot. knupt
i knupt schouleně seděti. K ňoubati není běž
né, proto m ohlo v zn ik n o u ti nelogické n.,
vzorem bylo nemluva, netrefa, nekola.
nekola vč.: nešika, h lu p ák , n e k ň u b a P S -P t;
vm. nekolný n eh y b n ý do práce B. — slc.
nekolný nepodajný, neo h eb n ý K . — N e
kolný bylo asi = n eštěp n ý , o dřevě (od kolu
kláti), nepodajný, tu h y ; k to m u bylo přítvořeno nekola ve sm yslu přeneseném n a
duševní schopnosti.
nekošník stč.: dábel. Asi p řejato z r.
nekošnój t/v , slova tem ného (znam ená i sla
bý, opovrženíhodný). Srov. p řeje tí u veles
t/v.
nemál(e) stč.: m álem , bezm ála, skoro,
téměř; fast, beinahe; dosud se udrželo v laš.
némal t/v. — Pol. niemal, b r. nem al. —
Vzniklo z eliptických v ětn ý ch spojení male
[chybělo, že] ho nezabil nebo udeřil ho v hlavu,
íe málo [chybělo, že] neumřel. V ěty toho
druhu jsou i pol. stru s. csl. u k r. sch. sln.
Z takových vět bylo v y ab strah o v án o málo
ne, pořadí v něm přehozeno a celek byl
spojen v nemálo. T en poklesl v adverbium :
0 se ztrácelo, ale m ohlo b ý t nahrazeno
novým přísuvným e. H u jer 1.55n.
nem ehlo. P řezdívka toho d ru h u jako m or.
oblizlo, opeslo a nč. příjm ení Dosedlo Obešlo
Vosáhlo Vyčichlo Zapadlo, tj. Z-ové příčestí
stř. rodu ve tv a ru jm enném , totožné 3Θ stč.
nemohlý bezm ocný, nem ožný (od moci); srov.
opak mor. zamohlý = zám ožný. K do se n e
m ůže poh y b o v ati (pro slabost, nem oc, n e
o b ratn o st), je nč. dial. nem oíný = stč. ne
mohlý, vý zn am ‘nem otora, nešika’ z toho v y
p lý v á sám sebou. Jakm ile nemohlý zaniklo,
n astala asimilace e-o > e-e. D ru h o tv ar ne
mehla PS p a tří k ty p u příjm ení jako Zamrzla.
T otéž je snad s přesm ykem slc. nemleha v y
v rh e li’ ) K tP ř 3.633. Mch N Ř 24.229. Podle
Š.. ale spíše k m ehnúti h n o u ti se. — slc.
nemehlo (u Zgurišky) je asi z češtiny,
nem otorný: viz motorný.
nem rgut h an .: neotesanec. — Podle K pU
je to z něm . Nimmergut.
něm ý. U všech Slovanů: slc. němý, atd .
K to m u náleží i Némec. J e to tře b a ch áp ati
ta k , že ném ý značilo nejen něm ého, ale
především sn ad i toho, kdo v y d áv á n e
zřetelné, nedělené, nesrozum itelné zvuky,
jako cizinec, cizinci p a k Slovanům byli
především Němci, poněvadž s nim i měli
nejvíce co činiti, oni pronikali jako kolonisátoři, věrozvěstové, obchodníci, d o b y v a
telé. (U laszyn ZfslPh 6.368, Liewehr ib.
23.93.) (Jiné v ý k lad y slova Némec, n ap ř.
od jm én a germ . km ene Nem eteš, jsou m éně
pravděpodobné.) — Slovo m álo jasné. P ů
vodní podobu snad ukazuje lot. méms něm ý
(slovan. asi disimilace m -m > n -m l), to p ak
asi souvisí s rů zn o tv arý m zvukom alebným
slovesem pro nezřetelné m luvení, bručení
apod., r.-csl. momati, r. m jam kat, pol. mo
motač, č. m um lati, slc. nemtat.
nenáviděti: viz návidéti.
neohrabaný, laš. ugrabaný, grabatý. N ení
jasné, k te rá p řed stav a b y la východištěm ;
neohrabaný ( = neupravený) záhon, kopa
sena (po dokončení se ohrabává, ab y povrch
byl hladký) či co jiného? Synonym a neohřáp a n ý neokopaný neotesaný neokřesaný neokrouchaný neogabaný.
neom alený. Základem je asi v azba o mále
býti — spokojiti se s m álem.
neplechý, z toho neplecha, -chota (znám.
1 obtížný hm yz). V nářečích je též kladné,
sekundárně přitvořené (srov. kalý), plechý
p ořádný, slušný, náležitý, ale zpravidla jen
po výrazech záporných (ani botu plechých to
nemá) a ireálních (dyby byla plechá, byla
by u muža). — slc. neplecha, hl. njeplech,
dl. njeplek, kaš. úepleka. — Základem je
plochý, k teré u jiných Slovanů znam ená
‘šp a tn ý , slabý, h lo u p ý ’, ale i ‘lehkom yslný’,
je i v č. ve význam u ‘ploský’. N utno v y jiti
od složeniny s n ad b y tn ý m ne- (Janko
ČMF 21.339): *neplochý se v povědom í m luví
cích odloučilo od plochý (to podrželo p ak jen
zúžený význam ) a provedlo asim ilaci e-o >
e-e. P a k te p rv e vzniklo nové plechý s v ý z n a
m em zcela opačným než m á plochý u P oláků
a R usů. Mch N Ř 24.228.
nepříčetný původně asi jen o činech (ne
0 osobách): n. čin = jenž se nem ůže původci
p ř i č í s t i za vinu, jejž udělal ne při jasném
vědom í a odpovědnosti. Z to h o ab strah ov án o
kladné příóetný. Mch N Ř 24.226.
nerci(li), n ář. nechcili, nescili. P ůvodnější
neřku(li) zm ěněno podle arci(li), kde rci je
im p erativ od říci. T edy p ůvodně: „neříkám li, nem luvím -li o. . . “
nerv.: p řejato jak o žto učené slovo asi přím o
z la t. nervus.
neřest 1° stč.: třen í ryb. — slc. neres(t):
idú dievky na tanec, ako ryby na neres SMS
25.78; r. neřest (o-kmen); u k r. neřest, sln.
mrest t/v , sch. m rijest jik ry . D ále r. noros(t),
pol. mrzost jik ry , sch. (na)rastiti se p á řiti se.
Z ákladní sloveso je pouze v lit. neršiu nefšti
a neršeti klásti jik ry , nefštas, narš(t)as třen í
ry b , lot. narsts jikry. Z u b atý 1.2.106. Viz
1 rdest, rdesno. U nás je zák lad n í sloveso z a
chováno v nésti 2°.
neřest 2°: neřád všeho d ru h u (hřích, h an eb
nost, sm ilstvo; od p ad k y , sm etí, obtížný
hm yz; bída, škoda, p ohrom a; velké b láto;
val. neřast — roští, chrastí). T y to význam y
nelze v y v o d it z neřest 1°, p ro to kladem e
dru h é n. V zhledem k synonym u neřád a k val.
a bude z ne-r^ste < ne-r^d-te, viz řád.
nesmírný; stč. -ie·: n estřídm ý, zpupný.
Vzniklo z v ý razu ne s m ierú. Znam ená-li
stč. a nč. ‘nezm ěrný’, b u d e východiskem
ne-s-měřiti, m ěrou neobsáhnout!. Jin éh o p ů
vodu je sm írný.
nesrstný m or.: n ed ů tk liv ý , nesnášenlivý,
bezohledný, h lta v ý B, M alý, nesrsta n e n a
sy tn ý člověk K p U . S n a d b y tn ý m ne- od
srstiti (lidé srstili proti něm u K t 3.613), m or.
srstoň nesnášenlivec, prchlivec, vše od srst,
asi podle zv ířat, ježících srst nebo peří, když
se hotoví k odporu p ro ti ú to k u .
nesterný stč.: nem írný, přílišný. Z nes-btbrhWb = koho nelze setříti, p o tříti, překon a ti Gb Sl. (srov. vojínové s nepřáteli zm užile
se bili a stírali K t 3.317). H an . j í bez nestery
bez m íry K olk, podle Gb v lastn ě k o n ta m i
nací z j í s nesterou a j í bez m íry.
nésti 1°: slc. niest. K o řen se objevuje ve
3 form ách: zák lad n í nes-, s ab lau to v ý m o nos-,
zdloužený nas- (z nás-): 1° nésti, vznesený,
snesitelný. 2° nositi -nos (ná- p ří- ú- atd .),
nosič, nosný, únosný, vznosný, -noš (zbroj-noš,
listo-noš), nůše (slc. noša, < nos-ja). 3° -nášeti < nas-ja-ti v p ři- před- a td . Z vláštní v ý
znam y: jč. únos svízel D uš 2.53, únes B,
zhónes K oníř; msl. přinést, slc. doniest koho
oč = p řip ra v iti oč, asi podle něm . u m etw as
bringen; zanášeti se čím, zab ý v a ti se, pův.
o tom , kdo snáší k sobě věci své obliby; na-
nésti, nanášeli rán u , n áv rh apod., z ruštiny.
— Všeslovanské (slc. nesiem niest, pol. niosg
nieéč, r. nesu nestí atd .). Paralelní sloveso je
pouze v b altštin ě: lit. nešú něšti, lot. nesu
nést t/v , kořen nek-. J in a k t/v , ale v širší
podobě enek-, jeví se jen v ř. aor. ψ-εγκ-ον
a v perf. έν-ηνοχ-α, présentních tv a rů tam
nem á! C ituje se i véd. nášati dosahuje, do
stihuje, ro v n á se něčem u, lat. naciscor na
lézám, ale jejich vý zn am je odchylný, takže
o jejich příslušnosti sem lze pochybovati. —
Z vláštní význam m á slc. ponášat sa na koho,
nanášat sa, zanášat sa podobati se, nápodobov áti, p itv o řiti se (srov. lit. panašús podobný,
panašěti pod o b ati se, od něšti nésti, a ř.
έμφέρομαί τινι podobati se, od φέρω nesu.
nésti 2°: k lá sti vejce (o ptácích). Sem
náleží též jč. o b ra t: jestliže husa po prvním
neúspěšném (jalovém) snášení m á v témže
roce hnízdo po d ruhé a vyvede z něho
m lád ata , p rav í se, že se podnesla, husa se
podnese. H ouse z to h o „d ru h éh o ” hnízda
je podnéšté podnýštč podnésče podneska podnehče podlezče podlíště podnýšče podnýska.
Přeneseně podnésti se o cizoložném m ateřství
v d an ý ch žen nebo o m a teřstv í svobodných.
— slc. niest, pol. nieéč si$, je-li předmět
(jaja), p ak pouhé nieéč, r. nestí jajca. —
P ů v o d d á v á tu šiti pd. naroécič siq oplodniti
se a začít n ést vejce (to síq pa n i kůrka
naroécila, ja jek naniesla), další pd. doklady
N itsch S tu d ia 86. T oto pd. sloveso pochází
(Miklosich) od ners- k lásti v ajíčk a (o rybách,
žabách, hm yzu). L itev štin a m á prim ární
sloveso n efšti k lásti jik ry (jen o rybách),
ale lo ty štin a m á dějové jm éno narsts
o páření p t á k ů . U Slovanů te n kořen byl
(viz neřest 1°; rdesno), jak o slovesa (i o p tá
cích!) se v šak užívá denom inativ, např. r.
nerestítsja, norosítsja. Lze v šak předpokládat
u Slovanů i existenci prim árního slovesa
(s e v kořeni): znělo asi *nerso nersti, poně
vadž ale bylo ohroženo dvěm a změnami
(tert; s > ch, srov. pd. nierzch jikření; ryby
m ěly dobrý n., neboť b y l te p lý podzim),
bylo zjednodušeno zánikem r a ta k splynulo
s nésti trag en . O porou to h o v ý k lad u je, že
žádný neslovanský jazy k n eřík á o ptácích,
že vejce „nesou” ; oni je „k lad o u ” . Splynutí
umožnilo tv o řiti další slova: snášeti vejce,
snůška, slepice je d o b rá noska. — L it. nešanti višta H enne die legen will (Nesselmann
419) je polonism us; lot. je dět k lásti vejce.
nešpory, stč. též mešpory. Z češtiny je pol..
nieszpór, hl. nješpor. — Z la t. vespera,
z k lášterů. N ejdříve n a sta la asi záměna
retn ic v > m , p ak „n vzniklo disim ilací z m
p ro ti následujícím u p ” (H ujer 1.252). V sta r
ším jazyce o nešpořích též = odpoledne, slc.
nešporová chvíla = odpolední, nešpor =
svačina. To souvisí s tím , že vespera podle
jistéh o způsobu počítání h o d in (začátek ve
3 h o diny ráno) b y la 9. hodina.
neštovice: z nežitovice, od nežit·, dosud zm.
n. znam ená nežit. Z č. proniklo do polštiny.
Je i s.-csl. nežitovica.
ne táta. netota, m or. a slc.: ro stlin a chvojka
(Juniperus oahina), slc. i plav u ň ; netojka je
prý tařice K tP ř 3.634. Pol. nietota plavuň.
Rozdílné význ am y lze spojití snadno: v ě t
vička chvojky a p lav u ň jsou si dosti p o
dobny, dokonce jeden dru h plavuně se n a
zývá chvojková plavuň. Obou ro stlin se
užívalo při čarování (chvojka je jedovatá!),
též pro p o traty . O d tu d lidový v ý k lad slova
(aby „m ládenec nebyl tá to u " , V áclavík 441).
Podle B riicknera n. je z tab u o v éh o v ý razu
ne to ta = není to ta , p rý čarodějné ro stlin y
nebyly zvány svým p rav ý m jm énem , ale
označovány jen pom ocí „to je s t" (pol. m atki
božej toje = vrb in a, biala tojesc — to lita ,
modra tojeéč = orlíček) nebo „to není t a “ .
Obé je nejisté. Sem p a tří i slc. neto (nějaká
rostlina) a netója to lita.
neteř, řidčeji net. Objevilo se tep rv e v nč.:
„čte se po prvé jako p ad ělan á glosa v M ater
verborum, neti filiola, a o d tu d p řejato do
jazyka knižného a dáno m u sklonění gen.
neteře, dat. neteři a td . podle m áti mateře
atd.“, dí Gb HM 3.1.428. T edy přínos
V. Hanky, ale zdom ácněl, pronikl i do slo
venštiny. — slc. n etera, csl. str. netii b ra trů v
nebo sestřin syn, stpol. nieč, sch. necak t/v ,
fem. nečaka. — Jso u to odvozeniny od slova,
odpovídajícího latinském u nepós, stlit. nepuotis, sti. napát- a td ., pův. *nepót- asi
z nevo-pot- — n o v ý p án , tj. vnuk. (Mch R ecueil 1.98.) U Slovanů nepót- bylo rozšířeno
0 -ijo- (přitom -pót- oslabeno v -pt-), nept-ijo- > netbjb, srov. ανεψιός. V č. bychom
čekali *netí synovec. Fem . je sti. napti-,
stlit. nepté; m ísto to h o m á slov. tv a ry n a
-tera: r.-csl. nestera bratrova, (sestřina) dcera,
pol. niešciora, sch. nestera. Vývoj b y l asi
takový (Vey BSL 54.2.212), že ide. m p ti
dalo sl. nesti (zm ěna p t > st jako v strýc)
gen. nestere, to p ak přešlo k ΰ -km enům , ta k
jako místo stč. dci je n y n í dcera·, za základ
nového ά-kmene b y ly v z a ty tv a ry r-ové
(z „nepřímých" p ádů), což je podle o čeká
vání. Staré nepót- bylo te d y v ide. jazycích
rozděleno mezi v n u k a (to bylo pův.!) a sestři
na syna, což je stopou tzv. klasifikačního
systému příbuzenských názvů. K olísání v ý
znamu je dobře v id ět v ř. ανεψιός = syno
vec, vnuk, bratran ec; též ital. nipote je v n u k
1 synovec. — Jin a k Isačenko Slavia 22.70:
nepot z *nepo-tér (a podrobně o vývoji v ý
znamu)
netík: rostlina A d iantum capillus Veneris.
„Všecky staré doklady by se po m ém
soudu měly přepisovat netčk, protože A.c.V.
dostalo své české jm éno jak o p rostředek
contra fluxum capillorum ( = p ro ti p ad án í
vlasů) a bylo tvořeno obdobně jako netřčsk,
nechrašč, nehrom; tep rv e v 16. stol. se počalo
slovu nerozum ět, vznikl netík s dlouhou
k v a n tito u a (až v 2. v y d án í M attioliho)
pochybně etym ologizován z *nehtík.“ R y b a
L F 86.354.
netopýr, stč. netopýř, dial. č. nedopejr, han.
letopeř litopéř latopyř netopýř. — slc. netopier,
n ář. nedopier letopier hastopier a j„ viz gacek
V; slc. je netopier ojediněle i noční m o tý l,
m ů ra (o to m podrobně V ážný JM ; u v ád í
i oblasti slov a z jiných jazy k ů paralely). —
V ýchodiskem je lepetyřb. od zvukom alebného lepetati (je sln. sch. pol.) p o leto v ati
trh a n ý m nepravidelným letem , pod. jak o
lindušky (viz!) a m otýli, při k terém je slyšeti
jen tich á „lo p n u tí" křídel při náhlém o b ra tu ;
srov. sch. leptir m otýl. P říp o n a -yrb je m ísto
-ylb (srov. mot-ylh) disim ilací p ro ti z a
čátečním u l. — Jm én o n e to p ý ra bylo tabuováno (neboť ono zvíře bylo předm ětem
m nohých pověr, obav a čárů), o d tu d ony
ho jn é a pronikavé zrněný. Jinoslov. podob
ani neuvádím e, jsou rovněž přehojné (viz je
u V ážného; ta m viz i dosavadní v ý k lad y ).
Mch ZfslPh 20.40. Viz i F raen k el L P 2.105. —
Jso u i další jm éna, často n ejasná: m or.
holý pták, šim ík, trůlek, večerek, kašakút,
ku tku tík, slc. řepík (že se vrepí, zach y tí i do
vlasů), špirhanec (toto znam ená i nočního
m o tý la; o to m V ážný).
netřesk, netřeš, m or. nekřest, jin ak (stč.,
m or.) hromotřesk, slc. netřesk, hromotresk,
srov. pol. gromotrzask: ro stlin a Sem pervivum
tecto ru m . „K d e p ěstu jí n etřesk , ta m hrom
n etře sk n e" ČL 9.254. D osud se n. n ajd e n a
doškových střechách. B ýval, jako chřest
a Černobýl, ochranou dom ů p ro ti blesku
nejen u Slovanů, ale i u N ěm ců. P od ro b n o sti
Mch N Ř 28.176.
netýkavka netykalka netýkanka: ro stlina
Im p atien s. Od netýkavý: dotknem e-li se květu , odpadne celý; zralé plody n a d otek
p u k ají a rozstříknou sem ena n a všechny
stran y .
n eúroku m or.; msl. neuročku Mal, h an .
neóroko K p. — slc. neúrekom neuro(č)ku
ňeureckom. — K lade se p řed slova chvály,
ab y se ujistilo, že m luvící nem á úm yslu
u řk n o u ti (dítě, d o b y tek atd .); věřilo se to tiž,
že čarodějní lidé um ějí p ráv ě chválou
u řk n o u ti, p řiv o d iti p ra v ý o p ak . slc. n e
úrekom, to je pěkná krava. Jso u to dvě
n ejp o d statn ější části m yšlené v ě ty ne(ní to
řečeno k) úroku, (nech) nie (je táto chvála) úrekom , kde úrok je odvozenina starého ty p u ,
úrek m ladšího, od uřknouti, slc. urieci, ureknút. P odobně kladou N ěm ci unberufen nebo
unbeschrien. Od n. Slováci odvodili ad j.
neúročný neúrečný neúrečitý s n eurčitým p o
chvalným význam em (pěkný, zdravý, dobře
vypadající). Mch SMS 15.144, N Ř 30.144.
neurvalý, stč. a mor. urvalý: h ru b ý , u r p u t
ný; slc. zurvalý. — Odvozeno od slovesa,
zastoupeného dosud v laš. urvat se na
koho = osopiti se L or (to je ovšem od
rváti, srov. utrhnouti se n a koho). Podle
J g = u rvavší se od šibenice. Ne- je n ad b y tn é.
V. i Z u b atý 1.1.247.
nevěsta. Všeslovanské: slc. nevesta, pol.
niewiasta, ukr. nevista, r. sch. sln. nevesta atd .
Znam enalo nikoli ženu v den její sv atb y (to
je slc. mladucha, pol. pa n n a mloda), ale —
jako m ísty dosud, zvláště slc. — m ladou že
n u nedávno vd anou, m ladou p an í (potom
ovšem , m luví-li tch y n ě, její snachu, synovu
ženu; ale to není speciální význam !). —
V zniklo spojením slov n eví vbsta = nově
(tj. nedávno) v d an á, a haplologickým zán i
kem slabiky v v: nevě je ad v. ještě z doby před
zm ěnou *nevb > novb, nový, vista je č-ovó
participium od vid-, k teré je ve vvdati >
vdáti (se) a v sti. vintíati nalézá, získává, m ed.
-tě zasnubuje se, v d á v á se, odpovídá m u ind.
vittá-. M ch ZfslPh 18.315. Jso u i jiné v ý k la
dy, ale nepřijatelné. [Nejvíce rozšířena je
dom něnka, že nevěsta znam ená ,,n ezn ám á“
(věsta je p rý od věděti), neboť přichází ke
sv atb ě jsouc zahalena závojem , dom něle
p ro ti u h ra n u tí a n a oklam ání zlých duchů.
Ale Z ofia G ansiniecová, E tn . p. 3.149n.,
ukázala, že nevěstin závoj je záležitost jisté
světové m ódy, z P ředního o rientu, a to už
ze starověku; původně jej p řijaly palácové
dám y asyrské n a o chranu p leti p ro ti slunci
a prach u ; nakonec se stal znakem toho, že
ona m lad á žena přechází do v lastn ictv í
jednoho m uže. O „neznám osti14 nem ůže te d y
b ý t řeči.] — D em in. nevěstka k u rv a je od
16. století.
nevod, pol. niewód, r. névod. Souvisí se
sev.-něm . Wate, švéd. vada, lot. vads, fin.
nuotta, eston. noot t/v . Vše to jsou p ra sta rá
slova, p ře ja tá neznám o odkud, snad „praev ro p sk á" (pod. jako čeřen je praevropské).
M á se za to , že ne- je přidáno z důvo d ů t a
buových, „ a b y ry b y nepoznaly síť pro ně
nebezpečnou" (Vasmer). Viz i vatka.
nevražiti, již s tč ., za-; pův. silně nenáviděti,
nyní poněkud oslabeno; stč. nevraždný p ro
tiv n ý . P ů v o d nejasný. Zdá se, že je od vrah,
ovšem za předpokladu, že i ě. vrah mělo
vý zn am nepřítel, jako v ru štin ě (Z ubatý
1.1.245). N e- by bylo n ad b y tn é. Viz i zanevříti. Sem p a tří zajisté jakožto zkom ole
n in a i nevařiti s k ý m ‘nežiti ve shodě,
v p řá te ls tv í’, obecně řáděné k vařiti, p ři
p ra v o v a t jídlo vařením . N ad b y tn é ne- asi
z nevřítí na koho t/v .
nevrlý: asi od nevřítí, za- n a koho (v. to).
nezabudka. V slc. je asi dom ácí; je od za
budnut zapom enouti, kde bud- souvisí s bdíti,
lit. bundu bústi p am ato v ati. V č. v šak bylo
v nové době p řejato b u d ze slovenštiny nebo
z rus. nezabudka, pol. niezabudka. Jm én o
(to p la tí rovněž o pom něnka; m or. nezapom inajka, pol. nieza-) je od toho, že b y la
d áv án a n a p a m átk u , poněvadž v ad n e je n
pom alu, tj. ab y obdarovaný aspoň tak
dlouho vzpom ínal n a dárce, dokud dárek
neuvadne. Lidově rybí (žabí) oěko, slc.
žabie oěko, viz oko.
nezbedný, stč. pův. nesbedný, k tom u přitvořeno kladné stč. (ojedinělé) sbedný,žbedný.
Pol. niezb^dny, dříve psáno niezbedny. —
V ýznam ‘nevázaný, b u jn ý ’, n u tí vyjiti z ne-s-b-b^d-bWb, b$d- je asi příbuzné s něm.
binden v ázati, p o u ta ti; te d y pův. ‘nespoutate ln ý ’ (Prusík K ro k 6.38; 11.136; KZ 35.599).
N osovost v g v češtině zm izela již v předhist.
době disim ilačním vlivem obou n. (Jinak
m ám e *bendh- v pouto.)
než(li) 1° spojka srovnávací: z ne-že-(li),
ne je zápor: já jsem starší — ne(ž) ty; že je
pouhé zesílení. Podobně stind. na po komp arativ u . U spojky než (: připravte se,
než přijdu) n u tn o doplniti myšlené dříve,
srov. la t. priusquam , antequam. Stsl. neže,
nezeli, též neg-bli, negoli. P odobně lot. je ne
než, lit. ne, negi. — Z plného neže dále slc.
(oravské) že, n apř. K u k u čín 6.113, 119,
122 aj„ H viezdoslav 1.223. J in ý zápor (ni)
ve funkci spojky přirovnávací viz pod
ani. — V slc. (zní val.) lež je však l asi
původní, je tu částice le, odedávna blízká
k částici li. Od lež/než vyšla asi zám ěna Ijn
v lebo\nebo a leda-jneda-.
než 2°, spojka odporovací: ale, avšak.
U v ád í v ě tu s neočekávanou opravou nebo
vyvrácením předešlé v ěty . — Ze záporky ne
a p říklonky -z. V stč. m á stejnou funkci
i pouhé ne: aniž sě móž n eřá d n ý... líbiti
lidem; ne i svým i pochlebníkom lib nebývá =
než ani svým pochlebníkům libý nebývá.
O to m podrobně T rávníček NeslV 2.59
a B auer VCS. slc. msl. lež (téže funkce jako
ě. než) m á v šak p a trn ě původní le, které je
v ale.
nežit, pol. niežyt. Od kořene ži- (viz žiti 1°),
což je n orm ální e-ová pod o b a k egoj- (ě. hojiti), v. n ář. za-žít — za-góitsja (: rana sama
zažila). N ežit je te d y v řed nehojící se, srov.
nehojed (viz), od toho je název neštovice (viz).
O bvyklé znění nežid gen. -da vzniklo čistě
vnějším přichýlením k Ž id .
ni: záporka, sam o statn ě (též a -ηί) nebo
jako 1. složka v nikdo nic n ija ký nikam apod.
Ja k o pouhý zápor je dosud vm . (Půjdeš do
ško ly? — N i); jin ak v ě. jen když je opřeno
o následující slovo. — Srov. r. n i (net ni otea
n i mateři) atp . jinde. P odobně jako ne, vy
stu p u je i n i ve v ý zn am u ‘ja k o ’ po komparativ u (slc. a-ni, v. to ; strus. ni). — Z pův. *nei
srov. lit. nel ni, net-nel ani-ani, niěkas nikdo,
nic, lot. gót. osk. stlá t, nei (lat. klas. ni).
nic, z ni-ěso odsutím -o (viz n i a co). Od
chylně slc. niě, ništ z ni-ěeto, kde ěe je nom.akus. se zesilujícím -to jako v ni-k-b-to, št
ze ět. N ic funguje stč. i jako po u h ý zápor
(F lajšhans L F 63.232), ta k i hluž. Odvoz.
nicka nicota nicotný nicovatý niěiti; nic nicoucí
podle div divoucí apod.; nicpán nepán;
nicponice darem nice, slc. ničponina a pol.
nicpoú z nic po něm (totiž není); laš. nicpotak
ze rčení to je nic po tym člověk B ; slc. nič
po nič je zkrácení (vzor ráno-po-ráno, deň-po-deň) z plného ú tv a ru , ja k ý je v m or.
nic po ničem; č. nanicovatý, chod. nanicatyj
z na nic (srov. m or. vyšlo m i to na nic; na nic
jest, že pýcha H anáka zaslepila). N ičem ný >
ničema od d ativ u ničemu (totiž neprospěšný,
nenaučený). Vniveč — vb ni-vb-čb, v vloženo
do spojení ještě volného n i č; slc. nivočiť, pol.
niweczyc.
nic, nickam ínek, nicový kam ínek; kam ínek
nic Václ 301, dial. nicák B pekelný kam ínek,
lapis, jč. nickam en m odrá skalice V ydra;
mor. nic je též vodička n a oči, čistec. —
Toto nic je p řek lad něm eckého N ichts
(dříve jen Nicht), což se pokládá ze p ře ja té
z ř.-lat. onychitis, ale žertem (slovní hříčkou)
přikloněné k nicht(s) ‘nic’; střla t. n ih il album
bude rovněž přek lad něm eckého slova.
ničí, nící stč. (ně. jen v odborných názvech
jako: silenka nící): k zemi skloněný, tv á ří
dolů obrácený, n ap ř. otec páde nic — n a tv á ř.
Odvoz. stč. niččti b ý ti skloněn; nicohlav, z k rá
ceně nicol us. za Jg , m o h u tn ý železný hřeb
(svorník) nahoře půlkruhem o h n u tý (jako
vycházková hůl), jím ž se spojuje zadní díl
vozu s předním . — slc. nice ru b je z pol.
nice. ■
— R. n ář. (záp.) nicyj, u strn u lý tv a r
(adv.) nic; ukr. nyčyj, nyč. — P sl. nicb -a -e.
Je odvozeno od ide. ad v erb ia n i ‘do lů ’
(je stind. a Írán.) příponou -ko-; *i bylo
zdlouženo v i = slovan. i, asi pod vlivem
protikladného n a kb (viz naznak). P rv o tn é
*nikb bylo p ak zm ěněno d ru h o u palatalisací v nicb, ň eb o t p řed k bylo i (naproti
tomu nakb nebylo zm ěněno). S tejn ý základ
je i v nízký.
nikati 1°: ta k to jen ve filosofii jako n e u trá l
ní označení byto stn éh o dění, n a jehož je d
nom kraji je vznikání, n a opačném zanikání.
Jinak jsou jen složeniny. Vývoj význam u: r.
niknut (golovoj) = sklonití h lav u (přen. vadnouti, hynouti), pod. u kr. n ykn u ty, sch. n ik a
ti, b. nikna; Psl. n ikati te d y souvisí s ničí,
odvozeno tehdy, dokud ještě bylo *ník-. T e
dy pův. ‘chýliti h lav u k zem i’, tu je n a m ístě
i za-, po- (ponikva to k v p ad ající do země >
Punkva; slc. ponik tra tiv o d ; poniklec >
koniklec), u-, z- v y p ro siti se (klad.). K těm to
případům pak přitvořeno v opačném sm yslu
stč. vzniknuti, ně. -ou- (r. vozniknut), postv.
vznik, a vyniknouti. P říb u zn é je lit. n ykti
mizeti, slábnouti, zan ik ati, v y m írati, přitvořené asi k ad jek tiv u , později zan ik
lému.
-nikati 2° v pod- pro- (slc. pre-) v-. V ýznam
brání ztotožniti to to sloveso s nikati 1°.
R. vniknut proniknut a obdobně pol. — P říbuzno je lit. j-n in k ú -nikti horlivě se oddati
čemu, apníkti p řep ad n o u ti něco. U nás se
zachovalo jen iterativ u m , jež fatáln ě se ro v
ná prvém u nikati.
nikdo, stč. nikto n ik t nikte, slc. nikto nik.
O bsahuje záporku n i a zájm eno kdo.
nikoli: záporka n i se zesilovacím koli (viz).
niněra 1°: jistý hudební nástro j. Asi d o m á
cího původu, srov. ňuňati h rá ti n a kolo
v rátek . Podle J a n k a ČMF 29.161 je te n n á
zev zvukom alebný.
niněra 2° o něčem nicotném . E x p resiv n í
slovo, tvořeno podobně jako titčra.
nípati: piplati, dělati nim ravě; vč. hnípat
P pz (s nechutí jisti), chod. šníbrat (zesilovací
š- jako v šmárati), vč. našnípat pracně natrh a ti něco drobného N Ř 19.61. — P říbuzné
je lit. nýplioti t/v . Vzhledem k lit. d ru h o tv aru nýprioti sem přiřadím e i č. nim rati se
(zám ěna re t nic p/m ) a m im rati (asimilace n
K m ) . Z *niplati bude i pip la ti t/v .
nístěj, stč. niestčjč: ohniště, d v ířk a do
pece. Dial. vč. nístčň Jg , jvč. (Olešnice)
místčj; zn. i ro št El. — H l. nčsč, dl. jesče -eje
-ije, též jč-, sln. (i)steje osteje mesteje. —
Psl. jestčja, č. n- vzešlo dekom posicí z vbnjestčji (jako v nčm < v e n jem b). P říbuzno je
ř. εστία k rb (tak již Jg ) z *jest-ijá (nikoli
z vestijd, ja k se stále tv rd í!); p ra s ta rý o d b o r
ný term ín neznám ého původu. R ozdíl přípon
-ěja/ija není závadou, m á obdobu v sti.
čhdyá stín < *skeya a v ř. σκία t/v . Přechod
k „d v ířk ám do pece“ souvisí s tím , že Slo
vané vůbec m ísto starého k rb u si oblíbili p e c ;
k rb b y l red u k o v án n a plošinku, v ý stu p ek
před ú stím pece. Mch L P 5.82.
nit, m or. též m it hnit. Podobně jinde:
slc. nit, pol. nic, r. n it a td . — Psl. nitb z k o
řene nči- p řísti, te d y = spředenina, spředené
vlákno; ni- je p a trn ě z nai-, obvyklého sla
bého stu p n ě před -ti-. Od téhož kořene lit.
nýtis osnova, lat. neó něre p řísti, ř. νή&ω
p řísti, la t. ně-men, ř. νήμα předivo, n it.
nítěnice PS, nitčnice, ničeni J g : brdo
tkalcovského stav u ; s tím souvisí nitčnka
h a d la f PS. — slc. nitelnice pom nož. Jg -S S J
b rdo; o slc. slově jed n á podrobně (a správně
h á jí jeho ř) R. U hlár, CTČ 2.1963.331; pol.
nicielnice bidlo tkalcovského stav u , r. n it
gen. -nita, nítČenlca brdo, soubor h ad lafů na
dřevěných hůlkách, viz i VSES 508, 516n. —
P říbuzné je lit. nýtis fem. (zpravidla v plur.:
nýtys), lot. n its brdo. — Psl. bylo asi n itb
m ask. J e těžké odvodit te n to n itb od názvu
n iti, vlákna. P rotože n itb je celé brdo, jehož
úkolem je odváděti, o d ta h o v ati vždy polo
vin u celého počtu n ití b u d n ah o ru nebo
dolů, aby se do prostoru mezi oběm a řad am i
n ití vpustil ú tek , spojím e n itb spíše s k o ře
nem nei- věsti (lenken), ind. n ay-lni-, h e t.
ndi- (jakožto km en původně n a -tu-; stra n
té to přípony srv. ind. p ro tik lad ótu-, viz
útek). Je-li to m u ta k , slc. nitelnice by byl
ú tv a r s činitelskou příponou -tel-, te d y od
a d jek tiv a nitelj-bnb, č. nitčnice b y p ak bylo
lidovou etym ologií porušené nitelnice, jako
b y bylo od n it ‘v lák n o ’ (v. adj. nitěný).
nítiti, stč. nietiti, slc. nietit. Slož. pódnítiti
(postv. podnět) podněcovali, dále za- roz- vz-,
slc. obniecat, nietivo. — slc. nietit, pol.
niecic, sln. netiti. S tarší form a je gnět-: csl.
vbz-gnětiti, r. gnetjá třísk y n a zátop aj.;
nět- vzniklo tím , že g vypadlo mezi dvěm a
souhláskam i (pod-gnětiti > podnětiti). T v ar
s g je ještě vě.: R ais píše zahnítiti. H o s
podyně si při pečení chleba u ch y stá drobné
dříví na přihnět (mor. přínět, přísnět B) =
když se chléb dopéká, zapálí se to chrastí
v přední části pece, ab y chléb byl pěkně
hnědý. V tém ž sm yslu je u kr. hnit dřevo n a
přihnět, (za)hnityty = d á ti chlebu hnědou
b arv u tím to způsobem . Sem náleží i hnědý. —
P ůvodně gnětiti. P říb u zn é je stangl. gnidan
tříti, treiben, z *gněi-dh-, K ořínek L F 61.49.
V gnětiti je tře b a v id ě t sloveso odvozené
od jm éna činnosti *gně-tb (bez oslabení
v kořeni), v to m to p ak kořen ghně(i)-, pro stý ,
nem ající ještě dalších rozšiřovacích p rv k ů .
Tedy sloveso je ú tv a r jako ctíti < cvstiti,
odvozené od ěbstb, a b s tra k ta (s příponou -tb)
od ěbtq. O pět p říp ad , že slo v an štin a neza
chovala prim árn í sloveso, ale v y tv o řila si
nové, odvozené od a b s tra k ta . V ýznam
‘tř íti’ se ovšem v ztah o v al n a ničeni ohně
třením dvou dřev jednoho o d ru h é, čímž se
budil tzv . „živý o h eň “ , dom něle u k ry tý ve
dřevech. T ako v ý živý oheň byl p o sv átn ý :
ta k (nikoli křesáním !) se zakládal oheň
v novém dom ě, zjara n a salaši (m ísty do
nedávná), k náboženským obětem ap.
U Slovanů te d y gněi- bylo omezeno n a buzení
ohně (neznam ená už tře n í jakékoli), tak že
se stalo term ín em pro te n to zvláštní úkon.
T eprve p a k byl v ý zn am přenášen n a rozně
cování hněvu (viz), sporů a vášní.
niva, ta k i jinoslov.: kus rovné země
zcela nově vzdělané, tj. nový p řírů stek
k polním u m a je tk u vsi čili ro d u za p ů v o d
ním obvodem (na rozdíl od pozdější noviny,
což bylo pole v druhém stad iu h o sp o d ář
ského cyklu, po úhoru, te d y pole kdysi
již zorané a oseté, ale p říští ro k nechané
úhorem , ab y se osvěžilo). Jm én o niva se
zpravidla drželo a drží jako pom ístní, i když
niva dávno již p řestala b ý t novou rolí;
nakonec se u stalu je jako označení pro
jednotlivé velké plochy rovných rolí, h lavně
u v elk o statk ů ; ale val. N iva (pom ístní) o zn a
čuje i pole svahová! — Souvisí s ř. νειός
novina (po úhoru). Obé z *neiv-o\d, což
p a tři k nový. Z částice neu se tv o řila ad jek
tiv a b u d příponou -o-, neuo- > novb, nebo
příponou -jo- (lit. naňjas, gót. n iu jis, sti.
návya-). Slova niva a νειός jsou tohoto
druhého způsobu, p říp o n a -jo- v nich zvo
lena zřejm ě pro to , že m ají zvláštní ráz te r
m ínový, asi jako pozdější novina; n astal
v nich, p a trn ě již v p rajazy k u (E va H avlová),
přesm yk so n an t: neu-io/d > nei-vo/á: niva
je z *neivd. O tr^bski Przycz. 2.91. Zvláštní
je sch. njiva a stsl. niva: v *neu-ja bylo
zdvojeno j; vlivem příponového j vniklo j
i do p rv n í slabiky (jinak Liewehr ZfsPh
23.95: m á zm ěkčení n a n za expresivní).
nízký; m nožství odvozenin od niz-\ níže
nížina n ížiti aj. — Všeslovanské. Základní
slovo je adj. n i z t dole (stsl. n i z t lež^šta),
časté ve složeninách jm enných (s.-csl. nizgorije svah, ty p č. Vrchmezí) i slovesných
(csl. nizvoditi, nizložiti, r. nizvergnut), je i před
ložkou (str. niz stěnu; bulh. niz selo dolů
vesnicí). slc. z níza do výsosti m á to to staro
bylé niz. Jin d e n iziti (ale č. pol. hl. má ž,
srov. stč. výsiti — nč. stč. výšiti), nizina,
nižsn-b (stč. n ižn í E vO l.; slc. N i ž n ý m íst
ních jm énech, podrobnosti V ážný N Ř 41.273;
val. n ižn í B bude z u k r.). — Psl. bylo adv.
niz-b ‘dolů’. J e odvozeno od ide. adverbia ni
t/v (je stin d . a Írán.). K oncové -z t lze snad
vyložiti ta k to : v stin d . je ad v erb . niš-, níh
‘ven, p ry č ’ (*nis). Již v předslov. době snad
*ni a *nis splynuly (ale udržel se jen význam
‘do lů ’), přechod s v z je st c h áp a ti bud jako
oslabení nebo se objevil p řed znělou sou
hlásk o u a p a k zobecněl, podobně jako is
přešlo v j-bz (viz z).
no, staro b y lé citoslovce, objevuje se jed
n a k sam ostatně, často zdvojeno, jako p řita
kání, p ři konejšení, odporu, vybízení (no tak!)
a td ., jed n ak spojeno s jiným i: přitakávací
ano; č. arch. nobrž — n ý b rž; horn. noře <
no hle; m or. nále < no ale. — slc. no =
ale, nože, no = nuže, nota < no hla, pol.
no v no tak apod., r. no ale; u k r. po impera
tiv u : daj-no dejž; sch. sln. no. — Forma
zdloužená je m sl. no, uvozující odpověd
(Kdes bolí N a v Brodě) a slc. na nuž (srov.
bo, ba); s n í to to žn é je nabízecí na! —
C itoslovce no je p rastaré : ro v n á se latin
ském u nam , jehož p ů vodní význam byl
rovněž p řita k a c í (viz i ano t/v ); je příbuzné
i něm . no.
noc; stč. s noci, s noci (snuoci, snůci) =
včera večer, v čera k večeru, včera (sln. snoěi
v čera večer, včera v nocí, b. snošti snoste
t/v , u k r. s noěy p řed nocí, večer), podle Zu
b atéh o 1.2.201 = s oné stra n y noci, před
nocí. O dvoz. stč. noční (nč. -ě- podle roění
ap .); noěně = v noci Sm 248, srv. bíledně;
c ještě v ponocný. Slož. půlnoc, slc. polnoc z *polu-nocí zkrácením v nepečlivé v ý
slovnosti, n apř. o p -í > o p -i a p ak vůbec přichýlením k základním u noc; nocleh, slc. noc,
noclah m ask. i -o fem. (pol. nocleg, r. noělég);
slc. obnócka noční p astv a, od obnocovat =
p řenocovati (na noční p astv ě koní), z toho
i obnoc. slc. noc nocka nocnica noclica nocliěka
m ů ra (dušení noční), noční m o tý l (o tom
podrobně V ážný JM , ta m i pod. názvy
jinoslov.). Nocovat je chod. m or. slc. též
přechodné: n. koho = n ech ati u sebe na
noc. — Id e. název byl *nokt (z *nogh, ro z
šířením o t bez zvláštního význam u), z a
chován ve véd. nák, ř. ννξ gen. νυκτός (se
zvláštním u), la t. nox (abl. nocte; ale něk teré
pády jsou i-km enové), gót. nahts, byl v bsl.
rozšířen*o -i-, tak že Psl. noktb je veskrze
i-kmen. Pod. lit. n a ktis (ale gen. naktu je
ť-kmen), lot. nakts. — Odvozeno od slovesa:
het. jeho znění je: nekuzzi ‘sm rák á se’
(Kurylowicz S P N w ydz. I PA N 1.1953.39,
v. Stawski J P 42.86).
noh, již stč ., jak ý si bájeěn ý p tá k . Jin a k
jen srb.-csl. (nikoli stsl.) inogu ineg-b μονιάς
(význam nejasný), gryps, str. nogT> koršun
(= druh je střá b a nebo orla). Pol. nog asi
z češtiny. Zajím avé prom ěny jsou v slc.
pohádkách: noch(tenptak), k(n)ofta vták,
kmochta pták, vše ze spojení noh ten pták
(v stč. doloženo po prv é 1528 v R ad ě zvířat).
Zubatý 1.2.359 = N Ř 13.145. — Slovo málo
jasné. Má se za to (vzhledem k csl. inok^b
μοναχός = m nich), že u tv o řen o z jbm> jeden
(poněvadž se věřilo, že žije sám , bez samice).
Korš však tv rd í, že p řeja to z arab . 'anqá,
což je jakýsi po h ád k o v ý p tá k podobný orlu.
Toto bude pravděpodobnější; -og-b bude podle
rarog-b: raroh byl p tá k lovčí, ale i o nohovi se
vyprávělo, že ta k slouží (nohové, jim iž [chán
tatarský] honie).
noha, všeslovanské: hl. u k r. noha, jinde
noga. Odvoz. č. podnož trnož nohavice ponožka
(viz); nář. a slc. panoha silná větev, horň.
moha t/v , srov. slc. rozpanošit sa rozšířiti se
K (mylné š); ě. spis. odnož, m or. slc. odnoha.
Viz i obnož. D at do noh R ous, na nohy Kol
(srov. do kyt P ek árek ), la t. in pedes, msl.
slc. v nohy B 486 Mol = utéci. Val. msl.
přirovnání jako noha, p ů v . = tlu s tý ja k
noha u řiti (o řepě apod., přeneseně o hlasu
Hor, zařvál ja k noha stlúščá B 399), se stalo
módním v P raze 1920— 30, kladeno tře b a
i o nápoji, o zábavě a td . — P ů v o d n í ide.
jméno nohy, vězící v la t. pěs, ř. πονς,
něm. Fufi (srov. péčí, pčchota) bylo v bsl.
zatlačeno názv y hrubším i, pod. jako u j i
ných částí těla. — P říb u zn é je stnord.
knakkr m. noha stolice, stolička, nor. knakk
noha zvířecí; tu je te d y o *g- více, ale to
našemu srovnání nem ůže v ad it, viz § 16.
nohavice, ta k i slc. Pol. nogawice, bělr.
nahavícy, sch. nogavice, hl. nohajca. — N. jsou
v mor. a slc. nářečích k alh o ty úzké (kdežto
široké m ají jm én a jiná). O d noha utvořeno
podle rukavice, což je od staréh o rukáv (r.
rukáv atd.), kdežto *nogavb není. Mor. n ář.
nohavka, stč. nohavicí, sch. n ář. nogavica =
punčocha, ponožka. slc. nohavky k alh o tk y
je z nohavičky.
nohsled. V ytvořeno asi v učených kruzích
podle lat. pedisequus.
nok: knedlíček do polévky. Z něm . Nock.
nop, nopa: uzlíček n a tk an in ě. Z něm .
Noppe t/v.
norek, stč. nořec (: čepice norcová Smol.
238): šelm ička lasicovitá L utreola. — slc .
norka, pol. nurka, r. norka \ 'noríca, h l. nórc
Od no fiti se, nora, jed n ak že norek žije u vod,
jed n ak že u v edená r. a pol. jm én a označují
hraboše M icrotus arvalis, žijícího v norách =
děrách. N ěm . N erz je ze slovan. — Jin é je č.
n ář. norák krocan, norka k r ů ta < morák,
morka.
nořiti, o d tu d ponořiti, unořiti p o to p iti;
nora: chodba do brlohu, d íra v zem i; nový
term ín ponorka podm ořská lod, v y tv o řil
K . P e la n t (v. Bass L N 1.2.1942). — Jin d e
ho jn o st ú tv a rů podobných, n ap ř. slc. nořit,
iter. ponárat, vnárat, stsl. izn wo iznreti
( = *nerq nerti) v y n o řiti se, pol. nora, nura,
norzyč, wynurzič, r. norá, n yrjá ju nyrját, b.
norvam v rh ám se do vody, sch. ponirati
sk rý v a t se p o d zem í, ponor m ísto, kde řek a
m izí do země (č. ponorná řeka), sln. pondrem
pondreti p onořiti se, hl. norič. S tu p n ě nbrner- nor- nar- jsou v p o řád k u , ale pro zdloužení nyr- (*nyra ‘díra, d o u p ě’ je v m ístních
jm énech N ýrsko a N ýřany) je v y jiti od
*m>r-, což b y bylo oslabení z nor-; a nur(též v slc. n ář. n u rit sa) je p ln ý stu p eň
sekundárního ab lau tu , přitvořeného k n-br-.
— P říb u zn é je lit. n eriú nčrti pon o řiti se,
uniknouti, utéci do nory, do lesa, do polí,
lot. nirt p onořiti se, a td . V lastní vý zn am k o
řene ner- byl asi ‘u p lách n o u ti p řed n e p říte
lem ’, ‘zm izeti do ú k r y tu ’, zvl. do podzem ní
díry ; p ak tep rv e: ‘zm izeti pod v o d o u ’. —
Jin é je nořiti slzy, viz roniti.
nos, odvoz, nosáč, nosál (V ydra 49, nůsal
D uš 2.46, slc. nosál nochál), nosatý, nosovka. —
V šeslovanské, pův. nos-b, o-kmen. Jin d e o d
chylky, b u d v k v a n titě sam ohlásky nebo
v zakončení km ene. N ejblíže je lat. násus
(ů\, 8 je zde < ss). L it. nósis fem. nos, lot.
násie fem. p lur. nozdry, nos (zvířat), něm .
Naše. T a rů zn o st ukazuje n a pův. souhlás
kový km en; jeho z b y tk y jsou ve véd. nůs-ů
fem. du. nos (gen. nas-Óh). Podle M eilleta
n enorm ální pův. ά/ά a la t. zdvojení ss
svědčí, že jde o slovo· „lidové" a te d y velm i
prom ěnné.
nosorožec, ta k i slc.: je to k alk za něm.
Nashorn „podle la t. řec. rhinoceros''. V ážný
N Ř 41.275
no ta; hu d eb n í značka pro tó n , ale stč.
nota, slc. nota, nota, i nč. lidové nota je nápěv,
m elodie. P ře ja to v středověku v církvením
zpěvu z lat. nota značka, znam énko. D o
m ácí odvozeniny notiti (slc. nótit), notovati,
notný (viz). Cizího pův o d u jsou odvoze
n in y notář, slc. notár, notáriuš (a pol. notarjusz, r. notáriuš, str. notář nutař) z lat.
notáriuš; notes, notýsek je lidové p řejetí
franc. psaného notes ( = poznám ky), o b v y k
lého tisk u n a poznám kových knížkách; notábl z fr. notáble vynikající osobnost; noticka
z něm . N otiz.
notný znam enalo mezi hudeb n ík y a zpě
v ák y za B lahoslava ‘po notách , podle n o ť
{sami bez mistra po notách dobré a velmi vlastně
a, jako říkají, notně zpívali se naučili; aby
zpívání nebylo jakés nenotné), náležitý, p o
řá d n ý ; záhy přenášeno jin am {jest notný
m už, m ůžeš si ho vžiti), ny n í notný výprask, n.
kus chleba. J . Černý 93, Z u b atý 1.1.159.
nouze, stč. núzě, slc. núdza. Odvoz, nuzný
nuzota nuzák nuzař nuzovati se, n ář. nuzník,
val. nuzačit sa SvK . — slc. núdza, stsl.
nužda i ngžda n u tn o st, pol. ngdza, r. n ář.
núža (spis. núžda je z csl.), b. nužda, sln.
nuja, hl. dl. m íza. — Od nuditi. P ův.
jakákoli tíseň h m o tn á (v boji apod.), ne
jen chudoba; stč. nuzná potřeba = n u tn á.
novela: z ital. novella.
novic: čekatel v m nišská řeholi; z lat.
novícius nove do dom u přibylý, nově
získaný.
nový; novota novotina novotný (též časté
příjm ení: občan nově usazený), novina (zprá
v a ; pole po iihoru nově vzdělané), novak (no
vý k rejcar; jako příjm ení = nový usedlík, v.
N Ř 15.62, 19.166); jm en n á form a sklonění
v nov {měsíc), měsíc na nově; obnoviti, postv.
obnova (např. chod. vóbnova zim y oo mor.
slc.), slc. ponovii, ponova; adv. nově znova
{-u, slc. -e -eky, -eč), nanovo; zánovní = sice
s ta rý , ale za nový pokládán b ý ti m ohoucí;
msl. prednov(ok), slc. dónovok, donovie doba
přede žněm i, zp rav id la to bý v ala doba nouze
p řed želaným ,,novým “ chlebem , v y d ržet
,,do nového“ . — Psl. n o w z ide. *néu-o-s
(lat. novus, ř. νέος, sti. navah); o je z e před
slabikou s tem n o u sam ohláskou (jako v slovo
z */cleuos); nev-, beze zm ěny e > o, je ještě
v nevěsta a niva.
nozdra, obyčejně v plur., k to m u val.
nožgří n tr., nozgří. — Z ru štin y p řejal Presl.
P odle H a v rá n k a vniklo do č. vědeckého
ja z y k a ze srovnávacího čes.-rus. seznam u
D obrovského, v. Čvl. 2.89. — slc. nozdra,
stsl. nozdri f-km ., pol. nozdrze plur., nozdrza
plur., dříve nozdrzy, r. nozdrjá plur. nozdri,
b. nozdri, sch. sg. nozdr{v)a plur. -ve, sln.
nozdrva plur. -vi. — Z rozdílu v zakončení
singuláru v y p lý v á, že sing. je dru h o tn ý .
P říbuzné je lit. nasral (i nastral) huba,
tla m a z v ířa t, (peior. též lidí), n ěm .Nústc.r{n),
angl. nostrils nozdry. P rotože r lze tu těžko
m ít za příponové, jest v y jiti všude od starého
n ázv u zachovaného v ř. ρίνες < *srin-cs t/v .
T o to srín- se bsl. a germ . spojilo se jm énem
nosu v složeninu, jenže nos{o)-srínea (v 1. části
b u d konson. nos-, nebo o-kmen noso-, v to m to
p říp ad ě so zaniklo haplologií) ihned zjedno
dušovalo, ale různě, své zakončení: slov.
in{e)s dalo -i, sr > str, což dále oslabeno
v zdr; germ . -ines v angl. -ils (l disimilací
po n-) a snad i v něm . -n.
nu: citoslovce. Často zdvojeno nebo i z tro
jeno; rozšířeno v nu-ž(e). Podobně u jiných
Slovanů. — P a tří k vybízecím no, na. Se
zájm eny nesouvisí. Odvoz. nář. nukat, slc.
núkat, č. ponoukati, vnukali vnuknouti (pd.
ponukac) vlastně „ řík a ti n u Viz i nutkati.
nuditi, nudný, nuda. P řejato za J g z rušti
ny. — Psl. bylo nu d iti = prováděti nátlak,
násilí, n u titi, nuda b y la v šestran n á tíseň, protiy en stv í (rus. též ch rásty n a těle, vši atp.),
pokleslo však n a ‘nezájem , dlouhou chvíli,
a v to m to oslabeném význam u přejato do č.
(staré v č. je v šak nouze)'. — slc. nudit,
nuda; stsl. nuditi i nqditi činiti násilí, r.
-nudit n u titi, pol. nudzié, s. sln. nuditi.
S tran půvo d u je v y jiti z nud-; stsl. nodz nund, kde nd je rozpuštěné áfektivní zdvo
jen í dd. N u d iti je form ou rovno ind. kausativ u nodáyati pudí, n u tí, ponouká. Viz
i Toporov L P 8.209.
nudle, z něm . Nudel.
nugát: d ru h cukroví. Z fr. nougat, „což ná
leží konec konců k lat. n u x ořech.“ Š.
ňuchati: slíditi: obyč. s vy-; pro áfektivní
ráz je bez přehlásky u > i; slc. ňuchál řiuch(t)áč ríufák nos; postv. m or. slc. ňuch čich.
Sem p a tří i slc. čeňuch nos, stč. ně. ěenichati
(zde p řehláska provedena, áfektivní ráz se
tu asi oslabil), z toho čenich, se zesilovacím
če-. — slc. nuchat, ňuchtit; postv. mích;
odvoz, ňuchál, ňucháč; pol. niuchaó, r. njúchať, sln. njuhati, njušati, sch. njušiti; se
ztv rd lý m n hl. nuchač, dl. nuchaé (i slc.
doloženo nu-). — Psl. nuchati a ňuchati:
zde expresivní zm ěkčení, § 12, a a bez
přehlásky. Zvukom alebný kořen; příbuzno
je stn o rd . isl. nor. snugga t/v (schnuffeln).
N aše sloveso je p a trn ě s-ové intensivum,
ze *snug-sati; počáteční s odpadlo disimilačním vlivem s příponového, § 14; srov.
podobná intensiva u v ý razů pro čití, ci-chati
a slu-chati. Viz i ěenichati.
ňuchna dial.: n ařík av á žena; ňuňat nunat
p la k ati (děti o dětech pohrdlivě). — slc.
nunú, n u n ú ka t k u ň k ati. r. njúnja plačtivá
žena, n jú n it p la k a ti; ch v č. asi vlivem jiných
slov n a -chna jako drchna apod. Zvukom alebné.
nula, ny n í evropské slovo, z ital. nulla,
to z la t. (,,žádná“ t. cifra). Odvoz nultý
podle desátý, dvacátý.
ňuma, ňouma, asi z ňuňa (je pol. niunia
asi t/v ; slc. ň u ň ú rit nečinně seděti někde),
expresivního zdvojeného ú tv a ru s výraznou
m ěkkostí, v y jad řu jící poh rd án í nebo po
směch. P ro sta v b u a vý zn am slova srov.
tůta.
numero; lid. kdysi též lumero, ale jen
o číslech z loty n k y , pod. pol. lumer. Obecné
k u ltu rn í slovo z lat. num erus počet, číslo; rod
podle číslo.
nunati v za°: zazpívat! beze slov, PS
z H olečka. O dpovídá m u slc. dudat t/v
s původnějším d. Zde zám ěna zubnic d/n.
nunvář, lid. nudvář ludvář, zč lumbáč -ák
(z toho sloveso lumbat): m iškař. — ±ll. dl.
nunwař. — Od nunva vy k leštěn á sviňka,
což je z něm. N onne t/v , to tožného (hrubý
vtip středověku) s N . m niška, je p tišk a
(ze sthn. nunne je stč. nunvicě m niška).
ňůrat m or.: hled ati, slíditi, pro-, vy-; laš.
u Příbora fňutra t se h ra b a ti se v čem, vybírati si Z. Msl. přešlo do 4. tříd y : n u trií (nová
přípona tr) ‘slídit, čen ich at Mal. — slc.
núrat i ňúraí. P d . wy-nurowač. R . je iterat.
m yrját slíditi, s p obíháním h le d a ti p o trav u
(š zesilovací). — P říb u zn é je ř. ερευνάω
slíditi, je však u nás u zn ati p řesm yk so u
hlásek. Viz i ponurý a rým ové ň á třit.
nůše, púv. jen břem eno; n ák lad , ranec:
mor. noša trávy, uvázala si veliká nosu. slc.
noša t/v, r. nóša břem eno. Z nos-ja, od nésti.
nutiti, již stč. Odvoz, n u tn ý (od obrozenské doby), vnucovali. — J e jen záp.-sl.:
slc. nutit, hl. nució, pol. nució i ngcič. — P ů
vodnější je tv a r bez nosovky, Psl. nutiti.
Tomu nejblíže je stp r. nautei d a t. sg. fem.
nouzi, akus. nautin, gót. naups fem. n u tn o st
(něm. Not). T ato všecka slova se hláskam i
i významem ta k blíží k n u dili, že není
možno je oddělovat. Z dá se, že germ . slova
jsou p řeja ta ze slov. *noud-ja > nud-ja,
že pak sousední germ . t působilo zp ět n a
západní Slovany, tak že u nich sloveso zní
nutiti proti vých. a již. nuditi.
nutkati, nutkavý, jvč. nuckat H 2, slc.
■aí. Nelze je odvozovati od nutiti, neboť p ří
pona -ka- je zdrobňovací, zeslabovací (LF
61.133) a je běžná jen v slc., n. v šak je obecně
české. — J e od vybízecího nu!, t je z rozšiřovací částice te a p o d ., srov. r. nu-te! nu-te-ka! nu-tka! nuže, do toho, br. nu-tka
nu-ce-tka, sch. nu-to n u -ti, č. m á n u tak!,
no tak! S tím je ve shodě i starší vý zn am n. se
= nabízeti se, v tíra ti se, slc. vynutkaí vylákati. Máme v šak i slovesa od pouhého nu!
(viz)·
ňútrák vnitrák ňutr nutr vňutr fríutr fň o k
(toto Svěř) m or.: hřebec (vepř, býček; o je d
nom varleti, s v arletem n ev ystouplým , sk ry
tým, málo v y v in u tý m , neschopný plození,
jirčák; přen. zpolovice, šp atn ě vy řezan ý ;
dále i posměšně o lidech bezdětných, v lásce
chladných apod. — slc. znutrák, vnútrák
SR 25.167, pol. wn%tr, r. nutréc, uk r. nutr ja k ,
sch. nutrak, b. vatrák, vatrák. — Od nitro,
vnitř. — O bdobný ú tv a r je lit. iňtras kryptorchický kůň.
nutrie. N yní světový název (r. nútrija,
něm.N u tria atd .). J e ze špan. nutria v y d ra
(to pak je z la t. lutra v y d ra). Tím to šp a
nělským slovem p ro v y d ru byl v Chile
nazván tento hlodavec; jeho jm éno proniklo
pak z Jižní A m eriky zp ět do E v ro p y spolu
s jeho kožišinami.
nůž, odvoz, nožná, stč. nožnicě plur.
pochva na nůž. — V šeslovanské: slc. nóž,
stsl. nožb, pol. nóž, r. nož a td . — Psl. nože od
kořene ηεζ-, k te rý je v stsl. im per. νεηεζί
nožb vpíchni nůž, stč. venznúti, pronznúti,
r. vonžú vonzítpronzít, stč. přínoza kuchyňský
nůž, r. za-nozít aj. Viz i niz. N ůž te d y byl
n ástroj n a píchání, zb raň bodná. — K ořen
nez- m á příbuzenstvo v lit. kněžti b o d ati,
što u ch ati, p íchati, dlou b ati. Že litev štin a
m á k navíc, to m u srovnání nevadí, viz § 16.
nůžky, dříve i nuže Sm 309, ch. nožíky,
han. nožéce. — slc. nožnice, pol. nožyce
nožyczki r. nóžni nožnicy, sch. nožice, b.
nož(n)ici t/v . — Vše to jsou odvozeniny
od nožb nůž. S taré nůžky byly v lastn ě 2 nože
p ro ti sobě ostřím postavené a spojené p ru ž
ný m spojem n a konci držadel, nikoli u p ro
střed! N aše n ůžky je te d y zkrácen in a
z nožíky.
nýbrž, stč. pův. nébrž. O bsahuje: 1° né,
což je znám á záporka. T a m ohla b ý t kladena
ve větné p latn o sti ( = jako sam o sta tn á v ěta,
ve význam u „není to m u t a k “ ) po v ětách
kladných i záporných, jak o žto p o p řen í jich;
p a k následuje v ě ta obsahu stupňovacího
{Vladislav bratra svého zase k m ilosti jest
navrátil, ne taká s n ím milost učinil, ž e ...
P u lk av a ; nč. rovnou utíkala, ne, řítila se tím
smérem H o rký). 2° brž, k o m p a ra tiv od>adv erb ia brzo, te d y s význam em ‘spíše’. „K d y ž
ne ztratilo v ětn o u p la tn o st a zanikla po něm
p ausa, spojovalo se úže s brž a časem s ním
splynulo v jediné slovo“ . „Z ajím avé je,
že se ve stč. vůbec neužívalo nébrž po nejen,
netoliko v p rv n í větě (byla zde pouze spojka
ale)“. Ten usus {nejen — nýbrž i) pochází
p a trn ě a.ž od D obrovského. (O nýbrž T rá v n í
ček NeslV 1.97; zde však podávám e,
zčásti doslova, k ra tší v ý k lad J . B au era
z S P F F B U 1956, A 4,27 n.) Podrobné výklady
m á ny n í B auer VČS.
nynati, v řeči k nejm enším dětem , z p ra
vidla jen v im per. (‘sp in k ej’). Též nunat poh rá v a ti, p o sk akovati, od toho nunátko d ítě
(K. Čapek), s y m or. nyňátko dítě. Pol.
nynac. Vše to jsou slova „d ětsk é řeči“ , spíš
v ý tv o ry rodičů, jako papat, lulat a pod.,
význam jim v tisk u jí rodiče podle své vůle.
nyní, stč. nynie. n ář. rozšířeně nyníčko >
ny(n)óko ny(n)čkom nyckejc n yčky neníčko
neníčky nejčko íčko. Psl. stsl. nynČ, r. nýne
atd . Odvoz, nynější, č. -ejší (jako ve včerejší
zítřejší pozdější) vyšlo z oposita dřívější; starší
ty p je stsl. nyněštbnb, r. nýnešnij. — Vedle
toho bylo i n tn ě : stč. nenie > neníčko
(mor. neničky), r. nóne: e/o je zde v jerové
slabice liché, ale „ n a p ja té " z důvodu ry tm ic
kého. — 'Id e . bylo n ů s fak u ltativ n í nosovkou n a konci, popř. zesílené další částí:
lit. n u nunal, sti. n u n u núnám , ř. νυνύννϋν,
la t. nunc, gót. nu, něm . n u » , h et. nu. T edy
slovan. nu-n-č ny-n-ě m á -é podle tedě te d .
D ále je snad příbuzno neu-o-s > nový, tj.
,,n y n í“ b y bylo „v 'n o v é (nejnovější)
době“ .
nýt, nýtovali. — slc. nit, nitovai, hl. nyt,
■owaó, pol. nit, -owač. — Z něm . Niet(e).
nýti, odvoz. básn. nyvý, u n ylý (přejato
v obrozenské době z r. unýlyj). — slc. nyt,
stsl. u n yti být i m a látn ý , r. n ář. n ý ju n yt
(spis. nóju n y t je nepův.) sto n ati, u n yvá t
m alom yslněti. — P ů v . význam byl ‘tě
lesně chřadnouti, trp ě ti v n itřn í bolestí ’
(stč. závist nyje v ciziem prospěšenství),
p a k ‘trp ě ti steskem ’ (tak i rus.), nakonec
‘teskně to u ž iti’. V ě. pokleslo n a slovo je n
knižní a význam em se velm i odchýlilo o d
svého fak titiv a (u)naviti. Psl. nyjq ny ti
p a tří k ηάυ naviti nat.
o: předl, s akus. (starati se o koho, je zle
o vodu, ovinouti o prst) se zdůrazněním cílovosti, sm ěru, a s lok. (m luvili o kom, dělati
o čem, býti o hladě, býti živ o m lýnku, zůstati
o jednom děcku) po slovesech stav o v ý ch
apod., te d y bez určování sm ěru n. cíle; p ře d
pona: osázeli, opírati, otříti a pod. V ýznam y
lze v y v o d iti z těch, k te ré jsou i v ob, to tiž
pův. asi ‘okolo’ (ve sm yslu m ístním i p ře
neseném , původně ,,z té i z oné s tra n y " ),
protože předložka o s akus. odpovídá
něm eckém u um , p řed p o n a o- odpovídá
něm ecké be- (kde začáteční sam ohláska
odpadla). P řed l, s lok. (dělati o čem) se rovněž
d á vyložiti z ob — ‘okolo’ (totiž v to m
sm yslu, že p řed m ět činnosti je střed em
zájm u, okolo něho se točí zájem n. činnost);
zčásti i ona odpovídá něm eckém u, um
(o půlnoci = u m M ittern ach t). A ta k lze o
p o k lád ati za v a ria n tu ú tv a ru ob (viz),
vzniklou v Psl. před souhláskam i (vyjm a
p řed v: te h d y se b udrželo, ale v zaniklo,
viz oblak aj.). O to m T riom phe, viz citaci
p. ob.
ó, interjekce, oh oj oha ohé ochej ochich
ohy(ž); o d tu d slc. sloveso och(k)at. T a k o
a podobně i v jin ý ch jazycích, všude bez
závislosti n a podobném ú tv a ru jin ý ch jazyků.
ob: před p o n a v obejmouti, objímali, obe
jiti, obcházeli, obrátili < ob-vratiti, objasniti,
obdélný, obšírný a td . — Ja k o předložka
(s akus.) se ob u nás zachovalo jen v určeních
m ísta a času. Znam enalo „ n a té i oné
( = protilehlé) stra n ě ,“ n ap ř. stč. Čechové
od N ěm cův ob jeden neveliký příkop lézali·,
ně. bydlí ode mne ob dům = mezi našim i
b y ty je jeden dům ; p ak o pojm ech časových:
přichází ob den = k ažd ý d ru h ý den, mezi
jeho náv štěv am i je jeden den, k d y n áv štěv a
není; čas ob čas, n y n í jen občas. — P ů v . ob b.
V obou užitích m u odpovídá lat. ambi-,
ř. άμφί, sti. abhi- (stč. okázali ~ abhi-éásti,
Slavia 16.187, obeznámiti oo abhi-gňa-).
J e s t u zn ati, že *ambhi se již předslov.
oslabilo v *abhi > ob b (slova toho d ru h u se
oslabují snadno, srov. po z *apo aj.). J in a k
se oslabilo v o (viz). K oncové b se drželo
dlouho, ja k svědčí jeho střídnice e v obe-.
P říb u zn é je dále lit. api- ap- t/v ; z trá ta
znělosti n astala asi v *ab- apokopovaném
před neznělým i souhláskam i, ale rozšířila
se i do *abi, ta k že je i v plné formě: api.
P odrobně o ob je d n á Triom phe ve sb.
S lavjanskaja filologija I (Moskva 1958) 78n.
Viz i oba a obec.
oba obě, slc. m už. životného rodu obaja,
neživ, oba obe. Všeslov., řídí se všude podle
číslovky dva, s níž je často asyndeticky spo
jeno (č. oba dva, psáno i dohromady).
O dvozeniny: obé (stč. těch vobí dítek Táb,
Sm 285, srov. dvě·, obojí, srov. dvojí·, obojetný
(z *obou-) = pův. co lze jím ati (bráti) obojím
způsobem ; obojživelný, oboustranný·, obapolný z oba póly = obě polovice; vč. vžiti
někoho nabajamo, nésti n a ram enou Paz
z na-óbojamo. Sem p a tří i stč. slc. obač přece
(z obaěe; ta k je stsl. bulh. = však, naproti
tom u), pů v . ‘obojím způsobem , ta k či onak,
v každém p říp ad ě’; s tra n tv o řen í srov. jednak
přece. — S tind. véd. ubhá, av. g áth . ubá,
ř. άμφω, la t. arnbó, gót. bai (něm. bei-de =
oba dva), lit. abů. Sklonění duálové. Souvisí
nepochybně 1° s předložkou (a předponou)
amblii okolo (ř. άμφί, la t, ambi-, viz ob),
2° s dva. Jí., άμφι- v 1. části složenin znam ená
někde ‘obou-', n ap ř. άμφιδέξιος obouručný,
stejně jako jinde ob-: άμφι-βαίνω = ob-kraěuji. L itev štin a často m ísto abů klade
abůdu, pod. v lid. č. často obadva. J e s t vyjiti
asi z úhrnového spojení *ambhi duvó
‘z každé stra n y [jeden, tedy] d v a ’, jaké je
dochováno v toch. B ant-api = oba dva,
T a dvojice b y la záhy spojována ve spřežku
jako je ř. σννδυο; ta b y la už v ide. velmi
běžná, ob v y k lá a již te h d y b y la v rychlé
výslovnosti red u k o v án a, a to rozličným
způsobem : a[m]bh[i-duv]d > άμφω, lat. ambó;
a[m]bh[i-duv]ó > oba, lit. abů, v ár. s dalším
oslabením o > u ubhá·, [am]bhi-[duvó] se
sekundárním p lur. zakončením je v gót. bai.
Stejné oslabení je p ro to i v příbuzné před
ložce (předponě) ob. Mch ZfS 1.9.
obáslo stč. slc.: len n av ázan ý n a kužel
a p řip rav en ý ta k k předení. Pol. ob(w)iqslo.
Z ob-VQZ-slo, od vázali.
obec, ta k i slc.; odvozeniny č. obecní -ný
obcovati pův. stý k a ti se s obcí, občan (přípona
-jan); občina, jč. obci(z)na, m or. obcina, slc.
občan, občina, -izna. M ísty bylo obec > ůbec;
jvč. búbec obecní pozem ek. Příslovce vůbec,
stč. vóbec, slc. vóbec ze spojení v obec = v h ro
madu vespolek, veřejně. — Základem bylo
Psl. adj. *obb(b (stsl. obbštb, r. obšč obščá
obsít i óbščij, pol. obcy, sln. obci, sch. opci,
b. obšt) z obb-tjb: utvořeno příponou -tjo- od
předložky (původního adverbia) obb (*ambhi
‘okolo, ze všech s tra n ’). Táž p říp o n a je u nás
jinak jen v domácí, p ů v . *omatjb — stin d .
amátya- t/v , od ad v erb ia am á, viz doma.
Je to způsob tv o řen í velm i sta rý , původně
užívaný jen u odvozenin od adverbií; s tím
je náš stav ve shodě. T ato p říp o n a zde
označovala tu v lastn o st, že něco se nachází
v prostoru, p ři jehož vym ezení lze u žiti
adverbia obb, te d y ‘okolo nás ze všech s tra n
nebo na všech s tra n á c h ’: znam ená te d y
naše „(vše)obecný.“ O d něho p ak vzešlo
substantivisací č. a stpol. obec, p ů v . asi obbta
tutá (ide. teutá, viz cizí). A d jek tiv u m zde
převzalo úplně v ýznam svého řídícího su b
stantiva, které se často vynechávalo, p o n ě
vadž spojení o. t. bylo asi ustálené, každém u
tak běžné,, že t. se m ohlo v y p u stiti (úkaz
toho druhu jako levá = levá ru k a ap).
(Pol. obcy změnilo v ýznam v ‘cizí’: stalo se
tak protikladem p ro ti ‘dom ácí’, obcy byl,
kdo nepatřil k svě = v lastn í = naší rodině,
ale přece byl členem cele obce, náležel te d y
k jiným rodinám , vzhledem k naší rodině
byl však „cizí“ ; pod. lo t. táuta — národ,
cizí lidé, táutietis — cizinec, k raja n , slovin.
Ijudski, b. IjudsJcij = náro d n í, cizí; o tom
viz i pod cizí.) J e důležité, že adj. obb-tjb m á
stejnou příponu jako jeho p ro tik lad *domatjb > domácí, viz doma. O ba p ro tik lad y
si navzájem svědčí o tom , že východiskem
bylo u nich adverbium . Pol. obcy je te d y
adjektivum staréh o ty p u ; č. obecný, -ní
jsou mladší, jsou odvozena tep rv e od obec,
ne od původního adverbia.
obesti laš. u O pavy: větší usedlost. Z pd.
ohejscie, což je v la stn ě obejití.
obchod znam enalo p a trn ě obcházení, to tiž
výměnu zboží tak o v o u , že p ři n í „obchodník“ chodil jak o žto tzv . podom ní, chodící
k lidem do jejich dom ovů, nebo že obcházel
Vsl. Tento způsob je tře b a lišiti od trhového.
obida stč.: abom inatio (ošklivost, h rů za
z něčeho), u rážk a; val. obida opida šp a tn ý
čas, slota. — slc. obtíž, tráp e n í, m rzu to st,
urážka, óbidný, óbidovat pohoršovati, zobidovat sa rozm rzeti se, dobida tíseň, m rzu
tost (postv. od *dobidovat), stsl. obida b ez
práví, k řiv d a, ublížení, p o tu p en í, urážka,
obidéti -ždq -diši k řiv d iti, u tisk o v ati, vydírati, r. nář. obida u rážk a, obidél obižát
urážeti, k řiv d iti, obidnyj; u k r. obyda -nyj,
b. obida, obiden. — Obida je nepochybně
postverbale k ob-(v)iděti, což pův. znam enalo
asi přehlížeti, úm yslně a urážlivě, potupně,
popř. opom íjeti p ři udílení p atřičn ý ch p ráv ,
přídělů, poct, te d y s křiv d o u pro postiženého,
obih stč.: ho jnost, obihem hojně, štědře,
obižný -ínost -ženstvie; obihati o p lý v ati; laš.
obih, oběhá {č m ylnou analogií), obižny. —
Z *hobih, srov. stč. hobezný ho jn ý ; to je z csl.,
srov. stsl. gobbZb t/v , gobbzovati o p lý v ati,
což je p řejato z g ó t.gabigs b o h atý . Obih m á i
jako s.-csl. gobiznb b o h atý , dom ácím zesí
lením b > i; h odpadlo vlivem slov obilí,
stsl. obilbje hojnost.
obilí, stč. -lé; val. laš. znam ená pouze ‘žito,
réž’ (tam kde réž je hlavní obilninou). Jin d e
znam ená ‘h o jn o st’: stsl. obilbje, r. obílije, uk r.
obyle, sln. obilje, a to je p ů vodní v ýznam
(srov. č. zboží, ale slc. zbožie = obilí). P ů v .
a b s tra k tu m od o b ilt h o jný (č. obilný čel),
což je příbuzno s ř. όλβιος t/v (to od όλβος
d o sta te k ; u Slovanů v *olbijos n astal přesm yk l-b > b-l, ij přem ístěno jakožto i d o
p řed u . Mch L F 72.71. D ále je příbuzno
(s p řesm ykem ol > lo) lit. lábas, lo t. prus. labs
d o b rý (pův. asi: v y d atn ý ), lot. labiba obilí,
lit. lábas m ajetek.
oblak, plur. též n tr. oblaka: jč. m rak těžk ý ,
černý, zakrývající celou oblohu nebo velkou
je jí část, jin d e spíše m alý, světlý, v jižních
Cechách též pouze obloha. — Stsl. oblaka,
slc. oblak, r. oblako, n ář. též. óboloko, u k r.
oblak, b. sch. sln. oblak. — Slovo příbuzné
s něm . Wolke t/v bylo v slovanštině přichýleno k slovesu vléci a přetvořeno v ú tv a r
s předponou ob-: *ob-volk-b. P ro to asi p rv o tn í
vý zn am ‘m rak m alý, sv ětlý ’ (kdežto te m n ý
rozsáhlý byl chmára) byl v jč. zm ěněn
v to m sm yslu, neboť povědom í m luvících
tu to souvislost cítí. O to m svědčí n ář. povláčí
se m račí se, nebe... černými oblaky se povlačovati počalo P refát, nebe se povléká m raky J g .
oblázek, vě. voblátek, klad. vobláček, jč.
oblast, oblátek, vč. a Litom yšle a Holic hoble
plur. -lata. Jg-H od-E l. — Z pův. *ob-hlázek,
p o p ř. *ob-hládek; srov. pol. glaz t/v : říční n.
potoční kám en ohlazený neu stálý m třen ím ,
jež k o n á voda okolo kam ene proudící. T edy
od hladiti. Sem p a tří i stč. hlázek a hlazec,
hlazený ( = broušený) drahokam . *Hlaz p ře
ja t z č. do pol. jakožto ‘hlazený kám en ’,
o d tu d je r. glaz jako ‘d rah o k am ,’ básnickou
m etaforou ny n í ‘oko’. Vč. hoble je z plur.
*ob-hládky > *ob-hlátka podle gí-kmenů, z t o
ho sg. *ob-hle > hoble. Mch Slavia 21.258.
M ylné je psaní oblásek.
oblomiti koho v čem: tro ch u zaučiti n e
znalého do nějaké práce, cizího jazy k a a pod.
R . oblomát oblámyvať t/v . — Asi z *ob-loviti:
r. lóvkij o b ratn ý , zručný, dovedný. P říbuzno
je lit. lávinti cvičiti, vzdělávati, trén o v a ti.
K d y ž z polovati bylo v y ab strah o v án o p ro sté
lovili, přiklonilo se *ob-loviti rad ěji k lomiti,
jako by cvičení bylo oblam ování něčeho p ří
liš h ran atéh o a tvrdého.
oblouk, stč. oblúk. — slc. oblúk, lidově
obluh znam ená 1° oblouk jako v češtině,
2° dřevěnou polokruhovou du h u , podklad
p o d vozovou p lach tu , 3° ve m lýně dřevěnou
obruč, k te rá se před sypáním m ouky d áv ala
do pytle, ab y jej u d ržovala náležitě rozevřený
(Mihál SR 25.137). H l. ivobluk, dl. hobluk,
p. oblqk, r. óbluk, b. oblak, sch. obluk, sln.
oblok. — Psl. obloki: je z před p o n y ob
a o-kmenového ú tv a ru od *lenk- ‘o h ý bati,
k řiv iti’, k te ré je i v luk 2°. I zde je náležitý
stu p eň o v kořeni: *-lonk-o-s > -Iq ki.
oblý: m or. oblak, oblíce, zm . oblinec dřevo
neštípané, jvč. (v)oblác. svazek ze žem ní lnu
(špičky žem ní jso u otočeny!); stč. oblo
požierati, o. hltáti, val. j í oblém = v celých
kusech, po ly k ati oblá = nerozkousaná sousta
Z u b atý S bf 3.145, T rávníček ČMF 13.20,
srov. pol. oblojca h ltavec < oblo-jd-ca laš. slc.
(h)oblióky ledviny; stč. oblovati valchovati,
váleti, tlouci, lom covati. — slc. oblina,
kol. oblinčie, stsl. ob li, r. obl oblá óblo a nář.
obelnój. u k r. víblyj, pol. oblý, hl. wobli t/v ,
dl. hobel šiška, hoblina k u la té dřevo; sln.
obel, sch. obal, b. obal oblý. — P sl. obili,
a ob b lb n i, z ob-(v)-, srov. lit. ap-valús oblý.
K vel- ve valiti, p ů v . v ý zn am asi: oválený =
okrouhlý, n ap ř. ja k o těsto vyválené pro
pecen.
obnož stč.: p o u to n a nohu. — Srov. sch.
obnoznica t/v a stč. ponožka t/v ; v jiném
v ý zn am u je slc. obnožka, hl. wobnožka,
r. obnožka, č. obnožka, obnůžka = ,,co včely
okolo noh do oulů nosí“ Jg . — Z ob ‘okolo’
(viz o) a nož-b od noga, noha. T edy to , co
obepíná nohu. Tvořeno podobně jako obruč,
původně = co obepíná ru k u . I. Němec
L F 83.93.
obojek: pás(ek) kolem k rk u zvířete, z p ra
vidla u psa; límec, n ák rčn ík ap. — slc.
obojok, pd. (slez.) obojek t/v . — Z o b -v o j-ik i;
kořenné voj- p a tří k viti ( = ovíjí krk),
podobně jako zá-voj za v íjí h lavu. — Jin d e
jsou názvy odlišné, není n ázv u společně
slovanského, ani archeologicky není obojek
dosvědčen. Z toho vyplývá, že u P raslo v an ů
byl pes nikoli u v ázán n a dvoře k hlídání,
ale byl spíše pom ocníkem lovců. L. Moszyňski, Wiss. Zeitschr. Greifswald 11.1962.
413n.
obor: viz orali.
obora: ohrad a pro všelikou zvěř (i pro d rů
bež, dobytek, koně), tep rv e v novější době
zpravidla pro „v y so k o u " . — Pol. obora dř.
i chlév, sln. obora jako v č., sch. obor vepřinec, dv ů r, b. obor chlév, konírna. — Z ob-vor-a
od -vřítí 2°. — slc. obora je p řeja to z češtiny.
obouti, stč. obuti, frekv. obouvali·, obuv,
obuvník·, vč. n ář. vobuj obuv. O pak zouti,
zouvali, zouvák. Z ákladem obého je *-u-jo
-u-ti, u Slovanů doložené jen s předponam i.
P ři jiných předponách než ob- a z- (a jinde
roz-) se užije ú tv a rů se z-: přezouti se,
vy zouti se, přezuvky, laš. podzuvaky (mylně
vidí T rn k a SaS 25.198 v přezuvky ap.
předponu přes), han . ob-zut o behráti, srov.
obut t/v , nebo vzniklých m ylnou dekom posicí
(Vsl. vy-buc). — Obdobně jinde: slc. obul·,
zul; stsl. obuti (part. pass. obuvem ), r. obúju
obút, razút, pere-obút, ukr. obuty razbuty
zazuty, hl. wobuó zuc wozuc, dl. hobus rozuš,
sln. obuti izu ti, sch. obuti nazuti, b. obuja
sáobuja. P ro obuv je jihosl. *obu(a (r.-csl.
b. obušta, sch. obuča, sln. obuča), ú tv ar jako
onuťa (viz onuce)·, starobylé je i pol. obow
fem ., z takového vlivem slovesa je *obuv-i
č. pol. u kr. r. — Jednoduché sloveso je
v litevštině: a u -n ú av-iaú aíi-ti, v obojím
význam u; vedle něho arci je i složené
ap-auti obouti a iš-aúti zouti; lot. dunu
(auju) dut též o odívání; lat. jen s předpona
mi: induo, exuo. J a k je v id ět z lot. a lat.,
v ýznam nebyl původně omezen jen na oblé
k án í noh; ale mor., zúť gatě je jen podle
zouvání punčoch.
oboz: p řejato v nové době z r. obóz vozata jstv o , řa d a nákladních vozů. J e z *ob-voz-i,
v staré ru štin ě to znam enalo vozy postavené
okolo tá b o ra (E. H avlová). P řesný výklad
toho tv a ru nem ám e (souvisí ovšem s vůz);
zdá se, že to je zkrácenina nějakého term ínu
delšího. Z ruš. je i pol. obóz tá b o r, ležení.
obr, stč. též ober, adj. stč. obrovy, nč. od
voz. obryně, obrovský, obrovitý. — slc. obor,
hl. hobr, sln. ober. — P ůvodně bylo * o b n m i,
to vězí v *obrbmčti > pol. obrzmieč otékati,
n ap u ch o v ati (vlastně: n ab ý v ati velkého ob
jem u, zveličovati se), to m ylně chápáno jako
o + brzmieč, o d tu d nové nabrzmieč t/v , což
p řeja to k n ám jako laš. nabrnět B-Hor.
N ašem u o b ř ím i se ro v n á ř. δβριμος obrov
ský, velikánský; dále m ěněno v o b rim i (pol.
obrzym a p a k olbrzym, což p řejato k nám jed
n ak jako laš. olbřím, je d n ak — v 19. století
skrze L um írovce — jako spisovné olbřím)
a o b rim ; tu b > i § 1; - i m chápáno jako singularisující p říp o n a (Turčín p ro ti Turci,
T atařín p ro ti Tatare, mČštěnin p ro ti měšťa
né) a konečně odvrženo. slc. abrim abriň
u H u rb a n a : a podle ru štin y . Mch Slavia
20.214. Jin í odvozují o. od jm én a A varů, ale
dosavadní archeologický m ateriál neukázal,
že b y av arsk é k o stry by ly m o hutnější a delší
než jiné. O to m a o dloužení i > i Mch ZfS
1.4.38. „Soudobí historikové, zejm éna b y
zan tští, věnovali m noho pozornosti vnějším u
vzhledu i chování a povahovým vlastnostem
av arských k o čo v n ík ů ... A však v žádném ze
současných svědectví není ani zm ínky o tom ,
že b y se byli A vaři vyznačovali nápadně
vysokým vzrůstem . T eprve v staroruském
letopise P ověsti v rem ennych let, pocháze
jícím z p rv n í poloviny 12. století, se docho
val... údaj »Bylit O bři [ = A vaři] tělem
velicí«. N ení te d y p o ch y b y o tom , že p ře d
sta v a o O brech [ = A varech] jako o v elik á
nech je pozdějšího p ů v o d u ". (Zástěrová,
V PS 3.1960.18; ta m další podrobnosti
a historie té otázk y . Z. klade důraz n a to , že
slovo obr ‘velikán’ je jen u západních Slo
vanu, a protože ti b yli nejdéle ve sty k u
s Avary, věří, že obr-b je z Avar. Ale te n to
poslední důvod nem á žádnou váhu.)
obrama s tč .: ochrom ení, ochrnutí, bez
mocnost; ochrom ující n á stra h a (např. p ře
kážka n astražen á k naražení nohy); obramiti
ochromiti ( — u činiti chrom ým n. o ch rn u
tým), přenes, um lčeti, ud o lati (protivníka),
obramený ochrom ený, om ráčený, zm ám ený,
obramenie ochrom ení, zastření sm yslů, p o
matení. (I. N ěmec L F 82.21 ln .) — Souvisí
s chromý a s ochromiti — učiniti chrom ým ,
z *ob-chromiti. N ěmec p řed p o k lád á z trá tu ch
v skupině bchr (připom ínaje obrna), což je
možné. Ale je i d ru h á m ožnost. Chrom-b
znělo původně *rom’b; poněvadž obramiti už
v stč. zaniká (bylo m luvícím neprůhledné!),
zdá se, že_ je velice starobylé a že ch nikdy
nemělo. Že te d y vzniklo ještě v té Psl.
době, kdy bylo rom-b. K dyž p ak rom-b
dostalo ch, m uselo *obromiti u sto u p it m la d
šímu ochromiti. K ořenné a ( = zdloužené
*6 > á) n u tí u zn ati, že obrama bylo utvořeno
od *ob-romiti, ve k terém rom bylo cítěno jako
kořen slovesný.
obraz, již stč., ta k i pol. r. sch. Stsl. obraz-b.
Dříve znam enalo i sochu, reliéf, ry tin u ,
■raz je tudíž od řezati, bylyť to podoby (zví
řat, loutky ap.) řezané ze dřeva.
obrna, slovo pův. lidové Jg d . P ostverbale
z *ob-chrnúti, tj. ochrom nouti. Srov. ochrnouti pod chromý. Viz i obrama.
obrok stč.; v y je d n an ý důchod, obyčejně
v naturáliích, o d tu d obrobí, (mnoho)obročník;
od *ob-řéci (dosud zslc. obriecť, r. obréb =
smluviti, určití), p a k i určená d áv k a pokrm u,
nč. konečně hospodářem u stan o v en á denní
dávka ovsa pro koně (co měl pacholek od
pána povoleno za den zkrm iti: oves d áv án n a
mírku, prvé's m i dával m írku obroku, p rav í
kůň v mor. písni, kdežto seno a trá v a nebyly
na odměr); stč. obročnice sý p k a n a dáv k y
obilí, slc. óbrobnica p y tlík nebo tru h la na
oves pro koně. Pol. a slc. obrok v týchž v ý
znamech.
obrtel (mor.), zpravidla č. slc. obrtlík, stč.
obrtlek, slc. i zvrtlík. Z nam ená rozličné věci
otáčející se kolem své osy, otočné, otáčivé,
např. oplen, jisté závory dveřní (jč. vobrklík) nebo okenní, h račk u v lk a aj. — Z ob-vrt-l-b, od vrtěti, srov. stč. obrtlivý obracející
se. Pol. obartel. Bez ob- je r. u k r. vértel, b.
vártelo rožeň n a pečení m asa (otáčí se nad
ohněm!). slc. orlíko oplen (část saní) zko
moleno z obrtlík ?
obruč fem. i obrouček m ask., původně kru h
obepínající ruku, silný n áram ek, jaké slo
vanské ženy nosily n a pažích mezi loktem
a ramenem, p a k přeneseno n a obruče sudů,
kol atd. — U tv ař již Psl., asi zpodstatnělé
adj. nejspíše m ask. (doplniti: kruh) ob-rcib-h,
srov. r. obrub gen. -a u su d u , u k r. obrub t/v ,
ale obrubka náram ek, p rsten , pol. obr^cz, dl.
hobryc, hl. wobrub(ka), sln. obrob, b. n ář.
a sch. obrub. Obdobné, ale sam ostatné, je lit.
api-rankě náram ek. Srov. i stč. nárubnicb
náram ek.
obrus, ta k jč. mor. slc.: jinde asim ilací
ubrus, již stč. (H ujer 1.213). B yl to každý
čtvercový kus p lá tn a obrúsaný = ostřapcovaný, třásněm i zdobený: p la ch ta do deště,
šátek n a hlavu, u tě rk a n a ruce, konečně
ubrus n a stů l; třásn ě dělány ta k , že n a dvou
stran ách byl po k rajích v y trh á n ú tek , n a
dvou ponechána osnova bez ú tk u . Stč.
brusec u tě rk a (doklad Gb) asi zkom olením .
Od rusati.
obrv, m ylně obrev, kdysi provazec, „ tě tiv a ",
popř. silné lano, jím ž se sítě (ten a ta na
p tá k y , nevod n a ry b y ) svrchu i n a spodu
držely, n atah o v aly nebo stahovaly; dosud
jč. vobrývka čili žíně Jjč ř. — Spolu s pol.
obierz t/v je to z *ob-vbrv-b od stč. vrv, sln.
vrv gen. -i, stp . wierzbca, r. verv', verěvka,
u kr. verevka vorovka, stsl. vr-bv i>, b. varv (ca),
sch. vrvca provaz, k nim ž náleží lit. virve
a lot. virve provaz.
obřad: postv. z ob-říditi; slc. obřad, óbriadit
u sp o řád ati, zaříditi, u p rav iti; od řád. T ak i p.
obrz§d z obrzqdzac je i pořízení, testam en t,
a r. obrjád.
obříslo: msl. to je proti obřísiu = dobrým
m rav ů m Kol-M al. — N ejasné.
obšíd, obšit (zast.): průkaz o p ropuštění
z v o jsk a; z toho m or. (Remeš) obšit nik; slc.
obšit, odvoz, obšitoš, obšajtník bý v alý voják.
Z něm . Abschied rozloučení.
obšour, han . vopšór, lid.: pohraniční s trá ž
ník. P d . abszaur. Z něm . Abschauer.
obuch, obušek, vč. jvč. oubušek Η 1, byl
jistý d ru h sekyry: nikoli ta k o v á jako obecně
znám é běžné d ru h y n a osekávání dříví,
n ýbrž d v o jb řitá, tj. od o tv o ru pro topůrko
v y b íh ala kovová kříd la asi stejn ě dlouhá na
obě stran y , asi jako je to m u u valašky nebo
teslíku. Zvláště se te n název hodí n a předhistorické d v o jstran n é sekyry, k teré nem ěly
žádný o tvor (byly na to p ů rk o upevněny
pouze šlacham i). P rv o tn í ú tv a r dvo jb řitý,
u n ěkterých valašek dosud zachovaný, byl
m ěněn ta k , že jedno křídlo m ísto ostří
dostalo p řitloukači plošku (asi jako u k la
diva); n a to křídlo p ak přenesen název
óbuch v r. u k r. slc. U nás (to p la tí i pro slc.
obuch, obušok, pol. obuch, obuszek) tak o v é se
k y rk y byly p ak red u k o v án y n a zb raň ne
sekající, ale tlukoucí, jakési d v o jstran n é
(a stejnostranné) kladívko, a konečně bylo
to jm éno přeneseno n a pouhý klacek, ale
i u něho dosud cítím e, že obušek je určen
pouze k bitce. — Slovo m álo jasné. V y k lá
d ají je b u d ta k , že je to p ů v . kovová část
sekyry, to tiž část jsoucí „ob u cho" ( = na
obou stran ách ucha, o tv o ru pro topůrko).
nebo že od bouchati. Obé neuspokojuje. K n á
ležitém u pochopení pom ůže kladské slovo
u ši = h lava sekyry (K ubín 241): sam o
zřejm ě se m yslí tu nikoli ,,ucho“ ve význam u
‘o tv o r’ pro to p ů rk o (jako je ucho jehly pro
nit), ale uši jsou zde m yšleny jako uši
,,vnější“ , boltce, to tiž kovová k říd la na
jedné i druhé stran ě od těla nebo tru p u
sekyry, to tiž od jejího to p ů rk a. T akový
obuch m á te d y 2 ,,u ch a“ a jeho název
budem e ch áp a ti jako zp o d statn ěn í z a d je k
tiv a ob-ucht = obuchý, obojuchý, (totiž
topor"b, což byl s ta rý název sekyry) = m ající
ucha n a té i oné stran ě (ob- = ř. άμφί) p ři
jednom konci ru k o v ěti (to p ů rk a, hole).
obuň, obuňka laš.: n ád o b a b u b n u podobná
Lor. — slc. oboňa, obón(k)a, óbonija -nina
-nín slc.: dřevěná nád o b a, v níž se žinčice
rozesílá. P d. oboúka. N ejasné.
obuza s tč .: nátisk , ú tisk , od to h o obúzČti:
klam ati, u trh a ti, tu p iti. — H l. wobozyč so
8 nevolí si stěžo v ati, woboza nevole, tíh a,
obtížnost, dl. wobuza, hóbuza obtíž, p ro tiv en
ství, hobuzyš o b těžovati, r. obúza břím ě, p ří
těž, stsl. obqzt κατάδεσμος. — Z *ob-qza
(jméno ty p u zátoka od téci) od *§zati, viz vázali.
obúzka: jed n a z k rajn ích velkookých sítí
tro jité (trojsíťové) lap ačk y n a ry b y nebo p tá
k y , trýhubice (p ták pronikne velkým okem
jedné obúzky, ale je zadržen p ro střed n í te n
kou m alookou volnější sítí, jádrem , jež souěasně s ním se prolákne velkým okem druhé
obúzky a tv o ří jak ý si p y tlík , z něhož p tá k
cestu zpět už nenajde). N a V ltavě vobuska
N Íl 18.103. Mylně obústka. Z *ob-vpz-bka
k vázati. Sem p a tří i óbuzek síť k u zav řen í
zvěře v léči.
obyčej, -ný. slc. obyčaj fem. (zřídka m ask.),
stsl. Psl. obyčajb, pol. obyczaj a td . — Z ob-vyk-, od -vyknouti, p říp o n a -éjo- (jako
v r. slúčaj). Zde v zaniklo po b, byloť to slovo
způsobem tv o řen í tém ěř isolované, takže
povědom í o souvislosti s ob-vykly apod. se
oslabilo.
obza: část kůže u ocasu, po stehnech; za
J g n ář. u T urn o v a, n y n í term ín koželužský.
— S nad z *ob-hza < ob-g-bza ke g tz - (stpol.
giezek kyčel), guža (v. hýždí), te d y kůže n a
zadku.
ocas, již s tč .; o d tu d ocasné zpropitné pro
čeled za prodané hovězí dobytče (jinde ro
hové). — P d . ocas i oczas, v strarší češtině též
očas, sch. ocas. — Slovo nejasné. V ykládáno
různě (Jg od ocásati -ováti se, že zvíře jím
cásá okolo sebe, obcásá se p ro ti hm yzu,
srov. ohon od ohnati se, oháňka od oháníti se,
csl. ošib-b od šibati, něm . Schw anz od střh n .
sw anzen (intens. k swingen)·, jin í od česali,
te d y od *ot-čes-b, vzhledem k r. očeš; ještě jiní
z *ot-ja8-b, tj. ja k o b y něco od p asu visícího).
Lze-li v y jiti od ocas t>, b y la b y nasnadě p ř í
buznost s lot. aste (asta) t/v ; u nás přesm yk
8t > ts = c a nové zakončení vlivem slova
po-jas-b, pás. K rom ě toho c m ěněno m ísty
lidovou etym ologií.
ocel: o d tu d ocílka (a ukr. ocilok) 1° na
k řesání, 2° řeznická ocílka n a broušení nožů,
3° slc. ocielka, brousek n a ostření kos. (Po
dobně m á všecky tři význam y fr. fusil.) —
H l. wocel m ask., sch. ocal ocelj ocil(j) ocilo
acal acar, sln. ocel(o), r.-csl. 12. stol. ocelb
(ě m ísto e, neboť po c jin ak vždy é!) ocel,
pol. ocel ozub n a podkově. — Asi z některého
starého nářečí sev. Itá lie (B enátská?), srov.
nynější rétorom . atšél ocel, dále ben. asal
(staroit. acciale, rom án. *aciále vedle běžněj
šího aciárium od acia ostří).
ocet, slc. ocot, stsl. ocbt-b, pol. sln. ocet,
r. ocet z csl., u k r. ocet z pol., sch. ocat, b.
océt -éd. — Z pravidla se pokládá za výpůjčku
z gót. akeit, akét, ale to m u b rán í hlavně b
(čekáme č\), ale i c. Spíše uznám e přejetí
z nějakého la t. *acitum, což b y bylo vzniklo
zkřížením s acětum ocet a z n tr. adj. acidum
(od acidus kyselý), n a d ukazuje b. océd.
P řejím áno bylo asi z balkánské latiny. Kiparsky.
ocún: ro stlin a Colchicum. s tč . ocún, jvč.
bacoun. — slc. ocún, sch. očun, sln. očun
očum(ec) močunec, b. kaČun(ka). — Nepo
chybně (K ořínek L F 65.443) z *ot-jun-b, tj.
znovu m ladý; poněvadž k v ete n a podzim,
chápáno to jako om lazení, d ruhá, opětná
m ladost. Ot- m á zde vý zn am ‘znovu, opět’,
k te rý je i v b altsk ém at- a k te rý se vyvinul
z původního vý zn am u vzájem nostní odvety;
je te d y starší než nynější odlukový. Tedy
zp odstatnělé ad jek tiv u m zvláštního typu.
S tejné východisko je i v coun (viz), kde je
zachován původnější v ý zn am ‘odnož, odm lad ek ’.
od 1°, p ředpona a předložka. Znamenají
v zájem ný p ro ti výk o n stejného dru h u jako
byl vý k o n původní: odepsati = odpověděti
písem ně, odpovčdčti, p. odczestowac = na
vzájem po často v at. N ebo i protivýkon
jin ak ý : odpracovali (dluh). Předložka stávala
p ři k o m p arativ u (duše lepší jest od téla), při
výrazech pro zástupniotví (m luviti od mést =
v zastoupení m ěst, za m ěsta), povčdéti vše
slovo od slova ( = m ísto slova cizího položití
stejn é slovo své), n á h ra d u (platit od práce),
p ro tiak ci (lék od kašle). — Všecky tyto
funkce mělo i ř. αντί. U Slovanů bylo tu
původně ot- (bez jeru , n ap ř. ot-iti = odejiti);
je příbuzno s tím to ř. άντ (ř. -i je nepůvodní),
dále s něm . ani- (v Antwort odpověd) a ent·,
b alt. at(i) (ati-dúoti d áti zpět, v rá tit, at-elti
p ů v . p řijít zpět, p ak obecně ‘p řijití’), stir.
aith-, ad- ‘o p ě t’. — Id e. bylo *ant; místo
čekaného *qt- je ot-, neboť předpony se
snadno oslabují; stejn ý vývoj byl u obz *ambh-i. T oto ot- časem splynulo s odt
(viz od 2°), v češtině p san í s d převládlo
úplně. O to m všem podrobně M chZfS 1.1.3n.,
S bT rávn 173n.
od 2°, stč. též ot, před lo žk a a předpona.
Z nam ená oddálení, o d lu k u (vstal od stolu;
odešel od nás). K ladlo se i před odlukovým
genitivem a u a d jek tiv podobného význam u
(dalek ap.), u sloves znam enajících pocházeti
od čeho, b ráti, k u p o v ati od koho, u m írati
od čeho, u pasivních vazeb (býti zabit od
koho), o původ u (nemoc od nastydnuti), te d y
od/ot znam ená i „původce, příčinu, počátek
něčeho, východisko časové (slepý od n a
rození), prostorové, b a i p a rtitiv n o st (toto
v stsl.); prsten od zlata“. Z vláštní užití je
v odříkali (báseň) ap. — V šeslovanské. Toto
odlukové slovce znělo odedávna odu (s *b!)
a bylo zprvu pouze předložkou. Příbuzno
mu je lit. nuo, nu- t/v , ř. ávev ‘b ez’ (pův.
‘stranou od, daleko o ď ), něm . ohne (sthn.
dnu), gót. in a ‘b ez’, stb re t. ir. an (částice
odlukové). V ývoj v ý zn am u v bsl.: „stran o u
od čeho“ > pouhé „od čeho“ . J e ovšem
třeba uznati u nás zám ěnu zubnic n > d.
Toto od-b po o d p ad n u tí je ru časem splývalo
s *ot ( = od 1°). O to m všem podrobně Mch
ZfS 1.1.3n. a zvláště S bT řávn 180.
oddenek; bylo i (u P resla i dříve) oddenčk;
mor. odenčk: přízem ní, tlu stší, nejspodnější
část kmene (popř. bidla: klad. vodeněk) při
kořání; podzem ní výhon, podzem ní km en
rostlinný (lid. u B rn a); jako b o ta n . term ín
(od Presla): podzem ní osa jistý ch rostlin.
„0. je te d y v lastn ě, co je st ode ‘d n a ’, od
spoda strom u" (Z ubatý 1.1.290); (dno zde =
spodek strom u). Vedle toho bylo i jbz-d-bn-bk-b
v hl. zdonk km en, sch. izdanak p ru t, obušek
(Zubatý: pův. sn ad „v ý h o n od spodu k m e
ne"). Zkřížením tv a rů s ot sujbz vzn ik á hl.
wozdonk tlu stší konec km ene, vč. vozdenek
Kotík 11, chod. přesm ykem a přichýlením
k zemč je vodzemek (vedle voddemek).
oděv, slc. oděv (z češtiny). J e to postverbální ú tv ar od stč. odievati, což je frekventativum od odíti < ob-díti, „ob-činiti k o h o “ =
ob-klásti jistým i koženým i nebo tkan in o v ý m i
výrobky n a ochranu p ro ti chladu. — V slc.
je starší název odedza, což je 1° „ c h ů v k a“
(neširoký pruh lá tk y n a chování d ítěte, K :
chůva jím ovine sebe i dítě), 2° (z a sta r.; K uk)
svrchní oděv, v. M ihál SR 25.138. R us. nář.
odéža oděv, spis. odežda ze stsl. odežda. Vše
toto je z *ob-ded-já, od téhož kořene' co
v odíti, ale zdvojeného: de-d-. .
odkráglovati. Z něm . abkrageln.
odolen: starší jm éno ro stlin y kozlíku (Valeriana). Mor. odolen. — R . n ář. odejan, ukr.
odoljan, sch. odoljen -jan, b. n ář. deljanka
delenka diljanka t/v , r. odolen odalen leknín,
sln. odolin hledík. — Souvisí p a tr n ě s odolati;
je to starý prev en tiv n í pro střed ek p ro ti
moru. „Podle L. C. H ellw iga, A pothekerlex.
1708, se užívalo v alerian y p ro ti bolestem
hlavy; někteří, p rav í H ., nosí kořen n a k rk u
jako amulet pro ti čtv rto d en n í zim nici" (S.).
Kromě toho se uv ád í (Vasmer z M eťnikova),
že r. o. (leknín) v lidové víře zaháněl zlé
duchy. O skutečné účinnosti kozlíkového k o
řene p ři nervových nem ocech sta ří v šak nic
nevěděli.
odpočinout! -činu, -čívati, n ář. i -čnout
-čnu -6al (podle počnouti u čin iti začátek );
starobylé je jvč. vodpočít si. Odvoz, odpoči
nek, odpočivný. Spočinouti, spočívati, b ez
odvozených jm en. — P ů v . podoba je v stsl,
po-čijg po-čiti odpočinouti, iter. po-čivati;
záp.-sl. přistoupilo ot: slc. odpočinut (si),
odpočívat, odpočinok, hl. wotpočowač, dl.
wótpocywaš, pol. odpoczywac, odpoczqc, odpoczynek; n a jih u je sln. počijem počiti (počitek
odpočinek), sch. počinuti, počivati (a počinak,
počivak), b. počíná. S taré jm éno k po-či-ti je
po-koj- r. — P říb u zn é je lat. quies, requiěs
klid, pokoj. K ořen byl dvojslabičný k ueiě-,
u nás to ukazuje adj. čil-b (ě. čilý, sln. čil, hl.
čily, pů v . odpočatý, svěží, to to dosud mor.)·
svým přízvukem v sch. čío (z k ueid-lo-).
Viz i čila, včil.
odpútiť se v al., znam ená to též co ě. odškloudnouti se: ptáci se odpútili = o p u stili
hnízdo, jsouce znepokojování; ... aby se j í (dívce) m ilý neodpútil B. — slc. je v to m
sm yslu odsm útit sa o p tácích: o p u stit hnízdo
s vejci; přeneseně o dětech, když o p u s tí
dom ov (Mihál E u d 10.11.56). — slc. slo v a
vzešlo zám ěnou retnic p > m; s je z adideace
k sm útit. P ů v o d n í je p; te d y -půlit, p a tř í
asi k poutali.
odr: jč. vodr(h), zě. chod. vodr, msl. Vsl.
odry záhaťa n a ry b y v řece (kolový, p ro u tím
pro p leten ý plot); č. odry b u d k y k la p á n í
p ta c tv a , ty č k y n a upevnění rév y ; stč. odr
caricum (lože) K lár. (toto asi z esl.). J ě .
vodra plur., v hrnčířské dílně ty č e u stro p u,
n a nichž „ tv rd ly " hrnce p ráv ě v y to č e n á
J jč ř 102. — slc. vódor p a tro n a d m latem ,
pol. odra, b r. adzor plošina u p ev n ěn á okolo
km ene stro m u pod b rtí (na o chranu p ro ti
m edvědům ), r. odr postel, m á ry , odrina p o sed
lovecký, b. odr lavice n a spaní, postel, p ř í
střešek aj., sch. odar postel, m á ry , plošinka·
n a sloupkách, sln. odři lešení. Stsl. odr-b
postel. — L it. ařdas žerd, n a k te ré se suší len .
P ů v . sn ad vodr-b (v v ětšin o u odpadlo asi
jako v osa < vosa), plošinka n a 4 sloupkách;,
tak o v é jsou u p a s tý řů pro sušení sý ra,
u ry b á řů pro sušení ry b , u sedláků pro sušení
m asa aj. p o trav in . — Slovo nejasné. Je d n a
dom něnka je u Mch Slavia 18.72, ta m u v ed e
n y i jiné pokusy o výklad.
o dradím e! val.: otužilý chlapec K š; trh á n
B, též odrama tr h á n , neotesanec, surovec B .
— N ejasné.
odvička, též vodbička jč. D uš. 1.27, H r.
vorbička: v záp. Č. „klika d řevěná u ch o d
ských starý ch dveří do sence [ = světnice];
skládala se z ty čin k y , jež zap ad ala za, zu b
skoby ve veřejích. Často se z v e d a l a ru k o u ,
jin d y provázkem d írkou ve dveřích p ro strč e
n ý m ." (H r.) Jso u u starý ch d om ků d o su d
i jinde (vých. Čechy). P říbuzno je r. zadvižka,
t/v , o. Je te d y asi z *od-dvižka, od (z-)dvihati.
ofěra. Stč. psáno offěra. P o stv . ze stč.
offerovati, což je z la t. offerre ob ěto v ati;
ě m ísto e nejspíše ta k , že -era upraveno
podle n ějakých dom ácích slov n a -éra. TL češ
tin y je pol. ofiera, p a k ofiara s ia p rý podle
obiata. slc. (h)ofera.
ofina, ofena, m or. afina. H istorie slova
není znám a; snad je to (nejistá dom něnka!)
zpětný ú tv a r k rom án, affinare (it. ta k ; fr.
affiner zjem niti); vztahovalo b y se to n a
pečlivé ten k é o fin y sčesané n a čelo.
ogar val.: chlapec. Cizí; M atzenauer uv ád í
novořec. άγόριον t/v a s třla t. agarrus p ach o
lek u soum arů, nižší služebník. Celkem m álo
jasné. Snad odněkud z východu, srov. tu r.
ogul syn, kirg. ogul chlapec.
ogrm val.: rozvora u vozu n a svážení dřev
(R usava 19). N ejasně.
ohař stč. nč., d ru h psů. — Pol. sch. ogar,
dl. wogař, sln. oger, sch. zagar honící pes.
Z východu, aniž lze přesně u d a ti pram en
(K orš citoval čerk. hager); je maď. agár,
ujgur. agar a j. Sem snad p a tří i bask. ěakar,
sakař, nř. ζαγάρι (K p) a sard. gaqaru t/v
(cit. z PhilČM F 8.1.16).
ohavný, (z)ohaviti, ohava, ohavec, bez o
je stč. hava zohavení (zranění, k te ré zohyzdí,
v knize rožm berské, viz Čvl 2.30) a klad.
havizno šp atn ě, ošklivo. — s ln . ogaven
i ogaben, (o)gábiti, ogaba, sch. gaviti se
h n u siti si. — Psl. gaviti p a trn ě souvisí
s hovno, havět a dále s hyd.
oheň (e vkladné), ohnivý; ohniště přenes,
i m ísto ‘dom ek’ Jíle k 313, viz i m íst. jm .
O hnišťany (o to m Schier, cit. Šm. ZMK
2.255); ro stlin a ohnice, od palčivé ch uti;
stč. ohnivá{6e)k fénix; ohníval, ohnižil m lok
(podle staré pověry p rý neshoří v ohni) (ale
ohnivál ch ro b ák je z hovnivál). Stč. ohnivo
křesadlo, dosud laš. msl. slc.: článek řetězu
(ty se podobaly křesadlu!); podobně pol. r. b.
ognivo, ukr. ohnývo, sch. ognjilo. Zajím avá
složenina je ohnipara chorobná červenost
kůže (pův. p ři spále, růži, p ak i p ři jistý ch
vyrážkách), ta k stč. h an . msl. laš. slc., ale
i odchylně chod. vohnipal (vlivem politi),
klad. vohnipar(a), m or. hum para, slc. oheňpara hompora hompara hampora humpóra
dzum para (?, spíše dz m ylně čteno m ísto h);
hl. w um pjera: zm ěněno z neporozum ění nebo
pro ta b u , neboť byl to ,,ignis sacer“ ( = sv átý
oheň), slc. živý oheň, m or. pouze oheň; někde
zm ěněno i v opar, něco jiného než obyčejný
opar!; -para souvisí se slc. p rú t sálati. — Psl.
stsl. ogňb, jo-km en; r. ogóň gen. ognjá, ukr.
ohoú, hl. woheň, dl. hogeň, sln. ogenj, sch. oganj,
h.ógan. — Souvisí se sti. agníh, lit. ugnls, lat.
ignie, další rozbor je n ejistý , neníť jed n o ty
o tom , ja k vyložiti rozličné podoby začáteční
sam ohlásky; její n ejed n o tn o st svědčí, zdá se,
o to m , že to je p rv ek nepůvodní, i když
p rad áv n ý . N ázvy pro oheň vyvolaly m noho
úvah. Meillet BSL 21.1920.249η. vyslovil
názor, že ognv, ignis atp . znamenalo oheň
jakožto pojem k u lto v ý , náboženský (oheň
u ctív an ý , obětní, po sv átn ý ), naproti tomu
ř. πνρ atd . (viz pýř) oheň jako prostý přírodní
zjev. B yla p ak rozsáhlá diskuse o tom,
zvláště v Itálii, naposled o tom Mastrelli
A G I 43.1958.ln . D v o jito st názvů byla
později rušena (udržel se zpravidla název
jen jeden) z rozličných důvodů. Slovanština
v šak podržela oba, planoucí oheň zůstal
dlouho „p o sv átn ý m " (např. nový oheň
zjara n a salaši byl zaněcován archaickým
způsobem , třen ím d řev a o dřevo), kdežto
p ýř stlačeno do v ý zn am u ‘zb y tk y po ohni’. —
Viz i výheň.
ohromný, p. ogromny. P a tř í asi k r. grom ádnyj ohrom ný, obrovský, velikánský, ne
sm írný (od gromáda kolos, kupa, hora,
h rom ada, sp o u sta něčeho). U nás připojení
předpony o mělo za následek redukci uvnitř
slova (zaniklo -ad-).
ohřeb: stč. p ráv n í te rm ín vdání v o. zna
m enal a k t, jím ž v la stn ík pozem ku odevzdá
val rušitele (škůdce) ú ředním u orgánu, aby
jej za tre s t obral o vše, co m ěl ze svého jmění
p ráv ě s sebou (o šaty , koně apod.). Vaněček
N Ř 26.139. Souvisí p a trn ě s hřebati hrabati
( = ab y se škůdce bylo vše obráno, shráb
n u to ). Jg . J in é dom něnky jsou uvedeny
u V aněčka.
ochabiti sě čeho, stč.: v zd áti se; msl.
zochabií o p u stiti PS. — Vsl. (z)ochabic nech ati čeho, uk r. ochabytysja, str. ochábitsja,
sln. hobiti se t/v , pd. ochabic u šetřiti čeho,
sch. n ář. habati se ch rán iti se čeho. —
P říbuzné je staroirské imb-gab- t/v (verm eiden): souhlasí nejen kořen, ale i předpony,
což je vzácný p říp ad . U nás je expresivní ch
m ísto g, § 17, a zdloužení sam ohlásky, nor
m ální v iterativ ech ; naše slovo bylo iterativ u m (intensivum ) n a -ati, kdežto keltština
m á p rim árn í sloveso. Irsk é im(b) je z *ambhi,
rovněž ta k naše o < ob (viz). Zde tato
p ředpona n ab y la vý zn am u „stran o u od“ :
te d y p ů vodní sm ysl slovesa byl bráti se
pryč od něčeho {gab- je i v habati).
ochechule, m or. ochachula. S tarší podoba
ochochule vznikla jako přek lad za lat. sirene
v stč. bibli (Iz. 13.22); v středověku se siré
nam i rozum ěli dracones (serpentes) eristati
= draci (hadi) s chocholem (erista = cho
chol), je te d y o. tv o r ,,ochocholený“ . Podoba
s e, též stč., ale m ladší, a m or. o jsou snad
disim ilační. Je ště jin ý p řek lad sirény u Klareta, chochlún, od téhož chochol, se neudržel.
R y b a VČA 51.1.
ochmet: ro stlin a L o ran th u s. Přešlovo pře
je tí ze slovin. ohmetje — jm elí (rostlina pří
buzná ochm etu!). D ále nejasné.
ochota: stč. ochotný úslužný, m ilostný, mi
lostivý, laskavý, veselý, ochotenstvie ochota,
přízeň, vlídnost, ochotěvati koho = lichotiti
komu; nč. ochotník d iletan t, zvl. v herectví
př. dosud v dřevěných stav b ách E sto n ců
a Finů) o v á l n í p rů d u ch y z kom or apod.,
(jejich p řed stav e n í m ívala název divadlo
z o ch o ty " , v. Jirásek 384.119). — R . ochota
z E sto n sk a je doloženo dále, že okno s v ě t
chuť, n álad a; lov (z p ů v . ,,záliba, sp o rt" ),
nice m á v jedné k rajině název „o k o " (silm),
ochotnyj ochotn ý (-nik lovec), ochóčij n á je te d y možno v ěřit, že p rv o tn í okénka u S lo
chylný k čem u; u k r. ochota chuť, veselost,
v an ů byla vysekána na sty k u 2 břeven asi
ochotnyj = č., ochotytysja m íti chuť k něč.;
v podobě elipsy, že v sk u tk u m ěla obrys oka
pol. ochota chuť, veselost, ochota, ochotny — a snadnou m etaforou (že se jim i hledělo ven)
č., ochoczy čilý, veselý, h b itý , ochotný. —
m ohl b ý t jejich název *oko, p ak ok7,no
Nevelmi jasné. S trus. jsou i tv a ry s v: ochvo(z té to podoby p řejato fin. akkuna, est. aken
a jiné ugrofin. názvy). Srov. i stnor. vindta ευφροσύνη, ochvoton-b veselý, vlídný, p ří
větivý, ochvočii; ty nedovolují sp ojovat o.
auga, angl. w indow t/v ; stin d . gavákša-,
s chotěti c h títi, spíše se stč. ochviti se roze v lastně „volské oko“ .
hřát i se, ro zn ítiti se, o d d ati se čem u, vzochvioko 1°, všeslovanské. S tarý duál byl oči,
ti, rozochviti d o d ati ch u ti, ro zn ítiti, rozpáliti
kdežto plur. oka jsou d íry v síti apod.
(doklady P elik án L F 56.233 a R yšánek,
Vůči(hledě) < stč. v oči (m luviti ap.,
Strahovské zlom ky štíten sk é 61). T edy
Sm 53), srov. slc. zoči voČi tv á ří v tv á ř.
ochvota z ochviti (-ota od slovesa jako v žebro
Zhruběle mor. slc. okol, zm. okadlo. Jin é
odvozeniny: obočí, okáč; slc. okáň jak ási
ta), v zaniklo. — Ochočili vyložím e nejsnáze
přitvořením k ochočeti J g = s tá ti se o ch o t obluda, okaňa žena s velkým a očima, č.
ným; stra n v ý zn am u ‘z k ro titi’ srov. pol.
oční, okatý (houba okatice M atVel, podle
oblaskawié t/v od laskaw y. J in a k Jak o b so n
D obrovského = m ořská h o u b a na um ývání);
Word 11.615: r. ochvóta z ochota; ocho > ochvo
val. okatit v y v alo v ati oči; stč. rozoký, nč.
je prý nářeční zm ěna.
jedno-oký, slož. očividný (ale stsl. oči-vist-b);
ochrd jč .: okopiště J g -J jč ř 88. — N ejasné.
spřežky okam žik -mih -mžení. slc. bezočivý
Z okrst (viz okrsek) ?; d m ísto původního st,
(„ je už csl. bezočbstvo: z toho maď. szemteleníí Sm.), bezočatý neočatý nemajočník
§ 11 ?
ochvap, chod. vzít vochvap poleviti v horli
prezočivý drzý, závistivý ( > priezočit závivosti; z toho sloveso ochvápnouti uk lid n iti se
děti), kdo „nem á očí“ (Z áturecký X 100),
PS; vč. oškvábnout (prvé v dobrém stavu byl,
oči si vyočii za „v y k o u k at si“ a pod. V s ta r
vedlo se m u dobře, cíle j i ž oškvábl J g d : „jde
ším č. jazyce bylo vokotrč naopak, p ro ti =
na m izinu" ). P ů v . asi: ztrá ceti dech, p ak
v oko trč, od trkati. R ozšířena je v íra v u h ra n
horlivost, sílu. P ů v . asi m ask. *ot-kvap: otčivou moc zlého oka; slc. príde z očí — z c i
znamená zde chybění, n ed o statek , kvap- sp o
zích očí nem oc n a člověka, o d tu d zoČina
jujeme s lit. kvépti dý ch ati. K ořen kvep- byl
asi = u h ran u tí. Sem snad p a tří slc. očisi jinde, viz kysali 1° 2° a chvestat se.
tom(ok), očistovok = n a oko, pouze pro zdání,
oj,
voj fem., stč. oje n tr., v n ář. dosud m or. je-li z (řekl to) o čistom oku = s čistým okem
oje gen. oja, loje, chod. vůje; jvč. vúje, vúj,
(ale s klam nou myslí), Mch SMS 15.140.
podrobnosti U těšen ý 69; han. na B oskovsku
Oko (myslí se n a jeho příslušnou velikost)
vuj gen. voja m ask. — Stpol. a n ář. oje
m ají ve jm éně některé ro stlin y : rybí oko
(spis. dyszel z něm . Deichsel), hl. wojo,
pom něnka (odtud p řiro v n án í nebe bylo
dl. icójo, ukr. voje, b. ojište, sch. oje, sln. oje
ja k r. o. = m odré; m ylně měsíc svítil ja k
gen. ojesa. K žen. ro d u přešlo asi vlivem
r. o.), volské oko b lato u ch (změněno až v boleslova osb. — Psl. sklonění bylo zajisté oje
očko, k čem už p řid ělán a víra, že hojí bolavé
gen. oj-es-e n tr., jako u jm én a jiné části
oči!). K u ř í oko o tlak n a noze, je „kalk z něm .
vozu kolo kolese; příbuzné je ř. οίηϊον
Huhnerauge (toto doloženo od 1591), srov.
kormidlo (z ois-, redukovaného z oies-, pod.
střla t. (od 7. stol.) oculus p u llin u s“ . Sm. -jako je lat. aes kov p ro ti sti. ayas-), sti. išá
S taré sklonění (stsl.) bylo oko očeše (jako
oj (jiná redukce p řed „ těžk o u " příponou -á),
bylo tělo -ese); s příponou -es- souvisí s ve
lit. íena, iené (málo průhledné) a h eth .
véd. ák-š-i gen. akšnáh, av . aši, jsou to v šak
hissa- t/v.
p říd av k y nepůvodní. V lastní jed noduchá p o
ojnice, stč. -č (K laret); nyní: táhlo p ře v á doba jm éna i kořene slovesného (,,v id ěti“ )
dějící točivý pohyb n a přím očarý SSJČ. —
b y la ide. *oku-, o d tu d ř. fut. οχρομαι uvidím ,
sln. ojnica vidlicovitá dvojice ojí. — O dvo sti. desiderativum íksatě hledí, ř. ποόσ-ωπ-ον
zeno od oj. N ěm .-rak. A nze Anetze A m pse
obličej. D uál je staro b y lý : oči, lit. akt,
Anse je ze slovanštiny (Stoinhauser SIWien
v. όσσε. L at. oculus a ř. οφθαλμός sem
91).
náleží tak é, jsou to v šak ú tv a ry m álo p r ů
okarina, slovo záp.-evrop. (něm. fr.), z it.
hledné, zm ěny v nich m ěly p a trn ě d ů v o d y
ocarina. N avrhováno za ně ěveholina, ale
tab u o v é, souvisící s uvedenou vírou v moc
neujalo se.
zlého oka. Gót. augo (něm. Auge) m á auokno, ta k i jinde (r. okno a td ., hl. wo-);
podle *aus- ucho (Meillet Sl. c. rus. p řek lad ).
okenní, okenice (stč. okennicě). — Psl. ok-bno
oko 2°. slc. mořské oko (odtud č. m ořské
je nepochybně od oko; sem ta m se najd o u (na
oko) znam ená zpravidla horské jezero v T a t-
rách , ale jsou svědectví, že ten název
označoval jistá jezírka i jinde n a Slovensku,
např. u Tisovce ,,...kde je [na hřeb en u
T rstia] rozsiahla ro v in a s tak zv an ý m m o ř
ským okom , kto ré je dnes už len váčšia
b a rin a “ (V ansová 73. 16). V lastně to zn am e
nalo čisté nezarostlé m ísto s hlubší vodou
uprostřed m ěkkého m očálu, jin ak zarostlého
rákosím nebo podobným i rostlinam i, te d y
skutečné jezírko u p ro střed bahenního p o
rostu. M ore tu je ještě nikoli m oře v našem
sm yslu, ale m á původní, s ta rý vý zn am
(jako příbuzné něm . M oor) m očál. Isačenko
SbM lad.313. — T oto oko (je též sch. oko
hluboké m ísto ve vodě, kde n a dně je
,,ro d n ik “ ; dále odvozenina sch. okno m ísto
v bažině, nezarůstající nebo nezam rzající,
r. okno a u k r. vikno s podobným i význam y)
a příbuzné lit. akis, akatl ‘jezero, díra,
p ro sek an á v ledu’ pokládám e, n a rozdíl od
Isačen k a, za příbuzné s la t. aqua ‘v o d a’;
lid arci provedl adideaci k oko (část těla)
nebo k okno.
okopiště: seno proschlé již do té m íry, že
se d á n a noc do velikých kop, dosouší se
p o to m ta k , že se znova rozloží těsně okolo
m ísta, n a něm ž stá la ko p a; ta k o v á — z p ra
vidla okrouhlá a neveliká plocha tlu stě ro
zestřeného sena je o. P řenes.: n a jít velké o.
jah o d , babička m á okolo sebe o. dětí. Vč.,
u J g též od P laň an . Z ob-kop-iště = co je
okolo kopy. N eporozum ěním se o- ztrácí:
jč. kopisté, ještěd . klopišté (K. Světlá), mor.
kopisko kopišče kopnisko. P d . okopisko. Jin é
názvy: m or. okřšle okřzle okrsek vokršel vokolisko okolica kolco ( = kolečko) kotúč chobot
posád ohnisko B 376, laš. odsluň, slc. šajba,
jč. červišté, chod. stelišté stýlka.
okorovati stč.: okolkovati; dosud laš.,
k to m u jm éno s la t. příponou laš. okoracia -ie,
h an . zákorace (zá- ze zákolet okolkovati),
jin d e v č. zkrácené v orace (han. horáci). —
V zniklo oslabením l > r z okolovati J g bez
dokladů, okolování z K om enského. N yní je
okolkovati.
okoun, stč. okún. — slc. okúň, pol. okuti,
r. u k r. okun' gen. okunja, b. sln. okun,
sch. okun i okunj a další (slangové) obm ěny
okunac okan okon okonja okak. ■
— Od oko.
D ůvodem n ázv u je te n to zjev: ,,V ytáhnem e-li
okounovité ry b y n áh le z větší h loubky,
objevuje se u nich vyboulení očí a břich a
n áh lý m roztažením p ly n ů v plynovém m ě
chýři, k te rý nebyl schopen přizpůsobiti se
rychlé zm ěně zevního tla k u " (cit.z D ý k a 101);
s vyboulením očí souvisí i sch. slangový
název bulješ. — Zřejm é odvození od oko
v y k lá d á si lid i jinak: p rý u okouna „oči
jso u velikó“ (D yk 102), ale ve skutečnosti
n ijak zvlášť. N ebo: v tůňce se svítí oči okouna
A. Mazel, N a p ra h u ždárských h or, P . 1947,
314; krajánci a sekerníci, ti m a jí bystřejší
oči než tamhle ten okounek ib. T ak o v áto
p o jetí jsou sek u n d árn í a nepostihují^ tedy
p rav ý důvod jm éna. Mylně soudil i Čurčic
(v. H irtz, R ibe), že to jm éno je od toho,
že ona ry b a p rý „m á dvě veliké skvrny"
(ale je jen jedna!) n a přední h řb etn í ploutvi.
— Ú tv a r jako hlavoun, pyskoun. — Podobně
jsou vedle stn o rd . ogr, okoun, též formy
s au- (od stnor. auga, něm . A uge atd. oko)
augr, augurr, nor. auger, (u)ver; ostatně
i v og- m ůže vězet n ějak á zkrácenina původní
podoby toho jm éna, u tv o řen é od ještě
nezm ěněného germ . *ag-, příbuzného s na
ším ok-o, la t. oc-ulus.
okouněti se: o stý ch ati se, zdráhat i se
(odtud žertovně: okouny loviti t/v Čel.);
m or. n ář. a slc. okúňat ochúňat ogúřiat ogýňat
okýňat ogryňat (o)grňať ohm at, vždy se se (sa),
dokonce i laš. okocuhat se, jinde okocíňat se.
H an . vochoňuvat se je přesm ykem z *okuňovat se. Sem zařadím e i msl. zgúňat, zgáňat
(odkud je o?) bezúčelně chodit, jako by něco
hledal Mal. N ěm cová psala chybně okoumati
(se) asi zm ětením s koum ali. Ř ídce doloženo
i kunat o táleti s prací. Sem i vč. kuďbati
kutbati (a kudbal, ku(n)dibdl kudrbal louda
Jgd). — Stpol. okunič si$ jak o v č.; ukr.
kunjaty b ý ti ospalý, o táleti, dřepěti, r. nář.
kunjáť k lím ati, sch. ku n ja ti t/v . J e též
u kr. kujáty o táleti, v á h a ti, sln. kujati se
z d ráh a ti se. N ašem u okouněti se předponou
odpovídá lot. apkauneties t/v , te d y *ob-. —
P říbuzno je s la t. cunctor a ř. όκνέω t/v
(o zde prothetické).
okr, dříve ochr. R . pol. ochra. Z ř.-lat.
ochra < ώχρα, fem. od ωχρός bledý, žlu
ta v ý .
okrsek; stč. okrslek gen. okr siku (l neslabičné) > okrsku, z toho 1. p á d okrsek a nově
i (od obrozenské doby) přibylo z polštiny
okres. s tč . bylo i okršl (psáno okrišl i okiršl),
dosud m or. vokršel, okřšle a m ylně i okřžle
okopiště, slc. okržál h ro m ád k a trá v y , sl > šl.
Stč. slovo je te d y z *okrstlelc. — Příbuzné je
stsl. o kn stb , -,b kolem (r. předložka ókrest
okolo, okréstnyj okolní z csl.; b. okrást
okolo): krbst- souvisí s lit. skřit- v ap-skritýs
okres a td ., o- < ob- ~ lit. ap-.
okruží 1°: okruh, okolek, límec. Z něm.
krause t/v .
okruží 2°: osrdí; m ázd ra upevňující střeva
k zad n í stěně břišní. — H l. krjósk, krósk,
dl. křuza, kryza, pol, krezka, kryzy, kruzki,
sln. krezelj. — Ze staršího něm . krós t/v
(nyní je Gekrose), o- podle okruží 1°. —
O kruží 3° viz pod kruh.
okrýž m or. (stalo se i term ínem , PS):
o d rů d a pšenice. Pol. orkisz, u k r. orkys,
r. orkíš. — Z ta ta r . urkuš.
okřáti, stč. okřieti, han . vokřit, slc. okriat,
m sl. vy-křít. S neorganickým h okřehnout
(-Í-) Jg d , chod. vokřáhnout, m or. okřehnút si,
obé z okřanúti. — P sl. (o)krějo (o)knjati
(ukr. krijáty s tá ti se zd rav ý m a silným,
o- sja u zdraviti se, sln. okrevati osvěžiti se,
okřáti, hl. (wo)křewič osvěžiti) je denominativum od ο-krbj-, jež se zcela rovná
védskému abhi-šriy- d obrý vzhled tělesný,
to pak je postverb ale k šrináti posilovati;
srov. šriy-, nom . éri-h d o b rý vzhled, krása.
Stran tvoření srov. prbjati p řá ti a sti. priyámilý. Mch I F 53.94. Okřáti te d y pův. = zesíliti po nem oci, n ab ý ti znovu dobrého
vzhledu, síly, krásy.
okřehek, již s tč .: ro stlin a Lem na, dříve
zvaná i křiž. Sch. okrik t/v , okrijeh = řasy.
Mor. nář. okřaky je „h ro m ad n ý název pro
vodní ro s tlin y ... b u d plovoucí, nebo p ř i
rostlé" . Vše snad pův. znam enalo nějakou
usedlinu povrchovou; te d y *krěk'b‘i J in a k
málo jasné. Je d n a dom něnka je v J R .
okřín již stč ., dosud v nářečích zvl. o k ra
jových, jvč. též vokřím , laš. okřin i ogřin
(zde: dřez): dřevěná m ísa n a k y n u tí těsta,
vysekaná, v y d la b an á (ne vysoustruhovaná!)
z jednoho kusu (H r.). — Pol. krzynów
mísa, ukr. krýnovka pánev, hl. křina koryto,
dl. hokšin ko ry to , sln. krinja n ád o b a na
mouku, krnica n a těsto , sch. krina m íra na
obilí, krinica m ísa, b. krin(ic)a n a obilí, stsl.
okrim , krinica, slc. okrín. — Psl. krin-b
je patrně od ker- k ráje ti, řezati, ú tv a r jako
klím , je-li od kolu, klátí. Či p a tří spíše k ř.
κέρνος obětní m ísa ?
oktáv, stč. a n ář. ochtáb: osm dní po sv átk u
aj. Z lat. octáva, se zm ěnou rodu.
okulár: očko dalekohledu; lidově plur. -y
brejle. N ovodobý ú tv a r od lat. oculus oko.
okurka, lid. i okurek, (laš. ogurek, han . msl.
oharek), slc. uhorka. Z ř. (b y zan t.) βγγονρον.
Původ málo jasn ý (Šm ilauer N Ř 23.78).
Znalost okurek přišla k Slovanům z Byzance
(k nám asi z P olska); v Čechách pěstovány
asi od 16. stol. G erm ánská slova (něm. Gurk^
atd.) jsou ze slovanštiny.
olách slc.: 1° R u m u n , 2° ničem a K .
Odtud horň. olách ničem a B. — Z maď. oláh
‘Rumun’, což je tv a r, kteréh o nabylo
v m adarštině jihosl. vlach (> *valach >
valah, v odpadlo, neboť bylo p rý pokládáno
za hlásku hiátovou). S ulán StSl 3.292. Viz
i valach.
oldomáš slc. m sl.: litk u p ; též hol- (h)al-,
dále odomáš B (v písni), laš. hajdamaš Z,
sev.-mor. hajdamáš R zr. — Spolu se sln.
sch. aldomaš je z maď. áldomás t/v . „T v ary
s o- mohly b ý t p ře ja ty z m aď arských nářečí,
zejména poloveckých." (H pt.)
olej, spolu se stsl. olejb, slc. pol. olej, u kr.
olij, r. nář. oleja, hl. wolij, dl. wolej ze sth n .
olei, to pak z la t. oleum. N ap ro ti to m u
r. eléj, str. a s.-csl. jelej z ř. ελαιον. „Lněné
semeno kupoval volejnik, k te rý b ý v al [na
Vysočině] v každé větší obci, te n ze semene
tlačil olej“ (K ruš. 152). — Lidové olium
o nechutných te k u tin á c h b u d e přím o z lat.
oleum, což lid poznal z lékáren a drogerií.
olešník: ro stlin a P eucedanum , n á h ra d a
za M eum ath am an ticu m ; v stč. značil jiné
okoličnaté. — Dl. wólšš(e)nik sm ldník. B ylo
i pol. olesznik. V y p ad á jako odvozeno od
olše, ale důvod n ázv u n en í zřetelný. ,,Je
zajím avé, že je to už v staro n ěm eck ý ch
glosách (olsnic), ještě u P resla je olsenick
něm eckým názvem pro ja rv u T hysselinum
p alu stre, tj. P eucedanum silv estre" (Šm.).
oliban stč.: kadidlo. Ze s třla t. olibanum,
to p ak z ř. λίβανος kadidlový strom , kadidlo,
slova p ů v o d u sem itského.
olifant: středověký lovecký roh ze slono
viny. Ze stfr. olifant slonovina < ro m án .
elephants slon.
oliva 1° jě. m or.: stříb rn ý (bílý) to p o l.
Z něm . Ábele t/v (srov. i něm . Alber čern ý
topol, dolož, v stč. L ucianu 305), ale p řik lo
něno k oliva 2°.
oliva 2°: jižní stro m Olea (ale česká
oliva = hlošina) nebo jen plod, přenes,
eliptický knoflík (u čam ary, čepice ap o d .).
Z la t. oliva, to p ak z ř. ελαία..
olovo: kov plum bum . Olůvko b y la kdysi
ty čin k a olověná, jíž se rýsovaly h ru b é čáry
n a dřevě apod., p a k přeneseno n a tu ž k u . —
Stsl. sln. sch. b. olovo t/v , ale r. olovo je cín;
pol. m ask. olów olovo, z to h o p ře ja to lit.
álvas, lot. alvs a stp r. alvis, m ask. je i luž.
wóloj. — Psl. olovo je p a trn ě příbuzno s něm .
B lei atd . (germ. *bliva- n tr.) a dále s la t.
plum bum (pl-b-l) a ř. μόλυβδος (m-l-b\);
cikánsky je moleva; souhlasí sice jen -l-v-,
v ý zn am a rod, ale rozdílný začátek, sam o
h lásk y a vůbec celý vzhled (o-o!) u k azu jí,
že to bude slovo „p raev ro p sk é" . maď. ólom
„je ugrofinské (m á příbuzenstvo ve vogulštin ě)“ Šm.
olše, chod. vulše, msl. jelša > lejša, vč. též
volšina. M íst. jm . Olšany, Olešnice, Olešná. —
Psl. olbcha, popř. zm ěkčeno v olbša: r. ólchá,
pol. ólcha, olsza, hl. wólša, dl. wólša, sln.
n ář. olša. Vedle něho se objevilo jelbcha
jelbša v stu p em do skup.iny p říp ad ů jako
ožero — jezero·, stsl·. jelbcha, v. nář. jelcha,
b. elchá, sch. joha n ář. jelša, sln. jelša, slc.
jelcha jelša jalcha jalša. P říb u zn á slova se
d ají odvoditi z *alis(á): lat. alnus z *alis-nos,
sth n . elira > erila, něm . Eller Erle z *alisdn-,
lit. alksnis ž *alis-nis (lit. elksnis je podle
Búgy d ru h o tn é; slov. je- m ůže b ý t stejn éh o
rázu, nicm éně germ. e- vybízí k o p atrn o sti).
Z áklad alis- je asi „p raev ro p sk ý " .
olšovka: jč. volšovka (LF 27.364 m ylně:
m řínka), slc.jelšovka, pol. olszowka, olszanka,
sch. jošavka a uk r. vilchivka je jm éno —
p a trn ě původní! — ry b k y střevle (Phoxinus),
žijící v horských potocích, vyznačených vždy
olšemi n a březích, kdežto rovinné řek y
a p o to k y jsou provázeny spíše v rb am i);
nem ůže jít o ho řav k u , neboť ta v lastn ě se
nazývala střevle, ta k é ne o slunku nebo
o m řenku, neboť ty m ají v lastn í Psl. názvy. —
Od olše, podobně něm . Elritze t/v od Erle
olše. Mch ZfslPh 19.63.
oltář, již stč. Stsl. olutarb, r. altář, ukr.
vivtař, pol. oltarz, hl. woltař, sln. sch. oltar,
b. altar oltar. Vše asi ze sth n . altclri, to p ak
z la t. altáre, což je církevní form a za klas.
plur. altária.
om achel, vo- m ask., ve stř. a vých. C.:
h u stá om áčka, zp rav id la bílá, k řen o v á; na
Jičín sk u „m léko svařené s m ákem a houskou
d robené", přenes, vomachejl o nepořádném
a pod. člověku. — Asi d ru h o tv ar hanlivého
rázu m ísto omáčka; nové zakončení -chci
upom íná n a slovesné -chlati. Mch N Ř 29.157.
om an: rostlin a ln u la . P a trn ě postv. od
o-m aniti om ám iti, te d y = to co om am uje
(R ostafinski 1.322, Doroszewski). K ořínek
L F 64.444. O m an p ra v ý byl v ú ctě nejen
jako bylina léčivá, ale i jako droga požitková.
om ěj: ro stlin a A conitum . Stč. vomčj, slc.
omich, omega, omeda. Stpol. omiqg t/v ,
r. omeg bolehlav, sln. omeg rozpuk, te d y
rostliny jed o v até. — P o stverbale od slovesa,
k teré je v stč. omiežditi o trá v iti (viz míza),
naše od hláskově usnadněného *omějditi.
P o lští horalé v T atrách p rav í o ovcích,
o trávených om ějem , že se om iaždžyly.
om eleta, lid. amoleta. Z fr. omelettc, amelette.
om nibus, z fr. omnibus. ,,R . 1825 byla.
zavedena dostav n ík o v á do p rav a n a tr a ti
N antes-R ichebourg. V N antes b y la výchozí
stanice u obchodu pan a Omněsa, k te rý měl
n a k rám u nápis Omneš — om nibus (tj. všem,
lat. d a tiv plur. od om nis všechen)." Storfer.
om rleti se krk .: zdržeti se, om eškati se Jg ,
0. o tá le t K otík , lenošiti (K u n štát: vo- B),
bez vomrlení bez m eškání H od 56. — Snad
m á p rav d u K o tík 43, že z omedlet, to tiž
z o-mbdlčti, dokud se slovo dělilo n a slabiky
o-mb-... a dokud znam enalo ochabovati.
slc. zam riei om dlíti ze *zamrliet < zamdlieť.
omšelý: p o k ry tý m echem : o. balvan. Viz
mech.
on, ukazovací zájm eno „3. osoby" ( = u k a
zující n a vzdálenější předm ět). N ahradilo
1. p ád zájm én a j b ja je. V ukazovací p la t
nosti zesíleno v onen (jen v 1. pádě) podle
ten, tu p ak je gen. onoho a td ., a dále v stč.
onen-no; viz i an. P o d o b a ony -á -é je lidová
a rozšířena v zsl.; n ah razu je p rav é slovo, n a
něž si m luvící hned nevzpom íná, jež ale
v záp ětí d o d áv á (bol tam ony — Stejunko)·,
ten ony znam ená eufem isticky čerta. Ono
u strn u je někd y v ad v .: stč. d istrib u tiv n í
ono — ono = jednou — jednou; lidově en-ono, en-óno je, jako pol. ono, eufem . = lejno.
O dvozená adverbia: on-dy onehdy (starší
onehda je je ště Sm 246; dosud vč. vonedá)
onam onudy (srov. k-dy te-hdy kam kudy).
Z on zájm enná ad jek tiv a: on-aký (srov. taký
ja k ý ), jehož se užívá i jako zástupného pro
rozličné v ýznam y plné, zvl. pro ‘dobrý,
lepší’ (já jsem holka onačejší), n ap ř. klad.
vonakej i volakej, chod. vonatyj, laš. onaký
(‘dosti d o b rý ’), slc. onakvý (z *onakový, srov.
stsl. onakovb a č. takový vedle taký)·, nejasné
je slc. onáci onéci onoci = tenhle tahle
tohle; staré spojení dvou zájm en onu + Sb
(r.-csl. o n - b S b onusi onsii gen. onsego, b. onáz
onázi onzi onzika ten to ) doloženo v stč. jen
ve význam u ‘ten a ten , X . Y .’: gen. od onseha
Jindřicha, k to m u p řitv o řen vok. onseze
a dokonce onsahu. — Od on a onaký jsou
odvozena slovesa: jvč. klad. vonět = mluviti
jeden k druhém u s pom ocí on (on ví = ty víš),
m ísty oňovat; oni-kat = s pom ocí oni (oni
vědí, napodobení něm. Sie wissen — vy víte).
Onačiti m ůže zasto u p iti velm i m nohé sloveso
jiné: spis. za- = zaříditi, klad. za- se = za
vděčit! se, za- zah n ati aj., slc. vyonačií koho
= n ab iti kom u; sem snad slc. značit ( < zonačiťl) u trá p iti, značený u p ach těn ý , zkoprnělý,
vynáčit vyplašiti, p o tráp iti, vytláčený vzru
šený (Zván R . 21.204), val. značený uřknutý
SvK , vč. jvč. unáčiti (unáčeti) se podnapiti se
PS. — Z ono + dieti ( — d íti, dělati) vzešlo
v stu p em do 4. nebo 5. tříd y universální
zástupné sloveso jednak msl. slc. ondit
ondzit ondiat, jed n ak č. ondali: z případů asi
jako chlap j í ono děl — dělal jí „ten to čk y " =
obtěžoval ji, ted y opět z p říp ad ů , kdy m luví
cím u nenapadlo náležité sloveso plné. Slože
niny jsou p ak pohodlnou výpom ocí v myšlen
kové lenosti (pěkná som sifia len ku v zahrádce,
zaondil = zasadil, kdosi m i j u vyondil =-- vy
trh l, dybych věděl, kdo to byl, tomu bych
naondil B arto š Sl.), n ap ř. u-ondati unaviti,
jč. zvondat se u n av iti se; undávati u b íratiP S ;
pronikavě se m ění a red u k u jí: chod. prondat
z *pro-ondat, popondat poodložiti, vondcit od
klidit! asi z u-(v)-, ale vorundat t/v z od(d > r), jč. poporundat po p o strčiti, odrundat.
J in a k v složeninách pouhé -n d a ti: *za-ondati
> zandati, ta k i vyndat přendat nandat, jo
však sundat, rozundat, v T áb vundat; další
hojné doklady Sm 258, odvundá je u Bedřicha
z D onína (H ujer 1.272); m or. vydundat s <1,
ab strah o v an ý m z *od-. Z u b atý , N Ř 4.168.
K . Poláček m á č. zadundat PS. Mylně
o těch to slovesech soudí W esth-N euhardová
ScSl 4.202. — U jiných Slovanů je rovněž
h o jn o st odvozenin, n ap ř. pol. onaczyč, ukr.
onačyty, hl. vonodzié wonjedžič, dl. wóhozcé,
bulh. onodja (z toho ab strah o v án o domněle
základní nodja), onoždam G eorgiev VaprosilO
(s m ylným výkladem ); sch. nář. (v Dalmácii)
onidit, onedjat ZfslPh 26.197. S onu se shoduje
hláskově i jin ak lit. anás aňs onen, nář. ánas
on (anúoti ondati, anóks onaký), het. anrionen, annija a luvij. anni- dělati; dále
ř. άνύω vyk o n áv ám Mch Spr. 4.77; v jiných
jazycích jsou jen jisté zájm enné nebo příslovkové p rv k y jako sti. ana- (jen v jistých
pádech), ř. ενη pozítří (srov. vč. voněn
tejden předešlý t., stč. ad v . onoléto proti
letos < leto-se), snad i něm . jener. Bsl. vy-
budovala tedy z detektivního zájm enného
prvku celou deklinaci a d ala m u přesný
význam, podobně jako to učinily ony u v e
dené staré jazyky m aloasijské.
ondatra: rod hlodavců; dovezen 1900 ze
severní Am eriky do Cech, o d tu d se rozšířil
po Evropě i sev. Asii. N ázev je z jazy k a
indiánského km ene H u ro n ů ; sta l se světovým
názvem i vědeckým (novolatinským ) jm é
nem.
onuce, stč. -cé -čka, slc. -ca. Stsl. onušta,
r. ukr. onúča, pol. onuca, sln. onuča. — Z on-u-t-ja od kořene *ou- v obouti; pod. tvořeno
stsl. obušta. K u-t- srov. lit. avtas onuce; onodpovídá řeckém u avá n a (čem), jediný
doklad toho způsobu! — slc. onica t/v je
však z *ovijnica.
opačina stč., n ář. (kdysi tu rn o v sk é, L F
50.102) a dosud u v ltav sk ý ch plavců (u nich
je též opačnice), slc.: zadní veslo n a vorech,
říčních lodicích, dlouhé dřevo n a řízení zadní
nápravy u vozu, vezou-li se klády L F 27.364.
— Pol. (o)paczyna, uk r. opačýna veslo na
lodici. — Od opak·, původně m ěla o., jsouc
umístěna n a zádi lodice, zajisté úkol umožniti v přístavu zpětný, opačný pohyb; neboť
tehdy, při zpátečním sm ěru, se sta la veslem
předním a tá h la loď.
opak, opačný, opačitý (laš. o-a strana),
opakovali (laš. = ,,zav raceti“ do b y tek ), opáHti. Viz i páčili 1°. S tč. opak = sm ěrem
dozadu, p o zp átk u (leze opak ja ko rak),
obráceně. R ovněž ta k vspak (slc. spak, zpak),
Hujer 1.152. Složené na-opak se v nář.
stáhlo: nápak, s hláskovou asim ilací *na-opoky > msl. slc. nápoky naschvál, tj. n a
opak, proti p řán í, nápočný; podobně m or.
slc. zápač stin n á s tra n a je zaopač (tak na
Detvě); podle toho i (v)zpak, slc. nazpak n a
zpět. Z takový ch p říp ad ů se vyvinulo zjed
nodušené pak, p ři čemž m ohlo p o m áh ati i to,
že opak(o) kleslo v příslovce a bylo te d y sn a d
no přístupno redukci. — slc. opak opak, ru b ;
*vzpak > zpak z p átk y , zpak ru ky h řb e t
ruky. — Opak(o) je u všech Slovanů (u m no
hých i naopak): je to n tr. a d je k tiv a *opak-b,
souhlasného se sti. ápáka- vzdálený, dozadu
oddálený, s ním ž souvisí dále sti. ap-ůňčap-áč- dozadu obrácený, západní, vše o d v o
zeniny od předložky po 1° (viz), jež původně
znamenala ‘za něčím , n ach , h in te r.’ Jin a k
Zubatý N Íl 14.49.
opál: přes záp.-evr. jazy k y z lat. opalus,
jež samo je z ind. úpalah drahokam .
opánek, asi z vých. nářečí: laš. opánky,
val. opánky krpce. — slc. opánok. — P řejato
přes U hry, viz i topánka — zc sch. opanak,
což je *ob-pbn- --bk·b od p n o u ti; krpcová
kůže v sk u tk u obepíná nohu, jen nahoře je
svázána řem ínky. B ulh. opinak t/v .
opat, slc. opál. Z češtiny pol. opat. — Ze
stbav. appát (nyní Abt), jež p řev zato z lat.
akus. abbdt-em; nom . abbůs přes ř. ι'ίββα; ze
syr. abbá otec, m nich (což je slovo z ,,d ě tsk é '1
řeči, jako ide. atta, papa, maď. apa otec).
opelka: koláč ze zb y tk u tě s ta Jg , jč. vopečivo z v ejšk rab k ů L F 27.364. Z opěkalka B,
to od péci.
opendovat zm .: zaháleti a p řito m sp- plést i
do cizí práce; han. o. o k o lk o v a tr v řeči,
vopendtwat se p o stáv ati, val. opelcovat sa.
vč. (Holicko) voplendovat, u L ibuně vojendovát ČL 1.455, jvč. opr(n)dovat, jč. voprdovat; msl. opelichač obchazeč lenivý. — slc.
oplentať sa plésti se, přecházeli. — N ejasné.
P a tří k rus. (rovněž nejasném u) pendjuch
-tjuch nem otorný, hlu p ák , h u lv á t?
opeňka: dru h houby šupinovky (Pholiota); též (přem ístěním jotace) opénka;
jč. vopinka J fč ř 28. — R . opénok. — Cklvozeno od peň: o b rů stá pně = pařezy; *ob-pwi-bka.
opět, opčti (toto Sm 247) opét(ov)ný,
opětovali. — slc. opat, pol. ορίζύ, r. ukr.
opját, sln. sch. opět. — Psl. op%tb. O bdobný
ú tv a r je h et. appanda vzadu, zpět, potom
(od appan vzadu, pozadu, potom , později).
Z v ě t jako opět se vrátil vzešel význam
‘znova’ (přišel apod.).
opice 1°, stč. -cě, slc. pd. r. sch. sln. opica.
Souvisí s germ. názvem (něm. A ffe, stsas. apo,
stnor. a p i atd .). N ěk teří m ají slov. slovo za
p řeja té z germ ., jiní naopak. P říb u zn o je též
stin d . kápi- m ask., egypt. gephi, ř. κήπος,
κήβος t/v . Vše je půvo d u arci n ezná
mého.
opice 2°: opilost T ham -D -Jg-K t-P S -S S JC .
Podle našeho slova dostalo p ak i něm . A ffe,
Á ffchen ‘opice (zvíře)’ význam opilost, sich
einen A ffe n kaufen (holen), nejdříve v rak.něm . arg o tu kolem 1830, p ak obecně asi
od 1850. — Opice ‘o p ilost’ se cítí obecně
jako dom ácí v ý tv o r od_ opiti se, ale je to jen
lidová etym ologie (J. Černý 21). Ve sk u teč
nosti podnětem m u byl asi něk terý z ú tv arů
rom ánských. J e it. scimiato, monno, cotto
com' una m onna ‘opilý,’ vallon. macaw,
provens. mounard, m ounino, mounzo ‘o pi
lo st’ (původně: opice), špan. tomar fa motta,
ital. pigliar la monna, provens. s'enm ovnina
‘opiti se’, doložené různě v 15.— 17. stol.
S tran původu těch rčení se mělo za to,
že opice p rý m ají jakousi náchylnost k liho
vým nápojům , ale to není potvrzeno. P roto
J . Corom inas pokiádá mona a td . spíše za
zkráceninu z mamona, z a rab . tnaim ňn
‘šťastn ý ’, vulg. ‘opice’ (poněvadž opice
pocházely z Jem en u čili Šťastné A rábie).
0 to m všem podrobně K ip arsk y AnnSl
2, 1959, 29n.: nadhazuje tu to m ožnost:
mělo-li ono arabské slovo v ý zn am y ‘opice’
1 ‘šťastn ý ’, „není ta k téžké n a jiti přechod
k význam u ‘opilý, o p ilo st'1. Viz i m una.
opičné, stč. práv n í term ín , m álo jasný.
Podlo V. V aněčka N Ř 26.136 bylo původně
*opěčnč, od opeka - péče. ochrana, tedy
p la t za ochranu. S tarší dom něnky tam též
a u R ůžičky P hS 3.156.
opich: rostlin a A pium , již stč. T ak i pol.
slc. rus. sln. sch. — Z něm . A ppich. Ja n k o
ČMF 13.221.
oplan slc. m sl.: šp a tn ý člověk, pobuda. —
Asi zpětný ú tv a r od oplanet — zplaněti,
-od planý zlý, šp a tn ý : ,,slc. je též planec“
(Š m .)
oplatek i oplatka, stč. -ek, z toho pol.
oplatek. Stsl. oplat-blku) v K yjevských
listech je původu českého, o d tu d i str. ojedi
nělé oplat-bk-b. P osledním pram enem je lat.
církevní obláta = o b ěto v an á (hostie), ale p
svědčí to m u , že přejím án a přes něm činu.
slc. oblátka je přím o z církevní latin y , kdežto
cesta ruského oblátka není jasná.
oplen, oplín v okrajových nářečích (chod.
jč. klad.) a slc.: o b rtlík n a voze. Sch. opíjen,
sln. oplen, ukr. oplin. — Slovo jistě s ta ro
bylé, ale m álo jasné. S nad je příbuzno
s ř. πλήμνη = p íst v kole, náboj. T akový
píst byl v lastn ě dřevo, jež zároveň zastávalo
funkci kolové špice. Mělo u p ro střed o tv o r
pro esu a točilo se kolem té osy. Oplen je
předm ět zcela podobný, rovněž otáčivý,
jenže kolem h řeb u vertik áln íh o . Psl. oplen-e,
n < mn.
opodeldok: jistá m a st p ro ti reu m atism u
(K t-H ašek-PS ). M ast pochází od P aracelsa,
rovněž název. T en je složen zk ratk o v itě
z n ěk terý ch slabik v y ň a tý c h z n ázv ů te h d e j
ších složek: pů v odně bylo oppodeltoch, a to
z Opopon&x, BdeZium, AristolocZwa (1° O. chironium , m oračina obecná, jihoevropská ro s t
lina, ronící klejopryskyřici; 2°B., k lo v atin a
z balsam ovníku afrického nebo z b. m y rh o
vého; 3° A. serpentina, podražec u žo v n ík
z A m eriky). N y n í m á o. složení jiné. (O p ů
vodu F . Seiler, D eutsche K u ltu r im Spiegel
des d. L ehnw ortes 1905, u nás Jo se f Sajner
v čas. V nitřní lék ařstv í 1958). Pol. kopeldok,
baldach P F 3.445.
oprať, stč. oprat(a), msl. laš. slc. oprala,
u K u k u čin a prata: řem ení nebo provaz, jím ž
vozka říd í p o ta h : chod. jč. voprato p o pruh
u nůše, u koše. Z drobň. oprátka o b ěšen ců .—
J e nepochybně to to žn é s r. óbrot gen. -i
ohlávka, u zd a bez udidel, obrátka, str. obrotb,
ukr. obrói t/v . Csl. o b rttiti o p a třiti uzdou,
te d y *ob-rit-b (k rtt-b h u b a, viz ret). Ces.
slovo b y p a k bylo p řejato z ru štin y v době
sta ré ; hláskové (zde p, a) i význam ové o d
chylky u p ře ja tý c h slov nejsou nic divného;
jisté sty k y byly, jezdecké apod. te rm in y se
přenášejí snadno. — Jin é je m or. slc. oprátka·.
kus lesa; nejasné.
oprávat, odprávat val.: tá ti (o sněhu).
N epochybně z *od-krávat, totožného s r. ot-korovit a sch. ot-kraviti tá ti, rozpouštěti se.—
P sl. ot-korviti je málo jasné. Je d n a dom něnka
je u Mch ZfsÍPh 18.23. „
opuka, stč. sln. p. uk r. r. opoka (přízvuk r.
n a po), o d tu d Opočno, Opočen a obdobná
rus. pol. m ístn í jm éna. — P ůvodní tv ar je
opuka, i když je zachován jen v češtině
a slovenštině. Souvisí s p u k a ti: opuka snadno
z v ě trá vá, p u k á , drobí se n a menší ploché
k am eny; o- je z ob- a vy jad řu je, že pukání
se děje všude n a povrchu. — T var opoka
vznikl tep rv e z opuka asim ilací samohlásky,
ovšem již v době velm i staré. Toto pojetí
lze h á jit tím , že čeština se odloučila velmi
záhy od praslovanského celku; zachovala
te d y p ů vodní podobu; o statn í slovanština
p ak provedla zm ěnu. J in í odvozují to slovo
od péci (to b y se hodilo hláskově k opoka),
ale význam ové p o jítko („kam enné ohniště" ,
ta k B e rn e k e rlF 9.364) je nepravděpodobná.
oputavěti stč.: zpitom ěti. Asi od maď. buta
hloupý.
orangutan n. jen orang. J e to název
fikční, čistě evropský, i když z prvků m alaj
ských, orang ‘člověk’ + hután ‘les, poušť,
lesní, d iv o k ý ’. M alaj. orang hután označuje
jisté km eny lidské n a S um atře, Padangu
a A ru. N ázev byl te d y přenesen na opici bud
žertem nebo nedorozum ěním . Stiller RO
22 . 120 .
oranž, -ový: jako pol. oranžowy a r. oránževýj p řejato z fr. orange (a oranžáda z orángeade, oranžérie z orangerie), jež je z východu;
pram en je pers. náranj, p rý z ind. náraňgah,
oranžovník. Sch. naranča z benát. it.
narantsa. — Synonym pomoranó (spis. a lid.)
je ze s třla t. pom orancium , to z la t. pómum
jablko a it. arancia oranž; bylo i n tr. pornoranči a fem. -nče. T v a r pomeranč je z vídeň
ského Pomerantsche (spis. je Pomeranze!, na
severu Apfelsine).
orati, oráč, orba, oračka, orný, ornice;
jč. odůrka pole p odruhé zorané; od toho je
jč. odůrovat p odruhé o ra t J jč ř 82; (v)obor
(v)obůr trať pole (klad. a u Ž ábřeha), co se
oboře jako jeden celek; *roz-or v chod.
jč. rozhor, slc. rózor v y o ran á h luboká a při
m ěřeně široká rý h a mezi záhony, rozvor
rý h a v zemi R ohn, zm. m ylným spojením
s h n á ti je rozhon; *vz-or v m or. zor, č. z(v)ůr,
pol. wzor, kus pole zoraný jako celek a osetý
jedním d ruhem obilí („Velké k u sy pole
[u p anských dvorů] byly rozděleny na zvůry.
Jed en byl úhorem — ta m bylo hn ů j navozit,
d v a k rá t zv o rat a po tř e tí orbě zasít ozimem
— d ru h ý zvůr b y ly ozim y; po nich se
strnišťaťa zaorala. P o to m se sily jařin y —
tř e tí zv ů r“ . F r. D ědina, z B oleslavská). Ne
jasné je klad. ouvor = „k d e nelze o ra ti“ .
Viz i rádlo, rataj, role. — Orati je všeslov., =
lit. a riu drti, lot. aru ařt, dále je příbuzno
gót. arjan, la t. arč, stir. airim , ř. άρόω t/v.
J a k svědčí litev sk ý p řízv u k a intonace
v sch. rálo rádlo, b y l kořen dvojslabičný:
aro-. P résens, původně asi athem atický
*aro-mi, v bsl. m á -jo-; in fin itiv n í kmen
ora- m á p ro tějšek v lat. ará-re: J e možné, že
toto orati je odvozeno od staršího slovesa,
které vězí v -oriti přev raceti, rozrušovati
(viz bořili), orání je rozvracení, rozrušování
půdy. — Totéž co zůr je obor. „K ažd ý hospo
dář [na Vysočině] měl pole rozděleno n a čty ři
stejné díly, k te rý m se říkalo obory. Jed en
obor byl zaset ozim em , d ru h ý up rav en na
jarní setbu, n a třetím , neobdělaném dílu,
který byl úhorem , pásl se dobytek. V k a
menných p ů d ách b ý v al č tv rtý obor úlehlí,
pastviskem '1 (K ruš. 151). N yní přeneseně
obor = dru h činnosti.
ordoš horň.: jistý d ru h volů B (prý „m á
rohy k sobě“ . Z maď. ordos vůl popelavé
barvy. Sulán StSl 3.292, P ID e b r 39.16.
3.292. Sulán m á za to , že v ýznam uvedený
Bartošem spočívá n a om ylu,
orel. Odvoz, orlík, orlice. — Psl. stsl. orbl-b
(r. orel, sln. b. u kr. orel, pol. orzel, slc. orol,
hl. icorjol, dl. jerel herel, sch. orao) souvisí
s lit. erělis arělis (ěras áras), lot. érglis, gót.
ara (něm. Aar; též Adler z Adel-ar), kym r.
eryr, het. haraš t/v , dále asi s ř. ορνϊς p tá k
a arm. cror luňák. H et. sklonění har-as gen.
har-an-as je starobylého ty p u (n-km en v n e
přímých pádech), te d y η v ορνϊς a v gót. gen.
*ar-in-s jsou zb y tk y oné přípony, kym r. r
a bsl. I lze m íti za sto p u nebo za náběh
k úpravě celého slova v podobném způsobu,
jak vznikly střed n í r/n-km eny (l je pouze
variantou při r). V slovanštině se však pro ti
lit. el jeví pouhé bl, odpovídající gótském u
in. Další spojení pro or- s n ějakým kořenem
slovesným je sice m ožno h led ati (a činí se
tak), ale nem á to p růkaznosti. — „R o stlin a
orlíček m ylnou etym ologií z aquilegia.“ Šm.
— 0. orlíček, slc. orlík·, jistá h azardní h ra,
provozovaná kdysi n a trzích a poutích.
Kt 7.122, popis u Z echentera Liet. 33. N a
desce bylo 6 políček, n a k terý ch byly v y
obrazeny o re l, ků ň , p an n a, sedlák, růže,
ptáček; na ně se sázely peníze. O rličkář ro z
točil na talíři šestih ran n o u čam rd u s p o d o b
nými obrázky; k te rý obrázek po p ád u
čamrdy byl n a vrchu, te n d ával p rávo na
výhru. Za naší p am ěti kolem 1905 byly
místo obrázků už jen číslice 1— 6, tak že
důvod názvu byl h ráčů m už nejasný.
crkaf: u Litom yšle vorkáfy švadlenské p ř í
pravy k šití, u Z d aru vorkaf žert. = koření
(Pittn. 14.76), u S S lav k o v a orgaf (v)orkaf
textilní zboží podom ních obchodníků, n a
Hané orkafy k ram ářsk é zboží, val. orkaf
špatné zboží (pokleslo na p řezdívku: P etru s,
Tramp. 171). — slc. argotové orkaf zboží
(Treimer 22, 28). — „U stálen ý starší v ý
znam byl: zásoba, nezpracovaného m ateriálu
u řemeslníků, n apř. koží u ševců, ta k 1526
u ševců litom yšlských, 1511 a td . (Em .
Leminger, Uměl. řemeslo v K . H oře), orkaf
pokažený u K om enského. Základem je něm.
urkauf předchozí n ák u p m ateriálu , zásoby
materiálu u řem eslníka." Šm.
orkán, ta k i slc. — Přišlo skrze něm . Orkan
(to z hol. orkaan) z indiánských řečí karaibských ostrovů, kde zní urogan hurakane
furakane. T otéž je franc. ouragan ( > č. u ra
gán), angl. hurricano ( > č. hurikán), špan.
huracán. Šm ilauer N Ř 21.167.
orleán: d ru h tk a n in y , orlijánové k o rd u lk y
n a Litom yšlsku ještě 1904.
orloj: ze střh n . orlai (orlei, urlei), to p ak
z lat. hčrologium.
o rnát kněžský, ta k i slc., pol. ornát, z la t.
ornátus (to tiž habitus) = zdobený; u H u m
polce vornát ČL 6.253 b y la p řezd ív k a pro
h orácký kožich (byl vzadu bohatě vyšíván)
o d tu d v. = nositel jeho, sedlák. P odobně
han . ornátka živůtek zdobený zlatým i p o r
tam i.
orobinec: Preslovo přejetí z ru štin y . C. by
znělo *jeřabinec, důvod názvu není ja sn ý
(v ruš. se ta k zve i šťavel). Lidově palaší,
stč. paličky.
orodovati, stč. orudovati. — slc. orodovat,
pol. oredowač = čes.; ukr. orudováty užív ati,
čeho, sp rav o v at: co, říditi, r. orúdovaí b ý ti
činný, jed n ati, říd iti. — Od orudí (Čel.);
oro- spodobou; český v ýznam se v y v in u l
z ‘je d n ati ve prospěch někoho’, „přichýlil se
k význam u la t. orare: v litaniích bylo O ra
pro nobis = oroduj za n á s" (Šm.). Viz
i budovati.
orsej: ro stlin a F icaria. M á je J g z V odňanského. Asi n ějak porušeno. Snad v něm
vězí rosa: jedlé p ažní hlízky orseje by ly
zvány m anna, n ázv y m anna a rosa ( = poživ ateln á šťáva jistý ch rostlin) se v šak někdy
zam ěňují. Mch J P 33.176.
ort stč. do 16. stol.: d ru h m ince (čtv rtin a
tolaru). Pol. ort. Z něm . Ort t/v . — H l. nárt,
dl. nort vzniklo chybnou dekom posicí z něm .
ein ort > ei-nort, B ielfeldt 206.
ortel, ta k i pol. „Ze středoněm . ortel, n y n í
V rtzil soudní výrok. Z něm . i maď. ortály“. Š.
orudí: n ářad í; stč. -ie nádoba. Stsl. orodije
věc, r. orúdije n ástro j, náčiní, prostředek,
kus, dělo, ukr. orúda práce, n ám ah a, pol.
or^dzie poselství, vzkaz, sln. orod n á stro j,
-dje nářad í, sch. oruáe, b. orádije n ástro j.
Viz i orodovati. — Souvisí p a trn ě s řád, rgd-b,
srov. slc. riad nářad í, nádobí, náčiní, n á
stroje a č. ná-řadí t/v ; z to h o se d á pochopit
i stč. v ýznam (srov. nádoba: nádobí)·, o d ch y l
ný pol. v ýznam se vyloží zpětným vlivem
z oredowač k o n ati něco za někoho, zvl. vzkazy
vyřizovati. N ení te d y tře b a m yslili n a p ře
je tí z germ . V zhledem k o m usím e však
orodbje v y voditi nikoli přím o od r$d,-b, ale
od or >d-b, což b y b y la p rim árn í odvozenina
ty p u únos (od u-nésti od *rQd-(j)r>, jež se n e
zachovalo (lit. m á jen rédýti, ap- iš- nu-,
v y stro jili, o p atřiti něčím ). P ři n ed o statk u
prim árního slovesa není vyloučena d ru h á
m ožnost, že orodbje, vzniklo z orožbje (v.
násl.) přikloněním k rgd-b. Viz i budovati.
oruží: náčiní, n ap ř. tesařské (tak val.),
spis. nč. zbraň, zbroj, stč. oružie. — slc.
oružie u starších spisovatelů: z ru štin y . —
Stsl. orožbje zbraň, r. ružjě, orúžije (z csl.), ukr.
cružža, pol. orqž, b. oruž(ij)e, sch. oružje,
sln. orvžje t/v . — Psl. orožbje znam enalo —
vzhledem k mora,v. vý zn am u — p rv o tn ě p o u
ze v ý stro j, ap p ara tu s k nějaké činnosti (n á
činí v nejširším sm yslu, te d y nejen n ástro je
k práci, ale i vý zb ro j, odění k boji). P říslu š
né sloveso je v lit. reňgtis v y p rav o v ati se,
ch y stati se k práci; zvláště zřetelný a blízký
je vý zn am složenin: iš-reňgti, ap- v y p rav iti,
v y stro jiti, {- zaříditi, in stalo v ati; ápranga
= výstroj všeho d ru h u (výzbroj, ale i k o ň
ský postroj). T om u podobou se nejvíce blíží
pol. orqž (ale je m ask.), orožbje je k to m u
nové kolektivum . M ch ZfslPh 18.25.
oř stč., ale v nč. hlav n ě v básnickém jazy k u
(je-li v próze, p a k ironicky). Stpol. horz, str.
orb gen. orja. Asi ze střh n . ors (srov. stangl.
horše, něm . n y n í Ross). P odle T rubačeva
K S IS 25.1958.99 je orb zp ětn ý ú tv a r od
slovesa orati, jako lit. arklf/s k ů ň je od
drti orati. J e i fin . orih, orhi, lapon. orries.
ořech, všeslov.: slc. ořech, stsl. orěch-b, r.
oréch, ukr. orich, pol. orzech, hl. dl. worjech,
sln. oreh, sch. odchylně orah, b. ořech. —
P říb u zn á slova jen v b altštin ě : lit. ríešas,
n y n í ríešutas lískový ořech, lot. riěJcsts
ořech, lískový ořech. J in a k vše nejasné.
Zdá se, že m a jí p ra v d u ti, kdo p o k lád ají ta
slova za ,,praev ro p sk á“ . (Viz i V. P olák PhilČMF 7.55 o dalším dom nělém p říbuzenstvu.
T reim er ES 72 citu je z K av k azu udygejské
ereq t/v .) V to m p říp ad ě b y s nim i souviselo
i něm . Écker bukvice, hol. aker, angl. acorn
žalud. B yl b y tu společný základ akkěr, u nás
k > ch, s přesm ykem souhlásek (ten n e
překvapuje). B altsk á slova b y p ak b y la ze
slovanštiny ? — H o u b a oříš, stč. ořieš K laret,
d ru h choroše; název od toho, že m á p o d o b
nou konsistenci a chuť jako ořechová jád ra.
osa, stč. os Gb H m l. 3.1.397. Jin d e osb
(stsl. osb, r. os', u kr. vis', pol. oš, sln. sch. slc.
b. os), v č. přechod k a-km enům . — Psl.
i-km en osb je rozšířením původního souhlás
kového km ene *aks, ta k i lit. ašis, stp r.
assis, la t. axis, jiné p říp o n y (n-ové) jsou
v sth n . ahsa (něm. Achse) a v ř. άξων, -o- je
v stind. akša- m ask. a av. aša-. — P ů v .
*aks je isolované; sp o jo v ati je s os- v ostrý
a td . je bez věcného podkladu. V slovanštině
se aks redukovalo v os- dříve, než začal
p ů so b it zákon o ks > ch\š.
osel, stsl. Psl. os biu, slc. osol, r. osel, uk r.
osel, pol. osiol, hl. wosol, dl. wosol, sch. osao,
sln. osel; b. osel z ruš. — P ře ja to z gót.
asilus, z téhož pram ene je asi též lit. asilas.
G erm . asila- je p ak z la t. asinus, se zm ěnou
η > l, m ající doklady i v několika jiných
slovech; to p ak , spolu s ř. δνος a arm . ěš, je
p řeja to odněkud z P řed n í Asie (cituje se
ny n í sum er. anšu osel). Cizí původ je zřejmý
i z toho, že latinské slovo nem á rotacismu.
Osel byl p rv o tn ím Indoevropanům cizí;
jejich sedlovým zvířetem byl kůň, kdežto
osel náleží do oblasti sem itské nebo vůbec
předoasijské. (N epatří sem č. vyoslit, viz je
zvláště.)
osení: viz síti.
oset gen. ostu, již s tč ., dosud v nář. zna
m ená zpravidla pcháč rolní, všude rozšířený
pichlavý neřád v obilí, Cirsium: chod. voset
vosítek, jč. vosed gen. vosedu, vě. kol. vosti na
H oličku, m or. oset osec ostí oščí (ostivé žito =
plné ostí). — Psl. osutu: slc. vóst vosták
pcháč, vóstie bodláčí, pol. oset gen. ostu, hl.
wóst, dl. woset, ukr. oset z pol., r. osót gen. od
chylně osóta. Od os·, základu slov ostrý, osina.
osidlo: sm yčka, klička, léčka, ta k i stč.
Val. jednou (Slavičínský K ř.) sídlo (v písni).
— slc. osidlo. Jin d e zpravidla *sidlo (pol.
sídlo, u k r. sylcé, r. siló(k), stsl. silo; dl.
kósydlo). Ces. o- (a r. ošil) se vyloží zpětným
vlivem slovesa osídlili -lati stč. = do léčky
zaplésti (val. osídlit sa, usídlit sa oběsiti se,
pol. usidlic c h y titi osidlem). slc. zasídlit přev áza ti n ití, (za)kosí(d)lit (nář. dl > l) zav ázati sm yčkou, zauzliti, postv. fem. kosílka,
kosýlka; je tu p ředpona lco-. — Sídlo je
jm éno „n á stro je " k ch y tán í: tý ž kořen je
v lit. siejú siejau siěti, lot. sienu sěju siet
v ázati v slov. sětb (viz sít) a v šitu (viz
sítina). P říb u zn á slova cizí, např. stiň. syáti,
sináti váže, sth n . seil provaz aj. nedovolují
říci přesně, měl-li k ořen sam ohlásku dlouhou
(jak se m á za to) či k rátk o u . D élka se vysuzuje ze slov, o jejichž přináležitosti mohou
b ý t pochyby.
osika, o d tu d laš. ošikovat sa, sikotat se
třá s ti se jako osika. — Psl. osa (pd. osa, hl.
wosa, dl. wósa; sem náleží i zč. pomístní
jm éno Vůsí N Ř 29.47) i osika (č. pol. tak;
u kr. osyka, sln. sch. b. jasika). Příbuzné je
lit. n ář. apušé epušě, lot. apse, sthn. aspa
(nyní Espe), vše z apsá. Slovo asi „praevropskó“ .
osinek: asbest. ,,U P resla 1828 (Lučba 1.53)
je osinec; -ek od F ra n t. Šum avského 1851.
Základem je osina (v lák n itá s tru k tu ra asb estu ).“ Šm.
osívka: ro stlin a E rophila. Snad je tak
n azv án a od toho, že se v n ěkterých letech
objeví za suchého ja ra v tak o v ém množství,
jako b y jí ošil pole; te h d y b ý v á hladový rok,
o d tu d zv án a i hladověnka nebo chudobka.
oskeruše, též oš-. — slc. nář. škoruša
(š)koruch rozkoruša aj. P d . skorusza, ukr.
skoruch(a), sch. oskoruš(a). — P říbuzná je
snad 2. část z něm . Eber-esche jeřáb (oskeruše
i jeřáb jsou d ru h y jednoho a téhož rodu
Sorbus). P řito m arci zů stáv á r nejasné.
Slovo asi „p raev ro p sk é" , podobně jako
jeřáb. (R ozum í se, že to to -esche je pak jiné
nežli Esche jasan.)
oskomízat se val. laš.: o tá leti, v ó h ati;
obskomízat oko u n ěti (K yjovsko), vč. oskomrza om rzá, s k ý m nechci m lu v iti P pz. N e
jasné. Z ob + sko- (zesilovací p řed p o n a,
zpravidla ko-) + m řzati od mrzeti ?
osla, oslička laš^ v al.: sekáčský brousek,
zákal v chlebě (v C. zv an ý brousek), váleček
másla (podle podoby k brousku). Zdrobň.
mor. oselka (Jg chy b o u p éra osetka); bylo
i jinde v č., ale *osílka zm ěněno v ocílka (vli
vem slova ocel) = želízko n a broušení řezn ic
kých nožů. — Stsl. os(b)la, pol. osla oselka,
slc. sln. osla, dl. woslica, u k r. p o d k arp . oslá, r.
oselók brousek, n á ř. oslá zákal v chlebě. —
Od os- (v. ostrý osina oset), p říp o n a -la jako
v met-la.
oslejž, vo- J g z V usíná, slc. oslyš -ýž K :
svlačec. N ejasné.
oslíz jm or.: p ab ěrk o v án í ovoce, p ab ěrk y ,
též (v)ostrlíz ostelíz obštrléz oštrléjz obščilir
ostyléř oštylíř vostrlis, sev.-m or. voškrlíz R zr,
han. (v)opštrliz K p , p ři těch je v žd y sloveso
na -ovát. — Z něm . Obstlese sb írán í ovoce.
„Působilo ta k é něm . Afterlese, p a b ě rk y "
(Š m .).
oslon n ář.: p rsk , čelesten ( = o tv o r do
kamen nebo pece) J g od P laň a n a H rad ce;
dosud vč. a klad . zn am en á ostění (cihlové
n. kamenné) pecního o tv o ru , podle K u b ín a
Lid. je to „sk len u tí n a d o tv o rem p eci" . —
Důležité je pd . (od N . S^cza) uosuony =
oslony, bočná p rk n a n a voze (při v y v ážen í
hnoje n. hlíny), o p řen á o klaníce (E. Paw low ski, Gw. 223). T u je zřetelně v id ě t postverbální souvislost s *o(b)-sloniti, o p říti, je
tu ještě původ n í v ý zn am to h o sloniti (viz).
Oslon bylo te d y zařízení, o něž se něco
opíralo, aby se nesesulo, u pece te d y byl to
pevný kam enn ý nebo cihlový lem okolo
jejího ústí. — R . je zaslán, (za)slónka, u k r.
záslonka, záslinka.
osm, lid. vosům·, osmý, n ář. ůsm ý; osmerý
osmina osmnáct osmdesát. — Psl. stsl. osmo:
pol. oém, r. vosem ', slc. osem, hl. wosom, dl.
wosym, sln. osem osmi, sch. osám, osmi,
b. osem. — Id e. bylo nesklonné *oKtó(u):
sti. aštá i aštáu, av. ašta, ř. οκτώ, la t. octó,
ir. ocht, gót. alxtau, arm . ut. — P o n ěv ad ž z a
končení -ó(u) je stejn é jako v nom . akus.
duálu (viz dva), v id í se tu p ráv em „ s ta rý d u ál
tetradového p o č ítá n í" (podle 4 p rstů ru k y ,
bez palce!). O pravdu lze to c h á p a t jako „obě
čtveřice" : *ambhi k ut-óu, v la stn ě jak o žto
spřežku „na obou stran ác h č tv e rk y " . T ento
výraz, opatřen ý duálovým zakončením , byl
při počítání v rychlě výslovnosti již v p rajazyku zkrácen v *a-kt-óu; z v ý razu pro 4
byla sem v z a ta jen n ejn u tn ější k o stra k u°t,
zde redukována n a pouhé kt (přitom k z tra
tilo labialisaci), sk u p in a kt se n a východě
dále palatalisovala v Kt (srov. zm ěkčení v č.
locika < lat. lactúca). Slované základní čís
lovku nově vyb u d o v ali z řadové o sm i, jíž
se ro v n á lit. ašmas (-m-b od řadové sedmτ>),
a to ja k o su b st. ž-kmenové. P o n ěk u d jin ak
ch áp e o- E rh a rt S P F F B IJ 14.1965.24n.:
„m orfém H ve (značící „ d v a " ; H je laryngála)
je obsažen nejen v koncovce, ale i v 1. sla
bice" .
osm ělit se před v stu p em do stu d en é v o dy
p ři k o u p án í: p o třít! si ruce a p rsa vodou.
N a Mor. B-M al-Gr. — P ů v . oim elit se t/v
K o lk (K tD ), což je od čmelit se, k te rě viz
pod čmírati. Z nam ená v lastn ě d ro b n ou
m asáží (čm íravý mi p o h y b y p rstů ) ro zp ro u d iti
k rev , ab y se tělo nenachladilo.
osník, n ář. vo-, vosnák vosňák — osnýy
osní nůž·, poříz; (v)osnice = osní, osná stolice
řezací stolice n a práci s pořízem . Pol. oénik
ošniak olšnik poříz. — Osn- je p a trn ě z
*osmn-, což byl by oslabený km en slova,
rovného litevském u ašmens (plur. ta n t.)
o stří; oslabení m en v m n před silnou příponou
je podle očekávání. Základ os- je tý ž co
v ostrý. „Jelikož ta to práce (šindelářská) b y la
už nam áh av ější, u d ržo v al se poříz p ři n e jv ě t
ším o stří, ta k ž e nejlépe se pracovalo s p o ří
zem , jak o b řitv a o strý m " (DU 4.82).
osnovati (plán, p om stu), r. osnovát zaklád a ti, zřizovati (ústav, obydlí), o p írati (zá
ko n y , p ráv o , důkazy), oč, stsl. osnovati zak lá d a ti. — P říb u zn é je h e t. aššanu ašnuzřizovati, p o řád ati, zao p a třo v ati něčím (1.
sg. aššanum i, 3. pl. ašnuvanzi). V slovan. se
sloveso příponou a flexí přichýlilo ke snovati.
osoba -ní -nost -it(n )ý ; stč. o. = p o stav a,
p o d o b a, způsoba; nč. spis. též ůsoba ve
sm yslu ab strak tn ějším . — Všeslov., z adv erb iáln í složeniny (je stsl.) o-so-bb = odlou
čeně, sam o statn ě, = „sam o o softe" , in d i
v iduálně, srov. stč. osobný osam ělý. „K alk
podle B edovy etym ologie la t. persona — p er
se u n a, p ů v odně o každé ze tří osob božských
(F lajšh an s)" , Šm. P o d o b a osoba je i u těch
S lovanů, k te ří n y n í m ají sebě. R ovněž stč. nč.
osobití si něco = p řiv lastn iti si, p řisv o jiti si
(cítěno jak o dokonavé, p ro to přiděláno nedok. osobovati si), laš. osoblit si je ještě od
osobb (totiž: si vžiti).
ospica, ošpica laš. vřídek, v y rážk a, osypky.
— slc. ospice plur. osypky, pol. ospica, hl.
wosypicy, dl. wospice hospice, r. ósp(ic)a,
u k r. vispa, sch. osp(ic)a, sln. osepnice osipa.—
P sl. *οβτρα, z ob síp -a k s-bpq (stč. spu sú ti,
iter. sypati), srov. č. osypky, slc. sypanice:
tělo je jim i jako obsypáno.
ost: osina n a obilním klase: vč. CL 1.373,
klad. vost, val. ost (též: ry b í kost). O dvoz,
jvč. štice t/v N Ř 26.213 z *ostice. — Psl.
ostb fem. (r. u k r. slc. ost, pol. ose, hl. wost,
dl. wosč, sln. ost, sch. ostí). — Z dá se, že
p rv o tn í v ýznam slova ostb byl ‘rybí k o st’; o d
tu d bylo přeneseno n a osiny, n eb o t řád ěn í
a šikm ý sm ěr osin p řipom ínají podobný s ta v
u d robných rybích k ů stek odbočujících od
p áteře. P ů v . ostb vyložím e pak jako slovu
odpovídající (až n a rod) indickém u názvu
kosti ásthi, což je sta rý i/n-km en. K m en
n-ový (ind. asthn-) vězí v r. osn h ro t, bodec.
N ázev ost značil tedy u Slovanů k o st; v lo
veckém slangu by ly jím n azv án y kostěné
h ro ty různých bodců n a ch y tán í ry b a jiné
zvěře, neboť byly za s ta ra v s k u tk u z kostí,
do nedávná např. u U grofinů; u lovců se ta to
s ta rá podoba udržela, neboť se s ta la te rm í
nem pro pojem jin ý nežli kost vůbec, to tiž
pro bodec, hrot. N ap ro ti to m u v označení
obecného pojm u ‘k o st’ staré slovo ostb
dostalo ještě jakési praeform ans k-, o jehož
původu nic nevím e. — Od ostb je osten
stim ulus (stsl. ostbn-b, r. osten, pol. ošcieň,
b. sln. osten, sch. ostaň, z Psl. je lit. ákstinas
bodec) a slc. os(t)no (*ostbno) ry b á řsk á trojzubá vidlice.
ostálka: rostlin a Zinnia (okrasná, cizího
původu). P reslův v ý tv o r Věr. 882: k v ěty
o s t á v a j í velm i dlouho svěží (J. D ostál, viz
J R ).
ostralka: dru h kachen. V ý tv o r asi Amerlingův, od A. Friče p řija tý do názvosloví;
podle Anas a c u ta _ (m á „o stře zahrocený
o cas“ ). Šm ilauer N Ř 24.136.
ostrev, spis gen. ny n í ostrve. N a V alašsku je
ostrévka „strom ek jedlový nebo borový,
okleštěný toliko z konců větv í [nechány p a
hýly, dlouhé asi 25— 30 cm], n a něm ž se suší
jetel, sena a v ik a “ (B). T y to lehké, snadno
přenosné ostrévky jsou dosud běžným zjevem
valašských polí a luk; i m alé snopky se suší
mezi těm i pahýly. S trom ta k to osekaný (p a
hýly zvány stč. suky, viz) sloužil i jako n o u
zový prim itivní žebřík n ap ř. n a přelézání
o h rad i h radeb (pro tak o v é činy byl d áv án do
erbů); nyní je o. i jednoduchý žebř o jediné
žerdi uprostřed, ale s příčkam i um ěle v s a
zeným i (zv. „cik án sk ý " , viz i žebřík), pro
lezení n a nízké strom y, n a p ů d u apod. T y to
v ý znam y vězí v stč. ostrva K lár., č. kostroun
J g (viz), m or. dále ostrev, orstev, laš. ostrbja,
kostrbál, též (Lp rkp.) ostropec, jč. vostrífka,
chod. kostrbáÓ (nejen = su ch á větev Hr,
ale i = o strev , v. H ru šk a D ěd. včalařem),
vč. u O počna hastrman N Ř 9.217. — slc.
spis. ostrev, n ář. ostrv(a) ostrb(a) vóstrva ostěrka kostraba ostrm(a) ostrn haštr(in)a háitra;
v. i M ihál S R 25.139; sln. ostrv, pol. ostrzew
osekaný stro m , h lav n í sto ja n „kozolce"
(kozlíku) n a sušení sena, sch. ostrva stojan
zaražený do zem ě, u k r. ostróv(yn)a stojan na
sušení sena, chm elová ty č k a aj. — Zdá se, že
ostrev je zjednodušením (vlastně rozložením
n a 3 sam o statn é sto jan y ) trojbokého jehlan covitého sto ja n u , popsaného zde pod trzub.
O d tu d se dá pochopit i název. Připojené
„p o h y b liv é" s (ve strzub, § 13) přiblížilo ten
název čistě jen vnějškem k a d jek tiv u ostrý,
tj. bylo p řid án o o a tím celé to slovo se
stalo nep rů h led n ý m . T ak p řib y la celá sla
bika, což mělo za následek zase vypadnutí
slabiky zo > zu. T a k to vzniklé *ostr-bb-b,
č. *ostreb, podléhalo je d n a k vlivu adjektiva
kostr-bbu (viz kostrbatý), o d tu d je m ísty k-,
jed n ak zám ěně retn ic, o d tu d je v, *05ί?··Μ;ΐ,
a konečně n astalo přichýlení flexe k žen
ském u ty p u krev-krve. N eprůhlednost slova
zavinila p a k ještě další zm ěny. (Odvolávám
dom něnky z Ε δ ^ )
ostroh -ož -ož(i)na ně.: srázný výběžek země
při so u to k u dvou vod nebo při sty k u dvou
údolí P S ; nem á sta rý c h dokladů, není také
v čes. p o m ístn ím názvosloví, ale na Mor.
osada (U herský) O stroh doložena od 1275.
— Stsl. stru s. ostroga, je k ů lový plot, pali
sád a okolo tv rze nebo h rad iště, z mocných
vysokých kolů n ah o ře zahrocených; slc.
ostroh m á tý ž v ý zn am jako v češtině;
r. ostróg bylo zúženo n a vězení, žalář; b.
ostrog opěrný kůl v k u p ě sena (podle způsobu
běžného u v ětšin y Slovanů, jen u nás nikoli),
sch. ostroga kůl n a přiv ázán í révy. — Původ
ní vý zn am byl nepochybně tý ž jako strus.,
to též byl asi i onen O stroh m oravský. Vyjiti
je st asi z ostrožiti (je stru s.!) = upevniti
kolím (ostroga, bude zp ětn ý ú tv a r), to pak je
z *ostožiti = obklíčiti koly zvaným i stog-b
(viz stoh), což p řijalo r od ostrý, vzhledem
k tom u, že koly se n ahoře končily ostrou
špicí. N a te n původ ukazuje i bulh. význam .
ostropes, již stč.: ro stlin a O nopordon. Stč.
též ostropezd. S tp. ostropes(t) ostropyzdro
kostropest kostropacz postrost stropstivo pstrost
roztropsta Silybum ( = ě. ostropestřec), pd.
osUopierz D a tu ra P F 3.445, r. ostropester
ostropestro rastoropša aj. — Podobné laš.
n a H lučínsku ostropec Šr a pd. roztropiec je
ostrev (slabý km en s p ah ý ly v ě tv í n a sušení
sena). To dovoluje souditi, že ostropes atd.
je v lastn ě *ostrovec, odvozenina od slova,
k te ré je v ostrev, m o h u tn é o stn y n a stvolu
upom ínají n a ony p ah ý ly ostrve. K dyž pak
to slovo přestalo b ý t průhledné, bylo měněno
velm i pronikavě. (Tím pozm ěňuji výklad
z JR .)
ostrov, obdobně jinde (stsl. ostrova, r.
ostrov, ukr. b. ostrov, dl. icotšow, pol. jen
v m ístních jm énech Ostráw, sch. cstrvo).
Z ofoj-srov-t (t vloženo) = o b té k an é m ísto,
od *sreu- téci (sti. srávati, lit. sraveti, ř.
ρέω; srov. i struha). Z toho p ů v o d u v y p lý v á
(podle M eilleta), že m íněny tím p rv o tn ě jen
ostrovy říční, ne m ořské (to m á svou d ů le
žitost pro dom něnky o slovanské p rav la sti:
nebyla u m oře!). Ostrov znam enalo p ak
i hrud, suché m ísto m ezi bažin am i: to jsou
pak přečetné O strovy jak o jm én a m ístní.
Stran tvoření srov. sch. otok ostro v , od téci.
ostruha, stč. ostroha. — slc. cstroha, sln.
pol. strus. ostroga, sch. ostruga, u k r. ostroha,
hl. wotroha, dl. wctšog t/v ; r. ostrogá tro jzu b
na lovení ry b . — P o n ěv ad ž -oga n en í jin ak
doloženo u Slovanů jak o zřeteln á p říp o n a,
nelze vyjiti přím o od ostrý. O stru h a je v lastn ě
zahrocený kolíček (nikoli zu b até kolečko, což
je velmi pozdní). S nad te d y je to to též slo
vo co sch. ostroga k ů l n a p řiv áz án í rév y a b.
ostrog kůl v k u p ě sena, tj . d ru h ý zp ětn ý
útvar od ostrožiti; p rv n í je ostroh.
ostružina, m or. i stružina, o(b)stružanka,
slc. ostružlina. V al. ostruha = o stru žin o v ý
keř, tak i sch. ostruga, pol. ostroga; to to je
původní s ta v . — Z ostr-oga, od o s tr t o strý
příponou -oga (srov. jm én a ry b běl-cga běluha, r-bdr-oga zru k a, pbstr-oga p stru h ). P ro
plod p řijato dále -ina podle m alina: pol.
ostr^žyna. J in é n ázv y : ježin a , ožina (v. ježek),
kupina, (žerná) m alina.
ostrý; odvozeniny: ostří ( = r. ostřije);
tráva ostřice (pol. ostrzyca) C arex, od ostrých
listů; laš. ostrava sk říp in a ; stč. slc. ostrcvid
(pol. ostrowidz) ry s, asi ta b u o v é slovo lo
vecké, u K la re ta užito za p ře k la d pro
basiliscus; jm én a ry b (ježdíků aj.) ostreš
ostrucha -uša (sln. ostriž), od o strý ch ploutví.
— Psl. stsl. ostr-b (r. ostr -á -ó, u k r. ostryj,
pol. ostrý, hl. wostry, dl. wotšy, sln. ester,
sch. oštar, b. ostár) od os- staro b y lo u p říp o
nou -ro- v Psl. běžnou, t vloženo: os- z *ak-,
lit. astrus, la t. dcer vedle ac-utus.
ostříž, stč. ostřieš, n ář. ostřejž ostrák kestnž (Šíř), jvč. (K u n štát) ostřejš. Pol. (z č.?)
ostrzyž. P řiro v n án í „h led ěti, h líd a ti, pozorovati, m íti oči jako o .“ (slc. pozerá ako striež
Záturecký X V 236 o d ítě ti v kolébce, o k te
rém se dom nívali, že spí; s tr ý c ... dávali p o
zor jak stříž G aluska 26) d á v á m o žn o st v iděti
tu jméno činitelské n a -jb (pův. bez o-!) od
stříd. Jm éno by te d y bylo lovecké ta b u o v é
(„pozorovatel14).
ostýchali se, ostýchavý, p o stv . ostych, vč.
podř. voslejchat se. E x p resiv n í ú tv a r s n o
vým zakončením, z *ostý-dati se (klad. dosud
ostejdat se), to p a k ze stč. ostyděti sě. Stč. je
též ustýchati sé A lx, u styd lti sé O te.
osuhlý: stč. v M ilionu a v K ralick é bibli
(v obém je to m oravism us), nč. je rovněž na
Moravě, v Slezsku a n a S lovensku: sy ch rav ý
(čas), přenes, zachm uřený, nevlídný, drsný
(člověk), je osuhlo v noci při nem ocném
(úzko, pochm urno); han . msl. slc. osuhlina
syrová m lha. — slc. dále osuhel, -lina
jin o v atk a. (Podrobnosti Z u b atý 1.1.167.) —
Je-li p rv o tn ím význam em ‘h u stě zam lžený’,
dá se osuhlý v y ložit z polštiny. Pol. osegly
b y bylo, zm ěnou dl > gl, z *osedly, od
nářečního os§dzieč = ošedivět; to p ak je
podle B růcknera 383 m ísto osz^dzieč <
oszedzieč, od szady — č. šedý; p d . je vosidžauo
= jin o v atk a p o k ry la haluze, Paw low ski 223.
T edy *os§dly je p ů v odně „osedlý" (den, čas).
Do ě. a slc. bylo p řejato v podobě os§gly,
nosovka § b y la p ře ja ta jako p ů v o d n í nosovky, n a základě povědom í, že polském u g
m ůže o d p ovídat č. slc. u (reka: ruka atp .).
V ýznam se p ak u nás rozšířil n a „(chladně)
c h m u rn ý " (i duševně) a b y la p řitv o řen a
jm én a n a -ja ( > osuhel) a n a -ina. (Jin ak,
ale m ylně, Z u b atý 168.)
ošatka, stč. ošitka, m or. ošivka ošietka,
slc. ošitka, krkon. šitek, jvč. košatla, u K y jo v a
ošitko. — P ů v . asi ošitka, že je ošitá lýkem
(pram eny ze slám y jsou opleteny, obšity
lýkem nebo p routím ); k- přichýlením ke koš.
ošklivý už stč., ošklivili si, chod. vůřklivyj,
m or. ořklivý (ale zpravidla m or. je škaredý),
val. ošklivý, slc. ošklivý a vym yšlené jm éno
Ošklivíce, dl. W óškalawa. S nad je ř původní;
p a k lze v y jiti z *o(b)-rbk-livt,, od říci.
Ořklivý b y byl ten , kdo je „ o b řík á n '4,
pom louván, očerňován: lidské řeči (pom luvy)
jsou schopny člověka zohyzdit v očích jiných
lidí. N a to (na pom luvy) u k azu jí p rávě
B arto šo v y v ě ty já nebudu ošklivcem — n e
nechám n a sobě podezření, pom luvy, svédli
to na mňa a já sem ostál ošklivcem. (Jiné
dom něnky jsou v S tudiích a E S j, obě
odvolávám .).
oškrd stč. a n ář.: železný n ástroj n a křesání
(drsnění, rý hování) žernova, (v)oškrda je
i „ n ad á v k a starém u , nevzhledném u člověku"
PS, původně asi m lynářském u kraján k o v i. —
Stsl. o skrvd t>, pol. oskarda, hl. woškret, r.
oskórd, sln. oskrd t/v (ukr. oskard, oskaida
znam enají i m o ty k u ; z pol. je stp r. scurdis
m o ty k a). — Psl. o s k v r d t; o- < ob-, dále
k pol. skródlic a r. skorodíí vláčeti ( = rý h o
v a tí pole, rozrážeti hroudy) a k lit. skerdžiú
skeřsti zařezávati, \skirsti p u k ati, d o stáv ati
trh lin y . K oř. skerd-, oslabený *skird- (lit.)
a *skurd- (> skvrd-); ve slov. fak titiv u
náležité skord-.
cšlejch, stč. cšlých ošlich. Z něm . Aschlauch,
jehož posledním pram enem je lat. ascalonium
podle m ěsta A skalonu v P alestině, odkud ten
d ru h česneku pochází. Viz i šalcijca.
oštěp, stč. oščiep > oštíp: kopí. — R .
oskep, p. oszczep. — P říbuzno je lot. šVeps t/v ,
dále sth n . skaft t/v > nh n . Schaft, násadec
zb ran í n. n ástro jů , stangl. skaft t/v (Speer)
a konečně i stnor. gefja fem. t/v (Speer), to to
jen s rozdílem sk/g, o něm ž viz § 11. V ýznam
kořene je viditeln ý v ř. κόπτω tlu k u , biju,
roztínám , bodám , ru b ám , sekám (viz zde
kopati 2°). V slovanštině přistoupilo o-,
sn ad z m ylné adideace k r. skepáí, č. ščěpiti >
štěpili.
oštěr, vo-: ram eno vozu p ři zadní nápravě.
N ejasné. Viz i kder.
ošum ělý: obnošený, o p otřebovaný, sešlý.
J e od řidšího ošuměti z tra titi novost, obnosit
se SSJC , jem už se ro v n á slc. ošumiet t/v
(ošuměl m u šat, ale i pole o-lo, svět o-l; ošumělý
strom — o trh a n ý SSJ). Z áklad šum- je
v lastn ě šup-, k te ré je v ošoupati; provedena
zám ěna retn ic p \m . Zesílený v ý zn am m ůže
b ý t vyznačen novým i příponam i: č. ošuntět,
-ělý t/v , slc. ošúchať; viz i šoustati. (Jin ak
Z u b a tý N Ř 12.97.)
otáleti, vě. m ísty (Jičínsko ČL 1.455,
K ladsko) otalkovat, klad. votalovat se. — slc.
otálat. — Asi p řeja to ze sth n . tw alěn t/v
(zógern), k te ré m á příbuzné v stn o rd . dvelja,
dvala t/v (verzógern), stangl. fardw elan
p ro m ešk ati (versáum en); o- je p a trn ě *ob-.
otápek jě.: škraloup n a sm etaně, n a sv aře
ném mléce nebo n a bílé kávě Jg -K t-P S -C u řín
rk p . J jě ř 216, m a stn o ta n a vodě, pocházející
od m astné nádo b y K t, přeneseně otápka (na
potoce) te n k ý led Jg , jvč. potápka škraloup
K oníř. — Slovo starobylé, i když u jiných
S lovanů zastoupeno není. Psl. o-tap-bk-b
nebo --bka. P říb u zn é je lit. ap-tapýti om azati,
obliti (rozředěnou hlínou), což je od těpti
m azati. P rv o tn í v ýznam b y te d y byl asi
om az, m ěk k á h m o ta n am azan á n a něco
jiného nebo nalézající se n a p o v rch u něčeho
jiného.
otava: d ru h á trá v a ; m or. otavka, vč. otajka
odnož obilní, dozrávající později než h lav n í
klas; vč. voptajený o brostlý odnožem i. Sem
vč. otávce, m or. otavča podzim ní k u ře nebo
house. Stč. otaviti sé, nč. zotavili se o k řáti po
nem oci, pol. zotawič si§, sln. otaviti. — P ů
vodní je sloveso otaviti s§ < *ob-tavit i. J e to
fa k titiv u m (ide. *t5u-ei-) k tyti, te d y znam ená
způsobiti, ab y tělo p řibralo objem u, ab y
„o ty lo “ . Svědčí o to m n ap ř. pd. (K uc 164)
otawič si§ p řib ý ti n a těle: v ep ř ,,se o ta v í" ,
dává-li se m u kaše z m ouky a m léka; d ěti se
,,p o o tav í“ přes zim u. O d tu d dokonavé zotaviti se (po nem oci, po době strád án í) je
především ‘zesíleti, p řib ra ti n a váze’. P ostv.
otava přeneseně znam ená p řírů stek n a ro s t
lině, odnož, nové o b rů stán í louky. (Spojení
3 aviti v E S X je m ylné.)
otaz stč., zpětn ý ú tv a r od otázati sě. N em á
však už význam ‘o tázk a, tá z á n í’, ale 1
dotazem získané s v o le n í , dovolení, 2° d o
tazem získaná rad a, p o sk y tn u tí rad y , d o
poručení, 3° dotazem navozené porozum ění,
prom yšlení. „T en to význam ový posun od
význam u k o n k rétn í činnosti k význam u
jejího n á s le d k u ... lze uspokojivě vy sv ětlit
°
p řev ážn ý m užitím v speciálním spojení bez
otaza, tj. v záporném k o n te x tu " (Ňěmec LF
83.95 s doklady).
otec. Podle K o tta 2.437 užívá se v jedné
msl. vsi ot, i v písních je n apř. od vašeho ota
(rým uje se s kota, te d y snad jen kvůli rýmu),
na O stravsku p a k se téhož ot užívá spíše
„opovržlivě" (že u Slovanů bylo proste otb,
plyne z adj. stsl. otbkb otcovský). Stč. (a las.)
otcové — rodiče, o to m H u jer 1.109. Odvoze
n in a stč. otčim (dosud chod. mor. slc., na
Chodsku bez zlého nádechu!) m á příponu
•im-b, značící něco nevlastního (srov. ženima,
pobratim ), m or. otci gen. -ího vzniklo z otíim
pro neobvyklost té p říp o n y ; stč. otéizna,
m or. slc. otcizek = otcovský podíl, dědictví,
za obrozenskó doby užíváno (vlivem pol.
ojezyzna) ve v ý zn am u ‘v la st’, záhy však na
hrazeno libozvučnějším otčina, což byla
zp rv u pouze dom ovina, ro d n á obec. — Psl.
stsl. otbCb: r. uk r. otec, pol. ojoiec, hl. wote,dl.
wošc, sln. oce, sch. otac, b. slc. otec); je to
zdrobnělina od slova z „d ětsk é" řeěi (gót.
la t. ř. atta, alb. at tá ta , tatíček ), tvořeného
zdvojením , jenže jiného ty p u , než je běžná
tá-ta; *at-ta zjednodušilo tt v t (jediný případ
toho dru h u !, tak že je m ožno předpokládat
pro slovanštinu jen *ata, v. K ronasser Et.
118); ot-b, otbCb byl ‘ta tíč e k ’, domácký
ro d in n ý v ýraz. V ytlačil s ta rý ide. výraz
vznešené řeči (právní, náboženské, slav
nostní) potěr (lat. pater, něm . Vater, ř. πατήρ);
udržela se jen odvozenina *ptrujo-s, viz
strýc.
oteň fem ., us. za J g d : oploteň (prkenná
o h ra d a ve stodole, asi 1 m vysoká, mezi
m latem a přístodolkem ). O d něho je odvo
zeno lid. žáden, zádék f., zádení, zádění ntr.
přístodolek, p erná, z p ů v . *zá-otek(í), s e už
nepohyblivým ; pro zm ětení s významem
výchozího slova otek dostalo žáden atd. též
vý zn am ‘op lo teň ’: chod. záten f. PS, záleň
ve v ětě PS o zá ie k byl opřen. Jin ý m změte
ním je zátok oploteň Jg -P S , vlivem slovesa
za týn iti (od týn) je zátyna, -ne, -k Jg-P S t/v,—
slc. otek obilná tru h la, špižírna K (to zna
m ená, že u m alorolníků se přístodolek zre
d ukoval n a jakousi m alou a těsnou úložnu
obilí, což um ožnilo přenesení slova na
sousek). — Otek je asi zkrácenina z oploteň
t/v . T oto zkrácení způsobilo neprůhlednost
slova a p roto další pronikavé zm ěny. Sotva
je otek od týnili; opak m yslí Jg , ta k é Bozlaj
Slavia 27.356, vycházeje z *ο4τ>ητ>, myslí
n a *t-bn-b, což p rý je k rá tk á d u b leta slova
tyn-b; ale to m á jin ak vždy u, viz týn.
otep, chod. podř. votep, votípka, han.
votipka, vč. votep, votýpka. — slc. otep. —
J e to svazek vym lácené slám y (nevymlácenó
obilí je v snopech!), srv. m or. oklépka (han.
voklipke oklepané snopy), původně asi
název pro snop klackem zh ru b a otepaný.
otěž, stč. odtěž. Hl. dl. wotšžka. Od ti-
hnouti: k ů ň se jí o d tah u je ( = řídí) n a tu
nebo onu stran u . Srov. něm . Zúgel t/v od
ziehen tá h n o u ti.
otká, nář. votka i botka·, m or. ot(č)isko je
rukojeť otky. — slc. otká (Jilem nický) je
z češtiny. — Z ot-tbk-a, jeť to nástro j n a
odtýkání, o d straň o v án í h lín y z radlice (do
sud se otýká pluh n a K yjovsku). slc. se zve
styk styk potyíc, od téhož základu, ale od iterativa týkati a s jiným i předponam i, srov. r.
ukr. istyk. O tk á sloužívala za s ta ra i k p o
hánění zv ířat táhn o u cích rádlo.
oto laš.: hle Lp. — Pol. oto, r. vot. — J e
příbuzno s ind. átha t/v .
otoman. Z fr. ottomane, tj. otto m an sk é
(= turecké) lehátko.
otrapa, stč. vedle otrap m ask. fem .: t r á
pení, ú tra p a , ale i (asi přes ‘z trn u tí’ n apř.
údivem) vytržení, extase. Od trápiti. — Jin é,
samostatně vzniklé slovo od téhož základu
je otrapa zch átralý p o b u d a (mor. dále odraba
odrama otapa), ale vývoj v ý zn am u je tu
nejasný.
otrlý, od otříti l-ové particip iu m (srov.
umrlý od um řití), „člověk p ro tře lý “ , Gb. —
slc. nové otrlý je z češtiny.
otrok: nevolník, otročiti, otročina. Stsl.
otrokb dítě, otrok, otroci, otročištb dítě, otro
čina dětský věk, r. otrok chlapec mezi 7 a 14
lety, ukr. otrok sluha, hl. wotročk pacholek,
pol. kdysi (v 16. stol.) otrok chlapec, m ladík,
sln. slc. otrok, b. otroče dítě. — Vč. (ne jen
v H radci K r .!) se klade ve výh ru žn ý ch
větách jako počkej ty otroku! nebo já ti dám,
ty votroku (při slibování pom sty); to je
votrolc! (řečeno s nevolí nebo i s obdivem n ad
jeho kousky). V šude tu b y se m ohlo položití
kluk nebo chlap, jd e te d y o zhrubění staršího
významu ‘chlapec, m lad ík ’ (srov. pol.!), pův.
‘dítě’, v č. jin ak nedoloženého (leda jen
u Jgd). Mch N Ř 35.134. Lze d o d ati, že
takovéto oslovení bylo dříve běžné i jinde:
hřejte, otroci! (praví jeden zpanštělý han áck ý
synek m uzikantům ) K řen 2.148; jzč. ty
otroku jeden (nadává jeden m ladík druhém u)
Klostermann Žich. pů lp án i 93 (od R áb í
u Sušice). Stč. bylo i osobní jm éno O trok
(Svoboda 49), srv. nč. příjm en í D ítě. —
Jeden vý k lad chápe o. jak o složeninu z ot‘oď a tv a ru od *rekol říci, ta k H u jer L F
40.304. Podle něho to zn am en á „kdo je
mimo rok ( = rokování), kdo nem á p ráv a
mluviti v m iru (obecní hrom adě) a jiných
závažných jed n án ích ” , což platilo stejně
o nevolníkovi jak o o nedospělém chlapci.
Místy to slovo p a k vytlačilo starší název
rab. Tento v ý k lad znovu h ájí F . K opečný
rkp., vycházeje z vý zn am u „nem luvící =
dítě” ; upozorňuje n a dl. wotrošk m ísto
očekávaného *wotšošk (r p rý ukazuje n a
dlouhotrvalé povědom í o složení ot-rok).
Přizvukováni otrok, k teré je obecné u jižních
Slovanů a zčásti i u východních, svědčí
podle K . pro vý zn am „in-fans = d ítě ” . —·
J in a k je chápe K . M oszyůski J P 35.130:
jako *ob-trokb, od kořene, k te rý je i v ř.
τρέχω, běžím. Znam enalo ted y , podobně
jako ř. άμφί-πολος sluha (od άμφί = obb,
okolo, a kořene k uel-, p o h y b u ji se) to h o , kdo
se pohybuje, obíhá okolo svého p án a. T oto
p řijím ají též O ndruš S F F U K P hil. 10.82
a S. Štech A rkiv for nord. Filologi 78.232
(Š. m á i germ . paralelu). K o řen trekh- b y l
i v slovan., vězí v rd . strekáť sp ěch ati,
skák ati.
otruba. slc. plur. otruby, pol. otr§bi, r.
ótrubi, u k r. otruby, hl. wotruby, dl. wotšuby,
sln. otrobi. — Psl. otroba, asi z = ot-rjb-a,
viz rubati, doslova „co o d ru b n u to “ od zrn a
při m letí.
otržeň, stč. otržnč K lár.: čižba. — slc.
otržeň. — Podle jednoho stč. m ísta (v. Jg )
bylo to zařízení n a polapení p tá k a ; čihař
jím v p rav o u chvíli „p o trh n e” (tedy nikoli
vějička!).
ou! ouha! ouhasa!: citoslovce zastav u jící
koně. Bez historie. Podobně něm . oha t/v .
ouve, óvé apod., citoslovce n ářk u . P od.
slc. ou, la t. vae, sth n . we (nyní weh), gót.
wai, střh n . ouwe, ówě. — Z něho odvozeno
jě. ouvekati (e), uvekati, chod. ouvekovati, slc.
ouvekovat n a řík a ti. slc. óvi, preóvy, k to m u
h an . providova probidova probido.
ovád, stč. i hovad, nč. n ář. i ouvár J g
(h)ovad(n)ice hovadnik hovad hovád hovado:
d ru h h m y zu T abanus. P od ro b n o sti U těšený
N Ř 47.252. — sln . sch. obad, slc. ovád, pol.
owad, u k r. óvad, s o óvoden', b r. vadzen', r.
óvod n ář. ovád vaděn'. — Psl. obad i,: souvisí
s la t. tabanus t/v (ale ztraceno t zám ěna
zubnic d/n), obé je p řeja to z nějakého slova
„praev ro p sk éh o ” . B yla i odvozená podoba
s n (obadbúb?). Mch S P F F B U 2.135. (Mylně
T rubačev Proisch. 71: z p řed p o n y ob a z *ddod jisti.)
ovak adv. laš.: jin ak , o statn ě; ovdy ve sp o
jen í tedy ovdy — kdykoli. Poslední u nás z b y
te k od zájm enného km ene ον-, u jin ý ch Slo
v an ů běžného (pol. ów owa owo, t§dy i owgdy,
r. ον ύνα όνο, sch. ovaj ova ovo te n to , ovaki,
ta k o v ý , ovde zde atd .). K m en staro b y lý ,sro v .
sti. a írán. ava- ten. —V stč. bylo od něho adv.
ova, se ova ‘hle!’ ( ~ to v ukazovacím v ý z n a
m u ‘hle!’; s e je ustrn u lé n tr. zájm ena s b si se).
ovál, západoevropské slovo z la t. óvalis
vej čitý (od dvum vejce).
ovce, odvoz, ovčí, ovčinec·, ovčák, laš. ovčiř
(srov. koníř). — Psl. stsl. ovbcá: r. ovcá, uk r.
vivca, pol. owca, hl. wowca, dl. wejca, b. slc.
sch. sln. ovca. — J e to zdrobnělina (p říp o
nou -ca) ide. slova *ovi-s (lit. avis, ř. ion. οις,
a tt. οΐς, lat. ovis).
oves. Psl. ovi.sb (č. ukr. b. sln. oves,
slc. ovos, pol. o unes, r. oves, sch. ovas)
z *avikos. — Příbuzno je lit. avižá z *avijči,
dále la t. avena asi z *aviy-sná. Slovo asi
,,praevropské.“ — Odvoz, ovsiha ovsaha,
zm . ovsica = oves hluchý (přípona -ika,
oslabená v -igá), srov. sch. ovsika, r. ovsjug,
u k r. vivsjuha t/v . N ověji botan ik o vé dělí
rod A vena dále (na A v en astru m aj.) a tv o ří
pro nové ro d y jm éna ovsík ovsíček ovsíř
ovsiřík.
ovoce, stč. -cČ z *ovocie n tr. (přechod od
vzoru znam ení k pole), han . ovoc oboc fem.,
val. laš. otoč m ask. i fem. — slc. ovoc fem.,
ovocie obocia ovocina, stsl. ovoštb -tije, pol.
ouoc, r. óvošč m ask., n ář. -c’ fem., u kr. ovoc
(arch. -sč), b. ovo&te -tije, sch. voče. Psl. bylo
*ovoti, asi fem ., a hrom adné ovoťbje. P řejetí
z g erm ánštin y (sthn. opaz, obaz, n y n í Obst,
stangl. ofítt, střd n . ovet avet) není p ra v d ě
podobné, není to tiž v id ě t p řesn ý pram en.
P ro to lze přisvědčit M ikkolovi, k te rý U G 3.40
předpokládá dom ácí *ovoktb fem. ‘plod,
F ru c h ť ; vychází z *ovog + ti-, tj. z kořene
ide. aueg-, k te rý je v lit. áugu a ř. άέξομαι
ro štu , něm . vcachsen t/v , u Slovanů ale
jin ak není. D odejm e, že *aveg-ti-s dalo
*ovektb, to to p a k asim ilací o-e > o-o dalo
*Gvoktb > ovotb {ktb > tb pravidelně); z toho
je č. nář., slc. a pol. ovoc, r. u k r. ovoc náležitě.
S tran význam u srov. lot. auglis F ru c h t,
Erzeugnis, od augt rů sti, zv ětšovati se,
n ab ý v a ti objem u. Ovoce je te d y zvláštní
„v ý rů ste k ". G erm ánská slova lze p a k m ít
za p ře ja tá ze slovanštiny, z *ovektb; kt se tu
vyvíjelo ke tt > tst.
ovšem: viz veš, zájm eno.
ozor, u K la re ta mezi částm i těla („gufu-
liu m “ ); je i Vsl. S rovnávají pol. ozór jazyk
(Vsl. z polštiny), ale to to je zhrubělé jaz-yk.
Jin a k nejasné.
ozora val.: škareda, ošklivec, laš. ožera
ošklivá žena, msl. ozora přihlouplé děvče
(K yjov), slc. ozora -ný velký, ohromný,
m o h u tn ý . — Snad původně osoba uřknutá
zlým okem (a p roto škaredá), srov. pol.
nářeční sloveso oziorač u řk n o u ti pohledem.
ozvěna, nové slovo, ,,je p atrn ě tvořeno
příponou -ěna (srov. L ověna atp .) od ozev (v.
ozvati se), jde o n ym fu E ch o .“ Š.
ožanka: ro stlin a Teucrium , již v herbáři
J . Černého. Pol. ožanka (m ala o. = reze
k v ítek ; w ielkao. = svízel povázka). — Slovo
m álo jasné. P odle R ostafiňského je z něm.
osanne.
ožeh, ta k i slc.; val. ožeho n tr. K š.: násadec
ohřebla (pak i h ráb í, lo p aty a pod.), pův.
hůl, jíž se šťárá v kam nech (v peci), proto
o ž e h n u t á , opálená (*ozeg7> je i v r. pol.
u kr. sch.); kdysi n a Poličsku: „za bouře
dávali n a hnojiště vožehy, tj. lopatu, hřeblo
a koště používané k pečení chleba; ty to věci
m ěly ch rán it stav en í p řed bleskem " (Kruš.
195). — Lot. pažags, pažaga z ruštiny?
ožidlí: kdysi d ruh nabíraného límce (Jir.),
u K la re ta ožiedlé. —— Z pol. ožydle (z *ožrzedle), to p a k spolu s r. ožerélje, stsl. oždrelije,
sch. oždrelje náh rd eln ík je od *žerdlo hrdlo,
o něm ž viz pod zřídlo.
ožotka: ro stlin a Syrenia. P řejato J . Pod
pěrou 1928 z pol. ožotka, t/v , jin ak nejas
ného.
pa- předpona označující zpravidla něco
v tém ž dru h u podřadného, jen napodobeného,
nepravého; odpovídá evropském u pseudonebo talmi: pachuť, paum éní, pavěda, paklíč,
patisk; něčem u se jen podobajícího, ale
v p o d statě jiného (pažlcutek, pamázdra) nebo
m enšího (pahorek, palouk·, zde je i zm ěna
rodu), slabšího (pablesk). V češtině je velm i
pro d u k tiv n í. — R ovněž ta k v slovinštině,
ale pom ěrně říd k á je v slc. sch. pol. rus.
W esth-N euhard o v á ScSl 5.52. — Souvisí s po
(jsou dvojice padolí\podolí, pamlsekjpomlsek)
a to s po 1 °, 3° a 4°. J d e tu zřejm ě o p rastaré
dloužení toto žn é s indickým v rd d h i (§ 2),
vyznačující jisté odvozené ú tv a ry . Tedy
pa-louk předpokládá *po-lqk~b [po- je zde
z *upo, v y ja d řu je p o d řad n o st nebo m enší
rozm ěr ap.), zdloužené již v dávné době
skutečným v rd d h i v *p ó-lok-^b. Pačesy m á
zdloúžené po 1° (z opo), = co zbylo n a
ště tu po vyčesání lnu, pabčrek je te n plod,
k te rý zůstal n ep ovšim nut n a strom ě po
o trh á n í ovoce. Paseka p ředpokládá posekali
(po- 3°) a zdloužení. N ěm čina m á k té
funkci After- (z *opara-, příbuzného s po 1°),
Nach- nebo Neben-, řečtin a m á para-.
W .-N euhardová se dom nívá, že česká a slo
v in sk á p ro d u k tiv o st to h o pa- je vlivem
něm činy (Afterblatt — palist, Afterglanz =
pablesk). Snad to p la tí jen pro nelidové
v ý tv o ry slovnikářů a tv ů rc ů term ínů; ne
m ůže to p la tit pro patoky (A fterbier), pastorek
(neboť to m á staro b y lý sklad, jin ak v slo
van štin ě neživý), r. paberež'je Uferwiese
vedle č. pobřeží ap.
pac, podání ru k y nebo (psí) tlap y , ze rčení
dej pac: něm . Patsche pacinka, han . paca,
č. i slc. packa, slc. i pačka ru k a (dítěte),
nožka (zvířete); pačkať pleskatí v dlani.
pác 1 °: jihoněm . m ince, ale „běžná i u nás"
(každý pac po X I I penězích českých, DZ
1/2 276 k 1551)" (Šm.), pak atel. Z něm.
Batzen. Viz i: p ro d at z.&fa c ku , viz fatka.
pác 2°: p a jc : m ořidlo; slc. pác. Z něm.
Beize. Sem p a tří rčení m íti nčco v pácu,
původně koželužské.
pácat (m or.): biti, intcrjekce pác (ho po
hlavě): pácat do sebe = h ltav ě jisti (K yjovsko). slc. páchat d á v á ti rány. — Asi neznělá
mladá v a ria n ta k hácat.
paciřák h an .: plechový knoflík K pU . —
Původ nejasný.
packati; m or. upadzgat: led ajak ulepiti
pečivo, laš. pačgat se m a zati se (postverbální
pačga řídké bláto), slc. be[d)zgat k aziti, znešvařovati, slc. packat, packat h u d lařiti; pol.
packač peckač pyčkac bedžgac a pd. backač si§
váleti, m azati, r. knižní packat m azati, špiniti, sln. packati t/v . — J a k p atrn o z variací
plb, ck\dzg, c/c, α/e, je to dom ácí slovo expresivní. N em á historie, ale souvisí jistě s pat-lati a pat-chati (srov. m or. spatúchat snísti);
dělíme je n a pat-skati. N ěm . patzen, patschen
je pouze „elem entárně p říb u zn é" .
packovati, packat, pacgýňat (mor.): klopýtati. Asi dom ácí slovo expresivní, ale málo
jasné.
pacle: d ru h pečivá; laš. pacolek placka.
Z němčiny, srov. bác.
páčiti 1°: v y v raceti, obraceti: rozpáčili se,
postverbální rozpaky, vč. a m or. spáčit se
vzepříti se (ζ-υτ,ζ-), m or. vzít přepač; pačlivý,
spačovitý kůň = ja n k o v itý ; kontam inací s pítiti (od z-pět) je p íč iti se v zp íra ti se (han.
spíčit se) a vzpěcovat se; pův. opáčiti od opak,
odtud abstrah o v án o -páčiti, hl. pačič, dl.
pacyš, z páčiti je dále novodobé postverbale
páka.
páčiti 2°: h led ětí; je d ru h o tv a r za val. báčit
(Vsl. obačic, laš. zbačit zpozorovati). slc.
páčit hleděti, opáčit obhlédnouti, okusiti,
navštíviti (opáčky h o stin a u šestinedělky);
slc. prepáčit o d p u stiti = m or. přebačic, v la st
ně: přehlédnouti něco. Sem náleží i m or.
a slc. páčiti p am ato v ati si, nejspíše z ‘hleděti
si něčeho, m íti v p a trn o s ti’; a sn ad i v ýznam
č. ‘odhadovati, cen iti’ (jak n a něho hledíte,
pohlížíte = ja k ho ceníte?). — Pol. obaczyč
baczyč pozorovati, zvr. v zp am ato v a ti se,
ukr. pobáčyty, báčyty v iděti. — Výchozí
slovo vzniklo asi n a polské půdě rychlou
(nedbalou) výslovností z o-patrzyc a rozšířilo
se odtud k sousedům . Mch S P F F B U 2.135.
Sem náleží i slc. pá čit sa ‘líb iti se’ a nech sa
páči — račte.
pačmák klad. (též pačák): bačkora, vě.
(Paka) veliký neforem ný střevíc. Jin d e
(i slc.) přeneseno n a nem otorné ruce nebo
nohy (č., val.). — Spolu s pol. baczmaga,
ukr. r. bašmák, b. sch. pašmag t/v (papuča),
slc. pačmaga t/v (ale nyní je to jen opovržlivá
nadávka) přes maď. paesmag papuč, nim ravý
člověk, přejato z osm an. bašmak, pašm ak
sandál, střevíc. N Ř 7.127.
pačok: směs v áp n a s vodou, pačokovati
(■ch-), slc. zapacechovat. Z něm . Patscholc.
padati 1°; prés. základního pádu pásti je
dosud v záp. Čechách (na Sušičku, B lanicku):
sníh páde, hrušky padou. J in a k je z něho
(v. Mch N Ř 47.145) jen zb y tek p articip ia
v padoucí nemoc ( > padoucnice, \id. pad(o)ucina, slc. padúcnica, srov. r. padúčaja).
Laš. spadu, spaéč n a F rý d eck u je asi vlivem
polštiny. Už v staré češtině za pádu je padnu,
k to m u p a tří padl, stč. aor. páde, part·:
paden. Ite r. padati. P ostverb. pád (ale pádem
leželi v. pod p olt) spád vpád případ ná° roz°
vý° do° ú ° zá°; jiného d ru h u je úpadek. Od
sloves je pádný spádný nápadný p řípadný.
S taré odvozeniny jsou past (*pad-ti-s), úpast,
propast (tak i sch.; slc. priepast, pol. przepašc,
r. propast, vše od *pro-pad-tb, slc. pre- za
pro- jako vždy), laš. napasť n ástrah a , p o k u
šení. Ovoce předčasně spadlé je vč. pádel (tak
už R ohn), m or. slc. pádel, chod. z toho pádeř
(z padla, od příčestí padl^s, srov. rd . pádlo
pošlé zvíře), jinde (od padal = spadlé ovoce)
je padalka, padalče, zm ěnou p říp o n p a k
padanka padanče padavka padavce (srov. r.
pádalica t/v ), vč. hrom adné pádič (srov.
topič = topivo). P adlí n a rostlinách, m or.
paď, spadek, slc. padlie je podle p řed stav y
lidu „šťáva p ad lá n a listy ." Složeniny
listo-pad, vodopád. S předponam i: při- a td .;
vedle spadnouti se zh u b n o u ti je i nové č. n ář.
(s)padit se. — O bdobné ú tv a ry u jiných
Slovanů: stsl. pado pasti, padajo padati,
na-padq, napastb pokušení, r. padú past,
propast, pádal zdechlina, západ, p á d kij
ch tiv ý , lačný, vpályj a td . P sl. kořen pad(z pod-) vznikl p a trn ě zkřížením starý ch
kořenů ped- (stind. pádyatě = p ad á, h ro u tí
se aj., sth n . gifezzen p ad n o u ti) a pól- (lit.
púolu p ú lti, lot. pudlu pu lt, sth n . fa llan, n y n í
fallen). — Ně. napadnouti učin iti ú to k ;
napadla m ne m yšlenka ( > nápad), jsou
k alk y něm eckých slov úberfallen, einfallen.
padati 2° v dopadnouti koho = p řistihn o u ti; h an . napodpádit chytiť K p U ; popadnouti uchopiti; stč. popadnuti sě čeho
B arlaam 63, slc. popadnut, hl. popadnyó,
dl. popadnus, sch. popást (V ážný Čak.),
pol. popaéc, r. popadát. P říb u zn o je něm .
fassen t/v . — M áme i s-ové intensivum :
msl. val. (s)popácat p o p ad n o u ti něco, napopácat náhodou d o stati, slc. (na)popáckať
t/v , spopáckat ch y titi koho p ři čem. Mch
S P F F B U 1.89; již F alk-T orp.
páditi, pádoliti, slc. piadit; nově utvořeno
z p íd iti přikloněním k pádem letČti (tak je
m or.) spěchati, srov. horempádem. Míní
se let jako p ři p ád u , pohyb m álem ta k rychlý
a p řek o tn ý , jako když něco p ad á. P říb u zn o
je sn ad h et. pidda- běžeti, letěti, p rch ati.
pádlo 1°: stč. padla n ástroj k m učení, m or.
padlo, piadlo je vyšívací rám , deska, n a níž
se n ap ín á kůže, p lur. padla rám y , n a něž sou
keníci p řip ín ají sukna, te d y vůbec n apinadlo,
*p$-dlo z *pbn-dlo (srov. trdlo) od p n outi.
slc. piadlo znam ená i dřívko, k teré se v sadí
zvířeti do h u b y , do zobáku, p a trn ě ab y se
m u zabránilo sáti, žráti, ko u sati, k lo v ati
(v. i M ihál SR 25.140). — O dvozené sloveso
val. p o d lit sa po něčem , n a něco = n ap ín ati
se, v zp ín ati se, d y c h titi (č. pozm ěněno
v p íd iti se), v y p ín a ti se = v y ch lo u b ati se,
napádlovat sa, vy- sa. slc. p ia d lit sa hrab a ti se, škr&bati se k am = usilovně se sn a
ží ti.
pádlo 2°: chod. pádlo h ů l o přená m im o
těžiště (úderem n a k ra tší stra n u p ák y v y h a
zují děti kám en ležící n a konci delší strany).
— Vzniklo sn ad z páčidlo (J. H oleyšovský)
z trá to u pro střed n í slabiky.
pádlo 3°: d ru h vesla (odtud pádlovat),
z něm . Paddel fem. d ru h vesla (k rátk ý ); n tr.
podle veslo. — Snad sem p a tří (J. H oley
šovský) jč. padlata sáňky, n a nichž se klečí
a bodci odráží.
padouch, stč. padúch: v starém p ráv u syn
m uže, k te rý b y l odsouzen k sm rti, ale p ro
p u štěn a p ak se oženil („ ty d ěti slovú
padúši, protože otec jejich p ad l pro sk u tek
v súd a od súd u k s m r ti ...“ ) ČMF 32.54; ně.
padouch, slc. padúch, pol. hl. dl. paduch je
původně tělesně ch atrn ý („n a u p a d n u tí14),
p ak m ravně. J in í chápou p . jin ak. Již
V odňanský jako qui e p atibulo cecidit = viselec, k te rý již viseti m aje, od šibenice
o d p ad l J g -K t; K nobloch ZfS 7.300 to chápe
ja k o lidový v tip . U pozorňuje, že v střh n .
(na Jih la v sk u , konec 14. st., v. Jellinek)
z toho vzniklo lidovou etym ologií phathůche,
pfadhauche, pfadhouch ‘lupič, zákeřník’,
pfadehucke, nhn. Pfadhucke, Pfadhocke. Je ště
jin ak (mylně) Šewc ZfS 1.1.28: dělí je n a
pa-duch — zlý duch.
paďour: šosák, m alom ěšťák, buržoa SSJČ.
— Slovo expresivní, což je vyznačeno
hláskou ď a zakončením -our. N ení jasno,
co je výchozím tv arem . Snad lze vyslovit
dom něnku, že to je obm ěna slova pazour:
las. pozur se m ůže hanlivě u žít o sedlákovi
(Lp). Šm. m yslí spíše n a padavka, což je
„opovržlivé označení m ěšťáckých v ý letn ík ů
tra m p y " .
p af adj. neskl.: zaražený PS. — Z něm .
arg. p a fj t/v (verblufft).
pagáč: n a M oravě a Slovensku d ru h pečivá,
pegáč pekáč (toto jvě.: Zvole n /P ), bagáč,
kabáč. V č. už p očátkem 16. st. u Severina
pagac (Srp.) Spolu se sch. sln. b. pogača, r.
pogáč, maď. pogács(a), hněm . Pogatsche fem.
a rum . pogace z ital. focaccia, což je lat. vulg.
ýocácea od focus k rb , neboť se ty placky pekly
asi v pcpelu v k rb u . K n ám přišel p . asi
z ch arv á tštin y přes m aď arštinu. H lásk a a
v prvé slabice se objevila nejdříve asi
v slc. jakožto výsledek asim ilace k 2. slabice.
V č. jsou p ak další zm ěny. — Mor. pagáček
plod slezu: název je podle podoby (srov.
proskurriík), je to jak ý si koláček.
pahýl 1°, slc. pahýl. Soudíme-li podle
zm ěny rodu jako v pa-louk a připustím e-li
oslabení k > g (> h), m ohlo b y souviseti
s kýla (tedy *pa-kýl), neboť týž význam je
u kylka, kelka.
pahýl 2° m or. u Slavkova: neúrodné
(kam enité) pole, zpravidla na kopci B,
pahél Gr. — N ejasné. Srov. han. rýmové
stohél (= stuhýl) t/v ; stra n tjp viz § 3.
páchati 1°: již stč. páši páchati konati,
tro p iti (zlé sk u tk y , ale i hrdinství), nyní
běžně ve vý zn am u hanlivém , ale v nářečích
bez toho o d stínu: jvě. páše vo tom = pra
cuje, vm . dováděti, žertovati, vč. dosud
žertovně o práci neodborné, i když podařené
{sám si spáchal košík). Odvoz, pachatel. —
slc. páchat·, pol. bylo dříve (do 18. st.) pachač
grzechy. — Pachati je asi nový ú tv a r (přípo
nové ch) od parati (pd. parac = robic zle,
partolic), slc. paratit. Mch L P 4.125. Je také
m ožno, že to to páchati p a tří k lat. patráre
v y k o n áv ati, p ro v ád ěti (mortes p. = páchati
vraždy). Bylo b y to iterativ u m (se zdloužením v kořeni.: sl. a = *d) s novou příponou
-choti (§ 20). Viz i tropiti.
páchati 2° stč.: nč. v za°, jin ak jen páchnouti sm rděti, postv. (zá)pach. — R. pachn ú t, slc. páchnut, pol. popachač pachnqc
pachnieč. — E xpresivní ch-ové sloveso;
východisko nejisté: snad pův. asi ‘dým ati’,
od pářili: hl. pachač je d ým ati, kouřiti,
p á řiti (dam pfen). V. pachtčti.
páchnouti: vkročiti, p řijití někam Jg-PS;
zpravidla ve v ětách záporného smyslu:
naučil se číst, a n iž do školy páchl. Složeniny
jsou jen dvě: vypáchnouti odejiti, zapáchnouti vkro čiti PS. — Spojení s noha, (do
hospody j í noha nepáchla P S ; a t neslešim,
žes tam noho páchl K řen 1.270) svědčí tomu,
že to to p . je jistě jiné než p . ‘zapáchati’.
V sk u tk u p a tří k rd . pachát ‘jiti, kráčeti’.
Lze te d y k lásti již Psl. pachati: to bude
příbuzné s lot. puost ‘rychle jiti, běžeti’;
u Slovanů intensivní p říp o n a -cha- přistou
pila k pouhém u pa-. Mch L P 4. 122. Stejným
právem b y se m ohlo m yslet i n a příbuznost
s ř. πωλέομαι ‘ch o d iti’. — Viz i pláchnouti.
pachole, -látko, -lík, m or. i pacholenec, jč.
též pašolíček, ale jč. pašolinka je děvče
a m or. pacholátko se m ůže říci též o děvčeti;
pacholek je jm . a Vsl. ‘svobodný hoch, řádný
a h o d n ý ’, jinde n ab ý v á význam u čeledín,
sluha, nakonec s odstínem hanlivým . Ale
základní pachole označovalo zpravidla dítě
dobře chované, panské, sličné, milované
(i v m or. písni švarné p . o m ladíku — milenci)
nebo i páže. — Sl. pachola malé dítě,
pacholík m alý chlapec; paholok mládenec,
sluha n a sta tk u , paholčit sloužiti jako
paholok; pol. pachole, -lek (z toho ukr.
pacholjá dítě, chlapec, pachólok chlapec,
sluha), hl. pachol m ladík. — Z pa-chol-$,
k r. chólit d ržeti v čistotě, pěstovati, pečlivě
o p atro v ati, rozm azlovati, jež je prastaré
( = stin d . kšáláyati drží v čistotě, umývá);
pa- naznačuje, že slovo bylo původně asi
posměšný název, jím ž n ep an ští lidé m ezi
sebou označovali panské „ m azán k y " . V ym i
zení slovesa chóliti v 5. a pol. způsobilo ta m
i z trá tu onoho o d stín u a p a k u pachole
další vývoj. Mch N Ř 28.162. Viz i chlostný.
pacht, ta k i slc.; asi přím o ze střed o lat.
pac(h)tus sm luvený p la t odváděným něčeho,
což byl d ru h o tv a r vedle běžného p á itu m
(pův. úm luva, u jed n án í, od pangere) nebo
ze střněm . p akt, to rovněž z la tin y (ale
nynější Fach t je fem .); ch t m ůže b ý ti za la t. ct,
srov. lidové rechtor. Ale pachtéř, n y n í -ýř je
poďe něm. Páchter. N ovodobé p a kt je m ladý
evrepeismus (z franc. pacte).
pachtěti (K osm ák o lokom otivě: pachtí
a sálá ohněm), slc. pachtiet su pěti, oddychovati. — Od páchali ve v ý zn am u asi ‘d ý m ati,
odfukovati’, o d tu d páchy plíce (V áclavík 146),
srov. mor. z huby m u velký oheň páchl (což je
od pálati) u K uldy.
pachtiti se, ve střed n í době pachtovati se.
slc. pari,til sa t/v . — V ýznam je spojuje
s pakostiti se ‘hm ožditi se, tru d iti se, pip lati
se, tiplati se, n a m á h a ti se’ (Jg s. pakest); to
bylo zkráceno v *paktiti se, zm ěnou kt > cht
je pak z toho pachtili se.
páchy s tč .: p řívěsky vedle ru k áv ů (sam o
statné p ruhy látkové, jdoucí od ram ene
a delší než sám ru k áv ). — N ejasné. N ení
vyloučeno, že to je to též slovo co pol.
pacha = pazucha. P odle J a n k a ČMF 7.152
patří k něm . Fach záh y b závoje nebo kešile.
páj: hrubé sukno, vč. p á ja podlož n a p o
dolku, chod. sukně pájovka; pager, -ar, -íř
výrobce páje. R . bajka. Z něm . B a y (tak je
u Rohna), Báje, Boy, což je p ů v . anglické
slovo. — Vězí též ve švonepaj ze Schuanenboy (toto je u K retsch m era 50).
pajdalák, pajdulák h an .: p an ák S v B a m s l.
(Kyjov) pajdulák h astro š (č. ,,p an ák “ v p o
li).— Vzniklo k o n tam in ací z hajdalák p an ák
SvB a panák.
pajdati: laš. špajdat, jinde šrajdati švajdati
ěmajdati t/v . E x p resiv n í slova, východiskem
bylo šmatlati: > šm ajdati > šp- > p -, jiný
vývoj šm > ěm- (toto u K yjova). Srov.
rýmové trajdali, cajdati to u la ti se. S jinou
příponou šmathati > pathati (se), z *pathatý
je lid. palaty p ajd av ý . Mor. pajtrnožka >
kádr- > kudr- šm atloň.
-pajdovaf, -pajovat, -p a jo šil: pre- slc.: promrhati; val. slc. pajtáš n afin tě n ý p an ák , o-,
připajtášit v y fin tit. Z maď. pajtás k am arád
(sloveso te d y pů v . = p ro p iti s k am arád y
atd.). O dtud i laš. pajtaš.
pájeti letovati, pájka, z ru štin y p řejal Jg .
— Rus. paját, (s)pájka, p rip á jka jako v č.;
slc. e p á j k a p. 16. st. spoic, spajac, n y n í
spawac letovati, sch. p řipojili, pripajati,
sln. připojili, spojití, spajati, b. spojávam,
spojá, spájam t/v . — P ů v . sr>-pojiti·, je to
faktitivum od kořene, k te rý je v p iti.
Zubatý SF I I 95n.. To p o tv rzu je ugrofin.
p aralela (nejde o kalk z té ani z oné stran y !):
n apř. fin. jucttaa, fak titiv u m od juoda p iti.
L eto v án í dvou ku sů kovu pom ocí jiného
kovu (nebo směsi) snadněji tav itelného bylo
vyjad řo v án o m etaforicky ta k , že oba kusy
kovu jsou jak o b y „ n ap á jen y " k apkam i
roztaveného k o v u jiného, podobně jako
je kapkam i nápoje napájeno dítě již o d sta
vené nebo zvířecí m ládě vychovávané od lidí.
L eto v án í bylo znám o již v antice, v p rv ý ch
stoletích η. 1. již i v nordických zem ích.
K ip arsk y Jo u rn al de la Société F innoO ugrienne 58.1956. ln ., F p h M 60. 1959. 227.
pajchovat Jg d , slc. pejchovat: v y v ářeti
prádlo v louhu před p raním , č. bechovat Jg ,
laš. bejchovat, han . pýchovat (vlastně pé-\);
jč. vypejchat v y p a řit (belík = m ásnici) J jě ř
100. K á d n a třech nohách (dole širší než
n ah o ře; v. obraz N V a l 12.183), v níž se
prád lo v y v áří (svářá, pýchá), je slc. pajchovňa, -ven, č. bechovna Jg , m or. pajchovňa
(han. pé-), píchovňa Voz, palchoveň (v. B a rto
šovu D ialektologii I 329). — Z něm . bauchen,
v lastn ě z nějakého nářeěního tv a ru s au
(šváb. bouchel); germ . *bukón (angl. to buck,
švéd. býka atd .) je nikoli od jm éna buku
(jak se tvrdilo), ale z ide. bheug(h)- čistiti
(o germ . E . Passlerová ve sb. F rúhgeschichte
der Sprachw issenschaft, W ien 1948, 160).
pajsan m or.: lo tr, zloděj. — Z maď.
pajzán trestan ec. Sulán I I D e b r 39.13.
p ajt: m or. šel na p a jt = něco u k rást, m or.
u pajt.t, pajtevat, č. lid. upajtnout u k rásti.
Z něm . B evte kořist, beuten kořistiti.
p a jta m ísty n a Mor. (im portem ze slc.
nebo m aď.): kůlna, stodola, su šárn a lnu,
kom ora, sch átralá chalupa (podrobnosti
H a n k RZ 221), přístřeší pro ovce n a salaši
B . — slc. pajta kůlna, b rah ; u N ěm cové
p a jita . Pol. pajta. — Z maď. pajta stodola,
sýpka, to p ak je z jihosl. pojata (z něho je
i rum . poiatá), k teré zase souvisí s jata
chýše (viz jatka). Viz i Šm ilauer ČMF 33.132
(odm ítá dom nělé příbuzenstvo s it. n ář.
atd . baita).
pajtás. O tom slově pojednal velm i p o
drobně B. Sulán StSl 4 .1958.409η. (tam je
i o dosavadních názorech). Podle S. (dodá
vám e K p U , Kol) výchozím slovem je osm.
pajdaš, d iu h , společník n a cestě. To proniklo
do sch. sln. b. s d. Ze sch. přešlo do m a
ď arštiny jako lidové pajtás·, t pochází o d tud,
že v maď. bylo to slovo zkříženo s társ
( < slovan. tovariš), o d tu d pajtárs, spíše
spisovné. maď. pajtás p a k proniklo zpět
do sch. s t (pajtaš k am arád), ale i n a sever:
pol. pajtasz, karp .-u k r. pajtaš, slc. pajtáš, 6.
argotové pajtaš, stále t/v . Proniklo i n a Mo
rav u , ale tu se jeho význam b u d 1 ° rozplynul
(v han. je to už jen n ad áv k a chrom ém u,
„asociaci s p a jd a ť1', K p U ; u K y jo v a jen
jako posm ěšné volání n a cikánky, K ol)
nebo 2° posunul: m sl. je to ta šk ář, Mal
{ > vypajtášit získati záludně Mal, o° o k la
m a t, ošidit K tD , s°, m ° snadno uloviti,
u k rá sti B); te n to v ýznam vznikl asi adideací
k p a jt loupež, krádež, < něm . Beute kořist.
Val. je to n afin těn ý p an ák B ( > pajtášií, o°,
p r P n a stro jit, v y fin tit B ); te n to v ý zn am je
těžko v y sv ětlit, leda že jde o „fórové“
vyzdobení, k te ré m á něco p ře d stíra t, k la
m a t; z „ p a n á k a ” je p ak snadné d o jít k laš.
„h astro šo v i” H or. N áběh k význam u ‘ta šk ář,
zloděj’ byl,, zdá se, už v m adarštině.
pajzák vč. v u lg .: P t. — Od něm . άβίβεη
kousati ?
pajzl lid.: hospoda nejhoršího d ru h u PS;
slc. pajzel. — Z něm . arg. Bais(e), což je
zdrobnělina od jid. bajis dům .
pak, příslovce; není v slc.; z opaJco nebo
-y (srov. naopak z -o, slc. nápoky z na-opaky);
začáteční o- odpadlo, když slovo pokleslo
i význam em ; nejprve znam enalo ‘z p ě t’, ale
později ‘znova, o p ě t’, dále ‘později, p o to m ’
(dosud p řijd u pak)·, n a pouhé zesilovací p ř í
slovce pokleslo asi jako zase (co p a k děláte?
= co zas děláte!); z podm ínkového víte-li pak,
že se v y v in u la spojka p a kli (víte, že), zesílená
v pakliže. Srov. stsl. r. p á ky, páce, u k r. pol.
ech. hl. pak s obdobným význam em .
pakáž: z něm . Bagage, sev.-něm . Pakasche
seb ran k a. P ů v . z fr.- bagage zavazadlo. T ento
p ů v o d n í v ý zn am je dosud v slc. („tro ch u
zasta ralém ,” dí SSJ) bagáž (z něm .) a v „ z a
s ta ra lé m ” bagážia (toto je z maď. bagázsia),
ale bagáž je též sebranka. P řesu n v ý zn am u
a h an liv ý odstín vzešel· v něm čině u „z a v a
zadel” , trén u , zásobovacích částí, kde byli
m a rk y tá n i, m arodéři a děvky.
pakost stč.: nesnáz, škoda, p ro tiv en stv í;
už Psl. (stsl. pakostb, s. rch. pakost, pol. pakoíc,
dl. pakqsc); původně „co je opačné, co jd e
naopak, p ro tiv n ý m sm ěřem , p ro tiv e n stv í” ,
o d tu d pakosta záškodník, kazič (dosud m or.);
od pakostiti (je i rus. sch. dl.) d ělati p ro tiv e n
stv í, kaziti, tro p iti (dosud m or.) se odloučilo
— asi přes pakostiti d ělati p ro tiv n o u (sobě!)
věc — zv ratn é p . se hm ožditi se, n a m áh ati se
s něčím ( > bakositi se Jg d ), jež se změnilo
v *pachostiti se (jvč. pachosta silný chlap)
a dále v pachtiti se (viz); msl. pachořit sa
d u rd iti se, zlobiti se.
pakostnice, stč. po-: d n a; pokostní, -nik
dnou trpící. H u s to v y k lád á správně, že
„po kostech sě tlu č e ” ,. V zhledem k to m u ,
že p. je i zánět kloubů, souvisí jistě s kost
(: pd. kostnica = febra, k tó ra „lu p i po koáciach” SG); po- je te d y ze spojení po kostech,
ale pa- je snad od zm ětení s pakost nesnáz,
že i ta nem oc je svízel, nesnáz. Snad lze tu
m y slit i n a to, že zán ět k loubů zvětšuje kosti,
což upom íná p ak n a slc. pakost, hl. pakósó
n áv n í kost. J in a k Z u b atý 1.1.217: od pakost;
v ý k la d H u sů v b y p ak b y l je n lidovou e ty
m ologií. slc. pakostnica je asi z češtiny.
paký. Jm éno m ěsta P ak a, dříve P ak á
(skloň.: n a P ak é, dosud na P áky) dovoluje
p ře d p o k lá d at tak o v é ad j., jin ak nedoložené
(dom nělé stč. p a ký, K t 1.474, je nejisté:
lze je čisti též taký; Z d t Tyl). A žertovné
označování, v sev.-vých. C. obecné, obyvatel
P á k y „packý blázn i” dovoluji spojit je s véd.
paká- d ětinský, potřeštěn ý , nerozumný.
T ed y paka, bylo již v praslovanštině.
M ch ZM K 6.1964.307.
palác 1 °, pol. hl. palac z ital. palazzo (bez
něm eckého p ro střed n ictv í, neboť u nás není
nosovky; sth n . je pfalanza fem., střhn. pfalenze, pfalz; leda sn ad z něm . Palast (přesmykem st > ts — c). U již. a vých. Slovanů jsou
form y odchylné: je d n ak stsl. palata, r. ukr.
sch. palata, b. palat, jed n ak sch. polaca, sln.
palaěa. F o rm y s -ta jsou u Slovanů jen tam ,
kde byl s ty k s b y zan tsk o u k u lturou, a po
cházejí podle K niezsi z ř. παλάτα (Hauptová). Ze slo v an štin y je p ak přejato maď.
palota, to p ak přešlo z maď. i do slc.: palota.
Z áklad všeho, la t. pálátium , je přitvořeno
k P alatinus (m ons), kde stál císařský palác.
palác 2°: d řev ěn á plošina (asi 4 x 6 m) pod
stropem (blíže peci), n a niž se ukládaly různé
věci, jak o k o lo v rat apod., a n a níž se spávalo;
ta k zv án a i zvýšená p alan d a na spaní
pro čeledína v konírně a podobné pavláčky
či plošiny. R . poláti p lur. fem. gen. -tej, br.
palaci, msl. paaata, val. palata (v konírně),
č. palanda s novou lidovou příponou -anda,
u L itom yšle do n ed áv n á palác. Slovo staro
bylé. P říbuzno je h et. patijalli- (doloženo
jen v plur.) i-km en, B ettp fo sten . I u Slovanů
Dyl p ů vodní form ou jen p lu rál, te d y = dře
věné desky tv o řící p ry čn u (palandu) na
spaní.. H et. p lu rálu odpovídají i-kmeny
v p lur. rus. poláti a b r. poláci, v č. to slovo
bylo přeform ováno n a sing. a i jin ak změněno
žerto v n ý m přichýlením k palác 1 °. J e ovšem
n u tn o u zn ati přesm yk t-l > l-t, dále zjedno
dušení (z trá tu ij). O věci sam é viz Niederle
ŽSS 1.875, M oszyáski 1.580. T outo příbuz
n o stí je d án a i odpověd n a o tázk u o původu
věci: není te d y od severních Germ ánů, ale
je p rastaro b y lá a dom ácí. J e prapříbuznó
dále s nord. flet (o něm H oops R L 2.66),
což bylo vyvýšené m ísto p ři stěn ách jizby,
n a něm ž se ve dne sedělo, v noci p ak zajisté
(F alk: wohl) spalo, te d y to též co u Slovanů
lavice.
palačinka; přišla do češtiny až po 1900 ze
Slovenska. J e z maď. palacsinta < placsinta,
to to p a k z ru m u n . plácintá, což je jediný
rom ánský zástupce latinského placenta plo
chý koláč (to z ř. πλακούντα, akus. od
πλακοΰς plochý.) Z maď. je též vídeňské
Palatschinte, -inke. Šm ilauer N& 24.285n.
T v a ry s -inka jsou sn ad z maď. nářečí
(z H o n tu a od N . Zám ků), kde je palačinka
(tak to je n y n í slc.: S S J, už 1863 u Jancsovicse, Sm .); n a maď. p ro střed n ictv í ukazuje
-ala- m ísto původního -la - (H auptová).
paladrána: plášť do deště; ta k K om enský;
palendra R ohn. — Spolu s pol. palandrana
pal(dra paletra a pod. (nyní vym izely) je
z ital. palandrana dlouhý plášť. V č. n zaniklo
disimilací k dalším u n.
palach jvč. jč. m or.: rákos, -šina, kol. p a
laší·, mor. palaška i palách rák o sk a, jihom or.
palašník i -šňák jistý p tá k (rákosník?).
Na H ané a n a Znojem sku palach je orobinec
(Typha); jeho k v ěten stv í (2 palice ,,h u stě
sm ěstnanýeh k v ítk ů " ·) jsou zv án a stč. palič
ky (Černý, M attioli), slc. dosud pálky, o d tu d
vzniklo palaší se zakončením podle šáší,
pak zpětným po stu p em ko lek tiv u m palach·,
je i slc. palach třtin a , kol. -šie. Pol. pá lky,
ukr. paločnyk, r. páločnik orobinec. K v ě
tenství orobince d ělají sice dojem dvou
krátkých hůlek (na jedné rostlině), ale
přesto se zdá, že to to je p o je tí nepůvodní:
lépe je vysvětluje hl. název potaš, což ta m
i u nás (viz) zn am en á vřeten o zaplněné
nátočcm nití. M áme te d y za to , že *pctáčky
byly nahrazeny slovem p aličky u nás i jinde.
palásck vč.: pníček strm ící ze země,
dřevce; kyj, obušek, klacek Jg ; s ta rý stro m
skoro bez větví, om etené koště, h ů l s p ah ý ly
větviček apod. (vč; P a k a a j .). N áleží
k parkos, v. tam .
palastiť: šram o titi, křičeti, pov y k o v ati,
palázgat, -zgřiť, ραΐά ήαί (val., msl.). N ejasné.
palaš, slc. paloš. Pol. palasz, u k r. padáš, r.
púlaš (z pol. nebo rus. je něm . Pallasch);
sch. paloš (z to h o rum . paloš). — Z maď.
pallos, Sulán P ID e b r 39.17, jehož pů v o d
není znám (K niezsa 705); -aš je snad v ý sle
dek asimilace a-o > a-a.
pálati 1° s tč .: p lan o u ti. Od politi, viz
páliti.
pálati 2°, zp rav id la opálati čistiti obilí s p o
mocí silnějšího v ě tru : obilí se nabere na
opálku, velkou dřevěnou n aběračku, z n í se
dovedně vyhodí v zh ů ru a zase do opálky
chytá (ČL 3.226), anebo n echává p ad n o u ti
na zem; v ítr odvěje zadinu a plevy n a stra n u
(jiný způsob je větí, viz váti: p ři slabším v ě t
ru sc obilí rozhazuje p ů lk ru h em p ro ti větru ).
— Pol. (o)palač, opalka, uk r. paláty, opálka,
polát (za paláťl), br. palac', sln. poljem plati,
hl. ploju ploó, dl. hopalka. — Bylo te d y v slo
vanštině 1° pol-jq pol-ti (sln. a luž.) a 2°
pal-ajn pal-ati. Pol-jo odpovídá řeckém u
πάλλω třesu, o třásám něčím , n ap ř. losy
v přílbě, k rátk ý m i trh av ý m i poh y b y něčím
pohazuji, např. oštěpem , než jej vy m rštím ;
med. třesu se, chvěji se (o srdci apod.).
Pálati si zachovalo vedle svého technického
významu i p ů vodní v ýznam (rychle) pohybovati, o třásati něčím apod. (slc. opálat je
váti obilí, ale i m á v ati, kym áceti, k o u p ati,
házeti nohou nebo ru k o u , p řem ítati, klevetiti aj.).
palcát, pol. palcat, z m aď. pálca (to ze slc.
palica hůl). H u sitů m v bojích s M adary se
vtiskl vlastně do pozornosti maď. ak u sativ na
-át z nějakého větného spojení, jejich v o je n
ský slang to p řejal jako odborný term ín.
0 tom podrobně Sulán StSl 3.294.
palcéř: stč. m užský účes (ještě 1893 d o
ložen u M ístku). Ze střh n . balzier Čel.
palec; m or. palúch palec u ru k av ic ,.p alčá
ků “ ; palcový·, paleční (: kolo ve m lýně). Všeslov.; někde (pol., r.) nabylo vý zn am u ‘prst
v ů b ec’ (palec se p a k označuje jako „velký
palec" ): r. palec je p rs t, ale n ář. = palec,
u kr. palec p rst, paljuch palec, hl. dl. palc, pol.
palec p rst, paluch palec; slc. sln. b. palec, sch..
palac jako v češtině. N ář. palúch m á tedy
připojení na východě. Psl. palbce znam enalo
velký p rst, palec jako v č.; souvisí nep o ch yb
ně s la t. pollex téhož v ý znam u: p a lic- se
m ůže hláskam i ro v n ati latinském u pollic-;
-bCb není tu d íž příponou danou až v slo v an
štině (r. bez-pal-yj nic nedokazuje, leda jen
to, že se - bCb c í t i l o jako přípona), n ýbrž jen
ú pravou starého zakončení; dokonce i al a oll
jsou k v a n tito u n a stejn é výši. J e lákavé
sp o jit pollex dále s pollěre b ý ti silný, m o h u tný
(t. pro srovnání s o statn ím i p rsty ).
palesfra 1 ° pálka, 2 ° d ru h h ry míčem
pom ocí p álk y PS. P roniklo mezi lid: han.
páléstra je laťka n a odbíjení m íčku p ři hře
„ n a p a s to ra " K pU . — Z la t. palaestra
zápasiště, zápas, < ř. παλαίστρα. S tran p ro
n ik án í mezi lid srov. semel.
paleta, ta k i slc.; spolu s r. palítra (konec
obm ěněn) jsou z ital. paletta ( > franc.
palette), to odvozeno z la t. pála lo p ata
(palette b y la i lo p a tk a n a ro ztírán í barev).
palice, v č. n y n í hůl s nasazeným špalkem
nebo hlavicí (přenes, o hlavě), slc. palica (tak
1 stsl., sln .; u kr. palycja) je pouze hůl, ta k
i do n ed áv n á v jč. (u Stroupežnického).
Odvoz, paličatý, paličák, slc. palicovat b iti
holí (srov. hodovat a sln. paličiti bičovati); Č.
paličkovati k ra jk y = p lésti s pom ocí d řev ě
ných paliček, n a nichž jsou n iti n av in u ty
a jež zároveň jsou těžidly i rukojeťm i.
Laš. pála, palka špendlíku, hřebíku, m a k o
vice apod., srov. pol. p ala, r. u k r. palka. —
Psl. pala: není příliš jasné. Zdá se, že souvisí
s páliti: hole, oloupané z k ů ry , byly o palo
v án y n ad ohněm , ab y d o staly pěknou h n ě
dou nebo tm avočervenou b a rv u (Mch L F
65.318; doklady z nedávné doby z Chodska
a z O ravy).
páliti 1°: do té to rodiny p a tří: Γ r. o-plef
opáliti se, plet d o u tn a ti, tro u ch n iv ěti (z pbl-éti), plen’ co zdoutnalo, zpráchnivělo =
lit. p lín ys, lot. pělne popel; — 2° popel, všeslovanské (stsl. p o p e lt, spis. r. asim ilacípépel,
rd . popel, ukr. popil, pol. popiól, hl. dl.
popjel, b. pepel, sch. pepeo, sln. popel, pepel)·,
slc. popol (se zám ěnou příp o n y podle slov n a
-ol-); odvozeniny č. popelka, popelatý (Táb.,
m or.), -lavý, podpopelní (koláč), popelica
p la ch ta n a popel kdysi při v ařen í p rád l a, n y n
páliti 3° v na-p. podvésti, ošiditi, s-p. se
n a trá v u , slc. popoliec lupy, popelvál ( > -vár)
‘m už- p o pelka’. L it. pelenai, lot. pelni m ask.
o k lam ati se, slc. opálit sa. — Sotva je totožné
s p. 1 °; spíše je opaliti staré iterativ u m (zdlouplur. popel. Psl. po-pel-a, je p a trn ě „zb y tek
po h o řen í" · ale e m ísto očekávaného o
žení v kořeni!), příbuzné s h et. appaldi- t/v
v kořeni svědčí, že slovo to bylo přebudováno
(táuschen, betrugen); bylo p a k mylně dez nějakého * p elt, což sam o m ůže b ý t z k rá kom ponováno, jako by o bylo předponou,
ceno z tv a ru , odpovídajícího asi litevském u.
a p ro to ch áp á 10 jako perfektivní; jazykové
povědom í je dnes s p . 1° v sk u tk u spojuje
— 3° *pol-j-> pol-ti ho řeti v sln. poljem plati
jakožto m etaforu. — V slc. bylo též změněno
a čes. pláti, prés. analogický podle infinitivního km ene pla-ju (m ísto *pol-u); expresivně
v opliet oklam ati.
paluba lodní: p řeja to z ru štin y : r. paluba
pláchati N V al 4.76, pláchnouti hořeti, >
je lodní k ry t, střech a z p rk en ; ukr. paluba
pláknouti, o d tu d m or. plachota co hned shoří,
slc. pláchy polospálená slám a. — 4° *pol-j < je kůrou nebo rákosím p řik ry tý vůz, pol.
paluba je km en stro m u (vykotlaný, jako ě.
p o liti h o řeti v stsl. p o liti a stč. pólu poletí.
palubeň) i k ry t vozu. Vše náleží k lub podJ e nepochybně z pol-ti vlivem synonym a goř?
g o riti; — 5° stč. za-poleji, o°, -poletí, p řecho k orní dřevo. Vývoz byl asi takovýto: od
lub-b odvozeno polubiti = p o k rý ti lubem
dem z tříd y I I I 2 do I I I 1; — 6° planouti
(v ruš. = oplésti hrnec lýkem ) např. ná
(pol. plonqč, slc. planúť, sch. planuti, b.
dobu, ab y se snadno nerozbila, vůz nebo
plana) obm ěnou z *pol-ti, ě. pláti; — 7°
člun, ab y do nich n evnikala svrchu voda;
intensivum plápolati ze zdvojeného kořene:
o d tu d paluba = tak o v é p o k ry tí lubem (pa*pol-pol-ati; postv erb . plápol; ■— 8° faktitip ro ti po- jako v paměť p ro ti pom níti). Prvotní
v u m páliti, všeslovanské; odvoz, palivo,
je zajisté k ry tí lubem u vozů a m alých člu
palčivý, pálené víno Sm 110 > pálenka,
nů, kde šlo jen o o chranu p řed deštěm ; lodní
spála, spalničky; m or. pálava žáha, postv.
p alu b y prkenné, po nichž se chodí a jež mají
chod. zápala červ án k y ; úpal, dopal, d řív í na
ch rán iti lod od zalití vlnam i, předpokládají
podpal, zápal, nedopalek; vinopal, palírna.
už z trá tu vědom í o souvislosti s lubem. (Eva
V ýznam ‘stříle ti’ vzešel z vypálili rán u , zaH avlová.)
p á liti d o u tn á k apod.; dopáliti rozzlobiti
pám el: technický olivový olej PS. — Hl.
(srov. rozpáliti se, planouti hněvem ), je i pd.
bomjel p o d řad n ý olej, jen n a svícení a mazání.
dopálic t/v . — 9° pálati p lan o u ti, p láp o lati
— Z něm . nářečn ích tv a rů (luž. z hornosas.
(spis.), o d tu d vě. jvč. zm . laš. palačka
boomól) za spisovné baumol ( = prý olej
třísk a (na podpal); — 10° plam en z *pol-my
z m ízy strom ů, ja k tv rd ili lužičtí sedláci;
gen. -mene (stsl. plam y, -yk, pol. plom ieh,
B ielfeldt 98).
plom yk, sln. sch. b. plam en; r. (z csl.) plám ja,
pám elník: keř Sym phoricarpus. V ýtvor
rd . pólom ja a hl. plom jo, dl. plom je přešlo ke
vzoru témě, -mene); laš. plam yček podle p o l P reslův: sn ad v něm vězí název jmelí, jeho
plody se podobají plodům jm elí = nepravé
štin y ; básn. pla m jako draho-kam; placka
(pa-) jm elí. Podle něho je utvořeno slc.
pečená ještě „p ři p lam en i’1 nebo „po plam eim elovník.
n i“ (krátce p řed tím nežli se vsadí chléb do
paměť, pam ětný, na pamětnou, -nik, papece) je slc. príplam ek, -ok: laš. poplam yk,
m ětlivý, pam atovali, val. pametat, památka,
slc. poplam ok ( > poplanok, -plamách, -planúch), zm ětením s podpopelním peěivem n a pam átný, -nik, památečný. — Všeslovanské'
(stsl. pam ^tb, pam§tovati, slc. pam át, památai,
s tá v á n ejisto ta v předponě: za po- je podpam iatka, r. pámjať, pámjatovai, ukr. pámve val. podplam em k, slc. podplam enák, podja t, pol. parnice, pamigtac, sln. sch. b. p a m .t);
plam enica, vč. podplamenice; je v šak dokonce
pa-mg-tb je od po-m bněti vzpom enouti ( =
i laš. předplam ek, předplanik, val. predplaznova m ysliti n a něco, po- značí zde opětovm eník a slc. pla m en n ík (vedle podplam eník),
nost, pa- je starobylé zdloužení předpony po-,
zm . vopelak t/v je asi silnou red u k cí z *podnenastalo však v jč. a chod. pomatovat, val.
popelka. — K o řen pel- to h o to v ý zn am u
a laš. pomatovat, pom át, pom átka, slc. na
jak o slovesný základ je pouze v slovanštině
D etv ě pomet, pom etlivý); m g je z mn- od
zpravidla, vlivem goriti > hořeti, v podobě
kořene m en-. — Srov. lit. at-m intis t/v , gót.
pol-. O v ý zn am u ‘b ěh ati, u tík a ti’ viz pod
ga-munds pam ěť, stin d . m a-tí- fem ., lat. mens
pelášili. Týž kořen, ale s o pačným pořadím
(gen. men-ti-s) m ysl.
souhlásek, je v h et. lap- p la n o u ti (glúhen).
pam peliška, n ář. též pam prlica pamprléška
páliti 2°: (míč) o d b íjeti (od to h o pálka
pam prliška pam paluška pom pališka. — V sou
destička n a odrážení špačka nebo m íče; slovo
sedních něm . nářečích (saských a slezských)
lidové: K ruš. 189), n a° u d eřiti, v° rá n u =
bylo nebo je Pam pelblume Pompelblume
prudce v raziti, od° úderem o d raziti PS. Pd.
Pappeálblume Papenblatt, v Č. a na Mor.
palnqó silně u d eřiti. — Psl. páliti; s ním se
p orůznu Bumbelblume Pum pel Pam pel Maietv a re m i význam em shoduje stin d . sphdláyati
p u m p Pum peradl Pappenstiel Bumabeschel
naráží, u d eřu je (m á navíc jen „p o h y b liv é14 s).
Papel Saupopl Popelblume aj. Poněvadž týž
P rim á rn í sloveso zachovala la tin a : pello t e
p rv ek pompel-, pappel-, popi- je i v názvech
p u , biji.
slézu, obsahujícího slizovitou šťávu, soudí
St. Štech ZfslPh 28.1959.153n., že te n p rv ek
označuje hustou bílou šťávu, k te ro u roní
pampeliška; sth n . pappala, babillo = k ašo
vitý; angl. pappe > pap, palp, švéd. papp,
něm. nář. Pappe P a p p P epp, střh n . peppe —
kaše (výrazy z ,,d ětsk é" řeči, viz i č. papa,
papati), podoba s m , pam p-, vznikla z papp„rozpuštěním" zdvojeniny p p . Soudí dále,
že v pampeliška je obsaženo to též pam p, že
tedy naše názvy té ro stlin y jsou obm ěnam i
názvů něm eckých. Z tě ch se vyloží i další
změny: Pappen- dalo P faffen-, což chápáno
jako od Pfaffe ‘pop, kněz’, tak že překladem
vznikl středolat. název caput monachi ( = h la
va mnichova), to p ak přeloženo zp ět do
němčiny jako M onchskopf, M onchshaupt a do
polštiny jako popowa glówka; vedle caput m.
vzniklo platta monachi ( = pleš m nichova)
(to má stč. L actifer), pol. popowa pleszka,
stč. pléška. — M ám za to , že je i jin á m ož
nost. Vzhledem k slc. púpavka a pol. p$pawa
‘pampeliška’ je m ožno pom ýšlet i n a dom ácí
původ, *prper-icha, -išbka, odvozeninu od
pápeří·, důvodem n ázv u b y bylo chm ýří,
tvořící se po odk v ětu , každém u znám é.
Byl by tu základ *papp- (týž co je v ř. πάππος,
lat. pappus chm ýří), zm ěněný v páp-, m b y
bylo anticipované a h n ed disim ilované l
z ostatku slova. slc. pú p - a p. p$p- by mělo
jiný vývoj z *papp-, to tiž Psl. pom p- > pup-.
Protože germ ánské jazy k y v y jm a něm činu
nemají pro pam pelišku jm éno od té bílé
šťávy, pokládám za m ožné, že náš název je
původní (z papp- ‘ch m ý ří’, k te rý ž to důvod
názvu je nejvíc nasnadě) a že něm ecké
názvy jsou napodobením západoslovanských,
při čemž sl. pap-, pop- (chm ýří) N ěm ci
chápali jako pap-, kaše šťáva. T aké podle
J. Knoblocha ZfS 7.300 Pompelblume dělá
dojem, že je p řeja to z češtiny. K tém už
základu papp- chm ý ří p a tří též stn o rd . fífa
suchopýr, pam peliška, fífill, n o r.fivel p am p e
liška (isl.: suchopýr), asi z *fimf-(el-), i z *a je
ve fífill asim ilací k i d ru h é slabiky, p ak
přeneseno i do fífa . (Jin ak Z u b atý 1.1.324:
vychází z pléška jak o žto původního ozn a
čení.) D odatek: ta k é M arzell 3.34 soudí, že
n. Pappel T araxacu m off. p a tří k la t. pappus
chmýří semenové.
pampuch (laš.), jinde pam puška fam foušek
fanfola fánka: jisté p o k rm y (z bram borů,
vajec a j.), sm ažené n a rendlíku. — Spolu
s pol. hl. dl. ukr. pam puch ( > rus. pampúcha)
a slc. pam puch je to z něm . Pfannkuchen.
pán; stč. i několik dokladů s h- (hpán, p o
dobně hpaní, hpanna), o d tu d vokalisace
předložek se pánem , ode pána. Odvoz, pa n í
(pan-bji)·, panic (přípona -itjb) byl původně
„pánův potom ek = m lad ý p á n > m ládenec“ ; panoš pův. p án nižšího sta v u (slou
žili u vyšších pánů), p říp o n a -oš podle junošČ;
panna nář. padna U těšený 211 (-na jako
v kněžna, šlechtična > slečna)·, panenka
jm éno rozličných věcí, m. j. i k v ě tů vlčího
m ák u (mor. i panička, p á n iv ka :) lid je p ř i
ro v n áv á k su k ý n k ám děvčat, v y tv o řil i p o
věsti k to m u ; slc. (vodná) panna n. panenka
je šídlo^ nebo v ážk a; o to m (s paralelam i)
V ážný CCF 1.112; panenka je i p u pilla oční;
je to Celsova p u p illa ‘dívčinka, p an en k a’,
neboť člověk vidí sebe v oku svého p ro tějšk a
jak o žto loutečku; pů v o d je už řečtině,
u A ristotela je zv án a κόρη = dívčina
n. lo u tk a (Steudel StG 4.154); panák zn ev a
žující, ale m or. panáček je lidové ‘kněz’, č.
lo u tk a, fig u rk a ( > panáčkovati s tá ti jak o
p .); panička z paní·, paním anda zadnice =
p an í M anda (žen. jm éno), adj. p á n (chrám
páně, léta páně apod. ustrnulé), p a n ský
(panštěti, zpanštilý, pánština), pánovitý·, slo
vesa pánat, zpaneti (viz sp a n ilý), pánovati
(: panovačný, panovník aj.). V titu le ch je d
n a k sp lý v á s dalším slovem (pantáta, p a n í
m áma), jed n ak se zkracuje: pan X Y , slc. p a n i
X V (zde se neskloňuje). — slc. pán, panák,
pána, pánča, p á n ik, pánko, panic, p a ni,
panna, panenka·, pol. p a n p a n i, panic,
paústwo, w spanialy, hl. (z češtiny) p a n p a n i,
u kr. p a n p á n i (neskl.), p á n ijka , p á n ija paní,
pa n n a = č., panýč m ladý p án , p a n íty d ělat i
p án a, r. p a n (spisovně o polských pánech!),
n ář. p á ríja , panna, paníč, pánstvo. Z p olštiny
je lit. ponas, poniá. — S tarého p ů v o d u je
fem. p a n í, *pan-bji = v. πότνια, stin d . p á tv i,
z *pot-n-ijá- (nom inativ -i > dvojslab. -bji
podle o statn ích pád ů ); pot-n- dalo pon-n-,
v něm onn náležitě dalo ón > an. P o to m
pawb bylo přitvořeno k fem ininu jako vdovec
k vdova, manžel k *malžena, pastorek k p a
storka. M ísto prajazykovó dvojice potis —
potní měli P raslované pro p á n a = otce
velkorodiny a jeho ženu dvojici gospodb —
pa n b ji, v níž ke každém u členu časem přitv o řen nový: ke g. nové gospodyni, k pa n b ji
nové pan-b; n m ohlo b ý ti oded áv n a i ve
fem ininech bahuvríhiových složenin, pod.
jako v stind. su-patni = žena m ající dobrého
m anžela, jiva-patni = m ající m anžela n a
živu. Ú tv a ry to h o to d ru h u asi přispěly
k to m u , že n proniklo i do m askulina.
Gospodb a pan% ovládly k ažd ý n a jin ém
územ í. Stč. h- (dokladů je pořídku) bude jen
pouhé p řisu tí jako v hbratr, hvozd ( = ozd)
apod.; tak o v é přisouvání se v jisté době
objevilo jako p o u h á m óda, p řejím ající te n
zjev z teh d ejší něm činy. Mch R ecueil 1.93.
Šm ilauer však, hledě k stč. h- a k přísné
vokalisaci, o to m pochybuje, ale snad n e
právem : e v se hpánem nem usí b ý t jerové,
ale m ůže b ý t jen vkladné, n a usnadnění
výslovnosti (aby nebylo s hp-); podle se
pánem je p ak i ode pána. (O ide. potis
jed n á n y n í podrobně Szem erényi Syncope
337n.; souhlasí, že p a n í je z potni, p ů v o d n ě
p rý *poti-n-i.)
paňáca, paňác, slc. pajác, pol. pajac, hl.
pojac, dl. p ójac: z ital. bajazzo, n od slova
panák.
pancéř, pancir m sl.: u ražen á v ětev s ovo
cem , slc. gem er. pancierik. Sem p a tří i jč.
pančava te n k ý u sek n u tý stro m ek bez v ětv í,
k rá tk ý klacek. N ejasné.
pancíř, slc. p a n d ěr, pol. pancerz, u kr.
pancéř, r. páncyr', sch. pancijer. Vše z něm .
Panzer.
pančava 1°: nepříjem né postavení, rám us;
přenes, i jm én a jistého lidového tan ce. Též
jm éno jedné vsi u K u tn é H o ry . —· Od jm éna
m ěsta P ančevo v Srbsku, znám ého z b itev
r. 1739 a 1849. Profous 2.38.
pančava 2° h an .: začouzená m ístn o st (zvl.
v hostinci) K p U , šp in av á hospoda, n ep o
řád n é m ísto vůbec (dom ácnost ap.) Gr. —
Od pančovat v. Profous 2.38, ale zakončením
přikloněno k p. 1 °.
pančovat, laš. pra-, vč. (Paka) pančat.
slc. pančovat. —· Z něm . n ář. (rak.) pantschen
(spis. je panschen) t/v .
panděro, též s expresivním zm ěkčením
-ňd-, pandur bandur beňdúr bandor(ec) bator
baňdoch břicho (hanlivě), tlu stý člověk. Sev.m or. p u n t, puntor b řich R zr. — P ů v o d n e
jasn ý . R ý m u je se s kobero. N ejblíže sto jí
lot. penderis (-děris) žaludek, břicho, pd.
bandzipch, r. péndjuch, u k r. bendjúh břicho,
blízko je i něm . n ář. P anze(n) žaludek a maď.
benděi podbřišek. P odle H aškovce ČMF
12.286 pram enem č. slova je špan. panděro
vojenský buben (úzký a v y so k ý ); do čest. se
dostalo asi přím o, když čeští vojáci bojovali
v rakouské arm ád ě v západních zem ích za
válek o dědictví španělské aj. (17. a 18. stol.),
k d y španělská vo jen sk á organisace b y la
vzorem pro o statn í. M etafora b u b en — břicho
je běžná i n y n í (vulg. o tě h o tn é ženě, že m á
b.). E . B aleckyj StSl 5.184 spojuje ukr.
bendjuch a td . s č. bendili, banditi.
pandrhola vč.: n a d á v k a neurčitého sm yslu.
N ejasné.
pandur, b - ; kdysi název ch arv átsk ý ch n e
p ravidelných p ěšáků v U h rách ; p ak d ráb
uh ersk ý apod., bandurská hlu čn á m uzika,
rám u s, bandurka dereš. Ze sch., o d tu d i maď.
pandúr.
pánev, m or. pánva, pámba. — slc. panva,
též pavňa paveň páveň. Pol. panw ia ( > ukr.
pánva) panew, hl. pónoj, dl. panej, panw a,
sln. panva, ponev. — Ze sth n . p fa n n a t/v , to
p a k z la t. panna, synkopOvaného z patina.
panchart, též p řesm ykem parchant; p ů
vodní p ráv n í vý znam : syn svobodné ( = n i
koli nevolnické) m a tk y , ale nesvobodného
otce (ČMF 32.64), p a k nem anželské dítě,
levoboček; stč. pankhart (p. neb kopřivčic
aneb spurius zenim čic Com est Cerr 1296; Š.).
Laš. baňkart zlé d ítě Šr. — Spolu se slc.
pankhart, panghart, pol. b^kart, luž. bankart a chrv. pankert ze střh n . banchart,
posm ěšného ú tv a ru z banc lavice a -hart,
vy sk y tu jícíh o se ve jm énech osobních jako
Gebhart, Reinhart (znělo sem však ironicky
i skutečné hart tv rd ý narážkou na tvrdé
lavice): označovalo d ítě zplozené na (tvrdé)
lavici m ísto n a loži manželském (srov.
střed o lat scam nifex t/v od scamnum lavice
a fa ció dělám a fr. bastard, bátard od střlat.
basturn soum arské sedlo, jež sloužilo mezkařů m p ři spaní za podušku). Jan k o ČMF 27.16.
D om ácí stč. název b y l kopřivník, kopřivčé,
kopřivčic.
pant: trá m (jvč. u Litom yšle). — slc.
p á n t bánt bidlo, h řa d a pro slepice (zdrob.
pántik). P d . bánt. ■— Z něm . Band t/v. Myslí
se n a vodorovnou spojnici (od binden) mezi
krokvem i, h am balek, jako v písmeně A. —
J in é je pant p o p ru h (odtud sev.-mor. pantovnica krosna s popru h y ), též z Band popruh.
J e ště jiné je p a n t závěs dveřní, slc. pánt.
pan tati val. laš.: m o tati, plésti; mýliti, kaziti; žvan iti, m lu v iti hlouposti, odvoz.pantáč,
pantala nešika, tlach al apod., žen. pantaňa;
p . sa m o ta ti se, p o táceti se; opantať mluvením
oklam ati, svésti (opantaná těh o tn á, o-aný za
ň o u = svedený), laš. zpantii zm otati, mor.
zplantat pokaziti, chod. pantrat mařiti,
p lý tv a ti něčím, podř. rozplancat promarnit
(c z ts: je zde s-ové intensivum ). — Viz
plantati.
pantofel; již v L acitiferu 152a solea panta fle jim řiekají (Š). Spolu se slc. pantofla
a s pol. pantofel je z něm . Pantoffel, to pak
z ital. pantofola. Ale r. pantúfel je z franc.
pantoufle. P ů v o d to h o to evropského slova
není zcela jasn ý ; m á se za to , že pramenem
je středořec. *παντόφελ?,ος ,,celokorkáč“
(sandál z k orku, φέλλος, ale někteří to
popírají).
p antok m or. (K om enský J a n u a 517: pontok. Šm.) a slc.: d ru h sekyry (: tzv. „pařezáck á“ ), slc. i pá-. Z něm . Bandhacke.
pantošiť: n am lo u v ati, aufreden; -ošiti
i -ušiti m yslí něco do hro m ad y si sebrati, na
něco si vzpom enouti, us. Jg d .; laš. zpantušií
zpozorovati Malý. — N ejasné.
papati p a p ka ti papinícati papuškat jisti
(mluvíme-li k dětem ); papa pápa papu pap in k a papica papčna apod. jídlo dětské; jč.
bozi pápa h lu p ák J jč ř 157 (srov. boží dárek
‘chléb’, ale i ‘h lu p á k ’). — slc. dět. papa
jídlo, pap (k)a t jisti. — J e to z dětského
zdvojeného žv atlán í pa-pa, jež u d ítěte nic
neznam ená, ale jem už velcí přidělili význam
jisti, tv rd íce m ylně nebo dom nívajíce se, že
dítě ta k to žvatlající jím volá po strav ě (srov.
táta, m áma, teta)·, u jin ý ch n áro d ů m u přidě
len v „d ětsk é řeči“ vý zn am otec (to přejato
i k n ám v přeslazené m ěstské řeči: papá,
papínek). Ž ertovným přenesením (srov. vč.
,,d ětsk é“ bumbat o chlastu opilců) vytvořeno
z dětského v ý razu h ru b é papárna, papula
h u b a; tlu s tá tv á ř (slc. -la, o d tu d papuláč
apod. m luvka, p a p u l ovát žv an iti; hubo v áti
koho), pd. papa huba. O bdobné elem entární
útvary jsou i v jiných řečech (pol. pap(k)aé,
něm. pappen atd .), aniž je m ezi nim i gene
tická příbuznost. D ěti začínají u všech n á
rodů stejně: ž v atlají n ejp rv e retnice a zubnice bez význam u; te n jim d á v a jí te p rv e
rodiče.
pápeří; prachové peří, chm ýří. Z h ro m ad
ného n tr. pápeří vzešlo jed n ak hrom adné
mask. páper (-ér) a fem . páper, jed n ak
singulativa pápera -rka -rek -ríco, slc. páperík.
Výrazy ty p ře stá v a jí b ý t lidu průhledné,
odtud zám ěny hláskové e > é (snad pápérka
podle tiňtérka nebo p o d.; srov. i č. chuděra
proti mor. chuděra) a asim ilace v jvč.
pipírky (Litom yšiško) > p im p ěrky (K unštátsko), finfjera (u Boskovic) a zm ěna p ří
ponová: horň. pápolé, m o r.p á p c ta N Íl 18.124.
Pa- je ztraceno v han . péra = p áp ěrk a
Obrovský OF 220. — slc. páper chm ýrko,
zdrobn. -ok -ík -cek -ko, kol. páperie. —
Příbuzné je la t. p a p p u s ch m ý ří a ř.
άπο-παπποϋται ( = v y tv á ří chm ýří; dí Theophrastos o pam pelišce). Z áklad pap p - te d y
znamenalo rostlin n é chm ýří, hlavně takové,
jaké se ukáže po o d k v ětu n a „hlavičce"
pampelišky. J e tře b a u zn ati zde k v an tito v o u
rovnici slovan. áp — ř. app, čem už nic
nebrání. Viz i pupava a pam peliška.
papež, slc. pápež, stsl. papeib, pol. papiež,
sln. papež. Stč. papeženec m á -enec jako jm éna
mláďat a po to m k ů (příslušníků) kuřenci k u
řata, Šim oněnci, Judášenci. P apež p řeja to ze
sthn. nebo střh n . bábes (stran -ž ze -s srov.varmuž < sthn. warmmuos, ferm ež < střh n . ver
veš aj.) od něm eckých m isionářů v době ran é
(dostalo se i do staroslověnštiny!); něm . slovo
je asi p řejato odněkud, kde splynulo papa
+ pontijex ( = otec velekněz). P rv é slovo je
z řec.-lat. pap(p )a (srov. pop) otec, jež d á v á
no jako čestný titu l p atriarch ů m , biskupům
i nižším kněžím , nakonec pouze papežům ;
-es s -s (je z ř. πάππας) m ísto -a je problém
pouze něm ecký, n ás n ep o třeb u je znepoko
jovat. Jižní a v ýchodní Slované m ají papa
z ř. πάππας.
papír, stč. papier i -ř; papírový, p a p írn ík,
papírna a td .; papírek -rak -rka d ru h v la š
ských ořechů s ten k o u skořápkou. — Slovo
západoevropské (fr. papier, něm . Papier,
pol. papier atd .) z la t. papyrus, ř. πάπυρος,
což značilo nilskou ro stlin u šáchor papírodárný a její listy u p rav en é n a psaní (tak se
psalo v starověkém E g y p tě aj.); přeneseno
pak na výrobek z h a d rů a ze dřeva, užívaný
k témuž účelu jak o kdysi pap y ru s.
papit se m or. jč.: pyšně se tv á řit s p ře h n a
nou grim asou (např. v nových šatech).
KtD-Cuřín. N ejasné. Z chlapit sel
papoušek, stč. papúch. Pol. papuga, ukr.
papúha, sch. sln. papiga; r. popugáj, b. papagál, hl. papaguj. E vropské slovo (něm.
Papagei atd .), za jehož p ram en se po k lád á
arab . babaghá; jeho původ a prom ěny nejsou
však zcela jasné. O to m Stiller R O 22.128.
U nás bylo cizí slovo přetvořeno pom ocí
dom ácích p řípon -uch, zdrobněle -úsek
-oušek. Z češtiny je hl. papuch, p a p u š
u P fuhla. slc. papagáj je b u d přím o z něm
činy, nebo z maď. papagáj.
paprčí m or.: suché halouzky a šišky, sb í
ran é n a palivo. — slc. paprutina větvičky,
paprutka výhonek révy. — Od prut: paprutie
jsou původně vedlejší, bezcenné (odtud pa-).
p ro u tk y n a stv o lu nebo km eni, v ý h o n k y
n a lesních strom ech záhy usychající a u p a d á
vající. Viz i perucí.
paprika, ta k i slc.; k n ám přišlo skrze
slovenské trh o v ce z m aď arštiny (tam je
p řejato ze sch., viz pepř). T aké jídlo paprikáš
je z maď. paprikáš (Sulán rkp), v č. > -áě,
-áž PS.
paprsek, stč. paprslek i p o 0, slc. zastaralé
papršlek je z češtiny (SSJ), je v šak i paprsk
u H viezdoslava. — Od prskati 2°: p rv o tn í
*pa-prsk viděli s ta ří u kováře; buší-li k ovář
do žeravého železa p ráv ě v y ň atéh o z ohně,
srší = p rsk ají = ro zp rsk áv ají se jisk ry (žha
vé úlom ky železa, částk y u hlí aj.) n a všecky
stra n y ; jejich d rá h a se jeví jako světelný
p ap rsek ; o d tu d p . se chápe jako především
světelný, až nakonec jsou to i špice v kole
(ze střed u pap rsk o v itě jdoucí k loukotím ).
(Jiné je paprsek u b ran = (Litom yšl) paprseň.) — T oto pbrskati m á p říbuzenstvo
v lit. ki-birkštúoti sršeti jiskry (ki- je zesi
lovací, jako naše ko-, Če-), lot. pirkstit,
birsktit t/v a (K p) v angl. spark, jisk ra,
la t. spargo tro u siti, k ro p ití, střík a ti: *sperg-.
V bsl. je in tensivum n a sk; zaniklo zač á
teční s, § 14.
papřice 1 ° m o r.: do b y tčí nemoc = pupeny
n a já trech , žaludku a střevách. N ejasné.
papřice 2 °; stč. pipřicě, z toho kypřiče, m or.
papřica, kypřica B 481, železný, kdysi i d ře
věný násadec n a v řeteně, jež jdouc odspodu,
od vodního kola děrou ve spodním kam eni,
otáčí (v staro d áv n ý ch vodních m lýnech)
hořením kam enem m lýnským čili běhounem :
násadec te n um ožňoval oddálení běhounu od
spodního kam ene, a te d y m letí n a hrubo. —
Pol. paprzyca, sch. paprica, csl. pruprica,
pbprica, r.-csl. porplica. — Slovo jistě d o
m ácí, ale m álo průhledné; snad je základem
-per- (že podpírá, vzpírá horní kám en),
začáteční slabika je buďto reduplikační per-,
p i- nebo pa- (zdloužené po-, že po-pírá,
p o n ě k u d vzpírá?). Ať je původ jakýkoli,
složení slova se záhy přestalo rozum ěti.
papuč (msl. -ča); ta k i slc. b. sch. pol. maď.
Z osm an. papuč, papudž; k nám přišlo asi
přes maď. papucs.
papunec: míč (mor.: n a K yjovsku aj.).
N ejasné.
papužiti ap. U J g je zapapužiti se 2 d o
klady, ve kterých jde o zaplevelení p ů d y na
lesních pasekách. Z K o tta 7 je zapapudit
zaprášiti, znečistili, asi d chybou péra
m ísto z. V PS zapapužená {-zená, -šená)
h lav a = „ zm ate n á" , prach zapaplužil plíce,
vesm ěs z Jah o d y . — V ýchodiskem je slovo
příbuzné s m or. plch p ý řav k a, p léhnit sa
nadm íru se m nožit (o pleveli), laš. paploch,
papluch plevel B, 6. hlupiti (viz jednotlivě).
J d e tu o Psl. {ρα)ρύρ·ε, pclg-nqti, pa-polg-b.
V heslovém slovese bylo základem *papdg-b > pa-plh > pa-pluh > po z trá tě l papuh. P říbuzné je lit. pa-spilgti (o rostlinách)
slábnouti od toho, že jiné, větší rostliny
n. dom y b rán í p řístu p u světla, spelgti stín iti
(druhé rostliny).
p ár; vm . pára fem., o d tu d u strn u lý akus.
páru ‘několik’; párový, m or. p á rn ík (-ica)
m ladík (děvče) do p áru ; p á řit se = párovali
se (o pohlavním slučování zvířat). Č . párek
m ísto plného p. uzenek. — slc. pár t/v jako
v č.; pár(k)a p a rtn e r n. p a rtn e rk a pro h ru
nebo tanec, p á řit d ružiti do p áru , párový,
párovat, p á rn y ; párok dvojice uzenek (z č. p á
rek)·, sln. par, pol. ukr. r. pára. — Z něm.
Paar, to p ak z lat. pár stejn ý , jehož se užívalo
o dvou stejných jedincích. V ýchodní -a je
b u d vlivem slov dvojka, trojka dvojice apod.
nebo vlivem rom ánským (fr. une paire).
pára, parní ( > parník), vč. je spárno
o horkém vlhkém počasí = m or. je opařilo)·,
pařiti, vypařili, postv. výpar, podobně opar,
odpař, zápara; pařiště, pařeniště·, vulg. pařiti
popíjeti je asi od hojného zalévání „p alčiv é"
žízně; pařivo, paření je ja d rn é krm ivo pro
dobytek, spařené h o rkou vodou; vulg. n a
pařili někom u (pak n ap ř. tre s t apod.),
původně: nab iti pařenou m etlou (m etla
d áv án a do hrnce s vřelou vodou, ab y se
rozpařila). Opařisko, -elisko, spařelisko, (slc.
sparisko, dl. pariščo) je m ísto, kde proniká
na povrch te p lý pram en, v zimě je beze
sněhu a v y stu p u je z něho p ára. slc. para
znam ená i dech (jeví se v m razu párou), sílu
dechu, (odtud naparovali se, v. to) a — jako
v polštině — duši zv ířa t („d u ši" m á jen
člověk!). — Para je všeslovanské, všude
četné odvozeniny. — Lze v y jiti asi ze
slovesa: pařiti je příbuzno s h et. paráifoukati, v an o u ti, su p ěti (hauchen, blasen;
anfachen; w ehen; aussehnauben); p ařiti je
iterativ u m s dloužením v kořeni. Para je asi
postverbale, o to m svědčí rozdílné rus.
m ask. par. Viz i naparovat se.
paráda, parádní, paráditi, parádivý; paradovati ukazovati se n a odiv. Spolu se slc.
paráda, s pol. parada a něm . Parade je
z franc. parade (od parer zdobiti < lat.
paráre).
párati nč.: rozřezávati (útroby a pod.),
k u ch ati Jg d , rušením steh ů oddělovati sešité
části tk a n in y , (stč.) rý p ati, d ráp atí, rý ti:
h an liv ý nádech vedl k význam ovém u o d
stín u ‘šťourati se v něčem ’ {p. se v zubech;
sem val. slc. expresivní špárat·, > šparchat,
-kat, -tat sa v zuboch, šparcháč párátko). —
slc. p árat t/v jako v nč. — Psl. parajq parati
je iterativ u m k *por-jo *porti: r. porjú póreš
p rrót, ukr. poroty, pol. porzq práč (a laš. -pářu
pruč), hl. porju proč, dl. projím projíš, stsl.
porjo prati, b. pórja, sch. poriti, vše = párati
rozřezávati. P říb u zn é je asi ř. hom. πείρω
(z περ-ιω) bodám , propichuji, prorážím.
párati se: souvisí s hl. porač, dl. póraš
dělati, h o to v iti, o p atřo v a ti apod., pol. porač
si§, parac siq zab ý v ati se něčím, dělati podle
vůle, u k r. póraty zp racovávati, p . sja zabý
v a ti se čím, rd . póratsja n am áh ali se, zabý
v a ti se, spěchati s něčím : párati je iterativum
k porati. V šechny české význam y dají se
odvoditi z ‘d ělati’: 1 ° n ář. párati se s něčím =
z ab ý v a ti se je východiskem ; 2° přistoupil
od stín n ám ah y a pom alosti, o d tu d ‘piplati se
s něčím , h rá ti si’. K 2° náleží i mor. (š)páračka, han. špračka h račk a (á vypadlo zkříže
ním s hračka). D alší p ů v o d slova je málo
jasn ý ; spojují je s pora čas, což je pochybné.
Spíše je možno vid ět příbuzné v lat. pard
p řip rav u ji.
paratiť val. slc.: dováděti, řád ili > spílati
b iti; han . parádit. Snad ze šarapatit.
pardál, to a r. pardaléj jsou z ř. fem.
πάρδαλις gen. -ιος (att. -όως) pardálice
p řitv o řen ím m askulina. P odrobnosti o cestě
a době p řeje tí nejsou znám y. N ap ro ti tomu
starší č. pard(us) a slc. pard(úz) pochá
zejí z ř. πάρδος. P ard ál je též výbojný
elegán, ale i „sy čák " R ippl-PS . J e to (Šm.)
obm ěna „lv a salónů" , viz c itá t z Hladíka
v P S : „oh, naši lvi a pardálové salonů" ,
zasm ála se slečna K lára. S otva je správné
v y p ráv ěn í o p ů v odu, k te ré kolovalo po 1918
v P raze v rozličných podobách. Šmilauer je
zná v té to podobě: tan ečn í m istr dával
pokyn k pokračování cvičení zpívaným
„T očte se dál, p áro v é," z toho žertovným
zkom olením „T očte se, p ard álo v é."
pardus: sev.-m or. pařát hluk, rám us Rzr.
v ý p rask m etlou; dem . -usek i -oušek. N ej
spíše z něm . citoslovce *pardus {bardauz,
pardauz, dán. bardus, střnizozem . pardus
aj.), v y jad řu jící zvuk p ři p ád u nebo ráně.
Ja n k o ČMF 24.136n.
p arhún val.: neúrodné m ísto; slc. nadávka
parahún. N ejasné.
paripa: jezdecký k ů ň ; slc. paripa pěkný,
silný k ů ň , pol. parepa. Z maď. paripa lehký
k ů ň , to p a k nejspíše z ř. πάριππος.
park, nedávno p řeja to ze záp. Evropy
(něm. angl. Park, fr. pare), kde je románského
původu, původně ta m značilo ohradu, dvůr.
— Parket je z franc. odvozeniny parquet. —
Parketa je zp ětn ý ú tv a r z vy-parketovali —
fr. parqueter p o k rý ti podlahu „p ark e tem " =·
dřevěným i kostkam i. S tejn á 3 slova jsou
v slc.
parkán: p lo t z p rk en ; m ísto mezi dom y
a m ěstskou zdí; stč. doklady od 1485 (AČ
16.283 pardem, W in ter Obr. I 2.216, 288; Šm.),
nář. i parkan, parchan; han . pargan, parkan
je dřevo m ezi koňm i ve s tá ji K pU . Pod.
v slc. a pol.: parkan. D l. parchan. maď.
parkány. Vše ze střh n . parchan, parkam
(Bárczi).
parkos: odnož z kořene stro m u (např. slí
vového) a zakládající ta k nový sam o statn ý
strůmek (tedy nikoli p r u t vyrážející z km ene,
ale odnož rostoucí opodál od vlastního
stromu), p ak i slabý, sta rý , křiv ý , zakrnělý
strom nebo keř. M ísty m á to tiž název p a s
torek, to je půvo d n í po d o b a (význam : v e d
lejší odnož, vedlejší potom ek). V ývoj: plur.
pastorky > *parkosty > parkosky, k to m u
nově p řitvořen sg. parkosek, parkos. Mch
Nft 29.141. (Šm. v šak pochybuje.) N ejasné
je padrtí či parkos 1750 (ČDějVenk 28.61.
Šm).
'
parkotiť laš.: b reb en tit. K uk r. rokotity
rachotiti, hlučeti, r. rokotať t / v? — Odvoz,
mor. parkot parchot prachél; slc. parchavec
žid, laš. parkotina židovka.
parma: d ru h ryb. H l. barma. — Z něm.
Parmě, Barm ě < Barbe, to p a k ze s třla t.
barbus. D om ácí Psl. název byl *merna,
ale ten — poněvadž p a rm a v českých
vodách původně neb y la (objevila se až
1366) — p la tí u nás jen pro příbuznou
mřenku. (O hl. B ielfeldt 99.)
parména: d ru h jablek. T ak i slc. — P ů v .
ital. pomi di Parm a. Šm.
parna párník p a rn í perná píreň jč. chod.:
přístodolek, též jvč. u Litom yšle. — Z jihoněm. Barn (sthn. parno atd .) téhož význam u.
Sem p a tří i spireň oploteň v stodole J g d
(viz oteňy.
parta, partica msl. slc.: ozdobná čelenka
dospělých d ěvčat, též zák lad n evěstiny sv a
tební koruny, b a i.střech a klobouku. H l. dl.
borta nevěstina k o ru n a (čepec). — Luž. slovo
a č. borta, porta ‘lem ’ jsou přím o ze střh n .
bortě ‘okraj, lem ’. Ale pro slc. parta {pária),
sch. sln. ukr. parta t/v , b. parta ‘šátek v y ší
vaný zlatém ’ je tře b a — vzhledem k a v prvé
slabice — u zn ati p ro střed n ictv í m adarské
(párta, to p ak ze střh n .). H p t.
parték(a) stč.: k rajíc chleba (a p ak n a d á v
ka chudým ,,žák ů m “ ). N ěm . Parteke ‘krajíc
chleba jako alm u žn a’ je doloženo později než
české slovo. Obé je ze s třla t. parteca, to p ak
snad ze středořec. παρα&ήκη depositum .
Jako nadávka s tu d e n tů m bylo něm . Parte kenhengst, -fresser. — „V ýznam v slc.
partélca (-že-), portika zboží je z maď.
portská t/v , ta m p a k z něm . parte(c)ke, jež
např. u L u th era nabylo v ý zn am u zeitliches
vergángliches G u t.“ (Šm.)
partes, lidově plur. partesy, z lat. partes
části (= jednotlivé díly n o t pro hudebníky
nebo zpěváky), z kostelní latiny. P řev zat
p lurálový tv a r jako v notes, koks. N č. part:
slc. part i „tro c h u zasta ralé" partes.
partyka: podvodný, ta jn ý obchůdek. —
Z něm činy. T reim er 20 citu je střněm .
Partiken = U nehrlichkeiten, ta k é W olf 243
zná zastaralé Parti{c)ke fem. podvod, z P ra k
tike. J e i něm Partitě f. podvod.
paruka, dříve i paroka (R ohn; ta k i sln .);
m or. nář. parubka, paroblca, slc. paroka (maď.
paroka), parocha, -chňa. Z ital. parrucca. Ale
pol. peruka a r. perík je z fr. perruque, něm .
Perrúcke. — Sýkora parukářka: podle ch o
cholky.
parvasit se s něčím , u K y jo v a: n a m áh ati se
K ol, bez se Voz, m arvasit se Voz. N ejasné.
Srovnej i rým ové barvasit a harvasit.
pařát, plur. -y m ask. i -a n tr. (podle klepe
ta). Z pa- a rat, viz ratice (zvláště m ask. laš.
ratik p azn eh t zvířecí); pa- i expresivní zm ěk
čení r > ř zd ů razň u jí han liv ý ráz to h o slova.
pařez, jzč. chod. pařez. — Stluž. paréz
E ichler W ZU Leipzig 13. 381. — Od pořezati, ú tv a r jako pa-žit od po-žnouti, pa-seka
od po-sekati, se staro b y lý m dloužením
(vrddhi, § 2), pó- > pa.
pařiti: viz pára.
pářiti 1°: viz pár.
pářiti 2°: viz spár.
pařit’ val.: do- sa čeho, d o pídit se B -K š;
asi m ylné z m á SvK : dopažii sa čeho t/v . —
Z pol. dopatrzyč si§ + gen. t/v .
pas: jistý úřední p rů k az; ta k i slc .; z k rá
ceno z něm . Passport ( < fr. passeport = co
um ožňuje p ro jití branou). Pol. paszport,
r. pásport.
pás, pásek·, páska, slc. pásik·, stč. pásnicé
-m icí zástěrk a, val. pasnica oděv pro dítě
S vK ; pasina d ětsk á su k n ičk a (K yjov),
pasna pasnice zástěra, z toho pásmice;
dem. pasinka zástěrk a (M orava, R oudnicko);
m or. popasinek d ětsk ý živ ů tek po pás, srov.
popásní (Táb) sahající jen po pás; pásali, o°
( > opasek p ů v . měšec od p ásu visící), pře°
p ři° roz°; pasíř; b rá ti se za pasy = jiti
v zápas, zápasili·, slc. pasovat sa zápasiti;
č. pasovati = d á ti ry tířsk ý pás a tím d ů
sto jn o st ry tířsk o u . — P ás vzniklo stažením
z *po-jas-b, to p a k je už Psl. postverbale
k po-jasati: stsl. pojašr pojasati, pojas-e,
r. pojásat, pójas, opojás(o)k, opojáska, ukr.
b. pójas, sch. pojas, pol. pasac, pas, pasowač
n a ry tíře , zapasy, pasowač si$ zápasiti,
slc. pás, pasovat, hl. dl. pas, sln. pasati,
pojas, pas. — Slovesu -jaš >ja sa ti odpovídá
s tý m ž význam em lit. jú o sm i júosti (: júosta
pás), lot. juožu juozt, ř. ζώννϋμι {ζωνή pás),
o
av. yá ihayeiti ( = jáhayati), yáh n tr. šňůra
pásová. Bylo původně jen ath em atick ó slo
veso jó s-m i, n ejed n o tn o st tv o řen í u jm éna
svědčí pro to , že jm éno ,,p ás“ je m ladší p o st
verbale, a že tu d íž v době p rajazy k o v e n e
bylo ani jednotného p ásu. P ásali svůj volný
oděv tím , co bylo po ruce, šňůrou, řem enem ,
provazem , kusem tk a n in y . P ů v o d n ě pás
jenom stah o v al příliš volný oděv, p řitah o v al
jej k tělu , později n a pás zavěšovány (poně
vadž nebylo kapes) v áěk y , to b o lk y a zbraně,
zastrk á v án y za něj všeliké věci, začal b ý t
zdoben a tím i b ý ti odznakem důsto jn o sti
nebo dospělosti, o p řád án pověram i (byla
v něm síla Ján o šík o v a atd .).
pasák: 1° jistá d ětsk á h ra. P řek lad la
tinského pastor (tak se ta h ra zve v Jav o ro v ci
na již. M oravě). P ů v o d n ě je pastor = n a d
hazovač p ři té h ře (v M istříně). P roniklo
z hum anistický ch škol. F . C uřín N fl 46.167.
— 2° kdo pase do b y tek . D om ácí slovo od
pásti. — 3° ochránce nevěstek, jim i placený.
K alk něm eckého M adchenhirt; z to h o je
pásek, běžné asi 1950— 1960, v ý střed n ě se
oblékající a chovající m ladík SSJČ.
pasáry n ář. v Č. i M.: b u jn é kousky, ro z
p u stilý rám us apod.: sn ad n ějak souvisí
s rom . passáre (něm. passieren povoliti atd.).
paseka: m ý tin a, m ísto kde b y ly v ykáceny
dospělé stro m y , rubanisko. Ale původně
sn ad (soudíc podle u k r. pasíka, viz C hotek
Archeol. rozhledy 13.418) to bylo m ísto,
kde p ři d r u h é m ždáření (v. ždár) b y ly
p o s e k á n y k ř o v i n y (ne u ž dospělé stro m y
určené n a spálení. J e to ú tv a r se zdloužením
(typické v rd d h i starobylého ty p u !) v p ře d
poně: *p6-sěka m ísto posekané, od *po-sekti;
stra n toho dloužení srov. p ažit, „m ísto
požaté“ . Sloveso posekati je n a m ístě právě
o křovinách; o strom ech bychom ho neužili.
Srov. pažit.
paskřivý, paskřáň h an .: nezbedný, sv é
hlavý, u rp u tn ý , zlobivý, val. bazgřivec u šp i
něný kluk, slc. bazgrivý m azlavý. Málo
jasné; J g m á pazhra usm rkanec!, což p a tří
k vozher. Snad te d y je to slovo podobně
hanlivé jako č. usmrkanec, m or. sopláň,
soploš. J in é je paškřivec = křiv o h u b ý , na
Luh. Zálesí (Vácí. 131), od křivý.
paskudný (-šk-): š p a tn ý ; paskuda škoda,
rozpustilost, neposeda, m sl, pa sku d iti poškozovati, kaziti, tu p iti, čtv eračiti, m lsati,
po-, u-, vy-. Sem “p a tří i n a d á v k a (se zesilo
vacím n) č. paskunda, asi: kazisvět. J e d n o t
livá slova doložena z vč. jvč. h an . val. laš.
m sl. Srov. slc. paskuda n ad áv k a zlému,
lenivém u, špinavém u, p a sku d n ík t/v , p a s
kudný ničem ný; pol. paskuda -ny pasku(n)dzic, ukr. paskuda, -nyj -dyty aj., r. paskuda
paskúden, paskúdnyj, p a skú d it neřád, špína;
špinavý, nečistý; šp in iti, tu p iti. Ze stejného
význam u je st v y jiti i pro češtinu, jenže
u nás se vý zn am rozešel: n eřád , špína m ůže
b ý t pokažení věci; neřád, ohava v ústech
m ilující m a tk y m ůže b ý t jen rozpustilé dítě,
a tu d íž i p.; vý zn am ‘m ls, m lsa ti’ jsou sem
přeneseny vlivem dosti blízkého paškrtný,
k teré je jiného p ů v odu. — Z pa-skod-bwb,
k r. sícúdnyj ubohý, nu zn ý , n ep atrn ý , stsl.
skod-b skoupý, skrovný, nuzný, stsl, skqdíti
n ed o stáv ati se, u b ý v ati, tr a titi se atd.,
pa- naznačuje p o d řad n o st estetickou. Od
téhož kořene je č. oštádati a škudliti.
pásmo, u všech Slovanů, 20, 30 nebo
40 n ití v jeden pram en sdružených. Příbuzné
je nepochybně lot. puosm s m ask. špetka lnu,
co se v yškubne s kužele mezi dvěm a prsty,
též oddělení p lo tu m ezi dvěm a koly a pod.
oddíl něčeho mezi dvěm a body. Příbuzné je
snad av. afsm an- n tr. verš (v gáthách),
Verszeile (a fs- z pas- ?). K ořen je snad pas-'
(je v avestě) p o u ta ti, u p ev ň o v ati jedno na
druhé. U nás je zdloužené a, přípona převe
deno do o-km enů a p řito m zjednodušena:
m no > mo. L it. posm as pásm o je ze slo
v an štin y , ja k u k azu je přízvuk.
paspule, -lk á : stu žk a k lem ování. Z franc.
passepoil (pův. = „p ro tá h n i žíni“ ).
pasta z ita l .-.pasta těsto ; z téže rodiny jsou:
pastel (z franc. pastel)·, pastilka jistá forma
léčiv (lisovaná z tě sto v ité hm oty) z it.
pastiglia nebo něm . Pastille; paštika z it.
pasticcio. — slc. pasta, pastel, pastil(k)a
obdobně; ale paštéta je z něm . Pastete.
pásti, iter. pásali·, pastva (odtud pastvina,
pastviště > pastě, gen. m ísty paštěte atd.;
H u je r 1.245, haplologií jako koštiště > koště,
pastevec z pastvec, pastv-bCb, fem. pastvice)·,
pasák, (viz zv l.), cizo-pasný, břicho-pas, pasořit; paša p a stv a ; laš. pasinek; pastoch úhor
( = p astv in a?; p říp o n a n ejasná); pastucha
(příponou -ucha b u dto od past-ýř nebo od
past-vec), pastuší (p. tobolka ro stlin a Capsella
bursa pastoris), pastouška, pastýř. Zajímavé
jo samopas: p u s tit h u sy na s. H o řk á 172,
Šr s. opas, M alý na samopaš = ab y se pásly
sam y; o sam opasu d o b y tk a v. Moszynski
1.104; srov. slc. a d jek tiv u m samopašný
(pod. v h l. dl. sln .): „ v horách — život s-ný“
( = bez dozoru, bez p án a, volný) libují si
v létě pastevci a zbojníci. — Všeslovanské.
slc. pást, pastva, pastier, pasák, paša atd. —
P astýř < -yřb m á dom ácí příponu jako
lepetyřb, s l m otýl b a pod. Ces. pastvec je
z pastva (není p říp o n y -tvbCb\); pastuch,
ač je v několika jazycích, není ani starobylé
(není příp o n y -tuch-bl), n ýbrž je to obměna
z past-ýř. Slovesné složeniny na°, v y 0, s°,
do°, p ř i° se, u ° (stačit n a uhlídání stáda).
P ů v . vý zn am b y l asi obecný: ch rán iti, pečov ati. T en je p a trn ý ještě v stsl. s^-p a sti s-bpasati, postv. s-bpas-b, č. spasiti. Z něho se vy
vinul další stu p eň : h líd ati, vězící v pásti po
čem (asi z polštiny je dolnoněm . passen,
aufpassen), propásti co = prom eškati. Ko
nečně: h líd ati dobytek. — Základ pas-n en í
z *pá-sk-, neboť in ten siv n í sk v slovanštině
zů stáv á (j-b s k -, viz získati, vískati), nýbrž
je původní, to to žn ý s la t. pás- v pás-tus, -tor.
Vedle pás- bylo pá- v la t. pá-vi, pá-bulum
a sn ad i v pá-scč a v stin d . p á -ti ochraňuje,
hlídá, d áv á pozor. P om ěr mezi pá- a pás- je
ten , že v pás- je p ro ti pá- n av íc příponové
zesilovací s, k te rá žto p říp o n a odedávna měla
podobnou zesilovací funkci jak o p říp o n a sk
(ta je v la t. páscd).
pastinák: rostlin a P astin a ca; to to znění
bylo zavedeno Preslem podle latinského.
Starší názvy paštrnák (tak dosud i slc.),
paštrnák (tak m or. a slc. spis.) jsou z něm .
nář. Pasternak (o d tu d pol. dl. pasternak;
rus. z pol.).
pastor: p ro te sta n tsk ý kněz; ta k i slc.
Z něm činy (tam z la t. pastor p astý ř).
pastorek, stč. val.: n ev lastn í syn; pastorka
nevlastní dcera; slc. pastorok (pacorek přesmykem st > ts = c), -kyna. P asto rek (i slc.
pastorok) je i m alé kolo v žen to u ru nebo ve
mlýně, svým i zu b y zapadající do v ýřezů
velkého kola a m ající za účel m ěn iti osu
pohybu. Csl. m ask. pastor-bk-b, fem. pastor-bka
nebo -ky (gen. -a>ve), sch. pastorak, fem.
pastorka, sln. pastorek pasterek, pastorka pasterka. P rv o tn í bylo jen fem ininum ; odvozeno
od jm éna dcery: -stor- z *d~bktor-, dlouhá
složenina p a -d ^kto r-^ka se red u k o v ala na
čtyřslabičnou zánikem -■bk-, p a k dt > st;
o v -tor- je náležité p ři složenině, viz ř. άπάτωρ
gen. άπάτορος (kdo nem á otce) p ro ti πατήρ;
pa- značí „ n ev lastn í" , srov. pozdější r. pasynok, padčerica, pasěstra. K fem ininu bylo
přitvořeno m ask., jak o manžel k manželka,
pán k paní. M ch N ft 29.141. (Jsou i jiné
výklady, ale m ylné.) —· Ale pastorek výhonek
(od kořene) stro m u je od nísti; pol. je parostek
ratolest parohu, parosó výhonek, rato lest.
paš, fa š v ŽilK n: m anžel ženiny sestry,
Ze sch. paš, pašenog·, fašo, to p a k z osm an.
badžanak švagr. R y šán ek Sl.
paša, ta k i sch. b. r.; z osm an. paša. —
Pašalík z osm an. pašalyk.
pašák, mor. paska: chlapík, ferina, kdo si
rád hraje n a p án a. Asi z maď. pasas t/v
(vl. ,,kavka“ , dobře p la tící host). Šm. však
myslí, že z pašer: pašeráci byli p ředm ětem
obdivu; srov. PS pod přizvi. T řetí m ožnost
(V. K ůst pís.): „z osm an. paša; vysoký
turecký hodnostář je v p řed stav ě našeho
lidu typický velký p á n “ .
pašije, dříve sg., z la t. passió (Christí)
utrpení K ristovo. slc. pašie. P lu r. je asi
podle modlitby nebo velkonoce.
pašík, pašeíc, m ašík: v ep ř (lichotně). Z v á
bícího citoslovce pašů pašů (je v jč.) nebo
paš paš.
paškál, ta k i slc.: velikonoční svíce, ze
střlat. paschális, od pascha, πάσχα velikonoce.
To pak z hebr. pěsach, aram . peská slavnost
ušetření, tj. p řejití h n ěv u H ospodinova
(ušetření izraelských d ětí p řed odchodem
z Egypta, kdežto prvorozenci E g y p ta n ů byli
pobiti. Exod. 12.). V žiti na paškál — na
výslech, na „zpověd" „v y k lád á Jak u b ec
LF 52.159 tak, že p. b y la velká svíce hořící
v kostele, k níž byli lidé voděni k přísaze"
(Š m .).
pašovati, z toho paš; pašer pašíř pašerák,
n a Z ábřežsku pošař. slc. pašovat, pašerák. —
Z něm . paschen, Pascher, což jsou slova
z něm eckého arg o tu , p ře ja tá z fr. passer,
ital. passare překročiti, p ro jiti (hranici).
V alašsky je to švercovat.
paštěka, m or. paščeka, pašcika > pašča
h u b a, tv á ř; paščekovat h u b o v ati, n id á v a ti
ap. (vesměs vulg.). Vslc. sčeka, paščeka čelist
Bf. R . ščeká tv á ř, líce. N ejasné. Je-li původní
sč, m ohlo by -čeká b ý t z čelist; pa- by byla
znám á znevažující předpona, s > š zesilo
vací.
pata; p a tn í (> patník, srov. slc. patka
násypek u dom u); stoj spatný; patka různých
věcí (např. bochníku: pův. puk lin a v y b o ču
jící z bochníku jako nádor, ta k chodský,
p ak p rv n í nebo poslední odkrojek); opatek,
ú p a tí (co je u p a ty nebo v p atě hory),
zápětí ( < za p ato u ); viz i opět, zpět. — Psl.
p$ta (stsl. ta k , slc. pata, r. u kr. pjatá, pol.
pi^ta , hl. pjata, dl. pjeta, b. sch. sln. peta)
m á ž-km enový p ro tějšek v lit. péntis p a ta ,
h řb e t kosy, sekyry apod., prus. pentis p a ta .
a souvisí nepochybně s jinojazyčným i názvy
p a ty : gót. fa írzn a , stin d . páršni- fem. p a ta ,
ř. πτέσνη p a ta , k ý ta , la t. perná k ý ta :
základem bylo asi: *pertsná, z to h o předslovan. *pentna (asim ilací r > n a z trá to u s
mezi dvěm a souhláskam i), konečně peta
disim ilační z trá to u druhého n.
paták, patáček: viz pět.
patálie č. lid.; slc. hovor, patália; z fr.
bataille b itv a.
patěna val. han. m sl.: stará, šp a tn á nebo
k ro tk á k ráv a; v m or. m yslivecké řeči: laň.
P ů v o d ukazuje r. pjatena = k rá v a v p á te k
koupená nebo narozená (u R u sů ta k o v á p rý
přináší štěstí; V asm er), popř. v p átek
pojm enovaná (H ujer 1.156).
páteř stč.: m o d litb a otčenáš, z la t. pater
noster n a začátk u té m odlitby, p ak i jiné
m odlení, hlavně růženec. L at. p. n. „o zn aču
je n ejp rv e sam u m o d litb u . K dyž se stalo
zvykem m odlit se více O tčenášů za sebou,
odpočítávaly se n a kuličkách z růžového
dřeva, navlečených n a provázcích. P ro to
paternoster označovalo každou kuličku v r ů
ženci. O d tu d byl sn ad n ý přechod k tom u,
ab y p. označovalo růženec celý, a to to
označení se udrželo, i když se od 12. stol.
stříd a jí v růžencové m odlitbě O tčenáše
a Z drávasy. V tak o v ém to růženci se neříkalo
paternoster kuličkám všem, ale jen velkým ,
p ři k te rý c h se m odlí O tčenáš" . „K oncem
15. st. se v y sk y tu je pro růženec název pater“ .
A. Schm idtová L F 78.28. O d tu d se pochopi
ja k č. pouhé páteř (han. páteřek), ta k i p lu rá
lové jm éno, stč. páteře, m or. patěrky, slc.
pa(n)cerky pacierky p átriky, ale i ‘šňůry
k o rálů ’ (slc. paternica); p a k je páteř vše,
co je podobno růženci, řa d a něčeho s tv rd ý m i
zaobleným i v ý stu p k y , p á te ř (Vsl. pacer).
T ytéž význam y m á z češtiny p ře ja té pol.
pacierz (též kulička růžence, perla), hl. pačer,
dl. pašer (tu p . je m j. též o bratel, plur.
paéerje = páteř). — V yvinul se i význam
‘řa d a (vůbec), m nožství něčeho’: šla napřed,
za n í jin ých dlouhý páteř; J g m á i m or.
us. páteř dětí.Totéž je slc. patora J g -K t 8-9-K,
psáno i patora K u k . aj, S JS , zpravidla
o m nožství d ě tí v rodině (podle M ihála
SR 25.139 se vyslovuje pouze patora, ne paani pátera). K páteř řa d í slc. slovo již J g
(Mihál hledá pů v o d m ylně: p rý od patřit,
tj. lidé, k te ří p a t ř í dohrom ady, do jedné
rodiny); SJS je chápe jako ,,p ě t“ , asi
m ylně.
paťhati: belhati se; han. patchat Gr; jvč.
patéhat k lo p ý tati (chybou p éra za -tch-1).
Z téhož základu co pajdati, p říp o n a jako
v šmathati.
patlati {se): patlocha nešika, patala Jg d
(srov. hafala od fiatlati\). Spolu s r. pátrat
špiniti, m azati (R. Jak o b so n sl. W ord 11.615),
rd . p. sja pracně se o b írati s něčím náleží do
skupiny expresivních sloves jako m atlati
p ip la li babiati, vyznačených retnicem i a r/l,
patoky: '„špatné n. zvětralé pivo n. též
jin ý šp atn ý nápoj, slivky; zadní p ro d u k t při
vyslazování m lá ta ve v a rn ě “ PS. — H l.
patolci zadní pivo, pol. patoka m ed v y tek lý
z vosku, r. pátoka sy ru p , m elasa, u k r. pátoka
m elasa, b. pátoka zadní p ro d u k t při pálení
rakije, poslední o dvar, sch. patoka slabá
kořalka, sln. patoka slabé víno. — Psl. patoka,
od téci;pa- je nejspíše zdlouženépo 1 °, znam e
nalo te d y dod atečn ý (méně h odnotný) v ý
robek, n apř. (Jg) „z p rvního d olití n a m láto
vyvařené řidší p iv o “ popř. podobné víno
n. kořalku.
patoš: m ocný duch v podobě d rak a (mor.
u K uldy). N ejasné.
patro, ta k i slc., ale jvč. a laš. pjatro,
m or. (han.) patra plur. n tr. lešení ve stodole
n ad m latem . — R us. plur. pjátra p atro ,
balkon, pol. pi^tro p atro , poschodí, r. též
pjátro, n tr. pjáter’ fem ., pjátra fem. p atro ,
csl. pqtro strop . slc. je nář. podivné petrov
(Liet. L účka u Žiliny aj.). V hl. přatr špýchar, dl. psčtš a pd. prz%t(e)r, przetro apod.
anticipováno r. — Málo jasné. D osavadní
dom něnky (: k p%ti p n o u ti; k la t. pána m ost)
nevyhovují. V zhledem k to m u , že m ísty se
klade plurál, lze m íti za to , že sing. p%lro
označoval původně jen jeden stro p n í trá m
(ten býval dosti dlouhý, že i vyčníval ze stě
n y ven). P a k b y se dalo sp o jit s ř. μέλαθρον
hlavní stro p n í trá m (o tom význam u viz
Mch L F 68.96), a to ta k , že *pelstro (zám ěna
retnic m /pl) dalo disim ilací (dvojice likvid
l-r nahrazena dvojicí n-r) pentro > p ttro .
patrola, ta k i slc.: z něm . Patrolle, to z fr.
patrouille.
patron, slc. -ón, západoevropské slovo,
z lat. patrónus ochránce (od pater otec).
patrona,· slc. patrona: šablona atd .; z fr.
patron t/v přes něm . Patrone.
patřiti, patrný (srov. šetrný), patřičný;
opatřili, opatrný p ů v . starostlivý, ale mor.
nepatrný = nebezpečný, č. opatřovali se odli
šilo od opatrovati (od toho opatrovník, opatrovna). Sem náleží i h y b rid n í jč. spatrunk
obhlídka ženichova m a jetk u J jč ř 198 ( = slc.
v o h lady; před svatbou). Od význam u ‘hleděti n a co’ se dospělo k ‘hleděti k čemu’ =
příslušeti = náležeti. Pátrati, vy-, srov. stej
n ý vývoj u šetřiti hleděti — vyšetřovali;
pátravý, pátračka. — slc. p a třit dívati se,
p. sa slušeti se, patřičný; opatřit, postv.
opatera ošetřování, pátrat; pol. patrzyé
patrzač opatrzny, u kr. pátraly jako v č.,
chrv. patriti náležeti. V zhledem k rozložení
sloves smotriti- (rus.) a p a triti (záp.-slov.) se
zdá, že jde o jednu rodinu; smotriti je staré
(srov. lit. m atýti, viz šmátrati), pat-r- bude
asi z mat-r- zám ěnou retnic. Mch SPFFB U
2.135. Viz i páčit. Bylo b y však možné
v id ět příbuzenstvo v ř. τιαπταίνω pátravě
n. bázlivě se ohlížeti; kořen te d y *pet-.
Slovanské sloveso b y p a k bylo arci zformo
váno podle m atrati. (Viz zde i val. pařit.)
patyk laš.: k y j; val. partyka h ů l SvK. —
slc. p a týk patyč patyča klacek, patyčie drobné
ty č k y , pa tík p ru t, větev , pateka bičiště.
Srov. pol. p atyk k y j, patyezek kolík. — P atří
k slc. týká ty č ; s tra n ro d u srov. palouk
od louka.
páv: fem. -ice, m or. -ica, -ěnka; vč. pávče,
p a ví vejce d ru h sliv, msl. pávko p av í péro.
Č. p a ví oko, slc. pavie (pávuo, pávové) o(č)ko
nebo i pouhé páv je m o tý l V anessa io;
srov. něm . Pfauenauge a td .: podle „pavích
o k “ n a každém z křídel to h o to půvabného
m o tý la (tak dí V ážný JM ; ta m viz podrob
nosti o form ách a oblastech). — Spolu se
slc. páv(a), pol. sln. pav, u kr. r. páva je asi
z něm činy (sthn. pfáw o nebo spíše střhn.
pháw e), n ap ro ti to m u sch. b. paun, ukr.
p a vu n je z rom án, pavóne. To vše dále z lat.
pávó, slova tem ného původu (p ták sám po
chází z Indie, kde byl zván ,,chocholáčem “ ,
šikhin-).
pavéza: d ru h š títu , z ital pavese (spolu se
špaň. pavés a fr. pavois z rom . pavě(n)sis =
pocházející z P avie). Z češtiny, od husitů,
je slc. pavéza, pol. paweza, ρα ιυφ α , rum.
pavazá (i to je přím o od h u sitů , ne z polštiny!),
i k N ěm cům proniklo (Pavese, Pafese,
bafóse).
pavilon, slc. pavilón: z franc. pavillon.
pavinec, ro stlin a Jasione, po prv é u Presla
ve Všeob. rostl. — N ejasné. Je d n a dom něnka
je v J R .
pavlač, dříve i pavlaka, n a M oravě též
kostelní k ů r (msl. laš.), i p a tro v á k let (na
G ottw aldovsku). Ze zdrobnělého pavláčka
zám ěnou příp o n y je pavlánka > pavlán.
slc. pavlač, n ář. povlač. Z češtiny je pol.
pawlacz. — Zdá se, že náleží k vléci a že p o
je zdloužené (vrddhi, § 2) po 4° ‘p o ď .
P ak b y to byl ú tv a r velm i sta rý , z doby,
dokud to to po nebylo ještě p řetvořeno v pod.
Je te d y pavlač příbuzno s těm ito m ladším i
slovy: podvléci (trám y = podsunouti); podvléci trá m y , podvlíknouti p ráh je příslušný
term ín u Jg . „P říd av k o v é (domu) jsou:
nám ětky a přístřeší, v ý stu p k o v é a na podvlakách ležící vikýře a pavlače a k ran ce“
(Komenský).
pavlaka s tč .: d ráh a lá tk a p u rp u ro v á, p ů
vodně v šak pouhý oblek = rouška, oděv.
Slovo staré, od vléci, srov. r. pávoloka p o
krývka, rouška, pol. powloka t/v (jiný v ý
znam: stsl. pavlaka k ry t, střecha, sch. pavla
ka povlak n a te k u tin ě). Pa- je zdloužené
po- 2°.
pavouk, nář. pabouk babouk babák paúk
pauk p a lk p a lu k pák; zkřížením s názvem
brouka je i pabrouk (a brabouk brablouk).
Z odvozeniny pavučina ( = síť u tk a n á p a
voukem) je pavo u k m ísty n azýván (u P rahy)
pavučiňák, (na M oravě) pavučinář pabučinář
babučinář pabučár babučár·, podrobnosti a o b
lasti u d áv á U těšen ý N ft 46.220n. H an.
pabók je též kosa n a obilí, p a trn ě hrabice,
název podle rožňů, jež upom ínají n a pavoučí
nohy. J in á odvozenina je stč. pavučník dru h
jemné lá tk y ( > paučník > u J irá s k a poučník
bud m ylným čtením au jako ou nebo zm ěnou
hláskovou). — Psl. paok-b (a jeho síť pagčina:
stsl. paok~b, pagčina, slc. pavúk, pavučina,
r. paúk pautina, n ář. paút paučína, u kr. pauk
paučyna, pol. pa jq k paj§czyna, hl. dl. paw k
pawčina -cyna, sln. pavok pajok pájek, pavoóina pajčina, sch. p a u k paučina, b. pajak
paek aj., pajačina a j.). — N áleží nejspíše
k *ank- (lať. ancus, uncus zakřivený, ř.
αγκύλος k řiv ý , stin d . a(ň)čati ohýbá, křiví,
ř. δγκος hák, sth n . ango hák). P av o u k je
tak nazván podle obloukovitě o h n u tý ch noh,
velice náp ad n ý ch tv a re m i velikostí. P a
le zřejmě předpona, v rddhové dloužení
nejspíše z po- 4°; te d y celek odpovídá
smyslem asi latinském u ad-uncus ‘h á k o v i ť ý ’ (totiž tv o r, hm yz). Do pa-oki, vloženo
hiátové v; ale n ěk teré nářeční form y ho
nemají.
pavuza, n ář. i m ask. pavuz: chod. pabůza
-vůza, vč. pavúz, h an . póza, póz, msl. púza,
laš. pauz, val. p ú z H zl. — Psl. pa-nzv, od
kořene, k terý je ve vázali·, v je hiátové.
Stupen o ( >z z onz) je v složenině náležitý.
Pavuzou se vozní nák lad (snopy obilí, seno)
jakoby přivazuje, p řip o u táv á, aby nespadával. — slc. pavúz, n ář. pavuza. Pol.
pawqz, pow%z, u kr. pavuz, sln. povoz(a). —
Pavéza u K osm áka a H erb en a je od m ylného
změtení s paveza štít.
paz: drážka n a spojení dvou desek apod.
(a jvazník nástroj k dělání pážek). P řejato
jako techn. term ín z ru štin y . J e i pol. ukr.
sln. paz t/v . Psl. paže je příbuzné s ř. πήγνϋμι
a la t. pangó upevňuji a něm . fiigen < *fóg-jan spojití, přizpůsobiti.
pazdeří, -ero: odpadky při m lácení, m ědlení
a třen í lnu; o d tu d pazderna, dom ek za
vesnicí, v něm ž se třel len, p ak (jvč.) vesnický
obecní dom ek, chudobinec, pazderák jeho
obyvatel. K olektivum k r. b. sln. pazder, pol.
paždzior, hl. pazdžeř; vedle něho je sch. sln.
pozder. — P a tří k dřít i ve sm yslu ,,zd íra ti“ ,
tj. ,,tř íti“ len; te n pojem je obsažen v k o ře
nové dvojici der-lter-. Výcnozím tv arem bylo
asi po-jbz-derb = co zbývá po zedření; po
bylo zdlouženo (starobylé v rd d h i, § 2), jako
v pabčrek, patoky aj.
pazneht, stč. paznehet i paznohet; msl.
pahnost Mal. — slc. paznecht, n ář. též
zno(c)ht pazour, p a řá t; csl. paznegvtb i paznogvtb, pol. paznogieč (-/c-), rd. paznogt, hl.
pa(r)noht, dl. parnochta. — Vězí v něm
zajisté nehet; p roto se zbytek, paz-, pokládal
za předponu. Ale protože pro tu dom nělou
předponu není jiného p řú d ad u , je tře b a
sta rý výklad pozm ěniti. U znávám zde p ře d
ponu pa-; z chápu jako p rvek p atřící k nehet·.
h e titštin a m á sankuvai- nehet, což je p ř í
buzné (Kurytow icz P roceedings... Oslo 2 16n.)
především s lat. unguis t/v , p ak te d y i s nehet ■
Měl te d y název n eh tu „ponyblivé“ s, to se
v šak udrželo krom ě h etitštin y jen zde a (s p o
divným t) v ř. στόνυζ špička, h ran a, špička
n eh tu n. pazouru. Poněvadž jm éno n eh tu
u nás ztratilo své s, zaniklo záhy povědom í
0 příslušnosti slova Psl. *pa-snogrtb k nogvtb
‘n e h e t’, a p ro to se ono s m ohlo oslabit v z.
(Tím m ěním svůj vý k lad z E S X, k te rý uváděl
jen ř. στόννξ; oba v ý k lad y jsou si velmi
blízké.)
pazouch: odnož, ny n í i pazoch, slc. pazúch.
Málo jasné. Snad od *paz m ask., základu, od
něhož je paže. Srov. m or. ručka úponek n a
révě.
pazour, m or. slc. pazúr. Pol. pazur, hl. pazor(a), dl. pazora. J a k ukazuje dl. d ru h ý n á
zev parnocht(a), je to zhrubělý tv a r m ísto
pazneht, p ro to m ůže znam enati d ráp i celý
p a řá t, tlap u , p rst, ru k u .
pazourek, slc. pazúrik; křesací kám en (též
pazour Jg ) je výsledek m etafory, k te rá p ři
ro v n áv á kám en křesající do jiného kam ene
k p a z o u r u zatínajícím u sc do m asa ap.
Má paralelu v lit. ť t iagas t/v , kde nagas =
nehet, pazour (t)t- p a tří k lat. tltió požár).
paždí. T u je tře b a vyložit především slc.
pazucha, prostor pod spojením ram ena
s tru p em . J e zpravidla jen ve spojení pod
pazuchou pod paždí, zpod pazuchy. T ak
1 stsl. pol. ukr. r. sch. (tu i pazuho pazuo
pauza), sln. pazduha. Slovo nesnadné, z p ra
vidla se v y k lád á z pas- + duch- (k stind.
dóh, gen. dóšřiáh, avest. daoša- paže, ted y
„to , co je za p aží“ , a sro v n áv á se s lot.
padusé podpaždí. Ale *duch- paže není v slo
v a n š tin ě za ch o vá n o .
S n a d Izo v y j i t i z li
dové p řed stav y , v y já d ře n é u G orkého M K
74: ,,Jso u lidé, co m ají pod pažem i prů d u ch y ,
ať ho člověk tluče ja k chce, nic m u to nedělá.
To p ro to , že m á d v o jí d ý ch án í." P a k by
-ducha p atřilo k duch, dechnouti a dýchati;
paz- b y náleželo k paže, mělo b y ještě oče
k áv an é z. T ed y p ů v . *pazo-duclia, kde o p a k
vypadlo: „pažní p rů d u c h 14. O bdobné v n itřn í
krácení je v ř. μάλη z μασχάλη paždí. Toto
p o je tí lze p o d ep říti jedním detailem z ruského
ovinu (sušírny obilí): od k ry téh o ohniště
jsou pod stěn am i m ezery asi 40 cm široké,
zvané pázucha nebo pázušina (bělor. padduválal), ab y d ý m a teplo m ohly procházeti
zespodu n ah o ru (VSES 298); je to proste
průduch! — V č. se asi pazducha zkřížilo
s výrazem pod paží, ta k že vzniklo n tr. pod
paždí, z toho dále isolováno p a ží n tr. a paždí
n tr., nověji i fem. (paždí se vynořilo z roucha,
pod pravým paždim , pod páždém i, na levé
paždí), jež se stalo i b o tan ick ý m term ínem .
L o t. padusé vyložím e jako p řeje tí z rus.
pazuš- (což je v ad j. p á zu šn yj a kdysi bylo
v n ěk terý ch pádech od pázucha, dokud
bylo v nich stříd á n í ch/š), d ze z disim ilací
sykavek (z-s > d-s).
paže, m or. slc. hl. dl. paža. Psl. paža je
z paz-ja, jehož zák lad *paz- je jistě to to žn ý ,
i přes rozdíl v znělosti (tak soudil již Ju n g m ann), se základem v stin d . bohu- a ř.
πήχυς rám ě, loket z bhá jhú-; m ask. paz- p ře
tvořeno ve fem. asi podle rqka a noga. Viz
i paždí.
páže, p řeja to v 18. stol. asi z fr. page p ů v o
d u nejasného. Asi současně p řejato i slc.
páža, pol. paž, r. paž.
paždženica laš.: šk rk av k a Lp. N ejasné.
pažit m ask., n ář. i -t fem. Stsl. pažitb, slc.
pažit, str. a rd . p ážiť p astv in a, p astv a, pd.
pažyc(a). P a ž it se chápe jakožto trá v n í p o
ro st m ladý, nedospělý, nem ohoucí dospáti
(slouží-li za h řiště apod., nebo pro n ed o sta
te k te p la n a podzim , po Otavách). — Za
praslovanský tv a r lze p o k lád ati pa-žbn-tb.
To se p a k vyvíjelo dvojím způsobem : 1°
v pa-ž^tb, dosvědčené pom ořským paženc,
je i pažoc, paž(l)dca, 2° v pažitb, bn zde dalo i,
§ 7. Ja k o pa-seka (viz) je m ísto v lese, kde
křovinový po ro st b y l p o s e k á n , ta k i pa-žbntb je p a k m ísto (pole, louka) p o ž a t é ,
od žn u žiti (viz). Jestliže tak o v é m ísto aspoň
tro ch u obroste tra v o u , stan e se pastviskem .
T om u odpovídá don ed áv n a běžný zvyk
p á sti n a konci lé ta a n a podzim n a nezoraných strn ištích , nově zarostlých nízkou t r a
vou, a n a pokosených lukách, nově se — po
Otavě — zelenajících „ tře tí tra v o u “ . — slc.
pažite b ý v á část dědiny, k d e tá b o ří kočov
níci, obecní palouk, p a k i ch atrče chudiny
ta m postaven é; p a žitn ý ras n azv án ta k
proto, že bydlil stran o u od dědiny, mezi
těm ito „ pažitským i“ . — P ažitka, zelenina,
—
/ je „ trá vn íč ek" p o d le podoby; je slovo lidové
ve val. a slc. (s -í-j a ujalo se i m ezi Čechy;
pd. (od N . Sacze) p a žjtk a t/ v dosvědčuje
dokonce původní nosovku: *-žqt-\
pažití znam enalo rozdělovati n ě ja k ý pro
sto r (např. o b y tn o u jizb u nebo chlév) přehra
dam i n a m enší oddíly, o d tu d pažení, pře
pážka; je i pažba dřevěné obložení zdi, dveří,
p řepážka, d řevěná část jistý ch zbraní. Místy
se v ý zn am zúžil v řezati: m or. pažit zelí =
n ak ra jo v a ti h láv k y n a stro u h án í, na° do
b y tče = rozříznout kůži, ab y se mohlo vyk u ch ati. — slc. pažina, paženie = pažení;
pažba. R . pažú p a žit řezati žlábek, paz
ukazuje, že bylo p a ziti (v č. z > z, jako
vyšiti > vyšiti, z p articip ia pažen). — Příbuzno je něm . Fach, jež m á význam y k n a
šim dobře se hodící: střh n . vach je oddíl
p ro sto ru , zdi, zbroje, š títu apod., ale i jez
v řece, tj. p řeh rad a z kam ení nebo proutí
bránící ry b ám unik n o u ti p ři lovu do volného
p ro sto ru . (Dalších příb u zn ý ch není; obvyklé
spojování s la t. pangó u p ev ň u ji se nehodí
zde význam ově; p a tří ale k paz drážka, v. to.)
pážka (tak B arto š, páska H erben): druh
ry b ářsk é síti, n a jižní M oravě. N ejasné. Snad
je příbuzné s ř. παγή (παγίς), což byla též
n ějak á síť.
pecen, n ář. -eň, -an, zdrobn. -nik, -enek.
slc. pecen, pecník. — Z podstatnělé jméno
z pecny (jako leden z ledny, t. měsíc), pecný
chléb = pečený v peci n a rozdíl od chleba
pečeného n a o tevřeném ohništi.
péci, pec (*pek-tb), pekáé, peéivo; peÓitý,
pečené (z p říčestí pečen), pecinka, č. (Jgd)
han . slc. pecina nízká zed! p řed pecí, z níž
se vystupovalo po 2—3 stu p n ích n a pec aj.
(přípona -ina z pec-ní t. zídka), pecánek
o tv o r v pecini, jvč. (Litom yšl) pícek místo
mezi stěn o u a k am n y = val. pécka; vč. (Hořicko) peciň stu p eň n a pec. Jč . pecour místo
pod k am n y ; č. pecivál kdo se válí n a peci
(odtud *peciválkovat > pecílkovat u H álka) >
pecouch, slc. pecúch t/v , ale val. pecúch je
o tv o r p o d pecí SvK . Věc opečená (ovoce,
podplam enice) je peČka pečárka opečka zápec
opekanec. Pekař m á příp o n u původu ně
m eckého. Zapeklé oči (R ohn), o d tu d za
peklitý, sn ad (Šm.) pův. ve význam u „za
tvrzelý, z á h “ J g , srov. stp . zapieklaé siq
stá v a ti se zatvrzelým . — Péci z pek-q pek-ti
je u všech Slovanů (stsl. pekq peští, slc.
pečie piect, r. pekú peč, ukr. pekty, pol. piec,
hl. pjec, dl. pjac, sln. péči, sch. peci, b. peka),
souvisí s lit. ícepú kěpti, lot. cepu cept (v baltštine n astal přesm yk souhlásek), stind. pačati, la t. coquó, to to vše z pekč-ó; řečtin a m á
v šak πέσσω = peku-jó, kde příponové j jo
nepůvodní. V slovanštině se m ohl objevit
i oslabený stu p eň : stsl. im p erativ p b d ,
krom ě to h o zdloužené pek-.
pecka; dl. packa ZfS 7.348, pol. pecka
i pestka (st přesm ykem z c = ts), ukr.
počká; ale sln. peček je zrno ve vinné bobuli,
jablku apod. — P sl. * p ttb ka , základní
p tt-ja souvisí asi s lit. pautas vejce, pecka
by tedy = vajíčko. S lovinština m á snad
původní m užský rod; jinde zm ěněno ve fem.
vlivem synonym a kostbka (slc. kostka, kočka,
stpol. kostka pecka, b. kostilka, r. kostočka,
ukr. kistka, sch. koštica jádro) od kost.
Mch LF 56.30.
peci pecál becál zě.: b eran . N ejasné. Z n ěm
činy? T am je Petz, Betz m edvěd, žerto v n ý
výraz z Bernhard.
pečárka již s tč .: d ru h h u b P salliota. Mor.
pecarka pečírka pekárka. — slc. pičurka pencurák, pol. pieczarka, u k r. pečarycja pečerycja, r. pečerica, sln. sch. b. pečurka aj. —
Málo jasné. Pečurka b y m ohlo b ý t z k rá
ceninou z pečena turova. V k arp atsk ý c h u kr.
nářečích turova pečévja je jistá červená h o u
ba, zajisté jin á než p. P rý „jakm ile se ro z
krojí, teče z n í ja k o b y k re v “ . T ento název
by pak pocházel z dob, k d y ta m b yli ještě
tuři (o ukr. z V erchratského cit. L arin, D ia
lekt. bjuleteň, K ijev 6.1956.13). Přeneseno
na p. vzhledem k červenofialovém u spodku
klobouku? T v ary s a, í se p a k objevily, když
se to slovo stalo n ep růhledným .
péče, stč. péčí; o d tu d pečovali, pečlivý; bez
péče > bezpečí, z to h o bezpečný, u- za-bezpečiti. Tak i pol. piecza, pieczliw y, bezpieczny,á\.
pjeca, pjecliwy, hl. pječa péče, sln. peča hoře;
s jinou příponou stsl. pečalb, r. u k r. pečat
starost, val. opékač, pol. opiekač, r. opekáí
(= pečovati), o d tu d po stv erb ale val. opéká
= slc. opeka, pol. opieka, sln. opeka, uk r.
opika, r. opéká (e z ě) péče, o p atro v án í. Val.
napěká m u = je m u úzko, po dluž. napekat
snažně žádati se v y v o d í z téhož ,,pečování“ .
Postverbální je i (o)dpěk oddech (polevení
péče). V těch to ite ra tiv e c h vězí *pčkati se
zdlouženým stu p n ěm ě > ě. — D řívější
domněnka, že péče atd . p a tří k péci ‘b ack en ’,
musí být opuštěna, i když je z la tin y dolo
ženo cura . . . t ě coguit ‘s ta r o s t. . . tě tr á p í’
(Cicero z E nnia); m usím e to to nadále p o
kládat jen za básnickou variaci: coquit asi
místo urit ‘p álí’. Ve sku tečn o sti je příbuzné
jihosl. chaú') chati (z *káp-ti), viz nechati,
lit. pri-kuopti ‘m íti péči oč’, dále se zesilo
vacím lir (§9) sl. klopota (viz) a globa
•‘starost’. Jd e te d y o ide. kořen *kep- ( >geb-)
‘míti starost, tra m p o ty , soužení’, k te rý se
snadno mohl zam ěňovat s p e k u- ‘péci’:
v slovanštině jednoduché sloveso v sk u tk u
provedlo přesm yk, stč. péci sé ‘s ta ra ti se’
můžeme pokládat ještě za p rim árn í ú tv a r
s kořenným e, v b altštin ě se u d ála zm ěna
opačná, a to u ,,péci“ : *pek-ó ‘b ack e’
přešlo v *kep-ó (lit. kepu, lot. cepu). J in a k se
v slovanštině drželo in tensivní *kóp- (viz
nechati) a zesílení klop-lglob- (*gldb- je v lit.
globóti sorgen fur, globá Fursorge, lot. je
glebt a glábt chrán iti, zach raň o v at!); ta k é
to ch arsk y je klop K uram er, Sorge. P říb u zn é
je i něm . pflegen pečovati o koho, p ěsto v ati,
o šetřo v ati (m á i ono navíc zesilovací l).
Viz i chlebili. Mch S P F F B U 14. 1965. 38n.
pěček jm or.: „šp aček " (chlapecká hračka),
též -ko, přeneseně skrček, trp aslík : han .
péček, val. p (aček m alý člověk K š. P a tř í
sem i laš. pččka lenoch? P d . pecie asi t/v
(mylně ‘penis’ SG). N ejasné. Viz i špaček.
pečénky val.: já tr a SvK . P roniklo sem
ze slc., kde je pečena t/v ; je dále u k r. pečínka,
r. péčerí: já tra . — J e p a trn ě od péci, ta k že je
to to žn é s č. pečeně a pol. pieczeú pečené m aso.
V ýznam já tr a se vyvinul asi z nějakého zv y k u
kuchyňského a hostitelského, n ám blíže n e
znám ého.
pečeť fem. (jč. m ask.), pečetní; pečetili
v č. n ář. znam ená i ujišťovati, s jisto to u
tv rd iti (starší doklady Sm 49). — slc. pečat,
pečad; pečatit, -adit, stsl. pečatb m ., pl. pečate
i pečati (podle m už. o-kmenů!), r. u kr. pečát,
pol. piecz§c fem. (nosovka nepůvodní), hl.
pječat, b. sch. sln. pečat m ask. — N ejasného
p ů v odu. Pom ýšlí se n a souvislost s péci
(„v y p álen á značka*1), ale p ři to m b y p říp o n a
b y la n aprosto neobvyklá. P ečetidel z kam ene
i z k o v u se užívalo odedávna, zv láště
v O rientě; i slovanští kupci m usili m ít
své zboží označeno, ač jin a k p o d ro b n o stí
neznám e. V zhledem k to m u , že zv y k u žív ati
pečetidel je z východu, je m ožno u ch ý lit se
k zatím n í dom něnce, že i Psl. pečatb je, spolu
s nejasn ý m ř. σφρΰγίς, p řeja to odněkud
z východu: m á se σφράγιδ- společný v ýznam
a souhlásky p(h) — kjg — tjd ve stejn ém
po řad í; rozdíl ve znělosti an i z trá ta r u p ře
ja tý c h slov nepřekvapuje- P ů v . te d y snad
*pačedbl A bajev SbM lad přip o m ín á gruz.
bečedi pečeť. — N ěm . Petschaft je z češtiny.
pedál, ta k i slc.: z ital. pedále, p řeja to n e j
p rv e asi u hudebních n ástro jů (rom án.
pedále, od la t. pes gen. ped-is noha).
pedel, ta k i slc.: ze střed o lat. pedellus, to
p a k (s fr. bedeau > it. bidello) z něm . (fransky
bidal, srovn. i sth n . bitil, p itil, soudní posel
od bitten cito v ati, p o h án ěti k soudu).
pěhza pčgza piozga laš.: hlu ch á pěnice.
Pol. piegža pěnice. N ejasné. Viz i pěnice.
pěchovati, nevelm i jasné. Snad souvisí
s píchati 2°, a to ta k , že je tu v y jiti od na°
s význam em natlouci něco do něčeho apod.
J e tře b a dalšího výzkum u.
pejsořit se: fin titi se (vč.: R ais, Jah o d a),
pejšořivec kdo se pyšně stro jí ČL 1.456. —
Asi od p ý šiti se, p yšný.
pejz, slc. pajes. ,,Z hebr. (ve výslovnosti
stř. a v ý ch E vropy) peies, což je z p ě 'óth, p lu rálu od p ě ’á, ‘s tra n y ’ (srov. -es v m a
ces). V L ev itik u 19.27 a 21.5 se zapovídá s tří
h án í vlasů do k u la ta a úplné vyholování
b rad y , p ro to si p rav o v ěrn í Židé nechávají
ty „č ty ři s tra n y " , arbe peies.“ (K opečný.)
peklo, pekelný. P říb u zn á slova u jiných
Slovanů jsou: stsl. pbkl-b peklo, p i>cú-b sm ůla,
r.-csl. (11. stol.) pbk-bl-b sm ůla, slc. peklo
peklo, r. arch. pekl-b sm ůla, rd . pek h u stá
sm ůla, r. již. a záp. peklo peklo, u kr. peklo
peklo, stpol. p k ie l gen. p iekla, npol. pieklo,
luž. pjeklo peklo, sln. pekel sm ůla, d eh et
i peklo; sch. pakao m ask. sm ůla, peklo,
b. pdkal peklo i d eh et. V sta ré češtině bylo
ad j. pkelný (p-á v ra ta ), ale p keln ík je
picarius, sm olař. J e s t te d y v y jiti od tv a ru
pbkl-b m ask., v něm ž se sta la zm ěna v p ř í
poně -'bl-b, -bl-b m ísto původního -l-b;
n e u tru m je pouze v záp ad n í a n y n í i ve v ý
chodní slovanštině, ne v šak n a jih u ; je jistě
vlivem oposita, n e u tra nebe. V ýznam ‘sm ů la’
je dosud n a jih u (‘peklo’ ta m bylo ad-b
z αδης) a je dobře doložen pro starší dobu
v ru štin ě a v češtině. J e o tá zk a, zdali je
slovo to p ře ja té (sthn. je pech peklo; s v ý
znam em sm ůla je pech doloženo v šak až
z 10.— 12. století, ale te n to v ý zn am je jistě
starší, v lastn ě p ůvodní, neboť to to něm . slo
vo zase je p ře ja to z la t.p ix g en .p icis sm ůla),
či dom ácí. N ení pochyby, že v ýznam ‘peklo’
je z něm činy, že p ře d sta v a o pekle jako
0 m ístě, kde se hříšníci trá p í v horoucí sm ůle,
byla k Slovanům p řinesena ze záp ad u s k ře
sťanstvím ; p o h an ští P raslované nic takového
neznali. T aké slovo sam o je asi -přejaté.
V alpských zem ích žije (S teinhauser SIWien
90) něm . Pigel; v K o ru tan ech znam ená
huspeninu z k o stí (a dým kovou ,,m očku“ ),
v T yrolsku v šak jen sm ůlu strom ovou, ale
1 kom ínovou a ševcovskou, též lep n a p tá k y ;
pochází ze s třla t. *pigula (je ital. pegola
sm ůla), to p ak z la t. dem in u tiv a picula, od
p ix gen. picis sm ůla. D alších svědectví zatím
nem ám e, ale je m ožno tv rd it, že něm .
zd ro b n ělin a b y la rozšířena více než jen
v A lpách. S p ix je dále příbuzno ř. πίσσα
z *pik-ja sm ůla. P říbuzné slovo je i v ugrofinských jazycích: fin. pihka, eston. p ihk.
Z bývá je n ob jasn iti jihosl. a rus. m užský
rod: tu je m ožné, že obé je vlivem slova
ggl-b = uhel, neboť ja k dřevěné uhlí, ta k
i sm ůla-dehet (všude tu jd e o černý dehet,
ne o surovou sm ůlu-pryskyřici) byly p ro
d u k ty starodáv n éh o lesního u hlířství z m i
lířů nebo deh to v ý ch pecí; z d řev a zbyl ogl-b,
já m y pod m ilířem zaplnil pbkl-b. (Lit. p ikis,
lot. p ik is m ask. sm ůla se ta k é p okládají za
p ře ja té z něm činy; t u v šak nevidím důvodu
k té to dom něnce; n ao p ak nic n ám n eb rán í
viděti v nich dom ácí slova; m užský rod i tu
bude od anglis uhel.) J a k o oglb (tak je stsl.)
bylo nahrazeno podobou Qg-blb (sch. ugalj;
r. ugol gen. u g lja ) nebo qg-bl-b (č. uhel), ta k
i zde m ísto l je bl. — N ěm eckého p ů v o d u je
ta k é v ý zn am u slov pekýlko, m or. pekélko,
petýlko (a dále č. pekelec pekýlec pekýlek)
m ísto za k am n y , m ezi k am n y a pecí;
u N ěm ců to m u řík ali Holle. J č . je zápeklí
za kam ny. P ekliti se s někým , vč. peklovat se
,,m íti s někým peklo“ (hádky, velké mrzu
tosti) je v šak dom ácí odvozenina.
pěkný, slc. pěkný, luž. pěkný, stpol.*pi(kry
(jen v odvozeninách) a piekny, nyní pol.
pi§kny. Psl. bylo pěkr-b (-ny je podle sličný,
ladný, nosovost v polštině je druhotná),
pochází z *poik-ro-s: příbuzné lat. pulcher
je z *polcros < poik-ro-s (l se tu objevilo
částečnou asim ilací k r); další příbuzné slovo
g ó t. fagrs (angl .fa ir atd .) je z *pokros (tu je
disim ilační zánik l); poikro-s byl jediný
skutečně sta rý vý raz pro pojem ‘krásný’
(Mch ZfslPh 18.26); jin ak jsou ty výrazy
novější a v každé jazykové větv i jiné (o tomto
zjevu M eillet S b o rn ík . .. V. Tillovi (P. 1927)
138. — Jin é spojení m á K . Jan áček SVŠPO
5 (1959) 7: k lit. bingiis hezký, vykrmený,
a la t. p in g u is tu č n ý ; b lah o b y tn ý vzhled
a k rása byly dříve pojm y skoro totožné.
P řijím á te d y zám ěnu k/g a vychází z p$k-;
ale é je při to m těžko v y sv ětlit. Viz i VJ
1958.1.46 a K opečný SaS 20.132, dále
Mch ZfslPh 29.351.
pelášiti (od Jg d ), pelovat pelit pelentit perend it: u tík a ti. Sem p a tří i (u)palovat t/v , laš.
pěla větroplach. slc. n ář. pelášit. — Nejasné.
Snad je příbuzno stin d . paláyati t/v (to se
zpravidla v y k lád á jak o *pará + ayati, snad
m ylně!). J e v šak m ožné i to , že význam
běžeti vzešel u pel- pal- ze starodávného
žertovného zm ětení, zaviněného homonymním i základy kur- to p iti (slc. kurií) a kurběžeti (slc. kurii, lit. kúrti). L itevština má
podobně rovněž děgti p áliti i běžeti.
pelcovati: b iti, tlouci (Holeček), m or.pelěit,
ale i vm . balcovať b iti Z, balcnút udeřiti KtD.
Z něm . pelzen (od Pelz) v y p rášit! kožich =
vybiti.
pelech a peleš: ležisko divoké zvěře, špatné
lože, přenes, ú k ry t nekalých živlů PS; stč.
peleše, pelúch brloh, jeskyně, kom ůrka, dem.
peléška, vč. též pelouch, val. han. peloch,
chod. pelech i peloch, jvč. pelišče je asi ze
stč. peléška přetv o řen o ; pelešiti se. — slc.
pelech, peleš jako v č.; pol. pielesz je pelech
divoké zvěře, stluž. peleš H ohle (Eichler
W ZU Leipzig 13.381). — P ů v o d nejasný.
Snad je příbuzné s ř. φωλεα, φηλέά, -εία,
φωλειός ležisko divoké zvěře. V tom pří
padě bychom v ř. slovech předpokládali
*phóles-. U nás b y p a k starší bylo *pelošb ( = pelos- a p říp o n a -ja jako v ř.);
sled. e-o by p a k byl výsledek přesmyku?
Či je naše e-o původnější, ale ř. ó-e je podle
γωλεός t / v? M atzenauer L F 12.331 spojoval
peleš s ř. σπηλαιον jeskyně, doupě, což je
též m ožné (k rátk é e je ve σπέοζ ze *spesos).
pelentovat: m o ta ti se, v ráv o rati; -ta opilý
(K yjovsko, Slavkovsko). P d . pel^tač sig.
N ejasné. K paludovat se? Či k plantat sel Kp.
pelerína; spolu s pol. peleryna a slc. r.
pelerína je z fr. pelerine p o u tnický plášť
(k pelerín z lat. peregrínus).
pelest -i fem .: čelní stěn a postele v hlavách
nebo v nohách; m ísty (tak v Podkrkonoší)
postranní prkno postele P S ; zm. k raje k a
menného k o ry ta B. Zm. pelíska je „peklo
u peci“ B, han. peliská stu p ín ek , po něm ž se
lezlo n a pec K pU . — B r. peleše’ je rukověť
necek (výběžek p o stran n í desky), též pd.
pelusc je obdobný konec k o ry ta nebo žlabu.
— Původ nejasný.
pelichati: ztrá ceti p eří (pův. jen o ptácích!
Frankenberger, V esm ír 4, 1955, 199), přenes,
též o línání srsti. — P oněvadž r. lin já t
znamená nejen m ěn iti kůži (o hadech),
ztráceti skořápku (o racích), ale i ztráceti
peří (o ptácích), je m ožno pelichat ch áp ati
jako *perie lichati, peří p o u štěti, ztráceti; ze
slabik rie-li začínajících likvidam i, byla
první vypuštěna. Lichati by b y la ch-ová
obměna ( § 20) slovesa línati.
pelikán, ta k i slc.: spolu s něm . Pelikán
je to ze střla t. pelicánus, to z ř. πελεκάν, což
se spojuje s πελεκάω teši, ru b ám . D říve p.
též = kleště n a trh á n í zu b ů (jejich štípací
část byla obrácena n a stra n u a i podobou
připomínala pelik án ů v zobák).
peluchový: h u ň a tý , tlu stý , spolu s dl. pjeluchaty plesnivý (o te k u tin ác h , m ajících n a
povrchu plísňový škraloup) od pelena p le n
ka = kůžička = škraloup.
pelušina: šp a tn á p eřin a, n ář. plur. pelousně, pelouše, slc. parušina, parvuska. — Asi
od téhož *pel-ucha, co je v pěluška (viz), arci
s posunem význam u.
peluška: h rách polní; dl. pjeluška, pd.
pieluszka. N ejasné.
pěluška laš.: Vsl. pelucha, -uška plénka.
Spolu s hl. pjel{u)cha, dl. pjelucha a pol.
pieluha (všude i -ška) t/v je od pelena plena.
Viz plena 2°.
pelyněk, n ář. pelun peluň(ek) pelyň polynek polének polin p a lín . — slc. polynok,
pol. piolun, uk r. polyn, r. dl. polyh -n,
hl. polon, sln. sch. b. pelin. — N ení jisto, jak
zněla přesně Psl. podoba. Jestliže pel-uwb,
lze snad v pel- v id ěti tý ž kořen, co je v páliti
a v -u m příponou činitelskou jako v běh-oun.
Lze se opříti o lit. kíetis Černobýl (druh
pelyňku), jež m ožno sp o jit s kalsti pianouti,
a o něm. W erm uth pely n ěk , p atřící zajisté
k warm horký. T y to souvislosti m ají základ
v dávném lečitelském p ro střed k u , zvaném
moxa, dosud oblíbeném v Asii: rozpálené
kuželíky z pelyňku se p řik lád ají n a určitých
místech na kůži nem ocného (více o tom
v JR). U nás m oxa doznívá sn ad v sázení
baněk (viz báň)·, krom ě to h o ty to 3 názvy
peluně m ohou b ý t svědectvím , že b y la
v předhistorické době znám a i u Slovanů,
Baltů a G erm ánů.
pemza: knižní p řeje tí z rus. pemza. To
pak pochází ze středodolnoněm . peemse
Bielfeldt 211, V asm er. H l. slc. pem za je
však spíše z češtiny.
peň: km en; n ář.: pařez. Psl. pbňb (r. u k r.
p en ', slc. peň, pol. pieň, hl. dl. pjeňk, sln.
penj, p a n j, sch. p a n j, b. pan). — P říb u zné
je lit. p in a s větev , stin d . pín-aka- n tr. hůl,
kyj, ř. πίναξ břevno, prkno, deska (i k m a
lování). Slovo isolované; hled ati spojení s k o
řeny slovesným i je beznadějné.
pěna, pěnový, p ěnití (se); jč. p ín a J jč ř 66;
pěnka, pěnek „m ořská p ě n a “ (nerost), pěnovka d ým ka z ní; slc. plur. pěny, penice,
pěničky m áslová kaše (srov. ukr. p in ka
máslo). — Stsl. pěna, slc. pěna, r. pěna,
ukr. p ín a , pol. piana, sch. pjena, b. pjana.
— Psl. pěna, nejblíže m u sto jí lit. spáiné,
stp ru s. spoayno t/ v; stind. phéna- je m ask.
V západních jazycích je m: lat. spúm a, sth n .
veim (nyní Feim ). Z d v o jito sti m jn vyplývá,
že ty hlásky jsou příponové, a to z -mn-onebo -mn-ů- ( = -men- rozšířeno o o/á, p roto
z á n ik e); pě- z (s)pói-, sch. přízvuk a litevská
intonace uk azu jí n a dlouhou dvojhlásku; lze
tu d íž pom ýšleti n a odvození od kořene, k te rý
je v p liti, pěn a b y podle toho bylo to , co je
vy p liv n u to , slina p ln á vzduchových b u b li
nek. R . pěna znam ená i slinu, též č. se řík á
m íti pěnu u úst.
penál: pouzdro n a psací péra: ze střed o lat.
žákovského pennále, od penna péro.
pendrek, slc. pelendrek, pendrek. Z něm .
Barendreck t/v (vl.: m edvědí lejno).
pěnek: konopí poskonné, sam čí, pěnka
sam ičí Jg . — Asi z pol. pienka, přes R u sko
z východu (je n ap ř. v B uchaře beng semenec, sti. bhangá konopí). K ořínek ČMF
26.141.
pěnice, slc. penica, pol. pienica, dl. pěnica:
p tá ček Sylvia. Vzniklo asi p řetv o řením
z *pěhnice, od pěhza.
pěnišník: k eř R hododendron. P řejato P reslem z r. p 'ja n išn ik (od p 'ja n y j opilý: o d v aru
se užívalo v R u sk u jako opojného p ro s tře d
ku). Šm ilauer N ft 25.67.
peníz, slc. peniaz; peněžní ( > -nik, -enka),
peněžití (Táb), z-; peněžitý; ro stlin a penízek,
podle tv a ru plodů; h o u b a peníz(k)ovka podle
tv a ru kloboučku. — Csl. (od 11. st.) p e n íz e .
pěn^g-b; slc. peniaz, strus. penjazb, ukr.
p ín ja z', pol. pieniqdz, hl. dl. pjenjez, sln.
b. penez, sch. pjenez. — Psl. pěn^dzb je
p řeja to asi ze sth n . pfenning (nyní Pfennig):
ě m sto očekávaného <? za něm . en je zjev
asi toho d ru h u jako i/in , ú /u n , a la n v § 7. —
P ů v o d slova germ ánského (sthn. dále pfending pfentinc phantinc, stsas. penning, stangl.
pending atd .) není zcela jasný. Znění s nd/nř
je jistě p ů vodnější než s nn; ukazuje, že jeho
původ je st h led ati v lat. pondus v áh a (zpra
vidla se ta k dí práv ě o jistém m nožství
peněžních kovů, pondus auri,argenti), z něhož
je něm . P fu n d , angl. pound lib ra šterlinků:
*panding- > pending- je odvozenina, jež
znam enala nepochybně ‘m incovní, p la te b n í
(peníz)’, nikoli ‘lib ern í’.
peňka 1° m or.: plíšek p o zlátk a; h an .; h e d
v á b n ý papír. N ejasné.
peňka 2° val.: k o u te k v jizbě; p ro sto ra
mezi řá d k y sad iv a n a poli (K yjovsko). N e
jasné. J d e asi o 2 rů zn á slova.
pentle; m or. (msl. han.) pentla Jg-M al-G r.
— slc. pentla, pantla. — Z něm . Bandel
(od Band tkanice, stu h a), popř. z bavor.
pantl {Bandel). Odvoz. stč. penťlík stu žk a
přes čelo, čelenka; n y n í ozdoba h la v y h a
nácké n evěsty a družiček B. — Ale vslc.
par.tlika stu žk a je z maď. pántlika, což je
maď. zdrobnělina staršího maď. pántli. H p t.
pepř. Z *pipbřb, z toho stč. *ppeř > per
a adj. *pbpbr-bm> > perný m ající kořennou
chuť jako od pepře, n y n í jen o štiplavé
ch u ti tv a ro h u a m ásla, p ern a ti: tv a ro h perná.
N ě. pepř je z nepřím ých p ád ů : gen. pbpbřa >
stč. p ep ří, km en pepř- p ronikl do 1. p ád u ;
o d tu d peprný, pepřili. — Pol. pieprz, slc. n ář.
piepor, hl. pop jeř, dl. pjepeř, r. u k r. pérec
(*pper- -f příp o n a -ec), b. pipér, sch. papar,
sln. prper. Slov. p b p íř b je asi skrze lékárny
z la t. piper, to p a k je přes ř. πέπερι z v ý ch o
du: stin d . je p ip p a li fem. zrnko pepře,
evropská slova jsou v šak p ře ja ta z nářeční
form y západní s r (kdežto l je východnější).
Z la tin y je též něm . P feffer a td . H u je r 1.13.
pěra, h an . val.: knedlík plněný povidlím
nebo j. (na rozdíl od obyčejného, neplněného,
n ap ř. z bram b o r, k te rý m á jm éno šiška),
msl. p ír m ask. (p lu r.p ír y „šk u b án k y , t a š k y “
Mal.). — slc. piera, perka. — U jiných Slo
v an ů je to slovo již zapom enuto (je v šak z á
kladem slova piroh, viz), ale je starobylé:
ro v n á se m u ř. πήρη ta šk a a la t. pera
(nem usí b ý t z řečtin y , ač se h lásá opak!),
bylo te d y ide. pera. Stsl. p íra je v šak z řeč
tin y . U S lovanů je te d y jistá m etafora.
pergamen, ta k i slc.: z rom án, pergamenům,
to p ak z ř. adj. περγαμηνός od jm éna m alo
asijského m ěsta P ergam a, jež slynulo v ý ro
bou toho to v aru . Vedle toho bylo pergament,
z něm činy. — Odvoz. (Šm.) pargdm iška
le jstra, staré skládání.
pergola, ta k i slc.: lehké loubí, v zahradách
(pro k v ětiny), z ital. pergola, to p a k z lat.
pergula nejistého původu.
perchta, již stč. (doklad 1418. Šm.): jistá
strašid eln á b y to st, m or. perechta, n a střed n í
M oravě (Slavkov, K y jo v , Střílky) šperechta;
h an . perechtit se v rtě ti se, b ý ti nepokojný,
o dětech; č. peruchta (i m užská fig u ra, Jg d ),
perychta. Spolu se sln. prhtra baba, perta je
ze sth n . berchta (nyní Perchte n a jihových.).
perkál, ta k i slc.: d ru h tk a n in y . Z fr.
percale, to p a k z pers. párgál. H an . pargál
a pol. pargal.
perkelt, ta k i slc.: jisté jídlo. Z maď.
porkólt.
perla, ta k je i slc. sch., pol. {perla) a r. (tu
vedle obvyklejšího perl, perlo)·, luž. parla. —
J e z rom ánských jazy k ů , b u d to z it. perla
nebo fr. perle; o d tu d i něm . Berla, Perle. Pů
vod rom ánského slova není jasný {pernula
m ušlička nebo p iru la < p ilu la kulička, i jiné
dom něnky). — Perleť (od Jgd) přitvořeno
v češtině, proniklo i do slc.; perlili {se);
perliíka, slc. han. perlina, slc. spis. perlička,
pd. perlic{zk)a, perlówka, perlat druh drůbeže
podle sk v rn ek n a peří. V staré češtině se
objevilo i biser (u K lareta), východní název
p erly (viz).
perlík: u K řičk y (f 1570) vezma palici
aneb p erlík 40a (Šm.), u R ešela nebozez
(v rták), u R o h n a železo k probíjení zdi (je
podobné d látu , dělník je pootáčí, než na ně
udeří), za J g kladivo n a probíjení zdí i veli
ké kladivo kovářské. Mor. perlík je tenký ne
bozízek i velké kladivo kovářské, laš. perlík
kladivo n a zatlo u k án í kolíků; ale han. pedlék
je — zm ětením s n ějak ý m cizím názvem,
svidříku — nebozez, o d tu d han . pidrat šilhatl
(r od švidrati). — P d . perlík, p yrlik hornické
kladivo, hl. pyrla perlík, m látek. — Spolu
s maď. póroly je to z něm . perel.
perlín: ry b a Scardinius (červenopeřice, zrn
ka). Zavedeno od A. Friče. P . čili merlín
{medlín Jg d ) bylo znám o p řed tím na praž
ském ry b ím trh u ; p je asi zám ěnou retnie
za m . M erlín sam o je m álo jasné. V Lactiferu
je m erlink, n iticarp u s (Šm.). Podle J g (p. lín>
b y l p . zv án i íervený lín, a lín střiatinsky
merula. T oto b y p a k bylo východiskem .
permon: skalní n. d ů ln í sk řítek , -ík, -íček,
perkm anííek, slc. i perm óíik, per mocník.
Z něm . Bergm ann.
perná: stodola; viz párna.
perník bylo původně pečivo z m ouky, medu
a dosti pepře (něm. je dosud m ísty Pjejferkuchen). O dvozenina pernikář a td . — Pol.
piern ik, hl. poprjanc, dl. paprjeúc, seh.
paprenjak. — V šechna t a slova jsou od
a d jek tiv (č. perný a td .), odvozených od
jm én a pepře. slc. pern ík a pernikár jsou asi
z češtiny.
pernice: větší nád o b a, kv ětin áč (stč., vč
il H olic aj.), k am en n ý hm oždíř; han. laš.
pernica. slc. pernica velká šam otová nádoba
n a sklovinu (z č. ?). — N ejasné. — Jvč. p.
sch rán k a n a p é r a (u K u n štátu ) bude samo
s ta tn ý ú tv a r k rajo v ý , neboť význam y jako
‘škopík ševcovský, n ád o b a n a m léko’ jsou
příliš odchylné; ty to spíš dovolují m ysliti na
práti: te d y škopík n a praní?
perný. Asi z peprný, v. pepř.
péro, pírko (ale pérko je pružinka), píreíkopeříčko; peří; peřina, pérečník, pérový, pernatý, opeřiti, zpeřený. V šeslovanské: stsl. pero,.
r. u k r. pero, pol. pioro, hl. dl. pjero, sln. .sch.
b. pero. Psl. b y la asi též odvozenina peřina.
Pero souvisí nepochybně se sth n . fědara fem.
(nyní Feder) z *péterá- stin d . patra- ntr.,
ř. πτερόν péro. T a slova se d ají spojití
(Š. O ndruš JČ 10.11) jak o žto odvozeniny od
pet- letěti, a to od dvou k m enů (v duchu
teorie B envenistovy): pet-r- a pt-er-. (Pero
bývá spojováno něk d y s lit. spařnas křídlo;
dáme však před n o st spojení s fědara a td .,
neboť u nich je tý ž význam !)
perša, peršavina val. m sl.: veliká piha. Pol.
pierzchnica. N ejasné.
peručí pejručí peručina chvojí, u chodských
autorů (výjim kou i u H álka), m or. perní
listy n a sloupku ovesném . slc. p a rn í haluz,
větev, parúíka (-t) větv ičk a, p ro u tek , kolekt.
parutie haluzí. — Vše nepochybně z k olektiva
piprutie (v. paprčí), od p ru t, ale když se
význam od p ro u tk ů , odnoží přenesl i n a v ětv e
stromů, odloučilo se v povědom í m luvících
od prut a propadlo m im ořádným zm ěnám .
perun: laš. pěrun, slc. perún, nejčastěji
slc. msl. parorn v kletb o v ý ch o b ratech do
paroma, parom do teba a tp . s význam em
hrom; jinak jako jm éno boha se P erun dostal
do češtiny jen literárn í cestou. Pol. p icru n
(slez. pieron) = hrom . Jm én o slovanského
boha hrom u a blesku je jin a k dobře doloženo
v starých dobách u R u sů , m éně u o statn ích
Slovanů, nicm éně nelze pochybovat!, že bylo
praslovanské. D om nělé sto p y nynější jsou
dnes už m álo jisté: n a jm én a m ístn í nelze
mnoho dáti, balkánské n ázv y kosatce (sch.
perunika, b. -ika, -iga) s tím souvisí so tv a
(spíše náleží v jedno s m egl.-rum . pirunigá
a s maced.-rom. pisperuna m ák, Mch R É S
23.55, nř. paperúna m ák ; vše to n ějak souvisí
;s lat. papáver m ák, R ohlfs 189). P er-um , se
dá vyložiti ze slovanštiny sam é: per- p rá ti
+ u m jako v b ěg u n t, č. tahoun apod., „ten ,
kdo pere, to tiž hrom em " , nicm éně vzhledem
k lit. Perkúnas, ind. P arfanyah a stsev.
Piqrgyn, což jsou jm én a bohů zvl. h ro m u
a deště, je tře b a m íti za to , že i P . s nim i sou
visí, a to asi ta k , že to je dom ácí obm ěna
staršího jm éna (jehož p ů vodní podobu nedo
vedeme sestrojiti) ta k pro n ik av á, že vyšel
výsledek veskrze p rů hledný. P eru n odpovídá
svou mocí řeckém u D iovi; jm én a Perkúnas
atd. nejsou jasn á (spojování s la t. quercus
dub ani jiná nepřesvědčují). J e pozoruhodné
i to, že předslovanská podoba slova perům ,
by se rým ovala s ř. κεραυνός blesk; to to je
(Jakobson W ord 11.615) rý m o v á n áh rad a
za tabuované *peraunós. O P erunovi v. ny n í
V. V. Ivanov V SJ 3.101n., Y aillant BSL
55.188.
peruť, peroutka, perutný, perutý. — slc.
peruť. sln. peret. — Psl. *per-:t-b, ú tv a r s p ří
ponou původu participiálního, od per- letěti,
zachovaného v stsl. naš§ duŠQ. . . per t t k t
toorbcu a dále v stsl. p a riti a rus. (z csl.)
parjú párii letěti, vznášeti se ve vzduchu.
Zdá se, že příbuzno je g ó t.fa ra n , něm . fahren
jeti. ^
peřej, slc. peřej (z češtiny), pol. pierzeja
(pel. i = ulice). — N ejasné. B ý v á spojováno
budto s per- letěti (m etaforou n a staré doby
smělou!) nebo s per- p rá ti (o vodě peroucí
do skal); obé je m álo přesvědčivé. P říp o n a
jako v ruěej.
peřek slez.: okoun. P odobně jako hl.
pjerska dl. pjeršk je i ono p řejato z něm . n ář.
bersch nebo pod. = Barsch.
peřestý, slc. peřestý (u H viezdoslava; z češ
tiny?) p estrý , stra k a tý ; č. peřesí, -ný, -iti se;
sem i peroško s tra k a tý vůl, u K o paničářů.
— Pochází z pelestý pod vlivem slova pestrý;
s l je jenom pelesa, -ska, -sta -stká b ro u k
slunéčko Jg . R us. peleš, pelěsyj p estrý ,
s tra k a tý , p ru h o v an ý (v sever. n ář. často
perepelěsyj o b arv ě zv ířat, zvl. k rav ), u kr.
perepeljastyj stra k a tý , stsl. p elest tm a v ý ,
sln. peleš bílý (o d ru h u révy), pelesast sk v rn i
tý . P el-es-t souvisí asi s ř. πελιδνός, lit.
pelekas šedý aj. R ozdíly v ý zn am u nesm ějí
p řek v ap iti: základní b y l asi ‘m ající světlé
(šedé apod.) sk v rn y nebo p ru h y ’, o d tu d v ů
bec ‘s tra k a tý ’ (i to je v p o d statě to též: s tr a
k a m á bílé skvrny); v češtině je p . o statn ě
slovo jen knižní a vý zn am ‘p e stro b are v n ý ’
dostalo spíše z dom yslu spisovatelů.
-peřiti jč. m or.: pažiti, p rk n y ohrazovati,
bedniti, o°, pře° za°; jč. chod. peření lomenice. Srov. r. períla gen. períl p lu r.: zábradlí
(m ostu, balkonu). — P říb u zn é je lit. péra
šalovací prkno, pěryti obíjeti p rk n y , šalov ati. Podle toho lze i u nás p řed p o k lád at
*pěřiti. Má se dále za to (Fraenkel), že vše
je od per- b iti.
pes, zdrobň. p sík, psíček (lid. pejsek je
z *písek jako jč. vejska z víska, m alá ves),
psice, psisko, psinec (srov. ovč-inec); p sí,
psovský, peský; opeslý z opselý. Slovy od pes
se v nářečích označují hanlivě i všeliké pojm y
a věci šp atn é, nízké, p ro tiv n é, bezcenné,
n ap ř. p sin a nezralá p ad av k a ; zim nice (han.
psena > bzena), psota nouze, bída, psotník
jistá nem oc; slc. psota je i m enší noční m o tý l
(o to m podrobně V ážný JM ; u d áv á i oblasti);
zkříženo se bzdieí; vězí to i v středoslc. bzdocha t/v (jinak o to m V ážný); m or. slc. p su t
k aziti, jč. zepsouti, upsouti, upsovati k ritik o u
h ru b ě ponížiti ze stč. psovati, slc. psovat
k aziti; stč. vč. psít se pelešiti se; p sí víno,
slc. psie v. lilek černý nebo potm ěchut.
A td . — Psl. p ě s t : ta k stsl.; r. pes, slc. ukr.
pes, pol. pies, hl. pos, dl. pjes, sln. pes,
sch. pas, b. pás; všude četné odvozeniny: r.
psovát kaziti a td . — Vzniklo nepochybně z v á
bící interjekce p s! ps!, doložené jako volání
n a p sa n a H ané, n a Chodsku a j., v pd. p si
p si! K ořínek L F 58.427. (R um uni m ají vábící
interjekci p is n a kočku; od n í je pisicá
kočka.)
pěst, pěstní, zápěstí; vč. (Holicko) p ísničky
palcové rukavice. — Psl. p$stb: ta k stsl.;
slc. páši; r. pjásí, pol. pi$šó, h l. pjasc, dl.
pjesč, sln. sch. pěst, í-km en. — Souvisí n e
pochybně se stnor. hnefi, knefi mašli, t/v,
což je od hneppa sv írati, stisk o v ati (klem m en,
zwingen). U Slovanů knep- bylo převráceno
v pěnic-; příp o n a -st b tv o ří tu jm éno výsledku
činnosti, podobně jak o v hrst; o statn ě je
m ožno v y jiti též z pnk-sti-, n > g. D e Vries
242 tu šil správ n ě, že p ěst je „něco sevřeného“ (das Z usam m engeballte), ale n a
sp ráv n é připojení n epřipadl. V sk u tk u je
jisté význam ové sousedství mezi hrst a pěst.
Z ákladní sloveso se u n ás nezachovalo. P o
dobně se d á v y lo žit i něm . F aust (sthn.
fú s t, stan g l-fýst, *funh-sti-, u n > v , u n z °n),
z *pnk-sti-. L it. kumšte t/v m á v šak knpnepřevrácené.
pestík, p řejato Preslem z ru štin y (péstik
t/v , zdrobnělé od *pest, č. píst). slc. je nyní
piestik.
pěstoun: (vy)chovatel, opatro v n ík . — slc.
pestún, pol. piastun, hl. pjeston, r. pěstím,
sln. pestun. ·— Sloveso zní stč. nč. pěstovali
o p atro v a ti, vy ch o v áv ati, p e č o v a t i , sta ra ti
se o koho n. co (zpravidla: p. dítě, ale nč.
též dobytek, strom y, obilí, zeleninu, b a i jisté
v lastnosti, vlohy v kom , zálibu aj.; stč. též
‘pečlivě, šetrně zacházeti s čím ’: kněz hostii
mezi svým a řulcama pěstuje); nč. knižní
pěstili. slc. pěstovat, p. piastowac, sln. pěsto
vali o p a tro v a ti (dítě), ch o v ati (dítě) n a
ru k ách , b. pestja spořiti, še třiti (zde byl
vývoj v ýznam u jak o v č. šetřiti p ro ti ošetřovati). Stč. ojedinělé pěstek (v pěstek je [chůva
dítě] povije a do kolébky položte přikryje)
bylo p a trn ě to též co m or. chůvka, kus lá tk y
n a chování d ítěte. (O stč. význam ech těch to
slov E . M ichálek L F 84.29n.). — P ůvodní
form a slovesa b y la pěstati (je r. péstat h lídat,
o p a tro v a t, chovat), ale vedle n í je v 4. tříd ě
č. pěstili, hl. pěsčič t/v jako v č., u kr. péstýty
lask ati, m azliti se s k ým , p. piešcič t/v .
Od pěstati je odvozeno pěstuwb činitelskou
příponou -um , (jako od chlastati je č.
chlastoun, od běhati je č. běhoun ap.). Pěstati
je st-ové inten siv u m (se zdloužením v kořeni:
ě > e) od kořene kep-, k te rý je v přesm ykové
podobě v stč. péci se čím = s ta ra ti se oč,
a v péče (tam viz další příbuzenstvo). (Běžné
spojování s p ita ti ‘živ iti, k rm iti’, je m ylné,
o to m M ichálek uv. m.)
pestrý, -ota, -ost, pestřiti; pestřec, slc. pestrak, pasterec (a r. pestrják) d ru h h u b (m á na
povrchu červenavé skvrnky). — Psl. pbstr-b·.
ta k stsl.; slc. pestrý, r. pěstr, u kr. p istrýj, pol.
pstry, sln. pester, b. pástár. — Od p ts (v. psáti) ve v ý zn am u m alo v ati, p estře
b a rv ití, přípo n o u -rt, (ta je i ve jm énech
b arev r t d r t ru d ý , modr-b, sěr%), t je vkladné.
R o v n á se r a U stin d . štípa- t/v z *pišra(Tedesco L anguage r. 25.). V iz i peřestý,
pstruh.
pestvo: viz běs 2°.
-pěšať ve val. Rozina opěšávala tra tila k rá
su, řemeslo začínalo opěšávat slábnouti; han.
křídla opěšelý — svěšena od slab o ty B, stč.
pěšěti ch řad n o u ti, n ý ti. Stpol. pieszec ch řa d
nout!, scházeti, dl. pěšák, póšak s ta rá nepo
tře b n á houba, sln. oči m u pešajo, zdravje pesa,
ale i studenec peša stu d n ě ztrácí vodu, ubývá
vody. — Souvisí — jako n ýti s u-naviti —
s -pěšati v m or. opěšat u n av iti se, sln.
(o)pehati(se) u n av iti (se), starochorv. opješati
u n av iti se, strus. pripěšati zeslábnouti. —
Psl. pěšati. J e příbuzné nejspíše s lit. p liti
d o stáv ati chorobný vzhled. V slovan. je
z trá ta znělosti, *pězjati > *pěs-jali, a ovšem
přechod k ite ra tiv ů m (přípona ja). (Jiná
dom něnka je u K o řín k a SMS 14.42; ještě
jiná, k te ro u odvolávám , v E S X.)
pešek, jistá h ra a před m ět k ní. Zavedeno
jako term ín v šedesátých letech; Jg je má
z D obrovského, te n je asi znal jako lidové.
B ude to = Pešek od Petr, v zaté za apelativ u m . slc. pešek t/v je z češtiny.
pěší, stč. pěš pěše pěše; o d tu d adv. pěšky
(stč. pěškam i, laš. pěško, slc. peškom.) z *pěš-sky; pěšino, laš. pěšu; pěšec, stč. pěšelc > píšelc v šachu; pěšák; pěšina — klad. pěšlca;
(místo staršího pěší stezka); jč. pěšky plur.
h a tě ; pěšáky saně sam otížky; pěchota, adv.
pěchou, pěchem, pěchourem. ■
— Pěš je staro
bylé, všeslovanské: stsl. pčšb; slc. pěší,
r. p éšij, uk r. p íš y j, pol. pieszy, hl. pěší,
dl. pěšy, sln. b. peš, sch. pješ a všude hojnost
odvozenin; form y s ch jsou vesměs mladší
a ,,lidové“ , expresivní, ch je v nich substituo
váno za starší š. — Psl. pčšb je patrně
z *pěs-jb, to p ak je odvozeno nejspíše
z nějakého ad v erb ia *pěs-b, jež by se rovnalo
p rajazy k o v ém u lokálu p lu r. pěd-su od vý
razu pro n o h u (lat. pes gen. pedis): pěd-su
b y asi znam enalo ‘n a no h ách ’ (jiti) a bylo
b y p a trn ě asi přitv o řen o jako protiklad
k p o jm u „ n a koni, n a voze, na lodi (se)
d o p rav o v ati“ . P rajazy k o v é slovo pro nohu
se zachovalo v b altštin ě, ale jen ve významu
přeneseném (lit. pědá sto p a = m íra, lot. pěda
chodidlo, sto p a; odvoz. lit. pesčias pěší
z *pěd-tjas aj.), a to s podobou základu pěd-,
jež se p ráv ě hodí i pro slovanštinu; není
te d y příliš smělé před p o k lád ati, že i slo
v an štin a zdědila to slovo v odvozené podobě
pěda > *pěda, n ah rad ila je v šak vulgárním
noga (podobně jako litev štin a m á kojá),
jen v *pěd-s-jo-s > pčšb se zachoval zbytek.
Z la t. pěs gen. pedis a ř. πονς gen. ποόός,
got. fó tu s, ind. pat lze souditi, že prvotní
sklonění bylo ath em atick é a že mělo ablaut,
nejspíše nom . pěd-s, gen. pod-ós; jednotlivé
jazy k y generalisovaly tu nebo onu ablautovou form u: bsl. pěd-, form u s dlouhým e.
O pěší v. K ořínek SMS 14.37, Fraenkel
L P 4.103.
peštit vč.: (např. ovoce: nakousnouti a nech ati zkáze) J g d a us.; z- ženu = zmrhati
J g d ; laš. zpestit se zepsuti se, pokaziti se
B. — H l. bjechtowač nehospodárně m rhati,
zvl. potrav in am i. — Obé z něm . nář.: sas.
báchten, slez. bóchten, pechten t/ v; ta k o luž.
B ielfeldt 91.
pět, pětka, ale pátý, pátek, patnáct < pět na
desete, padesát = 5 desítek, paterý, m or. slc.
pateraký. — Psl. p^to, z to h o slc. pat, pol.
ρίζό, r. pjat, s. pet a td . N aše ě i á a slc. a
jsou z ς, v p á tý a td . n en astala přehláska,
neboí následující ťb y lo v něm tv rd é. — Id e.
penkue, dále nep rů h led n é; s ti. paňča, ř. πέντε,
arm. hing; la t. quinque m á qu- vlivem
dalšího qu, obráceně g ó t.fim f (něm .fú n f) m á
/ v dru h é slabice podle prv n í. V slov. by mělo
býti *pgče, ale — podobně jako v osm — aj.
řadová číslovka *p§kt>b (srov. πέμπτος) >
p£tt-jpůsobila n a základní: t a se u stálila jako
í-km enové su b st., kdežto v ide. b y la nesklonná. — Z vláštní o b raty : h an . laš. to je
pět = stejné L -P S -H or, pův. (tak vč.) jem u
je pět ja k o šest = jem u je lhostejné, kolik
dostane (má, vydělá). N ejasné je m iti se
po pěti = zle (snad upom íná n a 5 ra n K risto
vých), han. m ňé se na pop je ti m ěj se n a
pozoru K p U ; dále laš. přepatnaščyč provésti
něco šp atn ě L p, slc. pre-patnástiť p řelstíti,
oklamati (v. i V y d ra jč.), val. rozpatnástiť sa
rozkurážit, ro zd o v ád ět se, přepatnástěný p ře
jedly, přepilý, přesolený ap o d ., napatnástěný
silně opilý; podle J . V álka od rum . patim á
vášeň, n áru živ o st (schvaluje C ránjalá 98).
Viz i patěna, paták.
peteče chod.: černé neštovice (dříve i jinde
v Čechách), slc. petéce, petéěne; s přesm ykem
jč. pečet m ask. stru p , pod litin a, slc. pecetňa,
pečiarka puch ý ř. — Spolu s pol. petocie, něm.
Peteschen pochází z ro m án štin y (ital. petecchie, fr. pétéchies, šp. petéquias) popř. ze
střlat. peteccia. S JS m á lék ařsk ý term ín
petechia, tečko v itý k rev n í výron. — Sch.
petici a slc. petice, patéčne je z maď. patécs
vyrážka, což je ta k é z něm činy.
pěti, stč. jen s předponam i: vz- z- s-pěju
■pieti a -pievati, nč. zpívati (postv. zpěv,
z toho zpěvák, -ný, -avý; podle zpěv bylo
utvořeno dále nápěv, dopěv, předzpěv), opěvati, srov. r. za- ras- na- pri-peváť; o-pěvovati,
pro-z-, před-ζ-, sem p a tří popěvek; pěvec,
pěvkyně, pěvecký, srov. r. b. pevéc; kuropěni
(z toho vzniklo zp ětn ě sloveso: kohout zakuropil, ítezáč, N ástu p ), píseň z pě-sno
(stsl. pěsnb, r. pésnja, u k r. p isn ja , pol. piesň,
b. pesen) s příponou jako v báseň; u jiných
Slovanů ko hout zv án ,,pěvcem “ , pětuch'b,
*pětbH apod.: r. petúch, pol. pietuch, sch.
peteh, pijetao; u P o lák ů je n y n í piač jen
o hlase kohoutím (ač dříve jako v češtině).
