ČESKOSLOVENSKÁ AKADEMIE VĚD
ETYMOLOGICKY SLOVKÍK
JAZYKA ČESKÉHO

ČESKOSLOVENSKÁ AKADEMIE VĚD
Vědecký redaktor
prof, dr. Vladimír Šmilauer, DrSc.
Recenzent
| prof. dr. Václav Vážný

VÁCLAV MACHEK
ETYMOLOGICKY SLOVNÍK
JAZYKA ČESKÉHO
Druhé, opravené a doplněné vydáni

© Václav Machek, 1957

ÚVODNÍ SLOVO
Tento slovník je vlastně druhým vydáním slovníku, který měl název „Etymo-
logický slovník jazyka českého a slovenského" A957). Nynější vydání vynechává
,,a slovenského". To neznamená, že slovenská látka je vynechána úplně;
vynechány jsou jenom ty články, které měly jakožto heslo výraz, který žije jedině
na Slovensku a nemá v českých zemích obdoby nebo odvozeniny (např. úzivna,
zván). Ostatní slovenská slovní zásoba je do slovníku pojata, ale tak, že nyní je
zařaděna mezí slova „jinoslovanská"; pak už není ovšem podána zpravidla
s takovým počtem tvarů jako dříve. Je uvedeno jenom základní slovo, nikoli
odvozeniny, nebo jsou podány odvozeniny jen ty, které pokládám za nějak
významné a důležité. Děje se tak proto, že se snad v dohledné době objeví
samostatný etymologický slovník jazyka slovenského, zpracovaný od Slováků
samých. Sebekriticky přiznávám, že moje práce byla pro slovenskou slovní
zásobu jen zatímní náhradou, neúplnou a nedokonalou. Jinak se toto vydání
liší od prvého tím, že je pokud možno doplněno a, opraveno. Velmi mnoho výkladů
jsem nahradil výklady docela novými; prosím, aby ony staré byly zapomenuty.
Z češtiny má i tento můj nynější slovník nejen slova spisovného jazyka, ale
i výrazy nářeční, pokud jsou spolehlivě doloženy. Naprosto nebylo možné
pojmouti všecky nářeční podoby a všecka nářeční slova. Přesvědčil jsem se, že sbírky
nářečních slov obsahují někdy i slova, kterým nelze věnovat důvěru: slova efemérní
(např. náhodné importy vojáků slouživších v cizině); slova špatně zaslechnutá;
slova, jejichž význam byl pochopen nepřesně. Lze věřiti jen takovým slovům,
která jsou u sběratelů vzdělaných filologicky (jako byli Bartoš, Hruška aj.),
u sběratelů i jinak spolehlivých (jako byl A. Kotík), nebo kde jsou záznamy
od aspoň dvou autorů.
Etymologické slovníky mohou být vypracovány různě. Různé mohou být
i požadayky v tomto oboru. O tom všem jsem psal v článku O potřebě a
problematice slovanského etymologického slovníku (Slavia 22, 1954, 3J.4—321).
Podrobný výklad o nynějším stanovisku sovětské jazykovědy v těchto otázkách
najde čtenář ve třech statích (Ačarjana, Abajeva, Petersona) v časopise Voprosy
jazykoznanija I A952). Sovětská věda klade tu vysoké cíle; plně jim vyhovět
se bude moci teprve tehdy, až budeme míti důkladné historické slovníky, podrobné
slovníky nářeční, jazykovědné atlasy, monografie o jednotlivých skupinách slov
atd. Můj slovník je vypracován tak, aby osvětlil dané slovo jak po stránce
tvarové, tak i významové. Po stránce tvaru sleduje, jak se např. rozvíjela u nás

8
z praslovanského slova nebo kořene celá rodina slovní, jakým směrem šel postup;
zvláště často zdůrazňuji, že to nebo ono jméno je postverbale, ač by na první
pohled byl dojem spíše opačný (totiž ten, že jméno je podkladem „denomina-
tivního" slovesa). Hledím ovšem nezůstávati u tzv. „kořenných" etymologií,
ale dobrati se úplného a celého slova praslovanského, popř. indoevropského.
Po stránce významu hledím rovněž býti práv potřebě úplného objasnění, ale
nezatajuji, že je tu ještě mnoho nejasného a nejistého. Proto slovíčka „snad",
,,asi", „možná", „nejspíše", pravděpodobně" jsou velmi častá, rovněž tak
„opatrné" futurum, že dané slovo „bude patřiti" tam a tam atp. Tato nejistota
má svou příčinu v tom, že u nás se pro osvětlení slovní zásoby vykonalo dosud
velmi málo; průkopnické práce Zubatého a několika málo jiných starších badatelů
byly jen výjimkou. Na mladou generaci čeká tu ke zpracování pole velmi rozsáhlé.
Stran úpravy svých výkladů bych poznamenal toto: U našich slov uvádím
význam tehdy, jde-li o slova méně známá (zastaralá, nářeční apod.), nebo tam,
kde by mohlo vzniknout nedorozumění. Na první pohled se tedy v nich jeví
jakási nedůslednost, ale doufám, že čtenář nebude na pochybách. Za některými
slovy je zkratkami uveden pramen, např. Jg, B, PS, nebo např. místo z nějakého
časopisu. Je to tehdy, jde-li o slova nyní už málo známá; cílem je usnadniti
pozdějším badatelům hledání dokladů. Slova jinoslovanská se citují, zpravidla
jen základní slova, kdežto odvozeniny od nich jen zřídka. Přízvuk se udává
zpravidla jen u slov ruských (protože někdy dovoluje úsudek o místě
praslovanského přízvuku), jinde se zpravidla neudává, zvláště ne (až na nemnoho
výjimek) u slov jihoslovanských. Otázky přízvukové patří do slovníku vše-
slovanského; u nás kromě toho padaly v úvahu nesnáze tiskařské a ohled na to,
aby se kniha zbytečně nezdražovala. Z téhož důvodu vynechávám při údajích
významu i obvyklé značky ' ' nebo „ "; kladou se opět jenom tehdy, je-li jich
nezbytně třeba. Doufám, že čtenáři i tak snadno rozeznají, co je údaj významový
a co je vlastní text výkladové věty.
Uzemní nebo nářeční lokalisaci slov udávají zkratky (umístěné za úvodem),
arci jen zhruba, jak to dosavadní prameny dovolují. Ideálem by bylo znáti
přesné hranice oblasti, kde dané slovo žije. Zatím se však musíme spokojit
s povšechnými určeními, např. „mor." (= slovo moravské, bez přesnějšího
určení), „msl." (= slovo doložené z „moravskoslovenského" nářečí, tj. z
moravského Slovácka), „sic." (= slovo doložené ze Slovenska). Ale i takto dovolí
ta určení představiti si oblast slova; např. je řada slov, která jsou „jč. zm." = v
jižních Čechách a na západní Moravě, tedy v jisté oblasti souvislé; jiná slova se
ukáží jako okrajovonářeční, tj. jako zachovaná nyní pouze na jistých okrajových
územích našeho jazyka (ač dříve měla oblast jistě větší), např. bortiti. Ještě jiná
jako typicky reliktová: zachovaná na malých oblastech, např. odškloudnouti na
Ještědsku, ale i u Ždáru na Vysočině. Práce našich dialektologů umožní v
budoucnosti obraz daleko přesnější.
Výklad etymologický podává jen to, co uznávám za správné nebo aspoň za

9
pravděpodobné. V knize určené pro širší okruh čtenářů není možné vypočítávat
a vyvracet odchylné názory v úplnosti (jak to činí např. latinský slovník A. Walda
nebo polský slovník F. Slawského), neboť by to zabralo příliš mnoho místa
a valného užitku by to nepřineslo. Kromě toho bych ty výklady nebyl mohl
sám ani všechny sebrat (na to je nyní třeba předlouhého času nebo kolektivu
pracovníků); kdybych je chtěl uvádět tak jako Walde, nebyl by tento slovník
uzřel světlo světa. Nepouštím se zpravidla také do vyvracení omylů, i když
o nich vím z literatury. Snažím se podávati příbuzenstvo jisté a průhledné,
třeba jen např. litevské (na rozdíl od Fraenkelova litevského slovníku, jenž
uvádí snad všechna slova, i velmi pochybná, která kdy některý badatel spojil
s danými slovy litevskými). Z literatury cituji zpravidla novější výklady podané
u ná%, tj. Zubatého, Jankovy, Šmilauerovy, své vlastní aj., pokud je uznávám
za správné nebo možné. Necituji-li někde ani své starší výklady, znamená to,
že je takto mlčky odvolávám nebo aspoň opravuji. To platí též o těch výkladech
prvého vydání, které zde neopakuji: nechť upadnou v zapomenutí; někdy arci je
výslovně odvolávám, a to zvláště tehdy, jde-li o výklady jinak obecně uznané.
Ze jmen rostlin jsou zde podány výklady jenom o jménech nejdůležitějších;
všecka ostatní (lidová, nářecní, neujaté pokusy ap.) najde čtenář vyložena
(pokud to bylo možné) v mé knize Česká a slovenská jména rostlin (Praha 1954,
Nakladatelství Čs. akademie věd), která je dosud v prodeji.
I v tomto novém vydání mého slovníku je — i proti prvému vydání — značný
počet výkladů docela nových, dosud nikde nepublikovaných. Jejich podrobné
odůvodnění si nechávám na pozdější dobu.
Dovolím si uvésti některé připomínky k obsahu slovníku.
Značná pozornost se věnuje slovům zatíženým citově, ať s odstínem libosti
či s odstínem nelibosti (jsou to např. slova pro pojmy loudati se, nemírně jísti
nebo píti, chrněti, zvědavě slíditi, šlapati v blátě, fintit se, lenošit). Slova toho
druhu mají podoby značně rozdílné v různých krajích, a bývá proto velmi
nesnadné vyložiti je, tj. nalézti jejich výchozí tvar a zjistit, jakým směrem
postupovaly ony změny. Tu je více než kdekoli jinde potřeba nového materiálu a nových
úvah. Nalézáme tu zvláštní expresivní, ,,zesilovací'' jesry hláskové a zvláštní
přípony slovotvorné. Oblast ,,expresivních" slov je dosud probádána velmi
málo; v některých jazycích mají ta slova úlohu nadmíru důležitou; jejich
průhlednost znesnadňují rozličné zvláštní jevy hláskové (viz o tom z poslední doby
článek Jana de Vriesa v Indogermanische Forschungen r. 62, 1956).
O mnohých slovech se v mém slovníku prohlašuje, že mají původ ,,pra-
evropský". Tento termín vytvořil náš germanista Josef Janko pro slova, která
nemůžeme z různých důvodů míti za výtvory indoevropské, ale která jsou
v indoevropských jazycích odedávna, byvše patrně přejata z nějakého cizího
jazyka, nám však neznámého. Myslí se tu na přejetí z jazyka (nebo jazyků)
obyvatelstva, obývajícího Evropu před příchodem (nebo před rozšířením)
kmenů, které věda nazývá „indoevropskými" (k Indoevropanům patřili předkové

10
Slovanů, Baltů, Germánů, Keltů, Latinů, Řeků, Indů, Íránců, Arménů, Thráků aj.).
Ono starší „praevropské" obyvatelstvo starší kamenné a mladší kamenné doby
nezanechalo písemných památek, ale archeologie zjistila vyspělost jeho kulturních
epoch. Máme za to, že příchozí Indoevropané (tedy i předkové Slovanů a Germánů)
se mísili s tímto praobyvatelstvem, že se od něho učili znalostem řemeslným,
zemědělským a přírodopisným a že samozřejmě přejímali od něho i příslušné
názvy. Např. máme za to, že mnohé názvy kovů, zvířat, stromů, keřů i některých
jiných rostlin jsou toho původu. Jazykověda po smutných zkušenostech upouští
nyní od toho, za každou cenu vykládati slovní zásobu vždy jakožto domácí.
O slovní zásobě staré řečtiny se nyní uznává, že je z většiny neindoevropská, ^
tj. že je přejata od starých Karů, Lelegů nebo i jiných národů, kteří seděli tam
dole před příchodem Řeků. Podle toho se i dnešní etymologický slovník řečtiny
(Friskův, právě vycházející) podstatně liší od starého Boisacqova nebo ještě
starších slovníků. Obdobně je to u slovní zásoby indo-árské, jak je patrno ze
slovníku Mayerhoferova, dosud A965) vycházejícího v sešitech. U nás Slovanů
podíl oněch „praevropských" slov nebude tak vysoký, ale jisté místo jim, ,,pra-
evropským" slovům, přiznati musíme. Jde tu o slova, která mají podobné útvary
nejčastěji u Germánů; to ukazuje na to, že Slované a Germáni přejímali od
praobyvatelstva, které mluvilo asi stejnou řečí, ať žilo na území později
germánském nebo v jeho sousedství, na území později slovanském.
Uznávám, že toto vše jsou věci velmi sporné. Š. Ondruš JČ 9. 156 poukazuje
na to, že ,,niet napr. spolahlivého kritéria na určenie toho, či určité významovo
totožné alebo velmi blízké šlová so značnými odchylnosťami fonetickými převzali
Indoeurópania od povodnejších obyvatelov Európy, alebo či určité pomenovanie
vzniklo v jednom indoeurópskom jazyku a pri jeho preberaní do iných susedných
jazykov na základe interferencie nastali vacšie alebo menšie fonetické deformácie
daného slova. I v jednom i v druhom případe bola totiž rovnako vhodná póda
pre vznik nepravidelných hláskových rozdielov vo fonetickej stavbě daných slov
v jednotlivých jazykoch. Zdá sa, že obidve eventuality třeba pripustiť v rovnakej
miere." Toto připustíme rádi, dá-li se dané slovo aspoň v jednom indoevropském
jazyku přijatelně vyložit jako domácí.
Zvláštní bolestí etymologických slovníků jsou cizí slova. Nikdo nemůže žádati,
aby zde byla slova jako akce, agitátor, lokomotiva, spasmický, tuberkulosa.
Taková patří do ,,slovníku cizích slov"; v těch slovnících bývá stručně udán
i jejich původ. Je pravda, že Jos. Janko měl v úmyslu pojmout i je do svých
Poznámek a příspěvků k českému slovníku etymologickému, které začal
uveřejňovat 1916 v Časopisu pro moderní filologii; tak aspoň vypracoval písmena A, F, G.
Ale již tehdy bylo zřejmé, že slovník takto dělaný by obsáhl několik svazků
a že jeden člověk nebo jeden lidský život by na něj nestačil. Je rovněž pravda,
že nový etymologický slovník ruštiny, z něhož dosud A965, co toto píšeme)
vyšlo písmeno A, obsahuje i snad všecka cizí slova na a-, která žijí v ruštině.
Jenže ten slovník bude míti osm svazků! Pro nás je to neúnosné, a proto z ,,cizích

11
slov" bereme zpravidla jen ta, která jsou staršího data a dostala se do slovní
zásoby každého příslušníka našeho národa (jejich cizího původu si neíilologové
nebývají ani vědomi). Jiná věc je výklad těch slov. Některá jsou na první pohled
jasná, o jiných zase ani nevíme, odkud přišla, kdy a jakou cestou, zdali např.
přímo z franštiny (šlechtických společností našich) nebo přes němčinu atp.
Ještě horší je to u slov původu orientálního. Slova cizího původu mají dějiny
někdy velmi pestré, ale prací o nich je dosud málo. Vzpomeňme jen toho, kolik
práce vyžadovalo vyjasnění osudů slova tábor\ Tady čeká filologické pracovníky,
aby znovu vzali do ruky to, co vykonali Miklosich, Matzenauer, Janko a ostatní
badatelé na tom poli, aby dosavadní výsledky prověřili a pak pokročili dále.
Laskavý čtenář proto nám omluví nestejnoměrnost v podání cizích slov.
Vysokému požadavku (jejž vyslovil Ačarjan), aby i všecka cizí slova byla sledována
zpět až k jejich vzniku v cizím jazyku a i ten aby byl vyložen, lze tohoto času
vyhověti jen málokdy.
Protože při dosavadních způsobech interpretace zůstávalo mnoho slov
nejasných, použil jsem ledaskde možností (z nichž některé propaguje zejména
Jan Otr^bski), v etymologické práci dosud málo využitých, i když v sobě skrývají
jisté nebezpečí. Ale toto nebezpečí zmizí nebo aspoň poklesne na nejmenší míru,
jestliže stavba srovnávaných slov jinak není rozdílná a jestliže významy slov se
shodují. Jsou to zvláště tyto jevy (viz o nich i v Slavii 22, 1954, 319):
1° V základech některých slov se v praslovanštině samohláska dloužila.
J. Vendryes konstatoval takové zdloužení (v. jeho článek v Časopisu pro moderní
íilologiiUe, 1931) na i u v několika jazycích indoevropských; pokládá je za
expresivní. Např. v lit. výras^muž' (y = l) proti lat. vir. My je nalézáme i na
jiných samohláskách, např. v slabý (*ä) proti něm. schlaff (*α), malý chabý sáni
těsný mírný tělo věno, ovšem i při i u v chytrý kyprý lysý rychlý příkrý vysoký.
2° Dloužení samohlásek v první slabice jistých slovních odvozenin, zjev ta
dobře známý z indoíránských jazyků (a zvaný sanskrtským termínem v^ddhi-,
tj. ,,vzrůst"). Takové dloužení je zřetelné např. v paseka, což je od posekati.} ,
3° ,,Vertikální" záměna (substituce) souhlásek, např. znělá retnice za znělou
zubnici a naopak. Příkladem budiž naše boleti: to se jinak shoduje s latinským
dolěre, až na b\d\ 1. sg. praslovansky bolěJQ, latinsky doleö z dolějó. Vedle této
záměny je navíc ,,pohyblivé" s např. ve stud proti latinskému pudor téhož
významu. (Trvám na tomto pojetí i přes pochyby O. N. Trubačeva a
jiných.)
4° Záměna znělé souhlásky za příslušnou párovou neznělou a naopak: je např.
v praslovanském krasb ťkrása' proti litevskému grozis téhož významu, zde na
dvou místech v témž slově (k/g; s/z jsou střídnice za starší lí/g).
5° Záměna „plynných" hlásek („likvid") l\r, např. v lati proti lot. rät téhož
významu, naopak v našem rob-ota, rob-iti proti lat. lab-or 'práce'. O ní naposled
pojednal Š. Ondruš ve Sborníku filozofickej fakulty univerzity Komenského,
Philologica 10. 84 a velmi podrobně v Jazykovedném časopise 10. 112 n.

12
6° Záměna v artikulačním způsobu souhlásek, např. nosová zubnice η místo
závěrové zubnice d: tak se dá spojiti hlen (*ghlenos) s řeckým χλήδος (*ghlědos)
téhož významu. Jasný příklad: východoslovenské gran 'stupeň na teploměru'
(Buffa) z grád. — Nebo: záměna djr; o ní podrobně pojednal Joh. Friedrich
v Archivu orientálním 21 A953) 135n; u nás byla běžná v nářečí chodském
(buru místo obecně českého budu ap.); počítám s ní např. při spojce i = balt.
ir == ř. ίδέ.
7° Hláskový vývoj an > ä, en > e, on > δ, un > ü, in > ϊ před závěrovou
souhláskou (hrad 'krupobití', z graďb, vedle lat. grandö t/v; měsíc z měs%Cb, vedle
lat. mensis t/v; lýko vedle lit. lunkas t/v).
8° Přesmyk (metathesa) hlásek ,,na dálku" (tj. nesousedících). Klasický
příklad je lit. kepu proti našemu peku téhož významu (sled ρ—k j? zde původní).
Tyto přesmyky mohou mít v některých případech původ tabuový (jak tvrdí
Bonfante a rovněž Vendryes): zde např. u slova had. Jsou svědectví, že v
některých jazycích jsou tyto přesmyky, zvláště v jejich hovorové podobě, velmi
časté (o polštině to tvrdí Z. Klemensiewicz, JP 39,173 n, řadí ten zjev mezi
přeřeknutí, ,,przej§zyczenie"; o bretonštině to dosvědčuje Victor Henry, Lexique
étymologique des termes les plus usuels du breton moderně, Rennes 1900,
str. XXIV). Důvody může mít někdy tabuové (F. Liewehr, Zeitschrift für
Slawistik 23. 104).
9° Některé kořeny byly zesíleny tak, že za první jejich souhlásku bylo vloženo r
nebo l. Ten jev zpozoroval nejdříve náš Pavel Josef Šafařík (Časopis Českého
Museum 1846, v. Sebrané spisy III A865) 468 a násl.), pak jej (samostatně) našel
Maurice Grammont v románských dialektech, V poslední době Jan de Vries
v germánských jazycích. Příklady pro l: lat. sänus, ir. slán 'zdravý'; lat. cingö
a dingo (viz zde kruh, s r) 'obkličuji'.
10° Jisté kořeny byly zesíleny tak, že r nebo l bylo vloženo před poslední
jejich souhlásku. Ten jev se objevuje v různých neindoevropských jazycích
(K. Bouda, Indogermanische Forschungen 59, 1944, 209); u Indoevropanů jej
uznává Milan Budimir (Atti del III congresso internazionale dei linguisti, 1935, 56)
v přejímání cizích slov. Např. *skep- 'čerpati' (v něm. schöpfen) spojíme tak bez
nesnází s naším čerpati (zde s zaniklo).
11° Pro jistá slova se najde příbuzenstvo tehdy, uznáme-li na začátku slov
záměnu typu stjd, totiž místo znělé souhlásky jednoho slova je v příbuzném slově
příslušná souhláska neznělá, před níž je ,,pohyblivé" s. Ten stav lze si vyložiti
asi tak, že k původní znělé přistoupilo ono s, jež si (samo jsouc neznělé) vynutilo
asimilaci, tedy např. sd > st. Příklady této dvojitosti shledal Siebs, Zeitschrift
für vergl. Sprachforschung 37. 277. Příkladem budiž lit. ber-iu a ř. σπείρω (ze
*sper-jö), obé 'trousím, rozptyluji'.
12° Slova expresivní mohou být vyznačena změkčením (palatalisací) některé
kořenné souhlásky. Tento jev našel a osvětlil J. Endzelin (v lotyštině, kde je to
obecné), uznávají jej Ferd. Liewehr a jiní, je mu věnována jedna kapitola mé

13
knihy Studie o tvoření výrazů expresivních A930). Příklad: křupan, od
staročeského krupý.
13° Připojení „pohyblivého" s na začátku slova může způsobit oslabení
koncové souhlásky kořenné (změnu neznělé ve znělou), např. cerp- > šcerb-,
viz štěrbina.
14° Počáteční s odpadá snadno v «s-ových intensivech, tj. připojení kmeno-
tvorných přípon sä skä stä může způsobiti disimilační zánik počátečního s.
To nalézáme např. v mlsati proti lit. smilauti čili *smil-sä- dalo u nás nikoli
smblsa-, ale mblsa-. Případů toho druhu je slušný počet.
15° Případy neočekávaných nosovek § g (místo hlásek eiaow,na které ukazuje
neslovanské příbuzenstvo) vykládám jako rozštěpení geminát (v duchu práce
E. Schwyzera, Zeitschrift für vergl. Sprachforschung 61. 222), tedy např. -%p-
z epp, kde pp je patrně expresivním zdvojením staršího p. To znamená, že je
třeba revidovat dosavadní učení o osudu geminát v slovanštině. O tomto jevu
jsem pojednal ve sborníku W. Doroszewského (Prače filologiczne 18, 2, 1964).
Příklad: hrubý znělo praslovansky grub*b; ale polské nářeční greby předpokládá
praslovanské grob^b. Toto grob'b vykládám z *grumb- < grubb-. Expresivní
zdvojení toho druhu bylo běžné v latině a v germánštině (také bretonština má
„silnou tendenci k zavádění parasitních nosových hlásek, zvláště v slovech
nových a přejatých", např. krénv je vedle kréff 'silný', klanv vedle klaff 'chorý',
V. Henry ib.); může se bez jakékoli nesnáze předpokládat i pro praslovanštinu.
16° Uznávám možnost, míti za příbuzná i sláva, která v jednom jazyku mají
na začátku k nebo g (nebo, rozumí se, jejich střídnice), v druhém nikoli. Platí to
samozřejmě o těch případech, kdy ostatní tělesa těch slov si dobře odpovídají
a kdy i jejich význam je stejný nebo aspoň tak si blízký navzájem, že výchozí
jednota významu je nepochybná. Např. našemu hloub, praslovansky glgb^b
'zelný koštáF odpovídá dobře, ale bez g, litevské lámbas téhož významu; našemu
koza odpovídá staroindické ajä, ale bez k. -Pro naše nůž, praslovanské nožb,
které dosud nemělo jinde vhodného připojení, najdeme takto příbuzenstvo
v litevském slovese knežti. Zjevy tohoto druhu (zvláště slovo koza) budily
pozornost již dávno a jsou jim ve srovnávacích mluvnicích věnovány samostatné
paragrafy. U nás této výkladové možnosti nedávno použil lužický badatel H. Šewc
v Slavii 32, 196$, 177n. a F. R. Schröder, Die Sprache 9,1963, In. Připouštím i to,
že jsou takovéto případy i s ch-, např. u chromý, chvor, chvěti se.
17° Zvláštní zmínky potřebuje též hláska ch, stojí-li na začátku domácího
(= nikoli přejatého) slova. Ta je už dlouho předmětem rozličných domněnek.
Svůj názor o ní jsem vyložil v Slavii před 25 lety A6, 1938/9, 161n.) a držím se ho
stále. Uprostřed domácího slova je ch místo staršího s, bylo-li po i u r nebo k
a následovala-li po něm samohláska a o u y nebo 'b. Tohoto pravidla se pro
začáteční ch dá použít jen v několika málo případech (kdy bylo původně *fcs-,
např. choliti, viz pachole, nebo snad ks vzniklé přesmykem z původního sk-;
výjimečně i v choditi, kde připouštíme — následujíce A. Meilleta — vliv hlásek i

14
nebo u, které byly na konci předpon prei > pri, c. při-, a *au > u). O ostatních
případech soudím, že ch- je expresivní substitucí na místě starších k nebo g (*gh);
např. chotéti, č. chtíti, se dá takto pokládat za příbuzné s litevským ketéti; *cholp*b,
ě. chlap, za přejaté ze severogermánského garp-r. Jsou to případy, kde význam
slova je takový, že připouští rozličné odstínění citové, zpravidla zhrubění výrazu,
jsou to varianty slov krátce řečeno expresivní. Přitom výchozí podoby neexpre-
sivní (tj. s původním k nebo g > h) nemusí být v češtině už zachovány, nemusí
být ani jinde u Slovanů, jsou třeba jen v příslušných slovech neslovanských jazyků
(jako jsou právě ono ketéti a garpr). V několika málo případech je začáteční ch-
prostě navíc, bez &-ového nebo gr-ového protějšku v jiných jazycích, viz § 16
(chromý).
18° Ve značném počtu slov uznávám „zesilovací" č-, š-, ž-, např. v čmárati
(výchozím slovem bylo marati), šmourati (příbuzné je asi slovo mour), žvápati
(příbuzenstvo je v litevském vapéti). Podobně se již odedávna připouští v
srovnávací jazykovědě ,,pohyblivé" (,,mobile") s-: naše něha se může bez rozpaků
srovnati (tj. pokládati za příbuzné) se staroindickým sníhyati 'miluje'.
19° Pomíjím zde další variace, např. kv \\ k, dobře známé (jedná o nich mj.
Hirt, Indogermanische Grammatik I), které se s pochybnostmi nesetkávají.
Dodávám, že v některých případech je potřeba ty možnosti kombinovat.
Např. pro kvisti, praslovansky kvbtQ, infinitiv kvisti, se jako příbuzenstvo nabízí
litevské zydéti téhož významu (a pro květ litevské žíedas). Pro slovanské kvěl·
přijmeme změnu /c v k (ztrátu palatalisace před o, již v *kvoit-) a její rozšíření —
při významu ,,kvisti" — i na ostatní tvary toho kořene (který původně znamenal
,,svítit" a s původním li, změněným ve s, je vskutku ve svítit). Pro litevské
zydéti přijmeme pak ještě sonorisaci (změnu neznělých souhlásek ve znělé) š — t
(s je z původního k) v z — da kromě toho ještě ztrátu v; a tak litevské zyd-
(tj. žid-) odpovídá našemu kvit-, rozumí se, že za toho předpokladu, že připuštěné
ony změny nejsou vymyšleny jenom ad hoc, tj. jenom pro daný případ, ale
že jsou dosvědčeny i v jiných přesvědčivých případech. Pevným základem těchto
konstrukcí musí být ovšem stejnost významu, v hořejším příkladě je to ,,kvisti".
Tyto prostředky nejsou popřením nebo rušením dosavadních způsobů
výkladových, nýbrž jenom rozšiřují jejich počet. To je třeba zdůraznit proto, že někteří
posuzovatelé prvého vydání tohoto slovníku měli na základě tehdejšího jejich
výčtu dojem, že se už nedržím osvědčených zjištění o vývoji hlásek (= uznaných
,,střídnic" jejich) a že si dovoluji volnost velmi nebezpečnou. Ale nic mi není
tak vzdáleno jako tato domnělá nekázeň. Přes všechny nové poznatky, omezující
hlásanou kdysi mladogramatickou ,,bezvýjimeěnost" hláskových pravidel,
postupují dosud všichni etymologové podle oněch pravidel. Jsou si však vědomi toho,
že v jazycích působí i činitelé další (ohledy plynoucí z tabu aj.) a vůbec že slova
zatížená tzv. „citovým přízvukem" se někdy podle dosavadních „pravidel"
nechovají. Toto vše důkladně osvětlit je úkolem přítomné doby, úkolem dost
obtížným, ale neodkladným.

15
Všechny tyto vyjmenované prostředky jsou jazykovědě už známy. Ale jsou tu
mezi jazykovědci rozdíly. Někteří uznávají jen několik málo prostředků, majíce
k jiným nedůvěru. Proto si nedělám ilusí, že výklady i této mé přítomné knihy se
setkají se souhlasem všech čtenářů. Ale má-li se v bádání pokročiti kupředu, je
třeba se někdy odhodlat k novým prostředkům, a to i s tím risikem, že souhlas se
dostaví až po dlouhém čase, že nikdy nebude obecný a úplný a že pro mnohé
čtenáře takové výklady nebudou „přesvědčivé".
20° Vedle výkladových prostředků hláskových, právě uvedených, je třeba se
zmínit i o tom, že v tomto slovníku se u sloves často mluví o útvarech
„intensivních". Protože v mluvnicích není jim dosud věnována náležitá pozornost, dovoluji
si zde shrnouti několika větami výsledky svých článků rozptýlených po různých
časopisech. Jako u podstatných a přídavných jmen existují odvozeniny
vyjadřující větší míru nebo vyšší stupeň daného pojmu (např. chlapák vedle normálního
chlap, čisťoučký vedle normálního cisty), tak i při slovesech jsou odvozené útvary.
Vyjadřují větší intensitu, delší trvání nebo opakování daného děje. Znalcům
latiny je známo, že vedle cano 'zpívám' je canto 'prozpěvuji', vedle curro 'běžím'
je curso 'pobíhám', tj. nová slovesa, vyznačená příponami -ta- a -sä-. Jsou i jiné
přípony se stejnou nebo podobnou funkcí. Slovanština má i takovýchto
^intensivních" sloves slušný počet, jsou zpravidla v α-ové třídě, jsou tedy zakončena
v infinitivech na -táti, -sáti, -stati, -chati, -skati, -chlati, -chrati ap. Např. takové
intensivum je drásati: vzniklo přetvořením slovesa drápati, a to tak, že k základu
dráp- byla připojena starobylá přípona -sä-, *drap-sa-ti, a to už v staré době;
toto stáří vyvozujeme jednak z toho, že obdobný tvar je i u jiných Slovanů,
jednak z toho, že tu musíme předpokládat ztrátu hlásky ρ před s (kdežto v
mladých útvarech by ta ztráta nenastala). Nebo: čichati a čuchati jsou intensivní
útvary, vyšlé od čiti a čúti, praslovansky *ču-sa-ti, kde s přešlo náležitě (po u) v ch.
Předpoklad, že jistá slovesa jsou intensiva, velmi usnadňuje jejich výklad (např. s,
t, sk, ch nemusíme pak pokládat za patřící ke kořeni — což působilo značné
nesnáze a rozpaky —, ale ukazují se jako souhlásky přípono vé); ovšem zpravidla
musíme uznat ztrátu jisté souhlásky kořenné (naproti tomu v baltštině příslušné
souhlásky se neztrácejí, např. v lit. dilb-so-ti b zůstává). A jako latina císařské
doby dávala intensivům přednost před základními slovy (pro „zpívati" bylo
běžným slovem cantdre, nikoli canere), tak si často počíná i slovanština; z toho
ovšem vyplývá, že základní sloveso není často v ní už zachováno; dopátráme se ho
třeba jenom v příbuzných jazycích (např. pro křátati, praslovansky kr$tati,
je to jen něm. renken, původně skrenkan téhož významu: slovanské sloveso tedy
pochopíme jen jako intensivům od indoevropského kořene = (s)kreng-, tedy
jako kr$g-ta-ti; příslušné sloveso neintensivní u Slovanů zaniklo již v době pra-
slóvanské.
Poněvadž o etymologické výklady je velký zájem nejen u odborných
jazykovědců, ale i v širší veřejnosti, připojuji pro ty čtenáře, kteří nejsou zvyklí na
zkratkové vyjadřování vědecké, jakýsi klíč, konkrétní ukázku, jak je třeba

16
rozuměti zkratkám a jiným obratům vědecké řeči. Činím tak podle vzoru
maďarského etymologického slovníku G. Bárcziho a zčásti též po vzoru anglického
slovníku Skeatova. Seznam zkratek je uveden na str. 19n.,zde uvádím jenom
parafrázi kratšího článku, který je pod heslem čepel. Kdyby tedy vše bylo
napsáno naplno, říkal by ten článek asi toto:
Čepel. Rozumí se čepel u nože nebo u meče, tj. železná část těch předmětů,
vyznačená ostřím (ne tedy železná rukověť). Kromě podoby čepel jsou i podoby
odchylné, a to: cempíle na konci 5. dílu Jungmannova slovníku (v dodatcích),
dále chodské cepyjl, východočeské a lašské cempel (kt. je v Bartošově Dialektickém
slovníku moravském). Nadbytné m se vysvětlí tak, že vznikla asi i podoba
*celpel (hvězdička před ní naznačuje, že tato podoba se jen předpokládá, ale
dosvědčena není); vznikla tak, že koncové l bylo předjatq (anticipováno) do prvé
slabiky (přičemž koncové l nezaniklo), ale že bylo hned disimilováno (tj. provedeno
dálkové rozrůznění l—l > m—Z). To platí i pro následující podoby: je doloženo
lašské čemplak (v článku R. Šrámka) a dále (jakožto neutrum!) jihovýchodočeské
cempelo v Hoškově díle*Nářeéí českomoravské (díl II, podřečí polnické),
východočeské cemple v Pazourkově práci Lidová mluva na Hořicku (v Národopisném
sborníku okresu hořického, 1895) a cemprle v Kotíkově práci Řeč lidu na Novo-
packu a Hořicku A912). Jsou známé i odvozeniny: moravské cempelák i cimpr-
lácek, znamenající kudlu, novočeské spisovné čepelka, což je holicí želízko, žiletka;
u jiných Slovanů: slovenské čepel, ukrajinské čepel, cepelyna nůž s ulomeným
koncem, cepelyk, cepelja zavírací nůž, ruské čepel lopatinka na otřepání osin,
čapěl kosíř, deminutivum cepeliska, čepelyska nožík (o tom píše Baleckyj, Studia
slavica ročník 5, strana 186). Původně to slovo znělo asi čepelo a bylo středního
rodu. Snad je v něm zesilovací slabika ce (viz o ní zvláštní výklad pod tím heslem)
a předpokládaný útvar *pelo, jemuž by se rovnalo staroindické phala- (neutrum)
téhož významu.
Václav Machek

POZNÁMKA KOREKTORŮ
Když nás Václav Machek pověřil ve své závěti péčí o 2. vydání svého slovníku,
shodli jsme se oba v tom, že by bylo nepietní, abychom jakkoliv zasahovali do
jeho etymologických výkladů. Tuto zásadu jsme se snažili dodržet, ale ukázalo se,
že jsou nutné četné úpravy pro odstranění vnitřních rozporů a věcných
nesrovnalostí (autor přináší často zcela nový výklad, ale nestačil podle toho upravit
hesla souvztažná nebo odkazy na příbuzná slova; některé diskrepance mezi hesly
a odkazy přešly do rukopisu už z 1. vydání); rozpory jsme se snažili odstraňovat —
někdy proti vlastnímu mínění — ve prospěch výkladu novějšího nebo takového,
o němž jsme věděli, že jej V. Machek v poslední době svého života zastával.
V ojedinělých případech, kdy nám takové vodítko chybělo, jsme ponechali raději
oba odlišné výklady, než bychom potlačením jednoho z nich zkreslili autorův
záměr. Jen ojediněle bylo třeba opravit i zřejmé omyly věcné. Bylo však třeba
provést ještě řadu dalších oprav způsobených tím, že V. Machek, který na svém
posledním díle pracoval se spěchem in articulo mortis, nestačil zkontrolovat
mnohá fakta bibliografická i jiná, která v rukopise uvádí jen kuse nebo
nesprávně. Značné obtíže působil přesun a výběr slovenského materiálu, který nebyl
proveden úplně a důsledně. Dále jsme opravovali také citovaný lexikální
materiál slovanský i cizí, ale tuto prověrku jsme nemohli pro nedostatek času provést
v úplnosti. Konečně se do rukopisu 2. vydání dostalo i hodně tiskových chyb
z 1. vydání. Protože tak počet zásahů proti rukopisu překročil 7000, ponechávali
jsme většinou bez úprav některé jevy jazykové a stylistické, sice vybočující
ze současné normy spisovného jazyka, ale charakteristické pro autora (např.
zastaralá a dialektická slova ve výkladu a nadměrnou výrazovou úspornost,
kterou ostatně autor sám se snažil v 2. vydání odstraňovat), a i pravopisné
(zvi. v interpunkci, rovněž z úspornosti). Protože pro časovou tíseň nebylo možné,
abychom celý slovník takto zpracovali oba (tak tomu bylo jen u písmen A—F),
rozdělili jsme si práci tak, že A.1 Mátl zpracoval hesla kcrcptev až stačiti
a E. Havlová ostatní (včetně seznamu zkratek, který byl ve značné míře doplněn),
ovšem za stálé vzájemné spolupráce, zvláště při sporných případech.
Eva Havlová, Antonín Mátl

ZKRATKY
a) Zkratky obecné
ad.
adj.
aiol.
aj.
a,k., akus.
akkad.
alb.
angl.
aor.
ap., apod.
arab.
arg.
arch.
arm.
asyr.
att.
av.
b., bulh.
balt.
bask.
bav.
ben.
beng.
blan.
br., bělor.
bret.
brn.
bsl. baltosl.
cik.
citosl.
comm.
csl.
c.
č.
č., čes.
čak.
čas.
čin.
ČI.
čuvaš.
dalm.
dán.
dat.
dial.
dl., dluž.
dn., dnem.
dokon.
dol.-beč.
doudl.,
doudleb.
dř.
a dále (a tak i pozdéji)
adjektivum
aiolsky
a jiné
akusativ
akkadsky
albánsky
anglicky
aorist
a podobně
arabsky
argotový
archaicky
arménsky
asyrsky
atticky
avestsky
bulharsky
baltský
baskicky
bavorsky
benátsky
bengálsky
blanické, z poříčí Blaníce
bělorusky
bretonsky
v brněnském nářečí
baltoslovansky
cikánsky
citoslovce
commune (mask. i fem.)
v církevní slovanštině
Čechy
číslo
česky
čakavsky
časopis
čínsky
člověk
čuvašsky
v Dalmácii
dánsky
dativ
dialekt (= nářečí)
dolnolužicky
dolnoněmecky
dokonavé sloveso
dolnobečevské
doudlebský
dříve
dřev.
džag.
engad.
erz.
est., eston.
evr.
f., fem.
fin.
fr., franc.
g-> gót.
gael.
gal.
gáth.
gem., gemer.
gen.
germ.
han.
haní.
hebr.
hessen.
het., heth.,
chet.
hl., hluž.
hol.
hom.
horň.
hornobl.
eh., chod.
chrv.
ib.
ide.
imper.
impf.
ind.
ind.
inf.
instr.
ión.
ir.
írán.
isl.
it., ital.
j·
jö.
I Jid.
jihosl., jsi.
jinoši.
jm., jmor.
jvč.
dřevnický, z povodí
Dřevnice
džagatajsky
engadinsky
erzjansky
estonsky
evropeismus, evropské
femininum
finsky
francouzsky
gótsky
gaelsky
galsky
gáthové, v gáthách
gemersky, v Gemeru
genitiv
germánsky
hanácky
hanlivě
hebrejsky
hessensky
chetitsky, hethitsky
hornolužicky
holandsky
homérsky
horňácky
hornoblanicky, z horního
povodí Blaníce
chodsky
charvátsky
ibidem ( = tamtéž)
indoevropský
imperativ
imperfektum
indikativ
= stind.
infinitiv
instrumental
iónsky
irsky
íránsky
islandsky
italsky
jako
jihočesky
jiddiš
u jižních Slovanů
u jiných Slovanů
na jižní Moravě
jiho východočesky (= nářečí