Sloveso znělo pojq pěti·, ta k stsl.; r. pojú
pět, sln. pojem pěti, sch. pojem pojat,
b. poja, v češtině a v polštině n astalo v y
rovnání podle in finitivního km ene. slc. básn.
peje piet a pevec je asi podle češtiny; běžné
je spievať, ospevovat. K o řen u *poi- nebylo
dosud nalezeno rovnocenné příbuzenstvo,
jen ř. παιάν ‘oslavný zp ěv ’ zdá se k něm u
patřiti.
pětit se: podkrk. vypětil se náruče plyskejř
N ít 5.99. — O dpovídá m u r. výpjatiť vyp n o u ti (hrud), v y strč it (břicho), v y šp u lit
(rty). — Snad je to z *p§tati, přechodem do
4. tříd y . Pytali by p ak bylo asi č-ové intensivum od ρ ς -ti, viz pnouti.
petlice b y la původně jed n o d u ch á smyčka,
z p rovazu nebo řem enu, k te ro u se v rá tk a z a
v írala ta k , že se ta sm yčka upevnila na
vedlejší sloupek: nahoře se p ro stě přehodila
přes sloupek; účelem jejím bylo pouze d ržeti
v rá tk a zavřená, ab y zv ířa ta nem ohla z o h ra
dy nebo nao p ak do o hrady. S tejnou podobu
m ají m alé p etličky n a čam aře nebo n a h asič
ské p arád n í blůze; jsou n a jedné stran ě k a
b á tu (jako u obyčejných k a b á tů dírky)
a zaklesnou se za knoflíky d ruhé stra n y a tím
k a b á t sepnou; o d tu d v ru štin ě znam ená p.
přenesením i knoflíkovou dírku. R . pétlja
1 petljá, u k r. peťtjá je sm yčka, klička, oko
z p ro v ázk u , n iti apod., sch. petlja je spona,
sln. b. petlja sm yčka (bulh. i knoflík), ty
a české p . u k azu jí n a Psl. petla; jen v polštině
je p$tla, petlica, ale stpol. bylo petlica, tu d íž
je nosovka sekundární, ta k é slc. je petlica
(ojediněle u dvou spisovatelů), ale snad
z češtiny. — P etla vyložím e jak o žto slovo
dom ácí (bylo pokládáno za přejaté!) z *pen-tla k pnouti spínati, že spíná d v ířk a s pev n ým
sloupkem p lo tu , popř. jako sponka spíná
2 části oděvu; n někde zaniklo disim ilací
vzhledem k l (n-l > l-l > O-l), někde en
dalo §. Mch Slavia 21.264.
petrýn laš.: sv ětsk ý kněz (proti k lá štern í
m u), slc. petrin. Z la t. Petrínus, podle -sv.
P e tra , p rvního papeže.
petrklíč od J . V. P ohla: prvosenka. J e to
p řek lad za střla t. clavis sancti P etři = klíč
sv. P etra. Mor. a slc. je zkráceně Húč;
k to m u n ázv u p řitv o řen o dom nění, že ,,p.
o tv írá cestu ke sk ry tý m p o k la d ů m “ . Mor.
též petrovo kvítí.
petrolej, stč. petrioleum Chir. 31b, 236a
(Šm.), lidově jč. vč. (Holice) m or. petrolín,
vč. (Hořicko) petrolina, jč. a jinde petrolka,
slc. zastar. petroleum, petrol, n y n í petrolej,
n ář. petrolín. — Z la t. petroleum : to je od
ř. πέτρα skála a od oleum olej.
petržel, stč. a dosud lidově petružel. — slc.
petržel, -žal, -žlen, pol. pietruszka, r. ukr.
petrúška, sch. petrušin apod. — Slova n a -l
jsou ze střh n . petersil, slova n a -(l)in jsou
z la t. petroselinum , popř. s třla t. petrosilium . — Mor. slc. perašín, peračín je asi
ze sch. peršin, perčin, což jsou zkráceniny
z petrušin.
pevný, ta k i slc.; s přesm ykem p o d krk.
penvej. Odvoz, pevnost; pevnina k o n tin en t,
u- z- při-pevniti. Spolu s pol. pew n y je od
slovesa -pvati, viz doufati; e je vkladné.
pcháti, píchali 1°: bo d ati. H an . m sl.
pchat 4 (trní pchá; v boku m ne pchá); pcháě,
msl. pchál ro stlin a Cirsium, popř. i jiné
pichlavé (bodlák); s přechodem do 4. tříd y
č. u-pšít se upíchnouti se = pích n u tím nebo
zavaděním o rá n u si u d ělati bolest, stč.
u Ja k o u b k a , Chelěického, H u sa, dosud jč.
a zč. chod. ho jn ě (ač zp rav id la jsou jen
tv a ry infin. km ene). Se zm ěnou ch > šk
klad. pškát pích ati, b o d ati, vypškat špendlí
kem , popškat, ale i napškat nacp ati. Se
zdloužením b > i je obecné píchati, napicho
vali a td .; chod. špíchal osten. — S tím to
pcháti ‘bodati, p íc h a ti’ je to to žn é pcháti
‘c p á ti’ (nebot ta dvojice m á význam ovou
paralelu ve dvojici džgat cp áti — džigat p í
ch ati; E . H avlová): slc. pchat koho n. co
někam tlačit, v p rav o v a t, strk a t, po° vo° vy °;
pích a l = č.; popchnúl p o p o h n at (koně do
klusu), vl. popíchnouti (ostruham i), p o p udit,
rozzlobit; expr. u k rá sti (v t/v je též iter.
popchýňat > popínal, z toho dokonce popial
u k rá sti (K álal 948). Pol. pchnqc bodnouti,
p d . pikač ,,p íc h ati“ (o bolesti v těle) K uc.,
hl. zastar. pich b o d n u tí. V ýznam n u tí v y jiti
ze základu, k te rý je též ve fr. piquer a.něm .
picken t/v . B yl to základ pohybom alebný,
asi ,,praevropsk ý “ , zněl p ik -, popř. (germ.)
p ik k -. U nás je tře b a u zn ati s-ové intensivum: *pik-sa-ti, ks > ch. V ytvořilo se p ak
též iterativ u m s i. ■
— Píchnouti (hovor.),
učiniti ta jn ě oznám ení v rch n o sti o něčem ,
u d a ti: je kalíc za něm . etwas stechen, d á ti
ta jn o u zprávu.
píce, p icn i, pícnina, dříve i p íc n ý tlu stý ,
tu č n ý ; stč. picovati o p atřo v a ti obilí pro
vojsko, dosud ,,k rm iti d o b y te k ” n a Slavkovsku, sté. pícek je vepřík, pickovina maso
z něho. — Psl. p ila (stsl. pista, z csl. r. píšča,
pol. pica, sln. sch. piča) z *pit-ja od p itati
krm iti, kořen p e it·; příbuzně je lit. m in tu
m itaií m isti živiti se, m a itin ti živiti, maHas
výživa, prus. pom aitat živiti, náhren. Zám ěna
retn ic p /m .
pičkati (v řeči k dětem ): m očiti. Pol. pikač.
Obé (i něm . p in k eln ) je „elem entárně příbuzn é “ , pochází z řeči m am inek k dětem . N a
p ro ti to m u slc. p iša l a sch. p iša ti asi je
p ře ja to z ital. pisciare nebo z rum . pisa.
píď, stč. pied; odvozeniny: pidalka podle
p o h y b u housenek podobného to m u , jako
když se něco m ěří p rsty n a pídě (roztáhnu
ru k u , p ak palec přisu n u k m alíčku, te n p ak
odsunu co nejdále a td .); p íd im u žík n a píd
veliký, podle toho pídiduch. — Psl. pQdb
(tak stsl.: m íra; slc. piad, r. u k r. pjád, pol.
pi§dž, hl. pjedž, dl. pěž, sln. sch. ped, b. pedja),
í-km en. — P říb u zn o bude jed n ak něm .
Spanne t/v (je zřejm ě blízké), jed n ak lit.
sprindis, lot. spridis m ask. t/v s obdobnou
sta v b o u jako p%de, ale s r (§ 9) a s navíc;
sloveso zní lit. spréndžiu sprésti m ěřiti n a
pídě, obepínati. Zdá se, že p$db vzešlo ze
*spr§db, ale přichýlilo se — poněvadž jde
o r o z p ě t í p rstů — k slovesu p e m ρ φ
(pnouti); podobně je Spanne z přichýlení
k spannen n ap ín ati.
pidlikovat m sl.: žebroniti, slc. zapidlikat
plačky poprositi. S k-o vé intensivum je
msl. vypískat vy žeb ro n it Mal. — Nejasné.
R ý m u je se s m odlikal. — Jin é p . viz pod
pizlati.
pifka: zlost J g d (tam i pivka)·, dosud lidově;
slc. p yk, p ik n a někoho = dopal, piknika
hněvivá dívka. J a k se sem dostalo / , je
záhadou (zm ětením s p ivka J g d podnapilost,
opička?). P říbuzné je lit. p~'kti zlobiti se.
(Jin ak Ja n k o ČMF 27.314.) Něm. eine Pik
(P igue) a u f jd haben, m íti zlost na někoho
(Janko) je v lastn ě argotové (Wolf 162,
Pieke) a pochází m ožná ze slovanštiny.
piha, stč. pieha, m or. pěha (odtud péhavý,
pěhavět), jvč. p ij a, chod. pije, odvoz, pihovitý,
-ovátý. T ýž v ý zn am jako v č. m á slc. peha,
pol. piega, hl. piha, dl. pjega; sch. pjega je
sk v rn a; r. adj. peg, pegá, pégo je strakatý,
ta k i ukr. p ig a n istyj; stsl. pěgota je puchýřek,
pčgotivb λεπρός (stižený kožním neduhem).
— Psl. bylo jed n ak su b st. pčga, jednak
i adj. pěg-b (dvojitost starobylého typu!).
Základ peig- souvisí s pig- v stind. piňga
červenohnědý a s la t. pingó m aluji a je
paralelní se základem peik- v psáti, jenže
peig- se v slovanštině dále nerozvíjelo.
píchati 1°: viz pcháti.
-píchati 2°: opichovati: o tlo u k ati pístem
v stoupě obilná zrna, ab y se zbavila bud
slupek (jako oves, viz i pšeno, pšenice), nebo'
špiček (ječmen n a kroupy). Naopíchat si
k ru p , h an . opichovat k ro u p y pichem ( = pís
tem ; dosud je pich n a G ottw aldovsku
a u Slavkova: R ous píše pých)·, o d tu d mor.
opišky, opešky; han. spisek = špička odrubn u tá od hom ole cukru, přenes, špich druh
čepice (srov. Čepico na hlavo = spisek od
cokro B). O pichování b y la dom ácí práce
všude znám á: ještě v m inulém století (viz
P am ěti F r. D ědiny) si sedláci v dřevěných
dom ácích sto u p ách sam i opichovali obilí na
kro u p y ; oves byl opichován za starý ch dob
hojně, jed la se ovesná kaše i ovesný chléb.
D osud val. opichovačka — d ro b n á domácí
práce jakákoli (Hzl). — Psl. pbšn pbchati
(tak csl.); r. n ář. pcháju pchat, spis. picháju
pichát tlouci, u k r. pcháty, (o)pycháty, i picháty tlouci, opichovati, pol. pchač cpáti,
sln. p(e)hati ro ztlo u k ati, tlouci, pehnoti,
pahnoti, sch. opah ječná kroupa. Příbuzné
je lit. iter. p aisau p a isýti klasňovati, lot.
p a isu p a islt k řa s ta ti len; la t. pinsere, sti.
p in á šti, ř. πτίσσω ro ztlo u k ati, d rtiti. Kořen
byl peis-, sloveso bylo p ů v odně athem atické
s nosovým infixem .
pijavice, -vka, stč. pijevice. — slc. sln.
sch. b. rd . pijavica, p. r. sln. pijavka. — Je
v šak stč. doklad n a piliovice (Zídek), dále
pihalica Jg , pihaulca t/v Poláček Bylo nás
p ět. Val. píhavica CL 50.591 je p rý piskoř,
ale původně jistě pijavice. U Komenského
se pijavice n azý v á m ihule (mihule, viz to,
se zvala původně pigal). Obě zv ířa ta se sobě
poněkud podobají, obě ta k é sají k rev; m ám e
za to, že v sk u tk u bylo Psl. *pigovica, tj.
„tvor tak o v ý jako p ig a“ . K dyž piga zm ěnila
své p v m , zaniklo povědom í o souvislosti
a naše slovo lidovou etym ologií spojeno
8 pijavý, od p iti, jako by ,,pila“ k rev (ale
ona ji s a j e ; jinde n ázv y souvisí se ,,sáti“ ,
lat. sanguisuga, nikde s ,,p íti“ !).
píka, o d tu d laš. pikora h ro t n a píce. Spolu
8 pol. slc. p ik a ( > rus.) je z n. P ike, to p ak
z fr. pique.
pikart, stč. pikhart beghard begart bekhart:
kacíř. — Ze s třla t. beghardus. Viz bekyné.
pikat vč.: odpočívati (býti n a jedno kolo
nebo pod. vyřazen) p ři hře. H an . p ik m ísto,
kde je při hře n a honěnou chráněn honěný
před honícím (zařekl se p ři to m slovy
pik m uj p ik tvůj) K p U . — Snad je příbuzné
b. píkám , p íkn a , pík(nu)vam d áv ati, pokládati, klásti, u m ísto v ati. S n ad te d y ě. je ve
smyslu ‘kladu h rací náčiní, nechávám h ry ’.
(Jinak o bulh. slově Georgiev V áprosi 21.)
pikat sa: d o p tá v a ti se, do- (val.), slc. pikoii(, pakotií dopodrobna h ledati. N ejasné.
piketa, piket vojenská polní stráž, hlídka.
Z fr. piguet t/v .
piketit se vč. (Rais, Jah o d a): p itv o řiti
se (?); snad původně: c h tít u p o u ta t n a sebe
zájem; pak b y se m ohlo p řiřa d it ke rčení
býti na piketě = v popředí zájm u (od piketa).
pikle, spiknouti se (sp ik n u tí, pikous = nyní
spiklenec)·, m or. (msl. laš.) spiksa ta jn o st,
t v Čechách kdysi p iksa t/v . Sem p a tří i napiknouti koho n a co = nam lu v iti Jg d , n a
věsti, nyní napíchnouti t/v , upíchnouti popíchnouti popichovati, slc. popohnut t/v
(ch od představ y píchání, šťouchání). D ále
sem patří spískat něco = p o ta jm u něco
nemilého nebo nezvyklého s pom ocí jiných
ujednati nebo p řip ra v iti; uspískat se um íněně
se rozhodnouti PS. — P . spisac si$, spiskowač připravovat sp ik n u tí. K ořen b y byl
peis-. U nás jsou slovesa s in tensivní p ří
ponou sá a ská- (su-pis-sati, s-b-pis-skati),
při čemž ss zjednodušeno v s a ssk v síc.
V spiknouti a pikle asi vypadlo s před k
(disimilačním vlivem začátečního sl); pikle
má příponu podle machle, kejkle, heble,
trýle ap. Začáteční s je s 2°, srov. la t. con-spir-áre osnovati spiknutí. — O dchylný
odstín význam ový je v sev.-m or. sp ikn u t si,
zbyknout sm ysliti si.
piknosý: mající nos v zh ů ru obrácený; stč.
pilcnosec u K lareta, u R o h n a pikonosý; slc.
piknoe tu p ý nos. Málo jasné. Srov. pol.
pitonosy a perkonos, perkaty nos.
pikula: drobný peníz, jč. z H olečka; laš.
-la. Nepochybně od ital. piccolo m alý; o d tu d
pocházejí i jiné v ý razy podobné (pikolo
číšnický učeň, pikola hud. n ástro j, -a dru h
okurek).
pila 1°, slc. pila·, všeslovanské, zpravidla
znam ená pilu i pilník, ta k i stč. jsou doloženy
oba význam y (od druhého je práv ě p iln ík ,
pilovatí, p ilin a = opilek)·, d áv n é pily byly
širší ve stopě a jejich zuby byly m enší
a tupější, te d y v sk u tk u něco u p ro střed m ezi
pilou a dnešním pilníkem . — J e příbuzno
s germ . *fila, (sthn. stsas. fila , stangl.
f i l = Feile) pilník a s lit. pielá pila, pilník,
lot. p eilis nůž. D ále je příbuzné ř. πρίω
řezati pilou, π ρ ’·ων gen. -ονος pila, a naše
pizlati (viz). Jestliže kořen zněl prei-, ztratilo
se v bsl. a germ. r disim ilací p ro ti l p říp o n o
vém u.
pila 2° n ář. (mor.): m íč; ta k i polský. B yla
též odvozenina p ila n t (p alant) t/v n a K o
línsku. — slc. pílus. — Z la t. pila t/ v;
proniklo z hum anistických škol. F . Cuřín
N ft 46.166.
pilastr: z it. pilastro (Šm.) Srov. pilistrát.
pilát: ro stlin a A nchusa. Ze s třla t. baliton,
doloženého u N ěm ců; přesm yk sam ohlásek.
pilatka, ta k i slc. (též piliarka): d ru h
hm yzu. Od pila.
pifenka, pylenka B, p ilu ška laš.: husa, han.
laš. pilena, pile house. H l. pila, pilo kachnič
ka, husička, dl. pile, piletko house, sch.
b. pile kuře; lit. n ář. p rilě, lot. pile kachna.
J e i dolnoněm . a lot. pile k achna, la t. pu llus
zvířecí m ládě, gót. pu la hříbě a ind. pillikap ta č í m ládě. — S tarobylé předindoevropské
slovo (je i v drávidských jazycích: n a p ř.
tam il. p illa i p ta č í m ládě). Psl. asi p il§ gen.
pilote. Vše z vábící interjekce (han. p ili p ili,
slc. spila, laš. p y tá p y l a, dluž. i něm . p ruský
pile pile; s r rus. p yr' p yr' nebo p yrja pyrja),
jíž se volají k u řa ta , h o u sata, k ach ň a ta.
pilich: d ru h luňáků. Preslovo p řeje tí ze
sln. p ilju h , sch. piljuga, b. p ilja k d ru h
je střáb ů ; sem náleží i r. p iljú k sýc. Má se za
zvukom alebné: p i-í, p i-jú je k řik těch p tá k ů .
pilíř, stč. piléř, slc. pilier; z ro m án štiny,
b u d z ital. piliere nebo z fr. p ilier. Z téhož
pram ene je i něm . Pfeiler. — H l. pileř je
z češtiny (Bielfeldt 212).
pilistrát: p odvoj, prapisek, us. za Jg d ,
pilistrát Voz. Z evrop. pilastr.
pilný, p íliti, p o p íliti si, píle; laš. pilovat
pilně si h led ěti něčeho, o d tu d pilovny pilný
a pilová n áv al práce. — slc. p iln ý, pilnost,
pilnovat (-«-), pol. p ilič pil(ow)ac p iln ý pilnowac, hl. p iln ý, dl. p iln ý, pilnow aš se, ukr.
p y ln y j p ylnuváty n a m áh ati se, pilně ošetřov a ti aj., vá. pílen. — Pilsn-b je z *pri-lbg-bn-b
pronikavou redukcí (Tedesco Language
27.18), srov. r. pri-léžnyj, te d y Isg- od ležeti;
význam : k něčem u horlivě se přikládající,
oddávající, věnující se to m u .
pilot, ta k i slc.: z fr. pilote (to přes ital.
pilota z ř. *πηδότης korm idelník).
pilous, ob. filous: brouček C alandra. S ic/
p ilú s S SJ. — Snad je příbuzno se stind.
pilu - m . červ (není doloženo ze starých
te x tů , a le jehindípíZZw t/v ): bílé, č e r v o v i t é
la rv y totjo broučka v y žírají obilná zrn k a
až n a slupku. Zakončení jo nejspíše slovotv o rn á přípona -ús, nč. -ous. V stč. podobě
pilvús, pilvaus bylo přeneseno i n a plže.
Stč. pilv- dobře odpovídá onom u ind. pilu-.
(Jin ak , asi m ylně, p. chápal Z u b atý 1.1.118).
N á ř ./ - je asi z pv- (jako v doufali), tj. v bylo
přeneseno k začátk u slova.
pilulka, ta k i slc. spolu s p. p ilu la (16.
a 17. stol.), pigul(k)a, r. p iljúlja, a něm . P illule (16. stol.) > Pille pochází z lékárnické
latin y : p ilula je zdrobnělina od p ila koule.
pindačit vč. (Žel. B rod): „(v d an é ženy)
ustrojily taneční zábavu, kdež zpindačily
sv atb u , kolébku s nem luvnětem a k řtin y se
zpěvy dom ácím i.“ N R 5.104. N ejasné. P d.
pm dycyč n a koho = n aléh ati, d o tíra ti m á
význam docela jiný.
pinka: n ád o b k a pro p o p latek za h ru k a
retn í nebo kuželkovou, k te rý p řip ad á h o stin
ském u, p ak i p o p latek sám K t-P S . T ak i slc.
maď. p in k a (od 1888) t/v . — Z jid. p in ka
nádobka n a peníze, což p rý je, přes aram ejštinu, z řec. πίναξ m ísa. Z jid. je i něm .
P inke, ale znam ená jen peníze. K iss StSl
3.404.
pinkalinka, též linka chod.: bro u k slunéč
ko: z výrazu p in k a linka v dětském říkadle
0 tom brouku.
pinkat, m or. chod. binkat, podluž. bykovat
sa h rá ti o fazole do důlku, o vejce a pod.,
sev.-m or. plincat h rá ti o knoflíky R zr. Sem
p a tří i p inkat, slc. -i, volně, bez zachovávání
pravidel h rá ti jisté m íčové hry . — Pd. bikaó
slabě, zlehka u d eřiti a pod. Spolu s něm . nář.
binkern atd . je vše zvukom alebné. K opečný.
J e i form a zesílená, viz blinkat, plincat
(v. výše). R ý m u je se vše se zinkati, flin ka ti.
pinkava: p tá k F ringilla: ta k v nářečích
za spis', č. pěnkava nebo vedle něho. Z adj.
*pinkavý, to od zvukom alebného p in k a ti =
dělati p in k , čímž se p ráv ě hlas pěnkav
v y stih u je (Arbes: pinkot pěnkavčí; A. M rštík:
pěnkavy p in k a ly ). — slc. zastar. pinkava,
n y n í p in k a . — Z téhož základu m á jm éno
1 jinde: ř. σπίγγος, lat. frin g illa (navíc r,
§ 9), něm . švéd. fin k a td ., fr. pinson, it.
pincione. — Mor. vedle p in k a t je i p n ík a t
0 tik án í p tá k ů .
pinožit se han .: v y p ín a ti se; msl. val.: nam á h ati se; chod. peněžit se (H ruška, D ěr.
včal. 118). Sem stč. napěnožec a ně. archaisující (Jir., Slezák) napěnožka, asi = 61. v y p í
nající se, ač n ep atrn ý . — Z napínati a nožka ?
Ale ukr. je pyrožýtysja n ad ý m ati se, v y p ín ati
se (což lid. etym . odvozuje od piroh, že při
pečení n ab ý v á více objem u, kyne).
pinta: s ta rá m íra n a nápoje, již stč.; ta k
1 slc.: b u d z něm . P intě nebo z ital. p in ta t/v .
pípa 1 ° u sudu, za J g pouze dým ka, ta k
ciosud jč. p ipa , p íp k a ; o d tu d k rk . pejpat
k o u řiti ČL 29.8. Spolu se slc. píp(k)a,
jn p k a dým ka, p ip ň a p íp a u sudu, pol. hl.
dl. p ip a dým ka, u kr. p ýp a , r. pípka tru
bička a sln. p ip a píšťalka je buďto z něm.
P ipe nebo spíše z ital. p ipa, jež znamená
‘dým ku, píšťalu’ i ‘p íp u ’ (z rom án, je i něm.
Pfeife dým ka). — P ů v o d rom ánského *pipa
je asi zvukom alebný, základní význam byl
asi píšťalka (srov. lit. p u p ti pískati). Poně
vadž u Slovanů je s význam y už dalšími,
jde u našeho p íp a zřejm ě o slovo přejaté.
pípa 2° chod.: ,,b u b ák “ v jablku, v nose
H r. Z něm . Popel sušeň ( = uschlý nosní
hlen).
pipasár jihom or. a slc.: troubel dýmky.
Z maď. pipaszár t/v .
pipati: lehce h m a ta ti, v jč. (u Holečka)
opipávat; to též je p a trn ě v jvč. pípat vískati
Jg -B ; od to h o to je jvč. p ip k y čmelíci na
holubech (P ittn ero v á), jč. p jip k y konce
p rstů J jč ř 50. — sln . sch. p ip a ti, b. pipam
h m a ta ti. — Slovo jistě P sl.: pipati. Jeho
základ *peip- je asi obm ěnou ide. základu
*pelp,- k te rý je v la t. palpáre hmatati.
Mch S P F F B U 3.41. S novou příponou je
stč. pichlati (nesnadné jest smolu pichlíc
nezlepiti sě od nie) a val. pichlat, např. kočku:
m ač kati.
pipati, slc. p íp a t, o slabounkém hlasu
p tá čk ů , zvláště jejich m lád at. Zvukoma
lebné. Srov. lat. pipire, něm. piepen t/v;
ř. πϊπος ptáče. Vše ze zdvojeného pí-pí,
lit. pg. Sem p a tří i p íp ka jepice. Viz i pepís.
pipinka v řeči k dětem : p táček . Od pipati.
Od téhož slovesa je i slc. p ip íšk a jistý pták
s chocholkou (G alerida eristata) a č. pepíška
f., p ep íš m. ehocholouš Jg .
piplá: ro stlin a N onnea (od P resla). Původ
neznám ý.
piplat 1°: d ělati nim rávě, příliš úzkostlivě
a p o d.; p. jídlo = s n ech u tí se v něm přebí
ra li, n im rati se v něm . Stč. s novou příponou:
upichlati vyp ip lati. — slc. p ip la t sa, hl.
piplió dělati zdráhavé ap., pim plic, dl. -is dě- ^
la ti nim ravě (něm .-hornosas. piepeln piipeln'
pím peln je zajisté z hl.; opačně Bielfeldt 212).
P d. pypldč b ab rati, dělati nedbale, nepo
řádně, pom alu, hl. p im p lic d ělati zdráhavé.—
L it. pro tějšek je nýplioti, nýprioti dělat
pom alu, rozm yslně. P a tří sem dále i naše
nim rati. Zám ěny retnic m jp a asimilace
n-p > p-p.
piplati 2°: špiniti, kaziti; B píše i pyplai.
Se z- znam ená zpravidla ‘zk aziti’, s popošpiniti. Sem dám e i m or. zamimlaný
zam atlan ý B (zám ěna retn ic p/m). slc.
p ip ra t. Sem i sk-ové intensivum mor. upískat
pošpiniti, z *pip-skati. P d . pyplač dělati
o něčem s nečistým a ru k am a. — J e ne
pochybně v aria n to u starobylého slova ba
brati (viz); i m ísto a a ta k é l budou asi od
p ip la ti 1 °.
pipoch laš.: krupicová polévka. H l. pimp u s, dl. p im p u š kaše z m ouky a podmáslí. —
Lze v to m viděti p rvek z ,,d ětsk é“ řeči,
označující kaši; viz o něm p o d pam peliška.
piránek m or.: du b ěn k a, skleněná k u ličk a
dětská n a h ra n í (K yjovsko); h an . špiran
duběnka. N ejasné.
piroh: n a Podluží a n a Slovensku m oučná
„taška“ (kynutý knedlík) n a d ív a n á povidly,
totéž co han. (vizi péra. P o dobně pol. pieróg
je jakýsi plněný knedlík, u k r. p yríh a r. piróg
jsou koláč plněný m asem , tv a ro h e m , ovocem ,
zeleninou, houbam i, po p ř. i bílý chléb
s nádivkou nebo jen vůbec lepší, jem nější
chléb. P ře ja té lit. pyragas, lot. pirags je
pečivo asi tak o v é jako n áš velkonoční
mazanec, bílé a sladké, a b ý v á n a stole
vedle černého chleba (m uži si volí k čaji
černý chléb s m áslem , ženy a d ěti piroh).
U nás dávné p iro h y se přem ěnily jed n ak
v buchty, jed n ak v k y n u té knedlíky. O dvo
zeno od péra; tv a ry s pi- b u d o u z u k rajin štiny, přeneseny s věcí jak o žto odborný
název. Viz i Jak o b so n W ord 11.616.
pisáky v al.: cajkové k alh o ty B -SvK . —
Nejasné.
písek, stč. piesek; pískový, p ísko vitý, písčitý,
písečný (písečnice ro stlin a A renaria), písčina,
pískař, pískovatí. — Psl. pés-bkt: ta k stsl.;
slc. piesok, r. pesók, u k r. pisók, pol. piasek,
hl. dl. pjesk, sln. pesek, sch. pijesak, b. pjasdk. — M á p ro tějšek pouze ve v ětv i árské:
stind. parhsú-, parhsuka-; je te d y i p é s t- k u ,
rozšířením z M-kmene *pěs%; ě p ro ti ár. *ěn
se vykládá (Meillet) red u k cí oprávněnou
jinak jen n a konci slova, z čehož b y v y p lý
valo, že p rv o tn ě byl jen souhláskový km en
*pěns-; podporu je tu to dom n ěn k u to , že
avesta m á jinou p říp o n u : pqs-nu-š.
pisk: zárodek péra, p a k i stonek p éra, b rk ;
mor. pisknatét, č. pískovat d o stáv ati pisky
(vč. house vypískovgtčlo), psáno i p ysk
LF 29.251, pyskovat ČL 1.457; m or. piskor
brk. — Sem náleží i stč. holoplíščé, chod.
holopíšté p ta čí m ládě holé pisku, bez pisků.
Pův. *golo-pisk-l-§, ještě s příp o n o v ý m l;
to v stč. bylo an ticipováno do p rv é slabiky
(pak -sk-q > -ščé), v chod. vypadlo; s m y l
ným u je slc. holoplúšťa (plur. holoplúštence),
holoplusk t/v . Ve zjednodušené (tj. holoodpadlo) podobě je to v pískle p ta č í m ládě,
slc. piskla, pol. piskly, u k r. pysklja , r.
pisklénok. — U jiných S lovanů p is k v přešlo
v *ksip-b, viz šíp t/v (zárodek péra). — Psl.
bylo snad p iskl b (od to h o jsou odvozeniny
na -§) a zjednodušené (asi v liv em slova brk)
pisku. N ejblíže m u je lit. speiglf/s (je i spaigl'is) zárodek péra. U nás bylo s- p řesu n u to
před g: *pisg- dalo p isk- asim ilací p o stu p
nou. Jin a k se s p isk u sro v n á v á (Z ubatý
1.2.130 s nesp ráv n ý m dalším spojením
s pískati; ESj) stin d . piččhám ocasní pero;
ééh by tu byl staro b y lý p rá k rtism u s; ale
význam je odchylný.
pískati a pištéti, m or. p íska t a piščat,
č. písknouti, vy-pískovatí; píska vý, pisklavý,
pískot; m or. chod. piskor násadec k pískání;
píšťala, stč. píščala (srov. r. piščálka, pol.
piszczel, sln. piščal) z Z-ového p articip ia; viz
i pistole; pištec z pišč- bCb. — U všech S lo v an ů :
stsl. pištq piskati, slc. p ísk a t a p išta t, rus.
piščáť, pol. piskač a td ., — J e to sk-ové
in tensivum od p íp a li, te d y z *pip-skati;
nebo z *pi-skati, srov. r. p ik a t ‘p íp a ti’. V ý
chozí p ip a ti původně znam enalo p rá v ě
p ísk ati, neboť i příbuzné něm . p feifen a lit.
p v p ti znam enají to též. Jin é je spískat něco,
viz pikle.
piskoř, v ry b ářsk ém slangu piskura. Psl.
piskor b (pol. piskorz, hl. piskoř, r. p iska r’ t/v ;
sch. piskor je p říb u zn á m řenka), od píska ti
(věděl to už Ju n g m an n ), neboť se — podobně
jak o sykavec — vyznačuje tzv . střevním
dýcháním , což se jeví, je-li v y tažen z vody,
jak ý m si zvláštním zvukem , p ísk n u tím ; p ří
p o n a -or-jb podle qgořb (úhoř a piskoř jsou
p ro tik lad y : ú h o ř je ry b a pro p án y , piskoř
pro nejposlednější chudáky: „chudém u všude
p isk o ř“ ). P odobně lit. p yp lýs piskoř, od
p v p ti p ísk ati, lot. pikste sykavec, od pikstět
p ísk ati. N ěm . Beifiker je ze slo v an štin y ,
z to h o Schlammbeifier lidovou etym ologií.
Z u b a tý 1.2.130, Mch ZfslPh 19.60.
píst a pista. M ask. píst, slc. piest, r. pěst
(Psl. péstu) je tlu k ad lo , jím ž se roztlo u k aly
rozličné věci nebo opichovalo obilí ve stoupě;
p ak te n název přenesen n a podobné p ře d
m ě ty jiné funkce: stč. slc. piest, jč. val. m sk
p íst SvK -M al je jed n ak tlu k ad lo , jím ž se
n a k am en i nebo n a desce v y tlo u k á špína
z p rád la , jed n ak — je-li dlouhý a plochý —
dřevo n a válení (m andlování) p rád la. Bčst-b
je z *pois-tos od peis- v píchati 2 ° v původním
v ý zn am u ro ztlo u k ati, srov. la t. pistillu m t/v ;
lit. n ář. piěstas a lot. piests t/v . — F em .
pista (stč. piesla, pol. piasta, hl. dl. pésta,
sln. pesta) z pésta b y la p říslu šn á sto u p a
(pěkný p řík lad pro ú v ah u o důvodech gram .
rodu!), dom ácí název (kdežto stoupa je
p řejaté!); přeneseno n a „ h la v u “ čili n áboj
k o la (náboj s osou = n áp rav o u z něho
vyčn ív ající upom ínal n a sto u p u s tlukadlem )
v češtině, lužičtině i polštině. K d y ž přišlo
slovo sto u p a a zapom nělo se, co v lastn ě je
pista, objevilo se kolísání ro d u : náboj zv án
č. i p ís t (m ask.), ta k již u K la re ta a dostid
jč. L it. piestá, lot. piesta je sto u p a, obé
z *pais-ta. R o d o v á dvojice b y la te d y již v bsl.
pistole, laš. pistu la . Spolu se slc. pištol, hl.
pistola, pol. pistolet, u kr. pystól, r. pistolét,
sln. pištola, sch. pištolj, b. pištol, -ov p řeja to
v nové době (u nás od konce 16. stol.) od
R o m án ů (fr. pistolet, it. pistola). R o m án sk é
slovo sam o v šak pochází z Čech: jistý d ru h
lehčí zbraně H u sité zvali píšťala (slovo rázu
slangového), hledíce k to m u , že m ěly dlouhé
ro u ry a že v y d áv aly rá n y zvuku asi ja sn ěj
šího nežli ku sy těžké. Již P alack ý poznal
(a K . T itz to řád n ě vyložil), že tu to „p íšťalu '4
přejali N ěm ci (pitschal, pitschole, petstole),
zdokonalili ji technicky, od nich p a k *pitstol
přešlo do fran štin y jako pistolet (na rozlišení
od pistole, jisté mince). Píštala pronikla
i jinam : pol. v 16. stol. je piszczel, i r. piščala
byla dlouhá puška. Viz i zp ráv u O. H u jera
L F 49.64.
pišišvor fam .: m alý, n eo b ratn ý , neúspěšný
člověk: ta k vě., kdežto han. (Gr.) a laš.
(psáno i py-) je pouze m alý člověk; han.
ícičišpondr SvB je hlupáček; sem p a tří i mor.
šišvár nad u tec (tak B arto š; v ý zn am vystižen
správně?). N ejasné. U k azu je h an . kió-,
že je tře b a h le d ati p ů v o d v m adarštině?
(K ic si, his m alý.)
piškot (poprvé v ku ch ař, knize P olyxeny
z Lobkovic z konce 16. st. v. Z íb rt s tč .
um ění kuch. 365; Šm.) i fem. -a, slc. piškóta,
-kotňa; přes něm . Biscott z Ital. biscotto =
rom . biscoctum, pečivo d v a k rá t pečené,
suchar. — N ové biskyt je z fr. biscuit téhož
původu.
pištěti: p rý štiti, v y té k a ti skulinam i; ta k
dosud kladský; val. pišóat, laš. p išcet; han.
vepisknót vytéci; pištěl o tv o r s v ý to k em h n i
su. Msl. piščat a p íd it M al (tu je zvláštní
zám ěna djšt, upom ínající n a bjsp ap, § 11).
H l. pišcec p rý ště ti (o slzách, o vodě). —
Z áklad p isk- v y p a d á jak o in tensivní (s p ří
ponovým sk\) od to ho, k te rý je v p ič k a ti. Má
p ro tějšek (ale s opačným sledem souhlásek:
p -sk x sk-p) v něm . schiffen m očiti (to není
te d y od S ch iff lod, ani není výplodem s tu
d en tů , ale je staré slovo lidové, n y n í arci jen
nářeční). — Sem náleží i pol. piszczq m u z$by
dla glodu — die Z ahne w ássern (dělají se
sliny, ch u t n a něco) a p ak i slc. srdce m u za
tým p iš tí — chtivě touží, podobně msl.
(M alina).
piterovati č.: hořek o v ati, n a řík a ti PS J g asi
m ylně: churavěti). Sem sn ad p a tří i mor.
špitera -ák chudák, -aóiti se n u zo v ati se. —
Asi od n. bitter h o řk ý (sich b. beklagen hořce
n ařík ati).
piti, stč. p iú (jednoslab.) p iti, nč. 2slab.
prés. podle infin itiv n íh o pi-; č. iter. píjeti.
Jm en n é odvozeniny: p ijá k , p ija vý, p itn ý,
p itka , pitec, p ic í (*pi-t-jb), pitel, p ita l (Táb,
jč. pitálek pijan); opilý (-lec), p ilý (podle
jedlý), podnapilý z ponapilý (R ohn); pivo
(ú tv a r jako topi-vo), p ivn í; pivnice sklep
(původně sklep p iv n í, ta k v T áb ; u Chodů
to byl „nejspodnější a p ro to i nejstudenější
sklep pod lochem nebo pod sklepem sru b ů “ ;
byl jen pro pivo n. m léko Jin C h 22; přesm ykem pinvice); p ija n , slc. p íja n ý opilý
je ad j. p bjan-b (rus. p 'ja n i p 'já n yj) p ra sta ré
ho ty p u , o něm Z u b atý 2.162. Poj- v napojiti,
opojiti. S latinsko u příponou p ija tyka (srov.
m or. bijatyka od biti, obé i v pol.). — Psl.
p bj ί p iti, -poj b, p bjam>, pivo u všech Slovanů
(r. p 'jú p 'ěš p it, slc. p ijem p it, p íja t a td . s hoj ným i odvozeninam i jak o v češtině. N ení
však v b altštin ě — krom ě nepatrného zbyt
k u pruského. P ředhistorie je dosti obtížná.
V jiných jazycích se jeví jako základ bud
p ó - (lat. pó-tus nápoj, póculum pohár atd.),
b u d p i- (ř. πίνω piju , stin d . ρ ϊ -tíh nápoj),
jež se vyvozují z pói-. S tarobylý présens
vězí v stind. pibáti, lat. bibó (b- asimilací);
stir. ibid (z p-) p ijte!; *pibéti je patrně
z *pi-p-é-ti (pi- zdvojení, p-é- z ρο-é-, pdslabý ú tv a r z po-; výjim ečné oslabení p > b
n astalo asi současně se zesílením útvaru
red u p lik ací); te n to présens se zachoval jen
v okrajových jazycích. Slovanština vysta
věla své tv a ry v infin. beze zm ěny, pi-ti =
stin d . pi-tí-h (na p i- ukazuje sch. přízvuk
p 'ti), v prés. km eni i p řed příponovým o/e
se rozštěpilo v bj: pbj-q. N ebylo tedy zde
kořene pei-, slovanština v šak vřadila do
datečně základ to h o to slovesa do ablautovó
řad y e-ové a u tv o řila te d y poj- pro faktitivum : stsl. pojiti, č. na-pojiti (postverb. ná
poj), opojiti = učiniti opilým (odtud opojný).
pitomý, -ost, -m ina, zpitoměti. U jiných
Slovanů je: sln. pitom , b. pitomen krotký,
p ěstovaný, sch. pitomac, r. pitomec, ukr.
pýtomec chovanec (školy, ú stav u ), ukr. moj
p ytom yj a tp . = m ůj vlastní. — P . je staro
bylé p a rt. prés. pas. (přípona -om i) od pitati
k rm iti, živiti (viz píce) a znam enalo vlastně
toho, kdo je chován, o p atro v án , živen, tak
i v češtině asi do K om enského; český vývoj
vý zn am u vzešel z pozorování zv ířat žijících
zpravidla ve volné přírodě: jsou-li držena
v zajetí a zbavena boje o život, ztrácejí byst
ro st, ostražito st, dokonalost sm yslů, zvláště
ztučnějí-li. U kr. p . ‘v la stn í’ vzešlo tak é z těch
příp ad ů , k d y si někdo choval m ládě lesního
zvířete (jež jin ak náležela to m u , kdo si je
ulovil).
pitulník: h lu ch av k a žlutá. Preslovo přejetí
z ru štin y (u Iv . D vigubského 1823 je
p itu ln ik , konopice. Šm.). Slovo jinak ne
jasné. N a P říb o rsk u snad proniklo mezi lid,
L F 64.165.
pitvati: p ů vodní význam byl kuchati za
b ité zvíře, zvláště ry b y , slc. (vy-)pi(s)tvat;
msl. val. pístvat prase, ko h o u ta, han. picvat
k rá je ti tu p ý m nožem (c = ts < st); laš.
pitvak nůž (jako v pol.). Bylo někdy psáno
s y. Pol. pitw ac i pytw ac k rá je ti nemotorně,
pd. pitw ac v y k rajo v a t, v y d o b ý v at v n itř
nosti K uc. H luž. pitw ac, dl. pitw a š rýti
v něčem (rypákem , též o červech). Jungm an n u jištu je, že u nás se psalo v staré době
i. — Málo jasné. Zdá se, že by bylo možné vy
jiti od pitva (sloveso by bylo denominativum ), z *pik-tva. P říb u zn é b y bylo lit.
plelkti k u ch ati zab ité zvíře. N epřítom nost l
není překážkou (viz § 9); n ap ro ti tom u s
je nejasné. S kupina ktv zjednodušena v tv.
T aké je možno pom ýšleti n a kořen pei‘ře z a ti’, k te rý je v pila. S tran -tva- srov.
plýtvati.
piviska zm. (Třebíčsko): čejka (p ták
Vanellus) B. — Zvukom alebné. H las čejky
se popisuje jak o kibit (odtud je něm . Kiebitz,
Kiewitt ap.) nebo bivit (Suolahti 265), od
toho je rd . p ív ik u R jazan ě a něm . n ář.
Piewitz P iiw itz P iw itsch P iw ek ap.
pivoňka, od 14. stol. slc. pivónia, pivoňka·,
pol. r. pivoni(j)a. Vše ze střla t. pionia <
paeonia.
pizditi: kaziti, m or. (val.) pízdřit, pížgřit
(sa) m azati, p ip lati (se), b a b ra ti (se) v jídle,
pizgoHt p itv a ti. Sem sn ad p a tří i lidové vč.
han. z-picat zkaziti, vč. piclat J g d , jč. rozpichať rozkouskovati (a z toho dále z° rozc
prcat t/v ). — N ejasné. Snad bylo pi-plati
přetvořeno expresivním i příponam i m ožná
podle hyzditi apod.
piznout jč. val. laš.: u d eřiti; msl. p íz n ú t;
pízdniti L F 29.250; m or. slc.: u k rásti. V to m to
druhém význam u je i jinde, ale zm ěněno:
sev.-mor. spajznout, vč. špajznout, val. spajznůt, han. spéznót, peznót, u-, han. zblajznót p o
tají snísti ( = u k rá sti jídlo), č. lidově zblajznout p otají nebo rychle snísti, zm. spezák zlo
děj. — slc. b isa tJ g z B ajzy, bisnút K , bigat K .
Srov. pol. piz(d)nqc pizgnqc pisnqč, r. ču-pyrznut u d eřiti. — Slovo expresivní, srov.
č. rýmové víznout, líznout, lajznout udeřiti.
Význam ‘u k rá s ti’ je obdobná m etafo ra jako
u seknouti.
pižlati: neum ěle, s nám ah o u řeza ti; msl.
pajzat, sem i h an . pihlovat, m or. špihlat
(o- na- za-), špihólet t/v , špidlat G r. Viz
i žižlati. — Snad p a tří ke kořeni pei-, k te rý
je v pila.
pižmo, ze sth n . bisamo (nyní B isam m ask.),
to pak ze s třla t. bisam um. Slovo je v ý ch o d
ního původu (hebr. besem,, syr. besmo). Viz
i balzám (je z téhož základu). H l. pižm o je
z češtiny (Bielfeldt 213).
plácati, též (P aka) pláskat, val. uplaskat
Rusava 32. — slc. plácat plackať vypliaskat;
uplagat uplácati, vypliagat. — P ů v . je p lá
cati, s-ové intensivum od kořene, k te rý je
v ř. πλάσσω (z -th-jó) plácám z hlíny, přenes,
tvořím, vym ýšlím si. O bdobně i v č. původní
význam je dělati něco z hlíny, tě sta , p ak
pleskatí (od pleskatí je p a k i zde s k ; ale g je
expr. zhrubělé), žvan iti, tla c h a ti. Tedy
*plat-sati. P ři v ý zn am u b iti, k lep ati ap.
(p. křídly) je m ožno m y slet n a lit. plasteti
t/v, plácati křídly, tře p e ta ti se (o vlajce);
bylo by u nás *d, v iterativ ech pochopitelné,
a st > ts — c.
placka, laš. placek, placách; placek dříve
i v Č. (Rohn). — slc. placka, pol. placek, hl.
plack. — Vše asi z něm . Platz t/v , to p a k je
z Fladsel od Fladen koláč. (K luge jinak!)
Je však možné i to , že p . je od plácati·,
pak by něm. slovo bylo ze slovanštiny.
plaga laš.: soužení, flaga. Spolu pol. plaga,
dl. ploga, maď. plága a něm . Plage je z lat.
plaga rána, pohrom a, nehoda. „N aše slovo
je z něm činy, ta m již sthn. jo v církevním
jazyce plage, him m lische S trafe“ (Šm.).
plahočiti se J g a n.: plahočivý; vč. plahočina pole n a svazích apod., v yžadující m n o
ho n ám ah y . — Málo jasné. O dpovídá m u slc.
p luhačit sa vléci se s čím (viz plouhati), o d
vozené od jm én a činitele n a -ač-. V h an . n á
řečí b y znělo *plohačit se (doloženo jen
plóhat se t/v Svěř; též jvč. plohat se t/v P ittn .
u B). Z han . se jako expresivní rozšířilo i do
Čech (jiné p řík lad y : peskovat, kecat), při tom
přejím ání, n a sta l přesm yk o-a > a-o. J e i val.
splahukat sa po lesoch, choditi po lesích SvK ,
srov. slc. plahočit sa chotárom. J e i slc.
plahočit sa t/v jako v č., ale i ‘m áčeti se,
b ro u zd ati se ve v o d ě’; te n to d ru h ý v ýznam
3e hodí k č. plouhati se; je u T im rav y a ta k
zů stáv á záhadou původ to h o slova.
pláchnouti: utéci; zp rav id la s u-. — N e
jasné. Snad je to to žn é s páchnouti kročiti,
ale m á navíc zesilovací l, § 9.
plachta, plachetka, plachetní, plachtili. —
Pol. hl. plachta, slc. ukr. sln. sch. plachta. —
P ře ja to ze sth n . blaha (nyní Blahé) = h ru b é
p látn o (zvláště n a k ry tí vozů); t je ze
zkřížení sn ad (Šm. pochybuje) se s třla t.
plasta = p la ch ta (tato rovnice je u K lareta).
plachý 1°: bázlivý; ta k i slc.; m or. plachký,
laš. plošný. Viz plašiti.
plachý 2° s tč .: lehkom yslný: chabý, šp a tn ý
(plaché krajky J g , vč. dosud plachá polévka);
plan ý , bezdůvodný (arch. v PS), k lad. plášit n a h lav u = m íti m igrénu (býti plachý =
šp a tn ý n a halvu) a neplecha (viz). Sem p a tří
i laš. paploch, papluch plevel. — Pol. plochy
k ro tk ý , m ěkký, lehkom yslný, u kr. plóchyj
slabý, ch ab ý (záp.-ukr.: šp atn ý ), r. ploch
plochá plocho, plochój slabý, šp atn ý , sch. plah
lehkom yslný. — Málo jasné. Z dá se, že
*polcha, je expresivní d ru h o tv a r (s velm i
h an liv ý m odstínem ) slova *polm>, č. p la n ý
a td . P ři to m tře b a u zn ati, že u k r. a rus.
plocha, b y bylo z polštiny. L it. blogas šp atn ý
je z ru štin y .
p lak át, spolu s pol. plakat a slc. plagát je
z něm . P lakat, to p a k přes hol. plakkaat,
vlám . plackaert je z franc. placard t/v .
p lakati (za°, o°), oplakávati, pláč, plačky,
plačtivý, plačlivý, plačka; chod. zv ratn é p . se;
val. naplakat, plačky n a řík a ti B -SvK . —
U všech Slovanů: stsl. plaČQ plakati s§, sln.
p lakati se, slc. plakat, r. pláču p la ka t i plákatsja a td . — P ů v o d n í p . s§ znam enalo
b iti se (v p rsa n a znak zárm u tk u ); stejný
význam ový vývoj je u lat. plangó b iti > b iti
se v p rsa p ři sm u tk u > n a řík a ti (planctus
nářek) a v gót. *flokan (je doloženo jen p rét.
faíflokun); ukazuje, že i pro plakati bylo
východiště ‘b iti’; plak- náleží p otom k ř.
πλήσσω (= *plak-jó jako v slovan.), lit.
p la k ú p lá kti a k uvedeným la t. a gót.
slovům . V ariace k/g a ά/α svědčí o to m , že
p rajazy k o v é sloveso bylo athem atické- v je d
n o tlivých jazycích jsou p ak různé ú tv a ry .
plákati: opláknouti, oplakovati, chod. vyplakovat, laš. p lu k a i prádlo (stran u srov. pol.
plókač), z °, za-plukat; m or. splak = o strá
střech a, s níž déšť rychle sp lák á; jč. pláknouti
(ženy pláknou prádlo po v y p rán í, J jč ř 100);
s ch je č. o° vy° s° pro° -pláchnouti, -plachovati, splašek. — V šeslovanské: slc. plákaí
i pláchat m ách ati, šplíchati, poplaky splašky,
plachtať (sa) šp lo u n ati (se), p la cka t (sa)
Č v ach tati (se), z to h o přesm ykem člapkat sa
t/v ; pliagať sa — plákať sa, napláchaí nam očiti; r. poloskáí m ách ati, -plachovati, u kr.
polo(s)káty t/v , p . sja é v a c h ta ti se, pol.
plókač, hl. ploskač, sln. p lakati splaknoti
eplahnoti, sch. plakati, b. plákna. — Psl.
bylo *pol!cati. P říb u zn é je ř. παλάσσω p o stři
kuji, k ro p ím (*palak-jó); v slovanštině d ruhé
o v y p ad lo a n ěk d e p řisto u p ily in tensivní
přípony: č. a slc. -chati bude z -k-sati, r. sk je
b u d z raného p ře sm y k u ks > sk nebo nová
p řípona (*polk-skati). Z inten siv n í p o v ah y
slova se po ch o p í i další zm ěny: g, zm ěkčení
n a l, p ře d s u té š, viz i špláchati. V ýznam val.
slc. opláknút ‘o k la m ati’ vzešel z v ý zn am u
podvodem o něco p řip rav iti, srov. č. lid.
u m ytý o vše p řip rav en ý , n a mizině.
plama, p lá m a : sk v rn a; plam atý — blamatý
sk v rn itý . P ře ja to za obrození z pol. plam a
t/v . S tarší pol. (16. st.) podoba plana d áv á
tu š iti (Šm.), že to je obm ěna slova, k te ré
m ám e v plena 1 ° (p. plam a znam ená i kaz
v železe!). P odro b n o sti nejsou jasné,
plamen: viz p álili.
plameňák, Preslovo „počeštění41 něm ecké
ho Flam ingo. — slc. plam eniak je z češ
tin y .
plán 1 °, ta k i slc.: úm ysl, rozvrh. Spolu
s pol. a r. pian přes něm . P ia n je z fran štin y
(pian < ital. p ia n ta půdorys = la t. planta
chodidlo, sto p a nohy).
plán 2°: rovina, oblast n ějak ý ch je v ů (p.
zvukový apod.). K n ám přeneseno v nej no
vější době z ru štin y (např. na pervom plane
= v popředí).
pláň, ta k i slc.; sln. planja t/v . Ze střh n .
plan(e) fem. volné m ísto, rovina. Šm ilauer.
planda ve rčeních planda v kole: m á p -u
v k. = je v nem ilé situ aci (vč. Zleby), byla
by p . v k. — bylo b y zle (PS), to by nám
hodil plandu do kola = zkazil p lán y (F. D ě
d in a). — S nad z něm . Placker m ask. sk v rn a,
chyba (kazící n ějak ý výkon, n ap ř. hu d b u );
-ndc, by p a k bylo příponové, podobně jako
v ju n d a , jež m á rovněž zák lad něm ecký.
plandati (se) o pohybech příliš volného š a
tu , o d tu d zpětný m p ostupem planda = volná
halena apod., k u tn a , plandačka, plandák =
p la n d a v á sukně, k a b á t; též flandati, flanda
J g. Vzniklo asi — příponou -ndati — p ře
tvořením slova plácati (se). V ýznam ‘volně
jiti, bez cíle’ (srov. i landatil) vyšel z n ap o d o
bení toho, ja k sebou volně k lá tí p lan d av ý
kus šatu . Šm ilauer upozorňuje i na fr.
houppelande široký v rch n í k ab át.
planeta; stč. planéta ještě u Veleslavína
m ask., jako kometa·, o d tu d planetník, -tář:
v y k lad ač osudu z p lan et, prodavač planet. —
slc. planéta f. — E vropské slovo, z ř. πλανήτης
těk ající, bloudící (protiklad p ro ti stálicím!).
plaňka, n ář. plank, blanka Hoš 2.1.135,
blank, blaňk K u b .: trám ec, prkno do plotu
(plur. n tr. plaňka = p lo t z planěk). — Spolu
s u kr. plánka t/v je to z něm . Planke, to pak
z rom án, planca (fr. planche prkno).
plantati: plésti. H an . ledvá sem nohama
plantal; s- p o - roz- vy- za -; naplentat napovídati (Heršpice) s e!; laš. p la n ta i m otati (niti
zaplantane, rozplantaj to) i žvaniti; oplancija
žena, co se okolo m užských oplancuje, o p le
t á ; slc. p la n ta i m o tati, plésti. Pol. plqtač
plésti, m o tati. Vše vzniklo přetvořením
z plésti: do všeho se plantá = plete, m otá Jg;
plet-u dostalo zesilující nosovku s obvyklým
v tě ch p řípadech a; bylo p a k převedeno do
5. tříd y . — Vše vzniklo sn ad silnou redukcí
dvoj slovesného spojení: plete a motá > pl[ete]
a m[o]íá > plantá·, p ak i l b u d vypadlo nebo
bylo nahrazeno hláskou j , viz pantati.
planý, slc. planý, pol. plony. — Prvotní
v ý zn am je: p u stý , neú ro d n ý ; o d tud všeslovanské *polnina (č. planina, hl. pol"
p lo nina, u kr. polonýna, slc. b. sch. sln.
planina). — Psl. *ροΙ-ητ>; souvisí s pol-je,
pole b y la zem ě ro v n á, nevzdělaná, bezlesá,
p ln á ro stlin divoce rostoucích (teprve pole
nově vzdělané je niva, pole orané je role\),
p l a n ý c h . K d y ž ro v in y v nížinách byly už
vzdělány, přeneseno jm éno pla n in a na pusté,
bezlesé roviny náh o rn í, širé p astv in y horské.
Z v ý zn am u neú ro d n ý pochopím e pol. plonič
činiti neú ro d n ý m , kdežto č. planiti lesy
v y sek áv ati, běžné v starší době, je pod
viivem slova p lá ň — d ělati z lesa planinu,
ne už p u sto u a neúrodnou, ale připraviti ji
pro role. D ru h ý v ý zn am je: n a pustém , ne
vzdělaném „p o li“ rostoucí, sám od sebe
(bez lidské práce) rostoucí (planá mrkev),
n ep ěsto v an ý v p ro tik lad u k šlechtěnému
(o d tu d č. slc. p lá ň , č. pláňka, slc. plánka
p lan ý stro m , zplanéti), konečně bezcenný,
jalo v ý , p rázd n ý ; i te n je ja sn ý z původního
v ý zn am u slova pole. Viz i plachý 2°.
plasa: p ru h země, jč. plasy = rozsáhlé vře
soviště. J e základem m ístních jm en Plasná,
P lasy a Plasnice. — Psl. *polsa (pol. plosa
p ru h pole, u kr. polósa, r. polosá p ru h , pásmo
n ap ř. p astv in y , stru s. ú zk ý p ru h země, sln.
plasa n áh o rn í rovina, sch. plasa p ru h , kus).
P ů v o d nejasný.
plasati L F 12.345: stč. zplasati roucho, rozplasati, rozplácati o b uv: ro z trh a ti (us. za Jg);
han . splasat š a ty zcuchati, ro z trh a ti; u K y
jo v a’ rozplasanec rozplasaný = nepořádně
oblečený člověk, i rozpustilý (Svěrák); sem
dám e i vč. chodí celý rozflasaný roztrhaný. —
Souvisí s lit. plešti tr h a ti (*plěk-). u nás
plčk-. P elikán L F 45.174.
plasknouti vč., plaskati, spisovně zpravidla
splasknouti, splaskovati, ale han . plasknót
(o oteklině, m ozolu). — slc. splasnút, pol.
splaszczyc, plasnqc. — N ejspíše od ploský,
totiž v aria n ty s a (slc. p la štit): o o toku, když
se stane opět ploským .
plást, též plástev, plástva: ten k á v rstv a,
zpravidla v šak o voskové stav b ě včel (lat.
favus, něm. Honigwabe), v al. plastovitý sníh
= v plástech, kusech; č. plástvový, plástevnatý. — slc. plást, pol. hl. pla st m edu;
ukr. r. plast v rstv a , p lá te k (např. ro z
řezané ryby), b. sch. sln. plast nevelká k u p k a
sena, vrstv.a, sloj. — Psl. plast-b: nejspíše
z *plat-tu < *ptčt- od kořene plet- v stin d .
práthati šířiti, m ed. ro zk lád ati se, lit. išple&iu
išplesti ro zk lád ati do šíře, platus, lot. plats
široký, pro sto rn ý , stin d . prthú- široký;
z němčiny sem p a tří sn ad Flótz, střh n .
fletze sloj hornin y , a Fladen plochý koláč
(potvrzení: ze záp.-germ . F laden koláč je
přejato i t .fiadone p lá st m edu; Šm.). Z ákladní
význam by byl: v rs tv a široká a te n k á.
plašiti; m or. spláchat se p lašiti se; popla
šili, postv. poplach. O větroplach viz u p u dili.
— U všech Slovanů: slc. plašit, poplach jako
v č.; r. polóšit, perepolóch poplach, uk r.
polochlývyj, polóchaty, pološýty, pol. plochy
plochliwy ploszyč poploch, hl. plošió, dl.
plošiš, sln. sch. plah, plašiti, b. plach plaš
plaéliv. — Psl. polchati a polšiti. Z o statn ích
jazyků se vzhledem k v ý zn am u hodí ke
srovnání jen ř. παμφαλάω t/v . K ořen b y
tedy byl *phol-; u S iovanů z něho v y tv o
řeno sloveso s chjš, p a trn ě podle strachati
a strašiti, jehož v ý zn am je zcela blízký. A dj.
*polch by p a k by l zp ětn ý v ý tv o r od slovesa;
o tom svědčí o sta tn ě i ro zm an ito st p řípon
(-ký -ný -liv). J in a k O ndruš JČ 10.14: od
*pol- běžeti.
plášť, stč. plášč. V šeslovanské: stsl. plastb,
slc. plášť, r. plaše gen. plaščá, p o l.plaszcz, uk r.
hl. plašě, dl. plaš, sln. plaše, sch. b. plašt. Psl.
plaše b je půvo d u nepříliš jasného.
plát, plátek: deska. slc. plát. — Ze střh n .
blat, plat n tr. list (nyní Blatt); s tím splynulo
u nás i střhn. blate, plate fem. kov o v ý p lá t ap.
platan, ta k i slc.: z la t. p la ta n u s; to z ř.
πλάτανος původu nejistého.
plátati: zašívat d íry n. trh lin y oděvu n.
obuvi jiným i kousky tk a n in y popř. kůže;
postv. záplata, z to h o odvozeno nové zá
platovali·, bylo i s-ové in ten siv u m plácali
flicken Jg . — slc. p lá ta i a tp . jinde. —
U jiných Slovanů je zachováno též postv.
plat-b (tak stsl.; r. u kr. b. hl. dl. plat) = č tv e r
cový kousek lá tk y , šá te k (zvláště dem . r.
platók); ukr. je plat, platýna šátek , k u s látk y ,
platáty záp lato v ati, pol. je p la t záp lata,
plátek kus p lá tn a (ta k i Vsl.). Psl. platati
je patrně ř-ové in tensivum od nějakého slo
vesa, k teré by bylo příbuzno s něm . flicken
t/v ; gt > kt dalo p řed a pouhé t. Z Psl. p řejato
gót. plat n tr. záp lata, sth n . plez, blez, blezzo
(nyní Pletz) m ask. a o b d obná slova o statn ích
germ ánských jazyků.
platejs: d ru h m ořských ryb. Z něm . Platteise, jehož posledním pram enem je la t. platessa, -tissa (k ř. πλατύς široký?).
plátek, slc. plátok: časopis (hanlivě). Z něm.
Blatt ‘list’ v názvech časopisů.
platina; u všech Slovanů: k n ám přišlo ze
záp ad n í E v ro p y (fr. platině, něm . P la tin ě);
je to jih o am erick á zdrobnělina od španěl.
plata stříbro.
platiti, -pláceti; platba, platný, u-platniti
(s-platiti > splatný, uplatiti > úplatný), po
platný, -nik; postverb. plat, výplata, odplata,
úplata; úplatek, po° pře° p ří° nedo°; v m .
plátež placení (srov. r. platěz t/v ), plátežník
p latitel, č. plátežný kdo správně p la tí
(u Počátek). — Všeslov.: slc. platit, plat,
sch. platič, b. plaštam , p. placič, hl. placič,
r. platit, pláta p la t atd . Psl. platq platiti:
jeho původ není zcela jasný, ale zdá se, že
je odvozeno od *polt-b, k te ré je základem
slova plátno (viz). J e t u ovšem neshoda
hlásková (rus. je platit, nikoli *polotít, ta k é
všude jinde je plat-); ale F . K opečný Slavia
31.459 soudí, že to to plat- se d á v y v o d it
z polt·. O dvolává se n a ru sk o u výslovnost
s o, plótiš, plótit: ,,to snad ukazuje n a p ů vodní
polótiš... , k teré se prosadilo aspoň do v ýslov
nosti, když p san á podoba m á vlivem církevní
slovanštiny o .“ P ro pol. a luž. plat- je podle
K . n u tn o p řed p o k lád at b u d vliv češtiny
nebo vliv onoho plat-, k te ré znam ená z á
p la tu . P látn o bylo v staré době u Slovanů
platidlem ; b y la to „p lá tě n á (šátečková)“
m ěna; sn ad byla i ve V elkom oravské říši.
O té to m ěně viz P o šv ář Slavia 31.456n.
V latin sk ý ch kronikách té doby se p látn o
n azý v á (m. j.) p(h)alta, p{h)altena, phaltina,
phala. Podle K opečného phalta etc. je p ře
ja to ze slovanštiny. T y latinské v ý razy
znam enají většinou ta k é roucho, te d y celý
oděv. Podle P ošváře se „z původního p lá tě
ného š á tk u . . . v y v in u la sk u tečn á p lá těn á
m ěna, velm i blízká nekovovým penězům .
Šel-li vývoj u o statn ích Slovanů sm ěrem
zvětšování velikosti šá tk ů až k celém u oděvu,
resp. jeho částí, zde [v C.] n ao p ak se jejich
velikost zm enšovala a jejich p řím á u žitk o v á
h o d n o ta mizela, tak že zů stala jen obecná
h o d n o ta sm ěn n á“ . P rá v n í p o třeb y d aly p a k
u nás i jinde to m u slovu v azb y i význam y
nové: p . za něco, p a k pouze něco, sukno
p latí po tolika, stč. platí život = je v sázce
atd .
platnéř, pol. platnerz, ze střh n . blatner
(nyní Plattner, od plate > č. plát, že vyráběl
p lá ty n a brnění).
plátno, plátěný, pláteník (-enník), -ničiví.
P sl. dom ácí (ne p řeja té ze střh n . valtel)
poltino (stsl. p la tin o , slc. plátno, uk r. r.
polotnó, pol. hl. plátno, sln. sch. b. plátno)
souvisí p a trn ě se stin d . pata- m ask. tk an in a,
ša t (z *palta-); je to asi zpodstatnělé a d je k ti
vum , původně „polt-ové (dílo)“ . (Nesouvisí
však ani s p la tí, viz plátat — je tu překážka
hláskoslovná — , ani s něm . falten.) Adj.
plátěný ,,je p a trn ě výsledkem vzájem ného
křížení tv a rů plátenný (vysloveno plátěný)
a plátněný“ : o to m podrobně H u jer 1.84.
P říp o n a no je též v sukno.
plátva laš.: podkrokevnice (jeden ze dvou
základních trá m ů ve střeše; viz B arto š Sl.
404). Z pol. platw a. D ále nejasné.
plaušovat vulg.: 1° b a la m u tit, 2° b a v it se
povídáním . — Z rak.-něm . plauschen 2°.
plavačka, plavatka stč.: d ru h sekyr Sm
15.226. — N ejasné. Snad neporozum ěním
z *bradatka = bradaticě ?
plavajz, -s,plevajs zast. lid.: běloba. O dtud
žert. plavajzník m ly n ářsk ý pracovník (od
p rásk a až po m lynáře), poněvadž bývali
zaprášeni m oukou. — Plavajz se kladlo i za
něm . B leistift ‘o lůvko’ (pak: tu žk a), n apř.
tesaři ta k nazý v ali své tu ž k y ; o d tu d lid.
plavajzník = neum ělý m alíř, p ů v . te d y
m alíř h ru b ý ch tu žk o v ý ch n áčrtk ů . Vulg.
p . = darebák , lo tr. „P lav ajzn íci b yli dělníci
v olověných dolech — po něm ečku je st olovo
Blei a dolování jeho je st nejvýš nezdravé.
P ro to byli do tě ch to za tre s t posílání zločinci“ (Bilianová, Sel. 4.87).
plavuň: ro stlin a Lycopodium . P řejato
Preslem z ru štin y , ta m je plavun p lyvu n pluvun'. slc. plavúň t/v je z češtiny. — Od
kořene, k te rý je v plavati, p říp o n a - u m
(jako v běh-oun): v ý tru sy (lidu dobře znám é
jakožto zasýpací prášek) ,,plovou n a vodě,
nesm áčejíce se jí“ (Polívka).
plavý, odvoz. val. plavastý, msl. plavoň,
-oš p lav ý vůl. Psl. p o lv i (stsl. p la v í, slc.
plavý, r. polovój, u k r. polovýj, pol. plow y,
sln. sch. plav)·, rý m u je se se s o lv i (viz
slavík); označovalo — stejn ě jako b altsk ý
protějšek lit. palvas a jako germ . *falwa(sthn .fa lo , n y n í fahl) a lat. pallidus — bledou
žlu t, b ro ň věcí dospělých ke zralosti (např.
obilí) nebo k s tá ří (o hřívě, o srsti původně
hnědé). S tý k á se te d y s šedivostí jako v ý sled
kem zralosti nebo stáří. P ů v o d n í v ýznam byl
te d y nikoli žlu tý , šedý nebo podobně v u rči
tém odstínu, n ýbrž asi to , co v y ja d řu je č.
vyrežnalý = přechod bu jn é hnědi nebo zeleně
vegetačního vrcholu v neurčitou b arv u slám y
apod., nebo i žlu tav o u b arv u pleti chorého
člověka p ro ti bý v alé svěžesti. O d tu d pocho
pím e, že kořen tě ch to slov pel- m ůže označov a ti i šedou b a rv u jak o výsledek stáří, ale
p a k i šedou vůbec: véd. politá- stářím šedý,
lit. p ilka s šedý. P říp o n a -vo- jako u několika
jiných jm en barev (lat. fu lv u s áj.).
plaziti (jazyk): v y strk o v a t z ú s t; obyč.
vyplazovat, vypláznout·, o d tu d lid. (z řeči
k dětem , žert.) plajzák jazyk, sev.-mor.
plazan jazy k R zr. Msl. val. rozplazit ňadra,
košulu = o d h aliti prsa, rozhaliti košili,
rozepnouti pod krkem , val. plazový = roz
plozený, laš. (u P říbora) rozplahataný,
(u O pavy: Lp) plazec zevlovati, plazak
zevloun, nevychovanec, plažak plazaty t/v,
chodžy z rozplaženum košulum; plazit čuměti,
n ah léd ati do okna B, val. byt na plazákách
n a zvědech SvK . — slc. plazit, vyplazovat
ja zyk; plazo = kdo m á rozhalenou košili.
Sem náleží p a trn ě i val. laš. plezmero t/v
(zvláště o ženách); -mero je nejasné. Bulh.
plezja si ezik nebo plezja se ‘vyplazovati
ja z y k ’. — Z dá se, že společným významem
je ro ztah o v ati, rozhalovati. Příbuzné je asi
ř. πλίσσομαι rozcapuji nohy, έκ° rozvírám se
(o ranách), στόμα δια-πεπλιγό; otevřená ústa,
πλίγμα n tr., πλίξ f. k ro k ( = roztažení noh).
K ořen b y byl plegh-, u Ř ek ů je n a oslabeném
stu p n i. P laziti je fak titiv u m (‘činiti, aby
n ějak á část tě la b y la odhalena, odkryta’)
*plójh-ei-tei.
plaziti se. Jeh o zák lad se objevuje ve 3
stu p n ích : 1° plz- < p ilz - v m or. plhat se
plaziti se (po stěně), č. šplhati (viz), mor.
plsat (vy° n a strom , u K u n štá tu ). Sem patří
i h an . p lzký kluzký, slizký, n ecudný; oplzlý,
plž (již u V eleslavína) a ho u b a plžatka Limacium . 2 ° pelz- v stč. lichoplezi sirény (na zá
kladě středověké p řed stav y o sirénách, že
jsou k říd latí h ad i, v. R y b a VČA 51.5). 3 °polzv p la ziti (se), plazivý, laš. doplahnut se, č.
postverb. plaz živočichové plazící se (stč.
hrom adné, nč. o jednotlivci). S taré útvary
jsou v šak plaz, m or. zplaz, splaz (pol. ploz,
-a, r. uk r. polož, sln. oplaz, podplaz, sch.
plaz, b. plaz, plazica, plaz) část pluhu, dřevo
ploužící se po zemi, n a něm ž je radlice;
plaz, han . splaz, slc. úplaz, splaz, šúplaz
rýha v lese n a strán i, po níž se smýkají
k m eny do řeky, a vč. klad. oplaz m ísto, po
k te ré m se p ři o rán í p lu h jen sm ýkl, ale
nezab ral. — U všech Slovanů: stsl. p li ž j
p l i s t i i p liz a ti, plěžg plěsti, p l i z i k i ; slc.
p la zit sa, plazivý, r. polzú polztí, nář. i polzú
polóst, iter. pólzat, polóžu položit, polož sanice
u saní, uk r. póvzaty, polož část p lu h u i sanice,
pol. pelzač, plozic sig, polož u saní, sln.
pólznoti, polzati, plezati, plaziti, polž = plž,
sch. p u ziti, plazati se, b. plazgam, plázna se.
R ozličné stu p n ě lze sro v n ati ta k , že pro pri
m á rn í sloveso přijm em e podobu bud pelzQ
polzti nebo polzq pelzti, jejichž km eny se
staly východištěm vy ro v n an ý ch už sloves
jed notlivých jazy k ů ; polz- bylo náležité ve
jm éně s význam em sm yk ( = co se smýká)
u p lu h u nebo u san í (rus. přízvuk jako
v ř. φόρος d a ň = co je přinášeno) a ve
fa k titiv u polziti = činiti, ab y se něco smýkalo,
o d tu d č. p la ziti (se) a td . (ale zvíře plaz, lesní
sm yk plaz jsou postverbální). Slovanský
základ pelz- nem á jinde jasného příbuzenstva.
pláž: plochý písčitý břeh; ta k i slc. —
Z fr. plage t/v .
plebán v starší češtině: slc. zastar. plebdri:
farář, zde asi z polštiny. — Ze střla t.
plěbánus od plěbs, což znam enalo ve 4. stolotí venkovskou faru (kdežto staro lat. ‘lid ’)
a dalo vznik italsk ý m aj. n ázvům pro
prebendu (it. pieve; piovano venkovský kněz),
později ale vytlačeno názvem parochia >
6. fara.
plec fem., též plece n tr., vm . pleco, odvoz.
plecko, plecina; plecitý, plecatý, širokoplecí;
mor. opléčí opléčko opléčnica oplíčky, slc.
oplecko, oplečko (stč. opleóie, r. opléčje jistý
oděv; laš. plecovník chleb se zapečeným
plecem n. šunkou, popř. jiné pečivo se za
pocenou klobásou. — Psl. n tr. plete (stsl.
plešte, slc. plece, r. plečó, u kr. plece·, pol. plec
je ale m ask., hl. pleco, dl. placo (zn. i šunku),
sln. plece·, sch. plece, b. p lur. plešti) je n e
pochybně příbuzné s lit. petýs a petis m ask.,
prus. pette, pettis fem. ram eno (v b altštin ě l
vypadlo), něm . -blatt v Schulter-blatt a ir.
leithe fem. (*plet já ) lo p atk a; dále snad
(Benveniste B SL 50.42) h eth . paltana- r a
meno. — P rajazy k o v ý základ byl te d y pletnejistého ro d u ; te n byl rozšiřován o i,
popř. dále o a nebo o; v slovanštině většinou
je neutrum , asi podle sousedního rámě.
Dalšího spojení není. (B ývá sice spojováno
s plet- šířiti, viz plást, ale vzhledem k tom u,
že stará jm én a částí těla jsou slova isolo
vaná, je to pochybné.)
pléhnúť sa: val. pléhnit sa, plélm út sa
rozmnožovati se, plem enití se (o n ev ítan ý ch
živočiších i rostlinách, ale něk d y i o k u řatech
apod.), laš. p la h n ú t se (na- se M alý), (z)plohnuc se Lor. — slc. (vých.) uplahnuc se
vylíhnout se (např. o teleti) Bf, pol. plqc si§
(plQgnie, plqgl s.), pl^gnqc s., (-o-) líhnouti se,
roditi se (o rů zn ý ch čtvernožcích, o kuřatech)
SJP, plqdz si§ SG P (rým uje se s Iqdz si§,
v. líhnouti). H l. plahowac pflegen (1721:
eplahowac erzeugen, hervorbringen, = ' ploditi či zploditi?), plahowar pěstitel, plah
Erzeugnis = výrobek, to v a r; dl. plagowaé,
zblagnué alesco, erw achse; pol. u L inda
plagowač pflegen. — Skupina m álo jasná.
Zdá se, že je st v y jiti od p leniti (od plen
výtěžek, viz), neboť pol. plenic je rozplozovati, dávati hojné potom stvo, slc. p lien it sa
= množit se (o d robných zvířátk ách , SSJ);
a že se pleniti zkřížilo s líhnouti se. U lužických slov by bylo tře b a přesně z jistit
význam; zdá se, že se v nich přidružil
význam něm eckého pflegen (či jen vinou
slovníkářů?). (O luž. slovech Schuster-Šewc
ZfS 8.1963.864; m yslí však, asi m ylně, na
dvojici km enů s-pél-gh\\s-pl-égh, od s-pel-,
štěpiti, spalten.)
plech: kovová te n k á destička, plechovice
od Veleslavína do nč., plechovka·, plecháč,
vč. plechák (nádoba). Pol. kdysi plech z č.,
n y n í blach(a); slc. plech, sln. pleh. — Vše
ze sth n . nebo střh n . blech, plech.
plech, plísek stč.: kožich prsní (W inter D.
kroje 153, Sm 15, R o h n 2.171, T áb); dosud
n a K y jovsku a R osičku (Kol, A. K u c h y ň
ko vá) plech lem ování n a sukni. — slc.
plech podšívka n a spodu sukně. P d . plech
kožich. — Z něm . Belege.
plechý, neu rčitý k v alifik ativ ve sm yslu asi
‘řád n ý , d o b rý ’, zpravidla jen ve v ětách záp o r
ného sm yslu (dyby byla plechá, byla by u m u ža ;
ani tomu pleše nerozumím). Žije n a Vysočině,
v již. Č.(?) až po Chodsko a n a záp. a již.
M oravě. Vzešlo z neplechý (což souvisí asi
s plachý 2 °, s dl. splošny šp atn ý a r. plochój
šp atn ý , slabý, hloupý): *neplachý bylo a si
m ilováno v neplechý; ne- bylo n ad b y tn é
(jako v neohromný = ohrom ný), ale časem
chápáno jako záporka; neplachý šp a tn ý =
ne-dobrý, z to h o dekom posicí
plechý.
Srov. podobný vývoj u kalý. Mch N Ř 24.228.
plekati: k o jiti (dítě) i n ap ájeti m lékem
(zvířecí m ládě u k ráv y , bahnice a td .): val.
po°, na°; od° o d stav iti, p ři°, jvč. s význam em
už m álo k o n k rétn ím oplíkat (Co se nevožen íte a voplíkáte se jenom s to u bábou? =
d áv áte si v ést dom ácnost od té b áb y , P ittnerová). — K arp atsk é slovo p astý řsk é: slc.
plekat, pol. plekaé, u kr. plekáty (s rodinou
odvozenin). — Z ru m u n . se (a)pleca (z la t.
applicáre), jehož se užívá o kojících sam icích
ve v ý zn am u sklonití se, schýliti se k m láď a
tů m a d á ti se sáti od nich; plecatoare je
bahnice i kojící m a tk a, z toho slc. plekocera
k o jn á a u k r. plekatárka ošetřovatelka.
plémě, plemeno, plem enný, plem enití, plemenište. — Psl. plem§ gen. plemen-e (tak
stsl.; slc. plemeno, zastar. plem á; r. plém ja,
pol. plemi%, sln. sch. b. pleme). — P ra v d ě
podobně z *pled-men- k plod (toto spojení
podporuje sy n o n y m ita slov, jako rozplem eniti = rozplodili), ale jin ak nejasné (není
příbuzného prim árního slovesa ani zřetelného
p říb u zen stv a v jiných jazycích); jedna
dom něnka je u Isačen k a SPL 1.124.
plen znam enalo původně ‘výnos, v ý těžek,
úrodu, zisk’, ta k dosud v sln. a dále v polštině
a dluž. (plo n ), ale kdysi nepochybně i v češ
tin ě, ja k svědčí odvozenina plenný (je i v pol.)
0 obilí ‘sporý, v y d a tn ý , m noho sem ene d á
v ající’ (Rosa), jč. za J g p lín ý (dosud jč.
p lín n ý maso = nad b y tečn ě rostoucí v ranách,
J jč ř 222), zm . p lin ý, vm . p lejn ý, m or.
1 p livn ý (odtud p livn ík = pol. plonek sk řítek
hospodáříček, nosící ho jn o st obilí; srov.
dluž. plon ‘ú ro d a ’ i ‘p liv n ík ’). J in a k nabylo
*peln-b význam u výtěžek válečný, kořist,
a to i v češtině ( > pleniti dran co v ati, plen,
zničení dom u a rozchvácení m ovitého m a
je tk u člověka, k te rý se provinil zločinem
p ro ti společnosti, n ap ř. vraždou, žh ářstvím ;
o tom VI. P ro ch ázk a P h S . 2.257n.): stsl.
pleni}, u kr. r. polán (a z cirk. jazy k a r. plen),
pol. plon, slc. b. sln. plen, sch. p lijen (a všude
i sloveso n a -iti). — T ýž p ůvodní význam
je i v baltsk ý ch ekvivalentech (lit. pelnas,
lot. pelňa, nuopelns výtěžek, zisk) a v stind.
pana- m ask. u je d n an á m zda, cena v sázce
(panáte jedná, m ění, kup u je, pokouší se
o zisk). T edy společný ú tv a r bsl.-árský
*pel-no-s. D alší p říbuzenstvo je nejisté.
plena 1° chod. zm .: kaz v železe, vč.
pleň kaz n a sekyře, výlom ek. — slc. plena
kaz v železe, též (Mihál, N ová lite ra tú ra 12.9)
staré rezavé železo, p lien ii sa d o stá v a ti kazy,
r. plena, pol. plonia, sln. plen kaz v železe.
P ův. význam je v r. p len ’ zrnko popela
(totiž v ulitém kovu). — P říb u zn é je lit.
plur. plenys, lot. plene žh av ý popel n a uhlí.
D ále je příbuzné ř. σπληδός m ask. popel
(s je „pohybliv é" ), jehož zakončení -dos je
zajisté p řejato ze σποδός popel, což bylo
usnadněno tím , že d i n jsou zubnice.
plena 2°: kus lá tk y n a zav ití d ítěte, šátek
n a hlavu. Psl. pelena: ta k i stsl.; slc. plena,
r. pelená, pelenát zavinouti do plenky, nář.
dem . pětka; uk r. peléná, pelenýty, b. sch.
pelena·, v pol. a luž. zm ěněno zakončení
(pol. piel-ueha, hl. pjelucha, dl. pjeluch),
v sln. (pleníca) a v ě. vypadlo — z neznám é
příčiny — p rv n í e. P říb u zn é je sn ad ř. σπληνίον
obvaz n a rán u . P a k b y tu byl kořen peh-lplě,
k te rý by dovolil p řip o jit sem i plena 3°, vše
s původním význam em ,,obal, b lá n a “ .
plena 3°: m ázdra, kůžička; slc. plena (z češ
tiny), r. plenka. S hodná slova jsou v lit.
pleně fem. a plěn is fem. m ázdra, p r. pleynis
m ozková blána. T edy Psl. *plěna a b alt.
plěn-is (-ija ); vedle to h o bylo i slov. *pleva
v sln. pléva oční víčko a r. plevá, u kr. plivá
kůže, m ázdra, pohrudnice, srov. lit. plévě
kůžička, škraloup n a mléce. P říb u zn á slova
jsou la t. pellis a ř. πέλλα kůže, něm . Fell,
angl. film , švéd. flen p lach ta, te n k á v rstv a
(S. Štech), ř. πέλμα podešev, dále ř. έπίπλοος
sítnice (z -n lo ro -). — V ýchodiště není
jasn é; pléna a pleně b y se sice dalo —
jakožto plé-m n-á — sro v n ati s πέλμα apod.
(*pel-men-) s tra n příp o n y , ale v se z toho
v y m y k á; plě- a pel- b y se d aly spojití
v dvojslabičný k ořen, ale není příslušného
slovesa, kde by te n kořen měl b ý t především .
K rom ě toho je nesnadné nem ysliti n a *bolna,
č. blána.
plešatí, stč. plé-; p o stv . (od Ju n g m an n a)
ples. Psl. plesat i (: stsl. pl^sece tanečník,
csl. plgsQ plešatí, r. plja šú pljasái, pljas,
pol. plqsač, plqs, slc. sln. sch. plešatí). — J e
příbuzné s lit. (pa-)linksm eti t/v , základ te d y
souvisí s *l$g-ati posk ak o v ati. K dyž se slovo
stalo term ínem , ztratilo se povědom í o jeho
složení a p a k o v předponě vypadlo (bez
úhony pro význam ); -sáti je znám é z a
končení intensiv. T edy p(o)-l§sati z *po-link-sati. Ze slovanštiny p řeja to g ó t.p lin sja n
ta n č iti, a to dokud bylo ještě in (nikoli g).
R ovněž lit. (17. stol.) plošti tančiti, plešatí,
já sa ti (nář. nyní: hlasitě m luviti a přitom
tělem všelijak pohybovati) je ze slovanštiny
(pol.). P o drobnosti Mch Slavia 22.351.
pleskatí, plesk (interj. a postverb.), ples
kaný, pleskna; plestéti, plestití, s jiným vokalism em jč. p líska ti (H us, R okycana, Táb,
i nyní), han . pláskati, laš. plaskai, val.
p lu sk a t; ty to podoby nem ají v šak přesných
hranic, zák lad n í e b ý v á i mezi nimi; ojedi
něle laš. puchýře se popluskály = popukaly =
rozpleskly se (jako bubliny). Viz i placatí. —
Pleskatí jo i u jiných S lovanů: slc. plieskat,
ples(k)nút, pleskotat, pleskot, plesk, r. pleskáju
pleskát, ukr. pleskáty, plesnúty, pol. pleszczec,
sln. pleskatí, sch. pljeskati, b. pleskám. — Jo
to sk-ové intensivum (výchozí sloveso není
zachováno); podobné intensivum je lit.
plešketi t/v (např. o pleskání deště, ale též
o p rask án í ohně). — N ázev ry b y pleskáč,
dosti rozšířený, je pouze slangová perifrase,
nikoli přesný původní název nějakého druhu:
p roto m á význam y rozm anité (č. a slc. cejn,
laš. plaskáé, poleskác podoustev, ukr. pleskáč
h o řav k a i kapr). — Pleskatí tlach ati, žvaniti
viz pod plésti 2°.
pleso: dnešní spisovný v ýznam ‘horské je
zero’ je přenesen ze slovenštiny. V nářečích
je: val. jezero, ry b n ík , sto ja tá voda, pro
hlubeň v po to k u , kaluž p ro husy pod pram e
nem , laš. tů n ě v řece pro koupání, vyhlou
bené dno n ad h rází, ta k za J g i na Plzeňsku:
voda, k te rá se před jezem stav í a hluhinu
působí. V již. Čechách (Táb) i n a Moravě
bý v al kdysi plesník = porybný. Mask. ples
je pro h lu b eň v řece (val.), srov. i místní
jm éno osady Ples u Jaro m ěře (původně asi
‘b ažin a’ ?). — slc. pleso jehorskébezodtokové
jezero S JS, m ísty i s to ja tá voda, kaluž,
stluž. ples(o) jezero W ZU Leipzig 13.381.
Pol. ploso b y la h lu b in a v potoce; pd. hluboká
stojící v o d a (Pawlowski); jeden au to r v 16.
stol. píše plo (p rzi ple, na plech), ukr. pleso
h lu b in a ve vodě, vo ln á k lid n á širá vodní
d ráh a, h lad in a vody, r. pleso koleno řeky
mezi dvěm a ohyby, rozšířené m ísto řeky,
rovné a čisté p ro stran stv í vodní. U jižních
Slovanů je pořídku, jen v m ístních jménech.
Zdá se te d y , že v lastn í vý zn am je tento:
k lid n á hlu b o k á část řek y n ad jezem, rybná
a široká, v p ro tik lad u k nehrazené části
řeky, rychleji tek o u cí přes kam enité dno,
nehluboké, nerybné, dající se přebroditi. Ze
v zd u té části řek y přeneseno p ak (podobně
jako jezero, p ů v . v o d a n ad jezem!) n a „stavy“
= ry b n ík y v zd u té h rází a koňečně n a jezera.
P říb u zn é je asi lot. plesa plesa m ísto v řece,
kde v o d a je klidná, a dále střh n . (aleman.)
vlosch Sickergrube, ry b n ík ; jsou i pomístní
jm én a (z J . Schnetze sděluje Eichler,
B eitráge zur N am enforschung 1956,23)
Flosche (mask. nebo fem.) bažina, bahnitý'
příkop, hluboko položená louka, kde zpra
vidla sto jí vo d a, chuchvalce z rostlin v b a
žinách a rybnících. — Slovo te d y „p raevropské“ ? O pleso n y n í též Ň ahtigal
W SIJhrb 4.15 (: an tick é Pelso, B latenské
jezero, m á jin ý původ).
plésti: 1 ° plet- krom ě plésti v odvozeninách
pletka, pleticha (stran příp o n y srov. r.
pletucha košíček; v pol. je pleciuch tlach al
a v 6. m ěkké -juch-), pletivo·, od pleten-ý je
pletenec, -nice, pleteň, pletenák apod. o svaz
cích fíků, o pleteném pečivu apod. P ostverbalia spleť, opletá, popleta, průplet, výplet.
Starého ty p u je jě. plestev p ro p leten á větev,
klacek v plotě (totiž v ětev , z jak ý ch se
pletly ploty), h an . pléšéka ty č k a z p lo tu ;
u Jg i pleství stěn a z p rk en , hlínou ov rh n u tá
(původně stěn a z p ro u tí pleteného jako
koš, om azaná hlinou; ta k se dělají chatrče
i stodoly dosud leckde n a východě); z *plet
iva. Zdloužené -plétati > -plítati, o d tu d
pletaé, pletací, pletař, pletárna. — 2° s tř í
dové o je v staro b y lém jm éně plot (bývaly
pleteny — n a způsob košové pleteniny, jenže
v hrubších rozm ěrech — z p ro u tí a v ětvoví:
mezi koly vražen ý m i do zem ě se proplétalo
proutí; ta k p ů v o d n ě u všech Slovanů i ji
ných Indoevropanů, dosud n a východě E v ro
py, u nás n a Slovensku); klad. msl. oplot,
mor. (msl.?) oplota (z toho dále ě. slc. oploteň) je nízká p ře h ra d a m ezi částí m látovou
a přístodolkem , n y n í z p rken, původně ale
jistě pletená; ú tv a r jak o pří-nos, o-tok; ja k
soudíme z o- < ob, bylo to původně kruhové
ohrazení h u m n a = m latu , n a něm ž do b y tek
vyšlapával zrní z klasů. — Plésti a m noho od
vozenin je u všech Slovanů: stsl. pletq plésti,
slc. pletiem pliest, pleticha, pletivo, pletenec,
r. pletu plésti a td .; plet- odpovídá latinském u
plect-6 a sthn. fleht-an (nyní fl ech ten): *plektje rozšířené (příponou t) staré piek- (ř.
πλέκω). V slovanštině kt p řed n ep alatálam i
dalo t, tv a ry p řed e (2. sg. atd .) se zde
podřídily tv a rů m s o. (Jiné pletu viz pod
blésti).
pleš, plešatý, plešivý, též plechatý. — slc.
plechavý, plechatý (plechá, -cín), plešivý, plešiviet, plešina, plešatý, ale i plchavý, sloveso
píchnut, oplchlý (srov. stč. oplchat); msl.
oplchaný řídký K ol. Srov. i oplzlý opelichaný.
U jiných Slovanů je pouze *plech-: stsl.
pléšb holohlavý, r. pleš pleš, holé m ísto n a
poli, v lese, plechem, plešívxjj, u k r. p liš,
plišývyj, pol. plesz, plech, hl. plech, sln.
pleš, plešast, sch. plešiv, b. plešiv). Znam enalo
nejen pleš n a hlavě, ale i — jako dosud
v ruštině — holé m ísto mezi porostem p o l
ním i lesním, o d tu d četn á m ístní jm én a po
všem Slovanstvu (č. Pleš, slc. Plešivec). —
K srovnání se nabízejí lit. slova plikas (a lot.
pliks) holý, pletkě (lot. pleilčis) pleš a lot.
plaiskums holé m ísto. Byl te d y základ pleik-,
schopný ablautu. Slov. ch/š je za starší ks,
tj. s jo tu navíc pro ti b altštin ě. Pro v y sv ě t
lení toho s předpokládám e β-ová inten siva:
*plbk-sati > plchati, viz výše oplchaný. D ále
*plěk-sati > pléchati, od něhož je n ap ř. slc.
plechavý, plechatý. Od pléchati bude pleš,
plešivý a td .
pleštiti oči: pouliti. Mor. s vyplešcenýma
očima PS. — slc. vypleštiť, vyplaštiť t/v ,
(hovor.) pleštiaky oči, p. urybleszczyé t/v . —
Psl. asi *pelskati, z toho přechodem do
4. tříd y *pelščiti; je to sk-ové in tensivum od
pel-, k te ré je v lit. p eliů pélti t/v = (die
A ugen)w eit a u f s p e r r e n , a s „ p o h y b l i v ý m i
a s jinou likvidou (zám ěna Ijr) něm . sperren
ro ztáh n o u ti, auseinander tu n (nohy, ú sta).
pleť; Psl. p H tb ; ta k stsl.: tělo; slc. pleť t/v
jako v č.; r. p lo t lupy, csl. knižní v ý zn am
tělo, pol. plec gen. p íc i tělo, pohlaví, dl. pleš
b a rv a p leti, sch. p u t, b. plát tělo, sln. polt
plet. — Má protějšek α-km enový v lit. p lutá
k ů ra, k ů rk a a v lot. pluta kůžička, pleť,
ro stlin n ý povlak n a vodě. D alšího p říb u
zen stv a není.
pletka 1° s tč .: jakési zařízení n a lap án í
p tá k ů (dohad o podobě m á Šm elhaus P V Ú L
20.216), snad = osidlo, ,,oko“ J g ; zápletka
(m ilostný pom ěr); kleveta, pom luva; p le
tich a, in trik a. — Vše od plésti. J d e nikoli
0 jediné slovo s b o h atý m vývojem v ý zn am o
v ým , ale o několik hom onym , vzniklých n a
základě jednotlivých význam ů slovesa plésti,
n ap ř. ‘p o m lu v a’ je od plésti = m lu v iti
ledaco, žv áti (u Jg ). — slc. pletka k le v eta,
pom luva, in trik a, u k r. p litka, r. splétka,
splétnja pom luva, klep.
pletka 2°: m alicherný před m ět, „d ro b n ý ,
obyč. ozdobný p řed m ět nevalné ceny, tre tk a ,
ce tk a “ PS. — J e to p a trn ě „ozvěnový
rým ový ú tv a r, vzniklý p ři tretka (PS m á
jeden doklad z H eyduka) a p a k o sam o statnělý. T akové ú tv a ry vznikaly zdvojením ,
ale s disim ilací: s oblibou m a jí n a začátk u
retnici (m : čáry-máry, b. hala-bala, te n to m á
ještě l m ísto r podobně jako je to m u u třesky -plesky).
pleva; odvoz. jč. plevník, plevnice, m or.
plévňa, plevník, plevinec, zv láštn í kůlnička
n a plevy, p řistav ěn á k stodole (stč. plévné,
plévník, nč. plíveň, plívnice někde přeneseno
n a přístodolek, k am se u k lád ají snopy). —
Stsl. pléva, r. peléva ( > pelá) i polova,
u k r. polova, pol. plew a, hl. p lu w a , dl. plow a,
slc. sln. pleva, sch. pljeva, b. pljava; skoro
všude jsou i odvozeniny obdobné našim . —
Psl. pelva m á p ro tějšek v lot. pelus, pel(a)vas
(vše fem. plur.), srov. dále stin d . paláváh
m&sk. pl. plevy a la t. palea pleva; bylo te d y
*pel-eu-, což slovanština p řevedla k o-km en ů m (podle *solma, slám a, obé jsou p o
z ů sta tk y po m lácení!; s tý m ž slovem m á
1 stejnou intonaci, r. polova jak o solóma,
tak že ražený p řízv u k nem usí b ý t u pelva
p ů vodní a nem usí te d y u k azovati n a dlouhé S,
tj. n a vrddhi!). Základ pel- je tý ž co v pálati,
e je též v ř. πελεμίζω (stále se v šak m ylně
spojuje s p liti pleji), neboť p leva je p ráv ě to,
co se vypálá, odpálá.
plh val.: p ý ří (hustý p ý r mezi obilím,
A griopyrum ). T a rola je sám pih, je zaplhnená
K t 7; B artoš píše pich, (ch je m ylné). — P ř í
b u zn á slova jsou lit. spllgti zak rsáv ati (bez
slunce), o rostlinách, a spelgti t/v , ale i stín iti
a tím h u b iti rostliny, popř. (nuspelgti) svým
b u jným v zrů stem m o řiti jiné ro stlin y . Val.
plh je te d y tře b a c h áp a ti jako postverbální,
= plevel (pýří) ubírající m ísto užitečným
rostlinám , z *pblg-b (lit. s- je „p o h y b liv é" );
od něho je p lh n iti. Týž k ořen vidím e
v hlupiti.
prha n ějak ý p tá k B, asi plháček, tj. brhlík
lesní, S itta caesius. Sm. P a tř í te d y ke šplhati.
plch 1°: d ru h y hlodavců; slc. plch, pol.
pilch, dl. pjelch, u k r. br. povch, r. poláók
(c podle slov n a -6ok jako volcók aj.), sch. puh,
sln. polh, b. plach. — Psl. p l i c h t . P říb u zn é
je irské luch, kym r. Uyg m yš:, k eltštin a
z tra tila *p- obecně. R ozdíl τ>1βη n ep ad á n a
v áh u . P ů v o d n í vý zn am je u nás (pro m yš
bylo ide. m us), ale přenesení bylo snadné:
jisté d ru h y plchů se velm i podobají m yším .
Slovo asi „p raev ro p sk é" . Mch ZfcPh 28.70,
S P F F B U 11.214, S bL ehr 114. — S thn. bilih
(nyní Biích) je p řeja to ze slovanštiny.
plch 2°: vč. klad. jvč.: opuchlost vem ena,
nenáležité zjž je v p lž Jg , p lz P t, n a V ysocku
pelzký výměno (M arkvartová). V zniklo asi
přesm ykem z *p~bch-l-b k pu ch n o u til P d . belk
břich.
pích val.: škuť, kudly: sviňa m á esce starý
p . na sobě. — Psl. pl~bch-b. P říb u zn é je lot.
pluska chom áč vlasů, lit. plúskos. D ále
něm . Flausch chuchval vln y a Vlies rouno.
U nás se sk přesm yklo v ks, což dalo ch.
plíce, msl. plúca, laš. pluca (klad. plauca
je v šak z něm . slez. Plautze, což sam o je
z lužičtiny); původně n tr. p lur. (tak msl.
slc.), v Čechách ale od staré doby je plur.
fem . (vlivem podobnosti n ěk terý ch tv a rů
plur. od vzorů duše, more·, um ožněno to tím ,
že chybí regulující singulár). D em in. n ář.
plíčka je v šak p lu r. n tr.; spis. je plíčky. —
Psl. p lu ta plur. n tr. (: stsl. plušta, slc. p lá c i,
sch. pluca a hl. dl. pol. pluca z *pluta, d id m ilace m ěkkosti; str. pljuěa, sln. pljúča).
M ísty se zachoval sg. (luž. pluco aj.; ale
č. plíce fem. sg. vzniklo zp ětn ý m pochodem
z plurálu). L it. plaúóiai, lot. plauši plur.
m ask., prus. p la u ti (sekundární fem. sg.).
T a to slova jistě souvisí s ř. πλεύ-μων a lat.
pul-m ó t/v (z *plu-mdt)·, v bsl. se přeform o
v ala podle pleta, (viz plece) zakončením
i rodem : plíce i plece v tele sousedí. T y
n ázv y souvisí s kořenem pneu-: ř. πλεύ-μων
je m ísto staršího pneum ón, od πνέω dýchám .
O dvozeniny jso u tv o řen y staro b y lo u p ří
ponou m ón (mask.)/mri (neutr., to je v ř.
πνεύμα dech). J e zřejm é, že už od p raja zy k a
v těch slovech kořenné n rádo přechází v l
disim ilačním vlivem příponového n.
plichta: rovnost p ři hře, splichtit se vyrovn a ti se ve hře, m or. oplichtit ošiditi. Přenese
ním význam u jep lich titi s e k někom u = chtíti
se ro v n ati (v tíra ti se do vyšší společnosti,
do lepší práce apod.), jin ý vývoj je pliclititi
m ařiti, k aziti, původně asi podle hry: mařiti
někom u vítězstv í, plich to u připraviti jej
o p rv n í m ísto, o v ý h ru . — Slova nejasná.
M atzenauer: ze švéd. p lik t p o k u ta peněžní
(M. připom íná č. plichetní peníz). Významové
spojení není p ři to m zcela jasné. Ještě
jin a k H K . — slc. p lichtit sa ‘potichu, ne
pozorovaně se blížiti k někom u’ (a dokonavé
p ri°) je asi z češtiny.
plíseň, plesnivý (-ec, -ina, -čti), laš. pleseň,
plesn(iv)ěc. — slc. pleseň, plesniet, plesn(iv)ina, plesnivý·, pol. pleéň, pleéniw y, hl. plésú,
plěsniw y, dl. pleseň plésniw y, ukr. plisn'
p lisn ja vyj p lisn iti, r. pleseň' i plesn’, plesnét,
b. pleseň plesniv, sch. plesán, sln. pleseň. —
Psl. plěsnb náleží asi k lit. plekstu, plekau
plekti trou ch n iv ěti, je te d y p atrn ě z *plěk-sn b
(k zaniklo p řed skupinou sn). U Slovanů no
v ý m slovem označena vnější znám ka trouch
nivění, nejprve arci plíseň n a trouchnivém
dřevě, p ak jakákoli.
pliska m or. a slc.: třaso řitk a, ptačí rod
M otacilla: jč. podliska Jgd -V y d ra, podlyska
K t 7.293, podli(p)skva Jg d , han. pleska
bleška plska, msl. p liska blíska bliskva, laš.
p liska i plstva. — slc. p liska blýská pluskfa.
Pol. pliszka p liskw a p lístw a plizga, stpol.
pliska, hl. pliska, dl. spliska, ukr. plys(t)ka
blýská, r. p liska plizgavica, sch. pliska
pliskuta, sln. pliskavica. — Psl. asi plisbka.
Z áklad je zvukom alebný. H las toho ptáčka
se v y stih u je tv a re m p is-pis; od toho je
ital. n ář. (na jihu) p isp isa ap ., ale i (s vlo
ženým r, k terém u u nás odpovídá l) prisbisi,
p rispiči, prispiša (v. Rohlfs 200). — Mylné u
v slc. p lu skfa SMS 15.89 a pd. pluskw a je
z lidové etym ologie: podle h oralů prý ona
„ ra d a p lu sk a si§ w w odzie" SG, jeden druh
se v s k u tk u rá d zdržuje n ad p otoky, sedává
n a kam eny z vody vyčnívající.
plískati o p ad án í prudkého deště, řídkého
b lá ta, vlhkého sněhu apod.; pliskotati;
in terj. p lisk! a postverbale plisk; pliskavý,
zastaralé plískavice, ny n í plískanice, han. je
plisko = vlhko, deštivo; pluslcati, jč. plouskati, pluskotati, pluskavica, val. a laš.
pluskavica, val. pluščat, pluskotat, plúšt,
plúštenica, jvč. plíščenica; postv. laš. msl.
p lu ska k apka. Sem i laš. p liskat, vyplisknút
vejce = snésti v. bez sk o řáp k y , přeneseně
p ak i slc. p lú štit sa k o titi se, b ah n ití se,
val. slc. o° sa, slc. za° sa o b ah n iti se. — Srov.
stsl. pljusk-b hlu k (jako úd er hrom u), slc.
plúskat, pluštat, r. p ljú skn u t u p adnouti do
něčeho m okrého, pljúchatsja čv ach tati se
(v blátě), ukr. pljuslcáty, pljuskotáty, -otíty.
pljúsnuty, pol. pluskaé (pluszczeč o lijáku),
sln. sch. p lju ska ti (sch. p lju sa k liják),
b. pljuskam , vesm ěs o pleskání, chlístání
apod. — J e to sk-ové in ten siv u m ; znělá
forma je bluzgati. N ezachované výchozí slo
veso bylo rovné litevském u p lia ů p ti t/v ; p o
dobná intensiva jsou lit. pliaušketi tlesk ati,
pliauškiú p lia ú kšti tla c h a ti.
plísniti, jvě. p lízn iti, m or. b lúznit k árati,
pesko váti, vč. louznit n a koho = hubo v á ti
(Jirásek), slc. p lu z n it k le v etit. Z n am en ají n a
M. a slc. i žv an iti, škaredě m lu v iti, J g m á
z Rosy p lísn iti káleti. Spolu s d ru h o tv arem
blouzniti a s pol. bluznič tu p iti, ro u h av ě m lu
viti, bluznqč žv an iti, tu p iti pochází vše od
bluzgati, viz p lískati.
pliti p le ji: stč. plevu pléti, p ak podle infin.
kmene pleji; frek v en t. m or. plevat; m or. splet
sa někoho = zb av iti se, nesplejný neo d b y tn ý ,
nespleja, nevodpleja (han. zm ěněno v splist se,
nespletné L akom ý), opleť sa kom u = v y rv ati
se komu, zb av iti se koho. s tč . 'pléti zn am e
nalo v y trh á v a ti (kořen, zle sem eno), p ak
čistiti zem, kdežto ně. čistiti od plevele
(např. řepu) je až poslední stu p e ň vývoje.
Odvoz, plevel, laš. plevedlo, slc. plevadlo (tato
2 od plevat). — U všech S lovanů; stsl. plévo
pléti, csl. p lě velt, r. poljú polát, plevel, uk r.
poljú polóty, z csl. plevél, lilek m ám iv ý , pol.
plec, nyní plew ič, hl. plec, dl. p la š a -plěwaé,
sln. plejem (plevem ) pleti, sch. plevem pleviti,
b. plevja; plevel. — Psí. bylo *pelvo pelti
(z *joelv-ti), zp ra v id la v šak pel-, jež se
abstrahovalo z inf. km ene, přecházelo p ak
k jo-km enům . P ů v o d jeho je m álo jasný.
Snad lze v y jiti z to h o , že b a ltš tin a p ro te n
pojem m á k ořen reu- (lit. raveti, lot. ravéť),
který je i v našem rváti (ale to to v ý zn am
‘pleti’ nem á). P len í bylo č i š t ě n í zahradního
porostu od neu žitečn ý ch ro stlin ; přijm em e-li
kontaminaci k o řen ů peu- (čistiti, la t. púrus
atd.) a reu-, se zám ěnou Z/r, dostanem e
*pleu-. Z to h o p a k přesm y k em so n an t se
dospělo k pelv-. J in á m ožnost by b y la m ísto
kontaminace p řijm o u t p eu-, o p atřen é zesi
lovacím l, § 10.
pliti pliji: stč. p lu ju p lv á ti (l neslabiěné),
toto plváti přešlo v k n ižn í (nyní zastaralou)
podobu plváti (3slabiěné), držící se hlavně
v kostelní řeči; spisovně p řev lá d á plivali
(i vlivem p résen tu ), p livn o u ti, vy-plivovati,
plivátko, plivanec. — J e u všech Slovanů:
stsl. pljujq plbvati, p lju n q ti, plinqti, slc.
plujem p lu t, pluvat, r. p lju jú plevát, n ář.
pljuvát, ukr. p lju jú p lju vá ty, pol. pluc plw aó
plunqč, hl. p lu ju plec p lu w a c p lu n yč, dl. p lu ju
pluwaš (nář. pluš) p lu n u é pluw ow aé, sln.
pljuvati, pljunoti, sch. pljuvalo p livátko,
b. pljuja, pljuvam . — P říb u z n á slova jiných
jazyků jsou: lit. sp iá u ju sp iá u ti, lot. sp la u ju
splavu eplaut, lat. spuč, ř. π τύω , gót. speiwan
(něm. speien), stin d . šthivati. Slov. a lot. I
není epenthetické (v zá p a d n í slovanštině
by to byl jediný případ!), ale analogické
podle blujo blbvati (viz bliti), kde je od
pů v o d u ; bliti a p liti v y ja d řu jí jistá „ v rh á n í14
z ú st, vliv se stra n y slova bliti je te d y
nasnadě. — Id e. kořen byl asi dvojí:
1° speu- (lat., ř.) s příponou ý-ovou nebo
přesm ykem (ze speu-jo-, srov. p řesm yk
j/ v v niva), z toho spei-v; 2° spei-, od něho
tvořeno ještě v p rajazy k u *spoi-mn-á, viz
péna·, speu-lspei- ttň ly k rá tk o u dvojhlásku
(litev. iáu, dom ně θ ukazující n a ěu, je o p ět
podle bliáuti ); ř. j t a ind. šth je asi zvukom alebné, podle S ianga, Sym bolae Osloenses
33.29 je π τ asi z p. V slovanštině te d y
*peu-jó *peu-a-ti > *pu-jq *pbv-ati; s o d
padlo.
p lkati han . m sl.: tla c h a ti; plkonit, plkat
(K yjovsko), plkotat (Slavkovsko, H an á),
plchtat (H aná), postverb. plk; plkot; plkos,
p lkn a a j.; sem i val. prkotat b re p ta ti. — P sl.
p H k a ti, slovo afektivnT, p ro to bylo zvětšo
váno staro b y lý m i příponam i -on- -ol- -vt-.
P říbuzno je lit. p lú ka s žvanivý, chlubivý
člověk, lot. st-ové in ténsivum plukstét tl a
ch ati, klábositi. N ašem u plkctati odpovídá
lit. plútakoti t/v , jež provedlo přesm yk
k-t > t-k.
plky, p lk a ly gaté, pltě, šplochte: široké
h anácké k alh o ty . — Od blgat: v elký oděv
n a m além člověku blgá; blgavice velké k a l
h o ty n a m além člověku K ol, blgé K p U .
plný: hojné složeniny jako plno-letý; p ln iti
-plňovati (na° postv. náplň; výplň; doplnék),
stč. p ln měsiec (srov. nov, vetech), z to h o stč.
p ln mésíce, a dále p lň (laš.: měsiěek ide do
p ln i, je v p ln i) a plno (msl.: m. ide do plna);
ze spojení [měsíc je] vt > p ln ě je hypostasí
úplněk, úp ln ý. — Věeslovanské: stsl. ρΙτ>ητ>,
slc. p ln ý , r. pólon, p ó ln yj, u k r. póvnyj, pol.
pelny, hl. dl. po ln y, sln. poln, sch. pUn,
b. paln. — P sl. pblm> m á ek v iv alen ty
v lit. p ilnas, lot. p iln s, stin d . púrná-, av.
párána-, gót. fu lls (něm. voli, ll < In),
stir. lán. S rbská a litevská intonace u kazují,
že Psl. I bylo zde dlouhé, což je ve shodě
s ind. úr a stir. lá; p rajazy k o v ý ú tv a r byl
ted y pl-no-8; p í- je nulový stu p eň d v o j
slabičného kořene p eh -. P ojem p ln iti je
dokonavý (vlastně: n ap ln iti r ějo), a tvořil
v p ra ja z y k u ao rist (kdežto présens je tv o řen
všude jin ak , zde te d y je d ru h o tn ý ; v slo
v an štin ě bylo k to m u užito dokonce denom inativa!). Plno-s je v lastně p articip iu m od
to h o kořene (: naplněný). (L at. plě-nus m á
v šak plě- z im-plě-re.)
plocek (starý doklad z 1561 z M orašic:
PA 20.231. Šm.): d ru h k ladiva, us. za Jg ,
dosud chodský (m lýnská železná palička)
a v technice. Z něm . Plotzhammer — Platze.
plod, plodný, plodina, plodivý, zastaralé
-istvý; ploditi; p o stverb. výplod. U všech
Slovanů: stsl. p lo d t, plodovit-b, ploditi, slc.
plod, r. plod gen. plodá, plodit a obdobně
jin d e. — Psl. plod-b. P říb u zn é je stangl.
bloed plod stro m u (ovoce), polní plodina,
obilí, střhol. blát polní plodina; z (germ.)
franského *blád je p ak fr. blé, pro v. k at.
blat obilí. D ále nejasné. J in a k Isačenko
S P L 1.124: v kořeni *pled- hledá p eh - plniti.
plochý, o d tu d plocha (vytlačilo starší plos
ka)·, slc. plocha u P alkoviče je asi upraveno
podle ploský. Plochý je jen v češtině a v slo
venštině: „n ejstarší znám ý doklad je z V ele
slavínovy Sylvy 1598: rovné — položitě,
hladce, plochou, ploskou; ale u rovný je jen
položitý, h lad k ý ; je te d y sn ad su b st. starší
než ad j. P ram en em je něm . flach (Kip arsk y LW 156).“ Šm ilauer. slc. plochý je
p a k asi z češtiny.
plosa, p losina ·. bílá lysina n a čele koně (tak
m or.); též k rá v y (tak v Č.); p a k i plos = k ů ň
plosák, plosa = k rá v a ploska (obé vč.), chod.
plos, ploška. Spolu se sln. plaz a hl. plesa je
ze střh n . blasse t/v ; srov. něm . Plass, B lass
k ů ň plosák. O bdobná slova jsou i u jiných
G erm ánů. — Č: ploska je i lyska (vodní p tá k
s plosou n a čele), ta k i sln. plazka = bukač,
p ů v . p a trn ě lyska.
ploský, n ář. ploskatý; laš. p laskaty, jč. zm.
h an . pleskatý; pleskáš plochý kám en; plosko-nohý a j. složeniny; laš. plaskačka plochá
hliněná nádoba. — Psl. plosk-b: stsl. ta k ;
slc. ploský, r. plósk, plósok, u k r; plóskyj,
pol. p la ski, b. plosák, sch. plosan, sln. plosk,
ploščát. — Ú tv a r nevelm i jasn ý . V b altštin ě
je lot. plaskains, pláskains plochý, ploský,
lit. plókščias (z plášk-tjas). J e pol. laš. slc. a
staro b y lé a ek v iv alen tn í k b alt. a? Je-li,
p a k by slov. bylo plosk t, i p la s k t. P ro pojem
,,p loský“ bylo ide. slovo, zachované v ř.
πλατύς t/v . Bylo asi i v slovanštině, znělo
*plot-b (w-kmen); není sice zachováno, ale je
o d něho plotvica, viz plotice. P loska b y bylo
z *plot-slc't ; zesilovací p říp o n a sk je u nás
b ěžn á v slovesných intensivech (tleskati
ap .), ale u příd av n ý ch jm en u nás jin ak
není. Ale jsou ta k o v á v germ ánštině (něm.
frisch) a v k eltštin ě (o těch to Scheftelow itz
K Z 58.129n.): stir. lase m dlý, líný, troše
c h rasta v ý , mesc opilý, střir. lose chrom ý
(vedle lomm\) aj. N aše plosk-b b y te d y bylo
to h o d ru h u , ale jed in ý p říp ad . V plask-b je
asi expresivní dloužení, § 1.
ploštíce: štěnice (mor. plošéka ploška
blešóica bloščka blošťka, slc. ploštica, pol.
ploszczyca t/v ; r. ploščica veš kožní). — Od
ploský.
plot: viz plésti.
plotice: d ru h ry b R u tilu s. — slc. plotica,
pol. plocica, stpol. plota, plotka, ploe, hl.
pločica, dl. plošica, u k r. plotýcja, p lítka
(též ploščycja, ploskuška), r. plotica, plotvá,
sln. platnica, polab. pliitvaicd. Stč. ploticé
u K la re ta je m ylně přeloženo foca ( = tresk a
podle R ostafinského). — P lotice m á tělo
„se s tra n sploštělé“ (D yk 185). je te d y
m ožno název odvoditi od adj. *plot-b, jež by
odpovídalo řeckém u πλατύς plochý, širý.
R us. „jak o p lotice” (Melnikov) = h u b ený.—
Psl. plotvica; v, zachované v ruš. a polab., je
zb y tk em w-ové p řípony základního adjektiva
(spojení s πλατύς je tím dobře zaručeno).
K dyž to ad jek tiv u m jin a k zaniklo, stalo se
plotvica n eprůhledným a v p ak snadno
vypadlo. Od téhož kořene, ale se zdvojením
dd > nd, je něm . dom ácí Flunder t/v . Ale
vých.-něm . Plótze je ze slovanštiny.
plotna 1°, slc. plotna, svrchní plocha
sporáku, z něm . Platte.
plotna 2° (v B rně): spodina (zločinci);
odvoz, plotňák, její příslušník. — Z něm.
arg. Platte b an d a, Platten, Platter, Blatter
gauner, schopný i násilí; výchozí platt
‘g au n ersk ý ’ je (ta k W olf) z jid. polát ‘upr
ch lý ’ (entw ischen, entkom m en).
plouhati: v lastn í vý zn am je ‘vléci v mokru,
b látě, k alu , šp in iti b lá tem ’; val. laš. pluhactvo
plazové; val. pluhava, vm . pluhy, han.
plóhavica, plóhota, msl. šplúhota, plískanice,
blátiv é, deštivé počasí; slc. papluh, -a (-ch).
P řechodem do 4. tříd y ploužiti se. V češtině
i s přehláskou: plíhati, sem asi náleží
i p lížiti se. — U jiných Slovanů je pouze toto:
slc. p lu h a t 80 p lo u h ati, šp in iti se, pluhový
šp atn ý , nepodařený, m izerný, p luha pluháíc
pluhavec n ad áv k y špinavém u a td . člověku,
p lú ž it sa, pol. plugaw y špinavý, mrzký,
plugaw ič špiniti, plugastwo špína, pd. plužyc,
u kr. p lu žyty s n ám ah o u je ti, pljuhávyj,
-ávyty t/v , -ávstvo též n eřád, obtížní živo
čichové, pljuhávec, -ávka špinavec, špinavá
žena, r. pljugáv, pljugávec t/v ; -ávik had,
zm ije, -ávka m yš, k ry sa. Č eština te d y samojed in á zachovala výchozí sloveso; měkké -luzachovala n a východě, přehlasovala je v li
n a západě; vedle to h o vznikl dru h o tv ar se
z trá to u m ěkkosti (lou). P říb u zn é primární
sloveso je lot. blugu blugt m ěknouti a stávati
se slizkým (cit. ve F il. biedr. r. 14.105; jinak
O tr^bski 1. c.). S expresivním zg náleží sem
i bluzgati co u rati se v b lá tě a pluskati
(viz pliskati).
ploutev: viz plouti.
plouti, stč. plovu p luti. V slovanštině jsou
ty to ú tv a ry : 1° plovq p lu ti (Psl.
stsl.)
z *pleu-6 pleuti, srov. stin d . pláváte pluje,
ř. πλέω p luji, p lavím se. V češtině je z toho
jed n ak nový présens p lu ji přenesením kmene
plu- z infin itiv n ích tv a rů , je d n ak — přene
sením km ene plov- do in fin itiv u — druhé
sloveso plovu plovati. 2° F a k titiv u m plavq
plaviti („činiti, ab y něco p lu lo “ ), srov. stind.
pláváyati t/v (z plóu-eieti) v č. plavím plaviti
(znam ená i k o u p ati n ap ř. koně = činiti, aby
se pohybovali ve vodě; p la v iti ru d y = čistiti
je v yplavením bezcenných č á stí proudem
vody). Zkřížením plovati a p la viti se vzniklo
plavu plavali. Od proplaviti (lod) je pesiverb.
průplav, od splaviti se sp ly n o u ti přes hráz je
splav; m or. splávjé naplavené roští, pod.
náplav, záplava; plavidlo; m or. plávka p la
vení, splavný. Bylo i fak titiv u m ploviti
(*plou-ei-ti), v sch. ploviti. 3° s tč . p ivu plveti
(třída I I I 2) (vosk je n ž plví; krev plviese)
z p ltv -, náležitý slabý stu p eň v té to třídě.
Sem p a tří i pol. obfity z oplw ity, srov. r. oplovityj abundans. 4° S tu p eň ply-; m or. plyt,
r. plyvú plyt, u k r. p lyvú p lýstý, sch. plijem
pliti, plivám plivati a td . a v plyvati, plynouti:
prvé je v h an . las. plyvat, vč. plejvat, slc.
plyvat > plvat a v s° (o°, roz°, v°, vy°, vz°)
-plývati (postv. slc. vplyv = vliv, ply n u tí,
vlévání se do něěeho), oplývali = rozlévati
.se, v y stu p o v ati z b řehů, m íti hojnost, druhé
v plynouti (ale po stv erb . p ly n není dom ácího
původu, nýbrž p řeja to z polštiny, kde v šak
znamená te k u tin u ). V znik to h o to stu p n ě
ply(v)- není příliš jasn ý ; nelze to tiž předpukládati dlouhý kořen plěu-, v jin ý ch
jazycích nic pro něj nesvědčí. N ejspíše
vzniklo plyv- asi zdloužením obvyklým
u frekventativ, asi ta k , že k p ltv ě ti v y tv o
řeno v V. tříd ě plyv-ati, z to h o nové plyv-u
plyv-ti > p ly ti a ply-nouti. Od ply- je i ‘p lo u
tev’: sln. sch. plitva, pol. p lytw a , pletiva, stč.
plýtvá, plejtva (R ohn), laš. plýtvá, jč. plejtva,
slc. plútva, ně. ploutev (u m ísto y podle p lu -ju
plou-ti). — V šeslovanské: slc. plujem plut,
plávat, p ly n u t (a plyvat, viz výše); r. p lyvú
plyt, nář. (Sevsk) plyst, plávit, plávat; ukr.
výše; pol. plynqé, plywač, plaw ic, hl. pléju
plec, pluw ač, plaw ic, dl. pléju ples, pléw aš,
plějaš, sln. p lu ti p lav iti, sch. výše, b. plivám ,
plávám, pluvam . P říb u zn á slova uvedena
výše; ještě lit. p lá u ju plóviau plá u ti m ýti
(srov. naše p la v iti koně apod.) je z fak titiv a.
Viz i pit.
plozor: tru b ičk a, foukačka (lid., ny n í asi
zaniklé). Z něm . Blasrohr.
plst 1 °: předstěn a, om entum , blána, p o k rý
vající všechna střev a; písek, plést, p lst Jg ,
dosud val. p ls t = pls(t)ní sádlo, v n itřn í. —
Příbuzné je něm . n ář. (branibor.) fliese b lána
okolo tu k u u ledvin (H au t um N ierenfett),
cit. PBB 81.254, a sn ad i Liese (plur. Liesen
= Eingew eidefett). V ídeňské F ilz sádlo
(Kretschmer 328) je asi přek lad z češtiny
(totiž Filz jin ak = p lst z chlupů, viz násl.
heslo).
plst 2°: lá tk a z chlupů, vzniklá stlučením
a válením, plstka v ýrobek z ní, plstěný,
plstiti, mor. plstvit, zprstvený. — Psl. p ů s t v.
slc. plst, pol. pilsč, ny n í piléh, u k r. povst,
r. polet, stsl. pl-bstb, b. plást, hl. pjelsč. — Příbuzno je něm. F ilz, an g l.felt, tak že je p atrn é ,
že jde o výraz staro b y lý , předslovanský,
technika plstění b y la tu d íž znám a už
Praslovanům. Příslušné výchozí sloveso jako
termín pro plstění u Slovanů ani u G erm ánů
není doloženo; význam em se v šak hodí lat.
pelló (z *peld-ó), původně: b iti, tep ati
(p. terram, hum um pedibus); bylo-li by toto
peld- i u jiných In d o ev ro p an ů , bylo by p d s tb
z *pld-ti-s. N ejasný je pom ěr k ř. πίλος p lst
(z *pilsosl).
plť, ta k po celém územ í, jen val. p u t
(l > u) pltař, p ltn ík, pltění. Stč. plet, gen.
p lti, slc. p it, pol. plet, u kr. p lit gen. plotu,
r. plot. U jižních Slovanů zaniklo. — Psl.
p l t t b : je to nepochybně nulový stu p eň
(náležitý před příponou -tb) od pleu-, viz
plouti, od km ene í-ového particip ia: je to
„p lav en é" dříví. L ot. pluts vor je asi
z ru štin y . U G erm ánů našem u pl^btb o d p o
v íd á (až n a rod) stn o rd . flo ti m. t/v , nor.
j(lote, šv. flotte, dán. flaade, něm . Flofi t/v .
plucar jč., m or.: b a ň a tý džbán apod., též
pluca flucar klucar tlucar plucnar, han.
plocar. — Z něm. Plutzer; „původní význam
něm . i český je dýně, tu rek (z nich se dělaly
d žb án y ).“ Šm ilauer.
pludry stč.; stč., laš. plundry, ojediněle
č. pludruzny T áb, pludrhozny, d ru h širokých
k alh o t. Bylo i pludrksás k rá tk é k alh o ty
Sm 269, viz ksás. — slc. pulidery plundry
prundle K , pol. hl. pludry, u kr. pljúdry.
7i něm . Pluderhose (od pludern n ad o u v ati se).
pluh, jč. zč. podř. plouh; p lu žn í (p-í k o
lečko > plužné), popluží, původně asi m nož
stv í pozem ků, přidělovaných po p luhu,
tj. vždy k jednom u p lu h u se spřežením ,
resp. obtížených dávkam i ta k , jak o k d y b y
vyžadovaly jedno spřežení; poplužní dvůr. —
U všech Slovanů: pol. dl. plug, hl. p lu h , slc.
u k r. pluh, r. b. sch. sln. plug. — Slovo velm i
sporné. T vrdilo se, že je p řejato z germ.
(něm. Pflug), ale germ. slovo samo je nejasné
a je isolováno. (Běžné odvozování od pflegen
je jen nouzové a nepřesvědčivé, viz i Siebs
K Z 37.301.) N ap ro ti to m u plug-b se dá
odvoditi od plugati ( = p lo u h a ti) , podobně
jak o plaz, část p luhu, je od plaziti se, vlačihy
od vláčeti. P lu h je n ástroj dokonalejší než
rádlo- J e p ro ti rád lu vyznačen asym etrickým
lemešem a odvalovou deskou, tak že p ů d u
klopí n a jed n u stra n u (ne jen ro zrý v á jako
rádlo). D ále m á v p řed u oddíl s kolečky,
m ůže te d y b ý t nařízen n a stálo u hloubku
b rázd y ; je už p ak jen vlečen čili plouží se
(kdežto rádlo m usí oráč stále pevně držeti
ve správné výši): pd. plug pylga — suw a βίς
po pow ierchni SG. Poněvadž i části pluhu
m ají n ázv y vesměs dom ácí (i hřídel!), je
dom ácí původ i při plu h pravděpodobný
(souhlasí Vey BSL 54.2.213). Germ. slovo
je p a k p řeja to od Slovanů. O to m podrobně
Mch Slavia 20.206; ale pochybuje Moszyňski
J P 36.5. Od téhož slovesa je i plíhadlo Jg ,
p líh P az, plížek us. část rádla, „ch o d ák " ,
to tiž zah n u té dřevo (předchůdce plužních
koleček) vlekoucí se v brázdě a podpírající
předek hřídele, ab y neklesal a nem ěnil ta k
hloubku orby. — N ěkteré názvy částí pluhu
jsou p rastaré, z doby indoevropské je d n o ty
(lemeš, črieslo). D nes se soudí, že In d o-
evropané orali už v m ladší době kam enné,
že znali dávno před Ř ím an y plu h s nožem
(č-rieslcm) a pevnou odvalnicí; v. slc. národopis 5.1957.495; vůbec m á pluh u Slovanů
dom ácí původ (K udláček ib. 5.28). U národopisců není shody o tom , k te ré znaky odlišují
pluh od rád la (o to m M. S ta rá ve sb. V znik
a počátky Slovanů 2.354n.) Podle S taré je to
„asym etrické n ářad í plazové, k te ré p ů d u
převrací n a jed n u stran u , te d y o ře“ . Zdá se
tedy, že p o d statn o u částí jsou nikoli kolečka
(neboť jsou i kolečková rádla), ale plaz.
Ten p ráv ě v y v o láv á zrakový dojem , že celé
n ářad í se jen plouží čili plouhá, podobně
jako se plouží u ,,h ák u “ plížek. (O historii
plu h u viz ny n í F r. Šach, R ád la a p lu h n a
územ í Československa I, P ra h a 1961v Čs.
akad. zem. věd; ta m i starší lite ra tu ra ; Šach
přijím á náš hořejší v ý k lad o dom ácím
původu slova pluh. Z vláště důležitá je
kapitola „V ýznam orby p lu h em " .) Viz
i plazíce.
pluhák val. (v koledě): ručnice. — Z půlhák ( = polohálc) arkebuza, to p ak je z polouhákovnice. Podle J g „h ák o v n í ručnice14
byla ta , „k teráž h ák em p řip ín ala se n a lože
neb kozlík, čty ry loty olova házejíc, jako
p o l o u h á k o v n í d v a lo ty .“
plucha. Z *plousá; příbuzné je (s nulovým
stupněm v kořeni) stn o rd . flosa šupina,
slupka, skořáp k a (Schuppe, Schale) z germ .
* flu só n ,f z p. U jin ý ch Slovanů p p řesu n u to :
str. luspa šupina, plucha, u k r. lušpa lusk,
nář. luspa ry b í šupina, b. luspa lusk, p.
luspina šupina, lusk; nebo (podle Huška =
lusk) přidáno k (a l zm ěkčeno): r. p ljuská
kalich k větin, číška žaludu, sk o řáp k a ořechu,
br. pljuska lusk. Sem p a tří i lot. sonorisované
blauzga plucha. — slc. (zastar.) plucha je
z češtiny SJS.
pluk, stč. plk·, plukovní, -nik, též v os.
jm . Svato-pluk (jm enný tv a r p říd. jm én a
*svatopluký = m ající m ocné pluky). — U
všech Slovanů: stsl. pl-bka,, slc. p lu k, r. u k r.
polk, pol. pullc, (dříve pelk), hl. polk, sch.
puk·, b. p á lk a sln. polk z ru štin y . — Psl.
p-blk-b. P oněvadž vojskem b y la původně jen
„ d ru žin a41 vládcova (v. druh), zdá se, že
pT>lkT> je příbuzné s něm . folgen (z germ .
*fulg·) následovati, od ide. *plk- s tá ti při
kom , zuř Seite steh en ; význam em b y bylo
nejblíže něm . Ge-folge družina. (Ale něm .
Volk ‘lid. n á ro d ’ příbuzno není!)
plusněti: laš. oplusnět p řijíti n a m izinu,
oplusnělý m izerný, chorý, sešlý, zarm oucený.
N ejasné.
p lu ta val. laš. slc.: d eštiv ý čas, obyčejně
v plur. plut(ovin)y. Pol. pluta plískanice,
ukr. p lju títy pršeti. — Psl. p lu ta je n ep o
chybně příbuzno s la t. pluere p ršeti; obé
z pleu-, jež je p a trn ě jiné než pleu- v plouti.
Zakončení jako v slota.
plužica: odvozeno od pluh. Pol. plužyca,
sch. plužica je „záhonový pluh s dlouhou ojí
s připevněným jařm em (tedy bez koleček)"
(na rozdíl od pluhu, k te rý m á kolečka).
Č. plužice „je . . . n a kolečkách a ...s radlicí
s násadou, dále s plazem a jednou klečí...,
av šak s m éně o h n u tý m hřídelem [než má
podobný plu h zvaný nákolesník], pode
p řen ý m již slupicí, oh n u to u tém ěř v pravém
úh lu a nesoucí n a své spodní hraně plaz."
(F r. Šach, R ád la a plu h n a území Česko
slovenska I, 1961, 123).
plynouti, p ly n : viz plouti.
plyš, spolu s pol. plisz, plusz, slc. ukr. plyš
a r. p list z něm . Pliisch (ev. ΡΙιιβ), což je —
spolu s angl. plush atd . — z franc. peluche.
plytký: nehluboký, m ělký (o vodě, řece),
h an . plétvé o talíři, plétká sukně = utažená,
p lé tk á střech a = nízká, spis. p. písek = syp
ký, p . v rch = povlovný, p. řeč = neobsažná,
m ělká. ·— slc. p lytký, pol. plytlci tenký,
m ělký, sln. plitek plitev, sch. plit(ak), plitav,
b. p litá k m ělký. Psl. asi *plytvb > plytbkb.
N ejasné. (B ývá spojováno s plouti, ale
vý zn am y nelze dobře spojiti.)
plýtvati, slc. plýtvat. Málo jasné. Starší
význam ‘té ci’ (třeva z je h o . .. života plýtvachu·,
p lýtvání vodné, měkkost a plytvanie tálovu)
dovoluje pom ýšleti n a to , že by p. bylo
d en om inativum od *ply-tva (od ply-nouti)
‘to k , p ly n u tí’, bohužel nezachovaného. —
V ývoj v ý zn am u dovoluje spojit p. dále
s ř. πλούτος plnost, hojnost bohatství,
b lah o b y t, blaho (od téhož kořene?). Stran
tv o řen í sloves od „ a b s tra k t" v. Mch NŘ
38.204. S expresivním novým zakončením
je vč. (Paka) plindat.
plzný: ú rodný, užitečný (H eyduk), plzeň
hojnost, b lah o b y t (zast.). Z R ukopisů: mylně
v y tvořeno k r. pólza u žitek (srov. stsl.
po-lbdza, polbdzbivb a č. lze, lehký), rus. adj.
zní poléznyj užitečný, prospěšný.
pnouti, stč. pieti. D vě podoby kořene:
1 ° p t n - : v p résen tu p n u , stsl. pbn-o, a pravdě
podobně i v inf. km enu ρ ς -ti = stč. pieti,
srov. lit. p in ti, ρ§-1τ> = stč. pal atd ., part.
prés. p§t-b > pat (odtud na-pětí, roz-pětí,
vy-pěti, pře-pětí, se° vze°), ač není vyloučena
m ožnost, že tu bylo *pen-ti, srov. *mer-ti >
stč. m řieti; v stavovém slovese stč. pnieti =
pbněti p v h i (III 2), nč. p n íti = b ý ti rozpjat.
Viz pádlo. 2° Zdloužení pbn- > p in - v iter.
na-pínati, vy° za° s° a tp .: 3° pon- v odvoze
ných jm énech spona, opona, přepona, podpona, předpona, zápona, úponka a v novém
výpon. — U všech Slovanů: stsl. pbnq ρ φ
pn o u ti, ras- u k řižovati (raspqtije ukřižování,
raspom , šibenice, kříž) aj., slc. p n u t sa,
p n ie t (sa), r. p n u pját, raspinát, zápon, pjálo,
u k r. rospjáty, opona, zapynaty, pol. pn§ piqc,
zapinac, zapona, hl. p n u pječ, dl. p n u pěš,
-pinaš, sln. napnem napeti, napinati, opona,
sch. zapnem zapeti, zapinjati, zaponka, b.
spána, zapinam . — Psl. p bno pqti: významem
a hláskam i se k něm u hodí toch. A panw -,
B pánn- tá h n o u ti, n ap ín ati.
po 1°, předložka. P ů v o d n í v ý zn am byl
,,za“ (něm. nach, h ia te r): p řijd u po vás = za
vámi, ptáti se, slíditi po čem, dítě volá po
matce, lapá po vzduchu, ptáti se po zdraví,
dědí po matce, dělá po své vůli, po starém
pořádku, touží po klidu, ohlíží se po nevěstě.
Z význam u, ja k ý je i v něm . nach, se vyvinulo
„podél, k něčem u, p o d le“ (poznati koho po
hlase) atd . — V šeslovanské. P sl. po z ide.
*ορο. P říbuzné je h e t. a luvij. appa, postposice t/v (hinter, n ach ); též adv. „potom ,
zpět“ (darnach, zurúck, w ieder), pod. v č.
přijdeme po (tj. po všem , pozdě). D ále je
příbuzné lot. p a ‘n a c h ’, alb. p a opět, znova,
ř. δπισ&εν vzad, v zadu, později. Začáteční o
u nás odpadlo, je v šak zachováno v opět
a v opak (viz).
po 2°, před p o n a a předložka, v y jad řu jící
rozsah v prostoru , dění nebo b y tí n a povrchu
něčeho, podílnost (distrib u tiv n o st) a jiné
funkce: chodí po vsi, po ulici, po nocích,
koupil jsem po cestě noviny, rozdává po
hrstech, husy jso u po zlatce; po-hodati, pokropiti, po-něm ěiti. — T ěm to funkcím o d
povídá lit. lot. par. P oněvadž v lot. tu r m ísty
zaniká, tak že se p a a p a r zam ěňují, je možno
stejný proces p řed p o k lá d at i p ro praslovanštinu, byl i v litev štin ě: ta k se vy sv ětlí
mnohé lit. pa-. T oto po je te d y z *por, což
je bsl. *par, příb u zn é s lit. per t/v a s la t.
por- v polluó aj. P o d o b n á z trá ta r je též
v spojce i. — J e dále m ožno vysloviti d o
mněnku, že to též po- je v im perativech
pones poběž polez pojď: ty b ý v ají provázeny
určeními jako „sem ke m ně, se m n o u " (pones
to sem, n ik d y pones to pryč) a odpovídají
tedy lit. slovesům jako parněšti p řin ésti dom ů
n. sem, parbégti běžeti dom ů, pareUi jiti
domů. Jin é je par- v παο-άγω p řiv ád ím ap.,
srov. sln. ponesem = přinesu. D ále je v č.
slc. sln. futurech ty p u ponesu polezu povedu;
o tom (a o im perativ ech s po-) podrobně
Mch SlPrag 4.437n.
po 3°, předpona. V ýznam byl pův. jen
prostě odlučovací, ja k v y p lý v á ze starého
pojetí předpony: stč. p o -jíti = odejiti, po-stúpiti = odstou p iti a td ., te d y poslali =
άπο-στέλλω (kdežto odloučení „odrazové,
odplatové" vyjad řo v alo oř-). T edy to to Psl.
po je příbuzno s řec. από, stin d . apa, lat. ab,
gót. af. U nás se apo- oslabilo v po-. Němec,
Slavia 23.ln.
po- 4° v stč. počerný (poněkud černý),
val. pobělavý a pod. Z *upo, srov. ř. νπό-μελας
t/v, lat. subalbus pobělavý. H u je r D ekl. 30.
Tvary tohoto způsobu jsou zastoupeny
u všech Sl., n ap ř. u k r. potverdyj tro ch u
tvrdý, dl. pomodry nam odralý, r. n ář.
pódolog trochu dlouhý, p řidlouhý; v b.
a mak. se z nich staly pravidelné kom parativy (o tom podrobně Slaw ski P F 18.2. 429n.).
To se pochopí snadno; č. starší nebo postarší
člověk je = tro ch u s ta rý (nikoli již zcela
s ta rý ), je t u užito ovšem tv a ru již k o m p a r a
t i v n í h o n a -ší, popř. s po-; ale je zřejm é,
že t e n t o k o m p arativ vhodně v y ja d řu je
m e n š í stu p eň dané v lastnosti. J e i v postonávati ap. = tro ch u sto n ati (o to m Peciar
2 články v SR 1963), poroztřásti = poněkud
ro ztřásti, pomoci (viz zv l.) a td . Z nam ená
te d y m enší stu p eň něčeho než je n o rm áln í
stav . — Téhož pův o d u je i předložka po ve
spojeních vzkázali po poslu = ύπό κήρνκος
po hlasateli; po tmě, srov. νπό την νύκτα za
noci. Viz i pod. Sem p a tří i po- ve složeninách
jako po-říčí, Po-labí, tj. k rajin a p ři řece,
p ři L ab i; zde je ono ‘h e ra n ’ z v lastn íh o
v ý zn am u prajazykového upo, k te rý byl
podle B ru g m an n a ‘u n ten an etw as h e ra n ’,
v. N ěm ec Slavia 23.12. P ozději se z to h o
v y v in u la k olektiva bez to h o to v z ta h u ‘p ři’:
polesí, pohoří.
po 5°, předložka s akusativem ; v y ja d řu je
prostorovou nebo časovou mez, popř. mez
v řadě, ve v ý p o čtu ap. PS, cíl nebo účel:
m ám toho po krk; ten stav trvá po dnešní den;
zastar. posiati po koho. — V šeslovanské.
O dpovídá m u lit- pás t/v , ř. πός a ποός
(zde je r navíc, § 9) t/v .
pobaba vm .: 1° „b ezp latn á výpom oc so u
sedů sobě n avzájem p ři rozličných p racích "
B, n ap ř. pohořelém u se porazí v lese a doveze
dřív í n a sta v b u a b u d u je chalupa, vdově
s m alým i dětm i nebo těžce nem ocném u se
sklidí obilí ap .; te d y dobrovolná „b rig á d a1*
nah razu jící dnešní pojištění. 2° N a O pavsku
„h o stin a v y stro jen á p řád k am i (přadlenam i)
p řed každou nedělí a sv átk em " B. N yní
nam noze jen ,;jídlo a záb av a po p rá c i" SvK .
— Ve v ý zn am u č. 1 0 nah razu je pobaba z a
niklý term ín Psl. *tolka (pol. tloka, r. toloka;
čes. by bylo tlalca; lit. lot. je talká). O té to
Psl. p ráv n í in stitu ci viz T h. S atu rn ík ,
O p rá v u soukrom ém u Slovanů v dobách
starších ( = N iederlovy SS, dílu I I . sv. 2.),
P rah a 1934, 191n. V ýznam č. 2° se přidružil
proto, že i ony pom ocné b rig ád y se končívaly
pohoštěním . — Slovo pobaba je z polštiny;
v n í pobaba pobab pobaw powaba je d ru h
ro b o ty , k te ro u konali bezzem kové a malozemědělci n a panském m a jetk u v době
špičkových prací (žní apod.), byvše k to m u
zavoláni. J e od (po)wabič — (po)volati, z n a
m ená te d y tř e tí zvláštní d ru h hro m ad n é
práce. P ro v ed la se v něm asim ilace v-b > b-b.
0 to m podrobně Mch sb. RZ 307n. (Dříve
b y la p . odvozována od „pohanské bohyně
B á b y " , p ak od baviti, viz B artoše; ta k to
1 v ES! 27, což ny n í odvolávám .)
pobuda: tu lák , val. pabuda; ojediněle i nebuda, obé vzniklo asi zkrácením z nepobuda:
ú tv a r jako neposlucha, kdo nepobude nikde
dlouho, nem á stán í, rá d se to u lá; původně jen
m írn á v ý čitk a.
poctivý. P říp o n a -ivý u k azu je n a původ
o d slovesa poctili (tak již Jg ) < po-čbst-iti,
k te ré sam o je od čbstb, čest; po je zde z *por,
viz po 2°. V ývoj v ý znam u: te n , k te rý
p o ctív á, čest dělá; čest přinášející; čest
m ající (i titu l stč.: poctiv ý konšel); p ořádný,
náležitý. J e i pd. poczciw y ‘m o raln y ’ K uc.
242.
počasí. Stč. poččsie znam enalo 1 ° vhodnou
dobu, příležitost, 2° dobré počasí, pohodu
(a nepočésie nepohodu), 3° počasí, p o v ě tr
n o stn í podm ínky ( = dnešní význam ). Stejný
vývoj význam u byl i u pohoda (popř. ne
pohoda) ·. 1 ° vhodnost, 2 ° příznivé podm ínky
p o v ětrn o stn í; stu p eň 3° (počasí vůbec) je
v r. pogoda; p o je tí v h o d n o sti je t u dáno
již kořenem god-. T edy z čas bylo v č. u tv o
řeno počasie předponou, „ k te rá b y la v lastn í
starším u slovu pohoda s obdobným v ý zn a
m em (srov. stru s. god-b a pogodije — p o
goda)
počasie p a k ve v ý v o ji význam u
dospělo dále než č. pohoda. (I. N ěmec L F
84.23n.) P řed p o n a je t u asi po 4°.
pod 1 °, předp o n a a předložka, všeslov. (Psl.
pod-b). V ýznam em jí odpovídá ř. υπό, např.
ύπό-ύεσις = pod-klad, νπ-οπτενω pode-zírám . T edy je jí po bude po 4°, z ide. upo
(z trá ta u nepřek v ap u je, srov. předložku po
z apo, na z anó); -d-b je též v nad p ro ti na,
v před p ro ti *per, v zad- p ro ti za, te d y ú h r
nem v 4 ú tv arech , označujících um ístění
v pro sto ru — od u rčitého p řed m ětu jako
východiska — a to ve sm ěrech dolů, n ah o ru
nebo vp řed a v zad . P říb u zen stv o to h o -d-b
je st h led ati v ř. -&εν, jež označuje sm ěr
,,o d k u d “ (καϋνπέοϋεν, άνωθεν se shora)
a pochází z *dhen. V slovan. se asi vyšlo
z ú tv a rů jak o is-podu, k d e u je z «-km eno
vého p ro tik lad u iz v břehu·, k to m u p řitv o řen a
n o v á předpona a předložka *pod, později s -b:
pod-b. (Jin ak o to m to -d-b soudí O tr^bski
L P 8.309: spojuje je s do ‘zu, b is’). V azba
s in str. je asi podle v azb y s + in str., neboť s
bylo chápáno asi ve sm yslu ‘vedle’ (něčeho),
te d y rovněž jako označení prostorového
v z ta h u (o to m podrobně, p ro ti Běličovi,
Mch S bP avl 198n.). — Odvoz, spodní (srov.
svrchní), spodek (srov. svršek), ze spodu (srov.
svrchu, shůry). V složeninách pod- ukazuje
n a to, co je o stu p eň nižší: stč. podstarostie,
podkancleřie, nč. podvelitel, poddůstojník,
podplukovník, nebo co je význam em , k v a li
to u , hodnotou horší, tu p a k se n ěk d y zam ě
ň u je s pol(ú)-, n ap ř. je vč. polouhříbek =
p o d řad n ý d ru h h řib u (B oletus badius), pd.
póldružby je d ru h ý d ru žb a p ři sv atb ě, č. by
bylo *pod-družbí; půlzim ek = podzim (V. J .
M ašek, 1. pol. m in. st.) L F 75.315, srov. kaš.
pozimíc P F 3.598, pd. pólnozka podnížka;
viz i podtrubí. — 2° J a k upozornil V .V aněček
N Ř 26.138, v několika stč. slovech „p řed p o n a
pod- znam ená nikoli podřazenost, nýbrž
blízký v ztah , a podkomorič je nikoli pod-
kom orník, nýbrž úředník p ři komoře a vlastně
kom orník, podččšie je nikoli podčíšník, nýbrž
číšník, podkonie je st správce koní a stájí,
podratajie je náčelník ra ta jů čili oráčů,
podlužňačie je h ajn ý , podpachólčie je velitel
pacholků a podstolé je sto ln ík .“ Jejich podje to též co v podstarostie ap., zdůrazňuje
v šak nikoli podřízenost, ale ,, b l í z k ý vztah“ ;
te n o d stín blízkosti je práv ě i v po 4°
(poříčí — k raj p ř i řece); te d y č. pod má
2 od stín y (zrovna ta k jako jeho výchozí
slovo po 4°), a to 1° „ u n te n “ , 2° ,,anbei“
(B rugm ann: upo = u n t e n an etw as h er an ) .
— Ojediněle se o dlouží: najspůze, najzespuoz
= nejspodněji (LF 21.384; v. Zubatý NŘ
8.98). K oncové -b se jev í v č. v mezích
p rav id la nebo z p o třeb eufonie jako e:
pode-brati, pode-m líti.
podběl: ro stlin a Tussilago (od D. Slobody).
— Pol. podbial, u kr. sch . podbil, slc. podbel.
r. podbel, sln. (s)podbel apod. — Pův. asi
spřežka pod-b běl-b = spodek bílý: listy jsou
vespod šedoplstnaté.
podejm a laš. L p, podym a msl. B: podjížd k a (viz). — slc. podojňa podojma podejma
podim a, pol. ppdym a, u k r. pidojma. —
N ejspíše je z *pod-b-jbm-a, od jm outi, že
p o d j í m á , v zp írá, zd v ih á oje. Srov. príma
Spreizbaum Jg .
podfuk vulg.: lest, úskok, podvod, pod
fouknout podvésti. — P om oř. uofuknqc podvésti (betrúgen) svědčí, že to to pojetí je
blízko k vyfouknouti u k rásti, tj . vžiti jakoby
bez hluku, nepozorovaně, ale i hbitě, jen
fouknutím . (Jin a k R y šán ek NŘ, 35.12: ze
střed o lat. sub fuco = pod líčidlem, pře
tv á řk o u = střč. pod fochem ČV1 3, B. H . 57).
podjížďka, č. u J g podjíždč podjezd podnít
podnéž podíž podnížka podtížka podížka, chod.
podjíždí, u L itom yšle podnůžka, n a Brněnsku
podlíštka, u Třebíče podýžda podyčt, na Boskovsku podiška, val. podýžd K ašík, u Karlovic
dodýždža, laš. podyšč, podjasc Lp, jč. podjíší
podýšťpodejšť: součást vozu (příčné dřevo spo
jující konce ram en oje pod rozvorou a zabra
ň u jící tom u, ab y předek oje neklesal k zemi),
i p o d obná věc s podobným účelem u p luhu.—
Slova nesnadná. Zdá se však, že klíčem k nim
m ůže b ý ti pd. p uodelga t/v (Podegrodzie
u N . S^cze; v. Paw low ski 231), zajisté z pod
a Ibg- (lehký), znam enající te d y snad „podlehčení“ . T om u b y u nás nejblíže bylo (s l\)
podlíštka z *pod-lbžiščbka·, záhy nastaly
další zm ěny lidovou etym ologií, hlavně
vlivem slova jezditi, že p. jezdí = stačí se
pod rozvorou, jestliže vůz zah ý b á n a stranu.
— S tarší název je v podym a.
podléška: ro stlin a H ep atica. Stč. podléščka, podleštka, nč. též podlíška, apod. —
slc. podlieška prvosenka S JS , stpol. podlaska, uk r. pidliska. Z nam ená bylinu rostoucí
především p o d l í s k o u ; n a to ukazuje i něm.
n ář. Haselblaume a lot. palagzde.
podlina: stč.: třáseň z drahé látky na okraji
šatu, nč. = volán. Málo jasné. Z po-dlí —
po délce něčeho upevněný?
podlý: v starší době a v nářečích dosud je
jen podlejší (mor. i pa-; han. padléši), což je
patrně z podle jako vedlejší z vedle·, znamenalo
původně tedy ‘vedle, stranou ležící, ne hlav
ní, ne přední’, přeneseně ‘horší, chatrnější,
méně cenný’ (o čemkoli, např. o víně, mouce).
Pol. podlý, ukr. pídlyj, r. pódlyj vzniklo p a
trně zpětným pochodem z obdobných tvarů,
jako jsou české na -ejší, chápaných jako komparativ; z polštiny nebo ruštiny přejato pak
podlý (domnělý positiv) v obrozenské době
do češtiny, a to s význam em ‘m ravně n i
čemný’, silnějším než je v oněch jazycích.
Vsl. podlý zlý, chatrný je z polštiny; v spis.
slovenštině jen podlejší (Kukučin), z toho
podliak mizera. V. Zubatý 1.2.421. Ale SJS
má i podlý nízký, hanebný, mrzký, zlý,
hodný hanby, opovržení; ty to význam y jsou
asi z č. nebo ruš.; nářeční podlý je ještě pouze
‘méně hodnotný’.
podoustev, stč. podusk (Klaret), nč. i paáoustev, poroustev Čel, paroustev, nář. mor.
podúzva poduzdev podústva: druh ryb Vimba
vimba. „Tlustý a vyčouhlý rypák přesahuje
ústa zcela, a proto musejí ta to na spodní
straně ležeti, z čehož jméno pod-oustev povstalo“ (Ant. Frič), podobně již Jg. Jinde
(pol. podust, podusta, slc. podústva, stpol.
podustwa, ukr. pidustva) to značí rybu
ostroretku nebo (r. podust) parm u. J e to
zpodstatnělé adj. *pod-ústá (totiž ryba) >
-a; převedeno ke km enům na v (stran toho
srov. i sch. poetrva, pestrva, pestrv = pstruh).
podpoliška mor.: křepelka; slc. podpolikat,
pot-, podspodákat o jejím hlase. — Od zvukomalebnóho mor. podpolik -liš apod. Srov.
p-p-l v *per-pel-a, viz křepelka.
podražec 1 °, ta k i slc.: rostlina Aristolochia.
sln. podraíec. Nevelmi jasné.
podražec 2°: „rám sítí potažený, pod nějž
šikmo postavený, podtrhnutím hůlky pod
stavené, koroptve se ch ytají" Jgd-PS-Sim an,
v. i Šmelhaus PVÚL 20.215. — Podle
Jungmanna je od podrazili, což je asi správné.
Viz i brazec.
podroušiti se: viz rouš.
podrum: sklep (slc.: u Němcové). Z jihoslovanštiny (sch. bulh.) t/v , ta m z osman.
bodrum, to pak z řečtiny.
podsebití: pavlačová chodba na vnější stra
ně pod střechou hradů; též pol. podsi^bicie.
Nejspíše od toho, že obránci z ní pod sebe
bili v protikladu proti bojům pozemním.
poduška val. slc.: tenká lísková hůlka,
svisle zapuštěná do spodního ráhna (ležícího
na zemi): takových podušek bývá asi 15
v jedné lése (viz lísá), přenosné části košáru;
mezi ně se vplétají lískové nebo vrbové
pruty (J. Štika ČL 45.66; tam i obraz).
Pak jsou to i svislé tyčky v podobné části
košáru (,,brance“ ), která se podobá vozovým
žebřinám (ib. 68). — Slovo nejasné.
poduška, již stč.; od toho nář. jč. a jvč. též
podoušté n tr. = menší čtvercová peřinka pod
hlavu. Z pod-uška, od ucho, lidový vtip,
že je malá, pouze pod ucho (srov. něm.
0hrkÍ8een, fr. oreiller, střlat. auriale J P 42.25,
obdobné tvoření je u pod-hlavrdce). Pol.
poduezka, slc. poduška, ukr. r. poduška.
podvika stč.: smuteční ženská rouška; nyní
laš. podvíčka bílá (u vdaných žen); na
Luhačovsku podvíjačka (nebo zavíja(ka) je
červený šáteček na hlavu (vdaných žen),
přes nějž se nosí bílý šátek; dluž. pód-wi(j)ka
bílá páska na čelo, kterou nosí ženy mající
smutek za někoho. — slc. podvika, nář. též
podvijka, je dlouhý bílý plátěný pás, kterým
Slovenky obtáčejí hlavu i krk a dolů až k ze
mi spouštějí; dva citáty m á Mihál SR 25.141;
pol. podwika závoj, rouška. — Vše z pod-vij-ka od viti, vinouU, původně asi m alá rouška
podvíjená pod čepec (a tedy charakterisující ženy vdané).
podvoj: veřej, prapisek, někdy i práh nebo
svrchní břevno nad veřejemi; stč. — slc.
pomnožné podvoje, r. podvój, pol. podwoj,
dl. pódwoj; ale sch. sln. je podboj, ukr.
pidbíj. — Zdá se, že příbuzno je ř. ουδός
práh, z *6dFog. U Slovanů to slovo jednak
dostalo p asi vlivem slova poryv práh
a popvrisko prapisek, jednak lidovou e ty
mologií spojeno s podbíti, jako by to bylo
dřevo vodorovně ,,podbité“ ; odtud i za
končení -oj b, totiž z -bojb.
pofiděrny laš.: podivný, pochybný, pode
zřelý B-Lp. — Nejasné. Vězí v něm snad
po 4° („pod“ = málo) a lat. fidělis poctivý,
spolehlivý ?
pohádka; stč. znamenalo 1 ° spor, hádanku,
záhadu. Toto p atří k hádali. — 2° stč.:
rozmluva; ale nč. význam ‘báchora, sm y
šlenka’ je podle J g z polštiny, od p. gadač
‘m luviti, vyprávěti, tlach ati’, které je Psl.
a je příbuzno se stind. gádati ‘m luví’; sl.
gadati m á proti stind. slovu iterativní dlou
žení: grád-. slc. (knižní, zastaralé) pohádka
‘nepravděpodobné vyprávění, vým ysl’ je
asi z češtiny.
pohan: u všech Slovanů: stsl. pogarrv; slc.
pohan, r. pogán adj. (a pogányj nečistý, od
porný; pogánka myš, jedovatá houba, m ůra,
pogánit špiniti), ukr. poháněč (a pohányj
ošklivý, zlý atd.), pol. poganin, hl. pohan,
sln. sch. b. pogan. — Přejato jako ad jekti
vum z lat. adj. pagánus, což znamenalo
původně venkovský (je od pagus venkovský
okres, venkov), ale nabylo odstínu poněkud
pohrdlivého: v řeči vojáků, žijících v tá b o
rech, znamenalo „(venkovského) civila“ ,
v křesťanské latině doby, kdy křesťanství
ovládlo již m ěsta, vyznavače starého po
hanství, neboť to se drželo nejdéle na za
padlém venkově; v tom to smyslu přešlo
zpodstatnělé pagůnus i do rom ánských j a
zyků (it. pagano, fr. payen atd .)· K Slovanům
přešlo to ad jek tiv u m asi z balkánské latiny,
později se stalo su b stan tiv em . Z achován
věrně i la t. přízv u k a ovšem i rozdíl α-ά.
pohanka, slc. pohánka, pd. poganka: ro s t
lina F agopyru m . — N azv án a ta k podle
pohanských T a ta rů , od nichž přišla v 15. stol.
do střed n í E v ro p y (odtud i msl. slc. tatarka);
srov. něm . H eidekorn ( > slc. hajduša,
hajdina, stč. hejduška u R ohna) od Heide
pohan.
pohár: v češtině je to zcela nové p řejetí
ze slc. a jen knižní slovo, je v šak lidové n a
Slovensku. — J e z maď. pohár t/v , to pak ,
spolu se sch. sln. pehar, pochází přes sthn.
bqhhar z rom án. *picdrium . Pol. puhar, ukr.
pohár, puhár je též z m aď arštiny, hl. bjechar,
dl. bjachar z něm . Becher.
pohlaví, slc. pohlavie. O dpovídá m u r. pol
t/v (v něm je tý ž základ co v 5. p ů l, polovina:
při ,,p o h lav í“ se m yslí jed n a ze dvou s t r a n ,
ze dvou p o l o v i n lid stv a nebo živoěišstva).
Lze m íti za to , že pohlaví je z n e u tra *polov hje
(stran -ov- srov. r. adj. polovój = pohlavní).
V ýchozí pol% v to m to v ý zn am u u nás v y
m izelo: ab y nebyl zm atek s význam em
‘půle, polovina’, v y tv o řila se odvozenina
*polovie, jenže se přichýlila konečně ke hlava
v jeho pojetí, ,,osoba, jed in ec" .
pohodný: ras, ojediněle -nik·, odvoz, -nice
dom ek pohodného, -ničiví. P ů v o d slova není
zřetelný. N ejspíše bude ve v z ta h u k pohoditi,
a to ve v ý zn am u „h o d it i m ršinu do já m y
a p o sy p at ji vápnem , hlínou a p .“ (J. H oleyšovský pís.) (Jsou i jin é dom něnky; z 1618.
a 1711 je doloženo pohodlný, l m ůže b ý t
z v ratn o u analogií v době, k d y din jinde
dávalo dn.)
pochlebovati, pochlebný, pochlebenství, o je
diněle i pochlebiti, pochlebství; p ostverb. p o
chleba, pochlebek; v sta rší době a n y n í ještě
v nářečích chlebili (na L itom yšlsku); laš.
uchlebjai. — P odobně slc. pochlebovat, pochlebník, pochlebný, hl. pochlčbnik, pol. pochlebiac, pochlebo wač, schlebiac. — J e nikoli
od chléb, ale od chalba, ochalebný (viz chalbat):
z ochalebovat se lich o titi se (je v jvč.) vzešlo
*pochalebovat, z to h o synkopou — pro n e
zvyklou délku slova — pochlebovat; z to h o
konečně dekom posicí jvč. chlebili. Sem p a tří
i m or. ochlemesta lichotník. Mch N Ř 38.206.
— M ylně V ey R É S 33.102: chhl- ze *svol- od
km ene zvratnéh o zájm ena.
pochmurný: viz chmura.
pochodeň, dříve pochodně; pochodňový. —
slc. knižní pochoderí, asi z češtiny. Pol.
pochodnia (z češtiny?). H l. pochodnja, pochornja, dl. pochom ja. — V zniklo z p o d s ta t
něním a d je k tiv a pochodní, že to byl osvětlo
vací pro střed ek při nočním pochodu.
pochva, řidčeji pošva. — slc. pošva, pol.
dl. pochwa pochew poszw a, uk r. pochva
i píchva. — Málo jasné. Zdá se, že možno
v y jiti z pošva ( = kožené o b š i t í dřevěného
nebo kovového p láště pro čepel zbraně, od
šiti: kaš. poszw a, poszew je povlak na p e
ř i n u , P F 3.596!), jež časem přikloněno
k chovati (meč do pošvy schovali, u Jg),
ale jenom vzhledem k š > ch, jin ak se stavba
slova nezm ěnila. Z ám ěna š > ch se mohla státi sn ad jen v jednom jazy k u , k ostatním pak
b y b y la p ře ja ta s hoto\^ým slovem. Jiný
název pro pochvu byl nožný (pol. rus.), stč.
nožnicě (potáhne z nožnic svého meče, Alx;
vdej svój meč v nožnice, Pass.), od nožs, nůž.
pochvy, nějaké části koňského postroje (ře
m eny pobíjené ozdobam i), m. j. podocasník;
ta k stč. (u K la re ta ad.) a archaisticky dosud.
Pol. pochwa, r. pachvý (a je m ylné psaní za o),
sch. pohve, pefe, sln. pohvine, vše: podocas
ník. N ejasné.
pojiti 1 °, zpravidla se s-, řidčeji (nové vý
tv o ry ) s pře- při- roz- v- vy- za-; spojka, pří
pojka, spojenec, spojivka; -pojovati; spoj. —
slc. pojit, s předponam i spojovat, spájat,
připojit, p rip á ja t a td .; pol. (s)poic, spajaé,
spojka, u k r. spojitý, spójuvaty t/v , sch.
spojití, raspojiti se ta k jako v češtině. —
J e n ne velm i jasné. O hrom né rozvětvení
té ro d in y a p o třeb n o st v ý razu pro pojem
všude ta k běžný nedovolují m ysliti, že by
tu byl tý ž k ořen co v pájeti, ovšem s dalším
rozšířením vý zn am u . N ao p ak uznáváme
s M iklosichem a s B rúcknerem samostatné
poj- coniungere. J e to asi tý ž kořen co het.
pdi- d á ti: p ů v . b y la asi složenina s-v-poj-iti =
d á ti dohrom ady; z n í vy ab strah o v án o prosté
p ojiti, k něm už p řistu p u jí předpony od při
vy za pře na aj.
pojiti 2°: viz p iti.
poklice stč. též poklikev — poklička (S.).Dl.
(po)kluka t/v , sch. p o kljuka. — Málo jasné.
poklona stč. slc. sch.: d ar. P d . poklon pří
d av ek k rm iv á k ráv ě v čas dojení. — Postv.
od klonili d aro v ati, v ěn o v ati (zastoupeno
v u kr. sch. sln .), k te ré je příbuzné se stind.
éranáyati t/v . Mch I F 53.91, L F 71.86.
pokoj, pokojný, upokojiti, spokojiti se, uspo
kojený; dekom posicí p řed p o n y po- vzniklo
u ko jiti koho již stč. s tý m ž význam em (u.
p án a svého nebo otce; n ed ajte sebe ukojiti
rozkoši tělesné; H us), ně. p o stv . úkoj a uká
jeli, další dekom posicí p a k ně. kojiti někoho
nadějí, klam em apod., a též kojiti dítě, pův.
u k lid ň o v ati napojením (vytlačilo starší ter
m ín, jenž je v slc. nadájat, od dojiti), z toho
kojenec, kojná, kojitelka. — Po-koj a odvoze
nin y jsou u všech Slovanů, ale kojiti je jen
u nás a pol. koič. — C. pol. a rus. znamená
pokoj i světnici m ěstského rázu , původně
k ab in et oddělený, n a poschodí nebo v pod
kroví, k am se uchylovali n a odpočinutí, „na
p o k o j" , ab y měli klid. N ap ř. 1388 si jeden
farář vym ínil „kom ořici, . . . ab y tu mohl
pokojík svuoj m ieti až do svého života" .
Podle N o rb erta Jo k la se v ýznam ‘světnice’
objevil vlivem střh n . gemách ‘klid, světnice,
obydlí’ (K nobloch ZfS 7.300). Viz odpočinouti.
pokost: lak, ferm ež, slc. -ť; pokostovati. —
Z p. pokost t/v (po- od pokošcic n alakovat:), to
pak je ze středoněm . koste B úschel, Q uaste,
quast h u stý štětec, něm . n ář. quasteln malovati štětcem , m azati. B erneker I 582.
pokroutka (stč. pokruta = koláč, placka,
bochník) dosud lidově ‘cu k rátk o v podobě
placičky’. — slc. okrútka, pol. pokryta koláč,
hl. pokruta, dl. pokšuta bochník (chleba),
strus. pokrutarb p ek ař. P okrutina (z č. p ro
niklo do slc.) je záboj, tu h ý zb y tek z lněného
semene po vylisování oleje. — Vše souvisí
s krutý ve v ý zn am u tu h ý , asi p rv o tn í p o
kruta bylo peěivo tužší, h u tn ě jší v p ro tik lad u
proti kvasnicovém u. P řenes. krutá šiška. —
Nejasné je však pol. pokr& ka a Vsl. pokrutka
(z polštiny?) ledvina. Srov. v šak slc. pečena
játra.
pokrytec: vlivem bible z lat. hypocrita (to
z řečt.), přichýleno k pokrytý. P od. slc.
•pokrytec, pol. pokryciec, dl. pokryte.
pokuta. H l. dl. slc. p. pokuta ( > r. ukr.
pokuta). — V ýznam slc. pokutovat sa ‘trá p iti
se’ (D. T a ta rk a , R a d o stn ík 51) ukazuje, že
pokuta bylo původně u trp en í všeho d ru h u
za nějakou v la stn í ch y b u nebo provinění;
bylo-li to u trp e n í uloženo od někoho jiného
(vrchnosti), rovnalo se p o jm u ,,tre s t“ (hr
delní p. = tra s t sm rti), nakonec pokleslo n a
trestní poplatek za p ro tip ráv n í čin. — V zhle
dem k význam u ‘u trp e n í’ je zřejm á souvis
lost s lit. kenčiú k^sti (kenteti) ‘tr p ě ti’: kota
je norm ální ú tv a r s o v kořeni, *kont-á.
Psl. bylo te d y pokqta; po- je asi po 1 ° nebo 2 °
(viz). M atzenauer L F 9.184; m ylně B ern.
1.602 a ESj.
pól: evropské slovo z la t. polus ( < ř. πόλος
óep, točna, obloha nebeská, od πέλομαι p o
hybuji se, točím se); polární z novolat.
poldris.
polák, o tom , co přichází nebo je původem
z Polska: vč. vm . slc. severní nebo severo
východní v ítr, č. d ru h koně, uzeniny, p tá k
Aythya; dříve i lehká polská m ince ,,d u d ek “
(Táb). — Ale stč. polák, hl. polak, dl. pólak
venkovan (opak: horák) je od pole.
polana: náhorn í paseka, louka nebo pole,
náhorní planina. Jso u i vsi v Čechách a Mo
ravě Polanka nebo plur. P o lán k y . — slc.
polana t/v . — Odvozeno od *pol-je ( > pole),
dokud bylo ta m ještě j; p říp o n a jako
v dvorana ap.
polaz val. — slc. polazník je koledník,
první návštěvník (muž n. chlapec) přicháze
jící ráno v jisté'sv átk y do dom u (na polazeň),
přináší štěstí pro te n rok, blahopřeje a je za
to obdarován. Vše se děje jistý m obřadem ,
ten je rozšířen i u p řita tra n sk ý c h P oláků
(podlazy koleda o vánocích; podlaznik),
U krajinců, M adarů a n a B alkáně. O d tu d je
i val. polaz štědroveč. koláč pro do b y tek . —
Slovo asi sch., od poZazíí ^ n av štěv o v at: (laziti
lézti, jiti). C ránjalá NVČ 27/8.96.
pole; polní (odtud polnost pozem ek, polnice
vojen, tru b k a , polníček polní salát, polnička
polní řep a; úpolník polní vrabec < v poli),
zřídka polný, stč. polský t/v ; přespolní, podle
Šm ilauera O K P 4.18.3 přek lad za la t. peregrinus t/v ; zápolí zacházka; viz i polana. —
Psl. pole, polbsku, polana (stsl. polje pol bsk-b,
slc. pole, r. póle, p ó lskij, poljána atd .). —
Pole označovalo, jako dosud u S rbocharvátů,
širou rovinu v p ro tik lad u p ro ti územ í pahork o vitém u nebo h o rn atém u , nevzdělanou
(oraný pozem ek byl role]), s rostlinam i divoce
rostoucím i, ,,planým i“ (*polna> a pol-je jsou
od téhož základu!); o d tu d polana a planina
(viz) jsou náhorní roviny, lišící se od strm ý ch
a hrbolovitých m íst okolních, kdysi v y m ý
cené a p a k porostlé trá v o u a oblíbené jako
p astv in y . — P říbuzné je asi r. polyj otevřený
(viz police 2°, ta m další příb u zen stv o ,
a povodeň z *polo-vodúa, o tevřená, volně
všude rozlitá voda). (Trubačev ZfS 3.677
vidí, asi m ylně, v pole kořen pel- ‘šedý,
ja sn ý ’, te d y pole — jasn ý k ra j, v p ro tik lad u
k lesu.)
poledne, již stč., spřežka z polo, dbne (půl
dne), zařád ěn á k vzoru moře; nář. polodne
m á o nejspíš asim ilací k po-. — slc. poludnie
(*polu-dbn-bje) je v šak složenina ty p u stč.
polú-hlavie (odtud dále poludňovat obědovat i,
poludňačka,poludzenka oběd; H viezdoslavovo
poludienok, srov. u k r.). O bdobný ú tv a r byl
asi v předhistorické češtině, od něho je Poludnicé (K laret, n y n í Polednice, m y th . b y to st)
a poluden jižní v ítr (K laret, K om estor),
jm en n ý tv a r z ad j. *poludní; srov. i stč. polúnoc. — Srov. dále slc. poludnica, pol. poludnie,
poludnica, hl. polodnjo, dl. pól(u)dnjo, ukr.
pólúdeú, polúdne (polúdn(uv)aty, polúdenok),
r. polden', stsl. ad j. poludenonaja fem .; adv.
plod one (z *pol-d hne, je r v y p ad l ještě za doby
likvidové m etathese), b. pladne (pladnuvam
oběduji), sch. podne i pladne. B yly te d y
u S lo v an ů 2 v ýrazy, poZw-dbays apoZz dbne.
Viz půl.
polenicě s tč ., asi to též co m or. poljenec
2 vodorovně upevněná bidla pod trám y
v jizbě, slc. polenice zavěšené n a stro p u
2 vodorovné žerdi, n a k terý ch se suší polena
(obraz u N iederla ŽSS 1.848), v L iptově
polem ika, polička, n a T renčínsku polieň
fem. = polenice, a polienca (plur. n tr.) dřeva
v sušírně, n a k terý ch leží lísky, hl. polčú
m ask., pol. polenia polednia pálen = poleni
ce: to vše vzniklo zkrácením z polenica,
což je odvozeno od poleno. Mch L F 70.77.
N yní jsou p. „již jen p ře ž itk e m ... starý ch
d om ů“ , v. V. P ražák NSSA 9.86.
poleno; ta k všude; ale zajím avé je jč.
kolektivum polání J J ě ř 99: m á své a asi
podle kořání. — P sl. poléno: r. poléno, ukr.
polino, pol. poláno, slc. sln. poleno. — N áleží
asi k poltiti, p ů l, neboť jsou to h ru b é kusy
vzniklé rozštěpením , zp rav id la jen n a 2 půle
(takové se ro v n ají v lese do ,,m e trů “ ); p ř í
p o n a -éno je jin a k říd k á, zp rav id la te n základ
pol- je «-km en.
polic m sl.: trá m (hranol o stran ě 30 cm)
ve valše, n a něm ž je posazen jistý „k lo u b “
(kačer) držící c itru (viz); J . Pešek, ě. Slovácko
1961,91. — Odvozeno od Psl. pol-b, k teré
vězí v r. pol podlaha, stru s. pol-b základ, a je
p říbuzné s police: ic je příponové, jin a k je
rozlišení je n v rodu.
policajt, ta k i slc.: z něm . Polizei policie:
,,-aj se lidově přejím alo jak o -ajt, srov.
Sauerei > sa jr a jť‘ (Šm.). O ficiální název
obecní strá ž n í sp ráv y policie je ze s třla t.
politia < ř. πολιτεία obec, s tá t (odtud p o li
tika) od πόλις m ěsto, obec.
police 1 ° , ta k i u jin ý ch Slovanů: slc. rd.
sch. b. pol. dl. polica, hl. polca, u k r. polycja. —
T edy všeslovanské polica, vedle to h o je i r.
pol gen. póla i pó lu a u k r. p il gen. pólu =
p rk en n á plošin a od pece ke stěně, r. polovíca
p rkno v té to plošině. V lastní police je pouze
prk n o (na hrnce apod.) ležící n a kolících v b i
tý c h do stěn y . K to m u to v ý zn am u se dobře
hodí za příbuzen stv o s tn o r.fjq l prk n o a s tin d .
phála-ka- n tr. p rk n o , deska, obraz: pol-ica
je p a trn ě už p raslo v an sk á redukce z pol-ov-ica (srov. výše rus.) = deska polová, p rk e n
ná; redukce n a sta la asi vlivem slova lavica
= deska n a spaní a sedění. R . pol-b bude
další redukcí (nikoli = phala-m n tr., neboť
je rozdílný rod!), sn ad podle stol-b stůl.
police 2°: nízká, ro v n á plocha. Psl. polica.
Vězí v m ístních jm énech Police, Polička,
Poliěany. Jm én o P olica je podle B ezlaje
„velm i časté ve slovinských jm énech m íst
ních i pom ístních, hojné je ta k é v sch.,
v pol., lu ž .“ (Šm ilauer ZM K 2.258.) T ato p .
nem ůže b ý t to to žn á s p . 1 °, ale p a tří asi
k pole a k r . pól-yj o tev řen ý , dále k la t.
palam veřejně, otevřeně, alb. spal offenbare.
T edy *polica — *polá zem ě, polaja zerha.
polír, n ář. i palír, slc. palier. Z něm . Polier
popř. n ář. (bavorsko-rak.) palier. Stč. parléř
(W inter D Ř 195) je ze s třh n . parlier. Něm.
slova jsou z franc. parleur.
polka, český tan ec, vzniklý v 1. pol. m in.
sto letí n a H rad eck u . Jeh o jm éno je totožné
s P o lk a = polská žena a bylo m u dáno ze
soudobého nadšení pro P o lák y , te h d y trp ící
pod carským ú tlak em a n eštastn ě revoltující.
P ůvodce ani d a tu m n ázv u neznám e. Zd.
N ejed lý N Ř 9.108. N ověji o polce jednali
F . Černý Jih o čes. sb. hist. 17 (1948) 54
a V ycpálek Čsl. etnogr. 9 .1961.358η. Jm éno
polka proniklo sn ad do všech evropských
ja zy k ů .
polštář: ze sth n . bolstar nebo spíše (B. R y b a
pís.) z polštáři (nyní Polster).
polt, poltina, poltiti ( > postv. val. polta
rozštěp, puklina), zpravidla rozpoltili. —■Pol.
poleč, slc. polt, hl. polč, dl. pólš, ukr. póloí
gen. piltja, r. póloí gen. póloti i polí; sln. však
plat, csl. plat-b, rasplatiti. P rv o tn í význam
p o ltu byl — jako v r. polotók — polovina su
šeného, uzeného, soleného zvířete (ptáka,
ry b y , zajíce), většinou se však ustálil na
veliký kus vepřové slaniny, ja k ý se v celosti
d áv á u d it; ale (roz)poltiti je ještě = roz
p ů lit. — J e z pol-btb, od pol-b půl; v jihoslov.
z pol-tb, vypadlo -b. Stč. bylo náležitě polet;
nč. polt je z nepřím ých p ád ů . P d. na poleč
pada = n a bok p ad á, polciem lezy = na boku;
obdobné spojení v č. m ylně pochopeno jako
pádem nejp rv e vč. p . ulehnouti, pak i p.
lezeti.
poltrubí, chod. a kdysi též m or.; Sm 323
m á 6 stč. dokladů. Jin d e další změny: jč.
poutrubí, jvč. pontrubí, zm. puntrobi. — Vše
to je z podtrubí Jg . „N a vnější straně splavu
rybničního ústilo v ý p u stí (ntr., = výpusť,
v ý to k ) tru b do p o ltru b í — prohlubně, za
plavené vodou, k te rá m ěla chránit ústí
tro u b y p řed působením vzduchu a také
b rzd it p ru d k o st v y p uštěné v o d y .“ (Hurt
I 168.)
polyp: evropský odborný název, knižní pře
je tí z ř. πολνπους m nohonožec. Přeneseno na
sto p k até v ý rů stk y v d u tin ě nosní nebo
jiné.
pomáda, evropské slovo z franc. pommadc
(něm. Pomádě), p ů v . pom ata (tak ital.) od
la t. póm um = jablko, p rv o tn ě název lékár
nického p říp rav k u z tu k u a jablek.
pomalu: zvolna, paulatim . — slc. pomaly,
hl. pol. pom alu, dl. pom alkem , -Ikim, r. ukr.
pom alu, b r. pam álu, sln. po m álu, pomale,
-loma, sch. po málo (srb.-csl. po málu), bulh.
malko t/v . Vedle to h o je r. málo-pomálu,
sln. sch. málo po málo, b. malko po malko
t/v . — N ově vzniklo z po-m alu adjektivum
čes. pom alý, hl. pom aly, dl. pom alkny zdlou
h av ý , lentus. — P ů v o d n í je tu předložkové
spojení po m álu = zdlouhavým způsobem
(chodem ); v něm vězí po 1° (viz) jako
v po stáru, po česku a p á d zaniklého adjek
tiv a mal-b, jiného než je m alý ‘klein’. V č. je
to to *malý zachováno bez po jen ve volání
n a ta ž n ý d o b y tek „h á b y tá h pom ályjš“ :
hoj, malá (malý) hoj! chod. (JinCh 150)
i jin d e obecně, asi původně z mala nebo
po malý, ú tv a ry jako zčerstva, zvolna, slc. po
česky. P říbuzno k to m u to m álo je něm.
máhlich, allmáhlich a staroirské mail lentus,
ta rd u s, pom alý. Bylo asi zp rv u *molb, ze
sílené p ak zdloužením sam ohlásky (§ 1)
v mal-b, tak že znělo stejně jako mal-b ‘klein’.
P ro tu to shodu zanikalo, popř. bylo chápáno
jak o zvláštní vý zn am slova m alý ‘klein’.
V spojení jako r. málo-pomálo m ají obě
části ještě s ta rý význam „zvolna, po zvolnu“ ,
m ohly v šak b ý t ch áp án y jako „tro šk u po
trošce1' a tím zav in it sp ly n u tí obou a d jek tiv
málu 1° a 2°, v lastn ě zánik druhého. Mch
SbLehr 119. — Pom alu proniklo i do so u
sedních něm . nářečí; o to m Steinhauser
SIWien 104.
pomeč gen. pom če; stč. pomčě sg. fem .: síto
vý sklopec n a ch y tán í drobného p ta c tv a
(síť je n a dvou obloucích, jednom pevném ,
druhém sklopném ) nebo podobné zařízení
na chytání ry b . — R us. n ář. póměa gen.
pómói fem. sg., spis. póm ey gen. pómcev plur.
mask. na p tá k y i ry b y , pol. pomele, pom yk.
slc. byt v pomykove = v p asti, ve slepé uličce,
v úzkých, v rozpacích. — Psl. pom uča
z *po-m uk-ja, od po-m uk-noti (viz m ykati)
polapiti. Ze stru s. Z lato stru je 13. stol. se ci
tuje: Ašče ne možetu trězva čelověka p o m lk n u
ti na grěchu, to p ija n a pomuknet-b ego aky
pticju. Sle. je p o m kn ú t ve v ý zn am u lap it
u Šándora, Sváko R ag an 2.46.
poměr, poměrný. P a tř í k m ěřiti, míra. S tran
po- a význam u se shoduje se stin d . upa-m á(med.) m ěřiti, sro v n áv ati (upa-m ána- je
poměr); kořen ind. má- = slovan mě-.
pomeranč: viz oranž.
pomlázka; vč. pomlazač koledník s pom láz
kou. Původně asi jm éno zvyku, p a k nástro je;
pošlehání m á m ag ick y přen ésti ja rn í sílu
z rostlinstva n a lidi, m á je pom laditi, zmladiti. H K c itu jí z R o k y can y o velkonoční
době: dívky s pacholky pom lázejí se a m rskají.
pomněnka. Od P re sla . Od p o m n íti = vzpomenouti; byla d áv án a n a p a m átk u , neboť
prý dlouho u d ržu je svěžest (tedy ab y o b
darovaný vzpom ínal n a dárce aspoň ta k
dlouho, dokud t a by lin a neuvadne). Srov.
nezabudka. „T y to a podobné v ý razy jsou
z kdysi oblíbené k v ěto m lu v y " (Šm.).
pomoci, pom áhali, pomoc, pom ocný, p o
můcka. — V šeslovanské: slc. pomoct atd .
Obsahuje moci (viz) a p řed p o n u po- 4°: ta
zde vyjadřuje, že činitel děje nekoná p ln o
hodnotnou práci, ale jen m enší, slabší (to je
naznačeno tím *upo) silou, jen dobrovolným
výkonem přispívá k úspěchu díla někoho
druhého, dělá jen lehčí „ v e d l e j š í " práce
(např. když dospělý člověk štípe d řív í a dítě
mu jen „po m áh á" = odklízí n aštíp an á
polínka a rovná je v hranici; nebo sta ře n k y
netkaly na stav u , ale jen soukaly n itě n a
cívky).
pompa, ta k i slc.: přes ital. nebo špan. p o m
pa pochází z ř.-lat. pom pa (πομπή veřejný,
slavnostní průvod, p ů v . poselství, -stvo od
τιέμπο posílám).
pondělí, lidově pondělek (-ek podle úterek,
ětvrtek, pálek). — slc. pondelok, hl. póňdzela,
dl. póníalk, pol. poniedzialek. —— P ůvodně
*po-nedělí, den následující hned po neděli
(neděle byla východiskem pro označení
některých dalších dní): n tr. *po-neděl- bje.
Bývalo (asi podle úterý, t. den) v podobě
pondělí i mask. Sm 156.
ponebí a podnebí. Stč. ponebie p ů d a
(prostor mezi stropem a střechou dom u),
dosud n ář. ponebí, púnebí t/v (podrobnosti
U těšený Slavia 31.171), chod. p u m b í t/v .
Spis. podnebí = klim a; han . podnebí p a tro
v ústech. — Ú tv a r z po 4° = pod a nebe
ve význam u h orní plocha, k r y t něčeho
(prostoru světového, p ak přeneseně dom u,
konečně p a tro v ústech).
poněkud, slc. poniekal, pol. poniekqd. V ý
chozí ú tv a r b y l *poně, srov. stsl. po nje(že)
t/v . Zde j e p o z *upo: ř. υπό τι poněkud. K o n
cové -kud n u tí před p o k lád at vliv slovapo&wd,
usnadněný společným po-.
poněvadž, slc. (zastar.) ponevác, pol. („asi
z češtin y ", B auer) poniew až, stsl. poúeže,
r. u k r. ponéže t/v , str. ponevaže, stsrb . ponevare (-re < -že). — Stč. bylo též poň(a)vadž,
poňadž, poniž, hojné staré doklady m á
B auer VČS. — Spojka příčinná. J e jí p la t
n ost se vyloží z *po ňe že, kde je po 1 ° , asi
ve v ý zn am u „ n a c h d e m " , ne je akus. sg.
n tr. zájm en a jo ja je s přiro stlý m už n
(jako je v lok. po něm z po jem s) a že je
znám á spojka. Po s akus. se ro v n á našem u
nč. spojení pro + akus. (nář. j í t po vodu =
pro vodu). Celek znam enal původ ně asi
„po to , že . . . ( = pro to , že . . . ) “ nebo
„vzhledem k to m u , že". P řistoupilo va a d
jako v doněvadž, dokavad, pokavad (d je
v dokud, pokudl); ta k é a v poňa- pochází
asi z pokavad ap.
poněvirac laš.: přehlížeti, nevším ati si
( + s kým ) Šr, pohazovati, p o h rd ati čím Lor,
[špatně] zacházeti, je d n ati s k ý m L p. — P ře
ja to z pol. poniewieraá (koho n. kým ) povalo vati něco, p o h rd ati, opovrhovati, n evážiti
si čeho (V ydra), p . si§ to u la ti se, v áleti so
(ib.). — Polské slovo proniklo i do slc.:
ponevierat sa p o tlo u k ati se, p ovalovati se,
lenošiti K , lze ta k říci i ve sm yslu „neladně
b ý ti položen", „p o v alo v at se" též o h a ra
b urdí (Zván R . 269). — J e tu zvláštní vývoj
význam ový. Základem je ver-, m ít v pozor
nosti; příb u zn é je lat. vereor m íti v úctě, ve
vážnosti, něm . wahren chovati, ochraňovati,
wahrnehmen pečovati o něco aj. U nás záp o rk a ne- vysvětlí v ýznam p o h rd ati ap.,
po je asi to též co v po-hrdati, tj. po 2° (viz).
U zv ratného slovesa byl vývoj: b ý ti n e
p ovšim nut > ležeti bez činnosti, bez práce,
b ý ti položen nepořádně (toto o h araburdí).
Ten pojem p ak sousedí s pojm em „ to u lati se
bez p ráce ", ta k n ap ř. i něm . sich herumwalzen a fr. (se) trainer znam ená obé. Tedy
„to u la ti se" je tu posledním stupněm . —
Viz i varovat.
ponrava, stč. m ask. pondrav. N ářeční č.
form y jsou jed n ak m už.: pondrav pandrav
pandrab kondrát kundrát aj., vč. kondravec;
jed n ak fem.: pondrava -ice kondrava kotrava
aj. — K to m u p a tří slc. pandrav(a), pandrák, str. p o - n o r o v b zem ljanoj červjak, kašub.
ponor, pol. pandrowie kolekt. robactw o (z to
ho pandry hlísty), pam rowie, pd. p^drak ponrava, obilní n. dobytčí červ, ponor, ponarwa,
sch. pundrav, pam rak. — V šechny ty to v ý
razy p a tří k litev. narvá fem., nafvas m ask.
b u ň k a ve včelím p lástu . V slovan. n u tn o
v y jiti z kolektiva po-norv-bje (srov. pol.
pandrow ie!) ,,co žije po n o rv ách “ , což
p atrn ě znam enalo larv y včel (uložené v b u ň
kách) nebo larv y brouků v rozličných d u ti
nách („larvy brouků jsou vesměs p o n rav y “
K o tt 2.747), při čemž ovšem příslušenství
larev k jiným form ám hm yzu se netušilo.
S tran kolektiva srov. č. hm yz, havěť. Z k o
lektiva byly p ak v y ab strah o v án y názvy pro
jednotlivého tv o ra, a to v m ask. Nč. spisovné
fem. je asi podle housenka. H láskové zm ěny
(krom ě obvyklého nr > ndr) byly způsobeny
tím , že slovo je m luvícím neprůhledné.
ponurý. P řejato v m in. sto letí z polštiny.
Pol. ponurý, ukr. r. ponúryj, slc. ponur(n)ý
t/v jsou od (pa-)nuriti svěsiti hlavu. Jin é asi
je dom ácí po(ch)ňurý (viz).
ponurý: han. poňoré ponurý, nevzhledný (?)
SvB, pochňurý potm ěšilý, p o tu teln ý B, msl.
ponurý zam lklý, nesdílný B, han . ponurá
nem luva, slídič K tD , záludný člověk R s,
poclmura potm ěšilec B. — Z ákladním v ý
znam em bude asi slídič. P a k by to p atřilo
k húrati. J e však m ožné i to , že to je totéž
co ponurý, jenže zesílené expresivním zm ěk
čením ; význam by se byl p řito m poněkud
posunul.
pop. Všeslov.: stsl. popu, r. pol. b. sch. sln.
č. slc. luž. pop, u kr. p ip ; všude zastoupeno
i v m ístních jm énech; znam enalo v staré
době všude nižšího kněze, ale v češtině n a
hrazeno slovem kněz, u P oláků ksigdž; přesto
se pop však i tu udrželo, ale jako hanlivé.
Slovo p řeja té: posledním pram enem je ř.-lat.
pappa, παππάς, ale není jasné, jak o u cestou
přišlo k Slovanům (myslí se n a sth n . pfaffo =
nyní Pfaffe, nebo n a gót. *papa kněz nebo
i n a přím é p řejetí z παπάς). „D o k teré doby
p o trv al u nás zvyk jm éno v á ti kněze ,,popem “ ,
jehož existence dosvědčena je st názvy osad,
jako Popovice, Popovec, Popovo, nelze p o
hříchu pro ned o statek k riterií u rč iti“ (Vacek
401).
popácat: viz padati 2°.
popel: viz p á lili 1°.
popelnice: n ád o b a 1° n a p ietn í uložení
popela osob spálených, 2° n a popel a na
sm etí PS. Ve v ý zn am u č. 1° je po prv é 1808
u J a n a N ejedlého. U Slováků v šak žilo
popelnica (-pol-) ve v ý zn am u „p lach ta n a
zváření“ ( = n a v y v ářen í p rád la, což se
dělo pom ocí louhu z popela; V. M.) K t 7.353,
a též jako „prašiv ý plášť“ ve rčeních, kde se
m luví o sm rti (Jos. K lv aň a upozornil již
1887 n a záp.-slc. lidové rčení len do popelnice
súci = vhodný jen do p. = blízký sm rti).
P rotože zde nem ohlo jít o u rnu, m yslí
archeolog A. P iffl n a základě výzkumu
jednoho pohřebiště u Š trb y , že „četné hroby
svým nezvyklým uspořádáním připouštějí
m ožnost p o h řb ů v plátěn ý ch zábalech nebo
přím o v p y tlích " . N ení p rý vyloučeno, dí
Skutil, že i slovo p. m o h l o vskutku zna
m en at p lach tu pro člověka blízkého smrti,
ja k zaznam enal původně K lvaňa. A není
p rý snad ani vyloučeno, ze by ta to rouchová
p lach to v á popelnice m ohla dále souviset
s u m írn i n a popel. P rý Polovci nazývali
p lach tu zpod m rtvého „popolnou" . (O tom
podrobně J a n Skutil, Sb. I I I K . Tihelkovi,
B rno 1964,247η.)
popenec: rostlina Glechom a. Stč. poponec,
hl. poponc, dl. popoúc. C. n ář. poponek pupenec opoňka vopenka aj. N ázev je odtud, že
„se po ze m i. .. aneb sem i ta m na různo pro
v ázk y p o píná a ro zk lád á" (Mattioli), „na
štěp y i n a p lo ty pne se" (Černý).
popežník h an .: hrnec n a v y státí mléka.
N ejasné.
popraviti: p o tre sta ti n a hrdle, ztrátou
živ o ta (oběšením, stětím , zastřelením ), odtud
poprava, popravčí, popraviště. Tento význam
slovesa je již výsledkem zúžení; stč. bylo
popraviti = n ap rav iti, poprava — soudní
pravom oc, popravče = soudce (Šm.). —
Podle T rubačeva V J 7.133 je nynější význam
k alk něm eckého hin-richten.
popruh: slc. popruh, r. podprúga, pol.
poprqg i -ga, csl. poproga, sln. podproga. —
Od prog- k prqgniti (viz přáhnouti) ve vý
znam u ‘p n o u ti’: je to tk a n ý pás, jenž se
p odpíná pod koně (nebo jím ž se popíná kůň),
ab y se připevnilo sedlo, te d y ú tv a r jako
n á v o d apod.- P a k přeneseně pás, jímž se na
záda p řipevňuje břem eno (nůše, krosna,
batoh). Z něho je snad pruh.
pór, ta k i slc., z lat. porrum . slc. též púr
poraj bóra, z něm . n ář. burri, borei apod.
pór: p rů d u ch kožní apod. průlinka. Evrop
ské slovo z ř. πόρος průduch.
pora laš.: počasí. T ak i pol. ukr. r. b. —
N ejasné. Lašské slovo je z polštiny.
porcelán, lidově fiorculán, n ář. i poreunál,
-lián (Přerov). slc. porcelán. — Přejato přes
něm činu z ital. porcellana; to označovalo
jisto u m ořskou škebli (m á se za to , že souvisí
s porcellus p rasátk o ) a od doby Marca Póla
i čínský výrobek, b arv o u a leskem jí podob
ný·
porciunkule, lid. porcinlcule: slavnost (2.
srpna) ve františkánských chrám ech. — Lat.
portiuncula je „podíleček" , zdrobnělina od
portió ( > č. porce)·, m íní se tím odpustky
udělované p ři té slavnosti.
portáš: kdysi člen ochranné stráže na Valašsku (asi 1638— 1829); chránili před lupiči
a zloději, p o tírali rebelie, stíh ali podloudníky, hlídali hranice před uherským i nájezd
níky. J e o nich hodně prací, poskytli i náměty
pro ro m án y a povídky (J. F . K aras). — Toto
slovo není velm i jasné. J á jsem v L F 66.164 n.
uvedl, že stejn o u úlohu m ěl v R um unsku
poteraš = člen p o těry , tre stn é v ý p ra v y p ro ti
hajdukům ; potěra je slovo balkánské (b.
potěra, sch. potjera potěra počera potira apod.,
sln. potira, alb. potere, osm an. potyra, rum .
potěra) původu slovanského, z potěrati (srov.
č. potírati nepřítele, od po-tříti, obdobně lat.
teró a conteró). R u m u n ští p a stý ři b y byli
donesli to slovo až n a M oravu (je i pol.
portasz n a jihu), t u v šak se sklad slova
změnil. Jin a k v y k lá d á je Sulán StSl 3.296:
portáš je podle něho z maď. a d jek tiv a
portáš, odvozeného od maď. portyal /porta
(toto je prý z něm . partei nebo partie V olná
jednotka vojenská, sk u p in a m aro d érů ’), což
znamenalo 1° š a rv á tk u , kořistn ick ý vý p ad ,
2° skupinu m arodérů, 3° vyzvědače. T oto
adjektivum bylo p rý později kladeno jako
substantivum . Mohlo p rý p ro n ik n o u t z m adarštiny přím o (neboť v slovenštině není) n a
Moravu jakožto název m aro d érů (vojáků
opožděných za svým i oddíly a plenících)
a pak p rý i členové sborů zřízených n a
ochranu p ro ti nim p řijali n. dostali jm éno
portáš. H istorické zm ínky o p o rtáších m á
Macúrek, V alaši v záp. K arp ate ch (O strava
1959) 164, 169, 209, 274, 441; podle něho
portarii (arcis) jsou v P ováží strážci h rad ů ,
strážní veřejného p o řád k u ; v č. a něm .
pramenech tito p o rtarii jsou zváni portáši.
Pak by to bylo (tak soudí i Šm ilauer) to též
slovo co slc. portáš ‘v rá tn ý , p o rtý r’, p řeja té
z maď. portáš t/v , což je od maď. porta
brána, vzatého z la tin y (o to m to portáš viz
Sulán ib.). — Proniklo-li portáš jin am , p o
kleslo v msl. n a portáš = výběrčí (Svěrák
SbTrávn 376). — S M acůrkem n y n í souhlasí
též K randžalov, V alaši n a M oravě, P ra h a
1963, 132; zdůrazňuje, že R u m u n i až n a
Moravu nepronikli.
porter: hed v áb n á tk a n in a k v ěto v an á J g
(doklad ze 1784 je ČL 3.323. Šm .), portel
(v písni).
posah: věno (arch.), slovo z jazykové o b
lasti slezské; vyposaziti Čel z d o k u m en tů slez.
1562. Srov. pol. posag věno (posažna ad j. =
mající velké věno), u k r. pósah věno, posahuváty obvěniti, d á ti v ý b a v u ; r. posjágaí
(s odstínem posm ěšným ) n am lo u v ati si, vstupovati do m anželství, posazónyj s ta rý sv at,
posažónaja sta rá sv atv í, n ář. sev. posážnoje
věno; stsl. posagati v d á v a ti se, pf. posagnoti.
— Slovo nepříliš jasné. V zhledem k to m u , že
stsl. slova označují ž e n i n v stu p do m anžel
ství a že i věno je přínos ženin, lze m íti za to ,
že posag- se od pův o d u tý k a lo jenom ženy.
Kořen je p atrn ě seg- a význam em se z jeho
tvarů nejlépe hodí stin d . sajatě (pra-) připojiti se k něčem u, přiln o u ti, posag-b
(= *s6g-os) by te d y by ly v d av k y , p řim k n u tí
se k mužovi, posag ováti d en om inativum od
toho, *posazbno věno; v ýznam věno při
posag-b zdá se b ý ti nepůvodní (z posažbno
byl přenesen n a posag-b, když to to ztratilo
svou ro d in u p říbuzných slov a když p ro to
jeho p rv o tn í v ý zn am nebyl zřejm ý). K t é
m už kořeni p a tří lit.: segú ségti p řip n o u ti, sep n o u ti ve vý zn am u už zúženém n a sp ín ání
š a tů apod., tak že význam ové p o jítk o od
něho k posag-b je slabé a nezřetelné. N asalisované s§g- (srov. ind. saň)- vedle sa)-) je
v ru štin ě. (S naším sahali to to posah n e
souvisí.)
posam ent: prým ek, -ntýr p rý m k ař. Přes
něm . Posament z franc. passement. Stč. pašim án R okyc. P o st. (Šm.) F ran c, slovo o d v o
zeno p rý o d passer, te d y = ,,to co p řečnívá
přes o k ra j“ . — slc. starší pasom án je (Sulán
rkp.) z maď. starší v a ria n ty paszom án (nyní
je °ny).
posed, stč. posedl, vč. posedlen, jvč. han.
posád: ro stlin a B ryonia. O jeho k ořenu se
věřilo, že se stá v á osmého ro k u čertem nebo
že z něho vychází diblík, hospodáříěek; šejdíři
jej podvodně prodávali jakožto m andragoru.
R o stlin a čarodějná (do n ed áv n á n a Yalašsku), p rý nebezpečná rozum u i duši. Posedl
je asi jm en n ý tv a r za posedlý, te d y = kořen
posedlý zlým duchem , bydliště zlého ducha.
M ch N Ř 28.108.
posek gen. poska: pohlavní ú d býčí, slc.
pasek býčí, koňský, beraní. — N epochybně
přetvořeno z *pes--bk-b, srov. stin d . pásas- =
ř. πέος n tr., πόσ&η a la t. penis, vše = m em b ru m virile.
poskonné konopí = prašníkové, n ář. han.
poskorné, poskolné, val. poskúnky. — slc. m i
m oto i poskovné paskonné ploskovné poskonica poskonina poskúnky, pol. ploskou ploskoúka ploskunka ploskunne konopie, u kr.
p o skin ' , poskonnyj, ploskinnyj, r. póskon',
poskonnyj, ch. poskon, sln. poskon poskanica
ploekovnica pleskavica. — Psl. *poskonb fem.
je p a trn ě p řevzato z jazy k ů ugrounských,
nejblíže je čerem iské potaš-koně, složenina
doslovného vý zn am u ‘sam čí konopí + k o
no p í’. K ořínek ČMF 26.136. Srov. i p in k a
a konopí.
posloupný, stč. n ap ř. dědic poslúpný, d ěd i
n a p-á, p rávo p-é, poslúpenství, stč. p ráv n í
term ín . — N ejspíše z postupný (doloženo
poslúpenství z p o čátk u 15. století) = postupnický, od postúpiti, jako dědic ap. n a m ísto
druhého v m ajetn ictv í. Zm ěna t > l (zánik
explosivity mezi dvěm a p) n astala, když se
slovo osam ostatnilo jako term ín a sp o jito st
se slovesem nebyla už každém u zřejm á.
V aněček N Ř 25.137. Srov. zpupný.
pospas nebo pl. -y, zpravidla ve rčení na
pospas(y). — Z ital. pos(t)pasto zákusek po
jídle (pasto, to to z la t. pástus p astv a, p ak
krm ivo zvěři, později jídlo vůbec). V češtině
doloženo 1724 postpast; pospas doloženo
poprvé u K o llára a vlivem Slávy dcery se
rozšířilo do spisovného jazy k a. T itz CMF
26.202. „N ynějšího našeho v ý zn am u (a v la s t
ně i zkrácené form y pospas) slovo nabylo
pochopitelným spojováním s naším sp á sti“
(V. K ů st pís.).
postat’ je p rv o tn ě část pole, n a k te rě s t o j í
jeden sekáč nebo žnec a k te ro u zab írá p ři své
p ráci (mor. n a K u n štátsk u ), já n a, p a k p řen e
seně stanoviště, p o d k lad = p o d stata, u n ě
k te rý c h spisovatelů i p o stav a. — Stejný
p rv o tn í v ý zn am je i v slc. postat, r. postát
(zvláště v nářečích), u k r. postat (s dalším i
v ý zn am y jak o v ě.), csl. (po)statb a sln. postat·,
pol. postač je v šak jen p o stav a, podoba, tv a r,
p o d sta ta . — Psl. postat b, slovo starobylého
ty p u (přípona -tb v složeninách); a za oče
k ávané o (ze *9 ) je vlivem slovesných tv a rů
se sta-; též v avestě je -stáitiš ( = -stá-tis),
K ořen je tý ž co v stojq stojatí, č. stojím státi.
postel fem. (zm., val.: m ask.), v lastn ě (tak
m or.) to , čím je lože postláno (slám a, houně,
p eřiny, prostěrad la), nikoli dřev ěn á nebo
kovová k o n stru k ce; n ap ř. u R ožnova a u F re n
š tá tu přesně jrozlišu jí lůžko a jeho postel. —
T a k i stsl. postelja, pol. pošciel, dříve poéciela,
u k r. postélja, postil; ale slc. postel, r. postel
je lože, hl. postála, dl. póstola lože (dial.
i „ p o stlá n í" jeho), sln. postelja lože. — Psl.
po-stela (od stláti) znam enalo zajisté slám u,
kožešiny, houně, vůbec cokoli, co je n astláno
n a p alan d u , lavici, pec nebo zem, ab y to
sloužilo jakožto lože. P o d o b n ý ú tv a r je
stin d . upa-star-ana- n tr. žíněnka (na lože):
jeho stár- m ůže b ý t to to žn é s naším stel-.
Podobno je i arm . pastař στρωμνή, p o k rý v k a,
koberec. N aše po- je zde te d y z ide. upo,
viz po 4°, znam ená te d y „ p o d " , to tiž p o d
k la d p od ležící osobu.
postol: nej prostší lýčené o b u tí („jm éno
P o sto lo p rty dosvědčuje jeho existenci, ve
s ta rší češtině14 Šm.), ně. jen ojediněle
archaisticky. — Pol. postol m ask., u k r. postil,
r. postály, sln. postol, sch. posto, b. postál.
N ejasné. B ý v á vyvozováno i ze slovanštiny,
ale je půvo d u asi cizího: je i osm an. postál
(o d tu d nř. ποστάλων).
postranek (již stč.), lidově p(r)ostrančk,
jvč. též vostranky. — slc. postranok, pol.
postronek, hl. postronk, dl. póstronk, uk r.
postorónok, r. n ář. postorónka, spis. postrómka
(přichýlením k strem itl). P ů v o d je zcela
ja sn ý : po-storn-^k-b, je to provaz, p o p ru h
nebo řem en jsoucí po s t r a n ě tažného
zvířete. (Spojování jin á, n ap ř. s něm . Strang,
jsou zcela m ylná.)
posupný: viz sup.
posvícení, n ář. vč. poscení: to též co p o
svíceni (chrám u), jehož výroční oslavou je;
ze stč. posvietiti s dlouhou k v a n tito u p ro ti 6
v nč. posvěcení (rozdíl vznikl pro rozlišení
sloves posvetiti a posvítiti).
pošetilý, pošetiti (se), -lost, -lec. N áleží p a
trn ě k lit. siu n tu siautau siú sti b lázn iti se;
je st v y jiti b u d ze jm én a áb ř t > set — lit.
*siutu-s, k teréžto *šet (vězí snad v šít sta
řec?) b y se bylo stalo po zániku jerů zákla
dem nového slova; nebo od *po-šbt-l’b, jež
by význam em odpovídalo litevském u pa-siut-Qs: *pošetl > pošetil > pošetiti ? Ale sut
(viz) je z plného stu p n ě kořene, který je
i v lit. siaučiú siaústi h rá ti, řád iti, blázniti.
Viz i ješitn ý. — slc. knižní pošetilý, -lec je
z češtiny.
pošmourný: viz chmura.
pošta (v Č. od 1527v v AČ 10.189. Š),
poštovní, n á ř . vě. v m .p o čta (tak i pol. poczta
a z toho r. počta); slc. u kr. b. sch. sln.pošía.—
Vše asi z it. posta < la t. posita, asi „položená,
zřízená = stan ice" , to tiž dostavníků.
poštolka, stč. poštolka, msl. u Kyjova
paštovica: p tá k F alco tinunculus. — slc.
pustovka. Pol. pustolka pustulka, hl. pustolka,
pustaw a, dl. pašturica ZfS 7.348, ukr.
pustélha, r. pustelgá, sln. poštolka postovka. —
Výchozí tv a r b y l postojlovka; doložen v sch.
(z něho ta m postolovka, postavka aj.; v. Hirtz).
P . dovede při l o v u „ p o s t á t i " ve vzduchu
n a jednom m ístě ta k řk a bez hnutí. „Už
n ik d e . . . nevisely ve vzduchu drobně se
třep e tající p o što lk y " (Serafimovič, Město
v stepi, 9).
pot; ta k i slc. χ . sln. sch. b .; ukr. p it gen.
potu, stsl. pot-e. — P sl. pót-b asi z *pók-to-s,
od pek-, péci (kt dalo t před tem ným i samo
h láskam i, p říp o n a -to- a p řízv u k jako v typu
νόστος); p o t by podle toho byl „výpek" ,
co je vypečeno = v y h řá to , teplem způso
beno; n ář. (val. laš. aj.) se p ra v í slunko peče,
dopčká, připčká, vypČká; m sl. úpčk = slu
neční pal. Srov. znoj od znčti p áliti a slc. var,
vara h o rk ý p o t, p arno, od varii.
potáceti se, slc. potácať potákať potáČai
potáckai tackat (vždycky + sa) vrávorati;
též tácať sa o chůzi kachen; pol. taczač si§. —
In ten siv n í tv a r od téci v původním významu
p o h y b o v ati se: norm ální -tákati nahrazeno
p a la ta lis o v a n ý m . zněním s c (srov. klécati
apod.), slc. -c-kai m á k dem inutivní; c je
vlivem příbuzného točití. Srov. slc. potočil
sa = zap o táceti se.
potáč, dosud sn ad po celém územ í češtiny,
i k d y ž ne všude v p ů v odním významu,
asp o ň v přiro v n án ích (pysky jako p. = odulé;
tv á ř j. p. = p lná, m asitá): je to množství
n iti, co se m ůže n a to č it n a vřeteno, jímž je
p o t o č e n o (zpravidla vý k o n pilné přadeny
za večer by ly 2 potáče; podle plnosti potáče
posuzována její o b ratn o st a píle: bylo han
bou o d ejiti z .p řá s tk y s neplným i vřeteny).
H l. potáč, dl. pótac.
potápka, fem . potápkynč, potápnice: „do
b o v ý ty p m ladého člověka, výstředně se
oblékajícího a ch o v ej'číh o " PS. Proniklo
i do slovenštiny: potápka, -kár SSJ. — Vy
kládalo se ta k , že p ři jistém ta n ci „se svou
tan ečn icí dělá podřepy, p o tá p ějí se, mizejí
a zas se v y n o řu jí n a jiném m ístě sálu. Odtud
dostali název, jejž p o važují za přezdívku
a urážku“ . PS. Ale T reim er 83 zná p . ve
významu p ro s titu tk a a m yslí n a p ů v o d
z ital. puttana t/v . T en to p ů v o d je p ra v d ě
podobnější: oblečení i chování lehkých
dívek bývalo o p rav d u n áp ad n é.
potaš: draslo; ta k i slc. — Z hol. potasch
nebo něm. pottasche, to z Pott hrnec ( < fr.
pot) + Asche popel, te d y popel z hrnce
(tj. pálený a ro ztav en ý ). Z téhož hol. p r a
mene je r. potaš, angl. potash, fr. potasse,
it. potassa ( > n o v o lat. potassium ).
potkan. V č. je to slovo d o st pozdní.
Jg je m á jen jak o m or. a slc. K d ežto v č. se
krysa R a ttu s ra ttu s ) a p o tk a n (R. norvegicus) zpravidla rozlišují (ač k ry sa je p rý už
vzácná, takže obecné č. krysa značí v lastně
potkana), slc. potkan zn am en á n y n í obé (ale
SSJ liší názvy krysa a potkan Herny). —
Z maď. potkán (je i potkány, patkány), což
znamenalo rů zn é hlodavce (také = la t. sorex, což je rejsek) (H au p to v á); to je sn ad ze
severní Itálie (kam se d o stali ti hlodavci po
lodích z O rientu): pategan(a), -kana, pontekana, což je asi z ro m án , ponticána (místo
pontica) = ,,m yš“ černom ořská, p o n tsk á.
Jinak je pouze sln. podgana, asi p ří
mo z Itálie. — J e v šak arčinské (na
Kavkaze) pokon k ry sa (cituje T reim er
ES 71).
potměchuť: jm éno k rajo v é, doložené po
prvé z V eleslavínova v y d án í M attiola („v n ě
kterých krajích Čechové jí řík a jí sladká
vrbka a p .“), asi nikoli středočeské. P lody p-i
chutnají zp rv u hořce, ale h o řk á c h u t po
dalším žvýkání přechází v sladkou. Jm én o
vzniklo ze stč. spojení po chuti nechut (bývá),
tj. po jedné ch u ti c h u t p ráv ě opačná. To
spojení bylo silně zredukováno disim ilační
ztrátou prvého chu: po[chu]t[i] nechuť, p a k
potně- zm ěněno v potm ě-. R eussovo slc.
potmehút je z češtiny, ale přikloněno k potmehúd = potm ěšilec. Mch N Ř 34.19. (Jin ak
Zubatý N Ř 9. 102). S JS u v ád í n y n í i „nářeční“ potmechui.
potměšilý. Vzniklo z přezd ív k y potměšil —
kdo po tm ě, v ta jn o s ti něco šije, k u je, p ři
pravuje, chystá (mor. šit m á te n to význam :
cosi se na vás šije, u ž se to dávno šilo). P o
dobně slc. potmehúdol, -húdly, -húd (z *-húdl)
od húsť (č. housti, hudu). Méně jasné je han.
potmělót, -lótný, -lota a msl. potmělúch (a slc.
potmeluch i -lúch) potm ěšilý, -lec (-lúch asi
z -lút jako brach z bratr): sn ad je -lút z -lúd <
■lúdil, -luda od louditi k lam ati, p o d váděti,
erov. ob-louditi. Zakončení Z-ovó zde znam ená
nikoli děj m inulý, ale trv a lo u v lastn o st,
iako ve fňukal, všudybyl, chlubil.
potomek, potomstvo: od potom ní nástupem
přípon -ek -stvo m ísto -ní (srov. dnešní a dne
šek), což je dále z potom. A iv . potomně
Sm 249. — O bdobně slc. potomok, pol.
potomny potomek potomstwo, uk r. potóm nyj,
potómok, r. potómok potomstvo, b. potom ák*
potomec.
poťouchlý, za J g potouchlý (nynější t je
expresivní zm ěkčení). J e n české, ale m álo
jasné. O bvyklé odvozování z potuchlý, potuchnouti nevyhovuje po strán ce v ý z n a
m ové. Spíše to b u d e ch-ové p řetv o ře n í
z potu-telný.
potrhlý: příslušný vý zn am u potrhnouti se
dosvědčen u R aise (státi se zbrklým ); je to
oslabení staršího v ý zn am u Ju n g m an n o v a
sá p a ti se, ro zb íh ati se, obořiti se, v z te k a ti se
n a někoho (srov. utrhovati se n a někoho). —
Bylo i slc. ojedinělé knižní potrhlý t/v jako
v č., asi z češtiny.
potrošiť: v y d a ti něco po částk ách , po tr o
chách (laš.: vypotrošila sem se z peněz; kočka
nám tu napotrošila = n ad ělala hrom ádek),
slc. ta k i patrošii (za-) z tra titi, založiti někam ,
v y d a ti, spotřebovat!. Odvozeno ze spojení
po troše. Srov. dl. (roz)trošyš rozsypati,
rozházeti. — Pol. patroszyč, u kr. patrocháty,
r. potrošiť, rd . pátrošiť je v šak k u ch ati, vyjím a ti v n itřn o sti (pol. patrochy, r. potrochá
plur.). J a k se te n to vý zn am v y v in u l anebo
p atří-li t a slova k sobě, není jasn é (jako
p aralela se u v ád í č. droby, p. drob = v n itř
nosti).
potutelný: od tutlati, p říp o n a -bm> jak o
v néberný apod. S tarší potutedlný nebude
než p rav o p isn á analogie podle p říp ad ů jako
spravedlný, kde d bylo v základním prav bda,
zde v šak není pro ně důvodu. — J e i slc.
potutelný, -nik t/v , asi z češtiny.
potýška, psáno i potíška, -zka jč.: m enší
dřev ěn á n ád o b a n a m léko, soudek n a převařené máslo. Z něm . Bottich kadečka, bečka.
poucati k rk o n .: h ltav ě jisti PS. — Vzešlo
asi z *po-hlcati, což b y bylo s-ové (nikoli
j - ové, neboť a se nepřehlasuje) ite ra tiv u m
od hltati, te d y *hlt-sa-ti. V ýchodočeský pů v o d
je zřetelný: u m ísto l; v P o ještěd í se zpohltnouti vyslovuje jako spoutnout, W ajs ČMF
26.347. Z traceno je h; po pevně přirostlo.
Po(h)ucati je te d y sm yslem to též co pohlco
vali. K poucati ta k to vzniklém u b y la přitv o řen a n o v á dokonaná slovesa spoucati,
spucati, spucnouti fam . ‘snísti, p o h ltiti’
PS. — Ale spucovati sn ísti PS ze Šebestové
(již. M orava) a vypucovati v y jísti něco PS
ze Sušila je od vulg. pucovali čistiti (něm.
putzen), z p řed stav y , že jedlík náležitě
„v y čistí" ( = vyprázdní) n ád o b u s jídlem .
poučovanka jč.: „o d p ad o v á příze vlněná.
B yla silná, p ev n á a te p lá; užívalo se jí n a
z áp laty a podšívaly se jí vlněné punčochy,
jejich šlapáky, ch o d id la" (Jílek J č ř 211). —
Snad z *podšívankal
pouhý: (lat.) m erus, p u ru s, p u tu s, (něm.)
bloB, eitel Jg : pouhým okem = bez brejlí,
p . Čech = jin o u řeč nežli českou neznající;
je to pouhá kleveta = není to nic než pom luva _
V starší době vedle p ú h ý bylo i p ú h lý ?
obé stávalo v zajím avých spojeních: proč
by na té púhlé p a u šti bydlel; pú h lý a zřejmý
pohan, žid nebo kadeř; zákon p ú h lý a ne
rozum ný; nejpouhlejší sedlák by tomu sro
zuměl. Jso u ru kopisná různočtení na p ú h ú
p ú štse hrála 11 púhlú // hlúpú Jg . A dv. pouze =
jenom , nic více než. — P ů v o d nejasný. J istě
tu byl dosti b o h a tý vývoj význam ový. Z atím
dom něnka: J e d i starší form ou púhlý, je
m ožné u z n a ti za přesm ykovou v a ria n tu stč.
hlúpý = nejsoucí nic více než, prázdný.
V to m sm yslu je i ně. hloupý = n ep atrn ý ,
bezvýznam ný, bezcenný (od h-ého štíp n u tí
d ostal o tra v u k rv e SSJC, pro hloupou tužku
se vracet nebudu) i slc.: hlúpa švábka =
(k jíd lu jsou) pouhé b ram b o ry (SSJ: n e
m astné). V yjdem e-li te d y ze stč. hlúpá p ú št
apod., bylo by m ožno m y sliti n a příb uzn o st
s hlupiti (viz), *pblg-, dalo b y se v y jít
z *plh-lý > pú h lý. (Je i u k r. hlupa nic
hluchá, p u stá , něm á, pozdní noc; odkud?).
P ouhý mělo v češtině úspěch: vytlačilo
staro b y lé měrewb, viz m írný. — slc. kn ižn í
p ú h y je asi z češtiny.
pouchlý: pouchlé zrno, msl. púchlý ječmen
= se slabým zrnem , h an . póchlé ječmen
tro ch u od spodu hnijící K p U ; č. pouchlavé
slovo; jč. pouchle (jinde pouch poušek pouk
pouček pouko) p rázdné vejce (pouk m ěchýř);
též v slovech pro znetvořené zakrslé ovoce:
pouchle pouch (s)poukle pouchně poukně
spouchlík spouchlantice pro zákrska, trp aslík a,
pejor. dítě (slc. puchor, jč. (s)pouchně,
pouchle). Od puchnouti.
pouk: tu p ý konec vejce. Z *pouh, srov. rd .
(již.) púga t/v . P říb u zn é je sn ad něm . Bauch
břicho.
pouť fem ., stč. p ú t fem ., ale vč. je dosud
pův o d n í m ask .; to je i v dem in. poutec, h an .
potec K p U , laš. putěc, m sl. slc. pútec pěšinka
ve vlasech; poutní, -nik, putovati, putovní;
vč. pouti (gen. sg.) srov. han . gen. města —
d árek z m ěsta (obé jsou p ů v o d n í ab lativ y )
d árek z pouti. — U všech Slovanů: slc. p ú t,
pol. pqc, pqciec ve vlasech, u k r. r. p u t, hl.
puč, dl. p u š, stsl. pqtb, b. pat, sch. pút,
sln. pot, vesm ěs m ask. — P sl. pqtb m ask.
P říbuzné árské slovo mělo tro jí km en
v deklinaci: nom . pánthá-h cesta ( = av.
pantů), gen. path-áh (av. pa&6), in str. plur.
pathi-bhih; ř. πάτος a stp ru s. p in tis cesta
generalizovaly slabý stu p eň p n t-, la t. pons
gen pontis m o st (původně asi hať, haťová
cesta přes m očály) a slov. pqtb generalizovaly
stu p eň pont- (u Slovanů převeden k i-k m e
nům jak o u P ru sů ). D alších spojů — m im o
arm . hun brod, přechod, cesta — není; je to
slovo isolované, příslušného slovesa p rim á r
ního není (πατάω kráčím , sto u p ám je denom in ativ u m jak o p u to va ti!).
pouto, poutko; poutati (s- při- roz- u-),
-avý; laš. sputovat koně; m sl. slc. putnat,
8- za- koně = sp o u ta ti m u p řed n í nohy při
pasení, ab y se nezaběhl: -na- podle klznati
koně = o p atřiti uzdou. O dpútit se v. zvláště. —
U všech Slovanů m im o novou bulh.: stsl.
poto, r. uk r. púto, pol. pqto, hl. puta plur. t.,
dl. puto, pyto, sln. pota, slc. sch. puto. — Psl.
pqto. P říbuzno je něm . binden vázati, poutati,
stind. bandha- p o uto, překážka; u Slovanů
souhlásky přešly v neznělé. Mch Slavia
21.265. (K nobloch ZfS 7.301 chápe, asi
m ylně, pqto jako ,,T rittfalle“ a myslí na
ide. kořen pent- ‘sto u p n o u ti n a něco’, který
je p rý i v č. pout.)
pouzdro, slc. (z č.?), pol. puzdro t/v.
P ů v o d n í pudro (laš. pudro košík pro psa na
tlam u) bylo p řejato z germ . jddra- ntr. (gót.
fó d r pochva, sth n . fó ta r, fuotar futro,
pouzdro); z se pravděpodobně před skupinu
dr vsunulo spontánně.
poval(a): viz valiti.
povázka: lidový název pro druh svízelu
G alium mollugo, m ající schopnost přichycov a ti se, -váz- je te d y od vqz- ve váznouti. Pře
neseno p ak i n a jiné rostliny, ba oficiálně
n a d v a jiné rody, R ap istru m a Myagrum.
pověděti, o° (postv. opověd, ale u Slavkova
je ještě slovo staréh o ty p u bez vopověsti =
bez dovolení), od- ( > odpověď), z-od° ( > zod
povědný), za- (> zápověď),pro- ( > průpověď),
vy- ( > výpověď), p ři-, zpověď, zpovídali se
(stč.: čeho); hl. spowědž, dl. spowěž jsou
z češtiny (F rin ta). Ite r. povídati (od něho je
povídka; nápověda atd .) se v lid. mluvě
něk d y zkracuje: vč. poujdat, krkon. poudat,
val. povdat SvK . Z astoupeno i jinde: slc.
povedat, povie a povedat, povedá, r. povédat
a t d . ;— P říb u zn é je irské fiiad-, 1. sg.fiad-aim,
v y p ráv ěti. Pedersen 2.518n; po je nejspíše
po 3° (*par). K o řen *veid-. Mylně Mch
S P F F B U 4.27. O čekávané *void-á-tei >
*věd-ati (typ στοιχάω) podlehlo vlivu slova
věděti.
pověra: viz víra; po- = po 3°.
pověrek stč. a dosud vč.; i poverek Jg, jč.
pověřen: sochor k nošení škopku (prostrkuje
se oběm a uchy škopku); ojedinělé ouvěrek
ty č n a stažení vozu vzniklo zkřížením
s ouvinek. — Pol. powerek 1532 a pd.
powyrek. Sem p a tří i s.-csl. povora gestatorium , z jednoho rukopisu 16. století. — Málo
jasné. Je-li p ů v o d n í ě, dalo by se spojití
s lit. valras dlouhé veslo (žerdovité); p. by
b y l „něco jako *věr“, ty č nebo žerd podobná
v ěru, ale k ratší.
pověsmo stč. a nč. n ář.: deset žem ní lnu. —
slc. povesmo, -srno svazek ln u nebo konopí
S S J, „dve h rste otřepaného la n u alebo
konopí" , R . U hlár. Dl. powězmo. — P ů
vodně *po-vqz- bmo, od vázati, přípona jako
v pásmo, od to h o i naše s m ísto z.
povětří: viz vítr.
povidla (stč. u K la re ta a nč. dosud), jvč.
zm . klad. povidlí sg., klad. i -dlo. Pol. powidla,
u k r. povydlo. Může b ý t velm i starobylé.
Prvotním význam em je sv ařen á šťáva ovoc
ná, zvláště šv estk o v á (Jg); ta sladiěká
trnková štavicka bývá vážerá, je n ž sluje
povidlo) a proto m ožno pom ýšleti, že povidlo
je ‘cezenina, čištěný o d v a r’ a že je od kořene
peud- čistiti, srov. stin d . pavitra- n tr. sítko,
kterým se protlaču je sóm, ad j. pavitra- čistý,
lat. purus čistý; te n to kořen označoval
čištění šťáv nebo vůbec te k u tin cezením,
filtrování. T aké litev sk y povidla = vaisiy,
tyrě (Lemchenas), t j . čištěný o d v ar z ovoce. —
Psl. *povi-dlo m ožno ch áp a ti ta k , že to je
zpodstatnělé ad j. odpovídající n e u tru pavitra-m ‘čisté’ (slov. dl za příponové tr jiných
jazyků ve jm énech činitelů, n á stro jů i věcí,
srov. stind. bhaví-tram sv ět p ro ti slov.
by-dlo), stra n i ( = i) srov. véd. pavi-tar,
zdloužení asi ry tm ick é. Z ahušťování šťáv
a dělání prostých m arm elád znali jistě i sta ří
Slované (z ja h o d aj.), zn ají je ny n í i n e j
zapadlejší cizí kočovníci (např. n a Pamiru).
povířit sa, u- m sl.: kaženy se povířily na
hlísty — pobláznily, zm lsaly; upovířil sa do
maku = (mlsný chlapec se o d v á ž il...). N e
jasné. Šm. p řip o ju je lid. zvejřenej.
póvl: brak, bezcenné zboží PS. — Z něm .
argot. Bowel (je též Bofel, Bovel, Bafel) t/v ,
to pak z ,,talm u d sk éh o “ babel bafel t/v .
povlovný: souvisí se stsl. v-blovbWb pom alý,
skromný (v S upr. psáno vb·). Obé je m álo
jasné.
povodeň: val. laš. povod, laš. povodí
proud B. — J e to zajisté odvozenina od
voda, ale po- je nejasné. R u sk y je polovodje
(vodopot), ukr. polovíddja. Bylo-li původně
*vodo-polbje, bylo b y m ožno sp o jití polά pel- ‘téci, liti’ v lit. p ilti ‘liti’ a v arm .
halum t/v , lot. p a li ja rn í povodeň. J e i rd.
povodeň’ lehké, ne p ru d k é vlnění v m oři
(Podvys.), ale i rd . povoď tečení řek y po
vodě, po proudu. P a k b y to to po- bylo
výsledkem přichýlení k předložce po 2°.
Podle toho by složenina znam enala původně
nadměrné rozlití (vylití) vody, liják, p rů trž
mračen, nakonec i následek to ho, zátopu.
V češtině bylo asi pol-vodie, zkráceno p ak
na povoď, konečně upraveno n a -eň.
povříslo, nář. vč. pobřislo (P aka, H olicko),
prouřislo (Hořicko, r anticipováno), m or.
províslo, provizlo (z vlivem vázati), též msl.
obřisio Mal. — Bylo všeslovanské: stsl.
povrěslo, slc. povrieslo, sch. povrijeslo, sln.
povreslo, hl. powrjestlo, dl. powrjaslo, powrěslo, pol. powróslo (m ísto *powrzoslo;
r vlivem slova powróz), uk r. poverésló
(> pere-véslo aj.). — P sl. poverslo z *po-verzslo od kořene verz- (viz vázati), k něm už
náleží i provaz < po-vraz a vrše.
povyk (odtud povykovati): postverbale od
nezachovaného vykati křičeti, hlučeti; srov.
sch. vikati, b. vikam křičeti, v o latí, sln.
zaviknoti zvolati. — P říb u zn é je lit. úkauti
(a intensiva ákseti, úkčioti) volatí, též
0 hlasu sovy. Základ zvukom alebný.
pozdě, pozdní, pozdější, pozditi se (o°, z°,
> zpozdilý), -požďovati se; chod. p ů zn yj. —
V šeslovanské: stsl. pozdě, pozdbWb, slc.
pozdě, pozdější, pozdný, pozdit [sa), r. pózdnij,
n ář. -nyj, pozdój, pozdnét, opozdát, opázdyval,
u kr. p izn ij, p iznýtysja, p. p ó ín y , ρόέηο,
póznič si§, hl. pozdže, dl. pozdže, sln. pozdo,
sch. poznica pozdní ovoce ap. — P říbuzné
je ř. δπισ&εν, jež znam ená ‘v zad u ’ (m ístně),
ale i časově ‘potom , později’ a souvisí s h et.
appa, apasi a naší předložkou po 1° (viz).
U nás odpadlo začáteční o (jako v po), sd
dalo zd; o v slabice po je p ů vodní (kdežto
řečtin a je oslabila v i); ě (místo e) je asi
podle příslovcí času nyně nyní, tede ted .
D ále je příbuzné něm . spát pozdě.
pozoun: spolu se slc. pozauna, pol. puzan,
puzon je z něm . Posaune, to p a k přes střh n .
basune hustině bosune z lat. bácina p astý řsk ý
roh.
př, interjekce zastavující koně. T ak i slc.,
pd ., psáno prrr, sch. prrrs Zbornik 31.56. R .
tpr, b. trr. U H olečka Sp. C2.146/7 prč. T ak
1 něm . brr] B rugm ann 15.
pra-, p řed p o n a (lid. žertem prach-)·, pradáv
n ý pračeský praděd prajazyk pravěk. Též
v stsl. slc. r. pol. — O dpovídá jí lit. pro v pró-pernai přede dvěm a lety, lat. prč-avus p r a
děd, prd-nepos p rav n u k . T ato form a s d lo u
h ý m o je tu vesměs v 1. části neslovesných
složenin, je tu te d y staré dloužení předpony
pro- ‘n ap řed ’, podobné jako v pa-m ět p ro ti
po-m níti. T yp pra-děd je starobylý, kdežto
ad jek tiv n í ty p pra-dávný prabídný pram alý
dostal své zm ocňovací pra- asi z pradávno;
n a p ro ti to m u praěeský je od Praěech.
práce. Stč. prácě znam enalo (podle L anga
L F 43.230) svízel, tráp en í, n am áhání, tě ž
ko st: práci i bolest proň (Boha) nesli; viděl
Hospodin svého lidu veliká práci v Egyptě =
u trp en í. H ilarion jíd e až do Babylóně s veliká
prací ■— nám ahou. Pracovali stč. — nam áh a ti se, ale i trp ě ti: v smrtelné posteli pracováše, stařec pracováše v bolesti. D osud mor.
lid. to je prácal = nesnáz, svízel, č. spis. pracovati k smrti, ku porodu. P a k byl význam
oslaben n a n ám ah u a konečně vůbec n a
konání, dílo, čin. Pod. to m u bylo v něm čině:
Arbeit je zdlouhavá, n am áh av á (zemědělská)
práce > obtíž, nesnáz (Schneidew indová
P B B 81.1959.174 n.), fr. travail práce z n a
m enalo pův. m uka, tráp en í, B uben CMF
36.66, a maď. m unka práce ze slovan. moka
m u k a (Š). Odvoz, pracný pracovitý pracovní,
pracant (už Jg , srov. suchant), pracoun PS.
— slc. práca, o význam ech v. B lanár H L ,
prácny, pracovat, pracovitý; pol. v 15. st.
i proca, hl. práca, dl. proca. Z č. je nynější
pol. praca, o d tu d r. praca. — Stč. pů v .
význam dovoluje vyložiti *porta přesm ykem
z torp-ja, od trpěti. Příbuzno je (E. H avlová)
i lit. dárbas práce. Týž kořen je v isl. pjalfa
p raco v ati a (Sv. Stech) v stn o r. starf p ern á
práce, nám aha, starfa n am áh ati se. V kořeni
je náležitý stu p eň o. (Jin ak L ang: od per- opíra ti se; ještě jin ak Lehr-Splaw iňski: od perletěti, v. N Ř 23.276.)
pracka; lovecké označení tla p y šelm y, pak
vulg.. ru k a, slc. pracka·, dolní část zvířecí
nohy. Z něm . Pratze, to p ak z it. braccio.
p račata plur. n tr.: s ta rý vojenský tre s t bití
s běháním „ulicí“ . Pol. praszcz§ta plur. n t r .—
O dvozují od p ráskali, ledacos v šak p ři to m
zů stáv á nejasné (přípona, č. č m ísto šč, p ů
vodní význam ?). Spíše je to to žn é s práčata =
prakovníci, že bijí do provinilce jako prakovníci do obleženého m ísta.
práh, o d tu d zápraží = m ísto za prahem
(se stanoviska lidí jsoucích v dom ě), zásep;
pražec n a dráze. — Všeslov.: stsl. prag-b,
slc. práh, r. poróg gen. poróga znam ená
i sk aln atý stu p eň D něpru, o d tu d Záporoží,
-ec; u k r. poróh, pol. próg, hl. proh, dl. prog,
sch. sln. b. prag. — P sl. porg-b. P říb u zn é je
lit. pérgas (pefgas) ry b ářsk ý člun v y d lab an ý
z jednoho km ene, dále snad osť. ju h parsk
spodní část strom u, jehož h orní část byla
v ětre m ulom ena n. vůbec km en strom u
(ju h = strom ; jin ak m á p. četné další
význam y: srdce, tru p , v n itřn o sti aj.; osť.
slovo cit. z Collindera, F enno-ugric vocab u la ry 1955, 50), te d y slovo su b stráto v é?
O gjsk viz § 11. Slova ta jsou dále nejasná,
ale je zřejm é, že p ráh byl v lastn ě celý
m ocný nejspodnější km en, n a k terém spočí
v ala dom ovní stěn a, nepřerušený ani ta m ,
kde byly dveře (dosud ta k je m ísty v R u
m unsku, vý k lad a fotografii m á T. P ap ah ag i
3.92); podobně kdysi u G erm ánů, v H oops
R L 4.478 a 2.455 a T rúbners W b. s. v.
Schwelle. P ro to staré p rah y b ývaly m ohutné
a vysoké, d ěti a sta ří lidé n a nich s oblibou
seděli v teplé roční době. V sch. n a ostrově
P ag u (Zbornik 31.62) prag znam ená konečně
i dveřní zárubeň n a všech čty řech stran ách .
P odobný vývoj je v rovnici lit. liemuo km en
stro m u = lat. lim en p rá h (to p ak krom ě
p rah u znam ená i svrchní břevno dveřní
zárubně). — Z D alim ilových slov (kap. 7)
vy p lý v á, že i v stč. byl p ráh tak o v ý mohutný
km en p řitesan ý a že se ta k zvalo i svrchní
břevno nade dveřm i, neboť, ,kniežata i králo
v é . . . p ro ti p ra h u k lanějí h lavu, aby ji měli
zdrávu*1. — M ísty j e 1 p rá h dosud toho
způsobu: u valašských dom ů pod Makytou
(V. P ražák NSSA 9.78) n a podúhelníky
( = kam eny, n a nichž spočívaly úhly, tj.
rohy srubových stěn) se kladly „nejspod
nější trá m y základní, zvané prahy, z nichž
přední p řed stav o v al po to m vstu p n í práh
do d o m u " . [Zde je te d y svědectví, že práh
byl spodní trá m i jinde než pod dveřní stěnou
dom u]. P rah o v ý trá m b ý v al až 40 cm silný,
p rá h b y l te d y vysoký; to děláno úmyslně,
„bránilo se ta k pro n ik án í sněhu a vlhkosti
a p řístu p u drobné h a v ě ti do síně" , dále
to m u , ab y lezoucí d ěti nem ohly ze světnice
n a d vůr, kde b y přišly k úrazu (Pražák 93).
O M orávce ve Slezsku se dí NVČ 33.342:
„ N a základních úhlových kam enech, pec
kách, nebo n a podezdívce leží základní trám
z v. „ p ru tě ž " [správně pruceš Lor, tj.
,,p rů tes“ ] nebo „prahové d řevo" , . .. je
(to) trá m osekaný, široký asi 20 cm, vysoký
ta k , ja k dřevo dovoluje, vždy o něco vyšší
než širší. N em á b y t příliš vysoký, poněvadž
tv o ří zároveň p r á h . .. " . — I p rahy říční
jsou jakési stu p ň o v ité te rá sk y , takže na onen
dom ovní dlouhý a vysoký p ráh snadno upom ínají. — S tra n zápraží viz i zásep.
prach, prašný, prachový, -ovitý, prášiti,
spraš, poprašek, prášenice (srov. plískanice),
rozprášiti > rozprach (m lynáři si z obilí od
počítávali něco n a r.), prachař, -árna, pra
chovka n a u tírá n í prachu; prášivka, prachůvka,
zm. prachavice h o u b a p ý ch av k a; vulg. pra
chy, prašule peníze ( > prachatý, pracháč)
z arg o tu , pů v . ‘drobné peníze’, pod. jako
něm . arg. Staub; prášek m lynářský učedník,
ze *smetiprach. — V šeslov.: stsl. pracht,
r. uk r. póroch, pol. hl. dl, proch, sln. sch.
práh, slc. b. prach. — Psl. porch-v je od ko
řene pers- v pršeti. K ořen znam enal rozpty
lování něčeho v m alé části, suché i vlhké,
tu h é i kapalné, je v h eth . pars-. Viz i práclmo.
Prach jem né p eří m á te n to význam z puch,
(viz), a to ze stálého form ulkového spojení
jako je v rus. razmest v puch i prach.
prachanda, jvě. zm. pracharanda (ra opa
kováno): stro u h án k a ze sušených planých
hrušek m ísto perníku, zm. i ze sušené mrkve.
Od prach, p říp o n a -anda je poněkud pejo
rativ n í.
práchno, stč. prácheň; práchnivý, práchn(iv)ěti. O bdobně slc. práchno, pol. práchno,
hl. dl. prochniw y, aj., r. uk r. porochnó; stsl.
prachněn-b šp atn ý , n epotřebný. — Vše je
od prach (dřevo apod. h m o ty zteřejí na
prach), ale zdá se, že východiskem dalších
ú tv a rů je sloveso n a -něti, utvořené podle
trouchněti, pol. butnieč, slc. púdnet, dúpnet,
jež všecka označují zjevy ty té ž nebo po
dobné: z práchněti je práchnivý, ale i práchno
(tedy zp ětn ý ú tv a r!); stč. prácheň odpovídá
ruskému porochnjá, srov. i obdobné stč.
plésn, ně. plíseň, pro jin ý zjev n a kazící se
hmotě. Sloveso n a -něti je dále obm ěnou
staršího stavového *pbrch-nqti ro zp adáv at!
se v prach, schnouti, tlíti apod. (pol. pierzchnqč, ukr. perchnuty, b. práchna).
prak: středo v ěk ý p řístro j k m e tán í k am e
nů, dnes jenom práček n a k am ín k y ; odvoz.
prakovník, a v starém vojenském slangu
práče [prače) m ladší p rak o v n ík ; han . šprak
prak. — slc. prak, pol. dříve prok, hl. prok,
prokač házeti prakem , dl. prok, prokaé, str.
poroku. — Psl. por k t . P odle L an g a L F
43.228 je *por-k-b od práti: stro j, jím ž se
do něčeho pere, bije. Vedle to h o bylo *por-ťa:
csl. prašta, r. (z csl.) prášča, pol. proca, sln.
prača, sch. prača, b. praštva, praštka.
prám, pramice: dom ácí slovanské slovo
(pol. prom, slc. prám , sch. prám , u kr. poróm,
r.-csl. 15. stol. pram-b, str. poromu) *porm-b
s přízvukem jak o n a h láskách původně
dlouhých (vrddhi 6r jako v r. voróna, č. vrána,
proti vóron, vran) nebo n a slabikách v zn ik
lých z dvojslahičného kořene; jd e tu o kořen
per- (stind. p íp a rti převáží, p řep rav u je, la t.
porto nesu, ř. πόρος průchod, přechod, brod,
gót.faran, něm . fahren), ale nic v příbuzných
jazycích na délku nebo dvojslabičnost n eu k a
zuje. Ani analogie není v iděti, ta k že zů stáv á
ten přízvuk záhadou. O bdobný p rap říb u zn ý
útvar je sth n . fa r m člun, lodka. N ap ro ti
tomu něm. Prohra ( > it. pram a, fr. práme)
je z češtiny. Viz i T itz ČMF 9.145. Za p ř í
buzné se dále po k lád á (W alde I F 39.88)
lat. pard b árk a, pů v . p rý ilyrská, a ř. παρών
bárka. Viz i pram en 2°.
pramen 1°, pram enití (se), prameniště, p ra
menitá voda, p ra m en n ý; jč. pramejček z p rá
my-k (srov. kamejček, řemejček). R ozm anité
významy: zřídlo vody, paprsek, p ro u tek ,
jeden chod (pásmo) v pletenině provazu,
copu. — slc. pram eň t/v jako v č.; pol.
promieň, prom yk, p. vlasů i paprsek, u kr.
promiň paprsek, hl. prom jeň i promjo n tr.,
dl. promje n tr. vlákno, pram en provazu, v la
sů, paprsek, sln. pram en vlasů, sch. pramen,
pramik vlasů. — Psl. porm y gen. pormene.
Pro výklad se d á v y jít jen z v ý zn am u
paprsek a z kořene *sperg-, obsaženého m j.
v angl. spark jiskra, stangl. spearcian, spircan
sršeti jiskry, střd n . sparken t/v , lot.
(s)pirkstis plur. řeřavé uhlí. Tedy *sporg-men-,
g mezi dvěm a souhláskam i zaniklo, rovněž
tak odpadlo s. Vývoj v ý znam ů: paprsek
jakožto světelný p ru h vycházející ze z á ři
vého zdroje PS, > (u vodotrysku) prudce
vytrysklý proud te k u tin y , p áry ap. PS,
odtud dále p. = p ro u d vody try sk ající ze
země, ze skály, p ak jeden podobný ,,p ro u d “
vlasů (jakoby try sk ající, v y stu p u jící z hlavy);
poněvadž ty „p ram en y " vlasů byly sp létán y
v copy, je sn adný přechod od ,,p ram en e“
copu k pram eni pro v azu a k řem ínku,
z jak ý ch je spleten bič ap., přenes, n apř.
k dlouhém u válečku tě sta , z jak ý ch jsou
sp létán y jisté d ru h y pečivá (vánočky aj.).
pram en 2°: spojená řa d a voru. — S o tv a
tu jde o nějakou m etafo ru od pram en 1°.
Spíše to bude slovo příb u zn é s prám . N ěm .
Flcfi se p řek lád á ja k “ v o r” ta k i “ p rá m ” !
P rá m sloužil k přep rav ě přes řek u ; bylo-li
jich několik vedle sebe, b y la to jak ási n á
h ra d a m ostu (něm. FloB brúcke, vorový
m ost). Je-li to m u ta k , byl by tu tý ž kořen
per- co v prám a staro b y lá p říp o n a jm en
„ n á s tro jů 14 men: *por-men b y b y l „ p ro stře
dek k přechodu, k p řep rav ě" přes vo du,
původně vorový m ost. Vše to je arci p o u h á
dom něnka.
pranostika, ta k i slc. — Z ř.-lat. prognostica
předpovídání.
pranýř, dříve pragnéř K lár., pranéř, planýř;
slc. pranier planýr pramier, pol. prggierz; ve
střed o v ěk u k am en n ý sloup, k něm už za
tre s t byli uvazováni provinilci. Z něm .
Pranger.
prapisek vě.: k am en n ý podvoj dveří, k a
m enný sloup v plotě; u L itom yšle (tam ější
hláskovou zm ěnou p > t, U těšený 181) pratýsko; m ylně psáno i prapisek, prapysk. —
Souvisí se stsl. poporište p(r)-bp(b)rište pbprište μίλιον, στάδιον (ze stsl. je r. póprišče,
ukr. popryšče, sln. póprišče, sch. poprište
dějiště, pole činnosti). — Slovo velm i z a
jím avé. Zdá se, že je d om a v češtině a že
původně znam enalo opěrný kám en vůbec
(od pbr-o perti — p říti, p o dpírati.) A že
z č. bylo n a M oravě p řeja to do stsl., neboť
teh d ejší slověnština svého te rm ín u za ona
řecká slova asi nem ěla. Že bylo v stsl. cizí,
a p ro to pozdějším písařům neprůhlédné,
0 to m svědčí n ejisto ta grafiky. Viz Mch
Slovan, studie (Sborník V ajsův, P . 1948) 111.
prapor; odvozeniny: praporec, praporečník·,
nové praporčík (vojenská hodnost) z pol.
proporezyk nebo z r. praporščik. — Stsl.
prapor-b, slc. prápor, uk r. prápor (z csl.)
1 prápir, pol. proporzec, sch. praporac, b.
prjaporec. — Psl. porpor-b, ú tv a r zdvojený.
Má se za to , že je od kořene per- lě tati
(r. parjú p a rit vznášeti se ve vzduchu),
Šafařík 506. Slovo jistě dom ácí (naopak
korouhev je přejaté): ukazuje, že P raslované
bojovali pod p rap o ry (kdežto řeckořím ský
staro v ěk měl signa jiného způsobu).
prase, prasátko·, m or. sprasná svině (srov.
skotná, stelná, shřebná), han. sprašná, slc.
prašná; obdobně m or. sprasnica, jč. sprasnice > č. us. prasnice; prošiti se; vč. jvč.
prasenčí (od *prásenec, srov. r. porosenok),
z toho — přichýlením ke km eni proset- —
prasečí ( > prasečina, prasečník, -činec,
prasecký, prasectvo, zprasečit). J in é o d
vozeniny prasák ( > prasácký atd .), prasát-
kár, z toho — příklonem k prasečí — lidové
prasečkář; val. prasatář; ro stlin a prasetník,
po p rv é ve Všr, je podle H ypochaeris (χοίρος
= sele), F erk elk ra u t. — Všeslov.: stsl. prase,
slc. prasa, r. porosěnok p lur. porosjáta, ukr.
porosjá, pol. prosie, hl. proso, dl. prose, sln.
sch. b. prase. Psl. porse (původně — jako
ru sk ý — jenom v plurálu!) vedle porsbnbCb,
-■bk-b (v sg.) označovalo m l á d ě vepřové,
podobně jak o jin á slova n a -§t- znam enala
m lá d a ta ; te n v ý zn am je u jin ý ch Slovanů,
byl i stč. a dosud je v slovenštině. Porse
je te d y odvozenina (jako kuře od kur) od
ide. porlios (lit. pařšas sele, v y řezan ý vepř,
la t. porcus, ir. orc sele, sth n . farah, ny n í
Ferkel sele), což znam enalo původně rovněž
m l a d é h o vepře (B enveniste BSL 45.74). —
Zlaté prasátko slibovali kdysi n a Š tědrý
večer dětem , že je uvidí, budou-li se po stit.
D osud prasátko (bez zlaté) je ploška jasného
slunečního světla, k te ro u m ladí lidé v rh ají
žertem do tem nějších m ístn o stí (b y tů ) nebo
n a lidi. Zdá se, že z. p. je redukce dávné
p řed stav y o zlatém vepři slovanského bohačaroděje S v an to v ta : zlatý vep ř byl jednou
z jeho in k arn ací (podobně jako zlatoštětin a tý kanec byl zvířetem obdobného nordického boha F rey ra), zlaté ště tin y jsou
zb y tk em jakési svatozáře to h o to boha;
podobně jin á jeho inkarnace, rarášek , byl
p tá k se zlatý m peřím . M ch SbČyž 496n.
práskati 1°: b iti, z- vy- koho, na- kom u;
postv. výprask. — slc. práskat, hl. wupraskač
v y p rásk ati, postverb. wuprask. S k-o vé intensivum od práti, v hl. od wuprač. — P řech o
dem do 4. tříd y vzniklo jednodobé praštiti.
Z vláštní význ am je v praštěný ‘z tře ště n ý ’
(praštěnec; viz šus), ale i ‘n ech áp av ý ’. V ý
chodiskem bylo žertovné rčení pytlem praště
ný, původně prázdným pytlem p.; jd e tu
o dotykovou m agii: rozum ělo se to m u ta k , že
p rázd n o ta p y tle se d o ty k em (praštěním přes
hlavu) m ůže p řenésti do člověka a v něm se
p ro jev it jakožto p rázd n o ta hlavy, hloupost.
„A le E. R ippl vyk lád al, že řezníci om račovali
d o b y tek p y tlem pln ý m kam ení; je i něm.
ist m ít dem P lum psack geschlagen“ (Šm.).
Viz i třískati (ztřeštěný).
práskati 2° v č. za° ušpiniti, um azati PS,
mor. dopráskat se B. — S k-o vé intensivum
od paprati šp initi; pa- zde zaniklo, srov.
podobný úkaz v p rskali 1° 2°.
praskati, prasknouti, praskotati, praštěli,
praskavý, praskot, expr. poprask (po- z p o
plach)·, m or. prask, zm. praskáčí, záp.-han.
prašěáči, vých.-han. prašči suché ro ští; vč.
praskavice, praštěnky, sev.-m . praskačky k o
žené k alh o ty (,,s posm ěchem se jim říkalo
p raštěn k y , protože při chůzi v y d áv aly p r a
skavé zvuky, jako když něco p u k á “ , Jíle k
J č ř 212). — slc. praskat, pol. praskaé
a obdobně jinde v y jm a r. bulh. — Praskati
je sk-ové intensivum . V ýchozí sloveso není
u nás zachováno; blízko jsou m u lit. spi-ageti
p rask ati a nor. spraka t/v , dále pak lit.
sprógti a lot. spragt pu k n o u ti, dále něm.
springen t/v (o skle; ng z gg, § 15). Začáteční s
u nás zaniklo disim ilací před příponovým
( § 14 ) . . ,
prašivý; prašivina·, prašivka nejedlá houba;
prašivec stižený prašivinou, ale v nář. (chod.
vč. m or.) i rarach , sk řítek v podobě meteoru
nebo větrného víru. Odvozeno od stč.
prachy plur. (K laret: scabies), prase Rosa
u Jg . — slc. prašivý, praši(vi)na, prašivec,
prašiviet, hl. prašiw y, dl. praš fem., prašný,
prašy(w i)na, prašyw y i parch m ask .,parchaty,
pol. parch, parszyw y, dříve i parchowaty, ukr.
parch sg. i parchy plur., paršývyj, parchátyj,
r. paršá, obyč. plur. parší prašivina (i lupy,
svrab), paršívyj, n ář. parch, parchátyj, sch.
prhut, b. parchot a r. pérchot lupy. — Ne
sn ad n á sk u p in a slov. Souvisí patrn ě s č.
pršeti o v y p ad áv án í vlasů, neboť jisté kožní
nem oci jsou spojeny se z trá to u vlasů nebo
srsti. H láskově to to pršeti a r. pérchot, sch.
prhut, b. parchct jsou z pbrch-, č. prachy,
práše z porch-; o sta tn í slova se z tohoto sché
m a tu v y m y k ají: jsou nepochybně přejata
z češtiny, luž. praš- beze zm ěny, pol. parch
s přesm ykem ra > ar (ukrajinské pak z pol
štiny). N ázev nem oci je odborný termín
a m ohl by b ý ti přejím án n apř. od jízdních
vojáků, p ři obchodech s koňm i apod. Kořen
perch- (z *pers-) v jiných jazycích nebyl na
lezen.
pratať val. slc.: p o řád ati, uklízeti, po0 pouklízeti, s° sp o řád ati, u k lid iti, u° (-úvat,
-ovát) ukliditi, vy° vykliditi, vyndati, v°
v m ěstn ati, v p rav iti někam , na° sa vecpati
se n ě k a m ; v přeneseném sm yslu prataj sa =
klid se(!) = odejdi; spratný, mor. spřatný kdo
se dobře v m ěstn á, ú stu p n ý . — J e téměř
u všech Slovanů: r.p rjá ta t (prjátaju i prjáču)
schovávati, u k rý v a ti (z ‘u k lid iti’), nář.
oprjátat, naprjátat oblékati svrchní oděv,
oprjátnyj čisto tn ý , uk r. prjátaty uklízeti,
schovávati, pol. sprzqtač uklízeti, sprz$t ná
řadí, n áb y tek , sln. spreten o b ratn ý , sch.
spretan sm ěstný, b. opretnat čistotný, zapret(v)am zah rn u ji, opretnuvam vyhrnují si
ru k áv y . — Psl. pratajQ pr§tati. Jeho -tam ůže b ý ti příponové, § 20, p ak je možno
p řed p o k lád at před t zaniklou souhlásku;
za příbuzenstvo se p ak hodí něm . bringen
a slova k eltsk á: kym r. he-brwng senden,
deducere, a td . Bringen znam ená obecně
u v ád ět, d o stá v a t koho n. co do jistého stavu,
někam , popř. odněkud, a d á se přeložit
rozličným i slovy (um etwas b. = ošiditi;
zu Stande b. = dokončiti; zum Schweigen b. =
um lčeti; in Ordnung b. = u spořádati; aus
dem H ause b. — d o stat, v y strn a d it z domu,
atd .), podobně i složeniny s ein- um- verweg- zu -. U znám e-li neznělou form u *prenk-,
d á se v *prek-ta-ti vid ět výchozí intensivum ,
jehož jednotlivé význam y by ly d án y p řed e
vším předponam i: slc. dopratat = s nám ahou
dopraviti co kam , naprataí čo k am = n a
tlačit, naházet, n acp a t, n ap ln it, uprataí —
uspořádat, u klid it, vypratat — v y k lid iti,
vyndati, zaprataí — založit, zasta v it, n a
plnit, zah rad it S S J ; r. sprjátat, zaprjátat
schovati. V slovnících u d áv an é v ý zn am y
bezpředponových sloves se v y v in u ly v jed n o t
livých jazycích te p rv e z jistých — ne všude
stejných — složenin: ta k slc. val. ‘u k lid it’
vzešlo deprefixací z odpratat, kdežto r.
prjátat ‘u k rý v a ti’ ze sprjátat u k rý ti, scho
vati. T yto význam ové rozdíly (klidit x u k rý
vat) jsou te d y sekundární.
práti; práč, pračka = pranice, přeprati k o
ho, práti se biti se, seprati se, stč. p a řiti
udeřiti; stč. nedcperné asi v ý k u p n é z tre stu
bitím (že provinilec nebyl d o p rán = zbit, doasi jako v m or. a slc. dobit zb iti někoho);
přeneseně naproti se n ajísti se, m or. nedopera
nedosyta; práti čistiti něco ve vodě, vy-pírati,
prádlo > prádelní, prádelna, pradlák, pradlář, stč. pradlí z pra-dl-bji, z to h o pradlena
(srov. švadlí > švadlena, pradlena), laš. pralka (srov. laš. švalka švadlena). V lastní
význam byl b iti do něčeho, i prádlo se
čistilo ta k , že se do něho u řek y bušilo p lá
cačkou (dosud m ísty n a Slovensku) čili p ís
tem. — U všech Slovanů: slc. periem prát,
pračka rvačka, práčka prad len a, práč(ov)ňa
prádelna, pol. piorg práč, r. zastar. perú
prát a obdobně jinde. — Psl. pero perati
je příbuzno s lit. p eriú p efli b iti (vůbec),
v lázni šlehati věníkem , m ý tí někoho v p arn í
lázni, lot. peru pert t/v .
prátňa plur.: pole, kom plex polí (podluž.),
slc. prácňa lesní k u ltu ra ; sem sn ad p a tří
i han. pom ístní práteň část jedné vsi u Litovle
(Lakomý). „ J e něm ecké časté pom ístní jm éno
Breiten; význam y by ly různé, zvl. kom plex
polí“ (Šm.).
pra viti: řík ati, říci, vypravovali, vyprávěli,
rozprávíti, o d tu d rozprava·, slc. vyprávat, rozprávat, z toho rozprávka p o h ád k a; sln. p ra
vili, pol. prawič. — S pravý souviset nem ůže,
není vidět význam ové po jítk o . Spíše bude
příbuzno s het. palvái-, sn ad t/v . U nás je jen
jiná likvida. Pol. sloveso p a k z češ.? —
Z 3. sg. praes. praví resp. ao ristu pravi v zn ik
lo adv. signalisující cizí výro k prai > praj >
přej, z toho h y p erk o rek tn í spisovné prý.
pravý; velké m nožství odvozenin a b o h atý
vývoj význam ový. A dv. pravě — správně
a právě = zrovna (časový v ýznam v právě
odešel apod. vznikl v y necháním z právě teď,
p. nyní = skutečně, o p rav d u ted ); býti práv
něčemu, dosud chod. zm . h an . k lad .; právo,
právní, -nik, s právem > správný, bezpráví,
svéprávný, pravoplatný·, pravověrný; pravo
slavný (toto z ru štin y , m y ln ý přek lad za ř.
όρ&οδόξος); pravda, -ivý, opravdu (z ó, pravdu
máš·, R yšánek listně), z to h o opravdový,
-ovský, lid. -ic k ý ; s pravdou > spravedný,
s nenáležitým l spravedlný -nost, s jinou p ří
ponou spravedlivý·, -praviti, pravidlo, od něho
pravidelný, pravítko (z pravidlko). P ravý z n a
m enalo 1° rovný, p řím ý (tak v stsl.), p a k 2°
v m rav n ím smysle ‘jdoucí bez oklik = iustus,
v eru s’ (srov. něm . recht, fr. droit z dirěctus);
v ý zn am 3° ‘opak levého, d e x te r’ je asi nejpozdější (starší výraz pro to byl desbno, =
ind. dakšináh, lat. dexter, ř. δεξιός) a vyvinul
se asi ta k , že veliká v ětšin a lidí užívala a uží
v á k jistý m ú konům (jídlu, boji atd .) ru k y
p rav é (což m á důvod v ustro jen í m ozku a je
vyváženo jistý m i n ed o statk y , n ap ro ti to m u
lev áctv í je spojeno s jistý m i přednostm i p sy
chickým i), to te d y pokládáno n a norm ální,
náležité, sp ráv n é (odvoz, pravice, pravičák).
Odvozené sloveso p ra viti znam enalo stsl.
říd iti, vésti, t. rovným , přím ým , sp ráv n ý m
sm ěrem , způsobem , od něho je pravbda (srov.
rým ové opositum kriveda), původně asi
‘n áležitý p o stu p = spravedlnost (sts'.), z á
k o n ito st’, později ‘n áležitá shoda se sk u teč
ností, opak lži’; napraviti — u dělati sp ráv
n ým , n áležitým , ta k i u° o° í ° 2a 0 ( > postverb alia náprava, oprava, úprava, správa,
vedle nich opravný, úpravný, správce atd .),
p řipraviti je u v ésti do náležitého stav u , p o
h o tovosti, vy praviti = p řih o to v iti k v y jití,
o b sta ra ti v y jití, zde p a k už se d o stav u je
p ře d sta v a o p o h y b u s tím spojeném a t a
převládne v dopraviti, odpraviti, přepravili
( > doprava a td .); popraviti viz zvláště; zpraviti = d á ti p rav o u vědom ost o něčem ( >
zpráva, zpravodaj); osam ocena jsou nová
slova souprava = usp o řád an á skupina sounáležitých věcí a průprava — p ro jití delší
příp rav o u . — U všech Slovanů: stsl. p r a w
přím ý, rovný, praviti viz výše, pravostb sluš
nost, spravedlivost, m írnost, pravbda s p ra
vedlnost, pravbdbna, spravedlivý; slc. pravý,
právo, právny, právě, pravidlo; p ra vd a soudní
spor, pravotár ad v o k át, p r a v d it sa m íti
soudní spor; r. prav pravá právo, právit říd iti,
v ládnouti, pravilo pravidlo, právda prav d a,
právo; z jiných jazy k ů slov ani neuvádím e. —
Za Psl. lze klásti právo,, právo, pravbda,
praviti (ve význam u činiti přím ým apod.).
Právo, nem á m im o slovanštinu ek v iv alen tu ;
stejn é zakončení s p ro tik lad y krivo, a leva,
(levý) d á v á tu šiti, že je to dom ácí ú p ra v a
něčeho jiného. Právo, je p a trn ě odvozeno
od *prá ‘v předu, k u p řed u ’, se sam ozřejm ým
doprovodným pojm em přím osti: „ p ra v á
c e sta “ je asi „přím o vpřed jd o u cí“ , nikoli
,,k řiv á “ , s oklikam i. P říponové v jako
v p ro tik lad ech křivý, levý; zde se hláskově
vyloží jako v lat. octavus ‘osm ý’ od octó
‘o sm ’. P řesný protějšek je snad v lat. pravus,
k teré m á však význam p ráv ě opačný („po-d iv n ý sém antický o b rat čelem v z a d “ , M arti
n et, Économ ie des changem ents phonétiques,
B ern 1955, 226). Zdá se, že k té zm ěně
v latin ě došlo nejprve v odvozeném slovese
depráváre, původně ‘svésti s p rav é cesty ’.
J in a k o pravili (vy°, od°) senden, liefern,
fúhren ( = v y p rav iti koho n a cestu ap.)
soudí Š. O ndruš, P ubl. D ebr. 15, 1961, 4:
m á je za k au sativ u m od pero pbrati letěti;
paralelou je maď. szállít liefern, senden,
od száll fliegen.
prázdný, lid. p rá zn ý; stč. prázdná žena n e
v ěstk a (Ev. Ol.); prázdnota, prázdnili (u- vy-),
prázdnina, nyn í -ny, stč. a ňč. knižně prázden.
— V šeslovanské: stsl. prazdbnu p rázd n ý , n e
zam ěstnaný, prazdbnilcb sv átek , slc. prázdny,
r. prázden, prázdnyj z csl., lidově poróžnij,
porožnít, u k r. práznyj zahálející, p rá žn ij
m arn ý , práznyk sv átek z csl., lid. poróžnij
p rázdný, pol. próžny, z ru štin y pražnik,
hl. próz(d)ny, dl. kdysi a n ář. prozdny, ny n í
prczny, sln. prázden, sch. prazan, b. pražen,
všude i několik odvozenin. — Psl. porzdun-b
P říbuzné je lit. beřgždias m arn ý , neplodný,
bezvýsledný, beřgždinas t/v (toto je našem u
nejblíže). Základ b y l te d y slovan. porzd-,
lit. berzd-j-, dále n ep rů h led n ý ; je m ožno za
původní m ít b-; naše p b y m ohlo b ý t vlivem
slova pustý, vedle něhož stáv alo v ustálených
spojeních {místo bylo pusté a prázdné·, m or.
chodí z pustého do prázdného B ; bulh. pusta
prázdná nedela kak ne by cela godina, Gerov).
D ále je příbuzné la t. fru strá m arně, nadarm o
{-rits- je od vlivu slova fra u s podvod, klam ).
Srov. i březí (o jeho d).
pražiti; praženka zap ražen á polévka, slc.
praženica sm ažená vejce; stč. pražm a, ně.
m or. pražené, v y třen é a m leté klásky n ed o
zrálého ještě obilí přede žněm i v čas nouze
(B artoš; způsob jistě p rad áv n ý , srov. pol.
pražm o, bělor. prežmó a r. prjážm o t/v);
postv. zápražka; prahnouti žízní apod.; vy
prahlý; h an . to m ně votprahlo ulevilo se
SvB ; zv láštn í v ýznam msl. prahnut (vlhn o u ti, m oknouti) Mal, je v y ab strah o v án
z vy°, chápaného jako ‘z tra tit v lh k o ’. —
U všech Slovanů v y jm a lužické: rd . jz. prjagú,
inf. prjaě', sevsk. preě', prjáženica z vajec,
prjážit, u k r. p rja žú prjahtý i prjážyty, pol.
pražyč pragrqé pražonka wypragly jako
v češtině, slc. pražit, prahnut, sln. sch.
pražiti. — P říb u zn o je ř. φώγω t/ v ; r je od
rodiny slovesa pržiti, viz prdlit.
pražm a, ta k i slc.: d ru h ry b (cejn velký,
dlešt): ze střh n . brahsema (nyní je Brachse,
Brassen) nebo ze stejného s ním pram ene
(praevr.). Šm.
pražnec, gen. -žence chod., od žiti žnu.
,,Ve sv ato ján sk é noci jd e žnec po poli,
a kde se jeho kosa klasů dotk n e, ty jsou
jeho. K u d y v šak jde, tu d y zů stan e široká
b rázd a a nik d y zrnko nevzejde. T akovém u
čarodějném u ženci říkám e pra žn ec .. . “ (B.
N ěm cová 1847, v. K ram ařík ČL 48.225). —
T ento dém on je sn ad p ře ja tý něm . Bilwisnebo B ilm esschnitter, znám ý z B avor,
Saska, D u ry n sk a; o něm M ackensen HwbDAG, de Vries 1.239. V Bilwis se možná tají
slovanský Veles.
prcek fam .: m alý tv o r, p r c l í k , mor. šprk
šprček šprt šprtek šoprciňek o m além děcku;
asi od prcati (Jg z D obrovského) jiti drobným
krokem , což je s-ové intensivum k mor.
šprtati {se). U J g prcek ještě není; snad
doneseno z M oravy a zm ěněno.
prčiti se m or.: b ěh ati se (o koze), o-, po-,
o d tu d prěa koza (potupně) a volání na kozu
han. prka! prkal; p rk prčina prkotina kozlí
zápach v době říje; prkati p ách n o u ti prkem;
přeneseně s h an liv ý m pa-: han. paprěet se
b ý t b u jn ý , zlobiti (o koze), m or. zpaprčit se,
zpapčit se, zbobčit se do něčeho — zblázniti se,
han . bróit se po h n ěv ati se; msl. zprěit robu =
poblázniti (láskou i jinak), svésti, odtud
postverb. m or. prěa žert, klam (když si
dělám e ,,b lázn y “ z někoho); to to prěa ojedi
něle proniklo do slc. (SSJ). P ro ti mor. a slc.
prk- je č. prskat se o pářen í koz, oprskati
kozu. — T ak jen též sln. prskati se o koze,
prskaě = kozoprsk kozel. Jin d e p rk -; pol.
park, -ct, parkocic si§ (pd. pyrkac si$ bude
z č.), ukr. pérěytysja, sch. prcati se, b. parca
se, párě kozel. — Psl. bylo pbrkali (čes. a sln.
m ají sk-ové intensivum ), je to to žn é se stind.
spršáti d o tý k a ti se, stý k a ti se {li po r ztra
tilo do slovanštiny p alatáln o st); srov. sln.
sch. m rkali se o pářen í ovcí, *mbrkati ~
stin d . mréáti d o tý k a ti se. D ru h o tv ar prskati
m á ek v iv alen t v lit. buřkštis p ářiti se (o ko
zách a ovcích), Mch Slavia 16.188, a dále
v stin d . prkš- oplodniti, beg atten (u nás
ks > sk).
prděti, o d tu d prděl (odvoz, podprdelka, podprdaěka Jg d , podprdna B „přeslice, kterouž
p řád n ík seděním n a ní d rží“ ), postverb. prd;
poprda. V ulgární obm ěnou z trtolit je prdolit
žvan iti, z něho postverb. m or. prdola po
víd av ý , č. s expresivním zm ěkčením -d-;
srov. i č. vyprdelit něco = v y zrad iti; zákla
dem obm ěny bylo znám é přirovnání „sle
pičí p rd ý lk a “ o žvanivém ; i pol. je pierdolic,
pierdola. P odobně val. vprdat se do čeho =
m ích ati se k am je asi za υ -trtai se. Rozšířené
je i prdelkovat (vč. m or.), lehčí chvilkovou
prací n. obcházením m ask o v ati zahálku (vý
znam ový vývoj je nejasn ý ; srov. pd. pierdólka — lichá ro b o ta; a lit. bizdineti, bizdaluoti t/v od bxzdas k bezďéti = bzdíti, IF 13.
186); prdelka je u N. M ěsta n. Mor. muž kona
jící ženskou práci: n azv án ta k nejspíše od
,,oh led áv án í“ slepic, činnosti to pro muže
nedůstojné. — Všeslovanské: slc. prdiet, prd,
pol. pierdziec, piard, pierdziel, hl. pjerdžec,
pjerd, dl. obdobně, uk r. perdíty, perdíž,
r. perdét, sln. prdeti, prd, sch. prdjeti, b.
prádna. — Slovo p rastaré: srov. lit. pérdžiu
pérsti (a p iřd is p rd ), lot. perdu pirst a pirdtju
pirdět ( = slovan. pbrděti), ř. πέρδω, πέρδομαι,
πορδη prd , stin d . pardatě, av. parsdaiti
(= prdcti), sthn. ferzan, fu r z , alb. pjerfr.
Zvukom alebné; s kořenem perd- srov. pezdv bzditi. V slovanštině přešlo do I I I 2 tříd y
nepochybně vlivem stavového a jin ak blíz
kého slovesa sm trd lti, podle něho je i náležitý
slabý stupeň v kořeni, ta k ž e se obě slovesa
rýmují (podobně lot. pirdet a smirdět).
prdliť msl.: páliti (o kopřivě), m or. prlina,
msl. prlavica, prlačka k o p řiv a. Proniklo n a
M. ze slc. T am je p řh lit a přhlava. Sch. pržiti,
b. párža pražiti. — P ů v o d n ější je zajisté prh-,
ptrg-: je shodné s lit. spirgti v y p rážeti tu k ,
nebo spíše se spirgeti t/v , dále je příbuzné
stind. bhrfjáti (jj staro b y lý p rák rtism u s
za jy), s jin ý m vokalism em la t. fr ig č a ř.
φρνγω, te d y zák lad y (s)prg- a bhrg-, la t. i
a ř. ΰ je jistě d ru h o tn é; p ů v o d n í bh- v baltoslovanštině p řipojením „p o h y b liv éh o “ s zm ě
něno v ph; v slovanštině s zase odpadlo
(v skupině spr- častěji!).
pré m íti = vo ln o st (jinak nedovolenou).
Vykládá se z něm . das P ra haben, což je
z lat. předložky p r á t p řed , n ap řed , ch áp an é
zde jako ‘výhod a, p ře d n o st’. N Ř 12.10. Spíše
je to (Šm. podle P fo h la 2.239) krácením z fr.
avoir la préfér etice m íti p řed n o st.
preclík už stč. (K laret), slc. prieceň {-eň
podle pecen, bocheň) a praclík, pol. pracel,
praclik, hl. prací. — Vše b u d ze střh n . brezel
(to pak z ro m án štin y ) p opř. z něm . n ář.
hrázi. B ielfeldt 219.
prefatýn: d ů sto jn ick ý slu h a (han. prefátin).
Z ital. n ář. (benát.) priva tin t/v , to z něm .
privatdiener.
prejt lid.: obsah jitrn ic ; zcela nové um ělé
přetvoření je (Šm.) prát kaše z m asa, prýt.
Z něm. B rei kaše; s tra n t viz policajt.
prejz, už střč. (W inter), jč. prejž. Z něm .
nář. (bavor.) preis, breis.
prelát, ta k i slc.; pol. do 17. stol. prelát,
pak pralat. Z la t. prae-látus, p řed stav en ý ,
od prae-ferá. Srov. probošt z prae-positus.
přen! ta k volá ovčák n a ovce p ři n á v ra tu
do dědiny, ab y se ze s tá d a odloučily do
svých chlévů (B artoš: val.). Z ru m u n štin y ?
prepus: zvonění p řed započetím p ohřbu,
val. prepust K š; p rep u so v ý zvon = prepusfiák. Z prepuls, la t. praepulsus.
pres: lis. Z něm . Presse, což je z rom án,
(it., střlat.) pressa: to p a k je po stv erb ale
od lat. pressáre, in ten siv a k premere tlačiti,
lisovati. — slc. pres je v šak z rak .-b av o r.
nář. přeseli. H p t.
prestol, ta k i slc. tr ů n ; p řeja to v m inulém
století z ru štin y ; r. přestál o ltář, tr ů n je
z csl. (stsl.) p rěsto lt tr ů n (pré- jako v pře
svatý, -stolt = stů l; p . te d y = p o sv átn ý
stolec).
prevít, v starší češtině prevét: záchod, p ak
vůbec neřád, i jako n a d á v k a (srov. vulg.
hajzl v týchž význam ech); privet u archaisujících spisovatelů m á i nelidové. Jv č . neprevít smetí apod. P ittn . 9.8, hluk, šram ot
H oš 2 (ne- n ad b y tn é). — Z ro m án štin y
(it. přiváto, T reim er 85, fr. přivé záchod) =
la t. privatus (locus) odloučené m ísto. Šm .:
podoby s e m á G rim m V I I .2.2140: střd n .
prevet, převát.
p rha: ro stlin a A rnica, od P re sla . slc. n ář.
prha t/v S S J b y p ak bylo z češtiny. — „ J e to
p a trn ě preslovsky libovolné přenesení K lare to v a prha alp h ita (šrotovaná m o u k a)"
Šm ilauer. — T ato p ak je z Psl. p trg a
(p. pierzga, pd. percha, r. pergá, u k r. perhá
p y l; b. párga ad j. nedozrálý, o ovoci; stru s.
perga p ražen á zrn a obilí, sln. prga m ouka
z praženého zrní, ze sušeného ovoce aj.;
č. prha je chléb z m ouky „z nových zrn
sušených" K t 2). N áleží zajisté k p ržiti
(viz prdlit).
prchati, prchnouti, u-, roz- se; prchavý n e
stálý , uprchlík. — slc. prchat, pol. pierzchaé
u tík a ti. — P sl. pi.rchati, od *pers-; stejný
k ořen t/v (fliehen) je v h et. pars-. Sem náleží
i prchly, prchlivý, pův. ry ch lý , též slc. prchký,
prchlivý, pol. pierzcliliw y rychlý. V č. zúženo
n a pojem praeceps irae, n a rychlé poddání
se hněvu. — S k-o vé in ten siv u m je v m or.
prsknút, pršéit utéci B , k to m u p a tří dat do
Prščic B 54 = utéci, č. j í t do Prčic (chápané
n y n í jako eufem ism us za silácký, ale n e
sm yslný vulgarism us j í t do prdele = pryč).
prim , -a, a m noho jin ý ch ú tv a rů , b u d p ř í
m o školským nebo učeným p řejetím z lat.
p rim u s, fem. p rim a ‘p rv n í’, nebo z ro m á n
ských jazy k ů , resp. nové ú tv a ry od to h o
základu, vesm ěs ev ropeism y: prim arius k v a r
te ta , prim ář nem ocnice, prim as i prim átor
m ěsta (kdysi n ap ř. T ábora), prim át, primice·.
ale prim áš je z maď.
princ, ta k i slc. rus. sch., z něm . P rin z,
to p a k z fr. prince < la t. princeps. F em .
n ář. princka, spis dříve princeska podle
fr. princesse, n y n í princezna s -na podle
kněžna,
principál, ta k i slc.: ze školského p ro střed í
z la t. p rincipalis hlavní, p řed n í (adj. od
princeps, z něhož je princ, v. to).
princovina: žlu tá m ěd (jistá slitina), prync
J g d . Z něm . Prinzm etall. — K spojení
princmetálová baba (je i n ář. baba měděná,
b a i baba mosazná H r 55) „podnětem b y la
ra d o st tv á ří, ja k b ý v á u z’ostných starý ch
ž e n “ Šm.
prism a: hranol. N a K y jovsku a Slavkovsko
prizm a, přízná je h ro m ad a štěrk u (srovnaná
znám ým způsobem ), u S lavkova též k rech ta.
prkno už stč., prkenný; prkenice lid. a argot,
n áp rsn í ta šk a n a peníze, p ů v . obal n a písem
nosti ze dvou dřevěných desek. J e n v češ
tině. — Asi p řeja to ze severu: je stn o rd .
brík prkno, (dřevěná) p řepážka, lavička,
isl. brík trá m , lavice, nor. brik n ízká d řevěná
stěna, lavička, šv. dial. brik lavice, dán.
dial. brig O fenbrett. K d y a jak o u cestou
p řejato , nelze říci.
pro- p řed p o n a rozličných význam ů. T ak
i stsl. r. u k r. sln. sch. b. Ale laš. je ojediněle
též pře- (z polštiny), n ap ř. přem oknuž prom o knouti L p, přehrát p ro h rá t M alý; ta k é
slc. je pre·, pol. prze-, luž. pře-. F orm ě proodpovídá lit. pra-. N ap ro ti to m u form a
d ru h á bude z ide. *per, srov. la t. per-fló —
pro-vívám , per-sequor = pro-následuji, per-equitó = projíždím a td ., ta k é něm . ver-,
n ap ř. ver-fallen — p ro -p ad n o u ti, ver-folgen =
pro-následovati. V slovanštině te d y zobec
nělo b u d pro- nebo per-, po každé se všemi
v ýznam y obou předpon. — V ýznam ‘v p řed u ’
je v prů-čelí před n í s tra n a bud o v y n. něčeho
vůbec PS ( = co je v p řed u jak o žto čelo).
pro, předložka, ta k i r. N ap ro ti to m u slc.
pre, hl. pře, dl. pše. Spřežky proto, protože,
proó.
V ýznam em , hláskam i i vazbou jí
odpovídá ř. πρός o příčině (προς τ ί = proč?,
προς ταντα pro to , pro tu příčinu), o p ro
spěchu (π. ήμέων = pro nás, ve prospěch
nás), náklonnosti (π. τίνος είναι = b ý ti pro
koho), při zaklínání (πρός ύεών = pro
bohy!). H láskový vývoj ( = s odpadlo,
o beze zm ěny) jak o v slovo z fčleuos. S tím
v šak nesouhlasí slc. pre a td . B ude z ide.
*per, neboť m u odpovídá la t. per v per
deos = pro boh y (přísahati), per me Učet =
pro m ne za m ne. T edy ide. a Psl. dvojice
předl jžek pro a per se zjednodušila v je d n o t
livých slovanských jazycích ta k , že p ře trv a la
je n je d n a z obou, ale se všem i význam y
dřívějším i. S nim i se sdružila i p řed p o n a
pro- (viz).
probošt: ze sth n . probošt p řed stav en ý , p ro
b o št, to p a k z la t. prd-positus p řed stav en ý
(vlastně ze synkopovaného prcpostus); pol.
próboszcz bude — vzhledem k szcz m ísto
očekávaného st — asi z češtiny. slc. prepoit je
z maď. prépost, to p a k z it. praeposto < lat.
prae-positus, což b y la norm ální podoba titu lu
(srov. fr. prévót, šp. prebostz). Viz i profous.
probyšúcný stč.: podle Gb III. 2.66 (tam
doklady) znam enalo ‘užitečný, c h y trý ’. Ale
dok lad y z léčitelských knih stav ějí záporné
neprobyšúcný vedle „líný, ospalý, bledý
te d y p . bylo zajisté „p ln ý živosti, síly,
čilý “ . — M á se za ú tv a r od *probyšúcí, což
b y bylo p articip iu m (jinak v češtině neza
chované) budoucího času od býti, a sro v n áv á
se se stsl. byš$ fu tu ru s, byšgštsje budoucnost.
— Spíše však, vzhledem k význam u, p a tří
k stin d . bhušati, což podle m onografie
J . G ondy znam enalo ‘působiti, ab y někdo
n. něco prospívalo, dařilo se, d á ti to m u sílu,
m oc, živ o st’ (citováno podle recense v I F
59.109). T varem je to p a k p a rt. praes.,
rozšířené o -εητ·, pro- m á t u v ýznam jako
v prospívati.
proč, procovský, procovina. Z něm . Protz
ropucha, nadutec.
procesí (v stč. fem.), m or. i procestvl, lid.
též proséci·, laš. procesija jako v slc. procesia,
pol. procesja, sch. r. procesija. — Vše z lat.
prócessió postupování. Č. -cí je stč. zakončení
jako v kvit a n d , kollací, nč. by bylo -ce.
profant zast.: p ro v ian t; u K yjova se
jezdilo n a p. = n a přípřež vojenským záso
bovacím vozům . — Z něm . Profandt <
Proviant, to z ital. provianda, vl. zásoba
n a cestu.
profous, profós: vězeňský dozorce; slc.
profoz t/v . — Z něm . Pro/ο β , což je spolu
s hol. provoost t/v a angl. provost představený
z téhož la t. pró-positus co proboÍt, jenže
vý zn am se b ral jin ý m sm ěrem ; obdobný
vývoj u paralelního praepositus i v románštin ě (šp. p o rtu g . prebostz profous).
proláknouti (se): d o v n itř, dolů se prohnouti
Jg -P S , proláklý, -lina, ale i protekly PS. —
V zhledem k to m u , že i naše slovo se klade
též o p ro p ad án í (hubnutí) boků, břicha,
tv á ří, lze za příbuzné p o k lád ati lit. kliókstu
kliókti splaskovati se (o hladovém břichu),
jež m á Ju šk ev ič a D abŽ ; u Ju šk . je i doko
navé par°, u F raen k la pérkl(i)okti. U nás
disim ilací n a d álk u zaniklo prvé k. Lit. i je
afek tiv n í zm ěkčení. D alší příbuzenstvo není
znám o.
proletář. V starém Ř ím ě prolet irius byl
občan bez pozem ků. N ázev ten je nepo
chybně od prólěs ‘p o to m stv o ’, že p rý dávali
s tá tu jen potom stvo. P olitický význam
dnešní dostalo te p rv e fr. prolet aire od saintsim onistů, podle něho p a k i něm . Proletirier
(utvořené podle latin y ); o d tu d m ají ten
vý zn am i obdobné ú tv a ry v dalších jednotli
v ý ch jazycích, ta k é náš. (K laus Muller,
D LZ 81.1960. seš. 1. „D o něm činy to slovo
zavedl L. von Stein 1842“ (Šm.).
proříditi (-řítiti -zřítiti -dřítiti) se vč.: prob ra ti se, v y trh n o u ti se, vzb u d iti se (z těžkého
spánku, om ám ení, m dloby, m rák o t; nikoli
0 náležitém lehkém probuzení po dosta
tečn ém spánku). Ite r. prořitovati se, -řidovati se, -řizovati se PS. V m ém rodném nářečí
(od M iletína) je pouze tv a r zv ratn ý ; někteří
spisovatelé v šak znají i nezv ratn é p. = probuditi. — Prořídit se je možno spojit s dýřiti
b u rco v ati ze spaní (viz); je arci třeb a přijm o u ti přesm yk d-ř > ř-d a u z n a ti, že nastal
až teh d y , k d y y a i splynujy. (Jinak, asi
m ylně, Z u b atý 1.1.359, N Ř 14.113; má
hojné doklady.)
prosinec, č. b. r. název posledního, sln.
sch. (zde -nac) prvního měsíce roku. Psl. prosinbcb, slovo dosud málo objasněné. Ze všech
pokusů o v ý k lad se nejvíce zam louvá ten,
že p. souvisí se siný, protože d n y jsou „šediv é “ , bledé, polojasné, často m lhavé, slunce
sv ítí nejslaběji. Srov. 6erven(ec).
prošiti, prosba (prosebný, -nik), neúprosný,
-prošovati (vy°, do° se), msl. (slc.) odprášatsa,
klad. odprosit se s gen., val. sprášat vyprošov a ti s nebe o d p latu , tre s t; laš. vedle prosyč je
1 brožyž úpěnlivě p rošiti L p (sonorisace zesi
lující význam ), odprašaě L p, odprašat Malý.
Intensivní zv ratn é n y n í jen v záporu (ne
prosím se tě o to), dříve a jinde dosud i v kladu,
arci jen jako skutečné m edium (prosí-li kdo
za sebe, pro sebe). — J e u všech Slovanů:
stsl. prošiti, slc. prosit, zdrobněle proskat,
prosinkat, důrazně p rosit sa (žobrák prosil sa
velmi) a td .; za zm ínku sto jí r. prosíisja
doprošovati se m ilosti pro sebe, ta k i ukr.
prosýtysja a rd . prochát (i prošát), ukr.
procháty(sja). — N a d b y tn é hovorové prosím
jako odpověd zn am en á souhlas, přisvědčení,
ochotu (slc. Dajte m i kilo chleba! — Prosím.)·,
je zaznam enáno v S S J, ale je ho jn é i v češ
tině v uctivé, ponížené m luvě. J e to k alk
francouzského je Vous en prie, k te ré je
odpovědí n a o tá zk u n ap ř. „m o h u si u Vás
(v bytě) z a k o u řit?“ , „m ohu o te v řít o k n o ?“
(v posluchárně) ap. Z nam ená te d y „dovoluji,
souhlasím" v y jád řen é zdvořilou form ou
„prosím V ás o t o “ . — P říb u zn á slova jeví
rozličné podoby kořene: la t. prex prosba,
odtud precor p ro šiti, m ed., gót. fra íh n a n
ptáti se m a jí prek-·, prošiti a lit. prašýti,
lot. prosít m a jí proli- (něm. fragen a td . je
z dlouhého prók-); staro b y lé in choativum
8 nulovým stu p n ěm p řed -sko- je v stin d .
prěéháti, la t. pčscó (z porc-skd), arm . harc-artem, sthn. forscon (nyní forschen), všude
z prli-sko- > prsko·; lit. peršu, p iřsti u cházeti
se o někoho (p iršlýs n áp ad n ík děvčete),
ir. areo vypro šu ji, kym r. erchim p tá m se,
sthn. fergdn ž ád a ti m a jí perk-, perli-. Lze je
spojit teorií o dvojí podobě „k m en e" per-ek(bsl. li), b u d per-k- (kořen per- p ln ý , rozšiřovací prvek n u lový, tj. bez e) nebo pr-ek(poměr opačný).
proskurník: ro stlin a A lthaea. Preslovo
přejetí z ru štin y . R us. slovo je od proskura =
prosvira hostie p rav oslavných, z ř. προσφορά·,
na ně upom ínají plody tě ch to i jin ý ch slézovitých rostlin.
proso, všeslovanské. P ů v o d te m n ý , snad
„praevropský." Selo se zp rav id la jako p rv n í
obilnina do p ů d y nově získané ždářením ,
podobně jako ber.
prostopášný, slovo hlav n ě m or. a slc., tu
i prostopaš svévole, -pašit. N evelm i jasné.
Zm. jvč. je roztopáš b u jn o st, svévole, hýření,
na Kyjovsku prostopáš i rostopáš, sm. roztopáéný, slc. i rozpášny, rozpasený. Asi od stč.
rozpásli sé v y k rm iti se, rozpasený v rozkoši
Hus. N a M oravě p řidáno -to- podle stu p ň o
vacího roz-to- (roztomilý, roztopékný p ře
pěkný); celek je lidovou etym ologií spojen
s páchati a s prostý.
prostý, sprostý, prostota, -ičký, prosťáček,
prosto-duchý, -vlasý, -řeký, -prostiti (o° vy° z )
osvoboditi. P rv o tn í v ý zn am byl: běžný,
všední, obyčejný, zvyklý; z něho se vyvin u ly
významy 1° nevznešený, 2° jednoduchý,
nesložitý, neozdobný ( > zb avený něčeho,
jsoucí bez něčeho; sloveso: zbav iti, osvobo
diti). Někdo další vývoj (msl. slc.): n aivní,
hloupý (: sprostý), kdežto č. sprostý = nízký,
gem ein, v nářečích je bez p říh an y (vč. sprostý
voják — p ro stý vojín, bez šarže), v spis.
jazy k u hanlivě. Stč. sprostný (ze spojení
z prosta) je p ro stý , neum ělkovaný, u p řím ný,
ale i hloupý. V názvosloví tělocviku prostny
je za T yršovo starší prostý. V m or. n ář. je
vý zn am ‘p řím ý, ro v n ý ’: laš. divaj sa prosto,
val. poprostit křivé p rs ty = n aro v n ati, chod
níkem si vyprostíte = v y p řím íte cestu, n a d e
jd ete, laš. ten se prosti = kráčí s rovnou p á te
ří, noprostil h řeb ík = n arovnal. J e p a trn é ,
že původně nebylo rozdílu mezi prostý
a sprostý·, rozlišení význam ové je m ladé
a dopadlo různě podle nářečí. — slc. prostý
obyčejný, prosto, prosté jednoduše, skrom ně,
přím o, rovně; sprostý hloupý. O bdobné v ý
znam y jsou u o statn ích Slovanů, mezi nim i
i rovný, p řím ý (o cestě) a prostiti = zba^ iti.
— Psl. prost-b náleží k lit. p ra n tú prataú
prásti z vy k a ti si, b ý t i zvyklý n a něco, jako
í-ové p articip iu m ty p u véstas k věsti, te d y
z *prot-tos, ‘n av y k lý , o b vyklý ( = nač jsm e si
navykli, čem u jsm e uvykli), oby čejn ý ’, tj.
každodenní, jestliže se p rav í n ap ř. o jídle
nebo oděvu, te d y jednoduchý, nesváteční,
všední, běžný. O statn í v ý zn am y (rovný,
hloupý, přím ý) d ají se v y v o d iti z tě ch to ; je
jich p estro st je výsledkem to h o , že zák ladní
sloveso u nás zaniklo a tím osiřelé, isolované
prost-b ztratilo oporu a pevnou význam ovou
základnu. (Ale lit. prastas n e p a trn ý je z pol.
prosty). B ůga K S 88, S tang N TS 15.343;
jiné v ý k lad y u H u je ra 1.30.
protěž: ro stlin a G naphalium . „M á již D ob
rovský s. v. Schim m elkraut, Čelakovský
v Písních (viz Jg ), snad te d y je to slovo
lidové" Šm. P ů v o d nejasný.
proti, m or. též (na)prctiv, -ivá, -ivé. Stč.
protiv. Odvoz, protivný, pretiviti se; protější
(podle vedlejší). ■
— Stsl. protivé -ivo -ivo,
slc. proti, pol. przecziw, r. protiv, sln. b.
(s)prcti, sch. proču, hl. přeciwo, d l.pšešivo. —
Id e. *prcti (lot. pret, ř. πρότι, stin d . prati).
Souvisí p a trn ě s *pcti (r navíc, § 9, jako
u při), což b y la původně zdůrazňující
částice postpositivní, s význam em „tak é,
k to m u ještě, n a d to " , ale i „ n a p r o t i tom u,
n ao p ak " , odvozená od *apo se základním
význam em rovněž „p ro ti k o m u " (o ní
podrobně Szem erényi Syncope 356). K o n
cové naše i je výsledek zdloužení, nu tn ého
p ro to , ab y se zachoval náležitý objem .
Č- oproti je k áráno jako zbytečné.
proud, stč. m or. prúd; odvoz, proudili,
slabo-proudý; sem i prudký, lid. prudina. —
Srov. slc. prúd, u k r. prud, pol. prqd t/v ,
sln. prod, sch. prud m ělčina, písčité m ísto
v řece, r. prud um ělé jezero, rozlití přehrazené
řeky, n ář. (Sevsk) i m lýn (vodní a v ětrn ý ),
p ru d ít sta v ě tí hráz. V lastní význam těch
slov byl asi jako dosud na M oravě: prúd je
m ísto v řece, kde voda proudí, teče rychlým
spádem přes písčité nebo kam enité dno a je
te d y nehluboká, tak že ji lze přeb ro d iti, na
rozdíl od m íst hrazených s vodou pom alou
a hlubokou. V ýznam m ělčina apod. d á se
z to h o v yvo d iti; opačný v ýznam ru sk ý je
asi výsledkem zpětného pochodu ze slov
zaprudit reku = zastav iti p roud (postv. zaprúda hráz), což chápáno jako zastaviti, z toho
prud = stav (ve sm yslu polského staw =
voda, rybník , jezírko n ad hrází). — Psl.
prod-b bylo původně asi a b s tra k tu m ‘rychlý,
b y strý to k ’, později ‘m ísto v řece, kde je
ry ch lý to k ’, a náleží asi k pr§dq prosti,
zachovaném u v p rim árním ú tv a ru jen v sln.
oprédem oprésti klesati, p a d a ti; jin a k je
stsl. vbs-pr§nqti surgere, zd v ih n o uti se,
r. prjádaju prjádat sk ák ati, posk ak o v ati.
P říbuzno je asi střh n . sprinzen sk ák ati.
provaz, provázek, provazec (též s ta rá m íra
délková, bylyť to skutečné provazce; dosud
m or. provázek odm ěřený díl lesa a v č . p o
m ístn í jm én a N a provázkách apod., p ů v .
dílce široké 1 provazec), provazník, provazolezec. — slc. povraz, stsl. povraz-b, pol.
powróz, dl. powrjoz, sch. sln. povraz t/v ; ale
ť. pávoroz je provázek n a zad rh n u tí ta b á k o
vého m íšku. — Psl. povorz-b od vbrzq verzti,
zachovaného v stsl. povr^bzq povrěsti svázati,
sch. vrsti se vězeti, otvrsti se o d v ázati se;
b altsk ý ekvivalent je v lit. veržiů vefzti
sv írati, viřžis provaz, varzau varzýti sv írati,
svazovati. D alší p říb u zn á slova jsou stsev.
virgell, stsas. wurgil provaz. Viz i vrznut.
provod, neděle provodní, „ b ílá “ , p rv n í po
velikonocích; obyčejně ve spojeních do p-a,
s p-a, chod. vodsprovody apod. Lid. i prob ů ik y , prabůdky. P d. prow ady. — Jm én o je
totožné s nč. průvod, ale jin ak jsou dom něnky
různé. V ř.-k a t. církvi se p rav í, že název
ten je od toho, že v te n den se nově p o k řtěn í
lidé ubírali v p rů v o d u ke ch rám u ; nebo je
od p rů v o d u s věnečky tu neděii konaného;
han. sprovod je ověnčený a o p entlený kříž,
nesený v jistém p růvodu. R usové znají
např. lidové provody vesny = vyprovázení
jara, loučení s jarem o sv ato jan sk é noci
(Zelenin 373). Snad se u nás m íní staro d áv n ý
zvyk jarního vynášení M ořeny ( = zimy)
apod. živlů. J in á dom něnka je u J g z Linda.
J e š tě jin ak Zilynskyj SVŠPO 2.93: ,,N a
české půdě se poslední nejasné sto p y těch to
forem [tj. „zvykových forem ch a ra k te ris
tických pro rodové zřízení a p rim itiv n í
anim istické m yšlení (např. p rv k y předkřesťanského u ctív án í m rtv ý c h a k u lt p ří
rodních duchů)] zračí jen v n ázv u provody,
jenž se k ry je s u k rajin sk ý m pojm enováním
sv á tk u zem řelých, jenž se slavil po veliko
nocích. “
prsa, stč. prší plur. (du.) fem .; z to h o nový
sg. p rs (od něho nový p lur. prsy) nebo prso;
prsní, prsatý·, náprsenka, podprsenka·, stč.
prsosiny, -otiny, u Z ídka prsoviny náprsní
řem ení koňské m á p ro ti sch. a slc. prsiny t/v
nejasné os, ot. — Psl. pbrsi (stsl. prbsi, slc.
plur. prsia gen. prs a jed n o tliv ý prs, prsník, r.
pérsi, u kr. pérsy, pérsa, pol. pierš, sln. sch. pr
ší ). D ůležité je rd. (Sevsk) perst o koňské hrudi.
B altsk ý protějšek je žem. piršys koňská hrud.
D ále se sro v n áv á stin d . parsu- fem., av.
parssu- fem., psrssu- m ask. a stin d . prstí- fem.
žebro, páršva- žebra, bok; to to příbuzenství
je už m éně jisté, ale není nem ožné; proti
starém u slovu grqlb = h ru d označovalo
pbrsi — ja k je p a trn é z to ho, že tu je duál
n. p lu rál — asi nejspíše p rsy ženské, a tu lze
p o čítati s tím , že tu m ám e tab u o v é přenesení
a p řetv o řen í v ý razu pro žebra. J e možné,
že tu byly 2 v ý razy jako v san sk rtu , jednak
pbrsi, jed n ak psrstb (r. prst) = stind. prsti-·,
k to m u to d ru h ém u snad náleží prsotiny
(z * p rstin yl, p ak > ot > osl V ýznam né je,
že t u jd e o h ru d resp. řem ení koně!). Je
velm i pravděpodobné, že i něm . Brust sem
náleží, i když b- je z bh-; i jeho odchylná
podoba m á sn ad tab u o v o u příčinu. — Před
prseň b y la zídka do výše prsou, n a ochranu
ob h ájců h rad eb ; m ísto za n í bylo pak
záprseň, dosud někde znam ená zásep (vzniklo
asi ta m , kde zásep m ěla p ři sobě — jako
pavlač — zídku nebo zábradlí).
prsk, již stč.: o tv o r pece, ohniště, k rb ; pol.
p aprsk já m a pro bram b o ry . N ejasné. D o
m něnka, že to je m ísto, kde oheň prská,
kde lé tají jisk ry , b u d e asi jen lidová ety
mologie.
prskati 1° (sliny), prskavý, prskavka. —
Sl. prskat, pol. parskaé, hl. porskac, dl.
parskaé, u kr. pórskaty, r. pórskát, sch. prska
ti. — Psl. p-brskati; je to sk-ové intensivum
od základu, k te rý je snad též v něm . sprůhen,
t/v (i když to to s. nem á starý ch dokladů
a v y k lád á se u N ěm ců jinak) a dále v lit.
puřkšti, lot. purkšt t/v (v obou je navíc přípo
nové st). In ten siv u m sk-ové je v lot. purskát
a purkškět, st-ové v lot. purkstět t/v . V lit.
jsou obdobné význam y jako u nás: o prskání
kočky v blízkosti psa, o d tu d ‘zlobiti se’.
prskati 2° (jiskry), viz paprsek. — J in é prs
kati o p ářen í koz viz pod próiti.
prst, prstík·, bezprstý; dlouhoprsták zloděj,
ro stlin a petiprstka (G ym nadenia: m á kořeny
„jak o dlaně s p r s ty “ , če rn ý ); náprstek.
o d tu d náprstník (koruny k v ě tů připom ínají
náp rstek ); prsten (o d tu d prsteník), p rstý
nek. — Bylo všeslovanské, ale někde (pol.
ukr. r. dl.) je v y tlačo v án o slovem palec:
stsl. pr-bst-b, slc. prst, r. perst gen. perstá,
pol. peráč, hl. porst, sln. prst, sch. prst,
b. prost. O dvozeniny: r. naperstok ( > naperstjanik, naperstnaja t. tr a v a = n á p rs t
ník), u kr. naperstok ( > naperstnyk), pol.
naparstek, sch. naprstak, b. naprástzk; stsl.
pr-bstenb, r. uk r. pérsten', pol. pierécieň, sln.
sch. prsten, b. praštěn. Za Psl. lze te d y klásti
pbrst-b a odvozeniny nap irští,kb apbrsten b. —
Dokonalý b altsk ý ek v iv alen t je lit. pirštas,
lot. pirsts p rs t (ruky i nohy). D alší p říb u zen
stvo je stin d . prstí- fem. žebro (viz prsa).
Jm éna p rstu jsou v každé ide. v ětv i jiná,
to znam ená, že to jsou asi v ý razy m ladší,
budto ta b u o v é nebo expresivní n áh rad y .
Poloroztažené p rsty upom ínaly n a žebra a ta k
prst je nepochybně staro b y lý vulgární
„žebrovec“ , h ru b ý v ý raz jako naše pařát,
drapák o prstu .
prsť: ornice. Stsl. pr-bst b, slc. prst, r. ukr.
perst, stpol. piršč, b. prost. — Psl. pbrstb,
souvisí p a trn ě s *porch-b p rach : pbrs-,
přípona -ti-.
pršeti znam enalo sy p ati se, p ad ati, prášiti se, ro ztru šo v ati se, ro zp ty lo v ati se v m a
lých částečkách nebo v drobných jedincích:
v starém usu a dosud v nářečích prší sníh,
kroupy, k ap k y vodní, ale i jisk ry (klad.
iskry z néj prchaly), listí se strom u, peří s p tá
ka, zrna z klasů, vlasy z hlavy, i zuby z dásní.
V češtině z déši p rší vzešlo p ro sté p r š í; o d tu d
prská, pršlavý, poprchávati, sprchnouti, postv.
sprcha. V lasy opršely, p a k i „člověk opršel“ ,
stč. opršal, o d tu d O pršálek. N áleží sem i prach
a prst. — P sl. p srša ti z *prs-tti a pbrchati
(-·&-) z *prs-ati: slc. pršat, přška, prchat. —
Základ pers- n en í v té to podobě jinde
doložen; stejn o st v ý zn am u jak o u ř. σπείρω
< sper-jó trousím , rozsévám , rozp ty lu ji
ukazuje, že pers- vzniklo v slovanské větv i
jazyků asi přesm ykem ze sper-, a to velm i
záhy, neboť ještě se říd í ab lau tem , viz
prach. — J e i sk-ové sloveso, s význam em
slabším: msl. prská = po p rch áv á, z *pbrs■ska-jetb. — R čení lhůta (hodina) vypršela
je z dob, k d y se užívalo přesýpacích hodin:
z horní poloviny tě ch hodin se vysypala
dávka písku vym ezující svým p ad áním d an ý
časový úsek; ta to k o n k rétn í p řed stav a v y
sypání písku b y la později zastřen a a zůstalo
jen pojetí ab stra k tn ě jší „h o d in a uplynula,
daná lhůta se dovršila, skončila" . O to m
nyní podrobně I. N ěm ec N Ř 41.202n.
prť pirt pirta pirc p y r t val. slc.: uzounká
pěšinka, vyšlapaná od pasoucích se ovcí n a
stráních (takže se v y tv o ří jakési terásk y ) n e
bo v lesích (kolem k eřů, n ep řístu p n ý ch m íst,
balvanů ap.); pěšinky ty jsou trv a lé a p o
krývají horské p a stv in y n a úbočích kopců
jako síť; v horských lesích u sn ad ň u jí chůzi
i lidem. T ak i pol. pere, pyrc a u k r. pert. Ale
b. pártina, sch. prt, prtina (a rum . pirtie,
přejaté od jižních Slovanů) je stezka v y šla
paná ve sněhu; je ta k é úzká, jen co projde je
den člověk. — Ja k o ovčí pěšinka je p r t slovo
pastýřské k u ltu ry k arp atsk é: p řeja to od r u
munských pastýřů, u nich bylo ještě p rovede
no přenesení význam u. Z ákladní jihoslov.
prt může b ý ti Psl. dom ácí pertb, jež b y bylo
naším protějškem (ale s p říponou -ti-) k lat.
portvs a porta, což bylo původně jen p rů
chod ( > p řísta v ; b rán a), av. psrstu- p r ů
chod, sth n . Jurt, gal. ritu- brod. Vše to bylo
v lastn ě jakýkoli ‘průchod, p řech o d ’, od
per- p ro n ik ati, procházeti (ř. πείρα atd .);
specialisace provedena až tep rv e v je d n o tli
v ý ch jazycích. V okalism us r je p řed -tináležitý.
p rták s tč .: švec jenom spravující obuv, pak,
s expresivním zm ěkčením t > i, n ad áv k a
ševcům vůbec; od to h o prtačiti, prtačina,
prtácký, ale i — zp ětn ý m pochodem —
prtati sp rav o v ati obuv, laš. prtač dělati
drobnou, m álo efek tn í práci (též prtač se
v idle ap.) L p. — P odobně pol. partacz
h u d lař (o jakém koli řem eslníku), partaczyc
h u d la řiti, partacki, partactwo; o d tu d slc.
prtiet h u d lařiti. — C. prták i pol. partacz
vzniklo příponovým p řetv o řen ím ze slova
u nás nedoloženého, jež by odpovídalo
ruském u portnój švec, krejčí. Jeh o základem
je p-brt-b (stsl. pr-btb len, str. rd . port p látn o ,
uk r. port d ru h p látěn é šály, odvoz, portýna
p látn o , portký p látěn é k alh o ty ; sem p a tří
i slc. prtok ubrus), slovo asi východní (Děny
v Mél. B oyer je odvozuje z tu r. pyrty alte
W ásche, G epáck, P lu n d er. Šm.). Poněvadž
šbVbCb = švec b y l v dávné době v lastně
ševcem i krejčím , ta k asi i *prtný byl krejčím
(ale šil jen z lehčího m ateriálu , byl „p látý n k á ř “ ) i ševcem a to to poněkud zlehčující
jm éno bylo přenášeno p a k n a užší obor
ševcovský (ačkoli švec nešil ani nešije
z p lá tn a), neboť ševcovina b y la v y d án a
posm ěškům více než jin á řem esla. Viz
i vrtati 2°.
prtať, p rtn ú t laš.: strk a ti, odprtnút odhoditi, vyprtat v y šp rta ti. J e to asi to též co šprtali.
prtit: choď. tráva p rtí v y ráží ze zem ě z jara,
bláto p rtí v y ráží m ezi tra v o u za dešťů. —
K to m u p a tří sehd. žito p rii t/v (A. M átl).
— Slovo jistě dom ácí. P a tř í k něm u i prýt
výhonek u rostlin (z něho je prýtovat: vč.
brambory p rejtu jí = v y h án ějí klíčky). P ř í
buzné je la t. fru te x keř, křoví, básn. větvoví,
větve (strom ů), fru ticó v v h án ěti větve,
rato lesti, o b rů stati větvem i. V ýchozí význam
základu phreu-t- b y l te d y výhonek, klíček
(z km ene, hlízy), popř. pupenec, p rv o tn í
výhonek větvičky. P rýt je z *phru-to-s, tv a ru
se zdloužením u > ΰ (= y). — B yla i znělá
form a to h o kořene, bhreu-d-, zachovaná ve
střh n . slovese brie-en (o nalévání rostlinných
pupenců: knospen, schwellen) a dále v slovan.
brbst-b (z *bhrud-to-s), k te ré je v sln. sch.
brst m . pupenec, výhonek (rostliny), b. brast
m ., ukr. n ář. brost m ., spis. brost f. t/v .
D ále bylo i spreu-d- (o sp/b viz § 11) v něm.
spriefien pučeti, v y h án ěti pupence, Sprosse
rato lest. Viz i prut.
průcok lid.: b rašn a n a chléb PS. Z něm .
Brotsack t/v .
pručiť: val. vyprúčit (-čat, -čovat) sa p ro
hý b at! se, b o rtiti se B (o stěn ách dom u.
0 d n u nebo dužkách sudu), přenes, py šn iti se;
(vy)prúčat sa okázale, pyšně se p ro h ý b ati
n azad B ; m sl. n a K y jo v sk u (s)prúčat se (s-)
v zp íra ti se, zpěčovati se K ol, val. vyprúčat
sa z d rá h a ti se S vK . — slc. p ru čit o h ý b ati
K . — J e to to žn é s p u čiti (viz pulcati 2°),
r je p a k zesilovací (§ 9). T ak již Šafařík.
pruditi: půso b iti zán ět, le p ta ti (vápno prudí kůži), vč. i slunce do nás prudilo apod.;
obyč. jen o- se o dětech = d o sta ti opruzeniny
n a kůži; zm . sprouděný opruzený, han . podprozuvat h n isati, chod. p ru d ij zán ět n a ja z y
k u hovězího d o b y tk a . — Pol. prqdanie vředů,
r. oprudítsja o dětech, rd . i prudítsja o h řív ati
se. — Psl. proditi. J e asi p ř í b u z n é s něm .
brennen p áliti, B rand žár, oheň, sněť, ja k
poznal už Ju n g m an n . G erm ánské souhlásky
jso u dobře viditelné v Brand, d je tu kořenné
(B . je p rim árn í odvozenina se stu p n ěm o
v kořeni); brennen m á n n te d y z nd asim i
lací. (U K luge-M itzky m á b. příbuzenstvo
m ylné; v E S Xjsem m ylně soudil n a p ř e j e t í
z germ .)
prudký: slc. p ru d ký, pol. prqdki rychlý,
h b itý , spěšný, p ru d k ý , u k r. p ru d kýj t/v ,
sln. prodek horlivý, čilý. — J e to sam o sta tn á
v ětev od kořene prqd-, k te rý je v proud·, to to
ad je k tiv u m m á v kořeni n áležitý stu p eň o:
prqd-bk-b.
p ru h i prouha, stč. a zm . pruha: proužek
1 proužka; sem i laš. m ruhovity = p ru h a tý ,
p ru h o v an ý . Pol. prqga prqžka, slc. u k r. pruh.
N ejasné.
pruhlo, spruhle J g d , spruhle P S , m or.
epruhlo; — rd . (vých. sib.) prúglo, hl. prudlo,
dl. pšudlo (dl < gl), sln. progla osidlo; sch.
prúglo, stsl. proglo síť(?) n a p tá k y . — P ruhlo
je zařízení n a ch y tán í p tá k ů (Čermáků,
jeřáb k ů ), ale i jiné zvěři: osidla (,,oka“ )
jsou upev n ěn a n a m ladém stro m k u ohnutém
k zem i (jeho volný konec je upev n ěn k zemi
jen ta k , ab y se p ři chycení zvířete uvolnil;
p ru žn ý stro m ek se p a k n aro v n á a k ořist
je vynesena do výše a ta m visí, jsouc ta k to
ch rán ěn a p řed pozem ním hm yzem , v lk y
apod.). — Slovo P sl.: prog- od prqgngti,
viz přáhnouti a p r u ž iti; p říp o n a -lo jako
v greblo veslo; prgg- m á zde vý zn am napín a ti, pruhlo je stro m ek n a p ja tý do oblouku
(jako luk p řip rav e n ý ke střelbě, r. napréc’
luk). V okalism us o je od p ru žiti. P říb u zn o je
něm . Sprenkel pruhlo.
průlina; n ář. prolina (od Z dáru u VI. P ittnerové a od J e š tě d a u Světlé) je m ísto, kde
při tá n í se sníh z tra tí n ejd řív e; k o tlin a v lese
(N. M ěsto n a M or.), jinde p rů sek v lese;
spis. štěrb in a, d u tin a. — Slovo jistě dom ácí,
ale m álo jasné. Asi to to žn é s p. przelina,
u nás *prělina = m ísto vy p ařen é, opařisko
(viz), zm ěněno v prolina asi zm ětením
s holina, holé m ísto.
prům ysl, za J g promysl·, p řeja to z r. prómysel řem eslo, v ý ro b a, prům ysl. slc. priem ysel
utv o řen o podle češtiny podle běžného po
m ěru prů-lprie- u jiných slov. Vývoj význa
m u: živnost (řemeslo a obchod), potom je:i
in dustrie. Vše souvisí s m yslili.
prut, proutek, proutí, viz i paprutie. —
V šeslovanské: stsl. prqt-b, slc. prut, r. ukr.
hl. sch. prut, pol. prgt, dl. psut, sln. prot.
b. prát. — Psl. proti,. S tra n původu se zdá,
že je příbuzné s p rtiti a slovy ta m uvedenými.
N esnáze činí q, ale d á se vyložit. Očekávané
*pr-bt-b dostalo asi ráz slova afektivního, což
se m ohlo p ro jev it zdvojením souhlásky na
konci ,,kořene“ (o tak o v ém zjevu u germ.
slov t/v , stangl. sprctt a něm . Sprosse,
v. M artin et Gém. 199); te d y * p n ttb , což
dalo p a k *pr-bnt-b > prqt-b. T ak, nehledímo-li
k „pohyblivém u” s, m á prqt-b dokonalý
ekvivalent v onom sprott, jež znamená
rato lest, p r u t .
pružiti; p rv o tn ě asi jen složeniny; mor. na ‘
n a tá h n o u ti, n ap n o u ti, laš. pero sa spružilo, č.
vzpružiti se (postverb. vzpruha). Odvoz, pru
žina pružné péro a pod. věci (mor. spružina),
p ru žn ý. — Srov. slc. p ru žit sa, pružina,
pružný, r. upiúg, uprúgij pružný, pružítsja,
pružina, sln. prožiti, sch. pružiti, pružan,
b. párgav pru žn ý . — P sl. prožiti je náležité
fak titiv u m k prggnqti (viz přáhnouti): 6initi,
ab y něco bylo napřažené, n ap jaté (luk,
pruhlo); k to m u se hodily jen věci ohebné
(m ladé stro m k y , m ladé v ětv e), vracející se
po uvolnění do své pů v o d n í polohy, odtud
adj. pružný, z něho pružina. Viz i pryž.
pružník: b ro u k kovařík. — Od pružný:
je-li položen nazn ak , dovede se pružně vy
m rš tit do výše a v r á tit do správné polohy.
prvosenka. Preslovo p řeje tí z pol. pierwosnka, což bude z *pbrvo-vesnbka ( = prvovesní, p rv o jarn í bylina) zjednodušením vove
> vo. — slc. prvosienka je z češtiny.
prvý, od to h o nové term ín y prvek, prvolc
(v ý tv o r Preslův), prvotný od prvot (slc.
z prvoti, od-, na-, z prvotky; srov. pol. pierwoc), s neobvyklým o-t (zkráceno z prvo-byťl,
srov. slc. prvobytný, r. pervobýtnyj), prvotina-,
prvenství od prvenec (srov. r. pérvenec, pérvenstvo); prvo-řadý a tp .; jm enné tv a ry v stč.
z prvá, -u, s prvá počátka, ot prvá (světa) po
čátku, z to h o jed n ak nč. od prvopočátku, jed
n a k slc. od prvosveta, za prvá světa, srov. i slc.
za prvá času·, m or. prváska prvňáska prvňúska,
slc. prv(n)óstka prvos(t)ka pervistka prvuska
p rv o telk a, p rv n ičk a jsou — srov. pol. pierw iastka — z porv-čstka, to p a k (jak ukazuje
str. pr-bvesnyj, r. pervesnyj, u k r. pervisnyj
prvorozený, z pbrvčsn-b) je z pbrv-čs-bka (t je
vkladné); příponové és upom íná na es v rovesník vedle rovný a souvisí asi s lit. kompa
rativ n ím es v gerěsnis lepší apod. Prve, prv
je z k o m p arativ u . K onečně p rvn í (ještě jen
csl. zříd k a pr-bVbn-b) s -ní podle přední. —
Všeslov.: stsl. prov-b, isprbva z počátku, prbvčje dříve, prbvčnbcb, slc. prvý, r. pérvyj,
plrvéjšij, pérvina, pervonačálnyj, u kr. pervyj,
peršij, (z -ejšij), perše dříve, pol. pierw y,
pierwszy, hl. pjerw y, sln. prví, sch. prví,
prvenac, b. práv. — Psl. p brv-b se shoduje
s ind. purva- přední, předešlý, počáteční,
východní, av. p(a)ourvó, vše z *př-vos;
i slovanské w ukazuje svou into n ací (v sch.
prvenac) n a ř, základ je te d y slab ý ú tv a r
z dvojslabičného pera- ‘v předu, n a p ře ď .
Jiné ú tv a ry od téhož základu, ale s p ří
ponovým m, jsou lit. pírm as, la t. p r i
mus.
pryč, stč. ještě přič přec (i Sm 247) preč;
val. se rozlišuje šél preč a je pryč; laš. preč;
val. dokonce z přečká zdaleka, dala sa na
préčky, je na préčkách ~ u te k la p ryč, je
pryč. — Pol. oprócz prócz precz, slc. hl. preč,
dl. pšec pryč; uk r. opróče, r. opríč krom ě,
r. proč na stran u , dále, sln. proč, preč. —
Slova velmi nesnadná. Zdá se, že lze v y jiti
z Psl. opročb; z něho vzešlo je d n ak r. opričb
a po odpadn u tí o- (srov. opak > pak) stč.
přič a ztvrdlé pryč, jed n ak — asi vlivem
slova véna,, č. ven — *pr-bčb v č. slc. pol.
luž. preč. Opročb asi — přes všecky n e
snáze! — souvisí se stin d . adverbialiem
paráňč-Iparáč- (jako opak-b s apaňč-japdk-)
‘odvrácený pryč, v e n ’. Za očekávané *porači>
je opr- asi pod vlivem slova blízkého p ů v o
dem a význam em opak-b; dru h é o je ovšem
záhadné, není-li sn ad výsledkem asim ilace;
rovněž ta k i, ale to m ůže b ý ti stopou km enů
na -ič- jako jsou v ind. pratíč- ‘p ro tě jší’ (ale,
pravda, u paráč- tak o v éh o tv a ru není!).
Formálně se opročb u tv ářelo jak o ad v erb ia
per-lisb, č. p říliš apod. N ěm . pritsch je ze
slovanštiny, viz n y n í S teinhauser SIWien 57.
(Jinak K opečný SaS 20.129; řa d í pryč ,,do
blízkosti jč. in terjekce prč! na pohánění
tahounů k chodu a k r. pryg! ve význam u
stranou" .) — Sem náleží p a trn ě i stsl. prok-b,
pročii zbývající, stč. prokní každý, stpol.
prokny veškerý; v ý zn am y : to , co je mimo,
kromě > co zbývá > všechno o sta tn í > v še
chno.
pryčna, mor. prČa, pryča, slc. priča pričňa
prieča, ale i přič f. (nář. i m ask.). — Z něm.
Pritsche t/v .
prým i prýma: ob ru b a, prým ek. slc. prám
priem priamok. — Z *prém < střhn. brem,
k tomu premovati (ale slc. oprámovat), novoněm. Brame — verbrámen.
prým: angína, v říd k y v ústech, je z něm.
Braune t/v (od braun hnědý). Stč. bylo
i prejna W inter Obr. 2.203 z r. 1559.
prýskati 1°, prýštili, z toho tryskati (t v li
vem stHkati), prudce v y té k a ti, o d tu d han.
prýsčina a val. sprysk ( = vz-) m ísto na
poli nebo na louce, kde p rý ští voda; prysky
láhve, z nichž se o velkonocích popryskávali
svěcenou vodou (Litom yšlsko). — R . prýskat
prýskaju i prýšču, uk r. prýskaty, pol. hl.
pryskač, slc. prýštit. — J e to paralelní n e
znělý ú tv a r k brýzgati; příbuzné je i slovo
pryskyřice.
prýskati 2°: p u k a ti: o° od° ro zp u k ati a odloupiti se (o n átěru ), rozprýskaná kůže. T ak
i pol. pryskač, r. prýsnut. — T oto p . od d ělu
jem e od hom onym a p. p rý š titi, neboť v ý
znam y nelze spojit. N áleží k brustb pupen,
sth n . brie^en, něm . spriefien p u četi; naše
sloveso je s k -ové intensivum , *spryd-skati-y
s odpadlo disim ilací.
pryskýř, ta k stč. a dodnes; chod. p rsk yjřr
pyskyjř, jč. piskejř, vč. plyskejř, jvč. plychýr
plychejř pluchejř (ch podle puchýř), sev. m or.
plichéř, han . plaskéř, plyskéř, msl. val. laš.
pliskýř. — J a k ukazuje jasně hl. plusker
vodní bublina a pruskel otlak , krev n í p o d
litina, jež m ají zajisté společný pův o d , jest
v y jiti od p řed stav y vo d n í bubliny, ja k ona
vyskočí n a klidné stojící vodě, když do ní
padne větší k ap k a dešťová; ta k o v á bublina
m á tv a r polokoule, brzo pukne, a tím ú p ln ě
zmizí. N ázev bubliny (od p lu ska ti, viz p lískati, s příponou -yř; e od pucher, viz p u chnouti) byl přenesen n a m ěkké, vodou n ap ln ě
né puchýře, jak é se dělají n a ru k ách jakožto·
p rv n í stad iu m m ozolu od držení h ru b ý ch ná stro jů nebo n a nohách od těsné obuvi, p ak
n a podobné m ěkké p u ch ý ře od opálení sluneč -.
ního nebo opaření. P řesm y k y lir a další h lá s
kové zm ěny jsou p ak snadné. T edy pův.
plu skyřb (je dále slc. n ář. pryskier p lu skier
pleskur plezgúr pluzgier, dl. pšuskel, pol.
pryszczel) nebo pluščb (zde je p říp o n a -j >>;
je to v slc. prýšt, pol. pryszcz, r. uk r. pryščy
sln. (o)prišč, sch. prišt, b. prištij). Od forem
s r je odvozeno pryšec, a p ryskyřn ík (viz).
Něm . Blase slouží podobně ja k ve W assera
b u b lina, ta k i ve H itz° p u ch ý ř o p aro v ý .
S třh n . brúsche (nyní Brausche) k rv í p o dlitá
boule, je asi ze slovan. priisk-. F o rm y s ry
(p ryskýř) m ají ty to hlásky nepochybně
vlivem slovesa p rýskati 2°.
pryskyřice, val. pliskyřica, pliskýrka. Od
pryskýř, že teče z puklin strom ů. J e n v češti
ně, ale již stč. K to m u ny n í H . Plevačová
L F 87.227n.
pryskyřník, již stč.: ro stlinný rod R anunculus. — Od p ryskýř, neboť „sv ú ohnivostí
n a tělo vložený sp ry sk u je” (Černý) — dělá
puchýře.
pryšec, ro stlin n ý rod E u p h o rb ia, m or.
lidově prýšč; to to z prysk-j b, tj. pryskový
býl nebo kořen, p ry sk ý ře (puchýře) na kůži
dělající.
prýt: viz prtit.
pryž: utvořeno v m in. sto letí k pružný;.
„doloženo od 1857 (Možný), jiné pokusy byly
pružet K v ěty 1836 a pružec 1867— 93“ (Šm.j.
przniti: bezpochyby to to žn é se slc. brzniť
b ry n d ati, hudlařiti. Stč. przdniti ukazuje, že
vše je asi od brzd- < brzg-, jedné z podob
(jiné jsou bruzg- brjuzg- brezg-) slovesa brýz
gati špiniti, káleti.
-přáhnouti, (od0 pře° p ři° 8° v° vy° za°)
-přahati, ojediněle ještě zapříst u S tříb ra
NĚ, 34.16. 1° kořen prgg-·. -přáhnouti, postv.
spřež, zápřež, přípřež, spřežka; h an . spřaha
příbuzenský svazek, m or. nespřižný kdo n e
vychází s jiným . 2° prqg- je v p ru žiti (vz >
postv. vzpruha), pružný, pružina, pryž·,
prahlo·, popruh (viz vše zv l.). — U všech
Slovanů: csl. -pr§go -prgšti, suprožb jho, slc.
priáhat, r. za-prjagú za-prjáč (p r i- raspod- od- vy- θ-), u kr. p rja žú prjahtý, pol.
sprzqdz, pr^žyc sp řáh n o u ti, pr§žyna, poprgg,
prgga, sprzqg spřežení, hl. (s)přahnyč, (s)přahaó, přah jařm o, dl. páěgnué péégaá páěg, sln.
vprežem vpreči, sch. spregnem spreci sprégnuti,
b. zapregna. — Psl. bylo prqgq prggti, prggajo
pr^gati a prggnq prqgnqti. V zhledem k jm e n
ným odvozeninám a k rus. v ý zn am u (naprjác
luk) je tře b a m íti za to , že pů v o d n í význam
kořene pr§g- byl asi n ap ín ati něco ta k , že to
je přich y stán o k svém u úko n u (např. luk.
v ětev s osidlem n a zvěř, řem en k staženi
něčeho); sem náleží ještě č. přenesené napřáhnouti zhraň, ru ku n a někoho, rozpřáhnouti ruce; tím to význam em se p . shoduje s táhnouti (rým ové ťggr-), n ap ř. natáhnouti (pruž
né) péro, síť n a p tá k y , ru k u . T a k to se vyloží
č. prahlo jako žto léčka n a n a p ja té , napřežené
v ětv i, p ru žiti (viz obé) jak o žto fak titiv u m
prožiti (na- aj.) činiti, ab y něco bylo n ap jaté,
n ap n o u ti, popruh, přezka. P řenesený význam
zapřáhnouti zvíře k vozu je st si v y sv ětliti
jako z a p n o u t i je do jh a : p rv o tn í jho se
skládalo z vrchního d řev a (na šíji) a z ř e
m ene (kol k rk u ), k rk tažn éh o vola byl obep ja t tím řem enem skoro podobně jak o k rk
chyceného srnce sm yčkou p ru h la; p ra sta rý
kořen jeug- pro zap řah án í (viz jho), jazy k u
z různých příčin nepohodlný, byl ta k to n a
h razen v slovanštině tím to prgg-. Zde byly
n a m ístě arci jen složeniny se za- st>- v-b- vy-·,
další ú tv a ry jsou csl. s-bprqyb m anžel, r.
suprúg t/v , suprúga m anželka aj. K ořen
prgg- m ěl, ja k řečeno, asi tý ž vý zn am co r ý
m ové t§g-, ale se zam ěřením n a vtažen í, v tě s
n án í do něčeho, ja k u k azu je lit. ek v iv alen t
spreng-·. jspreňgti n ap n o u ti, n atá h n o u ti (stru
nu), obepnou ti si (řemen). J in a k •d o strl
te n to kořen v litev štin ě vý zn am tlačiti, těsn a ti do něčeho. T ak i naše zapřáhnouti lze
ch áp a ti jako v tlačiti, v tě sn a ti koně do jho,
do postroje, ale rozpřáhnouti ruce je ještě
pouhé ‘ro z tá h n o u ti’. O bdobné vý zn am y
i v lot. ie-sprangdt einschnůren, einpressen,
einklem m en, einsperren = v tisk o v a ti n ě
kam . Též je příbuzno střh n . pfrengen t/v =
zw ángen, einzw ángen, bedrángen, a gót.
anapraggan bedrángen.
přáslo, již stč. (K laret: s třla t. nejasné
,,exulgur“ ), p. prz^slo, u k r. r. prjáslo, sch.
přešlo (m ateno s preslop) je především díl
p lo tu m ezi dv ěm a kůly. „ J a k o díl plotu
od kolu ke kolu (asi 3 sáhy) d o k lád á je
z 1784 z L ubné u Litom yšle Tomíček,
Od T rstenické stezky 9.111“ (Šmilauer).
N ejisté je slc. pramso, plot okolo salaše
(K álal ze Sasinka, s otazníkem ). slc. se
te n díl zve krieslo, pol. n a Těšínsku krzasla;
tu je důležité, že to je nikoli díl „lésový“
(viz lísá), ale ,,ty n in o v ý “ (od týn), je sesta
ven ta k , že do p o stran n ích sloupců jsou zap u ště n y 3— 4 vodorovné žerdě jedna od
d ruhé asi n a 20 cm ; něk d y m ají i podobu
vozových žebřin se svislým i příčkam i, viz
popis a obrazy u J a r . Š tik y ČL 45.68.
Zde k je zřejm ě nepůvodní. V lesnatých
k rajích R uska, kde se do b y tek nechával
v lese bez dozoru, by ly o hrady nutné;
jed n o tliv ý m rodinám vesničanů bývala při
dělena u rč itá p rjasla (oddíly té ohrady) do
stálé péče, n a plnění té péče za celou dědinu
dozíral „prjaseTnyj" , VSES 283. I u Rusů —
jak o u Čechů, v. výše — norm ální prjaslo
bylo v polnuju žerd ( = dlouhé na celou
délku žerdi, tj. 5— 6 m ). Přeneseně je p. díl,
úsek m ostu (pol.), schodiště, stavby, cesty
(rúS.), země (stč.; viz i třáslo). Jin ý m pře
nesením je to u R u sů „kozelec1* na sušení
obilí, dílci p lo tu velm i podobný, jenže vyšší.
— Psl. prqslo. (Lit. je stráipsnis, strěpsniis,
stríepsnis, ale z tě ch nelze nic vytěžit). Dá
se vyložit jen te h d y , vyjdem e-li od významu
‘díl dvorové o h rad y mezi dvěm a kůly
(sloupky)’, a to při tankové důkladné ohradě,
k d y do svislých drážek v kůlech jsou začop o v án a vodorovná b řev n a, jedno těsně nad
d ru h ý m (ogrady plotno složennyje iz břeven,
zavedennych v p azy v ertik aln y c h stolbov;
ib. 284), ja k to ukazu je obraz VSES 187.
O statn ě i v Č. kam enné sloupy v plotě mají
tak o v é d rážky, do k te rý c h jsou zapuštěny
konce břeven. Chápem e te d y prošlo jako
*(s)pr§g-slo, od kořene, k te rý je v lit.
spreňgti, v tlačo v ati něco do úzké mezery,
u nás p a k s význam em zúženým , v přáhati
(viz), příponou -slo, k te rá m ůže znam enat
i n ástro j, ale i věc, k te rá je předm ětem děje.
P rv é a odpadlo asi disim ilačním vlivem s
příponového.
přáti přeji, s tí. přéju přieti. Odvozeniny:
přítel, přízeň, viz zv l., nové přácí, přejr.ý
(laš. p řa jn y, nespřajny). — U všech Slovanů:
stsl. prijajo p řija ti, prijatelh, prijaznb (ij
zdloužením z bj), slc. prajem priai, r. prijúteJ,
z csl. je p rijá zn ' (sloveso zaniklo), ukr. pryja ju p ryjaty, pryjatel a obdobně jinde. Byly
te d y 2 ty p y slovesa: 1° préjo přejati, 2°
prbjajo p řeja ti (tu v h istorických jazycích z i.
dloužením p řed j je i). U obou ty p ů tvary
km ene in fin itiv n íh o jsou starší: vzešly z particip ia-ad jek tiv a prejan-b, jem už odpovídá
(ale s reduplikací navíc) stin d . pi-priyánó-;
z to h o v y ab strah o v án o prbja-(ti). Présentní
km en je m ladší, u ty p u 2° p ro stě přitvořen
obvyklou p říponou -jo-, u ty p u 1° podle typu
pišq (tj. *peÍ8-) p esa ti k preja- vytvořeno
*preii-o-, kdež eii > ěi (srov. enn > ěn v pěn$džb p ro ti penning). P říb u zn é tv a ry indické
(priyá- m ilý, p rináti potěšuje, pritá- p o
těšený, rad o stn ý , uspokojený atd .) u k azu jí
na dvojslabičný kořen preio- (dříve bývalo
kladeno prei/pri, a to jen n a základě slovan
štiny; po vyvození km ene prějo- z preii-otato dom něnka m usí v šak odpadnouti!).
Dále je příbuzno gót. fr ijó n m ijovati, něm .
Freund a gót. fr ijč n d s p řítel (vlastně p a r ti
cipium prés.).
pře-, předpona, stč. pře-: pře-vézti ~ lat.
per-vehó; v p o stverbaliích zdlouženo v stč.
prie- > nč. pří-: přívoz od pře-vézti. U a d je k
tiv m á funkci zm ocňující: pře-veliký, srov.
lat. per-mágnus. — Všeslov.: stsl. prě-,
pol. prze·, r. uk r. pere-, slc. sch. sln. b. pre-. —
Příbuzno ie lit. la t. per- t/v , ř. πέρ velmi,
zcela, περί přes, nad . P ů v o d n ě stálo *per jako
sam ostatné slovo n a z ač átk u v ěty : pře m ů j
milý Bože, lat. per m ih i benigne respondit přelaskavě mi odpověděl (o to m I F 1.407). T oto
per vzniklo již v ide. p raja zy k u z uper (: ř.
νπέρόεινος přehrozný); ta k é ir. fo r je z uper
(Thurneysen). Viz i přes.
přece, lidově přeci, přecej aj., val. přecaj,
laš. přecek, horň. precár. — slc. predsa; hl.
pjeéa, jen v jistý ch ob ratech . — V starší době
předse: znam enalo ‘p řed sebe’, p ak ‘dále, p o
řád, ku p ře d u ’. V ýznam odporovací dnešní
se vyvinul asi z v ě t, jak o ač m u bránili, krá
čel před se; již oslabeno je ve v ětě nestůj, jd i
přece.
před, stč. přéd. slc. před. — Psl. perd-b (r.
pered atd.) m á ide. základ per-, vězící (popř.
jako p°r) též v av . pard v p řed u , p řed, ř.
πα'ρος vpřed, n ap řed , dříve, in d . purá t/v ,
gót. faúro, něm . vor p řed ; -d-b je p řevzato
z pod (viz). V azba s akus. se vyloží sm ěrovým
pojetím ,,kam “ , v azb a s in str. jak o u pod.
Odvoz, přední, vč. oupřední < v předu, p ře
dek, předčili, předák, přidá. Spřežky vpřed
kupředu napřed zpředu.
předmět: o b je k t; p řeja to v obrozenské
době, ta k jako r. předmět, z pol. przedmiot,
což je částečný k alk za la t. obiectum (před +
mésti vrhati, co je vrženo, položeno před
nás). slc. predmet je asi z češtiny.
přes, předložka. Stč. přes, vždy psáno se s;
ale nč. výslovnost je z: přeze fšecko, v. Z u
batý N Ít 13.107. — Jin d e z: slc. prez (dříve
i brez Blanár H L ), pol. przez, rd . perez, dl.
pšez, b. prez; kde p. není, je zastoupeno
předložkou čers-b, skrze (viz). Zdá se, že
české -s je jenom m ylný n áv y k písařské
tradice. — Psl. te d y : perz-b. V ýznam em
i hláskově se shoduje s ř. υπέρ, něm . uber,
*uper (arci u odpadlo, asi když přibylo ζτ>;
srov. po < apo, upo). Souvisí dále s pře- <
*per·. Toto prosté per-, vězící též v uper, je
u nás např. v pře-veliký — úbergroB, pře-vésti — úber-fúhren. P ro to se přes nestalo
předponou: jeho předponovou funkci podržu-
je per- > č. pře-. — P ro funkci předložkovou
se staré per přetvořilo vlivem předložky
skrzč, -ζτ>, velm i blízké význam em , tj. p ři
jalo od ní -z i. N aopak nové perz-b zm ěnilo
ekroz-b m ísty n a {s)kerz-b.
přeslen: kroužek, jenž se vtisk o v al dole
n a v řeteno. „ K ý m n a v řeten e [drží-li se
vřeteno v ruce!] nie sú nitě, zaťaží se olove
ným praslenom , ab y sa dlhšie udržalo v točivom pohybe. K ed vřeteno začne byť ťažké,
praslen sa z něho zosním e“ (M arková, slc.
národopis 12.1964.82). — slc. praslen (nář.
praslík pracel prašel praclík, VI. U h lár S R
29.1964.98n.), p. prz$élin, przeélik, hl. přasleú, sln. přeslen, sch. pršljen, b. přeslen.
P raslované přeslen jistě znali, ja k svědčí
archeologie; Psl. prošlém , je ú tv a r jak o
prsten = kroužek okolo p rstu , tj. kroužek
původně okolo prošla (přeslice), to tiž i přeslice tzv . jehlicové obepínají stejn é kroužky,
n a něž se up ev ň u je koudel (v. M oszyňski
1.306, obr. 280 č. 4). Mch N Ř 34.91.
přesný: nekvašený (o chlebě, n a M. horň.
též o m ásle = nerozpuštěné); h an . křesné,
val. na křesno zadělat; msl. (K yjovsko) přesnák bram b o ro v á placka, val. křesňák nekysaný pagáč; přesnice přesný chléb, den p řes
nic = velikonoce. V češtině a slovenštině se
v ý zn am velm i zm ěnil: přesné p ro ti k v aše
ném u je nezm ěněné, p rav o p o d statn é, čisté,
a ta k přesný časem = sp ráv n ý , neporušený,
zevrubný, v ý stižn ý , dochvilný a tp . —
U jin ý ch Slovanů je jen ve v ý zn am u p r v o t
ním (: neporušený kysáním , kvašením nebo
jiným i procesy, te d y čerstv ý , n ap ř. o mléce
nebo o m ase, p a k v technickém sm yslu
o chlebě pečeném z nekvašeného tě sta ):
stsl. prěswb, opreswbk^b přesný chléb, r.
présen, -nyj, kniž. oprésnók, uk r. p rísn yj,
prisn já k, pol. przaény, przaénik, -nica, sln.
presen, presnec; sch. prijésan a b. presen
znam enají též hlavně čerstvý, syrový. —
Psl. presn-b je z * p rěsk-m , ja k u k azu je p ří
buzné lit. préskas t/v a něm . frisch čerstvý,
sthn. frisc nový, m lad ý , svěží. Id e. preskos
( = germ .), v bsl. dloužení (§ 1) e v ě, v slo
v anštině m im oto p řisto u p ila nová p říp ona
-n-b, p ak skn > sn. (Lang ČMF 6.226, 7.24
odděluje č. přesný bedlivý, sp ráv n ý od p . =
nekvašený a chápe je jako odvozeninu od
přes; so tv a právem !).
přěta stč.: zákaz, hrozba; též přieta:
hrozba, boj(?) (význam y dosud nejisté).
M ístní jm én a P ře tín a P řetenice (v. P rofous). — R. p r e tííp říčiti se, p ro tiv iti se kom u,
oškliviti si co, zapretít zak ázati, stsl. prětiti
k árati, ohrožovati, b rá n iti kom u v čem ,
zakazovati, ergrim m en, dl. psěšiš, sch. prijetiti, sln. pretiti hroziti. — Málo jasn é.
Lze-li vý zn am v r. p retii p o k lá d at za p ů
vodní a výchozí, je lákavé sp o jit je s proti
(viz), to tiž s jeho v aria n to u preti (pol. lu ž.;
lot. preť), srv. č. protiviti se t/v od protiv-b.
S tran význam u se snadno pochopí r. za°
zak ázati, to tiž zp ro tiv iti kom u co; ale
‘h ro ziti’ p ředp o k lád á už značný posun.
Poněvadž v ru štin ě je protiv (a ne *pretiv),
znam ená to , že už v Psl. b y la ad jek tiv a
protivb a pretiv-b, že od druhého z nich se
utvořilo sloveso, asi *pretiviti > přeliti
(č: n áh rad n í dloužení za z trá tu slabiky), a to
i v češtině, ale tu časem bylo nahrazeno
novějším protivili.
převor, pol. przeor, slc. prior. — Z lat. prior
t/v (vlastně: přednější).
přezka i přazka, stč. přčska. — slc. pracka,
pracňa, pol. sprzqczka, r. u kr. prjažka. —
Souvisí s přáhnouti, že sp řah u je, svazuje. R .
u k r. slova jsou ze pr^ž-bka; slc. pracňa u k a
zuje n a pr$g-tbňa, su b st. z ad jek tiv a . P ů v .
asi pr^g-tvbfca nebo pr^g-t-bka. Z u b atý 1.1.326.
přezm en: m incíř, v á h a n a hru b ší vážení
např. balíků vlny, koží, kusů ledu, snopů; m á
n estejn á ram ena, n a delším se p o hybuje
jed n o tn é závaží bČhoun. P ře ja to z pol. przezm ian, což je lidová obm ěna za bezmian, jako
b y b. bylo dom ácí a obsahovalo předložku
bez- (ta je v pd. n ah razo v án a předložkou
przez). J e to slovo východní: p ram enem je
kum ycké bazman (a = a\). Ř eč kum yckých
T u rk ů b y la m ezinárodní obchodní řečí nad
severním K avk azem a při dolní Volze, dokud
i ta m neovládla ru štin a . Od K u m y k ů p ře ja
to r. bezmén, o d tu d p a k je d n ak u kr. bézmin
a slovo polské, je d n ak lit. bezmlnas, lot.
bezmens, švéd. besman, nor. bismar, dán.
biamer, dolnoněm . bes(e)mer.
při předložka a před p o n a. Všeslov.: pol.
przy, luž. p ři, jinde pri. P říb u zn é je lit. prie
(proklít, pri), lot. prie, stp r. prei t/v . V ýznam
doporučuje p o k lá d at *pi za příbuzné s ř. επ ί
u, p ři (έπι-τίβημι — p ři-k rý v ám ) a stin d .
a p i ‘krom ě toho, též, ta k é, n a d to ’; r navíc,
§ 9, jak o v proti·, e zaniklo jako zanikly
začáteční hlásky v po 1° 3° 4°, koncové i
/.dlouženo (jako v proti), aby se udržel n á
ležitý objem slova.
příbuzný, stč. přívu zn ý. Je n v češtině. Od
vázati: pri-vqz- im-b, p řipojený, přiv ázan ý .
Z toho p ů v o d u v y p lý v á, že tu jd e o p říb u
zenstvo sňatkov é, o cizí lidi p řid ru že n ék rodu
sň atk em jednoho člena, te d y nikoli o p o
sloupnost pokrevní (jako je syn, v n u k , sy n o
vec). H ro m ad n ý název pro te n to d ru h p ří
b u zen stv a v starý ch dobách nebyl; bylo-li už
tře b a n ějak to označit, užívalo se z nouze
n ázv ů jak o „ p řá te lé " (dosud č. přátelstvo —
příbuzní), přízeň, (spříznění) apod. Téhož k o
řene použito i v ř. άγχιστος = nejbližší p ř í
buzný.
přič: napříč (han. laš. napřič), m or. i napop ř ík ; příčný, m or. popříčný; příčiti se, laš.
p řik a t se, msl. zpříkat se, laš. popřikat
o d p orovati (popřiky dělat), msl. spříkat se
(z-, vz-). A dverbia jsou asi z *na-přčko, z to h o
h y p o stasí ú tv a ry tak o v é, jako by šlo o sp o
jení s n ějakým *přčka (val. na p řík u ); byly
arci možné i p řív lastk o v é přísudky přčk,
-a, -o, -y, ale jistý ch stop není. Msl. šél
p řík y polem m ůže b ý ti podle jiných adverbií n a -y, slc. prielcom jako hoře znakom
apod. — U všech Slovanů: slc. priekom,
priečky, naprieč, napriek, v prieku, v prieky,
k prieku, (po)priečky, priekat sa, priek robit,
priečit sa, •priečka; csl. prčk-b protivný,
prčky, -ko p ro ti, r. poperek napříč, poperéčnyj příčný, vopreki naproti, peréčif
o dporovati, uprekáť v y čítati, pol. przeko,
poprzek, poprzecz, (po)przeczny, przeczyc atd.
Z ákladem těch to ú tv a rů je nepochybpě
*per-k-, od ad v erb ia per- skrze (lat. per,
v našem pře-); jd e o p o jetí ‘skrze něco, přes
něco’ ta k , že se něco p řetín á, že se jde šik
m ým sm ěrem , nikoli podélně nebo rovně,
přím o do něčeho. J e však o tázk a, má-li se za
p rv o tn í slovanský ú tv a r předpokládati zde
ad jek tiv u m perk-b (je sch. p rijek čovjek prud
k ý , náhlý, p rijeki p u t p řík rá, přím á rovná
ce?ta), z něhož by ad v erb ia perko a ostatní
b y la odvozena, či jsou-li ad v erb ia prvotní
(perko te d y jen zesílené adv. per). Vzhledem
k to m u , že nem ám e u nás jiného případu, kde
by -ko- ta k to tvořilo čisté adjektivum od
adverbia, kloním e se k d ruhé m ožnosti (sch.
prijek je potom d ruhotné).
příčel žebříku: n ázv y rozličné: mor. prjéčka
(B pod vrliny), slc. priečle plur. (Hviezdoslav). H ledím e-li k to m u , že žebřík byl p ů
vodně jen jed n o ráh n o v ý (jak ukazuje ná
zev; o to m viz žebřík), p a k příččl je zřejmě
m yšleno jako dřevo příčné, te d y od přič.
N ap ro ti to m u vč. šprusel, šprunclík, han. laš.
šprušel, laš. šprušla, m or. šprušel, val. špruchel i špruchla, slc. šprušel spružel spružl(in)a
špruha šprucla šprugla jsou zřejm ě cizí. Pře
ja ta jsou šprysel -lík z něm . Sprieszel, šprincl
ze Sprinzel; se slc. šprucla srov. stněm.
spruzil. O statn í nem ají přesného vzoru ně
m eckého, m ohou to ovšem b ý ti domácí
obm ěny n ázv ů něm eckých. Viz i štebel.
přičeš: v říd k y n a kůži od drb án í, chod. p ři
češí nem oc n a p rstu , stč. přieČeš u K láreta.
Pol. przeczos. Od česati ve vý zn am u ‘škrabati,
d rb a ti’ (srov. čehlatil) = projížděti vlasy
škrabajícím i p rsty , (nebo o d o b y tk u :) drbati
se o stěn u apod. Pří- jako v přím ět, v. to.
příčestí, po prvé „v českém v y dání Dob
rovského m luvnice 1822; je to dílo H ankovo“
(Š): p řeja to z r. pričástije t/v (od část část),
což je částečný kalk latinského participium
(pars = část): p a rt. prés. v y ja d řu je souběž
nost, ú časten stv í jednoho děje n a druhém.
Podle ru štin y je zform ováno i slc. príčastie.
příčetný, slc. příčetný·. viz nepříčetný.
příčina: v starší době (K laret) znamenalo
h m o tn ě „to , co p řid án o " , při-činčno k něče
m u, ad d itam en tu m , n ap ř. i zátěstek v díži;
p ak vedlejší okolnost p řistu p u jící k něčemu
p o d statn ém u , ted y jakýsi p řídavek; pothm.
poněvadž okolnosti b ý v ají důvodem k je d
nání, vlastní příčinu, důvod. Bylo i p . = p ř i
činění, snaha. Ve všech těch význam ech je to
postverbale k při-čin iti = p řid a ti, p řipojiti.
Tak i slc. příčina, pol. przyczyna,. uk r.
pryčýna, r. pričína.
příjemný = to , co lze p ř i j m o u t i, pri-jbtnbn-t od kořene slovesného, ta k i slc. p ř í
jem ný, pol. p rzyjem n ý, u k r. prijém nyj; jin ak
tvořeno r. p rijá tn yj, sch. p rija ta n (od p a r ti
cipia jat-, č. jatý)·, srov. něm . angenehm od
nehmen jm outi.
příjice je um ělý vý raz p řitv o řen ý podle
vzoru Venus — v enerická nem oc k fik tiv
nímu jm énu (jež v y tv o řil H an k a v M ater
verborum) P říje, bohyně lásky (podle germ .
Preia); au to rem je A n t. Ju n g m an n . (Šmilauer.)
příkrý; slc. p ríkry p řík rý , p ro tiv n ý , o d p o r
ný, trpký, o strý ; p r ík r it sa p ro tiv iti se, pol.
przykry p řík rý , trp k ý , -rzyč znechucovati,
oškliviti, ukr. p rýkryj nepříjem ný, p ro tiv n ý ,
příkrý, strm ý , trp k ý , prýkrytysja p ro tiv iti se,
obtěžovat!, podobně bělor. p rikryj. N a jihu
zaniklo. — Psl. prikr-b: bylo nepochybně
shodné a příb u zn é s ř. πικρός o strý (o h ro tu ),
trpký (o bolesti), o dporný (o řeči); k ru tý ,
přísný n a někoho; ro ztrp čen ý , rozhorlený.
Je zřejmé, že v ý zn am y „n eh m o tn é" , e stetic
ké, jsou tu od p ů v o d u . A d jek tiv u m náleží
tedy k peik\g-, lit. p e ik iú peikti k á ra ti, p iktas
zlý, rozhněvaný, p y k s tú p ý k ti h n ě v a ti se,
lat. piget mě = n ech u tí se m i, p ro tiv í se m i,
mám ošklivost, piger m ající nechuť k něčem u,
mrzutý ( > lenivý). B ylo te d y p rajazy k o v é
adj. pik-ros (pig-ros) se staro b y lo u příponou
-ro-; v slovanštině bylo an ticipováno r a i se
zdloužilo (§ 1). V ýznam h m o tn ý ‘s trm ý ’,
např. o cestě do v rchu, vzešel z toho, že
taková cesta b y la p ro tiv n á, odporná^ starý m
byly hory a kopce „šk ared é" (u Ř ím anů:
foeditas Alpium !). Mch R ecueil 1.104;
E. Sluszkiewicz P J 1955.20, Mch ZfS 1.4.36.
přílba, stč. přielbicě, p a k přílbice·, „přílba je
doloženo od 1820 u K licpery (ten je p a trn ě
jeho původcem podle ú m ěry hlavice: h lav a
= přílbice: přilba), m á je p ak Štěpnička, J .
J. Marek, S abina, N ebeský; Ju n g m an n to
v ČČM 17.402 (1842) odm ítá, p roto jo nepojal
ani do Slovníku" (Šm.). — slc. přilba,
prilbica z češtiny. Pol. kdysi przelbica, od
16. stol. przylbica, asi z češtiny spolu s ji
nými vojenským i názvy. — Z *přěd-lbicě, že
je před lbí; staré p řílb y zak rý v aly i obličej,
nechávajíce jen úzké o tv o ry p řed očima.
příliš, odtud p řílišn ý, u p řílišn čn ý; stč. přieliš. — slc. příliš, p řílišn ý. — Složené adverbium starobylého ty p u (přípona -b v slo
ženinách, srov. svobodb; lat. in-erm -i-s p ro ti
urma), z per-lich-b (per > č. pře-, pře-) =
naskrz, venkoncem , n ad m íru licho, od lichý
přebývající, n ad b y tečn ý . Pol. przezlisz přichýleno k przez.
příloh: úhor, úlehle, v starém trojpolovém
hospodaření pole po jistý čas odpočívající.
J d e o různé po stu p y . N apř. n a Slovensku
(v. K . Palkovič JČ 14.57n.) b y ly tři: 1° role
se nechá několik let p u stá a zaroste tra v o u ,
k te rá se spásá nebo kosí, 2° role odpočívá
jeden rokj 3° role se po celý ro k oře a vláčí,
ab y nezarostla a aby se zlepšila její ú ro d n ost,
ale seje se až n a budoucí rok. To je tz v .
„če rn ý " a „ ú p ln ý " úhor. E x istu je však
i „částečn ý " , „poloviční" čili „zelený" ú hor:
je to název role, k te rá po skosení ja rn í
sm ěsky nebo jiné krm oviny se zoře a n echá
neosetá až do budoucího ro k u ; úhor m á
p o to m jm éno podle toho, ja k á plodina byla
n a roli zaseta^ N ejstarší sta v b y l te n to
(M. S ta rá NVČ 33.285): zem ě odpočívala
po delší dobu: „p ři systém u lesního p řílohu
p raco v ala [vyždářená] země 3— 4 ro k y a po
nich 10— 16 let ležela ladem " . — V č. je
n y n í jen v pom ístních jm énech, zato v slc.
je prieloh dosud živé. Srov. r. log, zalóg,
perelóg, u k r. oblíh, úloha, pol. przylóg, odlóg,
odložysko, sch. prelog t/v (ale lit. atlagal, lot.
parlags jsou z pol. odlóg, r. perelóg). — Z á
k lad n í -loh je od ležeti; tře b a je ch áp ati ta k ,
že je to pole, jež bylo necháno, ab y jeden rok
přeleželo (nebo ab y se uleželo, odleželo, z a
leželo). Srov. úlehle. Maď. parlag je ze
slovanštiny.
přím á jč. (z Třeboňska): „trá m , n a k terém
p a tra spočívají; us. p řím ý tlu s tá d řeva
v pivováře, jalové dno u p ev ň u jící" Jg . —
Asi z *pri-j bma, od jm outi, srov. podejma ap.
(viz podjíždka).
přím ět(a): vřídek, jaké se objevují, „k dyž
se okolo rán y po šk ráb e" B, dříve i h o rký
o to k n a p rs tu apod. Již stč. (K laret a td .),
dosud chod. (přimeť),jč. (hornoblan.pfw yeča)
a n a M oravě (přimet, u Třebíče přím ota.
u P ro stějo v a přémět, přemet K p, u Boskovic
přim nět, v K arlovicích přim nět, u K y jo v a
přím něta), též n a Polnicku přím ět fem. —
Slovo záp.-slov. Stpol. przym iot, hl. přim jet,
dl. pšim jet t/v . L it. príeměťis je v šak nem oc
(hysterie, šok) přišlá od leknutí. P o stv e r
bale od při-m ětati se (k m etu mésti) = při v rh n o u ti se, že se ty v říd k y p řiv rh u jí, p ři
p o ju jí k původní velké ráně; srov. o b ra ty
kdyby s e ... přím ět přivrhl k odedmulým
p rsu o m ; pro nežit v zadku zarozený přim etá se
druhý střies ( — střiev?) a jestit to neduh člo
věku velmi tesklivý (Jg). S tran -mět (ne -metl)
srov. výmět podmět předmět námět. N ové den om inativum bylo slc. prim etit sa, prim otit sa
p o d eb rati se, za Palkoviče a B ernoláka. P řím ěty léčilo přímetné koření M attioli, R ohn,
přím ětník K laret, Presl = m or. dosud p ř i
met (Senecio Jacobaea), p o l. przymiotowe žele,
dl. pšimjetoive žele.
přím ý, -o, jvč. naupřím o přím o, přím ka,
p řím ili (na° vz°), u p řím n ý (stč. úm ysl
neupřiemý — neupřím ný). O bm ěnou slova
u-přím iti se n a něco bude asi han . opřihnct si
n am ířiti, um íniti si (u Litovle). — Srov. stsl.
p r é m t, -o -b, slc. priam y, r. prjam , prjam ój,
-prjám ít (s° ras° v y 0), u p rjám yj, uprjám iísja
— slc. u p ria m ii sa, u k r. prja m ýj, pol.
uprzejm y, n a jih u je jen adv. sln. premda,
akoprem aj. ačkoli, sch. prem a ale, napro ti,
prem velm i, prem da třeb as, a sloveso sch.
sprem iti p řip rav iti. P ů v . bylo pravděpodobně
je n prémo, ad jek tiv u m prém% se vyvinulo —
a to z to h o to ad v erb ia — jen u západních
a východních Slovanů. — Slovo málo jasné.
Z dá se, vzhledem k vý zn am u , že prémo sou
visí s per- ‘skrze’ (č. pře-) (,,přím o“ je skrze
všecko, přese všecko); -mo jako v protikladném mimo·, *per-mo se přem ěnilo praslovansk y v prémo asi podle ad v erb ia sémo (č.
sem), s ním ž bylo jiště často pospolu.
příroda, již stč. (K laret) vedle přirozenie,
ta k i slc. príroda, pol. przyroda, ukr. pryróda,
r. priróda, hl. příroda, dl. pširoda, b. sch. sln.
priroda. T vořeno jako ú-roda od uroditi se.
P ů v o d n ě te d y ,,co se přirodilo“ = pravidelný
p řírů ste k m lád at atd ., p ak co se rodí, vzniká
bez zásahu člověka, nikoli uměle, v lastnost
ta k o v ý c h věcí i souhrn jich. Č. příroda, v y
tv o řen é K laretem ; v nč. proniklo od slovníku
T h am o v a (Rais, SaS 17.105).
přísný, již stč. Stsl. prisn-b p rav ý , o pravdo
v ý , trv a lý , prisno stále, trv ale, slc. přísný. —
Souvisí p a trn ě s jis tý = opravdový, vážný,
spolehlivý. J e to asi pri-ist- bn-b (stran n srov.
pol. istny, slc. ozajstný). K dyž se slovo
přestalo c ítit jak o složenina, postihla je
p ro n ik av á redukce hlásek. — P řísn ý kopec =
strm ý R ais, P otm ěchuť (1894) 154, srov. dl.
p šism y t/v (jáh, steil).
příští předu, stč. priesti přadu, iter. č.
-přádati, dělati n iti; přeneseně dělati něco
pom alu, trpěliv ě; kočka přede = v rní, asi
podle zvuku k o lo v ratu , přerušovaného podle
to ho, ja k je tře b a n ato čiti u předený kus
n iti. — V šeslovanské: stsl. pr^do prosti, slc.
pradiem priasť, r. prjadú prjásť, ukr. p r ja iú
prjásty, pol. prz%d§ przqšč, hl. přadu přasc,
dl. pšédu péésč, sln. sch. předem presti, b.
předa. — Četné odvozeniny: 1° příze, laš.
přaza, slc. priadza, r. u k r. prjáža, csl.
pr$žda, pol. prz§dza, sln. preja, sch. predja,
b. prežda: Psl. pr$da z pr^d-ja. — 2° přeslice,
slc. praslica, pol. prz^élica, sln. sch. preslica:
praslov. praslica od Psl. prošla z *pr$d-sla;
csl. praslica v šak je v řeteno, přenesením
velm i snadným , p řed p o k lád á ovšem přeslici
tz v . jehlicovou; odvozenina přesliéka, ro s t
lina E quisetum , n azv an á ta k pro to , že plo d
né sto n k y jejích d ru h ů se p o d obají v y řezáv a
n ý m přeslicím tzv . kuželkovým ; přes
len (pol. prz§šlin, hl. přasleú, sln. přeslen,
sch. pršljen, b. přeslen) kroužek, jenž se
vtiskoval dole n a vřeteno, ab y bylo dole více
zatíženo a ta k udržováno v náležité poloze.
— 3° přástva společné předení, z *pr§d-tva
(srov. ža-tva atd .), o d tu d přástevný, přástevn ík, -nice, přástka z přástvka zánikem v ve
skupině stvk. — 4 ° přádlo předení, příze,
z pr$d--blo, o d tu d — napodobením slov s pů
vodním -dl-bji od -dlo jako švadlí, pradlí —
je přadlí > přadlena (srov. švadlena, prad
lena), přádnice, jč. předli, předlena, z *přadlka
je m or. přalka, jč. m or. přelka; nové útvary
jsou přadlák, přádník. — 5° přadeno, přede
no, slc. přadeno bylo jisté m nožství napředené
příze, co se vešlo n a vřeteno, cívku, popř. na
m otovidlo; ú tv a r nikoli praslovanský, -eno
je asi z kontam inace (napřáděné = naplně
né, vřeteno); so tv a su bstantivováním neutra
p articip ia předen·, — 6 ° předivo, rovněž teprve
české, srov. stelivo, kuřivo; — 7° dial. přástvo
s příponou -bstvo; — 8° dial. přád kolovrat,
jistěp o stv erb . k přádati. — P ů vodní kořen pro
pojem p řísti byl nei-, vězí v nit. Místo něho
Psl. zavedla pr§d-; te n m á příbuzenstvo
v něm . spinnen t/v (kořen je zde spend-),
v řečtině p ak je příbuzno σπόνδυλος ‘přeslen’,
přenes, ‘o b rate l’. T y form y kořene se dají
sp o jit ta k , že jako původní form u položíme
spend-; slovanština z tra tila s, ale nahradila
je zesilovacím r, § 9. (N aproti tom u lit.
sprend-, zpravidla uváděné jako příbuzné,
ta k é v E S lf m á v ý zn am jin ý a sem ne
p atří.)
příšera: strašidlo, obluda, m átoha; příšer
ný, n y n í velm i silné ‘stra š n ý ’. Lidové na Val.
(B artoš), jinde i jako n ad áv k a (han. pšišera,
pšíškara, asi: potvora), laš. příšera je nadu
tec, pro tiv a. P říšerný znam enalo za Jg asi
ošklivý, ohavný, nehezký (nepatrný, p.,
otrhaný m už; p . kroj; p-é šatstvo katovské). —
slc. príšera, príšerny. — „S tarší doklady
(Veleslavín, K om enský, Lom nický, Závěta)
m ají jenom význam noční o b lu d a '1 (Šm.).
Zdá se ted y , že příšera je od příšerný, to pak
od příšeří (ze šerý). Přitahovalo nás (děti)
hnédé příšeří ( = p řítm í v sušírně) ... stejné
jako černá díra do pece. B ubíiková NVal 4.74.
příští: příchod; n y n í jen archaisticky v ná
boženských te x tech o Ježíšovi; odvoz. adj.
příští budoucí. — Stsl. prišistvo, prišbstuije,
pol. przyjšcie příchod, dl. pšist(ym ) příště,
brzy. — N áleží k choditi, z kořene šed-, osla
beného — jako v šbd-Ιτ, > šel — : -šbd-tvo >
-š bstvo, další příponou - bje bylo pri-šbstvbje,
v něm ž se do češtiny ze stv ztratilo v, šs
splynulo v š. Ze su b stan tiv a příštie je pak
adj. starobylého ty p u příští; adv. příšté je
z n eu tra. Srov. i něm . kommend budoucí,
p říští, od kommen přicházeti.
příštipek. slc. príštepok, príštipok, príštipkár. Pol. przyszczepek i -pka. — Asi od
-štépiti, srov. vštípiti — vsaditi.
přítel, plur. přátelé; odvoz, přátelský,
přátelství. slc. priatel atd . — Z pr-bja-telb,
od slovesa proja-ti, viz přáti. U jeho kořene
by ly již v san sk rtu d v a význam y, nejlépe
p atrn é n a adj. p r i y á to tiž „vlastní"
a ,,m ilý“ . D ru h ý v y p lý v á z prvého (viz
i milý) a oba ex istu jí vedle sebe (Meid,
K ratylos 6.47). V slovanštině převládl
druhý, což je p a trn é v přáti si (přeji si = b y lo
by mi m ilé...), ale i přát i m á j iž ste j n ý v ý zn am
jako stind. prihati, avest. frin a iti, někom u
želati dobro. Přítel m ůj je te d y te n , kdo m i je
mile nakloněn; te n v z ta h te d y nem usel b ý t
vzájemný.
příti pru. 1° Ve vý zn am u hm otném : k o n a
li jistý tla k n a něco opačný, p ro ti přiro ze
nému spádu věci, za tím cílem, ab y ona věc
nepadla, ab y u sto u p ila sm ěrem nám i z a
mýšleným apod.: pode° o°, m or. zapřít v ra ta ,
dveře = zav říti a zah rad iti záporou ( = z á
vorou). s tč . bylo i v 2. tř.: oprnúti se resistere.
Sem p a tří i jvě. rozpora (vč. -rka ) v á h a
u vozu, brdíěko (m á za úkol d ržeti oba
postraňky v náležité vzdálenosti od sebe),
chod. špjerec = rozpěrák, h ů l rozpínající
konce žebřin. S tu p eň o je dále v pod-pora
(z toho zbytečné podpořiti), podpůrný, opora,
slc. nápor n átlak , náraz, ú tisk (s tím se
shoduje č. nápor, podezřívané z původu
ruského); opora·, s význam em poněkud p řen e
seným úporný (základní sloveso je v han.
opřít si um íniti si něco tv rd o šíjn ě; u Litovle).
2° Ve význam u „m o ráln ím " a zúženém n a
styk neshodných, opačných m ínění a vůlí.
Zde bylo sloveso původně ve I I I 2 třídě,
stč. přu p říš přieti, ale následkem shody
tvarů infinitivních přešly i p résen tn í tv a ry
do I. tř.: p ř íti se, zapříti, opříti se něčem u,
odepříti, upříti, vzepříti se, -piráti (se),
soupeř, -iti, m or. spírat se s k ý m h á d a ti se;
jména pře (a spřežka přelíčení, srov. soudní
líčení), rozepře, od-por ( > -ný, -ováti, odpůr
ce), spor -ný, zápor -ný, m or. spírka pře,
spor, val. súpora, odvoz, súporný, súporlivý,
súpurlivý vzdorovitý, svéhlavý, v zp u rn ý B,
msl. súporlivý Mal. — O bdobný sta v u všech
Slovanů: 1° *pbro perti: slc. vypriet, na° ap.,
r. pru peréí: ctperét v o ro ta, opora, upórnyj,
ukr. pru perty o- za-, pol. prq przec, hl. p ru
přec, dl. pru přeš, sln. sch. zaprem zapreti,
b. -pra, všude s p ředponam i a popř. odvoze
ninami jako v č. 2° p íro p e r lti: stsl. pvrjo
pirčti odporovati, prě- p řem luviti, p vrja =
r. prja ( = ě. pře), r. perepiráisja p říti se,
rásprja rozepře, spor, -nyj, uk r. sporytysja = r. spořit b ý ti ve sporu; slc. p riet sa,
pol. przq siq, przec siq, spor, sqpierz, hl. p ru
prěju prěé, dl. préju pres, sln. prepirati se,
sch. prem preti se, b. prepra se, prepiram se. —
Baltský ekvivalent jeví shodný v ýznam
v reflexivu: lit. spírtis o p írati se, v zp íra ti se
proti něčemu, lot. spert t/v (též v zd o u v ati se,
o vodě = v zp írati se p ro ti hrázi, břehům ),
aktivum lit. sp iriú spirti je noham a se
opírati o zem a p řito m se v zp íra ti p ro ti
něčemu, tlačiti něco, vý zn am velm i k o n
krétní a zajisté nejpůvodnější. Z něho je
lehko dospěti ja k k po p írán í něčeho, ta k
i k odporování, a ta k é ke k o n k rétn ím u
v ý zn am u (odpozorovaném u z chování koně)
kopání nohou, od k o p áv án í jak o v ý raz o d
poru. L itevská intonace ir u k azu je n a d v o j
slabičný kořen (s)pers-, jin ý ch d ů k azů pro
dvojslabicnost v šak není; slov. pvrě-ti m ohlo
vzniknouti pouze přechodem do tříd y s d ru
žující slovesa stav o v á, tím č charakterisov an á. D ále je příbuzné ř. σπαίοω p ro tiv iti se,
odporovati, v něm ž lze v id ě t s-p°r-jó, takže
by se (až n a „p ohyblivé" s) rovnalo slo
vanském u per-jo. (Jiné je u p říti, u p íra ti oči
n a koho: viz vpeřiti,)
přítom ný. Vzniklo z v ý razu p ři tom.
H u je r 1.44. Srov. potomní.
přízeň, příznivý. slc. priazeň, priaznivý. —
Z psi .p r b ja - z n v , od km ene slovesa přát i
(viz). C. přízeň znam ená i vzdálenější p říb u
zenstvo čili „ p řá te lstv o " , a to p rý (podle
J . K noblocha ZfS 7.301) vlivem něm.
Freundschaft, k teré m á tý ž k o lek tiv n í v ý
znam .
psárka: m or. lidové jm éno různých bezcen
n ý ch rostlin (p sírka , slc. pd. psíarka) i věcí,
od pes. Presl je vzal do V šr v šak pro h o d n o t
nou tra v in u A lopecurus.
psáti, píši, laš. pisat, -pisovati. P ů v o dní
v ýznam ‘m alo v ati’ je doložen ještě v nové
době jč. z H olečka, z L itom yšlska (písaná
jablka), z laštin y (u B artoše). O dvozeniny:
1° od pes-: psaní, psací, psanec (překlad
za la t. próscríptus = jehož jm éno jakožto
zločince bylo veřejně napsáno); viz i pestrý.
2° od pis-: písm o (starobylé, v. stsl. pism q
gen. -ene, slc. písm o, r. pis'm ó, u k r. pgs'm ó,
pol. pism o, b. pism ó), písem ný, -nictví, p ís
m ák; ale pisec ( > pisecký), písař, písanka,
pisatel, zá° do° vý° p ří° před,0 sou° roz-pis,
pravo-pis (dříve dobropis) jsou rázu postverbálního (za-píšu > zápis). — V šeslovanské:
stsl. pišq pesati i pisati, slc. písem písat,
r. p íšu pisát atd . všude (mimo č.) pis-. — P ř í
buzné je lit. p iešiú piěšti m alo v ati barvam i
nebo jen liresliti uhlem , stin d . p im šá ti zdobí,
form uje, p řik raju je, stpers. ni-pišta- n a
psaný, ř. ποικίλος p estrý , toch. B. pinkám
píše, s g lat. pin g δ m aluji (viz i piha). K ořen
byl peilč-, v slovanštině sloveso přešlo
k ty p u bero b brati (ve shodě s litevštinou
by bylo pišq *pisti); poněvadž p ří n edo
s ta tk u b arv y ke značkování, vyznačování
o k rajů (břevna k uříznutí) apod. musil
stačiti uhel nebo i saze, znam ená peišv litevštině někdy p ráv ě jen kreslení nebo
h rubé čm árání uhlem , dokonce i tv o ří
postverbální jm én a piéšos palšos pulšos plur.
fem. saze, palšas sk v rn a od sazí; v slovanštině
p ak od to h o to „černého" značení se snadno
přešlo ke psaní.
psoser: m erlík sm rad lav ý (Chenopodium
vulvaria), han. psosér, jinde m or. přosol B;
vč. pseser. ■— Složenina, obsahuje kmen
slova pes a ú tv a r od sráti. N aznačuje odporný
zápach jistý ch druhů m erlíku. Pod. něm.
H undschifi.
pst, interjekce žádající ticho. J e i slc.
a něm . pst, ř. ψ ίττά.
pstroček; ro stlin a M aianthem um ; z pol
štin y přejal Presl. H l. pstruhaěk. Vše je asi
zkom olenina ze „strač í ja h o d a " .
pstruh, slc. pstruh, pol. pstrqg, ukr. pistrjak,
r. pestrúška, sch. pastrva, pastrm(ic)a, b.
pastárva, vše od psstr-b p estrý (pstruh m á
červené sk v rn k y n a h řb etě a n a bocích),
ale několikerou příponou. — Psl. pbstrogs
nebo -ga. P říp o n a jako ve dvou jiných
jm énech ry b , bělqga (ěes. běluha) a rsdroga
(v. zruka); vězí i v r. -uška < -qžbka; je
i hl. pstružka. P říp o n a ta je velmi starobylá,
ro v n á se jí stin d . -anga-, rovněž u jm en
jistý ch zv ířat. V ýznam ová p aralela je něm .
Forelle a jiné záp.-germ . názvy p stru h a,
z *forhna < *prknd, což souvisí s ř. ηεοκνός
pestrý. V ážný Ň Ř 41.277.
pšenice: obilnina T riticum . Psl. pbšenica
(zastoupeno všude) je odvozeno od pbšeno,
což znam enalo p a trn ě obilí opichované (chod.
a rus. pšeno, pol. pszono = jáhly), viz
píchati 2°. Šlo te d y o ta k o v ý dru h pšenice,
k te rý opichování potřeboval, nejdoucí snadno
od plevy nebo o sin atý (jako je valašská
fú ska ). Časem arci se dospělo k druhům
holým , a ty převládly.
pškat a pod., msl. vm .: k ý chati, b u blati,
m u k a ti, pšknut, citosl. pšik!, v č v pčik
o k ý ch n u tí, spis. hepěi(k), hepšilc SSJČ, msl.
pěiknút k ý ch n o u ti M al., zm. pšoukat m u k ati,
spis. pšoukat, msl. pšuchat bzdíti. — Vše
to je z citoslovce pš, vystihujícího jed n ak
slabé zvuky vůbec (viz i bzdíti 1°), jed n ak
kýchání, ale ta k é napom ínajícího k tich u
(vedle pšt a pst), kúnejšícího (psi!, z něho
m or. pšikať, laš. pšykac); laš. zapškly z a
k řik n u tý ; slovesná p říp o n a je tu -kati jako
v achkati a pod. — K význam u ‘b u b la ti’
(vlastně o zašeptání, zasy k n u tí bublin, když
se v aří kaše) náleží m or. vypškaný vyšetnalý.
-pšníč: laš. popšnic se pohněvati se Lor,
p šn ivy, u p šn ivy = kdo se h n ed pohněvá,
urazí, kdo pyšně o h rn u je nos, m lsný, vyběračn ý ( > p š n iv it se m lsněti, pšnivec m lsný),
a dále napěněný m rzu tý , laš. zapšnely u m í
něný. Od pšít, v. pcháti.
pštros, stč. itru s i stros, vě. štros (u L ito
m yšle). — slc. pštros, pol. struš. — Asi ze
střh n . struz (nyní Straufi), to p ak p řejato
z lat. strúthió (o d tu d i ital. struzzo; fr. autruche
z avis struthio = p tá k pštros), což je z ř.
στρονϋίων; p se přisulo již \ starší češtině,
„jo doloženo osobní jm éno v podobě Šptros
s v k lad n ý m p, k te rý m se dosvědčuje p ře
chodné vývojové stad iu m špt- jin ak nedoložené“ (Jan S voboda 207).
pták, n ář. m ísty ftá k ; ptáčník, m or. ptačíř;
ptáčnicě plané višně, ale m or. d ru h hrušek
(asi p ro to , že — jsouce plané, bez ceny — n e
ch áv ají se p ták ů m ); ptačinec rostlina Alsine
(krm í se jí drobné p ta ctv o chované v klecích).
O bdobné tv a ry s k jsou jen u západních
Slovanů (asi n o v o tv ar): slc. vták, pol. pták,
dříve ptach, z toho nynější zdrobnělé ptaszek.
hl. dl. pták·, je i uk r. r. br. ptách(a), rd.
též ptach nebo ptúcha. Jin d e je fem. na
-ica: stsl. p itic a , r. ptíca, ukr. ptýcja, b. sch.
ptica. T oto je dem in u tiv u m z pita, (tak je
r.-csl.), srov. strus. a r. sibiř. potka ptáček. —
Zdá se, že Psl. slovo bylo p s ta (mládě:
prt-enbCb, č. ptenec); z toho záp.-sl. (asi
původně fam iliární) ptacha > ptach > pták.
V b altštin ě je nejblíže lot. putns p ták. Další
rozbor je nesn ad n ý ; bylo vykládáno různě,
zdá se však, že nejspíše b u d e p a třiti k petle těti (ř. πέτομαι, stin d . p á ta ti); s jako pro
d u k t oslabení (před „ těžk o u " příponou á?)
je sice nezvyklé (čekám e spíše b), ale nikoli
nem ožné (srov. n ao p ak lit. girě pro ti našemu
gora); bylo by s m ísto b vlivem p (také stind.
je ur za r po p). Spojení s pet- je nasnadě
i pro to , že od něho m ám e i píro. (Není jasné,
je-li p i t a příbuzno s lit. paúkštis pták
a s gót·. fu g ls, něm . Vogel t/v , z pu-; kdyby
to m u ta k bylo, základ b y byl asi puk-·
a spojení s pet- by se m usilo opustiti. Odmí
tá m e m ysliti n a lit. p u týtis zvířecí m ládě a ‘d.).
p táti: v starší době v Činném rodě, nyní jen
ve zvr.atném , p. se. Bez se zachováno jen na
M oravě s význam em ‘prošiti, h le d ati’ (ptaný
chléb vy žeb ran ý , p ta n í, p taj žebrota). Ptáti
se — tá z a ti se, slož. do° pře° po° vy° ze-ptati
se, iter. doptávali se a td . Msl. laš. je pýtat (sa).
n ěk teré tv a ry však i jvě. (Hošek) a jč.
(spejtat se p tá ti se, K ubín), slož. popýtat se,
m or. dopytovat se, popýtávat se, laš. pytaóka
pyta jka pytá žebrota. Z pyt- je ve spisovné
češtině jen zpytovati (děje-zpyt). — U všech
o statn ích Slovanů je jen pytati: slc. pýtat'
prošiti, žád ati, p o žadovati, žebrat.i, p. sa
k lásti o tázk y , v y zv íd ati, spytovat sa, opytovat sa t/v , pytaě n áp ad n ík d ív k y n. zástupce
za něho v y jed n áv ající, pytácky nám luvy;
pol. hl, pytac atd . České ptáti je ze starého
p ita ti, nikoli snad synkopou y: zeptati se
v yhovuje starém u jeru ; pouze čeština tedy
zachovala základní p s t- (rovněž psáti proti
pisati je jen v češtině!). V slovanštině bylo
te d y p ito a iterativ u m s n áležitým dlouže
ním -b > y pytajo. P s t- je slabý stu p eň z ide.
peuth-, zachovaného jedině v ř. πεύύομαι
a v πνν&άνομαί v y p tá v ám se, vyzvídám,
tá ž u se (s gen. osoby jako v slov.!), dovídám
se. (Shoda základního vý zn am u doporučuje
to to srovnání, jehož a u to ry jsou Šafařík
3.493 a G orjajev, p ro ti všem pochybnostem .
N aopak oblíbené spojování řeckých slov
s bdít i, stin d . bcdhatě je jistě m ylné.) Mch LF
72.72.
puček, rozličné věci zavalité, okrouhlé,
ztluštělé a p řito m zakrnělé: tlu sté dítě,
šišvorec nevypečeného tě sta v chlebě, chuch-
válec v předivu ( > nejšp atn ější - vlna),
zakrnělý ovocný plod; m or. pucka (jč. putka)
míč, podl. puček v epřový žaludek, u K y jo v a
tištěnice (i púk); sem p a tří snad i mor. p u d n á
nepálená cihla, m or. pucák tlu stý a k rá tk ý
kus chleba. — slc. n ář. pucka větší kladivo
se zarovnaným i oběm a konci S SJ, b uclaté
dítě ap. P d. puc(k)a tlu s tá tv á ř, adj. pucaty.
Podobně pol. puc(ek), pucka o jiných vydulých věcech (rtech, koncích p rstů a j.). —
Vše p a tří snad k buclatý.
puclák vč., buclák Jg d .: široký hrnec h li
něný, v jakých se dříve uschovávalo mléko
určené k u s tá tí sm etan y ; t a se pak s široké
hladiny sbírala sběračkou; jinde v Č. = k v ě
tináč. Též punclový hrnec, punclák, mor.
b(r)unclák. — slc. bucolák bučelák brcolák. —
Ze jm éna svého původu, m ěsta B unzlau
(nyní Bolestawiec) mezi Zhořelcem a Lehnicí
v Polsku.
-pucnout, -pucovat, s°: snísti, viz poucat.
pučálka: n a b o tn alý h rách pečený: „n a
smrtelnou neděli d áv ají p u č e t h rách a d ají
ho na pekáč do tro u b y , d ají do něj vom astek,
cukr, skořici a p e p ř“ (Vaněček, Lid. v y p ra
vování z P o d b rd sk a I I 1942, 153); „d y j ho
(hrách) hezky n a p u č ít“ (chod.). P řed 100 lety
se pekla a p ro d áv ala v p o stě v P raze na
ulicích. P říp o n a upom íná n a pečárka pečená
hruška (u M ilevska). — Od pučeti, viz
pukati 2°, v lastn ě od staršíh o *pučati
< *puk-ě-ti, z Lového particip ia.
půda; slc. póda; odchylné pójd pod pojd
pujd pójda, n a střed n ím a zvláště n a v ý
chodním Slovensku, m á hlásk y (takže se
rýmuje) podle Vsl. schojd schujd schvojd
schvajd (cit. SMS 15.112) schod, z častého
spojení obou slov (schody n a půdu!).
U jiných Slovanů m ask.: r. pod gen. póda
podlaha, ukr. p id podlaha, podklad, sln.
sch. b. pod p ů d a, země, podlaha, m la t apod.
I v češtině výchozí vý zn am byl tý ž , z něho
je půda = zem ě (rodná, cizí, úrodná půda);
význam ‘ponebí, m ísto n a d stro p em ’ se
vyvinul (srov. tlo) asi ta k , že stro p byl na
svrchní straně p o k ry t ,,m azaninou“ , u h n ě
tenou hlínou, byl te d y novou podlahou;
prostor nad ním sloužíval za spíži apod.
a tedy byl tu dojem nové podlahy, p a k to
slovo rozšířeno n a celý p ro sto r mezi stropem
a střechou. Příbuzno j e ř . πέδον zem ě, p ů d a,
πεδίον rovná p ů d a, pole, p láň a h eth . pedan
ntr. ‘m ísto’. — Vše je od kořene ped-; od
něho je jednak staré jm éno pro nohu
(stind. pad-, lat. pes gen. pedis, ř. πούς
gen. ποδός), jed n ak pro „ jiti, k rá č e ti"
(stind. pad-yatě) a „ p a d a ti“ (viz to). U n ě
kterých pojm ů se zdůrazňovalo, že jsou
to ty, kde se c h o d í (v p ro tik lad u k těm ,
kde se spí), jak je p atrn é na něm . Fufiboden
podlaha (proti Sclilafbank). Snad se koienné o
tu objevilo nejdříve v nějak ý ch složeninách
(přesunul-li se přízvuk n a jinou slabiku).
P odobnost s něm . Boden je n áhodná, ani
slc. pod není z něho p řeja to ; Boden souvisí,
s naším dno; „m usím e v šak p řip u stit, že se
půda význam ově přim klo k Boden, dvojí
v ýznam zem ě-D achboden by se sam o statn ě
n ev y v in u l" Šm.)
puditi: h n áti, od° v y 0 z a °; po° pod rážd iti,
p o štv a ti (odtud popudlivý); h an . spodit se
n a něco = d o stati chuť; vč. vzpouzet se
v zp íra ti se (proti vůli někoho, p ro ti rozkazu);
od0 vy° zapuzovali. P udivítr, slc. pudivietor.
bylo původně asi „v ětrem puzený z m ísta
na m ísto “ . P ud, in stin k t, je postverbale. —
Pol. p§dzic, -ρςάζαό, popqdliw y, pq d ziw ia tr,
-wicher, p§d jako v češtině, slc. p u d it n u tit,
h n á t, u k r. p u d ýty plašiti, p u d h rů za, rd.
p ú d it h n á ti, plašiti, br. púdzic t/v , sln. poditi.
b. pádja h n á ti, sch. p u d iti h n á ti, plašiti.
V ýznam ‘p la šiti’ tu není od pů v o d u ; dostal
se sem asi z pugati (r. pugát strašiti, plašiti),
a to přes *pudzati, dokud ta k o v ý to tv a r
m ohl b ý t iterativ em ja k od pug-, ta k i od
pud-. — Psl. poditi. V ýznam em se k něm u
Iiodí ř. σπεύδω spěchám , pílím (je i p ř e
chodné σπεύδω poháním , urychluji, lat.
repudió, něm . sputen, lit. spáudžiu spáusti
poháním ), tak že sloveso n a -iti je 'm ožno
ch áp a ti jako fak titiv u m „činiti, ab y někdo
s p ě c h a l J e v šak hlásková nesnáz: pol.
a sln. u k azu jí n a nosovku q m ísto čekaného u .
S nad je m ožno ji pochopit ta k , že význam
byl chápán jako zesílený, že p ro to d bylo
zesíleno v *dd, což p a k bylo rozloženo v nd
(§ 1 5 ); to to zesílení bylo vyváženo o d p ad
n u tím s. Slabý stu p eň kořene je i v la t.
re-pud-ió.
pudl, pudlík: druh psa; slc. pudel, pudlik,
pol. pudel, hl. pudl, u k r. r. pudel. Vše z něm .
Pudel(hund).
pudla k lad .: zim ní ch lu p atá čepice. Spolu
s dl. p u d law a z něm . Pudelmútze.
pudlo val. laš.: m írk a n a obilí, n ádobka
z k ů ry n a jah o d y , d řevěná n a b ry n zu ; slc.:
tru h lice býv alý ch šefraníků. Spolu s pol.
pudlo je z dolnoněm . pudel (hn. Paudel) t/v .
— Ale slc. pudlo zadnice je žertovně o b m ě
něno, podle dětské výslovnosti r > u , z prděl.
pudr. E vropské slovo (slc. púder, pol.
puder, u k r. r. púdra, něm . Puder atd .)
z fr. poudre p rach , p u d r, to p a k z lat. p u lvis
prach. (Pudřenka m á n přichýlením k příponě
-enka; fr. je poudriere; srov. tabatérka.)
půhon: viz hnáti.
puch 1°: jem né peří, ta k i pol. u k r. rus.
(odtud lit. půkas). N ejasné. J e sn ad m ožno
m íti za to , že to to puch souvisí s kvap t/v :
z *kvop- zpětným přesm ykem by bylo
*pouk- > *puk > puch. P o d n ětem k přesm yku mohlo b ý ti synonym um prach (p ra
chové peří); rovněž ke zm ěně k > ch.
puch 2°: těžk ý , silný zápach; ta k i slc.
a pol. — Od *peu- p ách n o u ti (něm. .faul
shnilý, ztuchlý, zetlelý, stin d . p ú ya ti tu c h ne.
páchne, lit. p u v ú p ú ti h n iti, la t. pútěre
p ách n o u ti); ch je ze s, to je i v la t. p u s
gen. p ú ris z *pus-is, hnis.
puchnouti: o té k ati, o° z° za°, opuchlý, -lina;
opuchati; č. puchýř (srov. měchýř). Sem p a tří
i tv a ry s význam em ‘b o tn a ti’:. po dešti zem
zpuchnatí, slez.; puchlá role, puchovina, m or.
zpouchlé dřevo = n ab o tn alé; s y č. zem
zpejchne = zky p ří se, je napejchlá (Holice)
(slc. puchlcá zem), m léko začínající se v a řit
zpyjchne (chod.), us. cibule se zpejchne —
nechá zap ěn it a osm aží jen do růžová,
jitrn ice se opejchnou = opekou jen povrchně,
nech at zpejchnout m aso = tro šk u o vařiti.
V šude tu jde zároveň o zvětšení objem u.
Viz i pýcha. — K puch- náleží i puchr (již
s tč .), pucher, bouchoř, jzč. bouchor dlaška.
B ude to asi to té ž slovo co puchýř, pův.
-eř, srov. laš. pucheřina m ěch ý ř (a přeneseně
laš. pulcher n ad u tec, s an ticip o v an ý m a v i
disim ilovaným r); i č. vulg. puchejř = n a
dutec. P ů v . nejspíše -el, srov. slc. opuchet n á
dor, opuchlina, z p articip ia puchl-b. — U ji
ných Slovanů je u: slc. puchnút, r. púchnuí
o p u ch ati, otéci, púchlyj oteklý, u kr. púchty,
páchnuty, púchlyj, pol. puchnqc, puchlina,
dl. puchaš. — T oto puchati je obm ěnou
slovesa p u ka ti 2°.
puchřeti, lidově pukřeti; zpuchřelý. Je n
v češtině. Z dá se, že je odvozeno od puchr
(viz puchnouti), ú tv a r jak o zbaběti od baba;
ovšem puch(e)r, když se stalo základem slo
vesa, znam enalo jistě vše, co puchne, nad o u v á se zároveň s rozrušováním hm o ty ,
trouchnivěním , zvláště co se b o rtí jako dříví
ve vlhku. N a to to p ráv ě se zúžil význam
d en o m in ativ a puchřeti.
půjčili, z pójčiti < póžčiti < požitčiti, od
požitek ve starším v ý zn am u užívání něčeho,
te d y d o p řáti někom u užívání, u žitek něčeho;
sté. m nich pokrm nebeský, sobe Bohem puojčený, ztratil pro svú chlúbu; srov. propůjčiti
m ísto, poctu, val. dosud požičit v o d y = pod ati, d á t n ap ít. Z vláštní to to d en om inativum
vzniklo nepochybně jako lidová, n ekorektní,
stru č n á n á h ra d a za n ějak o u v azb u asi jako
dáti v požitek, k požitku apod. Mor. a slc.
jsou form y hláskově Zachovalejší, ale vedle
-iti se v y tvořilo -ati, původně im perfektivu m . ale n y n í jednodobé; te n to vývoj
vzešel ze záporného im p erativ u : nepožičaj
0 jediném ději: slc. požičat > n ář. požčat,
pojčať, jen Vsl. požičic, laš. pojčit, pojčat,
m sl. požičat požcat poščat, han . požéčet. N ová
ite ra tiv a : slc. požičiavat, č. půjčovat, jvč.
podř. pouóet (podrobnosti V oráč 22). O dvo
zená jm éna: slc. požicka,, n ář. požičaj, laš.
požčka, val. požčaj, požčávka, stč. pójička,
nč. půjčka, chod. poučka, h an . pučka, ale
1 pučivka K pU . D ekom posicí p ředpony povzniklo v době, k d y p. ještě znam enalo
p o p řáti, d o p řáti, nové jak o b y základní slo
veso slc. žičit, žičat p řá ti ( > žičný, žičlivý
p řejn ý ), val. laš. žičit, k to m u je dále slc. laš.
dožičit, val. dojíčit dohoditi, slc. zažičii.
O bdobný vývoj v pol. pcžyczyč, -ac, -ka, >
žyczyc, žyczliw y, hl. požčié, požčenka, dl.
požycyá, požyck, > žycyá.
puk n a k alh o tách (lid.); ta k i slc.: z něm.
B ug přeh y b , od biegen ohýbati.
pukati 1°: slabě p rá sk a ti bičem, bafati
z d ý m k y (mor. slc.; ale pol. pykac fajk§),
slabě u d eřiti; p rask n o u ti (o něčem nadutém);
rozpučit (val. vypučit) okno = rozbiti, slc.
napu(c)kat sa, han . napokat se n ajísti se (srov.
natlouci se, naprásknout se), laš. opukal
sochor. — Psl. p u ka ti, zvukom alebné; je
„elem en tárn ě" příbuzné s něm . pochen tlouci,
k lepati, h řm o titi (K opečný). P a tří sem
i sch. pucati stříleti.
p u k ati 2 0: m or. napučit n ad o u ti (napučený
n ah n ěv an ý , vl. uraženě nafouklý), vm. napučňat n ab o b tn a ti (-na-, srov. botnati, dúpněti a j .), val. vypučit ř i t n a někoho = vystrčit;
v y p u k lý ; p ro ti očekávání je i vypíčit (břicho),
-čovati P S ; pučeti (vy- roz-) o listech, květech ; přeneseně vypuknouti o válce. Jména:
sm át se do pop u ku (slc.)* do rozpuku (msl.)
jsou postv erb alia; msl. pukanec, bukanec
jisté pečivo. — T oto p u ka ti m á staré u a je
příbuzno s něm . bauchen (hl. wypukač so =
sich bauchen). R . je pukat, pu čit vzdouvati
(vypučit oči = vyv aliti), hl. pukač, dl. pukáš.
Viz i puchnouti, -ati. K onec konců mají
to to p u ka ti 2° a pzichati východisko totéž.
Viz i pručiti.
puklice: stč. pukla, k ru h o v á a vypuklá
kovová ozdoba n a řem ení, pásech, kožených
v azbách k nih, bukvice n a chom outu. Ze
střh n . buckel fem. i m ask., to p ak z románštin y (buccula tv ářičk a). Z češtiny je slc.
puklica, pol. pukiel, p ukla. V podvědomí
m luvících přiřaděno k vy-puklý: puklice
švestková, slc. puklica, m á název od vypou
klého h řb etu . — Stč. pukléř ( > pol. puklerz)
je, přes střh n . buckelaere š tít s puklicí,
z rom ánské odvozeniny od téhož buccula.
půl, s ta rý w-kmen m ask., ja k je patrné
ze stsl. sklonění (gen. pólu atd .) a z našich
tv a rů jako spoly, spolu, odpoly, napoly apod.,
polou- (stč. polú-), z odvozeniny pcl-ov-ice.
N om . sg. m ask. je v p ů l (stč. pól) desátá,
p ů l druhého, jiné p ád y v adverbiálních spřežk ách : gen. sg. v stč. do pólu, z toho do
polú > nč. do polou, ctpolu, odpolu > -ú >
-ou, spolu (vl. = s každé stran y ), změnou
koncovky dopoly, odpola, zpola, k tom u akus.
v napolo; lok. sg. stč. napolu > -ú; akus. du.
napoly, vpoly, obapoly. Z nich se vyvinula
jm én a a td . spolek, slc. spolok (ze spolu) >
společný, -nost, spolkový, spolčiti, obapolný;
u K u n štá tu spoličňátka blíženci. Stč. polúbratřie, -sestřie n ev lastn í b ra tr n. sestra
(n eu tru m jako v podkonie) podle něm.
Halbbruder. O dvozeniny od pólu: polov-ice,
polov-ina, půla, stč. póla, i jo-km en půle,
stč. póle (obé je kom prom is mezi p ů l a fem.
polovice), o d tu d p ů liti. Mor. spolina ječm en
setý s pohank o u , spolka kaše z h rach u
a krup, msl. opůlka ro u šk a n a chování d ětí
(pruh lá tk y z polovičky norm ální délky
plátna), msl. polůvka, p ů l šá tk u p řestřiž e
ného z rohu do ro h u (nosili ji m uži n a krk u );
stč. opolůvky by ly p itk y , kde se o polóvku =
o polovici m íry (popř. o plnií, t. m íru)'sázeli,
kdo více vyp ije (H u jer 1.165). Polouch
(u Litomyšle) svaz 15 pásem příze z *pol-úch,
zkráceném (a s novou příponou) z nějakého
útvaru od pol-druhého, srov. hl. poltrak,
dl. pólternik (-tor-) = 11/2 štěn ík u = 15 p á
sem. Složeniny s pólů- b y ly hojné: polú-hlavie
půl vepřové h la v y jak o žto o var, a td ., nč.
polou-, polo-, půl-: p ů lh á k d ru h p u šky (dosud
pulhok K tD a val. pluhák ručnice B -SvK ),
polodenní, poledne (v. to), půlnoc. N ěkdy
půl- vytlačuje p ů v o d n í pod- (viz). Viz i polt,
zápoliti. — O bd o b n é ú tv a ry u všech Slovanů,
např. stsl. pol-b, na on-b pol-b, ispoly, adv.
polu-nošti, slc. pól a m nožství složenin
a odvozenin, r. pól pohlaví, íspolu, obápola,
nápoly, pólu-, pol-, polovina. — Psl. pol-b,
w-kmen. P říbuzenstvo je hlavně ugrofinské:
fin. puoli, eston. pool, m okš. pjale stra n a ,
polovina, erz. pel, m ar. pólak, udm . pal
polovina, m anci pal stran a, dále je v peťs.
pahl strana, orošor. (na P am iru ) p a hala w
strana, bok, k raj, žebro. J d e tu o vý razy ,
znamenající je d n u z obou s tra n p řed m ětu ,
o jednoho člena z p áru , o polovinu. P opov 38.
Tedy výrazy asi ,,p raev ro p sk é.“
pulec 1° ry b a v ran k a, 2° žabí m ládě. Ja k o
ryba capedo ( — capito, od la t. caput, hlava),
a bulcus pulec je již u K la re ta ; n a M oravě
palohlavec u Vizovic, panohlavec u P řero v a,
paohlavec u L ipníka, jinde parohlavec, pacfdavec, val. špulec, šp id á ň ; u Litom yšle
špulec, na H lučínsku punc Šr.; m ísto toho
je slc. hlaváča > hláč, vč. hlaváč, laš. hlavač
Sr. — Pol. paloglowec palqowiec palosz pa los
(a glowacz capito, už stpol.), sln. paglavac. —
Pulec vzniklo te d y zkrácením z palohlavec,
palo- patří nejspíše k pala = palice; ta
rybka má nepom ěrně velikou h lav u , širší
než ostatní tělo (odtud hlaváči), h lav u „jako
palici". Podobně něm . n ář. K aulkopf, K aulhaupt (K aul- = Kugel), D ickkopf, Breitschadel. Přeneseno n a m ládě žabí, jež m á též
velikou hlavu a n ep atrn é tělíčko, n a něm ž
je nápadný vlastně jen ocásek. Lidová
etymologie spojuje pulec p a trn ě s p ů liti
pouliti: vyvaluje oči jako pulec Jg d . P o stu p
vývoje byl tedy asi *palohlavec > *pahlavec
> *palec, pak podle p ů liti se objevilo pidec.
pulpit, tak i slc. a pol.: lat. p u lp itů m lešení,
řečniště, jeviště, k ated ra, později Lesetisch,
MeBbuchtisch. Z téhož lat. pram ene je
něm. Pult Lese-, S chreibepult > č. slc.
pol. pult. K dysi bylo i pudl v to m to v ý
znamu, z něm .-rak. Pudel, Budel.
pum a 1° k u g u ár (kočkovitá šelm a), ta k
i slc. — Z ja zy k a kešua (v P eru ). Šmilauer.
pum a 2°, ta k i slc.: vzniklo zjednodušením
z něm . Pombe, n y n íBombe, což je z fr. bombě.
„K . T itz našel v dokladu ze 1744 přím o
podobu Bom m e (eine m it 18 B om m en
angelegte M ine).“ (Sm. z rk p . pozůstalosti
T itzovy.)
pum pa, ta k i slc. Z něm činy, kdežto p.
pom pa a r. uk r. pom pa jsou z hol .p o m p lodní
pu m p a. Dl. plu m p a z něm·, n ář. Plum pe.
pqm pera: kaše z borůvek Jg d , dosud v č.;
i nepodařený k ašovitý p o k rm jin ý (např.
jestliže p ři zavařování se ovoce ro zv aří n a
kaši). — S. Stech ZfslPh 28.158 je řa d í
k něm . slovním u základu Pam pel- ‘k aše’
(viz o něm p. pam peliška).
p um r val. laš.: pes (samec), s.-m or. (Drahansko) p u m p rlik vlčí pes. Z něm . Pommerhund K t I I . Viz V ážný JM 174.
punč, lidově i ponč; punčovina. slc. punč.
Přes něm . Panech přišlo z angl. punch, což je
p řeja té ind. paňč (stind. paňča, viz pit)·,
p řip rav u je se ta m to tiž z p ěti věcí, vody,
ru m u , cukru, čaje a citronu (jinde jsou jin é
,,špecie“ : víno, arak , cukr, šťáva p o m eran
čová a citrónová). Angl. u v y stih u je indické a ,
ale něm ., slc. a naše slovo m á u podle
grafiky. Ponč a pol. pohcz je blíže k anglické
výslovnosti.
p u n čat se s čím, p o dřip.: m á ch at se,
b ry n d a t se. — N ejasné.
punčocha, m or. pančocha (též osobní jm é
no) i (tak i slc.) pančucha. Pol. poúczocha,
hl. punčoch. — Ze střh n . buntschuoch, což
byl (a dosud je ve vých. A lpách B undschuh)
d ru h selské šněrovací b o ty , v to m v ý zn am u
p řeja to ; dále přeneseno n a p letenou p u n
čochu te p rv e u nás; společné bylo ob ěm a
věcem to , že se přip ev ň o v aly n a holeni
řem ínky, popř. tkanicem i.
pu n t vč. chod.: n ad p ásn í část zástěry.
Ze stč. paspunt nebo puntpas (tak to je
v T áb), to zajisté odněkud z něm činy. —
„S tč. bylo i p u n t a) prsník, ta k Velesl.
Nom. 493; v y k ro jen ý živ ů tek vyplňovaly
p rů h led n ý m p u n te m W in ter R O 878; b)
u V ratislav a z M. tu reck ý p u n t aneb tu lb an d .
Obé z něm . B und, a to z v ý zn am u vsazený
úzký p ru h , k te rý košili n ahoře o bjím á
(oben faB t).“ Šm. — T om uto o dpovídá
slc. p u n t b o h a tá stu žk o v á ozdoba za k rý
vající v p řed u šněrování živ ů tk u n a lidových
oděvech S SJ. — K jiném u význam u dospělo
m or. punt: rozparek u kalhot, han. pont K pU .
puntík: odvozeno od něm. n ář. (bavor.)
p u n t maí-k. Stč. bvlo punkt. — slc. zastar.
punkt. — V ýchodiskem všeho je lat. punctum
bod, což je zpodstatnělé p art. perf. pass. od
pungere bodnouti, píchnouti.
pupa, ku k la hm yzu: z něm. P uppe t/v , to
p ak z lat. puppa (pupa) p an en k a (děvčo
i loutka), což je vý raz z dětské řeči (dvě sla
biky s p\).
pupál gen. -a, pl. -e m sl.: štědrovečerní
m oučné jídlo z tě sta zadělávaného se sm e
ta n o u (poleje se n a m íse h o rk ý m m lékem
a posype m ákem ) (K. K lusák). — N ejasné. —
81c. pupáJc, pupáčik. — N ejasné. „Přešlo i do
m aď arštiny jako pupácska“ (Šm.) K niezsa
449 odvozuje vše od p u p , poupě, což je
pochybné.
pupalka: ro stlin a O enothera. Slovo již
stč., znam enalo jed n ak reveň pontickou,
je d n ak ji u nás n ah razu jící šťovík zahradní
(Šm.). Presl ho užil pro am erickou O., u n ás
nyní zdom ácnělou.
pupava: ro stlin a Carlina, již stč. (15. s t.);
m or. též opava B. — sln . pum pava, po(m)pava t/v , pol. p zp a w a , p q p a w a je šk ard a
(Crepis), r. pupávka, p u p á vn ik je rm en.
J in a k č. ukr. pupava a slc. pupava znam ená
pam pelišku. Vše to jsou ro stlin y složnokvěté. — Psl. pqpava. P říb u zn é je ř. u Theofra sta άπο-παπποϋται ‘v y tv á ří ch m ý ří’ ;
z našich slov sem p a tří pápeří a pam peliška
(viz). Slovan, pop- p řed p o k lád á zde zesílení,
*papp-, jehož p p se rozštěpilo (§ 15) v m p,
te d y *pomp- > ρρρ- (jiný vývoj byl v p á
peří: vedle ρρρ- je páp-).
pupek, stč. zdrobn. pupček; pupeční,
-ečník; porodn í b áb y zvali s ta ří Slované
„pu p k o řezn ý m i" ; laš. p u p ek zn. i pupenec;
zm . p u p ek (a slc. p u p ia k) je p u ch ý řek po
kopřivách apod. Od téhož pu p - je i pupen
(slc. -eň), č. slc. pupenec, č. -ínek a poupě,
-átko. — U všech Slovanů: stsl. p o p u , slc.
pupok, r. ukr. p u p gen. pú p a , pupók, pol.
p§p, -ek, hl. dl. p u p , sln. popek, sch. pu p ka ,
b. páp, p xp á k, -ec, vše — pupek. — Psl.
p o p u : základem to h o to označení je p řed stav a
čehosi vypouklého, ale popukaného. N ejblíže
je lit. bámba pu p ek , p a m p stú pařhpti, lot.
pam pstu pam pt (i pem pt, pum pt) n ad o u v ati
se, náleží sem sn ad i ř. πομφός neštovička,
puchýřek. Slova bsl. k sobě p a tří jistě; jde
o expresivní základ pam p-, ch arak teriso v an ý
dvěm a p> m ožno te d y m íti za to , že i on
vzešel — srov. p u ka ti — ze zdvojení retn ý ch
explosiv (ať p nebo b) doprovázejících p ře d
sta v u o n ad u tý c h tv á řích a p ro tržen í ústního
závěru. Srov. boubel.
purkrabí, pol. burgrabi a -ia. Ze střh n .
burcgráve. Sem p a tří (Šm.) i slc. porkoláb
žalářník, přišlé přes m aď arštinu.
purpur: ta k i slc. ukr. r. b., ale pol. purpura.
E vropské slovo, k n ám přišlo z něm . P u rp u r;
základem je lat. purpura z ř. πορφύρα, což
je ze sem itštin y . Polské p . je učené p řeje tí
přím o z latin y .
pusa: polibek, slovo panské, m ěstské, nyní
pronikající (u J g . není!) n a m ísto staré
a „venkovské" hubičky. Též slc. je ny n í
hovor. pusa. — Z něm . B uss (srov. angl. buss,
švéd. puse). P odle č. hubička, v něm ž se
dobře cítí zdrobnělina od huba (srov. lat.
óeculum polibek od ós ústa), dostává i vý
znam ‘ú s ta ’, jenž se v češtině obecně ujímá,
neboť huba je příliš lidové, až vulgární,
ústa p ak příliš literárn í. Něm. nář. Buss
náleží do skupiny zvukom alebných slov
pro líbati, polibek, vyznačených retnicí
a sykavkou (v p o řad í nepevném ), samo
hláskou je zpravidla u: lat. básium polibek
(z něho všecky rom ánské tv a ry ), lit. bučiúoti,
st-ind. čumbati líb ati, osm an. bos, arab. busa
polibek; k pol. buzia hubička, ústečka, b.
buza tv á ř se druží msl. slc. bozat (hrubé,
jen ve rčení bozaj m a ..., mor. u Kyjova
pozaj ně); běžné je zdrobnělé (přípona k)
bozkat (boskat, n ář. i bočkac): ruky bozká(va)m; postv erb ale bozk, zdrobnělé bóžtek:
polibek. O za u je tu nejspíše asimilací
v složenině s po-, so tv a z osm an. bos.
působiti, n ejčastěji z° (a dále s při- u-) za0,
působnost, působiště, působivý, způsobilý, postverb. způsob; způsobný. vSlova většinou spi
sovná, nelidová, ale svou obecností význa
m ovou vhodná za term ín y (působiti = býti
činný, ko n ati, n apř. jako předseda). slc.’
pósobit. Zm. spůsobit si k o u p iti si, opatřiti si
(srov. tý ž v ýznam u zjednat si, pův. smluviti
si), msl. spůsobný úhledný, pěkný (kabát
apod.). — N ejstarší form ou je stč. zpósobiti;
jejím základem je spojení po sobě. Zname
nalo „u v ésti jednotlivé složky objektu do
polohy za sebou, tj. sestav iti část po části
n ějak ý účelný celek" . „T e n to technický,
převážně vojenský v ýznam (z. zástupy,
ězdcě, špic apod.) rozšířil se p ak v různé
význam y organizační: v y tv o řiti (královstvie,
tovařišstvo, lepotu, m ilost), zosnovati, způsobiti (válku, úklad, zradu), zaříditi (věc,
všecko, jin a k ), v y k o n ati, uskutečnit! (poselstvie, obecné dobré, službu, m šu), ustanoviti
(krále, biskupa, strážě)“. N aproti, tomu
jednoduché pósobiti je m ladší, vzniklo deprefixací jako p o třeb n ý člen vidové dvojice.
(I. N ěmec L F 86.1963.131n., s hojnými
doklady.) — slc. pósobit je asi z češtiny, má
význam y stejné jako nč. působiti; odvozeniny
na -ivý -isko -nost -ca. Pol. sposób způsob,
sposobié ch y stati, p řip rav o v ati, činiti způso
bilým , 8. si$ ch y stati se, z á s o b i t i se. Ale
ukr. posobýti, r. posobít je po m áh ati (ukr.
posóba, r. posóbije, sch. posoba pomoc, pod
pora); ja k se te n to v ýznam vyvinul, není
jasné.
půst, postní postili se (u P říb o ra bez se). —
U všech Slovanů postu, postili s§: slc. post.
postit sa, r. post, postítsja a td .; dl. spět,
spóšiš se. — Obdobné ú tv a ry m á jen germ án štin a, sth n . fasto p ů st, fa sten atd ., gót.
fastubni, (sik) fastan, a ačkoli hláskově není
vyloučena ' m ožnost p říbuznosti, přece je
podobnější p ravdě, poněvadž jde o zvyk křes
ťanský, pohanské víře P raslo v an ů asi cizí,
že naše slova jsou z germ án štin y přejata.
Není však jasné, zdali z gótštiny či z něm činy.
Někteří b ad atelé považují postu za východis
ko a postiti za odvozené z něho a vycházejí
tedy ze sth n . fasto; jin í postiti za původní,
postu za postv erb ale a vycházejí z gót. slo
vesa fo sta ň .
pusta, ta k i slc.: z maď. puszta, původu
slovanského (od pustý). J e i dl. pusta poušť.
pustý: p rázd n ý , ladem ležící > divoký >
nevázaný' (p . smích), rozpustilý: pustina,
poušt, stč. púšc (z p u st-ja ); poustlca, stč.
pústka = poustevna (zde -evna je analogické),
poustevník·, pustota, o d tu d msl. slc. pustatina,
horň. zapustatěný zarostlý lesem; msl. spustovat, vm. pusta čit b ý ti rozpustilý, dováděti;
laš. spustit, val. spustovat (z-) n echati zpustnouti; pust ošiti od pustoš (srov. r. pustoš'
pustina, pustošit)·, pustnouti, p art. slc. opuš
těný, č. u R ok y can vopuštěnej, obé = sešlý.
Od pustý je odvozeno pustiti. V ýznam ové
spojení je p a trn é v jednom o d stín u v opustili,
např. zem = n ech ati ji pustou, prázdnou;
v jiném odstín u vypustili (p ro 0, roz°) = n e
chati volným , nevázaným , o d tu d jednoduché
sloveso. Z ajím avé odvozeniny jm enné: odpustek hříchů, ale msl. laš. slc. (i pol.) odpust
je pouť, posvícení; jvč. spustek je splav (Vel.
Meziříčí), spústek (u K u n štátu ), zm. spoušt
rigol, slc. spust stavidlo (pol. odpust splav,
strž); slc. spúšč, -št, val. spúšč sm yk, po němž
se spouštějí d řev a s hor k řece; č. spoušt,
slc. spust u p u šk y ; č. spousta, slc. spústa —
množství najednou spuštěné, stržené; slc.
spušták k rajáč na mléko s dírkou nade dnem ,
jíž se v y p o u ští netučné m léko (sm etana
zůstává!), laš. spušcené mléko je te d y totéž
co jinde sbírané (viz bráti); podluž. spúščka
kolnička (jaký důvod názvu?); msl. vespust
(světa), slc. vospust světa, na zápust, asi =
bez ostychu, bez ohledu na han b u , slc. bezpust příliš m noho, u K y jo v a v rozpust (jisti,
piti) = m noho, p ů v . sm ysl asi ‘spuštěné, ro z
puštěné, bez h ran ic, bez ohledů’ (světa p řen e
seno ze rčení na div světa). — Psl. p u stu
a pustiti jsou zastoupena s hojným i o d v o
zeninami u všech Slovanů (slc. pustý, púšt,
pustola, pustatina·, pustit, púštat, jiné odvoze
niny v. výše; pol. puscié a td .; r. p u stit
i puskát, ukr. pu stýty i puskáty; sk zpětnou
analogií z tv a rů se šč, n ap ř. otpuščenije).
Původ slova pustu není jasný. Snad je
příbuzno s ř. τιανω přestáv ám , u stáv ám :
pustu je tak o v ý k raj, kde všechen život
přestal, kde se nic neděje, atp . J in a k je
pouze stpr. pausto divoký (o kočce) a paustre
pustina.
pušim, vábící interjekce, jíž se volá n a
prasátka při krm ení (N Ř 9.28) nebo (u F re n
štátu) na ovce. Srov. rom án, buš volání na
krávy. — Z podobných ů tv a rů odvozeno
pašík (viz).
puška 1°, dem. puštička; puškař. P ů v . stč.
význam ‘krabice’ je zachován ještě v mor.
puščica a v slc. puška to rb a, pokladnička;
přenesený (též v stč.) vulva na N ovojičínsku
a jako slepiěí p. m ísty v Č., z toho jč.
vypuškat vyzraditi, v yžvaniti (žvanivý =
slepičí prdýlka, srov. vyslepičit)·, jako ‘d ruh
střelné zbraně’ je p. již stč. (: dělo) a u všech
Slovanů: pol. puszka, ukr. r. puška, hl.
buškej, dl. buška, b- podle něm činy; slc.
sln. sch. b. puška. — O dpovídá m u něm.
Buchse, ale není jisté, že by naše slovo
bylo p řeja to z něm činy. Spíše přesm yk
ks-sk svědčí pro p řejetí ze středolat. *busca
< buxis — i když ,,z ú s t latin sk y mluvícího
N ěm ce" (N Ř 7,158) — , což je obm ěnou za
p y x is = ř. τιύξις skřínka (z buxis je i sthn.
buhsa, nyní Buchse sk řín k a i zbraň). Není
jasné, jakou asociací přeneseno n a zb raň (ně
ja k ý vojenský vtip ?); ta k é je tře b a podrobně
prozkoum ati, jakou účast v šíření slova m ěla
čeština (vojenský význam k o statn ím Slo
v an ů m od Cechů?). slc. puška vozní K 771
je v šak přím o z něm činy.
puška 2°: han. poška sněhová koule R zr,
jvč. (u Litom yšle) puškovat se k o u lovat se
sněhem (O. Malec ústně). — Vyšlo se asi ze
slovesa, dokud znam enalo ještě ‘stříleti
z d ěla’ (puška 1° = původně ‘dělo’) koulem i.
Ten vý zn am se oslabil na ‘házeti koulem i n a
někoho’, o d tu d p a k je puška = koule.
puškvorec, stč. prustvor(e)c, u R ohna pruškvorec (tak i klad. han.), nář. bruškvorec,
piškvorec, prúškovec, plúškvorec. — Z něm .
B rustw urz (Brust — prsa, -wurz = kořen),
neboť „zah án í kašel" (M attioli). slc. puškvo
rec S S J je asi z češtiny.
puštík: dru h sovy Strix. Dl. spusk t/v . Do
ě. p řejato z pol. puszczyk, což označuje i jiné
sovy. J e to zdrobnělina z puszcz S trix ulula
aj., to p ak pochází stejně jako pd. pučku
pujdzka póídzka z napodobení jeho hlasu
puč puč ( = č. půjd).
putina m or.: petlička, úponka, sm yčka, val.
laš. putlina. Nejspíše z pouto, srov. č. poutko
t/v .
puťka, putička, mor. putěnka, zhruběle p li
ta : slepice. — H l. dl. puta, též něm . Putě
t/v . — Z vábicí interjekce put. Od téže
interjekce jsou i něm. nář.-názvy; krocana
Putě, Puthahn, P uthuhn (Vážný N Ř 41.278).
půtka: viz týkati.
putna, msl. laš. -ha. — slc. putna, pol.
putnia, uk r. putnja. — Z něm . nář. (bavor.)
putten (spis. Bulte), o d tu d i maď. puttony.
Šm. Srov. staré přejetí v bedna.
putyka, slc. putika: z něm. nář. Budikc
(u K restchm era 269), což je z rom ánštiny
(it. bottega, nář. botiga buttiga puteka aj., fr.
boutique; špan. bodega vinný sklep: to to bodega značí n a Slovensku lah ů d k ářstv í; „bodegy
jako drahé v in árn y , pův. se španělským i
víny, bý v aly v různých velkých m ěstech;
p ů jd e asi o věc budapešťskou" . Šm. Vše se
vyvozuje nakonec z ř. άποϋηκη sklad.
putyra: n a salaši velká d řevěná nádoba, do
níž se slévá nadojenó m léko; to se v ní zak la g á (v. klaga) n a sýr; sý r se nakonec z puty r y v y b írá a ro b í se oštěpky. — Slovo
p astý řsk é k u ltu ry k arp atsk é: je val., laš.;
slc. putyra i putera, pol. putyra putra puciera
puciora, u k r. putera. Poněvadž hledaný p ra
m en toho slova v ru m u n štin ě není (je ta m
jen bute sud, z rom án, buttis, ale žádné slovo
podobné s příponou r-ovou), nezbývá než
uznaťi, že putyra je p řeja to z pastýřského,
resp. m lékařského názvosloví alpského: ve
švýcarské něm čině je doloženo buder, z p o
dobné východoalpské zkráceniny plného
ú tv a ru Butter/α β nebo jiného s Butter- ‘m áslo’
m ohlo vzejiti putera > putyra. K d y a ja k se
to stalo, není dosud znám o.
původ. O d povésti (rod) = odvádóti, odvozovati (začátek, vznik něčeho); srov. lat.
originem ducere á t/v . Po- = po 3°.
pýcha, p yšn ý, p ý šiti se, p yšn iti se, přepych,
hrdopýšek (slc. hrdopych > hrdopysk k o n
tam in ací s pysk); slc. a podl. p yšn ý znam ená
i pěkný, podobně jako hrdý ( = s čím se kdo
pýší, nač je pyšný). Pych, n y n í práv n ick ý
te rm ín pro m enší polní, lesní a p. krádež,
bylo původně jen zpupné porušení cizí držby,
zvláště p ři lovech, n ap ř. svévolná jízd a n.
chůze přes cizí pole, cizím lesem, a poněvadž
to bylo spojeno s poškozením m ajetk u , n apř.
pošlapáním obilí, trá v y , bylo to přeneseno
časem n a m enší škodu způsobenou krádeží
a n a svévolné ublížení n a těle (doklad Sm
222). Pýcha je postverbale od pýchati foukati,
d ý m a ti (mor. p ejch á ta b ák em ; jč. p ejch á m u
v k rk u = říhá), n ad o u v ati se, p a k přenese
ním do m rav n í oblasti ‘n ad ý m ati se pých o u ’.
— Psl. pychali silně d ý ch ati, foukati, supěti
apod. je dobře zastoupeno u jiných Slovanů:
r. p yšú pychát a td .; ale přenesení n a h rd o st je
jen u západních: slc. pýcha, pol. hl. dl. pychá.
P ůvodem náleží pýchati k ř. φυσάω foukám ,
dým ám ; obé je s-ové intensivum od zvukom alebné interjekce ide. phu, napodobující
v y fo u k n u tí vzduchu.
pýchavka, již stč. a dósud m ísty lidové (na
Znojem sku péchavka, -avica, slc. pýchavka):
h o u b a Lycoperdon. R . pychva(ř) pychka
pychm a t/v . Od pýchati v původním v ý
znam u ‘fo u k ati’; zralé plodnice, zm áčknou-li
se, vyfouknou v ý tru sn ý prach.
pyj., již stč. Souvisí p a trn ě s pd. pyt{k)a a r.
pyslca (v dětsk é řeči), pyéka t/v . Zdá se, že
to jsou (tabuové?) obm ěny slova p ysk p ro
vedené v době, dokud ono je ště mělo p ů v o d
n í význam , stejn ý jako příbuzné sti. pu66ham ask., to tiž ocas, konec. (Souhlasí J./K n o b loch ZfS 7.301).
pykati: lito v á ti nějaké z trá ty apod., p ak
k á ti se, ríésti tre s t za něco. Stč. prés. pyóu,
n y n í pykám . slc. pykat. N ejasné.
pyl: p ře ja to od P resla z rus. p y l gen. p ýli
p rach nebo z polštiny; vedle to h o je pel, po
p rv é rovněž u P resla, vzniklé asi jeho chybou
p éra m ísto p yl. — R . p y l fem., p y lít prášiti,
ukr. p y l m ask., p ylýty t/v , pol. p y l prach,
p ylek pyl, prášek, slc. p y lit prášiti se (do
mácí!). — Psl. p y lu souvisí patrn ě s lat.
p u lvis t/v , a to ta k , že pulv- přesmyknuto
v *puul- > p u l-, což dalo pyl- náležitě.
(Srov. podobný p o stu p v olbiios > obiilos >
obilu, v. obilí.) P říbuzno je i lit. piaulas t/v.
pylor: viz vrátník.
pýr: tra v in a A griopyrum . Slovo starobylé:
s l c . pýr; pol. pyrz, hl. pyr, dl. pyř, pyrjo,
u k r. p yríj r. pyréj, sln. sch. pir. — Psl. pyru
m á p ro tějšek v lit. pural pšenice, ř. πϋρός
pšenice, stangl. fy r s p ý r. Z těchto slov
v y sv ítá, b u d že p ý r byl pokládán za zvrhlou
pšenici (což bylo přesvědčení velmi rozšířené
od staro v ěk u až po Kom enského), nebo že
z p ý ru b y la v y p ěsto v án a pšenice. Sovětské
vý zk u m y biologické snad přinesou nyní
světlo i do těch to starý ch rozdílů. Odvoz.
pýřavka: h ro m ad n ý název pro vy vláčené
o d d enky pýru.
pyram ida: slovo pochází z E g y p ta; od něho
je jed n ak vč. p yrá m , pirám kam enný trojboký jehlanec (ukazovatel sm ěru a vzdále
nosti) při rozcestí „císařských" silnic, jednak
val. param ítka sto ja n v podobě pyramidy,
n a sušení jetele.
pýř, pýřen í (stč. n tr. pýřie, pýřenie) žhavý
popel (v starší češtině), p ýřiti se rdíti se,
zp rav id la se za- (o lidech, ny n í jen v knižním
jazy k u , ale B arto š m á zapýřit sa od Čejče).
— slc. p ýr, zapýrenie červeň n a tvářích,
p ý r it sa červenati se (v tv á ři), z češtiny?;
dom ácí je jistě p yrin a spálené zb y tk y něčeho,
popel; pol. perz, perzyna žhavý popel,
zaperzyc si$ zard íti se; hl. pyrič topiti,
zah řív ati, p. so rd íti se, dl. pyrjena pyrina
p yriš so, u kr. zastar. pyréj popel ze slámy,
p yrýty zahořeti hněvem , rd. pýréj žhavý
popel, sln. zapiriti se zard íti se, sch. půriti
p ražiti. — Psl. bylo asi b u d pyřb mask.
(z to h o p yrb jb rozštěpením přípony -jb
n a -bjb), nebo n tr. pyře; náleží p atrn ě k ide.
n ázv u ohně (jako věci neživé, proti ofoi
obětním u) v ř. πϋρ, sth n . fiu r (něm. Feuer),
u m b r. p ir, toch. A por, B puw ar, pw ár oheň,
arm . hur oheň; ja k je p a trn é z het. pahhvr
gen. pahhuen-as oheň, byl to n/r-kmen (jako
jeho p ro tik lad , název vody, ř. νδωρ gen.
νδατος), od n-ových tv a rů je gót. fo n ntr.,
stisl. fu n ě m . oheň. Slovan, pyr- vzniklo asi,
jako ř. πϋρ, redukcí z *peu-r, přešlo pak —
jak o oheň — k m užským jo-km enům . Jakožto
p ro stý název jistého zjevu přírodního bylo
zatlačeno slovem oheň, jež bylo ve spojení
s o b řad y a obětm i (ty se u Slovanů udržely
dlouho, ve zb y tcích až do dneška); plípclající část zů stala ohném, kdežto pýř stlačero
n a název řeřav ý ch zb y tk ů . Ale odvozené
sloveso s význam em přeneseným n a známku
citových h n u tí vychází ještě o d významu
planouti’. (Jin é p ý ř it sa viz pod čepy řiti se,
vzpoura).
pýří: chm ýří, jč. čmejří J jč ř 183. Je n
v češtině. U R vačovského pchejří J g t/v ,
tedy p ý ří je p a trn ě z pchýří, to p a k z *mchýří
od mech (viz to a chmýří).
pysk: h u b a, tlam a, re t; pyskatý, pyskáč; las.
pyskat, pyskovat, (pd. pyskowac), h an . pes
kovat hub o v ati, od k u d p a trn ě c. 'peskovali
karati (o tom Mch N ft 37.193n., 38.255 a d i
skuse R yšánek-M ch ib. 39.76n., 40.32n.,
Kopečný-Mch ib. 40.277n.); han . pyščury
velké pysky, p řejato z M oravy u Čapka-Choda jako pištoury; chod. popysk tipec. P ysk
(tak i slc. pol. luž. r. ukr.) znam ená h u b u ,
tlamu, ry p ák , zobák, p a k i (č. ukr.) tv á ř. —
Psl. pysk-b je nejasné. B ý v á spojováno
s pú- n ad o u v ati se, b ý ti odulý, vzhledem
k význam u ‘tv á ř, r e ť ; ale zd á se, že ty to
významy jsou sekundární, přenesené, za
starší jest p o k lád ati ‘ry p ák , zo b ák ’ a n a ty
se pú- nehodí. (O statně i „ p říp o n a" -skoby byla podivná!) Bylo to slovo jistě od
začátku vulgární, znam enalo p a trn ě nejpřelnější výběžek h lav y zvířecí vůbec (tedy
jak rypák, ta k i zobák; p a k přeneseno n a
lidskou hubu, tv á ř, konečně n a re t; dáti po
pysku ještě = po hubě, po tváři).· (Souhlasí
Knobloch ZfS 7.301 a poukazuje n a podobné
významové přechody u gót. m unp-s ú sta,
lat. mentum b rad a, m entula m užský úd.)
Vzhledem k to m u odm ítám e m ysliti ň a *pú-
a m ísto to h o odvažujem e se zto to žn iti py sk
se stin d . puččha- (m ask.) ocas, zadní část
něčeho, konec; (p atrn ě i zde byl vývoj
obrácený: výběžek vůbec > konec tě la >
ocas); ččh je staro b y lý p rák rtism u s za sk
(nikoli *sfč nebo skj\); zdloužení (v. § 1)
u nás u > ΰ (= y). Je-li to m u ta k , p a třil by
sem sn ad i opyš, p rý ‘ocas’, o něm v. N Ř
9.126: n o v á přípona, -š.
pýskať val.: fušovati, pýskala fušer. J e
příbuzno s něm . pfuschen t/v . Obé bude
sk-ové in tensivum od kořene p ěu /p ú žijícího
v lit. p iá u ti řezati (tedy asi: pižlati, neum ele
řezati; o d tu d o pracích ze dřeva: fušovati).
V slovanštině však se mísí s piskati = špiniti.
v. to . Sem i pižlati (viz)?
pytel, p ytlík, pytlovina·, pytlák, že odnáší
ulovenou k ořist v p y tli, pytlačit, jč. (hornoblan.) pytlařit. J is té zařízení ve m lýně, tř e
p án í py tlem (aby se prosívala m ouka), dalo
zák lad slovesům pytlovat něčím třá s ti; han.
petlekovat t/v , s přeneseným i význam y peior.
msl. pytlovat sa, han. pétléncovat se K p o n e
pěkném , nevhodném tančení, han. petlekovat
se o potulování, laš. putlactvo darem né to u
lání (putlak — p y tlák , u P říbora). — Z češ
tin y je slc. pytel (domácí je vrece), p ytliak,
pytliačit. — Ces. slovo je ze střh n . biutel
(nyní Beutel). — J č . pajtlovat s někým =
o třá sa ti (V ydra) je přím o z něm . beuteln t/v
(je u K retsch m era 451).
rab(l)ancovat: b o u ch at n a v ra ta , lom covat
dveřmi Kol, rancovat hlom ozit Voz, rablovat
hřmotit K pU . — P ře ja to z něm . n ář.
(g)rabanzen hlučně si p o čín at. K nobloch
ŽfS 7.301.
rabat: sleva, ta k i slc. — P řes něm . Rabctt
z ital. rabbatto (od rabbattere snížiti) a spolu
s jinými obchodním i v ý razy jako netto,
konto.
-rábati se ve starším vy° nerychle a stíží
vyjiti, vylézti, v y d rá p a ti se k am (na schody,
na postel); v. se m uhselig an etw as schleppen
Jg. — Nejasné. R ý m u je se s škrábati se t/v .
rabátko: záhon, lidově i hrabátko (vlivem
hrabati), r. ukr. rabátka. Z něm . Rabatte, což
je prý — skrze holandské zah rad n ictv í —
z franc. rabat klopa. P roč je u nás stř. rodu,
není jasné.
rabiát, lidově rabiják, slc. rabiát. — Z něm.
rabiat, pův. vzteklý (o psu), přitvořeného
v němčině k lat. rabiěs zuřivost.
rabín, slc. rabín, pol. rabin, uk r. rábyn,
r. rávín, něm. Rabbiner a td .: z hebr. rabbi
můj učiteli, m istře, m ůj pan e (oslovení
duchovních); nomin. je rab.
rabovati, odvoz. m or. rabůvka (redukcí
z rabovačka). — slc. -ovát, rabovačka, rabúnok
loupení, raboš lupič (u H viezdoslava), rabunkoš d rancíř. Pol. rabowač, nář. grabowaé,
rabunek jako slc., rabusz lupič; ukr. rabuváty
i gra-, (g)rabúnok, rabivnýk lupič. — Od
grabiti, viz hrabiti (pol. grabič loupiti atd.).
Stalo se term ínem , a p ro to se ustálila form a
n a -ováti. „N ěk te rá slova, zvl. rabúnok a rabunkoš, nelze vyložit bez vlivu jiných jazy k ů:
mísilo se s něm . rauben (pom ěr rau b en : r a
b o v at = ráum en: ram o v at), v. i rabíř 1774
R au b er K t 8, rabůvka 1647 K t 91' (Šni).
rabuša: ta k se zvaly hole nebo látk y jako
pom ůcky účto v án í; dělaly se na nich záře
zy (vruby) podle p o čtu dodaného zboží, p ra
covních jednotek, ovcí svěřených bačovi
apod., po zaplacení, odvedení, vrácení nebo
vůbec vyřízení věci se v ru b o v an á plocha se
řezala zase n a hladkou. B yly i rabuše dvojité,
bylo-li tře b a p otvrzování počtu výkonů,
n ap ř. jízd s nákladním vozem (obě části, d o
d av atelo v a i p řijím atelova, se přiložily k sobě,
v ru b učiněn najednou do obou částí, při ú č to
v án í m usily p ak čáry dobře souhlasit, jedna
polovice p řiléh at k druhé). Později zvány ta k
i ta b u le v hospodách n a záznam d luhů apod.
O dtud o b ra ty jako slc. srezat rováš kom u =
v y ro v n ati si s ním ú čty , o d p latiti, p o m stíti se,
p it na rováš = n a dluh, č. udělal to na svůj
vrub = na svůj účet, na svou odpovědnost,
m á u mne vroubek — nev y ro v n an ý dluh, to
m u nezapom enu, ublížil mi, dám m u na raboch (podle A. K o tík a u N. P ák y ) apod. —
V ýchodiskem bylo maď. rováš zářez (od d o
m ácího ró d ělati zářezy): z něho p řeja to je d
n ak sic, rováš, pol. rowaš, u kr. n ář. ravaš, revaš, sln. rovaš, sch. rovaš(a), rum . ravaš, něm.
Rawisch, jed n ak (s b) č. rabuše, rum . rabuš,
raboš, bulh. rabuš, robuš, alb. rabúš, něm.
Rabusch, Rabisch > Rasch, Rosch. Má se za
to, že b je hláskový vliv něm ecký (jestliže
to slovo roznášeli něm ečtí hornici n. ř e
meslníci). Viz Š m ilauer NĚ, 22.211; o rabuších n y n í V. B u rian ČL 46. ln .; starší slc.
doklady m á B lan ár H L . P odle S teinhausera
SIWien 96 něm . rabasch, Rabisch, s ta ro vfdeň. R á w isti je ze slovanštiny. N ěm . form a
vznikla p rý v 15. stol. a ta k m ohlo slov. v
b ý t nahrazeno středoslovným něm eckým b,
k te ré v B avorsku a v R udohoří znělo w
a m ohlo v písm ě b ý t podáno jako b.
rác m or.: tru m f v k a rtá ch , dl. rac. Z nam e
n á i u nože stra n u čepele, n a níž je něco v y
raženo, p ak i h ráče stra n y vylosované vhoze
ním to h o to ráče (K tD z V yhlídala), rozrácovat se rozděliti se (p atrn ě losem). P ů v o d n e
jasn ý ; snad, vzhledem k losování, dělení,
z la t. ratió (fr. á raison d e ...). Bližší okol
nosti nejsou znám y.
racek, d ru h p tá k ů . J e n v češtině a ojedi
něle i slc. (m ísto slc. čajka), nelidové, od
Presla (nejznám ější d ruh, r. ch echtavý, m á
podle Š írá česká lidová jm én a morka, morče,
bily morčák, mořská vlaštovka — vše to od
moře, dále vodní káně, kozáček, koníček). —
,,Asi ze sch. raca k achna, s význam em po
preslovsku hodně p o su n u tý m ; pů v o d n í Preslova podoba (u D u n d ra 1823) b y la racka,
p o doba racek je pozdější" . (Šm.) J e i chrv.
racek káčer. N evím e, zda to přenesení
význam u je čin P reslův či koho jiného. Bylo
to přenesení asi žertovné, ale bylo založeno
n a obecném zjevu, že divoké kach n y se
rád y zdržují n a tý ch ž m ístech co rackové
(to je v id ě t i n a V ltavě v P raze), což m á
několik biologických příčin (kachny jsou
křikem rack ů v aro v án y před společným i
nepřáteli, aj.). P ři sch. raca P. Skok V J
1959,99 citu je i bask. errazza; jde te d y snad
o slovo ,,středom ořské“ .
racochatý (-so-): k osm atý, rousný J g z D,
rozcuchaný·, rozježený PS, rachochejl = t a
kový člověk, jč. = kus roští, nepodařený
vršek stro m u (Cuřín); racoši dlouhé zcuchané
vousy P pz. — Odvozeno zajisté od rozcu
cháni, ale — jak o žto slovo silně hanlivé —
odloučilo se v povědom í m luvících od svého
východiska a pronikavě m ěněno (-ýl jako
v střechýl, -atý jako v kostrbatý t/v , a-o ko
nečně přikloněním k rasocha).
rač val.: p ro p ast SvK . — Nejasné.
ráčiti, již stč.: c h títi (tak dosud v klad.),
p a k jako doprovodné sloveso při činnosti
b y to stí vyšších, výše postavených atp. (rač
B ůh žehnati, račte se posaditi, iron. zráčilo se
m u, uráčilo se m u, m or. přiráčit se přijití,
vy° sa v y p rav iti se. — Všeslovanské vyjma
luž.: slc. ráčit jako v č., m im oto r. sa milov a ti se, m íti se rá d navzájem (srov. č. pochtívati se, chtíti se o vzájem né náklonosti
m ilenců), pol. raczyc ráčiti, častovati, ukr.
ráčyty ráčiti (záp.-ukr. i častovati), rd. ráčit’
usilovně se s ta ra ti, pečovati, sln. ráčiti,
sch. ráčiti se, b. rača ch títi. — Obdobné vý
razy v germ ánštině: něm . geruhen ráčiti,
sth n . giruochan, stsas, rókjan, stangl. récaň,
stn o rd . roékja pečovati, sta ra ti se; germ.
rak- rdk- — *rág-. Slovanské rak- je neznělá
v a ria n ta ; o p řejetí z germ ánštiny lze mluviti
sotva. V ýznam ‘rá č iti’ se vyvinul z ‘chtíti’
obdobně jako r. izvolit ráčiti z volit, *velc h títi. — Ale vyráčiti se (o snu), vzniklé
m ylnou dekom posicí, viz pod zrak. (Jinak
T rubačev ZfS 3.675: k lot. erka odvaha,
ercetiěs toben.)
ráčkovat: vyslovovati r něm eckým způso
bem jako čípkové. SÍc. ráčkovat, dříve
ráčlovat, ra° t/v . — Z něm . ratschen t/v . Do
m ácí ú tv a r je rhákovat, kde rh vystihuje onu
výslovnost; jiné ú tv a ry t/v se rh jsou pře
stav ěn y : m or. škrhat, přiškrhákovat- (> laš.
přiškrkovat, přiškrabovat, zaškr(a)bovat (Lp. s.
škrabač).
rád, nerad, jen v nom inativech jmenného
sklonění (jsem rád, m ám ho ráda, rádi by jeli,
co bys rádi). Stč. byl k o m p arativ raději, fem.
radějši, n tr. radějše, p lu r. radějše, jehož tvary
časem u strn u jí, k ladou se beze zření na rod
a číslo p řed m ětu a u strn u jí v příslovce nč.
raději, radši, radš, rač. Odvoz, radost (stč.
byl častý in str. plur. ja-k m en o v ý radoščemi,
zvláště p ři plakati; dosud je han. u Boskovic
plakat radošČó Svěř); radostný, radovánka (již
stč,) zábava, radovati se. U všech Slovanů:
stsl. rad-b, radost b i radošta, radostbn-b, rado
vati se a obdobně jinde; u k r. rad i rádýj:
z radoi duši s rad o stn o u myslí, slc. rád,
radost, radostný, radovat sa, Sch. rád rád,
ochotný, b. rad t/v a td . — P říbuzné je toliko
roditi ch títi (viz) a stangl. rot rá d (freudig,
froh, gut), angl. rather raději, spíše. Rót i radn
m ají te d y p ra sta ré afek tiv h í zdloužení kořenné sam ohlásky (§ 1). — D říve se vychá
zelo z *ard-. Ale dom nělé svědectví pro ard-,
b y zan tsk ý tv a r jm én a jihoslovanškého voje
vůdce R adogosta (žil v 80. letech 6. století)
Ardágastoa nestačí to p o d ep řít; podle Niem inena vzniklo znění Arda- „pod vlivem
íránského A rd a-“ (což bývalo v 1. členu
jistý ch osobních jm en a m á jin ý původ),
neboť v B yzanci írán sk á jm én a s Ardabyla znám a. Rad- ve v lastn ích jm énech je
prý snad íránisovaná form a, bylo v jistou
dobu časté v osobních jm énech, ja k svědčí
místní jm én a R adohostice, R adhošť, R adostovice, s opačným pořadím H o stirad . Ani
jména jisté vepské vsi A řšk ah t (prý z A itikašti < *ardigost-), ru sk ý R adogošča, nedá
6Θ použít k d ů kazu. O to m všem naposled
podrobně N iem inen W eltSl 3.108. Viz i ra
dostník.
rada, rádný (je radno., ab y ...), radní (titul),
raditi, rádce. Složeniny: poraditi, postv. p o
rada, o d tu d poradní, poradce·, uraditi ce,
úradek·, stč. rozraditi kom u co, rorzazovati;
odraditi kom u čeho, odrazovali·, ale zraditi =
odraditi, zrážeti, zrazovali vstoupilo n a m ísto
starého zraziti, zrážeti, zrazovati t/v od
raziti, raz- (tedy v lastn ě = odraziti, odsunouti někoho od něčeho svým i slovy,
radou). Laš. narajic n a rad iti, n av ěsti koho
nač je z polštiny, kde je n ář. -rajic. T u
všude jde o řádění; ale porada, zrada (-ný,
-noet, -ce, to to zrádce bylo dříve p ro sto u
nadávkou Sm 218, zraditi, dále vyzraditi, prozraditi) = věrolomnos£ m á v ýznam podle
dnešního něm . Verrat, verraten (i to bylo p ů
vodně ‘falešnou rad o u p řiv ésti do škody, do
zkázy’). — P odobně slc. rada, radit, radca,
rodný, pol. rada rodný radca radzič, poradzic
porada, zdrada, hl. dl. rada, radca, ukr.
ráda, rádyty, rájaty, z(d)ráda, rus. spis.
ráda z ukr., rd. rá it poráit p o rad iti, pomoci
(i strus. 1361 rada rad a). Č. poradit si s něčím
a msl. zarodit B znam enají ještě pomoci (si),
pod. jako r. porádit. Bylo asi n ejp rv e sloveso
raditi, jméno rada je asi postverbální. V ý
znam se přesunul z p o m áhání sk u tk em na
pouhou pomoc slovem . P říbuzno je něm.
raten, u něho obdobné význam y.
rádlo, ta k i s tč ., n y n í m or. radlo. Je d n o
duché zařízení n a orání, rozrušování země,
pomocí potahu, bez koleček (kolečka m á
pluh), s rycím železem (radlicí) sym etrickým ,
jednoduchým (na rozdíl od vidlicovité sochy),
jež rozhrnovalo zem původně n a obě stran y ;
později kladena, popř. zakřivena radlice ta k ,
že odhrnuje hlínu jen n a jed n u stran u ;
z tohoto pozdějšího ú tv a ru p řid án ím odvalovó desky a koleček vznild pluh. — Psl.
ordlo je od orati příponou -dlo, jíž se tv o ří
jména nástrojů (stsl. ralo, slc. radlo, r.
ukr. ralo, pol. hl. dl. radlo, sln. b. ralo, sch.
rálo): jak ukazuje sch. přízvuk, byl kořen
dvojslabičný (= předslov. *aro-dhlom); srov.,
s jinými příponam i, lit. árklas, v. άροτραν,
stir. arathar, stisk ardr; lit. ár- a ř. άροBvědčí rovněž pro ara-. M ísty u Slovanů bylo
vytvořeno od orati nové oradlo = sch. sln. b.
oralo, vslc. oradlo. T ento staro b y lý n ástroj
k orání se udržel dosud v zapadlejších k rajích
anebo v hornatějších polohách (ve v ý ch o d
ních Čechách dosud někde slouží pod p ře ja
tý m názvem hak, o d tu d hakovat = kladský
radlovat, z něm . sas. hoch, H akenpflug). C d
*ordlo odvozen u západních Slovanů název
h lav n í části, oracího železa, *ordlica č. radlice
(stč. -cě), hl. pol. dl. radlica. J in ý název ra d
lice byl v stč. náradlník ( = co je n a rádle),
m or. národník. Jungm annovo rozlišování,
že radlice je u pluhu, kdežto n árad n ík u rádla,
je nepůvodní.
radostník vm .: koláč pro h o stin u šestinedělky B, v hlučínské radošnik je dái’ek
šestinedělce Šr. — slc. radostník, radovník —
jako bochník veliké obřadní pečivo při
rad o stn ý ch událostech rodinných (svatbě,
k řtin ách ), krav aj (rozdělí se všem hostům , ti
p ak své porce rozdělí zas dom a mezi členy
své ro d in y ; o původním sm yslu toho viz zde
p. kravaj). S tím srov. jč. radvanec, podobné
pečivo n a provodní neděli v dom ě nevěsty
n a zásnubní oběd Čel, a jč. (v)radovky hostina
p řed úvodem m a tek nebo po úvodě. —
P d . radoénik = k řtin y . — P ův o d n ě to byl
sv ateb n í k rav aj, neboť polab. radost je
sv a tb a (srov. č. veselka = svatba).
radovati, lid. radýrovati: v y m azáv ati g u
m ou radýrkou. Z něm . radieren, což je z lat.
rádere škrabati.
radovat se vč.: kam se to raduje? = kam
to povede? P iazza 292, (u M iletína) k čemu
by se to radovalo? — V ýznam nedovoluje
spojití to s rád a s jeho radovati se. Snad lze
v y jít od „sm ěřo v ati“ ; p a k by to b y la vedlejší
v ětev (se ztv rd lý m r) od řídit se.
radvan, raduán klad.: vidličn atá větev,
obepínající p o stran n í kolíky u „ m e tru " dříví
u ch y stan éh o v lese n a prodej (je vložena m e
zi polena a zatížena svrchní v rstv o u jejich;
m á za účel držeti ty kolíky, ab y se nesklonily
n a stran u ); je i val. radvan hlupák, nemoto ra. Slova nejasná, snad je každé jiného
původu.
radvanec: „kolečko" , kom aha n a vožení
kam ení (us. za Jg , dosud jč. a n a R akovnicku
a Plzeňsku); předpokládá něm . Radwagen
(srov. Radebere t/v ).
raf! citoslovce, rafnouti chň ap n o u ti (o
psech). Z něm . im p erativ u raff(e) od raffen
t/v ; p řejato jistě v loveckém slangu. Mor.
rapnouti B m á p z drapnouti.
ráf, laš. ráfa: obruč n a kole. slc. hovor.
ráf. Z něm. Reif.
rafije; stč. rafijě pisátko (ten význam
ještě za K om enského a dosud slc.), školská
h ů lk a n a ukazování, n y n í ručička n a h o d i
nách (tak i slc. rafija). — Z la t.graphium < ř.
γράφιον od γράφω píšu. Ze zdrobnělého
rafijka je rafika, slc. i rafiga (k > g v cizích
slovech!). O dtud(?) č. narafičit něco = n a
strojit!, dům yslně a lstivě p řip rav iti, slc. n.
koho = nam lu v iti kom u, jvč. vyrafčit
(u Litom yšle) v y stro jit, v y p arád it, m or. tys
to vyrafičíl vyvedl. V ýznam ový vý v o j těchto
sloves není jasný.
raglán: evropské slovo, z angl. příjm ení
lorda R ag lan a (t 1855), k te rý te n oděv
zavedl.
ráhno, zdrobněle rahýnJco bidlo; slc. rahno.
Z něm . Rahe fem ., u nás n eu tru m podle
dřevo, bidlo; -no jako v břevno.
rach at v chod. po° se p o h ád ati se. J e to
asi zvláštní význ am o v á v ětev p ři rachotit,
podobně jako u blízkého rd . ragozit rám usit i
je r.-sja h á d a ti se.
rách ati v lid. vyráchati v y m ách ati (sobě
obličej vodou, sebe ve vodě) PS. — N ejasné.
rachotí ti, rachot, pozdější odvozeniny ra
chota, -tina = něco již rachotícího opotřebovaností, s tá ř ím ' (starý stro j, d ů m aj., chod.
raška s ta rá kráv a). J in é ú tv a ry sem p atřící:
m or. rechotat hrčeti, d rnčeti, ch ro ch tati (o p r a
seti), sk řeh o tati (o žábách), rechotka, rechotník h rk á v k a (dětská hračka), rechat laš.
p rá sk a ti bičem , rechna vm . klevetnice ( >
rechnit klábositi), zm. prasnice, vm . rechýňat
b ru četi; val. račet ra c h o tit, msl. řačet rám usiti; vč. rachlat h rk o ta ti rachlátkem = h rkávkou; laš. rachat o h lasu prasete, žáby, ř e tě
zu, klad. o šk rh án í kachen i sk řeh o tu žab,
vč. o p raseti J g d , o k řik u slepic; msl. a jinde
řachati (dřachati > drachna, dřachna PS),
řachtati, jč. řandati, jin d e randati (zám ěna
přípon), zm. řáchat, řáchnút, řáknút bičem ;
rochati o slepicích, m or. rochotat, m or. ráchat,
róchnút bičem , vč. rochné prase; zm. hrochat,
hrouchat bičem ; chrochtati, kroch{ot)ati, vč.
h an . ruchat o ch ro ch tán í prasete. — P ro
m ěnlivé ú tv a ry zvukom alebné, jed n ak
z groch-, jed n ak z roch-·. srov. slc. krochat
krochkat krochtať krochtitgrohtat grochcét, rus.
grochotát, u k r. hrochotíty, pol. grochotac rach o
tit! (pd. rzechotac řach ati); sln. grohotáti
ch ro ch tati; r. rokotáť o rach o tu hrom u. Z á
m ěny k/h(g)lch/0, β/ο/α, m ěkčení i m ožnost
zán ik u n ěk terý ch souhlásek jsou u tak o v ý ch
slov pravidlem . Sem náleží dále i štracliati
c h rastiti J g a odvozené zaštrachat něco = pod íti, u k rý ti, založiti něco n ěk am (srov. vč.
zachrouti, zarachotit, zarámotit, zaratit, jvč.
zašramotit, chod. zarochat něco n ěkam t/v ,
vše od zvukom alebných slov!, neboť jde
0 p řed stav u zach ru tí do slám y apod. O tom
Mch N Ř 30.59).
ráj, rajský, U všech Slovanů (stsl. raj b, slc.
raj, r. raj gen. rája atd .). Slovo dosud m álo
jasné. Bylo jistě již u pohanských Slovanů,
nem ám e v šak zp ráv o tom , co přesně zn a
m enalo v sta ré době. Z to h o však, že p řed
s ta v a o rá ji jako m ístě blaženosti je společná
všem Slovanům , je m ožno k lásti ji už do
doby pohanské (kdežto křesťanská p ře d
s ta v a je v y já d ře n a slovem nebe) a lze m í ti
z a to , že p o h an ští Slované tím slovem ozna
čovali blažené obydlí (sídlo) bohů vyšších
jnižší dém oni sídlili v strom ech, vodách
.atd.), do něhož se p a trn ě dostávali po sm rti
1 velm ožové, hrd in o v é a jejich ženy (soudíme
ta k z analogie; o statn ě dávali jim pro onen
život do h ro b u šperky, koně, zbraně), přene
seně p a k i pozem ské sídlo p an stv a (Rájec,
R a jh ra d apod. jindo). K o n k rétn í představa
o blaženosti jako hojnosti všeho činí pravdě
p odobným , že rajb je p řejato z Íránu:
avest. je rdy- m ask. b o h atstv í, štěstí (slovo
příbuzné s la t. rěs m ajetek , věc. stirid. rayím ajetek, b o h atstv í). V asm er. — Rajka je
P reslů v kalk za la t. paradisea (avis), něm.
Paradiesvogel; u R o h n a rajský pták. — Rajské
jablko, lidově rajče, je překlad za něm. Paradiesapfel; ta k je nazval asi nějaký nadšený
pěstitel. slc. paradajka je ú p rav a něm. slova.
rajboch vč.: nepořádek P t (v bytě, skla
dišti). N ejasné, jistě cizí.
rajč u r vč.: ochoz kolem žentouru Pt
( = k ru h o v á plocha, n a jejím ž okraji chodí
táh n o u cí zv ířata); jinde vč. rajčul. — slc.
rajčula jízdárna, chodění v k ru h u ap. Z něm.
Reitschule jízdárna.
rajd a 1°: poběhlice, b ěh n a PS. T ak i slc.
(z češtiny?) — Z tra jd a? J in a k Treimer 56:
(úmyslně) zkom olené něm . Freudenmádchen.
Pom oř. je grajda H ure.
rajd a 2°: ranec trá v y , dříví ap. (L. Bachm an n : V ysokom ýtsko), r. trá v y = plná
p la ch ta trá v y E l (Holicko). — Nejasné.
rajstajbl lid.: diblík (o dětech) Pt-Cuř.
rkp. — Z něm . Reifiteufel trh án .
ra jta podl.: říčice F olp. P d . rajta. Z něm.
Raiter t/v . Ale ,,slc. rajtár je z maď. rajtár1'
Šm .
rajtačk a ob.: donucovací pracovna. P ů
vodně slovo zlodějského argotu, nejspíše od
nějakého *rajtati, to p a k z maď. rajta\
‘k u p řed u !’, in terjakce vybízející k práci.
Sulán P F 18.2.291.
rajto v at lid.: jezditi, dováděti, honiti se
P t-G r aj. — Z něm . reiten jezditi (na koni) Pt.
ra k 1 ° , chod. rák; ráček, ráče, račí; las. rakovičky, rakuvky dom něle račí vajíčka, vá
penné kuličky v račím žaludku. Rakovina,
lidově rak, jč. též račice J jč ř 224, název
nem oci: věřilo se dříve, že jisté nemoci
pocházejí od toho, že v těle žije žába nebo
ra k (srov. la t. cancer, něm . Krebs atd.
u jiných národů). Již hip p o k rato v ští lékaři
srovnávali n ád o r n a ženském prsu a na
děloze s obrazem ra k a (Steudel StG 4.154). —
R ak je všeslovanské. J e příbuzno s ř. κάρίς
t/v (druh raka). J e ovšem tře b a uznati
vzájem ný přesm yk souhlásek: k-r > r-k. —
K rak naleží i slc. rakaňa želva (m á skořápku
jako rak ), dále stč. rakvice skořápka (hle
m ýždí či račí?), synkopou z *rakovicě; název
od račích skořápek, jež se zh u sta najdou
opuštěné v potocích, srov. r. rákovina,
nář. rákovnja, rakúška, rákovica skořápka
m lžů (m á se za to , že ta slova jsou od rakev;
ale to m á vý zn am ta k specifický, že na
souvislost je těžko uvěřiti!).
ra k 2° vč. hluž.: klk v mléce (srazí-li se ono
při vaření), za J g a dosud u K rkonoš rakanina; val. u R ožnova K t a slc. rak k lk ve v a
řené žinčici. P řeneseně jč. rak = k revní
podlitina pod n eh tem p řisk říp n u téh o p rstu ,
Jjčř 221. — Slovo jistě staré, Psl. rak^b.
Příbuzno je lot. rikt a recět stráže ti se v klky,
dále s „pohyblivým '* s něm . abschrecken něco
horkého pomocí stu d en é vody nech at náhle
zestydnouti. K o řen rek- je zajisté redukcí
z *krek\klek, k te ré vězí v klk.
raketa 1°: ten iso v á pálka. T ak i slc. —
Z it. racchetta, to p a k sn ad z arab . raka
dlaň. Šmilauer.
raketa 2°: p rsk av k a, lid. rachejtle, rachomejtle, mor. lid. rachetla, rachométla, též o s ta
rých „ochechulích“ . — slc. raketa, hovor.
rakétla rachetla rachetla. — Z it. rocchetta t/v .
rakev, rakvička. D ějiny to h o to slova nejsou
u Slovanů (ani jinde) dosud zcela jasné. Stsl.
raka náhrobní pom ník, hrob, slc. rakva t/v
jako v ě., r. ukr. raka rak ev s o sta tk y světce,
sch. raka hrob, sln. raka h ro b k a jsou o-kmeny, naše rakev, rakva, sln. rakev rakev, h ro b
ka, ukr. (huculské) rakva sch rán k a (na máslo)
ukazují na km en n a -y obvyklý u n ěkterých
slov přejatých z germ ánštiny. Zdá se, že
podoba raka b y la p ře ja ta — podobně jako
řecké, alb., sthn . a gót. arka — přím o z la ti
ny [area schránka), ovšem ještě p řed likvidovou m etath esí; n a české a slovinské půdě
se *raka setkalo s germ ánským i tv a ry , p ro
nikajícími od západu (ale význam u nikoli
totožného!) a vřadilo se — poněvadž se stále
cítilo jako cizí — do sk u p in k y slov v yznače
ných skloněním n a -y. České rakev přijalo
v slovanštině o p ět podobu α -ovou, ale s v,
a ta přešla k H u cu lů m (a v ýznam zm ěnila
u nich?; je tře b a i věcného osvětlení). (Jsou
i výklady jiné; viz je u K iparského 252n.)
Viz i čl. Igora Němce, P o h řb ív án í v rakvích
u starých Čechů, L F 87.1964.67η. (tam
i o truhla ‘rak ev ’ a hrob ‘sark o fág ’).
rákos 1 ° , rákosí, -ový; p tá k rákosník (dělá si
hnízdo v rákosí); rákoska. s tč . rokosie u k azu
je svými dvěm a o, že to je pouze česká n e
znělá varianta za Psl. rogozbje, rogoz-b (viz
rohož). Odkud je a v p rv n í slabice, nevím e;
snad z disimilace obou o. K p ro ti g svědčí,
že ta varianta vznikla už v české době předhistorické, před zm ěnou g > h. — slc.
kniž. rákos, -sie, -siná.
rákos 2°msl. u K yjova: křik, rákosit klábosit
(zde 8 podle rámus, halas nebo pod.). P řejato
ze slc. rákos křik, lomoz (pův. k rajin sk ý
snem; množství, h o u f jed n o tliv ců ; i ty to
významy v slc. dosud žijí). — Pol. rokosz
odboj, povstání, r. v. 16. stol. rokoš vzbouření,
povstání. Vše je z maď. n ázv u roviny
(a potoka) R ákos u P ešti, kde M adaři za
starých dob m ívali sněm y. S ulán P ID e b r
39.13. Mylně Schuster-Šew c ZfS 9.501.
rakoš laš.: hranice (cihel) B, slc. rakáš
K. — Z maď. rakás h rom ada, k u p a M atze-
n au er LF 16.167, Sulán MNy 52.164, P ID eb r
39.14.
rakytník: keř H ippophaě. Preslovo přejetí
z ru štin y . T am odvozeno od rakita; listy se
podobají vrb o v ý m ( = rokytovým ). — slc.
rakytník t/v p řejato z češtiny.
rám , již stč ., rámec, -eček, rámový, rámcový·,
o- za- rámovati. — slc. rám, rámec, rámový,
rámovat, dl. ram, pol. rama, ram ka, obram ow aé; u kr. r. ráma, rá m k i z polštiny. —
Ze střh n . ram nebo ráme m ask. i fem. (nyní
Rahmen) rám ec n a vyšívání. N ěm . slovo
je příbuzné s lit. remas m ask. rám n ap ř.
okenní, vše je od kořene rem- v lit. rem iii
reihti v zp írati, n ap ín ati (že napíná, n atah u je,
drží lá tk u ručenou k vyšívání nebo k po m alo
vání, kůži ke zpracování apod.; rám okenní
je už funkce přenesená).
rám ě i rameno, ramínko, ramenní, pětiram enný, ramenatý, -náč, -nář; náram enník,
zkráceně již stč. náramek·, m or. příram ek
část ru k áv u u košile p ři ram eni i vyšívání
n a ram enách košile; stč. prorám(n)icě b rachiale, fasciolla, m or. prorám ky, p ro v ázk y
držící ženský ru b áš v zh ů ru k tě lu (odtud
prorámčica ta k o v á košile; slc. proránky, prolánky asi to též co m or. slovo); laš. kdysi na
J ic k u ram enník provázek p ři šorci. — Stsl.
ram§, pol. ramig (ram iono; naram iennik), slc.
(zastar. rama) n y n í rameno, hl. ramjo, dl.
ramje, s. ráme, ukr. rámja, br. ráme z *ram§
gen. ramene·, je však i stsl. rámo, r. b. rámo,
sch. rámo, o-kmen. P ů vodnější je p a trn ě
rámo než rom§, nebot v p říbuzných jazycích
není zde sto p y po n-ovém nebo r/n-ovém
sklonění. — P říbuzné prus. irmo fem. (irmve zbytcích je i v litevštině), stin d . irmám ., av. aroma- (v složeninách), sth n . aram
(nyní A rm ), la t. arm us u k azují, že jest
v y jiti z *aro-mo- (dvojslabiěnost základu arov y p lý v á ze stind. Ir- a ze slovanského p ř í
zvuku: sch. rá-)·, n-ové sklonění v n ěk terý ch
slovanských jazycích a střed n í ro d je st vyložiti nějakou analogií (té m ét). H led ati pro
aro- dálo spojení s n ějak ý m slovesem je bez
vyhlídek (ač se ta k s oblibou děje), neboť
jm éna částí tě la jsou slova „isolovaná*1.
ram lík: zaječí nebo králičí sam ec, ramlice
fem. k to m u ; ramlovati se; m or. remlálc, remlica o zajících. Z něm. Rammler, od ramm eln
p ářiti se.
ram otí sev. -m or.: h arab u rd í L N 21.11.1943,
slez. ramoti nádobí Vaš. — J e to zajisté
red u k o v an á form a z chramostí, v. chrastí.
ram ovat han. jč. v T áb, chod.: poklízeti.
P a tří sem zajisté i slc. ramat, ramovat,
čistiti n a jaře louky (tak u d áv á v ýznam
Mihál, N ová lite ra tú ra 2.12.9 a SSJ) nebo
zah rad y , K tP ř 1 (nikoli ‘k o p a ti’, ja k u d áv á
K o tt). — Z něm . ráumen uklízeti.
ram pouch 1°: ě. zm. jvč.: střech ý l, vě.
rapouch, klad. rapouch, stč. ropách. slc.
ropuch. — Slovo oxpresivní (vkladné m
ch-ová přípona!), srov. slc. expresivní a p ro
m ěnlivé názvy cencúl ciaqol comb(el) cimbolce
compel cígel cingel cúcel t/v . N ěkteré m or.
a slc. názvy ram pouchu znam enají i ěubru
(mor. culík střech ý l = han . čolek šubra, val.
comboTec šu b ra ~ slc. cimbolec). — Souvisí
snad (Liewehr ZfslPh 23.102, K nobloch
ZfS 7.301) 8 ropíti k ap ati, téci.
rampouch 2°: oslon pecního o tv o ru ; ram
púch oblouk zděný, z R ešela Jg , prampouch
klenutí, u V eleslavína a P refáta . D osud klad.
rampouch spodek předpecí, m or. rampúch je
dosud o tvor do sklepa, jím ž se sypou b ra m
bory (u L uhačovic aj., ta k i han . rampách
u Boskovic), laš. rampuch je výklenek ve zdi,
p řih rá d k a u kam en, slc. rampúch o tv o r pod
ohništěm (i lampúich); ale podle SMS 5.24
k le n u tý oblouk n ad ohništěm . Bylo asi znám o
i v jižních Čechách, neboť zm ětení s r.
‘střech ý l’ mělo ta m za následek, že jč. capouch
(viz sopouch) znam ená i střechýl. P od. p.
fram uga výklenek ve stěně k lenutí. — P ůvod
n ejistý. P ře ja to asi z něm . brandboge k len u tí
ve stěně, k te ré ch rán í nějak o u m ístn o st p ro ti
ohni. K nám přešlo ve vý zn am u k le n u tí n ad
otvorem pece ( = č. oslon), ale p a k přenášeno
n a o tvor do pece, předpecí, výklenek u kam en
(kam se stav ějí h rnečky, ta k u F re n štá tu ),
oblouk žúdrov ý ; z „o tv o ru pecního" n a
o tv o r do kom ína (zm ětením s rým ovým
sopouch) i n a p rů d u ch do sklepa, b a i n a
o tv o r pro o d to k v o d y od okna. (Jiné d o
m n ěn k y m á V asm er 3.217.)
rampuše s tč .: jak ási n ád o b a n a nápoje Jg ,
B o h atco v á Č E tn 10.1962.206; i jm . m ístn í
(v. Profous). N ejasné.
rámus, rám usili. slc. rámus. — J e blízké
slovu m sl. lámoz h luk, > lámozit (u Střílek),
což je to to žn é se spis. lomoz, lomozili. Vše
to jsou slova expresivní a rám us nebude
než je d n a z četn ý ch obm ěn; s tra n r srov. i slc.
romonit h řm íti, rach o titi, třa sk a ti.
rána, raniti; spřežka ranhojič. U všech
Slovanů: rana (r. rána, slc. rana, sch. rána).—
Souvisí nepochybně se stin d . vrána- m ask.
n tr. rán a, škoda, v a d a (v u n ás odpadlo před
r), ale nejspíše nikoli přím o; d élka (a) b y la
dom a asi ve fa k titiv u ra n iti = způsobiti
zranění, rana je postverbale k něm u.
randál, ta k i slc.: z něm . R andal t/v .
ranec, raneček. H l. ranča, slc. ranec, r.
ránec, sln. ronec. Vše z něm . staršího
R a n tz (nyní Ranzen). Dluž. rancel z něm .
Ran zel.
rant laš.: k řik , h lu k , povyk, b itk a ; han.
ranty flauze, cav y k y Gr. N ejasné.
rantaš rantaška rantos(ka) rankaš(e) rámkaše, v stř. a již. Čechách, ale i jvč. = usaze
nina, zbylá po přep o u štěn í m ásla (jinde cmer,
cmovr apod.). — P ře ja to z maď. rántás jíška,
záp ražk a, E inbrenne, což je odvozeno p ří
p o n o u -áe od ránt péci, p ražiti. S ulán StSl
3.1957.297; souhlasí V ážný N Ř 41.280.
(Mylně Ja n k o ČMF 23.135: prý je ze staršílio
něm . rámtasche, sáček pro nečistotu.)
raný: časný, raní·, zpodstatnělé ráno, od
to h o ranní. — slc. raný, ráno, odvoz, raňajky
snídaně. Ráno (mimo sch.) a adj. ran-b jsou
zastoupeny i u všech o statn ích Slovanů. —
Z dá sě, že je příbuzné se středoirským rom
t/v (frúh). U nás by bylo v y jiti z *róm-no-s:
příponové no a zdloužení v koření (§ 1).
rap val.: spěch, pilno: v tem (téj) rapi; bylo
s tým tak na rapi; laš. rap(k)em honem B. —
N ejasné. Snad je to z trap, trapem t/v.
rapavý: viz chrápavý.
rapec m or.: řem en kolem pasu. Pol. rapcie
řem en n a p řip ín án í šavle. Z maď. rabszíj
p outa.
rapír, slc. rapier, rapír, r. rapír a, sch.
■rapír. — Z něm . Rapier, což je z fr. rapiére.
Pol. rapier je asi přím o z franštiny.
rapotať laš. slc.: chřestiti, tlach ati: straka
rapoce, -táč. -ták řeh tačk a, h rk áv k a (hračka).
— slc. rapkat, rapčat ch řestiti, rapkavý, -káč,
rapka; rapštat p ra ště ti; (laš. ra p ít — Vsl.
(z)rapčec zp raštěti). H ornoluž. rjepotač, dl.
rjapotaé t/v . — Z vukom alebné: základ rap-,
přípony Jc/č, ot; srov. lap- (lapotaí tlachati,
viz to). V. i reptali a repetit. Podobno je stisk
rabba hovořiti, m luviti.
rarach, dříve zříd k a i raroch: čert; rarášek
(jč. a podluž. radášek, slez. jarášek) je však
i dém on, sk řítek , jevící se vírem větrným ,
jak o žto kocour, ko h o u t, d rak , plivník, pov ětro ň , p tá k se zlatý m peřím . Rarach je
česká obm ěna slova raroh, jež znamená
nejen jistého p tá k a , ale u P oláků a Ukrajinců
i obludu, dém ona, u Slováků i knížete zlých
duchů. V češtině a slovenštině se tedy my
th ic k ý v ýznam oddělil a vyvíjel dále, a z této
h ypostase vzniklo obm ěnou hlásek (asimi
lací) a zakončení slovo zcela nové, patřící až
dosud do oblasti v ý razů lidových (oírkev
ho m ísto ďábel neužívá!). K ořínek LF 60.28.
— slc. je též rarások rarach , skřítek, plivník.
J e i rarašek u Slovinců v záp. Pannonii
(Gavazzi E tn . p. 3.166). Mch SbČyž. 495n.
raroh; slc. rároh, hl. raroh, pol. raróg, ukr.
rárih. Psl. rarog-b; je to nejrychlejší a nejkru
tě jší ze všech sokolovitých d ravých ptáků,
užívalo se ho s oblibou jako p tá k a lovčího.
P oněvadž raro h m á své m ísto i v mythologii
(viz rarach), zdá se, že jeho jm éno je pře
ja to z východu: stírá n , váragna- (avest.
psáno várogna-; sogd. w 'rpn'k = váragnaka-)
je n ějak ý d ru h sokola, ale i jed n a z podob,
do k te rý c h se v tělu je b ů h V rthragna- a které
všecky p řed stav u jí b y to sti vynikající silou,
rychlostí, odvahou, krásou. P éra a kosti
toho p tá k a m ěly jak o žto am u let magické
v lastn o sti, přinášely štěstí, nezranitelncst
a v ítězství. O bdobná síla a rychlost je u raroha, n ěk teré obdobné v lastn o sti magické
u rarášk a, sam o raroh znam ená jinde i dé
m ona. Z těch to shod soudím e n a přejet
{výklady z dom ácí p ů d y nepřesvědčují),
při němž v- bylo asim ilováno k vnitroslovnému r a zakončení slova zjednodušeno.
Snad i lit. vdnagas je střáb (byl též lovčím
ptákem) je z téhož íránského pram ene, ale
hláskově bylo obm ěněno poněkud jinak.
Mch LS 3.84, souhlasí K ip arsk y NphM 45.47,
a R. Jakobson F u n k u- W agnalls S t. diet.
of folklór etc. 2.1026.
rárohy mor. a slc.: h arab u rd í. N ejasné,
ras, rasovský, rasovna, rasovati. R as byl p ů
vodně odklízeč nečistot záchodových, p ak
i zdechlin, konečně pohodný. T ytéž význam y
mělo něm. Racker: ras je ž něho zkráceno n e j
spíš podle vzoru ďábel > ďas. Pol. rakarz,
rak(ar)owaé bez zkrácení. slc. ras u V ajanského je zajisté z češtiny.
rasa: evropské slovo (k n ám přišlo z něm.
Rasse či z fr. racet) pův o d u nevelm i jasného;
„podle O berhum m era F U F 1935 a S torfera
je z arab. rás hlav a, pův o d , přes španěl,
a portug.“ Šm. Lidové ráče je m ylná v ý slo v
nost psaného rapa (tak se psalo do nedávná).
rašelina. J e n v češtině a (z češtiny p řejaté)
v slovenštině; starších dokladů p řed Preslovou dobou není, snad te d y je to v ý tv o r
Preslův. J in a k nejasné. Za J g je cítili jako
cizí. Bylo p rý m or. řešetlina, ale nejisté
(viz Jg). P ů v o d nejasný. K opečný m yslí na
sln. rašili k y p řiti, p ro h rab áv ati.
rašiti (se), jen v češtině a (z č.) v slovenštině
(■{). Nejasné. Souvisí se sln. rašiti uvolňovati?
rašple, slc. rašpla, pol. raszpla, hl. rašpa,
r. rašpil. Z něm . R aspel; v ho rn ím Sasku je
raschpel, Bielfeldt 225.
rať, ratice, v m ysliveckém slangu: p azn eh t
„spárkaté“ (kopýtkové) zvěře; val. laš. rať
pazneht ovčí, hovězí, kozí. — slc. ratica
pazneht, pol. dříve rač, n y n í racica, u kr.
rát fcja t/v , ratka p říp rstek . — Psl. asi ratb,
z *rót-i-s. J e příb u zn é nejspíše s lit. už-reteti
tvrdnouti, a lot. retět (o ráně) p o k rý ti se
jizvou, m ozolinou (zur H eilung bew achsen,
Kalíus ansetzen), saretět dick w erden, gerinnen, lit. retris, lot. ré ti jizv a (N arbe), dále je
příbuzné' lit. réta fládr (M aserholz; u K urschata); balt. slova viz u F raen k ela 725.
Rať se tedy chápala jako tv rd ý n árů stek na
noze. Srov. u ópár, spár kořen rep-.
rataj: oráč (jeden z čeledě, d ep u tátn ík ,
podruh, někdy i šafář, dvořák), za B artoše
ve Slezsku ,,chlop“ n ad čeledí. — Psl. ortajb
(stsl. ratyj t , r. rátaj, sch. rataj, slc. dl.
pol. rataj·, hl. s novým f ratar) od kořene
(ne od indnitivního km ene!) slovesa orati
příponou -tajb, jin ak dosti řídkou. Má
dokonalý b altsk ý pro tějšek : lit. artójis,
stprus. artoys.
ratanec podkrk.: chom áč plodů n a strom ě
(Sír, v. PS). — Nej asné.
ratejna: světnice pro čeled, čeledník, (haní.)
velká m ístnost. — Od rataj.
ratiště: dřevěná násadka (rukojeť) kopí
(stč., ny n í jen jako archaism us); m or. ratisko u hrábí, račislco u vidlí. — Csl. rat(ov)ište,
r. rátovišče, sln. ratišče t/v ; ukr. rátyšče kopí.
— Slovo jistě praslovanské. Podle topořišče,
což je násad k a k sekyře = toporu, lze souditi,
že r. je odvozeno od nějakého *rata>, což by
b y la kovová část kopí, h ro t. D ále nejasné.
ratiti: stč. za° zrušiti, v y h u b iti, dosud vč.,
han . z tra titi, pozbýti, založiti někam , jč.
chod. vy- v y h u b iti (plevel apod.), jč. pop o tra titi; je i vyrotit v y h u b iti PS. Msl., slc.
zaratiť z tra titi, pozbýti. J e příbuzno s něm .
(aus)rotten v y h u b iti. (Jin ak H u jer 1.32:
m yslí n a z trá tu zubnice, te d y r. z tratili.)
raubšic v ak : p y tlá k ; han. u Boskovic
róbčik lupič, pobuda; msl. sloveso raubšíčit,
podle něho je & v raubšík. Z něm . Raubschiitz. slc. v G em eru rabšic, z maď. rábsic Š.
rav at: m or. žaba rave B. H l. rawčec tem ně
zvuěeti, bučeti. Zvukom alebné.
ráz 1°. P říb u zn é slovo je v ř. ρήγνϋμι
trh ám , prorážím , vyrážím . P ů v . raza> te d y
= *vrógo-s. Od ráz jsou odvozena slovesa,
u nichž m ůže b ý ti p ak další b o h atý vývoj
význam ový a tv a ro v ý , -ra ziti: n apř. p ř e 0
úderem rozděliti, rozlom iti, u ° úderem odděliti kus (přeneseně n ap ř.: uraziti kus cesty
> raziti si cestu > doraziti kam ; uraziti n ě
koho = ú jm u n a cti m u udělat! > urážeti >
urážka, urážlivý·, uraziti si část tě la > postverb. úraz); vy° úderem d o stati něco z něčeho
(i neosobně v y 0 ven v y jiti; přeneseně vy°
m ouku, ta k chod., > vyrážek; jiné je (z p o l
štin y v obrozenské době) výraz expressio,
A usdruck, podle r. vyraženije, z toho výrazný,
výrazový, konečně výrazivo), s° ( > srážka,
sráz, sraz, srázný), od° (úderem o d v rátiti,
odehnati, n apř. nepřítele); z toho p o jetí dále
poraziti), za- náhlou překážkou zastaví ti
(proud vody), ú dery zatlačiti (hřeb do stěny)
atd . R a ziti m ince = úderem palice n a razidlo
v y tv o řiti v kovu m incovní relief ( > ražba),
o d tu d ráz celkový ch arak ter, pův. vyražený
relief, znak; razítko bylo na vyrážení písm en,
ny n í jen tiskne. Ze sfoženiny srážeti(ovoce) je
han. jč. chod. rážet, vslc. hražac Bf. Ráz rázn ý
krok, o d tu d rázovali. N a ráz, rázem, jč. laš.
slc. {raz) atd . = k rá t, podobné odhm otnění
vý zn am u jako u -krát. D alší odvozeniny
rázovitý; ráže kalibr, pův. značka nebo m íra
v y ražen á n a kovové věci, dříve ráže =
kulička pro dětské h ran í (asi že se rážejí,
n arážejí n a sebe); n y n í přeneseně jen =
varle psí (v m ysl. řeči). O bdobné b o h atstv í
odvozenin a význam ového větv en í je i u ji
ných Slovanů: slc. ráz a td .; podrobně uváděti ho nelze. — Za Psl. lze m íti razí, a obraze
(viz to), raziti a m nohé jeho složeniny.
P araleln í ú tv a r k r a z t je lit. rúožas p ru h
(v látce, n a těle po řezné ráně). O statek viz
u řezati. Viz i razil, rázný.
ráz 2°: hranice dříví. Viz hraň.
raziť laš. val. slc.: čpěti. P d. razie. Asi
zv láštn í slovní význ am o v á větev , odvozená
od ráz.
rázný: roučí, rezký, čerstvý: rázné jiti·,
statečn ý , znam enitý, v ý b o rn ý Jg : r. pacho
lek, voják, kůň; d ů razn ý , energický, rozhodný:
r. čin; význačný, zřejm ý, rázo v itý : r. důkaz;
značný, velký: r. kus cesty; podobnost dějů
je rázná PS. Rázně je též: hodně, velice,
velm i PS. — Psl. razvnb, od razb (viz ráz).
Vedle té to podoby b y la i podoba zesílená
p ředponou go- (což je sonorizované ko-, viz).
To je v č. nehorázný (viz) a dále v r.-csl.
gorazwb zkušený, o b ra tn ý , adv. r. gorázno,
goráz(d)o o m noho, m nohem , daleko (před
kom parativem ), gorázd šikovný, dovedný,
ukr. harázd dobrý, šta stn ý , schopný, bělor.
harázdyj h o to v ý k čem u, rychlý, hrázdo
rychle, velm i; a ve v lastn ím jm éně G orazd,
z csl. J d e tu o zám ěnu zub nic n/d: ta pronikla
n a východě veskrze (razbWb se ta m n e u d r
želo, neboť je ta m r. raznyj ‘rů z n ý ’, pův o d u
jiného); ve jm éně G orazd se go a d d o sta
lo i do polštiny i k n ám (H orazdějovice >
Horažďovice), v nové době p a k beze zm ěny
d áváno jm éno G orazd s g. (Mylné je sp o jo v at
gorazdb a td . s nedoloženým gót. *garazds
vým lu v n ý (?); ta k činí i Z u b atý 1.1.252.)
ráztoka val.: potůček, v létě často vyschlý,
ja k od pram ene vysoko v horách polože
ného plyne velkým spádem v k rátk é m úvalu
(a přeneseně: ta k o v ý úval): z těch p o tů čk ů
se p ak ještě v h o rách sbírá p o tok, plynoucí
už m alým spádem , pom alu. N ázev r. je te d y
m yšlen ze stan o v isk a člověka hledícího z p o d
h o ří (roviny) do hor, te d y v obráceném sm ě
ru , p ro ti pro u d u ; jako b y p o to k se od něho
čím dále do hor roztěkal ve slabší stroužky,
jak o km en se ro zrů stá v jednotlivé větve.
O bdobný název, nelogický, ale pohodlný,
byl asi obecný v to m to sm yslu i v Č., svědčí
o to m m íst. jm . R oztoky. N apř. R . u Jile m
nice lze c h áp a ti jenom ta k to . — Stejně se
chápe i slc. ráztoka, o G em eru to dosvědčuje
T óbik LS 1.208. Svědčí o to m i m ístn í jm éno
Děsná — levý p říto k N isy (sch. desan a td .
‘p ra v ý ’!), v. Profous s. v. V sev. R u sk u se
ta k o v é p o tů čk y (jejichž soutokem vzniká
řeka) n azý v ají rossócha (Podvys.), soutok
p o to k ů je ta m razsócha n. razsóšina.
ráže ve rčení m íti ráži, býti v ráži. — slc.
ráž, r. raž t/v . Z fr. rage ( = rom án, rabia
z lat. rabičs zuřivost).
ražitý, rozražitý m or.: ram e n atý , silný
(u Jev íčk a), ražný energický, rychlý, tražák
silný, fešný hoch (u K yjova), msl. zražna
rychle, prudce Mal. — slc. ražno ‘rezko’ SSJ.
— Souvisí s r. rážij tě ln a tý , zav alitý , silný,
hezký, jin ak nejasné.
rdesno: ro stlin a Polygonům , n ář. (h)rdesen. — Pol. rdes(t) derdes grdes, uk r. deres(eú)
drjasen, sln. dresen redesen andreselj aj.,
sch. redsen dresen dresan hrdeselj adreselj,
m ak. dradréc dru h rdesna (Zar^ba). Příbuzno
je rdest = P otam ogeton, u M attiola uvedené
jako polské (slc. zastar. rdest SSJ je z češtiny).
sln . drist, dl. drest. ■— Vše z *nerstbm> nebo
-bno (zpodst. a d je k t., doplniti bylb nebo
bylbje) od *nerstb jik ry , ry b í potěr (viz
neřest 1°). P o d vodním i rdesny a rdesty
ry b y rád y u k lád ají své jikry. Něm. Laichkraut (od L aich — potěr)! Mch N Ř 29.107.
,,K nynějším u rd- se došlo nejspíše adideací
se rd íti se: výho n k y té rostliny jsou nápadné
ru d ý m zbarvením ; slovo zvukově isolované
hledalo si v různých slovan. jazycích přichýlení k nějakém u znám ém u slovu”·
(V. K ů st pís.).
rdest: viz rdesno.
rdíti se, stč. rdčju rdiěti sě, (u)zardělý. Stsl.
rbděti ( b m ísto b vlivem následujícího ě),
slc. rdieť sa, r. rdeju rdet, (za)rdeťsja zčerve
n at! (např. o v ředu, ale i studem ), sln. rdjeti
se. — P sl. r-bdějq r-bděti (bez s$, srov. č.
šedivěti bez se) od rbd- v ad jek tiv u rbdrb;
s tra n příponového r je pom ěr stejný jako
v lat. ruběre rd íti se p ro ti ruber červený
(z *rudh-ros.) A dj. Psl. rbdrb (stsl. tak, rd.
sever, rédryj ry šav ý , o skotu) se do češtiny
nezachovalo; b y la to nejpůvodnější forma,
srov. vedle ruber ještě ř. ερνδρός, bez r je
něm . rot. — Jin é ú tv a ry od téhož základu
jsou rudý, ryzí, ryšavý, sn ad i ruměný.
rdousiti, val. chrtúsit; složeniny se za-,
zřídka p ři-, u- PS. — slc. hrdúsit. Pol.
kr(z)tusic, krtunic, pd. zakordusič. — Vězí
v něm jistě dusití, ale 1. část je málo jasná.
Snad je v n í akus. ještě původního *g%rtb
(viz hrtan); spojení gbrtb d u sití dalo gtrdusiti > hrdúsit, v č. odpadlo h, ve valaš. je ch
podle chřtán. V polštině gzrd- ztratilo znělost, -> kbrt-, zároveň br > rb stejně jako
v gbrtanb > krztaň. Znělost se místy
ztrácela i v č.: zartousiti T áb, zakrtúsiti
D rah 17.
rebarbora, ta k i slc. — P řes stněm . rebarbere
je ze s třla t. reubarbarum, tj. R heum barba
rů m , b arb arsk á ( = orientální) reveň.
rébus, n y n í evropské slovo: h ád an k a, kde
slova jsou naznačena ob rázk y věcí, čili
věcm i = lat. rébus (ablat. plur. od rés věc).
P ů v o d to h o označení je ve F rancii.
redikať sa, rjedikat redykat radykať radikovat redigovat sa val. laš.: stého v áti se se
salaší n a jinou p astv u , vy° do° od0 pře° při°,
p ak i n am áh av ě se někam š tra c h a ti (o chůzi
starý ch lidí apod.), bez se = nam áhavě dop rav iti. — slc. redikat sa, redigat sa, pol. na
P odhalí (przy)redykač si$. — Slovo pastýř
ské k u ltu ry k arp atsk é, z rum . a ridica zdvíh a ti; u p a stý řů te d y = zdvihnouti se se
vším n ářad ím a ovcem i a odstěhovati se
jinam . — Sem náleží i val. terygať, vy- stěh o v ati koho, slc. terigat sa obtížně jiti, vzniklo
přesm ykem a zm ěnou d > t z redygat; zá
m ěnou p říp o n vzesfo dále terušit sa teruzit sa
teružii sa vléci se, n am á h a ti se, d rá p a tí se
někam.
regina han. a slc.: slam ěná figura n a kole
(toto kolo bývalo upevněno za zadním v o
zem průvodu, stěhujícího n ev ěstu do nového
domova, vleklo se po zem i a točilo v šikm é,
téměř svislé ose, ta k že jeho plocha b y la
v rovině tém ěř vodorovné; n a okrajích kola
byly 2 figury slám ou vycpané, jež se držely
za ruce; když se kolo točilo, figury jako by
spolu tan co v aly (ta roba je o rnozeke nese·
kovná — tancoje ja k regina, u Litovle). — J e
to vlastní ženské jm éno (z la tin y , = k r á
lovna), n a H an é k dysi oblíbené u Židů (je to
„občanská" n á h ra d a za p rav é jm éno, to tiž
za hebr. M alke t/v ), n ap ř. v h an áck ý ch
povídkách J . K řen a, „Spisy 2.172; ty figury
často představ o v aly Židy. Viz obr. (jiný je
mimo obě střed n í p éra tm avohnědý je st
rezav ý " (K něžourek), p tá k te n to je „ n a
ocase do žlu tá rezavě ru d ý " (Šír). S n ad
te d y r. je m ísto *rezek; z > h je zám ěna asi
iako š > cli v brachek, Duchek, plechatý.
Sm. v šak pochybuje; upozorňuje n a K něžourkovo srovnání s p říbuzným černohlávkem — řeháčkem .
rej: v ířivý pohyb, zvláště o tan ci, hl. dl.
reja, pol. rej, sln. raj. Ze střh n . reie (nyní
Reigen), to dále ze stfranc. raie tanec.
rejd: chod. ryjd obracení vozu s potahem ,
m ísto k to m u ; o d tu d rejdovati, m or. slc.
rajdovaí; han . réda serp en tin a cesty, vlastně
jen o strá zátočina. T y to význam y vycházejí
z otáčení vozu n a stra n u vychýlením oje: vč.
je i rejdovat se strany na stranu o nejisté,
'nepravidelné, nerovné jízdě. O d tu d další
u Václavíka LZ 355). J e to zb y tek jakýchsi
maškarád. U P oláků by ly dvě slam ěné figury,
sirotků na obvode kola, připevněného na
sanici saní; byly ta k voženy po vsi v masopustní „o statk y " , W oP 339. T aké n a H orňácku byla v m asopustním prů v o d u , zvala
se „fašankový kolotoč*1 (Tomeš, č. Slovácko
1959.4.17).
rehek: p tá k Phoenicurus, brožek Jg d , laš.
raška H or (toto z pol. raszka červenka). Dl.
rešk, hl. ročk. — J e vyznačen tím , že „ocas
stu p eň , rejdění. P ram enem bylo střh n . reide
otočení, o b rat.
rejda, slc. rejda, r. rejd. Z hol. reede (odtud
i něm. Reede, Rhede). Srov. angl. road. Vše
souvisí s germ. raid (něm. bcreit), lodi se
v přístavech p řip rav u jí, chystají. <5. dále
rejdař, slc. rejdár, podnikatelský v lastn ík
lodí, z něm . Reeder.
rejditi, od toho rejdišté; han . réd tanec,
kolo, o d tu d jm éno tan ce rejdovák, m or.
rajdák: val. grejdit, slc. grédií rejditi. — Snad
se vyšlo ze stč. rýrati ta n čiti, dováděti,
prostopášně si věsti Jg , p o stv . rejr m .,re jra
fem. P odobná slova, ale jen „elem en tárn ě1*
p říb u zn á, jsou lit. raliúoti v ý sk ati, výskavě
zpívati, ryliúoti, rýloti t/v , vesele zp ív ati
n. housti, a ta k é naše lirýkat (viz). O g
viz § 16.
rejholit: za° rý p av ě, škádlivě říci, PS
z R aise. Snad z r ý p a ti použitím expresivní
přípony -holit, k te rá p řisto u p ila k prv é s la
bice původního slova.
rejkan rejchan rýkan rejkant rejka (toto
zm ětením s jinou rejkou, vam polou): část
tkalcovského sta v u (S cherlatte): vodorovné
dřevo, osázené třiceti zuby a sloužící k tom u,
„a b y se osnova dobře do v ratid el n ab alila"
(H odura); „m ezi zuby rejk a n u jsou ro zd ě
leny pram en y osnovy, ab y se to čila rovně
na v á l" (K ubín). Slově i točen, u L itom yšle
třicátník, v K lad sk u zubák, P re sl nav rh o v al
vodník (že vede osnovu). — Pol. retkam ;
dial. retka, rytka t/v (M ocarska 107, ta m
i obraz). — Z něm . R ietkam m brdo (SIWarsz).
J in ý výk lad : z něm . R eih-kam m , rozváděči
hřeben („p ram én k y osnovy se jím rozvedou
do šíře" ); v něm . slově je Reihe ‘řa d a ’
a K a m m ‘h řeb en ’. (Boh. Vlček dopisem .)
rejnok, od V eleslavína (ale r. elektrický je
v la stn ě trhák). H l. rejnak. P ře ja té roj'- (lat.
raja, něm . Roche, hl. raja, fr. raie. anoil. rca-h)
zm ěněno neznám ým vlivem . P odle Šm. „jde
spíše o obm ěnu slova rejn o k m ihule" .
rejsek: asi žerto v n á zdrobnělina od rys·,
p tá k rejsek je velice žrav ý a d rav ý .
rejstřík: z rejistřík; slc. register: ze s třla t.
registrum. T ak i pol. rejestr. L at. slovo p ak
označovalo v lastn ě „ re g e sť 1, přehled obsahu
= rom . rějesta (fr. registre, it. registro a td .) =
rěs gesta(e) události, to tiž v n ejstručnějším
podání. Lidově lejstro, slc. lajster o úřed n í
listině, disim ilací r-r > l-r.
rejt(h)ar, pol. rajtar. Z něm . R e ;ter jezdec;
-ar m ísto -er jako ve v lastn ích jm énech
F išar, K lu m p ar, H ejzlar apoď.
rek, rekyně, rekovský, rekovný. H l. rjek,
slc. rek. — Ze střh n . recke válečník, h rd in a.
V č. od V eleslavína.
rekrut, lidově regrut, legrut, -a. Pol. rekrut,
ukr. r. rékrut, rd. nékrut (disim ilací r-r >
n-r). — Z něm . Rekrut, což je dále z fr.
recrute, recrue (srov. fr. recruter > něm .
rekrutieren > č. rekrutovati). F r. recrue je
podle původu dorost (srov. recrú výhonek
z pařezu po skáceném strom ě), od recrcitre
znovu rů sti, rozm nožovati se.
remeš m or. K t7 . — slc. sch. remek
m istrovský kus. — Z maď. remek t/v , což je
zkrácenina s ta rší složeniny mesterremek, jejíž
„ d ru h á část ve sta ré m aď arštině znam enala
k u s“ (M atzenauer, H au p to v á).
remiš. „M lecí plocha spodku i běhounu
{ = m lýnských kam enů] b y la pap rsk o v itě
rozdělena v ta b u lk y tz v . rem iši (z něm .
Ram isch), česky včtrníky, rýham i, které
um ožňovaly dopravu^ m eliva na okraj ka
m ene." Těšitelově N Ř 46.189.
remíz, remízek: sk u p in a křovin nebo háječek mezi poli, sloužící za ú k ry t pernaté
zvěři nebo zajícům . slc. remíza t/v . Z franc.
loveckého term ín u remise·, te n k nám pronikl
vlivem „soustavné péče o les a zvěř, kterou
k n ám v 18. stol. p řinášejí lesníci z povolání
z alpských zem í" (Šm.). P d . remisz. Podobně
přišlo franc. slovo do něm činy: Remise. —
T otéž slovo (od remettre uložiti někam) je
č. a slc. fem. remíza, úschovna kočárů,
vagonů pouliční d ráh y , vozovna, lidově
(v Praze) vozovka.
remízek, hl. ram uška, pol. remisz, remiz,
r. rém ez: m oudivláček lužní. Z něm. Rohrmeise (od Rohr rákosí, M eise sýkora: žije
mezi rákosím ).
remunda: viz m undur.
rendlík, klad. ryndlík; stč. renlík u K lareta;
d v su to v č. do skupiny nl. Vše ze staršího
něm . reinel, což je zdrobnělina z rei.n. Ale
slc. n ář. rajndlica, randlica bude asi přímo
z hornoněm . R eindl (jeho rozšíření u Kretschm era 534). Záklaďní nezdrobnělé rein,
rain je p ram en pro stč. rajina (Klaret;
so tv a rá-) a pro slc. ra(j)nica. Pol. rynlezjka
je ze sth n . řina. — N ěm ecké slovo odvozuje
Ja n k o ČMF 23.224 z rein > R a in vy výšenina
p ů d y , k raj, srov. k rajáč n a mléko, nebot
reirel, reindl znam éná u N ěm ců i nádobu
n a m léko.
reneta d ru h jablek, slc. pol. reneta, ukr.
renéta, r. renet, něm . Renette. — Vše z fr.
reinette, což je p rý zdrobnělina od stfr. reire
žába (z lat. rána), že jejich povrch připom íná
kůži žabí.
renkloda, lidově ringle, ryngle, druh sliv:
z fr. reine-claude (zahradnický název na
počest jedné francouzské královny). Šmilauer
N Ř 21.190.
repeška, repíška jvč. m ravenec červený B,
žlu tý H 2 . — Ze záp.-m or. brebeška t/v B,
to p ak je asi pron ik av o u obm ěnou slova
brabenec.
repetit rychle (a tu d íž často nesrozum itel
ně) m luviti, breb en co v at, žv an it, klábosit.
Slovo expresivní, p ro to m noho obm ěn a od
vozenin: repetilka, m or. řepetxk řehtačka
n a p tá k y , p t > m t vč. remtit, remcat, val.
rem(u)ti{ rom utií d rk o ta ti, s b je vč. msl. laš.
rebentit, -dit, vč. rebonit, han. rebošit, msl.
rebontat (postverb. msl. rebont, rabont), chod.
rebenčit; s p řed ja tý m b čes. brebevťt breben
covat brebenčit brebendit brebonit; dále breptati
(brebtati), z toho breptou, brepta a td . Základ
rep- je zvukom alebný; n e n í zde tém ěř
zm ěny r > ř; p a tří k něm u dále rapotati,
lopotati i ru p a ta ti (viz reptati) a slc. repe(n)tií, rap otoč, se zám ěnou p lm a záměnou
p řípon remzat, rem zit rychle m lu v it ap.,
ryp ka t šv ito řiti (o vlaštovce), pol. rypic t/v.
Z latiny je elem entárně příbuzné strepd
lomoziti, ryčeti aj. (,,pohyblivé“ s a vkladné
t ) a stind. rápati žvaní, m luví, n ařík á. Tedy
rtplroplrap- (a ττρ -) a lep Ilep jlap; hlásky
e/o/α nejsou ,,stříd a ,“ ab la u t slov in telek tu ál
ních, ale sam ohlásková volnost, kolísávost,
obvyklá u slov zvukom alebných.
reptati, reptavý, rept, repot. V starší češtině
znamenalo m luviti tem n ý m nesrozum itelným
hlasem, pak (srov. ,,b ru četi“ n a něco)
projevovati n esp okojenost’. Z Psl. r i p t t a t i
(tak stsl.: r-bp^štQ r-bpttati re p ta ti a r-bpit-b
repot, broukání, slc. reptat, stpol. reptac jako
v ě.). P aralelní oslabená podoba k ropotati
{: hl. -ač) a pod.; základ rep\rop\rap\r-bp- je
zvukomalebný, viz o něm pod repetit. Dále
sem snad p a tří i r. stroptívyj v zdorovitý,
vzpurný („pohyblivé" s, p ak t vloženo
mezi s a r).
ret, rtílc, retný (o d tu d retnice labiála).
Csl. rvt-b je špička (obuvi, lodi = přid á,
r. grada = akropolis), zobák, h u b a, slc. ret,
r. ukr. hl. rot ú sta ; sln. rt h ro t, p řid á,
mys, rtič vrchol, sch. rt h ro t (i špička jazyka),
b. rát(lina) pahorek, kopec. Srov. nárt, kde
rbt-b též = vrch(ol). U nás p ro sté ret p ře n e
seno na pysk a povzneseno do ušlechtilé
mluvy. Psí. r t t s je nepochybně příbuzné
sněm. Rússel ry p ák . Prošlo stejn ý m vývojem
významu, a to od „vý b ěžek 14 až po náš re t =
labium.
réta! volání o záchranu: han. křičí na rete;
retovat zachrániti, laš. zaratovat. Poněvadž
se réta volá, je-li kdo h n án , padá-li apod.,
vzešly při m or. retovat i vý zn am y jako
‘hnáti’ (vyretuju ta = vyženu, tj. poženu tě,
že budeš volatí r é ta ) ; zretovál sa ze schodů =
spadl). — slc. rata, ratovat, pol. rata, ratowač,
ratlinek. Z něm. retten, a je z vých.-něm .
nářečí.
retovati koně: co u v ati s ním . Z něm .
retirieren couvati. Šm ilauer.
réva, révový, révokaz; slc. kniž. (zastar.)
réva, dluž. reiva. Z něm . Rebe, k te ré m á
původ ,,praevropský“ (téhož půvo d u je
i ř. ερπις víno).
revaniť se: vy- v y p rav iti se z dom u, v y p o
tácet! se, těžce v y jiti, na- n atlačiti se někam ,
z- spadnouti (laš. u F re n štá tu ). N ejasné.
reveň: rostlina R heum , rébarbora. Přešlovo
přejetí z r. reveň'. Slovo o rientální (v Asii
roste Rh. divoce), sn ad z pers. ravend (Matzenauer CS.). Hl. rjew jeň z češtiny.
revír, revírní, -nik, slc. revír, -nik. — Z něm.
Revier, což pochází ze střh n . rivier(e) krajin a,
okrsek, to pak z fr. riviere břeh.
rez gen. rzv fem „ i gen. řezu m .: kysličník
na kovech a podobný n ačervenalý povrch
věcí, pak jisté nižší ho u b y obilní, rez m edová,
= nestrávená p o trav a v úle; stč. rzě, m or.
rza; rzivý > rezivý, rezivěti; rezavý (podle
bél-avý, černavý atd .) > rezavěti; rezatý, rezatět; rezovitý, -ovátý; laš. zarza i rza rez,
zarzavý rezatý , zarzavka zer- zr- sto ja tá voda
rzivá, han. msl. zerz, zm. zerzat rezavěti;
č. spis. zrzavý, jvč. zerzavej; h- z- za- je všude
n a usnadnění slabiky, neboť slabikotvorné r
se na p o čátk u slova jin ak tém ěř — krom ě
nepřím ých p ád ů od rež — žito — n ev y sk y
tu je ; ze- bude asi z ú tv a ru ze rza (plesnivý
apod.) cit. L F 43.107, srov. z rejza·, z béla,
r. iz žolta. Jin é odvozeniny: rezek co je té
b arv y , n ap ř. zrzavé děvče (viz i rehek). —
slc. spis. hráza, nář. rdza ardza hřdz zrdza;
sem i n ář. riavy rezavě červený (o volu).
Stsl. r-bžda, r. rzá, ržávyj, ržávet, n ář. aržá,
iržá, uk r. rza, též iržá, pol. rdza, hl. zerz,
zerzav, dl. zarz, zarzawy, sln. ria, rjav, sch.
rdja, b. ražda. — Psl. r-bda z *r-bd-ja od
téhož kořene, do je v rdíti se a v rudý. Za
Psl. slova lze k lásti i r-bdavb a snad i r-odavčti.
rezeda: z la t. reseda.
rež, m or. i rýž: žito, obilnina Secale. —
Pol. rža, r. roz, sln. (h)rž, slc. sch. raz,
b. raz. — Psl. razb. P říbuzné je lit. ru q ls
zrno žitné, lot. rudzis, něm . Roqgen. — O d
voz. režný = žitn ý (např. chléb), přenes,
b a rv a režného chleba (r-é plátno). S trn iště
po rži je vč. řísko Jg d , řízko, řištá CL 29.9,
hl. ržišco, pd. ržysko K uc. — S tarobylé slovo
je souržice (mor. súržica B, vč. u R y ch n o v a aj,
sourež Sm 232, u N áchoda šoures, slc. laš.
suržica; sln. soržica, r. suržik, pol. sqžyca):
směs žita a přenice (seje se dosud n a vých.
M oravě). Seía se proto, že setí ozim in ve
vyšších polohách bylo risk an tn í: te d y nevyvedla-íi se jed n a součást, doufalo se
aspoň v d ru h o u (CL 6.258). Psl. so-r-bž-ica.
režona h an .: fúrie, pýcha; režónský furiantský PS z K osm áka. Chod. režon fu rian t
Jin C H 205. — P ů v o d d áv á tu š iti m ísto
u O brovského T P 59: sama legraci, řezána
a fú rija , vesm ěs cizí slova. R. je lidově totéž
co rezona, postverbale od rezonovati ve
význam u ‘o d m lo u v ati’ (o tom , kdo m á být
uctivý), ‘o d p o ro v ati’ (má-li kdo b ý t p o
slušný), z fr. raisonner t/v .
rmen: rostlina A nthem is; m or. n ář. r(o)menek rm ání ormán. P . rum ian. — V něm .
nářečích m á p říb u zn ý h eřm ánek též názvy
Rómerey Riemerei Riemare Rickmerey Romeyenblume Rem ey Ram erian ap. „V šechna
ta to jm én a jsou tv o řen a jako „řím sk ý 14
(„róm isch" ) a p la tí v lastně pro R óm ische
K am ille (A. nobilis)" M arzell 3.74).
rmoutiti, postverbale rm ut (z toho rm utný).
slc. rm útit, rmut. Souvisí zajisté se stč.
m útiti, nč. m outiti; r- doloženo již od p o čátku
15. století: vzešlo m ylným dělením slovesa
korm útiti (měli ko- za p ředponu jako v ko
m íhat, z-ko-mírati), jež je vlastně složenina
kolo-mútiti (druhé o se synkopovalo, l > r).
K orm útiti bylo již stč., jak dokazuje jeho
stč. postverbale kormút; znam enalo asi
k aliti (v K rál. bibli: když se zkormoutí voda;
ale i větrové nebeskou oblohu korm outili
K ocín, mnohé v é d ... kormoutí život lidský
Velesl.; u Z ikm unda); né. (ko)rmoiltiti se
přiblížilo význam em k příbuzné rodině slova
sm utný. P ůvodnější kolomútiti je ve zbytcích
n a Slovensku (skolomutený zkorm oucený,
zjcolomutit pod rážd iti, pohnouti) a v již,
Čechách (cholomet, -met prášivec = lhář,
u Stráže), vězí i v m ístním jm éně K olom uty.
P od. pol. kolomqcič, rd . kolomútií, ale u kr. je
kalam útýty k aliti, m o u titi (postverb. kálam ut
-ta zachm uřené počasí), sem p a tří i slc. kalam uta (gálam uta) zm atek, galam utit klam ati,
m ásti, plésti. J e s t v y jiti od *kalo-mqtiti (od
kal-b, 6. kal) = k aliti m ícháním , vířením ,
v něm ž vzniklo asim ilací b u d postu p n o u
kála- (podle bala-mqtiti, viz balamutiti)
V u k r., nebo zpětnou kolo- u nás a v polštině.
rob, robský; robota znam enalo práci vůbec,
ale za feudalism u jen p oddanskou práci n a
panském (robotili, robotovat; robetný lid =
povinný robotou, ale slc. = praco v itý ); stč.
robetéz, msl. u K y jo v a robetíř, robiti dělati,
vý-robiti > výrobek, vyráběli, obráběti, obrá
běcí; por obiti = u d ělati robem , otrokem ,
postverb. poroba, s nepůvodním d podrobiti si
někoho (srov. ped-m aniti). Ale rab o trok
bude asi jen literárn í p řeje tí z ru štin y
anebo — vlivem prací D obrovského —
z církevní slovanštiny. — slc. je robit p r a
co v at (podrobně o něm B lan ár H L ), robota
práce vůbec (ale i n u cen á poddanská),
o d tu d robotit -ovát těžce, velice p raco v at,
robetník dělník; porobit u čaro v a t někom u
(srov. č. udělat t/v ), porobenina čáry . slc.
(a ta k é m or.) roba je dospělá žena (m anželka),
pův. zajisté žen a p racu jící (strus. roba,
v S udebniku z r. 1497, je „fem ininum
k cholcp“ , v. VI. P ro ch ázk a Slavia 28.661).
U jiných Slovanů je rob-, jen stsl., rus. a u kr.
je rab- (sch. rabeta v šak z c sl.?): stsl. rabt>,
rabeta, r. rab, rabóta, rabetat (ale n ář. je
robit), podobně v u k r. — P rotože rcb-ct-a
m á starobylou dom ácí příp o n u pro jm éna
činností -ct-a (srv. dřím -cta ap .; -ot- v skříp-ot, hrk-ct ap.), je rob- jistě dom ácí kořen
slovesný. P říb u zn é je asi lab- v la t. labor
práce; s tra n r/Z viz § 5. P o d o b a rab- nem usí
b ý t svědectvím pro dom nělou podobu *orb,
ale je to b u d p ro sté zdloužení rob > rob(a je z *5), k te ré vyšlo snad od jm éna
*rčb-o-s > rabt>, napodobujíc á v pro tik lad u
p a n t,, p án , pa vb ji, nebo pouhé ak án í
(o rus. rab- to tv rd í K ip arsk y R H G . 1.142).
V germ ánštině je slovo dosti podobné: gót.
arbaips práce, n ám ah a, obtíž, něm . Arbeit
práce (sthn. též arabeit(i), střh n . arebeit).
A protože u něho jsou různé nesnáze (zvláště
p říp o n a je p rý „těžko v y sv ětlite ln á,“ ja k
dí F eist), odhodlám e se n y n í v y jít pro
g erm án štin u z podoby a-rab-ait a prohlásiti
germ . slovo za p ře ja té ze slo vanštiny (tím
o p rav u ji E S X).
robě, rebátko; laš. robenek m ládenec. — Sem
náleží i slc. parobok, Vsl. -ek svobodný m la
dík, běžné zvláště n a vých. Slovensku (pa
tu znam ená, že už to není skutečné dítě)Jin d e je pouze r. reběnok, plur. rebjáta,
rd. (sever.) robě nok, robjáta. ·— Příbuzné je
stin d . árbha- m alý, chlapec, výchozím ú tv a
rem bylo ad jek tiv u m , srov. podobné tvorem
od adj. *moldt> m ladý: m old-ρ (č. mládě.
tj. zvířecí) a moíd-en-bCb, č. mládenec ----m ladý m už). O rozdílu e/o je možno tvrdit,
že ruské e v kořeni je sta ré (e bylo v adjekti
vech podle očekávání: λευκός), naproti
to m u naše o bude asi výsledek analogie ze
synonym a *mold$. Psl. te d y bylo asi *erbe n - t k t , plur. *erb-qt-a, což někde > *or&-.
(B ývá též spojováno s lat. orbus, ř. ορφανό;
sirotek, ale to m u b rán í význam ; též s něm.
Erbe dědic, tá ž závada. T aké b ý v á vyvozo
váno od rob, robiti, že p rý názvy dětí
a o tro k ů b ý v ají příbuzné; ale při lat. puer
chlapec, o tro k a p ři pachole — pacholek je
‘chlapec’ prius, ‘o tro k ’ až d ru h o tn ý význam;
tak že něco podobného nelze při rodině tak
rozvětvené rob, robiti přijm o u ti, krom ě toho
b y v ru štin ě mělo b ý ti *raběnok, ale toho
není! V případě ctrokt, — otroče jde pak asi
vůbec o něco jiného.)
rod, rodný, rodák, rodiště; rodina (nahradilo
sta rý název, vězící ještě v čilo-, viz člověk),
blaho-rodý; rodo-kmen, rodopis; rodili, novorozený (z toho -eně), prvorozený (z toho
-enství), narozeniny; jč. rodeník (hrnčířský
výrobek) form a n a pečivo ve velikosti
vánočky, s tv a re m d ítěte zavitého povijanem
J jč ř 102; rodič, -lca, zvláště v plur. rodiče
(starobylého n ázv u pro pojem „rodiče1
nebylo: byl v y ja d řo v á n v ý razy jako „otcov é “ , „ro d itelé’1, la t. parentěs, něm . Eltern =
starší, asyndetem „o tec-m atk a“ nebo spojenírri stč. otec a mátě, slovy rodina, starosty,
starší aj. (o to m podrobně H u jer 1.63n.);
pojem „rodiče" jako p ráv n í neexistoval,
n eb o t důležitou osobou b y l jedině otec):
narodili se, postv. národ (viz zvl.) pův. co se
urodilo, zrodilo, p otom stvo (-ní, -ový, -ovec.
ednáredniti, znárodnělý), porediti, postv. po
rod (-ní, -nice, -nik), obroditi, obroda, obrozeni
(-žen ský), c d 0 se, odrodilý, -lec, pře° se.
přerod, roz° se, rozrod rozvětvení rodu,
u° se, úroda (-ný), zárodek, odrůda, zrůda;
příroda (viz zv l.); přirozený, přírodní, -ninaS p o u sta obdobných odvozenin u jiných
Slovanů. — Psl. bylo ro d í a rodili, rýmující
se s plcdt, a plcditi, bez jiných stupňů
hláskových (vyjm a ite ra tiv s a jako esk
raždati). R o d t bylo p otom stvo jedné původní
velkorodiny (zádruhy), kdežto rodina je asi
„m alo ro d in a" v našem sm yslu. Z jiných
jazy k ů je příbuzno lit. n ář. rašme, lot. rašme
a raža h o jn á ú ro d a (z *rad-smě, *rad-ja)
a dále něm . A r t vrozená v la stn o st, povaha,
d ru h , plém ě (srov. entarten — odroditi se).
L o t. radš příb u zn ý , rod je ze slovanštiny
(podle F raen k la 683 však prapříbuzné!).
Psl. rod- lze sp o jit s růsti (viz) a s lat. orior
vznikám, a to n a základě ide. ú tv a rů s laryngálou, 1° ar-ed- ( > *red-, tj. kořen ar a k o ře
nový sufix ed/d), o-ový stu p eň je v rod-,
a 2° aer-d (> erd-, o-ový stu p eň je ordv růsti). S tran v ý zn am u srv. R φύομαι ro štu
a φύω rodím , plodím (O ndruš JČ 9.1958.150).
Rod- vytlačilo sta rý kořen ide. gena- (viz zet)
ze sloves u nás docela. P o h an ští Slované
měli jakési nižší božstvo Rod, d ávající úrodu
a hojnost, Rožanice, Roždenice jsou u R u sů
a na B alkáně sudičky, u rču jí člověku osud,
když se rodí.
roditi, u nás jen v stč. nerodili n ech títi
(papež nerodí ciesařě koronovati), od čehož
bylo neroda nechuť, neródcč, neřádný *nechtějící > tv rd o šíjn ý , zarp u tilý , dosud je n ář.
nerůdný, nerůda a spis. nerudný, nerudá
mrzutý, nevrlý, nevlídný. — Jin d e : stsl.
neroždo neroditi i s -a- n e s ta ra ti se, zanedbati,
pohrdati něčím , sln. roditi pečovati, s ta ra ti
se, hl. rodzič -ec, dl. rcéeé c h títi, to u ž iti po,
starati se, m íti rád . P říb u zn é je rád, dále
snad lot. ruodu radu rast b ý ti zvyklý n a něco.
U nás by se byl v ý zn am posunul n a ‘m íti
v oblibě, m íti zájem o něco = c h títi to , s ta ra ti
se o to ’. Stsl. -a- je p a trn ě od ad j. r a d t, rád.
roh, růžek, rohový, -ovka, rohatý, rohatina,
bezrohý, jednorožec, nosorožec; rožky s ta ro
dávný d ru h p o k ry tí h la v y u d ěv čat n a
Podluží a n a Slovensku (něm. H o rn p u tz),
vyznačený jakým isi ro h y ; roháč rozličné
bytosti i věci ro h até ; rožec ro stlin a C erastium
(výtvor P reslův podle latin, n ázvu: zralá
tobolka vyčnívá z k alicha jak o růžek), rohel
,,rohatý“ = nesnášenlivý člověk, rorejs aj.
(-el podle roubel roubík?), z to h o pečivo
mor. rohél, č. rohlík (slc. rožek) podle podoby
(srov. něm. Hórnel Hornchen H ornlein), již
u K lareta a v L actiferu ; n y n í té ž d ru h
bramborů. Ale ztuhlý ja ko rohlík us. za J g je
spíše za roh. Vulg. rohák nárožní dům ;
č. rohačky sáně, jejichž sanice v y b íh ají
vpředu nahoře volně jako rohy. Paroh,
původně odnož rohu, p a k v ětv en ý roh,
spec. roh jelení a srnčí zvěře (jiné jazy k y
nerozlišují roh od p aro h u ); nároží, -žní. —
Všeslovanské (stsl. roga>, rogat-e, slc. roh,
r. rog, rožók, rogátyj, rogovój, rogáč a td .) , —
Psl. rog-b = lit. rágas, lot. rags. Souvisí
s něm. ragén čněti. R o h je te d y ,,vyčnělina“ ,
patrně expresivní n á h ra d a p astev ců za
prajazykový term ín , vězící v la t. cornu
a něm. Horn.
rohnouti někoho vč.: zasaditi silnou rá n u
pěstí, dřevem a pod., za-ro(c)hnouti zab iti
Kubín. P atrn ě o d tu d je rohovatí o boxování,
z toho rohovník boxer. Mor. je róchnút,
ráchat udeřiti. Podobné je r. gróchnut bo u ch
nout!, praštiti. Zde i onde jsou to slova
zvukomalebná, snad od p ů v o d u bylo jediné
grochati. Viz i hrochati.
rohož, rohožka, stč. rohožé. — Pol. rogoza,
rogóika, slc. rohož(ka), ukr. rohóž(k)a, r.
rogóž(k)a, dl. rogoža, sch. rogožina, b. rogožka
rohožka, rogožina rákosové pletivo. — O dvo
zeno příponou -ja od Psl. rogoz-b m ask., resp.
rogoza fem. (r. rogozá, u kr. rohozá sítin a,
hl. rohož třtin a , dl. rogož orobinec, sln.
sch. rogoz ostřice), jež značilo nepochybné
rákos, ja k svědčí p ráv ě ta to odvozSnina
(„pletivo z rák o sí" ), ale časem ovšem i jin é
ro stlin y vodní podobné vzhledem nebo
podobného užití. V češtině *rogozie přešlo
v rokosie, rákosí, ale původní podoba je
zachována ještě v m ístních jm énech R ohozec
(mask.!), R ohozná, R ohoznice (podobná jm é
n a u všech Slovanů, b a i v Albánii). — P ů v od
slova je nejasný. D á se m ysliti pouze n a p ř í
buznost s něm . Rohr, gót. raus třtin a , rák o (stříd n á slova jsou i u jiných G erm ánúh
jež p řed p o k lád ají starší germ . *rauza-. T o
to žn ý v ýznam dovoluje p održeti to to spojení
i když se rauza- a rogoz- n ek ry jí docela. Ja k o
u m noha jin ý ch slov z říše přírody, zvláště
rostlin, jd e tu p a trn ě o slovo „p raev ro p sk é",
jež G erm áni i Slované nezávisle jedni na
d ru h ý ch převzali — s přesností jen ned o ko
nalou — od staršího neindoevropského o b y
v atelstv a.
rochati: viz hrochati.
ro j; včelstvo vyřinuvěí se z úlu, ab y
založilo nové společenství; roják pom ocný
úlek n a zatíip n í uschování roje nebo til
p řip rav en ý pro ro j; rojovník je lidový název
m ed u ň k y msl. slc. (a pol. rojownik), již
u V o d ň ., oblíbené p astv y včel (rojovníkem
n ak u řo v ali před trh em i do b y tek , ab y se
ku p ců až rojilo); rojiti se, vy°. — R o jt je
všeslovanské; též rojiti se je dosti zastoupeno
(pol. roic si§, slc. rojit sa, r. roítsja atd .),
p. hl. dl. rojow nik jsou rozličné ro stliny
m edonosné; roj b je od *rei-, slov. ri- v H nout i
se, je to v lastn ě to k , tečení, řin u tí včel
z m ateřského společenství, podobně ja k o
zdroj (*jiz-rojb) je v ý to k vody ze země.
V dluž. se huroj(owa)s se klade o v y p a d á v á n í
zrn obilních z klasů nebo sem ene ln u z p a li
ček, jsou-li přezrálé: lan (žyto) se hurojujo,
srov. m or. proso teče; tím je ona m etafora
o včelách o přena dostatečně.
rojiť laš.: z vy p lísn it, v y p esk o v at Malý. —
K d y b y bylo z *rajit, m ohlo by p a třit k lati,
k teré m á r-ovou v a ria n tu v lot. rút láti.
rok; roční, ročenka; roček = dom ácí zvíře
(obyč. býček) ro k staré, stč. ročně; výročí =
den, k d y v yjde, dokončí se rok od jisté
události; výroční. — O bdobně slc. rok
s tý m iž význam y a rčením i jako v češtině.
R ok je od p ů v o d u dějové jm éno od říci (*rek-q)
a znam enalo te d y něco vy-řčeného nebo
u-rčeného (stč. rok — úro k u H u sa, sro v .
vý-rok a td . pod říci), úm luvu (val. hýl na
istém roku n a dom luvě o nevěstu, b y l si p ro
„ jis té " slovo), zpravidla úm luvu o lh ů tě
v p ráv n ím jednání, lh ů tu sam u. P ro d ůležitá
p rá v n í plnění b y la za s ta ra i ny n í lh ů ta
12 m ěsíců a ta k rok dostal te n to v ýznam
časový (i lid si určoval n apř. n á v ra t nebo
p o m stu boží do roka a do dne). S tím souvisí
i ío , že rok b ý v a l spíše jen v jedn. čísle
(:a rok, ale za d v í léta; je m u rok, ale je m u
5 let), neboť ro k b y la lh ů ta jednorázová.
L h ů ta je i n y n í soudní rok, p a k „je d n á n í41,
o d tu d jed n ak rokovati, jed n ak odročiti =
odložiti na jinou dobu, příročí je p řídavek
k lh ů tě, prodloužení lh ů ty , p la tn o sti. Mohlo
by se m yslet i n a rokování sněm u: konalo
se zpravidla jednou za rok. R čení za uherský
■rok ( = nikdy) viz pod uherský.
roketa: rostlin a E ruca. Z fr. roquette t/v .
rokle, roklina, jvč. rokel, jě. rochle, chod.
rochee, rofce, han. ruchla, val. rochla. — slc.
rokla, roklina. — Z něm . Ráchel s něm .
nářeční výslovností o za a.
rokyta: staro b y lý název v rb y . J e v m íst.
jm . R okytno , R okycany. —■ Pol. rokita,
slc. rakyta ( = jíva), r. sln. sch. b . rakita,
hl. rokot, dl. rokit. — Psl. orkyta; jeho orksouvisí s lat. s-alix, ir. sail, sth n . salaha t/v .
G erm . slovo u k azu je n a *solk-; d v o jito st r/l
a p rv ek s- (srov. lat. sorbus p ro ti ο τφ v jeřáb'.) ukazu jí n a původ ,,p raev ro p sk ý “ .
M ch J R . Viz i m akyta.
role 1°: jč. chod. rolí n tr., jin d e fem.:
m or. rola, rolník, -nice, -cký, -ctví. Stč. bylo
rolí podle vzoru p a n í, jsou v šak i doklady
p ro n tr. rolí. — Pol. hl. dl. rola, slc. rola
i rala, stru s. br. rallja, r. rólja i rolja,
u k r. rilljá role, sem i sch. rdi jitro pole.
V jistý ch k rajích k arp atsk ý c h ralia je je d
n o tliv ý díl orné plochy, p řip ad ající n a je d
noho gazdu (C haloupecký V alaši 88, viz
i K ukučín 19. 201, 220, 237). — P ů v . asi
Orlhji. Souvisí s orati; sch. p řízv u k ukazuje
na předslov. ara- jako v rádlo. P říponové l
n em á u nás obdobných p říp ad ů . P ráv ě
p ro to je to slovo p ra sta ré a d á se sro v n ati
s ř. άρουρα t/v (naše l b y bylo výsledek
disim ilace, poněvadž už jedno r v slově
bylo): άρουρα .b y bylo z άρο-Τρ-ια, orlbji
z ard-vl-iia (v vypadlo mezí r a l); vr je zb y tek
p rastaréh o su fix u ver. Mch G edenkschrift
K retsch m er 2.122.
role 2°: úloha (herecká aj.) i sv itek pap íru .
Spolu se slc. a pol. rola je přes něm . Rolle
z fr. role (rom án. *rotulus). R us. rol je přím o
z fran štin y .
rolnička, jč. ronklička, rongliíka D uš. 1.48,
roulička 2.49, za J g bylo též hronička. — J ih o
české podoby vedou k maď. harang, zvon
(což je asi p řeja to ze slc. *hrano, viz hrany).
T o to maď. slovo v 14. a 15. stol. znam enalo
též jeden ze zvonečků (Klingel), jak é byly
v U h rách přip ev ň o v án y n a d ráp y lovčích
p tá k ů (sokolů ap.), což byl zvyk východní
(je doložen z R uska), ale na západě neznám ý
ío něm E. Moór A LB ud 9.170). T edy rong-
bude zpětné p řeje tí z harang; přidání zdrobňovacích přípon mělo za následek zkrácení
o ha-. H ronička a rolnička s o budou spíše ze
severu Čech, upom ínají n a luž. hrono, což
m á siee jin ý význam , ale náš význam
‘zvoneček’ je svazuje s hrany (zvonění!)
a s harang. L v rolnička je plod lidové
etym ologie. (Ale Šm. velm i pochybuje.) —
J e i č. argotové haranges zvon, z maď.
harang, Sulán P F 18.2.291.
romějě f. stč.: zadní voj, drancovníci,
ro ta Šk. — N ejasné. (Jg -K t citu jí z Velešína
r. = klín, euneus, to tiž „klín jakožto útvar
v o jen sk ý 14 (Šm.).
roniti: spisovně se klade jen o slzách, potu,
k rv i (vyroniti, postverb. výron); msl. slc.
0 srážení (ovoce se stro m ů a pod.): zronil
jablko, tři sta T u rků zrónila — srazila s koní,
iter. slc. ráňat (ovoce; r. sa tlouci se, biti se).
Pol. ronič o slzách, ale i p tá k roni — pelichá,
ztrácí peří, k ů ň zuby ( = ztrácí), had kůži
(svléká). Luž. ronič -ié o slzách, potu, ale
1 zyto sČ roni = v y p a d á v á z klasů (srov.
rojiti'.), rus. ronil slzy, ale i cokoli, např.
jisk ry , oheň, n ech at p ad n o u ti z ru k y péro,
p u stiti je, u k r. b. sch. hlavně slzy, s po
lož. pol. u k r. m íti p o tra t, zm etati. slc. zronený kleslý n a m ysli, ob° u° z-roniti ovoce,
zaronený k rvou zbrocený. — Sem náleží
zajisté i přesm ykové nořiti slzy (z unořiti
m ylně — lidovou etym ologií — vzešlo
um ořiti slzy), peníze (jč., u tráceti), zounořiti
sta te k , peníze = p ro h ý řiti. Roniti resp. nořiti
bylo te d y i v češtině a nem usí b ý ti r. slovakism us ani polonism us! — Psl. roniti je
příbuzno s něm . rinnen téci, plynouti,
kan o u ti. U nás je jen fak titiv u m , tedy
s význam em n ech áv ati téci, činiti, aby
něco kanulo, padalo. K ořenné -o- a -iti jsou
u fa k titiv a náležité.
ropa: n afto v á surovina; ta k i slc.; přejato
v nové době z polštiny (kde známená
i ‘h n is’, ta m je i pd. chrop v ý to k ze zamče
ného m ísta n a těle, sm íšený s krví; Kuc).
R . ropá bylo též hnis, krev sm íšená s hnisem,
ny n í solná kaše, z níž se d o b ý v á sůl; ukr.
to též i n afta , bělor. v ý to k z ů st a nosu
um rlého. — N ejasné. Vše je p rý obměnou
(vyšla z polštiny) staršího pol. rob, což jsou
lékárnická „p o v id la" , jak ási marm eláda
z léčivých šťáv, a pochází přes něm . Robb t/v,
fr. špan. rob t/v (it. rob, robbo, port. robe
ovocný m ed) podle M atzenauera z arab.
robb t/v . Šm ilauer v šak upozorňuje, že ropa
je staré jm éno solných pram enů, např.
P etro v m á R o p a č ty řik rá t, vesměs z Marmaroše, jako pram en, stu d n u .
ropéti: k ap a ti (triefen, rinnen); m á je jen
K o tt 1 z R an k a, jin ak v slovnících není.
V yvozuje se od něho ropouch (viz ram
pouch 1°). — N ejasné. K d y b y bylo zaručeno,
m ohlo by se m yslet n a souvislost s kropití, k by
bylo odpadlo jako v rak 2° od *krěk-, § 16.
ropucha; od P resla převzato do p říro d o
vědného názvosloví asi z p o lštin y ; jč. n ář. rapucha, m or. rapavá, rapnatá žába. — slc.
ropucha rapucha repucha ropuchnačka rapuchnatka (podrobnosti a jiné n ázv y u d áv á
Vážný N R 41.276); pol. ropucha (pd. chropucha\), ukr. ropucha (rapucha, repucha),
ropávka, br. rapucha, r. ropucha. U kr. též
koropavka, korcpavycja, což u k azu je, že pro
naše rapucha a pol. ropucha je st v y jiti
z *krap-, *krcp- z Psl. k.orp- (srov. rapavý).
Patrně původní podoba b y la *korpucha: příbuzno je korpavu d rsn ý , neh lad k ý (nazvána
tak podle po v rch u , m á n a kůži jakési
vřídky). Srov. jin é n ázv y ropuchy, od
*korsta > č. chrásta (v. to ); m or. chrastavá
žába, chrastaňa, chrastcd, chrastat, slc. chrasta
vá žába, chrastavka, r. korostavaja Ijagúška,
sln. krastáča, a dále vč. prašivá žába, chod.
strupatá žába, m or. trudovatá ž., trudka. R us.
ukr. ro- je st v y lo žiti odpadem slabiky ko-.
Jsou i jiné n ázv y (č. méchatá žába aj.),
ukazující, že všechny m a jí p o v ah u expresivní. Lid se ro p u ch y bójí a oškliví si ji; měli
za to, že je v ní s k ry ta čarodějnice. J in a k
Liewehr ZfslPh 23.102: od ropěti, p rý od
toho, že r. vym ěšuje, je-li uchopena, z oněch
vřídků páchnoucí te k u tin u . — L it. růpuižé
lot. rupucis jsou obdobně od lit. rúpas, lot.
rupiš drsný (jejich rup- nem á te d y s n a
ším rop- co činiti). — Mor. ojedinělé krůta
je z něm. Krotě.
roráty, ta k i slc.; pol. roraty. Ze začátk u
lat. písně, p ři nich zpívané, rórdte coeli —
rosu dejte, nebesa.
rorejs a velm i m noho v a ria n t (sebrány od
Fr. Šírá): n ejstarší p o d o b a (u R ešela) je
rorajk, pak rorejk rorýk rorejc rorejt rorejs
(spisovně i rorýs) r orej z rorés rurýs, s rozlič
nou disimilací nebo dalším i zm ěnam i rolejk(a)
rolejch rolejs lorejs loren(e)c rolen(e)c rorejls
rohelj rohejř rohlík ru lík rulich šorejs radavict.
Jsou i jiné názvy: terna (m ořská, divoká, n o t
ní) vlaštovka (podle podobnosti), skřípák (od
hlasu ekří nebo srý), p a p tž ík (důvod?), kosíř,
kosák od srpovitých křídel. S tarého slo v an
ského jm éna není. U K la re ta je p a trn ě pod
jiřííek, srov. pol. jerzyk t/v (obé je zvukomalebné). Rorejk je p a trn ě z něm . Rohrreiger
bukač (jež u N ěm ců přenášeno i n a volavku);
z jiných něm eckých jm en je p a trn é , že byl
zaměňován rorejs a ry b ák , sn ad i ry b ák
s menšími d ru h y b u k ačů , jd e t u ry b á k a
a bukačů o p tá k y vodní. H isto rii přesnou,
bez mezer, nelze však dosud p o d ati. V. Ja n k o
ČMF 24.24, 134.
rosa, rosný, o° za° rositi. Všeslov. (přízvuk
r. rosá), rovná se m u lit. rasa a stin d . rasd;
v latině je však starší, souhlásková podoba
ros gen. róris, jehož délka ó souvisí m ožná
s jednoslabičností km ene. Z áklad ros- je
isolován, není příbuzného kořene sloves
ného. — K lad. rosa je ro stlin a D rosera,
zb y tek stč. herbářového názvu rosa slunečná
u M attiola = podle s třla t. rós sólis (do
něm činy: Sonnentau): m á n a chloupkách
listů drobounké červenayé žlázky, budící
dojem jem né rosy; u P resla ros(n)atka
a rosnitka, ny n í m á jm éno rositka, ta k i slc.
— Ž ába rosnitka, u P resla rosnice, chod.
rosa, rosnice (hl. rosowka, dl. rosownik, slc.
rosnitka), b y la n azvána snad od toho, že
„používá vody v m além m nožství n a
shrom ážděné někde v korn o u to v itý ch nebo
rýžk o v itý ch listech, v paždí listů nebo ta k é
v d u tin ách strom ů, a klade ta m v ajíčk a"
(Brehm ), to tiž je st m ysliti n a veliké k ap k y
rosy n apř. v listech kontryhele, podle nichž
i v oné vodě v paždí listů se viděla především
rosa (a ne v o d a napršená), tak že rositka je
snad zkrácení za „rosní žab ičk a" .
roskop stč.: p o k rý v k a ženské hlavy, b o h atě
zdobená (m óda za K arla IV .). — Asi z něm .
Rofikopf koňská h lav a (Gb), „podle podoby
k ro h atin ě n a ch o m o u tu " (Zíbrt), v. Šim ek
L F 75.266.
rosol již stč., slc. rosol, hl. rozsol, pol. rosol,
ukr. rosil, r. rossól. Rosol b y l původně lák,
do něhož se n ak lád ají ry b y , m aso aj. (býti
v rosolu = v nesnázi, jako nč. vulg. v kaši,
v rejži, obdobně v polštině), v. Myslivec 67,
p ak polévka, v níž se v a ří ry b y a jež p a k
houstne v huspeninu, konečně h u sp en in a
sam a (nč.); za J g i počernalé sádlo usazené
n a dně nád o b y (dosud laš. u F re n š tá tu
rosel — rantoš). Odvoz, rosolovka, d ru h h u b .
— Psl. rozsolu, postverbale, asi od *roz-soldi
sg. K ořen sol- je tý ž co v lit. ap-sqlú -sdlti
ro z tá tí (tak u d án význam u P eterso n a,
O čerk litovskogo jazy k a, M oskva 1955)
a v h et. m ediu sallija- ro zp o u štěti se
(o vosku), tá ti. T edy: „ro zp u štěn in a" .
rosolka, ta k již u R o h n a, slc. rozóliš (podle
maď. rozsólis), rozolka, sln. rozolje, sch.
rozolija. Spolu s něm . Rosoli je to z it.
rosoglio; u nás to by ly sladké ženské likéry.
rosom ák: polární zvíře m edvědovité Gulo
gulo. T u to podobu uvedl do češtiny P resl
z pol. ros(o)mak. — R . rosomácha, uk r.
rosomák, -ách, -áchá. — P ravděpodobně
výchozím slovem je ruské (v SSSR to zvíře
je od ed áv n a hojné), to p a k je dom ácí ru sk á
form a nejspíše (s tab u o v ý m přesm ykem ) ze
*soromacha. V *sorom- vězí ru sk á pod o b a
staréh o jm én a k u n o v itý ch zv ířa t (viz hrano
staj) Uormón (ale bez δη, zato se zveličující
příponou -acha; te d y „veliká k u n a " ). T ru b ačev V J 3.1958.123. — Podle jiné dom něnky
(K iparsky ZfslPh 20.359), m éně p ra v d ě
podobné, je r. konec konců z vogul. tolmach,
o stj. lalmach.
rošejt jč. v p řiro v n án í kluk jako r. K rš 72,
p ak i žertovně hanlivé přízvisko nejasného
v ý zn am u (K rš 16,54) i původu. XJtej (učeš)
se, d it m áš hlavu jako r. Cuřín rkp. Š m ilau er
m yslí n a Rofischiveif.
roškop νδ., jen v přiro v n án í (o ženě) ja k r.
(Jah o d a); u P á k y nesm yslně široká ja k
Roškopov (jedna údolní ves), v lastně rozcápne
se j . r., sedne-li si ze široka, s noham a od
sebe. Vězí v to m *roz-skop = rozštěp, dřevo
vidlicovitě rozštípené, od *skep· v štípati
a cěpiti (k něm už p a tří i rozcápnouti sel).
Šim ek L F 75.266.
rošt 1° již stč.: železný po d k lad pod ohněm
v kam nech i pod pečení m asa; slc. rošt,
r. rošt. Z něm . Rošt t/v .
rošt 2° m sl.: hlavní silný trá m (někdy p o
d ep řen ý u p ro střed světnice sloupem ), na
něm ž leží napříč slabší trá m y stropní, dříve
rest (od Rešela po Jg ); kdysi i n a B oskovsku
(V lastivěda B -a 13), jč. podreštík nejvyšší
dřevo v krově L F 27.361. — M ísty je ten to
trá m zjev tep rv e až z m inulého století (např.
pro dom y pod M akytou to zjišťuje V. P ražák
NSSA 9.85): když ohniště bylo přeneseno
z jizby do síně, bylo možno pů d y , dříve
vždy prázdné, užít pro uložení sena a slám y;
p ro to bylo p ak tře b a stro p ve světnici
v y d a tn ě p odepříti tím to roštem . N icm éně
ro što v á konstru k ce je zjev staro b y lý , m á
obdobu u R usů aj. (Mch L F 68.95n.), je to
r. m átka, mática, u hom érských R ek ů
j i t λα&ρον. — slc. roštovanie lešení; pd. roszt,
ruszt. — Ze střh n . roste podklad trám o v í;
je i šv. rošt střešn í trám o v í, stn o rd . raust
h orní stěn a štíto v á.
roštěnka: z pů v . roštěná pečeně·, roštiti maso
z něm. rosten, což je od Rošt rožeň. — slc.
roštěnka asi z češtiny.
roští: spadalé suché v ětvičky lesních s tro
m ů , u Ž d áru n a Mor. i zelené(!) v ětv o v í
(P ittn ero v á), stč. rozdie, podř. chroští, jvé.
hroždí, h an . hroždží, laš. charuždži, msl.
ráidí, s pa-, jež v y ja d řu je bezcennost těch
věcí, han. (A. M rštík) paroští, z toho u B osko
vic prašči (přichýlením k praskati, že se
lehce lám e a praská). H l. rozdže roští, slc.
razdie, raždina, nář. i h(a)raždie, haraždrina,
paraždina, rapaždina. — Odvozeno od rozha
v ě te v (tak stč.; han. ruzka, ruská vích aj.,
jv é. roždinečka halouzka, msl. u K y jo v a
charoždžina chábí, suchá trá v a , m or. charúžek
bouda ze zeleného): roždžie dalo roždie >
roští. Z ákladní 3lovo u nás tém ěř zaniklo
(je pouze stč. rózka větvička), n ah rad ily je
větev, snět, haluz, konár, ale je všeslovanské: ·
stsl. rozga i razga, slc. rázga, r. rózga, pol.
rózga, dl. rozga, sln. rozga, sch. rozga, b.
rozgá. — Ja k o Psl. kladem e rozga (stsl. slc.
ra- m usím e p a k m íti za zdloužení, vzniklé
nejprve asi v odvozenině; v sk u tk u jo slc.
jen ráždie < *rózg-bje; nelze k lásti Psl.
*orzga, jihosl. ro to m u odporuje). Zdá se, že
příbuzno je ř. ραδϊξ větev, p ru t, ράδαμνος
v ýhonek—větvičk a, a kym r. gwrysgen v ě
tev. T oto kym r. slovo v y k lád ají z pův.
*vrd-ská (Foy I F 6.323, Pedersen VKG
1.367), což je důležité pro nás, neboť ta k lze
vyložit naše zg; ovšem ro předpokládá *vrod-,
jako v řečtině, nikoli r. — Sem k rozha
náleží laš. uruzgat u b iti p ru tem , a slc. uruždii,
za° sa ro zrů sti se. Odvoz, rošiák, srov. han,
chrástař a stč. chalužník.
ro ta 1°: setnina, m enší vojenská jednotka
i u starý ch Cechů; rotný, rot mistr, srotiti se:
vyrotiti se ve velkém m nožství se vyřítit
PS. — Spolu s pol. slc. dl. rota je z něm. Rotte.
to p ak z fr. rotě. R . rota z polštiny.
ro ta 2° stč.: p řísah a před soudem ; odvoze
niny jsou v dřívějším porota sbor přísahou
zavázaných soudců-laiků a v rotiti klíti,
re p ta t!, n a d á v a ti (význam tu velmi poklesl
od slavnostního ‘klíti, zaklínati se’ do oblasti
vulgární). — Zní všude ta k to (stsl. rotiti eg
zak lín ati se, podobně sln. rotiti, hl. roció so,
str. rota, rotiti sja, pol. hl. rota, rus rota). Psl.
term ín práv n í. Rozdíl mezi r. a přísahou byl
asi ten , že rota, p řísah a p ř e d s o u d e m
(B rúckner), bylo asi slavnostní zaklínání
jen slovní, kdežto přísaha, m ožná i kdykoli
jin d y a jinde, byla spojena se saháním , s kla
dením ru k y n a jisto u věc. Zdá se z tohoto
význam u, že r. souvisí se stind. rtá-, av.
aša- n tr. ‘p ra v d a ’ a s av. odvozeninou ratusoudce. P ra v d a m ěla u In d ů m agickou moc,
neom ezeně silnou; věřili, že prav d iv ý výrok
(i s obsahem všedním ) dokáže cokoli: usmrtiti
nepřítele, o b rá titi řek u p ro ti proudu, v y
moci cokoli od bohů. Rota b y la slavnostní
prohlášení, že slova budou p rav d iv á, a pro
k letí sebe pro p říp ad n ep rav d y (věřili pevně,
že pro k letí by se splnilo). Vyšlo se asi z faktitiv a rotiti = činiti p rav d iv ý m ; rota bude
asi postverbale. (Je-li to m u ta k , je pak nutno
o p u stit staré a nevelm i vhodné odvozování
véd. rtá- od ar- fúgen a u zn ati kořen ret-.)
P odobně z *arta- dospěl vývoj k osset. ard
p řísah a (A bajev; ale význam ový vývoj
chápe jinak) a k arra. erdum n (Solta 246).
ro ta 3°: jistý h udební s tru n n ý nástroj, ci
te ra (stč.: u K la re ta plur. roty·, obnoveno
v P rocházkově bibli). Spolu s něm. Rotte
je to ze s třla t. rotta.
roubík, zdrobnělina od roub = co urubnuto , uťato, n apř. kus dřeva, klacek. Nyní
jako term ín = kolík n a zavazování snopů;
k rá tk ý klacek, v k lád an ý do ú st a upevněný
asi jako udidlo (takže postižený tv o r nemůže
ú s ta ani zav řití, ani je šíře otev řití, např.
ab y tele nesálo mléko n a p astv ě, aby husy
nezobaly obilí apod.), p ak m ylně i to, čím
se ú sta zacpávají, ab y oběť nekřičela (schumlaný šátek apod.): jvč. roublík, han. robi,
róbel gen. róbla (i vróbl R zr), róblék, msl.
vrúbl; slc. vrúbeí (v je nenáležité, asi z vrubu
na rováši); ty to tv a ry l-ovó jsou z *rob-blb
kde je bl bez e, róbl, je to z nepřím ých pádů).
roubiti jč.: někde něco hled ati, přehazovati
věci apod. C uřín; obroubiti oběhati (celé
město o-il = obešel, prošel, zběhal) Jg , vč.
vroubili (po vsi) PS, zvroubiti (ves), vm.
obrúbit t/v (o žebrácích) B. — Psl. robiti,
iterativum od * τφ ο . P říbuzno je ř. ρέμβομαι
toulati se, obcházeti, ch oditi sem ta m ,
z *vremb-.
rouhati se, rouhač; stč. rúhati (se), ruhač,
ruh, rúhavý, -avec, spisovně jen o ro u h án í
Bohu apod., ale m or. a slc. m á s ta rý v ý
znam ‘posm ívati se’ aj. (pošklebovati se =
napodobovati někoho posm ěšně); te n to v ý
znam m á i zrouhati se PS (ne: d o p u stiti se
rouhání); dosud je zp rav id la s po·: zm.
porouhati se, han. poróhat se, laš. je podrúhat
sa (odkud d l); i stč. je porúhati sě. — Stsl.
rqg-b posm ěch, rogati s§ kom u, posm ívati se,
slc. rúhat sa ro u h a ti se a porúhat sa v y sm ívati
se, r. rugái n a d á v a ti, h u b o v at!, porugánije
potupení, hanobení, u k r. (po)ruhátg n a d á
vati, postv. porúha, pol. urqgač posm ívati se,
rouhati se, sln. rogati se ro u h ati se, sch.
rúgutň se posm ívati se. — Psl. bylo asi
rogajo rqjaii (ale sg přistoupilo později od
sméjati s§, o d tu d i po-). P říbuzno a tv a re m
nejblíže je lot. langát n a d á v a ti, dále stin d .
láňgati uráží, tý r á (offenser, m a ltraiter),
ř. ελέγχω n a d á v a ti, tu p iti, k á ra ti, usvědčo
vali. V bsl. je in ten siv u m s o v kořeni
a s příponou á-jo-. U Slovanů navíc zám ěna
likvid r/Z.
rouhovat: český term ín střed n í doby (od
16. stol., ještě u D obrovského, z něho jej
má Jg) pro košáro v án í; rouh z přenosných
dílu je oh rad a pro ovce, košár. — Málo
jasné. Ale vzhledem k to m u , že se ta k to
hnojily ovčím tru sem především ú h o r y , je
možné, že r. vzniklo z *ouhorovat; přesm ykló
*louhovat m ylnou dekom posicí dalo dom něle
výchozí rouhovat; p ak by rouh bylo postverbální. S tran východu dí J a r. š tik a ČL 45.69:
,,Celá k a rp a tsk á a b alk án sk á o b last se
v minulosti dělila v p o d statě n a horské
pásmo, kde se k ošárování tém ěř neužívalo,
a na níže položené kopcovité pásm o, kde se
košárování užívalo v tro jp o ln ím hospo
dářském systém u n a v y h n o jo v án í úhoru.
Není vyloučeno, že košárování ú h o ru bylo
starou technikou, užívanou již před p řích o
dem valašských p astevců. V obou pásm ech
mělo košárování sam o sta tn ý vývoj “ .
roucho oděv, stč. rúcho oděv; fem. stč. rú■•cha (roucha Sm 155), h an . ráchá, nč. jen
zdrobn. rouška, šatk a, šátek , závoj. Sem
patří i stč. purucha asi ‘sukno velm i lehké’
a paruch (toto u K lareta), jak ý si šat. —
Podobně slc. rúcho, rúško i rúška, stpol. rucho
oděv a ruszka rouška, p o d vika; sln. sch. b.
ruho šaty, stsl. rucho roucho, dl. rucho šaty
s vlečkou. — Slovo nejasné. slc. rúcho (a sch.
ruho) je i výbava nevěstina, to též znam enalo
i stpol. rucho, a mělo se te d y za možné, že r.
souvisí (Miklosich) s ruchlo, lodní nák lad
(strus.), m ovitý m ajetek (ukr.), což b y dále
bylo od ruch-, rušiti poh y b o v ati něčím. N ic
méně je to jen dom něnka velm i nejistá. Lze
spíše pom ýšlet! n a to , že rúcha je zkráceno
z rubacha, viz rubáš; nebo rúcho z rubo, viz
bulh. rubo oděv.
rouno; sem p a tří m or. podrúnit zarů sti
vlnou (o ovcích); rounatý. Psl. runo (tak stsl.;
slc. rúno, rus. runo, u kr. b. sch. rúno). O b
dobný ú tv a r je stind. réman- (léman-) n. srst,
s příponou -men-; u nás te d y *ru-mn-o (p ře
chod k o-km enům , nulové m n m ísto men,
poněvadž připojeno o; m n > n). Z áklad n e
souvisí nepochybně s rváti (je zde rou-, ač
slova n a -men- m ívají v kořeni e); vlna
b ý v ala ovcím původně rv án a, šk u b án a (jako
husám peří), když byla dospělá (týž důvod
je i ve vlna); do n ed áv n á se ta k dělo v E s to n
sku, dosud p rý ještě n a Islandě. Mch KZ
64.261. Podobně arm . gelmn vlna, rouno, je
od vel- rv á ti, v y trh áv a t!.
roup: červík v řiti, stč. rúp; od toho je vč.
n a B ydžovsku roupník a hl. ru p ik orsej (m á
u kořene ,,k y jo v ité“ hlízky, m ožno též říci
červíkovité); nč. zpravidla v plur. a v úsloví
m íti roupy (dítě m ající roupy je neposedné,
neklidné, protože je svědí) = d ělati n ero
zum né kousky z bu jn o sti apod. — Pol.
ru p červ ve střevech. — P říbuzné sloveso je
stin d . rúpyati m á hryzení ve střevech,
rópáyati způsobuje tak o v é hryzení. S lo v .
rup-b z *roupó-s v y p ad á jako nom en agentis
ke kořeni rup- nebo jako postverbale k faktitiv u *rupiti = stind. rópáyati. N ěm . lidové
R aupen sm ěšné n áp ad y bude z č.
roura, laš. rula ro u ra (i h lu p ák jako
č. trouba). Pol. rura, slc. rúra, pd. rula, hl.
rola. Ze střh n . róre (nyní Róhre, příbuzné
s Rohr rákos).
rouš, zpravidla v plurále: rousy (u Jim ra m ova), han . parósy, koróse, zm. barousy d lo u
hé rozcuchané vlasy; č. rousy peří u noh p t a
čích (tzv. ,,k alh o tk y “ n ěk terý ch sov i j i
ných p tá k ů ), dlouhé chlupy na koňských
nohách, roušky k alh o ty bílé bud s třep en ím ,
b u d s k rajk o v ý m nebo v yšívaným okružím ;
rousný, rous(n)atý, rousnéti; roushák p tá k
s rousy. sln . ruse, baruse vousy. Rous je, jak
je p a trn é z p ředpon pa- ko- a z vý zn am u (roz
cuchané vlasy!), slovo expresivní, v lastn í
v ýznam byl, zdá se, třepení, chlupy n a sp o d
ním o k raji oděvu, noh; je to te d y nejspíše
postverbale k rusati, kteréžto sloveso je z a
chováno jen v slc. rusať ro z trh á v ati tk a n in u
ta k , že se v y ta h u je z ní ú te k (,,cupati.
ro zcu p áv ati"), obrusat = udělati třásn ě na
ok raji p lá tn a (od toho je post verb. slc. m or.
obrus, čes. asim ilací > ubrus), přeneseně
obr. gate — o třep iti, když se dole na okraji
nohavic u v olňují nitě. T oto rusati je s-ové
intensivum , *rup-sati. P říb u zn é je něm .
raufen a rupfen trh a ti, šk u b ati. Mch S P F F B U
1.85.
rousatí: u ° z° za° (oděv) ‘u ta h a ti, u vláčeti
oděv v m okré trá v ě , b látě a k a lu ’. Val.
msl. rúšat (boty) = kaziti b o ty chozením
po m okru Kš-M al, msl. rúšat sa b ro u zd ati se
Mal. — Snad je z morousati. PS m á umorousati se p o třísn iti se, pošpiniti se (zdá se, že
je silná rosa a notně se um orousá), umorousaný um azaný. Ve složeninách jako u° se,
poněvadž byly dlouhé, v y p ad la jed n a slabika.
L idová etym ologie p a k spojila to slovo
s rosa, jako by šlo jen o um áčení rosou;
ale ve skutečnosti se m yslí i n a ušpinění
blátem ! Viz i brouzdati.
rouš s tč .: podnapilost; nč. podroušený
podnapilý. — Z něm . Rausch t/v .
routa, slc. rúta, b u d ze sth n . rúta nebo
střh n . rútě, nebo sn ad přím o (z kláštern ích
zahrad) z la t. rúta.
routi ru ju vč.: šk u b ati, jen o vlasech (ruje
to — škube to, řekne ten , kom u stříh a jí vlasy
neum ěle nebo nepozorně; nebo když se n e
šetrn ě češou vlasy zknocené). J e to druho-.
tv a r slovesa rváti (viz): k in d ik ativ u ru ju
byl p řitv o řen nový infinitivní km en *ru-ti >
> routi.
rov, n y n í (od obrozenské doby) jen v b á s
nické řeči, ale v starší češtině obecně vedle
hrob. Stsl. rovu, slc. rov gen. rovu, r. rov
gen. rva (*ruv-, jistě n o v o tv ar, u k r. riv,
pol. rów, hl. row, sln. sch. rov rov, b. rov
hro b , příkop, stro u h a, — Psl. rovu: souvisí,
jak o žto jm éno věci nebo m ísta za jm éno
činnosti, s kořenem , k te rý je v zarovati (viz),
v lat. ob-ruere zasy p ati, zah ra b ati, zakopati,
ě-ruere vykopati, v y h rab ati, v y rý ti, v y rv ati.
V rovu je v kořeni o, náležité ve jm énech
to h o to ty p u pro výsledek činnosti. L it.
rávas, prus. raw ys jsou v šak z pol. rów.
rovný, rovnost, rovnice, rovník (kalk za
aequator); roven býti někom u, původně subst.
stč. rovně m ask. i fem. z rovvha, s četným i
stč. doklady pro m nohé p ád y podle dušě
i panošě; rovesník (mor. rovňák) v rstev n ík ,
staro b y lý tv a r od km ene roves-; č. úroveň je
z ru štin y ; rovina disim ilací z *rovnina (pol.
równina, dl. row nina, r. ravnína, ukr.
>ivnyná, b. ravr.iná); rovnali: s° vy ° dluh =
původně seřezati v ru b y n a rováši, ab y dřevo
bylo zas hladké, rovné. — U jin ý ch Slovanů
je jed n ak ro- (pol. równy, slc. rovný, hl.
runy nář. równy, dl. rowny; u kr. rívnyj,
r. roven), je d n ak ra- (sln. raven, sch. ravan,
b. raven, ramen, r. z csl. ráven), všude
h o jn o st odvozenin; z nich za Psl. lze p o k lá
d a li jm éna n a -bňa, -t>n-, -ina, -ostb a slovesa
n a -iti a -jati. — D v o jito st ro-\ra- n u tí v y jiti
z *orv-. Z jiných jazy k ů se d á u v ésti toliko
1. část v ř. άοπεδής ro v n ý , plochý (2. část
je od ττέδον p ů d a; *arv-peděs; v v skupině rvp
zaniklo).
roz- 1° předpona, ta k i slc. pol. luž. u k r.,
jinde raz-. Z nam ená dělení (rozpůlili, roznésti), šíření v y p ly n u v ší z dělení n a p ro u d y
různým i sm ěry (rozšířiti, rozložití, rozrůsti se),
vyspění děje (rozehřáli, rozveseliti). P ostverb alia jsou rozum od rozuměli a tp . U jm en
(bez sloves!) je v různý, rozličný, rozmanitý.— .
slc. roz- i raz- (středoslc. a spisovně), toto
v starý ch lid. slovech ráztoka, rázcestie apod.
I v č. je raz- v rasocha (viz rozsocha) a v ně
kolika m ístních jm énech. T oto č. a slc. raz
ie dloužení ty p u v rd d h i, náležité u jistých
p ředpon (u nás v pa-) v substantivech. —
Psl. orz (druhotně i orzu, n ap ř. v roze-tnouti.)
P říb u zn é je sn ad h et. adv. arha ven, pryč,
arhaja odděleně, ex tra, krom ě, mimo řadu;
vyšlo se asi z kladení něčeho n a části, různo.
Je-li to to spojení správné, je orz- i arha
z *argh- (het. h m ůže b ý ti z hrdelnice!).
roz- 2°, p řed p o n a zm ocňovací: rozmilý,
roz-to-divný us.; val. rozpěkný velmi pěkný
B -SvK . — N ejasné. S pojití je s roz- l 5
dobře nejde. Snad je příbuzno se staroirským
ro stejné p la tn o sti, n ap ř. ro-már ‘příliš veliký,
n ad m íru v elik ý ’; z b y bylo p řejato od roz- 1°.
rozhuda: tv a ro h prom íchaný kyselým mlé
kem nebo sm etanou a p ažitkou (stř. C.),
hudlanina Jg . N ejspíše od hudati,, jež dolo
ženo vč. (Jirásek, Stašek) m j. jako žvanit;
chápe-li se to jako ‘p le sk atí’, je r. tvaroh
rozředěný v „pleskanici“ . S tím lze uvésti ve
shodu i přenesený v ýznam ‘tlu s tá žena’: srov.
jč. rozhudnouti se p o sad iti se ze široka (=
,,rozplesknouti se“ ).
rozchodník: ro stlin a Sedům , již stč. P. rozchodnik t/v , r. raschodnik t/v (ale r. zn. i jiné
byliny), sch. razhodnik je potm ěchuť a konopáé. — S. je plazivé. Snad te d y r. od toho,
že ,,si§ po ziemi rozchodzi“ (Rostafinski).
rozinka (hrozinka, s h od hrozen)·, slc. hrozienko, hl. rózynka, pol. rozynka, rozenka. —
Z něm . Rosině, to p ak je z fr. raisin hrozen
( < lat. racěmus hrozen).
rozličný: stsl. razliěbnu, slc. rozličný, r.
razlíčnyj, p. rozliczny, dl. rozličný, v. sln.
razliěen, sch. razliěan. — Psl. ú tv a r od
orz-liěbje (r . razlíěije atd .) = rozdílnost líce
(v. to) = podoby.
rozmanitý, laš. rozmaity; slc. rozmanitý,
pol. rozmaity. V K lad sk u a n a Litomyšlsku
znam ená rozm azleného; spojím e-li to s tím,
že v y jad řu je m nohost rozličných věcí, lze
se dom nívati, že souvisí s -manouti {zam anouti si, 'umanouti si něco). Toto sloveso
m á původnější tv a ry v m or. zamahnút se,
zabahnit sa zato u žiti po něčem , viz bažili.
Rozm anitý byl původně asi *rozmahnivý,
*rozbahnivý = rozbažený, kom u se zabáhne
každou chvíli n a něco jiného, p ak přeneseně
o věcech, že odpovídají rozličným choutkám,
tu ž b ám (byla ta m ro zm an itá jídla; zboží
rozm anité, že si lze v y b ra ti po chuti; r-é
k v ítí = všem vkusům vyhovující, každému
n a vybranou).
rozmar: vrto ch , n álad a, -ný plný rozmarů,
záb av n ý , dobrou nálad u působící. T ak i slc.
— S pojovati je s naším m ařiti ničiti brání
význam . B ude te d y náležeti k pol. rozmarzony roztoužený, snivý, ny v ý , teskný,
■rzyč rozteskniti (r. si$ sníti), sln. mar: na mar
mi pride přichází m i n a m ysl, sch. mar
starost, péče, nemař b ezstaro stn o st, m ariti
starati se oč, slc. m ariet d u m a ti, přem ýšleti.
Rozmarný je te d y , kdo se rozm ařil = kdo
má rozličné cho u tk y , zájm y , m alicherné
starosti, tu ž b y . Sem náleží ovšem i roz
mařilý, slc. rozmařilý t/v ; stč. rozmářenie
(Hus) původně o pam ěti, to tiž o jejím
chabnutí, rozmářěti o c h lad n u tí lásky;
a Kom enského je rozmařilý lenivý, líný,
z toho lze dojiti k nč. význam u přes v ýznam
náladový’.
rozm arýna, stč. rosmarín. — slc. rozmarín,
■rinčok, pol. rozm arýn, hl. rósmarja, dl. rosmar(i)ja, ukr. rozmarýn, r. rozm arín, sln.
rosmarin, sch. rozma(ri)n, dále něm .
Rosmarin, fr. rom arin a td ., vše z lat. rós
marlnus („m ořská ro sa “ ), ja k ta to jižní
rostlina byla zv án a již ve sťarověku. D ůvod
názvu není jasný.
rozpora: viz p říti 1°.
rozptýliti; iter. -lovati, stč. rozptýleti; u H u sa
je i jakési jednoduché ptýleti (psáno však
pstyleti) h ázeti se, m rsk ati sebou (o rybě). —
Nejasné. Bylo i stč. rozblúditi se = ro zp tý liti
se. slc. je rozptýlit sa a odvozeniny t/v jako
v češtině.
rozpuk 1°, ta k i slc. a hl.: ro stlin a C icuta.
Podobně něm . Berstekraut t/v : d o b y tek se
prý může po je d o v atý ch bylinách n ad m o u ti
•a puknouti.
rozpuk 2°: je d o v atá housenka K u b 223,
Hod. Od rozpuknouti se·, z p řed stav y , že t a
kový tv o r plný jed u a zlosti (drak aj.) m usí
puknouti, srov. rčení p u kn o u ti vztekem·, viz
i kolomaz.
rozpustilý, jč. rozpustlý; slc. rozpuštěný,
p. rozpustný. T řeb a je ch áp ati asi ta k jako
„nevázaný", uvolněný; je vč. rozpouštět se
chovat se b ujaře, nevázaně (o dětech), slc.
rozpúštat sa t/v a rozpustit sa (dokon.), pd.
rozpušcič si§ t/v ; „jak o o něm. ausgelassen
platí to zprvu o d o b y tk u n a jaře n a joastvu
vyhnaném a 'ro zp u stilém '.“ Šm.
rozrazil, již stč.: rostlina Veronica. T ak
i slc. Věřili, že „čistí krev a klejovaté šlemy
rozráží" (M attioli).
rozsedati se: p u k a ti; ppp. rozsedaný rozpukaný, rozpraskaný (o kůži na ru k ách nebo
nohách) us„ han. rozsadané Sv; rozsednouti se
rozpuknouti: rozsedla se země. Sem p a tří
rozsedlina puklina (v zemi, ve skále), trh lin a
v kůži, kosti, rtu Jg . Stč. zsědati sě rozpukati
Ote. — slc. rozsadnút sa, rozsadaí sa, rozsadlina SSJ, nář. pošidac, zesidac ro zp u k ati
Bf, pol. rozsiedg rozsiqé si§ (též rozsiašc,
s ia podle slovesa pro „sed ěti"), rozsiadac si$,
r. rassestsja, rassedátsja, uk r. rossistysja,
■sedatysja, -sidatysja, stsl. (ras)sěaati s(. J e
i faktitivum r. rassadit (sekyrou km en, hlavu)
rozetnouti, rozbiti, ro zp o ltiti. — Psl. bylo
sedo sesti, iterativ a sedali a sadati (to viz
zvláště!), fak titiv u m saditi, vše vždy asi
s nějakou předponou. P říb u zn é je stin d .
kšadatě rozkládá, rozřezává, zabíjí (zerlegt,
v erteilt, schlachtet) a ř. εύ-κτήδων štěp n ý
(leicht zu spalten), κτηδών, štěp in a d řev a
(o ind. a ř. W indekens L P 8.34). K o řen k’ed-,
jeden z m ála p říp ad ů pro *ks, tj. zv láštn í
hrdelnici, k te rá d áv á ř. kt, ind. kš, u n ás s.
Mch Čs. předn. pro SO F 100, S bK uryl 189.
rozsocha. U tohoto slova je raz- nejen v slc.
(rá(z)socha), ale ku podivu i v C.: rasoška
K o tík 9; rasošky jsou podávky, jim iž se
kladou polena do prsku L F 29.251, ČL 1.374.
J e to zkrácenina z m yšleného v ý razu „rozfbíh ající se, -větvující se] socha": m yslí se tím
žerd vidlicovitě zakončená; tak o v é podpíraly
a nesly rozličné vodorovné trám y nebo žerdi
v p rim itiv n ích boudách a domech. P ro a
v 1. slabice je tře b a v y jiti ze starobylého
odvozovacího dloužení (typu stind. vrddhi)
*órz-.
rozšafný, -nost (toto u K lareta); ta k i slc .:
z něm . rechtschaffen t/v , s přichýlením k rozm ísto začátk u pro náš jazy k nezvyklého.
roztoč; ta k i hl., kde je i sloveso roztočíš -ec
ro z v rta ti; pod. je i slc. roztoč (z č.?) a vslc.
vši hó roztoča = sežerou Bf; -toč je te d y
to též co v červotoč.
roztopčí n. -ín: d ru h kořalky. slc. roztopčín.
N azván podle F . V. R ostopčina, vojenského
guv ern éra M oskvy 1812— 14 (Šm.).
rozverný: rozpustilý, jvč. rozvejra (u Pol·
ničky), rozvejrovat (Ždár), m or. rozverný, roz
verovat; rozvířit se s tá ti se rozpustilým , rozvířenec, rozvéřelé u S lavkova, val. msl. roz
verný; rozvířený u K y jo v a a n a Podluží, šle·
rozvířený. Snad sem p a tří i han . rozvelé t/v ,
podle Lakom ého určitě z *rozvylý (u B artoše
je rozvilý), K p U píše rozvelé. — Val. zvířit sa
zdivočeti S vK b y dávalo m yslet n a vir.
P a k by ovšem h an . rozvelé patřilo jinam .
rozvora: silná žerd pod vozem , d ůležitá při
rozpojování (prodlužování) vozu (např. v o zi
li se klády), n a rozdíl od jednoduchého ty p u
vozového, se spojnicem i pevným i. — slc.
rázvora, p. rozwora. — O bsahuje předponu
roz- a ú tv a r od vřítí 2°, s n áležitým o v k o
řeni. — L it. bylo alvaras, stprus. arwarbs \ /v:
sn ad p řejato (se zm ěnou rodu a se z trá to u z'!)
z Psl. *orz-vor-.
róžďka stč.: jilm (K laret). Ze sthn. m ost,
nyní Riister.
rožeň, m or. roženec; m or. rožénky dřevěné
vidle; v T áb rožeň kůl, na· nějž vrážen zloči
nec; vč. rožeň P t, val. rožének u kosy-hrabice
= jeden z dřevěných p ru tů (ostnů) K š, msl.
rožeň r o h a t i n a , na níž se udí v kom íně maso
Mal. — slc. ražeň, pol. rozen, roženki, hl.
rožeň, dl. rožon, ukr. rožeň, r. rožón (rožný
železné vidle), sln. b. ražen, sch. ražanj. —
P ů v o d m álo jasný. V ycházelo se z *orz-,
ale nebylo v id ět východiska. P ro to p řijím ám e
podnět J . H oleyšovského: snad je r. z *rož bň i.,
odvozenina od roh příponou -búb. V slc.
a n a B alkáně by bylo zdloužení (vrddhi, § 2),
pův. *róg-injos. R ožeň byl te d y chápán jako
cosi podobného rohu (roh zcela rovný
a dlouhý měl báječný jednorožec; o statn ě
jsou i křivé rožně, a to n a kose-hrabici).
rtuť fem .; dříve i m ask. (gen. -u); již stč.
rtut; jč. u Sušice L F 29.252 trut, ta k psal
i K ollár n a základě své dom něnky, že rt
je přesm yknu to z tr a že to náleží k tru ji =
o trav u ji. — slc. ortuť, pol. rígc, ukr. r. rtút. —
N ejasné. O byčejně se spojuje b u d s arab.
utarid, nebo vyvozuje z latin y , z argent(-um)
{vivum) = živé stříb ro (tak lidově dosud,
i slc. živé striebro, pol. žywe srebro, ukr. živé
sriblo atd.).
rubáš, již s tč .; msl. rubáč. slc. rubáš, nář.
rubáš. R u b áš byl ženský spodní oděv, o d
povídající naší košili, dlouhý nejm éně po k o
lena, bez ru k áv ů (tím se lišil od košile cizího
původu, jež m ěla ruk áv y ), oděv již praslov an sk ý ; udržel se u nás dosud n a Slovensku;
poněvadž byl z lá tk y vyrobené dom a, byl
h ru b ý , ale trv a n liv ý ; je zpravidla ze dvou
k u sů látk y . V Cechách i na Slovensku nyní
to jm éno je přeneseno n a jednoduchý volný
oděv pro m rtv o ly do rakve. Souvisí s r.
rubácha, -ška košile, ukr. rubátka, sch. rubača,
rubina, sln. robača košile, b. ruba oděv. .Jsou
to ú tv a ry od rub (s tč .: vestis) = kus urubn u tý (hl. je rub p látn o ); nejprve bylo asi
rubáč(a), kdežto ch(š)-ové podoby jsou asi
pozdější, poněkud afektivní; rubáč(a) — oděv
z pouhých jednoduchých rubů (od rubali,
v. to) = kusů látk y .
rubati, laš. ruhač; spis. dřevo-rubec; mor.
rubisko, slc. rúbanisko paseka; rub je m j.
to též co roub (odtud roujbovati při štěpování),
dále m j. u ru b n u tý kus něčeho, (plátna, viz
rubáš); opak líce, v n itřn í stra n a (o b rátit
na ruby), původně ta stran a, kde věc byla
o d ru b án a od celku (nejprve asi o spodní
stran ě kůže, kožešiny: stran a, kde kůže o d
řezán a od těla, stra n a s m ázdřičkam i);
odvoz, roubík (viz). Sroubiti, z něho postv.
srub stavení z osekaných, orubaných klad;
porubati > slc. porubá, paruba paseka (jako
m ístn í jm éno), m or. kdysi porub soupis
d o b y tk a (p astý ř p řejím aje do b y tek dělal si
vruby), zarubati > zárubeň jvč. sru b o v á
o h rad a okolo stu d n ě, p a k i u tru h lá řů „ f u t
ro " dveří a oken; vrubati, o d tu d vrub n a rováši (v. rabuša), o d tu d zevrubný — z tako v ý ch
v ru b ů = záznam ů vy p san ý , podrobný, slc.
vyrubit d aň = u stan o v iti a zaznam enati (p ů
vodně pom ocí v ru b ů n a rováši), han. zavróbit zav in iti ( = d o sta ti jak o žto svůj vru b );
přerubati, laš. přerubla, msl. přerubeň, díra
do ledu, aby se m ohla n ab íra ti voda; obroubiti olem ovati, (m ylně vroubiti a dokonce
broubiti\), z to h o obruba {-beň, -bisko = z á
rubeň), původně osekati nějaké dřevo nebo
sekaným dřevem olem ovati, ud ělati o h rad u
z rubaného dříví, n apř. kolem dvora pro
dobytek, o h rad iti = olem ovati, přeneseně
i tk an in u , oděv. — Psl. robiti, rohatí, u všech
Slovanů s hojným i odvozeninam i, např. slc.
rubat, pol. rqbač, hl. ruhač atd . — K srovnání
se nejlépe hodí lot. rubinát dělat i vřezy,
zářezy. N aše rob- by se p ak dalo vyložit
pom ocí expresivního zdvojení: bb > mb.
rumb- > rob-. T ýž p o stu p vidíme v lot.
ruobit t/v (uo z *um). J e i lit. dial. (žern.)
ruobti t/v : jeho uo je nepochybně rovněž
z *um.
rubín, evropské slovo, ze střla t. rubinus (od
lat. ruber červený). K n ám přišlo z něm.
R ubin nebo přím o.
ručať msl. slc.: řičeti, bučeti. Hl. rwčect/v;
sch. ruka řev. Zvukom alebné. Podobno je lot.
rucu rukt, sth n . ruhen t/v .
ruče: rychle, h b itě, spisovny zbytek stč.
příslovce rúče > ruče, rauče, od adj. stč. rúč,
rúóí. To žije dosud ve val. ručí a v slc. rúči
rychlý, příslovce ve val. rúče, laš. ruče, rychle
(laš. i: p rávě, sotvaže, jakm ile); slc. spojo
váno asy ndeticky: pekne rúče = pěkně rych
le (je m ylné vyvozovat! z toho význam rúče
= náležitě, pěkně, resp. rúči pěkný, slušivý,
pořádný). — H l. adv. ruče, slc. rúči a adv.
rúče, pol. adj. rqczy, ukr. rúčyj, br. ručij
rychlý, h b itý , o b ratn ý . — Vzhledem k polské
nosovce je st vycházet! z *rqčb, což může
b ý ti odvozenina od roka ru k a, neboť význam
‘h b itý , o b ra tn ý ’*je*i v jiných odvozeninách,
č. zručný, slc. oberučný n a obě ruce obratný,
zručný. V povědom í m luvících arci tato
souvislosr dávno zanikla, k lad et se rúči
o běhu n ap ř. koní, ba i o ran o sti ovoce.
raučí hruška.
ručej: b y střin a, lidové ve val. — slc.
ručaj, pol. ruczaj, b. hl. ručej, ukr. ručáj
r. ručéj gen. ruč'já, nář. i ručaj, br. ručéj,
str. ručaj, -ej, -ij. — B udto je od zvukom alebného slovesa zachovaného n a jihu: b.
ruča zurčeti, bublati, rychle téci, nebo (vzhle
dem k bystřina od bystrý) od rúči rychlý. P ří
pona je v šak neobvyklá. U nás se rým uje se
stč. duččje cata ra c ta .
ruda 1°: rez n a ro stlin ách (obilí, ovoci):
prší-li za sv itu slunce, padá ruda (lid věří, že
p ad á s ta k o v ý m deštěm , ve skutečnosti jen
teplé a vlhké počasí podporuje v zrů st té rzi);
přeneseně i n ěk teré jiné chorobné zjevy na
ovoci. R uda se zvaly i bažiny s červenavým
b ah n em (o d tu d je asi R oudné, Roudnice),
p. luž. bažina ta k o v á, r. rudá n ář. krev. —
R uda je slovo jistě starobylé, od rtd-,
rdíti se, z *roudh-čL, s náležitým plným
stu p n ěm o v kořeni; ro v n á se m u lit. raudá
červeň, stisl. rauda červeň.
ruda 2°: h o rn in a obsahující kov; rudný, rudonosný, rudokop, T ato ruda je stsl. slc. r.ukr.
pol. sch. (přízvuk: r. rudá, sch. rúda). Bývá
sp o jo v án a s ruda = rez, ale neprávem . Jde
o slovo téhož p ů v o d u co něm . Erz (stdn.
arut, sth n . aruz), a lat. raudus {ródus, rudus)
ntr. t/v : všecka b y la p ře ja ta jak o žto te c h
nický term ín z nějakého ja zy k a cizího, když
se indoevropské n áro d y (či n áro d ještě n e
rozdělený?) u něho seznám ily s h o rnictvím .
Sumerské urud m ěd p a tří ovšem ta k é do té to
skupinky, ale p řím ým pram enem nebude.
Přesného objasnění se nedočkám e, neboť p ře
jímalo se od náro d ů , k te ré v y h y n u ly , dokud
nebylo znalosti písm a n a té ani n a oné stran ě.
ruditi stč.: m rzeti, z- zastra šiti Baw , vz- zarm outiti Alx. H luž. rudzič rm o u titi. Příbuzno je rydati p la k ati, lot. raudát t/v , rudinát
rm outiti, lit. raudóti n ařík a ti, sti. rčditi n a
říká. K ořen byl reud-.
rudý, rudoch, rudo-brady a tp ., rudnouti (vym dlý původně o o ch ab n u tí ru d é b arv y , p ak
i o jiných b arv ác h „v y b led lý ch " n a slunci).
V stč. bylo rudý v 15. stol. v y tlačeno o d v o
zeninou rudný {Rudné m oře; kopie bieše rudno
krví jeho), ale nejpozději od zač átk u 16. st.
se rudný klade jen ve v ý zn am u „kovohorninový“ ; od té doby rudý znam ená jen
‘červený’, ale v nové době se klade m ísto
červený především o pojm ech spojených
s politikou {rudý prapor·, R udá armáda p ro ti
slc. Červená arm áda). H erne 26. — slc. kniž.
rudý, rudnut jsou asi z češtiny. R d. rudój,
ukr. rudýj, pol. rudy, sch. b. sln. rud. — Psl.
rud-b souhlasí s lit. raudas, lot. rauds o barv ě
koně ryzáka. (jinak červený = lit. raudónas),
lat. rufus, gót. raups, vše z *roudhos, od
kořene, k te rý m ám e v rdíti se. O čekávaný
(u adjektiva!) vokalism us e je v stisl. riódr;
slova m ající o podlehla nepochybně vlivu
abstrakta znam enajícího červeň (viz ruda).—
(B. rud, sch. rud ‘k u d r n a tý ’ (ve starších
slovnících a v nářečích) a sln. rod ‘drsný,
rauh’ je jiné slovo, pol. rod*b, příbuzné asi
se sthn. arandi ‘ra u h ’; M ladenov, H erne).
rufián: bordelář, kurevník, již stč. (Klaret), nyní zastaralé; pol. rufjan, sln. rofijan.—
Z it. ruffiano kuplíř. Rozšířilo se po celém
západě (fr. ruffien a td ., něm . Ruffler). Z ák la
dem všeho je lat. rufus zrzavý a s ta rá pověra
(o ní Jílek Je ř 49), že zrzaví lidé jsou schopni
každé špatnosti (Alessio N phM 39.115). —
Odvoz. stč. rufiánka n evěstka, u Lom nického
rufka.
ruchati 1°: o rati, doloženo od D obrušky
(a zruchat J ir 42.280), jč. {po celý čas m ně tu
mez nerouchal, D ušek I I 54 = neodorával?),
laš. rušanina oranina. K to m u ruchadlo,
u Polné rouchadlo, m or. ruchán, slc. ruchadlo,
s o nebo a (odkud ?) m or. rocháč, jč. hornoblan.
rochadlo, jinde jč. rachadlo, chod. rachálc
druh pluhu (podrobnosti U těšený 76). D okud
se oralo prostým i ,,h ák y “ , „n á řa d í to nebylo
s to půdu prohloubiti ani zk y p řiti, následkem
toho byla v rstv a ornice slabá a chladná. A by
zrno mělo aspoň v n ěk terý ch m ístech sil
nější vrstvu a více tep la, shrnovali ornici do
skladu a oraly se úzké záh o n y “ . „R uchadlo
vynalezené od b ra tří V everků p ů d u nejen
zkypřilo, ale i prohloubilo, p ro to nebylo již
p o tře b í o rn ic i... do skladu s h rn o v a ti...“
(Myslivec 9n). — P říbuzno je lit. ra u siú
rausti h rab ati, rý ti zem (jako k rtek , svině
apod.). U nás se výchozí slovo nezachovalo,
je jen in tensivum n a -ati.
ru ch ati 2°: m or. rozrouchat se v y k y n o u ti
,(o těstě, srov. hejbadla kvasnice!), č. p o
rouchali (postverb. porucha), m or. rouchat
ničiti, rozruchat roztlouci, laš. rušat h ý b a ti,
urušat, vyrušat, zrušať se v y k y n o u ti, vyrušat
vůz, zarušat lodku = v y tá h n o u ti, zatá h n o u ti;
r u šiti: č. po° pře° roz° vy° vz° (postv. vzruch),
z°. ■
— Stsl. razdrušati, (razd)rušiti zničiti,
slc. rušit, r. ru šit b ořiti, ničiti, rúchnuť
zřítiti se, sesouti se, svalití se, slc. rušat,
u kr. rucháty, rušáty h ý b ati, pol. ruszač h ý
b ati, ruszyó, na- ru šiti, sln. porušili zb o řiti,
sch. rušiti, b. ruša ru šiti, b o u rati, ničiti. —
T oto d ruhé ruchati bude nejspíše z *gruchati,
ja k d áv á tu ši ti pd. rozgruch = č. rozruch;
g zaniklo p ráv ě asi ve skupině zgr.
ruchat’ laš.: na° n ab iti Malý. - - J e to
sn ad ch-ové intensivum od rupati = lu p ati
t/v (viz).
ru in a; ruinovali·, lid. {z)runýrovat (z)ničiti,
(při)vésti do zkázy, han. zloniruvat SvB. —
Z lat. ru in a zkáza, zřícení, lid. slovesa jsou
z něm . ruinieren.
rů jn ý : viz říje.
ru k a, ruční {ručnice — ruční střeln á zb raň ;
ručník = u tě rá k n a ruce), bezruký; náruči,
n apř. nák lad polen, co lze unésti n a ru k ách
nebo n a ruce, p a k co lze obejm outi oběma,
ru k am a (náruč sena), han . je to neporóčny
není to po ruce K p U , poróČňéši co je více
po ruce, bližší; područí stav , k d y je někdo
„pod ru k o u “ = pod m ocí druhého, příručí
pom ocník „p ři ru ce“ ; obruč (viz to ); laš.
náruka = n áru čn í stra n a p o ta h u ; rukáv
(všeslov.; lit. rankově), rukavice (srov. noha
vice), nové slovo rukávník (viz zv l.); rukovét
i rukojet ( > m or. rukovítko rád la, rukovidlo
láv k y = zábradlí) z roko-?tb od j-§ ti —
jm o u ti, s h iáto v ý m v nebo j (vzhledem k o
resp. e); rukopis, rukodělný; m or. ručka,
rukověť rozličných n ástro jů , n ásad k a (péra
apod.), podobně slc. pol. rus. aj. (hl. ručica).
R učiti, za- = ru k o u d án ím se zav ázati za n ě
koho, hl. ruka byé ru čiti; ny n í arci bez to h o to
sym bolického a k tu (postverb. záruka > z á
ruční), poručiti rukoudáním , p ak sm louvou
posto u p iti, odk ázati, odporučili, doporučiti
o d evzdati do něčí m ilosti, ochrany, přízné
(sem p a tří poroučím se m ísto od0, rčení při
odchodu; poručení doma. rčení při loučení, =
odevzdávám se do přízně vaší ro diny),
poručník; v ý zn am ‘ro zk ázati’ vzešel ze s la b
šího ‘odkázati, odevzdati, v z k a z e m n a řizovati, nikoli p řím o ’; vč. vodručit se
(Jičínsko) odejiti, bude asi z od-po-; ru ko jm í
ručitel m ask. podle panoše (sklonění v. Sm
164), z rqko-jbríia, od jm o n ti (přípona -ja),
= asi zkráceno z *porqko-j brha, což by z n a
m enalo toho, kdo p řijím á n a sebe poruku,
ručení (r. u kr. porúka, sch. poruka, pol.
porqka, b. porácitelstvo, sln. porok = rukojem ství, závazek záru čn í za jiného); to té ž slo
vo je jen u P o lák ů , není tu d íž Psl. a lze sn a d
no p řijm o u ti, že tak o v é zkrácení bylo v době
předhistorick é; pro po° svědčí i odvozenina
slc. porukom ie závěť (*-j bm-bje) a porukomiiík (z -je m n ík ) ručitel. O bdobný vývoj p rá v
ních v ý razů je v h et. slovese m anijahhm i (jež
jistě souvisí s lat. m anus ru k a): doručiti, odev zd ati, přen ech ati, sp rav o v ati (verw alten),
a vygerm. m undč ru k a (něm. M u n d ochrana,
Vormund ochránce). — U jin ý ch Slovanů
ho jn é ú tv a ry obdobné, n ap ř. slc. ruka, pol.
rqka ru k a, rqczka n ásad k a, rqczny, zrqczny,
rqkaw, rqkawica, obrqcz, rqkoješč, rqczyč, po■rqka a td . — Psl. rqka (a dále rqibka, rqčbnt
nebo - vilb, rqkav-b a td .): ek v iv alen ty jsou
jenom v b altštin ě : lit. ranka, lot. ruoka,
stp r. rancko. P říb u zn é je la t. (gallorom ánské) branca tla p a (K urylow icz, Mél. V endryes
205n.), pův. *vronka; v odpadlo v bsl. podle
očekávání. P ů v o d n í ráz to h o n ázv u byl te d y
v u lg árn í (i n ěk teré jiné ide. jazy k y z tra tily
sta rý název ru k y , zachovaný v ř. χειρ,
a n ah rad ily jej jin ý m ); obdobný úkaz jako
11 n ázv ů pro n o h u a hlav u . (S lit. riň k ti sbír a ti rqka nesouvisí, ač se stále tv rd í opak.)
rukávník je o chranný ro u ro v itý obal na
ruce (m yslivců; též dam , m óda asi před
50 lety), stč. nč. rukávník, slc. -nik, je jistá
v álco v itá síť n a c h y tán í k o ro p tv í (Šim an 80,
B ednárik L P S 56, Šm elhaus 214, nč. zvána
též rukávec PS). Odvozeno od rukáv.
rukovati, slc. -t, pol. rukowac. Z něm.
em-riicken.
rukev: n y n í ro stlin a R oripa. Spolu s pol.
rukiev hulevník pochází asi z něm . R uke
Eruca.
rula, slc. rula, podle K o štiála A fslPh
1920.402 z něm . n ář. rull, grull (Gerolle, suť).
rulík: ro stlin a A tro p a, nář. m or. lulek lulík
tulák; slc. lulok lulka. — Tedy z lu lík disjmilací l-l > r-l; lu lík je to též slovo co lilek. Hl.
n d ik asi z češtiny.
rum 1° (od sté.): ro ztříštěn é, rozpadlé
zdivo, v klad. od p ad k y , sm etí, u L itom yšle
lesní stlan í, jč. kdysi (Táb.) sm etí aj.;
rum(ov)išté, rumař. — slc. rum , pol. rum ,
rum owisko. — R u m je přesm ykem z m úr
;m sl.' slc.), tro sk y sta rý c h cihel s m altou,
p rach z uhlí, černá hlín a s prachem uhelným ,
h ra b á n k y , jehličí, č. m our chod. ru m při
bourání, zvláště černý, jinde saze apod.,
h an . mór jehličí s hlínou (Boskovsko),
spálená slám a (H eršpice), s expresivním i
rozšiřovacím i hláskam i laš. cmur o d p ad k y
z dříví (třísk y , k ů ra), č. čmour saze (K licpera),
vra. hmour, mhour suché jehličí n a stelivo,
chmour tm a v ý p rach , jvč. u Želám, Polně
a P řibyslavě spadlé ztrouchnivělé jehličí,
chomůr, chomor mrť, cham radí Jg. Podrobná
m a p a v ý razů pro ty to pojm y byla by velnu
p o třeb n á a zajím avá. T oto mur-b bude rovno
s lit. rnáuras (v. múl).
rum 2°: d ru h lihoviny. V evropských jazy
cích je z angl. rum ( > rus. rom). Původ
záhadný. Viz Stiller RO 22.129.
rumějšit, runějšit jč.: m žíti Duš 1.12,
rum ejšit V y-K rš 144, rumejchat, romejšit,
hronejšit J jč ř 30. P d . rumolič t/v . Nejasné.
rumělka: p řeja to Preslem z jihoslov. Je
to = rum ěnka, s disim ilací nosovek. Hl.
rumjenca, z ě., slc. rumělka rovněž z češtiny.
ruměný: ru d ý ; rum eniti se. N a počátku
m in. sto letí p řeja to z pol. rum iany, rumienié.
Bylo však v starší češtině rum ný červený,
tu čn ý n ap ř. o stád ě d o b y tk a (slc. rumný
tě ln a tý je zb y tk em toho či je převzal
M ičátek z V eleslavína nebo jiných slovnikářů?). — Stsl. rum ěnt·, slc. rumenný,
r. rum ján, -npj, uk r. rum jányj, pol. rumiany,
sln. sch. b. rum en červený. — Psl. bylo
r u m é n t; v č. ru m n ý zredukováno asi nějakou
analogií. Rumén-b (tvořeno jako kaměn-b ka
m enný od km ene su b sta n tiv a kamen·) po
chází od nedochovaného slova s kmenem
rumen- (znělo by asi stsl. *rumy gen. rumene
jako kam y, č. *rumen nebo *roumen), jehož
ekvivalentem je lit. raum uó gen. -eňs sval
(červené, libové m aso ze svalů); v *rumeni lit. raumen- m je z dm, rud-men- od rudý,
lit. raiidas; přípona -metl- je u názvů částí
tě la neobvyklá (i výměno je novotvar).
Č. rum ný vyvinulo v starší době význam
jin ý m sm ěrem než o sta tn í jazy k y : ze ‘svalov itý ’ k ‘silný, tě ln atý , tlu s tý ’, ale nyní je
při rum éný i rum ný ustáleno jen to užití,
k teré je i u v ětšiny jiných Slovanů, totiž
‘zdravě červený’, m luví-li se o barvě tváří
nebo vůbec obličeje. — O dvozenina č. rumě
nec, slc. rumenec, rumeň, v starší době nedo
ložená, je knižní p řeje tí z pol. rumienec
nebo z r. rumjánec. — N ějak sem patří
i vč. p řiro v n án í je jako rm íně = hezká,
rů žo v á P t.
rumigať val. (u B artoše je m ylně, chybným
čtením rukopisu, ku m ig a t): přežvykovat
(o ovcích). slc. rumigať je též o prvém
ch ru m k án í k rm iv á (i o koních!) SSJ, ale
jinde se p rav í jen o přežvykování u ovcí:
pol. rumygac, ukr. rum yháty remyháty rumeháty rym yháty remeháty remezáty. — Slovo
p astý řsk é k u ltu ry k arp atsk é, z rum . rumega
(srov. Vsl. rumegael), to p ak z pozdně lat.
rumigáre, d ru h o tv a ru vedle lat. rúmináre.
V ýchozím slovem je asi ř. helenistické
μηρϋκάομαι t/v . Mch L P 5.67.
rumpál, ta k i slc.: zařízení n a zdvíhání
v o d y ze stu d n ě (dřevěný válec, n a nějž se
n av íjí řetěz, a kolo s klikou) nebo (pův.)
ru d y z dolů. Ze střh n . (m á Jellinek) rumbaum, runbaum t/v (Š.); ul disim ilací.
rumplovat, han. sev.-m . ram pluvat R zr,
ii Boskovic rompluvat (u > o, zakončení nář.
■uvat), msl. rumpovat Mal, vč. ramplovat
hřmotiti něčím , han . rablovat b u šiti K p U
a dále obm ěnou příp o n y rabózet; laš. n a Jick u
rempélit. Hl. rumplowač. Z něm . rum peln <
rummeln.
run na peněžní ú sta v y , ta k i slc.: spolu
s něm. R un z angl. ru n t/v .
runa mor.: b rázd a (chodníček) mezi v in o
hrady; slc. ru n a , msl. odrunek (-ú-) jedna
strana runy. Z něm . R uně (za R inne).
runtit, rundit je, ja k u k azu jí v ý zn am y ,
několikeré: 1° val. runtit, runtem chodit, byt,
laš. runtovat o b ch ázeti, b ě h a ti sem ta m bez
účelu, chod. ru n d it se nem otorně se někde
pohybovati a tím p řek ážeti, z něm . Rundě <
fr. rondě obchůzka. — 2° runtit, runtovat,
han. rontit n aléh at! n a někoho, han . k o n at
práci rontem = velm i rychle; nejspíše z něm .
rund v obratech jako r. heraussagen říci bez
obalu, bez okolků, bez úvodu. — 3° runtit
dělati hřm ot, han . rontit; laš. uruntovat,
zruntovat h řm o tn ě v zb u d iti, u. vůz = ro z
biti = ,,rozram p lo v ati“ (na šp atn é cestě);
podl. zaruntovat zatlouci, sem i laš. krava
runtuje divočí se; sem dále jvč. sruntit
sáh dříví = sv alití, č. (v P raze) zrundit
zmuchlati n ap ř. peřiny, podř. narundžit
nabiti kom u, m or. zrundit pokaziti, slc.
runtit bořiti, trh a ti, ničiti. slc. runt(l)ovat
dělati hřm ot, b o u ch ati, pol. rumotaé h řm o
tit. — 4° rundit b ý ti nev rlý (P aka, PS;
n Jg r. se). K to m u p a tří s-ové in tensivum
ruricat hubovati, b ru četi PS, z *rund-sa-ti. —
('. 3° a 4° jsou s tra n p ů v o d u nejasná.
rupati: v v d á v a ti te m n ý p rask av ý , trh a v ý
zvuk PS, r u p l ti t/v PS; rupnouti, rupot;
interj. rup a hej rupl J e i v a ria n ta s l,
viz lupati 2° t/v . — P říbuzno je la t. rum pó
lomiti, roztrhnout!, p ro trh n o u t], ind. lum páti
láme (m je tu i onde nosový infix). Základ
rupjlup je zvukom alebný. Viz i chrupali.
rus: baltský sled. T ak i slc. Ze jm éna
národa R usů. — Ale rus, slc. rus, hl. rusk
ZfS 7.266, dru h dom ácího h m yzu (B latella
germanica), pů v o d u n a pohled stejného, je
vlastně pol. průsak, v. ukr. průsak, u P o lák ů
je z toho (nebo m í s t o toho, z bývalé n e v ra
živosti?) rus (a č. z p o lštiny?), ta k é něm . je
Russe. — Jin é rus, d ru h ry b , viz pod hrouzek.
rusalka: ta k se n azý v a jí u východních Slo
vanů (od nich se d o stal te n název do č. slc.
pol. a bulh. cestou knižní) jisté m ythické
bytosti ženské, m ající podobu krásných
mladých žen, jež sídlí ve vodách, lesích
i nivách, tan čí za noci, v áb í k sobě m ladíky,
lidem někdy škodí, žád ají si obětí. Podle
ruských představ to jsou duše dětí, žen
a dívek zem řelých nepřirozenou sm rtí (např.
sebevraždou), jim ž se nedostalo křesťanského
pohřbu (rusalné slavnosti p rý o b sah u jí
prvky, které m ají ru salk ám náležitý pohřeb
n ah rad it). Jm én o r. rusalka se vyvozuje
z názvu pozdně řím ské pohanské slavnosti
růží, rosalií (k terá je podle W . K lingera
pokračováním starého sv átk u bohyně K a rn y ;
jí obětovány růže), konané v létě v době asi
našich svatodušních sv á tk ů (odtud csl.
rusalijz pentecoste, stru s. rusalija sedm á
neděle po sv. D uchu, rusalbnaja neděla aj.):
t a přešla z an tik y (rosália) k S lovanům
b alk án sk ý m ještě za doby pohanské, došla
velké obliby a rozšířila se n a R u s; v y zn ačo
v ala se ta n c i, scénam i skom orochů aj.:
ru salk a je te d y asi děva tančící a se veselící
jako o rosaliích. slc. (zastar.) rusadlá.
m sa(de)lné sviatky, Vsl. rusadle sv ato d u šní
sv átk y , p ře ja ty asi z východu (přitom rus. I
nahrazeno skupinou dl, jako b y šlo o pom ěr
jako v r. mylo, slc. mýdlo). P ozoruhodné
je tu i rosa záb av a a tan ec po sv ateb n í
hostině (slc. v Sebedraží); p atří-li op rav d u
sem, byl b y to m ožná zb y tek jiné trad ice
než rusadlá; bylo by tu i původní o! S tran u ·.
nevím e, odkud je; nř. ρουσάλια je ze slo
v an štin y ; n a vliv slova ruslo řečiště lze
pom ýšleti so tv a; s tra n l: je už v rom án.
rosália.
rů sti roštu, P ostv erb alia: dorostu > dorost.
obdobně (Preslem vytvořené) nerost ( > -ný),
dále porost, podrost, osob. jm . N edorost,
výrostek. Ite r. -růstati, postv. srůst, vrůst,
vzrůst, přírůstek (za něm . Zuw achs), výrůstek.
Rostlina; letorost výhonek v y ro stlý v jednom
létě (přesm yknuté stč. ratoresl, nč. ratolest
spočívá vzhledem k a n a stsl. lětoraslb.
p řejatém skrze bibli). Lidé stejn ě sta ří a spolu
v y ro stlí (kteří se spolu stýkali) jsou rostenci
(tvořeno jako utečenec = kdo u tek l, u tek lý.
běženec = uběhlý), po rů zn u v jz. Čechách.
Mor. srostlíky > roslíky 2 n ád o b y spojené
(aby se d aly dobře nésti). — V šeslov.: stsl.
rastq rasti, slc. rastrem rást, r. z csl. rastů
rastí, n ář. róst a h o jn á p o stv erb alia (podróstok atd .), rostít p ěsto v ati, letorost, ukr.
rostý, roslýna, rostýty, pol. dříve róšc, n y n í
rosnqó, porost a td ., roslina, latoroél, roscié,
luž. rose, rostlina, sln. sch. rasti, b. rasta. —
Psl. orsto orsti (*orst-ti), nepříliš jasné.
Z jiných jazy k ů se d á u v ésti toliko ř. άλδαίνω
nechávám rů sti (-ομαι roštu), arci je tře b a
u zn ati zám ěnu likvid r\l a u nás dále p ř í
ponu -to nebo -sto-. P ro „ rů s ti“ byl kořen
verdh- (stind. vrdhyatě roste). Jeh o p říto m
n o st u Slovanů (v. čerstvý a vrstva 2°)
dovoluje h led ati jej i zde. B y la b y to fo rm a
o-ová, vordh-, náležitá jen ve fak titiv u :
stin d . vardháyati n echává rů sti, r. rostít
p ěsto v ati; je n u tn o u znati, že v v Psl.
odpadlo. N ejasné je t. Lze m íti za to , že t u
je příponové st toho d ru h u , k te rý je v présen tu b altsk ý ch inchoativ (např. lit. tirp stú
t i f f t i tu h n o u ti); inch o ativ n í p o jetí je p ři
p o jm u ,,rů s ti" zcela n a m ístě. J e však
podivné, že b y bylo proniklo i do fak titiv a :
*rostiti. Podle O ndruše JČ 9.1958.150 lze
p říb u zn ý kořen v id ět v roditi (viz), a to zde
(při růsti) pů vodní ide. (s laryngálou)
oer-d > erd-, o-ový stu p eň ord-.
rusý; slc. rusý, p. rusý, u kr. rúsyj,
r. rus, rúsyj, sln. sch. b. rus: n ačervenalý;
všude se klade především o jisté barv ě
vlasů. — Psl. rus-b; souvisí jistě s rudý,
m á navíc příponové s, *rud-s'b. P odobně m á
navíc s lit. rausvas t/v , srov. lit. raůdas
červený; též lat. russus červený, srov.
ruber t/v z *rudh-ros (v latin ě je nulový
stu p eň kořene, v bsl. je plný stupeň).
různý, různé, stč. rózno (častější než ad je k
tiv u m ); různo-rodý a td ., různice, různiti se. —
Stsl. razbn-b, slc. rózny, r. róznyj, z csl. ráznyj,
ukr. róznyj, pol. róžny, sln. razen, b. razno. —
Psl. *orzbm>, odvozeno od příslovce *orz,
č. roz-. S původem od příslovce souvisí to,
že příslovce různo je nej v lastnější zástupce
toho ú tv a ru , jdeť o v y jád řen í toho, že 2 věci
se liší, jdou od sebe, rozdvojují se, ro zch á
zejí. I m y kladem e n ap ř. různé cesty apod.,
zp rav id la jen o plurále, sing. různá cesta se
dosud příčí našem u citu.
růže, stč. róžé, ruože, odvoz. nč. růženec.
P . róža, hl. róža, r. sln. roža, slc. b. sch.
ruža. — Z la t. rosa, vyslovovaného róza.
R ůže b y la ty p ick á ro stlin a kláštern ích
z ah ra d ; v středověku b y la p ěsto v án a i j a
kožto léčivá. P říb u zn o je ř. ρόδον t/v .
Slovo ,,praevro p sk é.“
ru žn a stč. (u H usa): h ad řík , cár Šk. —
„N o v ák v Slovníku odkazuje n a L F 26.451
a n a ruské ruz u D a la (plochaja odeženka).“
Šm .
rváti rvu, stč. ru ju rváti, rváč, rvanice,
rvavý, neurvalý (viz to ); rvačka: rčení na
rvačku býti ( = n a dračku) je v nářečích
zm ěněno zč. na rapačku, jč. na rybačku,
n a rubačku, msl. na rabanč, laš. na vrbač,
na hrbáč (h, srov. podluž. hrvat rv á ti, je kvůli
zm ěně pobočné slabiky v plnou). P ostverbalia průrva·, laš. oberva o trh an ec; máslo
bylo n a urvu, m or. výrva od vody v y rv an á
zem ě, zarva vým ol. Ite r. -rývati viz pod rýti,
jin a k u nás v po stv . (a pol.) úryvek, přerývka,
z ru š tin y vzryv v ý buch, poryv n áraz (větru
apod.). N ovotvaré p erfek tiv u m je val. u ryn ú t
u rv a ti, k to m u nové ite ra tiv u m u rýň a t sa. —
V seslov.: stsl. r w o r tv a ti, r-bvatva šk u b án í
v rukou, slc. rvem rvát a rujem ru t i ruvai,
r(u)vačka, r. rvu rvát, -ryvát, hl. rw u rwaé
a td . — Psl. rujo r-bvati (iter. ryvati) z *rou-jo·,
*rou-a-ti oslabeno v r-bv-a-ti (srov. g-bnati).
P říb u zn é lit. ráuju ráuti tr h a ti ro stlin u ze
zem ě i s kořeny, lot. ra unu raut trh a ti,
ta h a ti, rv á ti, souvisí dále s lit. raveti, lot.
revět pleti, la t. é-ruó v y k o p áv ám , v y rý v ám .
L itev sk ý přízv u k v ráuti ukazuje n a d v o j
slabičný kořen reu9-. P ů v o d n í sloveso ide.
bylo asi ath em atick é: rou-m i z rous-mi.
V lastn í význam toho kořene byl trh a ti
(rváti) ze země; p ři té to činnosti byla země
rozrušena, ro zry ta, náleží ted y i rýti sem;
není te d y rváti význam em totožné s biti,
práti: obecnější v ý zn am rváti se zápasiti
vy p ly n u l ze z trá ty „zem ědělského" odstínu
původního a vzešel z obrazu zuřivých a ne
ukázněných rvaček, kde se škubali za vlasy
(viz routi), nikoli těch p arádních a slavnost
ních, p řátelsk ý ch ju n áck ý ch zápasů, kde se
b rali „za p a sy " a hleděli jenom poraziti na
zem (při h rách n a podívanou ap.). Viz
i drviti. — D o datek. N a rubačku přejato
do něm činy jako in die Rappuse, Rappusche.
ryba, rybí, rybina, rybný, rybní (rybník =
ry b n í „ s ta v " čili jezero), rybák jistý pták,
rybář, *rybitva = rybolov, ves R ybitvy =
p lur. od *rybitev ry b á ř; rybnatý; porybný
(srov. poklasný, polesný); m rak y „beránky"
p řip ad aly sta rý m jako ry b í šupiny nebo
vůbec ry b y : slc. ryby z oblakov sú na nebi
Z áturecký X IV 164, ě. m ísty , zvláště jč., je
porybíno, porybilo se, je rybina, podobně
chod. a jinde kapři se dělají na nebi, kaprovatí se nebe; dluž. karpowaty. — Ryba je
u všech Slovanů. J e to v ý raz starobylý,
p říb u zn ý nepochybně (M ikkola R F V 48.279)
s něm . -raupe v Aalraupe m ník ( = asi
„ ry b a " , tj. cosi jako úh o ř a zároveň ryba;
tře b a m íti n a p am ěti, že sta ří úhoře poklá
dali za hada!). (Budiž zde zdůrazněno, že
něm . R aupe ‘h o u sen k a’ pokládám e za slovo
docela jiné, sem nepatřící!) Obé, ryba
i Aal-raupe, je p a trn ě „p raev ro p sk é" . Jsou
i jiné dom něnky (v. Toporov E I R J 1.11),
ale m álo pravděpodobné.
rybíz, stč. rybés, nář. ryvíz, revíz, slc.
ribezla aj. — E vropské slovo (něm. Ribis,
Ribisel atd .), z arab. ribás d ru h šťovíku. Šm.
rycnouti: strčiti, v raziti koho; rázně,
prudce trh n o u ti, šk rtn o u ti; in terj. ryc o zvu
k u při trh n u tí nebo v y jad řu jící prudkost
děje; postv. ryc p ru d k ý pohyb, trh n u tí PS. —
Z něm . ritzen rý p ati.
ryčka Z, ryčka, rycla Lp, laš.: stolička
pod nohy. — P d . ryczka, rycka, ruczka t/v . —
Z něm . n ář. Rutsche t/v SGP, „vlastně ze
slezské podoby R i t s c h e Šm.
rydati: v č. je jen knižní cestou přejaté
a řídké zarydati PS. slc. rydat lk á ti, naříkati.
Starobylé slovo, srov. stsl. rydajo rydati
hořce p la k ati, r. rydát, uk r. rydáty, sch.
ridati t/v . J e to ite ra tiv u m s náležitým
zdloužením u > y od ruditi.
rý h a: žlábek, čára, rýhovatí, laš. vyryhat.
Spolu se slc. rýha, pol. ryga, rygowač je ze
střh n . rihe (nyní Reihe) řad a, čára.
rychlý, rychlost; rychlík v starší době rychlý
k ů h , ny n í ra n ý oves, len aj. plodiny; =
rychlovlak (kalk za Schnellzug), rychliti zele
ninu, u ° z° uspíšiti, učin iti rychlejším . —
Pol. hl.. dl. rychty, slc. rýchly. Slovo v tom
v ý zn am u jen západoslovanské (rus. rýchlyj
k y p rý , sypký, n ap ř. o hlíně, o chlebě,
o sněhu, nedá se s ním spojití, náleží k ruch,
rušiti). — P říb u zn é je lit. rúšeti b ý ti plný
čilosti a pohyblivosti, hem žiti se, b ý ti
činný. V slovanštině bylo sn ad o-ové sloveso
*rych-ati; naše rychlý je snad zkrácené
*rychalý (což b y byl ú tv a r jak o dbalý od
dbáti).
rychtář, slc. richtár ze sth n . rihtári. Rychta
vytvořeno zp ětn ý m p o stu p em z rychtář,
podle pom ěru hospoda·, hospodář a tp . Lid.
rychtovat z richten.
rýkat 1°, ryčet, slc. ryčat řv á ti (o hlasu
zvířat), přeneseně h u lá k ati, laš. póry kovat
trochu řv áti, p o stverb. ryk, od to h o ryčný. —
Všeslovanské: slc. ryčat křičeti, řv á ti, nář.
obríknut (sa), obrýknut (sa), óbryčat (sa) rozkřiknouti se, osopiti se, iter. obrykovat sa,
vyobrikovat sa, zobrikovat sa n a koho; stsl.
rykajq rykati, r. ryčú rýkat, ryk, u k r. rykáty,
ryčáty, ryk, pol. ryczec, rykač, ryknqé, ryk,
hl. ryčec, dl. ricaš, rycaš, sch. rika ti, rik
řev, b. rikam . Sem náleží i m ěkká v a ria n ta
řičeli (o koních, han . i o dětech), postv. han.
řek. — R yka ti je příbuzno s lit. rakti, lot.
rukt t/v.
rýkat 2°: val. slze m u rýkaly z oči·, dobře si
ryklo — popršelo lijákem ; voda řičá — teče;
han. voda řečí. P říb u zn é je lit. rňkti drobně
pršeti.
rýl: stč. ryla (K laret) L F 75.100, jč. reji
mask. (pl. rejle) k lád a (dlouhý km en d áv á
3 rejle n a p rkn a), vč. rejka v am pola n a v y
vracení pařezů J g , ČL 1.546, 29.9, dříve
i žebřinová žerd, ry ch tin a. Šm ilauer upozor
ňuje, že stč. G esta K lem . m a jí v rybli m ísto
v ryli; ale snad je to písařská chyba. — H l.
ryhel dveřní závora, p lo tn í trá m (vodorovný
podklad pro tyčk y ), v to m to v ý zn am u je též
rejl(c), rejel; — Vše je z nějak ý ch nářečních
tvarů pěm . spisovného Riegel ‘záv o ra’, což
bývá břevno, vodorovně kladené n a zapření
zavřených v ra t. (O luž. B ielfeldt 234.)
rým, rýmovali, rýmovačka. Spolu se slc.
rým a pol. rym je ze staršího něm . rlm
(nyní Reim), jež znam enalo dříve verš, tep rv e
asi od Opitze (1624) m á nynější význam .
S tím budou ve shodě i vý zn am y české
(rým krásný u D alim ila = verš). N ěm . slovo
je ze stfranc. rime verš, to p a k podle jedné
domněnky z ř.-lat. rhythm us (z toho přím o
je stč. rykm verš), podle d ruhé ze sth n . rim
číslo.
rýma, lidově rým a, msl. val. réma, jč.
rejma Jjč ř 221: spolu s pol. rým a z fr. rhume,
to pak z ř. ρεύμα to k , od ρέω teku.
rymbulice: lidové jídlo z b ram b o r a tu řín u
NŘ 20.247, M arkv 11, H B 9. — N ejasné.
rynk, ryneček. Spolu se slc. ryng, dl. rink,
rynk a pol. rynek (odtud u kr. r. rýnok) je
z něm. Ring nám ěstí (pův. k ru h ); „A. S edlá
ček, Dějiny P ísku 2.375 dobře upozorňuje,
že Ring m á v ýznam nám ěstí jen u N ěm ců
v češ. zem ích.“ Šm. To pak , sth n . hring, je
příbuzno s naším krog-b k ru h ; av arsk ý tá b o r
hrink, hrynk je ta to staroněm . form a.
rýnský: jistá zlatá m ince, kdysi u nás
běžná, zlatk a Jg-B -P S , rynščák B, rynšták
PS, renčdk K tD . — slc. rynštiak K , p. reňski,
r. renskij, u k r. rynékyj. — P ů v . něm .
rheinisclar Gulden (od R hein = řek a R ý n ).
rýpati, rýpal, rýpavý, rypák. — slc. rýp at
t/v jako v č., též ‘s trk a ti, što u c h a ti’. Pol. hl.
rypac, dl. rypaš t/v , hl. rypač n a někoho
dorážeti. — P říb u zn é je lit. raúpti a rudpti
t/v . N aše sloveso je náležité iterativ u m
od *rup-ti, k teré by odpovídalo litevském u
raupti. — Sem p a tří též rýpati se (v jídle,
vyběravě, s nechutí). Val. lupat sa a lýp a t sa
t/v B -SvK ukazují, že jest v y jiti od lu p
ly je z ú, dloužení náležitého v iterativ u ).
Z toho v y p lý v á, že je st p o čítati i s i-ovou
v arian to u , leup-. — J in é je dl. rypas chrousta ti, n ap ř. trá v u , rypotaš štib ra ti, rypák zub:
t a p a tří k val. rúpat t/v = č. chrupali;
val. ovce všecko zru m p lu jú = požerou.
-rypovat: vy° jiti p ru žn ý m a spěšným
krokem . Pol. rypac, w yry(po)wač t/v . —
Z ákladem je snad interjekce, v ruš. je rip
rip rip, vy stih u jící d u p o t k roků, v lot. je
in terj. r ip u o lehkonohém běhu. Snad sem
p a tří i b. chripam poskakuji.
rys 1°: ostrovid, šelm a L y n x ; u všech
Slovanů (r. ukr. rys' gen. rysi, pol. ryé, slc. dl.
rys, sch. sln. b. ris). Souvisí s lit. lúšis, lot.
lusis, stp ru s. luysis, ř. λυγξ, sth n . luhs
(nyní Luchs). Bylo ide. *luU-, souhláskový
km en (v slovanštině převeden k i-km enům ,
resp. k o-km enům ) asi od kořene leuli- hleděti
(ř. λεΰσσω). Zdá se, že to bylo 2. částí slova,
k teré b y sm yslem odpovídalo naší složenině
„o stro -v id i.“ (rys v idí i v noci!). P a trn ě
v slangu d áv n ý ch lovců bylo to slovo z k rá
ceno v y p u štěn ím 1. části, zato bylo lulčv bsl. zesíleno (§ 1 ) zdloužením u v ú,
v řečtině zdvojením kk > nk. P ři ta k p ro n i
kavé deform aci bylo i m ísto l užito r, sn ad
pro ta b u . O ta b u svědčí (O tr^bski G JL
1.332), že ruské p am á tk y se v y h ý b ají jm énu
ry sa, že je opisují výrazem Ijutyj zvěř.
rys 2° p ap íru , ta k i slc. a hl. Z něm . Ries.
rys 3°: d ru h kresby, přeneseně znak,
v lastn o st (rys p o v ahy, hlavním rysem té to
doby je ...) , rýsovali (lidově rejs-, postv.
nárys; půdo-rys), č. n ář. (kde?) rejsek, rejska
kraslice, lid. ryska čára n a dřevě rudkou.
Spolu s pol. rys, rysowac, ryšunek (odtud
uk r. rys, rýs(k)a, rysuváty, rysúnok, r. risovát,
risúnok) z něm . Rifi; sloveso je střh n . rí~en.
Obrys z Abrip.
ryšavý: zrzavý, ry savec; ale m or. ryšák je
d ru h vína. — slc. *rysý: v orysiet zryšavěti,
ryšavý; r. rys-b (2 doklady, v. A nnSl 6.12,
ze 16. stol.), pol. rysaw y, ryszaw y (obé v y
mizelo). H l. rysy, ryšavý (K rál) je z češtin y .—
V šude se klade o jisté barvě vlasů nebo
srsti. — V ýchozí tv a r *rys-b náleží jistě
k rusí): y je výsledek praslovanského expresivního dloužení (*u > y), § 1 , srov. ryzí·,
-avý je příp o n a naznačující m enší stu p eň
v lastn o sti (jako v belavý, modravý)·, čes. š
vzešlo ze zm ěny sl > šl, z ryšlavý. Pol. sz
bude vlivem češtiny.
ryšiti: u° ‘u h n a ti’ (zpravidla koně) až ke
zpocení, J g z R osy, PS z W intra.
Náleží
asi k rychlý.
rýt: za V eleslavína b o ry t, za R o h n a m ařina
barvířská, b arvící červeně, z něm . Reet <
Rotě červeň, p ak přeneseno na rezedu b a r
vířskou, barvící žlutě. Slovo ny n í jen
knižní (pro rezedu vůbec).
ryti, rýČ (m ísty ryčka), rydlo, han. rél K p,
msl. (u K yjo v a) slc. rýl, val. rýl rýč; rytec,
rytina, ryjec (j vlivem p résen tu ); iter. vyrývati. — Všeslov.: stal. ryj o ryti, slc. ryjem
ryt. r. rojů ryt, u kr. rýja rýty, hl. ryč, dl. rys,
sln. sch. řiti, b. rovja. — Souvisí s rváti,
ite ra tiv a jsou stejn á. Psl. bylo asi r-bjo;
zdá se, že- ryjq ryti je — podobně jako je
tom u u krýti, m ýtí —zp ětn ý ú tv a r, p řitv o řen ý
k ryvati (iterativ u od r-bvati rv áti): nejprve
přitvořeno r-bjq, zm ěněné p ak v ryjq,
potom ryti.
rytíř, stč. rytieř. Spolu se slc. rytier, pol.
rycerz (odtud u k r. lýcar' a r. rýcar') p řeja to
ze střh n . ritaere (později riter). To náleží
k reiten je ti n a koni; p ro tik lad jezdce =
kavalíra, p án a, p ro ti pěším u vojenském u
lidu.
ryvolka msl. (podluž.): dru h révy, stč.
ryvola dru h v ín a sladkého. Stpol. ryw ula,
n. Rivole. „P odle K a ra ja n a F o n t. r. A ustr.
1.17 od osady R ivoli Veronese, vých. od
G ardského jezera; ta k již G rim m D W .“ Šm.
ryzí, stč. též rýží, původně ‘ru d ý ’, ryzí
zlato zváno ta k o d tu d , že prášek z čistého
z la ta je ru d ý (srov. něm . rotes Gold a podobně
u všech G erm ánů, r. červonoje zoloto); p ak
přeneseně ‘čistý, n efalšo v an ý ’. S ta rý význam
je ještě v odvozeninách: m or. ryzáň, ryzoň
ryšavec, č. ryzka ry šav ý k ů ň (č. v 16. stol.
kiiň zrejzn plesnivý), ve jm éně houby ryzec
(č. n ář. též rezek rejzek hryz hryzec, mor. rezek
rezka rysec ryzec rydzek ryzík hryzek hryzík,
pův. *ryz ( = chod. hryz, slc. pol. rydz, hl. dl.
ryzyk atd .), tj. zpodstatnělé adjektivum
(doplniti: hřib), m íní se tím ovšem načervenalé d ru h y rodu L actariu s (kdežto bílé
d ru h y měly asi sam o statn é jm éno běl; pol.
biel, ukr. bil = bílý d ruh, ryzec peprný):
stra n h: jč. bývá před r i v jiných slovech.
Laš. vyryznut v v ru d n o u ti. — Csl. ryždb,
slc. rýclzi (též jako příjm ení), r. ryz, rýíij,.
ukr. rýzyj, pol. rydzy, hl. dl. ryzy, sln. ridži.
sch. rid, b. ridž (o koni). — Psl. rydb z *rúd-ios, od slova, jež by odpovídalo litevskému
radle rez, od kořene, k te rý je v rdíti se,
rudý. K ladlo se převážně o barvě vlasů,
vousů, srsti nebo kůže, podobně jako rusý.
a jen čeština si dovolila dalekosáhlý význa
m ový přesun, jehož východiskem byl rudý
prášek ze zlata; ten z češtiny přejala
(H erne 31) jen horní lužičtina.
ryzlink, dru h vína. Z piěm. Riesling.
„jehož původ není ja sn ý “ (Sm.).
rýže, stč. též rýž a říz (mask. i fem.), jvč.
rej z m ask. u Ž dáru a Polničky. — slc. ryia,
pol. ryz (odtud ukť. ryč), r. ris, sch. b. oriz.
— Č. pol. z něm. ris (nyní Reis), jihosl.
z ř. ορυζον. V ětšina o statn ích evropských
tv a rů — střla t. risus, risum , it. riso, fr. riz,
něm . ris atd . — pochází rovněž přes ro
m án sk ý sv ět z ορυζον resp. fem. όρυζα.
řecká slova pak , pro střed n ictv ím snad
íránským (ír. z za ind. h), ze stind. vrihim ask., dom ácího slova asijského.
rýžovati (zlato, d iam an ty ): dobývati po
mocí vodního p roudu. Stč. rajze, rejže =
rýžoviště. Z něm . staršího reisen t/v . Hl. ryžowac, sln. rižovati, slc. ryžovat'.
ržáti: o hlasu koně; stč. rzát i > hrzati
(h m ění „p obočnou“ slabiku v plnou), laš.
rzát zerzat urzat. — slc. spis. erdžat, nář.
hrdžat eršat rižaí ryzat; se za-: zardžat, pol.
ržac, ržeč i o řev u losů, ukr. ržáty, r. ržai,
stsl. r-bzati, sln. hrzati, sch. rzati. — Zvukom alebné. N ejblíže je lit. krizénti t/v .
R
řáb chod.: okap H r, okapové dřevěné
k o ry to JinC h 25; robek kohoutek sudu K t,
té ž řápek. — N ejasné.
řačet m or.: h lu četi aj. N ejasné,
řád: z původního v ý zn am u „náležitý,
u ro v n an ý sled nebo so u stav a věcí4' vyvin u ly
se 2 význam o v é o kruhy: 1° pořádek tOrdnung): č. řád, řádný ( > m im ořádný), argot.
řácký T reim er 23, zlořád, neřád (pokleslo na
n a d á v k u ), druhořadý. Od řád pochází jednak
stč. řiediti > ně. říditi, s odvozeninam i jm e n
ným i řidič, ředitel ( > -ný, -ský, -na, -ství,
-ka) a slovesným i nařídit i -- svým řízením
něco n ak ázati, naporučiti, poříditi, podříditi
pod své řízení uvésti, vyříditi rozhodnouti ap.;
v ýznam ‘říci v zk az’ je další v ý voj, zařídili,
zřídili; je d n ak řádili = d ělati pořádek rázné
a bezohledně („dělati pohrom u, ničiti“ je
„p o řád e k ", ja k ý dělají lidé příliš prchliví,
neznající m íry, když d áv ají volně průchod
své vášni, a opilci). Ze spojení po řádě
(co je po ř. = podle řád u , v duchu řádu)
vzešlo pořádek, pořádný ( > -nost 1. vlastnost
ta k o v á, 2. poslední pořízení, vyrovnání
účtů ap.), pořádati > pořadatel, -ský, -stvo.
Jvč. chodit pořítkou — po řad ě, od čísla
k číslu, n a jídlo (ta k b ý v ali živeni obecní
chudí), též po pořítku; pořítkář obecní chudý
(podrobnosti U těšený 99). Úřad je stč. služba,
povinnost, úkol = úkol ,,v řá d u , v řa d ě “ , >
úřední, -nik, úřadovati. N ářadí je všeliké
náčiní, nástroje, n apř. hospodářské, ř e
meslnické, původně řád n ý v ý stro j, v y b av en í
něčeho pom ůckam i; č. ná- je asi podle náčiní,
nádobí. D alší význam y, jako m nišský řád ,
vyznam enání, jsou p ře ja ty z lat. ordó, něm .
Orden. 2° řada, series, R eihe: č. řad, řádek
( > řadový): placení na řad, p ijte n a m ůj řád
atp., asi ze rčení a situací, k d y je řad {řada)
na mně, abych platil ( = ny n í o p látkou
pohostím já vás); pořadí, pořad { < p ostup
něčeho, v ý čet bodů pro g ram u po řadě,
jak jdou za sebou), řada, řádka, řaditi
(se- > postv. seřadiště·, roz°, za°, vy°), pod
řadný, souřadný ( > -ice). A dv. pořád ‘stá le ’,
vč. pořád, slc. pořád. — O bdobná ho jn o st
útvarů u jiných Slovanů: uvedem e jen
několik slov: stsl. po r$du po řadě, slc. riad,
poriadok, riadny, riadii, ale i (geom.) rád
a rád = O rden; r. rjád řad a, řá d gen. -a i -u,
fem. rjáda, rjadít, iter. zarjažáť, nerjácha
nepořádně oděný, u k r. rjad gen. -u, rjadýty
rjadnýj t/v , pol. rz§d -u, porzqdek, nierzqd,
rz^dzič, hl. rjad, rjadny, dl. rěd, rěda, sln. red,
sch. red, reda, b. red. — Psl. bylo asi nejdříve
r^dt (nikoli r§da) o-kmen, ale přecházelo
k u-km enům , asi vlivem syn o n y m a čim>.
Slovo ta k důležité m á k u podivu příbuzenství
málo jasné. B a ltštin a m á jen lot. riedu ridu
rist p o řá d a ti (ordnen), o jehož příbuznosti
lze pochybovati, a lit. rinda řa d a (doloženo
jen slabě, ve d v o u -tiscích 1845, 1848), v y
padající spíš jako p řeja té. V té to nouzi nelze
nepřipadnout n a la t. ordo t/v (O tr^bski
IF 115, L P 3.53). L a t. km en *orden- se
hláskam i,. připustím e-li přésm yky, i v ý z n a
mem shoduje s rgdo- ta k dobře, že nem ůže
býti pochybností.
řadit, řadžyě, řondií, řu n d ií laš.: m luviti,
řundný hovorný, vyřundný v ý m lu v n ý . P d.
rzqdzič. Asi totožn é s naším řaditi, význam em
je blízké ě. vyřídili říci vzkaz.
řap: držadlo lžíce; us. za J g a jě. dosud; o d
tud Preslův v ý tv o r řapík sto p k a listu. Sem
patří dále val. řepka konec dobytčího ocasu.
— Pol. rzqp kostřec, u k r. repycja t/v , hl. rjap
páteř, řapík listu, dl. rep p áteř, kostřec, sln.
rep, ra(m)p ocas („p řev zato do zool. te rm in o
logie: ostrorep“ Šm.). — Psl. asi r$pv. J e
hláskově i význam ově d o sti blízko k *rebro
žebro. V ývoj v ý zn am u byl asi te n to : p á te ř
(drží žebra!) nebo její zakončení, kostřec;
v 1*1už. přeneseně h la v n í ,,žebro“ listu (něm.
Blattrippe), u nás p a k sto p k a listu (jejím
pokračováním je p rá v ě ono h lav n í žebro)
a odtud jč. držadlo lžíce. Rebro původně n e
mělo -ro, jak lze soudit z něm . Riebe a Rippe.
P ředpokládám e-li u nás expresivní zesílení
b > p p a rozštěpení epp > emp, dostanem e
r$pb bez obtíží; je to p ak jo-ová odvozenina
od rebro, te d y asi ,,žebrovec“ .
řapět: rach o titi, za° K td , řachat. H l. rjapotač, rjepotač ch rastiti. P d . rzgpolié. N ejasné.
Snad v něm vězí zvukom alebné rep-, viz
repetit, zesílené v *repp- > remp-.
řásati, řásnití Čel ze stč ., ny n í jen řa siti.
S -o vé intensivum od kořene, k te rý je v n ěm .
n ář. ram pfen d ráti, trh a ti, d rch ati (zerren,
raufen). Tedy z Psl. r$p-sati. U drželo se jen.
postv. r$sa a rozvinulo v ý znam y: 1° řasa,
slc. riasa v rap , náběr n a tk an in ě, fald,
v rásk a; ř a s iti·m ůže b ý ti od řasa. 2° řásen,
r. rjasa, b. resa, sch. resa třáseň ; č. řasa druh
oblaků. P řen .: chloupek n a očním víčku
(č. řasa), la ta ovsa nebo prosa: mor. řasa,
slc. riasa, u k r. rjasa, pol. rzqsa; květenstvx'
zvané ,,jeh n ěd a“ olše, lísky, břízy n. v rb y :
stč. řása, mor. řasa řísa, pol. rz$sa, hl. rjasa,
dl. rěsa. 3° různé třásň o v ité vodní ro stlin y :
r. u kr. pol. = okřehek; laš. řísa ,,žabinec‘:
( = ?), od P resla vyhrazeno to jm éno pro
algy. — J in é je zm. řása n a obloze, viz
záře·, ještě jin á řasa je - vřes.
ředkev, slc. redkev, reďkovka, pol. rzodkiew„
str. redbkovb (nyní red'ka), sln. redkev, sch.
r(o)dakva ro(t)kva, hl. rjetlcej, dl. rjatkej. —
P om ěr k něm . Rettig < la t. rádi.x není příliš
jasn ý . Podle K iparského jsou slovan. slova
z dolní něm činy.
řehole, stč. řehule a řehole & též řehula ře
hola; řeholní, -nik, -nice. — slc. řehola. ■
—
Z la t. regula pravidlo, p a k střla t. pravidlo
(zákon, předpisy) duchovního řád u , d u
chovní řá d sám.
řeh tati: rž á ti (o koních), přeneseně ř. se:
hlučně se sm áti; m or. řehotat; jč. u B udějovic
řejhtat, řejtat Jgd-V y, chod. hřejtat. E x p re
sivní obm ěny přípon: s n řehnit se, řehonit se,
m or. řehúňat sa, -ýňat sa, s l jvč. řeholit se
u Litom yšle. S a m ísto e vč. řáchat se n a
Jičínsku, jč. řachtat. K to m u jm éna postverbálního rázu řeh(o)t, jvč. řehol, vč. u P ák y
řáhol. U jin ý ch Slovanů je *regotati s n ev el
kým i obm ěnam i: slc. řehtal ržáti, reh(o)tať sa,
reh(o)nil sa, rehlii sa, rehúňat sa hlučně se
sm áti; r. regotál a ukr. rehotáty o sm íchu,
pol. rzech(o)taé -k(o)taó -gotač o hlase žab,
rap o tá n í stra k y aj. i o sm íchu, hl. rjehotaó
o ržání, sln. regetati o k v ák án í žab. T ento
kořen reg- je zvukom alebný; p řípony -ot-,‘
-■bt- + ati jsou tu jako v jin ý ch slovesích
toho druhu. Podobné ú tv ary ,, příbuzné jen
„elem en tárn ě14, s r a hrdelnicí jsou rachotiti,
chrochtali.
řeka, říčka, říční, řečiště, poříčí, m ístn í jm .
Řečice. J e u všech Slovanů: stsl. reka, slc.
rieka, r. b. reká, u kr. riká, pol. rzeka, hl.. dl.
rěka, sln. reka, sch. rijeka. J a k u k azu jí han.
nařéknót (zem je nařék lá = napojena vodou;
nařékl = zm okl do n iti, z řík-) a laš. n a *
ry k n u t n asák n o u ti vodou (o zemi, b ram b o
rech), je tře b a p o čítati s tím , že k p a tří ke
kořeni. — V zhledem k v ý zn am u tě ch sloves
se p a k hodí ke 'sro v n á n í pouze la t. rigáre
zavodňovati, zav lažo v ati (pole), p o u štěti
v o d u k zavlažení polí. K o řen b u d e reigjk(v latině před příp o n o v ý m á je n áležitý n u lo
v ý stupeň). Psl. rěka te d y z *roik-á, p rv o tn ě
znam enala nepochybně v o d n í to k (náhon)·
určený k zavlažení lu k nebo polí (kdežto sk u
tečné řeky m ěly p a trn ě jen sv á jm én a v lastn í;
obecného jednotného n ázv u v p raja zy k u
nebylo).. T ím se v y sv ětlí i p o m ístn í jm én a
Ř íčk y a rozličné Řečice.
řem dih stč.: p alcát, palice, m lat. — N e
jasné.
řem en, slc. řemen, stsl. remenb, r. remén'
gen. rem njá, ale n ář. i řemen', u kr. rém in'
gen. rémenja, pol. rzemieň, hl. dl. rjem jeň, sln.
jérm en, sch. řemen. Vedle té to form y, Psl.
remeňb, bylo i remy, z něhož je u n ás jč.
hřemejk, (h)řemejček, laš. řem yk, řemyček, val.
řemýšek (s obm ěnou v příponě), dále pol.
rzem yk, sch. b. rem ik a stru s. z 15. stol.
remyk-b·, te d y stejn ý sta v jako u ’ ka m ylk a
m en b p řed p o k lád á předslovanské sklonění
*remčn, gen. remen-es, Psl. rem y gen. řeme
ne; km en z nepřím ých p á d ů pronikl p a k i do
nom inativu, k dežto remy se udrželo jenom
v m echanické odvozenině *rem yk’b. — Z p ra
vidla se m á za to , že remeňb je p řejato z germ á n štin y (je sth n . riomo, střh n . rieme, nyníRiem en, *reu-man), ale sam ohlásky se n e
s h o d u jí. K rom ě toho, což je nejm ocnější p ře
k ážka, stříd á n í m ón/m en ukazuje, že jde
o p ra sta ré slovo dom ácí (v p řeja tém slově
není takového něco m yslitelné!). V sk u tk u
jde o slova p rap říb u zn á: m y a G erm áni
m ám e m ask. n a món/men, ř. ρνμα tě tiv a ,
lano (nepochybně příbuzné!) je n e u tru m n a
mn. O bojí d ru h km enů podle nových b ádání
(B enveniste) vzešel z jednoho základu, z r/n-km enů. Slov. remy /remeňb spojím e s předgerm . *reu-mon- ta k , že uznám e předslovanskou redukci reu-m- > rem-. K ořen je
v ř. ερνω tá h n u ; šlo zajisté p rv o tn ě o řem ení
p o tah o v é (na koňském postroji).
řemeslo, řemeslný, řemeslník. — Stsl.
rembstvo, slc. řemeslo, stru s. rem(en)bstvo,
remestvo, r. ukr. řemeslo, pol. rzemioslo,
hl. dl. rjemjeslo, u jižních Slovanů nyní
chybí. — Slovo nejasné, nikde jinde není
ú tv a ru podobného (leda jen lot. remesis
tesař). Ja k o nejistou p ro zatím n í dom něnku
podávám e to to : Ř em eslné práce si dáv n í
bojovníci vážili m álo, d ů sto jn ý m zam ěstn á
ním pro m uže byl jen boj a lov, práci n ech á
vali o tro k ů m a ženám . N icm éně k o v ářstv í
bylo ve vážnosti, záhy se objevili i tesaři,
h rn číři a jiní. M ožno-li sp o jití ř. s kořenem
rem-, jenž znam enal v sa n sk rtu ‘m ír, klid, z á
lib u v něčem , záb a v u ’ (rámatě odpočívá, b av í
se, o d d áv á se lásce, rám ati uklidňuje, rěmá-
m. rozkoš, potěšení, ráti- fem. klid, odpočinek,
rozkoš lásky), znam enalo by ř. poklidné, m í
rové zam ěstnání um ělecké a řemeslné, v pro
tik la d u p ro ti válečném u. Bylo by vyjiti
asi z remenbstvo, *remen- b y se rovnalo
avestském u ráman- n. klid, m ír (*rem-en-,
vokalism us e je v n eu trech náležitý; av.
délka není průkazná). R edukcí vzniklo dále
jed n ak stsl. rembstvo, jed n ak se záměnou pří
pon reme(n)-slo. Týž kořen je i v baltštině:
lit. rim stu rim ti b ý ti klidný, rám us, rámus
klidný, atd . U nás je p a trn ě v m ír 1°.
řepa, n ář. (stř. Čechy) též řípa (í z ie < ě).
— slc. r. řepa, hl. dl. řepa, p. rzepa, ukr.
ripa, sch. řepa, b. rjapa. — Psl. řepa, tom u
nejblíže je alb. répe. Jin d e je v základu á:
lit. ropě, lat. rapa, sth n . ruoba (nyní Rube).
P ů v o d nejasný, sn ad ,,p raev ro p sk ý “ .
řepík: n y n í ro stlin a A grim onia (hl. rěpik,
slc. řepík t/v ), ale dříve ř. b y l lopuch, vlastně
jeho plody, kdežto řepíček = plod této
A. N áleží sem i P reslova řepeň X anthium . —
Odvozeno od stč. řepí (jako řépí sé diržieše =
jako plod lopuchu, slc. drží sa ho ako repíčie,
repíč, -6a), srov. pol. rzep plod řepíku, ukr.
repyk řepík, r. repéj plod lopuchu, řepíku
i řepně, b. repej lopuch. P lo d y těch to rostlin
jsou o p atře n y h áčk y , jim iž se přichycují na
srst zv ířatů m , n a kůži a š a ty lidem. — Psl.
rěpbjb, náleží k slc. rep it sa (netopýr sa
p rirep í do vlasov, pijavice sa prirepia, atd.),
pol. wrzepié (kw iat lopuchu wrzepil si§ we
wlosy), stč. vřepiti i vpeřiti v etk n o u ti, např.
ru k u do vlasů, dále k lit. ap-repti zachytiti
(tu všude je *rěp-) a la t. rapió uchvacuji
{*rop-). Mch N Ř 29.110. Viz i sveřepý.
řeřicha: ro stlin a Lepidium . Stč. též žeřucha, žeřicha, nč. n ář. žeřucha řežucha režucha
řeřucha jeřicha jeřuška. — Pol. žerucha, rzežucha, slc. žerucha, u kr. žirucha, režucha, r. že
rucha režucha režucha. — Asi od žer-u žráti
ve v ý zn am u ‘p á liti’, o ch u ti; srov. např. stč.
moc m á žierající Černý 40 o bílé hořčici.
P řesm y k ž-r > r-ž, p a k po zm ěně r > ř
spodoba ř-ž > ř-ř.
řešetlák, stro m R h am n u s cath artica; slovo
už stč. (m á je M attioli), m álo jasné. Různé
dom něnky viz v J R . slc. rešetliak t/v je
zajisté z češtiny.
řešeto, chod. řešato (stran a srov. tenata).
V šeslovanské m im o lužičtinu: stsl. slc. sln.
sch. řešeto, u k r. řešeto, b. rešéto, r. řešeto
(dříve psáno re-). — K ořen je tý ž co v lit.
rezgu plésti, stricken: s ta rá řešeta měla
pletivo z lýčí; š je asi ze ks < gz, což je
přesm yklé zg.
řešiti: jednoduché sloveso není u nás dolo
ženo p řed J g ; je nepochybně, i s význam em
‘lu š titi’ n ap ř. úlohy, p řejato z ruštiny
(od Sedláčka). Zdá se, že slovanština m á ze
staré doby nikoli sloveso jednoduché, nýbrž
jenom dvě složeniny: ot-rěšiti (r. otrešít např.
o t dolžnosti = zb av iti ú řad u , bulh. otrešu-
vam odvazuji) a *orz-rČšiti; ta to d ra h á se
stala východištěm dalšího vývoje: je stsl.
raz-d-rěšiti (d vkladně) ro zv ázati, zvl. od
hříchů, = v y v á z a ti z hříchů, zp ro stiti hříchu,
absolvere a peccatis, jehož pokračováním je
stč. rózhřčšiti, nč. -e-, a pol. rozgrzeszyč t/v
(přejaté z češtiny), s přikloněním k hřích
(přímo od hřiech to sloveso b ýti nem ůže, t a
kový ty p tv o řen í je starší době cizí!). Vedle
toho bylo stč. rozřěšiti sé rozvolniti se (o vodě,
když taje), doložené v jediném doklade. —
slc. rozriešiť rozplésti K u k 10.60, jin ak jen
(roz)riešit t/v jak o v nč. U jižních Slovanů
raz(d)réšiti dalo je d n ak , dekom posicí p ře d
pony, sch. drijéšiti rozvazovati, jed n ak bulh.
razdreša rozčesávám , to tiž rozděluji sknocené
vlasy, z toho dekom posicí reša češu. R . razrešít a ukr. rozhrišáty je zp ro stiti hřích ů ;
r. razrešít je dále ‘ro zh o d n o u ti’ ( = ro z
vázati, rozm otat! něco, v přeneseném sm yslu,
např. úlohu, spor), p a k dovoliti; te n to
význam přejalo p ak sek u n d árn í (vzniklé
dekomposicí) sloveso jednoduché r. řešit, iter.
rešát (toto d ru h o tn é řešit jsm e přejali) a ukr.
rišity, rišáty; krom ě to h o bylo asi i v ru štin ě
*otrešítsja, to tiž je n z něho lze dekom posicí
pochopiti r. lidové rešitsja a východoukrajinské rišátysja s gen. odlukovým , z tra titi
něco, např. život. D ru h o tn o st těch je d n o
duchých sloves je p a trn á z rozdílnosti v ý
znamů (česati, ztra titi!). — Psl. (ot° orz°) rěšiti souvisí s lit. rišu rišti, lot. risu rist
vázati (např. obilí do snopů), sp o jo v ati, iter.
raišaň, raišýti. S tím souhlasí pd. rzeszyč
vázati. Ale jin ak slo v an štin a z celé rodiny
zachovala jen iterativ u m , a to zp rav id la s t a
kovými předponam i, že um ožnily p o divný
vývoj k novém u jednoduchém u slovesu
s významem p ráv ě opačným ; obdobný p ř í
pad je u loučiti. — H l. rozrisač (K rál), rozrésac (Jakubaš) svědčí, že k ořen b y l reilč
(dosud se m ylně kladlo reis-), což hoví i b altštině. Jinak převládlo š a to nejspíše ta k ,
že z iterativa rčšati < rěs-jati proniklo do slo
vesa na -iti (v něm ž bylo o statn ě v 1. sg.
náležitě). V ýznam p řik azu je (proti Pedersenovi IF 5.79) h le d ati p říbuzenstvo v ir.
adriug alligo, střh n . ric p o u to , uzel, jež u k a
zují na reig-. Lze te d y k lá sti ide. ko řen
reilčlg vázati.
řetěz mask., řetízek, val. řetaz m ., řetázka
fem. — slc. reťaz fem. gen. -i, retiazka. Stpol.
rzeciqdz, od 16. sto letí do dneška wrzeciqdz
mask., ukr. rétjaz, r.-csl. retezb m ask., hl.
rječaz mask., dl. rjeéaz m ask. U jižních Slo
vanů není. — Slovo nesnadné. Bylo p o k lá
dáno za přejaté, jenže dom nělé p ram eny jsou
dosti vzdáleny od Slovanů: b u d stsev.
rekendi fem. řetěz, nebo stangl. racente řetěz;
hláskově vadí jed n ak k (není spolehlivého
příkladu, že by germ . k dalo slov. t ; viz
i vítSz), jednak d /t; vyhovující germ . *ret-ing
se nenašlo. Ř . je v šak dom ácí. Možno
p o u k ázati n a stč. vrtoviez f. doložené u Kka
r e ta (tu je v sousedství klaníce, je to te d y
p a trn ě vozní řetěz u p evněný n a horním
konci klaníce) a v jin ý ch slovnících, v Ž i
v o tech o tců (tu je to řetěz, jím ž je v ů l
u v ázán v stáji) a v T ristram o v i. M áme za
to , že v. je *vbrto-v§z b = úvaz složený ze
článků ta k , že se m ohou o táčeti, obraceti,
v rtě ti; -vgz- m á § jako úvaz > u-v^z-b,
svaz atd .j je te d y podobného rázu jako ta to
p o stverbalia, a tu d íž m lad ý ú tv a r p ro ti s t a
robylém u moto-vúz, pavúz. O pírajíce se o to to
slovo pokusím e se vyložit retqzi, ta k to : bylo
*vert-§z-b, z něhož je č. *vřě- (stč. psáno
i rzye- v jednom rukopise K lareta!); ukr.
vere-, p. wrze- zredukováno o dpadem v- resp.
ve-. Vedle toho bylo (nebo z něho se zám ěnou
stříd o v ý ch s tu p ň ů vyvinulo) *vi,rt-§zb <
*Vbrto-v§Zb — vrtoviez. Polské w-, ač zdánlivě
m ladší, m ohlo žiti za s ta ra sk ry tě v jisté části
územ í; uk r. veretjaz, jež citu je B růckner,
nem usí b ý t kalkem polského slova. Mch
Slavia 21.267.
řevnivý, řevniti: zdá se, že p ře ja to v obrozenské době z ru štin y (revnív); dále je stsl.
rbvbnivb, rbvbnostb, rbVbnbje, slc. řevnit,
revnivý, u k r. revnývyj, révnist, revriuváty,
pol. rzew niivy, hl. rjew nic, b. revniv. — Psl.
bylo asi *rbVbm> > rbvbnivb. J e příbuzno
s la t. rivális t/v . S tejn ý v ý zn am zaručuje
to to spojení rbv\riv- nade vši pochybnost
(n aproti to m u m usí p ad n o u ti běžné odvozo
v án í latinského slova od rivus po to k : p rý
„soused p ři p o to k u = so u p eř" ; je to jen
lidová etym ologie, zaviněná expresivním
zdloužením prvoslabičného i). (M atzenauer.)
P ů v o d obou slov není znám .
řezati řeži, říznouti; ale laš. je řn u t řnuc
(n a 0 roze° vy° aj.), k to m u nové iter. od-řiňat,
po-ob-řiňat; p o stv erb alia řez (říz, m or. řiz,
réž), nářez odřezek průřez přířez výřez zářez·,
odvozeniny (slc. pořez = ) č. poříz (pd.
porzez); zřízek — ,,řízek“ v in n ý , „resex “
(R ohn 1.69); řízek za něm . S ch n itzel. (přišel
z V ídně); obřízka; řezáč, řezačka, řezák,
řezavý, řeží = řeziny piliny, řezivo, řezba
(-ář), řez b itk a, řezný -ík; řízen — laš. řizna =
řezárn a; vč. vobřeznice n a dělání šindelů;
dom ácí chléb řezný (R ohn), ale řízný za
něm . schneidig; řezký (slc. rezký) čilý, o b ra tn ý
(*rčzbkb); h an . řežlavý. — U všech Slovanů:
stsl. rěžq rčzati, rčza vřez, v ru b , slc. řezat,
reznút, rez, r. rézat, u k r. rízaty, pol. rzezač
a rznqč, rzynac, hl. řezač, dl. rězaš, sln.
rezati, sch. rezati, b. reža, všude s hojným i
odvozeninam i. — Psl. rčžo rčzati m á p ro tě j
šek v lit. režiu režti řezati, k ráje ti, v rý v a ti.
říci, řku. T v ary od 3 stu p ň ů : 1° rbk-:
řku, já řk u = já řk u , p rav ím (ustrnulo
a v k lád á se do řeči podobně jako p rý),
neřku-li, tak(o)řka (význam se 'v y v in u l asi
ta k to : byl u ž takřka v posledním tažení =
v tak o v ém stav u , že se už m luvilo o p. t.,
kily se už m luví, lze m lu v iti o p . t . j v stav u ,
k terý byl t a k ř í k a j í c p. t .), rčení, -řkl
ve vyřkl nařkl uřkl přiřkl, o d tu d nařknouti
a td ., zařknouti začarovat i, zaklíti PS, msl.
(n K yjova) pořknút o b v in it; viz i u rčití;
im per. rci z ri>ci (b oslabením z e před
silným přízvukem !), příslovce arci (viz),
nercili ( > vč. nechci-li, han . nechca); že im
p erativ byl vk lád án i jinde v oslabeném v ý
znam u, srov. ind. bruhí řekni, W ackernagel
Vorl. 1.5. — 2° rek- bylo kdysi v présen tu
(stsl. reka), z to h o u strn u lé val. řeku a slc.
reku já řk u ; říci < sté. řéci, nové -řeknouti, o d 3
za p o d 0 pro0 se, m or. rozřeknút se rozpoví
d a t! se; iter. zdloužení sté. Hekali > říkali,
nad původně p rý o řík án í nénií (postv. nářek,
odvoz, naříkavý), za° p řed 0 aj., > pořekadlo.
Val. a laš. u strn u lé řeči je z p a rt. *řekúci
(a pd. rzeca): A u n [h astrm an] ju r t přechaďal
a na nas [na dívky] volal, řeči, děvuchy
a děvuchy Sálichová 135; a sám j i doraďovál
řeči, aby si Ozefa vzala B. Chod. řekni p o
kleslo „ n a pouhou in terjek ci, jíž se m luvící
souhlasu d o v o láv á" H r. (i jinde je no řekni
t y ) . Sem snad p a tří i stč. breče, asi = lat.
in q u it, z *bo reče (aor.) u strn u lé, a p roto
nepodlehnuvší zm ěně re > ře (stran bo
srov. pol. bowiem, slc. bis tu asi z bo istu. —
3 C rok- v rok, obrok, otrok, prorok, úrok,
výrok. — 4° staro b y lé rek- je v řeč (Psl.
rtčb, p říp o n a v < ide. -i-) -ný -nik -niti
výřečný prostořeký·, k to m u podřečí, nářečí,
odvozenina zcela m echanická. — Stsl. rekty
resti, slc., rečiem riecí, r. reků rec’, uk r. rečú
rektý (zastar.), pol. rzek(n)$ rzec, hl. rjec, dl.
rjac, rjuknué, sln. řečem (srov. slc.) řeči, sch.
reci, b. reka, všude hojné odvozeniny (rok
atd .). — Lze m ysliti n a p říb u zn o st s lat.
loqui m luviti, i když je tu rozdíl r/l (§ 5)
a s toch. reki n tr. slovo, řeč. — (Zpravidla se
jako příbuzné uvádělo lit. rekti křičeti (tak
i v E Sj), ale J . O tr^bski L P 8.284 prohlašuje,
že k sobě n ep atří: lit. slovo je zvukom alebné;
m á dlouhý vokál s taženou intonací, k jako
odvozovací prvek, příponu jo; ty to zjevy
je od našeho rek- v s k u tk u zřetelně odlišují.)
říčice: stč. řiedČicě cribrale, chod. řešíce
(i· podle řešeto), msl. han . laš. řičica, slc.
riečica; síto na obilí. K dyž bylo vym lácené
obilí vyčištěno od plev, přesívalo se za s ta ra
n a řičících různě h u stý ch podle toho, co
mělo v y p ad n o u t i, popř. zů stati. B yly to
(podle B a L): ohrabečnica, hrachová, stoklasná (na sem ena jílku = stoklasy), kúkolná,
prachová; co p ro p ad n e skrze říčici, je poclříčičné (chudé zrní, zadina) > podříčné, slc.
podriečica. N ázev říčice je jen v češtině; obec
ně se spojuje s řídký; podle Malého je to však
síť ,,s m a lý m i d írk am i" . Ale nic nebrání
tom u, v id ě ti v něm spíše slova p říb u zn á
s lit. retis m. síť (Sieb, B astsieb, D urchschlag — cedník) a la t. réte n tr. síť, te n a ta
(lovecká) a sth n . ritra. P odle toho je tře b a
v y jiti z *rětb (fem. podle sít) a uznati od
vozeninu *rět-ica: stč. *řietica by bylo z c
anticipovalo s k t, p a k b y se bylo í + s
asim ilovalo v š, te d y tš > č; stejně tak
v slovenštině.
říčka: d ru h sliv; říčky stč. u K lareta; us.
za J g („m alé, zelené, šťav n até” ), vč. u Nechanic K t 3. — P d. porzeczki. — Je příbuzno
s něm . Krieche k u la tk a (druh sliv: Prunus
insiticia) (střdln. kreke > švéd. krikon, střhol.
cri(e)ke). Slova p raevropská? O nepřítom
nosti k viz § 16.
řídký, zřídka, řidnouti, řidina, řediti, roz-ředovati, rozbředlý (b z *obředlý, srov. obřidlý
poněkud říd k ý , o d tu d břednouti), viz i říčice.
— Stsl. rěd-bkt, slc. rieclky, riedit, r. rédok,
redét, ředit, u k r. rid kýj, cbridýty zřidnouti,
ridyná, pol. rzadki, obrzeclni, rzedzič, rzedniec.
hl. dl. rědki, sln. redek, sch. rijedak, b. rjadak.
— P říbuzno je lot. rěds rěns t/v ; dále (i přes
rozdíl á/ě) též la t. rárus t/v , jehož druhé r
bude z d spodobou k p rv ém u (naopak lat.
crúdus syrový je z *krú-ro-s, srov. stind.
krúrá t/v ); -k-ο připojeno podle mělký apod.
říh ati, říhnouti; vč. (D obruška) vyřihovat
vyslip o v at, v y č íta t, = laš. ta m i tu vyřihalu
v y k řikovala. — Všeslov., jed n ak ry-, jednak
zm ěkčené *ri-: stsl. o ttrig a ti, slc. riliat, r.
rygáť, u k r. ryháty, pol. rzygaé, hl. rihač, dl.
rygaš, skrygas, sln. rigati se, sch. rignuti.
b. rigam. — R ygati je pravidelné iterativní!
k rbg-, jem už odpovídá lit. rúgiu rúgti t/v
J in é ú tv a ry od téhož kořene jsou lit. riáugmi
riáugéti, ř. έρενγομαι, lat. ěrúgó, ěructó t/v.
říje, stč. říje a řújé: období pohlavního
p u d u u jelení zvěře (na podzim ); pův. *řuja
od řváti; jelení říje je doprovázena řvaním.
Z infinitivního km ene řu- utvořeno jméno
řuja, o d tu d dále ř u j-b n t: val. řu jn ý ( > řebný,
řevný), laš. řujny; msl. rúřiaí sa B, rozřúňat sa
Mal. Z říje utv o řen o nové sloveso říjeli. —
slc. ruja, rů jn ý (toto p řeja to do spisovné
češtiny, někdy m á oslabený význam , pouze
‘b u jn ý ’, p ráv ě vlivem to h o to rýmového
slova); pol. ruja ( > p řejato lit. ruja, lot.
ruoja) říje. L otyšském u raúnas říje se blíží
msl. rúňať sa (v. výše).
říjen, stč. řú jen : desátý měsíc. — Csl.
rjuiw b, sch. rujan září. — J e to zpodstatnělé
ad jek tiv u m řuj-btrb, od řuja, č. říje (viz):
je to měsíc jelení říje; viz i zářil Podobně
lit. rujos m inuo září.
řim baba, již stč.: ro stlin a Chrysanthem um
p arth e n iu m (druh kopretiny), lidově i m a
teříd o u šk a K t, d ru h jab lek Jg . Stč. jednou
též přimbaba a hřimbaba; han . řembava Lak.
slc. rimbaba H o lu b y -K álal (z češtiny). —
Jm én o m álo jasné. Z atím ní dom něnka: R..
b y la dříve zv án a i m atricaria, tj. zaměňována
s jedním druhem rm enu, zvaným tehdy
an th em is ro m an a nebo cham aem elum ro
m ánům . J e te d y pravděpodobné, že v Uhivězí zkom olené příd av n é jm éno římská =
rómána (stč. h by bylo neorganické jako
v hpán, hbratr; p řed rážet i h byla kdysi m óda
přejatá z něm činy). A poněvadž příb u zn ý
a podobný v ratiě (Chrys. vulgare) byl
v středověké latin ě zván rovněž rómána
a středohornoněm ecky roemische salbeie, tj.
římský šalvěj, je v -baba m ožno vidět
zkomoleninu z našich lidových názvů šalvěje
[babí ruch, babírúchn, babí bruch, babské ucho),
přenesenou arci na te n to d ru h k opretiny.
Tedy úhrnem řimbaba = řím sk ý šalvěj.
(Tím odvolávám v ý k lad z J R a jin ý z E S j.)
Knobloch ZfS 7.301 dokonce m á za to, že
■baba, podobně jako v klimbaba (viz), kolibaba ‘pom alý člověk’, r. kulbaba, kujbába
pam peliška’, je so tv a něco jiného než bez
význam ná hlásková h říčk a; sro v n áv á ještě
Hmbuch (viz), řim bál a m á dojem , že se
u řimbaba jed n á o jm éno sk rývající v sobě
přání, způsobit, aby ty ro stlin y se jevily
jako silné a účinné.
řimbuch: tlu stý člověk, silák (dosud ve stř.
Č., us. za Jg ); jč. zn am en á i břich J jč ř 50;
ié. řimbál. Sem p a tří asi též jč. Hmbuch
druh sliv. „P ů v o d n ě se pravilo nejspíš
o ovoci; řimbuch znam ená hlavně bouchoře
a hlásí se do velké čeledi různých jm en pro
něj (rampouch rapouch rum pál puchr puchřec
pouchně a j.); základem je p a trn ě puch-, puehor (že bouchoř je jak o b y napuchlý, n a
fouklý); us. dítě jako řimbuch; p ak pro silnou
expresivitu n astaly různé obm ěny,přesm yky,
krácení a td .“ Šm ilauer.
římsa, stč. řím s i zim s, jč. (hornobl.) křimsa; slc. římsa. „Z ákladem je střh n . sim z z lat.
simatus n a plocho stla čen ý .“ Šm ilauer. H an.
gzinec řím sa je (přes gzinc) z něm . Gesimse
KpU, rovněž ta k i pol. gzyms.
řinčeti, řinkot, klad. řičet (sklenice řičaly),
mor. břinčet (m uzika, sklo břinčí). — slc.
rinčat, řinkot. — Z vukom alebné.
řinouti, laš. vyryn ú t vytéci; — Stsl. rinqti
<§ hnáti se, slc. r in ú i sa téci, p ro u d iti, ukr.
rynúty téci, try s k a ti. N áleží k rějati (r. réjai
vznášet! se, lét a-t i, p ly n o u ti, ale i strčit i).
Táž slovesa m ají i v ý zn am y jiné: r. rinútsja
vrhnouti se, stsl. o ttrin g ti, oturějati a strus.
otrějati zavrhnou ti, sch. řin u ti strčiti, vraziti,
b. řina k y d ati (hnůj), prohazovat! (sníh).
Není pochyby, že vše náleží do jedné skupiny.
Základním význam em bylo uvádět! v pohyb
(vodu v tok, člověka v chod, p tá k a v let)
nějakým popudem , tře b a strčením , hoze
ním, otevřením překážky, vy p u štěn ím apod.,
resp. — nepřechodně — d áv at! se do ta k o
vého pohybu, b ý t! v takovém pohybu.
Obdobné význam y stav ějí naše slova· do
jedné rodiny s ind. rin a ti: á- nechává téci,
med. proudí, teče, n í 0 o tv írá, uvolňuje (šat,
obal), poráží, zahání (nepřítele), p o jíd á (po
krm), prá° odděluje, uchvacuje, ví° rozdě
luje, sám° slučuje, riyatě roztěká se, řití- fem.
proud, pohyb (srov. lat. ri-'-us potok); ta to
indická slova p řed p o k lád ají dvojslabičný
kořen reio: v rináti je v a ria n ta riy-á, v ri-yatě a ri-tí- nulový stu p eň raia > ri. Pro
naše slova je tře b a u zn ati předslovanskou
zm ěnu reid > rěi, vývoj k tzv . dlouhém u
kořeni. Ten p řip o u ští podoby rěi- (ta je
v rčj-ati, a je příponové), rdi (je zachována
snad v kaš. raja bažina) a redukci raí(je v roj), staženou p řed konsonantem v ri(je v rinoti).
říše, slc. ríša, pol. rzesza; říšský. Ze sth n .
rihhi (nyní Reich), v stu p em do ja-k m en ů
(pod vlivem slova země).
řiť, val. grytí; řitní; han . odřetnice, m sl.
odřitnica jelito (i řitnice); stč. pasořit, řitopas;
srov. u H usa aby břich a rit pásl; stč. bělořit
n ějak ý p tá k , třasořitka, řitotřásek konipas;
vč. m or. nářitek trá v y : žena žnoucí srpem
trá v u m á loktuši uvázanou n a zádech, do ní
odkládá h rsti trá v y , tak že jsou položeny —
ja k je skloněna k práci — v sk u tk u n a řiti.
a když m á trá v y v loktuši tolik, že b y jí
v ad ila v práci a příliš tížila, od k lád á to to
m nožství, nářitek, z loktuše n a hrom adu.
Přenesené význam y: ku ří řiť je dom ácí název
pro „k u ří oko“ (toto je p řek lad za něm .
Húhnerauge): kuří řinda u K la re ta (snad
přepsáním nebo m ylným čtením ze ř itk a ’'.),
han. koři řétka, jin d e m or. ku ří řitka, slc.
kuráriť, kuria rii, klad. haplologií ku fit
m ask., to to pod vlivem slova nežit; řiť.
řítoví (s í !) je dále spodní, plnější část
snopu (opak klásí), srov. vč. prděl snopu,
ukr. húzir: m or. řít m ask., řítí, řítoví (han.
rét, řéti, msl. řítoví), chod. břítoví, slc. riía
rítovie rítava·. o d tu d m or. řitůvka, jč. (horno
bl.) řitofka slám a tu h á a silná od řiti snopů;
srov. pol. rzytowie a dluž. p lur. riši gen. rišo «·
o spodní části snopu (z toho vy p lý v á, že k o
lek tiv u m řít(ov)í vzniklo obm ěnou p lu rálu :
o statn ě řét je u Boskovic „konec s t é b l a 1 '.).
— Psl. ritb fem.: stsl. rite, slc. rit, sln. rit,
sch. rit (gen. ríti), pol. rzyč, hl. ric, dl. riA.
Souvisí s lit. ríetas m ask., lot. rieta fem.
stehno, bedro. In to n ac e litev sk á a srbská
uk azu jí n a sam ohlásku dlouhou již od p ů
vodu; kořen je sn ad tý ž jako v lejno, u z n á
me-li zám ěnu r/I.
řítiti, v rh at!, házet!, han. ořótit o sy p ati se;
stč. bylo řítí se z něho pot, o d tu d né. uříceny,
říčný, jč. i říšnej zapocený; zřícenina. Sem
p a tří i hroutili se, u Jg . též 1 x hrtiti se. —
Pol. rzucič, rzucač, rzut, rzucenina, slc. (z)rút>t.
rúcat, rut, zrúcanina, b. rutja zv rátiti, zbořit!.
Bylo te d y rjutiti i rutiti. Stsl. je též -rqtit>,
asi expresivní nasalisace (Mátl, P octa 330)
nebo gem inace *rutt- > *runt- > rot. —
P říb u zn é je lit. griáuti, lot. gřaut strh n o u t!
dolů, lit. griová, lot. grava strž, lit. griáti
zřítiti se, la t. in-gruó v trh n o u ti, v raziti,
p řih n a ti se ( = v řítiti se), con-gruó sb íh ati se,
sp ad ati vjedno. K ořen b yl greu-lgrou- a (balt.)
grěu-. Od grou- bylo sl. intensivum *gru-tal>
> -titi ( = č. hroutili, po z trá tě h slc. rútií),
od greu- bylo *grutati > -titi ( = č. řítili).
Z traceno g > h, podobně jak o často o d
p a d á h později i v jin ý ch slovech. Viz i vráž.
říza, ta k i stč. (přejato ze stsl. ?); stsl. riza
oděv, šat, zvl. spodní, prostěradlo, rizbno
š a t, čr-bnorizbCb m nich, r. říza svrchní roucho
bohoslužebné ( > slc. říza t/v ), rízka obyč.
plur. lá tk a , do níž zavíjejí novokřtěné děcko,
riznica sakristie, u kr. rýza oděv, šat, rýzy
bohoslužebné roucho, sch. riza oděv, sukno,
b. riza košile. — Slovo p a trn ě cizí; snad je
přibuzno (Vasmer) th rác k é ζειρά (u H esy ch ia
d ru h oděvu (svrchní). Bylo by u zn ati p ře
sni y k souhlásek.
ro u k at se: bo u k ati se (o svini): řúkat se
K iD -K o l, řókat se S věr-K pU (ořóklý sprasný
K tD ), řundit K oníř. P d . ruchaó siq coire.
Z vukom alebné, srov. houkati t/v .
řváti. s tč . bylo řevu řúti. Sloveso se
zdvojilo: 1° infinitivní řu- proniklo do
p résentu, *řuju > řiji, stč. dobytek řije,
dosud jvč. mezi Telčí a Pelhřim ovem řiji
řv u ; viz i říje. 2° p résen tn í řev- proniklo do
infinitivu, s oslabením jako v inf. bráti je
řváti. Prés. řevu řéveš a td . bylo pravidlem
v stč., zachovalo se hornoblan. 3. sg. řeve
a m or. řine, jin ak proniklo sem z infinitivu
řv-, řvu řveš. T ak přešlo to sloveso z 1. třídy
do 5. O dvozenin m álo: postverb. řev; řvavý,
řvoun, m or. řivěna, říjena řv a v á kráva. —
Stsl. zčásti jiné výsledky: révo rjuti a rovo
ruti (Psl. revq řuti dalo jed n ak řevo řuti,
jed n ak — před o, jako slovo < lcleu-os —
rov-o > *rou-ti, ruti). slc. řevem revat,
postv. rev. R . revú revét, ukr. revú revíty,
pol. rzivq, rzwieč, hl. ru ju ruč i rjejič, sln.
rjovem řevem rju ti rjoveti, sch. řevem revati,
b. réva. — P říbuzné je stind. rávati, v.
ωρύομαι, střd n . růien t/v .
s 1° předpona a předložka (s gen. = s ta
rý m abl.), v y jad řu jící sm ěřování od p o v r
chu n. východiska něčeho, shora (uklidili se
stolu), opouštění (sejiti s očí), následnost
(hodina s půlnoci), blízkost (s kraje) P S ; še
stou p iti, spadnouti, sklouznouti, smeknouti
a tp . — Všeslovanské. Psl. s t - , před samohl.
sw i- (su n -iti světa = sejiti se světa). —
P řibuzno je řec. κατά s gen. ( = abl.), téhož
v ý zn am u (Meillet MSL 9.49); κατά τής
πέτρας se skály; jako předpona: κατα-βαίνω
sestu p u ji; ir. cét atd . ‘podél, s ’. — T otéž
je s s akus., v y jad řu jící rovnom ěrnost moci
a sily (býti s to, seč býti, m íti s někoho rozum,
lid. vč. já z něj nemám rozum, p ak i gen.),
přibližnou rov n o st m íry (je tam s náprstek
vína B), přibližný počet n. m nožství "(pobud
u nás ze dva ze tři dni B). Ja k o p ředpona
se píše z- a v y jad řu je úplné vy k o n án í s d o
vršujícím výsledkem : ztlouci, zlámat i, zmást i.
I to m u odpovídá ř. κατά s akus. = pro ti
{oi κα&’ ημάς — jsoucí p ro ti nám ), na
(κατά τριακοσίας των νεών = n a 300 z lodí);
κατ-άγνϋμι ztloukám , roztloukám , κατακλάω přelam uji apod., dále se shoduje funkcí
lat. co(m)- v com m inuó rozdrobuji, concedd
u stu p u ji, concidó kácím se, coacěscó zkysávóm a gót. ga- téže funkce. Spojím e-li ted y
co(m), κατά, ga- a s t n , dostanem e ide.
ko-(m), v řečtině vlivem μετά uprav en é na
*km-tá, v gó tštin é oslabené n a *gho. Je
zřetelně vidět, že v latin ě i v slovanštině
hláskově splynuly d v a rým ové ú tv a ry , a to
l c *kom desuper a 2° *som spolu, a to v latině
sm ěrem k 1°, v slovanštině sm ěrem k 2°.
H láskový vývoj -τ>« jako p ři k t , vo . Viz
Z u b atý NĚ. 5.1n, H u jer 1.108; o s + akus.
podrobně S tan g S b Jak . 5 lén .
s 2° p řed p o n a a předložka (s instr.), v y jad
řující společnost, připojení, slučování, dopro
vod, prů v o d n í okolnosti, současnost, též
p řed m ět (hráti si s čím , b iti koho s holí),
m ísto pouhého instr. D ále je s + instr.
m ísto původního pouhého instrum entálu
,,zesilovacího“ (jaký je v ruš. a bulh.)
v lidových o b ratech ty p u dareba s darebou
( = d areb a d arebný); o to m to ty p u v. Mch
N Ě 13(1929) a 20(1936). Ja k o předpona
je v se-pnouti, scházeti se apod. — Pol. z,
jinde s (ev. slc. r. so, sch. sa atp . ze s ·&). —
P říb u zn é je lit. sq-, san-, stind. sam spolu, s,
něm . zu-sam m en, ř. άμα zároveň. Psl. smi,
ta to podoba d ala v postposici s-b. Prvotní
su n zachováno ještě v su n -iti sq = sejiti se
ve sněm < son-bm-b, sňatek < sun-qtbkb,
s n ím < su n jim b (n zde p řitaženo k násled.
slovu). — Ja k o jm en n ý prefix ide. *som
dalo so-, stč. slc. sú-, ně. sou-: so u sed = kdo
sedí spolu se m nou, souhlas souhra soulad
soupis sourez souřadný soustřediti.
s- 3°, p ředpona u jm en, znam enající
‘dobře, hojně, p ěk n ě’, ide. *su (stind. su-,
ř. v- v υγιής zdravý). Vězí ve štěstí zboží
sličný zdobný zdravý smetana směli smrt Mch
ZfslPh 7.377. Souvisí se svůj. O pak byl *dus-,
viz deš(.
sa, interjekce: zdvojená ve val. sasa,
sasem! = v levo (při pohánění volů). T ak
i slc. sasa a pol. sa sa n a voly. Snad daleko
sáhlá redukce původního k sobě. srov. pd.
se < kee t/v .
sabirstvo stč.: ničem nost; ŽGlos a ŽKlem
mají eabratvo; G ebauer je klade k sch. sebar,
r. ajabr sedlák, nebo k něm . sefer p o tu ln ý
žebrák” . (Šm.)
sačif, saČet éačeč laš.: drobně a h u stě pršeti,
vyaai.it se vym h liti se, usačit se n ap ršeti,
přesakovat p řep rch áv a ti. Sem asi p a tří též
hl. sač: snéh so saje sype se. — P říb u zn é je
lit. aijóti drobně pršeti. Psl. bylo te d y sejati.
sadat: palčivě sv rb ěti (stč. a dosud han.):
sadá od kopřiv, sadá ho dobrý bedlo. Zvláště
o bolesti, k tero u působí o tlak y , odřeniny;
sem p a tří vm . jadét, dadět t/v ? Jm en n é
odvozeniny: stč. sadno (K laret), později
sadmo, kůň aadnivý, sch. pol. r. sadno od řen i
na na koňské kůži pod sedlem , ě. úsad
bolest v kříži. — P d . sadziec t/v , r. ssadíl
odřítí, sedříti (kůži n a koleně, n a loktě),
ssáživat{sja) o d írati (se), ssadina odřenina,
sádnet, aádnii bolestivě sv rb ět, svědět,
sádnyj svědivý. — J e s t v y jiti od Psl. sadili,
což by bylo fak titiv u m od sedati p u k a ti
(viz; kořen *k'ed-), te d y „činiti, ab y něco
pukalo, bylo rozpukané, o d řen é” , te d y o d í
rati, při čem ž se m yslí n a živou kůži, ta k
jako se klade rozsedati se zp rav id la o kůži
na rukou nebo n a nohou. P a k utv o řen o
stavové saděti = b ý ti odřený, sv rb ěti; a další
odvozeniny. (Jin ak , ale m ylně, o rus. slovech
šanskij E I R J 1.72: řad í je k sed- v ses(
sednouti.)
sádlo, sádelný, sádelnatý. — Stsl. b. sln.
ukr. r. sálo, sch. sálo, slc. sádlo, pol. hl. dl.
sádlo. — Psl. sádlo, m álo jasné. M á se za to ,
že pochází od saditi (co se usadilo, tu k u sa
zený na jistý ch částech těla), ale v to m p ří
padě by bylo u zn a ti d áv n o u z trá tu i (čekali
bychom *sadilo). B ylo b y m ožno sp o jití je
s lat. sehum tu k , je-li to to ze *sědhom, což
není nemožné; p a k b y a a lo bylo asi vlivem
slova máslo.
sádra, zasádrovati. slc. sadra. S.-csl. sedry
krbVbnyje a r.-csl. sjadry krovnyja jsou kusy
sražené krve. — N epochybně p a tří vše to to
pospolu; vzhledem k csl. v ý zn am u se zdá, že
lze *s$dra ch áp ati jako „sedlinu, sražen in u ”
(i sádra rychle tu h n e , je-li sm íšena s vodou),
pak by to bylo dom ácí slovo od s§d- se
starobylou r-ovou příponou. Germ. *sendra
(sthn. sintar, střh n . sinter m ask. stru sk a,
něm. Sinter pěna, okuje) je též příb u zn é
(přímo z něm činy je pol. zyndra, zgdra stru sk a
a sch. sedra K alk sin ter), neboť „ s tru sk a je
také sedlina (z roztopených k o v ů )” (Šm.).
sahán: druh jem né kůže n a b o ty , slc.
safián, pol. safjan, u k r. safján, sap'ján, r.
safján, b. sachtijan. Z osm an. saxtijan,
popř. z obdobných tv a rů východních T u rk ů .
safír, stč. i zafír, slc. zafír; západoevropský
název: it. saffiro, fr. saphir, něm . Saphir.
Z hebr. sappir. Pol. szafir; u kr. r. sapfír
má p f z ř. σάπφειρος < σάμφειρος.
ságo, ta k i slc.: z M alajska, od k u d ty
krupky i pocházejí (pův. ságu)·, je angl.
eago, o d tu d přišlo přes něm činu k nám .
sáh, jvč. (Litom yšlsko) sáhá, m or. sáhá,
siha, vč. sáhovina m enší neotesané ku sy
kam ene (do základů apod.), původně sro v
nané v lom u jen do sáhových h ran o lů
a podle toho placené. — slc. siaha, pol. sqg
i siqg (dřeva), dl. saga, jinde odvozenina
s -bňb apod.: rd. sázen' gen. sážnja m ask.,
spis. sažén' gen. -éni fem., u kr. sázen’ gen.
-žnja, hl. sazen, dl. scěžaň sln. sezenj, sch. sežanj, b. sjažen, sáh. — Psl. s ^ g t a SQŽbúb, obé
od s$gati (viz sahali)·, sáh je — jak o palec,
stopa, loket — přirozená m íra, to , co se
obsáhne roztaženým i pažem i.
sahati: stč. sáhu, séžeš, -sieci, dosud nč.: do
šiti; sáhnouti, -sahovati; mor. sih n ú t (val.
obsíhnút B > óbzinúí B); ze sl (*s§g- > stih-)
je nář. š(l), 6: šahali, vč. šlahat, msl. obóáhnút,
občíhnul. Obsáhlý, rozsáhlý, postverb. obsah
( > obsažný), rozsah, zásah, přesah. Přísahati:
stč. přísahu pokleslo n a {při) sau, podle
sahám p ak přisám Bohu, m ylně chápáno
jak o „p ři sam ém B o h u ” a zm ěněno v p ři sám
B ůh; staré postverbale je přísaha, od něho
nové zapřísahati někoho = přísahou zav azo v ati, úpěnlivě prošiti, spřísahati, š v ý
carské spříseženství = E idgenossenschaft.
P řísaháno ta k , že přísahající držel v ruce věc,
jíž se zaklínal (nebo se jí d o týkal), ab y ta k
vzniklo m ocné trv alé m agické spojení m ezí
ním á to u věcí (nem ohoucí se zrušiti bez nej těžších následků), n apř. m eč, ab y jím z a h y
nul, poruší-li slib. „K do p o tv rzo v al s p rá v
n o st hranic pozem ků, sestoupil do v y h lo u
bené ja m k y [v níž se tu šil zapadlý m ezník],
vzal d rn n a h lav u a vy k o n al o to m p řísah u ”
(K ruš. 154), tj. naznačil tím , že b y p ráv em
se měl sám d o sta t pod d rn ( = zem říti), k d y b y
někdy v té věci svědčil p ro ti pravdě. Jiný*
způsob přísah án í (bez držení meče ap.) bylo
klíti (viz). — Stsl. prisggq prisQŠti, pris^ga,
slc. siahat, přísahat, přísaha, r. sjágať, prisjága, rd. dosjačí, u k r. sjaháty, prysjaha, pol.
sizgač si^gnaé, dříve i dosiqc, przy°, o°, przysi§ga, hl. sahac přísaha, dl. pšisegaš, psisega,
sln. doséči, prisega, sch. seci segnuti, b.
posegna. — Psl. s$go s^gti: kořen s%g- < sengsouvisí nepochybně (Miklosich) s lit. síekiu
eíekti ro ztáh n o u ti ru k u n a něco, dosáhnout i
něčeho, pri- dosahovati někam (i p řísah ati,
asi podle slovanštiny), sa ikin ti n ech ati p řís a
h a ti, síeksnis sáh. N osovku g vysvětlím e
z nulového stu p n ě *sik- a z expresivní
gem inace kk > nk: sikk- dalo sink-, to
oslabeno v *sing > s§g-. Zeslabený v ýznam
‘d o tý k a ti se něčeho’ vznikl tep rv e u nás, je
m ladý, znam enal úsilovné, n am áh av é o b sáh
n u tí, do sáh n u tí něčeho, pokud rám ě (ruka)
to dokáže. Od něho je i sáh. (Z pravidla se
s$gti spojuje m ylně s lit. sěgti p řip n o u ti, zapn o u ti, n apř. ša t knoflíky, kličkou něco
zavěsiti ap.).
sáhovati; choditi dlouhým i kroky. — slc.
siažit, pd. siqžyó t/v , r. šagát kráčeti, postv.
šag krok, hl. sah krok, skok. — Psl. s$gati
kráčeti. P říbuzno je lit. žéngti t/v . U nás
*z$gti přešlo do α-ové (v ruš.) a p ak do i-ové
tříd y (slc. pol.) a v povědom í m luvících se
přichýlilo k s%g-b, sáh, tak že v č. slc. pol.
bylo chápáno jako ,,dělati k roky na sáh
d louhé" . V ru štin ě si přešlo v sj > š.
sajdák jč .: p ap íro v ý sáček Cuř.: slc. val.
kabela, zajdák ( > val. zajdu břem eno, nůše,
ta k i slc. pol.) p a stý řsk á m ošna, slc. i sajdačka
a sujdačka p lá těn á to rb a. U kr. r. sajdák (též
ukr. sahajdak, r. sagajdak). Z tu r. saydak,
sadak. Viz i rajda.
sak: všeslovanské jm éno jednoho d ru h u
sítě n a ry b y (visí n a vidlicovité ru k o v ěti nebo
častěji n a rám u ; tá h n e se za dřevěnou ty č
proti proudu) pro m enší vody; slc. sakovina,
jako hl. a sln. D ějiny toho slova i věci jsou
m álo jasné. V lastním východiskem je n e
pochybně la t. sagěna, lovná síť na ry b y nebo
p tá k y (z ř. σαγήνη), k však ukazuje n a g er
m ánské p ro střed n ictv í (něm. Sack, Tram psack je obdobná síť n a ry b y , na hranolovitém
rám u). R . ukr. p. sakva (pol. sakiew ka pytlík)
= sak n a ry b y , svým v ukazuje stejn ý vývoj
jako lag-bvt, sch. lagva, č. láhev, přes germ ánštinu z lat. lagěna. (Není te d y tře b a odvozovati, jak se obecně činí, sak z jiného
něm . Sack p y te l < la t. saccus; je v šak z t o
hoto Sack naše žok a n o v o tv ar sáček pro
kupecký papíro v ý p y tlík na zboží, jem už se
n a M oravě řík á kabelka).
sak m or.: černý ženský pás a slc. sakácka
m užská zástěra; budou přím o z hebr. sak
zástěra.
sáknouti, pro-sakovati. Složenina s vypřešla význam em k ‘v y sch n o u ti’, o d tu d
mor. (u)sáknút (u)schnouti {na m razu mokré
prádlo sákne, J g z m or.). Ja k o lat. emungěre
je v y sm rk ati někoho, ale v arg o tu i ošiditi,
ta k han. (Heršpice) vosáchnót a vč. vožáhnout
ošiditi. J in ý odstín se v y v in u l v stč. osáknúti
zb ý ti (po sm rti někoho): statek po nich osáklý,
plat osakl (N Ř 19.165); základem obrazu je
voda osáklá, v y sák lá = zbylá po něčem . —
Stel. is§knqti ( < iz-s-) p řestátí (o k rvotoku),
ochabnouti, r.-csl. prěs$knpti vyschnouti
(o pram enu), slc. sia kn u t sáknouti, přesahovat,
sia ka t (sa) sm rk ati, vy sakovat sa v y sm rk ati se,
r. s já k n ú tkapat.i, ukr. výsjakaty, pol. ivsiqknqé
vsáknout], siqkac sm rk ati, sqczyč ronit)
(slzy), s. si$ crčeti, k ap ati, hl. saícnyc, sln.
ascknoti v y sm rk ati, sch. oseklo je more = n a
stal odliv, osjeka odliv, useknuti v y sm rk ati,
b. presekna p řestátí téci; bylo i fak titiv u m
stsl. isqčiti, présqéiti nechati v y sáknouti
(vytéci). — Slov. sgfc- je nasalisovaný kořen
sek-, jenž je v lit. seňka sěkti p ad ati, opadáv ati (o vodě), lot. sikstu sik u sikt a sika
sikt t/v ; lit. s u n k iú su ň kti v y m ačk áv ati
(vodu, šťávu); stin d . ά-sak-ra- nevysychající,
nepřestávající (o to k u m léka z krávy).
S tupeň o je v sok, v. to. L ot. sik- je nejspíše
oslabení s°k, též lit. sunk-, ale s temným
zabarvením slabé hlásky. České á je z dlou
hého (nenosového!) stu p n ě iterativ *s6k-á-ti,
kdežto slc. ia je z g. Bylo te d y Psl. *s^k-nqti,
ale *sak-ati; n astáv alo p ak vyro v n án í jedním
nebo d ru h ý m sm ěrem . (Jin ak Liewehr
ZfslPh 23.100: m á č. -á- zde za expresivní.)
sakumpak, sakum prásk, sakum pikum lid.:
se vším všudy. — Z něm. (mit) Sack und
Pack t/v K pU .
sál, slc. sála, pol. sula, ukr. sálja zálja,
r. zála, zal i žalo. „P o d o b y s -a budou z it.
salla, bez -a z něm . S a a lP Šm.
salajka: potaš. B ud z něm. Sallauge (lat.
sal sůl, něm . lauge louh; solí se zde rozumějí
„různé d ru h y sloučenin, vzniklých neutralisací kyselin zásadam i" ; „pro snazší uscho
v án í získávala se z louhu odpařením sůl
u h ličitanu draselného, k te rá byla před upo
třebením zase rozpouštěna ve vodě.“ V -lauge
u nás au zde dalo aj, podobně jako v Hauptm ann > hajtm an aj. (Hugo Sáňka, Po
m ístn í názvy brněnského okolí, 1960, 70.)
N ebo spíše (tak Šm.) ze sal alcali.
salakuška: b altický sled, „ru sk á sardin
k a .“ Z ru štin y , ta m je z fin. salakka t/v.
salám, slc. saláma, u k r. saljámi: z ital.
šalam i t/v (původně nasolené maso, z láku,
odvozeno od sále sůl). O d tu d je i něm. Ša
lam i.
salapatinka: d ru h pečivá. Z rus. salamáta
m oučná kaše, původu nejasného; u nás retná
retnice zám ěnou m ísto nosové.
salaš, salašník; slc. usalašit sa usaditi se
(i val.). Slovo p astý řsk é k u ltu ry karpatské:
pol. salasz, slc. uk r. salaš, p astý řsk á chatrč
na horách, pro u b y to v án í valachů, spolu se
zařízením na v ý robu sý ra a ovčího mléka.
Z maď. szállás přístřeší, u b y to v án í; cituje se
i tu r. salaš, ta ta r . šalaš.
salát, slc. šalát, pol. salata, ukr. scdáta,
r. salát. E vropské slovo (něm. Salat, fr. salade) z it. salata, v lastně insalata „nasolená1'
(zelenina). U nás je to slovo z něm činy, slc.
š- je z maď. saláta.
salať laš.: házeti, m e tati, slc. sálat. Ne
jasné. K sláti ?
sálati, už stč.; m or. šálit·, sem mor. salačka
suché chvojí? — slc. sálat, sálavý. — Ze
*svalati, náleží k lit. svi-lu svilaú svilti.
lit. žem. svelú svilti, lot. svelu svelt, něm.
schwellen, stangl. svelan, vše = doutnati,
v lastn ě žh n o u ti bez plam ene; naše salz tra tilo v asi vlivem kořene pal-.
šalup: d ruh ženského oděvu, r. salóp.
Z fr. sálopette „lněné svrchní kalhoty, pra
covní o d ěv ." Šm ilauer.
salušina klad.: slupka obilná. Viz šešulina
salva, ta k i slc.: z něm . Salvě nebo z franc.
salvě. P ůvodem je to lat. salvě b u d zdráv,
te d y pozdrav, p ak h ro m ad n ý výstřel na
pozdrav, na počest.
sám i samý (jeho samého apod.); v starších
pam átkách sám, sama znam ená p á n (hospo
dář), paní (hospodyně), p ro stý m v y n ech á
ním příslušného hlavního slova (doklady
Sm 33), obdobně jako la t. ipse, ř. αυτός t/v
(Hujer 1.266); samota, -tný, -tář, osamotili·,
samec o zvířatech vzešlo z to h o , že samec
některých zv ířat žije dlouho sám a sta ro st
0 mláďata nechává sam ici (toto slovo přitvořeno k samec)·, p a k zn am en á samec
1 ledacos silného, m o h u tn éh o , řízného (sa
meček = lahvička k o řalk y a pod.). R ozšířen
byl ty p sám čtvrt = (já) se třem i jiným i,
sám třetí atd . (Sm 34), žena samodruhá —
těhotná. Časté je samo- v složeninách:
samouk, samolibý, samostatný a td . P ův o d n ě
sám znamenalo ‘p ráv ě te n ’, časem se v ýznam
odstínil na ‘te n , bez o statn ích , bez cizí
pomoci, bez cizí ú časti', až n a ‘sam ojediný,
osamocený’. O bdobná spojení u jin ý ch Slo
vanů: pol. samiec, samotrzeci, samozwaniec,
r. samec, samdrúg, samozvánec a td . (srov.
i něm. selbander, selbdritt). — Psl. sam u,
zastoupené u všech Slovanů, souvisí se
stind. samá-, av. stpers. hama- tý ž , te n
právě, ř. όμός stejn ý , rovný, gót. sam a
týž, stir. -som ipse. Zdloužení sam ohlásky
(sl. a místo *o) jako v m ilý a td ., § 1; v avestě
je sice vedle hama- též hama-, ale tu m ůže
jiti o m ylnou grafiku středoperských písařů.
sám, sámek·, ozdobná záložka n a šatech,
do nedávná čes. a dosud slc. (tu je i zám);
sámovat, o°. Z něm . Saum .
samorcstlík: ro stlin a A ctaea. Ze sloven
štiny. Bylo i stč. s., = ,,acerra, což je asarum ,
kopytník“ Šm.
samšík i šam šík zm. h an .: podlouhlý košile
rákosový nebo slam ěný. Z něm . n ář. (hess.)
Schanze koš.
sandál, u R o h n a pl. zandalye < něm .
Sandalien. — slc. sandál, pol. sandal, stsl.
sandalii, r. sandálija, n ář. sandál. K nám
přišel ten název b u d z něm . Sandale, nebo
z it. sandala. Vše je z ř. σάνδαλον (resp.
σαίδάλιον), slova p ů v o d u východního.
saň, pohádková o b lu d a („dlouhý ještěr
bez křídel
„nesm í se m ásti s ď rakem “
August Sedláček L F 43.217), stč. san i saň
mask. i fem., odvoz. ad j. sančtí; u R osy
sanat, val. sanot, h an . su n u t, u K y jo v a aj.
sanut. — slc. saňa, csl. sanb. — Málo jasné.
Jestliže pro ony rozšířené tv a ry kladem e
východisko sanut < sanotb, tj. tv a r s p ř í
ponou přechodníku přítom ného, bylo by
možné hledati základ slovesný. V zhledem
k názvu plaz, k te rý je od p la ziti se, lze sn ad
mysliti na sloveso, k te ré je v pol. sunqč si%,
jež mj. znam ená plazivě se po h y b o v ati,
a v č. sunouti. V Psl. sunoti splynuly d v a
kořeny, jeden z nich znam enal p o h y b o v ati
se vpřeď, jiti (o tom viz pod sypali 2°).
Zdloužený kořenový ú tv a r (jedna z bsl.
možností) sáu m ohl se zred u k o v at v sá;
od to h o b y bylo sloveso *sano (a partie.
sanqt- v p řed se pohybující), ale jin ak nedo
chované.
sáně i sáné, sáňky ( > sáňkovati); sanice 1°
spodní část saní (křivé dřevo), přeneseně
čelist (podle podoby), 2° zasněženost země,
že po ní m ožno je ti saněm i (dnes je dobrá
sanice). — V šeslovanské: slc. saně, sánka,
sar.ica, sáňkovat sa, pol. sanie, sanki, sanica,
u k r. sány, sanký; sánka sanice, r. sáni, sánki,
hl. sa?ije, sanki, dl. saňe, saňki, saňkowas,
saňa sanice, sln. sani, sankati se, sch. sánice
i sáoni(\), sánjkati se, b. sani. — Psl. sani,
i-km en, p lur. fem. N ejasného původu. K u
podivu nem ají indoevropské jazy k y společné
jm éno pro sáně, ač pro sníh a zim u m ají,
a dále je k u p o divu to , že se za sta ra někďy
užívalo saní i v létě, dosud se polní bo u d y
apod. n a B alkáně d o p rav u jí n a sanicích;
při pohřbech se u Slovanů m rtv o ly i v létě
odvážely n a saních (s p o tah em volským !),
dosud ještě n a K a rp atsk é U krajině. D osa
v ad n í etym ologie nepřesvědčují. J e v šak
pozoruhodné (K alim a W S 2. 182), že v ugrofinských jazycích jsou slova dosti podobná:
lapon. Vonné aj., i jinde: b u rja t. sana, kalm .
tsano, a td .: p řeja to od Slovanů?
sápati: trh a ti, rv á ti (zlobně), p o d k rk s.
něčím ; stč. a us. s. se n a někoho; osápiti se
n a někoho (řečí) Jg , n y n í spodobou osopiti se.
V ýznam je činí expresivním , o d tu d m or.
(han. v H eršpicíeh) cápat se, val. chápat sa,
jvč. (Polná) a m or. voschápnout se (vkladné
ch), sem p a tří i laš. sarpat se (vkladné r, § 10).
Souvisí s dl. capaé, pol. siepac a u k r. síp o ty
trh a ti, rv á ti. K osopiti se je nejblíže bulh.
sóp(v)am se u trh o v a ti se (řečí), osopovati se. —
J e i něm . sappen t/v . D alší historie není
jasná.
sápě, sábé stč.: pohrabáč. P d. sapa t/v ,
sapac oko p áv ati sápou, r. u kr. sápá m o ty k a.
Ze s třla t. sap(p)a Jg-M tz. — J e též sch.
a nř. čapa z it. zappa; b. čapa, rd . čápka, cap,
d ru h y m o tyky, z osmftn. čapa. P ů v o d všeho
je asi tu rk o ta ta rsk ý . Viz i capiň.
saranče: p řeja to od P resla z ru štin y (sa·
ranča). J e i pol. szaraňcza a u k r. saran(č)á
kobylka, vše asi z tu r. jazy k ů (je polovecky
sarynčqa, kipčacky sarynčqan aj.). K ow alski
J P 27.52.
sasafras: jistá n ad áv k a (na Jindřichohradecku). — J e to asi fra s 1° nebo 2° (viz),
žertem zam ěněné názvem cizí léčivé ro stlin y
sasafras. F . Strejček N Ř 26.94.
sasanka: ro stlin a A nem one. V č. je od
Slobody a Opize (1852), asi je zavedl
Sloboda z polštiny, kde znam ená rovněž
A nem one, ale u L inda jen ocún (Colchicum).
— Pol. sasanka, sch. sása, obé ‘koniklec’
(Pulsatilla), b. sásan ja te rn ík (H epatica
triloba), sůsánka (nář. v a ria n ty obou: sasan
sasanka sasenka sasanka). — D uridanov
S bL ehr 81n. spojuje t a slova se staro eg y p t.
s-šš-n (s-š-n) lotos, k opt. sosen lilie, hebrej.
šošan, arab. susan lilie, ř. σοϋσον lilie, pers.
susán lilie, kosatec, ta ta r . susan kosatec.
D om nívá se, že to jm éno nabylo (přejetím
asi ze staré řečtiny) v praslovanštině podoby
s-bs-bwb, stsbn-b nebo stsem>, z tě ch p ak
že vznikly jed notlivé form y jed n ak rozší
řením o nové příp o n y , jed n ak hláskovým i
asim ilacem i (mor. sesí koniklec ze *sesbje).
Zm ěnu význam u v y k lád á D. tím , že n ěkteré
d ru h y sasanek se p ěstu jí jako okrasné.
Po vokalisaci je rů spojila lidová etym ologie
v r. a bulh. t a slova se s-bn-b ‘sp án ek ’, neboť
v .sofijském k raji se ty k v ětin y d áv ají dětem
do kolébek. V bulh. krom ě toho je název
komklece zakončen n a -kotka ‘k o čk a’ (sán■sán·, sán-, san-, sin-sán-, sasdn-, sasan-,
vždy + -kotka), p rý „pravděpodobně aso
ciací s pojm em ‘sen ’“ (D.), spíše v šak proto,
že něk teré d ru h y konikleců jsou hustě
p o k ry ty chloupky (srov. tu naše kočičky
vrbové ap.).
satan, satanáš, stč. šatan(áš) i sotona;
dosud je m sl. slc. sotona zlá žena, vzteklice;
vč. J g d a dosud satonit se s kým , č ertiti se,
v ad it i se velm i zlobně; s tra n v ý zn am u
srov. čertit se, rozčertit koho, od čert. Stč.
šatem je i černý čáp. — Stsl. str. sch. sln.
sotona, csl. 13.— 14. stol., r. u k r. satana,
slc. hl. dl. satan, b. satana i satona. — F o rm y
s o jsou p a trn ě sta rší p ře je tí z ř. Σατανάς
(p řejaté za řecké m isijní činnosti), form y s o
jsou m ladší, asi z něm . Satan. Pol. a br.
šatan, r. u k r. šajtán. Posledním pram enem
všeho je hebr. šatan n epřítel; ruské podoby
jsou z arab. šaitan.
sáti, saji, do 1953 psáno s s stě. ssu sseš,
msl. v-sosat; sací, savý ( > saviše nasávací
roura, savec)·, stč. slc. oses p rasátk o , srov.
r. osósok a pol. osesek t/v (viz i sele < ssele);
stč. sesek (slc. sosok, sosec) prsní b rad av k a;
č. nově sosák hm yzu. Nové č. násoska je
podle r. nasós pum pa. — V šeslovanské
vy jm a luž.: stsl. s o s i s-bsati; s - b S b C b cecek,
slc. sajem sat, r. sosů sosát, sosák cecek,
/. csl. je soséc, u k r. ssu ssáty, pol. ssg ssač,
wysysac, sln. sasati sesati sisati cecati, ses
cecek, sch. sáti sisati, b. sisam sáti, siska
cecek, vým ěno. — Psl. s ts a ti je s-ové
intensivum , p ů v . s-bp-sati; příbuzno je
něm . saufen, supfen srk ati. S ysa ti je k tom u
příslušné iterativ u m . Mch S P F F B U 1.84.
saze, stč. sáze, laš. saza i sadza. — Vše
slovanské: stsl. sažda, r. u k r. sáža, slc. pol.
sadza, hl. p lu r. saze, dl. plur. caze, saze,
sln. saja, sch. sada, b. pl. sázdi. — Psl. sada
ze sad-ja, v ý zn am „co se usadilo, usazenina" .
O bdobně lit. súodzios plur. fem. a súodžiai
plur. m ask., lot. suodeji p lur. m ask., něm .
n ář. Soot, angl. soot saze. Vše je staro b y lý
ú tv a r od sód- u sazo v ati (se), ve stříd ě k sedseděti.
scáti, štím , scanky, n ář. i che-. Srov. csl.
sbčq sbeati, r. scu scat, u kr. seju sejáty, pol.
ezezg szezač, hl. ščec, dl. ščaš, sln. scati, sch.
scati. Vedle toho jsou slovesa s i znamenající
někde i ‘střík a ti, k ro p iti’: laš. sikač střík a ti B, šykac L p, syka t střík ati, scáti,
po°, v y 0 se H or., šikačka -avka sykačka
střík ačk a, slc. syka t střík a ti, scáti, sikac,
cikat scáti, sykač sýkačka sykál, stříkačka,
usíkať sa (-y-) u scati se, zasyk(ov)at sa
poscati se, posykovat sa, siklava slap; pol.
sikac, u k r. sýlcaty, r. síka t střík ati, scáti,
sln. síkati střík a ti. — Psl. sbčo sbeati a (se
zdloužením b > i) iterativ u m síkati. Původní
v ý raz pro pojem scáti, vězící v lat. mingere.
u Slovanů byl n ah razen opisem (z důvodů
ta b u o v ý ch či n ao p ak pro větší výraznost?),
znam enajícím pouhé v y p o u štěti proud k a
pek, k ropiti, m áčeti a souvisícím se stind.
siňčáti vylévá, polévá, av. hinčaiti vylévá,
sth n . sihan cediti aj. Sloveso 3. sg. sbčéti
ro v n á se — nehledíc k infixu nosovému —
indickém u sinčáti; In fín itiv n í sbeati je ze
*sik-á-tei, v něm ž se n a k náležitě provedla
baudouinovská palatalisace. V češtině če
kám e přehlásku, stč. *scieti, ά se však
udrželo vlivem slova sráti (jinak o nedo
s ta tk u p řehlásky Liew ehr ZfslPh 23.99).
Ite ra tiv n í naše sik- m á zdloužení provedené
až n a slovanské půdě.
se příslovce, v sté. n u ž se na nčho — nuže
n a něho! N epochybně to to žn é s částicí se
u tz v . zv ratn ý ch sloves; m á v stč. ještě
p ůvodní podobu se (nikoli sě\). S nuž se tedy
souhlasí p ak slc. nusa ticho, p st ( < nu sa!);
dále je slc. ta sa! vzhůru!, hor sa t/v , Hujer
1.52 zde v idí však č á s t i c i se, nikoli refle
xivní zájm eno sč.
se zájm eno zv ratn é. N em á nominativ
P á d y jsou jako tebe a td ., z ide. km ene seue,
což někde redukováno ve sue, se. U zvratných
sloves je příklonný d a tiv si a akus. sg i se
(o to m H av rán ek , G enera verbi 1.78). P ří
buzný je lit. pův. gen. savé, d at. savi, gót. sik
(něm. sich), lat. sč. — Zdá se, že je třeba
rozlišovat i: 1° skutečné zv ratn é zájmeno
se sebe si a td ., schopné s tá ti po předložce
(činí to pro sebe) a rovnocenné s mě m i tebe ti
(dáti si úkol, přáti si), 2° částici se u jistých
sloves „ z v ra tn ý c h " (báti se ap.), kde nemůže
jít o před m ěto v ý v ztah . P říp ad y , ze slo
v an štin y nevysvětlitelné, jako (stanu se)
státi se geschehen p ro ti (na)stati apod. uka
zují, že ta to částice se m á blízko k hetit.
příklonné částici za podobných funkcí; např.
h et. tv a ry s v ý zn am y ‘obléci se, stá ti se,
v žiti se’ m ají za (proti pouhém u ‘v žiti’ atp.),
o to m G ótze AO 5,3n.; za sto jí u kterékoli
osoby, a to příklonné po prvém slově věty.
T edy jako naše se, si. Zdá se však, že v slo
v an štin ě ta to částice v povědom í mluvících
splynula se zv ratn ý m zájm enem (o d tu d si, se).
Slovan, u žití „zv ra tn éh o " se a si v e všech
osobách (proti např. něm . ich furchte mích
atd.) je te d y staro b y lé a pů v o d n í (Pedersen).
sec m azec po d k rk .: „náladové oslabení
původního zaklení set s a k r a K řístek SbTrávů. 296.
scdati: p u k a ti. Viz rozsedati se.
seděti. K ořen sed- je v těch to podobách:
1° sed- jen ve jm éně sedlo·, 2° sqd- v stč.
sadu sědeš sednouti, přechodem do 2. tříd y
sadnu sědneš sadnúti, ně. sednu sednouti
(usedlý, -lost, ssedlý, -lina, posedlý), slc.
sadnúť (odtud sadať), stsl. s$dq, pol. siadg,
r. sjadu; 3° sed- ze sed-·, sěděti (tak stsl.)
a v inf. 1. tř. sěsti (dosud v slc. n ář. sasci),
pol. eiedziec, b. sedja aj. V stč. je od ed áv n a
pouhé seděti, p a trn ě přichýlením k ležet i;
odvozeniny soused (-ní), neposedný, neposeda,
předseda (odtud nové d en o m in ativ u m předsedati, nikoli ze sedati a před)·, iter. sedali
{> sedá-dlo \, sedavý život, usedavý pláč),
zasedati (o schůzích) je v šak z ru štin y ;
4° sad- ze sód-, v saditi, sad, s ta rý «-km en
(znamenal neohrazené m ísto, kde bylo
ovocné strom oví; n ap ro ti to m u zahrada bylo
ohrazené m ísto pro zeleninu), násadka (msl.
osátka Zýbal, osátko, fosátka K ol), osada
(z osaditi k ra jin u lidem ), výsada (vysazení =
vyloučení z běžného p ravidla), posada a p o
sádka, zásada (základní pravidlo), násad(k)a·,
dále z ú tv a rů od sad- bu d tež uvedeny jvč.
sádnlk m ezník, m or. sádčí, m or. (za)osácit sa
o stromě, jenž p ad aje zůstane viset n a
jiných, msl. slc. sadila dom ýšlivec, vychloubaě (odkud v ý zn am ?); iter. sázeti ze stč.
sázěti < *sad-ja-ti (sázecí, sazeč; sázečka =
brambory k sázení; sazba, sázka); M nožství
obdobných ú tv a rů u jin ý ch Slovanů. —
Kořen sed- je p rajazy k o v ý , ú tv a rů z něho
se užívalo všude pro pojem usednouti,
usedati, kdežto pro označení trv aléh o sedění
bylo sed- jen v n ěk terý ch jazycích (indoir.
a řečtina m a jí *ěs-: stin d . ástě = ήσται).
Sloveso pro pojem u sednouti se tvořilo
bud zdvojením (lat. sedá ze si-zd-δ, stind.
édati), nebo nosovým infixem ; to je právě
v slov. s§dq, jehož s$d- je *si-n-d, oslabené
s-d- s infixem (nikoli sed- s infixem ), ja k to
potvrzuje stpru s. sindats sedící. P ro pojem
seděti je jinde sed- (lat. sedeó), v bsl. v šak
sed- (lit. sédžiu, lot. sedu, podle toho i balt.
sednouti si: lit. sedu, lot. selu); naše Psl.
seděti je původem ath em atick é sloveso
odvozené od jm én a n a ei-, tak o v éh o jako jo
lat. sěiěs < sěd-ěi-s. S třídový stu p eň o je
v bsl. tak é jen dlouhý: slov. sad- a lit. sóstas
sedadlo. Viz i saze.
sedlák, fem. selka, stč. sedlka; selský, dříve
sedlský, sedlačiti. Sedlák je odvozeno od
*sedlo, zem ědělské h o sp o d ářstv í (s dom em
pro rodinu a čeleď a s dalším p říslu šen stv ím );
toto *sedlo je v stsl. selo, r. u k r. selo, pol.
(z ruštiny) siolo, hl. sydlo, dl. sedlo, sch.
sln. b. selo, v češtině p a k se jev í s dlouhou
kvantitou jako sídlo < siedlo, což ukazuje
n a starší *sedlo. Sedlák je te d y „m ajitel, o b y
v atel sídliště, usedlosti" (na rozdíl od bezzem ka, sluhy, otroka). P říp o n a -(j)ak (srov.
Praha — Pražák, měšťák) je p o n ěkud h a n li
v á, n ah rad ila zde náležitou příp o n u sta ro u
-jan- (srov. měšťan < měst-jan-), p a trn o u
v rus. seljánin. K rá tk á k v a n tita slova sídlo je
zachována jed n ak v podsedek z *pod-sedlek,
jed n ak v odvozených m ístních jm énech
Sedlo, Sedlec ( > Sedlčany), Sedlice, Sedliště,
(srov. p. Dlugosiodto, Siedlce, sch. Novo Selo
aj.) a u h an . msl. sedlisko stav en iště (laš. sedlisko — usedlost). slc. sídlo bude v šak p a trn ě
z češtiny. Srov. slc. sedliak, pol. siodlak, hl. dl.
sedlák, ú tv a r n a -ak je te d y společný západoslovanský. — Výchozí slovo, Psl. *sedlo je
jiné nežli *sed-blo (toto je v sedlo, viz), neboť
v něm nebylo jeru, což je p a trn é z podob,
kde dl dalo pouhé Z. Vzhledem k to m u je
radno pokládat! -dlo za p říponu (a nikoli
jeho d za součást kořene). P ak by k ořenná
část b y la ne od seděti (opak se přijím al
obecně, v. Profous M J 4.32), ale původní *sě-,
od kořene ksei-, k te rý znam enal držení zem ě
dělského m ajetk u , bydlení n a venkovském
sídlišti: vězí v ř . κτίσις fem ., stin d . kšětran tr. a av. šóiftra- n tr. sídlo, sídliště, ind.
kšeti, kšiyáti bydlí, p řeb ý v á někde. Zvláště
kšětra- a šóiůra- našem u sedlo odpovídají
dobře; tra je sice přípona poněkud odchylná,
ale u nás ji ve stejné funkci v jiných slovech
nah razu je dlo. P ředslovanský p ra tv a r pro
pojem „sídlo" b y l te d y *k,oi-dhlo-, což by
bylo dalo Psl. sedlo. Jeh o Č se všude jinde
m im o češtinu zkrátilo v e, mimo jiné příčiny
(tendenci ke splývání ě a e; k rátící vliv
„d lo u h ý ch " p řípon jako -jak-) té ž asi vlivem
slovesa seděti, neboť toho (a něm . sitzen ap..
Wohnsitz) se m etaforicky užívá o životě na
vlastn ím sta tk u . Viz i síň. — Něm . siedeln
‘síd liti’ ap. je p ak ze slovanštinv. Mch
Č PřSof 100, S bK u ry l 185.
sedlo n a koně, o d tu d podsední k ů ň (z pod sedlní) = v p áru spřežení ten , n a k terém
seděl pohůnek, te d y levý, d ru h ý byl náručni
(mylně slc. podsebný, m or. pocovní, o d tu d
na poca, poee = sedlová stran a), Pol. siodlo,
ukr. sídlo, r. sedlo, slc. sch. sedlo. Zachovaná
sk u p in a dl ukazuje, že mezi d a l bylo jer:·
stsl. je osed-blati, s tím souhlasí příponou
sth n . satul = n y n í Sattel, pragerm . *sadulaK ořen je sed-, n ed o statek zdloužení svědčí,
že sed-blo jo ú tv a r velm i staro b y lý , p ř e d
slovanský, z doby starší než je zobecněni
dlouhého sěi- v slovese (viz seděti), to m u
nasvědčuje i přípona, jin ak n ep ro d u k tiv n í.
Sedlo je ted y pojem i název p rajazy k o v ý ;
In d o ev ro p an é měli koně k jízdě, ne k ta h u
(tahali voli!). Odvoz, sedlář, dělání sedel
b y la p atrn ě jejich nej vlastnější práce. Germ.
*sadula- pokládá M artynov 178n. za p řeja té
ze slovanštiny.
sedm, sedmnáct ( < sedm na desete), sedm
desát — 7 desítek, sedmý. slc. sedem, sedemnást, a td .; zajím avé je sedmoslivkár chudý
zem an: n a již. Slovensku byly zem anské vsi,
kde kurie stály těsně vedle sebe, k ažd á z nich
měla do návsi zah rád k u se zp rav id la 7 slívo
vým i strom y (víc se jich do ní nevešlo!) (Holéczyová ve sborníku B ujnákově); srov. č.
svých pět švestek, kde věcný podklad je však
už zapom enut. — Id e. bylo nesklonné septn,
dále neprůhledné: stin d . sapta, ř. επτά, lat.
šeptem, ir. secht. Slov. řadové sedm u vzešlo
asi ze sepťm os ta k , že vokáleček ° v rychlé
výslovnosti p ři p o čítán í vy p ad l, rovněž p
v skupině ptm zaniklo, tm se oslabilo v dm,
pod. jako p t > bd v ř. έβδομος — sedm ý.
P odle řadové se p ak zform ovala i základní
číslovka jakožto í-km enové su b st., Psl. stsl.
sedmb.
sedm ikráska: ro stlin a Bellis, m or. sedmichrástka. Srov. něm . Tausendschón. K Bellis
byly dříve p o čítán y též k o p retin y (,,b.
m a io r“ ) a M attioli (Vel 320) se snaží v y p o
č íta t jejich sedm erou krásu. V zhledem k pol.
stokrotka {stokrótka, stokroé) a uk r. stokorot
(je ale též stokra(s)tka) se zdá, že v 2. části
bylo ne -kráska (bylinka t a zv láštn í krásou
nevyniká), ale že slovo znělo stokrótka {-krát
jako v dvakrát apod.), což se vztahovalo
nejspíše n a oblíbené o trh á v á n í okrajových
úborových p lá tk ů při v ěštěn í a žertovném
h ád án í o lásce. Sto je tu jen tz v . okrouhlé
číslo; u nás bylo zredukováno n a m a
gické číslo sedm. Něm . -schón podle češ
tin y ?
šejka m or.: k rá v a sivá K tD . — Z maď.
szoke, nář. szójke, plavý. Srov. sejko. Sulán
P ID e b r 39.10.
sejko h o rň .: sk řiv an lesní B, linduška
K tD . — Odvozeno od maď. szóke plavý.
Srov. šejka.
sekati, stč. seku sieci, nčd. seču síct apod.
jak o rolnický term ín pro sek ati obilí nebo
trá v u , jin a k jen sekati, seknouti; sekáč, sekaná
(t. pečeně), sekanina, sekací; seč, seno-seč,
sečný, úsečný; p o stv . sek rá n a (mor. i m ý ti
na), ú° o ° pro° prů° vý°, viz i sousek; záseka
v lese p ro ti n ep říteli; paseka (viz zv l.); sečka
řezanka, úsečka; oseček o d sek n u tá třísk a;
stč. a chod. nášeč koplice. — V šeslovanské:
kořen sek- m á tu to základní podobu jen
ve j m é n ě sekyra, jin ak v slovese a jeho o d
vozeninách jen sek- = zdloužené sek- (srov.
obdobný pom ěr u sedět i\): stsl. sěkq sě&ti,
r. seku seč' (ze sč-), u k r. siku, sičy, pol.
siekg, siec, hl. syku syc, dl. seku sec, sln.
sečeni seči, sch. siječem sjeci, b. seka; slc. jen
sekat. — Týž kořen sek- je v stlitev. jsekti
vsekati, iš-sekti v y sek ati, sculpere (s n eu rči
to u k v a n tito u e), lat. seco řezati a v několika
slovesných tv a re ch keltských; u G erm ánů
jen ve jm énech sth n . sacja ( = n. Sage pila)
aj. — Odseknouti ‘ostře a k rátc e o d p o v ěd ěti’
m á paralelu v lit. atkiřsti t/v , od kiřsti
sekati. Seknout ‘u k rá s ti’ je k alk za něm.
arg. hauen t/v .
sekavec i sykavec: ry b á Cobitis; stč. sekavec, nčd. i sekavica, val. sykavec, snad i sokva
CL 50.291. — Pol. siek siekierka sykawec
sikaw ka, u kr. sikavka sykavka sykla sik syk
(s)cykun aj., sch. sekq, sekuš. — Od sekati,
„neboť po uchopení rozježuje skřele a seká
na· stra n y pohyblivým i podočním i trn y "
(Mahen, v. D yk 206); v slc. rybářském
slangu se t a ry b a n azý v á hryzák kusák kresačka pro tý ž důvod.
sekret, sekrýt: dolož, od 1495. Pd. sekret
t/v . Z la t. secretum, tj. ta jn é (totiž peče
tidlo).
sekuř 1° (zastaralé, knižní): pomoc PS.
Z fr. secours t/v .
sekuř 2° n ář.: cham raď ( = sebranka,
luza, holota), plevel, býlí (PS z Jahody);
jč. „ p á r rozjivených k lu k ů " K u b ín LF
27.362, K tP ř 2. — P ůvod nejasný. Může
v to m b ý ti sekuř 1° v přeneseném významu:
fr. secours plur. znam enalo i sbor (vojáků ap.)
vy slan ý n a pom oc; snad neslavné činy tako
v ý ch „pom ocníků" d aly — nevím e kdy
a kde — slovu nový význam .
sekutný n ář.: zlý, tý ra v ý , svárlivý PS,
m or. sekútný B, -u- K ol, laš. sekuta, sekutnik
K t 3-H or. — Pol. sekutny h ád av ý , -nik zlý
m už, -nica zlá žena. — Od seču sici sekati:
msl. tak ve m ně zuost [ = zlost] seče Mal
ukazu je dom ácí slovesný základ. Přípona
u t jako v tekutý, běhutý ap ., je to Psl. ot
z přechodníku přítom ného, dokud ještě byl
bez n á sk d a jíc í jo to v é p říp o n y ; dále je -utrozšířeno o -ný jako v m ohutný od moci.
Pol. u je b u d dom ácí střídnice za q (polština
m á dost tak o v ý ch p říp ad ů , vedle běžného q)
nebo bylo p řejato z M oravy.
sekyra, stč. sekyra i sekera, nč. je živé jen
sekyra, kdežto sekera jen v literatu ře. — Stsl.
sekyra, slc. sekera, s e v 1. slabice, to před
po k lád á i uk r. sokýra, jinde zavedeno ě ze slo
vesa (viz sekati): sch. sjekira, to snad je
i v pol. siekiera a r. sekíra (psáno dříve sé-,
ale to m ohlo b ý ti jen grafické; to i pol. siem ůže b ý ti též z pouhého se-). — Psl. vý
chodisko sekyra te d y souhlasí (nehledíme-li
k zakončení km ene) s lat. secúris a je jistě
te d y z doby předslovanské. C ituje se i skyth.
sác/aris ‘sek y rk a je d n o b řitá ’ Treim er ES 49,
dále bask. aizkora sekyra ib. 61. Příponové
-ur- je jin ak neobvyklé. U n ás a pol. -era
vzešlo spodobou k p rv ém u e. Odvozenina
sekyrník odborný te sa ř pro sta v b u mlýnů. —
Zarazit (zatnout) sekyru (hovor.) = udělat i
dluh v hospodě nebo u kupce, o d tu d sekyra
dlu h (: p ít na sekyru) apod. (např. zpoždění:
vlak m á sekyru). Z ákladem toho rčení je
s ta rý způsob, ja k znam enali dluh: do stěny
(jež b y la dřevěná!), to tiž do m ocné klády,
z jak ý ch se stavělo, vťali v ru b sekyrou
(odtud na svůj vrub = n a svůj náklad, na
svou odpovědnost). Že p ráv ě sekyrou, o to m
svěděí ještě z nedávné doby Serafim oviě,
Město v stepi (čes. př. P ra h a 1951), str. 41.
Mch N Ř 39.251.
sekýrovat: tý ra ti nerozum ným i, upřílišenými nebo m alicherným i po žad av k y PS. —
Z něm. lid. sekkieren, to p a k vzniklo jisto u
iipravou z lat. per-sequor pronásleduji (pouhé
sequor = následuji), srov. i ir. Jo-sechim
týrati.
selanka, ta k i slc.: p řeja to v obrozenské
době z pol. sielanka; to utv o řen o 1612 od
Szymonowice, od pol. siolo = r. selo (viz
sedlák) ves, jako by s. b y la „vesnický =
idylický obrázek" .
sele, stč. psáno i ssele, znam enalo jakékoli
mládě sající: lidské nem luvně, m ládě srní,
psí, hříbě aj., m ládě sviní, oses; vm or. zní
sále (Hanzlíček pís.). — U jin ý ch Slovanů
není nic podobného. N ikde ta k é nejsou
varianty na -enec, jin ak obvyklé u jm en
mládat na -§ (kuřenci atp .). Za těch to okol
ností je pravděpodobné, že sele (sále) je
přejato z něm činy, z nářečního dem in u tiv a
Sáuele (takové zjistil n apř. Lessiak v K o ru
tanech). P raslovan sk ý v ý raz pro m l á d ě
vepřového d o b y tk a byl pors$, viz prosel
stč. psaní ssele by p ak bylo z lidové e ty
mologie, z dom nělého půvo d u od sáti <
s vsáti, a ovšem o d tu d by bylo i rozšíření
významu n a jin á sající m lád ata. P odobnost
s tabarasán. (K avkaz) sil prase, n a k tero u
upozorňuje K . H orn o v (pís.), je asi náhodná.
sem, r. sem, stsl. sěmo, slc. sem·, n a to to
zde místo. P ův. sě-mo (zachováno ve spojení
semo tamo Sm 246) tvořeno jako ta-mo >
tam kam onam jin a m z *tó-mo a td ., srov.
mimo, od zdlouženého km ene zájm enného,
a to od sě- od zájm ena sen.
semel, m or. též žemel semela semelo sim el;
slc. cemelka: špaček n a hraní, tyčk rle. O d
chylný význam se vyvinul u vč. semelka
míč, balónek P t. — Z lat. semel: „ tro jí
liskání (odbíjení) se provází slovy semel,
dis, der“· (K olaja), semel, bis, ter M alina =
lat. semel, bis, ter jednou, d v a k rá t, třik rá t.
,,Όο dětské h ry proniklo z hum anistických
škol." (Šm). — Viz ny n í i C uřín NÉ, 46.167.
semeno, stč. siem ě; odvozeninam i v y z n a
čuje lid — podle k ra jů rozličně — semeno
jetelové (vč. semínko, slc. semienko), k o
nopné (stč. sémenec, nč. a m or. semenec),
lněné (zm. semínko, jč. blan. sím je, n a rozdíl
od obecného semeno), plevelové (msl. sem ýší,
semýško, slc. semenec), zelné (zsl. semáčka). —
Všeslovanské: stsl. sémg, slc. semeno (básn.
semá), r. sémja, ukr. simenó, pol. siemi%,
hl. symjo, dl. semje, sln. b. seme, sch. sjeme. —
Psl. sérag z ide. sě-men- (od kořene, k te rý je
v síti: se-), srov. lat. semen, stp r. semen n tr.;
sthn. samo; lit. sémens m ask. plur. P říp o n a
-men- jako v břímě od bher-, „co se nese =
břemeno" . — R čení to se řekne semenec, ale
zobat ho! ( = je lehké to říci, ale těžké je
p rovésti to) mělo původně z flašky, ta k
M alina.
sen si se, stč. zájm eno ukazovací, gen.
seho sie > sí seho atd . Sen je ze sb + na,: p ř i
pojeno na, jako v ten, jistě pod vlivem
zájm ena on. „T o to zájm eno je už v stč. archaistické, časem skoro úplně zaniklo.1‘T H m .
Z b y tk y jsou v dnes < dbnb-sb = den te n to ,
večeros < večera,-sb, letos < lěto-se, jutros, d á
le ve spojeních jako p o š u dobu, z toho n ep o
rozum ěním po s(o)vou dobu. Odvoz. stč. sici
(stsl. sicb < *sikjos, viz i sice; posud dosud
sem zde. slc. zb y tk y o sej době K t 8, predsím
(Š.). — B altsk ý p ro tějšek je lit. sis fem. ši,
lot. šis ši; te d y ide. kis k i ke. Jin d e jen
tro sk y .
sen, snový, snář, bezesný, sníti, snivý, snílek,
zasněný. — Stsl. βα,ηα,, r. son gen. sná, u kr.
son, slc. pol. sln. sen, hl. son, dl. son, sch. san,
b. sán. — Psl. sa,na, znam enalo spánek, k d ež
to „sen, vidění ve sp án k u " bylo sa>nbje (tak
stsl.) ve shodě s ú tv a ry jiných jazy k ů ; dru h é
slovo však zaniklo a jeho vý zn am převzalo
sa>na>; v češtině ta k původní v ýznam ‘sp á n e k ’
je už jen v literatu ře (libý sen se snesl n a v íč
ka). Ša,na> odpovídá řeckém u νηνος spánek,
obé je ze *sup-no-s. N ap ro ti to m u jinde bylo
*svop-no-s: lat. somnus, sti. svápnah, lit.
sápnas, arm . V u n , ir. suan (slovo pro sen
tvořeno odvozením s -ijo-: la t. som nium ,
stin d . svápn(i)yam , ř. ěv-vmnov). K o řen
svep- je tý ž co v spáti, p o užití jeho nulového
stu p n ě sup- v to m to slově se vysvětlí při chýlením k slovesném u ú tv a ru t v kterém
zobecnělo sup-, u nás sa,pati, u Ř eků něčím
obdobným (což se však do historické doby
nezachovalo).
seno, stč. sěno; senoseč; seník k ů ln a n a seno,
senná rý m a; plur. sena — doba senoseče,
v senách. — Všeslov.: stsl. sěno, r. seno, ukr.
síno, pol. siano, hl. syno, dl. slc. bulh. seno,
sch. sijeno. — D okonalým p rotějškem pro
sěno je lit. šiěnas a lot. slens, což ukazuje
n a bsl. *koino-m; s tím se shoduje i ř. n ář.
(u H esychia) κοινά (asi plur.) = χόρτος
píce. Ale i lat. fě n u m (i fae-) seno se hlásí
do této skupinky; jeho / bude z *ghv, jin ak
ale jeho sta v b a je obdobná. Pro další rozbor
těch to slov není opory; snad jde o slovo
„p raev ro p sk é" . F in. heina a eston. R ein t/v
(Niem inen L P 5.84).
serž: d ru h tk an in y . Z fr. serge, to z la t.
serica, tj. hedvábná. M atzenauer 304.
sestra, sesterský; stč. sestřěnec syn sestřin,
z toho odvozeno nč. sestřenice, původně te d y
u tv o řen te n to název se stan o v isk a otce ro d i
ny, rovněž jako bratranec — syn b ra trů v (se
stan o v isk a d ětí bylo tvořeno stč. tetěnec
p lur. tetíňata u H usa, slc. tetěenica); v n á
řečích pozm ěněno: jč. sestřina sestřenice, m or.
plur. (s)tříňata, laš. střeščene děti ( = *sesestřené), slc. sestřenec, sesternica; pol. starší
siestrzeniec (nyní sio-), siestrzanka, siestrzenica, u k r. sestrínec, r. sestreníca, vše od sestr-ěn-bCb, staro b y lo u příponou -ěno- = lit.
-ěna-, seserenas. O bdobně se stan o v isk a otce
je la t. (con)sobrínus (jiná p říp o n a -Ino-) <
svesr-ino-). — Slovo sestra je všeslovanské
(stsl. sln. slc. sestra, r. u k r. b. sestrá, sch.
sestra, pol. siostra, hl. setra, dl. sotša) a P sl.;
je ze *sve-8r-á (t je vkladné), přechodem
k α-km enům (srov. o-km en bratr) z ide.
sue-só(r): lit. sesuo gen. sesefs (-ers podle
dukteřs, móters), stin d . svásar-, gót. swistar
(něm. Schivester), la t. soror, stir. siur. J e to
slovo m álo průhledné. Szem erényi Syncope
335 (tam sta rší liter.) je chápe jako sve-su,,členka velkoro d in y “ (sve- — velkorodina,
8ú- od sen- ro d iti, v. snacha), zm ěněné podle
ide. potěr-, mater-, bhráter- (otec, m atk a,
b ra tr) n a sve-su-er- > *svesvor-, v něm ž p ak
p rv n í v disim ilací vy p ad lo .
sever, severní, severský, severák, seveřan·,
severka polárka. — Stsl. sěver-b, r. sever, uk r.
síver, pol. siew ierz, slc. bulh. sln. sever, sch.
sjsver. — Psl. severe ze sěu-eros. Sever byl pro
dávného člověka, hledícího p ři oběti vždy
k východu, stran o u levou. T edy p a tří k *sěu-jo-s > šujb levý. V rddhové zdloužení seu,
p říp o n a -ero- ob v y k lá u slov pro m ístn í
v ztah y . L it. ěiáurě t/v , s m ísto s je tu pro
rozlišení od siaúras úzký. (N aznačil již
V . H o rák , sam o statn ě nalezl i J . H orn o v
a A. E rh a rt, te n to ve S P F F B U 6 (1957)
5n.).
schoř v lid. dělat, nosit, prodávat, kupovat
schoře: hospodářské p ro d u k ty (zpravidla o b i
lí), k te ré rolnický syn nebo čeledín dom a
u k rad li a p a k ta jn ě prodávali krčm ářovi,
obyčejně n a v y ro v n án í d lu h u za ú tr a tu
v hospodě. — Chápe se (ta k již Jg) ja k o
to to žn é s tchoř, že tc h o ř k rad e svou p o trav u
u sedláka v noci, a p ro to se slovem tchoř
přepisuje v slovnících i v beletrii. Pochází
v ša k z jid. sechore zboží (v něm . arg o tu je
z to h o Schore, Skoré, Sore aj.); U ram -P . 1.77
citu je h eb r. schore zboží. J e to te d y vý raz
z h a n tý rk y židovských k u p ců kradeného
zboží. Schore bylo u Cechů žertem „p o čeště
n o ” n a schoře; 1. p á d se v lidové m luvě
n evyskytne.
si -s přík lo n n á slabika v kdosi cosi kdesi
kdysi kam si ku d ysi odkudsi, dále v led- asi
aspoň. U stálen á spojení: č. kdesi-cosi, slc.
čosi-kamsi pro snižující označení nedůleži
tý c h , zm atený ch řečí a pod. Msl. ja k ý si, slc.
a kýsi dostalo n eu rčitý v ý zn am diskvalifikující (: nepěkný, neslušný, podezřelý apod.),
a to z n ad áv k o v ý ch spojení, jako ty sloto
jakási!, ty darebáku ja k ý si! B. — P ůvodem je
si 3. sg. o p ta tiv u od jsem , srov. la t. sit, te d y
= budiž, srov. buď v r. kto-ni-bud kdokoli.
T e d y kdo-si = kdo b u d [koli], budiž to
kdofkoli]. J in a k K nobloch, K raty ló s 4.37:
ra d í je k h et. zájm enném u p rv k u k i v ku is-ki
‘kdosi’, te d y před p o k lád á ide. ki, u nás arci
s délkou (i z i).
sice, zkráceno v slc. slc. sice. — Původem
je to akus. n tr. od zájm en a stč. sic, sici
ta k o v ý to (srov. tak < tako od taký), viz sen.
N ynější v ýznam se v y v in u l z „takto '
v jistý ch v ětách m luvících o jisté výjimce,
opačném p říp ad u : ať jde spát, sice se nevyspi
J g = ta k to se nevyspí (tak to = jak ted je.
bude-li ta k to n esp ati dále, v tom to nynějším
stav u ). J e ště Z u b atý užíval s. ve významu
něm . sonst.
sídlo: viz sedlák.
síh: d ru h ry b Coregonus, m aréna; přejato
Preslem z r. sig, jež souvisí se stnor. síkr.
pů v o d těch slov není bezpečně znám, je asi
staronorský. P d . sieja t/v . — Lit. sykis.
sykas,sgkě jsou (podle B rúckneraF W ) rovněž
z ru štin y .
siholiť laš. val.: m žíti; laš. i éahólit, val.
laš. sihůlka d ro b n ý deštík, val. sihla syhla,
laš. šihla. — slc. siholiť m žíti, sihlina mokřisko n a poli, v lh k á lesní louka, slc. sihlý
sihlovatý sihlovitý vlhký. — Zdá se, že je
příbuzno se sít (viz); -hol- je asi z mrholili·,
ale podobné *ghol je však i v n ř. ψιχαλίζει =
drobně prší (*psi- je i kořenem našeho sit).
sihof, sigoťsic.: 1 ° o stro v v řece, poloostrov.
2 0 sam o ta (osamělé stavení, osamělý statek);
odvoz, osihetený osam ělý. — P řejato z maď.
eziget ostrov. H lásk a h svědčí, že to je
p řeje tí velm i staré (z doby p řed 13. stol.). —
Vedle to h o dosvědčeno z M oravy val. sigoť,
b a h n itá p ů d a, p orostlá sítím a vrbím B, je
i msl. jako pom ístní jm éno (Mal.) Toto mor.
slovo je (Sulán StSl 3.297) výsledkem kříženi
slova siget, přejatéh o nedávno z m adarštiny,
a slovenského sihoť, u něhož S. udává
(odkud?) i v ýznam ‘louka n a břehu vodního
to k u ’; podle S. te n to slc. v ýznam zase dává
tu š iti, že i maď. sziget původně znamenalo
k u s zem ě (louku, les) u vodního to k u (ná
zn ak y toho jsou v starších maď. dokladech),
jak o to m u je p rý dosud v něk terý ch dialek
tě ch dnešních.
sikati: střík a ti. Viz scáti.
síla, silný, posilniti; stč. silná cesta > silni
ce, nč. -ce (mylně soudí T rubačev V J 7.4.133,
že silnice je k alk latinského via ‘cesta’, neboť
to p rý souvisí s vis ‘síla’); sílili (po° vy0),
v al. s ilit někoho = n aléh ati, d o tírati (slc.:
koho = n u titi); násilí, klad. násila, ze spo
jen í na silu (val. slc.), n ap ř. m or. na silu
m a vzali = násilím (slc. robí to na silu =
dělá to s přem áháním , pod. pd. na sile), >
násilný; ú silí z v sile (nám aha k o n an á v síle,
se sílou), o d tu d usilovali, ú silný, ze slovesa
je však usilovný; posíliti, postv. posila; přesila
je v šak podle přemoc a převeliká síla nebo
p o d .; stč. posilci vojenský term ín , záloha
„ztracen c ů ” (přeloženo do něm činy jako
Star ker); sílicí, sílivý. — U všech Slovanů
ta k . Psl. sila je nejasného původu. Odpovídá
mu jedině stp ru s. seilin akus. sg. síla. K ořen
sei- znam enal asi ‘v z ta h o v a t se, n a ta h o v a t
se’: stisl. seilask, stir. ein im n a m á h a t se,
n atah o v at se s v y p ětím sil, v z ta h o v a t ruce,
lit. neselnyti n ed o sáh n o u t; *si-tro- je v středoir. seihar, kym r. hydr, stb re t. hitr, hetr silný,
bret. hezr u d a tn ý . M ůžeme zde za původní
pokládat v ý zn am ‘síla’, k te rý , aplikován na
slovesný děj, m á o d stín ‘projev síly, v y p je tí
síly’. (E va H av lo v á rkp).
silha. „V al. je silha les, V ašek VMO 33.94;
to vede k rum . sihlá h v o zd .“ Šm ilauer. —
K to m u zajisté p a tří i slc. sihel sihliak
syhliak sihlina sihelnica m lad ý jeh ličn atý
strom.
silice: éterick y olej (ty to oleje jsou „velm i
prchavé a silně vonně lá tk y rostlinného
původu, jež m j. tv o ří součást te k u tý c h
pryskyřic41). — Slovo s. je asi v ý tv o r slovnikáře F r. Tom sy (prvý doklad je ve spisku
0 zimě, P ra h a 1801) jako p řek lad za něm .
Geist, k te rý m te h d ejší chem ie označovala
jakési jád ro chem ických látek (kyselin,
zásad ap.), te d y silice vinná — líh, kyselá
silice = kyselina solná, alkalská rychlá
silice = čpavek: T h am ů v slovník z 1788
Geist překládal slovy duch, síla. Tom sa ted y ,
patrně ab y odlišil chem ický term ín od
běžného slova síla, v y tv o řil nově slovo
silice. To později dostalo i v ýznam ‘esence,
tresť, K t 3.346. ^ slc. silica je z češtiny.
(H. Plevačová N Ř 43.275n.)
síň, stč. sien, laš. šyň L p; odvoz. val.
podsínek k ry tá chodba podél dřevěné ch alu
py, laš. podéinka, pctin ka (p o tini M alý),
výstupek přede dveřm i, podobný hanáckém u
žudru, podsíni dřevěné podloubí n a nám ěstí,
han. přísinek p řísta v ek u síňových d veří na
dvůr; stč. siencí porticus ( = podloubí);
einná komora — k. vedle síně (F. D ědina,
z M ladoboleslavska p řed 100 lety ); vč.
podsíň podloubí n a n ám ěstí; nové je nč.
pfedsíň síňka. — Cle. sieň i cieňa t/v ; podsieň
je „k ry tá přízem ní chodba n a před n í stran ě
budovy" S S J; z to h o to slova se pochopí c
v cieňa; pol. sieň, sionka, przysionek, r. sen'
(zpravidla v plur. seni), u k r. p lur. siny. N a
jihu jsou jen odvozeniny sln. senčina, senínica, sch. sjenica loubí, b. sennik v eran d a,
loubí (i seník). U L užičanů a Slovinců se
naše síň nazý v á hl. wéza, dl. wjaža, sln.
veza. U starý ch R u sů sěnb, sínnica b y la je d
nak jakási pavlač n a sloupech (nahoře n a ní
se pobývalo; kníže i s družinou sedával n a
ní; někdy n ep řátelé, chtíce se zm ocni ti lidí
na síni, rozbili ty sloupy), sn ad p řed dom ov
ním vchodem , jed n ak m ísto (m ístnost?) ro z
lehlé, kde tře b a kníže hodoval se svou d ru ži
nou (při to m se užívá zpravidla předložky
no: vžide na sín i, kníže sedí na sinech).
Dosud v horním Povolží „velká síň s okny,
která je větší nežli přilehlá gornica, svým i
rozměry i zařízením d áv á tu šit, že se jí
užívalo jako o b y tn é m ístnosti a že b y la
určena i ku p řijím ání hostí a ke slav n o stn ím
příležitostem , ja k o tom čtem e v h isto ric
kých dokum entech a v národních p ísních" '
(D. S trán sk á NVČ 33.122). T om u od p o v íd á
náš v ývoj: poradní, soudní, sněm ovní síň
apod. — N a staro ru sk ý význam upom ínají
ještě naše p o d sín í apod. (v. výše): i ty
p řed p o k lád ají ,,síň“ nahoře, podepřenou,
aspoň n a jedné stran ě, sloupy stojícím i p řed
vchodem do dom u. H odovní síň a tp ., znam e
nající rozlehlou m ístnost, odpovídá rovněž
oné staroruské. Vše p a k se ro v n á pojm u,
k te rý označuje něm . Halle, angl. halí atd .
T aké střh n . halle byl p rostor k ry tý , ale
v p řed u a popř. i n a stran ách otevřený,
zejm éna ta k é „V o rrau m " nějaké budovy.
(Paul, D eutsch. W b.). — Psl. sěnb. S tran
pův o d u m ám ny n í za to , že je příbuzno
s ř. κτοίνά (na R h o d u a K a rp ath u ) sídliště
(W ohnsitz, Gem eindebezirk) a arm . sen gen.
Mni bew ohnt, b eb au t, bluhend, D o rf.
W e i l e r ( — osazený . .. ves, víska). Že te d y
je od kořene k‘ei-, k te rý je v sídlo a v sedlák
(viz to to ), z *ksoi-ni-. ,,S íň“ te d y b y la
u starý ch Slovanů ch áp án a jako sídliště,
bydliště: sn ad to b y la původně ústřed ní
m ístn o st pro celou „velkorodinu" (zádruhu).
Znam enalo te d y i sénb původně m ístnost
v p anských dom ech, d ost rozsáhlou, ale
n ev y táp ěn o u (kdežto v y tá p ěn á b y la jizba),
v bo h atý ch dom ech zpravidla nahoře, zčásti
n a sloupech p ředvchodových; když b y la p ře
v z a ta i do prostých dom ů, poklesá n a pouhou
síň nebo předsíň v našem sm yslu (tj. pův.
p řístav ek před vchodem ), n a staročeský m ázhaus nebo halu v nynějších m ěstských b y
tech, nahrazujíc p ů vodní jm éno jiného z a ří
zení, to tiž sloupového p řísta v k u nebo předvchodového prostoru k ry téh o prajednoduchým zástřeším z km enů, v ětv í ap., zvaného
kdysi pritvor-b (což zachováno v slc. pitvor,
viz tvořiti). (Obvyklé vý k lad y slova síň, n apř.
ze sín b = stín, nebo jako příbuzné s ř. οκηνη
stan , zam ítám e, odvolám e i dom něnku z ES!;
v. n y n í Mch S bK uryl 188.
siný: m odrý; lidově jen laš. (syny zamod ralý Lp); do spis. jazy k a je uvedl svým
slovníkem a svým i p řeklady Ju n g m an n ,
jenž citu je starší doklady (z P o n tan a , R osy);
jen spisovné je i zesinali, zsinalý; odvoz. laš.
sinica m odřina, laš. šinal, msl. sin a l h řib
m odrák. — Stsl. sin-b; sle. siný, odvoz, sinka
m odřina, sinokvet chrpa, sin ú t m o d rati;
r. sin ', sín ij (stálé ep ith eto n : sine more,
síneje nebo), sinjúcha chrpa, ukr. sýn yj, pol.
siny, sln. sin j, sch. sin ji , b. sln. — Psl. sin b,
s neobvyklým m ěkkým zakončením ; je n e
pochybně příbuzné se sivý, ale p říp o n a -n -jo nem á u názvů barev obdoby.
sípati 1° i s ip íti, obé již stč. Mor. též
syp ít, laš. s'a p ít M alý, h an . septet K p U :
v y d áv at syčivý zvuk. P d sipiac, sypiač, v.
šipcí, sch. sipati, slc. sipieí, sípavý (jako
příjm ení se píše S ypavý), siptavý, sípot. —
sípali 2°: m or. B, zípat m or. Jg -B : o tv íra ti
h u b u nebo zobák, těžce d ý ch ati (od horka,
od žízně; o zvířatech, h ru b ě i o lidech):
un sotva zyp i H or, ledvá zipe S vK ; kdo je
udýchanej, zeje, kdo je dušnej, zipe ČL 1.455;
vč. zívnout n a n ě k . = u supiti se,obořiti s e K t;
uzípanej sehváeený El. slc. ziapaí těžce oddychovati, brečeti, řv á ti K , zia p n u í v y trh n o u ti na koho K . Pol. zi(e)pac, uk r. zipaty
těžce dýchati, rd . zepaí, zjapaí křičeti. —
P ůvodně sipati. P říb u zn é je lit. šiěpti o tv írati
zobák, hu b u , cenit zuby; p u k a ti (o pupenech,
0 dřevě). U nás by se litevském u slovu
rovnalo *sipti, to však přešlo do tříd y n a -ati,
ab y se p zachovalo i v tv a re ch km ene
infinitivního (*sipti by bylo dalo *siti).
V zhledem k p je tře b a u zn ati, že sipati 1°
je totožné se sipati 2 ° , neboť p jakožto
slovesná příp o n a u Slovanů není (nelze
sip a ti 10 děliti n a dom nělé zvukom alebné si
a n a -p-ati; skutečně zvukom alebné slovo
je v sykati, viz). I v ý zn am y se d ají dobře
sp o jit; kdo těžce dýchá, o tv írá ú sta a jeho
dech je sípavý. S taré sipati se te d y ro z
dvojilo n a 2 slovesa: jedno zdůrazňuje p ři
družený sy k av ý zvuk, d ruhé p ak zvláštní
po o tv írán í ú st (při nem oci, únavě), vznikání
puklin ap.; to to dru h é se zblížilo se záti,
d o stáv á od něho z a ia (naopak i pro záti se
tv o ří v a ria n ta s p: b. zjapam , lit. židplinti,
žiopsóti zevlovati). — V ýznam y u lit. šiěpti
dovolují ch áp at — jak o žto ,,p u k a ti“ —
1 rčení rozsypati se (o ženách, když porodí)
a opis rozsypala se kam na ( = žena porodila),
dále i rozsypati se sm íchy = p u k n o u ti
sm íchem .
síra, ta k i stč. (ne siera); stč. sirná svíčka
(V eleslavín; T áb), z toho redukcí nč. sirka:
oheň ,,se rozdělával ta k , že jisk ra vzniklá
k řesán ím ocílky o kam ének b y la zachycena
do tro u d u (polospáleného p látn a), od něhož
se rozsvěcovala sirk a; sirky zhotovovala
hospodyně ze silných n ití nam očených v síř e “ (K ruš. 171); pozdější sirka b y la jen dřevíčko se sirnou hlavičkou, nynější sirka nem á
ze síry už nic. — Csl. síra, slc. síra, r. sera,
u k r. sira, pol. starka. N ejasné. Spojuje se
obyčejně se šerý, Psl. sera, (v. Liewehr
ZfslPh 23.99, ta m další dom něnky), ale to m u
odporuje čes. rozdíl s/š. Pol. siara je mlezivo
(žluté p rv n í h u sté m léko), ale šerý je szary.
I jinojazyčné n ázv y jsou nejasné, a není
společného názv u ani ve dvou větv ích indoevropských, ačkoli síra b y la znám a už
sta rý m národům .
sirup, lidově m ísty syrob: ze střed o lat.
sirupus a siropus, to p ak přes ital. sciroppo
je z arab štin y . N yní lid rozlišuje sirup z lé
k á rn y a dom ácí syrob z cukrovky.
sirý, siroba, sirota (sirotek, stč. sirótčě; nč.
ad j. sirotčí), osiřeli·, laš. šyrotka L p 1° sedm i
kráska, 2° m aceška ( = slc. sirotka violka
polní, ta k i dl. syrotka: je n a polích na podzim
jak o b y opuštěná, osiřelá; kvete, když všechno
o sta tn í Už dávno je sklizeno nebo odkvetlo).
Sir■b nebo odvozeniny u všech Slovanů: stsl.
sir v, slc. sirý, r. sir, sirotá atd . — Baltský
p ro tějšek je v lit. šeirýs vdovec a šeirl
vdova, jin ak se citu je pouze ojedinělé av. saě
osiřelý, sirotek (ú tv ar bez r-ové přípony,
nejspíše 1. část z nějaké složeniny). Předslovanské *kei-ros.
sít: n a M. u K u n štá tu šije = mží, pok ráp í B. — slc. osievat sa hustě padati
(o dešti), p ršet: osieva sa dázdik drobný·,
začalo sa osievať hustým i kvapkam i SJS. Toto
osievat se v povědom í m luvících mate
s d ru h ý m osievat (od něho je -ie-) házet,
p řeh azo v at sem ta m : prší akoby osieval =
ako zo šita Z áturecký X IV 201. — Reliktové
sloveso, Psl. asi *Sbjo šiti (v infinitivu i je
z eil; i p ak proniklo i do indikativu, jako
v biti, piti). P říbuzenstvo je v ř. (homér.)
ψίάς gen. ψιάδος k ap k a {ad je příponové,
snad do jm én a proniklo ze slovesa ψιάζειν
k ap ati). N a zač átk u slova p u nás odpadlo
náležitě.
síť, stč. siet, sietka. — Stsl. sětb, slc. siet,
r. sét sétka, u kr. s it sítka, pol. sieó siatka, hl.
syč sytka, dl. seš setká. — Psl. sětb ze *soi-ti-,
souvisí s o-si-dlo, od kořene sei- vázati, je to
věc zhotovená zvláštním způsobem vázání,
,,v azb a“ (srov. stč. c itá t pod chvor). —
Odvoz, sítnice, blána nesoucí zrakové buňky
oka; po prv é ji alex an d rijsk ý Herofilos při
ro v n al k ry b ářsk é síti; vědecky retina od
la t. rete siť; něm . N etzhaut = síťová kůže.
(Steudel StG 4.1951.154).
síti, setba ze *sě-tva, viz dl. setwa, srov.
žatva; secí (stroj); o° roz° v y 0 za-sévati, postv.
výsev, osev, vč. výsevek — han. vésivka·,
rozsívka(v nářečích hojně doloženo), stč. -sie·,
p lach ta n a obilí, když se rozsévá, msl. rosívačka t/v : rozsévač·, postv. laš. šev doba setí;
ševo babí léto, jin ý ú ta r laš. šivo setí i co se
seje: č. um ělé osivo, osivová akce (tvořeno po
dle topivo ap o d ; osetek (z osetý)·, sem patří
i osení (*ob-sč-n-bje, srov. lit. pa-sé-lijs)
a semeno, laš. šija setí, srov. sln. seja t/v a lit.
sejá d o b a setí, let. sěja setb a, osetek. — Stsl.
sej o seti i sějati, slc. sejem siat, r. séju séjat,
ukr. síju síjaty, pol. siejq siaé, hl. syju syč,
dl. seju seš, sln. sejem sejati, sch. nář. sijati,
b. seja — Psl. bylo sě-jq sě-ti = lit. s ju
s 'ti a lot. sěju set, vedle seti vzniklo už
záh y — podle p résen tu — sějati. Présens
sějo, gót. saia, sth n . sá in a baltské formy
z původního sě-id, s d ru h o tn o u jotovou p ří
ponou, jsou ú tv a ry zajisté novější než lat.
zdvojené seró (*si-s-ó). K ořen byl sě/sa(a v la t. sa-tus). J a k je p a trn é z latiny,
znam enal i ‘sázeti’ (strom ky), byloť pů
vodně i semeno jednotlivě sázeno do země
(rozhazování h rstí a zavlačování byl už veli
ký pokrok). K upodivu chybí te n to kořen
v árštině, arm énštině a v řečtině. Už v ide.
byla Odvozenina sě-men-, v bsl. p řib y la sejů,
v Psl. sě-tva setb a a sěnbje osení.
síti ‘třá s ti’: viz síto.
sítí, sítina·, rostlin a Ju n cu s, kol. sítí, nář.
8?jtí. Stč. sít, sítie. — slc. sítie, sítina, pol. sit,
sitowie, ukr. sytnyk, r. sit(a), sitije, sln. sit,
sch. síta, sitje. — Psl. šita nebo sit-b, asi od
kořene sei- plésti, k te rý je i v síť a osidlo. Za
stara — a dosud se ta k m ísty děje — se ze
stonků sítiny pletly vrše, m ošny, košíky, ro
hože, klobouky.
síto, laš. šyto Lp. — Všeslov. v y jm a hluž.
(stsl. slc. pol. sln. b. šito, sch. síto, r. síto, ukr.
sýto, dl. syto). Slovo bsl., srov. lit. síetas,
lot. slets. Sch. a lit. přízvuk uk azu jí na
*sěi-, *sditom. Příslušné sloveso ‘prosívati,
protřásati’ je v lit. sijóju sijóti, lot. sijá ju
sijút (jsou v y stav ěn a na p réteritáln ím km eni
sij-á-), v slovanštině bylo sloveso, stejn ě
znějící jako v ý raz pro ‘s íti’, sějo seti (sšjati),
původem však ze *sěi-o- (j zde patřilo ke k o
řeni, ne k příponě!): stsl. da bi sěla> (sěal-b),
proséati, r. proséjat m uku, pro sív ati m ouku,
ukr. síjaty, sch. síja ti. U nás prosívati m ouku,
val. osívat p ře tříp a ti (přeneseně: někoho v lid
ských hubách, ta k i jě. podsívat), na°,
han. přeset (strach nebo zim a někoho přeseje
= „přetřese" , roztřese), slc. u K u k u čin a 20,
141, sem p a tří i zpodsívati m noho snísti
Jgd-PS a pocívat polykat! M. M ajerová.
Jinde: ř. ήύώ prosívám (sě(i) + nová p ří
pona -dho-), stnor. sáld n tr. a kym er. hidl
síto (*sě-tlo-). Z ákladní význam je p o třásati
něčím: obilí se na sítech vyhazovalo a ch y
talo, protřásalo.
sivý: šedý; laš. siry (šyvy Lp) o starci; sivý
holoubek; m or. lid nazýval m odré oči siv ý m i:
sivojoké děvče; laš. sivá režná kořalka = č.
šedá; laš. áivjolka, sivju n ka sy ro v átk a; laš.
šivnutšedivěti, jm én a k rav sivěna, sivula. —
Všeslov.: stsl. sivo, slc. sivý, r. siv, sívyj, ukr.
sývyj, pol. siw y, hl. syw y, sln. sch. b. siv. —
Baltský ekvivalent je lit. šývas (o koni ples
nivé barvy, též o zajíci). O dkud je bsl. i,
není známo. Srov. siný, šedý, šerý.
skála, skálí, úskalí ( < vb skalbji), skalisko,
nově skalka; skalní, skalnatý, skalský (např.
u Macochy S . m lýn), nově z ru štin y skalistý.
Chod. škála. Znam ená obecně ‘holé skalisko’,
ale i ‘kám en’ (klad. laš. slc.), vč. i lom:
pracuje ve skále, je ve skále, o d tu d skalák,
skalník kam eník. — Všeslov. v y jm a sch.: slc.
skala, r. skalá atd . D om ácí v ý zn am y (např.
rus. ‘kam enný ú te s’, slc. a jinde ‘k ám en ’, o b y
čejný, jak ý se najde n a zemi a hodí po n ep ří
teli) a paralela latin sk á (rúpěs od rum pó
lámu) svědčí, že skala b y la původně ulom e
ný kus kam ene (na rozdíl tře b a od říčního
oblázku), popř. kam enný útes, obnažený
ulomením kusů, te d y ostré, rozervané sk a
lisko na rozdíl od kam ene spíše oblého, volně
spočívajícího v zemi. N áleží te d y k lit.
skeliú skělti štíp a ti; u nás je obdobné p rim á r
ní sloveso v klátí, to znam ená m j. i štíp a ti;
dále p a tří k h e th iskallái- rozříznouti.
skalice. Doloženo od 1434/5 (recipe pudl
libry skalice), jin ý záznam je z 1447, kde s. —
lat. vitreolum. Do té to podoby si stč. horníci
upravili něm . název Galizenstein ( = síran
zinečnatý), doložený již z r. 1497. T en
pochází od jm éna provincie Galicie v sev.-záp.
Španělsku. T a k rajin a „je skutečně b o h atá
zinkovým i ru d am i a ta m n í lid používal
oded áv n a to h o to kam ene jako ad strin g en tního p ro střed k u . Jeh o znalost rozšířili p®
E vropě poutníci, k teří ve velkých zástupech
pu to v ali k hro b u sv. J a k u b a v Santiago de
C om postella“ . J in a k bylo něm . slovo p ře jí
m áno (v době A. Zalužanského) jako
kalcištejn. N ázor R. K o u ta, že český název
je od skála a že něm ecký je z něho, n ed á se
h ájit i. (O historii těch slov podrobněji píše
Jin d řic h F lek, Chem ický prům ysl 14 (39)
1964.46η.; drží se v šak názoru K o u to v á.)
slc. skalica je asi z češtiny.
skandál, lidově šk-, skandální. E vropské
slovo z lat. scandalum < ř. οκάνδαλον. —
Č. lidové a slc. škandál je z něm činy.
skátí; jč. uskati; stáčeti skanou n it (chod.)
ze dvou nití pouze předených; stč. skaná nit
K lár; seskaná Pass. = skanicě ibid.; chod.
škádlen, skadlínek nití, asi ‘svazek’, s o je
dinělým a nevelm i p růhledným tvořením
(-en asi jako v přadeno). — R us. sku skeš skat
je téhož význam u j*ako č. skátí, ale kladlo se
i o stáčení několika pram enů v jeden provaz.
— Psl. s-bko s-bkati bylo te d y odborným n á
zvem pro dělání pevných nití a provazů.
S kaná niť, stočená ze dvou nití předených,
v y n ik ala pevností, tak že o koních, n ech tě
jících ta h a ti, se užívalo rčení „n ep řetrh n e
ani skanou n it“ , p ak i o člověku, k te rý se
v y h ý b á těžší práci (N Ř 10.113); techniku
tu to p řejala i dnešní v ý ro b a šicích n ití (jsou
cvrnované = gezw irnt, skané). J in a k užívají
slovanské jazy k y hlavně obm ěněného iterativ a: beze zm ěny je r. sučú sučíť ( = náležitý
ú tv a r 4. tříd y , *suk- ze *souk- s obvyklým
stu p n ěm o), do 5. tříd y převedeno je csl.
sukajo sukatí to rquere, ukr. sukatý, stpol.
hl. sukac, dl. sukaš, sch. sln. sukatí, b. suča;
stč. súkati, laš. sukat, slc. sákat, nč. soukali
(3. os. klad. so u če),\č.p řisu ko va ti, tkalcovský
term ín. — Slovo bsl.: našem u s~bko se ro v n á
lit. su k u sú kti točití, k ro u titi. — Soukati se
m ůže k lásti i přeneseně m ísto tak o v ý ch slo
ves, k te rá znam enají jiný pohyb nikoli
p řím ý a rychlý, ale pom alý, kro u tiv ý , n e
snadný. S . se na strom = lézti, šp lh ati,
kouř se souká vzhůru — v y stu p u je ; to se dá
pochopit z ‘k ro u titi’, ale vysoukat si rukávy
na koho, s. ze sebe slova, s. do sebe jídlo již
m éně. J e zajím avé, že docela podobně klade
litev štin a své súkti: m ladík „souká se“ dívce
n a srdce ( = v k rá d á se do srdéčka), n u-sukti
v y p řáh n o u ti (koně), v y m k n o u ti si (prst),
zak ro u tit (kom u krkem ), ale i at-sukti o b rá tit
(hlavu dozadu) a td . — Viz i sukno.
sketa: zbabělec, stč. cketa (Dalim il), stketa
(u H usa). Málo jasné. P ravděpodobně z * ttsk-eta (od *t-bsk-jb p rázd n ý , stsl. ttšě b , viz
teskný). U jin ý ch Slovanů je b. šteta škoda,
sch. šteta, šceta škoda, u jm a, z trá ta , r. tščeta
m arnivost, ale to se k vý zn am u ‘zbabělec’
nehodí význam em . Spíše lze m íti za to , že
tsketa je nový zp ětn ý ú tv a r z *tsketný <
tts k -r t-b n y jb = te sk n ý ( < *tesktný <
*teskteti), a že se ta k n ad áv alo to m u , s ním ž
bylo ,,teskno, tesk liv o “ ve v ý zn am u starším
(tesklivá věc = p ro tiv n á, prom rzelá, molestu m , taediosum , m iserum ; je m i s ním
teskno = ob tížný, om rzelý mi je, m olestus
J g ; -it- spodobou k 1. slabice, m ísto -etnebo -oí-?) — S nad to to žn é s tím to je
stč. cketa stketa čketa (čtení c/č n ejisté;
psáno cz) o kobyle, pol. szkieta (z češtiny?)
o hubené herce. ,,Z toho by v y p lý v al význam
‘bojácný, zbab ělý ’ (kobyla p ro ti bujném u
hřebci). T aké asi nelze oddělit stč. ěsěeta
k o b y la .“ Šm.
sklep, sklepní ( > sklepník číšník, srov.
něm . Kellner od K eller); sklep n a Chodsku
podzem ní část sru b u ( = k leti); v jižních
Cechách je to srub, sý p k a sto jící n ap ro ti
o b y tn é části stav en í (jeho podzem ní část,
určená pro uložení b ram b o r ap ., se zve loch,
z něm . Loch díra; Jíle k J č ř 208); vm . a slc.
krám . Sklep souvisí s klenouti, b y la to p ů v o d
ně zem ní já m a n a úschovu p o trav in , ale z a
k ry tá klenutím · (jvč.: sklep na brambory byl
podklenut pod stodolou, P ittn e ro v á 36.151,
chod. sklep byjvál klenutyj JinC h 22); klenuté
sklepy byly zvláště pod h rad y , zám ky
a m ěstským i dom y. U P o lák ů sklep (od
nich to slovo přešlo k U k rajin ců m a R usům )
značilo p ak i jinou přízem ní k len u to u m íst
nost, něm . Gewólbe k rám kupecký (vč. m ísty
kvelb = krám ). D everb. pod° za-sklepiti,
o d tu d sklepení.
sklo, stč. stklo; sklář ( > sklárna), sklovina:
sklený, sklenice, z to h o sklenka, sklínka·,
sklenkář podom ní obchodník se skleněným
zbožím , sklenář = Glaser; zm ěněno v skle
něný (podle dřevěný, slam ěný apod.); sklíti,
za°, v y 0, zasklívati. — Stsl. stbklbníca pohár,
slc. sklo (nář. cklo, c ze ts ,přesm ykem ze stsrov. níže sch.), r. steklo, n ář. sklo, ukr.
steklo sklo, pol. szklo; hl. skleúca sklo, skle
nice, skla m ísa, dl. šklanica okenní sklo,
skla m ísa, sln. steklo, sch. staklo, s(t)klo,
cklo (jako slc.), b. stákló. — Psl. stbklo je p rý
p řeja to z gót. stikls m ask. p o h ár; neobvyklý
význam ový přechod v ý ro b ek > m ateriál se
vysvětlí ta k , že Slované viděli u G otů ze skla
jen p o h áry ; provedli p a k zm ěn u .ro d u podle
jm en h m o t zolto zlato želězo apod. P oněkud
jin ak J . K nobloch ZfS 7.301: upom íná n a
skleněné picí rohy řím ského prům yslu n a
lezené v P orýní; byly běžné od 3. do raného
5. století. F ran k o v é přejali tu techniku od
Ř ím anů. T y to skutečnosti archeologické
podle K . svědčí pro p řeje tí slova ze západu,
srv. sth n . stehhcil pohár, nikoli od Gótů.
sklon stč., též pl. sklonky: sít na ptáky,
msl. skuoňa dřevěná p říh rad a, v níž se cho
v ají husy (kachny) n a krm ení Mal. — slc.
kloňa, klonka k ry tá p ro u těn á klícka pro
kvočnu, když sedí n a vejcích a vodí kuřata
S S J ( = č. k ukaň); podle J . M ihála SR 25.99
je slc. slovo dom ácí, nikoli p řejaté z polštiny.
Pol. klonia označuje rozličné druhy košů
a sítí n a ch y tán í ry b (popis a obrazy
u M oszyňského 1.83n.); sch. sln. klonja past
n a p tá k y . — P říbuzné je gót. hlamma
léčka, p ast. Lindě m á pol. klomia, jehož m
se shoduje s gótským . (Jin ak o stč. sklon
soudí Šm elhaus P V Ú L 20.215: je prý od
sklonití.)
skoba: vlastn í význam je asi železo na obou
koncích zah n u té stejn ý m směrem , že oba
konce se d ají zaraziti do něčeho a pevně tam
vězí nebo pevně spojují 2 věci, ted y napr.
železo, do něhož se zavěšuje zám ek, nebo že
lezná spojnice, jíž tesaři spojují 2 trám y
( |___ |, něm . K lam m er), konečně teprve
silný hřeb t v a r u ___ |. — Stsl. skoba fibula,
slc. skoba, r. skobá, s. skoba, b. skoba. —
P říb u zn o je lit. kabHi, kabóti viseti na něčem,
kabinti věšeti, zavěsiti, zah ák o v ati, zapnouti,
něčím se n a něco zach y titi; to to je vlastní
význam , jd e o přichycení se n a něco nebo
k něčem u, nikoli o volné visení, nýbrž
o tak o v é, k d y něco je hákem , drápem , kle
petem nebo jin ak pevně zabodnuto do druhé
věci (a o statk em tě la ovšem p ak ,,visí“ );
lit. kabé je asi naše skoba, pod. i kabhjs
(l-ová p říp o n a je v jvč. litom yšlském skoble,
stč. skoble a v pol. skobel gen. skobla dveřní
závora); většinou však v litevštině převládl
u sloves v ýznam viseti. S lovanština obdobné
slovo nezachovala, ale jistě je m ěla také
s oběm a od stín y v ý zn am u (‘viseti’ je v cho
bot). — Slova germ ánská (něm. Haspe, stnord.
isl. nor. hespa, šv. hasp, dán. haspe, stangl.
hoespe, ny n í hesp) t/v jsou asi p řeja ta ze
slovanštiny; je tře b a u nich u zn at přesunutí s
d o v n itř slova. D om ácí původ bsl. slov je
zaručen tím , že v bsl. je i příslušné prim ární
sloveso.
skoble, již stč., fem.: stro u h ací nůž; han.
msl. škobla nůž n a odírání p rasete (laš.
škrobla zkřížením se škrobat šk rab ati), chod.
skoblík m enší poříz n a dřevěné nádobí; mor.
vyškoblit škoblou v y šk ráb ati, srov. r. skoblíť
t/v a sln. oskobliti. Z d enom inativa skobliti
je m or. expresivní škohlit. — N aše skoble se
shoduje se slc. skobla a sln. skoblja t/v,
s r. skobélka a pol. skoblica; jin ak r. 'skóbet
m ask., b. skóba je bez m ěkkosti. Psl. bylo
te d y asi skobla i skobl b. — Příslušné základní
sloveso u nás — jako často jin d y — není
zachováno; je v lit. skabiu skóbti, la t. scabč
a sthn. scaban (nyní schaben) šk rab ati. J e
však zachováno jeho ite ra tiv u m (se zesilo
vacím r): škrabati.
skočec, již stč., ro stlin a R icinus (v ro stli
nářích catap u tiu m ) (šm .). N ázev je od toho,
že „sem eno... ve slunci z to b o le k ... se rozskakuje“ (Presl).
skok, skočiti, iter. skákali, -skakovati; val.
skákat, skokýcat, sko kýň a t; skočný (tanec
skočná); skokan; stč. skočen losos (K laret),
z rybářského slangu (pod. lat. salmo t/v je
od salió I J 14.20), p řejato do staré polštiny;
mor. slc. výskočky p rv n í d estilát, pův. p rv n í
kousíčky m ásla, k te ré ,,vyskočí“ n a k o tu lk u
při tlučení m ásla (Mal); val. doskoč ro stlin a
na to, ab y v y m k n u tý kloub ,,doskočil“ do
svého m ísta; m or. na poskoce po ruce. —
U všech S lovanů je skok, skočiti, skakati
zastoupeno (v b r. znam ená ‘ta n č iti’), jsou
to jistě tv a ry z doby Psl. — V litev štin ě je
jednak šókiu šókti sk ák ati, ta n č iti, š- asi
z kš < ks, což bude přesm ykem ze sk. P říbuzno je dále (ale K opečný SaS 20.126 o tom
pochybuje) sth n . schrecchon sk ák ati (vězí
i v Heu-schrecke kobylka), m ající navíc r
(což není n a záv ad u , viz § 9). Tedy ide.
kořen sk(r)ek-; u nás se zachovaly jen tv a ry
s o.
skolek: odštěpek, polínko, obušek. R.
oskólok střep in a, úlom ek. Od téhož kořene
skel- štěpiti, co je v skála a klátí; srov. m or.
kolky roždí.
skomliti, skoli ti, o skučení, v y tí psů
a lišek; laš. i skum leť M alý, skum lii, skum elit,
sem p a tří i podobné lovecké kam žiti t/v . —
slc. skolit, oskolovat; přeneseně vyškolit vyžebrati. R . skom líť p la k ati, pol. skolic,
skomlec, skamlač, hl. skomlič, dl. skomlié,
skiwliš skučeti. — Z dá se, že tu jde o k o n ta
minaci dvou kořenů: skol- m á příbuzenstvo
v lit. skályti ště k a ti, v ý ti, skučeti; skomzase v la t. gemo lk á ti, stén ati, n ařík ati,
štkáti, o p lak áv ati; o skjg viz § 11.
skopec, ta k i s tč .; han . laš. stč. (Ev. Ol.,
Milion) škop; jč. skopík, skůpé m ladý skopec
Jjčř 96; val. (vy)škopit barona; laš. škopit
šiditi, (slo. oškopit o b eh ráti v k artách ),
uškopit odciziti; č. skopový, skopovina; vulg.
skopičina hloupý kousek, prvé i vloženo,
aby slovo bylo 4slabičné jako volovina, p ito
mina t/v . — Všeslov.: stsl. skoptcb ευνούχος,
(skopiti v yřezáv ati, m iškovati), slc. skopec, r.
skopéc, ukr. skip, skop, skopec', pol. skop{ek)
(a skopic), hl. dl. skop, sln. skopec (a skopiti,
skopljati), sch. škopac (skopiti), b. skopec
(skopja). — Psl. skop^b (> skoptcb) je od
ščep- < *skep-, viz štěp. Od skop-b „vyřezaný“ (typ φόρος d aň od φέρω) je sloveso
skopiti, ne naopak.
skorá: nevydělaná' kůže; laš. skura z pol.
skóra. D om ácí je však č. slc. škára t/v ,
m or. kůže od slaniny; sem náleží i chod.
škarka v ír n a vodě (pův. asi šp in av ý nebo
pěnový škraloup n a vodě, srov. la t. corium
kůže i škraloup, slc. koza n a mléce atd .). —
R . skorá syrová kůže, n ář. skórka k ů rk a, slc.’
skorá, ukr. škúra kůže, k ů ra, pol. skóra syrová
kůže, hl. skorá, dl. škora k ů ra, sln. skorja
k ů ra, škraloup. — Psl. skorá bylo původně
jistě i význam em totožné s korá = k ů ra, obé
byl jeden pojem ( = tu h ý oddělitelný povrch
tě la zvířecího nebo rostlinného); slovo to
bylo vytv o řen o především pro zvířecí kůži,
nesm írně důležitou pro dávného člověka;
kůže b y la oddělována od těla, a to přeřezáv án ím spojovacích m ázder; (s)korá je te d y
od *sker-; základní sloveso zachováno v lit.
sk iriú skirti a lot. škiřu šlcirt odděliti, odloučiti, dále v ř. κείρω řežu; viz i štířiti, kůra,
škorně a škraloup. Č. škára je nepochybně
sam o statn ý ú tv a r s dlouhým vokalism em ,
Psl. bylo te d y skorá i skara. (Mor. skůry,
n ějak ý hu d eb n í n ástro j, asi = d u dy: ž e r
to v n é označení jako plechy — plechové
nástroje.)
skorec d ru h p tá k ů Cinclus aquaticus: od
P resla (ale „S tan ěk 1843, Palliardi 1852 m ají
skvorec, P ečírka 1849 škvorecli; šm .). P resl tu
převzal č. dial. (škorec PS) a slovanské jm éno
špačka: slc. škorec, pol. skorzec, u kr. skvorec,
r. skvorec, škvař ok, luž. škórc(yk), sln. skorec,
šk(v)orec, sch. skvorac, čvorak, b. sk(v)orec,
škvorec. Slovo to je od zvukom alebného k o
řene skver- značícího ptačí švitoření, od něhož
je i skřivan. — Mor. škorec b u d k a n a špačky
B -P S je z kotec, zkříženého práv ě s dial.
škorec špaček.
skorý: časný. H an. skorý žito, jč. blan.
přišel sěm skorý (přísudkový přívlastek), vm .
skorý host apod., laš. uskořit urychliti, han.
naskurat se pospíšiti si, oskurat (= u-)
zdolati se spěchem ; stč. skorozřě dru h hrušek
brzo zrající, ny n í vč. koloře plur., kolořka sg.,
chod. koloř, kolůřék (o l H u jer 1.20); adv. sté.
skoro (-uo-, -ů-) blízko, brzo, m or. (slc .)
skoro časně, brzo, v č. ‘tém ěř, b ezm ála’
(podobný vývoj jako u brzo: skoro bych
tomu uvěřil = rychle, brzo, bez otálení, bez
obtíží, tém ěř; p ak i: je tomu skoro rok —
brzo b u d e ; p ak i : skoro tak starý ja k o ... a t d .).
V spis. češtině jen skoro; příd. jm éno v Če
chách — krom ě n epatrného jč. zb y tk u —
vym izelo. — Všeslov.: stsl. skoub rychlý,
sícorota, skorostb, slc. skorý, r. skór -á, -o,
skóryj, uskórit u rychliti, uk r. sch. skór, pol.
skorý, skorozrywy, skoroírzy, skoloírzy časně
dozrávající, hl. dl. sln. b. skoro. — Psl. skor-b;
příbuzno je něm . rasch (sthn. rase) rychlý.
(O tr^bski I F 183.) P řesm yk skjr, nevím e
však, zdali n astal v germ. či v slovanštině.
skořápka, stč. skořipina skořepina skořupina skeřipina, nč. jen skořepina, chod.
sklapka JinC h 157, han. škaropiva, škarópka
i -ř-, jvč. skořoupka H oš, laš. skařupa,
škorupa, msl. škařup(in)a Mal. — slc. spis.
škrupina, nóř. skorupa -pina škorupa škarupa
škarlupina; preškorúbok, prieškrupok vejce
bez skořápky ( < pres- = bez); r. skorlupá,
pol. skorupa skorlupá škarlupa, dl. škorpina,
hl. škorpizna t/v . — Za východisko všeho je
tře b a klásti *skolo-lupa. V p rv n í části
vidím e — vzhledem ke stejn o sti význam u
v Schale — ú tv a r příbuzný s něm . Schale
m ušle, u lita, lastu ra, sk o řáp k a; je n apř.
Eierschale sk o řáp k a vejce, Nufischale s. o ře
chu; l se vlivem l v lupa disim ilovalo v r
(l l > r-l). V d ru h é části bylo asi *lupa =
slupka. Celek znam enal asi ,,m ušloslupka“ ,
tj. tv rd á (lasturovitá) slupka, n a rozdíl od
m ěkké, ja k á je n apř. n a ovoci. Slovo dosti
dlouhé se redukovalo již v praslovanštině
nn *skorlupa (tu or csl.-čes. > ra) nebo
později (sln. rus. skorlupá ap.), popř. lupa
se změnilo v rup(a): skorupa (tak ukr.).
N aše tv a ry vyložím e jed n ak ze skorlupá,
kde l > j (*skorjupa > skorupa, stč. -ri-),
jed n ak z dále zjednodušeného skorupa (tak
slc. tv a ry většinou). K olísání sko-lska-lščeje zaviněno isolovaností slova (m im ořádné
zm ěny!). Ze stč. skořipina disim ilací dvou i
vzešlo skořepina; skořápka p ak hláskovou
analogií podle p říp ad ů s ře/řá, jež jsou z -r$(kuře — kuřátko atd .).
skořice, stč. -icě, laš. škořyca, h an . šchořica
Gr. slc. škorica. Od skorá ve význam u
‘k ú ra ’ (s. je k ů ra jistého tropického strom u).
P odobně r. korica t/v je od korá kůra.
skot, stč. i skuot Ote.: hovězí dobytek
(protiklad: koně a brav), ny n í jen v odborné
spisovné m luvě; skoták p asák skotu, nyní
jen jako n ad áv k a ( = hrubec, nevzdělanec),
skotačiti nyní jen o dětském dovádění (p ů
vodně: počínat si nevázaně jako skotáci). —
Yšeslov. (stsl. skotu atd .). Pokládalo se za
p ře ja té z germ ánského skatta- (gót. skatto
m ask. δηνάοιον, μνα, sth n . skaz denarius,
peníze, peníz, m ajetek , něm . Schatz, stisl.
skattr poklad, stfrís. skett peníze, dobytek,
stsas. skalt peníz, m ajetek), nebylo však
jasné, z kterého germ ánského jazy k a a kdy
p řeja to ; význam ‘d o b y te k ’ je doložen jenom
u slova starofríského. V ýznam ová souvislost
d o b y tek — peníze je d án a latin sk ý m peču:
pecůnia, dob y tek byl v starý ch dobách
hlavním m ajetk em a platidlem , peníze jsou
platidlo pozdější. V ýznam slovanský je podle
toho starobylejší než obecný význam g er
m ánský. Ale p řejetí ze slovanštiny do germ á n štin y (germ. skatta- je etym ologicky
tem né!) se pokládalo za nem ožné z důvodů
hláskových. P ři p řejetí opačném zů stáv ala
nev y jasn ěn a historie toho slova u G erm ánů.
— V zhledem , k to m u že se dosud nepodařilo
vyložit germ . skatta- jako v germ ánštině
dom ácí, bude tře b a h ledati původ všeho
u Slovanů. N aše slovo se vyloží snadno
přesm ykem ze stoku m ask. (je sch. stok,
2 doklady v R j.), k teré m á tý ž význam co
fem. stoka, dobře zachované v sch. ve
význam u m ajetek , b o h atstv í, stád a dobytka
(krupna stoka = hovězí dobytek a koně,
sitna stoka — ovce, kozy, vepři). T ato slova,
Psl. stoku a stoka, se d ají spojit s kořenem
tek-, k te rý je v č. steknuč (viz stačiti) (sch.
stéci získávám co) a v lit. tékti dostáv a ti se čeho, b ý ti v hojnosti a podobně.
M ajetek a b lah o b y t spočíval, jak řečeno,
především v d o b y tk u ; vyloží se tedy snadno
význam i slovanský i germ ánský. Protože
te d y v slovanštině (a v baltštině) je i p ří
slušná rodina sloves, m ám za to, že skotu
je dom ácí slovo slovanské (a že Germáni je
přejali od Slovanů; a při to m že mu dali
em ocionální silnější odstín a proto zesílili t
zdvojením ). (Skotu n y n í M artynov VJ
1961.3.55, SG LV D P 184 odvozuje od kotiti
ploditi; n a te n původ myslel už Šafařík
3.483. Snad b y la 2 hom onym a: skotu 1°
b o h atstv í, d o statek , 2° přírůstek, totiž
d o b y tk a.) (Strus. v ýznam ‘peníze, d aň ’ se,
pokládá za d ru h o tn é p řeje tí ze severštiny,
neboť to to skotu se objevuje p rý hlavně
ve spojitosti s V arjagy; pol. skociec — odtud
dále lit. skatlkas grošík — a ukr. skot, Skot
groš jsou p rý te p rv e ze střed n í dolní němčiny.)
skoupý, stč. skúpý, msl. skúplý (u Kyjova),
skúploň, s l i sev.-m or. skum lé lakom ý Rzr
a vm . skum lák (rn < p); val. zgublena
lakom á žena. — V šeslovanské: stsl. skapu,
slc. skupy, r. skup, -á -o, skupój, skupéc,
skupéť b ý ti skoupý, u kr. sku p ýj, pol. skqpy,
skqpiec, skqpič, dl. skupje skoupě, sln. skop,
sch. skup, b. skap. — Psl. skapu, málo
jasné. N ejspíše je *skomp- neznělá varianta
(s pohyblivým s-) základu, k te rý je v r. nář.
gonóbiť šetřiti, slc. nahonobiC m ajetok = nashrom ážditi, n a lak o tit a td .: gonob- reduko
vané v gonb- by bylo dalo *gomb-, po s- je
s-komp-, skop-.
skráň, stč. skráně; han. škraň, laš. skřaň
i škraň. N a M. zn am en á s. zpravidla horní
čelist (lícní kost); cu k rátk o , šp etk a tabáku
ap. se dlouho držely v ústech za škraňó (-ou),
tj. mezi horní čelistí a tv á ří, aby se déle
v y ch u tn aly : za škraňó mňél každé kluk o ho
dech rumové špalek Gr. — slc. škraha čelist,
pol. hl. skráň; dl. skroúa spánek, dolní čelist,
sln. skranja, kranj b rad a, r. skorou. — Psl.
skorňa: souvisí s Psl. čem u čelist (slc. čren
čelist, č. třenovní zub — „stolička") a dále
s kym r. cern čelist. Mch SbLehr 114. Ve
skráň vězí te d y pův. název pro čelist, tj.
dolní čelist, sanici (z J g zahojil sem zubů
bolení zpodní škrany); p a k zúžením označuje
její hoření část, blízko položenou u spánků,
p ak i spánek sám . V to m to sm yslu se klade
ve spisovné řeči (šediny na skráních; ověnčené
skráně).
skravada, slcrovada stč., pánev. Hl. skoro-
dej, dl. škórodej, pol. skoicroda, u k r. r. skovorodá, stsl. skovrada. — Psl. skovorda. P říbu zno je střhn. scharte t/v (a sth n . scartisan t/v ,
v němž je isan železo), u n ás v šak je vo
navíc. Další původ nejasný.
skrbiti, skrblík, skrb liti; n a M oravě a n a
Slovensku expresivní d ru h o tv a ry slc. skrblácit, laš. škrblaěit, zgrblacit, zgrblacit, val.
zgrbla, -aňa, -ina, -ík, h an . msl. zgrbloň,
zgrblík, zgiblena, m or. žgrlit, val. žgrla, žgrňa,
ígřňat, ožgrna, slc. škrváčit, žgrlác, žgrlcšit,
laš. žgrlat, slc. škrhlaňa. ■
— Stsl. sk rtb b
soužení, zárm utek , skrtb ě ti rm o u titi se, slc.
úskrbný skoupý (atd ., v. výše), r. skorb' gen.
-i zárm utek, žal, slcorbét rm o u titi se, tru c h
lit!, soužití se, oskorbiť u raziti někoho, sln.
skrb péče, horlivost, skrbéti pečovati, skrbljiv
pečlivý, sch. skrb, skrbiti t/v , b. škráb z á
rmutek, hoře.
Psl. skrrběti, sk-hrb (od slo
vesa, ne naopak). Z řeteln á p říb u zn á slova
jsou jen v b a ltštin ě : lit. n á ř. skuřbti b ý ti
v bídě. skurbstu skuřbti rm o u titi se, trá p iti se
(Sereiskis), skurbé zárm u tek , a lot. skurbstu
skurbt b ý ti zesláblý. J so u i tv a ry s -ru-:
lit. skrubnůs šetrn ý , skoupý, ap. P ro slo
vanský a b altsk ý v ý v o j v ý zn am o v ý je tře b a
vyjiti z obecného p o jetí ‘b ý ti v žalostném ,
bědném s ta v u ’ a uzná ti rozličné rozvětvení;
někde ke ‘rm o u titi se’, jin d e k ‘b ý ti v s ta
rostech, s ta ro stliv ’, 'jinde k ‘b ý ti staro stů v
přespříliš = la k o titi’, dokonce výsledek toho
lakotění je pol. skarb poklad, jin d y zas
v přechodném slovese k ‘u v á d ě ti do sta v u
bezecti = u rá ž e ti’. D alší souvislost základu
skKrb- je n ejistá.
skromný; pol. hl. skrom ný, r. (jen spisov
ně) skrómen -á -o, skróm nyj, b. skrómen,
skrómyj; je i sch. a sln. — P sl. SK-krom-νηκ.
Náleží ke kroma ‘k r a j’ (v. kromě), Slawski
•JP 26.73; s k je s k 1 °. — V češtině je doloženo
reprve od obrození, p řed tím je hojné
skrovný (již stč.) s v ý zn am em skoro stejn ý m .
Zdá se ted y , že skrovný je česká dom ácí
obměna ze skrom ný Gb. — O s ta v u v polštině
viz U rbaňczyk J P 26.5.
skroviti: v laš. uskroviť sp o kojiti, u tišiti.
Spolu s pol. uskrom ic, up o k o jiti, poskromic
zdržovati, p o u ta ti a u k r. prykrom ýty p o u ta ti
pochází od krom iti = stin d . šram áyati u n a
vuje, krotí, p řem áh á. Á rsko-slovanská d v o
jice faktitiv. S tra n k/é viz Mch I F 53.93.
skruž f.: kam en n á tv á rn ice do kleneb, do
vyzdívky stu d n í ap . Stč. vzkružie okrouhlé
klenutí. T edy k ám en zform ovaný ta k , že
umožňuje vykro u žen í zděné o b ru b y (v y
tvoření kruhu), p opř. polo k ru h u nebo vůbec
oblouku (v klenbě).
skrze, skrz předložka; vč. krz, jvč. kroz
H 1.25, 2.22, skroz 2.42; u L itom yšle kdysi
cez Hod. 18. Stč. bylo ad v . skrzě, n apř.
(židé K ristovy) rucě hřěbími skrzě probichu;
nč. dosud podsev j e-skrz. Stč. se říkalo též
skrzě a skrzě (jako je nč. n ap ř. výše a výše):
—
b
všicka púšč skrzě a skrzě jalová jest. Z p ř í
slovce toho je dále naskrz(e) veskrze na(ve)skrz
v ý zn am u „hm otného i přeneseného" skrz
naskrz. Příslovce pokleslo v předložku, od
b ru sů zbytečně zam ítanou. S m etán k a ΝΊ&
3.193n. Příslovce je i pol. (w)skróš a sch.
skroz naskrze. Ja k o předložka je skrz s gen.
v laš. a výeh. vak, ale s akus. jinde v češtině,
ta k é u jiných Slovanů. — P d . skjerz, ukr.
skrcé skriz (s)kriš kruž kerez čerez, rd . skroz
cerez, slc. cez, sln. krez, črez, sch. (s)kroz
(s)krozi kroz crez, b. kroz kráz, csl. črézb
crěsb. — P ů v . ú tv a r je adv. *skrozě, od n e
zachovaného a d jek tiv a *skrogK = příčný,
nap říč jdoucí, jem už odpovídá hol. dial.
schraag, něm , schrág, te d y ide. základ byl
skrogh- (stran gh viz W P 2.569). T ed y skrozě
(pak - zb, - z k ) znam enalo asi ‘příčn ě’, p ři čemž
se snadno pochopí genitiv. T oto skrozě se
p a k asi kontam inovalo se slovem, k teré by
odpovídalo litevském u skeřsas ‘q u er’, -sai
‘napříč přes něco’ (které je asi od kertřezati, viz ěrtati, z *kert-so-s, podobně jako
ř. επι-κάρσιος ‘šikmo napříč sm ěřující’).
Slovan. *kersK b y dalo ěersK, vlivem slova
skrozě v šak přijalo z m ísto s, n ao p ak t o t o
slovo někde ztratilo své s- (kroz ap.). ( L i t .
adv. skradžiai ‘skrze’ m usím e p o k ládat za
p ře ja té ze slovanštiny, neboť jin ak nemá,
vhodného příb u zen stv a jinde, a a d j. skradiias
‘skrz n ask rz’ za sekundárně p řitv o řen é
k něm u.)
skřapati vč. zm .: b ý ti nem ocen PS-Sova 37,
vč. skřápnouti u m říti PS. Též vč. skřajzat
p o sto n áv ati P p v -P t, u M iletína skřauzat.
H an . (na Boskovsku) skřívat p o sto n áv ati
Svěř (-ívat asi podle p ro tik lad u n ekrka t
u zd rav o v ati se z nem oci). — P říbuzné je
stnord. skreppa stah o v ati se, u b ý v ati, trarixi
se (sich zusam m enziehen, abnehm en), isl.
nor. n ář. skreppa, se slabým stupněm v kořeni
šv. skrym pa, dán. skrumpe, střh n . schrim pfen,
něm . schrumpjen scv rk ati se, k rn ěti (m pj <
m p < p p , § 15).
skřehotati, skřehet; stč. skřeh(o)tati, skrhet
i šk-; n ář. škrhetat, škobrtat, (mor.) škrhai,
škohřnat apod., řehetač Lp. — Z vukom alebr é.
Podobné ú tv a ry jsou stsl. skrKg(rt)ati, sln.
sch. škrgutati, pol. zgrzytač, u k r. skrehetáty,
v. skrežetát. Tedy skreg-etjot- i skrKg-tt
a kom binace obou. N ejblíže je lit. kregéti
ch ro ch tati a ř. κριγή skřípění zubů ap. Sem
p a tří i stč. zkřechtati zaskřípati.
skřekati, stč. skřě-, m or. škřékat; skřekúň
(š-) křikloun; s novým jiným zakončením
m or. skřehnit škřéhnit škrohnit skřehýňat.
S m ěkkou příponou skřeěeti. — slc. škreéat
( > škreciak škrekliak škreklún křikloun;
postv. škrek skřek) i škriekat. Pol. skrzeezeč,
skrzek(o)tac, skrzek. — Zvukom alebné, srov.
skřehotati, křičeli.
skřele, p řejato z pol. skrzele. Srov. dalo
slc. krela, s. krelje plur., b. chrilé a r.-csl.
črelLišt bňa fem. skřele, črelušt b n -b skřelový.
P odobno je rd. (Perm ) ščélja t/v , ale to se
pokládá za p řeja té z kom i šot t/v . — N e
zbývá než m íti zatím *skreta za příbuzné
se ščel- štěrbina, skulina (viz skála, skolek, je
i v slc. štelina)·, navíc je tu r, § 9.
skřenit se jč., šklebiti se; viz Jcřenit se.
skřich m or.: sousek „veliká tru h la s příhradam i n a různé obilí, sb itá z desek“ (B ar
toš), i skřich i šlcřih(a), — JSlc. škrych, sch.
u B ratislavy škrih V ážný Cak. —— N ejasné;
snad ze skříň Ί Zm ěna rodu by b y la podle
starého sousek. Nebo přím o ze střh n . schrin
m ask. s obm ěnou zakončení? U kr. skrýnja je
i m oučnice ve m lýně.
skříň, stč. skříně, kdysi n áb y tek truhlového
d ru h u (dnešní skříň se zvala alm ara); laš.
pH skřinek p řítru h lík ! — slc. skriňa, stsl.
skrinjica; hl. křinja, r. skrínja i skrína, nář.
skryn ', u k r. skrýnja, pol. skrzynia, sln.
skrínja, sch. skrínja i Š -.— P ře ja to ze sth n .
scrini, to p a k z la t. scrin iu m ; zm ěna km ene
a ro d u asi vlivem slov jak o bedna, truhla.
skřípati, skřípěti; skřípnouti; skřípot, sk ří
pavý. S k řip k y ch atrn é sam odílné housle
p a s tý řů ; sem i skřip přeslička (m ačkám e-li
ji, skřípe, též čistí-li se jí něco) a stč. škřípie
šáchor. — Všeslov.: slc. skřípat, r. skripét,
ukr. skrypíty, pol. skrzypac i skrzypiec
(hornoslez. zgrzipieč šp atn ě h rá ti n a housle
P S L 107), hl. křip(ot)ac, dl. škrip(ot)aé, sln.
sch. skřípali, b. skripja. Z vukom alebné. —
V ýznam skřípnouti = sevříti, stisk n o u ti
(od něho skřipec optický, podle Šm ilauera
„k alk za fr. pincenez“ i jvč. oskřipec na
držení loučí za dávného svícení), přenes,
p o stihnouti trestem (od° p ři° u°; laš. přiskřinut, uskřinui; z laš. je i nč. lékařský
te rm ín uskřinouti, n ap ř. kýlu) je d ru h o tn ý .
V znikl zm ětením s vrsknút (viz při-vrsknút
pod vrznouti), když to to bylo v povědom í
m luvících m ylně sdruženo se zvukom alebným vrzati. Poněvadž dvojí vrzati (1° sk ří
p a ti, 2° svírati) bylo pokládáno za sloveso
jedno, ale s dvojím význam em , byl v ý zn am
č. 2 analogií přenesen i ke skřípati.
skřítati: špiniti: vm . u°, za° též se šk-, ta k
J g ; val. zaškrátaný um azaný; msl, zaskřutaný
ušm ouraný Mal. — slc. škratit zohaviti,
škrat(a), -ák šereda, um ouněnec, zaškrátat
{-škrie-, -škrí-) znečistiti. — Slovo starobylé.
P říbuzno je lit. prim árn í skrentú skretau
skrěsti špiniti se D abŽ (prachem , b látem ap.)
nebo p o k rý v ati se škraloupem (o teku tin ách )
K W , často s ap- {- pri- s u -; nu-skrěsti je
‘d o stati s tru p y ’. — V Psl. se te d y v y tv o řila
ite ra tiv a skrětati a skratati (*skrět-á-, skrót-á-),
základní slovo p ak zaniklo.
skřítek, u K la re ta stč. škřietek, han.
křístek. — slc. škriatok, pol. skrzat(ek), skrzot
a sln. škrat(ec). — Ze sth n . scrat (nyní Schratt),
což byla jistá lesní b y to st. Slované z něho
učinili dom ácího plivniká.
skřivan, stč. skřivanec, nčd. škvrlánek
škobranek škobrunčk. — slc. škovránok škrovánok aj.; pol. skowronek, hl. škowrončk, dl.
škobronk, u kr. škávoronok žajvoronok zhovrónok, r. žávoronok ščevorónok, sln. škorjanec
škrlec aj. — Vše od zvukom alebných zákla
dů, vystihujících skřivaní zpěv, české slovo
od skvir-, o statn í od škvor-. Přípony -ani,
(č.), -οητ> -n~b (jinde). Rozličné přesmyky,
disimilace a jiné zm ěny znetvořily slovo
často až k nepoznání. Mch ZfslPh 20.42.
skřup laš.: zlost K tD -H o r, skřup Malý.
N ejasné.
skřuť, m oravské slovo: han. zem je jako
škřot = tv rd á a suchá, val. ani škřuti{ny)
neostalo = nic, laš. ani škřuty ani kousíček,
podle B artoše skruť = drobounké kůstky ve
vařeném m ase, m alinký dro b et vůbec; škřutí
d robná hlína a kam enčí, han. škruta kra
ledová, zm rzlá h ro u d a na poliJg-B -K tD -R zr,
žgrut veliká h ro u d a; val. škrát sněhový
škraloup. — Z jiných jazy k ů lze uvést i
toliko dl. škruta ledová k ra. — Zdá se tedy,
že ‘ledová k ra, sněhový škraloup ( = tvrdý
um rzlý p ovrch)’ je v lastn í význam (popř.
zúžený v ‘úlom ky ledu, kusy ledu’, pak p ře
neseně drobné tv rd é kusy čehokoli) a že je
v p ro tik lad u p ro ti spodku m ěkkém u nebo
tek u tém u . V nucuje se m y sliti n a lat. crusta
k ů ra, skořápka, škraloup (např. i c. fluminis
= ledová p o k rý v k a n a řece).
skučeti, m or. skučat, skuvicet, skujíkat (laš.
ku jika t), zaskojíkati PS, laš. skuhnét o d ět
ském pláči bez slz, msl. skuhýňaí (-hnět
nové expresivní zakončení). Stč. koviekati. —
slc. skučat ( > skučiak fňukal), zkuvýňat,
zkuvývat o skučení psa; slc. obskákat vzlyk a ti; sln. skučati, pol. skowyczeó, r. skúčit. —
Vše zvukom alebné. N ejbližší ú tv a r je jihoslovanské kukati n ařík a ti (ku ká mene hoře
mi), dále ř. κοίζω kvičeti jako selo. J e i í-ové
intensivum : p. skowytač, v. skovytát, ze
*skovyk-ta-ti. Viz i skuhrati.
skuhrati, skuhravý. Ze skučeti, s novým
expresivním zakončením -hrati. Srov. rd.
skúgorit u V asm era 2.69.
skulina, stč. skála, chod. skoula·, u vltav
ských v o rařů skoula, skoule m ezera mezi klá
dam i voru. — slc. škalubina, šklabina sk u
lina. Sch. sln. škulja díra. — Málo jasné.
skutek, skutečný, skutečnost, uskutečnili,
skutkový. slc. skutok, pol. skutek, dl. skut(k),
slovo te d y západoslovanské. Od skutiti (viz
kutiti): srov. stč. zlý skutek skutil; co se nad
nám i skuti stalo apod.
skvíti se: stč. štvu stvieti (tříd a III. 2),
p ak vlivem slovesa kvísti je stkvu a konečně
podle III. 1 s(t)kvěju; o d tu d skvělý·, p art. stč.
skvácí, né. skvoucí, nezávislý ú tv a r jako ho
roucí od hořeli (též III. 2). Z vláštní ú tv a r je
i skvostný (slova n a -ost se od sloves netvoří!),
snad ze *skvostný < skv-ot (tak slc. jednou)?
(s opakováno snad vlivem něm. adjektiv
koatbar drahocenný, s k v o s t n ý , vzácný,
a kó8tlich t/v ), od něho p a k zp ětn ý m p o stu
pem vznikl n o v o tv a r skvost (u Čel jen:
nádhera), nyní obecně rozšířený. — N ašem u
skvíti odpovídá stsl. sviteti splendere, zářiti,
..svítiti" , náležitý ú tv a r (oslabení kořene!)
v III. 2; srov. dále svít 2°, svítiti. — slc.
skviet sa, skvost, skvostný, skvělý, skvúci
z češtiny?
skvrna, skvrnitý, po-skvrniti ( > postv. p o
skvrna). Hřích člověka skvrní (1586, Zikm .).—
Stsl. skvrbna, skvrbn b n t špinavý, skvrtnostb
poskvrnění, skvrbniti, r. adj. skvéren, -á, -o,
skvérnyj ošklivý, nečistý, h nusný, skvérna
hnusnost, ukr. skvern', -nist t/v , skvérnyj
jako v r., sln. skvrna. — Psl. bylo asi vedle
sebe skvbrn-b skvrnou postižený; souvisí
s kvárit: prim ární ú tv a r s nulovým s tu p
něm kvr- (a je „po h y b liv é14).
skýtati, stč. skytu skýsti i skýtati, ně. dále
skytnouti {se) po-, na-, vy-, poskytovati, vy! > postverb. výskyt). — slc. skytat, hl.
skicič, poskicouac, dl. póskiáié posk y tn o u ti.