20
jzč.
jzm.
kalm.
kaš.
kašmír.
kat.
kaus.
kirg.
kl., klad.
klas.
kn.
kol.
korut.
krk.
krym.-gót.
kumán.
kymr.
lakon.
laš.
lat.
lit., litev.
logud.
lok.
lomb.
lot.
lotr., lotr in.
luvij.
luž.
M., Mor.
m., mor.
macedorum.
maď., madar.
mak.
mala j.
mar.
mask.
med.
mingr.
mj.
mokš.
mong.
mord v.
msl., mor.-sic.
mysl.
n-, násl.
např.
nář.
nč.
nd.
neide.
něm., n.
neos.
nhn., novohn.
niz.
nlat.
nněm.
nom.
nor.
novobret.
np.
„českomoravské" na
Vysočině)
j ihozápadočesky
j ihozápadomoravsky
kalmycky
kašubsky
kašmírský
katalánsky
kausativum
kirgizsky
v Kladsku
klasické
kniha
kolektivum
korutansky
v krkonošském nářečí
v krymské gótštině
kumánsky
kymersky
lakónsky
lašsky
latinsky
litevsky
logudorsky
lokál
lombardsky
lotyšsky
lotrinsky
luvij sky
lužicky
Morava
v moravských nářečích
macedorumunsky
madarsky
makedonsky
malajsky
mar i j sky
maskulinum
mediální
mingrelsky
mimo jiné
mokšansky
mongolsky
mord vin sky
v nářečí „moravskosloven-
ském"
myslivecký termín
a následující strany
například
nářeční
novočesky
v německých dialektech
neindoevropský
německy
neosobní (sloveso)
novohornonemecky
nizozemsky
novolatinsky
novoněmecky
nominativ
norsky
novobretonsky
novopolsky
nr.
nř.
ntr.
ob.
obd.
odb.
odvoz.
olon.
örav.
oset.
osm., osman.
ostj.
P·
pas.
pd.
pers.
p.h.
pís.
pl., plur.
podkrk.
podluž.
podř., podřip.
pol., p.
popř.
port.
postv.,
post verb.
ppp.
prajaz
prákrt.
pres.
prét.
prov.
př.
předšlo v.
přech.
přen.
psi., praslov.
r., rus.
rak.
r.-csl.
rd.
rétorom.
rkp.
rom.
rumr
rut.
ř.
s.
sb.
s.-csl.
sev.
sev.-rus.
sever.
sg., sing.
seh., sehr v.
SI., Slov.
slang.
sic.
sin., slovin.
novorusky
novořecky
neutrum
v obecné mluvě
obdobně
odborný
odvozenina
oloněcké
na Oravě
oset(in)sky
osmansky (= turečtina
v Turecku)
ostjacky
pod
pasivum
v polských dialektech
persky
pod heslem
v písemném sdělení
plurál
v podkrkonošském nářečí
na moravském Podluží
na Podřipsku
polsky
po případě
portugalsky
postverbale
participium perfecti passivi
v indoevropském prajazyku
prákrtsky
présens
préteritum
provensálsky
překlad
předslovansky
přechodník
přeneseně
praslovansky
rusky
rakousky
církevněslovansky ruské
redakce
v ruských dialektech
rétorománsky
rukopisné práce
románsky
rumunsky
rutulsky
řecky
sub
sborníky
církevněslovansky srbské
redakce
seversky
severorusky
severní
singulár
srbocharvátsky
Slovensko
slangový
slovensky, slovenština
slovinsky

21
slov., slovan.,
si.
slož.
sm., sev.-mor.
sogd.
spis.
spis.
spr.
srov., srv.
st.
stangl.
staroírán.
stč.
stdf.
stfr., stfranc,
stf.
stfrís., stfris.
sthn.
sti., stind.
stir.
stisl.
stit.
stlit.
stluž.
stněm.
stnor., stnord.
stpers.
stpol., stp.
stpr. stprus.
str., strus.
střangl.
střbulh.
strč.
střdn(ěm).,
střdoln.
stř.-fr.
střhn.
stř.-hol.
stři., střlat.
střn., střněm.
střniz.
střř., střřec.
stsas.
stsev.
st.-sch.
stsrb.
stšp.
stšv.
stud.
subs.
sv.
s. v.
svč.
šariš.
špan.
štýr.
šv.
švýc.
t.
tj-
toch. A, Β
tř.
tt.
slovansky
složenina
na severní Moravě
sogdijsky
spisovně
na Spiši
správně
srovnej
v starší době, za stará
staroanglicky
staroíránsky
staročesky
starodolnofransky
starofrancouzsky
starofrísky
starohornoněmecky
staroindicky
staroirsky
staroislandsky
staroitalsky
starolitevsky
starolužicky
staroněmecky
staronordicky
staropersky
staropolsky
staroprusky
starorusky
středoanglicky
středobulharsky
středočesky
středodolnoněmecky
středofrancouzsky
středohornoněmecky
středoholandsky
středolatinsky
středoněmecky
středonizozemsky
středořecky
starosasky
staroseversky
starosrbocharvátsky
starosrbsky
starošpanělsky
starošvédsky
ve studentském slangu
substantivum
severovýchodně
sub voce
severovýchodočesky
šarišsky
španělsky
štýrský
švédsky
švýcarsky
totiž
to jest
tocharsky A, Β
třída (slovesná)
tamtéž
t. t., techn. t.
tur.
turkot(at).
turn.
t/v
ty rol.
tzv.
udm.
ujgur.
ukr.
US.
úst.
uv. m.
v.
val.
vč.
véd.
vestfál.
vl.
vlám.
vm., vmor.,
v.-mor.
vogtl.
votj.
vsi., vslc.
vulg.
záp.-pol.
zastar.
zč.
zdrobn.
zl., zlíň.
zrn., zmoř.
zn.
zsl., zslc.
zslov.
žem.
žid.-něm.
technický termín
turecky
turkotatarsky
na Turnovsku
téhož významu
tyrolsky
tak zvaný
udmurtsky
ujgursky
ukrajinsky
usitatum (= běžné slovo)
ústně
na uvedeném místě
viz
valašsky
východočesky
v jazyku védském
vestfálsky
vlastně
vlámsky
východomoravsky
vogtlandsky
votjacky
východoslovensky
vulgárně
západopolský
zastaralý
západočeský
zdrobnělina, zdrobnělé
zlínsky, z Gottwaldovska
západomoravsky
znamená
západoslovensky
u západních Slovanů
žemaitsky
židovsko -německy
[]
mezi dvěma slovy nebo
hláskami označuje, že předešlý
slovní tvar nebo hláskový
zvuk přešel jistými změnami
v následující tvar nebo zvuk
nebo že je podkladem, vý-
chodištěm následující
odvozeniny nebo vůbec
následujícího útvaru.
označuje postup obrácený
než při značce >.
hvězdička před písmenem
(nebo před skupinou písmen)
nebo slovem značí, že jde
o útvar jen předpokládaný,
o pravděpodobné nebo
domnělé východisko daného
doloženého (z historické doby
dosvědčeného) tvaru,
hranaté závorky (v citátech)
obsahují autorův překlad
nebo výklad cizího slova,
popř. jiný autorův dodatek,
usnadňující porozumění
celému citátu.

22
1° malý kroužek na konci
kursivních slov je náhradou
za vypuštěné slovo základní,
jak se dá vyrozumět z toho,
co předchází; např. u ňátřit
je z°, vy0: to znamená:
existují též složeniny zňátřit,
vy ňátřit.
2 ° malý kroužek pod rlmn,
tedy r l m n9 označuje, že
daná hláska je „sonanta"
čili „slabikotvorná" (jako ve
vrba, vlna).
3° malý kroužek uvnitř
slovních kořenů nebo i
příponových slabik (např. b°r)
označuje předpokládaný
„oslabený" (redukovaný) stupeň
samohlásky, tj. že místo
normálního β nebo o byla
na daném místě pouze jakási
slaboučká samohláska
(dávající pak jako střídnici v
slovanštině b nebo t>, v jiných
jazycích i, u nebo a).
upozorňuje na číslovaný
odstavec v „Úvodním slově4 \
který jedná o příslušném
hláskovém nebo tvarovém
jevu.
b) Zkratky některých děl použité literatury
AČ
AfdA
AfslPh
Agrell BslLS
Aitzetmüller
ALBud, Acta
ling. Bud.
Ann. fenn.,
AnnSF
AnnSl
AO
Arch. f. Stud.
n. Spr.
ArchRom
Bárczi
Bartal
Bauer VCS, B.,
Bauer Vývoj
BB
BCO
Bednařík
Bednárik LPS
Behist.
Archiv český.
Anzeiger für deutsches
Altertum und deutsche
Literatur.
Archiv für slavische
Philologie.
S. Agrell, Baltisch-slavische
Lautstudien. Lund 1919.
= SA
Acta linguistica. Budapest.
Annales Academiae scientia-
rum Fennicae. Helsinki.
Annali, Sezione slava. Napoli.
Archiv orientální. Praha.
Archiv für das Studium der
neueren Sprachen.
Archivům Romanicum.
G. Bárczi, Magyar szófejtó
szótár. Budapest.
Α. Bartal, Glossarium mediae
et infimae latinitatis regni
Hungariae. Budapest 1901.
Jaroslav Bauer, Vývoj
českého souvětí. Praha 1960.
Bezzenbergers Beiträge
( = Beiträge zur Kunde der
indogermanischen Sprachen).
Bibliotheca classica orienta-
lis. Berlin.
Rudolf Bednárik, Duchovná
a hmotná kultura
slovenského ludu. Martin 1943.
R. Bednárik, Ludové po-
íovníctvo na Slovensku.
Martin 1943.
A. Hoffmann-Kutschke, Die
altpersischen Keilinschriften
des Großkönigs Däraja-
wausch des Ersten bei Be-
histun. Stuttgart — Berlin
1909.
Berneker,
Bern., BEW
Bezlaj PZ
Bezlaj SVI
Bielfeldt
Bischoff
Blanár HL
Brandl
Brehm
Brn
Brü, Brückner
Brückner FW
BSL
Bück
Büga
Erich Berneker, Slavische»
etymologisches Wörterbuch I
(A-L), II 1 (-mon>).
Heidelberg 1908-1914.
France Bezlaj, Etimološki
slovar slovenskega jezika,
pokusni zvezek. Ljubljana
1963.
France Bezlaj, Slovenska
vodna imena I, II. Ljubljana
1956, 1961.
Hans Holm Bielfeldt, Die
deutschen Lehnwörter im
Obersorbischen. Leipzig 1933.
E. Bischoff, Wb. d. Geheim-
und Berufssprachen. Leipzig
1916.
Vincent Blanár, Zo sloven-
skej historickej lexikológie.
Bratislava 1961.
V. Brandl, Glossarium il-
lustrans bohemico-moravi-
cae historiae fontes. Brno
1876.
A. Brehm, Život zvířat
I-XI. 4. vyd. Praha 1926-9.
Ant. Bernolák, Slowár Slo-
wenskí Česko-Latinsko-Ně-
mecko-Uherskí. Buda 1825/7.
Alexander Brückner, Slownik
etymologiczny jazyka pol-
skiego. Krakow 1926-1927.
A. Brückner, Die slavischen
Fremdwörter im Litauischen.
Weimar 1877.
Bulletin de la Société de lin-
guistique de Paris.
CD. Bück, A dictionary of
selected synonyms in the
principál lndo -European
languages. Chicago 1949.
K. Büga, Rinktiniai raštai.
Vilnius 1958-1962.

23
Büga KS
Collinder
Cranjalä
ÖÖF
ČČHb
ČDějVenk
ÖE
Čel
ÖL
ČMF
ČMM
ČMSS
ČPřSof
Čsl. etn., ČE
Ösl. předn.
Ö-SSSR
CSV, ÖV1
ČTČ, ÖTermÖ
<3vl2
ČVSMO
D
DabŽ, DLKŽ,
DŽ
Dal
Delbrück Ai.
Synt.
Deržavin
DLZ
Don. Schrijnen,
Donum
Schrijnen
Du Cange
K. Büga, Kalba ir senové
I. Kaunas 1922.
Björn Collinder, Fenno-Ugric
Vocabulary. Stockholm
1955.
D. Cranjalä, Rumunské vlivy
v Karpatech. Praha 1938.
Český časopis filologický.
Praha.
Mykologický sborník. Časopis
čs. houbařů.
Časopis pro dějiny venkova.
Československá etnografie.
F. L. Čelakovský, Dodavky
ke Slovníku Josefa Jung-
manna. Praha 1851.
Český lid.
Časopis pro moderní filologii.
Časopis Matice moravské.
Časopis Muzeálnej slovenskej
spoločnosti.
Československé přednášky
pro V. mezinárodní sjezd
slavistů v Sofii. Praha 1963.
Československá etnografie.
Československé přednášky
pro IV. mezinárodní sjezd
slavistů v Moskvě. Praha
1958.
Časopis pro slovanské jazyky,
literaturu a dějiny SSSR.
Praha 1956n.
Československá vlastivěda,
díl III (Jazyk). Praha 1944.
Československý
terminologický časopis. Bratislava.
Československá vlastivěda.
Řada II. Spisovný jazyk
český a slovenský. Praha
1936.
Časopis Vlasteneckého spolku
musejního v Olomouci.
J. Dobrovský,
Deutschböhmisches Wörterbuch.
1802-1821.
Dabartinés lietuviq kalbos
žodynas. Vilnius 1954.
V. DaT, Tolkovyj slovar' ži-
vogo velikorusskago jazyka.
3. vyd. S.-Peterburg—
Moskva 1903-1909.
B. Delbrück, Alt indische
Syntax. Halle a. S. 1888.
N. S. Deržavin, Slavjane
v drevnosti. Moskva 1946.
Deutsche Literaturzeitung.
Donum natalicium
Schrijnen. Nijmegen-Utrecht 1929.
Du Cange, Glossarium me-
diae et infimae latinitatis.
Paris 1883-1887.
Dyk
EIRJ
Endzelin
Ernout -Meillet,
EM
ESX
ESR
Etn. p.
Falk-Torp
Ferianc
Fil. bied. r.
Fraenkel,
Fraenkel
LEW
Friedrich
Frinta NT
Frisk
FUF
FuF
Gamillscheg
Gamillscheg
RGerm
Gb, Gebauer
Geitler L. S.
Georgiev
Vaprosi
Gorjajev
V. Dyk, Naše ryby. Olomouc
1944.
Etimologičeskije
issledováni ja po russkomu jazyku.
Moskva od 1960.
Mühlenbach-Endzelin,
Lettisches Wörterbuch. Riga
1923-1932.
Α. Ernout et Α. Meillet,
Dictionnaire étymologique de
la langue latine. Paris 1932.
1. vydání tohoto slovníku:
V. M., Etymologický slovník
j azyka českého a slovenského.
Praha 1957.
Études slaves et roumaines.
Bucuresti.
Etnograf ja polská.
H. S. Falk-Alf Torp, Nor-
wegisch-Dänisches
etymologisches Wörterbuch. 2. vyd.
Oslo 1960.
Oskar Ferianc, Slovenské
názvoslovie vtákov.
Bratislava 1958.
Filology biednbas raksti.
Riga.
Ernst Fraenkel, Litauisches
etymologisches Wörterbuch.
Heidelberg 1962-1965.
Johannes Friedrich, Hethi-
tisches Wörterbuch.
Heidelberg 1952.
Antonín Frinta, Náboženská
terminologie československá.
Praha 1918.
Hjalmar Frisk, Griechisches
etymologisches Wörterbuch.
Heidelberg od 1954.
Finnisch-ugrische
Forschungen.
Forschungen und
Fortschritte.
Ernst Gamillscheg,
Etymologisches Wörterbuch der
französischen Sprache.
Heidelberg 1929.
E. Gamillscheg, Romania
germanica I —III. Berlin—
Leipzig 1934—1936.
Jan Gebauer, Slovník
staročeský I-II. Praha 1903,
1916 (zkratka SS nebo SI.
nebo SI. stč.). — Historická
mluvnice jazyka českého I
(zkratka H. ml. nebo HM).
Praha 1894.
L. Geitler, Litauische
Studien. Praha 1875.
Vlád. Georgiev, Vaprosi na
balgarskata etimologija.
Sofia 1958.
N. V. Gorjajev, Sravnitelnyj

24
etimologiČeskij slovar'
russkago jazyka. Tbilisi 1896.
Grassmann Herrmann G., Wörterbuch
Wb. zum Rig-Veda. Leipzig 1873.
Herne Gunnar Herne, Die slavischen
Farbenbezeichnungen.
Uppsala 1954.
Heyne Moritz Heyne, Fünf Bücher
deutscher Hausaltertümer.
Leipzig 1899 n.
Hirt H. Hirt, Indogermanische
Grammatik I —VI.
Heidelberg 1927-1934.
Hirtz Mir. Hirtz, Rječnik narod-
nih zoologičkih naziva. IDvo -
živci i gmazovi. II 1, 2 Ptice.
Zagreb 1928-1941.
HK J. Holub-F. Kopečný, Ety-
mologický slovník jazyka
českého. Praha 1952.
HMC Historická mluvnice česká:
I. M. Komárek, Hláskosloví.
Praha 1958; II. V. Vážný,
Tvarosloví 1. Praha 1964;
III. F. Trávníček, Skladba.
Praha 1956.
Hoops RL Reallexikon der
germanischen Altertumskunde. Vyd.
Johannes Hoops. Strasbourg
1911-1919.
Hpt Zoe Hauptová, rukopisná
práce.
HrubLobk Poslání a naučení Boh. Ha-
sištejnského z Lobkovic panu
Petrovi z Rožmberka
(z r. 1497), přel. od Řehoře
Hrubého z Jelení.
Hujer, Hujer Oldřich Hujer, Příspěvky
Př. k historii a dialektologii
českého jazyka I. Praha
1961.
Hujer Dekl. O. Hujer, Slovanská
deklinace jmenná. Praha 1910.
HwbDAG Handwörterbuch des
deutschen Aberglaubens.
Berlin—Leipzig 1927 n.
IAN Izvestija Akademii nauk
SSSR, otdelenije literatury
i jazyka.
IBzKW Innsbrucker Beiträge zur
Kulturwissenschaft.
IT Ε. Windisch, Irische Texte
I-IV. Leipzig 1880 n.
JC Jazykovědný časopis.
JEGP Journal of English and Ger-
man Philology.
Jg Jos. Jungmann, Slovník čes-
koněmecký, I—V. Praha
1836-1839.
Jgd „Dodatky a opravy" v V.
dílu (str. 871 n.) předešlého
slovníku.
JP J§zyk polski. Krakow.
JR
JS
JŠ
Jušk.,
Juškevič
K, Kál
Kabátník
Karlowicz Slg,
Karlowicz SG
Kiparsky HG,
RHG
Kiparsky LW
Klar, Klaret,
KlarGl,
KlaretGl
Kluge
Kněžourek
Kniezsa
Kořínek,
Kořínek St.
Kott, Kt
KottPř,KtP(ř)
Kp
Krahe 111
Král
Krause TE
V. Machek, Česká a
slovenská jména rostlin. Praha
1954.
Josef Janko —Hugo
Siebenschein, Příruční slovník ně-
mecko-český. Praha 1936 n.
Jazyko vědné štúdie,
Bratislava.
A. Juškevič, Litovskij
slovar. Petrograd 1904.
Mir. Kálal, Slovenský
slovník z literatury aj nářečí.
Banská Bystrica 1923.
Martina Kabátníka cesta
z Čech do Jerusalema a Kaira
r. 1491-2. Vyd. J. V. Prášek.
Praha 1894.
= SG
V. Kiparsky, Russische
historische Grammatik I.
Heidelberg 1963.
V. Kiparsky, Die gemein-
slavischen Lehnwörter aus
dem Germanischen. Helsinki
1934.
veršované slovníky, vydané
v díle Klaret a jeho družina
(vyd. V. Flajšhans). Praha
1928.
Friedrich Kluge,
Etymologisches Wörterbuch der
deutschen Sprache. 19. Aufl.
(bearb. von W. Mitzka).
Berlin 1963.
K. Kněžourek, Velký
přírodopis ptáků I —II. Praha
1910-1912.
István Kniezsa, A magyar
nyelv szláv jovevényszavai.
Budapest 1955.
J. M. Kořínek, Studie
z oblasti onomatopoie. Praha
1934.
Frant. Št. Kott, Česko-ně-
mecký slovník, zvláště gra-
maticko-fraseologický, I až
VII. Praha 1878-1893.
Fr. Kott, Příspěvky k česko-
německému slovníku. Praha
1896. Druhý příspěvek k č.-n.
s. Praha 1901. Třetí příspěvek
k č.-n. s. Praha 1906.
F. Kopečný ústně nebo v
poznámkách k 1. vyd.; též =
KpU.
Hans Krahe, Die Sprache der
Illyrier I. Wiesbaden 1955.
Jurij Kral,Hornjoserbskipři-
ručny slownik. Budyšin
1920.
W. Krause—W. Thomas,
Tocharisches Elementarbuch

25
Kretschmer,
Kretschmer
WG
Kronasser
Et(ym).
KSIS, Kr.
soobšč.
Kuc
KW
Lact.
Lehr-Spl.
LékB
Lepař
Lepař Hom. sl
Lessiak
Lexer
LF
LitN
LKŽ
Lokotsch
LP
LS
Ludwig
Máchal
Majewski
Mand.
Martinet Gern.
I. Heidelberg 1960. W.
Thomas II, 1964.
Paul Kretschmer,
Wortgeographie der hochdeutschen
Umgangssprache. Göttingen
1918.
Heinz Kronasser,
Etymologie der hethitischen
Sprache. Wiesbaden 1962-.
Kratkije soobščenija Insti-
tuta slavjanovedenija.
Moskva.
Μ. Kucala, Porównawczy
slownik trzech wsi malo«
polskich. Wroclaw 1957.
Friedrich Kurschat,
Wörterbuch der litauischen Sprache.
Halle a. d. S. 1870-1873.
Jana Vodňanského Lactifer.
Plzeň 1511.
Τ. Lehr-Splawinski, Ο po-
chodzeniu i praojczyžnie
Slowian. Poznan 1946.
Sbírka rozprav lékařských
z r. 1440.
Fr. Lepař. Nehomérovský
slovník řeckočeský. Ml.
Boleslav 1892.
Fr. Lepař, Homérovský
slovník řeckočeský. Mladá
Boleslav b. r.
P. Lessiak, Beiträge zur
Geschichte des deutschen
Konsonantismus. Praha 1933.
Μ. Lexer,
Mittelhochdeutsches Taschenwörterbuch.
19. vyd. Leipzig 1930.
Listy filologické. Praha.
Literární noviny.
Lietuviu kalbos žodynas, III,
VI. Vilnius 1962.
Κ. Lokotsch,
Etymologisches Wörterbuch der
europäischen Wörter
orientalischen Ursprungs. Heidelberg
1927.
Lingua Posnaniensis.
Poznan.
Linguistica Slovaca.
Bratislava.
A. Ludwig, Der Rig veda oder
die heiligen Hymnen der
Bráhmana. Prag—Wien—
Leipzig 1876—1888.
J. Máchal, Nákres
slovanského bájesloví. Praha 1891.
Erazm Majewski, Slownik
nazwisk zoologicznych i bo-
tanicznych polskich I—II.
Warszawa 1889, 1894.
F. Šimek, Cestopis t. zv.
Manděvilla. Praha 1911.
A. Martinet, La gémination
Martynov,
Martynov
SGLVDP
Marzell
MatHáj
MatVel
Matzenauer,
Matzenauer CS
Mayrhofer
ME
MeilletÉt
Mél. Vendryes
Meh, V. M.
Miežinis
Mikkola UG
Miklosich
(EW), MEW
Miklosich Lex
Millet
ML
Mladenov
ΜΝΗΜΑ
MNy
Moszynski,
consonantique d'origine
expressive dans les langues ger-
maniques. Paris 1937.
V. V. Martynov, Slavjano*
germánsko je leksičeskoje
vzaimodejstvije drevnejšej
póry. Minsk 1963.
Heinrich Marzell,
Wörterbuch der deutschen
Pflanzennamen. Berlin 1937 — .
Herbář jinak bylinář... od
doktora Petra Ondřeje Mat-
tiola... na českau řeč od...
Thadeáše Hájka z Hájku
přeložený... Praha 1562.
týž Herbář, z něm. jazyku
v český přeložený od Adama
Hubera z Rysnbachu a D.
Danyele Adama z
Veleslavína. Praha 1596.
Ant. Matzenauer, Cizí slova
ve slovanských řečech. Brno
1870.
Manfred Mayrhofer,
Kurzgefaßtes etym. Wörterbuch
des Alt indischen. Heidelberg
od 1953.
K. Mühlenbach—J. Endze-
lin, Lettisch-deutsches
Wörterbuch. Riga 1923-1932.
A. Meillet, Études sur 1'éty-
mologie et le vocabulaire du
vieux slave. Paris 1902—1905.
Mélanges linguistiques offerts
ä M. J. Vendryes. Paris 1925.
V. Machek.
M. Miežinis, Lietuviszkai—
Latviszkai—Lenkiszkai—
Rusiszkas Žodynas. Tilsit
1894.
J. J. Mikkola, Urslavische
Grammatik I—III.
Heidelberg 1913-1950.
Franz Miklosich,
Etymologisches Wörterbuch der sla-
vischen Sprachen. Wien
1886.
Fr. Miklosich, Lexicon palaeo-
slovenico -graeco-lat inum.
Wien 1862-1865.
Yves Millet, Les postverbaux
en tchéque. Paris 1958.
= REW.
St. Mladenov, Etimologi-
česki i pravopisen rečnik na
bälgarskija knižoven ezik.
Sofija 1941.
Sborník vydaný na paměť
čtyřicetiletého učitelského
působení prof. J. Zubatého.
Praha 1926.
Magyar nyelv. Budapest.
Kultura ludowa Slowian.

26
Mosz.,
I-II. Krakow 1929-1939.
Moszynski KLS
Moszynski,
Neuroi
Moszynski
Spos
MSFO,
MSFOu
MSL
Muka
MünehStSw
Nesselmann
Niederle ŽSS
Nitsch DŠ
Nitsch SH
Nos
Novikova
NphM
NŘ
NSB
NSSA
NTS
NV
NVal
NVÖ, NVČS
Nyberg
OKP
OLZ
Orlov
Otrebski GJL
K. Moszynski, 0 Neurach
Herodota. Wroclaw 1955
(předtím: Lud 41, 1954).
0 sposobach badania...
Krakow 1962.
Mémoires de la Société íinno-
ougrienne.
Mémoires de la Société de
linguistique de Paris.
Arnošt Muka, Slownik dol-
noserbskeje rěcy a jeje narě-
cov, I —II. Praha 1926
a 1928.
Münchener Studien zur
Sprachwissenschaft.
G. Η. F. Nesselmann,
Wörterbuch der litauischen
Sprache. Königsberg 1851.
Lubor Niederle, Slovanské
starožitnosti. Oddíl kulturní
(Život starých Slovanů.)
I-III, Praha 1911-1925.
K. Nitsch, Dialekty polskie
Šlaska. Materiály i prače
Komisji j^zykowej Akad.
umiejetnošci 4 A909)
85-356.
K. Nitsch, Studia z historii
polskiego slownictwa.
Krakow 1948.
I. Nosovic, Slovar' belorus-
skago narečija.
S.-Petersburg 1870.
Irene Novikova, Die Namen
der Nagetiere im
Ostslavischen. Berlin 1959.
Neuphilologische
Mitteilungen. Helsinki.
Naše řeč. Praha.
Niedermann—Senn—Bren-
der — Salys, Wörterbuch der
litauischen Schriftsprache.
Heidelberg od 1932.
Národopisný sborník
Slovenské j akademie vied a umění.
Norsk Tidskrift for Sprog-
videnskap. Oslo.
Naše věda. Praha.
Naše Valašsko.
Národopisný věstník česko -
slovanský. Praha.
H. S. Nyberg, Die Religionen
des alten Iran. Leipzig 1938.
Oběžník Kruhu přátel
českého jazyka. Praha.
Orientalistische
Literaturzeitung.
S. Ρ. Orlov, Hry a
písně dětí slovanských. Praha
1928.
Jan Otr^bski, Gramatyka
Otrebski IF
Otrebski Slow.
PA
Paul
PBB
PC
Pedersen VKG
PF
Pfohl
PhilČMF
PhS
PIDebr, Publ.
Debr.
PIEW
PJ
Plk.
Pocta
Pod vy s.
Pohl
Pokorný, IEW
PIEW
Popov
Preobraženskij
Presl Kvč
jazyka litewskiego I —III.
Warszawa 1956-1965.
Jan Otrebski,
Indogermanische Forschungen. Wilno
1939.
Jan Otrebski, Slowianie.
Poznan 1947.
Památky archaelogické
a místopisné. Praha.
Herrmann Paul, Deutsches
Wörterbuch. 5. vyd. Halle.
Beiträge zur Geschichte der
deutschen Sprache und
Literat ur.v Halle.
Lad. Čelakovský, Prodromus
květeny české. Praha 1883.
Holger Pedersen,
Vergleichende Grammatik der
keltischen Sprachen I—II,
1909-1913.
Prace filologiczne.Warszawa.
Ernst Pfohl, Neues
Wörterbuch der französischen und
deutschen Sprache für den
Schul- und Handgebrauch.
Philologica, příloha
Časopisu pro moderní filologii.
Právněhistorické studie.
Praha
Publicationes Instituti philo-
logiae Slavicae universitatis
Debreceniensis.
viz Pokorný.
Pořadník j ^zykowy.
Warszawa.
Jiří Pálko vič,
Böhmischdeutsch-lateinisches
Wörterbuch mit Beyfügung der den
Slowaken u. Mähren eigenen
Ausdrücke und Redensarten.
Praha 1820—1.
Pocta F. Trávničko vi a
F. Wollmanovi. Brno 1948.
A. Podvysockij, Slovar' ob-
lastnogo archangel'skago
narečija. S.-Petersburg 1885.
J. E. Pohl, Tentamen florae
Bohemiae. Praha 1814.
Julius Pokorný,
Indogermanisches etymologisches
Wörterbuch. Bern 1949n.
A. J. Popov, Iz istorii lek-
siki jazykov vostočnoj Jev-
ropy. Leningrad 1957.
í A. Preobraženskij, Etimologi-
českij slovar russkogo
jazyka. New York 1951,
Moskva 1914-1926, znova
1949.
J. S. Presl-K. B. Presl,
Flora čechica. — Květena
česká. Praha 1819.

27
Presl Všr J. S. Presl, Všeobecný rostli -
nopis I —II. Praha 1846.
Profous, Ant^ Profous, Místní jména
ProfousMJ v Čechách. I.—V. Praha
1947-1960.
PS Příruční slovník jazyka
českého. Praha 1935-1957.
PSL Polska sztuka ludowa.
PVUL Práce výzkumných ústavů
lesnických. Praha.
Rad Rad Jugoslavenske akademie
znanosti i umjetnosti; odjel
za jezik i književnost.
Recueil Recueil lingustique de
Bratislava.
Rech., Meh. R. V. Machek, Recherches dans
le domaine du lexique bal-
toslavě. Brno 1934.
RÉS Revue des études slaves.
Paris.
Reš. Tomáš Rešelius.
Reuss Gustav Reuss, Května
Slovenska. B. Štiavnica 1853.
REW Meyer-Lübke, Romanisches
etymologisches Wörterbuch.
3. vyd., Heidelberg 1935.
RFV Russkij íilologičeskij
věstník. Warszawa.
RLGA viz Hoops.
RO Rocznik orientalistyezny.
Rohlfs Gerhard Rohlfs, Etym.
Wörterbuch der unteřitalischen
Gräzität. Halle 1930.
Rohn Johannes Carolus Rohn, No-
menclator, to jest:
Jmenovatel aneb rozličných jmen
oznamitel . . . I-II. Praha
1764-1765.
Ross Alan S. C. Ross, Etymology
with especial reference to
English. 2. vyd.London 1962.
Rostafinski Józef Rostafinski, Slownik
polskich imion rodzajów,
oraz wyžszych skupien ros-
lin, poprzedzony historyezna
rozprawa o žródlach.
Krakow 1900.
Roudn. Rostlinář roudnický zel4. stol.
RS Rocznik slawistyezny.
Krakow.
Rsl Romanoslavica. Bucuresti.
RWF Rozprawy Wydzialu fílolo-
gieznego PAN.
RZ Rodné zemi. Sborník prací
k 70. výročí trvání
Musejního spolku v Brně a k 70.
narozeninám doc. dr. Aloise
Gregora. Brno 1958.
SA Linda Sadnik, Rudolf Ait-
zetmüller, Vergleichendes
Wörterbuch der slavischen
Sprachen. Wiesbaden od
1963.
Saopšt.
SaS
Sasinek
Sb.
SbČyž.
SbDebr
SbDečev,
SbDeč
Sb Grohův
Sb Ivčic
Sb Kretschmer
SbKuryl
SbLarin
SbLehr
SbMlad
SbNM
Sborník
FFUK
SbPastr, Sb
Pastrnkův
SbPavl
SbStieb.,
Sb Stieber
Sb Teodorova-
Balana
SbTrávn
Sb Vasmer
Saopšt enj a i referát i. III.
meždunar. kongres slavista.
Beograd 1957.
Slovo a slovesnost. Praha.
V. F. Sasinek (cit. z Kotta).
Sborník. Vyd. Archeol. ústav
Brno.
Orbis seriptus. Dmitrij
Tschižewskij zum 70.
Geburtstag. München' 1966.
Sprachgeschichte und
Wortbedeutung. Festschrift
Albert Debrunner ... Bern
1954.
Izsledvanija v čest na akad.
D. Dečev; Sofija 1958.
(Sborník D. Dečeva.)
Sborník prací filologických
univ. prof. Frant. Grohovi
k 60. narozeninám. Praha
1923.
Zbornik u část Stjepana
Ivšica. Zagreb 1963.
Mnemes charin. Gedenk -
schrift Paul Kretschmer
I-IL Wien 1956-7.
.Symbolae linguisticae in
honorem Georgii Kurylöwicz.
Wroclaw—Warszawa —Kra -
kówl965.
Voprosy teorii i istorii
jazyka. Leningrad 1963.
Studia linguistica in
honorem Thaddei Lehr-Splawin-
ski, Krakow 1963.
Ezikovedski izsledvanija
v čest na akad. Stefan
Mladenov. Sofija 1957.
= SSNM
Sborník filozofickej fakulty
university Komenského,
Philologica.
Slovanský sborník, věnovaný
. . . Frant. Pastrnkovi . . .
k 70. narozeninám. Praha
1923.
Zbornik za filologiju i
lingvistiku IV-V (=
Symbolae philologicae in
honorem prof. Mil. Pavlovic sep-
tuagenarii). Novi Sad
1961-2.
Studia z filologii polskiej
i slowianskiej 5. Warszawa
1965.
Sborník v čest na akademik
A. Teodorov-Balan po slu-
čaj 95. mu godišnina.
Sofija 1955.
Studie ze slovanské
jazykovědy. Praha 1958.
Festschrift für Max Vasmer

28
ScSl,
Scando-sl.
SelA, SelArch
SF
SG, SGP
Schmeller
Schrader RL
(W.) Schulze
Schwyzer
Sičynskyj
SJP
Skeat
Slavia
SlavjJazSof
SlavonR,
S1EER
Slawski, SI.
SlcN
Slovo
SlPrag
SIR, SIRja
SISb
Sm
SMS
SN, SlcN
Solta
zum 70. Geburtstag. Berlin
1956.
Scando-Slavica. Copenha-
gen.
Selský archiv.
Sborník filologický. Praha.
Jan Karlowicz, Slownik gwar
polskich I — VI. Krakow
1900-1911.
J. A. Schmeller, Bayerisches
Wörterbuch. 1827-37.
Reallexicon der
indogermanischen Altertumskunde
I-Π B. Auflage). Berlin-
Leipzig 1917-1923, 1929.
W. Schulze, Kleine Schriften.
Göttingen 1933.
E. Schwyzer, Griechische
Grammatik I —III.
München 1950-1953.
V. Sičynskyj, Dřevěné stavby
v Karpatské oblasti. Praha
1940.
Slownik jazyka polskiego,
red. J. Karlowicz —A. Kryn-
ski—W. Niedžwiecki I—VIII.
Warszawa 1900-1927.
W. W. Skeat, An etymologi-
cal dictionary of the English
language. 9. vyd. Oxford
1961.
Slavia. (Časopis pro
slovanskou filologii.)
Slavjanskoje jazykoznanije.
Doklady sovetskoj delegacii,
V. meždunar. s'jezd slaví-
stov. Moskva 1963.
The Slavonic and East
European Review.
Franc. Slawski, Slownik ety-
mologiczny jazyka polskiego.
Krakow od 1957.
Slovenský národopis.
Slovo v narodnych govorach
russkogo severa. Leningrad
1962.
Slavica Pragensia (Acta Uni-
versitatis Carolinae — Philo-
logica.)
Slavistična revija. Ljubljana.
Slezský sborník. Opava.
Frant. Oberpfalcer, Jazyk
knih černých, jinak
smolných. Praha 1935.
Sborník Matice slovenskej j>re
jazykozpyt, národopis,
dějepis a literárnu historiu. Martin.
Slovenský národopis.
Bratislava.
G. R. Solta, Die Stellung des
Armenischen im Kreise der
indogermanischen Sprachen.
Wien 1960.
SovEtn
Specht Dekl
SPFFBU
SPL
SPN wydz. I
PAN
Spr
SR
SSJ
SSJČ
SSJS
SSNM, SbNM
Stang
Steinhauser
SlWien
StG
Storfer
Strömberg
GrWst
StSl, StSIBud
Studie
Svoboda
SVŠPO
SW,téžvarš. si
Sybaris
SymbRozw
Szemerényi,
Syncope
Š., Šm.,
Šmilauer
Šafařík
Šercl
Sovetskaja etnografija.
F. Specht, Der Ursprung der
idg. Deklination. Göttingen
1944.
Sborník prací filosofické
fakulty brněnské university.
Série A (jazykověda).
Studie a práce lingvistické 1
(sb. B. Havránka). Praha
1954.
Sprawozdania z prac nauko-
wych wydzialu I PAN.
Die Sprache. Wien.
Slovenská reč. Bratislava.
Slovník slovenského jazyka.
Bratislava 1959—1965.
Slovník spisovného jazyka
českého. Praha 196On.
Slovník spisovného jazyka
slovenského. (Jánošík —
-Jóna.) Martin 1946-9.
Sborník Slovenského národ-
ného muzea.
Chr. Stang, Das slavische und
baltische Verbum. Oslo 1942.
W. Steinhauser, Slawisches
im Wienerischen. Wien 1962.
Studium generale.
Heidelberg-Berlin.
A. J. Storfer, Wörter und
ihre Schicksale. Berlin 1935.
R. Strömberg, Griechische
Wortstudien. Göteborg 1944.
Studia Slavica. Budapest.
V. Machek, Studie o tvoření
výrazů expresivních. Praha
1930.
Jan Svoboda, Staročeská
osobní jména a naše
příjmení. Praha 1964.
Sborník Vysoké školy
pedagogické v Olomouci. Oddíl
Jazyk a literatura.
= SJP
Sybaris. Festschrift Hans
Krähe zum 60. Geburtstag.
Wiesbaden 1958.
Symbolae grammaticae in
honorem J. Rozwadowski I,
II. Krakow 1927-8.
O. Szemerényi, Syncope in
Greek and Indo-European
and the nature of Indo-
European accent. Napoli
1964.
Příspěvek nebo názor
Vladimíra Šmilauera,. dodaný při
recensi 1. nebo 2. vydání
tohoto díla.
P. J. Šafařík, Sebrané spisy
I-III. Praha 1862-5.
Čeněk Šercl, Z oboru jazyko-
zpytu. Praha 1883.