— Skytali m á náležitou form u ite rá tiv a
(zdloužení v kořeni: *ϋ; km en n a á). V ý zn a
mem se hodí k ř. τυγχάνω n ask y tn o u ti se
(= náhodou se objeviti apod.). Z dá se te d y ,
že kořen tukh- (žijící u nás v po tkali a setkati
se) vytvořil zde iterativ u m jak o žto jm ou
větev tv aro v o u i význam ovou: m á „ p o
hyblivé" s-, zde arci už pevně přirostlé,
t-k se přesm yklo v k-t.
„
skýva, stč. ta k i skýba, n ář. většinou s b:
chod. škyjba, jč. skybička i šk-, vč. skejbka,
laš. skyba. — Spolu se slc. skýva P S P ,
skybka K , s hl. dl. pol. br. skiba, u kr. skýba,
r. skiba ze sthn. scíba (dosud se řík á Scheibe
Brot v sev. a střed . N ěm ecku). — H an .
skeva střecha (klobouku) m á v ýznam p řeja tý
přímo z něm činy {Scheibe = kotouč, kolo;
tabule, řízek; sk ý v a; terč, deska).
slabika, slabikář, slabikovati, slabičný. 1564
Kollinův D o n át m á sylabikář (Š.). slc.
slabika. — Ze *sylabika, což bylo z ř.-lat.
syllabicare, popř. zpětně odvozeno z nějaké
odvozeniny od la t. syllaba (to z ř. συλλαβή,
asi „složení" ). V staré latině je doloženo s c
jen 8yllabici. Srov. pol. lidové slabizowac <
syla-. Jinde syllaba: > něm . Silbe, fr. syllabe,
pol. beze zm ěny sylaba.
slabý, slabost, slabota, slabina·, slaboch; slábriouti, o-slabiti, zeslabili. O bdobně u všech
Slovanů (stsl. slab-b, slc. slabý, p. slabý atd .). —
Příbuzno je germ . *šlapa-: sth n . sla f (nyní
schlaff m dlý, slabý) s k rá tk ý m a. U n ás p ro
vedeno zdloužení v základu, pod. jako
v malý m ilý sám aj., § 1. D ále je příbuzné
lit. slábnas slabý, slam bú slábti slábnouti, aj.
Zdá se, že výchozí form a základu byla la p
il. λαπαρός m ěkký, slabounký, lit. silpnas
slabý, silp ti a salpti slábnouti); připojení
..pohyblivého" s mělo za následek oslabení p
na b; v lit. -il- je Z a v salpti je sekundární
ab lau t. Příbuzno je i stir. lobur, lobar slabý.
sladký, sladiti {> sladi-dlo aj.), o-slazováti, sládnouti; slad, o d tu d sladovna, sladovn ík (zkráceno v sládek, s novou příponou -ek);
slast ( > slastný) ze *slad-tb; osladič, chod.
vosládič, jč. vosláděč, podle sladkého kořene
(děti jej v y h led áv ají a žvýkají). — Psl. bylo
*8old-bk-b (u všech Slovanů: stsl. sládek-b,
slc. sladký, r. n ář. solódkij, pol. dl. slo d kiatd .),
sold-b slad, s ta rý «-km en (r. ukr. sólod, pol.
hl. stád, dl. slod, slc. sln. sch. b. slad), solditi
a solstb (slast); o sta tn í odvozeniny jsou
novější (k osladič náleží pol. slodycz t/v ). —
L it. saldús sladký ukazuje, že náš pro tějšek
je tře b a děliti n a sold-b-k-b (starý w-kmen ro z
šířen o -ko-). N erozšířené ad jek tiv u m je substan tivisováno v n ázv u pro slad, zachovalo
je ště u-ové zakončení. Od nerozšířeného ještě
a d jek tiv a sold-b bylo tvořeno sloveso a jiné
odvozeniny. N aše *sold-b a lit. saldús n em ají
v jin ý ch jazycích přesného ek v ivalentu.
Obecně se m á za to , že souvisí se jm énem
soli, p rý je to označení příjem né ch u ti vůbec,
vyvolané slaností. Ale to m u je těžko u v ěřiti,
spíše lze sladké p o k lád ati za p ro tik la d
slaného (a hořkého). Z dá se spíše, že *soldús
vzešlo ze starého *svádús sladký, libý, (stind.
svádúh, ř. ήδνς, lat. suávis, něm . siiss), jehož
vá bylo v bsl. vlivem o p o s i t a soln-b
nahrazeno hláskam i ol. P řijm em e-li te n to
vliv, p ak se i bsl. soldús hlásí do veliké
souvislé o b la sti slova svádús. Mch R ecueil
1.106.
-sláknút: v al. osláknúi zlenivěti, povoliti
v čilosti, v horlivosti, laš. u sla kn u t p řestátí,
oslábnouti (o dešti), uslakovat. Pol. él^czec
d řep ěti (odtud Vsl. slenčec t/v ). — P sl.
o{b)-sl§k-nQfi; odpovídá m u lit. n ář. ap-sliňkti téhož v ý zn am u co osláknút. Viz
i sluka. Mch ZfslPh 18.28.
sláma, slám ka v d o u tn ík u ; slaměný, o d tu d
val. slaměnec, slamenica, laš. slam unka, han.
slam něnka o šatk a; dříve slam ěník, ny n í z k rá
ceně slam ník; slaměná vdova asi podle
p říp ad ů jako slaměný panák — neživý,
slám ou vy cp an ý , n ep rav ý , v p ro tik lad u
p ro ti „op rav d o v ém u " , pod. něm . Strohw itw e,
pravzorem byl slam ěný ( = odum řelý!) věnec
pro zm rhalé p an n y p ro ti zeleném u ( = ž i
vém u) věnci panen skutečných, v. o to m
pod veřeje·, nově slaměňák, slam ák slam ěný
klobouk; poslamka (již u R ohna), u Holic
m ylně podslamka, p lach ta po s lá m ě ro ze
střen á (do postelí b y la a n a venkově dosud
je kladena pouze slám a), kdežto prostěradlo
(nyní -ě-) b y la dříve jen svrchní p la ch ta
n a peřinách. — Všeslov.: stsl. slama, r. u k r.
solóma, pol. hl. dl. sloma, slc. slama, sln. b.
slama, sch. sláma. — Psl. solma s raženou
intonací h a o. Souvisí se stp r. šalme slám a,
lot. salms, sth n . halm, la t. culmus, ř. καλάμη
stéblo. P rv o tn ím význam em i u *solma bylo
te d y ‘stéblo’ (Trubačev L P 8.237). B alt. al.
germ . al, lat. u l je z ol; ř. αλα = ol°, což
svědčí o dvojslabičnosti kořene; slovanský
p řízv u k je s tím ve shodě: r. oló a sch. la
u k azu jí n a 61, což je z oh. V p raja zy k u bylo
te d y m ask. liohmos (pro další rozbor není
opory); slov. *solma je však fem ininum a k o
lektivum , nepochybně pod vlivem slova tráva
téhož rázu, v ho sp o d ářstv í jakéhosi to p ro ti
k lad u slám y.
slap: vodopád; též v m ístním jm éně Slapy
(doloženo od 1292. Šm.). — sln . slap vodopád
(a plur. slapoví spád vody n a m lýn; tý ž
význam byl jistě u jč. osady Slapy, u T ábora,
k te rá neleží n a řece!), p řív al (m ořských) vln,
slapati v aliti se (o vlnách, fluten), slapeti
sté k a ti (herabflieBen); sch. slap t/v jako
sln .; r. Solopovka, řek a v bývalé P erm ské
gub., Solpa (ze *Solopa) řek a n a V jatecku,
osada v pskovském k raji, peřej M sty, r.-csl.
šlapa, vlna (Woge), vodní vír. Spojuje se se
stsl. v-bslépati ( = *selpati) p rý štěti, o p o to
cích, v. V asm er. — Psl. solp-b. D obrý ek v i
v alen t je v stn o rd . sarpr, což je (de Yries)
„v N orsku jm éno pro peřeje a v o d o p ád y " .
Rozdíl l\r to m u srovnání n aprosto nevadí,
§ 5. Z litev štin y se tu u v ád í salpas i salpá
záto k a, záliv, povodní zato p en ý pozem ek.
sláti, ta k s tč ., ny n í nesložené spisovné jen
v básnické řeči, jin ak pouze složeniny ode°
po° přede0 roze° se° vy° za-slati (a doslali.
u pošty), ale laš. dosud slat, iter. posílali atd .
m ísto posýlati; obeslali znam enalo původně
poslati v ý zv u v š e m po d d an ý m postupně
skrze jednoho posla; jm enné odvozeniny:
starobylé posel (p o -s il-τ,, srov. slc. posol, r.
ukr. posol, pol. posel, hl. dl. posol), nové
posílka, obsílka, zásilka·, poslanec, vyslanec
(u Slováků m ěla ta to dvě slova kdysi význam
opačný než dnes). — Všeslov.: stsl. posýlati,
iter. posýlati, slc. poslat, posielat, r. šlju slat,
vy-sylát, ukr. sláty, posyláty, pol. poslač posylaé, atp . dále. — Psl. bylo sa,lq Sblati (a sylati
s iterativ n ím zdloužením a, > y). Příbuzno
je ř. ίάλλω posílám , vysílám , ze *σι-σαλ-ιω.
Obé lze vyvoditi ze s°l-jó, řečtin a m á navíc,
jen reduplikační si-. J in a k Š. O ndruš, Publ.
D ebr. 15.1961.8, S tu d ia slavica 6.193n.:
v h e titštin ě je p iy a m i ‘posílám ' v lastně
k au sativ u m k p a im i jd u , viyam i ‘posílám ,
ženu’ k vám i přicházím ; podobně v m aď ar
štině járat ‘gehen lassen’ od já r ‘jiti’; ted y
,,p o slati“ = p řik ázati, ab y někdo šel;
O. te d y vidí u s-blati podobný v z ta h k lit.
seleti ‘p řijití’ (zukom m en, zulaufen) a sálti
‘té c i’; podobně n. schicken ‘p o slati’ p a tří ke
gót. skěw jan w andern, stnor. skaeva jiti;
něm . senden ‘p o slati’ ke gót. sinps ‘choď
(Gang).
slatina: b ažin até m ísto, rašeliniště, val.
slatvina zn. i vysokou trá v u rostoucí n a t a
kových m ístech (tak i slatina za Jg). — slc.
slatina, svatvina kyselá p ů d a, pol. slotw ina, r.
solótvina ( > sólot), u kr. solótvyna bažina.
U nás i n a východě je i jako m ístní jméno,
též stluž. slotvina W ZU Leipzig 13.381. —
N ejasného původu. Spojuje se se solb sůl,
a vidí se v těch slovech původní prý význam
‘slaná b ažin a’ nebo ‘slaný pram en’ (to je
stsl. sch. a sln. slatina), pro t by se mohlo odk ázati n a d ( > germ. t) v něm . Salz. Byl by
to p ak výraz předslovanského původu, ale
slovanština m á jen sol-, bez t; kromě toho v
b y bylo záhadné. P ředkládám e prozatímní
dom něnku jinou: soltv- je snad příbuzno
s lat. saltu-s (w-kmen!) les„hvozd; předpoklá
d á to ovšem význam ové východisko (‘les
v b ažin ách ’ resp. ‘bažina zarostlá lesem’
(srov. luh\). J e v šak možné, že tu jde o dvě
rů zn á slova, Psl. *solina slaná voda (<~ lat.
salinaet) a soltvina bažina, jež n a sebe vzá
jem ně působila, ale ta k é se vzájem ně vytla
čovala.
sláva, slavný ( > slavnost, > slavnostní)·,
ale pravoslavný (odtud pravoslaví) je přejato
z ru štin y (je to šp a tn ý přek lad za όρύοδόξος
= stsl. pravovéron-b, podle δόξα sláva); nové
Slavín·, v osobních jm énech -slav, slaviti (>
církevní term ín blahoslaviti, blahoslavený
m ísto stsl. blagosloviti). — Obdobně jinde:
stsl. slava velkolepost, nádhera, slavím,
slavný, slaviti velebiti, slc. sláva, r. sláva,
slávnyj, slávit a tp . všude. — Psl. bylo slaúo
slaviti, fa k titiv u m ty p u p lavili baviti, oď
slovo (*sg) sluti, te d y : činiti, aby někdo byl
proslulý. Od něho je p o stv . slava (baltský
ekvivalent, nehledím e-li k příponě, je lit.
šlové, šlové nád h era), od to h o to p ak sla vím .
Viz ny n í Mch S P F F B U 4.28.
slavík. Za J g i slavihoudek (Houdek je
od housti), dosud s -b- v příjm ení. Všeslovanské: stsl. slavii, slc. sláviíc, r. solovéj gen. -v'já,
ukr. solovíj, solovéjko, pol. slow ik, hl. solobik,
dl. syloj(ik), sln. slavec, sch. slavic slavuj
slavíja aj., b. slávej, slavik. — Psl. bylo
*solvbjb, odvozenina od *solvb (r. solovéj
šedý ,,isabelový“ ); dále rozšiřováno o -kb
nebo jiné přípony (č. slaví + k jako hřebí +k,
štiří -f k atd .). N ázev te n je te d y od barvy,
srov. horň. plavý stehlík = slavík.
slebit m or.: u p řísti n it nestejnou, někde
silnou, někde slabou; val. gatč na kolenoch
přeslébené = prodrané, šp atn é plátno se
člověku v p rstech „přeslebuje“ — trhá,
rozlézá. — P ův o d n ě snad *slěbiti. Příbuzné
je lit. zliébti v y ta h o v a t n it (při předení); z je
ta m asi nářeční sonorisace hlásk y s.
sléci: viz usléci.
slečet h an .: prosbam i obtěžovati, čekati na
d ar, to u žiti po něčem ; val. slacat (laš. slaČak
čum il, číhající při sv atb ě n a koláč). — slc.
slačit p ach titi se po něčem, p. šlqczeč namáh a ti se. — Souvisí jistě s r. kljánčit škemrat,
žadonit. Obé dále nejasné. Viz i šlcranČet.
slečna: stč. se šlechtickým dcerkám- ne
vd an ý m říkalo šlechtična; z toho zjednoduše
ním , častý m v titu lech (např. jemnostpán
z Jeho M ilost pán, vašnosti z Vaše M ilosti),
a zároveň rozlišením sykavek (š-č > s-č)
vzniklo slečna. I to označovalo dcerky
šlechtické, kdežto dcerkám m ěšťanským se
j?šte za J . K . T y la říkalo panna·, p a k d áv án
titul slečna ,,lepším “ d ív k ám z m est (již
kolem 1870), až zlidověl docela. P rv n í dosud
známý doklad slova slečna je z r. 1622;
výjimečně se čte slečina 1630. slc. bylo
elečná s -á podle gazdiná, n y n í je slečna jako
v češtině. Vč. u P á k y se objevuje i slečna, asi
novou spodobou s k č (nikoli sta ré znění
přímo ze šlechtična).
sled, sledovali, vysledovali ( > výsledek >
výslední)·, jiné denom inativum je slídili [vy-,
pro-), > slídič, stč. slédník, nč. slídník d ru h
psů; ze spojení *po sledČ (či po v-sledčl) je
poslední (z toho básnické slední u Sv. Čecha
aj.), posléze ‘později’ (val. posleďpozději SvK)
mylně ‘konečně’, posledek, naposled(y). (Stč.
je i pošlé, zkrácené z posléze: podobně bylo
str. a csl. posle, zkrácené z posléze popř. csl.
posléžde; o to m I. N ěmec L F 85.330n.)
Z *na slede (či na v-sledit) je následovati,
následek, dále následník·, podle následek
i nové důsledek (> důsledný, -nost). Val.
následovat = obtěžo v at (prosbam i o pomoc
ap.) B-SvK. — V šeslov.: stsl. sléd-b, zpravidla
spojení v-b sléd^b, v-b sledě + gen. = za někým ,
též s-b slída ze zadu, sledovali (ná)sledovati,
slc. sled, sledovat, r. sled, sledit, sledovat, ukr.
slid, pol. šlad, pošlad, hl. dl. sled, sln. sled,
sch. slijed, b. sleda i jak o předložka sled za;
všude i odvozeniny obdobné českým , i jiné.—
Základem slovanských ú tv a rů je slídi>, ze
*sloid-os. P říbu zn o je gót. laists sto p a
a laistjan sledovati (něm. leisten, n ap ř. Folge
leieten poslušen b ýti). O tr?bski I F 137. J e s t
arci uznati germ . přesm yk hlásk y s. S otva
je slovo slíd -b p rap říb u zn é s lit. šliědas stopa,
sled (opačně Fraenkel), spíše je to to z pol.
slad (BQga).
sleď: slc. sleď, pol. sledi, ukr. (o)selédec’,
r. selědka (staré, m á plnohlasí!) a novější
seld gen. setdí i seldjá gen. setdí. — Slovan.
*seldb je asi p řeja to z n ázv u severogerm .
(stsev. sild, stšvéd. sild), Slované asi slyšeli
cizí i jako hlásku blízkou lc e. B altsk á slova
(lit. silkě, lot. silke a stp ru s. sylecke) b y la
přejata však asi p ro střed n ictv ím ugrofinských jazyků, (srov. k ar. slleke, fin.
silakka), prý přím o z eston. silk.
slemeno; slc. slemd, ny n í slemeno, csl.
(11. stol.) slčmja (psáno i slamja, slomja), pol.
ilemi$, sln. slétne, sch. šijeme, stluž. šleme
Querbalken W ZU Leipzig 13.381. Znam ená
vodorovný trá m v hřeb en u střech y (něm.
Firstbalken). D říve stav ěn y střech y boudy
a salaše ta k , že dvě svislé rozsochy (silné
sloupy nahoře vidlicovitě rozvětvené) nesly
silnější vodorovný trá m , o nějž se p ak svým i
hořeními konci opíraly šikm é krovy. D osud
tak lid staví v Polsku a n a R usi; u nás se
n y n í obejdou bez něho, neboť kro v y jsou
podepřeny asi uprostřed své délky, ve výši
tzv . ham balek, a krom ě toho leží ny n í konce
pro ti sobě ležících kro v ů nahoře jeden n a
druhém , tak že se opírají o sebe navzájem . —
Psl. selm§ gen. selmene. V litevštině m u o d
povídá šelmuo gen. šelmeňs t/v (i ‘hřeben
střech y ’); tý ž význam , hlásky i složení slova
řad í k tě m to slovům dále i lat. culmen
(z *colmen < *celmen) a colůmen (u n e
původní, srov. columna). J e tím dáno, že
to bylo už slovo prajazykové a te d y i ten
způsob sta v b y je p rastarý , z m ladší doby
kam enné. Yše z *kel-men-, to dále nejspíše
z *kelp-men-; kořen tý ž co v lit. šelpiů šelpti
p o m áh ati, p o dporovati (Miežinis: „wspom agač, w s p i e r a é “ !), něm. helfen. Ač ny n í ta to
slovesa znam enají jen po m áh ati (hm otně
i m ravně), byl p rv o tn í význám jistě k o n k ré t
nější: p o d p írati, wspierac! Slemeno bylo te d y
chápáno jak o ,,podpěra“ , to tiž krovů. —
Přeneseně znam enalo s. „neostrý, ale přece
neširoký v rch pohoří“ : je m ístní jm éno
Slemeno (v. Profous); slc. jed n a ho ra m á
jm éno Slemá.
slepice, slípka, stč. slepicí, vm . slépka;
vyslepičit PS vy žv an iti (co m á b ý t utajeno)
n a základě n ad áv k y slepičí prděl pro ta k o
vého člověka (že „nic neudrží, lehce vyp o u ští“ ), znám é už Ju n g m an n o v i. — Je n
v češtině a v polab. (jinde kúra, kurica); slc.
je sliepka; název podle R osy u J g je p rý
„o d m hourání očima, jako s l e p ý čin ív á" .
Ř ík á se však, že m á „slepičí m lh u “ (nebo
,,vlčí“ ), kdo šp atn ě vidí (vlastně jen žertem
o tom , kdo nezpozoroval něco, ač m ohl nebo
protože nechtěl). I jiní Slované vědí o „k u ří
slepotě" . „Slepice za šera nevidí; neboť
v zrakovém ú stro jí denních p tá k ů chybí
zrakový p u rp u r, tzv . rh odopsin, h o jn ý
zvláště u zv ířat nočních a um o žň u jící jim
v id ě t i za šera“ (Vážný JM 145). — V Puohm ajerově H an tý rce slepička, slepice je voják.
Podle J . K noblocha ZfS 7.301 to podporuje
dom něnku S. A. W olfa, že po d d ů sto jn ík byl
zván v něm eckém arg o tu H ah n ( = kohout)
n a základě toho, ja k vy p ín av ě si k o h o u t
v y k raču je p řed svou skupinou slepic. K nobloch citu je i fr. poulet ( — kuře), poulage,
poulardin = policista.
slepý, slepota, o° za-slepiti, -slepovati, oslepnouti; slepec, slepýš (slepejš u R ohna, vč. jvč.
m or. slepák, chod. slepík, slipík, slc. slepúch;
srov. dl. slípica, pol. šlepucha, sch. slepič
slepýš); slepý znam ená též i to , co lidově
černý (slepý pasažér = nechtějící p latiti) =
dělající se ,,nev id iteln ý m “ , schovávající se.
Slepice viz zvl. Slepé střevo: A ristoteles popsal
te n orgán u zvířete j iko τον εντέρου τυφλόν
τι = cosi slepého [nepravého, lichého]
u střev a; to označení již v staro v ěk u bylo
přeneseno n a člověka a udrželo se (Steudel
StG 4.154). — Všeslov.: stsl. slíp-b, slc.
slepý, r. slep, slepój, sch. slijep atd . K to m u
sloveso stsl. oslb{p)nqti oslepnouti, č. oslnouti
t/v (vedle toh o ‘b ý ti postižen oslněním ’),
stpol. oélnqc, n y n í olsnqč. K to m u přitvořeno
v češtině fak titiv u m oslniti někoho = p ru d
k ý m jasem způsobit! někom u ochablost
zraku, ta k že nevidí, je jak o b y slepý (pak
přeneseně: ohrom iti něčím skvělým atp .).
Viz i sloniti. J e s t v y jiti z o-slbpnqti. Je m u
odpovídá lit. žlibti ztráceti zrak atd . (K urschat G r., Jan áče k Slavia 24.1). R ozdíl ž/š
( = gllč, slovan. K > s) a b/p není závadou:
celkový sklad slov si odpovídá s vý jim k o u
ve znělosti souhlásek, § 4, ta k é v ýznam se
shoduje. D ále snad žlibti p a tří k lit. glembiu
glebti s l á b n o u t i, v ad n o u ti, m a látn ěti. To
by znam enalo, že v ž je expresivní zm ěkčení
(gr > g) již p řed b altsk é a že tak o v é je tře b a
p řed p o k lád at i pro dobu předslovanskou
(v ní p a k ještě z trá tu znělosti, g > K a p a k
Jč > s), ale to m u nic nebrání. (P ochyby
T oporova E I R J 1.12 nejsou oprávněné; tu
jsou i starší v ý k lad y , i jeho staro-nový, ale
nepravděpodobný: k lat. lippus krhavý.)
P odle toho s lě p t původně znam enalo „ s l a b ý
n a z ra k “ (tento o b ra t je běžný v ě.; je
i slabozraký), ale to bylo nakonec rozšířeno
n a úplnou slepotu. Po strán ce form ální byl
vývoj asi ten , že k sl bp- bylo přitvořeno
ad jek tiv u m se stu p n ěm o v kořeni, te d y
sekundárním oi ( > e), slepí,, podobně jako
k ogltchnqti ohluchnouti přitvořeno gluch-b.
slez, slc. sliez, pol. Maz, sch. sljez. — Zdá
se, že souvisí se sliz (některé ro d y slezovitý ch , zvláště proskurník, obsahují slizké lé
čivé látk y ), ale není snadné vyložiti jeho ě.
slezina, stč. slezeno, ta k dosud jč. (hornoblan.) a han. Odvoz, sleziník ro stlin a Asplenium , podle dom nělé moci léěiti slezinu
(výtvor P reslův podle obdobných názvů
cizích); je i slezinník C hrysosplenium , důvod
názvu stejný. — R.-csl. slezena, r. selezěnka,
ukr. selezínka, pol. éledziona (dříve éleziona,
slo(d)zona), hl. slozyna, b. sln. slezena, slc.
sch. slezina. T y to slovanské tv a ry p ře d
p ok lád ají Psl. *selzena (-ino a n eu tr, -en-o
jsou analogické podle nějak ý ch vzorů).
V o statn ích ide. jazycích (vyjm a germ ánštinu) jsou slova podobná, zřejm ě příbuzná,
nicm éně m ají jisté zvláštnosti, ta k že nelze
rek o n stru o v ati přesně ide. slovo, ný b rž jen
řad u jakýchsi v aria n t. N ašem u selz- je n e j
blíže keltské *spelgh- fem. (ir. selg, střb ret.
jelch), nehledím e-li k p. írá n s k é form y m ají
spljh-: av. sporszan- m ask., pehleví sparz,
pers. supurz; ind. je plihan- m ask., la t. lim
m ask., ř. οπλήν, arm . phaycaln. T edy úhrnem
lze d o stati jakési sp-elll\li-gh-en-, jež se
redukovalo odpadem souhlásek, aniž je viděti d ů vody tě c h zm ěn. A ni p říčina variací
sam ohláskových při l není jasná. P oukazuje
se n a to , že roztodivné variace hláskové
m á i jm éno jiné části těla, jazyka. Slovanské
slovo m á podobu pom ěrně dosti Zachovalou;
z trá ta p není v šak norm ální. B altská slova
(lit. blužnis, -né, pr. blusne) jistě patří sem
tak é, m ají b- m ísto sp-, k terý žto zjev je
znám i z jiných slov (§11). D ále u je odchylné;
n m ísto -en- se v y sv ětlí redukcí před novou
těžkou příponou -ě z -ijd. L at. liěn je
výsledkem přílišného vlivu slova reněs led
viny.
slíbiti, msl. slúbií, laš. slubit; stč. slubni ze
závazku, ne z povinnosti pocházející (právní
term ín), laš. slubny m anželský (syn apod.),
slub o d d avky, č. slib, slibný, slibovali, zaslíbiti někom u dívku. Val. slibka: „dívka,
k te rá zrušila slib svém u m ilém u, stane se
po sm rti slibkou. Chodí v podobě bílé ženy
po h orách a lák á k sobě m užské“ B; nyní
je to už jen „strašidlo, k teré utancuje
k s m rti“ SvK . — slc. slúbil, slub, slubný,
pol. šlubié, šlubowac t/v , hl. slub, pol. slub
slib, oddavky, sch. sljubiti {šij-); sln. je
obljubiti slíbiti, hl, polubič slíbiti. — Příbuzno je něm . -loben v geloben slíbiti (sich
jd m g. = zaslíbiti se kom u; das gelobte
Land = zaslíbená země, n ář. (> arg.)
laven, lowen, hol. lowen t/v , n. arg. Lobbink
ženich, Lobmadl nevěsta. N akonec se l změk
čilo, snad vlivem slov oblíbiti si, zalíbiti si
koho (od lub-b, libý).
sličný: pol. éliczny sličný, uk r. slyčije sou
lad, r. sličnýj souladný, sch. sliČan vhodný,
podobný. Stč. bylo i ličný = sličný, srov.
sln. b. ličen hezký. Od líce: Psl. s-b-lič-bm, =
kdo m á pěkné ( s t = ide. su dobře, pěkně)
líce, p ěk n ý obličej.
slída: z rus. sljudá pův o d u dále nejasného.
slc. slúda (spis. sluda) sliada slieda vzešlo
poslovenštěním z češtiny, proto je nejistota
ve vokalisaci.
slim ák (vč. je hubař): slc. slimák, pol.
šlim ak, hl. slink, šlink, ukr. slymák, rd.
(již., záp.) slimák. — J e jistě příbuzné s lat.
Umax (což je jistě domácí, ne z řečtiny!)
a s řd. u H esychia λείμάξ gen. -άκος. Zá
kladem je *{s)leim-, dochovaně v něm.
Schleim sliz, kal, slizovitá h m o ta, přípona
-ak- je už p rastará . Slimáci zanechávají po
sobě zřetelnou a n áp ad n o u slizovou stopu,
n ěk teré d ru h y m ají i celé tělo pokryté slizem.
Viz i slimatý.
slim atý: laš. -y slizký Lp. — J e odvozeno
od *slim-b sliz, což by byl slovanský protějšek
k něm . Schleim t/v (viz slimák).
slin: jistá m ěkká hornina, m astn á hlína,
jíl (toto Mal) („k m azání kam en slin býti
m u sí“ , Rosa). — slc. slieň (je -ie- mylná
slovakisace?), pd. slin. — Souvisí se slc.
šlím „slin (bahno K o tt)“ K ál a dále s něm.
Schleim (viz slimák) a s lat. lim us kal, bahno,
b láto , hlína, jíl, dále s ř. λειμών vlhká louka,
λίμνη bahno. Psl. *slim n ze *slei-mos: jeho m
souvisí s příponam i -món- a -mn-á- zachova
ným i v řečtině [mn-á je z men-á, připojením á
se men a u to m a tic k y oslabilo). P říp o n o v ý ráz
toho m jo p a trn ý ze srovnání se sliz. U v ád í
se i lit. šlýnas.
slina, slinili (s lin iv k a p an k reas), expresivní
slintati (slinták d ě ts k ý , slintavka jistá d o
bytčí nemoc), vm . slc. poslinek ovoce p řadlenám, aby se jim tv o řily sliny. — V šeslov.:
stsl. plur. sliny, r. d řív e sliná, n y n í sljuna
(-ju- vlivem slovesa p lju jú = pliji?), uk r.
slyna, pol. élina, slc. hl. dl. sln. slina, b.
sljunka, ech. p lur. slin e. — P sl. sliná. Příbuzno 8 lot. plur. slien a s sliny a dále p ra v d ě
podobně i s lot. p lu r. sliekas sliny. Vše to
jsou odvozeniny (ko řen n é a p ři to m v y
padlo) od nějak éh o *sali-: h e t. je issallislina, lat. sallva t / v ; sn ad jsou t a slova od
kořene sal-, k te rý je v lit. sál ti téci; n ap ro ti
tomu prostý po jem ‘v y p liv n u tá slin a’ byl
vyjádřen zp rv u slo v em pěna, la t. spum a
(i zde m in v příponě!).
slípati vč., ob y čejn ě vč. vyslipovati někom u
něco = škodolibě v y č íta ti, p řed h azo v ati, připomínati (chyby), vč. též p ř islíp a tp řezdívati,
vysmívati se do očí. — P ů v o d nejasný.
Jedna dom něnka (a doklady) u Z ubatého
1.1.332.
slípek, dosud vč. (u M iletína a jinde) ta k :
jestliže syrové b o c h n ík y chleba jsou v peci
položeny těsně je d e n vedle druhého, p ak se
při pečení ja k o b y s l e p í n a m ístech d o ty k u ;
tam pak není o b v y k lá h n ěd á k ů rk a , ale
zůstane k ra b a té m ísto b arv y syrového tě sta.
To je slípek J g -K t-E l; m ísty ve s tř . Č.
sklípek ČL 1.140, 2.694, též laš. sklípek B -Lp,
han< elepica V yhl Z h an . k r. 184, č. též
slípka Jg , slepka K t. U sklípek se u d áv á
(Kt3-Lp) v ý zn am sk ro jek chleba, též u slípek
PS. — Pol. zlepka, p d . šlépka B. — J e to
zdrobnělina ze slep, p o stv erb áln íh o ú tv a ru
od s-lepiti. N enáležité k v sklípek a posun
významu ke ‘sk ro je k ’ se pochopí jen z toho,
že pečení chleba ve venk o v sk ý ch dom ácích
pecích už asi p řed 50— 60 le ty p řestáv alo .
slíva 1°, všeslovanské (r. sln. sch. b. slíva,
slc. slivka, pol. éliw a.) P ů v o d n ejistý . Snad
od adj. sliv-b (sln. sliv = m o d rav ý ), jež by
mohlo b ý t příbuzno s la t. liveó b ý ti m o d rý . —
Odvoz slivovice (ale h an . šlihovica je ú p ra v a
z něm .-rak. n ář. Schligaivitz, k te ré zná
Steinhauser SIW ien 86; m lu v í o disim ilaci
v-v > g-v).
slíva 2°: m lu v k a (ale bez činu) P S , slivom íitlachati Jg d , slivoň ochlasta( ?)PS zP u ch majera. — N ejasné.
sliz, slizký, osliznouti (chod. vosliznout
i vošlehnout se) i oslznouti (msl. o slznút po
dešti = zvlhnouti, h an . slznót i slzký), stč.
nč. osliz limus, val. oslizký klu zk ý , h an .
voslizka náledí, vošléška k lu zk á p ů d a, chod.
vosluz náledí; nové sliznice. — V šeslovanské:
stsls. sl bz-bkh, slc. sliz, r. n ář. slízkij, s lízn u t
pokrývat se slizem , oslizlyj, sliz (spis. sk lízk ij
má k od rodiny skolzít klouzati), u k r. slyz
i sljuz, sliíkýj, pol. šlizki (šlizgi), hl. sliznyó,
dl. sliznuš (se) rozpouštěti se, tá ti (např.
o sněhu, m ásle), sln. sliz slizek sklizekj
skliznoti, sch. sklizak, b. sliz fem. sliz, slizaíc
slizký. — Jso u i form y s u: stsl. (jednou)
sluzb χυμός sucus, r. služ te n k á v rstv a ledu
n a vodě n ad silným ledem (druhý led),
m o k rý sníh, svrchu zm rzlý, sln. služ sliz
a chod. vosluz. — J e nepochybné, že n á
ležitá podoba je slizv fem. (resp. -% m ask.),
s i. Zdá se, že východiskem všech tv a rů
je su b stan tiv u m . — J e příbuzné se stn o rd .
slíkr sliz n a kůži ry b . Vše se d á spojití
pom ocí kořene sleiýh. — T v ary s u (nehledím e-li k άπαξ stsl.) jsou jen ve 3 jazycích
(r., sln ., č. v chod.) a ^en v sln. značí ‘sliz’
(takže to m ůže b ý t n ějak á n ář. v aria n ta),
jinde led n. kluzký sníh (což přece není
sliz!); zdá se, že m ají své u od *kluz-, k lo u
zati, kořene zcela cizího, ale časem sd ru že
ného se sliz-, ta k že se někde pro stu p u jí.
slíž 1°: jistý pokrm , slížek, č. n ář. šliž(ek)
slejšek šlejšek slijška i šlijska, m or. slíženec,
han . šlehán. — slc. slíž, p. šliž(yk). — Málo
jasné. S líž je i ,,šiška“ , jak ý m i se v y k rm u jí
hu sy poslední dobu p řed zabitím .
slíž 2°, m sl. šlíž: sykavec (ry b a Cobitis);
val. slíž šlíž šliž m řen k a ČL 50.291. — Pol.
éliž m řenka, uk r. slyž sykavec n. m řenka,
r. sliz d ru h úhoře. N ejasné. N ení vyloučeno,
že je to odvozeno od sliz, ale chybí dosud
objasnění věcné, n a k te ro u slizkou ry b u b y
se to původně vztahovalo. slc. plžek, p íž ik je
m řenka. (Lit. sližis, slyžýs je z polštiny.)
sloh, slohový: p řejato za Ju n g m an n o v y
doby z r. slog = „složení něčeho, s ta v b a “ . —
slc. sloh z ru štin y nebo češtiny.
sloj: léto ve dřevě, v rs tv a v štěpném k a m e
ni apod. (val.), (han. zásloj jinorodý d ru h
v kam eni Jg), v rstv a horniny (spis.). Též
slon(a) v rs tv a v kam eni Jg d ! — Pol. sloj,
v rstv a n. žilka ve dřevě, uk r. slij t/v , r. sloj
v rstv a , slc. sln. sloj v rstv a, sloj, b. sloj p lást,
v rstv a. Sem náleží i č. sluj < *slůj původně
téhož význam u jako sloj, ale v b ratrsk é bibli
s význam em d u tin a, d íra v zemi, jeskyně,
jenž vešel i do spisovného jazy k a. T ento
odchylný v ýznam vznikl asi v o b ratech jako
vykopati, vylám ati sluj. — Psl. sloj v náleží
k lot. sleja fem. p ruh, čára, odstavec
(v písmě), kde význam je velice blízký.
Z ákladní sloveso je v lit. šliěju šliějau šliěti,
lot. slejti (slzenu) sliet o pírati se o něco, podp íra ti něčím. V ýznam ové spojení k v rstv ě
ap cd . se rýsuje n ap ř. v lit. at-šlaitá sokl,
podložka. S některým i předponam i (par-,
su-) m ůže se v y v in o u t osdtín ‘o p írati se
oč, kloniti se stra n o u ’, z toho p a k lze d o jiti
k ‘spočívati n a něčem , u k l á d a t i s e ’, a tu
p ak ‘v rs tv a ’ je nasnadě jako „ukládající se,
uložený oddíl h m o ty “ . U Slovanů se v y
tvořilo fak titiv u m „u k lád ati (ve v rstv ách " :
r. sloít k lást v rstv y , prcsláivat p ro k lád at v rst-
vám i. Je-li to m u ta k , p a k sloj je postverbální.
— K ořen klei- je dále v Stind. éráyati opírá,
■tě o p írá se o něco, lne k něčem u, ř. κλίνω
kloním se a td ., viz klonili.
sloka: p řejal J g (jeho b ra tr A ntonín byl
obeznám en se sanskrtem ) ze stin d . sloka-,
dvojverší (jako celek), což je km en m askulina
n a -ah (indická slova se v slovnících z p ra
v id la citu jí ve form ě km enové).
slon, sloni, slonový (s-á kost), slonovina. —
Stsl. s lo n t v adj. slonovtn-b, slc. r. sln. ukr.
slon, pol. hl. sloň. — P ů v o d slova není práv ě
jasný. O byčejně se m á za to , že je odvozeno
— jakožto postv erb ale — od sloniti o p írati se
a to p rý n a základě starý ch tv rzen í, že slon
nem ůže ohnouti kolena a sám se položití na
zem , že spí jenom ve stoje opřen o strom .
Mohlo by se u v ésti i to , že slon p rý „kdyžkoli
člověka uhlédá, h n ed jem u h lav y p o k l o n í "
(stč. R a d a zvířat). T u to dom něnku lze pod ep říti litevským šlějus slon, jež n a šliětis
o p írati se upom íná velice. J in á dom něnka
(nevalná) odvozuje slon od osm an. a(r)slan
lev. N ejspíše v šak (O štir Slavia 6.1n.) bude
slon-b ze slop-n a příbuzné s ř. ελέφας gen.
■αντος t/v (s°l°p °n t-).
slonbidlo, v 1. části též slom- zlom- lamsnou- zum- zom-, dále i slomidlo. — Soudímeli z frenštátsk éh o ocloň t/v , je v 1. části slo
veso sloniti, celek te d y znam ená dlouhána,
k te rý b y zaslonil, zastínil i bidlo (chápané
jakožto p řed m ět velm i dlouhý). M ch N Ř
26.239.
sloniti; stč. slůněti sě acclinari (Čstnostní
tvéj pravici sé sláněji; já z se jím [bohem]
slůně ji), asi o p írati se oč jak o žto o ochranu,
ch rán iti se něčím ; za-sloniti zaštítiti (sv. Ja n
kněze zaslůněl), zp rav id la v šak ‘z a k rý ti’, n e j
p rv e asi před nepřítelem apod., potom
obecně p řed příliš silnou září, jasem , světlem ,
a v to m to v ý zn am u přešlo až do nové
češtiny a vytvořilo postverbale zůslona. Bylo
i od-sloniti o d stran iti k ry t, záslonu (dosud
h an . voclonit o dejiti ze světla), v něm ž se
objevilo c (ods- > ots- > oc-), jež po m ylné
dekom posici pouhého o- ovládlo (msl. je
odcloň nezacláněj!) a proniklo jinam , zacloniti, zůclona (c = to tiž ts, dále přesm ykem
st v slc. zůstlona u B ernoláka), z to h o pak
nové clonili, postv. clona, (za)clůněti. Viz
i oslon. — O bdobné v ý zn am y jinde, ale
i ‘o p íra ti’: slc. clonit, clona jako v č., r.
zaslonit zacloniti, zastíniti, zak rý ti, ale
prisloníť opříti o co, p řista v iti k něčem u,
otslonít odsunouti, odchýliti, u kr. zaslonýty
zak rý ti, kom u = s tá ti ve světle, pol. oslonié
zacloniti, zastín iti, pol. zaslona, oslona z á
clona, opona, hl. zaslonic zak rý ti, sln. sloniti
opříti, sloneti op írati se, zasloniti zak rý ti,
sch. zasloniti t/v , b. prislonjam se o p říti se,
naslonjavam opříti, naslon, podslon, slon
i slon’ přístřeší, ú tu lek , bouda, koliba. —
P rv o tn í význ am byl p a trn ě asi ta k o v ý to :
o příti něco šikmo o jinou věc a tím ji krýti,
ch rán iti (před nepřítelem , nepohodou, slun
cem ; postv. slon je p ak přístřeší = zástěna,
šikm o opřená o něco a ta k v y tvářející prim i
tiv n í boudu). — Psl. sloniti·, souvisí zajisté
s lit. šliěti (viz sloj). Byl b y tu kořen *kelv nulové podobě, on lze snad chápati jako
starobylou intensivní příponu, totožnou
s h et. -ann-. Spojení sl-on- srostlo ta k pevně,
že je schopno dloužení o-a pro iterativum :
slů lěti.
slopati: ch lastati: laš. lopat, sleptat, slampat, laš. msl. slopat; h an . nasnopaný opilý
(přidává se „ ja k sn o p “ ) < naslopaný. —
slc. slopat, v. lopat, hl. šlapac; sln. loptuti
ch lastati. — P říbuzné je ř. λαφνσσω hltati,
ch lastati: řeckém u -υσσ- odpovídá slovan.
•bt(-j-) v loptati ap.
slota 1°: plískanice, nepohoda, mor. slotí
p ad á déšť se sněhem . — R . ukr. slotů, pol.
slota, slc. sln. slota.
J e příbuzné s lit.
šlapta a něm . Schloββ krupobití, angl. sleet,
norv. slatr, sletta déšť se sněhem .
slota 2 ° , n ad áv k a: neřád; han. slotit nadáv a ti ;příslotek přezdívka, u Zel. Brodu přišláceti, příslotek. Podivné je val. solotit láti. —
Se slota 1° se spojití nedá. N ejasné. Snad
bylo původně *zlota (srov. nedobrota ve
stejném užití), ale zm ěteno se slota 1°.
sloup, stč. stlúp, slúp, mor. slp, stup·, odvoz.
sloupec, sloupový, sloupoví·, (ale postoupný,
-nik, -nost je asi z postupný, viz stoupat i).
Všeslov.: stsl. stHp-b sloup, slc. štíp; r. spis.
stolp gen. -ů, ukr. stovp, pol. slup, hl. stolp,
dl. slup, sch. slup, sln. stolp, b. st lip, vše
‘sloup’, někdy i ‘k ů l’ (sln. a stsl. i věž; tento
v ýznam snad ojediněle byl kdysi i v češtině:
voní tri dobyli se do nějakýho sloupu před
kostelem T áb (S traka: ‘k ap ličk a’, asi mylně),
dosud v pd. stolb. Vedle toho i podoby s b:
r. stolb gen. -ů, ukr. stovb, sln. stolb, sch. stup
gen. -ba, b. stilb sloup. — Bylo tedy Psl.
*st-blp-b i *st-blb-b m ask. (O byčejně se sem
řa d í i *st-blba fem. v csl. stl-bba scalae, sch.
stuba žebřík, b. stalba t/v , sln. štolba stupeň,
příček, schody; podle K noblocha ZfS 7.302
štolba byla původně ostrov, tj. km en s p a
h ý ly větv í, sloužící jako žebřík.) — Příbuzná
slova jsou v baltštin ě: lit. stulbas veřej,
sloup, stožár, vzty čen á žerd, pilíř, lot. stulbs
veřej, stehenní n. holenní kost; dále v germ.:
stisl. stolpi sloup, kůl, střangl. stulpe kolík,
veřej, střd n . stolpe trám ec, veřej. Vedle
toho je stangl. stapol m ocný ústřední sloup
(stavby), stnor. st >pull sloup, v ě ž (!). Tato
2 slova jsou zřejm ě příbuzná s lit. stibas
veřej, sloupá, socha pohanského boha, lot.
stabs veřej, sloup, pilíř, stnor. stafr a něm.
Stab žerd, hůl, a dále s lot. stuburs vysoký
pařez, veřej, stubs pahýl, lit. stuburas páteř,
slovin. steber sloup, pilíř, stnor. stubbi pařez.
J e zřejm é, že se tu zkřížily 2 skupiny v ý razů :
jed n a ty p u *stab-ar- (nebo -al-) od stabh-
(stind. stabhnati, stambhati podpírá, lit.
stuobras sloup, km en atd .), p ři čemž Z bylo
z přípony p řed jato (anticipováno) do kořene
před b; d ru h á ty p u *stub- (něm. Stubbe
pařez, expresivní zdvojení bb dalo mb
v stum pf tu p ý atd .). Zkřížením vzniklo
*stulb-. N a p řejetí z germ . není tře b a m yslet,
neboť i v bsl. je celá ta rodina s b zastoupena
dobře. Podle toho te d y je slovan. sttlb
s b, náležité; p se vy sv ětlí vlivem slov od
steibh-\steip-, kde byly rovněž význam y
‘kůl, pilíř’ (jako je lat. stipes kůl, km en,
žerď, lat. stipula p ro ti č. stéblo). — R čení
obrátit oči v sloup = 1° d á ti jim strn u lý
výraz, v y tře štit oči, 2° otočit je nahoru
(v nemoci ap.); oči jeho byly v sloupu, oči
mu stojí sloupem. J e možno v to m to sloup
vidět postverbální su b stan tiv u m od slovesa
*stvlbti, lit. stulbti ztrn o u ti (hrůzou, p ře k v a
pením), lot. stulbt oslepnouti, b ý ti ohlušen,
zaražen. Toto sloveso je v r. ostolbenéi
(glaza o-li); o těch to slovesech se n eo d v ažu
jeme vyslovit, zdali skutečně p a tří k sloup
‘pilíř’. (I. N ěmec N Ř 41.205 tu chápe sloup
jako s y m b o l nehybnosti, strnulosti.)
slouti: stč. slovu sluti, proslulý ( = kdo
proslul, proslavil se); slovutný (ze slov-qt·,
kmene přechodníku přítom ného, ale ještě bez
měkké přípony, jako ve visutý, stojatý, te
kutý·, stpol. slavqtny J P 42.20); slynouti
(mladší ú tv a r, jako pol. slynqc; srov. plynouti). —· Stsl. slovq sluti n azý v ati se, r.
slyvú slyt, sln. slujern sluti a sloveti slynouti,
sch. slovem sluti; slc. jen ,,zasta r.“ slovutný.
— Psl. slovq sluti; ide. kořen Ideu- v p rajazyku znam enal slyšeti; netvořil présentu,
byly jen form y km ene aoristového (a κλϋϋι =
stind. šrudhí poslyš); n o v ý présens v m ediu
značil = b ý ti v ,,sluchu“ , v slávě, v dobré
pověsti, m íti dobré jm éno, slynouti. Tvořil
se v jednotlivých v ětv ích různým i způsoby;
u nás se od Ideu- v y tv o řily p résen ty 2, jeden
pro slyšeti z km ene intensivního, jeden pro
slynouti: pouhou příponou -o-, ldeu-o- >
sleu-o-. S taré m edium bylo u nás asi
nahrazeno reflexivem , slovo *sq, ale s§ brzo
zde zaniklo, ukázalo se nepotřebným , protože
nebylo p ro tějšk u ak tiv n íh o . D alší vývoj:
*sleu-o > slou-o, a infinitivní tv a ry (až po
změně eu > ou\) *slou-ti > sluti. Č. p ak slovu
sliti přešlo — podle infinitivu — v slu-ji
sliti, slouti. Viz i sláva, slovo. — V jiných
jazycích jsou oba v ý zn am y i různé podoby
rozloženy často jin a k nebo tv o řen y nově.
V baltštině je p ři ‘sly n o u ti’ jen lot. sluvu
sluvět t/v a lit. šlově = sláva; ř. je κλέω
(-ομαι) slavím , oslavuji, la t. clued je sly
nu. O tom podrobně Mch S P F F B U 1955
3.27.
sloven, slc. slovien: len úzkolistý. ,,V H ro
zenkově tlačili olej ze semence, bukvic a ze
slověnu" (Mor. Slovensko 1.425). P řejato
z pol. slouňen t/v , to p a k je ze *svoj-len, tj.
swojski len, což bude p ro tik lad p ro ti „d iv o
k ý m " d ru h ů m lučním .
slovo, slůvko, slovíčko (slovko je zastaralé,
slovečko nářeční m or.), slovný, slovní ( > slov
n ík > slovníkový, slovnikář). do slova > do
slovný; z ru štin y přejal D obrovský sloveso
( > slovesný) a užil ho pro „verbum , Zeitw o rt“ , z r. je též slovesnost (H anka) lite ra tu ra ;
příslovce, k alk latinského adverbium ; p ř í
sloví, srov. r. prislóv'je, úsloví (ale r. ustáv'je
je úm luva, podm ínka), sousloví; slovosled;
d en o m in ativ u m . oslavili, proslovili ( > pestv .
proslov), vysloviti ( > výslovný; ale v y
slovené je germ anism us = aúsgesprochen.
Viz i vyoslit. ■
— Všeslov.: slovo se kořenem
druží ke slouti: je to staré *slov-os gen.
slov-es-e, es-kmen, form ou je to to žn é se
stind. sravas- n tr. sláva, av. sravah- n tr.
slovo, ř. κλέ(Β)ος sláva; ide. kleu-os (u nás >
*sleuos > *slovos > slovo) znam enalo zajisté
dobrou pověst, proslulost, sly n u tí, te n
v ýznam byl jistě i v slovanštině, neboť stsl.
slovo je i homilie, proslov, vý k lad ; vý zn am
vocabulum je až poslední (i když podobný
vývoj p ředpokládá i avesta).
slubice: č á st pluhu (sloupek, spojující h ř í
del s plazem ), stupnice, též duba, čluba (Jg
z D obrovského), chod. slubice i slupice, zm .
slubica, val. srubica, laš. snubica, h o rň .
stupica. — slc. stlpica, Vsl. slupik, pol.
slup(ica); plu h to h o to ty p u je obvyldý práv ě
u P oláků a u nás, krom ě toho se objevuje
i v části B alkánu. U kr. ještě stovba S o v E tn
1952, 4.180, štolba M EW . — Psl. asi sulbica.
Základ s^lb- je asi tý ž jako v sloup.
sluha, stč. sluha; n ář. slouha zúženo n a
‘sluhu obecního’; fem. služka, sloužili (od
toho je služba z -eba; služebný, -ík, služebná,
stč. a nč. n ář. služebna skříň, nč. úřední
služebna), služné; laš. sluhovat sloužiti; vy sloužiti ( > výslužba, výslužka; výslužné =
pense), zasloužili ( > postv. zásluha, zá
služný), zasloužilý, zasluhovati si; posloužili
( > posluha > posluhovati, posluhovačka
překl. za rak . Bedienerin); bez slovesa je
postverbale úsluha ( > úslužný); do° pře-sluhovati. — slc. sluha, slúžit, služba,
služobný a td ., obdobné ú tv a ry u všech
Slovanů, i ho jn é odvozeniny. — Psl. sluga,
služiti, služhba. V b altštin ě je ek v iv alen t
lit. slaugaú slaugýti ošetřo v ati nem ocného.
D ále se k nim řad í ir. sluag řa d a a jin á
k eltsk á slova, znam enající družinu, vojsko.
V. V aněček P hS 3.18 m á za to , že k e ltští
velm oži bývali „obklopeni družinou lidí
různého původu, pokrevně nepříbuzných,
k te ří jim i byli vydržováni a konali jim nejrůznější služby. V boji bývali kolem svého
p á n a jako pěšáci. C aesar je označoval po
řím sku slovem clientes.“ A dále, že k elt.
*slčga označuje p ráv ě ty to houfy „ k lien tů ",
tj. závislých přisluhovačů a že te d y sluga
„převzali naši předkové z k e ltštin y ". P odle
toho by sluga bývalo původně slovo h ro
m ad n é (tom u nasvědčuje to , že ru sk ý lze
říci moja sluga = moj sluga) a znam enalo
‘družinu, čeled, služebnictvo’. S . O ndruš,
S borník F F U K , P hil. X .1959.79n., m á je
za dom ácí: vidí tu kořen Icleu- slyšeti,
poslouchati, a příp o n u ga.
sluka 1°: d ru h p tá k ů . T ak i slc. r. sln. sch.;
pol. dříve slqka, ny n í slomka). — Psl. slqka;
m á dokonalý pro tějšek v lit. slanká, lot.
sduoka, prus. slanke. N áleží k lit. ap-sliňkti
zlenivěti. P ro ch u tn é m aso b y la sluka
o ta v n í lovena odedávna, zp rv u do sítí; p ři
to m si zajisté všim li, že sluka je v zajetí
z a dne netečn á, tep rv e navečer a v noci
čilá. M ch ZfslPh 20.46. Viz i -sláknút. Týž
ko řen je i v nor. slinka lenošiti.
sluka 2°: sm yčka, klička n a spojení něčeho;
ta k stč., dosud u v ltav sk ý ch v o rařů sluka,
slučka, zlučka je houžev svazující vorové
k lád y ( > zaslukovat), slc. slucka sm yčka,
p etlička, uzel, zasluknút, zaslučií zad rh n o u ti
n a slučku, val. slucka je „o k o " n a ch y tán í
zajíců, uzel n a n iti. Sem asi náleží i slucka
J g d , šlučka (han. šlóček < šlou-) kroužek
k n ad ív án í jitrn ic J g (je i pd. slqka t/v K uc).
— Ze *slqka; ú tv a r starobylého ty p u .
U jiných S lovanů *leka: sch. kdysi léčka, sln.
léčka. Vše od slovesa, k te ré je v stč. léceti, nč.
líčiti (na zvěř). P říb u zn é je něm . Schlinge
elučka ( = slov. *slqka).
sluka 3°: ho u b a R ozites. N ejasné,
slunce, též slunko (m á ráz zdrobněiin.y,
m ilé slunce), sluníčko (i jistý brouk, již
u R o h n a slunečko, boží kravička), slunečný
(den), sluneční (svit), > slunečník·, slunečnice
(r. podsólnečniíc H elian th u s, laš. slunečník)·,
slunný, slunovrat, slu n iti se, výsluní, m or.
osluní; -ce v jistý ch složeninách odpadlo
odobně jako v osrdí, m ilosrdný p ro ti srdce.—
tsl. slsnbce, slc. slnce, slnko, slnečný, sln it sa,
r. sólnce, ukr. sónce, pol. sloúce, slonko, hl.
slonco, dl. slgúco, sln. solnce, sch. šunce, b.
slánce: — Psl. s-blnvce: je zřejm ě příbuzno
s lit. sáulé, lot. saule, lat. sol, ř. hom . ηέλιος,
a tt. ήλιος, gót. sauil a sunnd, stin d . sávar-,
av. hvar-, ale je nesnadné vyložiti p odrobně
všecky tv a ry . S tran ro d u je pravděpodobné,
že slunce jako věc bylo n eu tru m , jako
p řed m ět náboženské ú cty , jako božstvo
m askulinum nebo fem ininum (v to m to p ří
p ad ě jako p a rtn e rk a m užského měsíce,
s ním ž tv o ří — n ap ř. v litevském m y th u —
sv ateb n í pár). R ozborem jed notlivých slov
se dospělo k názoru, že p rv o tn í podoba zněla
asi *sáv-el (nom in.), v dalších pádech skloňo
váno jenom sáv (genitiv byl sv-és nebo
sv-ós: av. h(u)vd; s tra n oslabení srov. nom .
*kerd srdce p ro ti gen. krd-és = lat. cordis);
b y ly dále v y tv o řen y odvozeniny s -en-:
sv-en-lsun- a sv-eljsid-. V jednotlivých v ě t
vích tv a ry ty všelijak u p rav o v án y dále.
V litevštině ze sáv-el utvořeno příponou -é,
p řed níž se el oslabilo v l, sául-é. Slovanské
s-bln- vzešlo ze sp ly n u tí k m en ů s l a s n
(ide. 8u-l- a su -n -); p o d ro b n o sti tohoto
vývoje nejsou jasné. N ejb líže by bylo gót.
sunnd, je-li jeho n n z In. J e však možno
s tra n n m ysliti i n a p řejetí t oho n z *mčsemcb,
měsíc: obě slova b y la p a k redukována na
3 slabiky, ale každé jin a k . Základ sáu-,
d louhý stu p eň , p a tří nepochybně — jakožto
přesm yková po d o b a — k inde. kořeni *aues‘sv ítiti’ (lit. aúčta sv ítá), o d něhož jsou i jiné
starobylé n ázv y jitře n k y (lat. auróra atd.,
viz je pod jitro).
slunka: naše nejm enší ry b a, Leucaspius
delineatus. N ázev te n byl jí určen od
A. Friče, v. K o tt 3.455; val. slunko ČL
50.291. S lu n ka je fem. od slunek, které podle
Ju n g m a n n a bylo n a M oravě synonymem
n ázv u ovesnička; te n (a č. oves nice, slc.
ovsenička) je p ráv ě d ru h ý m , lidovým názvem
téže ry b k y ; podle J g jso u to „m alé, drobné
ry b ičk y od p o d o b en stv í k ovsu, Haberfische [něm. Haber = H afer, oves]. —
S lu n ka je název s ta rý ; vězí též v sch.
šljun(ec) čljuna ú k lej: „ tv a re m těla podobá
se slunka značně m alé oukleji obecné" ,
D y k 188. — Psl. asi slun-b a sluna (sch. čljm á nepůvodní zm ěkčení). P říb u zn é je něm.
Lauben úklej; slun-b je te d y ze *slubnb;
s je „p o h y b liv é" . Ú h rn em jsou to názvy
asi „praev ro p sk ó " .
slup n a ry b y , ta k již stč. (K laret), stupice
genus retis piscatorii J g d z A qu (í m ylně za l),
sloup n a ry b y 1480 v O p av sk u VČA 10.559;
n y n í slup fem., slupka n a ry b y , slupice na
jeleny Jg . —· Pol. slqp, p d . slup(ica), ukr.
sovp vrše, sch. su p F isch zau n . — Podle po
pisu Ju n g m an n o v a a v zhledem k tom u, že se
jí užívá zvláště n a lososy, jde asi o druh prou
těn é vrše, zv an ý něm . K astenreuse. Je to
vrše o p rů řezu čtv erco v ém nebo obdélníko
vém (kdežto obyčejné v rše m ají průřez
kruh o v ý ), vchod vrše tv o ří dřevěný rámec,
spodní stra n a , k te ro u t a v rše leží n a dně, je
ne z p ru tů , ale z p rk en , te d y jak ási podlážka.
T akové vrše vsazovány b y ly do jezů ( = plo
tů přehrazujících řeku), ja k o to m právě
m luví c itá ty J u n g m a n n o v y . B yly pevné
a trv alé, p ro to se slup s tá v á i pom ístním
jm énem . — P ů v . sblp-b (p o lštin a m á dru
h o tn o u nasalisaci). P ů v o d nejasný.
slupka, slupka, vě. zlu p ka . Vsl. lupa. —
Asi z původního *luspa (srov. r. starší luspa
t/v , u kr. n ář. luspa šu p in a ry b í, pol. luspina,
šupina, lusk, b. luska t/v ), jež náleží k luska.
P řesm y k n u to s vlivem slovesa loupati, s > š
je vlivem slova šupina. N ejasn ý je poměr
k něm . Schelfe šupina, slupka.
slušeti, stč. slušěju slučeti (tříd a I I I 1),
stsl. slučaji slučat i ; sluch o rg á n slyšení; slo
veso znam enalo původně — ja k v iděti v stsl.
— slyšeti, te n to vý zn am je dosud v pošlouchati něco, naslouchali. Ale již od stč. doby
se význam m ění. Podobně jako patřili
(pův.: hleděti) d o stáv á v ýznam ‘náležeti n ě
kam’, ta k i sluše ti, srov. něm . gehóren:
(pří-)slušeti ( > příslušný, -nik): v In d ii „úze
mí vesnice sahá ta k daleko ze střed u vesnice,
jak daleko^ je m ožno slyšet lidský h la s“ ,
v starém Ř ecku, ja k je „m ožno slyšet lid
ský v ý k řik " (v. Thom son, O staré řec. spo
lečnosti, P . 1952, 329); poslouchali = b ý ti
poslušen; potom další vývoj ‘p a třiti se’
(jako sluší T áb, n y n í s. se), b ý ti vhodné,
hoditi se (o oděvu: slušivý, to m u sluší);
místy dále i ‘sh o d o v ati se, sro v n áv ati se’
(val. dyz by [staří] se nemohli slúchať z m la
dýma). V oboru vním án í sm yslového je
v nářečích ojediněle přechod k ‘cítiti čichem ’
(laš. rada poslucham cibulu), asi vlivem slova
čut. H láskově oslabená pod o b a je sl-bchv poslechnouti (p. si něco = slyšeti, postv.
poslech, ale i ‘b ý ti poslušen’ v jednom p ří
padě: uposlechnouti), vznikla u slyšeti (viz
tam). — Stsl. sluchu pověst, ucho, sluch,
poslušati poslouchati, slušati slyšeti, slc.
slušat, slušný, r. sluch pověst, zpráva, sluch,
slúšat slyšeti (sja b ý ti poslušen), slúšatel
posluchač, ukr. sluch jako r., slúchaty slyšeti,
býti poslušen, slušnýj náležitý, pol. sluch
sluch, sluchač poslouchati, sluszny náležitý,
hl. posluchač, dl. sluchaš oba význam y,
slušný náležitý, sln. slušati h o diti se, sch.
slušati hoditi se, b. slušam slyšeti sluch
sluch. — Psl. slušati je s-ové intensivum
od Uleu- slyšeti, i -ová flexe podle viděti;
sluch je postverbale; to to jm éno m á ek v iv a
lent v av. sraoša- m ask. sluch, poslušnost,
tedy *lčlou-sos. V zhledem k sch. ií v šak n ě
kteří kladou jako příp o n u -os- (a do přípony
proto, že kořen líleu- se nikde nejeví jako
dvojslabičný), ale je m ožné, že te n p řízv u k
spočívá n a jiné příčině (nějaká analogie či
jiná?). Viz i slyšeti.
sluzaj, slzaj, střč. i sluzej (B řežan 1612),
slc. i slezaj, šlzaj: m o stn í trá m , ě slizej J g d
trám bránící ledu d o stati se n a m lýn; pol.
slezaj dřevěná k o stra souseku. Odvozeno od
něm. Schleuse, > pol. sluza, élóza (je i pol.
šlóz; r. sljuz, šljuz; ukr. šljúza) stavidlo,
splav. Náš význam i u ukazují, že pram enem
je nějaké sluzaj, tv o řen é jako pol. duc(z)aj
otvor ve svrchním m lýnském kam eni.
slyšeti, stč. slyšeti, neslyšný, neslyšitelný;
slýchati (vy°-, pro° se) nedoslýchavý. Podle
poměru dechnouti — dýchati vzniklo v češtině
zpětným postupem -slechnouti: (vy)poslechnouti si (postv. poslech), vy slechnouti ( > v ý
slech), zaslechnouti, přeslechnouti, doslechnouti
se ( > doslech, podle d-u), dokonce i postv.
slech zpráva (rým ové asyndeton: není o něm
slechu dechu) i ucho zv ířat. — V ýjim kou
znamená sem ta m i čití jiné než sluchové
(v. o tom Mch S P F F B U 4.1955.29): jo z to
slešim ( = cítím , t. ko u ř z d o utníku) v celé
kocheni K řen 2.189; srv. poslucham cibulu
pod slušeti. — Stsl. slyšo slyšati, r. slýšat,
slc. slyšat (zastar.), slýchat, pol. slyszeč, hl.
slyšeč, dl. slyšaš, sln. slišati. — P ů v o d n ější
form a je zajisté slýchati, což je iterativ u m ke
sluchati. U držela se v češtině. J in a k přešla,
a to vlivem slova pro p rv n í schopnost sm y s
lovou, viděti. s ním ž b ý v á pronášeno pospolu,
ke vzoru I I I 2 (trpěti), p roto *slych-ěti >
slyšati > -ěti > -eti.
slza, jvč. též sluza (podrobnosti U těšen ý
134), jč. slouza J jč ř 48, msl. slza sluza suza,
laš. sluza (Iza u Bezruče je polské); slzný
(váček), slzavý; slzeli, uslzený. — U všech
Slovanů: stsl. sl-bza i sleza, slc. slza, r. slézá,
ukr. slézá i sljuzá, pol. dříve slza, ny n í Iza,
hl. sylza, dl. Idza, slyza, sln. solza, sch. suza,
b. salza. — P rajazy k o v é slovo pro slzu
(ř. δάκρυ, stin d . aéru, lit. ašará, n. Zahre,
lat. lacrima) Slované ztratili. Zdá se, že
Psl. nové slovo znělo sblza, nikoli (opak se
p řijím á dosud) slbza (na slbza se soudí z r.
u kr. sleza, ale tu m ůže jít o snadný přesm yk
hl > Ib). Sblza b y bylo v lastně slza; to lze
p o k lád at za příbuzné se stind. srjáti ‘vylévá,
nechává téci nějakou te k u tin u ’ (zpravidla
o vodě); m á i (po předponách) přenesené
význam y ‘vypouští, v y sílá’ ap. T edy oko
sblzitb — v y p o u ští (vodu); subst. sblza m á
ráz postverbální.
sm ad, snad val.: žízeň. J e to ze slc. smad. —
Pol. smaga, u kr. smáhá suchost n a rtech ,
v ústech, žízeň, r. smága t/v (postverbale,
viz smahnouti). — U nás přetvořeno podle
hlad, s ním ž b ý v á pospolu; s tra n m (resp.
m á = m‘a) srov. r. sm jágnut vedle smágnut.
sm ahnouti: horkem v y sy ch ati, vy-: osmah
lý opálený; fa k titiv u m č. sm ažili. Ř ým uje se
se synonym y prahnouti, pražiti. — R. smág
n u t schnouti (o rtech), smága (viz smádl),
u kr. sm áhnuty t/v , opalovati se n a slunci,
smážyty, slc. sm ažit (viz i smad zde u smadl),
pol. smažyč sm ažiti, smagnqc sm ahnouti, hl.
smahnyč a smažíc, dl. smagnuš a smažyš,
sch. smagnuti hnědnout i (od slunce). — Za
Psl. je st pok lád ati obě slovesa, starší smagnqti i novější sm ažiti. Příbuzno je něm .
schmachten schnouti (trpěti) žízní, hladem
nebo horkem . V ýznam je tý ž (v něm čině
přibyl jen h lad a zúžen n a .oblast tělesného
strád án í), i souhlásky m ohou b ý t zcela t o
tožné. Mch ZfslPh 23.119. Též lit. smogóti
(o rtech:) p o k rý v ati se v horku šupinkam i,
smogos sucho v ústech, žízeň.
sm alt, ta k i slc., z ital. smalto, což se spolu
s fr. email a td . odvozuje z germ . *smalts
( — něm. Schmelz). P odoba email je z n ě m
činy, ta m z franštiny.
sm áti se, sm ěji se; stč. bylo sm ieti se ze
sm iáti, ale přehláska zrušena a zavedeno á
podle smál, -a, -o, kde důvodu k přehlásce
není; odvoz. spis. smavý. Usmívati se > úsměv, usměvavý; posm ívati se > posměváček.
S taré slovo je smích < Psl. smech-b, ale
ú smě cli, úsměšek, posměch, posměšek ( > posměšní)), výsměch jsou p ostverbalia k slove
sům na -cliati (srov. r. nasmecháťsja, nsmecháťsja, esl. usmi-clnmti s§, sln. smehljati se),
jaká m usím e před p o k íád ati v i češtině, i když
jsou doložena jen slabounce (laš. usm ichai se;
usm ichnoutise PS z K u b ín a).Mch L P 4.122.—
Yšeslov.: stsl. smě jo se, sm ijati se, směch
slc. smejem sa, sm iať sa, smiech, i', sruejús
smejáisja, sinech, ukr. snvjátysja, smích, pol.
émicje šmiač s i§, smiech, lil. smiec so, smjech,
dl. sm jaš se, sln. smejati se, směli, sch.
sm ijati se, smijeh, b. smeja se, smjach. —
P říbuzná jsou lot. sm eju sm eja sm iet~smáti
se, stin d . smáyate usm ívá se, ř. μειδάω
usm ívám se (ze σμ-). Psl. bylo smějq s m ija ti
s? a směclrb. Ja k o u cestou se ta k to změnilo
očekávané *smej-o sm ei-ti > *smi-ti, lze
jen h ád ati. Snad vyšel popud z infinitivních
tv a rů , kde *smei-ti přešlo do 5. tříd y a dalo
sm vj-ati, celé sloveso se p ak přim klo k ty p u
prejo p řeja ti (v. práti). E xpresivní n o v otv ary
slovesné m a jí v šak jiné cli, téhož d ru h u
jako r. ko-chati < ko-jiti apod. S tarý
rozdíl ě— bj (ij) později v y ro v n án sm ě
rem z p résen tu do infinitivu nebo n a
opak.
sm ečka 1°, již s tč ., je v lastně to též co
smyčka, klička uzlová, jež se d á s m e k n o u t i,
ro zv ázali pouhým tažen ím za jeden konec.
P a k i sm yčka osidlo na lapání zvěře; úvaz, na
kterém m yslivci vodí p ár psů (pustil chrty se
smečky), p a k te n p á r psů sám ; ny n í i v ětší
sk u p in k a psů než 2, zpravidla o psech p ro n á
sledujících zajíce. Pol. smycz.
sm ečka 2° stč.: n ějak á jah o d a (u K lareta
je p lu r.: smečky)·, smeklička Jg ; han. smyca
jah o d a „tru sk av e c" B. — slc. smolcva,
smokvica červená jah o d a (Palkovič, H oluby),
sln. samonica brusinka, pol. su(m)nica, sonica,
sch. sunica jahoda. — O dvolávaje dom něnku
ze Slavie 21.254 a E S t spojuji n y n í ty n ázv y
s lit. samanos m ech. V jižní L itvě a na Bílé
R usi jisté kraje jsou p o k ry tý různým i m echy.
Mezi nim i hojně roste jed n ak k y h an k a
(A ndrom cda), jed n ak jí dosti podobná k lik v a ;
,,k v ěty klikvy leží n a sam ém m ech u "
(Iv an au sk as 16), což je nápadné, nebot
stvoly kyhank o v é trč í vzhůru. Psl. *somonica
by te d y byla „m echová h a h o d a “ , tj. plod
klikvy; výchozí slovo pro onen mech u nás
zaniklo (udrželo se jen mtch-b = lit. musas).
P ro to že i v č. nářečích kyhanka značí jak
androm edu, ta k i brusinku, je slovanské
přenesení n a b ru sin k u a p ak i n a další
„pozem ní1* jah o d y zjev docela přirozený.
P ů v o d n í je te d y snad somonica, z něho je
pol. so[mo]nica, č. s[o]m[on)ica > smyca
(správněji smica). LT tv a ru samonica u z n á
vám e staroby lé dloužení (vrddhi *ó > á
v 1. slabice!). P oslední stu p eň je zám ěna -kva
m ísto -ca; sn ad pochází od klikva < *klukva.
slc. smokva je te d y ze s[a]mo[m]&m atd .
Mach szamóca jah o d a je ze slovanštiny, ale
p řím ý pram en není zřetelný.
sm etana, odvoz, smetaník hrnec na sm eta
n u . — Pol. šmietana, dříve i šmiotana (odtud
slc. smotana), hl. smjetana, ukr. r. smetána,
sln. smetana, b. smetana.— Psl. asi s-b-met-ana
denasalisací (již způsobilo n v poslední slabi
ce disim ilačním vlivem) ze staršího *Sb-m§t-ana. N áleží te d y asi k met- (viz moutiti), s-bje ide. sil ‘d o b ře’, celek je předslovanské
particip iu m toho ty p u (na -dna-), jaký je
dom ovem u ath em atick ý ch sloves (*menthtv o ří v san sk rtu slovesa atem atická!), a zna
m enal ‘dající se dobře m o u titi’ (moutiti je
v lastn í term ín pro stloukání m ásla!); femininum jako v *skoro-lupa, viz škraloup (sch.
je skorup =i sm etana). Ze slovanštiny (ještě
s nosovkou) něm. Schm ant a rum . smantana,
novější p řeje tí je něm . Schmstten a lit.
smetoná. (Běžné spojování s metali, že je
sm etáv án a == sbírána, je m ylné, nebot slo
vesa smetati se o to m to úkonu nikdy neuží
valo; sm etan a je naopak opatrně, zvolna
a trpělivě sbírána!). „L ah o v ary R IO 3 (1951)
191. m á s. za praevropské (je iber. mantzea
t/v , rum . mantica; dokonce i drávid. man tana
ovčí m áslo)“ Šm.
sm ěti, sm ím ; smělý, osměliti se (ale jiné
osmělit se viz žvl.!). Znam enalo stč. odvažov a ti se, o d tu d smělý (z Z-ového participia) =
odvážný. — Všeslov.: stsl. šum ěj o s-brněti
odvážiti se, tro u fa ti si, sm ěti, slc. smieť,
smělý, r. sm éju smeť, směl, smélyj, osméliťsja,
u kr. sm íty, sm ílyj, pol. smiec, sm ialy, hl.
směc, dl. směs, sln. smeti, sch. smjeti, b.
smeja. — Psl. s-bmějq šum ět i už svou třídou
( I I I 1) ukazuje, že je denom inativum ; zá
kladem bylo asi fem. *suměja. Příbuzný
kořen je sn ad v ř. μάομαι (z μαι°), μαιμάω
bažím , dychtím , usiluji, perf. μέμαα znam ená
i ‘kvapím , h rn u , řítím se, spěchám ’; πρόσσω
μεμανϊα v před se řítíc. Y to m to užití vězí
odstín odvahy: „v p řed se odvažujíc, odvážně
řítíc “ . S-b- je ide. su ‘dobře, velice’; že tyto
částice byly k to m u to kořeni v sk u tk u p ři
pojovány, svědčí ř. v lastn í jm éno Ενμαιος;
*sb-mě-ja te d y < su-moi-ja. J e možné, že
základem slovesa je v lastn ě *s-b-mějb =
Ενμαιος smělec. (Jin ak Čop Slav. revija
V—V II, 1954, 233n.)
sm ida sm idka šm idka snida msl. slc.:
skýv(k)a, obyč. chleba. Z něm . Schnitte
(střhn. snite) t/v .
smil, d ru h rostlin H elichrysum . Preslovo
p řeje tí z jih u (sch. sm ilj, sln. sm iljka, b.
smil). U k r. je čmil čmel ěmer cm in emyn. P ů
vod nejasný.
smilný, smilstvo (toto již stč., o d tu d do
polštiny), sm ilniti. Csl. smilnoje adulterium
(z češtiny?). slc. sm ilný, sm ilník, smilstvo.
L itev sk ý p ro tějšek je sm ilus zvědavý, chtivý
čeho, m lsný, sjnilný; u nás je i ( = *i)
z expresivního dloužení, § 1. Příslušné slo-
\ eso je lit. sm llti nalézati v čem zálibu a tím
více dostávati ch u t n a to , sm iláuti m lsati;
u nás je příbuzno jen s-ové intensivum :
mlsati.
smldí, stČ. smldie u K la re ta mezi vodním i
a vlhkom ilným i rostlinam i. s tč . bylo i smldovník, jakási ro stlin a (podle Š. třem d av a).
Pol. smlod. — Psl. smbld-b. P říb u zn é je lit.
mddas n. meldá skřípinec jezerní nebo sk ří
pina. — Sem náleží asi též odvozenina slc.
smudič (fotel p leten ý ze s-a — z rákosí?)
a dále m or. sm íděnka sm iténka smuděnka
srarděnka, podle K olaji „ je m n é pom etlo n a
smetání nečistoty při čištění obilí a lu štěn in "
(..obilí se vějačkou p ro ti v ě tru háže, p ak
smrdénkou zháňá, tj. všeliká neplecha s něho
sm ítá" , B artoš 400); podle B artoše „zv láštn í
metla z tv rd é s lá m y ..." ; podle M aliny je
ze smrdí = z bezkolence (Molinie); podle
Frolce (č. Slovácko 1961.84) sm iténka m á
„název podle sm ítí, d ru h u trá v y , k te rá roste
v lesních bažinách až do výše 1 m e tru a m á
tvrdé silné stéb lo " ( = asi sítí, Juncus).
Protože jde o sm etán í plev s obilí, je to jistě
pometlo jem né. T ak o v á se dělala právě
z metlice, ještě za naší pam ěti jem n á pometla n a vyčištění pece p řed pečením chleba.
Všecka slova te d y = smlděnka, l > u, popř.
jinak zm ěněno lidovou etym ologií. Ze sm ldí se
robily i vrše n a m řen k y (v. N Ř 30.64): č.
smrdovka Jg d .
smldník: ro stlin a Peucedanum . J e asi p ří
buzno s něm . Sm ilge t/v ; d bude od zm ětení
se smldí, což jsou ro stlin y docela jiné.
smochliť val.: p lak ati, smochlivý, -lavý
čas = deštivý. — Ze slc. smokliť sa, smochlačit
mžíti, pršeti, p la k ati. Slovo expresi vní, m álo
jasné. K ořen jako v m o krý?
smokvoň: fíkovník. S novým -oň je od
schrv. smokva fík, což je slovo to to žn é se slc.
smokva jah o d a (viz pod smečka); n a B alkáně
domácí zkrácené s[a]mo[ni]kva bylo p řen e
seno na plod nově poznaný.
smoliti: špiniti; zpravidla usm óliti (se),
např. usmolený límec. Val. s expresivní p ří
ponou je zasmoligat sa u šp in it! se B. P řen .
smolit se s nějakou prací. — P říb u zn é je lit.
smélstu smélti špiniti se, s tá v a ti se špinavým ,
\smélti sich schm utzig m achen. N aše sloveso
je náležitě tv o řen é fak titiv u m : stu p eň o
v kořeni, tříd a n a -iti. Od téhož kořene je
i smůla. J e te d y tře b a u z n a t sm oliti dvojí:
jedno odvozené od sm ůla a znam enající
mazati smolou, a to to druhé znam enající
špiniti (vůbec, beze sm ůly), původem starší.
Toto druhé je i příkladem obvyklého zjevu,
že slovanština z tra tila p rim árn í sloveso (jež
by v tom to případě odpovídalo litevském u
smélti), ale m ísto něho si v y tv o řila fa k titi
vum, popř. se se. Též je příbuzno stin d .
mala- m ask. n. n tr. špína, adj. sa-malašpinavý, nečistý.
smotlacha: p ’evel; zslc. šmatluha t/v ; n ě
kde m írn á n ad áv k a: šmatlacha n a H oličku,
smotlacha ‘p o p leta’ n a Slavkovsko, smotlacha
t/v n a B oskovsku, ‘nehodný, člověk, h r u
bec’ n a K yjovsku, ‘ničem a, ledačina’ na
H ané. — Pol. motloch plevel, luza, sběř. —
Málo jasné. Podle R osy u J g je to prý'
„směsice nějakých pozadků, jako koukole,
plev, p ra c h u " ; v tém že (Rosově) vý zn am u
žije s. dosud n a H ran ick u (A. H anzlíček).
K ašík m á val. smotlaka nečisté obilí, a cituje
r. sumotocha, u kr. mutljáha.
sm ouditi: o palovati n a povrchu. N ejlépe
zachováno n a východě, k západu se porušuje
a tra tí: slc. sm udiť (ú ) šmudiť; sm udnút přip áliti se, (pri)sm udlina připálenina, posm údit
p rism u d it p rism u d n ú t p rism u d n ií (n z -núí)
p řip áliti, posmudlina; šmudlaný um ouněný;
cm udii, c-, vycm údit vy k o u řiti; cm udný čmudn ý přihořený; msl. vysm udit jizbu jalovcem ,
v y k o u řiti; laš. vysm udnut (aitov-e = v y v ětrá,
v y jd e k o u ř; přicm udnui přip áliti se (H or.);
sm u n d it klohniti; val. přicm udnúť p řip áliti se;
chod. přismoudnout se t/v (o pečivu), smoudit,
jč. (blan.) sm u d it klohniti; vě. (Paka) přicmrdnout připáliti, přičmoudlej; jč. cm uditi
(Holeček) šp atn ě v ařiti; ucm uditi, ucmuditi,·
ucm uchtiti, ukmochtit šp atn ě u v a řiti PS. Sem
p a tří i jč. a m or. cm unda jídlo ze syrových
bram bor, opékané n a om astku, jinde cmunda;
dále snad i kosmatice (viz). Z ‘opalovati n a
p o v rch u ’ se vyvinulo ‘rychle = šp atn ě,
nedbale opékati > nedbale dělati jídlo
vůbec, šp atn ě v a řiti’; sm uditi se zkřížilo
s čaditi v tv a ru i význam u, o d tu d cmouditi,
ale poněvadž v ýznam je tu zřetelně ‘k o u řiti’,
viz ty tv a ry už pod čaditi. — K pncm rdnoui
přip áliti (v. výše) p a tří dále obecné p ř i- .
cmrdovat p ři čem (někomu) s přeneseným
význam em „drobným i a snadným i v ý k o n y
p o m áh ati při důležité cizí p ráci" , obyčejně
s p řed stírán ím velké ochoty a oddanosti
k věci a tp ., han. též pocmrdovát, což K p U
dobře v y stih u je rčením , „p řid á v a t své p o
línko" . — H l. smudzió, sm ud, sln. smoditi,
prismoda, smod, sch. sm uditi, smud. — N e
pochybně je *smqd- obm ěnou za *svod-,
jež viz pod uditi, vedro, odr; srov. chod.
přisvídnout se p řip áliti se (o vařivu) a p ř i
smoudnout se t/v o pečivu (rozdíl nepůvodní!).
Příčinou zám ěny v > m je asi vliv slov
smahnouti, smažili.
sm radinka, smradlina, smrdlenka: černý
rybíz. (Sem p a tří i mor. u K y jo v a šmadrňa,
slc. gem er. šm inka ze *smradinka K tP ř 1.409,
obé přeneseno n a angrešt.) — slc. smrdlenka
H oluby; pol. smrodzina smrodynia sm ardlina
smarglina, polab. smordlaine, r. smorodina,
u kr. smorodyna. — Vše od jm én a pro sm rad,
neboť „celá ro stlina, zejm éna však m ladé
v ětv e a listy — zvláště rozem nem e-li je —
páchnou štěnicem i" (Polívka, viz JR ).
sm rděti, sm rdutý (-utý < -ot-, p říp o n a
p a rt. pres. ještě bez pozdějšího j , srov.
visu tý atd .). K to m u smrad, v y 0 za° na■smraditi, smradlavý. — V šeslovanské: stsl.
sm ráděti, sm rad ί>, slc. smrdiet, smrad, r.
smeržú smerdét smórod, uk r. smerdíty smórid,
pol. šmierdzieč smród, hl. smjerdžeó smród, dl.
smjeržeš smrod, sln. smrdeti smrad, sch.
sm řdjeti smrad, b. sm árdja smrad. — Psl.
smbrďq smbrdéti, k to m u jm éno s o v kořeni:
smord-b. D okonalý ek v iv alen t je lit. sm irdžiu
smirdU i; lot. sm irdu smirdět. D ále sem náleží
asi též la t. merda lejno. — Č. lid. smrdéti
grošem ( = b ý ti bez peněz) mělo pů v . ne-:
já vím , že nesmrdíš krejcarem, neřku šestákem
nebo zlatkou! (Holeček 11.504) = není z teb e
c ítit ani krejcar, nem áš ani k . P d .: nie
smerdzi grajcarem = nem á an i k r. SG 5.350.
Sm rdéti je t u v lastn ě ze rčení nesm rdíš
kapsou [ = m ošnou] žebráckou = jsi b o h atý ,
W in ter R ak . obr. 1.236. — B ěžná zlehčující
n ad áv k a (osobám níže p ostaveným n. d ě
tem ) sm rad je p a trn ě ^zb y tk em starého
opovržlivého označení, jím ž byli postiženi
poddaní sedláci se s tra n y vládnoucí tříd y
(r. u k r. br. smerd, p. smard, šmierdž sedlák;
stsl. adj. smrbd-b = plebejský; v č. není
sta rý c h dokladů). S ta ří dovedli a n ěkteré
n áro d y dosud dovedou rozpoznávat! je d n o t
livé rasy, tříd y společenské, zam ěstnání,
pohlaví, zd rav o tn í stav . atd . čichem (o tom
A. W esselski, D er Sinn der Sinne, P ra h a
1934); druhé skupiny n. osoby jim ,,sm rděly“ .
sm rk, smréina, smrčí, smrkový; laš. val.
smrek; laš. též švrk L p (z polštiny); jvč.
u P olné smr& fem ., smrčka. — Všeslov.:
slc. smrek, r. smerek, hl. šmrjek, dl. šmrok, sln.
smreka, sch. smreka'smráká t/v , pol. odchylně
šw ierk t/v , b. smreka jalovec. — P okládám
české znění za původnější; Psl. te d y asi
smbrkT*. P říbuzno bude ř. σμϊλαξ tis. Slovo
asi ,,praevrop sk é“ ; označovalo asi sm rk, Ř e
kové je přenesli n a tis (sm rk a tis se sobě
velm i podobají).
sm rkati, stč. smrkačka rý m a, nč. lidově
smrkáč kapesník, postverb. sm rk sopel; usm rkaný, -nec. — Všeslov. v y jm a u k r.: slc.
smrkat, pol. smarkac, hl. smorkač, dl. smarkaš
sé, r. sm orkát i smorgát, sln. sm rkati, sch.
šm rkati, b. sm árkam . — Základ smrk/g- je
expresivní. Souvisí především s lit. sm úrglis
sopel, dále s la t. m úcus (a vulg. můccus) t/v
a ěmungó v y sm rk ati. Bsl. m á te d y navíc
jakési r, ale to to m%rk se pochopí jako n á
h ra d a za silné m ukk- (jaké bylo v latině);
s- m ůže b ý ti b u d tzv . „p o h y b liv é" , nebo
přesm y k n u to z v n itřk a : ř. μύξα (*muk-sa)
sopel.
smršť: p ru d k ý v ě trn ý vír, tro m b a. —
P ře ja to za obrození (v K ro k u I I ) z r. smerč
t/v (Jg citu je i r. smeršč; odkud?). Strus.
smbrčb (sm^rčb) znam ená m rak , je te d y vše
příbuzné asi s naším mrak. — slc. smršť
je z Češtiny.
sm rt: ú m rtí. O dvozeniny sm rtný, smrtelný
(zde je neobvyklý způsob tvoření!), usmrtiti.
— Sm rt, smrtka je m ísty v C. sýkorka m ly
n ařík ; slc. smrt(ka), smrtohlav, smrtia hlava
ap. je noční m otýl, zvl. sm rtihlav (Vážný
JM ; u d áv á i oblasti názvů). — slc. smrt,
p. šmierc, hl. smjerc, dl. smjerš, br. směre,
r. u kr. smért, sln. sch. smrt, b. smart. — Psl.
su-m brtb: mvr- je nulový stu p eň od kořene
mer- ‘m říti’, náležitý p řed příponou *ti > tb.
P řed p o n a su je ide. *su, znam enající dobrost,
te d y s-b-mbr-tb je původně „dobré úm rtí41,
přirozené (nikoli násilné, p ři zabití, při
úrazu, nebo ú m rtí po těžké nemoci), tedy
ú m rtí v přirozeném vysokém věku. Toto su
(viz s 3°) je asi příbuzno se svůj, proto nalé
zám e v to m sm yslu i „sv á s m rt" , tj. náležitá,
norm ální. Sliškom starých ne bylo na Seči,
ibo nikto iz zaporožcev ne um íral svojeju
sm ertju (Gogol). Jso u paralely i jinde (něm.
seines Todes sterben, fr. m ourir de sa bonne
mort). Mch ZfslPh 7.378, souhlasí Dickenm an n RS 21.138 a T oporov/Ivanov SlavjJaz
Sof 145. Slovo je důležité i tím , že to je
složenina: v těch práv ě bylo přípona -tiv oblibě (Meillet BS1 25.126); sumertb je
te d y slovo starobylého ty p u , n ap ro ti tomu
lit. m irtis, la t. mors, stind. m fti- t/v je typ
m ladší. J in a k o su- T rubačev E tS l (prosp.)
82: m á je za ekvivalent k la t. com- (viz s 1°),
sm rt by te d y bylo asi „zem ření" .
sm rž, laš. i sm rk, smrha. — slc. smrček (jako
sln.), smrh, smrha, pol. smarž, hl. smorž(a),
dl. smarž, smargula, uk r. smorž, r. smorčok,
sln. smrček čmrček čmrčec, sch. smrčak. —
Psl. bylo smuržb; je příbuzno s něm. Morchel
(odtud je vědecké lat. morchella), obé pak je
asi „p raev ro p sk é" . — S taří Cechové smrži
rozum ěli zajisté i „k ačen k u " (Verpa), sm r
žům \mlmi podobnou. H adí sm rž (tak před
sto lety , za K rom bholze) je „h adovka" ,
sm ržům též podobná; viz o ní pod had.
sm uha: černá čára, p ru h (č. za Jg.),
šmah(a) (-á-) PS, m or. smúh; val. šmuh, šmúžek sk v rn a, č. šmouha i čmouha, laš. šmuha.
m or. čmáhovitý PS (o m raku!), šm ouhatý. —
slc. sm uha, šmuha, pol. dl. sln. smuga, hl.
smuha, uk r. smúha, r. nář. smúga. — N e
jasné. K d y b y se za výchozí v ýznam mohlo
k lásti ‘kouřový ( = černý!) p ru h ’, m ohlo by se
spojití s tím , co je pod sm ušiti; to m u nasvěd
čuje, že se m luví o „šm o u h o v itý ch " mracích
apod., vždy š. jen o tem ných pruzích, nikdy
o světlých. Z vláštní je chod. šmouha, smužka
p astv in a, lada, jež F rin ta Ch. 38 srovnává
s hl. sm uha Strich, Streif, dl. pl. smugi
lange A ckerbeete.
sm uhlý: h n ěd av ý (m attb rau n ) K t 3 z Presla
z 1848. Asi p řejato z r. sm úglyj osmahlý,
snědý, hnědý. — slc. zastar. sm uhlý osmahlý
K je asi z češtiny. — P ů v o d n í podoba byla
asi smqglu, což b y m ohlo p a třit k (o)smahlý,
ale mělo by zdvojené g (*smagg > *smang- >
smgg-). H erne 62.
smůla, stč. smola; smolný, smoliti; sté.
smolnicě dru h hrušek, stč. sm olník jistá
rostlina ( = nč. smolnicka ?; ta n azv án a ta k
proto, že m á stonek n ahoře p o k ry tý černým
lepkavým m azem ); n ero st smolinec, P reslův
výtvor za Pecherz. — Všeslov. (r. smolá, slc.
smola atp. jinde.) P ů v o d n í vý zn am byl ‘živice’
ze dřev v y p á l e n á (v m ilířích nebo ve sm ol
ných pecích) n a rozdíl od p ro sté živice, žv ý
kané za syrová; smola vytlačilo p rajazy k o v ý
název *pik-s (lat. p ix , ř. πίσσα, slovan. snad
pbklt, viz peklo). J e to p a trn ě odvozenina, se
střídovým o v kořeni, od směl- d o u tn a ti, p o
malu hořeti (lit. smélti, dněm . smelen, smóllen
t/v, hol. smeulen d o u tn a ti, s k lit. sm ilkstú
sm illti slabě kouřiti), u nás je hl. smalič, dl.
smalié, ukr. sm alýty p áliti, op alo v ati (např.
zabité zvíře, ab y se od stran ily chlupy nebo
peří), žíhati; a je nejasné, m ůže b ý t b u d *6
kausativ, ale i pouze podle páliti; nejsou však
ta slovesa odvozena od smola, dokazují ted y ,
že i u Slovanů bylo příslušné sloveso od směl-,
znamenající d o u tn a ti. O d nedochovaného
primárního *smel-ti odvozena smola. — F am .
smůla nezdar ( > slc. smola t/v ) je k alk za
něm. Pech, což p rý je (W olf) z jid. pechus
nedostatek. Viz i sm oliti špiniti.
smušiti se: stč. s. sě kab o n iti se (o obličeji),
nč. za0, zasm ušilý (den, obloha, přeneseně
o náladě, o člověku), n ář. usm ušiti se zesm utněti. P ůvodní v ý zn am asi ‘m račiti se’; vč.
(Hořicko, klad.) sm ouší se = vzduch se kalí,
nebe se zam lžuje (takže lze souditi n a déšť);
(Kunštátsko) je zasmoušeno na dýšc, jvč.
voda zasmušená kalem P ittn . 51.24. — slc.
smucha = sm uha H vozdzik. V ýznam y jsou
takové jako u m outiti, ovšem přenesené n a
náladu, oblohu aj. V zhledem k slc. smucha
lze předpokládat č. a slc. sloveso smúchati
(smucha by bylo postverbale), ch-ový ú tv a r
(§ 20) je m ísto sm ú-titi. Takové ú tv a ry někdy
přecházejí do 4. tříd y slovesné; ta k i zde:
smu-šiti.
smutný, smutek ( > smuteční), zcsm utněti.—
slc. smótok, sm útiť za k ý m (srov. pol.) =
truchliti, pol. sm utný i sm etný, smutek,
smucič; ukr. sm utnýj, smútok, srnutýty t/v ,
ale r. sm útnyj je ‘nejasný, n ezřeteln ý ’, smúta
nepokoj, sm utíť u v ád ěti v nepokoj, "bouřiti.
— Ze s-b-mqt-on-b od s^-m ot-a nepokoj, od
kořene, k te rý je v m%to, viz masti; v ruštině
se tak praví ještě o nek lid u jakém koli, jinde
však zúženo n a nepokoj duševní, staro st,
až dospělo k v ý zn am u ‘žalný, žalo stn ý ’. —
Původní ,,h m o tn ý “ v ý zn am toho kořene,
kaliti, je ve jm éně říčk y S m u tn á (na Táborsku) a ve smutek (za nehty) = špína H od.
(us. smutek t/v ).
snábděti s tč .: d á v a ti pozor, pozorovati,
hleděti, sta ra ti se; do k lad y Jg , Gb 3.2.290,
Kott. Zaniklo již za B lahoslava. — R . snabzú
snabdíť, b. snabdavam o p a třit, zásobit (koho
čím), str. na-b-bdéti s ta ra ti se. — O bsahuje
b-bděti ještě ve význam u ‘m y sliti’ (viz o něm
u budu), na- je od vazby „m ysliti n a koho“ ;
v ýznam byl „s péčí m ysliti n a koho (sorgend
denken)“ , o d tu d „ s ta ra ti se o koho, > opatř iti koho čím “ . V ýznam ová paralela je něm .
bedenken t/v a č. obmysliti koho čím (věnem,
darem , svou přízní). Mch SbStieb 72n. (Mylně
Z u b atý 1.1.192 pokládá s-bna- za a b lativ od
s-bn-b ‘sp án ek ’, opíraje se o jistý o b ra t
indický a iránský.) P říbuzné je též r. bljudá
bljustí pozorovati, nabludáí t/v a ‘s ta ra ti s e ’.
— T aké je snabdit ‘n a m á h a ti’ v K alné n a
N ovopacku (K otík). N ářeční form a je i vč.
snábiti (Stašek), jež PS chápe jako ‘k o n ejšiti’;
usnábiti (Rais) ‘úk o n ejšiti’ v PS, ‘u s p a ti’
v Gb 3.2.291. J e o tázk a, zdali ty vý zn am y
jsou zachyceny výstižně. Snad i v nich vězí
‘s ta ra ti se, p o sta ra ti se o koho’ (: zao p atřit
d ítě jídlem a uložit k spánku).
snad: laš. sno snot snotě, msl. snáď; č. na
snad(u), -dě, pohotově, při ruce, v zásobě,
snadný facilis, nesnadný m or. nevrlý, snadno
lehce, kom par. snadněji, snáze; usnadniti,
znesnadniti; zast. nesnaditi se s kým , b ý ti
v neshodě, rozepři; nesnáz m or. nepohoda. —
slc. snáď, snadný, pol. sn a d í snad, snadný
jako v č„ hl. dl. sn a d i snad, ale snadný
n ep atrn ý , bezvýznam ný, slabý, ú tlý (např.
strom , děvče), r. snážu snádiť přizpůsobit!,
snáda přizpůsobení. — Ani původ, ani v ý z n a
m ový vývoj těch slov není jasný. Z atím ní
dom něnka: Lze-li v y jiti ze *snad o (z toho
o statn í slova), m ožno je p o k lád ati za velm i
staro u zkráceninu ze *snadobb (srov. r.
nádo ‘je tře b a ’ < nádob'), což b y bylo p ř í
slovce toho d ru h u jako stsl. u-dobb lehce,
csl. bez-dobb v n epravý čas, nadarm o. O exis
tenci prvku sna- svědčí r. snádob'je p řísada
(do jídla), od téhož doba, a r. snast nářadí,
náčiní (k to m u náleží asi též stč. snada, jakési
náčiní, u K lareta).
snacha: synova žena. C. je tep rv e v nové
době (předtím zvána asi synová nebo nevěsta,
jako dosud v nářečích), p ře ja ta — ja k v y
p lý v á z a — ze srb o ch arv átštin y knižní ces
to u . — Stsl. snacha, r. snochá, pol. snecha
sln. sneha, snaha, sch. snaha, b. snacha. —
Psl. sn-ocha ze *snusá. Slovo nevelmi p r ů
hledné. Ja k o původní p rajazy k o v ý název*
klade Szem erényi, Syncope 331, sunu-sú-s
„synova žen a“ ; sunu- je km en slova pro
pojem „ sy n “ , sú- je žena, rodička (od seuro d iti; v původním význam u rodička z a
chováno v lat. sus, svině); předpokládá
ovšem synkopu prvého u. T oto slovo se
přeform ovalo v «-km en (lat. nurus, sthn.
snur, nyní Sehnuv, stangl. snoru, arm . nu;
ř. *νυύς dále přešlo, podle υιός // υιός
v νυός), jedině u nás v ά-kmen. (U nás
podrobně psal o snacha K ořínek L F
59.1932.125n„ ta m starší liter.; stran kořene
myslel n a stind. snáu-ti k o jiti; to zam ítá Sz. j.
Treim er ES cituje z K av k azu čanské n u sa ,
rnirigr. nosa, nis nevěsta, snacha, andské
nusa m ladá paní.
snažiti se; postv. snaha úsilí, laš. ‘č isto ta’;
snažný, u L itom yšle ‘statečn ý , silný’, laš.
snažný ‘čisto tn ý ’; laš. snažit čistiti, uklízeti
(oV o cu°vy°), snahota čistota, msl. ošňářit,
očistiti. — slc. snaha, snažit sa, snažný,
snaživý s význam y jako v spis. češtině; pd.
osncžyé očistiti, spis. kdysi snažný horlivý,
Si.aéyc sig s ta ra ti se; u kr. snahá síla, schop
nost', vloha, snažnýj silný, r. n ář. snága síla,
sln. snažen krásn ý , pěkný, sch. snága síla,
b. snaga tělo, v zrů st, p o stav a, snažen silný,
sta tn ý . — P říb u zn o je lit. nogetis: neosob.
n o jis chce se mi, rá d bych (něco dělal). Tím
se vyloží význam český; o sta tn í v ý zn am y je
těžko vysvětlit. Snad ještě pt jem síly: snažiti
se je úsilně ( = v síle, silou) něco ch títi.
snědek 1°: rostlina O rnithogalum . Preslovo
p ře je tí z pol. šniedek, což asi je = snědlcý,
jedlý. „Sedláci a děti cibule [jeho] jídají,
zvláště v d ra h o tu a h la d “ (M attioli).
snědek 2° vč., val. SvK : jistá nemoc.
Viz jisti.
snědý, n a M oravě ta k 0 chlebě, mouce,
tě stu m ísto č. černý·, stč. sm ědý: nč. n od V e
leslavína asi podle rým ového hnědý. Pol.
dříve ém iady, ny n í s n sniady; sch. smedj. —
Lze v y jiti ze *směl~b = lit. smělus popelavý,
plavý, jež podle hlěd-b gnědu sědu (= šedý)
přijalo nové zakončení. K ořínek L F 61.43,
H erne 59. L it. smélti stá v a ti se tem n ý m ,
kalným , m atn ý m , pasmehjs je člověk t e m n é
b arv y v obličeji. Viz i smolit i špiniti.
sněm, sněmovati, sněmovní, sněmovna·, stč.
snem. — slc. snem, sněmovat. — Ze s-bn-bm-t
(tak je stsl.), k e jm outi, s tra n vý zn am u srov.
r. sobranje a naše sbor, te d y v lastn ě ,,sn ětí“ ,
sebrání, shrom áždění všeho svobodného lidu.
Gen. stč. senma (senm u) < sun-vm -a. Né.
zm ěkčení η > h je vlivem slov od téhož
základu, ale s j , příjem , zájem, objem, nájem.
(Pol. hl. sejm t/v je v šak ze su-jem-b.)
P odobně sch. sanam > sajam.
snět: vč. sn ít fem. větev, snítka (Hořicko),
sneteunatý strom ČL 1.546 (Libuň), smetev
fem . (Boleslavsko), plur. smetle (Holicko);
snět m ask. strom ek, stro m skácený celý, nero zštíp an ý , slabší kláda, snítek m ask. i snítka
fem. slabší strom , slabší kláda (Polnička);
snět v azb a nebo v rstv a prk en (us. za Jg , do
n ed áv n á u v ltav sk ý ch plavců: N Ř 18.100);
val. laš. snět m. km en strom u i tru p těla. —
slc. sneto větev , snietko, snietka sn ítk a, pol.
éniat km en stro m u (v 17. stol.), ukr. snít
m ask. i snita fem. kláda, špalek. — P ůvodně
asi snět-b m ask., ze *snoitos; náleží k sneit-,
od něhož je gót. sneipan, sthn. snídán (nyní
schneiden řezati), stisk sneid o d řízn u tý kus,
švéd. nář. sneis te n k á větev, a jin á germ.
slova.
sněť: zánět (částí těla) i nižší houby, cizopasící n a obilí aj., snětivý, snětivěti, val. laš.
snět m ask., p. sniec, hl. sněč, snječ, dl. snes.
ukr. sn ítij snítok snítycja, sln. smetljaj, sch.
snijet m ask. fem. snět. — Náleží k nítiti,
srov. rána se zanítila.
snica m or.; (laš. pl. šnyce, sníce Lp): jedno
z obou ram en, v něž se rozděluje oj ve své
zadní části, tj. n a d předním i koly vozu.
Pol. snica i sznica, hl. snica i snica, slc. dl.
snica, u k r. snycja, r. (z polštiny) snica,.
Odvozeno asi od jm én a oje: *ojesmica
(Yasmer).
sníh, stč. snieh, laš. sněh: odvozeniny
sněhový ( > sněhovka), sněžný ( > sněženka),
sněžití; p tá k sněhule z pol. šniegula; sněhulák
ze sněh-ový příponou -ulák; Sněhurka z r.
snegúročka. — V šeslovanské: stsl. sněgb, slc.
sneh, r. sln. sneg, uk r. sníh, pol. snieg, hl.
sněh, dl. sněg, sch. snijeg, b. snjag. — V ide.
jazycích je jed n ak *nig’‘h- v lat. nix a ř. ak.
vÚpa, jed n ak *snoiguh-o- v Psl. sněg-b, lit.
sniěgas, lot. sniegs, gót. snaiws; *sneiguh- lze
v iděti v lit. nář. sniěga sněží; v slovese jinak
bylo i *sniguh-: lat. n ivit, lit. sninga (prét.
snígo). Jm éno *snoiguh-o-s je ted y o-kmenové
slovo s náležitým stříd o v ý m o v kořeni
(typ ř. φόρος d aň od φέρω nesu) a s přízvu
kem n a kořeni, te d y ,,to co je sněženo1*.
snop, všeslovanské (stsl. snop-b atp. všude,
u kr. snip), P ů v o d nejasný. Příbuzno je
sth n . snuaba p ásk a (v itta, Binde). To zna
m ená, že v slangu Psl. rolníků bylo to jméno
bráno i za označení toho, co bylo svazováno:
snop žita b y l vý raz téhož d ru h u co náruč sena,
hrnec mléka. K dyž se genitivy žita apod. vy
nechávaly, stal se s. odborným termínem
jedině pro svazek sto n k ů obilních ještě ne
om lácených (naproti to m u je otep slámy).
snoubiti, snoubenci, snoubenka, mor. snub
sň atek ; č. snubní; postverb. č. zásnuby. —
slc. snúbit sa, stpol. snqbic, dl. snubis, sln.
snúbiti n ář. snobiti. — Psl. sncbiti: jak je
p atrn o z lužičtiny, užívalo se o ženách: žena
se snoubí s m užem , nikoli obráceně (muž si
b e r e ženu!). Podobně to m u bylo u příbuz
ných slov lat. nubó a ř. νυμφεύω (od νύμφη
nevěsta, m lad á paní).
snovati; snovadlo: d ru h n av iják u potřebný
p ři snování, snovadlice destička do ruky
s o tv o ry pro n iti osnovy (obrazy Bartoš
397); postverb. osnova. N a Moravě mělo
a u jiných Slovanů (r. ukr. pol.) dosud má s.
přenesený význam : m or. ve svátky budu sa
ludé snovat sem tam = přecházeti, přicházeti
a odcházeti B. V ýznam te n vyplynul ze
zvláštního způsobu snování, velmi starého,
pom ocí kolíčků ve stěně nebo v zemi (obraz
M oszyňski 1.328): snující člověk se stále
pohyboval sem a tam , pobíhal střídavě
v obou sm ěrech (tento způsob práce se za
choval dosud jen n a B alkáně, ale býval
obvyklý i n a Rusi). — Všeslovanské: r.
snovát, ukr. snuváty, p. snowaé i snuc, hl.
snowac, dl. snowaé, sln. sch. snovati, b.
snová. — Psl. bylo (o)snujo (o)snovati i osno
va; o- z ob-, neboť kolíčky by ly obepínány
přízí, resp. snovadlo obtáčeno, ovíjeno. K o
řen sneu-; m á odvozeniny též v germ ánštině:
Btnor. snúa obraceti, vin o u ti, plésti, gót.
sniwan, stangl. snów an spěchati. — Jin éh o
původu je osnovali zak lád ati (viz).
snuknouti se: usnésti se, u ra d iti se v spolku
Jgd, u- se sm luví ti se, spik n o u ti se P p v ,
■šň- Ppz. N ejasné. P odle S. náleží k vnuknouti, ponuknouti, to p a k k n u (slc. = ano).
sob, již v č. stře d n í doby. H l. dl. sob,
slc. (z češtiny) sob. — N ejasné. Je d n u
domněnku nadhodil V aillan t BSL 51.2.158.
sobáš slc. val.: sv a tb a , sobášit ženit (val.).
Původ nejasný.
sobiti, osobití si něco, osobovali si; m or. dosobit se něčeho, získ ati, m or. sobek = č. sobec.
— slc. sebec, sobectvo, sebecký. Vše od sobě
resp. slc. sebe = s o b ě p řiv lastň o v ati, s o b ě
přáti. P odobně p. (o)sobič, sobek, u kr. sobíj
egoista, sobíČyty so b iti si, hl. sebičny, sch.
sebičan sobecký. — J in ý v ý zn am m á m or.
(han. msl.) sobil sázeti, plem enití, v lastn ě
rozsazovat! ta k , a b y k ažd ý jedinec byl
o so b ě, zvlášť, odděleně od dru h ý ch , p ak
odchylně sobený stro m = štěp o v an ý , sobný
dužný, tě ln ý (dobře v y rostlý).
sobol; m or. sobolovica čepice o b šitá sobolí
kožišinou. P . sobol, slc. sobol, u kr. r. sobol.
Lit. edbalas ze slovanštiny. R ovněž ta k i něm .
Zobel, fr. zibeline, it. zibellino: soboliny se
hojně vyvážely z R u sk a přes V. N ovgorod
na západ. P ů v o d slova je nejasný. Podle
Miklosiche m ůže b ý ti souvislost s tu r.
samur t/v .
sobota (sobotní; sobotáles, z učitelské „ la ti
ny" = p la t, donášený kdysi učitelům v so
botu); ta k i stsl. pol. hl. dl. N ap ro ti to m u stsl.
sgbota, r. ukr. subóta, b. sňbota, sch. súbota
jsou ze *sqbota. T en to rozdíl spočívá n a ro z
dílnosti k u ltu rn íh o vlivu: sobota je p a trn ě
z ř. plur. *τά αάμβατα (doloženo σαμβαΟική),
plurál τά σάββατα v sk u tk u doložen ve v ý z n a
mu singulárovém (srov. i τά γράμματα > r.
gramota); sobota pochází z ro m án štin y (dolo
ženo sabata n a K rk u ). — Obé přišlo s k řesťan
stvím z východu (hebr. šabbath). S tran nosovky (mb z bb) se v šak citu je i la t. vulg.
sambatum; slov. fem. je snad i podle středa,
neděla. — Msl. sobota je i část ženské košile,
vyčnívající dole pod fěrtů šk em a šorcem
(zástěrou) Mal, obligátní to rys jistého kroje
(Václavík); srov. jč. kouká j í půtek přes
sobotu, má sobotu delší než neděli („když
spodnička je delší" , K u b ín L F 27.358), pod.
chod. JinC h 234, han . Gr; m íní se, že něco
všedního (tj. košile, spodnička) neprávem
vyčuhuje přes něco lepšího, jako by všední
sobota chtěla p řev y šo v at sousední neděli.
soda: odvoz sodovka (v Č. = sodová voda;
na Mor.: lim onáda). Vm. sodovka se n azý v á
syfon, kdežto limonáda m á již citrónovou
šťávu (K orbiel pís.). slc. sóda. „P odle
A. Steigera a J . J . H essa (Vox R om anica
2.1937.53n.) je to původně n ázev jisté
ro stlin y , arab . suvvád, přenesený p a k v Sicílii
a Š panělsku n a popel z n í v y ráb ěn ý ."
Šm ilauer.
socha znam ená u Slovanů především
slabší km en nahoře s pahýlem po v ětv i,
ta k že nahoře vzniká jak ási h ru b á vidlice.
T akových soch užívali s ta ří Slované p ři
stav b ách jako podpěrných sloupů: n a 2— 3
sochy v řad ě postavené kladeno do těch
vidlic vodorovně slemeno nebo jiné trá m y
(lemíze). Sloup — n a rozdíl od sochy — té
vidlice n ahoře nem ěl. P a k znam ená socha
věci obdobné, vč. p o stran n í sloupek u sáhu
dříví (je nahoře ro zštíp n u t, do rozštěpu je
v tlačen a vodorovná spojná žerd); slc. „dvojram en n o u vidlici u stu d n ě " , to tiž sloup s v id
licí, v níž je upevněno břevno jeřábové (Slo
vensko-m adarský ty p čerpadel), dále „p o d
p ěrn ý sloup", „obrácený pníček s kořeny,
z něhož lížou ovce sů l“ (zván soli je vložen
mezi ty kořeny, že nem ůže v y p ad n o u t),
v jižních Čechách (na H om oblanicku) kleče
u p lu h u (2 držadla, dole se sbíhající, takže
up o m ín ají n a onu vidlici sochy; za Ju n g m an n a to b y la držad la rovná, kdežto křivé
byly jen kleče). T y to a podobné význam y jsou
u Cechů i u jin ý ch Slovanů (luž. pol. u kr.
jihosl.), jen v češt. a slc. se v y v in u l další
význam , ny n í obecný (statua). Vznikl z toho,
že ony podpěrné sloupy v o b y tn ý ch jizbách
i v jin ý ch m ístnostech byly zdobeny v y ře
závaným i o rn am en ty (dosud u R usů) asi jako
u nás kdysi venkovské dřevěné kříže, někdy
i reliefy figurálním i. T aké u severních
G erm ánů byly sloupy často ozdobeny ře z a
ným i nebo m alovaným i obrazy bohů a héroů,
m y th ick ý ch nebo historických scén (Hoops
4.590). U R usů a U k rajin ců znam ená socha
i p rim itiv n í rádlo s dvojzubou (vidlicovitou)
radlicí. O dvozeniny: rozsocha (v. to); sochor,
žerd, sloužící jako p ák a (u R u sů je m ísty
dosud n a jednom konci vidlicovitě ro z
dvojený, Sov. etnogr. 1952, č. 4, str. 80;
to je rys starý , dobře souhlasící s jiným i
starý m i význam y základního slova socha;
přípona -or od toporl); r. pósoch p o u tnická
n. vycházková hůl, berla (mask. jako palouk
od louka), m or. podsošina přední lišen
u vozu (z *po-, neboť pod- je nesm yslné; liáně
m ají též nahoře jakýsi p o stran n í opěrný p a
hýl, v. obraz u B artoše 496); slc. posošit sa
zdvihnouti se, vzm užiti se, sosit držeti v zh ů
ru , k lásti n a sebe, nasošit naklásti (dřeva na
voz), stč. posošen náchylen. — Socha bylo již
v P sl.; původ není příliš jasný. Nelze je odloučiti od lit. šaká větev (strom u, ale i p a ro
h ů , h ro t vidlí, přeneseně ram eno řeky), saké
h ro t vidlí, vidle, lot. sakas plur. vidle, ani
dále od stind. šakhá větev, pers. βαχ větev,
roh, paroh, arm . ςαχ (o-km.) větev, význam
rádlo p ak je spojuje s gót. hdha fem. pluh.
N ení však jasné naše ch (není z kh, neboť to
jin a k d áv á očekávané k, viz holi, korec).
J e hodné pozoru, že slovanština ani g ó tštin a
nezachovaly v ýznam jistě p rv o tn í ‘v ětev ’, ale
jen význam y „technické". Zdá se n ám nyní,
že ty to „technické" význam y dovolují snad
ch áp a ti socha jakožto dom ácký (či slangový ?)
v ý raz tesařů a rolníků, tj. -cha by bylo
novou příponou jako je ch v hrách m ísto
bra-tr apod. J e pozoruhodné, že i lit. šaká
má vedle sebe (O tr^bski G JL 1.324n.)
v a ria n ty (arci jiného d ru h u : znělé souhlásky
a další přípony) zágré rádlo, rozsocha,
žagaras suchá haluz. T aké Liew ehr ZfslPh
23.110n. soudí, že socha je dom ácí slovo
a že jeho ch (místo očekávaného k) m á svůj
důvod „ v citové h o dnotě to h o označení".
Myslilo se i n a p řeje tí z irán štin y , kde je ch:
pers. έάχ větev, roh.
sojka, m or. i sója (soják o sam ečkovi); sojákat o hlase jejich. V šeslovanské: pol. r. ukr.
sója, sója, sch. sojka, slc. sln. pol. i jinde
sojka. — Psl. sója. Příbuzno je asi sth n .
hehara (nyní Háher), stsas. higara t/v (ale
stnord. isl. hegri, šv. hdger, dán. heire je
volavka, což překvapuje). G erm anisté (v. de
Vries) vycházejí z pran o rd . *haigra <
*hraigra (je stangl. hrágra). Jejich *hai- se dá
sp o jit se soj- (bylo by ide. £'-), u Slovanů by
bylo nové zakončení. V ýznam kořene je
nejasný.
sok 1° laš.: šťáva, m ok, slc. smok, osoka.
E . pol. sln. b. sch. sok, uk r. sok, sik t/v (ale
hl. dl. sok je čočka). — B altsk ý ekvivalent
je lit. šakal plur., lot. n á ř. saki p lu r., stp r.
sackis živice, ř. οπός šťáva.
sok 2°: pův. pronásledovatel: m á m in a sebe
rozličné soky, lišky, káně, p sy, k tomu také
vlky (praví zajíc v stč. R ad ě zv ířat). V s ta r
ším p rá v u byl sok „osoba vypovídající
o pachateli, jenž nebyl dopaden při činu;
je jí činnost sm ěřuje k dopadení delin k v en ta
a nalezení doličného p řed m ě tu " (Procházka
P hS 4.67n.). Sok byl ted y jak ý si sledovatel
vinníka, p á tra te l po něm , r. sočit = ‘hledati,
p á tr a ti’, p a k ‘žalováti n a soudě’. P odobný
vývoj předpok lád á č. sočili n a koho; osočiti
koho = obviniti, a poněvadž se to „osočení"
dálo bez dopadení p ři činu, bylo někdy
m ylné, křivé, o d tu d o. = n ařk n o u ti, pom lu v iti bez důkazů. „Z neužívání instituce
soka . .. vedlo k p ran ý řo v an ém u později
všeobecně klevetničení". Z pram enů v y
sv ítá , že sok v y stu p o v al n a soudě většinou
jen v příp ad ě nezb y tn é n u tn o sti, až když
pouhé tv rzen í žalobce o tom , že m ůže soka
předvésti, nepřim ělo žalovaného k p ři
zn án í" (ib.). Sok později změnilo význam :
z p á tra te le původně jen svědčícího se s tá v á
p ro tiv n ík vůbec, n ep řítel, p a k p ro tiv n ík
v řevnění, uchazeč jsoucí v soutěži o něco
(o lásku jedné ženy). — Podobně v starší
polštině sok žalobník, osoczyč. U kr. sočýty
a rd. sočit číhati, slíditi po někom , pronásledo
v a l (např. zvíře), sch. sok žalobce, sočit i
v y h led áv ati (ale b. soča ukazovati, posoka
sm ěr náleží k lit. sakýti m luviti). slc. sok,
soky na s význam y jako v nč. — Psl. sok-b,
sočiti. Výchozí vý zn am pronásledovat!
(zvíře), dobře doložený v č. u kr. rus., řadí
je zcela zřetelně (byly i jiné domněnky)
k lit. seků sěkti následovati, k lat. sequor,
ř. έπομαι, ir. sechur t/v , sti. sáčatě následuje,
provází (sok-b je norm ální jm éno činitele, se
stu p n ěm o v kořeni). S lovanština tu , jako
často, z tra tila p rim árn í sloveso, nové u tv o ři
la až te p rv e z jedině zachovaného jm éna.
sokol; sokolník kdysi p an sk ý cvičitel soko
lů pro lov; od jm én a tělocvičné jed n o ty Sokol
odvozeno sokolovna, sokolský, ojediněle soko
lovat. — V šeslovanské: stsl. sokol-b, r. sokol,
slc. sokol atd . — N ení vyloučeno přejetí
z arab . sakr raro h (odtud je fr. špan. sacre,
něm .' Sackerfalke). J e v šak m ožno myslet
i n a příb u zn o st s h eth . kalli-kalli t/v (Falke).
som ík h an .: prapisek (sloupek odrví), somínec k ů l v plotě B ; laš. slum ik sloup’
v p ark án ě, kůl v plotě B, dřevěný pilíř Lp,
vm . su m ík t/v P iv o d a; horň. sum ík svislý
dřevěný dveřní rám (č. Slovácko 1960.8.3n.);
val. somica i som ík vodorovné srubové
břevno mezi okny NSSA 9.79.87. — slc.
sóm sloup veřejový, somík t/v , příčné dřevce
u h ráb í, b ran , m otovidla, snovadla. R. ukr.
soméc, rd . samók a (oloněcké) somók; somcý
jsou v R u sk u (D al, Zelenin a V SE tnS 79, 97)
i n a Sibiři (Aščepkov, R us. n ar. zočestvo
v zap. Sibiři, 1950, 69: samcy) vodorovná
b řev n a tvořící š tít dřevěného dom u; takový
š tít je pokračováním (do výšky) průčelní
stěn y : jeho b řev n a (ty to somcy) jsou čím
dál do výše vždy k r a t š í , tak že dávají
pospolu štíto v ý tro jú h eln ík ; ta k vypadaly
i š títy předhistorických dom ků n apř. n a
S tarý ch Zám cích u Líšně (u B rna). P d . sonik,
su n ik, sum ík su ln ik (toto m á Pawlowski
G w ara podegrodzka 176, 248), je jedno
z k r á t k ý c h vodorovných břeven, ja k á jsou
u dřevěných stav en í mezi okny, popř.
jedno z vodorovně ležících břeven, z jakých
se dělá d řevěná stěn a (tak o v á b řev n a se
zasouvají do žlábků dvou dřevěných sloupů
(Moszyůski 1.499; Sičynskyj 70, 170, doklad
ze Slezska v. NVČ 33. 343). — Psl. asi
som-b, somscb (ale -ik-b v som ík je zřejm ě
pozdější p říp o n a, protože už nepodlehla
baudouinovské palatalisaci), s je z *k.
P říb u zn é je arm . sa m ik‘ plur. dvě d řev a
v jařm u , stin d . šam yá h ů l, čep, dřevěný
h řeb, av. sim a část p ostroje vozu taženého
koňm i, snad dřevo objím ající k rk koně,
ř. κάμαξ žerď, kůl, střh n . hamel žerď, dán.
šv. hammél, nor. dial. ham ul příčné dřevo
v p řed u n a voze. P ů v o d n ě to bylo p atrn ě
vodorovné břevno, k teré bylo h lav n í částí
jha (jařm a), viz obraz v článku jehla. P a k
ten název přenesen n a jin á b řev n a v o d o
rovná, zapravená do nějaké k onstrukce. —
Toto sombCb podlehlo asi k o n tam in aci s Psl.
*stomin-b, příbuzným s ř. (plur.) σταμϊνες
lodní žebra, od spodu čnějící v zhůru (sem
patří r. stam ík, v zh ů ru stojící před m ět,
podpěra, sloup, stá- od státi). O d tu d je han.
staminec (-in- jako v řečtině!) a v ýznam
‘sloup’ u jiný ch slov. — Z ru štin y je lit.
somatas břevno, silné p rkno, též šň ů ra držící
pohromadě chom out; lot. samati, vodorovné
plotní žerdi.
somný: m lsný J g d , han . somné lakom ý
Rzr 43. — N ejasné.
sopel han.: hlen z nosu Gr, laš. snopel;
han. msl. sopláfi, vč. soplík um ouněnec, han.
soplivica, val. soplávka rý m a, snopliť p lak ati,
fňukati SvK. — slc. sopel, soplavý, sopliak,
soplavka, ukr. sópil sompel compel vozher
i střechýl, r. sopljá fem. n ář. sopél m ask.
vozher, b. sopol vozher, sopolja p o sm rkati,
sch. sopolj vozher. — Málo jasné. V něm čině
má vozher (sm rk, sopel) n ázv y popel pápel p o
pel piápel pepel pěpl p u u p l p o o p lp ip p l pioppl,
je i složenina nasenpaepel, noeznpěpl ( = nosní
p.), v. Bielfeldt 211. J e v šak i něm . sabbeln
slintati, Sabbel v y ték ající slina (sev. a střn .
vulg.) a pd. sapa k a ta r nosu. N ap ro ti to m u
střhn. sopel S aft, T ran k sem asi nepatří.
sopík m or.: d ru h te n a t n a koroptve (Jg
z výpisků Bočkových). Šim an 90 je m á jako
synonym te n á te k (viz), te d y snad je to
trýhubka (viz). P ů v o d slova je nejasný.
sopka, sopečný·, p řejato od P resla z r. sopka
kopec kuželovité form y, ostrů v ek ; to je ze
*9bp-~oka (k s-bp-o, sypali), znam ená te d y asi
„nasypaná k u p a “ . Srov. p. wyspa ostrov,
od téhož kořene. slc. sopka, sopečný z češtiny.
sopouch: dym ník, ro u ra z pece do kom ína
(položená asi 1/2 m n ad ú stím pece): stč.
sopúch, han. šopách, laš. sopuch, chod. capuch,
jč. zmoř. vč. capouch·, někde i copouch PS,
mor. m ísty i sipouch cipúch capúch. Znam ená
přenesením též d íru větrací, d íru do sklepa,
kudy se sypou bram bory, jč. střechýl
(změtením s rampouch, jež m á stejn é -a-pouch
a znam ená i oslon před pecí), m ísty i u šp in ě
nou osobu zvl. ženskou, cu n d ru ; te h d y
měněno pronikavě: vedle capouch camouch
Jgd, slc. sopucha, je dále — křížením s mour
a nadbytným ne (jinak Zim a E x p r.: z k n i
čemu) — camour E l, čamour Jg d , čamous
Duš 2.48, nečamour Jg-B , necamour K o tík ,
necáb Jg, necáp H od 75. — slc. sopúch,
pol. sopuch(a) dym ník, u kr. sopúch sm rad,
-a saze, přen. ušpiněná košile, r. n ář. sópuchá
dymník, spis. saze. — Od sopéti v y p o u štěti
dým (viz soptiti) příponou -uch(a).
soptiti: v y rážeti ze sebe plam en, dým , dýchati prudce, stč. soptati (z hrdla plam en soptáše, Ote.), později i soptiti, ny n í jen -iti,
a to už jen přeneseně soptiti vztekem apod.,
nebo přechodně s. plamen·, chod. je sopotati
v ustáleném rčení jako když sopotá o ději,
k te rý jd e rychle v před; laš. sepetii n a d á v a t i
(Malý). Sem p a tří i somtat ( < soptati) o b u
čení p ři plné hubě, somlat o m um lavém hlase
p ři zlosti, smotil sum tit sum (p)tět suntit
sum lit těžce oddychovati, somtat sa sáp ati se
n a koho (mor.), vysom tat sa n a koho, vyp eskovati (mor.). — slc. soptit jako v č.; rus.
sopét zvučně d ý ch ati nosem , supěti, u kr.
sopíty t/v a ch ráp ati, pol. sapac chrněti,
ch ráp ati, hl. sapac, dl. sapaé ch rliti plam en
apod., sln. sopsti, sopíhati d ý chati, supěti,
sch. sopiti supěti. P říbuzno je ř. ψόφος zvuk,
hlas, hluk, h řm o t (o kterém koli nečlánkovaném zvuku, též hudebních n ástro jů ; srov.
strus. sopěti h rá ti n a flétu ); p s > s ja k o
v syrý a šiditi.
sosna: borovice; sosnový·, řídké, spíše jen
v odborném názvosloví (ale sosníčko T áb,
laš. sosna v písni). — J e i v slc. pol. ukr. r.
(přízvuk: r. sosna), i v m ístních jm énech
(Sosniče v již. Č., pol. Sosnowiec, ukr.
Sósnycja). V sosnách by ly s oblibou vyhlubovány b rtě ; m ísty n a Polesí užívají
b rtn íci slova sosna jen te h d y , je-li v sosně
b rt, jin ak zvou borovici ch(v)oja (Moszyňski).
— Slovo nepříliš jasné. J e několik dom něnek,
ale snad nejvíce je o p ráv n ěn a ta , že sosna je
n ějak příbuzné s něm . K ie n (*kizná) t/v .
P a k b y šlo o výraz ,,p raev ro p sk ý “ .
sotiti stč.; laš. val. sotit: strčiti (např.
někoho do b láta), u d eřiti, sotat socat sácat;
val. stč. postv. sota rán a, stč. sot tru d a (asi
,,strčen í") u K lareta. Snad sem náleží val.
sotrcat (šo-) cloum ati někým (zkříženo se sota trk-, trcatil). P d . (záp.) socic (o to m K u caía
J P 35.269). — slc. sotit·, Bezlaj Slavia 27.354
sem řa d í i sln. sóten, sónten silný, rázný. —
P říbuzno je lot. šitu sist b iti, tlouci a toch.
B éats- (weg)schlagen (s lot. sist, ale bez
sotiti, je spojuje C ouvreur I F 60.37). U nás je
ú tv a r iterativ n ě intensivní, ale s význam em
poněkud zúženým . K ořen by byl ket-. m aď.
tosz, taszít t/v (s přesm ykem ) bude asi ze
slovenštiny.
sotoniti: soužití, trá p iti, usot(o)nit u tý ra ti;
jm or. s. se n am áh ati se (S. S tech); spis.
usatonit se u n av iti se PS. — N áleží k sotvaa k sotný, k jejich původním u význam u.
sotor slc.: m ošna z rákosí nebo ze slám y;
zdrobn. sotrík, sotorek. Proniklo ze slc. n a
M oravu: B-M al-Sova-G r-Hor, zdrobn. sotůrek. R čení stájí tam jako sotor Gr ,,o u m í
něné osobě" (či spíše o nečinné?; p a k b y se
jím vysvětlilo plum lovské sotořit se obcházeti
nečinně kolem uh lů B). Odvoz. m or. sotolář
podom ní obchodník; l vzniklo disim ilací
p ro ti ř. — P d . sotor. — Sotor p řejato z maď.
szatyor t/v , původu dále neznám ého; z t r á ta
m ěkkosti n a t ukazuje, zdá se, že bylo p ře
ja to nejprve do západní slovenštiny. S ulán
StSl 3.1957.298. Viz i sotoniti.
sotva, jč. setva, setvinka, laš. sotvy; v starší
češtině, i sotviěka. — slc. sotva; p. sietny
b ídný, ch atrn ý , churavý. — Souvisí se stč.
sotný nesnadný (sotnú túhú = stěží), sotně
a setně sotva, stěží; m or. je dosud sotně
hodně, silně. — Stsl. bylo sětbn-b sm u tn ý ,
sětovati b ý ti sm u tn ý , sm utně v y p ad ati;
sětovanije sm utek, žal. — Příbuzno je staroirské saeth (*sai-tu-s) u trp en í, nem oc, saethar
u trp en í, n ám ah a, práce (G orjajev, A itzetmiiller). T y to poslední d v a vý zn am y se
do b ře hodí k našim (s nám ahou, pracně =
stěží, nesnadno). Ze staréh o w-kmene se
dobře vyloží p říp o n a -ova- v sětovati. O dkud
je u nás o v 1. slabice, není jasno. (Mylně
P elikán L F 53.120.)
sou- viz pod s 2°.
soud, stč. súd; soudný (den), soudní
(-ictví, soudnička); arch. sudí ze sod-i>jh (stsl.
sndbi); novější soudce (jako správce, obránce),
slc. sudca; j č. sudčí zkřížením s e su d ía *sudca;
souditi (od- > po stv . odsudek, po- > po su
dek, pod. přísudek, rozsudek, úsudek; podle
Vorurteil je předsudek), o d tu d soudný = u m ě
jící souditi, přem ýšleti; sudiě; osud ( > -ný)
je postverbale z *osúditi, te d y co je ob-souzeno, přisouzeno; frekv. -suzovati (po- zoz- uvy-), n ář. jč. sudovati m ysliti si, s. si um íniti
si; podkrk. (u Žel. B rodu) přesuďováěek sedm ihlásek (umí n ap o d o b o v at h lasy jiných
p tá k ů = přeb írá, přesuzuje). Z ru štin y je
sudba osud. Z vláštní v ý zn am m á m or. posu
dek h ro m ad a celé obce, až soudno — velm i
živo. — V šeslov.: stsl. sod-b, slc. sád, r. u kr.
sud gen. sudá, pol. sad gen. sqdu, hl. dl. sch.
sud, sln. sod, b. sad, hojné odvozeniny. —
Psl. sod-b. P říb u zn é je staroirské cond ‘smysl,
rozum ’ (Pedersen V K G 2.502) a lat. cěnseč
‘m íti za to, do m n ív ati se, ( u ) s o u d it i, ustanoviti, rozhodnouti, o d h ad o v ati’ a snad
i gót. handugs ‘m o u d rý ’ (Szemerényi I I.
F ach tag u n g f. idg. u. allg. Sprachw .
1962, 183). Id e. kořen byl te d y *l~end-;
u nás je náležitý stu p eň o: kond-o-s. P ůvodní
vý zn am byl ‘usuzovati, p osuzovati’; o d tu d
sqd-b dostalo p ak i význam ‘ú s u d e k , názor,
m ínění’. J in á v ětev význ am o v á dospěla
k pojm u „ju stičn í trib u n á l1'. S lovanština
te d y nezachovala nic z prv o tn íh o s l o v e s a
od kend-, ale stav í novou rodinu slov na
jm é n ě : č. souditi, posouditi, postv. posudek;
usoudili, postv. úsudek; přisouditi, o d tu d
přísudek.
soukati: viz skáti.
soukrom ý. V starší době bylo soukromí =
oddělené m ísto, sam o ta (a adv. soukromí, -í
jak o v potají) a soukromý, -ní (odtud sou
krom ník, -ice); nč. soukromý je m ladší. —
slc . súkrom ný. Srov. u kr. sukróm yj ojed i
nělý, osam ocený, r. n ář. sukróm přepážka
v jizbě. — Psl. sq-krom-Ti je te n , u něhož
(sq-) je odloučenost, sam ota. Náleží ke
kromě.
soum ar: zvíře nesoucí náklad; na Zábřežsku samour; ze sthn. soumaři t/v ; odvozeno
v něm čině od soum nák lad (nyní v Saumtier
soum ar); to přešlo ta k é do starší češtiny jako
sum , sum ák náklad, kožený pytel (odtud
stč. sum ník soum ar, a nč. soumný březí,
u R osy o vepřích aj., dosud mor. o králících).
N ěm . soum, Saum souvisí dále s románskými
tv a ry (it. salma, sóma aj.), jejichž základem
je ř. σάγμα sedlo nákladové. — Do této
souvislosti náleží i msl. slc. somár osel z maď.
szamár, to p ak je z jihu (maked. sámar, it.
somaro, rom án, sagmarius = soum ar, osel).—
J in á odvozenina je ř. σαγμάριον nákladové,
soum arské sedlo, o d tu d sch. b. r. pol. slc.
samar t/v .
sousek: roubená schrána na obilí, asi v po
době tru h ly , stč. súsěk. V Čechách bylo s.
běžné ještě za Ju n g m án n a, dosud je krk.
ČL 29.9, han . sósek, val. msl. súsek, laš. susek.
— slc. súsek (odtud maď. szuszék), suslík,
„ale súsok a susák jsou zp ětn á přejetí z maď.
n ář. szuszok, szuszák“ (Šm.). Pol. sqsiek, ukr.
susík, r. susék. Věc i slovo jistě staré a domácí.
— P ů v o d n í tv a r se zachoval n a Slovensku;
je to ta m spíše jak ý si srub z břeven, tedy
v sk u tk u od sekati: Psl. sq-sěk-n,, schrána ze
d řev dohrom ady (sq-) sroubených, seseka
ných.
soutka, soudiěka (mylné d) jč.: úzká ulička
mezi dvěm a dom y, mezi dom em a sousedovou
zahradou apod. — U kr. sútka, pd. sutka t/v.
— F . Bezlaj Slavia 27.352n. k té to skupince
p řipojuje též sln. sot m ask. horská cesta
(oba význam y se dají spojit: jsou též
v záp.-sln. šcura 10 úzká ulice mezi domy,
2° úzká cestička v horách. — Psl. bylo asi
*sqt-bka. Snad je příbuzné se staroir. set
a kvm r. hynt cesta (*sent-), dále snad i s lat.
semita stezka, pěšina. P odrobnosti nejsou
jasné (-o- je ab lau t?). Jin é dom něnky: Jg
(„snad zkrácené sú těska V , což je hodno
ú v ah y ; zkrácení by ovšem bylo už praslovanské), E S X, Bezlaj uv. m.
soužití: trá p iti, suzovati. P ro ti dokonavém u
soužití — spis.’ zúžili, učiniti úzkým , je toto
nedokonavé s. ch áp ati jako slovo přitvořené
k suzovati = v h án ěti do úzkých, tísn iti nebo
jako rozdvojení význam ové i vidové sta r
šího soužití zúžiti, způsobené právě přene
seným význam em slova suzovati. Zdá se
ostatn ě, že v usu je běžnější suzovati; ale
ovšem i soužení (ten kluk mě sužuje, je to s ním
soužení).
sova 10 nář. sůva. T ak i stsl. slc. r. (sova)
ukr. pol. hl. dl. sch. Nevelm i jasné. Pokládá
se za zvukom alebné a řad ív á se k jinojazyčným slovům s k: ale z nich jsou našemu
podobná jen keltská: stb re t. couann, gal.
cavanna t/v ; v slovanštině by te d y bylo
*k > s. — slc. sova je m ísty i noční m otýl;
podobně sln. sovka t/v a něm . Eule = m ůra;
o tom V ážný JM .
sova 2° horň.: p a n t ve dveřích B; val.:
„prohlubinka, v y d lab an á v kuse tv rd éh o
dřeva, připevněného v rohu o stěn í" (dveř
ního). V áclavík LZ, V. P ražák NSSA 9.92;
obraz tt . 88). Do tak o v é ,,sovy“ zap ad á
zaoblený h ro t sloupku, k te rý je zároveň
otočnou osou dveří; jed n a ,,sova“ je p ři
hořením konci toho sloupku, jed n a při
dolením. — R d. (sever.) prisóva je o tv o r
vyhloubený v kůlech ,,p rjasla“ , o strv e n a
sušení snopů: těm i o tv o ry jsou p ro strčen y
vodorovné žerdi. V SES 318. — Zajisté je to
od sovati (su n o u ti), ale věcný v ý k lad je
nesnadný (že žerd nebo sloupek se vsouvá
do té ,,sovy“ ?) Srov. soveJcl
sovek s tč .: svpka v peřině, dosud kladský;
zm. suvka ( < *sóvka). — slc. sovok, osovok.—
Asi od sovati (původního infinitivu m ísto
■súti, viz sunouti), v lastn ě od adj. *sovký, že se
vsouvá 'do svrchního po v lak u (cíchy). Slovo
jistě velmi staré, neboť čeština sovati záhy
ztratila. Msl. sovka závlaka n a chom outě, od
téhož sovati. M ch N Ř 30.40. Ú tv a ry sypká,
sýpek jsou výsledkem jistého zm ětení (viz
sypati 2°), jež zasáhlo dokonce i sem, kde je
základem n ázv u pouhé zasouvání té vložky
do peřiny.
spála: jistá nem oc, dříve i zán ět, úpal.
Postverbale od spáliti. Doloženo od střed n í
doby, v dnešním význam u od R ohna. Odvoz.
spalničky.
spánek: skráň. Od toho, že ,,se n a nich
spí“ (tlak n a ně p řivolává spánek; sedíce p ři
spaní hledíme si aspoň sp ánky o něco opříti).
„Mat. D ačický, Tělověda 1574, řík á o ži
dovinách: jsou m ísta spaní od očí až do u š í“
Š. Tak i slc. spánok, něm . Schlafe; sth n . slaf
a hol. slaap je obé, spaní i sk ráň ; též m ísty
v ital., dále v arm én. a u B asků je jedno
slovo pro oba pojrriy (o to m F risk , A cta
univ. G otoburg. 1951, 4.20). Chod. vospánek
stuha připínající čepení k hlavě, asi z *cbspánek = co je okolo spánků. — Spánek
je též v ý rů stek n a keřích šípkové růže,
způsobený žlab atk o u fůžovou (žijí v něm
její larvy), za J g , dosud n a N áchodsku
(Šulc 75), něm . Schlafkunz. P ů v o d toho
označení je nejasný; lid věřil, že p om áhají
ke spaní, a k to m u účelu jich i užíval. —
Spánek = spaní viz pod spáti.
spanilý, nyní jen ,k rá sn ý 1 (o ženách), dříve
vůbec ,pěkný, vznešený1. — Pol. wspanialy,
slc. spanilý. — V lastně *vzpanilý = *vzpanelý, stavší se pán em ; utv o řen o jako zm užilý,
zbabělý.
spár „pazneht, n o h a “ , viz čpár.
spár čihařský: „ jest částk a čihadla do
sítí, kdežto p tá k n a n iti přiv ázan ý od číhaře
potahován b ý v á, když p táci k čihadlu
táhnou, aby ho vzletujícího sp atřili a k či
hadlu přiletěli. Záleží ze dvou hůlek kolmo
as pět i více k rok ů od sebe postavených, n a
kterýchž jedné n it s p tá k e m p řiv ázán a jest,
ta k aby p tá k volně procházeti se m ohl,
po druhé, jenž páčidlo slově, se n it zh ů ru
dolů sm ýká a vedena je st do boudy ěíhařovy,
k terý ž p tá k a to u n ití do výše p o tah u je, což
pá řiti, spárovali slove“ . (Jg). V. též A ndreskaŠm elhaus PV Ú L 20.219. — P. spař, sparek.—
Spár bylo i stč: u K lareta psáno sparze
n. zparze, v lastně m ěkčící -ě, je snad
*spářé < Vbz-par-ja- (odvolávám do h ad
L F 75.100, že to je k o l e k t i v u m spářie).
V ýchodiskem je stč. pářiti = p o ta h o v ati
volně uvázaného volavého p tá k a , ab> se
v z n á š e l od zem ě, t j . čin iti, ab y te n p tá k
(jakoby) letěl, te d y fak titiv u m starobylého
ty p u od pero p brati letěti, předšlo van.
*pór-ei-tei (tvarem se shoduje s stsl. parj>
pariti, r. parjú p a rit vznášeti se, le těti vysoko
ve vzduchu; to jsou v šak iterativ a, te d y
hom onym a j i n é h o význam u, i když od
téhož kořene). Spár (*vzpár) je p ak p o st
verbale od *vbz-pariti, kde νυζ zdůrazňuje
p o tah o v án í v z h ů r u , do výšky. Od spár
je p a k sparovati, us. za Jg , „n ití volavce ku
vzletování p o ta h o v a ti'1. E xistence fak titiv a
Psl. *pariti, zastoupeného ta k to v č. až do
Ju n g m an n o v y doby (ač perq p brati v češtině
zachováno není!), je svědectvím , že ta
tech n ik a je velm i staro b y lá, lze tv rd it, že
praslovanská.
spára: podélná m ezera, skulina, val. špara
B, spára S vK ; ušparinkovat zeď, u cp ati
m echem a destičkam i SvK . Sem p a tří i val.
spára ratica, rozpoltěné k o pyto B. — Zdá se,
že jsou to zpětné ú tv a ry od špárat p íchati
do skuliny, o něm ž viz pod párali se.
spasiti, spása, spásný. Stč. znělo sloveso
nejp rv e spásti, spásu (Hospodin pokorné sp a
se), k to m u je náležité spasen, -í; stč. spas
i spása salus, vedle toho z církevní slo v an
štin y Sp a s = spasitel (ty spase všeho m ira );
od prvého spas je d enom inativum spasiti,
z něho spasitel. — Stsl. s-bpas-b a slovesa
supasti pf. σώσαι, snpasati im pf. σώζειν,
8~bpasenije, s-bpasbnn, s-bpasitelb. slc. spasit,
spása, spasitel. R . spastí, ukr. spastý zach rán iti, r. spasát, u kr. spasáty zachraňovati,
vyprošťovati; r. u k r. b. Sp a s z csl. — V ýklad
význam ový není zcela lehký. T v aro v á shoda
s pásti pascere zakazuje v id ěti v to m jiný
kořen. P rv n í věrozvěstové měli asi velkou
nesnáz, ja k přeložiti σώζειν, σωτήρ; uchýlili
se k pojm ům ze života pastýřského („ J á
jsem dobrý p a s tý ř" ), použili slovesa pasti,
v něm ž vězí odstín chrániti, hlídati. P řed p o n a
s t - zde perfektivuje (pasti = chrániti,
s t-p a s ti = u ° o° zachrániti), je te d y na
m ístě pouze u slovesa, ale ani ta k celý te n
v ý tv o r neodpovídá našem u jazykovém u
cítění; jm éno stpas-b jest p o k lád ati za postverbální. Vše je v ý tv o r cizinců (i když um ěli
slovansky), v ý tv o r knižní: sloveso stč. spásti
salvare bylo jen p ře ja tý církevní term ín , n i
koli slovo lidové; to p la tí zajisté i o r. spastí
a ukr. spastý, k terá již zdom ácněla. —
Z vláštní výraz je chod. spasí duší H r:
toužebně (např. čekati na lék), zc. (u M erklína
a Staňkova) s páčí duší nebo jen páčí duší
Vek rkp. J e to p atrn ě u strn u lá v ě ta spasí
duši = zachraň svou duši, n ap ř. v šlo m u
o s. d. = šlo m u o život.
spáti, spáč, spavý (s-á nemoc, nespavost),
spací; zdrobněle (o dětech) spinkali, za J g
spánkati; složeniny zaspali (absolutně i p ře
chodně), prospati něco i se, dospati, přispali si,
vyspati se, přechodné uspali, horň. (a slc.)
přespat (dívku
zm rh ati s následky,
prespanka svobodná m atk a), ospalý ( > ospalek); ze svp - je též u s n o u ti (nové iterativ u m
usínati), zesnouti T áb, nč^ jen zesnul, zesnulý.
slc. spálňa je z B alkánu. C. spánek vytvořeno
ze základu slova spaní, když staré slovo pro
spánek sen dostalo jiný význam . — Všeslov.:
stsl. ST>pljq se p íš i s-bpati; u s tn o ti usnouti,
us-epati usnouti, nově u s v p iti usp ati, slc.
spí spát, spavý, spací, r. splju spát, usnut, ukr.
spáty, pol. spi$ spáč, hl. sp ju spáč, dl. spim
spáč husnuš, sln. sch. spim spati, b. spja;
leckde jsou iterativ a ze zdloužení syp-. —
Ide. kořen zněl svep-lsup- a tvořil původně
kořenné sloveso athem atické, doložené n ě
kolika m álo tv a ry védským i (svaptu n ech at
spí aj.); m ísto něho se záhy objevila slovesa
rů zn á (stind. svápiti a svápati; avest. n a
-so-: yvaf-saiti). U n ás vzniklo, vlivem jiných
sloves označujících podobný nebo protik lad n v sta v jako 3. sg. ležíte bvditb, slo
veso I I I 2 tříd y svp-i-te; ale tv a ry km ene
infinitivního se tv o řily nezávisle n a tom :
sv p a ti a td . je stavěno na particip iu sv p a -n v,
jež je starob y lé (odpovídá m u — m á jen reduplikaci navíc — ind. su-šupáná usnulý).
Příslušné jm éno sp án k u *svpno-s viz pod
sen,
spěti, do° pro° vy° u° (toto z ru štin y );
spěch (stč. ,prospěch' O te.), °šný, prospěch,
úspěch (z ruš.), lidově pospěch; spěchali, stč.
spěší ti; slc. u H viezdoslava spěšit sa; č. p o
spíchali a pospíšiti, usp íšiti něco. Sem i spíš(e), původně ,rychle!, m or. a jč. ,d řív e’, stč.
spieše, s -e m ísto pův. -ě?; oba význam y
,d řív e1 i ,spíš‘ jsou n ap ř. v O te.; je to nepo
chybně u strn u lé p a rt. pres. m ask. od *spěšit i
( = spěchaje = rychle = dříve než jiný), z v ět
jako přišel jsem spěše, p a k chápáno jako
k o m p a ra tiv příslovce, p řitv o řen i superlativ;
stč. bylo i spěliti spěchati: od Z-ového p art.
sp ěl? — Všeslov.: stsl. spějo spětí prospívati
(isus-b spěaše prěmqdrostijq), spěch v snažení,
spěšo spěšiti snažiti se, spěchati, spěšbno
spěšně, p risp íti adpropinquo, uspěti prospěti,
uepěchv prospěch; slc. spiechaí (K ukučin),
spěch, prospěch, úspěch (z češtiny?), r. spéju
spět zráti, spěch, úspěch, spěšit, u kr. špity,
zráti, spich, spišyty, sp išn ýj, pol. špiaé
špiechač spiech špieszyč, hl. spěch spechowač,
dl. spěč spěch spěchá vsaš, sln. speti špeh
spehati se spešiti se, sch. dospijeti. — D o
konalý protějšek je jenom v baltštině (lit.
sp j u sp ti b ý ti s to , stačiti n a něco ( > uhádnouti, n apř. hád an k u ), m íti dost času, lot.
spěju spět moci, b ý ti s to) a v sanskrtu
(spháyati tučn í, d aří se, o d tu d sphatí- fem.
vykrm ování, tj. zv ířa t aj.). Participium
stin d . sphitá- plný, blah o b y tn ý , a jméno
sp h ltí fem. zdar, prospívání, ukazují, že
kořen byl *sphěi-. Jeh o vlastn í význam byl
asi zdárně jiti vpřed, rychle a dobře pro
spívati.
spěž: bronz, za J g spíže zvonová zvonovina,
za něm . Glockenspeise, ta k i pol. spiž(a); slc.
spiež, ukr.-spíž bronz, a dl. spiža zvonovina,
Vsl. spižar zvonec. T edy v lastně slovo to to ž
né se spíže.
spiknouti se: viz pikle.
spílati: n ad áv a ti (beschim pfen). N yní slovo
knižní, tém ěř bez p řed p o n (je jen vy°)
a odvozenin; ,,je už v n ěk terý ch rukopisech
R okycanovy P o stih y ; je i A dm ont. Z. 392
spielati1''. (Šm.). Vspielati v v n ad ati Šk. —
Málo jasné. K d y b y i bylo původní (pak
b y stč. -ie- muselo b ý t zv ratn o u ana
logií z doby tížení ie > í), m ohlo by se
m íti za příbuzné s ř. σπίλος sk v rn a, špína
(přenes.: h anba), σπιλόω špiniti (beflecken,
beschm utzen).
D om něnku tu to
um ož
ň u je ě. šp in iti p o k rý v ati špínou, přenes,
h an o b iti, pom louvati (je ovšem rozdíl: ,,pom lo u v ati stran o u , ta jn ě " p ro ti „spílati
přím o do očí" ). V azba (kom u co n. čeho:
s. kom u lotry n. lotrů Jg) je podle nadávati
t/v . Snad je dále příbuzné i ř. σπίνος a naše
špína.
spilka: m ístnost v pivovaře n a stáčení
piva; dříve stáčení v y kvašeného piva do
sudů, m ístnost, kde pivo kysalo, p ak i pivní
sklep (měšťané si kdysi nechávali zakvašovat
pivo ve svém pivním sklepě), viz T áb; spílati
stáčeti pivo. — P ů v o d nejasný, asi cizí.
Podle M atzenauera z angl. spill vytékati,
p ře té k a ti, rozlévati se.
spíže v starší době znam enalo p o trav u , zá
sobu p o trav y (za V eleslavína): z něm . Speise;
o d tu d špižírna, dříve š p -, m ístnost pro ni;
b y la i slovesa špížiti, špižovati špihovati shán ěti zásobu p o trav y , o p atřo v at! někoho
potrav o u . Pol. kdysi spiza, spizarnia, spizowač. — N ynější spíže (s ze š disim ilací proti z,
jako svižný ze Svižný) ve význam u ,špižírna'
je rak.-něm . Speis(e), zkrácenina ze Speisekammer. Viz i spěž.
spolek, společný, m or. spolina, spolitý;
h y p o stasí ze spolu — s pólu = s polovice:
dělají-li něco d v a každý s polovice (uspolku
Táb), n a polovic, je to s p o le č n é . Dále
spolkový, spolčiti se, spolkař, -ařiti. — slc.
spolok, spoločný, spolčit sa.
sporý: v y d a tn ý apod. (m ouka = z níž se
m noho napeče; chléb — sy tý ; člověk = sil
ný); sporá věc m á p ro ti nešpore m enší objem.
popř. se v y sk y tu je řidčeji (např. obilí b ý v á
spore = v y d atn é, hodně ,,sypající“ teh d y ,
je-li řídké; zrna b ý v ají sporá = nám elná, v y
datná, je-li jich v klase m álo), o d tu d u n ě
kterých spisovatelů sporý m ylně chápáno
jako „řídce se vy sk y tu jící, nečetný, skrovný“ . Mor. spořiti — d áv ati velký výnos,
velké m nožství (např. naseče-li se n a m além
místě velm i m noho trá v y ), spore ta v y d atn o st;
viz i sporýš. V livem něm . spařen dostalo
spis. spořit i tý ž vý zn am co něm . slovo (tu
dále vzniklo spořivý, spořitelna, uspořiti,
úsporný, úspora). Sporák p řek lád á rak.-něm .
Sparherd. — V šeslovanské: slc. knižní
(z češtiny) sporý slabý, sporií, spořivý t/v
jako v č.; rus. spor, sporyj a td . všude s v ý z n a
mem .v y d atn ý , h o jný, z d á rn ý 1 apod. Za
příbuznou lze p o k lád ati toliko ro d in u něm .
slova spařen šetřili něco, u ch o v áv ati (sthn.
spař šetrný). I tu byl vý zn am původně
týž co v slovanštině, k „ šetrn o sti" se zúžil
z toho, že v y d a tn á věc dlouho v y d rží (např.
sporé sádlo = m álo ub ý v á), dlouho se
uchová, tak o v éto ,,šetřiti“ je „dlouho s n ě
čím v y d atn ý m v y sta č iti" . (N aproti to m u
„šetřiti“ = u trh o v a ti si od ú st, lak o titi,
mělo s ta rý te rm ín skodeti, viz šíádati).
I u Němců se došlo ve spárlich k význam u
.řídký1. Další, oblíbené spojování se spětí a td .,
stind. sphirá- tu čn ý , m ám e za nejisté.
sporýš: rostlina V erbena, již stč. sln . spo
říš, boriš, slc. sporýš, sch. sporiš(ak), b. sporeš
t/v. Ale m or. sporýš, spořícek, dl. spáříš, pol.
sporysz, ukr. sporýš — nám el (Claviceps),
r. sporýš, paryš aj. = tru sk av ec a jiné
rostliny. — Psl. sporýšb, od sporý = v y
datný. V ztahovalo se to n a ro stlin y m ající
velké m nožství sem en nebo zrn a n ám eln á =
velkého objem u, te d y n a v y d atn é co do
výnosu.
spoud: jistá m íra obilní. Jso u jen 2 doklady
u Jg, a to z pražsk ý ch archiválií z r. 1717. —
Pol. s(z)pqd, strus. spnd-b, csl. sp o d t. —
K Slovanům bylo p řejato z germ .: je stšvéd.
spander (nyní spann vědro), stisl. spann,
nor. spand, střh n . spán. Do č. p. p řejato
snad z něm činy, do r. ze Skandinávie.
Stran d soudí T ru b ačev K r. soobšč. In . slav.
25.103, že nn m ohlo d á ti nd su b stitu cí djn
podobně jako m m > mb v něm . Daním
hráz > r. damba, n. Stam m km en > r.
štamb, n. kammer kom ora > lit. kambari/s.
spousta, val. spusta, slc. spústa, postverbale
(od spustiti), p ro to i v ýznam je n ejednotný:
spis. pův. ‘co se sp u stilo ’, velké m nožství,
např. vody, spuštěné s hrází, nebo kam ení,
spuštěného, sjetého s hory, sněhu spustivšího
se při oblevě se střech y apod.; n a V alašsku
a Slovensku = ‘spuštění, spuštěnost, ro z
pustilost’, n ap ř. povyk, v ý tržn o st.
spouzet: jvč. (na K u n štátsk u ), zm. zbouzet
Isp sonorisováno ve zb): p obíhati, dováděti,
han. spózet hled ati něco nedovoleně, h řm otně
pro h led áv ati B, choditi, hled ati K p U , shán ěti (spózák neposeda) SvB, h led ati R s; val.
zblúzat spouzeti B -SvK m á navíc zesilovací l,
§ 9. — Je-li původním význam em ‘h le d ati’,
je m ožno za příbuzné m íti něm . fahnden t/v
(dosavadní dom něnka o fahnden, že souvisí
s finden ‘n alézati’, je nepravděpodobná); s b y
p a k bylo „pohyblivé" .
spratek, u K lareta zpratek : zvíře předčasně
narozené; n y n í zpravidla kůže z něho nebo
ze zvířete zcela m ladého nebo m alého (např.
k uny), konečně i obecně n ad áv k a m alým
klukům . — „ Psl. lze klásti jbz-pvrt-bleb // j bz-porttk-b (popř. též vy-). J e význam em ta k
blízké slovu záprtek, že je nelze dobře o d
dělovat. Ja k o u slova záprtek, objevuje se
i zde v celé slovanské oblasti přenesený
v ýznam ‘m alý zakrslý tv o r, nedochůdče’, ta k é
jako n ad áv k a pro m alé nezvedené dítě. B yl
te d y nepochybně původní v ýznam n ed o
nošené, předčasně narozené m ládě, ja k ý je
u K la re ta (v kap. O dobytku) a tep rv e
sekundárně se to slovo přiklonilo k porjq
porti (párati) či ještě spíše kontam inovalo
s m ladším slovem jbz-porvk-b, k teré skutečně
značilo m ládě vyřezané z břicha m atčina.
M á te d y j bz-ptrt-bk-b původ pravděpodobně
stejn ý jako za-ptrt-bk-b; k příbuzným slovům
(uvedeným pod záprtek) lze p řip o jit ještě
kym er. erthyl abortus. Podle dvojice zaP'brtv,k'b — j bz-p^rt-bk-b v y tv o řila se m ladší
dvojice za-met-bkt — jbz-met-bk-b (sch. zametak em bryo — č. zmetek) stejn ý ch v ý
zn am ů ” . (A. M átl.)
správa: postverbale od spravili nebo sp ra vovati, o d tu d rozličné význam y podle v ý
znam ového odstínu základního slovesa (o p ra
v a n ap ř. bot, sp ráv a veřejná). Mor. a slc.
sprava a pol. spraw a znam ená i obecně věc.
záležitost, zařízení, neb o t sp rav iti ta m je st =
v y říditi, v y k onati, spořádati, pokliditi a p o d .;
o slc. v. Mihál SR 25.147. — Základem všeho
je pravý. Od spravovati je i správce, jako
opravili, -ováti oprávce.
spravedlivý: viz pravý.
správný, slc. správný: ze spojení s právem
nebo (V. K ůst) ze s 3° + pravvn-b = m ající
dobré právo.
sráti; odvoz. vč. han. (i pd.) sralka d ru h
slivek (kulatka); sralbotka, m or. sraligata,
chod. kasran bázlivec, zbabělec. M ísto č.
vulg. zesrati (z < vz-) něco (já bych to z-l).
opovržlivého odm ítání, je mor. eufem isticka
n áh rad a (zv)ohrát, zohráti P S ; n ao p ak je
vulg. prosrat něco = p ro h rát. — Sloveso
jistě všeslovanské; slc. srát a td .; Psl. sgro
8brati·, k něm u náleží jm éno r. sor špína,
h n ůj. — D alší v ý k lad je nesnadný. C ituje se
stind. sárati teče (s . b y te d y bylo eufem ism em
m ísto kak-, k teré je v lat. cacáre a td ., srov.
lejno). Z u b atý L F 28.31. Od sárati je stin d .
ati-sára- a á-sráva- (toto v lastně od *sreu-,
což jo rovněž od *ser-) p rů jem (Durchfall).
J in é sráti se viz pod starati se.
srbati: viz střebati.
srdce, (dobro)srdečný, srdeční (srdečník, n á
zev rozličných rodů bylin, o nichž m á lid za
to , že léčí nem oci srdce, n ap ř. vč. s. — P arnassia; nyní bylo zjištěno (K. Muller, Živa
9.1961.128), že srdečník (Leonurus) je
op rav d u účinný p ro ti zán ětů m srdeční svalov in y a p ři sklerose v ěnčitých tepen); m ilo
srdný; osrdí (bez c, srov. výslu n í); stč. srdce
zvonu (K laret), k to m u od podobnosti
k srdci zvonu srdeň m or. tlo u k hm oždíře;
č. m or. (a p d . sierdzien) h řeb skrze oplín
m aten ím se svoreň; jvč. srdce přiložili
k něčem u H oš. ,u v ě řiti‘, srov. stin d . srad
dádháti věří, la t. crědó. — V šeslov.: stsl.
srtdbce, r. sérdce, u k r. pol. dl. sérce, sln. sch.
srdce, b. sardce. S tarobylé m ůže b ý ti též
osrdí, srov. obdobné tv o řen í v la t. prae-cordiia t/v ; m ilosrdný je za stsl. milo-sr-bdt, což
je překladem za la t. misericors. — Srdce m á
u In d o ev ro p an ů jm én a zřejm ě p říbuzná, ale
někde u p rav o v an á. Psl. *svrdbce je rozšíře
ním starého slova n a -i *sbrdb < Hrdi n tr.;
lit. je širdis fem. a lot. sirds fem. (lit. a lot.
nem ají n eu tra!); tv a r n a i je dále z p ů v o d
ního konsonantického km ene: i v b altštin ě
jsou sto p y tak o v éh o km ene: n ář. gen. plur.
šerdy, u D aukši gen. sg. širdés < Hrd-és, gen.
plur. širdy,. V šecky i další tv a ry lze spojití
dom něnkou, že jm éno srdce znělo ide. asi
v nom . Herd, v jiných pádech že byl km en
krd-; z n o m in ativ u je ř. κηρ a stp ru s. seyr;
z krd-, proniklého do n o m in ativ u -ak u sativ u ,
že je la t. cor < cord, s příponou -i- je ř. hom .
κραδίη, a tt. καρδία, h et. kardiš a tv a ry bsl.
G erm ánština si v y tv o řila km en n a n: gót.
haírto gen. hairtins. In d o írán sk á slova m ají
počáteční znělou a aspirovanou: véd. gen.abl. hrd-áh a n o v o tv a r véd. hrdaya- n tr.,
a v. zorodaěm ( = zrdaya-m). — S taří měli
za to , že srdce je sídlem duše (podobně jako
i ledviny a já tra ); p ro to dosud se klade
srdce velm i často jako sídlo duševního života,
o d v ah y , zm užilosti, lásky, nenávisti, radosti,
žalu (upřím né srdce apod.).
srha: tra v in a D actylis (od D. Slobody). Od
srhký K , srchký drsný, je žatý?
srchký m or.: tv rd ý (o lnu, konopí, p látně),
trp k ý (o planém ovoci), drobivý (o chlebě),
n em astn ý (o kaši). P ů vodnější v ýznam je
v laš. srchly d rsn ý n a om ak (o houni) a v laš.
srchňaty naježený (o srsti). Sem p a tří i m or.
šršlavá p ů d a = tu h á , drsná, stč. sršatý,
zuřivý, m or. nasršit se > nasošit se n ah n ěv a ti
se (přeneseno od zv ířat, k te rá n aježují srst
nebo peří, jsou-li podrážděna). Sršeti, v č.
je n přeneseně: sršeti hněvem , s. j i s k r y . .. ,
pův. rníti naježenou srst a zu řiti hněvem . —
slc. srchký neúrodný, ošršňavet zhubené ti
(o d o b y tk u ), až p rořídlá srst stojí; dále
sršatý zlobný. R.-csl. smchbk-b, sln. srhek
drsný, k ra b a tý ; pol. nasierszaly naježený,
ukr. šeršávyj, šerechátyj drsný, r. šeršávyj,
šerochovátyj drsný, sln. nasršen naježený,
sch. stršiti ježiti chlupy. Viz i srst. — Psl.
sbrchtk-b o naježené srsti, a sbršiti. Z lite\ štin y sem náleží šiurkštús, šiurgždiis drsný,
tv rd ý , dále stind. háršate o tom úkazu, že se
ježí chloupky n a těle z radosti, rozčilení
nebo h růzy, a lat. horreó ježím se hrůzou,
arm . garšim děsím se, základ bsl. (a germ.)
Hers-, stind. arm . ghers- (stran H\gh srov.
sbrdbce: stind. hrdayam). P rv o tn í je jistě
sloveso, slovan. Sbršo Sbršati (třída I I I 2)
odpovídá latinském u horreó (přípona -i- < ei,
v kořeni r = lat. or); shrch-^íct od Sbršati
jáko trpký od trnouti = lat. torpěre trnouti.
srkati; slc. srkat; osrkat v zlykati, vzdycháti, zachvívati se, postv. csrk vzlyk; zasřkaíza chvěti se, zavzdychati. Sem p a tří i slc.
cmrkat, cmerkát srk ati. Pol. sarkač, sln. sch.
srkati, b. sarkam. — Zvukom alebné: vzešlo
ze sr s příponovým k.
srna, k to m u přitvořeno srnec. — Všeslov.:
stsl. sra>na, r. sérna, uk r. serná, pol. hl. dl.
sa m a , slc. sln. srna, sch. srna, b. sárná. —
Psl. bylo sbrná; blízké m u je pouze lit. sťirnu
a lot. stirna; liší se od našeho intonací na ir
(což b y m noho nevážilo), ale hlavně tím t.
J d e o v ý raz jistě bsl., ale půvo d u nejasného.
O bvyklé spojování s lat. cervus jelen, cornu
roh, něm . H irsch jelen atd . nem á přesvědči
vosti. Spíše bude to slovo cizí, „praevropské1'.
sroula: nešika, nem otora PS. Z argot,
(pův. jidiš; T reim er 49) sroule, pán.
srp: n ástroj n a žn u tí trá v y n. obilí. Rostlina
srpek F alcaria, m á název od srpovité podoby
listů. — Všeslov.: stsl. s r ^ p t , r. šerp gen.
serpá, uk r. hl. dl. šerp, pol. sierp, slc. srp.
sln. sch. srp, b. sárp. — Psl. sbrpr>; příbuzná
slova jsou lot. sirps m ask. a sirpe fem..
ř. άρπη, ir. serr (toto ze serpo-s) a oset.
xsyrrf t/v (A bajev AnnSl 4.30). Základní
sloveso je v la t. sarpere o řezávati révu, s a ,
obvyklým v slovech lidových a technických.
P ro n ed o statek slovesných tv a rů v jiných
v ětv ích nelze o vokalism u kořene nic tvrdit;
příz\m k vyznačuje naše slovo jako činitelské
(typ φοράς = nesoucí).
srpen, pol. sierpieú, uk r. serpen, sln. srpan
t/v (osmý měsíc roku) sch. srpanj červenec.
Spíše nežli se srp bude souviseti s lit. sifpsti
zráti: obilí zraje v tu dobu.
srst. Odvoz. m or. srstka = č. angrešt (plo
dy jsou p o k ry ty chloupky), srstení, srstoú,
srščák k eř srstk o v ý ; viz i nesrstný. — R.-csl.
sbrstb vlna, slc. srst, r. šerst vlna, pol. sieršé,
sln. srst srst. — Psl. *sbrstb z *krs-ti- od toho
kořene, k te rý je v sršeti, srchký, původně
te d y ,načepýřené ch lu p y 1. P říb u zn é je sthn.
hursti kštice.
sršeň, n ář. m ask. sršán stržán širšán šíršán
šršleň bršleň šyršoň šaršoň sršan sršín sršák
sršnák sršňák frfň á k sršňál šršňál, fem. zrn.
sršně, sršňa. (Jsou i jiné n ázvy: palčák,
palčák, palcufka, že je to „sršně palcová,
jako palec tlu s tá “ , včelojed, harganáč.) P o
drobnosti V oráč 15 o jzč., U těšený N Ř
45.174 n. o jiných nářečích. — Všeslovanské
kromě novobulh.: slc. sršeň, stsl. sr-bšenb,
r. ukr. šéršen' gen. šéršnja, pol. sierszeň,
szerszeň, hl. dl. šeršeň gen. -nja, sln. sršeň,
sch. sřšljen. — Psl. sbršbňb. Slovo p rastaré:
iit. širšuo (širšuonas šifšin a s širšalas širšlýs
širšf/s širšas m ask., širšé, -a fem.) vosa, lot.
sirsins, sirsenis sršeň, stp r. sirsilis sršeň; lat.
crCibró, sthn. hornuz ( < *horznut-), ny n í
Hornisse, hol. horzel sršeň. Z litevské in to
nace ir, sch. r a lat. rá v y p lý v á *7. P ůvodní
sklonění bylo asi to , co je v lit. Širvydově
širšuo -ens, tj. k‘fs-č(n) gen. !c'rs-en-(e)s,
tedy starý n-km en; příponové -en- bylo u nás
zároveň s připojením dalšího -jo- redukováno
v -m -, l v sch. a v pom oř. -slovin. seršel je
částečná asim ilace hlásky n k r ; lat. druhé r
je opakováno z 1. slabiky (nejsou te d y ta to r
a l stopou po příponě r\n, ač se opak tv rd ív á
velmi často).
srub = to co s r o u b e n o , n apř. stěn y d ře
věné světnice (bez střechy) apod., dříve
zpravidla čtvercové roubené stav en í obranné,
na Slovensku obrubeň stu d n í a td . V Cechách
srub m ísty (chod., vč. u P áky) a na sev. M.
sróbek R zr je špejchar, sam o statn é dřevěné
stavení n a dvoře pro obilí aj. věci, nahradilo
tedy starý název klet.
stá, slovo původně slovenské, na M oravu
přejato do val. a horn. — 1° slc. = jako
ív přirovnáních: bola sta dečko; tvrdý sta
kameň); 2° v a l. h o r ň . ve spojení se zájm e
nem nebo příslovcem : stagdo = kdokoli,
stagdy ■
— kdykoli; 3° slc. ojediněle sta-sta =
bud — nebo (sta po ceste — sta po chodníku =
k cíli lze d o jiti... = rozličným i způsoby).
Xář. (Liptov) chtá ukazuje původ: je to
tvar toho d ruhu jako r. chotjá, slc. choc,
hod, tj. p a rt. pres. od chtíti. To je p a trn é
v 3°, odtud lze dospěti k p o jetí libovolnosti
(sfakomu = kom u chceš, kom ukoli). F unkce
ě. 1° se vysvětlí konkurencí s ja k ( = jakkoli,
ačkoli, byť i) ve v ětách připouštěcích, kde by
bylo lze položití ch títi (ja k mne nohy bolíja,
trúfám si tam přeca dojít — ať m ne nohy
bolí jak chtějí, p ře c e ...). V jazykovém
povědomí se ta k to sta přiblížilo k jako
i významem, tak že je mohlo dokonce i n a
hradit. Mch L F 71.89.
stačiti, do°, vy°; stč. nč. nedostatek (všude
starší než dostatek; to to nem á jasného stč.
dokladu!), (ne)dostatečný; laš. m ísty podle
polštiny je starčit, starčyč, dokonavě na°
do° v y 0. Josef D urdík vytv o řil soběstačný,
-nost. — Slovo západoslovanské: slc. stačit
(a mat na (do)stač = sdostatek), dl. stacyš,
p. starezyč (r m ůže b ý ti b u d z tč > rč nebo
vložené, § 10). — Pro vý k lad je důležité
laš. steknuč t/v (dokonavé: to nam akurat
tak stekňe Lp), je i styknuč a (vy)stykač (už
m i na to peníze nestykly M alý). V yjdem e-li
od tohoto steknuč, nabízí se jako p říb u zen
stvo lit. tenká tekau těkti t/v (h in reich en ...,
auskom m en, ausreichen, genug haben),fs<áfcťi
t/v ap° reichlich vorhanden sein, genúgen,
nesuteklě nedostatek, nouze aj., lot. tieku tiku
tikt stačiti, s tá ti se atd . U nás te d y je těm to
baltsk ý m slovům nejblíže steknuč; p rim ární
podobu m á sch. teči n a b ý v a tf čeho (svině
„bere n a sebe“ hodně sádla apod.), stéci
(vy)získati co, stoka m a je te k ... do b y tek
(viz i skot), sln. tekniti d ařiti se, b ý ti k duhu,
k užitku, b ý ti v y d atn é; jejich s m ůže b ý t,
podobně jako v lit. su-tsktě d o statek , ide. au
,dobře, h ojně1, viz s 3°. T v ary s a vyložím e
z dlouhého stu p n ě o, *tók- (je i lit. stoká
nedostatek, stókti d o stati se do nouze,
stokóti m íti nouzi; u všech těch to je ovšem
n u tn o p řip u stit z trá tu ne, ale to nedělá
obtíží), a to ze *su-tók-tu-kos > statika,
,h o jn o st4 (kt > t je náležité), o d tu d statčiti
(Gb Ml. 1.394 m á 2 doklady na -tč-) > stačiti;
stra n -tu- srv. v lit. -tě, příponu rovněž
ť-ovou, ale s jinou sam ohláskou. Dostatek
ovšem v y p ad á ta k , že b y m ohlo p a třit ke
státi, neboť m á vedle sebe dostane se m i,
nedostává se; ale nepochybně je dostati se
přitvořeno k dostatek zpětným pochodem ,
vzorem byly asi ú tv a ry ty p u při-byti — p ř í
bytek apod., kde jsou rovněž p řípony ta,
a ka>). — Laš. styknuč a -stykač vyložím e
pomocí vč. vytknouti něco ,zmoci, dokázati,
stačiti n a něco1 PS (v. živobytí — v y stačit
svým výdělkem na uživení sebe nebo rodiny,
n a zaplacení p o p latků, dluhů ap.); zde -tkje asi oslabený stupeň t°k-, realisovaný jako
t-bk (kdežto lo ty štin a realisovala i), tak že
splynul se slovesem -tknouti (za°, do° a td .,
viz týkati).
stádo, stádečko, stádní. Všeslov. (stsl. stádo,
slc. r. stádo, sch. stádo a td ., jen pd. hl. dl.
stadlo s novým l). — Psl. stádo, lit. nář.
stódas. V ýznam n u tí spojití je se sth n . stuot
fem., angl. stád fem., stsev. stád stád o koní
(nyní něm . Stute kobyla, singularisací). Je-li
odedávna, nem ůže stádo b ý ti v ý tv o r teprve
slovanský, neboť pouhé -do se jako sufix
u nás neobjevuje, i v jiných jazycích je velmi
pochybné. (K ořen by v tom případě byl stástá ti, stádo by bylo m nožství stojící v o h ra
dě.) Zdá se ted y , že obé, slovo germ ánské
i naše, je ú tv a r z doby předslovanské, resp.
předgerm ánské. O přejetí z germ ánštiny
nelze m luviti, odporuje to m u rod. Musíme se
odhodlati k dom něnce, že v obou větvích
je to převzato od ,,praevropských“ lidí a že
domněle sam ozřejm é odvození od stá- s tá ti
není než klam .
stahalovať se laš. (u F rý d lan tu , M alý):
povalovati se, lenošiti. — Snad je od nějaké
nářeční form y slova štakel ,klacek4; srv. č.
klackovat se t/v , od klacek.
stáj, stč. stáje, též s - bťta: stáné D ědina,
laš. stajeň, stajha. S tá j znam ená zpravidla
chlév, ale i půdu n a seno (u Jevíčka), o bytné
stav en í (chod.). Podobně v Č. mezi H radcem
K r. a P ardubicem i „n a p ů d ě“ = na stáji
(U těšený, Slavia 31.170). — slc. stajňa, pol.
stajnia chlév, r. stája sm ečka, hejno, sln.
stáj a m ísto k stán í pro do b y tek , sch. stáj a
chlév, b. staja světnice. U kr. stájnja chlév,
stája ohrada pro ovce. U H u cu lů staja je
„prim itivní chalupa v y stav ěn á do srubu,
bez oken a začasté bez stro p u . S táje stav ějí
se z k u latin y u p ro střed ,sto jiště‘, tj. ohrady
pro dobytek v p o lo n in ě... S taja m á obdélný,
pravoúhlý tv a r a sk lád á se obyčejně z o b y tn é
m ístnosti a ko m o ry " (Sičynskyj 52). — Psl.
staja. P říbuzné je (Sičynskyj 53) ř. στοά
(ατοιά, aiol. στωϊά) sloupová síň, m ístn o st
pro zásoby, přístřeší, ze *stóv-já. Slovo te d y
p rastaré , prajazykové. K o řen je tý ž co
v státi; není jasné, n a co se původně v z ta h o
val, zdali n a sloupy stojící u v n itř řecké stoi
(ř. στωϊδιον je sloupek), ja k m yslí řečtináři,
či spíše n a to, že (u Slovanů ta k to m u asi
bylo původně) stáj byla stav ěn a proto, ab y
v ní „ s tá l“ dobytek.
stan, původně obecně m ísto, kde něco stojí,
p ak i zařízení ta m postavené, te d y stč. ležení
vojenské, v plaveckém slangu m ísto, kde
vory jsou přes noc; Stánek trh o v ý = jed n o
duché skládací zařízení n a prodej, n apř. sto
lek s ošatkam i, p ak tep rv e b o u d a p řik ry tá
plachtou, a dále sta n vojenský. Odvbz. stání
v chlévě = oddělené m ísto pro 1 kus d o b y t
ka. Vč. (u Opočna) nemám stany = nem ám
stání. Odvoz, stanice·, stanovišté, -ovisko =
m ísto, kde něco stojí; stanovití pův. učiniti,
ab y něco mělo svůj sta n = své m ísto (vč.
ustanovit se uklid n iti se); k to m u postv. sta
novy. — V šeslovanské: stsl. stan-b παρεμβολή,
r. stan gen. stána i stánu tá b o r, ležení,
sta n , sta v n a tk a n í, stanovíťsja, u kr. stan
gen. -u stav , tá b o r, postavení, stanovýty
p o stav iti, zřídit i, pol. stan stav (rolnický
apod.), s tá t, stanowié určití, n aříd iti, rozh odnouti apod., slc. a dl. stan jako č„ sln.
stan stav , ležení, obydlí, chlév, sch. stan sta v
n a tk a n í, salaš, b. stan bydliště, p o b y t, sta v
n a tk a n í, p ostav a, stan(ov)ište jako č. — Ze
sklonění (gen. lok. -u) a z odvozenin n a -ουvyplývá, že starn, bylo M-kmen, p říp o n a je
te d y nu-lneu- (kořen sta- od státi). V jiných
jazycích m á odpovídající slovo příponu
-no-: lit. stónas stav , stind. sthanam stav ,
hodnost, bydliště, m ísto aj. Naše p říp o n a
je starobylejší než to to -no-.
starati se; v starší době bylo i ak tiv n í
starati někoho o něco = neustále, neúnavně
žád a ti, prošiti, o b těžovati; ještě n y n í je
obstarati něco. P odobně je i hl. itaraé, dl.
staraé: to mé stara to mi dělá staro sti, a u kr.
staráty o b staráv a ti. J in a k je jen zv ratn é
sloveso: slc. starat sa, hl. staraé so, dl.
staraé se, pol. staraé si$, u kr. starátysja, r.
starátsja, b. staraja se. O dtud starost, sta
rostlivý. Jě . stařeti se — sta ra ti se. — Sem
i m sl. oštárat se, ošterovat se obtěžovati se,
p o stv . msl. slc. oštara, m or. též oštera, oždara
obtíž, m rzu to st, nesnáz, o d tu d oštarný (-ťe-);
m or. postavovat d o b írati si, laš. dožgarovat
škádliti, zlobiti. — T oto sloveso nebude to
tožné s tím , k te ré je v ze-starati (státi se s ta
rým ), n ýbrž v ýznam n u tí v y jít od jiného
základu. Spojujem e je s něm . storen (sthn.
stóran) ru šiti, vy ru šo v ati, neboť „výraz
starati nékoho znam enal p a trn ě vlastně ,působ iti, ab y někdo m ěl staro st oč, z n e p o k o jo
v a t i, šollicitare1 apod. Z v ratn é starati se
znam enalo p<pdle to h o .znepokojovat! se,
znepokojen b ý ti, v úzkostech b ý ti, sollicitari',
n ap ř. žádám tebe, že j í to ... zaplatíš, aby mne
nepotřebovala o to více starati = znepokojov ati. O d tu d p a k v y v in u l se význam ten,
v k terém užívám e dnes v ý razu starati se
o nékoho, oé: výsledek té to obavy, úzkosti
o někoho nebo o něco je péče o někoho,
o něco“ (H ujer 1.128 n.; ta m i další hojné
doklady, ale nikoli poukaz n a storen).
starý; m noho odvozenin: stařec < star-bCb,
stařík, stařena; stč. starší znam enalo i rodiče,
ještě Sm 186; stč. starček (i jm éno rostliny,
ny n í Senecio), ny n í stařeček; staroch, starou
šek, starucha; slc. zdrobnělé starky (laskavější
než starý: mój starký = staroušek); ě. stárek,
fem. stárka, zvolení náčelníci m ladé chasy;
stárek ve m lýně, srov. mládek; ze srbocharv.
je stařešina (*staréjbš-ina); starosta (tak i slc.
a pol. u kr. r.), starostenský; starobylý, -žitný,
-dávný (hypostasí ze rčení za stara dávna),
-svétský, -vérský a tp .; stáří (v stáří ,ve věku'
12 let poklesalo n a adv. stáří, Sm 26);
obstarožný z *obstarožitný; msl. obstární, sic
obstarný (ale č. obstárlý s l podle zestárlý);
o{b)starek zakrnělý člověk, odstavené mládě;
stč. starati sé stárn o u ti, nč. se-starati, stárnouti. — V šeslovanské, všude podobné bo
h a tstv í odvozenin jako u nás. Psl. stár v, ;
spolu s b altsk ý m ekvivalentem lit. stóras
tlu stý , odpovídá m u hláskam i a významem
,tlu s tý 1 stin d . sthávara- t l u s t ý , pevně sto
jící, stálý , popř. i sthávira- široký, tl u s t ý ,
vzrostlý, s t a r ý . J e s t však u zn ati, že vy
p ad la slabika -να-, popř. že -avi- se stáhlo
v předhistorické době v a. Slabika ztracena
asi vlivem oposita *molda>, m ladý. Vlastní
vý zn am nebyl původně asi .starý*, nýbrž
asi ,vyspělý, vzrostlý, dozrálý*; pro .starý'
bylo slovo vet-bcht. Základ stháu- vznikl
rozšířením znám ého stá- státi. Mch Recueil
1.107.
stát, státní, státovka, slc. štát, štátny. Z lat.
status, srov. fr. état, it. stato.
statečný: stč. m oený, silný (Veteš.), do
statečn ý B r. Nč. v ýznam .u d atn ý , zmužilý,
silný, bojovný* m á již Veleslavín. — slc.
statočný p o ctivý, dl. stacny (ze statečný)
čestný, ctnostný, poctivý, p. stateczny stálý,
vytrvalý, pevný, u kr. statéčnyj pevný, p o
čestný. — Od stat-bk-b (viz statek), to tiž od
těch význam ů, kde p řev lád á p o jetí stálosti
(od sta-ti = stan o u ti, p o stav iti se), pevnosti,
odtud p ak je i o d stín pev n o sti m rav n í
(= poctivosti).
statek. Znam enalo původně do b y tek (p ři
hnala statek na tvrz), dosud msl. a laš.,
„zde obyčejně o d o b y tk u hovězím , zvláště
volech“ (žene statky na vodu·, byl na statkoch =
kupoval voly B), jvč. ,,i v širokém sm yslu
(jako v polštině)14: husy a vůbec všechna
drůbež jsou ženským statkem B z P ittn . — slc.
statok ‘hovězí d o b y tek (spis. též: zboží,
majetek); stpol. a pd. statek do b y tek , chovná
domácí zvířata, stád o ; u kr. bělor. rd. (záp.)
statok ,skot, velký ro h a tý d o b y tek a koně,
stádo1, str. ,m a je te k 1 (m ovitý, především
záležící v dobytku ). — Psl. sta tika >; „p ra v d ě
podobně vzniklo až n a půdě slovanské"
[nepatří te d y k la t. status ,sta v ‘!] odvozením
od stanQ stati (v. státi 2°), příponou -t-b-k-b,
na základě jeho v ý zn am u ,vzniknouti, povstati, v y rů s ti1, k te rý „ tv o ří protějšek
významu slovesa dobyti ,zploditi, p o číti1.
Z toho vyplývá, že „slovo stat-bk-b bylo
vytvořeno podle vzoru dobyt-bk-b n a základě
naznačené význam ové souvztažnosti sloves
dobyti a stati jako jeho synonym um ; mohlo
při tom spolupůsobit i starší subst. stado“.
„Slovo stat-bkb te d y mělo ta k é asi od začátk u
význam „ d o b y te k " a o d tu d m ohl jít v ý z n a
mový vývoj znám ou cestou: „ d o b y tek " —
„statek, hospodářství, hospodářská usedlost"
(význam dobře doložený v češtině i v p o lšti
ně) — „b o h atstv í, m a je te k " a td . [stč.
statek je, podle Šim ka, m ajetek , pomoc,
podpora, m oc, užitek, zisk, síla, p o d stata;
statóek je jm ěníčko v Táb.]. Ale je ta k é
možno, že d va souvztažné význam y „dom ácí
zvířata" a „ m a je te k " u slova dohyt-bk-b, jež
bylo předlohou, způsobily hned od počátku
obdobnou dvojvýznam nost u slova stat-bk-b,
jež bylo podle něho vytvořeno. K o n k rétn í
význam y slov dohyt-bk-b a stat-bk-b, ukazující
na stejné původní prostředí, jsou te d y
u obou slov p a trn ě velm i starobylé a bez
pochyby půvo d n í." (A. M átl S bT rávn 320 n.;
z něho některé form ulace p řev zaty doslovně.)
státi: 1° pres. stojím·, stálý < *sst-, srov.
stČ. sstáti se trv a ti O te., o d tu d stolec, stálice;
vč. stání podlaha ve chlévě P t; stojan; postv.
jvč. klad. obstoj[, k to m u obstojný·, ( n e p ř í
stojný; č. zástoj CL 1.548. N ové postv. postoj.
Nové svéstojný (co pro vás sto jí jen svou
cenu = co pro d áv ám bez výdělku); viz
i stáj, stejný; sta-t- v podstata (odtud odvoz.
podstatný); ale stať článek, pojednání je z r.
statja. — slc. stát v y ja d řu je u dějových
jmen, že ta činnost je v běhu, že se právě
koná (pod. i stind. sthá-): bitka stála — b o
jovalo se; jednánka stála = um louvali se;
právo stálo = konala se p ra v o ta (B lanár H L );
to je důležité pro význam č. stanouti (v. níže).
— Všeslovanské: stsl. stoj o stojatí atd . S tra n
význam u ,m íti cenu' srov. něm . im Preise
zu stehen kommen, lat. constáre, snad i h et.
ištah- (Friedrich AO 17.250), te d y p ů v .
,s tá ti ( = bý ti) v ceně1 za to lik a tolik, p a k
za + akus. nahrazeno pouhým ak u sativem.
2° prés. sta n u : státi se čím, slc. stát za učite ía = učitelem (poněvadž stá- znam enalo
i b ý ti (tzv. „zustándliches" Sein, p ro ti es-,
což bylo „w esenhaftes" , b y to stn é bytí), je
stanu se p erfektivní „ b u d u " , v našem p o je tí
vyznačuje začáteční bod toho děje), i — s p ře
nesenou p résentní příponou — stanouti
p o stav iti se, znam ená i ,b ý ti‘, ve fu tu ru :
nedlouho jich stane = bude, T áb („ s tá ti"
a „ b ý ti" se tv aro v ě doplňují, podobně jako
v ital. a špan., K opečný N Ř 33.130);
dostati se něčeho (odtud dostati něco), o d tu d
dostatek > dostatečný; nastali; ostati zůstali
> ostatek, zůstatek, ostatní (ostávali někde =
bydleti); přestali, přistali (od frekv. přistávati je postv. přístav), slc. přistat n a co = sou
hlasit!, č. ustali v něčem (neustálý), m or. slc.
ustat u n av iti se, vč. klad. -hstálý, slc. vystát
n e n asta ti; č. vstáti, povstali (povstalec), v y
vstali, přivstati si, zastati někoho i z. se s gen.
(zastánce). — Všeslovanské: stsl. stanq stati
p estav iti se, stan o u ti. Jed in é č. slc. sloveso
u vzoru m inouti, k teré si udrželo staré roz
ložení přípon (-no- jen présentu!).
3° stavili, stavětí; slc. stavit sa vsad iti se
o něco, asi z pův. ‘p o stav iti se k záp asu ’, č.
dostaviti se k soudu apod., v lastně ‘p řijíti,
p o stav iti se k stá n í’ (před soudem se stálo!);
postv. stav tkalcovský, stč. m or. kloub, k o t
ník, kolínko stéb la (slc. stávec, stavok), jez,
ry b n ík (též stavnica t/v , ta k i dluž.); všecky
ty v ý zn am y jsou z rozličných v ý zn am ů slo
vesa staviti a dokazují te d y jeho (slova stav)
p o stverbální ráz; jin á p o stv .: postava, v ý
stava, zástava (slc. význam ‘p ra p o r’ asi od
toho, že žerd s praporem b y la v ležení z a rá
žena do země), přestává, sestava, stč. slc.
postav kus su k n a (26 loket), msl. ústava
(laš. u-) v ý stav n á budova, spis. ústava k o n
stitu ce (či z r. ustáv ‘stan o v y ’ nebo = stp o l.
ustaw a ‘zák o n ’, -srv. Slawski J P 42.86);
jiné odvozeniny stavba, stavitel, stavěči; pod
stavec, odstavec, nástavba, přestavba, nástavec,
ustavičný = stč. ústavný. — Obdobné
b o h atstv í u 1° 2° 3° u všech Slovanů. —
Vše od kořene stá-, hojně zastoupeného i jin
de. Ten tv o řil v p rajazy k u jen aorist kořenný
(sti. ástha-t, ř. ε-στη = postavil se). P résens
je sekundární, tv o ří se nejednotně: sti.
tíšthati a ř. ΐστημι m ají zdvojení; slov. stáj o
lit. stojů a sn ad i lat. std jsou ze *stá-jd. Stojo
(tříd a I I I 2, sloveso stavové, v. výše) bylo
nepochybně přitvořeno už v předhistorické
době k im perfektivu stáj o ta k , že za „ z á k la d "
vzato stáj-, to p ak — ve shodě s tvořením
I I I 2 — bylo redukováno na *stoj-. Sta-no m á
-no- starobylé, srov. ř. ίστάνω, stp r. po-stánim ai stáv ám e se, la t. dě-stinó, ale á je v něm
beze zm ěny. F a k titiv u m staviti je tvořeno od
kořene stáu- (rozšíření o v, též v lit. stoveti,
la t. re-stau-ráre), k to m u stavětí < stav-ja-ti.
stativo, j iž s tč .: d řevěná k o stra nebo sto jan
pro rozličná zařízení, n apř. pro tkalcovský
sta v nebo i s ta v sám (val. laš.), u m lý n a jsou
to d řev a obepínající žlab. Též fem. plur.
stativky ČL 4.37 = m or. píščelník (obraz z B.
397) — sto ja n n a 12 cívek při snování. Srov.
dl. stašiwa n tr. plur. i stašiwy fem. k o stra
tkalcovského sta v u i sta v sám , pol. staciwa,
sln. statva s ta v , u kr. statýva k o stra tkalc.
sta v u . — Z podstatnělé n tr. od adj. *stativa,,
jež odpovídá latinském u stativus stálý , neh n u teln ý , m á v šak a jako o sta tn í stat{statný, statek, srov. i la t. supinum státům).
statný: statečn ý , u d a tn ý J g z D .; silný;
velký (statný kámen Jg . z úzu). — Od
základu stát-, k te rý je v statek a podstata
s v ýznam y ‘moc, síla’, pocházejícím i od
pojetí kořene sta- (státi) jak o žto základu
pevnosti, stálosti.
stéblo, stč. stblo, laš. stéblina i zblina, jvč.
zblo („ d ru h “ , jem nějšího zbla, původně ted y
o obilí), han. zblo K p U , dem . zbilko, zbilečko;
adj. val. zblovitý silný v stéble. — Sem
náleží obecné rčení {nemám) ani zbla = ani
stéblo, nic. — V šeslovanské: stsl. kol.
steblbje, slc. stéblo, r. stéblo, u kr. stéblo stéblo,
stvol, stonek, rukojeť, pol. dříve éčblo,
šcieblo, nyní ídzblo, n ář. zdblo, zblo aj., hl.
stwjelco, spjelco, dl. splo stéblo, sln. stéblo
stéblo, km en, sch. stáblo stéblo, b. stéblo
stéblo, stvol, km en. — Psl. stbbló; ú tv a re m
je m u nejblíže lat. stipula t/v (l-ový sufix,
ale rozšířený o u). N áleží k bo h até rodině
slov, v níž je m j. lit. stiebiúos stiěbtis v y p ín ati
se vzhůru, stíebas kůl, stěžeň, stiep iu stiěpti
n ata h o v a ti, stim p u stip ti a lot. stipu stipt
tu h n o u ti, lit. stipinas a slov. stbpica (viz
špice 1 °). K ořen zněl steib- a steip- a v lastním
jeho význam em bylo ‘b ý ti pevnou vzpěrou,
pevnou hlav n í součástí něčeho’, v přechod
ném význam u ‘v zp írati, zp ev ň o v ati’. Stbblo
nazváno ta k , že drží do výše (pevně, ač je
sam o tenké) obilní klas, podobně jako km en
drží, v zp írá větv e strom u.
steh, již stč.; při° roz° se-stehnouti -steho
vali. — Pol. écieg, éciegac, slc. steh, stehovat,
ukr. steh, r. stezók i fem. stezka steh, stegáť
prošívati řídkým i steh y (i švihati, šlehati). —
Psl. stega, a stegajg stegati. K to m u střídové
r.-csl. zastoga spona. Sloveso náleží k rodině,
v níž je sthn. stěhhan, nyní stechen píchati,
a sthn. stecchen p řip ich o v ati (n. Stich je te d y
příbuzné, nikoli pram en slova našeho), nyní
stecken vězeti (po vpíchnutí), ř. στίζω p í
chám , lat. instígáre podpichovati, podněco
v at!; jm éno steg-b m á ráz postverbální.
stehlík: stč. stehlec, laš. styhel. —■ slc.
stehlík, pol. szczygiel, hl. ščihlica, dl. šcigelc,
u kr. ščýhol, r. šěegol, sln. štiglec, sch. steglič.
— Psl. asi *stegrbl-b. P říbuzno je lit. dagllis,
lot. dadzltis, dadzis t/v , jež ukazují původ:
jsou to odvozeniny od jm éna bodláku lit.
dagus, gael. dogha. Stehlíci se rádi živí jeho
plody. — P ůvodní jm éno bylo přetvořeno na
podobu, připom ínající stehlíkův hlas. Ten
se u d áv á u K něžourka jako stiglit. Něm.
Stieglitz, nor. d án stillids, fin. tikli, maď.
tengelic budou te d y asi zvukom alebná slova.
S tran d/st viz § " .
stehno, stehenní. —· Stsl. stegno, slc. stehno,
r. stegnó, ukr. stehno, pol. sciegno, hl. sóehno,
dl. sčogno, sln. stegno, sch. stegno. — Psl.
stegnó·, sro v n ati se d á s ním pouze stind.
sáfcthi gen. sakthnáh n tr. t/v , starobylý kmen
n a t/n . V slovanštině se přem ístilo t do
sousedství s; k se před n sonorisovalo. SlovO
přešlo, asi vlivem slov koleno, lýtko, ke kme
nům n a o, při čemž východištěm byly ne
přím é pády.
stehnúť ve val. ostehnút sa, slc. (u Myjavy)
odstehnút sa octn o u ti se někde. P atrn ě ze
stbg-no-ti, je asi příbuzné s litevským i slovy,
uveďeným i zde pod stíhati.
stěhotati vč. (Rais): šveholiti, za° PS. —
Zvukom alebné.
stěhovati; stč. přestěžiti Žalt P ., stěžiti (se).
slc. stahovat. P a trn ě denom inativum od
*stěga, což b y bylo postverbale od slovesa,
odpovídajícího lotyšském u staigát jiti, ubírati
se, kráčeti: tautu staigášana = stěhování
národů. K ořen *steigh- ‘sto u p ati, kráčeti’
viz pod stíhati.
stejný; nem á starších dokladů než od Rosy
a D obrovského. Vzniklo zkrácením ze sta
rého jednostejný (stč. jednostajný); to je od
státi = trv a ti, srov. jvč. jednostále, jednostaviěně, jednobytně, te d y = tak o v ý , k terý stále
sto jí jako jed n ak ý , jeden (není ,,dvojaký“ ,
m ěnlivý apod.). Stejnaký podle jednaký.
V ýznam jč. vč. stejně ‘b e z ta k ’ se vyvinul
asi ta k to : stejně nic nedostaneš = ať budeš
d ělati ta k nebo onak, bude to stejné, nic
nedostaneš. — slc. stajný (Bernolák) a hl.
dl. stajny jsou podle češtiny.
stěna. Odvoz. val. stŠn(ov)ica, stěnůvka
kláda, břevno n a sta v b u stěn y ; tý ž význam
v chod. stěna, jež snad vzniklo zkrácením ze
stěnica; z na stěně je nástěnný, pod. přístěnek
jizbička při dom ovní stěně (ale zástěna viz
pod stín 1°). — Všeslov.: stsl. stěna, slc. stená,
r. b. stená, u kr. stind, pol. sciana, hl. dl.
séena, sln. sténá, sch. stijena. — Původ není
velm i jasný. B ý v á vykládáno jako příbuzné
s gót. stains (něm. Stein) ve význam u kámen,
ale p ro ti to m u se u vádí, že starodávné
stěn y byly spíše jen ze dřev a nebo z hlíny,
kdežto stěn a sestav o v an á z kam enů byla
zv án a zeď; nebo se klade za příbuzné s lit.
síena t/v , ale to je spíše p řeja to z polštiny.
Vzhledem k tom u, že stěnou (nikdy ,,zdí“ )
nazýváme i svislou skalní jednolitou plochu
v lomech, horách, stěn u m rak ů apod., m ož
no přece je spojití s gót. stains, neboť to zn a
mená i skálu. N aše slovo je s g ó tským asi
prapříbuzné (nikoli p ře ja té : neshodují se
rody): ze slovanštiny v y p lý v á, že obé zn a
menalo v sk u tk u původně souvislou skalní
plochu, kdežto v ýznam kám en se v germ ánštině vyvinul dodatečně (srov. u nás o b ráce
ný vývoj u skala: kám en > skála).
sténati: viz stonati.
step: přejato přím o z u k rajin štin y . „S talo
se populárním v polovici 18. sto letí p ři tažen í
K arla X I I do jižního R u sk a " (Š) a p ak ev ro p
ským term íneťn: fr. steppe a td . D alší původ
nejasný.
stesk: viz stýskati.
stezka, stč. stzě. N yní je stezka (a odvoze
nina stezník t/v vě., od Orlice a L abe n a
sever; n ap ro ti to m u stezka jd e od Orlice n a
jih přes celou záp. M oravu, stežník je v sev.
části té to oblasti). Z vláštní byl vývoj (š p ro
niklo m ísto z do plurálu) m ísty n a M.: n a
Prostějovsku a Znojem sku aj. steška, gen.
pl. stešek. (Jinde v Č. je pěšina, vm . slc.
chodník·, viz o všem p o drobný v ý k lad
a m apku u L. B ach m an n a N R 45.192n.) —
Zdrobnělé slovo je též v pol. éciežka (v. k n ihu
K. Zierhoffera Š. i jej synonim y w gw arach
i historii jazyka polskiego..., V ratislav 1959),
stpol. šcdza, u k r. stezka, hl. ščežka a v dl.
séažka; jin ak je stsl. stbdza, r. stegá, sln.
steza, sch. staza. — Psl. bylo zajisté *st egá,
dosvědčené ru štin o u a shodné s lot. stiga
téhož význam u. O d něho je zdrobnělé
*stbžbka > č. stezka a td . Vedle *st bgá
pronikla v jihosl. a zčásti u nás form a
vzešlá baudouinovskou palatalizací, stbdza,
v -n íž dz většinou bylo zjednodušeno v z.
Bylo i jiné slovo od téhož kořene, stbgna >
•st-bgna (obé stsl.; sln. stzgna d ráh a pro výhon
dobytka, sch. stagna plocha, r. stógna m ě st
ská ulice). Vše to je od kořene, k te rý je
v stíhati, zde ale ještě od p rv o tn íh o jeho
význam u jiti, kráčeti. Srov. i něm . Steg
stezka.
stěžeje, stč. stežejě. Odvoz, stěžejní hlavní,
za lat. cardirális (kardinální ch y b a apod.).
Pol. éciežeje, šciežejny; n a šcieiaj (-žq, -ž)
dokořán (otevřití); sln. na stežaj odpreti
dokořán o tev řití; sch. stožaj i stožár·, r. nástež
dokořán. — Vše je od stežer-b, stožer-b (viz
stožár)·, to byl p ů v o d n í název stěžeje (stsl.
stežer-b'.), slovo to to žn é s názvem stožáru,
neboť i stěžej je v lastn ě o táčiv ý kůl, n a němž
je připevněna veřej: spodním koncem je
zasazena v točně, svrchním upev n ěn a v t r á
mu; slovo to v šak v několika jazycích
změnilo příponu vlivem slova veřej, neboť
obě věci jsou spojeny v jedno (ve vráteň nebo dveřní křídlo). Ze s ežerb je i č. stěleň.
stíhat -bu 1° msl. slc.: s trk a ti, cp áti, n ap ř.
krm ivo do jeslí, nůž mezi desky, člověka do
p o u t, n av lék ati kuličky n a šňůru, n a p ro u tek ,
n a d rát), slc. i stýbai vlivem týka t (vystýbai si
zuby p árátk em = vy stýkat)·, Vsl. je stebac, laš.
stibat; složeniny s na- u- vy-. K něm u s-ové
intensivum jed n ak tisati (viz tisknouti), je d
n ak val. tysat 1° s trk a ti, cp áti (co kam ), 2°
b ěh ati, u tík a ti; p rv n í s odpadlo disim ilací
p řed příponovým . Pol. wšcibiač si§ v ecp áv ati
se, n ář. doécibič, našcibič. P říbuzno je ř.
στείβω dupám , šlapu (něco, n a něco), sešlapávám (aby věc byla tu h á ), šlapu cestu,
jd u cestou, στιβέω šlapu, kráčím . N aše v ý
znam y p ředpokládají vývoj jed n ak od sešlapuji k stlačuji, sestrk áv ám , nacpávám ,
jed n ak od šlapu ke kráčím , jd u , jed u (vlak
stibe; vm . vlak ěibe H zl: vliv polštiny?).
Mch S P F F B U 1.86.
stíhat 2° val. laš.: vy° v y b iti B. Souvisí
s ěibat b iti. — J e příbuzno s lot. stibžt,
stibuot b iti (koho).
stíhati, stihnouti, -stihovati; p o stv . dostihy,
výstižný, nedostižný, nevystihlý; stíhačka (druh
letadel). N ynější význam h o niti, pronásledo
v at! se vyvinul ze staršího, zachovaného
v nářečích, spěchati s n ějak o u prací, dokáza ti něco, stačiti n a něco, n ap ř. klad. stará
stihla vodbírat vobilí za dvě. P articip iu m l-ové
poklesá tém ěř n a spojku ‘k d y b y ’; východištěm byly v ě ty jako val. stihli ho dopadnut,
byli by m u vydubili, kde jd e v sk u tk u ještě
o dostih n u tí, stačení (potenciálně ,,stihli-liu ,
p ak ireálně „k d y b y byli stačili*1), a to ve val.
(stihlo ňa nepotkat neštěstí...); v klad. n ář.
vyznačuje ireálný kondicionál (stih j i utlouct
= byl by utloukl). Jv č. (u Poličky) a val. na
přístihy chodit — n ad b íh ati (přím o přes pole
apod.), s m ylným ě je na přístíh B. — Stsl.
stig w ti, slc. stihnut 1° stačiti (stihol ešte
odíst), 2° d o ch y tit koho, stíhat pronáslt d o
v áti, následovati, r. -stígnut i -stiě (str. stiěi,
3. sg. stižetb) stih n o u ti, iter. -stigát, ukr.
stýgnuty dospěti, zráti, postýg(nu)tg za-, postih n o u ti, u zráti, postygáty, pol. šeigaé, sch.
stignuti d o h nati, stizati, b. stigna stigam
dosíci, dostihnouti. — Psl. stigo stig-ti (viz
sch. dostici a strus.!), od to h o jed n ak stigng
štigngti, jed n ak s tig a js tig a ti. Souvisí s lit.
steigiúos stelgtis pospíšiti si, lot. stzidzu stzigt
spěchati, ury ch lo v ati práci a dále s ř. στείχω
stoupám , kráčím , gót. steigan (něm. stzigen),
ir. tíagu kráčím (*steig6). S tupeň stoigh- je
p a trn ě ve stěhovali, nulový stu p eň stig- ve
stezka a snad i ve -stzhnút; u těch lze v y jiti
z význam u jiti, kráčeti, popř. z fak titiv a
nebo iterativ a; ale v p résentu, při ú tv arech
od steigh-, p řib y l v bsl. ještě odstín rychlosti,
spěchu, jenž se vyvíjel dále k řevnivém u
v y rovnání s d ru h ý m nebo k polapení druhého
a td .; podobně i m y v ětam i jd i! pojdi! r.
stupáj! pobízím e ke spěchu nebo jej slib u
jem e: u ž jd u = už spěchám .
stín 1°, stč. stien; stinný, stínový, stínili,
stínidlo stínítko·, nastínili > postv. nástin·, za
stín ili > zástěna i zá,stinek zápraží; stínovali,
stínohra; nář. mor. tín, tínit, laš. tiň. —· Stsl.
senb fem. i stěn b fem. (strus. sténb m ask.
fem.), slc. Hen, tieniť, r. sten' i ten' fem.,
ukr. tin ' fem., pol. cieň m ask. (stpol. scieň),
hl. dial. a dl. sen fem. — Slovo velm i n e
snadné. V yjiti jest asi z Psl. scěns m ask.
a ze scěnb fem .; se- ( = sts) zjednodušeno buď
v st nebo v s nebo v t. P ro pojem ,,stín “
je stind. čhuya (*skěici) a ř. σκιά, což dovoluje
předpokládati kořen skei-; vedle něho je
tře b a u zn ati i v a ria n tu *skeu-; ta vězí ve
stnord. skuggi m . stín , zrcadlový obraz,
přízrak, nor. skygge stín , švéd. skygg stín.
S tran n-ové p říp o n y našem u slovu dobře
odpovídá a je i kořenem příbuzné něm .
Schein, což je nejen záře, sv it, ale i zdání,
klam , Scheinbild je přelud, přízrak. Zdá se,
že ta to příp o n a zde vznikla redukcí z ide.
starobylé p říp o n y mer/men, k te rá je ještě
(po *ski-) v nhn. Schemen m ask. stín, přelud,
duch (střhn. schěme, schim(e) stín) a — d o
d á v á S. Stech — (od skeu-, ještě s r\)
v střdoln. schummer šero, sv ítán í (Zwielicht,
D am m erung), vých.-frís. schummel t/v , nor.
skum re šeřiti se. R ozdíly význam u jsou
v lastně n ep atrn é: stín je tu v lastn ě chápán
jako polosvětlo, jako nedostatečné záření,
slabý stu p eň světla, a to též p la tí pro šero.
Z toho v yplýv á, že „p řízrak , v id in a " jsou
chápány jako „ s t í n o v é o b razy “ a že n ěm
čina tu m á Schein-, n eb o t scheinen je nejen
zářiti, ale i pouhé je v iti se, to tiž nejistě, n e
zřetelně, popř. klam ně. T edy stín je příbuzno
i s něm . scheinen, ač se to n a p rv ý pohled
zdá protism yslné. Viz i šerý.
stín 2°, stínek, stínka stč.: „ č tv e rh ra n a tý
kus, vysedlý n ad h rad b am i, ú k ry t pro střelce“ (Sedláček L F 43.218). Z něm . Z inne; přesm yk c [ = ťs] > st.
stláti; zm. s. se znam ená i ch y stati se;
vystýlati > postv. vystýlka (je i výstelka), laš.
stělať; val. stel m ask. stelivo z listí, jč. stýlí
< *stélí spadalé jehličí, vé. stlaní t/v (v čas
nouze se podestý lá d o b y tk u m ísto slám y),
han. stlaní suché listí z lesa k tém už účelu;
stelivo, ú tv a r jako pecivo; vč. (u Holic) sláce,
u L ibuně stolina slám a do b o t (srov. stélka
vložka do bot). — Stsl. steljg stblati, slc. stelie
stlal, r. steljú stlal, u k r. steljú stelýty (zvl. v ý
znam v doróha stelýlsja cesta n astáv á , srov.
výše ‘c h y s ta ti’), pol. šciel$ slaé, hl. slaé, dl.
slaš, sln. stlati, b. postelja postilám. — Psl.
stelq stblati; hledím e-li k význam u, lze s ním
sro v n ati toliko lot. tilinát, talinát rozprostíra ti, resp. b ý ti rozložen, rozestřen (o lnu,
m ísto m očení ve vodě). D ále je m ožné i to,
že stel- je pouze p rastarý m d ru h o tv arem k o
řene ster- (viz stříti), od něhož se význam em
ani n y n í příliš neliší (H irt I § 175, Meillet
A nn. fenn. B 27.159).
sto, stý, sterý·, v složeninách sto-letí sto-nožka sto-klasa (viz); setina (e z gen. pl. set).
pol. secina; setník (stsl. s-btbnik-b), setnina.
Všeslov.: pol. atd . sto. slc. sto stotý slatina,
statné = stonásobně. — Id e. bylo Icmtóm (asi
výsledek pronikavého zkrácení, p ři rychlém
odpočítávání: z *dekm deJčm-t-óm = 10 de
sítek): sti. šatám, lit. šimtas, střední o-kmen
skloňo\m ný, ale v ř. a záp. jazycích u s tr
nulý: ř. εκατόν, lat. centům, ir. cét, gót. hund.
Psl. s-bto m á podobu neočekávanou. Co do
hlásek čekám e — vzhledem k lit. im — u nás
*shmto > *s§to: to to v sk u tk u vězí v druhé
části slova tisíc. Ale slovanština při ni vy
vinula m ísto m ěkkého i průvodní vokáleček
tv rd ý , m ěla te d y l ffl, ale v rychlé výslov
nosti, ja k á je při p o čítání pravidlem , bylo
t>m přeform ováno ve prospěch toho vokálečku: ustoupila souhláska, zato * bylo
zesíleno, m vypadlo, 71 se p ak zesílilo ve
skutečný jer.
stod. Ve jm épě zč. m ěsta Stod vidí J.
Spal ve sb. plzeňského ped. inst. 1964.61η.
obecné jm éno totožné se stru s. stods idol.
příbuzné se stog-b kůl. T v ar rozšířený o -or
(je sln. stodor kůl) vidí ve jm éně slovanského
km ene Stodoranů.
stodola; přístodolek. Pol. stodola·, slc. sto
dola, u kr. r. stodola z polštiny. — Č. slc.
a pol. ze sth n . sta ia l (nyní Stadel). Stáři
Slované stodol nem ěli; vym látili (dali vyšlapati) obilí n a hum ně (na kruhovém
m latu), slám u p ak ukládali do stohů. Měli
však oviny = stavení, v nichž sušili vlhké
obilí nad ohněm (zachovaly se do nedávná
n a Bílé Rusi). T y to oviny byly u severních
a západních Slovanů, k te ří m ají žně později
než jižní a o žních n ěk d y vlhké počasí,
vytlačen y rozlehlejším i stodolam i. K jejich
p řeje tí přispělo i to , že ve žních není zpra
vidla k d y obilí hned v y m látit: m usí býti
uloženo nevym lácené, podzim však bývá
sychravý. — Germ. slovo znam enalo pů
vodně m ísto, kde se do b y tek shromažďuje
k dojení (souvisí te d y se stiti), ta k stnord.
stodull, isl. stodull.
stoh, u stč. Velešína stuh, zm. stuha·, han.
stuha (u Třebíče) i stoha. — Všesloyanské:
stsl. stog-b, slc. stoh, r. stog, stóga, ukr. stih g.
stohu, pol. dl. sln. sch. stog, lil. stoh. — Psl.
stóg-b; souvisí se stožár, dále se stěžeň, stěžeje:
sto h y by ly stav ěn y původně (a dosud jsou
stav ěn y u jin ý ch Slovanů) ta k , že do země
byl zaražen vysoký kůl, stožár, kolem něhož
se p a k ro v n ala h ro m ad a sena nebo slámy:
sto žár vždy nahoře vyčnívá. Náleží tedy
k slovesném u kořeni steg-, k te rý je slovesem
nejlépe zastoupen v germ ánštině (něm.
stzehen a stzclcen), u nás jen slaběji (stsgati,
viz steh), a znam enal v p ich o v ati, vrážeti :
u Slovanů jsou z něho především jm éna.
Ú tv a r slova a přízvuk n a kořeni je ty p u
φόρος od φέρω, te d y stog-b = to co je
vraženo (do země). (Mylné je spojovati je
s lit. stógas střecha, stíegti p o k rý v ati atd .,
tj. s kořenem (s)teg-, jenž je i v la t. tóga.
Stoh není a nebyl n ikdy p o k ry t, tím se
právě liší od brahu.) H u jer, Sb. P astrn kův 48. Dále je příbuzné angl. stack hrom ada,
kupa (Skeat), šv. staker, isl. dán. stage stoh
(S. Stech). U nás te d y i u G erm ánů ten
název znam enal původně zajisté onen m o
hutný kůl (stožár), p ak byl přenesen s onoho
,,stožáru“ n a kupu, v k teré te n sto žár byl
a které poskytoval pevnou oporu.
stoklasa, dru h sveřepu, B rom us secalinus,
již s tč .; řidčeji stoklas. — slc. stoklas, pol.
stoklo.a, r. ukr. stokólos, sch. stoklas(a), sln.
stoklas, staklas aj. — Z podstatnělé adj.
„stoklasý (sveřep)" , „sto k lasá (tráv a )" ;
okrouhlé číslo sto v y ja d řu je tu pouze to,
že s. m á veliký počet klásků ve srovnání
s jediným klasem obilních tra v . S třla t. centuspica je asi překlad ze slovanštiny.
stokroč: ro stlin a B ellidiastrum (od P o d
pěry). J e to v lastn ě polské jm éno sedm i
krásy: viz tam .
stonati: b ý ti nem ocen; ale stč. a val. dosud:
sténat i, n ařík a ti; postv. laš. ston stén án í;
val. stonák sýček; chod. stunat, u podle
présentního zdloužení ó > ů v stů n ě ...
Stonavý, postonávati. P ů v o d n í v ýznam je
dosud v d ru h o tv a ru sténati, jenž k n ám byl
zaveden z ru štin y . — Stsl. stenjq stenali
vzdychati, stén ati, slc. stonat stén ati, r. spis.
stenáju stenát, us. však stonů (stonáju)
stonat, sevské stógnu stógnut, ukr. stáhnu
stohnáty pro tiv n ě p la k ati (o dětech) (s expresivním g, h, jak é je i v českých příponách
slovesných -hniti, -hrati, -hliti), hl. stonaé,
sln. sch. stenjati. — P říb u zn á slova t/v
jsou v lit. stenů sten"''ti, ř. στένω, něm .
stóhnen. P ův o d n í vokalism us byl asi i v slo
vanštině e, kdežto o lze pochopiti jako
druhotnou v a ria n tu (nikoli staro u střídu!)
v slovech zvukom alebných. (Jako vzd ále
nější skupina p říb u zn á se uv ád ějí slova s t
a s význam em h řm ěti, d u n ěti: la t. tonáre,
véd. tányati hřm í, stangl. punor m ask. hrom .
Ale vzhledem k to m u , že i jin á slova označu
jící zvuk m a jí -en-, viz zníti, lat. sonáre, je
patrné, že -en- je p ro stě zakončení c h a ra k
teristické pro několik kořenů a nikoli pro
jediný, nem á te d y prů k azn é síly k to m u , aby
dokázalo společný původ kořenů ten- h řm ěti
a sten- sténati.)
stonek: km en strom u, jem už byly větve
odsekány; okleštěk, haluza, dřevo sloužící
jako úvinek upevňující vozový nák lad
kmenů nebo ke svázání vorů. Stč. a dosud
msl. (Zd. G aluska, Slovácko sa súdí, Brno,
1948, 145): pařez; o d tu d přeneseně (u K o
menského): hlupák. P resl použil toho slova
jako odborného názvu pro lodyhu rostlin. —
Původní význam je lodyha rostliny, stopka,
brk péra. P ro to sem p a tří i m or. ostonek,
vostencc pisk ( = zárodek péra, pronikající
špičkou z kůže), jvč. štenec nedozrálé p tačí
péro (u Litom yšle, H o d u ra L F 67.283),
slc. kostonok i kostonka, sto p k a z péra,
stonka stéblo, dále zm ětením se strn, viz
strniště, je kostrou kostronka kostrn kostrnok
kostrnka, laš. stonek b rk z péra, han. stone o
m ladé peří (odtud stonce ptáče, ston čit
d o stáv ati peří). slc. stonka stonek, stínok
pisk. Zkřížením s p isk je dále m or. pistenec. —
Psl. stowbk-b. P říbuzno je stind. sthanú- t.v :
u nás te d y s ta rý w-kmen byl rozšířen
0 příponu -ko-. V ind. slově h, á a cerebrální »
jsou asi vlivem synonym a khanu, k teré je
původu cizího. (O sthánu- m ylně K u iper
ve sb. D ebrunnerově, o stonek m ylně ESjJ.
stonožka, ta k i slc. — „M nožství jejích
noh je znak ta k náp ad n ý , že n a to jm éno se
přišlo sam o sta tn ě" (Šm ilauer); není te d y
tře b a v iděti v něm k alk za něm ecké Tausendfv fi, lat. millepeda (opačněV ážnýN Ř 41.276).
stopa: sled po noze (chodidle), m íra a td ..
stopovali = jiti někom u po stopě. — Stsl.
slc. r. u k r. pol. hl. dl. stopa (přízvuk: r. stopa
gen. stopy). Něm. Stapfe sto p a po noze, sth n .
stapfón sto u p ati; srov. dále stoupati. N ap ro s
tá shoda význam ů ručí za souvislost; zdá se.
že germ . slovo je p řejato ze slovanštiny.
stopka, slc. i slepka, stupka( ?), stebotka( ?):
Rešel psal stobka; v a l.stopěák, stopčena zhlavec n ad itý stopkam i z peří. — N ejasné.
Je-li tu n a m ístě b, m ohlo by b ý t příbuzné
lit. stámbas stonek, lodyha, km en. L it. tub
by p ak bylo z rozpuštěné gem inace bb.
stoupa, stč. stupa, msl. stupa, han. stopa:
dřevěná, ze km ene stro m u v y d lab an á n á
doba, v níž se pístem opichovaly kroupy
nebo vůbec roztloukaly jisté plodiny, p ak
kdysi v h u tích zařízení n a drcení ru d y , d a l
ším přenesením ve valše (nenáležitě) palic*'
n a válení sukna (tak dříve slc. stupa B lanár
H L , dosud laš. stupa; srov. stoupené sukno —■
zvalchované Táb). Zdrobnělá stupka je n apř.
n a tlučení m áku, stupeěka je hospodská
sklenička n a kořalku (podle podoby: v dolní
třetin ě často zúžená, dolů zase rozšířená: m á
tlu sté stěn y jako stoupa!), han. stopka, stopecka. Ale stč. stupka (jistá past) viz pod
stoupati. — Všeslovanské: r. uk r. stupa,
pol. stgpa, hl. dl. sch. stupa, sln. stopa, b.
stupa. — Psl. stopa se m á zpravidla za
p řeja té z germ . *stampa- (střdn. a stangl.
stampe, něm . Stam pfe), ale m ůže to m u b ý t
1 naopak. U znám e-li, že stam pfen ‘roztlouk a ti ve sto u p ě’ m ůže b ý t ekvivalentem
slovanského stopati ‘s to u p a ti’, p ak lze ten
význam ový přechod od původního „ s to u
p ati, šla p a ti" pochopit z toho, že zdokonalené
stoupy by ly zpravidla „n ožní" , šlapací
(o nich M oszyňski 1.253n.); je to vynález
asi v ý c h o d n í . B yly i „sto u p y " lovecké,
kladené do b ah n a, n a lapání losů (los uv ázne
nohou v tak o v é stoupě a nem ůže jít dále;
M oszyňski 1.44). E xpresivní zdvojení p p
a z m ě n a p p > m p byly dom a i v slovanštině!,
o to m Mch P F 18.1964.57η.
stoupati, -stoupiti (laš. stupit), -stupovati;
p o st verbální jm én a nástup, od° pře° p ří°
sc° ú ° v° vý° vze° zá °; dostupný po° p ř í0
pře° se° vze°; přestupek, výstupek. J in é odvo
zeniny: stupátko; stoupačka m o n térů ; stč .n č .
stupeň (u L itom yšle člupeň), slc. stupeň, b.
štíp en , sch. stupaný, hl. stupjeň (s vlivem slo
vesa: o m ísto e) p ro ti stsl. stzpenb, r. štípen'·,
zkřížením se šlapati vč. (Paka) sloupnout·,
h an . člopek stu p átk o . Postoupný, -nost asi
z *postúpny, srov. stč. stupný (*sstupný) =
k postoupení hodný, sp u p n ý alodiální Jg ;
viz zpupný. Stč. stupka, nč. stupice (a nč.
stupka n a m yši), pol. st°,pica, sch. stupica
p a st n a zvěř (sevře se, stoupne-li se v ní n a
něcoiJ; podrobně o to m A ndreska a Šm elhaus
P V Ú L 20.219. — Stsl. st)pajo sP p a ti s to u
p at! a stip ljo š típ it i sto u p iti, slc. stúpiť,
stupat, r. stupat, a stupit, u kr. stupát /
a stupýty, pol. stip a č a stip ic , sln. stopiti,
sch, stupati, b. stlp a m i stlp ja . — S tip souvisí zajisté se stopa, m á však nosovku,
což je nepochybně z rozpuštění zesíleného p
[opp > op). N ení nikde st%p-; e v stipeňb
m ůže b ý ti staré. N ení zde prim árního
slovesa 1. tříd y ! O bdobné pom ěry u šlapati
(tu je expresivní změkčení) ukazují, že
slov.-germ . step- i slovan. slep- (shodné krom ě
t x l!) m ohou b ý ti elem entárně příbuzné a že
to jsou asi ú tv a ry původem zvukom alebné.
D ále je příbuzné stn o rd . stxppa tre te n ,
stam p fen (nor. stappa, šv. stm ip a , dán.
slampe, ně:n. stampfen); zdvojené p p > m p
naznačuje úsilí při v ý k o n u šlapání.
stožár; jč. štzzár ty č držící p rkno u vozu,
k te ré se přidáv á, ab y seno nepadalo (K u
bín). — Stsl. stzžer-b stěžej, b. sch. stzžer kůl
u p ro střed h u m n a k p řivázání koní nebo kůl
u p ro střed stohu, hl. sčežor, dl. scažor i sčégor
sto žár stohový; s o: slc. stožiar, b. stožár, -žer,
sch. stožer, r. sev. stožár (i -r'). — V Psl. byly
p a trn ě tv a ry dva, stzžer-b (z toho dále č.
stěžeň a stěžeje, viz to to ) a stožer-b; v to m to
dru h ém n astáv a ly zm ěny, b u d přesm yk
o-e > e-o, b u d zm ěna v příponě, jejíhož
d ů v o d u není v id ěti; p říp o n a ta je však p ro
m ěnlivá i v podobném slově blízkého v ý
zn am u stobor-b a st-bb-br-b sloup (lit. stabaras
su ch á větev, stuburas kůl, lot. staubere k m en );
lze tu m luviti o jakési harm onii mezi k o ře
nem a příponou. P odobně i zde: se stežer-b
a td . souvisí lit. stlgaras dlouhý suchý stvol
rostliny, stegeri/s suchý hloub zelný; bez r-ové
příp o n y je sth n . stecko, n y n í Stecken ty čk a.
V iz i stoh.
strabiti: stč. ostrabiti zesíliti, laš. ustrabit se
o b čerstv iti se, zo tav iti se, vystrabočit vyhojiti, slc. strábit (so) hojiti, léčiti, (zotavovati
se), ostraha dom ácí lék, ostrábovat léčiti, síliti, vystrábit sa vyléčiti se, zastrábit vyléčiti.
— Pol. postrobic posíliti, stsl. ustrabiti uzdraviti někoho, strus. ustorobiti sja uzdraviti se.
S nulovým stu p n ěm r. stírbnut tuhnouti,
uk r. ostzrbaty, -bnutg v yzdravěti, zesíliti. —
Psl. asi storbiti hojiti, léčiti. Příbuzné je lit.
(s)tarpstu (s)tifp ti h o jiti se.
stračka, v nynějším význam u již u Jana
Černého. Zkráceno ze stč. stračie nožka (toto
jm éno přenášely stč. rostlináře omylem na
různé jiné rostliny), o d tu d střla t. pes picae.
D osud je msl. stračí nožka = stračka Mal.
J e jí ostru h o v ité k v ěty přirovnávány buď
k noze sk řiv an a (ten m á zadní drápek velmi
dlouhý), nebo k noze stra k y ; toto druhé
nem á viditelný důvod přirozený. Zdá se tedy,
že ve stračí vězí něco jiného, to tiž bývalé
skratzí, od skrat skřítek. N ebot k v ět stračky
upom íná n a m agická znam ení, zvaná u Jihoslovanů (Moszyňski 2.332) „n o h a skřítka".
Zám ěna sk ra ta a stra k y šla dále; stračí noha
je znám a z pohádek: n a ní sto jí báječný hrad
(H viezdoslav 3.433) jako ji ide na slepičí
noze. T u všude se m yslí „m ů ří noha". P o
tv rzen í v ý k lad u o jm éně poskytuje nyní
chod. m ůří nožka — ^stračka, J . Jindřich,
Chodsko 173. Mch N Ř 39.253. slc. st-ačia
noha je i jistá znám ka m igrény: stopy
stračích noh v okolí očí naznačovali jej
chronickú strast; Z ván R 369.
strádati, stč. bylo i ustrádati strp ěti nedo
statek , uskrovniti se, a ostrálati oželeti, zříci
se. Ale postrádati uvedeno te p rv e v obrozenské době z polštiny. Strast, -ný (rýmuje se
s p ro tik lad em slast), jč. hornoblan. znamená
nečisto tu ; soustrast, -ný utvořeno za Jungm a n n a pro pojem něm . M itleid. Nové je
i knižní strázeň, se z podle trýzeň. — U všech
Slovanů: stsl. st^aždi stra lati strá d a ti, strast b
stra st, slc. stráiat, r. s tr a iiju stradát trpšti,
strá d a ti, trá p iti se, strast vášeň, náruživost,
u k r. stradátj i straždát y jako v r„ strast u tr
pení, pol. straiač strá d a ti, straiza škoda,
z trá ta , hl. tradac, dl. tšadaš (chleba apod.)
nem íti, sln. stradati trp š ti hladem , straiež
nouze, sch. stradati trp č ti, b. straiam. t/v,
strast u trp en í (cirk. term ín), vášeň, náruži
v o st. — V ýznam stsl. strada a r. strádá = ná
m ah a, práce (v ru štin ě se ta k označují na
m áh av é práce o žníeh a senoseči) (strádnaja
porá doba těžké práce), nepochybně původní,
ukazuje, že stra lati snad souvisí s jihoslov.
raditi praco v ati (s- je „pohyblivé", t vlo
ženo), což je příbuzno s lit. darýti pracovati.
strach, strašný, strašlivý hrozný, ale msl.
bojácný, strachovat i se; strašit',, strašidlo, stra
šák; postrašiti > postv. postrach; laš. ostrašovac se lekati se. — slc. strachopud, žertov
nou obm ěnou msl. strachoprda, laš. -prd
bázlivec, srov. ukr. strachopud strašák ( =
h rů zu nahánějící, v strach pudící, strašící),
u nás je asi význam ový zv rat do protikladu
(srov. výše strašlivý). N ejasné je strašpytel
(obm ěna z -pud pod vlivem něm . Schuss-
beutel ztřeštěnec?). — Všeslov.: r. strach
ttiášuyj strašit strachcvát, slc. ukr. pol. sln.
sch. b. strach, hl. trach, dl. tšach, všade ně
jaké odvozeniny. — iStrochu je po stv . ze
strachati (dl. tšachaš, pd. strachac, slc. prestráchaný T im rav a 1.307, nastráchaný K u
báni Valg. (1956) 202), to p a k je ze *stróksati;
příbuzno je něm . schrecken strašiti, ze srek-,
-sa- je intensivní přípona. M ch S P F F B U 1.90.
Jinak Š. O ndruš JC 10.17n.: spojuje se *sorgstrašný (stsl. sragu, r. scroga, p. srogi), a to
tak, že ve strachu v idí „k m en 11“ *sróg-.
straka. Všeslov.: slc. straka, r. soróka, ukr.
soróka, pol. srcka, hl. dl. sroka, sln. sráka,
sch. svraka, b. svraka. — Psl. sorka = lit.
Šárka, srov. i stp r. sarke, stn o r. skjór > nor.
skjor, skjoere, švéd. n ář. sker, sl ar a t/v a stind.
šáriká druh strak y . D ále nejasné. (Obyčejně
se odvozuje od k(v)er-, sl. sver- písk ati, k rákati apod., tom u se p řičítá i sch. b. v; ale
sotva právem .) Podle J . O tr^bského, Die
Sprache 9.1963.35, náleží k lit. kéršas, v.
strakatý.
strakapúd; stč. strakopúd znam enalo ťuhýka (dosud m ísty v Čechách strakapoun podle
šírá, n a H an é strakoš podle L akom ého =
ťuhýk, Lanius), ve shodě s r. sorokopút (místo
■pud), u k r. sorokopúd, -půst, slc. stiakoš,
pol. srokosz, dl. srokomud, -pjel, sln. srakoper,
sch. svrakcper (lze te d y k lásti te n název,
*scrkcpqdu, za Psl. název ťuhýka). Ť u h ý k
„persequitur picas“ (K laret) = p u dí, z a
puzuje, pronásleduje stra k y : to tiž v době
hnízdění odvažuje se ú tc č iti i n a strak y ,
neboť ty se p rý rá d y v rh a jí n a m lád ata
jiných p tá k ů . V češtině v šak to slovo bylo
přeneseno (v podobě strakapúd -poud, lidově
strakapoun) n a rod d atlo v itý eh p tá k ů D ryobates lidovou etym ologií (že jsou p e stro
barevní = s t r a k a t í ) . O bdobně lit. meěark&
(ma-) z *mct- odhán ěti + Šárka strak a. Mch
SbLarin 208.
strakatý, strakatina, strakoš, strakáč. —
slc. strakatý, hl. dl. pol. srokaty (pol. i pstrokaty vlivem slova pstry), uk r. sorokátyj,
r. strokátyj. — Psl. *sorkatu, původně snad
*sorku (-ctu přidáno n a zesílení, srov. č. lid.
nohatý vedle nahý). P říb u zn é je (Otr^bski,
Die řp ia c h e 9.1963.35) lit. kéršas t/v ;
rozdíl je v obráceném pořadí souhlásek:
lit. je *k-s, u nás s -k ; naše o a p ořadí souhlá
sek jsou snad vlivem jm én a *sorka > straka
(pták toho jm éna je v sk u tk u ,,s tra k a tý “ ,
černě a bíle zbarvený).
stramat se laš.: o stý ch ati se; han. strómat
se t/v (ó nějakým cizím vlivem ); v starší
češtině bylo i os. jm éno Stra m ot a ironicky
o lidech pochybné pověsti (např. jednoho
kuplíře). — Odvozeno od *s?ám, Psl. *sormu,
jež je zastoupeno sam o nebo odvozeninam i
u všech Slovanů: stsl. šram u h an b a, stud,
srambnu hanebný, sram iti, sram ljati zahanbiti, -ováti, slc. srameta m rzu to st, h anba,
sram etný stram oký( ?) sm u tn ý (spíše asi:
ostý ch av ý ); str. sorom, spis. (z csl.) šram ,
sramít, srametá, n ář. stram, stramít, u k r.
stram m ask. i stramá fem., sórom, sorómyty,
8orómaty8ja a td ., pol. srom, -cta, -ac si$,
hl. srometa, dl. srom sromaš sromny sromota
sromošiš, sln. šram, sch. šram, b. s(t)ram. —
P říb u zn á slova jsou v íránštině: avesfc.
fšarmó, pers. šarm, oset. fsa rm stu d ; vše
z *psormo-s: u nás p s > s, t je vkladné.
N ení jisto, jde-li o slova p rap říb u zn á či
převzali-li Slované sormu z írán štin y (od
S kythů) podobně jako jin á slova z oblasti
k u ltu a m rav ů (v. bůh, svátý, raroh).
strana, stránka, ústraní ( = m ísto „v s tr a
ně “ , stran o u od něčeho), stč. stiáně, nč. stráň
( = stran a, bok hory, vrchu); strana p o litic
ká, straník, -nický, stranili někom u; n e
stranný; postranní; postranek, anticipací r
prostraněk (též -ne-); prostranný; předložka
stran (mor. m ísty stranivá, slc. stráň), dříve
sk a n ý , ze *s-strany, ze strany Sm 71 = se
stra n y ; odstraniti; m or. stranovat obilí, oklep á v a ti je ve snopech před v lastním m lácením ,
postv. stránek snop ta k to oklepaný Mal, slc.
ostranií, ostianovat, m ylně ostrm if (srov. rd .
8tornováí t/v ), stranovina > stránka ostranov a n á o tep obilí (pod. r. stornóvka t/v , ze
*storon-). — V šeslov.: stsl. slc. strana, r. u k r.
storoná (z csl. je strana k rajin a), pol. hl. dl.
strona, sln. stran fem ., sch. stráva, b. strana.
— Psl. *stomá, od ster- (viz stHti): p ů v o d n ě
znam enalo zajisté k rajin u , oblast — srov.
č. prostírati se o k rajin ách — p a k te p rv e
boční plochu a td .
strboul: han. strměl gen. strmla, strbél,
strból p ah ý l (zbytek po u sek n u té v ě tv i n a
strom ě), jvč. strboul nať, s k te ré opadaly
listy, zm . stroboul, strbouleček zákrsek, sešlý
stro m ek (strból i o zakrslém člověku); jč.
strvůlek n áto n ; spis. strboul je n y n í (od P re sla )
d ru h k v ěten stv í, n apř. palička jetele. Stč.
strból (K laret) nejasného v ý zn am u (nějaká
část rostliny). — slc. (M yjavsko) strměl
p ah ý l po u sek n u té větvi. — P říb u zn é je
lit. strúbas k rá tk ý , tu p ý , zm enšený, u ťatý
(abgestum pft), strúbis ta k o v ý tv o r, strůbinti
zkom oliti, lot. strube opotřebované koště,
strupulis špalek. D ále, s předponou ko, slova
uvedená zde pod kostrbatý.
strdivka: tra v in a Melica. — P reslův v ý
tv o r, podle vědeckého jm éna, v něm ž se
shledávalo ř. μέλι = m ed, střed , strdí. Podle
W ism anna (u M arzella 3.120) je však středolat. melica z lat. mědica, ř. μηδική,
srov. M edicago, lucerka; přichýlení k mel
‘m e d ’ je etym ologie lidová.
střed gen. strdi fem .: m ed; ny n í jen v a r
chaických spojeních n tr. strdi (země o p lý
vající mlékem a strdím); stč. střed, val. střed,
fem. — slc. ojediněle střed, pol. středí gen.
strdzi, sln. strd m ed, stru s. stridb, střed b. —
P sl. *strudb. Souvisí s něm . Rcfi m ask. n tr.
p lá st m edu (střhn. rá j ráje fem ., std fr. rátá,
miz. raat fem.), střed o lat. fráta. Vše asi p ře
ja to , ,,praevro p sk é“ .
striga, stryga m sl.: čarodějnice; laš. střihá,
střyga (z pol. strzyga). — slc. striga čaro
dějnice; m ísty striga, strigáč, strigin nos
je i nějaký větší večerní nebo noční m otýl
(lid věřil, že v m otýlech, zvláště nočních,
jsou sk ry ty čarodějnice, kdysi dém oni);
strigat strídžil postrižit postrygovaí čáro váti,
strídzi je d o v atý , strigoň (-óň) čaroděj. Pol.
strzyga, strzygoň. — Asi z rum . striga;
přinesli to k n ám k a rp a tští pastýři-valaši.
Již la t. striga (lidová form a pro klas. strix
sova) znam enalo čarodějnici, u p íra i jistého
nočního p tá k a . O to m všem podrobně
V ážný JM .
strkati, -strkovati (po- > postverb. postrk),
strčiti; han. (u Slavkova) rostrcat; p o stv.ústríc.
Ojediněle han. štrgancovat (od *strkanec) —
házeti, strk a ti někým Gr. — slc. strkat, hl.
siorkac, storčic, dl. sta rka !, starcyé t/v , pol.
usterkac k lo p ý tati, odsterknqc o dstrčiti. —
Psl. st-brkati; nejspíše je příbuzno něm .
rucken (riicken) rychle po h n o u ti něčím na
jiné m ísto, postrčiti, jehož jisté užití se dá
sro v n a t s naším : einen Tisch r., die M iitze =
po(po)strčiti, etwas in die Zeitung r. U nás
je navíc „p ohy b liv é” s a p ak vkladné t. —
Ú tv a ry od p ů v o d u pohybom alebné. (U znává
se m ylně příbu zn o st s r. strekát p ích ati atd .,
stroká řá d k a , stsl. strěkati b o d ati, p íchati,
štíp a ti; v ý zn am je přece jiný!)
-strm aždit apod.: msl. stramlat položit něco
v cestu jako přek ážk u , nastramXat p o stav it
v nepořádku, rozházet, han. nastr(a)maždžit
n a sta v iti v cestu, nastrmačit narafičit, laš.
nastrm oždit (na)strmožit nastrnožit, msl. nastrabočit t/v , laš. ustrnožit uložiti „n a lehko” ,
zestrnožit slátati; jvč. (u K u n štátu ) strnadit
d á v a ti něco n a vysoké, nepřístupné m ísto. —
ú tv a r y expresivní, označující nevhodné, n e
pěkné, neskladné uložení p řed m ětů ta k , že
zab írají příliš m noho m ísta, že tv o ří p řek áž
ku, k te ro u nutn o pracně odklizovati apod. —
S tejn ý v ýznam m á r. gromozdit, n apř.
sk lád ati židle n a stoly, zásuvky n a police,
te d y neskladné věci neobvyklým způsobem
ta k , že zaplňují m noho prostoru. L it. gramozdas je před m ět nepohodlný do ru k y ap.
P říbuzno je i hromada. — Snad te d y je to
vlastně = hromazditi, *hromozditi. U strm až
dit ap. snad n astalo zm ětení se strčiti.
strm ý, strméti; střemhlav (přejato za Jg
z r. stremglav). — Stsl. strb m t svažující se
dolů, strsmoglav-b; slc. strmý, pol. stromy
strm ý , p říkrý, sln. strm, sch. strm, b. stramen.
— Psl. te d y bylo slrsm-b, strsm ěti, strvmogotv-b a fak titiv u m stromiti (a dále stramati).
Existence stu p ň o v án í v kořeni je svědectvím
starobylosti. N áležité je o v stromiti a i>
v strbměti; ale strbm-b je p a trn ě ze strbmbn-b
Mak stsl.; strus. strenibnyi, b. stramen, sch.
strmen, č. strm ný), eóž je slovesné adjekti
v u m k strméti (jako trpný k trpéti). Příbuzno
je asi něm . stramm n a p ja tý , tu h ý . Viz
i ťrm íti 2°.
strnad, val. strnadi, -del; vystrnadit vyp u d iti: „k d y ž se strn ad i hnízdí, samcové
řevniví (žárliví) v y štip u jí násilně soumily
své” Jg . D ále jč. strnožky, hnisavý katar
v očích, bude snad zkaženo ze strnáďcy (dl.
tšnarl je strn a d i sopel pod nosem), známe·
nalo-li původně žlu tý sopel a bylo-li to p ře
neseno n a oční hnis. — slc. strnádka,
(p)střha (další obm ěny u Feriance), pol.
trznadel, strznadel, pd. styrnadel styrnal
sternal, chrv. strnadica (srov. fem. v slc.!),
hl. stnadž, (s)knadž, dl. tšnarl, tšnarl. —
Slovo velm i nejasné, Psl. asi stbrnadb; -l, -l
je asi d ru h o tn é, podle pol. wróbel, val. vrabel (oba rody jsou blízce příbuzné a u nás
nejhojnější). Souvisí jistě s lit. stárla t/v.
S taro p ru sk y je stamite (čisti starnite, Fraenkel
897) racek. Je-li m ožno to m u „racek'
n evěřit, a to m ožné je, a přem ístiti sam o
hlásky a-i, p ak by *stirnate se tém ěř rovnalo
našem u stbrnad-b, a lit. stárta, lot. stérste,
starsta by byly výsledkem redukce. Další
rozbor není m ožný.
strniště, strnisko i strní, stč. strnišče, stč.
jč. strn, jč. strno. Odvozeno od strn stonek,
ostenek, vězícího v slc. kostrn, -nok, -nka t/v.
— slc. strnisko, p. écierň, -nie strn í, sciernisko
strn iště, ukr. sternjá, sternjánka strn iště (ale
chlib na sterní — č. obilí „ n a kořeni” = ještě
rostoucí!), r. nář. stern' i sternjá, sln. strn
osení, strnišče strn iště, sch. strniště, b. stlrn
stébla, stlrnište strniště. — Psl. stbrno bylo
asi stéblo (ještě bez klasu) a uvedené u k ra
jinské rčení v y stih u je staro d áv n ý význam.
O dvozenina n a -i) a n a -isko -išče znamená
te d y pole plné lodyh obilních: nesmíme zap o m ínati, že d áv n á strn iště, dokud se obili
žalo srpem , b y la vysoká a te d y skutečně plná
o pravdových stonků, stojících stébel. Naše
stbrno je to to žn é s ind. trna- n tr. bylina,
stonek, stéblo; s- je asi od slova stonek
blízkého význam u.
stroček: ho u b a Craterellus. Z pol. stroczek
C antharellus, o d tu d je převzal Presl Vši
v tém ž význam u.
strohý: p řejal v nové době F r. Sušil z i.
strógij přísný. — slc. strohý z č. Pol. srog>.
k ru tý , hrozný, přísný. — J e příbuzno s něm
straek rovný, přím ý; u nás přeneseno do
oblasti „m ra v n í” . Torbiornsson 1.30, Mel·:
ZfslPh 23.120.
stroj, strojiti, strůjce, strojený -?iost; postv
nástroj, přístroj, postroj, výstroj, ústroj(í); od
stroj (mor. i strůj) odvozeniny stroj ní ( > -nik),
strojovna, strojírna aj. — Sem p a tří snad
i K laretovo strov, tj. stroj zm ěněné pro rým
s lov (které je n a konci téhož řád k u , Glosář
2686); A ndreska a Šm elhaus PV Ú L 20.218
m ají za to, že tu jde o jakousi loveckou
katapultu, sam ostříl; v sk u tk u stroj je i v ji
ných dílech obecným označením nějaké
lovecké lapačky, jiné než sítě. — Psl. strojb,
zastoupeno u všech Slovanů. — Všeslovanské. Málo jasné. Snad (spíše nežli se stru)
je příbuzno s něm . bereiten stro jiti, p řip rav o
vat i, chystati. P řesm yk by byl jako v kro jiti
proti lit. raikýti, ale zde navíc zám ěna stld(h),
o níž viz § 11.
strom, již s tč .; jvč. zm. stromek je i rostlina
bramborová (lilek). — J e n v češtině, dluž.
a pd., a i tu bylo dříve pro tý ž pojem , o b
dobně jako u jiných Slovanů, slovo dřevo. —
Strom-b je asi příbuzno s něm . Stam m km en;
má navíc zesilovací r, § 9.
strop, již stč. XJ L itom yšle znam ená p ů d u
(Hod. 38,62), naop ak m ísty m á stro p jiná
jména: msl. podlaha Kol-Voz-M al, val. tlo,
slc. poval. — Stsl. strop-b tectu m , slc. strop
jako v češtině, pd. strop vrch střechy, b. p ů d a,
poschodí, r. pů d a, krov (stropílo krokev,
stropíí stav ětí krokve), sln. chrv. strop jako
v češtině (M. Pavlovic Z bF L 2.30). — Byl-li
to původně jen ‘k r y t’ vůbec, je Psl. strop-b
asi příbuzno s ř. όροφος, což je stro p a z á
roveň střecha (,,p ů d y “ u starý ch Ř eků
nebylo, pův. ani u Slovanů), od έρέφοο p o
krývám dům (rákosem apod.). K ořen by byl
reph-, ejo je p ro th etick é; u Slovanů je navíc
..pohyblivé" s a vkladné t. Mch L F 68.94.
Patří sem i lot. pdrts strop?
strouha, stružka, stč. struha, nář. struha·,
pův. vedlejší ram eno řek y (tak i dl. tšuga).
— Stsl. struga to k , slc. struha stro u h a, r.
strúga kaluž po vyschlé řece, u kr. struha
potok, stro u h a, pol. struga, dl. tšuga, sln.
struga stro u h a apod. — Psl. strúga·, n e
pochybně od sreu- téci, od něhož je dále
ostrov, sloveso od to h o kořene u nás není
zachováno; jm én a p a k svým ú tv a re m p ro
zrazují starobylost, ta k i to to , neboť jeho
■ga není v slovanštině už příponou p ro d u k
tivní. J e však dl. tšugas p rý štiti, téci; struga
by m ohlo b ý ti postverbale k to m u to *strugati, ale to je příliš isolováno. Struga. je i jedna
menší řek a v Polsku.
strouhati, stč. strúžu strúhati' i strh- v sestrhal káru·, peior. val. stružícat; odvozeniny:
10 stč. strhadlo a strhař (,,p rk n a řezali,
strouhali, hladili tru h lá řů m strK aři nebo
stru h aři" , W inter), 2° stč. struh a stružicž,
ně. struh, názvy rozličných n ástro jů ; stč.
sústruh, nč. soustruh (jvč. soustrák valašský
nůž); m or. strážen, stružňa řezací stolice na
šindel; val. stružek a zč. stroužek poříz; msl.
pGStružeň (slc. postruheň, -žník, -hník) jisté
pečivo; č. struhadlo·, strouhánka. Sem p a tří
) val. výstruh přístro j na dělání šindelů, >
vichtrueh ( = -h\) stolice n a stro u h án í loučí
SvK. — V šeslovanské: stsl. straž) str-bgati,
slc. strúhať, r. strugáju strugát, i strogái,
strug gen. strúga n ástroj k tom u, ukr.
sfruháty, struh, pol. strugac. strug, hl. trugaé.
dl. tšugas, sln. strgati, strgar, strgalo, sch.
strugati, b. struža. — Psl. bylo stružo str-bgati
jako v stsl., p ak zobecněly b u d to tv a ry s u
nebo tv a ry s z>. S tran stříd y se sro v n áv á
stsl. ziždo zbdati. P říb u zn á slova jsou jen
germ .: stsev. strjuka tříti, h lad iti. Pres.
struž- se v y k lád á ze str'ug-j- < streug-j-,
te d y u disim ilací jeho m ěkkosti p řed j
příponovým .
struk: lusk (hrachu, bobu apod.), šešule,
ta k dosud mor. a slc.; hrom adné han . stróčí
luštěniny, struk je i o d iíle k cibule česneku
(tak slc., K álal 963), zpravidla zdrobněle laš.
stružek, msl. stružek, han. stróžek, v Čechách
m ylně stroužek. (Ale spis., m ísty vlivem škol
i lidové struk = cecek vem ena je m ylné
počeštění něm eckého slova Strich cecek, jež
p řejato ve vč. m or. štrych, m or. strich, střik,
han. střek, střéžek.) A dj. stružný se původně
vztahovalo — jako strukový — n a lu štěniny:
s. hrách = b o h atý m nožstvím stru k ů , plný
stru k ů (tak dosud m ísty m or.), v y d atn ý ,
výnosný, p ak přeneseno n a jiné věci, zvláště
n a řeč: v y d a tn ý obsahem při k rátk o sti. —
U jin ý ch Slovanů znam ená lusk (r. uk r.
struk gen. -á, slc. struk (odvoz, strukovina
luštěnina), pol. strqk, hl. truk, dl. tšuk, sln.
strok). — Psl. asi struku i stryka. Vzhledem
k vý zn am u se zdá, že příbuzno je lit. ru n kú
rú k ti v ra štiti se, k rčiti se (úplně zralé lusky
jsou seschlé, svraskalé). Struk-b te d y =
*roukos se stu p n ěm o v kořeni, pohyblivé s,
p ak sr > str, Mch R ech. 42, souhlasí T rubačev V J 7.132. P odoba s nosovkou je asi
z nulového stu p n ě *str-bk-b se zdvojeným
kk > nk.
strum en, m ísty v nářečích: pram en (podkrk. Jg ), ale (u Mělníka) dlouhá tů n ě, strumeno u Třebechovic je jezírko z bývalého r a
m ene řeky. — Slovo záp.-slov.: pol. strumieň,
hl. strumjeň, dl. tšumjeri potok. — L it. nář.
straumuo b y střin a, ř. ρεϋμα n tr. řeka, proud,
stsev. straumr m . p roud; k to m u p a tří též
něm . Strom proud. Vše od sreu- téci (viz
ostrov) s příponou -men-, u nás a B altů
m užskou; srov. pra-men. P a trn ě i v češtině
znam enalo s. to k , nejspíše asi to též co
struha, vedlejší ram eno řeky; význam p r a
m en vznikl asi vlivem stejné přípony
a hlásky r v pramen.
struna, strunný, struník. — Všeslov.: r. ukr.
struná (plur. r. struny), stsl. slc. pol. b. sch.
struna, hl. truna, dl. tšuna (zde i: tě tiv a, š la
cha). Sem i sln. strun, strunast hubený, štíhlý,
slc. strun(ov)atý strunovistý strwnkatý stru n gastý svižný, štíhlý, strumenistý štíhlý; srov.
č. přirovnání (štíhlý a pružný) jako strunka.
— Psl. struna; znam enalo původně šlachu,
tětiv u . J e příbuzné s avest. snávar- nerv.
ind. sná-van- tě tiv a. T ato slova m ají příponu
verlven-; u nás je tře b a v y jít ze sno-ver- >
*sroven- (vzájem né přem ístění r a n); z a
řádění do ά-kmenů ( = připojení d lo u h é h o r?
jako přípony) způsobilo oslabení v předchozí
slabice n a nulový stu p eň , *sround > struna.
P odobnou cestou vznikla p říb u zn á slova:
ř. νευρά tě tiv a , la t. nervus šlacha, sval,
tě tiv a , s t r u n a , arm . neard šlacha, vlákno,
stangl. sner s t r u n a , něm . Schnur šňůra.
strunga val. B : ze slc. strunga: n a slovenské
salaši zv láštn í oh rad a, v níž jsou ovce
shrom ážděny před dojením ; v jedné stran ě
jejího p lo tu je několik úzkých východů, vždy
pro jed n u ovci; p řed těm i východy valaši
ovce dojí. (S trunga tře b a lišiti od košáru,
přenosné velké oh rad y , v níž ovce nocují.)
P odrobnosti u J . P odoláka SSNM 55.1961.34
a J a r. Š tiky ČL 45.66n.; viz i K u k u čín 10.25.
P řeneseně nebo om ylem se p a k s. jm en u jí
lesiny (části plotu) nebo i ony východy pro
ovce. — Slovo p astý řsk é k u ltu ry k arp atsk é:
pol. strqga, ukr. strunka, rum . strunga; je i b.
strága straga struga, sch. struga, alb. shtrunge,
nř. στρούγκα, maď. esztrenga, sztronga. Do
K a rp a t přišla s. z B alkánu p ro střed n ictv ím
ru m u n sk ý ch p astý řů . V lastní pů v o d slova
není znám .
strup, stroupek·, chod. strupatá žába ro p u
ch a; laš. strup(idlo) hrdopýšek, strupiť se
p y šn iti se (vzešlo z m or. rčení vylezla veš na
strup o zbohatlém chudákovi, je-li pyšný), asi
to též znam ená i v č. jako vu lg árn í n ad áv k a;
m or. též: neúrodné pole. — V šeslov.: r. t t d .
strup, hl. trup, dl. tšup; sln. znam ená jed. —
J e asi příbuzné s lit. raupal osypky, n ešto
vice, raupsal v y rážk a n a kůži, lot. ra upa
d rsn á (,,husí“ ) kůže, a dále s něm . R ufe stru p
(to by p a k bylo tře b a odloučiti od stsev. hrufa
c h rá sta a od lot. kraupa prašivina). U nás
je te d y navíc „po h y b liv é" s a vkladné t.
M ch R . 40.
strýc, strýček: b r a tr o tců v ; laš. stryk, stryjoch; jvč. strýka (ze strýko jakožto v o k ativ u
v y tv o řen nom .); užívá se zp rav id la lichotných zdrobnělin; m ísty je, podobně jako
jinde kmotr a švagr, oslovením cizích m užů
vůbec, po p říp ad ě označením h anlivým
(vulg. strejc, strejda). Jeh o žena nebo otcova
sestra je č. teta, ale stč. slc. je to odvozenina
od strýc: stč. stryna (slc. stryná, lichotně
strynká -ka), m ísty jsou i jiné odvozeniny,
např. val. strnička te ta b ratran co v a, strnénka
otcova šv ak ro v á; -na (-ná) je podle gazdina,
-ná. — V šeslov.: stsl. stryjb a stryjbCb; slc.
strýc, strýčik, strýko·, r. uk r. stry j; sln. sch.
stric; b. strika, striko; pol. stryj a stryk, hl.
tryk, dl. tšyjk. — P o d o b a s k je ze stryj- bks,
podoba s c ze stryj-bcb (tato p říp o n a je podle
ct-bCb, otec); y j staženo y ý. Psl. stryjb so u
visí p a trn ě se staro b y lý m názvem strýce,
odvozeným od potěr- ‘otec’ a vězícím v lat.
patruus a stin d . pítrvya-; před p o k lád á *ptru-jo-s z *ptruv-jo-s (strus. stroi je * s tr tj b <
*ptiujos1); p t zde > *pst- > st-. Ačkoli
vývoj p t > st není příliš o b vyklý (je též
v nestera a v infinitivech jako greb-ti > gresti),
nelze pochybovati o té to souvislosti, neboťi o sta tn í slovanské n ázv y příbuzenské jsou
velm i starobylé, někdy m ají dokonce zjevy
ty p u prajazykového (viz pastorek s jeho o!);
V ey B SL 32.65. O dchylně soudí Georgiev
V áprosi 23, že *ptrujos dalo Psl. *tryjb a že ^
je od s ta r t, starý . Vězí v tom stopa pradáv
ného „klasifikačního sy stém u " příbuzen
ských názvů, v něm ž „ b ra tr mého otce" je
zv án m ým „o tcem " rovněž. Lit. strujus
stařec (u D aukši) je ze slovanštiny.
strych: m íra obilí (korec) i vým ěra půdy.
již stč. Z něm . Strich t/v .
strzub: viz trzub.
stržeň: znam ená především jádro vředu
(mor. zpravidla jenom to!), v starší době
m ozek (stržní nebo mozkem jelením), pak
číšek v kostech; přeneseně jádro („duši" ,
dřeň) strom u, duši bezu, rákosu apod. V tv a
rech je kolísání: m or. stržeň gen. stržná i strže
na, zč. jč. zm. stržán tržán (v)ostržán (v)ostržeň (gen. -žení); J g m á i sršeň, sršán us.
(srov. níže sch. srš), v starších č. dokladech
původně snad m už. í-km en. N utno uznati.
že se v y v in u la i výslovnost jednoslabičná
streň, z toho přes *zdřeň je dřeň (srov. střež —
dřez, střevle — slc. drevla), podobně pol.
(z)drzeň, rdzeň, drdzeň, hl. drjen, dl. džeň.
Vedle to h o bylo i stč. střež fem. gen. strži,
-e jádro dřeva. — Stsl. strbža jádro dřeva,
sch. strž t/v , slc. stržeň, pol. rdzeň, r. stíržen'
gen. -žnja, n ář. stcržónok vředu, i střež mask..
strežá fem ., u kr. strýžen' gen. -žnja, sln. svrž
a stržen, sch. srž, srš, srč. P říb u zn á slova
stp ru s. strigeno fem. m ozek a av. mastroyanm esk. p lur. lebka, m o z e k svědčí tom u, že
u n ás bylo původně asi -rí>- a v příponě
nepohyblivé e, stra n v ý zn am u pak, že i u nás
p rv o tn í byl ‘m ozek’, ja k m á i několik málo
dokladů stč. (vývoj k ‘m o rk u ’ vyplývá
z příbuznosti našeho mozek s něm. Mark). —
V ýchozím ú tv arem bylo nějaké ide. *mastrigen-; to bylo v praslovanštině zachováno
asi v podobě *mostrbžen-; o mo- svědčí jednak
d ru h á redukce mozek (viz), jednak zč.
(v okrajovém nářečí!) vo-, uznám e-li záměnu
retn ic m \v. Isolovanost slova způsobila pak
kolísání v příponě a v rodě a vytvoření
sekundárního α -kmene strbža. Další rozbor
slova je nem ožný, jm én a částí těla nemají
zp rav id la souvislosti se slovesy nebo jinými
jm ény. (S těm ito slovy se obyčejně ztotožňu
je i r. stéržen’, střežen', uk r. strýžen', sln.
stržen p ru h v řece, kde’ voda je nejhlubší
a nejvíce proudí. Viz Bezlaj Slavia 27.361,
SIR 11.46. V ýznam to m u v šak brání na
prosto. Spíše náleží k trhati, nebo, v. střiež„
k švéd. streke m ask. < *strikan- proud v řoce.
a k něm . (Strom)strich t/v . N ap ro ti tomu
Šm ilauer soudí, že „lidová p řed stav a tento
p ru h pokládá za jádro, dřeň ře k y ." )
střádati: je sn ad p ů vodní střápati (viz
střepčti), ale d je tu snad vlivem slova
Hádali podobného význam u. T u je důležité*
že stádati v č . není: zaniklo p ráv ě tím , že
splynulo se střápali.
střap val.: cár, laš. pastřap cár, val. zdrap
staré h arab u rd í B. — Málo jasné. Snad je
pžíbuzno s ř. m ask. ρώτιος d ro b n ů stk a, p lan á
nádhera, cetka, tre tk a (K leinkram , F litterstaat, Tand). P a k by bylo Psl. stra p x, r
(místo r) by byl výsledek expresivního
změkčení, § 12.
střapiti se: ježiti se, přen. d u rd iti se; m sl.:
ježiti se, kasati se, vy n ášeti se, osopovati se,
střapcovať sa, zm. střásm t se k asati se- n a
koho, č. střapčit se d u rd iti se; č. (s)třapec,
(s)trapec; c. střapatý roztřepený, o p atřen ý
střapci n. třásn ěm i, naježený, načepýřený,
rozcuchaný, jč. třapatý Duš 2.11a; v l.střeblička
sněhová jehlička. O dpadlo s- v č. třepili.
S příponou -siia han. střáseň, č. spis. třáseň,
nář. třásno. — slc. střapec, střapatý, pol.
strz^pié tře p it; k u d rn a tit, dl. tsepliš. — Psl.
střapiti, od s-remp- („pohyblivé1- s, p ak
vloženo t) od téhož základu, k te rý je i v řá
sati. Sam ohlásky v č. náležité jsou te d y e
v třepili, a ve střap·, p ro to střapiti bude už
mladou odvozeninou od střap.
střebati: srk ati, běžné v K ladsku, n a M.
a Sl. (v spis. češtině hlav n ě v odborných v ý
razech: vstřebaťi se apod.): stč. střebati, val.
zdrobněle střebkaí. — V šeslovanské v y jm a
sch.: slc. strébat, r. serbáí rd. sterbát, ukr.
Hrbatý, pol. serbac sarbač sorbač pd. (kaš.)
strzebač, hl. srjebač, dl. srjebaé, sln. srebati
i srbati, b. sárbam. — T y to podoby p řed p o
kládají jednak *s(t)reb-, jed n ak *Sbrb- (bylo
i v češtině: M lékosrby; pozm ěněno v laš.
chrbát'; se zm ěnou zakončení vězí dosud
v sr-kati). N ejed n o tn o st je i jinde: lit. surbiú
sutbti a lot. surbju surbt, lit. srebiú srébti
a lot. strebju strebt, lit. sruobiu sruobti (i ji
nak), lat. sorbeó, v. ροφέω (*srobh-), ión.
όνφώ. K ořen je zřejm ě zvukom alebný, tím
se ona nejednotnost vysvětlí dostatečně;
není na m ístě h ledati v to m s ta rý ab lau t
(a domnělé oslabování e > o, o > u).
střeček, stč. střeček, slc. streček; střečkovat
(mylně křečkovat P t) o d o b y tk u : p o bíhati
po bodnutí střečkem . — slc. strečok, strečkorat, r. strek a stroká střeček, stročíťsja střečkovati, strekozá vodní vážka, ukr. strékavka
vážka, hl. éelčk, čelck, dl. stéack střeček. —
Psl. strékt. J e to činitelské jm éno od strékati
bodati (tak stru s.; nyní r. strekát, ukr.
strikáty), které je příbuzno s něm . stechen
bodati, m á však k p ro ti germ . *g a navíc r
(§ 9); ě je náležité zdloužení iterativ a. O té to
rodině slov jed n á podrobně I. Němec N Ř
46.244n.
střed, střední, středisko; prostřed ze stč.
po-střed, -ní, prostředek, prostředí, prostředkhvati, prostředník; ústředí (ú- < v í · , co je
y středu); výstřední, p řek lad za excentrický;
soustředný, soustřediti; zvláštní a ojedinělé
je stč. (u Štítného) adj. středují = střed n í,
relik t starobylého způsobu tv o řen í n a
*-ou-jo-; ostředek v poli kousek n ezp raco
vaný, n apř. oře-li nebo vláčí-li se stříd av ě
od obou mezí a není-li pole p ravidelný
obdélník nebo neum í-li oráč o ra t rovně,
zbudou uprostřed pole nakonec k rá tk é
ostředky, velmi m rzuté, neboť p ři k ratičk ý ch
brázdách v y žadují stálé obracení p o tah u .
P ro pojem střed bylo původně fem ininum
(české m ask. vzniklo p atrn ě — přes nepřím é
p ád y — podle spod, vrch, zad), to vězí
u nás 10 v středa, tře tí den v tý d n u ; obdobně
i u jiných Slovanů (ukr. seredá, slc. středa,
pol. sroda, hl. srjeda, dl. srjoda, sln. sréda,
sch. srijeda, r. b. sreda), podle Miklosiche
vlivem něm . M ittw och podle něm eckého p o
čítán í od neděle; podle našeho — začínám e
pondělkem — je středním dnem v lastn ě
č tv rtek ; „M ittw och je z řecké tradice, přišlo
přes gó tštin u do něm činy; Rohlfs Arch. f.
S tud. n. Spr. 180, 1942, 119“ (Š.) (středeční
podle čtvrteční, páteční); 2° v střída = střed
bochníku. — Všeslovanské: slc. střed, r.
seredá střed , prostředek, ukr. séred uprostřed,
oserédok střed , pol. šrodek střed , hl. srČni,
srčdni, dl. srjeie střed , srjedny, sln. sreda
střed, sredica.stříd a v chlebě, sredi u prostřed,
srednji, sch. srijeda střed , b. sredá střed,
vnitřek , ústředí. — Psl. *serdá je sekundární
α -km en (stran to h o srov. jiné pojm y p ro sto
rové méďa = m ez, strana); znam enal střed ,
u tv o řen z ide. nom in ativ u slova pro srdce
(i m y hledím e dosud na srdce jako n a s tř e d :
Čechy jsou srdcem E vro p y ): to mělo nom.akus. asi */cerd, v nepřím ých pádech Hrd (odtud sbrd-bce, viz srdce).
střecha, stč. střécha; odvozeniny: přístřeší,
ústřešek, m or. zástřešek, m or. střecháč klobouk
se širokou střechou. — Všeslov.: někde z n a
m ená jen okraj k ry tin y (r. u k r.), popř. jen
část střech y přečnívající přes stěn u a ted y
kryjící zásep (luž. pd. sch. b .): stsl. strčcha,
slc. střecha, r. strčcha, rd. zastrécha, ukr.
strícha, pol. strzecha, hl. třČcha, dl. stéčcha.
sln. streha, b. strjacha, sch. streha. — N áleží
k lit. stríegiu stríegti p o k rý v ati (dům), jež
sam o je p a trn ě jen d ru h o tv arem (o r viz § 9)
k stíegiu stíegti po k rý v ati. Poněvadž to to je
ze stěg- (-ie- m ísto *é je vlivem jiného stríegti
‘položit n áv n a d u ’), bude strčcha ze streg-sů.
F raenkel I F 69.295. J e možné, že -sá vzešlo
tu ze staré příp o n y -os/es- (je ř. στέγ-ος)
přechodem (podle půda, podlaha?) k žen
ském u rodu: připojení nového -á mělo za
následek redukci toho -os- v pouhé s.
střela; střelka m agnetická (podle ru štin y );
střelili, stříleti, střelný, střelba, střelec, stře
livo, střílna, střelnice, postv. výstřel, dostřel,
průstřel, zástřel; střč. vejstřelek d ru h á o ta v a;
samostříl (slc. -střel) luk se šípem n astražen ý
v lese ta k , že sp u stí a střelí n a zvíře, jakm ile
se ono d o tkne jistého p ro v ázk u n ap ja té h o
přes chodníček zvěře, pak i stč. zb raň v o
jenská, kuše; m or. stříle hučení v uších
a bolení zubů, chod. střelec m rtvice, chod.
nastřílený dásno, č. ústřel, oustřelí, oustiele
revm atické bolesti hlavy, „h o u ser" a j.
nemoci, mor. podstřel (pod- z po·, srov. níže
rus.), klad. střelenina (věřilo se, že jsou
vstřeleny od čarodějnic a zlých duchů);
střelhbitý (zač. 19. stol.), nevhodný překlad
za něm . pfeilschnell. — Všeslov.: stsl. střela
šíp. luk, oštěp; slc. střela·, v zaklínáních
(5 . do teba!) = hrom , ja sn á střela blesk
(tabuové oslabení), r. strelá šíp, střela,
blesk, (po-)strél. nemoc ústřel, střelit, ukr.
strilá šíp, blesk, pol. strzala šíp, střela, hl.
třela, dl. stéěla šíp, střela, sln. střela šíp, blesk,
hrom , postv. střel výstřel, sch. strijela šíp,
brom , b. střela šíp, střela, šipka. — P ůvodní
význam je te d y ‘šíp ’ (kdežto slovo šíp zn a
m enalo asi pisk, na zbraň přeneseno jen u z á
padních Slovanů), slovesa jsou denom inativa. J e příbuzno s lit. strélá, dále se sthn.
strála fem. šíp, blesk (nyní Strahl m. paprsek),
stangl. stráel šíp, vše ze *střela. T edy spo
lečné slovo germ ánsko-baltoslovanské, asi
„p rae v rc p sk é" (neboť pokusy, spojití je
s kořeny slovesným i, nepřesvědčují).
střem en, stč. střmen, nyní též třmen, msl.
stremeň, strmen, msl. i třemen, trmeň, jin ak
třmen znam enal přeneseně rozličné věci p o
dobné, sloužící něčem u z a oporu Jg , mor.
třm enky petličky u bot. — Všeslov.: slc.
strmen, nář. i stremeno; r. strémja nář.
i stremeno třm en , ukr. streménó, pol.
stržemig, hl. třm jeú, dl. tšmjeň, sln. strémen,
sch. stremen, b. střeme. — Psl. bylo asi
stremen-b m ask .; ale přecházelo v n tr.
střeme a v stremeno. Ú tv a r jistě dom ácí,
ale jeho složení je málo jasné. Snad možno děliti v strem-en-, p říp o n a a stu p eň kořene jako
v hřeben. Vzhledem k tom u, že odvozeniny
označují rozličné věci podpírající něco, m ož
no i zde se dom nívati, že P raslované (střem eny jsou věc ještě starší než praslovanská I)
vi lěli u střem enu hlavní funkci v tom , že no! a
v něm spočívá, odpočívá, podpírá se (jinak
je m yšleno něm . Steigbiigel·.), a možno tedy
spojití je s lit. rem ti p o d p írali a s něm. fío h
rni n; rem- by zde mělo ještě význam velmi
blízký litevském u; s- by bylo „pohyblivé", t
vkladné; příslušností k to m u kořeni by se
vysvětlilo i b m ísto náležitého e v kořeni. J e
však m ožno m yslet i na souvislost s třím cti.
Souhlasí T rubačev V J 7.132.
střem eha, stro m P ru n u s padus: nář. č.
křemcha křamcha čemek, mor. křenfa čemka
střenka střemšín střemšalka; jvč. u Po!né
střencha, skřem ší přeneseno na šeřík (květy
obou stro m ů silně voní); jiné podrobnosti
U těšený 209. J e v m ístních jm énech Třem ešná, Třem ošná, Střem choví. — slc.
čremeha S SJ, n ář. čeremeha střem eha, psia
érenka krušina, st. luž. (Eichler W ZU Leipzig
13.380) čremeha krušina, pol. trzemeha, r .
čerémucha, sln. čremha. — Psl. čermucha; je
příbuzno s něm. nář. Scherbenholz střemeha
(slovan. *kerm-, germ. *skerbh-, záměna
retnic!). Slovo asi „praevropské" .
střenka, jvč. třenko, křenko, střč. střenek
Sm 238, zm. střenek, střenko; laš. střenek Lp.
Sem p a tří i třen fem. dolní část (noha) hub,
srov. pol. trzon t/v , uk r. čéren hloub. —
Všeslov.: slc. Črienka, r. ukr. čéren, pol.
trzon, sln. čren, sch. cren, b. čéren rukověť,
hl. črjonk, dl. crjonk střenka. Psl. čerrn,.
S třenky jsou u nože dvě: svírají, každá
z jedné stran y , držadlovou část řezacího
želízka. B ývaly dříve p o k u d m o ž n o k o stě n é .
Vzhledem k to m u je m ožno m íti za to, že tu
je m etafora, že tu vězí *čern-b = ěelist
(kostěné střen k y jsou te d y jak o b y čelisti,
svírající ně^o), slovo u nás dosud zastoupené
v třenovec a ve skráň.
střep, stč. třčp a střep, doudl. třep, jč.
pastřepek zkažené vejce; střípek, střepina;
vm . čerepaňa > čepaňa h lava (hanlivě)
z u kr. — Všeslov.: csl. črěp-b, slc. črep, r. čérep
lebka (stran to h o to v ý zn am u srov. rom ánské
těsta *střep > hlava, n apř. ve fr. teti
h lav a; V. K ů st), čerepína, čerepók střípek,
ukr. čérep, stpol. trzop, hl. črjop, dl. crjop, sln.
črep, sch. erijep, b. čérep střep. — Psí. čerpt.
P říbuzno se sthn. scirbi (nyní Scherbe střep),
stind. karpara- m. střep, skořápka.
střepěti stč. (u H usa): m íti péči, usilovali
oč, hleděti (i: upřeně pozorovati), sťriepnč,
střěpnČ péče, ú řad. Sem p a tří i jzč. třápati
(máma natřápala máslo = našetřila, Dušek),
chod. střapatí schovávati, šetřiti. — P ří
buzné je lit. stropá píle, stropus pilný, horlivý,
čilý, ochotný, pečlivý, svědom itý, stropeti
a stropúcti b ý t i pilný a td . U nás jsou z a
stoupeny oba slovesné km eny jako v litevštině; -řá- je asi výsledek už starého expresivního zm ěkčení; stč. p řehláska je před slabi
kou s ě náležitá. Viz i střádali.
střetnouti: v Č. nyní slovo jen knižní (s.
se s někým ); msl. (po)střetnúť p o tk ati, postv.
(po)střet, laš. střepnui. Stč. střetnuti; nč.
vstříc < v 8třiec(u), akus. α -kmenového jm é
na; č. v ústrety (r!) je slovakism us, kdysi po
češtěno i n a ústřet. — Všeslov. v y jm a luž.:
stsl. s-brqštq siré sti stře tn o u ti se, p o tk a ti se
s kým , sbrqita p o tk án í, náhoda, osud, slc.
střetnut (sa), střetat (sa), r. vstréču vstrétit
p o tk a ti, po-vsťrečátsja, vstréČa p o tk án í, nář.
ustréča, u kr. striČáty, striča, pol. pošratac,
sln. srečati, sreča, sch. sresti, sretati, srcca,
b. sreštna, srešta. — Psl. bylo su-r^tq su-résti
a postv. sbrqta. Vedle toho i ob-rqta ob-résti
nalézti (je zachováno jen v stsl. obrQ&tq
obrčsti, iter. obrétati a v r. (pri)obretú obrestí,
iter. (p r i-, iz-)obretát). — P říb u zn é je nejspíše
(Vaillamt BSL 40.25, souhlasí S tan g 54
a M ikkola UG 3.84, pochybuje V asm er 2.244)
staroirské rethid běží. S tran vý zn am u v ob-
restí připom íná M ikkcla jako paralelu n a
jiti, nalézti a lat. invenire t/v (finden).
V střetnouti je ovšem původní výchozí
význam: „s-běhnouti se“ ( = setk ati se)
s někým. Připustím e-li však d v o jito st d/í,
§ 4, je možno m ít za příbuzné lit. randu
radaú rásti nalézti a stnord. rata um herwandern, fallen, isl. rata f in d e n , folgen.
střevíc, sté. třěví, -í z - b jb , k to m u to neroz
šířenému tv a ru náleží val. plurál stHvje (B,
Václavík 167). Odvoz, rostlina střevičník,
podle podobnosti kv ětů . — Všeslov.: stsl.
frtvii, slc. órievica, r. čerevík, u kr. čerevýk,
pol. trzewik, hl. črij, dl. crjej, sln. črevelj,
sch. crevlja. — Psl. červbjb, v jednotlivých
jazycích rozšiřováno o -c&, -ca nebo o -kb.
Příbuzno asi se středoirským cuaran a kymer. curan t/v ; cuar- a červ- se liší polohou
hlásky u (v); k te rá poloha je původní, n ev í
me. Jin a k je te n základ nejasný.
střevle, střevlička, stč. třevle, n ář. střeblička
střebel střehla fem., ščebla n tr.; val. čepka
Jeřábek ČL 50.290, laš. čebla M alý: ry b a
Phoxinus; vzhledem k to m u , že jde o ryby
velmi m alé, přeneseno val. střeblacko a slc.
<Irevla (str- > *zdr- > dr-, srov. střen — dřeň)
na ‘rybí p o tě r’. — slc. n ář. strevla, střetla,
čerevla, pol. strzewla strzebla strzebelka szczebla
strzybla strzewgga t/v . Ale pol. szczebla a ukr.
čerevucha, čerevaň znam ená ry b u h ořavku
(Rhodeus). — Jm é n a ta to jsou odvozena
od střevo; náležela původně jen hořavce
(oba rody ry b jsou si velice podobné):
v době kladení jik er objevuje se u ní pod
řitní ploutví jakési kladélko, jím ž pouští
jikry do lastu r potočních m ěkkýšů a jež
vypadá tak, jako by jí viselo z řiti vlastní
střevo). J e zajím avé, že přírodopisci si
všimli toho zjevu až 1857; dávní naši ry b áři
jej zpozorovali, ja k svědčí to jm éno, už před
tisícem let. V lastní lidový název ry b y
Phoxinus je olšovka (viz).
střevlík, slc. streilec. ,,V řečtině a o d tu d
v latině bylo slovo carabus, dru h m ořských
raků; K laret to podle n ázv u k u vykládal jako
kapr, ale Rešelius, znající již antické p ram e
ny, vykládá (cituji podle V usína): střevle,
pulec, carabus (eine g a ttu n g krebs, spůsob
nika). — L inné 1758 uvedl carabus jako
jméno brouka a Presl n a něj přenesl ono
rešeliovské carabus = střevlfe + puljec, což
dalo kontam inací > střevlec. To zůstalo
v slc., kdežto v č. nahrazeno (podle tesařík,
kovařík atd.) podobou střev lík .“ Šm ilauer.
střevo, stč. (s)třěvo; střívko, střevní. —
Všeslov.: stsl. črěvo břich, slc. črevo, r. čerévo,
ukr. čérevo, sln. črévo (gen. -esa, nepůvodní),
seh. crijevo, dříve črevo spodní část tru p u ,
žaludek, břich, pol. trzewo, stpol. strzewo,
hl. črjewo, dl. crjowo, b. črevo střevo. —
Psl. červó. N ejblíže je snad lit. skilvis žaludek;
neboť i střevo se vulg. někdy klade v tom to
smyslu: naproti střevo Jg . U nás bylo z tr a
ceno „p ohyblivé" s a l bylo oslabeno v r.
J in a k jsou ta slova nejasná.
stříbro, stč. střiebro, slc. striebro (nář. srebro
sréblo sriablo a j.); stříbrný, -v á k ; stč. stř í
brník m ochna husí „zespod bílá jako stříbro “ (Černý); stříbřití. — Všeslov.: stsl. serebro, r. serebró, ukr. serebró, sríbló, pol. srebro,
hl. slěbro, dl. slobro, slabro, sln. sch. b. srebro.
— Psl. asi *sbrebro. Souvisí s lit. sidábras
a gót. silubr, sth n . silabar (nyní Silber) t/v .
Všecka ta slova jsou si velm i blízká, nicm éně
nelze sestav iti společný přesný p ra tv a r
(nejistá je sam ohláska druhé slabiky; lit. d
je disim ilací za likvidu, nevím e však, zdali
za r či za l), jenom jakési *sirllobro-. P a trn ě
slovo z v ý c lo d r: snad z assyr. sarrupum t/v .
stříci, stč. střehu střieci; iter. (o- vy-)-stříhati; postv. střeh; střehnonti, han. střihnót, jvč.
střáhnouti po něčem, číh ati (-á - vlivem slov
stráž, -iti ?); od jm éna střeh je chod. střehovat
V rba a nové střežili; stu p eň storg- je v stráž,
> strážili (strážný, -ní, -nik, strážce), ostrah ,
ostraha, z toho (o)strahovati a dále ostražitý,
nastražiti (cči, uši) (jiné je nastražiti léčku,
viz); výstraha ( > výstražný). Sem jistě náleží
val. čážit číhati, d áv ati pozor SvK , asi
m ístní obm ěna slova strážit hlídati. — Všeslovanské: stsl. strégo strč&ti stříci, straža
stráž, stražb hlídač, slc. striehnut, střeh,
striezt, r. steregú steréč', osteregát, storóža,
nastorožíi, ukr. stzrežú sterehtý, stórož hlídač,
storóža stráž, ostoróha v ý strah a, pol. strzege
strzec, stróž(a), sln. strežem streČi, jinde jen
jm éno *storga a ú tv a ry z něho: hl. stróža
strážíc, dl. stroža strožiš, sch. straža stražiti, b.
straža. — Psl. *stergi *sterkti a *storža,
pravděpodobně bylo už v Psl. i *storžb h lí
dač, dále i *osterkti v aro v ati (r. ukr.) a *ostorga (ukr. čes.), *nasterkti (ukr. nasterehtý č í
h ati), *nastorga, i denoininativní *nastoržiti
(např. spojení s uši je v několika jazycích!),
*vysterkti (ukr. výsterehty), *vy-storga. P ř í
buzné je lit. sérgmi (nyní sérgiu) sérgéti stříci,
hlídati, sárgas hlídač, sargá fem. stráž, ápsarga, atsarga ostrah a, lot. sargs hlídač ( > sargu
sargót hlídati). V kladné t přistoupilo do
skupiny sr až po likvidovém přesm yku
v *srig- atd . (O ndruš JČ 9.1958.148; jinak,
totiž zkřížením kořenů serg- hlíd ati a stzgk rý ti, vykládali je H u jer L F 41.430 a N oha
ZfslPh 5.212). D élka kořenné sam ohlásky ě
je ve shodě s litevskou intonací sérg- (ze
serg-); ta se vyloží zase vlivem tv a rů od
steg-, neboť ty m ají v baltštin ě vesm ěs jen
tv a ry od dlouhých stu p ň ů ; není te d y pro
lit. sérg- tře b a p řed p o k lád ati kořen d v o j
slabičný (že by ' bylo kvůli zaniklém u a).
střída: původně stádo (ovcí apod.); te n to
p astý řsk ý význam je zachován u nás jen
v slc. črieda; v č. už jen obecnější význam
skupina, řa d a čehokoli, jakožto třída spole
čenská, ve škole ( = skupina d ětí ze stejného
roku narození apod.), dru h zboží atd . (odtud
roztřídili; vytřídili v y řa d iti brak); o d tu d po
střídě = po řadě, po jednotlivých skupinách,
sm ěnách (např. o práci v dolech, továrnách),
ehoditi n a hlíd k u po stříd ě = jed n a sk u p in
k a po druhé, p ak i jeden jednotlivec po
d ru h é m ; dále b ývalé ehoditi po střídě na
stra v u (o obecních chudých) = b ý ti na
strav ě u jednoho občana, p ak u druhého, p ak
u tře tíh o a td .; odvoz, střídali stráže, šaty
apod. = vym ěň o v ati, p ak dalším vývojem
vystřídati někoho = n a sto u p iti n a jeho
m ísto, konečně i střídali se = vzájem ně si
vym ěň o v ati m ísta, tře b a jen o opětované
ěinnosti pouze dvou p a rtn e rů ; střídavý,
střídný (střídnice v jazy kozpytě), nově stří
da ab lau t, střídový ab lau to v ý ; chod. střída, ale
střádat se (á nejasné!). — H an . val. je s c < čr
(táž zm ěna je ve val. ěinovní zub = třen o v ý
B): han. Čída stád o koní n a p astv isk u ( = slc.
črieia stádo), jiti, ehoditi na cídu = střídavě
n a nějakou práci (p astv u aj.), cídit stříd a ti B,
zoěídit sa v y stříd a ti se SvK , zoščídit sa t/v B;
počídil všecky = podělil, nav štív il všecky
po řad ě B, han . poěidit podělit K p U (bože,
děti, čem p ak vás poěidim , „řík aly m am inky,
přinesly-li m íň d árk ů , než bylo d ě tí“ ). (Ale
n ep atří sem třída široká ulice; J g cituje
z H an k o v y Z bírky třada; je to počeštěné
it. strada.) — V šeslov.: stsl. črěda stádo,
řad a, slc. ěrieda (v. výše), trieda, triedií,
striedaí, r. Čeredd n ář. stádo, spis. řad a,
pořadí, ukr. čeredd stádo, hejno, řad a, pol.
trzoda stádo, hl. ěrjóda k u p a, sln. óreda stádo,
pořádek, čéda stád o , čisto ta (z ‘p o řád ek ’),
sch. erijeda stád o , řad a, stříd án í, b. čeredd
stádo. — Psl. čerdá; p říb u zn á slova jsou slc.
křdel, stin d . éardha- m ask., éardhas- n tr.
stádo, řad a, gót. haírda, něm . Herde stádo,
kym r. cordd skupina, řa d a ; lit. keřdžius p a s
tý ř. Ja k o u příp o n u a ja k ý rod mělo prajazykové slovo pro stád o , těžko říci.
střídm ý, slc. striedmy. — Ze stč. středmý
prostřední, to p ak asi z příslovce *středmo,
srov. krad-mo, mer-mo, nebo od příslovce
středem (srov. střed).
střiež s tč .: jen u K lár., psáno strziess C h a
rybdis. R . střež největší h lu b in a v řece, střed
proudu, u k r. strýžeú, sln. stržen ta h p ro u d u .—
P říbuzno je švéd. streke t/v , něm . -strich
v Stromstrich t/v . Viz stržeň a následující
heslo.
střih ve vorařském slangu: m ezera mezi
vory spojeným i v jeden „p ram en " [ = vory
se pram ení, když se jich několik sestaví za
sebe a sváže houžvem i], obávaná u plavců
(„hnedle bych se byl v slabejch střih ách
u to p il" ). Odvoz, střihovnice houžev spojující
vory ve střih u . Cit. z J ílk a J č ř 117. — J e to
p a trn ě ně. form a předešlého hesla; h je
p a trn ě výsledek z v ratn é analogie a zám ěny
z/ž v n ěk terý ch pádech.
stříhati, etřihnouti, od- při- u- za- -střihovati, p o stv . střih: střihač·, stříhavka lidový
název pro rozličné d ru h y hm yzu, např.
škvora; stříž ovcí = střih án í; postřižiny
jistý staro b y lý o břad (slavnostní stříhání
chlapců), střižní obchod; postv. výstřih, se
střih (film n); zástřih, ústřižek, ostřižek. —
Všeslov.: stsl. strigg strišti, ale i po-strěšti,
slc. střihat, střih, střiž, střižný, r. strigú strič,
u kr. stryžú strýhty, pol. strzyg§ strzyc, hl. třic,
dl. stéigaé, sln. striči, sch. striéi, b. střiž a,
všude t/v . — Psl. strig > *strik-ti: náleží
k lit. riěkiu riěkti k rá je ti (chléb), srov.
krojiti; kořen reik-: přidané s bylo provázeno
oslabením k > g (§ 13). D alších příbuzných
není; co se uvádí, je velmi odchylné význa
mem.
stříkati, stříkačka, postv. střik. slc. striekat,
pol. strzykač, dříve i strzekač, strykaó, sch.
strcati t/v . — P říb u zn á je litevská rodina
těch to slov: teškiú těkšti něčím kašovitým ,
h u stý m ta k házeti, že to střík á; okolo sebe
střík a ti, k ap a ti; d á ti rán u ; těkštelěti krátce
střík n o u ti; tlkšti ro zstřik o v ati, trýkšti (ne
přechodné) střík a ti; trekšti tlaěiti, až něco
(tekutina) střík á. U Slovanů bylo tedy
strěkati, ale sn ad i stříkati a strskati ( > sch.
strcati); te d y tv a ry , jejichž základy mají
své p ro tějšk y baltské. Zdá se, že ve všem
vězí kořen tek-, téci, arci o p atřen ý zesilo
vacím i p ro střed k y (r, § 9; příponové sk,
v litev. > kš, u nás bylo s přeneseno na
začátek slova). Sloveso bylo původně ne
přechodné: (o tek u tin ě) try sk a ti nebo padati
silným tokem , silným proudem . (Jinak,
so tv a správně, O ndruš JČ 10.18.)
stříň m sl.: p rv n í ten o u n k ý led na vodě,
voda stříní, je zastříněné, val. střín Hzl, msl.
podivné střem šíní t/v bude asi zkřížením ze
stříní a stříž. — R . n ář. sérén gen. -na zledo
v a tě lá k ů ra n a sněhu, zastar. oserenít pokrýti
ta k o v o u korou, u kr. séren' gen. -nja i séren
-na um rzlý sníh, náledí, jíní, slc. srieň, pol.
szron, szreň, dříve šrzon jin o v atk a, sln. sren,
srenj jíní, stříň , k ů ra na sněhu. — Psl. šerm
nebo serhb. Bylo i adj. r.-csl. srěn-b bílý.
Srov. lot. sěrns jin o v atk a, k ů ra na sněhu;
v lot. sěrksns t/v a lit. šeřkšnas jin o v atk a je
p říp o n a -sno- (srov. -snb v plíseň); k je
v k ladně; dále lit. šeřkšnas bělošedý, plesnivý.
Stsev. hjarn n tr. um rzlý sníh, arm . sařn led.
V p rajazy k u bylo asi *kernos m ask. (strau
ro d u srov. led, sníh, stříž); je snad v nějakém
v z ta h u k slovu *kolná jin o v atk a (lit. šalna,
stsl. slana): p atrn ě jd e o kořen (srov. lit. sálti
m rznouti) kel-, jenž asi připouštěl variaci r/í.
střítež: jen v m ístních jm énech (stč. Třietež, Střietež), ponejvíce na Vysočině; viz
přehled Šm ilauerův N Ř 25.181. N a str.
Slovensku jsou pom ístní jm én a Č(i)erťaž,
Čertež (toto JČ 8.245); gem er. čartaz gen.-i,
šertaz, orav. čertdž; jako obecné je mají
S. C halupka a H viezdoslav ako ‘hranice,
hraniční čára, linie’. V slc. je to přejato
z valašské term inologie uk rajin sk é (Vážný,
Bratislava 6.462), to tiž z uk r. čertež = role
získané zničením lesa. sln . m ístn í jm éna
Črt, Črta, Č rtena, Čertež, sch. 14. stol.
critežb (Bezlaj Slavia 27.361). R . čertež =
plán, obrazec, n á č rt apod. — Zdá se, že
vlastním význam em je řez, výřez (neboť
jo to zajisté od čirto čersti, viz črtali), o d tu d
se pochopí ja k prosté čára, ta k i hranice a p a
seka. H ranice v lesích b ý v aly vyznačeny,
bvlo-li toho tře b a (tj. nebylo-li přirozených
hranic, jako jsou řeky, po to k y , h řeb en y hor),
širokým čistým pruhem země, ab y pohraniční
stráž spatřila každého, kdo b y přecházel
hranici; ta k kdysi hranice m or.-slovenské,
na Balkáně i u nás n a západě s tá tn í hranice
dosud. slc. r. u k r. je z čert·, ale č. z *čert-;
přípona -ežb jak o v rubež hranice, od rubát. —
Někteří bad atelé (B erneker; Bezlaj Slavia
uv. m.) vidí zde jin ý základ, Psl. *čertu
rákosí (r. čeret), ale to se na naše m ístní
jména hodí sotva.
stříti; slovesné a jm enné tv a ry jsou od
těchto stu p ň ů : 1° stir- v stru; 2° ster- v inf.
stč. střieti > ně. stříti; 3° ster- v stč. -stierati,
uč. (pro- za- před-)-stírali (sem zástěra, p ro
stěradlo); 4° stor- v prostor a (lid.) prostora
t > prostorný, prostorový), viz i strana. —
Všeslov., hlav n ě s pro-: stsl. prostorjq pro
strčil, slc. pre-strieť, pre-stierai, pod. vy°, za°,
priestcr; r. prostru prosterét, prostor, u kr.
prostru prostérty (*stirti podle présentu),
próstir, pol. rozpostrzec atd . — Psl. *-stero
*sterti, od kořene ster-, velm i dobře z a
stoupeného jinde, zpravidla s rozličným i rozšiřovacími p rv k y (ά/a elδ, u ): véd. aor. ástar,
srmskrt. p a rt. strtá-; s ΰ /a a nosovým infixem
véd. strvati rozestírá; k to m u p a tří dále la t.
sternó, stratus; s u stin d . strnóti, gót. straujan
(něm. streuen). P araleln í kořen blízkého
významu je stel-, viz stláti (ale ta slovesa
nejsou form ována stejně!).
střizlik, stč. střiežík, m or. stříž, čížíček,
kíížlíček. P řen. o ú tlém a m além člověku. —
slc. striežik, pol. strzyž, strzyžyk, dříve
strzež(yk), hl. střěž(ik), dl. stšěž(yk), sln.
streželc ttrežič stržek, csl. střižb střizlik; ale
r. střiž a slc. stříž (z ruš.?) přeneseno na
břehuli. — Psl. asi strěžb. N abízí se m yšlenka,
že souvisí s lat. rčgulus (znam enalo asi
střízlíka i ,,králíčka“ , jenž český sluje v lidu
zlatohlávek; oba p tá ci jsou stejn ě m alí);
s „pohyblivé", t vkladné; rčgulus b y b y la
normální zdrobnělina; podobnost s rčx k rál
by tedy byl,i náh o d n á; je-li to m u ta k , b y la
však příčinou lidové etym ologie (srov. něm.
Zaunkonig) a m o tiv u bajkového. Základ rčgje možná zvukom alebný, snad v y stih u je
střízlíkovo „v aro v án í", v něm ž se ozývá
právě rrr.
střízlivý: stč. střiezvý; m or. střízbý (vystřízbčt) třízvý třízbý. — V šeslov.: stsl.
irězvv, slc. triezvy i (z češtiny) striezlivý,
r. terezvyj, nář. tverezyj, tvereznyj a z csl. je
trézvyj; ukr. tvérézyj, pol. trzežwy, hl. strózby,
dl. strozbny, sln. trezen trezev (dolož, i stréziv,
trézbik), sch. trijezan, b. trezven. — Slovo
velm i nesnadné. J a k o Psl. podoba vychází
terzvb; lužické b m ísto v není sn ad příliš
závažné, snad je to jen po u h á zám ěna retnic.
Z dá se mi nyní, že terzvu lze pom ocí jistý ch
hláskových přesm yků sp o jit s germ ánským i
slovy; nejblíže je staro d án sk é edrugh (novodánsky je cedru), dále je sth n . urtruct
a staroangl. gedréog t/v , je i starofrrské
ab stra k tu m éderskip střízlivost. Je-li to spo
jení správné, naše z b y bylo z *g. D alší
historie není jasná, ani germ . slova nejsou
prů h led n á (dosavadní pokusy, vesm ěs m álo
přesvědčivé, u v ád í Ahlsson, D ie altfries.
A b straktbildungen, U ppsala 1960, 206n.).
stříž, střížek chod.: slabounký led n a
vodě, laš. skřiž fem. déšť ihned m rznoucí;
za J g stříž, ně. tříšt (šť a zánik s vlivem slove
sa tříšti ti), m or. tříšť led s vodou. N ové slo
veso: chod. střížit se, m or. střížit, stříštit se
p o k rý v ati se ledem ; han. stříhnót m rzn o u ti.—
slc. stříž ledový škraloup, jíní, sriež (t zaniklo
vlivem slova srieň t/v ), hl. srčž, srěš holot,
dl. srjež střež srčš fem. te n k ý led, pol. érei,
stryž te n k ý led, sch. srež, střež holot, b.
skrež šedivý m ráz, jin o v atk a. — P sl. asi
*strčžb fem ., k lit. n ář. (Nesselm ann) strěgiu strékti m rzn o u ti v led (upé apstrégé řeka
zam rzla, lědas apstrégé ’ed se udělal). J e
m ožná další souvislost s la t. frig u s a ř. ρϊγοζ
( = *srig-), ale rozdíl ΐ /č je nesnadno vyložiti.
Viz i násl. heslo.
střížeha, stč. střiežeha; je m or. a slc.
(střížaha -žehá -žava třížeha striežava) a v ý
znam y re u d áv ají ta k to : m žení, m lhavica.
h u stá n lh r, požáry, k alný obzor v čas d lo u
hého sucha, m lhavé obláčky n a obzoru,
šm ouhy po nebi, k d y slunce sv ítí přes
oblaky, o h rad a okolo měsíce, zim ní zrcadlení
slunce v podobě tř í terčů , spálení k větů
m razem . Pol. ér(z)ežoga, stryžoga je obdobná
m lh a jako v č., i spálení k v ětů . — Vzniklo
zkřížením slov stříž, a to s jeho význam em
jin o v atk a, a požeha, požaha podym (viz
žhneuti). P rv é střížeh a znam enalo asi zim ní
m lhu, drobounké m žení, ihned tu h noucí
a usazující se n a věcech v podobě jin o v atk y
nebo i h u stší m žení, usazující se v podobě
holoti: s tím později lid popletl všeliké jiné
(i letní!) m lhy a jiné zjevy, p ři nichž b ývá
m lha nebo m ráz.
štůčka: obyčejně štůčka, han . štočka; dříve
i štuk, štuka. — J a k ukazují ty to dřívější
tv a ry , pochází s. ze střh n . stúck(e), stuck(e)
‘jednotlivý předm ět, zv l. z p lá tn a, sukna,
oděvní lá tk y ’. Lidovou etym ologií bylo při chýleno ke stočiti (Jg: „kus veliký p lá tn a—
s v i n u t ý ” ). K nobloch ZfS 7.302.
studený; studili, se zdloužením (p ře°vy°u
za°) strdnouti, -stydali; studna, stč. a n á ř.
studné, vě. i studeň; studánka, laš. studenka,
jč. hornoblan. studánce (srov. sln. b. studenec,
sch. -ac t/v ). — Všeslov.: stsl. stu d ím ,, slc.
studený, stydnut, studna, r. stude lyj, studit
stu d iti, stým i stýnuť i styt sty d n o u ti, iter.
■styvát, ukr‘. studényj, studýty, studenýcja
stu d n a, pol. studzič, stygnqč, hl. studzič,
studvja, dl. stuzis, stu(d)nuš, sln. studen, sch.
studení listopad, stí nutí se z tu h n o u ti chladem ,
studjeti b ý ti stu d en ý , b. studen i stud zim a,
studja stu d iti, studeneja sty d n o u ti. — Do
Psl. m ožno, zdá se, položití pouze studem ,,
studiti,stydnoti (stran u —y srov. gubiti -gybngti,
viz hynouti), kdežto studí,, studa, studa chlad,
zim a, jsou pozdější postverbalia. Studem ,
je — jako želem, k lit. žélti — přitvořeno
k nějakém u nedochovaném u p rim árním u
slovesu. P ůvod základu stud- není jasný.
Z jiných jazy k ů lze srovnati toliko ř. στνξ
gen. στνγός, u jehož p lu rálu se u d áv á v ý
znam pronikavý, ledový chlad (ale jin ak jsou
u něho a u odvozenin význam y jiné, např.
στυγνός ošklivý, odporný, nenáviděný atd .,
viz hyzdili). Je-li rd. stúgnui, stýgnut s ty d
nouti a pol. stygnqč staré, m ohlo b y m íti
původní g. J in a k je všude d; snad pochází
ze synonym ního chold- (viz chlad), rovněž ta k
vokalism us *ou > u bude podle chold-b.
stuha, R ohn a J g stouha, stč. vztúha K laret. P ův. řem ínek, k te rý m se p řitah o v ala
obuv k noze. „ J a k to vypadalo, p ředstavím e
si dost dobře podle k rpců (opánků) horalů
slovenských. K rpec je tv o řen kusem kůže,
jehož okraje jsou o h n u ty a podírkovány.
T ěm ito d írkam i prochází šněrovadlo; to se
p ak otáčí výše kolem k o tn ík ů a přes lý t
k o . .. . V ztúha b y la te d y to , co utah o v alo ,
pevně připojovalo obuv sm ěrem v z h ů ru “
(Šm.). P a k přeneseno n a jiné řem ínky nebo
tk an in o v é p ru h y něco utah u jící. — slc.
stuhel stulila stuža, luž. stuga, pol. wstgga, ukr.
stjahel, sln. stogla. — T edy *vbs-tgga od
tggnnti tá h n o u ti, stříd a g/> jako e/o; vz- v y
ja d řu je sm ěr nahoru. O to m podrobně
Šm ilauer O K P 2.11.5.
stu k at msl. laš. slc.: stén ati, vzdy ch ati, slc.
stukavý, zastuknúť. Pol. stgkac, dl. stukaš t/v .
— J e n západoslovanské. P říb u zn é je lit.
stáugti v ý ti (o psech a vlcích, ta k é o v y tí
vichřice), hlasitě p lak ati. R ozdíl gjk nem ůže
b ý ti to m u srovnání n a překážku. Psl. bylo
te d y stukati. Polské g vyložím e jakožto *o,
to p ak z *un, tj. z expresivní gem inace
(*stukkati), kde kk se rozštěpilo n a n k, § 15.
(R. stúkai, pol. stukač k lepati, bouchati, je
jiné sloveso, sem nenáleží!)
stůl, stolek, stolec·, m or. stolař = ě. tru h lá ř;
m or. stolovina zásu v k a stolní; stolovati, sto
lovník; stolní, stolník, stolničiti; stolice židle,
křeslo, přen. sídlo; stolička, přen. i třen o v n í
zub (podle podobnosti s tří- nebo čtyřnohou
stoličkou); prestol z csl. — Všeslov.: stsl.
stol t, trů n , slc. stol, r. b. sln. hl. stol, u kr.
stil gen. štola,, pol. stol, sch. sto, gen. štola,
všude i další ú tv a ry . — Odvozeniny jako
stolec = tr ů n a stolice ukazují, že základní
stoh, nem ohl b ý ti stů l v našem smyslu slova,
d ů sto jn ý n áb y tek , na něm ž se jí, ale nesedí(!).
Indoevropané v době jed n o ty neměli spo
lečného stolu v našem sm yslu, při jídle před
kládán byl nízký jakýsi stoleček každému
zvlášť, ta k bylo asi též u Praslovanů; na
B alkáně m ísty dosud není velkého stolu.
Stol-b byl te d y p atrn ě spíše něco jako něm.
Ge-stell, podstavec pro různé práce domácí
a řem eslné (teprve časem konečně i pro jíd
lo). Spolu s lit. stalas je te d y příbuzný s ro
dinou ř. στέλλω p o stav iti, něm. stellen, Stulil
(toto ze stol-) a ind. sthalí výšina, ve výši
položená rovina. Jejich kořen stel- bude
sam o statn ý , nikoli nějak á odvozenina od stistá ti. Z ákladní význam to h o Stuhl vězí ještě
(Knobloch ZfS 7.302) ve Webstuhl tkalcovský
sta v a v Dachstuhl krov, v azb a střechy; srv.
podobný vývoj význam ový u křeslo. O vý
voji stolu v. D. S trán sk á ČL 49.1962.250.
stupeň, již stč.; val. stupňa; odvoz, stup
nice; stupňovitý, stupňovali. — Stsl. stepem>,
r. štíp en ' gen. štípeni fem. (knižní; v živé řeči
stupen'), ukr. štípen' gen. -nja mask. (též
stúpín'); slc. stupeň; pol. stopieň, hl. stopjeú.—
Ú tv a ry s u m ají je asi z o, od stoupati,
*stip- < *stopp-. Ú tv ary s o jsou od neexpresivní podoby kořene, k te rá je ještě
v stopa (V. K ů st p ís.). R uské e bude asi
výsledek asim ilace k e příponovém u.
stvol: stonek. P řejal do botanického n á
zvosloví Presl z ru štin y ; ta m stvol = stonek
(rostliny), km en, peň (strom u), brk (péra),
hlaveň (zbraně); znam ená zvláště stonek
d u tý , potom i n ěkteré ro stlin y s dutým
stonkem (r. stvol p astin ák nebo kerblík, sch.
cvolina rozpuk nebo bolehlav). XJkr. stvil
km en. slc. stvol je nejspíše z češtiny. —
N epochybně souvisí s r. stsbel atd ., viz
stíblo. Asi staré *stbbol-b: b upom íná na lat.
stipula; příponové -ol- vedle -el- nepřekva
puje, sn ad se i ono shoduje s lat. -ul-a
( < -ol-at); v m ísto b vysvětlím e nejspíše
tím , že tu jd e o usnadnění výslovnosti
(t-b byly 2 explosivy vedle sebe!).
styděti se, st /dlivý, stydlavý, stč. stydatý,
nč. jen nestydatý, nestyda, stgdký (Rohn ad.),
mor. stydko — č. stydno. Viz i ostýchali se;.
s u: stud, (ne)stoudný, stč. nestudatý, {zostu
dili, postv. ostuda ( > ostudný), ostouzeli. —
Všeslov. v y jm a luž.: stsl. stud-b, styždo
styděti sg, slc. stu l, r. styd, styditsja, ukr.
styd, stydýtysja; stydáti někoho ostouzeti,
h an b u m u dělati, pol. wstyd, wstydzič sťg,
sln. stud ošklivost p řed něčím , studí se mi
oškliví se mi, sch. stideti se, stid, b. stud. —
Do Psl. lže položití stud-b, (o)studiti někoho,
(o)stydati (je č. ukr.) a styděti (sg), kdežto
styd-b je asi m ladší postverbale. — T ato rodi
n a je příbuzná s lat. pudet -ere sty d ěti se.
Máme-li s- za „p o hyblivé" (přidané), je
pouze rozdíl t-p, te d y „v ertik áln í" zám ěna.
Naše u je tu z plného stu p n ě *ou, kdežto
latina m á náležitý nulový stu p eň dvojhlásky,
totiž u. Stydati m á zdloužení *u > y,
obvyklé u ite ra tiv ; sloveso někde přešlo do
tříd n a -éti nebo -iti. Mch L P 8.62. stýskati, obyčejně s. si (jiný vý zn am m á
s. se = b ý ti žalno po něčem m ilém ); s t> je
postesknouti si, zastesknouti se, postv. stesk
(spis. stesky zam ěstnanců = n ářk y , stíž
nosti n a křivdy). — H l. styskač so, dl. stýskáš
se s rodinou odvozenin; pd. ustyzqaé n ařík a ti
Kuc. — Náleží k teskný, tšéí, *ta>sk-; s- je
perfektivující s-b-, východiskem te d y bylo
sb-tbsk-noti.
sud, zdrobn. stč. sudec, sudek, nč. soudek·,
odtud osudí, stč. osudie u rn a; zč. suden i sudno police r a nádobí, zp odstatnělé adj. n\-b»i·*.,
- b n o ; stč. suden, sudnec, sudník koš.k, jč.
suden košík n a b ram b o ry , sudníček košíček,
původně asi košík n a nádobí. slc. sudno
člun, z ru štin y . — V šeslov.: stsl. soda,,
sasoda nádoba, plur. nádobí, náčiní, r.
sosúd nádoba, súdno lod, u kr. sudýna sud,
mísa, nádobí, sudno lod, pol. sqd, stp. ssqd
nádobí, sud, slc. hl. dl. sud, sln. sod sud, sch.'
sud nádoba. — Psl. soda, i sasida,. Slovo nevelmi jasné. M á se za to , že v něm je p řed p o
na «■>- (popř. zdvojená) a slabý stu p eň k o ře
ne dhě- (viz díti), tj. dho-, což p řed p řípono
vým -o- ztratilo své a, a srovnává se lit. iňdas
nádoba (v plur.: náčiní), n u o ia i p lur. jed,
dále č. vnada, udice, vše s tím to dho- > d.
Náš sud by te d y znam enal, nádobu nebo
i lodici s lo ž e n o u , s e s t a v e n o u (z dluží)
Tia rozdíl od nádob hliněných a kovových
jednolitých nebo od člunů v y d labaných
z celého km ene. Č. suden a td . to m u nevadí.
Patrně i v češtině — jako v jiných jazycích
— byly v předhistorické době odvozeniny
(srov. osudí) s význam em pouze ‘nád o b a (ja
kákoli)’ nebo ‘nádobí, n áčin í’, suden je ted y
palice na n á d o b í , ne n a sudy.
sudlice: d ru h kopí, o p atřen ý (na rozdíl od
vlastního kopí, jež mělo h ro t jen n a jednom
konci) hrotem v ětším n a jednom konci a
m eiším bodcem n a druhém . Stč. sudlice. —
Na Podluží „sv ateb n í sulice, stu h am i ověn
čené dlouhé tyče, k te ré jsou asi p o zů statk em
starších svatebních p rap o rů , n a P . znám ých
už jen z ústního p o d án í" (Podl. 59). V zhle
dem k tom u, že chybí d, je snad ta to form a
•přejata z blízkých ch arv átsk ý ch vsí. —
P. sulica (z ru štin y ), uk r. zast. sula, r.
súlica, sln. sulica, sch. sulica, vše: oštěp,
kopí. — Psl. *sudlica, ze *su-dla, od toho
kořene, k te rý je v sunouti, dokud ještě měl
původní význam ‘h áze ti’, k te rý je dobře
vidět v litevštině; p říp o n a -dla tv o ří „jm éno
nástroje" (zde: zbraň, jíž se hází).
sudý: protiva lichého, stč. suda p ár. sln .
sod. — Psl. *soda>; m á nepochybně stejné
8 ložení jako sud a snad i soud, to tiž si-d-a, =
‘složený’ (ze dvou jedinců), p árový. R ozší
řen í p latn o sti n a 4, 6, 8 atd . je jistě pozdější
jev.
suchopár: m ísto vypálené do sucha; asi
ze suchopal. Odvoz, suchopalný K ouble u J g ,
p ak suchopárný; bylo i suchopádný h u b en ý
v tv á ři, us. za Jg , d zám ěnou za r (§ 6) =
r. suchopáryj vyzáblý, v y ch rtlý , vyschlý.
suchopýr: ro stlin a E riophorum . U P resla
bylo suchopeřník, -pejřník, suchopeř, ale
i peří a suché peří. Lidové je peří, m or.
pápeří. Viz J R . — Ja sn é je peří, jem u
odpovídají něm . lidové n ázv y F edern,
Sum pffeder, F ederblum e, F ederbusch apod.
Ale sucho- je nejspíše m ísto *pucho-: r. je
m j. puch, pušica, puchonos, puchopurej,
p u šistyj pyrejnik, travjanoj puch. Puch je
p ta čí „ p ra c h ", drobounké peří. Celek te d y
znam enal asi „prachové p eří", což se v z ta
h u je n a bílou „v ln u " klásků.
suchý; hojné odvozeniny: suchost, suchota
(jč. ‘ú b y tě ’, m or. souchoty; o d tu d stč. sucho
tin y, nč. souchotiny = slc. suchá nemoc);
suchan (příjm ení Suchánek), suchant; s u
char d ru h pečivá, suchá větev, hubený člověk
apod. (jvč. suchár suchý strom , m or. sucháří
suché větve), *sušeá (asimilací suš-: 6. Sušen
Jg d , msl. šušeň, han. šošeú uschlý zb y tek po
k v etu n a jab lk u nebo hrušce, msl. laš. šušňa,
č. šíšně gen. -ete Jg d , jč. šíšeň, nebo šišné gen.
-eis, pd. susla suchý hlen v nose, val.
přeneseně šušoň oharek louče; od to h o slc.
sušňák lenoch, č. šišné usm rkanec Jg d , m or.
šušnivý, slc. šušňál usoplenec); souš m ask.
fem ., m or. súch, soušek, suška, slc. sušica
suchý strom ; sušinka, sušenka suchá třešeň,
slíva apod.; složeniny: suchopár (viz zvláště),
viz i šuchomai (zv l.); sucholepka kom ár
píchající koně (Jah o d a, Slunce 78), srov.
csl. sucholaplb larus; chod. samoslička <
-schlička souš = stro m sám od sebe uschlý.
D enom . sloveso sušiti, -soušeti (mor. k ráv a
přisúšá = d áv á m éně m léka, obdobně
polský; msl. prosúšat se m íti se dobře, vlastně
procházeti se n a suchu, n a slunci B, pro
súšat sa chodit s m ísta n a m ísto a p řek ážet
Mal, viz i šašit). P o stv . přísušek a osách
d ru h pečivá (ocouch placka, koláč Jg , slc.
osách, posách pečivo z v ý šk rab k u , č. bacouch,
han . bacóch SvB-Gr, val. bacách S vK , laš.
u P říb o ra borcuch suchý koláč MZ; srov. pol.
osuch, uk r. ósuch, hl. wosuch, dl. wosuch;
původně pečivo s děrou u p ro střed , jež se
navlékalo n a žerd a sušilo n ad pecí — ta k
kdysi u P oláků — v trv alé suchary; osuch
je te d y zřejm ě postverbale od osušitil).
Z vláštní u žití ad jek tiv a: val. dostal pár
suchých = pohlavků S vK ; připom íná stč.
pohlavci suší Podkoního a žáka; je i val.
taková u su šit vlepiti pohlavek SvK . Od sachje schnouti, iter. (pro- u- se- vy- za-) -sýchati,
slc. jiné tv o řen í (vy-)schnát > vy-schýňat. —
U všech Slovanů, všude četné odvozeniny.
Do Psl. lze klást i such-b, suše, sušili
a s-bchnqti. Sucfrb = lit. sausas, lot. sáuss,
r. αΰος, ide. *sauso-s. Vedle toho byl nulový
stu p eň v av. huš-ka-, stin d . šuš-ka- (š asi
milací) suchý, a v slovesích lit. su sú susau
sú sti prašivěti, lot. susu sust schnout i, stind.
šúšyati usýchá. Z nich vyplývá, že s-bch-nqti
je obm ěnou staršího slovesa, jež b y o d p o
vídalo asi indickém u (slovan. 3. sg. asi
*s-bšetb). P om ěr schnoutijsuchý je jako
v ohlechnoutilhluchý, oslnoutilslepý. P ůvodní
sausos m á neobvyklý vokalism us a, d o
svědčený řečtin o u ; ten vyznačuje jin ak
slova expresivní, lidová; soudíc podle avesty
označovalo to slovo suchost jakožto v la s t
nost n ev ítan o u , zhoubnou (přírodní p o h ro
mil, ničící s tá d a a tp .), te d y pojem , jehož
p rav é označení bylo m ěněno z důvodů
ta b u o v ý ch ; i la t. siccus je zřetelně expresivní
(V endryes, Sym bR ozw 1.139).
sujný stč.: m a rn ý Šk. — Stsl. su j b m arn ý ,
prázd n ý , m alicherný, stru s. sujb p rázdný,
r. súje nadarm o. — Psl. suje; příbuzné je lat.
cuvus d u tý , stin d . ším yá- p rázdný.
suk 1°, souček, sukovitý·, suk znam ená
chod. a jvč. (Polná) i m ísty m or. haluz,
větev. — Všeslov.: stsl. sok-b rato lest, větev,
slc. suk, sukovitý, -atý, r. suk suchá větev,
suk, u k r. suk větev, suk, pahýl, pol. sqk,
hl. dl. sch. suk, sln. sok větev, suk. —
Psl. sqk-b, znam enal asi p ah ý l po v ětv i (tak
v stč.!) jako nyní, nikoli haluz zelenou; n y
nější doložený vý zn am ‘v ě te v ’ vyšel asi z v ý
znam u ‘suchá v ě te v ’ (tj. již olám aná, spíše
jen p ah ý lo v itý zbytek). P a k lze je spojití se
stin d . i'tanků- m ask. o strý kolík, hřeb, kůl.
Pro další rozbor není opory.
suk 2°: uzel (mor.). J a k v y p lý v á ze slc.
zosukovat, byl te n to suk původně uzlík
vzniklý při soukání ú tk o v é nitě. J e to ted y
zp ětn ý ú tv a r od soukali.
suka val. laš.: psice; n a H ran ick u znam ená
šp atn o u , zlou ženu H zl. Sem p a tří snad i jvč.
(u Litom yšle) cuká jistá část tkalcovského
s ta v u (srov. přenesené význam y slov čuba,
fena). — Pol. slc. suka, ukr. súka, r. suká
(nář. súka). — N ejspíše, jako m noho jiných
názvů zv ířa t, z vábící interjekce (je něm.
schuck-schuclc, dl. tsu-tšu, tšuko-téuko n a psy).
(O dvozováno i z ide. n ázv u p sa *kuvdn, lit.
šuo, ale to m á velké obtíže.) Snad je možno
m yslet i n a kořen seu- roditi, k te rý našel
Szem erényi i v lat. sús, viz svině; tedj- suka
by b y la prostě ,,sam ice“ ; podporou té d o
m něnky j o fena, m ající poslední východisko
v la t. fě m in a , sam ice; p ak by ovšem vábící
citoslovce byla tep rv e ze suka a ne naopak. —
Něm. zauke psice je p řejato ze slovanštiny
(stran z srov. zobel ze sobol); nao p ak z n ěm
činy je hl. ráfca pes (Bielfeldt 118).
sukně, suknice: u starý ch Cechů jak ási t u
nika, u m užů od k rk u až po pás, u žen skoro
až k zemi (Zíbrt); není jen část ženského odě
v u ; msl. sukna. — slc. sukna t/v jako nyní
v č. (ale v L iptově: k a b á t ČL 3.404), pol.
suknia, sch. sln. hl. dl. suknja, ukr. súknja. —
Psl. sukna, od su kn o : za s te ra byla vždy
ze sukna, i dosud je sukna u K yjova vý
slovně označena jako soukenná (Kolaja).
„Za křížových válek se to to slovo dostalo
n a západ: střh n . suckenie, stfrane. sousquenie,
dnes souqueniUe“ sln .
sukno (nář. mor. soukno, podrobnosti
U těšený 68), soukenný, soukeník. Všeslov..
\ ršude ta k ; přízvuk: r. ukr. sukno, b. sch.
sukno. — Psl. sukno, od sukatí (č. soukati).
by lot ze soukané vlny; p říp o n a -no podle
plátno.
sůl, stč. sól; solný (*sol- bnu), solnička,
solnář, soliti; slaný (*sol-n-b), slanisko liz
soli pro lesní zvěř, slanice větší nádoba na
sůl, slánka m enší násto ln í n ád o b k a na sůl.
slanina (stč. a n ář. zpravidla v plurálu!),
slanec > slaneček solený sled, slanař — sol
n ář; msl. slanit sa (v ústech se slaní = chce se
piti); nově knižní sláň (slc. -na) za ř. αλς
(m etonym icky: m oře); solivar. Viz i slatina.
— U všech Slovanů: stsl. solb sůl, slan-b slaný,
slc. sol, slaný, slanina, r. sol gen. sáli, solonína
slanina, soloníca, nyní solanka slánka, solit
atp . jinde. — Do Psl. m ožno položití soli·,
soln-b, solnina, solnica, solm-b a soliti. Soli.
i-km en, ze staršího souhláskového kmene
sol·, p atrn éh o z ad jek tiv a *sol-n-b a zacho
vaného v ř. άλς gen. άλός a lat. sál gen.
salis; jinde m á rozšiřující p rv k y : gót. salt,
ir. salann, toch. B sályi. V árské větvi to
slovo kupodivu chybí.
sum (ák) stč.: kožený pytel. Viz soumar
a sumka.
sum a, evropské slovo (něm. Šum m e, fr.
somme atd .) z la t. sum m a t/ v (ze s. linea svrchní čára; R ekové a Ř ím ané výsledek
sčítání kladli nahoru).
sum ec: ry b a Silurus glanis, stč. som;
u P ra h y lidově též čumec (Ja n Morávek),
msl. šum íc Mal; na Podluží somic, somíc
(zpětný ú tv a r z fem itiina: u Jg . doloženo
silnice). — Pol. sum , ukr. sum i som, slc.
sumec, r. b. sln. sch. som (přízvuk: r. gen.
somá). — B altsk ý ekvivalent: lit. šámas, lot.
sams. Psl. som-b te d y z *Komos, dále je to
slovo nejasné.'
sum ka: opaskový váček n a p atro n y (vo
jenský term ín): p řejato z ru štin y od D ob
rovského. J e to i „živočich z podkmeno
pláštěnců, A scidia" ( S m .) . slc. sum ka asi
z češtiny.
sunouti: stč. su ju sovati záhy zaniká; vzni
ká nové {po- v- vy-)-sunuti s doklady hlavně
předponovým i; tep rv e nč. sunouti (se) má
hojnost knižních dokladů bez předpon; frekv e n tativ u m (od- po- vy- za-)-souvati je až
z nové doby, asi z polštiny. J e ště novější, ale
dom ácí je posunovati. P o stv erb alia: vsuvka,
zásuvka, přísun, posun (a posunek > posun-
řina); odvoz. adj. cdsuvný, pH suvný. Viz
i sovek a sova 2°. — V ýznam byl ‘h á z e li’
(viz i eudlice), z toho m írnější ‘s trč iti’ (např.
vsunouti dopis do obálky), ale i ten to
význam se více a více zm irňuje a zjem ňuje,
takže sunouti se je zvolna se po h y b o v ali. —
Xtsl. sovajrt sovati házeti, slc. sunúť, zasúvať,
zásuvka, r. sujú (nář. súju) sovát strk a li,
posouvali, ukr. sóvaju sóvaty su n outi, p o
hybovat!, pol. sanqč, hl. sunyc, dl. sunuš
suš suwas, sln. sovati suvati suncti, sch.
sunuti, b. sovám. — P říb u zn é je lit. šáuju
Manu šóviau šáuti střelili, lot. šauju šávu
šaut střelit i, strčiti, a dále av. spá- h o diti,
mrštiti (ze *sva-). Psl. su j o sovati ze *sou-jó
sou-a-ti; balt. form y z kóu- (na délku
ukazuje intonace); av est *kv-á-. P ro n ed o sta
tek jiných forem nelze o kořeni keu- nic více
ivrditi. Bylo i dru h é sunqti běželi, rychle jiti;
to snad vězí ještě v laš. s nuť se jiti, val. vysnúť
sa vylezli (na kopec), vesnúť sa kam vlézti,
vecpali se někam . Sem sn ad p a tří i vč.
■uesnat se v m ěstn at i se někam (srov. m or.
vlézti se kam t/v ), zavesnat m noho m ísta,
zaplnili; o něm viz sypati 2°.
sup; odtu d asi posupný ( = jsoucí po supím
způsobu?), nasu p iti se (slc. nasupené rozzlo
beně). — Pol. sep; s§pic si§ m račiti se, kaboniti se, slc. sup, u k r. sup, supýty (brovy, čolo)
stahovali, v ra štili, s-sja m račiti se, r. nasupit
brovi, n-sja t/v . Sch. sip (H irtz). — Psl. snad
sypu i sqpu. P rv é znění lze p o k lád ali za
dobrý protějšek k ř. γύψ gen. γνπός; p ak by
bylo z *I'up-; ířjij svědčí pro pův o d „praevropský“ . D ruhé znění by bylo z *k!upp-,
s geminátou pp, rozštěpením to h o p p n a mp.
Útvar upp lze o sta tn ě p o stav iti n a roveň
řeckému vn. — Slova odvozená od sup se
zakládají n a vzhledu su p a: m á oči zapadlé,
jako by měl b rv y (nebo čelo) stažené.
supati, supět i, posupcívati; supavý, šupot. —
Supěti, -ati je v a ria n ta slovesa, rozšířeného
u jiných Slovanů, sopěti (viz soptiti). Vše
zvukomalebné.
surdík m sl., též curdík, sadík, burtlík(‘t)
zápecí, zákam ní, výklenek n. kum bálek n a
haraburdí, han. córdik m alý kum bálek K p. —
Šle. surdík. — Z maď. szurdék skrýše, zápecí.
surma, ta k i slc.: obchodní jm éno sirníku
antim onitého. Z rus. s u r m á an tim o n (ukr.
súrtna antim on, b. surm a černidlo na obočí),
původu snad tu rk o ta ta rsk é h o .
surový: 1° n eu p rav en ý , o d tu d surovina;
2 krutý. — Stsl. surovu k ru tý , slc. surový
1 a 2° jako v· češtině, r. suróvyj t/v , ukr.
surovýj k ru tý , nebílený (o p lá t ně), p. sv.rowy
syrový, přísný (suroiviec su ro v é železo, s-á
kůže), hl. surowy, sln. b. surov, sirov, i srov. —
Psl. surovu. P říb u zn é je (Briga R F V 67.245 =
Raštai 1.334) nejspíše lit. šiaurús (dodávám e:
a žimirús) drsný (především o v ětru ), popř.
hrubý, nevlídný, n elíto stn ý (o člověku), ted y
litevské slovo je t/v co naše. Bylo ted y
původně *suru, ad jek tiv u m rt-km enové.
P říp o n a -ov-b vznikla tem atisací toho slova,
při čemž m ísto *u položen plný stu p eň *-ou-.
D ále je příbuzno lat. caurus severovýchodní
v ítr. Viz i syrový.
suřík: m inium . P řejato od Presla z r.
súrik (je též u kr.: súryk) t/v , to p ak ze střřec.
σνρικόν = syrské barvivo, p u rp u r.
sutaška, pd. siutas. J e to „p letená šňůrka,
zpravidla hedvábná, p ro tk an á často zlatým i
nebo stříb rn ý m i d rá tk y " . „Z fr. soutache
prým ek, páska, to pak z maď. sujtás lem,
ob ru b a, p rů p letek " . Šm ilauer. — Přím o
z m aď arštiny je slc. šujtáš prým ek, šňůrka
n a šatech B rn -K (H pt).
svačina i svačně (obé již u K lareta), vč.
svacně, msl. u Luhačovic svatéinka (Václavík
217; t je asi m ylné); sloveso svaciti, msl.
svačínat. — slc. n ář. (Záhorie) svačina, hl.
swačina, dl. swacyna (toto m ísty znam ená
i Š těd rý večer), pol. swaczyna t/v . — Podle
B rucknera i nejnovějších vý k lad ů JS ch u sterŠewc ZfS 7 .3 61n.,E . Eichler N Ř 46.71n.;
v obou článcích je i starší liter.) je s. od
svaku (viz svak), ted y původně „shrom áždění
( = společné posedění) svých lid í“ , popř.
k ru h znám ých nebo přátel. S tran tvoření
a význam u S. sro v n áv á č. hostina, hl.
hosčina, původně snad = k ru h hostů
(G ástekreis), shrom áždění hostů. Do té
skupiny p a tří i sln. svačina a svačtvo švagrov
stv í, svaciti se zešvagřiti se; tu se ovšem
v ýznam ještě neposunul k „jed en í" . Dálo
sem p a tří m ístn í jm én a N esvačily v G..
N esvačilka n a Mor. (u B rna), hl. N jesw ačidlo
(dříve psáno Nyswacz).
svak s tč .: příbuzný, n y n í jen slc. svák,
sváko (stran o srov. ujo strýko Jano Vládu
atd .) m už otcovy nebo m atčin y sestry (pak
vůbec oslovení kteréhokoli staršího p říb u z
ného), u jin ý ch Slovanů též m anželčiny
sestry. Y č. je za to p ře ja té švagr. — Svak
(tak je i pol. hl. sln. sch. b.) vzniklo s ta ž e
ním ze svojaku: je r. u k r. svoják příb u zn ý ,
švagr. Z půvo d u od svoje — svůj je p atrn é ,
že původní vý zn am byl asi v sk u tk u neurčitý,
jen: příb u zn ý , svojský.
sval, dříve i svála K laret aj.: okrouhlý kus
něčeho, boule, hrbol; svála k ra, veliký drn
Jg d ; chod. sval hrbol na stro m u ; svál kus
hrubého d řev a (K ubín), pařízek všelijak
prorostlý, též svál lénu aj. (Jakubec), val.
sval(in)a velký kus (hlíny, kám en), h rča nu
těle i n a dřevě; od sta ré doby (Rohn) s v a
zek m asových vláken v těle, m usculus (nyní
spisovně jen to to !); přeneseně (a se zám ěn a
mi s > c, z) m or. ζναΙ{Ί) silné dítě, cválek.
cvaloň, č. cvalík, slc. cvalok (srov. parízek
o m além , zavalitém člověku). — P ostverbální ú tv a r od svalití — v hro m ad u shrnouti,
původně te d y asi k ý ta sena, hrachoviny ap.,
p ak hlíny, přeneseně velký okrouhlý kus če hokoli jiného. — Chrv. srala sval V ážný Cak*
svalník, s třla t. consolida. T ak sluly v starší
č. rozličné rostliny, dom něle „sv alu jící" zlo
m eniny a tržn é rán y . N ap ř. kostival „ v n itř
i zev n itř raněn í sv alu je" , „zav alu je" (Čer
ný) = zaceluje. Ve skutečnosti asi v to m
val- (doloženém i v kostival) vězí bal- (stsl.
balbji lékař), v č. jin ak zaniklé. — Ze slc. sem
p a tří zvalník stra č k a K.
svapato chod.: „kdo nalezne v lese včely
krom ě b rti, m ůže si je v žiti, jejich m ed ale
m usí d á ti p u rk rab ím u , což sluje s.“ K t
7. — Ze *svepet-b; stluž. svepet W ZU Leipzig
13.381, pol. šw iepict brť, r. svepet brť (strus.
též divoký m ed). P říb u zn o je něm . W ift
a Wabe včelí dílo, p lást. Vše asi „praevropské" , podobně jako střed — i?o/?e
(nikoli příbuzné s weben tk á ti!).
svár, svářili se, s n a d b y tn ý m ve- (vlivem
nesvorný) je nč. též nešvár, znesvářiti se. —
U všech Slovanů v y jm a sch.: stsl. svar-b
svár, boj, svar jo svařili h u b o v ati n a koho,
v ad iti se, svarbnik-b tu p ite l, r. do 18. stol.
svára, nář. svaritsja, u k r. svar(a), svarýty
k á ra ti, n a d á v a ti, s-sja, pol. sw ar, swarzyč
si§, obdobně hl. dl. sln .; b. svara. — S tran
p ů v o d u se zdá, že ta slova souvisí s vaditi se
t/v : m ísto r, k teré je v č. svárlivý, hl. p.
sw arliw y, ukr. svarlyvyj, r. svárlivýj, b.
svailiv, m á srb o ch arv átštin a svadljiv; to je
blízké našem u vodivý, m á v šak p říponu
■liv-b a navíc „p o h y b liv é" s. Ve skupině dl
n a sta la zám ěna d\r (opačně r\d je n apř.
v č. kvedlovat z kverlovat) a ta k *svadliv-b
dalo svarliwb, to p a k se stalo východištěm
dalších tv a rů : p řitv o řen o *svařili s§ a postverbální svar-b m ask. a svara fem.
svat: sv ateb n í ho st; m ylně (Jirásek aj.)
m ísto svak (= švagr); starý svat (starý svata,
starosvat, bulh. staryj svat) d ru žb a; stč. svatvie, svatbie, stará svatví (nář. st. svarba, st.
svarbí, starosvarby, starosvajbi aj.; slc. svatvy(ka) svatvica svatbiea svatlica svatnica svatvyná svatva svat(k)a) žena strojící s v a tb u n.
zastupující nevěstinu m a tk u (strojí nevěstu,
peče k rav aj a td .); svatati stro jiti sv a tb u ;
svatba (nář. svarba, svajba, V oráč 47), o d tu d
svatební, svatebčan aj. — V šeslov.: r. svat atd .
F em . svatví ze *svatv- bji svědčí, že svat-b byl
p ů v o d n ě M-kmen. P a k m u odpovídá av.
xvaětu- (čti xvátu-) p říb u zn ý (vl. člen velkorodiny, zádruhy): sv a tb a b y la záležitostí
celého rodu, sv a t původně byl p ro stě jen
člen příb u zen stv a; ještě n a stř. Slovensku
rodiče nevěstini a ženichovi se n avzájem
jm e n u jí svat a svatva (-ka). P a k se svati, zúžilo
n a příbuzného jak o žto obecné označení s v a
teb n íh o h o sta (nezáleží tu n a přesném v y s ti
žení stu p n ě příbuzenství). Svat-b i *xvátujsou ú tv a ry p rastaré , asi od svo- svůj, ale co
do tv o řen í dále neprůhledné. P odrobně o tom
Mch ZfslPh 18.318.
svátý; posvátný (po- 4°), svatost, svátost
(délkou rozlišeny význam y), stč. svátnost,
nasvátnost, posvátnost sv ato st; svátek, svá
teční; svatyně stč. = p o sv átn á věc vůbec
(v. H u jer 1.228), sv áto st (srov. r. svjatýnja
posvěcená věc), nč. chrám ; světec < *sv‘at- b C b ; svatoušek (slc. fem. svátúšla, mask.
-kár, srov. pol. šwi^toszek, r. svjatóša t/v);
světití, posvěcení > posvícení, pův. oslava
vysvěcení chrám u, ny n í n áh rad a za hody;
laš. postv. osvat zasvěcení, inaugurace. Svatokupectví simonie, stč. svatokrádec, -krádstvo, nč. -krádež. — Všeslov.: stsl. sv^tb
sv átý , svatyni sv ato st, sv aty n ě, světití svě
tití, svgštenik-b duchovní, slc. svátý, r. svjat, -á
svjáto, svjatíí, ukr. svjátyj, pol. šwi^ty, hl.
sw jaty, dl. swěty, sln. sch. b. svět, všude
i odvozeniny. — Psl. svgt-b. J a k patrno ze
jm én a Svatopluk, znam enalo za pohanské
doby ‘m ocný’ (S. = člověk „svatopluký" ,
m ocnopluký, m ající m ocné pluky); lit. šveňtas ‘s v á tý ’ m á jistě svůj v ýznam pod vlivem
slovanského křesťanství. D ále souvisí s av.
sponta- (av. sp- < sv-), jež se překládá zpra
vid la jak o žto ‘sv átý , heilig’ a klade nejen
o božstvech, ale i o lidech. Poněvadž svatost
v křesťanském sm yslu b y la avestě cizí, je
zřejm é, že i ta m to znam ená mocný, a to
v oblasti m agie, te d y = m ající magickou
(nadpřirozenou) moc (H. S. N yberg). Křes
ťan stv í přijalo u nás pohanské slovo a dalo
m u význam , vycházející sice z ‘m ocný’, ale
s jiným i od stín y a s přenesením ve smyslu
svého učení. Z toho v y p lý v á i to , že světití
a tp ., i když je ve všech jazycích, není založe
no n a Psl. slovese, ale že to jsou vesměs novo
tv a ry jednotlivých jazyků. Střhn. swint,
swinde m ocný, silný (něm. geschwind nyní:
rychlý) a obdobná slova stangl., gót. atd.
b u d o u ze slovanštiny.
svědek, svědkyně, svědčili (dostalo i vý
znam slušeti, šaty m u svědčí, a prospívat i,
svědčí m u venkovský vzduch; přes list mu
svědčí — pův. svým obsahem svědčí pro
něho = p ak ‘p a tří m u ’ a td ., cd :u d mor.
svě(d)čný o šatech apod.) (podobně slc.
svědčit, svedčat o šatech), svědectví, (o- vy-)
svědčení. — Srov. slc. svedok, svědčit, ukr.
svídok, svídčit'/, pol. šw iadek, šwiadczyó, hl.
swědk, swědčič, dl. swědcyš, sln. svedok,
svedočiti, sch. svjedok, svjedočiti. P ro ti tomu
stsl. s-bvědětelb, sbvědětelbstvovati, b. svidetzl,
svidet-lstvuvam, r. svidétzl, -telstvovat. — Od
s-b-věďti věděti ta k é (spolu s jiným i) o ně
čem, ja k ukazuje shodný starší význam
slova svědomí, t. svědectví, v yznání svědků,
p o tv rzen í p rav d y před právem i kromě
p rá v a Jg . J e nem yslitelné, že by -bk-b bylo
zde p ů v o d n í příponou jm én a činitelského
(při čemž by bylo pouze věd- a ne vědě-!); je
zřejm é, že s-b-vědě-telb je v ý tv o r už praslov an sk ý a že slova n a -ek, -ok (*-bkb) vznikla
m echanickým zkrácením nepohodlně dlou
hého slova n a -telb. Podobně je sloveso
„ v ěd ě ti" základem pro název svědka u Ger-
inánů: sthn. giwizo, stsas. gewito, stangl.
(ge)wita, stnord. váttar, vitm ism a n ; jejich
ge- gi- rovněž znam enalo „spolu" , viz s 2°;
dále v ir. fiadn, stin d . věttar-, ř. ίδυϊος
(Fraenkel KZ 43.218).
svěděti, val. svadit. P. sw^dzic, hl. swědzec.
— Pův. s ě (pol. ς bude nepůvodní): příbuzno
je lat. súdó potit! se, stind. švéda-, něm.
Schiveiý pot. V ýznam ovou sp o jito st objasní
věta z Tw aina, Y ankee n a dvoře krále A r
tuše, ě. př. P. 1951, 77: „K d y ž se z člověka
řinou potůčky p o tu , nadejde brzy okam žik,
kdy vás začne sv rb ět k ů že.“
svědomí; slc. svedomie znam ená, jako stč.,
svědeckou výpověd; svědomitý. Od svědomý:
znaly něčeho, vědoucí o něčem (s- < su-)
spolu), p art. pres. od věděli. Svědom í = pův.
vědomí o něčem společné s vědom ím jiné
osoby, pak vědom í o v lastn ím sk u tk u , o v la s t
ní odpovědnosti m ravní.
svekr: m anželův otec; fem. svekrev, svelcrušě stč.: m anželova m a tk a. — slc. svekr,
sveker (i cv-), svokor, fem. svokra, svokruša
t/v, ojediněle znam ená i rodiče m anželčiny,
horň. svogíuša (cvo-, cve-) tch y n ě; s přenese
ním význam u (jako v něm čině) resp. zk ří
žením se švagr, je slc. svakro švagr. J in a k je
všeslovanské v y jm a luž. Csl. svekru, r. svěkor,
ukr. svěkor, pol. šu iekier, sln. sveker, sch.
■svekar, b. svélcňr; stel. svekry, r. svekróv, sln.
si'ekrv(a), sch. svekrva, b. svekarva. — Psl.
bylo mask. svekuru a fem. svekry gen. svekruve; vlivem fem inina (-kr-) nabylo někde
rnaskulinum podoby svekru. P říb u zn á slova
lit. šěšuras, stind . švašura-, ř. έκνρός, sthn.
swehur tch án , stin d . évasru-, lat. socrus
tchyně ukazují n a prajazykovou dvojici
svekuro-s a svekru-s (lit. Š-, stin d . é-, je
asimilací k následujícím š, š; další zm ěny:
lat. socer přetvořeno podle gener, ř. έκνρά
tchyně přešlo k ΰ -km enům a td .); u nás k
je za k náležitě, n eb o t je před tem ným
vokálem, resp. před r s tem n ý m vokálem .
Pův. svekur-o-s je st děliti n a sve-, jež náleží,
spolu se svo-, k ide. su- ‘d o b ře’ a dále ke
svůj, a na k u r -ο-, jež náleží (se zkrácením
í( > u) k ř. κύριο; p án : v Ř ecku ženy oslovo
valy m užova otce κύριε; sve-kur-o-s je te d y
„s\ůj = opravdový, svrchovaný p á n “ (kdež
to manžel — p án je *pctis): je tře b a m ysliti
na velkorodinu (zádruhu), v níž p a te r familias, vládce, je pro přivdanou m anželku
mladého vládcova sy n a o p rav d u sv rch o v a
ným pánem . Ide. svekrϊί- přitvořeno k svekuro- příponou ft u. před níž disim ilační ztráto u
zmizelo u z kur-. U nás č. svekrev, r. svekrov
je z ú-kmeno (z nepřím ých pádů), kdežto -a,
-uša > uše jsou m ladší ú p rav y (s -uša srov.
slc. mladucha nevěsta). Pohlední podrobný
výklad o ide. *sve-koru-s m á Szem erényi
Syncope 291-318: m á za to , že sve- znam enalo
„patřící k velkorodině“ a že koru- p a tří k ř.
xooixpjhlavaatd.A edv s. = h lav a velkorodiny.
sveřepý (pův.): divoce rostoucí, sám od sebe se uchycující (o rostlinách), v p ro tik lad u
p ro ti rostlinám setý m nebo p ěsto v an ý m lid
skou ruk o u (pol. šwierzepia róia = šípková
růže); p ak : chovaný v polodivokém sta v u ,
bez denní lidské péče (odtud stč. sveřěpec
plem enný hřebec, sveřěpicě plem enná ko b y la;
byli chováni v ohradě (tak o v á o h rad a se
zvala stč. kobyle pole; viz) stále venku, volně,
dosud jč. běhá jako šverepka = bystře). Z p o d
statn ělé sveřep označuje jisté obtížné a velm i
plodné plevele: č. = Brom us, pol. éwierzop
t/v , msl. sveřep a r. svirepa = ohnice N Ř
30.42, p. šwierzepa hulevník, u kr. svyripa,
r. svirépka řepka, trýzel aj. — A dj. Psl. s ts '.
sverěpu (r. svirep, b. svirep, sln. srep) o b sa
h u je sve-, km en zvratného zájm ena, a k cřen
rěp- (viz řepík) uchycovati se. P odrobně
o to m Mch N Ř 29.112 a J R .
svět, slc. svět; světský,·, zesvětštěli, světový,
světák, podsvětí', zásvětí; jč. m or. světitá han ία
(pak i : p rav d i) , msl. svitná hanba = h.
před s v ě e m (výchozí ú tv a r byl asi jako slc.
hanbit sa na svět vy j s i K ; zkrácen :>až n a vslc.
hanba fs tit velká h an b a B f); laš. světovat
b ý ti n a světě, u žívati světa. — Znam enalo
původně světlo (náleží te d y k svítiti): stč.
před světem = před úsvitem , do světa = do
rán a, do ú sv itu a tp ., slc. hanbil sa na svět
vyjst — n a světlo („totiž n a osvětlený sv ět
p ro tik lad u p ro ti tm ě před zrozením a po
s m rti“ Šm.). D nešní význam vyplynul m ožná
ze staré p řed stav y (že t e n t o náš svět je
světlý) o světě m rtv ý ch , bez slunce, ja k je to
u H om éra; ta p řed stav a je už ide. (de Vries,
A ltgerm . Religionsgesch. 22.375), te d y
z o b ratů jako p řijíti na svět = na světlo, což
zároveň chápáno jako ‘mezi lidi, mezi zdejší
věci’; nový v ýznam ovládl v č. a slc. úplné
a v y tlačil tím staré slovo m ir. (Tak i pol.
šw iat, hl. dl. swět, sln. svět, sch. svíjet, b.
svjat = sv ět; u kr. svit, r. svět = ú sv it, svět).
O to m význam ovém vývoji svědčí stind.
paralela: rókas- světlo ~ lóka- svět. Vč. za
žádnej svět — za nic na svitě, ani za svět;
jč. na žádnej svět t/v , srov. dl. na swěše t/v .
N ejasný je původ význam u laš. t i světy =
staro sti, msl. světit se s něčím = zlobit! se,
šetřiti aj. (nebudu sa s telú s.; nebudu sa s tým
světit, raci to sním ). Snad nějakou cestou
z o b ratů jako ta má s ním svit! = sm u tn ý
osud, staro sti apod. — Psl. svitu ‘světlo- je
jed in á staro b y lá jm enná form a od kořene
svit- < *kveit- (viz svítiti). — Od ní odvoze
ny: 1° světlý (msl. slc. znam ená i: m o drý);
o d tu d (pro- vy-)světliti = učinit! světlým
(kdežto osvětlili je = obliti světlem , beleuchten); zpodstatnělé světlo; světélko ( >
světélkovati), světelný, -nost, světluška (od s tř.
doby), m or. světlík, světlice, světlícek, světlojaníěek bludička, popř. sv ato jan . m uška; č.
světlík dom ovní šach ta světlá; viz i světnice;
srov. stsl. viětbiu, r. svétlyj, ukr. svitlyj, pol.
š a iu tly , hl. dl. sw ětly, -Iq, sch. svijetao, b.
svetůl. 2° svíce, viz zvl.
světlík: rostlina E u p h rasia, již stč. B yla
a dosud je váženým lékem očním. N ázev je
od světlit i, tj. rozsvětlovati oči, ab y nebyly
,,te m n é “ , slepé; „zrak o stří a osvěcuje1'
(M attioli). Pol. éw ietlik asi z č.
světnice, stč. svět(l)nicě; m or. světnica b y t
v ý m ěn k ářů v ; m ísty m or. (han. msl.) seknica,
vč. m ísty seknice E l-P t, sednice (Hořicko
a j.ú zč. ehod. sence (ze se[d~\nice, H u jer 1.213).
D K y jo v a je seknic(a) pokoj „u p á n ů "
<o zm ěně tn > kn H u je r 1.215n.), kdežto
u p ro stý ch lidí je izba. — J e n v č.: je to
„sv ě te ln á = sv ětlá jizb a", o b y tn á, na rozdíl
od černé kuchyně (m ístnosti pod kom ínem ,
kde se vařilo, a jež byla v sk u tk u černá od
kouře).
světoobčan, slc. sve°, je kalk za něm .
1Yeltbúrger ,,z kosmopolites sivé m ondanus“ .
V ážný NĚ, 41.275.
svévolný, svévolnost, svévole. Jso u 2 ú tv a ry :
1 c svá vůle, dvě sam o sta tn á slova: svoboda,
volnost, n ev áz an o st, n ap ř. klad. proč to
děláš, svou vůli, co seš za blázna? K u b ín 252;
z vět ta k o v ý c h se ustálilo svá vůle jako pevné
spojení, z něhož je konečně spřežka msl.
svávala, h an . svábole; z n í je han. svábolné,
los. svavolny, msl. svávolný; ta k i pol. swawola. -ln y a ukr. svavólja, svavolnyk a svavílja,
svavífnyj. 2° složenina očekávaného ty p u
*svoje-vol-bje (r. svojevólije, pod. i b.), jež p ře
chází, vlivem p rostého vola, ve svoje-vola
(ukr. svojevólja, slc. svojvola, č. svévole)·,
k to m u ad j. *svo je-v o l-m i v č. svévolný, slc.
sv< j'olný, pol. sw ow olny (ze swoje- haploloj.ií), ukr. svojevílnyj, sln. svojevóljen, sch.
svojevoljan, b. svoevolen. T rávníček ČMF
11.208.
svěží, svěžest, osvěžili; do spisovného jazy k a
asi p ře ja to v m inulém sto letí z polštiny;
lidové je pouze laš. sviži, val. svíží (obé v li
vem u k rajin sk ý m = m á i). — slc. svieži
čerstv ý (o m ase, ovoci), pol. šiviežy, ukr.
svižyj, r. svez o m ase, chlebu, ovoci, tráv ě,
v zd u ch u (chladný) atd . — Slovo jistě P sl.,
svěží; příbuzno je la t. vigěre b ý ti pln života,
b ý ti s v ě ž í, ja rý , silný, zdráv, ve v lastn í
oblasti n ap ř. v (dicim us) arborem vigere,
zpravidla přeneseně o lidské síle; nulový
stu p eň i je ve vigěre zcela n a m ístě (stavové
sloveso n a -ei-, ty p naše tirpěti). K ořen tedy
sveig-, s je „p o h y b liv é"; svěží < *svoig-jos.
(Lit. šviěžias a lo t.svaigsjsou však ze slovan..
F raen k el L E W s. v.)
svíce, stč. sviěcě, o d tu d stč. sviecen, sviecník,
uč. svícen, svícník, m or. (u F rý d k u ) sví&ník
(z pol.). — slc. svieca, odvoz, svieteň, svietu ik (t m ísto c vlivem svietiť); stsl. svěšta,
v. svečá, podsvečnik, ukr. svičá, svičnýk, pol.
šw ieca, šw iecznik, hl. swěca, swěčnik, dl.
swěca swěcnik, sln. sveča svečnik, sch. sviječa
srijetnjak, b. siešt sveštnik. Psl. světa < svět-
-ja; svícen je zp o d statn ělé adj. s v ě tím , svícný, to tiž podstavec. Viz sv ítiti.
svíčka: za J g 1° p o sv ět čili lůj okolo led
vinek, 2° bránice, 3° kus m as a od zadní čtvrti
hovězího d o b y tk a; stč. svieček u K laieta:
o d tu d svíčková pečeně, slc. sviečkcvica. ■
—
N ejspíše z řeznického slangu: v něm svíčka =
onen lůj (svíčky byly lo jo v é !), v slangu p ře
neseno n a jisté blízké části m asa. „ Jin ý v ý
k lad (málo p rav d ěp o d o b n ý ) u W in tra PaO
373" (Šm.).
svída i svíd, k eř C ornus sanguinea; slc.
svíb, pol. éw id(w a), dl. s v id , u k r. svydyr.a.
sch. svib(a), b. n ář. svit. — Souvisí s něm.
n ář. Weinholz t/v (* v in \v íd : zám ěna zubnic·
d/n; „pohyblivé" s) a s lit. sedidá, -ě t/v.
Slova „p raev ro p sk á".
svidřík, svider: v rtá k . — slc. svidrík.
svider, svidrikovať v r ta ti, csl. s e ř í d i l i , pol.
swider, r. sverló (sevské svěrlo), u kr. sverdel,
sverdlo, b. svredel, svardel, sch. svrdao, svrdlo,
sln. sveder. — Čes. a slc. svider j e z polštiny.—
Psl. *svirdlo·. je ze *svirb-dlo, od kořene
sverb-, k te rý je též ve vrta ti 1°; znamenal
obecně kroužiti, soust ru h o v a ti, v kruhu
o táčeti; v bsl. dal n ázv y p ro p o jem „v rta ti".
P říp o n a -dlo je u jm en n á s tro jů náležitá;
před ní byl náležitý n u lo v ý stu p eň (srv.
tr-dlo), te n je i zde. D okud by lo ještě svirdlo,
začalo slovo p řecházet k m u ž . rodu, odtud
je r. sverdel ap. (d je te d y zachováno, ač
jin ak -dlo dalo r. -lo). P o l. sw ider bude ze
*svbrdel: v něm r-l se as im ilovaly v r-r
(*svirder), ale prv é r p ak disim ilací za
niklo. — Viz i švrdlat.
svidyj chod.: tu h ý , h o u ž e v n a tý . P d . šw idn y, uk r. svydnyj -ovyj nezr alý, nedozrálý.
N ejasné.
svině, svinský, svinstvo, sviň á k (sviňačiti).
svinčík, podsvinče (z pod sviň kcu ), zasviniti,
n a svin iti; stč. svinina v e p řo v é m aso; sviňa
znam ená i brzd u (srov. fe n a tuha suka v témž
význam u), sviňka je jistý ko rýš, jč. stonožka:
m or. svin í (svinská) veška, svim bcška (slc.
svinská veš) označuje jisté r ostlin y okoličnaté,
náležitě bolehlav (jeho s k v rn y připcm ínaji
jistého příživníka vepřů). — Všeslov.: stsl.
sv in ija , slc. sviňa, sviňací, sviňacina, sviniar
p asák vepřů, sviňúr sv iň á k , r. sv iň ’já , pol.
šw in ia , hl. sw in ja atd . — P sl. s v in ija u tv o
řeno od adj. s v in i ( = s ts l. ta k , r. svíráj) =
vepřový, jem už o d p o v íd á la t. su in u s a —
rovněž zpodstatnělé, ale s jir.o i diuhou
příponou — gót. sw ein (něm . Schw ein),všude
p říp o n a -íno- (ze sch. in to n a c e sviň je se
soudilo, že u nás bylo *sv -eino-; ale spíše se
zm ěnila intonace n ěja k o u analogií nebo
m etatonií!): základem je p raja z y k o v ý název
su-s, zachovaný v la t. sůs gen. suis, ř. éc
a σϋς (s expresivně zesíleným s, jež bylo
p roto zachováno) a v něm . S a u , k te rý ozna
čoval samici vep ře (kdežto sam ec je vepř,
m l á d ě je prase, viz obé). Szem erénvi
Syncop3 330n. v id í v sú-s n ejstarší název
pro b y to s t rodící, sam ici, od seu- roditi.
svisel, gen. -sle, m . nebo fem ., zpravidla
v plur.: svisle, gen. -slí n. -slů, lok. na svislích
n. -slách; z asta r. nebo dial. J e již stč.; K laret
Ul. m á vísle ‘p e n d ix ’ i svisle ‘d o m a’ v tém že
verši 1941 (nem usí tu b ý t om yl: sn ad K laret
znal i visle, asi z jižních Cech?; srv. sln. visle).
Jak o -v ý zn am se zp ra v id la u d áv á „(přední)
štít dom u, lom enice“ Jg -K t-B -P S ; n a Hořicku je to tro jú h e ln ík o v á v ý p lň po obou
stranách stodolov ý ch v ra t, u L itom yšle
kulatý, n ev y h ran ěn ý krov H od. 61; val.
na svislách = n a p a tře ; „svislý sloupek ve
vazbě do m u “ SvB ; „ štíto v á plocha, n azý v an á
v zdejším okolí (val., pod Makyt.ou) svisle, je
zakrytá deskam i svisle vedle sebe polože
nými” (V. P ra ž á k NSSA 9.96). — H l.
cvisle, swisle plur, š tít dom u, Giebel, Giebelseite, dl. sw isle t/v , sln. visle, svisla, svisli
půda pro slám u (ve stodole), stodola. —
Málo jasné. V Č. a n a Mor. se to spojuje
se svislý, že d e s k y ( = p rk n a) jsou svisle
(= svislým sm ěrem ) p řib íjen y n a š títy ; ta k
to form uloval Žíla, Podřevnicko 1.64; p o
dobně již Jg . Ale sn ad je to jen lidová
etymologie. — P odle V asm era (u B ielfeldta
120) luž. a sln. slova [a te d y i česká] jsou
z něm. zxviesd ‘d as Zw eigeteilte’ ( = co je
rozděleno n a d v é), sth n . zwisila furca, srv.
něm.-slez. zw isel ‘zw ei Zweige einer G abcl’.
Podle B ielfeldta je důvodem n ázv u to , že
obě stra n y lom e nice se rozbíhají od p rů se
číku, die beiden v o n einem S c h n ittp u n k t
auseinanderlaufenden Giebelseiten. Jestliže
však hledím e n a význapny něm . slov
„furca = vidlice“ , m ohlo by snad důvodem
přejatého n ázv u b ý ti to, že šikm á b řev n a
«krokve) k ro v u , tv o říc í štít·, bývala nahoře,
nad hřebenem stře c h y , prodloužena, takže
tvořila nahoře ja k o u si vidlici. Bylo to asi
napodobení jeleních p arohů, k teré byly v s a
zovány, ab y zastra šo v a ly zlé duchy, v předhistorické době ta m , kde dnes b ý v á na
střeše k o ro u h v ičk a nebo pod.
svištěti, p o stv . svist; slc. svišlat; sem p a tří
i svisl, ta k i slc., jm éno zvířete, p ře ja té z pol.
šwiszcz. (Jiné je p o l. swi-szcz, r. svise, ukr.
•svyšc, prázdný^ o řech hvížd; o .tom pod
hvízdati.) — č . sloveso je ze svist-ja-ti.
U jiných S lovanů je pouhé svistati, což je
st-ové in ten siv u m od *svipati. P říbuzno je
fit. švilpli, švilpoti hvízd ati (se zesilovacím l,
i 10) a lat. sibilare· t/v ze *svib·. Základ
s-vip- se rý m u je s p lp - v něm. pfeifen pískati.
Oba základy jsou zvukom alebné. Mch
SPL 1.250. P o d o b n ý ú tv a r je lot. švikstět
t/v.
svítek, již stč., jídlo ze sm ažených vajec
n. pečený m o u čn ík z vajec, m léka a m ouky;
u Litom yšle lido v o u etym ologií slítek. —
Málo jasné. B y la-li původně vejce sm ažená,
pak by bylo p ů v . *srídek a p atřilo by k chod.
přisvídnout se přip áliti se (ale Šm. to m á za
nepravděpodobné); viz i smouditi.
svítiti: u nás jsou ty to stu p ň o v é ú tv a ry :
1° svbt- ve stč. stvieti (tv přesm ykem z vt),
stkvieti sě, nč. skvěti se a v stsl. sv uno sv b n d i
(*svbt-n'>), k něm už je ite ra tiv u m (se zdloužením b > i) svitati, č. svítati, k to m u nové
jednodobé svitnouti; p o stv . svit, úsvit
(z *v svitě), přísvit, zásvit; průsvitný. 2°
svoit- ve fak titiv u světití (tak stsl. a jinde) =
činiti zářícím , stč. svietiti, nč. svítiti a frekv.
(o- roz-)svěcovati; o d tu d svítivý, svíti-plyn,
postv. osvěta, již stč. Jm en n é tv a ry přím o od
kořene: viz svět.— Stsl. svbšto svbtěti sv ítiti,
svbno svbnqti jasněti, sv ítati, svěšt} světití sv í
titi (k to m u světilo < *-dlo a světilbnik-b, c.
svítilna ze *světidlna), slc. svítal, svitnul, svit,
svietil, r. světil, -sveščáť, ukr. svitáty, svitýty,
pol. swiecic sv ítiti, hl. switac, dl. sw ita s
sv íta ti, hl. swěčic, dl. swěáis sv ítiti, sin,
svitati — č„ světití sv ítiti, b. sveti se s v í
titi se. — O bdobné ú tv a ry jsou lit. svitů sviti'ti
zářiti, lesknouti se, skvěti se, šviňta svito
svisti sv íta ti (o ran n ím zábřesku), svaitaú
švaitýti ozařovati, osvětlovati, krom ě to h o
šviěěia šviěsti sv ítiti (o slunci, měsíci). K ořen
liveit-; je též ve véd. ášvitan zářili, aor. ásvCtit
a aéisvitat zazářil; do san sk rtu se dochoval
však jen ve jm énech (švěta- jasný, bílý; av.
spaěta- bílý). J in ý kořen téhož význam u,
leuk-, viz pod louě, luna.
svízel 1°, svízelný; val. svízelit se lopotiti se;
stč. s. znam enalo i pouto, vinculum , o d tu d
dnešní přenesený význam . Od vázati, ss-rez• 7>lb, přípona jako v uzel, k teré je od téhož
kořene.
svízel 2°: rostlina G alium , vlastně jen ti.
aparine. P . wi§ziel t/v . Spolu s povázka, což je
lidový název téhož d ruhu, náleží k váznouti:
plody se dovedou přichycovati na cokoli,
uváznou n a tom .
svižný: han. (Heršpice) svižný, ta k do ne
d áv n á i spisovně. — slc. svižký, svižn ý.· —
J e příbuzné nejspíše se stnor. sveiyr
ohebný (biegsam), sveigja otáčeti, ohýbat i
(drehen, biegen); přípona -bn-b.
svlačec i svlak, obé již stč. N ář. šlak slaiec
šlatec žlatec s(t)laěec. Bulh. nář. svlak slaikc
savleJc. — O plétaje se okolo stébel, spojuje
zpravidla několik rostlin vjedno, podobné
jako tře b a svlak na dveřích spojuje p rkna.
Totéž p o jetí je vidět v lat. convolvulus t/v ,
od con-volvd v hrom adu svinuji, ovinuji. Je
ted y i u nás préfix a kořen tý ž co v latině,
ale jiná přípona (-ko-). Lze k lásti Psl.
s-b-vol-k-b (z *-volv-). Bulh. sávlek podlehlo
vlivu slova vleka = vléci.
svoboda, svobodný, (o- vy-)svoboditi; jč.,
val. a slc. i sloboda; l je často též u jiných
Slovanů, vzniklo disim ilací v-b > l-b, H u jer
1.26; P . Skok, R ad 1948, 272.61 soudil, že l
je tu vlivem slovo; za původní je pokládá
O tr^bski, Slow. 45η. V starší době s. bvl
í 'svobodný člověk, hrdina*, o d tu d příjm ení;
sfo v .
něm . Freiheit ‘svobodní žoldnéři,
svobodná p otu ln á chasa’. — Všeslov.: stsl.
svoboda, svobodili; svobod bn-b a nesklonné
svcbodb = svoboden; slc. sloboda (v. výše),
slobodný, r. svoboda (a sloboda velká vesnice,
předm ěstí, pův. osada osvobozená od ro b o ty
a, dávek), svobódnyj (o- vy-)svobodit a obdobně
jinde; pol. kdysi též swieboda; jihosl. z p ra
vidla s l. — N ejstarší ú tv a r je p a trn ě stsl.
svobod b, vzniklý p atrn ě ze *svo-potb — svůj
p án (Z ubatý 2.157): svo- km en zájm ena svůj,
pot- p rajazykov ý v ýraz, viz o něm pod pán
a pod hospod; když sam o statn é pot b zaniklo
v slovanštině, bylo svopotb neprůhledné
a. tu se, zvláště asi v několikaslabičných
odvozeninách, p a t oslabily ve znělé b a d
(d je i v gospodb)·; znělé hlásky jsou vždy
slabší než neznělé, v y žadují méně výdechové
n ám ahy. P řitv o řen o dále adj. n a -bm>,
p ak subst. n a -a (možno-li soudit podle
obdobného gospoda, znam enalo svobodí asi
nejprve volné m ísto, viz výše, p ak tep rv e
volnost), konečně svoboditi (k svobodb, srov.
prostý — (o- vj-)prostiti, nikoli k ab strak tu !).
J e m ožno m ysliti i to, že svoboda ‘vo ln o st’ je
postverbale k svoboditi.
svor 1°: jistá hornina; slc. u Palkoviče
opuka. Srov. n a K u n štátsk u svorek k am en itá
horní část pole n a svahu. P d . swora jistá
p ó ro v itá hornina. Vše nejasné.
svor 2°: svornost (u B rn a, B artoš); svor,
svorec (švorec) jsou i rozličné spojnice, svorník
(viz zvláště); jč. svor pletenec cibule J jč ř 217,
svora svorka svůrka cvůrka je kožená spojka
m ezi cepem a cepovkou, i jin á (drátěná)
spojnice dvou věcí (např. listů papíru). Sem
p a tří i svorný. — Vše od (se)-vříti, staré
ú tv a ry se stříd o v ý m o.
svorník, pův. svořeň; též zvořeň, cvorník:
nicohlav (viz ničí). — slc. svoreň, p. sworzeň
sivornik, u k r. svíren', br. švóran, r. švóren'. —
P sl. 8r>vorbúb; s-b- = s 2°, vor- je od -vřítí 2°.
svrběti, chod. srbít (srov. s ln .!), ze svorb-;
k to m u se stup n ěm -o- (*svorb-) p a tří svrab
(o dtud č. vulg. srabař šp a tn ý hráč). —
V šeslov.: slc. svrbieť, svrblavý, svrab, svrab
lavý, r. sverbél n ář. serbéť, svárob, uk r.
sverbýty, postv. sverb; pol. swierzbiec, éwierzb,
hl. swjerbječ, dl. swjerbjeé, sln. srbzti, srab,
seh. svrbjeti, svrab, b. sárbi. — Psl. svbrbčti
a svorb-b: p říb u zn é je nepochybně lit.
skverbiú skveřpti v rta v ě b o d ati a gót.
aj-sw aírban o tříti, stisl. sverfa opilovati,
stangl. swcorfan tříti, sth n . swerban o tírati.
V lastní význam kořene byl p a trn ě ‘k ro u ži
vým i pohyby tř íti n. d říti’ (viz vrtali 1");
u nás nabyl v ýzn am u nového jak o žto expresivního. L it. -k- p řisuto asi nějakou analogií.
svůj, stč. svój. — Psl. stsl. svoj b (r. slc.
sch. svoj atd .). Od zájm enného km ene sveutvořeno jako tvůj. — P říbuzné je lit. sávas,
la t. sm is. P ův . význam byl: v lastní. Val.
néni svůj, han. né ni svůj K p = je chorý,
č. nesvůj; val. o své, slc. osve — o sobě, oddě
leně, zvlášť; m or. svojina příbuzenstvo, val.
slc. svojský dom ácí; slc. svojráz, č. svéráz; své
pomoc, svévolný (viz zvlášť); osvojiti, přisvojiti si..
sýc, ta k i stč.; zpravidla sýček, mor. též
hejsek B (tabuové zm ěny!). — U kr. syč t/v
i výreček, r. syč sýc. — Z dá se, že sýc (lidu
neznám é!) m á své c m ylným zp ětn ý m pocho
dem ze sýček. Psl. syče souvisí snad se syčeti:
p rý „syčí, když se h n ěv á“ (Košťál, Ptactvo
22); lidé jej dobře znali, chovaliť jej, jako
všechny d ru h y sov, n a vábení zpěvných
ptáčků.
sychravý: vlhký a p řito m chladný (o po
časí). V ýchodiskem je Psl. syr-b vlhký
a chladný (r. syraja pogoda vlhké počasí; r.
syroj m á dále i v ý zn am y našeho syrový:
syroje mjaso; syryjedrova = nevysušené dříví;
syraja zemlja v lh k á a při to m arci i studená
země se přejím á do češtiny: syrá ze.mČ, psáno
někdy m ylně i sirá). To bylo i v č.: svědčí
vč. (z H olická) nasírá to vlhne to , dále po
zm ěněné syrový t/v (je syrovo, o počasí),
sychravý (předpokládá sychrati: expresivní
p říp o n a -chrati) o vlhkém a při tom chlad
ném počasí. — slc. sychravý, uk r. syrýj, hl.
dl. syry t/v . — P říbuzno je ř. ψύχω studím ,
chladím , ψυχρός chladný; χ je příponové.
K ořen te d y *psu-, u nás je staro b y lá ad jek
tiv n í přípona -r-b, y je bud z ú nebo zdloužením ( § 1 ) z u. V sychrati Jg -P S je nové
(nikoli = řec. χ) zesilovací ch od přípon
-chrati -chlati -chmati. (Z pravidla se syrý
řadilo k lit. súrůs slaný a k něm. sauer
kyselý, ale význam y jsou odlišné; te n rozpor
se ned á překlenouti.) (Jin ak N iem inen N pl M
56.44: spojuje je se sth n . scůr nepohoda,
něm . Sehauer přeháňka.)
sykati, (za)syknouti, sykot, sykavý (sykavka sibilanta); syčeti; o d tu d č. syčák a vulg.
sígr žebravý m lad ý p o b u d a (pronášejí své
prosby m álo srozum itelně, nezřetelně; jasněji
z těch zv u k ů v y n ik á jen s v častém prosím).
Sykavec, sýkora (viz). — slc. syčal, též
ksikat, za-ékal (á = dlouhé s), pol. ksykaé,
sykač i syczeó, hl. sykač, syčeč, dl. sykáš,
sycaš, sln. sikati, sičati. — Zvukom alebné:
sy + k-ati = v y d áv ati zvuk sy (si); k je
příponové.
sýkora; slc. sýkora, hl. dl. sýkora, pol.
sikora, ukr. sýkir, sýkorka. — Od sykati.
„v áb í obyčejně syk syk syk, což i ostatní
sýkory dělají*1 (K něžourek 1.105); „sama
ve svém hnízdě se prozradí, neboť jakm ile
se k ní přiblížím e, hned počíná silně s y č e ti* '
(jeden dopisovatel u Síra 2.145). Srov. dl.
sykaw ica, jin ý d ru h sýkor. P říp o n a -or(-a)
jako v piskoř. — V arg o tu zločinců (u Puchm ajera, H a n tý rk a) je sýkora = policejní
strážník. Podle K noblocha ZfS 7.302 je to
k alk za něm . argot. M eise ‘policista’, vlastně
‘sýkora’ tj. Blaumeise ‘sý k o ra m o d řin k a’:
policisté byli ta k kdysi zváni podle b arv y
svých uniforem .
syn, synek, sté. nč. synáček (srov. slc.
synak); synovec, sice již. sté., ale nepůvodní,
asi m ísto *bratrovec = b ra trů v syn. — Psl.
s y n t je zastoupeno u všech Slovanů; z jeho
sklonění (č. plur. synové, r. synov'já atd .)
a z odvozenin (syn-ov-ský) v y p lý v á, že to byl
u-kmen i v slovanštině; srov. lit. súnus,
stind. sunu-, av. hunu-·, k rá tk é u m á gót.
sunus a (s jinou příponou) ř. υιός, νίύς.
Tde. te d y su-nú-s (a su-iu-s v ř. νίύς a toch.
soy-á). Základ su- se p ráv em spojuje se stind.
suté, suváti plodí, rodí; te d y ,,rozenec“ . T ak
nyní též Szem erényi, Syncope 331.
sypati 1°: iterativ u m k stč. spu suti; to to je
ještě v nč. -souti (básnickém ), sescuti, zascuti, přiscuti aj., všude s novým présentem
suji. K nulovém u stu p n i svp - náleží též
jm éna násep, zásep a m or. ospice (srov. dl.
uospice, hospice), val. ošpička vřídek. Viz
i výspa. K plném u stu p n i sup·: jě. su(
odpadky k ů ry , spis. su t — su tin a a n ář.
(o)sutir,a osypky, v y rážk a. K dlouhém u
syp- (k syp-ati nové pře-sýpati, lidově vě.
přesejpot, posejpat, vysejpat = p řesy p áv ati
atd.): syp ký (ale sýpek, sypká viz pod
soveíc), sýpka (zkrácením z něěeho; srov. slc.
sypanec, sypárňa, -dřeň t/v ), m or. sypanice
chalupa ,,n a b íja n á “ ; osypky; postv. přesyp,
násyp. — V šeslov.: stsl. s tp o suti a sypljo s y
pali, slc. sypat, r. sýplju sypat, ukr. sýpaty,
pel. sué i sypac, hl. sypac, sln. spem suti
i sipati, sch. -spem -suti, b. sipvam , všude
jsou i odvozeniny, zvláště ze -sap- (r.-csl.
so p t kopec apod.). — Psl. bylo s-bpe su{p)ti,
jméno s-bp-b a sype sypati: kořen seup-.
Z jiných jazy k ů d á se u v ésti jen stprus.
■suppis hráz (m lýnské nádrže), není-li p řejato
ze slovanštiny, a sn ad i la t. supáre házeti
(jen u P. F e sta ; od to h o je sn ad dissipáre);
vše to je m álo určité. (Z pravidla se u v ád í
jako příbuzné lit. su p ů sú p ti kolébati,
suopúoti t/v , ale rozdíl v ý zn am ů tom u
brání; viz zýbatil). S tra n n ěk terý ch rčení
viz i sipati.
sypati 2° lid.: rychle jiti (: sypal do mčeta;
sypte! rychle a ihned odejděte!).-V pol. to m u
odpovídá lid. sunqc, zasuw ac t/v (: sun^l b o
rem bez sciežki; zaj^c n a bok sun^l), ale v n á
řečích i sypac (o to m podrobně Z. Stam irow eka J P 35.247n.). — V zhledem k pol. stav u
je zřejm é, že tu jde o vývoj z kořene, k terý
je v sumpti jiti. T oto druhé sunuti není to to ž
né s č. suncuci, ale m á p říbuzenstvo v gót.
skewjan jiti, stnor. skaeva poh y b o v ati se
vpřed. V bsl. splynuly kořeny lieu- házeti
a skeu- jiti, tak že lit. šáuti znam ená obé.
V slovanštině, dokud bylo *sujn {suno) suti,
rovné litevském u šáuju {saunu) šáuti (v obou
význam ech), zněl tu in fin itiv stejně jako
« Sbpo suti sy p ati (kořen *seup-); to dalo
p o d n ět k velkém u zm ětení: druhé suti a jeho
frek v en tativ u m sypati dostalo u nás a v pol.
nářečích význam y prvého suti, to tiž ‘běžeti;
v rh a ti’. — Tím zm ětením se vyloží i rozdíl
slov sýpek a sovek (viz).
sýr, syreček, odvoz, syřiště (stč. syřiščš), vč.
m or. sýření sedlé m léko (stč. sýřenie, slc.
sýrerie), nč. sýr ovátý, stč. syrný, stč. slc.
syrn ík koláč se sýrem apod.; plody slezu zve
lid „sy rečk y " (mor. syráčí, slc. syrenčeky,
syrenčie apod.) podle jejich podoby. M ísty
znam ená sýr i tv a ro h . — Všeslov. v y jm a
luž.: slc. syr, syrec, syrček, syrný, r. syr
sýr, sýrn ik tv a ro h o v ý vdolek, uk r. syr,
syrnycja syrník, pol. ser, sernik, -nica, sln.
sir, sirišče, sch. sir, sirište, b. sirene n tr. sý r,
sirištz, syrja sý řiti. — Do Psl. lze položití
syr-b, syrbn-b a syrišče. Jm én o syr-b je n e
pochybně totožné s ř. τυρός sý r; av. j?
n tr. tuři- zesýrovatělé m léko, sy ro v átk a.
Předslovanské *turo- je nepochybně dále
příbuzné s tvar-og-b; v slovanštině s- je za tp a trn ě vlivem slova servat-bka (viz syrovátka)
nebo spíše jeho základu *serv-o; obě slova
spolu souvisí věcně. (N euznávám e však, že
by sýr souviselo se syrý vlhký, syrový, surový.
nebo že b y 8- dostalo od nich, neboť oblast
těch to slov b y la původně jin á: dřevo, hlína,
m aso, ovoce a td .; m y m luvím e sice o „ sy ro
vém m léce“ p ro ti vařeném u, ale s ta ří Slo
van é m léko asi nevařili, p )žívali je zkyslé,
a p roto nebylo ani přílei ito ;ti užiti těch slov
o mléku!)
syrovátka: tek u tin a v y saku jící z d t lajícího
se sý ra (ale laš. srvatka j3 přeneseno n a podméslí). — Pol. set watka, slc. srvátka, lil.
eyrowatka i syrwatlca. dl. serowatka, obyčejné
srowatka, i s(e)rowizú, uk r. syrovátka, r.
sývorotka {r-v přem ístěny), sln. siretev, sch.
surutka, b. surovatka. — Slovo m álo jasné.
K d y b y bylo odvozeno od sýr, ja k se tv rd í,
jistě b y to — při těsné souvislosti věcné! —
zůstalo v povědom í m luvících a nem ěnilo
by se te d y hláskově. N aopak nepevnost h lá
sek a skladu slova ukazuje, že základ byl
jin ý a že to slovo bylo tep rv e d ru h o tn ě
upravováno podle sýr. Zdá se nám , že
souvisí s la t. sérum {seru) a hom . όρος
sy ro v átk a. Bylo-li lat. seru (dosvědčené jen
u Charisia) u-km en (srov. snad i v logudor.
soru), vysvětlilo by se tím naše v a bylo by
klásti Psl. *serv-at-bka, ale i ta k zů stáv á
-atbka m álo jasné. Ze slovanštiny je střh n .
seru watike t/v u H ey n a a ta k é něm .
Skyrw asser (Molke), o něm ž v y k lád á Ja n k o
G lo tta 2.41. Pozoruhodné je ital. n ář. sarédiga sy ro v átk á (srov. i prov. serigot, k a t .
xerigot podm áslí) s d-g. s ním ž srov. naše -t-k-.
T edy z rom ánštiny?
syrovinka: d ru h ryzce, stč. syrojČd (K larel)
asi m ísto syrojědka, u V odňanského syrovedka, n ář. surovítka syrůvka syropka seru{o)vka. — Pol. serojeszka, u kr. syrojizka, r.
syroježka, sln. sirovojedka sirovetka sirotka
sirovka, sch. siro(vo)jedka sirovka sirojka
sirnjaja. — N azv án a ta k od toho, že se m ůže
jisti syrová. Psl. *syro-éď-bka, odvozenina
od ad je k tiv a syro-edb (-éd-jb, srov. jisti).
Z rozšíření jm en a jejich shody vy p lý v á, že tu
houbu znali Slované již v n ejstarší době (ně
které jiné n áro d y naopak houbám ani dnes
ještě nevěnují pozornost).
syrový: ‘drsný (o v ětru ); su ro v ý ’; p řen e
seně je d n a k ‘b ezcitn ý ’ (o člověku), jed n ak
‘nezpracovaný’ ( = nepečený, nevařený) o p o
živatinách (mase. zelenině, ovoci), ‘n e v y
schlý’ (o dřevě), ‘nepálený’ (o cihlách).
Zm ětením se syrý (viz sychravý) přibyl
význam ‘vlhký, chladný, sy ch rav ý ’ (o v z d u
c h u , v ě tru ; o počasí: je syrovo; syrovina
deštivé, stud en é počasí M alý; jč. bylo
dlouhé ý: „podzim ní nepohoda je sejrováíí
-Ijčř 30). V ýchozí vý zn am y jsou te d y stejné
jak o u surový (č., popř. jen jinoslov.). —
Proto nejsnáze vyložím e syrový jak o vrddhové
( = se starý m zdloužením sam ohlásky v prvé
slabice, tj. *ϋ > slovan. y), te d y jako
*sur-ou-o-s od *sur-b, k te ré vězí v surový;
přípona u přev ed en a na pln ý stu p eň *ou
a te m atiso v án a: -ou-o-s dalo -ovt; úhrnem
postup stejn ý jako u indického vrddhování!
Vzácný a d ok o n alý to p řík lad starobylého
postupu slovotvorného. S lovanština te d y
m ěla ta to podobná ad jek tiv a: 1° sur-b drsný,
nelítostný ( = lit. šiaurus), z to h o je surový
a syrový, 2° syr-b chladný a přito m v lhký
(srv. ř. γυ-χω ), z něhož je sychravý. Obě
slova, sur-b a syr-b, n a sebe působila n a
vzájem .
sysel, slc. sysel, pol. susel, ukr. súslyk,
v. súslik, hl. suslik sysel, b. sasel, sásar plch.
P odobné slovo je i v germ .: sth n . sisim us
i zi-, stangl. sisemús, střh n . sisemús, zis(e)mus, zisel, nhn. Ziesel, n ář. Zeisel, Zism aus;
s třla t. cis(i)m us je z něm činy. — J e možné,
že tv názvy jsou zvukom alebné (s-s od p iš
tění hlodavců?), není však snadné určití
jejich vzájem ný pom ěr. Zdá se, že naše slovo
je dom ácí a že východiskem je *sus--bH;
české y upom íná na csl. sysati syčeti. Rovněž
ta k germ. slova jsou asi dom ácí: m ají vokalisaci i. Vzhledem k to m u , že množství
jiných přírodopisných názvů je zastoupeno
jen v slovanštině a v germ ánštině, zdá se.
že i te n to je ,,p raev ro p sk ý “
sytý, sytost, sytiti, na-sycovati, nenasytný
( > nenasyta); nesytka, jč. nenasytka noční
m ů ra (lid v nich vidí čarodějnice nebo
dém ony). — Všeslov.: stsl. syt-b, sytiti,
do sytí dosti, slc. sxýty, sýtit, r. sýtyj, sýtnyj.
dosyta, uk r. sýtyj, sytýty, dosýta, dósyí, dósta.
pol. syty, do sytu, dosyč, došč, hl. syty, dosyta,
dosé, dl. syty, sysis, dosč, sln. sit, sititi, dosti,
dosta, sch. b. sit, dosta. Z jinoslovanských
tv a rů jako dosta je p atrn é, že i naše dosti
( > dost) je z do sytí, sražením v jedno slovo;
v to m to příslovci n astala p ak po přízvuku
silná redukce, jíž zmizelo y. — Psl. bylo syt-b
a su b st. fem. sytí, (v clo sytí). V jiných
jazycích je u toho a d jek tiv a á, o, resp. s:
lit. sotús (nář. sótus) a subst. sótis sytost, lot.
sats v y d a tn ý , gót. sop sycení, stir. sáith
sy to st; a je v gót. saps (něm. satt) sytý,
lat. satis dosti, ř. α-ατος n en asytný. Jso u to
t-ová ad jek tiv a, z nichž v y p lý v á kořen
sú-lss-; te n vězí v ř. hom . slovese αω (inf.
aor. άσαι n asy titi, inf. fut. ασειν nasytit i.
inf. aor. m ed. άαασάαι n asy titi si, opt. ασαιμι
nasy til bych); ss-tó-s je náležité p a rt. í-ové
s nulovým stu p n ěm ; ale sa-tos m á vokalismus z jiných tv a rů . Pro y v našem syt-b je
tře b a uchýliti se do árštin y , ta ukazuje
kořen rozšířený o u: véd. asinvan z kmene
s infixem nosovým si-n -u -: si- je sa-, tedy
* S 9 U - v slovesích toho ty p u . V slovanštin^
bychom v particip iu čekali *sutb < *S9U-tos.
A djektivum syt-b m á své y p atrn ě z dloužení
popsaného v § 1; na to y pak přešel i pří
zvuk.
šabal(k)a m or.: vězení B-PS-G r. —P ůvodně
čapalka obecní vězení, šatlav a. Č etyna
57, 112. Tedy od óapati c h y tati, srov. lid.
lapák vězení, od lapat i.
šabarec val.: nouzová postel SvK . — N e
jasné. Znetvořené kavalec ?
šábes, ta k zní v žargonu dnešních židů
hebr. šabbáth svatvečer. slc. šábes, pol.
szabas, ukr. šabaš, z toho Vsl. sabaš. — Jin é,
křesťanské p řeje tí téhož hebrejského slova
je v sobota.
šafář, již stč., s pol. szafarz, slc. šafář,
sln. a ukr. šafař a maď. sáfár je ze střh n .
srhaffaere (od schaffen), -ář je analogické
podle starších slov z něm eckých na -ňri.
Srov. i rozšafný.
šafel: laš. šaflik, slc. šafel, pol. szaflik:
dřez, škopek. — Z něm . bavor. Schafjl
škopíček (zdrobn. ze Schaff). Srov. škopek.
maď. sá f též z něm.
šafrán, jč. a chod. šefrán; již v stč. ruko
pisech K la re ta oba tv a ry , e asi ze slc. (Šm.);
slc. odvozeniny šefraník i šafraník: kdysi
p o tu ln ý prodavač šafránu. — Pol. szafran
i szefran (z tohoto je lit. šeprdnas), slm
íefran, r. slc. šafran, b. sch. čafran. Přes
lat. safranum přišlo z arab štin y ('asfárán).
P o d o b a s e ukazuje n a turecké prostřednictví.
šach, ta k i slc.; pol. szach·, původně název
krále ve hře šachové, podle perského n ázv u
krále šách; ta h ra b y la vynalezena v In d ii.
Jak svědčí -ch, přišlo k nám to slovo z n ě m
činy; jinde je zakončeno n a k (fr. échec, ital.
ecacco). S taří Cechové měli ,,K niežky o hře
šachové" , neznám ým au to rem (Fr. Šim ek
myslí na T. ze Š títného) zpracované z la tin
ského tra k tá tu J a k u b a de Cessolis; všem
šachovým figurkám se říkalo šachy; dosud
hrajeme šachy vedle h. šach, i ru sk ý je o b y
čejně plur. šachy, šachmaty.
šáchor, nyní ro stlin a Cyperus, p řejato ze
sthn. sahor (vedle toho doloženo sahar, saher
aj.),'což značilo rozličné ro stlin y rostoucí
u vod, jako rákosí, sítin u , skřípinu, ale
i ostřici. P roto m or. lidové šáchoří je rákosí,
palaší, šáchor rohožka z rákosí, šáchorka
rákoska a jiné věci. slc. šáchor je asi z češ
tiny.
šachta, již stč„ ta k i slc. pol. r. u k r., z něm .
Schacht m ask. Ženský rod asi podle jám a.
šajn, lidově i šajna šajňák šaňák šajzňák,
kdysi druh m ince. Z něm . Schein poukázka.
šakal, do evropských jazy k ů (fr. chacal,
něm. Schakal, pol. szakal, r. šakál) p řejato
v nové době z východu, pers. šayál. P osled
ním pram enem je stind. šrgálá- m ask. t/v .
šál 1 ° , nyní jen zdrobnělé šálek, slc. šálka
i šialka, z rak.-něm . Schale. Stč. šály zák u s
ky z něm. kalte Schale (zavařeniny apod.).
šál 2°, šála: d ru h oděvu; evropské slovo
(fr. chále, angl. shaw l, r. uk r. šal) z pers. šál.
šál 3° již u K lareta, slc. šial: d ru h hovězího
masa. Z něm . Schale. — T aké m or. šál,
nemoc v nohách koní, m á p ram en v něm .
Schale, lidová etym ologie ji v šak spojila se
šáliti, neboť slovenský je ošal, ošial.
šalam ounek: druh om ěje, stč. -ú-. O dkud
je tu jm éno Šalom ounovo, nelze říci. (Jin ak
M atzenauer 317.)
šalanda, slovo východní, arab . šalandi řec.
původu (χελάνδιον), původně znam enalo
pramici, ta k i r. uk r. šálanda a franc. chaland.
Střhn. schalander je tra n sp o rtn í lod. N a
,,mlýnskou a pod. čelední jizb u “ se význam
změnil asi z jizby lodní; zm ětením s palanda
znamená i p ry čn u n a spaní. Od nás je
přejato něm. Schalande velká světnice.
šalina m or.: elektrická pouliční d ráha.
Dříve též léna, elina T reim er 43. — J e to
zkrácenina z hovor, elektrika t/v . O dkud
je ša-, není jasné. — J in á zkrácenina, ze
zdrobněliny, byla ryčka T reim er ib.
šáliti 1°, slovo P sl.: slc. šialit, šaliel,
pol. szalic, r. šálil, ukr. šalíty, b. šalja se
býti ztřeštěný, bláznivý, sln. šáliti se žertovati, sch. šala žert; hojné odvozeniny.
U nás je m or. ošálil; ošala p o trh lý člověk,
šálený šílený, m or. zešálil sa d o stati m otolice,
mor. pd. šaliplachta třeštid lo . Z třeštěnost
a jiné zlé následky jako zápal m ozku,
zmámenost, o trav a, n ech u ten stv í m ohou b ý t
způsobeny i požitím jistý ch h u b n. rostlin
nebo jejich plodů, o d tu d slc. šálená huba
jakási prašivka, šialenka plod vlochyně aj.
O d tu d je postv. m or. šal šálení, m otolice,
opilost. — Psl. šáliti ‘poblázniti někoho’ je
rovno řeckém u κηλέω (s původním ě!) zp ě
vem okouzliti, uchláeholiti, u v ésti do v y tr
žení, ale též kouzelným i p ro střed k y om ám iti.
V slovanštině význam poněkud zhruběl, ale
d á se z původního ‘kouzly om ám iti’ vyložiti
dobře. Id e. sloveso *kělei-ti (3. os. sg.)
dostalo v slovanštině ráz expresivní, o d tu d
se pochopí k > ch, p ak *cheliti > šáliti.
Později se v ytvořilo nepřechodné šálit i býti
po m aten ý , z toho č. šíleti (stč. šieleti) a slc.
šaliel.
šáliti 2°: k lam ati, po d v ád ěti, šalba, od
toho utvořeno příponou cizí, ale zdom ácnělou
šalbíř, slc. šalbiar podvodník, podobně pol.
szalbierz, z toho ukr. šalbír a šalvíra, rus.
šalbér. K ořen šal- vězí i v 1. části složeniny
val. šalabachtar (slc. -tár, -ter) darm otlach. —
Psl. šáliti; je příbuzno asi se stind. čhaláyati
klam e (V. H orák); kořen je skel-, u nás sk se
přesm yklo v ks > š před ě, bylo asi jm éno
šělb > šalb (tvořené jako rěčb), od něho
sloveso.
šalm aj, ta k i slc.: z něm . Schalmei. Ale
stč. šalmějé je ze střh n . schalmie; asim ilací
e > a vzniklo pol. szalamaja a slc. šalamajka.
šalotka, slc. šarlctka, pol. szalotka. Z fr.
échalotte (Nitsch), to p ak ze stfr. eschaloiqne <
la t. asralonia (od m ěsta A skalónu v P ales
tině). Šm. Viz i ošlejch.
šálová jab lk a, od K la re ta do d n e šk a ;
„ko žen á" ; podobně dluž. šalowy, z něm.
schalig.
šalovati, slc. šaloval, pol. szalowac, r. šalevát. Z něm . schalen.
šalvěj, stč. šalvějě, han. šalfija Gr. — slc.
šalvia, pol. szalw ija, r. šalféj. Ze střh n .
salveie, salbeie, to pak z la t. salvia.
šám střč. val. slc.: d ru h lihoviny. Z něm .
Schaum (Schaumwein). Šm.
šám ati v starší češtině: h m a ta ti ve tm ě,
(hledaje cestu); nejspíše n ějak á nářeční
obm ěna ze šmátrali. N ynější vč. šámati
šo u rati se vzniklo asi pod vlivem slovesa
chrámati. Z něho p ak pocházejí šám y škrbály.
S nadnost tv o řen í je p a trn á ze slov tém ěř
stejného význam u došámati se, došárati se,
došátrati se, došourati se, došoulati se, vše PS,
šátrali p ak jistě souvisí se šatati.
šam itač laš.: kym áceti Lp. — Z pol.
szamotac trh a ti, m e ta ti čím (na všecky
stran y ).
šam lat, dříve též cam lat; tk a n in a z vel
bloudí srsti, dosud v písních, ze střh n .
schamlát, to p ak je původu rom ánského (š!),
n ějak á odvozenina od slova, k teré vězí
ve fr. chameau (z lat. camělus) velbloud.
šamlicě stč.: stolička pod nohy; han.
šamrla Gr. — slc. šamel šam lík šom lík
šam rlik; dl. šam lik. — Ze střh n . schamel,
popř. ze zdrobi ěl nv na -rl. N ap ro ti tom u
stč. šemlička je z přehlasovaného sth n .
■schemel.
šam ořit zm .: podělkovati, šu k ati, dělati
lehcí práci, š. se s něčím , n a B oskovsku, dítě
se šam oří n a dvoře — h raje si, baví se
(u Jevíčka). N ejasné.
šanc, rčení dát i, v šanc — v sázku, v n ebez
pečí, z něm . Schanze, což je z franc. chance
štěstí, naděje, to pak z lat. cadcntia, p ad n u tí
kostek.
šance zast.: h rad b a. Z něm . Schanze t/v
a původu tem ného. (K. K orbiel pís. m á
za to, že ta to Schanze je to tó žn á se Sch. koš,
viz zde čl. sam šík, „protože provisorní vály
před děly se dělaly z p letených válců, košů
naplněných pískem , zem inou ap., kteréhož
způsobu se používá u vojska dodnes" .)
šanda, ta k i h l.; m or. též čandra: p opruh,
zvláště (vč. msl. šanda, han. šanci K pU )
„ram en n í p o p ru h pro jízdu s tra k a ře m " . —
Z něm . n ář. Schande t/v . Vulg. kšanda je
z Geschánde. M atzenauer 318, B ielfeldt 239.
šanta: ro stlin a N epeta. — P řejal Presl
Všr. z pol. szanta t/v ; je též uk r. šanta,
šándra, rd. šándra jablečník (příbuzná
rostlina). — P ů v o d těch slov je nejasný.
šantrok, již u K lareta, (za)šantročit. —
P ů v o d m álo jasný. A. K m et V eleba S itna,
R užom berok 1893, 174, p rav í: „Čo pod
rrražk u n ala p a jú [lidé rýžující zlato na
Š tiavnicku], to ešte po to m n a k o rý tk ách
(šátrok, Scheidtrog) sh áň ajú , a dobré od
zlého delia. T ú najlepšiu ru d u alebo čisté
zlato, čo šlam iari v stu p ách nashrom áždili,
vraj i potajo m n e předávali; a od to h o
pochádza v raj slovo šantročiť. (?) To slovo
užívá sa o jak o m k o lv ek pašovaní, či p ře
d á v a n í k o n tra b a n d y " . — J in a k Ja n k o
CM F 27.14 z něm . Schand-trog (dřevěná
nádoba, v níž za tre s t nořeni do vody
podvodní prodavači). Podle M atzenauera
z něm', santrocke (prý = nečestný prodej,
ziskuchtivost, lichva), ale to je sam o nejasné
a podle J a n k a sn ad zp ětn á v ý p ů jčk a n ěm
činy z českého p lu rálu šantroky. Podle
S m ilauera bude v 2. části spíše střh n . troc
B etrug, podvod. U kazovalo by pd. zachaúdryczyč ‘zahoditi, z tr a titi’ jinam ? — P o divný
je v ýznam v m sl. šantročit = p lý tv a ti Mal.
šanžírovat: p o h azo v at něčím (velmi rychle
a ob ratn ě, při kouzelnické produkci, n apř.
sklenicem i, talíři, koulem i) Gr. Z toho je
m or. šašírovat, n ap ř. m ečem , šavlí = oháněti se (v boji), šerm ovat (ironicky o n e
o b ratn ý c h pohybech Gr). — Z fr. changer,
asi přes něm činu (-ierenl).
V ýznam dále
poklesl v han. šaširovat se neo b ratn ě chodit ,
neobratně si p o čín at K pU .
šár: řa d a došků nebo šindelů, slc. šiar,
šarovať (došky); pd. szar. — Z něm . Schar
řa d a (M atzenauer). „N y n í J . K alim en, Zuř
ung. E ty m ., spojuje šár s maď. sor řada,
což není ugrofin., ale pův o d u tu rk o tatarského." Šm.