29
Šiman
Šír
ŠIŠ
Šk, Šimek
Štít. Pař.
Tamm
Thörnqvistovs
Tomsa
Torbiórnsson
Trautmann
Trávníček
ISTeslV, NV
Treimer,
Treimer Rw
Treimer ES
Trubačev
ESpr, Pr
Trypucko
Przysl
Vacek
Karel Šiman, česká mluva
myslivecká. Praha 1946.
VI. Šír, Ptactvo české I-IV.
Praha.
N. M. Šanskij-V. V. Iva-
nov —T. V. Šanskaja, Krat-
kij etimologičeskij slovar'
russkogo jazyka. Moskva
1961.
Frant. Šimek, Slovníček
staré češtiny. JPraha 1947.
Tomáš ze Štítného, Řeči
besední, pařížský rukopis.
Fr. Tamm, Svenska ord
belysta genom slaviska och
baltiska spráken. Uppsala
1881.
b Clara Thörnqvist, Studien
über die nordischen
Lehnwörter im Russischen.
Uppsala-Stockholm 1948.
Fr. Tomsa, Über die
Veränderungen der čechischen
Sprache. Praha 1805.
Τ. Torbiörnsson, Die gemein-
slavische Liquidametathese
I, II. Uppsala 1901-3.
Reinhold Trautmann,
Baltisch-Slavisches Wörterbuch.
Göttingen 1923.
Frant. Trávníček. Neslo ves-
né věty v češtině I, II. Brno
1930, 1931.
Karl Treimer, Das
tschechische Rotwelsch.
Heidelberg 1937.
Karl Treimer, Ethnogenese
der Slawen. Wien 1954.
O. N. Trubačev,
Etimologičeskij slovar slavjanskich
jazykov, prospekt. Moskva
1963.
J. Trypuóko, Mianownik
w roli przyslówka w slo-
wianskich jazykách. Uppsala
1948.
Frant. Vacek, Sociální
dějiny české doby starší. Praha
1905.
Václ, Václavík Ant. Václavík, Luhačovské
(LZ)
Vasmer
Vážný Gloss
Vek
VČA
VČP
Vendryes
Zálesí. Luhačovice 1930.
Max Vasmer, Russisches
etymologisches Wörterbuch.
Heidelberg 1953-1957.
Václav Vážný, Glossarium
Bohemoslavicum. Bratislava
1937.
Václav Vacek, rukopisný ná-
řeční materiál z Přešticka.
Věstník České akademie věd
a umění.
Věstník českých profesorů.
J. Vendryes, Lexique étymo-
Vendryes
Choix
VH, V. Horák
VJ
VKÖSN
V.M.
VMO
Vodň.
VPS
logique de Tirlandais ancien.
Paris. A 1959, M-P 1960.
Joseph Vendryes, Choix
ďétudes linguistiques et cel-
tiques. Paris 1952.
rukopisný etymologický
slovník českého jazyka od
Václava Horáka (asi z let
okolo 1890), nyní v Nár.
museu v Praze.
Voprosy jazykoznanija.
Moskva.
Věstník Královské české
společnosti nauk.
= Meh.
Věstník Matice opavské.
= Lact.
Vznik a počátky Slovanů
(sborník). Praha.
Vries, de Vries Jan de Vries, Altnordisches
de Vries I, II
VSES
VT
WM
Wartburg
Weigand-Hirt
WeltSl
WiM
Wolf
WoP
WP
WS, WuS
WZKM
WZU
ZbFL
ZDMG
etymologisches Wörterbuch,
2. vyd., Leiden 1962.
Jan de Vries,
Altgermanische Religionsgeschichte.
2. vyd., Berlin 1956-1957.
Vostočnoslavjanskij etno-
graíičeskij sborník. Moskva
1956.
Ρ. Váša a F. Trávníček,
Slovník jazyka českého.
4. vyd. Praha 1952.
Vlastivědný věstník
moravský.
Walther von Wartburg,
Französisches etymologisches
Wörterbuch. Bonn—Leipzig
1922 η.
Weigand-Hirt, Deutsches
Wörterbuch, 5. vydání.
Giessen 1908.
Die Welt der Slaven.
München.
Slownictwo Warmii i Mazur.
Siegmund A. Wolf,
Wörterbuch des Rotwelschen.
Mannheim 1956.
Wiedza o Polsce III,
199-334 (Poniatowski,
Etnograf ja Polski).
Warszawa 1932.
A. Walde, Vergleichendes
Wörterbuch der
indogermanischen Sprachen, vyd.
J. Pokorný. Berlin 1928 n.
Wörter und Sachen.
Heidelberg.
Wissenschaftliche Zeitschrift
zur Kunde des Morgenlandes.
Wissenschaftliche Zeitschrift
der Universität.
Zbornik za filologiju i
lingvistiku. Novi Sad.
Zeitschrift der Deutschen

30
Zelenin
ZfcPh
ZfdAL
ZfPhon
ZfrPh
ZfS
morgenländischen
Gesellschaft.
Dmitrij Zelenin, Russische
(Ostslavische) Volkskunde.
Berlin—Leipzig 1927.
Zeitschrift für celtische
Philologie.
Zeitschrift für das deutsche
Altertum und Literatur.
Zeitschrift für Phonetik.
Zeitschrift für romanische
Philologie.
Zeitschrift für Slawistik.
Berlin.
ZfslPh Zeitschrift für slavische
Philologie.
Zikm., V. Zikmund, Skladba jazyka
Zikm(und) Ski. českého. Praha 1863.
Zima Expr. Jaroslav Zima, Expresivita
slova v současné češtině.
Praha 1961.
ZMK Zpravodaj Místopisné komise
ČSAV. Praha.
Zubatý Jos. Zubatý, Studie a články,-
1.1,1.2, II. Praha 1945, 1949,
1954.
ŽA Živa antika, Beograd.
c) Zkratky knižních nářečních slovníků a monografií
.B, B-Msl,
Bartoš SI.
BD
Bělič
Bf, Buffa
Duš, Dušek
Gr
H, Hl, H2,
Hoš, Hošek
Hal, Haller
Hod
Hor
Hr, Hruška
Kašík, Kaš, Kš
Kellner
Kellner I, II
Kol, Kolaja
Kotík, Kot,
Ktk
Frant. Bartoš, Dialektický
slovník moravský. Praha
1906.
Frant. Bartoš, Dialektologie
moravská I, II. Brno 1886
1895.
Jaromír Bělič, Dolská nářečí
na Moravě. Praha 1954.
Ferd. Buffa, Nárečie Dlhej
Luky v bardejovskom okrese
Bratislava 1953.
Vavřinec Josef Dušek, Hlas
kosloví nářečí jihočeských I
II. Praha 1894, 1896.
Alois Gregor, Slovník nářečí
slavkovsko-bučovického.
Praha-Brno 1959.
Ignác Hošek, Nářečí
českomoravské I, II. Praha 1900,
1905.
Jiří Haller, Popis a rozbor
lidové mluvy v pěti pod-
řipských obcích. Praha 1932.
Quido Hodura, Nářečí lito-
myšlské. Litomyšl 1904.
Frant. Horečka, Nářečí na
Frenštátsku. Frenštát 1941.
Jan Frant. Hruška,
Dialektický slovník chodský. Praha
1907.
Antonín Kašík, Popis a
rozbor nářečí středobečevského.
Praha 1908.
Adolf Kellner, Štramberské
nářečí. Brno 1939.
Adolf Kellner, Východo-
lašská nářečí I, II. Brno
1946-1949.
Maxmilián Kolaja, Nářečí na
Kyjovsku a Ždánsku. Kyjov
1934.
Ant. Kotík, fi-eč lidu na
Novopacku a Hořicku. Nová
Páka 1912.
KpU
KtD, KottDod
Kubín, Kub,
KubL
Lor
Lp
Mal
Pawl.
Rzr
Stanislav
SvB, Svěř
SvK
Šembera
Utěšený
Vážný Čak
Voráč
Vy, Vydra
František Kopečný, Nářečí
Určíc a okolí. Praha 1957.
Fr. Kott, Dodatky k
Bartošovu Dialektickému
slovníku moravskému. Praha
1910.
Josef Kubín, Lidomluva
Čechů kladských. Praha
1913.
Jan Loriš, Rozbor podřečí
hornoostravského ve Slezsku.
Praha 1899.
Arnošt Lamprecht, Slovník
středoopavského nářečí.
Ostrava 1963.
Ignát Malina, Slovník nářečí
mistřického. Praha 1946.
Eugeniusz Pawlowski, Gwa-
ra podegrodzka. Wroclaw —
Krakow 1955.
V. Rýznar, O řeči
severomoravských hraničářů.
Olomouc 1932.
Ján Stanislav, Liptovské
nárečia. Martin 1932.
František Svěrák,
Boskovické nářečí. Brno 1941.
František Svěrák, Karlovické
nářečí. Praha 1957.
A. Šembera, Základové
dialekt ologie československé.
1864.
Slavomír Utěšený, Nářečí
přechodného pásu
česko-moravského. Praha 1960.
Václav Vážný, Čakavské
nářečí v slovenském Podunají.
Bratislava 1927.
Jaroslav Voráč, Česká
nářečí jihozápadní I. Praha
1955.
Bohumil Vydra, Popis a
rozbor nářečí hornoblanického.
Praha 1923.

31
d) Zkratky nářečních monografií neknižních a jazykových pramenů ostatních
(knih beletrie, národopisu ap.)
A = Adámek, Lid na Hlinecku. Praha 1900. — Cuřín = Fr. Cuřín (rkp. příspěvky ze
Smolče u Tábora). — Čec. = F. J. Čečetka, Od kolébky do hrobu. (Lidopisné obrázky
z Poděbradská.) Praha 1900. — J. Černý = J. Černý, Příspěvky k české etymologii lidové.
Praha 1894. -— Četyna — Bohumír Četyna, Valchař se smějeaneb Tutlanci a pozorníci.
Ostrava 1958. — Čižmář = Josef Čižmář, Lidové lékařství v Československu. I, II. Brno
1946. — Dědina = Fr. Dědina, Když si náš tatínek maminku bral. Praha 1942. — DU =
Dolina Urgatina (vlastivědný časopis Velkých Karlovic). — El. = V. Eliášová, Příspěvek
k dialektickému slovníku českému z Holická. LF 66. — Fp, Folp. = Jos. Folprecht,
Příspěvky k mluvě lidu slováckého na moravském Podluží. Výroční zpráva plzeňské reálky,
I. část (Plzeň 1906), II. část (Plzeň 1907). — Frinta Ch = A. Frinta, Chodové — srbský
kmen z Bavor. Minulostí Plzně a Plzeňska 3. 1960. 13 — 43. — Galuska = Zdeněk Galuska,
Slovácko sa sudí. Brno 1946. — GorJcij = Maxim Gorkij: BS = Z břehů a stepí; D =
Dětství; DS = Do světa; MK = Život Matvěje Kožemjakina. — GrZp = Alois Gregor, Slovník
k Zpěvům moravských kopaničářů. Vlastivědný věstník moravský 10 A955) 15j—21,
33 — 63. — HB = Zdena Hochová-Brožíková, Zvláštnosti mluvy lidové na Vysocku. Český
lid 29, 6 n. — Heršpice — viz Rous. — Hod. = Quido Hodura, Lexikální drobnosti z Lito-
myšlska. LF 67, 1940, 279 — 284. — Hol. = J. Holeček, Sebrané spisy, 2. vyd. — Hořká =
= Ludmila Hořká, Doma. Praha 1947. Hanysové. Ostrava 1961. — Hr. D. vcal. = Jan
Fr. Hruška, Děreček včalařem. Praha b. r. — Hs = Matěj Hések, rukopisné příspěvky nebo
poznámky. — Hurt = Rudolf Hurt, Dějiny rybnikářství na Moravě a ve Slezsku I, II.
1960. — Hviezd., Hviezdoslav = Spisy. Martin. — Hzl = Alois Hanzlíček,'rukopisné nebo
ústní příspěvky ze slovní zásoby nářečí Hranic a okolí. — Jech = Jaromír Jech, Lidová
vyprávění z Kladska. Praha 1959. — Jílek Jžno, Jjžno = Frant. Jílek, Jak žili naši otcové.
Vrchlabí 1946. — JJcř, Jjcř, Jílek Jčř = František Jílek, Jihočeský člověk a jeho řeč.
Č. Budějovice 1961. — JinCh = Jindřich Jindřich, Chodsko. Praha 1956. — Jir. = A.
Jirásek, Sebrané spisy. Praha 1900 n. — Kmeť, Sitno = Andrej Kmet', Sitno a čo s něho
vidieť. Otisk z „Tovaryšstva" III. Ružomberok 1901. — Kolk., Kolkop = Edmund Kolkop,
Doplňky k Bartošovu „Dialektickému slovníku moravskému". Výroční zpráva reálky
v Jevíčku, I. část 1906, II. část 1907. — Koníř = Agathon Koníř, Příspěvek k
dialektickému slovníku moravskému. ΜΝΗΜΑ 281 — 301. — Košťál = Jos. Košťál, Ptactvo v
názorech, pověrách a zvycích lidu českého. Vel. Meziříčí b. r. — Krš. = M. Kršková,
Rozprávky. Praha 1950. — Kruš. = Josef Krušina, Dějiny Trpína a okolí. Praha 1948. —
Křen = Fr. K. Křen, Spisy. Brno 1923-24. — Kub., Kubín = J. Š. Kubín, Stíny jdou
za námi. Brno 1946. — Blesky nad hlavou. Praha 1942. — Hrozná chvíle. Praha 1941. —
Kladské povídky. Praha 1948. — Kubáni, Valg. = Ludovít Kubáni, Valgatha a iné prózy.
Bratislava 1956. — Kuk., Kukucín — Sobrané spisy Martina Kukučína. Martin. —
L, Lak. = Ant. Lakomý, Slovníček hanáckého nářečí z okolí vsi Senice na Litovelsku.
Program reálky v M. Ostravě za 1909/10 a 10/11. — LN = Lidové noviny. — Malý =
Malý, Slovníček nářečí frýdlantského. Radostná země 1. 1951, 88 — 90, 138—141. —
Marek = Adolf Marek, Na prahu ždárských hor. Praha 1947. — Markv., Markvartová =
= Marie Markvartová, Jeřabiny. Bělohrad 1943. — Melnikov = P. I. Melnikov-Pečerskij,
V lesích (český překlad Praha 1926/7). — Most. = Václav Mostecký (rukopisné výpisy
z archivu vodňanského). — Mysl., Myslivec = Frant. Myslivec, Starý způsob hospodářství
na Opavsku. Opava 1922. — Μ Z = Jaromír Michal a Jaroslav Zima, Příspěvek k slovníku
nářečí Příbora a okolí. Výroční zpráva gymnasia v Příbore 1931. — Náb. = Jan Nábělek,
Příspěvek k fonetice nářečí moravských I, II. Výroční zprávy reálky v Litovli za šk. r.
1911/12 a 1912/13. — Národop. výstava = Národopisná výstava českoslovanská v Praze
1895. Praha 1895. — Něm. = Božena Němcová, Spisy (pokud není uveden svazek, jde o 7.:
Studie národopisné, z r. 1929). Praha, Borový. — Obrovský = Jakub Obrovský: OF =
Obrácení Ferdiše Fókala. Praha 1947; TP = Vo tem Trósilovym praseti. Praha 1940. — Orel —
= ústní zpráva od Jaroslava Orla z Brna. — Pekárek = K. Pekárek, Starozlínské pověsti.
Zlín 1942. — Petrus Tr, Tramp. = Jan Petrus, Trampoty studiosa Čagánka. Olomouc
1930. — Piazza = Lad. Piazza, Mluva lidu na Královédvorsku a Jaroměřsku; ve sborníku
Politický okres Dvůr Králové n. L. I. Dvůr Kr. 1937, str. 272 — 277. Některé doplňky
slovníku, ib. 291 — 292. — Pittn. = VI. Pittnerová, Spisy. — Piv., Pivoda = Oldřich Pivoda,
Hustopeče n. B. 1349 — 1952. Hustopeče b. r. — Podešvová P. rok = Marie Podešvová,
Poslední rok. Ostrava 1959. — Podl = Richard Jeřábek, Václav Frolec, Dušan Holý:
Podluží. Brno 1962. — Podřevnicko (vlastivědný časopis). — Pt = Josef Petera, Slovník
lidové mluvy v našem kraji. Polit, okres Dvůr Králové n. L. (v. výše), str. 278—291. —
Ppv = J. Š. Kubín, Lidové povídky z českého Podkrkonoší. Úkrají východní. Praha 1926. —

32
Ppz = J.'Š. Kubín, Lidové povídky z českého Podkrkonoší. Podhoří západní. Praha 1933. —
RK — Rukopis královédvorský. — Rs, Rous = Jan Rous: jazykový materiál knihy Fr.
Pátek, Obec Heršpice u Slavkova. Heršpice 1928. — Rus., Rusava = Fr. Táborský, Rusava.
Olomouc 1928. — Ryšánek SL = Frant. Ryšánek, Slovník k Žilinské knize. Bratislava
1954. — Sal. = Helena Salichová, Ze starých časů. Praha 1947. — Sova = Vlád. Sova,
Lidová mluva na Třebíčsku (v Památníku jubilejních oslav města Třebíče a třebíčského
okresu 1335—1935. Třebíč 1935). — Stašek Vzpom(ínky) = Antal Stašek, Vzpomínky.
Praha 1925. — Šr = Rudolf Šrámek, Nářeční slovníček z východní hoHlučínska. Radostná
země 9. 1959. 12—18. — Šulová = Anežka Šulová, Když se předl len. Pánov 1942. —
Táb = Josef Straka, Z táborské knihy černé. Tábor 1937. — Tilschová = M. Úlehlová-
Tilschová, Česká strava lidová. Praha. — Vaš. = Jos. Vašica, Drobnosti z lašského nářečí.
Časopis vlast, spolku mus. v Olomouci 41/42, 1929, 208 — 216. — Vážný JM = Václav
Vážný, O jménech motýlů v slovenských nářečích. Bratislava 1955. — Voz = Vincenc Vozar,
Sobůlky. Kyjov 1949. — VyhL = Jan Vyhlídal: Z hanáckého kraje. Brno 1912; Docht, ρ. =
= Dochtorské povídky I, II. Přerov 1932; Han. hum. = Hanácké humoresky. Olomouc
b. r. — Winter = Zikmund Winter: DK, Děj. kr. = Dějiny kroje v zemích českých od
počátku stol. XV. až po dobu bělohorské bitvy. Praha 1893; Obr. = Kulturní obraz českých
měst I, II. Praha 1890—1892; PaOv= Český průmysl a obchod v XVI. věku. Praha 1913;
ŘO = Dějiny řemesel a obchodu v Čechách v XIV. a XV. století. Praha 1906; Šat = Šat,
strava a lékař v XV. a XVI. věku. Praha 1913. — Z = Jaroslav Zima, Příspěvek k slovníku
Příborská. LF 64, 1937, 154—170. — Zaorálek = Jar. Zaorálek, Lidová rčení. Praha
1947. — Záturecký = A. P. Záturecký, Slovenská přísloví, pořekadla a úsloví. Praha 1896. —
Zechenter Liet. = G. Zechenter, Lietavice. Bratislava 1950. — Zíbrt Veselé chvíle = Čeněk
Zíbrt, Veselé chvíle v životě lidu českého. Praha 1950. — Zván R(ojko) = Peter Zván,
Rojko. Bratislava 1959. — Zýbal = Fr. Zýbal, Jdu na Slovácko krásné. Praha 1959. —
Žak9 Žakarovce = Banícka dědina Žakarovce. Bratislava 1956. — Žalud = A. Žalud, Česká
vesnice. Praha 1919.

A
a 1° spojka slucovací (otec a syn): rovná se
mu 1° véd. ä t/v, kladené rovněž mezi oba
slučované pojmy; 2° véd. ät 'pak potom dále',
jež může, vypočítává-li se několik pojmů,
státi před posledním (právě jako naše a\).
V slovanštině obě slova odpadnutím t
splynula. Κ véd. ä je blízké het. příklonné -a t/v,
luv. a het.-hier, -ha t/v (lat. et).
a 2° spojka významu odporovacího: ale
(jako v ruštině, ten byl ještě stč.). Klade se,
.zdánlivě bez potřeby, i před jinými
spojovacími slovy: a by, a i Vy, nebo s nimi i splývá:
ai ale ani ano asi aspoň avšak aj. (viz). —
Všeslovanské. Přesný protějšek je lit. o t/v
a ind. ät pak, i. Tvarem jsou to ablativy ide.
zájmenného kmene ukazovacího o-, tedy
*ót (ód) (koncové tjd v bsl. odpadá). Pův.
význam asi 'od toho dále, po tom dále'
naznačoval, že po uvedení a opuštění jedné věci
se přechází k další; takové připojení se mohlo
vyvinouti jak v odporovací, tak i ve
slucovací.
a 3°, starobylá spojka s významem 'že':
vězí v an -a -o (viz), dále ve významu
'když' (stč. druhů noc mne, a já spím,
slavný Jeronymus... mnoho velikých věcí
mne jest zjevil; Jan čapek přišel do hvozdu,
a my snídali; další doklady Bauer VČS 225). —
Odpovídá jí ř. ώς, které má tytéž funkce
(viz ano 3°).
a 4°, interjekce: á! dědeček, kde ά
vyjadřuje překvapení. V stč. stávalo i na
počátku hlavní věty, následovala-li po větě
vedlejší, kde ji dnes neklademe (J. Bauer; na-
př. moci-li tak budeš učiniti, a ty učiň; tehdy
když chtieše tu žádost dokonati, a tu mu se diá-
bel da poznati; čím viece zlého učinie, a huore
jim). Stejného rázu je stč. a v připojování
přechodníku k určitému slovesu. Interjekění
původ tohoto a tušili již někteří, snad
nejprve Daničic; nyní jej přijímá J. Kurz
Slavia 24. 144.
abalda: hlavní trafika, odkud ostatní
v obvodu berou zboží. Přes rum. abaldä
najatý sklad, z it. appalto smlouva.
abatyše, stč. -še, sic. -tiša. Ze střlat. abba-
tissa. Srov. jeptiška, opat.
abeceda, již stč. Je těžko postihnouti, kde
a kdy se toto slovo zrodilo vedle lat. abece-
darium (což byly básně s abecedním akro-
stichem). Je i střhn. abecedě, ale naše z něho
být nemusí. Pol. ábecadlo, sic. sin. abeceda.
aby (abych, abys, aby, abychom, abyste),
již stě. Aby je i sic: aby som atd., strus.
a ukr. Tato spojka uvádí obsahové věty
žádací. Vedle aby atd. je v č. již od staré
doby též pouhé by (je se... prositi, by mu to
bóh odpustil). — Spojkou je tu vlastně jen a,
kdežto by (popř. bych atd.) je jen součástí
následujícího kondicionálu: ten je tu (v.
Bauer VČS 177) „v jednom ze svých dvou
základních významů (vyjadřuje děj
žádoucí a děj podmíněný)". Tomuto a
dokonale odpovídá ř. spojka ώς -f- konjunktiv
nebo optativ, se stejným významem 'aby'.
Ř. ώς je, jak se obecně uznává, z *jós,
což je adverbiální útvar od ukazovacího
zájmenného kmene jo-, tedy asi 'jak'
(paralela je v bělor. kab < kaby, z kak by,
což znamená 'aby'; upozornil Kopečný).
Totéž bude v slovan. a; je nutné jenom
připustit ztrátu j, ale ta nepřekvapí, po-
myslíme-li na sic. aký = č. jaký; a je
archaicky též v polštině (Kopečný). Pouhé by
je vývojově mladší než aby (i když je už
v stč.): stará enklitičnost kondicionálu by
předpokládá, že spojkové by musilo být
přikloněno k jinému slovu, totiž právě
k a = ώς. Rovnice a = ώς dovoluje klásti
věty s tímto a do praslovanštiny, ba (s *jös)
do prajazyka a tak rozmnožiti počet vedlej ·
ších vět prajazykových. (Jiní vidí v tomto a
známou slucovací spojku, o tom Bauer 178.)
ač již stč., spojka: stč. podmínková
('jestliže': ač mne jiný nezabie, sama se
chci zabiti), podmínkové přípustková (ač by
čtenie mlČalo, ale svět volá = etiam si
Evangelium taceat, mundus clamat), přípustková
(mušu, aČ nerad, řéci.. = i když, třebaže).
Od 15. stol. též s -koli(vek). (Hojné doklady
má Bauer VČS; tam 333 o původu.) Chybí
v nářečích. — Sic. ačkólvek, ačpráve, pol.
acz (kolwiek) t/v jako v č. Dl. hač 'jestliže'. —
Málo jasné. Podmínkové ač se vykládá
z partikule a + partikule ce, „která podob-.'
nou [= podmínkovou] Junkci plní i sama*
v bulharštine" (Bauer VČS 333); ce pochází
z ide. kue (také stind. střídný tvar ča má tu
funkci). Je však nesnadné takto pochopit
funkci přípustkovou. Pro tu je nutno hledat
jiné řešení. Novější čeština pro ni má
jak(z)koli, polština jakokoli, slovenština áko-
3 Machek — Etymologický slovník

adamant
34
akvavit
kolvék, tedy zřejmě staré *jako. Slovenština
má též i pro podmínkovou i pro přípustkovou
funkci ok, tedy rovněž útvar z původního
*jako; srov. i č. jak-.^jak ho budeš zlobit,
nepůjdeš nikam SSJČ = jestliže; jak to
dělám poprvé, budu s tím včas hotov ib. = ač-
koli, i když. Je tedy nasnadě domněnka,
že i ač, podmínkové i přípustkové, je vlastně
jako-, stran c srov. jináč(e) vedle jinak;
začáteční j v této spojce zanikalo (v sic.
vůbec aký = č. jaký!), podobně jako ve
spojce a 3°, též v α-by, kde a dobře odpovídá
řeckému ώς, z *jós, a též v až = lit. jóg;
neslovanské příbuzenstvo těchto spojek má
tedy *jö-, což je právě základ slov jaký
a jak(o). Vystačíme tedy pro každé aÓ
s jednotným původem, a to od *jace,
příbuzného s jako.
adamant stč.: drahokam, diamant. Z lat.
adamas gen. -ntis diamant, < ř. άδάμας
-ντος. Srov. démant.
' adut jč. sic: trumf (v kartách). Z fr. atout
t/v ( < a tout = ke všemu, hodící se k přebití
proti všemu).
advent, již stč. doloženo od 14. stol.
(Hujer 1, 251). Tak i sic. — Přejato (svědčí
Hus) z lat. adventus příchod, totiž Kristův.
Janko ČMF 8. 123.
agar, živný podklad pro umělé pěstování
mikrobů. — Z indonés. agar-agar t/v. K nám
i do polštiny přišlo asi z angličtiny, která
užívá formy nezdvojené. Stiller RO 22.
114.
agnustek mor.; též (han. popř. s h-)
-tka -tko agnúsek (h)agnuzek almuzek, hagr-
nóstek, sic. ágnušek agnusok agnustek agnúš-
tok: dělaný z vosku svěceného beránek,
peníz s beránkem u růžence Jg, svátostka na
růženci nebo krku nošená B, medailonek
s obrázkem Krista n. světce Kol-Mal-Gr. —
Z lat. agnus dei beránek boží.
aha citosl. Ze ^stě. haha, hahá, téhož
smyslu. Flajšhans ČMF 8.216. Sic. aha, aha.
ahežka: viz kníhalka.
ahoj, interjekce pozdravná (u mládeže
a sportovců). Z dolnoněm. ahoi!, což
je „zvolání, zvláště námořnické, lodnické,
trampské." PSNČ, A. Mágr pís.
ahoj: val. a hóóój = volání na krávy
a volky při orání či jízdě, aby jeli nebo táhli
pomaleji (Lipjan, Podřevnicko 1.30); pod.
vč. hoj, malá! na krávu.
ach citosl., též achach, achich. Od něho sic.
achkat říkati ach, vzdychati (příponové k
slovesné) (pod. ukr.), č. ojediněle achati
(pod. r. sch. b.).
achát, od stř. doby; tak i sic. — Spolu
s něm. Achat z ř.-lat. achatés.
achtel: v starší době jakási míra plošná,
Voz 121 z 1715, viz i Haná 288; i dutá (asi
23 1): achtelik piva Jg, haktelík. Sem sic.
jachtlík mýtovnice mlynářská KtPř 3.594.
Stpo], a pd. achtel, hl. hachtL Z něm. Achtel
osmina (míra); srov. věrtel čtvrtce, vč. kdysi
míra plošná i dutá. Janko ČMF 9.14.
aj aj-aj aj-ej ajejej > a-jéjej citosl. Mor. též
jej(da), sic. ajaj(aj), též (j)aj, odtud jajkať,
pod. jojkať. V. Trávníček NV 1. 197. Vlastně
spřežka dvou citoslovcí, viz a, jej. Podobně
stind. aye, ayi, výkřik překvapení, úzkosti
ap. (doložený v dramatech, v. Mayrhofer
1. 551).
ajta citosl. řídké a jen spisovné (i tak jen
v žertu nebo parodii). Pochází z RK, kde je
několikrát; vzniklo Hankovým mylným
čtením jednoho místa Husovy postily Aj, ia dva
bozie svědky pravíta. Flajšhans LF 64.447.
akát, lid. agát. Řec. ακακία znamenalo
jižní rostlinu citlivku (Mimosa), pak jí
blízkou kapinici (Acacia), dávající známé žluté
květy „mimosy". Ve střední Evropě jméno
acacia přenášeno na trnku, trnoslívku,
konečně u Presla 1820 na trnovník (pův. zvaný
botanicky Acacia Robini), přenesený 1630
z Ameriky. Č. trnovník zavedl 1823 Havelka;
je z r. ternovnik. Šmilauer NŘ 26.221, 29.201.
— Sic. agát odpovídá čes. lidovému agát;
starší ojedinělé sic. agác je z mad. nářečního
agacs. Hpt.
akcíz: kdysi potravní daň ,,na čáře" (v
Praze), tak i sic. Z něm. Akzise, to pak z fr.
accise t/v, pův. zářez, vroubek. O těch
zářezech viz pod rabuše.
akord, tak i sic: úmluva o mzdě podle
odpracovaného množství, úkolová práce.
Z fr. accord dohoda.
aksamit, již stč.: druh tkaniny, sic. -iet. Stč.
též eksamit. A- je též pol. ukr. r. sch., též o-
st.-sch. ukr. strus. — Z ř. έξάμιτος -ον
tkanina šestinitná (εξ — 6, μίτος = nit osnovy)
> lat. examitum; a- asimilací k a druhé
slabiky, nevíme však, kde a kdy se objevilo
nejprve. Zkrácením z toho je samet (střlat. sa-
mitum, stfr. samit, střhn. samit, nhn. Sammet,
Samt), jméno u nás někdy mylně přenášené
na bavlněný řádkovaný manšestr (sic.
zamat).
akštajn -ejn -én -ýn, jakštajn stč.: jantar.
Protože jantar „potíraný suknem přitahuje
k sobě drobničké věci" (Jg), přenášeno to
jméno již v něm. i v češ. též na magnet. Sin.
okštan. — Ze střhn. agestein, acstein, což je
ze sthn. agetstein < agatstein, tj. achátový
kámen. Byl tedy, jak patrno, žlutý drahokam
achát zaměňován s rovněž žlutým a tehdy
drahocenným jantarem.
akurátní: přesný, pečlivý. Z lat. accürätus
t/v, od accúrare pečovati oč (cura péče).
Lidové příslovce (j)akorát, sic. akurát (sic. má
i odvoz, -ny -ne -nost) je z něm. akkurat.
akvavit: kořalka, z toho zkráceně mor. kvit,
kflt. Z no volat, aqua vitae voda života; tak
byl dříve označován líh jakožto lék. — Sic.
okovitka okvit(ka) okovit kvit (zvi. na Oravě)
je z pol. okowita téhož původu. Rd. je akaví-
taja. Srov. i fr. eau de vie t/v.

ala
35
alún
ala ! alou!, též (h)alou Vy, alo Hor, citoslovce
pobízecí. Bývá i ve spojení s cizími slovy:
ala marš PS (srov. něm. allons marsch), ala-
vanti KtD-Gr-K (ital. avanti vpřed!), alo-
vajtr Mal-K (něm. weiter dále). — Ala, alou,
něm. hol. dílo jsou asi z fr. allons jděme!,
přejatého od franc. vojáků někde v Německu,
popř. u nás.
alafanc ha·, stč.: úplatkový dar; zachoyáno
ve vč. alafancovat CL 1.457. — Ze střhn. ale-
vanz čtveráctví, šibalství, podvod, úplatný
dar, zisk, to pak je z it. alV avanzo ku
prospěchu, k zisku.
alambik alembik, stě.: křivule, vrchní část
destilačního přístroje. R. alembik, b.
alambik. — Z román. (fr. alambic ale- atd.); sch.
lambik z it. lambicco. Základem všeho je
arab. al-anbW pohár, původu řeckého.
alarm,-ovati. Evropské slovo, přes němčinu
z it. alV arme do zbraně!
alaš, sic. aláš, halas-, druh likéru. Jméno je
prý podle jedné vsi u Rigy.
alcna: kousek kůže přidávaný od ševců na
kopyto k vyplnění míry, us. za Jg. Z rak.-
něm. Alzen t/v (srov. rak. alzl t/v). Je i mad.
dleni. „Posledním pramenem těch slov je
ital. gli alzi 'kousky kůže nalepené jeden na
druhém na kopyto, aby vpředu správně
přiléhalo', postverbale od alzare" (Knobloch
ZfS 7.297).
aldamáš: viz oldomáš.
ale! ale! citosl. podivu, překvapení, nevole
(Kdo vám to ale řekli — Ale, podívejme se! —
Je to ale darebák!). Může státi i samostatně,
poklesajíc na příslovce (Ale, ale!). Je v něm
citoslovce á, pak částice Ze, mající zde úkol
dáti slovu větší rozsah. — Sic. pol. ale.
Jinde v té platnosti je ole (stsl. b. r. ukr.),
v němž je citoslovce o zesílené o totéž Ze.
ale 1° spojka odporovací. Příbuzné je
ř. άλλα t/v; slovan. al- se kvantitou rovná
řeckému αλλ-. Neshoda v koncové
samohlásce není závažná: -a může být výsledek
asimilace k a- začátečnímu. (Odchylné
dosavadní názory uvádí Bauer VCS 66; v jeho
knize jsou podrobné výklady o větách s ale.)
ale 2° spojka uvozující a) odpověd (Jak se
mátel Ale ujde to. — Kde budete večerΊ Ale
doma.), b) opakování, popř. se stupňováním
(Neumí nic, ale pranic). Podobně se klade
v sic. — Základem je interjekce a, fungující
zde pro pouhé navázání na předešlá slova
partnerova; tu všude (zvi. u jiných Slovanů)
by bylo lze slyšeti pouhé a (Jak se mátet
A dobře! — Nedá nic a nic. — A to se
podívejme!). To bylo již stč.: Ale sv. Václav
sestru mějieše (Dal.): ,,smyslu odporovacího
v kontextu není" Gb. Toto ale v stč. stávalo
i na počátku hlavní věty, následovala-li
po větě vedlejší (J. Bauer; např.: pakli
kto má ženu zlobivú, ale kup jí sukni novů),
kde my je nyní neklademe.
ale 3° mor. (a sic. nář.) asi, příslovce
vyjadřující přibližnost čísla (přijde jich ale
deset). Tu je patrně základem Ze, a to ve
významu blízkém v le-da, tj. „tak nějak, jaksi,
ne určitě, přibližně". Toto ale je rovněž
v alespoň. Začátečnímu a- odpovídá ř. ώς,
jež se také klade podobně před číslovkami.
alej, nář. álija Kol-Voz; sic. aleja. Z něm.
Allee (s -e vysloveným velmi zavřeně), to pak
z fr. allée. Janko CMF 9.223.
aleluja: v cirk. obřadech velikonočních
závěrečný výraz radosti (nad vzkříšením
Páně). Z hebr. hallelü-jäh chvalte Boha. Lid.
až do al., např. bylo všeho a. d. a. veliká
hojnost; pův.: ke konečné radosti, spokojenosti
všech, k výslednému jásotu všech.
alkovna: přístěnek bez oken, sic. alkov-
ňa. — Arab. al-kobba kabinet, přístěnek se
dostává do Evropy jako šp. alcoba, fr. alcóve,
něm. A8. stol.) Alcove. Odtud u nás dikova
Rohn 2.133. Z novějšího něm. Alkoven,
kde je -n z převládnuvšího slabého sklonění,
je nč. A9. stol.) alkovna.
almara: skříň. Stč. též almařie alměj alměr
(toto z něm. podoby almer), nč. nář. jarmara
almaryja (zdrobň. almaryka Drah. 23), (h)al-
méř, s obalováním Z > v jě. aumara Táb,
oumárka Táb, oumara Duš 1.6, Jjčř 210. —
Ze střlat. almaria, armaria fem., což je
za singulár vzatý plurál od střlat. almärium
z klas. lat. armärium, to pak je od arma
zbraň, náčiní, tedy 'skříň na náčiní'. V č.
i jinde bylo zakončení místy zjednodušeno.
Pol. almar ja (o-), sic. almara i ar mar a, sin.
almara o(r)mara, sch. ormar > orman.
almužna, již stč.; odvoz, -nik též stč.; nář.
i jalmužna od 13. stol. — Pol. jalmuzna, sic.
almužna, hl. (j)almožina, almožna, dl. wol(o)-
mužna, sin. almožna. — Ze sthn. almuosan, to
pak z vulg.-lat. *al(i)mos(i)na < ř. ελεημοσύνη
smilování, útrpnost, dobročinný dar.
altán, u nás od 16. stol. (dolož. 1570).
Zprvu „plochá střecha nebo prostrantví na
střeše, kde se procházeti možno" Jg, pak
lehké přístřeší, besídka na této ploše,
konečně (za Jg fem. na -a) besídka v zahrádce.
Κ nám proniklo přes něm. Altan mask., což
je přes bav.-rak. Altane fem. z ital. altana
(od lat.* altänus z altus vysoký, tedy „horní
prostranství, ve výši"). Pol. altan(k)a, sic.
altán (ok) i altánka.
alterace: (chorobná) změna, porucha,
z *alterätio od střlat. alteräre měniti (z alter
druhý). Lidově zn. též 'rozčilení, pobouření
mysli, hoře, zoufalství'. To pochází asi ze
starého lékařství, které poruchy mysli
odvozovalo z poruch tělesných šťáv. Sic.
alterácia.
aludel mask. i fem.: jistá baňatá nádoba
alchymistická. Tak i pol. něm. fr. angl.
Z arab. al-utal nádoba.
alún, stč. až po Rešela: kamenec. Pol.
(h)alun ( > ukr. halun, r. galun), sin. (g)alun
golun (g již v něm. nářečích bavor. a koru-