šaráda: z fr. chcirade.
šaran: k ap r; stč. a dosud na H ané: tak
i r. ukr. b. sch. K n ám přišlo z východu. —
P ů v o d u je tu rk o tatarsk ó h o (tur. šaran);
to též slovo je tu r. sazan > rus. sazán. N a
p ro ti to m u kapr je západoevropské jméno
té ryby.
šarapát: šram ot, lomoz, mor. šarapatit
lom oziti; slc.: zpřevracet!, řád iti, dováděti
(slc. šarapata, -tka dovádění, nepořádek);
*šara-pata je p atrn ě expresivní slovo typu
čáry-máry nebo hara-burdí, s obvyklou retnicí n a p o čátk u d ruhé části a s asonancí
sam ohlásek. P rv n í část šara- upom íná na
hara-, srov. i harašiti a han. šarašet poVykov ati, d ělati hluk aj. E xpresivní ráz vysvětlí
i vývoj význam u od ‘lom oziti’ přes ‘dováděti,
řá d iti’ k ‘nepořádku, h am p arád í (č. šarapatina), ledabyle udělané věci’. Náleží sem
i pol. szarapat(k)a člověk v roztrhaných
šatech. — Z krácením čtyřslabičného základu
o stejn ý ch sam ohláskách vykládám e si
m or. šarvatit šram o titi, tro p iti, křičeti,
h u b o v ati, řá d iti (pošarvátit potlouci), z toho
po stv erb . šarvát hluk.
šarapatka, kdysi d robný peníz, hl. šer(je)patka, dl. šaropatka šarabatka šarabac. — Vše
je asi ze střh n . schzr(p)j d robná mince
(M atzenauer 318, B ielfeldt 242); -patka se
v češtině objevilo asi přichýlením k šarapatka
‘h a ra b u rd í’. Lužická slova jsou snad z češ
tin y .
šarapatky m or.: p a tk y v zad u n a saních,
konce sanic, též šalaprtky, též s lc .talafatky;
podoba serypatky a rčení klečí na šery paty
= ‘n a p a tá c h sedě’ d áv ají tu šiti, že výcho
diskem bylo snad p řiro v n án í skrčeného drže
n í tě la (veze-li se kdo jako přílepek na níz
kých saních ta k , že nohy m á jen na koncích
sanic a přid ržu je se rukam a) k jisté posici,
vyjád řen é tím h ru b ý m žertem .
šárati: š. se šouravě se p ohybovati; kroky
zašáraly PS. Zvukom alebné.
šaraváry: uherské široké k alhoty. Pol.
szarawary, u k r. r. slc. šarovary, b. sch.
šalvare. — P řes maď. salavári pochází
z osm. šelvár, šalvár, ta k již Jg .
šarga, -o m or.: h n ěd ý vůl. Z maď. sarga
bledý, žlutý. Sulán P ID eb r: 39.16.
šargón h an .: „žern o v ý " kám en KpU.
N ejasné.
Šárka, šárnice: Š3mlice, plechem pobitý
dřevěný p o lštář n ad nápravou a n áp rav ní
kem PS, podklad oplínu Jg-C uřín; jsou 2 ve
voze. — P ů v o d nejasný. „B ylo i střč . Šárka,
k lá d a ve vězení (W in ter Obr. 2.844 z 1603):
vězní m u sí dát na Šárku nebo za kládu; něm.
je a u f die Schark im Stock setzen, ale to bude
českého p ů v o d u .” Šm ilauer.
šarlat: b arv a, tk a n in a, již stč.; s hl. šarlat
a slc. šarlát je ze s tih l, scharlút. J in é p řejetí
je pol. szkarlat, z to h o slc. škarlát. Sem
náleží též něm . Scharlach spála. O bdobná
slova jsou v evropských řečech hojná,
základem bylo střed o lat. scarlčitum, jehož
původ je asi z východu, nebyl v šak dosud
náležitě vyšetřen .
šarlatán, nedávno p řeja té frane. chnrlatan
nebo něm . Scharlalctn (to rovněž z franštiny).
šarohy slang, nebo arg.: b o ty . — „N e
pochybně z maď. san í, d ru h b o t." Sulán
PF 18.2.292. Ale šaroky arg. b o ty je podle
Sulána z maď. sarok p o d p atek .
šárovat, dříve běžné (Jg), ny n í jen nář.
(Paka) zašárovat hodně zato p it, našárovat
do kam en J jč ř 70. — Pol. szorarz, szulerz,
nář. sulerz podpalovač. — Z něm . schuren,
vlastně z analogického d ru h o tv a ru scheuern
{srov. Scheuerofen, Zuscheuer).
šarpat: sáp ati, trh a ti, na° se s čím = n a ta
hali, se, n ah rd liti se. Laš. šarpač tr h a ti
něčím, kym áceti, i. se zlobiti se n a koho,
po° se s k ý m = p o h ád ati se, s tře tn o u ti se
Lp. — slc. šarpat i šarvat. Pol. szarpac,
akr. šarpaty, r. šárpat t/v . — P ů v o d nejasný.
Snad je to ze sápati; expresivní ráz by byl
vyznačen zesilovacím r, § 10, a zm ěkčením
s > š.
šaršún stč.: m eč; pol. kdysi szarszun, asi
z češtiny. P ů v o d není znám .
šart: kdysi v češtině m alý peníz, dosud
v slc. — P odle M atzenauera ze střh n . scherf
obolus (srov. šarapatka), u F lajšhanse K lár
ze střn. scharf. Ja n k o Sl. R u n d sch au 10.80
myslel n a k o n tam in aci s ort. Z češtiny je
pol. szart.
šarvaněc laš.: nezbeda Malý. — Ze slo
venštiny: ta m je šarvaněc (veselý, ochotný)
ehasník, m ladík, šaran chlapec 12— 141etý
(dobrosrdečný; bez hanlivého nádechu). —
Nepochybně bylo do slc. p řejato z r. sorvanéc
(zpravidla o chlapcích) ro zp u sta, nezbeda,
divoch (E va H av lo v á). D om ácí slc. slovo
tomu odpovídající je zurvalec (tj. o d erv an ý
od šibenice).
šarvátka: doloženo od 1588 (Š.). — Ze
střhn. schar wachte h líd k a (složená z několika
osob), p atro la. Ja n k o ČMF 15.111. — Hl.
kirwatka t/v jak o v č. (u P fuhla); je z češtiny
(Bielfeldt 2 4 i).
šastať laš.: šv ih ati, šlehati, řezati, k ráje ti;
slc. šástai. V zhledem k v ý zn am u je spojím e
s pol. szastac tlouci (ale sz. si§ to u la ti se
apod. bude p a třit jinam , k šatati). — St-ové
intensivum od slovesa, k teré je ve Vsl.
šapnuc u d eřiti Bf.
šáš šáší šašina šašoví m or. a slez.: rákosí,
sítí, ostřice; slc. šaš šašie šašina šešina;
srov. ty též význam y pod šáchorl C. šašina
nyní je rostlinn ý ro d Schoenus, od P resla. —
Asi přejato z maď. sás ostřice, šašina, rákosí.
šašeja laš.: s tá tn í silnice Lp. — P řejato
přes něm činu z fr. ehanssée.
šašek, již stč. (odtud pol. szaszek), nejspíše
(Z ubatý 1.1.334) zdrobnělina od šach. Š ach o
vé fig u rk y sluly šachy, slovo šašek m á pak
svůj význam asi podle pestrého, šachovaného
obleku šašků, ač nejsou vyloučeny ani jiné
důvo d y (pohyby a skoky figurek; zrůdnost
šašků a podivná podoba figurek). slc. šašo
m á zakončení podle jašo ztřeštěnec, od
ja š it sa. J in á dom něnka: od hošaša (býi to
tak o v ý h. = do b rá kopa, V áclavík 381).
šašit: vč. pošašit, vyšašit něco (posměšné):
v y k o n a ti něco s velkou nám ahou, ale s c h a
trn ý m výsledkem . N ejasné. Jiného původu
bude m or. pošášat se pochlubiti se, prošášet se
pyšně si v y šlapovati: upom íná n a pro-súšat se.
šat, č. a hl., jinde fem .: laš. a slc. šata,
šatka, vč. laš, (Lp) šatstvo m užský oblek,
hl. šantko, pol. szata szatka, u kr. a rd. šata.
Znam ená bud celý oděv nebo jen kus šatu ,
šátek (na h lavu ženský, kapesní). — P ře ja to
z germ . (Vasmer ZfslPh 11.50.) *hětaz
(střhn. ha 5 K leid, atd .). — Val. ohšata oděv
S vK je postverbale z ob-šatit,
šatati (sebou): h ý b ati sebou, v ik lati se,
p o tá ceti se, doloženo jen ze starší doby
(šátali eebú jakžto opilí). V laš. nářečí je
ušatat se uchodit se, u n av it se B 417, unavit
se prací, úsilím L p, pod. M alý; je i pd.
(slez.) uszatač si§ u n a v it se, obyčejně p rací
tělesnou, zvl. běháním , choděním , Zar?ba
Z bF L 4/5.363. — Stč. význam u odpovídá
r. šatát sem a ta m p o h y b o v at něčím, otřásati, k lá titi, vik lati; lašském u odpovídá
r. š-sja h ý b a ti sebou, po tu lo v ati se, potlouk a ti se kolem. J e dále u kr. šatatysja potlouk a ti se kolem. U jižních Slovanů tom u
od p o v íd á *šatati: sch. šetati procházeti se,
pod. i sln. a bulh. — Psl. asi šatati, málo
jasné. Zdá se však, že *š§tati by m ohlo b ý t
ze *sgtati, což by m ohlo p a třit (jakožto
í-ové intensivum ) k lit. žéngti k ráčeti,
uznám e-li z trá tu znělosti (*z > s) a zm ěnu
sl > š. — Zdá se tak é, že v češtině š. dostalo
p o v ah u expresivní a že p roto měnilo i svou
podobu. J e snad základem těch to nynějších
podob: 1° šátrati (se) loudati se (srov. o p ř í
ponovém r po t p ři šmátrali); 2° šantati
choditi klátivě, šlapati, potáceti se, šantrati
se PS, chod. šantala nem otorný člověk, jč.
všudybyl o b ratn ý , zde přibylo zesilovací n
až v češtině. Srov. rd. šatala povaleč. — V lo
žené n je v Č., ale i vm. (val. laš). J e i v maď.
sánta k ulhavý (jinak m aď arština m á seta
‘procházka’, zpětný ú tv a r ze sétal ‘procházím
se’ < sch. šetati). Sulán StSl 4 .1958.404η.
m á za to , že sánta je přejato velmi dávno z
staroslověnského *šal- (<š%t-). Ale p o n ě
vadž n je i v C., budem e spíše v něm vidět
pouhé zesilovací n, popř. nt z tt.
šatlava, již stč.: vězení, slc. šatlava vězení,
čeledník, dl. šatlawa, ta k i pol. — N ejasné.
Snad z fr. argot, chátelet vězení, přes něm.
Schachtelei.
Šatlavy: d řev n atý (o starém tu řín u ); šatnČt
d řev n atěti (o řepě, o košťálech zelí), šatnatý
ia šn a tý šativý vydoupnělý, spráchnivělý
(o strom ě) (šaéivy ztrouchnivělý, o h řib u Lp)
šašnivý práchnivý, m or. n a K y jo v sk u šafnatet. U J g je též šaptlavý o tu řín u , jinde
vyšetnalý. Sem p a tří i vy šeptaly vydoupnělý,
vyschlý (o tu řín u , řepě), jč. vyšeptalej
chleba = vyčichlý. — slc. šatnaviet. — P a tří
asi k pol. sietay vysílený, neduživý, bídný;
vše p a k je příbuzné se sotný (viz sotva).
šátor: sta n , b o u d a n a tržišti. Rozšířeno
u všech Slovanů: slc. šiator, b. sch. sln. šator,
r. šater, ukr. šater šatro, pol. szatra. — P o
chází z tu r. jazy k ů (kirg. šatyr stan ); u nás
(jm or. a slc.) a v P olsku převzato z maď.
sátor.
šátro: h ru b é p látn o , stč. šátr čatr četr, ze
střh n . 8chet(t)er jem né p látn o .
šavle; u většin y Slovanů zní to to slovo
*sabla (r. sáblja, b. sablja i sabja, sch. sablja
a sln. eablja). T ato podoba pochází z východu
a vznikla už v době velm i staré (v str.
doloženo sablja už v 10. století) p řejetím
p a trn ě z tu rk o ta ta rsk é h o eab (srov. osm an.
sap jilec meče) a zařáděním do ženských
ja -k m e n ů ; ale p řím ý p ram en, ta k o v ý název
pro celou šavli, nebyl dosud nalezen. S epenth e tic k ý m rusk ý m l přejím áno dále na
západ, v 15. sto letí se objevuje v Čechách
(W inter, K roj 290; první·č. doklad je z 1468
v AČ 7.316, zjistil Klim eš) a u N ěm ců
(sebel eabel sewel seibel saibel, ny n í Sábel),
v 16. u H olanď anů, n a p o čátk u 17. u F r a n
couzů (sabre), v polovici 17- u Španělů
(R. v. d. M eulen; viz V. P o lák ČČF 1.174).
O bjasnění však p o třeb u je š- (ukr. a br. sablja,
pol. ezabla, z to h o laš. h an . a slc. šabla)
a v češtině i v. B rúckner p o k lád á š za m ylné
odm azuření (místo s), to b y bylo p a k proniklo
i do češtiny. Ale vzhledem k čes. v, k te ré m á
vzor v něm eckých slovech, m ožno i š m íti
za zp ětn ý vliv něm činy. T ato o tázk a v šak
p o třeb u je důk lad n é revize.
šavrnach stč.: d ru h v ína, ze střh n . schavernac t/v , „což se v y k lád á jako W ein von
C hiavenna“ . Šm ilauer.
ščam ba laš.: díra, řezná rán a, d u tý zub.
slc. šóembla vy sek an ý o tv o r v ledě. P odle
B artoše od (u)šóabit (u)říznouti.
šedý, šedivý, stč. šédivý; vč. šidatý — jako
m yš Jg d . — slc. šed(iv)ý, csl. sšd-b, r. sedoj,
sch. sijed, sln. sed, pol. szady, szedžiwy,
hl. šédziw y, dl. šeéiwy. — Psl. sed v vzniklo
nepochybně obm ěnou slova sěr-b (č. šerý)
vlivem jiných ad jek tiv značících b arv u
gnšd-b směd-b bléd-b. D ru h o tv ar n a -ívj >
v zslov. nem á vzoru u označení barev;
objevil se m ožná ve spojení s libiv-b hubený,
vychudlý, když se m luvilo o někom starém
a sešlém.
šejditi; šejdíř: podvodník, šajd, šejd (toto
již stč.) šizení, podvod. — Málo jasné. Snad
ze šmejdíř, zjednodušení šm- > e- je asi
vlivem slova šiditi. J in a k Ja n k o ČMF 16.9;
podle T reim era 88 z osm anštiny.
šejdovec: jistá tan ečn í záb av a, též šejd,
še jd i i šedivec ČL 29.9. — Málo jasné. Podle
J a n k a ČMF 16.10 p a tří k šejd ti (bývá bez
úředního povolení); ale vzhledem k tom u,
že to b ý v ají v lastn ě „d o zv u k y 14 (např.
v posvícenské ú te rý p ři pouhé harmonice),
m ohl by š. b ý ti od něm . schziden, schud^n,
v jeho v lastn ím význam u, te d y jak o m uzika
p řed rozchodem n a rozloučenou. Snad tedy
je to obm ěna něm . (šváb.) Schiedweck pitka
n a rozloučenou. — Z íb rt Veselé chvíle 598
m á šádoňk; to je asi z něm . Scheidurg
rozloučení.
šejdrem : n a křivo, bokem . Málo jasné.
N ejspíše vzniklo n a M oravě ze ševerem,
viz uvirý. N ář. šnejdrem (o d tu d šnejdrovat)
šlejdrem m ají η l nejspíše disim ilací antici
povaného r. — slc.
(na Myjavsku)
šnajdrom, šlajdrom bylo asi im portováno
z M oravy a poslovenštěno.
šejtrok u vozu: kozlík (na voze); han.
šétrok, šéstrok, šóstrok Gr. „ H an . šéetrok vede
k ety m u Chaisetrog (Chaise, Schese — lehký
p o lo k ry tý kočár, trog = tru h la, tru h lík ve
voze). Vč. n a H oličku hajtrog t/v bude
z Heutrog = truhlice n a seno.“ (šmilauer.)
P a tř í sem i sev.-m or. šejtroch tru h lík pod
sedadlem n a voze, k am se d áv á krmení
pro koně R zr.
šek = v ů l n. k ů ň , šeka k ráv a, šekl pes,
vesm ěs stra k a tí. — Z něm . Schecic(e),
n ázv u to stra k a tý c h zv ířat. Odvoz, šekatý.
šelestiti, postv. šelest. Zvukom alebné: slc.
šelestit, šelest, pol. szelest, u k r. šelestily,
šelest, t . šelestit, šelest. J in é podoby jsou
u kr. šerestity, postv. r. šóroch šelest, stpol.
chelet, u kr. chovst (z *cholst). J e to st-ové
intensivum od zvukom alebného slovesa,
k teré je zachováno v pd. szelepaš t/v.
Mch S P L 1.250.
šelm a, p řejato ze střh n . schelme mor, epi
dem ie; m rtv o la padlého, zdechlina. V něm
čině se stalo n ad áv k o u (Schelm) stejným po
stupem jako v češtině mrcha je vlastně zdech
lina, ale přeneseně i bídák, darebák, pro
h n an á žena, v slovenštině se dokonce stalo
synonym em se „ šp a tn ý " : mrcha chlap, mrcha
žena. Č eština převzala v ý zn am epidemie
(stč.) i význam přenesený, te n p ak se ve váž
ném sm yslu držel ještě v m inulém století
obecně, změnil se však v název žertovný
(== šibal, čtverák). Podle T reim era Lingua
9.1960.90 tu vývoj šel přes pojem „pachatel
polního p ý ch u ", k te rý ž to pych byl ve feu
dální době u lidu chápán se sy m patií, jakožto
část boje p ro ti feudálům . J e v šak pozoru
hodné, že n a C hcdsku a v laštin ě se toho
slova užívá o nedovolených, resp. bývalých
m ilencích; podobně hl. šelma znam ená též
svůdce d ívky (Pfuhl). K rom ě toho vyvinula
se v č. (již od H usa) zv láštn í odbočka
významová: šelma je divoké a líté zvíře
(z češtiny je ta k i slc. a luž.), resp. jistý
řád živočichů. I to pochopím e ta k , že p ře
neseně mrcha je ‘p o tv o ra’, to to slovo p ak
rovněž označuje ja k dareb ák y , ta k i lítá
zvířata. U jiných Slovanů zn. jen d areb ák a,
(pol., odtud p řejato do ru štin y ).
šemnička žemnička Šimečka d ru h dým ky.
Podle původu vý ro b y : z něm . jm én a
Stiavnice na Slovensku Schem nitz. Šm ilauer.
Od štiavnica je slc. štiavnička t/v .
šemotat, skupina slov rozličné podoby i v ý
znamu: slc. šemetit planě, nevěcně m luviti,
šemetit, šemetat plésti p á té přes d ev áté, pošem etil sa okolo někoho = zalichotit! se, o(b)šm u tit sa o tíra ti se, lichotiti se, m or. vyšermť.t vyšvindlovati, zašemotit (-ša -) u šetřiti
(?). Sem náleží jistě též ošemetný. Základem
je patrně motali (se), p ředpona še-lcho- dáv á
slovu expresivní ráz, a p ro to je p ak hlásková
stavba nepevná: z šemotat utvořeno šemotit
a v něm šemo- > šeme- asim ilací, když slovo
přestalo b ý t průhledné. M íta ti se okolo n ě
čeho > m. se v řeči = plésti se v řeči n e
úmyslně, i s úm yslem = klam ati, plésti p á té
přes d e v á té > lichotiti. — V ýznam p o h y b o
vý je ještě v šam it .t ocasem , laš. šamitač
kymáceti, š. se p o tá ceti se (,,m o tati se“ !),
šamit ač bičem — šlehati, šarnctat se s ký m =
prát i sc. — Srov. pol. szamotač zm ítati,
íiázeti, sz. si$ házeti sebou, p rá ti se. Ovšem
nutno uznati zm ěnu se- > ša-. Nezm ěněné
še- m á rd. šemetát zaháleti, šemet aútsja
vrhati sc.
šemřit sa, šemořit sa, šebeřit se NVal 4.72,
dl. šemriš se: m ih o tat i se, k m itati se (vidíine-li nějaké pohy b y v šeru nebo za tm y
nejasně), p ak vůbec nezřetelné se jev iti, šeřiti
se, přeneseně i rozednívati se, n a G ottw aldovsku; slc. šzm orií sa m ih o tati se, značití se
v dálce nebo v šeru; val. zešemřívá sa svečeřívá se. Ale n a V ysocku pod K rkonošem i
šemřením sc začíná den, rozšemří se, u J g
rozčemřívá se. P řed p o n a ce- (viz) > šea *mríti, jež p a tří k ukr. m ríty (mríju)
mihotati se, šeřiti se, rozednívati se. Příbuzno je dále rus. m ařit o slunci, svítí-li zam lže
ným, dusným vzduchem , ukr. márevo polosvětlo, r. čem(a)rá drobné m rholení p ři mlze.
šenkovat. P odobně slc. hl. dl. — Z něm .
schznlcen.
šeplati, již stč.: m ěkce m lu v iti, šišlati,
„špatně vyslovovat sy k a v k y “ (Lp). — slc.
šeplat, pol. kdysi szepleč, nyní szeplenič, ukr.
šepeljáty, r. šepelját. — P říbuzno je lot.
svepstět šeplati (m á v šak jinou příponu).
Vše ja zvukom alebné.
šepolit m sl.: drobně sy p ati B-K ol-M al, p o °;
val. šepelit K š. — N ejasné.
šeptati, staro b y lé sloveso zvukom alebné:
csl. šbp-btati (šbp- a p říp o n a -at·, oslabená
podoba plného ttjGt, k te ré je n apř. v štébe-
tati, kloktati; stu p eň je jí sam ohlásky b ý v á
ve shodě se sam ohláskou v kořeni) a jm éno
šbprt-b·, slc. šop(o)tat (je i šepotat, šepkat),
r. šeptat, u kr. šeptaly, pol. szeptač, szept, dl.
šeptáš, b. šepna, šepot, sch. šaptati šapat, sln.
šep(e)tati. — Jed n o d o b é špetaouti (stč.
šp tt iůti) je ze jm én a špet < šbpat-b, z to h o
dále špetati (od 16. století); viz však i bedat. —
M ísto p je b v za-šebtat u R aise (PS).
šereď val.: hrozně m noho. Asi z maď. sereg
zástu p , hejno. Z téhož pram ene je pol. szereg
šik, řada.
šeredný, stč. i šeradný, šeredný. Odvozeno
od škaredý příponou - b n t . T ím to rozšířením
0 p říponu se oslabila p ev n o st zač átk u a n a
sta ly ty to zm ěny: *škaredný přem ístěním
a-e > e-a dalo *škeradný, neobvyklá sk u p in a
*ške- u p rav en a vy p u štěn ím k n a běžné se-:
šeradný. Od d ru h o tv aru škaredý, s ř, *škeřadný, spodobou e-a > e-e *škeřed lý,
šeredný, konečně šeredný podle škered/ (je
doloženo!). O bdobně je hl. škerjed i; dl. šoradlci sm etí. — Vč. šeredit, šarád, it chléb
apod. = p lý tv a ti chlebem , to tiž d robiti
a kouskovati jej zbytečně, že přijd e m noho
do odpadků, do sm etí. J in ý vývoj význam u
je v mor. šeredit špiniti, pom louvati B,
ošeredžijč Šr; š. se s ký m = h á d a ti se,
liašteřiti se. slc. šeredný je asi z češtiny.
šerha: ras, laš. šerhovát se v ad iti se, sic,
šarha, pol. szargarz, szargant, vše ze střh n .
scherge. Z polštiny je' laš. šargan, šargot
trh á n .
šerka, stč. šéř: d ru h tk an in y , m or. šarka,
Šárka sukně z ní; od šerý. Z češtiny je něm .
Scherke.
šerm , šermovali. Sloveso je ze střh n .
schermen b ojovati, p o tý k a ti se, šerm ovati,
z toho je u nás šerm zp ětn ý m tvořením ;
šermíř. Pol. szermowač, szerm, szermierz je asi
z č. Z germ ánštiny je též fr. eserimer, ital.
schermire. Laš. šarm itat šerm ovati, rozháněti
se něčím , je přetvořeno podle laš. šam it ač
(bičem apod.) šlehati, viz šemotat. — P o
divné je frenštátskó šermovat se štra c h a ti se,
stěh o v ati se.
šermice sev.-m or.: jídlo z tlačených b ra m
bor, zelné vody a zelí R zr. — N ejasné.
šerpa, polský v 17. stol. szarpa, nyní szarfa,
slc. šarpa, r. šarf. Z něm . Scharpe < fr.
écharpe.
šerý, slovo všeslovanské: csl. s é r t, r. seryj,
sch. sjer, sln. ser, slc. šerý, pol. szary (z toho
Vsl. šarý), hl. šery, dl. šery. — H láskoslovné
obtíže (západoslov. š p ro ti s jinde) působí
1 rozpaky v stanovení Psl. podoby a sam o
zřejm ě i v etym ologii. O dvolávaje starší
v ý k lad v E S X, p odávám zde novou d o
m něnku. Z dosavadních v ý k lad ů lze podržeti to, že š. je příbuzné se stn o rd . hárr,
stangl. hár (nyní hoar) šedý, středoir. ciar
tm avohnědý, vše to to z *lcoiro-s (#-). Ale
pro naše slova *koiros nestačí, neb o t by
muselo b ý t v š e s l o v a n s k é sěrn>, i na z á
padě! P ro to hledám e pro slovan. slova z a
čátek jiný. V zhledem k to m u , žo šerý (ale
nikdy šedý!) slouží pro označení soum raku
popř. sv ítán í (č. u ž je šero, šeří se, šírá se),
srov. něm . grauen t/v od grnu šedý, p ři
řadím e sem i stnord. skaera f. D ám m erung
a skaerr, šv. skar, dán. skoer světlý (hell,
klar) a odvodím e vše z kořene skei-, k te rý
m ám e ve stín (význam ‘sv ětlý ’ v to m kořeni
byl tak é, o to m viz pod stín 1°), te d y ze
*skoi-ro-s. Jeh o sk podléhalo v šak zm ěnám ;
v germ ánštině ztra tilo s (v. výše), v slo
vanštině podlehlo m etathesi sk > ks a ks
dalo náležitě ch; to p ak před oi > ě podle
2. palatalisace přešlo n a východě a n a jih u
v s, n a západě v š (jako n ap ř. lok. pl. od
duch^b·, *dusěch-b — č. duších). Viz i šedý.
J in é dosavadní dom něnky u v ád í H erne
l l l n . , ještě jin o u (expresivní *k nebo *kh)
Liew ehr ZfslPh 23.100. — Šeřík, rostlina
S yringa (podle fialovošedé b arv y květů,
Presl 1819 z ru štin y , z č. je hl. šěrik; ale
siřinka J g d je ze syringa).
šest číslovka, su b st. fem. i-km enové, ta k
i u všech Slovanů, Psl. šestb. O dvozeniny
šestý (Psl. šestv) šesterý šestina a td .; šesták
ještě nedávno = 20 haléřů, název přenesený
z doby, k d y š. p latil „šest velikých peněz
šestnáct, šedesát (laš. šezdesat, slc. šesťdesiat)
viz p ři deset. — Psl. šestb je p okračováním
staršíh o *kseksti-, jež je utvořeno příponou
-ti- od *kseks; v *kseksti- u nás p rv n í ks
dalo ch, sku p in a kst b y la zjednodušena v st;
srov. stin d . šaští-, stsev. sétt. A dj. šest-b je
z doby bsl., srov. lit. šestas. Základ *kseks je
v stin d . šat, lat. sex, ir. sé, gót. saíhs (něm.
sechs). A vest. yjvaš, arm . vep a ř. lakón. Ρέξ
ukazují, že *kseks vzniklo redukcí z ještě
složitějšího *ksveks, k teré je neprůhledné. —
N ejnověji E rh a rt S P F F B U 14.1965.26 analysuje tu číslovku ta k to : *s-H ve-ks (H je
laryngála): začáteční s je p a trn ě tzv. p o
hyblivé, kořen k(e)s by m ohl zn am en at tři;
H ve m u znam ená „d v o jici14 (viz zde h. dva,
deset, čtyři, osm); celek te d y „d v ě tro jice" .
Viz i šístka.
šešel stč. u K la re ta „conus“ (kužel, cho
chol). K něm u lze sn ad p řip o jiti ta to slova:
vč. šešel, šešelinka je telo v á zralá palička n a
sem eno; stč. šešelatka d ru h hrušek, v jednom
rukopise K la re ta (psáno plur. ssyessyelatky)
m ísto kuželatky conipira, dosud zachováno
zkrácené v m or. šetka d ru h hrušek sladkých.
-šešel je snad obm ěna ze šošol, což je chochol·
šešulina: luština, lusk; z toho je P reslův
b o tan ick ý term ín šešulka; bylo i šošolina
slupka obilního zrn a Jg d a M and. J a k u k a
zuje kladské salušina slu p k a obilná, je n u tn é
v y jiti ze *šelušina, to p ak se shoduje s r r s .
šelucha lusk, slupka. R u sk ý nářeční druhotv a r ščélucha ry b í šu p in a p o d áv á původní
tv a r: Psl. ščélucha (z něhož je šelucha sp o ra
dickým zjednodušením šče- > se-). Polské
tv a ry jsou ještě prom ěnlivější, předpoklá
d ají *ščelušina ( > ščešula): szczežula (sz)czežujaszczeszujaczasula czasolka szeszelinka rybí
šupina. — Čes. češule, m iskovitý obal n ěkte
rých rostlinných plodů, vzniklo buď zkřížením
z číška (žaludová) nebo z d ru h o tv aru na ščjako v polštině. — P říbuzno je něm . Schale
sk o řáp k a a Schelfe slupka, šupina. V slovan
štin ě bylo snad původně *ščelupina, jež pak
podlehlo rů zn ý m zm ěnám .
šetřiti. Je n v č., slc. a v polštině. Stč.
šetřili znam enalo hleděti (očima), p ak pozo
ro v a t!, hleueti = s ta ra ti se, m íti péči; šetřili
sú i hleděli sú na m ě con sid erav eru n t et
in sp ex eru n t m e; hleď a šetři; neroďte mne
šetřiti (nehleďte n a m ne), zet sem smčdčr.
cti málo šetříš. D osud slc. šatriť je pozerať, po
zo rovat, též val. šetřit je pozorovati, dávat i
pozor. D ále „hleděti si něčeho = d áv ati si
pozor p řed něčím = v y h ý b a ti se, š títiti se"
v laš. šatřiť se, pd. szatrzyč sip t/v . slc. šatrit
konopnicu (konopné pole) se vyloží pomocí
čes. hleděti ho sp o d ářstv í = d b áti, pečovati
o ně. D alší v ý zn am y jsou jak o u synonyma
p a tř ili: ošetřovati jako opatrovali, šetření, vyšetřovati jako pátrati. Š -trn ý k někom u jo
„p ln ý o h l e d ů " ; ny n ější vý zn am ‘spořili'
vznikl z ‘h líd ati si něco’ = o p a tro v a ti něco.
Ve východních částech naší o blasti a v pol
štin ě se jev í ša-, asi vlivem starobylého
syn o n y m a patřili: vč. šátrný u Jirá sk a , šetrný
v K ladsku, laš. šatřiť, středoslc. šatrit, pol.
jen szatrzyč. — P říb u zn á slova jsou lit.
skatýtis ohlížeti se, d á v a ti pozor, lit. skctctis
pečovati, n am áh ati se (žem. též: ohlížeti se)
a lo t. skátit hleděti, pozorně prohlížeti.
*Šetřiti je hláskově nesnadné; vyložím e ne
zjednodušením (jako p ři šešulina) ze šče-:
příponové r po t jako v synonym ech smctriti
a pátrati. B altsk á slova m ají n áležitý stupeň
*o, popř. zdloužení δ ve shodě s příslušnou
slovesnou tříd o u .
ševeliti. slc. ševelit ocasom = pohybovali,
poševelit sa pohnouti sebou (Podjavorinská)
a č. tu rn o v sk é šebeliti se h ý b a ti se (např.
v posteli), šebelit peřiny ‘m u c h lati’ je domácí
slovo, to to žn é s rus. ševelit h ý b a ti něčím
(např. ženy h ráběm i seno ševeljat; veterok
ševelil verchuški trav). N ap ro ti to m u je
ševelení třesení, trh á n í, chvění (lékařský
term ín ); asi je přejal A n t. Jun g m ann
z ru štin y (Šm.). — Psl. ševeliti obsahuje
p ředponu se- a sloveso, jem už od p o v íd á lit.
vélti cu ch ati, šm odrchati, zplsťovati (vlnu,
srst), p řev raceti, zam o táv a ti; shodují se
s tím u nás význam ové o d stín y jako šebelit
peřiny, ševelit seno. P rim árn í *vel-ti, protože
b y bylo podléhalo likvidové m etath esi, a tím
ztratilo pev n o st své stav b y , bylo převedeno
zde, když připojeno še-, do 4. tříd y a tím
zachráněno, zároveň v šak odcizeno slovesu valiti, obě slovesa se význam ově zcela rozešla.
ševerem: n a křivo, šourem , slc. ševerom
heverom. Spolu se sln. sever člověk křivonohý,
ševeriti choditi n a křivo, k u lh a ti a s u k r. ševernóhyj p a tří nejspíše k u virý (viz). J in a k
Janko ČMF 16.106: p rý je z něm . *schever,
příbuzného se schief kosý. Zakončení -em je
jako v šikem, šourem, šejdrem. slc. heverom
pokládáme za pouhou rým o v o u ozvěnu.
ševo slez.: b ab í léto. — J e to nejspíše
zpodstatnělé ad jek tiv u m stř. ro d u šyvo, od
šyvy = sivý, šedý. V ztah u je se to n a šedivé
pavučiny, n atažen é všude mezi ro stlin stv em ,
zvláště mezi trav o u .
šíba jč.: b eran , ovce, val. šibula ovce,
„ledakde ostane a šibolí“ ( = p opásá se) B.
Z vábící interjekce. Srov. dluž. volání na
ovce šib šib (z to h o éiba ovce) a hluž. šib
éib šep. (Něm.-luž. schibbe jehně, v ý ch .-střn .
zibbe bahnice, koza, pes, zajíc, králík, stangl.
tife, dn. tebe bud o u podobně z in terjek cí;
opačně soudí B ielfeldt 243). Srov. žibula.
šibal, po celém územ í. H l. šibal, slc.
šibal, dl. šybal, pol. szybal. — P a trn ě od
šibati, šibalý (slc. prešibatý u V ansové), hluž.
šibaly, dluž. šybaly b y l asi = kdo šibe
(druhého) = kdo klam e, šálí, ch y trá k ,
lstivý. Vyšlo se z v ý zn am u o k lam at, ošálit,
který je n ap ř. v slc. ošibat koho S SJ. Jin é
příčestí, šibariTi, je ve val. (o)šibánit šiditi.
šibati: šleh ati, m rsk ati, n y n í jen m or. a slc.:
sem p a tří i slc. šin u l u d eřiti (mor. šibnúi
šlehnouti), ošinulo ho ran ila ho m rtv ice. —
Pol. szybač, u k r. šybáty h ázeti, r. šibát šlehati,
biti, b. šibam, sch. a sln. šibati; hl. šiba p ru t.
— Vedle tv a ru n a -ati bylo Psl. též *šibi
šibti (csl. ošibj ošiti s§), pro zánik ~b v infinitivních tv a re c h v y d an é zkáze a zachované
jen ve zbytcích v stč. ošiti líce = v y b iti n a
tváře, vyšívali činiti v ý p ad y , ú to č iti; m or.
ošívati h ázeti (rukou), tř á s ti ( t om em ), č.
ošívati se o d b íjeti od sebe něco (např.
mouchy), val. ošipovat sa t/v , v šiti sebou =
mrskati sebou, slc. obšívat někoho = šlehati,
v csl. uvedeném ošiti s§ ab stin ere („odbíjeti
od sebe“ ), p ů v o d u m ožná českého. In fin itivní ši- (ze šib- p řed t) přeneseno zde do
présentu. O dvozeniny: m or. šibáky m rsk u t,
šibenec d areb ák (srov. u k r. šybenyk t/v ), laš.
šibenstvo d areb áctv í, podvod, šibenice (viz).
Zvláštní je význ am v laš. obité šibe v y h án í
výko ik y , podobně slc. o vousech vyrážejících
pod nosem apod. — P sl. šibati. Snad je
příbuzné se stn o rd . svipa, stan g l. sw ip ia n ,
swippan, sth n . sw ip fen b ičovati, m rsk ati
(peitschen); je i stn o rd . svipa schleudern
(de Vries; v rh a ti, m rštiti) a, s dlouhým i,
stnord. svipa v rh n o u ti ry ch lý pohled, udělati rychlý pohyb (de V. s otazníkem s tra n
významu). V germ . b y bylo v navíc, § 19,
u nás by bylo expresivní zm ěkčení (§ 12):
sj- > š.
šibenice již stč., pol. dříve szybienica, hl.
šibjeňca, dl. šybjenica, u k r. šybenycja, r.
šibenica. — P a trn ě od šiben-b, trp n éh o p a r ti
cipia od *šibti (viz šibati), původně asi m ísto,
kde šibali, m rskali provinilce, p a k vůbec
m ísto a sto jan popravčí. Pol. ny n í szubienica
(u nějakou analogií?), z toho naše laš. šubenica. Odvozené šibenicník, r. šibeník je lo tr,
uk r. šybenyšnyk je k a t. — Přeneseno n a část
tra k a ře (dopředu čnějící část n ad kolečkem ):
vč. šibenička, n a K y jovsku a u Slavkova.
šibinka, n a P rostějovsko šébinka K p U .
J in a k znam ená šibenice, šibinka n a M oravě
i zařízení n a vysoký skok, v o dorovný p ru t
položený na dvou rozsoškách.
šibolit m or.: po p ásati se B p. šibula. Pol.
szypolec o šk u b áv ati (tráv u , o pasoucích se
zvířatech). N ejasné. Viz i šiba.
šibra: d ro b n ý p la catý kám en, štibra š tě p i
n a 'k m e n e nebo cihly; n a K u n štá tsk u , Litom yšlsku, H oličku, term ín z kam enných
lom ů. — Ze střh n . schiver úlom ek kam ene
(nyní Schiefer). O dchylné znění s í je asi
vlivem slovesa štibrati. Z téhož něm . pram ene
je i sln. šibra t/v .
šibřinky: m ašk arn í záb av a (v to m v ý z n a
m u je 1865 zavedl J . F ugner), dříve frašky,
žerty , též šebřinek (m á K o ran d a, R okycana).
— Z něm . Schabernack škodolibý žert, p o
sm ěšný kousek, šašky, Ja n k o ČMF 15.108.
Odvozené sloveso val. šibřinkovat sa pokleslo
(asi přes pouhé „ b a v iti se, s p rací jen špásov a ti, p raco v ati nikoli v ážn ě“ ) n a ‘práci
ledabylo k o n a ti’, ta k i plum lovské šubřinkovat se (u je tu n ějak o u analogií). J e i slc.
šibiinkovat d o v ád ět, čtv eračit, zah álet. Viz
i špadrnáčky.
šiditi 1°: p o d v ád ěti, klam ati, laš. šuděyČ
L p. — slc. šudit, dluž. šužiš. — Znění s u je,
přes opačné názory, p o k lá d ati za původní.
Sem p a tří sn ad (s novou, expresivní p ř í
ponou) i vč. ušuntit o b alam u tit PS (s nepřeh laso v an ý m u\). — Psl. š u d i -i t i : m á
kořen dokonale shodný v ř. ψενδω klam u
{ps > s; eu > lu) Mch L P 5.93; odchylně
S. E. M ann SR 31.287 obé (šuditi i ψενδω)
odvozuje z k useudó.
šidit se 2° jč.: trá p iti se, n am áh ati se Vy.
N ejasné.
šidit 3° viz šiditi.
šifla 1°, šiflík: m or. slc.: čtv erh ran n ý
kousek perníkového pečivá, p ak i příštip ek ;
jč. šiflička n. šuflička, by ly to „ ta b u lk y
z perníku, z m arcipánu, k teré přinášeli
z p o u ti m ilí svým d ěvčatům , k teré d áv al
sekáč své sběračce [ = ženě odbírající za
ním obilí]" , J jč ř 217. „Z íb rt Stč. ku ch ařstv í,
u v ád í z 1645 rozkrájet na šifle; str. 404 m á
perníky, je ž šlovou lodičky.“ Podle G rim m a
slově ono pečivo v R ak o u sk u a B avorsku
schiff{e)l.“ Šm ilauer.
šifla 2° val.: p u tn a . Z něm . n ář. S ch iff
n ádoba, ovšem od zdrobněliny.
šíje: p ů v o d n í *šija u jiných Slovanů: pol.
szyja, csl. b. slc. hl. sch. sln. šija, ukr. šýja; r.
odchylně šeja (e je asi podle šlejá řem en
v koňském postroji; u to h o to je n ao p ak -ja
podle šeja; obě slova m ohla snadno p řijití
ve styk!). O šíji se u n ás zp rav id la m luví
jen jako o té části volského k rk u , k te ro u
zvíře tlačí jho, te d y o té části ztv rd lé, tu h é,
nriozolovité, o d tu d tvrdošíjný (: synové tvrdí
šíje u R vačovského), v žiti jho n a šíji apod.
Š íje není u nás synonym um k rk u nebo tý la ;
šije m ozoly Mal ukazuje, že zn am en ala šíje
především v s k u tk u onu ztv rd lo u část kůže
v týle, pod jařm em . P odobně ř. τύλος (srov.
týl) znam ená n ejen tý l, h rb , ale i mozol.
O dvozeniny nášijnílc obojek, chom out, nášijek, nášetek řetěz, jenž p o u tá dobytče
k oji. — V přeneseném sm yslu je šíje
chodbička se schodů do sklepa. Již u K la re ta
š jě; podle W in tra K u lt. obraz I 280n. „b ý v al
vchod do lochu (sklepa) b u d v průjezdě
dom ovním nebo z ulice, něk d y přistav ěl
sta v ite l n a pohodlí zv láštn í šíji, n a níž byl
p oklop" (S traka); srov. m otyku vzali v domu,
na šíji v sín i T áb ; dosud jč. šíje L F 29.252,
chod. ČL 2.568, m or. šija B-K ol-M al. P ře
chod ukazuje p o lštin a: v n í szyja je k rk
vůbec, ale i krček n ád o b y (džbánu) a dym ník
pece; od to h o to v ý zn am u je už jen krůček
ke „vchodu do sk lep a" , což b ý v á chodbička
k rá tk á , ú zk á a šikm á, něm . Kellerhals: stpol.
piw niczna szyja J P 42.19. — P ů v o d slova
je nejasný. P o d o b n á slova jsou lit. v y li
m ozol a něm . Schwiele t/v , dále udm . šil tý l
(N acken, W iderrist), kom i šili, ^ili, šivi tý l,
k rk (cit. z čl. E . M oóra A L B ud 9.122). Zdá
se te d y , že to vše jsou slova ze su b strá tu ,
k te rý ve východní E vropě byl asi ugrofin sk ý ; -ja je snad podle vyja t/v (je stsl. r.
polab.).
šik: řa d a voják ů , po řád ek vojenský, z něm.
(doloženého od 15. stol.) schick podoba, stav ,
uspořádání, pořádek, způsobilost, v h o d n á p ří
ležitost, zisk, dobrý obchod aj. Z příslušného
schicken p o řád ati je šikovali (se), z toho
šikovatel, šikovný, nešika (ironické šiká je arci
zp ětn ý ú tv a r z nešika), slc. šikovníčka dohazovačka. O bdobně slc. šik, šikovat, šikovný,
pol. szyk, szykowaé, szykow ny, hl. šik,
šikowač, dl. šyk, šyko w n y a td . P odle J a n k a
ČMF 16.229 u ja l se technický term ín
szykowac wojsko, šikovati lid k bitvě „snad
nejdříve u P olák ů a po to m jistě skrze Žižku
zcela význačně u Č echů". U k r. šyk šik,
řad a, p ře ja to od P oláků.
šíkati: chod. šiká se m luví se p o d ta jí, „šep
tá se, šušká se“ , slc. šiky tratí podhodí slovo,
zažertuje, ukr. šykaty, r. šikát, sch. šikati =
p ronášeti zvuk ššš. — Zvukom alebné, jako č.
si-kati (při bolesti), sy-kati, syěeti. P říponově
k jak o dále v chu-k-ati, mekati a td . Srov.
šuškati ze šušu-kati.
šikmý, p řitv o řen o k ad v erb iu šikm o (srov.
mer-mo, le£-mo) od šikem , jč. a jvč. šikou. —
slc. šikm ý. — Z áklad šik- je ze střh n . schiec
t/v . N ově přitv o řen o dále šiký, mor. šiká
a slc. šikm á svah, s přesm ykem laš. šmiga
šikm ý sm ěr; zkřížením slov šikm o a šikou
vzniklo han. šmikó. P řesm y k y snad způso
bilo i šm ika kosý úhel, nástro j n a jeho
m ěření, z něm . Schmiege.
šilhati, ojediněle též s r n a zám ěnou r/i:
ζα-šmirhati PS. — Ze střh n . schilhen; po
do b n á slova u jin ý ch Slovanů, sousedících
s Něm ci, ale ze zák lad ů odchylných; dl.
šylawy a p. szyl, szylawy z schiel; hl. šělhaé
asi od střh n . schělch šilhavý; slc. škúlit,
sln. škilec, sch. škiljati z nějakého něm.
nářečního -tvaru. Chodské šijklat odvodíme
ze *škiljat: shoduje se pak , jako v několika
jiných slovech, s jižní slovanštinou.
šilink: jistý peníz, též šelink, šelunk, od
staré češtiny do dneška. slc. šiling. — Z něm.
Schilling. V ýznam y odchylné („ tu c e t" , šelinec u J g z K om enského) m ají své vzory již
v něm čině, resp. vyloží se z „vyplácení"
(stč. dat i kom u šilin k = v ý p rask ; tento
v ýznam byl již v něm čině: Schilling —
Prúgel). Z téhož pram ene je dl. šelink
(ši- > še-) a pol. szelqg, o d tu d p ak ukr.
šéljah, r. šéljag. — Již n í Slované přejímali
te n to název b u d to z gót. skillings nebo ze
sth n . skilling (csl. s k tl^ d z i>, rus.-csl. st b(g)ljazb
a j·);.
šilion m or. věnec z um ělých květin na
p entlení nevěsty. N ejasné, jistě cizí. Totožné
s žijo n l
šim ák h an .: dacan. „P odle m nohonásob
ného v ra h a Š im áka z doby p řed p rv n í svě
to v o u v álk o u ". K opečný K pU .
šim ík: n eto p ý r, ojediněle jihom or. Done
seno z jihu, ze sch. šišm iš n eto p ý r; druhé š
zaniklo disim ilací, tř e tí p řetv o řen ím na
dom ácí příponu.
šiml: k ů ň plesnivé nebo bílé barvy, slc.
šimet: z něm . Schim m el t/v ( = Schimmel
plíseň). — Úřední šim l je odvozeno zpětným
pochodem z rak.-něm . úřednicko-slangového
Schimmelreiter „úředník, k te rý pracu je podle
sch ém atu ", kde Schimm el je zpotvořené lat.
sim ile ‘podobný p říp ad , v zorná předloha’.
Ja n k o ČMF 15.111.
šim rati: R osa znal ještě š. se čm ý rati se,
h ý b a ti se, lézti; n y n í je pouze šim rati le
hounce leh tati. Ale val. je šm ířat zlehka
ru k o u p řejížd ěti SvK . P ů v o d viz pod
cmírat i.
šindel, již stč. u K lareta, slc. šindel, hl.
šindíel, dl. šynéel, pol. szyndel, vše z něm.
Schindel, to p ak ze střed o lat. scindula.
šinouti, slc. šinut: p ů v o d n í v ýznam je klon iti, sehnouti, nikoli sunouti! Srov. dále mor.
ušinút sa u h n o u ti se, slc. prešíňat přehýbati.
— Spolu s pol. szynqč t/v je to p a latáln í obmě
n a slova *chynQti (pol. chynqé, v č. však jen
chylý, od to h o chýliti), k teré je z *chyb-noti,
ch-ového d ru h o tv a ru od hýbati, hnouti.
šíp: d ru h střely, v to m to vý zn am u jen v zá-
padni slovanštině (čes. a slc. šíp, pol. szyp,
hl. šip, dl. fem. šypa; srov. čes. šipka). H l.
šipa, dl. šypa, pd. syp y szypula SG P 5.276,
336 znam enají též nezralé, k rv av é péro,
„ostenek“ (vytrhne-li se p tá k u , jsou n a špič
ce brku stopy krve), pol. szypulka je i sto p k a,
brk. — T yto v ý zn am y ukazují, že šip-b
vzniklo velmi d áv n ý m přesm ykem v slově
pisk-b: *ksip-b > šip-b. P řiro v n án í původně
asi žertovné: pisk i šíp jsou n a jedné stran ě
hrotité a k rvavé (šíp v y ta žen ý z rán y !), na
druhé stran ě opeřené; v y ta h o v án í šípu
z rány bylo bolestné, jako když se p tá k u
vytrhává nezralé péro. Mch N Ř 28.178.
Snadno se pochopí i vý zn am v hl. a rus. šip
trn: trn se podo b á m ladém u pisku, p ráv ě
vylezlému z kůže. O fem. šipa viz pod
šípek.
šípati: špiniti, m or. a slc. též ši-plaí; od
toho ošípané, ušípané, slc. ošípaná = prase.
— Pd. szyplac, hl. šiplič. — P říbuzno je snad
lit. šiupti hn iti, lot. supět špinavěti (schrnutzig
werden), tro u čh n iv ěti, zak u řo v ati.
šípek, plod „šípkové růže“, původně však
šip-b (dosud n a M oravě šíp; též šíp í křoví
šípkové) byl název té ro stlin y (růže je název
pozdní, ze Z ápadu), popř. jejího plodu (tak
stč.). P odivné je u v laš. šupjanka šípek
(plod) MZ. — Slovo Psl. (b. hl. šipka, dl.
šypka, slc. šíp i šípka, šípovník, sln. šipek,
pol. szypszyna; v ru štin ě však šip zúženo n a
význam pouze ‘tr n ’). — P říbuzné slovo je
něm. název plodů šípkových: sth n . hiafo,
dosud jihoněm . H iefe, H iffe; předslov. *kvp-.
Vše „praevropskó"4. U Slovanů čekám e
*čipa. Zdá se, že to vězí ještě v sln. ščipek
t/v; všude jinde *čipa podlehlo — vzhledem
k trn ito sti toho keře — křížení se šip-b, což
znamenalo i trn (dosud v ruštině). Proniklo
tedy š a rod zm ěněn v m užský, nao p ak
z cipa se vysvětlí fem. šipa — šíp. P ro ti
naší dom něnce se vyslovuje Steinhauser
SIWien 140.
šírá m or.: koňský postroj, širovať; slc. šíré.
Sloveso je z něm , schirren, z něho p ak šírý
zpětným tvořením . J e též lid. kšír z Geschirr.
široký 1°: už Psl. rozšířeno příponou -ok-b
(podle vysok-b) -ze šir-b (slc. šírý; csl. širok-b,
r. širokyj, pol. dříve szyroki, ny n í szeroki, hl.
šéroki, dl. šyroki, b. sch. sln. širok); starší
kmen šir- jo v odvozeninách šíře, širák,
širaňa, šířit i a v k o m p arativ u širší; m ladší
kmen v širočina sekyra a v širůček široký
hrnec. (Širé pole, širé nebe je v šak m ísto
ščiré, viz čirý.) — P ů v o d Psl. šir-b není dosud
náležitě jasn ý ; o statn ě i vysok-b, globok-b
jsou nějak pozm ěněna. P o u h á dom něnka:
původní *ur- (srov. ind. urú-, ř. ευρύς) bylo
zdlouženo (jako vys-ok-b p ro ti ύψος, § 1)
v *úr-, p ak v baltoslovanské době vlivem
oposita (lit. siauras úzký) přijalo si-: *siurpak dalo šir-b. V zájem né působení oposit
je známo v tak o v ý ch slovech např. z čes.
nář. hlyboký: m á y podle vysoký. N a ευρύς
m yslí též K . Jan áče k (ústně).
široký 2° m ísty n a V alašsku (Václ.): staro sv at. O byčejně v šak b ý v á při sv atb ě široká
sta ro sv a tk a B, m ateřsk á ochránkyně nevěs
ty . S š. 1° jistě nesouvisí, není v id ět v ý z n a
m ového po jítk a. Spíše lze h ledati původ
v štír ja k , což je t/v jako šiří (viz): r. šurjak,
sch. sln. šurjak; b ra tři nevěsty byli nejspíše
povoláni k tom u, ab y nevěstu ochraňovali
p ři převozu do ženichova dom u a tp . (ale vše
čeká n a objasnění). H láskově přikloněno
k široký asi žertem .
šiří v starší češtině: b ra tr m anželčin, stč.
šiřie K laret. P ůvodní české *šir (z Psl. šurb;
srb.-csl. šurb, všude jinde dostalo to slovo
širší přípony: r. šurin, sch. štíra šurin šurjak,
sln. šura šurjak; v b. šurej a v pol. szurzy
gen. szurzego je rozšíření -bjb) bylo p a trn ě
rozšířeno jako slovo bulharské a polské
o - bj b, ale záhy podlehlo asi vlivu kolektiva
bratřit (b. a šiřie = b ra tři m oji vlastn í
a b ra tři m é m anželky). P odobný vliv je
n apř. mezi brat a svat, zde dokonce o b o u
stran n ý . — P říbuzno je stind. syálá- téhož
význam u (vzhledem k slovanštině čekali
bychom spíše ind. *syóla-\; zam íta ti to to
spojení, jak se děje pro tu to neshodu je n e
m ístný hyperkriticism us). O. H offm ann
BB 21.140.
šístka, šestka: pram ín ek vlasů n a čele
n. u sk rán í, přičesaný a zakroucený jistý m
způsobem . — Zajisté je to totéž slovo co
šestka = číslice 6, neboť vlasy b ý v ají n a
točeny v sk u tk u do té podoby. N ení jasné,
zda jč. šišky (ze šátku lezly š-y — tj. asi
nezachycené vlasy) je totožné se šístka;
Jíle k J č ř 49 v to m vidí něm. Schuss v ý s tře
lek, ale asi neprávem .
šišák: p řílb a do v rchu zahrocená. J e
všeslovanské v y jm a b u lharštinu. Pokládalo
se za v ý p ů jčk u z maď. sisak t/v , ta k dosud
K niezsa 942, ale Bárczi naopak maď. slovo
m á za p řeja té ze slovanštiny; to připouštěl
již B rúckner. — Vzhledem k tom u, že šišák
není helm a prostě polokulovitá, ale kuželo
v itá, je možno d á ti za p rav d u M atzenauerovi
CS 81, že š. je od šiška: M. klade důraz
n a to , že csl. šišblca značí i kužel, conus.
Ja k o závada v y p ad á to , že v m ad arštin ě je
sisak doloženo od 1405, v češtině tep rv e
od 1685 v levočském Orbis pictus (udává
Šm ilauer). Ale ta neshoda m ůže b ý t konec
konců náhodná, bylo-li šišák slovem vojáckého slangu: p roto se dlouho nedostalo do
písem ných projevů.
šiška, všeslov.; jen slc. je vedle šiška n ě ja
kou m ylnou analogií též šušká, dále sln. vedle
šiška i šaška, ta k é v češtině je v nářečích —
v podobě zhrubělé — šácha na H oličku, šach
n a Litom všlsku. H an. je i zhrubělé šiša Gr.
Odvoz, šišatý = m ající kuželovitý tv a r
jako borová šiška. Šiška znam enalo stč.
i knedlík, dosud msl. (Mal). — Psl. šišbka
je ú tv a r s intensivní reduplikací: s litev.
skuja t/v souhlasí, uznám e-li přem ístění
k-j > j-íc, *šbka (ze *sjuka); ši- a ša- m usím e
u zn ati za slabiky reduplikační, n u tn é proto,
že rozsah slova *šbka (s p ouhým jerem !) byl
velm i m alý.
šiškati: ošiškat o stříh a ti (na m or. Podluží),
přeneseno z jihu, ze sch. a sln. šiškati.
Šm ilauer zná šišatí i z češtiny. Ú tv a r expresivní, vyznačený zdvojeným š. Srov. cliechlati t/v .
šišlati, slc. šušlat, zvukom alebné slovo reduplikačního ty p u jak o piplati, hihňali se
apod. Chod. šiplat m á v šak p jako rus.
šipet a jako šeplati.
šišmati: špiniti, um ouniti, š. se s něčím =
p ip lati se, lou d ati se, „m azati se s rjěčím“ .
Stč. š. znam enalo i le ch tati (Štít. P ař. 120).
Lidové slovo expresivní, sn ad n a celém
územ í našeho ja zy k a; k východu převažuje
v ý zn am ‘loudati se’ (s prací); reduplikační
ú tv a r, odpovídá m u dl. šyšlis se loudavě
pracovati. P o stv erb alia jsou šišm a loudavee,
m or. šuša ušpiněná žena B -H zl, jč. šišm unda
(kontam inováno se šmudla) J jč ř 53. Vše je
asi obm ěnou slova šípati.
šišporec, stč. u K la re ta n ějak á rostlina,
dosud val. a slc. ‘puškvorec’, n a H an é šišvoH
je puškvorec nebo divoký chm el. Slovo snad
p řeja té, a to p a trn ě z něm . Su/hvurz (tak
M atzenauer), přeneseno v šak n a h o řk ý p u
škvorec proto, že to to slovo se s ním rým uje,
a též p ro to , že puškvorec se n ak lád á (pro
zm írnění hořkosti) do cukru. Podle H an k y
u J g d je z něm . Scheisswurz. Ale jistě je
příbuzné i pol. szuw ar puškvorec.
šišvorec: šiška, šu b ra, chuchvalec špíny,
fam frnoch, val. šišvor chum áč slepené vlny.
— E xpresivní slovo p ů v o d u m álo jasného.
Můžeme-li k něm u p řip o jiti laš. žižvolek cho
m áček, hlávečk a zelí (s l\) a pol. szuszfalki
n iti otřepené a v y p ad lé z p lá tn a , chuchvalky
špíny, a r. šušval, šušera sběř, L um penpack,
bylo b y m ožné se dom nívati, že východis
kem bylo švalek žm olek tě sta , m ouky apod.,
zkřížené s chuchval.
šíta vč.: o tép k a slám y, přeneseně jvč.
šity uzeného m asa (P ittn ero v á), stč. šitina
u K la re ta ‘d o m itectu m ’ a dosud v K ladsku
jak o „pošití z d o šk ů “ (tak K ubín, není však
od šiti, ja k asi za to K u b ín měl). Z něm.
Schútte otep.
šiti šiji, Psl. š ij 2 šiti (pol. szyj§ szyč, ukr.
šy ju šyty, sch. šijem šiti, b. šij a atd .).
Z ajím avé je spojení poší(va)ti střechu, již
stč. (K laret), též pol. ukr. sch.: přip ev ň o v ati
došky n a střešn í la tě : část slám y z došku se
zk ro u tí v jakési povříslo, jím se obtočí
(jakoby ,,obšije“ ) h la v a došku a lať, zbytek
povřísla se zapojí do zk ru tk u z dalšího došku;
v. Moszynski). Z v láštn í je podšitý =
vychytralý. P ů vodně jen liškou podšitý, tj.
m ající v kožichu podšívku z liščích kožišin.
Srov. pol. tchórzem p o d szyt/ — bázlivý,
zbabělý (mělo se za to , že tch o ř jo takový,
v. R ostafinski R W F 55, 1916, 247). Jde
tu o víru, že v lastn o sti se m ohou z jednoho
tv o ra n a druhého přenášeti pouhým dotykem
(starobylá „m agie k o n ta k to v á 41), zde o žer
to v n é tvrzení, že ch y tro st lišky se asi pře
nesla z liščí podšívky n a m ajitele kožichu.
P a k je i čertem podšitý, konečně i metaforické
liška, kopa, mrcha podšitá o chytrákovi,
nakonec pouhé podšitý nebo podšívka t/v. —
O dvozeniny: 1° šídlo (Psl. szydlo, r. b. sch.
sln. šilo, slc. šidlo, hl. šidlo, dl. šydlo, tedy už
Psl. šidlo); p říp o n a -dlo. Šídlo byl tedy „ná
stroj k š ití“ , to tiž věcí z kůže. J e též jménem
jistého hm yzu, podle podoby těla; ta k i slc.
šidlo (o to m V ážný ČČF 1.105; ta m i ostatní
slc. názvy toho hm yzu). 2° švec (r.-csl. šivecb
krejčí, švec, r. švec krejčí, slc. ukr. švec
obuvník, o slc. názvech ševče podrobně
B lan ár H L 120, pol. szwec obuvník, sch.
šavac krejčí, Psl. šbvbcb; p říp o n a -bCb jako
v lovec atd .). 3 0 švadlí, ta k stč. a dosud místy
v jč., ze *švadlbji {-bji jako v *pan-bji -p a n í, -dl- souvisí s -dlo; vzorem pro š « n a
bylo tka-dl-í od ttJc-a-ti); z toho švadlena; jč.
švědlena švedlena švidlena m á nenáležitou
přehlásku vlivem slova předlena přadlena,
kde je n áležitá (z §, prqd-, viz přísti); po
dobně chod. šedlička ze *švedličlca: ze švadlí
+ ca, zdrobnělého; jiné obm ěny jsou slc.
švajdla, švajdlena, j sem vniklo z odvozenin
od šbv-aj-, jako je n ap ř. laš. švajco šídlo; val.
švalka, laš. švalka asi ze *švadlka, laš.
švačka ( = pol. szwaczka, *šbvačka). 4° pode
šev, mor. podešva, počva, to to z *podšva, slc.
podošva, srov. pol. podeszwa, sln. podšev, csl.
pod-bšbva; původnější je podešva, kdežto
pcdzšev gen. -šve je přichýleno k typu
dratev konev pánev. 5° šev (r.-csl. šiv-b, pol.
szew, r. šov, b. šev, sch. šav, sln. šev, Psl.
*šbV-b. Jin é : sešit, výšivka. — Id e. kořen
znam enající sešívání kůže, *siú- (lat. sud
ukazuje, že byl i d ru h o tv a r su, bez j), roz
šířil v slovanštině svou p la tn o st na šití
vůbec. P ro sté siu- > ši- je v tv arech infinitiv n íh o km ene (ši-ti, ši-lt>atd .), kdežto prósens m usil b ý ti u tv o řen , poněvadž ši- je
ath em atick é, připojením příp o n y -jo- (ši-jn);
v b altštin ě v šak příponou -o- ke tvaru,
v něm ž ú se rozštěpilo n a uv, lit. siuvii, lot.
šuvu. Z kořene s rozštěpeným -uv ( > -τ,ν-,
š-bv- přehláskou > šbv-) je šbVb, šbvbci,
šbvadlbji. (Jiné je šiti sebou, ošívati se: viz
šibati.)
škádliti. Snad souvisí se škeřit, viz štířiti:
to m u nasvědčuje laš. škeřyč se škádliti se Lp;
dl je z rl (l je příponové). S tupeň skar- je též
v slc. škdra spára, štěrb in a, trh lin a; s tím to
srov. vč. přeštérbit se p o h n ěv at se.
škaje, škajka: štěp in a kam ene (term ín ka
m eníků), škajkovat v y b íra t kam ín k y Ppv,
čkajovat v y cp áv a ti trh lin y ve zdi d ro b n ý m
kamením Cel. — Z ital. scaglia odlupek k am e
ne. P řejato přím o od italsk ý ch k am eníků,
kteří u nás pracovali n a stav b ác h .
škalirovati: h an o b iti, tu p iti (v sta rší češti
ně). slc. škálesovat tre s ta ti, k áratř, z toho
škáles vy h u b o v án í. P ol. szkalié, szkalowaé
spílati, n a d áv a ti. — Z nd. skalieren (Jg pod
školiti), což je zase podle M atzen au era z románštiny.
škam no: školní lavice (dosud n a B lanicku).
Z lat. scamnum, přím o z b ý v alý ch latin sk ý ch
škol.
škapa laš. (M alý), (též slc. pol. a ukr.)
0 špatném , h u b en ém koni (,,h erk a“ ), též
(také mor. n a H an é a u F re n š tá tu ) n a
dávka nehezké ženě. Ale Ju n g m an n o v y
starší doklady svědčí p ro „m ocného, silného
koně“ , nem otorn éh o (to je i val. škápa =
něco nem otorného B ). P o n ěv ad ž cizího p r a
mene není v id ěti, m ožno sn ad m íti za to , že
původně to byl v y řezan ý k ů ň , *skapa od
skopiíi, te d y k ů ň m o h u tn ější, ale m éně
bystrý.
škapulíř, slc. škapuliar: z něm . Scapulier,
to pak ze stře d o la t. scapuláre. Ale stč.
škaplčř a pol. szkaplerz jsou asi ze střh n .
schapelaere.
škaredý, n y n í běžné zv láště n a M oravě
(kdežto v C echách je ošklivý). s tč . pů v .
škaredý. Š ka rch líd ze *škaredo-hlíd. — slc.
škaredý, rus. skáred, s tr. skarěd-b, u kr.
skaredriyj, pol. szkaradny, hl. škerjedny, dl.
škarjed(n)y. — P sl. asi škareda, což se někde
přetvořilo v škareda,. Slovo m álo jasné. Z dá
se, že bude v nějak ém v z ta h u k něm . garstig
t/v: s přem ístěno n a začátek ; § vyložím e
asi ta k , že před p o k lád ám e vložené i (gar[i]st)
a expresivní gem inaci dd (z to h o „rozpuštěním“ > nd); in d > %d.
škarpa, lidově m . příkop, pol. škarpa,
szkarpa; z ital. scarpa příkop.
škarpál: kdysi d ru h střevíce (již u K lareta), nyní hanlivě o šp a tn é b o tě vůbec. Srov.
1ukr. škarban obnošený střevíc. Z ital. scarpa
střevíc. — H an liv ý ráz způsobil velkou p ro
měnlivost slova; n ejv ěrn ější pod o b a je
skrápá n a K u n štá ts k u ; n a záp. M oravě a n a
Hané je škráb, jin d e p o rů zn u křáp. N a v ý
chodě C. a M. ú tv a ry -al, -ál, škarbal škrpál
škrpec škrbol (š)krbál krbol, zesilovací m m ají
škrampy škřam py škram by škrambale šJcrampály. V arg o tu je (T reim er 84) p lur. skorpy,
škorpy, škopy: o zm ětením se škorně? P o n ě
vadž je souvislost m ezi názvem starý ch
bot a expresivním i slovesy, značícím i těžkou,
šoupavou, šm ajd av o u chůzi (tak chodí sta ří
lidé, zp rav id la ta k é i v sta rý c h obnošených
botách), je m ožné n ejen odvození jm én a
od slovesa (příklady viz p o d škrpati), ale
i postup obrácen ý : ta k vyložím e m cr.
škrpat (se) šoupavě, n am áh av ě jiti od škrpec,
škrpál; je i škromtat se G r; škrblat se; m or.
škram pat se od škrampál; škrambala, kdo
vláčí nohy při chůzi, od škrambal.
škarpetle: kdysi d ru h obuvi nebo p látěn á
punčocha (tak R ohn); „Sedláček, D ějiny
P ísku 343, u v ád í k 1054 škorpetle d ru h pun
čoch“ (Sm.); pol. szkarpetka punčocha; z ital.
zdrobnělého scarpelta, a jak nasvědčuje
zdrobňovací -le, sn ad přes něm činu. Srov.
škarpál.
škarta v starší češtině; z to h o dosud chod.
a h an . škarka č tv rtk a pap íru . Z ital. scartare
v y řa d o v a ti p ap ír „křížením s ka ita “ (Šm.).
O d tu d je i nové p řeje tí skartovali, skart.
škarvanit vč.: po° se pozlobit se El,
škarvadit se v ad iti se P t. N ejasné.
škatule 1 °, slc. škatida, pol. szkatula (z toho
r. a u k r. škatulka), sch. škatula, sln. škatla.
Z la t. scatula, skrze lékárny.
škatule 2°: jis tá d ětsk á h ra. — N esouvisí
p a trn ě se š. 1 °. „Spíš jd e o název pro šachy,
jež se u n ás od 11. sto letí velm i rozšířily.
L atin sk y jim říkali scacus, šachovnici scacabulum , scactabulum, popř. scatabidum Přijm em e-li, že vedle scatabulum m ohlo b ý t
i scatulum, p a k vznik n ázv u škatule nebo
škatulata lze snadno pochopit. V ysvětlí se
ta k spíš i střed n í ro d škatulata“ . F . Cuřín
N Ř 46.167.
šk avražný laš.: hovorný, z pol. szkowrošny
t/v , což je ze skomroény od skomoroch potu ln ý
herec.
škeble, z něm činy, z nějakého Schelbe
(srov. střd n . schulpe, scholpe m ušle).
škeják, škej, v al.: h aléř, z pol. skojec m alý
peníz, to p ak ze střla t. scotus.
škemrati, expresivní slovo ze skupiny
sloves zvukom alebného pův o d u s přerůznou
podobou a s význam ovým vývojem od m ru ·
četi, tem n ě m lu v iti až po šk em rati a žebral i.
M ísto m r b ý v á i br (jako v mravenec — brabenec): 1° s dvěm a souhláskam i n a po čátk u :
stč. škebrati; ně. n ář. škabrati škem rati škamrat žgamrai džgamrať škymrať, dokonce i štěbrat (v K ladsku) a štibrati; škebroniti; 2° s je d
nou souhláskou žamrat žebroniti žemořit žamlat
zaplať. T u jsou vý zn am y ‘škem rati, ž( b r a ti’.
3° šemrať, slc. i šomrať chomrať homrať m ručeti. Viz i zebrati. Vše to jsou slova dom ácí,
přes rozdílnost hlásek jed in á rodina, kolísání
podoby dokazuje jejich p ejo rativ n í p ovahu;
t a je o statn ě zřejm á i z význam u. P odobně
pol. szemrac b ručeti, re p ta ti.
škláb: otro k , v několika lidových rčeních
jako je tam za šklába B z G ottw aldovska,
moříme se tu jako šklábi K u b ín z V eltruska.
Z něm . Sklave o tro k ; o d tu d je i dl. škloba.
šklába: skulina; klad. šklába rozsedlina,
Šklíba rozpuklina, s přesm ykem m or. škalbina, laš. školba; m or. škrablina škoula
(budto vliv slova škrabati nebo je ze šklabina
disim ilací likvid). — slc. šklabina, šklabina,
hl. škalba, doba, škarba, u kr. skaluba, skálubyna pu k lin a, s tím to souhlasí m or. a slc.
škalubina štěrb in a. — Lze v y jiti ze skalbba,
což b y znam enalo pu k án í, od kořene skel-,
k te rý je n ap ř. v lit. at-skélti odštěpovati,
oddělovati. N ěkde m ísto -hba položeno -oba.
V ýznam z pův. a b s tra k ta přešel v k o n k ré
tu m : puklina. Sem p a tří i m or. ošklébené
dveře = pootevřené.
šklebit: šp atn ě sv ítiti n. h ořoti; m or.
šklebit; oheň se šklíbí nejasně hoří, šklebík
lam pička K tD -N V al 4.193-PS, jč. průškleby
m račen = jasn ější p ro u h y neb^ štěrb in y ,
k u d y se sluneční světlo p ro d írá Čel; jč. den
se vyštípil
p ro b ral, vyjasnilo se z pošm our
ného rá n a Čel.; zm. vč. záškleba poslední
sto p y sv ětla n a západě oblohy, záškleby
jasné p ru h y n a nebi (za šírání) ČL 2.615P p z-K tk ; zašlclebovati se jasn iti se PS. — P ř í
buzné je lit. blaikštýtis v y jasň o v at! se
(o nebi: pozb ý v ati dešťových m raků), sví
titi; to p a tří dále k rodině slov blesk, blýskati.
N ář. šklíbit p řed p o k lád á sta ré fak titiv u m
*sklěbiti s§ (lit. *blaisk-ti/ti) a v něm přesm yk
b-sk > sk-b. N ašem u šklebík odpovídá te d y
pd. ólészczka, noční p etro lejo v á lam pička,
cit. J P 41.127. Srov. bzdíti 2°. P ů v o d n í sled
souhlásek je v blikati ‘slabě h o řeti, slabě
s v ítiti’, a v jč. blikává ‘po záp ad u slunce
bledý p ru h pod o b lak y ’ J jč ř 29.
šklebiti se 1°, po stv . škleb, ošklíbat se,
pošklebovat se, po stv . poš clebek, ušklebovat se,
úšklebek; han. šklibit se K pU -G r, m or. škláb
posm ěch {-.dělat si z někoho šklába), poškle
bek, žert, škráb t/v Mal, msl. ošklebovaí sa
hlasitě p la k ati. — slc. šldabit sa, str. sklabitisja, n y n í r. osklábitsja (sevské oskolábiťsja)
usm ívati se, stsl. sklabiti ,s§. — P sl. skolbiti
sp, příbuzno se stn o rd . skelpa grim asa, nor.
dial. skjoepa šklebiti se.
šklebiti se 2°: ro zv írati se, zeti (o p ro p asti,
jícnu) roz- se, u J g o zdi, dolu, ráně, rozparku,
rozšklíbnout se. Dl. wošklabek zevel, lenoch.
slc. šklábina skulina, d íra. — Psl. asi škle
bili s$, příbuzné s něm . klaffen.
Šklíby, šklíbky m or.: děti byly žertem posí
lány za dědinu, že p rý ta m sv. M ikuláš
zanechal z b y tk y d árk ů . M ikoláš vevalel za
dědino šklibe, běž zbirat L ak, pod. Gr; p a k se
n a H an é řík á na škliby i o dětském chození
n a čum ondu. J e to velm i zm ěněná podoba
zvyku, o kterém píše Zilynskyj SVŠPO 2.86:
„ N a n ěk terý ch m ístech českého územ í děti
chodily o velikonocích do polí h le d a t vejce,
k te rá jim p rý snesli p tá c i... T oto chození na
škrobánka ( = sk řiv án k a) mělo jisto u obdobu
v záp. částech V elkopolska, kde d ěti hledaly
n a Zelený č tv rte k v křoví v ajíčka, jež jim
ta m schovali rodiče.“
-škloudnouti, jen s od-: stč. odškludnúti sě,
dosud u J e š tě d a a n a Vysočině odškloudnouti
(se) odloučiti od lásky, o p u stiti, zpronevěřit!
se v lásce (nem usí m ít strach o ženu, že m u j u
někdo vodškloud ie; holka m u odškloudla
z P ittn ero v é). Ojediněle též o ptácích,
opustí-li vejce nebo m ladé (od Počátek
a z T urnovská, zde s b, odšlcloubnout), což je
ve shodě s usem staročeským . U jiných
Slovanů nic podobného není. — Základ
sklucl- (*sIclod-) p a trn ě souvisí s lit. sklendv sklandýti sklouznouti, zam y k ati, odmyk a ti; *ot-škludnúti sě pochopím e asi jako slc.
u m k n ú t (od m-blc- ve vy-m knouti, za-mykati)
v y m k n o u ti se (ze slibu, závazku, povinnosti);
kořeny m uk- i sklend- znam enaly oba náhlý
neočekávaný po h y b , jak o sklouznutí, v y
k louznutí, v y m k n u tí.
škobrtati: viz kobrtati.
škoda, z toho škoditi,^škůdce a td ., oškodit
sp ásti obilí, záškodní N Ř 10.228. T ak i u ji
n ý ch Slovanů. Ze sth n . scado (nyní Schade).
škohrtati vč. m or.: štěrch a ti, šram otiti,
z to h o dále n a K y jo v sk u škohrňat lomozit,
u Slavkova škotrňat rám u sit. — Zvukom alebné, vzniklo přesm ykem ze škrhotati.
Srov. skřehotati. — Sem náleží i škohrňat
-hrňat h lo d ati (o m yši), p a trn ě se vyšlo
z vystižení průvo d n íh o zv u k u jako v č.
chroustali, chrupati něco.
škola, hojné odvozeniny: školili, školák (no
vější, lidový ú tv a r za sta ré školník = žák),
nové školník ze školní sluha, školomet (původ
ně asi kdo m etl, zam etal školu, chudý žák)
a j.; školka je v šak podle něm . Baumschule. —
Škola u všech Slovanů (sln. též šola), z lat.
schola, v lastn ě ze středověkého scola. (Na
p ro ti to m u g erm án sk á slova, sth n . scuola,
něm . Schule a td . spočívají n a vulgární lat.
výslovnosti scóla).
škopek: již u K la re ta ; nezdrobněló škop
v starší češtině, dosud slc. škop a jč. šlcůp. —
Pol. škopek dojačka. — J e pravděpodobné,
že *skop-b je p rap říb u zn é s ř. σκάφη f. necky,
m ísa, σκαφίς f. p u té n k a (L epař H om . sl.);
rozdíl v rodě nem ůže to srovnání ohrozit.
(Jiné p rap říb u zn é dvojice toho d ru h u viz
u káď a látka 2°.) J e i d ru h á m ožnost: pře
je tí ze sth n . scaph (jeho pokračováním je
nynější jihoněm . Schaff, Schaffl, viz šafel).
škorně: b o ty vysoké po kolena; od stč. (od
K lareta) do d neška (v Čechách n a Holičku,
též n a M oravě). V sta rší češtině též škorně.
Srov. slc. škorňa, pol. skórnia, hl. škórnja, dl.
škornja, sln. skornja skór na škorenj. *Skor búa
je od skorá kůže.
škorpitise, slc. (š)kriepit s a ; laš. poskřípit se
p o škorpiti se, laš. zeškorpii se s kým , slc.
u sk rip ií koho = p řesvěděiti (asi „přehádat i “ ), z toho jednoduché jvě. skřípat se hádati
se H od., laš. sk říp it se sv ářeti se, skřipka,
škřipka h á d k a ; val. skřip ka nešvár K š; je
i slc. škrícit sa K 966. Vedle to h o je č. skořípat se šk ád liti se. U J g je škorpiti koho. —
Slova n esn ad n á. Z dá se však, že jsou příbuzná
s r. kopýrziísja b ý ti zarp u tilý , tvrdohlavý,
kopýrza škorpivý, h ašteřiv ý člověk, skapýržn yj zarp u tilý . T a p a trn ě ob sah u jí předponu
ko (ka) a ú tv a r od p y riti (vi/, ěepýřiti) s pří
ponovým 2. U nás bylo asi *sko-pyriti; z toho
po zániku y a p řesm y k u p -r> r-p škorpiti;
v nářečích jsou jiné obm ěny. Viz i škrkati 2°.
škrabati: ite ra tiv u m od skreb-. 1° P rim árn í
sloveso s e je v r. skrebú skrestí šk rab ati;
jeho zbytkem je slc. skřet (pod. je hl. škrěc
necken), doložené jen v tv a re ch 3. osoby-.
oškreli ta škrábli, udeřili, to ho tak škrelo
mrzelo, trápilo, prés. škrie; inf. skřet (žgret)
z původního *skreb-ti (kdežto r. skrestí je už
mladší, m á bt > p t > st); tv a ry 1. a 2. os.
zanikly, n ah raz u jí se tv a ry od škrebat (srov.
r. skrebat) aj. (Jiné slc. skřet viz p o d škvařiiil)
2° Ite ra tiv n í *skrobati (m ísto čekaného -iti,
přichýlením ke škrabati) je ve val. škrobat,
laš. škrobač L p, v slc. (Šariš.) škrobac, v pol.
skrobač a v rd . skrobát. 3° O vládlo však
11 nás sloveso 5. tříd y škrabati (*skrób-),
tak je i hl. škrabaó a dl. škrábáš a sln. škra
bati. — P říb u zn é je lit. skobti, něm . schaben,
viz skoble; u nás je vloženo zesilovací r ( § 9),
podobně jak o v lit. skrěba, lot. škrabu skrabt
a něm. schrapen, stangl. serepan šk ra b a ti. —
Z nářečních podob jsou zajím avé ty to :
laš. škrybat šk rá b a ti, šp atn ě p sáti, odpovídá
pol. skrzybac, s n ejasn ý m y; polenské škrábat
má přesun m ěkkosti.
škrabati se kam : s n ám ah o u se u b írati,
lézti; us., Gr. — Val. vyškratat sa (na strom )
‘vylézti’ S vK je asi t-ové intensivum :
*škrab-ta-ti. — T oto škrabati se p a tří so tv a
ke škrabati; spíše je to p říb u zn é se stind.
karbatil čar bati ‘jde, p o h y b u je se’; je to
„dynam ické" reflex iv u m . Viz i škrbat se.
Či vězí v něm kapati 2° s r navíc, § 9, + s
se zm ěnou p > b, § 13?
škraboška: m ask a. Stč. kraboška, asi od
toho základu, k te rý je v krabice (viz). V y
šlo se z v ý zn am u n á h u b ek ; te n byl v stč.
krabuše a je dosud v m or. škram uša (zde je
záměna retn ice 6/m).
škraloup, m or. též škarlúp škadloup škadúp
škadrúp škralup in a . — s ln . skralup t / v ,
sch. skorup, sln. škorlup(a), ěkralup sm e
tana. — V zhledem k to m u , že škraloup n a
mléce se jinde n a z ý v á ,,koží“ , lze tu v y jiti
ze složeniny s p rv ý m členem skoro-, viz
skorá. V d ru h é části vidím e *1αρτ> (nikoli
lupv\), a to je d n a k vzhledem k chodském u
reliktu sklapka (význam u arci jiného: sko
řápka), je d n a k n a základě p řed stav y o c h y
tání sm etany n a v ařen ém m léku (sYnraštil
tvář, ako ked sa na vychádzajúcom prevarenom
mlieku lapá koža, Z echenter L iet. 110).
Celek te d y znam enal ,,k ů ži“ lap an o u ( = sb í
ranou) s po v rch u vřelého nebo již ustálého
mléka. T om uto (1°) slovu se v šak dosti
podobalo (2°) *skololupa ‘sk o řáp k a’, a p roto
obě slova n a sebe n av zájem působila:
slovo č. 1° dostalo od č. 2° u, n ao p ak 2° od 1 °
dostalo r a v chodštině též a (které se jinde
v těch slovech p a k už nezachovalo, leda
v koráb 1°).
škrbat se laš.: lo u d ati se, šo u rati se MZ,
han . škrpat se pěšky = „ š k ra b a t se“ H an á
71. — N ejasné. Snad p a tří ke škrábati se
(viz).
škrček m or.: zcuchanina, zdrhlina n a niti,
škrčkovat sa (n it sa škrčkuje = zad rh u je,
dělají se n a ní skrčky), škručkovat sa, škvrček,
šk(v)rčkovatět, slc. škruček. Pol. sk(w)orzyc.
Od krčiti.
škrdliti: la k o titi; postv. škrdla -lík la k o
mec. Vzniklo asi zkřížením ze škrtiti (se
L F 50.104, PS) šetřiti a škudliti t/v .
škrhati, škrhotati, škohrtati, viz skřehetati.
N ejblíže je r. skargýkat v rz a ti (o botách).
škrhola, n ad áv k a. „ J e to jm éno hloupého
ponocného ve F au sto v i starý ch českých
lo u tk ářů ; je i ve zv láštn í hře P rokopa
K onopáska Strejček Š k rh o la (J. B artoš,
L outkové h ry českého obrození, str. 33 n.,
177 n .).“ Šm ilauer.
škrkati 1 °, škrčet, o zvuku trh a n é lá tk y
apod. — Zvukom aleb né.
škrkati 2°: han. seškrknót se, laš. zeškrknút
se s k ý m = p o h ád ati se, m or. skrčka skřípot,
h ád k a, val. škříčka h ád k a, slc. škrkat sa,
škříčit sa v ad iti se. Srov. škorpiti se.
škrkavka, škrkavica, obé ta k i slc.: jistá
střev n í h lísta. — N ejasné. Snad je příbuzno
s ř. άσκαρίς gen. -«5ος t/v (nebo snad:
roup). P ů v o d n í Psl. ú tv a r b y se byl pak
p řetv o řil přichýlením ke škarka, ja k lze
souditi z v ě ty žížaly plné jso u škarek aneb
škar (Jg pod škára) — zářezů oddělujících
jed notlivé články.
škrob 1°. V ýchozím ú tv a re m je škrobiti,
fak titiv u m (odpovídá m u lit. skrábinti činit i
tu h ý m ) od nezachovaného slovesa, jež b y se
rovnalo litevském u skrěbti tu h n o u ti; to h o se
užívá o vodě tu h n o u cí v led, o zm rzajícím
b látě (ap-skrabas zm razky, zm rzlá v rs tv a
bláta). U nás se zachovalo *škrobiti jen
o činnosti, k te rá p řip rav u je pom ocí jistého
v ý ta žk u z pšenice nebo b ram b o rů (o lidové
výrobě škrobu Myslivec 99 n, Žakarovce 398)
zv láštn í z tu h n u tí p rád la, ponejvíce jistý ch
částí svátečního lidového kroje ženského.
Onen p ro střed ek k to m u d o stal u nás
a v slovenštině p o stv erb áln í jm éno škrob
(to není te d y staré, nelze je stav ětí do jedné
roviny s lit. -skrabas). — L itev, sloves se
užívá i o vysýchání jistý ch věcí n a povrchu,
okorávání (chleba), p o k rý v án í se suchou
v rstv o u , ledem , stru p em (ap-skrěbti, apskrábti, apskrébinti u Juškeviče).
škrob 2°: skrblík, lakom ec. U J g je pouze
škrobený člověk = skoupý. Snad bylo to to
škrobený eufem ism em ve sm yslu ‘tu h ý ,
tv rd ý , n e p řístu p n ý ’, to tiž vůči chudším ,
te d y m ísto ‘lakom ý’ = nic nedávající. Srov.
houževnatý ‘tu h ý , n ep o d d ajn ý ’ a n ář. húžvit
se ‘sk rb liti’.
škroukat, asi zvukom alebnó: m or. škrouká
v břoše a tp .; pod. škrouhat, jč. a chod.
škrouchat v břiše nebo o chůzi po štěrk u ,
choď. škrchat o žabách, t-ovó in tensivum
je jč. škroutat zuby a klad. škroutat o žabách.
škrpati m or.: šo u p ati (obuví o zem při
chůzi). Viz škarpál. Sem p ro zatím zařadím e
i ú tv a ry s odchylným u(n), pro něž nem ám e
jasného výklad u : han. škrutat se (od toho
škrute šp atn é b o ty , o té to souvislosti viz
škarpál) a škrjta t se; han . škrum tat d u p ati
při chůzi (na B oskovsku), škruntat vléci
nohy, od toho škrUnty staré b o ty , škrontat se,
dále škrundat v láěeti nohy (na Litom yšlsku),
kyjovské zgrundat šo u p ati n o h am a (žgrundy
s ta ré boty), konečně (ke škroutat s o b d o
bou t/d) klad. přiškroudat se.
škrtati, slc. škrtat. J a k lze so uditi z laš.
škrbnuť (Malý), je to asi t-ové in ten siv u m od
kořene skreb-, k te rý je v škrabati. Zde je
oslabení v kořeni (b m ísto e), te d y asi
*skr bb-tati.
šk rtiti 1°, slovo m álo jasné. N ejspíše
náleží k sch. krtiti tý ra ti, trá p iti. V ýznam
‘rd o u siti’ se vyv in u l asi z ‘trá p iti, n a m á h a ti’:
velm i tě ž k á práce je hrdělná (viz p ři to m
hrdlo), val. a laš. hrdlit sa s něčím = s n á
m ahou nésti, val. hrdlit břem ena, ale
i uhrdlit sa oběsiti se, zahrdlit dita = zardousiti. Z p řed stav y hrdelně n ám ah y , p ři níž jde
0 hrdlo, o udušení, zardoušení, vznikl
u slovesa škrtiti o d stín ‘rd o u siti’. H rdliti
mělo m ísty vliv i hláskový: val. je škrtit
1 škrdlit.
škrtiti 2°: sk rb lit, la k o tit; je vč. han.
(Gr). — N ejspíše lze v y jít ze *škrtati a ch áp at
je jak o t-ové in ten siv u m od skrbiti (viz).
škrýpať: s třík a ti, šp lích ati; p o p rch áv ati
J g , -ej- PS, vyškrejpnout N Ř 19.61; škrejkat
Jg. — N ejasné.
škřančet vm .: p lačtivě prošiti, k ň o u ra ti B;
laš. škřančak re p ta v ý člověk, dožera H o r;
vm. zgřandžat brečeti B. — R . kljánóit
šk em rat, žadonit. P říb u zn é je i m or. slečet
(viz). D ále je vše nejasné.
Skřeky laš.: žabí v ajíčk a (jikry) Malý. —
slc . žabo(š)kreky, pol. skrzek t/v . — O bsahuje
kořen krelc- srážeti se (v klky, chuchvalce).
P říbuzné sloveso je v lit. krenku krekau
krékti; je i Z-ová v a ria n ta klenku klěkti,
jejíž kořen je podkladem pro naše klk (viz).
škubati, stč. škubu skústi, r. skubú skust,
b. skúbja, sch. skupsti, sln. skubsti, pol. kdysi
ekušc, n y n í skubač, hl. skubac, dl. škubáš, Psl.
te d y skubg, inf. skusti ze *skub-ti. slc. ještě
oskubená hlava (K ukučín). V nářečích v k lá
dáno zesilovací l: vč. klad. šklubat, han .
šklubat Gr, šklobat, laš. šklubat; ta k é slo
v en štin a m á l, šklbat, ale u v ní vypadlo.
O dvozeniny škubánky = šk u b an é knedlíky
(m astnou lžicí se oď škubávají z n etv ářn ě
těstové hm oty ), škutina, sk u t (viz). — P ř í
buzné je dub a něm . Schopf, gót. sku ft kštice,
něm . Schaub chom áč slám y; kořen skeubh-.
Slova škubati se u všech S lo v an ů užívá
prim árně jen o trh á n í vlasů, srsti, peří,
přeneseně trá v y ap od., význam ové pojítko
mezi slovesem a jm é n y je tak o v é jako
u kudla a kudlili, u kštice a štičkat, u sch. šupa
a cupati: kudlili je ta h a ti někoho za kudly
atd . (S pojovati škubati s litev . skubti
pospíchati, ja k se děje, p o kládám za
nem ožné.) Ale vzhledem k to m u , že v poměru
kudla — kud lili je jm éno priu s, n u tno uvážiti, není-li zde sloveso n ě ja k přetvořeno.
Zdá se, že dom něle p rim árn í sku(b)sli vzniklo
už v době velm i staré p řetv o ře n ím ze škubati,
skubiti (ruská n ářečí m a jí skubit); případy
to h o d ru h u nejsou říd k é v litevštině. Gót.
sku ft m á p a k *skub-, naše sloveso m á *skoub-,
zcela očekávané u odvozených sloves, čubt
m á (s)keub- nebo (s)kěub- (s odpadlo); druhotv a r čup-b d á v á tu šiti, že k o řen byl atemam atick ý .
škudla stč.: plech, d estičk a; pol. szkudla
skudla. Sch. skudla, csl. skoděla,. Vše z lat.
scandula. Srov. i šindel.
škudlík jv č .: v rab ec H od. 76, vč. škudlinec
t/v P t. — N ejasné. O d šku d lý špinavý
(viz škudliti) ?
škudliti, p řed 100 le ty škoudliti, škoudleti
n u zo v ati se, sk rb liti, d o su d jč. zaškudlý
zaškoudlý h u b en ý ; s m y ln ý m l jvč. zaškloudnouti zh u b n o u ti P S ; sem p a tří i vč. skoudrný
sk oupý J g d i p ack é škoudrnit skrbliti,
škoudrník J g , vč. škoudrník lakom ec. — Od
*sk}dí, srov. csl. skid-b ch u d ý , skgděti chudno u ti, sch. oskudan n u zn ý , r. skuden ubohý,
u k r. sku d n yj nu zn ý , slc. vyškudlý, vyškudený
vyh u b lý .
U nás bylo je d n a k *škud-nouti,
z toho *škudlý a škudliti, je d n a k škudrný
(ze škud-r- v livem o p o sita štídrý) jako
šetrný chatrný ja d rn ý, zach o v an é v škoudrník,
-it a dále v m or. něškudrný u m azan ý , nečistý
(obdobný v ý zn am je v pol. p a sku d n y a ukr.
paslcudnyj nečistý , špinavý). J č , škrundit
J jč ř 60, u-škrundit P S je z (u)škudlit antici
pací a zároveň disjm ilací toho r, p ak přidáno
zesilovací n; škruňdál lakom ec V ydra. Viz
i paskudný a štádati (tam je anglické a keltské
příbuzenstvo).
škumpa: k eř R h u s; zav ed l P resl 1864
z jihoslovanštiny. — Pol. skg p ia , skompia,
r. sku m p ija , skom pija. P oslední pram en je
arab . sum m ak.
škuř: chlup, šku tin a š tě tin a , škuťy vlasy,
slc. i šku n ty šku n d ry šku m á ty (zesilovací n
a zm ěny zakončení podle jistý c h přípon);
srov. i bělor. skum át chom áč vlasů; přeneseně
klad. škůta kraťoučké obilí, vč. paškutina t/v;
m or. škut se p ra v í též o zakrslém prasoti,
zakrslém nedobrém klukovi ap o d .; nejdříve
asi, že tak o v é prase je sam á škuť = jenom
chlupy, žádné m aso, nepodařené, nedobré. —
Š k u t b y la p ů v odně asi ,,o šk u b an in a“ , to co
zůstane n a těle po šk u b án í p eří nebo srsti
(tak si v ysvětlím e p řiro v n án í o krátkém
obilí nebo šp atn ě spasené tráv ě ), popř. vy-
škubaná srst sam a. P ro jed n o tliv ý chlup so
užilo přípony -ina podle slitina. T edy *skutb
ze *skub-tb od skubati, viz škubali. „U sušenú
vlnu škubali, tj. ru k am i rozoberali, pričom
z nej vyberali nečistotu. S k u b an ú vlnu
často česali h reb eň m i“ (E m a M arková
SlcN 12.1964.82).
škvaří ti; u nás tv a ry tro jí: 1° p rim árn í
sloveso *skvbT] skverti bylo v stč. (někdy
přesmyk skvr- > akr v-) skvru, skvřieti sě
škvařiti se, ro ztá p ěti se; p a rt. vosk rozskvrlý
jako u-m rlý od mřieti. Z b y tk y to h o to slovesa
jsou v han. ojedinělém škvet (sádlo skví, když
se vaří). 2° *škvař 2 škvařiti (zdloužený
stupeň škvár-) je v škvařiti. 3° odvozená
jména *skvafb (-a) je ve škvár, původně
nehodnotný zb y tek ze škvařené h m o ty
(od toho škvarek·, p ře ja to do něm činy jako
Schwarte), n y n í jen ‘literárn í b ra k ’, a škvára,
původně zb y tek p ři ta v e n í jistý ch zem in,
kovů, skla, n y n í zp rav id la speklé p o zů statk y
z uhlí (laš. škvař, oškvar MZ); stč. škvařenina,
jč. škvára, m or. škvarenica, slc. škvařenina
je ‘praženica’ (jídlo z m íchaných vajec).
Zajímavé n ářečn í tv a ry : m or. zaškrená
země = n a p o v rch u z tv rd lá, škra stru p ;
(v)oškvarek; vedle škvarek je i fem. škvarka,
z toho m etath eso u (a z trá to u v) škraka;
od *škvraka a škraka je nové slovo škvračit,
škraiit (rozškvračit slaniny, oškvraěit upéci,
han. škvracet se) a dokonce i škvrěet (masné
na ohni škvrčí), slc. škvrčat. — O bm ěnou
starého škvrieti sě vzniklo přechodem do
4. tříd y (a vloženo i n a rozražení sk u p in y
škvř) škvířiti se, chod. p řiškýřit se, slc.
oškviric še. — Jin ý m vývojem vzniklo škvrliti:
mor. a sle. oškvrlit opáliti (vlasy, chlupy) m á
za základ p artie. *oškvrlý od škvřieti (srov.
výše rozskvrlý), te d y oškvrlit = opáleným
učiniti; z m ylného obnovení· k je m or.
oškvrklý připálený, z to h o zase ještě oškrknúi
(rukáv m i oškrkl). — Polském u skwarno o d
povídá vč. je spárno o slunečním žáru p ři
vlhkém vzduchu (změněno vlivem slova
parný). — O bdobné zák lad n í ú tv a ry jsou
i jinde: slc. škreť (maso škrie — p řip alu je sa),
csl. raz-skvrěti, hl. škrěč, dl. škrěš, pol.
-skrzeč; pol. skw arzyč, sch. čvariti (s tím srov.
chod. ,,n ed b alé“ Čvarek), v. škvára, pol.
ekivara aj. — K o řen skver- nem á jinde
příbuzenstva (M ikkola U G 3.77), n áp ad n ě
se však blíží tv a re m i význam em rý m u
jícímu se s ním v kořeni ver-, i zásoba tv a rů
je obdobná (škvřieti — vřieti, škvařiti — vaři
li; laš. zaškvařyč u šk o d it, p rovésti něco
nemilého Lp = vč. Zavařit kom u t/v ), tak že
je nemožno u b rá n iti se dom něnce, že sk jen
modifikuje význam kořene ver- (srov. p ře d
pony sko- a ko-). To ovšem vylučuje d o
m něnku druhou , jež se stále tra d u je , že
toto skver- je to to žn é se zvukom alebným
škvor- (viz skorec, skřivan).
škvíkat se vč.: p u k a ti; slívy se škvíka jí od
deště K u b ín L F 29.252 z Jičín sk a; rozškvíknutej rozpuklý P p v ; má pa tu rozškvíkanou
us. u M iletína. — slc. švík spára. H l. kwěkac
p u k ati, o kůži, o zemi, lcwěk prasklina
v kůži. — Zdá se, že tu je velm i vzdálený
člen rodiny slova škvířiti se: p a trn ě škvírati
přijalo nové zakončení -kati. T otéž p la tí
o luž., tu navíc ztraceno š. — Jin é škvíkati
viz pod kviěeti.
škvířit: viz škýbřiti.
škvířiti se: o tv íra ti se ( = d o stáv ati škvíry,
skuliny), škvíra, m or. škyra skulina (např.
v rozeschlém dřevu, mezi dvěm a p rk n y ,
mezi dvěm a břevny dřevěné stěny). Bez v
je rozškeřili se t/v (klaffen, sich offnen,
aufspringen Jg ) a jednoduché škeřiti se. —
P říb u zn o je lit. kvérti, gvérti rozsedati se,
ztrá ceti soudržnost (o opotřebovaném d ře
věném n ářad í, n ap ř. o pluhu, o voze).
U nás í p řed p o k lád á asi ě, tj. původní
zdloužené ě. S tejn ý v ýznam m á i lit. klér ti,
n apř. o staré lavici, o starý ch kam nech,
harm onice, v rate ch ap .; v a l jsou tu ro v n o
cenné p rv k y zesilovací; viz k lížiti 2°.
škvor, stč. škvor. V zhledem k to m u , že
škvor v y d á v á jak ý si v rzav ý zv u k (odtud
m or. pískavka a zkřížením piškvor, piškvorec),
odvozeno p a trn ě od zvukom alebného škvor-,
k te ré je v skorec a skřivan. — slc. škvor,
pol. korzec skóra skorek. — P ů vodně asi
*skvořb ze škvor-jb, v nové češtině je r disim ilací m ěkkosti p ro ti š. V nářečích je i škor
ěkor škmor. — J in á jm én a škvora viz pod
ucho.
škvrně: p rasátk o , m alé dítě, m or. škrně
m alé dobytče, švrně m alé dítě, chod. škrchně
trp aslík . — J e to to též co krně m alé p rasátk o
(zakrnělé, šp atn ě rostoucí!) od krněti; š p ři
dáno, jako často p řed k; v přidáno nějakou
m ylnou analogií (mor. škvrněti: děcko škvrní).
škýbřiti spořiti, spařen Jg , p řep ja tě spoř iti P S , škýbrniti t/v PS, škýbrník kdo
spoří; bř < *vr < vr(a)ž, srov. podobný v ý
voj u zanevříti; m or. škvířit Jg , škvařit,
škm ořit P S ; uškvržit PS. *— T ato slova se
sn ad d a jí v y sv ětlit pom ocí slc. skývražit
skrb liti. T oto podivné slovo se d á snad
sp o jití s r. skvalýžit t/v (skvalýga skrblík),
uznám e-li přesm yk a zám ěnu l\r; jin ak jsou
obě slova nejasná, leda že bychom kladli
*sko-var-yga a viděli v něm p ředponu
(s)ko a var příbuzné s la t. avárus lakom ý, což
je v šak nejisté.
škytati, přesm ykem ze štikati (tak dosud
jč. J jč ř 51 a v chod.); n ář. štukat ščukat
šěukytat ěukytat cukat ěkat džkat ěiknút
ščigotat. O dvozenina: škytavka, jč. škavka
J jč ř 222. Srov. štkáti. — slc. ěkat (a neos.
ěká sa kom u), p. n ář. czkač sig t/v . — V ý
chozím tv a re m je ěkat, Psl. ěbkajg čbkati.
P říb u zn é je nor. hikka, šv. hicka, dán.
hikke, dolnoněm . hikken, něm . n ář. hickezen
t/v (schlucksen); základ je zvukom alebný.
šlahoun, mor. šlahún, chod. šlehoun: je d n o
roční p ru t, větev ; silná větev, jíž se u v azu jí
vory k břehu; jistý řem en v koňském p o
stroji. D ruhý v ýznam dovoluje sp o jit š. s r.
slegá, sljagá ty č , lať, dlouhý trám ec. T řetí
význam těžko o b jasn it. — L idová ety m o
logie spojuje š. se šlehati, srov. švihún pod
švihati.
šlacha, slovo nové (stč. bylo svaz); podř.
šláchota. — slc. šlacha asi z češtiny. — Snad
z fa k s a < něm . Flachse, Flechse. P om ěr
mezi š a / je nejasn ý ; sn ad š je z ch, k teré
snad se někde kladlo m ísto p řejatéh o / ;
srov. i flákotina haní. ‘m aso’ PS a šlachotina
(maso samá š-a Jg ). (Jin ak M atzenauer:
p rý ze šleha řem ínek, srov. šle, p rý p řitv o řen
singulár n a a). D om ácí název byl suchá žíla.
šlak: sto p a (např. ve sněhu), chodidlo,
okraj sukna; od to h o šlakovat stč. a m or.
sto p o v ati; pod k rk .: k ráčeti; šlakovec bačkora,
ale zm atením ta k é k u joun (v .); pol. szlak úder.
Z něm . Schlag s tým iž v ýznam y: pův. úder,
p ak úder k o p y ta, sto p a po k o p y tu atd . Sem
p a tří i vulg. šlak m rtvice.
šfak: stru sk a, slc. šlak, pol. szlak, ukr.
šljak. Z něm . Schlacke t/v .
šlam: usazenina uhelného p rach u z důlní
vody PS-M alý-Lp; šlamař kdo těží šlam ;
šlam ařiti. Z něm . Schlamm bahno, kal.
šlamastika: nepříjem né po stav en í; n ep o
hoda P S . Z něm . Schlam astik, to p a k z žid.něm . Schlamassel nehoda, ,,sm ů la“ .
šlampa: n ep o řád n á žena, šlam pácký led a
bylý. Z něm . Schlam p(am p)e šlam pa, coura.
šlap s tč .: ry tířsk á p o k rý v k a hlav y , r.
šljápa klobouk, ze s třla t. slappa, střh n .
slappe.
šlapati, ze šlap-: m or. šla p ka t pom alu jiti,
slc. šlapaj chodidlo. N ářeční zm ěny: šl > člv slc. dočlapkal sa d obelhati se a v m or.
našlapat zelí — člampat zelí (zesilovací m);
ve vč. sloupnout a v z c h o d , oloupnout je
krom ě toho zkřížení se stoupnouti. O dvoze
niny: šlépěj, již stč., přehláskou ze *šlapčja
(slc. šlapaj rná -aj asim ilací k prv n ím u a),
č. šlápota; jvč. šlopa stopa. — slc. šliapať,
pol. szlapaói czlapac šlap ati, jiti. — Od těch to
sloves odděluji n y n í zvukom alebná slovesa:
r. šlepat plesk atí, p lá cati (rukou -po vodě,
p ři chůzi pantoflem o podlahu, pak i pleskavě
jiti v b lá tě, ve vodě; zde je hlavním obsahem
ono pleskání!), sln. šlepati lu sk ati p rsty ,
šlepniti lu p a ti klouby, b iti do obličeje,
b. šljapam pleskatí, plácati. T a p řipom ínají
svou s ta \rbou tlapati, tlepati, rovněž zv u k o
m alebná. — N ap ro ti to m u č. a slc. slova
necítím e jako zvukom alebná (neznam enají
b iti, pleskatí!); jsou asi p říb u zn á (Z ubatý
2.347) s lit. slem pu slim pti (mimo jiné
význam y) pom alu a tiše jiti, plížiti se,
nevrle jiti. Slem p- dalo *sl$p, č. slc. skap-;
sl‘ > šl. — N ěm . schlappen, pleskavě jiti,
je rovněž zvukom alebná; není v šak p r a
m enem slovanských slov (proti Bielfeldto v i 246), spíše naopak.
šlápka m or.: pantofel. J e z něm. Schlappe
běžného ve středním N ěm ecku, popř. z rak.
Schlapfe.
šle, p ů v . řem en nebo popruh v koňském
postroji (plur. šle = stč. koňský postroj: šel
bych vorat, nemám, šlí 1528), chod. a jvč. šleh
je p opruh, šanda. — Spolu s pol. szla (šla,
szelka, szleja; z to h o to r. šlejá) a hl. dl. sla
ze střh n . sil (nyní Siele), řem en v postroji,
a to již te h d y , k d y něm ecké k rátk é i mohlo
d á t b, *sbl- (Bielfeldt 237). Slovo bylo
p řevzato asi v p lu rálu ; singulární -eja je
p řitvořeno, ta k i naše nářeční -h. (Ale
odkud? Zda šlehy podle p o p ru h y?)
šlehati; jč., n a Polensku a Litomyšlsku
šlohat, m or. šlahat, šlažiť, č. též lohati biti:
na- PS. slc. šlahaí t/v . — P o k lád á se obyčejně
za p řeja té ze střh n . slahen, schlahen (= schlagen biti). Ale i když v ý zn am je dosti blízký,
n en í přece to to žn ý ; nelze říci š. mečem,
palicí, ale jen p ru tem , m etlou, bičem. Expresivnost je p a trn á i z v ariace samohlásky
a palatalisace. V zhledem k to m u máme
za to , že š. je slovo dom ácí, obm ěna slovesa
leskati (srovnej lohati pod loskotati), š je
p řed p o n a zesilovací. Ani b r. šlohac' bičem
b iti a lit. šloga k arab áč n em ají německého
vzoru. Sem p a tří i šlichta šlehnutí, rána,
šrám , dosud n a H an é a n a Chodsku, asi
*šlih-ta, s i upom ínajícím n a liskati (jinak
soudí o šlichta J jč ř 221: p rý je z něm.
schlichten o tesáv at). Běžné š. o plamenech
lze pochopiti z něm činy ještě m éně. — Jiné
je vulg. šlohnout u k rá sti a lohnout ošiditi
i han. šlahnót ošiditi; pochází p a trn ě z věznic,
u tv o řili je trestan ci z cikánského lohe
krad en é věci.
šlechta, slc. šlachta, spolu s pol. szlachta
(z to h o r. šljáchta o polské šlechtě) ze sthn.
slahta nebo střh n . slahte rod, původ, kmen;
č. šle- vzniklo p a trn ě vlivem střh n . geslehte
(nyní Geschlecht rod). Jin d e p řeja to s původ
ním význam em rod, k rev n í příbuzenstvo:
dl. šlachta, sln. žlahta, kdežto pro „šlechtu"
nově utvořeno hl. šlachta. R odové šlechtictví
je vynález Z ápadu, S lovanům b y l te n pojem
cizí. O dvozeniny: ušlechtilý (stč. šlechtily),
šlechetný (zůstalo časem jen v oblasti mravní),
šlechtic (s dom ácí staro u příp o n o u -ilb, dnes
už n ep ro d u k tiv n í, jako knéžic, sch. -ič ve
v lastn ích jm énech). Viz i slečna. Původní
vý zn am „dobrého ro d u " je dosud v šlechtiti.
šlem: rm u t, pěna, slc. šliam . Z něm.
Schleim.
šlichta: kaše tk alco v sk á n a tu žen í tkaniny;
sev.-m or. člochta R zr. Lidově i špatná
polévka z m ouky, kaše pro vepře. — H l. dl.
šlichta, pol. szlichta. — Z něm . Schliclite t/v.
B rúckner 553, B ielfeldt 248.
šlojíř, šlář (zast.): závoj. — P rv é je ze
střhn. sloier t/v , d ruhé (a pol. szlara) z něm .
nář. schlar M atzenauer 327, B ielfeldt 247.
šlopka, šlopa v al.: v elký plochý kám en,
který býval vložen do zbelu jak o žto pevné
dno ta k to u p rav en é stu d á n k y (R . Jeřáb ek
ČL 45.164, RZ 211). Asi z *ploška.
šlukat vč.: š k y ta ti; též žlukat t/v (ne : říhati PS!); šlukovati poly k ati kouř. — Z něm .
schlucken polyk ati. V ýznam ‘š k y ta ti’ je
v něm. intensivu schluchzen.
šlandrati: courati, ro u satí (šaty po b látě,
po m okru), zašlundrati se ap od., od toho
(jako coura od courati) v sta rší češtině
šlundra nepořád n á, leh k á žena, dosud slc.
šlundra a šluchta (zám ěna přípon). — H l.
šlundrija, hl. dl. šlundraw a lehká žena.
R. šlendat co u rati, šlěnda p ro s titu tk a . —
Expresivní sloveso stejného zakončení jako
val. cundrat sa choditi po rose, v dešti. Snad
je přejato z podobných ú tv a rů germ .; je p o
dobné něm . schlundern a schlendern courati,
schlunz(e) coura. Bližší okolnosti nejsou
dosud znám y.
šmadrňa n a K y jo v sk u : srstk a (angrešt).
Ze sm radina, což byl název černého rybízu;
ten velm i páchne.
šmahem; mahern Jg d -K u b 196, n a Zábřežsku čmahó (*šmahou); klad. smahem K u b ín
Kl. pov. slc. odchylně šmihom: pojednou,
naráz. — P ů v . asi machem, in str. sg. od mach
(postv. od máchali), tj. jedním m ách n u tím ,
jednou ranou, jedním rázem (bez v y b írán í,
bez tříd ěn í, vše pospolu); h m ísto ch b y p ak
bylo oslabení výslovnosti, způsobené v y b o
čením ze své ro d in y slov.
šmajdati, v n ěk terý ch nářečích (jako vč.)
obecné, u J g je v šak pouze šm ajda, ale pod
šmathati m á i „vulgo šm ajthati“ ; vč. i šmaňhat bo ty . slc. šm ajták, šmajtóš šm atloun. —
Vše od šm atlati expresivním i slovesným i p ří
ponam i; srov. rý m o v á syn o n y m a pajdat
švajdat šrajdat glajdat. Z ánikem v vzniklo
vč. šajdati.
šmak, šmakovat v u lg* chuť, c h u tn a ti; val.
smačný ch u tn ý . — slc. n ář. šmačný, (Vsl.)
smačný c h u tn ý , pol. sm ak, smaczny, smakowač, u k r. sm ak, sm ačnýj, r. sm ak, sm áčnyj,
smakovát. — P ře ja to ze sth n . nebo střh n .
smac (nyní Ge-schmack) do č. a slc., z polštiny
pak do u k r. a rus. (Vsl. je z pol. nebo ukr.)
šmariť: m or. šm arnút: u d eřiti bičem ; iter.
vyšmárat p ru tem , šmarovat, šmaranec rá n a b i
čem. slc. šm arit a šm erit sm arii m rštiti,
hoditi, šmárať šm ierat házeti. P odobně zní
i slc. šm rlií m rštiti. H l. šmarnyc lehce u deřit.
Asi z něm . Schmarre rá n a bičem.
šmatlati a šm athati nešikovně jiti, klad.
šmátrat se lo u d ati se; jsou i tv a ry s o: kyjovské šmotřzňat se, msl. šmadřňat Mal n e
motorně jiti, jin d e smotlacha po p leta, han.
šmotlacha p ro ti šmatlach, šmatlacha. Vč.
šmachtat, han. čmachtat SvB . — slc. šmatlat.
— Zdá se, že základem těch to pejo rativ n ích
slov je jed n ak motali (se), jed n ak jeho
ite ra tiv u m *matati (se), jin ak neznám é. (Stč.
šmatlati tlach ati p a tří k matlati.)
šmátrati: h m a ta ti, zvl. ve tm ě při hledání;
vzniklo palatalisací ch > š z chmátrati, z a
chovaného v K ladsku; to je od chmatati
příponou r, obvyklou po t (pátrali, šetřiti).
O dchylná hlásk a (odkud?) je v han. šmétrat,
ale K p U m á šmátrat.
šmejd; pův. všeliké drobné zboží ze železa,
m osazi atd ., p ak i te x tiln í (tkaničky, šňůrky)
a jiné (mýdlo, papír), p ak vůbec m éněcenné.
— Z něm . Schmeid. P o tu ln ý obchodník s t a
k o v ý m zbožím , šm ejd(l)íř: ze staršího něm .
Schmeidler. Viz i šejdíř. — J e o d tu d š(m)ejditi
p o b íh ati ?
šmel: ro stlin a B utom us; od P reslovy K vč.
Z něm . Schmelen (lidově das Schmeel), což
značilo rů zn é tra v in y , ale i sítinu. V. i J a n
ko N Ř 30.69.
šmelina, šmelit. V ýchodiskem je něm .
Schmeller člověk skoupý; darebák, k te rý
hledí jiné n ap áliti, podvést. Ja n k o N Ř
30.128. — slc. šm elina je z češtiny.
šmidl(ov)ati: neum ěle h rá ti n a housle,
přen. rychlým i poh y b y tříti (dlaní o dlaň).
Fidl(ov)ati (z něm .) dalo nepůvodní zvukom alebné fid li-m id li o neum ělé h ře (opako
van é slovo začíná retnicí, ja k pravidlem ,
srov. čáry-máry a tp .); z m idli vzniklo jed n ak
slc. m idli-kat H viezd. 1.215, jed n ak to to
české šm ., jehož š- je nepůvodní.
šmigrust m or.: šlehání ta tarcem při p o
m lázce o velkonočním pondělí, šmigrus
šm igrust šmirgust šmigus(t), sev.-m or. šmekůstr R zr, vč. šmerkus(t) šmergust šmerlcous,
zde i s význam em ‘velikonoční v ajíčk o ’. —
Z něm . Schmeckostern; te n zv y k sám je
něm eckého p ů v odu. N a M oravě se počátek
slova přichýlil ke šmigati, poněvadž hlavním
znakem je šm ihání ta tarcem . T ak i pol.
šm igus, dříve šmigurst. — Přichýlením
k m rskati bylo šmigrust zm ěněno v m or.
m rskut (u J g je podivné m rskouz); K p U 143.
šmihať m or. a slc.: šlehati, zdrobněle
šm izkat, zašmihotať, m ylně šmečkat; šymigač
L p; šmihel sm ižin a šm ižina švihel; smižno —
svižíib. T ak i pol. šmigač šlehati. Příbuzno
je lit. sm eigiú smeXgti t/v . — B yla i podoba
smag-: pol. smagač šlehati, m rsk ati, ukr.
smahaty, šmahaty šlehati bičem, litev. sm agiu
smdgti šlehati, v češtině dosud v jč. šmahel,
šmahejl šmahejr p o d litin a po rán ě bičem
nebo řem enem , p ro u h a n a zdi. Slov. *smagati je te d y iterativ u m ke *smog-, zachova
ném u v lit. smagiu·, i je jako ve švihati,
viz to.
šmikati 1 ° km itav ě p o h y b o v ati něčím (V.
M rštík, -nouti Čapek-Chod), 2° stříh a ti, řezati (k rátk ý m i pohyby). Mor. (š)migat řezati;
ošmikat i ošmigat vlasy = o stříh ati, omigat
M alý. V ýznam č. 1° zřetelně ukazuje, že se
vyšlo od *m ikati, viz km itali. — Vč. lid.
šm iknouti se ošiditi se náleží k m y k a ti; srov.
slc. ošm yknút sa.
šm íra: kočující divadelní společnost nižší
úrovně PS. — Z něm . argot. Schmiere m alé
kočovné nebo předm ěstské divadlo; to p ak
je p rý z jid. semirah zpěv, h ra.
šm ok: novinář horlící pro něco jen podle
zájm u svého chlebodárce. — Z rak.-něm .
S(hm nck (z p o stav y v Jo u rn alisten G ust.
F reytaga), což je p ů v odně slovinské jm éno
psí smok ( = d rak , srov. zrnek).
šm olka, žmolka. Z něm . Schrnalte t/v ,
koncovka obm ěněna podle běžné příp o n y -ka.
Něm . slovo je z it. smalto ro zp u štěn in a
kobaltová, sm íšená s křem enem a draslem <
s třla t. sm altům . Ja n k o N Ř 30.70.
šm otrchati i šmodrchati, zmctrchánie H ru b
Lobk 69a; han . čmodrchat, n a P o d řip sk u
a u AI. M rštíka modrchat. Slovo m álo jasné.
V ýznam svědčí, zdá se, pro to , že pochází
od motati, te d y „zm o tati = poplésti, zm ásti“ ,
šmQtrcha je i te n , kdo p racu je pom alu, málo
vykoná, n ebo t vše poplete, srov. te d y slc.
šmot(l)ať sa, šmotrat sa plésti se, pom alu
dělati. Val. a slc. šmotrkat se, šmotřňať sa t/v
jak o šmotrai sa naznačují, že šmotrchati je
0 p ejo ra tiv n í ch rozšířené šmotrati, to p ak
m á r po í jako pátrati, šetřiti, chátrali aj.
H aller 79 tu vidí drchati.
šm ourati: špiniti, ušm ouraný, ušm oudaný,
ušm oulaný ušpiněný, zam azan ý PS. —
Šm ourati je asi od m our špína, kal, srov.
1 mourovatý; š je zesilovací. P ů v o d n í je
te d y r; m ísto něho zám ěnou zubnic je p ak d,
zám ěnou likvid je l. Obé je p ak v novém
slovese šm udlati, -liti d ělati ledabyle, ne
dost čistě, ušm udlali ušpiniti, u m azati,
šm udla, šm udla, kocmoud špinavá, nepo
řá d n á osoba, č(m )udlík, šm udlík, čudla p ře
zdívky dětem .
šňářit: viz snažiti se.
šněrovati, od 17. stol. Z něm . schnúren t/v .
V č. je e n a základě korelace i/ě a sklonu s k u
p in y ir přecházeti v er (K opečný).
šňophoun, dříve p řezdívka d ráb ú . Z něm .
Schnapphahn. Ja n k o ČMF 17.202. V č. p ř i
d án y další v ý zn am y nebo obm ěny: šňofoun
povaleč aj.
šnorek jč.: řád ek okopanin, dlouhý úzký
záhon (bram borů), vzniklý jen ze dvou
b rázd Cuřín rk p -J jč ř 82, ostředek ( = p o
slední proužek nezorané p ů d y mezi dvěm a
lícham i) Jg . — N ejasné. J g m á z Presla
i vý zn am ‘k řiv á zap leten á č á ra ’, z něm .
Schnórkel, ta k i M atzenauer, ale to se n a
hořejší v ý znam y nehodí.
šňořiti, od stč. šnóra (viz šňůra), znam enalo
nejdřív asi zdobiti rozličným i šňůrkam i, jaké
m ívaly kdysi vojenské šarže jak o spony,
d rž á tk a píšťal apód., p a k jen (v zářivých
barvách) jako odznaky hodností. Z krácení
ó > o se objevilo nejp rv e asi v složeninách
vy° na°. P odobně hl. w ušnurkow any je
„čistě a pěkně o d ě n ý '‘ (Bielfeldt 253).
šňupati, šňupec atd . Z něm . nář. (hornosas.)
schnupen čenichati, šň u p ati. H an áck ý a lašský v ýznam slíditi, čenichati je založen na
tom , že z v ířa ta čenichající pohybují nosem
ja k šňupáci beroucí šňupeček. Sem patří
i val. šň u p ka i všetečně přihlížeti (ze ‘slíditi’!).
šňupka: lehký úder do nosu; vý tk a. —
Pol. sznupka, sznypka t/v . — Z něm.
schnippe šňupka. — Dl. šnypaš d á ti šňupku,
je z něm . schnippen. — C. a pol. -u- je
výsledek zm ětení se šňupati.
šňůra, stč. šnóra, slc. šn ú ra : ze střhn.
snuor (nyní Schnur, o d tu d i pol. sznur).
šo- předpona: v šoplstat š^Hchat šomitat
šobástnút šoprstat šotořet se.
šobolit: tříti, ro ztirati, ošobolený k ab át =
odřený (na H ané), šobolenica b itk a, šobolcovat
tř íti (na K y jo v sk u a H ané). Asi ze šub- =
šup-, šoupati, te d y vl. *šupolit‘! — Jin é je slc.
vyšobalit sa z obalu se v y p ro stit (např. kuře
ze skořápky, m o tý l z p upy), sošobalií sa sesm yknouti se, sk u táleti se. N ejasné.
šoltys (v době nevolnictví): ry ch tá ř PS;
slc. šoltys, šoltajš K . — Ze střh n . schulthei-e
ry c h tá ř, p řed stav en ý , kdo u k lád á povinnosti
a úkony.
šopa: n a Slovensku přístřešek pro seno nebo
slám u (posuvná střech a n a 4 sloupech);
vm or. a slez. pouze ‘k ů ln a ’, u Slavkova též
šopňa. Pol. szopa, u kr. šopa. Vše z něm. nář.
Schoppen nebo Schoppa (ta k bylo v něm.
Slezsku).
šoprstat vm .: d ělat pom alu, zbytečně se
v práci zd ržovat, d ělat m álo důležitou práci
(H anzlíček rkp.). N ejasné.
šorc, šorčík, šorec: zástěra nebo d ruh sukně
(stč. d rá tě n á zástěra: část brnění), pol. szorc
t/v , hl. šórc dlouhý k a b á t. — Z něm. nář.
(hornosas.) šorc = Schurz zástěra (Bielfeldt
255), což sam o je z ro m án štin y (vulg. lat.
excurtus zkrácený, k rátk ý ). Jg d -P S . Přenes.
šorčík = ,,honzík“ .
šos 1°: m or. též šost kšost šoch část oděvu;
od to h o šosák šo satý k a b á t a ‘člověk nosící
ta k o v ý staro m ó d n í oděv, ú zk o p rsý ’. Tvary
s t vzešly zm ětením se šustky = pol. szust
z franc. justaucorps. Pol. szos. Z rak.-něm.
Schoss.
šos 2° stč.: jistá daň, též pol. szos, hl. šos
t/v . Ze střh n . schoz.
šot m or.: ta šk á ř, filu tá ř, šotit šiditi, totož
né se šot podom ní obchodník Jg , z něm.
Schotte, což je nepochybně z národního jm é
n a S kotů.
šotek, v starší češtině šetek: dom ovní duch,
hospodáříček. Š ctiti sk rb n ě hospodařiti =
šo tk a m íti Jg d , N ejasné; ,,k pošetilý V 1 H K .
šotolina: d ro b n ý štěrk . Z ital. cióttolo
křem enný štěrk , křem enný písek. Šmilauer.
šouf: (dřevěná) n ab ěra čk a s dlouhým d r
žadlem n a plnění voznic ap ., šoufek; mor.
šufan K ol, žufan K o n íř (han. šo-, žo- KtD)
naběračka. — slc. šufán, žufán{a) K sběračka
(na sbírání s m e ta n y s m léka); chrv. u B ra ti
slavy žufanaJc V žČ ak. — Z něm . n ář. schufen
t/v.
šoufl, šófl: šp a tn ý . P roniklo skrze h a n tý rk u
zločinců z jid. šófel. O b erpfalceí-Jílek CV1
332.
šoulati se (ojediněle sto -): lo u d ati, to u lati,
šourati, vláčeti se: stč. šúlati sě, val. msl.
sálat sa, šulcovat sa lo u d ati se, vě. (Paka)
šoulat se těžce a zvolna vléci noham a, o d tu d
‘plížiti se, k rá s ti se’ (z to h o šoulovati k rásti),
zvláště v m luvě m yslivecké šoulati p lížiti se
ke zvěři p ro ti v ě tru , šoulačka je ta k o v ý lov
i stopa, šoulánky lovecké pěšinky. Snad —
podobně jako šourati se — vzniklo z expresivního *šu-(ch)lati, což b y bylo dále ze *šupati — šoupali (se).
šoulet, šálet: v a ře n ý h rách s k roupam i
a pod. jídla. Z žid.-něm .^ Schollet, Schallet
šábesová polévka. Ja n k o ČMF 16.220.
šoupati 1°: su n o u ti, s trk a ti co kam ;
šoupnouti; roz-šoupnouti rozsunouti, (peníze)
u tratiti, o d tu d vulg. roz° se z ah ý řiti si PS.
P ostverbální in terjek ce šupl In ten siv u m
*šup-stati > šoustati. S u p em nebo šustem
(toto J g , dosud chod. a vč.) v y m ěn iti jednu
věc za dru h o u , p ro stě (bez d o p la tk ů , bez
dlouhého jed n án í, jed n ím šo u p n u tím ode
mne k to b ě a n ao p ak , srv . bajzem); m á
paralely v polštině: stp . p a n n y ja ko korde
szustac = v y m ě ň o v ati, s tříd a ti, pd. siustaj
sie ze m ncm na fa j k i vym ěňm e si d ým ky.
Mor. šust ven! — šup ven! Z v láštn í význam :
něco se šustlo — pohnulo, stalo, = vč.
schrulo se o podezřelé, nem ilé, u ta jo v an é
události, držené v tich u . — P říbuzno je
něm. schieben t/v , stangl. scúfan, stn o r.
skúfa, gót. afskiuban; germ . skíib- ze skúbh-;
dále stind. kšubh- ry ch lý pohyb (o sletění
ptáků n a zem ). J e to kořen pohybom alebný,
proto p m ísto b nep řek v ap í; ks > š je podle
pravidla.
šoupati 2° v o° o d říti, o d rh n o u ti, pro° PS.
Bylo i *ošupěti > *ošum íti b ý ti ošoupán
(ošumělý, o oděvu ap ., dále ošuntělý — o d ře
ný, zbavený svěžího ,,v lasu “ , chloupků ap.,
pak přeneseně i o stro m u , = zbavený listí
n. květů, n ap ř. o lípě; jin ak Z u b atý N Ř
12.97), je též ošoumati si střevíce PS =
ošoupati. — J e též sí-ové in tensivum
*šup-stati > šoustati (viz). — P říbuzno je
lit. nu-siaúbti ab streifen (D au k an tas; cit.
Fraenkel 779); rozdíl 6/p je nedůležitý.
šourati se: těžce se vléci, laš. šurat se
potáceti se, o opilci; nejspíše ze *šu-(ch)rati
od šoupati: j i ž se dítě šourá — leze Jg d . Sem
patří i šourati p y tla č iti n a ry b ách , srov.
myslivecké šoulati (viz). P d . szurac noham a
po podlaze, sz. si$ p o h y b o v ati se h řm otně.
šourek: měšec z kůže, p o h lav n í ú d , slc.
šúrek m ošna. — Málo jasné. N ejspíše (se
zjednodušením šk > š) od *škura z pův.
skura: č. n ář. skura je nevydělaná kůže, uk r.
škura kůže a td ., viz skorá.
šourem : viz uvirý.
šourovati vlnu: čistiti v yvářením , slc. šavrovat p látn o , pol. szurowaé, szarowač čistiti
d rh n u tím , hl. šur(ow)aé, dl. šurowaš drhnouti. — Vše z něm . schúren (nyní scheuern
d rh n o u ti, tříti, d rh n u tím čistiti), to p ak
z ro m ánštiny. Ja n k o ČMF 16.226.
šoustati, m or. a slc. šústat p o h y b o v ati s š u
m em , šram otem , se zvukem , ja k ý vzniká p ři
třen í, p ak i o zvuku sam otném : šustiti; tř íti;
vesm ěs to význam y jako u šoupati 2°; je to
sí-ovó intensivum , pův. *šup-stati. — Mor.
šústat kukuřici = od rh o v ati obaly s jejích
klasů, o d tu d šoustí = ony obaly PS, šóští Gr.
P odobně r. šústat, uk r. šustaty očišťovati od
slupek, od plev. Výchozí šupati v t/v jo
doloženo v slc. ošúpat (klasy kukuřice) S S J
a v C horvátském G robu (charvátské vsi
u B ratislav y ): šupat klas V ážný Čak 260.
Ošoustati se okolo někoho = „ o tíra ti se“ ,
o d tu d han. vobšosta = kdo se pořád k někom u
lísá, ab y něco dostal. Ošoustati, odříti, opotře b o v a ti PS, o d tu d ošoust, ošust(a) ošuměle
oblečený člověk PS.
špaček 1° (laš. špak jako v polštině), pol.
szpak, szpaczek, o d tu d u kr. a b r. špak a lit.
spakas: p tá k S turnus. P ů v o d n í slovanský
dom ácí název špačka b y l škvorbCb (viz skorec)
od zvukom alebného škvor-. N aše slovo se v y
světlí z lidového n ázoru n a to h o p tá k a .
Špaček p rý nem á v lastn í melodii, ale jen n a
podobuje (pod. jako to činí sedm ihlásek) jiné
p tá k y , což lid chápe ta k , že se jim vysm ívá,
pošklebuje. Už Ib ráh ím ibn J a k u b v 10. stol.
píše, že u Slovanů je p tá k svrchu tm av o ze
lený, k te rý napodobuje všechny zv uky; Slo
van é jej c h y tají a nazý v ají jej sbá. „Š p a č e k ...
hvízdá jako žluva, posm ěšně napodobuje
sojku, k u kačku, snaží se m ň o u k at jako k o č
k a, napodobuje psí v y tí, ale lidská řeč se
m u n ed aří" (Gorkij D 115). „ J a rn í písně
uvězněných p tá k ů přehlušoval posm ěšný
p ísk o t š p a č k ů ... dráždili všechny, něhot’
směšně mísili píseň sk řiv án k a s kokrháním
slepice*4 (Gorkij, M K 28), jsou te d y „uštěp ačn í“ (ib. 228). T ento přív lastek vede k slo
vesu štípati 2 °, te d y k form ě šěb p a kt, což
dalo špak náležitou cestou (č ve skupině ščp
vypadlo). Mch N Ř 39.254. (Jin ak , ale m ylně,
J a n k o ČMF 24.366: p rý z něm . Spatz
vrabec).
špaček 2°: ty čk rle; ojediněle špak Lp.
N ejspíše to bude zkrácené špalíček. F . T rá v
níček m i po tv rd il, že si d ěti n a venkove
dříve h rály se špalíčky a že i slovo špalíček
byl příslušný název. Též ruské d ěti m ají
h ru n a špalíky (Gorkij DS kap. II.). Orlov
401 m luví o jiné hře, p ři níž se „hůlkou
sráží špalíček" , že p rý se v y sk y tu je i v Če
chách, ale zřídka; „m ísty jí ta k é řík ají
š p a č e k Z té to analogie lze soudifi, že
i ty č k rlo v ý š. je ze špalíček. N a Poličsku
„rovněž dřevěný špalíček špaček, odrážený ze
zem ě dřevěnou pálkou, byl oblíbenou h ro u “
(K ruš. 189). Mch N Ř 391256.
špaček 3°: nedopalek d o u tn ík u , p ak i ciga
re ty (přen. i prodloužená osa zadního kola
velocipédu) bude asi z jih u donesený a p řed ě
laný slc. zbačok, od bago, srov. laš. špak ■bago; nedopalky d o u tn ík ů nebyly odhazo
v án y , ale „b ag o v á n y “ . Mch N Ř 39.257.
špáda: kord, m eč. Pol. sln. sch. špada. —
Z it. spada meč < ř. σπάθη, což byl dřevěný
nástroj zcela, podobný m eči; jím se při tk a n í
přirážel ú te k k h o tové již části tk a n in y
(viz i brdo). O to m Mch Slavia 21.271. R us.
odchylně špága: g nejasné.
špadrnáčky lid. (již od R ešelia): žerty ,
šprým y PS. Z něm . Schabernack t/v ; ale z a
sáhl asi vliv nějakého jiného slova, ta k že v ý
sledek je jin ý než v šibřinky (viz) z téhož
pram ene.
špagát lid.: m otouz. slc. špagát. — Z rak.něm . Spagat t/v < it. spaghetto šň ů rk a, od
apago m otouz.
špalda, m or. apalda: d ru h pšenice. J e sth n .
spelta, střh n . spélte, n y n í Spelt, Spelz m ask.;
v pozdní latině (4. stol., p rý z P annonie)
epelta; it. spelta, spelda, fr. čpeautre. — Původ
a osudy tě ch to slov nejsou příliš jasné.
U N ěm ců se m á za to , že slovo je germ ánské;
nelze je p rý oddělit od Spelze plucha. Š palda
pluchy při m lácení — na rozdíl od jiných
d ru h ů pšenice — nepouští; původně te d y
bylo sn ad jm éno, k teré by v nové něm čině
znělo *Spelz weizen, zkracováno (tím pocho
pím e m ask.!) ve Spěli, Spelz. (Jin ý pokus je
u M ladenova A nn. fenn. B 27.186: *(s)pel-,
že ro ztlo u k án a n a m ouku, srov. ř. παιπάλη,
πασπάλη je m n á m ouka.) N ení v šak jasné,
od k u d je v c . ; d m ůže b ý ti ze s třla t. spelda
(cit. u M atzenauera), ale a odkud?
špalek, u K la re ta špal: v starší češtině
okleštěný km en stro m u , u R o h n a tru p ; nč.
dial. k lá t, úl z uříznutého km ene. R . špála
je pražec. — Málo jasné. Snad je příbuzné
se slovem poleno, tj. v y ja d řu je se p ráv ě to , že
je to km en oštíp an ý , okleštěný. ,,Je i něm .
S p a lk stěžeje, poleno (JS), ale není jisté,
není-li slovanského p ů v o d u “ . (Šmilauer).
špalír, p. szpaler, slc. špalier: z něm . Spalier,
to p ak z italštin y .
Spánek, pánek: jistý v ý rů stek n a koňské
nozo Jg d -P S . Málo jasné; snad vzniklo zkříže
ním staršíh o špát téhož v ý zn am u (z něm.
Spath) s něm . S p a n n n á rt. Srov. v šak i sp á
nek v ý ro stk y n a šípkových keřích od žlabatky růžové (dosud n a N áchodsku), což lid
spojuje se spáti (a užívá p rý jak o p ro střed k u
pro spaní); něm . je to Schlafkunz.
špargl: chřest (zelenina), za J g též špargel.
— slc. špargla, šparga, špargel, sln. šparga. —
šparga je z maď. spárga t/v . N ap ro ti tom u
tv a ry s l jsou z něm . Špargel. V ýchozím
slovem je la t. asparagus, z toho je it.
(a)sparago > maď. Ale do něm činy přišlo to
slovo přes F rancii. H p t.
špatný: krom ě význam u běžného je š. v ná
řečích i ‘hubený, v y h u b lý ’: chod. máma se
vošpatnila, val. po téj nemoci ošpathél, jinde
pošpatněl, je pošpatný = nezdravě vypadá,
stč. špatné nohy — ch atrn é, slabé, a dále
‘škaredý, o h y zd n ý ’, o d tu d špatit, špatovat
h y zd iti, ale i pom louvati, špetat na někoho =
d u rd iti se, a konečně i nevlídný název pro
děti špata; han . špeta Gr. je darebák i šp at
nost. Vedle obvyklého špat- je i špet- na
východních okrajích: laš. špetnČ, Vsl. špecic
a uvedené vč. špetat·, za-špetit se PS snad
‘zašk ared it se’. O bdobné tv a ry i významy
v polštině: szpetny, oszpecic zhyzditi, dříve
szpatny, oszpacič; v u k r. špetnyj ohyzdný,
špetyty hyzd iti, pom louvati, k árati; luž.
špatný ch atrn ý , slabý. — Málo jasné. Je-li
původním význam em ‘ch atrn ý , slab ý ’, mohlo
b y se pom ýšleti n a p říb u zn o st s lit. pentu
petaú pěsti v y čerp ati se, u n av iti se; š je asi
zesilovací, p říp o n a -bm> jako v berný od beru
a tp .; o je z nějaké sta ré analogie. (Jiné
dom něnky v E S X a u B rúcknera.)
špehovati, z toho špehoun a jednoduché
p o stv erb áln í špeh. slc. špehovat, špehúň. —
Z něm . spáhen, což je ide. *spe/č- viděti,
hleděti (lat. con-spicič); ze Spáher je stč.
špehéř, špehýř (z toho špehýrka, lidově
špehýrka okénko, jím ž se pozoruje, co je
před dom em ). Z něm činy též pol. szpicgowac
{szpieg, spiegicrz; z p. szpieg je br. špeh,
ukr. špyh, r. špig, špik) a sln. špegati. —
Z téhož kořene, ale jinou cestou, je č. a slc.
špión: germ . (blíže těžko určitelné, snad
gótské) *speha se dostalo do rom ánštiny,
z ital. špione (původu írán sk éh o ; Gamillscheg
R G erm 1.173. Š.) je opět něm . Špion ao sta tn í
evropské v ý razy (sch. šp iju n atd .). — Val.
špizoň SvK m á z nějakou analogií.
špejchar, pol. špichlerz, z něm . Speicher,
sth n . spichari (R y b a pís.), to p ak z lat.
spícárium obilnice, od spica klas. Staří
Slované ta k o v o u zásobárnu zvali klet b,
viz klet.
špsjl(e), stč. špajl; n ář. spilka špilka Spilek
(špélek Gr) špajdl špajdlík špajdla špajgla;
vyšpalkovat vyšpejliti; pol. szpil, szpila hrot
píky, r. šp il špička (věže) ap. — Z něm.
Speil(er) Spille a Speidel. — N ástroj k tomu
se zval špička na slaniny R ohn, ze
*špilčka ?
špeliť m or.: s trč iti (do někoho, někým),
hoditi, též čpelit, cpeliť, žmelit SvB. Nejasné.
Snad vzešlo ze *šmelit, to p ak ze šmerií,
jež viz pod šmarit. J e i ch-ové intensivum :
han . špéchat strk a t, šťouchat do někoho,
do něčeho Gr.
špenát, ta k i s lc .: z něm . n ář. Schpennat.
Stč. spinak Černý, šp in á k L act., M att. je
z lat. spinachium , to p ak z pers.-arab.
Arabové přinesli š. do Š panělska, o d tu d se
dostal do o sta tn í E vropy.
špendlík 1°, ta k i slc.: d ru h spínadla. Ze
střhn. spendelinc t/v . Bylo též něm . n ář.
Vpendling; doloženo ze S v itav sk a Z fP h o n
10.36; v Dol. R akousích je a kdysi v Č.
pod K rušným i ho ram i a n a sev. M. bylo
běžné Spennadel, o to m s m ap am i ib. 32n.
Něm. slovo je p rý (Lexer) z la t. spenula, ale
je možno m yslet i n a p ů v o d z č. spínadlo.
Pak by u špendlík šlo o „zp ětn é p ře je tí".
špendlík 2°: d ru h sliv, ze střh n . spěnelinc
t/v.
špeněk špenka, m or.: k o strn ek apod.,
ošpenělc suchá v ětv ičk a. — Stpol. stpieň
fibula J P 42.19, rus. špeněk tr n (součást
přezky), špen’ š p iň ’ šp in ek tr n , h ro t v jisté
věci, zapadající do příslušné p ro h lu b in y . —
Stpol. stpieň ukazu je, že bylo *stbpeňb: to
patří asi k rodině slov, v níž je špice 1°
a stéblo.
šperk, ta k i slc.: klenot, ozdoba. Asi
z germ ánštiny: angl. spark jisk ra, cetk a,
blyskotka, p lu r. sparks d rah o k am y , d ia
m anty, dněm . spark, střh n . sparche jiskra.
K nám (něm. přehláska, e!) z něm činy.
šperka m or.: slanina, p lu r. šperky prasečí
droby a td ., z toho litom yšlské p á rky ja te rn i
ce a jelita. Pol. szper(k)a, dříve szpyrka.
Z něm. Spiere. Sem i m or. špirečky „uškvračená slanina", m or. slc. špirek šk v arek , ještě
s pův. i.
špernál m or.: silný h řeb, špenár, špeňár,
šponár; slc. špinár. 7i něm . Sperrnagel.
špetka, m or. i špeta ždibec. V zniklo p ře
místěním t a p ze štípka: srov. dosud chod.
štípka, boleslavské štopka (F. D ěd in a 27),
mor. štépta, štíp itka PS, han . ščepka ščepta
ščepetka ščepitka ščepitko, slc. štepka. —
Pochází od štěp-, te d y to , co se u štíp n e
dvěm a p rsty . Srov. i r. ščěpot i rd . ščepótka.
Téhož p ů vodu je i štipec, ždibec.
špice 1°: paprsek v kole u vozu, stč.
stpicí (K laret), str. stbpica, hl. stpica,
stvica, jinde už jen pouze sp-, šp-: pol. szpica,
ukr. špycja, r. slc. spica, rd . špica, sch. b.
spica, sln. špica. — P sl. stbpica m á p ro tějšek
v lit. stipinas t/v , jež náleží ke stíp ti b ý ti
tuhý, stiěpti u p ev ň o v ati, v zp írati. B ruckner
AfslPh 41.50. N ěm . Speiche je ze slovan.,
dokud p řípona zněla ještě -lká. M ch Slavia
20.204.
špice 2°: h ro t; slc. špičatý (kdežto č.
špičatý je podle špička), pol. špica. Z něm .
Spitze. ■— H o u b a špička (již s tč ., u K lareta)
má název podle po d o b y klobouku. — P tá k
stč. špice, ně. špička (u B ydžova), m or. špica,
linduška lesní, je asi podle útlého zobáku
tak nazván (tak Š m ilauer L F 67.387).
Špičák roční jelen.
špicl, slc. špicel. Z něm . Spitzel t/v .
špička: m írn á opilost. Z něm . S p itz t/v .
špidlatý m or. slc.: šp ičatý ; han . špidlák
šp ičatý p řed m ět (trn , ořech ap.) Gr. — slc.
špidlo špička, h ro t. — Z ákladní slovo je ze
střh n . spidel třísk a. Po zm ěně dl > gl
z nepřím ých p ád ů vzešlo han . špigél trn ,
šp ičatý p ah ý l a z toho špichél t/v , laš.
špicholec dlouhý trn , šp ičatá ty č Lp.
špich 1° m or.: d ru h čepice, špíšek cu k ru =
hom ole, špižúr vysoký špičatý klobouk. N e
jasné.
špich 2°: bečka, h an . špišek 8 kop tv a rů ž
k ů , špížek n ád o b a n a sýr. Ze střh n . stubich,
stúbich (tak to i nhn.) bečka, což je ze střla t.
stopa, stupa. Jg .
špikovat: p ro tý k a ti m aso slaninou, prok lá d ati něco něčím , bodati, p íchati, probod á v a ti PS (nástroj k to m u se zval špička
na slaniny R ohn, n y n í špičkovačka PS). —
Z něm . spicken t/v , což je od Speck slanina
(J. K nobloch pís.).
špíla, -e s tč .: h ra, žert, špíleti žerto v ati,
m íti za blázna, k lam ati. Nč. klad. špilování
žerto v án í K u b 236. Ze střh n . spil tanec, z á
b a v a (nyní Spiel hra).
špína; odvoz, slovesa šp in iti, m or. špindrat·,
slc. špina, špinit, špintaí. Příbuzno je ř. πίνος
m ask. t/v (Lepař), i když je tu rozdíl i/i
( § 1), ro d u a š- (toto bude z „pohyblivého" s).
špirek m or.: rarášek, skřítek. Od toho han.
špirancl m alé dítě, m alý člověk Gr. — Základ
je ze špiritus = la t. spiritus duch, zde
ovšem „zlý d u ch ".
špitál, též stč. a slc.; p. szpital, sch.
špitalj. — J e z něm . Špital, to p ak z lat.
hospitále (hostinný dům ), odvozeniny od lat.
hospes host. N ejstarší v ýznam v něm čině
byl „ú tu le k pro pocestné a ch u d é", p ak
rozšířen n a dobročinný ú stav , ve k terém
byli trv a le o p atro v án i chudí a sta ří lidé,
konečně i ú sta v pro lidi nem ocné. T ak se
v y sv ětlí č. a slc. lidové význam y 1° s ta ro binec (odtud č. špitálník chovanec starobince), 2° nem ocnice. N a Slovensku jsou
i svědectví, že obecní starobinec sloužil
pocestným za ú tu lek n a noc. O všem p o
drobně B lan ár S bT rávn 339, H L 192.
špláchati, šplouchali, m or. šplúchat, špluchotat (voda v neplném sudě špluchoce), špluchtat se ve vodě, v b látě, žblúchat, žbluchotat;
žbláchat (z to h o žbláňat) šplouchati; žbrach(t)ati se m áchati se Jg d , (vy)žbráchati (se) (vy)špláchati (se) PS, žbráchat žbrouchat žblouchat
PS. Ú tv a ry jako šplech, šplach jsou postverbální, ne interjekce. „Jem n ější", poetické
šplouchání v y jad řu je šplounati (k tv o řen í
srov. výše žbláňat). — slc. šplach, šplachctať,
šplachct. — Špláchati je to též co *pláchat
(viz č. o-pláchnout), ale m á navíc zesilovací š.
V ýchodiskem je plákati, viz.
šplhati: p o h y b o v ati se pom ocí rukou
(popř. i nohou) v zh ů ru po něčem svislém
(lanu, tyči, km enu) PS. — Předpokládám e-li
jako p ůvodní tv a r *pligati, lze vid ět příbuzné
jed n ak v něm . klim m en, střh n . též klimben,
sth n . klim bán, stangl. climban (nyní climb),
je d n ak v stno r. klifa, střan g l. cliven, tj.
v předgerm . glip/glim p (o ijin viz § 7).
J e v šak tře b a u zn ati p řesm yk souhlásek
g-p > p-g. J d e zajisté o základ „pohybom a leb n ý “ . U nás p ak přistoupilo zesilovací
š a li se redukovalo v ř > l. — Jo i form a
bez g, a to v lit. lip u lip ti, lot. lip u lipt t/v
(lézti na strom y) a v slc. liepat sa t/v (o to m to
M ch Slavia 22.2G4; o g // 0 viz § 16).
šplochan: kdysi jistý výroční zvyk. „ N y m
burský šplochan v posledních dnech masop u stu (Zíbrt, Veselé chvíle 2.124) dokonce
svým
názvem odpovídá uk rajin sk ém u
poloskozubu“ (Zilynskyj SVŠPO 2.92).
šprtati: 1° h ra b a ti (laš. kúra zašprtala,
zrnečko vy šprtala)·, 2° n a je d n u nohu n a p a d a t
J g ; val. laš. š. se pom alu, šoupavě jiti;
v 6. stu d . slangu: biílovati; šprtavý šm atlav ý .
S tím to d ru h ý m význam em souhlasí pd.
szpyrtaó b ěh ati (o dětech), pol. szportač, zaszportaé si$ k lo p ý tn o u ti, p o tk n o u ti se; ale
m sl. šm rtkat sebú = jiti p ru žn ý m krokem
a n ad h az o v at sebou Mal, šp rn iti se pyšně si
vésti Jg . Sem bude p a třit i han . šprntat se
(ve vodě, s vodou) K p U . — P d . pyrciac jiti
dro b n ý m krokem . — T oto šprtati bude
p a třiti k lit. sp iriú spirti k o p ati zadním a
n oham a (o koni), též o k látiv ý ch pohybech
nohou nebo rukou. U nás v ý zn am y 1° a 2°
se d ají spojití. V ýchozí p rim árn í sloveso se
u nás nezachovalo; š. je t-ové intensivum .
šprtati 3° val.: ryba vyšprtla se m i z ru ky —
v ym kla se, vyklouzla; ryba se špřňá; šp rýh a t;
han. m sl. laš. šprtat, m sl. šmrtat (Mal) fazoli
do důlk u = cv rk at. T o to šprtati ( = ť-ové
intensivum ) p a tří k lit. (iš)sprunku sp rů kti
vyklouznouti.
šprťouchle, zp rav id la v p lu r.: šprým ,
šv an d a, úsm ěšek z někoho druhého. — Snad
z kašprlata t/v , což je z něm . Kasperle,
K ašp árek ; srv. dělat si kašpary z někoho.
Ale -ťouch- je nejasné.
šprým. Odvozeno postverbálně od šprýmovati, to p a k p d staréh o šprym ýř, což je
(podle J a n k a ČMF 15.16) ze střh n . springer
profesionální tanečník, kejklíř, provazolezec
(od springen sk ák ati). V češtině je m za velá rn í nosovku ?j; v ý zn am se přesunul „n a
duševní s trá n k u žertů a žerto v n ý ch řečí“ .
špum prnákle, -nádle, -nády lid.: šprým ovné, kejklířské kousky, šašk o v stv í PS. „Z něm.
Spom pernadeln J S zbytečné okolkování, c a
v y k y ; to se v y k lád á z ita lš tin y .“ Šm ilauer.
špundus (lid.): obava. P ů v o d nejasný,
šráfovati, slc. šrafovat: ze střh n . schraffen
šk ráb ati.
šrák: kozlík n a řezání dříví, sto jan , p o d sta
vec PS; lis n a tv a ro h , někde v p lur. šráky
nebo zdrobnělo šráěky (v K lad sk u a n a K yjo v sk u též srážky). Z něm . Schragen tý ch ž
význam ů. N ěkde n a M oravě přichylováno
jin am : srážka (záp. Mor.), syraěky (že se
lisuje sýr), štráčky. — Též jinou cestou šlo
k n ám něm . slovo: z něm . zdrobněliny
schrágol (Schmeller) je slc. šragle nosidla
z p rk en n a dvou držadlech, n a nošení cihel
n. kam enů; ze slc. je p řejali M adaři jako
saraglya, což se v rátilo zp ět do slc. jako šaragle (plur. ta n tu m ), p říčn á žebřinka vpředu
nebo v zad u n a voze; ta žebřinka drží seno
n. obrok pro koně (zásobu n a dobu jízdy).
M ihál SR 25.147. Pol. je szragi (z němě.)
a szaragi (z m aď .). — M ísty n a Moravě
(Boskovicko, K yjovsko aj.) šráky (sing. šrák
Gr) jsou šle, zm ětením s rým ovým i trnky.
šrák at se h an .: jiti pom alu; od toho šrajdat
se k u lh a ti (u S lavkova aj.); s tím srov. rý
m ové šmajdat glajdat pajdat apod. Nejspíše ze
střh n . slovesa schregen (o křivonohé chůzi).
šrám : jizva, již s tč .: pol. szram, nyní szram a, r. u k r. šram. Ze s třh n . schram (nyní
Schramme).
šram ati (hornické): p o d sek áv ati uhelnou
v rs tv u ; o d tu d šramač (dělník), šramaóka
(nástroj). — Z něm . schramen, což souvisí
se šrám.
šram otit, šramotať, m or. slc. též šromotat
šromotit. — H l. šrum ic, šrumotaó t/v , slc.
šramotai, šramot. — P říb u zn é je lit. skrěba
skrebeti šram o titi (rascheln). U nás jest
v y jiti ze šrom-, v něm ž vyvodím e^ š ze
ks < sk; m je obyčejná zám ěn a za b. Šromot
je název činnosti: m á staro b y lo u příponu ot;
její o vyvolalo asim ilaci e > o v kořeni;
čes. a bude n ějak o u analogií, sn ad od
chramostiti (s tím to ch. je sro v n áv al již
Š afařík 3.464). P ů v o d n í sk ( > šk) a b íze
ještě v id ě t v h an . škrabot lomoz, h lu k Gr.
U nás převládl v ý zn am h a rašiti. N a H oráčku
zašramotit něco = vč. zachrouti, p o d ěti ně
k am = chod. zarochat, stejn é přenesení
v ý zn am u od původního slabého šelestu. Ale
pošramotit pověst je m ísto pochramoždit J g =
p o lám ati, tj. p o ch ro u m ati, což je od
chromý.
šrekou, m or. šrégó, šrejú ; šreka z něm.
Schráge šikm ost, úkos. J a n k o ČMF 16.108.
šrot z obilí (stč. tluě, tlo u k la se ve stoupě),
p. šrůt, hl. šrot, dl. slc. šrot. Z něm . Schrot. —
T otéž slovo je v polenském šrot, šrůtek,
osekaný strom ek, slab á k lá d a , u J g šrůt
dřevo k pažení dolů: s tř h n . schróien je
sekati, k rá je ti, a te d y sehrát vše osekané,
okrájené, rozsekané; n a P říb o rsk u (šrůt)
přeneseno n a dlouhou(?) slám u ; laš. šrůty
jsou staré š a ty (srov. něm . Schroter krejčí,
stč. šrotéř t/v , od téhož schráten); klad. šrůt
m asa, m or. šrůtka uzeného (sem asi patří
šrůtky červené han áck é k a lh o ty , od podob
n o sti k dvojdílné šrů tce červeného masa)
a šrotovat m aso = sekati, pol. szrot sloniny.
Val. šrůtka prospěch, podíl, je poslední zb y
te k slova, jež znam enalo „ p la t od nakládání
a sk ládání různého zboží, h la v n ě su d ů s ví
nem a pivem (H raše, N áchod I 524 = K t 8)“
Šm., něm. Schratgeld, původně asi spropitné
ze m lýnů, za práci u stoupy.
šroub, laš. šhib L p; slc. šraúba, šróba,
pol. srubá, ukr. šruba, r. ščurup, hl. srub,
dl. šruba, vše ze střh n . schrube. Mor. šrůfek,
šrófek, šrófovat je z nějakého nářečního tv a ru
s / (srov. bavor. schraufen); k to m u náleží
mor. šrúfka d ru h d ý m k y (jedna část je
přišroubována k druhé).
šrůtka: v ád a, p o ty čk a. Asi od srotiti se
(srov. svadili a srotili P ražany jed n y proti
druhým; B arto š P ísař),
štáb, slc. štáb, r. štáb. Z něm . Stab.
šťabák slang.: chlapík, vč. štavák n a s tro
jený, vyšňořený člověk P t; štabajzna hezká
dívka. N Ř 7.31, PS. Vyštapen n ap ará d ěn ý
NŘ 16.15, vycabený K rš 200. R us. ščap
švihák, p arád n ík . P ů v o d nejasný.
štabarcovat laš. val. m sl.: dělati h řm o t
(přehazováním věcí ap.) B, k lo p ý tati o p ře d
m ěty v cestě ležící a v ráže ti do nich K š ap. —
Tak i slc. Jg . — J e i val. štarc h řm o t,
štarcovat B, slc. štarc K . — Slova asi zvukom alebná; -ba- upo m ín á n a u k rajin sk é ,,n a
stavování “ slov to h o rázu .
šťádati, zp rav id la jen zv ratn é: stč. oštídati
se, nyní m or. oštádat se, oščádat se uskrovňovati se, skrbliti, p a k o stý ch ati se (z význam u
‘žiti sk ro v n ě’ = ch o v ati se skrom ně); slc.
štadit s třá d a ti, m ylně i stavit sa la k o tit n a
jídle sobě, odštiadit sa o d ta h o v ati se od n ě
čeho (od- analogické podle odtahovat sa);
obdobný význam doložen i z M oravy. Z *obšČQdati s§: srov. csl. št§děti, sch. štedjeti, u kr.
(o)ščadyty, r. ščadit šetřiti; *šč§d- < *sk§d
s původním význam em še třiti (schonen). —
Příbuzné je angl. scant usk ro v n iti, b ý ti
skoupý, scant skoupý, šetrn ý , staroirské
air-cess- schonen, E rb arm en haben, jehož
cess je z kend-s-, a dále snad něm . schonen
šetřiti. J e m ožno m íti za to , že bylo *skenda že irštin a přem ístila s za kořen. Irsk é
sloveso je «-kmen (Pedersen V K G 2.486);
vzhledem k to m u m ožno m íti za to , že
i u nás původn í b y la form a n a -iti, slc.
štadit a r. ščadit. Viz i škudlili a paskudný.
Mch ZfcPh 28.69.
štáchloví: dom ovní n á b y te k (stoly, židle)
Jg, štáchlotí h a ra b u rd í Jg d , štdkloví rozbitý
nábytek, staré n ád o b í Ppz-P S . — N ejasné.
šťakel ščakel (š)čagel ščahýl ščakýlek ščakle
šíakýl ždžagél m or.: klacek, hůl, haluz, velký
kus, slc. cagel třísk a . Lze sro v n ati s ním
kašub. ščegulc otd eln y j kusok, pol. szczegól
podrobnost, dl. šéagel kousek h ů lky dopola
ro zštíp n u tý (z ní lze stisk n u tím vym rštit)
další dřívko). N ejasné. Od něm . Stake(n)
tyč (v. štaket)?
štakeí m or.: ty č k a p lo tn í PS, štacheta PS.
štachýt Voz. H l. štachety, pol. sztachety,
sztakiety. Z něm . Staket(e) ty čk o v ý plot, popř
z raně nhn. stachete.
štam prle n tr., m or. -la f. lid.: stupečkr
( = sklenka n a kořalku, tv a re m upom ínající
n a sto u p u , tj. dole a nahoře širší než u p ro
střed). — Z něm . zdrobněliny od Stam pfe
(nář. p m ísto p f) stoupa.
Standa stč. T áb, standle R eš, štendlík
K ol. 1542, T áb 1540 (Š.), vč. dosud štandlílc:
v elk á dřev ěn á n ád o b a (z dluží), n ap ř. n a
vo d u , n a uložení povidel ap. — H l. dl.
štanda t/v . — Ze střh n . stande. Viz i štoudev
šťáva, stč. ščáva; štavnatý; ojedinělá o d
vozenina je zaštávnouti (se) zav lh n o u ti, zaštavlý PS. — slc. štáva, pol. szczawa. Málo
jasné. Zdá se, že šč- souvisí s kořenem sek(viz saknouti, sok 1°), byl b y to nulový stupeň;
ale -éva či -java jako p říp o n a je neobvyklé.
L idový vý zn am ‘zlost’ jak o u žáha. Srov.
i štovík, štavel.
šťavel: Přešlovo p řeje tí z r. ščavel = šťovík
(ale zajačij šč. = Oxalis).
štebel štembel ščebel ščepel ščebla štěble m or.:
příčk a v žebříčku. — slc. štebel, pol. szczebel
t/v ; hl. štela, štel t/ v (stela je též „špice“
v kole): v ypadlo -be-. — P říb u zn é je sch.
cablo km en strom u, rd . ceblók žerd. D ále
jsou t a slova nejasná. B arto š m yslel n a
něm . Stabel.
štěbetati, stč. ščebetati, ta k i u jiných
Slovanů: slc. štebotat, pol. szezebiotač, r.
ščebetat, uk r. ščebetaty, hl. šcebotac, dl.
šcabotaš, sln. ščebetati. Z ajím avá obm ěna je
val. (typ st/d, § 11) dtabotat t/v SvK . — Psl.
ščebetati (ojedinělé csl. štbbbčetb v rukopise
16.— 17. sto letí nem á v áh y ; o statn ě je ta m
podle M iklosicha Lex. i šebecetb), zvukom alebné. V štčbot je -ot podle jin ý ch slov, kde
-ot bylo od p o čátk u (jako loskot, o v kořeni
i v příponě!), spov. třepot od třepetati apoci.
Z odvozenin budiž uveden pouze štčbenec,
kdysi ta k zván k larin et, slovo v y tv o řen é
p a trn ě ze žertu , ale p řija té vážně.
štědrý, stč. ščedr; csl. štedrb m ilosrdný, slc.
štědrý, pol. szezodry, hl. ščedry, dl. šeodry, ukr.
r. ščedryj. Štědrý den, večer v P olsku byl
poslední den v roce n. p řed T řem i k ráli;
přáli si vzájem ně, ab y ú ro d a b y la štěd rá;
u nás přeneseno n a předvečer vánoc a z toho
n ázv u byl v y ab strah o v á n zvyk d áv a ti d ary
i d o b y tk u i strom ům , tj. původně duchům
v nich žijícím , od to h o je vč. štedrovnice,
m or. ščedrovica vánočka, slc. štedrák, val.
ščedrak veliký koláč pro te n den, ščedračka
polévka, konečně i m ěstk ý zvyk d á v a ti si
d ary vzájem ně. — Psl. *ščedr u znam enalo
asi původně toho, kdo p lý tv á něčím , ro z
hazuje neužitečně n ap ř. seno, slám u a tak o v é
hospodářské věci, že m noho p řijde n azm ar,
je bez u žitk u : dl. šcedris je tro u siti příliš
n ap ř. seno nebo slám u, když se přenáší,
našcedriš slám u je n a stla ti ji n a podlahu
až příliš b o h atě, zbytečně. Od to h o to re á l
ného v ý zn am u přešlo to slovo do o blasti
m rav n í („opak la k o ty “ ), užito ho (csl., rus.)
i jako term ín u pro pojem ‘m ilo srd n ý ’,
poh an ů m neznám ý (tento v ýznam se p ak
v ruštině p řip jal lidovou etym ologií i n a
šěadil původ u jiného, viz štádati, tak že to to
znam ená i b ý ti m ilosrdný k někom u).
Z ákladního slovesa od *sked- v slovanštině
není; blízké je jedině ř. σκεδάννΰμι tro u siti,
rozsévati (obilí), ro zp ty lo v ati, rozháněti.
P řípona -r%. (B rúckner.)
štěkati, stč. ščekati, m or. šěekýňat škaredě
křiěeti, p o stv erb áln í šěek, p s í štěk. — H l.
šěowlcač štěk ati, slc. štěkat, pol. szczekac. —
J a k ukazuje lužické slovo, jež se d á sp o jit
s ďavkaf (viz), bude i naše štěkati p a třiti
k davkal. Jeh o e však pochází asi od jiného
slova, rovněž zvukom alebného, věkati (viz).—
Jin é je vulg. štěknout slušeti (viz).
štěkat se: h á d a ti se; odvoz, šěekula h u b a tá
žena L p. — R d . šěekát, šěekátit t/v . — J e
asi totéž co štěkati bellen, ja k svědčí r. lájatsja
h á d a ti se.
štekliť slc.: lech tati, v m or. a slc. nářečích
i šěeglil ěeglit šteglat štehliť ěeklat ciklat ěiklať
steklit, jč. škydlati. R o zm an ito st podob (šč- >
ě, k > g, št > st > ts = c, e/i, štik- > škyt- >
škyd-) svědčí to m u , že to je slovo expresivní.
U jiných Slovanů jsou podobně rozm anité
form y n a -ot-ati -id-ati nebo, jako u nás, na
-liti, -lati: csl. sktk-btati, r. skoktat, šěekotat
ěukotat, sch. ěkakljati, škakljati,. sln. š(ě)egetati aj. Vedle základu *skek-, schopného v še
likých prom ěn, b y ly pro tý ž pojem i jiné:
le k tt- (viz lechtati), *gudel- (bulh. gádel le c h tá
ní, něm . kitzeln; lit. nezněle kuteloti). U nás
ovládla expresivní p říp o n a -lati (pak -liti
přechodem do jiné tříd y slovesné). Jč . škyd
lati b y se dalo sp o jit s *gudel- (sklg § 11, y
dloužením v iterativech).
štěknout lid. p o r ů z n u kabát ti štěkne =
sluší (je dobře ušitý). — Ž ertovné přetv o řen í
ze sekne t/v , to p ak ze sedne. H aller 81.
štekovati, v starší češtině: řev n iti, závoditi
s někým ; dosud vm . han . p ře 0 p řed stih n o u ti,
p řek o n ati B -PS, h an . štychovat se závodit,
přectychnót p řed stih n o u ti, dostihnout! K pU ,
val. přeštykovat, přeštekovat p řed čiti B -SvK .
,,Ze střh n . d iu ors stecken sp o rn en“ Šmilauer.
štěně, stč. šěeně a šěěnec, m ládě psů, vlků,
lvů a jin ý ch zv ířa t; zm . věíně ze štíně. T ak
i jinde: csl. štenece, slc. šteňa, -atá i štence,
pol. szczeniq, ukr. rd. šěenja, hl. šcenjo, dl.
ěčenje, b. štenci, sch. stene štenci, sln. šěene. —
Psl. dvojice šěenp— šěenbCb upom íná na
jiné podvojné názvy m lá d a t {ggs-p— gps-e?i-bCb,mold-p — mold-en- bc b). V ýchozím tv arem
bylo *sken-; p říb u zn á slova jsou (A bajev
A nnSl 4.1962.35) oset. stoen pes (oset. st
m ůže b ý ti ze sk), vachi skon t/v a jin á
v pam irských jazycích.
štěnha vč.: p o stran n í k lad in a u hnojového
vozu (m ísto řeb řin nebo k arb y ), štěnka
(Jirásek); již u K la re ta (psáno šěenka). —
N ejasné. P atří-li sem litom yšlské štěnka
(též u K u b ín a z vč.) držadlo u trak aře,
bylo by m ožné v y jiti ze *štěnka, od stěna,
což u Chodů je jediné břevno, val. stěnica
je o tesan á kláda n a sta v b u stěn y ; štěnka
by te d y b y la m alá klád a, klad in a; š- a za
končení -nha b y bylo přeneseno sem od
šviifiha. Ovšem u K la re ta b y p ak bylo
h y p er k o rek tn í šc- m ísto správného (?) šť-.
štěnice, d říve stěnicě stínka stinka·, han.
šěenica. — slc. stenica, stenka, sln. stenica,
hl. ščóna. — Od stěna, ,,že v stěn ách obyčejně
se h o stí“ (Jungm ann). Podobně něm . Wanze,
W andlaus. T y to naše n ázv y jsou asi kalkem
něm eckého; dom ácí název byl ploštice.
0 šě- m ísto sť- viz H u je r 1.169.
štěník: jistá m íra příze, dříve (vč. a m or.)
ěteník; pol. éciennik, hl. střenik ščeňlc sceúk, dl.
stšěnik scěnik. Z něm . Stráhn příponou -ík.
Jč . štrandlík V y d ra 23 je ze Stráhnlein.
štenkrovať: val. vy° v y p ro v o k o v at (k p ra
nici ap.) SvK . Z něm . Stánkem působit!
svár, rý p a ti, šťourat!. Šm ilauer.
štepovati. — Z něm . steppcn t/v .
štěrbák: nyní ro stlin a Cichorium endivia,
stč. a n ář. též šě(e)rbák. Pol. szczerbak, ukr.
šěerbak, sch. štrbka t/v . — Od *šěrba výlom ek, v y štíp en in a, v y trže n in a (postv. od
šěrbiti, L F 69.256, viz štěrbina). T edy ro st
lina ště rb a tá , tj. s listy m ajícím i okraje
jak o b y o trh an é, ro ztrh an é. Š . označovalo
arci i jiné podobné rostliny.
štěrbina, stč. šěrbina; slc. štrbina, pol.
szczerbina, luž. šcerbina, sln. šěrbina, r. šěerbina, b. štárbina. Sem p a tří i han . (v)otšěeřópené (hrnec) odprýskaný, věšěeřópené (zób) =
z něhož se kousek odlom il (K opečný), arci
óp zm ětením se škařópka. — Psl. *ščbrbina;
odvozeno od *šěbrba téhož v ý zn am u (slc.
štrba, pol. szczerba, luž. šěerba, sln. šěrba).
T oto ščbrba je staro b y lé, m á p ro tějšek v lot.
š/cirba štěrb in a. V lastním význam em slova
šěbrba je nikoli ú zk á skulina, ale vylom enina,
n ap ř. tzv . zub n a o stří nože, vylom ená
m ezera n a ok raji hrnce, a ovšem i to , co
z té m ezery odešlo, střep , úlom ek (csl.
štrubina fragm entům ). Od šěbrba vzniklo
až v slovanštině dále d en om inativum šěbrbiti:
č. vyštěrbit kosu, hrnec, n ad ělati zubů na
nich, vyšěerbit b řitv u , slc. vyštrbit sekeru,
poštrbiť, pol. szczerbic, hl. šcerbic, dl. šcerbis,
r. šěerbit, ukr. šěerbyty, b. uštdrbam ; k tom u
p o stverbální jm éna csl. štr-bb-b m ancus ntd.,
r. ušěerb skulina apocl., č. p řezd ív k a štěrba
„kdo m á řídké zu b y “ . — Sem sn ad náleží
1 ě. přeštěrbit někom u = ublížiti, vyštěrbiti =
přečiniti, hřešiti, dnes zanikající, protože
ani štěrbiti v Čechách už nežije. — Šěbrb- je
příbuzné s rus. n ář. ěerpat trh a ti, a dále
s lat. carpó trh a ti, šk u b ati, rv á ti (a je tu
vokalism us ,,lid o v ý “ , M eillet); p řisu tí sm ělo
za následek oslabení p > b. Viz i štibrati.
šterc: šk u b án k y R o h n -Jjč ř 215, štzrec
H r. — Z něm . Sterz t/v .
šterchovat se s něčím , vč.: n a m áh ati se, již
Jgd. N ejasné.
štěrkati: m or. ščerkat řinčeti, ch řestiti,
štěrkat, mor. ščerčet; ščerkotka dětské chřes
tidlo; s novou příponou -chati m or. (š)čerchat
chřestiti, n apř. klíči. Sem p a tří (s chybou
tisku) za-čechrati (penězi v tašce) PS. —
Zvukomalebné. Srov. slc. čerkať, štrk(ot)ať,
hl. šcerkac, dl. šcaraš ch rastiti. Viz i škrtati. —
Postverbální jm éno je štěrk: zlíň. ščrk,
val. strk, polenské šperk(\), m or. ščrkovačka
písečná země, ščurkovica šp atn é pole. Š těrk,
původně asi říční k am en itý nános, n azván
tak, že štěrk á, c h rastí pod n o ham a; hláskové
odchylky od štěrkati u k azu jí však, že ja z y
kové povědom í už to zapom íná. Pol. szczerk,
hl. ščerk t/v .
štěřina k lad .: příčel u žebříku K u b , ale PS
(též štěřín) = po stran ice žebříku. H l. stela
příčel žebříku. Vše ze *ště[be]řina < *štěbelina, od ščebel příčel?
štěstí, stč. ščěstie; slc. štastie, p. szczQŠcie,
ukr. ščastja, r. sčasťje. Psl. stč^steje, ze s-b- =
prájaz. su ‘dobře, v elm i’ (viz s 3°) a čfsřb =
č. část ‘úděl, pod íl’ + bje, te d y ‘dobrý ú d ěl’.
Srov. i stč. nesbožie n eštěstí z ne-sb>-božhje,
od synonym a (s č%stb) boyb úděl (v. bohatý).
H ujer 1.99 n. Již n í Slované m ají m ísto
sbčgstbje pouhé zák lad n í 6%stb (b> sch. čest
štěstí, sln. češtit šťastný) anebo s-b-r^ťa
(sch. sreča), v lastn ě ‘šťastná shoda okol
n o s tí'.— Šťastný je ze ^s-bč^stbWb, to p ak
ze ^s-bč^st-b ‘kdo m á d o b rý ú d ěl’; laš.
ščaslivy a slc. šťastlivý, pol. szcz$éliwy m á
příponu novější (jako škod-livý apod.), ale
šťastlivec je p řeja to z r. sčastlivec. ÝaA. ščastikovat p řá ti štěstí, g ra tu lo v a ti je utv o řen o
jako hořekovati, tj. základem je slovo ščastie,
v tak o v ý ch p řán ích často se ozývající.
štět, štětec, štětka, štětina. Za Psl. lze pokládati slova *s-bčetb v ý zn am u kolektivního,
a *s-bčetina, odvozené z prvého individualisující příponou -ina. Ze s-bčetb je slc. štět,
pol. szczec, r. ščeť a val. ščeť drh len (deska,·
z níž trč í v zh ů ru h řeb y ; o d tu d chod. ječmen
jako štět = říd k ý , ale tu h ý , b u jn ý , m or. ščet
vlasů) a dále štětec a štětka, což značí přerozm anité věci s ježícím i se ch lu p y nebo vůbec
věci naježené, rozježené (je i štětka lesa =
kousek, v Polničce; m or. ščeták u ťatý vrch
strom u; d ru h ro stlin D ipsacus štětka, podle
ostnů v k v ěten stv í; stč. ščetky, nč. štětky
jsou houby k u řátk a ); hl. ščeč je k a rtá č ;
štět jsou i dřevěné ,,jeh ly “ , koly vrážené
do bažin, ab y byly podkladem p ro svrchní
stav b u , podobně je štět n a silnicích podklad
z h ru b ý ch kam enů pod svrchním štěrkem ,
vše to se ježí ostře v zh ů ru ; štětka je i d o b y tčí
nem oc, projevující se střap co v itý m i v ý
rů stk y . P odobně pol. szczotka, dl. šcotka a td .
*S'bčetina je tém ěř u všech Slovanů, b u d se
zachovaným šč- (kromě češtiny slc. štětina,
pol. szczecina, r. ščetina), nebo se zjed n o d u
šením šč- > č- (b. sch. četina, sem náleží
i vm . četina, viz). — Psl. s-bčetb ‘d rh len ’.
P říb u zn é je lit. šukúoti a lot. sukát, k te rá
znam enají proěesávati len n a drhlenu (ale
drhlen m á lit. název šepetgs), M ikkola
R S 1.18. P říslušné sloveso by u nás znělo
asi ^s^ka ti > *skáti; zaniklo, protože stejn ě
znělo jako skátí ‘stáčeti n iť (viz). P říp o n a
-et- jako v šepetgs.
štětit se v u lg .: d u rd it se, h n ěv at se (o náhlém
hn ěv u popudlivých, svárlivých lidí). —
R . ščetíniťsja t/v . — Odvozeno od štět (viz),
popř. rus. od ščetina ště tin a ; m yslí se m e ta
forou n a ta k o v ý stav , k d y podrážděné zvíře
se ježí, sta v í p éra nebo chlupy, štětin y
vzhůru.
štibrati č. za Jg d , m or. a slc.: okusovati,
oh ry záv ati, olam ovati něco n a okraji, ščibrat,
též ščibrat čibrat žebrat očubrat zubrovat žibrovat žimrovat (a h an . žébrovat žv ý k at K pU ),
sem dám e i ščimrat trv ale uk u so v ati (chléb).
P o stv . vč. štibra úlom ek kam ene, cihly.
U jin ý ch S lovanů nic podobného. — J e to
p a trn ě dom ácí ite ra tiv u m od ščrbiti (viz
štěrbina): *ščrbjati (štrbjati), r > ir, a r se
p ak přesunulo n a m ísto, kde bylo j (toto se
p řito m ztratilo ). Mch L F 69.256.
štidla, stihla: d řevěná noha, berla, chůda,
sem p a tří asi též stč. ščidlák loripes (u Klare ta v kap. m onstrosi hom ines); pol. szczudlo
dřev. noha, později szczudla chůdy; sch. štida
(z toho slc. štula berla, p lur. chůdy, štúlať sa
belh ati se, pod. m or. štulisat n ap ad a ti n a
nohu, ščulingat sk ák ati o jedné noze). — P ře
ja to z germ .: střh n . a dán. studel podpora,
sloup. P říb u zn é a význam em to to žn é je
i Stelze chůda; dán. stylte ze stult-.
štíhlý, slc. štíhlý (z češtiny?), je n ep ochyb
ně obm ěnou slova štíplý t/v ; -hlý je nejspíše
podle táhlý (vytáhlý, stč. též otáhlý). Spojovati
je, ja k se děje, se srb.-csl. cěglyj b sam ojediný,
pol. szczególny, zakazuje význam !
štika, stč. ščika, m or. ščuka: ry b a Esox.
U jiných Slovanů: slc. šťuka, pol. szezuka,
u k r. r. sln. ščuka, hl. ščuka, štuka, dl. šcuk,
b. sch. štuka, Psl. te d y ščuka. Š tik a se vždy
těšila velké pozornosti ry b á řů a m ívá
rozličná rozm arná i nelichotná jm éna, často
i z důvo d ů tab u o v ý ch . Poněvadž je ve
srovnání s k ap ry a jiným i lovným i rybam i
dlouhá a štíhlá, zve se n a Podluží ščuhlatka,
m lad á štik a jč. zč. štíhle (ščúhla, ščihle
z jiných k ra jů s n eurčitým označením „ n ě
ja k á ry b k a “ bude jistě ta k é štička!), u P o lák ů
szczupak (viz články o něm a o jeho v a ria n
tá ch v J P 34 a 35, P J 1961), ta k i ukr. a br.
(od szczuply, viz štíplý), dl. šcip jel; pod.
szczubiel je jistě za *szczupiel. B ý v á v to m
sm yslu i v přiro v n án ích : „B yl m aličký,
olysalý, úzký jako štik a, p o stav en á n a
ocas“ (Gorkij, Po R usi, P ra h a 1952, 186). —
J e te d y pravděpodobné, že ščulca je asi
výraz vzniklý zkrácením z nějaké odvozeniny
n a -ka od šč u p lt (viz štíp lý ) ve v ý zn am u
ú tlý , štíh lý ’, te d y „ ry b a š tíh lá “ . Praslovanský ry b ářsk ý slang si tu odvozeninu,
k te rá b y la nejm éně 4slabičná, zk rátil n a
dvojslabičné šču-ka. (Jsou i jiné pokusy,
v. T rubačev K r. soobšč. 25.99.)
štilipati, o hlasu vrabce. Od zvukom alebného štilip. Odvoz, štilipák v rab ec; podobné
je něm . nář. (Wolf) D ilpsch, Tilpsch vrabec.
štípati 1°, ro d in a slov velm i rozvětvená.
Z ákladní ščep-b (ze *skepos, příbuzné je skop iti, skopec) je ve jm éně štěp (stč. ščep, štěp;
m or. do ščepu = d o p ro střed dřeva, ab y se
rozštíplo); od to h o štěpina, štěpný, štěpiti,
štěpovati; oštěp viz zvlášť. Vedle skepo- bylo
i skepo-, ve jm énech sch. štap h ů l, sln. ščap
klacek, r. ščap násek n a strom ě, v b altštin ě
p ak v lot. š/čepele třísk a, odsečka. — P ř í
slušná slovesa znějí ščipati a cěpiti. P rv á
obdoba je zaručena staročeským i tv a ry
uščípachu uštíp aly , srov. T ráv n íček CMF
13.22, stř.-slc. štípat a n ěk terý m i tv a ry m o
ravským i, d ru h á je hlav n ě u jižních Slovanů
(např. sch. cijepiti, cijepati, sln. cepiti, cepati)
a v našem cep. T y to ú tv a ry nem ohou b ý t
norm álním pokračováním nebo vývojem ze
ščep-. P ro jejich v ý k lad je n u tn é u ch ý liti se
k dom něnce, že n a kořeni skep- b y ly v y b u
dovány nové tv a ry slovesné ta k to : n a oslabe
ném síc°p- > skip- > ščbp- sloveso prim ární,
jež se zachovalo zde pouze v podobě zm ěněné
(v. níže uštknouti); ze ščbp- náležitý m
zdloužením ščip- iterativ u m ščipati; ze skoip-,
o-stupně přitvořeného ke skip-, fak titiv u m
4. tříd y ( = způsobiti, ab y se něco rozštíplo)
cepiti (přitom zde k upodivu s- odpadlo:
disim ilace sts > ts). O bdobný sek u n d árn í
a b la u t m á dosti p řík lad ů v litev štin ě (ale
u jiných kořenů!), u nás p ak ještě při
sker- > ščir-, cěr-, viz štířiti. — N a slabém
stu p n i ščbp- sto jí sloveso 2. tříd y , v něm se
v šak (v *ščbnnti, dosvědčeném n ap ř. v sln.
uščeniti, preščeniti) objevilo v několika j a
zycích k, zprav id la současně s disim ilací
dvojího š (ščn, tj. štšn, > škn nebo čkn); sln.
vščekniti včekniti, r. učknutsja, pol. džgnqc
(nepatří-li k dzigat), č. uštnouti a uštknouti.
P říčinou toho b y la snad p o třeb a souhlásky,
jež by p řed n nezanikala, ab y jak ý si kořen
byl v žd y viditelný. Od ščbk- (stč. naščkati
klasuov) je dále iterativ u m stč. a m or. ŠQilcati:
m or. ščikat větve = o lam ovat, ščigat, óčlščig-
nút halouzku, uščeknout B, čichat, vyščiknút
v y štíp n o u ti, přiščiknót p řistih n o u ti. Jsou
i tv a ry znělé: ždibnouti u k rásti PS (-= lid.
štípnouti t/v ), vyždibovati vyštip o v ati PS.
ždibec, ždibíček, ždibínek us. — Zajímavější
slova: štipec (mor. štipek, slc. čípky) ‘něco
u štíp n u téh o ’, viz i špetka tro ch a; slc. oštiepok,
d ru h sýra, n azv án ta k asi pro to , že bačové
kdysi vyřezávali n a h ro u d ách sýra podoby
p tá čk ů , je h ň at, srdíček (srov. Hviezdoslav
8. 195); p řejato do češtiny jako oštěpek, je
i pol. oszczepek t/v , u kr. oščypok jakýsi
koláč; p ři slovech m or. oštípek, oštěpka
suché ovoce, štipka, štěpán(ka) křížala je
důvod n ázv u ten , že ovoce je rozštěpeno
n a díly. Jinoslovanských d okladů pro *ščip a ti atd . pro úsporu m ísta necitujeme.
Viz i oštěp, roškop.
štípati 2°: škádliti, d o b írati si výsměškom;
doloženo od R osy J g , dále štiplavý výsměšný,
štipek i štipka výsm ěšek, uštipovati, úštipek,
uštěpačný, m or. n ář. poščepovat dělati si
ú š tip k y K tD . slc. uštíp a t ironisovati. Vedle
úštipek je i starší úštěpek posm ěšek a *u-(s)cěp'bk'b v jvč. p lur. houcepky P ittn . 23.23,
vč. ouchcapky ČL 1.456, N Ř 18.199, El, han.
(z D rahanska) hócapke K p U . — Příbuzno je
ř. σκώπτω v y sm ív ati se, stn o r. skoppa míti
za blázna, střh n . schim ph schim pf výsměch
(nyní S ch im p f p o tu p a), tu je *skemp- s expresivním zdvojením p p > m p. Mch L P 5.68.
-štípit jč.: „k d y ž se vyjasnilo z pošmurného
rán a, den se v yštíp il“ J jč ř 30. — P a tří asi
k tříbiti se čistiti se (o obloze: jasn iti se).
štíplý jč.; m or. štúplý, štouplý; ščuply Lp,
ščóplé G r, ščúpuý Mal. — slc. štúply, pol.
szczuply, u k r. r. ščuplyj. U jižních Slovanů je
za to šu p tb : b. šupliv, sch. šupalj, sln. šupelj;
zd á se, že je i v h an . šóplý. V lastn í význam
tě ch to slov je: vyschlý, červivý (o jádře
ořechu, o ovoci), c h atrn ý , zakrslý, nevyd a tn ý (o zrně obilném ), tro u ch n iv ý (o dřevě),
p ak i vyzáblý, h u b en ý , ú tlý (o lidech a zví
řatech ). — T y to v ý zn am y dovolují mysliti
jed n ak n a šutý, jed n ak n a *dupl b trouchnivý
(viz doupě). Zdá se, že jihosl. šuptb vzniklo
ta k , že p ři zkřížení obou slov d- slova druhého
nahrazeno p ro stě hláskou š. N ap ro ti tomu
pro ščuptb lze v y jiti od duptb (pol.dziuplawy) ta k , že š 4 d dalo št, jež se n a ruském
územ í a m ísty jinde přichýlilo k obecnému
ta m šč.
štír 1 °, stč. ščir, štír: jm éno jistých zvířat
(:c iz í škorpión; naše krtonožka, lidově
i m lok, p o tk an , k rtek ), m or. ščúr; laš. šěur
p o tk a n , k ry sa L p; býti na štíru s kým =
v nevůli ( = ve znam ení Štíra), sem snad
i škejra záští Jg d , ČMF 16.233. — Pol. szezur
k ry sa, slc. štúr, hl. ščur škorpión, dl. šcura
k ry sa, csl. š tw b cikáda, b. šturec cvrček,
sln. štír škorpión, š(č)urek, čirič krtonožka. —
Psl. ščuvb. P říbuzno je ř. σανρός ještěrka.
[Řecké s zd e nem ůže b ý t původní útvar
(proste s- se v ř. neudrželo, dalo h), p roto
lze předpoklád at, že t u s je ze ks, což se d á
spojit se slovanským *sk. V slovanštině
podle toho čekám e * sku ru ; zm ěkčení sk > ŠČ
je asi vliv slova aščeru (viz ještěr), k te ré m á
jiný původ. Z m ětením obou slov vzešlo
pol. ukr. r. jaščur je štěrk a; z p o lštin y je laš.
jaščur m lok B.
štír 2°: lidové jm éno jistý c h ro stlin (stč.
v LékB a R oudn. šru ch y ; b ažan k y podle
Jg, u P oláků a jinde též laskavce aj.), stč.
ščiřík (K laret), dosud ve rčení h an . kyselý
jak ščór. — Pol. szczyr, b. sch. štír, sln.
r. ščir, hl. šcěr, dl. šceř b ažan k a. — Ze sth n .
stir.
štiřík: v y ražen in a n a těle, pupence Jg d ,
jč. štirák oteklin a od š típ n u tí hm yzu Jg-D uš,
šterák v y rážk a V y, stč. ščiřík, jak ási nem oc
Klár. — Z Psl. *ščirbjb rozšířením o -k (jako
v hřebík aj.), srov. r. čírej oteklina, vřed,
sch. čir, sln. čir, čiraj, b. čirka, u k r. čyrka,
pol. czyrak, czerak (přípona a -e- jako v češ
tině!). P říbuzn o je s ř. σκιόόός n tr. z atv rd lý
vřed > la t. scirrhus t/v (M atzenauer). Viz,
i diskusi v J P r. 33 a 34 o slově skir.
štířiti, ro d in a slov velm i ro zv ětv en á. Z á
kladní slovanský v ý zn am ve zv ratn ém tv a ru
je asi o tv íra ti se pu k lin am i, prasklinam i,
záti, v a k tiv n ím tv a ru u nás n ejčastěji ve
spojení se zuby (původně v šak pysky!) =
ukazovati zub y (při výsm ěchu), ceniti zuby
= o tv írati ú s ta jen napolo s vyceněním
zubů. H lásk o v ý a tv a ro v ý vývoj je podobný
jako u štípati. — V y jiti je z kořene sker-.
V b altštin ě bylo z něho p rim árn í sloveso
vystavěno n a oslabeném stu p n i: lit. sk iriú
skuti. V slovanštině jsou slovesa od tř í
základů: 1° Od ščer· (ze sker-) ščeriti (r. ščerit
zuby, pol. szczerzyé zgby, hl. ščerič, dl. ščerié),
srov. e v ščepiti, zřejm ě d en om inativum od
*ščeru nebo *ščera, t a v šak nejsou bohužel
zachována ani u nás ani b altsk ý ch p ro tějšk ů
není. 2° O d ščir-, zřetelně v u k r. vy-ščyryty
vyceniti zu b y a v m or. ščířit se; to to ščirodpovídá litevském u skyr-, *ščirati bylo
náležité ite ra tiv u m ke *ščbr- = lit. skir-.
3° Od cčr-, v sch. cjeriti. P ro ščir- a cěr- je
výklad zcela o b d obný jak o pro ščip- a cep-.
U nás je velké b o h a tstv í nářečních dokladů
(složenin), hlavně z M oravy; zdá se, že u nás
žilo ja k *ščeřiti, ta k i *ščirati (z to h o je p ak
také šČiřiti): ščéřit sa, škéřit, laš. ščiřiť se,
slc. škerit (pysky, oči), šterit, m or. učiřovat se
čířit se čeřit. Stalo se záhy expresivním :
přijalo u (mor. ščúřit se štúřit se čúřit se
učuřovat se, h an . ščořit se, č. čuřiti se; pod.
r. ščúrit p řiv írati oči, uk r. pryščuryty ušy
přitiskovati k tě lu uši, o koni), přijalo
expresivní příp o n y (han. šči-hlií se sm áti se,
ščuhlit se), m ůže zm ěniti souhlásky n a znělé
(han. ožgeřit se u šk líbnouti se). Cěriti je v slc.
cerit zuby, v Čechách v expresivním ceniti se
šklebiti se, ceniti zuby, z *ce-hniii (přípona ja k
v ře-hniti se z řehtati se apod.). O to m Mch
P o c ta 319. Z náležitého slabého stu p n ě je
stč. u š k m ú ti sč, slc. u škrn ú t sa (*ščbr-nqti)
u šk líb n o u ti se, u sm áti se, z to h o nové
ite ra tiv u m uškřňať sa (msl. uškřdat sa p o tu
teln ě se u sn u v ati Mal m á d ze zám ěny
zubnic d/n) a dále (u )škrn it sa a konečně
p o stv erb áln í uškrn, š k m . — P tá k sedm ihlásek
se n azý v á m or. vyskeřák vyščeřák vyškerák
(laš. poškleb(ov)ač); um í v ýborně n ap o d o
b o v a t hlasy jiných zpěvných p tá č k ů , což se
chápe ta k , že se jin ý m p tá čk ů m „poškleb u je“ (mor. též přemyskovač, č. posměváček
pošklebáček přeškvíráček, to to od šker- s v,
viz výše; srov. něm . Spottvogel, frano.
contrefaisant, moqueur). — K e štúřiti se
připojím e jak o další pronikavé expresivní
obm ěny ta to slova: jvč. poštulovati se, štoulet
se, uštulovat se usm ív ati se (potutelně) (u L ito
m yšle), vč. tulili se usm ív ati se přihlouple,
p raž. culit se, uculovat se. V nich ze štířiti
n ezb ý v á v ěru nic, jen rý m a vý zn am d o v o
lu je sp o jo v ati je. — Sem náleží p a trn ě
i štírati (obyčejně o-, vy-) o chlebě, když n a
p o v rch u vysychá, tv rd n e a p u k á: vč. oštírati, m or. v šak s u ščurat (zm. oščúraný chléb)
uštúrat, s expresivním -hrati n a V alašsku
(ob)ščuhrat, vyščuhraný chléb; i han áck é pole
ščárá = n a povrchu schne a p u k á, je vyščúřené, B. 420 vyščuhrané. P ův o d n ě bylo zde
jistě m edium , ale se odpadlo, když se slovo
stalo term ín em a z tra tilo význam ovou so u
vislost se štířiti se ceniti p ysky. — K ořen
sker- m á vedlo sebé v a ria n tu skel- t/v (viz
skála a td .).
štít, stč. ščít: o ch ran n á zbroj; podle podoby
p a k n azván ta k trojú h eln ík o v ý dom ovní štít,
podle funkce a podoby všeliké š títk y jin é;
štítiti se bylo ch rán iti se štítem , p a k vůbec
c h rán iti se p řed něčím , něčeho, zaštítiti
někoho = p o stav iti se p řed někoho jako
štít, o d tu d zp ětn ý ú tv a r záštita. V jč. křtít
je k p řisu n u to jak o ve vulg. kšilt štíte k
(u čepice) z něm . Schild, J jč ř 267. — slc.
štít, štítit sa ja k o v češtině; pol. szczyt,
szczycič b rán iti, ale szez. si$ dospělo, jin ak
než v češtině, k v ý zn am u ch lu b iti se (asi
ze ‘š títiti se svým erbem ’, původně b rá n iti se
jím , ale p a k honosně d ržeti před sebou, u k a
zovati svůj erb,, p y šn iti se jím ); u kr. ščyt,
r. sln. ščit, hl. škit, dl. šcit, csl. štítu, b. sch.
štit. — Psl. ščitu m á pro tějšek v stir. scíath,
jistě i la t. seutum náleží sem, ale m á odchylné
u (ten rozdíl v šak nem ůže v ad it). N epo
chybně sem p a tří i sth n . scilt, něm . Schild,
gót. skildus a stin d . kheta t/v . Ú hrnem
p rad áv n é slovo neznám ého, asi neindoevropského původu.
štítroba, v starší češtině: lačný žaludek,
dosud jč. štítro(p), m or. zl. na ščutrovo, val.
na ščútrobu, dřevn. no šČutrovnú, srov. slc.
na tsčo srdce. Vzniklo ze spojení na tščú
útrobu, *tščí = osl. tuštb, pol. tszczy, r. toščij
prázdný. Viz teskný. „N a tesknou ú tro b u 14
brali nejen léky a tělo P áně, ale i přísahali.
B yla i nadávka, štíhlava = p rázd n á hlava.
Srov. r. tšcedušije chabost, tščeslavije neslavnost.
štkáti, nyní: v zly k ati; dříve, ještě u Jg :
šk y ta ti. s tč . ščkáti; zvukom alobné, šc + kati
= „dělati sc“ , te d y to též co štikati, škytati.
slc. chat šk y ta ti a pd. czkaó sig vzly k ati jsou
ú tv a ry obdobné.
štoček (slc. štočok) tisk ařsk ý : n a B oskovsku
dosud ‘špalek n a sekání m a sa’; val. štok
stůl v hospodě; slc. što(če)Jc truhlice n a sýpce.
Vše z něm . Stock rozličných podobných
význam ů.
štola slc. štola 1°: kněžské roucho, církevní
poplatek. Z lat. štola.
štola 2°: chodba v dolech, m or. štula p o d
kop n a poli, slc. štólria, p. s(z)tola s(z)tolnia,
ze střh n . stolle.
štolba, asi dom ácí fam iliární zkrácenina
něm. te rm ín u Stallmeister, při čemž n astala
zám ěna retn ic b/m. B ran d l pom ýšlí n a něm .
Stallbube.
štorc: na štor(e)c ‘s to ja tě ’ (opak: ležatě,
r.a ležato, h an . na pleskato), n ap ř. cihla
na š. — úzkou plochou ležící n a zemi, ale
delším i stran am i trčící n ahoru (obr. G r 163).
— Z něm . Storz, S tu rz strm in a, sráz Jg ,
např. Sturzpflasterung (štět) jsou podlahové
kam eny postav en é n a štorc.
štos, vč. štůs: hranice (dříví, knih ap.).
Hl. štos, p. sztos. — Z něm . Stofi t/v (Bielfeldt 263).
štoudev, jednou i štauda PA 17.336 (Š.),
stč. stúdev štúdev staudev stúdva štaudev. —
Pol. stqgiew, stqgwia (dv > gv). Ze sth n .
Standa. (Mladší p řeje tí viz pod štanda.)
šťouchati, nář. m or. štuchat i šťuchat ždu
chat stušit, chod. štochat trk a ti. slc. štuchat.
N ěkolik zjevů (št > žd, t]ť, š-, -chati) svědčí,
že to je slovo expresivní, a te d y dom ácí.
N ení však jasné, ja k ý byl výchozí tv a r.
S nad *tukati, k teré by p atřilo k týkati (viz).
šťourati, m or. a slc. štúrať. D alší obm ěnou
(á m ísto ú) je snad šťárati, m or. dožďárat se
dopíditi se čeho, přežgárat prošťouchati.
J e i form a znělá: ždúrnouti što u chnouti PS,
han. ždurchnót, msl. ždurchať u-ždurkat
vy-ždurkať (srv. laš. vy-šturkať), laš. ždurat;
slc. ždúrať, ždúrať. — Slova asi expresivní.
P ůvod nejasný. Snad souvisí to sloveso se
šťouchati; byla by zde objem nější p říp o n a
-chrati, § 20, v níž ale ch zaniklo.
šťovík, stč. šcévík, števík; laš. ščap gen.
ščapu MZ; horň. šcáv. Pol. szczaw, slc.
štiav, šťavík, r. sln. sch. ščav. — Psl. bylo
te d y ščav-b; vznikla i odvozenina ščavbjb
(r. šóavej, ukr. ščavij); ta byla i v češtině,
-bjb > -í; k to m u připojeno -k jako v slovech
hřebí > hřebík, řebří > žebřík atp . P ů v . ščavb
asi souvisí se šťáva: n ak y slá šťáva té rostliny
sloužívala n a ja ře (kdy už nebylo kvašeného
zelí) k p říp rav ě kyselých polévek. — Některé
d ru h y m ají poněkud han liv ý název koňský
šťovík, všelijak m ěněný: slc. koňský štial,
konštiak, konštiviar, m or. kobylí ščab, kobylíščí, kobylaščí, kobylinec, slc. kobelišco.
štrachanda han. žert.: zálety Gr. — Sou
visí snad s vč. štrejchovat se p ářiti se (o koč
kách, h ru b ý m žertem i o milencích).
štrachati se od Jg d , slovo f imiliární, tro
chu ironické, ale z p ředků solidních. Druhotv a ry jsou mor. (š)tragať sa, č. a m or. trakat se
Jg d . Do spisovného jazy k a proniká teprve
ny n í z nářečí. J e ze *stramati s$. Základ je
zřetelný ve val. štramlat sa a v kyjovském
střablat se (srov. i dolské stromlať sa), je to
iterativ u m k slovesu, k teré m á ještě ruština
v strerniťsja n am áh ati se, usilovati; příbuzno
je k něm u něm . streben snažiti se, usilovati.
Z ám ěna bhlm. Stram ati se bylo zúženo na
‘bezvládné nebo sm ěšné n am áh án í’, nabylo
expresivní povahy, p ro to je š- (resp. r > ř
v střablat se) a c/i-ová přípona. — Jin é štra
chati b u ráceti, ch rastiti viz pod rachotili.
štrejch-: slc. štrych ro v n á m íra, odštrychovať; č. štrajchholec B, širých- J g sháněčka
< něm . Streichholz; vč. štrejchtiťý hrnec
K o tík (srov. vřchtitý navržený Mal) naplněný
po o k raj (pův. o d u té m íře n a obilí: po na
plnění zrním se p říp ad n ý vršek n a čtvrtníku,
tj. m íře n a 25 1, ro v n ý m dřevem , sháněčkou,
seštrejchnul PS, ab y m íra b y la rovná).
Z něm . streicher, Strich. Z téhož pramene
i štrych 1° čára, pru h , 2° úskok (příbuzné je
trik z angl.), 3° stru k vem ena (viz i struk).
štrejchovat se, vulg. o kočkách (honcovat
se), hl. štrychowaó tř íti se, o kaprech (Bielfeldt 264); z něm . streichen p á řit se, běhat se,
tř ít se. Šm ilauer. Viz i štrachanda.
štrngnót han. Gr; slc. štrngať, š trn k a tcinkati
(sklenicí o sklenici apod.). — Zvukomalebné.
Srov. slc. grngaťtlv. Zakončení jako u cengat,
c. cinkali, m or. zengať\(d)zingať.
štrúdl 1°: závin. Z něm . Strudel.
štrúdl 2°: slang.: p rů v o d jistého druhu,
n ap ř. školáků. Z něm . Rudel houf, hejno,
zástu p , ale žertem smíšeno se š. 1°.
štrycák h an .: frajer K pU . — Z rak.-něm.
Strizzi.
štrýma vč.: k ráv a červená n. p lav á s čer
ným i n. šedivým i p ru h y Jg -P S , též trýma
Jg . A dj. (š)trymatý, štrymovatý pruhovaný
Jg . — Z něm . Strieme p ru h (Jg). Vývoj byl
ta k o v ý to : nejprve vzniklo ad jek tiv u m , z ně
ho p ak zpětným p o stupem štrým a (o krávě).
(Ale v štrymonohý schlankfůBig, us. za Jg,
vězí strm ý!)
študlek ščudlek laš.: jetel, slc. čudlek K.
Z pol. szczudlek, jež sam o je nejasné.
štulec. Již u J g je to to š. nebo štulec ‘úder’
jakožto m oravský tv a r p ro ti č. štilec, jež
znam ená šň upku (do nosu, do čela), ale
vč. (A. M arek) úder, n apř. do boku. Val. bylo
*ščulec, o tom svědčí ščidcovat sa uskrovňo-
váti se B, srov. fackovat, pohlavkovat něco =
odbývati, živořiti. — Poněvadž šň u p k a
i štulec (uder) m ůže b ý t jedno a to též,
liší se snad jen silou, m ůžem e v y jít od
významu úder. P a k je lze sp o jit s msl.
žduran, -anec štulec p ěstí do žeber (Mal):
ztráta znělosti jako v šťouchati/štuchati
proti žduchati a zám ěna r\l. T edy žduranec
‘žduchanec' > *ždurec > štulec. (Pol. szczutek a r. ščelóok šňu p k a, uvedené u Jg , jsou
zatím málo jasné.)
štumpa: hom olovitý, ještě neupravený
tvar plstěného klobouku PS. — Z něm.
Stumpe t/v .
štupovat: lá ta ti (punčochy). Z hornosas.
stuppen t/v . — H l. štopowač je z hornosas.
varianty stoppen (je i střd n ěm . ta k , sth n .
stopfón) t/v (o hl. B ielfeldt 263).
štupr zahradn. slang.: odnož, -ovát roz
množovat rostlinu řízk y PS. — Pol. sztuber
sztuper sztoper. — P a tří snad (jako p ře
jaté?) k něm . Stubbe pařez a k s tu b tH
(viz zbel), lit. stúburas pařez. A. M átl.
štváti, stč. ščuju (štiji) šcváti; m or. ěvat
(Sušil), dosud počvat u Slavkova, nový infi
nitiv laš. šěuí (srov. pol.) a val. pošěut.
Odvoz, štváně strašidlo v podobě psa PS.
Pol. szczwač a szczuc, slc. štvai, ukr. čvaty,
sln. šěuti, zp rav id la je však iterativ u m
šíuvati, ta k i hl. ščuwač a dl. ščuwaé. U nás
je *ščuvati v po-štívati (s m ylným e poštěvaě),
přištívati n a někoho. — Psl. bylo šču-jo
šěbv-a-ti (*skeu- > sfcu, před sam ohláskou
skb-v·); podle p résen tu stav ěn y nový infi
nitiv šěu-ti a iterativ u m šču-va-ti. V jiných
jazycích není zřetelného p říb u zen stv a, slo
veso je však starob y lé, i když je zachováno
jen v záp ad n í slovanštině a u Slovinců. Snad
by se kořen skeu- dal spojití se základem
něm. Scheu, scheuchen, hledím e-li k a k tiv
nímu o d stín u verscheuchen — verjagen, plašiti, zah án ěti; naše štváti nebylo původně
jen h n á ti (během ), pronásledovat!: když
zloděje v domu čiji, štěkáním naň lidi štiji,
praví pes ( = budím , vyplašuji, dělám
poplach).
štych v k arban ick é řeči: jedno braní
přebitých k a re t spolu s přebíjející k arto u .
Z něm. Stich t/v . — Nechati někoho ve štychu
(bez očekávané pom oci, v nesnázi) je p řejetí
německého im Stiche lassen.
štyra m or.; ta k i slc., ale i štira čtira čtyra
pštira ščira ščiriak ščuriak slc.; m or. a slc.
štyra herm afrodit. S čiriak p řejato ze sch.
štirak, form y n a -a vznikly p ak zkrácením ;
z nich p a k p ře ja to maď. csira. Vše, spolu
s b. štirica a sch. štirkinja, znam enalo
původně jalovou k rá v u (kozu, ovci) a je p ře
jato p a trn ě z řeči rom ánských p astevců na
Balkáně (rodina la t. sterilis neplodný). P o
drobnosti dosud neznám e. Slované měli pro
ten pojem v ý razy jalovb, jalovica. N u tn o též
ohledati (M atzenauer) střed o lat. stirica (z to
ho něm . Stárke ja lů v k a = m lad á k ráv a, jež
dosud nem ěla tele).
šuba: kožich, ta k i u jiných Slovanů, od
nich u L itevců, M adam a R u m u n ů ; č. je
i ěuba. Od Slovanů je snad i něm. Schaube.
Slovo původu východního, ale není dosud
jasné, odkud z východu a jak k n ám přišlo.
Jin o u cestou, z arab . gubbet, dospělo
k R om ánům (it. giubba atd .), od nich p ak je
m or. župa kožich s vlčinam i, župica dlouhý
svrchní ša t valašský.
šubrat: špiniti, rousatí, courat! (šaty v m o
kru nebo blátě), p ak i vůbec špiniti (mor.
a slc.), zašubrat se apod. Od toho postverbáln í šubra, znam enající někde šišvorce
b lá ta n a dolním okraji šatů , jinde špinavou
ženu, nepořádnou (srov. courati — coura,
švondrat se — švondra atd .). — E xpresivní
ú tv a r, paralelní k slc. čubrai (sa) šplíchati
(se) a k ě. čabrati čv ach at se ve vodě. D ruhý
význam při čubrat sa ‘h ra b a ti se’ upom íná
n a stejné zakončení v ba-brati se·, šu- ču- čaca- apod. se v ztah u jí n a p rotivné šplíchání,
m áčení se s vodou a přeneseně na špinění se
s blátem .
šugár, šu(n)giar, čugár slc.: střapec na
biči. P roniklo m ísty n a M oravu: šugár,
šuhar, k y tk a dlouhých vlasů z vlastního
tý lu vyšk u b an ý ch , n a bič uv ázan á K t 7. —
Z maď. šugár t/v (Šm ilauer; Sulán P ID eb r
39.16).
šuhaj slc. a m or., šohaj. Z maď. suhanc —
šarvanec, chalan. P ůvodně te d y slovo málo
lichotivé; v slc. zm ěněn konec podle jiných
n ad áv ek chum aj lapaj talhaj m amaj pobehaj.
šuchať. šúchat laš. a slc.: třít!, ošúchaný
ošoupaný, odřený, ošum ělý, such zvuk při
šo u p n u tí, šu st (K laret a nář.), šuchnút
v klouznouti někam . U tvořeno novou p ří
ponou -chati od šúpati šoupati.
šúchol val.: suť (S ch u tt B), šucholčí n e
čisté obilí SvK . — N ejasné.
šuchomať šp atn á krm ě dob y tk u , plevel,
chachcmai suché chvojí, chachomět drobné
ovoce. — slc. šuchom etšušomaíšušom at suché
p ro u tí s listy a j .; p. chichm%6 houští apod. sem
p řiřad il T rubačev E I R J 2 .1962.26η.; u R usů
je suchomjai, n ap ř. jen kus chleba, snědený
při pochodu, pilné práci apod. bez zapití,
po k lád án za stra v u n ad jiné bídnou. — Vše
ze suchom§tb, od suchý a mnouti. Mch N R
28.188. Sem p a tří i stč. chudomačka suché
jídlo, xerophagia.
šúkat se m or.: loudati se s prací, šuchm atsa
(též tuchmat) šumtat se šuch(o)tat se čuchtat se,
slc. šuchtai sa, šúkačka, šuchtačka loudavá
práce, šúchavec, šuchták louda. — P ů v . asi
šúchati se, expresivní ú tv a r (s novou ch-ovou
příponou) od šoulati se.
šukati po dom ě: slíditi, pol. szukaó, ukr.
sukatý, r. šu ka t h led ati; je též pd. szluchtaé
(l vloženo, § 9) sem ta m chodit! všude se
d ív aje a vším hýbaje. J e m ožná totožné se
šúkat se, neboť v češtině znam ená zp rav id la
neúčelné chození po b y tě, p řed stíran o u práci.
O dstín hledati něco se m ohl v y v in o u ti
z prvého význam u jako expresivní (a snad
i vlivem něm činy?); že v polštině a v ukrajinštině nabyl p řev ah y , neznam ená ještě,
že je původní a že tře b a m ysliti n a p řeje tí
ze suchen; čeština svědčí zřetelně pro původ
dom ácí, neboť šuchtati po dome m á v ýznam
týž.
šúlaf m or. a slc.: d ělati válečky z něčeho
m ěkkého. J e třeb a, vzhledem k význam u, odděliti je od šoulati; expresivní p o v ah a slova
je p a trn á ze znělých d ru h o tv a rů u-žúlat a zúlat. D vě odvozeniny: šoulek kobliha Jg d ,
sulek, šulec váleček (šiška n a krm ení hus,
šiška jedlová apod.) šulánek (šúlanec šulinec žulanec) ,,škubánek“ (jídlo). Z dá se, že
původnější podoba je v laš. šválat h n ísti v á
lečky (val. a laš. švalek = šulek), což je n e
pochybně expresivní d ru h o tv a r slova valat
= váleli. Zm ěna šva- > šu- n a sta la nejspíše
vlivem slova šústati tř íti ru k o u (srov.
i šustky škubánlty Jg ). J e v šak i u k r. sulyk
m akový koláč.
šulístka sólistka Sólistek m or.: zakrnělé
ovoce. N ejasné.
šuliti: šiditi, k lam ati; slc. ošidit. Též se z:
č. žuliti, r. žú lit t/v . — S nad je to n o v o tv ar
od šu-diti, viz šiditi: nová, expresivní p ř í
pona -(ch)liti p řisto u p ila k p rv n í slabice p ů
vodního slova.
šum m or.: pěny n a m ásle; odvoz. č.
šum ivý: pěnivý (o jistém d ru h u vín). —
H l. šum , p. szum pěna. — Ze střh n . schúm
pěna.
šum ař: p o tu ln ý hud eb n ík (N Ř 25.122:
lupič), šum ařiti, zp ětn ý ú tv a r šumem ji ti
(nyní zastaralé). Ze střn ěm . schumer tu lák .
Jedenkrát hráli tré, menovcdi sa Š im a ři. D va
hráli na huslách, třetí na basi (R u sav a 92).
šum ěti, šoumati, stč. i šiměti; šum ; slc. též
šumolit; srov. b. šumolja. — Stsl. šuměti,
š u m t, pol. szumieč, szum , u kr. šum ity, šum ,
r. šumět, šum , hl. šumíc, dl. šum íš, sln. šuměti,
šum , b. šum ja, šum . Sem náleží i b. šum á
listí, ratolesti, Šumav listn a tý a pd. sch. šum á
les. Nč. knižní šoumati. — Psl. šum ěti (šum-b
je starobylé postverbale) je m-ový d ru h o tv a r
k zvukom alebném u šupěti: p rší je n šupí Jg ,
sukně zašupěly PS, srov. slc. šum ctat = m or.
šupotat šelestiti: prší, tak to šupoce. —
P říbuzné je lit. siuboti šum ěti.
šum lovat, vč. šumrovat: tř íti (např. ošumrovaný loket ru k áv u ). Š u m e liti Jg d . H an .
šóblovat d říti (noham a o zem ap.) K p U (mb >
bl). — Z něm . schummeln.
šum ný m or. slc.: hezký, zvláště o d ěv ča
tech. P ře ja to z polštiny, k d e vzniklo svého
času jako dobové m ódní slovo (jako u nás
kolem r. 1910 b y la d ív k a jedině správná,
později řádná, n y n í s&nsaění) od šum ěti, jež
ta m i v ru štin ě m á (krom ě ‘d ělati šu m ’) i v ý
znam přenesený ‘b u d iti rozruch, sensaci'.
U nás, kde základní slovo te n v ýznam nemá,
šum ný te n to afek tiv n í a m ódní odstín („sensačn í“ ) nedostalo.
šúňé m or. (z Podluží): náp lav a; slc. šúní
listí K . N ejasné.
šunka, ta k i hl. sch. z bornoněm . Schunke,
což je ab lau to v ý d ru h o tv a r k střh n . schinke
(nyní Schinken), běžný v četn ý ch středoněm .
nářečích v 16. a 17. stol. i v literatuře
(Kluge). U nás ji dokládá Z íb rt (K. Koniášové k n ih a k u ch ařsk á 531) již k r. 1712: šinky
nasoliti (Šmilauer).
šup jvč.: kabřinec, ku k la, lomenice. Viz
kozlub.
šupák, šupák: p o buda. J e název od toho,
že byli posíláni ,,šupem “ (postrkem ) do
své obce?
šupati 1° m or.: o p atrn ě jiti (z to h o šupáky
nohy, pantofle). P araleln í k cupati, jenže š'
m alu je k ro k y tiché.
šupati 2°: šlehati, b iti; na° kom u. K tom u
p a tří st-ové in ten siv u m našustit kom u =
n a b iti p ru tem , .vyšústat Mal, vyšoustat, vyšoustnout v y b iti PS. P o stv . šupa úder. —
Z áklad šup- je zvukom alebný, paralelní
k (vy)šubati šibati cubati ěibati cabati t/v ;
d ru h o tn é je vč. vy-šukat koho, J g d šuknouti.
šupati 3°: jisti oblo, hodně, m noho Jg,
jisti s ch u tí PS, též s vy°, se°, dále je našupati
se, sešupnouti, našupnouti se PS. — Příbuzné
je lit. žiaůbti žrá ti p ln o u hu b o u (např.
o d o b y tk u ). M ísto náležitého *z'ub- je u nás
z trá to u znělosti obou souhlásek *s,up- >
šup-; je v šak m ožné, že p ů vodní zub- vězí
dosud v m or. žubrovat, k teré se v šak křížilo
se štibrati (viz). — K něm u p a tří st-ové
in tensivum rd . šústat t/v .
šupec vč.: spěch, poplach Jg d , h an . šopot,
chod. šumec. Asi ze šupotati (srov. han. škra
bot téhož význam u, slovo též zvukom alebné).
šupěti o m razení ze strach u : neosob.
šu p í m i je m i úzko, jsem v úzkých, m ám
strach M al-Gr; šupělo m u PS, šu p í m u o krk
běží m u o hrdlo J g z R osy; ale též mráz jim
šupěl po zádech PS z B a a ra (a mráz m i šupě
po z. PS s. šupati), b a i kůže m i šupěla po
zádech T eplý. — slc. neos. šu p iet t/v , hojné
doklady m á G. H o rák SR 24.82. — Příbuzné
je lit. siaubti m íti strach .
šupina: jenom šupa a šu p in a , pokud zna
m en á š. ry b í, m ůže b ý ti z něm . Schuppe.
T a k i hl. šupina, dl. šuplina, p. szupina
(Bielfeldt 267); ale so tv a jvč. a m or. šupka:
d ru h o tv a ry šlupka a vč. žlupka svědčí, že
šu p ka je asi dom ácí (redukce šl- > š-);
viz slupka. Pol. szupina.
šurpat se laš.: lo u d ati se MZ. — N ejasné.
Snad souvisí se šoupali, a to ta k , že má
navíc zesilovací r, § 10.
šus lid.: p o třeštěn ý , blázen. Z něm . Schufi
t/v . — Lid. šuspajtl t/v ze SchuPbeutel,
Schufibartel. J d e tu o pojem „střelen ý 1*
(tak je č.); znam enalo to původně, že n e
přejícná čarodějnice do člověka v střelí
potrhlost, pom atenost. — Mor. rozšířfeno o t:
laš. šust potřeštěné děvče, h an . šustka živé,
lehké děvče. slc. šust blázen J g . P ů v o d
toho t ukazuje laš. je šustnuty p o třeštěn ý
(Glazarová, R o k y v k ru h u ): je to výs odek
změtení pojm ů „ střelen ý " a „ p ra š tě n ý "
(v. práskati 1°).
šustať laš.: střík a ti (krev z něho šustala),
slc. šústat v ylévati, s třík a ti. S t-o vé intensivum od šupiet u tík a ti z hrnce. M ch SPL
1.250.
šustka, šusterka Jg -P S -K rš-R zr, šustíce
Jgd, šoustky J g d s. v. šustíce; m or. pl.
šuterky Jg : šk u b án k y . — N ejasné.
šuškati m or. a slc .: šep tati, z toho dále
šuchotat šucholií šušlit šušat. Ze *šušu-kati,
srov. ukr. šušukaty, v. šu šu ka t a b. šušukam .
Interjekce šušu označuje šep tán í (je n ap ř.
v han. K p),
šušňati se, ty p ick é slovo ex p resiv n í: piplati se s něčím ; p a k i: šp in iti se, m a zati se, též
šušnit se; nešuša špinavec, nešoušný nečistotný. D alší člen té ro d in y je č. šišm ati se
špiniti se, sle. šušm at sa loudavě p raco v ati,
piplati se; sln. šušnja osoba loudavě m luvící
n. pracující. —· N ení jasno, ja k v y p ad al
výchozí ú tv a r. — J in é je č. zvukomalebné šušňati m lu v iti nosem = huhňati.
šůta jč. a chod.: šiška, val. šuta t/v SvK . —
Z něm. Schute.
šutat, čutat lid.: k o p a ti m íčem . Z angl.
shoet střeliti, h o d iti; přeneseno z Anglie
zároveň s fotbalem .
šuteřica šutořica sotoreň m or.: fujavice B.
Dl. sutoriš fo u k ati (o v ětru ), sutor vichr.
Viz futer.
šutka: žert, k rato ch v íle v obrozenské
češtině (z ru štin y ). slc. r. šut čtv erák , pol.
szut, sln. šutec blázen. — Vše k šu titi (r.šutít)
a k lit. siaučiú siaústi h rá ti, šíleti, zu řiti,
siaňstis b av iti se. Viz i pošetilý.
sutý m or. a slc.: bezrohý, kom olý, kusý,
zpravidla v m luvě p astev ců o kozách nebo
ovcích (šuta, šutaňa ovce, k ráv a, koza bez
rohů, šv.ták kozel bez rohů, též s předponou
ko-: košut kozel). Pol. szuty siu ty szuta, uk r.
šutyj šu ta ; i n a B alkáně: ru m . d u t sut (i slc.
čutý), b. šut, sch. šuša, sch. b. sln. košuta
laň; alb. shut. — Sem snad lze přip o jiti mor. slc.
šutky m enší g ajd y valašské, du d y , m íní-li se
tím vtipem střed n í část zv an á koza (plur. by
byl podle dudy).
šváb, ta k i pol. (szwab), b. a sch. H l. dl.
šwoba. s tč . švábník K lár. — Z něm . Schwabe
(u R ohna: Hausschwabe), což je obm ěna
náležitého Schabe (náleží k schaben šk rab ati
jako naše chrobák škrobák ke škrobotati) n a
posměch jihoněm eckém u km eni Švábů, tj.
starých Suebů. — Zslc. (ze Gbel) šváb je
i nějaký večerní m o tý l; podle V ážného JM
se te n vý zn am v y v in u l podle jihoněm .
Schabe = mol.
švabach: z něm . Schwabacher, podle m ěsta
Schw abachu n a jih od N o rim b erk a (Šm.).
šváda lid.: výřečnost, vy říd ilk a. J e i maď.
sváda z něm . Suade t/v . P ram en em je jm éno
řím ské bohyně v ýřečnosti S u ad a (ř. P eitho),
doložené již u E n n ia; bylo i zdrobnělé
S uadela (od P la u ta ); byl to v lastn ě spíše
sym bol či zosobnění řečnické dovednosti
p řesvědčiti (per-suáděre) posluchače. Ve
středověku to jm éno bylo tém ěř zapom enuto
(jsou znám y jen tř i doklady), ale zachránily
je renesanční slovníky. V U h rách je od 1863
doloženo i v lastn í jm éno osobní Sváda.
Od poloviny 19. stol. je maď. sváda jen. ve
v ý zn am u ‘v ý řečn o st’ a jen v hovorové řeči
(P. F áb ián , M agyar nyelv 53.1957.423, ref.
BCO 5.20). — K n ám přišlo š. asi z něm činy;
m á je te p rv e K o tt 3, ale už on odkazuje
n a la t. S u ad a (tu m á již Jg ) a m á „ u s .“
rčení ten m á suadu. V livem slova šváda
bylo od žvandat apod. (viz žváti) utv o řen o
žvádolit a švádolit tlach ati.
švadlena: viz šiti.
švadroniti: p ro tiv n ě m lu v iti (cizí řečí ap.).
Z něm . schwadronieren žv an it, tla c h a t, ch v ás
t a t se, pův. divoce šerm o v at; náš vý zn am je
od U rfa u sta 1774. (Š.) Chod. švantrati zad rh o v ati cizí řečí, dále č. švandrati, m or.
švandrkat švandr(o)čit švandrošyč švandrkovat švandrykat apod. jsou z bavor.-něm .
schwandern tlach ati, B ielfeldt 307. J e i pd.
szwandrac, szwajdrač aj.
švagr, švagrová; vč. vok. švaře, z toho svaří ček; stč. švekr, švegruše. — slc. švager, švagor
(švoger; z m aď arštiny šogor aj., viz K álal 968),
švagriná (přípona jak o v gazdiná), šógrina
a td .; švagre bylo m ísty n a Slovensku obecné
oslovení mezi m uži jin ak sobě cizími (např.
za jed n án í n a trh u ). (Podobně v něm . je
Schwager oslovení mezi příslušníky p říb u z
ných řem esel, n ap ř. kováře vůči zám ečníkovi,
m lynáře vůči p ekařovi; W olf s. v.). Pol.
szwagier, szwagrcwa, dl. šwar, šwagrnica. —
Z něm . Schwager, jež je příbuzno našem u
svekr. P ře ja té švagr svou pohodlností v y
tlačilo u nás dom ácí přesné názvy dčver,
šur (viz šiří); švagrová v y tlačila želvu
a jatrvenici.
švališer, -ša r: lehký jezdec, v b aro k n í češti
ně. Z franc. cheval-léger.
švanda: legrace. Ze *štvanda < štvanice,
srov. stra n vý zn am u rak.-něm . Hetz ( > č.
vulg. hec) švanda, žert, což je z Hetze š tv a
nice. R ozum ějí se štvanice = zápasy d iv o
kých zv ířat, poštv an ý ch p ro ti sobě (např.
psů p ro ti zubrům , koní p ro ti lvům a m edvě
dům ), kdysi oblíbená „ zá b av a" šlechty i m ěš
ťáků. O to m podrobně K nobloch ZfS 1.4.85.
J e v šak m ožno m ysliti ta k é n a něm . Schw ank
šprým . B yl to ú tv a r jako ju n d a (viz) od J u x .
švápati. J e expresivní rodina slov, jež
n ab ý v ají (v složeninách) i význam u biti,
p rásk ati, jednodobé sloveso s u- m á obecně
význam u krojiti n o tn ý kus (chleba) ( = „ušvih n o u t, ušm iknout si“ ): val. ušvažit skybu;
novější ú tv a ry s c < st přesm ykem val.
slc. švácat švacit švácnut švacnút, švancat
(v y 0 PS), slc. švocat, laš. švajcnut uk azu jí
nepevností vokalism u dobře expresivní p o
vahu. Pd. šwiachač d á v a ti rán y . — V ýcho
diskem celé rodiny je švápati u řezáv at, d o
ložené u K o tta . Od něho bylo sí-ové intensivum *švástati > švácat; další jsou odvoze
niny n a -chati > -hati. K o řen je staro by lý ,
vůp-, ve véd. vápa- holení, stříh á n í (vlasů);
v slovanštině bylo vap-jo vapti > váti, to
rozšířeno ve vajati a p ak p řitv o řen nový
présens csl. vajg, b a i csl. vajajo, r. vajáju
vaját v y d la b áv ati, v y řezá v ati (sochu, řezbu).
Ve švápat je však p zachováno; š je zesilo
vací. Mch S P L 1.250.
švargať laš.: šo u rati se Malý. — U pom íná
n a sch. švagati; m á navíc r, § 10.
švarný; znam ená jed n ak čistý (nešvara —
kdo n ed b á čistoty), jed n ak pěkný, hezký,
ba i sta te č n ý (mor ). Pol. szw arny, slc.
švárný, ukr. švarnyj (z polštiny), hl. dl.
šw arny hezký, po řád n ý . — N ejasné. Ze sthn.
eúbar (nyní sauber) čistý, pěkný, oba naše
význam y jsou te d y už z něm činy? S am o
hláska po s v y p ad la asi n ejp rv e v záporném
slově. P říp o n a podle pěkný, krásný. Nešvar
je zp ětn ý ú tv a r z nešvarný. Mor. ošvářit
ušvářit učistiti; švárnit se lich o titi se =
d ělati se pěkným . Či sn ad ze *8T>-tvar-bn-b‘!
švec: viz šiti.
šveholiti, m or. šviholit švihotat švihlati
žvaholit, stč. švehlati; o d tu d stč. jak ý si p tá k
švehláč; nč. švihlik polní vrabec, švihlotač
zvonohlík. — H l. šwiholič šwiželič šwižolic,
slc. šveholit, pol. šwiegotač. Sem náleží
(K nobloch ZfS 7.302) též P uchm ajerovo
argotové švihlik ‘N ěm ec’, švihlióka ‘něm čina’.
— Z vukom alebný základ *svegl- svigl-,
spolu s m or. švigry-švigry (štěbot vlaštovčí),
je jinou podobou toho, co je v pol. šwierk-otaé cvrlikati. Viz i švitořiti. Ze sverg- je
švrhol zvonohlík.
šverc val., laš., též han. u Slavkova: p aše
rák ; švercovat. P d. szwarc(owač). — Z rak.-něm. schivárzen t/v od schwarz černý =
ta jn ý (srov. černá bursa, je ti na černo, franc.
marché noir), černý trh .
švestka, již stč. Z (p ru n a ) *sebestica, tj.
arab sk á, což se p řed p o k lád á n a základě n á
zvu p runa sebestena. Šm ilauer N Ř 26.220.
Něm. Zwetschke je z češtiny.
švidmti m or.: šilh ati B -H or-SvB ; švidravý
K tD , švidratý B šilhavý, švidrhoň K tD šilháč.
J e též sev.-m or. šmidrat šilh ati R zr, mor.
šm idrkat t/v PS z Basse, šm idra šilháč PS;
jeho p um ožňuje dospěti ( = zám ěna retnic
m jp, § 6) k han. (na Boskovsku) pidrat
SvB. — V ýchozí švidrati je p řejato (Kopečný
SISb 52.277,280) z pol. sw idrow ač oezami
‘š ilh a t’ (vlastně: v rtě t očima).
švihati; oš(v)ihel p ru t (srov. šmihel pod
šm ihat), švižný (tak i hl.: šw ižny), z toho disim ilací svižný (srov. m or. šm ižný), švihlý·,
postv erb ale švih = ocas hovězího dobytka,
řem en; švihán výhonek, p ru t (srov. šlahoun)·,
švihák původně m ladík jako p ru t; šviháčtina
je ta jn á řeč m o rav sk ý ch m iškářů (švihají
d o b y tek = řežou, klestí). Se zakončením
n a íc chod. švikat, m or. švícat, švicnót. — Hl.
šw ihač šw ikač šv ih ati, slc. švihat. R . žvýkat
t/v m á opačný s ta v znělosti a y. — Příbuzno
je lit. svíegti schleudern, schlagen.
-švihnouti ve vy- se někam . slc. vyšvihnut
sa. H l. šw ihnyč so (na koleso) t/v . Z něm.
sich schwingen t/v .
šviňha: příčné spojovací dřevo v žebřinách.
Z něm . Schwinge.
šviřeti: za° zafičeti PS. — Zvukom alebné.
švitořiti, m or. švitorat, slc. švitořit. Vzniklo
v n itřn ím rozšířením zvukom alebného zá
k lad u švir-, k te rý je v m or. šviřinkat a v slc.
švirikat. Srov. i cvrlikati, skver- ve skorec.
švondat se, žvondot se m or. to u lati se bez
cíle, švondrat courati. Švondat se je paralelní
ú tv a r k m or. čvand(r)at se, příbuzný dále
s čvachati a td . Vývoj v ýznam u: čvachati se
ve vodě, v b lá tě > co u rati se m okrem >
co u rati = to u la ti se. Pol. szwendač si§,
szw$drač si§ to u la ti se bude asi přejato
z M oravy. — Sem dále (s p osunutím vý
znam u) p a tří též m or. švandrat ztěžka jiti,
švajdat jiti šm atlav ě (rým uje se s glajdati
pajdati atd .), švejhat jiti šm atlavě.
švrdlat. T akovéto sloveso předpokládám e
jako východisko pro val. švrdlačka a švrlák
(Hzl), han. švrglačka m ěchačka (vyrábějí se
z přeslenu větviček od vrcholu jehličnatého
stro m u ); sloveso zní též m or. n ář. švřlat,
šurlač. J e odvozeno od *svbrdlo vrták,
o něm ž viz pod svidřík.
švrnčný m or.: rychlý, o b ra tn ý (Kyjovsko),
val. ščrčný b y strý , sm ělý, m sl.: velice dychti
v ý ; han. strčný sm ělý do někoho. — Nejasné.
částice klad en á jako p říklonka u n ě
kterých slov (nebo-ť), popř. jako trv a lá
součást (vždyť). — P říb u zn é je stin d . iti
‘tak’: to se m ůže k lásti i jen k pouhém u
zesílení předešlého slova; i- u nás zaniklo,
podobně jako u v *upo (viz po 4°) a o v *apo
(viz po 3°).
tabák, slovo záp ad n í k u ltu ry (na východě je
dohán), pronikající do všech jazy k ů , p ů v o
dem z A m eriky, od k u d i t a ro stlin a přišla.
K nám se d ostal za třicetileté v álk y skrze
cizí žoldnéře. Tabatérka z fr. tabatiére.
tábor, vojenské ležení, je to to žn é s názvem
jihočeského m ěsta T áb o r (K. T itz L F 5fb245).
To bylo založeno 1420 a n azváno podle
biblické hory T áb o r jak o žto útočiště p ro ti
nepřátelům . H u sité p a k nazývali ta k i svoje
opevněná ležení a zanesli to slovo do Němec
a jinam, hlavně však do XJher, b a dostalo se,
jak se pak ukázalo, i k osm anským T urkům ,
od nich p ak k A rab ů m a od těch to ke Š paně
lům; na východě p a k přes ru štin u do střed n í
Asie. T itzův výklad· se sta l p ředm ětem ro z
sáhlé diskuse; N ém eth ů v příspěvek (A cta linguistica (B udapest) 3 .1953.431η.) v y v rá til n á
zory těch, kdo tv rd ili, že slovo je z tu reck ý ch
jazyků. D oklady s obecným význam em jsou
v češtině n y n í znám y od r. 1420. Znam ená
nejen opevnění, ale i opevněnou posádku,
vozový tá b o r; to to označení vzniklo zcela
zřejmě mezi odpůrci h u sitů , a to bez rozdílu
národnosti; v y s k ý tá se stejn ě v českých
textech pocházejících z o k ru h u R ožm berků
jako v te x tech latin sk ý ch , něm eckých atd .
Obecným jm énem se t. stalo již v 15. stol.;
svědectvím je tu i to , že v obecném význam u
má v koncovkách kolísání, n ap ř. gen. -u
vedle -a (u vlastníh o jm én a je jen -a\). O tom
všem B. H av rán ek N Ř 38.2. — M aďarští
badatelé však stále m a jí za to , že t. je
z tureckých ja zy k ů : ta k n y n í B. Sulán
(pís.), že t. je z tu r. tapqur ‘vojenské ležení,
obehnané vozy’ (což je p rý s ta rá trad ičn í
forma vojenského ležení, k te ro u obnovili
Kumáni v m aď arském vojsku); opírá se
o článek D. P aisa v N y elv tu d o m án y i
Kozlemények 49.1935.295n.; podle P . osm.
tapqur je řad a, zvláště koní nebo jiného
dobytka, pás, palisádové opevnění, v o z o v á
h r a d b a , džag. tapqur je vojenský oddíl,
vojenskě ležení, z posvazovaných vozů
sestavená vozová h rad b a, opevnění ve tv a ru
čtyřúhlé pevnosti z vozů. P ais poukázal
na to, že rus. tábor (tábur) m á vedle význam u
‘polní ležení, válečně ležení, tá b o r kočovníků
nebo cikánů’ též v ýznam ‘stádo zv ířat
(např. sobů)’; to je p rý v ý zn am p ře ja tý
z osm. ‘řad a koní nebo jiného d o b y tk a ’. —
V sedm desátých letech m inulého století
začalo tábor u nás označovati m eetingy lidově
pod širým nebem , asi vlivem četb y P alackého o táb o rech husitských, a spojení tábor
lidu se trv ale uchytilo (o těch to táb orech
v letech 1868— 70 viz A. Stašek, V zpom ínky,
1926,260n.). — Nové odvozeniny: tábořiti;
táborák = táb o ro v ý oheň, ač ú tv a r fam i
liární, stá v á se dnes term ínem .
tabule; slc. tábula, se synkopou tabla z m aď.
tábla. Vše z la t. tabula. Z téhož základu, ale
přes něm . Tafel, je starší lidové táfle, slc.
táfla; z něm . Tabelle je tabela; z franc. tablette
je č. slc. tableta (form a léčiv). — Z ákladní
slovo je z O rientu: ak kad. tuppu, z toho h et.
tu p p i hliněná ta b u lk a. Cesta p řeje tí do
E v ro p y nebyla dosud zjištěna; sn ad přišlo
do la tin y přes etru štin u .
tác 1°, slc. táca, pol. tac(k)a, z rak.-něm . li
dového Tázze, jež si v R ak o u sk u zúžilo v ý
znam n a ‘podnos’ (U n tertasse); samo p o
chází z ital. tazza t/v ; slc. tácňa je z něm . lid.
die Tdzzen. I t. tazza je z arab . tassa, sem
náleží i fr. tasse a něm . Tasse šálek, hrneček.
tác 2°: p ivní d aň ; pol. a luž. taca, z něm .
Tatz, to p ak z it. dazio ( = la t. datio dání).
tacle m or.: k ra jk y ; slc. tacel. P d . tacla.
P ů v . n áb ěra ú ru k áv u , výložek, z něm . tátzel,
K áp p ch en an einem W eiberhandschuh; stč.
okruží u ru k áv u . W in ter, K roj 220. (Šm.)
tacm o, slez. 1° kněžský desátek, 2° jistá
d áv k a p astý řo v i (přen. byl s tacmem — n a
záletech, H or), poL tacma, hl. dl. pol. taca.
Z něm . Tatz, to p ak z la t. decima (totiž pars,
d esátý díl).
ťačkať: val. na° sa n ačekati se SvK .
N ejasné.
táčky 1° m or. slc.: kotouč, kolečko n a d o
p ra v u hm ot. Viz taliga.
táčky 2°: ji ti na táčky, n a besedu. Málo
jasné. Š tarší v ýznam u J g táčky = procházka
s dětm i. Vzniklo sn ad (pouhá dom něnka!)
ta k to : tác (od točití) j.e vč. dlouhé plátno, jím ž
ch ů v a otočí d ítě a p ak sam a sebe, ab y se jí
lehčeji neslo; v žiti d ítě na tá c 'bylo v žiti je
s'seb o u n a delší procházku, což b y la obyčej
n á chůze n a n áv štěv u . Z toho porušením v a
zeb jed n ak jiti tác Jg , chodit na táce D ědina,
jed n ak plur. a zdrobněló na táčky, z čehož
vzniklo sam o statn é táčky = beseda. Val. je
podivné na vytáčky = n a besedu SvK .
taft, slc. taft, asi přes něm . T a ft z ital.
taffeta (odtud přím o pochází pol. tafta),
to p a k p rý z pers. tafte. S tarší čes. tafat,
slc. tafata a starší něm . T a ffa t jsou ze středola t. taffata. N ejasné je, ja k vznikl d ru h o tv ar
tykyta, dykyta.
táhnouti, Psl. t^gngti (pol. ciqgnqc, slc.
tiahnuť, r. tjanuť atd .), iter. tahati (nář.
táhati) z Psl. t^gati ((sic<iahat, r. tjagať atd .),
bylo i *t$zati (viz tázali) a *t§žati. V lastní
vý zn am kořene t$g- b y l jed n ak vléci za
sebou, ale i n a p ín a ti, n a ta h o v a ti, něm .
spanncn, např. n a p ín a ti lu k , řem en, p řen e
seně i n ap ín ati sílu. P io pochopení odvozenin
je n u tn é v y ch ázeti z v ý zn am u n ap ín ati,
spannen. s tč . bylo v době přeh lásk y táhnu
tiehneš a td ., ale časem (od 16. stol.) ovládla
podoba táh-; z tieh- (zúžením z to h o tíh-)
je jě. tíhnout, m or. tihnót tá h n o u ti a ně.
tíhnouti někam == sm ěřovati. O dvozeniny:
tah-oun, tažný, (vz- prů-), p o stv erb áln í je tah
(vz-, vý-, p rů ·, roz-, zá-); táhlo, tíhlo, stč. tiehlo,
i m už. těliel u v o ra řů (těhlík u Litom yšle:
část ko lo v ratu ), žen. tíhla; sem p a tří i vslc.
cahlo vrchní dřevo ja řm a Bf; otěž viz zvláště;
m or. a slc. sťahel uzda, o p ra t, zvláště pro
h říb a ta {*s-b-t$gi>la), stíhel, m or. stahlůvka;
samotíž, sln. samotež je p a trn ě ad v erb iu m
starobylého ty p u (složenina s příponou -i>),
užívalo se ho o vozu nebo saních, když je
lidé tá h li sam i, z to h o p a k samotíhou
(Polnička), samotího (han.) (ukr. samotužki)
a jm éno sáněk samotížky; potíh, m or. potahák
řem en, jím ž si švec p řid ržu je b o tu n a koleně,
srov. sln. potega šň ů ra. K stu p n i o p a tří
stuha (viz); otuh úvinek, jím ž se stah u je,
sv írá řetěz n a upevnění k lád naložených n a
vůz (otouch v K lad sk u a n a H oličku; pod.
votouhy, votouhnice u kosy, L itom yšl); psáno
i votouch klacek PS. — T ohoto slovesa se
užívalo i jako ‘n a ta h o v a ti, n a p ín a ti se’ =
těžce pracovati: m or. natahat sa lo p o titi se,
unatáhat se u n a v iti se (uznatahovat se u pracovati se M alý); nátaha, natážka tě ž k á práce,
s expresivním g a zm ěkčením uíáganý —
unavený. Od staréh o t§žati p raco v a ti je stč.
těžař negotiator, cultor, sch. težak sedlák,
csl. tqžak-b t^žar-b dělník, sedlák, u n ás v šak
*t$žati (csl. t§žati, sch. težati) přešlo do
4. tříd y : tížiti, a odchýlilo se i význam em
(vytěžili = v y p raco v ati, vy získ ati, ale tížiti
je pouze b rá ti zisk, dokonce i tížiti u hlí atd .),
n o v ý těžař je m a jite l dolů, doložen již (Šm.)
1525 v H orním řá d u V áclav a I I ; jsúť po to m
tě ž a ři h orní p rv o tn í, k te říž to obecně kverkové slovú. — Je d n o složené sloveso k té
rodině od půvo d u n ep atří: slc. utiahnuť sa =
v zd áliti se, od sto u p iti z veřejnosti, val. utín ú t sa u chýliti se někam , vč. (Polnička)
u tín it se, laš. u tíh n iť se, u ía n u t se sk rý ti se
(před deštěm ap., M alý); p ů v . *utanúti se,
viz ta jiti, se zkřížilo s t§g-noti. — Stč. v azb a
n ap ř. netáhl on toho doříci, a ž ... ( = ještě to
nedořekl, k d y ž ...) se pochopí p ro stě jako
„ještě n ed o táh l = nedokončil tu a tu
činnost (infin.), když t u . . . “ . — P říb u zn é
m ůže b ý ti je d n a k la t. tráhč tá h n o u ti, vléci:
jeho kořen *tegh b y m ísto norm álního e
měl afek tiv n í a, krom ě to h o n av íc zesilo
vací r, § 9. Vc d e to h o je d ru h á m ožnost:
u Slovanů b y bylo afek tiv n í zdvojení g,
te d y tegg- > t$g-; to m u b y odpovídalo av.
thang- (ůanjayeiti se ro v n á našem u tržité)
n ap ín ati (provaz, luk), tá h n o u ti vůz. (Těžký
a touha sem n ep atří, ač sc stále sem řadív ají.) _
tajiti, u všech Slovanů; tajný (*taj-bn t>),
adv. csl. taj b (č. potají, srov. kradí), tajmo
(srov. kradmo), po-tajm u (srov. po-kradmu),
od to h o tajemství a tajem ný, slc. tajomný, pol.
tajem ný (č. pol. tajem ník resp. -ik); stč.
tajem nicí (Tkadl.), laš. a pol. tajemnica
ta jem stv í. — P říb u zn á slova jsou v stind.
stdyát ta jn ě, (s)tayú, stíná-, av. tdyu- zloděj,
kořen te d y (s)tai-l(s)tsi-, naše tajo je tedy
z taj-jo, inf. *taj-i-tei. P ře d souhláskou tůidalo tá-, o d tu d csl. ta-tb (r. tať, sln. tat)
zloděj, sem dám e i slc. potatme a potutme po
ta jm u (viz i tutlali 2°). Laš. u ía n u t se skrýti se
(později zkřížené s táhnouti, viz ta m ) svědčí,
že i tanouti sem p a tří: stč. tanuti (na mysl,
v srdce) = p o ta jm u se vplížiti, subrepere
(nyní tane m i . .. je ,,u význam ě přítom ně
trv a lé m " ), Z u b atý 1.1.197. D ále snad i stč.
vtat (šp atn ý lék ař „ v ta t léčie“ ), pův. snad
‘p o ta jm u ’, z to h o ‘n ep ráv em ’ (jinak Zubatý
1.1.346).
takloví, táklovi, sto žáry a p la ch ty n a lodi,
takeláž, též rá h n a a lanoví, celková výstroj
plachetnice PS. — Z něm . Takel, -werk,
-zeug, -age lanoví.
ťakvit sa val.: neu rčitě se jev iti, šem řitise,
m íh ati se a pod. slc. ťakvit bez sa objevovati,
sto p o v ati( ?). D osud nevyloženo.
taký, Psl. tak-b -a, -o, u tv o řen o příponou
ko- od zájm enného km ene ta- ( = *tó·,
zdloužené to- z to-go, to-mu, to-m b, viz ten),
srov. lit. tóks ta k o v ý , s jin o u příponou
la t. tá-li-s; tá ž p říp o n a je v ja k ý , onaký,
toliký. — .Z n tr. tako (je sch.) je příslovce
č. slc. pol. r . ta k (srov. tamo > tam), z něho
potakati přitakali zatokal stákat (pod. r. tákat,
u k r. takaly), taktéž, takřka (v. říci). Beztak
(mor.) asi zkřížením z beztoho a i tak. — Také,
u strn u lé n tr., vyšlo z v ý zn am u ‘právě tak,
zrovna ta k ’ (obyčejně v to m to význam u
bývalo s -ž: takéž, sro v . též, taktéž, srov. též
také t/v , ano i také t/v Sm 92, ale n utné to
nebylo); lidové taky vzniklo asi ze zúžené
výslovnosti taký < také (jako záhy ze záhé).
— Takový (csl. takov-b atd .) je obm ěnou z takv
m ožná p o d vlivem zájm ena ον t>; laš. lakovny
Lor. P odivné je s- v nevlídných výrazech
s-taková bezecná lotryně, s-takový potvorníěe,
s-taková s-takoucí nešlechetnice (ze ,,Svěd.“
citu je a ta k to píše Z ikm und 280); snad jo
s-takový ta b u o v á n á h ra d a za sakramentský
ap.
tál 1σ gen. -i, m ask. stč.: zásta v a (prastarý
te rm ín p ráv n í: r. u k r. tál, sch. tal), osoba
d a n á záru k o u za d lu h v moc věřitelovu. —
P říb u zn é je la t. tálió o d v eta, o p látk a; dále
k y m r. tal p ay , rew ard, value, talu dát,
p la tit, n a h ra d it, m íti h o d n o tu čeho (to give,
p ay , resto re, com pensate, to be worth),
cit. z T im o th y Lew is, A glossary o f mediaeval
welsh law, M anchester 1913; starobreton. tal
payer, novobret. n ář. talvout, talout m íti
hodnotu (valoir); ir. taile m zda (salaire),
cituje Jos. L o th , V ocabulaire vieux-breton,
Paris 1884, pod attal; něm . zakleň p la tit,
ř. τέλος p la tb a, p o p latek, clo, daň. J e to
patrně p ra sta rý indoevropský term ín práv n í.
Základní význam b y l asi „cenová ho d n o ta,
protihodnota" .
tál 2°: díl, dědický podíl, věno; h an . tálek
díl obecní louky (pronajím aný bezzem kům )
Svěř. — slc. tálik díl pozem ku, sch. sln. tal;
z něm. Teil.
taláceti (se) 1° stč. ně. (zřídka): to u la ti se,
též talandovat P S (srov. landat), taládrovat
Ppz. — Snad je to koláceti se k o n tam inované
s nějakým jin ý m slovesem ,
talácet 2°: za° z a třá sti něčím PS. N ejasné,
taliga slc.: k ára, dvojkolový vozík. P r o
niklo na M oravu do valaš. nářečí. — B. sln.
taliga, sch. taljige p lu r.; ale p. r. telega,
ukr. teliha. — Slovo východní, pův o d u
patrně tu rk o ta ta rsk é h o ; rozdíl v sam o
hláskách spočívá sn ad n a rů zn ý ch cestách
přejetí. — Zdrobnělé slc. talička; k to m u
patří zkrácené (prostřední slabika vypadla)
val. tácky B, laš. tácky H o r („kolečko" n a
vožení hlín y ap.); podivné je sev.-m or.
túóka R.zr; pol. taczka kolečko, tra k a ř,
r. tačka t/v .
talíř, pol. talerz, r. tarelka (l-r přesm yknuto), b. talur, sch. taljur, hl. taleř, dl. talar. Ze
sthn. talier, to p a k z it. tagliere deska, n a níž
se k rájí m aso (srov. fr. tailler, z pozdně lat.
taliáre ro zk rajo v áti). T v a ry s n (slc. tanier,
sch. tanjir) jsou z maď. tányér (to p ak je ze
staršího maď. tálnyér; In vzešlo p a trn ě disimilací p ři p řeje tí z it. tagliere ‘podnos’, kde
se vyslovuje Π. K niezsa, H p t).
talk, talek, d ru h n ero stn ý , slc. talk, pol.
talek, r. ta lk, skrze lék árn y ze střed o lat.
talcus. Z ápadoevropské slovo (něm. T alk,
it. talco atd .), vše z arab . talk.
talon: poslední ú střižek jistý ch listin, o d
ložené k a rty . — slc. talon. — Z fr. talon,
což je rom án. *talóne p a ta ( = poslední část)
k lat. tálus k o tn ík . R čení je v talone ‘zm izel’
je z k aret.
tálov stč. a slc. n ář.: krev tekoucí z um rlce
(Čižmář 1.89). — sln . talug tamug, dl. talug
hnis, sch. talog u sazenina; maď. tályog je
hlíza (z to h o slc. tilo k , lalok); u P oláků
bylo v 16.— 17. sto letí talowity (te-, ty-),
talw isty tu čn ý . — Slova m álo jasn á. Podle
Šm ilauera náleží p a trn ě k csl. tala> liquidus;
z tálov vzniklo maď. tályog, to p a k přešlo
do slovanských jazy k ů : tálok. — Jm éno
pryskyřníkovité ro stlin y talovín, v ý tv o r
Preslův, je sn ad od to h o to tálov (srov.
pryskyřník od pryskýř).
taluta talůta talul jč.: p říkop u silnice;
kalut u S obotky. Z fr. talute, tálus (sloveso
tálouter) „ sv a h “ z la t. tálus.
tam; odvoz, tam ní, tam ější (podle zdejší);
slc. tam ojší (srov. slc. tunajší od tuná ‘zde’).—
P ů v . tama, srov. sem, ale stsl. sěmo. Z *tó-mo:
od zdlouženého km ene to- ukazovacího
zájm ena ten (viz) utvořeno adverbiální p ří
ponou mo. P odobně tvořeno kam , onam,
jin a m , sem (v. to to ); u těch to v šak nejsou
odvozeniny.
tamaryšek od M attiola, nedávno porůznu
i tamařišek, tamarišk, tamarisk(a); pol. tamarzyszek, ze střed o lat. tamariscus. Ale slc.
tam ariška je z něm . Tamariske.
tambor: vojenský bubeník; ta k i slc. —
P řes něm . Tambour t/v z fr. tambourin t/v ;
základem je stfr. tabour buben. — Sem p a tří
i tamburína, h udební n ástroj v podobě
b u b ín k u PS, s rolničkam i, dále tamburový
steh, řetízkový, kdysi dělaný n a b u b ín k u :
odvoz, tamburování, tak o v é vy šív án í PS.
tamín: d ru h tk an in y . Z fr. étamine.
tandem: d ruhé sedadlo n a m otocyklu.
Z angličtiny.
tandléř, -íř: vetešník. — Z něm . Tandlcr
t/v , což je od T a n d cetka, tre tk a .
tanec, ta k i slc. r. a sln .; laš. taňec L p;
pol. taniec, sch. tanac. Z něm . T anz, to
p a k z fr. danse, jehož původ není znám .
Snad p o čátkem všeho b y la n ějak á všelidská
citoslovce s dán- pronášená p ři tan ci, srov.
slc. taneúvali díncm-dánom; msl. (sděluje
K . K lusák) refrénové slovo danaj v písních,
n ap ř. J a , dolina dolina, d. d. d., m alovaná
dolina, ja d. (z K něžduba); n a S trážničku
je i jistý tan ec danaj.
tanistra han. slc. p d .: to rb a, m ošna. —
U k r. ta(j)nistra, tajstra. — Asi z maď.
staršího (dolož. 1510) tanyisztra t/v (novější
maď. tarisznya vzešlo asi přesm ykem z v a
ria n ty tanyisztra), to p a k je asi z ř. (byz.)
τάγιστρον ‘p y tlík n a p o trav u pro k oně’
(resp. z plurálu). (Miklosich a B árczi však
m yslí n a lat. canistrum kqš, což je m éně
pravděpodobné.) N ěm . Tornister (z toho
č. tornistra i zkrácené torná) se m á za p řejaté
z maď. nebo z č. (H pt.)
taníes dantes tantýsek dantýsek byl „početní
groš, žeto n “ p ři staro d áv n ém způsobu počí
tá n í, zastu p u jící desítky, sto v k y nebo tisí
covky, ale jin a k n ep latn ý ; z to h o je p a k v ý
znam ‘bezcenný, n ep a trn ý peníz’ (nemám ani
dant ve stř. C.); dosud n a T áborsku tantýsek
= znám k a n a psím obojku; za B artoše byly
tantery (r podivné, jistě m ylným čtením cizí
zprávy) v T řešti hrací znám ky. — Z něm .
Tantes, Dantes, což je nesklonné nářeční slovo
bavor.-rakouské, p řeja té (přes H olandsko)
ze špan. tantos (plur. tanto početní groš, z lat.
tantus ‘ta k v elik ý ’). Ojedinělé n ář. tantus je
z m aď arštiny (tam se připodobnilo o p ět la ti
ně). P očetní groše razili i u nás vysocí ú ře d
níci, kněží, šlechtici, česká kom ora i některá
m ěsta. H o d u ra N Ř 26.71,159.
tantovat vč.: klam nou řečí v áb iti, zpravi
dla u ° lstivě přem lu v iti; stč. tant žvanění,
m alichernost (Š títný, R o k y can a atd .) (Šm.);
nč. utardat, utamtat um lu v iti koho PS. Sem
p a tří snad i jč. otátovati ošidit. Z něm . Tand
p rázd n é žvanění, šprým y.
ta n u nebo pouhé ta, val. elc. interjekce
(obdivu aj.), též taj, chod. tajný; -nu jo totéž
co v i-nu.
tápal: druh ry b ářsk é s ítě .P S ; podobá se
velkém u pytli, b ý v á u m lýnů celé dni i noci
ve vodě Jg . — Asi od stč. tápati ‘p o tá p ěti t e ’,
což je od topiti se.
táp ati 1° s tč .: to p iti se, slc. tápat sa, je
iterativ u m od topiti.
tápati 2°: nejistě se p o h y b o v ati ve tm ě
ap. = něm . tappen; ř. τοπάζω tá p á m ,
hád ám , tuším , ύπο-τοπέω tuším , dom ýšlím se.
ťápat val.: nepěkné věci m lu v iti B, žvan iti SvK . — J e to té ž co tlapali t/v (viz
tlampač); j (v t < tj) je funkcí rovnocenné
zesilovacím u l v tlapati.
tapír: d ru h savců. Z indiánské řeči tu p i,
kde je tapira. „P odle G. H . N euendorfa W uS
21 (1940) 210 je tapir běžné v celé jižní A m e
rice (v Bolivii a E cu ad o ru i tapira).“ (Š.)
ťapit 1°: zasáh n o u ti, u h oditi, natlouci
(pak i ‘natlouci se = n ajísti se’, z to h o
a k t. ‘sn ísti’) (jiné tapati viz pod capati\);
klad. tapnouti seknouti drápem , m or. slc.
tapkať zlehka tlouci (např. m áslo), z toho
p ak zdrobněló slc. tapuškat > ta p u šit h n ísti
(lehkým pleskáním form ovati); m or. tapat
(utapit otapat stapat ztapat) ovoce se strom u.
Vedle toho je tafat sek ati d ráp k y , tafka
udeření, políček, citosl. ia f o p ru d k ém
uchopení PS. — R . tjápat b iti, te p a ti. —
Asi z *t$pati, což b y m ohlo b ý t z tepati
‘b iti’, s expresivním zdvojením hlásky p;
to p p se p a k rozštěpilo v m p a *temp dalo
tQp-. Mch L P 8.305.
ťapit 2° m or.: zta p ii n a tre fiti, (na)capit
(na)dábit nadlábnout zadlápit p řistih n o u ti
(např. někoho p ři polním pychu), n a íapit se
s někým , naďabat sa p řih o d iti se. — P říb uzn é
je lit. pri-tápti n a tre fiti, lot. sa-tapt p o tk a ti
koho a něm . ertappen p řistih n o u ti, dop ad n o u ti koho. Z áklad tap- je pohybom alebný, jako lap chap chňap aj.
tarabit vč.: nam áh av ě nésti N Ř 5.98 (jinak
5.104), Jíle k Jžn o 405, t. se PS, tarabotit se
Jž n o 95 (o n am áh av é jízdě vozu). slc.
teperit těžce vléci, t. sa, cerepit sa n am áhav ě
jiti; zdrobněle detepierkat sa d obelhati se,
teriepkat sa b ato lili se, zhruběle tehnit P o cta
323. — U k r. teporyty n am áh av ě vléci (v.
V asm er 3.121, s m ylným spojením ). — T ento
u k r. tv a r ukazuje, že vše p a tří k tépiti; erjor
je intensivní p říp o n a, je též v příbuzném
lot. stzberet jiti n ejistý m i kroky. V č. se
objevily další zm ěny.
taradyje: sněhová chum elenice (vč.: P ak a,
Z am berk aj.). N ejasné.
ta ra n laš.: b eran n a zarážení kolů (už v kop iáři V ilém a P rusinovského; Šm.) = pol. r.
taran beran, válečný n ástroj n a rozbíjeni
h rad eb . Odvoz, potarančič pohm oždit Lor.
Ze střh n . tarant (M atzenauer), „to p a k z ita l.
taranto“. Šm.
taraň a val.: suché h ru šk y um íchané s mlé
kem SvK . — N ejasné.
taras: násy p z hlíny, h ráz, val apod., ale
i příkop, ta k i h an ., slc. a polský. — Ze
staršího něm . Tarras, to p a k (přes terraz)
z rom án. *terraceus zem ní od terra země
(fr. terrasse). O dvozenina tarasnice dělo na
boření ta ra sů , z doby husitské, překlad ^za
něm . T-arrasbilchse. O dvozené sloveso v Ce
chách tarasit, n a M oravě tarastit (Kyjovsko),
tarazdit (u Slavkova), taraždžit (Boskovsko),
st/zd sn ad vlivem slova hrazditi. Tarasovati
sta v ě tí ta ra s (Vlček z Cenová). slc. tarasit.
tárať m or. a slc.: žvaniti, s intensivní p ří
ponou m or. taránat; r. tarantit rychle m lu
v iti. — Ite ra tiv u m od kořene tor-, od něhož
m á prim árn í sloveso litev štin a v tariu tafť,
m luviti. Zdvojené tortor- je v slc. trátorii
žv an iti (s novým expresivním zakončením
tra-chnit k levetit) a r. torotorii (nyní se píše
taratoriť), v oslabené podobě (tbrtor-) v s.-csl.
řr-bťor-6 sonus a (s ponecháním pouhého řwí-)
v m or. trto(z)nit rychle m lu v it (Kyjovsko),
trtula trtulena trtuša klevetnice, laš. vytrutac
v y žv an iti.
tarbík: d ru h savců; od P resla. Nejasné,
ta rm ark spis. zastar.: vetešnický trh ; vč.
d o b y tčí trh ; m or. tarma(r)k, slc. tarmok, tarm ak d o b y tčí trh . Z něm . Tandelm arkt veteš
nický tr h zkrácením ta[nd]l > tál a dále
zm ěnou tal > tar vlivem slova jarmark.
Z u b atý . P ři v ý zn am u ‘d o b y tčí t r h ’ je to
(K nobloch ZfS 7.302) kontam inace z jarm ark
a něm . Tierm arkt do b y tčí trh . Je ště jinak
M atzenauer 344: z něm . Tattermarkt.
ta rtas m or. od R ešelia, slc. i pol.: rám us;
m or. i tarvas (odtud tarvasit), varvas (virvas,
varvasit), srov. i harvas. Zvukom alebné, s ja
kým si zdvojením souhlásek; -as je vzhledem
k halas příponou, ale je v y h razen a jen tom u
to ty p u .
tasem nice. P řešlova ú p rav a slova tasemec,
jež převzal Presl z pol. tasiemiec. To pak je
od p. tasma, tasiemka páska, stu žk a, jež spo
lu s r. tes'ma pochází z tu r. tasma. Od přichýlení k pásmo je slc. pásem nica, pásommea.
P odobně ř. κειρίά tasem nice je totožné
s κειρίά pás (Band), p o p ru h (B ettgurten);
o řeckých slovech v. S trom berg G rW st 25.
tasiti 1°. J g citu je z R osy t. = chytře,
neznatelně b ráti, t. se ch y sta ti se k braní.
Bylo-li tak o v é slovo v č„ p a tří k rus. taskái
p o ta jm u b ráti. — P ů v . asi *tasati; přechod
do tříd y n a -iti je běžný zjev; bylo by to
in tensivum n a s, popř. (v ruš.) n a sk od
kořene, k te rý je v h et. dá- (1. sg. dahhi) bráti.
tasiti 2° stč.: sek ati; v složeninách pretasiti
(štít) = proseknouti, p řtta siti (hrdlo), odtasiti, potasiti. — T oto tasiti je ite ra tiv u m od
tesati (Pelikán L F 56.237, ta m i doklady);
za č. protasiti je stsl. protesat i: protešet-b i p o lá
rná διχοτομήσει αυτόν. T otéž tes- je i v r.
protaskát (slc-ové intensivum ) prúgeln, raufen, neboť příbuzné lot. test m á krom ě ‘otesávati’ i význam b iti, schlagen, prugeln.
tasiti 3° ve spojení t. meč, dýku, dále ve
významu vléci, tá h n o u ti: dosud n a K yjovsku pes tasí zajíce, četníci tasijú zatčeného,
u Vel. Meziříčí tasit se k někom u = m íti se,
„táhnouti se“ k n ěk.; obecně i učitel tasí
žáka ,,tá h n e“ , v y v o láv á ke zkoušce. Sem
patří i refl. vytasiti se s něčím nečekaným ,
stč. vy° se náhle se o b jeviti, p a k i vtasiti
prudce vstrčiti, pH tasiti se přisk o čiti; do k la
dy Pelikán L F 56.236n. — R us. taskát vléci,
táhnouti. — P říb u zn é je snad lit. tqsýti
trhati, ta h a ti, těžce nésti, v l é c i , iterativ u m
od t$siu tfysti t/v . O všem za před p o k lad u ,
že an dalo á, § 7, ale to m u nic nebrání,
neboť to to tasiti je v slovanštině isolováno
(chybí k něm u příslušné p rim árn í sloveso).
taška, ta k i slc. dl. stp . sln. r. u kr. ze
sthn. tasca (nyní Tasche), jež sam o je p ů v o d u
nejasného. T aké v ý zn am p álen á deska n a
krytí střech je už v něm čině. Taškář = kdo
tašky dělá, ale i (srov. kapsář) kdo je uřezává,
krade, p a k zlosyn vůbec, nyní jen (jako
šelma) ve v ý zn am u žertovném ; sh o d a se
stind. taskara- zloděj je pouze náhodná.
táta, z to h o zdrobněliny tatík, tatínek aj.,
slc. tatko, tatuško (z nich -o se dostalo zpět
do základu: tato) a td . Pantáta je n a Vysočině
dosud hospodář, p a te r fam ilias, vč. n a
venkově dosud tc h á n , jin ak ale klesá n a
slovo poněkud ironické. T áta je jeden
z prvních pro jev ů dětské m lu v y či spíše
žvatlání; otcové se ho zmocnili tv rd íce nebo
věříce, že znam ená otce (ale d ítě v kolébce
0 tom nic neví). T ak i jinde u Slovanů
(p. sch. br. b. tato, r. tjatja) a u jin ý ch
národů, byť i s odchvlnou sam ohláskou;
lat. tata, lot. teta, lit. tetě, ř. τέττα a td ., též
v podobě *at-ta (viz otec).
tatar, tatarec, m or. a slc.: k arab áč, k n u ta ,
pomlázka. T a k i pd. Od jm én a T a ta rů ,
které si představo v ali s ta k o v ý m i k n u tam i.
tatarka: d ru h p o h an k y F ag o p y ru m ta ta ricum. R o stlin y donesené z východních stepí
zvány „ ta ta rs k ý m i" . Viz i J P 44.117n.
táti, Psl. taji2 tajati (csl. 3. os. tajete, r.-csl.
ras-tajati sg, r. tájet tajai atp . u jiných Slo
vanů) o rozpouštění sněhu a kovů. Z kořene
tá- příponou -jo- (jinde jsou jin é p říp o n y :
ř. τήκομαι rozpouštím se (z tá-ko-); příbuzné
je oset. (A bajev A nnSl 4.34) tajyn t/v ,
jistě i něm . tauen (sthn. douwen atd .), ale
útvar jeho kořene není jasný. K táti p a tří
1 tavili, slovo zcela m ladé, vzniklé z p o třeb y
term ínu: k ite ra tiv u roztávati utv o řen o p ře
chodné roztaviti, z toho taviti a dále pře-, za-.
Podobně slc. tavit a dluž. (roz)taw iš.
tatrč fem.: v m yslivecké m luvě ocas te tř e
v a, te třív k a , d ropa nebo krocana. Asi
obm ěna za slc. trtáč kostřec.
tatrman, původně n ějak á fig u rk a, p an ák ,
p řed stav u jící snad sk řítk a nebo pod., p ak
lo u tk a divadelní, nyní kejklíř, osoba cho
v ající se šaškovský, „hrající divadlo" . Ze
střh n . tatsrman (nyní Tattzrm ann) kobold,.
lo u tk a, to p ak podle J a n k a ČMF 15.203
náleží k tattern třá s ti se, rychle m luviti,
k o k ta ti (srov. naše drdati), te d y t. byl tv o r,
k te rý se třesavě, k látivě pohyboval. Z b avor.
tatterling pom alý člověk, k te rý se třese,
k lá tí, nebo z adj. tattzrlig třesavý, -ec (pův.)
je naše tajtr(d)lík, vč. i dajdrlík Jg d .
tátrum vč.: lidové divadlo, plošina n a p o d
stavcích (pro h ran í divadla) nebo jiné věci
nak u p en é n a sebe, jako by m ěly b ý ti k p o
dobném u účelu, n ap ř. pro divadlo loutkové,
pro b etlém apod. Z lat. theatrum divadlo.
ťava slc.: velbloud. Mor. (až po K yjovsko
a Slavkovsko!) lidově čava, ščava. U P ro stě
jo v a i jinde je čava n ad áv k a nejapném u K pU .
Z maď. tzve.
tavolník: keř Spiraea. P d. tawula, r. tavolga z tu rk o -ta ta r. Do č. je p řejal Presl.
tázati. Stč. tieži (1. sg.) atd . přehláskou
u k azu je, že je z *t$z-, to p ak z t^z-ati, jež je
p a trn ě iterativ u m k tggnoti (viz táhnouti),
tázání je v y ta h o v án í zp ráv (srov. vulg. tahati
něco z někoho = vyzvídati). Později se o b je
vilo zv ratn é t. se podle ptáti se, o d tu d i geni
tiv n í v azba. P o stv erb alia dotaz, potaz, stč.
otaz (toto viz zv l.), nč. otázka. P ůvodní
vý zn am „ v y ta h o v a t" lze doložit ze slc.:
tázat slam u z kozla ( = z jistého uložení
snopů) apod. (Vážný N Ř 41.276). — Totéž
je rd . tazáí plísniti, d á v a ti d ů tk u , i tu tjaztvrdlo jako v č. R us. význam se dá pochopit
ja k o žto ,, tá h n o u ti k odpovídání" . P od. stpers.
(Behist. § 8) avam ufraštam aprsam toho
jsem trestal, vl. velm i tázaného jsem se
tázal.
téci, u všech Slovanů (csl. teka testi, slc.
tecie, tiect atd .), ro d in a slov velm i rozložitá.
1° P rim árn í Psl. teka tekti znam enalo asi
p lynouti, běžeti, a to ja k o věcech te k u tý ch
a jim v té příčině podobných (mor. proso teče
— v y p ad áv á z klasů, srov. dále vytočit obilí
sítem ), ta k i o běhu lidí a zv ířat (stč. jste
hubení žebráci, je n ž tečete d ó m -c t domu);
z toho stč. téci sě — b ěh ati se, o pohlavním
p u d u u zv ířat. Ve jm énech stu p eň -o-: tok,
po-tolc, val. ráztoka potůček v horském údolí,
i to údolí samo (viz zvl.), otok, výtok, zátoka,
útok (od stč. utéci sě n a někoho = v rh n o u ti
se); ale útočiště je m ísto staršího (stč.) utečiště; patoky (viz zv l.); jedině vodoteč náhon,
svodnice m á e {voroteč, orateč; vodonč < vodonča < *vodotča < *vodoteča). K téci je
nové iterativ u m -tékati (jen ve složeninách),
slc. s k rá tk ý m e -těkat sa (např. pretekat sa
běžeti o závod, o d tu d postverbale preteky
závod). Viz i vztekati se. T ekutý z tek-rt-v,
s příp o n o u p articip ia prés., ale s tv rd o u
další příponou (-·&).— 2° F a k titiv u m točití
p ů so b iti, ab y něco běželo (stč. potočichu
posel brzý = poslali rychlého posla, Alx.),
tek lo (vodu ze sudu; slc. vytočit slzy; č. vytočit
obilí sítem = ab y vy tek lo čisté obilí, o statek
ab y zůstal n a sítě; od to h o točka, tok p íp a,
o d tu d slc. tokár so u stru žn ík ; tok řešeto
u Litom yšle, m or. přetak říčice) nebo ab y
běželo (t. kolem = ab y kolo bylo v běhu);
zde však přev lád la p řed stav a , že pohyb se
děje v k ru h u , n a všech stran ách , se všech
s tra n dokola, a ta k zatočiti = zavinout!
(např. d ítě do p lach ty ), otočití n it (kolem
p rstu a td .; o d tu d i tač p la ch etk a n a zav in u tí
děcka (viz táčky 2°), toč jisté jídlo; viz i točna.
K to m u dále zdloužením (ó > a) p a tří
-táčeti: vytáčeti a td . — 3° In ten siv u m tčkati
(z *těk-), původně jen = b ěh ati, ale p ak
zdůrazněno, že nepravidelně, bez cíle. Sem
náleží i u-tíkati, po stv erb . útěk. Srov. lot.
těkajíc těkat sem a ta m b ěh ati. — 4° s tč .
tkáti sé to u la ti se, tě k a ti zařadím e sem:
H-bk-a-ti z oslabeného stu p n ě ( ť k - > t-bk-,
s tra n tv rd o sti srov. g-bnati h n á ti p ro ti ženu;
o statn ě m ohla g-bnati a t-bkati, n ejp rv e jistě
bez s§, n a sebe p ů so b iti, jejich v ý zn am y
jsou do jisté m íry p ro tichůdné!); stč. tkáče
tu lá k . K to m u se zdloužením
> y p a tří
n ář. (vč. i jvč.) tejcet ( > tejcit) to u la ti se,
p o tlo u k a ti se, ale i šm ejditi, shán ěti, slíditi
(stč. b y bylo *týcčti) a m or. n ář. (u Velkého
Meziříčí) tejlcat tě k a ti, slíditi. O bdobné
ú tv a ry (mimo 4°) a v ý zn am y jsou u všech
Slovanů i u B altů (lit. teku telceti téci, lot.
teku tecět běžeti, téci, lit. ištakas v ý to k ,
lot. patakas p lur. = p ato k y , atd .), dále stind.
tákti pospíchá (atem atick á, nejpůvodnější
p o doba to h o to slovesa!), av. tačaiti běží,
teče, stir. techim Utíkám. Viz i potúa-eti se.
tečka, počeštěné r. točka (v K ro k u 1822),
z t-hk- v tknouti se, te d y = d o tk n u tí (pérem,
tužkou). Pol. tecz.
tedy. Vzešlo z tehdy (v. p o d ten), když se
kladlo v podobném sm yslu asi jako tak,
pak, tož, tu, a to n a p o čátk u v ě t hlavních,
když následují po vedlejších. Ve v ětě neuzH m -lit vás, tehdyt nejsem vášč m áti lze při
tehdy v id ě t ještě funkci časovou ( = v to m
čase bude m ožno říci, že n e jse m ...), ale již
velm i oslabenou. V stč. se tehdy kladlo i jako
p řek lad za la t. ecce (= hle), ale východisko
časové je v id ě t n ap ř. i z to ho, že v jedné
vedlejší v ětě je k o relativ n í když: a to když
m luvieše. . . , tehdy jeho mátě i bratřie stáchu
vně; la t. ecce mater eius. (N aproti to m u
T rávníček NeslV 1.212 m á tehdy > tedy za
p ro stě deiktické.)
techtle m echtle: p le tk y , pletichy. Z jidiš.
D ru h é slovo je jen retn ico v á ozvěna.
tejnořit nč. (Rais): zp ív at, p rozpěvovat
(též o ptácích). — Z *tenorit (což b y bylo
m ísto tenorovnti, zní v a t i tenorem )?
tele, Psl. tel§ (popř. tel-bCb a tel-en-blc-b),
u všech Slovanů: csl. telbcb (tom u odpovídá
stč. zdrobnělina telec, v. I. N ěmec L F 85.384).
slc. těla p lur. telce (telata), r. telěnok (plur.
teljáta), u k r. telja, pol. ciel§, b. sch. sln. tele,
lil. celo, dl. sele. Od to h o telili se (r. teliisja
a td .), stelný ( = s teletem jsoucí), mor.
stzlnica steln á k ráv a, telenec býček. Obdobná
slova jsou jen v b altštin ě : lot. telěns (srov.
tel-en-’bkrb), telš a v ý ch.-lit. tělias. To vše
jsou hypokoristické odvozeniny (toho typu,
kde se v y n ech áv á začátek: Ř in a z K ateřina)
od slova pro tele, k te ré je v la t. vitulus,
ř. εταλον, ετελον a je odvozeno od vet- (έτος)
ro k ; m ládě zváno „ro čk em “ , dokud bylo
v p rv n ím roce života. V dom ácké laskavé
řeči u B a ltů a Slovanů z *vet-el-, tj. když
p řisto u p ily další expresivní přípony, odpadla
p rv n í slabika. Tele = hlu p ák , viz machovo. —
Stč. vodné tele byl jak ý si ,,červ “ nebo larva
(dosud vodní t. — la rv a p o táp n ík a, u P odi
vín a; zp ráv a prof. S. H ra b ě te ; vč. telák je
n a H ořicku jak ý si vodní hm yz) a zároveň
jm éno nem oci (odtud vodnatelný, a m ísto o je
vlivem slova vodnatý; vodnatelnost). S taří
p a trn ě věřili, že te n ,,červ “ , dostane-li
se do tě la p ři p ití vody, způsobí onu nemoc,
podobně jako živý vlas, tj. vlasovec, pohlcený
s vodou, p rý působí v těle vředy. Ale sch.
voděno tele je m lok (H irtz). J e i slc. vodné těla
(význam neudán) Z echenter Lietaviee (Brat
1950) 150. P d . morskie ciel§ a vudny gad,
d ru h tasem nice, žijící ve vodě K uc. Podobně
se v o d n ateln o st zvala u G erm ánů: stnord.
vatnkalfr, sth n . wazzar kalb, střd n . waterkalf,
H oops 4.488.
telm a: p a stý řsk á m ošna pro chléb, stč.
a dosud slc. N ejasné, asi cizí. P říbuzné je lit.
delmonas, dalmonas kapsa. Viz i tlumok.
tělo, p ů v . km en n a -es- (srov. tčles-ný), ale
již v sta ré době přecházející k o-kmenům ,
hlav n ě v singuláru. Psl. tělo gen. tělese;
u všech Slovanů: stsl. tělo podoba, socha, sté
la, o ltář, ale i stan , r. tělo, pol. d a lo, ukr. tilo
tělo, těleso, b. tjalo, s. tijelo, slc. sln. tělo,
hl. čelo, dl. selo. N o v o tv ar (potřeba term ínu!)
těleso; tělnatý ze staršíh o tčlný; vojtčrka lehký
k a b á t ženský, z odtělka; vtěliti bylo původně
„ p řiv tě liti“ (vesnice k p a n stv í apod.), pak
te p rv e „zap sati tak o v é v tělení do zemských
desk, do k n ih “ , n y n í vt. do kn ih vůbec
„u čin iti zápis do pozem kové soudní k n ihy“ .
— Tělo m á pro tějšek v ř. τέλος (rovněž
k m en u n a os/es), jež znam ená cíl, splnění
tu ž b y , činnosti, snahy, a to realisací iaké
h m otnou, k o n k rétn í (tedy nejen obecný „cíl“ ,
dosažený úspěch), n ap ř. dohotovený výrobek
apod., te d y „ztělesnění p ráce“ . Znamená,
i oddíl v o ják ů (srov. u nás vojenské těleso,
něm . K orps t/v ). (Ale τέλος clo, poplatek je
jiné slovo, viz tál 1 °). U nás tělo m á te n to rys
„tělesn o sti" , „reá ln o sti" , je v šak už zapo
m enuto, že to je výsledek jisté činnosti.
leda odvozené ztělesnili (přání atp .) to
naznačuje (jako τελέω). H láskově se t. liší
od τέλος jen zdloužením ( § 1 ) , e je z ě.
P atří sem dále něm . Z iel cíl, *til-, asi p řeja té
(jakožto k u ltu rn í term ín) z ř. po p rv n ím
germ. posunutí souhlásek. L otyš. těls p o stav a,
socha, k o stra se p o k lád á (vzhledem ke své
intonaci) za p ře ja té z ru štin y .
-těloupit se, -taloupit se (toto m á J g
pod vy°) v- n ěk am : úskočné se d o sta ti
(K unštátsko), val. vtalúpit sa v e tříti se, han.
přitělópit se, přeťolópit se, vetělópil se n e n á
padně n. znenadání p řijití (doklady B -K tD
-L-Svěr-KpU), msl. p řita lú p it sa Mal t/v ;
slc. ialúpit sa b ro d iti se(?). P říbuzenstvo je
v r. tolpiísja tla č iti se, pd. tlopič (tlopaczyč)
sig t/v (např. do kostela) a dále lit. {-telpu
-tilpti, lot. tilpt v tě sn ati se kam . N aše lu by
bylo z l < 'bl, k něm už je p ro tějšek v lit.
túlpinti u d ělati m ísto pro koho. Ale ě bude
nové, snad vlivem syn o n y m a vtěsnati se,
mor. vtěhnit se (v. těsný). Viz i tlupa.
tělpatý: tlu stý , silný (Holice: L F 66.395);
též o šatu : nepřiléhavý (Litom yšl). R . télepen'
koule, neohraban é dítě, telpeš, telpen’ silné
dítě. N ejasné.
témě, temeno·, vrch n í část hlav y , hory ap .;
odvoz, temeniti (se) v y p ín a ti se, ty č iti se
(= nésti vysoko své tém ě, o hoře, stróm u,
plameni ap.) (jiného p ů v o d u je tem eniti —
pram enití se, v. temenec; PS obě slovesa
mylně sta v í pod jediné heslo). — slc. terna,
cel. těm§, u k r. tim ja, pol. ciemi§, s. tjeme.
Psl. te-m§, gen. te-men-e. Slovo starobylého
způsobu. — P ů v o d nejasný. B ylo-li v Psl.
původně *te- (kdežto tě- b y bylo zdloužení
jako v tělo, § 1), bylo b y m ožno za příb u zn é
míti ř. στόμα, jež znam enalo ú sta , ústí,
ale i p řed n í část, h ro t (např. m eče, b řit
sekyry). Srov. podobné význam ové rozdíly
u pyslc.
tem enec. Stč. temenec, tymenec (Šimek
píše té-, tý-) b ah n ité m ísto, stu d án k a, chod.
temenec p ram en dočasný (na jaře, ze sněhové
n. dešťové vody) H r, jč. (s)temenec, tymenec,
temánec b a h n itý p ram en, kaliště;· spis. nč.
(z jč.) temenec pram ínek, (z vč.?) bažina,
m okřina; p ram en n a širokém horském
hřbetu, kde je obvykle též m o k řin a; vodní
pi’am en v rybníce PS. Ojedinělé je témě
pram en (P alacký). Tem eniti (se) p ram en ití,
prýštiti ze zem ě, o d tu d temeniště (stč. -šče)
pram en, zřídlo. — H l. tym jo gen. ti/mjenja,
dl. tymje, tymjenišco bahnisko. — V ýznam y
(1° pram en, 2° bahnisko) d áv ají tu šiti,
že v češtině sply n u la 2 slova. Jed n o m u by
bylo blízko lit. tekm l běh, to k , tékmě,
tekmené pram en , p otok, říčka, v ý to k , od
tekHi, k te ré p a tří k slovan. teko tekti, č. téci,
tedy Psl. *tek-m$ (> tem§) gen. -men-e
(srv. výše P alackého témě). K . H o rn o v pís.
však upozorňuje n a šap au r. (K avkaz) temen
močál a breduš. (čerkes.) temene bahno.
P a k by šlo o slovo ,,praevropské“ a č. e by
bylo původní. — D ru h é b y bylo příbuzné
s csl. timěno b láto (ě nenáležité?), csl. b.
stč. r. lina bláto (z *ti-m n-a‘í) a dále b iu ’’
s ř. τέλμα gen. -ματος ( = mn-t-os) bažina,
bláto, arm . tilm t/v , jestliže bychom přijali
(Mch L F 72.73) su b stitu ci *tei- ( > sl. ti-) za
p ů vodní tel- (v ř.) (ti-, ztv rd lé v ty-, b y bylo
v luž. a v č. ty-), nebo s ř. τϊφος b a h n ité
m ísto. S p ly n u tí m ohlo n a s ta t pro to , že
m ísty , zvláště v h orách, v sk u tk u řek y
a p o to k y m ají své p ram en y v bah n isk ách
čili okolí p ram en ů je rozbahněné. Ú tv a ry
n a -enec jsou téhož rázu jako semenec od
sémě.
tem lov slc.: kožený m ěch, kozí kůže n a
dudách, m or. tymlov nebo koza, m ěch = část
dud. P d . temlák. Z maď. tómló m ěch.
tem ovat: u cp áv ati Jg -P S , u ° u p ěch o v ati
H r. Z maď. tom t/v . Š. citu je odchylné (sa !)
zatamovati (z. olovem, ab y voda m im o něj
nešla; K řičk a z B itý šk y 276; rok 1570).
ten ta to, zájm eno ukazující původně n a
p řed m ěty vzdálenější (na bližší ukazovalo se,
čes. sen), v češtině p a k po z trá tě zájm ena Sen
ukazuje ny n í n a bližší (zvláště ve spojení
s -to, -hle), onen n a vzdálenější. Psl. t-b ta to·,
pouhé t-b > t je v stč. ve-t-ěas. Zdvojené
t-b-t-b je v stč. a slc. tet. M užský ro d p ro
z trá tu je rů n áh rad o u zesílen o -ητ> (t-b-m> >
ten, srov. onen, jen-ž, stč. sen). D alší zesilo
vací slabiky: -to (tento; -to je stř. ro d toho
zájm en a ve funkci upozorňovací: ,,hle“ ),
-hle (pokleslý im p erativ hled), i v p o řad u
obráceném : slc. toten, podobně tuten (obé
původně = „zde te n “ ), -že, -ž (srov. jen -ž,
a-ž, kdy-ž, viz že) odstiňuje v ý zn am n a
„p ráv ě t e n . . . “ (slc. tenže; p řitak ací tož);
-t (to() je z -ti, p ů v odně d ativ sdílnosti od ty;
-tě (totě) z -í je (totě chvály! = toi je ch.).
P odle vzoru dobrý, -á, -é vzniklo i tý(ž) táž
též (Sm 33, 177; viz i týden), srov. slc. lidové
oný oná oné a č. k ý ká ké. Z předložkových
spojení vzn ik ají příslovce: potom, poté =
(po té době, chod. potý), proto, zatím; han.
vtoto ‘onehdy, n ed áv n o ’ aj. I jed notlivé
tv a ry zájm ena u strn u jí v příslovce: tím , to
(,,hle“ , v. výše), toto (vě. i toto ‘ale kdepak!
nikoli!’). Slova ten, tento(ěky) nebo genitivu
téhoto (Šm ahelová) u žívají n ěk teří — jako
slc. oný — jako zástupného, nem ohouce
nebo nechtějíce se v y já d řiti přesně, jako by
si nem ohli vzpom enouti n a p rav é slovo;
o d tu d tentovati, vč. tentoěkovati, m or. tentotit,
jež dospívají až k v ý zn am u o táleti, v y tá č e ti
se. D okonce m ůže ten nebo to p ři velm i
n eo b ratn é řeči n ah ra d iti i sloveso: vč. on by
se rád vyto = vym luvil, v y k ro u til z p o v in
nosti ap., val. možná že sa to uten = udělá.
SvK . P odoby km ene: 1 ° to-v to-ho,to-mu, to-m,
to; příslovce tož; 2° zdloužené ta- (z tó-) v taký
(v. to), tam "(z ta-mo, srov. kam ), tady, dota(va)d; 3° ty- \ z to + «-) v tu, tu-dy, tudíž
(stč. tudiež z *tu-dě-ž, s tra n -dé- srov. stč.
ledě > nč. teď), srov. ku d y, srov. n v stprus.
stw endau ‘od te h d y ’. P od o b y odchylné
(te-, ta>~) jsou zde p a trn ě asim ilací (k násle
du jící slabice) nebo analogií: stč. (Sm 26)
tede ‘zde’ (> teď = nyní) z t-b-de; tehdy,
tehda (z toho tehdejší podle nynější), slc.
vtedy, z t-b-g-bda ‘toho času ’ (g-bd- oslabením
z god-b, viz hod) asi podle k-b-dy, stč. kehdy
od tázacího *lcuu-, kde «-km en je od p r a
d áv n a (viz kdo)·, viz i teraz, teprv. — Zájm enn ý km en to- tá- tv o řil v p raja zy k u supletivní
sklonění se so sá ta k , že so sá bylo nom . sg.
m už. a žen., vše o sta tn í (nom. sg. n tr. to-d >
slov. to, dále všechny o s ta tn í p á d y singuláru
a celý plurál) od to- ta-. V bsl. v šak proniklo ti n a m ísto s- v so a sá (lit. tas, tá, lot. tas ta).
Z jiných ja z y k ů sem (mimo flexi *so *sá *tcd,
gen. *to-sio a td . v árštin ě a řečtině) náleží
n a p ř. ind. ta-tra ‘ta m ’, la t. tam, něm . čleň
u rčitý der die das aj.
teneto: d ru h sítí n a ch y tá n í zvěře. Psl. r.
tenetó; sln. tenet m ask., tenetvo n. U nás ny n í
zpravidla jen v p lu rálu tenata, jenž vznikl
ta k to : zdrobnělá *tenétko se vlivem ty p u
škrabátko (z -dlko < -dlo) změnilo v Henátko
(srov. řešátko): ry b á řsk á tenátka N Ř 18.103;
z toho p a k a proniklo i do základního slova:
tenata; sing. teneto vyh y n u l. Zaniklo i lapání
zvěře do te n a t; slovo to se drží jen ve sp i
sovném ja zy k u ve v ý zn am u přeneseném
(lapila m ladíka do svých tenat apod.). —
Zdrobnělina ně. tenátka, stč. tenetce (K laret)
znam ená zv láštn í tro jité síťové zařízení n a
ch y tán í k o ro p tv í a b a ž a n tů Šim an 80,
Šm elhaus P V Ú L 20.214, te d y to též co
trýhubka (viz) a sopík. Souvislost je d án a
tím , že u „ te n e ta “ „zvíře narazilo n a síť,
vytvořilo před sebou a kolem sebe v a k . . . “ ,
u ,,te n e tc e “ rovněž „ p t á k ... v y tv o řil k«.lem
sebe váček, z něhož nedovedl u n ik n o u t" . —
Od *ten- v ř. τείνω (< ten-jo) n apínám ,
ro zta h u ji (např. sítě), lat. tendó, něm . dehnen;
lot. s oslabením v kořeni tin u tit plésti, tk á ti,
lit. tiňklas, lot. tíkls síť. T e n a ta by la n ap ín án a
v lese mezi dvěm a stro m y . P říp o n a v ten-etó
jako u jiných jm en n ástro jů řešeto klepeto
nereto; lit. Icnkětas m otovidlo.
tenký, tenčili, ale starší sloveso je pouze
od ten-: téniti Jg d , jě. stýn iti zten čiti ze
*z-tiniti (srov. krátili od krátký). slc. stenkn ú t p ery K = stisk n o u ti rty ; m or. štěknut
oči = zam houřiti B (disim ilační zánik p rv
ního n). Csl. tbn-bks a is-t hniti, r. tonkij,
tonit, pol. cienki cieňczyč, hl. čeňki ceňčié, dl.
šaňki šaňcyš, b. tánaJc, sch. tanak tanjiti,
sln. tenek teniti. — Psl. tbn-b-ka, vzniklo
rozšířením o ka> starého «-km ene * ťn ú v sti. tanú- (sti. tánuka- = sl. tbWbk-b), lat.
tenuis (rozšířeno o -i-), něm . dúnn. L it.
tgvas a lot. tievs, *tenv-a-s, m ají e asi nějakou
analogií. Souvisí se stin d . tanóti n atah u je,
r. τάννμαι roztah u ji.
tepati, s expresivním zm ěkčením děbati
Jg d , han . tspnót a val. tSpnúť, z toho dále
trv ac í těhnit. — Psl. tepo te(p)ti (csl. tepo teti,
sln.' tepem tepsti, u k r. tepu tepty); v západní
slovanštině přešlo do 5. tříd y : slc. tepat, p.
tepač, hl. cepac, dl. éepaš. — K ořen tep- je
zvukom alebný (tap- je i ugrofin. a turkota t.); viz i deptati; příbuzné je i ř. πατάζω
(p-t přem ístěno) t/v . Mohl b ý ti zesilován,
b u d gem inací (viz tapít 1°) nebo vloženým r
(viz třepatí) nebo konečně zm ěkčením (val.
otčpaný ztý ra n ý , přihlouplý, otapa; val.
patČpa ‘bezcenná věc’ bude asi ‘zbytek po
vym lácení, p ab ěrek ’).
těpiti stč.: nésti; tepati nositi. — R I. tepu
tepsti, tepáť n am áhavě tá h n o u ti n. vléci. —
P říbuzně a význam em nejblíže je lot. stiepju
stiept 1° těžce nésti, vléci, 2° s nám ahou
n. spěchem běžeti, 3° n am á h a ti se (vůbec);
p a tří sem i lit. stiěpti, stiěbti n atah o v ati
v zhůru, stiěptis rů sti do výše, vzhůru
(k to m u to posledním u v ý zn am u p a tří u nás
ztepilý, viz). Viz i tarabit.
těplati. T akovéto sloveso předpokládám e
n a základě kladského teplání piplání (dá to
teplání, pár [planých třešní] votrhat) K ubL.
Jin é doklady jsou už zm ěněny: vč. telpačka —
tiplavá práce El, jm . udíbat — u š p i n i t i B;
za J g bylo běžné díbá se „zpozdile pracuje,
langsam arb eiten , zaudern, lau n en “ , dibavý
p iplavý; tiplali se s čím, k ú n steln J g z D,
tiplali (se) p ip lati se PS, diblati se t/v,
m a z a t i se (v jídle) PS, han. dzblat se Kp,
vč. dimbat se u M iletína. — slc. dibavý
p ip lav ý K je pochybné; sn ad je Sasinek
m á z Jg . — Psl. asi těplati. P říb u zn é je lit.
teplióti (tě-) m azati (schmieren), intensivum
od těpti t/ v a š p i n i t i (besudeln); viz otápeY.
I v češtině byl v ý zn am m azati, špiniti. Ale
jako p ip la ti se (viz) je ‘m azati, špiniti se
s čím ’ a zároveň ‘n im rati se’, ta k pronikl
v ý zn am ‘n im rati se’ i sem a, ja k se zdá,
převládl. P oněvadž výchozí sloveso *tepti
v slovanštině zaniklo, octlo se těplati bez
rodiny, a p ro to propadlo zm ěnám (sonorisaci d-b\ i je vlivem slova piplati; vč. m může
b ý t disim ilací z anticipovaného l: *dilblati >
*dimblati > dimbat).
teplý, teplo, teplíce. Pol. cieply, slc. teplý,
hl. čoply, dl. éoply, r. těplyj, u kr. teplyj; s o
(od topiti) csl. topit>, sch. topol, sln. topel. —
Psl. tepla, je Z-ové p articip iu m od nedocho
vaného slovesa *tepu *te(p)ti (zašlo pro
hom onym itu, viz tepati), rovnajícího se
k ind. tápati je tep lý , h řeje; jin ý ú tv a r je
v la t. tepěre, tepidus. Viz topiti.
teprv, stč. teprv(o), nář. teprva tepřiva
(ři je „vývoj přes č á ru “ , F rin ta Ch. 30)
tepruv(a) teprov(á) tepráv teprem teprum
teprym deprv depro deprem, stsrb. toprvo, sln.
stopr(a)v stopram, pol. dopiero, stp . dopi(o)ro
t/v , r. leper' n y ní, str. tepervo topervo topervě.
U nás t. dostalo funkci v y tý k a cí (teď teprve,
pak t., tehdy t.), zdůrazňující p ro tik lad pro ti
době předcházející. J e i m nožství dalších
podob. — J e nesnadné bezpečně v y stih n o u ti
původní sm ysl a te d y i složení to h o slova.
Vzhledem k něm . paralele erst t/ v je n e
pochybné, že v 2. části je ú tv a r od prvý
(nikoli od pora čas, ja k m yslel Šafařík).
Prvá část (te to de do da) se chápe různě.
Zubatý 1.1.185 viděl v te „to též slovo,
co v lit. deiktické a nabízecí p artik u le íg“ ,
A. O br^bska obecně slovanskou deiktickou
partikuli dolde, p araleln í s to/te. J e v šak
možné i p řijm o u ti elipsu z te[dč]prv nebo
te[hdy]prv. Bylo-li prv p ů v odně přísu d k o v ý m
přívlastkem (jak, asi p ráv em , soudil Z u b atý ),
lzo např. v ětu teprv snídá c h áp a ti jak o „ te d
je prvý sn íd aje'1 ( = te d p rv n í jeho činností
je snídati, k o sta tn í činnosti se dosud n e
dostal). A rci 2. část u strn u la b u d v m ask.
jmenné form ě {prv) nebo n tr. (pol. dopiero)
nebo snad i ve fem . (č. n ář. teprva). 1 . část
pak (po elipse) různě m ěněna (pol. do- bude
„přichýlení ku předložce do", ja k dí Z ubatý),
neboť elipsou z tra tilo to slovo průhlednost.
Z te[dě\ (stč. = tede, stč. nč. teď) se pochopí
dále to, že v ý zn am se někde (r. u k r.) zúžil
na ‘n y n í’.
teraz laš. slc.: n y n í; stpol. ten raz, np.
teraz. Z ten raz, srov. slc. raz jed n o u , kdysi,
a tenkrát (raz a krát si odpovídají v ý z n a
mem!). A dj. terazný, jako přítom ný, n a
vých. M oravě, srov. stp . teraini, n y n í terainiejszy, podle niniejszy.
terboch vč.: b řich (hanlivě), stč. teřluch
u H usa, teřich u Chelčického (-řich podle
břich). — slc. terbuch, trebucha lalok, panděro;
csl. (pozdní?) trib u ch t obsah střev a žaludku,
r. trebucha, u k r. trebuch v n itřn o sti zabitého
zvířete (žaludek, střev a), b. ťírbuch, sch. sln.
trbuh, pd. telbucli, u k r.telbuch (z pol. ?) v n itř
nosti břišní, pol. trybuch; p. trybuszyč a u kr.
telbušyty je v y v rh o v ati žaludek a střev a ze z a
bitého zvířete (práce lovců h n ed po u b ití
zvěře); dl. tarbuch břich. — J e m ožné, že
v ter- vězí zb y tek staréh o slova (jehož
nástupcem je la t. uterus břicho, lůno), v. Čel.,
ale to daleko nestačí. Slovo te d y všeslov.,
ale m álo jasné. J e m ožno m ysliti též (Grošelj,
Slav. rev ija V -V II.122) n a la t. strebula
gen. -drum m aso n a kyčlích obětního zvířete.
Je dále m ožno, že t. je obm ěnou slova
putrch nebo naopak.
terč, v starší době i terče fem .; val. tarča.
Spolu s hl. tarČ, p. tarcza a maď. tárcsa z něm .
(střhn.) Tartsche, což je z ro m án štin y (fr.
targe, ital. targa). V češtině a > e je p a trn ě
asimilací ke koncovém u -e. slc. terč je asi
z češtiny.
těrcha, terš m or.: tíže, břem eno, slc. tarcha;
těrchavá tě h o tn á. Spolu se sln. trh je z maď.
terhe (maď. otevřené e přešlo v slc. m ěkčící a).
terpentýn, lidově vč. terpetýn, n a H oličku
perpentýn; slc. terpentín, n ář. též perpentin.
P řes něpi. Terpentin ze střed o lat. terebinthinus, živice z rostliny T erebinthus.
teřeti m or.: tlíti, tro u ch n iv ěti, též laš.
tyřeť, h an . tyřit, val. tárat. Spis. zteřeti, -elý,
-elina PS. — Z mateřeti (mor. zmateřelé
obilí — ztrouchnivělé). Mch L F 69.43,
ZfslPh 23.117.
tesák: sekera k tesání, dlouhý široký nůž
(m ísto kordu) Jg . — R . tesák sekyra. Obé
od tesati. — D ále je příbuzno h et. ateš
n tr. (a atzšša — com m.) t/v , sth n . dehsa(la),
stir. tál sekyra.
tesati; tesla, tešla sekyra tesařská, tesá,
tes otesané dřevo, tesař, viz i útes. — Všeslov.:
csl. teŠQ tesati, slc. tesat, tešlit te sati; tešel,
tešla, tešlica (o n í Mihál SR 25.149) tesařsk á
sekyra, r. tešu tesát, tesla, pol. ciesz% ciosač,
ciešla, cios, a td . — P rim árn í sloveso je v lot.
tešu test a v stin d . tašti, takšati; slovanština
p řevedla tes- do 5. tříd y . P říbuzné je dále
lit. tašýti tesati, ř. τέκτων tesař. K ořen
zněl tek‘-, do slovanštiny k ‘ dalo s: tes-.
Neotesaný ČI. „h ru b ý ch m ra v ů " spočívá na
středověkém o tesáv án í (žertovně sekyrou!)
b eán ů (v. ČL 5.484). L at. texó tk á m sem
n ep atří, viz tkát i !
teskný, teskniti, tesknice·, tesklivý, teskliti,
stesk, postesknouti si. — slc. těsno teskno,
cno (z *tskno), cniet sa, tešniet si, tošnict za
k ý m ; tesklivý, tesklit, cliet sa, clivo, elv-et;
r. teska stesk, n u d a, tosklivyj, toskovafteskniti,
tošnyj odporný, pol. tszczy m i sžg, teskný
teskliw y, dříve teskný, teszny, ckliw y n e
ch u tn ý , odporný, sln. člim čleti to u žiti po
čem , b ý ti ch tiv ý čeho (srov. slc. cliet), hl.
tyšny tešny, dl. tešny tešliw y. — P říbuzné je
rd . (nepříliš jisté; D al m á otazník) táta
sm utek, ap atie, nuda, a dále lit. taučiú
tausti to u žiti, tautá tu ž b a, stesk po domově.
N aše slova m ají intensivní p říponu sic, jsou
te d y z *tat-skati ( > čkat, viz), popř. ze
*s-tyt-skati > stýskati.
těsný: stsl. tčsnr,, slc. těsný, pol. ciasny,
r.· těsnyj, hl. česny, dl. šesny, b. sln. tesen,
sch. tijesan. Psl. tésn-b. — V ýznam a hlásky
jsou ty té ž jako v ř. στενός (což m ám e ve
stenografie = těsnopis), je pouze u zn ati
přesm yk h lásk y s d o v n itř slova a dále
zdloužení ( § l ) e > ě > £ . Lidovou e ty
mologií přichýleno v stč. k tisknouti, o d tu d
je k v stč. teskný, ťe sk n , tieskeň. Stč. též
tiesn, z toho nč. tíseň; laš. tésnova M alý =
val. m íst. jm . Tiesňava — slc. tiesňava. Za
č. tísniti se je val. telv i ' sa (tehnilo sa tam
tolkého luda), p a trn ě p řejetím expresivní
přípony -h ň t m ísto konce slova; další obm ě
nou zm. tohnat se.
test stč.: otec m anželčin, fem. stč. tščč
m a tk a m anželčina. Z *testb (z-kmen, stč.
gen. cti) a *test-ja: csl. teste, tešta, slo. test,
fem. tzstiná, r. test tešča, pol. ciesc i teše, hl.
čest, b. t i š ta, sch. tast, tašta, sln. tast test,
tašča tešča. K dežto příbuzenstvo ze stra n y
m užovy m á zachovale n ázv y prajazykové,
u s tra n y ženiny jich není, n eb o t je jí p ří
buzenstvo žilo jako celek jinde a sty k ů bylo
m álo; žena se v d áv ala do p atriarch áln í
rodiny m užovy (a tu d íž term ín ů p o třeb o v ala
hodně), nikoli naopak. P ro to se u tbstb vidí
b u d stá ří ještě v ětší, z doby m a triarch áln í
(tak Isaěenko Slavia 22.76), nebo n ao p ak
v ý tv o r až slovanský. V obou případech se
tbstb spojuje s teta: tbstb by bylo z *tit-tb
(s oslabením v základu: b m ísto e). Ale
jasno není v žádném vý k lad u . — V nově
češtině tchán (od toho tchyně) pro rodiče
m užovy i ženiny podle p říp ad u ; v t-st- n a
hrazeno st „h ru b ším " -chán; do Psl. doby
te n to ú tv a r asi nesahá (není m im o češtinu!).
těsto, m or. nátěsta, nátěstek. — slc. cesto,
nácesta naocesta, -o; r. b. těsto, s. tijesto, pol.
ciasto, hl. cesto, dl. šesto. — Psl. těsto. Souvisí
se stir. tais (Rozwadowski R W F 25.422)
a s ř. σταΐς gen. σταιτός t/v : stait- > taist-,
to p ak převedeno do o-km enů. Mch R É S
23.63.
těšiti, všeslovanské: stsl. těšiti, slc. těšit,
r. těšit, pol. cieszyé, hl. češic, dl. éešyé;
útěcha, srov. slc. útěcha, sch. utjeha, p.
pociecha, r. potěcha, uk r. potichu. — Psl.
těšiti, z *tois-i-tei. O dpovídá m u lit. taisýti
p řip rav iti, sprav iti, znovuzříditi, zaříditi.
T y to význam y jsou sice odlišné, ale spojení
se n ajd e v stru s. těšiti — o b o d rjat (povzbuzovati, dodávati odvahy), r. -sja je vzm užovati se, te d y t. = o p ět p řiv ád ě ti někoho
do původního dobrého sta v u (po neštěstí,
pohrom ě, žalu). T otéž lze c ítit ještě v č.
potěšiti koho (ve sm utku) radou, slovy,
v potěš vás Pánbůh·, tu zřejm ě nejde o pouhé
těšení v dnešním sm yslu, ale o pomoc.
J g těšiti: zárm u tek o d níti, s r d c e p ř i d a t i ,
p o s í l i t i , o č e r s t v i t i . T om u je blízko lit.
‘w ieder instandsetzen, (aus)bessern, gerade
ric h te n ’. L it. slovo je fak titiv u m od telsti
rechtfertigen, verrich ten ; s tím souvisí
teisůs p rav ý , přím ý, tiesa právo aj.
teta, tetka, -iěka a jiné zdrobněliny, laš.
ěetuša; val. tetsě m anžel tetčin . — slc.
tetka i totka, to to napodobením slov se
zakončením -otká pův o d u jakéhokoli; teteó
m a tčin b ra tr, utvořeno zpětným postupem
z tetka pod vlivem v ý razu tetěené děti =
b ra tra n c i a sestřenice; csl. b. sln. sch. teta,
pol. cictka, hl. četa, dl. šota, u kr. titka,
r. tetka, n ázv y te ty i oslovení cizích žen. —
T e ta je slovo pro dětskou řeč, u tv o řen é
zdvojením souhlásek jako v táta, bába apod.
(něm. Taňte z *tatte), ale e n a rozdíl od nejprvnějších d ětsk ý ch v ý tv o rů s a (táta atd .)
p řed p o k lád á již další stu p eň artik u lačn í
schopnosti, n eb o t te ta bylo vytv o řen o vel
kým i, ale dětem vnuceno.
teteliti se zim ou (nikoli každé jiné chvění!),
hl. čečelic so t/v ; d vojí t & l nebo r v y ja d řu jí
d rk o tán í zubů a n eurčité zv u k y při tom
chvění, když se třesem e zimou. Srov. něm.
zittern z *titrómi, rom án, teter- n apř. v kat.
titiritar d rk o ta ti zuby, logud. titilia mráz.
P odobné je i ř. τανύαρνζω (-l-) chvěti se.
M ohou b ý ti i jiné kom binace ť/d a r/l, ale
zdvojení je pravidlem (gót. reiran chvěti se,
něm . beben). P říb u zn o st je tu všude pouze
,,elem en tárn í“ , nikoli genetická.
tětiva, praslov. tětiva (stsl. tětiva, pol. cíqciwa, slc. r. b. sch. sln. tětiva). Od slovesa
*t§p-ti (r. n ář. tevstí z tjapsti natáhnouti,
nap n o u ti, cit. u M iklosicha EW ), srov. lit.
tem piú tefňpti t/v , tim pa tě tiv a. Přípona
jako v č. sta-tivo.
tetlucha: ro stlin a A ethusa; m á již Dob
rovský 1821 s. v. Peterschierling. — Je lidové
m or., asi za petrucha, tj. (kozí) petržel.
tetřev, slc. tetrov (-ov nějakou analogií,
nejdříve asi *tetrevec = te třív e k > -ovec po
dle jiných slov n a -ovec, p ak se -ov dostalo i do
*tetrev), pol. cietrzew, r. u k r. teterev, ukr. cicvir,
sch. tetrijeb. — Psl. *tetervb je shodné s lit.
tětervinas tetřív ek . Zvukom alebné; podobné
ú tv a ry jsou lit. tetervas, stprus. tatarwis
tetřív ek , stn o r. pidurr a ř. τέτραξ tetřev,
pers. tadárv b aža n t aj. P ů v o d n í slovanský
význam byl asi, jako v hl. cečor a v baltštině,
‘te třív e k ’, kdežto T etrao urogallus, hlušec,
označován jako „hluchý tetřev“ (tak stč.;
dosud r. gluchoj teterev). Zdrobnělé tetřívek
pro ro d L y ru ru s te trix vzešlo asi ze stč.
tetřěvec, srov. slc. tetrovec, když hlušec
označován pouze jako tetřev a bylo pak
n u tn é rozlišení.
teverný stč.: dvorný, uhlazený, curiosus,
facetus, u rb an u s V odň.; další doklad z 1464
m á Jg , další 1 m á K o tt. Z usu zná J g to je
teverná děveěka. D osud je chod. tevernyj
(tebernyj, tibernyj); H ru šk a u d áv á význam
‘čilý, c h y trý ’ a m á 2 p řík lad y o děvčeti,
tibera o chlapci. V K tP ř 3 je chod. těverný
‘čip ern ý ’. PS m á vý zn am ‘h b itý , čilý’ a 1
p řík lad z B aara, rovněž o děvčeti. V K t 7
je v ě . teverna ‘potřeštěná( ?) ženská’; u F. Dě
diny 250 teverna je = tu lačk a. Ú hrnem se
zdá, že to slovo je n y n í pouze v chodštině
a to jak o relik to v ý p řív lastek pro mladé
děvče, asi v to m vý zn am u , v jakém je
znal Jihočech V odňanský; nádavkem ještě
se chápe jak o ‘čilé’. — P říb u zn é je lit. nář.
tevém a o pěkně m luvené (tj. uhlazené,
slušné, dobře zform ované) o b řad n í apod.
řeči při svatebních proslovech družbových
a z toho odvozené tevérnoti ‘m luviti takto
(pom alu, pohodlně) n ap ř. p ři rozhovoru
otců, rovněž při s v a tb á c h ’. Z dá se tedy, že
i pro stč. a chod. teverný lze přijm outi
p ů vodní vý zn am ‘způsobný, uhlazený,
slušný’.
těžiti: viz táhnouti.
těžký. R o d in a slov velm i rozvětvená:
1° Psl. ígžbfc-b, k to m u p a tří dále stsl. t$žbk%,
slc. ťazký, pol. ci^zki, hl. éeíki, dl. sežki,
r. tjaékij, b. težak, sch. sln. težak; 2° tgga
v č. tíha (z toho tíhota, těhotný, m or. tíhoba),
csl. tqgota, jsi. tegota, sch. tegoba, r. tjagota;
3° tgg-ja v č. tíže, m or. těža, slc. tiaž, pol.
ci§za, sem s-těží — s těžk o stí, so tv a; nový
term ín těžiště aj. O dvozená slovesa: 1° m or.
tížili, laš. ťažiť se a stihat se M alý, od tíh a ;
slc. ťažiť; 2° těžkati v potěžkati, ob-, za-, slc.
tažkat p o těžk áv ati, od těžký, srov. jč. polechkat co, V y d ra; 3° -těžovati v přitěžovati
(postverbale přítěž), óbtěžovati (mor. obtěža,
i. obtíž), stěžovali si (stížnost), s tím to srov.
nář. ťažiť si, tažóbiť si téhož vý zn am u , pův.
„s těžobou ř ík a t“ . — Tgžbku vytlačilo
staré tromu (sch. trorn těžk ý , těžkopádný),
příbuzné s ir. tromrn těžk ý . S tgžbku je
příbuzné stn o r. pungr, dán. tung těžký.
Viz i touha. S táhnouti v šak těžký nesouvisí,
ač se stále tv rd í opak.
tchoř, stč. dchoř, slovo P sl.: duchořb (slc.
tchoř, pol. tchórz, r. choř' z tchoř', str. duchore,
ukr. tchir', chir', sch. tvor, sln. dehor dihur,
hl. tchoř twór, dl. twoř); duch- od duchnqti
(č. -dchnouti, dýchali), od jeho vedlejšího
význam u ‘p á c h n o u ti’, k te rý je doložen
v bulharštině a v sln ., též v sch. dah dech,
zápach; p říp o n a -or-jb jako v piskoř aj. —
Nářeční podoba schoř m á s z adideace ke
schoř kradené zboží (viz).
tichý: stsl. tichu, slc. tichý, r. b. tich, sch.
sln. tih, pol. cichy, uk r. tychyj, hl. cichi, dl.
šichy. — Psl. tichu z *tis-os, ja k u k azu je sch.
přízvuk: tíh. — Psl. tichu, m álo jasné. Zdá
se, že přece jen p a tří k rodině, v níž je lit.
tylús tich ý , m lčenlivý, ty liti m lčeti, tilů
tilti u tich n o u ti, lot. stilstu stilt u k lid n iti se,
něm. angl. still tich ý . U znám e-li, že záhy
nastal přesm yk stil- > tils-, je m ožno při jmouti z trá tu l a dloužení (jako z trá tu r
v ir a dloužení, viz spojku i); dostanem e tis-,
z toho tichu. (Jin a k Z u b atý 1.2.132, jsou
i jiné další dom něnky.)
tikati, o hodinách; r. tikat, p. cykač t/v
(toto z *cikac, O tr^bski L P 8.189). — Od
zvukom alebného ti utv o řen o příponou k.
tikati, o píp án í p tá č a t. U tvořeno od zv u k o
malebného tí podobným způsobem jako
tikati. Srov. típali.
timenec: n ečisto ta n a d o b y tk u K t. — Stsl.
timěno bláto. Viz temenec.
típati o tenoun k ém hlasu p tá č a t, zvukomalebné jako rým ové píp a ti; o d tu d típle
ptáče; též o hlasu slepic, když m ají tipec (Jg),
laš. tipula slepička, srov. slc. p ip u ška . —
Vzniklo asi křížením slov tikati a p íp a ti.
típat: val. potípat pom louvati, podezřívat!
B-SvK. —■Z p íp a t špiniti?
tipec, típek: jistý slepičí n ed u h (ucpání
nosových dírek a bílá m ázdřice n. ro h o v itá
kožka n a konci jazy k a; slc. slepičí smrkaěka
K t4 ); stč. tipet K lár, jč. podivné třpít
H ol-Krš, křpít J jč ř 97, m or. pipec, pípec
(přeneseně p. n a něco = chuť). — slc.
p ip e t pipet pipec p íp a t, hl. cipk, pol. pypeč,
uk r. pypot, r. tip u n , b. p ip k a . — P sl. bylo
asi p itid b , odvozenina od ide. p itu - hlen,
sm ůla: p itu - je přím ý m pokračováním toho
ide. slova, t je zb y tek n ějak é ř-ové přípony,
ja k á b y la i v la t. odvozenině p itu ita hlen,
přenes, rý m a, jb je n o v á přípona. P ů v o d n í
p itu - se u Slovanů b u d asim ilovalo v p ip u nebo přesm yklo v tip u -. — O byčejně se
soudí, že slovan. i germ . slova (něm. P ip s
z Pfiffi2’ P fipfs, angl. p ip ) jsou p ře ja ta
z vulg.-lat. *pipita (it. p ip ita , fr. pépie,
špan. pepita) < lat. p itu ita . Ale to není
třeb a , slovanská slova je m ožno m ít za
u tv o řen á přím o z ide. p itu -, germ ánská p ak
jsou asi p ře ja ta ze slovanštiny. J in í soudí,
zřejm ě n eprávem , že jd e všude o sam ostatné,
n a sobě nezávislé ú tv a ry zvukom alebné,
naše že b y b y ly od típati „hlas v y d áv ati
jako slepice, když tipec m a jí“ (u J g z R osy;
ta k i H olub, M ladenov).
tiplice: rod m uch T ipula; ťiplík kom ár,
piple, p ip llk. Sem snad p a tří též han. pitroša
m u šk a SvB. — H l. dl. tóbólica jepice,
tupolica kom ár. — Snad je (krom ě s la t.
tipula) příbuzno s ř. τίφη, což byl nějaký
hm yz, snad p rý vodom ěrka.
tis, ta k i jinde (jen hl. cis, pol. cis, uk r. ty s):
strom T ax u s baccata. Č. tisovatý Sm 240,
slc. tisavý, pol. cisaw y, u k r. tysávyj hnědočervenavý, od b arv y jeho dřeva. — Psl. tisu
je příb u zn é s la t. taxus t/v . Slovo asi „praevropské“ .
tisíc. V indoevropském p rajazy k u nebylo
asi v ý razu pro 1000; slovanské jazy k y m ají
d vojí form u, jed n ak *tys§ťa (fem., nebo
i m ask. tys§ťb) v stsl. tysg&ta, slc. tisíc,
r. u k r. tysjaěa, pol. tysiqc, hl. lysac, jed n ak
*tysgťa (nebo tysqťb) v stsl. tyso&ta, sch.
tisuča, sln. tisoě. České tišúc, n y n í tisíc
je zkřížením obou: u je z o, ale jeho p ře
hláska před p o k lád á š, náležité jen před § > a ;
zm ěnu ty- > ti- vyložím e jako asim ilaci
t > ť k m ěkkým s a c, n astalo u při rychlém
p očítání (při rychlé výslovnosti se „naladilo"
m ěkce slovo celé!). O bdobné tv a ry m á jen
g erm án štin a a b a ltštin a : gót. púsundi, sthn.
dusunt, ny n í Tausend a td ., lit. túkstantis, lot.
tukstuóts, stprus. tusim tons akus. plur. T v ary
slovanské vyložím e z *tu-krrit-ja (nebo -jo-s);
tii je z tuvd-, srov. stind. tuvi- v složeninách
jako tuvi-kratu- velm i silný, sgt- je základ
číslovky pro 100, tak že celek (s odvozovací
příponou -jo- nebo -já-) znam ená asi „velestovka, n ad sto v k a " a d á se te d y poněkud
sro v n ati s novodobým slovem veletucet. N o r
m ální vývoj p ři m byl bm > g, ale byl m o ž
n ý i d ru h ý , s p růvodním p rv k em tv rd ý m
(srov. lot. tum sa p ro ti slov. terna tm a):
um > q. T ento d ru h ý způsob je o statn ě z a
chován v suto ze *sumto, viz sto. Slova g er
m án sk á i b altsk á je nesnadno vyložiti ja k o ž
to domácí. P okládám e je za p ře ja tá ze slo
v an štin y , arci v době velm i dávné, k d y ještě
bylo tu- (nikoli již ty-); lit. tukstantis z tu-sqt(tu zkráceno v rychle výslovnosti, an ticip o
váno t, p ak 8t > kst jak o jin d y v b altštině).
J e n stprus. tusim tons m ůže b ý t dom ácí
(,,m azuření“ ě > s bylo v p ru štin ě běžné).
tisknouti, nář. tisnút; tiskati, m or. tisat,
d tisat, postverb. tisk výtisk útisk aj. S tran
význam ového vývoje k ‘d o tk n o u ti se’ (mor.
tisnút se čeho) srov. tknouti se, v. i kasat. U ji
ných Slovanů jo rovněž zastouoeno tisk-a-ti
(např. slc. tiskat, sch. sln. tiskati, pol. ciskaé)
a tisk-no-ti (csl. tisnqti, slc. tis xút, sch.
Usnuti atd .), a též tisk-ja-ti (sch. tištati,
sln. tiš6ati). N ed o statek tv a rů 1. tříd y n a
svědčuje, že tiskati je asi p rad áv n é intensivum . D ůležité jsou m or. a slc. tv a ry bez k
(bída m a docísá B = tísn í, srov. bida ditiskala B, tisa t tlačiti K tD , tisn ú t B -K , t. se
čeho = d o tk n o u ti se B, p o tisn u t H or). P ro
ty lze v y jiti z tisati, což bude β-ové intensivum *8tip-sati, příbuzné je la t. stipdre tis k
nouti, stiskovati. N ap ro ti to m u *tiskati je
d ru h ý ty p inten siv a (přípona sk-a-). J e te d y
tis- a tisk- příbuzné i se cpáti a stíbat 1°.
Pozm ěňuji S P F F B U 1.86. V podvědom í m lu
vících bylo tiskati sdruženo konečně s tčena,,
ta k že jed n ak to to dalo tčs(k)ný, jed n ak
sloveso dostalo ě: stč. t&ščiti O te, odtčštiti
T áb, p o tisk y zadní víno R ohn.
tista: psice; již stč., n y n í zastaralé. —
P odobné je dán. tispe, šv. n ář. tispa psice;
není vyloučeno, že stč. tista bylo p řeja to
od severních G erm ánů v době D rahom íry
a že při to m p bylo asim ilováno v t. Vedle
toho je *tibó v stangl. tife, střd n . tsve t/v ;
angl. tib je i v áb icí in terjekce n a ovce;
to m u se podobá m or. cibi (v. ci) n a h o u sata.
titěrný, n ář. tiňtČrný, z toho ti(ň)tzra; vč.
tiňtíšek čl. drobné p o stav y , jč. potitéra m už
m alé tělesné síly J jč ř 53. — H l. činčera T an d ,
L ápperei, -ič tán d eln . — J e s t v y jiti od tintírko d ro b n á věc J g d .a od hl. činčera. Obé asi
p řeja to ze střh n . tenterie titě rk y (nyní Tand,
Tdndelei) a p a k m ěněno vlivem slov čačka
h račk a ap. K onečně přitv o řen o adj. a v hluž.
i sloveso.
títi, iter. -tínati, z thnq t§ti (tak i csl.;
slc. lnem tat, iter. stínat, vytínat, p. tn§ ciqč,
ukr. tn u tjaty, hl. tn u čeč, sln. tnem t:ti).
O dvozeniny: náton špalek, n a něm ž se seká
d řív í (nátoň, laš. hnotuň > hnot); m or.
zátoní záseka v lese; od zatínali je zátin(ek),
zátinka z a tě tí, v ru b , od obtínati je m or.
obtinek třísk a , od stínati je slc. scinek,
ecinok ty č k a. Srov. dl. toň paseka, pol. natoň,
elo. nátoň. — Praslov. tbnq tgti odpovídá
lit. tin ú tln ti s význam em zúženým n a k lepati
kosu. Z u b atý 1.2.122. D alší m inulost je n e
ja sn á . B ý v á spojováno s ř. τέμνω tn u , ale
je n a pováženou, že b y základ, vzešlý zm ě
nou m n > n ze (sekundárního!) présentního
km ene, byl ještě schopen ab lau tu , krom ě to
ho lit. tln ti svou intonací ukazuje n a kořen
dvojslabičný (tzn s-), což se s vyvozováním
od tem-n- n ed á u v ésti ve shodu. Nezbude za
tím než u zn ati, že byly d v a paralelní, ale
nezávislé n a sobě zák lad y pro význam títi,
terno- (τέμνω, τέ-τμη-κα) a teno-.
titul, ta k i slc. hl. a ru s.; pol. a ukr. tytul.
Z lat. titulus.
tkáti p látn o apod., stč. tlcu tžeš. Psl. tvkq
t-bkati; slc. tkám tkát, pol. ťcQ tezesz tkáč, r.
tku tkát, pod. u kr. tkát'), hl. tkáč, dl. tkáš,
b. taka, sch. sln. tkati. O dvozeniny: č.
tkadlec, odv. od *tvka-dlo, stč. tkádlo tkanina,
stalo se základem m noha dalších: tkalcovský,
vč. tkalcovati; stč. fem. tkadlí, nč. tkadlena
(srov. stč. svadlí, pradlí, nč. -dlena), tkadlicě;
tkanice = tk a n á stu žk a; nové odborné
term ín y tkanina, tkáň, tkanivo. — Kořen
m á zde form u tak-, příbuzno je ř. τεύχω
tk á m (εΐματα oděvy), chystám , strojím,
p řip rav u ji; te d y ide. *tzukh-. U nás zůstal
kořen u prvého v ý zn am u ; naše sloveso se
zform ovalo pod vlivem starobylého term ínu
z oboru zpracování vláken sa k} sukatí, skáti.
— L a t. tzxo ‘tk á m ’ sem sn ad p a tří také:
to tiž v latin ě *tzukh- asi splynulo s *tek‘‘stav ím , stro jím ’ ( = tzsati, viz); zůstalo jen
tex-, ale s význam em ‘tk á ti’!
-tkati v potkati, setkati se, u tkati se; stč.
potka setk án í; natsjčit se p řih o d it se, přitrefit
se H od. — Pol. potkač p o tk a ti. — Vzhledem
k v ý zn am u nem ůže p a třit k týkali. Ale
p říbuzenstvo je v ř. (tak již L epař; nyní
VI. Georgiev): p ro ti se-tkati se ^ sa -ta k -) je
ta m σνν-τυγχάνω t/v . Jed n o d u ch é τυγχάνω
označuje náh o d n o st nějakého děje (ten se
v y já d ří přechodníkem ), te d y : náhodou po
tk a ti, n am an o u ti se k čem u, přihoditi se.
To se ke tak- hodí výborně. K ořen byl
te d y *tukh-. (K opečný SaS 20.130 však
pochybuje.) — L itev štin a nechala to slovo
splynouti s ťikti h o diti se, ta u g en , passen
(přechod byl sn ad n ý , srov. č. hoditi se
a přihoditi se), tak že m á su -tin k ú su-tlkti
se tk a ti se.
tkvěti: viz tjk a ti.
tkymati (-ý- Šimek) stč.: to u la ti se Jg,
obcházeti, p o tu lo v ati se Šk; tkymač kdo
uchází z tá b o ra , „to u lá se“ , AusreiBer,
em ansor. — Z m kytati, viz km itati.
tlačiti, slc. tldčit a tlačkai, m or. (na Podlu
ží) expres, dládžgat. Pol. tloezyé. Z toho postv.
slc. tlač k n ih tisk . — P ů v o d n ě bylo Holčiti.
Zdá se, že příbuzno je něm . drucken, drúcken
t/v . J e v šak u zn ati zám ěnu l/r a přem ístění
so n an t: germ . ru je asi m ísto *ur, to pak je
asi nulový stu p eň dv o jh lásk y (r), kdežto
p ro slovanštinu jest v y jiti z plného stupně ol,
náležitého u sloves n a -iti; *tolčiti bylo asi
iterativ u m -in ten siv u m .
tlachati, slc. tlachat a s ^xpresivním změkče
ním tliachat. Ale potlach z indián. Siovo vul
gární, ch-ové in tensivum od tlapati (o něm viz
tlampač). P ostverb . m or. výtlasky = tlach y .
Se změnou ch > f m or. ň a fa t žv an iti. Viz
i tleskali a tlama. — J e m ožno v y jiti též
od *tla8kati žvan iti. Je m u se blíží lit.
tvaskóti a tvasketi t/v .
tlama. Vedle tlaskati (viz tlachati) b y la
výchozí podoba s -pati, znam enající n a Slo
vensku tla c h a ti (tlápat, tliapat), n a M oravě
vulg. jisti (tlápat, s expresivním zm ěkčením ).
Další zám ěnou p > m vzešlo tlamati (stč.
na- sé, m or. tlámat tlám at = jisti, žv ý k ati), od
toho p a k postv. tlama h u b a a dále (tl > kl >
gl) han. glama, jin d e n a M oravě rozličným i
vlivy blama, čama, slc. ívam a. T la m y žvam y
= klevety Jg . J ě . votlemenej, roztlemenej —
člověk s nevym áchanou h u b o u ; vytlem iti se
(o hubě, o rtech) PS, zatlem iti se zašklebiti
se PS. S tran e viz tleskali, jež ta k é m ůže
znam enat i žv an iti. — H l. klama. Srov.
chlápati a chlámati vedle in ten siv a chlastati.
— Val. tlam ka, h orň. klam ka B, klam ka
Jančář, čas. Slovácko 1959, 4.9 ( = laš.
paéčeka, m sl. stolička B) je jis tá železná
součást p lu h u ; „do k lam k y n a konci snic se
zasunou v á h y “ (Jan čář); v s k u tk u svou
funkcí upom íná n a tla m u držící konec
nějakého velkého p řed m ětu . O braz B 296.
tlampač: m luvka, d o h azo v ač; n y n í: rad io v ý
reproduktor. Z tlam pati, což je tlapati = tl a
chati (viz tlama) se zesilovacím m vzešlým
z rozpuštěné gem inace p p . A sim ilací vzniklo
dále m or. a slc. plam pat žvan iti, plam pa h u b a,
č. plam pač = tlam p ač (u L itom yšle aj.).
tlapa, m or. dlapa. Z p ůvodního lapa
(r. u k r. sln. lapa, p. lapa), jež m á příbuzné
i jinde (lit. lópa d ráp ; gót. lófa, sth n . laffa
dlaň aj.), je d n ak zm ěnam i ty p u expresivního (p > b, m ěkčením ), je d n ak před su tím
</cZ p ů v o d u nejasného (maď. talp tlap a,
stopa bude ze slovanštiny?). Podle Šm. však
p atří k něm . T appe t/v a zkříženo s lapa.
tlapati: šlap ati, pom alu kráčeti. — U kr.
telepaty t/v , r. telepafsja k lá titi se, k ý v a ti se,
pol. telepač si$ vléci se, lézti. — Z áklad asi
telp, jin ak neznám ý. Č. slovo u p rav en o asi
podle šlapati. O r. u k r. p. slovech B aleckyj
StSl 5.188.
tláskaí, tlaščet m or.: m laskati. slc. tloskat
t/v. — Z vukom alebné; rý m u je se s mlaskati.
tleskati, slc. tlieskat; m or. tléskat žvaniti. —
Jsou to sk-ová in ten siv a od sloves n a p
(tlepati apod.), jež viz pod tlama a tlampač.
Sam ohláska nem usí b ý t pevná.
tlipati: vápno tlip e, když se h así (dělá
tlip tlap), m or. u tlip a n ý čas = b lá tiv ý , roztlip(t)at ro zk y d ati, rozk lev etati, vč. (Holicko)
utelpaný u m a tlan ý . Vše zvukom alebné.
tlíti: p rách n iv ěti; d o u tn a ti, pom alu, sk ry tě
hořeti (oba v ý zn am y b ý v a jí i jin d y spojeny,
srov. n ap ř. snět, neboť při h n ití se někdy
vyvíjí teplo, n apř. v h n oji; že p ráchnivění je
tlení suché n a rozdíl od h n ití, n ep ad á zde n a
váhu, lid obé sm ěšuje), val. tla ju tlat; val.
tlalka tlárka, laš. tlolka setlelé dřevo; m or.
u ž m i tlelo = dostával jsem strach , původně
asi ‘už hořela koudel’ (v. to), z toho p ak podm ětn é han . jo š sem tlel bál jsem se. — P o d o b
ně jinde: slc. tliet, r. tlet, pol. tlec, b. tleja
s oběm a význam y, sln. tlíti d o u tn a ti, hl.
tlač, dl. tlaš h n iti. Sekundární přechodné
* td iti je v csl. t bliti kaziti, r. tlit n ech ati
tlíti a han . potlet popáliti. N ejbližší sloveso je
lot. tilstu tilt zv ětráv ati; v lit. v šak m u
odpovídá dulstú dúlti (il/ul a Z/eZ není n a
závadu!), p ro ti našem u tblějo je lit. d u lú
dul ti tro u ch n iv ěti. Jin ý ch příbuzných není.
tlo val.: p rk en n ý strop, též tla, sing. fem .:
ale původně plur. ke tlo; i jinde je plurál:
csl. těla, sch. tle, sln. tla, podlaha; pol. tlo,
slc. r. tlo. Z kladení p lu rálu vyplývá, že Psl.
tilo původně znam enalo jednotlivé prk n o
nebo podlažinu; p a k se dobře pochopí lit.
tilés p lur. p rk n a n a dně člunu. D alší příb u zn á
slova jsou sth n . dilla prkno, podlažina,
etangl. pille p r ie m á podlaha aj. Ž j i u nás
tlo b y la původně podlaha v domě, v člunu,
v seníku, n a d bahnem , svědčí slc. rčení
zhoriet do tla = v plně; stropem , půdou se
stalo jako půda v Č echách asi ta m (na suché
zemi), kde nebylo tře b a podlažin a kde se
lidé i v světnicích spokojili udupanou zemí,
kde te d y dřevěné desky tv o řily jenom strop.
tlouci, tlu ku i tluču; frekv. -tloukati. O d
vozeniny: tlouk, stč. a m or. tluk, pd. tlu k
dřevo n a tlu čen í; stč. tluč roztlučené obilí,
dosud jvč. tlučka 1°; jiné m or. tlučka 2°,
tlučka sto u p a n a m ák ; jin á tlučka 3° je p a s t
n a zvěř J g (i dom ácí m yši H r), pd. tlučka,
jejíž h lav n í částí je tlo u k , svým pádem zvěř
utloukající. — S č. tluku souhlasí p. tlu k f
tluc. — N ap ro ti to m u je jinde *Zi>: slc.
Úct tlouci, tik tlo u k ; stsl. tl~bkq s podivným
inf. tlěšti, u kr. tolkty, b. tilča, sch. tuói, hl.
tele. — Psl. bylo 1° tl%ko tl^kti, 2° tlukq
tlukti. D ruhém u slovesu odpovídá lit. tráukti
schlachten N SB , biti (koho holí, bičem)
D abŽ a lot. tráukt t/v (schlagen, též o „ tlu
k o tu ” slavičím ). J e tře b a u zn ati jen zám ěnu
l\r. P ro slabý stu p eň s Z nebo r není v baltštině pro tějšk u . Podle Š afaříka 3.472 tH kje zesílené t i k (v č. týkati), což je p rav d ě
podobné, § 9; platilo by to též o baltských
slovech: bez r je lit. tukséti tlouci, klepati,
b ičovati
(schlagen,
peitschen,
stoBen,
schallend aufschlagen, pochen, klopfen,
poltem ).
tlum : skupina, shluk, houf, zástu p PS. —
P ře ja to za J g z polštiny. J e dále příbuzné
se slovem tlupa.
tlum ač, ny n í zastaralé, chod. tulmač, mor.
tumač. Od toho tlumačiti, n y n í tlumočili
(odkud o, nevím e) a dále tlumočník. —
* T tlm a čb , -iti i jinde: slc. ťlmočit, tlmočnik,
s o jako v češtině; pol. tlumacz, r. tolmač,
b. tálmač, sch. sln. tolmač. — P řejato z v ý
chodu: kum án. tylmač, osm an. dilmač, ujgur.
tilm adž, -ač. Ale pův o d i těch to slov se
ztrá cí v tem n o tách (Jyrk án k allio , cit. z OLZ
51.18). Snad posledním p ram enem v ý razů je
asyr. turgum annu, targum annu t/v , což
hylo různě zkracováno. Ze slovan. nebo
z maď. (tolmács) je p a k něm . Dolmetsch. —
B yl i jiný, dom ácí v ý raz pro te n pojem :
*t-blJc-b výklad, tlum očení, t-bllcařb, t-blkovbnilcb tlum očník, střh n . tolc a td . T en se do češ
tin y nezachoval.
tlum í ti; do č. p ře ja to v obrozenské době
z pol. tlum ič, stalo se v šak p o třeb n ý m
term ínem (postverb. útlum , tlum ivka aj.).
slc. limit. — Polské a slovenské slovo je
z *tlm iti. P říbuzno je lit. stelbti stín iti,
dusití, u tlačo v ati (když silnější ro stlin y z a
k rý v ají slabší p o d ro st, odním ajíce m u
světlo); je i nepřechodné stilbti o rostlinách:
slábnouti, h y n o u ti od to h o to účinku. * T lm iti
(tblm iti) b y se rovnalo litevském u fa k titiv u
*stilbinti ‘činiti, ab y něco sláblo’. J e s t ovšem
tře b a u zn ati zám ěnu retn ic b/m. L it. a- je
tz v . „pohyblivé".
tlumok, již u K la re ta ; p. tlum ok, tlomok.
Souvisí p a trn ě s telma, dále v šak je nejasné.
tlupa, p řeja to v obrozenské době z r. tolpa;
slc. tlupa asi z češtiny; jin ak je jen stsl.
tltp a . U kr. tovpa a tovpytysja tla č iti se,
sh lu k o v ati se, tovpyšče tlu p a , dav , stisk
lidí. — T lupa je postverbale. P říbuzenstvo
viz p od -těloupit se.
tlustý, tloustnouli; tloušt d ru h ry b . Pol.
tlustý, slc. tlstý, r. tolstyj, hl. tolsty, dl. tlustý, b.
tlast, sch. tust, sln. tolst. — Psl. t-blstu so u
visí s lit. tulžtú tulžti b o tn a ti od vlhkosti,
patulž§8 n ab o tn alý , p lný, je te d y z *t-blz-tu,
t-ové participium .
tma, laš. tma (srov. p. čma); tm avý, lid.
vy-tm aviti (žertem za vy-svétliti), tmčti se
(val. otmčt, han . votmět zdržeti se do tm y ,
tm o u b ý ti zastižen, podobně m or. zatmět;
zatmělý nejasný, zatmělost; srov. om rknut),
tem ný (*tbmbn-b), temnice tem n é vězení;
m or. a slc. tem ný znam ená i slepý (slc.
temloch (ml < m n) slepec); val. tum ava tm a
v ý m ra k (u podle slc. šmúrava ?). H ojné p o
dobné odvozeniny jinde. Psl. terna (stsl.
tbm a, pol. hl. čma, r. tma, dl. čma, sch. tama,
b. táma, slc. sln. tm a ) z *t°ma náleží k lit.
těmsta témsti stm ív ati se; s u za slabý vokál je
lot. tum sta tum t, k to m u p a tří lot. tim sa
a tum sa tm a ; stin d . tamas-, av. tsmah- n tr.
(čti tamah-\) tm a ; s r-ovou p říponou — jako
slc. temravý — sti. tim irá- tem n ý , po s stind.
tám isrá f. te m n o ta , la t. tenebrae, n ěm . finster.
— (T m a značilo u nás i jinde též veliké
m nožství, zástu p , číslo 10.000. Obecně se
m á za to , že to je m etafo ra „tem n ý m rak =
nesčíslné m nožstv í". Ale spíše je to to tbma
slovo p ů v o d u docela jiného: je p řeja to z v ý
chodu: tu r. tum an = 100.000, což v slovan
štin ě (žertem ?) přichýleno k tbma tem n o ta.
„ P ětm ecítm a m užův to slově spolek, d v a
a pad esáte spolkův to slově hluk, deset
h lu k ů v to slově te m (n. tm a )" , H ájek,
v. Zikm. 138.)
tmel, od D obrovského. P ů v o d nejasný.
Z dá se, že to je zp ětn ý ú tv a r od tmeliti, u°,
za°. To p a k m ůže se ch áp a t jako zjednodu
šené temeliti (u° ‘u p ev n iti’ m á PS), což je
asi řem eslnický v ý raz z jih u (b. temel, sch.
temelj základ, spodek, podklad, sch. temeljit
dů k lad n ý , d ů vodný; z ř. θεμέλιον základ).
P rv n í e u nás zaniklo nejprve sn ad v dlouhých
útv arech .
tobolka, m or. tobola; ta k (slc: tobolka) nebo
i n a - b C b (csl. tobolb C b , s. tobolac, sln. tobolec)
u jin ý ch Slovanů. — J e to asi lidová úprava
(Pavel Beneš ústně) slova tabul(k)a; bližší
okolnosti nejsou znám y. S tra n význam u
srov. lidové šrajtofle to b o lk a (na peníze;
argot, prkenicel) z něm . Schreibtafel.
točna: lidově železný čep n a koncích osy,
n ap ř. u m lýnského kola, nebo n a koncích
sloupce v rátň o v ěh o (stojí v „pánvičce"
a um ožňuje točení v ra t); od točný otočný.
P ro v ýznam pól ho použil po p rv é Ju n g m an n
1820. — slc. točna z češtiny; zakončení p ře
vedeno k m ěkkém u sklonění, podobně jako
(obecně) je slc. dielňa, učebna a td .
tok: krom ě tečení m á tok i jiné význam y:
l e síto, řešeto (u Litom yšle aj.): je to zpětný
Ú tvar od točití obilí, p řetá četi (zrní se vytáčí,
n eb o t se řešetem opisuje vodorovný kruh),
podo b n ý zp ětn ý ú tv a r je m or. přetak
říčice. 2° slc.: hum no, m la t (i jinde: csl. tok-b,
pol. r. b. sch. tok): i to je od téci, od p ů v o d
ního význam u běžeti, m ísto, kde zv ířa ta vyšlapávající zrní tek o u , b ěh ají v k ruhu.
tokati, dříve tokovati, o te třev ech , když
jsou v toku, m ilostném rozčilení. H l. tokaá,
p. tokowač, r. tokovat. — Zvukom alebné:
„ te tře v to k u je: tok, tok“ Jin C h 150 (jiné
v ý razy : te tře v p u ká , klepá, též počítá). Srov.
uk r. gotar hotař -ur te tře v , s opačným p o řa
dem souhlásek.
tolar, slc. toliar, pol. talár, hl. toleř, dl.
tolar. — Z něm . Taler (-ar jako v krejcar
z Kreutzer), což je zkráceno z Joachimstaler
(Geld), tj.
jách y m o v sk á
m ince
(stč.
iochm(i)tál), podle m ěsta v R udohoří, kde
ty peníze b y ly po prv é (1518) raženy. Totéž
je v am er. dollar.
tolice: ro stlin a M edicago; od P resla. —
Z jetelice, ta k to se jeden d ru h n azý v á dosud
n a N áchodsku. P odobá se jetelů ; ta k é v něm
čině jsou n ázv y s -klee (jetel) jako Sichelklee,
Steinklee, Gelbklee, Hirsenklee a m n. j.
tolik, ze staršíh o toliko (jako tam z tamo
ap.), srov. koíik. P ůvodně znam enalo obé
m nožství, p a k rozrůzněním toliko = ‘jen ’,
což vzniklo b u d z ironiekěho opáčení (A: Máte
to h o toliko! — B : Toliko! M alý k o u sek ...)
nebo z p říp ad ů , jako stará se toliko (so viel)
o sebe, ze m u nezbývá pro jin é, kde se toliko
m ohlo ch áp ati ze sm yslu v ět i jako ‘jenom ’.
Srov. lat. tantum jenom . — Z *to-li adj.
toliký·, slc. tolký je b u d z toliký synkopou
nebo z Holi (csl. tolb, r. tol); vše je ze zájm en ného km ene to- od ten, tá ž p říp o n a je v lit.
tolei potu d a v la t. tális ta k o v ý . Slo. tolm i
-má -me m á přípony jako velm i, stč. velmě,
sch. veoma. Mor. toléj z toli, -éj asi podle
věc(ej) více; laš. teli telej m á e jako obdobné
tvary polské, ta m je z jele, jelko.
tolita, již stč., lidové n a M oravě (Václavík,
Luhač. Zálesí): ro stlin a C ynanchum . —
Původ m álo jasn ý . Myslí se n a sp ly n u tí
z to-li ta ( = to-li je t a kouzelná rostlina?);
byl by to název podobného d ru h u jako
toten. Sm.
tombak, jistá slitin a kovová, užívaná
k výrobě ,,falešné b ižu terie1*; lidově tumpach
(ze zastaralého tompach); něm . angl. tombak,
fr. tombac. P řes p o rtu g . tambaca přišlo
z m alaj. tembaga ‘m osaz, m ě ď < stind.
támraka- t/v . Stiller R O 22.135.
tomka: tra v in a A n th o x an th u m . P řejal
Presl 1846 z pol. tomka, což je název cizí
libovonné rostlin y D ip tery x o d o rata, něm .
Tonkabohnen (u nás kdysi tunkabona). R oze
mleté boby tonko v é by ly m íchány (pro vůni)
do šňupavého ta b á k u ; jako n áh ražk y jich se
užívalo podobně vonícího kořene to m k y ; to
byl důvod pro přenesení jm éna.
tonouti, z top-nq-ti: slc. tonut, pol. tonqc,
r. tonul, sch. tonuti, sln. potonoti, b. potánuvam; fa k titiv u m je top-iti u tá p ě ti, ta k
i u všech Slovanů; od potopiti je postverbale
potopa·, viz i tůně. Tonouti je s ta rá obm ěna
(podle topiti) náležitého *tep-nq-ti, zacho
vaného dosud v slc. tenúi to n o u ti, ply n o u ti
(je i stenúl, utenúl, vtenúl); n a M oravě v šak
pozměněno vlivem plynouti v ty n ú t (u-, vy-,
za-). Psl. bylo tu d íž nepřechodné *tengti
a přechodné topiti. P říb u zn é slovo je v arm .
ťaťavem ponořuji: kořen je v ťa v < tap.
topánka m or. a slc.: střevíc. Z maď. topánka, což podle M atzenauera pochází ze
sch. opanak. Viz i opánek.
topárka val. laš. slc.: tlo u k v m ásnici;
val. též topořisko t/v SvK . P d . toporek
i toporka. — Asi od topořiti. T. vyěnívá
z m ásnice v zh ů ru ; srov. pd. wystoparzyc v y
sunout i do výše.
ťopati: o h lasu krocaním ; od to h o topan
krocan, topka k rů ta . — P odobné je šv.
tuppen
ko h o u t,
rovněž
zvukom alebné
(S. Stech).
tcpiti, topiě, topný, topivo, topírna, otopiti
světnici > otop, zatopili, o d tu d dříví n a zá
top·, vytopiti > výtopna, výtopek. Ite r. -tápěti
(za0, vy° atd .). T o p iti (všude ta k , jen hluž.
tepič) je Psl. fa k titiv u m k. nezachovaném u
u nás slovesu pro pojem ‘b ý ti te p lý ’ (lat.
tzpěre b ý ti te p lý atd .), shodné se stin d . tápáyati zahřívá, pálí. Viz i teplý. N ěkde d o stá
vá topiti v ý zn am ro zpouštěti, ta v it i: mor.
topit m áslo, jin d e to p it sníh ap. T o p in k a je
z topénka (zkrácení délky před tóžeslabičný m n, z topinka), stč. topenicě, slc. topenica,
hl. tepjeúca, dl. topjeňca topjenka, je od to h o to
topiti (chléb topený = pražený, opalovaný),
dluž. se řík á topjenlci hutopiš — upéci top in k y .
topol, všeslovanské. Souvisí s lit. túopa,
topolis, pópelis, pěplě, la t. pó p u lu s t/v
a ř. άπελλον topol černý. L at. a ř. slova se
pok lád ají za p ře ja tá z neide. s u b strá tu ,
o sta tn í za p ře ja tá konec konců z latin y .
V ýchozí slovo se však d á pochopit jako ide.
d o m ácí: plody topolů se vyznačuj í m nožstvím
bílého chm ýří (je nápadné, neboť p lody n a
p ad ají kolem stro m u ve velkém m nožství).
C hm ýří je lat. pappus, ř. πάππος (viz pápeří)·,
papp- m ohlo d á ti páp- (jako práv ě v jedné
části slovanštiny), ul/ol/el b y bylo příponou.
Ovšem la t. δ činí potíže, ale t y nejsou
p o d statn é; bude v něm vliv slova populus
n árod? Slov. top- b y bylo z *pap- bez
gem inace; t výsledek disim ilace p -p > t -ρΊ
Zm ěny (zvláště v litev.) jsou výsledkem
toho, že sklad slova se záh y stal n e p rů
hledným .
topolovka lid.: d ru h p roskurníku, A lthaea
rosea. — M ylný překlad z něm . Pappelrose,
jak o b y Pappel- v něm bylo to to žn é s Pappel
‘to p o l’. Ve skutečnosti (S. Š tech ZfslPh
28.157) vězí v Pappel- odvozenina od něm .
Pappe šťáva, m íza, kašička: tj . ro stlin a
slezovitá, ty o b sahují sliz hojící p rů d u šk y ;
ta k i M arzell 3.34.
topor: s původním význam em sekyra je
dosud v slc., ta k i csl. topovb, r. b. sln. topor,
pol. topor. Od toho odvozeno topořisko, topořiště (stč. u K la re ta -šěe) = d řev ěn á rukověť
k sekyře (stran v ý zn am u p říp o n y srov.
kosiště rukověť kosy, bičiště a td .); csl. toporište, pol. toporzysko, r. sln. toporišěe, hl. dl.
toporišco; to to dlouhé slovo bylo u nás z k ra
cováno b u d v han . val. msl. toporo, č. spis.
vč. topůrko, nebo v laš. slc. porisko, zm.
pořišěe, porýště, jč. půrko. — Toporo je
všeslovanské; po k lád á se za p ře ja té — p ro
střed n ictv ím T u rk o ta ta rů — ze staro írán .
*tapara t,/v (je novoperský tabar); z Írá n u je
i arm . tapar t/v . Ale fin . tappara je ze slo
v an štin y , H ern e 42.
topořiti. U J g jen ztopořili ztu žit, s ta rr
m achen, ztopořeti s ta rr w erden (toto ze
Saličetiho). Topořiti m á tep rv e K t 4. Odvoz.
toporný K t 7: ztrn u lý , neohebný. Zdá se,
že slovesa zt. se užívalo především o p yji
a že p ro to (tabu) nem á starý ch dokladů. —
Pol. stoparczec si§ ro zp ín ati se, ro ztah o v ali
se, r. topóršěilsja čepýřiti se, ježiti se, odstáv ati. Zdá se, že základ je stop- a že příbuzné
je lit. stapinti steif m achen (dial.: penem
erigere), dále snad stin d . sthápáyati ‘s ta v í’
(aby něco stálo vzpřím eno), což je fak titiv u m
od stha- ‘s tá ti’. P říp o n a or je asi z adideace
k stobor sloup (je v bulh. a sch.), příbuzném u
s lit. stábaras suchý stonek, (bezlistý) zelný
hloub ap. Tím se d á p ak v y sv ětlit k rá tk é *a
v kořeni (proti ind. á) ja k v lit. stap- ta k i (o)
v našem stop-. Čes. stopořiti (psané zt-) je
te d y vývojově starší (j je v něm částí
kořene); topořiti vzniklo až pom ěrně nedávno
m ylnou dekom posicí (sjz chápáno m ylně
ja k o předpona).
tor, tóra, sto p a, cesta; Psl. tor-b (r. sch. tor,
sln. tir) je od ter- v t erq terti tříti. To sloveso
znam enalo nejen tř íti, ale jistě i, jako lat.
terere, něco ošoupati, otlaěiti, obrousiti, vyjezditi, opotřeb o v ati, u šlap ati; třlté stezky,
třená cesta, třený chodník, silnice třené Jg .
Tor je te d y pěšina, cesta, d ráh a, k u d y nějak ý
živočich šel = sto p a (nikoli „m ísto v y tla
čené chodidlem " !). Od to h o val. slc. tořil,
slc. torovat někoho = jiti po něčí stopě; laš.
torovat se M alý; ta k é : n ech áv ati sto p y po
sobě (např. n a podlaze). Sem řadím e i msl.
slc. tárat sa co u rati se, to u la ti se (srov.
č. vláčit se. tahat se s p řed stav o u těžké chůze,
nechávající za sebou sto p y ), ztárat sa zablouditi, m or. taráňat sa to u la ti se. Podivné u
m á v a l, vytužit, vyturovat v y sto p o v ati (zloděje
ap.) SvK .
torba, u všech Slovanů i jin ý ch n árodů (na
B alkáně, u M adarů) aj. (slc. n ář. turbica
m á u podle maď. n ář. turba.) Z tu r. torba.
L okotsch.
tomistra: viz tanistra.
tořice, ro stlin a Torilis, od P resla. Asi
ú p ra v a latinského názvu.
tořič značí jakousi ro stlin u již u K lareta;
,,v LékB je to Satirion, m ú d av k a, v stav ač
(O rchis)“ Šm. N y n í O phrys od P reslova
V šr. — Snad souvisí s pol. storzyk, což by ly
jisté d ru h y vstav ačo v itý ch .
totach: střed o v ěk á zb raň n a v rh án í k a
m enů PS, slc. u B ernoláka ta k é totyž (psáno
jeho pravopisem totiž). Slovo tem né, jistě
cizí.
toten: ro stlin a Sanguisorba. N ázev lidový,
již u P ohla, asi ta b u o v ý : m ísto přesného
jm é n a se kladlo to ten u n ěk terý ch rostlin
čarodějných ( = to + ukazovací zájm eno ten),
a b y se vyslovením jejího jm én a nezrušil i
m agický účinek té rostliny. J e dosvědčeno,
že v příslušných rčeních se rý m u je s ten·.
Toten — nem ůžu tam pro ten J jč ř 26, jiné
p řík lad y J R (měl i lidové jm éno krvavé
koření, krvavec, b a i krkavec, že p rý „ z a sta
v u je k re v “ ).
totiž, stč. (to)čúš, točíš, nč. č > t asim ilací
k prvním u t. Pol. tocuž, (to)czusz. N ejspíše
z to čujž (im per. od čúti slyšeti). Srov. stč.
to včz v tém ž v ý zn am u u H u sa. P ru sík
K ro k 4.5. — slc. totiž je z češtiny.
totožný: identický. V ytvořeno asi A nt.
M arkem n a základě r. tot že = tý ž . P odle Šm.
p a tří spíše k totéž, resp. to tož. — slc. totožný
je te d y z češtiny.
toufar: h rn číř; t(o)uýarový (m or.), též
u Litom yšle. Z něm . Wieder-táufer; u m o
ravských novokřtěnců bylo hrn čířstv í velmi
rozšířeno a slynulo jak o stí svých výrobků.
touha značilo nejen žádost po něčem, ale
i stesk (pol. nářečí p rav í tqžyč o zvířatech,
ale tQsknié o lidech), hoře, zárm utek, veške
rou těžk o st m ysli, souvisí tu d íž Psl. tóga (csl.
tqga, slc. tuha, pol. tqga, sch. sln. r. tuqa,
b. tága) s t§g- v těžký. Od touha je toužiti
(obdobně i jinde), z to h o tuž-ba, toužebný.
toul, toulec, stč. túlec, Psl. tul-b (csl. tulb,
pol. tul, u k r. sln. tul). P říb u zn é je sti. tiinam ask. t/v (n z In) B artholom ae I F 3.186. —
Od toho v záp ad n í slovanštině odvozeno
č. tulejlca (vč. tulej, tulaj(ka), m or. tulaj{k)a),
slc. tulajka, pel. tul(j('c'a, dl. tulta trubka
k nasazení h ro tu n a kopí, rýče n a držadlo,
n ář. i toulec n a brousek aj., r. tulja dýnko
klobouku. Něm . Tůlle tu lejk a, hubice u kon
ve, je p a trn ě p řejato ze slovanštiny a ne
n ao p ak (proniklo až do fran štin y : douille);
Šm ilauer v šak pochybuje.
toulati se; tulačka (K ab átn ík ), han. tólačka
Svěř = toulka, toulavý, tulák, potulovat se,
od to h o potulka; potulný. — slc. túlaí sa,
tulák, pol. tulač siq, tulák, tulaw y. — Vzniklo
přesm ykem z lutati t/v , což je zachováno
v sln. sch. bulh. T oto lutati je praslovanskó
in tensivum (přípona ta, § 20); prim ární
sloveso je ř. (u H om éra) άλνω těk ám , irren;
jeho a- je p ro th etick á sam ohláska. U nás
bylo te d y Hou-tá-jč > lutajq; výchozí nein tensivní sloveso se nezachovalo. Dále je
příbuzné s něm . schlunzen t/v (toto je ze
*slunt- < *slutt-, expresivní gem inace tt zde
ro zp u štěn a v nt).
foupati: oloupat o tá leti (D ědina), chod.
vetupávat; m or. p říjm ení Ť oupalík, han.
ťópek ošum ělý člověk. N ejasné.
touš, slc. túz, pol. r. tuz: z něm . Daus,
střh n . tus, dvě o k a n a kostce, to pak ze
starší fran štin y .
tovar, od toho stč. tovařiš, ny n í tovaryš
(disim ilací šum u ř-š > r-š) d ru h v práci,
d ru h vůbec, tovary šiti (z toho zpětný útvar
m or. tovarych nádeniclcá práce); jin ý význam
m á vytovaryšen (Hus) — vypuzen z družiny.
— Stsl. tovar-b zboží, náklad, a odv. tovarišt u,
slc. tovar, -iš, Ach, továren, pol. towar a towarzysz, hl. towarš, dl. towariš, r. tovar
a tovarišč, ukr. tovar zboží, dobytek, tovaryš,
b. sch. tovar, sln. tovor náklad, břemeno,
sch. tovaruš, sln. tovariš. — Slovo přejaté
z východu (tur. tavar, i v jiných jazycích!),
i p říp o n a -istjb bude asi výslednicí prvků
cizích (je eš, iš dru h ); pro svou ojedinělost
podléhá zjednodušení (-ištl-išč > -iš). Nč.
továrna je no v o tv ar.
tradlina m or.: jistá část· vozu. „Podle
K o tta 4 tradlenka je plech při voze nad
n áp rav o u , záb latn ík “ . (Šm.). Nejasné.
tragat se h an .: vléci se ( = n am áh av ě jiti),
val. tragat sa loudavě jiti B, msl. t. sa
s nám ahou jiti Mal. — Příbuzné bude
lat. trahere tá h n o u ti, vléci. Psl. *tragati,
náležité ite ra tiv u m ; v é. je p ak g (místo
očekávaného h) expresi vní, neboť v ýznam
slova je p ráv ě to h o rázu. — Zdá se, že je
pak možno sem zařa d it i další slova téže
povahy: trajdati to u la ti se, z to h o trajda
toulavá žena (u J g však: „stařice, jenž sobě
po m ladičku počíná" ), jč. tráda, též (Jjčř 59)
drajda, rajda. Vč. trejc(n)iti Jg d běhati.
trak: popruh (stč. traky, tračec torques),
dosud jč. traky po p ru h y u nůše; m or. lidovou
etymologií též trhák, vedle tráček i trháček. —
Psl. tork-b: pol. troki řem ení u sedla, ukr.
toroki, r. torolcá plur. řem ínky n a p řivázání
brašny k sedlu, pri-toročiť p řiv áz ati ta k to ,
hl. dl. trok popruh, slc. sch. sln. trak, csl.
trakt. — Slovo jistě starobylé, dom ácí, ale
málo jasné. P říbuzno je stp r. tarkne řem en
na koňském postroji. H láskově by se k něm u
hodilo la t. torqueč (viz kroutili), v lastně lépe
torques řetěz (šperk n a krk), te d y pro slov.
torku-o-s. S tran v ý zn am u by záleželo n a tom ,
jak v ypadaly a jak o u technikou se dělaly
staré popruhy (na krosienkách ?), ale o tom
víme dosud málo.
trakař, chod. tratar, m or. tragač tragal
(z -r) trakar dragar, slc. tralcáč. P řejato ; citu je
se střhn. tragári (od tragen nésti). Lze m yslit
i na nějaké Trag-karren. M ísty bylo nově
přitvořeno i sloveso trakati PS. D om ácí slovo
je jč. samokol (a samokoli — nádenické k o
lečko n a hlínu apod.).
trala, tralala: „citoslovce v y jad řu jící r a
dost, veselost, zvl. ve zp ěv u “ P S ; odvoz.
tralalovati PS. — Podobno je lit. talala
a sloveso talalúoti.
traláž: ty č v plo tu (u Litom yšle), jinde
treláž, traláž = m řížoví z latěk P S ; stč.
tralaře stro m k y k la tím u vázané (Rohn).
Z fr. treillage laťoví v zahradě, o d tu d
i r. treljáž t/v .
trám již stč. Pol. tram, slc. trám, hl. trama,
dl. tram' i trama. Z něm . T ram , střh n . tráme.
trampota, zprav id la v p lurálu: se zesilo
vacím m, m ísto trapy (tak ještě slc. =
ú trap y ; je v šak i slc. trampoty)·, k trápili,
viz trpěli. N ová p říp o n a podle klopoty.
tramtárie, trantárie, žertovné označení
krajiny vzdálené, zapadlé, nepřístupné. —
Nejasné. Snad z *Tatárie, ta ta rs k á země,
vlastně ze starší podoby Tartárie.
trandati lid .^ iu /0 v y žv an iti, v y tlach ati PS.
Utvořeno novou příp o n o u -ndati z *tratořiti t/v. P oněvadž výchozí sloveso trátořiti
není v č. zachováno, pro hlásky tu nebyla
opora příbuzné rodiny, p roto se tu objevilo
i drandati a krandati. slc. trátorii, r. torotorii,
z *tor-tor-: příbuzno je lit. taHi, h et. tar- říci.
traňk (zastar.): léčebný nápoj, thé. Z něm.
Trank nápoj; již v něm čině to slovo znam e
nalo převážně nápoj léčebný (A rzneitrank),
neboť léky se zpravidla podávaly ve formě
nápojů (ŘLGA 1.128). Stč. t. je též součást
m nohých jm en rostlin, n apř. zběhový traňk =
nč. zběhovec.
trantejl: jistý kolík u voru, sloveso jč.
tramtejlif, tromtejlit. N ejasné. N áleží sem
i m or. trantýrovat v ráv o rati, sk ák ati a vč.
trantýrek nejasného vý zn am u Jg ? „S ta ré d o
klady: M itr. I I I . 7 (1599): trantýrem jsem na
zem upadl (zavrávoral), to p a tří sn ad k it.
trampolare chodit n a chůdách, něm. tram peln“
(Šm.).
trantribus: jistá d ětsk á h ra, p o d obná
„p a sá k u " (u Vel. Bíteše). Asi z lat. trans
tribus ‘více než t ř i ’. „P odle pravidel m ohou
h ru h rá t skutečně nejm éně tři hráči. V la
tin sk ém n ázv u je tu sice ch y b a v pádě,
ale to by se dalo v školské latin ě v y sv ětlit
vlivem jin ý ch předložek" . F . C uřín N Ř
46.167. K n ám proniklo z hum anistických
škol.
trap vulg.: spěch, shon, trapem klusem ,
riprkem . — R . tórop' fem. spěch, toropiť
p o b ád ati ke spěchu, t.-sja spěchati, chváta ti. — N ejasné. K lit. stropeti b ý ti ho rliv ý ?
-trapiti: viz natrapovati.
trať, m or. též trata (již 1493 v Mor. zem.
deskách), slc. trať; sch. sln. trata. T rať je
p ru h polností, patřících k jednom u s ta tk u
a táh n o u cích se od něho až po hranice
obecního k a ta s tru (má póla v jednej trati,
K u n štá t); ve Slezsku i dílec louky (Malý).
Znam enalo p a trn ě i ,,d ra h a “ (výhon, cestu
pro dobytek, k u d y se ub íral ze vsi n a
pastv in u ) jako jeho střh n . p ram en trat;
z toho p a k v ý zn am d ráh a, cesta železniční.
tratiti, zvláště s předponam i: u- (postverb.
útrata), z- (> ztráta), aj., po- ( > potrat),
ztráceli a td . T ak i u jin ý ch Slovanů: slc.
tratit atd . P ůvodně znam enalo t. asi m ařiti,
h u b iti, p lý tv a ti m ajetk em (č. utráceti\)
a vzniklo p atrn ě zkřížením slov traviti
a ratiti. Zaklínání sebe ať jsem zatracen
(chod. hajcem zatracenyj Jin C h 235) se
oslabuje v ať jsem trajcen PS, v lastn ě v r ý
m ové ajcem trajcen. Pouhé zatracený se
oslabovalo (z pověrečné obavy, ab y s k u
tečná, jasně v y jád řen á k le tb a nepřivodila
opravdovou záh u b u duše) n a zatrackaný
zatrachcený zatrolený zatracepený átracepaný
atp .
tratoliště, zpravidla jen o kaluži krve, n ář.
latoviště (Chrudim ), m or. latovisko (la-) latoliště latolisko zlátolisko, chod. plápoliště;
u J g tratořiště tratoryště, J g d trator, tratol K t
10. N ejspíše z *mlákoviště, od m loka kaluž,
jež se v češtině dosti měnilo, viz ta m .
Mch N Ř 29.10. N ejasné je stč. tlatolišěe
lodus ( = ?) u K lareta.
tráva, trávník, jahody trávnice (že ro sto u
v tráv ě , nebo pod trav o u , srov. kaš. potráwnica P F 3.597 a dl. podtrawnica, n a rozdíl
od všech o statn ích jah o d v pův o d n ím
význam u, to tiž lesních bobulí n a keřích),
travný koš, kosa apod. = na trá v u ; n a
H ran ick u trávnice je to též co vč. plachta n a
trá v u , „čtverec p lá tn a, v rozích o p atřen ý
čty řm i cípy ( = vč. picasy), v něm ž se
nosívala n a zádech n a ž a tá tr á v a “ H zl, ta k
i h an . travnica Svěř; stč. trávnička — žena
žnoucí trá v u (Jar. Vlček Děj. 1.228); rostlina
trávnička A rm eria (v ý tv o r Preslův, srov.
něm . Grasnelke). — Trava též pol. hl. r. ukr.
sch.; slc. tráva, dl. tšawa, b. treva. ■— Od
tráviti, podobně jako slava od slaviti; p ů v o d
ně ‘p o tra v a ’, to znam ená ještě v ruských
nářečích, ale jinde bylo zúženo n a nejběž
nější p o tra v u do b y tk a.
tráviti: 1 ° Z ákladní sloveso trov-o tru-ti
(tak stsl.) je zachováno — se zm ěnou
*trovu > truju podle infinitivu — v mor.
tru ju truť (ztrút: žaludek všecko ztruje; vytrút
zatrut ctruč, slc. n ář. truc). 2° Od trov-q je
jm éno trova (slc.: ú tra ta , v y d án í; ctrova,
m or. a slc. útrova), od to h o troviť. 3° Zdloužený stu p eň trou- (srov. slaviti, slava od
slovo sluti) v tráviti a tráva: otráviti (postverbale otrava), stráviti > strava ( > stravovati,
strávník), potrava (potrav-ní, potrav-ina).
4° Z příčestí trutý (srov. kutý od kovu)
je m or. truť, trutina jed, z truť p ak sloveso
m or. otnitit o tráv iti. Jin d e obdoby 1°— 3°:
slc. tráviť, travič a td . — V ýznam ový vývoj
d >st b o h atý , není tu však zřetelného
rozdílu mezi stu p n i tru-, trov-, trav-. P ůvodní
v ý zn am ‘zm enšovati spotřebou nebo neuži
tečným p lý tv á n ím ’ se časem zúžil n a
spotřebu p o trav in , n a práci žaludku a střev
(: travidla — zažívací ú stro jí; K ořenský) a
dále zv láštn í p říp ad trá v e n í jedovatého
(stč. ta k slově toxicatio) zobecněl v prosté
otráviti intoxicare. T en to poslední význam
m ají slovesné složeniny s o-, ale ab strak cí
v zn ik á nové tráviti téhož význam u (z něho
cravič atd .), ač vedle něho žije tráviti zažívati
jídlo. Z áklad trou- je p a trn ě od tr-eu-,
tj. kořene ter- ‘tříti* rozšířeného o eu/ou
(rozšířením v šak ter- klesne zároveň v tr-).
J in ý ú tv a r z trou > Psl. tru- bylo zdloužene
trii- > try- v tryjq tryti o tírati, o p o třeb o v ati,
ř. τρυω o tírám , sp otřebuji. S tran význam ů
kořene ter- srov. lat. tzm pus terere trá v iti čas,
u tráe eti, zabíjeti čas. Zdá se, že stu p eň av
a nový význam ový odstín ‘zaž ív ati’ vzešel
z předhist. sp ly n u tí se slovem, k terém u by
bylo příbuzné něm . ver-dauen zažívati (o ža
ludku). To sp ly n u tí bylo usnadněno m ož
ností vkladného r, § 9. P a k b y tráviti
‘zažívati jíd lo ’ bylo j i n é sloveso než t.
‘u trá e e ti’ ap. Viz i tratiti.
ťrčeti, drečeti J g ; slc. trčať i drnčat (Hviezdoslav 32.232);. pol. (s terezeč, r. torčať,
b. stírča, sln. strčati, čněti vzhůru, trče ti. —
P a tř í asi k tčeti, ty čiti se; m á navíc r, o němž
viz § 9. — K něm u se přitvořilo přechodné
m or. o trčit (např. palec u ru k y = zd v ih
nout:) a strč ti ve význam u ‘ven v y -strčiti =
n echati čn ěti’.
trdlo 1° někde i trio, od tříti (*tbr-dlo, pří
pona jako u kova-dlo, s ta v i-ilý , je m outev,
palice, jíž se něco tře, ro ztírá ve stoupě
nebo v m oždíři; p ak i h lupák (ze rčení
hloupý ja k trdlo). O dvozeniny: trdlice, stč.
trlicČ (srov. mčdl-ice), m or. trdlica, trlica;
trdelník, trdlovec d ru h y pečivá: těsto se
ovine kolem trd la a p ak peče. Trdlovat,
nem otorně tan co v ati, je asi poskakovati,
točití se jako trd lo v stoupě. Srov. pol. tarlo,
tarlica, cierlica, hl. cerlica.
trdlo 2°: m ísto, kde se třo u ry b y (tu kořen
ter- zastoupil starobylé ners-, viz neřest 1°).
trdlovka, mor. trdelnica: ovarová polévka
(při zabíjačce). P ůvod m ůže b ý t dvojí:
1° u F r. D ědiny a u H olečka 11.367, 12.432
je doloženo trdlo jitrn ico v ý drob (tedy maso
r o z e t ř e n é = n a drobno rozsekané); pak by
ta to polévka b y la tzv . jitrnicová. 2° Vlastní
t. je v šak čistá (jen s česnekem a solí) voda,
v níž se vařily ty jisté části prasete, zvané.
podhrdlí, slc. podhrdlina: p roto na K yjovsku
se zve podhnllena. Zdá se, že jinde zvána
*podhrdlovka, což b u d splynulo s trdlovka
nebo bylo žertem přeform ováno ve vč.
prdelovka (při čemž každý ví, že vlastní
název je trd louka), laš. prdelanka, val.
prdelačka SvK . M chN Ě 29.157.
trečaf: k á d n a p ařen í řezanky, u K om en
ského, dosud val. a msl. Z něm . T n tic h a ff
kád , v níž se něco sešlapávalo, šlapáním
dusalo.
trefiti, m or. a slc. trafiť, iter. triafať; trefa,
trefný. Pol. trafic trafny, v 16. sto letí trefič.
Ze střh n . tref fen .
tréma, pol. tréma: vzniklo asi v divadelním
slangu z ital. tremolo jako v tip n a to, že
zpěvákovi se v rozčilení a strach u chvěje
hlas, jako b y měl předepsáno virtuosní
trem olo. T ro št NĚ, 16.111. T aké Treim er 84
je odvozuje z italštin y (tremare chvěti se.
b á ti se). ,,T. uvedl do češtiny N eruda, píše je
threma (1865); podle R ip p la je to slovo
vídeňské.14 (Šm.)
trenter (han.), laš. tremter, val. treter ve
rčeních jako laš. lita ja k s tremtzrem = běhá
jako divý (obdobně han . K pU ), odpovída
jících českém u běhá ja k s keserem. Z nich
možno souditi, že i t. je jak ási ry b ářsk á síť;
je to asi p ře ja té pol. wiqcierz (viz věntiř),
asim ilací (v- > tr- podle t-r n a konci slova)
zm ěněné od n ery b ářů v to m to rčení. Od
tr<.t:r je val. treterovať b ěh ati sem a tam .
trepka, již stč. u H u sa, ta k i polský,
z dnem . T rip p e dřev ěn á obuv.
treska; m á již Tom sa 1805 v podobě
třeská (Šm.), s r je od P resla. P ře ja to z rus.
třeská, což p a tří dále k skandin. torsk, něm.
Dorsch nebo spíše k nějaké neznám é severské
staré v aria n tě (neboť re s or nesouhlasí!).
slc. treska bude z češtiny.
treskutka vm .: střem eh a JR -M alý. N e
jasné.
trestá ti, p o st v erb. trest; trestný, trestní;
stč. s neočekávaným k tresktali i třesk tatí.
Znam enalo i k á ra ti slovy; ještě je ta k
u Palackého a Štulce; viz o to m hum ornou
příhodu u S tašk a, V zpom ínky (P. 1926)
110. — R ovněž slc. trestat, trest, trestný a pol.
tres(k)taé, trestkač. — P ů v . trestati z *trep-stati, příbuzno je něm . strafen t/v (střhn.
strůfen je též: k á ra ti slovy); -sta- je in te n
sivní přípona. Z ačáteční s zaniklo disim ilací
před příponovým s. Mch L P 4.129, S P L 1.252.
tresť: v y tlačen á šťáva, esence. P ře ja to od
Presla z pol. treéc, trzeéc, k teréžto slovo je
příbuzně s litev. treškiu trěkiti nebo treškiu
trekšti v y tlačo v ati šťávu. slc. tresť je asi
z češtiny.
treščeť laš.: p y k a ti, trp ě ti Malý. — P řejato
(asi od slovenských dělníků) ze slc. trestat t/v .
treta, tretka. Asi z něm . T i oděl veteš.
Zakončení podle syn o n y m a cetka nebo spíše
podle druhého syn o n y m a pletka ‘m aličk o st’,
s ním ž b ý v á asy n d etick y spojováno.
trh; trhovina šp atn é zboží, trhový, trhovec,
tržní, tržití. Slovo Psl. (tvrgl·: stsl. trtg-b,
slc. trh, p. targ, u k r. torh, r. torg, b. tdrg, sch.
sln. trg; p řeja to do litev .: turgús, a do lo t.:
tirgus), ale p ů v o d u nejasného. Za ú v ah u
stojí upozornění H rozného (N ejstarší dějiny
Přední A s ie ..., 3. v y d ., 87) n a a sy r.-b a b y
lonské tamgaru kupec; z toho je jed n ak
syrské taggárá t/v , je d n ak , dlouhou cestou,
snad předslov. *turgu- > tvrg-b. U v ád í se
též ilyrské osobní příjm en í Tergitio (neboť
tento T. byl n eg o tiato r, obchodník), viz
K rahe I ? 47.328. — V ývoj slovanského
význam u šel asi přes sloveso tržití = kupecky
sm ěňovati (: čes. u tržili jisto u cenu za
zboží) k postv. trh, což bylo „ trž e n í14,
koupě a prodej (dosud jen p ráv n ick ý term ín
trh t/v , trhová smlouva), p a k v eřejné m ísto
k to m u .
ťrhati 1°, trhnouti, trhavý, trhací; trhán
‘ofrhanec; dělník trh a jíc í sk ály ’, trhanec
trhané m oučné jídlo; jvč. stržník kdo při
koupi strh u je nebo šidí; tržná rá n a ; (po)trhlý,
trhlina; strhá = p rů trž m račen (p řed stav o
vali si m račno jak o ohrom ný m ěch pln ý
vody), roztržka, útržek u trže n ý kus, útržka
u trhání n a cti, ro stlin a nótržnífc p rý n a tržn é
rány, roztržitý, strž, val. otrž nep řístu p n á
místo S vK tržitý p o trh lý B -SvK . Zdrobněié
val. tržkat je ‘oddělovat! p ři n á v ra tu z p astv y
od stá d a ovce p řed jejich s ta tk e m ’ (viz B)
(pastýř volá n a ně zp ětn ý m ú tv a re m trž trží);
též ‘p le ti’ B ; c tržkat (ovce) SvK ‘o s tříh a ti’;
v tom to v ýznam u se sn ad ta jí vzpom ínka
na bývalé v y trh á v á n í vln y (o něm viz
vlna 1°). — Psl. tbrgati (csl. tr-vgati, slc. trhat,
pol. targac, r. torgaí, hl. torhac, dl. t rhaé,
sln. sch. trgati t/v ; b. tanga n trágvam v y
trhnout! n a cestu, do boje apod.). — P ř í
buzné je la t. stringo (s p ovrchu něčeho)
trh a ti něco, o trh á v a ti, o řezáv ati (děstringo
o d trh o v ati, s trh o v a t i, odhalovati); la t. s je
„p o h y b liv é" ; rozdíl r i / t r to m u srovnání
nem ůže v ad it. V d ru h o tv aru dirgati (viz
d rh n o iti) d odpovídá latinském u st, §11.
P a k b y trhati bylo s ztratilo . — V zhledem
k to m u , že r není asi kořenné, § 9, je možno
*streng- spojití s t?g-, tá h n o u ti: stringo
znam ená i stah o v ati, u ta h o v ati, zad rh n o u ti.
trhati 2° v z°, po° se vysíliti se, nad m íru se
u n av iti (přílišnou horlivostí v práci), o d tu d
je p raco v ati o přítrž (stč. přietrž, m or.
u K y jo v a přetrž); trhati koně přílišným
n ákladem . — S o tv a je to to žn é s trhati 1°;
spíše je příbuzno s ř. στρενγομαι sich
abquálen, abplagen, u d říti se.
triér: z fr. trieur.
trkati, znělá form a je drkati (viz). — Pol.
trykac t/v L P 8.189, r. torkat, ukr. torkaty,
sln. trkati, tržití. — P říbuzno je lit. n ář.
zdrobněié turkterěti t/v : (an)stofien.
trklica, gergelica m or.: kořalka z m ato lin ;
slc. terkelica. — Z ákladem je slc. tzrkel
m ato lin y , z maď. tórlcóly t/v .
triek, trlík stč.: „h lu p ák , blázen, trd lo " ;
trlenec „h lo u p ý jak o trd lo , pošetilec" Šk. —
Snad je to též co nč. trhlý, p o trh lý ; je i p ří
jm ení T rhlík. S o tv a od trdlo; podle Š im ka
je to p rý z něm činy (?).
trlič m or.: hořec (rostlina G entiana). P ře
ja to skrze valašské p astý ře z u kr. tyrlyč.
J e též r. terlyč tirlíč tyrlýč.
trmáceti, m or. též trmázgat sa, dol.-beč.
trm áskai se, z jednoduššího trmati (to dosud
m or.). P ů v o d n í vý zn am je p a trn ý ze slc.
vytrm ácat (dieta) zatřásti, a tu d íž trm at je
d ru h o tv arem k slc. drmat, drm olit drm etai
šk u b ati, lom covati, k lá titi, to p ak se ro v n á
sch. sln. drm ati téhož význam u. D alší h is
to rie je nejasná. Pol. termosič, tarmosié; s tím
siov. slc. trm osit sa n a třá sa ti se, trm áceti se.
írmanit laš.: p ro m rh áv ati, u-, do-. — slc.
u K ukučíi a je utarm onit p ro m rh ati, u tr a titi
(peníze) s polským vokalism em -ar-; vslc. je
tyrm anic. T ato slova nepochybně p a tří
k pol. trwonic m rh ati, u tráceti, a te d y dále
k č. n ář. trut, spis. trávili a tratiti. T n vo n ic
m á kořen *tru-, kde u je rozštěpeno n a i a o ,
neboť následuje sam ohláska; on je „ in te n
siv n í" přípona. N ení však jasné, ja k (pod
ja k ý m vlivem ) se od trwonic dospělo k trman it. (Mylně spojuje M ihál SR 25.150 tarm onit
s pol. tarmosié aj., kde je vý zn am docela
jiný.)
trmenec: zm atek (Telč, P o čátk y ) Svěř.
pís. — slc. trma-vrma zm atek, ruch, směsice,
n ep o řád n ý shluk. R . ku ter'ma zm atek, n e
p o řád ek . — T rm a je příbuzné s la t. turba
a ř. τύρβη t/v a s něm . S turm bouře, p o p lach ;
m zám ěnou retnic. T edy Psl. *tvrm a nebo
sn ad *tvrba. Vrm a je rý m o v á ozvěna, podle
o ček áv án í n a zač átk u s retn icí (v), srov.
čáry-m áry, hurdy-burdy apod.
trn, trní, trnitý. — P sl. tern-b (pol. cierú,
b. trůn, sch. sln. trn, hl. čerň, dl. šerň tr n ,
r. tě m trn k a ; slc. třň je zp ětn ý ú tv a r z h ro
m adného trna, = ě. trní; je příbuzné s něm .
D orn t/v .
trnka (od trn, viz) je zpravidla strom (keř)
P ru n u s spinosa; m á v sk u tk u trn y . M ísty
n a Mor. t. znam ená i šv estk u ; o d tu d han.
trnčák koláč m azan ý (švestkovým i) povidly
Jg -B . K to m u p a tří asi též laš. tryn&ka
bram borová plack a MZ, rozum í se rovněž
pom azaná. A konečně vězí trnka i v trynkat:
koláče mazadlem potrynkati, us. za J g ., tj.
v Cechách! Ž ertovné časové určení han.
v trnky rok (= v kailátke terno bélo rok
O brovský T P 205) * značilo původně asi
,,o švestkáeh (když jsou zralé švestky) byl
(bude) tom u rok, co se s t a l o . . . p a k vůbec
neurčitý údaj časový.
trnoslívka: stro m P ru n u s insitia, t r n i t ý
d ru h slívového strom u, u K la re ta ; jč. a chrv.
trnoslava, sch. trnošljiva, b. tránoslivka,
r. ternosliva, u k r . ' ternoslyv(a), br. cernasliva.
trnouti: tu h n o u ti, m rtv ěti, laš. trpnut;
ztrnouti, ustrnouti, otrnouti (z od-trnouti),
otrlý (kom u otrn u lo = kdo se nebojí). T rn o u ti
strachem bylo též původně ,,tu h n o u ti“ ;
noha trne, jistý nep říjem n ý pocit, z téhož
východiska, dále zuby trnou po kyselém ,
zde už zapom enuto tu h n u tí a zů stal jen
pocit. Viz i trpký. Ze stu p n ě *torp- je stč.
otrap, otrapa ekstase, otrapiti zb av iti sm yslů,
slc. strápiť 8a zděsiti se někoho. (N epatří
sem trápiti ani trpčti, ač b ý v ají sem často
řáděná!) — Psl. tbrp-ng-ti, o-to rp t, -b
(o- z ob-); csl. utrunqti, utrap-b, slc. trpnut,
pol. tarnqc, r. terpnut, oterp', u k r. poterpnuty,
hl. scerpnyc, dl. sčerpnué, b. otrápna, sch.
trnuti, sln. otrpnoti. — P říb u zn é je lit. tirp s tu tifp ti a lot. tirpstu tirpt, la t. torpěre
tu h n o u ti, ř. ταρβέω trn o u ti.
trnož: část stolu, n a niž se kladou nohy:
jč. trnozka třín o h á stolička pod přeslicí,
vč. čty řn o h á stolička k dojení k rav , pro
děti, podnožka starý m lidem apod. P ův o d n ě
asi to byl název stoličky třínohé, kladené
pod nohy, trb-noža z *tri-nog-ja (*tri- jako
v la t. triplex), p ak přenesen n a trn o ž stolní
jak o žto podporu noh. Mor. též strnož (podle
dvojic jako třesné — střešně), držnoží (lidová
etym ologie), slc. stolinož (totéž), o d tu d d o
konce stoloviny. — P odobné slovo jinde
znam ená též třín o h o u stoličku (slc. trnož,
sln. trinog, r. trenoga, trenožnik) anebo pouto
koňům n a 3 nohy (pol. trynóg, trnóg a u v e
d en á slova rusk á); v tě ch je írt>- nahrazeno
tv a ry plnějším i. N R 7.262.
trocha, troška, adv. trošku; troch, trošek;
m or. utrošit u tra titi; č. trochliti tro u siti,
p lý tv a ti; viz i potrošii. Csl. slc. pol. r. b.
sch. sln. trocha, csl. sch. trošiti u tra titi. —
J e s t v y jiti asi z tro-šiti, což m ůže b ý t obm ěna
za *trochati a dále za troviti u tráeeti (viz
trávili a tratiti). Trocha je p ak postverbale
od *trochati; význam : d ro b iti -> drobek.
trojčit: ch o v ati se nerozum ně, bláznit!,
v y v ád ěti; ztrojčit koho = poblázniti PS. —
P d. troic si$ m íti zm atek v hlavě. — Málo
jasné. L itev štin a m á trakinti poblázniti koho
( = lot. tracinát t/v , o koních a dětech),
trakas 1 ° po trh lý , bláznovský, ztřeštěný
(lot. traks t/v ), 2° šílenost, potrhlost. Onomu
trakinti b y přesně odpovídalo slovan. *tročiti; ale od k u d by bylo j ?; od rojčiti jiného
p ů v o d u (od roj, srv. něm . schwármen t/v
od Schw arm ‘ro j’ ?), k teré by b y lo pak v č.
zaniklo (je jen slc.)? F a k titiv u m , rovné
litevském u, je v z-trojčit: z něho by byl
v y ab strah o v á n nepřechodný význam v jed
noduchém trojčit.
trokar: jistý n ástroj léčitelský, z něm.
Trokar, to p ak z fr. trocart.
troky chod. m or.: necky, koryto. Z něm.
Trog. — Vantrok (vč. jen v plurále) m lýnský
žlab, jím ž voda teče n a kolo, z Wandtrog, viz.
vantroky.
troliti: drobiti, lám ati, t. se ztráceti zrní
(o obilí), slc. trolínek K ; č. též droliti (d od
drobiti). P a trn ě z trochliti (viz trocha).
C hodský v ýznam zim a ho počala trolit (Baar),
p a k i trolí mé v kloubech (H ruška, o revm a
tism u) je za drobiti v jeho m or. a slc. zvlášt
ním v ý zn am u ‘tř á s ti’: han. zema mě drobí =
třese m nou, Svěř.
tropiti; stč. (u Štítného) nedokonavé
stropiti (kvasy = h o d y , posty, hry , různice),
bylo i stropovati a ite ra tiv u m s dlouhým
stu p n ěm (ó > á) a s expresivním změkčením
střápali, dělat! něco nevhodného. Zm. vč.
troponit J g m á expresivní příponu -on-;
klad. je i strofonit. D okon. natropiti, ztropili.
N yní se tropiti ap. klade o dělání špatností
a n ep řísto jn o stí (t. sv áry , škodu, t. si
posm ěch z koho), ale v stč. te n odstín ještě
nebyl. — P říbuzno je lat. patráre vykonáv áti, p ro v ád ěti: p řísah u , m ír (sjednati),
válku (dokončiti), v ražd y (páchat!), perpetráre úplně v y k o n ati, provésti, uskutečniti, impetráre dodělati se čeho, dosáhnouti
čeho (m íru, záchrany, peněz). J e ovšem
uřeba u zn ati přesm yk p-tr > tr-p a přechod
do 4. tříd y ; s je příd av ek asi jako staré
„po h y b liv é" s. — Jin a k , asi m ylně, chápe t.
Ig o r N ěmec N Ř 43.210n.: m á stč. stropiti
za rovné ruském u stropit ‘s ta v ě tí’ (dům.
střechu), od strop; s- bylo p rý v č. chápáno
jako v idová předpona, p roto bylo pak
přitvořeno nové nedokonavé tropiti.
troska: kus něčeho rozbitého, dříve (Klaret
ad.) a slc. i šk v ára a n ečisto ta odpadající od
kovu nebo skla p ři výrobě (trůska, nyní
struska, trusek) = chod. stroska. Původní
v ý zn am byl úlom ek, odštěpek, a proto t.
souvisí — jako i tříska (hl. třeská je ‘tro sk a’!)
— se základem tresk-ltrosk- jistý ch intensiv:
slovesa s e viz pod heslem třískati; o má
slc. a sch. troska stru sk a, stpol. troski piliny,
r.-csl. troska ú d er blesku, a naše troskotali
rozbíjeti, n y n í zp rav id la ztroskotali (se)
0 zkáze lodi a obrazně o naději, v jazyce
starším i o jin ý ch věcech (o to m H u je r 1.221),
bylo i ztroskotovati. T v arem je troska postverbale od *troskati, trosk-ot-ati, to p a k je
pozměněné *treskati (viz třískati) z trep-skati,
asi ,,ro ztře p n o u ti“ ; o v základu je výsledek
asimilace k o v příponě ot, neboť slovesa
s příponam i eť/oí/^ř/bí m ív ají ta k o v o u h a r
monii sam ohlásek. T ro sk a je te d y něco
odtřísknutého nebo ro ztřísk n u téh o .
trouba, trubka, trubice, troubiti (od toho
trubač), potrubí·, trouba h lu p ák je m ísto
staršího troup (viz trup)·, troubiti hloupě se
d ív a ti; z *trúb-el-ja je č. troubel u dým ky, ale
1 mor. trúbela, h an . trombela, vč. trumbera
hlupák. — *Trqba (tak stsl.; r. u k r. hl. sch.
trúba, slc. trúba, pol. trqba, b. traba, sln. troba)
je asi všeslovan. v ý p ů jč k a z germ . (sthn.
stsas. stnor.) trumba t/v . Slova jihoslovanská
mohou b ý ti z ital. tromba. V zhledem k to m u ,
že i jiné n ázv y hudebních n ástro jů b ý v ají
přejaté, vyloučím e m ožnost (hláskově b ez
vadnou), že b y i trqba bylo — jak o jsou slova
germ ánská — dom ácí slovo zvukom alebné.
Z italštin y v šak je trombon, ze zdrobnělého
trombetta je něm . Trompetě, z to h o č. tru m
peta.
troud, m or. trúd práchno, val. trúdnči
trouchnivěti, s tra n n srov. půdnět, dúpnčt.
stč. trudný = spálený (Pelikán L F 56.240).—
Psl. trqd-e (sch. trud, slc. trúd, sln. ti od,
r. trut) m á p ro tějšek v lit. trandýs červotočina, p rašné z b y tk y zteřelého d řev a, což je
od trendu trendeti b ý ti žrán od m olů nebo
červů. — P roto že se tro u d u užívalo k zach y
cování jisker od k řesadla (a te d y k dělání
ohně), lze sem zařad iti i něm . Zunder tro u d .
Germáni v Hrondo-s provedli p řesm y k r
(sthn. zantaro řeřav é uhlí), k tand- p řitv o řili
sloveso ještě schopné ab la u tu (gót. tandjan,
něm. zun den atd .).
troufati si, laš. slc. trúfat, slc. i trófat.
Ze střh n . trouwen, trúw en d ůvěřovati,
m ín iti; / m ísto v je asi z doufali. Jč . troufat se
m á se podle odváziti se. V ýznam m ín iti’ se
zachoval jen ve vkladném troufám (L ito
myšl) a trvám (zde ještě r ! ) ;n a M oravě přelo
ženo: úfám = m yslím .
trouchnivý, trouchnivěti, troucheň. — slc.
truchnet, struchnelý, trúchly, trúchén, ukr.
truclmity tro u ch n iv ěti, trúchlyj, truchló, truchlyna troucheň , truchljávyj, r. trúchnut,
trúchlyj n. truchl, truchlet, truchljávyj, sch.
truhnuti, truhliti, truo trula (z truchle,
truchla), sln. trohneti téhož význam u. —
Málo jasné. Snad p a tří k tuchnouti 2°;
r by bylo zesilovací, § 9, nebo snad vlivem
slova práchnivý; od to h o b y b y la i přípona.
trousiti, postverb. utrus J g > trus, výtrus·,
mor. otrusina. N a M oravě trus(ek) ve svých
obou význam ech (drobný odpad ze sena;
v ajíčka muší) přešel v troska, ta k h an .,
mor.-slc. i laš. — Psl. trqsiti, iterativ u m
k trqsti třá sti, tj. (p)otřásati něčím , v y třá sa ti
něco a tím drobně sy p ati (např. slc. trúsit
rus. trusit m u ku iz mešká m ouku z p y tlík u );
v češtině p řib y l odstín te n , že jd e o sy p ání
po jednom nebo v m alých m nožstvích, popř.
i o ztrácení nevědom ky. Jin d e — m im o
hluž. — ještě pouze ‘o třá s a ti’ (ukr. trusyty,
csl. trqsiti). To p ředpokládá dávné zpevnění
základu trqs- a ještě schopnost ablautu!
trpaslík, stč. trpaslek, třpaslek (o r /ř H u je r
1.172), fem. trpaslice·, hovor, ve m ěstech
trpajzlík. — slc. (z češtiny) trpaslík. S tr.
trb p ja sto kt je též opice. — P ů v . asi trb-p$stl-ikT>, což se vykládalo jako „tv o r tři
pěsti vysoký*1, ta k již v jedné strus. pam átce
(cit. Sreznevskij 3.1017; v. N Ř 7.263 a Vasm er). Ale „ p ě st" se jin ak jako m íra neklade,
n ý b rž „ d la ň " ! — V yjdem e-li z dělení n a
trb-p%8t-l-ikt, je m ožno ve st vidět zám ěnu
za hlásku d, § 11; je tu asi p§d- = č. p íd ,
te d y trpaslík
m užík tř i pídě vysoký
(o trb- viz pod tři). Tom u nasvědčuje sy n o
n y m p íd im u žík, slc. pia d im u žík.
trpělka: chocholouš, trapilka Jg . V lastně
v šak to slovo znam enalo drlici čili „skřivana
lesního" , její hlas dyrli m ohl b ý t repro d u k o
v á n ta k o ť r p i (tj. trp ím , o d tu d K laretů v
p řek lad pacior); p ak přeneseno n a jiného
p tá k a s chocholkou, n a chocholouše, druh
příb u zn ý se skřivanem polním . T edy zvukom alebný základ b y l p řetv o řen lidovou e ty
mologií: trp ja k ten ftáček trpělka Vyhl.
Z h an . k raje 261; i chodský je trpělka, „p ro
tože s nám i celou zim u p řetrp ě ti m u sí"
F . Teplý Ze života J . Š. B aara (P. 1937) 143.
J e i laš. u K opřivnice trpjelka, L am precht
rkp.
trpěti, trpělivý, trpný, útrpný (ú- z účastný).
— Psl. tbrpěti (stsl. strtp ě ti, slc. trpiet, trpný,
trpezlivý, pol. cierpiec, r. terpet, u k r. terpity,
čerpječ, dl. šerpjeé, b . tarpja, sch. trpljeti,
sln. trpeti). K to m u fak titiv u m pel. torpiti
(stsl. trapiti, č. trápiti atp . jinde). Příslušné
p rim árn í sloveso vězí v našem tříti 2 ° (viz). —
P říb u zn é je něm . dařben trp ě ti nouzi, strád a ti, ch řad n o u ti (kořen terp-). (Trnouti
a trpký sem v šak n ep atří, i když se stále učí
opak!). Mch ZfslPh 23.117.
trpký, srov. stsl. tr-bp-bkt, slc. trpký, pol.
cierpki, r . terpkij, sln. trpek. N áleží k *t brpnqti,
č. trnouti. P ů v o d n í v ýznam chuťový je od
toho, že po trp k é šťávě zuby trnou, ja k se
říkalo (slc. jsou trpké zuby Jg ), nebo b ý v á
i dojem ch u ti „stah u jící" . Přeneseno i n a
jiné pojm y odporné, od nichž nebo p ři nichž
se tr p í (život, zkušenost), čímž vzniklo
obecné, ale m ylné přesvědčení o souvislosti
s trpěti.
trpočiti stč. (u Š títného), „p u d iti, tá h n o u ti,
to čiti, otáčeli, p o h y b o v ati" š k .