amarant
36
ani
tan., původu je záhadného).JZe střhn. alün,
to z lat. alümen t/v. Janko ČMF 11.28.
amarant: pův. květina nevadnoucí, např.
papírová, umělá (αμάραντος tj. nevadnoucí,
od μαραίνομαι vadnu)^ pak imaginární
básnická květina; už u Římanů konkrétně las-
kavec, symbol pevné lásky prý ,,pro
trvanlivost jeho květů". Janko ČMF 11.127.
amarela -eZe, lidově též amrhele hamr(a)le
hamrne: druh višně (červená, Prunus acida).
Sic. amarela. — Z něm. Amarelle, to pak ze
střlat. amarellum višně, vlastně 'hořkavé'
(zdrobnělina od amarum hořké). Šmilauer
NŘ 25.87.
ambažúr(a) vulg.^ chuť (na něco), veselá
nálada PS-Voz-SSJČ. Původně jeto „nátisk"
rtů na hudební nástroj foukací, pak
„schopnost, dobrá nálada k pití" (má dobrou a-u =
má dobrý tah). Treimer 15, 91, Lingua
9. 1960. 90: z fr. embouchure, vlastně od
vallonské podoby toho slova. Nezávisle na
Treimerovi sdělil i Jan Rychlík.
ambretka: druh hrušek. Z fr. ambrette
hruška pižmovka (něm. Amberbirne), to od ambře
ambra (vonná látka).
ambrožka, stě. též -že, -ž(n)ík: světlík
(bylina Euphrasia officinalis, dříve i nyní vážená
pro hojení očí). Zajisté z euphrasia; amb-
snad lidovým spojením s Ambrož.
amok, nyní mezinárodní slovo. Z malaj.
amuk t/v. Stiller RO 22.123.
ampr hampr (h)amprle hampelka: u Kyjova
škopíček s jedním uchem pro napájení telat
Kol-Voz. Z rak.-něm. Amper džber, to pak
je z lat. amphora.
an -a -o: viz ano 3°.
ana, anna sté. interjekce: ach. Asi hebr.
ännä t/v. Podrobně o ní Janko ČMF 13.109.
ande, stě. spojka vedlejších vět pro vztah
odporovací (ojediněle), důvodový, časový,
obsahový, účinkový (ojediněle); odpovídá
mu tedy zpravidla nč. že, když, kdežto; hojné
doklady u Bauera VOS. — Má se zpravidla
(Gb. SI. a n.) za to, že vzniklo z a onde,
přičemž se onde chápe jako adverbium toho
druhu jako k-de, z-de, tj. od zájmena on,
tedy „na onom místě", ten význam vvšak je
tu velmi oslaben; a chápou Zubatý NŘ 4.184,
Trávníček Nesl V 1.211 jako totožné s inter-
jekcí a, takže by ande bylo původně
znamenalo „hle". Toto však mám za pochybné.
Spíše lze vidět v tomto α starobylou spojku
(a 3°), totožnou s ř, ώς; tím se významy při
ande vyloží bez nesnází. Je hodno pozoru,
že ande bývá často po slovesech sentiendi;
i tu bylo v řečtině ώς právem. Onde svůj
místní význam po a oslabilo, jednak možnou
záměnou výrazů pro směr pohybu a místo
klidu (= sic. kde ideš? = kam jdeš), která se
dá srovnat se záměnou ve spojkách kdyžtě
a kdežto proti kdy-ž, jednak obecným
oslabením, jaké postihlo např. adverbium
podobného významu tam, jež se klade v č. nářečích
a v sic. vlastně nadbytečně v některých
případech (sic. kto ho tam viel = kdo ho
zná!).
anděl, stč. též a sic. anjel (toto ze střlat.
výslovnosti anjelus), v tom pak „předržením
závěru, potřebného k n, vznikne ň v anděl,
které ovládlo" (Janko ČMF 12.225). — Vše
z ř. άγγελος posel (v křesťanském učení =
posel boží): b. r. sin. angel, ukr. anhel; ale
stsl. αη(Ί>)ρβΙι>, seh. andeo, pol. an(g)iol,
č. anděl (z toho hl. jandiel, dl. janíel)
pocházejí z balkánské výslovnosti se změkčeným g,
které se změnilo v ď (z csl. je i mad. angyal).
Frinta WeltSl 4.1959.190.
andělíka: rostlina zvaná vědecky Archan-
gelica. Ze středověkého názvu herba angelica,
tj. rostlina andělská (= léčivě veleúčinná).
Sic. angelika = rod Angelica!
andielek stč.: jakási ryba (uKlareta).Podle
Jg = mořský anděl, dnes ostroun Squalus
squalina L; angl. angel-fish, „nazvaný tak
pro své hrudní ploutve rozpjaté na způsob
perutí". Janko ČMF 12.226.
androdamant, stč. andromand, staré jméno
jistého nerostu egyptského. Slovo řecké, zn.
„krotitel mužů" („vítěz nad nimi a jejich
hněvem"); άνήρ gen. ανδρός muž, δαμάω
krotím. Janko ČMF 12.226.
angor 1° nebo spíše -a stč.: kotva. Z lat.
ancora < ř. άγκυρα. (Jinde přejímáno
příslušné slovo jinými cestami.)
angor 2 °: telata narozená mrtvá nebo brzy
po svém narození zabitá a maso z nich, tedy
nezdravé. Us. podle KtPř 3.553. Podle Jánka
ČMF 12.229 z něm. Schind-Anger mrchoviště.
angor 3°: druh vlněného šátku; angor a
(takto i sic.) tkanina dámská, napodobenina
jisté kožišiny, speciální dlouhá kozí srst
vplétaná pro ozdobu do vlny (výrobek, např.
dětská čepička, má ozdobné dlouhé
chlupy). — Vše ze jména tureckého hlavního
města Angora (nyní Ankara), v jehož zemi
chovány dlouhosrsté kozy; jsou pak i „an-
gorské" kočky a králíci.
angrešt: srstka, nář. též ankrešt (tak již
Rohn), ankres. Stě. agrest od 15. stol. je
šťáva, víno z nezralých hroznů. Pol. ukr.
agrest (pd. i angresť), rd. agrus, sin. agres,
sch. (e)greš, ogresta aj. — Z it. agresto nezralé
hrozny vinné, šťáva z nich (z *acrestis kyselý,
od lat. dcer ostrý, štiplavý). Janko ČMF
12.230. Sic. a horň. egreš je však z mad.
egres < ital. (Hpt.) Domácí názvy jsou
mechounek PS, mouchonky mechourka muňka
B, měchonky Sova od měch, kudlácek, kudla -
cinká Β od kudla kadeř vlasů, turenka Β aj.
ani, han. eni B, spojka („spojuje souřadně
a záporně" Gb); vedle ní též pouhé ni v témž
významu; -z v aniž má funkci větově
připojovací pod. jako v jakož, pročež apod. — Ani
obsahuje spojku a + negační slovce ni 'ne'
(lit. nel t/v); nijeden hrad tak nesnaden ani
město jest dobyti-, ne jeden hrad, také ne

ano
37
ar
město .. .)· Viz též ni. Podrobný výklad o ani
viz u Bauera VOS. — Sic. a pd. přirovnávací
ani 'jako' (sic. letěl ani střela) je za starší ni
(i to žije v témž významu), srov. lit. néi t/v.
Je to totéž slovce negační a do srovnání se
dostalo stejně jako ne + z, jenže ze srovnávání
nestejnosti (je tvrdší ni kameň = než, tj. tvrdší
on, ne kámen) přeneseno do srovnávání
stejnosti (= je tvrdý jako kámen). Naopak zase
sic. ako z vět tvrdý ako (= jako) kameň
proniklo do komparativu tvrdší ako (= než)
kameň. Je však možné i jiné pojetí: že toto
ani je totožné se spojkou (a)ni a že k
přirovnávací funkci dospělo asi přes věty, pův.
záporného smyslu, typu ani slunce tak
nezářilo, ani měsíc, ale ..., a to v době, kdy zápor
byl ještě v onom ani (u slovesa ještě nebylo
ne). Tento prostředek, v lidové poesii běžný
za stará u Slovanů a dosud jinde (BSL 51,
c. r. 48 o nové řečtině), asi ustrnul v podobě
ani slunce září (drahokam), s vypuštěním
všeho ostatního; stal se formulkovým, nově
už ve smyslu kladném. Obdobný postup
tušíme i v lit. příbuzenstvu, i když intonace
tam obě funkce liší (nel = č. ani; néi =
jako).
ano 1° přitakací. Doloženo od 15. stol.
(HMÖ 3.18, Trávníček NeslV l,98n., tam
starší liter.; Hujer 1.242). — Složeno z
„navazovací'4 spojky a a přitakacího adverbia no
(viz), které má shodný protějšek v lat. při-
takacím nam (u Slovanů m arci odpadlo):
toto latinské „ujišťovací" nam znamená
Opravdu, zajisté, ano' (nam ...sic agamus =
ano, tak udělejme); vězí též v e-nim, jehož
původní význam je stejný: 'zajisté, ovšem,
opravdu5. Našemu a odpovídá svou funkcí et
v lat. etenim, původně 'a opravdu'. Viz
i ano 2°.
ano 2° stč. spojka: vždyť, neboť. Uvozuje
větu, zdůvodňující to, co se praví ve větě
předchozí: aj tot již blízko smutek, ano nenie,
kto by spomohl. Doklady Gb, Trávníček NeslV
1.90n, Bauer VČS 109. — Jeho a je
navazovací spojka, no je příbuzné s lat. odůvodňo-
vacím nam t/v (vždyť, neboť), kteréžto nam
je totožné s přitakacím nam (viz ano 1°).
Starší názor viděl v tomto ano deiktickou
partikuli s významem „hle" (liter, u Bauera).
ano 3° stč. spojka ve větách obsahových
a časových: ušly šal, ano psi stékají-, uzřev,
ano pohani veliký hod cinie (= že); přišel sem
do hospody, ano se již setmievá (— když).
Doklady Gb, Zubatý LF 36.25, Straka LF
46.21n., 55.276, Trávníček NeslV 1.90n.,
HMÖ 3.49n, Bauer VČS 121, 224. — Vedle
toho jsou a časem se rozmáhají případy, kdy
místo nespojitého ano je tu spojité (shodné
podle rodu a čísla) an -a -o (viděl sem holúbka,
an sedí na mé hlavě-, nalezl své apoštoly, ani
zesnuli), později dokonce zas neshodné an
(viděli srny ženu, an vzhledala). — Zdá se, že
toto ano 3° nemůže být téhož původu jako
ano 2°. Mám za to, že původní je tu an -a -ο,
vzniklé stažením z a cn, a ona atd. a že α je
tu rovno a příbuzné řecké spojce ώς, že i zde
se dá vyjít z významu 'jak' (... jak sedí ...;
jak zesnuli atd.) ve větě obsahové i časové;
on -a -o je pak ovšem známé osobní zájmeno.
Zde je důležité, že an -a -o bylo vždy vskutku
jen při 3. osobě. Nespojité ano rovněž; jeho
nespojitost pokládám za výsledek toho, že
v povědomí mluvících se sblížilo ano 2°
a toto an -a -o.
anobrž spojka v souvětí stupňovacím.Místo
prostého stupňovacího ano se od 15. stol.
objevuje i ano brž; ano je tu zesíleno
komparativem adverbia brzo, tedy brž = spíše.
Po větách záporných nabylo významu opa-
kově odporovacího, který mohl převládnout.
Když se význam komparativu otřel, začalo
se an(o)brž chápat jako spojka odporovací;
nepochybné je to teprve u Vusína a v době
obrozenské. Tehdy zároveň zaniklo jeho
užívání po větě kladné. (Trávníček NeslV 1.96;
zde podáno, ale kratčeji, slovy J. Bauera
ze SPFFBU 1956 A 26; podrobný výklad
VIZ U Bauera VČS.)
anšovka: mořská rybka sledovitá. Přes
něm. An(s)chovis je ze špaň. ancho(v)a nebo
sicil. aněova. Další minulost je nejistá a
sporná. Janko ČMF 12.225.
antikrist: protivník Kristův, ďábel (anti
proti, z ř. αντί); stává se nadávkou a pak
měněno v mor. ancikrist anciáš ancejáš anci-
bél (-bél z BeliaVi), jancybel (toto má Malý).
Také sic. je hovorové ancikrist, anciáš.
anton: zelený a.: policejní uzavřený vůz
n. kára SSJČ. — V něm. argotu je grüner
Heinrich a grüne Minna t/v, ale grüner Anton
bylo vězení v Antonstraße v Berlíně. U nás
byl tedy význam po přejetí přesunut na káru.
Grün v něm argotu = nepříjemný, nejistý,
nebezpečný.
antoušek fam.: pohodný, ras; pův. pražské
slovo, ale dostalo se i na venkov (El). —
Pův. to byl populární pražský pohodný
Anton Scheck, ,,jehož lid nazýval Antoušek".
Janko ČMF 13.109, v. však i 13.215 a Hujer
1.235.
anýz, stč. též anéz -ž, chod. hanýž -níž. Sic.
qníz, onajs (odtud onajska druh žemle). —
Č. slova a sic. aníz budou přímo (skrze
lidové léčitele) z lat. aněsum popř. anisum, tak
i pol. anyz, r. anis, sin. janež, sch. aniš -ž.
Sic. lidové onajs je z něm.-rak. aneis.V. i Janko
ČMF 13.216.
apoštol, stč. (j)apcstcl (-Š-). Obecné kulturní
slovo, z lat. apostolus < ř. απόστολος, tj.
posel, vyslanec boží.
apoteka apateka apatéka stč.: lékárna. Nč.
lid. (h)apatyka (y < í < é), mor. aptéka,
slez. aptyka, msl. apatéka Mal, sie. apatéka
-tieka. -— Z lat. apothěca < ř. άποϋήκη sklad
(srov. άπο-τίϋημι odkládám, uschovávám).
ar: plošná míra 100 m2. Od 1793. Nyní

arak
38
astrachán
obecné kulturní slovo, z lat. area plocha
vytvořeno fr. are mask., což proniklo všude.
arak: jisté druhy lihových nápojů.
Východiskem je arab. 'araq 'pot; šťáva z datlí;
silný lihový nápoj'. Toto arab. slovo
proniklo na východ až do Malajska a Indonésie,
kde znamená konečně 1° jakýkoli lihový
nápoj, 2° místy lihový nápoj ze šťávy jistých
palem, 3° mezi tamějšími Číňany lihový
nápoj z rýže. S významem č. 3° pronikl arak
z malajského archipelagu po založení prvních
kolonií do Evropy. Stiller RO 22.133.
Zkrácená forma je rak, srov. sch. rakija kořalka.
arci, arciť, ar cize, od střední doby: ovšem.
Formou je to spojka a + rci B. os. imper. od
říci), ale ze slovníkových dokladů není dobře
vidět, jak se to spojení dostalo k dnešnímu
významu. Snad lze vyjíti od nerci(li) 'neřkuli,
tím méně, natož pak', což bylo pův. =
„neříkej" (ani dobytku není co dávati, nercili
čeládce Jg = přitom mi ani nemluv (te) o ...,
něm. geschweige). Zdá se, že v době, kdy
nerci ještě cítěno jako 2. os. imper., bylo
k němu přitvořeno arci ve větách smyslu
kladného (což vše dobrý písař věděti má, arci
pak impressor Jg = tím spíše ...). Věc si
žádá výzkumu.
arci- v arci-biskup apod., již stě., též sic.
Nyní též arcidílo, arciblázen aj. —- Základem
je ř. άρχι- (od άρχω jsem prvním, vládnu):
přejato jakožto lat. archi- (viz i archanděl);
pozdější výslovnost byla arki- a ,,konečně
středolat. měkká" (Janko) arci-. Ta přejata
beze změny do češtiny. — V němčině
arcidílo erz-, to přejala vulg. čeština v erc-dare-
bák apod. — Samostatně se vyvíjelo stč.
arcipřest arcikněz, archidiakonus, ze střhn.
erzepriester: je i alc(i)přést, ancipřišt.
arenda: roční nájemné (např. z krčmy,
odtud slez. harenda krčma). Odvoz, arendář
-dátor -dovník -ďák (toto Vy). —- Pol. ( > ukr.
r.), sch. arenda, pd. hare.da. — Ze střlat.
arrenda od ar(r)endäre pronajímati (s ním
souvisí i renta, něm. Rente, fr. rentě, z *rendi-
ta). Sic. arenda je však, jak patrno ζά-,ζ mad.
arenda-, v starší době sic. á. znamenalo i
poddanský poplatek vrchnosti (Blanár HL).
arest, lid. i harest (h)arešt; sic. árešt, pol.
areszt. — Ze střlat. arrestum, což je od
střlat. arrestäre < ad + restäre učiniti, aby
něco zůstalo zpět, zadržeti, uvězniti. Arestant
byl pův. ten, kdo zadržuje, ale asi od 18. stol.
(u Němců, pak i u nás) zadržený, vězeň.
Odtud i arestovati vězniti. Ale aretovati
zatknouti je z něm. arretieren, fr. arréter t/v,
jež pochází rovněž z arrestare.
arch papíru, stě. ark; sic. (h)árok, pd. arch.
Asi ze střhn. *arc (srov. střnizoz. a sever.
ark), to pak z lat. arcus oblouk, luk (odtud
přímo pol. arkusz [ > ukr., rd.], sch. arkuš,
mad. árkus), což „v stř. latine vzalo na sebe
speciální význam ... např. o papíru: ten
se totiž v dílnách přehýbal do oblouku nebo
na způsob luku ve dvé" (Janko ČMF 27.15),
pův. byly totiž míněny jen archy foliové,
o dvou listech. Oba významy jsou i v něm.
Bogen t/v.
archa: křídlový uzavírací oltář (dolož, od
1498), biblická archa úmluvy (skříň s
deskami Desatera), a. (lod) Noemova. Pol. archa,
nyní arka, sic. archa. — Základem je lat. area
skříň, vl. uzávěra, od arcěre, ch z němčiny
(střhn. je arke i arche, nhn. Arche). Viz
i rakev.
archív. Obecné kulturní slovo, z lat.
archivům místo pro uložení listin, to z ř. άρχεϊον
vládní budova.
arkýř, stč. arkéř, alkéř. Z češtiny je sic.
arkier a pol. alkierz, z pol. ukr. alkyr; hl.
warkař, dl. ha(r)knař. Ze střhn. arkěre t/v,
což je ze stár. sev.-fr. arguiere střílna.
armáda, tak i sic. Pol. (h)armata dělo (dř.
i dělostřelectvo, vál. loďstvo) > ukr.harmata
dělo. —- Z it. armata (vl. 'ozbrojená' t. trupa,
< lat. armäta); naše d je ze špan. armáda
(to proniklo i do němčiny jako 'válečné
lodstvo').
armotaj 1541: mosaz. Ze střlat. aramům
méd (Matzenauer); podrobnosti vývoje jsou
nejasné.
ar on: rostlina Arům, již stč. od Mattiola.
Spolu s něm. Aron, fr. aron, it. ar o, sic. áron,
pol. aronek, r. arón, sch. aron je z lat. arům,
to pak z ř. άρον. Přichýlilo se (nevíme, kde
nejprve) k jménu biblického velekněze. Stč.
též Aronova brada, obdobně i leckde jinde
(r. arónova borodá, něm. Aaronbart aj.).
asent fam., nyní zastar. Mor. nář. (h)asenda
Gr-Mal.: odvod. Sic. asent. Z něm. Assent;
asentovati, -týrka, od něm. -tieren.
asfalt, stč. jednou aspalt. Z lat. asphaltus <
ř. άσφαλτος.
asi: přibližně, skoro, snad (přijdu asi za
hodinu; bylo jich asi deset), dolož, v tomto
významu od 1515. Starší asi, as, asi a, as a, asa
znamenalo však 'aspoň, wenigstens' (srov.
aspoň), dokladů je hojnost. Sic. asi. —
Začáteční a- je totéž co v ale 3°, tedy má
ekvivalent v ř. ώς; si je starý optativ, ze *slt
(od es- býti v jesnib jsem); druhé a lze
chápat snad jako spojovací (dokud se cítila
větná povaha toho a si) ve smyslu 'a to,
tedy', později se ovšem toto a automatiso-
valo. Asa pět pecnóv daj = a budiž (třebas
takto:) a pět .... Nemózeš-li lépe, ale as
a žádaj každému dobrého = budiž to takto:
žádaj .... Přistoupil odstín připouštěcí
('třebas'), z něho se došlo k stč. významu
'aspoň'.
aspoň alespoň, stč. asa poně, asponě, aspoň.
Sic. aspoň.Vav. snad = 'a(le) budiž (tak) až
po to, až do té míry'. Viz asi. Chápeme poně
jako po + (n)je, tj.ňe = akus. ntr. zájmena
je; toto poně je totéž co v poněvadž.
astrachán, mor. astry kán Podl. 70, sic.
astrachán-. kožešina z beránků od Astrachanu

ať
39
baba
(u Kaspického moře); z ní čepice č. sic.
astrachánka, mor. lidově astrikánka, (h)astri-
gánka.
ať: slovce uvozující věty prací, vybízecí,
účelové; součást opisnóho imperativu. Jest
nepochybně děliti na a + ti > at: α je patrně
příbuzné (podobně jako a- v aby, až) s ř. prací
částicí ώς; klade-li se ona s optativem nebo
i s indikativem imperf. nebo aoristu, znamená
u Homéra 'kéž jen' nebo 'bodejž'; -ti nyní
oslabené v -ť, je patrně příbuzné s lit. částicí
te-. která se klade před tzv. permisiv. O
totožnosti společného a- v ať a aby svědčí to,
že v starší době se místo aby mohlo užíti
ať by „v předmětových větách po chtieti
a prositi, řidčeji po jiných slovesech" (citát
z Bauera 169). I tomu, že obsahové žádací
věty s ať s indikativem présentu jsou ze
staré doby zachyceny pouze v přímé řeči,
odpovídá obdobné užití ř. ώς.
atila, tak i sic: krátký, šňůrami zdobený
kabát uherských husarů a hajduků
SSJČ-SSJ. — Z mad. attila t/v.
atlas 1°: druh tkaniny. Evropské slovo,
z arab. atlas hladká látka.
atlas 2°: soubor map spojených v knihu.
Původně název Mercatorova podobného
díla z r. 1595. M. je pojmenoval podle mau-
retanského krále Atlanta, proslulého
matematika a astronoma. Později na titulních
listech zobrazován bájný starořecký obr
Atlas nesoucí na svých plecích svět,
poprvé u Lafreriho. Honí, Kartogr. přehled 9
A955) 85. (Smilauer.)
atrament sic. ( > horň.) pol.: inkoust. Z lat.
äträmentum t/v (od äter černý) přejato skrze
latinsky znající ,,rechtory" (učitele).
avšak, tak i sic.; stč. též avšako, -ž(e). Spojka
odporovací. Z a 'ale', zesíleného příslovcem
všako = vším, každým způsobem. Viz však.
azbuka. Přejato z ruštiny (tak je i sic. ukr.
sch. b.); utvořeno z az*b a buky, názvů prvých
dvou písmen cirk.-slovanské abecedy.
azda stč.: viz zdali.
azor sev.-mor.: druh kabátu Kt5, azór
zimní kabát Rzr. — Viz hazór.
až 1° adverbium s významem něm. „bis"
(až k zemi, až v zimě, až doma, až po uši ap.).
ba slovce potvrzovací a zdůrazňovací:
bať z ba-ti; barci < ba arci; baže; vm. bai,
baj(i) (srov. pol. ba i). Pol. sic. ukr. ba. —
Je starobylé, neboť je i lit. ba, avest. bä
obdobného užití, dále stind. srna t/v
(„zajisté"): záměna b\m, s „pohyblivé".
baba i bába: stará žena atd.; odvozeniny
s rozličnou citovou platností: babka babická
babinka bábuška babizna babec babice babisko
Je to patrně spřežka z α a zesilovacího že;
jeho a se dá srovnat s véd. ä -f ablativ 'až po,
bis an, bis hin, zu hin' (prostorově): ä samu-
drät = až k moři. Zesilovací až (mor. oni sú
hluší, až oni sú hluší; je mi to až divné;
až nejkrásnější to není B) má rovněž paralelu
při ind. ä: i ono je „hervorhebend", např. po
adjektivech a ad verbuch, která jsou schopna
stupňování, -se klade, aby se naznačilo, že
jde o opravdu vysoký stupeň něčeho.
Pouhým příslovcem je i zdvojené č. sic. až-až
(: nadřel se až-až), kde ten smysl vystupuje
zcela zřetelně. — Sem asi patří stč. spojka
až „v souvětích smyslem slučovacích", kde
místo ní bývá a za lat. et iam (doklady Gb
a Bauer VOS 33); také spojkové až v
souvětích, kde „proniká více méně jasně
odporovací význam", v. Bauer 53n.; dále časové až
(hledal, až to nalezl, něm. 'bis, bis daß, als
bis'), podobně v dluž.
až 2°, spojka uvozující vedlejší obsahové,
účinkové aj. věty. Významem i původem jí
odpovídají lit. jóg a ř. ώς, vše z ide. jö-
(srov. a 3°) + *gi (> slovan. zesilovací
partikule -žb). Obsahové věty: stě. přihodí
se, až pojide pop jeden tuž cestu — accidit,
ut sacerdos descenderet = nč. „že", srov.
lit. nusidavé, jog ubagas numirě = stalo se,
že ten ubožák zemřel (cit. z Leskiena Lit.
Lesebuch 227). Tím (jako při lat. ut) se
pochopí i věty účinkové: stč. lev zařva tak
silně, až se všecka země třesieše. Jiné funkce:
dluž. po slovesích declarandi et sentiendi:
powjeí, až nicht doma njejo (pověz, že nikdo
doma není), lit. atmink, jog tu gerai turějejsi
pomysli (na to), že jsi se měl dobře.
Příčinné: dluž. měj žek, až sy péišel (měj dík
[za to] „že" nebo „poněvadž"; Muka: weil),
pod. litev. s jog, Leskien ib. Dluž. má az
i ve větách účelových, srov. řecké účelové
ώς [ν. zde aby]. Viz hojné stě. doklady
rozličného užití u Bauera VČS, tam i starší
domněnky o původu toho až. O stě. až
jedná Mikulášková LF 83.253n, 84.37n.
azur ažur(k)a ozdoba pořízená v jemné
tkanině, papíru ap. „prolamováním"; ažurovati.
Z fr. ajour malý otvor, okénko pro denní
světlo, s denním světlem (d jour).
aj. Také rozdílné kvantity ája je využito
k rozdílnosti odstínů významových.
Přenesených významů je mnoho, ale dají se
většinou snadno pochopiti. Např. bába druh
mraků „kupa, hrad" (= rozložitý,
neforemný jako baba); babka jistý způsob vázání
šátků na hlavě ( = jako si vážou starší ženy);
babka kovadlinka na klepání kos a srpů
(= nízká a široká, rozložitá; viz i B. Sulán
Β

bába
40
babuša
StSl 5.159; J. Knobloch ZfS 7.297
upozorňuje, že okraje této babky se ohýbají,
svinují dospodu); bába poslední snop při
obžínkách (= ctihodný, poslední, s
pozorností a slávou vezený); babka chroust; plochý
kamének, házený po vodě tak, aby se
několikrát odrazil (snad = oblý, okrouhlý, ne-
špičatý); srv. rýmové žabka t/v; babka druh
hřibu (má klobouk s kozí nahoře rozprýska-
nou). Opovržlivě je míněna babka malý peníz
(koupiti za b-u), pův. jistý uherský peníz
(maď. babka) v našich zemích nevítaný a od
sněmů znehodnocovaný (jinak, asi mylně,
Knobloch uv. m.). Odvozeniny: babí, babský;
v názvech rostlin jako bábi ucho (jitrocel)
apod.; babi léto (některé něm. výrazy
ukazují, že se tu míní obdoba s druhou, pozdní
láskou vdov), babi kout oblohy (obyčejně:
severozápad), odkud rády přicházejí
nevítané mraky (hledána v tom jakási mythická
bytost, prý bohyně Baba, ale to je výmysl;
spíše přenesený ,,babí kout" z jizby, od pece,
odkud jsou babské mrzutosti); slovesa: babiti
pomáhati dětem na svět (= býti činný
jakožto porodní bába); bábceti (o jablkách
dlouho uložených a zhoubovatělých, Hzl),
scvrkávati se, dostávati vráskovitý povrch,
zábabceti zakrněti (o stromu) PS. — Baba má
u všech Slovanů týž základní význam a často
i stejné významy druhotné. Původem je to
slovo dětské řeči, téhož způsobu jako táta.
máma, tj. zdvojení otevřené slabiky s
nejsnadnější samohláskou a, zde pak s ret ničí b,
tj. hláskou, kterou děti dovedou pronášeti
poměrně brzo. Význam takovému slovu
dávají velcí: proto má někde i význam
odchylný (it. babbo, tur. baba = táta); většinou
ale je ,,stará žena" (tak i lit. bába, lot. baba,
střhn. babě). Ve významu 'Großmutter'
vytlačilo toto bába starobylý termín ova,
zachovaný jen v hl. wow(k)a (H. Šewc ZfS 6.574),
příbuzný s ujec.
bába, lidový název jistých nákypů nebo
pečiva, též bahuba Jg; odtud (tak i sic.)
bábovka, pův. forma na pečení báby, pak
pečivo z ní, nář. babúfka, bábovica, babník,
bábovnik, babiereň = forma na bábu. Pol.
nář. babůfka „forma do pieczenia babki"
(Nitzsch DŠ). — V češtině doložena tato
bába od 15. stol.: ,,Winter Šat 184 uvádí
pečenou žemlovou bábu, na niž si recept 1465
opsal farář šebířovský Jan z Lukavce" (Š.).
Objevuje se i s výkladem: v pápě aneb kaši
u Mat Vel 340 A. Zdá se tedy, že bylo cítěno
jako cizí; dosud je to jídlo „panské". Bába
je totéž co pápa; pečivo baba je též sic. pol.
luž. ukr. rus., papá je též polsky. — V něm.
nářečích (v sousedství Slovanů, t. v
Bavorsku, Slezsku, Sasku aj.) je Babe, Bäbe
Topf-, Napf-, Aschkuchen, na již.
Moravě bylo Apfel waba nákyp z kousků
bílého chleba a kousků jablek. J.
Knobloch ZfS 7.298 má ta něm. slova za
přejatá ze slovanštiny. Tak i Steinhauser
SI Wien 101.
babina vč.: zvětralý čedič (na Jičínsku)
NŘ 20.153; zvětralá skála (na Jaroměřsku)
Piazza 291. — Asi od baba; klade se důraz
na zvětralost, tedy na stáří.
bábinko, mor. (u Kyjova): malé dítě,
loutka; horň. bába ntr., bábca VVM 10.17:
malé dítě v peřince. — Sic. babka loutka,
též bábika bábinka bába bába, bábatko.
Znamená i děvčátko; sem pak dáme i sic. bábenec
bábencek chlapeček (též panák dětem ke
hraní). — Slovo z „dětské" řeči; srov. maď.
báb, baba t/v, angl. baby malé dítě, něm.
Puppe. Všude jsou to asi domácí,
samostatné útvary, o přejímání netřeba mluviti.
babočka: druh motýlů. — Přešlém přejato
z r. babočka t/v; znamená to vlastně babku,
tj. patrně čarodějnici (podle jiných prý
duši babičky); věřilo se, že v některých
zvířatech (zvláště lidu odporných; mezi těmi
jsou i můry noční i motýli denní!) jsou skryty
čarodějnice. Slovo však zní přívětivě —
příčinou je pověrečný strach. Sic. babočka SSJ,
též babická baboška babuška babuočka pestrý
denní motýl, babočka. O tom podrobně
Vážný JM.
babonit msl.: hledati něco bez oprávnění
(tam, kde nemám co hledati!) nebo nevčas
(např. v noci, a tím budit jiné ze spaní) nebo
nemotorně, též babúnat baboznit babúzňať
pabonit mamonit, zbúzat, han. bábóňať. —
Slovo zřejmě silně nevlídné, expresivní (viz
přípony!). Východisko základu bab- není
zřetelné. Snad původní je pabúňat z pa-búcat
(viz puditi), stran významu srov. č.
vytloukati = hledati, slíditi.
babrati se, babravý mor.: piplati se, mazati
se (s prací); babroš, babrák; bábranica. S
novými příponami mor. bachlat t/v a jč. vy-
bahnit se vypraviti se (na cestu); srov. sic.
vybábrat sa. S i laš. zabibrať. Zas, se, že sem
patří i piplati 2° (viz) a val. fafrať SvK. —
Sic. babrať špinit, kazit, dělat neodborně,
dělati práci s něčím nečistým; pol. babrac sie.,
nář. bablac, ukr. babraty t/v. — Psi. babrati;
odpovídá mu het. paprähh- špiniti, skvrniti,
papräi- pošpiniti se, prohřešiti se. U nás
přibyla thematisace a zdloužení v 1. slabice
(asimilací k 2. slabice). Mad. babrál je ze
slovenštiny.
babule mor.: husa, zdrobň. bobulka bibulka,
sic. babula babuliatko babul(en)(k)a baburka
babuška. — Od vábící interjekce babi! babi!,
jíž se volá na husy (sic).
babuša mor.: šátek zavázaný křížem pod
bradou, v týle nahoru cípem n. prostě pod
bradu B; přenes, han.: žena tak důkladně
proti zimě velkým teplým šátkem chráněná,
že jí není takřka obličej vidět Gr, odtud
zababušit se B, babušit se Gr = takto si
chránit hlavu proti zimě. — Dl. babuška
'šátek na hlavu' (i 'babička') ZfS 7.263,

babyka
41
bagaria
hl. babic so haliti se. — Odvozeno asi od
babka = způsob, jak si ženy uvazují šátek
na hlavu, šikmo tak, že je uzel v týlu Gr.
babyka, sté. a nář. babka: druh javoru. —
Strom ten bývá zřídka rovný, spíš je
zkřivený, jakoby zakrslý (a křovitý), proto název
je přirovnáním ke staré ženě. Šmilauer NŘ
26.194. Náležité psaní by bylo s i.
bác 1° bacán bacán: jisté pečivo (nákyp
„baba", jinde i velký vdolek, popř.
nepodařený); č. bacouch, han. bacóch má
zakončení z osuch. — Z něm. Batzen.
bác 2°, za Jg. u Zbirova druh obuvi:
dřevěná podešev a k ní plst nebo kůže řemínkem
přivázaná (ne přišitá!). Vč. backy jakási obuv
NŘ 5.100. — Souvislosti a původ nejasné.
Snad zkráceno z papuč, babuc: na to ukazuje
zm. bac papuč.
bacat mor.: bouchati, bíti; jednodobé č.
bácnouti a pácnouti, mor. šo-bácnút a (c, tj.
ts, přesmykem > st) šo-bástnút; jě. bacit-, pro
„dětskou řeč" užito bacat (a zkráceno podle
papat hacat kakat); vč. (Hořice) bacat tlouci
kaménkem do krejcaru (hra). Mor. bacat
znamená i 'mnoho jísti' (srov. č. naprat se,
natlouci se), sic. rozbácať sa rozjísti se, s ch
na-bachtaný hodně najedený. — Psi. bacati,
je zastoupeno i v sic. {bacat bíti, bouchati,
např. do zad, interjekce bác; v mluvě k dětem
bacat), sch. b. ukr. r. S-ové intensivum
(bat-sati) od batati (sin. sch.), jež je příbuzno
s lat. battuo bíti (it. battere, fr. battre). Interj.
bác! je zpětný útvar ze slovesa. Meh SPFFBU
1.84.
baculatý: viz buclatý.
bača: na Valašsku a na Slovensku vrchní
ovčák na salaši; bačovat býti bačou, pak
i (též backovat) žertovně = býti někde, dlíti
někde; bačovňa koliba. — Sem řadíme i mor.
bacek bacal'a baca(lá)k tlustý muž (bačové
opravdu bývali silní, vykrmení), přeneseně
bacek vepř. — Pol. nář. bacá, bacza, sch. bac,
rum. báciu, mad. bac$(a), bacsó vrchní
ovčák. — Slovo pastýřské kultury karpatské.
Zdá se, že bacá vzniklo (přesmykem a
úpravou zakončení) snad (nejistá domněnka)
z východního názvu pastýře, který vězí
v pol. ezaban, ukr. rus. coban, sch. b. coban,
a který pochází, jak se obecně věří, z osman.
coban. Další podrobnosti nejsou známy.
bačkor(a), v č. od Κ. Ί. Tháma; laš.
u Příbora badžgora MZ. — Sic. backor{a)
papuč, bačkora krpec; pol. bačkory, ukr. sch.
bočkor. — Z mad. boeskor krpec. Šmilauer
OKP 2.10. — Sic. bockoroš chudý zeman
(vlastně: člověk obutý v krpce, srov. krpciar),
rovněž z maďarštiny.
bádati: zkoumati; bádavý, badatel. Stč. bylo
jadati, msl. badat tušiti, domnívati se,
pozorovati. Pol. badac bádati, zkoumati, pátrati;
sic. badat pozorovati, bádat zkoumati. Sem
snad patří (záměnou djr, § 6) sin. barati
vyptávati se, b. bar am dotýkati se čeho,.
sahati nač, hledati. — Č. bádati doloženo
po prvé teprv z doby Jungmannovy; přejato
z polštiny. Psáno bylo zpravidla s a, ale
obecná výslovnost s á pronikla nedávno i do
pravopisu. — Vzniklo mylnou dekomposicí
z *ob-adati; je vm. obadnút okusiti, val.
pobádat sa zdáti se; nejblíže je lit. úodžiu
úosti a lot. uözu uöst očichávati, větřiti, dále
od- v ř. δζω, perf. δδ-ωδ-α čichám a v lat.
odor čich, větření, vůně. Rozdílnost délky
od I ód se vysvětlí tím, že prvotní sloveso bylo
asi athematické. — Kořen od- je též ve
vůně (viz): je u něho ten zvláštní jev, že
znamená nejen „vydávati ze sebe jistý
pach", ale i „příslušným smyslem (čichem)
vnímati pach něčeho"; pak, protože čich
byl dříve smyslem velmi důležitým (o tom
A. Wesselski, Der Sinn der Sinne, Praha
1934; viz i Meh SPFFBU 4.1955.29),
rozšířen byl význam toho kořene na vnímání
pomocí smyslů (kterýchkoli) vůbec, na „čití",
pozorování, zkoumání; odtud je jen krok
k pojmu „míti za to, domnívati se".
bádati v po- na-: viz bodati.
badej m. las.: lůžko za pecí B, bedna na
spaní Šr. — Z něm. ?
badián i badyán. Pol. badyan, r. badján;
sin. badijan. — N. Badian, fr. badiane, špan.
it. badiana. — Podle Radiová z turečtiny
(Vasmer), podle jiných z pers. badyán anýz.
badil, rostlina Sisyrinchium. Zavedeno
Preslem; asi z pol. badyl lodyha, koštál,
stéblo, původu nejasného.
badol laš.: párek spářených žab Hor. —
Nejasné.
bafati 1° bafciti: vydávati zvuk baf při
kouření tabáku, kouřiti z dýmky; sic. bafat
-kat -cit -nút. — Zvukomalebné.
bafati 2°: štěkati (rýmuje se s hajati),
přeneseně vybafnout na někoho = znenadání
prudce něco pronésti, říci. — Slovo
zvukomalebné; obdobné samostatné útvary jsou
i jinde: něm. bafff, baffen, dán. bjeffe, švéd.
nář. bjäffe štěkati. — Je i forma se
zesilovacím Z (§ 9): blafati štěkati, tlachati, hrubě
k někomu mluviti, blafka tlachal, Hafnouti
(o tom ani neblafni = nic nevyzraď) SSJC. —
Zvukomalebné. Je i něm. blaffen štěkati.
bafnouti lid:, lapiti, chňapnouti, přenes,
zatknouti; se zesilovacím l (§ 9), zblafnouti
PS zatknouti, zavříti do vězení. — Pohybo-
malebné.
bafuňář, -ňár, -nár slang.: sportovní
činovník (zpravidla ve veslařství a lyžařství),
doprovázející výkonné sportovce na
zájezdech, činící organisační a jiná opatření na
závodech ap. JDoloženo od 1940. — Podle
K. Sochora NŘ 45.127 je jeho východiskem
angl. buffoon [bafún] paňáca, šašek.
baganče bakanóe ntr.: vojenský střevíc
(pěchotní), mor. baganc i bagan. — Přes
sic. baganča pochází z mad. bakanes.
bagaria msl.: kůže, tlustý řemen. Sic.