- Málo
jasné. S nad m u odpovídá slc. potrčiti — postrčiti, d áti, J g z B ajzy. Bylo by uznati
u n ás podivný přesm yk..
tr s : kořen byliny se stonkem , zvláště vinné
révy, též jádro zelné h láv k y , k o štál (tak
v chod.). Oba ty to v ý zn am y jsou též v sln.
trs: sch. trsje je vinohrad. slc. trs jako
v češtině. — P řejato asi ze střed o lat. tirsus,
trisus nebo tressus ty č , košťál (doloženo
i z Čech, v. L F 75.100); posledním pram enem
je ř. ύύρσος sto n ek ( > rom án, tursus,
z toho sthn. turso, torso košťál atd .). — Jin é
je chod. trs k rav sk á děloha. J e asi m ísto
kotrč te letn ík N Ř 19.61.
trt m sl.: v y ch rtlý k ů ň , trtana, trtula h u b e
n á k ráv a; trtáíilc m alichernost; slc. chudý
( = hubený) ako trtalo. N ejasné.
trtať v laš. roztrtat se ro zh n ěv ati se, val.
trtožit sa h a šte řiti se. U pom íná je d n a k n a
m or. drdlat b rb lati, je d n ak n a maď. torzsalkodik h ašteřiti se.
trta ti 1 sp e c h a třd ío b n ý m krokem (řečeno
poněkud hanlivě, s nevolí nebo posm ěšně):
chod. trtat, val. trtattrtóliítrtoniťtrtošit (i slc.);
trtofi ztřeštěnec. S -o vé in tensivum je v m or.
trcal trckat, trckem ít; je též j-o v é sloveso:
bulh. tartja da bjagam d á ti se n a ú těk . Sch.
sln. trčati, b. tárča běžeti. P řitv o řen o stavové
m or. t t t b ý ti nedočkavý. Se zesilovacím ko
je kctrtati, s-ové in ten siv u m kotrcati se, srov.
kodrcali se t/v (což m ůže b ý ti od drdati)
a s přesm ykem drkocati se P S . M ch S P F F B U
1.87. — T rtati &drdati (v. d. 2°) jsou nejspíše
ť-ová intensiva (§ 20) od kořene, k te rý je
v dříti 2°, te d y z *dbr-ta-ti. Spodobou vzešlo
z toho jed n ak trtati, je d n ak drdati.
trta ti 2°: cvičiti. „P řijd e z v en k u děvečka
n e o trta n á . a když se jí d o st n a trtá m , odejde
p ry č; nebudu víc t r t a t, ale vezm u o trta n o u “ J g d z usu. N y n í otrhaná, val. otrhat si
rohy B. T edy *trfc-tati, t ové intensivum ?
trubec, stč. trúp, m or. trút, trut·, trout šk o d
livý hm yz n a zelí. — Jin d e: csl. trqt-b sršeň,
slc. trúd, otrót, ale i (Isačenko) trubec, pol.
trqd, truteix, r. truteřx, hl. truta, dl. tšut, sch.
trut, sln. trot. N ení jisto, ja k zněla Psl.
podoba: tr^tb či trqdbl V ý k lad je nesnadný.
„ T r u b e c 1 je lit. tránas, lot. tranis (z něm .?),
něm . Drohne. Jestliže bylo trodb, shoduje se
h láskam i s lit. trandis a trandě mol. Lze
m íti za to, že původní název tru b ce (troubí)
byl v slovanštině v y tlačen jm énem jistého
hm yzu, s ním ž měl stejn ý začátek . Trodb
znam enalo snad u nás vedle „ tro u d u 1* p ů
vodně t y červy, k te ří žijí v trudovačkách
listů , ovoce, šípku a j., jsou ta k é škodliví,
u b írají n ám p o trav u . Přenesením n a tru b ce
z tra tilo to slovo souvislost s troudem a p ro
padlo p a k rozličným zm ěnám .
truc lid.: vzdor, trucovat. — slc. truc,
-ovát. — Ze střh n . truz odpor (nyní Trotz).
trud 1°: n ám ah a, již stč., ta k u o statn ích
S lo v an ů (Psl. a stsl. trudb); trudný, truditi se.
slc. trud je z ru štin y (Vážný ČV1 2.174). —
P říb u zn é je něm . Ver-drufi, Oóer-drufi,
střh n . dróz, sloveso ver-driefizn omrzeti,
stn o rd . praut tíseň (K raftprobe, Drángnis)
(Štech). — P ůvodní význam , stejný jako
v něm čině, je zachován ve val. (trudí sa m i
tá práca B-Sv) a v h an . (staro b y lá neosobní
vazba: pořad m u trudí = je nevrlý, nespoko
jen B). K vý zn am u ‘p ráce’ se došlo tak , že
tě žk á práce se pokládala za něco protivného,
m rzu téh o . D ávný m už se vy h ý b al dřině,
d ů sto jn é zam ěstnání pro m uže byl tehdy
jen boj, lov a h ra. (L at. trúdó tlačiti sem
asi n ep atří, je význam em příliš daleko!).
trud 2°: uher, ú jed n a tv á ři, trudovatý; mor.
trudovačka ovoce chorobně naduřelé; mor.
trudovatá žaba, trudka ro p u ch a (má n a sobě
slizně žlázy). — Pol. trqd, tr§dowaty; ukr.
trudovatity n ap u ch n o u ti, stsl. trodb jakási
nem oc, sln. trod kolika, sch. trut újed na
p rstě. — Psl. trqd-b, p a tří p atrn ě , stejně jako
tro u d , k lit. trendu tre n ď ti b ý ti žrán od molů
nebo červů: troud p ráchno byl výsledek té
činnosti (nomen rei, s p řízvukem n a kořeni:
sch. tr ú i gen. trůda), te n to tr u l bylo jméno
činitele, neboť s ta ří si p řed stav o v ali, že jisté
nem oci jsou v lastn ě živočichové v těle usa
zení; rozličné p uchry, zduřeniny na listech
a jin ý ch částech ro stlin m ívá ií v sobe larvy
hm yzu.
truhla, truhlík·, slc. truhla, pol. trugla,
truhla, hl. truhla, sln. truga, trugla. Z něm.
n ář. (bavor.) truhel (Šm.), což je od Truhe.
O dvozenina jč. přítruhlí, vč. přítruhle gen.
-ete p řih rád k a v tru h le. P říslu šn ý řemeslník:
v Č. truhlář (ale m or. stolař, k alk za něm.
Tischler).
truchlivý, v starší době truchlý sm utný;
truchleti i truchliti. — slc. trú d d y, truchlit,
-livý, pol. truchly truchleč, truchlo sm utek. —
Psl. snad truchlb. P říb u zn é je snad středoirské trúag sm u tn ý ; ch l je m álo jasné: snad
se vyšlo od slovesné expresivní přípony
( § 20) -chliti zp ětn ý m pochodem k adjektivu.
trú k a t chod.: p o tah o v at! za oprať, za
uzdu, trukadlo oprať, uzda. J e isolované, ale
— bvlo-li původně u — ho d í se k lit. traukti
tá h n o u ti, lot. traukt u v ád ěti v pohyb ap.
tru lan t: hlupák, slc. trul o; dříve i rurant Jg.
J e odvozeno asi od střh n . trolle hlupák. —
Lidové č. truhlant PS m á h od příklonu
k truhlík t/v .
trůn, trůniti, slc. trón, stč. a hl. Irán, pol.
r. tron; z lat. tronus < ř. ύρόνος. U balkán
ských Slovanů je za to prestol (csl. prěstolb,
sch. prijestol, b. sln. prestol), jež se dostalo
i do básnické češtiny.
trup: starší čeština je znala jen ve význam u
‘p e ň ’ (u strom u, bez v ětví) = špalek (z toho
troup h lu p ák , n y n í zm ěněno v trouba a dále
v trumbera); vý zn am ‘tr u p tě la lidského nebo
zvířecího’ zaveden od P resla asi pod dojm em
něm eckého R u m p f; Vsl. v ý zn am ‘m rtvola’
je ze sousední u k rajin štin y . Trupa, je z a
stoupeno u všech Slovanů krom ě lužičtiny.
Souvisí s pol. trupieé pu ch řeti (jen o strom ě);
p. trup je zpuchřelý km en stro m u . — T ato
slova p ak jsou p říb u zn á s lit. tru m p ú triipti
a trupHi ro zp ad a ti se, d ro b iti se, p uchřeti.
Psl. trupa, (z *iroupos) je ú tv a r s náležitým
stupněm o. P ů v o d n í v ý zn am te d y byl:
strom ový km en zpuchřelý.
trupiti: drob iti J g , stč. z-trúpati rozbiti,
rozlám ati Baw, trupel kus nějaké h m o ty J g d
(hlíny, ru d y , železa), vě. m or. nepálená cihla
(a vč. srovnání buchta jalco trupel — nekyprá), mor. trupan h ru b á b u ch ta; trupelovitý
Čel, vě. trupelnatý dro b iv ý E l. — R . trupít,
sln. trupati drobiti. P říb u zn o je lit. tru p u
trupfti drobiti se, ro zp ad ati se, lot. sa-trupět
puchřeti, tlíti. Viz i trup.
trus 1°: v ý k al (zvířecí), ex k rem en t. — J e
příbuzno asi s lit. trqšá h n ů j (pl. trqšai
je i ztuchlé, zpuchřelé obilí n. slám a), n ář.
trúšá kravinec (což jsou náležitá *o-ové
útvary od trQŠiú třešti h n o jiti), dále se stnor.
prekker a něm . Dreck výkal* Z dá se ted y , že
kořen byl třeli- a že jeho vý zn am dovoloval
expresivní zdvojení li li (zachovaně v germ ánštině, ale rozpuštěné, Hlt > rlc v bsl.).
Toto rozpuštění, *trenlč-, bylo provedeno už
v dávné době a p ro to b y la ta podoba ještě
schopna ab lau tu .
trus 2° m or.: péro n a klobouku. — Lit.
trusas ocasní péro p tá k ů (zvl. kohouta),
chochol z peří n a klobouku. — Obé p řejato
z něm. Straufi k y tice, k y tk a , chocholka.
truskavec, m or. trucel, hl. truskalca, pol.
truskawka d ru h ja h o d tráv n ice (něm. K nackbeere). O nich (z Posázaví) píše J a n M orávek
(Lid. dem okracie 1.7.56): „B y ly velké jako
oříšky, často beztv aré a spíše žlu té než červ e
né. Měly zvláštn í kořennou v ů ni. D ržely
pevně na stopce a p ři u tržen í vy d aly p r a s k a
v ý zvuk. Ř íkali jsm e jim p ro to chrustavce
nebo praskavce m ísto správného tru s k a v c e ...
Rostly po sta le tí n a našich strán ích v ú žas
ném mn o ž s t v í . .
slc. truskavica, druzgavica třešně ch ru p av k a, č. slc. truskavec (mor.
křupavka, praščák) rdesno p ta čí; m á tu h ý
stvol, při u tržen í je slyšet p rask av ý zvuk. —
Ukr. chrustavka (je i chrupavka) a truskavica,
chrv. (u B ratislavy) druzgavac V ážný Čak =
jahodník chlum ní. B u d od truskati anebo
spíše zde trusk- vzniklo přesm ykem z chrust-,
při čemž ch po s přešlo v k. P odo b n ý přesmyk je v plískati.
trútiti: stč. c trú ťti o d razit, nadtrútiti nadhoditi Alx. — Pol. trqcic strčiti, štouchnouti,
iter. trqcac. — Snad je příbuzno s lit. trankýti
strkati, klepati, tlouci, o třásati, treňkti strčiti,
naraziti. N a konci kořene se m ísto k objevilo t
asi vlivem slova rút ti, viz řítiti.
trvati, trvalý, trvací, trvanlivý, m or. trvazlivý; vytrvalý. Pol. trw ač (w y)trw aly, slc.
trvat, trvalý, trvanlivý, trváci, trvácny, dl. nář.
trwaé, br. trvac', ukr. tryváty. Stč. bylo tráti,
doloženo jen trá, trají, im perf. tráše, p a rt.
trajíc(e), trála. H l. trač, dl. traé, b. traja, sch.
trajati. — N ení pochyby, že trvati je podoba
původnější, kdežto tráti a td . se z ní vyvinulo
zkrácením za rychlého te m p a řeči (ostatně r
bylo v češtině neslabičné: 2slab. trva-ti >
t r á t i s náležitou délkou); v b u lh arštin ě
a srb o ch arv átštin ě se p a k tra- přichýlilo
k ty p u la-ja-ti. N ed o statek ,,n estažen ý ch “
tv a rů v češtině (traje apod.) uk azu je, že
nebylo staréh o tra-ja-ti, ani csl. pozdní traju t ti nic takového nedokazuje (i to je z *tra,vaju&ti). — P sl. tr-bvati je d en om inativum
od p říd. jm . *tra,va, = stin d . dhruvá- = tr v a
lý, stálý , pev n ý . Zm ěna d > t u isolovaného
slova nem ůže p řek v ap o v at. S *druva- (bez
Λ.!) b u d e příbuzno i la t. dúrus ( < *duvro-)
tv rd ý , n ep o ddajný, stálý a duráre trv a ti, dále
i něm . dauern trv a ti. — Jin é trvám = soudím ,
zd á se m i, viz pod troufati.
trýbati stč.; „m á doklady v P ostile Chelčického a v P ostile R okycanově; v. obou jde
0 dlouhé sedění n ad d žbány, trýbání zalé
vání; je to asi pijácké u žití střh n . tňben, ,sich
fortgesetzt w om it beschaftigen“ \ Šm ilauer.
— slc. zpatrýbat snísti.
trýhubka: d ru h sítě n a ch y tán í p tá k ů PS,
p a trn ě síť „ d v o jitá “ (k terá m á dvě stěn y
a jedno jádro), D oppelgarn K t. — J e to
p řeje tí z pol. drygubica; vedle to h o to je
p. drugubica a původnější drgubica z *tr bgubica. V něm je trb- od číslovkového km ene
ide. *tri, tři, jak o v trzub, trnož, trbelka;
dále je v něm gub-, to též, k te ré je v stsl.
dvo-guba, d v o jitý (B erneker 1.361) a ozn a
čuje záhybové složky nějaké věci. O braz
a v ý k lad o těch to sítích (jsou i n a ryby)
viz u M oszynského K LS 1.96.
trychtýř, slc. trychtár; z něm . Trichtzr.
slc. n ář. trachtár, traktár z něm . n ář. Trachtzr, jež je blíže svém u pram eni (střlat.
*tractirius) než form a spisovná,
trýle: viz dryje.
trylek, zřídka tryl. — Z něm . Triller t/v .
trysk již stč.: ry ch lý cval. slc. trysk
(z češtiny?). — Snad p a tří k r. ryskat pob íh ati a slov. ristati (toto je příbuzno s něm.
reiten, m á navíc intensivní -sta-), t p řed jato
z konce km ene n a začátek slova.
tryska: troubel, západom oravská obm ěna
slov vých.-m or. treska tréstka trýska (p3áno
1 trýzka) od trest, viz třtina.
tryskati, vodotrysk. Pol. tryskač střík a ti,
try sk a ti. H l. tryskac, dl. tryšcaá. — Asi
obm ěna slova triskati, k teré předpokládám e
jako vedlejší, ale sta rý ú tv a r p ři strékati,
viz stříkat i.
trýzel, trejzel, zkráceně trýl, trejl jč.: ohnice.
V botanice od P resla p řijato pro ro d E rysim um . N ejspíše složenina, 1. část od tráviti,
2. od zel(ina), te d y „trá v ící zelina" : ohnice
zatlačuje, h u b í užitečné rostliny. V. H o rák .
tryzna: u starý ch Slovanů pohřební sla v
nost. Csl. trizna p u g n a ( = boj), r. trizna, pol.
u k r. tryzna. Čes. a slc. (tryzna) term ín je
ovšem p ře ja t z východu, asi od Poláků,
p ro to m á y. — Málo jasné; celá věc potřeb u je
podrobného zkoum ání. Snad je příbuzné s ř.
(u H om éra) κτέρεα t/v (což je p lu rál od
κτέρας dar, p o cta), zvláště s κτέρισμα t/v ,
sm ím e-li v y jít ze sl. *ter-izna: před d v o j
slabičnou příp o n o u u nás vypadlo e. O d
padlo i k, což nep řek v ap u je.
trýzniti 1° m or.: tro u siti (obilí), roz-, na-.
Pol. tryznič m a rn iti, p lý tv a ti něčím . Od
try-jo tryti (o něm pod tráviti), to tiž od
jm én a n a -zni>, tv ořeného jako bázeň k báti se.
trýzniti 2°: trá p iti, stč. tryzňovati se s kým
T áb. Jm én o trýzeň od střed n í doby, sloveso
v č. doloženo později. — slc. trýzeň, trýznit,
pd. tryžnic t/v . P říponové -zn (stč. tryzn) jako
v přiekořizna, stsl. a r. ukorizna v ý čitk a. —
P říb u zn é je asi ř. τνρω a τρνχω u n av u ji,
tý rá m , trý zn ím . Z áklad trii-; n ejp rv e vzniklo
try-znh > trýzeň, přešlé k yo-km enům , n a
konec sloveso.
trzub. ,,Do každého kolu v plotě [zahrady]
n a vrch u zatloukli po dvou kolících, jeden
vpravo, d ru h ý vlevo n a h n u tý (V); mezi ty
kolíky naklad li a p řip letli tr n í ta k , že se
plot nahoře podobal trn o v ém u věnci, jem už
říkali trzu b . P řes ta k o v ý p lo t nebylo snadno
přelézti do z a h ra d y “ B, podobně PS z H erbena. Val. trzovný plot = trn ím p ro p létan ý
P iv. Laš. strzub je 1° o strev , 2° žebřík u jeslí
neb u k o ry ta, za k te rý se d o b y tk u píce
d á v á B. — Trzub zn am en á v lastn ě ,,tro jzu b “ .
P ůvodní význam b y l te d y jehlanec ze tří
pahýlově osekaných stro m k ů , n a dosoušení
jetele nebo obilí. V tak o v ém jehlanci byly
ony tř i pníčky opřeny jeden o d ru h ý
(obr. V ácl. 15), ne v šak n a sam ém konci, ale
d o st daleko pod svým i k o n ci; od m ísta sty k u
čněly ještě n ah o ru ta k , že ta m tv o řily jak ý si
veliký trojzubec. N ejen n a p o stran n í pahýly,
ale i n a tu to jakousi k o ru n u se kladly snopky
obilí nebo k y ty jeteliny. O d tu d si vysvětlím e
přenesení v ýzn am u n a onen „věnec z tr n í“ ,
i když jeho podkladem jsou už jen d v a
kolíky. D alší přenesení jsou ,,žebřiny“ na
píci, k te ré už sousedí s pojm em ,,o strev “ . —
P ů v o d n í význ am vede k to m u , předpoklád a ti Psl. trb-zqb-b (O., asi O berpfalcer-Jílek,
N ÍÍ 9.149), trh od číslovkového tv a ru ide.
tri-, a zn b t zub. Celek je zpodstatnělé
ad jek tiv u m , ,,tro jz u b ý “ , to tiž sto jan ; trb
je tu jako v trnož, trpaslík, trbelka, trbolc
(O. v N Ř ib.).
třápati jzč. (máma natřápala máslo = n a
šetřila, D ušek), chod. střápali schovávati,
šetřiti. — N ejasné. Sno,d je příbuzné s lit.
taupýti šetřiti (ersparen), tuopti hrom adí ti
(zusam m enháufen) a dále s taupýti šetřiti,
spořiti (schonen, knap p en , spařen, hů ten ,
in a c h t nehm en). L it. -uo- je z *č, s tím še
shoduje naše á; u nás je navíc r § 9, a m ěk
čení § 12, obé expresivní.
třáseň, chod. m or. třásno, mor. střáseň,
slc. triesma. S trus. teresna, r.-csl. trěsna t/v ,
— Psl. tersna, asi od *terzati roztrhávati
(stsl. trézati; je i nulové stsl. tr-vzati, sch.· sln.
trzati, r. tsrzát), příponou -sna. Tedy: r o z
t r h a n ý okraj tk an in y .
třásti, stč. třiesti; o-třásati, třasákt mor.
třasovisko, č. třasavisko; m or. (s)tříslo jistá
o zdůbka; p ostverb. třes (lékařský term ín),
otřes, přetřes; třesavý, ojediněle i třesutý PS. —
Psl. trqsq trqsti (tak i stsl.; slc. trasiem triast,
r. trjasú trjasti, pol. trzqsq trzqéč, sch. sln.
třešti atd .). P říslušné jm éno bylo *trqs-b
(stsl. = zem ětřesení), iterativ u m trqsiti,
č. trousiti, v. to . H ojné odvozeniny u všech
Slovanů. Z áklad trqs- vznikl p a trn ě nejdříve
v s-ovém in ten siv u trqsati od *trem-sati,
srov. lat. tremó a naše třméti a třepetali.
K in ten siv u se d ru h o tn ě přetvořil présens
trqsq.
třeba; ve vazbě třebě býti doplněno po,
když třebě bylo chápáno jako lo kativ a ten
bez předložky nebyl už m ožný; z toho
potřeba, potřebovali, potřebný; spotřebovali >
postverb. spotřeba; upotřebovati, z toho n a
zpět upotřebili; zapotřebí z v ě t jako nemám
toho za potřebu = nepovažuji to za n u tn o st;
svolovací třeba (M ám to udělaťl — Třebal) je
zkrácením odpovědi bylo by toho třeba; spojka
třeba-že, -s ‘i k d y ž’ vznikla z v ě t jako dej m i
(něco), třeba krejcar = i k rejcaru je mi třeba
= i když to bude krejcar. — Stsl. trěba, adv.
trěbě, trěba, p o třeb n ý , slc. třeba, potřeba,
potřebný, potřebovat, pol. (po)trzeba, potrzebowac, b. trjabvam, sch. trijeba trebati, sln.
třeba trbe trebi trbeti, hl. dl. trjeba, r. je
v šak trebovat (asi z církevní slovanštiny). —
Ačkoli *tereb- není ru štin o u dosvědčeno,
není pochyby, že Psl. zák lad byl *terba
(a ne snad trěba). Slovo, klesající n a výraz
více m éně form ální, podléhalo redukcím
(sln. trb-, č. třá, slc. tra); oslabením v nepečlivé výslovnosti vysvětlím e i b < p. V ý
znam to tiž káže spojití je se sth n . durfan,
ny n í (be)durfev, gót. paurban potřebo vat i;
náleží sem i la t. oportet m usí se, sluší se, je
třeb a , z *ob-portet, kde je p-t v obráceném po
řad í nežli v slov. a germ . Slovanský kořen
tu d íž zněl terp- a sloveso Herpěti (srov. lat. na
-ěre), dosud v slovin. trbeti. J e dále možné, že
slovanský výchozí tv a r n a -é (stsl. adv.) jo
v lastn ě u strn u lý présens n a -ět, obdobný la
tinském u. Z něho p ak že byly vybudovány
další tv a ry : subst. na -o i nová slovesa na -ati,
-ováti.
třebule, již stč.: ro stlin a A nthriscus. Z *čřebule, to pak z nějaké uománskó podoby za lat.
caerejolium < chaeróphyllum. Srov. kerblík.
třem dava, stč. ťrevdava třemdala ťrendala.
Asi z *ěerm-dava nebo *ěerv-dava = červy
dávící, ničící („ten to kořen m oří červy 1 tj-
hlísty v těle, M attioli). O v/m viz pod
červ.
třenovec, (s)třenovní zub: „sto ličk a", tj.
zadní zub; lidovou etym ologií zm ěněno
v chod. křenák, křenovyj zub, m or. činovní
zub, střelák. — Psl. čern t: slc. čren, črenálc,
črenovec t/v ; je též slc. čeřen spodní čelist
SSJ; r.-csl. črěnovbWb (z itb t), pol. trzony
stoličky, ukr. óerennyj zub, hl. črjonowc, dl.
crjonak. Slovo velm i staro b y lé: příbuzno je
kymerské cern čelist a u nás ještě skráň.
třepatí, třepnouti: tlouci (na M oravě a na
Slovensku i m ědlovati len, konopí), pleskatí,
žvaniti; m or. otřípat konopě, potřípat pom louvati; vy-třcpávati; chod. třepačka p lá
cačka; jč. třepna, slc. trepna klepna; všude
treperenda (r m ísto ř vlivem druhého r);
jč. třepác dru h pečivá, třepák bram borová
placka (žo třep a jí, pleskají při obracení n a
plotně?), trpalky(l) šk u b án k y (třepne se
jimi do vroucí vody), potřepek vejce bez sk o
řápky (důvod?). Srov. slc. třepat, trepnút,
pol. trzcpac, r. trepáť, dl. téapaé, sln. trepati
atd. ‘k le p a ti’ s odvozeninam i, jichž tu n e
uvádíme. — Psl. trepati: zvukom alebný
základ třep· je p a trn ě tý ž co v tepali·, r
druho'tné (o to m § 9); ta k již Šafařík 3.472.
třepetati, třepot: chvěti. U všech Slo
vanů: csl. trepet-b třepetali, slc. třepot, třepotat,
pol. trzpiot trzepotač apod. Psl. trep-et-T>
(-ot-Tj); ú tv a r třep- znam enal chvění, třesení
a vzešel p a trn ě zám ěnou retnic p /m z pův.
trém·, k te ré je v třměti. Viz i třpytili se.
třešně, m or. střešňa, čerešňa, pol. trzeénia,
r. čerešnja, sln. sch. črešnja, b. čereš(n)a. —
Pův. asi *ěerša (bulh. ěereša); -búa je podle
višbňa. P odle G eorgieva V áprosi 25 je Psl.
Čersa p ř í b u z n é s ř. κέρασος t/v (což p rý "je
z th ráč tin y ) a te d y slovo d o m á c í . (L at.
cerasus, třešň o v ý strom , se pokládá za p ře
jaté z řečtiny.) D říve se mělo za to (K iparsky
LW), že slovanské slovo je z la t. cerasus,
ale p a trn ě skrze rom ánské p ro střed í (nejblíže
je rétorom . ceriéscha a engad. čiréscha).
třeštiti 1°: viz třískati.
třeštiti 2° (oči): pouliti, vy°. — slc. vytrieštaťK , p. wytrzeszczyč, r. výtaraščiť t/v . —
Příbuzné je lit. (pa)stérti (u)tkvěti, o očích,
akies pasteri zasněné (po spánku, po snu)
oči, něm . sticren a starren a u f etw as, pouliti
oči. K ořen byl te d y ster- ‘b ý ti n ep o h n u tý ’
(jakožto nezvyklý s ta v u jistých věcí, k teré
jsou jin ak velm i pohyblivé). U nás bylo
*stsr-skati, sk-ové intensivum ; v něm s- z a
niklo disim ilačním vlivem sk-ové přípony
(§ 14); *ter-skati p ak přešlo do tříd y n a -iti,
*teršěiti. R us. -ara- je p a trn ě -oro- z akajících
nářečí; ukazuje n a o-stupňové ide. stor-,
srv. něm . starren. Psl. te d y bylo Herščiti
i Horščiti, podobně jak o něm čina m á dvě
slovesa.
třezalka i dřezalka: ro stlin a H ypericum .
Nejasné. Snad od stč. dřezalý třesoucí se.
J e to čarodějná bylina p ro ti vyděšení (zvána
i zdéšenec), te d y p ro ti třesu . J e te d y p ři
ro v n án í chvějíc se jako t. PS m ylné.
tři: stč. m ask. ťřie,fem. n tr. tři; z toho m ask.
třé > tří > tři, fem. n tr. beze zm ěny tři. J e d
n o tn ě je tři- ve třináct, třicet. slc. traja m ask.
životného rodu, tri m ask. neživ, a fem. n tr.
Sklonění i-km enové. — O dvozeniny: su b st.
Hroje > tré (v trý dítek Sm 285, srov. dvé),
adj. trojí (srov. sti. traya- tro jn áso b n ý ), stč.
troj gen. trého; trojka tro(j)ník; m or. troják,
trojačka, žito seté spolu s ječm enem a ovsem ;
v slož. je troj-lístek apod. — Psl. trbje tri:
m ask. z *tr-ei-es (sti. tráyah, ř. τρεις, něm .
drei, lat. trěs) se zm ěnou eie > bje jako v nom .
pl. i-km enů; s tri srov. véd. tri a la t. tri-gintá.
— R ad o v á číslovka je třetí, odvoz, třetina:
z Psl. tretbjb, spolu s lit. trěčias se liší od ji
ných ide., jež jsou z tr-tijos anebo z tri-tijos.
Podle M eilleta e m ůže b ý ti staré, ale jin ak
je pom ěr řadové a základní číslovky nejasný.
V sta rý c h složeninách m ohlo b ý ti *tri- >
trb-, viz trnož, trpaslík, trzub.
tříbiti: čistiti, zvláště v starší době o obilí
při m lácení. V nč. je to slovo v ú p ad k u ; je
jenom v přeneseném sm yslu (vytříbený vkus,
m rav , jazyk). Jin a k se u Slovanů udržel
hlavně vý zn am čistiti pole a lesy, te d y v y
trh á v a t i z nich rostliny i s kořeny; n apř. len
(r. terebit len), ale i lesní křoviny, k rčovati,
a ta k č i s t i t i lesní plochy v lazy, v pole
hodící se k osídlení; o d tu d m ístní jm én a T ře
bová, Třebenice a m n. j. Zdá se, že význam
čistiti se vyvinul z to h o to , nejen z „čištěn í"
lesních ploch, ale i z v y trh á v á n í n eužiteč
ných rostlin m ezi obilím a zeleninou; p ak
přenesen n a o d straň o v án í plev a plevelových
sem en z obilného zrní a n a odklízení škůdců
živočišných. Do p ů d y získané ždářením
a klučováním byl obecně set n ejp rv e bei
(viz); te n žádal p ů d u dobře vyčištěnou. S n ad
te d y tříbiti se v ztah u je práv ě n a konečnou
fázi ú p rav y , n a důkladné čištění, n u tn é před
zasetím bru . Jin d e byl význam z ‘k le stiti’
přenesen i n a kleštění zv ířat. V nářečích
přibylo s- a u v n itř slova z, byly i další
zm ěny: „čistí se" p adající hvězdy (stč.
hvězda sě třiebí, H us): m or. třízvit se, střízbit
sa, jvč. stříbřit se, je i slc. vystríbždií su,
vše o hvězdách; ta k é k rá v a po otelení se
„ č istí": střízbí se (K olaja); sem snad p a tří
i jč. (vyrosit len) do stříbra = úplně, d o k o
nale J jč ř 84. — Csl. trěbiti čistiti, slc. tříbit'
(z češtiny), pol. trzebió les = v y tín a ti,
r. tereb m ý tin a, strus. terebiti sk o ty =
k astro v at!, b. trebja uklízet!, vypleti, o bírat!
(salát, zeleninu), cu povati (vlnu), s. trijebiti,
sln. trebiti čistiti, sch. trebežina m ý tin a, hl.
trjebic m ý titi, uk r. terebyty m ý titi, loupati. —
P říb u zn é je asi lit. týras p rázd n ý (o poli,
není-li n a něm rostlin ani zvířat), čirý, jasný,
čistý, lot. tirs čistý (tlrum s pole). U n ás
jest v y jiti z dějového jm éna n a b, ja k á jscnt
v b altštin ě (o těch píše A ru m aa ZfslPh
24.9n.). *Terba ‘čistěn í’ bylo v zato za základ
pro sloveso, m ající ráz odborného označení
(term ínu). P rim árn í sloveso p a k zaniklo.
třída: viz střída.
třímati m or.: d ržeti, vy-, za-, slc. třím at
vytrím at, pol. trzymaé, u k r. trym aty, vytrym aty. U vedeno i do spisovné češtiny. —
U nás znam ená pevně d ržeti, u P o lák ů jen
to lik co naše d ržtti ve všech jeho odstínech
a spojeních. Ale vslc. je jen trimac se —
d ržeti se v dobrém zdraví, m íti pěkné, dobré
chování, v. V ážný N Ř 41.273. Z dá se,
že v lastn í oblast slova t. b y la asi jako v pol.
trzym aé kogo žeby nie upadl a že t. se = pevně
se držeti, n ap ř. pevně seděti v sedle, i když
je člověk stá r, m užně, odhodlaně se chovati
(to v aršav sk ý slovník n azý v á „přeneseným
v ý znam em ” , ale on je původní). T y v ý z n a
m y vedou k strm ý a k něm . stramm. Bylo asi
sloveso *stremo *strbmati u d ržo v ati v dobré
form ě (ty p bera b brati); od něho u tv o řen é
intensivum ty p u -birati: *strimajo strim ati,
v něm ž s p a k odpadlo. N a strbm- (strm ěti)
m yslil již Z u b atý 1.2.167.
třískati, m or. bez k rozťrísnót (skupina
skn > s n ); třeskat i (a p o st verb. třesk), třeštit i
něčím = p rásk n o u ti; zvukom alebné ú tv a ry
se základním význam em p ra sk a ti (při lám ání
ap.), p ra ště ti, přeneseně p ak žv an iti (mor.
třeskoň tlach al; srov. plácali, pleskatí). V n y
nější době se ta ro d in a rozděluje význam ově:
třískati = b iti, třaskati jen o třaslcavinách =
v ý b u šn in ách (ale chod. je i třáskat dveřm i),
třesk- hlavně v třesknouti (a val. třeskati SvK ),
třeskný, třeskutý (o m raze, že p ři takovém
p ra sk a jí šindele; p říp o n a -utý m á starobylé
p articip iáln í -ot-, srov. běhutý, tekutý, srov.
slc. tresku ca zim a, pd. trzaskqcy mráz), slc.
trieskat třísk a ti, tresknút p u k n o u ti, třeskotat
h řm o titi, tresnút u h o d iti něčím , o něco.
K příčestí pctřeštěný — „ p ra ště n ý " (tj. p rá z d
n ý m p y tlem , viz práskati 1 °) bylo přitvořeno
ztřeštěný, -nec, třeštidlo zám ěnou p o m a te
nosti za hloupost. Sem p a tří i tříska, slovo
praslovanské (*lrěska) a tříštili rozbiti n a
zlom ky, n a třísk y , se znělým i hláskam i stč.
dřiezha dřízka dřiešěě, m or. dřizga; slc. trieska
i drezka. V ýchozí třeskati je s k -ové intensivum
o d třepali (tedy z *trep-skati), a to velm i
staré, neboť stejn ý ráz m á i lit. treškfti
p ra sk a ti a něm . dreschen m látiti. K ořenné e
se m ohlo i dloužiti v ě. V třaskati je a od
praskati.
tříslá: slabiny, dolní části tru p u (plur.),
stč. třiesla bránice. slc. čeriesla bedra,
pol. trzosla, stsl. ěrěsla, r. čeresla. — Psl.
éerslo. P říbuzn o je lit. kirkšn is t/v . M ikkola
U G 1.94. Odvoz. vč. tříselnice k ý la kyčelní,
u Jg tříslnice.
tříslo 1° koželužské. — slc. trieslo, sch.
črijeslo, sln. čreslo (znam ená i louh). Psl.
ierslo. S ěbrt> čersti řezati, k rá je ti souviset
nem ůže (i když se stále tv rd í opak), neboť
je to k ů ra loupaná a p říp o n a -slo značí
prostředek, n ástro j. Vzhledem k to m u , že
jin ak se m luví i dnes o činění kůže, činidlech,
vydělávání kůže, lze čer- sp o jití se starý m
kořenem k uer- dělati, činiti (stind. krnéti,
karéti činí, av. čára- p rostředek, pom ůcka
atd .), od něhož jin á v ý zn am n á v ětev je
v čar ovát i.
tříslo 2°, třáslo, v starší č.: p ru h Šk, pruh
zem ě, k rajin y Jg-P S . — slc. treslo jeden
ze 2— 3 ohr§,dních dílců stru n g y (Podolák,
SSNM 51.1961.35J, laťka v plotě (od G. H o
rá k a m á U h lár ČTermČ 2.1963.328), trčslo
ohradní dřevo, Zaunholz (Bernolák), kriaslo
dílec plotu. P d . krzaslo. — V ýznam y jsou
v lastn ě stejné jako u slova n y n í rým ového,
přáslo (viz). Je-li to to .tříslo staré, patřilo by
k lit. stráipsnis část p lo tu mezi dvěm a kůly
nebo sloupy, Strecke, A bstand, oddíl atd.,
te d y *trčslo ze *straip-slo; příbuzno by bylo
ještě něm . Streif, stir. sriab p ru h , pásmo.
J e nepochybné, že trěslo a prošlo n a sebe
působily (prvé m á -slo m ísto -snb podle
druhého?) a si konkurovaly, te d y vy tlačo
v aly jedno druhé. I vý zn am y se sdružily:
trěslo byl asi p ru h , pásm o (země), prošlo
asi jistý počet dřev v tlačen ý ch mezi dva
sloupy.
třísly: kdo m á drobné kosti, štíh lý Jg -K t,
střízlý (z od střízlík) h u b ený, příliš ú tlý
J g d -K t, zm . stříslá k ráv a = h u b en á; jvč.
u Litom yšle tříslice, tříslá kráva = tu čn á
k rá v a m ající m álo m asa H od 54 (tj. vlastně
slabá, ale n a tu k okrm ená?). — Slovo
p rastaré . P říbuzné je lit. tistú tisaú t\sti
( = základ . tis-, v p résen tu p říp o n a st)
tá h n o u ti se, n ata h o v a ti se, ro ztah o v ati se,
tisla do délky vyšvihlá, vyzáb lá (vyhublá)
osoba. Psl. bylo tisl-b > trisl-b, stra n r
viz § 9; i odpovídá dobře litevském u
*in > i, § 7.
třísniti; n a záp. M oravě i zatřísniti o zanečištění žaludku. Od tříslní > H říšní = tříselní, chovající v sobě tříslo (tříslná voda
u Jg ). Vyšlo te d y od koželuhů. Podobně
vyšlo od koželuhů val. zolit sa m azati se,
šp in iti se, od zola louh.
tříti 1°: z Psl. tbro tzrti (stsl. řw ? Učti, slc.
triet, pol. trzeč, r. teret, hl. trče, dl. trčí, sch.
trti, sln. treti). Vedle obecného význam u
‘tř íti’ stalo se v jistý ch oblastech term ínem ,
n ap ř. tříti len = d rh n o u ti, m or. tříti ječmen
= m líti, t. p rk n a = řezati (toto v stč.), t. se
o ry b ách = p á řiti se (vytlačilo s ta rý kořen
ners-, k te rý je v neřest 1°). 1° tbr- v pré3. třu
a td ., p a rt. stč. tri, trtý (netrtí cčst /), subst.
fem. stč. trt, trdlo (v. to), trdlice. 2° tzr- v inf.
tříti z *ter-ti, p a rt. třel (mor. třelý smělý,
protřelý), třený·, jč. tředlí, vč. tředle, jvč.
tředla, tředlena, m or. třelka, třalka žena
tro u cí len, s tra n p řípon srov. švadlí, přadlí;
třenice spor, rozm íška; třenice prkno (v starší
češtině; dosud m or. třenica, slc. trenica; též
mor. dřenica val.: p rkno, h an .: slabší otesaný
peň, stájo v á podlažina SvB), n eb o í se p rk n a
pilou kdysi (s tč .) ,,tře la “ = řezala, stč.
utřieti pilou rohy = u p ilo v ati ro h y Šk,
zvolil sem sobě m ilú, ta tře mé srdce pilú , pila
řeze, ach bolí. 3° tor- v tor(a), útor, zátor
(v. ta). 4° těr- v k rkon. těr p ro řízn u tí (km ene
napříč) PS, jin a k jen v ú tv arech odvozených
od hotových sloves (zpravidla s předponam i!)
utěrka (od utirati), podle to h o kreslířská
(těrka; potěrka m ědlice (vč. patěrka, m or.
patírka, slc. patierka, pcteraěka, od pctierat,
patierai), m or. ctěrka stodola (srov. otírati
též = -o k lep áv ati), ctěrek snop oklasnovaný,
ctěrky zrní z něho, V Č. zm ěněno v štělek Jg ,
mor. ctěřiny sena = u troušené drobky ( = s ti
n n ý těriny stěry stěr stěrky ťríny ozděřiny
sena, těriny piliny, slc. ctzriny stzrin y); ztírka,
stírka n ád o b a n a ztírán í, ro ztírán í m ásla
apod., m or. ztírka stírka štirka šěyrka jícjlo
z vejce rozetřeného v m ouce, slc. stieranka
drobené do polévky; tírna díln a n a tře n í lnu;
potěr rybí, m or. i potěr žabí; nátěr od natírati,
dotěrný od dotírati se, m or. výtěry klasy
utroušené z vozu, výt zrna, výt zrně žito;
jvč. ctěrek bylo pohoštění třed lí po dokončení
veškeré práce (K ruš. 152). O bdobné i jiné
útvary u o statn ích Slovanů. K o řen ters tím to význam em je p ra sta rý , srov. la t. terč
tru, lit. trin ú trh ti a lot. trin u třít t/v .
Paralelní ú ty a r je dřít i. — Z vláštní vý znam
má pcťríti koho = přem oci, p o raziti, zdolati, v y h la d iti, zničiti P S ; te n je shodný
význam em v stru s. pctzrjati a v stin d .
ava-tar- ůberw áltigen; obě p řed p o n y (po 4°;
ava) znam enají sm ěr shora dolů.
tříti 2° (nouzi, b ídu, p so tu , hlad): trp ě ti. —
Je to Psl. *terp-g *terp-ti, p rim árn í sloveso od
kořene tzrp-, k te rý je též ve stavovém , vývor
jově pozdějším (i když všeslovanském )
trpěti. P říbuzné je te d y něm . darben trp ě ti
nouzi, s trá d a ti. T o to *terpti je te d y ty p
starobylý; m á v kořeni e a pouhé e/o jako
příponu. Jeh o vývoj u nás vyšel z infin itiv u :
*terpti dalo *treti > třieti, tříti, ta k že in fi
nitiv byl nakonec stejn ý jak o u tříti 1°;
to dalo pop u d k úp ln ém u vnějším u sp ly n u tí
s trxtt 1 °
třměti 1° stč: ch v ěti se L F 18.207, dosud
krk. S tašek (V zpom ínky 40), Jíle k Jžn o 306,
PS. Blízké je pd. trzemcieč t/v . — P říbuzné
je lat. tremó chvěju se, tře su se, a lit. trim ti;
úplně m u v šak tv a re m odpovídá lot. trimět
pohybovati se.
třměti 2°: strm ě ti, ěn íti PS. Ze stroměti,
s odpadlo.
třpela: viz krpaď a.
třpytiti se, třpytivý, třpytný, p ostverb. třp yt;
vč. třpít se (toto z *trbpiti) Jg d -P S , chod.
třepeť.t se, záp.-m or. repitat se, repctat se,
val. rebeňat sa. E x p resiv n í obm ěny slova
třepetati se; m ísto y b y bylo správnější i.
třtina: stč. trest, trest gen. trsti (třetí, třti)
z Psl. tr-bstb (stál. strtstb , trbstb, trest b,
r. trošt, pol. treéc, sch. trst) znam enalo
jedn o tliv o u ro stlin u rákosu, ta k i dosud
m or. a slc. trst. Z kolek tiv a č. t tí, slc. trstie
u tv o řen o p a k příponou -ina ve funkci singulativ n í ť tin a , laš. krtina M alý, slc. trstina
‘jed n o tliv á tr e s t’, a to Preslem v zato za
odborný název ro d u C alam agrostis (srov.
skříp í a skřípina, pod. sítina, šáéina).
slc. trstená palica > trstznica rák o sk a. P ř í
buzné slovo je v b altštin ě: lit. trušis rákos,
s rozšířením o í (jako v slovanštině, ale
funkce jin ak nejasné) je lit. strustis rákosový
p ap rsek tkalcovského b rd a.
tu, s rozšířeninam i: č. tuhle (z hled!), m or.
tu t tutka tulek tutaj tudkaj tudék tudyk(y)
tudletky. slc. tuná (z to h o tunajší) tutak;
dvojice se záporem slc. tu-netu ‘tu a ta m ’,
n a O ravě je běžné i netu = ne zde, daleko
(od oběda netu u K u k u čín a = oběd je ještě
daleko, brzo nebude). Srov. csl. tu onde,
pol. tu(taj), -taJc, r. tut, u k r. tut(ky), sch. tu
tuna tuně tutz, b. tuk(a) tukana, sln. tu(kaj).
O d zájm enného km ene to- (v. ten), utv o řen o
te p rv e v slovanštině, ale pův o d jeho u není
jasný.
tucet, v starší době i tucen a tušen. Vše
skrze něm . Tutzet, Dutzet (běžné v 16. a 17.
století) a T utzen z franc. douzaine. Z češtiny
je pol. tu zin i starší tucet.
tudíž, sté. tudiež, pol. tudziež, z *tu-dě-ž
‘zde’ m ístně, p ak i časově ‘v té to chvíli, za
k rátk o , h n e d ’, dosud val. a m sl. tu d íž za
chvilku; z p o jetí časového se vyvinul ny n ější
vý zn am důsledkový, Ju n g m an n o v i ještě n e
znám ý.
tudlikat, tydlikat m o r.: h rá ti neum ěle n a
h u d eb n í n ástro j, tulikat tuligat turlíkat,
r. turlýkat prozpěvovati, pd. terlikac o hlasu
slavíka. Z vukom alebné. Srov. rým ové m or.
svrdlikat téhož význam u.
tuha, podle J g prácheňskó slovo lidové.
U jala se i odvozenina tužka, Ju rig m an n ů v
n á v rh za olůvko. T u h a je asi z b avor. dial.
tv a ru za spis. (Eisen)tagel, srov. duchstzin
1487, T ugstzin 1561, všecko je to to žn é s T u ff.
O to m podrobně V. P olák ČMF 32.64.
H l. a slc. tuha je asi z češtiny.
tuhý; m or. netúz nedbalec (nedělající tu h o u
práci), tužiti, tuhnouti. Pol. t$gi, slc. tuhý t/v
jako v češtině, r. tugój n atažen ý (o luku,
struně), pevný. — Psl. tij-b; odpovídá m u
lit. stangús (stángus) t/v , od slovesa stí rkstu
stí 'gau stin kti tu h n o u ti, srážéti se (o k rvi,
o mléce).
ťuhýk; stč. zv án straJcopud u K la re ta (viz
strakapúd). P ozději to to jm éno přeneseno n a
jednoho p tá k a datlo v itéh o ; nové jm éno je
zp ětn ý ú tv a r ze zvukom alebného tuhýkat;
označován ta k v starší době sejček (tuhyJc
u R ohna, tuhýk u K om enského, dosud tuhík
u N ábělka a M aliny, tu jík u R ouse = sejček,
kulich, též val. tu ýk a slc. tuvik, k u v ik ) podle
svého hlasu (mor. tu(h)ýkat, íujíkat PS,
č. slc. tuvikat). N a ro d L anius je přenesl
P resl, neboť hlas ťu hýka je d o sti podobný
(trui truil nebo truii truii podle B rehm a).
tuchnouti 1°: h asn o u ti, tr a titi se, m izeti,
zp rav id la s po-·, chod. stuchnout v y tra titi se,
msl. duchnút h asn o u ti (K yjovsko), han.
zdechnót zhasnouti (voheň zdechl Svěř), zatchnót se zad u siti se (kouřem , plynem ), laš.
pctuchlo m u — v y tráv il. — Stsl. potochnqti
m izeti a tošiti u h asiti, r. túchnut a tušit, u kr.
potuchnuty vym izeti, potušýty u h asiti, sln.
potuhniti potušiti. — N aše tuchnouti p ře d
pokládá, vzhledem k sln. tuh-, Psl. tuchnoti.
To p a tří nejspíše k tu šiti ve v ý zn am u ,,u k lid
ň o v at i “ (viz), jem už o d p o v íd á liť. ek v iv alen t
(až n a rozdíl v rodu) tausýtis tišiti se
(o v ětru ) a stin d . tošáyati u k lid ň u je, což je
fa k titiv u m od túšyati u k lidňuje se. P odivné
je v šak stsl. -o-: snad je tu jako následek
stsl. k ontam in ace s tqšiti, viz tuchnouti 2°?
tuchnouti 2°: sm rád n o u ti, plesnivěti,
atuchlý, zatuchlý, jč. a chod. (šťouchnout
i duchnút·, slc. d u šetd u šií dušňat, pol. tgchnqč,
hl. tuchnyc, r. túchnut, sch. tuchljiv stuchlý,
sln. zatohniti. — T ato slova se d ají pochopit
•snad tím způsobem , že za p ů vodní uznám e
d- (jedině u té form y je naděje n a jít p říb u
zenstvo) a že vyjdem e z *dqchniti (srov. sln .),
pokládajíce vše za efek tiv n í ú tv a r od *dqbq
(k něm . dam pfen, viz dusití), u tv o řen ý novou
příponou -ohniti. T a p ak přecházely v -chnoti..
tuk, tučný, stč. tučnicč, n y n í tlačenka podle
něm . Prefiwurst; stč. tučen m už, n y n í lidově
tučný m užik, tučm už(iček), čučm užik, čičm užiček, cicmužiček, h an . tocmož (-£-?),
val. iluč(i)m už S vK rozchodník ( t u č n o l i s t á
rostlina!). T u k u všech Slovanů. — S Psl.
tuk-b srov. lot. táuks t/v , lit. táukas kousek
tu k o v ý a stp ru s. ta ukis sádlo, z *touk-o-s.
D ále je příbuzné stangl. píoh, pěoh, péh,
střh n . diech tu k , z jbeuhos < ide. *teukos.
tukan, d ru h p tá k ů am erických. Z in d ián
ské řeči T upiů,
ťukati, m or. i iukotat, slc. dugat; tuknouti,
tukot. Z vukom alebné. Srov. tika ti a ukr.
djugaty, r. túkat, stúkat, b. čukam t/v ; též
lit. stukseti a zdrobnělé stúkteréti.
ťula toulá tulaja tutala tulák tululum tutápa
tulpa tulpas tum pa -ák tum pala tuhela talap
tálo přihlouplý, zm oř. vytulápit něco h lo u
pého říci. Slova expresivní, vyznačená m ě k
kým i t a l (Liewehr ZfslPh 23.97). Srov. tůta.
Podle nich (tulpa) i tulipán d o stáv á v češtině
význam hlu p ák . P o d o b n á slova jsou lot. tule
tru la n tsk ý , tam plis nech áp av ý ; podobno je
i něm . nář. (bavor.) zulpel a spis. Tólpel,
dolnoněm . tulpe (srov. výše č. tulipán\;
něm . T ulpe = ro s tlin a tu lip án , te d y v č. je
to sn ad kalk), z nich podle B ielfeldta 119
je hl. éulpak ‘ťulpas’; g enetická p říb u zn o st
tu asi není.
tuleň, p řejato od P resla z r. tjuleň, to pak
je z laponštiny. D říve zv án mořské tele
u R ohna. slc. tuleň z češtiny.
tulich: d ý k a, ta k i polský. Ze střh n . dollich
(nyní Dolch).
tulipán, slc. i tulifán. P řes něm . Tulipán
a ital. tulipano naposled z pers. dulband =
tu rb a n : k v ě t p rý n a něj up o m ín á. S tran
v ý zn am u ‘h lu p á k ’ viz výše p ři tula.
tuliti: 1° stah o v ati, stisk o v ati, stč. stuliti
ú s ta apod., dosud chod. toulit h u b u k pláči,
han . stalet oše (uši), stč. stulikep (p. stulikiep,
stulík), z to h o p řeja to nč. stulík (vč. tulich,
tulicha) ro stlin a N u p h ar (původně se to
jm éno tý k alo příbuzného leknínu; n a noc
stu lu je, zav írá k v ět, z čehož soudili i na
léčivou moc stahující). 2° p řitisk o v a ti k sobě,
refl. t. se = chouliti se, v in o u ti se, tisk n o u ti
se k někom u: laš. obtulat (slc. obtúlit obejm o u ti),h a n . tolet se chouliti se (t\), laš. potulný
p o d d ajn ý , k ro tk ý , č. přítulný, ú tu ln ý (výtvor
Jo s. D u rd ík a; o d tu d útulna), útulek, rostlina
p řítula (snadno se přichycuje). — Stsl.
zatuliti u k rý ti, p řitu lili p řizpůsobiti, hl. tulíc,
pol. (s)tulié sevříti, zatulié zav říti, u k r. vtulyty
vecp ati, r. vtu lit t/v , bulh. (za)tulja zak rý ti,
zahaliti, sln. p ritu liti se. — Sloveso je ted y
všeslovanské; rý m u je se s ku litilch u liti,
č. chouliti se, s ním ž i vý zn am o v ý o d stín 2°
souhlasí. O ba v ý zn am y se d a jí spojití.
P říb u zn é je lot. tauňát zav íjeti (kdežto
túluot a lit. tňlóti t/ v m á své u asi ze slovan
štiny). — V češtině t. se znam ená i u sm ívati
se (srov. i lidové culiti se, žu liti se). O tom
viz pod štířiti.
tuližbuď m or.: p rávě, slc. tužibud, tužbyl
náhle, hned. Snad z rozkazovací v ě ty tu(že)
bud! — (hned) tu bud. D om něnka to ovšem
nejistá.
tuml: shon, spěch s prací, z m atek P S ;
tumlovati se; zast. tum líř učitel jezdeckého
um ění, tumlplac jízd árn a. — T u m l je z něm.
T um m el t/v . — Lidově m ísty m or. tumrle,
u Boskovic trmudle, kolotoč, z něm . nář.
Tum rle t/v .
tumpachový zast. lidové: u d iv en ý , p ře
kvap en ý , zaražený. Ze střh n . tum phaft (což
je od tumb, tum , ny n í dum m h loupý) poše
tilý , hloupý. (S. Stech rkp.) — P řiro v n án i
sedí jako médčnej N Ř 25.254 n eb u d e než
žerto v n á adideace k tumpach = tornbak (s n e
p řesným překladem ).
tuna, laš. a kyjov. tuna·, d řev ěn á nádoba
n a obilí aj., slc. aj. tunka n a lněné semeno
(odtud i zm. tunka lněné sem eno, chod. tuna
b o h a tý len, tunové, tunkové nebo tv rd é sem e
no lněné u Jg). T ak i pol. tun(k)a. — Ze
sth n . tunna (nyní Tonne, fr. tonne atd .).
K n ám to slovo přišlo s dovozem nasolených
ry b ,,tu n n ý c h “ . Totéž slovo je tu n a = 10 q.
tuňák: m ořská ry b a; pol. tuňczyk, r. u k r.
tunéc, b. tunjak, sch. tunj. B u d to z něm .
Thunfisch nebo z lat. thunnus (to z ř. ϋνννος).
tůně, slc. tona, tóna, dl. p. toň (stpol. tonia),
ukr. r. tónja, sln. tonja. — Psl. tona z *top-íia,
od topiti = p o tá p ěti. T ůně je hlubší m ísto
v říčním to k u nebo v jezeře jin a k m ělkém ,
je to m ísto, kde se zdržují větší ry b y . Ř e
meslní ry b áři dobře znají polohu, h lo u bk u
i šířku svých tů n í, d áv ají jim zv láštn í jm é
na. Polské dok lad y ukazují, že t. je ch áp a ti
jako m ísto, k am lze nebo tře b a ,,v to p iti“ '
(spustitr) nevod nebo jiné v ětší sítě. P ů v o
dem je to asi slovo z Psl. rybářského slangu.
Podrobně o to m M ch N Ř 32.8. Viz i heslo
zátoň. — N ep atří sem jzč. a jvč. touň (po
drobnosti V oráč 24, U těšený 64): je z toudeň
< studeň, stu d n a ; vý zn am je arci přiklonil
k tůň.
tunel, ta k i slc., z angl. tunnel.
ťupat vm .: drobně sekati, štíp ati. Pol. ciupac t/v . Zvukom alebné. D robnost úk o n u je
vystižena zm ěkčením p rv é hlásky. Z ákladní
tup- je asi neznělá form a toho, co je v laš.
dubií b iti Malý.
tupiti: zatraco v ati, ničiti (v starší době);
haněti, potupiti, o d tu d potupa, potupný. —
slc. tupit, pol. t§pic h u b iti, ničiti, dříve
i zlehčovati, h an ěti, potopa. — T ento v ýznam
se n ed á odvoditi od tupý, bylo tu d íž sam o
sta tn é Psl. topiti, příbuzné s ř. στέμβω
ατεμβάζω στοβέω στοβάζω haním , tupím .
K ořen tep-/top-, zesilovací nosovka z ro z
puštěné g em in áty (opp > omp); v řečtině
připojení ,,in ten siv n íh o “ s- v y rovnáno o sla
bením p > b.
tupý, tupost, tupec, tu p iti činiti tu p ý m , jč.
tupíce d ru h sekery. Srov. stsl. typ u , slc. tupý,
pol. t§py, hl. dl. tupý, uk r. r. tu p yj, b. táp,
sch. tup, sln. top. — Psl. topu, příbuzné
s něm. stu m p f t/v . K otupí ti náleží val. slc.
otupný p ro tiv n ý , ošklivý, 's m u tn ý apod.,
pd. ot^pno ( = p ři čem člověk o tu p í, co
nevzbudí zájem , co je lhostejné, b a protivné).
tur, d ru h skotu , za s ta ra i u n ás dobře z n á
mý, ja k svědčí osobní jm én a a z nich u tv o ře
ná m ístní. Všeslov. a ide. (srov. lit. taúras
buvol, tu r, la t. taurus, ř. ταϋρος, ir. tarb
býk).
turák, č. i slc.: kdysi n ějak ý peníz B -K -PS.
Z pětný ú tv a r z polturák < pol vtorého: byl „půl
groše staréh o čili D/a k rejcaru šajnovóho“
{Němcová 584), od vtorý = d ru h ý . J in a k
F. R y šán ek (ústně): jm éno je od franc. m ěsta
Tours, kde se razily groše (v latin, pram enech
zvané turonenses). V P olsku se razily groše
v ho d n o tě poloviny tu rského, te d y „poltu rá k y “ ; ty p latily i v U hrách: „m o n eta
p olonica,-quae vulgo duodecim poltw arum
v o catu r“ (cituje Šm ilauer z B a rta la 501).
turan, lidově zp rav id la turánek, též tovránek PS, chod. tyránek, han. tořánek: ro stlin a
Erigeron, lidu dobře znám á. „M á m oc-proti
zlým duchům a čarodějnicím 1* Mal. Asi
z něm . T urant = spis. Dorant.
turban, stč. tulban. — slc. turban, sch.
tulbenta, tuliben, b. tulpan i tulpen, r. tjurbán;
maď. turbán. P ram enem je tu r. tůlbent. P o
doba s r k n ám i k M adarům přišla od
záp ad u : střfr. turban > ital. turbante, něm .
Turban atd .
turbovať val. laš. slc.: znepokojovati, han.
torbaci nepokoj, staro sti. Za K om enského
bylo i v spisovné češtině. Pol. turbowac,
turbacja. Z lat. turbáre, turbátid, p řeja to
z řeči vzdělanců.
turica val. slc.: rostlina p řítu la (druh
svízele) J R . — Sch. turica, sln. b. torica
t/v . — U pom íná n a dolnoněm . (!) túnriche,
-rigge, -ri, -rit, -ride apod. t/v , viz zde
deryzka. D ále se však neodvažujem e.
turkyně m or.: kukuřice, turcání; han .
torkeň Svěř.; slc. turkyňa, turtyňa, turešina,
vše z n ázv u turecká pšenice. Věci přicházející
z v ý chodu zvány často tureckým i, i když
T u rci byli jen prostředníky. P odobně vč.
m or. turek, laš. turčak dýně, turák sk v rn itý
fazol H o r.; m or. túrám·, turčák, turecký šátek
velký p estrý šátek ke kroji (Svěř), turčín
t/v PS.
turnaj, stč. i turnej; odvoz. stč. turnejník =
kdo si oblibuje tu rn aje. V slc. a v polštině d o
stalo základní slovo i v ýznam h řm o t, hluk
(gemer. curnaj jen to to ). T ak i pol. turniej,
ale kdysi ta k é turlej křik. — Ze střh n .
turnei (-aj b y la b av o rsk á výslovnost), což je
z ro m án štin y (prov. tornei, stfranc. tournoi).
— H l. turnaj u P fu h la je z češtiny (Bielfeldt 278).
turnúť m or. slc.: p ohlédnout!; hlesnouti; dotk n o u ti se (túrnuť), val. tyrn ú i d o tk n o u ti se.
J e n v jistý ch rčeních, n apř. slc. ani na m ňa
nepotúrnul nevšim l si m ne, nepohlédl na
m ne. Pol. turnqc potoezyč, ukr. turňuty trunuty trunyty. — P ů v o d nejasný, snad z ru m u n
štin y (proti C ránjalovi 404, podle něhož naše
slova jsou z pol. turnqč, „k teré je původu
latinského*1).
turnýra: 1° o b ratn é chování společenské,
2° podšatnice, „h o n zík " (viz). — Z fr.
tournure t/v .
tuřín, n ář. tořín toř{e)n toř(t) torna aj.
Z něm . nář. Torschen Dorsch(ten) (spis. Dorsche).
tuš: d ru h černidla. T ak i slc. p. r. ukr. tuš.
Z něm . Tusche, jehož podkladem je fr.
toucher n an ášeti b a rv u (vlastně dotýkati. se
štětcem ). V. P olák ČMF 32.67.
tuš fanfárový, ta k i slc. pol. r. u k r., něm.
Tusch (bavor. tuschen tlouci, duněti, zníti).
tušalaj: ro stlin a V iburnum la n tan a, p ří
b u zn á kalině. U J . E. Pohla, T entam en
florae Boh., 1814, bylo juszalag, což je maď.
iszalag, juszalag kalina. P ohlův záznam zm ě
nil Presl, R o stlin ář 1820, 1.258, tro jí chybou
p éra, ale ujalo se to. (Tím o p ravuji J R .)
tušiti; p ů vodní v ýznam byl u klidňovat i
(něco rozbouřeného), přeneseně těšiti, p o
sk y to v at! útěchu, duševní úlevu, naději.
dosud jč. vctuěená chvíle chvíle klidu, o d
dechu: b. ta tušam těším , raztucha útěcha,
ě. octušiti 8i poleviti, ulehčiti si (v době
starší, ale tu a ta m i nyní), odtucha úleva;
pc tuši ti (Rosa) d o d áv ati s rd n a to st = pol.
pctuszyč, pitucha; č. odtucha o d v ah a; ze
staršího tušrítb sobě d á v a ti si naději vzešlo
tuši ti n ad íti se, p řed v íd a ti (vůbec, i zlé věci)
a význam ově oslabené tuším ‘m yslím , sn a d ’,
vkládané do řeči jako trvám, troufám (ob
dobný pokles z téhož v ý zn am u n a pouhóu
vložku). O dpovědi zah ajované slovem tuším
daly vznik jed n ak slovesu č. odtušiti, jed n ak
slc. dctušiť přisvědčiti, p o tv rd iti. Z v lášt
nosti hláskové: zkráceno ve form ulaci
laš. němá o tym a n i tchu p o tu ch y ; zm ěk
čeno a přehlasováno v středočes. měl
0 tom potich a v blanickém p ctika p o
tu c h a. — T o to tuši ti se ro v n á stin d .
k au sativ u tóšáyati konejší, upokojuje, těší
(k túšyati cítí se spokojen). Viz i tuchnouti 1°.
tušovati v za-: zak rý ti, u tu tla ti. T ak i slc.
a polský; za něm . veituschen (z tuschen
sk rý v ati se, asi od tusch! pst!).
tuťa, tutěna: slepice; pd. liuta t/v K uc.;
od vábícího zv u k u m or. tu tu!, sle. tu tu tu!,
pd. tiu tiu.
ťůťa chod.: člověk nesm ělý, přihlouplý;
m or. tutá. E xp resiv n í slovo, vyznačené m ěk
kostí; Liew ehr ZfslPh 23.97. R ozšířené m or.
iu tm u t budižkničem u, slc. tutm oš h lu p á k je
z nesklonného tuti-m uti (rým ový ty p ěury-m ury s retnicí v d ru h ém členu), dochovaného
n a Slávkovsku. Jirásk o v o tutm ák PS bude
ze slc. P od. maď. tu tyi m u tyi h lu p ák . J in é
zakončení m á val. laš. tum pa -ák -ala
h lu p á k B -SvK .
tu ta ti m or.: tro u b iti; přenes, p iti; slc.
tú k a t tutúkat twtúkat tro u b iti; pd. tutkaě
1 tqtkac nem írně p iti (K aitow icz A fslPh
25.220). Zvukom alobné: snad in ten siv u m od
tu; příp o n a ta, § 20.
tutlati 1°: doutnati·; ta k v chod. tutlat, vě.
dutlat, h an . dódlat R s; s n laš. vydudnit v y h o
ře t a č. spis. doutnati (od toho doutník). S ou
visí p a trn ě s m or. tlíti d o u tn a ti ta k , že
v tu-tlcti je jakési zdvojení s disim ilací l-l >
n-l. Z ám ěna t > d u slova expresivního n e
překvapuje.
tutlati 2°: p o tlačo v ati, dusití, sn ažit se
u ta jiti (něco šp atn éh o , ostudného, n em íst
ného), han. t tlat Svěř; odstín sk rý v an é š p a t
nosti převažuje v potutelný (v. to) a v slc.
potutmo p o tu teln ě, tutmo ta jn ě , tutm ák p o tu
te ln ý čl., (s expresivní m ěkkostí; m se asi
rozšířilo z tutmo, kde je -mo asi podle krad
m o ap., m or. potutm u Jg ). sln . tuhtati tu tla ti
(oheň, hněv), z a ta jo v a ti ukazuje, že je st
v y jiti od tušiti h asiti, viz tuchnouli 1 °, naše
sloveso te d y z *tuch-tlati. S novou, expresivní
příponou je m or. tuchmat ta jiti (han. tochmat
tu tla t, s k rý v a t K pU ), h an . zatochmat za-
d u siti; dále val. tuchlit schová v á ti něco
B -SvK , d ělati p o ta jm u SvK .
tvaroh, u všech Slovanů (p. tivarog atd.),
slovo dosud m álo jasné a sporné. Vzhledem
k to m u , že -og-b není u Slovanů jasnou a život
nou dom ácí příponou, nelze m íti t. za slovo
dom ácí. M ám nyní za to , že je to obm ěna asij
ských slov (je ny n í m j. m ong. tarak sedle
m léko, džagatajské torak sýr, m adar. túro
tv aro h ). P o drobnosti nejsou jasné. Něm.
Quark je od Slovanů.
tvář, slc. tvář, *tvar-ja od tvořiti. Původní
vý zn am b y l asi stvoření, v ý tv o r, dílo (tak
r. tvar’, sch. tvar, stsl. tvarb), jin d e se vyvíjí
přes ‘p o h lav í’ (č. pol., n apř. stč. ženská tvář)
k význam u podoba (o d tu d tvářnost), obli
čej (č. slc. pol. u kr.), až po líce (v č.). Přetvařovati se, od toho přetvářka.
tvořiti. V litev štin ě je tveriu tvérti s dvojím
význam em (možná, že tu splynuly d v a koře
n y od pův o d u různé): 1° pevně držeti; sem
náleží p articip iu m tvb ta s (lot. tvirts) pevný,
silný, v slovanštině se z to h o zachovalo jen
tvbrd7>, viz tvrdý. 2° o h razo v ati plotem;
k to m u p a tří u nás stsl. pritvor-b sloupová síň,
pol. przytwor, dl. péitw or, u kr. prytvor, slc.
pitvor předsíň (pi- m ísto pri- disim ilací r-r >
O-r; p ře ja to do m aď arštiny: pitvar), z toho
lidovou etym ologií slc. pridvor; původně to
b y l te d y jenom p řísta v ek p řed vchodem',
to též co u jiných Slovanů je vy jád řen o cizím
slovem ěardaíc. D ále v m or. zátvora posouvací
trám ec, k te rý m se v noci u v n itř zapíraly
dveře (jiný než závora, viz B artoše!) a v mor.
zátvor (han. p lur. zátvore) p ast, sklopeo na
tchoře aj. (Jde tu zřetelně o zahrazení v stu
p u pom ocí dřevěné ohrady!). — Slovanština
v šak m á tvořiti s v ýznam em odchylným.
Tvor- je u nás v tvořiti ( > tvor; netvor, tvořivý,
tvůrce, tvůrčí; stč. tvořidlo n a sýr, nč. stvořitko), vytvořiti (postv. výtvor), stvořiti (stvořitel,
slc. stvora, č. stvůra, nestvůra, m or. stvoř, ne
stvoř), m or. potvořit se po někom = posměšně
napodobovat! (z toho m or. na potvoru na
zlost, naschvál, č. potvora je ‘š p a tn ý výtvor,
p a tv o r’, od potvořit něco, po- = po 3°),
slc. pritvorit sa (titvorif sa) dělati se něčím,
vl. p řip o d o b ň o v ati se, a r. pri-tvorjátsja, ukr.
prytvorytysja p ře tv a řo v a ti se, z to h o disimi
lací r-r > O-r č. pitvořili se, pitvorný, pitvora
netv o r. Zdloužení tvar- je č. tvar, tvář (v. to),
tvářiti se — slc. tvářit sa; č. vytvářeli, mor.
stvářat = slc. stvárat tro p iti. O bdobné útvary
u o statn ích Slovanů. — Z dá se, že tvořiti
náleží v sk u tk i k lit. tvérti (aspoň není
jiného vhodnějšího příbuzného!), není však
jasné, ja k se vyvinul slovanský význam .
Možno se d o h ad o v ati, že snad od stavění
o h rad y (z trá m ů , klad), pojm u to úzkého,
došlo se k obecnějším u stav ěn í, dělání, tv o
ření. O poru té to dom něnce d áv á lužičtina,
k d e dl. tw ar je stav eb n í d řív í, stav b a, ro
zestavěný d ům , b u d ova, tw ariš je stavětí
(dům, stoh, hnízdo). Snad se vyšlo ze slože
niny s-b-tvoriti (ohradu, d řevěný dům , p řen e
seně i svět), p ro sté tvoriti m ůže b ý t až d ru
hotné.
tvrdý; tvrdnouti stá v a ti se tv rd ý m , tvrditi
tvrdým činiti (význam ‘jis titi’ vzešel p a trn ě
z vazby přísahou (po)tvrditi), zatvrzelý (ze
zatvrzený)·, tvrdohlavý, -h-ubý (toto o koních),
-šíjný (viz šíje); tvrzník h řib J g d ; tvrz
(*tvrd-ja), m or. tvřza, slc. tvrdza nouze (srov.
mor. je tvrdo o groš). — Věeslov.: csl. tvr^bd-b,
slc. tvrdý, tvrdnut, tvrdit, r. t ěrdyj, u kr.
tverdyj, pol. dl. tw ardy, hl. tw jerdy, b. tvdrd,
sch. tvrd, sln. trd. — P sl. tvhrd-b se shoduje
s lit. t i; tas, lot. tvit ts krom ě znělosti přípony.
Obé je í-ové p articip iu m od tvéiti, a to asi
od v ýznam u ‘pevně d rž e ti’.
tvůj tvá tvé z nestaženého tvuoj tvoja tvoje,
stč. tv ó j..., obdobně jinde. P sl. tvojb, ze z á
kladu *teue ( = ide. genitivu), ale přichýleno
k moj b a p ro to e v y p uštěno.
ty, zájm eno osobní, všeslovanské. Psl. ty
z ide. tu, srov. la t. tu, sth n . dá; bylo též ide.
tu: ř. cv. O sta tn í p ád y : gen. tebe z *tsue, srov.
stind. táva; slc. teba s -a od jm en; d at. lok.
tobě, slc. tebe s -ě podle jm en; ak. íe (a tebe,
slc. teba z gen.), slc. ta, z t§ < ide. tě-m (lat.
tě je bez m); in str. stč. tobú z toboj i, b z d ativ u ,
ně. tebou m á e z gen. — Odvoz, tykati, hl.
tykač, přípo n o v ý m k + a ti; srov. vy kat i
onikati.
tyě, tyčka, ojediněle pyčka K o tík . Odvozené
sloveso je vy tyčiti = tyčem i v y zn ačiti,
ohraničiti, vym eziti (obrysy budoucí stav b y ,
pak i úkoly) PS, vytyčícovali.
slc. týká,
tyčka, pol. tycz(ka), hl. tyč(ka), dl. tyc(ka),
r. tyčók, tyčina. — J e příbuzno s germ .
*stukka-z: něm . íStock hůl, km en, špalek,
kláda, stn o rd . stokkr h ů l, k lád a, šv. stock,
nor. stokk, dán . stok a td . G erm . -ukk- je
rovno ú tv a ru -ák-, k te rý je podkladem
našeho slova.
tyčiti: do výše v y p ín a ti, zdvíhati PS, t. se
strm ěti, čněti do výše. P odř. zatyčit něco =
ukrásti dom a H al. Vztyčili, vytyčili 1°
zdvihnouti do výše, p o stav iti něco, ab y to
stálo vzpřím eně (m áj, p rap o r, kříž). P ostverbale vztyk. — P říb u zn é je lit. stúcti čněti
do výše (o uších zajíce), in ten siv u m stígsóti
t/v, o horách , bu d o v ách i o lidech. P om ěr
mezi tjk - a stiig- je objasněn v § 13. (Jiné
■tyčiti viz p o d tyč.)
tyčkrle, m or. kyčkrle, kičkyrla, kyčkydlo,
han. gedzgel, ch lap eck á h račk a ,,špaček” ,
„blecha” . Z něm . Titschkerl n tr.
týden; slc.· týzdeň, pol. tydzieú, hl. tydzen,
dl. tjiz ň , chrv. tajedan, sln. t[j)eden, te d y jen
u katolických Slovanů; k nim te n vý raz
přišel z Velké M oravy (do Lužice ovšem
z Čech), z tý(ž), skloňovaného jako dobrý
(srov. slc. oný) a den, v lastn ě „ te n d en ” ,
totiž původně stejn o jm en n ý den za 7 d n í se
vracející nebo p řed 7 dny předcházející.
Vzešlo to z o b ra tů jako do tého dne p H jd =
do stejnojm enného příštího dne, do téh o ž
dne (jm énem ), jako je dnes; n ář. dnes tzjie n
jsem oral apod. V n ejstarší době by ly sklo
ň o v án y obě části: téhodne, tím u d n i a td .
(tak ještě Sm. 162), ale již v stč. se o b jev u jí
p orůznu i tv a ry s 1. členem u strn u lý m ;
t y ny n í zobecněly. P ojem tý d n e přišel
k S lovanům tep rv e s křesťanstvím , s p o v in
n ý m svěcením sedm ého dne (odtud počí
tá n í — poněkud nepřesné — po nedělích:
za 3 neděle, ta k i jinde). N ář. i t j i e ň , sedmiden (Litom yšl), chod. týhoden, blan. tjhonek
(z genitivu), o d tu d týhodní — tý d en n í, n y n í
zastaralé.
tyglík, tygl, v starší době tegl tzglík tzklílc. —
slc. tigel, tíglik, pol. tegiel, ny n í tygiel tyglík,
hl. dl. ty gel, r. tigel. Ze střh n . tě jel tigel
(nyní Tiegel).
tygr, slc. tiger, stp o l. tygr (n y n í. tygrys),
r. tigr, b. tigár, sch. tigar a td ., k n ám přišlo
ze záp ad u (franc. tigre, něm . Tiger), ta m
skrze la t. tigris a ř. τίγρις z Írá n u .
týkati: 1° t-bk- v slc. za tka t zacpati (odtud
zátka i čes.), h o rň . ve-tkat vecpati, slc. i tzhat
tchnút vlivem pchat; v tknouti: vytknovti,
o d tu d výtka, do° se, o d tu d dotek, m or. dotká
> důtka, stč. dčtklivý urážlivý, m or. dctklivý
citlivý, nč. důťclivý n aléhavý, nedůťclivý
jehož se nelze d o tk n o u ti, stč. p ctkn ú ti sě
(v slovech) zm ýliti se, „ k lo p ý tn o u ti”* m or.
po tk n u t sa k lo p ý tn o u ti, p o h ád ati se s kým ;
slc. vytkn u t si, h an . votchnót si nohu =
v y m k n o u ti; zatknouti (zatýkali, zatykač):
význam ový spoj je nejasný, snad původně
„za strčiti do vazby, do vězení” ; stč. nátka
hraniční, do země z a tk n u tý p ru t; slc.
iterativ u m vytkýňat; stč. tkysati d o tý k a ti se,
lízáním okoušeti, n ap ad a ti, tkysiti popadn o u ti, n a tkysiti d o tk n o u ti se (-y s - nejasné;
je též v csl. kopysati v y k o p áv ati); stč. tčieti,
pol. tczeé, tkw ieč (odtud p řeja to nč. ťcviti),
s tra n v srov. bulh. tlkva m = b ý ti zaražený
někde; tečna p řím k a d o t ý k a j í c í se k ru ž
nice, tečka (v. to), všetečný = všeho se
d o tý k ající (drzý, d o těrn ý , zvědavý), tklivý
(srov. dů-tklivý), otká (viz). 2° tyk- v týka ti se,
potýkali se (v. půtka, slc. f ó ť .a s, o dtu d
potyčka, dotýkati se > d c tjk , sť/kati se >
stlíc; p a tyk k y j; vytýkati kom u chyby, pův.
vytýkati oči kom u Sm 35; val. natýkat na
n it = n av lék ati (slc. rastýkat); slc. vy stý
ka t si zuby (s podle vystýbat) (> vy štikovat);
m or. u ty kn ú t u v ázn o u ti; laš. zdygnúí klo
p ý tn o u ti; tykadlo, not /kavka; laš. t jcat, tycnut
jem ně v raziti, slc. týcat d o tý k a ti se (srov.
sch. ticati.) J is té pečivo je stč. týkanec Luc,
hl. tykané, dl. t/ka n e. — Málo jasné jsou
čihařské slangové názvy tyk, stro m z v ětv í
osekaný a ověšený vějicem i, tyčka m alý
ta k o v ý strom ek, jejž p tá čn ík s sebou nosí
a kdekoli p o stav í (obé val.). Snad od toho,
že onen tyk m ůže b ý t kdekoli v e t k n u t
do země? T y k je též kůl zaražený d o prostřed
m ilíře PS. O bdobné tv a ry u jin ý ch Slovanů;
slc. tv a ry uvedeny výše vedle m oravských.
V šechny význam y lze pochopiti z jednoho
východiska: cp áti, tlačiti, tisk n o u ti něco
někam (stavově tkvíti = b ý ti v tlačen do
něčeho), jednodobé v raziti do něčeho (klop ý tn o u ti); vedle úsilného tisk n u tí m ůže b ý ti
i d ruhý pól, lehké d o tý k á n í (podobně
u kasati a tisknouti). K srovnání se hodí jen
stind. tu)- (3. p lur. tu vjá n ti, pas. tujyatě)
tlačiti, v raziti, strčiti, lišící se jen svým *g
p ro ti slov. k, a toch. B tek- b erú h ren (cit.
K rause T E 1.249). P ro ti stind. *tunákti bylo
slov. t-bko t-bčeši, th em atisovanó a bez
infixu. (N epatří sem : tkáti, tkáti sě, potkati,
tejcit; ta k é ne vytknouti stačiti, v. stačiti)
tykev, m or. tykva. — Stsl. tyky, slc.
tekvica, pol. r. tykva, sch. sln. b. tikva. — Psl.
ted y tyky gen. tyk-bve. Souvisí s ř. σίκνς
okurka, σικύά ty k e v {σι- z *tvi- nebo *kvi-)
a s la t. cucumia gen. -meris ok u rk a, m eloun.
R ozdíly v hláskách, p ři celkové podobnosti
slov, dovolují tu šiti, že jd e o slovo p řejaté,
ale p ram en není znám ; citu je se i hebr.
qiššu'či okurka. — V. M. Illič-S vityč E I R J
1.21n. (tu je i ú v ah a o všech dosavadních
výkladech) m á za to , že se t. vyloží ze
slovanštiny, a to p rý v souvislosti s tyč,
týkati; m yslí n a ty če v plotech: u jižních
Slovanů se ty ro stlin y p n o u po plotech
a p o kolících, tak že plody ty k v e volně visí.
P okládám to za nepravděpodobné.
tyl: d ru h tk a n in y , ta k i slc. Z franc. tulle
(podle m ěsta Tulle) J č . tul; slc. tilang K ,
adj. msl. slc. tylang(l)ový K -P S : ang n e
jasné.
týl, často i n tr. týlo (tejlo P a k a ; m or. tylo).
Z pravidla se klade o h řb e tě sekery nebo
nože, je též odvozené m or. tyli nože, han .
teli n a sekeře, odchylně tylec to p ů rk o u K y
jova. Vedle toho znam ená šíji, zadní část
krku, přeneseně i zad vůbec (vojska apod.).
Zátylek část tě la za tý lem ; ale i ‘po h lav ek ’
(J. N ejedlá, H u m o r z V alašska, srv. zášijek
t/v ). O bdobně jinde: slc. tylo, b. tilne, sch.
tilut, pol. tylec nože, jin a k tyl nebo i tylo. —
P ů v o d n í vý zn am b y l zajisté ‘široká část
p ře d m ě tu ’ v p ro tik lad u p ro ti části ten k é;
souvisí s ř. τύλος m. mozol, hlavice n a holi,
τνλη mozol, p o lštář; kořen teu- je tý ž co
v la t. tumeó a v tyti, ale v tyli? m á ještě
původní od stín rozm ěrnosti, širokosti, ne
ještě tu čn o sti jako v tyti. P a k bylo to jm éno
přeneseno n a tv rd ý m ozolovitý záty lek
(srov. šíje = mozol, tý l), k te rý m vůl tlačí jho.
tylednicě stč.: palice. N ejasné,
týn: o h rad a, týniti; mor. týnka laťka, jč.
p fe tejn it p řeh rad iti, vytejn ii rozděliti; často
v m ístních jm énech (Týnec, T ýniště, Týníce).
— Stsl. tyn-b zed, stru s. tyn-b plo t, zeď,
r. tyn p lo t kolový i p letený, pol. tyn plot,
zed, Tyniec, chrv. tin stěn a; sln. tin stěna,
o hrada. — Pochází nepochybně z germ án štin y (vzhledem k í a k rodu), z *tuna-z
m ask. (stnor. stangl. stsas. tiin, sth n . zun,
n h n . Zaun), což je p řejato z kelt. dunum
h rad iště (v N ovio-důnum apod.). U nás p ře
ja to velm i záhy (před zm ěnou u > y), nelze
v šak u d a ti ani přibližné d atu m , ani z kterého
germ ánského jazy k a. V ýznam ‘laťka’ je
tře b a ch áp a t jako p o stv erb áln í od týniti,
když p lo ty se dělaly ne jako o h rad y z kam enů
nebo p ro u tí, ale už jen z tyček. — Jin a k
Bezlaj SV I 2,261: podle něho je to slovo,
z předindoevropského s u b strá tu ; to též tv rd í
M. B au d o t, v. citaci pod břevno.
typel n ář.: dřev ěn ý stro p (na typle = na
pů d ě; n a S trakonicku, v. Slavia · 31.171),
m or. typla trá m n a stro p . Ze střh n . tubel
poval, kolík.
tyran, ta k i slc.; z ř. τύραννος sam ovládce,
u nás přichýleno k týrati, i v ý zn am je
podle toho.
tyrať laš.: u tík a ti, tyrajka, tyraóka klus,
ty řif běžeti, val. styrnút sa s tře tn o u ti se.
Málo jasné. V starší č. je tírati; hl. čeric, dl.
šeris h n á ti, běžeti. Viz násl.
tý rati 1°: trý z n iti. — P . tyraé, terac
trá p iti, h u b iti. — N ejasné. Je-li původním
význam em jen ‘p o h án ěti’ (koně) nebo ‘proh á n ě ti’, lze je sp o jit s r. tu rít h n á ti, proháněti, u kr. turyty zaháněti, vyturyty vy h n ati,
v y p u d iti. T oto turiti b y m ohlo b ý ti kausativ u m k stin d . turati spěchá (srov. i výše
týrat u tík ati). J e v šak možno i to , že p atří
k sln. terati m učiti: y m ísto e je snad ze
sp ly n u tí s týrati 2°.
týrati 2°: (stč.) šk ádliti, posm ívati se
(Šimek); vč. J g d a dosud vyterjat koho:
lidé rád i v y čtli d ru h ém u všechny jeho
šp atn o sti, ulevujíce ta k své dlouho tajené
zlosti; r á d i . to dělali v opilosti, jsouce jí
chráněni p řed soudním trestem . Je ště za
našeho m ládí šel občas po naší vsi jeden
občan, podnapilý, zastav o v al se večer nebo
v noci n a ulici p ře d n ěk terý m i domy,
v y n ad al jistý m osobám a v y čti jim jejich
v ad y (zvl. lakom ství ap.); vše hodně nahlas,
ale nikdo ho nerušil, nikdo ho „neslyšel“ .
T akové p ro jev y „veřejného svědom í" jsou
v povídkové lite ra tu ře p opsány i z Moravy.
Vězí sn ad i v potýrati koho řečí. — Rd.
stýrit h á d a ti se, škádliti, b ý ti h ru b ý , vzpírati
se p ro ti kom u. — P říbuzno je sn ad střdněm .
stúr v zpurný. D ále je vše nejasné. Že by
týrati 1° i 2° bylo jedno slovo, nezdá se
pravděpodobné.
tyrkys, zřídka tyrkyz, z něm . T ilrkis. Za
J g ještě turkus, dříve i turkas, asi z franc.
turquoiee nebo it. turchese; d ruhé u asimilací
k prvém u. I n y n í je ojediněle turkys. — slc.
tyrkys. — N ázev je podle toho, že tento
o rientální kám en byl v E v ro p ě uveden ve
znám ost T urky.
tysať 1° m o r.: b o d ati, šk rta ti, p řetříti. Snad
je totožné s tisat, což je β-ové in ten siv u m
od stíhat, stýbat.
tysať 2° B-V ácl 100-Pekárek 109, 150, sýsat
eísat zyzat zizaí zízat, též s na- ob- vy- za- m o r.:
skrytě, p o k rad m u nahlížeti někam . Též
jednodobé zizn ú t apod. Pol. wyzyzac vyhlížeti, zezem patrzyc, zezowaó k řivě hleděti, šilhati (e přikloněním k zez oko n a hrací k o st
ce), zyzow aty zzzowaty zezooki, u k r. zezovaiy
šilhavý. — Z dá se, že vysvětlení lze h led ati
pomocí rd. m itusii, m itu zit jedním okem se
dívati správně, d ru h ý m šilh ati, což je od
mitus-b stříd av ě (viz m itvy). U nás odpadlo
mi a zb y tek se sta l východiskem ite ra tiv
tysati t/za ti, v nichž se p a k provedly asim i
lace. (D řívější v ý k lad v CCF 2.227 jako m éně
pravděpodobný odvolávám .)
týti, roztýti se, roztylý, otylý, u týti. Csl.
tyti, sch. (u)tčti, pol. hl. tyč, u k r tyty. — Od
kořene teu-, k te rý je v la t. tumeó n ab ý v ati
objem u, p u chnouti. Od *tú- v stin d . tu-yasilný, rychlý, srov. dále av. tavás- silný,
tavaiti je m ocen, je schopen. P říb u zn é je tu k
a sn ad i týl.
tytlat las.: špiniti, m azati, za-. Asi obm ěna
za p ip la li téhož význam u.
tytuň tutoři tutom m or.: ta b á k . Pol. tytoú
tytuň tiutuú, r. u k r. b u lh. tju tju n . Z osm an.
tútiin.
tytýž: o p ět a o pět, občas, častěji; oblíbeno
zvláště u Palackého, v nynějším spisovném
jazy k u už vym izelo. s tč . bylo i titíž z též-tSž
( = to též a totéž) a znam enalo asi ‘stejn ě
a stejně, o p ět a o p ě t’, tétážný o p ěto v n ý ,
častý. Zúžením vzniklo tý(ž)týž a disim ilačním zkrácením tytýž. T ak é je doloženo též
i též, týž i týž.
u 1°. J a k o p ř e d p o n a v y ja d řu je odluku
(utéci, ujeti, upadnouti, uhrati, ulom iti,
ukousnouti, u m říti = odem říti). J e z ide. au-,
které je v la t. au-ferč odnáším , b alt. auv prus. aum usnan u m ý ti, lit. n ář. aum oniom
nesmyslně, lot. aum anis nerozum ný; v stin d .
je form a rozšířená: ava. Z v y já d ře n í odluky
se vyv in u l v ý zn am dokonání činnosti (uskoditi, ušlapali), m o m en tán n o sti (ušklíbnouti
se), výsledné ú n av y ; konečně i schopnosti
nebo síly v y k o n ati jistý děj (to neunesu =
nésti to je n ad m é síly). V ýznam ,,do ú n av y
provésti nějak o u činnost “ (uchoditi se,
uhledati se, uchephtati se) pochopí se rovněž
z odlukového u: o dpovídá m u h t. odlukové
nu-, n ap ř. nu-si-vaikščioti = u choditi se
do ú n av y ; poslední funkci odpovídá lit. paz odlukového *apo ‘o d ’. P ř e d l o ž k a u rovněž
znam enala pův odně odluku, ale n ěk teré
případy dovolily c h á p a t u v m ístním v ý
znam u ‘p ři’ a to to p o je tí m ístn í přináležitosti
převládlo: utrhl u kabátu knoflík = od
kabátu > n a k ab átě. Více je to p a trn é
v ruštině: eto dělo otnimajet u m enja mnogo
vremeni = bere to o d e m ne m noho času >
u mne (nebo m i); vzjali u nego syna v plen;
deřigi u m enja u kra li (o to m a o rozdílech
mezi č. a ruš. a o celém vý v o ji v. M rázek
a Brym S P F F B U A 10.99n). J d e tu v lastn ě
o zám ěnu v p o jetí ,,ru ch u “ a ,,k lid u “ jako
(opačným sm ěrem ) u kde/kam .
u 2° z q- n ap ř. v údolí (o to m L ang SF
2.115n.).
u 3° bylo v č. z ντ> ( — předložky v) před
retnicí, k te rá nem ěla za sebou jer: u pomoc,
u boji, dosud u víře, u vědomí čeho, u vytržení,
též vězí v ú pln ý (hypostase za wb p ln ě —
v plnosti), u p řím n ý aj.
u 4° viz ukrutný.
úběl: alab astr, ta k H a n k a četl ubel v je d
nom rukopisu K la re ta ; jin ý rukopis v šak
m á jednoslabičné ubl, žádané rozm ěrem
verše. Úběl se ujalo a jazykové povědom í si
je obecně spojuje s bílý. P odle F lajšh an se,
S b P astr 27 souvisí s b. vabal, sch. ubao
stu d án k a. — slc. úbel je z češtiny.
úborek, již stč. (K laret), han . (h)oborek.
slc. úborka košíček K ; pol. wfloorek džbán, dl.
bórk džber, polab. ummberak dojačka, strus.
(13. stol.) uborok jistá d u tá m íra, sch.
uborak, sln. oborek m íra n a obilí. — P ře ja to
ze sth n . ambar (nyní E im ér džbán), a to před
10. stol., ještě za d o b y nosovek; něm . slovo
je dále z la t. amp(h)ora < ř. άμφορενς (do
vezené řecké d žbány z 6.— 4. sto letí p ř. η. 1.
v N ěm ecku b y ly nalezeny!). M ylně odvozuje
úborek B ran d l (v. L ang SF 2.155) od bráti. —
PS m á z R aise chlapci jako ouborci, s d o
m něnkou, že tu vězí vý zn am bouchoř,
p u ch r ( = zvrhlá, ztlu štělá švestka). Vč.
u M iletína se p ra v í klu k jako um burek
(srov. výše luž.!). Spíše v tě ch to přirovnáních
vězí asi (děcko) „jak o d žb er“ ( = nevysoké,
ale silné).
ubrman s tč .: oběm a sporným i stran am i
v y žád an ý rozhodčí, a rb iter; jeho ro zh o d n u tí
se obě stra n y podřizovaly jakožto koneč
ném u. O to m podrobně U rfus PhS 3.104n. —
Ze střh n ěm . oberman t/v . J in é názvy viz
pod dobrý.
ubrus: viz obrus.
účel. P odle Ju n g m a n n a je od ěeliti: „to več
se čelí, čili k am se cílí“ . Podle L anga
SF 2.133 je úěel ze spojení v ěele, n ap ř. účel
práce — „co je v čele, n a čele práce, k am je
práce obrácena, k am sm ěřuje1*, anebo, p o
něvadž čelo v slov. znam ená též p řed n í
m ísto, m ůže to zn am en ati též ,,co je nejpřednějšího, nej důležitějšího p ři p rá c i". —
slc. účel, účelný je asi z češtiny.
učiti; hojné odvozeniny: učený > učenec,
učitel (stč. i naučitel, srov. pol. nauczyciel);
učeň, zpodstatnělé adj. *uční < uč-bnjb
(srov. věz-eň), m or. a slc. učnica (proniká
jakožto te rm ín do Čech v podobě učnice),
učedník ze stč. učedlník (stč. i naučedlník
učitel), jehož dl je p a trn ě napodobením
zakončení -dlný od slov n a -dlo, n ap ř. stč.
spravedlný; učivo, učba, učebna, učebný,
učebnice; učelivý (stč. naučelivý), srov. trpě
livý; i učenlivý; naučný, pořičný; učiliště od
učil jako koupaliště od koupal; zpětné k
v postverb. nauka (již stč.), výuka, podle
to h o i prvo-uka; zdrobnělé poučka, stč.
naučka; samo-uk (od A nt. M arka), nedo-uk.—
H ojné tv a ry u všech Slovanů. Učiti je
k au sativ u m (*ouk-ei-ti 3. sg.) k slovesu,
k te ré m á *uk- a znam ená zv y k ám si, navykám něčem u: lit. j-u n k -stú jú n k ti (n vloženo),
č. -vyknouti (v. to ), stin d . uč-yatě je zvyklý
něčem u, učitá- zvyklý, gót. bi-úhts p řivyklý,
arm . usáném učím se, zvykám , sogd. ywč(*yúč·) u čiti (instruire).
úd: csl. ud-b, r. b. sch. sln. ud, pol. u kr.
udo (stpol. ud). — P sl. udo. P říb u zn é je
ř. αρΰρον t/v . S lovanština v původním
*ardhro- provedla disim ilaci r-r > v-r, *oudro-,
p ak i d ru h é r zaniklo: *oudo- > udo.
udatna: ro stlin a A runcus. Asi v ý tv o r
P reslův. O d udatný ve vý zn am u ‘m o h u tn ý ’ ?
udatný, ta k i slovenský a polský (tu vedle
udaly). N ářeční v ý zn am y (mor. rozhodný,
h rd ý , silný v těle, slc. sličný, pěkný) ukazují,
že je odvozeno od udáti se, stč. udieti sě
(viz díti) ve v ý zn am u zd ařiti se, v y d ařiti
se; t je z í-ového particip ia, jež se tu a ta m
vytvořilo (např. naditý) vedle n-ového.
R. udačnyj dokonalý je od téhož udáťsja.
uieřiti, iter. m or. odírat, han. hoderet Svěř,
val. udřeí, laš. udřet udřít. — slc. udreí,
udeřit, udierat, pol. udrzec uděrzyč, sch. sln.
udriti udcur udariti, dl. deriš, hl. dyric,
b. udrja udar udarja, r. udar udarit. — V ý
chozí sloveso je u-dříti (*u-derti, někde p ře
vedené do 4. tříd y , ta k sch.), term ín pro
ta k o v o u lehčí rá n u , p ři k te ré se jen rozedře
kůže, ale k o sti zů stan o u celé. Od něho
odvozeno jm éno ú d e r (*u-dbrr>) u nás
a v polštině, jin d e u-darb ( = *dór); od těch to
jm en n o v á slovesa udeřiti a udariti. Psl. byl
te d y jen pojem ,,u d říti“ , d ru h é sloveso je
pozdější, ja k v y p lý v á z d v o jito sti der-ldar-.
O b ra ty jak o udeřila zim a jsou podle uhodili,
kde je též obojí význam , ale jeden pochází
od god-b = doba. Nč. úderný, úderník je
podle rus. udarnyj, udarnik. L it. je d u riú
d úrti, od téhož der-. P o d ro b n ý v ý k lad je
u Z ubatého 1.1.129n.
udice; las. ludica B n ějak o u m ylnou an alo
gií (K p m yslí n a louditi); stč. udicě. — Stsl.
qda, qdica, pol. wqd(k)a, r. uk r. uda, hl. wuda,
dl. huda, b. vádica, slc. sch. udica, sln.
odica. — Psl. qda: obsahuje q-, což je druhotv a r předložky w n (viz v), a -dá od *dhěklásti, v lastn ě d (nulový stupeň) + á. Zna
m ená te d y „ v k lad ", p řed m ět (háček) vložený
do něčeho, to tiž do n áv n ad y . D ivoké kachny,
lišky a jin á z v ířa ta se dosud někde loví tak,
že se n a ně n astraž í n á v n ad a (kousek masa),
do níž je vložena udice ta k , že je celá skryta;
zvíře p o hltí n áv n ad u naráz. Lovení udicem i
p řejali p ak od m yslivců ry b áři. Mch NŘ
32.10.
udidlo, slc. udidlo, pol. w^dzidlo, r. udilo.
Odvozeno p a trn ě (příponou -i-dlo) od *q-děti
v k lá d ati (viz díti): b y la to původně dřevěná
p říčk a v jednom celku, v k lád an á koni do
h u b y . Srov. též udice.
uditi; uzený > uzenina (*uzeninář haplologií dalo uzenář), uzenice, uzenka (zpravidla
se p ro d áv á „p áre k uzen ek ", z toho pouhé
párek). Ze stč. ob-uditi očerňovati (obúzěti
tu p iti) vzniklo m ylnou dekom posicí budv jč. zabudlé prádlo hodně špinavé, nč. přibouditi p řip áliti, zaboudlé (obilí) = zap a
řené PS, boud = přiboudlina. P o l.w^dzic, ukr.
vudýty, sln. (v)oditi; podle to h o se u nás
a v slc. ú d it v- odsulo jak o v n ář. osa
m ísto vosa. — Psl. vqditi znam enalo horkem
nebo dým em konservovati, vysoušeti p o tra
vin y (maso, ry b y , sýr), ab y z tra tily svěžest
(viz vadnouti). K o řen (s)vedh- je též ve vedro.
Z jiných jazy k ů se k srovnání hodí — vzhle
dem k v ý zn am u — pouze sth n . swedan
p áliti pom alu a s h o jn ý m dým em . — Sem
snad p a tří i n ář. (ještědské) oudno (K. Světlá)
= dusno, mdlo.
uhel, uhlí, uhlíř, m or. uhtař, uhlík,
uhelný. — Stsl. qgl-b, qglbje, slc. uhol,
pol. w§giel, d říve wqgl, hl. wuhlo, dl. wugel,
uk r. (v)uhol, r. ugot, b. váglen, sch. ugalj,
sln. ogél. — Psl. b y l asi i-km en qglb, ale záhy
přecházel v ýo-kmen. N ejblíže m u stojí
lit. anglís a stp ru s. anglis; véd. áňgaraa pers. angišt m ají jiné zakončení. Příbuzné
je asi (VH) též ř. άν&ραξ t/v (od něho je
anthracit), s # z ghu. &. r p ro ti l jinde a jiné
rozdíly svědčí p ro p ů v o d „p raev ro p sk ý ". —
O dvozenina uhelníček, p tá k P aru s ater.
úhel, odvoz. č. úhelný, úhelnice kam enická
šablona n a p ra v ý úhel, troj-úhelník. — Stsl.
qg-bl-b, slc. uhol, r. ugol, u k r. (v)uhol, pol.
wqgiel, hl. nuhel, dl. nugel, b. ágál, s. ugal, sln.
vogel. — Psl. qgtl-b souhlasí ta k dokonale
s la t. angulus, že bylo vysloveno podezření,
že je z la tin y p řejato . N ení v šak závažného
důvo d u pro tu to dom něnku, naše slovo je
s latin sk ý m p rapříbuzné. P říb u zn o je i arm.
a n kiu n t/v a sn ad i něm . W inkel t/v .
uher n a kůži, uhrovitost vepřů. — Psl.
q g rt (pol. wq.gr, slc. uhoř, u k r. (v)uhor, r. úgor\
hl. umhra, dl. huger, sch. ugrk, sin, ogre). —·
Příbuzno je lit. ánkštxra fem ., n ář. (vých.)
inkstiras m ask. u h er n a tv á ři, n ř. άν&ράκιον
(Geschwur, R ohlfs 17, *ghu ?), sth n . angar
obilní červ (nyní Engerling u h er i červ).
Slovanské form y a sth n . angar (z *angra-)
se shodují, b altsk é jsou pozm ěněny nějak o u
analogií. ‘Č erv’ je zřejm ě výchozí v ý znam ;
v zánětu m azových žláz kožních sp atřo v án o
patrně dílo červíčků. Svědčí c itá t z A. S.
Serafim oviče, M ěsto v stepi, č. p ř. P ra h a
1951, 228: „H o sp o d sk ý h ek á, nos m u ru d n e
[jak m u sklepník v y m ačk áv á uher] a vylézá
z něho dlo u h ý bílý uh er s černou hlavičkou.
A kde se jen berou? Že je te n N oe p ři potopě
tak y n a b ra l do arch y ?“ Snad b y se p a k
mohlo m yslet n a *on-gur-Os = v žírajícf se
(ke g*er- žráti). Shoda se jm énem n áro d a
uherského je n áh o d n á (rovněž ta k něm . F inne
se jm énem F in ů ), ale d á v á p o d n ět k žerto v
ným zám ěnám (č. maďař ve v ý zn am u uh er
na tv áři).
uherka 1° d ru h dý m k y , 2° (za prv é
republiky) d ru h cigaret, 3° d ru h vysoké
boty. — Od jm én a země U h ry . — Ale uherka
druh třešn í (černěl) je m ísto uhelka, od uhel.
uherský. Z a uherský měsíc = n ik d y Jg ;
už jsem tě neviděl u. m . = velm i dlouho PS,
pro kafe jsem nebyl u. rok — velm i dávno PS.
Též v slc. u. rok označuje n eu rčito u dlouhou
dobu: urobíš to za u. r. — P ů v o d to h o rčení
je nejistý. Snad je z doby tureck ý ch válek,
kdy vojáci byli n ajím án i n a službu do U her
snad n a u rčito u dobu, k te rá se v šak ve
skutečnosti prodlužovala o m noho let, něk d y
na doživotí (o tě ch to službách v. R arb u sick ý
ČL 45.193).
úhor: lado, úlehle. Pol. ugor, slc. úhor,
ukr. uhoř, sch. b. ugar. — Psl. bylo asi ggor-b.
Příbuzné p a k je sth n . stsas. angar m . Grasland, G rasplatz (nyní Anger p ažit, v plur. -n
draha), střniz. enc m . p ažit, stn o r. eng
louka, p ažit (S. Štech ú stn ě). Společným
znakem je to , že neobdělaný pozem ek b y l
porostlý tra v o u (nikoli obilím). D alší p říb u
zenstvo je nejisté. (D řívější dom něnku
o souvislosti s hořeti opouštím e.)
úhoř, Psl. *ggorb (pol. wggorz, slc. úhor,
ukr. uhoř, r. ugor, hl. wuhoř, dl. wugor',
sch. ugor, sln. ogor). — S taří nepočítali úhoře
k rybám (εγχέλυές τε και ιχθύες, úhoři
a ryby, u H o m éra II. 21.203), ale měli jej
za zvíře podobné h ad ů m (vzhledem k podobě
ovšem; ale i ú hoří k rev je v sk u tk u jed o v atá).
Nebylo jednotného jm én a úhoře u Indoevropanů, ale rozličné odvozeniny od *anghuis
had, někde zm ěněné z příčin tab u o v ý ch :
ogorb m á p a trn ě p říp o n u -orj-er-, jež v y z n a
čovala podobnost k něčem u (častější b y la
rozšířená podoba -teroltoro-), znam ená te d y
‘cosi jako h a ď ; m ěkké zakončení (další
přípona -jo-) m á spolu se slovem piskoř
(důvod viz ta m ). L it. ungurýs m á složení
podobné, ale oslabené -ur- bude vlivem
začátečního u- (z a- tab u o v ý m znetvořením ).
L at. anguilla úh o ř je p ro stě zdrobnělé
anguie h ad , jež v staré době bylo ženského
rodu. Ř . εγχελνς, n ář. ϊμβηρις jsou rovněž
zdrobnělíny tabuové. Mch ZfslPh 19.53.
P říb u zn é je i ř. γόγγρος m ořský úhoř, s g
an ticip o v an ý m n a začátek slova, pop?, je to
g- navíc, § 16.
uhranouti očim a: m agickou silou (zlého)
pohledu u činiti někoho neh y b n ý m a sla
bým . — J e příbuzné asi se stn o rd . isl. nor.
granda škoditi, ra n iti (schaden, verletzen);
noř. n ář. granna zm enšit, ublížit, u k rá st,
granda nem oc, o k teré se předpokládá, že
b y la poslána od zlých lidí nebo du ch ů
(S. Štech pís.). N ašem u -án- o dpovídá
norské -ann-; nd je asi výsledek disim ilace
z nn. (Jin á, ale m y ln á spojení pro stnord.
grand Schade, K um m er, Sůnde m á de Vries.)
ucho; ušatý, ušní; stč. náušnicě náušelc
náušník, z to h o jen p rv é se zachovalo do
nové češtiny; příušnice; (vy)ušit k lád y =
o p a třiti jistý m i o tv o ry , „oušením “ N Ř
18.99: ušení P S ; úško, zpravidla ny n í ouško;
ušák, laš. a slc. uchál (srov. okál); hrnec
ucháč, d v a hrn ce spojené = slc. ušiak;
ušátko košíček p ro u těn ý (Holicko); sem
p a tří i poduška, jč. podouště — p o lštářek
„p o d u ch o " , srov. slc. ís í na ucho — jiti
sp á t; té ž n ázv y škvora, že p rý rá d vleze
spícím u do ucha: č. ucholez ušák hušák
hušavec ucháě (h)uchavec chocholář chucholák
chocholouž, slc. ucholez ucholaz ucholak ucholár ucholáš chucholák ukoláš uchál; bulh.
kukuljaZa, kukolaza, kukoleza; viz i škvor;
podobně je lit. auslinda škvor. — Ucho
(ucháě, uchál, ušoun t/ v P S ) je i vojín
nováček. Z dá se, že to to ucho je tu slangovou
n áh rad o u za obecné ušák ‘zajíc’ (je i r. uškán
zajíc), m yslí se to tiž „ m l a d ý zajíc“ , kteréžto
spojení označuje obecně m ladíka nezkuše
ného, neotrkaného, nováčka. N ejde tu
o sm ysl „h lu p á k 14. J e p ro to nesprávné
m ysliti, že tím ucho se m íní jin ý ušák, to tiž
osel, prao b raz h lu p o ty . — Ucho u všech
Slovanů: stsl. slc. pol. rus. ucho, u k r. br.
vúcho, hl. umeho, dl. umeho, sch. sln. uho;
km en n a o (stsl. -es-kmen, gen. ušese a td .,
je n o v o tv ar podle oko očeše); ale d uál u ši
ukazuje n a p ůvodní km en souhláskový,
ide. *ous nebo *aus. Z tak o v éh o to základu
vyšly i o sta tn í jazyky. N ěkde jsou jiné
rozšířeniny: gót. auso, gen. ausins ( = *-en-),
ř. οϋς < *ous-os. A vest. u ši m á v šak slabý
stu p eň základu (u s-, ne aus-). V. i vším ali si.
ujec: m atčin b ra tr, ta k stč. a dosud s lc .;
jč. u jka strý c; fem. stč. ujčina (slc. ujěiná,
srov. stryná gazdiná, ujěin(k)a ujka). N a
H o rň áck u je ujěe obecné oslovení staršího
m uže jak o jinde strýčku (B artoš). — S tsl.
r. uj, slc. ujec, ujček, ujo, pol. hl. dl. wuj,
u k r. vu j, b. ujko, sch. ujak, sln. ujec. P raslov.
ujb souvisí s lat. avus děd (avunculus ujec),
sth n . óheim, stprus. avis ujec, arm . hav děd.
J e odvozeno od ide. *auos, což původně
označovalo p a trn ě o tcova otce, p a k i b ra tra
m a tčin y m atk y . V „klasifikačním sy stém u 14
příbuzenských n ázv ů se to h o slova užilo
i pro m atčin a b ra tra (odtud, s příponam i,
la t. avunculus, sth n . óheim, lit. avýnas, stir.
a m n a ir), to je i u nás. Viz i *ova pod baba.
P odle Isačenk a Slavia 22.62n. te rm ín *au
pocházel z m atriarch áln íh o zřízení a ozna
čoval původně asi b r a tr a m atčin y m atk y ,
osobu to v onom zřízení velm i důležitou.
P a k rozšiřován o další p rv k y a p řen ášen n a
děda n. strýce z m atčin y stran y .
ú k le j: d ru h ry b bělice, A lburnus; stč.
úklejé (K laret), m or. úklajka oklajka, val.
oklej ČL 50.291. — Pol. r. slc. ukleja,
hl. w uklija, dl. huklej(a), u k r. sch. u klija. —
P raslov. ukleja je příbuzno s lit. auksll.
J in a k jsou obě slova nejasná. Od Slovanů
p řeja to něm . Uckelei a maď. ókle.
úkol. V stč. znam enalo d a ň rep artičn í,
díl daně, přip ad ající n a jednotlivce nebo
n a v ětší celek z ú h rn n é sum y odhlasované
berně (od toho úkolník = p o p latn ík , p latící
ta k o v ý úkol), p ak i jiné p la teb n í povinnosti,
rozdělené m ezi obyvatele. V stč. i nč. je
v šak n ejčastější vý zn am ‘práce, placená
podle m nožství v y konané práce, od kusu,
ak o rd (opak práce nádenické)’, od k u d úkol
n ík je člověk pracující akordem , a jiné
odvozeniny. D ále úkol b y l p la t za ta k o v o u
práci. Z toho v ý zn am u ‘práce n a ak o rd ’
se vyvinul dnešní v ý zn am ‘uložená práce,
p o v in n o st’; kdysi ta k zv án y i „ro le“ (úlohy)
divadelní. Z vláštní u žití bylo asi p řed
100 le ty n a Y alašsku: úkol odpovídal d n eš
ním u obchodnickém u te rm ín u partie (různé
d ru h y m álo prodejného zboží by ly sdružo
v án y v celky, ta k to zvané, p ro d áv an é
levně). — slc. je n ap ř. obrábat pozemok na
úkol = p raco v a t za část ú rody, dat hodný
úkol la n u spriast = díl. — Pol. úkol 1744
je asi placená úkolová práce pro vrchnost.
R us. ukól byl díl, p odíl (na kořisti, zisku,
pozem kovém m a jetk u ), u Vologdy nejm enší
je d n o tk a pozem kového n ádělu z občiny. —
Z dosavadních v ý k la d ů nejlépe vyhovuje
Ju n g m an n ů v , k te rý zde v idí odlučovací
předponu u a ú tv a r od klátí, h ru b ě sekati:
úkol te d y odpovídá novočeském u úsek ve
sm yslu „ d í l (půdy, práce, kořisti, úrody,
povinnosti) určený pro jed n o tliv ce“ , sek to r
uložené práce. S tím se d ají uvésti ve shodu
i sta rší význam y. O to m podrobně E . H a v
lová, Slavia 29.276n.; ta m 279 posouzeny
i starší výklad y .
úkrop: polévka z horké vody, do níž se
n a k rá jí chléb, okořeněná česnekem a oso
lená, ve m ěstech- zn ám á pod jm énem
česneéka. — slc. úkrop p o d obná polévka
z ovčího sýra, p. úkrop, r. ukróp, u k r. okríp,
hl. krop, dl. hukšop vřelá voda. — Psl. ukrop-b
i okr op t : příbuzno je asi stin d . árapáyati
‘vaří, peče’ (p-ové fa k titiv u m od šrinoti
ohřívá), Agrell Bsl. LS 6. T oto krop- je asi
jiné než v kropití p o střik o v a ti; označovalo
zalití nějaké živiny h o rk o u vodou, ab y ta
živina b y la učiněna příjem nější ke snědení
(tak se sp ařu jí m ladé ko p řiv y husám , b ram
bory, řep a a o tru b y hovězím u dobytku,
což je tzv . paření, pařenka, pařenica, ale
i m or. kropení B). O to m podrobně Mch
ZslPh 17.260n. Viz i kopřiva. — Z dl. je dn.
H ukschop tep lý ,,n áp o j“ pro dobytek,
B ielfeldt ZfS 7.339.
úkropek, jen ve rčení sedí jako ú. apod.,
vč. oukropecek; též lidově ukroupek, vše
označuje člověka ustrašeného. N áleží k pol.
okrop h rů za, okropny ohrom ný, hrozný, n á
ram n ý ( > laš.).— L it. krupu8 kraupus u stra
šený, krúpstu krú p tí v y le k ati se, kraupíú
kraupti poděsiti někoho. Slovo te d y bsl.;
n áležitý vokalism us je slov. o; v litevštin ě je sek u n d árn í a b la u t, v y ro stlý z osla
beného stu p n ě u. J in é p říbuzenstvo není
znám o.
ukrutný. P ů v o d n í v ý zn am b y l jako při
krutý, to tiž ‘tv rd ý , tu h ý , p řísn ý ’. Z něho
vzešel v m rav n í ob lasti zesílený význam
‘surový, nem ilosrdný’ (tak i v pol. okrutny,
sln. okruten), a ž 5po tu k rajn o st, k d y jde
o bezcitné tý rá n í jiného tv o ra . — Podobně
jako příbuzné stisl. stangl. strang znam ená
m j. i ‘m ocný, silný, m o h u tn ý ’, předpoklá
dám e i ve výchozím k ru tý stejn ý odstín
(není v šak dosvědčen); z něho p ak je při
u kru tn ý (a p ři slc. u kru tn ý a uk r. okrútnyj)
ste jn ý lidový v ý znam : m ám u kru tn ý hlad,
ukrutánskou radost, byl jsem ukrutánský osel,
ukrutné jsm e se nasm áli, bere to ukrutné
tragicky P S ; to je u kru tn ý! — náram né,
ohrom né. N ejasný je pom ěr m ezi u- a o-:
sn ad je zde u 4°, o- je z ob-, te d y obé ze
zesilujícího *ambhi, ale z rů zn ý ch jeho
vývojových v ětv í. Může v šak jít v češtině
o pouhou asim ilaci o-u > u-u.
úl. Stč. úlí, slc. ú l, u k r. vú lij, dl. hul,
r. úlej, pol. u l t/v ; b. ulej d u tý strom , sln. ulj
d u tý strom , brť, úl. P o kračováním stč. ú lí je
m or. ú lík (hulík, hulék) n a H an é úzká
p ro sto ra, kůlnička. — Psl. ulbjb a lit. aidýs
avilýs, lot. aulis m ask., aule, avele fem. úl
jsou odvozeniny staréh o slova pro dutinu,
vyhloubeninu (ř. αυλός ro u ra, αυλών údolí;
la t. (s přesm ykem so n an t vl > Iv) alvus
d u tin a břišní, žaludek, alveus (říční) koryto,
úl, žlab). S taré úly by ly původně špalky
s d u tin o u ; k m eny s přirozenou d u tin o u byly
p řiřízn u ty n a d d u tin o u a pod ní, do dutiny
p ak byl usazen ro j.
ulice, csl. slc. b. sch. sln. r. pol. ulica,
hl. tvulica. Psl. odvozenina od *ula, jež by
se rovnalo řeckém u αυλή d v ů r, nádvoří,
v n itřek o h rad y ; příbuzné je i arm . u l cesta.
V aillant Sblvšié p ráv em p řip o ju je též lat.
aula dvůr, n ád v o ří (cit. z W eltSl 9.107).
— U ličník je p řek lad z něm . Gassenjunge.
úlisný, laš. u lišny, od ulísati kom u = lichotiti (dosud m or.), vlísati se, lísáním se
někom u v tíra t i; viz lísat i se.
ulita, p řeja to P reslem z rus. ulítka = hlemýžd, slim ák. slc. ulita je p a k z češtiny.
Viz nyní K iss StSl 3.403.
ulm ačka, ulm ovka, dříve d ru h dým ek:
název od m ěsta U lm u v již. N ěm ecku, kde se
původně v y ráb ěly PS. (Srv. oděrka, šemnička, ždárka.)
uměti, odvozeno od um-b, č. um (tak
u všech Slovanů). T o to u m t je příbuzno
s lit. aum enis m . pam ěť, omena omenis p o v ě
domí, cit, orné p u d . — Lze p řed p o k lád ati
předslovanské *au-men- n tr. jak o lat. car-men
(prajazyková p říp o n a -mer\men-), v litevštině rozšířené o -i-s n a m askulinum , v slo
vanštině p a k zkrácené n a *au-mo-s p o d ob n ě
jako lit. orné je zkráceno z *omen-ě. K ořen
au- je tý ž co (v zdloužené podobě) je áuiv lit. ovyje — za bd ěn í (a dále v aviti,
viz jevo) resp. á(u)- v lit. omenis; znam enal
patrně (srov. cítiti a bdíti) s ta v bdělosti
brzo po probu zen í (k to m u se v ztah u je
zm. ubezoumit B, h an . obezhónit L ukonejšiti,
utišiti d ítě, tj. u sp ati), ra n n í svěžest duševní
po nočním odpočinku, p a k duševní b y stro st
vůbec, ch áp av o st, rozum ění. Stč. v azb a
byla umČti k něčemu (k vojně, k boji,
k dílu) = b ý ti čilý k něčem u, z to h o p ak
pouhé něčemu. Roz-um ěti (i to se pojí
s dativem ) m ožno ch áp a ti ja k o vy-znati se
v čem; rozum (obdobně jin o ši.) je postverbale
už P sl.; te n jeho ráz je dobře v id ě t z vslc.
povedac kom u na rozum B f = ab y rozum ěl,
velmi jasně. D ále do° se, po°, s°, vy-rozuměli.
Umělý, umělec, um ěni; u m n ý, um nice logika
(Ant. M arek). Stč. bezumý nerozum ný. —
slc. um , um iet, r. um , um ět a obdobně jinde.
Z češtiny je hl. vmmělc.
ungelt: v sta rší době k ažd ý m im ořádný
poplatek, p a k clo za zboží dovezené do
m čsta. T ak i slc. (B lanár H L ), = tridsiatok
(v U hrách se to tiž ro v n al 1/30 ceny zboží).
Z něm . Ungelt.
únor, jen v češtině (již stč.). Souvisí p atrn ě
s nořiti, podle běžného Pelclova vý k lad u ,
že p rý „led v to m měsíci se noří, lám e
a p u k á “ Jg , v. i L ang SF 2.154. V sk u tk u
je slc. norenie ladu, jež zaznam enal D o
brovský (Jg, K álal) a sn ad sem p a tří i jč.
drenice odchod ledu, je-li z *nřenice. N icm éně
jsou tu v ý zn am y už p o su n u té (led se nenoří
do vody, ale v y stu p u je z ní!), tak že je těžké
únor přesně vyložit. „L ed se o p rav d u často
vnoří, je pod vodou, než t a ho vztlak em
roztrhne a v y n o ří" (K p).
upejpati se, doloženo od R o h n a; han .
hopépat se t/v Svěř. J e příbuzno s rd . (záp.)
pýplit, p ý p n it ineškati, o táleti, lo u d ati se
8 prací, v áh ati, b ý ti nerozhodný. D ále p a tří
sn ad k p ip la ti 1°.
úpčti, úpěnlivý. Stč, bylo jm éno vep,
gen. ú p u — k řik , nářek, zvláště p okřik n a p a
deného, jem už se děje násilí, n ap ř. p řep ad en á
žen a',,m á ú p ěti n a súsědy" , „m á úp u čin iti" ,
P hS 4.79; te n vý zn am slučuje v sobě nynější
p o jm y „křičen í" a „ú p ěn í" . J e tu zm ěna
vb- > u- p řed retn icí jako u předložky υτ>,
později v y ro v n án ím vep vepu a úp, ú p u ,
z *ντ>ρτ>, srov. r. n ář. vopl z *Vbpjb. Od
to h o to jm én a b y la odvozena 2 slovesa: 1 ° stč.
ú pěju úpěti (jako um ěju um ěti od um ), slc.
úpief, 2° stč. ú p u ú p iti (zaniklo), r. vopljú
voplt. Sch. vapijem vapiti, upijem u p iti, sln.
vpijem vp iti a stsl. v y p iti, 3. sg. vbpbjetb se
přichýlilo k ty p u bij o biti (jedinečný p říp ad ,
že d en o m in ativ u m přechází k to m u to ty p u
prim árních sloves!). — Zvukom alebné. V-bp^b
(v- je hiáto v é; bez něho Vsl. v b z -^ p iti
a r. voz-opvt) se ro v n á litevském u upas
ozvěna. B yla i podoba s ú (lot. úpět křičeti),
u nás jen v staro b y lý ch zvukom alebných
jm énech r. vyp bukač a csl. vyp-b vypica
vyplb racek, strus. viplb vypelica sova (srov.
výr), lot. ú p is v ý r, sth n . úfo (nhn. n á ř. A u f)
v ýr. Viz i výskali.
upír. Pol. upiór (stpol. upierz, dial. lupiór
ivypiór upierzyca a j.), slc. u p ír, u kr. vopyr,
vepyr, r. upýr' n ář. upír' (nepatří sem r. obyr,
jež je z osm an. karačaj. obur dém on nebo
z osm an. < pers.); sch. vam pir (v aria n ta
staršího upir: sch. p řijala csl. form y, k teré
b y odpovídaly svým va- < vb- lidovém u u-,
n ap ř. vazduh m. uzduh, p a k vapir dostalo
nosovku; ta k i V aillant; m se někdy vy v íjí
p řed retnicí, n ap ř. dumbrava < dubrava),
b. vam pir vapir vapir vepir. — J e s t v y jiti
asi z *vb-pěr-b, čem už hoví stpol.; u- z v-b-.
P o stv erb áln í ú tv a r k v-peřiti se apod., což
je přesm yková podoba za pův. rěpiti, slc.
repil (viz řepík). U p ír je dém on, k te rý se
vkousne, vsaje, v ch y tí, v razí (slc.: vrepí)
do své oběti. P odrobně o v am pyrických
lá tk á c h v. W ollm an NVČ r. 14, 15, 16, 18,
o jm éně 15.46; též M oszyúski 2.664. Sch.
vam pir se stalo evropským názvem , když
dvě aféry vam pyrické v Srbsku 1725 a 1731
se tiskem d o staly do veřejnosti. O d tu d te d y
je fr. vampire, n. W am pyr a td ., p ak ze západu
o p ět r. vam pir, ukr. vam pyr. O to m všem
V aillant Slavia 10.637n. (ale jm éno v y k lád á
jin ak : u-pirb — kdo uniká, to tiž z hrobu,
rev en an t).
úplavice, již stč. (Veleslavín a d.), od
úplav, což byl k ažd ý přílišný v ý to k z těla
(zvláště krve za čm ýry). slc. úplavica. — N a
pů v o d ukazuje m sl. naplavit nad ělati do
g a tí Mal.
upolín: ro stlin a Trollius. Souvisí s b.
(j)ablen a sch. jablan t/v , dále s r. kupalnica
t/v . T éto byliny se užívalo v R u sk u (a n e
pochybně i jinde, ač to není dosvědčeno) při
staro b y lé lidové slavnosti zvané kupadlo;
jisté ja rn í květiny, m ezi nim i i u., k lad ly si
d ív k y večer před „ Iv a n e m K u p alo u “ ( = J a
nem K řtitelem ) do p a rn í lázně, „ a b y tělo
zm ládlo, chlapcům se líbilo“ (MelnikovPečerskij). Z ánik zv y k u m ěl za následek
i nepevnost ú tv a ru slovního.
úpor lidově zn. tru sk av ec (druh rdesna),
od L actiferu. Slovo jistě dom ácí, ale m álo
jasné. P resl ho použil pro ro d E latin e, k te rý
n a truskavec svým vzhledem velm i upom íná.
úporný. Od stč. úpor odpor, vzpoura, zpurnost, srov. pol. upor tv rd o šíjn o st. — slc.
úporný t/v jak o v češtině, r. upórnyj u m í
něný, v y trv a lý , h o u žev n atý . — P sl. q p o rt,
od p řiti ve sm yslu v zp íra ti se (zde: nesnázím ,
p rotivníkovi ap.). L ang SF 2.159.
úprk, od staré doby ‘p ru d k o st, try sk ,
ú to k ’ (na jeden ú. tři litry p iv a vypiti; měla
s tím ú p rky = n a spěch), n y n í zp rav id la jen
o p ru d k ém běhu. Souvisí sn ad se sch. oprčiti
se p rem a kom u = o bořiti se, ú to čiti n a n ě
koho, uz prkos = n a v zdory (přejato do slo
v en štin y : na prkos) a dále sn ad se sth m freh
ch tiv ý něčeho, střh n . mech odvážný, smělý,
nhn. frech. L ang SF 2.151.
upřímný: viz přím ý.
urbář, slc. urbár. Z něm . Urbar: střh n .
urbor -bur -ber -bar znam enalo výnos, v ý n o
sový pozem ek, seznam pozem ků a p říjm ů
z nich; je odvozeno od sth n . urběran hervorbringen, přinésti zisk, užitek.
určili: k u-řčen > u-rčen (ř ztvrdlo v sou
sedství 6) od u-řéci (viz říci) přitv o řen o v n o
vé době; srov. obdobný p o stu p p ři upejpati
od u p ip a n ý. Určený > určitý (od střed n í
doby) podle důležitý, náležitý apod. Jv č .
verčitej den (vyrčitej, vyčítej), k d y je dovoleno
jí t do lesa n a roští. slc. určit, určitý.
urda, slovo p astý řsk é k u ltu ry k arp atsk é:
ovčí tv a ro h . „V ydójené m léko ra n n í ocedíl
b ača přes p látn o n a p u ty ry . P o tem dal do
něho glagy a ono zesýřilo. Strčil do něho
ru k y a sháňal syr ve h ru d y , v y b íral do řídkéj
š a tk y a procedil. Ř ík ali te m u rd a. D yž povyschla, poslala sa m ajitelo m ovec a tí
dělali z ní b ry n zy .“ (R u sav a 51.) O d tu d vni.
mléko se z(d)urdilo K tD -H o r a pol. n ář.
wurdzič (hurdzič, zurdzič) siq t/v . V R u
m un sk u je to v šak v lastn ě m léčný a tu k o v ý
o b sah sy ro v átk y zbylé po v ý ro b ě sý ra, te d y
d ru h o tn ý sýr (tak o v á sy ro v átk a se vaří
v k otli a stále m íchá, ež vzniknou chuchvalce,
ty se sbírají lžicí a d ají do plátěného p ytlík u ;
a b y v o d a z nich v y k ap ala). — slc. urda t/v
jak o m or.; pol. horda hurda urda tu č n á
žinčice, u k r. urda vurda hurda sýr v y v ařen ý
ze sy ro v átk y , s. urda sedlé m léko, b, urda
v ý v a r ze žinčice. — Vše z rum . urda, to p ak
bude konec konců z la t. butyrum: po v y tažen í
m ásla zb y tek sy ro v átk y se v a ří v hrncích,
ibi quod s u p e rn a ta t, b u ty ru m , est oleosum
n a tu ra (citát z P linia, u J a n k a G lo tta 2.41 n.).
urný: silný, veliký, urno prudce; úhrnem
m á P S po jediném d okladu z doby asi před
sto lety. J g m á jen urno z R K , citu je ,,vind.“
( = asi sln .) uren, vuren rasch, hurtig. —
Slovo sam o je m álo jasné; „o b a doklady PS
jsou ze sta rý c h p řek lad ů H o m éra; ty to
p řek lad y by ly do V aňorného rejdištěm slov
n ejpapírovějších“ (Šm.). K álal m á urný
ohnivý, p ru d k ý , ze Sasinka, te n p ak z Jg.
úrok 1 ° lh ů to v ý p la t, v sta ré době z nájm u
apod., ny n í jen z pů jčen ý ch peněz. Od u-řéci
(viz říci) u m luviti, to tiž um luvená, u jed n aná
dávka.
úrok 2° u řk n u tí, u h ra n u tí, p ak i rozličné
nem oci (ourok; ouročky = ohnipara) uřknutím způsobené. Od u-řéci (slc. uriect urknút,
č. uřknouti, pd. urzeknqc K uc.) ve význam u
řečí, slovem u čaro v ati, u škoditi (kdežto
očim a u h ran o u ti je m or. óbhlédnút\). Věřilo
se, že lidé n ad an í vyšší, čarodějnou mocí
(mor. člověk řkúcí) m ohou pochvalným slo
vem způsobiti opak, n ap ř. pochválí dobytče,
že je tu čn é, a b y od to h o okam žiku chořelo
a hubenělo, dítě-li, ja k je urostlé, hned
p řestan e rů sti a zakrní. P ro to kdo chválí
u přím ně a chce se v y h n o u ti podezření,
položí p řed chválu slovo slc. neúrekom
(neuro(č)ku, neurečkom), m or. neúroku,
což je asi tresť z m yšlené v ě ty „nebudiž
ta to ch v ála úrekom, riebudiž to k úroku“ .
Úrek (slc.) je postverbale k uriect, ureknút,
kdežto úrok, s ab lau to v ý m o, je ty p starý.
Od neúrekom je nové ad jek tiv u m s neurčitým
pochvalným sm yslem (pěkný, zd rav ý apod.)
slc. neúrečný, neúrečitý (i neúročyý, pod. n a
M oravě). M ch SMS 15.144. Ú rok léčila
ro stlin a úročník, m or. úročka, úročnica (nyní
= A nthyllis). — P odobně je rd . uráčit očaro
v a t i, urók u řk n u tí.
urputný, dříve též u rp u tlivý a urputilý
(o d tu d zarputilý ze *za-u.); m or. i orputný
drzý. J g u v ád í vý zn am jako „zatv rd ilý , ne
ú stu p n ý , sp u rn ý “ . V zhledem ke spurný by
sn ad bylo m ožno m ysliti n a spojení jednak
se stč. p u rn ý = nč. vzpurný (od p ú řiti sč —
p y šniti), u t z qt jak o v slovutný, a ch áp a ti u.
jak o přesm yklé *pur-ut-ný; jed n ak se stč.
ú ru p n ý p řík rý , tv rd ý , k ru tý , u rp u tn ý , h rdý,
zp u p n ý ; vý zn am ‘h rd ý ’ vede i tu k p ú řiti sč.
— Též slc. je u rp u tn ý (z češtiny?). D ále by
sem p atřilo i pol. czu-purny u rp u tn ý , s ta
tečn ý , asi asim ilací z *če-purny.
úrupný stč.: p řík rý (o skále), tv rd ý , k ru tý ,
u rp u tn ý , zary tý , vzd o rn ý apod. Málo jasné,
v. L ang SF 2.141n, Z u b atý 1.1.249, G rappih
R É S 22.193.
úsad val. slc.: bolest v kříži, houser (sem
p a tří i to to houser, viz o to m pod husa);
laš. fu s a k Malý. Pol. wqsat, sch. usad.
Z qsad-b = „co se v-sadilo“ do kříže. Lang
SF 2.160. Srov. ústřel.
useň: vy d ělan á kůže, stč. usně, slc. usnár
koželuh. — Stsl. usm-b ( > a d j. usmčn-b).
usnije ( > usn ija n u ); csl. usmo-šbVbCb; sch.
usmina holínka, sln. usnje v y d ělan á kůže,
r. usmá t/v . — Slovo starobylé, d v o jito st m/n
ukazuje n a p říp o n u -men- (z nulového
stupně -mn-, náležitého p řed dalším i p ří
ponami, zůstalo b u d m nebo n ), podobně
jako je to m u v stin d . čarman-, ř. πέλμα kůže,
ale — protože není příb u zn ý ch m im o slo v an
štinu — není jisto , co je us-. Snad tý ž
kořen co v la t. uro pálím a v ř. εϋω t/v .
úskrt: viz ušket.
usléci s tč .: zem říti, zcepeněti, p o jiti J g -K t
4,7, P ř 1,2. — Psl. sl§kti. — Málo jasné.
Snad je příbuzné s lot. slikstu slikt chýliti se,
pádem dolů se z trá titi, z ajiti (untergehen),
utopiti se (a s lit. sliň k ti lézti, pom alu jiti).
V ýznam ový výv o j jako v kapati 2°, za-jíti =
zahynouti, něm . um kom m en, vergehen. Viz
i Z u b atý 1.1.233 (ale tu je zm ěteno s pol.
slovy, k te rý m o dpovídá č. sleceť).
ústa, plur. (ojedinělé sg. ústo J g d je p rý
z usu), n y n í jen v spisovné m luvě (jinak
pusa spíše v m ěstech, n a venkově dosud huba
bez hanlivého o d stín u ); jin a k ve zb y tcích jen
v chod. gen. p lu r. do houst a z jeho vlastních
houst ( = vím to přím o, určitě, jasně; o d tu d
jč. oucně ousne oucťně, jvč. oucné ‘výslovně,
zřejm ě’ v ob ratech jako rek sem to o., tak že
je v idět, že souvislost s ústa není už povědo
má); pů v o d n í spojení bylo asi „ řík a t si něco
nejen v du ch u (v m ysli, v srdci), ale i ú s tn ě “ .
V přeneseném v ý zn am u jvč. ústa, chod.
hustá o tv o r v dv ířk ách do kam en (viz i óelist).
Z vět jako není s ústa chleba = co b y se vešlo
do ú st, vzešlo h y p o stasí sousto. Ž erto v n á
odvozenina je ústnatý = h u b a tý . — U jiných
Slovanů rovněž ústa (hl. wusta, dl. wusta);
odvozenina už Psl. je ustbje (č. ústí, pol.
ujšcie, r. ústje, b. ustie, sch. ušce, sln. ustje),
znam enala ú s tí ře k y apod. J in á Psl. o d
vozenina ustbna = r e t se do češtiny n ed o
chovala. Stč. ústíce sklenná láhev Baw . —
Pro pojem ú s ta bylo v p raja zy k u jm éno
středního rodu, jež se udrželo jen ve v ětv i
indoíránské a italokeltské: véd. ' gen. sg.
ás-áh, gáth. ůňhd ( — a.h-6), in str. sg. ás-a,
gáth. odáňha ( = áh-á), la t. ós, stir. á. Tedy
*ds, p a trn ě z *ó(u)s. Z áhy tv o řen y odvozeni
ny pro re t (stind. óštha- m ask.) a pro ú stí
(lat. austium , óstium = slov. ustbje). Slovo
ústa te d y v lastn ě znam enalo původně r ty a je
v plurálu (srov. p lu rál ve vrata aj.; duál byl
vůbec v y hrazen jen u rčitý m dvojicím , nikoli
všem!).
ústřel, pd. zastrzol, postrzol P F 3.308,
viz střela.
ústřice, už 1819 Tablic m á vstryce (Š.), p ak
Presl 1822 v K ro k u z r. ústrica; to p a k je b u d
z raně-nhn. úster nebo spíše z hol. oester
(v ruštině je dosti slov nám ořnického apod.
oboru přím o z holandštiny!). Germ. slova
jsou dále z ř. δστρεον skrze la t. ostrea. Od
počátku 17. stol. a u R o h n a je austrye, srov.
něm . A uster a Ostria. slc. ny n í ustrica; hl.
wustrica je z češtiny (Bielfeldt 293).
uš, citoslovce odháněcí PS. — R . uš. —
Viz huš.
ušet, uštík: cíp (šátku), vč. za doby Ju n g
m an n o v y ; od P resla p řijato do b o ta n ik y pro
výb ěžk y srostloplátečných okvětí. — Snad
n ějak souvisí s ucho: v sch. je ušce „auricula,
Ó hrchen" , tj. úško, k rá tk ý okrouhlý přívěsek
n a listech jistý ch bylin (Sulek, B iljarstvo I
23).
ušket, gen. ušketu: kus kůže, záp lata, stč.
ušket u K la re ta v kapitole o oděvu; dosud vč.
jen v p řiro v n án í nekyprých, tu h ý c h placek
nebo koláčů, že jsou jako uškety; ušketek k o
lečko plstěné jako vložka po obou stran ách
cívky n a vřeten ě; úškrt(í) k rájen é usně (15.
stol. v K u tn é H oře, W in ter Ř O 851); ouškrt
kolečko kožené pod stěžejem i, ab y dveře n e
v rzaly Jg , ouškrtnice podobná těsnicí vložka
u nasazení kosy Jg . J iří K ejř, P rá v n í život
v husitské K u tn é H oře, P ra h a 1958, 241 n.
citu je úskrtí n tr. (kuože nebo ú sk rtí; žád n ý
refléř nem á nového ú sk rtí n a s ta rú obuv
p řik rajo v áti; koželuzi slíbili d ělati ú sk rti
dobré; podšívati b u d ú ú sk rtím nebo usněm
novým ). — Psl. uskurtb. O bsahuje u- ‘o ď ,
ú tv a r s nulovým stu p n ěm od kořene skerřezati, k rájeti, a příp o n u -tb. Slovo s ta ro
bylého ty p u . K o řen tý ž co v něm scheren
stříh a ti, bez s ř. κείρω k rájeti. T edy: úřezek,
úkrojek.
útek, slc. útok, hl. w utk, p. útok, wqtelc, r.
útok, sln. votek, b. vatdk. — Chápe se jako
Psl. q-tuk-u = co se v e t k á v á do osnovy.
J e v šak m ožné i to , že bylo Psl. u tu k u ,
jehož u-tu odpovídá indickém u δ-tu- t/v ,
km en s příponou tu od kořene au- ‘tk á ti’;
u nás bylo to slovo rozšířeno o ku , jako
všechny o sta tn í staré k m eny n a -tu-. K dyž
p a k kořen au- byl u nás n ah razen kořenem
tuk-, bylo celé slovo přeform ováno lidovou
etym ologií už praslovanskou, k te rá v něm
viděla tuk- ‘tk á ti’, tak že u- (viz polské u\)
bylo nahrazeno předponou o. P ro tik lad em
ú tk u je osnova, Psl. n itu , rovněž km en n a
tu, ind. n i-tu -; to to n it (viz nítěnice) je
podporou našeho vý k lad u , že bylo Psl.
u -tu -ku .
úterý, úterek; n a střed n ím m or.-slc. pom ezí
je hy p o stasí z *vo vt&rý horň. vovterek, 'slc.
n ář. vochterek vofterek volterek; srov. u k r.
voutorok; laš. vtorek jako pol. wtorek. — Ú terý
znam eríálo ‘d ru h ý ’ (t. den v tý d n u ), u jin ý ch
Slovanů dosud ta k : stsl. vutoru, pol. wtory,
uk r. vtoryj, r. vtoroj, b. vtori je ‘d ru h ý ’, o d
vozenina n a -u ku nebo jin á je ‘ú te re k ’. V češ
tin ě v šak bylo vterý jako číslovka vytlačeno
slovem druhý, což je druh, kam arád . — P ř í
buzné je lit. aňtras aňtaras, lot. úotrs d ru h ý ,
jiný, stin d . áritara-, něm. ander, vše sn ad od
zájm enného km ene ana- (viz on) tz v
„k o m p arativ n í" příponou -fero/toro- (: d ruh,
další jedinec ve srovnání s p rv ý m , vzhledem
k prvém u). P ro slo v an štin u je tře b a předp o k lá d ati jed n ak o-tor-b, oter-b (v češtině
-ter- jako v který p ro ti slc. ktorý atd .) v slc.
utorok, sch. utorak, hl. wutora a č. úterý,
je d n a k v-b-tor-b (popř. Vb-terb pro vovterek)
pro r. vtoroj a td . N áležité je q-; znění vbvzniklo asi z *on-tor-, d o k u d bylo ještě on(nikoli již o-!), oslabením za rychlé, nedbalé
výslovnosti při p o čítán í; on- > bn-, jako
je lit. též unt(a)ras, lot. n ář. též utors (z un-),
p ak se objevilo ovšem h iáto v é v-; Vbn-torb
se dále v rychlé výslovnosti oslabilo ve
vbtor-b jako *sbmto ve sbto (viz sto). Viz
i vteřina.
útes: asi z r. útes t/v , od tesati; pů v .
m íněna asi h la d k á skalní stěn a, jak o b y
u tesan á.
útlý: csl. qtl-b děrav ý , sch. utal d u tý , sln.
votel, p. wqtl / slabý, r. u tlyj d ěravý, vyhnilý,
v etch ý , c h atrn ý . — Psl. otblb. Slovo nepříliš
jasné. P a tří asi k tblěti, č. tlíti. P o jem ,,tlíti“
znam enal též ‘b ý ti pom alu stra v o v á n v n itř
ním ohněm > ch řa d n o u ti’. Z předslovan.
*in-til-os = u v n itř ch átrající.
útor, h an . ótora K p U : zářez pro dno
v dlužích dřevěných n ád o b (m ylně v šak
ch áp ala útor G lazarová, viz PS). R čení m ít
dobré útory — sn ésti bez ú jm y n a zd rav í
m noho jíd la a p ití. — Pol. wqtor, r. utór,
b. vátor, sch. utor, sln. otor utor, hl. wutora,
dl. hutora. O byčejně b ý v á všude v plu rálu . —
Psl. otor-b, od ťríti (Lang SF 2.157) ve v ý z n a
m u řezati, te d y = vřez (Lang o ťríti v šak
m ylně!).
u trejch: z utrajch (hutrých H us), to ze
střh n . hutterauch — H u tte n ra u c h , ta k se
zval arsenik usazující se v kom ínech v h u tích
z d ý m u p ři ta v e n í kovů. J in é p ře je tí je p rý
slc. v otruch, stč. otrušený o tráv e n ý , nč.
otrušík arsenik; m ůže to v šak b ý ti od o-truti
o trá v iti.
útroba, laš. otroba (‘já tr a ’ Lp) vantroba
( = pol. wqtroba). P raslo v .: csl. otroba, slc.
útroba, pol. wqtroba, r. b. sch. útroba v n itř
nost, břicho, sln. votroba; hl. wutroba, dl.
wutšoba srdce. P říp o n a -oba tv o ří odvozeniny
od ad je k tiv (chud-oba). P ro to je st předpok lád ati ad j. *qterb, jem už b y se rovnalo
ind. av. antara- v n itřn í. To adj. je odvozeno
ze staréh o ide. *en, ale u Slovanů *enteros
zm ěněno v *onteros podle jejich ú p rav y ,
k te ro u sta ré en nahradili novým on (viz v).
O slabení tsr v tr je podle adv. otrb; viz vn itř.
S tra n přechodu a b str. > konlcr. srov. nč.
vnitřnosti t/v . Srv. játra.
utrum , jen v rčení m á u. = konec (dob
rý ch časů, p říjm ů apod.). N ejspíše k an to rsk á
la tin sk á hříčka, jejím ž základem je utřít hubu
(totiž na sucho, bez tu k u n a rtech = v y jiti
n a prázdno, bez pohoštění). J in a k T reim er
33: je to p rý znetvořené la t. punctum (ve
v ýznam u ‘tečk a = konec’).
úvar, jč. a chod. houvar, m or. úvar, ouvar,
vč. vejvar (K rám ): m okřina v poli, temenec
(mylně u D uška ‘suchá lo u k a’). K vříti
(v. to ) ve v ý zn am u v y v ě ra ti (voda v y
rážející ze zem ě n a rovném poli vypadá
ta k jak o v o d a vroucí klokotem ). Snad místo
*vývar, je to v y try sk o v án í v o d y ze země
n a povrch. T otéž p o jetí je v jvč. vyvářet se
(o bažině, m očále, m ylně chápané jako ‘vyp ařo v ati se’, ta k u H oška), vejvařióní voda =
p ram e n itá (Litom yšlsko); v klad. výhřavišté
‘m ísto kde v y v ěrá v o d a’ proveden přesm yk
v-ř > ř-v a lidová etym ologie přichýlila je
k hřátii vejřevište n a jiném m ístě téhož nářečí.
Srov. sch. iz-vor pram en. — Od téhož kořene
ver- je dále véd. vavrá- m ask. pram en
(B runnen, B orn, Quelle).
uvirý, ta k stč.: p rav u s; uvířlivé dřevo u Jg
z R osy; n y n í m or. uvirý, uvérý = zborcený,
zkřivený, uvíro = n a křivo; slc. úverit křiviti,
b o rtiti, zúverit sa súverit šúverit, jvč. zoubeřit
zd u vířit (Litom yšlsko), h an . zhovéřit, (z)hóvéřit, vč. zouřivélý (asi ‘zk řiv en ý ’, ne PS
zoufalý, zničený), m or. zdúvěřit sa, důvéřit se
(K yjovsko), diivéřit (H eršpice), šuvírý šuvérý
šubirý suverit sa zešuviřelý sešuvířený suvířitý,
PS zuvířilý, laš. šuvěry L or., šuviry Lp.;
haplologií vyšuřit zb o rtiti, dále s význam em
p o n ěkud p o su n u tý m val. šu řit = křivě něco
d ělati (řezati apod.), šurý k řiv ý , nerovný
(šurá deska), šilhavý ( = nerovně hledící),
laš. šury Lp-Šr, spis. zašouřiti očim a PS,
a o d tu d konečně m or. šúrem n a křivo, ne
rovně, a do spisovného ja zy k a p řeja té sourem, han . š&rem Svěř. — Z jin ý ch jazyků se
d á u v ésti toliko r.-csl. uvirb oči svoi zbrjaše
λοξω τω όφύαλαφ εστά5μιζε, křiv ý m po
hledem přem ěřil. slc. bylo též uvírový,
obrácený p ro ti slunói. U k r. skovirytysja
M EW . Pol. je w qw iry, pd. gqbierzyó si$
(srov. han.!), wiehrowaty K uc, ale sln. sever
křivonohý. — Psl. bylo ad jek tiv u m vir-b,
jem už se ro v n á staro irsk é fla r t/v (schief),
ky m r. gw yr, b ret. goar, gwar, vše z ide.
*veiros. V uvíro ‘n ak řiv o ’ vězí zajisté před
ložka w b ·. p řed začátečním v slova víro se
zm ěnila v u docela pravidelně. Základní
ad jek tiv u m *virý p a k zaniklo, další útv ary
se tv o řily p ak jen z uvíro; p řitom , poněvadž
virý už nežilo, podléhaly rů zn ý m změnám,
k teré zavinila disim ilace a jiné příčiny.
D okonavé sb -u viriti časem dalo ony rozličně
form y se zdu- su- aj. P říb u zn á je dále lib.
pavairus t/v (schief, schrág) a jvairús
zkroucený; jejich ai (m ísto čekaného ei
nebo ie) je od ivairus ro zm an itý ; ta k é lat.
varus v y k řivený, k řiv ý (o rozích, nohách,
rukách); jeho á je nepůvodní, pochází
zajisté od synonym a p ršu u s, křivý, zkřivený,
ztočený, zkroucený. Mch ZfcPh 23.69. Viz
i šejdrem.
úvoz: viz vézti,
úvrž. P od tu to spisovnou, ale nedoloženou
formu řadím e jč. cuvrž = síť z p ro u tí v čapu,
aby ry b y neunik ly z ry b n ík a, K u b ín VČP
7.155; přesněji ouvršek — p ro u těn ý košík,
k terý m se při v y p o u štěn í ry b n ík a p řik rý v á
otvor do p o u tru b í, ab y ry b y nem ohly utéci,
Jílek J č ř 109. — P řik rý v á se v r c h p o u tru b í,
tedy kladem e *ú-vršek ( = co je k v r c h u ,
v e v r c h , přiloženo, vloženo); z to h o je
d ru h o tn é *ú-vrž, jeho ž je výsledek n ejisto ty
m luvících, zdali šk je šk či řk; krom ě toho
význam ‘síť z p ro u tí’ dal m ysliti n a ry b ářsk é
náčiní zvané vrž, viz vrše; u to h o b y v šak
odvozenina s ú- neb y la n a m ístě.
uzda 1°, ta k i csl. slc. pol. r. sch. — P ř í
buzné s la t. aureae (óreae) stíhlo, m ěk k á otěž,
což je od aus-, 6s ú sta. O tr^bski I F 131.
N ové zakončení -da asi p řeja to ze slova
blízkého význam u brázda; srov. stsl. uzdam i
(p lu r.! jako v la t. oreae!) i br uzdo j i εν κημώ
κο.ί χαλινω. Uzditi, za-uzditi koně.
uzda 2° v chod. huzda včelí p lást (suchý,
bez m edu). Souvisí s pol. w$í xica voskový
podklad, n a něm ž jsou stav ěn y včelí b u ň k y ,
dále s pd. w$za t/v K uc a s r. uzá vosk,
k te rý m včely ch rán í v n itře k ú lu p ro ti
sv ětlu a vzduchu. — Asi od vázali. N itsch
J P 28.14, Mch J P 29.230, o rus. již Gorjajev.
uzel, pol. w§zel, slc. uzol, u k r. vuzol, r.
uzel, b. vázel, sch. uzao, csl. (v)gzblu. — Psl.
v, před p o n a a předložka (s akus. a lok.).
P ř e d l o ž k a zněla Psl. stsl. vu; její u se poz
ději vokalisuje v e, slc. o, jestliže následovala
slabika jero v á (např. ve vsi < vu vbsi), ale
p a k i jin d y k usnadnění výslovnosti (ve ško
le); před retn icí dávalo stč. u (u víře, upro
střed, též jak o před p o n a: u-vrhnouti). J e asi
ze staršího slovan. *on, k terážto form a n a
sto u p ila v slovanštině m ísto jinde znám ého
*en (v. ěv, la t. germ . ir. in , lit. j), a to nepo
chybně vlivem předložky v ý zn am u rovněž
sm ěrového *kom > *kon > ku , kde o bylo
náležité. P a k v p řed u přistoupilo — v době
oslabování koncovek — h iáto v é v-, poněvadž
pouhé u (z un < on) b y bylo předložkou
velmi nepatrnou . H láskový vývoj u *von >
vu byl vlastně tak o v ý , že n u tn ě předpokládá
původní kladení nikoli před slovo, ale za ně
( = postposici), n ap ř. *domoi von > domě
vu = v dom ě, tj. on dalo u n > u n > u
(a nikoli o\; to je jen v předponě!), obdobně
jako *som > su, kom u > ku (o to m Z u b atý
2.326). Ovšem *von kladeno záh y i jako
předložka; te h d y se zachovalo ve spojeních
zvláště častých, n ap ř. p řed anaforickým
zájm enem (s ním hláskově se spájí): vu n
jem b > vněm (nikoli vjem ), v u n ichu > v nich
bylo voz-biu, vgz- k v§z-ati (viz vázali), ale
v- záh y odpadalo.
úzký; laš. i lúzký (podle p říp ad u s lu- >
(v)u - m ylnou analogií); úžina, úzkost (bylo
i úzkost = úzké m ísto, J . H asišt.), ú ž iti;
soužití: původně znam enalo též ú žiti, h n á ti
do ú zk ý ch (dluhy, b íd a souží), s- pevně
přirostlo; m or. úzkoba (ú tv ar jak o zloba,
chudoba, tažóba) — úzkost, ale i nouze,
uskrovňování, od toho m or. úzkobit se, val.
oskobit sa (srov. slc. úzko žit K u k 2.161). —·
Psl. gzu-ku (tak stsl., slc. ú zký, pol. wqzki,
u k r. u zkyj, r. u zkij, hl. w uski, dl. w uzki, sch.
uzak, sln. ozek) je rozšířením (jako arm .
a ^ ju k úzký) starého w-kmenového ad jek tiv a,
srov. stin d . amhú-, gót. aggwus (něm. enge)
a td ., příbuzného se slovesem la t. ango
zužuji, ř. άγχω úžím , šk rtím , zužuji.
už: viz již.
užovka; ta k i slc.: odvozenina od *už h ad ,
Psl. gžb (pol. wqž, uk r. vuž, r. už, hl. wuž, dl.
huž ‘'wuž, sln. wož); lit. angis h ad , užovka,
prus. angis h ad , lot. uodze užovka, a dále lat.
nnguis h ad a něm . U nk (domácí) had .
České i slovenské slovo utv o řen o asi ta k to :
bylo asi *užák ( = ru s . užak užovka), jež přešlo
ve fem. *užáka (tak i bělorus. a rus. podle
M iklosicha), snad podle zm ije; konečně b u d
zám ěnou p řípon nebo vlivem a d jek tiv a
*užový (r. užovyj, dl. wužowy) užovka.
apod. Předl, v se zachovala hlavně s lok.,
kdežto před akus. se s tá v á archaism em ,
jin ak ji běžně n ahrazuje do. Jak o žto p ř e d
p o n a on dalo náležité g-, čes. ú-, což je
n apř. v subst. složeninách jako údol ( = co
je v dole, dolině). U slovesa arci převládlo
znění předložkové vu n (před sam ohláskou:
stsl. vu n -iti, stč. vn iti = vejiti) a v u (vniknouti, vstoupiti; s jerovým e: vepsati; konečně vei jinde: vejiti). S ta rá form a *en v slovan.
není! Vězí jen v j^tra, viz játra, ale to bylo
slovo zděděné již z ide., P raslo v an ů m n e
průhledné.
vábiti; vábník p tá k n a v ábení jiných;
vábniclca, vábný; vábivý; půvab je z pol.
powab (přejal P u ch m ajer); od toho půvabný.
— V á b iti bylo u všech Slovanů odborným
te rm ín em pro lákání lovné zvěře n ap odobe
ný m hlasem , p ak přeneseno n a lák án í vůbec.
Stsl. vábiti, slc. vábit, vábný, vábnik (ale
póvab, póvabný z češtiny), pol. wabic, r. vábit
atd . — J e příbuzné s lit. vilhinti, lot. vilbinát
t/v (kdežto lit. vdbyti a lot. vábit jsou z br.
nebo pol. wabic); b alt. -il- je tu nepochyb íěo d klit. vilióti lák ati, sváděti, vilti, lot. vilt
klam ati. Ale o p rapříbuznosti slova viIbinti
s naším svědčí b.
vaček νδ.: pečené jídlo z b ram b o r a vajec
N & 5.99, PS. — N ejasné.
vaček nebo vačka: zv rh lá šv estka, jistou
houbou (lid řík á ,,ru d o u “ ) pokažená. —
H l. čmačica pečená šv estka. — Snad je č.
i hl. slovo z něm . n ář. (hornosas.) tschwatsch
šv estk a (spis. Zwetschke); o hl. ta k soudí
B ielfeldt 117. — V P odkrkonoší je rčení
je to na vačku n. ja ko vačka = rozm ěklé;
te n výraz se hodí k lužickém u.
vačka, jistá součást m lýnského složení nebo
m otorů, vačkový hřídel; chod. vaček. N e
jasné.
vaditi 1°: k lásti přek ážk u , b ý ti překážkou,
vadný, m or. vadlivý; m or. nadvadit někom u
nohu; podvadit n o h y = p o d razit; m or. prevadzat d ělati obtíže, jč. převazeti p řekážeti
(odtud býti na převaz); jč. zavazeti, m or.
zavazat -zet -dzat, od to h o zavazadlo (viz)
a postverb. závada, závadný; h an . závadní
kám en = hraniční, p ů v . nejspíš odrazník
u v ra t, p a tn ík ; zavaditi o něco (kám en
zavadil m i > o m ne, z to h o p ak ak tiv n í p o
je tí přesunem v o b ra t „ já jsem zavadil o k á
m e n ” ). — J e n u západních Slovanů a v blíz
kém sousedství: slc. vada, vadný, zavadzat,
závada, pol. wadzič, zawadzaó ( > zaw ada),
zawadzic, hl. wada, zawada, dl. waziš, uk r.
vadyty, vadkýj škodlivý, závadný, zavadžaty ( > zaváda) p řek ážeti, zavadyty zavaditi,
zavadlyvyj (srov. výše m or.), b r. vada, zavada.
Zdá se, že i vada je p o stverbální. — P říbuzné
je staroirské air-com-fed- t/v (schaden,
h in d em ): jeho kořen Jed, z ide. vedh-, m á
ještě p rim árn í vokalism us e. N aše sloveso je
starobylé iterativ u m : *v5dh-ei-, tvořené
norm álním způsobem . M ch ZfcPh 28.69.
vadit 2°: plísniti, h u b o v ati; ta k dosud m or.
slc. (mater m na vadila) klad. a chod. (zde
v. se v to m to v ýznam u); vaditi se h á d a ti se
(nikoli věcně, ale s n ad áv k am i, zlovolně).
T oto v. se dostalo svůj vý zn am ze složeného
svaditi se (postverb. sváda, o d tu d váda) = n a
vzájem si v y n ad ati. — Stsl. s-evada h ád k a,
svár, slc. vadit sa, dl. (z)wažié se, ukr. vádytgeja, b. svadja v. se, svada svár, sch. svadja
svár, sln. svaditi, svada, svaja. — Psl. vado
vaditi. P říbuzn é je germ . *vadjan zástava,
záru k a, s p o r o ni (gót. wadi, stn o rd . ved,
stangl. wedd, sth n . wetti záloha. J e te d y
příbuzné i s vaditi 3°.
vaditi 3°: vy° koho z dluhů. Viz zavaditi.
vadnouti, m sl. vadnut, vjadnút. Stč. bylo
vadnu védneš i s-ový d ru h o tv a r svadnu
svčdneš, bohatě doložený, vsviediti z vadnouti.
N a F rý d eck u dosud tv a r 1. tříd y évadu
évajéc zvadnou ti. Laš. zvědnčný zvadlý m á é
asi vlivem pol. wi$dnqč (s denasalisací). —
Ze *(s)v§d-ngti: stsl. pri-sv§noti uschnouti,
u v ad n o u ti, slc. vádnút, r. vjánut, vjályj,
uvjadat, pol. wi§dnqc wi$dly, u kr. vjanuty,
srbochorv. venuti. — Podivné je msl.
kvjadat i chvjadat B-M e’ val. S v K ; p a tří
jejich k a ch do § 16? P říbuzné je něm.
schwinden ‘h u b n o u ti’ ah o rn o n ěm . schwenden
‘d ělati do stro m ů zářezy a tím je přiváděti
k od u m írán í’.
vafle: d ru h pečivá. — Z něm . Waffel.
vagant, vagas m or.: skrze latin ík y (kněze
aj.) z la t. vagáns gen. vagant-is = toulavý.
Vagabund (též slc.) z la t. vagábundus (od
vagor p o tu lu ji se).
vagírovat zast.: b ý ti bez zam ěstnání PS. —
Asi, skrze školy, z lat. vacáre nebýti za
m ěstnán, m íti p rázdno, m íti k d y ; g je asi
od vagári tě k a ti, to u la ti se, viz vagant.
váha: tíh a něčeho i stro j k vážení (dobytčí
v áha), zp rav id la v šak p lur. váhy; sochor na
zvedám břem en (Svěř), chod. han. vážka
korom yslo; vahadlo, vážidlo; závaží, stč. návažie ( — co je n a váze); nové (od P resla)
vážka, d ru h hm yzu, je z pol. wazka (překlad
la t. libellula, dem in. z libra v áh a, asi proto, že
dovede se vznášeti n a jednom m ístě, jakoby
nehybně, jako vše, co u d ržu je dobře rovno
váhu). (slc. n ázv y to h o hm yzu m á Vážný
ČČF 1.103 n.) Odvoz, vážiti (v. vodu = čerp ati), z- pro- na- pře- vy- roz- do- při- ( > přívažek); svažovati se > svah; vážný = m noho
vážící; přenes. = m ající v elký význam ,
velkou d ů sto jn o st, ú ctu , > 1° přísný, ne
veselý, 2° opravdový, h o d n o tn ý , nepovrchní; rovnováha (kalk za n. Gleichgewicht). Z-váhnouti se, převáhnouti se, pře
vážili se n a stran u , i p ro sté váhnouti se PS.
Váhali kolísati ze staršíh o v. se = sem ta m se
klo n iti jak o v áh y . V přeneseném smyslu
duchovním : vážiti si čeho; odvážiti se = od
hodlat! se po zvážení všech okolností (z toho
odvaha), rozvážiti si = rozm ysliti si dobře
vážíc okolnosti ( > rozvaha, rozvážný; ale
rozvážný ú čet je od rozvahy bilanční), uvážiti
> od obrozenskó doby úvaha, povážili
(zpravidla v im perativu) = posouditi úva
h o u ( > povážlivý — co je n a pováženou);
považovati něco za něco = v ážiti si toho
to lik ja k o ... Ale povaha, původně = n á
klonnost k něčem u, záliba, duševní sklony,
před p o k lád á sloveso považovati se k něčemu
= kloniti se, chýliti se. — Pol. waga, wažyč,
odivažyc s í q , odwažny, uwaga aj., r. vága, váž
n ý j a td ., rd . (Sevsk). vag sochor n a zdvihání
vozů, u kr. váha, hl. waha, dl. waga, b. <yažja
m íti vážnost, sch. sln. vaga, všude s mnohými
odvozeninam i. — P ře ja to ze sth n . waga
v áh y , závaží, a to , vzhledem k čes. a hl. h,
přeď 11.— 12. stoletím , rozšířilo se však ke
všem Slovanům (k R u sů m v šak dosti pozdě,
z polštiny) a projevilo velkou životnost
(není tře b a m ysliti, že p řek lád á něm . erwagen
apod.). — Z bývá v y šetřiti pů v o d m ask u lin a
váh (na K u tn o h o rsk u bidlo s okovem jakož to
součást stu d n ičn í „ v á h y ” n a čerpání v o d y ;
v áh y u vozu PS z B aara; rd. (sevské) vag
sochor n a zdvihání vozů, sch. vag sochor).
vahan vahánek val. h o rň .. slc. váhán, havan
okřín v y d lab an ý z jednoho kusu dřeva, n a
zadělávání tě sta . — U k r. váhán, jihorus.
vagánki, b. vagón vaganka gavána, sch. vagan,
dl. uagan. — Ze slovan. p řejato lit. vogonas,
lot. vórags, eston. vaagen. — P ů v o d všeho
dosud nejasný. Bylo ř. γόβενον (u H esyehia)
‘mísa, c k řín ’; z ř. je v jižní Itá lii góbina
gávira tóganu bávánu R ohlfs 47. M ladenov
cituje střř. vagani.
váchati, zp rav id la uváchati u n av iti, um ořiti, v y síliti; doloženo z Čech, M oravy i Slo
venska. — Málo jasné. Snad je to s-ové
intensivum od kořene, k te rý je v isl. soa
zniěiti, z trá v iti (vernichten, verzehren),
stangl. ásvvgan udu siti, geswogen (nyní
suoon) om dlelý, m rtv ý . T edy původně
*svóg-sati, při čem ž počáteční s zaniklo
disim ilačním vlivem s příponového, § 14.
vachrlaťý lid.: nejistý, jsoucí n a pováženou
(stav, výsledek něčeho), šp atn ý . — Z něm .
uackelig viklavý , k látiv ý , kolísavý?
vachta: ro stlin a M enyanthes trifo liata.
Z ru štin y p řejal P resl. — R u s. vachta
(doloženo od 16. stol.) je z fin štin y (Merkulova I I R J 2.1962.80); ta m á i nářeční form y
vachta, vechk; znam enají též jisté rdesno
a dáblík behenní.
vaehťati se vč. N ářečové c/i-ové intensivum
od valili se ‘kym ácivě, nem otorně, těžk o
pádně se p o h y b o v ati’ (PS) (z původního
slova b y la pon ech án a jen p rv n í slabika,
§ 20), zesílené ještě navíc příponou t < %t.
Ternu p ů vodu hoví i v ý znam : všecky 3 d o
klady v PS se d ají ch á p a t pom ocí „v aliti se“
(nikoli ,,kolébati se, lo u d ati se, n im rati se“ ,
jak m á I S ) .
vajchnouti, u°, vulg.: utéci PS. — Z něm .
tveichen ustoupiti.
vajír, vaj(e)rek jč. a chod.: p ro v áze k ; zč.
va-jíř k rav sk á oprať V ek; u Čel. vajíř(ek)
provázek z cucků. Ze sth n . wiara d rá t (zlatý
n. stříb rn ý ), pů v . „jem n é zlato “ ?
vak: b rašna; váček, slc. vaček vačok kapsa.
Odvoz, vačice d ru h savců. s tč . je jenom
váček ze střh n . vcátsac p y tel n a oděv (icót),
cestovní tlu m o k ; vak je zp ětn ý ú tv a r
z váček. — H l. vcačok je rovněž z uátsac,
Bielfeldt 281. Dl. uatš(k)a, uatšuch, pol.
uacek.
vakace, vagace lid.: p rázd n in y (školní).
Z lat. vacátió zproštění, dovolená, odpo
činek.
vakeša i bakeša: ovce bílá, jen okolo huby,
nosu nebo očí černá; vakešistý, bakošistý. Slo
va (mor. a slc.) z pastý řsk éh o názvosloví k a r
patského. — Pol. bakieszka bakiesisty, ukr.
vakernycja ovce bílá, okolo očí černá, vakarystyj; vše z rum . oachesá téhož význam u
(z ochiu oko z lat. ocitlus; p říp o n a -es-, te d y
„ok t á “ ) resp. oacár(n)a. Z příbuzného m acedorum. oacliš nebo podobného slova je
i bulh. vakál — bílý s černým i skvrnam i, čas
té právě o ovcích: vakluša, vaklo agne.
val: násep, h rad b a, ta k i slc. pol. u kr. rus.
Z něm . W all, to z lat. vallum.
valach, u nás a západních P o lák ů zn a
m ená k arp atsk éh o pastýře, ovcí, v uk rajin štin ě klestiče koní (pastýři se kleštěním z a
bývali odedávna; tito valaši zavedli řezání
m ísto staršího tlučení v arla t), v u k r., pol.
a češtině vykleštěného hřebce (předtím jej
zvali Čechové šváb; han. vevalašit v y k le štit
Svěř), a jen u U k rajin ců těsně sousedících
s R u m u n y ta k é R u m u n a. U Čechů je v.
dále lenoch (bud podle p astý řů , k te ří byli
vždy pokládáni za lenochy, nebo podle
kleštěných hřebců, kteří jsou p ro ti nekleštěným silnější, ale m alátnější; o d tu d valašit lenošiti, něho — ta k soudí Šm ilauer — od voleti),
jisté jednoduché zařízení n a čištění obilí,
dříve i n a Vysočině (u Poličky: K ruš. 152),
dosud n a K y jo v sk u (že z V alašska?), chod.
zč. valach je ro u ra z kam en do kom ína
(důvod?). Valaška, valaščica, slc. valaška,
pol. n ář. walaska, je valašská sek y rk a n a
dlouhé holi (valaši jí užívali především
k tom u, že jí osekávali v ětv ičk y se strom ů,
ab y poskytli ovcím k rm u za n e d o statk u
trá v y — to jim bývalo přísně zapovídáno, v.
Chaloupecký, V alaši 91 — , p ak i jako hole
opěrné, k pohánění a zavrácení zv ířat, i p ro ti
v lkům a lupičům ). — Valach je to to žn é
s Vlach. Má se za to , že původem je to jm éno
keltského km ene Volků (lat. Volcae), jenž
se v jisté době octl n a hranicích řím ské říše
v P o d u n ají (a podle E . Šim ka, Poslední
K eltové n a M oravě, B rno 1958, též v severní
polovině Čech a n a M oravě). B yl to km en ze
všech keltských ve střed n í E vropě nejm oc
nější, a p roto podle něho zvali potom Neřím ané všechny její obyvatele, nejen K elty ,
ale i R om ány. S tran toho v. i J . D obiáš,
D ějiny čsl. územ í před vystoupením Slovanů
(P. 1964), zvl. str. 64. Slované přejali (ne
vím e kdy, ale jistě před likvidovou m etathesou) germ . *ηαΙχα-, z jejich *Volch-b je
č. Vlach, pol. Wloch, r. Voloch; ale E . Šim ek
se dom nívá, že jm éno východom oravských
V alachů přejali Slované přím o ze jm éna
V olků, bez germ ánského prostřednictví.
D ru h á form a, s -ala-, vznikla p a trn ě u M a
d a m ze slovanské vložením prvého a (srov.
kračun > maď. karácsony), b y la p ře ja ta od
R u m u n ů v Sedm ihradsku a rozšířila se p ak
i k Slovanům . Slované te d y obě form y n a
ty d v a rom ánské národy, s který m i přicházeli
do sty k u , rozdělili ta k , že znám ější, katolické
I ta ly zvou p ů vodní form ou Vlach (tak č. slc.
pol.; sln. lah), kdežto pravoslavné R u m u n y
(toto slovo se i v D acii objevuje jako jm éno
n áro d n í tep rv e v 18. století) zvou Valachy
(r. voloch·, ale b. vlach), a poněvadž se p a s te
v ectv í a jeho term inologie šířily od R u m u n ů
po K arp ate ch sm ěrem k západu, přecházel
název valach i n a p astý ře slovanské (u k rajin
ské, slovenské). (Podle D. C ránjaly a Šim ka.)
„V alašské" p astev ectv í m á pů v o d n a B a l
kánů, snad u starověkého km ene D a rd a n ů
{M. Gyóni, B y zantinoslavica 12 29n.).
valba: seseknutý ro h střech y n a štíto v é
stran ě (chod. a jinde), valbová, valbovní
střecha. H l. walba t/v P fuhl. Ze střh n . walbe
téhož význam u (nyní W alm ).
valčík, ta k i slc .; odvozenina z pol. wal(e)c
(to p a k z něm . Walzer, zaznam enaného po
p rv é 1781). U J g jen pol. walec. F am iliárn í
válec je n ed áv n á žerto v n á obm ěna za val
čík.
vale, zastaralé citoslovce „ b u d zdráv,
sbohem " , pozd rav při loučení* J e to lat.
vale, rozkazovací způsob od valěre,hýti zdráv.
válec, slc. válec, technický term ín . Z něm .
Walze.
valcha, valchovati, válchář, slc. valcha,
valch(ov)at; z něm . Walke s českou su b stitu cí
ch za k (silně, nehlasně aspirované). Ja n k o
ČMF 6.281, 27.15.
valiti, váli t i ; znam ená k u tá leti, ale p ře
devším h rn o u ti vp řed velké m nožství něčeho,
je v šak i expresivním zástu p n ý m slovem za
m noho jiných, jde-li p ři to m o velké m nož
stv í (mor. valit — jisti, p iti, žvan iti, hodně
d á v a ti aj.; rozvalit si nohu = rozbiti, laš.
uvalit si kus chleba,, h an . oválet si kos chleba
K p U , slc. oval = velký kus chleba atp .).
F a V alašsku a u jin ý ch Slovanů se klade
té ž o válení su k n a a p lsti (r. suknoválnja;
válenki plstěné b o ty ; p řejato k nám ). —
Z ob-váliti > obaliti, z toho m ylnou dekom posicí vzniklo baliti (zabaliti > zábal,
vybahti atd .), ale dosud je zaobaleně (z. řík a ti
p rav d u ), nikoli „zab alen é" . M noho odvoze
nin: valný (též pd. reálny, t.v .; pův. asi
nevalný = nejdoucí velkým válem , n ep o
četn ý , n evýzn am n ý , c h atrn ý , z to h o a b
strah o v án o klad n é ad j., norm álně kladené
po záporu: nem á valného zdraví) (jinak
o valný S věrák N Ř 35.159: z pův. sukno
valné J g = dobré, ho d n o tn é, od válcti
eukno), postverb. val (snih se n ak u p u je ve
velké v ály , B artoš), z to h o válem, valmo,
val. valmem; zavalitý, povaleč (od pováleti
se — p ovalov ati se, doloženo v T áb); p o st
verb. vál deska, n a níž se válí tě sto nebo
p rád lo ; n ástro j, jím ž se válí pole, dem in.
válek, -eček n a tě sto ; m w . válek, válec =
vepřovice uv álen á z hlíny, n a sta v b u i o b k lá
d án í chalup; viz i svalek u šúlat; v č .poválek,
chod. poval půval puválek, slc. povála = -ku
la tý trám ec vlastn ě „povalený slám ou a h lí
n o u " = ob-valený, obalený (půválky o v in u
l i . . . viz H ru šk a 106 s. v. vobal), z jak ý ch
bý v al sestavo v án stro p (o d tu d m etonym ií
laš. slc. povála strop). N a V alašsku pod
M aky to u „ze stra n y p ů d n í se klad la sh o ra
n a povalky všude n ejp rv e slám a a n a ni
vodou rozm ělněná hlína. V chlévech kvůli
lepším u těsnění a pro teplo se povalky
m im oto om otáv aly slám ou, nam očenou v roz
dělaném b lá tě " . (V. P ra ž á k NSSA 9.83.)
P o stv erb alia jsou příval (srov. stpol. przewal
déšť), stč. povalem padati, nával (val. návala),
úval(a) (mor. letělo vran taký úval, byla
tam úvala vojska m nožství), podval (a) zá
kladní trá m stav b y , m or. sval(i)na velký
kus, i sval (v. to). Úval — údolí (sch. u v á a
horské sedlo, p růsm yk, údolí, r. uval dolík,
já m a v cestě) tře b a ch áp a ti ta k , že původně
ta k n azv án m ělký dolík způsobený vevalením něčeho do hlíny, nebo ta k o v ý , že do
něho je m ožno se ve v aliti; valovisko je
ležisko, pelech zvěře. Valibuk = silák
(dokáže zvaliti — skáceti buk), valihrachf
původně asi „k u lih rášek " , valnoha (mor.:
lenoch). V alník — něm . Rollwagen; mor.
valný vůz (slc. valiak) n ek u tý vůz s koly
z jednoho k u su ; asi d ědictví p řed stav y , že
valník zastu p u je posunování (valení) těžkého
před m ětu pom ocí podložených válců. — Va
liti je všeslov.; příbuzné je lit. iterativ u m
xolioju volioti, lot. valát sem a ta m váleti,
základní sloveso je lit. veliú vélti, lot. velu
velt v alch o v ati; ty to tv a ry u k azu jí svou
intonací n a dvojslabičný kořen velo-, tj. na
d eterm in a n t o; jin ý d eterm in a n t u je v lat.
volvo, ř, έλνω valím , v inu, arm . gelům
točím , v inu; v slovanštině nezbylo po 9
zde ani stopy. Viz i vlna 2°, oblý.
válka, již s tč ., odvozeno (jako sháneti >
shářika apod.) od stč. slovesa váleju válcti
bojovati. Ale B enveniste B SL 33.13 myslí
n a p říb u zn o st s h et. valh- b iti, porážeti,
ú to čiti, p řep ad a ti, dále se střh n . wal bojiště.
Od válka je novější (ze střed n í doby) válčili,
válečný. Od nás je p řeja to pol. walka,
z p olštiny bělorus. válka.
valoun: oválný kám en; asi p řeja to od Přeš
la z r. valún téhož význam u. J e v šak i lido
vé (na L itom yšlsku: H od. 55).
válov val. slc.: žlab, k o ry to . Z maď.
vályú t/v .
vam pola vč.: silný sochor, jím ž se valí
klády n a vůz nebo v y v racejí pařezy ze země;
též lampola, vam pule Jg , vampora (K ladsko,
H olicko), m or. vampala. U v ltav sk ý ch vorařů vam pule je v ratid lo , rum pál. — Původně
rampola (ta k je u M arkvartové), z toho
asim ilací ke koncové slabice je lampola, pak
vampola·. z něm . R am m pfahl kůl zv. „jeh la" .
N ení v šak jasné, p atří-li sem jv č. (u Ždáru
a Polné) vampole těžké selské sáně.
vana, stč. vanna, gen. p lur. vanen, dosud
han . vanna (Lakom ý), slc. vana, hl. dl. wana
a pol. wanna, wanienka, r. vanna. Z něm.
W anne. — Jč . jvč. a m or. (K yjovsko)
vandla, slc. vandla, vangla je z *vanla, z něm.
zdrobněliny W annel, znám é u n ás např.
R ohnovi.
vančák h an .: d ru h h rn ců . Od Vančice =
Ivančice (kde se vyráběly). B artoš.
vandr, vandrovat, vandrák; slc. vandrovat,
vandrovník, hl. wandrowac, dl. -é, p . wgdro-
uac. — Z něm . W ander, popř. od vandr
odvozeno.
vanilka, ta k i slc.; u J g vanilie (Presl z pol.
iuanilia), vanyla. „Ze španěl, vainilla, to p ak
z A m eriky1*. (Šm.)
vánoce, stč. vánoci. slc. vianoce. — P ů v .
*v$noc§, p ře je tí staroněm eckého w innáhten
(nyní je W eihnachten). slc. ia ukazuje, že to
slovo bylo p ře ja to ještě za doby nosovek
a před ukončením zm ěny a > o; i o statn í
hláskové zm ěny jsou zcela podle očekávání.
K oncové -en přešlo norm álně v §, to p ak v e,
tím to to plurálové slovo bylo zařáděno
k ýa-km enům (srv. é v plur. duši). „ J e to
tedy s ta rá v ý p ů jč k a p řed cyrilom etodějská" .
(F. V. M areš, Slavia 28.1959.516η.) T ím to
výkladem jsou p řek o n án y všechny starší
dom něnky (jsou u M areše uvedeny). Y něm .
slově tk v í ad j. střh n . u ich sv á tý (srov.
weihen zasvětiti). Vánoční; vánočka zkráceno
z vánoční houska.
vantroky: u m lý n a (nebo u ry b n ík u :
H u rt I 140) široké a dosti hluboké k oryto
0 průřezu ]__I, sdělanó ze silných dřevěných
desek, sloužící jako poslední n ád rž vody,
nežli o na odteče spádovým i žlaby n a m lý n
ské koleso. D esky jsou přes 10 cm tlu sté ,
takže ony p o stran n í, v ertik áln í, m ohou b ý t
vskutku ch áp án y jako stěn y k o ry ta. — Podle
Ja n k a ČMF 27.14 je to z něm . Wand-trog,
tj. stěnové ko ry to . Viz i troky.
vantuch: široký p y tel, břicho (laš. u M ístku)
= pol. w artuch (-ή-) h ru b é p látn o , břicho,
podle B riicknera z něm . W agertuch. V ý
znam břicho v slc. vantech, vantrub (srov.
pol. uar tra t/v ) vzešel z význam u p y tel (h an
livě, že se do něho m noho vejde).
vapavý h an .: slabý (o obilí) SvB . — N e
jasné.
vápno; vápenný; vápeník · (dosud vč.) =
kdo p álí v áp n o ; odborné te rm ín y vápník,
vápenec, vápenatý; vápenice (stč. vápennicé)
1 vápenka = pec n a pálení v áp n a. V šeslov.
vyjm a ru štin u (ale bylo vapbno i ve starším
jazyce) a b u lh arštin u . Odvozeno od vapu
nebo vapa b a rv a (tak csl. a rus.), p řejatéh o
(podle V asm era, i když to dnes odvolává)
z ř. βαψή (od βάπτω hroužím , nořím , ale i —
již u H ero d o ta — barvím , to tiž nořím do
barvy), vápno je tu d íž h m o ta n a „líčení"
(mor. te rm ín , již u K om enského) stěn, n a
„barvení" n a bílo. Ja k o ž to odborný term ín
se vap-b i ναρυηο rychle rozšířilo; i stprus.
voapis b a rv a a lot. vápčt n a tíra ti b arv o u je
třeba p o k lád ati za p řeja té, i když vap není
v polštině doloženo (je v šak r. vap).
varda stč.: míč (K laret aj.), za Ju n g m an n a
i v jednom nč. rčení. N ejasné, asi cizí.
varga laš. Vsl.: pysk (kravský, koňský);
laš. vargal, vargatý zav alitý , tlu stý . Z pol.
warga pysk, nejasného původu.
vargač laš. (posměšně): p lak ati, vargnuč křiknouti Lp-K orbiel. — Souvisí n ějak
s lit. vefkti p la k ati, ale podrobnosti nejsou
jasné.
varhany, stč. i vorhany, n ář. i harvany,
havrany. Zdrobn. varhánky harvánky foukací
harm onika; zvarhanit zm ačkati, m or. havránkový skládaný do záhybů; ale vm . varhánky
m alé záclonky (Korbiel rk p .: z n ěm . Vorha nge ?).
— U k r. varhany, r. n ář. a stru s. vargán,
b r. arhan. — P řejato z rom án, arganum ,
resp. středořec. άργανον, d ru h o tv arů vedle
organum δργανον, cesty p řejetí nejsou však
podrobně znám y, ta k é nevím e nic s tra n v-.
slc. organ, pol. organy, ukr. orhan a r.
orgán jsou přím o z církevní latin y (organum).
variti: jiti z cesty, u h n o u ti (vařím vaříš
a td .); u Litom yšle (volal na něj, a t vaří, aby
varii), msl. a val. (vaříš odtud!; laň z toho
hrobu nevařila), laš. varai (varaj m i z cesty;
vyvaral furm anovi), val. odvarií odstoupiti,
č. odvařit koho = odbýti, odehnati, laš.
vyvarai v y h n o u ti se, uvarat se o d stranit! se;
někde zachován jen im perativ: han. a msl.
var! vaite!, spisovně vari! vaňte! — Mělo se
za to , že je p řeja té; ale je dom ácí, to to žn é
s csl. varjo variti běžeti, strus. varju variti
p řed b íh a ti (z csl. nynější rus. spisovné predvarit p řed ejiti, predvaritelnyj předběžný, z a
tím ní), b. predvarja upozorňuji, v aru ji (srov.
franc. prévenir t/v ). P ro ty to slovanské
tv a ry lze p řed p o k lád ati jed n ak původní frekv en tativ u m varajo varati běžeti, jednak
fak titiv u m vařp variti h n áti. P říb u zn á slova
jsou lot. věru vet t běžeti a fak titiv u m lit.
varau varýti h n á ti (dobytek ap.). V češtině
byl běžný hlavně im p erativ (*varaj a vari
splynuly) a klesal v citoslovce, čímž se
udrželo r dokonce i v in d ikativu. Z řídka
vari v y ja d řu je zápor, popření něčeho PS,
srov. č. ale jd i!, v y jad řu jící nedůvěru, p o
chybnost. — Od apokopovaného citoslovce
var utvořeno nové sloveso varovali u stoupiti
(varuj z cesty V eleslavín; aby m u z cesty
varoval, Lom nický).
varkoč stč.: sukně oblékaná přes odění. Ze
s třla t. vardecocium, varcocum. Z íbrt, D ěj.
kroje 154.
varkule n ář. č.: knedlík, mor. varhula (jč .:
hlupák), přesm ykem (vliv slova gide koule)
gulivára. — Z něm . dial. wargel knedlík, nok,
šiška husí, od uargeln kouleti, v áleti. Ja n k o
N it 6.76.
varle, jen v č. od střed n í doby. N ejspíše
ab strah o v án o z pol. warchlp, warchlak m ladý
kanec, což je příbuzné s la t. verrěs kanec,
lit. vefšis v ůl; základem je ide. ad jek tiv u m
v stin d . vfšan- m užský, samčí. K to m u srov.
slc. vajčiak kanec.
varm uža dosud m or. (han. laš. msl.): u sa
zenina po vyvařeném m ásle; m ísty znam ená
ještě rozličné kaše, rozvařená povidla apod.
Stč. varmužč. Pol. ja rm u ž. — Ze střh n .
varmuos (2. část = nhn. M u s kaše; sth n .
varmmuos). Vč. (u Jah o d y ) a v laštině je
i nad áv k o u hloupém u nesm ělém u, te h d y
m ěněno dále v varm ula, varmara.
varovati. A k tiv n í slc. varovat znam ená
h líd ati, o p atro v ati, ch rán iti, varovný, o p a
trn ý , varovkyňa chůva, laš. varhovat (po
divné h). — Pol. warowač stříci, h líd ati
(pak i: opevňovati m ěsto apod.), strus.
vorovati (o asim ilací?), b. varja střeh u , sln.
varovati chrán iti. — Z v ratn é č. varovati se
stříci se něčeho, ch rán iti se p řed něčím m á
ještě význam lehce v y sv ětliteln ý ze staréh o ;
varovati d á ti v ý stra h u se vyloží jako vysťríhati někoho před něčím , od stříci. — N ení
z germ ánští ny, ale dom ácí, d enom inativum
(jako pečovali od péče) od vara (zachováno
v pol. wara! = pozor!) = ř. ώρα pozor,
péče (z *v5rá). D alší příbuzenstvo je v la t.
vereor 1° d b á ti čeho, 2° stříci se, v aro v ati
se čeho, 3° ctíti, m íti v úctě, v ážiti si (s tím to
význam em je ver- v poněvirac, viz) a v něm .
sich wahren v y stříh a ti se čeho, warnen
v aro v ati.
v arta: hlídka, stráž, zvl. vojenská, odvoz.
vartovati hlíd ati, vartýř strážce. — Varta je
z něm . Warte t/v .
varvas virvas virvál m or.: hluk, rám us;
varvasit B, larvasit Mal. — Pol. warwas,
barwas t/v . — V zhledem k pd. w ýrw as =
ta n ec m ožno i u nás u zn ati, že vidrbál v řa v a
K u b Ppz ( > vulg. tygrbál tan co v ačk a nejnižšího druhu) b y bylo z virvál. Vše asi z něm .
W irrwarr zm atek, -as podle halas ap.
varyto, poprvé v B K ; z něho proniklo do
ně. básnického jazy k a. Jeh o původce chtěl
asi v y tv o řiti dom ácí h láskový pro tějšek k ř.
βάρβιτος, což byl jisty s tru n n ý n ástro j.
(Jg., sveden českým stř. rodem , citu je o m y
lem dom nělé n tr. βάρβιτον). — slc. varyto
je z češtiny.
vařečka, n ář. vářaja vařacha vařeja vařejka
vařejčka (z to h o to spis. -ečka), vašek (Jgd.:
n a povidla). slc. varajka -ejka -ucha aj., pol.
warzocha, stp . s nenáležitou nosovkou warzqchew, rd. povarěška, povarěnka Podvys. —
Slouží k m í c h á n í tě sta , te k u tin , apod.
Psl. var-čja z *tvar-, od kořene tver- m íchati,
k v ed lati, k te rý je dobře zachován v germ .
(stangl. piyeran t/v , něm . Quirl m ěchačka).
N ove -cha je tu asi vlivem slovesa mČchati
m íchati. (Jin ak Ja n k o ČMF 5.408 a H K ,
od vař-iti.)
vastrž m or.: kanál, jč. a vč. vastrzej tra tivod, slc. bastržaj sto k a, stru žk a. J g . vo(d)striej, chod. strž svodnice. — V I . části je
jasné něm . Wasser, v o d a (Šm.), o statek je
nejasný.
váš, odvoz. m or. vašinský. Oslovení vašnosti z vaše m ilosti, d a t. vašnostem, řid ší byl nom.
vašnoet, z toho nynější ironické vašnosta. —
V šeslovanské. Psl. vašb od základu, k te rý je
v gen. vás, se zakončením -jb podle m o j b tvoj b
avojb. Srov. náš.
vášeň, vášnivý, rozvášniti; stč. vášně z *va-
sn-ja znam enalo n áv y k , zvyk, m rav, zálibu
dobrou i šp atn o u (dobrá vášňu jmejieše,
M astičkář), ta k dosud dluž. wašha; v nč. se
kloní k v ý zn am u náruživost. Jč. vášnivý v y
bírav ý , o d tu d jč. vášnit š títiti se jídla po
někom . — slc. vášeň t/v jako v č.; pol. wzšň
se přesunulo a zúžilo n a hněv, hádku,
spor, hluž. wašnje je tem peram ent, n á
lada. — Psl. i-km en vas-nb souvisí s avest.
vasna- m ask. vůle, vasah- n tr. (vasó = podle
přán í, vůle, záliby), stind. váš-fni chci,
přeji si, toužím , ř. έκών dobrovolný, ϋ nás
jezdloužené *válč- (jinde není délka doložena);
p říp o n a -ni-; přecházelo k ya-km snům .
vata, evropské slovo „z egvptské arab
štin y (rostlina to lita sy rsk á)" . S nilauer.
váti věji 1° nepřechodné o v a n u tí vetru,
2° přechodné rozváti a td ., p a k i jednoduchá
sloveso o jistém způsobu čištění obilí. Z *vě-jj vě-ja-ti; v češiiuě -Čja- stažen o v lá, á {vál),
popř. přehlasováno (vieli > vili), infinitiv
stč. vieti > viti byl v nářečích zkrácen ve vit
nebo — podle p résen tu — vět, věc. Podle
2. tříd y se v ytvořilo stč. věnu věnúti (po-),
dosud han. a rm l. ověnút. Věnúti p ak zase
podle váti zm ěněno ve vanu vanout i (postverb. van, vánek, průvan). S tarší po3tv.
jm éno m or. věj -a -e povija, slc. vzja chum e
lenice; závěj, vč. návěj. Od přechodného
slovesa slc. viatka vátka, h an . vítka vívka
v ě tí zrna. Vějačka = lo p a ta k to m u , p i .
wiaczka. Ze rčení zvalo m u to chmel ( = vich
řice m u strh a la a odnesla ch.) ‘přišel o všecko’
vzešlo nesm yslným zv ratem v p o jetí činitele
i činnosti han . zvěl m ak, hrách = utekl.
Chod. závětí záv ětří; č. vání, vánice. Viz
i vítr. N ový te rm ín vývěva od D obrovského
(: vzduch z n í vyvěje). — C3Í. věj iti, slc. vzje
viat, pol. wiač stpol. wianqc, w lja chum ele
nice, u k r. vijaty, r. vejat, b. veja, sch. v ijzti,
sln. vejati. K o řen *vě- v stin d . vá-ti, vá-ay-ti
( = sl. vě-je-tb), ř. ά ηΐι věje.
vatka, vaiica: d ru h ry b ářsk é sítě, m alý
nevod. P ol. w a ia , hl. dl. wata. Z něm . Wate
nevod. U k r. chvatka m á ch- od chvatati
ch y tati.
vatra, v slc. oheň, k te rý si rozdělávají v a
laši n a h o rách i jin í pasáci; vatrisko ohniště.
T ytéž význam y m ají pol. utttra, watrzysko,
u k r. vatra vatryšČe, sch. vatra vatrištz, sln.
vatra. slc. vatrál je d louhá silná h ů l n a rozh rab áv á n í v a try , p a k vůbec klacek, obušek,
ta k i pol. watral, u k r. vatralka a b. vatral.
slc. zavatrit ro zd šlati oheň PS. Vatra je
slovo k arp atsk éh o pastev ectv í, znám á i u R u
m unů, M adarů (vatra), A lbánců (vatře)
a C ikánů (vatro ohniště). V laštině v. v šak
znam ená též h ro m ad u b ram b o rů , k te rá je
obložena slám ou a hlinou, ab y přezim ovala
n a poli (Loriš), h ro m ad u n eřád u (B artoš)
nebo jenom h ro m ad u v ý m ě tů (H orečka),
u H u cu lů ta k é ch atrč, boudu, u P o lák ů též
zb y tk y spálené slám y. T y to význam y n u tí
uznati, že vatra se v ztah u je pouze n a oheň
a ohniště p astev ců , kočovníků (cikánů) a p o
dobných živ lů a že je rozšířili v lastn ě cikáni,
kteří je převzali z írá n štin y (av. átar- m ask.,
pers. ádar). Z b y tk y po ohni i jin é nevábné
zb y tk y po kočovnících n azv án y ta k ironicky
nebo z neporozum ění od usedlého o b y v a
telstva. — „P odle J o k la W ZKM 34.37 n.
je v. z rum . vatra k rb , to p a k z alb. votrě“
(Solta 365).
vatře B, fatře val. S vK : kus (chleba).
Jv č. vatrč (pentliček), svazek B. — N ejasné.
vavřín; v starší době bobek, podle podoby
plodů (bacca laurei), o d tu d bobkový list;
z pol. w aw rzyn p řejal Presl. To p ak je
z rom án, laurinus, jež je základem italsk ý ch
nářečních tv a rů z B en átsk á (lavrano vavřín)
a T e rs tu ; v- asim ilací k vnitroslovném u v. —
slc. vavřín je z češtiny. U jin ý ch S lovanů s 1-:
r. ukr. b. lavr z la t. laurus; sln. lavor(ika)
a sch. ferm y lavor(ika) z italsk ý ch nářečí, jen
m ylné j- je u nich vlastn í.
vaz 1°: d ru h jilm u; slc. vaz, r. u kr. vjaz, pol.
wiqz, hl. wjaz, sch. sln. vez, Psl. te d y νρζ-υ. —
P říb u zn á slova (popř. s jinou příponou) jsou
lit. vin kšra , lot. viksn a (z *vinž-sna, k vsuto),
alb. vidh jilm a k u rd . viz d ru h jilm u; stangl.
více, angl. witch, dn. wicke jsou bez n.
P ra sta ré slovo. S pojovati je s vázati (prý
vzhledem k lýku) je m ylné. Vaz je u lidu ve
vážnosti, n a V alašsku m ěl m agickou moc
proti špírkům .
vaz 2°: šíje, slc. váz, obyčejně v plur.
vázy. P ů v o d n ě = spoje lí který ch k o li ko stí
(stč. od-vazu neb spojení kosti Saličeti, vazov
neb klúliov ib.), p a k vaz hrdla (stč.) = kosti
spojující lebku s tru p em . — O d vázati. U kr.
vjazy téhož vý zn am u . S tp ru s. vinsus k rk
bude p řeja té, i když v polštině není jeho p r a
m en doložen, neboť vázati nem á v b altštin ě
pro tějšk u , není te d y v p ru š tin ě p ro ně d o m á
cího podkladu. s tč . bylo i svaz šlacha, sva
zové audův ligam en ta m em brorum (R ohn).
váza, slc. váza, pol. waza, r. vaza. Z něm .
Vaše fem ., to z franc. vaše m ask.; základem
všeho je la t. vás n ád o b a, popř. rom án.
vasum.
vázati, slc. viazaí, z vqz-, ro d in a velm i ro z
větvená. P rim á rn í slovo *v$zq v§zti bylo
v csl. u-vQzti, v stč. vazu viezti plésti (sítě,
rukavice apod.: a n i přadú ani vazů, šijíc
a vazúc) v áza ti, p o u ta ti. F re k v e n ta tiv u m
νςζρ vázati je ve viežu (nč. vážu) vázati (srov.
stsl. vázati, slc. viazat, r. vjazát v ázati, plésti,
ukr. vjazaty, hl. wjazač, dl. ivězaš, b. veza,
sch. sln. vezati), svázati ( > po stv erb . svaz,
-ek) a td . ( > úvazek, závazek, podvazek);
vazák, vázanka; vázané, stč. navazadlo =
dárek k sv á tk u apod., laš. vazane, -ni, m or.
i vazné, neboť d a r (např. 5 jablek, v nich
zapíchnuto po desetníku, pozlacené ořechy)
byl svázán do pěkného šá tk u (B artoš pod
uzelek, P ittn e ro v á 36.79; pod. něm . Ange-
binde; u N ěm ců se d árk y často p řivazovaly
obdarovaném u n a ru k u ); jenom n a Laších
b y l polský zvyk sv ázati to ho, kdo m á
jm eniny, povříslem , oslavenec se p a k v y
koupil v ázan ý m (B artoš). N a v ý chodní
M oravě vázat dosud = p lésti punčochy,
v P raze podskalské víznouti = sp rav o v ati
sítě. Záhy přitvořeno nepřechodné νρζ-nqti —
b ý ti p o u tá n něčím , zdržován: č. váznouti,
slc. viaznut, pol. wi^znqc, r. vjaznut, sln.
veznoti, av^z-ěti: ta k csl.; slc. váziei, č. věze ti;
ale vězeň je z vězný J ir. 42,265 < νρζ-νήυ
( > nové vězniti), věznice; vězení, stč. vězenie,
je od stč. věziti = ve vězení d ržeti (dolož.
T áb.). Viz ještě obáslo, povázka, svízel.
S tu p eň inz- [v- snadno odpadalo, > oz-) je
ve val. úzká šňůrka, dále v motouz, pavuz,
příbuzný, uzel, vazenec > vězenec d ru h vrše.—
P sl. vqžq vázati. P říb u zn é je lit. výžti plésti,
v iti (flechten), ap° ovíjeti (umwickeln) a la t.
vincíre v ázati. Lze v y jiti od základu veilc-,
veiý-, se zdvojením hrdelnice: lit. viýý- >
viz-, § 7, slovan. viýý- > v§z-; v latin ě
vikk- > vine-.
vazký jvč. a m or.: v lhký, zvasknút (Kyjovsko); val. msl. vaščina m očálovitá p ů d a,
h an . vašěena m okro, vlhko, m o k rá p ů d a,
han , navašěet navlhčiti, převašěet \ ř svlažiti.—
J e příbuzno se stn o r. vátr, nor. vaat, dán.
vaad, šv. vat t/v (feucht, nass). U nás
p ů vodní *vád-’b bylo zesíleno ad jek tiv n í
příp o n o u -sk- (jaká je n ap ř. v ploský):
*vad-sk-b > vask-b. N áležité psaní b y te d y
bylo vaský.
včela, n ář. jč. a chod. včala (podrobnosti
V oráč 15, viz i U těšený N Ř 45.172), m or.
i ščela. Věela — fcela z *pčela. O dvozeniny
včelař, včelín (srov. ovčín, kravín); věelník
klad. = Melissa, b o t. D racocephallum (Presl);
ojediněle včelák = čm elák PS. — Stsl. bečela
i bběela, r. b. pěela, slc. věela, pd. pczola spis.
pszczola, hl. pěola, dl. cola, sch. pěela, sln.
bčela bečela č(e)bela. — Psl. bběela je p a trn ě
ze staršího *čbbela (jež se zachovalo v sln.
čbela). P říbuzné je čbmelb
(viz Čmel)
a slova ugrofinská: fin. kim alainen včela,
čm elák, est. kimalane čm elák, lesní včela,
v o tj. čima lesní včela. Jm én o asi praevropské.
Slov. čbm- je z kim -; zde zám ěna retn ic
w/6 a přesm yk; te n postihuje rá d slova
ta b u o v á, jak o bylo p ráv ě jm éno včely.
P ro to je ono často nahrazováno jm ény
novým i: je zv án a též „m ouchou m edovou41
apod. (fr. n ář. mouche á miel aj.): m or.
mucha, m uška.
vdáti se (za m uže) je staré vbdati, příbuzné
se stin d . vindáti = získává, nalézá, m ed.
vindatě — získává si ženu, pojím á za ženu.
V slovanštině vlivem starobylého p articip ia
vbdáná = stin d . vidáná ‘v zatá za m anželku’
v y ro stla flexe inf. vbda-ti, 1. sg. vbda-mb,
tak že sloveso se rým ovalo s dáti. Povědom í
iazykové je p ak s dáti v sk u tk u spojilo a zm ě
nilo vbdati sg ve tv a r s vy-, že se d ív k a „ v y
d áv á z dom ova" (stč. vydati p ro v d ati, slc.
vydat sa, podobně i rus. a pol., > postverb.
slc. výdaj, p artie, slc. vydatá). Odvozeno
vdavky (plur. podle oddavky), msl. vdaj,
č. spis. vdej v d av k y PS. Viz i nevěsta.
Z ubatý L F 28.117, N Ř 15.72.
vdolek, již s tč .; nyní lidově dolek, též pol.
(z č.) ta k to . P ře ja to z bavor. něm . dallcen,
talken m ask., v- přidáno sn ad lidovou e ty
mologií, že se dolek pekl z tě s ta nalitého
v dole, v důlk u pečicího plechu. K N ěm cům
se Talken dostalo zase od Slovinců, je to Psl.
*tolk-bno (r. ukr. tolokno, pol. tlokno, jihosl.
tlakno), jakési jídlo z m ouky, ku podivu
podobné orientálním u názvu jistý ch jídel
talkan (talhan, ίαίχαη a j .). V zhledem k tom u
se zdá, že i tolkano je p řeja to odněkud z v ý
chodu. Ja n k o NVČ 24. 7. (Starší dom něnka,
že b y tolk-bno souviselo s tlouci, nepřesvěd
čuje; oves — navlhčený, ab y p opraskala
slupka, p ak usušený — byl sice tlu čen ve
stoupách, čistá zrn a p ak m leta n a žernově,
ale Psl. term ín pro to otlo u k án í byl pbchati,
č. opichovati, nikoli tlouci.)
vdova, ta k u všech Slovanů. Psl. vbdova,
původně ad jek tiv u m (V aillant 1.526), so u
hlasné se stp ru s. w iddew u a stin d . vidháva,
te d y z pův. *vidhevá. Vedle toho je s nu lo
vým vokalism em 2. slabiky lat. viduxa, gót.
w iduw o (něm. W itw e), ir. fedb; v řečtině
a arm énštině to slovo zaniklo. Snad p a tří
k ind. vidhú- zbavený něčeho. P řitvo řen o
vdovec, la t. viduus, ale velm i pozdě, neboť ide.
prav ěk v době p atriarch áln í rodiny neznal
pojm u „vdov ec" , n ao p ak pojem v d o v stv í
byl velm i vý razn ý : obsahoval bezbrannost,
bíd n ý život z m ilosti sourozenců nebo bez ní,
často o tro ctv í u n ep řátel zabitého m uže;
rovnal se sirobě dětí.
véba: d ru h jem ného p lá tn a PS. — Z něm.
Webe t/v .
věc, věcička, věcný, věcnost·, stč. i dem in.
viecka (H us); slc. vec (e z é), hl. dl. ivjec.
Jin d e s e: stsl. veštb πράγμα, res, φνσις,
n a tu ra ; r. u k r. vešč z csl.; b. vest věc, p ře d
m ět. — J e příbuzné s gót. waihts fem. věc,
stisl. věttr vaettr vítr fem. živočich, věc,
stangl. with f. b y to st, dém on, věc, něm.
W icht m ask. tv o r, b y to st, věc (sv’áště
o skřítcích a trpaslících), Bose-wicht. D osa
v ad n í pokusy o v ýklad našich i germ ánských
slov vycházely z vekti-, ale zdá se, že české
a lužické é nelze p o k lád ati za něco d ru h o t
ného. I v gót. waihts (mylně psáno s ai),
vidím e ai, nikoli e, pro slova islandská W ood
(v čas. M odern Languages N otes 23.1908.148)
vycházel je d n ak z *voiktis (pro vaettr), je d
n ak z *viktis (pro o statn í), to to je i v n.
Wicht. Je-li u nás ě původní, bylo Psl. věktb,
z *voik-ti-s, jež se d á — rovněž ta k i germ.
tv a ry — dobře sp o jití s lit. velkiu velkti,
lot. veikt dělati, p raco v ati, srov. πράγμα věc
(m. j.) od πράττω činím (viz i o b raty mor.
nikerú věcú — žádným způsobem , slc. všetkým ěinom = k aždým způsobem ). T vary s e
lze vyložiti d áv n ý m zkrácením v ledabylé
výslovnosti o b ratů s přívlastkem , kde v ý zna
m ové těžiště je v p řív lastk u (to je nesnadná
věc; slc. až m ilá věc = až milo; někdy věc tu
dokonce mizí: č. to možná = vč. n ář. t. m.
věc = to jo možné). K ráceno é, vyslovované
zh ru b a jako ě, výsledek tu d íž byl e. (Srov.
redukce n ap ř. v čelověk > člověk, sch. čoek
aj·)
večer, odvoz, večerní, večernice; večírek
soirée. N ář. večír; v předložkových spojeních
často apokopováno a ve- dlouženo a úženo
n a ví-, n apř. jč. vodvíčer podvíčer (rytm ické
dloužení asi podle protikladného od rána);
h y p o stasí kvíčerek (velmi rozšířené), jč. kvíčeří. S k lesnutím n a příslovce další změny:
m or. jč. kvečerou kvíčerou (-u > -ú), mor.
k večerému, jč. vodvíčereu, m or. odvečíř. S tará
odvozenina *veče’r a (r. večerja atd .) ve večere
(od toho večeřeti). Sem náleží též Psl. p ří
slovce vbčeřa (č. slc. včera, csl. vbčera,
r. včerá atd .), od něho včerejší -ek, slc.
včerajší -ok jako nynější, je redukcí z večera
(nejspíše s ta rý in stru m en tál; V asm er IF
42.179). — Psl. večera, se shoduje s lit.
vakaras z *vekeros (e-e v b altštin ě někdy >
a-a) a s arm . gišer. Ale lat. vesper, ř. έσπερος,
kym r. ucher p řed p o k lád ají *vesper os; rozdíl
sp /k vysvětlím e asi ta k to : snad jád ro toho
slova je příbuzné s ind. kšap- ‘noc’. Toto
mělo i km enový ú tv a r kšapar-. Večer se
m ohl označovat jako doba před nocí (stč.
snóci, u kr. s noči ‘před nocí, večer’, viz noc).
P ředpokládám e te d y (ve u B rugm anna
‘h e ra b ’, srov. vý zn am u s [noci] = 8 1°)
*ve-kscper-o-s a přesm ykem *ve-kesperos.
A to to dlouhé slovo bylo zkracováno bud
n a ve-ke[spe]ros (bsl.) nebo n a ve[ke]speros
(jinde).
věděti, rodina velm i rozvětvená. Stč. a nář.
znam enalo i „ z n á ti“ (mor. vím já jednu
zahrádečku). P a rt. vědom (odtud vědomí,
vědomost, povědomí, nevědomky, svědomí, svě
domitý; uvědomHi si, uvědomění); věst z věd-tb
zp ráv a (věstiti p o d áv ati zp ráv u ; věstník z ruš.;
od obrozenské doby je návěst prem isa; věšťti,
viz věští); p a rt. stč. (z)věstý znám ý, jistý;
věda ve význam u W issenschaft, scieritia,
p řeja to v obrozenské době z polštiny; ale
je i lidové h an .: vědom ost, vědec, hybridní
vědátor. S předponam i: zvěděti > zvěst (-ováti,
nezvěstný, zvěd), zvídati (zvědavý, zvídavý,
vyzvědač); dověděti se; svědek (> svědčit i,
pře- u- do-). (N epatří sem pověděti, viz!)
Z vláštní ú tv a ry : stč. věd čaroděj, fem. nč.
vědma a p. wiedžma z r. vědma, asi z *vědoma.
Viz též vid. O bdobné m nožství odvozenin
u jiných Slovanů: slc. vediet atd . — Starobylý
présens vědě věsi a td . v y ro stl z perfektového
tv a ru : věd-ě (koncové -ě je z -ě-m, v. Aitzet-
muller O pera slavica IV 209 n. M ladší věmb je
přetvoření toho vědě podle ath em atick ý ch
présentů: *věd-mb, F raenkel I F 59.158.
Jiné tv a ry byly stav ěn y podle jin ý ch vzorů:
věd-om-b a p artie, věd-nt- (není věd-^t-\) podle
o-kmenových sloves. Vše to ukazuje, ja k
soustava tv a rů je u věděti nepůvodní; sta rý
byl jen in d ik ativ *void-ě-m a další osoby.
Základ void- souvisí jak o žto o-ový stu p eň se
základem slovesa viděti (*veíd-); *void-ěm vím
znam enalo původně asi s t a v , k d y m ám
v sobě výsledek vidění něčeho. U starý ch
In d ů je několik v ý ro k ů o to m , že o p rav d u
bezpečně a spolehlivě v í člověk jenom to ,
co v id ě l. I soudy žád ají především o č i t é
svědky.
vedro: h o rk á suchá p ohoda; od to h o slc.
vedrný jasný, o počasí. — Pol. wiodro,
r. vědro, vědrennyj, hl. vojedro. Z podstatnělé
neutrum příd. jm én a stsl. a stru s. vedr-b, sln.
veder, b. vedár, S3h. vedar, slc. vedry, vedrný
jasný, čistv, příznivý, p říh o d n ý (J. K . G araj,
Príručný slovník). Psl. vedr-b náleží k základu
( s )v q í - horkem sušiti resp. nepřechodně
sušiti se, v ad n o u ti, m á v šak původnější
tv ar bez nosovky. S taro b y lá p říp o n a -po
ukazuje n a velké s tá ří slova. V edrý čas je
ten, k te rý vše vysouší a tím i konservuje
jisté p o tra v in y ; za s ta ra b y ly a někde dosud
jsou sušeny n a slunci ry b y , ovoce, lesní
plody; ste jn ý účel jak o sušení mělo i uzení
masa: udit i (viz) je od té h o ž základu. Věci
byl / sušeny n a zvláštn ím zařízení, m ajícím n á
zev od téhož vedlvod-, viz odr. Ze slovanštiny
pře a o geim wedra- (něm. W itter n tr. atd .),
ale užíváno už o počasí jakém koli, obecně.
vědro; sle. vedro, stsl. vědro, pol. wiadro,
r. b. vedro, sch. vjedro, sln. vedro. Ja k o
ř. υδρία džbán je od ϋδωρ voda, ta k i vědro
je od názvu vody: ě je z ě (vrddhi), základový
vokalism us e v n ázv u vody je n y n í doložen
v h et. gen. vetenas od vátar voda. V ědro je
tedy ú tv a r ty p u p rajazykového, předslovanský, i když p ro tějšk u jinde nem á; r náleží
k jm énu vody, jež bylo r/n-km en.
věhlas stč.: p ů v ab n o st, k rása (K laret aj.);
v nč. = proslulost, sláva (p atrn ě vkládáno
sem něco z hlas pověst, sláva), věhlasný stč.
— pův ab n ý , ale i o p atrn ý , m oudrý, nč. =
proslulý. P ů v o d n í vý zn am byl asi zkušený,
znalý, ta k v csl. věglas-b, o p ak nevcglas-b,
strus. věgolos-b peritu s, r. neveglas, u kr. nevi
kláš neznalec, nevzdělanec. N ejspíše z věd-golsT> (složenina ty p u άρχέ-κακος), jem už
se do stáv á výk lad u slovinským rčením
vedeti glas čemu = zn áti hlas něčeho = rozuměti. Isolovano st toho slova vůbec a zm ě
řiv význam u v češtině svědčí to m u , že je to
slrvo nelidovó, v ý tv o r pro p o třeb u spisov
ného jazy k a, a že se k n ám i do ru štin y
dostalo z církevního jazy k a. Zdá se též,
že nejdříve bylo slovo s ne-, kladné že
z něho bylo ab strah o v án o .
vejce, stč. vajce, chod. vijce, m or. nář.
j i jo jajlco, ale m or. vajka = v a rla ta zvířecí.
Odvoz, vajíěko, vaječný, vejěitý. — Stsl.
aice, slc. vajce, r. jajcó, u kr. jajce, pol. jaje,
hl. jéjo, dl. ja jo , b. sln. jajce, sch. ja je. —
V Psl. bylo te d y *aje, přijím ající jed n ak
h iáto v é j- , jed n ak v- (toto je je n v češtině)
a zdrobnělina n a -ce. P oněvadž la t. ovum
a řecké n ázv y p řed p o k lád ají u v n itř v
(ώιον ώόν z *coFiov; ώεον z *coFeov),
vychází se z ide. *óv-jo-m a m á se za to ,
že je to v rd d h o v á odvozenina jm én a pro
p tá k a (ř. οιωνός, la t. avis). Ale u nás
a v germ ánštině (sthn. ei atd .) v není,
a p ro to není jisto ty . V jiných jazycích jsou
n ázv y zřejm ě příbuzné (arm . ju , pers. xáya,
ir. og), ale neprůhledné.
vějice, vějička·, p ro u tek nebo obilní klas
(Malina) pom azaný lepem n a ch y tán í p tá k ů ,
m or. vějica i n a ch y tán í m uch v chlévě;
slc. vieška (š m ísto č?). Od Psl. věja rato lest
(csl. věja, r. sln. veja, b. vejka). U p tá čn ík ů
se te d y s přeneseným význam em udrželo
slovo, k te ré v češtině jin ak už nežije. P táč n ík
uřízl strom ek, ořezal jej z d robných v ětv í,
m ísto nich posázel zbylé h ru b ší p ah ý ly do
zářezů vějičkam i (byly to p ro u tk y ro zštíp
n u té do tv a ru Y , ta k že v jeho slangu m ohly
b ý t n azý v án y „ v ětv ičk a m i'4). T ak o v ý s tro
m ek b y l snadno přenosný, p tá čn ík zabodl
jej kdekoli n a volném p ro stra n stv í a u k ry t
opodál číhal, sednou-li n aň p táci. Psl. věja
souvisí jistě s větev, ale jin ak je m álo jasné.
Snad je to to žn é s ind. vayd v ětev (viz
i chvoj), Č m ísto o bude z větev.
vějička: víčko oční. Je d in ý doklad u Jg
z r. 1544, u Čel. stč. pověje. Souvisí se stsl.
věžda (Supr.) βλέφαρων, se sln. vejice řasy
n a víčku, pd, pow ieka, b. vežda, sch. vjedja
b rv a, r.-csl. viždi řasy, r. vežda (z csl.).
(Preslův pokus s r. věžda se v č. neujal, k áře
jej Čel.) U J g d též hvězda. N ějak á zkrácenina
ie pavuěí řasa, chloupky n a víčkách oka
Čel. S trus. věža víčko oční, ukr. vij a řasa. —
Slovo málo průhledné, p a trn ě p ra s ta rý ide.
term ín . Z dá se, že b y bylo m ožná srovnati
je s wint- v sth n . w ivtbraw a (n. W im per);
*wit- (n b y bylo disim ilovanou anticipací
následujícího r?) b y p a k bylo víčko, w ivtbráwa b rv a víčková čili řasa. D ále je příbuzno alb. vet-ullě obrví (Cimochowski
L P 5.195), s *ved- z *void-. P a k b y slovanský
tv a r byl věda (jiný vokalism us než v g erm án
štině) a jeho v ýznam víčko oční; dále je
nerozložitelné jako o sta tn í jm én a částí těla.
Čes. vějička a u kr. vij a m ají j (m ísto z
resp. žd) nějakou analogií.
vějíř, slc. vejár (z češtiny, s -ár za -íř).
Ju n g m an n p řejal v. z rus. vejer (od vějati,
srov. č. ovívati se vějířem ; s cizí příponou),
vejlím ek m or.: jistý d ru h jablek. N ejasn é,
věk, u všech Slovanů. Z nam ená v lastn ě
lidské žití, jeho dobu, to tiž původně asi
lidskou půso b n o st všeho d ru h u za života,
v době síly. P a k n eu rčito u dobu spojenou
s životem generace. O dvozenina věčný u tv o
řen a pro aetern u s; dále věčnost. — V stč.
bylo sn ad též adv. včě = věčně, utv o řen é
asi podle stč. adv. bezpeč = bezpečně. Bylo
popíráno, ale bere je do och ran y Šimek
L F 71.12, N ábož. revue církve čsl. 1957.278.
— Psl. věktb. P říb u zn é je nejspíše stind.
váyas- n tr. životní síla, m ladická síla, věk
m ladosti. T om u odpovídá sln. nevečen slabý,
r. uveěit {iz ° ) a uk r. obezvičyty m rzačiti.
Z a mého věku = m e florente = když jsem
byl v plné síle a činnosti (v slovinštině
v y stu p u je do popředí pojem síly!).
-věk, zesilovací přík lo n n á částice v č.
kdokoli-věk, pol. nikol-w iek apod.; zkraco
v á n a v pouhé -v. J e to to žn á se stin d . -vái
stejné funkce; *vě u nás rozšířeno o -k, to též
co je n apř. v kdesi-k. Mch Slavia 16.169.
veka: š š'ca chleba (podlouhlý bochánek),
podlouhlá houska. — Z něm . Wecke f.
věkati jč. zč. a chod.: štěk ati, věkot. Zvukom alebné. R us. podobně vjákat, zvjágat, maď.
vakkart t/v .
vél: rouška, závoj, vejl (Jirásek), vejhel
(stč., R ohn). Ze střh n . weile, to p a k z la t.
vélum.
velbloud, stč. velblúd (toto znam enalo
i slona). — Pol. wielblqd, str. velbbud-b
-blud-b verbl{j)udt, n y n í r. u kr. b. verbljúd,
sln. velblod, hl. wjelblud. — Obecně slov.
*vel\hlod-b (jen csl. též velbbodt) je p řejato
z gót. ulbandus fem. téhož vý zn am u , ale
lidovou etym ologií přichýleno k velbjb =
veliký a bloditi = blouditi. S tra n gótského
slova se m á za to , že je z ř. έλέφας gen.
έλέ,φαντός slon, n ázv y cizích zv ířa t se p rý
snadno zam ěňují.
velebiti 1 ° , velebný, veleba = velebnost.
Znam enalo m agnificare, činiti velikým ve
sm yslu v lastn ím (dosud zvelebiti majetek·,
laš. navelebii si šatstva = nak o u p iti). Stč.
velba m aiestas (K laret). — Z ákladem je adj.
stč. velí (nyní veliký, v. to), z něhož bylo
utvořeno a b s tra k tu m velij-oba > veleba (ja
ko chudoba od chudý), od toho p ak sloveso
velebili (jako zlobili od zloba, chudobit aj.).
Lidové uvelebit se — do široka se p o sad it
apod. je č. m or. i slc. (zde též vyvelebit sa n a
př. n a strom ě). V han . se kříží se zalíbení: zavelebeni v koňách = záliba Vyhl Z h. kr.
116. Mch N Ř 38.205.
velebiti 2°: oslavovati, v. se též chlubiti se,
v y n ášeti se. Stč. velbiti sě gloriari E v . Ol.,
m or. zvelba chlouba, n ád h era. — slc. velebit,
pol. wielbió, wwielbaé; bělor. uvelbjac' z pol. —
P ů v . velbbiti. K ořen vel- je též v h et. ualla t/v
(rúhm en, preisen); od něho subst. n a -hba.
c d toho dále sloveso (jako hanba — hanbit.).
Ne. -le- m ísto pouhého l je od zm ětení
s velebiti 1°.
veles stč.: (asi) dém on; doklady Niederle
ŽSS 2.1.114. P řejato asi z r. Veles (častější
tv a r byl Volos), což byl Psl. bůh dobytka,
skotii bog'i>. Psl. *Vels-b, asi ze *Selvb, což by
bylo to to žn é se stin d . Šarva (jiný název
boha R u d ra, rovněž p án a d o b y tk a, divokých
zv ířat i příro d y vůbec) a av. Saurva- ( = Sarva), z ide. *Kelvos. V Psl. proveden přesm yk
(asi tab u o v ý , pro ostych p řed božstvem)
s-v > v-s. R u štin a zachovala obě vývojové
form y hláskové ele i olo. Čechové přejali v.
už za ú p ad k u p o h an stv í, p ro to význam p o
klesl n a pouhého čerta nebo dém ona (po
dobně poklesl av. S aurva). M ch R É S 23.61,
AO 22.556.
veleti, v starší době = ch títi, přikazovati,
ra d iti; ny n í (od B uriana) jako term ín pro rozk izování vejonskó nebo obdobná; velitil, zaveleti, povel. — Stsl. veljo velČti ch títi, p řik a
zovati, slc. veliť, r. velet, uk r. velity, b. velja,
povelvam; sch. velju pravím , sln. veleti rozk ázati, říci. — Psl. velo velěti vzešlo ze
starého slovesa athem atického, zachovaného
ještě v lit. pa-velmi, pa-velti c h títi, dovoliti,
n ech ati a v la t. volo velle c h títi (vše z vel-).
V slovanštině jsou i další stříd o v é ú tv ary ,
viz voliti, vůle.
velikonoce: stč. b y ’o veliká noc, skloňované
v obou částech {po velicě noci)·, p a k veliká noc
{do v-é noci) i později složenina velikono(c)
Sm 140 (dosud lidově n ap ř. han . aj. velkonoc).
— slc. Velká noc, pol. W ielika noc > Wielkanoc. Jin d e den: uk r. Velyk den, obdobně r. b.
sch. — P ro označení to h o sv á tk u jakožto
„v elik á n o c“ b y la základem noční slavnost,
k tero u dosud podržela v ýchodní církev.
N ovočeština m á p lu rál vlivem slova vánoce
(J. K nobloch ZfS 7.302). P odle veliká noc
vzniklo i stč. označení V eliký čtvrtek = Ze
lený č., Veliká sobota = B ílá sobota.
veliký, redukováno (v rychlém p ro u d u ře
či) n a velký. Vzniklo rozšířením o -k-b (vlivem
slov široký daleký hluboký vysoký, označu
jících rozm ěrnost jako v.) z pův. velbjb
(stč. velí); i stažením z -bjb-. Stč. velí bylo
už n a p o čátk u literárn í doby v zán ik u ; jsou
doložena jen příslovce stč. velím — m nohem
{v. viece) = in str. sg. n e u tra ; nové laš. slc.
vela je nejspíše gen. sg. m ask. nebo n eu tra,
původně náležitý sn ad jen při záp o ru (H o
rečk a m á 3 p řík lad y , jen záporné: chleba
vela nem am bylo v lastn ě „velikého" ) a po
předložkách (srov. pol. ct wiela narodów);
v laštině vela též > velo, veli {málo v. —■
velm i m álo, trošinku), velej = kolik (význam
vela velej ‘kolik’ podle rým ového kela t t . ) :
velmi m á koncovku in str. p lur. {velmi št
rádoval b y pádem odpovídalo stč. vazbě
velikým i radošččmi sě r.). M noho zesílených
forem : velikánský veliěa-vý veliěizný veliěanslcý velkavý veličaný velikúcný a m n. j.).
Stč. veličenství bylo velebnost, ale nč. titu l
veličenstvo je asi z polštiny. Veličiti velkým
činiti, chváliti, vyn ášeti, v. se ch lu b iti se;
Vsl. dělati si čest z něčeho), n y n í jen se z-,
iter. zveličovati. Veličina z ru štin y , veli
kášství až nč. (není u Jg) asi z bulh. velikaš
velmož. J a k o 1. člen složenin je vele-, vel-,
velko-, P resl zaváděl i velo- (-plody). Viz
i veleliti 1°. Velmož je p a trn ě zp ětn ý ú tv a r
z velmožný ( = slc. velkomožný, lidové oslo
vení p an sk ý ch osob), ta k i r. zastaralé velmcža z velm ožnýj. O bdobné ú tv a ry u jiných
Slovanů, n apř. slc. velký, r. starší velij, nyní
vdílc velíkij veličávyj velíčestvo veličáťsja, str.
velmi. — Za Psl. lze po k lád at i v e lij b velik-b
veličili v e lim i. — P říb u zn é je asi ř. έρι-,
άρι ‘vele-, velm i, m ocně, silně’, je-li ono
z *veri-; zám ěn a lir, § 5. (Jin ak Z ubatý
i . 1.366: m yslel n a stin d . variyán ‘lepší’.)
velryba, stč. velryb, pol. wieloryb již od
staré doby, slc. velryba. — Složenina (vel-,
viz veliký) staréh o ty p u , k d y se m ění rod
(jako louka — palouk). S taří ovšem nevěděli,
že to je savec, jim b y la ,,vele-rybou“ . (S něm .
Walfisch asi nem á g en eticky nic společného,
ač stále se tv rd í op ak ; ta k i V ážný N Ř
41.280.)
vem eno: viz výměno.
ven, rozšířeno v novější době o -ka (viz),
mor. venka-j (slc. vonka), nebo -k: mor.
venek ven: šél venek. Z adverbia, původně
zajisté obecně českého, se h y p o staso v ala dvě
su b stan tiv a: je d n ak venek: navenek, lok.
venku, gen. zvenku (slc. zvonka, z toho slc.
vonkajší, -ek), o d tu d dále č. n ář. venkovní
(opak vnitřní), z to h o zp ětn ý ú tv a r venkov
(pcdle domov, domovní) -ský, -an; jed n ak věn
čí: m or. n a věnčí ven, na venčó venku, č.
zvenčí z venk u , po věnčí Jg . Venčiti se
prochá; eti se ven k u , věnčití p sa = p ro v ád ěti
psa venku, dok. vy°. Venkoncem (slc. vonkoncom) ‘v eskrze’ vzešlo z v ě t jako probodl
ho v. = že až zb raň v yrazila koncem , h ro
tem ven. Ven je z w n u (tak stsl.; pol. dl.
tčen, slc. r. von). — V ne ( > vnější, -ek) je
z vůně (tak stsl., též v in ě asim ilací k m ěk
kosti ě). S předložkou zevně (srov. slc.
z-dnuká). — V ^ n u a w n ě v y p ad ají jako
4. a 6. p ád nějakého su b stan tiv a; m á se za
to, že m u od povídá stp ru s. w ins m ask.
vzduch. Z u b atý připom ínal též stin d . vana-h
les (vánam = do lesa, to tiž do džungle
obklopující ves, pry č z dom u, ven!), oslabení
na % by bylo následkem poklesu v příslovce.
Srov. s tím laš. (obdobně v pd.) do póla ven,
na pólu venku. Jso u i stč. doklady svědčící
tomu, že ven bylo původně su b stan tiv u m
(Svěrák): n ap ř. u m ý se, ať by bylo i to, což
jest ze vna, čisto K rist (z B auera, Vývoj).
věnec, vínek, věneček, věnčití. K rom ě
>běžného význam u je v. jě. i nám luvy,
svatební p itk a i sv ateb n í koláč o b řad n í —
kravaj: původ těch to vý zn am ů souvisí se
svatebním i o b řad y východních ritů , při
nichž na hlavy snoubenců se kladou koruny,
původně věnce; k n ám te n název byl jenom
asi im portován z jihu. Od šedesátých let je
vínek, věneček i m enší ples, překlad něm .
Krdnzchen, což byl p rv o tn ě asi ‘soukrom ý
k r o u ž e k ’, to tiž m ladých lidí (tak i dl. wěnk)
sešedších se k zábavě. — Stsl. věm cb,
věničati, slc. veniec, věnčit, pol. wianek,
wieniec, ivienczyč, r. venók, venčát, b. venec,
sch. vijenac, sln. venec, hl. wěnc, dl. wěnk.
L it. vainíkas, lot. vainiks. — Psl. bylo te d y
věwbku i věnbcb, z *včn-b ( < vcio-no-s), jež
p a trn ě souvisí s ví-ti (č. stále viti věnec,
ta k i jinde).
věník, již s tč .: v ětvička, víšek, chom áč
listí na v ětv i, svazek z listů, zvláště jako
„fíkový list“ E v in ; o d tu d vý zn am zástě ra
(u Roh na) a jak ý si p ro tik lad zástěry m líčen
(chod.); jč. vějík — o trh an ý keřík jahod. —
Stpol. w ierik z listů, r. vénik svazek březo
vých větviček s listím (do lázně n a šlehání
těla), ukr. vin yk svazek větviček, koště,
csl. věnik-b p ru t, sln. venik, vejnik svazek
p ro u tk ů . — Český v ýznam ‘v ětv ičk a’ a form y
vějík, sln. vejnik ukazují, že to souvisí s věja
větev, te d y *věj oniki,, od a d jek tiv a *vějbm>
v ětv o v ý (totiž svazek, chvost). maď. venyige
rato lest je ze slovanštiny.
věno, věnný (slib, list; věnná města v Če
chách = věno českých královen), obvěniti;
věnovati, původně = d á ti věnem . — Pol.
wiano, slc. véno, u k r. vino, r. véno, kdysi
částk a, již p latil ženich tch án o v i za n evěstu;
časem , se zm ěnou pom ěrů a zvyklostí, p ře
neseno n a to , co n ev ěsta s sebou p řináší
ženichovi. — V zhledem k stejném u vý zn am u
je příbuzné p ř. εδνον (hom. εεδνον) a sth n .
widomno, n. W ittum (k to m u sloveso widmen),
vše z *vcd-no-, i když ě činí obtíže (je sn ad
v něm vývoj edn > enn (asimilace) a p ak
vývoj en > ě, § 7?). Z áklad ved- náleží
p a trn ě k vésti, jež v staré době (u S lovanů
jin ak zanikl te n odstín) znam enalo ‘b rá ti si
za ženu’, uxorem ducere.
věntiř vincíř vincéř větčr vm .: provázková
p ast n a ry b y v podobě velikého p y tle, u v n itř
držená ve válcovité podobě pro u těn ý m i k ru
h y ; m ívá někdy po obou stran ác h i sítě j a
koby křídla, zadržující ry b y v p ro u d u řeky,
aby tím snáze v p ad ly do vincíře. slc.
vetierka M ihál SR 25.152. — Z pol. wi$cierz;
ukr. je vjater já tir, r. vénter’ ventel vjútel
vetyl vjáchir vjáchil, u balt. N ěm ců Wenter. —
Vše p řejato z lit. vérteris vrše, což je od
*verté (lot. viete) p ru t (vrše b ý v ají zp rav id la
z p ru tů ).
venýř: zárubeň dveřní, p rap isk y (nyní
vym izelo); sln. vanger, pol. u$gar ze střh n .
warger, resp. z přehlasovaného wanger wenger·, české slovo je asi z nějakého bavorského
tv a ru bez g, ale se zad o p atro v ý m n (*venéř
> venýř). Něm . slovo je odvozenina od W ange tv á ř, ale ve vý zn am u rám , o b ru b a apod.
Ja n k o N Ř 3.310.
vepř. Odvoz, vepřový, -ovina; vepřovice
nepálená cihla (do hlíny se m ích ají vepřové
ště tin y , v. n ap ř. ČL 44.253). Vepř je i jm éno
jistý c h řek u S lovanů (vlastně jm éno vládce
té řeky, vodního dém ona, jejž vídali v p o
době vepře). — Stsl. veprb, slc. vepor, pol.
wieprz, r. vepř', sch. vepar, hl. wjapř, dl.
ja p š. — Psl. veprb (asi í-km en, ale přecházel
k jo-kinenům ) se shoduje s lot. vepris (a lit.
m ístn ím jm énem Věpriai plur.) a dále —
krom ě v — se sth n . ebur (n. Eber); latin a
a řečtin a m ají jin o u sam ohlásku: la t. aper,
řečtin a m im oto k -: κάπρος. Slova t a z n a
m enala divokého kance. Zdá se, že ty ro z
díly hláskové jsou p ů v o d u b u d tabuového
(bázeň p řed zv ířetem o p rav d u velm i n e
bezpečným ), nebo již praevropského (a-/e-!).
P ů v o d n í podobu nelze zjistiti.
verbovat (na vo jn u ; zastaralé), n y n í jen
pohrdlivě ‘lá k a ti za člena n ěk am ’; msl.
n ý ř iti’. „V erbovanie [poddaných do v o jen
ské služby za feudalism u] nie je ta k násilné
[jako lapání], ačkolvek i ono lu d í dem orali
zuje. V erbujúci dů sto jn ík dostane za každého
přivedeného v o jak a 10 zlatých. P lu k z a
o p a tří m u š a t odlišný od vojenského stejnok ro ja, ab y m ohol m ládencov lá k a t a k lam at,
d á m u h u d b u , pálenku, víno, všetko na
ú čet oných 10 zl.“ (Št. Ja n šá k , Slovensko
v dobo uhorského feudalizm u, B ra t. 1932,
112.) slc. verbuňk „d ru h tan ce, tan čen ý
původně p ři odvodech" P S (z n. Werbung):
proniklo n a jižní M oravu: verbuňk Podl. 152
(jeho ta n ečn ík je verbunkoš, to to z m aď.,
v. S ulán P ID e b r 39.14, verbunkář, verbu)·,
slc. verbovanec; č. verbež, hl. wjerbjež = sverb o v an á sběř (-ež jako v drůbež, mládež). Pol.
werbowač. Vše z něm . werben.
věrdunk -ňk stč.: č tv rtk a h řiv n y , kopy
(asi 16 grošů apod.), slc. verdúnok. Pol.
w iardunk, stpol. wierdunk (z češtiny?). Ze
s třh n . vierdunc (nhn. Vierding).
verebažit val.: d ělati si legraci S vK . N e
jasné.
vereš m or.: k ů ň železňák. -*— Z maď. veres,
vórós t/v . S ulán P ID e b r 39.16.
verpánek: ševcovská stolíčka (lid.). Z něm.
W erkbank p raco v n í stolice.
verš, m or. i vrš vrš vrch; lidově znam ená
i stro fu písně (přen.: odespati si jeden verš
apod. = chvilku) podle „v eršů " biblických.
Veršík, veršovati, veršovec. Pol. wiersz, slc.
verš. Vše z lat. versus.
věrtel, m or. též vrtěl: 1/4 h ek to litru ; kdysi
č tv rt korce (plošná m íra), č tv rt korce dutého
(m íry n a obilí) = čtvrt nik ( = tém ěř 1/4 hl).
Pol. wiertel, wirtel. Ze střh n . viertel 1/4 m íry.
Srov. i achtel.
věrucha laš.: člověk, k te rý něco n ep atřič
ného provede, zavěrušit nevědom ky schov a ti, zastrčiti, z tra titi, val. z. se zdržeti se
někde déle, než je slušno, zaverucha neposeda.
N ejasné.
veruňk, vejriinelc: z něm . W áhrung cena,
číslo, to tiž peněz, obšživa (např. deset zlatých
vídeňského veruňku, D u Jg). P a k „p lat jistý
v l h ů t á c h o d v ád ěn ý " J g . D osud v podřip.
vejruňk H al 102, ale ve v ý zn am u lh ů ta.
veřeje, veřejný v starší době ‘veřejový’ nebo
‘stěžejní, cardinalis’ (u H usa), ta k i pol.
wierzejny v 16. stol. ‘obecný’ (u K om enského,
p ro ti ‘částečn ý ’), ny n í publicus; te n to v ý
znam je nejspíše od toho, že věci pro zn á
m o st všem u lidu určené byly přibíjeny na.
v ra ta , nejen listy, ale n ap ř. i slam ěné věnce
n a p o tu p u zm rhalým dív k ám („veřejná
h a n b a " b y la te d y v sk u tk u n a veřejích, věnec
nesm ěl b ý t odstran ěn , visel ta k dlouho,
do k u d ho v ítr neserval). — Stsl. verěji,
slc. veraj, pol. wierzeja, r. verejá, sln. veřeji.—
Psl. verěji od ver- (v otz-vříti, za-vříti), srov.
i vrá tí z vor-ti od téhož ver-; p řípona -ěja
jako v stěžej.
věřiti 1 °, viz víra.
věřiti 2° ve val. (vždy se záporem ): u ž sa
nevěřím dočkat, až přijde neděla = nem ohu
(B artoš: „velm i netrpělivě čekám " ). Z pra
vidla d ru h é sloveso (infinitiv) m á na-: ne
věří si ho vynachválit „velm i si ho chválí" B
(původně: nem ůže si ho ani dost v y n a
chválit). T y to a další v ě ty jsou u B artoše SI
479. S věrák 126 m á pro nenavěřit si ekvi
v alen t „ n esta čiti" ! — slc. neverí s i vody
n a p it — nem ůže se jí dopiti, u ž neverí
dočkat = nem ůže se d o čk at K . — Psl.
ver>veriti; to je v slc. Ale u V alachů splynulo
s věřiti credere, p ro to je ve-. P říb u zn é jo
staroirské fer-, jež m j. (gewáhren) znam ená
i ‘g e n ů g e n ’ (stačiti), střh n . wzr(e)n d ů ra e,
verweilen, a u s d a u e r n , b e i K r á f t e n s e in
(vydržeti, moci).
ves, víska, stč. véska; vesní vesnický, dosud
jč., od toho vesnice; veský < ves-ský; ze spo
jení na ves (mor. běž náves) a na vsi (mor. je
návsi) vznikla hypostasí jm ěn a návsí a náves,
p ro stran stv í u p ro střed vesnice; n a Vysočině
se podobně říká: je na dědině = n a návsi,
srov. val. na městě = n a nám ěstí; jiti k ně
kom u ve své vesnici n a besedu je vč. j l a
(k sousedom) dousi, byl jsem u nich veusi, též
n a H orňácích idem do vsi = do společnosti,
za galánkou; obdobné v ý razy u Slovinců
a L otyšů; jč. p o v ísk i = náves; slc. povsiioha
(podobně polský), > m or. povsinka = kdo se
to u lá po Vsl. — Stsl. vbSb, slc. ve jméně
m ěsta Spišská N ová Ves a v častém míst.
jm . Vieska, pol. wieš, stru s. ves b , hl. wjis,
dl. wjas, sln. ves vas. — Psl. VbSb. Udrželo se
do dneška hlavně n a západě, rus. je derevnji,
u vých. a jižních Slovanů selo. Fb?b vzniklo
rozšířením (o p říp o n u -i) staréh o souhlásko
vého km ene, totožného se stin d . vi4- obydlí,
dům , av. vis- (čisti nepochybně iti- ) dům,
vesnice, rod, te d y z *vik-i; jinde je *voik-:
ř. οίκος, οικία dům , lat. vicus sk u p in a domů,
ves, m ěstská čtv rť. Ves te d y p ů /o d n ě bylo
pouze bydliště rodu, tj. skupiny rodin,
pocházejících od téhož p rap řed k a. P ro to vsi
byly n azý v án y pouze podle rodu, n apř.
Jarcm ěřici (nyní -ice) — potom ci a p říslu š
níci Jarom írovi. U S rb o ch arv átů m ísty d o
sud m alé vísky jsou o b ý v án y jen příslušníky
jednoho ,,ro d u “ . Se zánikem zřízení ro d o
vého rozpadá se i rodová je d n o tn o st slo v an
ských vsí.
veselý, u všech Slovanů (stsl. vesel-b, slc.
veselý, r. vesel, pol. uesoly, b. sln. vesel, sch.
veseo); veseliti (se); veselost (jvč. i ‘s v a tb a ’),
veselí, sté. veselic·, veselka sv ateb n í veselí,
svatba (v. V oráč 47), nově veselice spolková
taneční zábava. — Psl. vesel-b. Podle toho, že
něm. lustig veselý je od L ust chuť, chtíč,
libost, potěšení, te d y původně ‘c h tiv ý ’, je
možno souditi, že vesel-b m á ves- z *vek-,
které je v stin d . vas-m i chci, přeji si, toužím ,
viz vášeň. J e i d ru h á m ožnost, že je od
základu ves-, k te rý je v lat. vescor (z ves-sko-)
živiti se, ale i u žív ati něčeho, b av iti se,
těšiti se něčím , n apř. rozkošem i, zbraněm i,
odm ěnam i, a v gót. vcisan veseliti se
(schmausen). — S tejné vesel- vidí K rah e
IF 57.113, 111 70 též v ilyrském osob. jm éně
Veselia, k te ré je glosováno latin sk ý m Felicetas (tak), znam ená p rý te d y Šťastná.
veslo, ta k i slc. stsl. sln. sch. b. r. (přízvuk:
r. veslo), hl. wjeslo, dl. vjaslo, pol. wioslo. —
Psl. veslo: nikoli od vez- ve vézti, ja k se obec
ně tv rd í, ale od *vegh-, k teré je i v něm.
beveegen p o h y b o v ati něčím . P říp o n a jm en
nástrojů -slo: veslo je n ástro j, jim ž se člunu
dává pohyb; te d y z veg-slo.
vesna, ta k i slc. s ts l.r. uk r. sln .; pol. wiosna.
U nás m á historickou k o n tin u itu jen vm .:
laš. val. vesno (ntr. podle líto), adj. vesní ja r
ní, vesnil sa (zadalo sa v. = n astáv alo jaro,
vývěsná se = n astan e jaro). Spis. (básn.)
vesna p řeja to v obrozenské době z ru štin y . —
Psl. vesná a lit. vasará léto vznikly odvozením
(přípona -a jako v zima) z ide.' jm én a jara,
vězícího v la t. věr, ř. εορ, stisl. vár, sti.
vasartá- m ask., o něm ž se m á za to , že ty lo
původně různosklonné: ves-r/η-, tj. nom.
*vesr, gen. ves-n-es. V slovanštině v z a t za
základ km en z p ád ů nepřím ých, v b altštin ě
z přím ých. H lcd ati další souvislost toho vess nějakým slovesem b y bylo svrchovaně
nejisté.
vesta, ta k i slc. N ejspíše z něm . Weste, to
pak z fr. veste < lat. vestis šat.
věsti; 1° ved-; zv láštn í význam y: dovésti
um ěti, o d tu d dovedný, dostalo svůj význam
asi zkrácením rčení „dovésti něco k d o
brém u konci“ , zvěsti se v y d ařiti se (nezve
dený chlapec) = vyvěsti se (obilí se vyvedlo,
zvedlo), pověsti se vzešlo asi ze situací ta k o
vých, že n ap ř. b itv a, sv atb a, řeč, h ád k a
se vede, dokonavě zvedla se = dovedla se ke
konci, to tiž dobrém u; val. povůdný > původný povedený, zd árn ý , vyhovující; provésti, vyvěsti něco šp atn éh o = pův. dokon-
čiti, úplně v y k o n ati; m or. ovésti (srov. č.
podvésti) oklam ati (ovádět přem louvati) mělo
asi za východiště p řed stav u , že oběť k lam u
vedena ne přím o k cíli, ale oklikou, n ep rav o u
cestou, zavedena jinam ; m or. zavést se (zavo
dit se) uvésti se někam jakožto te n a te n , ale
klam ně nebo jen zám inkou, o d tu d závodka
zám inka. 2° vod- m á iter. voditi (nové te r
m íny vodič, vodivý) a několik jm en: důvod
(od dovésti ve starším p ráv n ím v ý zn am u
dokázati sp ráv n o st něčeho), od- pod- prů[do] rovod) pří- roz- ú- ( < v-bvod-, r. vvedenije;
úvod šestinedělky = uvedení do kostela
k „očišťování" ) zá- (co zavěsti si p ek ařstv í,
srov. věsti p ekařství), pů- (asi „v y v ed en í" ,
odkud je co po-vedeno)·, provod viz zv l.; stč.
p-ovoditi kcho (s) sv ěta > sj rovoditi se.světa
= p o p rav iti, odkliditi, vl. doprovoditi k ši
benici (např. v T áb užito jen o tak o v ém
„d o p ro v o d u " ); svody (svésti), ale vč. svodnice
(mor. schodnica schůdnica svud svudnica svůrnica zvodňa zvodeň zvodonč sfodnica), b rázd a
šourem přes svahové pole n a svádění vody
za přív alu ; dovozovati, vy-, pro- (postv. převoz
podniku); slc. expr. vodáckat vo d iti bezúčelně,
p o dváděti. 3° vad-: provázeti a td ., prováděli
(ď je nové, analogické), uváděli a td .; dová
děli, vyváděti b u jn ě si vésti, je ód dovésti v y
k o n ati, srov. slc. vyčínaí, stváraí, vyrábat ve
stejn ém význam u; slc. vádka šestinedělky =
úvod. — V šeslovanské: slc. vediem viest atd .
P ů v . védo věsti; m á přesný ek v iv alen t jen
v b altštin ě: lit. vedu věsti t/v . — O dedávna
se kladlo též ve spojení jako strus. věsti ženu
(srov. la t. uxorem ducere) == p řiv ád ěti si ji
z cizí rodiny a oženiti se s ní, o d tu d lot.
vedama nevěsta, lit. vestúvés sv atb a, sti.
vadhú- nevěsta, m ladá paní. P odobný kořen
je v ugrofinštině (nemusí b ý t z indoevropských jazyků!): m ordv. veda, maď. vezet
vésti.
veš vše vše, zájm eno. — 1° V nom . a akus.
(jsou to tv a ry jednoslabičné!) rozšiřováno
0 -chen -chna -chno (což proniká i do celého
p lu r.: gen. všechněch atd .), to to -chen je asi
to též co -chný ve věchný a menechnější; o -cek,
•ze visjačbska -o -y (NA sg. fem., NA pl. fem „
n tr. m ask. neživ.) od vbsjak + vsk-, tedy
všecka -u -y, z toho všecek všecko. — 2°
ad jek tiv n í odvozeniny: všaký z Vbsj-ak-b,
srov. taký ja k ý onaký; všeliký, srov. stsl.
jelik-b vedle tolik-b, č. toliký od to-, sp lynutím
s ja k ý je všelijaký, p ak vseli- připojováno
1 jinam , n apř. všeli-cos; veškerý tvořeno asi
podle kolikerý, veškeren m á -en podle všechen.
•— 3° adverbia pro stá: m or. slc. vše (ale
u K y jo v a všecko) ‘v žd y ’, N sg. n tr., říkali
im všecko Franlákovci vesměs, všeobecně =
všecko (všichni lidé) jim říkalo F .; však
z n tr. všako (viz zvláště), vždy z vbšb-dy
(srov. k-b-dy > kdy), vždycky (-cky z vše-cek),
vždyckny (toto S m 247); stč. veždy m ylně
čteno jako vezdy, což se drželo do n ed áv ná;
všudy všude z vesj-ody -de (srov. kudy,
tudy, stč. všidy, nč. všady -de podle tady),
m or. všahdě s h podle všehda. Spojka
vždyť obsahuje zesilovací ť; její v ýznam se
vyv in u l jako při však. — 4° ú tv a ry z v ý razů
předložkových: stč. zavše vždy, m or. zavde
-dy někdy; ovšem pův. ‘zcela, ú p ln ě’, nyní
‘zajisté’, z m yšleného o všem způsobu, šinu,
skutku apod. ( = ve všem z p ů so b u ...);
od obrozenské doby povšechný — po všech
č á s te íh (bodech) zběžně přecházející. — 5°
složeniny a spřežky: vše-možný vše-mohoucí
(stč. všech-mohúcí z všeho-, pol. wszechmogqcy)
vševládný všetečný (-ttk-), všední z vbšbdeňb jb
(-bjb > í, o statek podle jerového pravidla),
jč. jvč. všední den je všídeň všídenek šejdeneíc,
ke všedenku, adj. všidní; vší-deň m á vzorem
asi tý-den. O bdobné b o h a tstv í tv a rů je u ji
ných Slovanů. — T oto zájm eno mělo záp.slov. podobu vbšb, jinde vbSb. P rotože lite v sk y je visas, vychází se zpravidla i pro
slovanštinu z vbso-, ale rů zn o st á/s dělá velké
nesnáze; š/s se v y k lá d á pom ocí d ruhé palatalisace, ale poněvadž není jin ý ch přík lad ů
než d v a (tento a pozdní csl. posm isati,
nasm isati), sto jí ty v ý k la d y n a písku. N ám
se zdá, že je om ylem v id ěti zde původní
ide. s. J d e tu p a trn ě o ide. K: nelze přece
odděliti (jak se činí!) od našeho slova sti.
visva- všechen (-va- bylo p řid án o podle
sarva- = úplný, všechen, každý), jež m á š
z */č. L it. visas m usí b ý t p řeja to ze slo v an šti
ny, ja k soudil už M iklosich a nedávno
Szem erényi. Bylo-li te d y základem vit!-, je
n u tn é především h le d at novou etym ologii.
V ýrazy pro pojem ‘všechen’ jsou přerůzné,
jedině pant- je ve 2 jazycích (řečt., tochar.).
A původ m ívají podivuhodný: la t. om nis
je z plur. om ves, to z hom i^ěs (tak B réal
M SL 5.344 a B ró n d al Měl. ling. off. á H .
P edersen 265n, totus p ak vzniklo ad jek tiv '.sací
z juxtaposice arx toto, ( = tv rz a Hd), kde
teta bylo nakonec chápáno jako ad jek tiv n í
p řív lastek slova arx (Szemerényf, IB zK W
12.195 n.). Soudím e, že obdobně vzniklo
VbSb: p lu rál vbsi je asi to to žn ý s plurálem od
VbSb — vesnice, p ů v . ro d (sešli se v ts i =
sešly se celé rody, všichni lid é'. V éIsk ý p lu rál
višah m á obecný vý zn am asi ‘lidé’ a označuje
často lidi vůbec, ta k é D ásy, bohy, dém onv
a td ., n ap ro ti to m u se objevuje velm i u rčitě
ve v ý zn am u ‘p o d d an í’ (Ludvvig). N ejdříve se
te d y k o n stitu o v al p lu rál vbsi ‘lidé = všichni’
se skloněním podle ti od ten, te d y vbsěch-b
podle tzch-b a td . Singulár je d ru h o tn ý , m la
dý (jako v la t. om nis), o d tu d pochopím e, že
se v něm u p latn il vliv zájm en různých:
a západních Slovanů především zájm ena
jb ja je, o d tu d vbs-jego > všeho a td ., š
zde proniká p ak i do p lu rálu ; jinde zájm ena
8b (sego, podle to h o vbsego) a t-b (vbsěmb
in str. m ask.). C hápati VbSb jak o singulárové
ad j. um ožnilo i slovo vesmír, což je slovo
„nově u tv o řen é" (Gb HM 3.1.513), asi
spřežka z nespojkového V b S b mir-b = ves
i m ir (obyvatelé vsi, i nedosoělí, a mira,,
obecní hrom ada, te d y = vši. h n i lidé, veške
renstvo, ovšem v obzoru jedné vesnice!), což
bylo potom chápáno jako ‘celý m ir, svěť.
(Stručněji to to Mch v ZfslPh 22.224.) Stejný
názor naznačil
E . Lew y MtmchStSw
14.1959.8: „T otéž je „ D o rf“ i ,‘,all“ , neboť·
pro člověka staro v ěk u se v lád a p ráv a
a zvyku končila n a hranicích vesnické role“ .
veš, z toho jč. všínč, m or. všené, všina;
zhruběle laš. slc. všenáh·, srov. pd. wszonka.
K veš p a tří zajisté i stč. veška, jm šno jisté
nem oci (K laret), m or. vešky podkožní p u
ch ý řk y aj. (slc. vešky om rzlina, vošky
svrbění m ezi p rs ty nohou aj.); pův. to byla
nem oc, dnes vym izelá, k te ro u působil hmyz
podobný vším ; vyžíral podkožní svalstvo
a časem se v chum áčích provaloval skrze
kůži ven. —: Psl. stsl. v-bšb, slc. voš gen. vši,
pol. wesz, r. ukr. hl. voš, sln. veš vuš, sch. vaš,
b. váška, dl. veš voš. — P říb u zn o s germ. lůs
(něm. Laus) (W. Schulze 59); slovo asi „praevropské“ .
věští: věštecký. Odvoz, včščec > včštec,
pů v . čaroděj, hadač, věštice věd m a (mor.
věščica věštka divoženka, laš. slc. veštica asi
‘h ad ač k a’), nč. věšt tý věštkyně věštiti věštba
věštzbný věštírna, stč. bylo i věštěvánie,
věšťování. — Stsl. věštb věštica, slc. věštit
veštze věštba, pol. wieszcz prorok, wieszczy,
r. vešěij, u kr. vyščun, sln. vešěa vědm a, -ec
čaroděj, sch. vešt, -ica, b. vešt, -ica. — Psl.
věštb, od *věstb < věd-tb, vědění. Psl. bylo
též věštica: věděti, h á d a ti, v ěštiti budoucnost
bylo zam ěstnání především ženské; lid ty
ženy m el za „vědoucí, v ěd m y “ .
veta 10 jen v o b ratech veta za vetu = stejné
za stejné (o placení, n áh rad ě, pom stě apod.),
odveta o d p lata, povetati n ah ra d iti Jg d . Bylo
i stč. vet vádium (K laret). — slc. ojediněle
veta o d p lata, vetiť si odpláceti si, vyvetiť sa
v y m stíti se, pol. wzt za wzt, wetowac spláceti
rovným , pow.towaó odw t m ač nahraditi,
hl. w j:ta sázka, sch. sveťti se po m stíti se,
osvěta pom sta. — Ze střh n . wettz zástava,
pignus, sázka, splacení d luhu, p o k u ta soudní.
veta 2° ve rčení po něm je veta, val. už je
veta = zle, srov. střh n . adj. wzttz finitus.
veterán, evropské slovo, z la t. vetzránus,
s ta rý voják, od vetus starý .
větev, n ář. i letvinka PS, k la d . jetle, jestlička. Odvoz, větvití se. — Csl. větbvb, kol.
větvbje, slc. vetva, pd. wietzw, r. vetu’ vel
ká. — P ů v o d nejasný. Z ačátk em se shoduje
svěja (viz vějice), koncem s pol. w lt wa vrba,
r. vitvina větev, ale to m ůže b ý ti jen náhoda.
vetchý, n ář. vetký (P aka); vetšeti, zvetšelý;
veteš -nik. Vetech (val. vetzk SvK ) měsíc (jmen
n ý tv a r, srov. nov měsíc a pln) b y la ta č tv rt,
k d y měsíce u b ý v á: stč. měsíc je na vetehu,
laš. na vetku, pol. na wietku; vetech tu m ylně
pojímáno i za su b st.: na vetech měsíce, na
větách H o d 55, pod. slc. na vctoch Něm .
7.630. — Stsl. Psl. vet-vch-b, slc. vetchý,
r. vetch vétchij, u k r. vetchyj, pol. wioiki, hl.
wjetki, dl. w jatki, b. větách, vecht, sch. vet. —
Shoduje se s lit. větušas a dále s la t. vetus
a vetus-tus, což obé značilo v lastn ě ‘stářím
sešlý’, stejn ě jako naše slovo.
větiti 1°: zo tav o v ati se z nem oci, ze škody,
z pohrom y: u ž se vetí, zvetil ss; tak tak že se vyvetíme vystačím e; u ž se tak všelijak vetíme
živoříme, „oháním e, tlučem e se“ B, vetíme
se ja k můžeme, vyvítil se živobytím protloukl;
vyvětit se (z nesnází) d o stati se, v y jiti Jg , vyvětit syna dovésti k sam o statn o sti H od, ten
se navetíl B, zvetit se PS, zventit se L. V zhle
dem k význam ovém u ekv iv alen tu ‘tlouci se’
je možno za dokonalý p ro tějšek p o k lád ati
lit. v tyti t/ v (prúgeln, schlagen). D alší
původ nejasný.
větiti 2°: m lu v iti v od° odpověděti, vč. od°
se zříci se, v zd áti se L F 50.102; vy° m luvením
vymoci, v y v ěsti J g ; viz i pověděti\ Závět·,
dovětek. N ový te rm ín věta, slo. veta. Stč. dolo
žen aor. věcěch vecěch vecech, z něhož se
udrželo jak o archaism us vece řekl, odvece; ve
d li, odveceno. Stč. oběcěti slibovati (zvláště
božstvu), dosud han. oběcet, msl. oběcat zaslibovati, u rčiti pro něco, v y n ak lád ati pro,
laš. zaoběcany p ro k letý ; oběí, obětovati. P ř í
větivý pův. = kdo se um í „p rih o v o riť" . —
Stsl. věštati, slc. obecať věno váti, přislíbiti,
]přívět p o lov, stpol. obiecač zaslibovati, r.
otuctít cdpověděti, sovět rad a, privet p o
zdrav, u k r. zavicaty p řed p o v íd ati, sln. obeěati slibovati, sch. vijetnti t/v , večati ra d iti se,
vece viječe sněm (stč. vieca svnodus u K lár.
z csl., ot viece velikého Ž W ittb 39,11),
b. obeštaja. — Z ákladní sloveso je te d y v úpadku, jen *ob-vět-jati se drží a několik jm en.
Původ je m álo jasn ý , odjin u d lze u v ésti jen
lit. vaiténti říd iti, určo v ati, posuzovati, m íti
za to, prus. w aitiát m luviti. N icm éně vzhle
dem k tom u, že jd e o m luvení slavnostní, v ý
znamné (sněm, rad u , závěť, zaslíbení bož
stvu), a vzhledem ke germ . p aralelám lze
se odvážit té to dom něnky: větiti m ůže b ý t
z *vět-b m ask .; přijm em e-li, že kt > t před o
(srov. pct), m ožno v y jiti z *voik-to- jed n án í
(k lit. velkti, viz věc); srov. něm . dingen jednati na soudě, m luviti, od D ing sněm , sh ro
máždění, věc a gót. m apljan m lu v iti od rnapl
shromáždění, trh . P ru s. waitiát by p a k bylo
přejaté ze slovanštiny.
vetla: vrba. Zachováno jen v m ístních
jménech V etlá, V telno (srov. p. W telno)
a Telnice. — R . vetla v rb a. — Psl. vitada,
ide. *vitulá. P říb u zn á slova viz pod jíva .
větší, val. vechnější větší, věclméj lépe
(odtud zpětný positiv val. věchný veliký,
prostranný), jč. věčechnější: chn m echanicky
připojeno, srov. menechtnější; n tr. více,
stč. viece; adv. stč. (v)zvieci (vz + akus. od
*viecě velikost) > zvíci, srov. zdéli, zšíři.
Stč. bylo věcí, fem. věcši, věěši, větší, podle
to h o p ak i m ask. větší. — Stsl. VQŠtii v^šte,
slc. vacší, viac, r. knižně vjaščij vjašce, pol.
w i^kszy wi§c, hl. wjetši wjac(e), dl. wětšy
ivěcej, sln. věci vekši veě, sch. več vece, b. veě
vece. — Z *v§t-jb(jb) vgt-je, což sloužilo jako
k o m p a ra tiv k velbjb. Z áklad ugí- je zcela
nejasný.
vetuFa: koza jalo v á n. dosud neoprčená.
Pol. wetula, u kr. vatutka t/v . — K arp atsk é
p astý řsk é slovo. Z m acedorum . vítala kůzle,
kozička jed n o letá (to z la t. vitula jalů v k a,
i m ládě jiných dom ácích zv ířa t; to i lat.
vituhis tele jsou od n ázv u pro rok: ř. έτος
rok).
veverka, stč. veveřicě, m or. n ář. (a slc. r.
sln .) veverica; vslc. brevirka Bf. — Stsl. Psl.
věverica, u k r, vyvirka, pol. w iewiorka, hl.
ivjzwjerca, dl. njewjsrica, sch. (v)jeverica, b.
veverica. — Souvisí s lit. véveris voverl, lot.
váveris, -e, ky m r. gw yw er a pers. varvarah t/v ,
dále s lat. viverra fre tk a a ř. αΐέλουρος lasice.
P říbuzno je i něm . Eichhorn, stangl. ácwern
ap ., v everka; v germ . p rv n í v disim ilací v y
padlo a ai přichýleno k aik dub. Slovan,
slovo je z *vai-ver-, jinde je vi-ver-, vá-ver-,
ver-ver- apod., vesm ěs zdvojení základu
ver-, úplné nebo částečné, popř. disim ilované
(vai-ver- upom íná n a ty p παι-πάλλω). O v la st
ním význam u toho ver- jsou jen nejisté d o
h ad y . Snad je to slovo ,,p raev ro p sk é“ .
vévoda, již stč., stažením z voje-voda — kdo
vede voj (slovo všeslovanské, složenina s ta
rého ty p u : stsl. p a k r. vojevoda, slc. b. sch.
sln. hl. dl. redukcí vojvoda). B yl to u starý ch
Slovanů zkušený m už, h o d n ý obecné d ů v ěry;
do své hodnosti dosazován jen pro válku.
Jin d e se obdobné n ázv y dux, Herzog časem
stá v a jí vysokým i titu ly , n a še vévoda je pak
jejich překladem . — V stč. vévoda se provedly
další zm ěny: úžením vívoda, p ak m ylnou e ty
mologií vývoda > vajvoda > vej jo la G b 1.211.
Vajvoda přešlo k M adarům a stalo se ta m
titu le m pohlavárů, správců, náčelníků; jak ož
to cizí slovo redukováno v ústech lidu dále
n a vajda, ta k zváni náčelníci cik án ů ; od
M adarů přešlo vajda zp ět n a Slovensko a na
M oravu; tu se stalo přezdívkou pro tlu sté
staré lenochy (tak o v í jsou právě ti cikánští
baroni).
vezdejší, lidovou etym ologií (spojením se
zde, zdejší) ze stč. veždajší, to z adv. vežda <
vbšb-(ga>)da = vždy. slc. ojedinělé všehdajší
chlieb je z všehda < v bšu-g-eda = všeho času,
vždy, od god-b čas (viz hod). — T ento překlad
řeckého επιούσιος se přim y k á p o jetím k lat.
přek lad u quotidiánus = každodenní, nikoli
k p o jetí supersubstantialis, k teré odpovídá
řeckém u. Tedy vezdejší (o chlebu) znam enalo
v otčenáši „vždy jsoucí" , kdežto lat.
quotidiánus n a to m m ístě = každodenní;
to to p o jetí se do předcyrilského otčenáše
dostalo (podle J . C ibulky, Slavia 25. 413)
vlivem starohornoněm eckého přek lad u , kde
je emizzihic, emezzigaz ap., a to v 1. polovině
9. stol., tj. před Cyrilem a M etodem , k d y
n a Velké M oravě působily misie latinskobavorské.
vézti: 1° vez·, zvláštn í v ý zn am y : vč.
svézti se n a někom , msl. odvézt sa (a val.
zvést sa, vč. svézt se n a někom ) = po m stíti se,
vyšlo asi z p řed stav y jezdce, vezoucího se
n a vzpírajícím se koni; převézt i oklam ati,
kalk za něm . úberfiihren; 2° voz-, viz vůz;
iter. voziti, -idlo, vozba (stč. = vožení),
vozka, vozataj se starobylou příponou (a )-tij,
srov. rataj, přenesenou od sloves n a ati;
vývoz, úvoz {je toho s úvoz J g = že to lze
uvézti), přívoz ( < přie-, od převézti); úvoz
hlu b o k á cesta, z q-, asi z p o jetí w -vo z-,
že častý m ježděním (ale hlavně vym letím
za p ru d k ý ch dešťů) vniklo sé v hloubku,
do hloubky (dnes lidu už nejasné, p ro to je
vč. chod. souvoz, m or. súvoz, jč. vejvoz);
povoz pův. povezení, ro b o ta s vozem , o d tu d
povozný -ní, dále nynější povozník speditér,
význam ‘v ůz’ vzešel z o b ra tů jako povozem
stéhovati apod. Viz i oboz. 3° váz- z vaz-ja-ti:
odvážeti atd . > dovážka navážka zavážka;
slc. zadovážat o p atřo v a ti, n a b ý v ati, pův.
dovážením si zao p atřo v ati, z toho zp ětn ý m
postupem zadovážit si, b a dokonce i jed n o
duché laš. (od slovenských dělníků p řejaté?)
dovážit si o p a třiti si, k o u p iti si. M noho
obdobných složenin u o statn ích Slovanů. —
Psl. je vez ti voziti voz-b vozataj b važati. I i e .
základ byl vejh-, znam enal pojem zcela
přesný: je ti, p a k d o p rav o v ati vozem n. s a
něm i; je v lat. vehd, sti. váhati, lit. vežú vézti
vézti, ř. δχος vůz. (Od to h o to vejh- je tře b a
odlišovati vegh- p rudce po h y b o v ati, viz
veslo.)
věž, vm . veža, han . veže L; věžní, věžatý. —
Stsl. Psl. věža, pol. wieža, hl. wježa, dl. wjaža,
slc. sln. veža. — P ů v . znam enalo, ja k
u kazují strus. p a m á tk y , stan , kočovnické
obydlí, p řístřeší (dosud sev.-rus. veža = laponská ju rta ; P odvys.), dolnoluž. dosud
(obytný) dům , chrv. u B ratislav y vježa =
kuchyně, ve k te ré se bydlí; m or.-chťv.
předsíň (V ážný Cak). B yla te d y vyslovena
dom něnka, že souvisí s vézti, že to byl p ů
vodně převozný dom eček. Jso u zprávy,
že tak o v é (na kolech) měli S kythové a jiní
kočovníci. U b alk án sk ý ch Slovanů jsou
dosud znám y b u d k y se sáňovým spodkem :
je to trv a lá součást h o spodářství, v létě se
přivlekou n a pole, k te ré je tře b a h lídati,
n a zim u zas odvlekou dom ů. Vůbec d o p rav a
saněm i i v létě nebyla nic podivného, byla
dokonce posvěcena trad icí do té m íry, že
pohřby k o nány n a saních v létě, ještě n e
dávno např. n a k arp atsk é U krajině. — Spíše
však bude věža příbuzné se sth n . sweige
(nyní Schweige Schwaige) V iehhof, Sennerei,
k to m u příslušná p astv in a, b a i sam o stád o
d o b y tk a. Něm . slovo je ze *svaigh-; věža
bude z *vaigh-já. Slovo asi praevropské.
K něm . v ý zn am u je blízko stařo ru sk ý
(přístřeší) a poněkud i dolnolužický; jin í
Slované použili slova věža jako n áh rad y za
mizející syn-b (jež je stsl., znam ená πύργος
a souvisí s m aloasij. μόσσνν; o to m Mch L F
72.75; mizelo pro shodu se syn-b, m užský
potom ek), a ta k m u dali nový význam .
věžník: rasa dom ácího nebo ovčáckého
psa P S ; již stč. (K laret). — J g soudí, že to je
odvozeno od věž, znam enajícího d ů m jako
dosud v dolní lužičtině. P okládám e to za
správné. J in a k historie není jasn á: snad
p řeja to v staré době ze severu, zpoza S udet,
v době čilých sty k ů česko-lužických.
vi( je ) ! interjekce pobízející koně. P d .
w i! wio!
vice- v titu le ch (vice-president, lid. v ý
slovnost více-), č. místo- {-předseda): z la t.
vice, ab lativ u od vicis zám ěna, zastoupení,
v y stříd án í. Něm . Vize-, franc. vice- atd .
viď, 2. plur. vidte. S ta rá 1. os. sg. vědě (viz
věděti) = vím , zachovaná v stsl. a stč., byla
v k lá d án a do řeči ve význam ech ‘to tiž,
v ž d y ť , ale i ‘že ano!, p rav d až e’ (stč. vědě,
védě, veď stojí m ísto lat. nonne, H u je r 1.104);
plné v y jád řen í b y bylo asi vím , že [souhlasíte,
uznáváte to'] apod.; klesá n a příslovce a m ění
se v m or. a slc. veď, chod. ved{že), vet (2. pL
vete), č. lidové víď(ze). Touž funkci mělo
pol. wiem (nyní bowiem), v ř. koiné οΐδα
(οίδ’ ότι); i u nás n ěk teří v k lá d ají víme.
vida! citoslovce podivu, p řek v ap en í, asi
‘podívejm e se!’. — P ů v o d nejasný. Snad
vzniklo zkrácením z vídali to l, srov. slc.
nevídali! Jso u i jiné pokusy.
viděti; p a rt. prés. vidom ý {ne0 — slepý):
vidina ideál (m á Ju n g m an n o v a Slovesn o st 1820), vidmo (od P resla); m or. slc.
vidný {je vidno; han . vědně), vidnět sv íta ti.
m or. rozvidnit se; očividný zřejm ý, je však
nové, asi n á h ra d a za očividomý; val. na vidík
(dáti něco: ab y to k ažd ý viděl), bylo to na
vidíku, je ze slc. na vidok (to p a k je zk ráce
n in a v ý razu navidomoci, pů v . *na vidomo
oěú; jin ak M ihál SR 25.104: z *na vidomé oči).
P o stv . vid ve rčení a n i vidu a n i slechu; vid
asp ek t je v šak z ru štin y . z v l. o b ra t: vč. já
bych tě neviděl = nevyhovím ti, m or. viděl
bych tČ! zápor vynechalo. — Psl. viděti,
vidom-b. U všech Slovanů. Id e. veid-jvidv la t. videč, lot. viedět t/v , stin d . vělavzhled. S tav m ysli po vidění něčeho je
„v ěd ěn í“ o to m , příbuzno je te d y i věděti.
vidle, stč. m or. vidly; sg. b y l pův. vidla
fem. jako mědlice {v. víla, b. vila -ica; jinde
p lu r.: slc. vidly, ale vidlica, vidlička, pol.
w idly atd .), o d tu d vidlice, vidlička. Mor.
vidlovat snopy n ap ich o v at n a vidle, p ře h a
zovat vidlem i apod., návidlí sena = m nož
stv í, jež se d á n a b ra t vidlem i. — Od ví-ti
(přípona -dla značí n ástro j): m usím e p ře d
pokládat, že p rv o tn í funkce vidly bylo sloužiti k navíjení příze, a že p ů v . vidla bylo
totéž co staro b y lé motovidlo zvané vidéllcové,
m ající tv a r Y a dosud znám é u v ětšiny
Slovanů (v. zvl. Zelenin 158: tu vilka je
právě ona větvící se část m otovidla), vidle
snovací J g z D. P ro to to p o jetí svědčí
r. bjánki, vjá n ki vidle (na seno) z *obvijan-bky.
K dyž však slovo vidla bylo rozšířeno n a
všecko náčiní podobné, ale funkcí docela
jiných, byl p rv o tn í n ástro j přejm enován
na mcto-vidlo.
vidrholec vč.: o sam otách položených
daleko za vsí, vysoko, šp atn ě p řístu p n ý ch ,
ale v y stav en ý ch v ětrů m , sněhu a m razům
se říká, že jsou „ n a v idrholci" . Zč. vídrhár t/v
Vek. N ejasné, jistě cizí.
vidřit: m or. z- shlédnouti, v y p á tra ti (a han.
zviťret zpozorovat K pU ), val. zvadřit uslyšeti,
dověděti se, m o r. .zjáťrit zpozorovati (srov.
ňátřit). — P d . zw ydrzyc si§ n a čem = d o stati
zalíbení v čem (např. v nějakém jídle). P a tří
sem i slc. zvidralý zch y tralý , previdrený prefíkaný, vietiť b y stře pozorovati, p á tra ti,
vyhlížeti? Vše nejasné. Snad ani n ep atří
vše do jedné skupiny.
vích, slc. viecha, pol. wiecha, ukr. vicha,
r. vechá. — Vích ze slám y je odedávna
znakem , že něco je zakázáno (na větv i
strom u, že zakázáno trh a ti ovoce; n a kolíčku
v pěšině přes pole, že se nesm í tu d y choditi).
Val. vicha b ý v á i p ru t n a konci zah n u tý
ve velké oko; ta k o v ý se vsadí do zakázané
pěšiny (V áclavík 274). Vích byl i znakem
výčepu. K la re t m á viech mezi názvy ry b á ř
ským i; dosud k ladou ry b áři v M azovsku
i jinde vích z h rach o v in y n a noc do vody
(zalézají do nich zvláště úhoři, ale i piskoři),
ráno p a k jej rychle v y tá h n o u i s ry b am i ve
víchu uvízlým i (Mch L F 70.78). Odvoz.
věc h itb : ta k stsl.; č. věchet, slc. vechet, pol.
wiecheó, ukr. vichot, r. n ář. vechot, hl. wěchc,
sln. veht. D ále sem p a tří zm. vikýř, vejklíř
vích. — P ů v . véch-b < vois-o-s; nejblíže
je sth n . wisc (něm. W isch t/v ). Z áklad veisje asi o s rozšířené vei- z viti, vích chápán
tedy asi jako „sv ite k " . Něm . Wieche m . knot,
třepení (sthn. wiohha) bude z češtiny.
vicher jč.: zelí, jež p ro ti očekávání se
nezavinulo v hláv k u , ale rozrostlo volně,
takže je bez u žitk u ČMF 16.233, psáno
pl. vychry L F 27.365, pol. wicher (z něho
wichrzyč czub ježiti vlasy), sln. viher chochol,
r. nář. vichór chom áč, pačesy, r. vichrástyj
rozcuchaný, rozježený, s třa p a tý . — P ů vo d
nejasný. Zakončení upom íná n a čachor (viz).
vichiař laš.: pletich ati, po° spléati, pom rviti ( = pom aěkati). Sem jč. zvičkať zm ačkati?
— Odvozeno nejspíše od ví-ti v iti, plésti,
m otati, pom ocí zesilovací nové přípony
■chlati, srov. pol. w iklač (z -chlac) m o tati,
zaplétati.
vichr, chod. vjehar, věchar (ě podle vítr·,
a m ísto -b je jihoslavism us), vč. povicher.
H o ř. 112, val. povichr i pa-, laš. povicher
(slc. povíchrica, po- od povetrica apod.),
č. vichřice. Sloveso laš. vichrat, vichřit: větr
sněhem vichra; han. vichorit s : d ělati rám us,
b o u řiti se, já tě zvichořím proženu, p o trestám
Svěř, vichořet se láteřiti L = dělat víche y
K ol. Spis. zvichřiti PS < zvířiti PS v zru šit i,
pobouřiti. — Stsl. vichr-b, slc. víchor, víchrica,
pol. wicher (wichrzyč bouřiti, podněcovali
k vzpouře), luž. vichor, ukr. vychor a (vychoryty), r. vichr' (a nář. vichritsja), sln. v iía r ,
viher, seh. vihar, b. vichir. — P ů v . význam
je ‘silný v ě trn ý v ír’, ten je spojuje s vír.
J e s t v y jiti nejspíše od viriti > vi-chrati nebo
vi-chriti (tu nové expresivní zakončen s ch).
vichre (-b rus.) je postverbale,
vkladné.
N ejasný je v šak pom ěr toho vich-br-b k lit.
víesulas t/v ; snad lze pom ýšleti n a p řejetí
ze slovanštiny, při čemž ch, k te ré b a ltštin a
nem ěla, bylo nahrazeno hláskou s v té době,
kdy p ůvodní ide. s dávalo v slovanštině
jed n ak s, jed n ak ch; krom ě toho provedena
zám ěna l/r.
vikář, slc. vikář. Z lat. církevního viedrius
zástupce (totiž biskupův).
vikev, již stč. ta k . Bylo i stč. vika, ta k to
dosud nč. (han. veka Svěř), slc., rus. atd .
(pol. wyka). P ře ja Jo ze sth n . wiccha (Trubačev V J 1961.5.132), to p ak z la t. v id a
Y č. převedeno, jako několik jiných p řejatý ch
slov, ke sklonění ty p u rakev.
viklati, již stč. V nč. m á pov ah u n á la d o m alebnou, ja k svědčí val. viglat, vm
virgať sa > kvirat sa, han. kivlat (pře umyli),
val. kyvlat -otat. — U kr. vycháty po h y b o v ati.
kolísati něčím, r. vicháť v ik lati, vichlját[sja)
kolísati (v chůzi). — P říb u zn é je nepochybně
stn o rd . isl. hvika ‘w anken, zurúckw eichen,
zogern’ = v ik lati se, u stu p o v ati, v áh ati,
nor. n ář. kviká v ik lati se (wackeln), vš. n ář.
veka, dán. n ář. hvege t/ v a něm . wackeln.
S tran n epřítom nosti k viz § 16.
víko, stč. vieko, han . laš. veko. — Psl. stsl.
veko, slc. r. sln. veko, u kr. viko, pol. wieko,
sln. veka víko. — P říbuzno je lit. vólcas víko
i víčko oční, fem. voka a lot. vdks víko. — Ne
jasn ý je pom ěr k stn o rd . vaett n tr. víko
tru h ly , isl. voett, nor. vette, což je p rý (do
Vries) z *wehta, od *vegh- p o h ybovati něčím,
be-wegen (v. te n kořen zde pod veslo).
vikýř, chod. vichýř vintýř, jč. vejcíř (?)
L F 29.253, vejtýř, viklýř J jč ř 208, stč. vika š
(dosud chod. vyjkuš), pol. wykusz. Ze střh n .
wic-hňs, zm ěna přípony podle arkýř, i význam em se obě slova sbližují. Ja n k o ČMF 6.22.
vila: z ital. villa venkovský statek , to pak
z la t. villa venkovský dům .
víla. Stč. vila = 1° zlý, šp a tn ý člověk,
ubohý, 2° blázen, nem oudrý, vilovati šp atn ě
jed n ati. Ale již stč. je ‘šp atn é konám* zúženo
n a ‘cizoložství’ a vůbec ‘sm ilnosť (s tím se
rý m uje!): viln ý, vilnost fornicatio, vilník,
viliti (maje zenu svú i bude viliti s jin ú ),
vilstvo, vilenie. — Pod. stpol. w ila nerozum ný,
blázen, hlupák , wil(ow)ač šáliti, k lam ati,
tro p iti žerty, blázniti, u k r. vy lja tj, b r. vilic’
k lam ati, r. vilja n estálý člověk, v ětroplach,
vil(j)avyj lstivý, c h y trý , vilja t vilivat viln u t
uchylovati se s přím é cesty, ch y tře si vésti,
sch. vila šp atn á, h říšn á žena, čarodějnice,
vilenik čarodějník. — P říb u zn é je lit. vyla
vylis ν'/lius podvod, klam , lest, vilióti k la
m ati, lák ati, svád ěti, ap-vilti k lam ati, stangl.
icile lest, podvod, stfrís. wiliga čaroděj,
stnor. véla ok lam ati. P odle J . P elik án a
L F 56.244 p a tří dále k viti o h ý b ati: v ý z n a
m ová p aralela je v stsl. Ι φ } ohýbám , od
toho h k a v b zlý, nešlechetný, dábel, h k a
klam , lest. — V ýznam ‘nym fa, ru salk a,
lesní ženka’ je obecný u jižních Slovanů
(bulh. vedle vila je též samovila; samo- není
příliš jasné; sn ad je to oprávněno o vílách
žijících ne v družinách, ale osaměle), dobře
znám ý z ju n áck ý ch písní (ochraňují ju n ák y ),
byl však i n a R usi. U Cechů ta k o v á to vila je
doložena již v 15. stol. (v básni o Jetřich o v i
B erúnském v y ja d řu je obdobnou záp.-evr.
představu), ale jin ak je nč. víla přeneseno
p atrn ě knižní cestou od Jih o slo v an ů . N a
Slovensku je v íra o vílách (název je jako
v češtině: víla) dom ácí a m ísty se držela
do nedávná. Z dá se te d y , že ony lesní ženky
byly pokládán y za b y to sti lstivé, klam ající,
plné zloby. S to jí v šak za zm ínku, *že b.
samovila znam ená i v zd u šn ý v ír, vichr.
M oszyňski 2. 1452 tu vidí i p říb u zn o st k o
řenů. Podle W . K lingera (S praw ozdan:a
z c.ynnosci i posiedzeí P d sk Í3 j A kadem ii
um iej ^tnosci 48.1947.293n) je vila ze sibyla:
Slovinci víly nazý v ají sibile prerokinje
(věštky).
vina, ta k i jinde (krom ě n y n í n a jihu);
vinný, vin ili z a 0 pro° se, stč. vinovat, dosud
val. slc. (a r. vinovat/j); val. las. vinovat
koho = viniti, slc. vinovaný; dále povinen
(východiskem bylo *poviniti = u zn ati, prohlásiti koho vinným ; je rd. -t t/v , Slovo 14),
stč. slc. p w in o va tý, p w i n^st. — P říb u zn á
slova jsou jen v baltšbině: lit. vaina chyba,
vada, lot. vaina příčina, v ad a, v in a. Podle
nich čekám e slov. *véna (srov. i cena p o k u ta,
se shodným -na), proč je i, nevím e. P ů v o d
slova není jasn ý , z dosavadních pokusů
o výklad nepřesvědčuje žádný.
vincour, zastar.: v in a ř; ojediněle vincař PS;
msl. slc. vineúr 1° v in a ř (též slc. v in d er
viiclier), 2° brouk zobonoska zelená (škůdce
vinic), zde ironicky. — Ze střh n . winzer,
winzarl; -úr m ůže b ý t dom ácí obm ěna.
Něm . slovo z la t. vinítor (od xňnum víno).
slc. vinclier bude z maď. vincelér.
vindra: n ep a trn ý peníz; n y n í jen ve rčení
nemám ani vindry. Z W iener — vídeňský
(to tiž Heller halíř), n a M oravě se říkalo
vídeňský. Bylo i vinda Jg , z nich je dále finda
fin d ra fin d á r finděra fiňár kontam inací s maď.
fdlér haléř, Sulán P F 18. 2. 290.
vínek ve rčení dáti do v-u něco (dítěti
jakožto km otro v sk ý dar). Asi od (za)vinouti:
d árek bý v al zav in u t do roušky. U tv a ř rázu
postverbálního. Srov. vázané.
viněta, slc. vineta. Z fr. vignetts. Jg .
vína, všeslov.; vinný, vinař·, vinice ze stč.
-nn-; vinopal, vínodus; vinobraní; K laretova
vínoíka v in n á polévka < vínovačka; vino
hrad je vinice dosud m or. a slc., ale ojediněle
i v in n á rév a B (jako rus.). — Psl. vino se
shoduje s la t. v i i u n a gót. wein, blízko je
i h et. vijana-, hieroglyf.-het. va{i)ana-, arm.
g ini t/v , ale ř. οίνος sto jí stran o u pro své o
a rod. M á se za to , že víno nebylo prvotním
I idoevropanům znám o, slova pro ně jsou
te d y cizí, p a trn ě z jazy k ů p rav ěk ý ch k ultur
z okolí Středozem . m oře; ale VI. Georgiev
V J 1956, 1. ses. 56 h ájí ide. původ vinná
k u ltu ry i daného názvu. L at. slovo proniklo
ke G erm ánům , slov. vino m ůže b ý ti jak
z latin y , nejspíše z balkánské, ta k i z germ án štin y . P ro původ z germ . se uvádí,
že název pro vinici (stsl. vinojrad-b, odtud
č. rus.; z č. p ak p o l.winograd) je též z germ.
(gót. weingards vinice, resp. k ry msko-gót.
wingart réva). Mohl b y b ý t i dom ácí, -hrad
srov. za-hrad-a o-hrad-a, ale složeniny tohoto
ty p u nejsou u Slovanů běžné. — slc. víno je
pouze nápoj, nikoli rév a; ale p d e víno je
ro stlin a lilek černý; vůbec o sta v u v č. a slc.
B lanár, Sb. Teodorova-B ilana 110, H L 183n.
vír 1°: krouživý, točivý pohyb vody; sem
p a tří i zm. víro prohlubeň v p s to k a . PoL
wir, slc. vír, rd. vir Slovo 32 = č. vír, stl ú .
vir W ZU Leipzig 13.381. — N ejspíše od ví-ti
vinouti, příponou -ra>. Viz i vichr.
vír 2°: viz iver.
v íra.P s l.stsl.věra h l.dl.w ěrah.vjara slc.viera p o \.w la ra ukr .vir a r.sln. vera sch. vj'.ra. —
M á d vojí významy 1° p rav d a, opravdovost,
spolehlivost; k to m u se hlásí věrný (zvláštní
u žití v laštině: ja k věrně jakm ile, enom vířn í
ihned, sotvaže; vyvinulo se ja k o právě;
věrný zde = přesný, p rav ý ), nevěrný (odtud
nevěra, m anželská); stč. dóvěřiti, nč. důvěřovati ko m a = do věry, spolehlivosti něčí
v k lá d ati, postv. stč. dóvěra nč. důvěra (odtud
důvěrný, -ik); slc. zdóverit sa, val. dovířit,
podluž. dovírat; spis. svěřiti kom u co = sdcliti něčí spolehlivosťi^posťv. msl. zvěr, val.
zvěr úvěr; zpronevěřili * e”= pro jev iti se jako
nevěrný, z toho z. něco = defraudovati,
postv. zpronevěra; h an . zóvěřet se zklam ati
d ů v ěru L (nejasné; ze *z-ot-l); sp's. pověřili
koho čím ; věrolomný z ru štin y p řejal H anka.
2° pevné přesvědčení; o d tu d věřit i (je i -ováti
r. a jihosl.; -ati sch.); to to víra vzato za cír
kevní term ín za fides, náboženské vyznání,
opak nevěra (z toho nevěrec, srov. sou° jino°),
scestná v íra je pověra {po- ~ pa-); hodno-
vířný z hodný víry, i věrohodný; věrojatný
z rus. (B randl, B artoš). Stč. vír ovát i, sě
zapřísahati se svou vírou. N ové ověřit i za
begláubigen, prověřiti, prověrka z rus. Z v lášt
ní ú tv a ry : věru, slc. veru(že) ver vera(že)
(z toho verat sa, verovat sa — řík a ti věru,
zaverat sa zad u šo v ati se), gem er. vara(he),
dále slc. var(i) ‘snad, m yslím ’, vše (F. R y š á
nek ú stně; podle R . říkali H an áci ba věr o
i ba věřím ve stejn ém význam u, tá ž osoba
v tém ž hovoru a ve stejn é situaci, ještě asi
před 50 lety) z 1. sg. *věřu = věřím (i ‘m y s
lím’), skleslé n a příslovce (tak se tu zacho
valo -u jako v slc. reku, isiu ); vzhledem
k r se ta k stalo zajisté (K p) p řed zm ěnou
ř > ř, te d y p řed 13. stol. — Psl. věra je
příbuzné s la t. věrus oprav d o v ý , p ravý
a s n. wahr; je to p a trn ě zpod statn ělé fem.
adjektiva u nás jin a k nedochovaného, domysliti je st ,,věc“ (tj. Činnost), ,,m ien k a“
apod.
virgaš jvč.: v ý p rask (P ittn ero v á), virgajs
PS; msl. slc. virgas (dostanete viigasu) p ru t,
m etla; slc. virgasovat natlouci, virgnút šlehnouti. — Z učitelské la tin y : p ů v . akus.
plur. od la t. virga p r u t (srov. zdrobnělé
virgule, te rm ín ,,p ro u tk a řsk ý “ ). J e i maď.
virgács.
viseti, pův. -ěti. V isutý z vis-'>t- z p articip .
kmene ještě volného (s obecným nt, nikoli
s gč podle e-třídy), kdežto visací je z vis-gt-;
záviseli, závislý; odviset i k alk za abhángen;
převislý, svislý. N ové je laš. odvisnut (a slc.
-úl) při jiti do sta v u visení. F a k titiv u m
vešiti věšcti -věšovati, od nich závěs vývěsní
věšák přívěsek; oběsiti z ob-věsiti. — slc.
visiěl, visutý, zavěsit, závěs, a td . — Psl.
visíti a věs ti. V ýznam r. ves závaží, vesy
váhy, ukazuje, že sloveso souvisí s něm .
wiegen vdžiti, m íti v áh u (M ikkola U G 3.72).
V slovanštině bylo to vše většinou p řesunuto
na popis optického dojm u.
vískati: h led ati vši ve vlasech, zvl. dětem
(= p řeb írati trp ěliv ě vlasy a čistit je bez
hřebene; dříve to byl a k t láskvplné péče
chův; p ak znam enalo pouhé p řeb írán í vlasů,
i když byla h la v a čistá, ja k o p říjem ný u sp á
vači prostředek ; hrdinové si v po h ád k ách
dávají, odpočívajíce dom a, v ísk ati a p řito m
na m atčině klínu blaženě usnou; ještě b a
bička B. N ěm cové si d á v á h led ati „živý v las“
a usíná p ři tom ). Z iskati, starobylého slova
pro hledati (viz získati), m ísty ještě ta k mor.
jískat, slc. ískal; stč. ženy, když vši jísk a jí,
nehty tzpau; v- je asi z vy-jískati, ijí staženo
v i, přičem ž d o k onavý v id byl ztracen.
Tak i pol. (po)wiskac a wyiskac, ukr. s'káty,
lit. ieškóti a lot. ieskát (se stejn ý m poklesem
k pouhém u uspávání).
víš, víš: název jisté ro stlin y nebo porostu.
Pravděpodobně již stč. v K larG l 720
(vis A: vyss BC, la t. p eritu ra?) mezi n ázv y
porostů (polních a lučních rostlin užitkových,
ale i plevelů). D ochováno nebo aspoň
znám o m ísty v čes. nářečích jz.: chod. víš
(také víše), výšina a výšovka (také -y-, -yj-;
ylý je asi nepůvodní za ij í lidovým p řik lo
něním k vys-oký, výš-e ap.) značí vysoké
lesní trá v y rostoucí n a v lhkých a b ah n itý ch
m ístech, zvl. n a březích vod ap., b o t. víš jo
sn ad skřípina lesní (Scirpus silvaticus),
výšovka, k teré se n a Chodsku užívá pq
usušení k výrobě m atrací a slam níků, je asi
ostřice třeslicovitá (Carex brizoides), al3
obě jm én a se zam ěňují a rozlišení n en í
p a trn ě původní; obě slova jsou literárn ě
doložena u B aara; odvozené vyšovaťca n e u tr.,
-tky f. pom n. znam ená p rý „m ísto p o n ěkud
vyvýšené, p ev n á p ů d a u m očálů, bažin,
třasovisk a td .“ , ale původně jistě značilo
m ísto s b o h atý m porostem víše (srov.
k tv o řen í i význam u chod. hlínovatka pom n.
„h lin itý pozem ek, důl na h lín u “ , název
polohy T rn o v atk y aj.). N a B latensko výše
nebo vyšiny „rákosí u ry b n ík a " CL 18.38.
Slovo bylo p a trn ě dříve rozšířeno po celém
územ í a v ě ií asi — zpravidla v podobo vyš-,
výš-, vzniklé lidovou etym ologií — v m n o
hých jm énech pom ístních, zvl. hydronym ech
a oronym ech (např. p o to k V yšný v ú v odí
h orní V ltav y n a V im persku, ry b n ík V yšatov
n a H lubocku; nej vyšší h o ra klenečského
pásm a Š k arm an k a se v k raji jm en u je
V ýšovka, V yj-, poněvadž jsou t a n rozsáhlé
p o ro sty té to rostliny), ale i ve jm énech
m ístních (jistě V y šo v atk a u V im perka)
a p a trn ě i m im o oblast jz. Čech. — S ta ré
slovanské slovo: csl. višb, viš je (12. stol.)
sítin a, zelené v ětv e nebo listy, sln. viš
ostřice, ta k é ‘rákosí, tř tin a ’, sch. viš d ru h
trá v y , b o t. osinatec třtin o v itý , ta k é pěchava,
dl. w iš b ahenní trá v a , třtin a , rákos, m ísty
zblochan, pol. (od 15. stol.) wisz, wiszar
bahenní býlí a houští, rákosí, sítí, puškvorec,
m okrá, býlím zaro stlá louka, uk r. výšar
loňská tráv a , bahenní seno na podestýlku,
bot. ostřice bahenní, vyšaj rákos, rus. dial.
viša, viš’ vodní ho u b a (Spongia fluviatilis
e t lacustris), sedlina ve vodě, okřehek ap.
— Psl. višb, později ta k é oblast, višar podle
moěar (zvl. v o blasti pol. u k r.); rozm ani
to s t a neu rčito st b o tanických v ý cn am ů
ukazuje n a p ů vodní široký v ýznam ‘močál,
bažina, b ahenní p o ro sť, k te rý se p a k různě
specifikoval. N ejbližší p říb u zn á slova se
základem *veis-l*vis- t/v nacházím e p ak
v lit. vizgá, víz qě, viksvá (z vis-kva),
vikšvá, vikšris dlouhá tv rd á bah en n í trá v a ,
zvl. ostřice, sítina, stp ru s. wisszne ro jovník
(Ledům p alustrc), -weysiqis louka a dála
v stn o rd . veisa bahno, bažina, isl. nor. vsisa,
švéd. dial. váis, vesa, dán. dial. veis b ah n itá
p ů d a, ags. wáse bahno (z *vaisčn), sth n .
wisa, něm . Wiese (z *vis6n) aj. Méně p rav d ě
podobný je v ý k lad ze základu i le. *uei,,plésti“ (viz viti), při něm ž by se m uselo
v y jít ze spec. základního význam u „ sítin a "
nebo „rák o s“ (těchto rostlin se užívalo
k pletení košů, rohoží apod. v ýrobků) a p ře d
p o k lá d at přenášení n a ro stlin y jiné i n a
celé společenstvo a jeho stanoviště. A. M átl
L F 87. 1964. 217n.
višator, -«o- laš.: něco vysokého: lazit po
v-ach B = po vyšších p řed m ětech v jizbě
(kam nech, skříních, postelích) = vč. „po
v ejšk ác h "; též v y soká osam ělá stav b a, vůz
vysoko naložený H or. — Snad n ějak p a tří
k rd. (záp.) šútory, šútyr h arab u rd í; vi bylo
snad přid án o vlivem slova vy soky ?
višně i višeň, slc. višňa, pol. wiénia, r. b.
sch. sln. višnja. — P ů v o d nejasný. Souvisí
jistě s něm . Weichsel t/v (sthn. wihsila),
asi ta k , že obojí je p ře je tí z v ý razu ,,praevropského“ (ale pochyby u Š m .: je to p rý
stro m im porto v an ý ). L it. vyšniá je p řeja to
z běloruš. nebo polštiny, lot. višňa z ru štin y .
v ítati: p o zd rav o v ati h o sta, když přichází
do dom u; p ř i 0, u ° koho. — slc. (s)vítat,
zvitat koho, pol. hl. witac t/v . — Zdá se,
že to to *vitati je m ožno m ít za příbuzně
β lit. svéikinti po zd rav iti (říci kom u svelkas =
zdráv, t. bud); bylo by z *vik-ta-ti. Val.
vítajte ‘b u d te zd ráv i’ (Podešvová P. rok 31)
p ra v í děvče p ř i c h á z e j í c í ( l ) do k m o tro v a
dom u. P ůvod n í s- sn ad je ještě v slc., jin ak
cd p ad lo , asi v ive n jiného *vitati. — Toto
d ru h ě v. je v s t 1. vit j<) vitati, r. vitat, obitat,
u k r. vitaty někde p o b ý v ati, bydleti. J e
o d /o ž e n e od * viti, li;, vietá, lot. vieta m ísto,
p ro sto r, bydliště. O něm M atzenauer L F
11.339. — J in é je v'ta ti v za v ítiti někam ,
slc. -kvitnút (p r i° ), příbuzné s lit. at-vykstii
at-výkti t/v . K onečně jiné je r. vitat, ukr.
vytáty p o leto v ati, vznášeti se, viseti ve
vzduchu (je p říb u zn é s lit. svajoti: t/v m á
B a u k a n ta s; to to vitati je ze *svei-tá-tei).
vítěz, slc. vítaz, r. b. vitjaz, sln. sch. vitez,
u k r. vytjaz h rd in a, ry tíř, hl. wicaz vasal, pol.
zwycifižyč v ítěziti. — Vit§dzb byl zprvu
p a trn ě člen vládcovy družiny (srov. dán.
vitherlag k rálo v sk á dru žin a, Gefolgsheer,
H oops 4. 423; p ůvod?), o b d ařen ý n ějak ý m
s ta tk e m , příjm em , u žitkem , v ý těžk em ze
s ta tk u , předch ů d ce pozdější šlechty, te d y
ta k o v ý družinník, k te rý neslouží již přím o
v o jensky u sam ého p án a, ale je snad pověřen
n ějak o u m éně důležitou funkcí správní, zvl.
ve správě pánových s ta tk ů a v udržo v an í
p o řád k u n a těch to statcích (V. V aněček,
P rv n íc h tisíc le t 107). P a k b y se nejlépe
hodil vý k lad , že je p a trn ě z vit-ěn-bc b = o p a
třený v i m , * ň tb je prospěch, u žitek (stsl.
vbz-vitb lu um , com m odum , u su ra, sti. vitip o žitek v jídle n. p ití; srov. i m or. zvýtězit
v y získ ati B -K ol); b y l b y to proti] la 1 p ro ti
pracujícím u po d d an ém u , jím ž byl stc. robotěz
z róbotenec. P říp o n a -%dzb je v obou p říp ad ech
z - e n b C b popř. z - ě t i b C b , oslabením (jež se
jeví sonorisací c — ta > dz) p ři rychlé v ý
slovnosti, přičem ž d ruhé jer od konce
zaniklo a p ak en > §. Mch L F 73.231, Slnvia 22.334. Jso u i jiné v ý k lad y , n ejčastěji se
odvozuje (v. Jan k o VČ A 17.189, AfcLA 33.14,
W S 1.108) od germ . V iking, jm én a V ik in
gů, ale to m á nesnáze hláskové; o statn ě
Vikingové nebyli hrdinové, ale jen sprostí
lupiči a hrdlořezi; není jin d e p řík lad u , že by
název pro vítěze byl odvozen od jm en
tak o v ý ch násilníků. maď. vitéz h rd in a je
ze slovanštiny.
viti, viju , z vb je. — 1° *vei-: viti, ζά-vit -ek
(z ť-ového particip ia), svitek; m or. v povití
b ý ti = v peřince dětsk é; nář. p o v itk i rostlina
svízel (srov. dl. powiš, pow itka svlačec), m or.
vijo-hlav p tá k k ru tih lav (pol. w yqlíw ); vinu
vinouti: postv. vývin; ú via -ek, chod. houvin,
jč. ouvin(a) (ale m or. úvitek houvjetka závitek)
sochor, jím ž se p řita h u je řetěz p o u tající na
voze nák lad p rken, k lad apod. (řetěz je
jednou o v i n u t okolo Sochoru, vlastně
sochor v ev in u t do řetězu , o d tu d Ú-), laš.
zavitka svobodná m a tk a L p (,,se zavitým i
co p y “ ); m or. vítka slam ěný v ěch ý tek n a
označení něčeho zakázaného v poli (je i pd.
witka), zavítkovat pole; obinadlo fáč (obv >
ob- jako v stč. obinúti) z *obinovadlo; iter.
-ví-jeti: za- (zaviješ d ru h hm yzu), povijadlo,
poviják, povijan (toto z n-ového participia?),
zavináč (u R o h n a = štru d l; te d y nynější
závin je z to h o zkrácením ); m or. uvíka
základ k lu b k a (např. chuchval papíru)
z *uvijka. — 2° *voi-: vývoj rozvoj závoj
(stč. bylo zavitie) obojek (z ob-voj-ek, v stč.
část ry tířsk éh o odění p o k rývající hrdlo,
dosud jč. = límec, jin ak jen n ák rčn ík p s í).—
V bj^ viti m á všeslovanské zástupce i všude
h o jn o st odvozenin; je souhlasné s lit. vejii
vija u výti, lot. viju vit, srov. dále stin d . váyati
tk á , plete, a la t. vieó pletu .
vítr, odvoz, větrný -nik; slc. vetemica =
„ p o v ětrn á žen a“ , poběhlice; větrák (slc.
větrák, pol. wiatrak, r. vetrjak) v ě trn ý m lýn;
klad. větřice (slc. povetricá) vichřice; povětří
(slc. povetrie) vzduch (dosud: na zdravé p.,
vyhoditi něco do p ., letěli v p.), po- je snad
po- 4°, te d y povětří je asi = co se cítí slaběji
než v án ek ?; přen. povětrný lehkom yslný;
větrali v y 0 pro° z°; větřili z v á n k u něco cítiti
(o zvěři cítící k ořist nebo n epřítele), vzrušo
v at!, plašiti; viz i vidřit. — Psl. stsl. větra,,
slc. vietor gen. větra, povetrie, pol. wiatr,
u k r. v iter, r. véter, b. vjatar, sch. vjetar. —
Odvozeno od vě-ju váti p říp o n o u -tro-, k terá
souvisí s -ter/tor- jm en činitelských. Protože
je m užského rodu, zdá se, že i ono označovalo
původně „čin itele" , to tiž v lidové víře
m ythického původce v a n u tí v zd u ch u , d é
m ona, jenž fouká, jak ý si m u ž sk ý protějšek
lotyšských ,,m a tek “ (je m a tk a b o u ře a jiných
příro d n ích jevů); lit. je fem. ‘tiUra bouře,
lot. větra bouře, v ětrn é počasí.
vitra zm .: houžev; h an .: k a ra b á č ; val.:
prut. U J g je ,,vytra, loučky ten k é, do nichž
se třtin y při dělání p ap rsk u upev ň u jí K ro k
3.306“ . Zm. je to „silný březový p ru t, n a p a
řený a z k r o u c e n ý , březový p ro v az" B,
proto lze snad je spojití s ví-ti. Ale p říp o n a
■tra je jin a k vzácná. sln . vitra je p ro u tí n a
pletení.
víziti: soužití; p a tří sem i vízeti plísniti
CL 1.374? V. se scházeti, h u b n o u ti tesklivostí, víznouti h u b n o u ti Jg d . — N ejasné.
Snad z v$d-, srov. sic ..z a lit, viz i váchati.
víznút m or.: u d eřiti; též hvízdnut (kam e
nem) B. — R . zvízn u t > zvézd(a)nut, ozvezdit
t/v (schlagen). — K lit. vietóti t/v , (er)schlagen, priigeln, lo t. vid ět prugeln? S tran
zakončení srov. p izn o u ti, liznouti t/v .
vížděti?: h an . zviždělý velm i d y ch tiv ý ,
viždžák rozpustilý v ý ro stek . N ejasné.
vjidlák jč .: m enší nežit J jč ř 221, chod.
vidlák bolák H r. — N ejasné. Snad je od jisti,
že se v jíd á, vžírá do m asa, srov. ujed a td . zde
na konci článku o jis ti. J č . vj- by te d y bylo
původní (proti chod. vi-) a nikoli v ý slo v
nostní (tj. ty p pjivo = pivo).
vkus: krasocit. Z ru štin y p řejal P alack ý
1817. slc. vkus je p a k z češtiny.
vláčkovatět i vláškovaťét, msl. slc. vlačkat
sa, o víně: h o u stn o u ti, d o stáv ati vláčku,
jakousi chorobnou lepkavost: je v l á č n é ,
táhne se, v le č e jako n it J g ; srov. vláč d ru h
řasy co h u sp en in a pod vodou se táh n o u cí
čel. Z ám ěna čiš je o d tu d , že vláčka vyhynulo
a sloveso je p ak neprůhledné.
vláčný, slc. vláčný. P odo b n ý ú tv a r je
lit. valkús pru žn ý , ta ž n ý (elastisch, d ehnbar,
záhe, h a ltb a r), lot. valks t/v , od lit. vilkti,
lot. vilkt, což vedle vléci znam ená i tá h n o u ti
(vůbec, ziehen), tá h n o u ti do délky. J e te d y
i naše vláčný od vléci, od jeho vý zn am u
táhnouti do délky (k terý v ně. v h m o tn ém
smyslu už není).
vládnouti o° pře° z° za °; stč. vládu vlásti,
o-vlťd ti, pře-, h an . val. též vladovat; vláda n í
(ale návládní je k a lk za něm . A nw alt),
vladař, vládce·, staro b y lý te rm ín jo vládyka
(csl. vladyka, stp . wlodyka), s příponou
u Slovanů zcela ojedinělou, ale ve v édštině
častější (-u k a -, Mch R ecueil 1.101); vlast
(viz); z ru štin y je oblast (z ob-vlast, tj. o v lá
dané územ í); zvláště < z vláščě — gen. adj.
vlášč -i v lastn í, z vold-tjo-, psáno též vzlá ítí
Sm 324, (ob)zvláštní. — Stsl. vládo vlasti,
sic .vládat, stpol. wlodac (nyn iwladač z r.-csl.),
b. vládám , sch. sln. vladati. — Psl. voldo
volsti, příbuzno s lit. velditi v lád n o u ti, m íti
v m ajetk u , valdýti a lot. valdít v lád n o u ti,
a dále se sth n . waltan. Mělo se a m á ještě
za to, že slovanské slovo bylo p řejato
z germ ánštiny. Ale p říto m n o st a b la u tu v litevštině, nejblíže příbuzné, činí to n ep rav d ě
podobným (Vasmer). K rom ě toho vladyka
svou příponou u k azu je též, že vold- je dom ácí
od nejdávnějších dob. Jed n o d u šší val- se
v idí v la t. valeó, což je m ožné, neboť obdobný
vý zn am (b ý ti zd ráv = v lád n o u ti údy) je
i v slc. vládat.
vláha, vlh k o st: viz vlhnouti.
vlahý, vlažiti, vlažný. — slc. vlažný;
stsl. vlažbn-b, z toho r. vlá žn yj; sln. vlažen. —
P sl. volg-b ‘v la h ý ’, popř. volžsn-b. P říb u zn é
je nor. valg vlahý, fádní, stangl. wealg vlah ý ,
n ech u tn ý , odporný, stn o rd . velgja ohřív ati
(wárm en), isl. velgja oškliviti (ekeln); v n ěm
čině se po řad í hlásek obrátilo: *glaw■: střn .
gelaw, hessen. glau, spis. lau. G erm ánské
rozšíření význam u n a „ n e c h u tn ý " vyšlo
asi od „tep léh o " piva. (Hl. liw ki, dl. glěw ki,
glawki jsou podle B ielfeldta 187 z něm činy.)
vlak, z volk^b, od vléci: 1° vlečení: přišel
vlak = tolik sněhu, že se m ohou k lád y shůry
sm ý k ati. 2° nevod: jeho spodní k raj je vlečen
po dně řeky p ro ti proudu, též m or. vlaka
(H u rt 1.189). 3° kolébka v poli z p lach ty n a
tyčích (O pavsko; asi přenesení z č. 5). 4° so u
p ra v a železničních vozů (novodobý term ín),
ta k i sch. 5° fem. n a -a v m or. vláky plur.
(chod. vláče, jč. vlačuhy, vč. vlačihy, slc. vláčky
zvlače (s)vlačuhy zvlačuhy, chrv. (u B ratislav y )
vlačuga V ážný Čak), dvě d řev a n a jednom
konci úhlem spojená do podoby Λ , po nichž
se vleče plu h n a pole. — Srov. slc. vlak jak o
čes. č. 4°, pol. wlok n a ry b y , sln. vlak t/v ,
b. vlak saně, sch. vlak železniční i nevod,
u kr. volok nevod.
vlákno. I v ě. se m luví především o v lá k
nech lnu, konopí, kopřiv, J g u v ád í i význam
„lýčko ten k é n a stro m ích “ , je te d y význam
tý ž jako u r. voloknó, hl. wlokno, dl. lokno,
b. vlákno, slc. vlákno, sch. sln. vlákno, k te rá
znam enají vlákno lněné, nepředené. — Psl.
asi volk-bno, volk- souhlasí se stind. valkám ask. n tr. lýko. V. H o rák .
vlas; m or. vlášina (s nenáležitým š) žíně,
kol. vlášení (již stč.), vláší, pd. wlosieú žíně;
vlasec, živý vlas nitk o v ý červ Gordius aquaticus; vlásnice, obyč. vlásnička d rá tě n á spona
v účesu, vlásenka p aru k a (již u R ohna,
ale s -a·). — Psl. vols-b (stsl. vlas-b, pol. wlos,
r. vólos, slc. b. sch. sln. vlas) je shodné
s av. varosa- t/v (čti varsa-, s íránskou
zm ěnou l > r).
vlast: pův. to , čem u se v l á d n e , oblast
okolo h rad u , k te rá je pod mocí hrad n íh o pán a
(D eržavin); o d tu d jed n ak dom ov(ina) v u ž
ším sm yslu, ta k n a Chodsku, jed n ak společná
dom ovská země, otčina, p a tria (dříve p a tria
= dědina). O to m podrobně K . K rejčí
ČMF 26.144n. Odvoz, vlastní, pův. zajisté to
co náleží pod něčí vládu, vlastník v stč.
vlastn í b ra tr (dosud m or. vlasnik a vlásnice
jsou druzí b ratran ci, vč. v Libuni vlastenec
v lastn í b ra tr n. sestra, u V av ák a krajan ).
Vlastnost = co je kom u v lastn í: 1° m ajetek ,
v lastn ictv í (stč., dosud chod., ze stč. p řeja to
i do obrozenského spis. jazy k a; o d tu d vlast
ník m ajitel, vlastniti p ř i 0 vy°), 2° rys povahy
atd . (doloženo od 1562). Vlastenec k ra ja n p ře
šlo, zároveň s vlast země > otčina, k v ý z n a
m u p a trio t, o d tu d vlastenecký a nevlídné
vlastenčiti. — Psl. volstb od vold- (viz vlád
nou ti): stsl. vlast b, slc. vlast (a odvozeniny
obdobné českým ), pol. wloéc p an stv í, v es
nice, r. vólost sp ráv n í obvod, okres, (z csl.)
vlast m oc, p ráv a, vláda, vlastnost p an o v ač
n o st, b. vlast m oc, vlád a, vlastník vládce, h la
v a rodiny, sch. vlast moc, síla.
vlaštovka, slc. lastovica, sch. sln. b. lastavica i lastovica, r. lastočka, pol. lastawka. —
Od lastavu, c )ž b y bylo ad jek tiv u m od sč-ového intensiva *lastati k zvukom alebném u
lap-otat (viz) rychle m luviti. P ro neustálé
švitoření v lašto v k a b y la již u starý ch Ř eků
p o k lád án a za nejv ětší rep etilk u (o to m K rsek
L F 26.178). N ěkde last- zesilováno ještě
o g- > h- nebo ch- (sln. hlastati šv ito řiti); val.
hlaštověnka, sln. hlastavica, pol. chwastówka
(v zám ěnou za p ů v . I), hl. glastowica. Odvoz.
vlaštoviČník, slc. lartovičník, ro stlin a Chelidonium , již stč. P řek lad vědeckého jm éna:
o něm se již od staro v ěk u mělo za to , že je
od χελιδών v lašto v k a, a jako důvod názvu
ee udávalo, že „ sta ré vlaštovice přinášejí
m ladým tu to by lin u k jedení, ab y sobě jí
zrak o s třily '1 (M attioli).
vlať stč.: klas (K laret); laš. vlát ovesná
la ta . Žilo ještě za J g (nem ám ovsa a n i latlcy),
též ve význam u klasoví snopu (protiklad
je H t snopová), tu i ve znění vlát. Presl
uvedl lat a lita do názvosloví botanického;
latnatý. slc. lata z češtiny. — Pol. wloé
rostliny obilné jednotlivě stojící n a pose
čeném poli, wloé prosiana ro stlin a starček,
ukr. volot m . la ta , r. volot klasoví snopu,
dl. loé t/v , sch. vlát stéblo. — P řesn ý p ro
tějšek je v lit. váltis ovesná la ta a prus.
wolti klas. J e tu d íž nepochybné, že i Psl.
*voltb označovalo v la stn ě a původně la tu
ovsa. D alší p říbuzenstvo je v stir. fo lt všechny
vlasy n a hlavě (jeden vlas je find). K . H ornov
upozorňuje (pís.) n a gruzín. taveli klas.
vláti: p řeja to v obroz. době (H anka, Čelakovský) jako v. se = vln iti se (o moři, o v la
sech) z r. vlajatsja. D nes zúženo n a vlnění
p rap o ru způsobené větrem . Odvoz, vlajka.
S tsl. o zm ítán í lodi v bouři: koráb-b že bČ po
srčdč more v ulaj % sg vlu n a m i Ass, později
psáno v cla- via-. P ů v . sn ad vblati sg; je to
p a trn ě á-ové inten siv u m (s oslabením v ko ře
ni, srov. hma-mb, v. m íti). P říbuzno je lit.
věliava v lajk a, p rap o r, a ř. αίόλος pohyblivý,
rychlý, z *vai-vol-o-s.
vléci, lid. vlíkn o u ti; vleklý, vlečka, postv.
vlek. —· 1° *vclk-: s předponam i od-vléci na°
(ale navlíknouti něco = nalíčiti, p řip rav iti,
je za n a -líkn o u ti\) po° pro° pH ° s° aj.,
obléci, obléknouti, oblékati (z ob-vl-), postv.
oblek s v r c h n í ša t, chod. vobleč, svléci
(postv. svleky svlečená h ad í kůže, svlečený
„děv, sem p a tří i podvlé(lca)čky, m or. též
podléčky podlíčky podléjšky podléščky spodní
k alh o ty a vyléčky vylíčky viléčky h anácké
p látěn é punčochy bez chodidel); m or. úvlek
vláčení. 2° *volk-: vláčeti -čiti (i rolnický
term ín , pův. vláčeti b rán y po poli); chod.
vobláčet oblékat, slákat sláčet sv lék at i; povlak,
dříve povlaka n a peřinu; len okolo kužele
o bvázáný, obláčený jo obláč Sm 231; mor.
návlaky řem ínky k rpců (srov. uk r. v o lo k y t/v );
průvlaka součást bran (dřevo provlečené
skrz p ap rsk y a ta k je spojující), podle toho
p ak svlaky v b ran ách = p ap rsk y spojené
průvlačkam i, p ak jin á spojná d řev a nebo
obruče, m or. svlak příčka n a sb itý ch prknech,
h an . závlačka zástrčk a. Viz i vlak, oblak,
pavlač, pavlaka. — V šeslovanské. Pův.
*velkq vbllcti, z toho jed n ak velki velkti
v stsl. vlčk} vlčšti, slc. vlečiem vliect, vláčit,
b. vleka, č. vléci, sln. vleči, pol. wlokg whc,
jed n ak v ú k o vblkti v sch. vučem vůči a v stsl.
p artie, obluklu obluku oblučenu. — Sou
hlasně je lit. velku vilkti, iter. válkioti,
lot. velku vilkt t/v s m nožstvím odvozených
jm en jako u Slovanů. D ále je příbuzno ř. ίλκω
t/v z *velkd a av. frá-varčaiti odvléká, aipivaročainti ( = api-varčanti) oblékají.
vlh h an .: veliký skok B-L (jednym vlkem).
N ejasné. Z vrh l
vlha stč. slc. (ČL 2.31) a nč. n á ř.: p ták
žluva (Oriolus); laš. vilka Šr. Pol. wilga,
r. ivolga, ukr. volka, bulh. avliga t/v (ale
sch. vuga přeneseno n a m oudivláčka). —
Psl. jblga; příbuzné je lit. volungl, valungl,
lot. valuodze a něm . nář. (jihozáp.) Wide-walck t/v . P ů v . asi *valgá, slovo p atrn é
„p raev ro p sk é". Snad sem p a tří i la t. galbula
t/v , je-li z *galv- (přesm yk v-g > g-v). —
V č. z *vblga přesm ykem *gblva > žluva (han.
živa R ous). Po provedení to h o p řesm y k u byl
slovem vlha p ak n azván u nás, již u Vele
slavína, jihoevropslcý p tá k M erops apiaster,
k n ám zřídka zalétající, ale n áp ad n ý tím ,
že požírá včely, žluvě podobný celkovým
obrysem tě la a zobáku, ale zb arv en ý jinak.
Mch ZfslPh 20.47.
vlhnouti: slc. vlhnut, pol. wilgnqc, r. nář.
vólgnút, sln. od-volgniti, vše z *vblg-ncti.
K to m u p a tří dále *volga v č. vláha, slc.
vlaha, stsl. vlaga (odtud r. vlága), sch. vlaga,
sln. vlaga, hl. wloha, dl. wloga. Od vblgnqti od
vozeno vblg-bku: č. vlhký, slc. vlhký, pol.
wilgi, u k r. volhkyj, sln. volgak). — Příbuzné
je lot. vilgstu vilgt, velystu vclgt a valgstu
valgt vlhnouti, lit. vilgau vilgyti navlhčovati,
něm. welk zvadlý, p ů v . vlhký, stir. fliuch
vlhký, folcaim navlhčuji. Z áklad te d y *vell·-.
vlk 1 °, vlčí, vlčice, zvlčeti, zvlčilý. Psl. Vblku:
stsl. vlu ku , slc. vlk, r. volk, u k r. vouk, pol. vcilk
a td . — Praslov., příbuzné s lit. vilkas, lot.
vilks, ind. vrká-, av. vohrkó ( = vrká), ř. λύκος.
lat. lupus, gót. wulfs, něm . Wolf. Id e. výkres,
v ř. a latin ě přesm yk ul > lu. slc. č. vlčira
vlčí kožešina je asi z pol. wilczura, srov.
i ukr. volčura. P řen . vlk je plod lopuchu, že
se ,,zakusuje“ do kůže n. ša tu ; vlk znam ená
i rozličné n ástro je a zařízení (důvody n e
jasné).
vlk 2°, jm éno rozličných v ředů, nežitů
a pod. chorob, též n a rostlinách, již stč. T ak
i pol. w ilk, r. volčánka nem oc lupus. O jedi
něle i č. vlkojed (podlo nehtojed, v. to).
V ykládá se podobně jako rak, že je to p řen e
sení jm éna zvířete na vřed, jenž ,,žere maso,
rozežírá se“ (vřed obzíravý, vlk R o h n 2.37).
Spíše však tu vězí sta ré slovo, to to žn é s lat.
ulcus vřed, ř. έλκος rán a, v řed, sti. áršashaom orhoidy, idc. *(v)elkos- n tr., přikloněné
u nás arci k názvu v lk a (pod. něm . W olf
nežit, jehož překladem je lat. lupus kožní
tuberkulosa). U Slovanů U před o d áv á k\
vlk 3°: „neu žitečn á rato lest n a strom u,
kteráž se p ro to odřezává, ab y dobrým
ratolestem p o tra v y neujím ala, vlček, panoha“ Jg , p rý t ze spícího nebo nahodilého
p u p e n u ... PS. — P říb u zn o je véd. váléamask. t/v (SchoBling, Zweig) v šata°
a sahásra-valsa- sto°, tisícivětvý. U Slovanů
toto *volk-b (U po nebo před Z/r d áv á k)
splynula s vdk-b ‘lu p u s’, podobně jako
vlk 2°. To p la tí i pro něm . W olf t/v , jež
cituje Jg . (Mylně o valša- soudí W P 1.267.)
vlk 4°, čam rd a: viz vřqala.
vlkodlak: lidové jen laš. vylkodlak, jen
v přeneseném v ý zn am u lakom ec, resp.
morous. J in a k je to slovo knižní, přenesené
v cbrozenské době od jin ý ch Slovanů (je
s.-csl. v lik o u la k t, slc. vlko(d)lak, sch. vukodlak, sln. volkodlak, b. valkolak var(ko)lak
Járkidjak, r. volko(d)lak, u kr. volkolak, pol.
wilkolak). Složenina, 1. část od vlk, 2. od
dlaka kůže se srstí (je sch. sln. a r.-csl.,
stč. bylo tlaky p lur. chlupy J g , viz i Liewehr
ZfslPh 23.106), celek je zp o d statn ělé a d je k
tivum : vlkod lak ý = m ající vlčí kůži.
Znam ená to člověka, o něm ž se věřilo, žo
může n a sebe v žiti podobu v lk a a o p ět se
jí zbaviti; v podobě vlčí p ak d áv í zvěř i lidi,
aniž je žere, hověje tím jenom své u k ru tn o sti,
nebot m á srdce zvířecí. T ato v íra p atrn ě
vycházela ze sku tečn ý ch p říp ad ů tzv. lykanthropie, duševní nem oci schizofrenního rázu
(de Vries 1.238): nem ocný věří občas, že je
vlkem a m á p a k i vlčí pu d y . B yla i u Čechů,
ale slovo v. v českém lidu vym izelo. J e
známa i jind e (něm. W erw olf a j.), někde
v. zam ěňován s upírem . Bylo i jakési
obřadové přestro jo v án í n a vlky (Moszyňski,
Neuroi 7). Od b alk án sk ý ch Slovanů se
slovo v. dostalo k R ekům , T u rk ů m , A lb án
cům, R um unům .
vlna 1°, ovčí. Psl. v d n a s raženou intonací
na d (sch. vilna, slc. vlna, r. u k r. volna, pol.
welna, b. vňlna, s m hl. wolma, dl. w alm a);
odpovídá m u lit. vilna chloupek v lny, sti.
urna, lat. lana, něm . Wolle. — P ů v . *vlna
od kořeno véh- trh a ti, rv á ti (lat. velič).
B y la t v ln a ovcím původně v y trh áv án u
(dosud n a Islan d ě a n a F aro rách , do n ed áv ná
ještě v E stonsku), když dospěly, jako peří
h u sám (o to m viz i rouno a otrzkat pod
h. trhati 1°).
vlna 2°, vodní. Psl. v d n a s tažen o u in to
nací n a d : slc. vlna, r. volná, u k r. vylna,
b. valna, stsl. νΙ·νηα, pol. do 16. stol. welna
nebo m ask. weln i welm. — P říbuzno je lit.
vilnis, lot. vilna, sti. Hřmí- m ., něm . Welle,
stangl. wielm, w ylm. P raslovo te d y znělo
vlna nebo vlm i-; kořen vel- je zde p a trn ě
tý ž co ve valiti.
vločka: „po prvé u Šírá 1827; P raž. noviny
1830 fločky“ (Š.); u J g ještě jen z Vysokého
n /Jiz. (tam též i pavločka, povlačka) pro c h o
m áček sněhový; bylo i vláčka PS. slc. vločka.
Z něm . Flocke.
vloha, již stč., „co v člověka přirozením
[ = přírodou] vloženo'1 Jg , nad án í. V to m to
v ý zn am u se stalo běžným od doby obrozenské; p řeja to i do slovenštiny.
vlochyně: ro stlin a V accinium uliginosum ,
od P resla, z pol. (w)lochynia. U kr. lochyna,
hluchyúa aj. — N ejasné. Snad n ějak souvisí
s hluchý ve v ý zn am u „n e p ra v ý " : plody té
ro stlin y se podobají borůvkám , ale působí
v rh n u tí (proto jvč. se zovou blivánka).
vltať la š.: voda balvany vitá, vlče, je vltavú
vln iv á K tD , ze zřidla se vyvltne lístek, voda
se vyvltuje přes břehy na cestu B. — S taré
ř-ové intensivum od vel-, v. valiti, s oslabením
v kořeni. Od něho jo Vltava (K o tt 4; též
L u dvík N ovák dopisem ; Šm ilauer však
pochybuje).
vlys: nejspíše z něm . Fries, to p ak z f?·.
frise, od friser kadeřiti. slc. vlys bude
z češtiny.
vnada. Z navnaditi je n ář. *nam nadit >
nam ladit disim ilací n-n > n-l; postv. ná
vnada. V nada je pův. v n adidlo n a zvěř,
kousek m asa v e tk n u tý n a udici apod.
(kdežto o-da, viz udice, je háček, u k ry tý do
v n ad y ); p a trn ě Wb-na-d-a, d od kořene dě(viz díti) < dhe- klásti, nulový ú tv a r; naa v t - u rču jí kladení n a něco, v tý k á n í v u d i
ci, n a udici. D alším vývojem lákadlo, vábidlo, p ů v ab , krása, stč. vnaditi lák ati n a něco,
cvičiti, učiti něčem u, vnadný vycvičený, stč.
vnada p ak i způsob, obyčoj. — slc. vnada,
vnadný, vnadit, vnadidlo·, z češtiny?
vnitř, uvnitř, stč. vňutř; odvoz, vnitřní
(opak zevnitřní) vnitřnosti vnitřek·, nové jo
nitro N Ř 19.174. — slc. vnútri u v n itř, vmitor
vnúter do v n itř, vnútro n itro, vnutrek; stsl. rtn<
u v n itř, d o v n itř, iz ntrb zev n itř, Wbnýri,
d o v n itř, Qtrbúb v n itřn í; pol. wewnqtrz, v.
vnutri, sch. unutri u v n itř. — J e s t v y jiti od
Psl. Qtrb. T om u odpovídá hláskam i i v ý
znam em la t. inter a sti. antar, něm . unter
mezi, u v n itř, odvozeniny — příponou ter—
od ide. en — v, u v n itř; form ou je to advorbium lokálové, b u d bez koncovky, *en-ter
nebo s lokálovým -i, *en-ter-i. Slov. qtrb se
druží k *-ter-i (ale e vypadlo, což n ep řek v a
puje), ale staré en dostalo u Slovanů podobu
on (o to m viz v), jež d ala zde o-. Celek svědčí,
že tv o řen í s pom ocí tor- bylo v ran é Psl.
době ještě živé, tj. že *en-tr-i bylo m luvícím
průhledné. Po připojení předložky ν κ η celek
su b stan tiv iso v án do í-ového fem inina: n a
o tiz k u kam vbn-čtrb, n a otázk u kde v-bn-qtr-i. V č. vňutř zm ěkčeno n vlivem spojení
v něm (v je z téhož Vbn\) apod.; z toho
přehláskou vnitř. K to m u přitv o řen o jm éno
nitro n tr.
vnuk, fem. vnučka, dem in. vnouče; lidově
m ísty vnuk, m fiuk. — Psl. stsl. V bnuk^: slc. r.
pol. hl. sln. b. vn u k, sch. u n u k, b. též m nuk,
pol. též 14.— 17. stol. wn$k vlivem běžné
alternace q {%)\u. — Id e. název b y l nepót
(viz neteř), odchylné n ázv y jsou v germ.
a slovan. N ěm . Enkel, sth n . eninchili n tr. se
v y k lá d á jako zdrobnělina od an- (Ahn) —
děd, což je p rv ek „d ětsk é řeči“ , znám ý
i z la t. anus b á b a aj. Z dá se, že i w n u k-b
je m ožno ta k ch áp ati: původně bylo snad
v + on -f p říp o n a ukT> (ta zvláště v u kr.
tv o ří dem inutiv a, p atro n y m ik a, jm én a m lá
ďat a příslušníků rodu, obyčejně v podobě
-j u k ): v hiátov é, o >
sn ad asim ilací
k následujícím u u. T edy i naše vn u k je
m ožno ch á p a t jak o odvozeninu od jednoho
starobylého jm én a pro děda. P o d n ětem
k tak o v ém u odvození b y la v íra, že do n a ro
zeného děcka přechází duch nedlouho p ře d
tím zem řelého člena rodu. P oněvadž z p ra
vidla šlo o zem řelého děda, u stálila se v íra
v přerození d ěd a do v n u k a (jí lze pochopit
i název v n u k a *nevo-pct- > nepčt-, viz
neteř) a m ěla za následek to , že v n u k o v i se
dávalo často jm éno po dědovi (to je d o
svědčeno již u starý ch R ek ů a G erm ánů,
hoví se to m u i u nás ledaskde), b a věří se,
že tělesné i duševní v lastn o sti se často
o p ak u jí te p rv e ob jedno pokolení. J e te d y
slovo vnuk výrazem té to staré i dnešní víry.
Je-li to m u ta k , bylo by v. utv o řen o arci již
v době, nežli děd dcsfcal nový, o p ět z „dětské“ řeči, název děd-b.
voda; vodní -ík; stč. vodné fem. bouře,
vl. zpodstatnělé adj. vodná, to tiž pohrom a,
vodnatý: vodnatlca, n ář. i vodňačka d ru h řepv;
vodovka ú k ro p ; nové te rm ín y vodárna, vodík;
vodanka ro stlin a H y d ro ch aris; bezvodý, dříve
i bezvadný; vodoteč v. téci. Z ru štin y vodka
kořalka. Viz i povodeň; vodnatelný viz pod
tele. — Psl. voda, ta k u všech Slovanů.
P říb u zn á slova lit. vanduo, lot. údens, gót.
u-ató gen. -ins, sth n . wazzar (n. Wasser), ř.
νδωρ gen. -ατος, h et. vátar gen. vetenas u k a
zují, že ide. název v o d y b y lr/n -k m en schopný
ab lau tu . Je-li m ožno se od v ážit rek o n stru k
ce, lze snad v y jiti z vdd-r gen. ved-en-s nebo
ved-n-ea, což později bylo v y ro v n áv án o tím
nebo oním sm ěrem . Voda m ůže b ý ti asi
z vod-ó(r) nebo z analogického vod-ó(n), přešlo
p ak k ženským á-km enům . K ořen ved- m ohl
b ý ti i základem slovesa: stin d . unátti kropí
vodou. P říb u zn é je sn ad i fin. vete voda
(v. L am p rech t S P F F B U 1955, str. 7).
vochle, m or. ochta, ochlář, chod. Kachle:
drhlen; m or. vochliěky výčesky lnu; odvoz,
sloveso vč. vochlovat, m or. (v)o-, jč. να-, chod.
ha- znam ená přenes, i ‘b iti’. — H l. wochla,
dl. wochlica. — Ze střh n . Kachel fem. (nyní
je Hechel); v č. se h udrželo jen n a západě,
jinde se oslabilo a odpadlo, o (z něm . nářeční
výslovnosti) přijalo p a k nové h iáto v é v.
voj: oddíl vojska; o d tu d vojín s individualisující příponou -inr. („jeden z v o je“ , strov.
čeledín = jeden z čeledi); voják (-ák bylo
snad poněkud hanlivé), od nás pol. a dluž.;
vojna zpodstatnělé fem. ad je k tiv a voj bn-b
-na -no (rozum í se v ý p rav a, v álk a apod.),
vojenský; stč. vojský < voj-bsk~b, zp o d sta t
nělé fem. stč. vojska (totiž: síla, moc), stč. nč.
kol. vojsko. — O bdobné a další tv a ry
u všech Slovanů: stsl. voi, voiwb, vojevoda,
(viz vévoda) aj., slc. voj, voják, vojsko, vojna,
vojenský, r. vóin vojsko vojná a td . — Z á
k lad n í voj b souvisí s b. navijam vítězím ,
stsl. p o vin 2ti p o d m an iti, vbzvitije zisk, kořist
(viz vítěz), s lit. veju výti pronásledovat!,
stind. včti žene se n a něco, pronásleduje, ř.
lepai ženu se, spěchám . Vojb je tu d íž p áv .
b u d pronásledování, hon n a nepřítele (byl-li
p řízv u k n a kořeni), nebo četa p ro n ásleiu jící
(byl-li n a příponě); bohu šel se p ů vodní p ří
zvuk nedá zjistit. Ať to m u bylo jakkoli, je
p o v ah a voje p a trn á : nem ínilo se tím stálé
vojsko, trv a lá po h o to v á ozbrojená družina,
ale pouze b ran n ý lid, v y tá h n u v ší podle o k a
m žité p o třeb y , ab y zahnal nepřítele. Z na
m ená to , že stálého v o jsk a — podobně jako
u n ejstarších Ř ím an ů a Ř ek ů — nebylo.
vojtěška: ro stlin a lucerka, Medicago sativa·. — P ů v o d n ázv u je nejistý. N ěm ci měli
v Čechách Adalbertskraut, ale M arzell o tom
jm éně dále nic neříká. J e v šak i něm . nář.
H eiligheu, což je podle W . W artb u rg a p ře
k lad za fr. saintfoin „sv até seno“ , to pak
ze sain-foin „zd rav é seno“ . Míní-li se v tom
jm éně te d y sv á tý V ojtěch, nem ůžem e říci.
volatí; stč. rozvolávati rozhlašovat! (dosud
chod. rozvolát rozkřičeti), n y n í v o latí je
h lavně ‘zv áti koho k sobě’; odvoz, volavý
p tá k = volavec. J e n z.-sl.: slc. volat, pol.
hl. wolaó, dl. -é. — V lit. je valiúoti zpívati
(o zpěvu sekáče při kosení sena), N esselm ann
zná vály ti sklízeti (obilí), ale m á i rčení dievs
jj válo b ů h jej zavolal (k sobě). Ač není v y
loučena m ožnost, že ta slova jsou ze slovan
štin y , zdá se přece, že jsou dom ácí; p ak by
sem p atřilo i lot. valuoda řeč, hovor. Další
příbuzenstvo je h eth . ver- v o lati (rufen^
u F riedricha, E rg án z.-H eft 38.
vole: stru m a ; dem . volátko podle fť-kmenů;
volatý, dříve (a dosud m or. slc.) volavý (stč.
i návolavý h rb a tý ), o d tu d voláš, d ru h holubů
a volavka (stojíc v klidu m á k rk ta k p ro h n u tý
vpřed, že to upom íná n a vole; Z u b atý N ft
14.54). Sem sn ad p a tří též jč. samo svoje mast
ČMF 16.223 m a st n a vole ( < vz volci)
a mor. dobrá vůla neštovice n a p rstě. —
Pol. wole i wól, u k r. volo, b r. v díle, sch. volja;
slc. je jen (z češtiny) volavka. — Psl. vatě;
příbuzno je něm . schwellen p u ch n o u ti (sthn.
8icellan), W ulst, Schw ulst o to k , byl te d y
kořen (s)vel- n ad o u v ati se.
voliti: viz vůle.
vor 1°: plť; jen č. P a trn ě znam enalo p ů
vodně p lo t z desek nebo klad (na plť p řen e
seno p ak ve vorařském slangu), te d y bude se
mu ro v n ati r. vor(ók) o h rad a, u kr. voryna
laťkový plot, lit. api-varas o h rad a pro d o b y
tek; vše to p a tří jak o žto o-stupňové jm éno
k -vřítí 2°.
vor 2°: p y te l; za J g n a T urn o v sk u p la ch ta
přes celý vůz, do níž sypáno obilí, laš. vorek
měch, šidítko pro d ěti, slc. též eum el. —
Pol. wor. Od ver-, -vřítí 2°, že v sobě zavírá,
svírá, drží něco sypkého; te d y ú tv a r stejný
co vor 1°, ale vzn ik lý nezávisle a n a jiném
území než vor 1 °. Viz i chvor.
vorkati, kvorkati, o hlasu sluky. Zvukomalebné.
voršouf, voróouch voršof voršov PS: věječka
(široká dřevěn á lo p ata, jíž se za s ta ra válo,
tj. čistilo od plev obilí). — Z něm . W urfschaufel t/v .
vorvaň: d ru h kytovce. R . vórvan' (strus.
vorvonb) je i tu k jistý ch m ořských zv ířat,
velryb, tu leň ů aj. Presl je převzal pro název
zvířete. P ů v o d rus. slova je nejasný, snad
norský nebo laponský (n. karelský apod.).
T hórnquistová 229; podle K iparského NphM
60.1959.223 vzešlo zkřížením slov stnor.
náhválr ‘n a rv a l’ a hvalraf sperm acet. slc.
vorvaň z češtiny.
vosa. T ato podoba je ve většině Čech
a han .; od čáry H ustopeče— K o jetín — Olo
mouc je osa; m ísto *vósa je m ísty vús(k)a
vusa fúsa fu s a lús(k)a húska (jč. d říve búzka);
podkrk. a zm. je m ask. vos, ta k i s tč .; han.
(v^sá k, jvč. vns(ák) (podrobnosti U těšený
NR 45.173). (Jzm . se vosa jm enuje sršňa,
okolo Slavkova sršňák, šršňák; podobně
sršeň = vespis u K lareta, kdežto os je u něho
asillus, ovád; ta k é lit. širšuo = vosa, ale
vapsá = střeček; U těšen ý 174.) — H l. wosa,
dl. icos, jinde (slc. pol. atd .) osa. — Poněvadž
jiné jazyky m ají v (lit. vapsá vosa; lot.
lapsere z *v- t/v ; stp r. wobse, sth n . wafsa,
nyní Wespe, la t. vespa t/v ), kladem e vosa
(z *vopsá) i jako form u praslovanskou;
č. hl. dl. v- m ám e zde te d y za zachované
Psl. v. (N aproti to m u U těšený soudí, že v
„v tom to slově p a trn ě zmizelo už v Psl., a č.
a luž. vosa že je d ru h o tn á podoba s předrážkou v před o“ .) Slova asi ,,p raev ro p sk á“ ,
jinak neprůhledná (spojují se s vebh- tk á ti,
něm . weben, že p rý jejich hnízdo je jak oby
,,u tk a n é “ , te d y vosa = tk ad len a, ale to
nepřesvědčuje).
vosk; odvoz, voskovka ro stlin a C erinthe,
m á vzhled jako z vosku; voštiny, m or. vošíiny
p rázdné včelí p lásty ; stč. voščený, vošúný.
— Psl. stsl. vosku, slc. r. sch. n ář. vosk, ukr.
visk, p. dl. wosk, hl. wósk, sch. vosalc, sln.
vosek, b. vosák: je shodné s lit. váškas a dále
příbuzné se sth n . wahs a td . T edy sk i ks,
což u k azu je n a ,,p raev ro p sk ý “ původ.
vcspánek: část čepení (na ženské hlavě),
k te rá přiléhá k čelu PS. — Z *ob-spánek, že
objím á spánky?
vošahejl jč. zč.: neu rčitá n ad áv k a, o b y
čejně o nehezkém , Cuřín rk p .; nešika.
J jč ř 53, v v tá h lý , postavou m álo vzhledný
člověk, Vek. — N ejasné.
vous, lidově fous, laš. fu s , odvoz, vousatý,
vousáó; vouska, msl. fúslca dru h pšenice;
vousnéní chm ýří, osiny (srov. vlášení). —
Pol. wqs, slc. fú z (z podle bajúz), uk r. vus,
sln. vos, b. vás; bez v stsl. gsu, r. us a v stč.
složenině holo-úsi. — Psl. asi vosu (ne osu),
z *vonso-s. P říb u zn é je stp r. wanso, lit. n ář.
(žem.) uostai, oustai k n ír (prý „sn ad s uo,
ou = lit. spis. q “), stir. fés vous (jeden
chlup). Lidén I F 19.346. Viz i stč. m urnús
kočičí vous, frňous, nv>r. hněvús, č. valous
Jg d -P S knír.
vozher: sopel; stč. vozker K lár., jč. vozer,
vozdr J jč ř 48. Odvoz, vozhřivý, uvozgřený,
vozkřivec, oskřivec, jč. vozrán, uvozdřenej
J jč ř 48, 63; jistá koňská nemoc je č. vozhřivire (v)ozhřivka (toto již stč., H u jer 1.182) voskřivina. — slc. n ář. ozger koňský sopel,
ozhřivka, nozger vozher (n ze slc. n ář.
nozgry = nozdry, že teče z nozder); vozglavý,
vozgrivec usm rkanec; ožgravka rým a. Pol.
wozgrza, hl. wozhor, dl. wochel wochol
hochel -ol, r. vozgrjá, sln. vozqer. P d . je
i sloveso wožgaé sm rk ati. — P ů v o d tem ný;
příbuzné je sn ad vazirské (s.-z. Indie)
wužgyě slina.
vrabec, n ář. brabec; odvoz. stč. adj. vrnbí;
stč. vrábe — m ládě vrabčí. T y to podoby jsou
z vorbu, vorbbCb, ta k i slc. sln. vrabec, sch.
vrabac, b. (v)rabec, u k r. vorobec. Rus.
*vorbbjb > vorobej (srov. solovéj slavík),
lešsky *vorbul-jf>: pol. wróbel (i vm . vrobel
vrabel brablec brabíc), hl. wrobl, dl. wrobel.
P říbuzné je lit. žvirblis, lot. zvirbulis a p atrn ě
i gót. sparwa, stangl. spearwa, sth n . spáro
(zdrobněle něm. Sperling). Vše se dá spojití,
přijm em e-li dvojici sparv/barv- a uznám e-li
přesm yk b-v > v-b. D vo jito st sp/b nečiní
obtíží (§ 1 1 ). Základ te n vystihoval asi
švitoření: lit. vilbHi, ulbeti (srov. angl.
warble šv ito řiti, K p); i u jiných zvukom alebných slov spojení hlásek s rjl v
(v různém pořadí!) označuje p tačí cvrlikání
a podobné hlasy.
vračat vrančat vrandzet vráňat vrangat
mágat m akat vrázgat vraždět msl. slc.: žebron it; laš. vargat vargosií n ařík a ti, b ědovati B,
p la k ati H or., slc. vargat žeb rati o d á rk y po
dom ech (o svátcích); vargún chlapecká
h o stin a z d árk ů o sv. B lažeji ve Ždánicích
(V áclavík ústně). — P říb u zn é je (E. H av lo v á
ústně) lit. verkiú vefkti p lak ati. XJ nás bylo
asi iter. *vorčiti a dále -čati > *vráčati;
-zg- -žd- je asi z další příp o n y -sk-. Slovo se
stala expresivním a m ěněno dále. Podivné
jsou tv a ry s varg-: p a trn ě nový přosm yk
/. vrag-. Viz i vřískati.
vrah: nepřítel (s tč .), ubijce; odvoz, vražda,
vražedný, vražditi. — Psl. vorg-b: slc. vrah,
vražda, ap. jak o v č., stsl. vrag v, r. vrag
(z csl.) i vórog, u k r. voroh, pol. wróg nepřítel,
b. sch. sln. vrag dábel. — J e p řejato z germ ánštiny: stn o r. vargr, šv. nor. dán. varg
znam ená vlka, ale staronorské slovo znam ená
i zločince, psance, ta k é stangl. wearg je
zločinec, psanec, stsas. a sth n . warg je lupič,
zločinec, odvozené gót. gawargjan je pro k líti
(verdam m en), stangl. wiergan je t/v (verfluchen). T eh d y to tiž zločinec ( = ubijce
člověka) byl prohlášen „vlkem n a p osvátném
m ístě“ , tj. tv o rem všude n ev ítan ý m , o d m í
ta n ý m , te d y psancem , k něm už bylo právo
chovat se jako k vlkovi, k d y b y se octl na
p osvátném m ístě (ve sv aty n i ap.). P řík lad
m á Saga o V olsunzích, přel. L. Zatočil,
B rno 1960, kap. I .: „Sigi zabil sluhu a zav raž
děného p a k u kryl. I nazvali ho vlkem
n a p. m ., a on nesm ěl zů sta ti déle u otce
ve své v la sti1'. T oto staré spojení (Miklosichovo E W , M ikkolovo W uS 2.218) dostalo
nyní oporu zjištěním , že ta k é u H e th itů
byl v ra h prohlášen vlkem a vyobcován ze
společnosti. O d tu d pochopím e, že i u Slovanů
v rah je nejen ubijce, ale i vůbec „v eřejn ý ,
úhlav n í n ep řítel", n ap ř. n ep řítel v p ad n u v ší
do naší země (S. Š tech p ís.). T oto severské
vargr, když dostalo onen přenesený v ýznam
‘ubijce, n ep řítel’, bylo p řejato jen s- tím to
novým význam em . T u se vyvinul i v ýznam
'n ep řátelsk y sm ýšlející člověk’ („úbelgesinnte
P erson") a to v shetlandském varg·, podobný
vývoj předpokládám e i pro stprus. wargs
zlý (bose). G erm ánské varg- je p a trn ě slovo
tabuové; je nepochybně od slovesa, k teré je
v něm . wiirgen, střd n . worgen, střh n .
erwergen, angl. worry, šk rtiti, dáv iti. (N e
p a tří však sem, ač o p ak tv rd í T ra u tm a n n
a V asm er, lit. vafgti trp ě ti bídu, nouzi,
vafgas bída, lot. vargt ch řad n o u ti; ta p a tří
spíše k něm . Sorge péče, staro st, obava.)
vrak: p řeja to v 2. pol. m in stol. (první
doklad 1875 u S ládka); je to z dolnoněm .
wrak. slc. vrak je p a k z češtiny.
vrána. Pol. hl. wrona, r. voróna, slc.
sch. vrana. — P ů v . várna s raženou in tonací
na or; srov. shodné lit. várna, lot. várna,
prus. va rvě. J e to staro b y lá odvozenina
od vorn-b (viz havran), v y zn ačen á vrddh o v ý m
dloužením or > 5r, neboť ražen á intonace
b ý v á p ráv ě n a délkách. V ýznam byl „vran o v á" (totiž ptica), tj. k v ran ů m ( = h av
ranům ) podobná.
vrana, vranka: d íra v sudu pro zátk u (slc.
J g a msl. u K y jo v a Voz). — Pol. wron(k)a
n ář. bronka t/v , r. vorónka nálevka, sln. vran,
sch. vranj, b. vrana zátk a. Slovo jistě staré,
ale m álo jasné; b ý v á spojováno s verzav írati, o t-v írati.
vranka: d ru h ry b C ottus gobio ( = hlaváč,
slc. hláč), rus. voronka. Táž ry b a je v němčině
Trichterfisch, asi od pom ěrně veliké hlavy
a široké h u b y . J e te d y vranka odvozeno
od vrana.
vraný: černý (o koni; v starší době i vraná
barva, smola aj., v. J g ) .— slc. vraný, hl. wróny,
p. wrony, r. voronój, sln. sch. m ak. vran. —
Pochází od jm én a h av ran a ; te n je náp ad ný
svou sy to u a lesklou černí zvláště v zimě
n a sněhu; p řilétá k n ám to tiž n a zim u ze
severnějších krajin . O d to h o jm én a (ne
od vrána) jp i nč. vraní t/v , o vlasech PS.
Vraný vzniklo ad jek tiv izací (srov. č. druhý
a jis tý 2°; r. golubój m odrojasný, od golub)
původního n ázv u h av ran a , do k u d zněl česky
ještě vran, bez ha-. T en název se dával
černým koním jako v lastn í jm éno: u Slováků
H a v ra n S SJ, dosud u S rbů ta k je V ran
i G avran, u R u sů G račik, u N ěm ců Rabe
nebo R appe (vše = h av ran ), podobně jako
nazrzlý k ů ň je zván m or. liška, něm . Fuchs
( > č. fu k sa ), šedivý slc. m yška a td . Mch
L P 3.98n., souhlasí H ern e 101 (podle něho
je něm . Rappe o koni sn ad vlivem slovan
štiny).
vrap, v starší době asi -a fem .: vráska
(det nemáte ešče na hobe [ = n a obličeji]
vrape K řen 3.186; pozn.: „v rap e jsou
v rásk y "), záhyb š a tu (fr. plis), lupen naspodu kloboučku jistý ch h u b apod., vrápkov iti; m or. vrapovat zfaldovati, navrapit,
u K y jo v a dráp (drapovačky K ol = vrapovačky Voz = mapované boty), sdrap t nadrap it. — Jin d e jen sln. m apa t/v , hl. (w)ropa,
dl. ropa záh y b , v rásk a. — Psl. vorp-b;
rý m u je se s korp-, chorp-, v. chrápavý. J e st
v y jiti od vrapiti, Psl. vorpiti, což je fak titiv u m
od kořene verp-, k te rý je v něm . sich werfen
b o rtiti se, k ro u titi se (o dřevě), angl.
to warp k řiv iti se. Viz i vráslcati sě.
v rápati PS, klad. vyvrapovati n a koho:
osopovati se. P a trn ě příbuzno se stru s. voropv
napadení, ú to k (pustiti n a v. = n a loupež),
navoropiti přep ad n o u ti. P ů v o d nejasný. Je-li
to to spojení správné, b y la b y ta slova asi
dom ácí (Miklosich měl voropv za cizí).
v rásk atisě stč.: sv rask o v ati se; nč. v e s m a s knouti, svraskalý; vraštiti svraštělý, postv.
vráska, o d tu d vrásčitý; h an . zvrsknót se
K p U . — slc. vraštit i z-vražčit z-vračkat
z-vrážit. Csl. (pozd.) vraska. — Psl. vorskati
z *vorp-skati, in tensivum od vorpiti, viz vrap.
vrata, odvoz, vrátný (srov. stsl. vrat vnik v,
slc. vrátník, r. vorátnik, b. vrátník)·, vrátzň
polovice v r a t ( ~ p d . wrotnia), m or. i vrá
tka. — S tsl. b. sch. vrata, slc. vráta, r. vorotá
i voróta, pol. hl. wreta. — Psl. vorta, plur.
tan tu m n e u tra *vor to jin ak neužívaného
(leda jen ojediněle v chod. vráto = v rá te ň
JinCh 20), neboť v ra ta b ý v ala i tříd íln á
(jako dosud u sibiřských R u sů ); od ver(za)vírati + to; p ů v . o je před -to norm ální.
I plurál je tře b a m íti za staro b y lý (a nikoli
za n áh rad u duálu), srov. dveře, πνλαι. L it.
souhlasně vaftaí, lot. várti. V. i vrátník.
vrátička, vrátyč (a pol. wrotycz s y jako
slodycz, gorycz): ro stlin a C hrysanthem um
vulgare. Jm én o je od toho, že p rý t a ro stlin a
v r a c í, co je ztraceno (milého, lásku, p a
nenství); je v šak s ta rá zkušenost, že ztratí-li
kráva po otelení m léko, stačí 2— 3 nápoje
z vratiče k obnovení laktace. (A. H anzlíček
listně.)
vrátiti: viz vrtěti.
vrátník 10 zasta r.: v rá tn ý . U N ěm cové
je to ze slc. vrátník t/v . Od vrata. — 2“ pylor,
přechod žalu d k u ve d v an áctern ík P S ; rovněž
od vrata, neboť již Ř ekové (o to m Steudel,
StG 4.1951.154) označovali jej slovem
πυλωρός ( = strážce v ra t, to tiž jak o b y „ h lí
dač východu ze žalu d k u 1'). Ve středověku
od 12. stol. je doložen la tin sk ý přek lad toho:
portárius, což se drželo až do konce střed o
věku. V novověku se užívá polatinělé
pylorU8.
vrávorati, n ář. bráborat již v r. 1838
VKČSN 1895.24.9, zbráborat se zv ednouti se
po pádu, bramborat se téci, u b íra ti se (o řece),
grágorat Gr. J e n v č. Slovo expresivní; v y p a
dá jako z vor-vor- nebo bor-bor-, dále však
nejasné.
-vrážet: vě. j i t i jed n ím vrzem, odcházejí-li
dva lidé p ři jediném o tevření dveří, pod.
i laš.; vč. vrzat se sem a ta m ch o d it dveřm i,
otvírajíc je a zavírajíc p o řád K tk ; val.
vrzat sa, msl. vrázit sa (nevřzaj sa a seď!; chod.
nevrázij se!). Vč. vyvrzati teplo častý m choze
ním z teplé jizb y ven, val. vyvrzat B, msl.
rryvrázit, chod. vyvrázet -zet·, vyvrázalo se
teplo Voz. — slc. na jeden vrz, jedným
vrzom. sln . vrzukati, pol. wyrz(uk)aé p o řád
otvírati dveře. — P říb u zn é je lit. iš-várstau
-styti a lot. várstít t/v , což je sř-ové in tensivum
(n. spíše iterativ u m ) od iš-veriú t/v , souvisí
cího s ote-vru za-vru. Tom u je nejblíže slc.
-vrázdit z -vraštit. P řesm y k ty p u tort > trat
způsobil, že slovo se v povědom í m luvících
odloučilo od -vřítí a přichýlilo jed n ak k v vrzli
svírati, jed n ak m ožná i ke zvukom alebném u
vrzati; o to m svědčí p d . wyskrzypaé cieplo =
vyvržati teplo.
vráž, v č. jen v m íst. jm . V ráž; o nich
Holeyšovský ZMK 3.1962.291. — Příbuzno
je r. (o)vrág rokle. Jak o b so n SaS 4.225.
(Mylně Ja n k o NVČ 11.58.) Vedle vrag je
od 16. stol. v ru štin ě též ovrág (o je od
předložek izo, ko, oto, vo m ylným přeskupením
k podst. jm énu), jež během 17. a 18. stol
zatlačilo starší vrag. O to m a o původu
(je p rý nejasný) D ickenm ann S ybaris 26.
Obě slova náleží asi k řítiti (viz). Od grouje lot. grava rokle, strž; lit. griová t/v je
z *gróva, ale se zm ěkčením od slovesa. P ro
slovan. vrag v m usím e u z n a t přesm yk g-v >
v-g, pův. grav-b. V rd . (u Pskova) je dosud
vrag, bez o-!
vrážě s tč .: los. slc. vrázit: v ěštiti; vražba,
vračba čáry; o d tu d i vračat; vražebník vražec
vrážek čaroděj, vraža baba čarodějnice. Stsl.
vraža, vraženije věštění, r. vorožít, u k r.
vorozyty v ěštiti, pol. ivróg los, wróžyé v ěštiti,
sch. vražati t/v , sln. vraž věštění. — P sl.
vorg-b los, voržiti v ěštiti (to se dělo m e tá
ním losu). P ů v o d nejasný. K urhati?
vrba. Stsl. vr-bba, slc. i vrba (ř z k o lek tiv a
vřbie), r. verba, u kr. verbá, pol. wierzba
(dř. wirzba), hl. wjerba, dl. wjerba, sch. sln.
verba, b. varba. M noho m ístních jm en j.
V rbno, V rbové a několik ro stlin (vrbina
obecná Lysim achis vulg., vrbovka = vč.
vrbice Epilobium , vše od toho, že sto n k y
i listy upom ínají n a vrbové). — Psl. verbá,
příbuzno je lit. viřbas stonek, p ru t, lot. virbs
hůlka, la t. verbera p ru ty (jimiž trestán o ).
P ůvodně bylo slovansky asi kolek tivum
v erb bje p ro u tí, k něm už p řitv o řen sing. v brba,
jenž m nohde vy tlačil původní název v rb y
rokyta.
vrbit se h an .: h ý b a t se, v rtě t se (o n epo
kojném sedění žák ů v lavici) G r; vevrbit se
v y m r v i t i se, vylézti K tD -R s-L -SvB -G r,
msl. vyvrbit se K ol, val. B t/v , to tiž nenadále
v y jiti, „v y n o řiti se" z nějakého chum lu,
h o u ští, lesa ap., = vemrvit se L. Přeneseně
to to vy° se (též zvrbit K tD ) znam ená p rovésti
něco (B) šp atn ě nebo něco šp atn éh o K ol-GrMal, též slc. K al. — Psl. vbrbiti; příbuzno
je lit. virbeti hem žiti se. Obé souvisí s m rviti
se, a to přesm ykem mrv > vrm a zám ěnou retnic m/6, k teré n astaly už v baltoslovanštině.
vrčeti, m or. vrnčet vrndžat bzučeti, chod.
vrnčál d ru h k o lo v ratu . — O bdobně stsl.
vr-bčati, slc. vrčať, r. vorcát, pol. warczec,
hl. wóróeé, dl. warcas, b. vráča. — Psl.
v-brčati. P říb u zn é je lit. uřkti t/v a s jiným i
příponam i uřkšti, 3. sg. ufksóia (přípona *sk)
a uřgzti (sk > zg); naše v je te d y p ro th etické:
v-vr-žati, č je z kj. Z áklad *ur (je též ve
vrka ti) je zvukom alebný, k sk zg jsou p rv k y
příponové. V č. d o stáv á m ísty navíc zesi
lovací n, popř. se 6 sonorisuje n a dž.
vřgala laš.: čam rhoun, v lk (hračka); sem
p a tří sn ad i spis. vlk t/v ; han . vrgula — kdo
stále m luví. — Slovo starobylé, neboť p a tří
ke kořeni verg-, u Slovanů v té to podobě
(s n ep alatáln ím g) jin ak nezachovaném u.
T en je v stin d . vrnákti ( < *vr-n-eg-ti) várjati
(*verg-e-ti) otáčí, obrací.
vrhati, vrhnovti (pokud znam ená ‘b liti’,
je jeho trv a c í vid o d tu d , že je abstrah o v án o
z dokonavého vy°). Laš. vrskat h ázeti a pol.
wirzgac t/v jsou sk-ová intensiva. Přívrženec
z r. priverženec; vrhač, zvrhlý, vyvrhel,
zvrhelec (Třebízský); vrh, návrh, podvrh·,
chod. obrh om ítk a; (slc. vrhký h b itý :) sem
sn ad i m or. vrlý > brlý rychlý, h b itý
z *vrh-lý; m or. vrženina v y rážk a, osypky,
vržanica osypanina, vržení boule (slc. vrž(e)lina, vrženie, vržená nemoc osypanina), mor.
i pobřenica ( < povrže-), všecko p a trn ě n e
moci — podle pověry — od někoho na
člověka vržené. — Psl. vvrg? vergti: stsl.
wbgg vrěšti, slc. vrhat, u k r. veréěy, sln. vržem
vreči, inf. analogický v sch. vržem vrci a stč.
vrhu vrci. O byčejně přecházelo do 5. tříd y :
vrhati, dl. wjergas a td . — P říb u zn é je něm .
werfen, germ . verp- z *vergu~, lit. vilksné
p ra k (zám ěna r/l) a véd. vrj- (nepřítele)
zu B oden w e r f e n , sraziti.
vrhcáb stč.: h rací k o stk a; vrhcábnice deska
n a h ra n í v rhcáb ů . P řejato — s překladem
1. části ( werfen — v rh ati) — ze sth n .
wurfzabel (-zabel z la t. tabula deska). Pol.
warcabg, warcabnica J P 42.19, z češtiny.
Ja n k o ČMF 5.408, 6.322.
vrhlice jč. chod.: hrnec n a v y s tá tí m léka,
vrdlice Čel = dvouuchý hrnec; vrhlík k v ě ti
náč, vrhle fem. lékárnická nád o b k a, v níž se
třo u prášk y . — Čel. siO vnává dluž. redla
(v M ukovi není!) hrn ec n a m léko. Jg , asi
m ylně, chápe v. ta k to : „poněvadž jest na
hoře široká, dole ouzká, a ta k se lehce
z v r h n o u t i m ůže“ , podobně N Ř 7.267.
vrch, kdysi «-km en, ja k ukazuje jed n ak
sklonění (s vrchu atd .), jed n ak hojné a staré
-ov- v odvozeninách vrch-ov-ina, vrchovisko,
vrchovišté zřídlo, vrchovatý (slc. vrchový kálí
sedlový = pol. wierzchowiec t/v ; r. jezda
verchom jízd a n a koni) aj. D alší odvozeniny:
vrchol·, svrcholek n a m áselnici ( = slc. vrchnák, laš. zvrchenek); stč. svrchek (od svrchu),
nč. svršek·, povrch (od po vrchu), povrchní·,
vrchní -nost; stč. svrchní m o vitý, o d tu d
nč. svršky m ovité věci; nč. návrší površí
.tívrší; vršití; stč. též svrchovatí (a stpol.
swirchowac), o d tu d svrchovaný. Vrch bylo
v stč. i předložkou (Gb 4.503, H u jer 1.158),
n ap ř. vrch koně = n a koni, a p roto m ohlo
b ý ti částí složenin n a - hje podobně jako
předložky: vrchmocí, Vrchlabí (zde vrch =
nejvyšší bod, h orní to k řeky), Vrchmezí,
srov. lit. viršúnam is naddom í = poschodí,
viršúgalvie tém ě h lav y ; ale v slovanštině se
ty to ú tv a ry v racejí k podobě koncového
základního slova: pol. wierzchrzeka p ram e
niště, slc. vrchhlava tém ě h lavy (postup:
*vrchhlavie > navrchhlaví > navrch-hlave >
vrchhlava; za *vrchstolím > za vrch-stolom
podle za stolom; podobně Vrchbělá, Vrclihura;
o tě ch Ja n k o ČMF 21.335), viz i Profous
1.632, Mch S bP avl. 203. — Psl. vbrchv:
stsl. vrvch-b, slc. vrch, pol. wierzch (dříve
wirzch), r. verch, hl. wjerch, dl. wjerc.h,
b. vrach, všude hojné odvozeniny. Má
dokonalý p ro tějšek v lit. viršús, lot. vírsus t/v ,
vše z vrs-u-. Dálo je příbuzno sti. varš-manvrchol aj., z verš-.
vrkati, m or. vrkotat vrkůtat (o holubu). —
Zvukom alebné; k je příponové. Pol. wark(ot)aó, slc. vrkat, vrknut, vrkotat, sln. vrkati,
ukr. vork(ot)aty, r. vorkotát. — Podobné
onom atopoické ú tv a ry jsou m or. urkat.
hurgat, slc. hrkůtat, lit. burkúoti.
vrkoč. P ůvodně koudelová vložka, ovinutá
zeleným hedvábím (nebo p a k vůbec jen
z hedvábí), jež se vplétala do lelíka nevěstě
(lelíky se jí p ak otočily kolem h la v y a p ři
špendlily); B artoš s. v., R us. 29. Koudel
s hedvábím n ah razo v án a tk a n icí: „V dané
ženy od chvíle svatebního začepení si zaplé
ta ly vlasy ve vrkoč. Asi v polovici délky
copu se v p le tla dlouhá tk an ice (obyčejně
tm avom odrá, d aro v an á nevěstě k m o třen
kou), ta se p ak i s copem otočila kolem hlavy
ve v rk o č.“ V áclavík 161. Svobodné dívky
nosily vlasy hladce přičesané, s pěšinou
u p ro střed , vzadu spletené v lelík (cop),
na te n přechází om ylem i jm éno vrkoč.
Dosud zč. vrkoč = cop Vek. slc. vrkoěe =
um ělé k v ětin y K 973, ale varkoč vargob je
z pol. warkocz t/v ; sch. je kovrčica z *vrkoěica~
k adeř. Podle nevěstího vrkoče nazváno
u Chodů i jisté bo h atě pletené pečivo, K t 4;
i svazek česneku lze p a k n a z v a t vrkočem .
V zhledem k pův. m ateriálu b u d e příbuzné
s něm . Werg koudel; -oč nejasné. Bylo snad
pův. *vrko-točl
vrlina m or.: ty č do stu d n ě (součást jeřábu),
jed n a z obou p o stran n ích žerdí žebříku nebo
žebřin vozových, podložka pod klády. — slc.
vrliny u p ev ň u jí n a š títě došky K 973, m ylně
vrhlina K ; b. várlina ty č, sch. vrljika žerd,
sln. vrlina zah rad n í d v ířk a. — N áleží k lit.
svirtis ty č do stu d n ě, od ver- v ráže ti; srov.
tyč od týkati. Vrlina asi z vbr-dl-ina; d mezi
dvěm a p lynným i vypadlo.
vrncáb, vrncoch podkrk. (PS ze Staška),
u M iletína frncoch: řídké trs y něčeho, dolů
visící, n apř. ko řín k y něj. rostlin, rozcuchané
vousy n a bradě ap. — P a tří k camfrnoch ap.,
viz cancár.
vrněti, škvrněti: v y d á v a ti k ň o u rav ý hlas
PS, od toho vrně gen. -eis, škvrně m alé dítě.
Mor. vrnožit o tichém zpěvu p tá k ů . slc.
vrněat, vrndžat. — Zvukom alebné.
vrstva, m or. i brstva; vrstvití klásti ve
v rstv ách , n ář. vrstvačka odběračka za sek á
čem Čeč 217. — Pol. warstwa, slc. vrstva,
hl. woršta, dl. warsta, u kr. verstva t/v , stsl.
vr-bsta ηλικία, r. versta délková m íra asi
1 km , věková tříd a, verstát ro v n ati, řaditi,
um isťovati, sln. sch. vrata řad a, b. vrast. —
Zde splynula 2 praslovanská slova: 1° v hrst v
(popř. vbrsta, r. stsl.; obě příp o n y , -tb i -ta.
jsou starobylé) ‘věk, věk o v á tř íd a ’, přesný
ekvivalent k stind. vrddhi- fem. ‘v z rů st’, obé
z *vrdh-ti-s; c d to h o je ě. vrstevník, slc.
vrstovník, rovesník, srov. r. svérstnik t/v , to to
ze *sv>-vbrst-bnikv>. — 2° virstva z *vbrt-tva
(vlivem vbrsta 1° ztra tilo příponové v, tak že
pak splynuly vrsta 1° a. vrstva) od vert- ve
vrať ti (E va H av lo v á S P F F B U A 12,17n.).
K v. 2°: podobně jako lit. vafstas je délka
brázdy od jedné ú v ra tě k d ruhé a jako lat.
versus je brázd a, řádek, verš, ta k i vbrs-tva
je od vert- obraceti, asi v to m sm yslu, že p ů v .
byl ab stra k tn í v ýznam ‘o b ra ť : bylo-li to
při p o tah u s rádlem , p ak p očítání, kolik
oráč udělal o b ra tů n a ú v ratích , bylo shodné
s počtem brázd, a tu d íž v. nabylo někde
význam u délkové m íry (p atrn ě d áv n é role
byly dlouhé asi 1 km , verstu ), jinde se
význam ustálil tře b a při kladení snopů
v hrom adu, k d y n a konci jedné řa d y se
zpětným o b ratem zahájila řa d a -v rstv a d ruhá.
vrš fem. s tč .: sypání obilí jako m zda. Srov.
sln. sch. vršaj h ro m ad a zrní. — Od Vbrchr
verlti m lá titi obilí (stsl. vrěšti, sch. vrci,
sln. vršití), příbuzného s la t. verrč t/v ?
vrše, stč. vrše: p ro u tě n á v álco v itá p ast
na ryby (na m alé ry b y p leten y i z trá v y
zvané m olinie N Ř 30.64). Též vrže T ům a,
Z čes. m lýnů, vrž J g z E — Pol. wiersza,
dříve wirsza, u k r. r. vérša, hl. vjerša,
dl. wjerša, sln. sch. vrša. — Psl. nepochybně
Vbrža, se z, srov. jč. cuvrž síť z p ro u tí v čapu,
aby ry b y neunikly z ry b n ík a. P ů v . virz-ja;
je tu slabý stu p eň kořene verz- ‘v á z a ti’,
který je i v slovese verzti (stsl. ctv>vrv>zr olv,·
vrěsti); o-stupeň toho kořene m ám e v provaz,
e-stupeň v povříslo. S tím to původem je ve
shodě to , že stč. chvory, tj. vrše a podobné
věci, se označují souborným názvem vazby,
a dále Jit. várža vrše (*vorg-ja), lot. varza
plot v řece n a zachycení ryb. P řechod ž > š
vyšel ze zdrobnělin (vržka, vysloveno vrška)
a pronikl p ro to , že se v y tra tilo povědom í
o původu slova. (Jinou dom něnku, ale
m ylnou, m á Z u b atý 1.1.233n.)
vrtati 1 °. P ů v o d n ě se v rtalo ta k , že k a
mínek n. kousek kovu p řipevněný n a konci
hůlky byl jednou ru k o u p řitlačo v án do věci,
jež se m ěla v rta ti, d ru h á ru k a pohybovala
(jako pilou) lukem , jehož tě tiv a sm yčkou
obepínala h ů lk u ; ta k se h ů lk a skutečně
točila velm i rychle v p rav o vlevo. Odvoz.
vrták, vrtaška, n ástro j n a v rtán í. P o stverbale
vrt. — slc. vrtat, vrtačka, vrták, vrt. — Vrtati
je ť-ové inten siv u m od kořene, k te rý je
v lit. urbiu ufbti, lot. urbt t/v ; v je hiátové.
Tedy z v-vrb-ta ti. D ále je příbuzno (ze
*8verbh-, kde je „p o h y b liv é1* s) střh n .
swer ben v ířiti, nor. sverva t/v , o b íh ati a kym r.
chverfu v ířiti, otáčeti.
vrtati 2°: p raco v ati piplavě, neum ěle,
nam áhavě, často i neodborně, n a něčem
m alicherném ; zp rav id la v. se v něčem ;
odvozeniny vrták nem otorný, nešikovný,
z tře štěn ý člověk, hlu p ák , k te rý všecko p o
kazí, o d tu d vrtačit zm ateně, zbrkle, pošetile
je d n ati; vrtáctví n eo b ratn ý , hloupý sk u tek
(vše PS). — J e to výsledek zm ětení slov
p teti p říštip k ařit, prták, prtaěit atd . s vrtati·,
vyšlo od toho, že v rtá n í je práce pom alá,
p ip lav á; k piplavosti přim yšlena neo d b or
n o st a neum ělost.
v rtěti a slova příbuzná.· 1° v., vrtnouti se
(kam se vrtnu), z°, stč. obrtnvti se, viz i obrtel; n ář. zvrt ti to čití něčím , msl. z. sa m rštn ě
se obraceti (v tanci), m or. slc. vrtký, m or. též
vartko, vitlcý i vitá h b itý ; stč. vrtkati rozpak o v ati se, ně. zvrtkati učiniti v ra tk ý m P S ,
č. vrtkavý, vrtohlavý (jč. chod. m rtohlavý;
motohlavost vlivem meta ti se), z vrtihlavec
je vrtoch o člověku, p ak i ‘ro zm ar’, vrtošivý·,
z *vrtoprach (r. vertoprach) > m or. větroplach.
Stč. zvrtle, nč. zvrtlík provázkem p o d tržiteln ý ,
zv rátite ln ý kolík pod bražcem (Šm elhaus
P V Ú L 2Ó.215). Vrtěti nabylo i vý zn am u
‘to čiti žernovem ’ (vh vrchním kam enem
jeho), ta k dosud val. laš. (navrcaná m uka
ód s-ového intensiva; v r tík m lýn, vrcanka
šrotovník, m ouka z něh o V aš); to přeneseno
n a v ý ro b u m ásla (zde m ísto starobylého
m ititi) m ísty v Č.: smetany svrtěti S tr 17,
vejvrťky sražená sm etan a při stlo u k án í m ásla
ČMF 16.233. — 2° v rá ťti z *vortiti, fak titivum : učiniti, ab y se něco o brátilo (vertv absolutním význam u); obrátiti, < ob-vrát ti;
chod. zavracet d o b y tek ria p astv ě, sl
zavracat; vratký přitvořeno k vy° n. z-vrá ťti
se; postv. obrat zvrat návrat a td .; obrat lý
zvrat oý závratný; úvrat souvrat (srov. střh n .
anwende t/v ) závrat; m or. obratník zvrataík
úvrať; obratel; vratidlo, kolo-vrat slwro-vrat.—
O bdobná slova jinde: stsl. vrvtěti, v ra ťti,
slc. vrtiet, r. vertét voraťt atd . Vrt ti m á
n áležitý slabý stu p eň v kořeni. Psl. vbrt ti
a vortiti: základní *vert-q n. -jo ( = lat.
vertó, sti. vartitě, lit. verčiu veřsti točiti
něčím) se nezachovalo.
vrzati, vrznouti. Zvukom alebné. Má i p o
doby vrzy-: vě. vřít t PS, m or. vrždtt vrždžet
(o sněhu vrzajícím pod botam i), m or. škvrzat
(o sněhu); m or. vrzigat vrzúqat (-u-) vrzukat
n a housle; laš. je krz(úk)at v rzati. N ář.
vrzanec brzanec brzdíc skřipec jídlo zadělané
m lezivem , že „v zubech v rz á “ , Jg . — slc.
vřzgat, vrzgct, vrznut, vrždat. — Lze v y jiti
od vrzgati < *6rzgcti. T om uto je blízko
lit. bifgzti, 3. os. biřzgia bzučeti (o hm yzu),
v rzati, rach o titi (o vozu, o stro ji jdoucím
naprázdno). Jso u to in ten siv a (přípona
sk > zg) od zvukom alebného zák lad u b-r;
u nás m ísto retnice b převládla jin á retnice v;
v brzanec, brzák je ještě p ůvodní b.
vrznouti 1°: val. vyvržnút z čeho vybředn o u ti z nesnází B, han. vzviznót se (i z n ář.
*ir < f?) vysm eknouti se SvB ; je též
sk-ové intensivum : m or. vyvrsknút se vym -
k n o u ti se B, msl. přivrsknút, zvrsknút přisk říp n o u ti (prsty dveřm i), val. přivřzgnút,
zvřzgnút, s redukcí zg > z je přibrznút přistih n o u ti, p olapiti B. — slc. privrz(g)núi přisk říp n o u ti K . — Psl. Vbrzati sv írati; do té
rodiny p a tří i -vorz-b v provaz (viz), ta m
uvedeno i příbuzenstvo.
vrznouti 2°: u d eřiti, p raštili. Zvukom alebnó. Srov. víznút t/v . ■
— J in é vrznouti viz
pod vrzati.
vřava, val. s přesm ykem řvava m nožství,
v řav a, povyk. slc. vřava v řa v a (K ukučín)
i m luva, z to h o to 2. v ý zn am u dále vraviei
m luviti, vra] ‘p r ý ’ (redukcí z 3. plur. vravia),
vravot, vravor asi ‘h lu k ’. — Pol. w rzawa
v řav a; b. vrjava povyk, v řa v a ; sem asi též
dl. w aw riš, baw riš žvaniti. — Z ákladní
význam je m nožství, hem žení a příslušný
h luk: *vvr-java od vir-v- hem žiti se, sb íh ali
se, v sln. vrvi Ijudstvo sbíhá se lid, slc.
vrie vřava K uk. 20.105, sch. vrvjeti hem žiti se;
viz i m rviti se. P říb u zn é je n. W irr zm atek,
vbr-v- b y b y la „lom ená red u p lik ace“ .
vřecko; laš. vreco M alý; jin ak žije jen
jako knižní te rm ín h o ubařský. — slc. vrece
p y te l (zdrobň. vrecko k apsa, o d tu d vreckovka
kapesník), r. veréíje, sln. vreča, sch. vreca,
b. vretište p ytel. Z *vert-je; spojuje se s lit.
v h tin ě svazek, a se slovesy -vřítí (cte- za-)
a lit. vérti t/v .
vřed 1°, m or. též vřid, vřud, č. i mor.
lidově břed. — Stsl. vrěd-b, r. uk r. véred,
pol. wrzód, hl. brjód, dl. wrjod, slc. sln. vřed,
sch. vrijed, b. vreda. — Psl. verd-b, příbuzné
s *vorda v bradavice a s germ . *wartó v něm .
Warze bradavice a dále se sth n . werna (n p r a
staro u zám ěnou din) křečová žíla, něm.
n ář. W ern ječné zrno n a oku.
vřed 2°, břed h an . vm or.: padoucnice,
psotník, křeč a pod. nem oci; zbřídit se
B -K ol-R s-PS, zvředit se H o r zbláznit se,
zbřidovatet polekati se K tD . — Zdá se‘,
že náležité je b-; p ak by ta slova b y la p ří
b u zn á s r. brediť blouznili, blábolili, bred
blouznění. P ů v . bred bylo v šak n a M oravě
zm ěteno s *verdo, nem oc (stsl. vrěd-b nemoc
vůbec, což není asi to to žn é s vřed 1°); a ta k
byly do pojm u ,,b řed “ p o ja ty i některé
jiné nem oci (E. H avlová). „K ažd é nemoci,
každé záhadné v n itřn í bolesti, k teré se
horal nem ůže zb av it obvyklým způsobem ,
řík á se n a B eskydech vředíí (G lazarová,
C hudá přadlena 205).
vřed 3 ° ve val. nadávce vřede vředúcný.
J e snad to též co pd. wereda, asi ‘n eřád ’ K ue.
D ále je obé nejasné.
vřes: ro stlin a Calluna vulgaris; n ář. vřesk
břes(k) vřas(a) břesa břest břešían břeščál (b)řasa
břez(ek) březec březovec březíní dřeš dřasa
derezek rezka břizec brvzec (o rozšíření n ě
k terý ch viz V oráč N Ř 33.144, N ář 15),
březula C etyna, V alašsko 1.67n. — Pol.
wrzos, ukr. veresk verest berest, r. véres(k),
hl. wrjos, dl. wrjos, sln. vřes, sch. vrijes. —
P říb u zn é s lit. viržgs, lot. virzis, ř. έρείκη,
ir. froech. P ro slovan. je st předpokládat!
ja k staro b y lé verz-b (č. n ář. břez atd .), ta k
i vers-b (vřes atd .). D v o jito st s/z, tj. zde
*klg, svědčí pro p ů v o d asi „p raev ro p sk ý " .
vřeteno. Psl. vertenó: stsl. vrěteno, slc.
vřeteno, pol. wrzeciono, r. veretenó atd .; od
vert-, viz vrteti: p řad len a jím v rtěla, ja k n a
víjela n a ně n it. P říp o n y -eno, tvořící jinak
jm éna činnosti (sti. vártanam točení), užito
zde pro jm éno n á s t r o j e činnosti. O d téhož
kořene je irské fertas t/v . — O d vřeteno
bylo už v Psl. době odvozeno jm én o slepýše
(zřídka i n ěk terý ch had ů ): stč. vřětenicě, mor.
vřetenice vřecinica vřítenica vřeténka vřitenka
břetenice bříte(l)nica zřítenica břítevnice, vč.
břitvenka; pol. wrzecienica, uk r. veretilnyk,
r. vereteníca, hl. wrječenca: slepýše rozm ěry
i podobou p řipom íná p ráv ě v řeten o , což je
„o b lá ty č in k a 30—40 cm dlouhá, hrotovitě
zakončená14 (Niederle). slc. vretenica je však
zm ije (Vážný N Ř 41.273).
vřídlo: lázeňský pram en. R ý m u je se se
zřídlo. — Sch. vřelo. — P říb u zn o je lit.
verděné pram en a versml (*verd-smě) t/v .
Sloveso je v lot. verdět sprudeln.
vřískali, n ář. břískati břešcet (a břeskot,
břeskný) břeždět prašcet vybřeskovat, s -jastč. vřěštěti, nč. vřeš té ti. — Šle. vrieskat vreštal
breštat, pol. wrzeszczeč, r. verešěáí i verezžát,
sch. vriskati, b. vrjaskam . — P říb u zn o je lit.
verkiú veřkti p la k ati; slovan. tv a ry m ají zesi
lovací příponu -sko- (verk-sk- > versk-), jejíž
kolísání skjzg ukazuje n a expresivní povahu
slova.· Viz i vraěat.
vříti 1°: v a řiti se. — 1° ver-. P odle svě
d ectv í stsl. v brjo vbréti a sch. vrim vreti
náleželo do tříd y I I I 2, ale infinitivní tv a ry
vyzněly v češtině jako v I 6 (třieti) a tu d íž
présens přešel k tru třeš. Tím vznikly tv a ry
stejn é jako od -vřieti (za)-vírati, ale kolise
n en astala (mimo sevříti se), není hom onym ,
neboř -vřítí claudere m á jen tv a ry s p řed p o
nam i. Odvoz, vroucí, vroucný, vřelý; mor.
vřivý (o h rach u , dobře vařiv ý ). S p řed p o n am i:
klad. navříti (slc. navřel n a b o tn a ti, pův. v aře
ním ), sevříti se (o mléce, když se při vaření
,,sraží“ , laš. zvařit se, hl. zewřeé so). 2° var-:
fa k titiv u m vařiti = činiti, ab y něco vřelo,
-vářeti -vařovati; vařivý, várka, p o stv . var od
var ovar (slc. obar < ob-v). Vyvarovali ve
v ý zn am u v ařiti p o k rm y pro jiné (na výdělek)
je k alk za něm . auskochen, vývařovna je
Auskocherei. S tarší vařbuchta z vařená buchta
= v ařen ý k y n u tý knedlík, p é ra (dosud
přeneseně: nem otora, nekňuba). Z ruštiny
samovar. — V přeneseném sm yslu se toto
ver- klade o p rý štěn í vody ze zem ě, původně
zajisté o ta k o v ý ch pram enech, k teré v y
v ěrají n a rovné zemi, tak že v o d a klo k o tá
a vlní se, jako když vře: vyvříti (o vyvřeli
nách), vyvěrali, úvar (v. to), vývařisko.
vývařiště, vejřeviště. — O bdobné tv a ry pro
oba význam y jsou i jinde, n ap ř. pol. wywierač, w ywar, w yw ierzysko, slc. vrisko. —
Bylo i Psl. slovo vbrat-bk-b (z p a rt. pres.
vir-nt-, ještě s pouhou tem atisací -o-, nikoli
s -jo-, obvyklým v tě ch přechodnících, +
nové k-b) pram en ( = vroucí, tj. vyvěrající);
vězí v m ístních jm énech V ro u tek , V rutice,
slc. V rátk y . — P říb u zn o je lit. vérdu viriaň
virti, lot. verdu viru virt v řítí, izvirt p rý štiti,
lot. varu vařit v a řiti aj. — Jin a m p a tří
nevařili s k ý m = nežiti ve shodě, v p ř á
telství. Viz nevražiti. J e ště jiného původu
jo odvařit odehn ati, zap u d iti, viz variti.
-vříti 2°, jen s předponam i. 1° ve,r-\vbrv stč. ote-yru ote-vřieti apod., ně. s ot(e)- za
při- do-, m or. (Slavkov) dovřít se n a něco —
dcstati se k čem u, vyvřít se z čeho (han. vevřit
se, pd. wywrzec si§), stč. vyvřieti v y p u stiti.
Ot(e)°, vedle něhož je od(e)° už od stč. doby,
udrželo se zde asi vlivem stč. synonym a otvořiti (denom. od otvor), v něm ž se p řed p o n a ctnecítí. H u jer 1.161n. Ite r . za-vírati atp .,
postv. závěr·, svírati svěrák svěrací. 2° vorv slc. vora ohrad a, č. ot-vor, obora < ob-vora
(viz), závora, svorka, svorný, svorník (v. to),
rozvora (slc. rázvora, pol. rozwora) žerd
pod vozem n a ro zv írán í vozu, prodlužování,
na rozdíl od jednoduchého ty p u vozového, se
spojnicemi pevným i. — slc. otvorií (a pol.
otworzyc) otváraí, podle to h o i za-tvorit m y l
nou dekom posicí; pol. zawrzeč, ctwor, zawora, strus. vor-b vora o h rad a a td . — O bdob
ná rodina je lit. veriú vérti (už- zav říti atd .),
lot. věru vcřt (a t- o tev řití), lit. apivaras obora,
dálo lat. apcrio o tv írám , operio zakrývám ,
sti. ápa-vrnóti o tv írá, ápi-vrnčti zavírá.
však. Ze všako; te d y příslovce obdobného
útvaru jako tako > tak, ja ko > ja k , jednako
> jednak, od km ene zájm en a veš. Smysl byl
„všakým činem “ , tj . vším způsobem , „ v k a ž
dém p říp a d ě '1, asi jako ve vulg. každopádně.
Tento původní v ý zn am je v lidovém jazy k u ,
kde však slouží k p řitak án í, přisvědčení
(= ano) zvláště (v h an.) po rozkazu; s tím
je ve shodě i slc. však ‘že an o ?’. T aké když
potvrzuje předešlou v ětu ( = zajisté: ja k ho
jednou dostaneme do rukou, však si podruhé
dá pozor PS). P a k blíže určuje něco p ře d
cházejícího: jel strýček... do města, však
(= totiž, rozum í se, sam ozřejm ě) do Olomouce
Křen 2.42. K onečně jsou p říp ad y to h o dru h u
jako neboj se o m ne, však já se uživím· =
v každém případě, ať se bude d ít co chce,
v jakékoli životní situaci, vždy. V předchozí
vedlejší v ětě p říp u stk o v é bývalo v stč.
kak(o), kak(o)žkoli, n ap ř. kakžkoli [sm rt] tiše
chodí, však každému silně škodí; kakžkoli
jest člověk m alý na tomto světě, však má
anděla... k s v ě j' ostrazě), te d y však — ve
všaké situaci. Tím je v y v rácen a T rávníčkova
dom něnka, že však původně bylo citoslovce
a že znam enalo ‘h le’ (I. Němec L F 83.95;
s ním souhlasí J . B auer). V stč. b ý v á však
s oblibou kladeno v ujišťujících větách, k d e
v latin ě bylo nonne (H ujer 1.102n.). P o n ě
vadž ta k o v á to v ě ta s však obsahuje něco
p ro tik lad n éh o p ro ti předchozí větě, ozn a
m u je zrušení předchozího děje, p řev lád n u tí
opačného (tu je pojem „v šak ý m způsobem "
zcela n a m ístě), dostalo však vý zn am o d p o
rovaní: nechtěl jít, oni ho však p řin u tili.
V 1. polovici 19. stol. se v to m to sm yslu
kladlo však ale, Grepl RZ 246; dříve bylo
též ale však Sm 120. Z „k ažd ý m způsobem ,
v každém p říp ad ě " se d á pochopit i m or. šak,
slc. však, přisvědčující k žádosti n. rozkazu
(Přidte k nám večer. — Ša k. = zajisté,
u rčitě, B) nebo vůbec znam enající ‘sice,
ovšem , v ě ru ’ (ib.), b a i „o p rav u jící" v ýznam
‘v la stn ě’ (kupila sem si kartánu, šak vyvěřila
ib.) — O bdobně se v y víjela spojka avšak,
k d e a je odporovací ( = ale): nechce, avšak
není m u to nic platné.
všecek, všechen: viz veš, zájm eno,
vším ati si, všim nouti si čeho, vším avý (ale
m or. v-é oči = uhrančivé), slc. vším at si čo.
— Ze spojení vb •bši jim a ť, = do uší jím ati,
te d y pův. „ b rá ti v pozor ío st n ějak á slova
n. řeč", p ak rozšířeno i n a jiné vjem y než jen
sluchové. K dyž p a k te n pojem začal b ý t
v y jad řo v án spíše slovy pro h l e d ě n í (pozorovati, zřetel, hleděli si), splynul te n výraz
v jedno slovo m luvícím už neprůhledné, při
čemž jeho -b zaniklo, i j i se stáhlo v í; "bši byl
stříd n ý tv a r za staro b y lý ide. duál *usi
(kdežto ucho, u ši je od *óus-). Schropfer
ZfslPh 25.211. D uál *usi (doložen v stpers.
nom . uši, lok. u š iy l, in str. ušibyá) ‘uši, sluch’
m ohl d o stat i význam ‘s m y s ly , p o z n á n í ’
(o to m H erzfeld, Mélanges C um ont, Brusel
1956,731), což se dobře hodí k pochopení
našeho slova. P ůvodnější před m ěto v ý p ád
je te d y akus. (slc.); náš gen. je asi podle
dbáti čeho apod. (D om nělá m ožnost jin á, prý
k šum ěti, je jistě m ylná.)
vteřina: od vterý d ru h ý (viz úterý) podle
sekunda (což je od lat. secundus d ru h ý ) u tv o
řil je p a trn ě V. Sedláček (prvý doklad v jeho
knize z 1822). Ten znal vterý asi z R ukopisu
královédvorského, k am uvedeno H ankou
( = r. vtorój). H u jer L F 1,160.
vtip, již stč., vtíp ili se (do°, z toho postv.
důvtip), vtipný, vtipkovati, nedovtipný. —
slc. vtip, vtíp it sa, vtipný, vtipkovat, pol.
dowcip, -ny, u kr. dotep v tip , -nyj, nedotepa. — P ů v . vtíp ili se < *v-stibiti se (viz
stíbat 1°) = vnik n o u ti do něčeho (rozumem):
stč. vtip = d ů v tip , b y stro st rozum u. Jg.
vukle, vuklička (zastar.): d robná kadeř.
Z fr. boucle (de cheveux) t/v .
vůl, stč. vál. ■
—· Všeslov.: stsl. vol-b, slc. vol,
r. vol gen. volá, pol. wol, hl. dl. sln. b. ukr. vol,
sch. vc. — Psl. vol-b bylo asi tí-km en, je
tu d íž p rastaré. Snad je od téhož kořene, k terý
je ve vole a v něm . (sch)wellen nad o u v ati se
{vůl je vykleštěn ý b ý k ; zvířecí kleštěnci se
vy zn aču jí vůbec tloušťkou). — Volí oko, lid.
jm éno blato u ch u ; zkaženo v balvoko, boleočko·, n a K y jo v sk u volské ucho — jitrocel
širokolistý Svěř.
vůle, stč. vole. Pal. vola (r. vólja, slc. vola,
atd .) znam enalo ‘volnost, sv obodu’ (tak
m or.), p a k svobodné rozhodování podle
vlastní chuti, projev té svobodné moci.
Odvoz, a slož.: volný (ale volní = co se
v ztah u je k vůli jak o žto duševní m o hutnosti),
nevolný -nik·, volili — c h títi, rad ěji ch títi,
v y b írati si, m or. hověti si (slc. dále volkal si
ustálenou zdrobňovací příponou -ka-); předl.
kvůli (ještě se sam o sta tn ý m význam em je
v Sm 53), svévole -Iný (v.), libovůle, samovolný;
po vůli dělati kom u (mor. povolé, slc. povolá
zvůle, volnost, < povolbje), povolný, m or.
povůlný být i = povoliti, -lovati m u; po zvůli
zn. i podle své vůle = pom alu, zvolna (mor.
povolky p o m a lu ); do vůle popřáli apod. (srov.
sch. pust ti do volje), z to h o dovolili; *jbz-voliti, o d tu d m or. pozvolit se, upozvolit sa,
podzvolií sa b ý ti kom u po vůli; m or. zvůle
volnost, svoboda, č. zneužívání jí (stč.
zvole = práv o u žív ati všech občin, obecního
m ajetk u , p a k sám te n m ajetek , obec; o d tu d
jm én a vsí Zvole, v. Profous-Svoboda); to je
m á dobrá vůle (m íti dobrou vůli, doklady
Sm 38), o d tu d dobrovolný; vč. dobrá vůle
je h o stin a po sv atb ě, p ři k teré otec nevěstě
vyplácí věno P t; m íti na vůli, z toho navoliti
se = do vůle užiti, n ab ažiti se (stč. jč. m or.);
s vůlí svou d o p řáti > svoliti, svolný býti;
přivol,ti (srov. r. privólje volnost). — Vše
od kořene vel- ch títi, k te rý je i ve veleti.
vůně, stč. voně; vonlti; vonný, voňavý,
od toho ně. voňavka (stč. bylo povoňka);
mor. vonica v o n n á k y tk a . — Psl. voňa,
zastoupeno všude: slc. váha a td . — P říb u zn é
s la t. odor vůn ě; te d y v-od-nja, v- hiátové.
L at. olěre (l z d) znam ená ‘v y d á v a t ze sebe
v ů n i’, ale později též ‘cítit v ů n i’ (o tom
V endryes Choix 118). S tejn ý zjev je ta k é
u nás: pH -vonlt si = přičich n o u t si, slc.
zavoňat co = u c ítit n ějak ý pach. N a to m to
zjevu je založen i v ý zn am zdlouženého
kořene *ód > ad- v bádali (viz).
vůz; vozní, o d tu d voznice; vozová cesta >
vozovka; vozovna; závozník: pův. šel závozem .
— Psl. voz-v (pol. wóz, jin d e voz) je staro b y lý
ú tv a r od vézti (ř. δχος, obé z vojh-os), značící
věcné zařízení s koly, jím ž se děje v e
zení.
vůzek či vů zka l jč.: jisté provaznické
náčiní se čty řm i o tv o ry pro dřevěné kliky,
k terý m i se současně otáčelo. J jč ř 99 [vůzky).
— Snad p a tří k vázati, te d y *voz-T>fcb [-a);
to to voz- je ta k é v motouz.
vy, osobní zájm eno, všeslovanské. P říb u zn é
je la t. vás. A kus. p lur. zněl Psl. stč. vy ~ lat.
vČ8 (-y z -ús < -ós), ale v nč. je z a to vás z geni
tivu. O statn í p á d y jsou od nezm ěněného z á
k lad u να-, koncovky jako u nás nám nám i. —
Odvoz, vykati příponovým k . + ati, srov.
tykali onikati. V ykání je v č. tep rv e ·
střed n í doby.
vy-, p řed p o n a u vých. a záp. Slovanů
(zb y tk y též n a jihu, jin ak je ta m iz-). — Z ňt
(úd), srov. sth n . úz (něm. aus); k rátk é ut- je
stin d .; v h áťové, t/d zaniklo před začáteční
souhláskou slovesného kořene.
vycabiti: viz šiabák.
vydra, ta k i jinde (jen hl. 'e z toho wudra,
dl. wudra, rd . u P skova udiá). — Příbuzné
je la t. lutra t/v ; rozdíl l/v jak o v Zits/wei
(viz to to ), rovněž ta k d/t d á v á tu šiti, že
slovo je ,,praevropské“ , srov. bask. ulayara
t/v . Bylo v šak již v p raja zy k u měněno
v udrá-, jako by bylo odvozeno od názvu
vody: sti. udrá- m ask., av. udrd m ask., lit.
údras m ., údra f., lot. udris m ., něm . Ottir
(srov. sti. sam -uirá- m ask. souvodí, moře).
výdum ek, j \ v j lu n ě k : v y fo u k n u tá vejce.
— P ů v o d n ě asi *vý-dunek, od stč. dunúti,
viz dout i duji.
výheň, slc. v/h ň a , hl. wuheň; ale mask.
jsou sch. viqaoj, sln. viqenj. Starobylý
vý zn am ‘k o v á rn a ’ se udržel jč. (na B lanicku,
je i v táb o rsk é černé knize) a v slc. — Souvisí
snad s oheň: p ro ti slov. oqnv je lit. uynls;
z podobného v-u jn i- (v hiátové) utvořeno
p a trn ě s v rd d h o v ý m dloužením *v-úqnja >
vygňa.
vy ju k at: vylek ati, poplašiti. — N ejasné.
Snad souvisí s m or. ohúkat koho, okřiěeti B;
han. vona na něho pořát huěí, tož von chudák
je ja k ohukané Gr, te d y dál s huěctil Ale
B arto š m á ohúkaný — nebázlivý, otrlý.
-vyknouti: od° na° p ři° u ° z°, jvč. vobvyknouti si, k to m u běžné obvyklý; -vykati; post v.
návyk, z v y k ; m or. n ář. zvyěaj, č. obyčej m ask.,
slc. obyěaj fern., č. obyčejný; val. laš. zpovykat
rozm azliti, povyk zvyk. — Stsl. vyknoti,
obyěaj b, slc. navykal, navyknut, návyk atp.,
pol. wyknqč, nawykaó, zwyczaj a tp . jinde.
Z kořene uk- (v. uěiti) s n áležitým dloužením
5. tříd y bylo vytv o řen o v-yk-ati (v hiátové),
dále vyknouti.
výměno, ta k i vč. a msl. n a B řeclavsku
(Svěř); sp\r. vemeno m á e podle břemeno temeno
semeno slim m o . Odvo . (jen v č.) *z-vymenati > zvym xati o k ráv ě: d o stáv ati před
otelením vým ěno plné (srov. m or. dozrnat
0 obilí: v y sp eti do plných zrn): h an . (z)vemnat, vč. (z)vymnat, přechází i do 2. třídy,
m or. vym nout (z)vym iú t zvemnót; vč. zozim nalá (kráva) = březí < za-zvy-; zavymnalá, vym nalá zjednodušeno v m or. vym iá .—
Psl. vym§ gen. vymene (slc. n y n í vemeno
1 vemá, pol. wym i§, u k r. vym 'ja, r. vymjn
b. sch. sln. vime) z v-yd-men, v h iáto v é; srov.
sti. údhar gen. udhnáh, ř. oě&ao gen. οϋ&ατος,
lat. uber, sth n . ú tzr (něm. Euter). Praslovo
te d y znělo udh r gen. údh-n-es; slovanština
za r/n dosadila příponu širší menl(mer),
vzniklou rozšířením z onoho r/n ; -men- m á
i litevština, ale u jiného základu: tešmuo t/v .
vyoslit. Vč. u M iletína se klade asi ta k to .
Otec se p tá synka: dobr es to u nich vyvoalil ? =
řekl (vzkaz, žádost, po zd rav ap.). T edy jen
vyřčení něčeho slovy. T ak é P t m á vyvoslit =
‘vypověděti’ (bez p říhany!). P ro to vidím e
v to m žerto v n ý p řesm yk m ísto vyslovit
(toto ve v ý znam u ,,v y já d řit, v y p o v ěd ít" m á
H odura). O všem m ůže se to h o slova užiti
jen te h d y , není-li o b avy, že se d ru h ý urazí,
neboť každém u v to m zní (v)osel. L idová
etym ologie v s k u tk u již od J u n g m a n n a to
spojuje s osel a chápe jako „hloupě p ro v ésti“
(viz PS) a ovšem i píše bez h iátového v.
0 původní oblasti v šak svědčí ja k doklad
u Jg , ta k i han. ve(v)oslet = 1° vysv ětlit! (!),
2° v y žv an iti K pU .
výr 1°, o d tu d výřiti n a koho (lid. vejřit
vejrat vejrovat; vyvejřit oči v y v aliti; han.
vérovat, hledět n. chodit po věrách zev lo v ati).—
slc. výr. P říbuzn é je pol. w yk vý r, strus. viplb
vypelica sova, csl. vypl-b m . racek, r. vyp'
gen. v ý p i bukač. — V ypb souvisí s germ.
*úf v ý r (něm. A u f ): asi p raev ro p sk á zvukom alebná slova. N aše -r je nejasné.
výr 2° stč.: jis tá opuchlina n a těle pod
třísly: neduh slovet výr neb dýně = dým ěj
neb hlíza, ze Saličetiho m á Gb pod hlíza. —
N ejasné. — J is tý m om ylem H an k o v ý m (jejž
převzal Jg ) bylo k to m u přiděláno výřel
jakožto dýně = vodní m eloun, viz o to m
F lajšhans K laret I I . p. viezel a E rtl NĚ. 8.19
a 183.
výskati, výskot. — slc. výskat, s jotovou
příponou vystát pronikavě křičeti, v ý sk ati,
višěec křičeti, p ištěti. Pol. wyskac t/v . —
Sk-ové intensiv u m , a to snad *vyp-skati,
p atřící k r. vopít řv á t, ječet, vopiját hlasitě
volatí, vopíla křikloun, od kořene vbp-,
k terý je též v úpěti, sn ad i ve výti. Rozdíl
význam u (úpěti x v ý sk ati) v té to vyhrocenosti není od pů v o d u ; n ejstarší význam
byl asi křičeti. Chodské vyjskat je o hlasu
sovy, JinC h 166, i laš. vyskač (H ořká, H a ·
nysové, O strav a 1961,12), což se hodí k r.
vypelica sova.
výskyď [vy-) fem. slc.: veškeré kořání
(i s hlínou a kam eny) vyvráceného stro m u ;
když se stro m v y v rá tí v ětrem a padne na
zem. to to k o řán í je v y rv án o ze země, pod
ním zeje p a k d íra (slovníky u d áv ají m ylně
jen „důl po p a ře z u " ). V alašsky je to pak
1 hrom ady kam ení, jak é b ý v ají ta m n a m e
zích (je to kam en í po lé ta sbírané s pole
a sypané n a m ez), něk d y i prorostlé kořeny
křoví. Stejné je sev.-rus. vyskid bouří v y
vrácený strom , jinde rus. též vysokor'. —
Snad od s-b-kydnoti sg, slc. skyd n ú t sa padnouti, je to ko řán í v y stouplé po skydnutí
strom u.
vysoký: příponou -ok-b (srov. hlub-oký,
šir-oký) rozšířeno z vys-, k teré je ještě
v k o m p arativ u vyšší, výše, subst. výše,
výsost a v stč. slovese vyšiti. Z výše proniklo š
n a m ísto s ve výšina, nč. výšiti, m or. slc.
v okrajových nářečích vyšní -ný h o rn í (opak
dolný). — Stsl. vysoka, výsota, vyšbňii, výše,
slc. vysoký a td . — Základ vys-·b je asi
z *v-upso-s, v je h iátové, srov. ř. νψος n tr.
v ý šk a, υψηλός vysoký. V slovanštině se
objevilo zdloužení u > u asi vlivem p ro ti
k lad u n iz i>.(
výspa: ostrov. P řejal je Ju n g m an n z p o l
štin y do své básnické řeči a ujalo se. Souvisí
se sypat i 1° (viz).
vystrnadit koho: pom ocí všelijakých
okolků, zám inek, sk utečných nebo p ře d
stíran ý ch důvodů přím ěti někoho k odchodu,
ale ta k , ab y nedošlo k m rzu to sti, zlé vůli,
srážce nebo násilí, te d y jaksi „po leh k ů “ ,
bez u žití síly. Viz strnad.
vyšisovat: (o slunci) způsobiti v y b le d n u tí
b arv y , zpravidla záclon; též nepřechodně:
v y b lednouti: záclony vy-ly. — Z něm.
ver-schiefien t/v .
vyšťapit: viz štabák.
výti, všeslovanskó (slc. vyt, pol. wyc, hl.
wuč, dl. wuš, ukr. vyty, r. vyt, sch. sln. viti,
b. vija). slc. též zavýjat jak o sch. zavijati;
č. ojediněle zavýjeti, zavývati PS. — Snad
z *vyp-ti: v tv a re ch in fin itiv n íh o km ene p
vypadlo, p ak pouhé vy- b y bylo proniklo do
in d ik ativ u . P říb u zn é je výskati.
výtoň: m ísto, kde je něco vyplavováno;
b ý v alá n a tu rá ln í d áv k a, clo z plaveného
d ře v a PS. — P o stverbale od vytonouti, b ý ti
v y p lav en . Millet 211.
vyza, o d tu d vyzina. slc. vyza, pol. wyza,
sln. sch. viza. S th n . huso (nyní Hausen).
Slovo asi „p raev ro p sk é“ .
vyzábnouti kniž.: velm i zhub n o u ti PS
obyčejně je jen vyzáblý·, han. veziblé K p U ,;
msl. vyziblý Mal, vyzibloň (je i nad áv k o u ;
sděl. K . K lusák): n ad m íru hu b en ý ; k to m u
sn ad i expr. vyzuna vizuna Vek, *vyzibla >
vyblizka PS, h u b en á, ch u rav á osoba. —
V zhledem k v ý zn am u nem ůže b ý ti od č.
zábsti, ale bude zb y tk em slovesa u nás jin ak
nedochovaného z§bg (tak stsl.) rů sti, klíčiti.
R . prozjabát nabylo i v ý zn am u ‘živ o řiti’;
podobný vývoj tuším e i u nás.
vyžírek: zdrhovací síťka n a ry b y . — N e
jasné.
vyžle: stč. K lár. vyžlík a vyžle leporarius
( = pes slídný, čichem hledající zvěř, na ro z
díl od ch rta, jenž měl zvíře u h o n it); bylo
i vyžlec, vyžel·, u J g vi-. Nč. spis. jen vyžle
jako p řezdívka pro nedospělé děvče. K lad.
vejžle světýlko, divoký psík (strašidlo lesní),
h an . vežlenec nen asy ta. — slc. vyžla fem.,
pol. wyžel, ukr. vyžel, r. výžlec -lik, sch. vižao,
vižle (a vižliti ň u ch ati), sln. vižel. — Snad
z maď. vizsla t/v , vizslat ň u chati, jež se m ají
za dom ácí ugrofinská.
vz- předpona, značící pohyb v zhůru, popř.
p ro ti něčem u, zm ohutnění činnosti apod.,
v stč. též předložka: vz vodu = p ro ti vodě;
vězí dosud v naschvál, vzhůru, zvíci, zvýši
apod. V ýslovnost a p a k i g rafik a působí
m a ten í s e s < n a 2 < bz; poučení tu p o sk y t
ne stč., n apř. ně. schod = stč. vzchod,
vzeptati sě, vzkvísti = zkvésti, vzorati, vzpytovati, vzvábiti, vzvolati. U ž v stč. se to to vzm átlo se sjz (viz s 1°). — V šeslovanské: stsl.
v t z (w s ) -f- akus. a p ř e d p ., pol. wz-, rus. vz-,
voz-, s. uz-, b. vaz, slc. sln. vz. — P říb u zn é je
lit. už- p ředpo n a t/v a předložka s gen. ‘za,
p o ’. N ejjednodušší ú tv a r je v sti. út- ud-,
avest. us- uz- ( < *ud-s-) v zh ů ru , ir.
(Vendryes) oss-. V bsl. — jak o v írán štin ě —
ut/d rozšířeno o s (srov. p řid a n á s v la t. ab-s,
ek-s = ex), ta k že v slovan. bylo p a k *-&s
před neznělým i hláskam i, ·νζ p řed znělým i.
Přistoupilo p a k h iáto v é v-, ta k že vbz- dalo
b u d č. slc. pol. r. sln. vz, nebo sch. uz (srov.
vývoj j i z > iz). P ouhé w z - je dobře d o
svědčeno ze stsl. vbz-qti, ě. vžiti a tp .; později,
před n ěk terý m i souhláskam i, přid áv án o -b,
dávající e: stč. vzezvati v zý v ati, < vtdZ-v -z-bvati (o vbz- v češtině v. H u je r 1.116n.). —
V lit. m ísto čekaného *us *uz je jenom
form a n áležitá p řed znělým i už, jejíž ž
(m ísto z) m á dů v o d stejn ý jako s v iš/ž,
viz zde předložku z. D ále se vz- je příbuzné
i za 1° (viz).
vzácný: ze w z-^t-j-vw b (srov. stsl. iz§štbn-b,
r. izjáščnyj krásn ý , v y b ra n ý (z csl.), s iz-)
od kořene slovesa jm outi; srov. la t. ex-im -ius
v y b ran ý , v ý tečn ý , zn am enitý, od emo
jm o u ti, K nobloch ZfS 7.302. Zakončení
-tj bn-b (proti -tbWb v r. p rijá tn yj příjem ný, od
téhož kořene) je asi podle ú tv a rů z p a rt.
praes. jako horoucný. Č. á (čekáme vzícný
K p) bude vlivem p ro tik lad u lačný. Vzácné
je ,,to co se rád o vezm e, p řijm e“ (srov. la t.
acceptus = m ilý, p říjem n ý , od accipio p ř i
jím ám ), z toho v ý zn am y (o nich podrobně
Šim ek L F 67.377) ‘příjem n ý , m ilý, vděčný
( = co je n ám v d ěk = milé), cen n ý ’; cenné je
i to , co je řídké, nečasté; dosud ‘p ě k n ý ’
u K u n š tá tu a slc. vzácný ‘p o v d ěčn ý ’. Z něho
nové slc. subst. (v)zácť: m a t koho v z-i = ve
c ti (s tím to k o n tam inováno). — P řejato
do polštiny jako zacny.
vzájem ný -nost: p řejato z polštiny v obrozenské době; v starší češtině bylo jen vzájem
= obapolně. Za-jbma, (od jm outi) znam ená
‘p ů jč k u ’ (stsl. za-im-b, t. zájem, b. zaem, sch.
zajam ), činiti v zájem je te d y asi = jak o b y na
půjčk u , n a vrácení, n a o d p latu , stejn ý sk u
te k s d ruhé stran y , navzájem te d y = stejné
za stejné, p ů jčk a za o p látk u . R . vzajm ý na
ú věr, n a půjčk u , vzaim nyj; sch. pozajmice,
uzajmice navzájem . slc. vzájem ný z češtin y .
vzdor (stč. -a — příkoří, urážk a, odpor);
m or. i mzdora. Laš. (b)zdurak vzdorovitý
člověk, vyzhurovai vy vzd o ro v at M alý. — slc.
vzdor, -ovitý, -ovát jako v č. — N epochybně
ze vz-dor, od deru dráti, ale význam ový vývoj
je m álo jasn ý . N ejblíže je slc. dodierat drážditi.
vzduch p řeja to od J g z r. vozduch (voz = č.
vz-, duch od d u ji douti) a rychle se ujalo. Stč.
bylo povětřie, dosud vyletěti do povětří. slc.
vzduch z češtiny.
vzor p řeja to n a p o čátk u 19. stol. z pol.
wzór: je od zříti, v-zor je věc, n a niž se vzírá,
ideál, m odel, p řík lad , vzorek exem plář určený
k n ah léd n u tí, k prohlídce. slc. vzor, -ec, -ný
jsou z češtiny. R us. uzór.
vzpoura, vzpurný. Stč. púra zpupnost, pur
n ý v zp u rn ý , purnost v zdorovitost, svéhlav o st, p ý cha. To asi zkříženo se vzpora
odpor J g z P u lk av y . — P ur- náleží
k m or. p ý ř it sa n ad o u v ati se zlostí, viz i čep ýřiti.
v ztekatise, od téci. — slc. (vých.)fceknucše
v ztek n o u ti se,fcika c ée rozpustile se b a v it Bf;
pol. w šciekly v ztek lý , hl. sčekly, dl. šcěkaé
se, šcakly, scakly, sln. stekel (vztekel, vzteklina
E tn . p. 3.163), uk r. vsteklyj. — Stč. bylo
vztéci sě pův. asi o tečení vody, o d tu d
vzteklý: vzteklí potoci prudcí = rozbouřené,
rozvodněné p o toky, ale i stč. již vztiekati sě
b lázn iti (Šm ilauer zde klade o tázk u , nejde-li
o n a h rn u tí k rv e do hlav y ); nč. především
o p su (z to h o nové vzteknouti se), ale i o h n ě
vivosti (lid. vztek — hněv), přen. i o „divé
chtivosti*1 (již stč. lid masojoustní a vzteklého
rozpušěenie). Viz M ch N R 13.197, H u jer
1.151, T rávníček ČMF 26.205.
vždy, vždyť: viz veš (zájm eno).
z p řed p o n a a předložka. Všeslov.: slc.
pol. z, jinde is, iz. Psl. bylo zp rv u *bs, *bz
(z to h o je č. slc. pol. z), přistoupilo však
h iátové j-; z jb s, jb z je is, iz. V edle z je
v ě. též ze, v slc. zo: ú tv a ry ty m ohou
znam enati, že — jak o u ob od přes roz vz —
přibylo n a konci
m ohou v šak b ý t i pouze
analogické podle ode, přese a td .; o jbz-
v češtině viz H u je r 1.123n. — P řed p o n a z
m ěla v ýznam původně stejn ý jak o vy-·, ale
v případech jako zm látiti, zčervenati je p ů
v o dní s-b (viz s 1°). V ýslovnost působí
m aten í se s - b a V b z - , jež spolu s b z splývají
v m luvené s p řed neznělým i, v z před
znělým i. — P říb u zn é je lit. iš, lot. iz, la t.
ex, ř. εξ, odpovídají význam em i vazbou.
Ide. *ek (ř. εκ, la t. ec p řed / : ecferó) mělo
i formu rozšířenou o s ; p řed znělým i h lá sk a
mi následujícího slova bylo *egz, před nezně
lými *eks. V bsl. se e oslabilo v i (z to h o je
dále sl. b), ta k ž e bylo v slovanštině υζ a bs,
v litevštině jed n ak iž (doloženo v starší
době), jed n ak iš (nyní obecné); ž/š m ísto
čekaného z/s se v y sv ětlí tím , že litev štin a
nemá sta ré z ve své zásobě hlásek a dále
vlivem slov an štin y (poněvadž jin d y p ro ti
slov. z je lit. z, bylo zavedeno z /i i sem!);
není te d y tře b a p řed p o k lád at! ide. gh
(palatální). S tra n ý-bs/z > ís/z srov. paralelní
vývoj ve v- bsjz- > uz.
za 1 °, předložka a před p o n a, všeslov. Z na
mená ‘h in te r’; v azb a s akus. n a o tázk u kam
je v p o řád k u , v azb a s in str. se vyloží podle
vazeb u pod před nad. P řed p o n a za- m á tý ž
lokální v ýzn am , n ap ř. založili — položití za
něco, zalezli = v léžti za něco, p a k „úplně,
docela'1 (což vzešlo z lokálního, k d y úkon
se dostane až za svůj cíl, tj. obsáhne svůj
cíl úplně) v za-bíti, zahynouti, zavládnouti;
pouze vidový je v za-číti; „zanechání něčeho
za sebou“ v za-pomenouti. Viz N ěm ec Slavia
23.19. V azb a co je to za člověka apod. = ja k ý
(který) je to člověk (podobně s akus. i slc.
ukr. br.) nen í z něm činy (jak se mělo za to ;
dosud V asm er), z was jiir (ein M ensch),
ale je dom ácího p ů v o d u . V pol. rus. ukr.
(také m sl. a zříd k a slc.) je tu za s n o m in a
tivem , neboť co za i vazb o u bylo přikloněno
k a d jek tiv n ím u ek v iv alen tu ja k ý . O tom ,
též o původu, podrobně E rtl N Ř 7.1923.1n.,
Safarewicz J P 41.1961.316η. Ve vazbách
trestali za co, m íli rád za co odpovídá za
rovněž předložce vz: jd e o „ p r o tiv ý k o n ,
p ro tih o d n o tu ap. — Z a je příbuzné se vz-,
lit. už-, užuo-; pom ěr mezi už- a užuo- je jako
mezi ř. άνά a na (srov. ř. άνω). Z a m á protějšek
tedy v užuo, jenže — podobně jako v na- —
v té to „ těžk é" form ě počáteční k rá tk á sla
bika zanikla; rozšiřovací p rvek *-č je tu arci
nepůvodní, analogický podle na.
za 2°, předložka s gen. n a u d án í času (za
chladna, za těch dob, za noci, za tm y, za vlády
Karlovy, v ě. zítra < za jutra), ta k i jinoslov. Stsl. a jihosl. též n a u d án í dův o d u
(stsl. razběgoše s@ za stracha ijudeiska). —
V ýznam em to m u odpovídá ř. κατά s akus.:
κατά φως za světla, κατά ψϋχος za chladna,
κατά τινα za doby něčí. P ro to že jin ak κατά
odpovídá našem u s Γ , lze p řip u stiti, že za
tu nastoupilo sekundárně za staré s (z), srov.
s podzim a, z rána, téhož vý zn am u co za rána.
G enitiv vysvětlím e v y necháním ak u sativ u
dobu (nebo pod.): s dobu rána > z rána > za
rána.
zábarka h an .: zám in k a B-SvB-Voz-KolR s-P ittn . 6.136-PS-Gr; výbarky B, vébarke
K iD -SvB vý m lu v y , v y tá čk y , vobárat okolk o v at SvB, vybavovat K tD , vybárat si B
vym ýšlet si. — Základ bar- je nejasný.
K d y b y ch o m vyšli od pojm u „(vym yšlená)
v ý m lu v a " , m ohli bychom jej sp o jit s r.
barabárit tlacliati (nesmysly) (E v a H avlová).
J in á m ožnost: k vm . hobořit = h o vořit
(hobárka hovor; srv. slc. výhovorka vým luva),
kde 6 je m ožná starobylé; viz hovor.
záboj: pův. dřevěný lis n a v ý ro b u vosku
z voštin. Lidové „v y b íjan ie v o sk u " kvetlo
d o nedávna n a Slovensku, dříve bylo asi
obecné (stejný lis, r. voskobójnja, u k r. vosko-
bijnycja, je znám i n a východě): tla k u se d o
sah u je tím , že do lisovacího zařízení ze stra n
„k lin y s a v b íjajú n a závory, k to ré tlačia dolu,
a tý m stláčajú aj v o štin y ". N ázev přenesen
n a příslušnou dílnu, dále n a lisy, n a tlačení
oleje ze sem en lnu a konopí, n a olejnu, p a k č.
z., od střed n í doby, a msl. jsou zb y tk y po
tla č e n í oleje, p o k ru tin y (laš. zabuj gen. -oja
L p pom leté krm ivo z obilí), popř. zb y tk y
jab lek po v y tlačen í m oštu. B iti olej = tlačiti
olej m á J g z pol., bylo i něm . Oel schlagen·,
zábojník = Oelschlager. Pol. zboiny u tu h lý
vosk po ta v en í, zahoj jistý klín v pluhu.
zábsti, 3. sg. zebe. Ze ζ φ -sti, z^bctb.
V ě. *zěbe > zebe, ale zábl a td ., potom
jed n ak p řehláska ru šen a (jvě. zobe), jed n ak
n a stá v á v y ro v n án í obojím sm ěrem : ch. zíbst,
m or. zibst, ale us. a spis. zábsti. V znikly další
tv a ry : 2. tř. zábnouti (č. us.; dále val. odzíbnút
om rznouti, rozzíbnút rozm rznouti, uzíbnúí
zm rznouti, laš. uzabnuť, 3. tř. laš. žabječ
stu d iti L p, 4. tř . laš. ze-, zažabil si nohy,
vyžabit, přežabit se, 5. tř . m or. ozíbat, laš.
ožabat. K lade se nejen o lidech, ale i o ro stli
nách (ch. vozeblyj o strom u). (Ale vyzáblý,
vyzábnouti m á jin ý původ, viz.) — slc.
ziabai (3. sg. ziabe), ziabnui, oziabať (3. sg.
-e, -a), oziabnuí, oziablina, pol. zi$bnqc ζ ϊφ ίό ,
r. zjóbnuť n ář. zjabú zjabtí, uk r. zjabnuty,
sln. zebsti, sch. zebeti. — Psl. ζ φ ο ζ φ -ti.
K něm u p a tří oznobiti (též r. ukr. b.) s akus.
(Sm 38). Obě slovesa lze spojití ta k , že za
jejich podklad m ám e ab stra k tu m *zimbn-oba
(od ad jek tiv a , jež je v č. zim ní): oři vzniku
slovesa n astala redukce příliš dlouhého p o d
kladu: 1° z[im]bn.[o]6-[i]čt, 2° z[imb]nob-iti.
S tra n odvození sloves od jm en n a -oba srov.
č. zlobiti, velebiti a m ladší msl. chudobit sa,
slc. úzkobit ea tažobit si. M ch N R 38.207
(K o p ečn ý SaS 20.131 v šak pochybuje).
zabštilý: zlostný PS. N ejasné.
zabýti nář. a kniž.: zapom enouti na
něco PS, stč. zabyti se zapom enouti se, zuřiti,
iter. zabývati sě b o u řiti se, zabylý bláznivý,
zblázněný, pošetilý, zabylstvo -strne bláznivost, šílenost, v ztek lo st. Sem p a tří i jč.
zabylka zabilka zabelica zabelka jílek (zč.
e m ísto i jako v selný): jílek om am uje,
uvádí v jak ý si tě žk ý sen. Nezabudka p o
m něnka, z ru štin y . — slc. zabudnut zap o
m enouti, zabúdat. Pol. zabyč zapom enouti,
z. 8i§ v ztek n o u ti se. R . zabytsja snom
(dremotoj) u p ad n o u ti do spánku.^ Chrv.
u B ratislav y zabit, zabim V ážný Cak. —
V tě c h to slovech není býti — esse, ale jsou
od ko řen e bheudh-, k te rý je v bditi a buditi:
zn am en al ,,b ý ti duševně svěží, čilý“ . O bdoba
se zapomenouti, zaboniti, pol. zabaczyč n u tí
ch áp at za-býti jako „ v y jiti ze sta v u duševní
svěžesti41, tj. z tra titi pam ěť o něčem . Tedy
v tom to zabidq odpovídá litevském u
-b u n d ů od bústi b ý ti bdělý. Viz i budu.
M ch SbS tieber 6 7 - 75.
zad souvisí zřejm ě se za jako nad s na.
Spolu s nad pod před tv o ří čtveřici n a o zn a
čení jistý c h m ístních v ztah ů . N estalo se
však předložkou ani předponou, ale zůstalo
su b sta n tiv e m . Z p ád ů slova zad je živý
jen in s tr. zadem, p a k jsou jen předložkové
ú tv a ry pokleslé v ad v erb ia nazad odzadu
pozadu vzadu. J in a k přešlo zad v plur.
ta n tu m stc. nč. záda (plur. podle prsa bedra
třísla) a v odvozeninu zad-ek. D alší odvoze
niny: zadní, nejzazěí (srov. záze ‘dále v zad u ’
< *zad-je), zadnice, zá d (srov. o p ak příď),
pozadí, úzadí ( < v zade), zadina (jč. zad(y)nék
u T řeb o n ě L F 27.365, zadeněk n a Blanicku). — Vzniklo asi v téže době co před,
ale poněvadž za nezaniklo (na rozdíl od
po < *upo ‘u n te r’ a *per před), nebylo třeb a,
aby přejím alo úlohu předložky a p ře d
pony.
zádruha: název pro p atriarch áln í „velkoro d in u " (rodinný nedíl, m ajetkové, bytové
i správní společenství rodinného svazku,
v něm ž vedle starý ch rodičů žijí n a rodném
s ta tk u i žen atí synové se svým i dětm i). Z a
řízení to bylo znám o všem In d oevropanům ,
bylo praslovanské, zvláště dlouho se zacho
valo u S rb o ch arv átů a R ek ů , ta k é n a Slo
vensku do n ed áv n á u Slováků (B ednárik 170;
„ h ro m a d a" v Čičmanech) i U k rajin ců (v. N a
hodil, Čsl. etnogr. 1.303n.), obdobné ú tv a ry
jsou u T u rk o ta ta rů ve střed n í Asii. U Čechů
mizí asi v 10. století. Jed n o tn éh o slov. názvu
nebylo; v stč. se ta k o v ý m a j e t e k p rávně
označoval jako nediel (od toho je jm éno
osady Nedélišté Profous s. v.; pod. chrv.
Ned(j)elište, N ediljište Bezlaj SIR ja 11.53);
slovo zádruha p řeja to v nové době (u Jg
není!) ze sch. (zadružna kuca, z. obitelj = spo
lečná, kde je jeden „ z a d ru h éh o " ). slc.
zádružno společně (1 doklad!) je asi také
ze sch.
zaháleti, slc. zahálat, vyhálat. Souvisí snad
se slovesy, k te rá jin d e znam enají zábavu,
veselý h alas a ta rta s : pol. n ář. galuszyé
hlučeti, r. galitsja žerto v ati, gal, galjucha
žertování, záb av a; bylo i u nás: u J g vč.
halit i se hlasitě se sm áti, stč. hálati (vo masopustě hulajíce a veselí sauce); ale viz i ha ta
sit i. — Z . (se ztraceno?) by te d y pův. asi
bylo = b a v iti se za d o b y prázdně (v zimě
apod.), ale zúženo v pouhé ‘b ý ti bez činnosti’,
za- jak o v slc. zabávat sa ap. Příbuzné je
te d y střd n . galen h lučeti, střh n . gal zvuk,
zpěv a j. germ . tv a ry . Viz i Šm ilauer SaS
14.129: „vývoj od plešatí k zaháleti máme
i v něm . /e íe rn " . M. H ések (pís.) myslí na
souvislost s ležeti: l-g > g-l.
záhodný, v h o dný, p o třeb n ý . Odvozeno
z hod ‘čas’, te d y znam ená v lastn ě ‘včasný,
n a čase jso u cí’: je záhodno se přihlásit už nyní.
V ýchodiskem bylo spojení za hoda ‘zavčas’,
nebo spíše za(v)hodja, viz záhy.
záhon: p ru h pole asi ze 4— 8 brázd, vršitý
(kdežto lícha je rovná, Jg ), oddělený rozorem
od sousedních záhonů; přeneseně podobný
p ru h země v zahrádce atd . O rba půdy do
záhonů b y la velkým pokrokem ; umožnil ji
p luh, neboť te n odvaluje hlínu n a stranu,
tv o ří te d y hluboké rozory, tj. d n a brázd
(kdežto rádlo p ů d u jen rozškrábe, rozory
neudělá). „V yvýšeným i záhony b rán il rolník
své k u ltu ry p ro ti n ad b y tečn é v lhkosti půdy
a hlubokým i rozory ve spojení s příčným i
vodním i stru h am i (svodnicemi), vyoraným i
pluhem , odváděl přeb y tečn o u vodu, bylo-li
pole aspoň tro ch u svažité. V úplné rovině
v o d a v rozorech stá la a poro stu n a vyvýše
n ý ch záhonech to lik neškodila. T ento nový
způsob orb y byl dobrodiním , k teré přinesl
plu h zem ědělství ve vlhčích polohách a v těž
ších půdách. V yvýšené záhony spatřujem e
tém ěř n a všech středoevropských v yobra
zeních až do doby, k d y se z Anglie rozšířilo
umělé drénování pozem ků. R ozdělení pozem
kových parcel n a záhony bylo po mnohé
generace trv a lý m a nem ěnným zařízením.
T ém ěř po celou epochu feudalism u byly
záhony jedním z činitelů, konzervujících
p rastaro u technologii nejen orby, ale též
způsob setí i sušení plodin v řad ách nad
vlhkým i rozory." (Šach, cit. při pluh, 101).
O d tu d se pochopí o b ra ty jako „zanechal
synovi n ějak ý záhon pole" PS, dále drobení
pozem ků (např. na Slovensku) n a dlouhé
úzké p ruhy. — N ázev je od toho, že hlína
se s obou stra n „za h án í" ke střed u záhonu;
viz hnáti.
záhy, stč. záhé: zavčas; ojedinělé je adj.
záhy, časný PS. — H l. adj. zahi časný, raný,
adv. zahe zavčas. — J a k lze so u d it z r. zágodja
zavčas, dřív, předem , jsou č. a luž. slova ze
za (vb) godbja, srov. za-v-čas, tj. za vhodného
času. V zhledem k -ja (z -bja) je tře b a p ře d
pokládat složeninu *vbgodbje, od níž je
vhodný, srov. včasný. Spojení (už bez v)
za godbja, *zahodja, stč. *zahodic pokleslo n a
příslovce, splynulo v jedno slovo a pronikavě
se zredukovalo v záhé, z něhož je konečně
*záhý > záhy. P odobně šel vývoj v lužičtině.
Od *zahodie odvozeno záhodný (viz). (Mylně
o záhy Z u b atý 1.1.284n; p řejato do E S j.)
zajer n ář.t kyselina. — Z něm . Sauer t/v .
zajíc, stč. zajiec. N ěkde znam ená též
králíka (i dom ácího!), o d tu d zajčárna k rá lí
kárna (Holicko). — V šeslov.: Psl. stsl. zaj§Cb,
slc. hl. r. b r. zajac, ukr. zájec, dl. zaječ, b. zajak,
sch. zec, sln. zaječ zavec zec. — N ejspíše od
zijajo (viz zádi), od toho, že p rý spí s o te v ře
ným a očim a, viz rčení u Z aorálka 556;
-ec b y bylo vzešlo redukcí, *zbjaj-bn-bCb >
zajoch. Jm én o zajíce je často m ěněno, n ap ř.
mor. zajoch (zajoch (Ir), u k r. zajuk, bělor.
zajka, iu s. zajka, nebo nahrazováno jin ý m :
č. janek. P říčin a to h o je jed n ak v n á
zorech lovců (za starý ch dob byl zajíc
u lovců v nevážnosti: bylo-li d o st jiné
zvěře, ani ho nelovili; o to m v P a n u Tadeáši
Mickiewiczově), jed n ak v pověře: v Polsku
se někde v y h ý b a jí to m u slovu, poněvadž
mluvící i dom ácí lidé b y m ohli sp á t potom
jen s o tev řen ý m a očima.
zajíkati se: srov. jík a ti a jektali.
zákam pí: m ísto záv ětrn é, stinné, odlehlé,
zátiší (hlavně v 16.— 17. stol., dosud
B -K otík 16, obnoveno též v LN ), m ísty
v Č. zákam tí N Ř 18.122, P p z-H r. — Podle
D obrovského je odvozeno od [pozdně střh n .a]
dolnoněm. K a m p pole ohrazené plotem nebo
příkopem . Z á ka m p í je ted y m ísto za ta k o v ý m
kam pem , tj. za obdělávaným a chráněným
polem, te d y m ísto volné, nehájené, bez
pána, bez dozoru. P řeneseně m ísto za
větrem nebo v stín u (jakoby v ,,záplotí“ ).
S tím to původem souhlasí R o sů v v ýznam
‘oklik, U m w eg’, neboť i zápoli mělo tý ž
význam . To vše p ředpokládá, že bylo p ře
jato i to to kam p ve v ý zn am u udaném výše.
(Lit. užkam pis pakám pé p a ká m p is ‘zák o u tí’
nemá, zdá se, s tím nic společného; je od
kampas, kout.)
zákeřný, -nik, stč. nákeřný, -nik·, slc.
zákeřný, -nik·, pův. = za k řem číhající.
Srov. i chaluzník.
zákon, ta k všeslov. (vyjm a luž.); krom ě
‘právo, slušnost’ zn. stč. i řá d duchovní,
řeholi, klášter, biblický S tarý a N ový zákon.
— R . kon (k to m u č. konec, konati) je nejen
‘počátek, konec’, ale i ‘řad a, p o řád ek ’,
po-kon zvyk, m rav (s-po-kónu odjakživa).
Co tu znam ená za-, není jasné. Lze se jen
d o hadovati, že zakom> je starobylé postverbale k nějakém u za-ko-nati ve sm yslu
‘zaříditi, u stan o v iti’ (srov. zákaz od zakázali
apod.).
zákristie, slc. sakristia: z lat. sacristia,
Šm ilauer SaS 14.130.
zakyly laš.: z ary tý , um íněný H or, zakylec,
-lina tvrdohlavec Malý. — N ejasné.
zálety. Val. ještě bez p říh an y SvK :
i t na zálety — n a dostaveníčko s děvčetem . —
slc. zálety, pol. zaloty i zálety. — P ostverbale
od slovesa žijícího ještě v slc. záliečat sa
ch títi se zalíbiti, lichotiti se (zvl. druhém u
pohlaví), zalécat sa (-ie-), k to m u zálecný
zaliečny zaliečavý, a v pol. zalecac si§ ucházeti se o přízeň, doporučovati se. — P ův.
za-let-jati nebo -sáti (tj, ts > c; slc. č je
nějakou analogií), vzniklo asi z o b ra tů jako
„jiti za létb“ k dívce = kvůli přízni, pro zís
k án í její přízně. L ítb se ro v n á ind rátí- p ř í
zeň, d ar, a je zachováno, ač s v ý zn am y už
m éně zřetelným i, v stsl. letbjest-b je dovoleno,
volno, a v stč. letný dů v ěrn ý , p řátelsk ý ,
m ilý, m ilostný, k rásn ý (v letné přiezni), pův.
asi někom u nakloněný, přející, příchylný.
zálusk. J g to chápal jako „zášť vůči něk o m u “ ; ny n í = laskom iny; -lusk vzniklo
zkrácením z luskovina, viz laskomina.
zám iš: useň vy d ělan á po obou stran ách
v hebkou kůži; stč. už v M ilionu; též
semiš. — Pol. zam(e)sz, r. u k r. zamša, slc.
zámša K 977; něm . Sámischleder od 15.— 16.
stol., angl. chamois (z franc.), fr. chamois. —
P ů v o d těch to slov není dosud bezpečně
zjištěn. P rý jso u z O rientu. Zám iškové střevíce
B = dam išky R ous.
z a n e \říti, han . zanevážet. slc. zanevřel,
zanevierat. — J e od m íli (slc. vret) m íti zlost,
což je přenesený vý zn am běžného vřítí
v a řiti se. N ašem u za dobře odpovídá lit. u i
v užvirti pojm outi hněv, nen áv ist: užviré
lapei širdis ant varno, K am an t. 19 = lišce
srdce zanevřelo n a h av ran a. Ale ne je
nadbytečné.
zápas, -iti, -nik. N a stř. a vých. M oravě
dosud, jako stč., za p a sy (jit): val. pojď za
pasy = zápasit, byli z. = v zápasu, v křížku,
máme ze svým z. = co d ělat; h an . jít za pase,
zaopasky (opasek m ísto pás\), jč. zapášet. —
slc. zápas, -it, -nik, pol. zapasy, -sowač si$,
zapaénik. — Z. b y l nikoli rv ačk a, b itk a,
ale p o tý k án í, zpravidla jen při h rách a z á b a
vách, při čemž jeden druhého chtěl pouze
poraziti n a zem ; ch y tali se za pasy, tj. v půli
těla, původně arci za skutečné, široké kožené
pasy. Viz i zápoliti.
zapeklitý: tv rd o šíjn ý , zary tý , zarp u tilý ,
zapřisáhlý, zpropadený, zatrolený, ošem etný,
zapekl(en)ý zatvrzelý, zary tý , zapeklenéný
zavilý, u rp u tn ý PS. — D nešní jazy k o v é
povědom í je ochotno v iděti zde peklo
v nynějším význam u (odtud „zp ro p ad en ý “
ap.) Ve skutečnosti je zde peklo, pův. p b k l t
ve svém původním vý zn am u „sm ů la" ,
doloženém i v staré češtině. Ju n g m an n o v y
doklady jako zapekli se srdce = in d u rab itu r,
■uši zapeklitá se, zapeklivost jater, od zapeklití
zacp ati, zatv rd iti, u k azu jí zřetelně, že za
peklití je zasm oliti, původně te d y sm olou
ucpati, upevniti, u tv rd iti (jako se sm olou
ucpávají skuliny m ezi dlužem i su d ů ap.).
K dyž p a k vý zn am sm ůla u peklo zanikl,
udrželo se zapeklený, zapeklitý jen v p řen e
seném význam u pevný, tv rd ý , tv rd o šíjn ý ,
neústupný, nepoddajný. T ak budem e ch áp at
i zapeklý jako zkráceninu ze zapeklený (ne
te d y jak o „zapečený" PS), p o k u d ovšem to
znam ená zatv rd lý (o duši), zalepený (o očích)
Jg , o h rd lu PS.
zápolí ve stř. době: oklika, U m w eg. — P ův.
za-pol-bje; obsahuje základ slova pole. J e
tře b a to m u rozum ěti ta k , že pole je široké
rovné m ísto, cesta z a p o le m je = okolo
pole, te d y oklikou, nikoli přím o přes pole.
zápoliti: zápasiti, ringen, jen v č. a slc.
P říbuzné je ř. παλαίω t/v , πάλη zápas. N aše
*politi je asi odvozenina od *pola = πάλη·,
za přidáno vlivem spojení (dosud slc.) za
póly (se b rá ti, jiti) = za p asy , b rá ti se v půli
těla, v pasu, a p orážeti se, p o tý k a ti se
(bylo též v p ú ly : dva v p . se ujmouce, jeden
druhého poraziti usiluje; též o p ů li, úpoly:
m or. chytil ho ú. a praščíl n ím o zem), tak že
lid. etym ologie (od Jg) spojila z. s pol-v,
půl, a způsobila i vznik dom něle obdobného
zápasiti.
záprtek, vč. záprdek. — Všeslov.: slc.
záprtok, sprdkavené vajco; csl. (od 13. stol.)
zapr-bt-bk%, u k r. záportok, pol. zapartek,
hl. zaportk, b. zapártak, sch. zaprtak, sln.
zaprtek žlaprtek. — Psl. z a -p ^ r t^ k t>. „ P ů
vodní význam byl: naseděné vejce s počína
jícím plodem ; o to m svědčí i v ýznam ‘m alý
zakrslý tv o r’ apod. J e te d y z. odvozeno
od kořene per- ploditi, roditi, tak že -p-brt-bje ekvivalentn í s la t. partu-s (a-km en)
přivedení n a sv ět, živočišný plod, (u Apuleia)
slepičí vejce’, a bezpochyby i s ind. prthu-kam ládě (jistých zv ířat); zde m á t expresivní
aspiraci (citové zabarvení slov je v názvech
m lá d a t zcela běžné). T ýž kořen je v lit.
p.eriú pereti seděti n a vejcích, pěras zárodek
plodu, išpera vyseděné m ládě, ůžperas n ase
děné vejce {už- odpovídá našem u za- i svým
původem , viz za). P řed p o n a za v y jad řo v ala
p ůvodně začínání nějakého děje, ale záhy
byla ch áp án a v jin ém sm yslu, jako v zaniknouti, za-bíti, zde je položena o zajití,
e ah y n u tí plodu. K e zkažení vaječného o b
sah u dochází tím , že slepice sedící n a vejcích
občas ta vejce převrací, ab y se n ah řála
stejnom ěrně, ale p ři to m se jí něk teré
o d k u tálí a p ak p rochladne.“ (A. M átl
pís.)
záraza 1° ro stlin a O robanche, 2° epidem ie.
Z polštiny.
zárežná (kaše) jvč.: kaše z krupek nebo
z krupice (P ittn ero v á). N ejasné.
zarovati, za ru ji: pole k semeni neb rozseté
sím ě zaorati, zavláčeti, zadělati Jg , zárovati PS, zaroviti (semena) zah rn o u ti, pokrýti
zemí, žárovka, zárováni orání k semeni
Jg . — Slovo jistě starobylé, Psl. za-ruja
za-rovati. K ořen reu-, tý ž co v la t. ob-ruere
zasypati, zah rab ati, zakopati, ěrucre vyh ra b a ti, v y r ý t i , v y rv ati. U nás bylo asi
jed n ak *reu-jó reu-a-ti (což b y dalo *řujo
rovati), jed n ak sloveso 4. tříd y rov-jn
rov-iti, s náležitým o v kořeni. To o pak
převládlo, tak že i m ísto *reu-jó je *rou-jd >
r u jp Od téhož kořene je i rov a rýt i.
zaryclý: sražený (o chlebu) PS z K ubína,
zarycenej N Ř 17.220. — P a tří zajisté ke
hrejt (viz).
záře, zářiti, zářný., zářivý. K východu p o d
léhá p řesm ykům m ěkkosti s dvojím v ý
sledkem : 1° jvč. řása, řása, řás z *řáza
(s disim ilací znělosti); řásný zářný; skvělý
M. Zd. P olák, D labač aj., p ak i ‘k rásn ý ’
v obrozenské době. 2° m or. žára Sušil,
slc. žiara záře, žiarif, žiarny (splývají
s žiar(a) ‘ž á r’ atd . od hořeti, č. žár). Vedle
toho bylo stč. zořé a je slc. zora (jako sch.),
zorit rozednívati se, zornička jitřen k a, zorný
zářný. V č. se slova zář užívá hlavně o záři
jiné než ran n í (zář ohně za noci apod.),
zora = červánky je básnický slovakismus
(„u nás bylo rozšířeno R u k o p isy " , Šmilauer SaS 14.130). — Jin d e b u d zora,
nebo zařa nebo obé zároveň jako bylo v č.
Obě slova náleží k lit. žéreti zářiti, žěrúoti
žhnouti, jisk řiti, žarijá žhavé uhlí, prus. sárí
žár. Jiného p říb u zen stv a není.
září: stč. zářuj, zářij, z to h o stažením září
již v stč. Ze *za řujě — za říje (tedy = čas
za podzim ního říjen í zvěře). Srov. říjen.
zase, zas, n ář. zasej(ky) zas{e)ky zasik zaské
zaskej aj., slc. zasa, zase, zas, pol. zasie,
zaš, hl. zaso, dl. zasej, zas t/v , br. zas' pryč,
ukr. zas' nem ožno. — Vzniklo ze slov.
za se = za sebe, nazp átek . V ýznam se v y
vinul v případech jak o vrátil se zase — zp ět
ný m sm ěrem = při jiti zp ět a b ý ti z n o v u
ještě jednou zde; jin d y je z-. — za sebe = za
svou osobu: já si zas m yslím , ž e ...
záselky zastar.: nám luvy, zásnuby Jg-PS.
— N ejasné.
zásep vč. jč. ch., porůznu též záspí,
násep u Holic (a Sm 155, fom.!), mor. náspa
náspja násyp. — Pol. ukr. prispa (mylným
spojením s izba: prizba), strus. pris-bpa.
Vše od s-bp- (Č. spu suti, syp a ti): byl to
původně jen násypový chodník z hlíny
přede dveřm i podél stěn, nedlážděný, *nas-bp-a nebo -ja (stč. n á sp í fem. = nasypaná
cesta), *pri-8-bp-a, za-; n a Chodsku se podél
zdi, ale od ní asi n a m etr, založilo dřevo
a upevnilo kolíky, prostor mezi ním a zdí
se z a s y p a l drobným štěrkem s hlínou
(H ruška ČL 2.154). J in é názvy: zápraží
(= co je za prahem , se stan o v isk a těch,
kdo bydlí u v n itř dom u), zábřeží PS, vč.
záhrobeň -bec (zah rab áv á spodek stěn), jvě.
záprseň (přejato z n ázv ů h radních), slc.
priedomie (z před-), m or. předsíněk ( < p řed
síní), zslc. (Březová) nalepa, laš. nolepa
(= nálepa, hlína n alep en á původně před
pecí: ta k je pol. nalepa\), nálepek Malý,
slc. patka, padka, vč. zábřež u Litom yšle.
Zvyk dělati ty to záspě je jistě hodně starý ,
to je p a trn é i ze značného rozšíření jich
i z toho, že užito k tv o řen í podoby S7>p-,
dnes již neživé (je za n i v č. obecně syp-).
zásoba, -iti, -ní, -dm a. — slc. zásoba,
-H, -ný, -dřeň. Pol. zásob, u k r. zasib, zasobyty.
— Vzniklo h ypostasí ze rčení *za sobů (míti),
pův. jistě doslova: m íti za sebou další
pomocníky, bojovníky jako zálohu. Zásoby
znam enaly zám ožnost: ukr. zasibnyj z á
možný.
záští v stč. by la „v zájem n á n ep řátelstv í
jednotlivých feudálů, u sk u tečň o v an á v áleč
nými a kořistným i akcem i vojenských mocí
obou soupeřů” , te d y násilné akce (výboje,
loupeže, plenění) prováděné zpravidla na
poddaných druhého feudálá. V polovině
15. sto letí byl to zjev velm i častý (Urfus
PhS 3.90). Bylo znám o i n a Slovensku:
záštie V ážný Gloss. Od střed n í doby v ýznam
poklesl n a pouh ý „cit hněvivého odporu
a ošklivosti, nen áv ist, h n ěv ” PS, k te rý se
již nem usí p ro jev o v at navenek, tím méně
činy. Nč. přechází též v í-km . ženský tv a r:
zášť; v jvč. nářečí zm ěněno v zdščip B,
záščik H oš. — Od zajiti ‘d á ti se do n e p řá
telství s n ěk ý m ’ (doklady m á Jg ), v lastně
od supletivního základu chod-: *za-šbd-tvhje,
srov. příští. — J in é je n ář. záští dychtivost,
chut, PS z K ubín a. J e ze *zdchtí = záchtivost
‘žádostivost’, od chtíti.
záteň žáden fem .: zádení, zádění n tr., jč.
jzč.: přístodolek, perná. — Ze *zá-oteň, je to
místo za oplotní (viz oteň), dřevěnou p ře
hradou (vysokou od země asi 1 m ), k te rá
odděluje hlavní část stodoly (kde je m lat)
a přístodolek. M ylně se někdy chápe záteň
jakožto oteň, n ap ř. b ý ti opřen o záteň,
viz PS. T ak to se chápe i zdityh, následek to
mylného spojení s týn.
záti. 1° Psl. stsl. zejq zbjati se v č. jeví jako
zeju záti, stč. zieti: husa zeje = o tv írá h u b u
N Ř 7.93, val. zať, laš. áoč t/v (žaju zač·, husy
žnju Lp); jin ak jen spisovně (propast zeje
apod.). Ite r. zívati, slc. i neosobně zim sa m i —
je do zívání, od něho zívnouti, slc. zivnúť. Srov.
pol. ziej§ ziaé, r. ziját. — 2° Přechodné zěviti,
nejspíše od *zévb (tvořeno jako staviti od
stav), o tev řití, ro ztáh n o u t! (hubu apod.):
slc. zevit zavit, zpravidla s roz-. T u p ak zz se
mění, tak že n a stá v á ú p ln ý ro zv rat: *rozzŠvený -> jč. rozjívenej, m or. rozjevený, slc. rozavený (rozbrečený, rozpustilý atd .), rozjavit,
laš. rozdávit se (-d- m or. jinde; sem m or.
rozdahuba, slc. rozavúst -ústa), z toho prosté
ja v it dávit dávit t/v , sem p a tří i val. rozgdbit
(hubu) B = o te v řít, rozgébovat n adávat)
SvK . Od zév- je dále ch. zevel kdo se hloupě
d ív á (vlastně: s otevřenou hubou), zm . zevla,
jč. zejbl přihlouplý člověk, ob. zevlovali. —
3° zě-pati a zeja-pati (popř. zi-) v m or.
zíp a t Jg -B , sípat B o tv írati h u b u , zobák
(od h orka, od žízně), těžce dý ch ati: u n sotva
zyp i H o r; kdo je udýchanej, zeje, kdo je
dušnej, zipe ČL 1.455. slc. ziapat t/v , též
ziepat, obé = brečeti, řv áti. Snad sem náleží
i vč. uzípanej schvácený El. Pol. zi(e)pač,
u kr. zipaty těžce d ý chati, rd . zepat zjapat
křičeti, b. zjapam zevlovati. L it. žioplinti
žiopsóti zevlovati, něm . gaffen t/v . — Psl.
zěj-q m á za základ *ghěi-, napodobení zvuku
při zívání; v infin. tv a re ch před a je náležité
oslabení ghij-a > Zbja-. P řed í i -o v o u p říp o
nou náležité ghi- je v zinoti. P říbuzné je
lat. hió -are, hiscd -ere, lit. žióju, žióti, sth n .
giěn; s n giněn (něm. gáhnen).
zatím; (pro)zatím(ní). Mor. zated zatúd
zatel, slc. žatým zatial. Ze za tím (časem) =
přitom . Srov. m ezitím . O spojce zatímco
v dnešní češtině: H ausenblas S bT rávn 136n.
zátoň, zátuň: záto k a, m ělčina. Ze *zdtop-ňa, od zatopili = vodou zaplaviti?
zátor: příkop L F 29.254, podem letý břeh
J jč ř 22. Jso u i Z átory u H ořovic (v. Profous),
ulice N a záto rách v P raze. Pol. zator řečiště.
Od tříti v stč. vý zn am u ‘ře z a ti’, te d y „zářez” .
Srov. útor.
zavaditi stč. p ráv n í term ín : ob tížiti d lu
hem ; závada dluh, závazek. K to m u přitvořeno vyvaditi (z dluhu). K to m u se druží
závod — d o stih o sázku, -iti (jiné je závod,
podnik, od zavěsti: zavedl si obchod), pol.
zawód. — P říb u zn é je la t. vas gen. vadis,
vádium záruka, lit. vddas t/v , vaduoti vyplatiti zálohu, gót. wadi aj. Viz vaditi 2°! P rotože
jsou i jin á vaditi, pracovala tu lidová ety m o
logie: jed n ak zavěsti, viz Jg , jed n ak zavázati
si koho, vyvázali z povinnosti. (Jiné zavaditi
viz pod vaditi 1°.)
zavazadlo: cestovní tlu m o k (uzel, kufr,
baťoh): od zavazet překážeti, což je od vaditi 1°,
že ony věci jsou překážkou, přítěží, obtíží
p ři cestování. Pod. la t. im pedim entum z a v a
zadlo od impedio vadím . — Od K om enského,
k te rý „znal slovo z. ž tehdejší lidové m luvy
m oravské — so tv a lze p řed p o k lád at, že je
sám v y tv o řil — vnesl je do spisovného
jazy k a a jeho vlivem se ujalo ” . D -Jg m ají
podobu zavazedlo. Trávníček, Luhačovské
listy 15, 1942, č. 3— 5.
záviděti; závist, -nik, -nice. — slc. závidiet,
závist, hl. zawidžeé, stsl. záviděti, závist b,
zavida, zavidblivb, zá vistb livt, r. zavídovat,
závist, sch. záviděti, závist. — Psl. bylo
záviděti a závist b (ze *za-vid-tb). Podobně
jako v ná-viděti (viz), byl tu původně kořen
neid- (např. je v něm . N eid závist), te n ale
v bsl. a v latin ě (je lot. pa-viedět, lat. inviděre
záviděti) splynul s veid- (viděti), zajisté
proto, že se s ním dokonale rým oval.
M íh S P F F B U 4.1955.25. J in í — n ep ráv em —
m yslí, že je tu veid- S i l ě t i ’ od p o čátk u
a že význam souvisí s uh ran ěiv o stí oka čili
zlého pohledu, tj. s dom nělou schopností
některých lidí p ouhým nepřejícným pohle
dem způsobit veliké zlo jako nem oc, sm rtelný
úraz, požár dom u. P řed p o n a za- tu m á
stejn ý význam jako její p říb u zn á form a vz-,
tj. ,,p ro ti“ ; a nečiní to to sloveso dokonavým
(což je reliktem starobylosti).
zavilý: zatočený (o hadu), ztočený, zk ro u
cený, neštěpn ý (o dřevě), přenes, u rp u tn ý ,
tv rd o šíjn ý (o nepříteli) apod., ojediněle též
p o tu teln ý . P ů v . I-ové particip iu m od za-víti
(-vinouti) Jg . (Mylně P elikán L F 56.242 od
vila, viz víla.)
zavítati někam = přijití. O něm pod
vítali.
závodčí: dříve před n í dělník, z a v á d ě j í c í
do práce P S ; u vojska p o d d ůstojník, zav ád ě
jící stráž n a stan o v iště; p ak dříve četník
nižší hodnosti PS.
zázrak: 1° úkaz ve vzduchu (kom eta
apod.), 2° div, 3° něco podivuhodného,
4° něco nadpřirozeného. — N ejspíše je to
postverbale od *za-zračiti se zjeviti se,
u k ázati se. s tč . zračití sě (od zrak < zor-k-b,
od zřítí, asi ,,v id in a“ ) kladlo se p ráv ě o tom ,
co se náhle nadpřirozeně zjeví, jak o b y ve
vzduchu (K ristus apoštolům , ú k azy snové,
přízrak y ve tm ě apod. ,,sa zračí v z á z ra k o c h “
H viezd. 3.526). Pod. přízrak (csl. prizrak-b
visio) od pri-zračiti se. Msl. slc. pol. zázrak je
n ad áv k o u ( = podivný člověk), což se v y v i
nulo z č. 2° (srov. čudo div: slc. čudák asi
téhož význam u co to to z.). slc. na z. světa =
na div světa = sv ětu n a podiv.
zázvor, dolož, od V eleslavína; laš. zazvur
L p. Z ital. nář. zenzavero. Jin o u cestou vzešlo
franc. gingembre ( > něm . ingeber, Ingw er
a td .; z něm . ingeber > pol. ingbier, imbier),
a to ze středořec. ζιγγίβερις. Ita l. i řec.
slova přišla přes arab štin u z In d ie (páli
siňgivěra). slc. dumbier t/v je z maď. gyombér
(to z něm .). B erneker 259, Šm ilauer SaS
14.130. Podle nových b ád án í (Alan Ross)
je ind. 8. složenina, p rv á část p rý indočínská,
d ru h á drávidská.
zbéhovec: ro stlin a A juga, stč. zběhové
kořenie. — N ázev je od toho, že (podle
A nnenkova, B otan. slovař) m á A. p rojím avý
účinek, působí ,,b ě h a v k u “ . H . P levačová
rk p
zbel: stč. stbel stu d n ě (K laret aj.), nč.
zbelik s tu d á n k a v d u tém pařezu (Rais),
bel tro u b a vy d lab an á z km ene, n a v y pouštění
vody (K ubín), jč. (g)belec stu d n a ohrazená
dřevem , val. m ísty dzbel a m or. m íst. im.
Dzbel, jvč. u P olničky belek, ch. {h)belik,
zm. belík, slc. belka a žbal jsou kadluby
okolo pram ene (přenes, zbelka, zhenka PS
m áselnice; -nka od dbanka). — Podoby s h- gvznikly m atením s kbel (viz), když se obě
slova začala red u k o v at v bel. Jistě s tím
souvisí ojedinělé sch.-csl. stuble studně,
b. stubel, stúbl(ic)a (z toho rum . stiubeiu
v Oltenii) a sch. stublina k adlub okolo vody.
P ů v . asi st-bb^bl^ a stu b vlv. Příbuzno je
něm . Stubbe pařez. V staré době studánky
bývaly chráněny před sesouváním břehů
ta k , že do stu d án k y byl vsazen vykotlaný
pařez, jem už uřízn u to k o řá n í; zbylé postranní
dřevo musilo b ý t dobře prostoupeno smolou.
D osud se n ajd o u tak o v é n a Valašsko,
o to m R . Je řá b e k RZ 217. A. V áclavík našel
je d n u též v Cikháji n a Vysočině: zve se tam
stbel. T ak o v ý to d u tý válec konal stejnou
službu jako dnes u stu d n í cem entové nebo
kam enné skruže nebo úplné hotové cemen
to v é tro u b y . Stbel byl te d y původně odborn\
název pro te n v y k o tlan ý o ch ran n ý pařez
zblk val.: zhlaň, prohlubeň v potoce. Pol.
belk vír vody. Od blkotati.
zblochan: tra v in a G lyceria, od Presla (ji
n ak G. dříve = odemka). — Slovo málo jasné.
Snad je totožné s n ář. žbluchan (viz buchán).
Présl ho p ak asi použil bez ohledu na p ů
vodní význam .
zbojník slc.: lupič, od zboj (jvč. zbuj vzbou
ření, povstání), to p a k od (zbit > ) zbíjat zabíjeti a p řito m loupiti. P ře ja to do č. a k ří
žením s bujný poklesá, n ap ř. jvč. zbu(j)ník
rozpustilý chlapec H 2.
zboun (u zahradníků): vyběhlá cibule
s n ev y v in u tý m i květním i stvoly PS; zbon,
zboun puchr, oduřavělá šv estk a Jg . — Málo
jasné. Od z-buch-néti nap u ch n o u ti, přes
*zbuchnělý ? Srov. puchr p. h. puchnouti.
zboží: stč. sbožie znam enalo m ajetek,
jm ění, statek , b o h atstv í; b lah o b y t, moc;
štěstí, zd ar; nč. p řed m ět obchodu, merx;
msl. val. laš. obilí. O dvozenina stč. sbožný =
b o h atý , plný, m ocný, obsahuje s 3° (viz)
(jiné je zbožný — nábožný, pobožný, viz
bůh). — slc. zbožie obilí (zbožový obilní);
p. zbože, stp . sbože, jm ění, m ajetek, bo
h a tstv í, su b stan tia, n y n í jen: obilniny; stp.
zbožný b o h atý , šta stn ý , m ocný; hl. zbože
štěstí, dl. d o b y tek ; u k r. zbižžja obilí, r.
zbóž'je m ajetek , b o h atstv í, obilí. — Psl.
stbožbje, původně a b stra k tu m od adj.
s^bbog-b; to m u se ro v n á stind. adj. su-bhágaobsahující ide. su ‘d o b ře’ (viz zde s 3°)
a ú tv a r ze su b sta n tiv a bhága-, které má
ekvivalent v sl. bog-b, vězícím v do boha
a v bohatý (viz). S-bbožbje te d y znamenalo
původně b o h ato st, p ak ovšem i to , co v staré
době bylo reálným podkladem bohatosti.
H u je r 1.93n. Jso u i osady se jm énem Zboží,
z význam u ‘s ta te k ’.
zbrknouti (se): u n áh liti se, zbrklý ukvapený,
p o třeštěn ý ; han. zbrčet se, zbrčenec K pU ,
zbrěený zbrklý B. — P a tří asi k prěiti se (viz).
zbrodeň (zast.); n epravost, zločin Jg-P S . —
Z pol. zbrodnia zločin.
zda, zdali(ž), tázací slovce: stč. za, azda,
za-li, zda-li, závislostí n a la tin ě i ne-zda
za lat. nonne (o to m H u je r 1.105), p ak i za
numquid. — Pol. za aza(li) iza(li), sch.
zar < *za-ž, sch. b. dali. — Zda(t), za, zdali
je od sta ré doby „ v o tázk ách vyjad řu jících
nejistotu, rozvažo v án í" , dále (též azda) ve
větách v y jad řu jících „účel, jehož dosažení
pokládá m luvčí za nejisté, o k te rý b y se
chtěl pokusit, aniž je si jist v ý sled k em '1,
někdy (zřídka!) se ty to zjišťovací otázk y
„spojovaly též těsněji s následující větou
a v y tv á ře ly s ní souvětí podm ínkové".
Hojné p řík lad y a podrobnosti u B au era VČS.
Stran původu je tře b a zd ů razn it onen pocit
nejistoty s tra n odpovědi nebo výsledku;
proto najdem e v tak o v ý ch v ětách snad
(pros bohu, zdát snad odpuštěno bude tobě,
Bauer 154, h léd á še..., zda by snad uzřela
toho... B. 302), (a)zda i přím o je za la t.
forsitan ‘snad, m ožná, asi’, B. 303. S tím je
ve shodě slc. částice azda, k te rá v oznam o
vacích v ětách v y ja d řu je n ejisto tu , m ožnost
(SSJ): „m ožno, h ád ám ( = m yslím , do m n í
vám se), vari, sn á d " (už to azda pojde!),
v tázacích v ětách p a k m ožnost, p říp u stk u
(Kdo je tu — azda hostia ?A zd a sa len nebojíš ?).
Toto slc. azda je p a k m ožno sp o jit se slc.
zastar. asnáď t/v , kde už zřejm ě vězí slovo
snád, odpovídající českém u snad (a- je
patrně „n avazov ací" spojka). Stejné *asnad
(ale jen s k rá tk ý m a) předpokládám e i pro
starou češtinu. P o stu p ke zda by byl v češtině
tento: *asnad pokleslo n a po u h ý nevýrazný
projev n ejisto ty , a p ro to se pro n ik av ě osla
bilo i hláskově: sonorisací sn > *zn > zd;
n/d je p o u h á zám ěna zubnic; -ď > -t znám ým
zánikem znělosti n a konci slov; z trá to u a-,
-t, te d y *asnad dalo je d n ak *azdat > azda
nebo zdát > zda; konečně i radikálním
oslabením v pouhé stč. za (řídké; B auer 154
a 302 m á ú h rn em 4 doklady). Tázací funkci
od p o čátk u vy jad řo v alo (příklonné!) li:·
zdali je vývojově starší než p ro sté zda t/v ;
ovšem jsou i p říp ad y , kde je m ožno (a)zda
ch áp at ještě ja k o ‘sn a d ’ a příslušné souvětí
m ít za p a ra ta k tic k é (chcit se h in ku pútníkóm
bráti, azda uslyším, novinu o svém milém
synu; p řík lad z B . 302; zde azda je v sk u tk u =
nč. a snad 'a m o žn á’). T edy původně: 1 ° pros
boha, *snad-li odpuštěno bude > z d a li... >
zda; 2° *asnad uslyším novinu > azda.
zde, zdejší. Často s onde: m or. pozdě onde =
tu a ta m , zpozdevonde. — Stsl. sbde, sln. zde,
t . zděs'. — P ů v . sb-dě (srov. stru s. zdě), od
km ene ukazovacího zájm ena sb; -dě přípona
jako v te-dě > teď.
zděř, zdířka, stč. sděř, h an . zděrka, msl.
zdiř(ka): železná k ru h o v á ob jím k a okolo
dřeva, n a konci sloupů, hřídelů, ojí apod.,
též okolo žernovu, aby nepukly. N ejasné.
Snad ze *s-d{rž, s-drž, že drží d an ý předm ět
v celku.
zdobný, zdobiti, o- vy-, postv. (o)zdoba, v ý
zdoba. — slc. (o)zdobit, ozdoba, ozdobný, pol.
ozdobic, hl. wozdoba, ukr. zdobýty, r. sdóbnyj
o pečivu s ch u tn ý m i přísadam i. — Psl.
s ,b-dob-bn’b — dobrou podobu m ající ( > <
*8U d obrý, dobré, -doba ~ podoba).
zdráhati se, vč. i zdrahovat se; drahný u p ej
p av ý Čel.; zdrachtit zdrachtovat zdrasnit odrazo v ati; ojediněle uzdráhnouti se rozhodn o u ti se pro něco PS (rozum í se: po dlouhém
zd ráhání, dlouhém rozm ýšlení); zdráhavý us.
— slc. zdráhat sa, zdráhavý t/v jako v č.;
pol. drožyc si§ v zp íra ti se, o táleti (ale
wzdragaé sig zd ráh ati se, asi z češtiny). —
P říbuzno je něm . tráge (pův. trage), což z n a
m enalo nejen ‘lín ý ’, ale i ‘zd ráh av ý , n eo ch o t
n ý ’. Č. dělati drahoty a slc. robit drahoty
je p a k sekundární.
zdravý, stč. sdravý. P ři v ítá n í a oslavách se
volalo zdráv (bud vynecháváno), ta k i pol.
zdrów, sln. zdrav; nebo zdrávo (r. zdoróvo, sch.
zdravo, to tiž : b u d nám to to zdrávo n. budm e
živi), o d tu d č. (po)zdraviti, slc. pozdravit,
pol. (po)zdrowič, r. (po)zdoróvatsja, sch.
zdraviti se; slc. zdravkat bylo = „volatí
zdrávV‘, n y n í ‘p řip ijeti n a zd rav í’. P o stv .
č. a slc. pozdrav. Ozdravěti, vyzdravěti,
uzdraviti, m or. onezdravet a td .; ale zdravice je
ze sch. — Yšeslov.: stsl. s-bdravb, slc. zdravý,
pol. zdrów, r. ukr. zdoróv, b. sch. sln. zdrav,
luž. strowy. — Slovo sporné, je několik
dom něnek. P odle Š. O ndruše JČ 9.1958.148
bylo Psl. *sorwb, z ide. *solvos (ř. δλος celý,
n ed o tk n u tý , ze solvos; la t. salvus celý,
zd rav ý ; ind. sarva- celý, neporušený), se
zám ěnou l/r. Psl. *sorv- dalo jed n ak srav >
strav- (záp., jihosl.) > zdrav-, jed n ak
*srov- > strov- (stpol. strowie, hl. strowjo,
dl. strowe zdraví), n a východě to to strov- dalo
storov- (strus. je doloženo storov-b). N ásledo
v ala zm ěna str > zdr. P san í s jerem , stsl.
s-bdrawb, je podle to h o nesprávné. P ro
vývoj v ý zn am u ‘celý > zd ra v ý ’ u v ád í
O ndruš maď. egész celý, zd rav ý , stsl. cěl-b
(viz celý) t/v a gót. hails zdravý, ga-hails
celý. J in é dom něnky (Bern., Mch R ecueil
1948.108, E S X) jsou m éně přesvědčivé. S tarší
n ázory jsou u H u je ra 1.100.
zdrcky chod.: skleněné, lesklé ozdůbky.
cetk y n a chodském kro ji PS. — N ejasné.
zdroj; slc. zdroj, pol. zdroj; csl. izroi. —
P ře ja to v obrozenské době z polštiny (Jg).
Vzešlo z *iz-rojb, od ri-nqti (č. řinouti).
zdvihat!, zdvihnouti; zdvihák, zdviž; postv.
(z)dvih; n ář. vč. zvíhat, m or. zbíhat. Viz
i odviěka. — Všeslov.: stsl. (po-, wbz-)dvignqti, dvižq dvižati, slc. (z)dvíhat, (z)dvihák,
(z)dvíhadlo, pol. džwigač, hl. zbělme, dl.
zwigaé, u k r. dvyhaty, r. dvížu dvígat, sln.
dvigati, sch. dignem dici, b. digam. — P rasl.
s t
snad dvigo n. dvižq dvikti ze staršího *dv hgq,
dvig-ti. Souvisí s ind. ud-vij-áti zdvihá se
(-vějatě), ale tře b a u zn ati, že p řed p o n a -ud
‘v zh ů ru ’ zde z tra tila u- v předhistorické
době, podobně jako *upo > po.
zebra, evropsko slovo (fr. zebře, it. zebro,
něm . Zebra atd .), b u d p rý z nějaké africké
řeči, nebo z p o rtu g . zebra, zebro divoký osel
(ten žil v P yren ejích ; o d tu d jeho jm éno p o
znali P ortugalci a později je přenesli p o rtu
galští plavci kolem 15. sto letí n a podobné
zvíře africké). Řmilauer N Ř 25.245, SaS
14.130.
zeď, zední -ík; zdíti, vy- za-, zdivo; sté.
přízda světničk a (nč. přístěnek = přizděná
jizba, s zm ětením se sténá); nové je zednář, po
prvé u J . F ran ty -Š u m av sk éh o 1844 (v y tla
čilo starší název svobodný zedník a lidové
fra jm a u r z Freimaurer). — V slovanštině bylo
zid-jq zbd-ati stav ětí, v č. nedochované (stsl.
zizdq zbdati, r. so-zízdu, sozdáju a sozdám
sozdát, b. zidam , sch. sln. zidam zidati), k n ě
m už bylo přitvořeno židu stěn a (b. sch. sln.),
zbd-b m ask. d ů m a zbdb fem. (stsl. čes.)
a m ask. (sch. zad) stěn a; Zbdu stru s. je
hlína, to tiž m ateriál, z něhož stavěli (patrně
nepálené cihly nebo i jen po u h á hlín a pro
tzv . nabíjené stěny). — P říbuzno je lit.
žiedžiu ( = zid-jo) inf. žiěsti form ovati,
tv o řiti, sta v ě tí něco z hlíny, lot. ziežu ziest
v y m a záv ati pec hlínou, lit. žaidas pec,
židinýs krb. J a k u k azu jí ta to litev. jm éna,
,,zděny“ byly jen pece a ohniště, vše o statn í
bylo ze dřeva, ja k to m u bylo i u nás ještě
nedávno. Bsl. geid- vzniklo asi přesm ykem
z dheigh-, což je v sti. děhm i n atírám , déhátěleso, h m ota, av. daězayeti ( = daizajeti)
obezdívá, ř. τείχος zed, la t. fingo tvořím ,
ir. com-od-di-n-g stav ětí.
zejk, od D obrovského. — Od zá ti: zěj- bku ?
Ú tv a r jako klu k ‘šíp’ z kluj-bkb ?
zelina apod. Nej k ratší tv a r je v slc. zel
fem.: zelina, stru s. zelb, sln. zel. K olektivum
zelhje (tak stsl.; č. zelí, pol. ziele atd . všude
v y jm a slc.) z v ý zn am u ‘trá v a , zeliny’ se
zužuje všude v y jm a slc. n a jm éno jednoho
d ru h u k ap u sty ; singulativní zel-ina (srov.
byl-ina) je již stč. Zelený (přípona -ený je
podle čcrv-ený), všeslov. (stsl. zelena, slc.
zelený, zeleň, pol. zielony, hl. dl. zeleny atd .),
odvoz, zelenali se, -čti, -iti, zelenina (ale
zelinář haplologií ze *zeleninář). — Společné
zel- je příbuzné s lit. želiú žélti a lot. zeVu
zelt zelenati se (o trá v ě , o rostlinách). P ro ti
baltském u a b la u tu (lit. ždlias, lot. zaVš
zelený) převládlo u nás e ze slovesa, jež
se v šak nezachovalo.
želva, ta k stč.; vm . želvice je v šak z pol.
nář. želwica. — Stsl. z(u)luva, slc. zastar.
(ale dosud žije n a Oravě) zolvica, r. nář.
zólv(ic)a, spis. zolóvka, u k r. zovycja, pol.
zalw(ic)a zolw(ic)a, b. zalva, sch. zaova, sln.
zlva zava zeva zavična aj. — Psl. zulva. T ak
n azý v ala m lad á žena, odjinud p řiv d an á do
zádruhy m užovy, m anželovu svobodnou
sestru, zpravidla to svou vrstevnici a nejbližší p řítelkyni. P říb u zn é je la t. glčs, ř.
γάλοως, γάλως. P ro n ed o statek dokladů v řeč
tin ě není jasné, ja k ý to byl km en. Byl-li
g°lou-čs, n astal v slovan. přechod k ó-kmen ů m při současné redukci ou > u před a;
■bl a ř. αλ jsou z °l, v latině se vokáleček °
z tra til. Id e. základ byl te d y g°l-, ostatek
nelze přesně zjistiti.
země; odvoz. stč. zeměnín, p lur. zemané,
o d tu d sg. zeman; podzem í přízem í území, ale
zázemí podle něm . Hinterlar.d; pozemek asi
z pozem ní t. m ajetek n. pod. Mor. územek, cdzemek peň u země, zav alitý chlapec, mor.
pozemky ledové k ro u p y (důvod?), mor.
(o)zembuch přihlouplý ( = k ý m se buchlo
0 zem, „ p raště n ý "); sem též vozembouch
český lidový n ástro j hu d eb n í o bubínku
a jedné stru n ě (naráží se jím o zem a tím
se naznačuje ry tm u s); spis. tu-zemský cizo
zem ský -zemec, zeměpis a tp ., často podle ci
zích vzorů. R o stlin a zeměžluě (Centaurium ),
již stč. přek lad z la t. je l terrae (název od
velm i hořké chuti). — Psl. zema (stsl. sch.
sln. zemlja, slc. zem (odvoz, zem iak bram bor),
pol. ziem ia, r. u k r. zemljá atd .) je obdobný
ú tv a r jako lit. žěmě, lot. zeme. Dále je
příbuzné la t. hum us hlína, ř. χαμαί na
zemi, av. za gen. zaraó ( = zamó) lok. zdmi
( = zami) s gh-. Vedle nich ř. χϋ-ών a véd.
kšah lok. kšám i uk azu jí n a g{hy (nebo gdh,
ja k se dříve psalo), ale onen pazv u k * asi
brzy zanikl. Lze-li se o d v ážit rekonstrukce
ide. jm éna, znělo asi n ejp rv e *dheghom
( > h et. tekan, toch. tkám), což přesm ykem
dalo *gdhem-, gdhom- > ř. χύών gen. χ&ονός,
jinde zredukováno v *ýhemlghom-. Z těch
podob lze p ak vyložit ú p rav y v jednotlivých
jazycích.
ženíce: oční bulva. P řejal P resl ze sch.
(svědčí Jg ). Jin d e je: stsl. zěnice pupilla,
r. zenica a n tr. ženko, m ask. zenok zornička,
u k r. zinycja, br. ženka, zenok, b. zenica.
sch. zjenica, sln. zenica oční bulva, pupilla. —
Souvisí se záti, což „u zav írá v sobě zároveň
(vedle „ d ív a t se s o tevřeným i ú sty ") před
sta v u překvapeného poulení očí. Ovšem
nakonec m ůže slovesný kořen ze- označovat
1 d ív án í prosté, to je jistě fáze vývojově
n ejm ladší." Odvozeno od kořene zě- (nikoli
od infinitivního km ene zbja-) n-ovou přípo
nou (ještě bez jejího pasivního význam u),
te d y „to , co zeje". O to m podrobně Kopečný
Slavia 29.1960.187η. N a ze- mysleli už dříve
M iklosich a jiní, naposled V asm er.
zeť; stč. zět gen. zeti (í-km en; znamenalo
i švagra), později přesunem jotace zet a pře
chod k jo-km enům nebo o-km.: zet gen. zetě;
jč. ch. tv rd ě zet (již. T áb) gen. zeta; vČ.
fam iliárně o-km . zíta. — Stsl. zgťb, slc. zat,
r. zjat, gen. zjátja, ukr. zjat, pol. zi§c, b. sch.
sln. zet. — Psl. te d y z$tb, jem u nejblíže
stojí lit. o-kmen zéntas. L ot. znuotis ‘zeť,
švagr’ a stind. jňáti- ‘blízký pokrevní p ří
buzný n. vůbec p říb u zn ý ’ u k azují, že jejich
pratvarem bylo ide. *gnóti-s (N iem inen
LP 5.81), což je nejspíše od kořene, k te rý
je v znáti a dále v r. zn á t šlechta a lat.
nóbilis (z *gnó-) vznešený. T y to tv a ry
obsahují km enovou podobu I I (gnd-), kdežto
naše z$ti- a lit. zéntas ob sah u jí km enovou
podobu I, dvojslabičnou {geno-), k te rá není
v jiných ú tv a re ch doložena, ač teo rii v y
hovuje dobře. S tra n v ýznam u: nejde tu
o „vznešenost1*, ale o „p říb u zen stv í” , i když
nikoli pokrevní, te d y o „zn ám o st” ve
zvláštním sm yslu. L at. gener je od téhož
gem-, ale m á jinou p říp o n u ; ř. γαμβρός
podlehlo asi vliv u slovesa γαμέω ‘žením se’,
odtud jeho a a to. Stind. gámůtar- jistě sem
patří ta k é, přijalo příp o n u příbuzenských
term ínů tar, ale m a d élka v á jsou nejasné.
Na kořen *gn6- m ysleli již M iklosich E W
a Schulze K Z 63.113; K ip arsk y NphM
43.1942.113 a 60.1959.227 uvedl paralelu
m ordvinskou, sodamo zeť, od sodams věděti,
znáti. J in a k (z m atriarch áln ích vztahů)
chápe zetě Isačenko Slavia 22.69.
zgarby vm .: s ta rý 'm ajetek , h arab u rd í,
sgarby, skarby; zděrba M alý. U K y jo v a
fgarby. — Souvisí n ějak s haraburdí.
zgypať, chodit na zgypy laš.: to u la ti se po
besedách; val. zgýhat rejd iti, skotačit!, laš.
utíkati, prohledávat! K tD ; u K y jo v a zgíňat
zgúňat z{h)úfiat to u la ti se. Též s r/l: zgrýňat
K tD , zgréňat zglýňat = zblýňat B. Z dá se,
že se tu křížila slovesa dvě, 10 to u la ti se, 2 0
prohledávati. Vše zatím nejasné.
zhlaň val. slc.: p ro hlubeň v potoce, kde je
vír B, vým ol, p ro p ast SvK . — Spolu s pol.
ot-chlaú p ro p ast p a tří asi k chlapati ve
význam u ‘h lta t!’.
zhlavec: p o lštá ř pod hlav u , zhlavek PS-Lp,
slávek Lp. — Pol. wzglowie, r. sgolov'ja,
stsl. vbzglav bnica. — P ů vodně *vbZ-golvbje =
co je za hlavo u ; zde vb z (viz vz-) se ro v n á
litevském u u ž ‘za·’ i význam em ! Složenina
starého ty p u (ntr. n a -bje) b y la v č. p řev e
dena k m užském u rodu.
zhlaví: „p řed n í n. vrch n í část rozličných
předm ětů, obyčejně n ějak vyčn ív ající” PS,
např. d lá ta, trá m u , sloupu, železničního
kolejiště aj.; příčné dřevo plužních koleček
(v tom to v ý zn am u zní ta k záp .-h an .; jinde
jvč. s(hlaví; je i zhlavík t/v PS, z to h o m ísty
jvč. slavík, U těšen ý 221). — slc. zhlava,
zhlavička = č. zhlaví·, do n í je zap u štěn čep
hřídele vodního kola. — V ýchodiskem je
totéž *vbZ-golvbje, k te ré je pod zhlavec.
ziglif, zyglit val. laš. u tíra ti (okno), m azati,
m ydliti, na-, vy-·, zyglat m azati, n a tíra ti
Malý. — N ejasné.
zima: v nářečích je rozdíl zim a = chlad
x zima (vč. zejma) — zim ní období. Odvoz.
zim n í -nik -nice; laš. žym n y chladný,
stu d en ý L p, žym nic se s tá v a ti se stu d en ý m
(o počasí) L p; laš. žymovač Lp, spis. p ře
zimovali, zazimovati; jvč. (Litom yšl) vozimět
b ý ti přepaden, roztřesen zim ou (srov. otmeti); ozimé t. obilí (srov. vč. jaré žito = jarní),
z to h o ozimy, sg. ozim, z *ob-zimý, ob zim u
rostoucí, tj. p řed zim ou a ρς> ní, srov. r.
ozim yj, uk r. ozyme žyto, sln. ozimo žito, sch.
ozimica. Podzim -ek, jen v č . (jinde jeseň), je
slovo nepříliš staré (ze stř. doby), podle
podletí = doba p řed létem bylo podzim í
(srov. kaš. p uodzome), p a k podzim fem.
a konečně m ask. Zim om řivý v. J isté ro stlin y
i v zimě zelené: zimozelen, zimostráz (laš.
žymostrat L p; ale ch. zim ustrát brčál), to to
od strádati vzhledem k pol. zimostradny.
— V šeslovanské: r. zim á a td ., hojnost o d v o
zenin všude. R o v n á se m u lit. žiemá, lot.
ziema, vše z *(hei-m-a. Srov. dále odchylné
la t. hiems, h et. gim-, ř. χεΐμα, sti. him á,
hěmantá- m ask. t/v .; jinde jsou form y m éně
jasné. V p rajazy k u byl vý raz tv o řen ý od
ýhei- ta k , že b u d základ měl stu p eň nulový,
p říp o n a p a k p ln ý (ghi-em-: lat.), nebo
obráceně (ghei-m-): od to h o to druhého ú tv a ru
je χεϊμα a k á -k m e n ů m přešlá slova baltoslovanská.
zimolez: ro stlin y Lonicera nigra a L. xylosteum ; p a k i, od P resla, L. vůbec. Slovo
lidové, doložené od P reslova R o stlin áře (též
s -lýz, -lejz, -láz), ale staré, neboť je i slc.
samolyz (Kmeť, Sitno 91), pd. zim olza
zim alza žym ulka, br. žylam ač', u kr. žýmolost,
rd. zimolost zimoloska žimolost žilomost zim olíšta žim oljústa želcmút žalcm utina žilcmust(in a ) žilcm ucina aj. — Ve druhé části těch to
slov se ta jí (Trubačev ZfS 3.1958.680) ú tv a r
od kořene, k te rý je v m lzati (viz), jed n ak
*-mlz-a (pol.), jed n ak *molz-tb (rus. br. ukr.);
v p rv é části zi v idí T. ide. ghi- (*ghei-d‘koza’, v něm . Geip, angl. goat, alb. dhi),
ale spíše to bude adj. *kozbja (fem.), ztra tiv ší
p rv o u slabiku ko (ta je ale zachována
v kozí list, v. níže). N ázev te n znam ená
v lastn ě „kozí cecky” : to u to m etaforou byly
n azv á n y n áp ad n é nerozpuklé k v ěty zimolezu černého (jsou vždy ve dvojicích a p o
dobou v sk u tk u upom ínají n a dvojici stru k ů
u kozího vem ena). Český název bude
z [ko^ziljb] m lz-rb (mask.). Povědom í o to m
p ů v o d u se záhy ztra tilo a n ázv y se rozvíjely
do dvou v ětv í: 1° je větev p ráv ě popsaná;
2° kozbjb mlz-tb přetvořeno v kozí list. Něm .
Geifiblatt a střla t. capri-folium pro k. 1.
obecný je st p ak tře b a p o k lád ati za překlad
ze slovanštiny.
zim om řivý; ojediněle zim ouř(l)ivý, zimom árný, zim om orný t/v ; zimomáry, zimomorka m razení, zimnice, zim oury husí kůže
P S ; zim om řít živořiti. — V ýchodiskem jo
stč. m řieti zim u, což je velm i s ta rá redukce
z mrzěti ( = m rznout!) zim u. V povědom í
m luvících to to m řieti splynulo s mřieti
‘u m íra ti’, takže se tv o řily p ak nové tv a ry
e mor- a zdlouženým már-. Srov. sch.
mene zim a mrje V ážný Cak z podobné
redukce; slc. zim omravý, -viet, zim om riavky.
zinek, slc. zin o k; z něm . Z in k. Šm ilauer
SaS 14.130.
zinknouti jč. jvč. vč. h an .: u d eřiti; zm. vě.
zinkat, val. zinčit, msl. laš. (d)zingat. K to m u
zingra jisk ra od úderu. — E x p resiv n í slovo
zvukom alebné (zesilovací n; k]g), rým uje se
s břinknouti flin kn o u ti apod.
zip(s): zdrhovací u záv ěra (lidově drc).
Z angl. (tam od 1927); jm éno podle vynálezce
(Treim er pís.); „ale oxfordský slovník,
Suppl. 2.325, to slovo p o k lád á za napodobení
zv u k u " (Šm.).
získati -ám, stč. zísču -eš; zištný·, vě. zisknej (nejsem na tom z. = nem ám zisku z toho);
postv. zisk. —· Spolu se slc. získat, pol. zyskaá
a sch. iz-iskati t/v (význam zúžen z „h le
dáním v y tě ž iti“ ) je to z *jez-iskati. Z ákladní
iekati hledati, žád ati je dosud v n ář. iska t
a u jiných Slovanů (r. išču iská t atd .),
viz i vískati. R o v n á se m u lit. íeškau ieškóti
a lot. ieskáju ieskát: souvisí dále se sthn.
eiscón p á tra ti, žád ati, n y n í heischen, sti.
iččháti hledá, touží, žádá, av. asaiti hledá.
K ořen byl p a trn ě *eis-, p řed -sko- byl n á
ležitý nulový stu p eň v indoír., jinde byl
nahrazen plným .
zítra: viz za 2°.
zkoumati 1 ° , vy° pro° pře°; zkoum avý,
zkumavka·, postv. výzkum , průzkum . H an .
zgómat t/v , ale val. zgúm at = zam ýšleti,
např. něco zlého, na zgum y n a výzvědy.
O ddělením z (vlastně s) jak o žto dom nělé
předpony vzniklo koum ati (též s vy-) přem ýšleti, b ý ti zab rán v m yšlenky, zam yšleně
pozorovati ( > p o stverb. koum a u R aise;
význam liknavec je tu nepůvodní; asi podle
úouma nebo pod.), han . kómat, gómat pozo
rovati. Jednodu ch é k. není v Čechách příliš
znám o. D ostalo o d stín poněkud ironický.
(V P uchm ajerově H an tý rce je k. = rozum ět
cizím u ja zy k u ; ta k i pol. kum asz po lembersku = rozum íš arg o tu ?; K nobloch ZfS
7.299.) — slc. skúm ai, skúm avý, skúm avka,
výskům t/v jako v č., bělor. skum ác’ rozum ěti,
ukr. skum aty. — Psl. sku m a j£ skum ati.
P říbuzno je lot. gaumět pozorovati, gaume
vkus, stněm . kaum a koum a gouma péče,
pozor, pozornost, je i gót. gaum jan pozoro
v ati, a td . D ále je p říb u zn á ro d in a slovesa
6ujq čuti (viz čiti), v níž je dobře v id itelný
kořen: *(s)keu-. V ýznam byl: m íti něco n a
m ysli, v pozornosti, popř. p řijím a ti do
pozornosti, do vědom í. J e tu hlásková
d v o jito st sk/g, § 11. Viz i hutat. H isto rick y
oprávněné psaní je skoum ati.
zlato, zlatiti, pozlátko. Psl. zolto (stsl. slc. b.
sch. sln. zlato, r. u k r. zóloto, pol. dl. hl. zloto)
je zpodstatnělé n tr. od zlatý (slc. zlatý, r.
zolotój, p. zloty atd .). Jeh o protějškem , ale
s e v základu, je lit. n ář. želtns zlatý a lot.
zelts (m ask. z býv. n tr.) zlato. D ále souvisí
s gót. gulp n tr. (něm. Gold). Z áklad byl
u nás golto-, jinde gelto- a glto-, o něm nelze
dále říci nic než nejisté dom něnky. — Z od
vozenin zaslouží zm ínky m or. slc. zlátenica
zlatnica zlátka, laš. zlacenka Lp, žloutenka,
srov. stč. pozlátznicč aurigo (Lact.), pozlátka
K lár. a sch. sln. zlatznica t/v , vše = žlou
ten k a. Z ásada „podobné lóčiti p odobným 1'
p řivedla lid k to m u , že ji léčil žlutým i
h m o tam i (rostlinam i žlutě kvetoucím i, žlu
tý m voskem , ja n tarem , topasem a j.), zvláště
zlatém , to tiž hleděním do zlatého kalicha
nebo n a zlatý knoflík, p rsten nebo řetízek
(Čižmář
2.93).
D ále
zlatice,
rostlina
F o rsy th ia (m á žluté k v ěty ); to to jm éno
n av rh l J a r. H o rn ý , v lastn ě jeho chot.
zlatohlav: tk a n in a zlatém vy šív an á, b ro
k á t (K laret ad.). Pol. zlotoglów, br. (z pol.)
zlatohlav, slc. uk r. zlatohlav (iikr. -la- podle
csl.), hl. zlotohlow, chrv. zlatoglav. — Pol.
spojení zlota glowa ( = -zlatý čepec) ukazuje,
že se vyšlo od ženských čepců, jejichž
dýnko bylo vyšíváno zlatou n ití. P odle mask.
čepec v y tv o řen a složenina m ask. n a -hlav
(pol. zlotoglow = ta k o v ý čepec) a jm éno to
přeneseno i n a lá tk u zlatém vyšívanou.
Podle z. vzniklo později i stříhrohlav. (Jinak
F lajšh an s L F 64.302.) — Zlatohlávek —
ro stlin a Lilium m artag o n , od M attiola:
ko ru n n í p lá tk y jsou jak o b y brokátové. J e
i b rouk zlatohlávek.
zlý; zloba; zlo; zlobiti zlobivý (vč. o nezbed
ných dětech); zlost, zlostný; zlodčj = kdo
děje, dělá zlo, zločinec, n y n í zúženo na
k rád ce; zlosyn; laš. zloceř n ezd árn á dcera,
zlořád, zlozvyk aj.; zlodh PS (tabuové zkrácení
ze zloduch); rozezlíti (se); m íti za zlé, z toho
zazlívati. — Stsl. Psl. z-bl-h, slc. zlý, r. zol,
zloj, ukr. zlyj, pol. hl. dl. zly, b. zál, sch. zao,
sln. zel. P rv o tn í v ý zn am byl pouze ‘šp atn ý ,
n ed o b rý ’, všeobecně (např. zlá cesta), tak
dosud v slc., ale v č. n y n í přev ažu je odstín
šp atn o sti m rav n í a povahové. — P říbuzné
tv a ry lit. (některé u k azu jí ještě n a význam
obecný) atžulús h ru b ý , nevlídný, nem ilo
srdný, {zulůs ižvilnas šikm ý, srázný, izulús
drzý, n estoudný, d o těrn ý , pražiánas šikm ý,
kosý, svým i předponam i svědčí o původu
slovesném ; sti. je hválati jd e křivě, k lo p ý tá
aj. K ořen ide. gvel-; nulové z-bl- bylo dom a
především asi n a 2. m ístě sta rý c h složenin
(srov. lit.!); u nás není po to m starém rozli
šení již stopy.
zmehnouti, obyčejně neosobně zmehlo m u
selhalo, nepodařilo se (vč. jvč. val. a snad
i jinde); v P raze za J g s k (bodejz se to změklo),
vč. i něco se zmehlo přihodilo (Rais) a zmehnout z tra titi se; chod. zmáchnout se (jerové a
přesahem z jihoslov.); msl. osobně zm ehnut
něco = prom eškati, n ech at si u jiti; val.
omehlo ho nedostalo se m u, čeho si p řál;
vč. omehnout se o m žik oka se o m eškat; val.
zmehnút sa k m itn o u ti se ( = u k áza ti se a zase
zmizeti: zde onde zmehne sa m iškář). — Vše
z m b g - , slabého stu p n ě k m íhati se, resp.
mizeti. V ývoj význ am u : zmehlo m u = km itlo
se, m ihlo se jen, co si přál, ale neostalo,
omehlo — obešlo okolo něho jak o m ihem ,
km itnutím , p a k vůbec jen = nedostavilo se,
nenastalo. Mch L F 69.40.
zrnek gen. stč. zemka, m or. smok cmok tmok
zmok; slc. zmok zm ak čmoch. Znam enalo asi
‘d rak a’, p a k ‘č e rta ’, ale někde spojeno
lidovou etym ologií se „zm oklým k u řete m " .—
Pol. smok cmok čm uk; bělor. cmok je dom ovik,
nosí lidem peníze, bulh. smok h ad sající
krávy, r. smok zm ije. Ze slo vanštiny je
lit. sm ákas drak. — N evelm i jasné, jako
vůbec m ythologická jm én a. N ejspíše pův.
s^m tk-b , k s-m ýkati se, plaziti se (srov. lat.
serpěns h ad , od šerpo plazím se), d ra k y si
odedávna p řed stav o v ali jako h ad y ; v č. z
m ísto 5 je asi vlivem slova zmije. (O pol.
smok v. Stuszkiewicz J P 38.211.)
zm ije. B ylo je d n ak m ask. zm bjb (tak stsl.;
r. b. zmej, sch. zm aj), jed n ak fem. zm bja
(stsl.), stč. > zm ie jednoslab.; p rv n í b se
před j dloužilo v i; zm ijb v csl. zm ii, r. sln.
hl. zm ij, u k r. zm yj, pd. zm ij, fem. v r. n ář.
zmijá, u k r. zm yja, b. dl. slc. zm ija, nč. zmije
(ovládlo n ad zmie pro to , že se od zm ij·
tvořily odvozeniny). — T ém ěř obecně se m á
za to , že z. souvisí se země: zm- (nejslabší
stupeň) + p říp o n y - bj b - hja; te d y tab u o v é
označení „zem ní h a d “ , n a rozdíl od „ d o
mácích h a d ů “ ( = žijících v děrách d řev ě
ných „ p ra h ů “ a stěn dom ovních; o to m viz
pod h. had), to tiž neškodných (a v dom ě
trpěných) užovek; srov. rus. „zem ní h a d i“
Melnikov 1.267. Je-li to m u ta k , je to ú tv a r
velmi staro b y lý , neboť slovanština m á už
jen žerna, vždy s e.
znamení. Psl. bylo zna-m$ (r. znam ja, pol.
znami§, b. známe), ale p řetv ářen o v znam en
a je (stsl. -ije, slc. znamenie, sch. znamenje),
ač jin á slova n a -mg se ta k to nem ěnila
(ale n a -o: semeno, ta k stp . znamiono, č. zn a
ménko). O bdobný ú tv a r je γνώμα znam ení,
znalost a la t. co-gnó-men příjm ení. Týž km en
je v znam en-itý (i r. znam enítyj), znamen-ati
(postv. význam seznam záznam; jin á odvoze
nina je po-znám ka). O vý v o ji v ý zn am u při
slc. znamenat, vy-, za- (a obdobně v češtině)
jedná B lanár, Slavia 25.63n. K ořen je tý ž co
v znáti, p říp o n a -men- je starobylá.
znáti, do- po- (ale slc. poznat = zn áti,
durativně!) u- při- a td .; staro b y lé je m or.
oznat se (slc. obznat sa) seznám iti se, shodné
se stind. abhi-jňá- t/v ; znalý -lec; adj.
znám < zna-je-m^b znám ý, -ost, oznám ili z ob(klad. oznámený = obeznám ený), seznámiti,
známka; znak (přípona -kv>), ta k i jin d e,
značný, značití (odtud značka), naznačili
postv. náznak, vyznačili význačný a tp ., (bez
slovesa) příznak příznačný, ale odznak m á od
padle něm . Abzeichen; viz i znamení; v obrozenské době vzniklo poznatek. — P ů v . zna-jq
zna-ti, srov. slc. znám znát, r. znáju znát a td .,
u všech Slovanů. V šecky tv a ry jsou od
zna- < gnó-, což bylo kořenem „ao risto v ý m "
(ε-γνω-ν): présentových tv a rů od něho
původně nebylo; d ru h o tn o st p résen tu je zde
p a trn á z toho, že je tv o řen různým i způsoby
(γι-γνώ-σκω, ale lit. žinau atd .). D vojslab.
kořen gem - připouštěl m j. i tu to v aria n tu
gn-č-; jin ý ch v a ria n t (srov. lit. pa-žínti)
slovanština nezachovala krom ě sn ad v zet
(viz).
zněť i znát (zň a ju , znám i zním): d o u tn a ti;
msl. zná tu cosi, han . cose to zni; p áliti: val.
slunečko znalo, han. poznět p o p áliti (např.
prád lo žehličkou nebo n ad kam ny), msl.
pozňat; zezňat spáliti p ři žehlení (K yjovsko),
jm . oznět (k ab át m u ozněl = připálil se).
pozněný zezněný, PS zeznělý. K to m u p a tří
znoj sté. nč. (Spis.) žár sluneční, vedro,
palčivost (totéž značí r. znoj, ale b. sch.
sln. znoj, pol. znoj je p o t, ta k i slc., vyznojit sa
zp o titi se), odvozeniny ě. znojný, znojiti.
znojniti se. — R . znět p lanouti, znéjať, -jáf
p áliti se, p lanouti, d o u tn a ti, zn ijá t žhnouti
bez plam ene, p ách n o u ti čm oudem , dým em .—
Psl. bylo asi znejq znbjati (pak analogií
znějati zněti), znojb. N a sto p u příbuzenstva
u k azu je rd. (na severu: P odvys.) v a ria n ta
zlet t/v . P oněvadž v oné o blasti (arehangelské) též jeho synonym znět znam ená
žhn o u ti (bez plam ene, o roztaveném kovu),
je zřejm é, že příbuzné je stangl. glěd žár.
plam en, řeřav é uhlí, stfrís. glěd žár, dále
něm . Glut žár, a gliíhen žh n o u ti (rovněž
o roztaveném kovu). Slova ta to te d y uk azu jí
kořen ýhlě; n m ísto l se v něm objevilo
asi vlivem slova *gnětiti (nítiti). Vzhledem
ke znoj b lze p a k pro slovanské ú tv a ry
k lásti ýhlěi- jako p ů vodní podobu kořene.
zníti, stč. zvnieti z pův. zvvhq zvbněti (tak
r.-csl.; r. zvenjú -íš zvenét, u k r. dzvenity,
b. zvánja, sln. zveneti); zvn- v šak zachováno
stč. jen ve 2 dokladech, jin ak > vzn-: vznějúc, zavzníti, a dále > zn-; č. znělý (m luv
nický term ín , dříve ja sn ý), znělka sonet,
znělec h o rn in a znějící. slc. zniet, m or. nář.
oznit se o zv ati se, k to m u n epůvodní slc.
zon zvuk, hlahol, ozon ozvěna. H orň. cvínit
(cvíni m i v ušoch) m á cv ze dzv, srov. pol.
dzwon a u k r. dzvenity. Vm. ještě děcko
vyzvářiá — křičí, teta v. = bučí. č . zunět PS
a slc. zunět je ze *zvnět pod vlivem duněti
apod. Se stu p n ěm o zvon, všeslovanskó
(stsl. zvon-b a td ., pol. dzwon), od něhož je
zvoniti, sezváněti (na mši), vyzváněti, zvoník,
zvonice (< -nn-), ro stlin a zvonek (od podoby
k v ětů ). — K o řen zven- je nepochybně
to to žn ý se staro b y lý m sven- (sti. svánati
zvučí, lat . sonere a son&re), z m ísto s se o b je
vilo p a trn ě až v slovanštině vlivem zvučeli.
znobiti: viz zábsti.
zobatí, laš. džobač Lp. Odvoz, zobák; zob
zrní pro p tá k y ; ro stlin a ptačí zob = Ligustru m . — V šeslov.: slc. zobat, pol. zobac
dziobac, u k r. dzobaty, r. zobát, sln. sch. zobatí,
b. zobja. K lade se o jedení p tá k ů (pokud
n e trh a jí m aso apod.), ale r. sch. též o koních,
žerou-li oves (rd. zo>, sch. zób fem. k o ň sk ý
obrok, zobnica to rb a n a oves), stč. (a dosud
m or.) i o lidech, jedí-li lesní a zah ra d n í
bobule (též m aliny apod.) přím o z keřů. —
P říbuzné je sti. jabh- ch ň ap a ti (présens není
doložen), ir. góbaim a lit. žébéti zo b atí,
ir. gob zobák.
zola: louh z p o p ela (slc. a slez. i koželužská
ropa, v níž se m očí kůže), ta k i pol. dl. u kr.
b.; ale r. sln. přeneseno n a popel (r. zolít je
v šak ještě loužiti, luhovati). — P ře ja to
z něm . Sole solina, solná voda, od n ázv u soli;
výslovnost z pochází již z něm činy. Mch
ČMF 26.165. — Mor. zolít došlo k význam u
špiniti, m azati: za- u-, uzúlat, zazolený, vše
zvláště o ušpiněných dětech; val. zol h ru b ě =
děti. S tra n v ýzn am u srov. třísniti od tříslo.
zorav: V it. jeřáb 1°.
zornice, u J g zornička. Od zřítí, zornice
je ,,to, čím se zří“ , popř. ,,to, co z ří“ . „H l.
zem ička m á e vlivem zeraé.íi Od téhož
slovesného kořene jsou i ty to n ázv y zo r
ničky: slc. zrenica, -íčka, pol. žrenica, -iezka,
u k r. zdrinka, zdrjanka, zrinka, zrilka, rd.
zirok, č. zřítelnice (stč. zřítedlnicč, zřetedlnicě,
jě. zřetelnička). O to m podrobně K opečný,
Slavia 29. 1960. 187 n. Viz i zenice.
zoufá ti: viz doufat i.
zoun, zp rav id la v p řiro v n án í červený jako
zoun Kt· 7, N Ř 18.123, 22.254, též zdravý
j . z. Myslí se zajisté červeň obličeje (při h n ě
vu , rozčilení, spěchu, velm i dobrém zdraví),
neboť není obdobných p řiro v n án í k b ru n etu ,
b londáku, šedivci. K v ý k lad u vede pražsk ý
v ý zn am ‘rozžhavené želízko do žehličky’.
To^ už je blízko p ů vodním u tv a ru , k te rý je
u Č e l.: žhoun = ře řa v ý uhel, žh av ý oharek,
jč. též žounek, PS žhounek = p adající hvězda,
létavice (m eteor). T ed y pův. ú tv a r ještě
od žhu žéci, viz pozdější žhnouti, příponou
-oun, ú tv a r jako běhoun, tahoun. To p řiro v n á
n í te d y znam en á „červ en ý a r o z p á l e n ý "
(po běhu, p ři vzteku) jako žhoun: „ b ru n á tn ý
ja k o žh av ý u h el“ (Gorkij D 91). Lid n a h ra
zuje v ý raz jem u _ už nep rů h led n ý slovy
zrzoun n. rdoun (N Ř výše). M ylně též — od
rzoun tj. rezoun — Z u b atý N Ř 7.225; viz
i 8.64 a PS 8.715. O to m podrobněji Mch
N Ř 37.196.
zpáčiti se a zpěčovati se: viz zpět.
zpět, slc. zp a t -t, stč. vzpčt, stsl. vbsp^tb,
sln. spět, r. arch. vspjat: příslovce u strn u lé
asi z a d je k tiv a n a -b, vyjad řu jícíh o tý ž
v z ta h co předložkové spojení v t z ρ&Ί —
p ro ti p a tě = obráceným sm ěrem , srov. slo
venské zápát. Rozšířeno o Ai-ovou příponu
(srov. před-ek apod.) zpátky nazpátek po
zpátku zpátkem. — Od zpět odvozeno zpítiti se,
(stč. vzpětiti sč) o b rá titi se zpět, vzepříti se,
p o ru šiti úm lu v u apod., žijící dosud jč.
m or. (slc. zp á tit sa o d porovati, vžiti slovo
zpět), dále iter. jč. spícet se (nespícej se,
nezdráhej se); dekom posicí předpony jč.
p ítiti se, slc. p ia tit zadržovati. Od zpátky,
s k, je stč. zpiečiti se (č < tč), jč. vzpíčit se
p o stav iti se p ro ti něč., vč. zpíčit se (Paka),
m or. spíčit se, trv a c í již stč. zpěčovati se;
obdobně slc. zpatčit {sa), zpátkovat jiti
p o zp átk u , zpěčovati se, nč. zpáčit se. Hluž.
spječic v zep říti se.
zpupný, stč. i \vz)p u p n ý. N ejasné; snad
k p u p - (viz pupek) n a d o u v ati se. — Jin é je
stč., (z)pupný (statek) = v lastn í, svobodný,
ne m anský, nejspíše ze *sstúpný < postupný
= dědičný. V aněček N Ř 16.137.
zrak; stč. ozračiti u ěin iti viditelným ,
na ozrač n a podívanou, nč. zračití se (mylnou
dekom posicí z toho v stč. o snu, m or. jč.
sen se m u vyráčil v yjevil, splnil). — P ův.
zor-k-v od zřítí; stsl. zrak-b vidění, zrak,
sic·, zrak, zrakový jak o v č., r. n ář. zorok
pohled, pol. wzrok pohled, zrak,, sch. sln.
zrak v zd u ch ( = co je průzráčné). Viz
zázrak, ta m i přízrak. — L idový v ý raz podivu
Ježkovy zraky J o h n (PS) nebo Ježkovy oči
(vč.), b a i Jezu ski rači Mal. je asi tabuové
oslabení m ísto Ježíškovy zázraky.
zráti; zralý, lidově zdralý; slož. *skoro-z{d)řě ovoce brzo zrající (ze zbr-ja): stč.
skorodřě, korozřě, nč. kolo(d)ře kolořky letní
h ru šk y , pol. skorožrzy t/v , u k r. skorozdra
ran é ovoce, -zdrja ra n ý oves. Stč. bylo
i fa k titiv u m szořiti m a tu ra re , zralým činiti
(srov. stsl. sbzoriti t/v ) a zářivý m a tu ru s. —
Psl. bylo zbrějfy Zbrěti: ta k stsl.; slc. zreje
zriet, r. zréju zret n ář. kaus. zorít, uk r. zriju
zrity, pol. írzejq, žrzeč, b. zreja, sln. sch. zreti,
sln. kaus. zoriti. V č. a hl. přešlo do tříd y
n a -ati, ab y neznělo stejn ě jak o zřítí hleděti.
— P říbuzno je stin d . jarati stárn e, jirnájúrná- sešlý, sta rý , ř. γέρων sta ře c ; ir ur,
obé z f , svědčí, že kořen byl dvojslabičný:
gero-, s tím je zvře- ve shodě.
zrcadlo, chod. drcadlo, jč. drčadlo, mor.
řicadlo, z{d)řadlo. — slc. spis. zrkadlo, n ář.
zeradlo zveredlo díveradlo džviradlo (ale gemer.
óhladidlo od htadet, srov. sch. ogledalo), pol.
zwierciadlo, u k r. (d)zérkalo, r. zérkalo, sln.
zrcalo. — Od zbrkati, popř. zbrcati (je csl.
pozdní po-zrbcati, sch. zrcati, r. n ář. zérkat).
slc. n ář. a pol. v u k azu je n a nějaké výchozí
*zvbrkati, jež b y bylo blízké litevském u
žvilg 'ti hleděti. S nad bylo *zvbrdzati, takže
rozdíl by byl jen v r x l; dz se snad může
v y tu š it z u k r. dzerkalo a ze slc. n ář. dá-:
*zvbrdzadlo > u k r. *džviradlo ?; sn ad i chod.
jč. d je an ticipací ze *zrdzadlo‘t *Zv brdzati
snad vlivem h o jn ý ch sloves n a -cati přešlo
ve *zvbrcali a ta k otevřelo cestu pro k,
zv brkali. Ale an i *zvbrcati an i *zv brkati
nejsou v č. slc. ani v pol.
zrno. Stsl. zvbno, r. u k r. žerno, pol. ziarno,
hl. zorno, hl. dl. žerno, b. zarno, sch. zrno,
slc. sln. zrno. — Psl. zbrnó, spolu s lat.
gránum, stir. gran, gót. kaúrn (něm. K o m ),
je zpodstatnělé ad j. n a -no- od základu,
který je v zrát i ; sch. p řízv u k a lat. délka rá
svědčí pro ř, te d y pro *gf-no-m. A dj. je
zachováno v ind. jirná-. ,,Z rno“ je te d y
obilní plod „d o zrálý 14.
zručný, slc. zru&ný, b. sracen. — Psl.
sb-rgěbWb: obsahuje st> 3° (ide. su ‘d o b ře’)
a ad jek tiv n í odvozeninu od roka, ru k a.
zruka: perlín (viz). Zachyceno od A n t. Frice
u jednoho ry b áře v Polabí. Sem sn ad p a tří
i stč. druka u K lareta. — Pol. zr§ka wzdrgka
wzdr$ga, p a tří sem dále sln. androga t/v . —
Vše asi z *rtdroga, od r-bdr-b červený (perlín
má červené p lo u tv e a červenou sk v rn u
v oku) příponou -qga, jak o u m á i běluha —
a v m už. form ě — pstruh. Srov. lot. rauda
perlín od rauds rudý.
zřídlo, stč. žřiedlo i hřiedlo (toto v B e n á t
ské bibli; ně. hřídlo ú s tí n ád o b y , o tv o r do
pece Jg ); m or. žídlo (bylo i v Čechách,
viz PS), žídlo (žydlo Lp), žíglo zřídlo. S tarší
význam je ú stí, o tv o r do něčeho, ně. i p r a
m eniště, otvor, k d e v o d a ze zem ě v yvěrá,
pak m etonym . i sám p ram en. — slc. žriedlo,
pol. žrádlo, u k r. (d)žereló p ram en, r. žerló
(z žereló) ú s tí děla apod., p ram en, hl. žórlo,
dl. žrádlo pram en, sch. ždrlo ždrélo ú stí
u pece, sln. žrelo jícen. — Psl. žbr-dlo a žerdlo znam enalo jícen, od žráti a po-žříti,
tedy to též co v hrdlo od téhož kořene; jenže
hrdlo je starší (neboť g-br- již nikde u slovesa
není). Stč. hř- je tý ž zjev jak o v hřebí los
proti slc. žreb- a td .
zřítí, stč. zřieti; m or. pozrec, obezdřít se,
zření (vze- pode-), obezřelý, podezřelý (jinak
slc.: podozrivý), zřetel -ný, obezřetný < -zřetlný; zřejm ý (stč. i bez j) ze *zřejemý, srov.
pol. žrzejomy; iter. zírali ob- pře- na- pode(ale tu i podezřívat). S tu p eň o v po-zor -ný
(zvl. v ý zn am jč.: dnes je pozorno průzračno,
přitom „k až d ý zv u k je zřetelně sly šet"
Jjčř 29), -ováti, názor vzor (v. to), dozor, slc.
výzor; zorný; m or. zorky výzvědy (slc.
ozorky) (mor. názorky -ku n a výzvědy < na
oz-), ponázorky pozdaleku. — Stsl. zbrjo -iši
zbrěti, ú tv a r jako p ři vidéti, slc. zriem zrieí,
r. zrju zriš zret a td . u všech Slovanů. P ř í
buzné je pouze lit. žiňreti hleděti, i když
jeho iú není jasné. K o řen zer- byl rozšiřován
o k, viz zrak.
ztepilý: ladně u ro stlý ; od střed n í doby.
P atří k těpiti nésti (viz); bylo asi *vztěpilý,
t ztvrdlo. J e tře b a tu p řed p o k lád at, že
těpiti mělo, krom ě ‘n é sti’, i vý zn am stejn ý
jako je v příbuzném lit. stiěpti zd v ih ati se,
nésti se do výše, rů sti v zh ů ru ; vztepiti sě
p o v stati. Tedy z. bylo (Šm ilauer SaS 14.128)
to lik co vznosný. Viz i D ucháěek S bT rávn 348.
zub. Psl. stsl. zgb^b·. pol. zqb, sln. zob.
b. zob, jinde zub, je ú tv a r se stu p n ěm o od
ζ φ ο trh á m ; te n to v ýznam je je n stsl.; jin ak
zobatí stsl. a jinde přešlo k v ý zn am u k líčiti
(o sem enu), p rořezávati se (o klíčku). — Srov.
véd. jambha- m ask. zub, ř. γόμφος klín,
kolík, γομφίος třen o v n í zub; lit. žembiu,
žembti řezati (a žembeti klíčiti.) Id e. jm éno
zubu je v lat. dens, ř. οδούς, stí. danta(u nás zachováno snad jen v dáseň)·, „ tr h á k "
> zub je původně jistě vulgární perifráze.
zubadlo laš. uzda; m or. i zubno (-no podle
kuzno). — Psl. *zobadlo (slc. zubadlo, pol.
n ář. zabadlo s a od *zazobadlic; sln. zobalo,
b. zubalec) od *zobati, jež b y se rovnalo lit.
žabóti zauzditi a lot. žabuot; to to lotyšské
znam ená vložením h ů lk y h říb ěti nebo te leti
do h u b y zab rán it, ab y nem ohlo sáti (výcho
disko je lit. žabá p ru t, hůlka). T oto zobatí
se nedochovalo pro konkurenci druhého
z. = žrá ti zrní. Zubadlo bylo te d y jistě
i u nás n ejdříve jen jednoduché zařízení
podobné. — maď. zabola je ze slovan. zobadlo.
zubr. Psl. stsl. zqbr-b, slc. zubor, hl. r. u k r.
zubr, ta k i pol. z ru štin y . — Souvisí s lit.
stumbras a lot. stumbrs. L. H ornov u pozor
ň u je (pís.) n a gruzínské domba, k ab ard in .
dombej t/v ; p ak b y šlo o vý raz „p raev ro p sk ý " .
Z ubr bý v al h o jn ý i u nás (m ístní jm én a
Z ubří apod.).
zukat m or. slc.: tlouci; sezúkat koho = zb i
ti, han. zuknót s trč it (do někoho) K p , jvč.
zukat tk á ti n a ručním sta v u (P ittn .),
m or. dorážeti n a koho Voz, u- se u trm áceti
se; m sl. zúgat zu n kn vt (-g-); slc. nazú-chat
sa jed la = „natlouci se" , o d tu d o h ltav ém
jedení nebo p ití: m or. zugat h ltav ě jisti,
č. zunkati vyzunknouti, han . vežunknót v y p iti
(praž. vožunka, PS vožungr piják), msl.
nažokat se nalo k ati se (o podle lok-); zpětným
postupem tv a ro v ý m zm. zuňat p iti, m or.
zuchlat tlouci. — Zvukom alebné.
zuna i zu n a : hluché zrno, plevel; msl. slc.
zóna (val. i zon) znam ená m j. i plevy (ko
nopné). sln . zóna slabé zrno, uk r. zoná nám el,
r. nář. zoná snětivé zrní; vč. u H radce K r.
zuně zakrnělé dítě, PS zuně hu b en á žena. —
Snad ze s třla t. zizania, což značilo koukol,
stoklasu a jinou plevel v obilí a je (Kp)
z ř. ζιζάνια (toto n apř. M at. 13, 27).
zurčeti. Do spis. č. zavedl H an k a z r.
žurěát, ale obdobná zvukom alebná slova jsou
zurkati, zurkot PS, slc. zurěat žurěat žurk(ot)ai
zurkotai ěurěaí ěurkat curkat ěurdžat šurdžal
džurdžaí, je i laš. curceá L or., óurčet, val.
ěurěat K š a u kr. žurěáty.
zuřiti, dříve z. se; zuřivý, -ec, -ost. Pol.
žurzyc si§ h n ěv ati se, v y p ín a ti se. — Z p ů v .
*vz-juřiti se, srov. pol. ju rzyc si§ rozčilovati
se, u kr. na-jurytysja rozzlobiti se; z m ísto ž
se objevilo disim ilačním vlivem hlásky ř. —-
Sté. bylo i zóHvý přísný, p ru d k ý , hněvivý,
horlivý, asi zv ratn o u analogií z doby p ře
chodu ó > ů. slc. zú rit bude asi z češtiny.
zváti: stč. zovu závěs, p a k zvu zveš. Ite r. č.
-zývati na- v- v y v y z v a t i , postv. výzva;
nazvali, název; ozvati se z od- (od- vyznačuje
v z á j e m n o s t úkonu), laš. odezvač odzyvac
se = pol. odzywač; odezva z pol.; laš. pozyvač,
přezyvač Lp, srov. č. přízvisko z prie-,
pol. przezwisko, val. zkom oleně střízbisko;
laš. (a slc.) pozývat zv áti, h an . pozovky
hostina n a tý d e n po sv atb ě. — Všeslov.
vy jm a luž.: stsl. Psl. zovo zaváti, slc. zvem
zvát, r. zovú zvát atd . — Shoduje se se stind.
hávatě vzývá, volá, zve, av. zavati proklíná;
p a rt. zaváno = sti. huváná-.
zvednouti: ze stč. vzvésti (od vedu) = v y
věsti vzhůru, zdvihnouti, n ap ř. žird (žerď),
h rad (,,v y stav ěti“ ). P řitv o řen o slo v eso s -nouti a původní vz-vésti p ak zaniklo. N edokona
vé stč. vzvodili zd v íh ati (odtud vzvoditý
most) se udrželo zč. jako zvoditi. Nč. je dále
zvedali·, z přirostlo pevně, souvislost s věsti
se už necítí.
zvěř: stč. m ask. divoké zvíře, ta k i slc.
zvěr m . a horň. zverec divoké zvíře, zvl.
zajíc. F em . vzniklo jak o k olektivum ; zvíře
bylo původně m ládě zvířecí, ale když zvěř
zobecnělo jako hrom adné, zvíře znam ená
jedince (dospělého!). Od toho ad j. zvířecí;
zvířetník = zvěrokruh zodiak; zvěřina -inec;
zvířena fauna podle květena flo ra; n a v rh o
v an á zvířetnice za zool. zah ra d u se n eujala;
z ruš. nebo slc. je p řejato zvěrstvo. — Psl. stsl.
bylo zvěre: pol. zwierz, r. zvěr' a td . Slovo
starobylé: shodné je lit. žvéris m ask. fem.
(se stopam i konson. sklonění), lot. zvěre
m ask., ř. ϋήρ m ask. P ů v . *ghvěr, souhláskový
km en. Znam enalo „divoce žijící zvíře v ů b ec“
(na rozdíl od dom ácích; Šm ilauer SaS 14.126).
zvon, zvoniti: viz zníti.
zvonek: p tá k Chloris, za J g též cvuněe. —»
slc. zvonec, zvoněok, stpol. zwoniec, n y n í
dzwoniec, hl. ěivuně. — Zvukom alebné:
koncový zv u k jeho try lk u zpravidla zní
švoinš (Fehringer), o d tu d i něm . Schwunitz.
Schwanschel.
zvonit (se) laš.: to u la ti se B -H or, zvon
tu lá k B ; zvonek, zvoneček „d ítě k teré pořád
za m atk o u b ěh á“ Lor-B. — Snad je to kalk
za něm. arg. bimmeln p o h y b o v at se sem tam ,
zvonit (láuten), žeb rat (od dom u k domu),
Bim m ler, Bum m ler žebrák, tu lák . Nebo snad
žerto v n á n áh rad a za blinkat se to u la t se?
zvorýňať zvoří(z)nat -m a t zvorýgat val.:
řv á ti. P řevzal J . Š. K u b ín : zvorýňat křičeti,
n a řík a ti PS. — Snad je příb u zn é s r. oráf
řv á t, h u lá k a t; p a k by zv bylo ze vz- ? O statek
jsou zesilovací přípony.
zvuk; zvučeti, m or. zvunčet -ěat; dozvuk,
pazvuk, p řízvuk (kalk za accentus), odtud
přizvukovat; ale přizvukovali někom u je
přím o od zvučeti. — slc. zvuk, zvučat. — Pův.
*zvqk-b, od zvykali (r. zvjákaju zvjákat,
b. zvekam, sch. zvek zvuk, pol. déwi^k;
v č. je zb y tek zachován ve věkati, viz, a ve
zvěktati), což je d ru h o tv a r staršíh o zvegati
(stsl. zv§go prohlašuji, r. n ář. zvjagú zvjač.
zvjágat štěk ati, o p su a lišce); to m u to odpo
v íd á lit. žvéngiu žvéngti rzáti. Podobný
kořen je germ . sing-v- (něm. singen, gót.
siggwan, stn o r. syngva); znam enal nejen
zpěv lidí, ale i jin ak é zvuky živých i neživých
tv o rů .
zýbati stč.: k ý v a ti se (čel ze Štítného),
nepřesně jiti (např. o stroji). — slc. zivotai sa
k ý v a ti se; zivn ú t sa: doska sa zívla — p ře
v ážila jedním koncem , sklonila, kam eň sa pod
nohou živnul — zv rtl, M učku zivn ú t = poh n outi, sklonití kliku. Stsl. zybtg zybati,
zýblju zýbát, sch. sln. zibati k olébati, kolísati, v ik lati něčím , pol. zibotač si§ ho u p ati
se. — Psl. zybati odpovídá litevském u
subóju súbóti k ý v a ti h orní polovinou těla =
eúpoti t/v (intensivum od su p u su p ti kolé
b a ti, kolísati). P rom ěnlivost souhlásek se
vysvětlí intensivní p o v ahou slov tohoto
význam u; za b v slc. dosazena jin á retnice.
žába 1°, nář. íaba; žabiny žabí jik ry , jč.
žaběnka škeble Cel, zabinec, žabník jisté
vodní rostliny; žabař pův. kdo c h y tá a p ro
d á v á žáby, p a k posm ěšně n e p a trn ý p o d n i
k atel; val. vč. žabidrák > vč. iam rák,
íandera, vč. i žabikuch posm ěšně o ch atrn é
kudle (slc. žabikláě, -dráč; něm . p aralely
V ážný N Ř 41.278). Žába o děvčeti bylo
původně asi n ad áv k o u dívce vzrů stem
zaostalé, v P olsku dosud ženě bledé a cho
robné (zeslabeno vězí snad v zč. vč. žáchora,
ěachor slabá dívka): v P olsku se v y h ý b ají
slovu žába z obavy, že b y d ěti p řestaly rů st
a zůstaly ta k m alé jako žáby nebo že by
d o staly chorobu zvanou žába. Šm. m yslí na
te n důvod, že tak o v é děvče je tv o r neochlupený. Vm. č. žabka, slc. žabica je i ploský
oblázek, jak é chlapci házejí v m além úhlu
n a vodní hladinu, ab y n ěk o lik rát odskočily
od vo d y ; název je od toho, že te n skok
oblázku upom íná n a skoky žab. Žabka
zástrčk a u kola (ojediněle > šlapka Lp).
Žabský S vK (žabská P odl. 135) zvláštní
tan ec, při k terém se n ap odobují jisté pohyby
p ři pářen í žab (to m á p o dobnostní magií
p řiv o d it h o jn o st úro d y všeho d ru h u , tj. aby
bylo všeho tolik jak o žabích jik er nebo
pulců). Žaba je i n a d u tý člověk, m or. ožaba,
žábavt; žab(oř)it se n afu k o v at se, zlobit se.—
Všeslovanské: slc. žába a td . P sl. žába je
z *gěbá, slova asi zvukom alebného, podobně
jako maď. beka (obráceným p ořadím so u
hlásek), a jak o n a K avkaze lazské žábu,
žuábu, m ingr. žuabu, žbabu (cituje T reim er
ES 73).
žába 2° lid.: jis tá nem oc. T a je i u nás
i jinde, dětská, ovčí, k rav sk á, koňská (popis
R usava 58), též žáber Jg , slc. žabírky, stč.
žabák, zvíře je zežabené (přejato do m aď .:
zsába úsad). — Pol. žaba t/v . — J e asi totožné
se žába 1°. Blízké je lit. gěbené p u ch ý ř na
ruce, gébině jistá b ílá v y rážk a n a kůži,
pryskýř, vřed. H . P levačová rkp.
žábra rybí, do spis. č. uvedeno Preslem asi
z ru štin y n a základě padělané glosy v M ater
verborum (Šm.), je v šak i slc. dom ácí žiabra
(plur. žiábre), r. u k r. žábra. — P říb u zn o je
něm. K iefer t/v (u ry b ; u jin ý ch zv ířa t = če
list), z *gěbh-r-, a avest. zafar h u b a. N ějak
s těm i slovy souvisí i maď. kopoltyú žábry.
-žábrat se: viz habrovát se.
žádati, žádost (jako starost od starati se),
žádostivý; viz i žádný; expres, žadoniti podle
žebroniti, han. žá-kat, zm. žákonit; požádati,
z toho požadavek (slc. požiadavka fem.) jako
závdavek od zavdati; zážda žád o st PS. — Ze
žgdajq žgdati (stsl. ta k ; slc. žiadat, pol. žadač,
hl. žadač, dl. žedaš, u k r. žadáty); ž§d- souvisí
s lit. pa-si-gendu -gedaú -gésti to u žiti, gedú
(nebo gedžiu) gedeti to u žiti, tru ch liti, godús
chtivý aj., dále je příbuzno ř. πό&ος to u h a,
žádost, ύέσσασ&αι ž ád a ti aj. Slovanské žgdvysvětlím e nejlépe z *gedd-, kde expresivní
gem inace dd se rozštěpila ( § 15) n a nd; nejde
tu o tz v .'n o so v ý infix! Ale žad- je z *gěd-,
je zde te d y d v o jito st en/ě, o níž viz § 7.
žadlavý vč.: n ech u tn ý ; žadlavit se p á ra ti se,
špiniti se (s prací), žarlavý (Želiv). —^ Souvisí
s dluž. žadaé se oškliviti se, p ro tiv iti se,
žadlawy žadliwy žádny a pol. žadač si§,
žadliwy žádny t/v . D ále s lit. geda h an b a:
žad- z *ged-.
žádlo chod.: žihadlo; han. žédlo K p, val.
žídlo (z takového tv a ru je jinde m or. m ísty
u včelařů sídlo: V. K . Jeřáb ek ). — slc. žialo,
pol. žqdlo, ukr. žalo, r. žálo, stsl. žglo, sln.
nář. žedvo. — Vše ze žg-dlo < *žel-dlo,
disimilací l-l > n-l. P říb u zn é sloveso je
lit. gélti, lot. dzelt bodati.
žádný m or.: žád o stiv ý , laš. židny; stč. milý,
drahý, žádostivý, od žádati. T otéž slovo je
negační žádný (msl. žáden, laš. žáden, slc.
žiadon podle jeden, -on); jeho význam se v y
vinul z p říp ad ů jako i za žádného nepojdu
muže = ani za takového, k te rý by byl (ode
všech žen) žádaný, (všem ženám ) žádoucí, d o
konalý, ani za nejlepšího; srov. i stč. žádúcí
(zesílení stejného ty p u jako div divoucí =
div divný): aby též p a n n y nedávala i ( = ani)
žádúciemu jin ém u . Ze stč. i žádný je nč.
nižádný. D oklady lze p řek lá d ati „i nejlepší“
nebo p ak ,,i kterýkoli, jakýkoli, každý",
v žd y sto jí ovšem p ři záporu, a te d y konečně
,,nullus“ . Jíle k ČMF 13.204, Liew ehr V o rtráge a u f d. B erliner Slaw istentagung (1956) 245.
T ento v ýznam se rozšířil i do luž. (hl. žadyn,
dl. žeden), do p olštiny [žáden, dříve nižaden,
a m ísto q je bohem ism us), o d tu d do u kr.
[žáden), běloruš. (žad(z)en, Nos.) a litev štin y .
— N ení v šak vyloučeno, že žádný ‘n u llu s’
přece jen pochází, ja k n ěk teří soudili ,
z *[n)i-že-jeden ‘ani jed en ’ [že tu zesiluje i
nebo n i, d áv á m u v ětší rozsah), a to ta k ,
že je vypadlo, zbylé e se v šak stalo nosovým
[žádný a slc. žiadon p ředpokládají žgd-\),
b u d že -§d- je z edd, te d y z rozpuštěné gemin á ty , § 15, nebo p řed jetím koncového n,
ženden. (O těch slovech podrobně, ale tro ch u
odchylně, je d n áT ru b ače v V J 8, 1959,1, 28n.;
podle něho jsou v stč. žádný 2 hom onym a:
1° m ilý, 2° nullus.)
žahour jč.: kaše ze švestek, borůvek,
jah o d . Snad je to obm ěněné žúr. Ú lehlová,
Čes. stra v a lidová 30, m á zprávu (asi
m ylnou), že to jm éno je po vym řelém ro d u
Ž ahourů z J in d ř. H radce.
žák, ta k i stč. slc. žiak. Z češtiny je pol.
žak. — Z ákladem je diakos, zkrácené z ř.
διάκονος čekatel k n ěžství s nižším svěcením
(srov. r. djak, u kr. djak kostelní zpěvák z p o
volání, sln. dijak stu d en t). Poněvadž dj
dalo f, přišlo k nárruto slovo od R om ánů, asi
alpských nebo z B enátek. J in a k oficiální
diaconus přišlo k n ám přes N ěm ecko:
č. jáhen, stč. též jahan, ze sth n . jáguno,
jáchono.
žakár, žakard, lidově vč. óakatka, šakata
(toto M arkv.): speciální tk alco v sk ý stav .
Jm én o podle vynálezce Jacq u ard a.
žakléř. Z angl. juggler kejklíř, podvodník;
posledním pram enem je lat. ioculátor š p rý
m ař.
žalář, stč. chod. i želář. slc. žalář. — Málo
jasné (sotva z fr. geóle).
žalínový ap .: viz žinylka.
žalm, spolu se slc. žalm ze sth n . salm,
d ru h o tv a ru staršího sth n . a střh n . psalm
(to z lat. psalm us < ř. ψαλμός, pův. píseň
s doprovodem lyry; v bibli písně D avidovy).
— Podobně žaltář, slc. žaltář, je ze sth n .
saltári, to p ak z lat. psaltárium < -těrium <
ψαλτήριον, vše od ψάλλω h u d u n a stru n o v ý
n á s tro j.
žalud, stč. že-. — Stsl. želqdb m ask.,
slc. žalud (m ísty želud gen. -i), pol. žolqdž
fem. (dříve m ask.), r. želud, u kr. žolud žalud,
sln. želod, sqh. želud, b. želad. — P sl. želqdb
i-km en, asi fem. N ejblíže m u je (v p říp o
ně nd\) la t. glans gen. -ndis, pouhé n je v ř.
βάλανος fem. a arm . kalin, litev štin a má
gilé s jinou příponou. Ač t a slova jistě k sobě
p atří, není jejich tv o řen í průhledné, nelze
s ta n o v ití p raja zy k o v ý tv a r. K o řen souvisí
asi s gueh- (a guen -) žráti, byloť to n e jd ů
ležitější žrádlo vepřů.
žaludek, jě. žaloudek. — Stsl. Psl. že lq d ^ k t,
slc. žalúdok, r. želúdok, u k r. žaludok, pol.
žolqdek, sln. želodec, sch. želudac. — P říbuzno
je lit. skilándis t/v (u zv ířa t, ,,h o rn í“ podle
M iežinise); te d y g p ro ti sk, což není řídké.
D alší rozbor b y b y l nejistý .
žaluzie, slc. žalúzia. Z fr. jalousie t/v .
žam á neskl. ad j.; žamový kam zíkově,
špinavě žlu tý . — Z fr. chamois kam zík,
i označení té b a rv y (robe cham ois: žam ové
šaty).
žam pion: pečárk a. Z fr. champignon houba,
žam puta: švitořivé děťátko, tlach al K t 5-Vck, žam putář m luvka, tlach al Jg -K t-P S ,
žam putářka m alé dítě, k te ré počíná m lu v it
a m noho povídá K t, žam putařiti Jg -P S . —
Slovo dom ácí, odvozené od žvam pat tla c h a ti
(viz žvápat). (Om ylem je m á J g za cizí;
pochybuje o to m již M atzenauer 377.) „P rv n í
český p řek lad M únchhausena z r. 1824
(J. J . C harvat) se jm enoval P říh o d y p a n a
Ž am p u táře; až 1844 přišel b aro n P rášil"
(Šm ilauer).
žandarm : z fr. gendarme (to z p lur.
gens d'armes, ozbrojení lidé) skrze něm činu.
— slc. žandár (z to h o h an . laš. msl. s-,
jč. št-, vč. št- S tašek Vzpom . 40) je z maď.
zsandár (to z fr.). Vše to jsou u nás lidové,
n y n í m izející n ázv y četníka.
žanykl, již stč. vedle sanykl zanykl, n ář.
žanygl žengle conigl senigr, slc. ženiklejt
(Reuss). Z něm . Sanikel.
žár, od hořeti (*gěr-). V šeslovanské: r. u kr.
pol. sch. žar, slc. žiar, b. žara. Ž á r označovalo
zvláště požár lesa (dosud se horň. rozlišuje
požár lesní od ohně ve vsi), m or. požárník byl,
kdo se usídlil v lese n a m ístě po žáru u p ra
veném ; n y n í je požárník zavedeno podle
ru štin y jako oficiální název hasiče z povolání
(poněvadž slovo hasit5 dostávalo nádech
poněkud posm ěšný). Viz i ždár. Ú tv a ry s žer-,
od *žer-ěti: č. žířeti p lan o u ti; slc. žer-avý,
č. žeřavý (ř od slovesa), srov. dále sln. žerjav,
sch. žerav(ic)a; nč. asim ilací řeřavý, ale
chod. řežavý, jč. řížavý m á p řesm yk ž-ř >
ř-ž; laš. jahřivy, k jahr- srov . jahřabina < je
řáb jřeřab-. — Žer-qt-^k-b (qt je p articipiální,
ale bez j , pod. visu tý atp .) je v pol. žarzqtek
žár, sch. žeratek řeřav é uhlí, též v slc.
žeriatok t/ v a v stč. řeřátek sv ato jan sk á
m uška (K lár.; později též -tko, -tka), vše
ú tv a r jak o r. kipjatok v řelá voda.
žárlivý: nem á k u p o divu starý ch dokladů,
ro v n á se m u v šak pol. žá rliw y horlivý a hl.
žárli w y řevnivý . Z dá se, že bylo lidové m or.
a slc. a o d tu d že se dostalo do spis. češtiny.
S tarší form ou je sn ad jč. žádlivyj ch tiv ý
(lásky) J jč ř 59, od žádati. Z ch tiv o sti se
snadno pochopí ho rliv o st i žárlivost. Z á
m ěna d /r b y la sn ad n á, § 6, b y la u sn ad n ěn a
sousedstvím d ruhé likvidy l. P říp o n a -livý
jak o v horlivý, stydlivý apod., z adj. vzešla
slovesa žárliti, horliti.
žarouch, stč. žaružie, n ář. žarúšek žarúžek'
záruží žeružel žerout žaróš: lidové názvy
jistý ch d ru h ů p ry sk y řn ík u . — slc. dial.
záhružka. Stpol. zórasz, np. zéruža, zeruza. —
Vše asi od. žerucha (viz řeřicha): i tu je chuť
palčivá.
žasnouti: stč. užasnuti (se), zžasnúti (sě)
u lek n o u ti se, žásati sě lek ati se, žásati žas
n o u ti. Viz i desitil — slc. žasnúť t/v jako
v č.; pol. žachnqč si§ strach em uskočiti,
r. užasat děsiti, strašiti, u-sja hroziti se,
trn o u ti hrůzou, užasnútsja zděsiti se, užasn o u ti, u k r. užachnútysja. — H láskam i i výz
nam em je nejblíže gót. us-geisnan zhroziti se,
užasnouti. T om u b y odpovídalo slov. *u-žisnqti (též p řed p o n y souhlasí, slov. u < au,
got. u ze slabého stu p n ě u + s ). T oto slovo
asi existovalo, ale záh y — ještě v Psl. — do
stalo a od synonym a *u-graznqti (viz hrůza),
jež je dochováno n a M oravě (val. uhraznúi sa,
h an . ořasnót se ulek n o u ti se aj.) a v pol.
urzasnqc (przerzasnqc) síq t/v . N ao p ak toto
sloveso m á též i od *žisnqti: val. u n s n ú t sa
ulek n o u ti se. O to m podrobně M ch ČČF 2.226.
žáví vč. (krkonoš.): borůvčí N Ř 20.247,
stč. žavka lesní ru b e ta R V odň u Jg . Asi
zkráceno ze *žoráví. Srov. hl. žorawa, kašub.
žóraw ina plod k likvy, což je od žóraw jeřáb
(p ták ); to je i v č. žoravina k lik v a P S . Srov.
dále polab. serwaitsche (*žeravica) K ronsbeere
( = *K ranichbeere) a lit. gérvuogě borůvka,
lot. dzěrvene k lik v a (od gervé, lot. dzěrve
jeřáb , a lit. uoga jahoda): ty plody se jakoby
„p řen ech áv ají" jeřáb ů m , · poněvadž se po
k lád aly za m álo cenné.
žaža vč. v aro v án í dětem , ab y se nespálily.
Pol. ziazia. — A dj. žhavý převedené do
„ d ětsk é " řeči.
žber h an .: chodil za tý d e n po Mikuláši
a strašil děti; laš. žberovina nesm ysl. P a tří
sem i slc. žbal figliar? N ejasné.
žblunk, zvukom alebnó, od to h o žbluňkali,
slc. žblnkaí, žblunkotaf, i bez ž: blunknúi,
blnkotat; p o stv slc. žblna b u b lina. Pod. č.
bluňkati, bluňka (žjblabuňka, klad. šklunkat.
S novým i příponam i slc. žblukat, m or.
žblu-chat, žblúňat. Vše souvisí s bublina (viz).
žbraně m sl.: m ísto kde sték á v o d a n a m lýn,
(d)žbrňa tů ň , h an . žbruňa pro h lu b eň v p o
toce. — P ů v o d n í p o d o b a je zbraň Jg-PS
(od brániti, te d y slovo to to žn é se zbraň
n ástro j k obraně, k boji); je to zařízení
(dřevěné „k o b y ly " čili „k o zy ") postavené
p řed stav id ly a chránící stavidlo, ab y ledové
k ry je nepoškodily. M ohly b ý t ta k o v é zbraní
též u ry b n ík ů p řed v ý p u stí (odtud je jm éno
vsi Z braň, v. Profous); podle R . H u rta
brané nebo žbraně byl „p lo t, p lo tek neboli
b rlen í", zařízení k te ré b r á n i l o ry b ám
u n ik n o u t z ry b n ík a. „S táv alo p řed odtoko-
vou tro u b o u v čelní hrázi i p řed ú stím p o to k a
neboli stro u h y do ry b n ík a " . P oněvadž ona
trouba ú stila do pro h lu b n ě pod hrází, v ýznam
byl někde přenesen n a tu to prohlubeň.
žbrdol, -lek -lec, též s ď, vulg.: sklenice
alkoholického náp o je Svěr-Z-PS, -ec h lt,
trocha (nápoje) L. — N ejasné.
žďár: vy p álen á část lesa u rčen á k osídlení
a polním u ho sp o d ářstv í P S ; je i jak o jm éno
osad: č. Ž dár, slc. Ždiar. Odvoz. ždářiti,
ždárovati p áliti les k to m u cíli. P odle C hotka,
Archeol. rozhledy 13.408n., je n u tn o rozez
návat ždáření 1° základní, osídlovací, kolonisační, a 2° zem ědělské, „ a b y pole b y la
znovu zúrodněn a popelem ". P r v n í bylo
„velké, neobyčejně nam áh av é, nebezpečné
a zdlouhavé" (trvalo 2— 3 roky). Způsoby
nem usely b ý t stejné. N ěkde se v určené
oblasti oloupala k ů ra ze stro m ů ; ty do ro k a
uschly a b y ly p a k skáceny a hned n a m ístě
spáleny. Jin d e nejd řív e káceli, p a k nechali
vyschnout. P opel ze spálených stro m ů p ro
nášený hlínou byl v ý b o rn ý m podkladem
pro setí, ale p ů d a se za několik le t v yčerpala.
Proto nastupov alo p a k d r u h é ždáření, sn a d
nější, to bylo vžd y po několika letech o pak o
váno. P ů d a to tiž časem zaro stla listn atý m i
k ř o v i n a m i (rádi ji nechávali zarů st zvláště
olšemi, neboť se nejlépe hodí k tv o řen í
ornice). T y b y ly v y sek án y (viz kluěiti) a po
uschnutí spáleny; to to ždáření bylo k rá tk o
dobé a m ohlo se o p ak o v at. K dyž m ísto
vychladlo, překopali m o ty k o u popel s hlínou
a zašili proso (zvláště b y l oblíben jeho d ru h ,
zvaný ber), z m nohých příčin v sk u tk u nejvhodnější obilninu pro te n účel. T ato praxe,
m ísty u ch o v an á dosud (C hotkova zp ráv a je
založena n a výzkum ech z vých. Slovenska),
se ovšem v p o drobnostech rů zn ila podle
stav u a p o dob y ždářené země. Slovo ždár
je z *jbz-žarrb ( — asi „pole ze žáru "), kde
*ghěros > žár, p a tříc í do ro d in y slovesa
hořeli, znam enalo ještě vy h o řen í (lesa),
m ísto vyhořelé. J bz-žar-b je te d y ú tv a r to h o
druhu jak o č. vý-běr, vý-tér, jenže m ísto vyje t u ještě jb z > z. P a k *zžár zm ěněno ve
*žžár > *ždžár > ždár.
ždáti, stč. ždu ždeš ček ati někde (přěd
komňatú ždaje) i ček ati toužebně n a něco
(s gen.). Z a n ik á již stč., ale o b jevuje se
znovu v ně. jak o poetism us s význam em
‘žád ati’. — Pol. ždac, r. ždu ždeš ždat,
ukr. ždu ždaty, sln. v ša k ždim ždeti, stsl. židq
žbdati, iter. židati. — P říbuzno je lit. geidžiú
geisti toužiti, lot. gaidu gáidit čekati.
ždibec, m or. žd(ž)ibek, dibec; pd. zdziebko.
Ze štipec přechodem souhlásek ve znělé. Viz
štipati 1°.
ždímati: stč. žm u (im per. vyžm i) *žieti,
zpravidla s d, -ždmi ždal ždatý -ždav; ny n í
vč. -žmu -žmeš -žmouti, ale m or. slc. žm u
žmat (požm aný kabát), žm ání v břuše = h ry
zení ~ stč. žm ánie K lár. t/v . M ísto něho
p ro n ik á b u d iterativ u m , zm. a m ísty vó.
žím at (a užím at ae prací = u n a v iti se),
s d č . ždím ati, nebo ú tv a ry n a -y-kati -y-chati
(srov. dm ychati od dmu): jč. (za)žmejchat. —
Stsl. Psl. žbmq ž$ti, slc. žím at, žm ýkat,
r. žm u žat, n ář. zm at -žimať žmych, u k r. žm u
žaty, pol. žm§ žqó žymaé, hl. žimac, dl. žim aš,
sch. sln. žmem žeti. — Souvisí s ř. γέμω b ý ti
n acp án ; jd e o p o jetí ‘stisk ati v chuchvalec’
apod. (přechodné), resp. ‘b ý ti stlačen ’ (ne
přečti.); žbme- p řed stav u je sloveso ty p u
ind. tudáti: g°m-é-ti. Viz i žemné, žmack,
žmoliti. P o d o b a s d vznikla „ze složeného
ite ra tiv a ST>-žimati nebo jbz-žim ati (srov.
r. vyžim át, ždím ati) obvyklým hláskovým
pochodem zž > žž > žd; d v základním
slovese (stč. -ždmi) pochází z ite ra tiv a "
(V. K ů st pís.).
ždurať laš.: šťouchati, d rcati; k to m u dále
vy-šturkat -štuřit, han . ždurchnót, m sl. ždurchat, u-ždurkat vy-ždurkat. slc. ždúrat, ždúraf.
— N ejspíše expresivní v a ria n ta od duriti.
ždžalky laš.: tv rd é kousky v p o trav ě H or.,
ždalky k ousky ztrouchnivělého d řev a pro
včelaře do včelařských kam ínek M alý. —
N ejasné.
že 1 °, částice zesilovací. V stč. a m or. n ář.
i sam o sta tn á (nělituj že B), jin ak se jen p řip o
ju je, jak o žto -že nebo -ž, k předchozím u
im p erativ u (budiž, dejž; zdvojeno ve jd ižiž),
zájm enu (tenže týž kdož což je n ž kterýž), p ří
slovci n. spojce (aniž kdežpak prořež protož).
U příslovcí a zájm en mělo asi v ý zn am
„ p rá v ě " (o to m Szem erényi, Syncope 352,
n ap ř. r. tam že = in th e sam e plače), č. týž
„ te n p ráv ě". — Všeslov. F u n k cí odpovídá ř.
příklonné <5ε, ta k že východiskem obého bude
ide. *gue. P odle T ráv n ičk a NeslV 1.56 mělo
pů v . v ý zn am ukazovací „hle".
že 2° spojka, stč. též jež, ež. — slc. že, pol.
že, stpol. ež(e), hl. zo, dl. n ář. žo, str. ježe, ože,
sln. sch. jer. P ů v o d em je ježe > jež, že nom .
sg. n tr. od ukazovacího zájm en a jb. P o d
m ínkou v ý voje ke spojce bylo u strn o v án í
to h o zájm ena; to začíná již v stsl., a to b u d
ve tv a ru m ask. iže nebo n tr. ježe. Z p rv u mělo
ježe funkci p a trn ě stejn o u jak o ř. ort nebo
stin d . (postpos.) iti, to tiž funkci našich u v o
zovek: povedši jsem (ježe = to :) hledají nás,
z to h o spojkově stč. pověděl jsem, je ž nás
hledají. J in é d oklady pro že p řed přím ou
řečí Sm 121. Z p rv u bez přesunu v osobě
(pod. jak o δτli): pravíš, že „ přijdu“ > „že
přijdeš“. D alší stu p eň je že výsledkové, p ří
činné a j. h y p o tax e. P říp a d y jak o že ano/,
žádající souhlas, že tě uhodím ! (varující) ap o d .
se vyloží vynecháním slovesa: [vsadm e se,]
že neuhádneš!; divím se] nebo [je škoda]
žes m i to neřefd; [odpusťte] že vyru šu ji;
[om luvte m ne] že jsem tak smělý. — J in a k ,
asi m ylně, T rávníček NeslV 1.192 n. Podle
něho že je z deiktického eže (ted y : „hle, h le
d ají n ás").
žebrati, již stč.: je jen jed n a z expresivních
v a ria n t stč. slovesa škebrati a nč. škemrali;
jiné jsou m or. žemrat žemořit žamlat žaplat,
slc. žobraí, č. žabronit J g , n y n í žebronit. R o z
ličnost ž\žg a e/o/α m á svůj pův o d již
v škemrati: m or. šícamrat žgamrat škebronit,
slc. šemrat\šomrat a td . Odvoz, žebrák, žebrota,
slc. žobrák; z češtiny je pol. iebraé, o d tu d
ukr. žebráty; maď. zsebrák. D ru h o tn ý v ýznam
žebráka jc m rzák: h an . laš. dožebračit se,
han. val. požebračit ru k u . M ch L F 69.257.
žebro, stč. žebro i ř- n tr., též fem. žebra; jě.
žábro. — Všeslov.: stsl. b. slc. sch. r. ukr.
rebro, pol. žebro ziobro, hl. rjeblo, dl. rjobro
-lo. — Psl. rebró je příbuzno s něm . R ip p e
t/v < rebh-jo-. V slovanštině přistoupilo -ro
podle bedro, jádro ( = ňadro), sousedních to
částí těla.
žebřík: stč. řebří, m ask. sklonění podle Jiří,
z toho -ík jako u hřébí > hřebík apod. — slc.
rebrík, dl. rébl. — Odvozeno od žebro.
Rozum ěl se původně žebřík jednožerdový,
tzv. cikánský, ostrev, kde žerd a příčle
připom ínají p á te ř a žebra (viz obraz v článku
,,o strev “ ). M ísty m or. z žebřík bylo a b s tra
hováno žebř = v ětší ž., laš. žibř. Odvoz.
žebřiňa část vozu, řebřííek ro stlin a Achillea:
m á listy ta k zpeřené jak o je o n a ostrev;
slc. vlčí rebro, hadie rebríky — k ap rad í: m á
listy rovněž ta k zpeřené.
žehliti -čka, podle K o tta n á v rh D ouehův,
jenž se ujal. D. znal asi hl. žehlíc t/v (a žeh
ličko, žehladlo = žehlička), což je od Z-ového
p articip ia slovesa žeg-ti, stč. žhu žéci, viz
žhnouti. — slc. žehlit, žehlička jsou z češ
tin y . — Od jiného zák lad u se žehlička
lidově zve cihlička; slc. je tehlica -čka tehlit
tehličkovai; velké žehličky (krejčovské) v s k u t
ku připom ínají cihly: též han . je tihlečka;
u kopaničářů potihélkovat (,,požehliti“ ) =
n ab iti někom u.
žehlo lid.: ty č k a P S ; žehýlko PS je vč.
asi 4 m dlouhá ty č k a , n a jejím ž jednom
konci je upevněn železný h ák se srp o v itý m
ostřím (u M iletína se celé to zařízení n azý v á
háček); byl to n ástro j lesního pychu: jím se
od km enů stojících stro m ů ulam ovaly suché
větve, ru k o u jin ak nedosažitelné. Žehle f.,
žehlo n tr.: ty č k a k te n etů m , us. za Jg :
„ N a žehle síť a pro v azy p ro u tk em přivázáni
jsou, ab y se síť p ři z a trh n u tí n ah o ru zdvihla.
Jso u 4 při zemi v bab k ách zadělané.“ Popis
nevelm i jasný . V m ysliveckém slangu jsou
žezla n y n í „dřevěné trám ce, n a nichž se
upevňují sítě “ PS (či spíše ,,rám ce“ ?);
žlo je u ry b á řů „svislý k ů l zatížený n a
spodní stran ě železem n. olovem a udržující
v n a p ě tí nevod a ta ž n ý p ro v a z '1 PS. —
I slovo je nejasné. T ru b ačev SbM lad 139
k něm u řad í b. žegál, žeglá p r u t spojující
vrchní vodorovnou desku se spodní vodo
rovnou deskou ja řm a (v B u lh arsku se
vn itřn í, u k rk u zvířete jsoucí vertik áln í
spojnice n azý v á sredna žegla, vnější, v y jí
m ateln á, krajna žegla, N iederle ŽSS 3.80);
je zřejm é, že bulh. slova souvisí s jehla,
i když jejich ž je nejasné. (Trubačev však
bulh. slovo spojuje s žeža = žhu, že prý,
ja k se zdá, tak o v é ž e l e z n é p ru ty m ohly
b ý t používány n a pro p alo v án í o tv o rů v d ře
věném jařm u .) — N ejspíše b u d e žeglo p ří
buzné s lit. gěgné krokev, a te d y dále i s lit.
kráké h ů l (m ísto g-g je t u neznělé k-k;
zesilovací r, § 9) a te d y i s n aším krokev.
žehnati 1°, slc. žehnat, pol. žegnač, sln.
žegnati, hl. žohnowac (z p o lštin y je lit.
žegnóti), vše z něm . segnen, to z la t. signore
zn am en ati (totiž křížem ).
žehnati 2°: jč. (B lata u Veselí) po- se komu
= v y ro v n ati se. Z něm . sich versohnen (smířiti se), což m ůže zn am en at i sich vergleichen
(porovnati se s kým ), sich berechnen. Pojem
‘v y ro v n ati se’ s k ý m (sm írem , po dobrém)
byl zde zam ěněn s pojm em ‘v v ro v n ati se
k o m u ’. J in a k F . J íle k (pozn. u K rš): k doudleb. požáhnouti si n a kom = zchladiti si
žáhu, p o m stíti se.
žehrati stč.: plísniti, k á ra ti; později:
ho ršiti se, h n ě v a ti se; žuhlati h u b o v ati Jg.
Vč. škehrat n a řík a ti n a koho P t. slc. žuhrat
žohrat žehrat b ručeti, s k u h ra ti (zvl. p ři u d í
lení daru), žehrati. — Málo jasné. Je-li -hráli
expresivní, lze v y jiti sn ad ze žúřit (viz).
J in a k Z u b atý 1.1.138. Viz i žráti 2°.
žejbrat se n ář.: těžce, n am áhavě, pom alu
jiti PS, žejbrovati se loudavě jiti P S , han.
žibrovat se B ; podivné je k rkon. šlejbrhat
N Ř 5.102. J e též žábrati se, do° se K tD -P S . —
N ejasné. Snad souvisí s čábřiťl
žejbrovat vč. jvč.: čistiti obilí pomocí
Žejbrovny (tru h lík u s obilím upevněného na
stěně ve· výši h lav y ; z něho tek lo zrní
k o rý tk em přes různě h u stá obdélníková
sítk a; bylo-li tře b a , k o rý tk em se m írně
potřásalo ručně; dnes te n to způsob nahrazen
fu kary); m or. žibrovat, ale rozum í se tím již
fukarování, slc. žubrovat i zubrovat, pol.
zubrowaó. Přeneseně vč. žejbrovat = točití
řešetem p ři čištění obilí P t. Z něm . sdubern
čistiti. — Z pětné ú tv a ry : č. žejbro, mor.
žíbro, msl. žajbro (Mal), slc. zúbor m lýnské
síto, slc. žíbro i žibra říčice, jvč. žejbro
k o rý tk o , po k terém se sypou b ram b o ry do
sklepa, laš. zuberek, žuberek sítko ve fukaru,
slc. zubriny drolky.
žejdlík, dříve i žejtel K laret, žajdlík, žedlík
H ájek , žejtlík želtlík T áb, msl. židlík, laš.
žydlik židlik žedlik, slc. žídel žajdel žajdlík.
Ze střh p . sídel, popř. něm . Seidel, to z lat.
eitula.
želeti, stč. želejí želeti. — Csl. žéléjq žélČti,
stsl. želja žal, č. příslovce žel. Zdloužené *gel> žal- v žalný žalost žalovati žaloba (význam
soudní podle něm . Klage žaloba soudní,
od klagen n ařík ati), ob-žalovati. — Všeslovanské: zb y tk y stu p n ě žel- v. výše, jinak
ovládlo žal b sm utek, a slova z něho odvo
zená: slc. žial, Halit, r. žal žalét, n ář. žálitsja
atd. — P říbuzno je lit. gělia gelé gélti bolí
(neosobně; srov. m or. želí sa m i), se zdloužením gělá bolest; to gélti je to to žn é s gélti
píchati (o včele a td .), u nás „p ích á = bolí“
v těle. U S lovanů v ý zn am y rozlišeny a p o su
nuty: je jed n ak p ro sté ‘p íc h a ti’, viz žádlo,
Halo, jed n ak v nepřechodném želeti je ‘m íti
bolest’, ale pouze duševní, o statek (slovesa
přechodná, jm éna) slovanština v y b u dovala
na podkladě, jím ž je žalb. — N ení jasné,
je-li stsl. žalb m ask. náhrobek, hrob, h robka
v souvislosti s to u to rodinou; r.-csl. ž a lb n ik t
tum ulus p řev zato jako žalník za archeol.
název staroslovan. pohřebiště.
železo, železný, nově železitý. — Všeslovanské: stsl. železo, r. sln. železo, uk r. želizo,
pol. želazo, slc. hl. železo, dl. zelezo, sch.
željezo, b. željazo. P říbuzno je lit. geležis
fem., lot. dzelzs m ask., stp r. gelso fem.
Základ gel(ě)gh- asi ,,p raev ro p sk ý “ . C itují se
i z K av k azu (Treim er ES 73) dido ger, ru t.
jilaq aj.
želíř, stč. želéř: síň, pavlač, p ů d a nad
stropem , p ů d n í světnička. Ze střh n . sólre <
lat. solárium. Srov. žúdro.
želva: „do češtiny zavedl Torrisa z pol.
žólw“ Š.; stsl. žeWvb, pol. žólw , rus.-csl.
sch. želva. P řed p o k lád á Psl. žely gen. žel-bve,
shodné s ř. χέλνς gen. -νος t/v , *ghélú-s.
žemle, od stč.; slc. žemla, stpol. a n ář.
žemla. Z něm . Sem m el, což je z la t. sim ila
jem ná m ouka, p ů v o d u dále neznám ého.
žemně stč. vč. jvč.: svazek ze dvou h rstí
vytřeného lnu; jč. žemle žemlička (l disimilací), m or. žemenka ženička, jvč. žmen m ask.,
.Tg i sejm é apod. Sem p a tří i žm ýt (H.-Brodsko) speklý chuchvalec vlhkého sena
nebo slám y LN 31/8 1944. Po hláskových
změnách jč. řbín, psáno hrbín PS ze *žbín.
Adj. žem néný Sm 238. — slc. žmen, r. žménja
žmen, u k r. žmenja žm yň žm út t/v . — Psl. asi
žim búa (čes.) nebo žbmbnb (rus.), náleží
ke žm u (viz ždím ali) v původním význam u
‘stisk ati’.
žena, zdrob. ženka (v lehká z., divo-) p ro ti
žínka; stč. též ženčica; ženský, ženština
(v obrozenské době p řeja to z ru štin y , ny n í
poněkud s příhanou), zžen(š)tilý; ženkýl (nyní
zaniklé) zženilý, ženy poslušný apod. (od
ženka), srov. slc. ženkár; csl. stč. ženim a
souložnice (přípona v y ja d řu je n ed o statek
právní náležitosti, srov. otčim); ženatý,
ženili (se), ženitba (-tba podle svatba); ženich
(viz zvláště). — V šeslov.: žena, jen pol.
luž. žona. P říb u zn é jsou stp r. genna, ř. γυνή
gen. γνναικός, dor. βανά, gót. qinó (kmen
na -on-), sti. g(a)n&, )ani-, av. ganá, arm . kin,
stir. ben gen. mna. Zakončení kořene je te d y
různé, střídové stu p n ě v 1. slabice (guenyu°n- gun-) svědčí to m u , že zp rv u byly
v sklonění rozličné stu p n ě (což u á-km enů
jin ak není!). P o drobnosti nejsou jasné.
V slovan. norm alisováno s e a jako dokonalý
á-km en.
žengle fem. p lu r.: stu h y (z V usína Jg ),
pol. (zastar.) zenkiel, zenkla tk anice. Z něm.
Senkel stu h a.
žengrout: n a V ysocku kdysi veliká k o ro u
hev o jedné h lav n í žerdi a šesti p o stranních,
nošená v p rů v o d u o Božím těle (Jílek, Jžno
334); u v ltav sk ý ch v o rařň -d provaz s kla
pačkam i n a plašení ry b N Ř 18.103. N ejasné.
ženich, ta k i pol. rus. sln .; ukr. ženych,
stsl. ženicha, sch. ženik. — P ů vodně snad
*moldo-ženbnik’b (tj. odvozenina od bahuvríhiové složeniny *moldo-žen-b, m ladoženný,
m ající m ladou ženu): slc. mladoženník; jinde
jsou obm ěny: sch. mladoženja, m ísto moldoje novo- v pol. nowoženiec, hl. dl. nawoženja.
T ento dlouhý název byl zkracován v y p u š
těn ím 1. části složeniny, přičem ž jeho konec
byl pozm ěňován fam iliárním i příponam i;
m ezi ty p a tří p ráv ě ch; slc. je te d y i mladěn
ženich, jinde pouhé ženich. T a fam iliárnost
sn ad souvisí s tím , že ženich m usil p ři sv atbě
snášeti rozličné šprý m y a žerty od vdaných
žen, což bylo obvyklou součástí záb av y při
staro d áv n ý ch svatb ách .
ženkle, -gle lid.: šněrovací jehlice, mor.
žingla. Pol. zankiel. Z něm . Senkelnadel
zkrácením .
žentour. J g je znal jak o „n ástro j k v y ta
hování vody a kovu z podzem ních do lů 1';
ny n í je to „zařízení převádějící sílu tažného
d o b y tk a na pohon hospodářských stro jů " PS.
B ýval a m ísty dosud je za každou selskou
stodolou; u p ro střed k ru h u o p rů m ěru asi
8— 10 m bylo v id ě t vodorovně um ístěné
ozubené kolo (od jeho „ p a sto rk u " , p o b o č
ného kola, šla železná pohonná žerd do
stodoly). Do to h o to vodorovného kola byla
jedním koncem vsazena vodorovná kladina;
k druhém u konci té klad in y byl zapřažen
p o ta h (koně, voli), te n p o ta h te d y chodil
k ru h em dokola. T ak o v ý to žentour dodával
pohon m látičkám , řezačkám ap., v starší
době u dolů arci ta k é k v y ta h o v án í důlních
v ý těžk ů a vody. — Vč. (u M iletína a jinde)
je žertoun, han. žentór SvB, msl. žentúr Mal.
Slovo m álo jasné. Zdá se však, že je možno
v y jít od žernov, původního to názvu m lý n
ského kam ene. Ve vývoji m lýna od m alých
ručních m lýnů „přešlo se brzy k m lýnům
větším , k jejichž o tá č e n í... užívalo se d o
b y tk a s žerdí kolem žernovu chodícího1'
(Niederle ŽSS 3. 1. 119), te d y zařízení zevně
docela podobného žentouru. K dyž p ak p ře
vládly m lýny vodní a „v ě trn é " , to to zařízení
n a do b y tčí p o ta h upadlo u m lýnu v zapo
m enutí, udržely se jen ruční m lýnky, u nichž
vodorovným vrchním kruhovým kam enem
se točí podobně, to tiž pomocí dlouhé žerdě,
ale postavené vertik áln ě a d ru h ý m koncem
osazené do stropního trá m u ; v. obraz ib).
Y yjdem e-li od podoby s νδ. výslovností
žernou a uznám e-li t za zb y tek něčeho (jeho
původ je nám záh ad n ý ; sn ad je ze sousloví
žernov[ý m la]ťi), dostanem e *žemout; z něho
vč. žertoun, dalším p řesm ykem spis. žentour;
han. ó a msl. w jsou nářeční ú p rav y spisov
ného ou. (Jin ak M atzenauer 378: z něm .
Senkkorb, dřevěné n. d rátě n é m řížové z a ří
zení u vodního p o tru b í v dolech, ab y do
něho nevniklo drobné kam ení. F o rm a i v ý
znam jsou te d y velm i odchylné!)
žerď, stč. žrd, m sl. slc. žrd, pol. hl. žerdí,
r. žerď gen. -i. — Psl. žbrdb souvisí bez
pochyby s hrázka t/v a s hřada 1° a dále
s lit. kártis žerd, la t, h řa d a ; zde z trá ta
znělosti g-d > k-t. Snad t u b y la p rad áv n á
kontam inace se slovem , k te ré m u b y o d p o
vídalo lit. vir dis t/v .
žernov: ručn í m lýn, složený ze 2 kam enů,
v dřevěném po d stav ci (dosud zn ám ý n a Valašsku). M á jm éno m or. žerna (val. žrna,
laš. žariía L p, h an . žrné K p ), pol. iarna,
ukr. žórna, r. žerna, staro b y lý p lu rál (nikoli
duál, ač jde o 2 k am en y ; ale sn ad se berou
v ú v a h u další části: podstavec a žerd)
jak o v ústa, vrata, dvbri; jin d e w-kmen:
stsl. ž r w b v i plu r., sln. žrnev gen. -nve, sch.
žrvanj (přesm yk n-v > v-n). V b altštin ě je
p lu rál α -km ene: lit. girnos, lot. dzirnas vedle
p lu rálu w-kmene: lot. dzirnavas. — J e d n o tli
vý kám en je č. žernov (stč. žrnov, -ovec,
m sl. žrnov Mal), stsl. žr^n o vb , r. žernov, což
m ožno c h áp a ti jak o zp o d statn ělé ad j. „žern o v ý “ ve jm enné form ě nebo ja k o sto p u
«-km ene (sg. -ov-b p řitv o řen ý k p lu rálu -ov-e);
nově h an . žerňák (u Boskovic), žorňák
(H eršpice). — G ót. a silu-qaím us m lýn
p o h án ěn ý oslem (w-kmen), sth n . quirn atd .
(ó-km en); stin d . gravan- kám en n a lisování
sóm u (ř/r+ a - f p říp. -van-) svědčí to m u , že
jinde jde o nerozšířené guerlgur- s příponou
-nu-, vzniklou snad z -vn- přesm ykem (tak
M eillet); ale záh y w-kmen přecházel k jin ý m
km enům . Celé zařízení mělo p ů v . název
mlin-b, žernov byl jen jeden z roztíracích
kam enů.
žert, slc. pol. u k r. r. b r. žart; laš. na obežart < bez žartu + na o, jak o v slc. naozajst.
Žertovati v stč. znam enalo k lam ati (bohaté
a mocné žertujete p o ten tes decipitis), ze střh n .
eérten k lam ati, šáliti. „T eprve později n a
stalo význam ové spojování s něm . scherz, -en;
nejdříve u žert a žertéř (H oleček m á i fem.
žertýřká), užívaných o kejklech (kejklířství
a šalba stály si ovšem velm i blízko).“
Šm ilauer ČMF 29.258. T aké B ielfeldt 306 se
s rozhodností vyslovuje p ro ti to m u , že by
Žert bylo ze střh n . nh n . scherz.
žertva, ta k i slc., p řeja to v 1. pol. m in. stol.
(K ollár aj.) z rus. žértva. — Stsl. žrttv a ,
u k r. žertva. — Psl. žvr-tva. Spolu s žrec
(a slc. žrec), rovněž p ře ja tý m z r. žrec (Psl.
stsl. žbr-bCb), p a tří k stru s. žvru žbrčti oběto-
v a ti, jehož p rotějškem je p a trn ě lit. giriu
girti chváliti, slaviti; dále je příbuzno sti.
grnáti vzývá, volá, oslavuje, prohlašuje.
žesť: plech (jen v odborném n ázv u žesíový
hudební nástroj). P řejal Ju n g m a n n z r.
žesť t/v , jem už nejblíže je (R ásánen, SbVasm er 422) čuvaš. šéi§s, šos', šu s’ t/v .
žezlo n tr. (stč. též žezl m ask.); k rá tk á tyč
z drahého kovu (panovnický odznak); v jč.
ry b ářsk ém slangu jedno z p o stran n ích dřev
u nevodu, k nim ž jsou přip ev n ěn a tažná
lan a, J J č ř 111. — Stsl. žbzlT> h ů l, p ru t, žezlo
( > r. žezl žezlo, berla, zast. h ů l, lid. žezel
hůl), b. žezal žezlo, slc. sch. žezlo t/v , žeželj
obušek, hůl. — P sl. žbzl-b je nejspíše ze
*žbsl'b, to p a k m ěl Jo h . S chm idt a nyní má
T ru b ačev SbM lad 138 za příbuzné se stisl.
geisl h ů l, ty č , nor. n ář. geisl h ů l k lyžím
a td ., konečně s něm . Geifiel < sth n . geisila
bič (pův. v šak stim ulus, dřev ěn á ty č s b od
cem , n a pohánění tažn ý ch zv ířat). (Jiné
v ý k la d y jsou nepravděpodobné.) Viz i žehlo.
žežulka, stč. žezhule (zh přesm ykem ze
hz), nč. též žež(h)ule P S , n ář. ze(g)zulka
gegzulka zezhulica aj, — Pol. zazula z(i)ezula
zuzula gžegžolka žegžulka, r. zegzíca, zazúlja
zozúlja aj., u kr. zehzycja zezulja zozulja
žehozulja. — Psl. žeg-bzula, ale -ula bylo
z h u s ta n ahrazováno jin ý m i příponam i. B a lt
sk ý p ro tějšek je lit. gegužě (zkracováno nebo
m ěněno v gegá gěgé -ělě, -útě), lot. dzeguze,
stp r. geguse (-se — ze). Z ákladem je zvukom alebné gegu (v sk u tk u p rv n í zv u k zní jinak
než ku, sn ad ka nebo spíše kejge; ř. κοκκϋ,
maď. je kakukl) > slov. žeg-b-, zu bude od
zváti = v olatí. P říbuzno je dále něm . nář.
Gauch, stn o r. gaukr, stangl. géac t/v . — Jin a k
(sotva správně) T ru b ačev K S IS 25.99; vidí tu
„kořen guž\gez s reduplikací ge-“ ; to též gužje p rý též v lit. gúžas čáp, pol. giez ovád.
H las toho p tá k a v y stih u jí Slované n y n í jako
ku ka ti (-ováti r. u k r. hl.), od to h o mladší
jm éno č. kukačka, slc. kukučka, kukovečka,
r. kukúška, sch. sln. b. kukavica, hl. dl.
kukaw a. — S tejn á jm én a m ají v nářečích
n ěk teré ro stlin y : zezulka, kukačka vstavač,
nejspíše od toho, že k v eto u v době, k d y je
slyšet kukačku.
žgrňa val.: h lu p ák SvK . N ejasné. (Jiné ž.
viz pod skrbiti.)
žhnouti, stč. žhu žžeš žéci. P ů v o d n í časo
v á n í bylo žeg-q žeg-ti (stsl. žešti), jen v im pe
ra tiv u b y l oslabený stu p eň žbdz-i, o d tud
proniklo b do in d ik ativ u ; ta k i rus. žgu žžeš,
pol. žgq, hl. žhu, sln. žgem, u o statn ích
Slovanů zůstalo e: b. žega žeža, sch. žežem. —
1° V č. se žhu udrželo jen ve složeninách
(jvč. rožu < roz-zžu m ísto -žhu), jin ak je
žhnu žhnouti (nář. roz-žhnu > rožnu > roužn u , v. V oráč 22, U těšen ý 81), v nářečích
časované podle p n u : rozžal, rozžatý·, udrželo
se jen nelidové žhoucí·, odvoz, žhář (*žahař,
srov. žžahač PS) žhavý (ze *žahavý1). Ze spis.
participia žehl proniklo e do žehnouti, postv.
úžeh. Ž eg- dlouženo v žig-, žíhati (zažíhnouti
zažínati PS), žíhaný hnědě p ru h o v an ý (podle
barvy spálenin); dem in. val. žižkat sla
bounko h o řeti; slc. žižavý žh avý, žiža(va)
žeh, žár (laš. žyža žhavé u h lík y Šr, ukr.
br. žyža oheň), m or. žihlavy žížlavý -livý
žhavý, další obm ěnou p říp o n y č. žížňavý
žíznivý, zm. žhavý t/v , ě. žížn iti b ý ti ro zp á
lený, žižlcti žhavě d o u tn a ti. Sem náleží
i slc. žihlava > šilhává, žižlavka k o p řiv a.
— 2° Zdloužení žěg· v žáhati ( ~ sln. žagati,
hl. žahac, sch. žagriti), vč. žáhnouti (žo° ži°
PS) šlehnouti p ru tem , žahavka (pd. žagawka
i že-) kopřiva, jč. po(j)žahy ( = vč. požáry)
červánky. — 3° S tu p eň góg- je v žáha,
vč. m or. žáha zaha, slc. žháha žiaha žáh, stč.
zháha (v. izgága, pol. dl. zgaga, hl. žaha, sln.
izgagá), pův. *j iz-gaga. — K ořen žeg- je
jenom v slovanštině; vzešel asi z bsl. degasimilací d k následujícím u g, te d y p ro ti lit.
degú dégti p áliti vzniklo slovan. *gegq gegti;
deg- zůstalo jenom v deg-btb (viz dehet) a snad
ještě v č. dachnlti d o u tn a ti, ho řeti Jg d .
žibuTa m sl.: husa, slc. žiba t/v , žibátko h o u
se. Od vábících in terjek cí žiba-žiba nebo
žibi-žibi. Srov. šíba.
žičit laš. aj.: viz půjčiti.
žid, všeslovanské (jen csl. je též žid(ov)in-b,
sln. židov). Z rom ánského sv ěta, asi přím o
od I ta lů (v B en átsk u ), ze staro ital. giudio,
to z la t. iudaeus, hlásk o v ý vývoj (tak K p)
žu > žú > ži. — H an . laš. (žyd Lp) slc. žid
(a pol. žyd), laš. též žida f. je i skvrna,
šm ouha n a zdi, nedaří-li se bílení (srov.
slc. izák šm ouha n a zdi od stékající vody),
pod. u k r. žyd k aň k a. N ěk teré m éněcenné
rostliny se v lidových názvech „přenechávají“ židům : n ap ř. židovská třešeň = mochyně.
židký: říd k ý , m ěk k ý (o tek u tin ách , kaších
apod.) (kdežto říd ký se kladlo o tu h ý c h
věcech n ehustě rozsetých n. rozložených,
např. říd k ý les); n ěk d y i m ěkký, ohebný,
např. o m etle (č. ojediněle, pol. b r. sln .).
Psáno m ylně i žitký navlažený, o d tu d nové
sloveso m or. n a žií v o d ú = n ap o jiti se, nasáknouti. — P sl. stsl. žid-bk-b šťav n atý ,
ale ab str. židostb fem ., r. žídok, sln. židek,
sch. židak. — P říb u zn o s lit. giědras, giedrus
jasný (o nebi), čistý, p rů h led n ý (o te k u ti
nách), a dále (g-lsk-) se skaidrús jasný
(o počasí); v. cedili. T aké je příbužno
něm. heiter ja sn ý (o počasí).
židle n a sedění, jen v č., ze střh n . sidel(e),
to p ak z la t. sedile, od seděre seděti. B ývala
kdysi ve světnici jen jed n a: n a Poličsku
„u stolu stá v a la jed in á židle, určená pro
vzácného h o sta, skrom ný n áv štěv n ík usedl
jen n a lavici1* (K ruš. 171), b y la ,,se široko
rozkročeným a n o h am a a rozm anitě v y řezá
vaným opěradlem " (ib. 175). T otéž slovo
je jč. židla, m or. židla (laě. žydla Lp) žigla
žingla, slc. žigla m oučnice, tru h la n a p o tra
v in y : střh n . slovo znam enalo i tru h lici
s víkem u p rav en ý m ta k , že m ohla sloužit
k sedění.
židoviny s tč .: skráně; doloženo od K la re ta
až po K om enského a R ohna. P ů v o d nejasný.
Snad znam enalo pův. ‘p ejzy ’, kdysi obecně
od židů nošené i v Čechách, a lidovým
vtip em přeneseno n a skráně vůbec.
žihadlo jč. (chod. vč. ží-). Zkřížením se
žádlo (viz)_se sem dostalo a: žahadlo, ta k je
i hl. — Žihadlo je od slovesa žigati (mor.
žigat džigat džágat džugat žgnúí u-žgat;
k to m u to p a tří laš. žgadlo, žgodlo), k te ré je
asi z *digati; příbuzné je lit. díegti, lot. diegt
pích ati, b o d ati. Ž je asi výsledek stejné
asim ilace d-g > g-g, ja k á je ve žhnouti.
žijon žion žíhon v č. 19. stol.: drdol nebo
cop vlasů podle jisté sta rší m ódy. Z fr.
chignon t/v .
žíla, všeslovanské. — L it. gýsla, lot. dzisla,
p r. gislo žíla, arm . jil šlacha. D ále je příbuzné
stn o rd . geitill m . tv rd é m ísto v m ěkkém
kam eni, nor. geitel t/v , geisle tv rd ší ž il a ( !)
v kam ení (hártere A d e r im G estein), pak
i něm . Geifiel fem. bič, d ů tk y , karabáč.
T ento v ý zn am (jako něm .) m á i č. žíla
( = k arab áč řem ínkový n. šlachový!). Ú h r
n em te d y jsou tu slova jen bsl.-germ .,
co do složení neprůhledná.
žilavý horň.: lakom ý, žiláň lakomec. N e
jasné. U pom íná n a rd . žgil skrblík a na
m or. žgrlit, viz skrbiti.
žiletka: jm éno vynálezce (jímž byl A m e
ričan K ing C. G illette) stávalo kdysi na
každém obalu.
žinčice: sy ro v átk a z ovčího m léka, b u d
kyselá, nebo sladká; kyselá je oblíbený nápoj
n a salaších. Val. slc. žinčica žencica žentica
žintica; pol. ž§tyca žyntyca žencyca zynczyca
aj., u k r. žentycja. Slovo p astý řsk é k u ltu ry
k arp atsk é. Jeh o p o stu p byl asi tak o v ý to
(1963 E. P etrovici P F 18. 1. 173n.). Vzniklo
asi n a půdě slovanštiny, *ž§tica (Miklosich),
od žb m i ž$ti (viz ždím ati), nahrazujíc asi
výchozí ž§ta syrovat-bka, v y tlačen á sy ro
v á tk a . V K arp ate ch a n a B alkáně proniklo
do ru m u n štin y jako jin tita (k arp atští a b a l
k á n ští p astý ři se setkávali n a zim ních p a s t
vištích p ři dolním D unaji), od R um unů
přešlo n a záp ad do sch. (žetica v Bosně,
ač jin a k v sch. není) a na sever do slc.
pol. u k r., též do m aď arštiny (zsendice, zsincica aj.). S tran význam u p rav í P .: ru m u n ští
p astý ři rozeznávají 1° sy ro v átk u (dzár, zár,
zer), k te rá v y té k á, vysakuje sam a ze sraže
ného m léka nebo o d k ap áv á z čerstvého
tv a ro h u daného do p y tlík u , a 2° žinčici,
tj. m astn o u te k u tin u , jakousi to sm etanu,
odlučující se z ovčího m ěkkého sýra, když je
d án do jisté dřevěné nád o b y a s t l a č o v á n ;
právě tu to m astnou te k u tin u tlačenou jihok a rp a tští Slované zvali ž§ta syrovat-bka,
na rozdíl od oné první, vyték ající sam o
volně; z ní se p řip rav u je b u d máslo nebo
jistá jin á jídla; v y ráb í se p rý jen v horských
krajinách R um unska, kde je dost horských
pastvin a kde ovčí m léko je dosti tučné.
(Volně vyték ající sy ro v átk u prvého d ru h u
lze v a řit; te h d y se n a ní objeví n a povrchu
chuchvalce sýrové, zvané urda, v. to.)
žindava, ta k i stč. vedle zindava: rostlina
Sanicula, žanykl. Od P resla. — Ze staršího
něm. Sindaive ( = spis. S inau) rostlina
„žebříček41. Ja n k o ČMF 14.228.
žíně: stč. znam enalo ‘h ru b o u n iť nebo
šňůru ze zvířecí s rsti’, p ak i z. — žíněné
roucho pou stev n ík ů a kajícníků. V ně.
a slovin. přeneseno n a vlas z koňské h řív y
n. ocasu; žínka n a m y tí je asi zkráceno
z *žíněnka. Ale slc. žina je pouze provaz,
žínka je šňůrka. — V yjdem e-li z vý zn am u
‘provaz’, je příbuzenstvo v la t. fu n íš t/v
a v lit. geinýs, lot. dzeinis lezivo (brtnický
provaz k lezení n a strom , kde jsou včely).
žingor val. laš.: m alý h u b en ý člověk
B -SvK , fem. val. žingura. N ejasné.
žinylka, žen ylka : m ěk k á šň ů ra s vlasem
z hedvábí a z vlny PS. Žinil(k)ový (salinový)
šátek, šál, fěrtoch, kdysi velká m óda, zván
lidově žinylá(ce)k žaliňá(ce)k želiňák zelinek
žalinka žaláček. — V ýchozí slovo ženylka
p řejato z fran štin y : chenille housenka,
prým ek z hedvábného plyše.
žír: k rm pro zv ířata, zvláště v y d a tn á
píce ženoucí n a tu k ; žírný o d o b y tk u : dobře
žeroucí, tu č n ý ; o p astv ě, louce: d o b rý krm
dávající. — slc. žírny; r. žír tu k , u kr. žyr
krm , tu k , sln. sch. žír, pol. žyr žer k rm . —
Příbuzné je ř. χϊλός zelené krm ivo, χϊλόω
ženu d o b y te k n a p a stv u a lit. gýlé žalud.
Z ám ěna likvid r/Z není závadou. J in a k
je žir-b i χϊλός neprůhledné. maď. zsir
a rum . ji r bukvice jsou ze slovanštiny.
žirafa; ta k i slc.: spolu s it. giraffa,
ťr. girafe atd . z arab . zuráfa, to p ak z A friky.
žiti ž iji 1°: u zd rav iti se, zo tav iti se z n e
moci, v y h o jiti se. T rv á v m or. ožit o k řáti
(a spis. ožiti vzk řísiti se, slc. ožit), požit
zo tav iti se. T om u odpovídá lit. g yjú gijaú
gýti zo tav iti se, iš-gýti = m or. vyžit o k řáti,
atgýti = ožit, nugýti v y h o jiti se. N ěkteré
příp o n y činí to to žiti přechodným a to ve
sm yslu n a b ý ti něčeho, d o stati něco, norm álně
ve sm yslu zesílení tělesného i m ajetkového,
zm ohutnění, nasycení, prospěchu, te d y v še
stran n éh o „zo tav en í14 tv o ra dříve slabého,
chorého a chudobného. T ak i lit. {-gýti
získati si (m ajetek, slávu, rozum , přízeň),
d o stati (zdravou barvu) apod. Č. užiti
něčeho = ve svůj prospěch vžiti, p řib rati,
požiti snísti, v y p iti (ale i p. šňupavého
tabáku, slc. u žil si = šňupl si), slc. požívat =
m íti požitek (jakýkoli); k požiti p řitvořeno
ažiti Jg t/v , dále zažiti dobře strá v iti, m or.
vyžit v y trá v iti (hus ešíe nevyžila), záživný.
K u žiti p o p řáti si náleží jč. užilej štědrý.
neužilej, chod. -yj skoupý. Dále užitek -ěný,
požitek. Viz i žito nežit půjčiti. Stupeň o je
v hojný a hojiti. Srov. násl.
žiti žiji, 2°“: býti na živu, stč. živu živeš
žiti, obdobně jinde (stsl. živ2 žiti, r. živu žit
a td ., jen v slc., pol. a hl. jako u nás). Jisté
předpony činí sloveso přechodným : prožiti
něco, přežiti v álk u atd . Odvozeno stč. žizn
život, věko-žizný. — Psl. ž iv } žiti m á stejný
základ jako živý, takže m ůže b ý ti pokládáno
za denom inativum (spíše než ab y živ-b bylo
ze slovesa), stejně ta k je tom u u lat. νϊνό
a vivus, sti. jiva ti a jivá- t/v , ř. βίομαι a βίος
život. K ořen byl dvojslabičný g"eio-, gujějd.
ja k je p atrn é z ř. ζην žiti a έβίων žil jsem;
v je rozšíření kořene, velm i starodávné
(guei-v-), snad nulový stu p eň nějakého eu.
K ořenová podoba bez v je v žiti 1°, tam
znam ená ještě d o stáv ati se do dobrého
zdravotního stav u , kdežto s v znamená
b ý ti n a živu. Viz i živý, živořiti.
žiti 3° v n a žit vodu·, viz židký.
žiti žnu, stč. žňu žieti; žnec gen. žence
z žbnbCb, chod. žene m á vokalisaci podle
žence (viz i pražnec); žeň gen. žni, ze žbUb;
-žlnati, obžínky; žatva ze Ζς-tva. — Stsl. žbnjo
ž$ti, ž$tua; ŽQtetb žnec; slc. žnem žat, r. žnu
žat, pol. žn(f)g žg.é, žniw o (srov. han. msl.
laš. žniva žně), hl. žnu žec, dl. žeju žeš, sln.
ženjem žeti, sch. žnem žeti, b. žana. — Příb u zn o je lit. geniu geneti osekávati větve
se strom ů, ř. ·&είνω sekám , zabíjím , sti.
hánti bije, zabíjí, av. avi-janaiti poráží
(strom ) a staroirské for-ben řezati.
žito: rěž (obilnina Secale cereale). Stč.
znam ená vůbec ‘obilí’, m or. m ísty ‘pšenici’,
u R usů ‘rež’, m ísty n a severu i ‘ječm en’,
též sch. n ář. žito = ječm en. — Všeslovanské.
Znam enalo ne u rčitý d ru h obilní, ale jen
obilí jakožto výživu, o d tu d kolísání podle
toho, k teré obilí je v k te ré k rajině nejvýznam nější. Od ži- v žiti 1 °, te d y žito = m a
teriál k pokrm ům , k výživě. Ale T reim er ES
citu je bask. žitu ‘žito ’; p a k b y šlo o slovo
praevropské.
živice: pryskyřice, stč. živicí. Mor. slc.
hl. živica, pol. dl. br. žy-, u k r. žyvycja. —
„U tv o řen o p a trn ě ze zák lad u živ-, a to
od žiti 1° ‘ho jiti (se)’. V ýchodiskem pojm e
nování je tu funkce pryskyřice zacelovat
poranění strom ů. L idu b y la ta funkce dobře
znám a a proto užíval o d edávna pryskyřice
i k hojení ra n n a lidském těle. Ze stejného
základu guei- je odvozeno arm . kiv a staroirské bí t/ v .“ H . P levačová S P FF B U
13. 1964. 25. „P ry sk y řice, zacel rán y a zhoj
je ,“ dí jed n a polynéská píseň (Te RangiH iroa = P . B uck, V ikingové jižních moří,
P. 1963, 22). Ve Slezsku se živica, pryskyřice
z jedle, sbírala pro souchotináře (Malý
RZ 1.1951.196).
živořiti: ze slovenštiny (tam podle J g —
nuzně živiti) skrze K ollára, ale v č. zobecnělo
v K otlářově v ý zn am u ‘nuzně žiti’; vm .
živorát slabý, neduživý člověk. — P ře tv o
řeno z živiti; ale p říp o n a je m álo průhledná.
Mor. živcrát velm i p řipom íná sch. živctariti =
živořiti. Snad te d y p ů v o d n í dlouhé slovo
bylo u nás jen zkráceno v y p u štěn ím slabiky
ta. J in o u příp o n u m á val. msl. živačit sa,
srov. nuzačit se.
živý, živiti, živn ý -nost; vy živiti, výživa,
-vný, pod. obživa, p říživn ý; obživnouti; živo
bytí; nové živec, živel, živina; ja k živ = co
(jsem) živ, slc. jen živ; laš. (v)živč, slc. živ(o)
= dokonce, vůbec. J a k o se řík á nebylo tam
ptáčka letáčka, ta k je val. živáčka tam nebylo
= živého tv o ra , v C. se říkalo i živůčka;
z toho n ějak vzniklo ve střed n í době živočich
(K om enský píše živctčich, R o h n -čích). P ro
živáček předpoklád al D obrovský za východiště živok, to p a k H a n k a „o b jev il" v P ísni
pod V yšehradem 1816, později, když se p o
znal novodobý pů v o d té písně, podepřen
živok padělanou glosou v M ater verborurn,
udržel se v šak jako term ín ještě do konce
19. stol. — Psl. živb , všeslovanské, se
shoduje s lit. gývas, lat. vívus, stin d . jivá-.
Viz žiti 2°. O živok F lajšh an s ČČF 1.59.
žízeň fem. (ve Slezsku m ísty m ask.: E ud.
N ovák); stč. žiezn ; odvoz, žíznivý (stč.
žiezlivý), žíznit. — Stsl. ž$žda, slc. arch. (z č.)
žízeň, žíznivý, žízn it, r. žažda, pol. žqdza,
sch. žedja: u tvořen o příponou -já- od žgdati,
č. žádati.
žíž: šestk a n a hrací kostce (zastar.), pol.
zez, zyz. Ze střh n . ses. (Sm.)
žížala: h líst, dešťovka, ale nářeční tv a ry
znam enají rozličný p ro tiv n ý hm yz, pak
červy, plazy aj.: stč. žúžela žúžala žížela
hm yz, m ravenec, ještěr, plaz, m or. žúžel
(han. žožel) žúžela žažula souborné jm éno,
jímž se m ohou m ín iti plazi, obojživelníci,
krtci, m yši, netop ý ři, hm yz, přenes, cham raď
lidská, chod. žoužala bro u k sm rtn ík , jvč.
žoužel: oblasti a vý k lad jed notlivých podob
(se starý m i doklady) a další české názvy
dešťovky u d á v á U těšený SaS 22.22n., 26n. —
R. žúželica střevlík, r.-csl. žuželb scarabeus,
sch. žižak obilní červ, sln. žuželka žužanka
hmyz, hl. žuželika hm yz. — N epochybně
od zvukom alebného slovesa, zachovaného
v r. žužžát bzučeti, hučeti. Sem p a tří i laš.
žižmo hem žící se m nožství (brouků, m ra
venců, p ta c tv a , lidí). Viz Šafařík 3.456.
Vážný JM .
žlab, žlábek, úžlabí; chod. jč. han . žleb. —
Stsl. žléb-b, slc. žlab, r. u kr. žólob, pol. ilób,
hl. žlob, sln. žleb, sch. žleb, žlijeb. — Byl
kdysi rozdíl: 1° žleb (viz m íst. jm . Žleby)
bylo údolí, rá z to k a (v. to to ), pol. žleb je
právě horská rázto k a; 2° žlab, pd. ilób je
koryto (km en s výdlabem , u stu d n ě k n a p á
jení dobytka). T en to rozdíl hláskový i v ý zn a
mový byl časem stírá n u n ás i jinde, takže
m ísty p řevládla jed n a nebo d ru h á podoba;
ale v han . je rozdíl žleb — žlab dosud živý
K p , též vč. Slovo č. U j e z Psl. želbu <
*gelbh-, jež p a trn ě souvisí s gulb- v sln.
golbiti vyhloubiti a s nor. golf záliv m ořský,
č. 2° bude z želbu zkříženého 3 dolb- (č. dlab,
dlabati).
žláza, stč. též žléza, dosud chod. žleza. —
Stsl. žléza, slc. žlaza, pol. zolza, r. železá,
sln. žleza, sch. žlijezda. — Psl. želza z *gelja
je příbuzno s lit. gěležaunés -žuonés -žuonys
-žúnys p lu r. fem. a s arm . gelj-kh t/v . D ále
je příbuzné ř. γογγρώνη opuchlá žláza. Vše
p a tří k slovům , k te rá značí nádor, opuchlinu,
bouli ap., viz huzo. Stejné příp o n y v lit.
a ř. svědčí, že ide. název byl asi *genjr-óuná; pro e svědčí b a ltštin a a slovanština;
kořenné n se disim ilací, b u d p ro ti r nebo
p ro ti dru h ém u n, změnilo v l. S lovanština
p a k dlouhou příp o n u n ah rad ila p o u h ý m o.
žluč, laš. žulč, žult (Malý), msl. žu t (Mali
na). — Stsl. žl-bčs, slc. žlč, r. žolč, u kr. žovč,
pol. žólc, hl. žolč, dl. želé, sln. žolč, sch. žuč,
b. žláč. — P ů vodnější podoba je v stsl. zl-hČb,
kdežto ž je asim ilací m ěkkosti k č; snad
i v chod. zluc je zachováno to to staré z.
Souvisí s ř. χολή, lat. fel, něm . Galle t/v ,
slovy jin ak isolovaným i. Slov. *ghol- > *zolse přichýlilo k slovesu jb z-(j)b ltk-n o ti (viz
žluknouti) h o řk n o u ti (poněvadž je žluč
n ad m íru hořká); o d tu d z > ž, ol > 1 a p ři
jalo k ( > č). R us. n&ř. jžl(o)č od je lk ij hořký,
žluklý znam ená i žluč! (Se žlutý v šak žluč
n ijak nesouvisí!)
žluknouti: zhořknouti, zkaziti se (o tu k u
apod.); prožluklý. — Pol. iólknqé, r. žélknut.
— Spolu s leknouti zelknouti zalknouti, m or.
zlikn ú t h o řknouti, sm rád n o u ti, cepeněti (o r y
bách, tu k u , ale i jin ý ch věcech: vč. je žele
zalklo zkažený vzduch, zalklé dříví = k n ě
m už nem ěl vzduch dlouho p řístu p ) jo od
jelínku j t l ^ k t h ořký, zkažený, v č. n ed o
chovaného (je r. je lk ij, pol. je lk i ilk i žluklý;
příbuzno je starší kym r. il kvas, kvasidlo
(angl. ferm ent), lit. elměs, álmens, hnilobná
te k u tin a z m rtv o ly , a švéd. nor. ul zkažený,
žluklý), a to ta k , že zelknouti je z jbz- bluk-noti
(leknouti z p articip ia jb l^ k lu > lekl, srov.
b r. n ář. jelknuó), žluknouti z jbz-jbl-bk-ngti,
v jehož základu b potlačeno. Z leknouti je
dále lekati: ryby polekaly.
žluna, m or. n ář. žuna ( uz { ) : p tá k Picus. —
slc. žlna, pol. žolna žluva (jm éna žluny,
žluvy a vlh y se často m atou!), v n ář. datel,
r. želná datel, strak ap ú d , u k r. žovna d atel,
žluva, sln. žolna žluna i žluva, sch. žuna
d atel, dl. žolna žluna. — L ot. dzilna d atel;
bsl. praslovo; znam enalo asi každého datlovitého p tá k a (tedy d atla, žlunu, strak ap ú d a ).
Psl. žblna od *gil-, lit. g iliú gílti b o d ati,
p ích ati (všichni d atlo v ití p táci klovají do
k ů ry a trouchnivého d řeva, hledajíce červy,
viz i výklad při datel). Mch ZfslPb 20.50. —
P odobně ř. κελεός žluna je od kel- (což je
neznělá form a kořene gel-), k te ré je v našem
klátí.
žlutý, laš. žulty, m sl. žitý; žlutavý, b arv a
žlu t; žlutiti, žloutnouti; žloutek, m or. žultek,
vč. chod. podřip. žloudek; m ísty vě. žlouták
hřib strak o š; nem oc žloutenka ze staršího
llútenicé (tak u Velesl., R o h n a, K om enského
a dosud chod.), m or. požloutenica (slc. žltenica žltenka žltačka, žitá nemoc), -en- podle stč.
názclenicé. V šeslovanské: stsl. žl-bt-b, slc. žitý,
pol. žolty, u k r. žovtyj, r. žělt, hl. žolty, sln. žolt,
sch. žut, b. žalt. — Psl. želt-b z *gil-to-, příbuzno je lit. geltas, geltónas, lot. dzelts žlu tý ,
dále něm . gelb (z *ghel-vo-) a la t. fu lvu s;
n ap ro ti to m u zelený příbuzno není (aě se to
tv rd í, viz H erne 69n.), m á kořen sice rým ový,
ale jin ý (gel-).
žluva: viz vlha.
žm ach: zžv ý k ati, ztlouci, ztřísk ati, zprásk a ti na žmoch J g = dů k lad n ě, zp iti se na
žmoch Jg , opilý na žmach K o tík 34, na machot
ČL 1.456, jvě. zm o k n o u t no žmach, vě. obilí
pom oklo na ž., je m okré jako žmach, slc.
zm o k n ú t n a cvach CMF 18.139; msl. košula
černá jak o cmoch N áb. 2.11; žmoch za J g us.
= ztiuěené vejce, jem už se skořepina o tlo u k
la, ale k te ré ještě n a bílku lpí. — Příbuzno
je r. spis. žm ychí p o k ru tin y , v ý tlaěk y , m láto,
postv. od slovesa, k te ré je v slc. žmýchai,
viz ždím ati; r. n ář. (sevské) žm áka a bělor.
plur. žm aki. U nás te d y se vyšlo z p řed stav y
roztlouci něco jako sem ena p ři tlačen í oleje.
žm inda: ro stlin a B litum . P ře ja to Preslem
z polštiny, t u z něm . Schminkbeere. Ja n k o
CMF 5.409. — H l. žm inda je asi z češtiny.
žm oliti, m or. u-žmálat, u-žmachlat, u-žmuchlat (u od muchlati). slc. žmolit. — Od
žmol(ek), to p a k od žm u (v. ždím ati): žmolek
je něco stiskovaného, stlačovaného: val. ž. je
i d ětsk ý cum el (B-Rus. 76).
žm ukati: p ři hře n a schovávanou (nebo
i n a slepou b ábu) m íti oči zavřené nebo z a
k ry té a p řito m čekati, až se druzí schovají,
popř. je hled ati, též čmuchat šm ukat hukat
ju k a t m ukat, m or. m (u)žikat m žikat m žit žmikat šm ikat čm ikať m uřínkat, slc. žmúrat,
im íchat žmríchat, rus. n ář. (V asm er 3.355)
čum katsja. H ra m á n ázv y stč. m žiká, nč.
m žucka PS žmuček žm ukačka šmukaóka šmukaná šukaná šmatačka, m or. m žícka mžucka
m řich m žikaná m zikanda šm ikaná žm ikaná
žm ékaná, slc. m rícka mriecka žm urky zhm urky
žmrich. — P ěk n ý p řík lad prom ěnlivosti
slova,, způsobené z trá to u vědom í o skutečné
příbuznosti. H ra se n azý v á vslc. bavič áe
žm urkem Bf, r. žm úrki, m izjú rki, pol. mružek,
sch. žm ura. Vše te d y ze žmu-chati žm u-kati,
což je ch-ové in ten siv u m od žm úrati, č. m žou
rali (viz m hourati), ale t u ve v ý zn am u ‘m íti
oči zav řen é’ (jaký m á sch. žm uriti), nikoli
“ oči p řiv íra ti, přim houřeně se d ív a ti” .
žok, m or. a slc. žoch (-ch je asi podle
m ích — pytel). — Spolu s hl. zak kapsa
a pol. žak (rybářská sít v podobě žoku),
sln. žakelj pytel, z něm . Sack, to z lat. saccus.
žold, ta k i slc.: ze střh n . solt (Šm.), to dále
z fr. solde m zda < lat. solidus název mince
(franc. sou, it. soldo); žoldnéř ze střhn.
soldenaere (něm. Sóldner); zhruběle žoldák.
žolík, žulik: jistá k aretn í h ra. Z angl.
Jo lly Jo k e r ( = veselý čtverák), což je nápis
n a jedné k a rtě n á d obrázkem takového
m ladíka.
žralok, pozm ěněno z P reslova žarlok <
pol. žarlok (od Z-ového p artie, žarl = *žbrH,
od žbrq žeru). slc. žralok je z češtiny.
žráti žeru 1°. P ů v o d n í časování (Psl.
žbrq žerti) se do č. zachovalo jen ve složeni
nách, zvláště s po-, stč. 3. sg. pozře, inf.
požřieti, bez p ředpony je doloženo jen žřenie
bolení v břiše, neboť se stalo term ínem .
Nč. je z toho pozřu pozříti (nář. doudl. poržu
poržlt, m or. pohřít, pozrec aj.). — Stsl. žbrq
žréti, slc. žere žrát, ale prežret polknouti; r. žru
žréš (ale inf. nový: žrát), pol. žrq žreč, sln.
žrem žreti. — K to m u su b st. žrout (mor.
žhrút > žgrut; žroutný, m or. žrútný; s h a n
livým pa- po- je pažroutný po- > pažlutný
po- vyb ěračn ý , pův. h ltav ý , žravý) ze
žbr-qt-i>, s příponou jako v p a rt. pré3., ale
bezý, a laš. žrun (-un jako v tah-oun ap o d .).—
Jed n o d u ch é sloveso m á již stč. druhotnou
flexi žeru žráti, v níž si stu p n ě žer- žbr- vy m ě
nily m ísta; ta k i luž., ale ta m se sloveso
zdvojilo ta k to : hl. žeru žráč, dl. žraá žráti,
hl. žreju žreč, dl. žres p iti. Zdá se, že tento
vývoj způsobila n ějak á analogie, sn ad výraz
pro ,,polární“ (protikladnou) funkci sráti,
arci v h ru b é řeči. Sem p a tří žrádlo, žravý,
ožralý, m or. nažhratý n ap itý , slc. pažravý
h ltav ý . Od žer- je obžerný, m or. ožgera opilec,
dloužení e > é v ožírati a tp ., z dožírati
m or. slc. postv. dožer(a) zlost; slc. pažeracnost; žíravý je asi ze zžíravý. Z drobnělá slc.
zažerkat si, m or. pažerkovat > spadČrkovat,
spožehovat m ají příponové k. — Psl. 3. sg.
žbrétb — stin d . giráti pohlcuje, kořen byl
původně dvojslabičný gHero·. B a ltštin a zo
becnila ger-: geriii, lot. dzeru piji. V ýznam
b y l ‘pohlcovati, póly k a ti’ ať jídlo nebo pití,
sto p y té d v o jito sti jsou v č. ožrati se — opiti
se, laš. žhrai je ž rá ti nebo p iti nenasytně,
slc. žrát p iti H viezd. 3.488.
žráti (se) 2°: m rzeti, trá p iti, h n ěv ati (se),
dož(h)rati (se): to m ne žere, to mne dožralo,
nedožírej mne, kdo by se nedožral, val. žranice
h á d k a SvK . P o stv erb . dožera = kdo dožírá. — Vzešlo z žehrati se s k ý m (Š títný:
nežehři se s svým i détmi), z v ý zn am u ‘hněvati
se’. V dlouhých tv a re ch jak o dožehrati
vypadlo kořenné e, čímž b y la otevřena
cesta ke sp ly n u tí se žráti 1°. T ím původem
se vysvětlí i h, k te ré je te d y dom a např.
v han. dožhrat (se) dozlobit (se) K p U , ale
p ak přechází m ísty n a M oravě i do žráti 1°
a cítí se ta m jak o zesilovací p rv ek (: žráti
n e n a s y tn ě ) , je v šak vždy jen v tv arech
kmene infinitivního.
žúdr žundr žum dr žúdr o : n a v lastn í H ané
kdysi rozm ěrná k ry tá předsíň, v y su n u tá
před v lastn í stav en í jak o žto zv láštn í křídlo
budovy (obraz v Čs. vlastivědě I I I za 128,
monografie v ČVSMO 54.33); poklesá n a
žoudro, k ů ln u n a tra k a ře a jiné n ářad í J g ;
jinde (již. M or., záp. Slov.) pouhé vystouplé
ostění vchodu, zp rav id la p estře olíčené
(jiné názvy: paža šija kapl{ic)a síňka gáneJc
výpustek předdveří klebetnica, Václ. 115,
zebráčna PS). Z dá se, že p ře ja t od severu
(Národop. v ý s ta v a 105), žú d ry měli i Němci
např. n a B roum ovsku. P řesně nebyla cesta
dosud zjištěna. Ž ú d r přes žoldr je z nějakého
nářečního tv a ru něm . slova Sóllner, což je
z lat. solárium . J in é p řeje tí je želíř (viz).
I u R o m án ů jsou n ázvy, vzniklé ze solárium,
přeneseny n a stro p , p ů d u , síň, vchod do
domu, střech u , špýchar, b a i n a stodolu.
Původní s. bylo, ja k ukazu je jm éno (od la t.
sól, slunce) výslunné m ísto, kde bylo lze se
vyhřívati; bylo te d y nahoře. N a tu to polohu
ukazuje podžudří (val. pod M akytou), což
je stro p o v á plošina v y su n u tá od střechy
daleko n a d zápraží; je nesena dvěm a s tro p
ními trá m y , prodlouženým i a vybíhajícím i
nad vchodem do dom u asi do vzdálenosti 2 m
od střešního o k raje; ch rán í osoby, stojící
před vchodem , od nepohody (V. P ražák
NSSA 9.94).
žufan, šufan m or. slc.: viz šouf.
žucha: m ask. slc. žufeň, už 1498 (AČ
10.503), č. žu fn a 16.— 17. stol., polévka,
zvl. vin n á; i žuf(k)a. Ze střh n . suje fem. t/v .
Sem te d y dám e val. žucha b ry n d a, s h a n li
vým -cha.
žuchati: p ři n áraz u vy dá v á ti tem n ý
zvuk P S ; žuchnouti; p o stv erb áln í interjekce
je žuch, žuchs. — S -o vé in ten siv u m ze zvukomalebného zák lad u žu.
žula, jč. žola, klad. žmola. slc. žula. Asi
z něm. sóla sole sol ( = Sohle, n y n í spodek,
zvláště nohy, podešev), ja k horníci nazývali
neproniknutelný spodek pod těženým i h o r
ninami (v to m to v ý zn am u přešlo k n ám
jako žuol žuola žula žula, ta k v K u tn é H oře
15.— 16. stol.). P řija to do vědeckého n ázv o
sloví za g ran it, neboť te n je v nejspodnější
vrstvě, v praho rách .
žulík 1°: dareb a, šibal, viz šuliti.
žulík 2°: šiška z bram borového těsta.
Je totéž co sulek, viz šúlat.
žuliti šiditi: viz šuliti.
žumpa, slc. žum pa, n ář. i žompa. Pol. žqp.
Z něm. S u m p f louže, jím k a n a vodu.
župa, jistý sp ráv n í okrsek, mělo v šak i jiné
význam y (sch. zád ru h a, pol. solný důl,
solivar aj.). J e n u záp. a již. Slovanů
(a z.-ukr.). K to m u župan správce župy
(sch. žu p n ik i = farář), z oslabeného *žpan
je 3ch. (15.— 16. st.) špan, z to h o pak
maď. išpán (to p a k přejím áno do slc. s v ý zn a
m em ‘ša fá ř’), a něm . Gespan. P o d ro b n á
historie těch to slov dosud chybí. Zdá se,
že župa bude asi označení p ro územ ní
jed n o tk u km ene. Pokládalo se za slovo cizí,
žu p an byl p rý i název chánských úředníků
u A varů a tu rk o ta ta rsk ý c h B u lh arů ; n a
nápisu ze Szt. Miklós je to však vlastně jm én o
Čoban (Šm. z N ém etha, M Ny 18.7). N ejasné
je, p atří-li sem i stsl. župište náhrobek, h rob.
Ale župa nelze oddělit od sth n . gaw i, gewi
(nyní Gau), stangl. gě t/v , dále od stangl. gěap
širý, rozlehlý, konečně ani od la t. págus
(přesm yk souhlásek!) župa, okrsek, obec.
N ení vyloučeno, že všechny 3 n ázv y (págus,
gew i a td ., župa) jsou p řev zaty od staršího
předindoevropského o b y v atelstv a; pro p ře
je tí svědčí přesm yk v latin ě a neshoda
sam ohlásek. (Jsou i jiné dom něnky. S taré
spojení, pro m ě nepřijatelné, s ř. γνη η ‘p o d
zem ní obydlí’ h á jí nejnověji o p ět K nobloch
ZfS 7.302.) — P á n župy byl župan-b, k te
réžto slovo je možno v y sv ětlit ze župy pan-b
haplologií; je v šak m ožno v id ěti zde i p ří
p o n u -an-b, jíž b y se rovnalo la t. -ánus
v R čm á n u s ap.
župan. A rab. gubba ‘bavlněný spodní š a ť
se dostalo do rom ánských jazy k ů , viz ju p k a .
V nich b y la v y tv o řen a odvozenina fr. ju p o n ,
it. giuppone a td .; z ital. pochází naše župan,
ta k je i p. br. ukr. rus. slc.
župica: viz šuba.
žúr m sl.: dříve polévka zv an á v Čechách
,,kyselo“ Jg , m or. žour Jg , žúr n y n í přenes,
kal, bahno, pom yje sedlina v tek u tin ách ,
kalné pivo, zažúřený zakalený. — slc. žúr.
Pol. tu r , hl. žur kyselo, r. u kr. žur kisel
(nakyslý letn í puding z ovesné m ouky
a ovoce), sln. žur(a) sy ro v átk a. — Ze sth n .
súr (nyní sauer); dosud něm . n ář. Sauer =
kyselo.
žúřit m sl.: požúřiť sa (han. -Ó-) pohněvati
se, po v ad iti se. — slc. n ář. žuvrat sa v ad iti se,
pd. a stpol. žurzyč si§ h n ěv ati se, ny n í n ář.
i szurzyč, uk r. žuryty rm o u titi, staro st dělati,
r. žu rít dom louvati, peskovati. — Málo jasné.
Spojuje se se sti. ghorá- hrozný, u k ru tn ý ,
zlý, a s gót. gaurs sm u tn ý , zasm ušilý. Viz
i žehrali.
žvápat, žvampat m or.: tlach ati; st-ové
intensivum žvástat; jsou i další ú tv a ry , ale
ty m ohou b ý t, aspoň některé, výsledkem
křížení se žváti (viz ta m , v ýznam Č. 2°). —
Poněvadž -p-ati není u nás příponou slo
vesných odvozenin, je n u tn é aspoň to to
žvápati pok lád ati za slovo jiného půvo d u než
žváti. M áme za to , že je příbuzno s lit. va p ú
vapeti žvaniti, m lu v iti zbytečnosti, isl. vafla
a bavor.-něm . wabeln t/v . Zvapaťi m á
náležité iterativ n í dloužení v kořeni (á p ro ti
lit. a); z je b u d p ro stá zesilovací p řed p o n a
nebo z- od žváti. Viz i žamputa.
žváti, stč. žu ju žváti, n ář. zvu žváti nebo
žu ju (laš. žváč Lp) zu t (žouti PS); iter. -žúvat
(v. níže); žváč, zváni, žvanec od p artie, zván,
o d tu d žvančit (mor. po- pohrýzti). M nožství
expresivních od\m zenin s novým i příponam i
-chati -chlati -(h)lati -mlati -mrati aj., p řip o
jeným i b ud ke žva- žvý- (y nejasné) nebo
k žu-: 1° žvýkati — žváchat žvejchat žvíchat
žúchat žuchlat žúlat žum lat žudlit, h ltav é
kousati = žuchlat, pd. žuchleč pom alu jisti.
2° tla c h a ti (srov. stč. žváti, nč. žvýkati t/v ) =
žváchat žvýchat (žví-) žuchlat žumlat·, sem
zařadím e i han. šváček tlach al K p. — P ře
nesený význam (ale bez zvl. přípon) ,,přežvykovati > stále o tém že m lu v iti (nepře
jícně, závistivě), d o m áh ati se d o tě rn ě" je ve
vslc. ožuvac p o m louvati Bf, m or. obžu(va)t,
o- do- pře- se, zm . dožívat se·, přesah u je do
již. Čech: vožívat ČMF 16.223 n ep řáti, vyčíta ti, o d tu d proniklo do P ra h y ožívat J u d a
N Ř 22.206 t/v . — Psl. žujq ževati: slc. žujem
žut, pol. z u jg žuc, žu:§ žwaé, hl. žu ju žwač,
dl. žu ju žué, uk r. žu ju žu(va)ty, r. žu ju ževát
n ář. žvu žvai. O dvozeniny: slc. žviakat,
r. žv{j)ákat, u kr. žvykaty. — P říb u zn é je sthn.
kiuw an (nyní kauen), vše z *geu-. (Jiné
žvat žvachlat žuchlat žuhlat ap. viz pod
houžev.)
žvatlati, žvátořit žvádolit švádolit žvacholit
žvachtat žvandat žvanit: tla c h a ti (žvatlat,
vě. žvachlat, žvacholit se p rav í o dětských
začátcích m luvení); vejžvara m luvka, žvanil
PS. — J e m ožno v y jít od žvatlat a žvátořit.
J im íje příbuzné lot. vatalát, vatelět, vataret
m noho nebo nesrozum itelně m luviti, žvan iti. V ýchozí *vatolati u nás dostalo zesilo
vací ž; někde v šak vypadlo o. E xpresivní
ráz slova přivodil to , že slovo bylo přefor
m ováno pom ocí ch: žva-ch-tat, *žva-chnit >
žvanit, m ísto -tol- je i -chol-.
REJSTŘÍK
Při sestavování rejstříku byl z úsporných důvodů slovanský a zejména český
materiál podán jen ve výběru: z českých slov jsou pojata jen slova, která nelze
snadno nalézt (především slova z dialektů a deetymologizované odvozeniny),
slovanská slova jsou zahrnuta, pokud je to možno, pod praslovanskou formou;
slovenská slova, totožná s českými, nejsou ve slovenské části uvedena. Rejstřík
sestavila Věra Čapková.
ČEŠTINA
afina 410
aibiš 213
alc(i)přést 38
alespoň 38
almazia 349
almej 35
alměř 35
almuzek 34
alou 35
amarela 379
amoleta 414
ancibél 37
anciáě 37
antracit 666
argyna 227
azur 322
-baba (vřim baba) 533
bábák (bubák) 74,
439
babouk 68
babučár 439
bác 1° 425
bacouch 41, 591
bacoun 408
báčit 425
bacala, -ák 94
bačkory
(natáhnout...) 66
bačky 41
bafati 45
bagáč 426
bahnití se 221
bahnúi 49
bahuba 40
bachanec 59
bachna 348
báchor(k)a 42
bachor 264
bajdat 42
bákadla 43
bakeša 675
bakoň 42
balabán 44
balácat 43
balásat 43
balcovať 442
balduvky 43
balet 43
balina 43
baloch 43
balvišté 235
bálvii 43
balvoko 704
balzám 44
bambrdlík 77
bambule 43
banditi 432
baňdoch 432
bandur 432
bandurská 432
bánit 46
bara 47
barabizna 46
bárat 707
barci 39
barchubel 47
barka, 46
barno 67
barocli 42
baróša 51
barousy 519
barovnice 60
bartošna 48
barvasit 435
basa 105
baslovat 42
baštón, -ún 47
batkat 46
batla 48
bator 432
bátoš(na) 48
bazgřivec 436
baždal 43
baže 39
bažica 221
bažina 42
bebelka ‘veš’ 66
becál 441
běda 53
bedlení 67
bedlivý 49
begart 449
bechňat 50
bechnui 62
bechovat 427
bechyňa 42
bejdlí 230
bejchovaí 427
bejzovat 55
bekaný 42
bekhart 449
bel(ec) 712
bělat 44
belenka 44
beleš 43
belhali se 66
belík, -ek 712
belka 51
bencovai 62
beňdúr 432
berchat se 66
berla ‘bedla’ 50
beroušek 51
berunka 50
beruška ‘ovečka’ 51
bestrman 162
beštráň 72
bezden 121
bezinka 286
Bezník 52
bezpečí 441
bezperák 261
bibulka 40
bibas 54
bibza 150
bíčit se 78
bidlovoký 67
-bídnouti 53
bíleš 43
bimbus 54
binkat 450
binovat 137
biret 47
biřic 54
biskyt 452
-bízeti 53
blabuňka 74
blača 57
blačat 56
blafati 41
bláma 645
blamatý 454
blamba 58
blamboryja 58
blamor 378
blářiat 57
blanda 56
Blaníce 55
B laník 55
blaňk(a) ‘trám ec’
454
blankat 57
blanket 55
Blansko 55
blavonit 55
blebtati ap. 58
blekotat 50
blesk 58
bleška 460
bleščica 462
blgavice 461
blchtat 57
blinérky 71
blíska 460
bliskva 460
blízat 337
blizna 337
blombélat 44
blo7icat 58
bZone 57
blongat 57
bloščka 462
bloumati 58
biaří 57
blúkat (se) 58
bluma 58
blundrat 150
blunka 74
blunkati 722
bláznit 461
bluva 57
blvati 57
bobák 74
bobčit 482
bobinka 74
bobkový list 58, 679
bobocit sa 75
bobtati 174
bobtnati 61
bogdál 94
bohdá 75
bohdál 94
bohdan ‘čáp’ 94
boj 54
bolda 43
bolena 76
boleočko 704
bombík 151
bombílat se 44
bombolati 44
boniti 59
borafc 393
borásek 393
borcuch 591
borec 61
borča 435
boráchat 47
borůvka 60
bosefc 59
bošec, -ek 59
bočfca 423
boubel 74
bouditi 666
boudník 75
bouchati 76
bouchor 498
bouchoř 498
bouliti 66, 76, 371
božátko 393
brabák 68, 206
brabec 697
brábelí 125
brabenec 378
brab(l)ouk 68, 439
bráborat 699
brnče 63
bradatice 157, 456
brach 64
brachřia 64
brakteát 68
bramborat se 699
braríkvara 325
brátošna 48
Brazílie 71
brožek 63
brco 65
brčet 381
brčit se 482
brčola 65
brdice 71
brdlavý 67
brdlení 67
brdola 65
brebentit ap. 512
brebeška 512
breče 532
brejchat se 71
brejlavej 67
brejskat 71
brejždit 72
breptali, brebtati 56,
512
breštán ap. 72
brezalka 71
brezide 71
-breždovat sa 72
Brichta 71
brlení 233
brlombat 65
brlý 700
brmbat 76
brmtat 65
brnčeti 67
brochtat se 69
broubiti 522
brouliti 62
brožek, -ec 511
brožyč 484
brsat se 66
brši 60
bručeti 68, 70, 381
brána 68
brunclak 497
brunclek 69
brundibár 105
-brundit 69
brunkati 68
bruntnák 70
brusec ‘utěrk a 407
bruslek 69
brustflek 69
bruškvorec 501
brázgat sa 69
brycliati 69
Brychta 71
bryja 66
bryla 73
brýňat 71
bryzec ‘vřes’ 702
brzák 701
brzanec 701
brzelka 71
brzicě 71
brzlica 69
(při jbrznát 702
brždallca 72
brzdí sa 72
bržlica 69
brak 63
břančit ap. 72
břasa ‘vřes’ 702
břečtálc 72
břed 702
břednouti 532
brejchat se 71
břen(dák) 381
břes(k) ‘vřes’ 702
břesat se 66
(o)břesk 69
břeščál ‘vřes’ 702
břetenice 702
brezalka 71
březec, -cle ap. 702
březula ‘vřes’ 702
břeždět 702
břiežditi sě 72
břín 131
břinčet 533
břinká 381
břinkovka 131
břískati 702
břiščěti 71
Bříštany 72
břištěc 73
břitevnice ‘slepýš’
702
břítov 187
břítoví 436
— bříždit se 72
břizec ‘vřes’ 702
břud 69
brunet 72
bubal 78
bubaráš 74
bubec 404
bubinka 74
bubolec 74
buclák 497
buclatý 70, 497
bučat 56
bůček 60
bučet se 179
budník 61
bugdal 94
bůch 59
bukanec 498
bukvice (na chomou
tu) 498
bula 62
bulač 62
bumbulat 44
bumbuti 289
bumtavý 383
bumbík 151
buňa 383
buřiálc 105
bunclák 497
bunžirovat 113
burda 160
burkat 77
burkus 77
burtlík 593
buryš (silný jako b.)
77
bu řin (k)a 62
-bust 59
bušili 62
bádlavý 61
bůžka 52
bužírovat 113
býčák 78
bygan 54
bykovat sa 450
byvol 78
bzdurak 706
bzena 445
Bzenec 52
bzíti 79
bzum 105
bzunčdk 105
cabak 80
cábat 81
cabořét se 98
cabořit se 81
cabrat se 83, 92
cábrlinkovat 92
cabrny 81
cabruša 81
cabuřat se 81
cabyky 81
cacek 82
cackat 92
cacný 81
cadrna 304
cafalct 139
caflikovat se 81
cafór 80
caga 80
cagala 80
cahoň 80
cahorlcy 81
cáhoty 81
cahy 89
cachati 80
cachmat 120
cachtat 80
cahřňat 184
cajn 80
cák 82
calach 80
calap(at)ina 80
calatka 80
calenka 80
calikovat 82
caloň 80
calovat 91
cálovka 80
calúsit 80
camboří 81
cambus 79
ca(m)Jrnoch 80, 139
camfour 80
camouch 567
camour 567
campáry 86
campati 81
camploch 90
can 109
cán 81
cancár 700
cancati 80
cancorák 89
cancorka 80
candat se 318
cangál 80
caniti 80
cáp 81
cápa 92, 94
capart 86, 153
cápati ‘těžce jiti’ 92
capií 94, 636
cápota 92
capouch 508, 567
caprtat 81
capuch 567
caráíy 86
cargan 80
— carpat 81
cásati 408
cébit sa 79
ceconit se 79
céčka 82
cegoň 79
cechlit 80
cejclík 82
cejkat 109
cejn 80
cejnek ‘oční zábal’ 86
cejprat 83
cejt(lik) 84
ceknouti 88
cel(e)doň 82
celetka 80
celklíř 84
celpat 83
celtle 80
cemperovat 84
cendelija 82
cenkovat se 83
cépka 86
ceplík 89
cepovati 84
céprat 79, 83
ceráty 86
cerbulát 84
Cerekev 87
Gerekvice 87
cergulát 84
cermovat 84
cernovat 84
cet 87
cetkovati 82
cetiti 88
céva ‘cívka’ 84
cevenčti 88
cib (i)! 84
ciba 84
deek 82
deka 84
ciclat se 82
cicmat se 82
dem užiček 384, 660
cifinda 87
cifirinda 87
cigánit 93
cigánka 105
cihlička 724
-cichat 86
dehtovat se 86
cikorikaje 87
cilifinda 87
cilinkati 86
cimbuřáky 86
cimnót 101
cimprláček 98
cimrovat 84
cimta 86
cinaný 92
cinda 87
cingat 86
cingrlátko 86
cinifál 86
d p i 84
cipúch 567
d rifá ty 86
citra 87
citvar 85
cívka 84
ckcta stč. 546
clon 200
clonili 556
duba 557
cmer(ka) 88
cmírati 106
cmírdat 106
cmoch 730
emok 717
emrdnout 561
cmrchtat se 380
cmrndat 106
emukati 382
emuditi 280, 561
emuldai 90
emunda 561
emur 524
emurkat 362
cogaj sa! 89
cogat 108
cohnit 108
cochtit 80
cokitle 90
colencovat se 90
čolky 90
combolec 508
conigl 722
copardy (je to na) 81
copouch 567
čouhat 89
couchati (se) 89
courati 90
cpelil 620
crle 92
crp ka i98
clíti 101
cubřiti 84
cucali 90
cuc(l)ati 82
cucmati 82
cúditi 85, 90
cůdle 304
cudovat se 85
cudra 304
cúhat 90, 108
cuhnit 90
cuchat ‘plísnit’ 85
cuchati 89, 504
cuchna 90
cuchta 89
cuká 592
cukabába 303
cukubába 303
cuky 89
culek 84
culifinda 87
culík 84, 508
cún 89
eundati (sc) 89, 90
cupanina 91
cuplík 84
curcéó 719
curdík 593
curifvnda 87
curkat 89
cváchat ap. 91
cvachat 91
cvachýňat 91
cvaknout si 91
cvalík 593
cváňat 91
cvaňhat 90
cvankat 91
cvikl 91
cvínit 86, 717
cvirákat 92
cvok 91
cvorník 598
cvory 80
cvrčala 92
cvrgai 92
cvrknouti 92
cvrliti 92
cvrndat 89, 92
cvr(n)kati 89, 92
cvrnované niti 545
cvůrkg 598
cvunce 720
čabdlák 94
čabán 179
čabiruvat 92
čabofit se 98
čabr 108
čabrati 630
čábřit 93, 94, 153
čacorka 80
čačíbába 303
čačkovat se 92
čáčňat 80
čačuřit 109
čágat 80, 92
čagel 623
čagotat 148
Čáchat 80
čáchnouti 92
čachor 720
čajznout 100
čákat 80
čáknút 92
čalápat 94
čarna 645
čamčet 94
čamčt 94
Čamlat 94
čamour 567
čamous '567
Čampat se 94
čample 94
čána 93
čananý 92
čančit 94
čančor(k)a 80
čandra 602
č(v)andrat 80
čanit 94
Čaňkat 94
čap 97
čapalka. 79
čapali 94, 600
čapaly ‘ronsnatý’ 81
čápěti 97, 320
čapralc 92
čárat 92
čarbat 95
čárovat 92
čářit 92
čatr 604
Čava 637
čažit 587
čbřlat 71
čebla 587
čecerka 80
čečelice 202
čečeřiti 100
čečňovat se 92
Čecha 101
čecher(ec) 202
čechlat 96
čechman 99
čejchnout 314
čekat 100
čelesno 96, 100
čelest 96
čelusňa 96
čemejrati se 106
černejfiti 106
čemek 586
čemeliti se 106
čemera 106
čemerka 97
čemka 586
čempel 98
čempíle 98
čemplak 98
čemprle 98
čemřiti se 605
Čepálc 98
čepařia 586
čeperati 106
čepice 94
Čepiti 97
čepka 587
čeplíchat se 83
čerbavej 99
čerdávej 99
čerdivej 99
čerepaňa 586
čcrchan 99
čerchat 625
-čerchat 96
čerchman (t) 99
čcrka 95
Čermák 99
Čermná řeka, osada
98
čcrnigal 98
Černobýl 78
černost 99
červiště 99
červeny chvost 211
červer ‘červ’ 99
čcrvivec 99
čeřit ‘š tířiť 627
žes 99
češule 606
čéška 95
četr 604
čever ‘červ’ 99
čgat 138
čiba 84
čibat 577
čibit 79
čibr 108
čibrat 625
čičati 109
či či! 84
čičirikat 104
čičkat 302
čičmužiček 660
čičúrem 109
čída 588
čídit 588
Čidlo 104
čichali 104
čichat ‘štíp a t’ 626
čichnouti 104
čiknút ‘sk y ta t’ 615
čílit se 104
čilný 96
čimrati 106
čin 387
čina 103
čin(čjuny 92
činovní zub 657
čiperati 106
čipýrati 106
čirok 87
čířit se 627
číslo ‘krojidlo pluhu’
107
čísnout ‘ud eřiti’ 95,
101
čísnouti ‘u k rásti’ 100
čistoniti 104
čistovaniti 104
číška 101
čitelný 104
čiv 104
číž (ek) 104
čižba 102
čizíček 589
(je) čižmo 104
čkajovat 611
čkat ‘s k y ta t’ 615
čkat se 96
čketa stč. 546
čkmor 615
čkor 615
člampat 616
článek 106
Články 105
člapat 616
člochta 616
člopek 105, 580
čloupnout 616
čluba 557
Člupeři 580
čmadit 93
čmadliky 105
čmáchat 348
čmahó 617
čmáhovitý 562
čmachtat 617
Čmajdati 105, 427
čmak (chodí po čmaku) 349
čmaňda 350
Čmánět se 348
čmárat 105, 348
čmarygai 105
čmejdlán 105
Čmejlati se 106
čmejří 106, 503
čmel 106
čmeVti se 106
čmerhák 105
čmerka 88
čmert 99
čmikat 730
čmírati 419
čmodrchat 618
čmoldán 105
čmoudit 93, 561
čmouha 562
čmouliti 377
čmour 524
čmourati se 106
čmrlák 105
čmrňa 105
čmudit 93, 561
čmudla 619
Čmuchat ‘čenichat’ 97
čmuchat ‘žm ukať 730
čmunda 651
čmuřit se 201
čmýr 106
čmýrati 106
čmyrdica 88
Čňuchat 97
čogaí 93
čohat 93
čohýcat 93
čoubě 107
čouditi 93
čouhali 102
čoucha 108
čpavek 107
čpelii 620
čpýrati 106
črcha 95
črtat i 95
čščeta stč. 546
čteník 624
čtverec 107
čtvrť 107
čuba ‘šuba’ 630
čubati 90, 92, 108
čučet ‘kručet’ 297
čučeti 303
čučmužik 384, 660
čudat se 85
čuditi 93
Čudla 619
čudnovat 108
čudra 304
čudrno 104
čudy 93
čuchák 108
čuchati 102
čuchnit 90
čuchnut 104
čuchtat se 629
čujný 104
čukať ‘š k y ta ť 615
čukytat ‘š k y ta ť 615
čulifinda 87
čumák 108
čumbrk 108
čumbrt 108
čumec 592
čunda 108
čunet 108
čup 105
Čupek 105, 107
čupěti 108
čuprno 104
čup(e)rný 103
Čupřina 109
čurčet 719
čurchat 108
čurík 108
čuriti se 627
čurkem 109
čury-mury 95
čurýčkem 109
čurym 109
čuřit 109
čúřit se 627
čutat 631
čuvik 310
čvachat 80
čvachtat se 80
čvak 310
čvákať288
čvaňat 80
Čvandat 80
čvanhati 94
čvat 629
dabit 636
dočkat 112
dadět 535
dach(aut) 109
dachamačka 109
dachměti 727
dajdrlík 637
dok 109
dalaman 123
dama 216
damascénská (ocel)
110
damaskovati 110
damastilka 110
damastinka 110
damazina 110
damčit 109
damišky 709
danaj 635
danihelka 110
dantes 635
darazina 115
dareba 110
daremný 110
darmo 110
dařiti se 113
darmovis 110
das 109
D avid (chváliti - a)
112
dávil 711
dávní kost 391
dbel 247
děbati 640
deberníček 50
deblat 117, 640
děcko 117
dedek 133
didic 113
dědina 113
dehen 113
dech 137
děj 118
dejbří 112
dej kat 111
dejmovat 111
dej vorec 116
děkovati 117
děliti 117
dělník ‘kůlna’ 114
ddovat 114
děna 121
deník ‘kůlna’ 114
denník 121
depro 640
derázka 115
děré 242
dereští 115
děró 242
derezek ‘vřes’ 702
desební (řeči) 52
devětsil 116
diamant 114
díbat se 117, 640
dibec 723
diblati se 117, 640
diblík 109
D íl(y ) 117
dimbat se 117, 640
dínicě 113
diviS 119
divili se 118
dívka 116
divočák 117
dlabali 111
dldbit 120
(na)dlábnoul někoho
636
dlaboídit 120
d(l)ačkat 120
dládžgal 644
dlachmat 120
dlapa 645
dlápit 636
dlasek, dlašek 120
dlasmat 120
dlaščka 120
dlavič' se 120
dlažba 120
dláždili 120
dlažiti 120
dledlat 121
dlesk 120
dleska, dleška 120
dlestek 120
dlíti 114
dloubati 119
dlubati 119
dmuchati 124
dmýchati 124, 358
dnes 114
dno 409
dobrá kopa ‘veselý
člověk’ 307
dobrodiní 118
dobronika 123
dodýždža 466
dohad 154
doch 110
dojem 231
dojemný 231
dojeti 231
dojičil 498
dokad 305
dokládati 134, 251
dokořán 279
dokud 305
dole 134
dolek 680
d oličný
(předmět)
331
dolů 134
domatičkovat (se) 375
doňat sa 231
dosíci 535
dosícá ma bída 644
doskoč 547
dostatek 573
dostati 575
dostáti čeho 135
dotěrný 659
doutnali 662
doubati 132
doupenec 124
doupňák 124
doubkem (vypiti) 133
dováděti 687
dovážil si 688
dovedný 685
dovírka 124
dožgarovat 574
dožívat se 732
dožu(va)t 732
drábec 125
drabica 125
drabina 125
drábník 65
dráč 132
dráč ‘ras’ 126
dradaržan 125
drahniti se 125
drahoty (dělali ~ )
713
drachna 506
drajda 649
drán 126
drandati 649
dranice 126
drant 125
dráp = vrap 698
drápali 129
drápolit sa 126
drást(k)a 126
drástva 126
draščyč 126
dravý 126
drbali 128
drbolit 127
drdlice 128
drdosit 127
drcati 128
drčeti 128
(ž)drcnót 128
drebolit 127
drečeti 650
drejždí 115
dremlovat 127
drganec 150
drhali 128
drchali 1° 115, 618
drchmat 131
drchmat se 128
dr elita 128
dríchmat 131
drkati ‘o třásati se’
127
drkocati 654
drkotati 127
drktati 127
drmla 70
dr mlíček 131
drmolit 127
dr motel 375
drmotit 127
drncali 128
drnclovat 184
drndálek 127
drobiti 128
dr obiti (nohama) 127
drobkat 127
droby 475
drofa 129
drochet 128
droliti 652
drouh 130
drpač' 127
drůbež 128
drůbky 128
druda 127
druhdy 130
druka 719
družina 130
družiti 129
drvo 131
drychta 128
drylich 91
drželi ‘třásti se’ 127
držnoží 652
dřasa ‘vřes’ 702
dřach(t)ali 127, 131,
506
dřapal 127
dřemeno 72
dřeň 73, 584
dřenica ‘prkno’ 659
dřenice ‘odchod ledu'
669
dřepetil 127
dřeš ‘vřes’ 702
dřevní 132
dřěvotoč 99
dřezalka 657
dřija 131
dřík ‘ra s’ 132
dřín 73
dřízdati 131
dřízek 185
dřizga 658
dřízka 658
dřkolna 128
dřystač' 131
duben 72
dubeňik 132
duběnka 74
dubit 661
dubiti 132
dubka 124
dubnák 124
duča 133
dudák (karet, hra)
135
dudali 133, 134
d u d (l)a ti 133
dudel 209
dudlavý 124
(vy)dudnět 662·
duh (jít k duhu) 394
duhati 122
duchht, -at 135
duchnút 660
důležitý 329
dumlati 133
dunati 137
duncat 132
dundat 133
dundel(ec) 209
dupa 124
dupali 135
dupka 124
duplina 124
dúpný 124
důra 123
durák 135
durba 135
durditi se 135
durmati 133
duřmatý 132
dušný 133
duřeli 135
dúřit ea 135
dusití ‘trk a ti’ 135
důsledný 553
duspivo 135
dusvíno 135
důtka 663
důtkový groš 133
dutlat 124, 662
dužina 394
dužina ‘ohnutá
deska’ 133
dužnina 394
důvod 687
dyksa 138
dým ali 124
dym natý 137
dýnice 113
dýnko 121
dyšák 138
dyšna 138
dýřiti 484
dzbel 712
dzingat 716
dzupat 135
džágat 727
džbrňa 722
džgaí ‘s k y ta t’ 615
džigat 727
džugat 727
džyvlik 109
edem ‘jen ’ 220
egreš 36
elikat 164
slina ‘tra m v a j’ 601
ellebor (bílý) 314
email 559
eni 36
erc-(darebák) 38
ertepel 63
fabián 138
facit 139
za facku 140
fackovat práci 140
faóáda 140
fošálit 139
fašárna 140
fa fra t 40
fafarňa 139
fafulek 209
fagan 139
fagola 141
fa jk s 141
famferovat 141
famfoušek 431
fam frda 140
fa natik 140
fanfola 431
fanfulek 209
fangura 139
fa n ka 139
fá n ka 431
fanoušek 140
faňura 139
fantasmagorie 347
fa ra 457
fedrovat sa 146
feflať 49
féfra 142
femfera 141
fendovati 140
fentovati 140
fernajs 141
fext 141
ficinda 87
fidlovaóka 142
fidl(ov)ati 617
fifarka 141
fifolet 142
fifrat sa 146
figur ováti 142
fiklovati 142
filipus 142
filous 449
fim fák 142
fin d (r)a 690
finfjera 433
fintiti se 146
fi(j )ola 142
firnajs 141
fizule 141
frk , m ít rád ~ 146
fláč 143
fla š it 144
flág 143
flaga 453
flágat 143
flákat 139
flákat se 144, 318
flá ko t(in )a 143, 616
flaksa 143, 616
flajdat se 318
flam por 196
fláňa 143
flanda 144
flandati 318, 454
flanhářit 145
fla st(r) 389
flauta 144
fláza 143
flečiti 144
flécat 144
fleknouti 144
flekůňaí 144
fligna 142
flinknout 144
flok 144
flonda 87
flonk 144
flucar 463
fň o k 403
fřiutr 403
fňutrat se 403
folga 145
forberk 145
form an 147
fortel 145
fořpon 145
fosátka 539
foukali 466
fouňa 147
frajer 146
fráňhářit 145
fra s 1°, 2° 537
fr lk a 147
frem ašit 145
frfň á k = sršeň 572
frgál 147
frgúl 146
frim a šit 145
friolt 147
fritka 147
frňat 146, 206
frncoch 139, 700
frnšeti 146
frnda 146
frngat 147
frn ka ti 146
frňous 139
fr ý d 145
fryvort 147
frý z 146, 147
fry ža l(k )a 71
fušeti 145
fufcikovat 147
fu flík 209
fu fň a t 142
fundel 209
fu k (to je mné fu k )
142
nemít ani fu k a 144
fu kéř 148
fu ryja 147
fu sa k ‘úsaď 670
gabat 153
gabrňa 149
gaglat 150
gagoň 293
gágor 148
gágoš 148
gajdat se 156
gajsať 156
galaty 236
gálat 149
gálek 148
galenút 150
galety 236
galgan 148
galgať 150
galiga 236
galky 237
galóty 236
galúnek 237
galváč 149
gaňa 148, 239
gáňa 105
gancovat 150
ganduš 239
gangal 148
ganit 239
gánka 239
ganýr 239
gasat 153, 244
gatě 153
gaval 246
gávěr 246
gbelec 712
gebirek 150
gébit sa 79
gébovať 711
gebřa 112
gécal 248
gecan 248
gécat 253
gecgal 248
gečmat 163
gedrgel 663
géglat 314
gegýňat 153
gegzit se 153
gegzulka 726
gejcal 248
gelcat 150
gemba 179
gemcnúi 150
gemlat 149
gemsík 238
genestra 216
gengela 150, 314
gensík 238
gerad sté. 151
gergelica 66, 651
gerovačyna 249
gevěrec 316
gibaa 54
giglat 314
gichnút 150
glábit 120
glabízňa 251
glača 288
glaga 250
glama 645
glamor(a) 251
gl.áň 167
gtán 150
glangavý 114
glbaňa 291
glbat 260
glcat 253
glcckai 253
glembat 149
glempat 149
glenek 258
glentat 71
glimat 149
glin 257
glintat 314
glintat, glintit 71
glnět 250
globat 260
glocek 250
globan 317
glohnit 258
glonět 250
glong 150
glut (pivo) 169
glvat 260
glvai 260
gómat 716
gembélat 45
gomola 271
gongola 314
Gorazd 510
graby 288
grabatý 395
grabate packy 151
f raca 288
grace 288
gracka 288
gracón 125
grád stč. 151
grágorat 699
grajdat 150
gramol 251
granec 289
grbál 291
grcaí 297
grča 183
greft 291
grejdit 511
grémia 151
grepčit 300
grepsit 127
grešle 152
grézl 292
grmela 151
grmla 151
grmle 70
grmol 184
grmolec 297
grňa 293, 149
grád 151
grola 297
grúl 342
grulit 297
grumbír 63, 297
grum(b)le 70
gryc 151
grýčný 131
gryndat, gryntat 71
grytí 533
gřandat 298
gřébat 188
gřungač 297
gucija 303
guča 303, 183
guglat 306
gulivára 677
guzy 309
gváriť 311
gybas 54
gybza 150
gyzd 194
gzinec 533
hub 163
hablat se 50
habrlochy 67
hábrovat se 160
hacafírek 233
háce ‘stolička’ 164
hačna 164
hadrabant 125
hafol 179
haha stč. 34
hachle 696
hajcač 156, 174
hajdamaš 413
hájemství 155
hajflena 157
hájili 155
hajk 156
hajsat 155
hajhášit 162
hajtrog 604
hajzupat 180
hák 464
hakovat 505
haksna 101
háky páky ap. 157
hala bala 160
hcdant 163
halatač 175
haldamáš 413
hale ‘oči’ 158
hůlečka 158
halejaňa 157
halikat 156
halili se ‘sm áti se’
157,708
halkat 156
hultať 169
haltra 156
halva 168
halvija 157
hamár, -ář 159
hamat 196
hambalkář 159
ham ejíd 159
hamiš 159
hamoniti 196
hamparátí 160
hamplasit 159
hampr, (h)amprle,
hampelka 36
hamrat 158
hamrazí 196
hamrazit 159
hamr(a)le 36
hamrné 36
hamtivý 196
hamula 196
hanba 153, 159
handra 155
handrasit sa 159
ha(n)drkovat se 155
handiár 272
hanfešt 159
hanula 196
hanzalík 176
hapatýrem 176
haplasovat sa 159
haprle 165
harabiti 161
haraburdí 715
harach 161
harajcovat 161
haranges 516
harant 125, 163
harantovati 161
harašili 157, 602
haraždí 196
harbida 161
harcati 155
harcovat se 184
harenda 38
harganáč 573
(h)arlaf 155
harošiti 160
harumpátem 176
harusiti 160, 161
harušňa 158
haruznit sa 161
harvasiti 160, 161
hastrman ‘ostrov’
420
hašple 162
hata 162
haták 162
hatili 162
hatiti se 154
hatla patla ap. 156
hai(a)m atilka 157,
162
haubice 179
hauptman 164
huvuč 307
havalec 246
havizno 410
havlant 163
havořii 181
havoli *, 155
havozi.it 155
hbelec 247
hbelík 712
heblat se 50
heble 164
heblota 163
hejcat 155
hejčí pejčí 163
hejduk 156
hejkat 164
hejnica 156
hejpovat 176
hejsek ‘sýček’ 598
heknót 164
helépat 165
heliša 335
helmelin 164
hemejřit se 106
hemejždit 165
hemelice 159
hemelin 164
hemišný 159
hemrlice 159
hemzati 164
heněmeně 164
henkat 180
hépf 176
hépat 176
hepči(k) 496
hepetit se 323
hera 160
herman 270
herpiška 222
herumpácum 176
hesnouti 167
hesovati 164
heta 194
hetešit 162
hevle 163
hímelí 230
him pan 193
hin 165
hinda 171
hiščerák 224
hlacnouti 166, 202
hladověnka 418
hláholit 198
hladiti 405
hlásali 175
hlavní kost 391
hláza 168
hlaváč 167, 499
hlázek, -ec 405
hlazkat 166
hVb 169
hlčák 169
hledeti 163
hlechnit 169
hlejště 168
hlemejžd 168
hlídali 167
hlíždě 168
hlomejzdati 169
hlomouziti se 169
hlom o(u)z 377
hlomoz (in ) a 159
hlomozili 339
hlonouti 168
hloupý 476
hlouze 168
hltali 475
hlupák 172
hlupiti 434
hlušiček 202
hluza 169
hlúza 163
hmácnút 202
hmatali 201, 347, 349
hmez 165
hm itati 262
hmour 524
hmoždík 378
hmožditi 378
hmýrat 165
hmyz (a) 165
hmyzati 164
hňácat 201
hřuipat 201
hňavit 151
hnul 213
hněikej 359
hne tenká 172
hněvús 697
hni pat 399
hnis 172
hnizet 386
hnot(uň) 644
hnouti 193
hobárka 181
hobezný 405
hoble 405
hoditi se 644
hoflanec 144
hofrava 174
hojákat 164
hojec 190
hojnal 156
hojný 174
hol as 157
holátko 175
holdat 169
holemý 157
holengat 180
holenku! 175
holeska 158, 175
holička 175
holikat 164
holka 175
holobrádek 175
holohumnicě 175
holotnúdeo 175
holopiště 175, 451
holota 175
holovnicě 175, 190
holovous 175
holumnicě 175, 190
homoniti 159
hompat 180
hómrál 105
hon 171
honcovat 171
honem 171
hongat 180
honkat 180
honrat 180
hontrlat 180
hop! 160
hopítat 262
hopsati 177
horázný 394
Horažďovice 510
horký 177
hormý 177
hosati 178
hošaša 603
houbice 179
houska 180
houska ‘pečivo’ 191
houška 180
houšť 191
houleti se 157
houvar 672
hovád 423
hovězí 181
hožbět se 180
hrab 153
hrabali 410
hrabati se 182
hrábě 151
hrabiti 196, 204, 206
hradili 388
hranět (o plátně)
294
hranice (dříví) 182
hránka 160
hrany 516
hráz 186
hráz 182
hráz (dřeva) 183
hrazda 186
hrbně 526
hrbol 184
hrbolatý 67
hrbolcovat se 184
hrcem 184
hrčet 184
hrdliti 183
hrdlouhat 183, 330
hrdlo 614
hrejk 184
hremzati 204
hrink 527
hrmoliti 379
hrob 181
hrochat 206, 506
hronejšit 524
hronička 516
hro(ch)núti 187
hrom 189
hromotřesk 189, 397
hroutili 533
hroužiti 188
hrozinka 520
hrožiti (se) 186
hroždí 518
hrský 165
hrtan 208
hrubě 181
hrubián 152
hrubý 302
hrušice 170
hruta 185
hrúznút 188
hrynk 527
hryz ‘ryzec' 528
hrýzek 185
hrzěti 183
hrzký 165
hřápnút 187
hřbín 725
hřbíti 181
hřebat 181
hřebelcovali 187
hřeben 1° 2° 178
hřebnáč 189
hřečný 299
hříběcí (nemoc) 208
hřídlo ‘ústí nádoby’
719
hřímali 189
hříz(ek) 185
hřízili 188
hřížiti 188
hřúziti 188
hubáň 153
hubený 193
hubili 193
hubník 303
huboč 169
hucáň 189
hučat ‘sedět’ 108
hučék 190
hučeti 704
hučnica 189
hudai 194
hudba 180
hudec 180
hudlanina 520
huj (navrch huj ..·)
174
hújat 190
huj šat 174
huk 170, 179, 189
hukotat 179
hula(va) 157
hulat 180
huluška 180
humpara 410
humpat 180
huncovat 171
hu(n)drmanice 189
húnkcU 180
hupky 176
hůra 176
hural 19Ó
hurgat 700
hurikán 417
husák 148
húska ‘vosa’ 697
húšat 180
hutá 194
hůta (jiti na h.) 164
hutař 178
hutipa 191
huvatka 139
huzda 673
hvězda ‘oční víčko’
681
hvitky 163
hvízdnut (kamenem)
693
hviždzet 192
hýbanec 193
hýbati 194
hýbat 211
hyběti -t ‘běda’ 193
hyča 183
hýčkali 155, 164
hyd 173
hyhotat 197
hyjta 164
hýmat 193
h yn (ka ) 165
hynJcat se 166
hypem 176
hyzlit se 345
hyzonit se 345
hyža 194
cháb 196
chabdina 196
chablat 200
chabolit sa 233
chabohit sa 233
chadraba 196
cháchat 197
chachomat 630
chachrňa 88
chajda 195
chalabala 156
chalastra 157
chalbat 198, 199
chalda 157
chalon 195
chaltiti 196
chaluzna 158
chaluží
chalybaly 156
chámi 194
chamol 196
champrošči 196
chamtati 158
chamtiti 196
chamúlat 196
chankai (sa) 239
chápali 203
chápat se 537
chaprati 196
charabéli 126
-charlič se 183
charouz(d)í 196
charpati 196
char(o)uzna 158
eharuza 196
charuždži 518
chata 197
chatrč 283
chcípati 83
cheblota 163
chebzinka 286
chechrna 88
chemlit se 165
chemlota 163
chemzit se 165
chlabat 316
chláehotí 196
chlachtat 197
chlajdiť se 197
chlámati 197, 316
chlámnút 204
■chlamozdit se 196
chlampat 198
chlampor 196
chlamtati 196
chlápati 251, 316,
321
chlapit se 433
chlastati 316
chlasty 198
chlebiti 195, 468
cfdechot 254
chlejždě 168
chlemák 167, 168
chlemejžd 168
chleptati 327
chlest 255
chléstat 199
chlichtat 197
chlípě 257
chlíst 168
chlópat 209
chlopka 200
chlostivy 203
chluditi 200
chlum 200
chlupat se 209
chlupěti ‘viseti’ 261,
287
chlupěti ‘p a d a ti’ 200
chmásat 261
chmatati 170, 617
chmátrati 617
chmelak 369
chmerek 358
chmert 99
chmeřec 358
chmétnót se 354
chmorék 106
chmour 524
chmoustati 202
chmulit se 201
(vy)chm úlit 376
chmýrati 106
chňastnout 201
chobolií sa 233
choditi 405
chodomrež 202
chodžbaj 202
chochol 410, 606
chocholář ‘škvor’ 667
chojka 211
choliti 200
cholomet, -ot 209, 514
choloj 204
choluj 204
chomeň 258
chomol 209
chomolý 271
chomor 196, 524
chomůr 196, 524
chopiti 210
choptati 160
chór 308
chořaha 278
chorý = charý 197
chouleti se 285
choviraí 313
chrábší 205
chramolit 196, 204
chramostejl 183
chramostí 205
chramoídí 205
chramstnout 196
chramtiti 196, 206
chrapat 207
chrápali 206
chrapnouti 201
chrast 208
chrásta 517
chrastač 517
chrostal 517
chrostana 517
chrastavá žaba 517
chrastí 196, 507
chrastit 196, 204, 207
chrástnout 207
chrastory 199
chrašč 207
chrb 183
chrbát 187
chrbát 585
chrbúzňat 206
chrbyjstnout 207
chremlit 206
chrentiti 196
chrkati 184
chrlák 203
chrmol 147
chrochtali 506
chromý 199
chronúti 185
chroptěli 204
chrouny 207
chrousták 301
chroustalka 301
chroustali 207
chroští 518
chrpútat 206
chrstálek 207
chrstat 207
chrstavka 207
chrštál 185, 207
chrt ‘krbek’ 296
chrtál 207
chrtúsit 510
chrúmati 204
chrum (k)at 207
chrůna 206
chrundí 207
chruněti 206
chrupák 301
chrupali 206, 301,
344, 527
chrúpati 204
chrust 206
chřapáč 205
chřást 205
chřečný 299
chřib 183
chřibit se 249
Chřiby 208
chřieda 207
chřoustcti 207
chřtálek 207
chřtán 185
chřupan 302
chublat 202, 209
chubolit sa 209
chůda 202
chudomaěka 630
chuchlat 202, 209
chucholák ‘škvor’ 667
chuliti 209
chumáč 202
chumek 209
chumel 147
chumelit 209
chumchal 209
chumlali 1 ° 202, 382
chumlali 2° 303
chumlat 202
chunkat 239
churavý 203
churý 209
chuť 475
chvestat se 411
chvít 204
chvjadat 210, 674
chvost 282
chvostičše 282
chvrasten 205
chyběli 211
chychtat 197
chynut 211
chyplati 210
chyška ‘šunka’ 194
ihoch 226
ikro 226
imal 227
itíava 227
iřiovec 227
indyán ‘krocan’ 294
inym 220
isícat 223
istnik 228
jáblo 347
jadat se 219
jadati = bádali 41
jadět 535
jádlo 231
jádřiti 214
jáhen 721
jahřivy 722
jachat 221
ja k(z)ko li 33, 215
jakštajn 34
jalgačka 149
ja m el(a ) 230
jancybel 37
janek ‘zajíc’ 709
janek ‘honzík’ 176
janestr 216
jankoštěrý 103
jarášek 508
ja r dat 217
jargot 217
jarm ara 35
jarm ica 217
ja rý 76, 227
jařab(at)ý 223
jářka 531
ja s 218
jásat 218
jasek 218
jaskotat 218
jaskula 218
jaskřabit se 224
jaščera 224
jaščur 224, 627
jatel ‘d atel’ 111
jatruše 218
jaza 225
jed 220, 230
jedák ‘jebák’ 219
jedák ‘jícen’ 228
jedibaba 225
jednali 220
jedyn 220
jej(d a ) 34
jek 219
jelanec 336
jelení hubka 320
jelim án(ek) 222
jemčina 231
jemelí 230
jemine 226
jem ný 231
jen (o m ) 220
jene 220
jenestr 216
jenym 220
jeřabit se 224
jeskyřika 225
jestli (že) 232
ješut 224
jetel 646
jetelec ‘d atel’ 111
jetle 686
jeti íčka 328
jézumankote 226
jezůvé 218
jezvina 225
ježibaba 225
jícen 228
jic l 193
jícn ý 228
jiniel 227
jinoch 232
jip le 232
jiřiček ‘rorejs’ 517
jíska ti 691
jiskra (másla) 226
jiščič 213
jísk a 226
jitec 228
jitrnice 218
jm elí 430
jm ění 366
jochat 221
jojčaí 221
jonúk 232
juchati — jechati 221
ju ka t 730
ju ř ík 227
jušél 226
ju z it 226
kabáč 426
kabal 246
Kabeláč 149
kabelatý 264
kabelka 149
kabelna 233
kabonit se 233, 239
kabousiti 233
kobza 265
kacamajka 233
káděr 246
kadlútko 243
kadle 235
kaelrnožka 427
kadúbek 234
kafé 246
kafrat 311
kahan 243
kahanec ‘hrnec’ 242
káhati 148
kaeh 244
kactirat 311
kajda 246
-kajdat 148
kakabus 233
kakati 311
kakeš 235
kalaba 235
kalaba 149
kalabisovat 250
kalabit 250
kalabřinec 233
kálačka 252
kalanda 148
kálati 252
kalcištejn 545
kalevda 148
kalenderija 148
kalenice 235
kalháč 252
kaliba 149
kaličií 236
kaligovat 230
kalkán 149
kaltoun 236
kaluha 237
kalup 149
kalut 635
kalý 395
kamba 149
kamdřie 236
kamiš 237
kamp 709
kamýk 237
kamyš 237
kamza 241
kamžiti 547
kanava 238
kancafírek 233
kancour 80
kancíř 239
kandat 311
kanděravý 234
kandrasit 159
kaňhati 239
kanit 311
kaňka 239
kankléř 238
kanútka, kanótka 240
kanva 273
kanýr 149
kapánek 239
kapali 2° 93, 239.
422, 613
kapindra 240
kaplun ‘kapoun’ 240
kaprle 239
kaptan 240
kára 243
karabina = karabáč
241
-karasit 296
karba 276
kar dali 242
kárník 241
karpat 296
kar lub 234
kartofel 63
karuka 241
karvač 241
kasalický 244
kask 244
kasran 571
kašakút 397
kašník 244
kašprlata 622
&aťé 154
kateřina 123
&aír 149
katulúčat se 282
katúša 234
kavačoun 232
kaverna 233
kavřinec 233
kazabajka 233
kazamajka 233
kazub 287
£6eZ 291
kebule 150
kecanda 265
kecat se 253
kedan 313
kedrle 235
kéglat 314
kechrňa 88
kejbat 316
kejda 313
kejdy 148
kejhali 148
kejkl(ov)ati 314
kejška ‘h rst obilí'
316
kelina 150
kelka 314
kelný 252
kepeňa 150
kepii sa 79
kebrlík 288
keř 288
kfit 34
lcfretoval se 146
kičák 312
kičišpondr 452
kivál 246
kivis, -ka 96
klabanos 251
klabera 253
klaběti 202
klabonosý 251
klábrnosý 251
klackovati se 250
klacmuda 376
kláč 252
klač 253
K lačany 253
Klačary 253
kladka 252
kladný 251
klaj dat se 250
klak 253
klam jýř 254
klamon 251
klamořit 250
klampačka 251
klampajzna 251
k'ancák 250
klancát 250
klanéti se 258
klaní (nemoc) 252
klanozobý 252
klapaly 251
klapěna 251
klapět 198
klapouchý 251
klapoušet 251
klás 250
klatba 257
klátek 252
klátiti se 150
kláti 284
klbík 259
klč 260
klčnati sě 260
klebetati 255
klebuzňat 250
klechtati 254, 253
klejicha 254
klejt 150
klek 253
klek 253
klekotati 258
kléměti 250
klempáč 255
klemžiti 257
klepali 200
klepina 257, 292
klepouchý 251
kleska 120
klest 120
kleštíce 120
klet 248
kletba 257
kletka 253
klévař 254
klevera 253
klevetina· 254
k lí (rybí) 254r
klíbat 257
klibonos 251
klícat se 250
kliček 250
klíčeti 301
klíčil se 253
kličkovat se 250
klicoun 250
klíč(ek) 248
klíčiti 248
kUčný 260
kligat 250
klik 254
klihat se 260
klim š(us)ovat 257
klindač 71
klintat 71, 86
klípě 208, 255
klíště 168
klíštka 120
klocek 250
klok 258
kloktali 254
klombadlo 268
klomět 250
klomfar 254
klomit 250
klompy 255
kloník 258
klonúti 259
klopácet se 259
klopiště 412
klopiti 200
klopotali 254
klot 150
kloubat 260
kloun 252
klouzati 345
klouznání 261
klovati 248
klovatina 254
klubán 169
-klubati 209
kluběnka 259
klubiti se 259
klubko 150, 259
klucar 463
klúcat 253
klůcek 258
klučmo spí 261
klu d it 256
klum ět 250
klum kat 257
klundat 150
klu p a i 255
klupkati (o vodě) 200
klubali 169
km ihati 262
km itati 384, 617, 644
kmoch (áček) 262
kňabatka 263
kňačet 263
knákati 235
kněžna 262
kniha, kníhora 96
K n íje 262
KníniČky 262
kníže 262
kňoubati se 395
kňour 239
kobec 264
kobela 233
kobeltovat 43
kobeltovat 50
kober 274
kobližný 337
kobrtati 67, 203
kobylíčší 628
kocanka 266
kocat 266
kocati 265
kociánek 266
kocmando 304
kocmatice 280
kocmoch 304
kocmond 619
kocour 266
kocúňat sa 265
kocuřina 109
kočičina 265
kočtúrek 282
kodlúčiti 341
kodrcali 654
kodrhelec 283
kodrnáč 304
kodrnec 283
kohan 242
kochola 202
kojácnút 313
kokodákat 247
kokořík 100
kokot 267
koláceti sě 270
kolba 252
kolčit se 277
kolébat 45
kolec 252
kolek 306
kolendovat se 268
kolibaba 533
kolísek 268
koliště 252
kolky ‘ro ští’ 547
kolmo 252
kolní hon 252
kolmý 252
koloběžka 53
kolomastika 152
kolombač 268
Kolomuty 514
kolo(d)ře 718
kolor(íca) 547, 718
kolotati 209
kolychání 269
kombélat 45, 268
komítat 262
komolý 270
komonec 202
komora 271
komovice 271
kompost 272
končava 267
končina ‘komonice’
272
kondat 311
kondrát 471
kondrava, -vec 471
kondrhelec 283
kondrlík 274
koněnzdra 272
konězdra 272
koníčat 273
koník ‘kom pas’ 273
koník ‘větvička’ 258
koníka 272
koniklec 399
konimalta 354
konimarta 354
koní mňat 354
koníř(ka) 272
konkoříček 267
konofolija 236
kontrabáh 274
kopál ‘druh sekery’
275
kopanica 275
kopec 274
koperák 275
kopiněc 274
kopisko 412
koplínka 275
kopol 275
koprvač(ka) 298
koprvadlo ap. 298
kopule 308
koravý 308
korban 277
korbona 242
korejhnit se 150
korčák 277
kordybaník 277
korencovat 308
korhoň 243
kormoutiti 513
kornatěti 308
korábja 278
koroncuvat 308
koróse 519
korozřě 718
koruba 278
kortuláč 277
kortyzona 284
koruncovat 308
kosák 517
košár 280
kosátovat 244
kosílka 418
koeíř 517
kosle 70, 280
kosma 280
koetival 594
kostky ‘kotn ík y ’ 282
kostrba 283
kostrbáč 420
kostrbál 420
kostrbél 277
kostrou (ka) 579
kostroun 420
kostříž 421
koetur 281
kosýlka 418
košatka 421
košlavý 280
ko&ut 631
kotár 203
kotáry 282
koťátko 266
kotatnica 266
kotec 266
kotiti se 282
kotili 266, 282
kotlačka 282
kotník 282
kotoučiti se 282
kotouleti 282
kotovka 282
kotrbádeti 264, 282
kotrcati 654
kotrla 128
kotrlec 283
kotrleti 282
kotrmelec 264
kotrtati 654
kotul(k)a 128, 282
koudel 209
koumat 716
koukořík 267
kousati 309
kout 310
koviekati 312, 550
kovít 286
kovy čet 312
kozelec 283
kozička ‘krupice’ 244
kozlík 286
kozmáČek 280
koželuh 341
kožich 310
krabuše 288
kráče 290
kráčeti 294
kráčí 293
krada stč. 183
kradmo 290
krafati 288
kraholec 297
krajáč -ák 288
kráječ 292
krájeti 294
krajka 288
krakštajn 289
kramfalec 246
kramol 251
kramor 251
krampampula 151
krandati 277, 288
krapadlí 241
krápati 295
krápět 295
krápník ‘houba’ 205
krápník 295
krásta 205
krát 540
krátce 288
kratče 290
kratus 289
krbaň 276
krbec 259
krbík 259
krbol 611
krbolatý 67
krcek 296
kré ‘k ra j’ 288
krehla 293
krejcar 646
krejhat 148
krepíruvat 254
krežný 299
krhanice 242
krhénit 297
kripl 183
kritus 289
krkotoč 298
krkoun 293
krky 293
krmáš 243
krmelec 151
krmholec 297
krmolec 151
krňavý 380
km eti 206, 615
kroha ‘krchov’ 293
krohékat 297
krohnit 297
krochovka 152
kroch fot ja ti 506
krok 92
krokšlejn 289
kromholec 297
krompolec 297
kronkat 297
kr opadlí 241
kropenatý 280
krosmat se 295
krosienko 65
krosna 66
krouchati 152
kroušták 301
krouiílek 298
kroužala 302
krov 298
krpa 296
Krpata, Krpálek
vl. jm . 296
krpati 296
krperta 296
krpéti 207
krštal 207
krtiišiti 510
kruhnit 297
krum páč 294
krum pír 63
krupec 302
krůpěj 239, 295
krupica 297
krusle 70
krůsnit se 295
krušec 297
krušili 297
krutá ‘šiška’ 469
krůta ‘žába’ 517
k ru ia ť 295
kruzel 310
krúzlat 302
kryhák 292
krynal 272
krystal 301
k r z fú k ja t 701
křadat 301
křák 288
krákat se 301
křákati 288
křamět 250
křamcha 586
křamstat 204
křandat 288
křapáč 205
křápali 207
křapěti 94, 250
křapka ‘ohanbí’
287
krást 205
křastat se 207
-křástat se 301
křášč 207
křeca 302
křečkovat 585
křehule 301
křemcha 586
křen 279
křenfa 586
křenko 586
křenovýj zub 657
křesné ‘nekvašený’
491
křěz 413
křib 183, 208
kříb (í) ‘k eř’ 249
kříbit se 249
kříp 301
křístek 550
křístel 207
křítek ‘svalová
křeč’ 299
křivánčí ‘m ladé
m odříny’ 73
křízlíček 589
křoustati 207
křpela 295
křpík ‘tipec’ 643
křstálek 207
křtálek 207
křtán 185
křtít ‘š tiť 627
křumstati 207
křunkat 152
křupan 205
křupali 207
křupavka 655
kšanda 602
kšeft 302
kšír 609
kšíti 314
kšost 619
kštalt 302
kuba ‘k a fk a ’ 263
kubáč 291
kubařia 291
kubík 259
kucmánek 265
kučma 304
kuča 303
kučemel 282
kučii 303
kučovnica 260
kučumelová barva
282
kudbati 412
kudláček, kudlačinka
36
kudlit (polévka) 311
kudlmoch 304
kudolit se 209
kudrbal 412
kudrnožka 427
kudymoušek 304
kuchali — trk a ti 284
kuchlit 262
ku jík 310
ku jika t 550
kukačka 726
kukuČ 284
kukuč ‘šátek na
h lav u ’ 305
kukuláčet 285
kukyryhat 267
kůlačka 252
kůlat 252
kulbatý 306
kulda 152
kulih 269, 306
kulich 310
kulhati 203
kum igat 524
kumpošt, -pešt 272
kunat 412
kunčava 267
kunčina 272
kundél 209
kundibál 412
kundolec 209
kundolit se 209
kundrát 471
kundrbálky 274
kundrcálky 274
kundrfál 273
kundrmanice 189
kuřihát -k 266
kuničina 272
kunorza 272
kunterfal 273
kunýrovat 305
kupec 264
kurba 276
kurblovat 276
kur nota 278
kuropění 447
kuřástva 306
kuře 308
kuřej ‘vřídek’ 308
kuří řit 533
kuřimacek 349
kuřit 533
kus 306
kůsle 70, 280
kúš 282
kuták ‘okovaný cep’
286
kutáleti (se) 282
kutbati 412
kůtek 282
kutiti 309
kutkutík 397
kutléř 310
ku tm a fca jt sa 309
kutrna 284
kuzno 261
kvácat 313
kvačat 80
kváček 284
kvaČénka 312
kvap ‘jem né p eří’ 497
kvapiti 210
kvatolisko 209
kvelb 546
kvělba 312
kventlík 312
kverlati 311
květovoň 335
kvíčerek 680
kvírat sa 689
kvit 34
kvjadat 674
kvorkati 697
kvůli 704
kvyst 315
kýbat 314
kýbl fík ) 247
kycan 312
kyčkrle 663
kyčma 314
kydati 313
kyhanka 560
kýhati 248
kykmácet 314
kymácet 261
k y ň a t315
kynklat 314
kyst 315
kyška 315
kyvíř 150
kyvlat 689
kýžený 249
lábnút 320
labrdon (býti v ~ )
319
lača 367
lačný 319
lada 319
ládka 322
lách 367
lachna 348
lácholit 198
lachotit 317
lachovat 321
lujbrek 318
lajcák 318
lajdati 268
lajta 325
lajtro 322
lajznout 337
lák(a) 367
lakvěti 319
lakvič 318
lambať 316
lambidlo 556
lámoz, lámozit 508
lampad 319
lampión 319
lampola 676
lamprdón 2 339
tancovat 339
lančar 216
landati 319
langač 339
langat se 318
lankvar(a) 325
lantoš 320
lantucha 320
lantverák 319
larmo 327
larvasit 678
Jařmo 217
laská kost 391
láskat 335
lat 694
láteřili 322
laterna 343
latolisko 649
latoušiti 319
latoviště 649
latuš(k)a 322
lavečnííc 340
laziti 329
lazební 322
lebduška 334
lebo 393
lebedny 323
lebetati 330
léč(ka) 331
ledajaký 318.
ledrovati 317
ledvo ap. 220
lechčor 324
lechtníček 333
lejstro 512
leknica 328
lekstati 325
lektati 325
lempejška 326
lemtati 327
lenník ‘ledenec’ 324
lepenica 327
lepetati 330, 334
lepká 326
teptuška 334
lerfán 73
lesek 120
hekali 335
leektati 325
leščica 335
lešica 335
lesí 336
leškotat 340
lešov 340
Leštiny 335
leštiti 327
léta 325
letny ‘p řátelsk ý ’ 709
letopeř 397
letvinka 328, 686
libati 330
lib(e)raj 337
libuše 334
lícat 331
lícen 331
lidenec 324
lídla 331
liduška 331
liha 337
Uchovat 332
líkat 331
lilek 524
lilučka 334
límec 326
linie 326
linka 450
lípali 327
liskati 335, 340, 616
lišta 168
lišiti 333
lištvice 328
líto 328
lítáš 336
líva 168
lívanec 336
lizna 337
ližiny 332
lób 169
logaň 317
loh 329
lohati ‘b iti’ 616
lohnit 338
loknout 616
lohot 175
loch 546
lochat 338
lochovati 340
lojda 318, 343
lokáš 258
loktati 325
lomoz, lomozili 339
508
lomozili se 169
Vomprda 319
loncovat 339
lončeti 343
lonit 338
loňská kost 391
lopat 556
lopota 259
lorej 517
loren(e)c 517
loskati 335
loupati 344
louskali 341, 344
louští mé zima 345
loutati 169
louznit 461
lože ‘děloha’ 114
ložili 329
ložňačka 342
lubivý 330
lu ci(á )š 342
lučavka 341
lučba 341
luček 343
ludica ‘udice’ 666
lucha 151
luchat 344
lúchat sa 150
lukša 338
lulák 524
lulat ‘p iti’ 344
lulek 524
lulík 524
lumbat 403
lundat se 341
lundra 150
lup 170
lupat sa 527
tura 150
luřovica 342
lú s(k )a ‘vosa’ 697
luskat 335, 340
luštěnina 344
luštit 344
lúzký 673
lygaňa 332
lygat 337
lysá 335
lyska 337
lysý 325
lyzna 337
macati 349
macek 347
maciga 346
máčeli 371
mačkati 170, 351
madar ‘uher’ 667
madéránka 348
mága 371
magut 347
magnát 346
mahem 348
mach 348
machajda 196
machar 195
machot 730
machús 347
majda 371
majdalena 347
majetný 366
majolena 347
majstr 365
mákati 348
makotina 349
malterna -rva 374
mamlas 349
mamonit 40
mamrati 383
mamrča 105
mancati 347
mančat se 351
manda (léna) 347
mandlíček 350
m andyka 350
m ání 366
manka 346
jnanorec 351
mantat 353
mantlikovat 105
marcovní (pivo) 72,
352
marčák 352
marčyn 123
?nareňa 352
marhula 360
marchotný 380
markota 380
m arný 352
martin 123
mařák 373
M ařena 373
m ásník 353
maškara 353
tnašúr 354
maták 353
matalík 375
matas 354
matenice 354
mateník 353
materník -nice 355
matka 347
matlafoušek 379
m átník 353
mátoha 354
matonoha 354
matorný 355
matoul 375
mazgera 356
mčieti (sě) stč. 385
mečeti 358
m ed(ul)ák 105
měděná (baba) 483
mědenej (sedí jako ~ )
660
medlín 444
medlo (to by ti ~ )
357
m égnút346
měgycnát 346
mehem 348
meholit 379
mehtavý 362
měchourek, měchourka, měchonlcy 36
rnechta 358
měn 364
menčetnější 359
menechnější 359
menetnéjší 359
menševik 60
merján 73
merkovný 359
merlín 444
merpán 73
meruňka 50
mest 374
městka 365
městnati 365
městůvka 374
miláček 361
metál 357
mětanka 172
mětež 354
metošiti ee 361
mětynka 354
mez 360
mezera 361
mezúch 361
mezúr 361
mholit 379
mcheřec 201
migat 617
míchati 365
m í jeti 364
m ikat se 262
míkat 358
mikmamo 366
m im ochod(nik) 227
mimrat 399
m inář 369
m iřiti 364
misál 382
m íšaník 365
mitmamo 366
mizga 367
m jetínka 172
m knouti 384
m kytati sě 262
mlačina 367
mládni kost 391
mlakyta 349
mlamolati 373
mlaskavica 321
mlází 367
mleza 367
mígat 369
m lknouti 347
mlholiti 379
mlíčen 82
mlknouti 368
m lžit i 368
mňagat 347
mnich 365
módálka 376
modrchat 618
modrý 346
modřín 73
mochnější 371
mochodrž 202
moknouti 371
molousati 169, 374
molton, -don, -doun
359
momtati 383
moněk 383
moňkaňa 383
mora 383
morák (pracovat jako
morák) 377
morast 351
moratý 377
morfán 73
m o(u)rovatý (praco
vat jako ~ ) 377
morous 383
morousati 520
morščok 373
morútný 374
Mořena 373
mořiti ‘žadoniti’ 383
mosazná (baba) 483
moštěnina 374
motahejl 375
motejlice 375
motolit sa 48
motovous 375
motrlák 375
motýdlo 375
motýl (ica) 375
moučnice ‘dětská ne
m oc’ 368
mouchonky 36
moula 201
moulati 373, 384
mourovatý 201, 374
mouzovat se 384
mozour 377
možná 378
mrančet 371
mrčeti 381
mreca 66
mrgat 379
mrchcat 381
mrkotat 358
mrlina 382
mrňa 383
rnrňat 379
mrúoukat 371
mroucat se 378
mroukat 378
mrskut 380
mrštný 380
mrCafa 379
mrtohlavý 701
mrtvý 382
mruč (jiti na ~ ) 378
mručeli 68
mruhovitý 488
mrukat 379
mrzena 381
mrzeti 419
mřieti zim u 381, 715
mřich 730
mříždět se 72
mšení 358
m&ina 358
m šíti 358
mučeli 74
mudibálek 376
m udík 377
muchat se 376
muchlali 348
muchomůrka 376
mukat 730
mulácat 373
m ulař 383
mulcač 384
muldač 384
mulo 201
multač 384
mumberda 77
mumlák 105
mumlati 395
mumrati 383
m undiblá(če)k 376
m uňka ‘angrešt’ 36
m uřín 377
m uřínkat 730
mušená 354
m ušík 354
mutlati 201
m uždit (prase) 170
m užikat 730
mygat (ocasem) 384
myšlenka 385
mzák 362
m zhyni 362
mžikaná, -kanda 730
m žit 730
mžitka 362
mžourati 362
mžučka 730
m žúrit 362
mžurka 362
mžutka 362
na 400
nabachat 45
nabajamo 404
nábetky 50
nabídka 53
nabízat 53
nabrnět 406
náčelník 97
nadati 111
nádba 387
nádeník 114
nadchnouti 137
nádivka 118
nádná kost 391
nádobný 122
nádrablí 125
nadšený 137
nadtrápiti 391
nadýmati 124
najat 112
nágnut 201
náhlá kost 391
náhoda 173
nahojěda 394
nahučat sa 179
nachmátnút se 354
nachomejtnout se 354
najdek 229
najděný 229
najdovat 229
najmě 230
nakomítnout se 354
nále 400
nálepek 711
nalézti 329
náležitý 329
náhní kost 391
nální kost 391
námaha 171, 371
namátkou 354
námět 361
namívka 370
namnět se 370
nám ní kost 391
namoci se 171
namožený 171
nandat 414
nandoutek 229
napatnástěný 447
napekat 441
napěnožka 450
napínali 450
naplentat 454
napodpádit 425
nápoj 452
národník 505
ňarčet 371
naryknut 530
nářadí 529
nářek 390, 532
nařéknót (o zemi)
529
nařiekanie 390
násep 599
naskurat se 547
nasnopaný 556
nasošit se 572
náspa 710
nastražiti 587
nastrčený 146
nášeč 540
nášlík 391
nátaha 634
natejčit se 644
ňáténka 354
■nátka ‘hraniční prut
663
nátka ‘nádcha’ 387
náiní kost 391
natrápiti 391
natrtený 146
natřepnút 391
nauka 666
návozez 393
navská kost 391
nažhratý 730
nažit vodú 727
nažka 388
nažmouchlý 124
nažokat se 719
nebelec 78
neboříz 393
nebota 397
necáb 567
necáp 567
Neděliště 117, 708
nediel ‘zad ru h a’ 708
nedojípka 216
nedolužný 393
nedoperné 481
nedoslužný 393
neforebný 145
nehoda 173
nechcili 396
nechrast 207
nejahot 394
nejšle 358
n-ekřest 397
němtina ‘jím k a’ 231
nemohlý 395
není 231
nenítko 403
neohrožený 186
neporúzný 389
nepoříz 393
neroditi stč. 515
nerudá 515
nerudný, nerudný 515
neét 394
nešvar 632
neteja 361
netojka 397
netuha 361
netyja 361
netynka 172
nevařiti se (s kým )
398
nevejkuda 307
nevozíz 393
nezabudka 708
nezapominajka 398
nezbytný 78
nezdotka 96
ni 36
ničení 399
nicohlav 399
nicol 399
ničemný 399
nima 366
nimrali se 399
nitro 695
nohojěda 394
nolepa 321, 711
norák 373
nořili 669
nořili slzy 516
noska (slepice) 396
notábl 401
notes 401
noticka 401
ňouma 402
ňoury 263
nožka 450
huhňati 189
řiuchati 97
■hukat 730
ňum a 383
nunat 403
huhat 399, 402
nuhděk 229
hurkat 263
nútřii 403
Nýrsko, N ýřany 401
nytyk 361
obava 48
obtáhnut 535
obtíhnút 535
obdélný, -ík 114
obdiv 118
obdoba 122
ob(z)dolat 123
občteti 687
oběd 228
oběhá 405
obéjza 228
oberva 526
boervě 70
oběsiti 691
oběť 687
obezhónit 669
obezřelý 719
obícný 228
obinadlo 692
obírat i se 64
obistny 228
objeti 231
objeza 228
oblát 694
oblana 55
oblast 693
oblast ‘oblázek’ 405
oblátek 405
obléci 694
obleva 329
oblitéj 331
oblitky 406
oblouditi 57, 341
oblovha 168
oblud(a) 57, 341
obotí 411
obojetný 231
obor 64
oborek 665
obořit se 61, 79
obrah 63
obrat 701
obratel 701
obrátiti 404, 701
obratný 701
obrnit se 67
obrh 700
obrví ‘dveřní zárubeň’ 136
obrynda 71
obry8 527
óbřidlý 73
obříslo 477
obřížiti (dívku) 73
obskomízat 419
obšata 603
obštilir 419
obštalceny 302
obštrléz 419
obtinek 644
obtutat 660
obůr 416
obuv 406
obvyklý 704
obzinúť 535
obzut 406
océbit sa 81
ocelit 82
ocílka 408, 419
ocloh 556
ocouch 591
oc(i)tnouti se 87
otamovat 94
otepek 97
otmelit se 419
otubit 108
otubrat 625
oddíl 117
oděv 118
odklsnat 261
odkorek 308
odkud 305
odlavit 120
odlik(a) 331
odliv 336
odolali 123
odolek 134
odprávat ‘tá ti’ 416
odraba 423
odrama 423
odrundat 414
odrví 136
odstavec 575
odulý 124
odůrka 416
odužit 226
odvážiti se 674
ofajdat 139
oflinka 144
ogebovat sa 79
oháhka 171
oharek 177
oharek ‘o kurka’ 413
ohbí 193
ohélet 193
ohezlovat se 345
ohlobně 168
ohlod 175
ohlot 175
ohlovha 168
ohlubně 168
ohon 171, 408
ohortiti 177
ohromiti 189
ohromný 185
ohroziti sě 186, 203
ohříšit se 186
ohýralý 193
ochápaný 194
dchla 696
ochlemesta 195
ochmelka 196
ochhura 206
ochod 202
ochoz 202
ochtabat 92
ochvat 210
okal 235
okolek 235
okamžení 386
oklak 258
oklapi 251
oklech 255
oklej 668
oklika 256
okocíhat se 412
okocuhat se 412
okolkovati 270, 412
okolo 270
okov 286
okrsek 411
okuje 286
okuliny 286
okusiti 309
okyd 313
olbřím 406
olium 413
omátka. 371, 414
omálat 368
omtené rúcho 385
omehnout 361, 717
omést 354
omíňat 370
omítka 361
omklé rúcho 385
omknót 385
ómněti 354
omšeti 358
omygel 362, 385
ondati 414
onde 36
opálka 429
opar 410, 434
opařito 434
opatrný 438
opatrovali 438
οραυα 500
opéká 441
opelcovat sa 415
opelichač 415
opěšky 448
opida 405
opišky 448
oplancija 454
opléčí 457
opleť sa 461
oplíčky 457
oploteň 422
oplývati 463
oplzlý 456
oplzlý ‘opelichaný’
459
Opočno, Opočen 416
opojný 452
opona 464
oponka 472
opr(n)dovat 415
opruzenina 488
opřihnót si 494
opštrliz 419
opůlka 499
opustili 501
opyš 503
orace 412
orateč 637
orčich 158
orgoň 243
ormán 513
orstev 420
osáčit sa 539
osada 539
osáknúti 536
osátka 539
oselka 419
osení 544
oses 541
osetek 544
osidlo 544
osívat ‘p ře tříp a ť 545
oskobiťsa 673
oskomina 321
oskomízat se 367
oskřipec 550
oskřiplý 208
oskřivec 697
osliz 555
oslnili 554
oslnouti 554
oslznouti — osliznou·
ti 555
osmek 385
osnova 564
osobití si 565
osopiti se 537
ospice 599
osrdí 572
ostati 575
ostec 178
ostelíz 419
ostí 418
ostonek 579
ostouzeli 590
ostrah (a) 587
Ostrava 421
ostrbja 420
ostrlíz 419
ostuda 590
ostyléř 419
osud 568
osudí 591
osúch 591
osutina 599
ošala 601
ošemetný 605
ošihel 632
ošípaně 609
ošipovaťsa 607
ošiti (líce) 607
ošívali (se) 607
ošivka 421
ošklebené (dveře) 612
oškodit 612
oškoludit 200
oškrknúť 615
oškřeč 299
oškvábnout 411
ošléšlca 555
ošňářit 564
ošoumati si střevíce
619
ošpenék 621
ošpica 419, 599
oštárať se 574
oštěpek 626
oštér 247
oštera 574
oštrlejz 419
oštylíř 419
ošumělý 619
ošuntělý 619
ošust(a) 619
otajka 422
otapa 423, 640
otátovati 636
otdatvy 111
otěřiny 659
otouch 634
otrap (a) ‘extáze’ 652
otrušík 672
otrž 651
otuch 634
otupný 661
otvor 703
ouborek 665
oudleba 189
oudno 666
oudrmanice 189
ouhela 329
ouchcapky 626
ouročky 670
ouškrt 671
ouvar 672
ouvár ‘ovád’ 423
ouvehla 329
ouvěrek 476
ouvor 416
ouvršek 673
ouvrz 673, 701
ovesnice 558
ozaj 228
ozbahnót si 49
ozd 192
ozděřiny 659
ozhřivka 697
ozim 715
oznobiti 707
ožaba 721
oždara 574
ožgera 730
oiina 226
ožívat 732
paboněk ap. 58
pabonit 40
pabúcat sa 56
pabuněk 58, 77
pabuza 439
pácnouti 41
pačesy 100
páčili 425, 426
padali 389
padavka 425, 426
pa(z)děrčit 132
pádeř 425
pádem leželi
pádič 425
padlí 425
pádlík 134
pádol(ina) 134
padoucnice 425
padoustev 467
padrchy 128
padrna 128
p á d it 129
páhnost 439
pachlavec 499
pachlopy 200
páchnoňti ‘v kročiti’
453
pachosta 428
pachtiti se 49
pajed 228
pajtáš 427
pajtlovat 503
pajtrnožka 427
pajzat 453
pajzem 42
pakatel 42
pakoval 44
pakt 427
pala 429
palác 2° 140
palačka 430
paladoval 318
paladrána 43
paládzgat sa 318
palanda 428
palata 428
palant 449
palčák, palčák ‘sršeň’
573
pale(n)covat se 318
paléta 60
palchoveň 427
palicovat se 318
paličky ‘palach’ 429
polin 443
p a lk 439
palohlavec 499
(u)palovat 442
pcilouk 341
palous 140
palubeň 342
paludovat se 341,
442
palúch 429
p a lu k 439
p a lu (n )d a 341
pam fil 143
panČava ‘k rá tk ý kla
cek’ 432
panditka 44
pánek 620
pangrotka 46
panket 46
panoha 401
panohlavec 499
panožit 67
pantalír 45
pantáta 637
pantrat 432
pápa 40
papežik 517
paploch, -luch 434,
453
pápolé 433
pápota 433
papradlí 241
papraní 241
poprali 480
paprátí 241
papratka 241
paprče 66
paprčet se 482
paprúdí 241
paprut 241
paprutie 433, 445
papuč 41
paradina 65
parádit ‘řá d iti’ 434
pařát 434
pargál 444
parchot 435
parket 434
párky ‘jatern ice’ 621
parlěř stč. 470
parobka 435
paroh 515
parohlavec 499
par osy 519
paroští 518
partyka ‘h ů l’ 438
paruch(a) 519
páry ‘m á ry ’ 352
paroustev 467
pafiti ‘u d e řiti’ 481
pářili se 434
pásek ‘výstřední
m ladík’ 436
pasimán stč. 473
paskonik 273
pásmice 435
pa špunt 499
past 425
pastilka 436
pastrk 140
pastrnák 437
pastřap 585
pastřepek 586
pašerák 437
paškrtný 354
paškřivec 302
paškutina 614
paštika 436
paštovica 474
patatý 427
pátek 447
patěpa 640
patník 437
pátrali 438
patrný 438
pauz 439
pavlán 438
pavučí řasa 681
pa (z) děrčit 132
pazglňat 58
pazhra 436
pazour 426
pažba 440
pažlutný 730
pčik 496
pecál 441
péče 394, 415
pečet ‘s tru p ’ 447
pedlék 444
pegáč 426
píha 448
pech 563
pejdit 219
pejchnout 498
pejpat 450
pekáč ‘druh pečivá’
426
pekárka 441
pel 502
pelentit 442
peleea, -ska, -sta, -stká
445
pelhat 50
p>eliska 443
pelit 442
peltrám 52
pěnkava 450
peněžit se 450
pepiš 450
péra ‘pápěrka’ 433
perašín, -čím 447
perendit 442
pergamentka 51
perná 435
pernati (o tvarohu)
444
peroško 445
pertrám 52
peruchta 444
perut ‘listy na sloup
ku ovesném’ 445
perychta 444
peří ‘euchopýr’ 591
peekovati 503
pétléncovat se 503
petýlko 442
pcháti 496
picák ap. 86
piclat 453
picvat 452
píčit (břicho) 498
píčiti se ‘vzpírat se’
425
pičkati 452
pičum pajdum 142
pidlovoký 67
p íditi 425, 426
pídit ‘p rý š tit’ 452
pidrat 444, 632
pihalica 448
píhavica 448
pihlovat 453
píchali 2° 441
pichlat 450
píchovřa 427
piksa 449
piluška 449
pim pěrky 433
pip a 74
pípat ‘šp in it’ 643
pipec ,pípec ‘tipec’
643
p ip írky 433
j ipky 450
piplati 1° 669
piplali 2° 399, 453
piple, p ip lík 643
pirám 502
píreň 435
p irt(a ) 487
píseň 447
prskavka 615
písničky ‘palčáky’
445
pistenec 579
pístvat 452
piškvor(ec) 615
pištala 452
pištěti 451
p ítiti se 718
pitroša ‘m uška’ 643
pitvořiti 662
piviska 96
pivodus 135
pížgřit (sa) 453
plácati (se) 454
plácali ‘lá ta t’ 455
plahnútse 457
pláchnouti ‘h o řeti’
430
pláchnouti 454
plachota 430
plachý 2° 457
plajda 318
plákati 621
pláknouti 430
plampač 645
planba 55
piáno 55
planouti 430
plantat se 442
planý 416
plápolali 430
plápoliště 649
plásati 159
pláskati 453, 458
plaskaty 462
plášit (na hlavu)
453
pláli 430
plaviti 462
plazem leželi (o poli)
317
plažak 456
pléhniť sa 434
plechý 395
plejtva 463
plena 1° 454
pleska 460
pleskatý 462
plést 463
pléška stč. 431
pléščka 459
pletikoš 56
plevajs 456
plevel 461
plezmero 456
plh 434, 460
plhat se 456
plch = plh 460
plíh (adlo ) 463
plíhati 462
(o) plíkat 457
plincat 450
plindat 464
plinérky 71
plíný 457
plisíra 71
plískati 458
pliskýř 489
plíšek stč. ‘kožich
p rsn í’ 457
pliveří 459
p livnik 457
pllžek 463
p liiiti se 462
plocar 463
plohnuc se 457
ploš(ka) 462
plotvan 70
plouhali se 453
plouskati 460
pípa 58
plpotati 58
plsat 456
písek 463
píská 460
plstva 460
pltě ‘kalhoty’ 461
pludrkeás 302
pluhava 462
p lu ka t 454
plundry 463
pluska 460
pluskati 460
plú št 460
plývati 463
plyton 463
plyzara 71
plyzyra 71
plz, plž ‘opuchlost
vem ene’ 460
plžem 42
plzký 456
plž 456
pober (t)a 64
poběditi 53
pobida 53
pobonek 58
pobřenica 700
poclvat 545
pocmrdovat 561
pocovní 539
počátek 104
početí 104
počidit 588
počínali si 103
počinek 104
počítati 104
počitek 104
počva ‘podešev’ 610
podalý 122
podaný 122
podatsa 122
poddali se 111
podejšt 466
poděsili ‘n a jiti’ 115
podešev 610
podezřelý 719
podhrdlena 650
podiška 466
podiv 118
podivín 119
pod junek 176
podjašč 466
podjedy 228
podlaha 120
podle 114, 120
podléčky, -íčky 694
podléjšky ‘spodní kal
h o ty ’ 694
podlesnik 336
podlezče 396
poduška i -y- 460
pódii (p ) 8kva 460
podlíště 396
podlíštka ‘podjíždk a ’ 466
podloha 120
podloudný 341
podluška 336
podm anili 350
podm ásník 363
podmět 361
podnebí 392
podnehče 396
podnikali 399
podniž(ka) 466
podnůžka 466
podnýšče 396
podobali se 122
podolek 134
podomek 134
podrazit si 125
podrobiti 514
podruh 130
podříčné 532
podřizňai se 132
podsednl kůň 539
podsošina 565
podstata 575
podstřel 586
podšup 287
podtížka 466
podúzva 467
podval (a) 676
podvrai.ec 65
podyčt 466
podyma 124, 466
podyšč 466
podýšt 466
podýida 466
podzim (ek) 715
pohan 160
pohludka 168
pohňusky 173
pohoda 173
pohodný 173
pohrdali 183
pohroma 189
pohřeb 181
pohůnek 171
pocháb 194
pochavý 194
pochelé 212
pochlebovat 195
pochňurý 472
pochrap 176
pochybovali 211
po jícn ý 228
pojžahy 727
pokolení 268
pokruváško 298
pokrvač(ka) 298
pokrvadlo 298
pokrváška 298
pokrvátko 298
pokud 305
pokus 309
pokušení 309
pokutiti 309
poleskáč 458
polévka 336
políček 331
polin 443
politika 470
poljenec 469
polovač se 341
poloučiti se 343
polouch 499
položek 329
polůvka 499
polvark 145
polykali 337
pomčě 385, 471
p o m kn ú ť 385
pomněnka 398
pom níti 471
pomyje 386
ponačia 387
ponázorky 719
poniklec 273, 399
ponikva 399
ponorka 401
ponorná řeka 401
ponoukali 402
ponožka ‘p o uto’ 406
pontrubí 470
popadnouti 425
poprask 480
poprvátko 298
porija
porieko 647
poroustev 467
porouchali 523
porta 61
poručili 523
poryv 526
pořád 529
potřebovat 188
pořítkář 529
poříz 393, 531
posád 473
posel 552
poslamka 551
poslední 553
poslech 559
poeošen 565
postava 575
postružeň 583
posudek 568
pošáblý 194
pošášat se 603
poščepoval 626
poštívati 630
poštráchnout si 125
potahák 634
potápka ‘škraloup’
422
potěh 634
potěr 659
potich, potika 662
potinka 543
potiská 475
potkali 644
potlet 645
potmělótný 337, 475
potňat 61
potok 637
potom 639
potřepek 657
potulný ‘poddajný’
660
potvora 662
poučník 439
pouchně ‘bouchoř’
533
poulili 62, 341
poupě 500
poustevna 501
pouM 501
pouto 409, 501
potrubí 470
povaha 674
povázka 597
pověje 681
povítlca 692
poviznót 53
povlačka ‘vločka’ 695
povsinka 684
p ó z(a ) 439
pozdrav 713
pozor 719
pozovky 720
pozříti 730
poiahy 589, 727
požerdk 228
požičat 498
požitek 498, 728
požlutný 730
prubůdky 486
pragát 68
prahnouti 482
p r ahoúšel 185
práhouští 185
prahůtky 164
prachél 435
prachy ‘ecabies’ 480
prak 478
prampouch 508
práskali 478
praščák 655
pračšet ‘v řísk at’ 702
prašči 518
prašivá žába 517
prát 483
pralýeko 479
prcali 482
(roz)prcdt 453
prČiti se 713
Prčice fjít do ~) 483
prdelovka 650
prejna 489
premovati 489
preepanka 570
prestol 590
prcholit 379
princmetálová 357
prištinek 103
prjéčka 492
prkati 482
prlačka 483
prlavica 483
prlina 483
probůdky 486
prodali 111
probršle 185
prokní stč. 489
prolina 488
prolinuti 337
proluka 340
prondat 414
pronikali 399
pronznúti 403
propast 425
prorok 532
prospěch 570
prostor 589
prostraněk 581
prošášet se 603
protvan 70
proudník 221
proviant 484
provoz 687
prská ‘p oprchává’
487
prskat se 482
prsknút ‘utéci’ 483
Prščice (dat do ~ )
483
prščit ‘utéci’ 483
prtati 487, 701
prtal se 61
průduška 133
pruh 472
prům ysl 385
pruslek 69
prulvan 70
jrrý 481
prýt 483
pryzila 71
pryzule 71
přebor 61
předloh (a) 32Θ
předmět 361
předplanik 430
předsíněk 711
přehoušel 185
přehoušt 185
přehršlí 185
přeluštěl 185
překotný 283
přelíčení 331, 495
přelud 341
přemřít 381
přemyjtit 386
přendat 414
přepatnásténý 447
přepych 502
přesahovat
‘přep rch áv ať 535
přeslice 494
přesudováček 568
přeták 638
přetrž (pracovat o ~)
651
přezdívka 118
příběh 53
příbor 64
příbytek 78
přlčetný 396
příčina 103
přidat sa ‘přihodit
se’ 118
přihnět 400
příhoda 173
přijatý 231
příjem ný 231
přijetí 231
příjm ení 231
přík (na ~ u ) 492
p říkat se 492
příkoří 279
příležitost 329
příliv 336
příloh 329
příluček 343
přím oří 382
přínět 400
přínoza 403
přísahali 535
přisám Bohu 535
přísnět 400
přisvídnout se 597
přítrž (pracovat o ~ )
651
příslušeti 559
příuČek 343
přízda 714
příze 494
přosol 495
psena 445
psít se 445
psovati 445
pstyleti (u H usa) 521
pšíškara 494
pškát 448
pucali 147
pucovati 475
puček 74
púček 497
pučeti 498
pudl ‘p u lp it’ 499
pudro 476
puget 76
půhon 171
puchr ‘bouchoř’ 533
puchřec ‘bouchoř’
533
p u k 497
pukrováško 298
pulcher 498
pulm íč 362
půlzim ek 466
p ult 499
pum bí 392, 471
pum líč 362
punc 499
punclák 497
puncnout si 74
půnebí 471
P unkva 399
pupen 500
pupenec = popenec
472
p u pina 308
púra 706
pu rn ý 103
p ú řiti se ‘pyšniti se’
103. 670
p u stili 501
putelica 78
půtka 663
p utka ‘m íč’ 497
putlák 503
putovati 476
putroh 641
půvabný 673
půval 676
půvědí 228
p uvík 310
původ 687
původný ‘povedený’
687
p ú z(a ) 439
pýchovat 427
p ýří 201
pysk = pisk 451
p yšn ý 441
p ýta t sa 496
rab 514
rablovat 525
raboch 504
robout 512
rabózet 525
račet 506
račisko ‘rukojeť
u vidlí’ 509
radášek 508
radavicě 517
radikovat 510
Radogost 504
radvanec ‘pečivo’
505
radykat 510
radýrovati 505
ragan 317
r oholit 198
rachadlo 523
rachejtle 507
rachnatý 205
rachochejl 504
rajda 150, 649
rajdák 511
rajdovat 511
rajchy pán 73
ra jin á stč. 512
ramfalec 246
rámkaše 508
rampampula 289
rampola 676
rampouch ‘bouchoř’
533
rancovat 503
randati 506
rankaš(e) 508
rapačka 526
rapová žaba 517
rapavý ap. 205
ra p (k)em 320
ropnatá žaba 517
ropouch 533
rapuchnatý 205
rasochatý 504
rasoška 521
raška 511
r αία ja k 205
ratolest 328
roučí (hruška) 522
ráždí 518
ráže ‘kalibr’ 509
rážet 509
rčení 532
rdoun 718
rebeňat sa 223, 659
rebenčit 512
rebentit, -dit 512
rebonit 512
rebošit 512
réda 511
rechotat 506
rechumpán 73
rejka 527
rejr(a) 512
rejsek, -ska ‘kraslice’
527
rejsnit 277
rekreace 324
remcat, remtit 512
rempelit 525
remstat 204
remunda 383
remutit 512
renta 38
repetil 529
repitat se 659
repoňavý 223
repotat se 659
rešt 518
retka, retko 85
rez 511
rezek ‘hrouzek’ 185
rezek ‘ryzec’ 528
rezka ‘vřes’ 702
rezona 513
rhákovat 504
rmíně (je jako ~ )
524
róbčik 509
(vy)robiti 509
rofce 516
rohejř 517
rohel 517
rohlík ‘rorejs’ 517
rohovatí 515
roch 184
rochati 506
rochce 516
rochnouii 515
rochot 175
rolejk(a), rolejch,
rolej 517
rolen(e)c 517
romejšit 524
rom utit 512
ronglička, ronldička
516
ronšák 297
rosa 417
roslíky 525
rostlina 525
rošec 297
rota 623
rotili se 518
roubovali 522
rouchat 523
rozdahuba 711
rozha 518
rozhodnouti se 173
rozhon 416
rozhor 416
rozhřešili 531
rozjevený 711
rozjívený 711
rózka 518
rozkol 252
rozkomsený 280
rozkoš 267
rozkotati 283
rozmíška 365
rozpaky 425
rozpalnástiť sa 447
rozpěrácky (m luvit)
53
rozpěrák 495
rozpíchat 453
rozplancat 432
rozpučit (okno) 498
rozsypali se (o ženě)
544
rozěochořit 96
roztopáš 485
roztržitý 651
rozum 669
r ozářit se 521
rozvaha 674
rozvoj 692
roždie 518
roždinečka 518
rožeň ‘hrozen’ 185
rub 522
rubačka 526
rubáš 519
rušili 523
rudka 185
ruchati 185, 506
rulich ‘rorejs’ 517
rulík ‘rorejs’ 517
rum kat 207
rumpál ‘bouchoř’
533
rumraj 383
rumrejch 383
rúňal sa 532
rundel 209
runějšit 524
r ú p a t527
rupati 207, 523
rurant 654
rurýkať 335
rusati 407
rus(ek) 185
ruská 518
rušat ‘h ý b a ti’ 523
rúšaí (boty) ap. 519
rušiti 523
ruzka 518
rybačka 526
rybaříček 324
rýč 528
ryčka ‘tra m v a j’ 601
rýkan 512
rykm 527
ryknút 530
rýňat 526
ryngle 512
rýrati stč. 512
ryrýkat 335
řablo 187
fačet 506
ráchat 529
rachali 506
řáchtat, řachtat 529
fáknút 506
řandati 506
řápek 528
řasa ‘vřes’ 702
řásný ‘zářn ý ’ 710
řbín 725
řebný 532
řebříček 724
řehotáš 549
řehula 529
řepeták 512
řepka ‘konec dobyt.
ocasu’ 529
řeřáb 222
řeřátek 722
řeřavý 722
řežlavý 531
řešice 532
řét ‘konec stéb la’ 533
řevný 532
řežab 222
řežabatý 223
řežavý 722
říblice 187
řičeti 527
říčný 533
řídit se 505
říditi 528
říjen 72
říjena 534
říji (řvu) 534
řiňat 531
říea 529
řísko 513
říhnej 533
řitůvka 533
řivena 534
řivnáš 189
řivník 189
řízek (ryba) 185
řízek 531
řizko 513
řížavý 722
řnut 531
řoudit 529
řujný 532
řundit ‘boukat se’ 534
řu n d iť ‘m luvit’ 529
řupoň 302
sábě stč. 537
sabaretvo 535
sácať 567
sáček 536
eádčí 539
8aditi 539
sadmo 535
eádník 539
sadnivý kůň 535
safijáneká zim a 138
eágala 80
sáh 93
éaholii 542
sáhún 93
sacharin 90
saky páky 157
sajrajt 470
salačka 536
ealušina 606
samec 537
samet 34
8amodět 118
8amo8lička 591
samotíž 634
samour 568
sandát 81
sanitka 81
sanut 537
sány Id 722
sápora 495
sápati 81, 537, 603
sarpat se 537
satonit se 538
sazba 539
sázeti 539
sběř 64
scák 80
sdílný 117
Sebastián ‘žízeň' 138
sebranka 64
sednice 596
sejme 725
eeknica 596
sekunda 364
selský 539
semiš 709
eenigr 722
sepetil 567
eeru(o)vka 599
seeí ‘koniklec’ 538
eesrati se 101
setba 544
setkali se 551, 644
setně 568
setník 578
eháňka 171
shluk 170
shovívavý 181
schlapna 311
schlaví 715
schlostivý 203
echnouti 591
schod 202, 706
echodnica 687
schopna 311
schopný 203
echour 209
schrstat 207
schrulo se 619
schůdnica 687
schůze 202
schválnost 210
sici stč. 541
sigot 542
sígr 598
siha 535
síh n ú t 535
éija 544
eikač 538
silnice 542
stmel 541
sinná komora 543
sípal ‘otv írat h u b u ’
711
sipouch 567
slrkas 87
sirá země 598
siřinka 606
eísat 665
sít 542
škádlen 545
ekarby 715
skartovat 243, 611
skérnkať 297
skeva (klobouku) 551
eklamený 256
sklapka 547, 613
sklem 254
sklenice 546
sklepit 254
sklípek 327
sklípek = slípek 555
sklostivý 203
ekohrňat 297
skojíkati 550
skolek 252
skoliti ‘zabiti’ 252
skolili ‘skuěeti’ 547
skoloetivý 203
skonali 272
skór ocel 229
ekorodřě 718
skoroubit se 270
skorpy 611
skořípat se 612
skoudrný 614
ekovyčet 312
skrenčit 299
skrhet 549
skrovada 548
ekrunhat 297
skruňkat 297
skrut(ek) 295
skřábat 613
ekřamět 94
skřapnout 300
ekřeca 302
ekřečeti 549
skřečka 299
skřemší 586
skřepnút 300
skřica 302
skřipák ‘rorejs’ 517
akřipadla 295
skřípal se 612
skřípati 301
skřipec ‘jídlo’ 701
skřípěje 208
skřipka 612
skřítek 580
skřivan 547
skřívat 549
skřizlica 301
ekřiž 589
skučiti 309
skuhýňat 550
ekujíkat 550
skumlák 548
skumlet ap. 547
skupina 307
skupka 264
ekura 547
skuvičet 550
ekvěti se 597
škvorec 547
ekvřieti sě ató. 615
skýba 551
ekyda 313
Slabihoudek 552
■sláceti 556
slačat 552
sláče 578
slačec 597
stáčet 694
šlak 597
slákat 694
slamtat 556
elán 592
slanit ea 592
slaný 592
slast 551
elatec 597
slávek ‘zhlavec’ 715
slavihoudek 552
slavik ‘zhlaví' 715
slechnouti 559
slejšek 555
slejvavka 336
elepica ‘slípek’ 555
slepka ‘slípek’ 555
slépka 327
elepica 327
sleptat 556
a/em 329
slídili 553
slijška 555
slintat 86, 555
slípek 327, 555
slipík 553
slípka ‘slípek’ 555
s/í<efc 597
slivky 336
slizej 559
elizek 131
slon(a) 555
slončiti 341
sloup (na ryby) 558
slovutný 557
složitý 329
slučka 558
sítích 558
slúchat se 559
sluj 555
slum ik 566
slupka 344, 630
elupnice 557
slupnout 344
slynouti 557
«/za; 559
sízfcý 555
slznout 555
smačný 617
smahem 617
emavý 559
emažiti 559
smeknouti 384
smělý 560
směr 364
smétat 361
smetev 564
«meťí 361
smetle 564
smích 559
smldénka 561
emilovati se 363
smíténka 561
sm ižina 617
sraoA; 717
smolinec 563
smolit se (po zemi)
375
smolnička 563
smotit 567
smotlacha ‘p o p leta’
617
smouka 562
smouéí se 563
smraétiti (čelo) 380
smrdénka 561
smrdí 561
smrdovka 561
smrha 562
emrknout se 379
smuděnka 561
smudit 377, 561
smura 201
emuěiti 562
smužka 562
smyca 560
smyčec 385
sm ýčiti 385
smyčka 385, 560
sm ýkali 385
smysl 385
enábiti 563
snada 563
sňatek 231
snáze 563
snědý 171
snida 560
snídati 228
snítka 564
snoha 401
snoplit 567
snoubidlo 556
snubica 557
sobec 565
socať 567
sočiti 566
sochor 565
sokva 540
eolotit 556
som 105
somár 568
eomic 592
somlat 567
eomtat 567
sopitati 567
soptili 593
sosák 538
sotný 568
sotona 538
sotoreň 148, 631
sotrcat 567
sotva 567
eoudička 568
souchotiny 591
soukeník 592
soukup 308
soumný 568
soupeř 495
eouržice 513
sousto 671
soustrák 583
soustruh 583
soustředili 585
80uš(ek) 591
80utČ8ka 568
eouti 599
souvrat 701
soužití 673
spačovitý kůň 425
spadérkovat 730
spalda 620
spárno 434, 615
spatrunk 438
špehéř 620
spěch 570
spéliti 570
epezák 453
spícet se 718
spíčit se 718
spiksa 449
spilka 620
spinadlo 621
spinak 620
spírat se 495
spireň 435
spise 570
epískat 449
špiček 448
splahúkat sa 453
splašek 454
splav 462
spodní 466
epolka 499
spona 464
spor, -ný 495
sporák 571
spořit 389
spořiti 571
spotřeba 656
spoušt 501
spožehovat 730
sprahoušle 185
sprašná (svin í)
479
sprostý 485
sprouděný 488
spruhle, -lo 488
spřatný 480
spřež 490
srabař 598
sráz 509
srážka ‘lis na
tv a ro h ’ 622
srbati 89, 585
srčat 89
srez 131
srkati 585
srkavica 292
srotiti se 518
sršatý 572
eršeti 572
srubica 557
srvatka 599
staČiti 548
etahel 634
etakový 634
8talčit 302
staminec 567
standle 623
stáné 573
stanovití 574
etarček 574
stárčit 573
etařeti se = starat i
se 574
stát 575
stav 575
etavéti -viti 575
stbel 712
steknuč 573
stéknút (oči) 640
stelivo 578
stelný 638
etemenec 639
stěřiny 659
stěžeň 577
etěžiti (sě) 576
stíhel 634
stínka 624
stipat 83
stírat i 589
stížnost 643
stketa stč. 546
stlačec 597
stolice 590
stolina 5T8
stonče 579
strabočit 582
etrahovati 587
etramlat 582
strast 580
strázeň 580
stráž 587
■'•■trčili ‘ven v y strčit’
650
strčný 632
strdí 581
strhá 651
strhadlo 583
■strhav 583
drhúzská práca 192
strkolna 128
■strměl 681
str(a)m eň 586
strmožit 582
■strnadit 582
strněnka 584
strnožky 582
strómat se 581
■stromlaí sa 628
-stroužek (česneku)
583
stručný 583
strupatá žaba 517
■struska 652
strážen, -žňa 583
strž 651
strž ‘svodnice’ 678
střablat se 628
střádat se 588
střáhnouti 587
rtřap 81
střápati ‘pečovati’
584, 586, 656
střápati ‘dělat něco
nevhodného’ 652
st řásen 585
střehla 587
střeblička sněhová
585
střed ‘s trd í’ 581
střelák 657
střemhlav 582
střemšíní 588
střen 584
střenka ‘střem cha’
586
střenovní 657
střepnut 586
střeščene děti 541
střež 584, 131
střežili 587
stříbřit se 657
střída (bochníku)
585
střihá ‘striga’ 582
stříhnót ‘m rznouti’
589
střich, střik ‘stru k ’
583
stříle 586
stříleti 585
stříštit se 589
střízbisko 720
střízbit se 657
střízbý 589
střízlý 658
stříž 589
stud 590
studna 589
stulík 660
stupen 580
stupica 557
stupice 558
stupovati 580
stušit 628
stvůra 662
stydnouti 590
stykač 573
styrnúí sa 664
sudba 568
sudik 593
sudit ‘n a d á v a t’ 85
sudno 591
siika 90
sum ík 566
sumlit 567
sum ník 568
sumtit 567
sundat 414
suntit 567
su n u t 537
surovítka 599
suržice 513
súsek 568
suti 599
sužovati 568
sváda 674
svah 674
sva l(i)n a 676
svávole 596
svalník 281, 594
svaz ‘šlacha’ 679
svatba 594
Svatopluk 464
svěrák 703
svéráz 598
svěřiti (se) 690
světit se (s čím ) 595
světlý 595
světnicě 230
svider 596
svídnout se 561
svimboška 596
svírali 703
svislý 597
svišť 597
svítat i 597
svitná hanba 595
svíží 596
svižný 632
svlaky 693
svorka 703
svorný 598, 703
svrchovaný 700
svršky 700
evůrnica 687
svykati 91
sykat 538
sykavec 540
sýpek 569
sypká 569
sýpka 599
syráčí 599
syračky 622
syrob 544
syropka 599
syrůvka 599
syrý 598
syřička 103
sýsat 665
šačiny 604
šádoňk 604
šafnatět 604
šahali 535
šach 603
šácha, šach 609
šácholit 198
šachula 198
šajd 604
šajdati 617
šakatka 721
šalabachtar 601
šalaprtky 602
šalba 601
šálek 601
salinový 728
šamítat (se) 605
šamotat 605
šamrla
šamši 94
šamšík 537
šaňak 601
šanširovat 126
šantati 603
šantrati se 603
šantročit 602
šapálat 94
šápavý 160
šaptlavý 604
šarapáky 160
šarapatit 434, 602
šarapatka 140, 602
šarašet 160, 602
šargan 605
šargot 605
šarka 605
šarmitat 605
šárnice 602
šaršoň 572
šarvát 602
šarvatit 602
šašírovat 602
šašnatý 604
šašnivý 604
šatan stč. 538
šativý 604
šatnatý 604
šátrati (se) 606
šcUřit se 606
šatvět 604
ščabit 604
ščahýl 623
šcákat 80
ščap, kobylí ~ 628
ščápat 94
ščastikovat 95
ščáv 628
ščebel, -bia 623
ščebla 587
ščedie 92
ščektati 82
ščepel 623
ščerčet 625
ščerkat 625
ščet 625
ščeták 625
ščica 302
ščigat 626
ěčigotct ‘š k v ta ť 615
ščihlit se 627
ščikati 626
ščíl (K laret) 168
ščimrat 625
ščipky 103
ščírka 224
ščiřička 103
ščířit se 627
ščodlovat 108
ščór (kyselý jako ~ )
627
ščóra (o poli) 627
ščrk 625
ščuber 108
ščudla 108
ščudlek 628
ščúhla 625
ščuhlit se 627
ščuhrat 627
ščukat, ščukytat 615
ščulingat 625
ščur 626
ščurat 627
šČúrka 224
ščurkovica 625
ščurný 106
ščuřit se 627
ščut 629
ščuirova 627
šébeliti (se) 606
šebeřit se 605
šedlička 610
šejdenek 686
šelinec 608
šemlička 602
ěemořit sa 106, 605
šemrat 611
šerádat 605
šerý 494
šeřík 606
šéstrok 604
šešel 202
šešelina 95
šetka 606
šetnati 604
šev 610
šfácat 139
šibánit 607
šibenec 607
šibula 607
šidalý 604
šifra 85
šijklat 608
šikovný 608
ěileti 601
Šimečka 605
šimrali 106
šindel 176
šípati 610
šiplat 610
šírat se 606
šířka 103
širůček 609
šířili 609
šiška 609
šišatí 610
šíšeň 591
šišmati se 631
šiška 211
šišvár 452
šišvoří 610
šít ‘stařec’ 474
šitek 421
škabrati 611
škadloup 613
škalbina 611
škalubina 612
škamrat 611, 724
škopy 611
šlcára 547, 613
škarka ‘papíru’ 611
škarka ‘v ír’ 547
škarnót aj. 278
škaropina 547
škebrati 611, 724
škebronít 611, 724
škehrat 724
škéřit 610, 627
škeřiti se 615
škláb 612
šklebili se 2° 268
šklhat sa 260
Šklíba 611
(za)škloudnouti 614
šklubat 614
škludil 256
šklunkat 297, 722
škmořit ‘sp o řit’ 615
škmouřit se 201
škňára 202
škňourat 263
škňurec 263
škobla 546
škobranek, -runěk
550
fkobrla 128
škohlit 546
škohral 549
školba 611
škondrnit 614
škorec 547
škornout 278
škorpy 611
škotrňat 612
škoula 203
škra 615
škrab (otina) 151
škráb — škláb 612
škrabač 504
škrábali 547, 614
škroblina 611
škraboch 206
škrabot 622
škraka 615
škrampat se 611
škrampy 611
škramuša 613
skráň 548
škráp(a) 611
škrát 550
(vy)škra ta tsa 613
škrblat se 611
škrbnut 614
skrčka 613
škrhat 504, 549
škrhotat 549
škrchné 615
škrkovat 504
škrně 615
škrn ií sa 627
škrob (otina) 151
škrobánek 612
škrobák 206
škrobal 613
škrobla 546
škrohnit 549
škromtat se 611
škrábat 297
škroutat 614
škrpál ap. 611
škrpat (se) 611, 613
škrtán ‘ch řtá n ’ 185,
208
škrtali 291
škručet 297
škruna 207
škrumtat 614
škrundat 614
škrunkat ap. 297
škruntat 614
škrušňa 295
škruta 550
škr lítat se 614
škrybať 613
škrampy 611
škřečet 299
škřéhnit 549
M řek 299
šk řc h 550
škříčka 613
škřítati 550
škřípie 550
Skřipka 612
škřut(ina) 550
škřúčiat 297
škubati 54
škudlil 304
škudrný 614
škuhnút 260
škvařit ‘spořit’ 615
skvět 615
škvíkati 312
škvířit ‘spořit’ 615
škvířili se 615
škvrčit 615
škvrček 613
škvrčet 615
škvrkat se 92
škvrlánek 550
škvrliti 615
ěkvrněti 700
škvrzat 701
škydlati 624
škym ral 611
škyra 615
škýrit se 615
šlahat 535
šlahat 616
šláchot 143
šla jf 70
šlapa 616
šlapka — žabka 720
šlář 616
šlatec 597
šlažit 616
šleh ‘popruh’ 616
šlehán 555
ělejbrhat 724
šlejšek 555
šlejška 120
šlépěj 616
šlihovica 555
šlichta ‘rá n a ’ 616
šlijska 555
šlíč(ek) 555
šlóček 558
šlohat 616
Sloupnout 580, 616
šlučka 558
šlupka 558, 630
šmadrňa 561
šm ah(a) 562
šm ahefj)l 617
Smahejr 617
šmachtat 617
šmachtat se 105, 348
šmajda 105
šmajdák 350
šmák 105
šmakat 349
šmanda 350
šmárat 105, 348
šm arit 620
šmatačka 730
Smatati 170
šmathati 617
šmatlach(a) 561, 617
šmatlati 427
šmatlavá potvora 105
šmátrali 601
šmejček 385
Smejdíř 604
šmejdili 106, 617
šmejknout 385
šmekůstr 617
šmergust 617
šmerkous 617
šm erkus(t) 617
šmétrat 617
Smíce 382
šmidka 560
šmidrat 632
šmiga 608
šmihati 380
šm ika 608
šmikaná 730
(za)šm irhati 608
šmířat 106, 608
šmoldán 105
šmouřit se 201
Smotlacha 561
šmotlacha ‘p o p leta’
617
Šmotrzňat se 617
šmouha 562
šmrdolit se 379
Smrtat 622
šmudlali 377, 619
šm uh(a) 562
šmukačíca 730
šmýrati 106
šňapati 201
šníbrat 399
šobácnút 41
šoblovat .630
šohaj 629
šoch 618
šolichat 332
šomolka 202
šompleca 209
šóplý 626
šopot 630
šorejs 517
šóstrok 604
šošolina 606
šošolka 202, 606
šošovica 106
šotrcat 567
šoulati se 629
šoulek 630
šoumati 630
šoupali ‘jiti’ 630
šoures 513
šoustat ‘b iti’ 630
Spajdat 427
šp ajdl(ík) 620
Spajgla 620
Spaj žnout 453
špak 619
špalek 619
Spár(a) 107
Sparačka 434
špát 620
Spenár 621
šperechta 444
šperk = štěrk 625
špetat 620
špetnouti 50, 605
Spičkovačka 621
špidlat 453
špigél 621
špihlat 453
špihovati 570
Spich 448
špíchal 448
špichěl 621
špicholec 621
špila 67
Spilka 620
Spina 570
Spínák 620
Špión 620
Spiran 451
Spirancel 621
Spirečky 621
špitera 452
Spizoň 620
špiček 621
Spi žiti 570
Spiiúr 621
Spjerec 495
Splech 621
Splechtat 56
šplech(o)tat 197
šplhati 460
Splíchati se 83
Splka 67
Splochte 461
šplouchali 621
Splounati 621
Splúhota 462
šponár 621
špouliti 62
špračka 434
Sprachta 56
šprak 479
Sprihat 71
Sprinci 492
šprk 482
éprohršlí 185
šprla 67
Sprlení 67
Sprniti se 622
šprtati 487
šprlek 482
Spruhle 488
špruchel 492
šprunclík 492
šprusel, šprušel 492
Sprýňat 622
Sprysel 492
špfehršlí 185
špuláři 499
šrajdati 427
šrajtofle 646
sra& 335
šrófek 623
šromot 622
šršlavá (půda) 572
šrůfek 623
šrůfka 623
šrůtka 622
štafalec 246
šťafec 246
štacheta 623
štakel 573
štamfalec 246
štárat ‘k á ra t’ 242
Stárati 628
áčarc 623
štartiť 302
Slastný 625
štavák 623
štébrat 611
ětebel 625
štěkne (m u to) 86
štělek 659
štembel 623
štendlík 623
štenec 579
šténka 624
štěp 626
Stěpák 98
štěpán(ka) ‘křížala’
626
Stěpiti 494
štěpitka 621
Stěpka 621
Stěpta 621
šterák 627
štěrbit se 610, 624
štezár 580
štibra 607
štibrati ‘žebroniť 611
štibrati ‘okusovat’
188
štice 419
štidla 108
Stihla 625
štíhlava ‘prázdná
h lav a’ 628
štíhle 168, 625
štíhlý 93
štikati 615
štilec 628
štipka 626
štíplý 103, 625
štírati 627
štirka 659
štiřička 227
štiřikotat 104
štířiti 83, 109
Stívati 630
Stopka 621
štoulet se 627
Stouplý 626
Stovka 116
štráčky 622
štragat sa 628
Strachati 506
štramfalec 246
štramlat sa 628
štrandlík 624
štrejchnout si 125
štrejchovat se 628
štrgancovat 582
Strk 625
štrych 583, 628
štůčka 583, 589
štukat 615
štula 628
štulisat 625
Stulit se 90
(po jštulovati se 627
(u)štulovat se 627
šturkat 628
šturkat, -štufit 723
štuřit se 627
štvanice 629, 631
štychovat se 624
šuba 107
ěubivý 672
šubra 108
šufan 619
Suflička 607
šuhar 629
šuchotat 631
šucholit 631
šukaná 730
šukat 630
šulcovat sa 619
Sumelit 209
Sumec 630
šumeliti 630
šumplíta 90
šumraj 383
šupirovat 630
šumtat 630
šup, podšup 287
šup! 619
šupelica 209
Supěli 630
šupkárna 268
šupotati 630
šurlač 632
Surý 672
šuřit 672
šustem 619
šustiti 619
(na)šustit komu 630
šustky 619
šustnout se 619
Suvěrý 672
Sušen 591
Sušovica 106
šuteřica 148
Suvirý 672
Svácat 632
Sváček 732
švádolit 732
Svahat 139
švajcnut 632
švajco 610
švajdat 632
švajdati 427
švalek 209, 630
švalka 610
švancat 632
švandrati 631, 632
švankrati 631
švarabatka 160
švec ‘lín’ 334
švejhat 632
Šverepka 595
švestka (pět švestek)
540
švigry-švigry 632
šviholit 632
šviřinkat 104
Svonepaj 427
švrčalka 92
švrk 562
švrlak, švrlačka 311
švrlikat 92
švrně 615
tabela 633
tableta 633
tabule 646
táčky ‘kolečko’ 635
tadžhat 138
tafat 636
táfle 633
tágat 138
ta jtr(d )lík 637
takřka 531
talafatka 140
talap 660
tálo 660
taloupit se 639
tamovati 639
tanouti 634
lapit 2° 391
taráňat sa 648
tárat (teřeti) 641
tarazdit 636
tarvas 636
tavili 637
tebernyj 642
tečna 663
ted 640
tehla stč. 85
těhel 634
těhlo 634
těhnit 640
těhnit sa 641
tejcet, -cit 638
tejkat 638
iejnit 664
leklík 663
Telnice 687
telej, teli 647
telpačka 117, 640
temeniti (se) 639
temný 646
těpláni 117, 640
téré 242
těriny 659
těrka 659
těró 242
terš 641
terygat 510
itřich 641
thé 93
tchán 642
tibernyj 642
tídla 121
tíha 643
tihe 96
tihélkovat 724
tíhla 85
tihlečka 724
tíhnouti 634
tíhy! 96
ti kati. 660
tina 639
Hnit se 634
tiňtěra 644
típat 89
tiplaná práce 640
tírati 664
tirykat 104
tiřikat 104
tisati 577, 644
tísnili 641
tivis 96
tíže 643
tkáče stč. 638
tkaloun 237
tkanice 239
ikáti se 638
tklivý 663
tknoioti 663
tkym ati 262
tkysiti 663
llamka 250
tlápat 645
t.lapati 636, 120
tlaskomina 321
tlaěka 120
tlemiti se 645
tleška 120
tlouší 646
tlucar 463
tlu č(i)m u i 660
tlumočili 645
tmok 717
tocmoí 384, 660
točen ‘rejk an ’ 512
točití 638
(to)čúž 648
íohnal se 641
tok 638
íopan 294
torbaci 661
tořánek ap. 661
tořit 648
toulá 660
toulit 660
touň 661
tovránek 661
tož 639
tpat 89
Iráda 649
tragant 125
trajcen (at jsem ~ )
649
trajda 506
trajdali 649
trakat se 628
tramtejliti 649
trandati 126
tranširovat 126
trantýrovat ap. 649
trap 508
irapilka 653
trápili 423, 653
trapoyat 126
trcat 654
trcati 146
trejc(n)iti 649
treláž 649
tremter 650
treter 650
trhák ‘popruh’ 649
trik 628
trkol 128
trlica 650
trmudle 660
trnovník 34
troch 126
trochliti 652
trok ‘d rak ’ 126
trombela 653
trombon 653
tromtejliti 649
tront 654
trpalky ‘škubánky’
657
trpnut 652
trst 659
trtět 654
trto fzjn it 636
trtožit sa 654
M ula 636
trtý 658
trubice 653
trucel 655
trudovatá žaba 517
trůlek 397
trumbera 653
trumpeta 653
trubek 652
trusňálc 294
trut, trút 654
tru t 522, 650
trutaé 636
trutina 650
tryje 130
trýl 655
trýma 628
trzovný plot 656
tržán ‘stržeň’ 584
tržitý 651
tržkai 651
tržný 391, 651
třapec 585
třáseň 585
třaskati 658
třáslo 658
třasořitka 533
třbuchan 75
třen 586
třenica 132
třenko 586
třenovní zub 548
třepetít se 659
třepili 585
třesk 658
třesktati 651
třesná 127
třeštili ‘p rásknouti’
658
třez 131
třěví 587
třevle 587
tříbili se 626
třicátník ‘rejk an ’ 512
třilich 130
tříňata 541
tříny 659
tříska 658
(s)tříslo 656
tříšť 589
(s)třízek 131
třízvit se 657
třizvý 589
třížeha 589
třmen 586
třpít ‘tipec’ 643
třpeta 295
třpyty 295
tučka 635
tučka -o 278
tučmuž(iček) 384.
660
íuhela 660
tuhlit 662
tuchmat 630, 662
tul 664
tulej(ka) 648
tuligat, -kat 659
tulich(a) 660
tulili se 90, 627
tulmač 645
tulpa(s) 660
tululum 660
tumava 646
tumpa 660, 662
tumpach 647
tumrle 660
tůnka 123
tunkabona 647
tupot 135
turák 661
turčák 661
tur Čín 661
tusér i tuzér 135
tutlali 124
tutoň -om 665
turenka 36
turlíkat 659
tu tm u t 662
tužba 648
tužka 659
tvrz 663
tvrzník 663
tycat 663
tyčiti 650
tydlikat 659
tygrbál 678
tyk 663
týkati 397, 423
tymenec 639
tymlov 639
tyn ú t 647
tyránek 661
tyrn xt 661
ty rit ‘běžet’ 664
tysat' 577
týž 639
ubrychtat 71
úbytě 78
úcestka 84
ucmuchtiti 561
ucný 101
učanut se 634
účast 95
učedník 666
učík 190
účin(ek) 103
učiná 190
učupnut 108
udačka 343
událost 118
udati 111
udáti se 118
udatný 111
udírat 666
údoba 122
udolati 123
údolí 134
udřel 666
ugrabaný 395
uhlí 666
úhon(a) 171
úhor 519
úhoz 173
uhraznút sa 186, 722
úhrnem 184
ujec = hujec 190
újesť 228
újezd 225
ukldpat se 259
ukmočhtit 561
úkor (na ~ ) 279
Ukrajina 288
úkrají 288
ukynúĚ sa 212
ulejvák 329
úleva 329
ulehla 329
úlich(a) 336
uliti se 329
uméíi se 366
umburek 665
úmor (a) 382
umořiti slzy 516
únava 392
unt 344
unylý 404
upejdati se 219
úpět i 705
upískat ‘ušpinit’ 450
úpolník 469
■úplný 461
uragán 417
urkat 700
úrupný 670
uruzgai 518
urea 526
urvalý 397
urvat se 397
uřícený 533
uřísnút sa 722
uřknouti 397, 670
úsad 148, 535
usatonit se 567
ú silí 542
uskřinouti 559
uskurat 547
úsměv 559
usléci 325
usnouti 570
uspěna 191
úspěch 570
ustavičný 575
ústřely 586
ústřel 586
uščeknout 626
Čišelo 226
ušiditi 101
uškřdat sa 627
úškrn 627
ú ěkrt(í) 671
ušlechtilý 616
ušuntit 607
uštěpačný 626
uštknouti 626
ušvažit 632
utamtat 636
utěhnit se 634
útěcha 642
útěk 638
utelpaný 645
utěnút sa 634
utěrka 659
utíkati 638
utínit se 634
utkati se 644
útok 637
utrošit 652
Útvina 235
úvaha 674
úval (a) 676
uvíka 692
úvin 692
úvitek 692
úvrať 701
uzdoleť 123
úzká ‘šň ů rk a’ 679
uzmouti 231
uzúlat 718
úžeh 727
užgat 727
užitek 728
vacún 139
vačice 675
vadka 678
vajda 687
valadrána 43
valduvky 43
válenky 676
voleti se 91, 675, 676
valibuk 676
valiti se 675
valmem 676
valný 676
vampala 676
vandla 676
vání, vánice 678
vanouti 678
vantroba 672
vápení ‘prach z peří’
311
vargať698
vargosit 698
vargún 698
varhule 677
vartko 701
vartošna 48
varvas 636
vařiti 702
m srm an 162
vašČina 679
vaěek ‘vařečka’ 678
vašnosta 678
vátošna 48
váznouti 679
važinka 49
vážit i 674
vážka 674
včelák 105, 679
včelojed 573
včera 680
včetně 104
včil 102
včíně 624
vdákat 247
vdát sa ‘v ejít’ 111
vděčně 117
vdej 680
vděk 117
vdružiti (v zemi otku)
129
vece ‘řekl’ 687
véčlopek 105
večmat 163
věčný 682
ved 688
vedle 114, 120
vědma 680
věchar 689
věchet 689
věchný 687
věj, -a, -e 678
vějačka 678
vejduněk 704
vejhuda 180
vějík 683
vejklíř ‘vích’ 689
vejkudovat 304
vejfh ejl 682
vejrunek 684
vejřoviště 672
vejstřelek 585
vejtýř 689
vejvar 672
vejvařiční voda 672
vejžle 705
vejžvara 732
velmi 682
věnúti 678
venznúti 403
verbež 684
verčitej (den), vyrči·
tej 670
věrný 690
verpán 73
věru 691
verunka 50
vesmír 364, 686
věsiti 691
vesnat se 593
vést 680
věšeti 691
vet 688
(na) větách 687
vetčas 639
vetech měsíc 686
vetek měsíc 686
větěr 683
veteš (n ik) 686
větev 328
Vetlá, Vtelno 687
větroplach 701
větřili 692
vězeň 697
vhodný 173
více 687
vidlák ‘bolák’ 693
vidomý 688
vidrbál 678
vidřit 692
vigdat 689
vicherný ap. 212
vichtruch 583
vijehlávek ap. 298
víjeti 692
víka 689
vikoslav 67
vikýř ‘vích’ 689
viléčky 694
vilka 694
vilný 690
vinciř ‘m incíř’ 363
vincíř 683
vinouti 392, 692
vintýř ‘v ik ý ř’ 689
violka 142
vír 1° 521
virgut sa 312, 689
vir gule 691
virvas, -vál 678
višaha 93
vidle 597
vítka 678, 692
vitký ‘h b itý ’ 701
vitřet 229
vitý ‘h b itý ’ 701
vívka 678
vízgat 192
víznouti ‘spravovat
sítě’ 679
vláče 693
vláčeli 463, 694
vláčka 695
vlačuhy 693
Vlach 675
vlajka 694
vlasko 320
vlaská kost 391
vlastní 694
vláší 693
vláškovatět 693
vlažný 693
vlhký 694
vlidno 331
vlídný 331
vliv 336
vlk ‘h račk a’ 699
vlkojed 695
vlov 369
Vltava 695
vnahní kost 391
únavná kost 391
vnikati 399
vnitrák 403
vniveč 399
vnuknouti 402,565
vňutr 403
vobuska 408
vobrývka 407
vobůrka 60
vodbička 409
uodonč 637
vofendovat 415
vochlima 196
vochoňuvcU se 412
vojenská kost 391
vojíni 227
vojská kost 391
vojtěrka 638
vokál ‘vystouplá
voda’ 235
vokotrč 411
volakej 414
volavka 697
voldat 167
voldávat 167
volný 704
vopenka 472
voplendovat 415
voradby 111
vorbička 409
vorčouch 697
vorek 697
vorundat 414
vosáchnót 536
vosák 105
voschápnout se 537
voskoviny — lasko
m iny 321
ooakřivina 697
vosluz 555
voslcnec 579
vo(d)stržej 678
vovtereh 672
vozataj 688
vozd 192
vozdr 697
vozembouch 714
vozher 436
voianka 719
vpeřiti 530
orágat 698
vrah 398
vrákat 698
vráňal 697
orangat 697
vraštiti 92, 698
vrázit ea 699
vraždět 698
ivbač 526
vrčanka 701
vrdlíce 700
vrdlouhat 183, 330
cřgala 93
vrhcáby 79
vrhoslav 67
vrnčet 699
vrncocháč 139
vroubek 504
vroubili 518
vroucný 702
Vroutek, Vruticc 703
vrska t700
(vy)vrsknút se 701
vršlica 69
vrtihlav 298
vrtkavý 701
vrtohlav 298
vrtoch 701
vrtoviez 531
vrub 522
vrúbl 518
vrzat se 699
vrzem 699
vízgnúť 702
vrž(e) 701
vřesk (kyselý ja k v.)
72
vřitenica 702
vstfebati 585
vstříc 586
vsuvka 592
všaký 687
vščievati 392
všední 686
všehdajší 687
všechen 687
všelicos ap. 685
všetečný 663
všidní 686
všude 686
vtalúpit sa 639
vtat 634
vtorek 671
vtorý 661
vůbec 404
vůči (hledě) 411
Vůsí topon. 418
výbarky 61, 707
výbava 48
vybičiti 78
vyblizka 705
vycabený 623
výcuch 164
vycvikovati 91
vydatný 111
vydávat ‘ště k a t’ 112
výdherný 212
vy fiknutý 146
vyfrnděný 146
výhřaviště 672
výcherný 212
výchopeň 203
vychvátlej chleba 203
výchyrný 212
výchytník 203
vyjádřili 214
vykřesat se 301
vykšit 302
vy léčky 694
vylíčky 694
vy(d e)lit 114
výluh 329
vym anili 350
vyměšovali 365
vymřít ‘vym rznouť
381
výňatek 231
vyndat 414
vyniknouti 399
vypískat ‘vyžebroniť
448
vyráčit ‘v y jev it’ 718
výsada 539
vyskeřák 627
výstižný 577
výstraha 587
Vyšatov rybník 691
vyščeřák 627
výše 705
vyšeptalý 604
vyšetnalý 604
výšina ‘víš’ 691
vyškerak 627
Vyšný (potok) 691
vyšovatka 691
Vyšovatka 691
výšovka ‘víš’ 691
výtka 663
vytra 693
vyturovat 648
vyvádéti 687
vyvaditi (z dluhu)
711
vyvářet se (o bažině)
' 672
vyvěrali 702
vývěva 678
vývoj 692
vy zuna 705
vzájemný 231
vzdychati 137
vzhledný 167
vzít pochop (a) 176
vzít přepač 425
vzkolúpiti sč 270
vzlínati 337
vzlykali 337
vznešený 396
vzniknouti 399
vznosný 396
vzpěčovat se 425
vzpíčit se 718
vzpomínka 370
vzpouzet se 497
vzpurný 670
vztyk 663
za ‘zda’ 713
zábabon 58
zabahnit sa 520
zabelica 708
zabilka 708
zabobony 58
zábradlí 63
zabřesklé dřevo 380
zábřeží 711
zabudli (prádlo) 666
zaburalý 77
zabylka 708
zabývali se 78
zacel ‘d atel’ 111
začátek 104
začknouti 138
žáden 422, 711
zadrnělý 128
zadubiti 135
záducha 133
zagagalka 148
záhada 154
zahnítili 400
zahrada 182
záhrobeň -bec 181
711
zachar 195
zachata 162
zachubolený 233
zajdák 536
zajedina 228
zajetí 231
zájezek 225
zákalec 235
zákamtí 709
zákolet 270
zákorace 412
zakutily 309
zalikovat 331
záliška 332
záliv 336
zalknouti 33 7, 729
zálomka 339
záložna 329
záludný 341
zamahnút se 49, 520
zamastilka ‘druh
slív’ 110
zámek 385
záměr 364
zaměstnali 365
zamlklé (dřevo) 380
zamoklý 395
zámora 382
zámožný 372
zamrhanec 381
zamrsklé dřevo 380
zandali 414
zanevážet 709
zanevříti 398
zanovec 216
zápač 415
zápala 430
zápětí 437
záplata 455
záplatník =
= záblatník 55
zapomenouti 370
zápora 495
zápraží 711
záprseň 711
zarputilý 670
zartoueiti 510
záruží 722
zarza 513
zářebí 181
zaskfutaný 550
zástava 575
zástěna 577
zástěra 589
zástinek 578
záěčip 711
záškleba 612
zaškrený 615
záštita 627
záteň 422
zátka 663
zátoň 422
zátoní 644
zatracepený 649
zalrolený 649
zátvor(a) 662
zatvrzelý 663
zátyň 711
zátyna 422
závodka ‘zám inka’
687
zavde 686
závěj 678
zaverucha 684
závět 687
závlačka 694
závod 687
závoj 692
závora 703
závozda 192
závrat 701
zazimnalá kráva 704
zazší 708
zbavili 48
zběhlý 53
zbenka 712
zberba 64
zbilko 576
zblajznout 55, 337,
453
zbliknouti 284
M in a 576
zMo 576
zblázat 571
zblýňat 715
zbouzet 571
zbožný 75
zbraň 64, 722
zbraň (sebranka) 64
zbroj §8
zbřídit se 702
zbujný, -nik 76
zbuMt 78
zbyČit 78
zbyknout 449
zbytek 78
zbytněli 78
zcípati 83
zcvaknouti 311
zdar 110
zdarma 110
zdáli se 118
zdatný 111
zděn 121
zděrák 132
zděrba 715
zděř ovát 132
zděrygat 132
zdírat 132
zdí/ž 714
zdííi se 118
zdolati 123
zdolit 123
zlrábec 125
zdráhali 125
zdrap 151, 585
zdrapit 126
zdraž 127
zdrhá 284
zdrhali 132
zdrhnout se (o mléce)
72
zdrštit se (mléko) 72
zdříně 73
zdřízek 131
zdúžit 394
zduvěřit 672
zdyblat 137
zdybnut 124
zdygnút 663
zdymadlo 124
zdým it 124
zdym nút 137
zegzulka 726
zejbl 711
zejmati 231
zejména 230
zelený 714
zelknouti 325, 729
zemák, zemče 63
žemel 541
zerzat 528
zesnouti 570
zevel 711
zevlovali 711
zevrubný 522
zgabnót 240
zgáňat 412
zgerba 64
zglýňat 58
zgrabělé ruce 151
zgrablí 151
zgrbat 240
zgrbla atd. 549
zgrblík 296
zgrbnút 240
zgrúlat 285
zgrýfat 132
zgrýňat 58
zgrýpat 132
zgrysnout 186
zgublena 548
zgáňat 412
zgybnut 193
zgýňat 171
zháha 727
zhačovat 154
zhebnout 193
zhověřit 672
zhrzený 183
zhřibět 188
zhudnouti 189
zhuk 170
zhúňat 715
zhunka 171
zhurovat 706
zhyd 194
zibák 193
zibnút 193
zims 533
zingra 716
zíp a t 544, 711
zírati 719
zívali 711
zizat 665
zjátřit 689
zkazka 246
zkoušeti 309
zlatohlávek 289
zlátolisko 649
zleja 336
zlikn ú t 729
zlobili 716
zlombidlo 556
zlost 716
zmajdat 348
zmáchnout se361,716
zmargonit 380
zmatek 354
zmehnouti ei 49
zmechnouti se 361
zmeknouti se 361
zmenouti si 49
zmést sa 354
změstit sa 365
změt 354
změtat se 361
zmetek 571
zmínek 371
zminouti si 49
zmok 717
zmola 368
zmotat se (na něco)
371
zmožený 171
znáóený 414
znak 717
zňat 717
znavili 392
znezet (se) 367
znocht 439
znoj 717
zolit sa 658
zombidlo 556
zon(a) 719
zora 710
zorky 719
zorný 719
zářivý 718
zouběřit 672
zoubíněný 227
zounořiti statek 516
zouti 406
zouvěřilý 672
zpestit se 446
zpěv 447
zpítiti se 718
zpouchlé dřevo 498
zpovykat 704
zprotek 571
zpřikat se 492
způsob 500
zpytovali 496
zraditi 505
zražna 510
zrízek 131
zrzavý 513
zrzoun 718
zřejmý 719
zřetel 719
zřez 131
zřítenica ‘slepýš’ 702
zřítelnice 718
zlapat 636
ztráta 649
ztrát 650
zubák ‘rejk an ’ 512
zuberek 724
zálat 630
zumbidlo 556
záňat 715
zunět 717
zunkati 719
zupat 135
z(d)urdilo se mléko
670
zůstati 575
zutra 229
zuvířilý 672
zvadřit 689
zval 593
zvelba 682
zventit se 687
zvíci 687
zvičkat 689
zvídati 680
zvířit sa 521
zvitřet 689
zviždělý 693
zvláště 693
zvodeň 685
zvoditi 720
zvodňa 685
zvodonč 685
zvořeň 598
zvrchenek 700
zvrsknót se 698
zvrtlík 701
zvůr 416
zvyk 704
zvytěžit ‘v y p ísk at’
692
zybák 193
zyzat 665
iabník 319
íábrati se 724
žabronit 724
žádlivyj 722
žáha 727
žahadlo 727
iáhati 727
iáhavka 727
žáchora 720
iajbro 724
žáfcaí 721
žal 724
žaláček 728
žalinka 728
žaloba 724
žaltář 721
žamlat 611, 724
žamrák 720
žamrat 611
žandera 720
žaplat 611, 724
fóra ‘záře’ 710
žarlavý 721
žarňa 726
žařua 728
žážda 721
žažula 729
ž6eZ 138
iberce 187
žbírko 187
íblabonit 55
iblabuňka 74
zbláchaí ap. 621
zbleptati 56
žblouchat 621
žbluchan 75, 712
iblúchat 621
ib lu n (k)a 74
íb lu n it 58
žbluňkali 57
žblúrat 150
žbolena 76
žbráchati (se) 71,
348, 621
žbranda 71
žbrtcZe 187
žbrnda 65
žbrouchat 71, 621
žbrula 150
žbryja 66
žbrunda 79
žbrynda 71
žbuchan 75
zdálky 723
ždárat se 628
ždercat 128
ždibnouti 626
žduc! 132
žduchat 628
žduran(ec) 629
ždur(ch)ai 628
žebronit 611, 724
žébrovat 625
iédlo 721
žéhnouti 727
žehrali se 730
— žejbrováti se 153
želiňák 728
želinek 728
želvice = zeZrn 714
žemnička 605
žemořit 611, 724
iemrat 724
žen 728
žengle 722
ženička = žemně 725
ženylka 728
žerřiák 726
žerout 722
žefdř) 222
žernu 222
žeřavý 722
žeružel 722
žgadlo 727
žgamrat 611, 724
žgárať 628
žgarby 715
žgeřit se 627
žgloňa 250
ž g n ú t727
žgodlo 727
ž^ria 549
žgrrZZí 727
žgrňa 549
žgrundat 614
žgrrnť 550, 730
žgřandžat 614
žgřindat 71
žhoun(ek) 718
žhrant 183
žíbrat 188, 625
žibrovat 625
žibrovat se 724
žídZíifc 724
žídZo 719, 721
žzgraí 138, 727
žžgrřa 727
žígrZo 719
žíhali 727
žihlit se 166, 194
Hmat 723
žimrovat 625
žingla 727
žingla 725
Hravý 730
žiřeti 722
žižlati 727
žízlavý 727
žižmo 729
H žniti 727
žižvolek 610
žlatec 597
žZo 724
žloutek 730
žluóka 558
Hukat 617
žlupka 630
žZnua ‘druh otoku’
168
zmať 723
žmachlat 180, 730
žmálat 730
žtnelit 620
žmen ‘řem ně’ 725
žmikat 386, 730
žmoch 730
žmola ‘žula’ 731
žmolka 618
žmoulat 377
— žmuchlat 730
žmuchlati 382
žhavý 727
žoA; 536
žomrat 377
žiravina 722
žorňák 726
Ž5wr 731
žoužel 729
žoužala 729
žrec 726
zrna 726
žuberek 724
žubrovat 625, 630
žudlařiti 189
žwdZiť 732
žuhlati 189, 724
žúchat 732
žuchlat 180, 732
ž?íZař 630, 732
žuliti se 90
žumlat 377, 732
župa ‘kožich’ 630
župák 630
žár 721
žnua 163
ž u (v a )í 732
žvádolit 732
žvaholit 632
žváchat 180, 732
ivalec 209
žvandat 732
žvanit 732
iuóčž 180
žvondat se 632
žvýkati 732
SLOVA PRASLOVANSKÁ A OBECNÉSLOVANSKÁ
a 36
ablo 214
ablonb 214
abolnb 214
a b ttv 197
ad-b 442
agng 221
agniti sp 221
ágoda 215
aje 681
alčbn-b 319
apati 216
asenb 217
aščer-b 224
aué, auo 225
audi 225, 669
avor-b 218
az-b 218
baba 40
babrati 40, 348
bacati 41, 425
bagno 42
bajati 42, 47
balamptili 43
balvan -b 44
baňa 45
bara 47, 61
baran-b 51
basnb 47
batati 41, 48
batog-b 48
bavili 48
bažati sp 49, 351
bebr-b 59
bedro 50, 51
bedrbnbCb 50
beln-b 57
betda 73
berdh 73
bergti 63
berg-b 72
berk-b 72
bermp 72
berst-b 72
berza 72, 74
beseda 52
bez-b 52
běda 53
béditi 53
bégati 53
bégti 53
běl-b 43, 51, 54, 60,
466
bělbmo 51
b ěst 51, 52
běžati 53, 712
bičb 53
bidlo 53
biti 54, 467, 707, 712
blázni, 55
bléd-b 56
blgsti 56
blizna 57
b liz ik i 57
blgditi 57, 341
blgd-b 57
bluditi 58
blušcb 58
bluzgati 461
bltchá 56
bl-bskati 56, 58, 79,
612
blbslzati 58
blbstati 58
bhvati 57
5o 58
bobři, 59
5ofe-b 58
bogat-b 59
feop* 52, 59, 75, 393,
625, 712
bojati sg 48
bojaznb 48
boj b 55
5ofc-b 60
bolboliti 55
bolěti 60
bolg-b 55
bolna 55, 450
bólto 55
borbon 64
horda 62
bordavica 63, 702
borg-b 63
borna 64
borniti 64, 722
borti b 64
borti 61, 63, 64, 68
borv-b 65
borzda 65
b o n 61, 65
bosti 59, 79
bosi 61
botěti 61
bgbula 44
bgbila 44, 59, 74, 77,
722
bgbilati 74
bgbinati 74
bgbhnati 74
bgbbm 74
5prfp 75
δρ&ΐ 76
břačbka 71
b ra tn 48, 64
bresti 74
brgdi 214
b r id ik i 73
b rim 73
é n íi 73, 74
břitva 74
brodili 68, 69, 74
broněti 68
brom 68
brudi 69
bruch i 73
brusnica ap. 70
brušiti 68
bryzgati 71, 489
br-bstb 487, 489
bn ščb 58, 72
br-bVb 71
b n z d iti 70
brizda 70
brbsti 74
brbVb(no) 72
bučati 74
buda 61
buditi 74, 708
buchati 62, 78, 407
buchngti 76
bujwi-b 76
bukati ‘tlouci’ 62
bukati ‘bučeti’ 74
76
bura/buřa 62
buriti 62, 77
fcur-b 77
bydlo 78
δ?/ί:·6 78
δι/ϋτ. 78
bystra 79
78, 465, 484
bzikati 79
bičela 679
b iděti 49, 59, 398,
496, 563, 708
b id la 50
bičbka 49
ό-fccřr59
b-bdbúa 50
b il b í 56
b ilta ti 56
b irb ila ti 65
b-brchati sg 66
b^rščb 69
b-brtb 69
b-brz-b 37, 66, 70, 71,
403
b-brb 51
bbzg-b 52
b-bz-b 52
bbbr-b 59
bbčela 679
bbrati 63, 64, 72, 73
bbrdlo 67
bhrdo 65
bbrg-blěz-b 66
birlog-b 67
bbrvbno 72
capali 81
céditi 82, 104
cěZiči 82, 229
cělovati 82
cěl-b 82, 229, 713
cena 83, 245
cěpati 83
cěpiti 83, 626
cčp-b 83
cěriti 83, 627
césarb 87
cesta 84
céva 84, 88
cěviti 88
cěv-b 84
cgta 84
Cbr(b)ky 87
čaditi 93, 234
čajati 93, 96
čakati 96
čapa 94, 107
čapali 94
čapla 94
čap-b 97
čara Ičar-b 95
čas-b 95
čaša 104
čavka 246
Čečl-b 95
Čecha 101
čech-bl-b 96, 316
čeladb 96
čelesno 97
čeln-b 105
čelo 97, 665
čelo ‘tlu p a’ 105
čelověk■*> 105
čelustb 96, 437
čemerr, 97
čepelo 98
čepurbn-b 103
Čepyrsn-b 103
čep-b 97
čepbCb 97
čerdá 291, 588
čerm-bcha 586
čerwb 548, 586, 657
čern-b ‘střen k a’ 293,
586
čer(p)ti 98
čerp·b 586
Čerelo (u pluhu) 107
Čerelo ‘tříslo’ 658
čerslo ‘slabiny’ 658
čersti 99, 107, 290,
589, 658
čers-b 549
čeršbňa 657
čert-b ‘rákosí’ 589
červo 587
červbjb 587
česati 1° 100, 197,
280, 408, 492
česati 2° 95, 100, 244
česn-b(k-b) 100
četa 101
četa ‘p á r’ 107
četvbrt-b 107
čety re, čbt- 107
čgdo 92
čgst-b 95
čgstb 95, 625
-čgti 104, 273
či 101
čiditi 101
čichali 314
čil-b 102, 409
činit i 103
Činil 103
čirbjb 103, 627
číslo 104
čisti 101, 104, 108,
396
čist-b 82, 104, 387
čiib 104
čub-b 107, 614
čuchati 102
čuti 102, 104, 648,
716
čudo 108
čup-b 614
čbban-b 138
čbbéla 105
čbbbrh 138
čbjb 101
čbkati 615
čbln-b 105
čbmelb 105, 679
čbrmb 98, 99
čbrmbn-b 98, 99
čbrn-b 98
čbrstvb 99
čbrt-b 99
čbrviti 99
čbrvb 98, 99, 656
čbstiti 101
čbstb 101, 466
čbto 89, 398
Čbtvbrt-b 107
dala 110
dalek h 110
dalb 110
danb 110
dariti (eg) 110
daří, 110
dati 111
daviti 112, 656
davbnt 112
■de 247
debelt 112
deg-btb 113
delto 119
dern-b 131
derti derp 128, 129,
132, 654
derti dbrp 129, 132,
387, 439, 666
dervo 128, 131
desn-b 115, 116, 481
desptb 115
desen-b 116, 481
devptb 116
iIpslo 111
dfsna 111
dpsno 111
d^telb 111, 224
dědit b 113
děd-b 113
děla (postposice) 210
dělali 114, 117, 393
dělo 114, 117, 120
děl-b 117
dera 117
dítp 118, 122
děti déjp 113, 118,
153, 234, 279, 387,
409, 414, 591, 595,
666
děti děmb 118
dívá 116
déverb 116
dtza 119
dilcb 119
dirati 117
divati (s§) 119
diviti sp 118
divb 118
divb adj. 119
doba 1° 121, 387, 563
doba 2° 122, 713
dobr-b 122
dobyti ‘zploditi’ 122
dobyt-bkb 122, 575
dojiti 116, 122
■dolěti
dolga 120
dolku 120
dolnb 120
dolto 120
dol-b 134
domov b 134
dorn-b 123, 134
dorga 125
dorg-b 125
dpbrava 123
dpbrova 123
dpbr-b 123
dpb-b 132
dpga 133
dgchniti 653, 660
dpsati 135
dgti 124, 224
drabina 125
drabb 125
drapati 126
dražnb 127
dreve 132
dřevbňb 132
drěk-b 131
drěmati 131
dristati 131
dr obiti 128
drob-b 128
drobbn-b 128
drozd-b 129
drozda Idrozd bja 129
drpg-b 129
drpk-b 129
drug-b 130, 708
druzgati 130
dr-bgati 127
dr-bg-btati 127
dr-bzati 127
drebati 127
drbviti 130
duba 124
duch-b 124, 133, 440
dumati 134, 385
dupa 124
dupla 124
duplb 124, 626
důra 124
durěti 135
duriti 135, 723
durbn-b 135
duša 135
duti 124, 137, 704
dvigti 410, 714
dvoj b 136
dvor-b 137
dvbri/dvbrb 136
dychati 137
dymp 137
dym-b 134, 137
dýha 137
d-bbati 112
d^brb 112
d-bchnpti 137, 387,
634
d-bchořb 643
d-bkti 112, 437
d-blyb 121
d-bna 121
d-bno 121, 409
d-bska 115
d-bvě 136
d-bídb 116
d íla 114, 120
dblbati 119, 235
dblg-b 121, 114
d bliti 114
dblíb 120, 121
dilbjb 114
dbnb 114, 173, 469,
663
dbrgnpti 125
dbrn-b 128
dbrop-bt-bva 129
derpati 129
dbrati 115, 117, 126,
127, 706
dirtb 129
dtrz-b 130
dbržati 131, 713
ešče 224
erpb-b 223
ptriti 229
édlo 228
ědro 388
ěmb 223, 228, 357,
564, 600, 693
ězva 230
figa 142
fu k a ti 145
gabati 153, 194, 410
gabr-b 153
gadati 154, 467
gaditi 154, 159
gad-b 154
gagan-b 235
gagati 148
gajb 155
gala 149, 158
galiti ‘házet míčem’
149, 158
(vy) galiti 157
galpza/galpzb 158
gaňati 171
gasiti 162
qatě, qate 154
gat-b 162
gatb 154, 162
gavpza, 163
gavědb 163
gaviti 410
gladiti 166, 321
glad-bk-b 166
glezbrrb apod. 167
glpdati 167
glpděti 167
glěbiti 199
glěmyščb 167
glén-b 167
glina 168, 254
glista 168
glistati 168
gliva 168, 254
glivěti 168
glizdati 168
globa 259, 441
globiti 168
glodati 168
glog-b 168
glom-b 339
glpbok-b 169
glgbt 169
gluda 185
gluch-b 170, 695
glum-b 170
glup-b 169
glyda 345
gl-bbitijgl-bbti 168
gl-btati 169
glbjb 254
gnat-b 171
gnat-b ‘špalek’ 391
gnesti 172
gnětiti 171, 172, 400,
564
gněvati 171
gněv-b 171
gnézdó 172
gnibati 172
gnida 171
gniti 42, 172
gnobiti 161
gnojiti 172
gnojb 172
gnus-b 172
gobbZb 173
goditi 318
god-b 173, 213, 466,
640, 687, 708,
709
godbti-b 173, 318
gojb 174
gold-b 166
golěm-b 174, 370
golénb 175
golmp 166, 167
goln-b 166
golodb 175
golpbhlgolpbb 175
golsati 166
gols-b 166, 681
golva 167, 715, 716
qolvbňa 167
gol-b 166, 167, 175,
190
gol b 190
gomola 175
gom-b 170
goniti 171
gon-b 171
gora 176
gorazd-b 510
gorbbje 187
gord-b 182
górch-b 182
gornostalb 183, 517
gorěti 176, 177, 279,
722, 723
goře 176, 177
gořbjb 176, 177
gorbk-b 177
gospodb 150, 177,
431
gostb 177, 178
gotov-b 179
govpdina 181
govpdo 181
govpdb 181
govor-b 181, 707
govbno 181
gpba 179, 189, 303
gpg-bnati 190
gpser-b 191
gpsli 180
gpsti 180, 520
gpst-b 191, 192
gpsb 191
gpt-b 192
gpzr-b 192, 194, 281
gpz-b 168, 190, 192,
281,408
gpža 180
grabati 182, 183
grobiti 182, 503
grabla 182
grab-b 153
grada 183
grad-b 182
gramada 185
granica 183
jjram /h ra n a’ 152,183
granb ‘větev’ 182
graňa/gradúa 183
grebati 182
grebenb 187
greblo 187
gre(b)ti 181, 187
grebblo 182, 187
grpda ‘h řad a’ 186,
188, 726
grpdá ‘záhon’ 187
grpdelb 188
grpd-b 186, 188
grpznpti 188
gréch-b 188
gréěiti 188
grib-b 188
grimati 189
griva 189
grivena 189
grob-b 182
grochati 185, 515
gromada 185, 410,
582
grom-b 189
grot-b 185
groza 186
grozd-b 185
grpb-b 186
grpd-b 186
grpdb 186, 486
grpziti 188
grúda 185
grudbm, 185
gruchati 185, 295,
523
gruša 186
gryzti 186
gr-bmol-b 184
grbběti 182
grbjati 187
grbměti 159, 189
guba 193
gubiti 193
guditi 194
gugati 180
gumbnó 190
guňa 179
guňat-b 191
guno 191
guža 152
gvězda 192
gvozd-b 192
gvozdb(jb) 192
gybati 193
(po)gybělb 193
gynpti 193
g-bbit-b 163
g-bbnpti 193
g-bb-bk-b 163
g-blk-b 170
g-btn-bzati 165
g-bnati 171, 708
g-brb-b 183, 187
g-brdlo 183
g-brd-b 184
g-brma 184
g-brn-b 184
g-brstb 185
g-brstati 207
g-ertati 184, 185, 207
g-brtb, -anb ap. 185,
510
g-bslo 165
g-bsnpti 165, 167
g-bzéti 153
g-bziti 302
g-bzlo 316
chabiti 194
chab-b 194
chajati 259, 394
chalpga 158, 195
chalb/chalbjb 195
cham-br-b 196
chasa 197
chata 197
chata 197
choti chajp 259, 394
chati chapp 441
chlapti chlapp 198,
715
chléb-b 199
chlév -b 199
chlpd-b 200
chlpdbje 150
chlujati 200
chlupatí, -éti 201,
287
chlup-b 209
chluti 200
chobota 202
choditi, chod-b 202,
468, 520, 711
chocholatí 197
chold-b 198
choliti 426
cholp-b 198
chompt-b 203
chorbr-b 204
chorm-b 204
chorna 204
chorpgy 278
chorstb 205
chotéti 202, 208,
210, 411, 573, 711
chovali 203
chpsa 191
chptb 210
chrabr-b 198
chrápali 204, 208
chrastati 207
chrpdnpti 200, 207
chrén-b 299
chrom-b 206, 407, 622
chrupali 207
chrustéti 206, 655
chruti 206
chrbbbt-b 187
chudob 209
chul-b 203
chur-b 209
chvála 210
chvaliti 210
chvat-b 245
chvéjati 210
chvojá 211
chvorstati 206
chvorst-b 192, 205
chvor-b 203
chvost-b 211
chyba 211
chybati ‘h ázeti’ 211
chýlili 212
chyl-b 212
chyr-b 209
chytali 212
chytrá"212
chyz-b 212
ch-blbiti sp 200
ch-blp-b 209
ch-blunit> 200
chumelb 201
ch-brl-b 206
ch-brpa 206
ch-brt-b 207
i 212
ikra 226
il-b 227
in-b 213, 227
inbjb 227
iskati 691, 671
isto 228
ist-b 228, 494
iti 229
rva 230
ivero 213
jablo 214
jabl-bko 214
jadovit-b 219
jad-b 219
jaga 215
jagla 215
jachati 221, 224, 225
jako 34,215
jalov-b 215
jalovbCb 215
jam a 216
jaro apod. 217
jar-b 76, 217, 227
jarbmo 217
jasenb 217, 223
joslajjosli 223
jasn-b 218
jaščur-b 224
jas-btrpb-b 218, 224
jata 218, 427
javor-b 218
jazvbCb 225
jaz-b 218, 225
jazditi 225
jebali 219
jedla 220
jedl-b 228
jedbWb, -in-b 219
220,721
jedva 220
jelenb 222
jelik-b 222
jel-bk-b 729
jelbCb 221
jelbcha/jelbša 413
jesmb 38, 231
jestéja 339
jezero/jezera 225
ježb 226
jpéati 219
jpébmy 219
jpdriti 214
jpdró 214
jpdr-b 214, 229
jpdrbn-b 214
jpg-b 225
je ti 213, 347, 366,
493, 466, 524, 564.
703
jptro 218
jptry 218
jpzyk-b 218
jug-b 226
jucha 226
ju n t 89, 232, 367,
408
junbCb 232
ju (ž) 230
jb 215, 222, 471, 723
ji.go 220, 226
jigra 181
jbg-bla 220, 724
jbkra ‘k ra ’ 287
jbkra ‘jik ra ’ 226
jikr-b 227
jbl-bkt 325, 729
jbmelo 230
jim g 230
jbinati 347
jbméti 366
jb n t 401
jbskati 213
jbskra 227
jbst-b 228
jbsl-bba -230
jbz 706
jbzporttk-b, -p tr- 571
kaboH 233, 239
kadeřa 234
kadili 93, 234
kadb 234
kadblb-b 234
kajati (sg) 83, 245
kakali 235
kalati 252
kalina 236
kalili (železo) 236,
286
kalili 235
kaluia 237
kal-b 235, 236, 237,
514
kamy 237
kamyk-b 237
kána 239
kanili 239
kapa 240
kapali 240
kara 242
karas b 242
karati 242
kasati 244
kaša 244
kaéblati 244
kaéilb 244, 311
kava 163
kavka 246
kavo-vorm, 163
kazati 246
káznili 246
kaznb 246
kazili 246
klaňati 258
klasti 134, 252
klegxlati 254
klekbtati 254
klepali 236, 255
klem , 254
klestati 255, 300
klevetali 256
klénb 254
klěsati 255
kléskati 255
klěščě (-g) 253, 255
klěščb 257
jfcřéťb 253
kleviti 256
klgcati 253
klgčati 254
klgdsati 250
klikatí 253
klgkngti 254
klgsati 255
Aigři 257
klgtva 257
klikatí 301
257
kloniti ‘d aro v ati’ 468
kloniti 258, 546, 566
klopili 254, 255, 259
klopota 259, 441
&Ζρόο 259
klub-b 259
klučili sg 260
klučb 256
kluditi 256
klud' b 256
kluka 256
klungti 260
klusati 257, 261
kluzati 260
M ifci 258, 293, 507,
614
kl-bk-btati 254
klbzngti 260
k lij b 254
klbvati 260, 261
kiiiga 263
koboh, 233, 239
kobyla 264, 271, 307
kogut-b 267
kogbtb 266
kochali 267
kokora 100
kokorav-b 267
kokot-b 267
koláčb 267
kólda 250
kolébati 268
kolěja 268
kolgda 268
koleno 175, 268
-koli 269
kolmelb 251
kolmol-b 251
kolna 306
kolnica 251, 306
kolo 267, 268, 269,
270,278,306
kolomaz b 270
kolovort-b 270
kols-b 251, 579
kolti 128, 204, 252,
268, 270, 277, 305,
395, 545, 547, 668
koltiti 150, 252
kul-b 204, 268, 306,
388
komar-b 271
komolb 271
komonica 272
komoňb 271, 307
komora 212
komb 202, 271, 272
konali 272
konopa 273
koňb 271, 307
kon bCb 273
konbčati 273
konychati 269
kopa 274
kopali 1° 274
kopati 2° 274, 275,
282
kopystb 275
kopyto 216
kop-b 274
kop-btb 275, 113
kopbCb 274
kopbje 275
kopm o 275
korá 279, 308, 547,
548
korab-b/b 276
kórbiti 288
korb-b 288
korbbji 288
korenb 249, 279
kořili 242,279
korlb289
korpavb 205,517
korp-b 240
korsta 205
korstati 207
korsltlb 207
korstb 205
kortiti 290
kort-b 290
kort-bkb 290
korva 181, 290
korv-b 290
korystb 279
koryto 279
korbCb 277
kosa 1° 265, 280
kosa 2° 266, 280, 281
kosili 280
kosma 280
kosmatb 280
kosm-b 280
kostr-bb-b 281
kostb 280, 282,428
kostbr-b 281
koe-b 279
ko8b adj. 280, 281
košula 282
košb82
kotg 283
kotili ‘p loditi’ 283,
548
kotiti ‘k áceti’ 254,
283,285
kotobolbCb 284
kot-b 283
kotb/kgtb 285
kot-b (ka) 266
kotbfca ‘větev’ 284
kot-bl-b 283
kotbCb 283
kdtbl-b 283
kovali 286, 305, 310,
314
kovriga 264
kovb 286
koza 286, 310, 715
kozblg 286
kozbl-b 286
koza 310
kožuch-b 310
kgblo, kgbblo 303
kgde 305
kgdela 284, 304
k;delb 234
kgdeřajk derb 234,
304
kgdělb 310
kgdila 36, 209, 304
k^dbra 304
kokolb284
kopa 308
kopati 285
k^pina 308
k sáti 95, 285, 309
k^s-b 309
k d a 304
k)tati 304, 309
kit"b 310
kqželb 310
kračaii 294
krajb 288
krakati 288
krasa 290
krasti 290
krasbn-b 290
krémy 299
krepelb 296
křesali 300
krgpati 299
krgtati 299
krěpeněti 275
krěp-bk-b 299, 300
krěsiti 301
křeslo 296, 300
kričati 301
křidlo 227, 301
křiku 301
krinica 301
krinu 413
krivb 302
krivbda 302
kriíb/kryíb 302
kročiti 294
krojiti 288, 292, 294,
301
krokva 294,724
kroku 294
kroma 294, 549
kromě 294, 568
kromiti 549
kropití 280, 295, 516
kropiva 275
kropu 275
krosno 295, 296
krotiti 295
krotuku 295
(po)krovb 298
krqgu 295, 297, 527,
549
krptiti 295
krqt-b 298,668,469
krq iitiZ 97
kruchu 297
křupa 295
křupu 302
kruša 186
krušina 298
kruMti 297
kry kruve 292
kryti 298, 301
krucha 297
kruchu 293
kruchuku 297, 298,
299
kruchutu 297
krutu 296
krušili 297
krušb 297
krbčb 299
(o)krbjati 412
krbstiti 300
krbstu 300
kuča 303
kučati 108
kudesu 108, 285
kuditi 304
kuchařb 305
kuchyňa 305
kuká 291
kukati 550
kulgati 306
kuligu 269
kulb 306
kuna 307
kupa, kupu 307
kupiti 308
kupovali 308
kuriti 285
kuroputy 278, 309
kuru/kúra 278, 308,
309
kuru/kurb 285
kuaiti 309
kustu 309
kuzřia 310
kvaka 310
kvakati 311
kvapati 240
kvapili 311
kvariti 311, 551
kvasu 244, 311
kvelpp 257
kvetu 312
kviěala 312
kviěati apod. 312
kviliti 312
kvisti 312
kvokati 313
kydati 313
kydnqti 313, 705
kychati 314
kyjb 248, 313, 314
kyka 291, 303, 313
kýla 314,426
kypěti 311, 315
kyprejb 315
kyprbjb 315
kypru 315
kysati 148, 315, 411
kysělu 315
kysěti 315
kyetb 316
kyšbka 129, 315
kýta 316
kývali 316
ku (zájmeno) 247
ku 232
kučica 302
kučbka 302
kuda 248
kude 247
kuchnpti 311
kuká 3 Ϊ2, 303
kulba'i 260
kulbu 185, 259
kulěti 248
kulka 313
kulpb 270
kultati 253
kulzno 261
ku lu 248
kumotra 262
kum y 261, 262
kunpdzb 262
ku p u 249
kurčiti 291, 613
kurčiti ‘klučiti* 260
kurčb 260
kurčbma 291
kurdelu 291
kurgati 292
kurku 293
kurm a 278
kurm iti 293
kurnu 152, 294
kurpa 296
kurpati 296
kurpěti 207, 296
kur sáti 296
kurzsno 298
kuru 249, 279, 288,
709
kusenbd 302
kušiti 314
kuteru 305
kuto 101, 247
kuíbdu 247
lada/lado 317
lahqdb 316
ladili 317
ladu 317
lagoditi 317
lagodbnu 317
lajati 1° 316,321,515
lajati 2° 321, 343
lajbno 325
lakati 318, 331
lakomu 317, 318
lampa 319
lapa 94, 645
lapali 1° 198, 199,
320,613
lapali 2° 320, 694
lapili 320
laeica 320
laskati 321
laakpdu 321, 354
lastavu 694
lastavica/lastovica
694
lasu 321, 335, 354
lata 321, 322
latati 321
latiti 316
lava 322
laziti 329, 469
laznb 45, 322
lazu 322
le 323
lebeda 323
lebed b 316
ledu 324
legti 329
lekutati 325
lelějati 326
lemešb 326
lepenu 344
lepetati 330, 334, 397
lepetyrb 397
leíati 67, 329, 332,
342, 388, 449, 493,
708
Zgdo 317, 324, 325
Iqdvbja 324
Ipgati 458
Ipchu 325
Ipka 558
Iqkati 325
Ipkti ‘líhnouti’ 332
Iqta 106
lěbavu 323, 334, 330
léčiti 325
lěcha 65, 332
Ujali 325, 336
léku 325
lémqzb 326
lěniti sp 334
lěnivu 334
lénu 334
lépiti 327, 555
lepu ‘lep’ 327, 388
lepu ‘lepý’ 327
lesku 327
Usa 335
lěska 335, 466
Ustvica 327
Usu 327, 328
létali 328
lito 328
lětorostlb 328
lětb 709
Uviti 329
lěvu 329
lězti 66, 329
■li 330
lico 331, 520, 554
ličiti 331
Uchu 333, 335, 336,
388
lichva 333
liku 331
Hnali 334, 443
liúb 333
lipa 334
lisica 336
listu 335
lisu 335, 336
lišajb 336
liti 334, 336
loboda 323
■loga 329
■logu 329
lojb 343
lokali 319, 338
lokutali 325
lomiti 339
lono 344
lopata 339
lopuchu 340
loskati 340, 616
lososb 340
losb 340
lovu 342
loza 342
loíe 342, 344
Ipčiti 341
Iqgu 343
Iqka 341
Iqkotb 341
lqk(-b)no 343
Iqicb 343, 406
Iqtt 342, 345
lubiti 330, 363
luby 330
lu b t 323, 342, 430
lub-b 330, 363
luč b 341
luditi 200, 341, 343.
475
lud-b 96, 331, 345
ludbje 331
luk-b 343
luna 344, 345
luňb 344
lupati, -iti 2 0 0 , 201,
298,344,345
lupiti 341,344
luspa 464, 548, 558
lutati 341, 648
lutovati 337
lut-b 337
luía 342
lykati 337
lýko 345
lys-b 345
l-bb-b 323, 493
l-bgaii 330
l-bkati 337
l-bkno 325
l-bkttati 325
l-bskati 327
l-bščati 327
l-bíica 346
l-bíbka 346
lidza 346
ligostajb 330
lig-bk^ 324, 330, 346,
466
lbnt> 268, 326
Ibpěti 327
Itskl-b 327
Ibstb 327
IbVb 328
Ibzati 337, 346
macati 349
magati 347
machati 105, 348
majati 348, 355
malina 349
mal-b 1° 349, 395
mal-b 2° 470
mam-b 350
maniti 46, 350, 351,
414
marati 105, 348, 374
marbnb 353
máslo 353, 354
mast b 353
matati 170, 201, 354
m áti 346, 355
mazali 353, 368, 356
mečb357
m ed a 361
medvědb 357
med-b 357
mělko 368
melzti 122, 370
melti 359, 369, 372
melzivo 368
meňb 370
merna 381, 435
merti 352, 353, 354,
373, 374, 379, 380,
382, 562
mería 382
mesti 360, 361, 374,
493,560
m§čb 362
mgčbkati 347
mgdlica 357
mgk-bk-b 358, 362
mgso 346, 353, 356
mgsopost-b 353
mgsti 354, 355, 363,
377
mgta 354
mgťežb 354
mgti 190, 355, 357,
358, 371, 630
mgzdra 356
médb 357
měch-b 36, 358
mel-b 359
mél-bk-b 359
mélb 359
měna 359, 364, 366
m ín ili 331, 359
méniti ‘m ín iti’ 363
m íra 364, 396
měriti 360
mírbn-b 476
měs$Cb 360
měsiti 365
místo 364, 365
mézgá 367
mízin-b 362
migati 271, 361, 3C2,
367,717,730
m ija ti 364
mil-b 363
minqti 364
mir-b 1° 364, 530
mir-b 2° 364
misa 364
m itvati 366
mitus-b 366, 665
mitv-b 365, 366, 382
mizgati eg 367
mlaka 649, 367
mlaskali 367
mlin-b 726
mnich-b 370
močara/močar-b 371
močili 371, 348
modlili 371
modr-b 372
mogti 371, 395
mogyla 372
mojb 382
mokr-b 372, 561
mold-b 351, 471,
367
molnbji 369
molto 368
molt-b 368, 375
molb 372
monisto 373
morda 373
more 373, 374
moriti 374
mork-b 378, 562
morvbjb ap. 378,
512
morz-b 379, 381
mor-b 373, 381
most-b 374
mošbna 111, 374
motali (s<$) 372, 374,
375,605,617
motovidlo 375
motovQZ-b 375
motyka 368, 375
motylica 375
motylb 372, 375
mozg-b 377, 584
mozolb 377
močili 382
mqditi 382
mqdo 376, 383
mqdr-b 376
mqka ‘m uka’ 382,
477
moka ‘m ouka’ 376,
382
mqtiti 43, 201, 377,
513,514,560
mqžb 351, 384
mucha 376
m uliti 376, 384
murqg-b 360, 377,
383
mur-b 201, 377, 524,
618
m y 384
mýdlo 384
m ykati 362, 385, 471,
619,717
m y liti 385
myslb 34, 385
myšb 385
m yti 384, 386
myto 386
m^ch^b 201, 358, 372,
503
m-blin-b 369
m-blnbji 369
m-blviti 369, 372
m-bnog-b 370
m-brky 380
m-brmlati 383
m-brm-blali 380
m-bšica 382
m-bzéti 386
m tž iti 386
mbdlěti 356
mbdl-b 356, 414
mbgla 368
mblčati 368
mblsati 369, 561
mblzati 347, 715
m bníti 363, 370
mbňbjb 359
morkati 379
mbrknqti 378
mbrskati 380
mbrtv-b 382
mbrtb 380
mbrzěti, 381
mbrznqti 381
morz^k-b 381
mbstb 382
mozda 386
na 395
nadeda 387
nadéja 118, 387
nad-b 387
nagl-b 388
nag-b 388
naj- 395
naporst-bk-b 4S6
narod-b 389
nastergti 587
nastorga 587, 390
našb 390
natb 391
naviti 391, 392
navb 391
ne 392, 398, 403
nébo 392, 471
nebog-b 393
neděla 393, 471
nedol^gati 393
nedolgg-b 394
nedgg-b 394
nechali 394
nenáviděli 391
nersti 396
nerst-b 396, 510
nerti 401
nesti 396
netbjb 397
nevěsta 398
nevod-b 398
ně- 392
nedra 388
něga 394
něm-b 395
ni 398
nicb 392, 399
nikati 273, 392, 399
nitb 399
nit-b 399, 671
niva 400
niz-b 400
niž bm , 400
no 400
noga 401, 406, 446,
652
nogavica 401
nogrtb 394, 439
nolctb 401
nora 230, 296, 401
noriti 401
noroviti 378
norv-b 378
norz-b 263
nos-b 401, 402
nov-b 398, 400, 402
nozdri 402
nož b 403
nuda 402
nuda 402
nuditi 402, 403
nuchati 402
ňuchati 402
nutili 403
nyní 403
nyti 391, 392, 404
m>ni 403
nbktva 393
obad-b 423
obdvirbje 136
obida 405
obili, 405
obilbje 405
oblaki, 405
obličbje 331
obliki, 331
oblgkh. 406
obrazí, 509
obrísti 586
obrim-b 406
obrim, 406
obročb 407
obrbm-b 406
obslqknqti 551
obščqdati sg 623
obuta 406
obuvb 406
obyčajb 408
obb 404
obbl^ 406
obblbWb 406
obbtb 405
ocbt-b 408
odolěti 123, 409
odr-b 409
od-bmíti 134
od-b 178, 409
ogl-bchnqti 170
ognb 410, 704
oje 411, 564
oko 387, 412
okotiti sg 283
okr opi, 668
okrqgli, 297
okuňb 412
ok-bno 411
oldiji 338
olenb 222
olk%tb 338
olni 339
olnbjb 222, 319, 320
olovo 413
olbcha 413
ohša 413
omelo 230
onuta 415
on-b 37, 414
opaki, 415, 425
opqtb 415
opica 415
opiím , 416
opročb 489
orati 416, 418, 505,
509,516
orbi, 514
ordlo 505
ο ν φ -b 223
oréch-b 418
orkyta 349, 507, 516
orlbji 213, 516
orqdbje 62, 417
orqžbje 417, 418
orsti 437, 515, 525
ortajb 509
orvbrn, 520
orz- 520, 526
orzličbn-b 520
orzsolb 517
orzbWb 510, 526
oržbnb 521
orbl-b 417
osa 418
osenb, -ňb 217, 223
osika 418
oskomina 321
osk-brd-b 421
oslqknqti 551
oslb(p)nqti 554
osmb 419
osnova 565
osoba 419
ostergti 587
ostorga 421, 587
ostorg-b 420
ostrovb 421, 583
ostrqga 421
ostři, 418, 419, 421
ostr-bbi, 420
oetr-bv-b 420
08tb 419
ostbm, 420
oe-bpa 419
os-bt-b 418
os b 418
osbli, 418
olap-bk-b 422
otaviti sg 422
otorp-b, -b 652
otrok-b 423
otrqba 423
otuliti (sq) 87
otbCb 422
ovotb(je) 424
ovbcá 423
O Vb8b 423
ov-b 423
ozd-b 192
ožeg-b 424
qda 591, 666
pglb 666
qgor-b 519, 667
qgořb 667
qgr-b 666
Qg-bl-b 666
qpor-b 670
qsad•b 670
ptroba 128, 672
Qtor-b 672
gtorb/Qter-b 672
gtrb 403, 695
gty 235
gtbk-b 671
gtbl-b 672
gztk-b 180, 219, 568
673
gzb 673
pa- 424
padali 425
pachuti 426
pacholq 426
páko 428
pakostb 428
pala 429, 499
palati 429, 459
politi ‘p áliti’ 430,443
politi ‘odbíjeti’ 430
paluba 430
palbCb 429
pamqtb 430
pan-b 431, 569, 598
panbji 431
pany -7>ve 432
pagčina 439
pagk-b 439
pagz-b 439
paportb 241
para 389, 426, 434,
488
parati 434
pariti ‘p ařiti’ 434
pariti ‘letět’ 569
paskgdbn-b 436, 614
pásmo 436
pasti padg 389, 425
pasti pasg 436, 485,
570
pastýř b 436
potoka 438
paznog-btb 439
pazucha 439
pazb 439
ραία 440
pažqtb 440
pažitb 440
pečalb 441
pekti 415, 416, 440,
441, 474
pektb 440
pelena 55,443,458
peles-b 445
pelgngti 434
peln-b 457
pelskati 459
pelti 461
pelva 459
pelzti 456
pelům , 443
per 491, 492, 494
perd-b 491
perko 492
perk-b 492
pero 443, 444, 496
pergtb 445
perpel-b 300
perům , 445
perti 433, 478, 479,
495
per i t, 491
petla 447
pqdb 448, 653
pqstb 445, 653
pqta 437, 718
pqti 415, 425, 438,
447,464,472
pqtro 438
pqtb 447
píga 448
píg-b 448
píkr-b 442
p ín a 443, 461, 555
pěnqdzb 443
písnb 447
pista 451
pistoli 446
p istů m , 446
p isti, 446, 451
pěs-bk-b 451
pišati 446
pišb 446
p ili 447
pítuch-b 267, 447
pítbli, 447
piga 362
pigovica 448
pijaviea 448
pila 449, 452, 453
pilg 449
pilbnu 449
pipati 450, 451
pisati 495, 446
piskati 451
piskořb 451
p is k t 609, 451
pisklg 451
pita 448
pitati 446, 448, 452
p iti 427, 443, 452
pitom-b 452
pit-btb 643
pivo 452
plakali sg 453
plastu 455, 457
plašeb 455
platati 455
platili 455
platu 455
plaviti 456, 462, 669
plemg 457
pleputati 56
pleskatí 458
plést i 454, 459
plete 457
plešatí 458
pléna 55, 458
plěsnb 460
plešb 459
pléva 458
plisbka 460
plodu 457, 461
plochu 395, 617
plosku 455, 462
plotvica 462
ploviti 463
plugati 463
plugu 463
pluskati 460, 462,
489
pluskyřh 489
pluščb 489
pluta 464
pluta 460
pluti 443, 462, 464
plyti 463
p lytuku 464
pluchu 460
plukati 461
plutb ‘pleť 459
pl-btb ‘p lť 463
plbvati 461
po 38, 415, 424, 465.
470, 471, 474, 477
poéiti 409
podvojb 467
pod-b 466
podu ‘půda’ 497
podubélu 466
poganu 467
pogrebu 182
pochva 468
pojasati 435
po jasu 4 0 8 , 4 3 5 , 709
pojata 427
pojiti 4 68
pokojb 409, 468
pokoriti 279
pokgta 4 69
polana 469
pole 4 5 4 , 4 6 9 , 470,
710
poleno 4 6 9 , 4 7 0 , 620
poletí 430
polekali 4 55
polchu 453
polica 1° 470
poli ca 2° 4 70
polkati 4 54
polrny 4 30
polnu 4 5 3 , 4 5 4 , 469
polovati 342
polsa 454
polšiti 455
polti 4 2 9 , 4 3 0 , 459
poludbribje 469
poltbno 456
polv-b 456
polziti 4 5 6 , 463
pólu 4 6 8 , 4 6 9 , 4 7 0 ,
4 9 8 , 4 9 9 , 570
poludbne 4 6 9
polutb 4 7 0
polbsku 4 69
pomgngti 3 70
pomogti 471
pomyj § 386
pomuča 471
popelu 429
popu 472
pora 4 34
porgu 478
porchu 4 7 8 , 587
pórku 479
pormy 479
pormu 4 79
porporu 4 79
porsg 480
porta 479
porti 434
porzdsnu 482
posagu 473
poskonb 473
postat b 474
postela 474
postiti sg 500
postol 474
postornuku 474
postu 500
posulu 552
potu 474
pověrslo 477
povidlo 477
pororzu 486
pozdbnu 477
pgditi 497, 581
pgpava 500
pgpu 500, 718
pgto 409, 476, 501
pgtb 476
pra- 477
praskali 480
právo 481
pravili 1° 481
pravili 2° 481
právu 481, 571
pravbda 481
pražili 482
pretivu 492
prgla 494
prgdlo 494
prggati 490
prggti 490
prggngti 472, 488,
490,492
prgsla 494
prgslenu 69,491, 494
prgslica 494
prgslo 490,491
prgsti 486, 494
prgtati 480
prému 494
présnu 491
p ri 492
prigurstbje, -ha 185
prikru 493
priroda 494
pritvoru 543
pro- 484
prosinbCb 484
prošiti 485
proso 485
prostu 485
protivu 491, 485
proti 485
prgditi 488
prgdu 486, 488
prgduku 488
prgtu 433, 445, 488
prgžiti 488, 490
pryskali 489
pručb 489
prbjatelb 494
prbjati 490
prbjazyib 495
puchati 498
puchngti 460, 476,
498, 533
puchu 497, 591
pukati 1° 498
pukali 2° 416, 497,
498,521
pustili 501, 521, 571
pustu 501
puška 501
pychali 502
pylu 502
pyře 502
pyriti 98, 612, 706
pyriti sg 103
pyru 502
pyřb 502
pysku 502, 503
pytali 496
pulchu 460
p u lku 464
purskati 486
purtu 487
p u ta (k u ) 278, 496
putati 496
putenbCb 496
putica 496
putka 441
puvati 124
pbchati 448
pbklu 442, 563, 709
pblgu 434, 460
pblnu 461
pblstb 463
pblzti 456
pbúb 415, 443
pbpbřb 444
pbrati ‘letěti’ 445,
479, 482,569
pvrati ‘p rá ti’ 394,
444, 479, 480, 481,
445
pbrdéti 497,482
pvrdelu 497
pbréti 495, 670
pvrga 483
pbrchati 583, 487
pbrchngti 479
pbrkati 482
pbrsi 486
pbrsteúb 486
pbrstu 486
pvrstb 487
pbršati 478, 480, 487
psrtb 487
pbrvěsnu 489
pbrvu 488, 489, 641
pbsati 446, 495
pbstrggu 496
pbstru 446, 496
pbsu 445, 495
pbšenica 496
pbšeno 496
račiti 504
racřiZťraditi’ 505
radili ‘pracovati’580
radost b 504
radu 504
rajb 506
raka 507
raku 294, 506
rámo, ramg 507
rana 508
ranili 508
ráno 508
ran-b 508
rarogb 389, 508
rat-b 509
rath 435, 509
raz-b 309, 509, 510,
521,641
razili 509
rebro 529, 724
regotati 529
rekti 38, 390, 397,
407, 421, 423, 515,
532, 670
řemenb 530
remy 530
řemeslo 530
řešeto 530
relqzb 531
rgh-b 223
rgdb 396, 407, 417,
529
rgpb 529
rgsa 529
rgsati 529, 585
rěčb 532
rěd-bkh 532
rějati 533
rěka 529
rěpa 530
rěpiti 669
rěpbjb 530, 595
řešili 531
rčzati 290, 390, 407,
435, 531
rigati 532
ringti 515, 533, 713
ristati 655
ritb 533
riza 534
rodili 494, 514, 526
rod-b 514
rogoz-b 507, 515
rog-b 515, 521
rojb 515, 533
ronili 516
rok-b 515
rosa 517
rola 518
rovb 520
rozga 518
rpcb 522..
rgbati, >■iti 423, 519,
522
rgd-b 523
rggati 519
rgka 389, 407, 522,
.524,719
rgkavb 524
rgko-gtb 523
ruda 522
rud-b 523, 526, 528
ručějb 522
ručko 519
ruméwb 524
runo 519
rupáti 207, 525
rup-b 519
rus-b 526, 528
rušiti 47, 519, 523
ruti rovg 534
rutiti 533
fu j a 532
řujbn-b 532
ruti 532, 534
rutiti 533, 699
ryba 526, 683
rydati 526
rydb 528
rygati 532
rykati 527
rypati 512, 527
rys-b 512, 527
ryti 277, 528, 710
ryvati 526
r-bda 511, 513
r-bdawb 513
rzdavěti 513
r-bděti 510, 522, 523,
528
r-bdr-b 510
rbpbtati 513
rbtb 152, 390, 416,
513
rbvati 397, 519, 520,
526, 528, 603
r-bzb 513
rbVbnivb 531
sábla 604
sadati ‘p u k ati’ 521
sadili 521, 535
saditi (fakt. k seděli)
535,538,670
sádlo 535
sada 538
sad-b 539
sak 536
sakati 536
samb 537
sani 537
scěnb 543, 578, 606
se, sg (reflex.) 390,
419, 500, 565, 595,
710,711
sedali 521, 535
sedlo/sědlo 543, 539
sedmb 540
sedblo 303, 539
sekyra 540
seldb 553
selmg 553
selzena 554
serdá 585, 588
sern-b 588
serúb 588
servat-bka 599
sesli sedg 521
sestra 542
sgdra 535
sggati 535, 536
sggti 535
sgg-b 535
sgkngti 536
sgžbúb 535
sěděti 52, 473, 539,
624, 670
sěd-b 421, 604
sějati ‘prosívati’ 545
sějati ‘síti’ 544
sekati 568, 540
sěkti 540
sěmg 541, 544
sěmo 541
sěno 541
sěnh ‘sin’ 543
sěnb ‘stín ’ 543, 578,
606
eěnbje 545
sera 544
sěrb 544, 604, 606
sěsti 535, 539
seti 544
seti ‘pro šív at’ 545
sětva 545
sětb 418,544, 545
sčtbn-o 604
sěver-b 542
sikati 538
sila 390, 542
siúb 223, 484, 543
sipati 544
sir-b 544
šita 545, 418
šiti 544
šito 545
sit-b 545, 418
siv-b 543, 545, 607
skala 545, 547, 550
ekalbba 612
skargdb 605, 611
skarědb 611
šklebili sg 268, 612
skoba 546
skobla 546
skoblb 546
skočiti 547
skok-b 547
skolbiti sg 612
skololupa 613
skomliti 547
skop-b ‘škopek’ 612
skop-b (skopbCb) 240,
547, 611, 626
skorá 308, 547, 548,
612,613,619
skorlupa 548
skorňa 548
skorwia 612
skor-b 547
skortcb 615, 619, 547
skot-b 548
skovorda 549
skgdbWb 614, 623,
436
skgp-b 548
skratati 550
skrebti 613
skrětati 550
skrobati 49, 613
skrozě 549
škubat i 614
8kriúa/skrin-b 550
skripati 550
skum aii 716
skusti/skubti 54, 614
skutb/skubtb 615
škvařili 615
skvar-b 615
skverti 615
skvořb 615
skvorbCb 547, 615,
619
skvbrn-b 551
skytali 551
skbrběti 549, 614
skbrbb 549
slabb 5,51
slava 210, 552
slaviti 552
slavbWb 552
slgkti 671
slěd-b 553
slěga 332, 616
slěp-b 553, 554
slim·b 554
sliná 555
slíva 555
sliv-b 555
slizbjsliz-b 554, 555
sloib 555
sloniti 258, 556, 419
slon.b 556
slotá 556
slovo 557, 705
slgka 1° 558
slgka 2° 558
sluga 557
sluch-b 559
sluna 558
slun-b 558
slušati 559
sluti 552, 557
sluzb 555
sluziti 557
službba 557
slychati 170, 559
slyšati 559
sh za 559
smagati 617
smagngti 559, 562
smažili 559
směchb 559
smola 563, 564
smcrdu 561, 562, 617
emotriti 438
smgditi 280, 561
smgglu 562
smuga 562
smurkati 562
smuržb 562
smbjati sg 560
smeldu 561
smbrděti 562
smirku 562
snadb 563
snaga 564
sněgu 564
snětu 564
snopu 564
snovali 565
snQbiti 564
snucha 563
sobol 565
sobota 656
sočiti 566
socha 521, 565
sója 566
sokačb 106
sokolu 566
soku 1° 106, 566,
623
soku 2° 566
eolditi 551
solduku 551
solina 552
soliti 592
solma 551
solnica 592
solnina 592
solnu 592
solpu 552
solstb 551
soltvina 552
solvb 552
solvbjb 552
solb 552, 592
solbnu 592.
somonica 560, 561
samb 592
sombCb 566
sosna 567
sorka 282, 581
sorkatu 581
sorkopgdu 581
sormu 581
sotona 538
sova 568
eovati 569, 593
sgbota 565
sgdu ‘suď 591
sgdu ‘soud’ 90, 568
sgdu ‘sudý’ 591
sgkromu 294, 568
sgku 592
sgpu 593
sgržica 513
sgsěku 568
sgtuka 568
spěchu 570
spěšiti 570
spěti 570
sporyšb 571
sporu 571
stádo 573
staja 574
sta ja ti 575
stati 575
stanu 103, 574
starali sg 574
stáru 367, 574
stativu 576
statuku 573, 575
statučbnu 575
staviti 574
stegati 576, 578
stegnó 576
576
stegulu 576
etenati 579
stergti 421, 587
sčeríi 589
síežer-b 577, 580
stěna 576, 624
stigati 577
stigngti 576, 577
s%ři 577
stipati 89
stoboru 580
sřogft 420, 578
stojatí 330, 474, 573,
575, 576,674
sčofca 548, 573
stoku 548
stolu 483, 590
stominu 567
stonuku 579
stopa 579, 580, 590
storbiti 580
storná 474, 581
storža 587
storžb 390, 587
stozeru 577, 578, 580
stgpa 579
stgpati 579, 580, 590
stradati 580
8trachali 581
strachu 581
stramati 628
strap-b 585
stremg 586
stremem, 586
strgpiti 585
střecha 585
strěkati 1° 588, 655
strěkati 2° 582, 585
etrík-b 79, 585
střela 586
strěíb 589
strikuti 588
strigli 588
strimati 658
strojb 583
stromiti 582
strom-b 583
strop-b 583
strgk~b 583
strúga 583
struku 583
strugati 583
struna 583
strupe 584
stryjb 584
strvdb 581
strugati 583
strěkati 588
strbmati 658
strbměti 106, 582,
659
strbmogolwb 582
strbtWb 582, 658
strbmbm> 582
etub-bh) 629, 712
studeno 590, 661
studiti 590
studii ‘stuď 590
studu ‘chlaď 90, 590
(o)studiti 590
etukati 590
stydu 590
(o)stydati 590
styděti sg 421, 590
stydngti 590
stublu 712
stuburu 580
stugna 577
stulba 556
stulbu 556, 557
etulpu 556
sturkati 128, 582
stbblo 64, 576, 690,
621
stbbolu 84, 590
atedza 577
stbffá 577
stbgna 577
stbklo 546
stblati 474, 578, 589
stbpeňb 621
stbpica 576, 621
etbrnadu 582
sterno 582
etbríeúb 584, 588
suditi 85
sudlica 591
8uchomgtb 629
suchu 592, 629
eujb 592
suka 592
sukatí 545
eukAa 592
sukno 592
sungti ‘sunouti’537,
591, 593
sungti ‘jiti’ 593, 599
surovu 593, 600
suru 600
susulu 600
susiti 592
sušb 592
su (p )ti 419, 599
svaku 593
svara 594
svariti sg 594
svarlivu 594
svaru 594
svatu 594
svekry 595
evekru 595
svepetu 594
svgtu 594
sveřepu 595
světití 312, 597, 595
světu 312, 551, 595
světblu 595
světa 596
svěib 596
svinu 596
svinbja 596
svietati 192, 597
svoboda 598
svojaku 593
svojb 593, 594, 596,
598
svorbu 598
svrbrběti 598
svbrdlo 596, 632
syčeti 598
syčb 598
sykati 598
synu 599
sypali 223, 390, 567,
599, 710
sypu 593
eyrišěe 599
syro-ědbka 600
sýru ‘chladný’ 598.