bagatel
42
bákaný
bagária vydělaná hrubá kůže (na bagan-
čata). — Z maď. bagaria juchta, jež „zjevně
souvisí s osman. bulgari 'marokén', což je
v podstatě jméno volžských Bulharů"
(Hauptová podle Kniezsi).
bagatel, lidově pakatel. Z franc. bagatélle,
ale lidové p-k- přes němčinu.
bago, bako (toto Hr): kus tabáku
žvýkaného v ústech, bagovat žvýkati tabák; báčko
zbytek doutníku n. cigarety (někteří jej
žvýkají!), z toho špaček t/v, vulg. špágra
t/v NŘ 35.52. — Pol. sin. baga, chrv. baguš,
rak.-něm. Baga, Bago, mad. bago. — Slovo
vyšlo z mad. bago, což je 1° sova, 2° zbytek
tabáku v dýmce (dolož, od 1836); to pak
vzniklo zkrácením z bagóly-hús, což je
,,u chudých lidí onen štavnatý tabák, který
zbývá v dýmce po kouření", vlastně ,,soví
maso", tj. jakoby špatné, šlachovité maso,
které by bylo nesnadno žvýkat. Maďaři totiž
různé podřadné, méněcenné věci jaksi
„přenechávají" sovám, jako u nás jsou podobně
,,kozí, koňské, hadí" apod. rostliny a jiné
věci. To zkrácené slovo rozšířily maďarské
pluky po celé rakouské říši. L. Kiss, StSl
10.1964.196.
bagoun: uherský vepř (z toho je snad
vulg. nadávka bagán); vč. (Páka) též =
nepálená cihla (srov. vepřovice). — Sic. bagún,
sch. bagun. — Ze střlat. bačo, baconus, to
pak je asi z něm. Bäcker vepř (srov. i Bache
pod bachyné); k němu patří i angl. bacon
slanina. — Mor. u Kyjova bakoň uherský
vepř je z maď. bakony.
bahno, již stč.; chod. běhno. Odvoz, bahenní,
bahnitý; ale bažina je přetvořené bařina;
z-bahněti. Sem patří i bahnitka rostlina
Andromeda, podle Β lidové(?), ale zavedené
Preslem. — Pol. bagno, sic. hl. ukr. bahno,
dl. bagno, r. nář. bagnó. — Příbuzné je snad
lat. stägnum t/v; tu však by bylo připustiti
vertikální záměnu bjd (§ 3) a zároveň
pro latinu djst, § 11. A. Mátl myslí na
příbuznost s ř. σφάγνον mech (v lat.
stägnum na obměnu vlivem slovesa stáře,
státi).
bahnit se jvč. han.: hnisati Jg-H2-B-Gr. —
Nejasné. Snad je tu základem hniti, ale ba
je pak záhadné.
bacharyja bacheryja mor.: kořalka, čaj s
rumem; u Frenštátu bahnitka kořalka. —
Původ nejasný. — Jiné je bacharyja, tlustá žena
(u Hranic); to souvisí asi se sic. bachra t/v.
bachlat viz machlat.
bachně: druh tresky. Podle Dobrovského
z ruštiny.
bachňa bachyňa i bechyňa, behyňa, mor.:
prasnice; č. bachyné, sic. machňa divoká
svině. Sem zařadíme i ě. bachna, machna
tlustá žena, bachatý tlustý Jg. — Z něm.
Bache prasnice; zakončení -yňa a -e- pochází
od mor. slova bechyna tlustá žena, jež snad
patří k bekyne.
bachor, tak i sic: přední žaludek pře-
žvýkavců; vulg. břicho; stč. bachor tlusté
střevo; nč. bachořice tlačenka; ě. sic. bachratý*
Z bachor je baroch Jgd, odvoz. jé. barocháč
břicháč, nadutec ib. Krš. — Původ nejasný.
(Ö. bachor, sic. báchora zvrhlá švestka viz
pod puchor.)
bachtár bachter vachtar sic.: hlídač, ponocný.
Z něm. Wächter. — Ale studentské sic. bakter
(tajně užívaný) tištěný překlad ,,je zkráceno
ze šalabakter (už v maď.)". (Šmilauer.)
baja msl.: chaloupka Kol. Souvisí se sin.
bajta chatrč a s ital. baita t/v. Staré slovo
substrátové. (Šmilauer.)
báje. Základní sloveso je stč. baju báti
povídati (něco smyšleného), vyprávěti; dosud
mor. bajat t/v, s dalšími, expresivními
příponami vm. bajdat (z pol. baj-da pohádka)
a bajásat. Postv. mor. lidové baja, c. bajka,
odtud báječný, bájiti. Z baja vzešlo expresivní
báchor(k)a. Z obrozenské doby je báje.
Viz i báseň. — Sic. báj gen. báje, bajka,
bájný; bájit si oddávat se iluzím ap.;
báječný. — Sloveso bajq bajati je všeslo-
vanské (sic. jen obájit okouzliti, vl. říkáním
kouzel očarovati; pol. bajac, dl. bajas,
ukr. bajaty, r. nář. báj ať, sch. sin. bajati,
b. baja; hl. bac). — Prvotní sloveso bylo
zajisté *ba-mb ba-ti, odpovídající stran
kořene a athematičnosti řeckému φημί <
*bhä-mi a latinskému for färi, bylo však
záhy převedeno v ba-jq ba-ja-ti (č. báti
a hl. bac je zajisté staženo z bajati, nikoli
prastaré *ba-ti). Do té rodiny tedy patří
dále lat. fáma pověst, fábula bajka, ř. φήμη
hlas. Viz i bákati.
bajonet, tak i sic. (dříve též bagnét pagnét
panganét). — Slovo evropské (fr. baionette
atd.), zpravidla se odvozuje od franc.
města Bayonne, kde prý byl b. vynalezen
(ale — dí ML3 č. 986 — není to prý
dosvědčeno). Sic. tvary z jižní němčiny
(banet, bankenet), popř. skrze polštinu
(bagnet).
bajsek, bajzek jč.: pes. — „Přitvořeno
k něm. beissen kousati." Jjčř 98. (Něco
obdobného je bajzák zub El, asi rovněž
od beissen.)
bajslovat baslovat vm: zauzlovati,
zamotávati, plésti, paskuditi Z-B (to je ale
pobajSlovane!); starati do stroje (hodinek a pod.) Hor.
Jistě cizí, ale nejasné.
bajt bajtek mor.: ranec. Asi zhrubělý útvar
(vypuštěno -Z!) z něm. Beutel pytlík.
hajzem pajzem mor.: vcelku, mentem, bez
výběru, šmahem (např. koupiti nějaké zboží
různého druhu najednou, bez třídění), laš.
plžem; v jednom pajzi ustavičně bez oddechu
(např. utíkat). — Sic. bajzom, na Oravě
fajzom (Kuk.), pd. pelzem. — Z' něm.
beisammen 'pospolu'. Šmilauer.
bákaný (tak i sic.) i bekaný v „dětské"
řeči: škaredý, ošklivý. — Utvořeno ne od

bákati
43
balík
dětí, ale od dospělých, z citoslovcí odporu
ba\ 6e' (bď) nebo varování bebe! (tak i pol.)
příponou -aný (srov. protiklad cinaný hezký);
k je nejpohodlnější souhlásková výplň;
vyskytuje se místy i jako závěr oněch
citoslovcí: bak, bek. Sem zařadíme i mor.
bákala něco škaredého (pavouk aj.).
bákati zrn.: mnoho mluviti o planých
věcech KtD, bákadla pleskačky B, vybakovat si
vymýšleti si Kol. — R. bákat t/v. —
Rozšířený útvar slovesa baju báti; jeho -ka-
odpovídá příponovému -cha- v slovech jako
ko-chati, atp. — Naproti tomu sic. zbaknúť
vzkřiknouti má svůj protějšek v pol. bakac
volati, od téhož základu, ale s jiným
vývojem významu.
baklažán: druh lilku s jedlými plody (nyní
se pěstuje i na Moravě). — Z rus. baklažán,
to pak přes osmanštinu je z arab.-pers.
bädin) an.
bakna: svorka na lyžích. Z něm. Backe. (§.)
bakosit se: viz pakost.
bakule 1° lidový výraz o čemkoli, co má
přibližně kulovitou podobu (boule, hrbol,
tvrdý chuchval), nář. i bakula; zm. bachula
hrč, s expresivním ch. Odvoz, bakulatý,
viz i baculatý. — Asi z bambule zkřížením
s kule (koule).
bakule 2°: hůl SSJČ z Čecha. — Přejato
ze sic. bakula hůl nahoře zahnutá, což zase
pochází z lat. baculum hůl, ze zemanského
a školského prostředí.
bakuňa val.: opasek. Nejasné.
bakus lid. o tlustém člověku; u pražských
ledařů: sněhulák NŘ 18.103. — Z Bakchus,
latinské podoby názvu řeckého boha vína
(malován jako otylý piják). Lid ho znal
dobře: „na konec masopustu, jenž se
tehdy [ 1862] v Praze před některými pivovary
a nákladními domy pomocí velikých do
ulic vyvalených sudů a sedících na nich
bakchusů velmi hlučně slavil" (A. Stašek,
Vzpomínky, P. 1926, 163).
bál: ples. Evr. (n. Ball, fr. bal atd.),
postverbale k román, balläre. Fjganc zdrob-
nělina balet, rovněž evropská, nabyla
zvláštního významu.
bál ve strč. době až po Komenského: ras,
biřic, čistič stok a záchodů. Z něm. Fallmeis-
ter. Janko ÖMF 6.222.
baladrána, též baledrána paladrána valadrá-
na, v 17. století,,široký řasnatý plášť mužský
na způsob pytle, až na paty sahající, s rukávy"
(Teplý, v. Titz NŘ 19.314). Poslední doklad
baladrán v mor. písni (u Sušila, viz B). —
Z ital. palandrana. „Z Itálie se rozšířilo, stav-
ši se módním, v 16. stol. do Francie, jež
podléhala italskému vlivu: balandran. Rozšířilo
se však také na počátku třicítileté války
k nám, a to asi přímo, bez německého
prostřednictví ..." (Titz).
balamutiti: klamati, šáliti; mor. (mezi
Brnem a Kyjovem) znamená i mluviti
ze sna; val. balamuždžiť blouzniti SvK;
balamutný; mor. 4a a j. Přetváří se v hojné
expresivní druhotvary tak, že se ponechá
jen bal(a)- a připojí nové přípony: mor.
balá-chat, *baluchat (postv. han. baloch
tlach B), balásat Rous (s od bajásat; od něho
balasák, balazák žvanil Kol), balácat (c od
plácati = tlachati); sic. baláchať (postv. ba-
láchy tlachy), balášiibalúchaibalušiťbalabušii,
msl. val. sic. balviť. — Pol. balamacic,
ukr. balamutyty, sic. r. balamutit, dále pol.
balakac, ukr. bálakaty, r. nář. balákať. —
Pův. bala-mqtitl·. je složeno z bála-, s nímž je
příbuzné ř. ψηλός (*bhalós) podvodný,
klamavý, a z motiti (viz moutiti). Celek je
podivná slovesná složenina. Rýmuje se s ukr.
kálamutyty a sch. kalamutiti (viz kormoutiti),
dále upomíná na sic. kala- gala- holo-muta.
balata zm.: veliké oči, hlavně u dobytka;
vm. balduvky, valduvky t/v; jvč. balatko
Pittn. 8.662 bílý kulatý křemen (proti
čárům). Sic. balatka skleněná kulička. —
Pol. baluchy bály balonie t/v, baluszyó
oči = vyvalovat. — Snad = balda.
balatka: bezcenná věc, maličkost; nestálo za
b-u Velesl., Komenský; dosud jč. u Holečka,
Šmilovského a sic. U Blahoslava též belaťka.
Snad od balata, pův. „kulička"? Rýmuje se
β fotka.
balda mor.: silná hůl, též baldovica, balina\
na Podluží balta i balda trdlo (na mák). —
R. balda špalek, klacek, boule na stromu,
tlustý konec hole (srov. laš. bolda boule
na tváři), pd. balda pytlík na holi k ucpávání
komína. — Z tur. baldak rukověť šavle,
koule na konci té rukověti. Tvary s t jsou
z mad. balta t/v. Sulán PIDebr 39. 14.
baldachýn, tak i sic; pol. -chim, r. -chín. —
Z něm. Baldachin, to dále z románských
jazyků: it. baldacchino > fr. baldaquin;
odvozeno prý od jména města Bagdadu,
střlat. Baldac. — Laš. baždal Β je z pol.
odvozeniny baldaszek vzájemným přesmykem
hlásek laš.
baldo vat laš.: hrncovat se na voze. —
Z kobeltovat strkati, drcati?
baldrián lid.: rostlina kozlík; tak i sic. —
Spolu s pol. baldrián a r. baldyr'jan z něm.
Baldrian, to pak ze střlat. Valeriana t/v.
báleš beleš beliš beluš baláš bialoš sic:
dolek (druh pečiva). Přejato na Moravu:
val. báleš beleš bíleš B. — Z mad. nářečních
tvarů bélés beleš bielés bélés; sic á, ia je
z mad. e (Hpt). Původ mad. slova je temný;
domněnku, že je od si. běH 'bílý', Kniezsa 796
odmítá. Podle Šmilauera je od bél vnitřek
(střída, jádro, dřeň).
balfas val. sic: hlupák. — Z mad. balfasz
t/v (což je z bal zlý afasz mužský úd; Sulán
StSl 3.291).
balík: společensky neobratný člověk SSJČ,
zvláště z venkova; odtud Balíkov, posměšně:
zaostalá obec; arg. balík = sedlák, ven-

baliti
44
bambulati
kován. — Z mad. vulg. balek prostý člověk,
hlupák. Sulán PF 18. 2. 289.
baliti. Vzniklo mylnou dekomposicí z
obaliti , to pak z ob-valiti; dosud je lidové zavoba-
lit a* spisovně zaobaleně (z. říkati pravdu).
Nové jsou složeniny zabaliti, postv. zábal,
vybaliti, pře0, roz°, s°. — Základní *valiti
je faktitivum od vel- haliti, zastírati, jež
vězí v toch. Β wal- t/v (verhüllen) a stind.
vrnoti zakrývá (verhüllt, bedeckt). Lid.
sbalit ukrásti je místo spakovat vzíti, odnésti,
srov. něm. arg. packen krásti (vlastně
'baliti').
balkon, evr.; k nám z fr. balcon, tam z it.
balcone.
balon, lidově místy (dříve, viz Jg) baloun;
evr., z fr. ballon, tam z italštiny.
baloun, přezdívka pro hlupáka (ale silného
těla). — Z něm. Wallone Treimer 91; již
v němčině W. znamená marciálního,
neotesaného člověka (Treimer, Lingua 9, 1960,
90). ,,Srov. chasa balounskáčili valonská 1603
v Knize o bolesti a smutku." (Šmilauer.)
Též mohutný Porthos v Dumasových Třech
mušketýrech má příjmení du Vallon (E.
Havlová). Šlo by o vallonské vojáky, neblaze
proslulé u nás po Bílé hoře. V. Kiparsky
NphM 61.1960.252 myslí však, že b. je
z *Bal, což by byla zkrácenina z vlastních
jmen jako Balbinus, Balduinus, Balaban.
balšám -án(ek), lidový název pro rozličné
druhy máty; přezdívkou balšán = venkovan
(asi že máta byla hojná v selských
zahrádkách?). — Je totéž slovo co knižní balzám,
sic. balzám, jistá vonná mast východní,
z ř. βάλσαμον < hebr. bäsäm, arab. basám.
bal ta: viz balda.
balvan. V češtině má jedině význam
'velká neforemná masa kamene' (nehledíme-li
na básnický ,,balvan starostí" apod.), a to
od staré doby. Jinde znamená i kládu,
špalek (pol.), dřevěný sloup (br.), velkou
mořskou vlnu, oblak dýmu (pol., odtud
val. laš.), staroslovanskou sochu pohanského
boha (pol. ukr. r. sin. sch.), někde pak
i špalek, ťulpasa. — Pol. balwan, sic. sin.
sch. balvan (sin. též bo-), ukr. bovvan, br.
bolvan, r. bolván (strus. též btlvan^, b-bťhva-
ητ>). — Slovo velmi sporné; viz i Hujer 1.252.
Zdá se, že jest vyjíti ze znění s ba- a bo-,
že strus. b'bl('b)- není než grafika mylně
archaisující. Původ slova je asi v Orientě,
jenže přesný pramen nelze dosud udati (jsou
jen zjištěna slova významu ne zcela stejného).
Zdá se, že do Evropy to slovo přišlo ve
významu „loveckáfigura." Severní eurasijské
národy užívají k lovu jako návnady nebo
vábičů nejen zvířat živých (zajíce uvnitř
pasti na lišky; ochočené sobí samice na
přilákání divokého soba), ale i neživých
figur (např. vycpané husy na přilákání
divokých hus); ty byly dělány i později
i z kovu nebo jiného vhodného materiálu
(o tom Sirelius, Jagd und Fischerei in
Finnland, Berlin 1934, 50). Termin je něm.
Balbane, lot. bulväns, švéd. bulván; z němčiny
je č. balabán: „dříve se k přivábení kohoutků
[tetřívčích] používalo vycpaných nebo
napodobených tetřívků čili balabánů", Šiman 128.
Je tedy možné, že se asijské slovo přes
evropský sever, kde se ustálilo ve významu
neživé figury pro lov, dostalo k nám a že ho
bylo pak užito jednak posměšně pro neumělé
figury bůžků apod., jednak pro masu
materiálu k takovému účelu se hodící nebo
připravenou. Vm. balvan dýmu, balban,
balvár t/v jsou významy přejaté z polštiny.
Rovněž sic. bolvan lenoch, povaleč, bolvaniť
žíti zahálčivě bude pod vlivem pol. balwanié
zevlovati, civěti, tuhnouti.
bal víš tě nář.: tratoliště, též b. hub = místo,
kde je hodně hub LF 27.357. — Nejasné.
Snad nějak patří k ukr. balyšce místo, kde
byla dolina.
bambitka, dříve banditka, panditka. —
Odvozeno od bandit = bandita, lupič; byly to
„krátké ručnice", oblíbené právě u zákeř-
níků, neboť se daly snadno schovati pod
šatem (proto byly zakazovány): „zrádné,
tajné ručničky, jimž panditky od zrádných
mordéřuov, tak řečených pandituov přezděly,
jsou zapověděny" (Dačický). Znění s b-b
vzniklo asi „snahou zvukomalebnou" (v.
NŘ 2.307).
bambula: hlupák. Sic. bambuch. Z mad.
bamba hloupý.
bambule -la, dem. -lká, fam. slovo pro
cokoli kulovitého. — Sic. bambolec bombolec
brmbolec t/v.; dl. bombolica oteklina, ukr.
nář. bombulka, bumbulka ap. malý kulovitý
předmět, u Oděsy bambulka buton (Ba-
leckyj StSl 5.186). — Náleží k rodině slov
boubel a bublina (viz). V ní bylo i *bqbula
(sch. bubuljica puchýř aj., str. bubulja kapka
dešťová), z toho by bylo č. *bubule. Zde
však > *bulbule: l bylo předjato a tak
zdvojeno, ale hned disimilováno v m,
*bumbule; zde u-u disimilováno v a-u, o-u;
stran sic. r srov. mor. brmbr = č. bumbu =
píti (v dětské řeči). Pod. útvary jsou lot.
bembelis, lit. bemblys apod. tlouštík.
bambulati bambylati bombolati bombélat
blombélat bumbulat bambat bělat mor.: kývati,
klátiti, kolébati něčím, jč. bombílat se Krš.
(-i- Jgd). Odtud jsou názvy nouzové
kolébky: žena pracující na poli sestaví 3—4 tyče
v jehlanec, o jeho vrchol sváže konce picasů
plachty-trávnice; plachta visící dolů utvoří
pohodlné dětské lůžko, jímž se může podle
potřeby snadno pokývati a dítě tak uspati;
taková „kolébka" bývala i v chudobných
jizbách, jsouc vázána ke stropnímu trámu:
mor. bambeluša bambula bombél bombela
bumbela bombrlík belenka. — Pd. bqbelaé si$;
dl. bombaé býti kolébán visutě, klátiti se
(Bielfeldt ZfS 7.337). — Zdá se, že ta

bambus
45
baňka
slovesa vzešla (spodobou na začátku slova)
z gombélat, kombélat, to pak z *kolbélat, a dále
z kolébat, přičemž l-b přemístěny.
bambus, tak i sic. a pol. — Přejato asi
z něm. Bambus, což je z angl. plurálu od
bamboo. To pak je z malaj. bambu t/v,
což je zas přejato z drávidských jazyků:
je kanárské bänbü, banbu, banvu. Stiller
RO 22.133.
báň 1° stč. báné: rozličné věci baňaté,
např. cibulovitá nebo jinak oblá kupole věže,
vosí hnízdo, hlavička dýmky, holubník (není
sice baňatý, ale přesto, stoje na vysokém
stožáru, dělá dojem malé báně věžní), baně
široké hanácké nohavice; baňka'(viz zvi.) je
baňatá nádoba, džbán, kulovitá nádoba na
odbírání krve z těla, baňatý rukávec.
Odvoz.: baňatý. Dělá baňku = nafukuje
tváře Rohn 2.85; nabáňaný nabotnalý,
nasáklý vodou Kol, zabanelý oteklý Vaš,
na-bachat, na-bachňat nabotnati, otéci (zde
nové ch-ové přípony). — Sic. baňa je
něco baňatého, klenutého, velká kulatá
nádoba, kopule ap., důl rudný n. uhelný
(odtud je sic. banský, č. báňský 'důlní'
a sic. baník 'horníky; toto sic. baník je
nyní s oblibou i v Č. a Mor. bráno jako
vlastní jméno hornických fotbalových klubů).
R. ukr. sch. banja je i lázeň (r. slovo bylo
do č. přejímáno od rus. legionářů). — Psi.
baňa vzniklo z ř. βαλανεϊον lázeň: βαλα- >
*baja- (j disimilací?) > bä, dvojslabičnost,
zakončení a rod jsou od vlivu domácího
slova lazúa. Slované znali lázně dvojího
druhu: 1° starodávné domácí (zvláštní
dřevěné domečky, tedy sauny, viz lázeň),
a 2° přejaté z řecké antiky (doloženy např.
z Chersonesu na Krymu); byly to těsné
koupelny zapuštěné do země, podlahy a stěny
byly vyloženy kameny (zbytky takových
lázní se našly v kultuře zaručeně slovanské,
v. Hensel 266). Další vývoj: v slangu
horníků přeneseno b. 'kamenná lázeň' na
doly (společné znaky: zapuštění do země,
poměrná těsnost, kamenný spodek i stěny,
vysoká teplota, horníci pracovali téměř
nazí). Předhistorický rudný důl měl
vertikální průřez oválný, proto 6. bylo přenášeno
dál na předměty jiné: nejprve na skleněnou
nebo kovovou krytbu nad tavícím tyglíkem
(byla polokulovitá; i v ní byla vysoká
teplota, pára), pak na podobnou kupoli
nad stavbami, na kulovitý kryt věžní
a konečně na podobné útvary jiné, na
kovové baňky na odnímání krve, na vosí
hnízdo (je v zemi a má oválnou podobu,
vosy v něm pracují podobně jako horníci)
atd. Ale, vzhledem k funkci, i na lázně
dřevěné (na Rusi). Maď. bány a je ze
slovanštiny, ne naopak! Viz i baňkovat. — (Mylně
o sic. baňa V. Polák SR 13.44: prý je z něm.
bann okrsek, obvod, soudní pravomoc; proti
tomu Šmilauer ČMF 31.144.)
báň- 2° argot.: vězení (a přeneseně:
zastavárna; věci jsou tam jakoby
uvězněny). — Je vlastně totožné s báň 1°; jeho
argotický význam nevznikl domácím
vývojem, ale byl přejat z it. bagno káznice
(Treimer 83) nebo z fr. bagne t/v (to pak je
z italštiny). „Východiskem jsou bývalé
lázně u cařihradského serailu (balneum),
kde bylo vězení pro otroky a galejníky;
z toho na Středomoří vzešel význam těžký
žalář" (Šmilauer).
báňat, ojediněle též bánit: kouřiti tabák
z dýmky. — Asi od bafati, iterativní útvar
k *ba-hniti > bániti (nová přípona -hniti);
h vypadlo jako v mor. lonit = č. lohnit píti.
banda: skupina (hudebníků apod.; konečně
jen: lupičů apod.). Slovo původně germ.
band = praporek, korouhev; ale byvši
přejato do italštiny (banda) dostalo tyto
významy, které se pak z Itálie spolu se
slovem šíří do jiných zemí. U nás nyní se
užívá o kapele jen lidově a poněkud
pohrdavě, jinak pokleslo na 'luzu, sebranku'.
Ale bandita s tím nesouvisí.
bandalír bandelír pantalír, sic. pantalier:
závěsný řemen poboční zbraně. — Z něm.
Bandelier, dříve i Pantalier-, to dále z fr,
bandouliére.
bandaska 1° i banda, val. msl. mandaska
Václ. 139, Mal. — Původ málo jasný.
Snad bylo baňka přetvořeno vulgární
příponou -nda (srov. bry-nda, ju-nda), pak
rozšířeno další příponou -ska v tvar ještě
více zhrubělý.
bandaska 2° vč.: silná hůl PS-Pt. - Původ
nejasný.
banderium (-dé-): v Uhrách kdysi jízdní
obranná družina šlechticů; pak jízdní průvod
v kroji. U nás převládl význam druhý. —
Z mad.-lat. banderium nebo mad. lid.
bandériom (Sulán pís.). Slovo má původ
románský (Šmilauer): je no volat, banderium
praporec, it. bandiera, šp. banderia.
bandor -dur 1°: č. nář. a vsi.: brambor.
Z brambor asi žertovnou obměnou podle
bandur = pandur (voják).
bandor -dur 2°: druh pečiva; za Jg ban-
durka podlouhlý chléb pekařský. — Původ
nejasný. Vykládá se z it. pane důro tvrdý
chléb, což je pochybné.
bandur bandur zrn.: hrubá obuv s
dřevěnou podešví. — Nejasné. Není vyloučeno,
že od jména pandurů, srov. jancar.
bandur vm.: nepálená cihla. Nejasné.
banka: nyní světové slovo (n. Bank, pol.
bank, fr. banque atd.). Něm. Bank lavice
dostalo na jihu význam lavice penězoměnců,
odtud další vývoj. Odvoz, bankovka za n.
Banknote; bankéř je = Bankier. — Lidově
baňkal, bangál; -ál odkud?
baňka: baňatá jiádobka; nádobka na
odsávání krve SSJČ. Druhý význam vznikl
ve rčení sázeti baňky, kde baňka měla

baňkat 46
původně jiný význam. ,,Baňky se sázely
tak: Na místo, kde se cítila porucha, kovářka
přilepila svíčičku na kůži, svíčičku zapálila
a přiklopila skleničkou. Když svíčiěka
dohořela, na kůži naskočila baňka [= pryskýř],
a tím snad vytažena byla porucha zpod
kůže" (z Holečka cituje Jílek Jčř 223; je-li
ten popis správný, jde o doznívání starobyle
praktiky zvané moxa, o níž viz JR 248 a zde
pod pelynek; dosud je moxa oblíbena v Asii,
zvláště v Číně.
baňkat: na° komu co = namluvit něco;
koho na co = přemluviti, navésti, též
nabancit; zbaňkovat koho = přemluviti
(slibováním apod.), val. baťkať t/v B-SvK.
Je i laš. bánit lháti, „prášiti" MZ. — Pro
výklad je třeba vyjíti z tohoto bánit. Je
z maniti (viz) záměnou retnic: místo
původního m užito b. Forma s k má ráz zdrobněliny.
banket: okrajový pás silnice, železniční
trati ap. SSJČ, vč. panket, jč. pankejt. —
Z něm. Bankette, to pak je z italštiny.
baňko vat, na° komu: napohlavkovat; (na)-
bančit (na)bíti. — Podle Jg = „bíti na líce,
až naběhnou, baňky někomu vytínati", srov.
mor. baňa políček.
baňkovať sa sic. msl.: potulovati se.
Nejasné.
bankrotka, lidově vč. pangrotka jakási
čepice. — Nejasné.
baňo vat han. msl. sic: litovati, želeti:
B-Gr a j. Pd. banowac. — Z mad. bán t/v.
bantovať val.: prohledávati někomu kapsy,
pro° koho, vy° něco. — Sic: nevhodně se
dotýkat, znepokojovat. Pol. 17. stol. a nář.
bantowac, ukr. bantuváty, sin. bantovati
dotýkati se, urážeti. — Z mad. bánt dotýkati
se, rušiti.
bár(s) sic: 1° třebas, -koli, 2° kéž. — Ze
sic proniklo i na Moravu: je val. msl.,
až ke Kyjovu, např. msl. bárjak 'jakkoli,
ledajak', (u Kyjova) barzgdo 'kdokoli'. —
Má se za to, že bar je přejaté z mad. bar,
které má oba významy. Původ mad. slova
je temný (spojování s bátor 'udatný, smělý',
< tur. bayatur 'bohatý' pokládám za
nesmyslné). Proto je možno poukázat na sin.
mar-si-, např. markak 'jakkoli, špatně',
marsikaj 'ledaskterý'. Toto mar by mohlo
být domácího (slovanského) původu; pak
by v sic bar byla jen záměna retných bjm
a mad. slovo by pak bylo ze slovenštiny.
(Jinak Hauptová, Slavia 27.1958.41 ln.)
baraba: dělník-tunelář (bývají to zpravidla
Italové); i pohrdlivě asi = trhan. — Sic
baráber. — Z it. nář. (sever.) baraba ničema,
to pak ze jména biblického lotra Barabáše.
Viz Treimer, Jhrb. d. Vereines f. Geschichte
der Stadt Wien 14.1958.52.
baracht(a) mor.: řeč smyšlená, žvatlanina
Jg. „Má už Blahoslav 1570: marné barachty
o domnělých svatých. Je podle Flajšhanse
ze střhn. bracht hluk, křik, chvástání."
barbora
(Šmilauer.) Je však i pd. barachitowac
brblati si něco polohlasně (a kývaje sebou,
jako židé při modlitbě), cit. LP 8.336,
prý z lit. barakatúoti (význam neudán,
patrně týž).
barák: v č. doloženo od 18. stol. Na Moravě
byly za Β další významy: 1° dřevěný
výstupek přede dveřmi proti sněhu, 2 ° palanda ve
chlévě pod stropem (srov. palác t/v!), 3°
veverčí hnízdo. Odvoz. baráÓník, barabizna
(o podivném -b- viz pod barbora). — Barák
je nyní slovo evropské; přišlo „za třicetileté
války do střední Evropy francouzským
prostřednictvím z vojenství španělského"
(Šmilauer NŘ 25.244). Význam 'dům' (i velký
a pěkný) je už při fr. baraque. Špan. barraca
znamená sice lehkou boudu, ale vlastní
jméno Barraca je jménem jistých dolmenů; na
Balearech barraca je kamenný úkryt
(stavěný „kyklopským zdivem") pro dobytek, ve
tvaru sedmiposchodové pyramidové
„babylonské věže". P. Aalto NphM 39.383 je
odvozuje z Levanty: akad. parakku komora,
chrám, trůnní síň, královská residence, syr.
pdrakkä, což je ze sumer. bárag.
barbar, s něm. Barbar atd. z ř. βάρβαρος,
jímž Řekové označovali příslušníky
nevzdělaných národů cizích; ř. slovo je blízké č.
bláboliti.
barbíř zastar.: lazebník, holič, též barvíř;
sic barbier. Z něm. Barbier.
barbora 1°. Ženské jméno přenášeno jako
obecné hanlivě pro tlustou nebo hloupou
ženu (= jméno, je-li příliš časté na venkově,
kdežto ve městech už vyšlo z módy, stává se
u měšťáků přezdívkou), dále pro poslední
mohutný snop při obžínkách, žertovně pro
basu (zde pomáhá stejné ba-; tak i sic:
barbora basa, barborovať hrát na basu,
barboráš hudebník hrající na basu), mor. pro
dřevěné korýtko brzdicí pod kolem (poněvadž
je tato b. uvázána na řetězu, je pak zdrobnělé
barborka dřevěná nouzová spojka dvou od
sebe odtržených článků řetězu); vč. bárka
(což je zhrubělý tvar z křest, jména) je
známý korýš žijící ve starém dříví, msl. baruš-
ky = červíci ve vlhkém stavení (Mal). — 2°
Barbor(k)a je dále jakási bouda nebo barák:
za Jg přístřeší u vody, pod nímž se čerpá
voda z řeky na praní, do lázně apod., bouda
na rybníce nad čepem (srubek bránící
nepovolaným v přístupu k čepu, viz i bašta 1°),
nyní v lese jakási sušírna na sušení šišek
a luštění semen. Tento druhý význam vznikl
žertovným sdružením slova *baraka = barák
(srov. něm. Baracke fem., fr. baraque fem.,
ital. baracca fem.), popř. bašta, s Bárka
(zhrubělé formy Barbory) a dále s Barbora. Z toho
křížení se pochopí i střední -6- v barabizna. —
Rostlina barborka: podle vědeckého názvu
Barbaraea, něm. Barbarakraut, ve
středověku lat. herba St. Barbarae (bylina sv.
Barbory).

bardoun
47
bašta
bardoun, stč. bardún, starý hudební nástroj
7strunný. Pol. bardon. — Z it. viola di Bar-
done (Brandl).
baret: z franc. bar(r)ette t/v (to ze střlat.
barrětum), přejato v nedávné době. Naproti
tomu forma biret je už stč., ze střlat. birré-
tum. Obě střlat. formy mají východiskem
gallské birrum, což byl jakýsi pláštík s kapuci.
barches jvč.: bramborový koláč pečený na
plechu (Koníř); han. barchubel osúch
narychlo upečený (Kolkop). — Totožné s bar-
ches = židovské rituální pečivo.
barchet, ojediněle i -ent, ze střhn. barchet
(nyní je Barchent). — Stč. barchan, parchan,
sic. bar chán, barchet, pol. bar chán, sin.
barchan(t) ze střhn. barchant. Posledním
pramenem je arab. barrakan (pol. r. ukr. bar akán
ne přímo odtud, ale z fr. barracan).
bárka: lodka, již stč. Základní pozdně-lat.
bar ca (původu egyptského, NphM 10.294) je
zastoupeno v románských jazycích; z nich
nebo ze střhn. barke (nelze rozhodnouti)
bylo přejato do češtiny.
barnavý: viz brnavý.
baron; sic. baron; k nám proniklo asi
v 17. stol. ze západu (franc. baron > něm.);
tento titul vznikl ve franštině ze sthn. bar o
muž (bojovník) (srov. muž, jeho strus.
význam!). Baronský titul jakožto nejnižší
šlechtický dáván i zbohatlým měšťanům
(bez rodového statku n. hradu, zámku),
odtud lidové zíti si jako baron, baronský,
dělati barona; odtud i uhlobaron,' bohatý
majitel uhelných dolů (Rotschildové apod.
byli baroni).
barúchat 1°, zpravidla s roz-, mor.: bořiti,
bourati; chalupa rozbarúchaná Kol = na
spadnutí; též o nepořádku v jizbě: máme to
rozbaróchany B; barouchat si postel (roz° Mal),
šaty = mačkati; je i borúchat, borúcat B. —
Snad jeho východiskem je sic. bárat bořit,
iterativum od bořit, se zdloužením v
kořeni, u tohoto typu produktivním; -úchat
by pak byla přípona intensivní povahy.
barúchat 2°, podluž. (B, Fp): hřměti. —
Asi z *pa- > ba- (přelχ pejorativní) a zvu-
komalebného ruchati (z *gruchati). — Sem
náleží i zabarúchat něco = založiti někam,
že to nelze nalézti Voz, zabarušený B; význam
se vyvinul zde jako u zachrouti, zašramotiti.
barva, stě. jednou i barba; odvoz, barevný,
barviti, barvitý. Pol. dl. barwa, hl. barba. Ze
střhn. varwe. — Mladší přejetí je sic. pol.
( > ukr.) sin. farba.
barvasit na něco: mysliti na nějaký plán,
v mysli něco připravovati apod. (jč. Krš.). —
Málo jasné. Příbuzné asi se sch. za-boraviti
zapomenouti (kořen asi mor- jako v lat.
me-mor pametlivý, záměna retnic bjm). Tedy
snad upomínka na dávné sousedení s Jiho-
slovany.
barvínek, stč. barvienek, sic. barvienok. —
Z češtiny je pol. barwinek, odtud ukr.
r. barvínok, r. též barvenók. — Přes něm.
Beerwinck přejato z lat. pervinca t/v. Ryba
LF 86.359.
bařička: rostlina Triglochin. Preslův
výtvor: zdrobnělina z jihoslov. bar a sítina.
bařina: ve spis. jazyku dosti řídké (jednou
doloženo i stě.), mělo však vliv na slovo
bažina; ale v mor. nář. je bara, bařina, bařis-
ko (laš. bařadlisko s -adl- podle mokřadlo?).
Sic. bara, bařina; podivné sic. bahurina
Jg-Kál (z Mičátka) t/v upomíná poněkud
na pol. bajura, bajor bahno. Sin. sch. b.
strus. bara, pol. nář. barzyna. Dl. para bláto
ZfS 7.348. — Psi. bara. Slovo substrátové.
Treimer Lingua 9.1960.98 cituje abchazské
baarra bažina.
bařtipán: nadutý, sebevědomý tlusťoch.
Slovo zcela mladé. Z *baštipánl, od baštiti
jísti, hodovati?
bas, nízký tón: z it. basso, to pak z lat.
bassus nízký.
basa: z franc. basse. Význam Vězení' je
i v pd. baéka.
basantit -mtit: klíti, nadávati; Jgd řáditi. —
Utvořeno od mad. baszama (začátku
kleteb).
báseň básniti básník básnířka (od obrozen-
ského básníř); sic. báseň, -nit, -nik. Stč. básn
-sen znamenalo vymyšlené vypravování,
báchoru, dosud lidově básnit = povídat
výmysly. I pol. baéň, hl. dl. báseň, ukr. basnja,
r. basnb, sin. basen znamenají báchoru apod.
— Pův. basnb, od bajati (viz báje, bákati)
utvořeno příponou -snb.
baslovať vm.: brnožit B-Z-Hor. — Hl.
pas(t)lic, páslowaé, dl. pasliš. — Z nem. nář.
pas(t)9ln (spis. basteln). O luž. Bielfeldt 210.
bašta: a dost!, tak i sic. pol. rus. něm. aj.;
vše z ital. bašta t/v.
bastant: kdo si chlubně počíná, velko-
pansky na odiv utrácí apod.; bastantit; vč.
baštant švihák Pt. — Původ nejasný. Jedna
domněnka je u Jg pod bašta.
bastonáda, tak i sic. (-št-): výprask holí;
odtud msl. (podluž.) baštón -ún rána. — Z fr.
bastonnade, to z it. bastonata, tedy patří
k fr. baton hůl atd.
bastruňk jč. Krš. 64.161. „Když voda
sejde [při lovu] až na to jezero [ve
vypuštěném rybníku „část loviště, kde voda
zůstane"], pustí se do rybníka shora stokou
čerstvá voda, tzv. bastruňk nebo střik, aby se
ryba stáhla do loviště" Jjčř 110. — Z něm.
Bewässerung zavodnění.
bašta 1°: jistá část hradeb; přeneseně:
pevná ochrana. V rybářském slangu jč.:
domek rybničního hajného, též „barbora"
(bouda nad čepem), tj. opevnění, ochrana
před nepovolanými; odtud baštýř sádecký,
dozorce rybniční (baštíř Jg). U podradhošt-
ských salašníků je to pajta, přístřeší pro
ovce na horské pastvině při salaši (Štika
| ČL 45.68). — Bašta je již stč., odtud pol.

bašta
baszta > ukr. bašta a r. bášnja. — Z ital.
bastia t/v.
bašta 2°: dobré jídlo, požitek; též nesklonné
adjektivum znamenající 'výtečný'; odvoz.
baštit jísti dobře, bohatě a s chutí. — Z ital.
pasto jídlo, pokrm. Treimer 83.
bat val.: kyj KtD. Sin. seh. r. bat t/v. —
Post verbale od batati bíti, vězícího v bacati
(viz). Příbuzné je dále sté. batoh karabáč,
pol. bat(og), ukr. batih bič, r. batóg kyj.
báťa sté. důvěrné oslovení bratra i jiných
osob; zdrobn. stě. batik, batióek, ně. báťa =
dobráěek. — Sic. nář. báťa, baťko oslovení
staršího člověka. Obdobně ukr. bať(k)o, r.
bat ja, batjuška; sch. b. bašta je otec. —
Protože v stě. době je zřetelně doloženo
několikrát jako oslovení především bratra,
není pochyby (tak Berneker), že báťa je
,,domácká" lichotná forma z bratr, asi jako
ně. brácha; vzniklo pronikavým
zjednodušením souhlásek na bat-; pak ještě t změkčeno,
jako je v příjmení Máša proti Mach apod.
Takové odchýlení od plné formy bratr
způsobilo, že povědomí o té souvislosti časem
ztraceno a báťa mohlo pak platiti i jiným
osobám než bratrovi. Je významné, že v sch.
může slovem bratac osloviti i muž svou ženu,
milenku, ba i matka dceru (v. Bern.); srov.
dále i hláskovou redukci střhn. buole =
bratr, lot. bälis (důvěrně) bratr. Odmítá to
však Kniezsa 795, poukazuje na mordvinske
bat já a zyr janské bati; prý je to, nejspíše
slovo dětské řeči. — Mad. bátya je ze
slovenštiny (B. Sulán ústně).
báti se, bojácný (~ác- z přípony part. praes.
et-), bázlivý z (dosud jč. blan.) bojazlivý, mor.
bojný (č. spis. jen boha-bojný) bojavý bojatý;
stč. bázn (ϊ-kmen) -zň -zeň, nč. bázeň (přešlo
vja-kmen) z *boja-znb. Obávati se (doložené
od Štítného, postv. obava) vzniklo redukcí,
srov. rd. obáivaťsja t/v Podvys. (Zubatý
ČMF 3.289 tu však hledal kořen docela
jiný.) Sic. báť sa, nář. ojediněle bojať sa,
bojiť sa; bojazlivý; adv. bojsa z *boju sa =
bojím se, z doby, kdy se 1. sg. končila ještě
na -u Meh LF 56.32, původně samostatná
vložková věta. Pol. boj$ bac sie. atd. — Psi.
a stsl. bojQ bojati s$, v č. oja staženo v á.
Nejblíže příbuzno je stind. bháyatě bojí se;
v slovanštině sloveso přešlo do třídy na Ijě
(inf. -ěti > ěti > -ati po j) jako chotěti
veleti apod., kořen dostal o jako chotěti gorěti
aj. Ind. mediu odpovídá naše reflexivum.
Původně bylo sloveso athematické; stind.
bi-bhě-ti; lit. bijaüs bijótis; od téhož kořene
je ind. bhí- fem. hrůza, bhirú- bázlivý aj.
batik i batika: 1° javánská nebo balíjská
tkanina batiková, 2° stejná tkanina
vyráběná v Evropě, 3° ručně malované
hedvábí. — Nyní evropeismus, z malajštiny.
Stiller RO 22.115.
batoh: nyní cestovní vak na záda; přijato
do spis. řeči jako domněle domácí slovo za
bavlna
lidové ruksak (toto je z něm.), a to z msl. Tam
je baťoh (batoh Folp.) ranec (trávy, sena,
šatů); han. u Boskovic bátoš batuš je nůše,
jinde bátoš kabela. Sic. batoh ranec (sena),
uzel (peřin, šatů), ruksak, zdrobn. batózik
-zok -žtik, kolekt. batožina zavazadla. —
. Nemůže patřiti k batog*b karabáč (viz bat)
už pro svůj význam. Pravým východiskem
je něm Weidtasche lovecká tor ba. Z něho je č.
nář. vátošna bátošna bátozna vartošna bartošna
brátošna NŘ 1.27; z bátošna zkrácením
vzniklo bátoš, z bátozna (s mylným z) batoh
a dále batoh, baťoh. Podle Šmilauera však
„souvisí s maď. batyu ranec4'.
batoliti se: jíti nejistým krokem,
neohrabaně, kolébavě (o dětech, kachnách, tlustých
lidech ap. Jg-PS-SSJČ); vč. u Miletína batelit
se. Odvoz, batole gen. -ete dítě začínající
chodit, us.; batla batle batlicka batlan bat(o)lícek
ap., oděv batolat, us. za Jg. — Sic. batoliť
(bantoliť, vantoliť: η disimilováno z před-
jatého l, z *baltoliť) sa, batola t/v jako v č. —
Souvisí snad s val. motoliť sa: ,,od pazdeří
nás [děti, pokryté pazdeřím, jak si v něm
hrály] nebylo vidět, motolili jsme se v něm
jak myši" NVal 4.135. Další změna: smolil se
po zemi Voz 281. Také sic. tmoliť sa motati
se, hemžiti se (?) sem asi patří. — Vše je
příbuzno s lit. tabaloti viklati (wackeln),
o němž viz pod kotrmelec.
baviti. Dávné faktitivum k býti; v té funkci
je u nás jen ve složeninách: vy° něco si
z paměti = w/praviti, aby bylo; vy° dceru =
^praviti (postv. výbava), z° (pův. jbz°) —
způsobiti, aby někdo byl z něčeho venku,
oprostiti, za° = způsobiti, aby někdo byl
zaujat něčím (vyprávěním, tancem apod.,
překážkou) nebo aby něco bylo zajato,
zabráno (zkonfiskováno), postv. zábava ( χ mor.
zábava překážka B). Že zabaviti (zpěvem,
tancem apod.) vzniklo odloučením předpony
druhotné trvací baviti, mohoucí znamenati —
podle toho, co tanulo na mysli při původním
zabaviti — bud 1° zaneprazdňovati
příjemným hovorem atp. (k tomu přibylo znova
dokonavé pobaviti), nebo 2° odnímati
(zakázané zboží), nebo 3° b. se = meškati
někde zbytečně (pro nějakou překážku).
Zvláštní útvar je mor. nezbava > nezbacha
(nová přípona -cha\) plevel (= čeho se nelze
zbaviti.) — Obdobně jinde východiskem jsou
slovesa s iz- za- do-, prosté baviti amuser je
až druhotné (depraeverbalisované). — Dobrý
protějšek k baviti je ind. bhaváyati přivádí
na svět, uvádí v existenci.
bavlna, již stč.; bavlník keř produkující
bavlnu, utvořeno pro tento význam
Přešlém (stč. b. znamenalo bource morušového).
Sic. též pavlna (pa- vlivem druhého sic.
výrazu pro bavlnu, pamuk, jenž je z maď.).
Pol. bawelna (odtud ukr. baypvna), hl. ba-
wlma, obé asi z češtiny. — České slovo je
asi z ital. bavella (doloženo od 16. stol.),

bavorák
49
bedat
což znamenalo vlákno, které se odlučuje ze
zámotků v kotli, prv než se bere hedvábí.
To slovo (původně malvella, u Isidora
Sevillského jméno tkaniny z indického
slézu), bylo přejato z italštiny přímo do
slovanštiny a do němčiny: u nás byl jen
konec slova přichýlen k vlna, u Němců
obdobně k Wolle 'vlna', mimoto ještě
začátek slova byl přichýlen k Baum 'strom'.
Pisani, Paideia 8.1953.90
bavorák, chod. baborák „název tance, snad
z Bavor přeneseného" (Hr.).
bazalka, rostlina Ocymum basilicum, toto
z řec. názvu (u Dioskorida) βασιλικόν tj.
královská (pro vynikající vlastnosti): v č. je
bazylika 1517 v herbáři Jana Černého, ale
1562 u Mattiola již spodobou bazalika, i pak
v tomto cizím a dosti dlouhém slově
vypadlo. Šmilauer OKP 2.11.4.
bazanovec: rostlina Naumburgia. — Přejal
Presl z pol. bazanowiec, což je příbuzná
vrbina (Lysimachia).
bazgraťslez. (opav.): na° namazati,
načmárati B, u° umazati Kt, bažgrat škrabati,
špatně psáti B, zbažgrat znečistiti Kt; val.
bazgřivec ušpiněný kluk B. — Z pol. bazgrač
mazati, škrabati, psáti nesmysly. To pak je
asi expresivní forma ze staršího pol. skrabac:
sonorisované *zgrabaé přesmykem celé
skupiny zgr a b dalo bazgrač. Viz i paskřivý.
bazilišek, již stč.: pohádkový ještěr zlých
očí (:ona svým baziliščim okem každého
uštkne PS z Něm.), odtud stč. též 'ostroviď.
Lidově změněno i v bazalíček, klad. baziliska
fem. (také záp.-mor. fem., ale tu znamená
mloka). — Sic. bazilišok. Pol. bazyliszek. — Ze
střlat. basiliscus < ř. βασ'ιλισκος, pťiv. druh
asijských ještěrek s bílou skvrnou na hlavě,
jakousi to „korunkou", druh mohoucí i
trochu létati (s pomocí hřebene na krku).
Od oné korunky zván ,,malým králem",
stč. i králík; pod. od ř. βασιλεύς 'král' je
i βασίλισκος. Šmilauer OKP 2.11.
bažanka: rostlina Mercurialis. Vytvořil
Presl, asi z r. bažanna tráva, což je
nejasné.
bažant, již stč. Tak i sic. hl. pol. — Ze
střhn. fasant, to pak ze stři. phasianus < ř.
φασιανός = pocházející od řeky Fasis pod
Kavkazem; tam je vskutku domovina ba-
žantů.
bažinka, bažáťko, važinka Β zm.: housátko.
Z vábících interjekcí bázi! bázi! a váži! váži!
bažiti: bažím, mor. sic. též baží sa mi =
toužím, chce se mi, jsem žádostiv čeho, (zá)bažný
čeho (sic. v ctibažný). Novotvary jsou v laš.
zabahnuč se Šr, msl zabáhnút sa, zabahnit sa
(z-lo sa mi = zachtělo), zbáhnút si, han.
ozbahnót si, vebahovat si L, dále (záměnou
ret nic bjm) zmehnút se^Kol, zamahnút se Kt,
č. změknouti si něco ÖL 2.696, zmenouti si
PS, zminouti si PS (-i- je zde od umíniti si).
Sic. je bažit (s vkladným r i bražiť sa K),
bachtiť (sa) > pachtit (sa), č. pachtiti se za
něčím. Pův. význam 'býti žádostiv čeho',
ale přes nabažiti se čeho (již stč.) 'nasytiti
svou žádostivost něčeho' se došlo k nář.
(Páka) bažiti = dopřávati si hojně jídla;
ubažiti utratiti, promarniti PS. — Pol. bazyc
sie, zabagač sie., r. bažát bažit, ukr. bažáty
bažýty zabaháty, postv. bahá. — Psi. bažati s$:
shoduje se v kořeni, uznáme-li přesmyk
souhlásek, s lit. gobetis t/v (Petersson).
bdíti, stč. bzu bdieti; stě. pobdieti cítiti něco,
býti si vědom něčeho (ktož pobdí v svědomí
hriech smrtelný Štít.), pův. asi býti po
probuzení, býti vzhůru, při smyslech; od Z-ového
příčestí je adj. bdělý; stč. adv. bedlně bedlivě;
bedlivý pozorný, dbalý '(&. spánek = při
kterém se všecko ucítí, lehký), z něho
druhotné sloveso stč. vč. klad. bedliti, val. sic.
bedlit dávati bedlivý pozor. Han. (u
Boskovic) probednót procitnouti (srov. stsl. Vbz-
b'bnqti, strus. voz-bnut t/v). — Sic. bdiet, sin.
bedeti, st.-sch. bdjeti, b. bdja, stsl. b*bždo
btděti. — Pův. btďo b^děti je stavové sloveso
na ije od kořene beudh-, který je v stind.
budhyatě procítá, poznává. Litevský
protějšek je budíti bdíti. Viz i faktitivum buditi.
O bedlivý v. Zubatý 1.1.193.
beblati, laš. též zesíleně beblosit. — Pol. nář.
beblac (-1-), b. báblja, sin. bebljati. — Zvuko-
malebné. Podobné útvary, samostatné, s
našimi nepříbuzné, jsou i v jiných jazycích (lit.
plepěti, vebleti, lot. babulět, něm. nář. babbeln
aj.). Stejně tvořeno je feflať Β t/v.
bečak. Na Hlučínsku kdysi modlící knížky,
vydávané Tomášem Beěákem v Olomoucir
naposled 1889. (R. Šrámek.)
bečeti bekati beknouti bekotati: postv. bek(ot)
bečení, pláč; mor. bečat; obéknút sa na
někoho = nevlídně beknouti. — Pol. bekac beczec,
hl. bjakac bječec, dl. bjacas, ukr. bekaty, sin.
bekati, sch. beknuti. — Původně o bekotu
ovcí, telat apod., tedy od zvuku bě βή,
lat. bee atd.) příponovým k+ati. Obdobné
útvary týchž významů (s vloženým r) jsou
brekati, brečeti a mrečeti.
bečka: menší a lehčí druh sudu, již stč.;
stě. nč. bečvář = kdo dělá bečky. — Sic.
bočka, nář. bečka i bačka, pol. beczka, ukr. r.
béčka, sin. bečva bečka bačva, sch. bačva,
b. bačva bačka. — Slovo jistě přejaté, ale není
jasno, odkud a kdy; obtíže hláskové jsou
příliš veliké. Není radno ani klásti nějakou
původní společnou formu slovanskou. U
Románů bylo *buttia (fr. bosse bečka na sůl),
u Germánů n. Butte, Bottich a příbuzní. Κ té
skupině b. jistě patří. Snad bylo přejato do
češtiny v podobě b'btb+ka, ale t před k
dalo c (jako v kočka aj., běloučký proti
bělúcí); z češtiny se šířilo dále. Tvary s v
mohou být analogické podle lagwb (jihosl.
lagva je sud!).
bedat -nút, msl.: ceknouti Β (ani nebedej!
Kol, enom bedl a už ju měl Voz). — Snad
4 Maöhek — Etymologický slovník

50 belkotiť
bedla
je to znělá varianta slova špetnouti (š
by v tomto bylo chápáno jako
zesilovací).
bedla: zavedeno Preslem 1847 jako český
název rodový; je však lidové (plur. bedle)
místy okolo Prahy; jč. je berla Jjčř; Presl
znal i bedly, bedelky v ústech (aphthy). —.
Pol. bedla, bedlka, nář. bdla houba (vůbec),
hl. nář. bodlo, dl. bedlo. — Slovo prastaré,
*b*bdla. Jako souvisí jedle a ř. ελάτη, tak
i b'bdla s ř. βωλίτης houba (což přejato do
latiny: boletus, odtud do němčiny: Pilz).
Hláskové rozdíly svědčí pro to, že ta slova
jsou „praevropská". Patří k nim proto
(K. Hornov) i gunzibské bodol houba rostoucí
na stromě, křesací hubka, troud (u Bokareva,
Cezskije jazyki Dagestana, 1959, 25). Lit.
budě, jakási houba, je zkrácenina z budělě
t/v (Meh ZfslPh 29.355), což je asi přejato ze
slovanštiny, ale upraveno v koncovce pomocí
přípony -ělé; jiné útvary tohoto druhu vy-
početl Fraenkel KZ 58.283n.
bedna, vm. kol. bedno; odvoz, bedniti,
bednář. — Sic. debna, debnit, debnár; pd.
bednia zbel, koryto, ukr. bodnja sud, sin.
bedenj bečka, kbel, úl, sch. badanj mlýnské
koryto. — Pův. btdbna (jihosl. -ňb) z germ.
*budin- (sthn. butin, něm. Bütte), které samo
je ze střlat. butina, to pak z ř. πντίνη
butelka.
bedrník, nář. bederník bedernica deberní-
6ek. — Sic. bedrovník, bederník, bederencek.
Pol. biedrzeniec, ukr. bydrynec, r. bedrenéc,
sin. bedrenik bedrenéc, sch. bedrenik bedri-
nac. — Psi. bylo asi bedrbnbCb. Je to stará
magická bylina, zvláště v praktikách
týkajících se plodivosti; odvozeno od bedro:
bedra se pokládala za sídlo plodivé síly.
Šmilauer.
bedro 1°, stč. nej častě ji bedra fem.; je to
pánevní část těla, „dolní strana hřbetu
naproti břichu" (Jg), srov. běžné kdysi spojení
přepásati bedra svá. Časem se význam stává
nezřetelným: „nésti něco na bedrech, vzíti
na svá bedra" se chápe jako na zádech, na
ramenou atp., stč. bedra jako boky, lůno;
často překládá lat. femur (= stehno).
Odvoz.: stč. nábedrné plur. fem.: oděv na bedra,
háce; sem dáme i vm. nábetky provázky,
upevňující letní sukně (*nábedrky*l). — Pol.
nář. biedra biodra fem., spis. biodro kyčel,
hl. bjedro, dl. bjedro, stsl. sic. ukr. r. sin.
sch. b. bedro (přízvuk: r. bedro), r. též bedra
fem., sch. též bedra fem. — Příbuzno je
střhn. zimere zimb(e)re fem. téhož významu,
užívané však jen jako odborný termín
o bedru lovné vysoké zvěře a jatečního
dobytka (viz cemr). Germ. Hemra je ze
staršího *demra. Je nutno (jak se i dalo)
zařaditi sem i lat. femur gen. feminis stehno
(význam tomu nebrání, posunutí bylo tu
nasnadě!) z *d(h)emrjmen- (starý rjn kmen!).
Pak by germ. a slov. slovo bylo úpravou
starého neutra; v slovanštině nastaly změny
mr > br a přesmyk d-b > b-d.
bedro 2°, jč.: lomenice (tj. bok střechy,
u uličních domů souvisících lomenicemi)
Jg-Křemen, zm. jvč. příbedří (Jgd-B-H-
Koníř) postranní střecha, v pravém úhlu
k hlavní střeše se přimykající. — Pd. ubie-
drznia svah pahorků, strmá hora nebo její
svah, ubiedrze svah louky. — Snad je totožné
s b. 1 °, srov. obdobně bok střechy, hory, úbočí.
bedruňka berunka beruška, mor. verunka
-onka, laš. i meruňka Lp. Pol. biedr(z)onka,
ukr. bábrunka bobrunycja. — Původ nejasný.
Lit. petrelě -elis má stejný základ, ale
neznělý; lit. boruiě t/v má zase b-r.
bech vm.: místo ve fasuňku mezi košinami
prázdné; bejchy plur. vyduté boky na voze
obilím naloženém B. Sem i vm. bechňať (na-)
bubřeti, rozbechňalý hodně nabubřelý? —
Pol. nář. belch belk belech břich. — Nejasné.
bechyně zast.: skladiště rud. Nejasné.
bekeš, tak i sic: dlouhý zimní kabát
uherského střihu. — Z maď. bekes t/v.
Sulán PIDebr 39.17.
bekyně stč.: tak zvány zbožné dívky nebo
vdovy, bydlící ve zvláštních domech, ale
nejsoucí v řeholi; též hanlivě ve význ. 'kacířky';
ně. bekyne je též druh nočních motýlů
(vzhledem k jednotvárnému ponurému
zbarvení, srov. mniška). — Ze střlat. beguina,
něm. Begine. Mask. viz pod pikart.
béla 1° ve rčeních: starou belu (= nic)
dostaneš, stojí za st. b. apod. — Snad v tom vězí
strus. béla peníze (z béla, belka veverka, t. její
kůže, jíž se platilo).
béla 2°: druh selské čepice (za Jg u
Benešova). Nejasné.
bělat msl.: kolébati, uspávati dítě B-Mal,
han. belenkat Rous; msl. bélat pohybovat
bélen(k)ou (tak i sic.) = plachtovou kolískou
Václ. 326. — Odvozeno od jistých výrazů
v 1. verši „uspávanek" (ukolébavek), např.
Halí, bělí, belušky, šli dědáček na hrušky.
Nebo: Halalo, bělalo, aby sa vyspalo. Nebo:
Halaj, belaj, neplač (Václavík). Sic. belize mi,
běli = spinkej SSJ. Bělí atp. nic neznamená,
je to pouze retnicová ozvěna k halí (typu
Čáry-máry, 2. člen rýmových složenin rád
začíná retnicí, což je obecný zjev). Přetváří
se v slovesné tvary a vtiskuje se mu pak
význam 'houpati děcko, kolébati'.
belhati (se), též pelhat Kol, s přesmykem
heblat (hablat) se Voz; zesíleno v mor. belhý-
ňat Jg. Adj. belhavý již stč. — Rýmuje se
s kulhati a s pol. czolgac si$; tedy h je asi
příponové. Základ je snad týž co v bělat kolébati
(belhati tedy chápáno jako kolébati se na
stranu) ?
belkotiť laš.: mlíti hubou, žvaniti B-Hor.;
belkotac špatně mluviti, blekotati, koktati
Lp. — Je to snad varianta slova blekotat. —
Patří sem i vm. kobeltovat pomlouvat,
klevetit?

bělmo
51
běs
bělmo, již stě. Pol. bielmo, ukr. bilmo, sic.
bělmo, r. belmó; sin. bélno (n\). — Pův. asi
bělbmo, od beťb bílý; vzácná přípona -bmo-
bude asi jeříkovým protějškem k balt. -umo-,
lot. báluma bledost, blednička.
bělpuch stč.: pergamen. — Ze střhn. buoch-
vel t/v (tj. knižní kůže, Buchfell); členy
složeniny přesmyknuty, vel- pak přichýleno
k&ČZ-bílý.
benditi i banditi: dopřávati si hojně dobrého
jídla i pití ve veselé společnosti. Nejasné.
E. Baleckyj StSl 5.184 je spojuje s ukr.
bendjuch atd. (viz panděro).
ber gen. bru, již stč.: rostlina Setaria,
příbuzná prosu. Od Presla je bér, což
převzaly slovníky. — Sic. (Novačky) bar, sch.
sin. bar, pol. dl. ber, r. hl. bor. — Psi. bwt,
název starobylý, ale isolovaný. Dosavadní
pokusy o výklad nejsou přesvědčivé. Slovo
asi „praevropské". Doklady bru jsou v
nálezech už od mladší doby kamenné z Evropy
i z Asie. — Ber má několik druhů, ale
důležitý je jen ber vlašský, S. italica: ten se
sel (nebo sázel) ještě asi před 80 lety s oblibou
do půdy právě získané zdařením nebo klučo-
váním lesů, v ní dával hojnou úrodu, žádal
však půdu dobře vyčištěnou, bez mechu
a bez plevele. Zrno měl chutné, i slámu
z něho dobytek žral s chutí. Prodejní cena
bru byla skoro dvojnásobná než cena žita.
(Svědectví o bru z Valašska jev SborMusSpol
ve Val. Meziříčí 13.54n.).
beran, tak i stč.; msl. bar an. Znamená
i kládu opatřenou na jednom konci železnou
koulí (někdy i v podobě beraní hlavy),
jíž se bouraly brány obléhaných objektů; pak
i špalek dlaždičský na dusání povrchu cesty,
dále zařízení na vrážení pilot do země;
odtud beraniti; lidově beran je i tvrdohlavec
nebo hlupák, baranit komu co n. do někoho
= usilovně „vrážeti do hlavy" něco
nechápavému, přemlouvat, z° někoho; baranať na
koho = naléhati, žebroniti. Odvoz, beranica
čepice z beránčí kožešiny, též houba (oříš n.
druh kotrče), podle podoby k huňatému
rounu. Lichotný útvar ber oušek = dobráček;
k tomu přitvořeno fem. beruška ovečka,
hodná a tichá dívka; han. baróška; přeneseně
han. barosa šiška (smrková, borová atd.
KpU, pův. asi 'jehněda'). Beránky, druh
mráčků na nebi (= je porybíno, v. ryba),
vi. nebe je jako beránek, má pravidelně
rozložené stejné chomáčky mrakové, fr.
le ciel se moutonne = nebe se beránčí,
kaprovatí. — Pol. sic. dl. ukr. r. sch. baran,
hl. strus. boran. — Slova dosti podobná
jsou alb. berr ovce, ital. nář. bero beran,
bera ovce, franc. nář. berri beran aj. Původ
všeho je nejasný, snad slovo praevropské;
z vábicí interjekce (v sic. je bari, bárko,
Podolák SSNM 55.43). Bask. je barra.
bérce: holeň, bércový. Do češtiny uvedeno
Preslem z ruštiny (bérco t/v). Ruské slovo je
patrně odvozenina z bedro, jež tam znamená
stehno; tedy z *bedrbce.
berdo si dáti: zahýřiti si. Doloženo od Jg.
Ze špan. (od vojáků?) darse un verde pove-
seliti se, pobaviti se. Kott 7.1194. Šmilauer.
bergamotka, tak i sic: výborný druh
hrušek, v č. dříve pergamentka (a něm.
Pergament-Birne) Hohn I 47. — It. bergamotta,
fr. -ote, šp. port. -ota, něm. -otte. — Vykládá
se z tur. beg-armodi = begovská, panská
hruška.
berla, již stč.; místy mor. (doloženo již stč.)
brla; jč. bedle. Tak se překládá lat. ferula,
je tedy b. původně hůl, silný prut, pak hůl
pastýřská (přeneseně: odznak duchovní,
biskupské n. opatské moci, dále moci světské
nebo důstojnosti vůbec, žezlo), hůl žebrácká,
zvláštní hůl na podporu mrzáků, za Jg
i držadlo u kosy (a berlík Jgd t/v; dosud
vč. belka t/v u Holic, z *berlka). — Sic.
berla je ozdobná ohnutá hůl jako symbol
moci, baria je na podpírání beznohých ap.
Pol. berlo žezlo, odtud ukr. berlo t/v; sin.
bergla berla mrzáků. — Přes sthn. ferala
hůl z lat. ferula t/v. Ve školách se však
latinská ferula (prut) držela i tak dlouho (na
Slovensku ještě před sto lety) zásluhou
učitelů blýskajících se latinou: mor. a sic. je
ferula dosud slovo běžné (viz to). Jiná je
berla = rostlina Berula: český název je přímo
z vědeckého, ale přichýlen k prvému b.
berlina: druh kočáru. Fr. berlině, kočár
podle zvláštního způsobu, nazvaného podle
města Berlína; z franc. i něm. Berlině.
berně: daň. Od bráti, dokud ještě kořen
ber- znamenal 'nésti', jako v břímě a březí.
Κ tomu názoru vede paralela řecká, φόρος a
φορά daň, dávka, poplatek, clo, od φέρω nesu.
TJ nás b. bez ablautu; zakončení podle daň
gen. daně. Smysl názvu: to, co příslušníci
kmene (obyvatelé krajiny) přinášejí
vladaři (rozumí se: jako dar: o tom viz pod
daň). Stpol. biernia je z češtiny.
berneška: druh kachny, v č. od Rohna.
Přejato ze střlat. bernesca (odtud i fr. nář.
16. stol. bernesque; nyní je fr. barnache). Slovo
to souvisí ku podivu s názvem korýše vilejše
stvolnatého Lepas anatifera (fr. bernicle).
Rohn praví: „Bernešky, ptáci na stromích
okolo moře rostou. . .; když dorostli, ze
stromu padají, pakli ale hned vody nenajdou,
živu býti nemůžou, neb v vodě jejich
živnost a život jest." Věřilo se totiž ve Francii,
že berneška se rodí z onoho korýše na
stromech. Šmilauer N& 24.133.
běs 1°: zlý duch, démon. — Sic. sin. bes
t/v, pol. bies čert, ukr. bis, r.-bes čert, zlý
duch. — Psi. stsl. běsT> = démon, zlý duch. —
Slovo velmi starobylé. Příbuzno je snad het.
šepa démon (ašga-šepa genius brány, kamru-
sepa bohyně zdraví, ispanza-šepa genius
noci; s = [s~\); je též v podobě zipa (dagan(
zipa genius země), která vzešla ze sepa po n-

běs 52 bez
když bylo vloženo přechodové t {dagan-t-sipa),
neboť het. z = ts. U Chetitů to byl tedy
pouhý démon nějakého místa nebo
přírodního zjevu (asi jako lotyšské ,,matky"),
dobrý nebo zlý. Dále je příbuzno irské
söibim uvádím v iluzi, klamu, slábhar kouzlo,
očarování, středoirsky slabrae zlý duch,
vracející se umrlec (revenant) a£. (o těchto
slovech, ale bez bes'b, jedná Cop v Die
Sprache 6, 1960, In.; pochybuje však Kro-
nasser Etym. 184n). Kořen byl tedy seib(h)-;
název démona byl *sóib(h)o-s (z toho je
het. sepa). U nás je třeba uznati přesmyk
s-b > b-s, provedený až po změně oi > e
(jinak by *boisos bylo dalo *bechT>\). Důvod
přesmyku je zde tabuový: pro bázeň před
zlými duchy nebylo vyslovováno náležité
jméno *sěb*b, aby duchové jím nebyli
přivoláni. Přízvuk psi. byl na prvé slabice
(rus. gen. bésá), ražený (sch. íje), to ukazuje
na ide. *ói, shodné s keltským. Nynější
význam 'pohanský bůh, zlé božstvo' se
ustálil za křesťanství jako protiklad k
významu slova bogi>, když toto bylo u křesťanů
přijato v dobrém významu jakožto označení
křesťanského boha. Dále je snad příbuzno
též ind. pisäca- démon; ind. ρ je z jazyka
kmene Pisačů („Běsů"), který i jindy znělé
souhlásky nahrazuje neznělými.
běs 2°: 'zuřivost, vzteklosť, často ve
spojeních běs žárlivosti ap. Odvozeniny: běsný,
běsniti, zběsilý. — Sic. bes (besy robit býti
nezbedný, řáditi), besnieť, běsnit; běsnota
vzteklina, besnica pálenka. — Důležitý útvar
je *běs-tvo ve vč. pestvo, peství rozpustilé
kousky (zvláště nezbedných dětí), pestvit
rozpustile si vésti; msl. pestvo -vit -vovát
t/v B, laš. zbestvený do čeho Β dychtivý,
zblázněný. — Sic. pestvo Hviezd. 1.254,
páctviť řádit (v opilosti). Pol. best wie roz-
vášňovati, bestwiec oddávati se hýření. R.
bes; besiť rozčilovat, besiťsja vztekati se,
jančiti, besnoviťsja, ukr. bisnuvátysja běsniti,
zuřiti. Sch. bijes zběsilost, vztek. B. bjas
vzteklina, zloba, zuřivost, běsen vzteklý,
zuřivý, besnéja, besúvam zuřiti. — Psi. bes'b.
Příbuzno je středoirské báes nálada, pobláz-
něnost (Laune, Torheit), baos fornication,
caprice, foliy; ae z *ai. V slovanštině
zachováno s (není očekávané ch\) poněvadž bylo
odedávna drženo odvozeninou běs-tvo.
beseda. Stě. beseda pohovor, antesedium
(tak překládají staré slovníky!), nč. beseda
t/v, též družná zábava; besídka t/v, ale též
zahradní altán, někde i pavlač přede dveřmi
(„Nad záspím bývá pavláčka obyčejně
besídka nazývaná" Hodura 60). Besedovati, besed-
ník, besedář. Jč. přesmykem desební reci =
zbytečné (Vydra). -— Sic. beseda t/v jako v č.
Pol. biesiada zábava, ukr. besida řeč, hovor,
r. beseda hovor, besedka altán, b. sin. beseda
slovo, řeč, hovor, sch. bes jeda řeč. — Psi.
stsl. beseda; nejspíše z *bez-sěda: bez- je
totožné se známou předložkoví, zde však
mělo platnost ještě adverbiální 'vně, venku'
jako jeho ind. protějšek bahih, sěda je od
seděti. B. tedy znamenalo společné posedění
venku, před domem (na záspi, na pavlači)
s přátelským klidným pohovorem, jak se to
dělá na venkově na večer po práci a v neděli
odpoledne. — Mad. beszéd řeč je ze
slovanštiny.
beskyd. Toto jméno známých hor se uvádí
i jako jméno obecné (PS, Kál), prý
znamenající vrchol hory bud holý, nebo porostlý jen
křovím, klečí. Brandl Gl. má doklady z 1653:
,,a tak se hranice ukazují samými vrchními
hřebeněmi, které se beskejdy jmenují ...
kromě na beskydě Kelčové, na které (tedy
-a fem.!) seno pálili ... aby jedna i druhá
strana té beskydy podlé své vůle užívali ...
kdyby na beskejdách a hranicích trávu místo
luk užívati chtěli". — Původ nejasný. Viz
nyní podrobný výklad ¥. Kopečného v knize
„Adolfu Kellnerovi" (Brno 1954) 158n.
„Jméno není germ., nýbrž asi thrácké (alb.
bjeshkě, horská pastvina)"; z E. Schwarze
uvádí V. Šmilauer ZMK 3.349.
bestie, pol. bestja, r. bettija. Z lat. bestia,
skrze latinské školy. Sic. bestia přišlo přes
madarštinu.
beťár: obyvatel uherské pusty, maďarský
pastevec; tulák, poběhlík, darebák, ničema
SSJČ. Msl. (Kol) nadávka tlustému,
neohrabanému. — Sic. beťár t/v jako v č. — Vše
z mad. betyár lupič na pustě, ničema.
betrám per.trám, u Mattiola i peltrám
rostlina Achillea ptarmica. Jméno cizí léčivé
rostliny pyrethrum (= Anacyclus p.) bylo
přenášeno v středověku na tuto domácí Ach.
pt.: ta označována za „Pyrethrum silvestre,
to jest planý aneb lesní pertram, německy
Bertram ..." (MatVel), neboť „potřebuje
se v domácnosti na místě pertrámu" (Presl
Všr), proto se dosud drží v zahrádkách.
Bertram tedy < πνρε&ρον, což označuje
vlastně bylinu proti horečce.
bez předložka; v mnohých složeninách: stč.
bezduchý, bezden atd. — Sic. bez, nář. i brez
(a brezocivý = bezočivý, drzý) jako v sin.
sch. ukr. Pol. ukr. r. sch. b. bez, hl. bjez,
dl. bjez. Sin. sch. ukr. brez, dl. bzez (zkřížením
s *perzT> = č. přes). — Je příbuzné s lit. bě,
lot. bez t/v, stind. bahih vně, venku. O tom
a o složeninách s bez- podrobně Hujer 1.41n.
Původní význam je ještě v býti bez sebe,
srov. něm. außer sich sein.
bez, rostlina Sambucus; stč. bez (gen. bza,
bzu) i bezh (tak Luc); nč. bez gen. bezu;
v místních jménech Bzoví Bzenec Bezník aj.
Sic. baza beza bieza kbez. Plod: bzina, be-
zinka. — Č. lidové bez a sic. baz{ick)a
přeneseno i na šeřík (Syringa). — Jinde je *&τ>ζ?>
(pol. sin. bez, hl. bóz, dl. bez, baz, ukr. r. boz,
sch. baz, b. baz), ale i ^b'bzg'b (sin. bezg,
sch. bazag), mimoto pol. nář. best bezt bešt,

bezděky
b. bäzdovina. r. buz. — Slovo velmi
nesnadné. Jeho proměnlivost má snad příčinu
tabuovou (u Poláků černý bez je „sredziba.
diabla", vysekávání jeho keřů je nebezpečné;
Bystron, Etnografja Polski 1947, 151). Vy-
jdeme-li z ^b'bzg'b, dalo by se to spojiti s lat.
(a román.) sabücus (bylo i sambucus) tak,
že Slované, přejímajíce toto ,,praevropské"
slovo, přemístili s dozadu: büskt (nutno zde
předpokládati u krátké; ü by bylo v r. nář.
byzet), dále změnu sk > zg, konečně většinou
zánik toho g. Z románských slov srov. port.
sabugo. Litvané však podrželi k: búkas 'bez',
Meh ZfslPh 29.356.
bezděky: mimovolně, neúmyslně. Poklesalo
v nesklonné bezděk = bez rozmýšlení, Sm.
251. Stě. bez dieky = bez vůle, proti vůli,
nedobrovolně; pol. bez dzi§ki, przez dzieki. —
Je to překlad za střhn. äne danc 'wider
willen'; Hujer 1.43. Toto danc souvisí s denken
mysleti (v. dík), tedy = bez úmyslu.
bezkrejtka: krajác na mléko (vysoký) Jg
z D, Most. z 1643, NŘ 19.61. — Snad krajáč
„bez krytí", nepokrývaný pokličkou.
bezperactvi laš.: rozpustilost B. Snad sem
patří i jč. rozpěrácky mluv jit chlubivě žvastat,
Jílek Jčř 68 (ale s jinou domněnkou). —
Vslc. bezperak robíc dělati neplechu K. —
Výklad viz pod kluk.
běžeti, běhati (vy° něco, s°), -běhnouti (vy°,
do° a mn. j.), -bíhati (vy° aj.). Post v. staré
běh, nová ná° pří° prů° roz° s° vý° (sic. súbeh
konkurs); odvoz. stč. běhlý, nč. zběhlý, po-
běhlík -íce (stč. poběhlý = odběhly), odběh-
lec, zběh, běhule = běhna, behoun, běžný, běžec,
běhavka; nejnověji koloběžka, kalk za něm.
Laufrad. Běhat se o pohlavním pudu krav. —
Všeslovanské. Sic. bežať, beh, -behnúť, pol.
bíezec, bíegac, bíec atd., stsl. bězo bězati, běgnq
běgnoti a běgajq běgatí. — Psi. bylo asi
nejprve *běgQ *běgtí (srov. infinitivy pol. bíec,
ukr. bicy, rd. beč, sch. po-bječí), jemuž
odpovídá lit. begu begti. Pak přitvořeny útvary
další (viz stsl.) a postverbale běg*b. Další
příbuzensko je v novoind. jazycích: hindi beng.
assam. bhäg-, pendž. bhwjj- běžeti. (Ale ř.
φέβομαι prchám, často uváděné, je nejisté.)
Slov. -ěti (> -ati po f) je podle oposita
lézati, s nímž bývá často spojováno ve rčeních
(č. jak to běží a leží apod.).
bezový: světle hnědý. Z franc. beige t/v.
bible, stč. bibla biblí bible biblijě, sic. biblia.
Slovo nyní světové,"z ř.-lat. biblia ( = plur.,
proto stč. knihy), to pak v řečtině odvozeno
od jména města Byblos (sev. od Bejrútu,
nyní Džebel), odkud dováželi papyrus.
bič, bičík. Sem patří i chod. bícek 1 ° smyčec
houslí (srov. sic. bičík t/v), 2° smyčec
pohánějící primitivní malý soustruh (na vřetena,
dýmky ap.). Na Ostravsku bylo kdysi bičové,
přídavek pastýřům k sjednanému platu.
Bičovati, stč. též bicěvati. — Všeslov. bič (ukr.
byc). Stsl. psi. biěb od bí-ti příponou -6b
bidlo
(srov. seká-c atp.), tedy = nástroj na bití.
Něm. Peitsche ze slovan.
bída, stč. bieda; vedle toho s krátkým e
stč. ně. běda, jež pokleslo v citoslovce: běda!,
odtud bědovati ( = volati běda!), Jgd a mor.
bědákat (přípona -k- jako v achkati). Od
bída je bídný ( > -nik), mor. bídit se, spis.
bídaciti (se), val. bídaciť sa SvK, han. bi-
dacit se SvB mízovati se (stran -ac- srv.
val. nuzaciť sa a živacit), zbědaciti koho,
mor. bídáceti se Jg, chod. ubídněný NŘ 5.180,
jvě. pobida nouze. Slovesa: stč. poběditi
přemoci, zvítěziti nad, postv. poběda
vítězství (srov. rus.), nábiediti přemoci, nabiezěti
nutiti, pobízeti, vybízeti (k jídlu, k
svornosti), val. nabízat pobízeti, laš. nabiznut
příměti. Nč. -bízeti a nově k tomu -bíd-
nouti (na- po- vy-; postverb. nabídka atd.);
ale podbízeti je kalk za něm. unterbieten
(o tomto Haller NŘ 15.225). Další novotvary
laš. pobiznut pozvati, chod. pobíznout
pobídnouti, msl. vbízat (-nut) se nabízeti
(nabídnouti) se. — Stsl. běždo běditi nutiti,
poběditi zvítěziti, přemoci (postv. poběda
vítězství), ubediti přinutiti, běda bída, bědbn^
bídný. Sic. bieda, biedny, biedií; běda!; bedac
'bídný, ubohý lid', bedaciť 'žíti v bídě',
bedár 'chudobný člověk', bedáriť = bedačiť;
bedákať hořekovati (= volati běda!). Pol.
biada, ukr. bida, r. b. běda, hl. dl. běda, sch.
bijeda nouze; sch. bijediti, b. bedja, ukr.
bidyty pomlouvati. — Příbuzno je pouze
gót. baidjan, sthn. beuten nutiti. U Slovanů
bylo nejprve sloveso s významem úplně
stejným 'nutiti, vybízeti', k němu pak
přitvořeno postverbale běda, jehož význam
se vyvíjel od obecného ,,stavu, v němž
jsme nuceni k něčemu" k speciálnímu
pojetí 'nesnáz, útrapa, ubohost', a konečně
až k pojmu 'chudoba, nouze'. Složené
poběditi koho = přinutiti koho k čemu >
přemoci koho, zvítěziti nad kým. Čeština zdědila
jednak běda, jednak -běditi (už jen s
předponami!); přitvořila si naběditi. Κ tomu a k
poběditi přinutiti vytvořila dále nabiezěti a po-
biezěti a konečně -bídnouti a nář. -bíznouti,
-bízati; ba i han. po-viznót Kp pobídnout koně
bičem. Tu nastal vývoj významu při na-:
vnucovati zboží ke koupi oslabeno v nynější
význam, při němž nejde už o skutečné nucení.
Je pravděpodobné, že významový vývoj
v češtině (od 'nutiti' k 'vybízeti, nabízeti')
se dál pod vlivem německého bieten (ge°, an°),
které však má základ jiný. Za zmínku stojí
také Bartošovo zjištění, že „pobízet na
Drahansku neznají; říkají nutit". Lit. běda,
lot. běda nouze, ze slovanštiny.
bidlo, již stč.; dem. stč. bidélce, nč. bi-
délko. — Sin. sch. b. r. bilo, ukr. bylo, sic.
dl. bidlo. — Bidlo je tyč nebo žerd rozličné
délky i tloušťky; odvozuje se od bí-ti
příponou -dlo, značící nástroj (tedy b. = čím se
bije), tlouk. Ale zpravidla bidlo toho účelu