600
sýru ‘sýr’ 599
syrbnu 599
eysati 538
sytu 600
sytb 123, 600
su 534, 706, 707
sun 534
eubogu 712
subožije 712
sucati 538
suěetina 625
sučetb 101, 625
sučgstbje 625
sudravu 713
sudobbnu 713
suchngti 592
sukati 545, 592
sskrombn-b 294, 549
ssla ti 390, 536, 552
sslbica 557
s-bličbn-b 554
■i-blnbce 558
s-blp-b 558
s-bmetana 560
si>mgtana 560
s-biněti 560
s-bmgta 563
■sbjn-bk-b 717
s-bmbrtb 562
si>ni> 538, 541, 563
■•i-biibrwb 564
s i,pasti 569
s-bpati 541, 570
si>pi> 599
s-brgťa 586
s-erčsti 586
s-bsati 538
sbsen-b 538
s-bsbn-b 538
s-bSbn-b 538
s-bsgdi, 591
Sbto 578, 643
sbt-bskngti 591
s-bvědételb 594
s-bvědbk-b 594
s-bvolk-b 597
s-bvorbňb 598
es 541, 713
sbjati 535
sblza 559
sbrati 495, 574
sbrbati 89, 585
sbrdbce 354, 572, 585
sbrebro 578
sbrch-bkb 129, 217,
572
sbrná 572
sbrp-b 572
sbvstb 126, 129, 396,
572
sbršiti 572
sbršbňb 573
šaliti 1° 601
šaliti 2° 601
ščav-b 628
sčavbjb 628
sčebetati 623
ščedvb 623
ščelucha 606
ščemiti 321
ščeng 624
ščenbCb 624
šČepiti 83, 626
šěep-b 626
ščeriti 109, 627
ščgdati fsg) 623
Ščipati 621, 626
šěirati 627
Šěin.ji, 103, 627
šóit-b 627
ščuka 625
ščupli, 626
ěSur-b 626
ščuti 630
ščuvati 630
šóblp-b 105
ščbnpti 626
ščbpakb 619
ščbpěti 107
ščerba 624
ščbrbina 624
ščerbiti 624
ščbrnpti 627
šč svati 630
šelestiti 604
šestb 606
šev elit i 606
šgtati 603
šibati 211, 408, 607
šibenica 607
šidlo 610
šija 390, 607
šip-b 609
šipb ‘šípek’ 609
širok-b 609
šir-b 609
šišbka 610
šiti 421, 468, 475,
610
šuditi 607, 630
šujb 542
šuměti 630
šum-b 630
šuplb 626
šurb(jb) 609
šut-b 626, 631
šbp-btati 605
šbp-bt-b 605
šbvadlbji 610
šbντ> 610
šbVbCb 610
tajati 637
tajiti 634
tak-b 634
tamo 635
tasiti 636
teleti 397, 438, 474,
510, 637, 639, 646,
706
telg 638
temp 639
teneto 640
tengti 647
tepati 422, 636, 657
tepl-b 640
terba ‘třeba’ 656
terba ‘čištění’ 657
terbiti 657
tersna 656
teršČiti 657
terti 132, 396, 423,
473, 648, 658, 672,
711
terzati 656
terzv-b 589
tesati 637, 641, 672
teta 642
teterv-b 642
te (p )ti 640
tgga 643
tggati 633
tggngti 133, 490,
590, 633
tgpati 636
tgpti 642
tgti 644
tgtiva 642
tgzati 637
tgžiti 634
tgzbkh 642, 848
těkati 638
tělo 638
těpiti 636, 640, 719
těplati 640
těsni* 641
těsto 642
těšiti 642
tich-b 368, 643
tiskati 644
tiskngti 644
tis~b 643
tlukti 645
tl-bkti 645
toboliti sg 284
točiti 638
tok-b 646
tolóiti 644
tolka 321, 465
toli 646
tolk-bno 680
tona 661
topiti (v kamnech)
647
topiti ‘utápěti’ 647,
661, 711
to(p)ngti 647, 705
topolí, 647
topor-b 647
torkh 649
torp iti 653
torščiti 657
tor-b 648
tovar-b 648
tgga 133, 648
tggb 133, 659
tgpiti 661
tgp-b 661
tragati 469
trajati 655
tratiti 649
trava 650
třepatí 127, 129, 131,
657, 658
trepeti, 83, 657
treskati 397, 652, 658
trestali 651
tretbjb 657
trgsti 653, 656
treska 658
trěslo 658
(s)trim ati 586
triskati 655
trislb < tisli, 658
trizna 656
trocha 475, 652
trom-b 643
troska 653
trošiti 652
trgba 653
trgd-b 653, 654
trgdi,Itrgt-b 654
trgsiti 653, 656
trgs-b 656
trud-b 654
truchli, 654
trup-b 655
truti trovg 273, 650,
651, 652, 655, 656,
672
tryti 650, 656
trhstb 655, 659
tr-bvati 655
trbje 655, 656, 657
tuchngti 1° 660, 662
tuchngti 2° 653, 660
tukh 660
tulí, 648
tur-b 661
tuši ti 662
tvarog-b 599, 662
tvar 662
tvoje 663
tvoriti 662
tvbrd-b 662, 663
ty 663
tykati 664
tyky 664
tyl-b 664
tyn-b 422, 664
tysgta 643
tysgta 643
tyti 422, 665
t-b 639, 641, 659
t-bg-bda 640
thkati 644, 671
t-blkti 645, 253
t-blk-b 646
t-blmačb 645
t-blsti, 646
ti,pi,tati 115
ti,rg-b 651
t-brkati 651
t-bskati 105, 641
thskbni, 546, 628,
641
tblěti 645, 672
tblo 645
tbma 475, 646
tbmbn-b 646
IbWbJcb 640
tbrgati 128, 584, 651
tirn-b 651
tbrpěti 469, 477, 652,
653, 659
tbrpnůti 652
Ibrp-blcb 653
tbsia 641
tbstb 641
tudin-b 88
(udb 88, 261
u 665
učiti 666
udariti 6 6 6
udar-b 666
udo 6 6 6
udbr-b 6 6 6
ucho 407, 467, 667.
671, 703
ujb 40, 667
uklěja 6 6 8
ukrop-b 6 6 8
ulica 6 6 8
ulbji} 6 6 8
■um-b 225, 669
uměti 669
upir-b 669
uskr-btb 671
ústa 467, 671
ustbje 671
ustr-b 229
ustbna 671
■uti -ujc> 406, 514
utro 229
ut-bk-b 671
uzda 673
vabiti 465, 673
vada 674
vadili 594, 674
raga 674
vajati 632
raliti 91, 406, 593.
630, 676, 695
raliti ‘haliti’ 44
vapa\vap-b 677
čapěno 677
var a 678
rarati 677
varěja 678
variti 677
var ováti 678
rasnb 678
rask-b 679
vašb 678
valati 6 8 8
vaíiti 674
važb'i-b 674
večera 680
vefeřa 680
vedr-b 681
velěti 682, 704
veličiti 682
veliká 682
velkti 439, 693, 694
vclbbiti 210, 682
vehblgd-b 682
velbjb 682
velbini 682
Vels-b 682
vepře 684
verd-b 702
verěja 684
vergti 206, 700
vers-b 702
verskati 702
veršti 701
vertenó 702
■verti -verg 211, 406,
521, 598, 684, 697,
698, 699, 702, 703
verte 702
verzti 474, 486, 701
verz-b 702
vesel τ> 685
veslo 685
vesna 488, 685
věsti 683, 685, 712,
720
vet^bch^b 687
vezti 685, 688, 704
vgditi 681
v^dngti 210, 674
vgte 687
v%ťb(jb) 687
rgzati 192, 375, 404,
408, 439, 476, 492,
531, 597, 673, 679,
704
vgzěti 679
vgzngti 679
vgz-b 679
věda 681
v ě d ě t i 228, 392, 398,
594, 595, 680,681,
686 , 688
681
689
689
681, 683, 686
678, 681, 692
683
689
v ě k t b 680
v ě k 682
v ě n o 683
věwbk-b 683
v ě n b C b 683
v ě r a 691
v e š i t i 691
v ě s t b 391, 680
věd ro
v ě c h -b
v ěch -b t-b
v ě ja
v ě ja t i
v ě jb n ik v ,
veko
v ě š tic a
686
věštb 686
větiti 687
větr-b 692
větbvb 328, 686
věverica 687
věza 688
viděti 228, 405, 688
vidla 688
vidom-b 688
vich-bVb 689
vila 690
vino 690
vir-b ‘křivý’ 672
vir-b (ve vodě) 690
visěti 691
visňa 692
višb 691
vitati ‘bydleti’ 692
vitati ‘vitati’ 692
vitgdzb 692
viti 375, 406, 467,
683, 688, 689, 690,
691, 692, 693, 712
vitb 692
voda 474, 696
vojevoda 687
voditi 685
vojb 696
vola 210, 596, 704
volatí 696
vole 697, 703
volga 694
volg7> 693
VolchTi 413, 675
volk-b 693
volk^bno 693
volsti 317, 693, 694
volstb 694
vols-b 693
voltb 694
volžbM, 693
vol-b 703
voňa 704
vorhbjb 697
vorg-b ‘vrah’ 698
vorg-b ‘los’ 699
várna 698
vorn-b 163, 698
vorn-b 698
vorpiti 698
vorp-b 698
vorskati 698
vorta 699
vortiti 701
vorziti 699
vosa 697
vosk-b 697
vozatajb 6 8 8
voziti 6 8 8
νοζτ> 406, 704
vgditi 561, 666
VQsěnica 180
vps-b 180, 697
VQzúa 192
VQZ-bl-b 673
vy 704
vydra 704
vygňa 704
vy kati ‘křičeti’ 477
vykati ‘zvykati’ 704
-vykngti 408, 704
vym§ 704
vypb 705
vy sok -b 705
vystorga 587
vyti 705
vvn 665, 666, 673
V7>ně 683
v-bngtrb 696
v-bnuk-b 696
v w b 683
vbpěr-b 669
v-bpiti 669, 705
v-bp-b 669
v-brěati 699
vbšb 6 8 6
v-btor-b 672
νν,ζ- 706
v-bzpti 23Γ
Vběera 680
vbdati 398, 679
mdova 680
vblaska 320
vblati s§ 694
vdga 694
vblgnpti 694
vblg-bk-b 694
Vblkti vblkg 694
vblkti velkg 439
Vblk~b 694
m ina 1° 695
vblna 2° 695
vvrjava 702
vbrbá 699
v hrbiti 699
vbrěti 615, 672, 702.
709
vbrchv> 673, 700
vbrgt-bki, 703
vbrsta 700
Vbrstva 701, 99
vvrstb 700
Vbrša 701
vertěti 270, 407,
531, 701, 702
vbrvb 407
Vbrzati ‘svírati’ 702
verzti ‘vázati’ 701
vvrža 673, 701
VbSb ‘vesnice’ 684.
686
vbSb/vbšb 686, 687
vbt-bla 687
za 707, 708, 710, 711
zajgc 709
zajím-b 706
zakowb 709
za p trt-b kt 571, 710
zara 710
záviděli 711
závist b 711
zelena 714
zelbje 714
zerha 714, 717
zebti 707
ZQtb 715
zěnica 714
zépati 711
zěviti 711
zidb 714
zim a 707, 715
zinpti 711
zmbja 717
zmbjb 717
znamenbje 717
známe 231, 717
znati 715, 717
znojb 474, 717
znbjati 717
zobadlo 719
zobali 122, 132, 718
zolto 716
zo rk t 718
zořa 710
zpbry> 719
zgb-b 656, 719
zvěrb 720
zvegati 720
zvekati 720
zvizdati 192
zvon-b 717
zvpk-b 720
zvbněti 717
zybati 720
ζτ,Ινα 714
ζτ>ίτ> 556, 716
z-bvati 720
zbdati 714
zbdi> 714
zbdb 714
zbjapati 544, 711
zbjati 709, 711, 714
zvrkati 718
zbrcati 718
Zbrěťi 706, 712, 718,
719
Zb»ó 719
žába 721
žab τ> 94
žalb 725
žara 722
žar-b 722
že 39, 247, 723·
žegti 113,· 235, 718,
724, 726
žegzuta 726
žeib-b 729
želeti 724, 177
železo 725
želgd-bkT, 722
želpdb 721
žely 725
žeřza 729
žena 351, 725
ženicha 725
žerav-b 222
žerbg 188
žerbbCb 188
žerb-b 187
ierbbjb 187
žerdlo 424
žeréťi 722
žergt-bk-b 722
žeríi 183, 719, 722,
730
žgťiaťi 721, 722, 729
ž§dlo 721
žgíi žbmp 723, 725,
727 730
žeti žbng 440, 482,
728
žetica 727
žgíva 728
žid-bk-b 727
žila 727
žir-b 728
žiíi ‘h o jiti’ 398, 728
žiti ‘žiti’ 728
žito 728
živica 728
živ^ 729
žapa 731
župan-b 731
žbdati 247, 723
žblna 729
žbičb 729
žblt-b 730
žbWbňa 725
žbmwib 725
žbnb 728
žbnbCb 728
žbrdlo 424, 719
žbrtřb 726
žbrny 725, 726
ŽbTQt-b 730
žbrtva 726
ŽbTbCb 726
žbvati 732
žbzř-b 726
STAROSLOVĚNŠTINA A C ÍR K E V N Í SLOVANŠTINA
a/ce 681
ašut-b 224
aóaíb a.-csl. 224
balbji 281, 594
bezdobb csl. 563
bezdr,na 121
bezoěbstvo csl. 411
bljudo 60
-botěti 61
broštb csl. 68
bvbňe 67
cěglyjb s.-csl. 625
eělovati 82
cěstiti 84
čreljuštbnja r.-csl.
550
creljuštbn-b r. csl. 550
črenovbWb r.-csl. 657
črěsb csl. 549
Črězb csl. 549
črvtog-b 95
ťbparog-b s.-csl. 107
degna r.-csl. 113
desíti 115
díra 117
-dražiti 126
drětiti csl. 131
dr-bkolT, 128
drbkol-b 128
dunpti 124
dupina 124
dbgna r.-csl. 113
glagol-b 166
glota csl. 345
gobiznb s.-csl. 405
gobbZb 173, 405
godoblb r.-csl. 164
godovaplb r.-csl. 164
gorazm> r.-csl. 510
gog-bniv-b 190
grano csl. 183
granb 183
-gub-b 655
g-bdovablb 164
chlujati s.-csl. 200
chrib-b csl. 208
chrust-b csl. 206
chr-bbbtb 187
iménbje 366
imovit-b csl. 372
ineg-b s.-csl. 401
inogda 213
inog-b s.-csl. 401
in-vgda 213
isekngti 536
ispóiti 536
ištpdije 93
izpštbn-b 706
izm-bždati 386
izroi csl. 713
jádro 388
jelej s.-csl. 413
jepiskop-b 54
karvana 242
kasati sp 244
kedr-b 82
kladenbCb 198
ključiti sp 260
kljusp 257
kopysati csl. 663
kopytbce 276
korvan-b 242
kosnpti sp 244
kostel-b r.-csl. 281
krada 183
krbstbjanin-b 300
kr-bn-b csl. 151
kucija 304
kukolb 306
kutija csl. 304
ktbbl-b r.-csl. 247
k^bžbdo 247
kyjbžbde 247
lajati 318
lak-btb 322
lanita 320
lat^ka csl. 322
lat-bVb csl. 322
lětb jest-b 323, 709
lětoraslb 328
lecati 331
lešti 690
liceměr-b 331
lichojimati 333
litra 330
lob-bzati 316
loby žati 316
loky 338
Ipka 690
Igkavb 690
lučili se 343
mal-bžena csl. 351
meždra 356
mitě 366
momati r.-csl. 395
mr-bsiti se csl. 381
mrb8bn"b csl. 381
mr-bvica 381
m uditi 382
mzěati 385
m zkngti (sg) 385
m is tt csl. 374
m-bždiv-o csl. 386
mbzg-b 362
nadelda 387
narólcb csl. 390
nas-bpz csl. 390
nedělja cvětbnaja 312
negoli 398
neg-bli 398
nerodili 515
nestera r.-csl. 397
neée(li) 398
nežitovica s.-csl. 397
ngditi 402
ngzda 402
nužda 402
obličiti 331
obltkl-b 694
obl-bkz 694
obgzz 408
obrztiti csl. 416
ocělb r.-csl. 408
ocěpěněti 83
odéžda 409
odolěti 123
okrtstb 412
ole 35
omgčiti 347
o p la tz(k z) 416
os(b)la 419
ošiti sg 607
ošibz csl. 408
ošutb r.-csl. 224
otlěkz 333
oždrělije 424
gtrb 695
pariti 445, 569
pastorzka csl. 437
pavlaka 439
pečalb 441
pira 444
plaiz csl. 470
po nje(že) 471
pobčditi 53
podoba 122
pochotb 210
poklgcati 253
polata 428
polučiti 343
polbdza 346
polbza 346
ponjeíe 471
pop hřiště ap. 479
porplica r.-csl. 433
posagati 473
posětiti 392
pošlé csl. 553
posléždě csl. 553
posobb csl. 390
povingti 696
prachněnz 478
prašta csl. 479
prégrzšta csl. 185
prékutiti 304
prěsgkngti r.-csl. 536
prěsgčiti 536
prěstolz 483
prétiti 491
p risn z 494
prišbstvo 494
prizrakz csl. 712
próbrězgz 72
proóbji 489
p ro kz 489
prgglo 488
przprica csl. 433
pbpridd csl. 433
p brati 445
ram ěnz csl. 389
rat(ov)ište 509
razoriti 61
rembstvo 530
rjuin-b csl. 532
-rgtiti 533
sanb csl. 537
sedry krbVbnyje
s.-csl. 535
-sédati s§ 521
sénb 578
sétovati 568
sětbnz 568
silo 418
sjadry krovnyja
r.-csl. 535
ekgděl-b csl. 614
skgd-b 436
skrinjica 550
skvb g (rt)a ti 549
•skvréti csl. 615
sk-bk^tati csl. 624
sk^blgdzb csl. 608
slana 588
stepenb 590
smilnoje csl. 560
smrid-b 652
spgdb csl. 571
srag-b 581
sténb 578
strékaii 582
strbéa 584
etublb s.-csl. 712
sttdza 577
8tb(g)ljazb r.-csl. 608
eucholaplb csl. 591
svekl-b csl. 91
svitati 597
svobodb 598
svbngti 597
svbtěti 551
syn-b ‘věž’ 317, 374
sysati csl. 600
sytb (do syti) 123
s-bmr-bštiti 380
Shpas-b 436
s-bprgg-b csl. 490
s-btbfiikb 578
s-bvada 674
s-bzoriti 718
Sbde 713
šišbka csl. 609
štgdéti csl. 623
tal-b csl. 635
tatb csl. 634
tbliti csl. 645
tgžakz csl. 634
tgžar-b csl. 634
třměno 639, 643
tina csl. 639
tlzp a 646
tobolbCb csl. 646
tolb csl. 647
tgšiti 660
trěbuch-b csl. 641
trězv-b 589
tr-btor-b s.-csl. 636
t-bščb 546
udobb 563
uemoš bVbCb csl. 671
usm-b 670
usnije 671
ustrábiti 580
uvirb r.-csl. 672
vajati csl. 632
variti csl. 677
veštb 680
věglasz csl. 681
věštati 687
véída 681
vinjaga csl. 215
viídi r.-csl. 681
vykali 82
vykngti 704
vyplb csl. 669
vyp-b csl. 669
v-bdodz csl. 133
v-blati 694
vblovbnz 477
Vbzgnětiti csl. 400
Vbslěpati 552
Vbspgtb 718
vbsprgngti 486
v%zati 528
Vbzbzngti 49
vbzglavnica 715
Vbznak-b 392
vbzvitije 696
vbzvit-b 692
vznbsti 403
zastoga r.-csl. 576
ζ φ 705
zlzčh 729
želeti csl. 724
želja 724
žgzda 729
zlědica csl. 175
žlěsti 388
žlbděti s.-csl. 166
župiště 731
žuželh r.-csl. 729
BULHARŠTINA
aha 153
abad 197
ablen 669
abud 197
alambik 35
altar 414
avliga 694
bágni se 221
baram 41
bašta 48
báblja 49
bciěva 49
bargo 70
bazdovina 53
bezdna 121
bistár 84
bivol 78
blabolja 55
blila 337
boljarin 59
brámbar 69
brást 487
brešljan 72
bvdala 75
bnrjan 77
buza 500
čárkám 89
cíbár 84
cibree se 84
cokam 90
cukám 90
cvaklo 91
cvárčak 91
čafran 600
čapa 537
čardak 95
čekan 93
čembrika 108
čestitjam 95
četina 625
Čirka 627
čoban 41
čuber 108
óubrica 108
č.ubuk 101
čukam 660
čulka 108
Čumbrilca 108
(ču)čurkam 109
Čuvam 109
dali 713
damaskinja 110
dúlbaja 119
dálbja 169
dálbok 169
dánák 121
dárdorja 127
deljanka 409
devesil 116
dinár 114
div 119
(samo)diva 119
divizma 119
djukjan 122
dolama 123
dosta 123
dráigna 127
draskam 126
draznja 127
dripa 131
driskam 131
dropi (j)a 129
djukjan 122
dulja 248
durlja 135
d lávkám 112
d-vgna sstřb. 113
erebica 223
fasul 141
f&rkuljalc 695
[flag 143
fruglica 278
gagulka 148
gavána 675
gavkam 155
gáidel 325, 624;
gálbam 168
gámža 165
gňrča 183
gásenica 180
gňzno červo 190
-globja 168
glota 345
golot-b střb. 166
gombir 297
guber 264
gugla 306
chajdě 156
chalina 157
chlapatari 199
chlemav 199
chlemka 199
chliskam 335
chop 176
chluja 200
chrana 204
chrábet 187
chrilé 549
chripam 527
chuchuvica 310
chvástám se 210
chvárgam 206
chvárlja 206
chvost 211
ikam 226
ikra 226
jajce 6β1
jarebicg 223
jasenec 223
jasika 418
jastie 228
jáve 225
kačun(ka) 408
kabal 247
kukurigam 267
kalbusa 258
kalup 234
kálcam 253
kamáš 238
kamdžija 238
kamfora 235
kamiš 238
kamucha 238
kanja 239
kapan 240
kavad 233
kárkam 293
kármáz 243
kdtam 304
kelija 82
kepeneg 249
kervan 242
kimam 314
klábó 259
klepoúch 251
kljuse 257
klon 258
klopám 255
kobel 247
koček 283
kočina 283
kolastra 306
komjal 202
kontoš 239
košuta 631
kraguj 288
krůstjanin 300
hráz 549
krompir 63, 297
kroz 549
kukavica 726
kukuljaza 667
kukuvija 310
lakric 325
lastavica 694
latvica -ilc 322
lavr 679
lemar 199
lemav 199
Učen 554
lilikána 326
litra 330
Ijubezen 330
Ijudski 405
lokva 338
lomot 339
lopuš 340
lubenica 330
luča 343
luga 341
luska 558
mart 352
maskara 353
mašlecha 346
mator 355
máikna 385
már dam 379
marka 360
maska 362
mást 374
metil 375
mermer 378
-mičam 385
migdal 351
mindal 350
minoga 364
misca 385
monach 370
mora 383
morž 380
mráštja 380
mráva 381
murga, -av 383
nadolja 123
nagrada 388
nalita me 199
namito 366
navijam 696
nedág 394
nedra 388
nenávist 391
nenčo 389
neni 389
nišaja 273
nodja 414
n o žfn jici 403
nužda 402
obače 404
obeštaja 687
ódvaj 220
opindk 415
okrást 412
ole 35
onodja 414
oriz 528
ostrog 421
pajdas 42T
palat 428
papagál 433
pastárva 496
pasmag 425
paun 438
párca se 482
párchot 480
pária 483
pčela 679
pečurka 441
pelin 443
perunika 445
píkám 449
piljak 449
pipka 643
pistol 451
pladne 469
plezja se 456
podloga 120
pogača 426
pojata 218
postál 474
potěra 473
prciskva 68
praštva, -ka 479
práchna 479
predvarja 677
preselcna 536
prištij 489
rabuš 504
razorja 61
ražen 521
robuš 504
ruba 522
ruča 522
ručej 522
rud 523
ruglica 278
mícho 519
rutja 533
sachtijan 538
samar 565
samovila 690
sárbam 585
sarbi 598
sarkam 572
srlsan 537
susar 600
sňsel 600
savlek 597
scepa se 83
sennik 543
sirov 593
skatam 304
skoljuška 269
skrež 589
skripja 550
slačec 597
smok 717
snabdavam 563
sóp(v)am 537
sopol 567
spica 621
■spojů 427
■svačen 719
■stupen 580
■stárca 650
■straga 584
■strága 584
■struga 584
■stubel 712
stública 712
■suča 545
surovatka 599
svit 596
svlak 597
svoevolen 596
■šalvare 602
satan 538
škvorec 547
šljaparn 616
štárbina 624
šteta 546
stirica 630
suma 630
supliv 626
šurej 609
šušukam 631
talur 635
takvam 663
tarbuch 641
tarča 654
tárkaljam 282
tartja da bjagam 654
temel 646
tilne 664
tina 639
tjutjun 665
torica 661
trr! 477
tulban 661
tulpen 661
uštdrbám 624
vagán 675
vakui 675
vampir 669
varja 678
vatrak 403
važja 674
vábál 665
var(ko)lak 695
várlina 700
vártelo 407
vator 672
vatrak 403
váznak 392
vežda 681
vlach 675
vrana ‘zátk a’ 698
vrjaskam 702
ženka, -nok 714
zjapam 544
zubalec 719
zegdl 724
žeglá 724
M A K E D O N Š T IN A
dradrec 510
•varno?· 568
S R B O C H A R V Á T Š T IN A
aba 153
acal 408
acar '408
adreselj 510
aldomaš 413
andžar 272
aniž, -š 37
arkuš 38
haó 41
bagun 42
baguš ch. 42
barabant 125
bašta 48
beknuti 49
bermáti 54
bezdan 121
bivo 78
blekntdi 56
bluditi 57
bočkor 41
bodlikavo svinče ] 17
boljarin 59
(za)boraviti 47
borovica 65
borovnjak 65
breskva 68
brez 52
brgo 70
brinja 215
brlj 67
brljati 67
broč 68
brst 487
brst(r)an 72
brščan 72
burjan 77
braskva 68
bratac 48
branjug 65
bravar 65
bubuljica 44
budala 75
bukavac 76
hniješ 412
-buljiti 62
cabrat ch. 92
čapa 537
éelija 82
c.iglja 85
cÁkla 91
cjenjkati se 83
cvolina 590
crkali 89
crfvjljen 99
Crmnica 98
črtalo 107
cupkati 90
c uviti 109
cvek 91
cvekla 91
čablo 623
čafran 600
čakanac 93
čalun 93
čardak 95
čehati 96
čerenac Í00
česmina 84
česvina 84
Setina 625
čičarica 101
čikla 91
čipula 85
čkakljati 624
čoban 41
črez 549
črtog 95
čuba 108
čubar 108
čučati 108
čupa 107
čuvati 109
Čvariti 615
čvorak 547
dabar 59
dah 643
dali 713
damaskija 110
depati 113, 115
desíti (se) 115
devesilj 116
dilja 120
dim nja 137
dinár 114
dira 117
d ivi(z)n a 119
divizma 119
dlaska 120
dolama 123
dosta 123
dražiti 126
dr dljati 127
dresan 510
dričan 131
driješiti 531
driskati 131
drmati 651
druga 130
druzgavac ch. 655
dubem 169
dubiti 132
dubok 169
dudá 133
dude 133
dudliti 133
duhan 122
duhnja 134
dunja 248
dupsti 119
dupiti 135
dušiti 135
dužalica 121
faculet 139
ja su lj 141
Jašo 437
fertuh 141
frUjati 146
frula 147
gajiti 155
galiti 149
-galiti se 157
gaman 159
gamizati 165
gamniti 159
gamziti 165
gao 195
gatnjik 153
gdunja 248
gengav ch. 114
gingav 114
gizda 194
gladiš 168
gmežditi 170
gmiziti 165
gomila 372
gonetati 154
golot 166
govcdarka ch. 273
grabant 125
gramp 294
gravran 163
greš 36
gribati 188
grimiz 243
grof 182
gromor(ad)an 185
guber 264
gugla 306
guliti 179
gusenica 180
guzno crijevo 190
habat 197
habati se 410
hahar 195
hajda 164
hajde 156
hajduch 156
halja 157
haljin á 157
handžar 272
harbuda 206
hatar 203
hlaptati 199
hlepjeti 199
hop 176
hvrknuti 206
hvrljati 206
hrana 204
hrbut(a) 206
hrčak 299
hrdeselj 510
hřib 208
hro 206
hrstati 207
hrušt 206
hulili (se) 203
chusar stsch. 191
ikati 226
ikavac 226
irha 227
izdanak 409
iziskati 716
izvor 672
jablan 669
jagujed 221
jaje 681
jarak 216
jareb(ica) 223
jaruga 216
jasenac 223
jasika 418
ja m 225
jazbina 225
jazvina 225
jedro 214
jelen-gljiva 320
jer 723
jerebica 223
jesetra 223
jestivo 228
jestojska 228
jezgra 214
jistva 228
jošavka 413
juričica 227
juškati 232
ju ž i se 226
kabao 247
kačamak 304
kaljuga 237
kalac 248
kalež 236
kamčija 238
kamdzija 238
kam iš 238
kam for(a) 235
kamža 272
kapela 240
karažija 149
karp 240
kasati 100
kavad 233
kavran 163
kazamajka 233
kedar 82
kerekinja 301
kimali 314, 316
klajtar 322
kladnac 251
kleká 253
kliti 248
klizati 260
kljuse 257
klonja 546
klupko 259
kobača 264
kobas(ic)a 258
konastra 306
konjušarica 273
kontuš 239
kopica 276
korak 294
korbač 241
korobač 241
korpa 276
košuta 631
kotár 203
kotrljati 282
koturati 282
kovrčica 700
kraguj 288
kraviti 416
krbulja 276
kréda 301
krelje 549
křes 300
krga 293
križati 302
krojač 292
krompir 63, 297
kroz 549
krpele 295
krščanin 300
kršljav 296
krtiti 614
krugla 297
k m je 293
kruna 279
krlav 296
krzljav 296
kucati 253
kulcavica 726
kujavkati 263
kukulj 306
kukurijekati 267
kukuvija 310
kukuvika 310
kunjati 412
kuntoš 239
labati 316
lagev 317
lambik 35
lalati 319
lanac 320
lanca 320
lasnuti 327
latva 321
latv(ic)a 322
lavorika 679
lebdjeti 334
lebetati 326
leča ch. 325
lecati 325
leči 332
léčka 558
lelekati 326
leptir 397
libati 269
libiv 330
list 345
lit 337
litr a 330
Ijiljak 326
Ijosnuti 340
Ijubačac 330
Ijustra 321
lobzat 316
locika 338
lokánj 338
lolcva 338
lubanja 323
lubenica 330
lubina 323
lucerna 343
lug 341
lunja 341
lutíca 342
mačeha 346
m áknuti 385
malati 349
mandala 350
mar 521
marac 352
marat 352
margetan 352
mariti 521
martolos 352
masak 362
maskara 353
mast 374
materina dušica
355
mator 355
maukati 371
mazga 362
-mčati se 385
mečiti 358
mermer 378
meca 353
mesti máslo 353
m ezg(r)ati 367
micati 385
minoga 364
miska 385
m ititi 386
mledan 356
rnladoženja 725
močorad 346
mora 383
moždanik 378
mren(ka) 381
mrijest 396
mrijeti, mene zimě
virje 716
virkati se 482
mrsan 381
mrštiti se 380
mrva 381
muhar 384
mulj 383
mumlali 383
murgast 383
nagrada 388
nakanjiti se 239
naklja 388
nana 389
naranča 416
nasup 390
navo 210
Nedelišce 117, 708
Nediljište 117, 708
NedjeliSte 117, 708
nemař 521
nena 389
nestera 397
nevesilj 116
nichati 273
nikavac 226
nišati ch. 273
njedra 388
nulo 402
nutrak 403
obnožnica 406
ocal 408
ocas 408
očun 408
odoljan 409
oduška 133
ogar 410
ogledalo 718
ogresta 36
okno 412
okrijeh 413
okrik 413
okrom 294
olito 222
omam 350
onedjat 414
onidit 414
opah 448
opanak 415, 647
oprčiti se 670
oriz 528
orman 35
oseklo je more 536
osjeká 536
oskoruš(a) 418
osvěta 686
ozdrelje 424
pajdaš 427
palata 428
paloS 429
pamrak 472
pankert ch. 432
papiga 433
paprenják 444
paprica 433
pastirica ch. 273
pastorak 437
pastrm (ic)a 496
pastrva 496
pasulj 141
pašenog 437
pašmag 425
patřili ch. 438
paun 438
pavlaka 439
pčela 679
pečurka 441
pehar 468
pelin 443
peršin, -čin 447
perunika 445
petici 447
petruSin 447
piljuga 449
pišati 448
pistolj 451
pladne 469
pliskata 460
plitva 463
podboj 467
podloga 120
podne 469
poje 468
pogača 426
pokljuka 468
pohve 468
pojata 218
polača 428
polévka 336
ponevare 471
popást 425
poprište 479
posoba 500
postavka ap. 474
posto 474
postolovka 474
potjer a 473
pozajmice 706
pozder 439
prača 479
praskva 68
prcati se 482
pregršti 185
prelog 493
prhut 480
prijaten 493
prijekor 279
prijetiti 491
priključiti se 260
prišt 489
prkos 670
proču 485
propojiti 427
prbljen 491
prtiti 487
pruglo 488
p riiti 483
pundrav 472
p uriti 502
raca 504
racek ch. 504
rakija 38
ral 516
rastiti se 396
razur iti 61
ražanj 521
rdakva 529
redsen 510
remek 512
rodakva 529
rotkva 529
rovaš(a) 504
rozolija 517
rubača 522
rubina 522
rud 523
rujan 532
ruka 522
rzati 528
eadno 535
sajam 564
samar 568
sasa 537
scipati se 83
sebar 535
sebičan 565
sedra 535
sekuš 540
sirak 87
sirojka 600
sirovka 600
sirnjaja 600
sjenica 543
skomina 321
skorup 613
skrsila 301
skudla 614
sljubiti 554
sljez 554
smedj 564
smokva 561
smrčak 562
sočivo 106
sopiti 567
sopolj 567
spica 621
srč 584
ereča 625
sreí 589
srS 584
srž 584
stagna 577
stéci 548, 573
steglič 576
stoka 548, 573
stoíaj 577
strcati 588
strSiti 572
struga 584
strž, 584
stublina 712
stupanj 580
stupica 580
sunica 560
sup 558
surutka 599
svadja 674
svadljiv 594
světití se 686
svib(a) 596
svojevoljan 596
svrakoper 581
Salvare 602
šceta 546
šiškati 610
SiSmiS 608
ékakljati 624
Skiljati 608
škrabija 288
škrgutati 549
Skrih 550
Skrilja 301
škripati 550
škulja 550
Sljubiti 554
šljun(ec) 558
sljuna 558
Sojka 566
Spán 731
Stap 626
Stedjeti 623
Steta 546
Stirkinja 630
Strbka 624
Slula 625
Supalj 626
Suša 631
švagati 632
tajedan ch. 663
tal 634
taljur 635
talog 635
tanjir 635
teči 573
temelj 646
težak 634
ticati 663
tilut 664
tištati 644
toprvo stsch. 640
trbuh 641
trčati 654
trijezan 589
trom 643
truhliti 653
truhnuti 653
trzati 656
tuchljiv 660
tulbenta 661
tuliben 661
tunj 660
tvor 643
ubao 665
úborale 665
udesiti 116
ugonati 154
unutri 695
useknuti 536
usmi7ia 671
usumit 366
uvala 676
vagan 675
vampir 669
veéati 687
vece 687
vlačuga ch. d. 693
viječe 687
vijetati 687
viza 705
vižao 705
vjedja 681
volja 697
vranj 698
vřelo 702
vretenika 69
vriskati 702
vrljati 206
vrljivka 700
m sti se 486
vršaj 701
vrvjeti 702
vzajmice 706
zabit ch. d. 708
zadruga 708
zagar 410
zagorijel 176
zajik 218
zamama 350
zametak 571
zanovijet 216
zar 713
zdruzgati 130
žagriti 727
zedja 729
zenilc 725
žerav(ic)a 722
žetica 727
iizak 729
ím ura 730
zmuriti 730
žrvanj 726
žudjeti 166
S L O V I N Š T Í NA
agres 36
akoprem 494
aldomaš 413
andreselj 510
androga 719
baga 42
bajta 42
barati 41
barchan(t) 47
barnuša 67
barovnica 60
bar use 519
bekati 49
bergla 51
bezen 121
bezgati 79
bezljati 79
birič 54
birm (ov)ati 54
blek(et)ati 56
boh 59
boriš 571
brenčati 67
breskev 68
brez 52
brin 215
brkati 67
brlja 67
cepetec 83
cigel 85
ciklja 91
cenejšati 83
cipati 90
čiper 315
ciprc 315
coZ 88
confniti 89
crček 91
crkali 89
cureti 109
bronec 68
brščel 65, 72
bršten 72
brumda 70
brjuzga 71
budalo 75
buhtati se 76
bulili 62
burkati 77
bůťa 61
čača 92
čakan 93
čardak 95
č(e)bela 679
čebula 85
ceca 92
6eda 588
čeh(lj)ati 96
Čelesnik 96
čer 100
čerjen 100
čeperiti se 98
ciba 84
čičerka 101
čihati 96
čir(aj) 627
fleti 641
čmrček, -ec 562
čmrlj 105
čohati 96
copija ti 83
čorik 310
črez 549
Urljen 99
črmelj 105
črtalo 107
čuba ‘h u b a’ 108
ca (v)fn iti 89
cemper 86
danka 121
dejati 118
5roc 68
delj 120
denka 121
derez 115
devin 119
dijak 721
dleskati 120
dob ‘způsob’ 122
dosta 123
dovz 121
draska 126
draziti 126
drbacati 127
drdrati 127
dresen 510
dreti 132
drgati 128
drhtati 127
dripati 131
drist 510
drkotali 128
drmati 651
drobneti 127
dude 133
dupotali 135
duši ti 135
duzati 136
facaleg 139
farba 47
gabiti 410
galun 35
ganati 154
gare 241
garvan 163
gingav 114
girda 194
gladež 168
globati 168
glota 345
gluta 169
golbiti 168, 799
golbsti 168
golun 35
gornazati 16;»
gomila 372
gonta 175
gonobiti Kil
gorel 176
gosenca 180
grča 183
grebe me 187
grmáden 185
grof 182
grohotáti 50ft
grumbir 297
gugla 306
guliti 179
guzelj 192
habiti se 410
hahar 195
hajdi 156
hajdina 164
halja 157
halodje 158
handžar 272
hatar 203
hebet ap. 197
helce 227
hlapiti 198
Llaslati 694
hlastavica 694
hlepeti 199
hop 176
hrana 204
hřbet 187
hřib 208
hripa 208
hrošč 206
hrstati 207
hrzati 528
hukati 209
huliti (se) 20:4
igev 226
i kati 226
irh(a) 227
isteje 399
izgaga 727
jádro 388
jagned 221
jajce 681
jaki 287
janež 37
jaruga 216
jasika 418
jaskcdi 218
jan 216
jer 723
jereb(ica) 223
jestva 228
ješČa 228
jopa 232
jurščica 227
kabel 247
AaZ 248
kamuka 238
kaníš 238
kapela 240
karogla 278
Aorp 240
kartač(a) 243
kasali 100
košt (a ) 245
kavran 163
kebel 247
kecka 302
keka 302
AeZ?A. 236
kelje 254
kepenjek 249
kim ati 314
klaftr 322
klapali 251
klek 253
klapouch 251
kleká 250
kléstrniti 255
kljuse 257
kloka 313
klokati 313
klobko 259
klonja 546
K n ej(a ) 262
Ano/ 263
Aober 274
kobrati 274
kobuča 264
kočka 280
koller 271
komorní 278
kontuš 239
kopeti 275
kopica 276
kopitec 276
kopiti se 275
kopm eti 275
fcora 287
korak 294
korbač 241
kortelač 277
košuta 631
kotaliti 282
kotrig 284
kotrljati 282
koturati 282
kozalj 287
kozel(e)c ap. 283
kozol, -or(a) 287
kragulj 288
krákor i ti 288
krastača 517
kréda 301
krepel 295
Aresa 300
A»*ez 549
krezelj 412
krgavo (oko) 292
križati 302
krojač 292
krompir 63
krona 279
Am 151
krugla 297
kruka 256
kržljav 296
kučati 108
kujati se 412
kukavica 726
kukorekati 267
AuZj 306
lajhati 325
ΖοΛ 675
Zanča 320
lanec 320
lastavica 694
latva 321
lavor(ika) 679
lecati 325
leča 325
ZečAa 558
leniti se 334
leviti se 334
Učen 554
lita 319
lilek 326
Uliti se 334
Um 227
lit 337
Ijubček 330
Ijudski 405
íočika 338
lokva 338
lolek 341
lopa 340
lopiš 340
loptati 556
Isniti 327
U(Černá 343
lučiti 343
lug 341
lugati 330
lukati 345
lunek 341
lutny 345
mačeha, -uha 346
m akniti 385
malati 349
mar 521
m ar(sikaj) 46
marec 352
margaran 352
marketander 352
rnartolos 352
■maškara 353
materna dušica 355
matoga 354
mavkati 371
mečiti 358
mečkati 361
m ekniti 385
meseg 362
mesteje 399
metiljavica 375
mezg 362
micati 385
mleden 356
močer 346
močerad ap. 346
močunec 408
moznik 378
moždžiti 170
mrdati 379
mrest 396
■mrkati se 482
mroz 381
mulica 383
m uliti 377
m u r(in ) 377
muzati 384
nabozec 393
nagrada 388
naročje 390
nasršen 572
neliti 400
nevečen 682
nihati 273
nuja 402
obečati 687
ober 406
obljubiti 554
oborek 665
ocel(o) 408
očum(ec) 408
očím 408
odmet i 134
odolin 409
odvaj 220
ogaben 410
oger 410
ohabel 194
ohmetje 410
olito 222
okregniti 299
okruten 668
okštan 34
omara 35
omeg 414
opeka 441
opoka 416
opresti 486
osepnice 419
osipa 419
oskobliti 546
ostejc 399
oetriž 421
pačkati 425
paglavac 499
pajdaš 427
palača 428
papiga 433
paroka 435
pasterek 437
pastorek 437
pazduha 439
peček 441
pečurka 441
pejar 468
pehati (se) 446
pelin 443
per děti 79
perta 444
piljuh 449
pisanica 290
piskor 362
pistola 451
planja 454
plat 470
platnica 462
plaz 462
plazka 462
plenica 458
pleskavica 473
pliskavica 460
plitva 463
ploskovnica 473
ploščič 121
podboj 467
podgana 475
podloga 120
podproga 472
pogača 426
pohvine 468
pojata 218
polévka 336
pondreti 401
ponev 432
poprišče 479
poštolka 474
potega 634
potira 472
pozder 439
praóa 479
preS 489
prekor 279
premda 494
prešceniti 626
pretiti 491
prgišš(a) 185
prhtra baba 444
priklet 253
prišč 489
progla 488
prskati se 482
raj 511
rameno 389
ra (m )p 529
rašiti 509
ratišče 509
redesen 510
redkev 529
robaša 522
rod ‘drsný’ 523
rofijan 523
ronec 508
rovaš 450
rozolje 517
ruse 519
samotež 634
eeja 544
senčina 543
sirek 87
sirotev 599
eirovha 600
eklizati 260
skomina 321
skorik 310
skrálup 613
skrlo 301
smetljaj 564
emok 618
smrček 562
eonten 567
sopíliati 567
8oten 567
spajati 427
spět 718
srakaper 581
arbeti 598
arebati 585
erep 595
statva 576
ateje 399
stekel 706
etenica 624
eteřaj odpreti 57'
atodor 578
etogla 590
8topr(a)v 640
etrcati 650
streziv 589
svačina 593
svačiti se 593
svaditi 674
aveder 596
svisla 597
evojevoljen 596
avrí 584
ěaft 302
Sčap 626
ščipek 609
Sčura 568
š(č)egetati 624
Sever 607, 672
Siškati 610
Skatla 611
škilec 608
škof 54
šk(v)orec 547
Skorjanec 550
škorlup(a) 613
škráblja 288
škrat(ec) 550
škrgutati 549
škripati 550
Skrl 301
škrlec 550
škulja 550
slepati 616
Sóla 612
štalt 302
štiglec 576
ěupelj 626
šiíšnja 631
talug 635
tamug 635
tekniti 573
terati 664
tiščati 644
torica 661
trbeti 656
trbuh 641
trčati 654
trezbik 589
trezen, -ev 589
trh 641
trinog 652
trohneti 653
troska 128
truga 654
trupati 655
trzati 656
tulitati 662
usekniti 536
usnje 671
uščeniti 626
vanger 683
včekniti 626
vdab 133
vdod 133
vejice 681
viher 689
vinjaga 215
visle 597
vitra 693
viza 705
vozger 697
vran ‘zá tk a ’ 698
vršaj 701
vrveti 702
vrzukati 699
vššekniti 626
vznak 392
zagata 162
zagorel 176
zamuzka 378
zatohniti 660
zavikniti 477
zobina 111
zóna 719
žagati 727
zakelj 730
ždeti 723
žefran 600
žerjav 722
ílahta 616
Hed 175
íu ía n ka 729
čučelka 729
SLOVENŠTINA
abrim, -iň 406
agač 34
agát 34
ako 37
ákokolvek 33
akonáhle 215
aký 215
almazia 349
angelika 36
aniž 37
anjel 36
armanček 165
úrok 38
asnád 713
azda 109, 713
baburiatko 214
báburka 214
bagál 428
bagnét 42
bago 620
bahnit sa 221
bahurina 47
bachra 42
bachtiť sa 49
bakter 42
balášiť 43
balúchat 43
bánt 432
bar 51
bara 47
bárat 47, 61
barbošit 74
bastríaj 678
baza 52
bazgrivý 436
Bebrava 59
bedzgat 425
belka 712
bezočivý 411
bialoš 43
bibas 54
bigat 453
bisat 543
biřic 54
bitúnok 54
blabosit 250
blakota 56
blakotat 56
blečat 56
blkať 56
blnkot 57
blunknút 722
bluvat 57
blýská 460
bobál 59, 63
bobo 74
bocia/n 94
boška 49
bočkoroš 41
bodega 501
bodsekáň 78
bolvan 44
bokombrada 60
bombolec 44
bóra 472
borievka 60
bořit 47
boz(kJat 500
bozogáň ap. 78
bralo 63
braíit sa 49
brcolák 497
brechat 66
Brestovany 72
breštat 702
brevirka 687
brez 52
bria 69
briSka 71
brieždit 72
brit 74
brrnbolec 44
brndžat 67
brndžalica 65
brnkat 67
brošna 69
brst 74
bršček 72
bršlen 69
brusliak 69
bryt 66
brzice 71
brznit 489
brznút 69, 72
bucolák 497
bučelák 497
bučiak 76
budzigan 78
bugán 54
bujak 78
bukréta 76
buniet 77
buran 77
burgyňa 77
burina 77
bydla 78
byvol 78
bzdocha 445
c.aban 80
cácati 80
cafrang 80
cagel 623
ca/iio 634
cambat 81
camborie 81
camforec 80
capaj 80
capat 94
cemembat 268
celingat 268
ccmelka 541
cencúl 80, 508
cencúr 80
cengat 86
cerepit sa 636
cez 549
ciagol 81, 508
dárky 81
cíceriť 109
dcurkať 109
cíckom tiect 109
cidlikom tiect 109
cieňa 543
cíget 508
cihorit 109
ciklat 624
cíkorom tiect 109
cimbolec 81, 508
cim-enterovat 83
cingel 81, 508
dngerlenica 86
cinfrlina 86
cingier 81
cip (k )a ap. 84, 103
cipkat 103
cirifandel 86
clivo 641
d ie t 641
clonit 556
clumat 90
čmár 88
cmerkat 572
cm rkat 572
cm udit 561
cmúlat 90
cmúr 88
cno 641
cogan 80
coháň 80
cochrat 96
combálat 268
combat 268
comb(el) 81, 508
compel 508
corgoň 80
col 89
crkat 89
crkolit 92
cucaj 90
cúcel 81, 508
cúdit 85
cudzit 85
cuchlit 108
cuknút 88
curkat 719
cún 89
cvach 730
cveker 595
cvendžat 86
cvíčala 312
cvik ‘hlín’ 91
cvilikai 92
cvinčat S6
čabrat sa 92
čačina 101
čachol 96
čajka 96
čamblat 94
čambrla 93
čapit 92
čartaz 588
(š)častikovai 95
čata 101
čatina 101
čeče 92
čečerka 80
čečina 101
čeglit 624
čechnút 100
čeklat 624
čelesno 96
čepérit sa 98
čereň 657
čerevla 587
čerkat 625
čertaí 588
čestitať 95
čet! 87
četvrlka 128
čičotka 95
čier 103
čiga 102
čípky 626
čit! 87
čkat 615, 628
člapatý 94
člapkat 616
člapkat sa 454
čmoch 717
čm udit 561
Čmuchit 93
čmúrat 362
čmýr 106
čm ýrit sa 106
čochrat 96
čoplasit sa 83
črenka (psia) 586
črieda 587
čriet 98
črievica 587
čtira 630
čtyra 630
čubrat (sa) 630
čudák 712
ču (ž)d it 85
čudlek 628
čugár 630
čukat 102
čuchrat, -rit 96,
107
čulý 104
čupiet 108
čupii sa 108
čurčat 109, 719
čurchat 96
čušat 108
čutý 631
čvíčala 312
čvilikat 92
čvíkota 312
damaškat 110
daniel 110
davčat 112
darmober 110
dávit 711
dbal 247
dcbna 50
Dehtáry 113
deváseíc 116
d ib (k)a t 137
divazel 116
diviak 117
diviaselica 116
divý jasel 116
dlášnit 120
dtbst 119
d l(u )b a t 119
dlezd 120
dobida 405
doch 110
dokial 305
doluznačky 392
donuc 392
dorka 123
dráč 132
drankat 126
dráp 151
dráíit 126
dr(e)bolit 127
drdrat 127
drej 132
(naj)drelej 132
drelich 130
drepkat 127
dretit 131
drevla 587
drevovrt 99
drezka 658
drgat 127
drgotat (zuby) 127
drg(ot)at 128
drgolit 127
drch(l )a t 128
drcholit 128
driasat 126
driel 132
drichmat 131
drichnat 131
drislianka 131
drístat 131
drístlca 131
drištálka ‘ocún’ 132
dristel 132
drkotat 128
drmat 128, 651
drňat 128
drnčat 650
drngat 128
drát 126
d n í 132
drúk 129
drumbla 70
drumla 70
(z)drvila (ho zim a)
129
dubancovat 135
dubas 135
dubanit 135
dubinkat 135
dučel(a) 133
dudák (karetní hra)
135
dudat 402
dudík 74
dudlavý 124
duhan 122
dúchat 134
dúkat 660
dula 248
dinnbier 712
dunica 123
dupa 124
dúpa 124
d u p ka ť 90
důro 135
durit 138
dušet, -šit 660
dúži 394
dužina 394
dybnióky, dibničky
' 137
dyrbit 127
dzumpara 410
rIžavkai 112
džurdžat 718
egreš 36
erdžat atd. 528
eršak -ek 217
fácaí 139
fa jka 139
fa fa 139
fafák 142
fafara 141
fafurka 139
fajzom 42
fanfura 141
farba 47
fašel 139
Jerster 145
fikat 193
filfas 143
ftrka 143
firnajz 141
flagnár 145
fla h 144
flanier 144
flanta 144
flár 145
fliarit 145
flof.it 144
folga 145
foršt 145
fracle 146
frayner 145
frál 145
fřla t 146
fr (u )n d ž a t 146
frn k a t 146
frungat 146
fu fk a 147
fuga 147
fulajtár 145
furm an 147
furugla 147
furofa 147
gabaňa 233
gábor 235
gabuzina 150
gafer 234
gáfor 235
gágat 235
gágorec 148
gajdat 156
gajdy ‘druh šatů’
156
galamuta 514
galata 150
galon 237
galónkár 237
galoty 236
gamaše 237
gamba 189
gamfor 235
gangol 148
gargol 148
gaštan 245
gauza 163
gavalier 237
gazaja 246
gbel 247
gebula 197, 248
gebzovat 241
gegnút 150
gegyha 150
gelembúz 303
geltňa 150
gemba 189
georgína 227
gepel 149
gigaha 150
git 315
glajt 150
glamet 250
gladzog 120
glask 120
glb 259
glbat 260
glezg 120
glezga 120
gliaň 167
glingat sa 150
glodzok 120
glondat sa 150
gogol 152
golier 267
golva 152, 168
grajciar 291
grámor 289
granec 299
grál 242
grdula 127
grédit 511
grgula 127
grgyňa 150
grieždit sa 72
griňa 150
grmolec 151
g rň a t 412
grnec ‘zahnívať
294
gráf 182
grohtat 506
gruchlic 297
grula 297
grumbolec 297
grumpla 297
grzna -zno 298
guga 152
gugat 150
gula 152
gulaf 306
gurtka 308
gymba 189
habaf 196
habatsa 160
hadia hlava 298
hadžír 154
hajčiar 154
hajdat 174
hajdina 164, 468
hajduša 164, 468
hajlcat 156
hajno 164
hajstra 157
hajty 164
hakmak 156
háky-boky 156
haláš 35
hálňa 157
halva 168
hám 159
hámat 159
hampora 410
hamzič ée 165
harajčit 160
haravara 160
liaraždie 518
hargolat 184
harharovat 160
harmín 165
harusit, -š- 161
haspra 162
hastopier 397
háštra 420
haštr(in)a 420
havan 674
havkat 155
hebeda 163
hegnút 150
helikat 164
hemžit sa 165
hen(ky) 165
heverom 607
híkat 213
lvíma 211
Ida 167
hláf 167
hladiet 167, 718
hlano 166
hlemaždit 169
hlomaždit 169
hlonit 168
Múza 168
hmyr 106
hm ýrit 106
hod 202, 573
hod (kto ) 323
hoda(s) 202
hodsaj 202
hodz 202
hofier 174
hojstra 157
holevy 202
holofúz 175
holohumnica 190
holomnica 190
holoplusk 175, 451
holoplúšta 451
holovnica 175
hompora, -ara 410
homrat 611
homzič 165
honobit 161
honzit 165
horenosný 175
horeznaf(ky) 392
horeznak(om) 392
horký 177
hramuždžina 205
hražac 509
hrčok 299
hrdúsit 510
hrdza ap. 513
hrdžať 528
hrečka 164
hriebst 181
hrkútat 700
hrmbolec 297
hrobitov 187
hr ochot 175
hromotresk 397
hryzák 540
huckat 191
hudit 194
huhúkat 179*
huj-huj 174
húlava 157
hulej 157
hulit sa 157
humholec 297
humpač 160
humpóra 410
h u p (s) 176
hurhaj 160
H utá 330
húzrit sa 192
húžvat 180
hyčel 313
hyd(ina) 194
hydit 194
hynclik 193
hyndik 193
chaliba 149
chamrat 194
chamtat 196
chamtolina 355
chamúlat 196
chata (kde) 202
chlaptať 199
chlomáznúť 169
chlomaždit 169
chlopnút 200
chlopota 259
chloptat 199
chlosknút 200
chlp 209
chludit 200
chlúpat 200
chlupnut si 298
chmára 201
chmúlit sa 90
choc 573
choci 202
chomrat 611
cholmark 145
chrabatý 288
chrapač(ina) ap
205
chrastavá žaba 517
chrček 299
chrchvat 291
chriapa 208
chriašt 205
chrýlat 206
chtd 573
chublat 260
chúchat 209
chujat 147
chvist 315
chvojčište 282
chyma 211
chymradný 196
chyst ap. 315
iba 211
íhlica 221
ikavec 226
imelovník 430
ircha 227
izák 727
jaba 213
jaburátko 214
jačoby 213
ja d a t 215
jafira 155
jafu ra 155
jagababa 225
jágať 215
jahneda 221
jachčit 221
jachtat 221
jachtlík 34
ja j(k a t) 34, 221
januž 213
jarab 222
jarabáčik 223
jarabina 222
ja r obit sa 223
jarab(at)ý 223
jariabok 223
jask 223
jaskolii 325
ja v it 711
jelšovka 413
jérh (a ) 227
jercha 227
jestota 231
jestvo 231
ježibabel 225
jo j(ka t) 34, 221
j u j 221
jutro 229
kabel 247
kacár 265
kadě 305
kádelnička 376
kajdy 148
kalamuta 514
kálat 252
kaleráb 248
kaliackai 236
kalpak 258
kamfor 235
kamilhór 238
kamuka 238
kamža 272
kanava, 238
kandry 234
kanimura 383
kankliar 248
kantuš 239
kapec 276
kapen 249
kapice 276
kaplnka 240
kapra 243
kaprina 243
kareláb 248
karhat 242
kartac 242
kasňa 245
kbez 52
kecka 302
kemenáta 271
kenteš 239
kermeš 243
kiešeň 249
kišeúa 249
klamorit sa 289
klanckat 253
klapat 240
klavý 256
ktb 259
klbať 260
klb(l)o 259
klčovat 260
klebetit 256
klembaba 257
klepúc-h(a) 251
kligat 250
klik 248
klipat 257
klivec 187
kluckat 261
klocok 120, 250
kloka 313
klomfa 254
kloňa, klonka 546
klonckat 253
klopách (a) 251
klunckat 253
kmochta pták 401
knáchat 235
knajp 262
krúžie 297
kobylí (r)řiat 354
kočka 280
kočár ‘bič’ 265
kodkodákat 247
k(n )o fta vtok 401
kolembaba 303
kolembat 268
kolimacha 269
kolimbat 268
kolísat 263
kolkovat sa 306
kolofónia 236
kompán 307
končur 272
koničina 272
konopatý 280
kontramarš 274
koplina 275
kopřcat sa 264
korbáč 241
korlátky 243
kornáz 263
korošina 298
kóruch 418
korušina 298
kosatka 266
kosí(d)lit 418
kostonok -víro 579
kostní, -nok, -nka
582
kostraba 281, 420
kostřava 281
kostrč 281
kostrn(ok) 579
kostruba 281
kosiar 282
kotřlat sa 282
kotovina 282
kotrbálat sa 283
kotřlat 284
kotrválat sa 283
kotrílat -lit 282
kotvrla 128
krahula 297
krajce 288
krapák 205
kratameta 354
krbka 291
krcat 297
krcmat 291
křdel 588
krehač 299
krela 549
krem (a) 294
krepelo 292
kresačka 540
krli 293
krch 293
kriepit sa 612
krieslo ‘díl plotu
490, 658
křižma 302
krkavý 293
krklit 291
krkvat 291
krman 151
krnáč 152
krochat ap. 506
krompach 297
krompla ap. 297
kroslavy 280
krš(k)a 293
krumpel ap. 297
křupla 297
kryha 287
ksikat 598
kúb 259
kubko 259
kučina 304
kudlit sa 209
kúdol 209
kúdolit sa 209
kukat 284
kukurík 267
kukučka 726
kundol 304
kundrák ap. 263
kuneráš 263
ku n i(e )r 263
kunírovat 305
kuntrfal 273
kur áčka 306
kur árií 533
kurásla 306
kurástav 306
kúrit 308, 442
kúr(ň)ava 285
kurizovat 137
kurnáz 263
kusák 540
kušnier 298
kuzdorit sa 192
kúzňava 285
kvacnút 313
kvákat 288
kviadat 210
kvit 34
(pri)kvitn ú í 692
kybel 247
kycka 315
kyčiak 312
kyka 303
kykyrík 267
kynteš 239
kypřina 315
kyška 316
la 167
labdučka 334
lácať 317
ladenec 324
lahostaj 330
láchať 319
lachman 324
lajčiak 318
lakeš 338
lakota ‘pam lsek’ 317
lakotný ‘m lsný’ 317
lakša 338
láktor 322
lampách 508
lanfešt 319
lapejka 327
lapiška 327
lapka 327
laptušlca 334
lapuša 327
lárma 327
laslcotit 325
lasovat 321
lastovica 694
laufeš 319
lehota 330
leluška 158
len 323
lependa 327
lependík 327
lepenieť 320
lepíš 327
lepká 327
lesola 335
letopier 397
lez 398
ležibaba 225
liaca 316
liach 325
liazť 332
libač 330
libduška 334
Hej 334
lieniť sa 334
liepat sa 622
líha 337
lichota 333
limba 334
limbačka 330
lina 334
linva 334
lipeň 335
lipiet 327
lipiška 327
lipitka 327
liplca 327, 333
lipotať 335
lisnúí sa 327
liška (hořet liškou)
335
ízs&a 335
ločovina 338
ločprda 338
lofnút si 320
logať 338
lohat 338
lóchat 338
lómik 341
lónik 341
lopieť 320
loptoš 320
lopuštík 330
lora 342
lubčok ap. 330
lubštik 330
luhat 330
láchať 344
lulať 344
M o k 333, 524
lunik 341
lupa 558
lupkat 344
lušňa 336
lyskovať 337
lyzňa 337
maderánek 348
magnáš 347
Magura 372
machňa 42
machrd 196
majster 365
majzalenka 362
manderinka 375
mangcl 350
m anina 351
mara 383
M ařena 373
mařicí 521
maří sa m i 201
marce 352
Marmariena 373
Marmoriena 373
M armuriena 373
materina dáška 355
mátoha 354
matulík 375
maznák 356
maznat 356
mažiar 378
mátež 354
mehnát 395
mel 230
mentel 375
mentás 370
meravý 380
meridzat 360
merinda 359
meťiť 400
metál 375
miagat 347
m ia n ka t371
miaždiť 347
midlikovat 142
míla 363
m inar 369
mítoriť 366
mitáchat 366
mizlavý 367
mladoženich 351
mladoženka, -enník
351,725
mladoženstvo 351
mlazgať 367
mliagai 347
mliazgaí 367
mliaždiť 347
m n išit 366
molok 373
mora 383
Mořena 373
mořit 373
morka 383
morula 360
mosar 377
7noskva 372
motilica 375
motolica 375
motál 375
mosárený 373
m raštit 380
mravčat 378
m razit 362
mrcina 379
m rd a t379
mrdofáz 379
mríčlca 730
mriečka 730
7nrieždit 72
m rštit 380
mučat 382
mudíček 376
m ulitánky 373
m ár 377
irmr(a) 383
M uriena 373
mušt 374
m yksit 385
myzlivý 367
mžriet 362
mžurkai 362
na ‘nuž’ 400
nabachtaný 41
7iábe 387
nabzit sa 79
yiačim 387
nadba 387
7iadbe 387
nadraguXa 351
7iahat 394
nahatka 394
naho7iobit 548
náhreň 387
nach 394
najma 230
nak 394
nákat 387
nalepa 711
naocesta 642
7iapokon 273
nápok7j 415
náro(č)ky 390
nástojit 390
nášelník 391
nátka 387
nazdat sa 118
nazdávatsa 118
nemajočník 411
nemleha 395
nemtat 395
neres(t) 396
nerky 390
neto 397
netója 397
niatrit 391
nič 398
nie 331
nit 404
nivočit 399
noch (ten pták) 40 .
nota 400
nozgry 697
noínice 403
n u rit sa 401
obač 404
obar 702
obecat 687
objezda 228
oblátka 416
obličky 406
obrganec 71
obrvy 70
obor 406
obriect 407
obríknut (sa) 527
obskákat 550
obšajtník 407
obšívat ‘šlehati’ 607
ocielka 408
ocitnát sa 87
očistovok 411
očistom(ok) 411
odedza 409
odfranadlit 145
odkial 305
odtud 331
odsmátit sa 409
ohládidlo 718
ohřňat 412
ochmelo 201
ocháňat 412
ogryňaí 412
ogáňat 412
ogýňat 412
olcoviny 286
okovit(ka) 34
okovník 286
okrem 294
okružlina 302
okrútka 469
okvit(ka) 34
okýňat 412
olomázit 169
ólomáidit 169
olomúzit 169
omeda 414
omega 414
omelinky 357
omich 414
onajs(ka) 37
o n a i 391
ondit 414
onica 415
opatřit 438
opáčky 425
opeka 441
oplentat sa 415
opliet 430
organ 677
orlíko 407
ortut 522
oses 538
osievat sa 544
osihotený 542
os?io 420
osoka 566
osovok 569
osrk 572
osách 591
ostraha 580
ostranii 581
ostr(m )a 420
ostrmit 581
ostrn 420
ošal 601
oščáp 94
ošial 601
ošípaná 609
ošírit 302
ošítka 421
o(b)šmietat sa 605
ošmyknút sa 619
ošršnavet ‘zhubnou-
ti’ 572
oštara 574
oštiepok 626
ošúpať 619
oteriny 659
otrót 654
otrova 650
otruch 672
ovsenička
oval 676
ozda 109
ozger 697
ozon ‘ozvěna’ 717
ožgravka 697
ožina 226
ožuvac 732
pacer 437
pa(n)cerlcy 437
pacierky 437
pacorek 437
páctvit 52
pačmaga 425
padka 711
pagnét 42
paholok 426
pahreb(a) 181
páchnul 426
pajác 432
pajedit 219
pajes 441
pajošiť 427
pajovat 427
pakost 235
pákotil 449
palica 429
palier 470
pálky ‘květenství
palachu’ 429
paloš 429
palota 428
pam ak 48
pandrák 471
pandrav(a) 471
panganét 42
pantalier 45
pantlika 444
papagáj 433
p a p lú (c)h (a ) 462
paprutina 433
paradajka 506
parahún 434
paratii 426
paraždina 518
parchavec 435
parobok, -ek 514
paroka 435
parom 445
parouška 443
paruba 522
parušina 443
parut(ka) 445
pasek 473
pásemnica 636
paskonné (konopí)
473
pasomán 473
pasterec 446
pastrnák 437
pasula 141
paškrda 354
paštéta 436
patéčne 447
pateka 438
patiče 447
patík 438
patka 711
patora 438
patřit (sa) 438
pavňa 432
pecie 441
pečetňa ‘puchýř’ 447
pečiarka ‘puchýř’447
pejchoval 427
pelucha 443
pencurák 441
peračín, -šín 447
perka 444
piadlo 425
p ia tit 718
pičurka 441
pidlikovat 142
p ik 448
piklet 253
piko tit 449
piknika 448
piliai'ka 449
pílus 449
p íp a t 643
pipec 643
pipet, pipet 643
pišat 448
pistol 451
pitvor 543, 662
plačkat (sa) 454
plagat 453
plocha 462
pláchat 454
plachtaí (sa) 454
plachy 430
planec 416
planýr 479
ploštit 455
plotna 462
plekocera 457
pleslcáč 120
píchnut 459
pliagat sa 454
plienit sa 457, 458
plieskač 120
ploskovné (konopí)
473
pluhacit sa 453
plúskfa 460
plústit sa 460
plútva 463
p luznit 58, 461
plvat 463
plyvat 463
plzek 555
plžik 555
podhrdlina 650
podima 466
podjedy 228
podojma 466
podojňa 466
podriežnat 132
podsebný 539
podsekáň 78
podustva 467
počapky 97
pokade 305
pókel 305
pokiál 305
polieň 469
polkýňat 337
polovat 342
poludňovat 360
polynok 443
pom knút 471
pomykov (byt v ~ )
471
ponevierat sa 471
poniekal 471
ponik 399
popadnút 425
popchnút 449
popiat 448
popínat 448
poplaky 454
porkoláb 500
porobit 95
portéka 435
posekán 78
poéidac 521
poslinek 555
post 500
posúcli 591
potatme 634
potmehúdol 475
potrčiti 654
potutme 634
potyk 423
povala 676
povsinoha 684
požičat 498
pracel 491
pracka, -cňa 492
praclík 483
prácňa 481
prám 489
pramier 479
pramso 490
prasleií 491
prošel 491
prala 416
pre 484
pre- 484
prebošt 484
preč 489
predsa 491
predsím 541
prefr nadít 145
prehriebat 181
přejat hnevorn 231
preloh 329
premriei ‘promrz
nout’ 381
prenikat 399
prepáčit 425
prepatnástit 447
prepelka 300
přeš 483
preškorúbek 548
preteky 637
previdrený 689
prezočivý 411
prežret 730
přhlava 483
píhliť 483
pricvíkať 91
priča ap. 489
pridvor 662
■prieceň 483
priedomie 711
priehršlie 185
prieloh 493
priest 228
prieškrupok 548
prim elit 361
prim olit sa 361, 493
prior 492
pritriznit sa 132
pritvorit sa 662
prkos 670
prolánky 507
proránky 507
pr skota 129
prdiak 69
prtiet 487
prtok 487
pruclek 69
prundle 463
prusliak 69
p rá t 410
prýšt 489
psiarka 495
pstřňa 582
psut 445
pštira 630
pulidery 463
púpavka 431
pustovka 474
pyk 448
rabšic 509
ragan 317
rachétla 507
rajudlica 512
rakaš 507
rákoš 507
ramár 319
ramat 507
ramenitý 389
randlica 512
ra(j)nica 512
ráno stáj 183
rapaždina 518
raška 160
rata, ratovat 513
ratimorská (pani)
383
rázvora 521
raždie 518
raieň 521
rebník 724
redkev 529
register 512
rehlať 529
remek 512
remzaí 512
remzit 512
řepík ‘netopýr’ 397
repíč, řepík 530
repit sa 530
rezký 531
riavy 513
richtár 527
rižat 528
romonit 508
ropuch 507
rosa ‘zábava’ 525
rováš 504
rozavený 711
rozavúst 711
rozbřesk 72
rochot 175
rozdávit sa 711
rozjavit 711
rozóliš 517
rozolka 517
rózor 416
rozpanošit sa 401
rozpasený 485
rozpášny 485
rozsadnút sa 521
roztusnút 130
roztruštit 130
rozvířený 521
rúcat 533
rusadlá 525
rusat 519
rúta 520
rú tit 533
rydz 528
rypkat 512
sabaš 600
sadila 539
samar 568
sanimorka 383
scinek, -nok 644
sčéka 437
sčuchnút 108
sebec 565
sek(ot)at 82
seretuh 366
serypatky 602
siakat (sa) 536
siaknut 536
siažit 536
sihél apod. 543
siklava 538
sirotka 346
skelavet 256
sklabina 611
skolit 547
skolomutený 514
skrižal 302
skúpy 548
skydnút sa 705
skývrazit 615
slačit 552
slenčec 551
slezaj 559
slieň 554
sliez 554
šlím 554
sloboda 597
slubit 554
slučka 558
sluda 554
sm árit 617
smok 566
smoklit sa 561
smokva, -vica 560
smolit sa 375
smrček ‘smrž’ 562
smrek 562
sm rh(a) 562
smudič 561
sm udit 561
smucha 563
somár 568
sopucha 567
sopúch 567
so&it 565
sošudit sa 101
spájka 427
spak 415
spica 621
spiež 570
épižar 570
splasnút 455
spratný 480
sprušel ap. 492
sriež 589
srvátka 599
stahovat 576
stojný 576
stebat 577
stenica, -vka 624
stenknút (pery) 640
stínok 579
stlpica 557
stolinoz 652
stoloviny 652
stonka 579
strakoš 581
střapec 585
strápit sa 652
strebat 585
strebla 587
strevla 587
střeh 587
striekat 588
striežava 589
stříž, 589
strměl 581
střna 582
strumenistý 583
strungastý 583
strunkatý 583
stryná 584
stuhel, stuhla 590
stýbat 577
styk 423
surček 91
sušlík 568
sušňák 591
svíb 596
svider 596
svítat 597
svojevóla 596
svor 374
svrček 91
syhliak 543
sýkat 538
szpak 619
šabla 604
šajo 218
šalabachtár 601
šalamajka 601
salát 536
šálka 601
šamel 601
šapnuc 603
šaragle 622
šaran 603
šarka 605
šarlotka 601
šarpa 605
šarvat 603
šarý 605
soso 218
šatnaviet 604
šatrií 606
šavrovat 619
ščeglit 624
ščemerec 97
ščibrík 108
ščira 629
ščiriak 629
ščubrík 108
ščuriak 629
šefraník 600
šemetit 605
šemrat 724
šertaz 588
šešina 603
šial 601
šiar 602
šichorii 96
šilhává 727
šiplat 609
šiporit 96
škalubina 550
škandry 234
škanty ap. 614
škálesovat 611
škára 547, 610
škarlát 603
škarnétka 278
škarnicla 278
šklabina 550, 612
šklbat 614
škorec 547
škorica 548
škoruša 418
škovránek 550
škovrlíkat 92
škratit 550
škraňa 548
škrebat 613
škrečat 549
škrečok 299
skřet 613, 615
škrhlaňa 549
škriatok 550
škríčit sa 612
škridla ap. 301
škriekať 549
škriepit sa 612
skřípat 550
škruček 613
škrupina 548
škrváčit 549
škrych 550
skulit 608
škvrčeč 92
šlachta 616
šlajdrom 604
šluchta 617
šlzaj 559
šmadit 561
šmajták 350
šmatlaha 561
šmerit 617
šmierat 617
šmihom 617
šminka 561
šm ot(l)at sa 618
šmrlit 617
šnajdrom 604
šogor 631
šomlík 601
šomrat 611, 724
šop(o)tat 605
šošovica 106
šparchat 434
specie 620
špejavý 107
špidlo 621
špirhanec 397
špinár 621
špliet 107
šprucla 492
špruha 492
šprugla 492
šragle 622
šrauba 623
šróba 623
šršolit 96
stadii 623
šláp 94
stát 574
stavit 623
šteglat 624
štepka 621
šterit 627
štiav 628
štiavnička 605
štibrík 108
štica 302
štira 629
štrba 624
štrk(ot)at 625
štrych 628
štula 625
štúply 626
štúrat 282
štyk 423
šudit 607
šuchorit 96
šujtáš 593
šungiar 629
šurček 91
šurdit 101
šurdzat 719
šust 631
šušlat 610
šušomat, -mát 629
šusorit 96
šut 631
švábka 63
švík 651
švocat 632
švrlukat 92
tackat sa 474
talafatky 602
talupit sa 639
tálok 635
tanier 635
fárat sa 648
tarcha 641
tat 644
tatarka 164
tégel 663
tehla 85
tehlica 724
tehnit 636
tekvica 664
temravý 646
tenút 647
teperit (sa) 636
teriepkat sa 636
terigat sa 510
terkelica 651
terušit sa, tem žit s
510,511
tešel 641
tešla 641
tešmet si 641
tchat 663
tieři 578
tilang 664
Utvořit sa 662
lim it 646
tloekai 645
tmolit sa 48, 375
tokár 638
tolmi 647
topenica 647
torit 648
torta 123
tošmet 641
totyž 648
trafit 650
trachnit 636
trachtár 655
trátorif 636, 649
treberka 66
trebucha 641
treskúca zima 658
treslo 658
trieslo 658
triesma 656
trieštai 657
trilich 130
třím at 658
triznii 132
trkotat ‘žvanit’
128
trma-vrma 651
trmoliť sa 651
tip n u t 652
trskota 129
trtáč 637
truc 650
truchnet 653
tščo srdce 627
túkat 662
tulajka 648
tupkat 90
turbica 648
turešina 661
tutmo 662
tutmuk 366
twtúkat 662
tuvik 310
túz 648
tužibud 660
týká 438, 663
tyrmanic 651
u čúš(k)at 108
uóúšit 108
udapsený 113
u d a tsa 122
úfa 179
ja t (sa) 123
uhorka 413
ukoláš 667
ulán 190
uňátrit 229
unovácia 392
unovat 392
unúvat 392
uplahnuc se 457
upovat 123
u ried 397
uruždit 518
usíkat sa 538
uskripit 612
uškopit 547
utarmonit 651
utyrřia 229
úverit 672
vádka 685
vachtar 42
vantotit 48
vantrub 677
var(a) 474
var (i) 691
vara(he) 691
varajka, -ejka 678
vargat 698
vargoč 700
varkoč 700
vavčat 155
vadit 693
ved 688
vedno 220
vela 682
verai sa 691
věru (že) 691
vešky 686
vetierka 683
vetit sa 686
viatka 678
vidlica ‘nemoc do
bytka’ 221
vieška 681
vietit 689
vizikátor 148
(s)vlaáuhy 693
vláčky 693
vnútrak 403
vnútri 695
vofterek 671
vohláč 167
vochterek 671
vola(kto) 323
volterek 671
vora 703
vospuet (světa) 501
votoch (n a ~ ) 687
vozglavý 697
vozovka 61
vplyv 463
vračba 699
vraviet 702
vrázdit 699
vrhký 700
vrhlina 700
vrisko 703
vrlikat 92
vrúbel 518
Vrátky 703
vták 496
vybralit sa 63
vyčubrat 108
vydat sa 680
vydrežhac se 132
vyfrňadii 145
vyhrážat 186
vykut (r Jat 309
vyskátit 547
vyškudlý 614
vy Štikovat 663
ivystát 705
vyšuditsa 101
zabruchat 69
zabudnut 398, 708
začáčkat 92
záóin(ok) 103
zadovážat 688
zádrenie 387
zafír 535
zahrenie 387
záhružka 722
zajtra 229
zakášat 280
zalécat sa (-ie-J 7Oí
zaliečat sa 709
zám 537
zamat 34
zamakat 347
zámka 385
zam kýňat 385
zamriel 414
zámsa 709
zanovič 216
zápač 415
zápat 718
zápust (na ) 501
zasídlit 418
zaskat 598
zatkat 663
zbačok 620
zberba 64
zdrhat 128
zeler 82
zgrmanžet 151
zhmarky 730
ziapat 79, 544
zihličit sa 221
zivnút sa 720
zivotat sa 720
zkolomutit 514
zkuvýňat 550
zkuvývat 550
zmak 717
zmoř a 383
zmrvila ho zima 129
znáčit 414
znutrák 403
z n ú v a t 392
zobol 152
zogol 152
zogon 152
zon 717
zóna 719
zpak 415
zpat, -t 718
zpátčit (sa) 718
zrenica 718
zrkadlo 718
zubriny 724
zubrovát 72
zunovat 392
zurvcdec 603
zurvalý 397
zvalník 594
zvidralý 689
zvlače 693
zvlaóuhy 693
zvrážit 698
zvrtlík 407
íabírky 721
zabofšjkreky 614
lajdel 724
íart 726
íbal 712
íbřlat 151
íd ú ra t 628
íeniklejt 722
žeravý 722
žerucha 530
žgrláč 549
žqrolšit 549
žháha 727
žiara ‘záře’ 710
žíbro 724
žičat, žičit 498
žídel 724
žigla 727
žihlava 727
žím at 723
žíná 728
žižavý 727
žižlavka 727
žmíchat 730
žmrich 730
žmríchat 730
žm úrat 730
žm úrit 362
žm urkat 362
žmurky 730
žm ýkat 723
žobrat 724
žohrat 724
žoch 730
žubrovat 724
žuhrat 724
žufeň 731
žurčat 719
žuvrat sa 731
žvama 645
žviakat 732
DOLNÍ LUŽIČTINA
ale 323
bagniš se 221
bankart 432
barkaš 67
bawriš 702
biez 52
běric 54
bjachar 468
blatnar 64
blomje 55
bluzná ,57
bogajla 120
bombaš 44
bombolica 44
fcórfc 665
boría 435
6ογϊ/ 352
brach 63
brodajca 63
bruk 68
brot stluž. 68
budovVa stluž. 62
buška 501
byzaá 79
candař 81
capaš 537
cera 95
cerc 85
cerwíšco 99
cerwiá se 99
cofaš 89
cola 679
cowaš 88
crjonak 657
cygel 85
cypk 84
cypka 84
cyrka 103
cyrkaá 89
cytwar 85
cyž 104
děno 121
der 247
derbješ 127
deriš 666
djas 109
dlawiš 120
dlowiš 120
dlumoki 169
dlypaš 119
dmycliaá 358
droplja 129
dražniá 127
drest 510
drot 126
dydotoš 137
díaá 127
dlen 584
íéús(a) 114
žera 117
žer(g)nuš 127
figl(ij)e 142
fijala 142
garowaš 161
garušyš 161
gaúcaš se 171
gbél stluž. 247
gižla 194
gjaré 185
glawki 693
glěwki 693
goklar 248
goriá 177
grono 183
gropyň 129
gruzíc 185
guseňca 180
guslowaš 285
gwizdaé 192
gyzaš 153
ha6 33
haknař 38
haldař 158
haltoř 158
halař 157
ham (p) 158
haníš 159
harknař 38
hokšin 413
hopalka 429
hrorio 516
humpaš 180
hupac 133
hutora 672
h yfka 164
hykas 226
hympaé 180
chabz 150
cholowa 202
chrip 208
chrosnié 295
chrust 206
chytáš 211
jadnaš 220
jakaš 221
ja jo 681
jarow ap. 227
jašk 223
jeluto 222
jelto 222
jerjebaty 223
jesée, -eje 399
jery 227
jopa 232
juskaš 232
kačka 234
kalduna 236
kanica 239
kašer 249
kebel 247
kel 248
keluch 236
kerchob 293
kermuša 243
kjabel 246
kjabel ‘kaval’ 246
kjabel ‘kbel’ 247
kjacař 233
kjalbasa 258
kjandroz, -s 263
kjarliž 293
klek 260
klubo 259
klěšc 121
fcm/p 262
kobjela 1° 233
kobjela 2° 233
kobola 264
kochá 266
kolica 267
komuda 382
kopolo 275
kopolc 275
kopjelo 275
kopjelc 275
korábja 276
korábja ty 276
kórabje 276
fcorč stluž. 291
kosčel 281
kósydlo 418
kótka 282
krawc 291
krona 279
křuza 412
kryza 412
kšebjat 187
kšuna 207
kub(k) 259
kukaé 284
kukawa 726
fcwřa 285
stluž. 291
kuzdy 246
kwankaš 311
Ayrc stluž. 291
lacywa 322
lagwja 317
lakoscič 325
laskoéis 325
loé 694
lug 341
lapa 320
lébda 220
lěbdy 220
lěc 331
-létko 323
libotas (se) 330
logan 317
lom 227
lo n (k) 341
luíicki 331
luzki 331
lura 342
macawka 346
macocha 346
manžel 351
maúcaé 351
maraá 105
marhla 360
mích 370
mjatelica 375
mjenk 370
mjerwa 381
molié 385
morawa 383
mórg 377
morcha stluž. 379
mórz 380
motejdlo 375
mroka 378
mycliaš 358
mykaé 385
myknué 385
mykotaé 385
ňadra 383
nawoženja 725
nera 390
njabozec 393
njeborje(tlco) 393
njeplek 395
njezapki 216
nort 417
nuza 402
pacyš 425
panej 432
panwa 432
paprjeřic 444
para 47
parch 480
parchan 435
parnochta 439
pasliš 47
pasternak 437
pašturica 474
pašcr 438
peleš stluž. 442
pim pliš 450
pim puš 450
pjeca 441
pjelucha 443
pjcluchaty 443
pjeluška 443
pjeršk 445
pjeluch 458
plosica 462
plagowaš 457
ploga 453
plon 457
plum pa 499
podlá 120
pochornja 468
pójac 432
pokluka 468
pokšuta 469
pólš 470
póla 120
polyn 443
pónzalk 471
popadnuš 425
popoňc 472
póraé 434
póskiáiš 551
póšak 446
pótac 474
powézmo 476
powitka 692
powié 692
požycyš 498
praš 480
prochniwy 478
proca 477
pšuskel 489
pše 484
pšec 489
pšetš 438
pšudlo 488
pšěšiš 491
pšimjet 493
p šist(ym ) 494
puta 501
rac 504
redla 700
rešk 511
rébl 724
ricaš 527
riši 533
rjapotaš 508
rjatkej 529
ropa 698
rozeš 515
rycaé 527
rypák 527
ryp(ot)aš 527
saga 535
sapaš 567
séakly 706
sčenik 624
se ή 578
s(e)rowatka 599
s(e)rowizíi 599
setwa 544
skiba 551
skiwliš 547
sklamaš 250
sklokaš 338
skšagloiu 288
slaé 578
sla 616
slabro 587
slibka 327
slobro 587
smalis 563
smargula 562
snéš 564
spiža 570
splošny 457
spliska 460
spowéz 476
spusk 501
srjeí 589
srokomud 581
sr okopjel 581
stacny 574
stacyš 573
stajny 576
stašiwa 576
stréž 589
strowe 713
strozby 589
etéack 585
stšénik 624
stukas 590
stýskáš so 591
sutor 631
sutorié 631
suš 593
swacyna 593
swid 596
sykawica 584
syrotka 346
šarábac 602
šarabatka 602
šaropatka 602
šelink 608
šerjen 100
škloba 611
škobronk 550
skóre(yk) 547
škórodej 549
škorpina 548
škrěš 615
škrip(ot)aš 550
škruta 550
šlachta 616
šlundrawa 617
šmrok 562
šmyca 382
šmypaš 619
šoradki 605
špara 107
šruba 623
štalt 302
štaš 327
štagel 623
štaraé 625
štedrié 623
ster 627
štěkáš se 706
štigelc 576
štipjel 626
štotlca 625
šu íiš 607
šurowaš 619
šwar 631
šwoba 631
šylawy 608
šyšliš se 610
talug 635
tarbuch 641
tešny 641
tobolica 643
tón 644
trošyš 475
tšnarl 582
tšugaš 583
tšumaš 90
tšumjel 90
tšumplavwa 90
tšabotaš 127
tšentšliš 92
tšepliš 585
tšina! 108
tšu-tšu! 592
téuko-tšuko! 592
tšulaé 109
tšumaš 90
tšunk! 108
tšuraš 109
tulta 648
tupaš 90
tupolica 643
twariš 662
twoř 643
tyc(ka) 663
tykaňc 663
tymje(nišco) 639
šeriš 664
šib šib 607
šiba 607
wagan 675
wata 678
w atšfk)a 675
watšuch 675
wawriš 702
wiwa 230
wobrojš 68
wobuza 408
wogař 410
wochel 697
wol(o)m užna 35
wólšenik 413
wónoieš 414
woslica 419
wospice 419, 599
wosuch 591
Wóšklawa 421
wošklabek 612
wotěika 422
wotšog 421
wučka 164
wudra 704
zblagnuš 457
zgaga 727
zglo 316
znak 392
íadaš se 721
zadlawy ap. 721
žeden 721
zimaš 723
ío 723
H O R N Í LUŽIČTINA
<de 323
alm oiina 35
babit 80 41
bahnit 221
barba 47
batrbit 318
barma 435
běr(i)c 54
běrmowat 54
bjakat 49
bjatec 49
bjechar 568
bjechtowat 446
blido 60
blobotat 55
blóhk 55
bluzná 57
bobak 74
6cyťa 60
bomjel 430
borkat 67
borlit 67
borta 435
brach 63
bratnař 64
brécka 68
brodatica 63
bróňtka 67
bruk 68
brumla 70
huškej 501
buwol 78
campat 81 , 86
čapa 94
capat 94
cofac 89
cól 89
comat 90
cowat 88
čpět 89
cumač 90
cwok 91
cyhel 85
cycha 85
cymbra 86
cym pat 79
cyranka 103
cyrkwyrlit 92
cyí 104
teltk 585
telesno 96
tin te rit 102
tm atka 674
trjonowc 657
tu la t 109
tu m a t 90
tum jel 90
twisle 597
tw u n t 720
daňk 110
dele 134
děno 121
dlózba 120
dložit 120
dla 120
dobo 121
dóňca 123
dost 123
dripat 131
drjen 584
dryl 130
dur šlak 129
dymjo 137
dyrbjet 127
dyrit 666
déensa 114
diernyt 127
déiwat 119
díiw izna 119
fawca 139
fifolit 142
fijala 142
glastowica 694
grot 126
grys 301
hadleř 158
hachtl 34
hajcat 155
harowač 161
heta ap. 164
hemzat 165
hewjeř 163
hěta 218
hikat 226
hitwa 164
h it 164
hobr 406
hokar 174
howrit 181
hrabja 182
hrjuz 185
hrono 183
h ry(m )za t 184
hupak 133
husaúca 180
hwiídk 211
huAždzel 194
hyn 165
chm uřit 201
cholowa 202
chribjet 187
chripat 208
chrjapa 208
chrást 205
ja k a t 221
jalmozina 35
ja ska t 218
jednat 220
jéjo 681
jelto 222
jércha 227
jěrnica 227
jěrowc 227
jerowc 227
jery 227
jeta 218
ju sk a t 232
kabl 246
kaldona 236
kamzyk 238
kundroz, -s 263
karan 242
karp 240
kašt 245
kawplowat 240
kecar 233
kekler 248
keklija 248
kelich 236
keluch 236
kepeac 150
kermuš 243
kerchow 293
kérluš 293
khoprole 265
klak 253
klama 645
klim p(ot)ac 257
klok 260
klubk 259
knadé 582
knefel 263
kobjel 233
kobla 264
Icohlica 267
kocht 266
kolbasa 258
komoda 382
kopol 275
korejta 242
korch 293
kortun 243
kót 282
kóždy 246
kraholc 288
krawc 291
krjósk 412
krona 279
krop 668
krósk 412
kryda 301
krěz 300
křinja 550
křip(ot)ač 550
kukaé 284
kukawa 726
kula 285
kupa 308
kuta 310
kuzlo(waé) 285
kwěkac 615
kwjekac 312
lag 341
lákej 317
laskotaó 325
laku lac 331
lapa 320
lédma 220
libity 330
libotac 330
lindyr 334
linyc 334
liwki 693
loban 317
logan 317
lón(k) 341
loskotac 325
loía 322
lutk 331
macocha 346
mandéel 351
maraó 105
maruša 374
matčišco 347
merkowač 359
mérik 364
misač 365
m iítr 365
mjatwiščo 347
mjenk 370
mjerwa. 381
mjerwič so 381
morchej 380
morščič 380
mórz 380
mrče (zim u) 381
mroka 378
mrózak 379
mula 383
murawa 383
ňadra 388
nan 389
nawozenja 725
ned 213
nésc 399
njeboz(ac) 393
njeboíatko 393
njeplech 395
nórc 401
nárt 417
nuza 402
nyt 404
packa 440
pačer 438
pachac 420
panoht 439
papagaj 433
papuch 433
parnoht 439
paslié 47
paslowač 47
pazdžeř 439
póola 679
pich 448
pileř 449
pim plič 450
pim pus 450
pišóec 452
pječa 441, 491
pjelucha 443, 458
pjerska 445
ploskaé 454
ploe 429
pločica 462
plah 457
plahowac 457
plech 459
plesa 462
pliška 460
plusker 489
podloha 120
pochornja 468
pojac 432
pokruta 469
polon 443
p o lt 470
póla 120
polen 469
polubic 554
póúdíela 47]
pónoj 432
popadnyc 425
poponc 472
poprjanc 444
porač 434
potáč 429
požčič 498
prače 483
preč 489
próca 477
prochniwy 478
prudlo 488
pruskel 489
přatr 438
pře 484
přim jet 493
pstruhačk 496
pustawa 474
pustolka 474
puta 501
pyrla 444
sla 616
slébro 587
slink 554
slipač 199
slub 554
smalic 563
smudzič 561
smykač 385
snjec 564
spař a 107
spječič 718
spowědé 476
sréš 589
srěž 589
stajny 576
stnadz 582
stopjeú 590
strowjo 713
strózby 589
střenik 624
stup jen 580
stvica 621
sčekly 706
sčeňk 624
snjec 564
suslik 600
swčdzeč 595
swisle 597
raja 512
ramuška 512
rawčeč 509
rejel 527
rejl(c) 527
rjapotač 529
rjeíc 512
rjepotač 508
rjetkej 529
rjewjeú 513
roČk 511
rodéic 515
rola 519
rola 516
ropa 689
rozdze 518
rozrěsač 531
rozrisac 531
roztočic 521
rub 522
ručeé 522
rudzič 523
rurnjenca 524
rupik 519
ryhel 527
ržeé 127
šantko 603
sep 607
šepjerič so 98
šeřen 100
šer(je)patka 602
Sešer 100
šělhac 608
šérik 606
Šib 607
šiplic 609
škalba 611
škarba 611
škerjeda 605
škorodej 548
skorpizna 548
škowronČk 550
škraholc 288
škreč 613
škrěč 615
šlachta 616
šlapaé 556
šlink 554
šlundrawa 617
šlundrija 617
šmarnyč 617
šmic 382
šmrjek 562
šrub 623
šrunič 622
šrumotac 622
štachety 632
štel(a) 623, 625
štopowaé 630
štrchowač 628
sápáš 567
saé 535
sebičny 565
skiba 551
skičic 551
sknadí 582
skomjel 251
ščec 625
sčěr 627
šcerk 625
■šáeňk 624
šcihlica 576
šcóna 624
šcowkac 112, 624
8ur(ow)ac 619
šwihaé 632
šwihnyé so 632
šwiholic 632
šwiželic 532
šwola 631
tarč 641
tepic 647
tepjeúca 647
tešny 641
tchór 643
tobolica 643
tradac 580
trón 654
truta 654
twór 643
tyč(ka) 663
tykanc 663
ty sny 641
wata 678
wěsty 228
wjerbjež 684
wjerjebina 2 2 2
ujeta 6 8 6
woboza 408
owcel 408
wonodžič 414
wosuch 591
wosypicy 419
wotěžka 422
wotroha 421
w ow (k)a 40
wozdoba 713
wozdonk 409
wozhor 697
wropa 698
wuheri 704
wudra 704
wumpjera 410
wuprac 480
celčk 585
čeric 664
éerlica 650
cecelió so 642
čečor 642
cib 607
cinčera 644
čipk 643
cuká 592
éulpak 660
wačok 675
warkar 38
wašnje 678
wustrica 671
wutora 672
wysnurkowany 619
zak 730
zahi 709
zdonk 409
zem ička 718
zmorsk 380
znak 392
20
723
žadyn 721
žáha 727
žahaé 727
žehlió 724
žimač 723
žohnowac 724
žorawa 722
žuželika 729
POLŠTINA
nbszaur 407
adamaszek 1 10
afyna 155
agrest 36
ajno 165
ale 323
alkierz 38
aras 160
arkusz 38
armata 38
aza(li) 713
azuka 136
baza 41
baczmaga 425
baczyc 425
bačkaé síq 425
badyl 41
baga 42
bagnet 42
bagniatko 221
bajda 42
bajor 47
bajura 47
bakac 43
bákembardy 60
bakieszka 675
balda 43
baldach 416
baldaszek 43
balakac 43
balonie 43
baluchy 43
balwanic 44
bály 43
bandzioch 432
bánt 432
barachitowač 46
barakan 47
barczeč 67
bargiel 6 6
barchan 47
barlooki 67
barwas 678
baéka 47
bawelna 48
bawól 78
bqbelač si§ 44
bqk 76
bedzgač 425
bekač 49
belbas 54
belech 50
belczec 56
belch 50
belk ‘břicho’ 50, 460
belk ‘vír’ 712
berlo 51
best 52
bestivieč 52
bezdzigki 117
bezmian 492
bezt 52
b$kart 432
biedr(z)onka 50
bielec 60
biernia 51
bierzmowac 54
bikac 450
bilbas 54
bitun(e)k 54
bjoj 55
blach(a) 457
blészczka 612
blészczyč 79
blichtr 57
blikowač 57
bluznqc 58, 461
blužnič 58, 461
blyscyc 79
blagac 55
blahy 55
blqkaé si% 58
bl^kit 55
6Zo?'i 55
blona 55
blonia 55
bobak 74
bruzulja 71
6 rj/ž
147
6 m/ o
75
brzan(k)a 381
brzask 69
brzask ‘svítání’ 72
brzem 73
brzeszczy si$ 72
brzgczeé 72
brz$kaó 74
brzona 381
brzuszlák 69
6060
bujak 78
bowiem 6 8 8
braknqc 63
bratnal 64
braw^dzič 66
brazylja 71
bredzic 56
brechač 66
brezylja 71
br^dza 71
brnqč 74
brnia 67
fcrocz 68
brodawka 63
brodla 63
bronka 698
brotjana 70
brumla 70
bruslac 69
brutfana 70
brykaé 67
caban 80
74
bočan ap. 59
boginki 59
6oc/i· 59
6ry/a 71
brytfana 70
Čm7a 62, 76
bulawa 76
bur(cz)ák 77
burdziuk 77
burgrábi(a) 500
burzan 77
butynek 54
buzia 500
byczak 78
79
bzdurzyč 79
bédziei5 79
cáco 92
cacany 80
cackač si§ 80
cac&o 92
cai 89
calun 93
canka 81
caprač si§ 80
ceckac si$ 92
cegla 85
cecha 82
cekt(ow)aé si§ 82
cel 86
cendalja 82
cqb(e)r 83
ciamkac 94
ciapač 92
ciba 84
cicia 84
cieciorka 101
den 578
cierlica 650
derzeniec 100
dch ijl 96
cimajda
cip 84
d u l 180
didač 109
ciupač 108, 661
ciurkac 109
durydlo 109
ckliwy 641
cmulié si$ 90
cofač 89
comber 83
cudowač 85
cudzič 85, 90
cuchnqó 104
cupnqč 90
cwykiel 91
cybuch 101
cybuk 101
cycha 85
cykac 643
cynek 86
cynka 103
cynowaty 103
cypel 86
cyr 103
cy ranka 103
cyt! 87
cytra 87
cytwar 86
czabalka 79
czaban 41
czahary 93
czahor 93
czaic 8Í$ 93
czajka 96
czakanka 96
czaprak 92
czasolka 606
czasula 606
czata 101
czqb(e)r 83, 101
czeczotka 96
czechnqč 96
czekan 93
czeluénica 96
czepiač 97
czepigi 97
czer 103
czeruňec 99
czestowac 95
czkac 8ΐς 615, 628
czlapac 616
czmychač 97
czochac si§ 96
czochrac 96
czolg 106
czu! 108
czuchrac 96
czupiradlo 109
czupirzyc si§ 109
czupurny 103, 670
czurylo 109
czusz 648
czwalač síq 91
czykač 102
czynowaty 103
czyny 103
czypek 84
czyr 103
czyrak 627
czyrykač 104
émok 717
čmuk 717
čpac 89
čwe! 96
čwiek 91
éwiczyč 91
cwijze 96
cwik 91
čwikiel 91
čwikla 91
damascena 110
damaszka 110
daniel 110
deboszo.wač 113
deka 137
dem eszfka) 110
derdač 127
derdes 510
deroika 129
d$ty 136
diasek 109
djachel 109
dla 120
dlozka 120
dlubaó 119
dolaman 123
dopálič 430
dopatrzyó si§ 435
dopiéro 640
dorka 123
dorozka 129
dosyč 123
došcibic 577
dočč 123
drob 125
dragnie 125
drala dač 132
drapnqó 126
dražnič 127
drqžyc 127
drelich 130
drepció 127
drdzeň 584
drob 475
dróbki 128
drobólic 127
drobotač 127
drot 126
drožka 129
drožyč si§ 713
drugubica 655
drukowanka 135
druszlak 129
druzgac 130
drwiny 130
drygubica 655
dryleg 128
dryzdac 131
drzeé 132
držen 584
-drzezniaé 132
dub 124
ducá 133
ducaj 133
ducza 133
duczaj 133
dudki 74
dudlač 124
dudni(e)c 134
duchan 122
dula 248
dunica 123
durak 135
durlatka 128
durszlak 129
dydek 133
dyga 137
dymač 137
dymienica 137
dymi§ 137
dyngas 137
dyrdac 127
dyrlag 128
dyrnqé 127
dyrszczka 129
dyszel 411
dytelc 133
dziabaó 122
dzialo 114
dzianica 113
dziawkač 112
dzióbač 122
dziela 120
dziergač 127
dzierlcacz 128
dziewanna 119
dziewi^čsil 116
dziewina 119
dzi^giel 113
dzi^gna 113
dzi§kowač 117
dziúsia 114
dziub(nia) 124
dziuhac 132
dziuplawy 626
dziurlatka 128
dzis 114
dziwanna 119
dziwizna 119
dziwosil 116
dzwon 717
dzwoniec 720
džgnqč 626
facilet 139
faflik 141
fajdač 139
fa jka 139
falbula ap. 139
fam ula 196
fanga 140
faniura 139
farba 47
farsz 140
fa r tuch 141
fastry ga 140
fatalach 140
fatygant 140
faw or(ek) 138
fq fa k 142
fefra mieč 145
felpa 141
ferniak 147
fifrač 142
fijalka 142
fiszbin 143
flaga 143
flqdra 144
flora 144
flura 144
folajter 145
folga 145
framuga 508
frasowac si$ 146
fr$dzla 146
fryga 147
frygač 147
frym ark 145
furkač 146
gaganiec 235
gajno 164
galeta ap. 150
galja 149
galon 237
galoty 236
galeczka 158
gal^znik 195
galucha 158
galuszyč 157, 708
gamajda 149, 196,
347
gamgač 149
gamosic 272
ganič 159
ganobič 161
gawra 149
gqbierzyc si$ 672
gqsienica 180
gbel 247
gdakaó 247
gdula 248
gemza 238
gewknqč 164
g$ba 149
g^siówka 191
gibas 54
giczal 313
gidlic 325
giel 193
gieldaó 253
giemzaó ‘svrběti’ 165
giemzač ‘hrýzti’ 184
giez 726
gichac 153
gil 193
gilbas 54
gizd 194
giža 194
glag 250
glej 168
glejt 150
glom 150
glon 150
glaskač 166, 321
glaz 405
globió 168
glum 251
gluwa 168
g lyd (k)a 345
gment 261
gmerac 106
gmyrac 106
gnat 391
gn§bic 161
gniady 171
gnyp ap. 262
gogot 174
gogotac 174
golizna 151
golka 175
golomaga 175
golomqd 175
gomonič 159
gont 175
golowqs 175
górowač 176
gorzalka 279
goécieč 178
goždiec 178
goédz 178
grabcie 151
grabie 151
grabieč 151
grabowač 503
graca 288
graf 182
graú 152
grdes 510
grd§czyc 185
grele 182
giezek 408
grof 182
grochotac 506
gromotrzask 397
groú 152
grot 185
grudž 301
gruchac 152
grunžuk 185
griizuk 185
grypa 208
grzbiet 187
grzbiec 188
guga 152
guz 168
guzdrač si$ 192
guziel 192
gwar 181
gwent 261
gwiszcz 192
gwizdei: 211
gwoždiec 178
gzic si§ 153
gzlo 316
gzyrns 533
haba 153
haber 206
hada 178
hajnok 165
hajný 165
hajtowaó 156
hajtu ap. 164
haju liaju! 155
hala! 174
hala - 160
halaburda 160
halbia 157
halom! 193
halajstra 157
halu-palu 157
halun 35
handryczyč 155
haniok 165
han 165
hamač 158
hamowac 159
hara· 160
haratač 161
hargda 38
harmata 38
harski 165
harwa 161
hasač 162, 178
haufnica 179
hebd 197
hejnal 156
helikac 164
helokac 164
hen 165
herb 138
hetta! 178
hetman 164
hokarz 174
holač 164
holdernik 158
horda 670
horz 418
huckac 191
huf(iec) 179
hukaé 179
hulač 190
huncwot 191
liuzia! 191
hurda 670
hué! 191
hyr 212
chaber 206
chaberdzie 196
chalastra 157
cham§6 630
chandžar 272
chaterny 197
charlgžnik 195
chebdziak 197
chelst 604
chelzno 261
chlac 198
chlapac 199
chlošcié 199
chlunqc 200
chmalic 196
chmara 201
chmulié si$ 201
cholewa 202
choloj 204
chop! 176
chory chlyb 197
chowierač 313
chrqst 206
chrop 516
chropawy 205
chropucha 517
chrást 205
chroszcz 203
chrzqszcz 301
chruszcz 301
chrypka 208
chrzeácijanin 300
chrzest 300
chrz^écié 208
chuchac 209
chuchrak 209
chwastówka 694
chybotac 211
chycel 193
chynqč 211, 608
ikaé 226
ikawiec 226
ilem 227
ilk i 729
imbier 712
indyk 373
ingbier 712
ircha 227
ispina 223
iza (li) 713
■izdebka 230
jabrzqd 214
jabrzqdzie 214
jafera 155
jaje 681
jakač si§ 221
jakokoli 33
jalm užna 35
jargaé sig 217
jazgarz 226
jarchač si§ 217
ja r muž 677
jaruga 216
jarzqbek 223
jarzqbaty 223
jarzm ianka 216
jasick 218
jasienniec 223
jasio 218
jaskač 218
jaszcz 225
(na) jawie 225
jazgierz 226
jaždž 225
jedlca 227
jednac 220
jedwab 164
jelca 227
je lki 729
jercha 227
jerzyk 517
jesionka 223
ježyna 226
j^dza 225
j§dzyna 225
j^tka 222
junochodnik 227
ju rn y 106
jurzyc si$ 719
jutro 229
kaba(j) 233
kahan 239
kablač 303
kacavejka 233
kaczkaé sig 235
kaczorek 234
kafel 235
kaganiec 242
kaleka 236
kalenica 236
kalič 203
kaldun 236
kamfora 235
kamizelki 265
kamrat 237
kanwa 238
kapc(i)e 276
kapiec 239
lcaplun 240
kapota 241
kaprawy 243
kapuza 241
karaskaé si$ 196, 242
karazja 149
karb 242
karbacz 241
karbieniec 242
karczQ karcisz 243
karkoszka. 293
karl$ 243
karp 240
karpieč 296
karéniatvy 293
karwacz 241
kary 241
kary adj. 197
karzel 243
kasierz 249
kaszta 245
katulac (sig) 282
kawa 246
kawecan 232
kazub 287
k§blaó si$ 303
ke/ly 305
k$pa 308
kicaé 313
kiczka 303
kieldac 253
kielich 236
kielimka 249
kielnia 249
kieltaé 253
kiel(ek) 248
kielbasa 258
kielzno 261
kien(d)roz 263
kiep 249
kiepieniak 249
kierdos ap. 263
kierchów 293
kiermasz 243
kiernoz, -os 263
kiesa 249
kieszeň 249
ki^droz 263
kiklaé 314
klucz 260
kiprzyna 315
kiršé 302
kiwior 150, 316
klabocian 59
klajter 322
klapa 259
klater 322
klawt 322
klejnot 254
kleszcz 121
kl?k 253
kl^sk 120
klobocian 59
klupič 261
klusi§ 257
klak 311
klapouchy 251
kl§bič si§ 259
klócič sig 199
klomnia 546
klonja 546
klujka 261
knapel ap. 263
knieja 262
knowac 263
knydel 262
knyp 262
křiiva 263
kob 264
kobiel 233
kobluk 258
kocanek 266
kocycol 265
koczorek 234
kokoryca 306
kokorykac 267
kolas(k)a 269
kolczyk 269
kolimaga 269
kolpak 258
kolatač 270
kolban 169
koldra 271
kolomqcič 514
kofomejka 236
kolowaty 204
kofychač 269
komolec ap. 202
kompan 307
koncerz 272
koniczyna 272
koník 272
kontryfel 273
kontusz 239
kopeldok 416
kopieniak 249
korbacz 241
korde si§ 277
kordelas 277
korowód 308
kortezowac 284
korzec 615
kosatka 266
kosiač 282
kosic sig 280
kosowka 280
kostropacz 420
kostropest 420
kosztywal 281
kosciol 281
košlawy 280
koále 70, 280
kot morski 266
kotarka 197
kotka 284
koterzyna 284
kotyrba 283
koziolek 283
kpié 249
krawiec 291
kréda 301
krekorač 288
kreezka ap. 412
kr$cz (ek) 299
kr§ció 275
kr^ezynka 297
kr§giel 310
kršpulce 297
krgžel 310
krogulec 288
krokorac 288
królik 289
kromras 289
krtaň 208
krtgczyc 185
krtunié 185, 510
krtusič 510
kruk ‘hák’ 256
kruk ‘krkavec’ 293
kruszczyk 298
krzaslo ‘díl plotu’
490, 658
krzczec 299
krzepica 300
krztaii 208
krztusié 510
krzypaó 208
ksykaé 598
ksztalt 302
kubek 259
kucia 304
kuczeó 108
kufel 266
kuglarz 248
kujuny 305
kula 258
kulawy 306
kulig(a) 269
kuntusz 239
kurez 299
kurlié 297
kurnuty 278
kustryca 192, 281
kuénierz 298
kwak 311
lalkač 319
lamowaé 326lampart 328
lanca 320
lakrycja 325
larmo 327
lasič si$ 335
látko 328
latorosl 328
Iqe 332
lec(a) 316
ledwo ap. 220
lejc(a) ap. 316
leníc (si§) 334
leszcz 121
leward 328
l^díwian 324
Iggnqc 332
l$t 345
ligawka 332
linqc 334
linwa 334
lisztwa 336
Ion 341
lubowy ap. 330
lubszczek 330
lulek 333
lunqc 200
lundysz 334
lunskie sukno 334
lupiór 669
lura 151, 342
luénia 336
lacwi 316
lachotač 325
lasowač 321
lapie 320
latwy 316
lazikowaó 329
lagiew 339
Iqtka 342
lemi$ga 199
lobuz 338
locyka 338
lochynia 695
lopystka 339
ložnica 342
ludarka 343
lug 341
luskač 345
luszow ap. 340
lut 340
lyda 345
lypaé 341
lysnač 327
lystka 345
maca 346
macierzaduszka 355
magierka 347
majeranek 348
majetný 366
malž 370
malžonek 351
mangiel 350
manka 350
mardač 379
margac 379
markač 379
marcha 379
markotny 380
marmotač 65
marszczyc 380
m arta(h)uz 352
marzana 352
Marzana 373
maszlcara 353
maszJciecič 354
mašlak 353
maélic 354
matew 347
matoga 354
mazga 356
mennica 363
merdac 379
miauczec 371
miarkowač 359
miždžyč 170
mielerz 363
mientusz 370
mier^dzac 360
mieryňda 359
mierzchnqó 379
mierzwa 381
mieszkac 361
migtosió 355
mi^tus 370
migdal 351
miskolancja 366
mitrgžyc (si$) 366
mknqc 385
m lekita 349
mlokita 349
m niszka 366
modra taj eše 397
modr zen 73
mohorycz 202
mochajer 372
momotac 395
mora 383
moranka 352
morela 360
morg 229
mors 380
morus, ezarny ja k
377
motloch 561
moždžeú 378
m rozia(s)ty 379
mrozvla 379
mrozicha 379
mrugac 362, 279
mružek 730
mruéyč oezy 362
mrzost 396
m udny 382
miidzié 382
muchajer 372
m ultanky 373
mumlac 350
muskieta 384
mydlek 362
nabrzmiec 67, 406
nadba 387
ňader 129
nad&ba 387
nagietelc 394
nadgroda 388
najnóg 364
nalepa 327, 711
nan(ko) 389
naporgáziu 389
naremny 389
naroécic si§ 396
nasierszaly 572
naschwal 210
naszelnik 391
našcibió 577
nen 389
nerka 390
n$dza 402
niadro 388
niania 389
nicielnice 399
nieborak 393
niebozas 393
niecic 400
niedužy 394
niech 394
nirmal 395
niestety 390
nierzch 396
mestocie 390
nieéciora 397
nietota 397
niezbedny 398
ninóg 364
niunia 402
n it 404
niweczyč 399
nor 230
norzyca 296
nowoženiec 725
num a 383
nurka 401
obaczyč 425
obartel 407
obey 88
obejšcie 405
obfity 463
obiqslo 404
obiecač 687
obierz 407
oblojca 406
oblomek 175
obórzyč 61
obrzasknqc 72
obrzazgnqč 72
obrzmieé 406
obrzygnqc 72
obwiqslo 404
ode 178
ocknqc si§ 87
oezas 408
odlóg 493
odložysko 493
odrzwia 136
ogar 410
ogól 190
ochabic 194
ochelstaé 261
ochra 412
okchnqc 170
okowita 34
okrom 294
okrop 668
okrutny 668
okunic si$ 412
olbrzym 406
olesznik 413
olmarja 35
olszanka 413
olšnqč 554
olšnik 419
olomek 175
omi%g 414
onaczyc 414
opalka 429
opiekac 441
opoka 416
or^dowac 417
organy 677
orkisz 412
osesek 538
osgdziec 421
os^gly 421
oslony 419
osnožyc 564
ostropierz 420
ostropyzdro 420
osuch 591
oszczep 421
oszczepek 626
oszpecic 620
ošnik 419
otQpno 661
otchlaň 715
otsie 178
ozd 192
ozdoba 122
ozdobič 713
oziorac 424
ozdownia 192
oídzié 192
oinica 192
ožotka 424
pacierz 438
paezyna 415
pacha 427
pajac 432
paletra 429
polen 469
palnqé 430
palgowiec 499
pálky 429
paloglowec 499
palos 499
palosz 499
paluba 342, 430
pam fil 143
pandrowie 472
pandry 472
papa 40, 433
papuga 433
parac 426
parac si§ 434
pardeé 61
parepa 434
pargal 444
paroh 480
park(ot) 482
parkocié ai% 482
par ose 437
parostek 437
parsk 486
partacz 487
pasikonik 273
paskudny 614
paster(ecz)ka 273
pasternak 437
pastuszek 273
patrochy 475
paídzior 439
pazgtka 440
peckac 425
pel$tac 8Í$ 442
pelušc 443
pelzem 42
pelgaé 56
percha 483
perkonoe 449
peruka 435
perz(yna) 502
pestíca 440
petocie 447
p^drak 472
p§pawa 431
pchnqé 448
piecza 441
pieczarka 441
piegža 441
pielesz 442
pielucha 443, 458;
pienka 443
pieróg 451
pierwosnka 488
pierzga 483
pierzchnqc 470
pierzchnica 445
pietruszka 447
p ig u l(k)a 450
pikac 448
piúdycyc 450
piolun 443
písanka 290
pisnqé 453
piszczq m u z$by 452.
pitonosy 449
pizgnqc 453
plagowac 457
plana 454
plaster 389
plqc si§ 457
plqtac 454
plech 459
plenic 457
pl^gnqc si$ 457
plislcwa 460
plistwa 460
pliszka 460
plizga 460
plonek 457
ploso 458
plugawy 462
pluskwa 460
plusz 464
plasnqc 455
pletwa 463
plo 458
ploskoň(ka) aj. 473
pluiyč 463
plytwa 463
pobaw 465
poczciwy 466
puodelga 466
podlá 120
podlaska 466
podlazy 469
podloga 120
poduchna 134
podust(a) 467
podyma 466
pokryta 469
pokr§tnik 275
pokrzywnik 275
póldruiby 466
polenia 469
pólnožka 466
po leč 470
poludniowac 360
pomek 471
pomloski 369
pompa 499
pomrowie 472
pomyk 471
ponarwa 472
poncz 499
poniedzialek 471
poniewierač 471
ponukač 402
poúczocha 499
popaéč 425
popowa glówka 431
popowa pleszka 431
porač si$ 434
porzeczki 532
postrobic 580
postrost 420
poszwa 468
potkac 644
powaba 465
powieka 681
powloka 439
powyrck 476
pszczola 679
póídíka 501
požyczyč 498
pracel 483
pragnqč 482
praszcz&a 478
prqzka 488
precz 489
pr^danie 488
pr^ga 488
pr$gierz 479
prispa 710
proca 477
proca ‘prak’ 479
próchno 478
prokny 489
prowady 486
pruclik 69
průsak 525
pryszcz 489
prze- 484
przeczos 492
przedrzezniač 132
przecharsky 296
(na) przekor 279
przelina 488
przeor 492
przepiórka 300
przezlisz 493
przett(e )r 438
przmiel 69
przygaráč 185
przyjécie 494
przymiot 493
przyszczepek 494
pscyč síq 79
psiarka 495
pstrost 420
p u c (k )a 74
puciera 502
pucolowaty 74
pučka 501
puhar 468
pu jd íka 501
pustolka 474
puzan 477
puzdro 476
pyckač 425
pykac 498
pylgaó 56
pypeč 643
pyrciač 622
pyrkač sie 482
pyrlik 444
p y t(k )a 502
rakarz 509
raszka 511
ratowac 513
ratunek 513
rqczy 522
rdzen 584
rejestr 512
remisz 512
reťiski 527
retkam 512
robak 206
rokosz 507
rowaé 504
rozczulič 104
rozgruch 523
rozgrzeszyč 531
rozkisic si§ 315
rozmaity 520
rozmarzony 520
rozsiac si@ 521
rozsiadač si§ 521
roztropiec 420
roztropsta 420
rt§c 522
ruczka 526
ruchac si$ 534
ruja 532
rula 519
rumian 513
rumolič 524
rumotac 525
rup 519
rusik
rycerz 528
ryn(ecz)ka 512
rypič 512
rytka 512
rywula 528
rzqdzic 529
rzec 528
rzechotac 506
rzep 530
rzesza 533
rzežucha 530
rzápolíc 529
rzodkicw 529
rzytoivie 533
sadiio 535
sadziec 535
sakicwka 536
samar 568
sapa 567
sapač 567
sarkač 572
sandacz 81
sqczyc 536
sqiyca 513
sejm 564
serbac 585
serojeszka 599
s^dacz 81
schlebiac 196
sianowiec 216
siarka 544
siqžyc 536
sídlo 418
sieja 542
siek(ierka) 540
siepac 537
sierdzieň 572
sietny 568, 604
sikawka 540
siutaé 593
skamiec 237
slcarbona 242
skqpia 614
skiba 551
sklep(ienie) 254
skobek 546
skociec 548
skojec 611
skolič 547
skomina 321
skomoroch 611
škopek 612
skóra 615
skoranie 279
skorek 615
skorozrzy 718
skorupa 548
skorusza 418
skorzyč 613
skowronek 550
skowyczeč 550
slcowytac 550
skudla 614
skrabač 49
skródlič 421
skrzat(ek) 550
■skrzec 615
skrzeczeč 549
ekrzeczek 299
skrzek 614
ekrzot 550
skrzybač 618
skwarno 615
skworzyč 613
elezaj 559
slac áciel§ 578
slep 558
slomka 558
slowien 557
slup(ica) ‘část
pluhu’ 557
slup(ica) ‘na ryby
558
slynqc 557
smaga 559
smak 617
smard 562
smok 717
smrodzina sp. 56)
smycz 560
socic 567
soczewica 106
sonica 560
sonik 566
sopuch(a) 567
spar(ek) 569
spawaó 427
spqd 571
spiskowač 449
spisač si§ 449
spiza 570
splaazczyc 455
sposób 500
sprzqczka 492
srogi 581, 582
srokosz 581
staciwa 576
stajnia 574
starczyč 573
stateczny 575
sternal 582
stqgiew 628
st^Icaé 590
stepica 580
stokrotka 540
stoparzeč 8Ϊς 647
.stopieri 590
storczyk 648
stpieň 621
strqnga 584
stropstwo 420
strowie 713
strué 496
etryi 589
stryioga 589
strzebla 587
strzew$ga 587
strz^pié 585
strznadel 582
strzybla 587
strzyga 582
strzyž(ek) 589
stulík 660
stulikiep 660
stygnqc 590
etyrnal 582
sulerz 603
sulnik 566
sum ik 566
sumnica 560
sunik 566
aweeí 600
sílela 591
sutka 568
swawola 596
sw^dzic 595
swora 598
sworzeň 598
swowolny 596
sykawec 540
sypiač 543
szabla 604
szafír 535
szalbierz 601
szamotaé ( si$) 601,
605
szaragi 622
szaraúca 537
szarja 605
szargant 605
szargarz 605
szastač 603
szatan 538
szatrzyc (si$) 606
szarowač 619
szcegól 623
szczawa 632
ezczebel 623
8Zczebla 587
szczecina 101
szczeč 625
ezczególny 625
ezczekac 624
szczerbak 624
szczerek 625
ezczery 103
szczežula ap. 606
szczotka 625
szczubiel 626
szczudlek 628
szczudla 108, 625
szczudlo 625
szczupak 626
szczuply 626
szczutek 629
szczwaé 629
szczygiel 576
szelqg 608
szelepaé 604
szemrac 611
szereg 605
szeszelinka 606
szipil 620
szkarlat 603
szla 616
szlachta 616
ezlara 617
szluchtac 630
szkalic 611
szkaplerz 611
szkieta 546
szkowroény 611
szmatlawa 105
sznur 619
szorarz 603
szpak 619
szpqd 571
szpetny 620
szpila 620
ezportac 622
ezady 421
szragi 622
szreň 588
sztachety 623
sztoper 629
sztuber 629
sztuper 629
szúbienica 607
szulerz 603
szurač (si§) 619
szurzyc 731
szust 618
szustač 619
szuszfalki 610
ezuwar 610
szwandrac 631
szu-arc(owaó) 632
szwendac βίς 632
ezylawy 608
szynqé 608
szyptac 609
szypoleč 607
éciapac 94
écibic 577
éciennik 624
éciežeje 577
ácdza 577
álabizowač 551
álaz 554
ál^czeč ‘dřepěti’ 551
él^czec ‘namáhati se’
552
élépka 555
álin 554
áliž(yk) 555
álubič 554
émiady 564
šmierdé 562
smigac 617
éniadač 228
šniady 564
ánica 564
ánieč 564
ániedek 564
épichlerz 620
érež 589
éruba 623
árzežoga 589
étyrnadel 582
áwichac 632
évňd(wa) 596
áwider 596
éwidny 596
áwidrowac 632
áwiegotac 632
šwiepiot 594
éwierk 562
éwierkotaé 632
áwierszcz 91
éwietlik 596
áwiszcz 597
taczač 8Í$ 474
taczka 635
taješč, modra ·» 397
tajfal 246
ta js(t)a l 246
talar 646
talowity 635
tarcza 641
tarlo 650
tarmosic 651
taéma 636
tqiyc 648
tczeč 663
tecz 638
telbuch 641
telega 635
telepac 8Í$ 645
terač 664
terczeó 650
terlikač 659
termoeic 651
t$ga 133
t^chnqc 660
t(.pič 661
tesknic 648
teskný 641
tqtkač 662
tiuta 662
tkwieč 663
tlopaczyč si$ 639
tlopié 639
tluk 260
tocuž 648
toczusz 648
toporek 647
trafič 650
trqcič 655
treéč 651
trnóg 652
troič si$ 652
tron 654
trudzikoú 273
trupiec 655
trusiek 284
trus 284
truteri 654
truíak 284
truíik 284
trwonič 651
trybuch 641
trykač 651
trynóg 652
trzaskqcy mráz 658
trzemciec 659
trzemcha 586
trzeéc 651
trznadel 582
trzon ‘krb’ 100
trzon ‘třeň’ 586
trzony 657
trzmiel 69
tezczy 627
tszczy m i si$ 641
tulej(ka) 648
tulaó si$ 648
tupač 135
turnqc 661
tuikač 662
tuz 648
tuzaé 136
tuzin 659
tylec 664
ubiedrznia 50
ubližač 57
ubranie 157
udaly 666
uf(iec) 179
ulán 190
úlomek 175
upierzyca 669
urzasnqé sig 722
uskromič 549
ustawa 575
ustyzgač 591
uszatač síq 603
■wabič 465, 673
wacek 675
wada ‘nevoď 678
wara! 678
warcaby 700
warchlak 677
warchlg 677
wark(ot)ac 700
warkocz 700
ivarzqchew 678
viarzocha 678
wasqg 140
ivqsat 670
wqtor 672
wqwiry 672
wdzigk 117
wereda 702
wetoioac 686
wewnqtrz 695
wgborek 665
wgdridlo 666
wggar 683
wgza 673
wgznia 192
wginica 673
wiaczka 678
wiardunk 684
wiedíma 680
wielbič 682
wierzejny 684
wierzchrzeka 700
wigcierz 650, 683
wigiiel 597
wicher 689
wichrowaty 672
wiklac 689
wilk 695
wiór 213
wirtel 684
wirzgaé 700
wiszar 691
witwa 686
wiwa 230
wlodarka 343
wnet 213
wngtr 403
wozgrza 697
woigač 697
w ron(k)a 698
wrotycz 699
wrzeciqdz 531
wrzepieč 530
wsigknqc 536
wskróš 549
wspanialy 569
wstgga 590
wšciviac si$ 577
wšciekly 706
wurdzic sig 670
wybleszczyč 459
wyderny 212
vcyglów 692
u-ychopieň 203
wychyrny 212
wyk 705
wykusz 689
wywrzeč sig 703
■wypiór 669
ivyrwas 678
w yrz(uk)ač 699
wyspa 567
wyzyzac 665
wzdragac si§ 713
wzdrega, 719
wzglovňe 715
wznak 392
wzor 416
wzór 706
za zda 713
zababon 58
zabadlo 719
zacny 706
zagaic 155
zachaňdryczyc 606
zajda 536
zakalec 236
zakordusié 510
zalecač síq 709
zámek 385
zam (e)sz 709
zanowiec 216
zaperzyc si§ 502
zapieklac si% 440
zasuwač 599
zator 711
zboiny 707
zbroja 68
zdolac 123
zdrzen 584
zdziebko 723
zenkiel 725
zeruza 722
zešidac 521
zez 729
zezem patrzyč 665
zfdm 535
zgaga 727
zgielk 170
zglezjuieč 256
zgon 272
zgrzybialec 188
zgrzytaé 549
ziazia 722
zi(e)pač 544, 711
zimolza ap. 715
zlepka 327, 555
zlaja 318
zórasz 722
zr§ka 719
zubrowaé 724
zwierciadlo 718
zwydrzyé si% 689
zyndra 535
zyskac 716
zyz 729
zynczyca 727
žagawka 727
žachnqc si$ 722
ia k 730
žarlok 730
žarnowiec 216
iart 726
žarzqtek 722
iqdza 729
iq p 731
žegawnik 275
žer 728
ž§tyca 727
žurucha 530
žurzyé βίς. 719, 731
zlodi 175
zlob 729
žólknqé 729
žólw 168
zremca 718
zrzejomy 719
žuchleé 732
P O L A B Š T IN A , P O M O Ř S K Á S L O V IN Š T IN A , KAŠ U B Š T IN A
blana polab. 55
buobk pomoř. 54, 58
bťésc pomoř. 74
brad pomoř. 214
cackac pomoř. 92
čarlotka pomoř.
128
do nic,a pomoř. 123
Júgngc pomoř. 145
Jurgac pomoř. 146
galgon pomoř. 149
gňic pomoř. 172
grajda pomoř. 508
gřešk pomoř. 187
guúsla pomoř. 285
haki-paki pomoř.
157
charna kaš. 204
kukac kaš. 284
kuomuol pomoř. 202
kuomuulk pomoř.
202
latac pomoř. 321
lapač pomoř. 321
Iqgác pomoř. 343
meřok pomoř. 364
mole pomoř. 225
mdsac pomoř. 364
m uoresati pomoř.
374
mouz polab. 370
úepleka kaš. 395
uofukngc pomoř.
466
paženc pomoř. 440
paíic pomoř. 440
pažfljsca pomoř.
440
plestkva pomoř. 120
pleše(ka) pomoř.
120
pliitvaicd polab. 462
ponor kaš. 472
poszew kaš. 468
poszwa kaš. 468
p uodzdme kaš. 715
radost polab. 505
raja kaš. 533
sahi polab. 96
aeršel pomoř. 573
serwaitsche polab.
722
smordlaine
561
polab.
strzebac kaš. 585
ščegulc kaš. 623
tanga kaš. 133
wumberák polab.
665
zérlotka pomoř.
128
zmesede
365
sq pomoř.
žóravňna kaš. 722
RUŠTINA
abá 153
aby 33
agrus 36
akavítaja 34
altar' 414
am 158
anis 37
árfa 161
bába-jága 225
babočka 40
bajka 427
balabóliť 55
balákal' 43
balbés 54
baldá 43
barabáriť 55, 707
barakan 47
bárin 60
bášnja 48
bašmák 425
balja 48
balanna trava 49
béla str. 50
beleet 60
belizna 60
bérco 51
berelsket 69
óereaten 72
berezdren' 69
berezka 72
bezdna 121
bezmén 492
biríč 54
bjánki 689
blágoj 55
blekot 56
blícy 212
blik 57
bljuetí 563
bogatyr' 59
bojarin 59
boVno 323
bólón' 55
borošnja 64
borščevnik 60
boř/ 60
boltať ušam i 60
boťján 59
brága 72
brasiVakoje derevo 71
bredíť 56, 702
brechát' 66
brenčol' 67
brezy 72
brézíiť 72
brjuza 83
bron' 68
bronet' 68
brónja 67
brun' 68
brusklen 69
bruslat 69
brykať 67
brýlí 147
bubulja str. 44
bujvol 78
bukvica 76
bolavá 76
bulyznik 67
b u n iť 77
burdjúk 77
bur'jan 77
buršlat 69
b?íey 77
bušlát 69
b«ťe7’ 61
řraz 53
byz 79
byzováť 79
byle 53
bzyriť 79
cóca 92
cackaťaja 92
cap 537
capat' 94
ceí’ 86
cepenéť 83
cíťra 87
cókol' 89
cyp 84
cypať 103
cyplenok 103
carápat' 81
čaban 41
čabér 108
čajka 96
čakrýíiť 302
čám kať 94
čapeliška 98
čapelyška 98
čápka 537
čaprak 92
čeblók 623
čečetka 96
čechváliťaja 210
čekán 93
čekrýziť 95
čeleenik 96
čelpán 105
čem (a)rá 605
čerdak 95
čeřen 100
čeret 589
čerez 549
čerpal' 624
Čerteí 589
čertóg 95
Č(i)chal' 96
čilíkat' 104
čimyžnik 102
čirók 103
čir 103
čišáť 101
čiškáť 101
čobr 108
čubr-b str. 108
čitbuk 101
čukotať 624
čulok 108
čumkaťaja 730
čupyrznuť 453
damba 571
degel' 113
derbiť 127
dereza 115
dergať 127
dérkij 128, 132
deaiti str. 115
devanka 119
deveail 116
devina 119
dikoobraz 117
divana 119
divosil 116
djagil, -el 113
ď ja k 721
djúžij 394
dle, dli 120
dochód 134
dolaman 123
dolbát' 119
dolbnjá 119
dólžéja 121
doróíit' 127
došiti str. 115
(u ) dosyť 123
dralo dal' 132
drazniť 127
drebezg 128
drevotočec 99
drofá 129
drogá 129
drochvá 129
droíáť 127
dróíki 129
druk 129
dubiť 132
dučáj 133
duplo 124
duéiť 135
duěnik 133
d ú íij 394
dybat' 137
dzingel 113
eléj 413
éntot 165
fá rtu k 141
flaa 143
folvark 145
furega 148
fy rk a ť 146
gačen’ 153
gága 235
gágať 235
gája 164
gajda 156
gáliť 149, 158
galiťsja 708
galun ‘kam enec’ 35
galun ‘tkaloun’
237
galuska 158
gam 159
gam zíť 159
garcováť 161
gárus 160
gasáť 162
gáubica 179
gavkať 155
gdunja 248
gel' 193
gerb 138
getman 164
gícel' 193
gidkij 194
gíkat' 193
gil' 193
gim 165
gladyš 166
glaz 405
glej 168
glev 168
glezdal' 186, 260
gljak 250
gljuzdiť 260
globa 168
gluda 169, 185
gluzdiť 260
glyzal' 260
gnedój 171
gneťjá 400
gnot 263
gógol' 174
gojiť ‘h o stit’ 174
gold 174
gologóliť 166
golómen' 166
golómja ‘kmen
strom u’ 166
golómja ‘čepel nože’
167
golydba 174
gómon 159
gomoziť 165
gomzíť 159
gom-bzali str. 165
gonóbiť 161, 548
gonošiť 161
gónot 175
gont 175
gopák 176
gorázno 394
gordybačiť 174
gorelka 279
gosudar' 177
(pri)góíij 166
grabli (ruki
qrahljami) 151
graf 182
q(r)ajvoron 163
grip 208
gripp 208
gróchnuť 515
grochotať 506
gromádnyj 410, 185
gromozdiť 582
gromózdkij 185
gruchnuťaja 152
gruzd 301
gubina 308
gúbnik 303
gudíť 194
gugáť 180
guglja 152
gul 190
guljat' 193, 158, 190
guljavnik 190
gúsenica 180
guzovka 180
chabúr-čabúr 160
chajdákať 156
chalabalá 157
chálda 157
chalujan 195
chám, ( kat') 158
chíryj 209
chleptať 199
chljustať 201
chlobystať 259
chlópfe 209
chlópoty 259
chluda 200
chiuďjě 158, 200
chlupát' 341
chlynúť 200
chmura 201
chmura 201
chóliť 426
choludina 158
choluj 201
chop! 176
choř' 643
chořošij 161
chotjá 202, 573
chripnjak 315
christijánin 300
chrjušč 301
chrypnjak 315
chúkat' 209
churdý-murdý 160
churega 148
chusarb str. 191
chvat ‘chlapík’ 210
chvátit' 245
chvošč 211
ikát' 226
ilcrá ‘lýtko 226’
ilem 227
ietyk 423
ivolga 694
izgága 727
izjáščnyj 706
izmoidennyj 171
iznánka 392
iznezápy str. 216
izvoliť 504
jacica 2 22
jagá-bába 225
jágliť 221
jajcó 681
ja l 215
jasenec 223
jasinnik 223
jelej str. 413
jélkij 729
jěl(o)6 729
jeróšiť 217
jeršít'sja 217
jestvo 228
jeíe str. 723
jufť 232
ju e'-ju s' 191
kabala 79
kahan ‘kanec’ 239
kahan ‘k ra ’ 232
kobza 241
kacavejka 233
kagan 196
kágolka 235
kcdeka 236
kalež 236
kalpak 258
kalyb' 235, 249
kalyp' 249
kamčuk 238
kamfara 235
kamilavka 258
kamín 271
kamka 238
kamýš 238
kamzól 238
kandyk 238
kanifás 238
kanifóV 236
kanvá 238
kaploúchij 251
kaplún 240
kapot 241
kaptýr 241
karabkát'sja 197, 242
karazéja 149
karbušina 298
kárlik ap. 243
karlúk 244
karp 240
kar zubyj 270
ka tíť 283
kazák 287
kazárka 244
kebenjak 249
kélja 82
keljách ap. 236
kičiga 83
kikimora 383
kiper 315
kirása 315
kisá 249
kiver 150
klekoška 258
klep 256
kljača 250
kljá n šiť 552, 614
kljaponósyj 94
kljuóevina 256
klju šiť sja 260
kljukva 256
kloktáť 313
klop 259
klub 259
klubiťsja 259
klypáť 259
knéja 262
kobel 247
kobenjak 249
koševáť 266
kolbasá 258
kolimag-b 269
kolimog-b 269
kolokol 284
kolomútiť 514
koltáť 253
kolycháť 269
kolymága 269
kolyznuť 337
kornel 251
komlják 270
komsáť 272
kon 709
konšár 272
konopátyj 280
kopeješnik 275
kopórka 315
kopýrza 612
koráčiťsja 294
korš 299
korica 548
kornúť 296
koróbiťsja 288
koromola 289
korostavaja Ijaguška
517
korpeť 296
kor-bvana, n-b 242
kosáť 282
kostrec 281
košel' 282
kovér 264
krada 183
kragúj 288
křes 300
kríga 287
krjuk 256
krochá 297
krámy 296
kronštejn 289
kropotlivyj 259
kruk 293
krýga 287
krypej 315
krysa 298
krbnuti 338
kub(ok) 259
kudesá 285
kujáva 305
kujbába 533
kukorékať 267
kukůška 726
kulak 306
kul'baba 533
kúlik 269
kunját’ 412
kuntuš 239
kupalnica 669
kuprej, 315
kurbátyj 296
kurlýkat' 183
kust 309
kut 310
k u ť 310
kútať 304
kuterga 148
kuter’ma 651
k u ťja 304
kúzov 287
kyf, 102
lábziť 316
lagóvka 317
U jat' 321, 624
lakéj 338
lákoť 322
lálkať 319
lanita 320
lapoúchij 251
lapšá 338
lapb 320
lásiť 335
losovat' 321
láetiť 321
lástočka 694
lásyj 335
látka 322
lavr 679
lemech 326
lenocha 326
lešš 120
lěščiťsja 121
libivyj 330
licemér 331
Ijaquska 319
Ijápať 367
Ijáskať 367
Ijáznuť 337
Ijubistok 330
Ijušnja 336
V n u ť 337
lobzáť 316
log 493
loch(ovina) 169
lokon’ 338
lópať 556
lópasť 339
loskotáť 325
losnéť 327
lotók 320
lóvkij 405
lučiť 343
lundyš 334
lútka 342
lýbiťsja 345
lyska 337
lýščiťsja 345
lýtko 345
lýzgoť 345
Ibga 330
máčicha 346
magérka 347
m ájať 348
makotra ap. 349
m anúť 355
m a ť 201
m arať 105
mařena 352
m aríť 605
marketenter 352
markóten 380
mart 352
maškara 353
materój 355
m atkina duša 355
motoreť 355
m čať (sja) 385
m édliť 356
mecháť 365
melediť 356
meljuzga 128
m entjúk 370
m erékať 359
mereščiťsja 360, 382
merloga 67
mesk 362
meškat' 361
m e iiť 360
m indál 350
minoga 364
m itu siť 365, 366,
665
m itu ziť 665
m izju riť 362
m izjúrki 730
m jadríť 356
mjálo 357
m jam kať 395
m jam liť 383
m jaúkať 371
-m knuť 3.85
mogoryč 202
mochnátyj 372
molenoje pivo 371
molomón 367
molenoje pivo 371
molomón 367
monach 370
mónja 383
móra 201
morgáť 379
m oriť 374
morosíť 373
mórščiť 380
morž 380
mosóliť 378
mózgljavyj 386
mozgnuť 386
mozgóliť 377
možžér 378
mozzeveVnik 378
možžiť 170, 378
muchojar 372
muchomor 376
m u líť 383
m u liť 377
m u m liť 383
m uslin 384
muzol 378
m y ť f. 386
mýšČa 385
nábzdevať páru 79
nabuděti 563
nadeída 387
nádo 563
nádobnyj 387
nádra 387
naduvať 124
nagajka 388
nánic 392
nánič 392
naník 392
napréč luk 488
naróčno 390
našil'nik 391
natrizniv 132
navěstit' 392
nav'ja kosť 391
návznak 392
nástež 577
naus'kať 191
nedro 388
nekošnoj
nerestíťsja 396
nerez 263
netína 391
neveglas 681
njanja 389
n jú n iť 402
njúnja 402
nítčenka 399
nogtojed 394
nog-b 401
nóne 403
noríca ‘norek’ 401
norica ‘vřed ’ 296
noros(t) 396
norostiťsja 396
nu-tc! 403
nutréc 403
nýrka 390
obváivaťsja 48
obitať 692
oblomáť 405
obmanúť 354
óbolon' 55
obolen'je 55
obomleť 356
oborudovať 62
obóz 406
obréč 407
obréznuť 69, 72
óbroť 416
obrátka 416
óbuch 407
obúza 408
obyr 669
očág 78, 93
ocěpěti 83
očeš 408
očnúťsja 87
odalen 409
odejan 409
odežda 409
odolen 409
ogrud 186
ochlupen' 287
ochra 412
ochvota 411
ojkať 221
okaliny 286
okoválok 246
ókrest 412
okrome 294
ole 35
omeg 414
ómech 326
opekáť 441
openok 415
oplovityj 463
opoka 416
oráť 720
orda 176
orgán 677
orjabka 223
orkíš 412
orúdovať 417
orb 418
oselók 419
osetr 223
ošil 418
oskep 421
oskolábiťsja 612
oskólok 547
osn 420
osnováť 419
osósok 538
ostropester 420
otkorovit' 416
otvétiť 687
óvod 423
ovrág 699
ozvezdiť 693
ože 723
ořerél'je 424
ózina 226
pačkať 425
podař a 148
pádkij 425
padorga 148
pacháť ‘jiti’ 426
pochvy 468
palata 428
pálica 83
palitra 429
páločnik 429
parch 480
parit' 445, 479, 569
paršá 480
paryš 571
pasternak 437
pátrat' (sja) 438
patrochá 475
pávoloka 439
p a ziť 440
pčela 679
pečal' 441
pečen' 441
pečerica 441
pek 442
pelesyj 445
péndjuch 432
pendjuch 415
pentjuch 415
perelóg 493
perežabina 94
perezabok 94
pérchoť 480
perik 435
períla 445
pestrúška 496
petrúška 447
p iliká ť 142
piljúk 449
p ik á ť 451
piróg 451
piščala 452
pitul'nik 452
pívik 453
pjaniénik 443
pjatena 437
plastyr' 389
plen’ 1° 429
plen’ 2° 458
plénka 458
pleť 429
plíst 464
plizgavica 560
pljugáv(ec) 462
pljúchaťsja 460
pljuská 464
plochoj 457
plotica 462
plutať 58
pluvurí 456
plyvun 456
podara 148
podle 120
podprúga 472
podust 467
pogáč 426
pogániť 160
pogóda 466
pogromiť 189
poklep 255
pokljapyj nos 251
pokon 709
pokrutarb 469
pokvápiť 240
pol ‘pohlaví’ 468
pol ‘police’ 470
poláti 428
poloskáť 454
polotók 470
polovíca 470
polovod'je 477
polučiť 343
pólyj 469, 470
pokyn' 443
pólza 464
p o lt ‘základ’ 470
pómcy 471
pompa 499
ponéže 471
ponorvb 471
popadcíť 425
póprišče 479
popugáj 433
póra ť βja 434
porochnjá 479
port 487
pórtiťsja 61
portnój 478
posetíť 392
poejágať 473
posle 553
posóbíť 500
póeoch 565
poterjati 659
povarénka 678
póvod' 477
poíabiťsja 94
p rá ťn ik 83
prá&ča 479
predmet 491
predvariť 677
pretít 491
prigoršen’ 185
prijátnyj 493
prikletok 253
priléžnyj 449
prisóva 569
pris-bpa 710
priúz 83
prjač' 482
prjádať 486
p r já íiť 482
prjažka 492
progáliť 157
pronztť 403
prosvira 486
provody vesny 486
prozjabáť 705
p ru d íťsja 488
prúglo 488
prusák 525
pryg! 489
prygať 67
pryšč 489
ptúcha 496
p ú čiť 498
púga 476
puchonos 591
puchopyrej 591
purga 148
pusteťga 474
puéica 591
puter'ga 148
pyčka 502
pychka 502
pychma 502
pychva(r') 502
p ý p liť 669
p ý p n iť 669
p y r iť(sja ) 98
pyrja pyrja 449
pyska 502
ragoziť (sja) 506
ramjan 389
raskurépaťsja 279
rassadiť 521
rastoropša 420
rátovišče 509
razdražiť 126
razíť 323
razoriť 61
razsócha 510
ráže(vo) 323
rá iij 510, 322
ražaj 322
rebénok 415
red'ka 529
rédryj 510
rémez 512
rem(en)b8tvo 530
renskij 527
reveň’ 513
rezucha 530
reíucha 530
rip rip rip 527
ris 528
rokoš 507
rokotát' 506, 435
rossócha 510
rubácha 522
ruchlo 519
ruz 526
rýcar' 528
rýchlyj 526
ryskať 655
sádneť 535
sádniť 535
sadno 535
eagajdak 536
sochař 90
sakva 536
salamáta 526
samar 568
samók 566
sapfír 535
sazán 602
sdóbnyj 713
sgolov'ja 715
sig 542
siló(k) 418
sitec 85
sjabr 535
skapýržnyj 612
skargýkať 613
skíba 551
sklepat’ 256
skoktať 624
skorlupa 548
skorodíť 421
skovytáť 550
skrebáť 613
skrestí 613
skrežetáť 549
skripij 315
skripun 315
skrobát' 613
skryl' 301
skrypen 315
skrypnik 315
skúgoriť 550
skum pija 614
skvalýžiť 615
škvára 615
sljága 616
sljákoť 80
sljudá 554
sljuná 555
sljuz 559
slobodá 598
slánka 419
slučiťsja 343
smága 559
smak 617
směr6 562
smerd 562
smjágnuť 559
sm jákať 347
smok 717
smorčok 562
sm uryj 201
smT>rčb 562
smbrčb 562
snabdíť 563
snádiť 563
snádob'je 563
snasť 563
sočevica 106
sočit’ 566
sóloť 552
solovój 552
Solpa 552
sopéť 567
sopljá 567
sópuchá 567
sor 571
soroga 581
sorvánec 603
sovět 687
spájka 427
splétka 459
splétnja 459
spica 621
spud-b 571
ssadíť 535
stamík 567
stoťja 575
sten' 578
stépen' 590
sterbáť 585
stérbnuť 580
stéržen' 584
stod-b 578
stógna 577
stógnuť 579
stolcólos 579
stornóvka 581
stororovb 713
strekáť ‘p ích at’ 582
585
strekát' ‘pospíchat’
423
strekozá 585
střela bez perja 261
stremiťsja 628
strépet 129
střež 588, 584
strežá 584
strógij 582
stroi 584
stroká ‘řád ek ’ 582
stroká ‘střeček’ 585
stropiť 652
stroptlvyj 513
stúgnuť 590
stúkať 590, 660
stýgnuť 590
stýriť 664
sušit’ 545
sudák 81
suchomjať 630
suchopáryj 591
suknoválnja 676
sumotocha 561
suprúg 490
súrik 593
súslik 600
sveJcla 91
sveršok 91
svérstnik 701
svojevolije 596
syrojeíka 600
sývorotka 599
šagáť 536
šajtán 538
šalbér 601
šaleváť 601
šalféj 601
šándra 602
šarf 605
šárpať 603
šatala 603
ššadiť 623, 624
ščap ‘švihák’ 623
ššap ‘pásek’ 626
ššavel’ 623
ššebrec 108
ššegol 576
ššeká 437
Mekat’ 624
ššekátiť 624
ššelšok 630
ššélja 550
ššělucha 606
ššem íť 321
ššěpoť 621
ššepátka 621
Meť 625
ššetíniťsja 625
šševoránok 550
Mir 627
M íryj 103
Molób 105
Sšuriť 627
ššufup 623
šeljág 608
šelucha 606
šemetáť 605
šepeljáť 605
šersť 572
šerSávyj 572
šine ílla 103
šipeť 610
šiš 315
škrobot 151
škvarok 547
šl-eja 616
šlěnda 617
šlépať 616
šljachta 616
šljápa 616
šljuz 559
šmýgať 358
šnyrjáť 403
šóroch 604
špága 620
špáda 620
špen' 621
špeněk 621
špica 621
špig 620
špik 620
špil' 620
šp iň ’ 621
špinek 621
štamb 571
šústať ‘šo u stat’
619
šústať ‘jisti’ 630
šušera 610
šušukať 631
šušval 610
šu tiť 224, 631
Sútory 692
šútyr 692
Svářen' 598
tábur 633
taška 635
ta ť 634
tarantiť 636
taratoriť 636
tarelka 635
taskáť ‘b rá ti’ 636
taskáť ‘b iti’ 637
taskáť ‘vléci’ 637
tavolga 637
telega 635
telepat'sja 645
télepen' 639
teVpen' 639
teVpeš 639
ten' 578
tén'kať 86
tepáť 640
teper' 640
tepstí ‘n atáh n o u ti’
642
tepsti ‘vléci’ 640
terbucha 641
terlyš 651
ternovnik 34
tes'ma 636
tina 639
tipun 643
tjatja 637
tjápať 94, 636
tjurbán 661
tjutjun 665
tjavkať 112
toška 638
tokovať 646
toť 647
tolpa 646
tolpiťsja 639
topórščiťsja 647
torŠať 650
toropit’sja 649
torotoriť 649
toska 641
toskovať 105
toššij 627
tošnyj 641
tpr! 477
treljáž 649
trénkať 128
trenoga 652
tron 654
truchlet' 653
truchnúť 653
tru s(ik) 284
trusk 207
truten’ 654
trepjatokv 653
tššeslavije 628
tššeta 546
tšedušije 628
tugoj 133
túkať 660
tu ťja 648
tunéc 660
tu riť 138, 664
turlýkať 659
táta 641
tuz 648
tu ziť 136
Výšina 663
ty šok 663
uborok 665
ušknuťsja 626
udašnyj 666
udiráť 132
udod 133
údorba 125
udrá 704
udrat' 132
uchá 226
uchm yljáťsja 201
ujadréť 214
ú ka ť 179
ulítka 669
idybáťsja 201
uly skať sja 201, 345
uprúgij 488
upyr' 669
uróšiť 670
us'! 191, 671
usmá 671
ustáv 575
ustorobitisja 580
ústrica 671
uššerb 624
uškán 667
utěš 672
uval 676
uvešiť 682
uzá 192, 673
uzór 706
užasaťsja 72?
vagánki 675
válenki 676
valún 676
vam pir 669
vdoven 220
věďma 680
věgolos-b 681
vejer 681
ventel' 683
vénter' 683
věren' 213
verešŠáť 702
verezžáť 702
vértel 407
vetyl' 683
vicháť 689
vichljáťsja 689
vichór 689
vichrástyj 689
viplb 669
vita ť 692
vitvina 686
vjáchiť 683
vjáchir 683
vjákať 682
vjánki 689
vjáteť 683
vlajaťsja 694
vniknut' 399
vnutri 695
vádii 120
vodopoť 477
volšánka 695
Volosjanka 280
vonzíť 403
vopijáť 705
vopíť 705
vopť 669
vor 211
vora 703
vorfák) 697
vorkáť 700
voránka ‘nálevka’ 698
voronka ‘ry b a’ 698
voskobójnja 707
vot 423
vozbnuť 49
vozgrjá 697
vrag 699
vspjať 718
vzaim nyj 706
vzliza 337
vznak 392
vyp ’ 669
vypelica 669
výpjatiť 447
vyskid' 705
vysokor' 705
výtaraščiť 657
v-bsorositi 126
zabobóny 58
zaborolo 63
zabralo 63
zabyťsja snom 708
zadvižka 409
zágodja 709
zacháb 202
zakromit 296
zakut (a ) 304
záda 536
zalóg 493
zamša 709
zanovec ap. 216
zanozíť 403
zaslónka 419
zator 132
zažít' 398
zbruja 68
zegzíca 726
zepať 544
zérkalo 718
zimolosť ap. 715
zirok 718
zjapať 544
zleť 717
znát' 715
zoliť 718
zoná 719
zvíznuť 693
zvjáaať 682
žart 726
žávoronok 550
žažda 729
želknuť 729
žerucha 530
zgil' 727
zimolosť ap. 715
zmoka 730
žm úrki 730
žmychí 730
žú liť 630
žurčáť 719
žu ríť 731
žúželica 729
žužžát 729
žv (j)á k a ť 732
žvýkat' 632
žbrěti 726
t t k r a j i n St i n a
ajyna 155
agrest 36
albijka 157
ale 323
alkyr 38
ataman 164
bába-jaha 225
bábrunka 50
báčyty 425
balakaty 43
balyšče 44
bambuťka 44
barakan 47
bašmak 425
ba((k)o 48
bantuváty 46
bavovna 48
bekaty 49
bendjuh 51, 432
beresklen 69
berlo 51
bezmin 492
bezoden' 121
bilýzna 60
biryč 54
blekit 56
bljakit 55
blýská 460
blukaty 58
bobrunycja 50
bočan 59
boěkor 41
boh 59
bolona 55
bolonje 55
bombuťka 44
bordjuh 77
borodavka 63
bovvan 44
braha 72
brechaty 66
brenity ‘bzučet’ 67
brenity ‘zrá ti’ 68
brez 52
brič 68
bronja 67
bročetan 72
bročka 62
brost 487
brušly na 69
brykaty 67
bučen' 76
budra 75
buchta 76
bujak 78
bukvycja 76
bulava 76
bumbuVka 44
bunity 77
burjan 77
činovat(n)yj 103
čirkaty 103
čmiZ ap. 560
čubuk 101
čuchaly 96
čuchraty 96
caZj/j 104
čurkaty 109
čvalom 91
čvaty 630
čychaty 96
čyhaty 102
čyrenka 103
čyrica 103
čyrka ‘čírka’ 103
čyrka ‘vřed’ 627
capaly 94
cegla 85
cmin, -yn 560
compel' 567
cuofc 91
cvalom 91
cykun 540
cvjafc 91
cyrkaty 103
cyt! 87
dereš (en') 510
dereza 115
derhaty 127
derkač 128
dira 117
divenna 119
djáhel 113
djak 721
djuqaty 660
dlja 120
dolaman 123
dotep 703
dorobajlo 125
dovbáty 119
dovnja 119
dovsty 119
draznyty 127
dražnyty 127
drit 126
drjasen 510
drofa 129
drochva 129
drožaty 127
druk 129
dubaty 135
duča 133
dučej 133
dudá 133
čaban 41
čajka 96
čahar 93
čchnuty 96
cečoř 96
čekan 93
čelestnyk 96
čeljustnyky 96
čepuryty 103
čepurytysja 109
čeremnyj zub 657
čeřen ' 100
čerevan' 587
čerevucha 587
čerez 549
čertež 589
čich(r)aty 96
dudla 124
dulja 248
dusatysja 135
dušyty 135
dužyj 394
dybaty 137
dyk 117
dymynycja 137
dyvyna 119
dzerkalo 718
dzobaty 122
dzvenity 717
dženglyvyj 115
fa jfa 139
farba 47
fartuch 141
fatalach 140
firtka 145
flag 143
flaga 143
flojara 147
frasuvatysja 146
frela 147
furkaty 146
fy gel 142
gavra 149
geleta 150
gbol 247
gleg 250
gmyraty 106
gnit 263
grabuvaty 503
gropa 151
haba 153
hačnyk 153
hajda 156
hajtuá 164
hajvoron 163
halaburda 160
halajstra 157
halucha 158
halun ‘kam enec’ 35
hnlitn ‘kaloun’ 237
haluška 158
hanyty 159
har mata 38
kasaly 162
havkaty 155
hdulja 248
hečepeče 163
hen 165
herc 161
hlejt 150
hluchyňa 695
hnidyj 171
hnil 400
hnityty 400
hn obyty 161
hohoV 174
hornin 159
hominlyvyj 159
homonity 159
homzyty 165
honí 175
hopak 176
horivka 279
hotař 646
hožyj 166
hrajvoron 163
hriš 152
hrochotity 506
hruchnuty 152
krutl 152
hruz(d) 301
hruzdel 301
kudy ty 194
hukaly 179
hukoty sja 179
huljaty 190
hurda 670
husenycja 180
hyd 194
hyl’ 193
hyrešnyj 212
chamnuty 196
chamuz 196
chir' 643
chiť 210
chljaga 395
chljáka 395
chljunuty 200
clilynuty 200
clily skaty 335
chmara 201
chmura 201
choljava 202
chorkaty 206
chořosyj 161
choť 202
chov.sto 261
chovst 604
chovzaty 260
chrebet 187
chrušč ‘chroust’ 206
chrušč ‘houba’ 301
chrupavka 655
chrustavka 655
chrypka 208
chvatka 678
i katy sja 226
ilem 227
ircha 227
i styk 423
jajce 681
jafyra 155
jasenec’ 223
jasetr 223
jatir 683
jazibaba 225
ježyna 226
jistvo 228
ju rn yj 106
jurytysja 719
kaban 239
kabza 241
kacauejka 233
kalamutyty 514
kaljuha 237
kalynycja 236
kamfora 235
katnka 238
kanva 238
kapec 276
kaplouchyj 251
kaplun 240
kapravyj 243
kapuza 241
karabkatysja 197,24
karazija 149
kary 241
karyj 197
katuljatysja 282
kavoron 163
kedr 82
kelech 236
kelija 82
kelych 236
kerez 549
kermeš 243
kim 202
klapouchyj 251
kljač(a) 250
klub 259
klubok 259
klubytysja 259
knoroz, -s 263
kobelja 233
kokoť 266
kolastra 306
koljastra 306
kolomyjka 236
kolycliáty 269
kolymaha 269
komyš 238
komyzytysja 272
konopljastyj 280
kornas 263
kornos 263
korč 299
korobytysja 288
koropavka 517
koropavycja 517
koropavyj 205
kovbanja 169
kovbasa 258
kovdra 271
kover 264
kovtaty 253
kovpaíc 258
kovzcdy 260
krakun 293
krech 299
krém 294
krjuk 256
krohuj 288
kruk 293
kruí 549
kryha 287
kryžma 302
kujaty 412
kujupity 395
kukurikaty 267
kulejstra 306
kulyk 269
kulyty 203, 306
kun ja ty 412
kura(j)stra 306
kurkul 306
k u ťja 304
lcuvastra 306
kyšenja 249
Jcyver 150
laj a 318
lajistyj 318
lapí 320
lapšyj 320
laskotaty 325
lastyty 321
lavr 679
ledvo ap. 220
lehotity 325
leljak 326
léno 323
licemir 331
linytysja 334
Uše 120
Ijašč 120
Ijura 342
lobur 338
lochyna 695
Ion 341
los kotaty 325
losnity 327
losuň(a) 340
lotik 320
lučylysja 343
luh 341
lupaly 341
lupiž 344
lušnja 336
lušpa 464
lutka 342
luzy ty 341
lycar’ 582
lynva 334
lysnity 327
lýtka 345
maca 346
maóocha ap. 346
maderan 348
mageran 348
mahyrka 347
mař 360
rnaraty 105
Mařena 373
rnarevo 605
markota 380
mart 352
maryna 352
maškara 353
materiduška 355
materyj 355
mavka 391
rnčaty 385
mentúz 37©
merča 373
raerena 381
m erendfzjaty 360
merendja 359
mesk 362
mirkuvaty 359
mjaukaly 371
m lisť 356
rnlity 356
modřen’ ap. 73
mohoryč 202
mochna 372
mokva 372
monach 370
mora 383
morhaty 379
morščak 373
morščyty 380
morugyj 383
morž 380
mosjaž 374
motoviVnik 375
m rity 605
mružyty 362
mul 383
mulyty 383
murčak 373
murga 383
mutyty 377
mutljaha 561
myhdal 351
imjmraty 383
myr 360
myratysja 367
myšcja 385
tnyškar 366
myt' 386
myťma 366
ňadro 388
nadm atj 124
nahoroda 388
naklep 255
navhul 190
navznaky 392
neremnyj 389
nerez 263
nevihlas 681
norycja 296
nutrjak 403
obezvičyty 682
oblih 493
obroť 416
ocilok 408
odoljan 409
odud 133
ochabytysja 410
okrim 294
okromja 294
okrutnyj 668
ole 35
onačyty 414
opačyna 415
opalka 429
opika 441
opoka 416
orda 176
orhan 677
orjabka 223
orjabok 223
orkys 412
oradovaty 417
osetr 223
osterbaty 580
ostrov (yn )a 420
osuch 591
oščypok 626
ovád 423
oieleda 175
ožyna 226
palata 428
paločnyk 429
papuha 433
paroh 480
pasika 436
pastuška 273
potraty 438
patrochaty 475
pavun 483
počal' 441
pečarycja 441
pečenja turova 441
pečínka 441
perčytysja 482
perekor 279
perechnuty 479
petruška 447
pezdity 79
pidbij 467
pidliska 466
pidloha 120
pidlyj 467
pidojma 466
pidustva 467
pichva 468
p il 470
pilja 120
p inka 443
pistrjak 496
plaňka 454
plekatarka 457
plitka 459
plitka ‘ry b a’ 462
ploskinnyj 473
plužyty 462
p ly s(t)k a 460
pobačyty 425
počká 441
pohnito tysja 172
polať 429
poloviddja 477
poluka 343
polyn 443
pompa 499
poneže 471
popryšče 479
poraty(sja) 434
porochno 478
port 487
posobyti 500
prispa 710
prjažka 492
prjažyty 482
pročytan 72
prohaljuvaty (sja )
157
prohalyna 157
průsak 525
pryhožyj 166
pryklit 253
prykromyty 549
prylučyty 343
pryšč 489
puhar 468
pustcVka 474
putera 502
p yp o ť 643
pyrik 451
pyrožytysja 450
rabuvaty 503
ravaš 504
ratyšče 509
razoryty 61
remehaty 524
repyk 530
revaš 504
režucha 530
rokotity 435
ropavka 517
rozhrišaty 531
rozkomyrytysja 272
rossedatyeja 521
rubatka 522
ruchlo 519
rýnskýj 527
ryž 528
sahajdak 536
sakva 536
samotuzki 634
sapfír 535
scykun 540
serpen 572
sik 540
sikavka 540
sipaty 537
skaluba 611
s'katy 691
skomšyty 272
skoromnyj 294
skorozdm 718
skoruch(a) 418
skorupa 548
skorušyna 298
skovirytysja 672
skrehotaty 549
skrypaty 550
skyba 551
sligy 332
slyž 555
smaha 559
smak 617
smalyty 563
smerd 562
smorodyna 561
sóbičyty 565
sobij 565
soonpel' 567
sopil' 567
sopity 567
sopuch 567
sovp 558
stajnja 574
statečnyj 575
státyva 576
stepen’ 590
stjahel 590
strekavka 585
strepet 129
stohnaty 579
stokolos 579
stokoroť 540
stokra(s)tka 540
štolba 557
stovba 557
struoika 584
stupin' 590
stvil 590
spíž 570
suldyha 338
sudak 81
sudosytysja 115
suslyíc 600
sutka 568
svavilja 596
sviren' 598
svojevolja 596
svydnyj 596
svydyna 596
sveršč 91
syk(la ) 540
sykavka 540
syVce 418
syrojizka 599
syrovátka 599
(do) syty 123
šablja 604
éajtan 538
šal'bir 601
šal'víra 601
šandra 602
šanta 602
šarpaty 603
ščadyty 623
Ščerbak 624
ščoub 105
ščybaty 101
ščyhol' 576
šeljak 60 8
šepeljaiy 605
serechatyj 572
šerestity 604
šeršavyj 572
ševernohyj 607
škarban 611
škavoronok 550
shot 548
šljuza 559
smanaty 617
špak 619
špetnyj 620
špetyty 620
špycja 621
špyh 620
šruba 623
ěidyk 630
šustoty 619
šušukaty 631
šynšyla 103
tajstra 635
Uď 634
ta(j)nÍ8tra 635
teVbuch 641
telepaty 645
feliha 635
telur' 643
toporyty 636
lín ’ 578
tjutjun 665
torpa 646
trebuch 641
truchnity 65Š
trunuty 661
trym aty 658
tunec 660
turnuty 661
turyty 664
tuzaty 136
tverezyj 589
tyrlyč 651
udoď 133
úloha 493
usenycja 180
užachnutysja 722
váhán 675
vakarystyj 675
vakernycja 675
vam pyr 669
vatuVka 687
vdod 133
vedmižyna 357 5
vepyr 669
veretjaz 531
verskled 69
vertel 407
vikno 412
vilchivka 413
vir 213
vivsjuha 424
vivtar' 414
v jater 683
voloky 694
vopyr 669
vorkotaty 700
voryna 697
voskobijnica 707
vsteklyj 706
vudvud 133
vurda 670
vychaty 689
vysjakaty 536
vyšar 691
vyščun 686
vy táty 692
zaboralo 63
zajiz 225
zakasaty 100
zaklipka 259
zalja 536
zamša 709
zasib 711
zaslinka 419
zaslonka 419
zavicaty 687
zbresknuty 72
zbruja 68
zdobyty 713
zdrinka 718
zdrjanka 718
zerkalo 718
zezovaty 665
zhovronok 550
zipaty 544, 711.
zóna 719
zrilka 718
zrinka 718
žáden 721
žajvoronok 550
žart 726
žentycja 727
žirucha 530
žmyii 725
žmut 725
žorna 726
žurčaty 719
žuryty 731
žvykaty 732
žymolosť 715
žyža 727
B Ě L O R U Š T IN A
atchlipac'
belizna 60
blahi 55
bljuzna 57
cmok 717
čapurycca 109
čuryla 109
doba 122
dorab 126
dybac' 137
dzivanna 119
hanic' 159
hlamazdzic' 169, 377
hrud 186
chrapač 205
naliaroda 388
nemal' 395
nu-tka! 403
kab 33
kaban 239
kalamažka 269
kljaca 250
kamsic' 272
knoraz 263
kom (e)l 202
kožny 247
kuccja 304
kužaV 310
padduvala 440
padloha 120
paklep 255
palaci 428
peleše' 443
pljuska 464
pranik 83
latok 320
latvy 316
Ijudski 88
lut 345
skiba 551
skumat 614
smerd 562
smoúž 370
rapucha 517
šablja 604
šlohac' 616
š]>ak 619
švoran 598
trýzníc' 132
uveVbjac' 682
vadzen' 423
žad(z)en 721
ža d 726
žmaki 730
žylamač' 715
žyža 727
BALTSKÉ JAZYKY
L IT E V Š T IN A
abu 404
abudu 404
áiža 213, 230
aižýti 230
akatl 412
akt 411
dkis 412
akmuo 273
ákstinas 420
aldijá 338
alksnis 413
álkti 318
almene 729
álnis 222
alvaras 521
álvas 413
ámalas 230
anás 414
angis 673
anglis 666
ánkštara 667
anóks 414
aňs 414
aňt 387
aňtaras 671
ántis 235
aňtras 671
anúoti 414
ap- 404,
u sloves: 151, 399,
406, 418, 422, 517,
530, 551, 558, 613,
690
api- 404
apiranké 407
apivaras 697, 703
apranga 418
apsarga 587
apskrabas 613
apskritOs 412
apuš° 418
apvalús 406
ařdas 409
arělis 417
árklas 505
arklí/s 418
drti 416, 418
artójis 509
asilas 418
as 213
ašará 559
ašis 418
ášmas 419
ašmens 419
aštrús 421
at(i) 408,
u sloves: 87, 112,
370, 540, 546, 612,
692, 728
atlagal 329, 493
atmaina 359
atmintis 370, 430
atsargá 587
atšlaitá 555
atlulús 716
au- 665
áugti 424
aukšlě 668
aulýs 668
aumenis 225, 669
aňslinda 667
aušrá 229
aiišta 558
aiišti 229
atištrá 229
aútas 415
auti 406
avil7s 668
avis 423
avýnas 668
avižá 423
ba 39
bábras 59
bald 55
balánda 323
balbatúoti 55
báltas 54, 55
bámba 500
bambalas 70
barakaiuóti 46
barzdá 62
básas 61
baustis 75
bé 52
běbras 59
běda 53
b-gti 53
bemblfis 44
befgždias 482
befgidinas 482
béržas 74
běsti 59
bezď‘ti 79, 482
bezměnas 492
bijótis 48
bingús 442
birti 67
biřzgti 701
bifžis, biržis 65
bizdaluoti 482
bizdas 482
bizdinUi 482
blaikštýtis 58, 612
blákě 259
blaudýti 58
bláudzioti 58
blendis 334
bliáuti 57
blinkteléti 57
b lis k ti 58
blyškHi 58
blizgéti 58
blogas 453
blúkti 58
blusá 56
bluznis, -né 554
δο'δα 40
boružě 50
6óíi 112
brandá 68
brandus 68
braukti 69
braukýti 68
braiiíti 68
br^sti 68, 214
bráško 72
Ďrisť* 74
brukně 70
bruvis 71
bruzduklis 70
bučiúoti 500
fewdé 50
budllě 50
bud ti 49, 75
budrus 59
bukas 53, 76
bu*bulas 74
burbuliúoti 65, 74
buré! 54
burýté 54
buřkštis 482
burkúnas 380
burkuóti 700
burná 390
buriité 54
-bústi 75, 398, 708
cíp 84
čefkasas 87
čiurénti 109
da- 121
daba 122
dabař 122
dáblnli 122
dabóti 112
dagilis 576
dagtis 576
daidýté 133
dálba 119
dalmonas 638
dálna 120
danťis l i l
dárbas 478
dary ti 114, 580
daňzti 136
děgti 113, 442, 727
dědě 113
degiitas 113
délba 119
delmbnas 638
dělná 120
dereti 111, 113
derva 131
dervé 124
dervěti 124
dešimtas 115
d ti 118
dílgti 138, 727
dřená 114
dieveris 116
d>)kas 119
d il(ei) 120
d ifti 126
dirti 128
dórinti 111
dragěs stlit. 129
dránga 129
drqsús 130
draugas 130
dreběti 129
driěkti 131
dreňgti 129
dróžti 127
drugifs 127
duburijs 112
dubús 113, 124
dubti 124
ditgnas 121
dukrá 112
dukte 112
dulHi 645
dúlti 645
dúm ai 137
dum ti 124
dundeti 135
duobá 124
dúoti 111
dúrěs 136
diirti 138, 666
dúsauti 137
dústi 136, 137
dvazgHi 192
dvásas 133, 135
dvasiá 135
dvesti 135, 137
ěglě 220
čiti 229
éižéti 213, 230
eldija 338
ělksnis 413
elměs 729
élnis 222
ěmalas 230
epušě 418
erělis 417
eršk';tras 223
ésti 223, 228
eié 225
eíegjjs 226
eíeras 225
ezgijs 226
ežiá 225
e&ýs 226
gabš(t)us 159
gabalas 175, 246
gábas 159
galmuras 196
gajús 174
galvá 167
galujas 181
gámalas 175
ganýti 171
garbstýti 183
garbstýtoja 183
gafdas 182
gargaliúoti 166
gargólas 161
g a n ti 177
gařsas 166
garúoti 161
gaúbti 303
gausti 180
gáuti 212
gaveti 181
gěbené 721
gébině 721
géda 721
ged ti 721
gegá 726
gěgě 726
gěgně 724
gegútě 726
gegužé 726
geinys 728
gelpti 83
geisti 723
gélá 725
gěležauněs ap. 729
gelezis 725
geltas 730
gélti 721, 725
geltónas 730
geneti 728
gefbti 183
gerti 730
gervé 222, 722
gérvuogé 722
gesinti 162
gesýti 162
gěsti(s) 162, 721
giědras 727
giedrús 727
gýti 728
gilě 721, 728
gintáras 216
gin taras 216
gilti 729
giňti 171
girě 176
giriá 176
girnos 726
girti 726
gýsla 727
•gýti 728
gývas 729
glabóti 168
glamžýti 169
glamíúoti 169
glébti 251, 554
glébiúoti 169
gléivés 168
gleivéti 168
glembyti 169
glembtis 169
glěměs 167
glemeíúotis 169
gliáudyti 260
glinda 171
globá 441
globóti 199, 259, 441
glóbstyti 321
glóbti 321
glósti 321
glóstyti 166, 321
glodus 166
glusnus 170
gniáuíyti 173
gobétis 49, 159
gobús 159
godóti 154
godús 721
gorúoti 161
góvéda 163
gožUi 246
góiti 246
gramozdas 582
gramzdas, -dé 185
gramzdýti 188
grandá 186
grandis 129
grasá 186
grasinti 186
grasýti 186
gralóti 186
gráuíti 186
gražús 290
grěbl ~is 182
grebti 182
grěsti 186
griáuti 533
gr~ibas 188
grifňsti 188
grindá 186
griňdas 186
griova 533, 699
gristi 186
griáti 533
gróbstyti 204
grobstytis 182
gróbti 182, 204
gromuliuoti 184
gróžis 290
grub(l)ús 186
grúbti 186
gruméti 189
grumulas 184
grumulýs 184
grúodas 182
grUztie 186
gruías, -é, -lis, -lé 185
gružlr's 185
gúbulas 175
gudras 212
gudrus 212
gulbinti 200
gulbis 271
gul ti 329
gumbas 179
gúmulas 175
guné 179
gynžis 192
gufbti 296
gufgti 297
gufgulas 161
gurklfls 183
gúrsté 185
gúrti 203
guías 726
guí-ti 153, 302
gužineti 303
giizis 192, 194
gvérsti 203
gvérti 615
gvilbti 260
Í 673,
u sloves: 7, 354,
369, 399, 421,561,
639, 728
iena 411
iené 411
íerbé 223
ieškóti 691, 716
ievá 230
ik 247
ikrai 226
ilgakojis 94
ilgas 121
i-nti 231
im tis, darbo i. 366
iňdas 591
ýnis 227
inkstas 228
inkstiras 667
iňtras 403
i t 212
irm- 507
i rti 61
iš 706,
u sloves: 98, 197,
203, 227, 260, 270,
406, 418, 455, 540,
573, 699, 728
iškr>)pélis 188
išpera 710
ištakas 638
ivairús 672
izti 230
ižulús 716
ižúlús 716
jivilnas 716
ja ú 230
jáunas 232
-jaiísti 87
já u ti 226
jautrús 229
jentě 218
jerubě 223
jis, j i 222
jóg 39
jóks 215
jóti 224
jungas 226
jungti 226
jú n k ti 666
júosti 435
-justi 87
júšé 226
-k (i) 232
ka- 263
kabě 546
kabUi 202, 546
kablr's 546
Kabóti 546
kaburli 67, 264
kada 248
káina 83
kaipti 83
kalras 293
kalsti 443
káivinti 84, 88
kalbdsyti 250
kalb ti 250
káklas 293
kakóti 235
kálti 252, 305
kamáně 105, 272
kambarUs 571
kam bar(i)s 307
kamblys 251
kamburis 307
kaménas 261
karnpas 709
kamuolis 202
kamuolůs 202
kaňkalas 284
kapaloti 270
kapas 274
kaple 275
kapl~is 275
kapóti 274, 275
kápt! 203
kápti 195, 251
karábytis 242
-karápyti 197
karas 279
karbae 288
kafbija 288
kařkti 207
karóeas 242
kárpa 205
karpýti 296
káršti 205
kárštis 205
kaftas 290
kártis 726
kas 248
kasá 280
kasýti 100
kásti 100
kftsti 285
ka t'ti 197
katras 303
katulti 325
kaukális 284
kaúpas 307
kaúpti 307
káuti 286, 314
kěber(n)otie 106
klblinti 92
kébsóti 94
kébti 194
kedénti 284
kelpti 83
kelénas 268
keli 269
kělis 268
kelys 268
kélmas 251
kelnas 105
keměras 97
kemérúoti 106
kémpé 179
kémpěti 179
kempti 179
kenklě 95
kěpti 440, 441
kepuré 98
kěras 279
keřdžius 588
kerebla 249
kereti 249, 279
kérna 294
kerpti 98
kéršas 581
kesautis 244
keslauti 244
k 'sti 469
kěsúoti 244
keteti 208
keturi 107
kiáukě 246
kiáuně 307
kibiras 138
kibirkštúoti 433
kiekvíenas 247
kíetis 443
kylá 314
kilbúkas 185
kllpa 209
lcilpiné 209
kilpoti 209
kimšti 95
kioblinti 92
kirkšnis 658
kirmis 98, 99
kirpti 296
kiřsti 107, 290, 540
kišká 101
kiúksóti 108
klab ti 257
■klábti 250
klalkti 252
klajóti 252
klapóti 255
klausýti 170
klépti 257
klelpti 257
klekti 258, 614
klénkéti 254
kleptóti 199
klérti 258, 615 .
klí tis 253
klěvas 254
kliaukti 261
kliáutis 255, 260
klim pti 255
kliókti 484
kl~>pti 188, 199
klátí 252
klumba 259
klópoti 259
klupti 259
klúsas 170
knetkti 389
kněžti 403
kniaubtis 395
kniaňkti 263
knygá 263
kniurti 263
knývé 263
knúpoti 395
kóbinti 92
kobrinti 153, 194
kodél 120
kál 305
kopti 240
kóséti 244
kosti 244
kóvarnis 163
kóvns 246
krópti 240
kráké 294, 724
krams 299
kramstyti 184
krapa* 275
krase 300
krasid 230
kraújas 292
kraupti 668
kraupús 302, 668
kráuti 298
kregéti 549
kretvas 302
krékti 293, 614
kr':slas 300
kriauná 293
kriaušě 186
kriaušýti 297
křtěná 299
kriěnas 299
krygá 287
krópti 188
krizénti 528
krobrinti 92
krokti 288
krópti 92, 204, 240,
250, 299
krópti 668
krupús 668
krušti 297
krútis 186
krutiis 212
kruvá 298
ků jis 314
kiikti 291, 303
kif,kalas 285
kukális, -ě 285
kvla 314
kúlas 314
kuldášyti 248
kólě 248
kulšé 313
kidti 248
kulza 306
kulziúcti 306
kutně 271
kumělé 264, 271
kúmpa 179, 308
kumstě 446
kunkalis 285
kunkšlělis 313
kuokúlis 285
kúolinga 269
-kuopti 394, 441
kup ’ti 315
kuplus 315
kuprá 183
kurpě 296
kúrti 442
kuš-ti 302
kuteloti- 325, 624
křitis 316
kutrús 212
kutul >~s 325
kuvýksHi 310
kuzávas 278, 287,308
kvaksHi 313
kvápas 275, 311
kvafkti 206, 207
kvatóti 197
kvěpti 148, 315, 411
kvérněti 203
kx^érti 258, 615
kvpkti 312
lábas 405
laginti 318
láibas 323
láibti 334
lainas 334
lalškas 335
laidčkas 318
lájus 343
lákštas 335
lák ti 338
lali/s 326
lalúoti 319
lámbas 169
lámdyti 339
laménti 339
lam inti 339
lamžúotis 169
lanká 341
lánkioti 341
lankóti 258, 341
lanky ti 341
lapě 336
lášis 340
lašišá 340
láužti 339
lávinti 405
lazdá 335
lébanti 323
li bědy ti 323
Ubětyti 323
lědas 324
ledus 324
lellas 334
lelnas 334
lělcti 328
l‘lis 326
lélós 326
leliúoti 326
lémti 339
lémtis 339
Vnas 334
léngé 343
leňgvas 325
lengviis 325
leňkti 258
liaudě 345
liáudis 96, 331, 345
liaudžiá 345
linuti 329
lýdyti 343
líebas 330
liekas 333
liekšus 333
liekús 333
liemuo 326, 478
líepa 334
liepsná 335
líesas 333
lieti 336
liězti 337
liežuvis 219
lim ti 339
linal 326
lýnas 333
linskmHi 458
liňkti 258
lipinós 335
lipti lim pu 327
lipti Upil 622
lýsě 332
lýsia 332
lýsvě 332
lýti 336
lizdas 172
lópa 645
lopas 320
lopetá 339
lópyti 321
lóti 321
láva 322
lúknas 325
lúkně 325
lulf/s 341
lúnkas 345
lúobas 342
liipti 344
litšis 527
mádaruoti 379
matnas 359
malšas 358
malšě 358
m aišýti 365
maltas 448
maiťinti 448
makas 374
m dkis 374
maksná 111
maldá 371
maldáuti 371
maldýti 371
málti 369
malunas 369
maňdras 376
mandriis 376
many ti 60
m ánkyti 382
márě 374
mafmalas 367
márška 382
mašalas 271
masná 374
matarúoti 375
matýti 438
matúoti 360
mážas 362
m áudyti 386
m aukti 385
máuras 377, 383, 524
mecarkě 581
mědě 362
mědis 362
medus 357
méilé 363
mekénti 358
meldá 561
méldas 561
me'sti 371
melstis 371
meluóti 385
mélžti 370
m n e s is 360
meňkas 359
ménkě 370
menturě 354
ménuo 360
m efkti 379, 380
měs 384
měsa 353
městi 361, 374
m*sti 354
míelas 363
miěšti 365
miglá 368
m ýlas 363
mylěti 363
m ilti 363
tnilžinas 369
m ilžti 370
m inéti 370
m inkyti 358, 376
m lnkštas 358
m lnti 190, 371
-m iňti 370
mirgeti 382
m irkš 380
m ifk ti 380
m irti 382
m irtis 382, 562
m ísti 448
m lšti 365
m ainýti 359
mojúoti 348
monyti 351
moťi 355
máti 355
mótyna 355
mosúoti 348
mozúoti 348
m iikti 385
m udrús 376
murmHi 380
m urm uliúoti 380
m úrzinas 381
m úrzinti 381
murzuóti 381
rnúsas 358
muse 376, 382
músos 358
ná 387
nčLgas 394, 439
ndguté 394
naktls 401
námas 134
nařš(t)as 396
narvá 230, 472
nafvas 472
naravytis 378
nasral 402
nastrax 402
naújas 400
nel 36, 37, 398
ně 392, 398
ne- 392
něgi 398
nelýginant 364
nepté 397
nepuotis 397
neršéti 396
neřštas 396
neřšti 396
nérti 401
neseinyti 543
nesutektě 573
nešanti vista 396
něšti 396
niěkas 398
-nlkti 399
nxjkti 399
nýplioti 399, 450
nýprioti 399, 450
nýtis 399
niáras 239
niiireii 239
no 395
nog ’tis 564
noglas 388
nókti 391
nósis 401
novés káulas 391
novy ti 391
nu 403
nu- 409, 665,
u sloves: 369 381,
460, 546, 619, 728
núnal 403
nuo- 409
nuodai 591
núogus 388
o 33
obúolas 214
omě 669
omena 669
omenis 225, 669
ómyně 225
oustai 697
ovyjě 225, 669
ožjjs 218
pa- 665,
u sloves: 363, 434,
458, 757, 682, 717,
721
paburně 390
paisýti 448
palšas 495
palšos 495
pakámpě, -pis 709
palvas 456
pam pti 500
panašus 396
panoš ti 396
papařtis 241
par 465
pařšas 480
pás 465
pasmelf/s 564
pasěhls 544
patulz^s 646
paňkštis 496
pautas 441
pavairús 672
pědá 446
pelkti 493
pel(a)vas 459
pel kas 445
pelenal 430
pelnas 458
pélti 459
péntis 437
pěplě 647
per 465
per- 491
péra 445
pér as 710
per 'ti 710
pérgas (peřgas) 478
peryti 445
pérkl(i)okti 484
Perkúnas 445
pérsti 482
pefti 481
péščias 446
pěsti 620
peteliškě 375
peťis 457
pet~/s 457
petrilé 50
petrělis 50
péžti 446
p ň ! 450
piaulas 502
piáuti 503
pielá 449
píenas 368
piesta 451
piěstas 451
piešos 495
piěšti 495
p lkis 442
piktas 493
p~/kti 448, 493
pilkas 456
pilnas 461
p ilti 477
pijlě 449
pinas 443
p ln ti 464
pypl~is 451
pOpti 450, 451
piřdis 482
pirmas 489
plršys 486
piršlýs 485
piřštas 487
piršti 485
pyrágas 451
plakšHi 367
plakti 144, 255, 453
p la s ťti 453
platus 455
plaučiai 460
plaukas 200
piáuti 463
plelké 459
pleikti 452
pléišéti 57
plékausis 251
plékti 460
pleni 458
plěnls 458
plénys 429, 458
plepHi 49, 58
plepoti 56
pUsti 455
plešketi 458
piěšti 57, 455
plošti 458
pleštiki 375
plévě 458
pliaúkšti 461
pliaúpti 461
pliauškěti 461
plikas 459
plýnas 334
plyš~is 57
plókščias 462
plúkas 461
pluskos 460
pluta 459
plútakoti 461
ponas 431
poniá 431
pópelis 647
posmas 436
pra- 484,
u sloves: 131
prastas 485
prásti 485
prašýti 485
pražulnas 716
prěskas 491
p ri 492,
u sloves: 394, 441»
636
prie 492
príemétis 493
pró- 477
putšos 495
púkas 497
p u lti 425
púral 502
p u fkšti 486
puřti 98
p uti 498
putýtis 496
ragas 515
ralbas 223
raikýti 294
ravnas 223
miruóti 335
raistýti 279
raišýti 531
rúkti 527
raliúc ti 512
rámus 530
ranka 524
rankově 523
rasa 517
rašme 514
rasti 587
raudá 522
raňdas 523, 524, 526
raudónas 523
raudóti 523
raumuo 524
raupal 584
raupsal 584
raůpti 527
raiisti 523
raúsvas 526
ráuti 526
rávas 520
ravéti 461, 526
rédýti 417
régzti rezgu 530
r kti 532
remas 507
remti 507, 586
reňgti 418
-rěpti 530
réta 509
retis 523
reívs 509
rizti 531
riáugéti 532
riěkti 294, 588
ríešas 418
ríešutas 418
ríetas 533
rikti 189
ryliúoti 512
rýloti 512
rymóti 364
rimti 364, 530
rinda 529
riňkti 524
rišti 531
rámus 530
ropě 530
rúdis 528
rugijs 513
rúgti 532
ruja 532
rujds ménuo 532
rúkti 583
rúkti 527
ruobti 522
ruópti 527
rúožas 509
rupas 517
rupšnóti 207
rúpúžé 517
rusiti 527
sq- 534
sábalas 565
saikinti 535
šakal 566
salpa 552
salpas 552
salpti 551
sálA 517, 552, 555
sámanos 560
san- 534
sápnas 541
sárga(s) 587
sáulě 558
saůsas 592
sávas 598
savě (gen.) 538
savi (dat.) 538
sedu 539
sedula, -ě 596
sédžiu 539
sěgti 473, 535
seja 544
semene 541
sěkti seku 540, 566
sěkti senka 536
seleti 552
sérgěti 587
sesuo 542
seti 544
siaubti 619, 630
siaústi(s) 474, 631
siddbras 587
síeksnis 535
síekti 535
siena 576
siZfcé 553
silpnas 551
silpti 551
síltas 545
siěti 418
sijóti 535, 545
sf/kas 542
542
542
siřpsti 572
siubúoti 630
siústi 474
sifiíi 610
skaidrús 82, 727
skaitýti 104
skályti 547
skasti 228
skatikas 548
skatýtis 606
skélti 612, 545
skersti 421
skefsas, -sai 549
skíesti 82
skilándis 722
skilvis 587
skiřsti 421
skirti 547, 627
skifvinti 99
skýstas 104
sklandá 200
sklandýti 612
sklerhpti 255, 300
skobti 547, 613
skototi 197
skótotis 606
skrábinti 613
-skrábti 613
skrádzias 549
skrádžiai 549
skrěba 613
skrebeti 622
-skrěbinti 613
skrěbti 613
skrěsti 550
-skrveti 227
skriěti 301
skrdblas 153
skrubnús 549
skúbti 614
skurbě 549
skúrbti 549
skuja 211, 610
skujos 211
skústi 212
skústi 304
skufsnas 294
skursnús 294
skveřpti 598
slabnas 551
slabti 551
slanka 558
slaugýti 557
slésnas 168
slíekas 168
slikt 671
sliiňpti 616
sliňkti 551, 558, 671
sližis 555
slyžps 555
smagenés 377
smdkas 717
smegenýs 377
smeigti 617
smiliis 359
smelkti 369
smelti 561, 563, 564
smělús 564
smetona 560
smiláuti 369, 561
smilineti 369
smilkti 369, 563
sm ilti 561
smilus 560
smirdeti 562
smogos 559
smogóti 559
smdgti 617
sm úkti 385
smúrglis 652
-smúrgti 381
sniěga 564
sniěgas 564
sniňga 564
somatas 567
sóstas 539
sótis 600
sotus 600
spaiglijs 451
spáině 443
spakas 240, 619
spakti 274
spangýs 76
sparnas 445
spáusti 70, 497
speiglýs 451
spelgti 434, 460
spětí 570
spiáuti 461
spilgti 170, 434, 460
spirgéti 483
spirgti 483
spirti 66, 495, 622
spirtis 495
sprageti 480
spráueti 70
spreňgti 490
sprqsti 448
sprindis 448
sprógti 480
sprudúklas, -klis 70
sprugti 67
-sprúkti 622
sprundiněti 70
sraveti 421
srlbti 585
sruobti 585
stábaras 580
stabas 556
stagaras 580
stdlas 590
stámbas 579
stangus (stángus)
659
stapinti 647
stařpti 580
stárta 582
stáugti 590
stegeri/s 580
stelgtis 577
stelbti 646
stene ti 579
-stérti 657
stíebas 576
stiěbti(s) 576, 640
stíegti 579, 585
stiěpti 576, 621,
640, 719
stilbti 646
stinkti 659
stipiňas 576,
621
stipti 576, 621
stirná 572
stódas 573
stógas 579
síoM 573
stokóti 573
stókti 573
stónas 574
stáras 574
stráipsnis 658
straumud 583
strdzdas 129
strěgiu strékti 589
strělá 586
strepětas 129
stríegti 390, 585
střápá 586
strópeti 586, 649
strápti 391
stropúoti 586
stropus 586
strubas 581
strúbis 581
strúbinti 581
sírujus 584
strustis 659
stubvras 556, 580,
629
stugsóti 663
stůgti 663
stukseti 660
stukterěti 660
stulbas 556
stulbti 557
stumbras 719
studbras 557
subóti 180, 720
sukti 545, 546
sulánkti 343
suňkti 536
súnús 599
súodžiai 538
suopúoti 599
sňpoti 720
supti 599, 720
suřbti 585
súriis 598
sústi 592
sutekté 573
sutikti 644
svajóti 692
svěčias 392
svečiúotis 392
svéikinti 692
svět vs 392
svíegti 632
svilti 536
svili i 536
svirtis 700
svéikinti 691
šaivá 84
Saka 279, 565
šakě 565
šaknis 279
šalná 588
šáltas 198
šálti 588
šamalělis 271
šámas 592
Šárka 581
šarmud 183
šáuti 593, 599
šeirě 544
seirijs 544
šeivá 84
šelmuo 553
šelpti 553
šepetps 625
šeprdnas 600
šefkšnas 588
šermenys 293
šérti 293
šěstas 606
šěšuras 595
šiáuré 542
siaurus 593, 600
šilnas 451
šiěpti 544
šilas 327
šimlas 578
širdis 572
širšuo 573, 697
sis 541
šiúpti 609
šiurgždús 572
šiurkštús 129,
572
šývas 545
šlaptá 556
šlaužti 260
šlějus 556
šliaňzti 260
šliědas 553
šliěti(s) 555, 556
šlýnas 555
Sliuozti 260
-šliurstyti 151
šliúrti 151
šliužinH i 260
šloga 616
šlově 552, 557
ěložti 260
šmirkštereti 380
šókti 547
sukúoti 625
áwo 592
švaitýti 597
šveňtas 594
šviěsti 597
šviěžias 596
švilpoti 597
švilpti 597
Svisti 597
évititi 597
švyteti 312
tabalái 283
tabaloti 48
tabalúoti 284
tábalus múšti 283
taisýti 642
talala 649
talalúoti 649
talka 465
tanlcus 191, 192
-tapýti 422
-tápti 636
tafpti 580
íafťi 636, 649
tás tá 640
tasýti 637
tašýti 641
táukas 660
taupýti 656
taňras 661
tausýtis 660
taňsti 641
tautá 88, 641
te (částice) 39
t$ (partikule) 641
teisús 642
telsti 642
tekíU 638, 639
tekmě 639
tekmené 639
V'kstelěti 588
tlksti 588
těkti 548, 573
tělias 638
tempti 642
témsti 646
teplióti 640
těpti 422, 640
t^sti 637
tété 637
tetervas 642
tětervinas 642
t$vas 640
tevérna 642
tevérnoti 642
tiesá 642
tikšti 588
ťikti 644
lilés 645
tylHi 643
-tilpti 639
tilti 643
tylús 643
timpa 642
tiňklas 640
tinti 644
týras 657
tirpti 652
tirškalas 129
tirškinti 129
tfsla 658
t\sti 658
titnagas 439
tóks 634
tolei 647
toli 110
tolus 110
topolis 647
trákas 652
trakinti 652
tranas 654
trandě 654
trandis 654
trandus 653
traukýti 655
trap''ti 128
trapús 128
trajd 655
tráukti 645
traukti 654
trěčias 657
trikšti 588, 651
trékšti 651
trendUi 653, 654
treňkti 655
treškéti 658
třešti 655
triésti 131
trýkšti 588
trim ti 659
trinti 659
-trýsti 131
trup ti 655
trupti 655
trusas 655
trušá 655
trusis 659
tuksHi 645
tůkstantis 643
tulóti 660
tulpinti 639
tulžti 646
túopa 647
túopti 656
tupé ti 108
tůpti 108
turéti 366
turgús 651
túrkteréti 651
tu fkti 296
tutúoti 136
tvakséti 91
tvaskéti 91
tvaskUi ‘žvaniti’ 645
tvaskéti ‘zářiti’ 192
tvaskóti 645
tvérti 662, 663
tvirtas 662, 663
údra 704
iidras 704
ugnis 410, 704
ákauti 477
ulbéti 697
ungti 219
ungurjjs 667
uňt(a)ras 672
úoga 215, 722
uolektis 338
úosis 217
uostai 697
úosti 41
upas 669
uřbti 701
ufgzti 699
uřkšti 699
uřkti 699
už 706
už- 706, 707
užkam pis 709
užuo- 707
užperas 710
užretiti 509
užvirti 709
vadas 711
vadúoti 711
vainá 690
vainikas 683
vairas 476
vaisin tyré 477
vaiténti 687
vákaras 680
valdýti 693
valýti 696
válkioti 694
valkús 693
váltis 694
valungl 694
vánagas 509
vanduo 696
vapiti 731
vapsá 697
vařgas 698
vafgti 698
varýti 677
-várstyti 699
vařtai 699
várna 698
vafnas 163
vařstas 701
várža 701
vasará 687
vaškas 697
veb lti 49
véidamainis 331
velkti 680, 687
veldéti 693
věliava 694
vélti veliu 606,
676
vélti velmi 682
vémti 57
vénteris 683
Věpriai 684
verděně 702
vefkti 698, 702
versmě 702
veřsti 701
veřšis 677
vérti 699, 702, 703
veržti 486
věsti 685
vestuvés 685
vety ti 687
větra 692
větušas 687
véveris 687
véžti 688
víenas 227, 247
víesulas 689
viěpti 210
vietá 692
vietóti 693
viksvá 691
vikšris 691
viksvá 691
-výkti 692
vyla 690
vilblti 697
vilbinti 673
vylé 608
vilgyti 694
vilióti 673, 690
výlis 690
villius 690
vilkas 694
vilksné 700
vilkti 693, 694
vilna 695
vilnis 695
vliti 673, 690
vinkšna 679
vifbas 699
virbeti 381, 699
virkščiá 391
vlrkšti 391
viřkštis 391
vir p iti 210
viršús 700
viršiigalvis 700
viršúnamis 700
vir ti 703
virtiné 702
virvé 407
viřžis 486
viržýs 702
visas 686
vyšniá 692
vyti 692, 696
vizgá, vizgé 691
výžti 679
vobyti 673
vogonas 675
voká 689
vókas 689
vdlioti 676
volungě 694
voverě 687
-vós 220
zliěbti 552
zvimbti 79
žabá 719
žabóti 719
žágaras 566
žágré 566
žaldas 714
žálias 714
žarijá 710
žqsis 191
že béti 718
žegnóti 724
želtas 716
žélti 714
žemb';ti 719
žembti 719
žěmé 714
žéngti 536, 603
žéntas 715
žěreti 710
žeřti 184
žěrúoti 710
žiaubti 630
žiarus 593
žydHi 312
židin>is 714
žíedas 312
žiemá 715
žiěsti 714
žinóti 717
-žinti 717
žioplinti 544, 711
žiopsóti 544, 711
žióti 711
žiu riti 719
žiurké 298
žlibti 554
žvaigždé 192
žvéngti 720
žvěris 720
žvilg"ti 718
žvirblis 697
L O T Y Š T IN A
aiza 230
akmens 237
Hlava 215, 216
alvs 413
apkauneties 412
apm dnit 354
apmát 354, 355
apse 418
art 416
asins 292
aste (asta) 408
auglis 424
augt 424
aule 668
aidis 668
au- (v aumanis)
665
aust 229
áustra 229
aut 406
avele 668
azis 218
baba 40
babs 74
babulět 49
babulis 74
badit 59
bális 48
balums 51
bambals 70
baňa 60
barda 62
barzda 62
bass 61
baugát 62
běda 53
bembelis 44
berbelět 65
bez 52
bezdět 79
bezmens 492
bimbus 70
bimbát 54
bimbulis 64
birsktit 433
birze 65
biz 79
bizinát 79
bizuot 79
blaizit 57
bVaut 57
blauzga 464
blenzt 56
blizgět 58
bVugt 462
bluodities 57
blusa 56
braucinůt 69
braucit 69
braukt 68
brauna 67
brúklene 70
bruňas 67
buc! 56
bulv&ns 44
bumbulis 64
bufkans 380
burksnis 69
burkšis 69
cauna 307
cecers 100
cekuls 96, 202
celis 268
cept 440, 441
cepure 98
cilps 209
cip 84
cirpt 296
dral 107
d sk a 101
čápat 81
Čurinůt 109
da 121
doba 122
dadzis 576
dadzitis 576
dařit 114
degt 113
deguts 113
děl(i) 120
delna 120
dět 118, 396
dét 122
diegt 138, 727
diena 114
dieveris 116
draugs 130
drázt 127
drudzis 127
druoěs 130
dubra 113
dubt 124
dum i 137
du (n)dinát, dunět
135
dunduruot 133
duntas 111
dvest 135, 137
dzeguze 726
dzeinis 728
dzelzs 725
dzelt 721
dzelts 730
dzert 730
dzěrve 222, 722
dzérvene 722
dzěst 162
dzilna 729
dziňtars 216
dziia 176
dzirnas 726
dzvrnavas 726
dzisla 727
dzit 171
ercětiěs 504
egle 220
érglis 417
erka 504
ěst 228
ezers 225
ezis 226
eža 225
gadit 173
gadities 173
gáidit 723
gale 175
golet 167
galva 167
ganit 171
gaume 716
gaumět 716
gavět 181
gavilět, gaviluot 190
gavulět, gavuluot
190
glábt 441
glěbt 199, 441
glemuot 184
glendět 167
gnida 171
grábt 182
grasit 186
gřaut 533
grauzt 186
grava 533, 699
grebt 182
gremuot 184
gremzt 184
grida 186
grimt 188
grist 186
grodi 186
gruozties 186
grúožuos 186
gudrs 212
gidbis 271
gurát 193
gurt 203
gút 212
gáza 194
idzigs 225
ieskát 691, 716
ietere 218
iesprangát 490
iěva 230
igns 225
ilcri 227
iksts 228
ikviens 247
ilgs 121
ir 212
iz 706
izkapts 254
izvirt 703
jd i 224
ja u n s 232
jáut 226
juozt 435
ka- 263
kakts 285
kálst 236
kolt 252, 305
kamane 272
kamene 105
kams 202
kam udl(i)s 202
kapat 254
kaps 274
karpa 205
-kart 290
kaset 244
kasit 100
kast 244
kaůt kaúju 286, 314
kaut kávu 305
klauvět 260
klencět 254
klenderět 250
klěts 253
klukšět 313
knupt 395
kúupt 395
krams 299
krápt 250
kroupa 584
kreiss 293
krems 299
kreslis 300
krúts 186
kukali 285
kukt 291, 303
kult 248
kuokalis 285
kuost kuodu 285
kuost kuošu 244
kuost 100
kuovarnis 163
kiípět 315
kupt 307
kuřpe 296
kurt 285
kusát 315
kvarkstět 206
kverpis 296
kverpt 296
kvikt 312
labiba 405
labiětis 340
labltis 340
lobe 340, 405
laceklis 338
lága 318
loge 318
laíca 338
lakt 338
langát 519
lanka 341
lapit 321
lapsa 336
lapsene 697
lapsta 339
lasis 340
lát 321
Taudis 331
laupit 344
Zout 329
láva 322
lěca 325
ledus 324
lekt 328
lelis 326
léluot 326
lemt 339
lěns 334
lěts 317
lezět 329
lěz(en)s 322
liegs 325
lieícs 333
liekšus 333
liepa 334
Hess 333
ligzds 172
Hni 326
linis 333
lipt ‘zapalovat’ 335
lipt ‘šp lh at’ 622
Upit 335
luga 342
lukns 325
lúks 345
lulis 341
luobs 342
luocit 341
lupt 344
lusis 527
madaras 352
m ainit 359
maisit 365
máiss 358
maks 111
maldinát 385
malt 369
manit 351, 354
maranas 352
marga 382
mát 355
máte 355
maut 386
medus 357
meluot 385
měms 395
menca 370
meneds 360
meness 360
mergái 379
merguot 379
mest 361
mezs 362
miesa 353
migla 368
miksts 358
milet 363
milš 363
mirdzinát 379
mirgt 379
mirguot 379
míst 365
mit 364, 366
mituot 366
mukt 385
m ulit 88
mundrs 376
músa 376
muodrs 376
muša 376
na 387
nagties 388
naguot 388
naids 392
nakts 401
narsts 396
nasis 401
navě 391
návět 391
ne 398
nei 398
nést 396
nidět 392
nirt 401
nite 399
nuógs 388
nuopelns 458
pa 465
padusě 439
paipala 300
paisit 448
palagzde 466
poli 477
pam pt ap. 500
papaide 241
par 465
parlags 493
půrts 583
patakas 638
paviedět 712
paíaga 424
pažags 424
pěda 446
peilis 449
pel(a)vas 459
pelúa 458
pelne 429
pelni 430
pelus 459
penderis ( -děris) 432
pert 481
pcteligs 375
piesta 451
piests 451
p ik is 442
piksle 451
pikstět 451
pile 449
pilns 461
pirags 451
pirdět 482
pirkstit 433
pirst 482
pirsts 487
plácis 367
plaiskum s 459
plaskains 462
plaskains 462
plats 455
pleikis 459
plene 458
plepět 56
plesa 458
plesa 458
pliks 459
plukstět 461
pluska 460
plauši 460
pluta 459
pluts 463
prášit 485
prie 492
pret 485, 491
pult 425
puosms 436
puost 426
pup pulcis 133
purkstet 486
purkšt 486
purkškět 486
purskát 486
putns 496
radš 514
rags 515
rašme 514
rast 515
rút 321, 515
rauda 719
raudat 523
rauds 523
raunas 532
raupa 584
raut 526
ravět 461, 526
raža 514
recět 507
rěds 532
remesis 530
rěns 532
réta 509
retět 509
riěksts 418
riekt 294
riět 335
rieta 533
rikt 507
r\pu (interj.) 527
rist risu 531
rist riedu 529
rubinát 522
rudinát 523
rudzis 513
rukt 522
rukt 527
ruobit 522
ruoja 532
ruoka 524
rupiš 517
rupucis 517
saiva 84
sakas 565
saki 566
sámati 567
sams 592
saretět 509
sargát 587
sargs 587
satapt 636
satrupět 655
sats 600
saule 558
sauss 592
sěja 544
sěrksns 588
sěrns 588
sěst 539
set 544
siens 541
siets 545
siját 545
sikt 536
slkt 536
silke 553
sirds 572
sirpe 572
sirps 572
sirsenis 573
sirsins 573
sist 567
skaidris 82
skaitit 104
skátit 606
sklanda 200
skrabt 613
skriet 301
skujas 211
skurbt 549
skut 212
sleja 555
sliekas 555
slienas 555
sliet 258, 555
sluvět 557
sluzat 260
smadzenes 377
smelis 359
smiet 560
smirdět 562
sniegs 564
spět 570
spiga 362
spvrgt 66
spirksiis 479
spi aut 461
sprágt 480
spridis 448
siet 418
sluoka 558
stabs 556
staigat 576
stársta 582
stauberc 580
steberlt 636
steigt 577
stěrste 582
stihat 101, 577
stibuot 577
stiept 640
stiga 577
stilt 643
stipt 576
stirna 572
strazds 129
strebt 585
striěgt 390
strube 581
strupulis 581
stubs 556
stuburs 556
stulbuot 56
stulbs ‘veřej’ 556
stulbs ‘slepý’ 56
stulbt 56, 557
stumbrs 719
sukat 625
suodéji 538
supět 609
surbt 585
sust 592
svaigs 596
svelt 536
svepstět 605
šaut 593
Sis 541
škěpele 626
škeps 421
SUirba 624
SHrt 547
SHst 104
škists 104
Sut 610
Svikstět 597
talka 465
táli 110
talinát 578
tamplis 660
ta 640
táuks 660
tauúat 660
tánta 88, 405
tautenitis 88
táutietis 88, 405
tecět 638
těkat 638
telěns 638
těls 639
td š 638
test 637, 641
teta 637
tievs 640
tlkls 640
tikt 573
tilinňt 578
tilpt 639
tiU 645
timsa 646
tirgus 651
tirpl 652
tírs 657
til 640
tracinát 652
traks 652
tranis 654
trápat 391
tráukt ‘b iti’ 645
traukt ‘pohybovat’
654
trav sis 130
trimět 659
třít 659
tukstuóts 643
tuluot 660
túls 660
tumsa 646
tumt 646
tvirts 662, 663
údens 696
údrene 75
údris 704
uodze 673
uoga 215
uolekts 338
uosis 217
udst 41
úotrs 671
upét 669
úpis 669
urbt 701
utors 672
vábit 673
vads 398
valna 690
vainiks 683
vaks 689
valát 676
valdit 693
valgt 694
valks 693
valuoda 696
valuodze 694
vánags 675
vápět 677
vargt 698
vařit 703
várna 698
vňrstit 699
várti 699
varza 701
vatalát 732
vatalět 732
vatarět 732
váveris, -e 687
vedama 685
veikt 680
velgt 694
velt 676
vepris 684
verdét 702
vert 677
vert 703
vervelět 65
větra 692
viedět 688, 712
viéns 227
vieta 692
viete 683
vietět 693
viksna 679
vilbinát 673
vilgt 694
vilks 694
vilkt 693, 694
vilna 695
vilt 673
virvs 699
virsus 700
virt 703
virve 407
virzis 702
višúa 692
vit 692
zalš 714
zelt 714
zelts 716
zeme 714
ziema 715
ziest 714
znuotis 715
zuoss 191
zvaigzne 192
zvěrs 720
zvirbulis 697
zabuot 719
STARÁ P R U Š T IN A
ains 227
alwis 413
angis 673
anglis 666
artoys 509
ancarbs 521
osy 225
assanis 223
assarati 225
assegis 226
assis 418
au- (v aum usnan)
665
aum usnan 386
awis 668
bebrus 59
blusne 554
brvnyos 67
dantim ax 111
deinan 114
dragios 129
duckti 112
eyswo 230
esketres 223
geguse 726
gelso 725
genna 725
gerwe 222
gislo 727
gulbis 271
gunsix 192, 194
guntwei 171
gurcle 183
yccroy 226
im m a im t 231
insuwis 218
inxcze 228
irmo 507
ist 228
fuse 226
kailustiskan 82
kalpa 251
caune 307
keckers 106
kelan 270
kirsna- 98
crauyo 292
cunclis 285
kurpe 296
labs 405
laygnan 331
laitian 222
lasasso 340
lauxnos 344
limtwei 339
Hnis 333
lyso 332.
lopto 339
luysis 527
lunkan 345
mais 382
malunis 369
mealde 369
meddo 357
medián 362
mensa 353
měntimai 354
moasis 358
muso 376
m uti 355
muzgeno 377
na 387
nabis 387
nautei 403
newints 116
no 387
noúson 384
nowis 391
pausto 501
paustre 501
pentis 437
pette 457
pettis 457
p intis 476
piwa-maltan
368
plauti 460
pleynis 458
pomaitat 448
postůnimai 576
prei 492
rancko 524
rawys 520
sackis 566
solme 551
sansy 191
sari 710
sarke 581
seilin 543
seyr 572
semen 541
sylecke 553
sindate 539
sirsilis 573
slanke 558
•i·poayno 443
slamite ( = starnite)
582
strigeno 377, 584
suppis 599
swáigat- 192
tarkne 649
tatarwis 642
taukis 660
túsimtons 643
waitát 687
wanso 697
wargs 698
warne 698
-weysigis 691
widdewu 680
wins 683
winsus 679
wissene 691
woapis 677
ivobalne 214
wobse 697
wolti 694
INDOÍRÁNSKÉJAZYKY
STARÁ IN D IČ T IN A
á (spojka) 33
á (částice) 39
abhi- 404
abhijňá- 717
abhi máti- 385
abhišriy- 413
ábhuvam 231
aččha 224
ádát 111
addhá 109
tidmi 228
idham 118
ádliát 118
agníh 410
áharn 213
úhar 114
ala- 286
akša- 418
ákši 411
amá 123
amátya- 123
nthhú- 180, 673
ana- 414
a(ň)čati 439
úňgára- 666
andám 214
andám 214
ániti 124
antár 695
ňntara- 1° 671
ántara- 2° 672
antrá- 218
ήρα 465
tpáč- 415
ápáka- 415
apařič- 415
ápavrnáti 703
api 492
ápivrnóti 703
aratní- 338
arblia- 514
úrsas- 695
Isad- 202
asáh (gen. sg.) 671
iisakra- 536
asinvan 600
osmi 231
ft.srava- 571
iisrk 292
άstár (aor.) 589
ásthát 575
aéman 237
aémará- 237
áéru 559
aštá(u) 419
ásthát 575
ásthi 280, 420
ásvitan 597
át 33
atireka- 333
atisára- 571
átman- 228
átha 423
ava 665
ava- 423
avatar- 659
ávih 225
ayás- 217
ayě 34
ayi 34
babhrií- 59
bahih 52
hala- 60
bandha - 476
báhu- 440
bibhěti 48
bódhate 496
bódháyati 75
bradhná- 68
bravlti 369
buddhí- 75
budlmá- 121
budhyate 49
bhadrá 122
bhaga- 59, 75
bhájati 59, 75
bhangá- 443
bhárati 64
bhárvati 65
bháyatě 48
bhávati 78
bháváyati 48
blil- 48
bhirú 48
bhrájate 56
bhrátar 64
bhrináti 74
bhrjjáti 483
bhrúná- 67
bhujati 193
bhurjah 74
bhúšati 78, 484
ča 33
čalati 639
čakrá- 270
čarati 270
Čarbati 613
óarmamná- 371
čarvat i 290
čatvárah 107
čayatě 83, 103, 245
čayati 96
čáyati 96
četati 104
čit 89
čára- 106
čumbati 500
čhága- 286
čhaláyati 601
čhardí- 297
čliáyá 578
čhrnátti 297
dádám i 111
dadhám i 118
ddhati 113
dákšina- 116
dakšináh 481
dáma- 134
dánam 110
danta- 719
darbhas- 126
daru 131
dása 115
dasát- 115
dasáti- 115
dáyatč 117
dčhá- 714
děhmi 714
deva- 119
děvar- 116
didhay 119
didhya 119
dlrghá- 121, 125
doh 439
dóm 86
drakšá- 185
drághíyan- 125
drámati 132
dráti 131, 132
drávati 132
dráyatč 131
duhita 112
dvarah 136
dváya- 136
duvě 136
dyáuh 114, 116
dhámati 124
dhamitá- 124
dhar- 123
dháyati 122
dhčná 122
dhi 119
dhmátá 124
dhršnú- 130
dhruvá- 655
dhúma- 137
tm i 229
gáblia- 249
gáidati 467
galati 157
gáláyati 157
galbhá- 198
gámati 294
gambhas- 169
gambhira- 169
g(a)ná- 725
gargara- 293
gardha- 166
gavákša 411
gáya- 174
giráti 730
giri- 176
gláha- 168
gónaka 179 (páli)
góniká 179
gůni 179
grávan 726
grdhyati 166
grlva 189
grnáti 726
gidma- 184
guváti 181
gútha 181
gharghara- 166
ghorá- 731
ghoša 167
ghošati 167
ghrnóti 177
hamsá - 191
kátili 728
harmyá- 204
háršaté 572
ha šatě 162
hárat ě 720
hěriuintá- 715
hitna 715
hrudími 182
hrdaya- 572
huvdná- 720
hválati 716
iččháti 716
i leštíte 411
i míra - 214
iňgati, -tě 181
irmá- 507
m7 411
íří 633
ιαΜ- 718
198
jámiitar 715
jambha- 719
janati 243
jam - 725
qarati 718
jáyati 174
jigciti 162
jikra 218
qinut- 718
jiwí- 728, 729
qivati 728
jňató- 715
quhoti 153
júniá- 718
qvál ati 167
kadá 248
kakšii 101
kakhati 197
kála- 95
kalá- 195
katu 232
kan- 239
kuna 152
kápi- 415
karbati 613
kárná- 152
karéti 95, 658
karpara- 586
karpňra- 235
kas 248
kasatě 244
katara- 303
katthatě 210
kauti 308
kináti 338
kirtiá- 152
klěšáqyati 255
klišnáti 255
kráma- 294
krámati 92
kravíh 292
krinůti 338
krmi- 99, 243
krmija- 243
krn&ti 152
krnóti 95, 658
krntáti 107
kršná- 98
krňrá- 532
kšadatě 521
kšaláyati 426
kšap- 680
kšapar- 680
kšah 714
kšěti 539
kšětra 539
kšipáti -211
kšiyáti 539
kšódhuka- 209
kšublt 619
lcšubhyati 211
kučáti 291, 303
kukkubha- 267
kukkuta- 267
kúlam 96
kulpháh 259
kuňčatě 108,291, 303
kúpyati 315
kúrča- 260
khálu 269
kliádati 285
khára- 276
khará 277
khěta 627
khóla- 203
khóra- 203
laghú- 325
lakkha- (prákrt) 318
lákšá 318
lálasa- 321
láňgati 519
lápati 326
láyatě 338
lědhi (r-) 337
lěpa- 327
lěpayáti 327
lihati 337
lim páti 327
lináti 338
liyatě 338
liyati 338
lóka- 595
lóman- 519
lópá 344
lúbhyati 330
lum pali 341, 525
luňčati 2345
madhya- 361
mádhu 357
maghá- 372
maghávat- 372
ma))an- 377
m ajjati 188
tnala- 561
qnamsá- 353
mána- 364
manda- 382
mandhátar- 376
mantri 350
m á (n)thati 354
manušya- 384
manyá 373
qnányatě 370
márdhati 356
marka- 379
maršti 370
mas- 353
m&s 360
masuriká 377
mátá 355
mátí- 430
máti 364
matyá- 375
mathnáti 354
mayatě 366
máyá (instr.) 214
mě 382, 214
měgha- 368
měšá- 358
měší 358
míthati 366
midháni 386
mih- 368
m ilati 257
m im áti 364
mitháti 366
m ithú 366
mrdú- 367
mrdháti 356
m rjánti 370
mrti- 562, 382
mréáti 368, 482
múli 386
m úhyati 386
muňčáti 385
múrččhati 380
múšaka- 386
mušati 386
múšika- 386
na ‘ne’ 392
na ‘jak o ’ 398
nábha- 99
nábhas- 392
nabhasyá- 99
nábhi- 387
nábhya- 387
nagá- 154
nagná- 388
nok 401
nakhá- 394
náma 230
napát- 397
naptf- 397
naraňgah 416
nášati 396
náva 116
navah 402
návatě 273
návya- 400
nay-\ni- 399
n i 400
ni- 399
níh 400
nidá- 172
nimbhuka- 333
nindati 392
nipat- 173
niš- 400
nitu- 671
nodáyati 402
nu, nu 403
nunám 403
čštlia- 671
ótu- 671
pačati 440
pad- 497
pádyatě 425, 497
páká- 428
pal&váh 459
paláyati 442
palitá- 456
pámsú- 451
pámsuka- 451
pana- 458
panáte 458
pántháh 476
panča 447, 499
parde-/paraňč- 489
pardatě 482
Parjanyah 445
páršni- 437
paršu- 486
půrsva- 486
pásas- 473
pát 446
pata- 456
pátati 496
páti 436
pátni 431
patra- 444
pavitra 477
pibáti 452
piččhám 451
pillika- 449
pilu- 449
pim šáti 495
pínaka 443
pinášti 448
piňga- 448
píparti 479
pippali 444
pipriyáná- 490
pišáča- 52
pitíh 452
pítrvya- 584
pláváte 462
plávayati 462
plihan- 554
pragalbhá- 204
prati 485
prátháti 455
prččháti 485
prináti 495, 491
pritá- 491
priyá- 363, 491
prkš- 482
prstí- 487, 486
prthú- 455
prthuka- 710
prušvá 381
puítha- 503, 502
purá 491
púrná- 461
purudína- 114
púrva 489
puyati 497
phála- 98
phálaka- 470
phína 443
rámaté, -ti 530
raňjayati 390
rápati 513
rasa 517
ráti- 530
ratí- 709
rávati 534
ráyati 322
rayí- 506
rédhi 337
remá 530
rináti 533
řití- 533
riyaté 533
rjipya- 224
rófaté 341
rodili 523
rodha 331
rókas- 595
román- 519
rópayati 519
ršya- 340
rtá- 518
rúpyati 519
rušan- 345
sáčaté 566
saiaté 478
šakhá 565
sákthi 576
sakharů 90
šalá- 306
sam 534
samá- 537
samala- 561
šamala- 271
šamyá 566
áaňkú 592
sapta 540
áaphá- 276
sárati 571
éardha- 588
šárdhas- 588
šáriká 581
šarkara- 90
éarman- 204
Šarva 682
sarva- 713
šasati 281, 280
šásti 246, 280
saští- 606
šat 606
šatám 578
éátayati 283
sidáti 539
šikhá 202
šikharah 202
šilpa- 446
sinati 418
singivéra (pálí) 712
siňčáti 538
élěšáyati 255
élóka- 556
smá 39
smáyate 560
snáuti 563
snávan- 583
sníhyati 394
šodháyati 85
spršáti 482
sph&láyati 430
sphátí- 570
spháyati 570
sphirá- 571
sphitá- 570
sphití- 570
šramá- 206
šramáyati 549
šr&náyati 468
šrapáyati 668
šrathnati 295
šravas- 557
srávati 421
šráyati 258, 556
šrgálá- 601
šrih 413
šrináti 413, 668
sr játi 559
šr xghániká 292
šrudhí 557
stabhnáti 557
stambhaii 557
stxyát 634
stůyú- 634
stená- 634
strnáti 589
strnáti 589
strtá-5 89
stkali 590
sthávira- 574
sth&nam 574
stkaná- 579
sthůpáyati 647
sthávara- 574
šthivati 461
su- 534
snbhága- 712
šudhyatě, -ti 85
sáná- 599
šányá- 592
šušká 592
sušupdná- 570
šúšyati 592
suté 599
suváti 599
súvar- 558
svůdúh 551
svánati 717
svápati 570
svápiti 570
svápnah 541
svápn(i)yam 541
svásar- 542
švašru- 595
švašura- 595
švéda- 595
švéta 597
syáti 418
syalá- 609
takšati 641
tákti 638
tamas 646
támisrů 646
támraka 647
tanoti 640
taná- 640
tánuka- 640
tányati 579
tápas 99
tapasyá 99
tápati 640
tápáyati 647
taškařa- 637
tůšti 641
tatra 640
láva 663
táyá 634
timirá- 646
tíšthati 575
tráyah 657
tri 657
trna- 582
tdšcyati 660, 662
tudáti 132
tuj- 664
tu (m )p á ti 115
tuna- 648
tuňjánti 664
túšyati 660, 662
turáti 664
tuvi- 643
táya- 665
ubhá 404
uléháti 229
uSitů- 666
učyaté 666
ud- 706
udrá- 704
udviyáti 714
udhar 704
unátti 696
upamána- 471
úpalah 415
upastarana- 474
ármí- 695
úrná 695
urú- 609
ušás- 229
út- 706
vadhú- 687
váhali 688
vái 269
-vai 682
valká- 693
válša- 695
vámiti 57
vamrá- 379
vamri 379
vanah 683
vardháyati 525
vápa 632
variyůn 683
várjati 699
vcršman- 700
vartatě 701
vasantá- 687
vášmi 678, 685
vavrá- 672
vayá 211, 681
váyas- 682
váyati 692
váti 678
váyati 678
véda- 688
vé'até 714
vépaté 210
viti 696
véttar- 595
vidáná 679
vidhává 680
vidhú- 680
vindaté 679
vindáti 398, 679
viš- 684, 686
višva- 686
viti- 692
vrána- 508
vrddhá- 99
vrddhi- 701
vrdhyatl 525
vríhi- 528
vrj- 700
vrká- 694
vrnákti 699
vrnóti 44
vřšan- 677
yá- 222
yábhati 219
yána- 216
yátá 218
yáti 224
yáuti 226
yugala 221
yugám 226
yunákti 221, 226
yús- 226
yúša- 226
yňšan- 226
yúvan- 232
NOVO IND ICK É JAZYKY
bhág- hind. beng. 53
bhajj pendž. 53
čár cik. 106
čhil beng. 85
goi cik. 190
gunt kašm. 272
kabanos cik. 153
holav cik. 202
lim u hind. 333
lohe cik. 616
mantri hind. 350
moleva cik. 413
Bom cik. 86
Romani cik. 86
murš cik. 373
pillu hind. 449
roi khovar. 331
• átro cik. 678
xcuzgyl vazir. 697
ÍRÁ NSK É JAZYKY
(Avesta není
označena)
ůóar pers. 679
afsman- 436
aipiuaračainti 694
ana 387
áňhó 671
angišt pers. 666
antara - 672
ard oset. 518
arama- 507
aratna- 338
asaiti 716
asman- 237
ast- 280
aša- 418, 518
aši 411
ašta 419
átar- 679
ava- Írán. 423
avijanaiti 728
ba 39
bádyán pers. 41
baga stpers. 75, 59
bahadur pers. 59
barazah- 72
barajaya- 55
baraxda- 55
brazaiti 56
bawró 59
čaj pers. 93
čapíš pers. 81
čára 658
čárták pers. 95
či 101
■da 121
daěman 119
daěva 119
dačzayeti 714
daoša- 439
daršyu- 130
dáy- 119
dátiy stpers. 118
dav- 112
dčv pers. 119
dražaite 131
dugadar- 112
dulband pers. 660
arazifya 224
frávarčaiti 694
frin a iti 495
fsarm oset. 581
fšarmrj 581
gairi- 176
gaona- 191
ganá 725
gil*n pers. 249
grivá 189
gu&a- 181
guh pers. 181
gun pers. 191
ywn sogd. 191
hama- 537
hinčaiti 538
hizu 218
hizvá -218
hunu- 599
huška- 592
hvar- 558
kalná 83
kaofa- 307
kárd pers. 277
kárván pers. 242
kata- 197, 283
kirm pers. 99
kumeů baluči 271
lak pers. 318
lakce pers. 338
lakše pers. 338
laívard pers. 322
lim ún pers. 333
loesceg oset. 340
máůanam 365
maoriš 378
mastrayan- 377, 584
mazga- 377
m iůnaiti 365
mi&wa- 366
miždam 386
moecyn oset. 371
m ušk pers. 374
nab- Írán. 388
náranj pers. 416
nipišta- stpers. 495
pabalaw orošor. 499
pahl pers. 499
pairibrinaiti 74
panta 476
p(a)ourvó 489
párgál pers. 444
par δ 491
pqsnuš 451
paradaiti 482
párána- 461
parasu- 486
paratu- 487
p irin j pers. 68
ráman- 530
raoxšná- 344
i-atu- 518
rávend pers. 513
ráz persp. 34?
ráy- 506
ranjaiti 325
sal 544
ságaris skyth. 540
Saurva- 682
sim a 566
skaň vachi 624
snávara- 583
spa- 593
spalta- 597
spárz pehl. 554
spanta- 594
,iparszari - 554
sraoša- 559
sravah- 557
-stáitiš 474
stoen oset. 624
supurz pers. 554
susán pers. 538
šál pers. 601
šáh (m át) pers. 354,
601
šáx pers. 565
šarm pers. 581
šayal pers. 601
šdi&ra- 539
tabar pers. 647
tačaiti 638
táóárv pers. 642
tafte pers. 633
tajyn oset. 637
* tapara stírán. 647
tavaiti 665
tavás- 665
táyu- 634
tamah- 646
tuři- 599
ubá 404
udró 704
us- 706
usaiti 229
ušastara- 229
uši 667, 703
uz- 706
itanjayeiti 133, 634
váragna- 508
varasa- 694
varvarah pers. 687
vasah- 687
vasna- 678
vdhrkó 694
vis- 684
viz kurd. 679
w'rpn'k sogd. 508
xdya pere. 681
xru- 292
xrúra- 292
xsyrrf oset. 572
xšvaš 606
ocvaětu- 594
xvajsaiti 570
yw6- sogd. 666
ydh 435
yaghayeiti 435
ydr 217
yava- 232
zá 714
zafar 721
zavati 720
zdrddaěm 572
žadvár pers. 85
TOCHARŠTINA
ant-api B 404
karke A 293
klop 259, 441
ku- B 153
kus- A 153
k-wdr B 203
laks 340
meňki B 359
pánn B 465
panw A 465
pinkám B 495
por A 502
puwar B 502
pwár B 502
reki 532
sdlyi B 592
soyd 599
šats- B 567
tek- B 664
tkám 714
tsauk- B 90
tsok- 90
tsuk- 90
u al- B 44
yesan B 218
CHETITŠTINA
-a 33
aku- 237
andra- 372
-ann- (sufix) 556
anni· 414
annija 414
apaši 477
appa luvij. 465
appa 465, 477
appalái- 433
appan 415
appanda 415
arha 520
arhaja 520
ašga-šepa 51
ašnu- 419
aššanu- 419
ateš 641
dagan-zipa 51
dahhi 636
gim- 715
gurta 182
■ha hier. luvij. 33
haraš 417
harra 61
haštái- 280
hila 137
hilam-mar 137
hišša- 441
liuelpi 188, 257
igdi- 320
iškallái- 545
išpanza-šepa 51
iššalli- 555
ištah- 575
ištanza 136, 228
kalli-kalli 566
kamru-šepa 51
kappuvái- 124
kardiš 572
karim m i 204
karmalaššái- 271
ki 542
kiša- luvij. 100
kišái- 100
kišt 162
kunk 314
kurk- 291
kurša- 298
kušan 307
kutru- 212
la 322
lalu- 343
lámán 230
lamnija- 339
lap- 430
lě 323
link- 257
ma 58
m alda(i)- 371
man 393
mán 393
manijahhmi 524
markija- 380
irMrša- 379
mekki 370
mutái- 386
nai- 399
nanna- 171
nekuzzi 401
nepiš- 392
nu 403
páhhur 502
paim i 552
paltana- 457
palvái- 481
paprahh- 40
paprai- 40
pardi- 434
parš- 483, 478
patijalli- 428
pedan 497
pidda- 425
p ijam i 552
pói- 468
šallija- 517
šankuvai- 439
šepa 51
tar- 649
tchi 118
tekan 714
těmi 118
tuppi 633
tuzzijant- 88
va(i)ana- hier. 690
raih- 676
valla 682
vallu- 210
vámi 552
vdtar 681, 696
ver- 696
vijam i 552
vijana- 690
zena 223
zipa 51
ARMÉNŠTINA
alkalk 318
anjuk 673
ankiun 666
ašun 223
azazim 192
bérem 64
berj 72
bok 61
dam 111
durk' 136
dustr 112
erdumn 518
es 213
ěš 41S
cax 565
eln 222
garšim 572
gelům 676
geljk' 729
gelmn 519
gini 690
gišer 680
glux 167
halum 477
harcanem 485
hav 668
hing 447
hun 476
hur 502
isk 228
j u 681
jer 177
jil 727
mek' 384
m eruť 373
wě<7 368
m rur 377
m«n 376
kalin 721
kiv 728
kin 725
knik' 263
k run 541
neard 584
nist 172
nu 563
lakem 338
lezu 218
lizem 337
oror 417
malém 369
maVtem 371
mayr 355
siseřn 106
šěn 543
tapar 647
ťaťavem 647
tayqr 116
tev 112
tilm 639
tur 110
terem 126
pastař 474
p ’aycaln 554
u l 668
usanim 666
ut 419
samik' 566
sa-n 588
vec 606
ALBÁNŠTINA
anqój 219
αί 422
gardh 182
grerě 183
guně 179
balte 55
bér 51
bjeshkě 52
kalí 251
kondosh 239
dhi 715
flojere 147
laleo 319
laloua 319
magulě 372
mjel 370
murgu 383
m urk 383
mushkě 362
řepě 530
pa 465
pjerů 483
potěrě 473
tha 118
vatře 678
vetulle 681
vidh 679
rabusk 504
shpall 470
shtrungě 584
shut 631
ŘEČTINA
άατος 600
άββας 415
άγαύός 173
άγγελος 36
άγγονρον 413
άγκνλος 439
άγκυρα 36
άγόριον nř. 410
άγχιστος 492
αγχόνη 180
άγχω 673
άδάμας 34, 114
άδάματος 114
άδης 442
άόρος 214
άέξομαι 424
άζομαι 192
άησι 678
α ’ιέλουρος 687
αίμα 292
αίόλος 694
ακακία 34
άκμων 237
άκονω 104
άκρόδρυα 131
άλαξ 338
άλδαίνω 525
άλιος 215
άλλά 35
άλμα 158
άλς 592
άλνω 648
άλώπηξ 336
άλ(ω)φός 316
άμα 534
άμαλδύνω 356
άμάρακος, -ον 348
άμάραντος 36
αμαρτωλός 352
άμαυρός 377
άμέλγω 370
άμνός 221
άμολγός 379
άμόρα 381
άμορβίτης 381
άμυγδάλη 350
ά μ φ ί404
άμφίπολος 270, 423
άμφορενς 665
άμφω 404
άνα, άνά 387, 415
ανακουφίζω 387
άνεν 409
άνεψιός 397
άνηρ 36
άν&ραξ 666
άν&ράκιον 667
αντί 408
άνύω 414
άνω 387
άξων 418
άπαφός 133
άπελλον 647
άπό 465
άποϋήκη 37, 501
άποπαπποϋται 500,
433
απόστολος 37
άργανον 677
άρ&ρον 666
άρι- 683
άρμα 217
άρματωλός 352
άρμός 217
άρον 38
άροτρον 505
άρουρα 516
άρόω 416
άρπάγη 182
άρπαδής 520
άρπη 572
άπτέμων 214
άρχείον 38
άρχι- 38
άσκαρίς 613
άστράγαλος 168
άσφαλτος 38
άττα 422
αυγή 226
αυλή 668
αυλός 668
αυλών 668
ανος 592
αυτός 537
άω 600
βαφή 677
βαλανεϊον 45
βάλανος 721
βαλιός 54, 60
βάλλω 149, 158
βάλσαμον 44
βάλτος 55
βανα 725
βάρβαρος 46
βάρβιτος 678
βασιλικόν 49
βασιλίσκος 289
βδέω 79
βή 49
βίομαι 728
βίος 728
βίρρος 77
βλαδαρός 356
βλάξ 55
βληχάομαι 56
βλίτον 57
βόρβορος 64
βόρμάξ 379
βραγχάω 204
βραχύς 70
βρέφος 188
βρότος 68
βρονκος 68
βρνχάομαι 71
βωλίτης 50
βύρσα 298
γάβενον 6 75
γαλέα 149
γαλέη 267
γάλ(ο)ως 714
γαμβρός 715
γαμφηλαί 189
γανριάω 194
γαύρος 193
γανρόω 194
γε 230
γέμω 170, 175, 723
γέρανος 222
γέρων 718
γιγνώσκω 717
γλάμων 167
γλάφω 168
γλήμη 167
γλία 254
γλοία 254
γλοιός 168
γλυκύρριζα 325
γλύφω 168
γλώσσα 150
γνίφων 172
γνώμα 717
γόγγρος 192, 667
γογγρώνη 729
γογγύζω 190
γομάριον 347
γομφίος 719
γόμφος 719
γούνα střř. 179
γούννα střř. nř. 179
γράφιον 505
γυνή 725
γύπη 731
γύφτος nř. 86
γύψ 593
δάήρ 116
δαίομαι 117
δάκρυ 559
δάκτυλος 112
δαμάω 36
όαρϋάνω 131
δε 121, 723
δέκα 115
δεκάς 115
δέκατος 115
δέμας 122
δέμω 122, 134
δεξιός 116, 481
δέρω 126
δή 109
δήν 112, 122
δηνάριον 114
δήω 115
διάβολος 109
διακονιά 272
διάκονος 721
διαμάν 216
δίδωμι 111
δίσκος 15
<5ο3ι> 122
<5ολί%3ς 121
δόμος 134
δόρυ 131
δράμα 114
δράπέτης 126
δράω 114
δρέπω 126, 129
δρϊμύς 73
δρόμος 132
δρυμός 123
<5ρυπτω 126
(5υα> 136
/3ο->όεκα<5άκτυλον 136
<5ώμα 122
όώρον 110
εαρ 685
έβδομος 540
εγκαυστον 213
έγχελυς 667
213
εόνον 683
εδω 228
εεδνον 683
£ϊδωλον 213
είμί 231
ε7μί, ϊμεν 202, 229
ε«ί μ/α εν 219
εκ 707
εκατόν 578
έκλεικτικόν 326
έκυρά 595
έκνρός 595
έκών 678
ελαία 413
έλαιον 343, 413
έλάτη 220
έλαφος 222
έλαχύς 325
ελέγχω 519
ελεημοσύνη 35
έλενδερος 331
έλέφας 556, 682
έλκος 695
έλκω 694
έλλός 222
έλύω 676
έμπίς 222
εμλαστρον 389
έμφέρομαί τινι 396
ε’ν 673
ένάτηρ 218
ένατος 116
ένη 414
ένήνοχα 396
εννέα 116
έντερα 218
ένύπνιον 541
εξ 706
έξαμάν 216
έξάμιτος 34
έξοδος 202
εξαπίνης 216
επί 492
έπικάρσιος 549
επιούσιος 687
έπίπλοος 458
επίσκοπος 54
έπομαι 566
έποψ 133
έππίς 222
επτά 540
έρείκη 702
έρεύγομαι 532
ερευνάω 403
έρι- 683
έρπις 513
έρυδρός 510
έρύω 530
έσπερος 680
έστε 224
έστη 575
εστία 399
έταλον 638
έτελον 638
έτος 638
εύκτήδων 521
Εύμαιος 560
ευρύς 609
εϋφρων 64
ενω 671
έχϊνος 226
Εέξ 606
ζαγάρι nř. 410
ζενγελη 221
ζεύγννμι 221
ζήν 728
ζιγγίβερις střř. 712
ζιζάνια 719
ζυγόν 226
ζώννΰμι 435
ζωρός 217
ήδύς 551
ήέλιος 558
ήδω 545
ήλιος 558
ήμαρ 114
ημέρά 114
ήν 165
ήνεγκον 396
ήτρον 388
ήώς 229
δείνω 728
θεμέλιον 646
-δεν 466
δέναρ 120
θερμός 177
δέρομαι 177
δέρος 177
δέσσασδαι 721
&ήκη 85
■δήν 109
δήρ 720
δηριακά 130
δήσατο 118, 122
δήσδαι 122
δλάω 120
δόρυβος 181
δρασύς 130
δραύω 130
δρέομαι 130
δρόνος 654
δυγάτηρ 112
δυμβρος 108
δϋμος 385
δύννος 660
δύρά 136
δύρσος 654
δύω 124
δωνσσω 112
ίάλλω 552
ϊβανος 138
ιβίσκος 213
ίδέ 212
ίδυιος 595
ϊεμαι 696
Ιλύς 227
ϊμβηρις 667
Ιππομάραδον 278
ίστάνω 576
ίστημι 575
ιτέα 230
καβάδης 233
καβάλλης 264
κάδος 234
καδολικός 245
καίω 213
καλάμη 551
κάκκαβος 235
κακκάω 235
κάλανδρα 236
καλή 314
καλύβη 195, 269
κάλ.υξ 236
καμαλάνκιον 258
κάμαξ 566
καμάρα 272
κάμινος 271
κάμμαρον 97
κάμπτω 308
καμπύλος 4
κάνδνς 239
καν&ός 285
κάνναβις 273
κανών 239
καπνός 275
κάπρος 684
κάράβιον 276
καραβος 206, 276
καρδία 572
καρ/ς 506
κάρνη 279
καρυόφυλλου 241
κάρφη 205
καρφίον 187
κόρφος 205
κάρφω 288
καστανόν 245
κατά 534
κάττος 266
κατυλος 283
καχάζω 197
κοχλάζω 254
κεάζω 101
κέδρος 82
κειρίά 636
κείρω 107
κελλί(ον) 82
κεν 232
κεραΐζω 311
κέρασος 657
κείρω 547, 671
κεραυνός 445
κέρνος 413
κεσκέον 100
κεύ&ω 309
κήβος 415
κηϋίς 234
κήλη 314
κήπος 415
κήρ 311
κήρ 572
κηραίνω 311
κήτος 315
κι&άρα 87
κιννάβαρι 86
κιχήλά 312
κίχλη 312
κιχλίζω 166
κιχώρεον 86
κλάδος 120, 258
κληίς 256
κλείω 256
κλε'(/")ος 557
κλε'ω (-ομαι) 557
κλήμα 258
κλίβανος 199, 290
κλίνω 258, 556
κλουβός 259
κλνϊι 557
κλώόίς 290
κλώσαω 313
κοέοτ-104
κοίζω 312, 550
κοινά 541
κοκκν 726
κόλα£ 195, 198
κολοβός 271
κόλος 271
κομήτης 271
κόμμι 152
κόμπος 151
κονέω 272
κόνις 171
κοντόσιον nř. 239
κόπτω 274, 275, 422
κοράλλίον 276
κορβανάς 242
κόρος 277
κορυφή 595
κύσκινον 282
κόστος 280
κοτύλη^ 283
κουκουλλί(ον) 306
κόφινος 3Ó5
κοχώνη 266
κόψιχος 279
κραδίη 572
κραιπνός 300
κράταιγος 168
κραϋρα 209
κρανρος 209
κρέας 292
κρήνη 301
κρηπίς 296
κρίβανος 290
κριγή 54
κριξό; 299
κροκόδ(ε)ιλος 294
κρόσααι 294
κρύπτω 298
κρύσταλλος 301
κρώζω 288
κτείς 187
κτέρας 656
κτέρισμα 656
κτηδών 521
κτίσις 539
κτοίνά 543
κυβερνάν 278
κνδάζω 304
κυδώνιον μάλον 248
κύκλος 270
κύλινδρος 92
κυλλός 306
κύμα 261
κύμβαλον 92
κάμινον 262
κυν&άνω 3
κυπάρισσος 92
κύπειρος 3Í5
κύπτω 212
κυρέω 308
κυριακή 87
κυρικόν 87
κύριος 595
κυφός 212
κωβιός 185
κωλική νόσος 269
κωφός 194
λάγανον 332
λαί(/")ός 329
λαλεϊν 319
λαμπτήρ 343
λαός 318
λαπαρός 551
λάπαύον 323
λάπτω 198, 316
λαφύσσω 556
λαχαίνω 322
λείμάξ 554
λειμών 554
λείριον 333
λειχήν 336
λείχω 337
λέκτο 329
λεύσσω 527
λέγεται 329
λέχος 329
λέων 328
λήδα 317
ληδεϊν 334
λήκν&ος 322
λήμα 323
λήν 323
ληρέω 335
Λητώ 317
λίβανος 413
λίμνη 554
λινόν 326
λίπος 327
λίπτω 199
λίτανος 336
λίτρα 330, 337
λιχνεύω 337
λυγγάνομαι 337
λύγδην 337
λύζω 337
λύκος 694
λυγξ 527
λύρα 345
λωλός 341
λώμα 326
μάγγανον 350
μαγεύς 347
μαγήναι 347, 356
μαγίς 347
μάγιστρος 365
μάζα 353
μάλη 440
μαιμάω 560
μαίστωρ 365
μάκων 349
μαλακός 358
μάλύα 349
μαμωνάς 350
μανιάκης 373
μάομαι 560
μαργαρίτης 352
μάργαρον 325
ματτύη 361
μάττω 356
μαυρός 201
μεγάλο- 174, 270
μέγαρον 272
μέγας 370
μέ&υ 357
μειδάω 560
μείζω 365
μέλαϋρον 438
μέλει μοι 369
μέλι 357
μελίμηλον 352
μέμονα 370
μέσος 361
μέσπιλον 366
μέτρον 361, 360
μήδεα 376
μηδική 581
μηκάομαι 358
μήκυνν 349
μην 360
μήνη 360
μήρα 353
μηρνκάομαι 524
μήτηρ 355
μηχανή 371
μίγννμι 365
μιμνήσκω 370
μίν&η 354
μινύ&ω 359
μισύός 386
μοι 214, 328
μόλυβδος 413
μοναστήριον 373
μοναχός 370
μορμνρο) 380
μύρον 349
μορύσσω 105, 374
μόσσνν 317
Μοσσύνοικος χαλκός
374
μουσική (τέξνη)
384
μοχϋέω 170
μύζω 382
μϋϋος 134, 385
μυία 376
μνκάομαι 382
μύλλω 369
μύξα 562
μύρτος 385
μύρμηξ 379
μώλος 348
νάρδος 389
νάρκισσος 389
ναυτία 173
νάφ&ας 388
νειός 400
νέος 402
νευρά 584
νεύω 269, 273
νέφος 392
νηγάτεος 179
νή&ω 399
νήμα 399
νίζω 393
νίφα 564
νν νυν νύν 403
νυμφεύω 564
νύξ 401
νυός 563
ξέω 100
δβριμος 406
οδός 202
οδούς 719
όγκος 439
οίδα 688
οϊδος 219
οίηίον 411
οικία 684
οίκος 684
οίνος 227, 690
όις, οϊς 423
οϊφω, οίφέω -άω 219
οιωνός 681
όκνέω 412
οκτώ 419
όλβιος 415
όλβος 405
όλος 713
ομίχλη 368
όμόργννμι 370
όμός 537
ομωρός 381
όνειδος 392
όνομα 230
όνομαι 159
όνος 418
όνυξ 394
όξω 41
όπισ&εν 465, 477
οπός 566
όργανον 677
όρνϊς 417
ορός 599
όροφος 583
όρνζον 528
ορφανός 514
ός ή ο 222
όσσε 411
όστέον 280
όστερον 671
σύδός 467
ού&αρ 704ουλάκης 338
οός 667
όφ&αλμός 411
όφρΰς 71
όχος 688, 704
όψομαι 411
παγή ( παγίς) 440
παιάν 447
παιπάλη 620
παλαίστρα 429
παλαίω 710
παλάτα 428
παλάσσω 454
παλεύω 342
πάλη 710
πάλλω 429
πάλός 236
παμβάκίον 60
παμφαλάω 455
παντόφελλος střr. 432
παπαρούνα nř. 445
πάππας 433
παπ(π)άς 472
πάππος 431, 647
παπταίνω 438
πάπύρος 433
παράγω 465
παραύήκη 435
παρασκεύω 212
πάρδαλις 434
πάρδος 434
πάριππος 434
πάρος 491
παρών 479
πασπάλη 620
πάσχα 437
πατάξω 640
πάτος 476
παύω 501
πεδίον 497
πέδον 497
πείρα 487
πείρω 434
πέλας 57
πελεκάν 443
πελεκάν 443
πελεμίζω 460
πελιδνός 445
πέλλα 458
πέλμα 458
πέμπτος 447
πέντε 447
πέος 473
πέπερι 444
πέρ 491
πεγφαμηνός 444
πέρδομαι 482
πέρδω 482
περί 491
περκνός 496
πέσσω 440
πέτομαι 496
πεύ&ομαι 496
πήγννμι 439
πηλίκος 269
πηλός 236
πήρη 444
πήχνς 440
πικρός 493
πίλος 463
πίναξ 443, 450
πίνος 621
π*νω 452
πϊπος 450
πίσσα 442, 563
πίσνρες 107
πλακοΰς 428
πλανήτης 454
πλάσσω 453
πλάτανος 455
πλατέος 57
πλάτος 455, 462
πλέκω 459
πλεύμον 460
πλέω 462
πλήμνη 416
πλησίος 57
πλήσσω 255, 453
πλέγμα 456
πλ/£ 456
πλίσσομαι 456
πλούτος 464
πνέω 460
πόάεν 305
πόύος 721
ποιείν 103
ποικίλος 495
ποινή 83, 245
πολιτεία 470
πολος 469
πολόποος 470
πομπή 471
πομφόλνξ 74
πομφός 500
πορδή 482
πόρος 472, 479
πορφύρα 500
πορφνοω 68
πός 463
πόσϋη 473
ποστάλιον 474
πότερος 303
πότνια 431
πους 446, 497
πρίνος 73
πρ’ω 449
πρίων 449
πρώκες 295
πρός 465, 484
προσφορά 485
πρόσωπον 411
πρότί 485,
πρόχειρος 389
πτερόν 444
πτέσνη 437
πτέσσω 448
πτύω 461
πν&μήν 121
πυν&άνομαι 496
πό|(ς 501
πύρ 410, 502
πύρε&ρον 52
πνρός 502
πυτίνη 50
πωλέομαι 426
πώς 249
ράδαμνος 518
ραδϊξ 518
ρέμβομαι 519
ρεύμα 527, 58·'·
ρε'ω 421, 527
ρήγνυμι 50
ρίγος 589
ρίνες 402
ρόδον 526
ρουσάλια 525
ροφέω 585
ρύμα 530
ρυφώ‘585
ρώμη 389
ρώπος 585
σαγήνη 536
σάγμα 568
σαγμάριον 568
σάκχαρον 90
σαμβατική 565
σαμψΰχον 348
αάνδαλον 537
σατανάς 538
σάπφειρος 535
σαύλος 203
σανρός 626
σβένννμι 162
σεύκλον 91
σικύα 664
αίκυς 664
σινδών 83
σκάνδαλον 545
σκάπτω 274
σκάραβος 206
σκαφή 612
σκαφές 612
σκεδάνννμι 624
σκέπας 98
σκεπάω 98
σκέπη 98
σκηνή 543
σκιά 578
σκιρρός 627
σκνϊπός 172
σκώπτω 626
σμαραγέω 189
σμϊλαξ 562
σούσον 538
σπάύη 66, 620
σπαίρω 495
σπείρω 487
σπέος 442
σπεύδω 497
σπήλαιον 442
σπίγγος 450
σπίλος 570
σπιλόω 570
σπίνος 570
σπληδός 458
οπλήν 554
σπληνίον 458
σπόγγος 17
σπόνδυλος 494
σταίς 642
σταμϊνες 567
στέγος 585
στείβω 577
στείχω 577
στέλλω 590
στέμβω 661
στενός 641
στένω 579
στέργω 126
στιβέω 577
στίζω 576
στίλβω 58
στοά 574
στοβέω 661
στόμα 639
στόνυξ 439
στρεύγομαι 651
στρούγκα 584
στρον&ίων 496
στυγνός 590
στύγος 194
στύξ 590
στωΐδιον 574
συ 663
συλλαβή 551
συμπίπτω 173
σύνδυο 404
συρικόν 593
σύς 596
σφάγνον 42
σφόγγος 179
σφράγίς 441
σάγιστρον 635
τανϋαρύζω 642
τάνυμαι 640
ταρβέω 652
ταύρος 661
τείνω 640
τείχος 714
τέκτων 641
τελέω 639
τέλμα 639
τέλος 1° 88, 635
τέλ.ος 2° 105, 638
τέμνω 644
τερύρεύομαι 130
τέτραξ 642
τέττα 637
τέτταρες 107
τεύχω 644
τή&η 113
τήκομαι 637
τηλοί 110
τήμος 237
τί 89
τίγρις 663
τί&ημι 118
τίνω 83, 245
τις 248
τιτϋ·ός 82
τίφη 643
τϊφος 639
τοπάζω 636
τραχύνω 127
τραχύς 127
τρεις 657
τρέχω 423
τρ>βω 127
τρυγία 129
τρνχω 656
τρυω 650, 656
τρώγω 125
τσάντσάλον stři·. 81
τυγχάνω 551, 644
τύλη 664
τύλος 608, 664
τύπτω 115
τύραννος 664
τύρβη 651
τυρός 599
υ- (υγιής) 534
υδρία 681
νιος, υίνς 599
ύδωρ 681, 696
υπέρ 491
ύπέρ(δεινος) 491
ύπνος 541
υπό 465, 466, 471
νπόμελας 465
ύποτοπέω 636
ϋς 596
υψηλός 705
ύψος 705
φαρόω 64
φάσηλος 141
φασιανός 49
φασούλι 141
φέβομαι 53
φέρω 51, 64
φεύγω 79
φηγός 76
φηλέα, -εία 442
ψηλός 43
φήμη 42
φημί 42
φιλεϊν 330
φίλος 363
φίτρός 54
φλέγω 56
φλέδων 56
φορά 51
φόρος 51
φρατρία 64
φρατωρ 64
φρήν 64
φρονέω 64
φρύγω 483
φύομαι 78, 515
φυσάω 502
φύτλά 78
φύω 515
φώγω 482
φωλεα 442
φωλειός 442
χάλαζα 175
χαλινός, χάλιννος 261
χαμαί 714
χατέω 208
χάτις 210
χείλος 97
χεϊμα 715
χείρων 176
χελάνδιον 601
χελεός 730
χελιδών 82
χέλλος 97
χελ.υνη 97
χέλνς 725
χερείων 176
χέρης 176
χέρμα 299
χέω 153
χηλέω 601
χήν 191
χβών 714
χίλός 728
χίλόω 728
χλήδος 167
■χλιαίνω 187
χλιδή 184
χλίω 187
χολή 729
χόνδρος 186
χονσάριος 191
χόρτος 182, 204
χρίσμα 302
χριστιανός 300
ψακάς 240
ψαχμός 721
ψαλτήριον 721
ψεύδω 607
ψιάζειν 544
ψιάς 544
ψίττα 496
ψιχαλίζειν 542
ψόφος 567
ψύλλα 56
ψυχρός 598
ψύχω 136, 598, 600
ώεον, ώιον, ώόν 681
ωλένη 338
ώρα 678
ώρα 217
ώρος 217
ωρύομαι 534
ώς 33, 35, 36, 37, 38,
39
ώχρός 412
ITALOKELTSKÉ JAZYKY
LATINA
ab 465
abbás 415
abbcUieaa střlat. 33,
222
ábecedárium 33
abrotanum 68
accidere 173
accipiter 224
accňrátua 34
ůcer 36, 218, 421
acětum 408
achates 34
acidum 408
actu8 171
acútus 421
adamas 34, 114
adventus 34
aerárium 138
aestuare 230
agarYus střlat. 410
agnus 221
agnue dei 34
albua 316, 323
almůria střlat. 35
alnus 413
altůre 414
alterůre 35
altus 35
alúmen 36
alveus 157, 668
alvus 668
alx 340
amandula 350
amaracus 348
amarellum 36
ambi- 404
ambč 404
amphora 36, 665
anas 235
ancora 36
ancus 439
aněsum, anisum 37
angelica (herba)
střlat. 36
angó 180, 673
anguis 667, 673
anguilla 667
angulus 666
angustus 219
anima 136
ánser 191
anus 696
aper 684
aperió 703
apostolus 37
apotheca 37
applicáre 457
aqua 412
aqua vitae 34
aramům střlat. 38
arbutus 197
area 38, 507
arcer 154
arcus 38
archi 38
archivům 38
area 38
arganum 677
argentum (vivum )
522
armária 35
armárium 35
armáta 38
armeniaca (prunus)
360
armus 507
aró 416
arrenda střla t. 38
arrestum střlat. 38
arům 38
as 138
ascalonia 601
aecalonium 421
aecolonia 306
asparagus 620
asphaltus 38
asinu8 418
assis střlat. 138
átrámentum 39
atta 422
avárus 615
avěna 423
avis 681
avunculus 667
avus 667
au- (v auferó) 665
aula 669
auriale 467
auróra 229
auster 229
austium 671
axis 418
bačo, baconus střlat.
42
baculum 43
baliton 449
balláre rom. 43
banderium 45
barba 62
barbus 435
barca 47
barrětum 47
basilica rom. 87
basiliscus 49
básium 500
bassus 47
bastum 432
battuó 41
bee 49
beghardus střlat. 449
beguina 50
bernesca střlat. 51
bestia 52
betonica střlat. 76
biblia 53
bibó 452
birrětum 47
bisanium střlat. 453
biscoctum rom. 452
blanketus, blanquetus,
blanchetus střlat.
55
blatta 68
blida střlat. 56
blit um 57
bolětue 50
bombacium 60
borith střlat. 61
borna rom. 69
borrágo 61
botulus 222
bractea 68
branca 524
brassica 68
brattea 68
brevis 70
brocatum 68
brucus střlat. 68
bruscus 65, 72
bu, bua 76
bfibulus 78
buccula rom. 498
búcina 477
bulbus 56, 76
burgulium střlat. 184
burrus 77
bursa 77
butina střlat. 50
butyrw.n 670
buxis střlat. 501
byssus 78
caballus 246, 264,
307
cabiro střlat. 233
cabrio střlat. 233
cacare 235, 571
caccabus 235
cadentia 602
cadó 173
cachinnó 197
caementum 82
caepula 85
Caerefolium 656
Caesar 87
caesarius 87
calamárius 236
calamaucus 258
calcare 236
calendae 236, 268
calendarius střlat.
236
caliga 236
calva 167
calumnia 255, 256
calyx 236
camax 238
camara 272
camělus 602
camináta 271
caminus 238, 271
camisia 238, 272
camphora střlat. 235
can&lis 38, 238
cancellsria střlat. 238
cancelli 238
cancelliata střlat. 238
cancer 506
cannabis 238
canis 283
canistrum 635
canon 239
canonicus střlat. 239
canthěrius 239
capella 240
capellánus 240
caper 233
capió 153, 203
capitdlis 240
capitáneus střlat. 240
capitium rom. 232
capó 240
cappa střlat. 94, 240
capparis střlat. 239
capellus střlat. 239
caprijolium střlat.
715
caprimulgus 326
capsa 241
capucinus střlat. 241
caput monachi střlat.
431
capidium střlat. 241
caracalla střlat. 243
carassius střlat. 242
carbó 242
carbunculus 242
cariěs 294
carináre 279
carmula střlat. 289
carpa střlat. 240
carpinus 153
carpisculum 296
carpč 624
carruca střlat. 241
carrus 241
cárus 267
castůnea 245
castellum 245. 281
castor 244
casula 282
caterva 101
catholicus 245
catta 266
cattus 266, 283
catulus 283
caulae 199
caupč 308
caupónári 240
caurus 593
cava rom. 246
edvea 246
cavěre 104, 204
caverna 233
cavus 592
cedrus 82
celer 206
celidonia střlat. 82
cella 82
cendalum střlat. 83
cendůtum střlat. 83
cěnsěo 568
census 103
cent&nárius 83
centěsimus 84
centům 83, 578
cera 84
cerasus 657
cerebellum 84
cerevisia 84
černá 294
cervus 572
cěvěre 316
chalcedánius 195
chamaedrys 236
chamaemela 165
charta 243
chelidonium 82
chorda 277
chorus 308
chrisma 302
christiánus 300
cicer 87, 106
cichorea střlat. 86
cicla 91
cifra střlat. 85
cifrare střlat. 85
cimex 103
cinnabaris 86
cingere 297
circumcisió 87
circus 81, 87
cis(i)m u s střlat. 600
cisterna 87
citaře 88
cithara 87
citnárium 85
čitá 88
clauttrum 252
claeó 557
clávicula 256
clůvis 252, 256
cloca střlat. 258
co- 263
co(m )- 534
coágulum 250
cOcodrillus střlat. 294
cóleóne vulg. 1. 305
collěgium 268
colica střlat. 269
collare střlat. 267
coló 270
colostra 306
colubrina 154
columbus, -a 175
cólumen 553
com- 562
comes 261
cométa 271
commáter 262
commúnis 359
companio střla t. 307
compest střlat. 307
compositus 241, 272
cónári 272
concubina 303
condč 118
confectum střlat. 273
congruó 533
constáre 575
consul 273
contrafactum, -fectum
274
conversus střlat. 274
convolvulus 597
cópula 275, 308
coquina 305
coquit 441
coquč 440
cor 572
corallium 276
corallus střlat. 276
corbÍ3 276, 288
corbanum střlat. 242
corbiculc, rom. 277
corbona střlat. 242,
277
corbs 288
cordula střlat. 277
cordura střlat. 277
corium 308, 547
cornifer 278
cornix 163
cornu 515, 572
cornus 131, 278
cornutus 278
corčna 279
cortesanus střlat. 278
cortzx 308
cortina střlat. 278
corulus 335
coruscdre 327
costa 281
costus 280
cotta střlat. 310
cottus 283
coxa 101
crdbró 573
crassus 290
credentia rom. 291
crepůre 208, 251, 299
crěta (terra crěta) 301
cricetus střlat. 299
crocire 288
cruciger střlat. 291
crucius střlat. 308
crudus 292, 532
cruor 292
crusta 550
crux 302
cognómen 717
crypta 297, 298
crystallus 301
cubůre 303, 332
cubile 303
cubulus střlat. 247
cuculla střlat. 306
cucumis 664
ciicurrió 267
cucurru 267
cúdó 286
culcitra 271
culmen 326, 553
culmus 551
cultellus 277
culter 107
cum inum 262
cumulus 233
cúnctor 412
cunículus 289
cunnue 249
cupellum 247
cuppa střlat. 266
čupr um 357
curró 278, 308
curta 308
curva 276
curvus 302
cuta střlat. 316
cylindrus 92
cymbálum 92
cyminum 262
cypressus 92
cys střlat. 104
-dam 219
damascěnas 110
datalus střlat. 112
datilis střlat. 112
dscánus 113
decem 113, 115
decima 633
děcliná 258
denár ius 114
děpráváre 482
děstinó 576
deus 111, 719
dexter 116, 481
diabolus 109
diěs 114
diaconus střlat. 721
diamas střlat. 114
dies střlat. 229
discrětió 117
discus 115
do 111
doleá 60
domina 110
domus 134
donna střlat. 123
dónum 110
dormió 131
dracó 126
dromedárius střlat.
129
dubáre 112
dubitáre 112
ducatus střlat. 134
dúdum 132
duo 136
duoděnum 136
duracinus střlat. 135
dúráre Θ55
dúrus 132, 655
ec- 707
edě 228
egó 213
ělectuárium 326
emó 231
emplastrum 389
ěmungó 562
enim 37
episcopus 54
equus 307
ěructó 532
ěruere 520, 526, 710
ěrúgó 532
etenim 37
ěu 165
euphrosia 36
ex 706
examitum 34
excurtus 618
eximius 706
exus 406
faba 58
fábula 42
faciěs 139
facula 139
fágus 76
falsus 140
fám a 42
farcire 140
fatidus 139
favěre 181
favor 138
fěci 118
fel 729
fěláre 118
fěm ina 141
fem ur 50
fénům (i fae-) 541
ferala 141
feriae 141
ferinus 141
feró 64
ferula 51
fiber 59
ficus 142
fidélis 467
fingo 714
firmámentum 143
firmáre 54
firmus 143
fiscális 143
fistula 143
flagró 56
fligere 57
flós 144
fluxus 114
focacius (panis) 59
focus 59
fodico 59
fodió 59
foeniculum 141
fo r fá ri 42
foráre 69
forás 145
forda 73
forés 136
forestis střlat. 205
form a 145
formica 379
fornáx 184
foró 64
fórum 137
foveá 203
fráta střlat. 582
Jráter 64
Jrigá 483
jrigus 589
fringilla 450
frisium střlat. 147
fritsalum střlat. 147
jrustrá 482
jrutex 487
jruticó 487
fuco (sub-), sub fuco
střla t. 466
Ju t 78, 231
Julgeo 56
fulvus 456, 730
fúm us 137
Jundus 121
fungus 179
fu n is 728
fu n u s 147
furia 147
fu m u s 184
Juro 62, 135
fústis 275
gagátěs 148
galanga střlat. 149
galbanum 149
galbula 694
galea 149
galleta střlat. 150
qallimonlíum střlat.
159
garnac (h )ia s třla t.
243
geláre 148
gelidus 198
gemá 547
gener 715
gentiána 138
genu 268
genulnus 268
glaber 166
glans 721
globus 259
glóció 313
glomus 259
glos 714
glossa 150
glúbó, -ere 342
gólius 185
grámiae 243
grammásus 243
gránátus střla t. 151
grcmdó 182
gránum 151, 719
graphium 505
grossus 152
grunium 152
grus 222
gubernári 278
gummi střlat. 152
gunna střlat. 179
gurges 293
gurgulió 293
gustus 152
gutta 152
guttur 185
haběre 366
habitus 153
hosta 192
hedue 154
heros 165
hiems 715
hiá, -are 711
hiscó, -ere 711
hinnire 193
horologium 417
horreó 572
hortus 182
hospes 177
hospitále 621
hostis 178
humus 714
hypocrita 469
ianitrices 218
Iánuarius 87
ibiscus střlat. 213
idem 219
ignis 410
im m unis 359
impedimentum 711
impetráre 652
in 673
inclinó 258
induá 406
ingenuus 268
ingruó 533
■ingulae 221
instigáre 576
inopinus 216
inter 695
interior 218
intráre 213
invenire 587
inviděre 712
ioculátor 721
iocus 232
ipse 537
is ea id 222
iste 228
iudaeus 727
iúgerum 229
iugum 226
iungo 221
iús 226
iuvenis 232
lábina 322
labor 514
laciá 318, 331
lacrima 559
lacritia 325
lactrica 338
lacus 338
laetus 328
laevus 329
laganum 332
lambd 316
lámentári 319
lampas 319
lána 695
lancea 320
láneus 319
lanterna 343
lappa 340
laqueus 321
larva 320
Látána 317
látráre 343, 322
laurinus roní. 679
laurus 679
launudula 328
laváre 322
lazuli: lapis ~ 322
lecticá 324
lectus 329
lěnis 334
lens 171, 325
led 328
leopardus 328
lepidus 327
lepáš 327
lěvir 116
levis 325
liber 331, 342
libet 330
libra 330
libráre 269
libum 199
liěn 554
ligula 346
lilium 333
limáx 554
limbus 333
limen 326, 478
lim us 554
linea 334
lineális 334
lingá 346, 337
lingua 216
linó 343
linum 326, 334
lippus 327, 554
liquiritia 325
lira 332
litania 336
liveá 555
lálium 333
loqui 532
lára 342
lubet 330
lubisticum 330
luceá 341
lucerna 342, 343
lúcidárius 343
lueus 327
ludere 341
lumbus 324
luna 344
lunella střlat. 360
lupa 344
lupinus 344
lupus 694
lutra 403, 704
lux 341
máčen5 371
magister 365
magnas 347
magnátěs střlat. 347
magnus 347, 370
magorana střlat. 348
máius 348
málům gránátum 352
malvasia střlat. 349
manganům 350
manica 351
m annus 271
manus 524
mánus 364
mappa 351
marbulus 368
maře 374
margerona střlat. 348
margá 294
marmaras 64
marmor 378
martius 352
masca střlat. 353
massa 353
mateola 375
máter 355
mater ia 355
mátrina 346
matris anim ula 355
mattus 355
máturus 355
M aurus 377
meáre 364
mědica 581
medius 362
mel 357, 359
melca 368
melica 581
melimělum 352
mělěs 225
mělo 359
membrána 356
membrum 353, 356
memini 370
memor 47
mendicus 359
mens 382, 430
mensa 364
měnsis 360
mentha 354
mentiri 354, 359
mentula 376, 503
m entum 503
meó 364
mercárl 352
merda 562
mercnda 359
mergó 188
merldidre 360
merula střlat. 444
merus 364
meta 361
meto 361
mlca 114
micáre 262, 362, 363,
384
m ilárium 363
m ília 363
mingere 538
m inim us 359
minor 359
m inus 359
m inuta 364
misceó 365
miseria 367
missa' 382
missale 382
mittó 361
modela střlat. 371
modulus 371
moló, -ere 369
mólěs 348
molest (i ) are s třla t.
373
molina 369
mollis 367
moneta 363
moneó 370
monicus 370
monile 373
mórósus 373
mortárius střlat. 378
mórům 349
mórus 374
mors 382, 562
movére 375, 377
múcas 562
mulceó 368
mulgeó 370
mxilus 382
m im us 359
murmurare 380
múru* 383
m us 386
musea 376
museátum 384
músculus 385
muscus 358
música 384
mustella 183
m ustum 374
m usum 385
m úta 386
mútáre 366, 376, 386
muttó 376
m útuus 364, 366
m yrtus 385
naccus střlat. 388
nachus střlat. 388
nam 37, 400
nanciscor 396
narcissus 389
nardus 389
násus 401
nausea 173
ne 392
němen 399
neó něre 399
nepós 397
nervus 396, 584
nespilus 366
ni 398
nidus 172
niger 394
nihil album střlat.
399
ničit 564
nix 564
nóbilis 715
nómen 230
nota 401
notárius 401
novem 116
novicius 402
novus 402
nox 401
núbó 564
nucha střlat. 363
núdus 388
(ě)numeráre 231
numerus 402
nunc 403
nundinum 114
nuó 273
nurus 563
nux 402
oblůta 416
obruere 520, 710
ochra 412
ocrea 227
octáva 413
octě 419
oculus 411, 413, 675
odor 41, 704
offerre 410
olěre 704
oleum 413
olibanum střlat. 413
oliva 413
olli 339
omnis 686
onychtis 399
opalus 415
operio 703
oportet 656
orbus 514
ordo 529
óreae 673
organum rout. 677
orior 515
ornátus 417
ornus 217
os 280
ós 671
ósculum 500
óstium 671
ostrea 671
óvális 423
ovis 423
ovum 681
pábulum 436
páctum 427
paeonia střlat. 453
paginus 467
págus 731
pála 339, 429
palaestra 429
palam 470
palátium 428
palea 459
palenia 339
pálen ta 339
paleta 339
pallidus 456
palpáre 450
pangó 439, 440
panna 432
patina 432
p a p (p )a 433
papáver 445
pappa 472
pappas 431, 433, 647
papyrus 433
pár 434
paráre 479, 434
parochia 140, 457
parteca střlat. 435
partes 435
partus 710
paschalis střlat. 437
páscó 436
passáre rom. 436
passió 437
pástor 436
pástus 436, 473
pater noster 437
patráre 426, 652
patrónus 438
patruus 584
pavě(n)sis rom. 438
pávi 436
pávó 438
pecten 187
peču 122, 548
peeúnia 122, 548
pedellus střlat. 441
pědere 79
pelicánus střlat. 443
pellis 458
pelló 430, 463
penis 473
pennále střlat. 443
per 484, 492
per- 484, 491
pera 444
peregrinus 442
pergula 444
perná 437
perpetráre 652
persica 68
per-suáděre 631
pervenica 47
pěs 446, 497
pes picae střlat. 580
peteccia střlat. 447
Petrinus 447
Petroleum 447
petroselinum 447
petrosilium střlat.
447
plialta etc. střlat. 455
phaseolus 141
phasianus střlat. 49
physicus 143
*picárium rom. 468
picula 442
piger 493
piget mě 493
pila 449, 450
pingó 448, 495
pinguis 442
pinsere 448
piper 444
pipire 450
pistillum 451
pitulta 643
p ix 442, 563
placenta 428
plága 453
planca rom. 454
plangó 453
planta 454
platanus 455
platessa, -tissa 455
platta monachi střlat.
431
plěbánus střlat. 457
plectó 459
plěnus 461
pluere 464
plumbum 413
póculum 452
poena 83
pollěre 429
pollex 429
politia střlat. 470
polluó 465
polus 469
pomorancium střlat.
416
pompa 471
pornům 470
pondus 147, 443
póns 476, 438
ponticána rom. 475
pópulus 647
porca 65
porcus 480
porrum 472
porta 473, 487
vortarii ( arcis )
střlat. 473
portiuncula 472
porto 479
póscd 485
potuš 452
prae 483
praecordia 572
praelátus 483
praepulsus 483
právus 481
precor 485
premere 483
pressáre 483
prex 485
primus 483, 489
princeps 483
principális 483
prior 492
privátus 483
prd- (v próavus) 477
prócessió 484
prdfigáre 57
prognostica 479
prdlětárius 484
prdmulgáre 372
prdpositus 484
prúina 381
pruna sebastena 632
psalmus 721
psaltárium 721
puděre 590
piilcher 442
púlcx 56
pullus 449
pulmó 460
pulpilum 499
pulvis 497, 502
punctum 499
puppa 499
purpura 500
púrus 461, 477
pus 498
puláre 124
pútěre 498
pyxis 501
quadrigale střlat. 283
quadruplator střlat.
107
quůlis 269
quálus 282
quartána 243
quasillus 282
quatere 211, 252
quattuor 107
que 247
quercus 277, 445
qui 101, 249
quid 89
quidam 219
quidque 247
quiěs 409
quilibet 247
quln 101
quinque 447
quintus 312
quirritáre 312
quis 248
quisque 247
quittus střlat. 313
quivis 247, 323
quotidiánus 687
rabiěs 503, 510
racěmus 520
růdere 505
rádix 279, 529
ráia 512
rámus 279
rapa 530
rapid 320, 530
raptim 320
rárus 532
ratid 504
raudus 523
recreátid 324
rěgina 511
registrum střla t. 512
regula 529
regulus 289, 589
repudió 497
requiěs 409
rěs 506, 510
reseda 513
rete 532
reubarbarum střlat.
510
rliythmus 527
rivális 531
rivus 531, 533
rigáre 530
rigěre 287, 299
risus, risum střlat.
528
r odere 168
rdmána 533
rdráte coeli 517
ros 517
ros m arinus 521
rosa 526
rosália rom. 525
rotta střlat. 518
ruber 526, 510
ruběre 510
rubinus střlat. 522
rujus 523
ruina 523
ruminári 524
rumpd 344, 525, 545
riipěs 237, 545
ruscus 72
russus 526
rúta 520
sabúcus 53
saccus 536, 730
sochařům 90
sacristia 709
safranum 600
sagěna 536
sagmarius rom. 568
sál 592
salinae 552
saliva 555
salix 516
salmd 551, 547
saltus 552
salvě 536
salvia 601
salvus 713
sambatum 565
sambucus 53
samitum střlat. 34
sampsúcum 348
sanguis 292
sa p (p )a střlat. 537
sarpere 572
satis 600
satus 544
saxum 237
scabd 547
scacabulum střlat.
611
scacus střlat. 611
scamnum 611
scamnifex střlat. 432
scandalum 545
scandula 175, 614
scapuláre střlat. 611
scarlátum střlat. 603
scatd 227
scatula 611
schola 612
scindula střlat. 608
scintilla 227
scirrhus 627
scotus střlat. 611
scrinium 550
scutum 627
sě 538
sěbum 535
secd 540
sěcrětum 540
securis 540
seded 539
sediel 303, 727
sědd 539
selinum 82
semel 541
semen 541
sěmi- 219
semita 568
šeptem 540
sequor 541, 566
serd 544
sérum 599
sex 606
sebiláre 597
sicera 85
signare 724
simatus 533
sim ila 725
simile 608
sir opus, sirupus
střlat. 544
sit 542
situla 724
slappa 616
smaltům střlat. 618
(con)sobrinus 542
eocer 595
socrus 595
sdl 558
solidus 730
solárium 725, 731
somnium 541
somnus 541
sonáre 717
sonere 717
sorbed 585
sorbus 223
soror 542
spargd 433
spelda střlat. 620
spelta 620
spenula 621
spert 495
spicůrium 620
spinachium 620
spiritus 621
spuma 443, 555
spud 461
squálus 236
stágnum 42
stativus 576
status 574, 575
sterilis 629
sternd 589
stipáre 89, 644
stipes 557
stipula 557, 576, 590
stirica střlat. 629
štola 628
stopa střlat. 621
stratus 589
strebula 641
strepd 513
striga vulg. 582
stringd 128, 651
strix 582
strúthid 496
stultus 56
stupa 8třlat. 621
suůvis 551
sub- (subalbus) 465
súdč 595
sulnus 596
sum 231
summ a 592
suó 610
supáre 599
supersubstantialis
687
sús 563, 592, 596
suus 598
syllaba 551
syricus 87
tabánus 423
tábeč 61
tábula 79, 633
taffata střlat. 633
talcus střlat. 635
taliáre 635
tális 634, 647
tálió 634
tůlus 635
talus 635
tam 640
tamariscus střlat.
635
tantu8 635
tata 637
*aur us 661
caxus 643
tegd 85
tégula 85
telóneum 88
tendó 640
tenebrae 646
tenuis 640
tepére 640, 647
terebinthinus střlat.
641
terere 437, 648, 659
terra 636
těsta 323
texó 644
theatrum 637
thěca 85
thunnus 660
tigris 663
tipula 643
tiriaca střlat. 130
tirsus střlat. 654
titió 439
titulus 644
tóga 579
tolčneum 88
tonáre 579
torpére 652
torquěs 649
torquére 123, 295, 649
torta rom. 123
trabs 125
tragacantha 125
trahere 634, 649
trans tribus 649
trémo 656, 659
třes 657
trigintá 657
trilicium střlat. 130
triplex 652
trisus střlat. 654
tronus 654
trudč 654
tíí 663
tuměó 664, 665
tumor 137
tundč 132
turba 651
turbáre 661
turbatió 661
turtus rom. 654
uber 704
ulcus 695
ulmus 227
ulna 338
ululáre 189
uncus 439
unde 305
unguentum 353
unguis 394, 439
únus 227
upupa 133
úsque 224
urč 441, 671
uterus 641
vacáre 139, 674
vacátió 675
vádium 711
vae 312, 423
vagabundus 674
vagáns 139, 674
vale 676
valeó 693
valeriána střlat. 43
vallum 675
vardecocium střlat.
677
varus 672
vas, gen. vadis 711
vás 387, 679
vapor 275
varcocum střlat. 677
vehó 688
velič 695
vélum 682
věr 685
verbera 699
vereor 471, 678
verrěs 677
verrč 701
versus 684, 701
vertó 701
věrus 691
vescor 685
vésica 148
vespa 697
vesper 680
vespera 396
vestis 685
veteránus 686
vet us 687
vetustus 687
vicárius 689
vicia 106, 689
vice 142
vicis 688
vicus 684
vicč 692
vigiliae 142
videó 688
vidua 680
viduus 680
vigére 596
míla 689
vincire 679
vinitor 690
vinum 690
viola 142
virga 691
virus 367
vitula 687
vitulus 638
viverra 687
vivč 728
vivus 729
volč velle 682
volvč 676
vómere 57
včmis 326
včs 704
vulpěs 336
zedoárium střlat.
85
zizania střlat.
749
zudarius střlat.
90
JA Z Y K Y O S K O -U M B E R S K É
nei osk. 398
p ir umb. 502
totam (acc.) um b. 88
touto osk. 88
IT A L Š T IN A
acciale 408
affinare 410
agio 322
agresto 36
alVarme 35
álVavanzo 35
allegrezza 324
altana 35
alzarc 35
ančova sicil. 37
appalto 33
ar dere 154
armata 38
armellino 360
armillo 360
aro 38
asal benát. 408
asparago 620
babao 74
babbo 40
bačo bačo 74
badiana 41
báganu 675
bagno 45
baita 42, 427
bajazzo 432
balcone 44
baldacchino 43
banda 45
bandiera 45
baroba dial. 46
viola di Bardone 47
basso 47
basta 47
bastia 48
bastonata 47
battere 41
bau bau 74
bávánu 675
bavella 48
bera 51
bergamotta 51
bero 51
bidello 441
birlo 67
biroccio 71
birro 54
biscotto 452
bólletta 60
bombare 76
bombo 76
borsalino 62
bottega 501
braccio 478
viola da braccio 62
brasile 71
brillare 67
broccatc 68
bronzo 68
caciafiori 233
calamandrea 236
calege istr. 236
camera 272
camiciuola 238
caminata 271
camino 271, 238
canavaccio 238
cangiaro 272
cantina 239
capitale 240
caporale 241
capriccio 24 Γ
cappuccio 241
carajfa, -jfina 241
carato 242
carbonata 242
cardasso 243
carezzare 242
carmesino 243
carnevale 243
carpita 264
carretta 242
Carso 289
carta 243
cartoccio 243
casacca 246
cassa 244
cavaletto 246
cavcrzone 232
cavolfiore 242
cervellata 84
cervello 84
cedola 82
cicca 102
cicerchia 101
cidro 85
cifra 85
cimentare 83
cimento 82
•.inélle 103
cióttolo 618
cipolla 85
cisterna 87
citrone 88
rlarinettn 251
coglione 305
colofonia 236
Colombina 237
coltellaccio 277
coltre 271
coprire 264
corba 276
corda 277
cordováno 277
cornetto 278
cortelas dial. 277
cortigiano 278
cortina 278
cotone 243
creda 301
credenza 291
crenno 299
cupola 308
caino 110
damasco 110
dardo 110
dattilo 112
dazio 633
diabolo 226
diamine 226
doccia 133
ducalo 134
entrata 213
facciata 140
fagotto 139
fascina 140
fazza 139
fazzoletto 139
felpa 141
fiadone 455
figa 124
figuLare 142
finta 143
fisicare stital. 143
flauta 144
focaccia 426
frascha 146
furiare 147
gábina 675
galoppo 149
gargantiglia 148
garofano 241
gaucio 181
gávina 675
girajfa 728
giubba 629
giudio 727
giuppa 232
giuppone 731
greppo 151
groppiera 294
guarnaccia 243
gúbbano 233
gusto 152
hep 165
inchiostro 213
kákkalo, -u dial. 235
kaldume benát. 236
košom 282
kruze istr. 302
lacca 318
lacché 338
lambicco 35
lava 322
lazzaretto 322
lilac 333
limone 333
liuto 342
lucerna 343
macarone 349
madrigne 346
maestro 365
maiolica 348
malatto stital. 349
malta 349
malvasia 349
manca 350
mandola 350
marcello 351
marzapane 352
maschera 353
materasso 355
medaglia 357
mellone 359
mercatante 352
mescolanza 366
mezzolana 362
micio 362
minza 370
modello 371
monna 415
montura 383
moro 377
narautsa benát. 415
navě 391
nespola 366
nipote 397
novella 402
nulla 85, 402
ocarina 411
payano 468
palandrana 43
pcdandrana 429
palazzo 428
paletta 429
palta 55
pane důro 45
pantofola 432
parrucca 435
passare 437
pasta 436
pasticcio 436
pastiglia 436
pasto 48
pategan(a), -kana
475
pavese 438
pedále 441
pegola 442
pergola 444
perla 444
petecchie 447
pianta 454
piccolo 449
pieve 457
pifara 141
pilastro 449
piliere 449
pilota 449
pincione 450
pinta 450
piovano 457
pipa 450
pip ita 643
pirlo pirli 67
pisciare 448
pispisa dial. 460
pistola 451
pomata 470
pom i di Parma 435
pompa 471
porcellana 472
posta 474
pos(t)pasto 473
potassa 475
praeposto 484
prama 479
pressa 483
prillare 67
prillo 67
privatin 483
přiváto 483
provianda 484
puttana 475
rabbatto 503
racchetta 507
registre 512
riso 528
rob, robbo 516
rocchetta 507
rosoglio 517
rujfiano 523
šalami 536
salata 536
salla 536
salma 568
sandala 537
sarédiga 599
sbrinze 71
scacco 601
scaglia 611
sca rpa ‘příkop’
611
scarpa "střevíc’
611
scarpetta 611
scartare 243, 611
schermire 605
sciroppo 544
seleri 82
smalto 559, 618
soldo 730
sóma 568
somaro 568
spada 620
spaghetto 620
spař ago 620
spelda 620
spelta 620
špione 620
stato 574
strada 588
struzzo 496
stua 230
suffiro 535
taffeta 633
tagliere 635
talco 635
táli affari 320
taranto 636
targa 641
tazza 633
trampolare 649
trappola 76
tremare 650
tremolo 650
tromba 653
trombetta 653
tsappo 81
tulipano 660
turbante 661
turchese 664
villa 689
zappa 537
zebro 714
zendale 83
zenzavero 712
zettovario 85
zibellino 565
zibibbo 84
Zingari 86
zizza 82
zoccolo 90
zuchero 90
uno 219
ussaro 191
F R A N C O U Z Š T IN A
accise 34
accord 34
affiner 410
ajour 39
alambic 35
alarm 327
alcóve 35
allée 35
allons 35
ambře 36
ambrette 36
archer 154
are 38
arguire stfran. 38
aron 38
arréter 38
as 138
atout 34
autruche 496
badiane 41
bagage 428
bagatelle 42
bagne 45
baionette 42
bal 43
balcon 44
baldaquin 43
ballon 44
bandouliére 45
banque 45
baraque 46
bar(r)ette 47
barnache 51
baron 47
barracan 47
basse 47
bastard 432
bastonnade 47
bataille 437
balon 47
battre 41
bedeau 441
beige 53
bergamote 51
berline 51
bernesque 51
bernicle 51
berri 51
biscmt 452
bistře 54
blé 462
blé sarrasin 164
blanc 55
bloc 57
blouee 58
bohéme 59
bombasin 60
bombě 499
bonne 60
bonnet 60
bosse 49
botte 61
boucle 703
bondin 74
bouffe 75
bouquet 76
bowrdon 77
bourgeron 69
bournous 77
bouteille 78
boutique 501
brésil 71
bricole 71
brioche 66
broche 69
bronze 68
cachemir 244
cadre 235
cajaler 245
café 246
calandre stfran. 236
calicot 236
calléche 269
calque 236
camarade 237
camisole 238
camocan 238
canari 238
canevas 238
cantine 239
capeline 239
capitaine 240
Capital 240
caporal 241
capot 241
caprice 241
capuchon 240
carabine 241
carajfe, -ine 241
carassin 242
caravane 242
carbonnade 242
caresser 242
carisel 149
carmoisi 243
carotte 243
carpite stfran. 264
en carriére 242
carriole 243
carte 243
casaque 246
caserne 244
casquette 244
casse 244
cavalier 246
cazerna prov. 244
cendal 83
centime 84
chacal 601
chaland 601
chále 601
chambre 272
chameau 601
chamois 709, 722
champignon 722
chance 602
chaudun 236
changer 602
chápe 94
chaperon 94
charade 602
charlatan 603
chátelet 603
chaussée 603
chenille 728
cheval-léger 631
Chevron 233
chignon 727
chou de Savoie 241
cidre 85
cigarette 85
ciment stfran. 82
cinobre prov. 86
cinq 86
clavier 252
clique 256
cocarde 267
coche 266
cochenille 282
coffre 305
colique 269
coltre stfran. 271
commére 262
compote 272
coq 267
corassin 242
cordon 277
cordonnier 277
cormoran 278
cornette 278
cotěr 283
coton 243
couche 309
couillon 305
coulevrine 154
cour, faire la ~ 137
courage 308
courlis 269
courtisan 278
coutelas 304
couver 332
couvrir 264
cran 299
cravache 241
cravate 290
crépe 292
crépine 292
croupiěre 294
cuirasse 315
dague 137
daine 110
dáme 110
dame-jeanne 114
danse 635
dandiner 137
débauche 113
délai 113
diamant 114
dindon de mer 373
discrétion, c'est á ~
117
doliman 123
douceur 135
douille 648
douzaine 659
dragon 125
dráp ďargent 125
drasche stírán.
129
tchalotte 601
écharpe 605
tchec 601
email 559
embouchure 36
cncre 213
épeautre 620
eschaloiqne stfran.
601
escrimer 605
estuba prov. 230
étamine 635
étal 574
étuve 230
fanfreluche 139
fa$ade 140
face 139
jaceon, faceun stfr.
139
/opon 141, 139
Jode 139
faire (fit-il) 118
falbala 139
fanal 140
fanfare 140
Jarcir 140
fatigué 217
faveur 138
Jelouque 141
Jenne 141
fi,)l) stř. fr. 143
fiacre 141
Fiacre (mal saint
143
fgue 143
filon 143
finesse 143
fion 142
foire vallon. 145
fondement 121
forest stfran. 145
fortement 323
fouter, se ~ 148
fraise 146
frasque 146
frise 147, 695
ju sa in 69
fu sil 408
galette 149
galimatias 149
galoche 149
galon 237
galop 149
gamache 237
gamin 262
ganse 181
garderobe 310
garnir 149
garrotte 149
gáze 149
gendarme 722
gingembre 712
girafe 728
geóle 721
gomme-gutte 152
grippe 208
qrouselles d'outre mer
360
haridelle 156
hautbois 173
hauier stfran. 160
heurter 191
hordě 176
houppelande 454
housse 163
hurter stfran. 191
hussard 191
■idole 213
jalousie 722
jeter le pont 374
journée 229
jupe 232
jupon 731
justaucorps 618
kaputa švýc.-fr.
241
kútumarió 284
kutiimeré 284
láclie 322
loge 342
lambrequin 319
lampas 319
lampě 319
la(m )per 316
lantiponner 319
laquais 338
laver 322
leiit stfran. 342
lilas 333
litre 337
livrée 337
loterie 340
loupe 344
luně de fleurs 312
lustre 345
luzerne 342
macaw vallon. 415
maitre 361
malvoisie 349
manchette 351
marc stfran. 73
marcassin 352
marchand 352
marchande de modes
352
mariage 352
marionette 350
marmelade 352
marque 352
mars stfran. 73
marteau 368
masque 353
m assif 353
médaille 357
mélasse 359
Mélusine 359
metre 361
mine 363
mirliton 373
mode 371
modele 371
mohair 372
moire 372, 373
molleton 359
montér 383
mordieu 373
momerie 383
morse 380
mouche 384
mounard ap. prov.
415
mousique 384
mousquette 384
mousseline 384
negre 394
notable 401
notes 401
nougat 402
olifant 413
omelette 414
omnibus 414
orange 416
oreiller 467
ottomane 423
ouragan 417
pacte 427
page 440
pain d'AUemand 110
palette 429
pantoufle 432
papier 433
parade 434
pare 434
parleur 470
parquet 434
passement 473
passepoil 436
passeport 435
passer 437, 473
paptel 436
patron 438
patrouille 438
pavillon 438
pavois 438
payen 468
pělerine 442
peluche 464
pépie 643
percale 444
perle 444
perruque 435
pétéchies 447
piquet 449
pilier 449
pilote 449
pinson 450
pique 449
piquer 448
pistolet 451
placard 453
plage 457
pian 454
planche 454
platině 455
pommade 470
se pommader 356
potasse 475
poudre 497
poulage 553
poulardin 553
poulet 553
práme 479
avoir la préférance
483
prévenir 677
prévót 484
prince 483
přivé 483
prolétaire 484
prunelle 71
quadrille 107
rabat 503
roce 509
rage 510
raie stírán. 511
raie 512
raisin 520
raisonner 513
rapiére 508
recrue 512
registre 512
reine-claude 512
reinettc 512
remise 512
remonter
(la cavalerie) 383
rente 38
rhume 527
rime 527
riviére 513
riz 528
rob 516
role 516
romarin 521
rondě 525
roquette 516
rotě 518
ruffien 523
sacre 566
saintfoin 696
salade 536
salopette 536
salvě 536
samit stfran. 34
saphir 535
secours 540
serge 541
serigot prov. 599
solde 730
somme 592
son 730
sousquenie stfran.
592
souquenille 592
soutache 593
steppe 577
syllabe 551
tablette 633
tabour stfran. 635
tabatiěre 633
tailler 635
talon 635
talus, -ute 635
tambourin 635
tampon 97
targe 641
tasse 633
tenir pour 366
terrasse 636
téte 323
tigre 663
tombac 647
tonne 660
tornei prov. 661
toucher 661
tournoi stfran. 661
tournure 661
trancher 126
travail 477
treillage 649
trieur 651
trocart 652
Tsiganes 86
tulle 664
turban střfran. 661
turquoise 664
un 219
valise 143
vampire 669
rase 679
velours 144
vernis 141
veste 685
vice- 688
vignette 690
zebře 714
zédoaire 85
zibeline 565
R U M U N Š T IN A
abalda 33
afina 155
aida 156
albie 157
cornuta 278
co§ara 282
co§codan 266
crumpir 297
báciu 41
baltá 55
brandraburca 63
brinzá 71
bur(á) 77
bute 502
cabanós 233
chervana 242
chiag 250
chivará 150
ciul 108
ciut 631
ciutura 109
circiuma 291
cocie 266
colastrá 306
coliba 269
comarnic 271
corast(r)a 306
deal 117
dumicat 114
magura 372
melcíú 370
meridza 360
meridzire 360
merinda 360
mirindzari 360
murg 383
mu§koiu 362
pogace 426
poiata 427
potěra 473
oacar(n)á 675
oache§á 675
oacli§ 675
sihla 543
smantaná 560
stiubeiu 712
striga 582
strunga 584
§ut 631
ra'bo§ 504
rava§ 504
ridica 510
rumega 524
fluér 147
gáleata 150
groapa 151
gruiu 152
guna 179
guta 152
jin tita 727
jir 728
laiú 318
manticá 560
marchitan 352
mágar 347
palo§ 429
patimá 447
pavéza 438
piruniga 445
pisicá 445
pisperuna 445
pirtie 487
pi§a 448
plácintá 428
(a)pleca 457
plecátoare 457
tšuma arům . 108
tarc 81
urda 670
vatra 679
vituVa d. 687
O ST A T N Í R O M Á N S K É JA Z Y K Y
ancho(v)a šp. 37
alcoba šp. 35
ar vnada šp. 38
atšél rétorom . 408
bergamota šp. port.
51
blat k at. 462
bodega šp. 501
badiana šp. 41
banderia šp. 45
barraca šp. 46
cabrio šp. 233
calesa šp. 269
camara šp. 237
canarada šp. 237
camocán šp. 238
carambola šp. 241
casta port. 244
ceriéscha rétorom ,
657
cifra šp. p ort. 85
corcho šp. 277
cortes šp. 278
cortesáno šp. 278
chinche šp. 103
chocolate šp. 106
damasco šp. 11C
estuba kat. 230
gala šp. 148
galano šp. 148
galante šp. 148
huracán šp. 417
lacayo šp. 338
lazo šp. 321
mandarim port. 350
melaza šp. 359
mona šp. 415
nutria šp. 403
rob šp. 516
robe port. 516
panděro šp. 432
pavés šp. 438
pepita šp. 643
petéquias šp. 447
plata šp. 455
pompa šp. 471
preboste šp. port. 484
sacre šp. 566
sabugo port. 53
stúa retorom. 230
KELTSKÉ
(Irština není
označena)
á 671
abhall 214
ad- 408
adriug 531
agad 215
aircess- 623
aircomfed- 674
airim 416
aith- 408
amnair 668
an 409
an atbret. 409
arathnr 505
areo 485
báes 52
baoa 52
ben- (indairben) 171
ben 725
benim 55
berim 64
bí 728
birrum gal. 47
blas ir. kym er. 367
blaž bret. 367
ble bret. 356
bligim 370
borb 56
both korn. 75
brag kym r. 71
brág korn. 72
braich 71
briva gal. 72
brú 73
burbe 56
burpe 56
cůch 247
cachaim 235
cail 306
eaire 279
calath 236
caled kym r. 236
calma 204
caraim 267
cat 266
cavanna gal. 568
cenél 268
cern kym r. 548, 657
cérr 293
cét 578
cethern 101
chverfu kym r. 701
ciar 605
cir 187
cír 103
co- 263
coll 335
commoding 714
cordd kym r. 588
cond 568
couann stbret. 568
crqff kym r. 300
crau kym r. 199
krib bret. 187
erib kym r. 187
erip stbret. 187
cró 199
cromm 302
cruim 99
cuaran 587
curan kym r. 587
dago- 173
derna 120
dligim 121
dluigim 120
do 121
dogha gaell. 576
dolinim 334
domblas 367
dorn 120
dunám kelt. 664
elain 222
enederen kym r. 388
erchim kym r. 485
erlam 339
erthyl kym r. 571
eryr kym r. 417
Jedb 680
Jelch střbret. 554
titiritar kat. 642
vainilla šp. 677
verde (darse un ~ )
šp. 51
xerigot kat. 599
tambaca port. 647
tantos šp. 635
titilia logud. 642
zamarra šp. 93
zebra port. 714
JA Z Y K Y
Jer- 684
fertas 702
fés 697
fiad 119
fiadaim 476
fiadu 595
fiar 672
fm d 694
fliuch 694
Jóbairim 61
folcaim 694
folt 694
for 491
jor ben 728
josechim 541
froech 702
gáblum kelt. 214
gairit 290
garit 290
gaib- 153
gaisa kelt. 393
garan kym r. 222
goar bret. 672
gob 718
gobaim 718
gordd kymr. 250
gorim 177
gouez bret. 119
gran 719
gwar bret. 672
gwn kym r. 179
gwrysgen kym r. 518
gwydd kym r. 199
gwyr kym r. 672
gwywer kym r. 687
hebrwng kym r. 480
hetr stbret. 543
hezr bret. 543
hidl kym r. 545
hitr stbret. 543
hynt kym r. 568
hydr kym r. 543
ibid 452
il kym r. 729
imbher- 64
imbgab- 410
in 673
inathar 388
inglermat 167
iuchair 226
lámaim 339
lán 461
land 317
lase 462
lann 317
leaca 331
lecco 331
leithe 457
ligim 337
lín 326
llyg kymr. 460
llw yf kym r. 227,
334
lobar 551
lobur 551
loch 338
loman 320
lose 462
luch 460
máelassa 358
máin 359
mal kym r. 349
mail 470
maros gal. 364
můthir 355
m ěin(n) 357
meldach 367
melim 369
memb 359
meniec 370
mesc 462
mescaim 365
m i 360
mid 357
mlas 367
móin 359
moirb 378
morchet bret. 380
moreth kom . 380
m or(r)igain 383
m uir 374
mynet kym r. 364
m ynych kym r. 370
nedd kym r. 171
net 172
nigid 393
ocht 419
oen 213, 227
og 681
orc 480
ord 250
or(d) bret. 250
orca 227
oas- 706
pawb kym r. 247
pep kym r. 247
p r y f kym r. 99
raith 241
rethid 586
rica gal. 65
ritu- gal. 487
ro- 520
rólaimiur 339
rom 508
romerblig 381
sáeth(ar) 568
sail 516
sáith 600
salann 592
sceirdim 297
8cíath 627
sé 606
secht 540
sechur 566
selg 554
serr 572
set 568
sethar 543
siabhar 52
siabrae 52
sinim 543
siur 542
sluag 557
sluccim 337
sněd 171
sáibim 52
-som 537
sombla8 367
sriab 658
suan 541
tal kymr. 634
tál 641
talu kym r. 634
talout nbret. 635
talvont nbret. 635
tarb 661
techim 638
tenge 218
tíagu 577
to 121
tomuin- 370
toindscean 104
tromm 643
troše 462
trúag 654
taile 635
tais 642
tal stbret. 634
van 221
ubhal 214
ucher 680
uilen 338
GERMÁNSKÉ JAZYKY
G Ó T Š T IN A
a f 465
afskiuban 619
afswaírban 598
aggvme 673
ahtau 419
ains 227
akeit 408
akět 408
aleina 338
ana 387
anapraggan 490
ara 417
arbaips 514
arjan 416
arka 507
asans 223
asilu-qaírnus 726
asilus 418
atta 422
augo 411
αηβο 667
bai 404
baidjan 53
baíra 64
batiza 122
biuds 60
biugan 193
biuhts 666
bliggwan 57
daige 119
datle 117
*dala 134
daúhtar 112
deigan 119
doma 134
druigan 130
du-ginnan 104
dulge 121
gazds 192
graban 182
gredue 166
gulp 716
fagrs 442
faíflokun (prét.)
453
fa ih u 122
fatrzna 437
faran 445, 479
fastan 500
fastubni 500
faúro 491
fim f 447
fódr 476
fo n 502
Jótus 446
fraíhnan 485
frijá n 491
frijdnd8 491
fugls 496
fu lls 461
húils 82, 713
haírda 588
haírto 572
hakuls 96
handugs 568
hansa 191, 197
hlaifs 199
hlaiw 199
hlamma 546
hlapan 252
hlaupan 261
hlija 199
hlútrs 256
hóha 566
hóra 309
hund 578
hveila 102
hvopan 210
ga- 263, 534
gabeiga 173
gabigs 405
ga-draban 128
gahails 713
gamains 359
gamunds 430
garda 182
gaats 178
gaumjan 716
gaurs 731
gawargjan 698
ik 213
ina 409
itan 228
jer 217
ju k 226
kaisar 87
kalds 198
*kail(u)8 283
kaúrn 719
kausjan 309
laistjan 553
laists 553
land 317
leihts 325
Heihva 333
lěkeis 325
lěkinón 325
lists 327
liufs 330
liugan 330
lófa 645
magan 371
maidjan 366
malma 359
malá 372
man 370
manags 370
mareí 374
mapl 687
mapijan 372, 687
meins 372, 382
měki 357
měnóps 360
m idjis 361
mim z 353
m inniza 359
mizdá 386
munps 503
namá 230
nahts 401
naqaps 388
naus 391
naups 403
nawis 391
nei 398
ni 392
niba 393
niujis 400
niun 116
niunda 116
nu 403
plat 455
plinsjan 451
pula 449
ginó 725
raus 515
raups 523
reiran 642
saia 544
saíhs 606
salt 592
sama 537
saps 600
sauil 558
siggwan 720
sik 538
silubr 587
sinps 552
skatto 548
skeirs 103
skěwjan 552, 599
skildus 627
skillings 608
skuft 614
snaiws 564
s nei pan 564
sniwan 565
snotrs 391
sop 600
sparwa 697
speiwan 461
stains 576
stap krym . 81
stautjan 132
steigan 577
stikls 546
straujan 589
sunnó 558
sunus 599
swein .596
swistar 542
taihun 115
taihunda 115
tandjan 653
triu 131
tuggó 218
paurban 656
piuda 88
púsundi 643
ufbáuljan 62
ulbandus 682
usgeisnan 722
uslutdn 341
uadi 674
wai 312,423
icaihts 680
nato 696
icein 690
iveingards 690
'tdduwo 680
wingart krym . 690
teisan 685
irulfs 694
STA RÁ N O R D IČ T IN A
api 415
augr 412
augurr 412
bgrgr 65
brík 483
dómr 134
drengr 129
dvala 422
dvelja 422
elgr 340
eng 667
fífa 431
fífill 431
Figrgyn 445
fjgl 470
flet 428
flosa 464
fíoti 463
garpr 198
gaukr 726
gaula 190
geýja 421
geitill 727
giósa 153
gjglnar 97
glam 339
granda 667
grandi 186
grind 186
grund 186
grunn 186
grunnr 186
hali 306
humarr 237
happ 263
hárr 605
hegri 566
henda 173
hespa 546
hjarn 588
hlamma 339
hlemmr 259
hnefí 445
hneppa 445
hgkull 96
hóra 309
hremma 296
lirija 182
hrip 295
hrufa 584
humeli 201
hum li 201
hvalraf 697
k vas 245
hvatr 245
hvelpr 257
Itvilca 689
iarpi 223
karpi 240
klafi 251
klekja 332
kli fa 622
knakkr 401
knefi 445
kot 283
kryppa 183
kryppill 183
kvasir 311
kverk 293
laukr 343
leggr 175
lómundr 343
mara 383
mjgUlnir 369
morginn 379
mugga 379, 386
m yrkr 379
mglr 372
náhvalr 697
nefa 393
nemá 393
rammr 389
ramr 389
rota 587
raust 518
rekendi 531
roekja 504
sald 545
sarpr 552
sétt 606
síkr 542
sild 553
skalli 97
skelpa 612
skíta 101
skjalf 105
skjór 581
skjglf 105
skoltr 97
skoppa 626
skorpa 288
skorpna 288
skrefa 92
skreppa 549
skuggi 578
skúfa 619
■skvera 606
skcerr 606
skoeva 552, 599
slíkr 555
snopa 201
stí opa 201
snotr 391
snúa 565
snngga 402
stafr 556
stappa 580
starý 478
stokkr 663
stád 573
straumr 583
strjvka 583
stubbi 556
stgdidl 578
stgpull 556
sveigr 597
sveigja 597
svipa 607
svipa 607
syn gen 720
tanta 136
*torsk skane!. 650
trog 279
tán 664
kifnirr 642
praut 654
brekker 655
fnmgr 643
ratnkalfr 683
rátta 595
vála 312
rargr 698
vátr 679
veisa 691
ved 674
velgja 693
véla 690
vindauga 411
virgell 486
vitimsman 595
vada 312
v alt 689
ggr 412
glpt 316
IS L A N D Š T IN A
ardr 505
austr 229
brik 483
dalr 134
drótt 130
June 502
garpur 198
gáta 154
gaula 190
gtisl 726
gtta 154
glam 339
glamm 339
granda 667
grandi 186
negri 566
hespa 546
holmi 200
holmr 200
hressa 301
hriflingr 296
hvel 270
hvika 689
hgkull 96
'm akir 357
nemá 393
pjalfa 478
rabba 508
rata 587
rauda 522
riodr 523
klaufi 169
kverk 293
kgkkr 192
lax 340
massing 374
maurr 378
messing 374
more 380
mugga 386, 379
m ý 376
mgl 359
seilask 543
skok 82
slcalli 97
skattr 548
skíta 101
skjóta 314
skórpa 288
skreja 92
skreppa 549
sneid 564
snugga 402
sóa 675
spann 571
stage 579
strangr 298, 668
stodulí 578
stolpi 556
sverfa 598
tauta 136
telgja 120
prost r 129
vafia 731
vár 685
veisa 691
velgja 693
véttr 680
vitr 680
vala 312
va tt 689
vatlr 680
N O R Š T IN A
crger 41
ark 38
bismar 492
brik 483
br isk 72
graup 295
grop 295
gropa 295
grupa 295
grypja 295
fivel 431
flote 463
flein 334
hamid 566
hikka 615
himla 257
hokul 96
garp 198
geisl 726
geisle 727
geitel 727
glujsa 169
golf 729
granda 667
granna 667
kleima 356
klekkja 332
knakk 401
knott 391
kvelp 188
kviká 689
milá 363
myrk 379
meis 362
nott 391
olle 338
skiba 102
skjapa 612
skjare 581
skjor 581
skolt 97
skranta 207
skreppa 549
skreva 92
skumre 578
skygge 578
slatr 556
sletta 556
slika 332
slinka 558
smeikja 367
spand 571
spraka 480
stappa 580
stillids 576
stokk 663
sverva 701
trošt 129
ul 729
uver 412
vaala 312
vaat 679
valg 693
varg 698
veisa 691
vette 689
D Á N Š T IN A
bardus 434
bismer 492
bisse 79
bjeffe 41
brig 483
edrugh stdán. 589
cdder 219
gjolle 97
glube stdán. 169
gnid 171
grand stdán. 186
hammel 566
haspe 546
heire 566
hikke 615
hvalp 188
hvege 689
hagl 96
kaa 246
flaade 463
klave 251
klakke 332
lem 259
lanke 105
marketenter 352
mile 363
more stdán. 380
narval 390
olde 338
rapse 182
rive 182
skide 102
skrceve 92
smor 88
stád 365
stampe 580
stilids 576
stok 663
studel 625
stylte 625
skcer 606
skrante 207
skrumpe 549
tispe 644
trappe 125
tung 643
vaad 679
varg 698
veis 691
cedru 589
Š V É D Š T IN A
besman 492
bisa stšv. 79
bjaffe d. 41
brik 483
bulvan 44
býka 427
etter 230
fm k 450
flen 458
flotte 463
garper stšv. 198
glamma 339
glupa 169
grand stšv. 186
gal 97
hakul stšv. 96
hammel 566
hasp 546
hicka 615
humle 201
háger 566
papp 431
plikt 460
puss 500
klave 251
klácka 332
krikon 532
kvesa 311
kvark 293
riva
rafsa 182
róst 518
lum p 169
lámm 259
lank 105
mara 352
marketenter 352
m ilá 363
mora stšv. 380
mórk 379
narval 390
sild stšv. 553
sker 581
skolt 97
skreva 92
skrympa 549
skult 97
skvalpa 240
skygg 578
skár 606
skára 581
smór 88
sneis 564
spander stšv. 571
spann 571
stád 365
staker 579
stampa 580
stock 663
streke 588, 584
trast 129
tispa 644
tupp 647
ul 729
vada 398
valp 188
varg 698
veka 689
vesa 691
vát 679
váis 691
álska 321
A N G L IČ T IN A
acorn 418
ácwern stangl. 687
angel-fish 36
asíc(er) 224
čist stangl. 192
ásvógan stangl. 675
áttor stangl. 230
báby 40
bacíc 60
bacon 42
bamboo 45
barrow 65
beolone 57
bit 309
bite 309
blát stangl. 56
bloed stangl. 462
blunder 57
buck 427
bujfoon 41
buss 500
'.alico 236
calu stangl. 175
cavessan 232
cayak 235
cent 84
chajf 311
chamois 709
climb 622
climban stangl. 622
clip 257
cliven stangl. 622
cloth 150
clump 169
cnedan stangl. 172
cn u (w )ia n stangl.
151
coach 266
cock 267
cokes 267
cot stangl. 283
cotsaetan stangl. 265
crownrash 289
crus(e)ne stangl. 298
curmelle stangl. 207
delfan stangl. 119
dollar 646
dóm stangl. 134
dove-cot 283
dritan stangl. 132
dryht stangl. 130
ealdot stangl. 338
eolh angls. 340
fa ir 442
fa n 140
fardwelan stangl. 422
fa rm 140
fashionable 141
felt 4.63
f i l stangl. 449
film 458
flannel 144
fee 122
folk-lore 145
frankincense 146
fy rs stangl. 502
fý st stangl. 446
gamboge 152
gaulen stangl. 190
gawlen stangl. 190
gě stangl. 731
géac stangl. 726
geap stangl. 731
gedréog stangl. 589
geswógen stangl. 675
( ge)wita stangl. 595
gicel stangl. 287
gig 150
gleam stangl. 170
glěd stangl. 717
glenten středoangl.
167
gnidan stangl. 400
goat 715
goulen stangl. 190
gown 179
grindel stangl. 188
gum guttae 152
gypsie 86
halí 543
har stangl. 605
hard 284
hamola stangl. 271
hap 263
hesp 546
hladan stangl. 252
hnappian stangl. 172
hoar 605
hodge-podge 163
hoespe stangl. 546
holm stangl. 200
hordě 176
horše stangl. 418
hós stangl. 197
hotch-potch 163
hrágra stangl. 566
hremman stangl. 296
hurricane 417
hwelp stangl. 257
hwósta stangl. 311
icicle 287
in k 213
Jolly Joker 730
juggler 721
Kersey 149
láes stangl. 327
logu stangl. 338
léac stan g l- 343
leax stangl. 340
lěf stangl. 330
link 105
lot stangl. 341
lurch 344
maesling stangl. 374
malmr stangl. 359
m an stangl. 351
mar 353
mara stangl. 383
mash 367
mattock 375
měce stangl. 357
mierce stangl. 379
mohair 372
racente stangl. 531
rather 504
ready 179
récan stangl. 504
roach 512
road 511
rot stangl. 504
rum 524
run 525
scújan stangl. 619
scurvy 308
shawl 601
shelf 105
shoot 109, 631
ehrink 325
sisemus stangl. 600
skaft stangl. 421
sketch 313
sleet 556
sner stangl. 584
snoru stangl. 563
snot(t)or štangli 391
snówan stangl. 565
snytre stangl. 391
soot 538
spark 433, 479, 261
spearcian stangl. 479
spearwa stangl. 697
spill 570
spircan stangl. 479
sprott stangl. 488
stack 579
stampe stangl. 579
stapol stangl. 556
still 643
stád stangl. 573
štrád stangl. 586
strang stangl. 298,
ságo 535
scant 623
scěotan stangl. 314
sclr stangl. 102
scitan stangl. 102
screpan stangl. 613
stulpe střangl. 556
svelan stangl. 536
sweorfan stangl. 598
sw ipian stangl. 607
svnppan stangl. 607
swoon 675
m utian stangl. 386
nap 172
narwhal 390
nefne stangl. 393
nostrils 402
oast 192
ofett stangl. 424
palp 431
pap 431
pending stangl. 443
p ip 643
plush 464
potash 475
pound 443
prorost 484
punch 499
668
telga stangl. 120
tib 84, 644
tickle 325
tide 95
tipe stangl. 607, 644
tombac 647
tree 131
triek 628
tun stangl. 664
tunnel 661
péh stangl. 660
pěoh stangl. 660
pille stangl. 645
pioh stangl. 660
punor stangl. 579
pweran stangl. 678
wail 312
warble 697
warp 698
wealg stangl. 693
wearg stangl. 698
wedd starígl. 674
uňelm stangl. 695
wiergan stangl. 698
wile stangl. 690
windoir 411
witch 679
with f. stangl. 680
worry 698
wrench 299
wylm stangl. 695
zedoary 85
STARÁ F R ÍŠ T IN A
ederskip 589
gada 173
schummel vých. fr.
578
glěd 717
kersna 298
skett 548
smúgen 385
uAliga 690
S T A R Á S A Š T IN A
angar 667
apo 415
éttar 230
fila 449
gewito 595
higara 566
m irki 379
n e ia 393
ncto 393
ne t u 393
rókjan 504
holm 200
hwi 101
klei 254
lák 343
m áki 357
m m 351
skatt 548
skeppjan 98
strang 298
tun 664
wurgil 486
N IZ O Z E M Š T IN A
aker 418
allo 35
ark stř. 38
boje 60
blat stř. 462
eesl 192
enc stř. 667
gracht 291
guttegom 152
hijs 101
hijze 101
horzel 573
karsaai 149
katoen 243
korběel 276
kakatoe 235
karbeel 276
lowen 554
oester 671
orkaan 417
plakkaat 453
pomp 499
potasch 475
provoost 484
pardus stř. 434
plackaert vlám. 453
rota stř. 582
reede 511
meizel vlám. 362
ecorft 308
acheurbuik 308
achraag 549
achurft 308
aloap 569
ameulen 563
atod 365
trappen 125
vlint 144
cauwe stř. 246
coť(e) stř. 283
cri{e)ke stř. 532
ST A R Á H O R N Í N Ě M Č IN A
agetstein 34
ahsa 418
albii 316
almuosan 35
altári 414
ambar 665
ancho 353
angar 667
ango 439
dnu 409
apjul 214
arabeit(i) 514
aram 507
aran 223
arandi 523
aruz 523
aspa 418
ůtum 136
chirihha 87
chomenůte 271
chomnat 271
chriaamo 302
christjani 300
churaene 298
chursina 298
cuculů 306
cugelá 306
cugula. 306
curdewan 277
bůbes 433
babillo 431
bar 61
baro 47
behhar 468
beitlen 53
bérchta 444
bibar 59
biginnan 104
bilih 460
bilisa 57 ___
bisamo 453
bisčn 79
bitelban 119
bitil 441
bitelpah 119
blaha 453
bleh 457
blez 455
blezzo 455
bolstar 470
brie^en 489
brunja 67
brunna 67, 298
bruoder 64
buhsa 501
burdieren 77
bulla 62
butin 50
ebur 684
ei 681
eiscón 716
eitar 219
elaho 340
elbiz 316
elho 340
elina 338
elira 413
eninchilí 696
carpho 240
carra 241
channa 273
dehsa(la) 641
dilla 645
douwen 637
dú 663
durfan, 127, 656
duaunt 643
fa lla n 425
jalo 456
farah 480
fa rm 479
fartig 179
fasto 500
fédara 444
je r ala 51
fergán 485
ferzan 483
fihu 122
fila 449
fiur 502
flehtan 459
forscon 485
fótar 476
jreh 670
jrisc 491
juotar 476
ju r t 487
ju rz 483
júat 446
garto 182
gawi 731
geisila 726
gelph 200
gemahelo 351
gewi 731
gien 711
g ife^a n 425
gihilze 227
giněn 711
giruochan 504
giuňzo 595
gizámi 122
glat 166
gouma 716
graveo 182
gravo 182
grebil 187
grindil 188
grintU 188
hachul 96
halm 551
hamal 271
hamar 237
hansa 197
harmo 183
hasal(a) 335
hehara 566
hei(ů) 164
heil 82
hemera 97
hěristo 165
hiafo 609
hlahhčn 197
hleib 199
holá 314
holde 174
hona 159
hornuz 573
horst 205
houwan 286
hring 297, 527
hufo 307
huora 212, 309
huoteri 178
hurst 205
hursti 572
huso 705
hwar, 245
(h)w ila 210
Jvwuosta 311
humosto 244
igil 226
inádiri 388
isarnovogal 324
jáchono 721
jáquno 721
jar 217
kachazzen 197
kalo 175
kauma 716
kichazzen 197
kiuwan 732
klimbán 622
klóstar 252
knodo 171
knoto 171
kochán 305
kouffen 308
koufo 308
kouma 716
kranuh 222
krindil 188
K ristám 300
kubil 247
kuchina 305
kuning 262
kur senná 298
ladan 252
laffa 645
laffan 316
lůga 317
lahs 340
land 317
lecchón 337
lenti 324
lewo 328
lina 326
linen 258
liob 331
liut 331
louba 195, 340
louga 341
louh, 343
lúbstech 330
lugi 330
luhs 527
lun 341
maho 349
malan 369
malha 349
mammalon 350
mano 360
mara 383
marg 377
m arh(a) 159
marka 378
marrjan 353
masar 374
mein 351
meina 363
merhe 360
melm 359
meldón 372
mespila 366
metu 357
stein-mezzo 375
milchu 370
miliwa 373
miscan 365
moraha 380
morgin 229
morha 380
mos 358
mčshňs 356
mučka 376
m ulin 369
m unih 370
muntar 376
muoen 348
muoter 355
m uoyin 384
m us 386
m úta 386
m utti 361
mú7,7,ón 386
naba 387
nabagěr 393
nagal 394
narwa 230
neba 393
nebu 393
nést 172
nespila 366
nioro 390
niz 171
n u n n e 403
obaz 424
óheim 668
olei 413
opaz 424
pappala 431
pech 442
P M fo 472
pfalanzčt 428
pfanna 432
pfůwo 438
pfcnning ap. 443
p í ija r a 141
p itil 441
plastar 389
plech 457
plez 455
probošt 484
quattula 300
quirn 726
rase 547
rěrěn 335
rihhi 533
rihtdri 527
rlm 527
rlna 512
riomo 530
ritra 532
riudi 207
roub 279
ruda 207
ruhen 522
ruoba 530
ruost 521
rúta 520
saga 540
sahor 601
sáin 544
salaha 516
saltári 721
samo 541
satul 539
scaban 547
scado 612
scaph 612
scartisan 549
scepfen 98
schemel 602
schrecckon 547
scíba 551
scilt 627
scirbi 586
scizan 102
serat 550
serini 550
scuola 612
scur 598
seil 418
sihan 538
silabar 587
sintar 535
sisim ús 600
skaft 421
skaz 548
skilling 608
slaj 569
slahta 616
smol 349
snídán 564
snottar 391
snuaba 564
snur 563
soumaři 568
spař 571
spáro 697
spělta 620
sperboum 72
spichari 620
spruzil 492
stadal 758
standa 628
stapjon 579
stecchen 576
etecho 580
stehhal 546
stěhhan 576
stir 627
stopfón 629
storán 574
strála 586
stuot 573
sturio 223
subar 632
súr 731
swedan 666
swehur 595
sweige 688
swellan 697
swerben 598
swipfen 607
talier 635
tasca 637
teig 119
tenar 120
tohter 112
torso 654
truht 130
trumba 653
tunna 660
tuři 130
turso 654
twalěn 422
tyrn 131
u f o 669
urběran 670
urtruci 589
ňtar 704
ú? 704
veim 443
wafsa 697
wága 674
waganleisa 332
w t e 697
■wahtala 300
waltan 693
wazzar 696
wazzar kálb 638
we 423
wehhal- 215
werna 702
wetti 674
wiara 675
wiccha 689
widomno 683
wihsila 692
wintbráwa 681
wisa 691
wisc 689
wisula 320
wurfzabel 700
zantaro 653
zeihhur 116
ziecha 85
zil-louf 82
zins 103
zit(e)w ar 85
ziin 664
zunga 218
zuo 121
zwelge 120
zwibar 138
zwisila 597
S T Ř E D N Í H O R N Í N Ě M Č IN A
abecedě 33
acstein 34
agestein 34
alevanz 35
almer 35
alun 36
arche 38
ar ke 38
ar kere 38
bábě 40
bache 59
balzier 429
banchart 432
barchant 47
barchet 47
barke 47
biute 1° 60
biute 2° 54
biutel 503
blat 455
blate 455
blatner 455
blasse 462
blide 56
bortě 435
bracht 46
brahsema 482
brěchen 63
brěm 489
brezel 483
briejen 487, 489
briin 67, 70
brunát 70
brúsche 489
buckel 498
buckelaere 498
buochvel 51
buole 48
burcgráve 500
burde 77
burzen 77
buntachuoch 499
calcedán 195
caldúne 236
cortisáne 278
danc 53
decke 113
degen 137
diamant 114
diech 660
dirn- 131
dollich 660
drát 126
dromedár 129
dráž 654
ei$ 219
eizuch 164
elektuárje 326
eppetisse 222
erbe 138
erch 227
erwergen 698
erzepriester 38
esse 138
fasant 49
fasch 139
firmen 54
fletze 455
fochenz 59
fritschál 147
gaffer 235
gágen 148
gaí 708
galander 236
galgán 149
gamz 238
garwen 242
gellete 150
geráde 151
gerwen 242
geslehte 616
gewar 153
gil 314
glete 150
gluotphanne 310
gnaunet 151
gránát 151
grát 185
goder 265
graf 182
gralle 182
gráve 182
grag 182
gugcle 306
hache 155, 174
hachel 696
háher 195
háke(n) 156
hahse 101
haller 157
halse 158
hamel 566
kamen 159
hamisch 159
hane(n)vuoz 159
hantveste 159
har(á) 160
hár-Juof 155
harraz 160
harsten 205
haspe 162
hág 603
hehse 101
helm 164
hemisch 159
herá 160
heralt 165
hěrschen 165
hessen 166
hockener 174
hofer 174
holder 190
hosecke 163
hossen 177
hovaere 174
hove-wart 153
húchen 108
hiietaere 178
hiiete 194
hufe 179
huote 194
huor(e)n(h)ús 159
hurra 191
hurt(e) 191
husecke 163
hutte 191
liutterauch 672
Ume 227
ilm paum 227
irch 227
irren 194
isgrúpe 295
jólen 218
joppe 232
júche 226
júchert 229
juppe 232
kammer 307
kamp 238
kantner 239
kapitán 240
kappún 240
karp 242
kar re 241
kásel(e) 282
kelich 236
kemenáte 271
kelle 249
kerchhof 293
kilhouwe 314
kirleis 293
klam (e) 250
klamme 250
kleinót 254
klimben 621
kloster 252
knefel 263
knip 262
knófel 263
knote 263
kniichlin 298
kobe 264
kobel 233, 275
kobern 274
kokodrille 294
kompán 307
kopf 266
koppe 303
kove 264
krám 289
kratze 288
kride 301
křiste fen ) 300
krčně 279
kugel- 310
kugele 306
kule 285
kum pán 307
kumpest 272
kumpost 272
kurbe 276
kúrsen 298
kuté 316
lachter 322
laer 320
láge 318
lanne 320
lanne 320
*lannzug 320
lapě 320
lappe 320
latwárje 326
leichen 325
leichoere 325
leweharl· 328
line 334
liste 336
litkouf 337
lát 340
loube 195
louge 341
liibestecke 330
lulch 333
lullich 333
lúre 342
lúsen 345
lute 342
lúter 345
malhe 349
marschalc 352
marstal 354
marstallaere 354
meisch 367
messinc 374
mile 363
miler 363
mispel ap. 366
molt(e) 373
morden 373
morsaere 378
mule 383
múr 383
muscát 384
músen 384
nap fen 172
niune 363
niunouge 364
oberman 665
orlai 417
ors 418
ouwě 423
ówě 423
paht 427
par chán 435
parlier 470
pcppe 431
petersil 447
pfadehúche 426
pfadhauche 426
pfadhouch 426
pfalenze 428
pfalz 428
pfant 140
pharre 140
pflaster 389
pfrengen 490
phathuche 426
pháwe 438
phifeln 142
plan(e) 454
plat 455
plate 455
ram(e) 507
ra j(e ) 58?
ráje 183
rebarbere 510
recke 512
reide 511
reie 511
ric 531
rieme 530
rihe 526
rítaere 528
rivier (e) 513
rije n 527
róre 519
róste 518
rumbaum· 524
runbaum 524
rute 520
salbeie 601
salrn/psalm 721
salveie 601
samit 34
schaffaere 600
schalander 601
schalmíe 601
schalune 93
schamel 602
schamlát 601
schapelaere 611
schap(e)rún 94
scharf 603
scharlát 603
scharte 549
scharwachte 603
schavernac 604
schělch 608
schělme 604
schěme 578
scherf 603
scherge 605
schěrmen 605
scher(p)f 602
schět(t)er 604.
schiec 608
schilhen 608
schim (e) 578
schim pf 626
schimph 626
schin 103
schinke 630
schiver 607
schlahen 616
schoj 618
schrqffen 622
schrarn 622
schregen 622
schrimpfen 549
schrín 550
schróten 622
schrube 623
schultheije 618
schum 630
schňmer 630
serten 726
seru watike 599
ses 729
sidel(e) 727
sídel 724
sil 616
simz 533
sinter 535
sisemús 600
slahen 616
slahtc 616
slappe 616
sloier 617
slucken 337
s:<xac 617
smacken 367
smeichen 367
směr 88
snuor 618
soldeneare 730
solre 725
solt 730
sopel 567
spán 571
sparche 621
spělte 620
spendeline 621.
spěnelinc 621
spidel 621
spil 621
springer 622
sprinzen 486
stampe 579
stande 623
stecken 624
stolle 628
stráfen 651
struz 496
stubich 621
štuek(e) 589
stiick(e) 589
studel 625
sukenie 592
suje 731
swanzen 408
swerben 701
swinde 594
swint 594
tarant 636
taterman 637
těgel 663
tenteríe 644
iigel 663
tolc 646
tragári 649
tráme 649
trappe 125
trat 649
trejjen 650
tříben 655
troc 602
trolle 654
trouwen 653
tru m fm )e 70
truwen 653
truz 654
tubel 664
tumphaft 660
turnei 661
tás 648
uberhěre 387
vach 440
valde 139
valsch 140
valte 455
varmuos 677
varwe 47
vaschanc 140
vechil 141
víal 142
vierdunc 684
viertel 684
víge 142
vlader 143
vlock 144
vlosch 458
vrech 670
vride ‘m ír’ 145
vride ‘o hrada’ 147
vríe 146
vrímarket 145
vrue-urte 147
vuore 147
vuorman 147
wal 676
walbe 676
wanger 683
wánger 683
wátsac 675
w ajjerm an 162
weile 682
wenger 683
w er(e)n 684
werren 381
wette ‘zástava1 686
wette ‘finitus’ 686
wich 677
wichús 689
winzer 690
winzurl 690
zabel 79
zebulle 85
zecketzen 82
zeche 82
zein 80
zelge 120
zělte 80
zěndát 83
zendel 83
zeppeln 80
zibolle 85
zieche 85
ziegel 85
zil 86
zimbal 92
zimb(e)re 50
ziment 82
zimenten 83
zimere 50
zin 86
zindát 83
zinke 1° 86
zinke 2° 86
zip f 86
zisel 600
zis(e)m ús 600
zockel 90
zogen 89
zokel 90
zol 88
zuc 89
zucker 90
zug 89
zupě 107
zutzel 90
zwěc 91zwilinc 91
S T Ř E D N Í D O L N Í N Ě M Č IN A
avet 424
herde 284
holder 190
dórven 127
gaden 173
gálen 708
kavale 246
kermesse 243
klatte 258
klave 251
klei 168
klúte 345
malder 349
maras 351
ovet 424
peemse 443
pleppen 56
převát 483
rúien 534
sandat 81
scholpe 611
8tur 664
schulpe 611
schummen 578
sparken 479
stolpe 556
teve 644
toě.nen 122
waterkalf 638
worgen 698
zar 81
N Ě M Č IN A
Aalraupe 526
A ar 417
Aaronbart 38
Ábele 413
Aberesche 222
ablcrageln 409
Abrifi 527
Abschauer 407
Abschied 407
abschrecken 507
abschwenken 211
Abt 415
Achat 34
Achse 418
Achtel 34
Adalbertskraut 696
Adler 417
Affe 415
After 424
A hn 696
ahoi! dn. 34
Ahorn 218
akkurat 34
Akzise 34
Alant 221
Alkoven 35
Allee 35
allmahlich 470
allo 35
A ltán 35
Alzen 35
Amarelle 36
Amberbirne 36
Ameise 379
Am pér 36
Am pse 411
an 387
ander 671
A neis rak. 37
Anet ze 411
angenehm 493
Anger 667
anken 219
An(s)chovia 37
Anse 411
griiner Anton 37
ant- 408
Antlitz 320
antun einem 95
Anze 411
Apfel 214
Apfelwaba d. 40
Appich 416
Arbeit 477, 514
Árar 138
A rm 507
Arche 38
Arche 38
Aron 38
Arřas 160
arretieren 38
A rt 514
Aschlauch 421
Assent 38
assentieren 38
atsch 163
attrapieren 391
A u f 669, 705
Auge 411
aus 704
auskuttern 309
Auster 671
babbeln 49
Babě, Babě 40
Babě 74
Bache 42, 348
báchten 446
Backe 43
Backer 42
Backenbart 60
Bader 322
Badian 41
Baga rak. 42
Bagage 428
Bahre 352
B aiss(e) 428
Balbane 44
Baldachin 43
Baldrian 43
Balí 43
Balle 60
Bambus 45
Bammeln 54
Band 432
Bándel 444
Bandelier 45
Bandhacke 432
banet 42
Bank 45
bankenet 42
Bankett 46
Bankier 45
Banknote 45
bann 45
Barbar 46
Barbarakraut 46
Barbier 46
Barch 65
Barchent 47
barda-uz citosl. 434
Bárendreck 443
Barmě 435
Barsch 445
Bart 62
Bartaxt 63
basta 47
basteln 47
Batzen 41, 424
Bauch 73, 476
bauchen 427, 498
Baude 61
baumeln 283
Baumol 430
Baumwolle 49
Bay 233, 427
be- 404
beben 642
Becher 468
bedenken 563
Beerwinck 47
Begine 50
beginnen 104
beide 404
beisammen 42
beijien 42, 309, 428
Beifiker 451
Beize 424
Belege 457
bereit 179, 511
bereiten 583
Berg 72
Bergamotte 51
bergen 63
Bergmann 444
Berla 444
Berstekraut 521
(be)sprengen 295
bes(e)mer dn. 492
besser 122
Betz 441
Beide 62
Beute 427
beute d. 60
Beutel 42, 503
Bewasserung 47
bewegen 685, 689
biegen 193
bieten 53
Biích 460
bilme 57
Bilmeschnitter 482
Bilsenkraut 57
Bilwisschnitter 482
Bimm eln 54
bin ich 54
binden 398, 476
binkern 450
Birke 74
Birutsche 71
Bisam 453
Biscott 452
bisen 79
Bischof 54
Bifichen 309
Bister 54
bitter 73, 452
blajfen 41
Blahé 453
blaken 56
Blase 489
Blasrohr 463
Blass 462
blafi 56
Blait 455
Blei 340, 413, 456
Bleide 56
blicken 57
blicktri 57
Blitz 58
Block 57
blockieren 57
blóken 56
B lut 292
Boberelle 59
Bobo 74
bochten d. 446
Boden 121, 497
Bogen 38
bohren 61, 64
Boie 60
Bombasin 60
Bombě 499
borei 472
Borke 61, 72, 74
Bottich 49, 475
Bowel ap. 477
brabbeln 65
Brachse 482
Brack 63
Brackschaft 63
Brame 489
Brand 488
Branntwein 65
brandboge 508
Brassen 482
Bratpfanne 70
Bratsche 62
Braue 71
Braune 489
Brausche 489
Brei 66, 483
breis 483
Breitschadel 499
brennen 488
Bresilien 71
Brettnagel 64
Bricke 362
Bries 71
Briesel 71
Brille 66
bringen 480
Brocat 68
Brocken 68
Bronze 68
Brosche 69
Brotsack 487
brr! 477
Brucke dn. 69
Briicke 72
brud 69
brugi Švýcar. 72
Briihe 66
Brummbár 69
brummen 70
Brunagen 70
Brunagie 70
Brust 486
Brustfleck 69
Brustlappen 69
Brustlatz 69
Brustwurz 501
Bubalc 74
Buche 76
Búchse 501
Buditel 76
Bude 61
Budel 499
bňder Švýcar.
502
Budike 501
Biiffel 54
bujfeln 54
Bug 498
Bidle 76
bumm 76
Búmabeschel 430
Bumbelblume 430
Bund 499
Bundschuh 499
bungieren 113
Bunker 77
Burgzinne 86
burri d. 472
Bursche 77
burschieren 113
burzeln 283
Β η β 500
buischen 56
B utt 49
Butte 50, 501
Butterfafi 502
butz! 56
Canafas 238
Cavalier 246
ceisen d. 81
Chabrusse 194
Chaisetrog 604
Chalzedon 195
Chammcr 196
Chořherr 277
chramslen švýe. 165
Cornet 278
Druse 130
Dudelsack 133
Dukaten .134
dumm 660
dúnn 640
durantsdi d. 135
Durchsddag 129
dur fen 656
Duse 138
Dútchen 133
Dach 110
Daiworcz 113
Dalken 680
Dalles 110
Daltel 111
Damast 110
Damm 571
D am pf 135
dampfen 660
daníc 117
Dantes 635
darben 653, 659
Dattel 112
dauern 655
Dauge 137
Daus 648
dehnen 640
Deichsel 411
Démant- 11
denken 53, 117
der die das 640
Dese rak. 119
Deut 133
dicht 191
D ickkopf 499
Diele 114
Dilpsch d. 626
Ding 687
dingen 137, 687
Dochschaube 123
Dolch 660
Dolman 123
Dolmetsch 646
Dorant 661
Dorn 652
Dorsch 650, 661
Drabant 125
Drache 126
Dragant 126
Drahb 125
Draht 126
Dreck 655
drehen 126
drei 657
dreschen 658
Drillich 130
Drohne 654
Drommel 70
Droschke 129
Drossel 129
drucken 644
drucken 644
Eber 684
Eberesche 222, 418
Eberich 69
ebbes 138
Echse 224
Ecker 418
Eibisch 213
Eichhorn 687
Eidechse 224
Eimer 665
ein 219
Einfassung 140
einriicken 524
Eisbein 191
(Eisen)tagel 659
eiP(e) d. 219
Eiter 219, 229
eitern 229
Elch 340
Elle 338
Eller 413
Elritze 414
eng 219
Enge 673
Engelwurz 113
Enícel 696
ent- 408
Ente 235
entarten 514
Enzian 138
Erbe 514
erblicken 284
Erdapfel 63
Erle 413
Ernte 223
erschrecken 325
erst 641
ertappen 636
erz- 38
Erz 522
Esche 217
Espe 418
Esse 138
etwas rares 138
Eide 568
Euter 704
Fabian 138
Fach 139, 427, 440
Facharbeit 139
Fachel 141
Facher 145
fachem 145
Fackel 139
fa h l 456
fahnden 571
fahren 140, 445, 479
Fahrt 179
Falbel 139
fallen 425
fallieren 140
Falliment 140
Fallmeister 43
Fallot 140
Falte 139
falten 456
Falz 139
Fant 140
fanze hom osas. 139
farcieren 140
Farn 241
faschieren 140
Faschine 140
Fasching 140
Fasching 140
Fasern 141
Fasole 141
FaP 140
fassen 140, 425
(E in)fassunq 140
fa u l 497.
Faust 446
fechten 141
Feder 141, 444
Feierabend 139
feiern 708
Feim 443
fe in 139
Feix 141
Feldscher 141
Feldschlang 154
Fell 458
Felleisen 143
Feluke 141
F e(h)m e 141
fe n n 141
Ferkel 480
fertig 179
futiren sich 148
fesch 141
fest (kugelfest) 141
Feuer 502
Fiale 142
Fidibus 142
Fiedel 142
Fiesel 143
F ilz 463
Fimmel 143
finden 571
fm k 450
Finne 667
finster 646
Fintě 143
Firlefanz 143
Firmament 143
Franziskaner 146
Firneis 141
Frase 146
Firnis 141
Fischbein 143
FraP 146
Fischtran 143
Fratz 147
Frauenzimmer 146
Fisole 141
Fitschepfeil 142
frech 670
Fitze 142
Freier 146
flach 462
fressen 146
Frettchen 146
Flachse 616
Fladen 453, 455
fretten (sich) 146
Freudenmadchen 506
Flagge 143
Flaksu 143
Freund 491
Flamander 144
Friedhof 187
Friede 145, 147
Flamingo 454
Flander 144
frieren 381
Flandeři 144
Fries 146, 147, 695
Flanell 144
frisch 99, 462, 491
Flanken 143
Fuchs 147
Fucken 147
Flasche 144
flankieren 144
Fuder 147
Flaus 144
Fuge 147
Flausch 460
fiigen 439
Flausen 144
Fuhre 147
Fuhrm ann 147
Flechse 616
flechten 459
Fúllfap 143
Flecken 365
fiin f 447
flicken 455
Furche 65
Furiant 147
Fliese 144
fliese branibor. 463
Fúrie 147
flin k 144
Fúrtuch 141
flinka 144
Futter 148
flinken 144
Futteral 148
Flintě 144
Flitter 144
Gabel (Jablonné) 214
Gablonz 214
Fleck 144
gackern 148
Flocke 144, 695
gaffen 711
Flonk 144
Flor 144
gagagen 148
Flosche 458
gdhnen 711
Flofl, 463
Galban 149
Galgenvogel 149
Flóte 144
Galizenstein 545
flott 144
Galle 729
Flótz 455
Flóz 144
Gallone 237
Galopp 149
Flunder 144, 462
FluP 144
Galosche 149
fódern 141
Gánseklein 128
Gánsekraut 191
folgen 145, 464
Ganter 239
Fórderung 141
Garbe 217
Forelle 496
jóres(t) stněm . 145
garnatsch 243
Garnier 239
forschen 485
Forst 205
garmieren 149
garstig 611
Fórster 145
Forstmeister 145
Garten 182
Gast 178
Fotz 147
Gatte 203
fotz(en) 139
Gatter 149
fragen 485
Fragner 145
Gau 148, 731
Frais(en) 146
Gauch 726
France 146
gaukeln 248, 314
Franse 146
Gauklerblume 248
Franzbranntwein 146
Gaumwar d. 285
ge- 263
gebrechen 63
Gefolge 464
Geip 715
Geipblatt 715
GeiPel 726, 727
Geist 136, 228
Geiz 148
Gekróse 412
Gelatine 148
gelb 730
Geleit(e) 150
Gelenk 105, 258
gelingen 325
gelingen 325
gellen 166
geloben 554
Gelse 166
Gelte 150
gelten 388
Gemahl 351
gemein 262
Gemse 238
Ger 315
Gerát 151
geraten 111
gerben 242
Gerhartskraut 249
Gereis 242
geruhen 504
Gerumpel 160
GesaP 302
Geschajt 302
Geschande 602
Geschirr 302, 609
Geschlecht 616
geschwind 594
Gesimse 533
Gespan 731
Gestalt 302
Gewinde 312
gevňp 228
Gewólbe 546
Gicht 314
gicks 250
Gift 219
sich giften 219
Gigerl 150
Ginster 216
glau 693
Gleise 332
gleiten 168
Glockenspeise 570
Gliick 256
glucken 313
glúhen 717
Glut 717
Gockel 267
Go(h)le 268
Gold 617
Goll d. 193
gomolka vých. prus.
202
Gópel 149
Góre 165
Góse ap. 223
Gottscheewer 265
Grab 182
graben 182
Gradel 151
Gram 187
gramen švýc. 165
grampn 294
Grau 151
Grand ‘měděnec’ 183
Grand ‘písek’ 186
Granne 183
Graspferd 264
grassatum gehen 244
Grate 185
Graupe 295
Grendel 188
Grenze 183
Gresse 185
Grete 292
Griep 301
Griff 152
Grind 207
Grindel 188
grummeln dn. 189
Grúndel 188
Grippe 208
Grobián 152
gropiere 294
Grosch 152
Grube 182
Grull d. 524
Grund 152, 186
Grundbirne 63, 297
Gruft 297
Gruselbeere 360
Grutte 298
gucken 102, 232, 284
Gugerel 267
Gummigutt 152
Gunderheil 274
Gundram 75
Guratsch 242
Gurke 413
Gusche 309
gut 173
gwant 261
haarlauf 155
Habancr 153
Hackelbackel 157
Hachel 155
Hachse 101
Hackmack 157
Hadec 155
Haderlump 155
hadem 155
Hafner
Háher 566
Hahn 266
Hahnenbais 159
Hahnenbalken 158
Hahnenfufi 159
Haiduke 156
haindinger 160
Hakel 156
Haken 310
Hakenbiichse 156
Hakenpflug 505
haklich d. 156
hal Ή ϋ ΐΐθ ’ 162
halbpart 175
Haldě 157
Halle 543
halten fiir 366
Hálter 158
H alunke 175
hame 196
Hammer 159
Handschuh 160
H anděl 160
Handvoll 155
Hanke 160
hantieren 160
H a n f 273
Hánfling 273
hapern 264
Hdppe d. 165
Harfě 161
Harke 161
harken 161
harsch 205
Haselblaume d. 466
Hasenschreck 161,
162
Haspe 546
Haspel 162
hátsche d. 164
hátschen 154
Hatschier 154
Haubitze 179
Haudermann 189
hauen 286, 163
Háufel 179
H aufen 307
H auptm ann 164
Hausen 705
Hauzahn 248
hawer arch. 163
H azika 163
Hebel 163, 164
Hechel 696
hecken 299
Hecker 164
heda 156
Hede 284
hegen 155
hehr 165
Heidekorn 164; 468
heidi 156
heidipritsch! 156
Heiducke 156
heikel 156
Heiligheu 696
heisa! 164
heischen 716
heiter 156, 727
helfen 553
Hellebarde 157
Henker 245
Hemern d. 97
Hephep 165
Heppe d. 165
Hepplein 165
Herde 588
Hermandel 165
Herrnel 165
Hermelin 183
Hermelkraut 165
Hermlan 165
herrisch 165
hesa! 164
Hetsche d. 164
hetschen sich 164
Hetschepetsch 163
Hetz 631
Heupferd 264
Heuschrecke 547
Heutrog 604
hewel 163
hickezen 615
Hieb 193
Hiefe 609
H ijfe 609
hikken dn. 615
hindem 193
hinken 254
Hirsch 572
hirswam stněm . 320
Hitsche 164
Hitzel d. 193
Hobel 173
hocken 108, 310
Hocker 174
hojfen 124
Hojjrau 174
holá! 174
Hollánder 174
Hólle 442
Holunder 190
Holunke 175
Holz 250
Honigklee 272
Honigplum 272
hopp! 176
hopsá! 176
hopsen 176
Hordě 176
Horn 515
Hornisse 573
hott! 178
hudeln 189
huf! 190
H u f 276
Hukschop 668
Hiilse 251
Hummel 105
Hummelklee 272
Humpler 191
H und 191, 193
Hundschi/3 496
Hundsfott 191
H unt 191
hunten 191
(ver)hunzen 191
hupphupp! 133
Hure 309
Husar 191
husch! 191
Huštěn 244, 311
H ut 189
hutsch! 191
Hiitte 191
lberi 69
Iberich 69
Ibisch 213
ich 213
Idol 213
Igel 226
Immenklee 272
Influenza 140
Ingwer 712
Ischmagohre 347
Jahn 216
Jahr 217
Jahrmarkt 216
janes arg. 216
Jauche 226
Jauchert 229
jener 414
Jense 223
Jeseň 223
Joch 226
Juchert 229
Juchten 232
J u x 232
júppel 232
Kabel 246
kabern 235
kabi 241
Kabrusche 194
Kachel 235
kacken 235
Kadeř 235
Kadeři 235
Káfer 68
kafem 235
K a ff 311
Kaffee 246
K ajak 235
K akadu 235
Kalanderlerche 236
Kalb 181
Kaldaunen 236
Kaleman 237
Kalender 236
Kaliko 236
K alkfafi 236
Kalle 195
Kalpak 258
kalt 198
Kcduppe d. 195
Kamasche 237
Kamelhaar 238
K a m in 271
Kamisol 238
K am m 187, 238
Kammer 272, 571
K am p dn. 709
Kampher 235
Kandare 239
Kanevas 238
kann der das 238
Kanne 273
Kanter 239
K antine 239
Kantschu 238
Kantusch 239
Kanzel 238
Kaper 239
K apitán 240
K aplan 240
Kapler argot. 240
Kappe 240, 275
kappen 240
K appust 241
K appzaum 232
K apr cd 241
Kapřice 241
kaprizieren 241
Kapser d. 241
Kapuze 241
K apuziner 241
Karabiner 241
K araffi 241
K arat 242
Karausche 242
Karaz d. 242
Karbatsclie d. 241
Karbenatl d. 242
Karbonade d. 242
Kardátsche 243
Karde 243
Kareete d. 242
karessieren 242
Karfiol 242
karmen střn. 243
Karmesin 243
Karpfen 240
Karst 289
Kartatsche 243
Kartaune 243
Kartě 243
Kartojfel 63
Kartusche 242
Kasack 246
kascheln d. 280
Kaschmir 244
kaschollieren 245
Kaserne 244
Kasperle 622
Kasse 244
Kasserolle 244
Koste 244
Kastner 245
Kastorhut 244
Kastrol 244
Katenleute 265
Kaier 265
K attun 243
Katzanker 284
Katze 266
Katzenzagel 265
kauchen 108
Kaue/Kauhe 246
kauen 732
kaufen 308
Kaulhaupt 499
K aulkopf 499
K oupe 107
kaupeln 240
Koute s'ř.n. 316
Kavalier 246
Kavallett 246
Kazawaika 233
Kebse 265
Kegel 310
Keil 257
Kelch 236
Kellrúben 248
Kemnate 271
Kerbe 187, 242
Kerbel 249
Kerl 243
Kersei 149
Kescher 249
Kettenhandler 249
Ketzer 233
keusch 212
kicher 88
Kiebitz 453
Kiefer 721
Kiel 314
K ien 567
Křes 316
Kiewitt 453
K ind 93
Kirche 87
Kirchhof 293
Kirrnes 243
Kitsch 313
K itt 315
Kittel 316
kitzeln 325, 624
klaffen 612
Klafter 322
Klampferer 254
Klappe 251
klappen 251, 255
-klappen, zu ~ 259
Klapper 255
Klapperstorch 59
klappohrig 251
Klarinette 251
Jdáter dn. 258
klouben 260
Klove 252
Klavier 252
Kleber 253
K lei 254
kleimen 257
Kleinod 254
Klemme 254
Klemmer 91
Klemperer 254
Klepper 255
Klesch d. 121
Klette 253
klimmen 621
klingen 257
K linke 256
Kloben 251
klopfen 255
Klopfhengst 255
klopfen 259
ΚΙοβ 185, 261, 345
K7o<z 250, 258, 391
Klotze d. 252
K lum pen 169, 259
knapp 161
knappen 201
Knebel 263
K neifer 91
K neip, -eif 262
kneten 172
kniautschen 263
K nitte 171
Knoch d. 263
knocheln 298
Knódel 262
K n o p f 263
Knoten 263
K núppel 314
knurren 263
Kob d. 263
Kóbalterz 264
Kobbe d. 263
Koben 264, 275
Kober 233, 264
Kobold 264
Kóderl 235
Koffer 305
koffern 235
Kohl 269
Kolbe 267
K olik 269
kolmen 306
Kolophonium 236
Kolter 271
Konfekt 273
Kónig 262
Konigblum stněm.
273
Kópel arg. 248
Kóper 249
Koppel 275
koppen 275
koranzen 308
Koratsche 242
Koratze 242
Korb 276
Korbel stněm . 276
Kordelasche 277
Kork 277
K o m 719
Kornelholzstock 278
Korporal 241
Koste střn. 469
Kosten 282
Kostrewa 281
K ot 155
Kote 282
Kote dn. 283
Kotsassen 265
Kotter 283
Kotze 233
Kótze 283
Krabbe 287
krabbeln 165
Krachse d. 295
Kragholz 288
Kragstein 289
Krainer 151
Krambambuli 289
Krameln dn. 165
Krom pel 289
K ram pn d. 294
Kranbeere 289
Kranich 222
Kranz 289
Kratten 185
Krátze 205
kratzen 288
K ran 222
kraus 412
Kráusel 292
Krawall 290
Krawatte 290
Krebs 506
Krcdenz 291
kredenzen 291
Krempe 292
Křen 299
krepieren 254
Krepp 292
Kresse 180, 300
Kretscham 291
Kreutzer 640
Kreuzer 291
Krieche 532
Krimmer 298
K ritzkopf 151
Krone 279
Kronrasch 289
K ropf 183
Krotě 517
Kriicke 256
kricmm 302
Krummhacke
Krummholz 297
krum pe(l)n 297
krunken 298
Kruppel
Kiibel 247
kucken 284
kucken-mucken 306
Kuder 284
K ujón 305
Kummet 203
Kundě 307
Kundschaft 307
K uniglin 289
K upe 314
Kuppler 308
kuranzen dial. 308
Kúrafi 315
Kurbel 276
Kurisser 315
Kurschner 298
kusch! 309
kuschen 309
Kutsche 266
Kutte 310
kutten 309
Kuttelhof 310
Kuttloch 310
kutzboi 233
Kutze 233
kutzen, sich ver ~
304
K u x 306
Labardi 65
Láberdan 319
Lache 318, 338
lachen 197
Lachs 340
Lack 318
Laekentuch 339
Lackeritzge 325
Laděn 252
lahm 199, 206, 339
Laich 302
Laichkraut 510
Lakai 338
Lake 318
lallen 319
Lambetone arg. 319
Lamfisel 143
Lampě 319
Landfeste 319
Lanďgraf 320
Landwehr 319
lange 332
Langwage 339
Lanze 320
lappen 316
Lappen, -lein 320
Larchenbaum 73
Larm 327
Larvě 320
lasch 322
Lasche 340
Lasse 320
Lasur 322
Laterne 343
Latte 321
Latwerge 326
Latz(eÍ) 317
lau 693
Laube 195, 340, 558
Lauch 343
Lauer 342
laufe (i)n 344
laufen 261, 344
L auf rad 53
laugen 393
Laus 686
Laute 342
lauter 256, 345
Lawine 322
laven 554
lavieren 1°, 2° 322
Lech 325
lecken 337
Leckerizi 325
Leckwaric 325
Leder 317
legen 329
Legfohre 253
Leggen 253
Lehen 319, 326
Lehne 254, 326
Leib 199
Leib(el) 318
Leibróckel 318
Leiche 302
leid 337
Lein 326
leinen 319
Leiste 336
leiaten 553
Leite 325
Leitseil 316
Lende 324
Leppard 328
Lesch 121
Leuchte 336
leugnen 330
Lr.viten lesen 328
Liberaj 337
liegen 329
Liese 463
Liewe 334
Limbaum 333
Limben 333
limborn stněm . 333
Limonádě 333
Lindě 345
'L inie 334
L in t dial. 345
Liste 335
Liter 337
Lobbink arg. 554
Lobmadl arg. 554
Loch 338, 546
Locke 338
locken 318
Loden 338
Lonne 341
los 345
Los 340, 344
lóten 328
Lotter 340
Lotterie 340
lowen 554
Luchs 527
Luder 343
liigen 330
Lulle dial. 341
Liille dial. 341
lidlen 343
L um p 344
Lumpenkerl 344
liindisch 334
Lunte 344
Lupe 344
Lupině 344
luren arg. 335
Lurtsch 344
Luss dial. 344
Lust 685
Liister 345
lustig 685
Luzerne 342
Machaier 372
Mache 347
Macht 371
M agnat 347
mahlich 470
Mahne 373
M ahr 383
M aie 348
M aiepum p 430
Maiorcun 348
Maisch 367
malát střn. 349
mcden 349
Malter 373
Malvasier 349
M alz 368
M am m ut 350
manch 370
Mandaríne 350
Mandel 350
Mandelkráhe, -taube,
-vogel 350
Mangel 350
M ann 350, 384
mantschen 351
M appe 351
M arand 360
Marane 352
Marelle 360
marha 379
M ark 294, 377, 584
M arke 352
Marketende 352
M arkgraf 352
markieren 352
marsch! 356
Marschall 352
Márzbier 73
marzell 351
M arzipan 351
Masche 354
Masér 71, 374
M asem 377
M aske 353
Μ αβ 355
Matratze 355
Matze 346
m au(el)en 377
mauen 377
M aul 376, 383
Maulaffe 349, 376
Maulbeere 349, 374
Mauldrommel 70
Maultrommel 70
M aus 384, 386
mausern 386
Meerschaumpfeife
360
Meerschwein 373
Mehlbeere 382
Mehltasche 349
Meierhof 348
Meiler 363
mein 382
meinen 363
M eineid 351
meinetwegen 357
Meister 365
Melasse 359
melavm 359
Melde 323, 360
melden 372
melun 359
Mensch 384
Menge 370
Mergel 379
Merk 364
merken 359
messen 360
Messing 374
M esidan 362
meszlein 361
M et 357
Meter 361
Metze 357
miauen 371
Mierhong d. 373
Mieze 362
Milbe 373
M ilch 368
minder 359
M ine 363
M ispcl 366
missen 365
miβraten 111
Moděli 371
modem 355
mógen 371
M ohn 349
Mohr 373
Móhre 380
Molch 369
Molge 369
Mónchshaupt 431
Mónchskopf 431
Mondblume 360
M ontur 383
Moor 412
Moos 358
Morchel 562
Mordskerl 373
Mor gen 229, 379
moros 373
morsch 373
M ór ser 378
Moschee 374
Moschus 374
M ost 374
Miicke 376
mucksen 382
miide 356
miihen 348
mummeln 383
M ummerei 383
M und 524
munter 376
Miinze 363
M únzer 363
Musche 384
Muschel 384
M usik 384
M uškát 384
M ušket(e) 384
Musketier 384
M usselin 384
na 400
Nabe 387, 393
Naber 393
Nacht 114
nackt 388
nafzen d. 172
Nagel 394
Nalit 391
Narbe 230
Narde 389
N arr 378
Nose 401
Neger 394
Neid 392, 712
Nelke 193
nergeln 389
Nerz 401
neuen 151
Neunauge 364
Neunkraft 116
Nicht 399
Niere 390
N iet 404
nimmergut 395
yáppen 172
Nocke 401
Nóischla 358
Nonne 403
Noppe 401
Noschen 358
Not 403
Notiz 401
Notschlange 154
Nudel 402
nun 403
Nuschen 358
N úster(n) 402
N utria 403
Obst 424
Obstlese 419
Ochs 54
ochsen 54
oha! 423
ohne 409
Ohrkissen 467
Orkan 417
Ort 417
ortel střn. 417
Osanne 424
Ostria 671
Otter 704
Paar 434
Páchter 427
vacken 44
Paddel 426
p a ff 426
Pnkasche 428
Palast 428
Palatschinte, -inke
428
Pallasch 429
Pampel 430
Pampel- 499
Pampelblume 430
Pantalier 45
panschen 432
Pantoffel 432
Panzer 432
Papagei 433
Papier 433
Papp 431
Pappe 257, 431
Pappel 430
Pappelblume 430
pappen 433
Pappenblatt 430
Pappensticl 430
Parade 430
Paradiesapfel 506
pardauz! 434
pardautz! 66
Park 434
Parmě 435
Partei, -tie 473
Parteke 435
Partekenhengst,
-fresser 435
paschen 437
Pascher 437
passen dn. 436
Pafiport 435
passieren 436
pas(t)oln dial. 47
Pasternak 437
Pastete 436
Pastillc 436
Patrone 438
Patrolle 438
Patsche 424
Patschok 425
patzen 425
Paudel 497
Pavese 438
Pech 563
pechten dial. 446
Peitsche 53
Pelikán 443
pelzen 442
Pepp 431
Perchte 444
Pergament-Birne 51
Perle 444
Perriicke 435
Peteschen 447
Petschaft 441
Petstole d. 452
Petz 441
Pfadhocke 426
Pfadhucke 426
Pfaffe 472
Pfaffen- 431
Pfand 140
pfanden 140
Pfannkuchen 431
Pfarre 140
Pfeffer 444
Pfefferkuchen 444
Pfeid 143
Pfeife 139, 450
pfeifen 451, 597
Pfeiler 449
Pfennig 443
Pfipfs 643
Pflanz 144
Pflaume 58
pflegen 441, 463
Pflock 144
Pflug 463
Pforte 145
Pfosten 145
Pfragner 145
P fund 147, 443
pfuschen 148, 503
picken 448
Pieke 448
piepeln papeln 450
piepen 450
Piewitz 453
Pigel 442
P ik haben a u f jn 448
Pike 449
Pille 450
P ilz 50
pim peln 450
Pinke 450
pinkeln 448
Pintě 450
Pipe 450
P ips 643
pitschal 452
pitschole 452
Piwek 453
Piwitsch 453
Placker 453
Plage 453
Plakat 453
Pian 454
Planke 454
ΡΙαβ 462
Platin 455
platt ‘gaunerský’ 462
Platte 1° 462
Platte 2° 462
Platteisen 455
Plattner 455
Platz 453
plauschen 456
Plautze slez. 460
Pletz 455
Plótze 462
Plotzhammer 461
Pludergesafi 302
Pluderhose 463
Plumpe 499
Plúsch 464
Plutzen 463
pochen 498
Pochhammer 75
Pogatsche 426
Polier 470
Polizei 470
Polster 470
Pomádě 470
Poměranze 416
Pommerhund 499
Pompelblume 430
Popanz 74
Popel d. 567
Popel 74
Popel d. 567
Popel 450
Popelblume 430
Popelmann 74
Posament 473
Posaune 477
Pottasche 475
Pra (das ~ haben)
483
Pranger 479
Prahm 479
Praktik 435
Pratze 478
Preis d. 483
Preiselbeere 70
Presse 483
Pricke 362
P rinz 483
Prinzmetall 483
pritsch! 489
Pritsche 489
Privatdiener 483
Profandt 484
Profos 484
Proletarier 484
Protz 484
Proviant 484
pst! 496
Pudel ‘P u lt’ 499
Pudel ‘H u n ď 497
Pudelmiitze 497
Puder 497
Pult 499
Pum pě 499
Pum pel 430
Pumperadl 430
Punsch 499
punt dial. 499
Puppe 40, 499
Purpur 500
Purzelbaum 283
purzeln 283
Putě 501
putzen 475
Púwitz 453
qliz 148
quad střněm . 155
qualen 91
Quark 662
Quast 211, 469
quásteln 469
Quattel d. 300
Quentchen 312
querlen 311
Quetser 233
quieken 312
Quintlein 312
Quirl 678
quitt (sein) 313
raat dn. 582
(g)rabanzen 503
Rabatt 503
Rabatte 503
Rabbiner 503
Rabe 293
rabiat 503
Rabisch 504
Rabusch 504
Ráchel 516
Rocker 509
radieren 505
Radwagen 505
raffen 505
ragen 515
Rahe 506
JRahmen 507, 586
R ain 512
ram- (ramdásig) 389
Ramisch 512
rammeln 507
Ramrner 319
Ram m pfahl 676
rampfen d. 529
Ramtasche 508
Randal 508
Ranzel 508
Ranzen 508
Rapier 508
Rappuse 526
Rappusche 526
rasch 547
Rasch 160
Rasche 129
Raspel 509
Rasse 509
raten 505
ratschen 504
rauben 279, 341, 503
Raubschiitze 509
Randi
Rande 207
raufen 519
raumen 507
Raupe 519, 526
Rausch 70, 520
Rau-isch 504
Rebe 513
Rebhuhn 223
rechtschaffen 521
Reede 511
Reet 528
R eff 295
Reich 533
R etf 505
Reigen 511
Reihe 526
Reihgras 332
Reihkamm 512
Reim 527
rein 512
Reindl 512
Reinel 512
Reis 528
reisen 528
Reifiteufel 506
reiten 179, 506, 655
Reiter 506, 512
Reitschule 506
R ekrut 512
Remise 512
Renette 512
renken 299
retirieren 513
retten 513
Rettig 529
Reute 38
Revier 513
rheinisclar Gulden
527
R ibis(el) 526
richten 527
Riebe 529
Riegel*527
Riemen 530
Ries 527
Riesling 528
Rietkamm 5Γ2
R iff 208
riffeln 279
Ring 297, 527
Rinne 525
rinnen 516
Rippe 529, 724
Rifi 527
ritzen 526
Rivale 528
Robbe 516
Roche 512
Roggen 513
Rohr 515
Róhre 519
Rohrmeise 512
Rohrreiger 517
Rolle 516
Rómerey 513
Rosch 504
Rosině 520
Rosmarin 521
Rosoli 517
Rofi 418, 581
Roβkopf 517
Rofischweif 517
Rošt 518
rosten 518
rot 510
Rotě 528
Rotte 1° 518
Rotte 2° 518
(aus)rotten 509
Rube 530
Rubín 522
ruckenjriicken 582
Rudé 207
Rudel 628
R u f 584
Ruffler 523
ruinieren 523
Ruke 524
Rull d. 524
Rummel 134
rummeln 525
R un 525
rund 525
Rundě 525
Runě 525
rupfen 519
Russe 525
Riissel 513
Rúster 521
Rutsche 526
Saal 536
Sabbel 567
sabbeln 567
Sabel 604
Sack 536, 730
Sack und Pack,
m it
536
Sackerfalke 566
Sage 540
Šalam i 536
Salat 536
Sallauge 536
Salvě 536
Salz 552
Sámischleder 709
Sammet, Samt 34
Sand 81
Sandalen 537
Sandar(t) 81
Sandau 81
Sanikel 722
Santrocke d. 602
Saphir 535
sappen 537
Satan 538
satt 600
Sattel 539
Sau 596
saubern 724
sauber 632
Sauele d. 541
sauer 598
Sauer 709, 731
Sauerei 470
saufen 538
Saum 537
Saumtier 568
Sáupopl 430
Scapulier 611
Schabé 631
schaben 547, 613
Schabernack 607, 620
schachern 93
Schacht 601
Schachtelei 603
Schade 612
Schaff 340, 600, 612
Schaft 421
Schakal 601
Schalande 601
Schale 548, 601, 666
schálen 601
schalig 601
Schalmei 601
Schandtrog 602
Schande 602
Schanze ‘štěstí’ 602
Schanze ‘koš’ 537,
602
OJ
Schar 602
Scharfrichter 245
Schark 602
Scharlach 603
Scharlatan 603
Scharpe 605
scharren 184
Schatz 548
Schaub 614
Schaube 529
Schauer 598
schaukeln 180, 314
Schaum 601
Scheck(e) 604
Schef 255
Scheidbe 551
scheiden 82, 604
Scheidung 604
Scheidtrog 602
Schein 518, 601
scheinen 578
scheifien 102
Scheifiwurz 610
Schelbe 611
Schelfe 558, 606
Schelm 604
Schemen 578
schenken 605
Scherbe 586
Scherbenholz 586
scheren 671
Scherke 605
scherzen 726
Scheu 629
scheuchen 629
scheuern 603, 619
Schibbe d. 607
schick 608
schicken 552
schieben 619
Schiedweck 604
schief 607
Schiefer 607
schielen 608
Schiene 103
schier 103
schieβen 313
Schiff 607
schiffen 452
Schild 627
Schilling 608
Schimmel 608
Schim pf 626
Schind-Anger 36
Schindel 176, 608
Schinken 630
schirren 609
schlabbern 198
Schlacke 616
Schlafe 569
schlaff 551
Schlafkunz 569
Schlag 616
schlagen 616
Schlamassel 616
Schlamastik 616
Schlamm 616
Schlammbeifier 451
Schlampe 616
Schlappe 616
schlappen 616
Schlar d. 617
schlecht 322
Schleifer 70
Schleim 554, 616
schlemmen 323
schlendern 617
schleppen 198
Schleuse 559
schlicht 322
Schlichte 616
schlichten 616
Schligawitz 555
Schlinge 558
Schlofie 556
schluchzen 261, 337,
617
sclducken 337, 617
schlundern 617
Schlunz(e) 617
schlunzen 648
schmachten 559
Schmalte 618
Schmant 560
Schmarre 617
Schmarren 373
schmatzen 367
schmecken 367
sclimeichcln 367
Schmeid 617
Sclimelen 617
Schmeller 617
Schmelz 559
Schmerle 381
Schmetten 560
Sclimetterling 376
Schmiege 608
schmiegen 385
Schtniere 618
schmieren 356
Schminkbeere 730
Schmock 618
Schmuddel 106
Schmutz 69
schnappen 201
Schnapphahn 618
schneiden 564
schnippen 618
Schnitte 560
Schnorkel 618
schnupen 618
Schnur 563, 584, 618
schnuren 618
Schnurrbart 263
schonen 623
Schopf 614
schopjen 98
Schoppen 618
Schore 542
Schorf 205, 288
Schol3 618
Schote 631
Schotte 618
Sclipennat dial. 620
schrág 549
Schráge 622
Schragen 335, 622
schrámen 622
Schráníme 622
schrappen 613
Schratt'J550
schraufen 623
schreclcen 581
Schreibtafel 646
Schrot 622
Schróter 622
Schrotgeld 623
schrumpfen 549
Schublcarren 268
schuck-schuck 592
schujen 619
Schuh 108
Schule 612
Schnlterblatt 457
schummeln 630
Schuppe 630
schiiren 603
Schurz 618
Schup 630, 609
Sclmfibeutel 630
Schuster 334
Schulte 316, 610
schiitten 314, 316
Schwabacher 631
Schwabe 631
schwadronieren 631
Schwager 631
Schwaige 688
schwandern 631
Schwanenboy 427
Schivank 631
schwanken 211
Schwanschel 720
Schwanz 408
schwappen 240
Schwarte 615
schwůrzen 632
Schweige 688
Schwein 596
8 ^υ)β ίβ 595
schwellen 536, 697,
703
schwenden 674
Scliwester 542
Scliwiele 608
sčhwinden 674
Schwinge 632
schwingen 632
Schwuslt 697
Schwunitz 720
sechs 606
Se jer 535
segnen 724
sehr 323
sehren 323
Seidel 724
sekkieren 541
selbander 537
Sellerie 82
Semmel 725
senden 552
Senkel 725
Senkelnadel 725
Senkkorb 726
sich 538
siedeln 539
Siele 616
Silbe 551
Silber 587
Sin a u 728
Sindawe 728
singen 720
Sinter 535
skalieren nd. 611
Skarnitzel 278
Sklave 611
Skoré 542
Skynvasser 599
smelen dn. 563
Smilge 561
smollen dn. 563
Sohle 731
Sóldner 730
Sole 718
Sóllner 731
Soot d. 538
Sore 542
Sorge 698
Spagat 620
spáhen 620
Spalier 620
Spalk 620
Spann 620
Spanne 448
spařen 571
Spargel 620
spark dn. 621
spárlich 571
spát 477
Spath 620
Spatz 619
Speck 621
Speiche 621
Speicher 620
Speidel 620
speien 461
Speil(er) 620
Speise 570
Spelt, Spelz 620
Spelte 162
Spendeling 621
Spennadel 621
Sperling 697
sperren 66, 459
Sperrnagel 621
spicken 621
Spiel 621
Spiere 621
Spierling 72
Spill 620
Spindelbaum 69
spinnen 494
Špion 620
Špital 621
Spitze 621
Spitzel 621
Spompernadeln 622
Sprenkel 488
sprenkeln 280
Spriefiel 492
sprie/ien 487, 489
springen 67, 480
Sprinzel 492
Sprosse 487, 488
sprúhen 486
sputen 497
Stab 623, 556
Stabel 623
Stadel 578
Stadt 365
Stake(n) 623
Staket 623
Stallmeister, -bube
628
Stamm 571, 583
Stampfe 623, 579
stampfen 579, 580
Stánkem 624
Slap je 579
Stárke 629
starren 657
stechen 576, 578, 58!
stecken 576, 578
Stecken 580
Steg 577
stehen 575
steigen 577
Stein 576
Steinmetz 375
stellen 590
Stelze 625
steppen 624
Sterz 624
Stich 576, 629
Stichling 269
Stiejmiitterchen 346
Stieglitz 576
stieren 657
still 643
stillen 267
Stock 628, 663
stóhnen 579
Stár 223
stóren 574
Storz 628
Stop 628
stolen 132
straek 582
strafen 651
Strahl 586
Strahn 624
Strahnlein 624
stramm 582, 658
Strampfel 289
Strang 474
strduben 281
Strauch 309
Straup 496, 655
streben 628
streichen 628
Streichholz 628
Streif 658
streng 298
streuen 589
Strich 583, 584, 588,
628
Strieme 628
Strizzi 628
Strom 583
Stromstricli 584, 588
Strómling 221
Strudel 628
struppig 281
Stubbe 557, 629, 712
Stube 230
Stuhl 590
Stúmmel 314
Sturnpe 629
stum pj 557, 661
stuppen 629
Sturm 651
Sturz 628
Stute 573
Suade 631
suehen 630
Šumme 592
S u m p f 731
sup 551
Supumrz 610
Tabelle 633
Tafel 633
T aft 633
Tag 114, 173
taimen vestfál. 122
Takel (werk, -zeug)
634
Tal 134
Taler 646
Talge 120
T alk 635
Talken 680
Tamariske 635
Tambour 635
Tand 636, 644
Tandelmarkt 636
Tándler 635
Tanne 132
Taňte 642
Tantes 635
Tanz 635
Tappe 94, 645
tappen 636
Tar ras 636
Tartsche 641
Tasche 637
Tasse 633
tdtscheln 92
tatterli(n)g 637
Tattermarkt 636
tattern 637
Tatze 633
Tdtzel 633
tauen 637
Tdufer 648
Tausend 643
Tausendschón 540
Tůzze 633
tebe dněm. 607
Teil 117, 635
Terpentin 641
Teufel 293
Teuton 88
Thunftsch 660
Tlm nrip 115
Tiegel 663
Tiermarkt 636
Tiger 663
Tilpsch 626
Titschkerl 663
Tobel 124
Tólpel 660
Tonkabohnen 647
Tonne 123, 660
Tornister 635
Trabant 125
traben 126
Traber 125
trage 125, 713
Tram 649
trampeln 649
Trank 649
transchieren 126
Trappe 129
Treber 66, 128
treffen 391
Treppe 125
T r ester 128
Tretschaff 650
Trichter 655
Triller 655
Trippe dn. 650
Trodei 651
Trog 652
Trokar 652
Trompetě 653
Trotz 654
Truhe 654
Truthahn 294, 298
Tschako 93
tschappe 94
Tscherkess 87
Tschik 102
Tschinellen 103
tschumpeli 90
(t)schundern 108
tschuren 109
túnriche ap. dn. 661
T u p í 659
Tiille 648
Tulipán 660
Tulpe 660
Tummel 660
Turban 661
Tuchent 134
Tunke 314
Tunrider 115
Tunrigge 115
Ture 136
Tiirkis 664
Tusch, -e 661
tuschen 662
Tutzet 659
ilber 491
tiberdruP 654
Oberech 69
Vberstock 69
V břich 69
Obrigboschen 69
Uckelei 668
um 404
umándern 351
umkommen 240
Ungelt 669
TJnke 673
unter 695
Uóischla 358
iippig 76
urbar 670
Urteil 417
úster 671
Vaše 679
vazieren 139
ver- 484
verdauen 650
verdriepen 654
VerdruP 654
vergelten 388
vergenden 148, 193
Vermogen 371
vermuten 134
Vernes d. 141
Versatzamt 146
verschiePen 705
versohnen 724
Verst and
Vieh 684
Vierding 684
Vize- 142, 688
Vlies 460
Vogel 496
Vógler 142
Vogt 145
Volk 464
\'oll 461
vor 145, 491
vorgeben 145
Vorhdnge 677
Vormund 524
Vorreiter 145
V orspann 145
vorstát arch. 141
Vorstecknadel 140
Vorteil 145
Vortuch jihoněm.
141
vorwérc 145
Wabe 594
xcabbeln 731
Wacholder 215
wachsen 424
Wachtel 300
Wachter 42
wackelig 675
wackeln 689
Waffel 674
Wajfenrock 139
Wagentuch 677
wahr 691
wahren 471, 678
wahrnehmen 471
Wahrung 684
Wald 327
Waldhorn 144
Walfisch 683
Walke 676
Walkerde 147
Wall 675
wallen 60
Wallone 44
Walm 676
Walze 676
Walzer 676
Wampyr 669
Wander- 677
Wandtrog 677
Wange 215, 683
Wanne 676
Wanze 624
W argel 677
warm 443
warm-mus 216
warnen 678
Warte 678
Warze 63, 702
Wasser 678, 696
Watte 398, 678
wau! 155
Webe 680
weben 697
Wecke 682
weichen 675
Weichsel 692
Weide 2°n
Weidtasche 48
Weinachten 677
Weile 102, 210
weilen 102
Weinholz 596
Weifilache 60
W elf 188, 257
•welic 694
Welle 695
Wenter 683
werben 684
Werbung 684
werfen 698, 700
Werg 700
Werkbank 684
Wermut 443
Wern 702
Werwolf 695
Wespe 697
Weste 685
Wetter 681
Wicht 680
wicke dn. 679
Widewalch 694
widmen 683
Wieche 689
Wiedehopf 133
wiegen 691
Wiese 691
Wiesel 320
W ift 594
wild 337
Wildgestill 264
wimmeln 165, 379
Wimper 681
Winlcel 666
wippen 210
W irr 702
Wirrwarr 678
Wisch 689
W ittum 683
Witwe 680
W olf 694
Wolle 695
Wolke 405
Wrak dn. 698
Wrúhe 69
Wuchtel 76
Wulet 697
Wurfschaufel 697
vmrgen 698
Wurzen 279
Wutschel 90
Zacke(n) 89
Zagel 80
záh
zahlen 635
Zahnfleisch 111
Záhre 559
Zanat 81
Zander 81
Zannt 81
Zanzel 81
Zanzer 81
Zapfen 86, 97
zappeln 81
zaufen dial. 89
Zauke 592
Zaun 664
Zaunkónig 589
Zaunreifi 115
Zaupe 107
Zebra 714
Zecker 82
zehn 115
Zeichen 82
Zeisel 600
Zeisig 104
Zeit 95
Zeller 82
Zement 82
Zentner 83
zem 337
Zervelat 84
Zeterach 84
Zettel 84
Zeug 80
Zibbe 607
Zibebe 84
Zichorie 86
Zider 85
Ziege 218
Ziegenmelker 326
Ziel 639
Ziemer 83
Zieradcn 86
Zierfahndler 87
Ziesel 600
Ziest 104
Zijfer 85
Zigarette 85
Zigeuner 86
zik h d. 325
zimbeln 86
zimentieren 83
Zimperl 86
zimperlich 86
Zindel 83, 86
Z in k 716
Z in n 86
Zinne 578
Zinnfiech 82
Zinnober 86
Zipfel 86
Zirifandel 86
Zirkassier 87
Zirkler 84
Zirkus 87
Zisern 88
ZÍ8mau8 600
Zither 87
Zitrone 88
Zittern 86, 642
Zitz 85
Zitze 82
Zobel 565
Zoll 89
Z opf 89
zu 12.1
Zuber 138
Zucht 90
zuckeln 90
2ucken 90
Zuckerkand(el) 90
Zuddl 304
Ziigel 423
Z ulp 90
Zummel 90
zixnden 653
Zunder 653
Zunzel 81
zupfen 53, 91
zusammen 534
Zwack 91
zwaln, zw ahn dial.
91
zwángen 91
zweilan dial. 91
Zwerg 92
Zwetschke 623, 674
Zw ick(cl) 91
zwicken 91
Zwicker 91
Zwiébel 85
Zwiesel 597
Zwillich 91
zwingen 91
zívirnen 545
Zwist 91
JID IŠ
agolo 268
bajis 428
barchea 47
dallus 110
eibele 164
fuze kapore 174
gauder 265
hakol bakol 157
chochmes 202
kaporo 196
kis 249
kifie 249
meldche 359
pinká 450
pechus 563
polát 462
suchar 93
semirah 618
sechore 542
šálet 619
šófel 619
OSTATNÍ I N D O E V R O P S K É JAZYKY
αλ«;α m ak. 334
diesma dácké 119
ζειρα thrácké 534
luga- ilyr. 342
UGROFINSKÉJAZYKY
M A Ď A R Š T IN A
.igacs 34
agár 410
áfonya 155
alcni 35
dldomás 413
angyal 36
árenda 38
árkus 38
úrok 216
attila 39
báb 40
baba 40
babona 59
babral 40
bacs(a) 41
bacsó 41
bayázsia 428
bago 42
bakancs 41
bakony 42
balek 44
balfasz 43
baíog 149
balta 43
bamba 44
bán 46
bandériom 45
bánt 46
bánya 45
bár 46
bar na 67
bcítor 46
bátya 48
batyu 48
baszama 47
beka 721
bekes 50
béles 43
bendó 432
betycir 52
beszéd 52
bibasz 54
bielěs 43
birka 54
bliktri 57
bobér 58
bocskor 41
bokréta 76
bolond 60
borítás 61
boszorkány 61
buckó 74
bunda 77
bundás 77
bukréta 76
borgonya 63
burku3 77
burkol 77
78, 416
buzogány 78
cirok 87
cn/ra 85
condra 89
csabai 92
csábrák 92
csákán 93
csúkó 93
esalamádé 93
csáprák 92
coky 89
csárda 95
csárdds 95
csa/a 101
csibész 101
csiga 102
csík 102
csinvat 103
csipke 103
csira 629
csizma 105
csómór 97
csutora 109
dalesz 110
dereglye 115
dereš 115
dohány 122
dol(o)m án 123
drát 126
duránci 135
egész 713
egrés 36
érsek 217
esztrenga 584
fáklya 139
fakó 139
farkvas 140
/ átyol 140
fdlér 690
flanc(ol) 144
flanér 144
fórt ad 145
frász 146
fullajtár 145
furtagyú 148
fu rulya 147
gajdol 156
galiba 149
gallér 267
garázda 149
gatya 154
gazda 150
gebe(d) 193
gége 148
genge 115
gerely 182
gerezna 298
golyva 152, 168
gomb 151
gombóc 151
gorond 186
gráf 182
guga 152
guga 152
gulaszt(r)a 306
guly a 152
gulyás 152
gunya 179
guta 152
gyanta 216
gyermek 115
gyenge 115
gyik 137
gyómbér 712
hacuka 163
hajde 156
hajdú 156
hajnal 156
hajszol 156
hajszra 156
hajtás 156
hárn 196
hamis 159
hápog 160
harang 183, 516
harc 161
harcol 161
harcsa 183
hatňr 203
ház 197
házsúrtos 162
hecsepecs 163
hegyes 164
hejd 156
hemzseg 165
hintó 166
hír 212
hóhér 195
huszár 191
ispán 731
iszalag 661
jámbor 216
jancsár 216
jár 552
járat 552
juhász 232
juszalag 661
kacabáj 233
kakuk! 726
kalapács 236
kaliba 269
kalarábé 248
kamasz 237
kamuka 238
kámsza 272
kan 239
kancsuka 238
kantár 239
kantus 239
kapeny 249
kápolna 240
kapca 276
kapus 241
kard 277
kastely 245
katona 245
kávě 246
kazup 287
kicsi 452
kincstartó 250
kínoz 314
kis 452
koboz 264, 265
kocsi 265
kocsonya 265
kofa 266
kolbász 258
komló 201
konty 273
kopo 275
kopoltyú 721
koponya 150
korbács 241
korbely 277
korcsma 291
korda 277
korbely 277
korhol 242
korozsma 302
kortes 278
košár 282
kóstol 282
kóter 283
kotor 309
kolt 249
kóntós 239
konyv 263
kopenyeg 249
krumpér 63
krum pli 297
kucsma 403
kukorica 306
kulacs 306
kullog 306
kúntes 239
kiintos 239
kurta 308
kurászlo 306
kuruc 308
kusol 309
kuss! 309
kutat 309
láda 317
laksa 338
lámpás 319
láne 320
lapocka 339
lárma 327
laska 338
leesó 324
lekvár 326
lengyel 325
lepe 326
lependék 326
lepke 326
lipe 326
lógó 339
mágnás 347
magyal 347
magyer 347
máře 73, 352
mariáš 352
markotán 352
mente 359
měny hal 370
mesterremek 512
mez 357
mincér 363
minclér 363
mony 383
mozsár 356, 378
m uly a 376
m um us 74
mundér 383
m unka 477
murok 380
m ust 374
nadragulya 351
oláh 413
olcsó 317
ólom 413
ordos 417
ortály 417
ókle 668
órdóg 165
paesmag 425
pajta 218, 427
pajtárs 427
pajtás 427
pajzán 427
palačinka 428
palacsinta 428
pálca 429
pallos 429
palota 428
pandúr 432
p á n tli(ka ) 444
papagáj 433
paprikáš 433
papucs 433
parkány 435
paripa 434
parlag 493
paroka 435
párta 435
pasas 437
patécs 447
p in ka 450
pipaszár 450
pitvar 662
plága 435
pogács(a) 426
pohár 468
porta 473
portáš 473
portéka 435
portyka 473
poszom án(y) 473
potkán (y ) 475
pórkólt 444
póróly 444
prépost 484
pupácska 500
puszta 501
puttony 501
rábsic 509
rabszíj 508
rajta! 506
rajtár 506
rakás 507
Rákos 507
rántás 508
remek 512
rozsólis 517
sá f 600
sáfár 600
saláta 536
salavári 602
sánta 603
saraglya 622
sarga 602
sárog 95
sarok 603
sarú 603
sás 603
sátor 604
sereg 605
serte 65
sertés 65
sétal 603
sisak 609
sor 602
spárga 620
sugýr 629
suhanc 629
sujtás 593
sváda 631
száll 482
szállás 536
szállít 482
szamár 568
szamóca 560
szatyor 567
szemtelen 411
sziget 542
szóke 540
sztronga 584
szurdék 593
szuszák 568
szuszok 568
táhla 633
talp 645
tályog 635
tányér 635
táresa 641
tarisznya 635
tarka 110
társ 427
taszít 567
távol 110
tengelic 576
terhe 641
teve 637
tolmács 646
topánka 647
torzsalkodik 654
tosz 567
tom 639
tomló 639
tórkóly 651
turba 648
turbán 661
túro 662
tutyi-m utyi 662
vajda 687
vajvoda 687
vakkant 682
vályú 676
varjú 163
vatra 678
vezet 685
venyige 683
veres 684
vincelér 690
virgács 691
vitéz 692
vizela 705
vizslat 705
vóróa 684
zabola 719
zsába 721
zsandár 722
zsebrák 724
zsendice 727
zsincica 727
zsir 728
OSTATNÍ U G R O F I N S K É JAZYKY
(F inština bez ozna
čení)
aken est. 411
akkuna 411
bati komi 48
batjá m ord. 48
čima votj. 679
6’onne lap. 537
gallo lap. 97
lieiná 541
humala 201
ju h parsk chant. 478
juoda 427
juottaa 427
kallo 97
kallo lap. 97
kam pala 237
kansa 197
kar chant. 308
k 'a ť chant. 197
kimalainen 105, 679
kimalane est. 679
kota 197
kotus 283
kurk est. liv. 293
kurkku 293
%ot chant. 197
lalmach chant. 517
med’ mord. 357
men čerem. 370
matara 352
mete 357
mítt lap. 357
monni 370
moršša lap. 380
pool est. 499
poťaš-k ne čerem.
473
puoli 499
qumliz vogul. 201
noot est. 398
nuotta 398
orhi 418
orih 418
orries lap. 418
pal udm . mane i 499
peV erz. 499
polek mar. 499
pihk est. 442
pihka 442
pjale mokš. 499
Rein
est.
541
sáinas est. 223
sáynává 223
silakka 553
sileke karel. 553
silk est. 553
sodams mord. 715
sulakka 536
sól’ komi 550
šil udm. 608
šili komi 608
s\li komi 608
éivi komi 608
lammi 132
tappara 647
tikli 576
toltnach vogul .517
vaagen est. 675
rachka 675
rast a 211
veďa mord. 687
vechk 675
vete 696
JAZYKY TURKOTATARSKÉ
aba osman. 153
arslan osman. 556
aryk 216
aslan osman. 556
agar ujgur. 410
baba tu r. 40
badzanák osman. 437
bayatur 46
baldak tu r. 43
*basyrkan 61
bašmak osman. 425
bazman kum . 492
bey armudu tu r. 51
bodrum osman. 467
bos osman. 500
bozdoyan osman. 78
bulat tu r. 76
bulgari osman. 42
burnus osman. 77
paj tur. 93
čakan džagat. 93
čapa osman. 537
čaprak osman. 92
čardak osman. 95
čizme osman. 105
čoban osman. 41
cubuk osman. 101
dilmač osman. 645
div osman. 119
dolaman osman. 123
duyan osman. 122
gajda osman. 148
hajdamak osman.
155
hajde osman. 156
haraba osman. 160
yalat osman. 195
χαΐί osman. 157
χαη osman. 196
yomlak ta ta r. 201
yumla čuvaš. 201
ypren čuvaš. 299
ja r osman. ta ta r. 216
kaba osman. 233
kaban tu r. ta ta r. 239
ka j ta, tu r. 235
kahve tu r. 246
kalpak osman. 258
kalik tu r. 236
kalip tu r. 249
kanuli tu r. 238
kamya osman. 238
kami§ tu r. 238
kapkan osman. 240
kaptur džagat. 241
kara osman. 197
kazak tu r. 287
kasá osman. 249
kepánák osman. 249
kervan osman. 242
kezaú ta ta r. 287
kilin osman. 249
kobuz kirg. 265
koč 266
komyt ta ta r. 203
kontoš osman. 239
kopuz osman. 265
kuliibe tu r. 269
kukuruz tu r. 306
kumaš osman. 307
kúrtek tu r. 308
kyrbač osman. 241
kliomyt čuvaš. 203
lakče osman. 338
leylek osman. 326
lulá osman. 343
mamma jak u t. 350
martolos osman. 352
obur osman. karač.
669
ogul tu r. 410
orda 176
pajdaš osman. 427
papuč osman. 433
paša osman. 437
pašalyk osman. 437
pašmak osman. 425
postál osman. 474
potyra osman. 473
pirti tu r. 487
sadak tur. 536
salas tu r. 536
samur tu r. 565
sap osman. 604
sap osman. 604
sarynčqa polov. 537
sazan tur. 602
susan ta ta r. 538
šajka osman. 93
salaš ta ta r. 536
šalvar osman. 602
šatyr kirg. 604
šelvar osman. 602
šdVdS čuvaš. 726
šos' čuvaš. 726
tapqur osman.
džagat. 633
tasma tu r. 636
tavir tu r. 648
tilmadž ujgur. 646
torak džagat. 662
torba tu r. 648
tum an tu r. 646
túlbent tu r. 661
tutún tu r. 665
tylmač kum án. 645
qumai kirg. 271
ulak tu r. 338
urkuš ta ta r. 412
uran kalm . 191
uran kirg. 191
sa tijan osman. 535
vurmak 191
S EMI TS KÉ JAZYKY
H EBREJŠTINA
ánná 36
báb cel 477
bašam, bcešcem 44,
453
dálcet 111
goral 276
hab‘rúta’ aram . 194
hal‘lujáh 35
kállceh 195
mámčn 350
massáh 346
p l'áh 441
pcesah 437
qáťbán 242
qiššu 664
rab 503
sahar 542
sak 536
sappir 535
šabbat 565, 600
šátán 538
šdšan 538
ARABŠTINA
aba 153
anbikr 35
anqá 401
araq 38
rasfarán 600
atlas 39
babaghá 433
bádinján 43
barrákan 47
bašárn 44
burnus 77
búsa 500
busra 54, 78
gubba 232, 629, 731
garrafa 241
kabbar 239
kahwa 246
kobba 35
lakk 318
lazwardijja 343
m aim un 415
τηαχατΐάί 202
m am lňk 349
maschara 353
matrah 355
muchajjar 372
m um ijá 383
n u ja a 363
qírá't 242
qirm izi 243
qo'ton 243
qurq 277
raka 507
rás 509
rib&s 526
robb 516
eakr 566
sifr 85
sukkar 90
summak 614
susan 538
suvvád 565
šaitán 538
šalandi 601
talk 635
tassa 633
'úd 342
utál 35
utarid 522
zidvár 85
zurafa 728
OSTATNÍ S E M IT S K É JAZYKY
abbá syr. 415
beamo syř. 453
kunukku assyr. 263
parakku akad. 46
porakká syr. 46
sarrupum assyr. 587
taggára syr. 651
tamgaru assyr.-bab.
651
targumannu assyr.
646
tuppu akad. 633
KOPTŠTINA
šoáen 538
STARÁ E G Y P T Š T I N A
gephi 415
s-šš-n 538
KAVKAZSKÉ JAZYKY
baara abcház. 47
bečedi gruz. 441
bodol gunzib. 50
■domba gruz. 719
dornbej kabard. 719
ereq ud. 418
gara dargw a 182
garaz baltisten. 182
ger dido 725
gog ud. 293
gorwela gruz. 182
gyrgy abcház. 293
hager čerk. 410
chordo andij. 204
jilaq ru t. 725
kwen sván. 307
kwrna gruz. 307
lala gruz. 319
ma6'a ap. 357
nis mingr. 564
nosa mingr. 564
nusa čan. and. 564
pokon arčin. 475
sil tabarasán. 541
ťaveli gruz. 694
temen šapaur. 639
temene čerk. 639
žábu laz. 721
žbabu mingr. 721
BURUŠASKI
yoraš 182
ETRUŠTINA
Voltumnus 317
SUM ER ŠTINA
anšu 418
bárag 46
urud 523
LÝDŠTINA
βοιυκος 76
b a s k i
aizkora 540
barra 51
Čakar 410
errazza 504
garilar 182
Ct i n a
manteca 560
sakař 410
udagara 704
žitu 728
MONGOLSKÉ JAZYKY
bagalur 59
(k)hom 203
orongo 278
sana bu rjat. 537
tarak 662
tean kalm. 537
ulán 190
uran kalm. 191
D R Á V ID SK É JAZYKY
hanbu kanar. 45
baňou kanar. 45
góne teiugu 179
góni kanar. 179
mántana 560
pillai tam il. 449
IN D O N É S K É JAZYKY
(M alajština bez
označení)
am uk 36
agar-agar indonés.34
bambu 45
berzi 71
getah djam u 152
getah pertja 152
hután 416
kakatua 235
kapuk javan. 240
kesuari 246
limau 333
manteri 350
orang 416
ságu 535
tembaga 647
IN D IÁ N S K É JAZYKY
chocolate 106
Jurakane 417
hurakane 417
kolibri 269
kuntur 273
urogan 417
ČÍNŠTINA
ca 93
ča-je 93
king 263
kuendi 272
m i 357
NUBIJŠTINA
kádi 266
JU K A G IR ŠTIN A
χάι· 308
té 93
EDIČNÍ POZNÁMKA
K fotomechanickému reprintu jsme přistoupili po dlouhých rozvahách, do jaké
míry by bylo únosné narušit originální styl a pojetí jednotlivých etymologických
výkladů profesora Václava Machka a do jaké míry by bylo potřebné přihlédnout
k následnému třicetiletému bádání a vývoji v dané oblasti a přesázet tudíž celý
slovník znova. Nakonec jsme od všech zásahů ustoupili a předkládáme dosud ne
překonaný a ojediněle podnětný slovník v nezměněné podobě. V brněnském Etymologickém oddělení Ústavu pro jazyk český AV ČR vzniká nové kolektivní dílo
věnované etymologii jazyka českého, které bude navazovat na postupně již vychá
zející Etymologický slovník jazyka staroslověnského.
Kvalita tisku v dostupných exemplářích původního 3. vydání ESJČ z roku 1971
značně kolísá, fotomechanický reprint naneštěstí zachycuje všechny typografické
nedostatky.
Redakce NLN
VÁCLAV
MA C H E K
m^iQimicKÝ
jazyka
Českého
Fotoreprint podle 3. vydání z roku 1971
Vazbu s použitím detailu obrazu
Františka Kupky navrhla Šárka Křiváková
V roce 2010 vydalo NLN, s. r. o.,
Nakladatelství Lidové noviny,
Dykova 15, 101 00 Praha 10
Páté vydání
Tisk CENTA, spol. s r. o., Brno
D oporučená cena včetně DPH 439,- Kč