biflovati
54
bíti
nemá: známe bidlo u studně na vytahování
okovu s vodou, b. je jakási työ u rybářských
sítí, utenat ptáčnických aj.; ve venkovských
domácnostech je to tyč (vč. vidlo), žerd
vodorovně zavěšená pod stropem u kamen
(nebo i jinde), na kterou se věše jí utěrky,
ručníky, mokré šaty, aby snadno vyschly, na
podobná bidla na zahradě věší hospodyně
prádlo na dosušení, v komoře nepoužívané
peřiny atp. Jasné je bidlo tkalcovské: bidla
(obyč. plur.) jsou tam zařízení na
přitloukání útku: mezi dvěma vodorovnými tyčemi
jsou „paprsky" (ty vlastně přitloukají), celek
je dvěma postranními dřevy zavěšen na
horním rámu, takže je pohyblivý. V Dolní Lužici
b. má jen tento jediný význam! Muka cituje
výklad, že je to „psibijadlo, z kótrymž se
tkané nisi psibijaju" (také Slováci „pribí-
jajú" útek, viz Uhlár ČTČ 2.337). Tedy bidlo
tkalcovské bude od bíti. Ale ostatní sotva.
* Jsou i bidla silnější, např. 2 základní části
vozních žebřin (do nich jsou zapraveny slabé
příčky). Zdá se proto, že bidlo 'žerď spíše
patří k ř. φίτρός kláda, břevno, klacek,
poleno. Za příponové -tro- máme -dlo i jinde
zpravidla. Pův. *bidťb (srov. výše bidlen
mask.) asi splynulo s domácím názvem
tkalcovským bi-dlo od bíti.
biflovati v studentském slangu: učiti se na-
zpamět. Z něm. büffeln t/v, což je od Büffel
buvol; je tu přirovnání k namáhavé dřině
tupého zvířete. Obdobně je něm. argot.
ochsen dříti se, od Ochs vůl.
bigas: neomalenec, neotesanec Mal, bimbas
ťulpas, neotesanec Kp-Lp, gibas, gybas
lenoch, nemotora B-Šr, bigán hlupák Gr,
bygan B. — Sic. bibas hlupák, mamlas SSJ-
Kál, bigan surovec K, bugán hulvát K. Pol.
bigas, pd. bilbas belbas hrubián a pod., gibas,
gilbas. R. balbés hlupák. Je i mad. bibasz
(Nyr 15.219, MNy 8.120; Š.). — Asi z mad.
bibasz hloupý, nemotorný, sprostý.
bika: rostlina Luzula. Přejato Preslem ze
srbocharvátštiny. — Pomoř. buobk bika
jarní; tedy z ^bobika'i: semena jsou jakési
bobečky.
bílý, stč. bielý. Odvoz.: stč. běl -i fem.
bílá mouka, tuk, bílek, běl mask. bílá mouka,
bělný vyrobený z běli, bělec běloch (fem.
bělka), bělizna bílá kožišina, aj. Nč. belavý,
bílek; bělice úklej; běloba; podběl (val. pod-
bělica) rostlina Tussilago (listy naspodu
bělavé). Běleti, běliti (běli-dlo), bíliti. — Vše-
slovanské (vlastně prý ilyrské, Krahe 111
115, nebo fryžské, Solta 31): pol. bialy, hl. dl.
bělý, ukr. bilyj, r. belyj, sin. bel, sch. bio,
b. bjal. — Psi. stsl. bělt má protějšek v ř.
βαλιός bílý, běloskvrnatý, což dále je pří-
buzno s lit. báltas bílý. U nás je uznati
přesmyk sonant *balios > *bailos.
bim-bam: zvukomalebné s typickým i-a
(srov. tik-tak); odtud bimbati = klinkati,
mor. bimnót udeřiti Gr-KpU. Podobně lot.
bimbät kyvadlo váti, něm. Bimmeln a
Bammeln (o hlaholu zvonů).
binkat: viz pinkot.
binych sev.-mor.: král v kuželkové hře. —
Podle Rýznera 56 z něm. bin ich = tázacího
'jsem?'.
birda stč.: biřic (us. ještě za Jg a dosud
chodsky), odtud birdovna šatlava. Vedle toho
stč. nč. biřic (jč. bjířiÓ komediant KubHr).
— Hl. běr(i)c, dl. běric, sic. biřic, ukr. biryc,
r. biríč, sin. biřic. — Snad z it. birro t/v, ale
při tom není vysvětleno -ió.
birka bira val. sic: druh ovcí, žertovně
i veš; sic. birciak pasák ovcí. Pol. sch.
birka. — Asi z vábicí interjekce: pd. je brr
byr! Mad. birka ovce je ze slovanštiny. —
Podobně je lit. burě , interjekce vábící ovce,
a z něho burýtě, burútě ovečka (Fraenkel
LEW).
biřmovati. — Sic. biřmovat, birmovka, bir-
movný. Hl. běrmowac, pol. bierzmowac, sin.
birm(ov)ati, sch. bermati. — Ze střhn. firmen,
to z lat. firmare utvrzovati (totiž ve víře).
biser stč.: perla. — Stsl. bis(e)rfb, b. sch. sin.
r. biser, ukr. byser. — Přes turečtinu přišlo
z arab. busra falešná perla.
biskup 1°, tak i sic. dl. pol. sch. — Hl.
biskop, sch. biskup, sin. škof. Koncové -p
ukazuje na saský původ (první pražský biskup
Dětmar byl Sas). Janko v předn. (Š). Něm.
slovo (nyní Bischof) je z lat. episcopus < ř.
επίσκοπος (odtud je stsl. jepiskop'b), tj. dozí-
ratel, od επισκοπέω dohlížím.
biskup 2°: jistá část pečené drůbeže. Z vý-
škub, výšk(l)ub t/v, což je „od vyšklubování
trhaček" Čel.
bistr, sic. bister-, sazově hnědá barva.
Z něm. Bister, to asi z fr. bistře sazově hnědý.
bít stč.: podíl, bitovati děliti kořist (a sic.
roz° t/v, promarniti), bitunk -ňk dělení kořisti,
kořist. Stpol. bitun(e)k, butynek kořist, ple-
nění. — Ze střhn. biute kořist, biuten
kořistiti, loupit, biutunge kořistění. — Sem snad
patří i sic. bitúnok bitunk bitúng jatky (pův.
snad zabíjení a dělení, rozřezávání ukořistě-
ného dobytčete ve vojenském táboře).
bíti, stč. 1. os. biu > bí, biem > bím, 2. os.
bieš > bis, nově biješ atd. Odvoz, bicí, bijan,
biják, bijce, bitva; sic. bitka = bitva; viz i bič*
bidlo. Iter. stč. -bíjěti, nč. bíjeti (na° od° za0
aj.), odtud mor. nabijanica chalupa se zdmi
hliněnými (hlína se nabíjela do prkenné
formy jako nyní beton), stč. chod. mor. pobí-
jeóka sekera k pobíjení střechy; mor. šelma
vybíjaná, nabíjená, laš. bity, chod. probityj
o člověku „flákaném," tj. protřelém, často
trestaném, který provedl již mnoho kousků.
Se střídovým o je boj (z toho bojovati bojovný
-nik bojiště; náboj odboj příboj výboj (odtud
výbojný atp., sic. zboj, zbojník, stč. přebojník
lupič); viz i zahoj. — Všeslovanské: sic. bii,
pol. bije bič, ubijac, boj, bojowaé atp. jinde. —
Psi. stsl. bbJQ biti (i proniká pak i do présentu*.

bíza
55
blazgať
biJQ) má příbuzné jen v keltštině, např.
v ir. benim ( < *binämi) řežu, biju. Kořen
bei- je oslaben v bbj-, stupeň o je v podst.
jméně bojb (*boi-o-s).
bíza mor.: hloupě se smějící dívka, bízán
zarputilec; vč. bejzovat okounět (Holicko).
— Sic. bizún kdo se vysmívá LS 3.116.
Pd. bizon -on. — Nejasné,
bje -é -í -6 -ú interjekce pobízející koně.
Pd. bjoj! — Z 2. os. rozkaz, begaj Karlowicz
blábolit, za Jg ještě bia-; nář. (ž)blabonit
( > blavonit, -oznit, -úzňať aj., blivonit Jgd),
blabtat. — Sic. blábolit, blabotaí, blabotií. Hl.
blobotac žvatlati, r. balábóliť, barabárii
žvaniti, b. blabolja t/v. — Z *bol-bol-iti, od
zdvojeného zvukomalebného základu bol-/
mol- (stran tvoření srov. hlaholiti), který je
i v beblati a v mlamotati, naznačuje nezřetelné,
neurovnané, nesmyslné mluvení. Slova ta
jsou expresivní (Liewehr ZfslPh 23.93),
proto jsou záměny přípon, měkčení při l,
předsuté zesilovací z. Podobně lit. balbatuoti
žvaniti aj.
blafati: hltati Jgd, mor. sblafnót zhltnouti
KtD, k tomu nynější vulg. z-blajznout rychle
snísti Vy. — Nejasné. (Jiné blafati, t.
'štěkati', viz u bafati.)
bláhový: pošetilý, zpozdilý; sic. bláhový
t/v je z češtiny. — Pol. blahy malicherný,
špatný; z bělor. blahi špatný, škaredý;
r. blagój bláhový, umíněný, škaredý. —
Příbuzno je ř. βλαξ gen. βλάκ-ός duševně
mdlý, hloupý. V slovanštině bylo připojeno
příponové -o-, přitom k oslabeno v g. Příklad
pro starobylé ide. b, jinak vzácné (bylo
především ve výrazech vulgárních jako je
tento).
blahý blažiti blažený blaho; adv. stč. blaze
(mohlo státi i jako subst.: plné blaze, veliké
blaze ap. u Štítného, o tom Hujer 1.154),
nč. blaze; slovo blahý 'blažený' zavedl do
básnické řeči z ruštiny Jungmann (Havránek
Čvl. 2.89); blahovůle, blahorodí (to ž ruš.)
a mn. j.; v církevní řeči blahoslaviti, blaho-
řeóiti za lat. benedicere, εύλογε tv; stě.
bláhati t/v (ze stč. > pol. blagač úpěnlivě
prositi, > zpět vm. blagať koho t/v). —
Všeslovanské: sic. blahý, blaho, Jblahodajný
aj.; bláhať přáti dobro, bláhat si býti
spokojený, stsl. blagnb dobrý, blažiti blahoslaviti,
blagovestb aj., pol. blogi, r. nář. bólogo dobře
(z csl. je r. blágij a blagój), b. blag atd. —
Příbuzno je avestské bdrdfaya- vítati, part.
bdrdxda- vítaný, vážený, cenný (av. = asi
bary < *bolg-).
blána bláněblání, v 13.—15. stol.: trávník,
pastvisko, zvláště z vykácených lesů (vy-
blánit lesy Fr. Teplý); ve jménech řeky a vsí
Blaníce ( < -nn-), vsí a města Blansko, vrchu
Blaník. Chod. piáno prázdné místo ve
stojatém lese, planba polnost po vyplaněném
lese, stč. bláno. — Pol. blonie ntr., blonia
bloú fem. pláň, rovina, polab. blána louka,
hl. blóúk, dl. blomje trávník, ukr. bolónje, -nja
pláň, pastvisko, r. nář. boloríje, obolen'je
ó-bolon' (zaplavovaná) louka. — Dl. blomje
má gen. blomjenja (Muka); je také blomjena
'trávník' jako pomístní jméno, v. Šwjela,
Die Flurnamen des Kreises Cottbus, Berlin
1958, 475. Přítomnost přípony men (srv.
timeno, temenec) dává tušiti, že to slovo je
prastaré a domácí. Je příbuzno asi s *bol-to,
bláto.
blána: kůže, kožišina (stč.; odtud stč.
blanař kožišník), mázdra, kůžička nebo
mastný papír v okně (místo dnešního skla),
pergamen, nejmladší vrstva dřeva pod kůrou
(též oblana), mor. nář. blána škraloup na
mléce. — Sic. blána blána, blanár kožišník,
popř. kdysi jen podomní obchodník, který
roznášel blány, měchuřiny k „zasklívání"
oken, Václavík, čas. Slovácko 1959, 19
(pd. bloniarz); sic. blanka určitá vyvolená
dlaždice, na níž stojí dívka v kostele
(Němcová, K), je asi přeneseno z „blanky" okenní
(chrámová okna bývají složena z malých
éhranných destiček). — Pol. blona blána, nář.
okenní sklo, ukr. bolona kůže, blána, r.
bólón* vrstva dřeva pod kůrou (óbolorí běl,,
bělavé dřevo). — Příbuzné je asi plena 2 ° a 3 °.
blankyt, již stč.: jasně modrá barva, blan-
kytný. — Z češtiny je sic. blankyt, pol. blekit,
odtud ukr. bljakit. — Podle Gebauera ze
střlat. blanketus (-que-, -che-), což byla jakási
tkanina bílé barvy (srov. fr. blanc bílý).
Chybějí však kulturněhistorické podrobnosti..
Sem patří i blanket, vl. bílý (nevyplněný)
formulář.
bláto, tak i stč. (dále blatina krajina
močálovitá); jě. blata plur. = blatitá krajina;
blátový, blatník; záblatník -nice zákolník
Jg (> Jv^· záplatník); za-blátit; blatiti se
měniti se v bláto; stč. sblatiti zdupati;
rostliny blatnice blatěnka blatouch (stě. -úch)^
— Všeslovanské: sic. bláto blat blatný bla-
tistý, pol. dl. bloto, hl. bláto, ukr. r. bolóto,
stsl. sin. sch. b. bláto. — Pův. *bólto. Souvisí
nějak s rum. baltá, alb. balte, novoř. βάλτος,
it. nář. palta (přejata z illyrštiny?). Samo
bolto je asi příbuzné s lit. bála bahnisko,,
rašeliniště, ale -to je nejasné. Též je .spojují
s lit. báltas bílý (prý od množství suchopýru
nebo od světlé barvy uschlého bláta;
Moszynski JP 33.366).
blázen, stč. pův. blázn 1 slab., odtud
bláznivý, blázniti, stč. též bláznový. —
Všeslovanské: sic. blázon, bláznici, pol. blažen,,
hl. dl. blazn, r. nář. blazerí atd. — PsU
stsl. blázna; původ nejasný.
blazgať val.: žvaniti. Sem i blazg a blaga
(ΐ: expresivní změkčení) řídké bláto, blazgat
sa choditi blátem. — Pd. blazgac si§. — Slovo
expresivní; „žvaniti" je i jinde pospolu
s „kecati bláto" apod. Tvarem upomíná na
plácati, brýzgati apod.

blbý 56 blikati
blbý, blb. Sloveso blbnouti se stalo běžným
buršikosním, až kamarádským výrazem pro
pojem „dělati nebo mluviti hlouposti". —
Slova jen česká, ale blbý je starobylé. — Psi.
bylo asi b-blb^. Příbuzné je mu staroirské
borb t/v (töricht, stultus) a odvozenina
burbe, burpe, hloupost, stultitia. Rozdíl
likvid rjl nemůže to srovnání ohroziti.
(Lat. balbus 'koktavý' příbuzno není!) Dále
je příbuzné (záměna b\d a d/st) lot. stulbs
slepý, chromý, zaražený, omámený,
obmeze η ý, stulbt verblüfft werden, dumm werden,
stulbuot omámiti, ohlušiti, ohlupiti;
konečně lat. stultus pošetilý, hloupý, kde
místo b se objevilo t asimilací k st-. Meh Sb.
Lehra-Spl. 113, ZfcPh 28.68.
blcat: tlouci. Val. pa-blcat, pabúcat sa {l >
u) potloukati se, potulovati se; laš. bucat
narážeti čelem o čelo, han. nabucat komu =
natlouci do zad. Post verbální interjekce
buc! — Je to s-ové intensivum od hltati
(*bbltajg -ati, což samo je t-ové iterativum
od koř. bhel-); r. boltáť tlouci, klátiti, boltáťsja
potloukati se, potulovati se. Meh SPFFBU
1.87. — Je však i jinde interj.: lot. bud,
něm. butzl o nárazu dvou čel, dvou beranů
atp., něm. sloveso butschen = takto narážeti
na sebe.
blčet msl.: planouti (o ohni se šlehajícími
plameny), blkat, vyblknút; též blacat, bucat,
zbúknút (l > u) (Malina). — Msl. přejato
ze sic; tam je blkat blkat (z)blknut blkotat
blnkat blňat blcat, blk9 blkom horiet. —
Uhasínající pramen světelný se projevuje
přerývanými zaplanutími, než zmizí docela;
pd. pelgac = blikati, jiná forma je pylgac =
vybuchovati (o ohni). — Pd. belczec t/v. —
Sloveso staro bylé, příbuzné s něm. blaken,
ř. φλέγω, lat. fulgeo a flagro, sti. bhrajatě,
av. brazaiti. Původní sloveso bylo asi
athematické (proto rozdílnost stupňů v
kořeni a dvojitost g/k); u nás stupeň nulový
jako v lat. fulgeo.
bledý, již stč.; odtud stč. bleděti, nč.
blednouti; nč. bledule rostlina Leucoium. —Vše-
slovanské: sic. bledý, pol. blady, hl. dl. bledý,
ukr. blidyj, r. blédnyj, sin. bled, sch. blijed,
b. bled. — Psi. stsl. bleďb; souvisí se stangl.
blát a něm. blass t/v, Georgiev Slavia 28.10;
konec změněn u Slovanů podle gned-b sěďb
směďb; že názvy barev na sebe vzájemně
působí, to viz v latině, kde jich několik se
končí na -vus.
blecha, stč. blcha. — Všeslovanské: sic.
blcha, nář. též blucha Jyucha blyha (z l),
pol. pchla (chl přesmykem), hl. dl. pcha
(z bcha < blcha), ukr. r. blochá, sin. bolha,
sch. buha, b. bálchá. — Pův. blecha; jemu
přesně odpovídá lit. blusa, lot. blusa; to
jsou podoby nepochybně výchozí. Jinde
nastaly změny: ř. ψνλλα je z *bsul-ja (l-s > s-l),
lat. pülex (-ex podle cimex a j.) z *pusl-t
Odvozená jména rostlin blešník a blešivec:
domnělé prostředky proti blechám; blešina
bleší trus. O všem podrobně Smilauer
OKP 4.20.
blejno: název pro jisté minerály.— Utvořen
(od koho?) snad jako zpětný tvar od blejniti
se blýskati se (Jg: zlato se blejní), což by snad
mohl býti lidový útvar z blýskati se. — Sic.
blajno („zastar.") by pak bylo upraveno
z č. slova.
blekot val.: tetlucha. — Sic. blákota
bolehlav (Hviezd.). Ukr. blekit, r. blekot
tetlucha. — Původ nejasný. Snad souvisí
s blekotati, některé okoličnaté působí jakési
blábolivé omámení. Valašské slovo snad
přejato přímo z ukrajinštiny skrze karpatské
pastýře.
blekotati i blekati, již stč.; blekotný, postv.
blekot; sic. též blecat, blacat, blakotat, vm.
blancet (zesilovací n). — Zvukomalebné;
podobně pol. blekotac, r. blekotat, sin. blek(et)ati,
sch. bleknuti, dále n. blöken a ř. βληχάομαι.
bleptati zbleptati (ž)blebtati breptati: nejasně,
nesrozumitelně, překotně nebo i nesmyslně,
hloupě mluviti. Bylo též ch-ové intensivum,
zesílené o š-: stč. na-šplechati nažvaniti;
z něho je vč. a mor. šplechtat hloupě mluviti,
nč. šplechty, mor. zbléchat, žblechta; se
změněným vokalismem klad. šprachta tlach,
špruchtat žvanit. — Bleptati je z *plep-tt-ati.
Příbuzné je lit. plepcti tlachati, klábositi
(má je Fraenkel), lot. plepět, střdn. pleppen
t/v. Viz i sk-ové intensivum pleskati.
(Roz-bleptané jídlo = rozvařené, viz pod
blptati.)
blésti, stč. *bladu bledeš: tlachati (tak Gb.;
spíše „mluviti zmateně"). V nč. (mimo
ojedinělé knižní blésti a ^rozhlédnouti se PS
z Holečka, což je snad obé přejato odjinud!)
změteno s plésti, vězí tedy v onom plésti, které
znamená 'mýliti, másti, uváděti ve zmatek'
(p. někoho, (s)plésti se): MEW 14, Malinow-
ski RWF 17.76. To vězí i ve spojení plésti
koše mluviti hlouposti (dosud u Slavkova aj.),
odtud han. vsi. laš. pletikos tlachal (koše
přidáno žertem, teprve když se objevilo
ρ místo 6/). — Pd. nář. bl$dziec, hl. bledzic,
sin. sch. blésti zmateně mluviti; ale stsl.
blésti blouditi, tlachati. Vězí i v r. bredit, pol.
bredzic tlachati. — Pův. bl$dq blésti je
příbuzno snad s lot. blenzu blenzt (z blend-)
mluviti nesmysly apod., dále s ř. φλέδων,
tlachal. Kořen byl bhled-, s expresivním
zdvojením > *bledd, kde dd rozpuštěno v nd.
Meh SbDeč 53. — Kromě toho změněno
(expresivní příponou -ndati) v z-blandati
vč.: zmýliti, zmásti někoho (mor.: pomíchati
Voz), blanda zmatek Kol, blandanina směs
jídel Voz. Stupeň o v iterativu blouditi, blud.
blída stč.: válečný přístroj k metání
kamenů. Ze střlat. blida n. střhn. blide t/v
(nyní Bleide).
blikati stč.: hleděti slabým, chybným
zrakem; nč. zírati mdle, mžouravě; vm. blinkat;

bliktra
57
blouzniti
sic. blikat. — Sem patří i blik(oť)ati, o světle:
mdle, trhavě svítiti, vm. sic. blinkať, sic.
bli(n)kotať t/v, bli(n)knúť; r. blik kmitání
světla. — Zajisté z něm. blicken hleděti:
německého slova se užívalo a užívá zřejmě
s odstínem hanlivým (srov. stě. doklad:
(modly) oči jmají a blikati nemohu), podobně
jako i koukati (rovněž přejaté) má poněkud
vulgární ráz. Též pol. blikowac z něměiny. —
Zbliknouti zhlédnouti, spatřiti, zkříženo
s blýskati (očima), odtud je zblesknouti,
zblejsknouti zahlédnouti PS.
bliktra č. sic: mam, šalba; č. ojediněle
i bliktr mask. Pol. blichtr, bliktr t/v. „Z
vídeňského blicktri 'jen zdání' (prý ital. původu);
je i maď. bliktri." (Šmilauer.)
blín. R. bělená, sin. sch. sic. blen, b. bljan.
Příbuzná slova jsou v germ. (stang. beolone,
něm. nář. bilme aj., něm. spis. Bilsenkraut,
sthn. bilisá) a v keltštině. Slovo asi „pra-
evropské".
blinkati 1°, klad. mor. sic: cinkati
zvonkem, přidušeně hráti, blincet B; též mor.
blankať, blongať, peior. bláňat škaredě
zvonit. — Zvukomalebné; rýmuje se s cinkati,
klinkati t/v, klad. flinky flanky a spis. blim
zvuk zvonků. Je to nejspíše retnicová
,,ozvěna", zesílená o Z, slova cinkati: v písni
,,Čtyři koně ve dvoře" je činky blinky
podkověnky.
blinkati 2° mor.: toulati se, bezúčelně
choditi (po dědině), peior. bláňat. Viz blouditi,
bloncati.
blinkat 3° mor.: tlouci, vblinknúť vraziti,
vm. blincit, han. vodblinknótpráco (~ ě. vulg.
odflinknout). — Expresivní slovo; rýmuje se
& flinkat, zinkat aj. téhož významu. Ale lit.
blinkteléti náhle hoditi, gót. bliggwan tlouci,
jsou útvary vzniklé samostatně. Jinak se
toto blinkat shoduje s binkat (viz), má navíc
jen l, § 9.
blinkat 4° viz pod blikati, b. 5° pod blíti.
blít: rostlina žminda (u Mattiola). Z lat.
blitum, to pak z ř. βλίτον.
blíti: stč. bluju blváti Bslab.), nč. bliji
a k tomu přitvořen inf. blíti; mor. bluí.
Významem je důležité val. ublvať koho
Β = ukřičeti. Odvozeniny: od blváti > blvati
Cslab.) je mor. blvacka > blacka, blaca
špatné jídlo, od iter. *blívati je sté. blívanina
(nč. s -i- krátkým) t/v, dále jvč. blivánka
plod vlochyně (od účinku); sem i mor. bluva
krušina (od účinku plodů) a han. blone
vývratek. O dětech se praví blinkat. — Vše-
slovanské: sic bluvai, bliať, pol. blujg blwaé,
hl. bluju bluwac, bleč, dl. bluju bluwaá, ukr.
bluju bluváty, r. bluju bleváť, sin. bljujem
bljevati, bljuvati, sch. bljujem bljuvati, b. bal-
vam. — Příbuzná slova jsou jen v baltských
jazycích: lit. bliáuju bliáuti blečeti,
mečeti, lot. blaunu blaut blečeti, řváti, křičeti.
Starobylé sloveso původní (lit. vémti, lat.
vomere, stind. vámiti) bylo u Slovanů
vytlačeno vulgární náhradou, původně
označující doprovodný blečivý zvuk. Prvotní
význam je však zachován v ublvať (v.
výše). — Působilo na plvati > plíti (viz!),
takže se s ním rýmuje.
blízký stč. ještě nom. sg. bliž ustrnulý
ve významu příslovce (bliž jest den, ale
i město jest bliž), znamená i 'téměř, skoro'
(bliž k roku = téměř rok; srov. mor. blízko
tři léta), obliz(u) blízko, prope, blízký, blížiti;
bližný, -ní; blíž(e)nec,blížné dvojče; mor. blíže
prý; (při-, s-) blížiti se, nář. nablížit si. —
Všeslovanské: sic blízky, blíz(k)o, blížil sa,
bližný, blíženec, pol. hl. dl. blízki, ukr. blyzkyj,
adv. blyz, r. blizkij, adv. bliž, sin. bliž,
sch. blizu, b. blizo, -u a j. — Původ nejasný.
Příbuzné je nejspíše ř. πέλας 'blízko',
πληαίος (dor. πλατίος) 'blízký', ale
příbuzenstvo je omezeno pouze na bl-, nejsoucí
daleko F je vlastně oslabené p) od ř. pl-:
ostatek je zformován asi pod vlivem slov
nizT>, niz'bk'b. Oslabení ρ > b má paralelu
v protikladném tal- > dal-, viz dále.
blizna. Pol. blizna, hl. dl. bljuzna (hl. též
-1-), ukr. blyzna, bělor. bljuzna je jizva, sch.
rus. blizna kaz ve tkanině. — Ces. blizna
přejal Presl z polštiny a dal mu odborný
význam konec čnělky, a to podle něm. Narbe,
neboť to znamená i jizvu i konec čnělky.
Sic blizna t/v je pak ovšem z češtiny. —
Příbuzné je lit. plyšys puklina (Spalt, Ritze),
plýsti pukati (bersten, zerspringen, brechen)
a dále plésti trhati, pléišěti dostávati
trhliny atd. U nás je znělé b-z, v litevštině
varianty neznělé p-š (š z ide. Je).
blížiti komu, mor. nář.: dělati škodu (na
těle i jinak), křivdu, bezpráví (doloženo
hojně: B-PS-Rs-Greg-Mal-Voz-SvK); č.
ublížiti, ubližovati. — Sic blížil, ubližovat, pol.
ubližyc, ubližac. — Sotva od blízký (něm.
zu nahe treten t/v bude asi ,,překlad" čes.
slova na základě mylné etymologie). Spíše
je přímo příbuzno s lat. fligere udeřiti,
pröfllgäre poraziti, zhubiti, lot. blaizit udeřiti.
blkotati: bublati (o potoku), mor. i blchtat
(o kaši). Sic (ž)blnkot žblunkot.
Zvukomalebné, patří k ž-blunkati.
blok: z něm. Block, odtud i fr. bloc.
Blokovat utvořeno v češtině za něm. blockieren.
Ale blokáda je z němčiny.
blouditi, stě. bluditi, bludný; k tomu postv.
blud. — Iterativum od blésti (viz), srov. lot.
bluodlties potulovati se. Že blud je postver-
bale, toho důkazem je jeho význam (omyl,
chyba, neřest). Všeslovanské, např. pol.
blqdzic a blad atd. — (Ale oblouditi ošáliti,
obludný, obluda a sch. bluditi a mor. blúdit
klamati je z ob-luditi\, rovněž i č. bloud =
bláhovec, pův. asi člověk dající se oblouditi,
ošáliti.) — Nejblíže je angl. blunder chybiti.
blouzniti: zmateně mluviti (v horečce
apod.); nyní = horovati; val. blúznitmluviti
s cesty, plácati, laš. blužnic mluviti necudně

blptati
58
bobonek
Šr, bluznii domlouvati, vyčítati Hor. Sem
dáme i mor. zbluniť žvaniti, bláboliti (z se
přesmyklo na počátek slova a přebarvilo
v z). — Sic. pluzniť, pol. bluznqc plácati,
žvaniti, bluznic rouhavě mluviti. — Asi
expresivní novotvary od blú-diti, v. to.
Ukazuje to na význam 'mluviti zmateně'.
Pol. u místo *q vlivem η ν následující
slabice. Viz i plísniti.
blptati: rozblptané jídlo, rozblbané =
rozvařené do nechutnosti, na př. o bramborách,
též oleptati blebtati blemtati blbotati plpotati,
všude zpravidla s roz-; sem i vm. rozvařený
na blambu, blamboryja, blpta, pípa moučné
jídlo (např. knedlíky) rozvařené na kaši. —
Příbuzno je lit. plepeti o takovém vaření
kaše, bramborů apod.
bluma, druh sliv. Z něm. (středodolno-
něm.) plüme (spis. je Pflaume).
bluncat blouncat blunkat mor.: toulati se
(han. bloncat blonkat blongat); je i mor.
blúkat (se) t/v; snad sem patří i č. bloumati
choditi bez cíle, odtud bluma, člověk budiž -
kničemu. — Ukr. blukaty, pol. blqkac (si§)
toulati se, blouditi. — Málo jasné; b dovoluje
myslit, že tu jsou s-ová intensiva slovesa
*bluditi, které by se rovnalo litevskému
blaudýti t/v (umherirren); je též bláudžioti
t/v (umherirren, umherschleichen, sich
herumtreiben). Neznělé hlásky má r. plutať
blouditi (herumirren). Tedy *blud-sati >
*blucati, η pak je sekundární (z geminace?,
§ 15), rovněž tak &?
blušč stč. (Lucian): břečťan. — Sic.
blušť t/v (Hviezd.), lilek černý, pol. bluszcz,
hl. blušc, dl. blišc blyšc, ukr. bljušc, r. bljušc,
pljušc, sin. bljušc břečťan. — Ač znamená
zpravidla břečťan (v. to), zdá se, že pův.
význam byl jiný, a to 'poseď (= chrv.
blušecl). Svědčí tomu i valašské přirovnání
bledý jak blušc (po nemoci; Bartoš Dial. 1.337;
jinak b. tam známo není!), vztahující se
zajisté na běložlutavou barvu květů posedu.
Vzhledem k tomu je b. spojit s bleuk-
v lit. blunkú blükti blednouti. Poněvadž
posed je rostlina popínavá, bylo přenášeno
asi pův. *bleuk-jo-s > *blučb i na břečťan
a zkříženo s jeho vlastním jménem bvbšcb,
takže místo -čb je -šób.
blůza, sic. blůza, hl. blůza. — „Přejato
přímo z fr. blouse: první doklad je v Ladě
Niole 1855 z francouzského prostředí:
inteligentní tvář francouzského pracovníka
v blouze'; Neruda 1864: 'modrá blouza
pařížského dělníka'; též u B. Němcové
v Sestrách. Až do J890 jde vždy o modrou
blůzu dělnickou." Šmilauer.
blýňať val. pa° se toulati se KtD; jinak
všude se z-: sic. zblíňať zblýňai blouditi,
potulovati se, mor. zblýhat zglýňat zgrýnať
Β zpouzeti ( = slíditi, hledati něco), zbénat
Rous (snad chyba tisku místo í), pazgíňat
Podřevnicko 1.16 t/v. — Nejspíše je to
expresivní obměna slova blouditi:
ponecháno jen bl-, nová přípona -ýňat, z- je
zesilovací; expresivní ráz se prozrazuje
dalšími změnami bl > gl, li > í a záměnou lir.
blýskati: stč. blýskati (odtud blýskavý;
blýsket, -kot, -kota, -kotina lesk), blyšceti se
( > blyšcivý), blesknuti se ( > bleskutý; postv.
blesk gen. blsku, bleskot). Nč. týž stav sloves
( > blyšteti se, blesknouti) a další odvozeniny
(bleskný a j.; ale záblesk možná k břížděti se).
Sic. bles(k)núť blis(k)núť blys(k)núi; blist
záblesk, blistný, pol. bleszczec blyskac,
ukr. blestáty blyšcáty blyskoty blysnuty, r.
blesteť blistáť, hl. blyskac, dl. blýskáš, sin.
bolskati blišcati, sch. blistati i bliskati, b.
bläskam. — Psi. bylo v kořeni b, ale
kontaminací s laskati (viz lesknouti se) objevuje se
pak i τ> ( > ukr. y) a pak y i v záp.-sl.
jazycích; o tom Jurko wski JP 41.1961.116η. —
Původ není zcela jasný. V litev. je rodina
blizgeti (lot. blizgět) třpytiti se, blyšteti se,
blisketi, -blyšketi lesknouti se, blaikštýtis
jasniti se, svítati atd., jež se spojuje s něm.
Blitz blesk. Naše slova by tedy měla přípony
stá a ska\ *blbk-stati > blbstati, blbskati,
s t od Itskati pak bltskati a zdlouženó
č. blýskati. Č. blesk by bylo postverbální.
Také je možno mysliti na ř. (hom.) στίλβω
blyštím se, lesknu se; musil by se uznat
přesmyk st-lb > bl-st, Meh LF 72.74,
podobně i v germánštině. (Zblejsknouti 'uvidět'
viz pod blikati.)
bo stč. spojka: neboť. Je i součástí spojek
nebo (viz), anebo, neboť v češtině; jinde je
v (a)lebo abo libo ibo nebon'b ubo. O vývoji,
stavu a významu českých slov pojednal
J. Bauer SbTrávn 79n., o stsl. bo *nebo
nebon'b ibo M. Bauerová ib. 93n. — Psi.
bo. Příbuzné je het. ma 'oder'. Pokládáme-li
(pro větší stáří) podobu ma za původní, je
třeba uznati v slovanštině záměnu retnic
m > b.
bob. Zdrobn. bobek trus kozí, zaječí aj.
(odtud mor. vybobčit vyklevetit, bobcit
tlachati); stě. bobek vavřín (nč. jen bobkový list),
pův. jen o plodech (bobky = bacca lauri
Klar, Rohn), pomoř. buobk vavřín. Ze
slovanštiny je mad. bobér vavřín (zkříženo
s něm. Lorbeer). Všude bob, jen sic. bob, pol.
bob, ukr. bib gen. bobu. — Pův. bobt je
příbuzno s lat. faba t/v.
bobonek pobonek stč.: pověrečný léčitelský
apod. úkon (doklady u Štítného, Husa,
Rokycany), nč. pobonek pabonek pabunék
(i fem. -ka). Val. zábobon(ka) smyšlená věc,
pověra, bajka, pomluva B; laš. na Hlučínsku
zábobony staré klepy, zapomenutá
vyprávění Šr. Msl. vm. zábabon t/v; boboník
čaroděj. — Sic. bobona, bábona pověra,
zábobonky, pol. zababon, ukr. bobona, zaba-
bony pověry, čáry, r. zabobóny nechutné
řeči. — Vyjdeme-li z významu „smyšlená
věc", je možno za základ pokládati bon-,

boborolka
59
bojar
tj. pův. *mon (viz honiti) 'mysliti'; ho je
asi předpona po jako v po-mníti; navíc
připojeno za- téže funkce jako v za-pome-
nouti. Když se slovo stalo neprůhledným,
změnilo se asimilací ρ v 6; nesprávné je
i nč. ň. — Mad. babona pověra je ze
slovenštiny. — Viz i bun.
boborolka i -relka Jg; sic. (gemer.)
boborolka: plod mochyně. Z něm. Β ober eile.
bobr, již stě.; demin. stě. bobrek, bobřík; sté.
bobrový stroj, bobrostroj zvláštní hmota ze
řitních žláz bobra. Odvozenina: mor. bobrek
(srov. pol. dl. bobrownik t/v) vachta (podle
něm. Bieberklee z Bitterklee?). — Všeslo-
vanské: sic. bobor, pol. bobr, hl. bobr bebr, dl.
hober, ukr. bibr gen. bobra, r. bobr, sin. hober
b(r)eber, sch. dabar (< *babar), b. bebar,
bobär. — Původně byly asi 2 formy: bebr τ?
bbbr'b; he- i v sic. jméně řeky Bebrava
( χ č. Bobrová). Obdobné tvary jsou stprus.
bebrus, lit. bábras i běbras (obé asi ze slovan.),
sthn. bibar (zde i < e nebo < i), \a,t.fiber, av.
bawró t/v. Naše ho- má své o asi spodobou
v adj. bébrovb > bobrovi,. Všecka ta slova
se dále ztotožňují s ind. babhrú- hnědý (bobr
tedy = „hnědák", jméno tabuové), což je
možné, ale nikoli jisté.
bobule: podle Jg ze slovenštiny. Z toho asi
je i sic. bobál hlíza, brambor (i v jedné vsi
msl., viz B). — Obé je asi od rodiny slov,
v níž je boubel a bublina (viz); o v prvém
slově asi disimilací z u.
bocán, bočan vm.: čáp. — Sic. bocian,
pol. bocian bočan bocek bociun, ukr. bocán,
r. boíján apod. — Snad je to zkomolenina
z klabocian (tak je pd.) nebo z klobocian
(tak bylo kašub.) od nějakého *klobotati =
klopotati, tj. klapati (zobákem) (úkon a hlas
to pro čápa charakteristický!). Srov. i něm.
Klapp er storch čáp bílý.
bodati bodnouti, stě. bodu hosti (mor.:
kráva bode Β pod bůct); val. po-boci SvK,
laš. pře-husť Malý; buše Lp, stč. nč. bodlavý,
odtud bodlák; postv. bod, bodec; nč. bodlo
bajonet. Iter. na-bádati, po-bádati. — Vše-
slovanské: sic. bodat, pol. bode. boéc a obdobně
jinde. — Příbuzno je lit. bědu běsti, lot. badu
badlt a lat. fodio, fodico bodati (fodio dále
i 'kopati').
bodejť bohdejt bo(h)dejž, msl. sic. pol. rus.
bodaj. — Ze stě. bóh daj (ti) (že) = Bůh ti to
dej (popřej), kéž; poklesá na význam 'ovšem,
zajisté' apod. NŘ 1.223, Trávníček NeslV
1.225.
bodrý. V češtině doloženo (bodrost) teprve
od Rukopisů, tedy přejato Hankou z ruštiny
(domácí slovo by znělo bedry). Pak se ve
spis. jazyku ujalo, a to jednak s vlastním
významem 'čilý, svěží, bystrý', jednak (pod
vlivem něm. bieder) přijalo význam
'dobromyslný, prostosrdečný'. Rovněž sic. bodrý
přejato z ruštiny knižní cestou (od Š turovy
doby). — R. ukr. bódryj čilý, jarý, svěží; sch.
bodar bystrý (o koních). — Psi. stsl. btdr'b
a lit. hudrús bdělý jsou od *budh- v bdíti
a buditi; starobylé adj. *budhro-s tedy =
jsoucí (ráno) v bdělém stavu po spaní, po
odpočinku, odpočalý, proto čilý, bystrý.
bohatý boháč (a fem. zast. bohakyně, dosud
v msl. sedí jako bohyně Kol.); od starobylého
bog*b úděl (hojný), dosud zachovaného ve
rčení doboha = do sytosti (najedli zme sa
do b., Mal.); mylně psáno do Boha mnoho
Kál 97, do pánaboha Lak. Sem náleží i adj.
ne-bog*b > nebohý = nemající úděl, majetek,
u-bogi, > ubohý t/v a s*b-božbje > zboží (viz).
— Pol. dl. bogaty a obdobně jinde. — Psí.
stsl. bogaťb = mající velký úděl; bogi* má
dokonalý protějšek v stind. bhaga- mask.
majetek, štěstí (od bhájati uděluje), av. baga-
ntr. úděl, osud. Viz i bůh.^
bohatýr. Do č. přejal Čelakovský z rus.
bogatyr\ — Sic. bohatier. Ukr. bohatyr; pol.
bohater -tyr z ukr. — Pochází z pers. bahadur
udatný asi přes mong. bagatur.
bohém: z fr. bohéme cikánstvo (bohémien
cikán), od Bohéme = Bohemia Čechy (první
cikáni přišli do Francie asi z Cech). Na
„bohémy" přeneseno vzhledem na jejich život
sice často chudobný, ale volný, bezstarostný.
bohyňovati stč.; předpovídati, věštiti
(o činnosti řemeslných hadačů), bohynník
hadač. — Do nedávná na Moravě u ,,kopáni-
čárů" na Uh.-Brodsku: bohyňa hadačka,
odtud přechýlením bohyňář (a redukcí a
přechodem k jiné příponě božec B) hadač; bohy-
ňovaí, z toho zkráceně bohovat. Obdobně je
bohyňa na přilehlé části Slovenska. Tu místy
(na Myjavsku) znamená bohina (ale i u Nitry:
hohiňa) nějakého zvláštního motýla, asi
z velkého druhu baboček; lid věřil, že v
motýlech jsou skryty čarodějnice. O tom
podrobně Vážný JM. Základem všeho je fem.
bohyně, kteréhožto starého slova použil
staročeský překladatel nevhodně za lat. divina
věštkyně. U Poláků hoginki jsou sudičky
(dávající úděl, osud), v. Moszynski 2.703,
714; odtud název b. byl ironicky přenesen
na tyto věštkyně.
bóch stč.: vepřové plece; nč. jen arch. u
Jiráska, buch Jß z D; zdrobn. bošec hošek trup
pečené husy Cel, val. bosek řiť z mašíka B. —
Stpol. hoch, dřík zabitého dobytčete, ukr.
hoh vepřový žaludek (jako jídlo), sin. boh
slaniny. — Ze střhn. hache šunka, polt.
bochník, stč. též bochnec gen. bochence; stč.
bochnicě, jč. -ice pokrutiny, záboj (zbytek —
po vytlačení oleje — ve tvaru bochníku);
nář. též bochan, -ánek, mor. -ének; bachanec,
bachánek Gr. — Sic. bocheň, bochník, bochnica,
pol. sin. bochen, r. bóchanec. — Bochnec ze
střhn. fochenz druh koláče, bílý chléb, to
pak z lat. focacius (panis), od focus krb.
bojar: šlechtic (ruský, rumunský). Přejato
z plurálu rus. bojare (sg. bojarin). Na jihu je
sch. b. holjarin s nepůvodním l. V ruštině

boje
60
zkracováno v oslovení na bárin. — Slovo
původu dosud nejasného; snad pochází ze
střední Asie: u tamějších Turků *bajär by
byl = magnát.
boje, sic. bója; přes něm. Boie z hol. boje.
Šmilauer.
bojínek: rostlina Phleum (od Preslovy
Květeny), lidově bohínek u Polné a
Přibyslavě. Původ nejasný.
bojkot: od jména Boycott, jednoho
Angličana, správce statků, proti němuž takový
zákaz vedli Irové A880). Šmilauer.
bojta sev.-mor.: kuchyňský vál (na těsto)
Rzr. — Hl. bojta t/v. — Z něm. nář.: v Lužici
je beute t/v; to souvisí se střhn. biute, gót.
biuds, z čehož je stsl. bljudo mísa, hl. blido.
O hl. Bielfeldt 97.
bok, místy poklesá i v adv. 'stranou' Gr.;
bočiti se (již stč.) stavěti se bokem k někomu,
straniti se, odvraceti se, zabočenej zamračený
Hod, odbočiti, odtud odbočka; stč. bočný -ní,
ně. dále pobočný (odtud pobočka), pobočník;
bůček vepřový bok (krámská zdrobnělina);
úbočí (od v boku, v > u před 6); msl. výboky
vy mletá místa v řece; las. obok teho = přesto,
z polštiny. Sic. vyspat sa na oba boky =
dobře, srov. klad. vyspalá po jedny straně Kub
232. (Ale las. bachymbory Lp, sic. bokombrada
licousy a pol. bakembardy je z něm.
Backenbart.) — Všude (mimo sin. b.) bok, ukr. bik
gen. boku. — Pův. bokt je nepochybně pří-
buzno s angl. back hřbet (apod. v germ.).
Významy 'hřbet, záda' a 'strana' dají se
spojiti: obrátit se vzad = „na druhou
stranu". Naše slovo nemusí být z germánštiny
(jak se mělo za to), ale u nás i u Germánů jde
o společné slovo ,,praevropské", jinak
isolované.
bole, botko B, bol Hor laš.: míč. Z něm.
Balle.
bolen: ryba Aspius, již stč. — Sic. bolen
(nář. baliň balind baling aj. je od maďarských
hranic, tedy pokaženo vlivem cizím). Pol.
bolen, sin. sch. bolen. Vzhledem k p. bielec,
ukr. bilýzna, br. rd. belizna, belest, něm.
Weißlachs t/v je b. asi od ide. základu
*bol- 'bílý', který je i v ř. βαλιός, viz bílý.
Moszynski Spos 147. Něm. nář. Wallen ze
slovanštiny.
boleta, mor. paleta: potvrzenka o zaplacení
jistých dávek. Z ital. bolletta.
boleti: stč. boleju i botu, pol. boleje.. Jinde
přešlo, snad vlivem slova trpěti, k typu boto
(r. botu bolet). Odvoz, bol (postverbale;
z ruštiny), bolest, bolný; bolák, nář. bolačka,
rostlina bolehlav (hlava prý bolí od jejího
zápachu). — Všeslovanské; bol- nemá
přesného protějšku jinde, ale celé sloveso psi.
bolejq se do té míry shoduje s lat. doleö
významem i užitím A° ego doleo, 2° caput
me dolet = 1° boleju, tj. mám bolest,
2° hlava mne bolí), že rýmové základy
dol- a bol- mají zajisté společné východisko.
Rozdíl djb je „vertikální" záměna toho druhu
jako v tjp u puděrelstyděti se (viz). Meh
Slavia 22.320. Jinou domněnku, málo
pravděpodobnou (že b. původně znamenalo 'býti
silný' a že tedy patřilo k ind. bála- ntr.
'síla' atd.), má Trubačev VJ 3.1958.125.
bolomt laš.: hřmot» Z mad bolond t/v.
Sulán PIDebr 39.13.
bolševik: z ruštiny. Vzniklo 1903 po
druhém sjezdu soc. dem. dělnické strany Ruska
pro příslušníky většinové části (hlasující
tehdy pro Leninovy návrhy), kdežto
stoupenec programu, jenž na onom sjezdu zůstal
v menšině, je menševik.
bolševník: rostlina Heracleum. Přejato
Preslem z ruštiny; tam je to nářečový tvar
místo borsčevnik (od boršč, původního rus.
jména, č. bršt; znamená i nakyslou polévku,
k jejíž přípravě se kdysi brště užívalo). Meh
LF 63.129. — Sic. bolševník je z češtiny.
boltec, od Presla. Snad z r. bolt (Flajšhans
ČMF 23.24), což byl rybářský tlouk na
plašení ryb, hůl dole zvonovitě rozšířená (to
rozšíření je duté!). Nebo měl snad Presl na mysli
r. boltát ušámi hýbati ušima (o psu).
bombas: druh tkaniny; lidově bumbas B.
Z franc. nebo něm. bombasin, to přes lat.
bombacium a ř. παμβάκιον ζ perštiny.
bona 1°: opatrovnice dětí. Z fr. (z „dětské"
řeči) bonne t/v (je to vlastně fem. od bon
dobrý).
bona 2°: zimní čepice. Lot. baňa. Z fr.
bonnet ženská čepička.
boniti: stč. na jednom místě Dalimila, různě
v jednotlivých rukopisech, např. co by tu
kto hrázu bonil; tak uvažuje smělý rytíř,
hlásící se jíti s poselstvím od císaře do Cech, ač
nikdo jiný se té cesty nechtěl odvážiti.
Vykládáno různě (Jg, Gb); již Jg uvedl krk.
(z)boniti (z)tropiti. Ale zbonit znamená i 'u-
smysliti si, zamanouti si' Jg. Spojíme-li s tím
laš. zabonit zapomenouti Β (jsou i jiné relikty
krk.-lašské!), dostaneme bon- hlásící sekmen-
(mníti, mysliti), tedy *mon-, stupeň sice
v slovanštině jinak nezachovaný, ale v lit.
manýti běžný (přitom nastala záměna retnic
mjb u isolovaného mon-). Rytíř si tedy říkal:
co by tujkdo měl na mysli hrůzu (myslel na
hrůzu) ? Čili: proč bych se bál, však jsem sám
často na deset honil, tj. deset lidí hnal.
bor: borový les, borovina, bořina, boří; často
jako místní jméno (tu i Bořek, Boreček,
Boro vnice aj.). Slovo bor'b původně znamenalo
(pol. sic.) močál, rašeliniště (odtud je č. borek
i borka kus rašeliny, odříznutý v podobě
velké šišky nebo cihly; dále stpol. borowica
rojovník, též kaprad). Z vysýchajících
močálů sé tvoří ponenáhlu vřesoviště (pd. bor,
borowacina = vřes; Kuc), na něm se
objevují druhy rostliny Vaccinium, zpravidla je
to V. myrtillus (č. borůvka, borovnice, chod.
barovnice, zm. přesmykem vobůrka B, sic.
borievka, borovnica), ale i V. vitis idaea

borák
61
bouda
brusinka (sin. borovnica i barovnica), dále
jalovci (sic. borovec, boróvka, borievka; od
toho je sic. borovička jalovcová kořalka, sic.
borovciak kvíčala: živí se bobulemi jalovce),
konečně kleč a sosnový les (č. bor, odtud
borovice; sic. bor, bór sosnový strom i les,
borovica) a borov(n)ík druh hřibů: roste
zpravidla pod borovicemi, jeho podhoubí tvoří
symbiózu s kořínky sosny. (A. Mátl rkp.) —
Všeslovanské: r. bor, ukr. bir les (vůbec
jehličnatý; ale zvláště sosnový), sin. sch. b.
bor sosna. — Příbuzné je (Mátl) bara bažina.
Tomu svědčí a v chod. a sin. odvozenině
(v. výše), neboť tu jde zajisté o pozůstatky
starobylého stavu.
borák stč. (ještě u Mattiola, odtud je má
i Pohl): brutnák. Ze středolat. borrägo, což
je i nyní oficiální název té léčivé
rostliny.
boriťsa sic: zápasiti, bojovati, borba zápas,
bor ca zápasníky V č. totéž sloveso vězí snad
v brojiti (viz). Čes. borec je bud od tohoto sic.
borca, nebo z r. borec. Κ tomu přitvořeno
přebor, přebor nik. — Sloveso *bořq borti je
zachováno jen v stsl. borjQ brati bojovati,
v r. boróť, ukr. boroty, stpol. bróc sie t/v, hl.
wóbróc so, dl. wobrojé se brániti se; na jihu
je sin. sch. bořiti se. Sem snad i výbarky od
iter. barati se, viz dále bran. — Příbuzné je
irské fó-bairim útočiti.
borka i borek, sic. borka: svrchní (odumřelá,
rozpukaná) vrstva kůry, pak i znetvořenina
na rostlině; šiška. Z něm. Borke kůra.
borta: lem; na pivě borta i porta = vrstva
pěny. Z něm. Borte
bortiti: stč. zbortiti znamenalo porouchati,
provrtati (ruka zborcená = prostřelená), A.
Sedláček LF 43.222. Snad tedy v něm vězí
kořen bher- (je i v něm. bohren vrtati).
bortiti se: jč. prtat se, bourati se, kaziti se
(hráz se prtá = bortí) Cuřín. Náleží k pol.
parciec zahni váti od vlhkosti (nyní: ztrácet
chuť, malátněti) akr. pórtiťsja kaziti se,
(o mase:) tuchnouti. Naše slovo, doložené od
Jungmanna, vypadá jako přejaté z ruštiny.
Podrobnosti nejsou známy; 6- od botnatit —
Sic. bortit sa je z češtiny.
boryt: barvířská rostlina Isatis. Ze střlat.
borith, dále nejasného.
borytáš val.: střapec na holeni SvK,
burytáš. — Z mad. borítás tkaloun lemující
oděv. Sulán PIDebr 39.14.
bořiti, již stč. — Sic. boriť, iter. báraí. —
Vzniklo mylnou dekomposicí z *oboriti (tak
je stsl. strus. sch.; pol. je obórzyó; sem patří
i č. obořiti se na koho = vrhnouti se, sich
stürzen auf); bylo i stsl. strus. raz-oriti, je
r. razoriť, ukr. razoryty, sch. razuriti, b.
razorja. — Prosté *oriti má protějšek v chet.
harra- t/v Meh AO 17.132; je to faktitivum
od er-, které je (v slabém stupni) v lit. irti
rozpadnouti se.
bos; bosky, bosák. Všeslovanské; bosi, má
příbuzné v lit. bäsas, lot. boss, sthn. bar
(něm. bar-fuß bosý), arm. bok t/v.
bosorka msl. sic. (tak i ukr. sch.):
čarodějnice, mask. bosorák; též vozorka, mask. vozorák,
vozierac. — Bosorka a mask. bosorák
znamenají porůznu v sic. a v msl. na Podluží též
/motýla', zpravidla 'noční můru'; lid měl za
to, že v můrách jsou skryty čarodějnice. —
Z mad. boszorkány, ,,pův. duch zemřelých,
strašidlo, pak čarodějnice, ježibaba apod.";
to pak dále z turkotatar. *basyrkan můra, od
bas- tlačiti. O tom všem Vážný JM.
bota, stč. a mor. též bot mask.; ch. bůta.
Zdrobň. botka je přeneseně i pochvo vitý
obklad na spodu sloupů apod. (kování pažby
vojenské pušky). (Jiné botka viz pod otká). —
Sic. bota i bota. Stpol. bot, nyní but (bot)
bota, r. boty vysoké boty, sin. bota střevíc,
b. botuš vysoký střevíc. — Z fr. botte střevíc.
Κ nám se dostaly boty podle Jg za doby
lucemburské, nejprve zajisté do měst a
klášterů (proti venkovským škorním), časem však
ovládly právě na venkově. — Hanlivé bota
(hrubá chyba) je ,,kalk z němčiny; er redete
einen großen Stiefel; v němčině je vyprávění
o faráři Stiefelovi (vzpomínkou na to je
u Saldy hloupý jako farářovy boty)". (Š.) —
Vyndat boty. pův. dáti boty = propustit,
Treimer 37.
botnati bobtnati bobtěti botněti, dále nabob-
neti nábobtati nabobtněti; chod. navobotělý
dásno napuchlá dáseň; han. msl. vm. potňat
(han. noha mo potná otéká L, vm. okno na-
potňalo, že ho nelza zavřít-, snih potná měkne,
rozpotňál taje B). — Stsl. raz-botěti Ps. 64,13
(Sin. Pog. Bon.); ukr. botity tloustnouti,
nabývati objemu, r. botéi butét t/v. — Držíme-li
se pouze těchto významů a necháme-li
stranou slova jako búťlavý trouchnivý a sin. búta
hlupák (z mad.!) apod. (ta se zpravidla zde
uvádějí!) dostaneme boteti. Příbuzné mu je
lat. täbeö táti, rozpouštěti se, mokvati,
vlhnouti; je arci uznati přesmyk t-b > b-t.
Κ těmto významům v slovanštině přistoupil
význam 'nabývati objemu, otékati, puch-
nouti', ale ten je pochopitelný, neboť se jím
rozumí jen nabývání nezdravého (u dřeva),
popř. nenormálního objemu po zvlhnutí,
účinkem vody (např. u hrachu). Rozdíl
v kvantitě o ja nemůže toto spojení ohroziti.
bouda budka, stě. búda. Odvoz. jč. zm.
budník budka na špačky, holuby, budovati
stavěti (odtud zpětný útvar budova stavba,
dům; ale pol. budowa je budování, sestrojení,
struktura); od bouda druh mraků je mor.
boudit se PS, budovat se Voz o mracích (kupiti
se v boudy). — Hl. dl. buda; pol. buda (odtud
r. a ukr. búda), sic. búda. — Němci mají nyní
z dobrých důvodů za to, že jejich slova Bude
a Baude jsou převzata od Slovanů (tj. bud
z pol. buda nebo stč. búda). — Výchozím
tvarem je sloveso budovati, které znamená
'stavěti', ale i 'vybavovati, opatřovati po-

boucharon
62
bradatice
třebným zařízením' (ústav, knihovnu). —
Vzešlo dekomposicí z obudovati (je v pol.),
jež odpovídá významem ruskému oborudovat
(např. pere° = přebudovati), od orudí. U
západních Slovanů toto dlouhé sloveso bylo
zkráceno vypuštěním or a po předponách
vypuštěno i o-. Ze slovesa takto
redukovaného tvořena postverbalia, jednak budova,
jednak búda (toto bylo přejato do němčiny).
Též v staré luž.: budovla Eichler WZÚ
Leipzig 13.380. — Význam bouda = léčka
vyšel z argotu (Treimer 40).
boucharon: slovo to vytvořil asi V. Rosa,
dal mu význam dělo, tedy od bouchati; pro
podivné zakončení -aron jistého výkladu
nemáme, leda napodobení podle fanfárou
chlubil, mluvka; takto živořilo asi do
předbřeznové doby. Rieger je 1874 obnovil; jeho
i další době je to politický tlučhuba, neod-
povědně radikální, hulákající své laciné řeči
na táborech lidu; jeden čas tak označováni
sokolové. (Podrobně o tom Ferd. Strejček
NŘ 18.83.) — Sic. bucharón 'křikloun' je
z češtiny.
bouchati buchati bušiti buchotati
bouchnouti; stě. buchati, buchnuti; nč. postv.
výbuch; nář. buchanec bouchnutí do zad, odtud
buchancovat, též zkráceně *buchec a buch-
covat, z toho lid. buchta rána do zad. Laš.
bechnut, bechanec, z *bechancovat je vm. ben-
covai B. — Všeslovanské. Sic. buchat, bušit
(zabušit sa zamilovat se, č. zabouchnout se
v. boukati se); buchcovat (-chn-, -cht-, -chnát-);
ale i báchat (bachnút sa zamilovati se), obach-
nút udeřiti; pol. buchac atp. jinde. — Intensi-
vum s-ové od zvukomalebného bukati (r.
bukat tlouci), srov. lot. baugät klepati, bíti;
ks dalo náležitě ch. Interjekce buchl je post-
verbální.
boukati se: dávati najevo pohlavní pud
(o prasnicích). Vzniklo z *houkati se (viz). —
Z něho je dále vulg. zbouchnout (dívku) =
učiniti těhotnou, a zastaralé zbouchnouti se
do koho = zamilovat se, nyní expr. (bez
vulgárního rázu) zabouchnouti se t/v; podle
č. je pak i sic. buchnut sa t/v; o ch viz § 17.
boule, stě. bula. Není třeba míti je za
přejaté ze sthn. bulla, nyní Beule; v obou
jazycích byl vývoj paralelní, ale nezávislý;
laš. bula (srov. pol. bula t/v) kotouč dýmu,
hromada apod. Ö. oboulat se osměliti se
(Němcová; Dědina 107, ÖL 1.455) je asi
pův, ,,otrkati se", tj. udělati si boule (nárazy
v novém prostředí, v novém životě), ale
zahojiti je, zvyknouti si na ně, je tedy od
boule. — Sin. buliti puchnouti. — Příbuzné
je gót. uf-báuljan nadmouti, sthn. bulla a jiná
germ. slova. Základem je tu ide. *bheu-
dmouti (se), l je příponové (u jmen), buliti je
tedy odvozeno od nějakého jména.
bouliti oči = pouliti: vyvalovati (a dále
špouliti, špuliti, čpuliti se zesilovacím š č);
mor. je nejen vybulit oči, ale i stěnu
apod. (když se ztrouchnivělá nebo jinak
slabá stěna pod tíhou stropu a střechy vy-
duje ven): pec se nám obulil, rozbulat chalupu.
Odtud nuvé bulat 'bezdůvodně vynechávat
pracovní směny', bulač absentér NŘ 36.252,
SSJÖ, z obratů zbulit šichtu = vynechat
směnu. Jvě. u Kunštátu (mylné d) naboudená
zeď, ,,když od ní odstupuje vápno" (Koníř).
Č. s vkladným r je ojediněle i brouliti zrak,
bruláč vyjeveně hledící, vy brouliti oči. —
Sch. iz-buljiti oči. — Je příbuzné s boule.
bourati, sic. búrat. Je normální iterativum
od *buriti, ě. bouřiti rozrušovati, uváděti
v nepořádek, srov. rus. nář. salaš burej
záburilo = bouře povalila salaš. Meh LF
67.305.
bouřiti pobuřovati, odtud bouře bouřka
bouřný bouřlivý buřič; stč. búřě búřný -ivý -ový. —
Sic. búrit búra burka aj., pol. burzyč, burza*
ukr. buryty, burja, r. burit (vrtati zem ...),
r. b. búrja, sin. sch. buriti (se), sch. bura. —
Psi. buřq buriti má dokonalý protějšek v lat.
furo zuřiti, bouřiti; v obou je onomatopoické
bhur-. Slovo bura (bura) bouře jest pokládati
za postverbale (Meillet RS 2.65), vytvořené
teprve v slovanštině. Viz i buráceti.
bouřka, buřin(k)a: tvrdý mužský klobouk
s polokulovitým dýnkem. — Je to zkrácený
kalk německého arg. Gewittertulpe helma
(tj. pokrývka hlavy v podobě obráceného
květu tulipánu?; proti nepohodě ap., proti
zranění?; Gewitter = bouře), srov. i něm.
arg. Wetterhalm klobouk. Jinak, asi mylně,
Treimer 84: prý z it. borsalino, což byl název
jedné výrobny klobouků v Turíně; ještě
jinak Rippl ZslPh 16.218: prý patří k bourec,
bourový (Flockseiden!).
božec: psotník (dětská nemoc), již stě. a sic.
Slovo totožné se stč. božec = pohanský bůh
n. bůžek. Věřilo se, že tato nemoc je jakýsi
zlý duch, v těle sídlící a jím trhající.
brabancový olej = vlastně provensálský
(PS).
bráč brač: druh violy. Z něm. Bratsche, to
z Bratschgeige < it. viola da braccio, na paži
držená.
bračka: rostlina Sherardia. Jméno oficiální
od D. Slobody, který je poznal asi na
Valašsku. Tam se dostalo s pastýři: je z uki\
brocka t/v, od bročyty barviti, č. brotiti; lid jí
kdysi užíval k barvení.
brada, bradatý,podbradek; stč. bradieř > bra-
dýř lazebník, holič. B. znamenalo nejen naši
bradu, ale i vousy na bradě rostoucí, to byl
původní význam. — Všeslovanské: pol. hl.
dl. broda, ukr. r. borodá, sic. sin. sch. b. stsl.
brada. — Příbuzno je lat. barba vousy, něm.
Bart, lot. barda t/v; též lit. barzdá a lot
bärzda s podivným z. — Rostlina kozí brada-:
po odkvětu uvadlé a splihlé zákrovní listeny
připomínají vousy pod bradou kozy.
bradatice, stč. -ce: druh sekyr s čepelem
při ostří dolů daleko prodlouženým, že vypa-

bradavice
63
brambor
dá jako „bradatá", tj. vousatá. Vskutku je
od bradatý, brada (je brada u sekery Jg, pol.
broda u siekiery); tak i hl. brodacica t/v. Srov.
něm. Bartaxt.
bradavice, stě. -ce. — Všeslovanské: pol.
hl. brodawka, dl. brodajca, ukr. r. borodávka,
sic. sin. sch. b. bradavica. — Psi. bylo zprvu
*vorda (~ něm. Warze t/v), ale vtipem již
praslovanským přikloněno k bor da (vous,
viz brada) a rozšířeno o -avica: z bradavic
někdy rostou silné, nápadné chlupy.
bradlo 1°, stě.: asi = nízká hradební zeď,
palisáda. Odtud je význam 'skalisko' (ostré,
vyčnívající vzhůru), v č. asi jen ve jménech
vrchů Bradlo, stč. Bradice > nč. Bradlec
(přesunutí vyšlo z gen. -ce). V stč. bylo dále
v zábradla plur. = nč. zábradlí, pův. palisáda,
ohrazení proti něčemu (z toho je tělocvičný
termín bradla: připomínají dvojí jednoduché
zábradlí); mor. zábradek (z *-dlek, l vypadlo
v gen. -dika a pod.) kdysi tlustší konec brdce
u vozových vah, bránící tomu, aby se
postraňky nesesmekly (nyní je zařízení jiné,
zapínací, kovové). — Sic. bradlo, bralo (dl > l)
skalisko, vybraliť sa přijíti na jevo; vslc. je
bradlo stoh slámy Bf. Stpol. brodla skála,
ukr. strus. zaborolo ochranná zed, rus.
zabralo část přílby zakrývající obličej. —
Vše je od bořq borti (viz boriťsa) příponou -dlo.
Poněvadž v č. to sloveso vyhynulo, i bradlo
upadá; viz brlení a zbraně.
bradlo 2 °: rukověť hole. Od bráti (= to,
zač se hůl bere), srov. madlo.
brah stč.: zvláštní zařízení na úschovu sena
n. slámy (jakýsi stoh se střechou posuvnou na
1. Slezský kopiněc, předchůdce brahu (Stolařík 134).
2. Brah (Moszynski I 231).
4 sloupcích), viz obr. ; též obrah (lokál wobra-
ziech v Comest C). U Rakovníka brah a bražek
je kupa chmelových tyčí, hranice dříví; viz
i Voráč 85. Sem patří i stč. brážek Klar, ne
'cava', ale je třeba je opraviti na casa (chatrč),
sem i nč. brh hromada, kupa, stoh. — Pol.
bróg (odtud las. brüh gen. brohu B), ukr»
oboríh gen. oboróha; dl. brožnja, hl. bróžen. —
Psi. borg-b od slovesa bergq (např. r. beregú
bérec střežiti, hlídati), příbuzného s něm. bergen
ukrývati, schovávati, chrániti. (Viz i
Soukup, progr. reálky 1914 Rakovník.)
brak: podřadné zboží; brakovati tříditi
zboží na dobré a chatrné, např. vybrakovati
ovce (Dědina 83: vyřadit jistý počet starých;
ty pak prodány na maso apod.), mor. roz-
brokovat; val. vybřakovat; odtud dostává val.
han. brak (brak) též význam 'druh' (vůbec),
např. máme zemnáky trojího braku. Něm.
Brackschaf = č. brače, braky ně Jg: ovce
určená k vyřadění. Přenesené významy
u slovesa: hledati, prohledávati, drancovati.
—Sic. brak t/v jako v ě.; brakovat plenit,
loupit, drancovat, brát ve velkém množství,
do posledního kusu SSJ. — Z něm. Brack,
bracken; odtud i pol. brakowac ( > rus., ukr.),
brak t/v.
brakovať laš.: chyběti B: brakuje mi teho =
nedostává se, nemám, chybí mi to. — Z pol.
braknqc chyběti, to pak je asi z luž. (hl. dl.)
brach vada, nedostatek, < něm. starší
gebrech t/v, střhn. brechen 'chyběti'. O luž.
Bielfeldt 97.
bramarbas (kniž.): chvastoun; -ovati. Z
němčiny, kde B. bylo původně v literatuře
jméno ,,hrdiny" toho typu. „Je z Gottsche-
dova překladu Holbergovy komedie."
Výtvor expresivní C retnice, 2 řl). Šmilauer.
Odvoz, za-brambasiti (rámusivě) záhubo-
váti PS.
brambor, nář. též -a, -o, dále brambur(a)
brambúr(a) bran(i)bor brantbora bandor(a)
bandur bandúr bambol bamboch. (Jsou i jiné
nář. a lid. názvy: kartofel, kantofel z něm.
Kartoffel; ertepel ap. z něm. Erdapfel; kalkem
tohoto je zemský jablko, na Vysočině
zkráceně jabko, han. jablóško; zemák, zemóe
ap.; grumbír krumpíř krumpel ap. z něm.
Grundbirne, odtud je i sin. sch. b. krompiry
mad. krumpér; viz zvi. kobzol; sic. bobál,
švábka; o všem podrobně M. Korandová
NR 45.181n.) — Odvozeniny: brambořík
Cyclamen (stč. svinský ořech = střlat. panis
porcinus): má stonek nad kořeny zduřelý
v okrouhlou hlízu. Pták brambornícek,
zdržuje se v brambořištích (Š.). — Zpravidla
se 6. vykládá ze jména Branibor (tak
i Frinta NŘ 39.259), neboť lužický název
Bramborce zní právě Brambor. Tvrdí se
(snad jen na základě této domněnky;
historických zpráv není), že brambory „za
třicetileté války pronikly přes Německo do
našich zemí", Μ. Κ. 182. Podporou toho
chápání je především č. nář. branibor
'brambor' a brantbora a rum. nář. brand-
raburca, dále sic. švábka t/v, tj. plodina ze
Švábska, a mad. burgonya, tj. plodina
I z Burgundska (fr. Bourgogne). Po nalezení

brambořit 64 bratr
nářečních podob branibor atd. je tomuto
výkladu nyní třeba dáti přednost před naší
domněnkou v ESj, že brambor patří k lot.
bimbulis, bumbulis t/v a k č. boubel (u Presla
byl bambol = brambor); spíše je bambol
z brambor-, první r zaniklo disimilací, druhé
přešlo v l snadno.
brambořit: msl. cesta je rozbrambořená =
rozblácená Mal. — Původně zajisté bylo
*brabořit. Je-li to slovo staré, mohlo by se
mít za to, že je odvozeno od nějakého psi.
^borbor^ bláto. To by mělo přesný protějšek
v ř. βόρβορος t/v a nepatrně změněný
v lit. marmaras t/v.
braň stč.: zbraň, odpor, obrana, nČ. zbraň
(z podle zbroj nebo od *zbrániti, zbraňovati,
< Wbz-); brániti (obrániti, postv. obrana);
brána stč.: bránu (ze dřeva) chápali již
Chetité jako zařízení bránící nepřátelům
a zlým duchům vniknouti do města, do
paláce, do dvora domu; proti zlým duchům ap.
dávali na bránu magicky ochranné obrazy
bohů a jistých zvířat; i naše „branky" ve
dveřích do chléva, v plotech ap. jsou proto,
aby bránily zvířatům vejíti nebo vyjíti
(: „vnější [část dveří do domu], nazývaná
»brankou', byla stále uzavírána a
zabraňovala vbíhání drůbeže do síně". Kruš. 170).
— Všeslovanské: sic. bránit, brána, pol.
broú, bronic t/v, str. boronit atd. — Psi. born\>
t/v jako v stč.: od borQ borti zápasiti (viz
boriť sa) příponou -nt (jako da-nb, daň, od
dá-ti atp.): z bornb odvozeno pak sloveso
*bor?iiti, od něho konečně postverbale *borna.
Rýmuje se s chrániti podobného významu.
brána k vláčení pole; zpravidla v plur.;
odtud mor. nář. a sic. bránit pole = vláčeti.
— Všeslovanské: sic. brána, pol. dl. brona,
ukr. r. boroná, hl. brána, sin. sch. b. braná;
vedle toho pol. bronowac, r. boronit, ukr.
boronyty, sin. sch. branati. — Psi. borná, od
kořene bher- rozrývati, který je v lat. ford
a něm. bohren vrtati, ř. φαρόω orati; brány
mají za úkol rozřezati veliké hroudy, vzniklé
při orání pluhem.
bránice, stč. -cé; sic. (z č.) bránica. —
Příbuzno je asi ř. φρήν gen. φρενός t/v.
Pův. útvar byl asi *bhrón gen. *bhrenós,
starobylý η-kmen s ablautem (o je v εϋφρων,
φρονέω). U nás *bhrón bylo převedeno do
fem* (podle slov blízkého významu mázdra,
blána) a současně rozšířeno o ženskou
příponu -ica.
brantál Jg, brantal Hor. vm.: veliký hřebík
(Jg. mylně: hřeb v branách). Z pol. bratnal
t/v < něm. Brettnagel. Je též hl. bratnar,
dl. blatnar.
brašna, již stq.; jvč. brachňa Hoš 1.26. R.
borošnjá koš. Původ nejasný; -šna jako
v mošna. — Sic. nové brašnár je z č. brašnář.
bráti: sloveso hojně rozvětvené. Stupně
kořene: 1° ber- v beru, berný, berné daň, 2° bbr-
v b brati > bráti a ostatních tvarech inf.
kmene, 3° bor- v stč. bor = sbor, zá-bor, výbor,
obor (z ruštiny příbor, nábor, z polštiny úbor,
srov. sic. ubirac se oblékati se), od obrozenské
doby rozbor, 4° bir- v stsl. s'b-birati, r. so-
birát &ροά., 5° bér- z ber- v stč. s-bierati > nč.
sbírati apod., v postv. sbér, odbér, výbér,
zábér, sic. oberaéka vinobraní, č. vybéravý
(mor. přébéricný, sic. preberaóný). Zvláštní
významy a slova: bráti se kam = jíti, bráti
co kam = odnášeti, dopravovati; obírati se
s čím (pak pouze čím): má dokonalou
paralelu v irštině, imb-ber- t/v (imb- je z *ambhi,
stejně jako naše o- z ob- < ambh-i). Zvláštní
je „knižní" usebrati se 'do sebe se obrátit,
soustřediti se, uklidniti se' PS, vedle sebrati
se 'vzpamatovati se, soustřediti se'; jeho
původ byl asi lidový, i když dnes z nářečí
doloženo není. Srv. klad. vy sebrat = vy sbírat,
Jech 41. Stč. berka = kdo bere přes právo,
vyděrač, lupič, bercé = kdo bére, bercí =
výběrčí daní; ně. pober(ť)a ze spojení pober to
(imperativ); sbéracka (klad. sbíraéka, zm.
zbíraóka Sova 37) na mléko: smetana na
vrchu usazená se mělkou sběračkou vskutku
opatrně „sbírala" (zbylé mléko bylo sbírané,
sev.-mor. obrané); sebranec nalezenec,
sebranka = sbér = mor. zberba (psáno zbérba
u Sušila: PS) > zgerba, laš. zbraň Šr, sic.
zberba. — Všeslovanské: pol. bior$ brač, sic.
berie brat, r. beru brat atd. — Psi. stsl. berq
bbrati. Sloveso starobylé; mělo jednak tvary
athematické C. sg. lat. fert, véd. bhárti),
jednak thematické (l.Jeró nesu, ind. bhárati
nese, ř. φέρω, gót. baíra, ir. berim, arm. bérem
nesu). Původní význam byl 'nésti' (u nás
zachován v břímé a březí); přechod k bráti
nastal jen v slovanštině a to nejdříve asi
v složenině s odlučovacím u- nebo od-, srov.
vývoj v lat. au-fero = odnáším, unáším,
beru s sebou, odnímám, odcizuji.
bratr, stč. dále kol. bratřie sg. fem. (zdrobn.
bratříce), z toho pak plur. bratří; dále stč.
bratřec, bratřenec = bratr; odvoz, bratrský,
bratrstvo. Domácké útvary brach, brácha (-á
v milá brachu Gb-B z milá bratřie), stě.
brachácek, brášek, sic. bracek. Z jihosl. je
pobratim. „Bratrův syn" je stč. bratran(ec),
bratrova dcera = bratrana, -anice (útvary
jako lat. patr-ónus od pater otec), jsou tedy
slova ta tvořena z hlediska dvou dospělých
ženatých bratří, od nich pak je přejímají
jejich děti (kdežto pro starý usus vzniká
nové synovec, tj. „příbuznosyn"). Staré
kolektivum bratrbja (č. bratří) může býti
vzácným reliktem, rovným řeckému φρατρια
(kolektiv na -bja jinak u nás není, vyjma
knéžíl) a svědectvím pro dávnou existenci
fratrií u Slovanů, ač o těch jinak není
starých zpráv. — Hl. bratr, dl. bratš, jinde
brat. — Psi. stsl. bratra je starobylý název
příbuzenský: lat. fräter, sthn. bruoder, ř.
φρατωρ (ζη. jen člena „fratrie"), stind. bhrä-
tar-, Pův. *bhratěr; má zakončení jako pdtěr

brav
65
brdo
otec, mater matka aj., vyjadřující — podle
Isačenka Slavia 22.58 — příslušnost k exo-
gamní jednotce prvobytného matriarchál-
ního rodu; o bhrä- nelze říci pranic.
brav, od stě.: menší dobytek (ovce, kozy,
vepři), brave jedinec z bravu, bravina braví
maso. — Sic. brav(ec) vepř, bravcovina
vepřové maso. Pol. nář. browek vepř, sin. sch.
brav ovčí stádo, b. brav jehně, r. bórov
vepř. — Psi. borv-b; příbuzno je stind.
bhárvati přežvykuje (srov. rýmové *korvb
býk a -a kráva, s ind. carvati přežvykuje).
Borvb tedy označovalo původně jen drobný
dobytek ovčí a kozí, ale vepři do něho časem
řáděni proto, že i oni jsou dobytek drobný
(stačil je pásti odrostlý chlapec). Jsou i jiné
domněnky. Téměř obecně se myslí na
příbuznost s germ. *barugaz (stnord. bqrgr kanec,
angl. barrow, něm. Barch vyřezaný vepř),
původu jinak nejasného. Nejnověji Š. Ondruš
JC 14.107 „na základě evidentního
genetického vztahu mezi mad. serte, sertés štětina,
srst, a sertés svině, vepř" pokládá za
pravděpodobné, že *bhor-v-o-s 'brav' souvisí s *bhrú-
(brva nad očima), že tedy brav mělo starší
všeobecnější význam 'štětinaté zvíře'.
brávník, již stč.: pták Tur dus viscivorus.
Zrn. změněno v drábník. Sch. bravar. — Sch.
je též branjug z bravenjak- a borovnjak t/v,
podle Daničice Rj. od borovica 'jalovec'. Zdá
se, že už v staré době se borovúakt (-nikt)
zkrátilo v borvúak*b, -nik'b, a to pod vlivem
slova borvb 'brav' (vše pak podlehlo změně
tort > trat), na základě toho zjevu, že
,,manet in gregibus circa pecora" (Klaret) =
zdržuje se v hejnech okolo stád; i nyní je to
zjištěno (o tom Šmilauer LF 63.389).
brázda, brázditi, od stč.; jč. bráždní kůň =
ten z páru, který při orání jev brázdě. — Pol.
hl. brázda, sic. brázda, dl. brozda, ukr. r. bo-
rozdá, sin. sch. b. stsl. brázda t/v; v bulh. též
pěšina ve vinici mezi dvěma řadami révy,
v ruštině též pěšinka mezi záhony zeleniny.—
Pův. *borzda znamenala tedy brázdu v našem
smyslu, tj. nejprve rýhu dělanou rádlem
nebo čereslem pluhovým (dodejme, že
původní rádlo rozhrnovalo hlínu stejně na obě
strany, nikoli jen na jednu jako dnešní
pluhy). Později tak označována i u nás i širší
rýha oddělující dva sklady (záhony) pole
a sloužící bud jako mez, nebo jako svodnice
dešťové vody (lěcha lícha, tj. svodnice,
dostala u nás nový význam 'záhon').
Takovýto smysl ukazuje litomyšlské vobráždit
pole = vyorati hlubokou brázdu uprostřed
pole proti vlhku, a Kukučín 24.33: ,,A pozrite
na tie pásiky, čo vy rolami voláte (=
nazýváte), jest ich v chotári na tisíce: polovica
země leží bez osohu. V brázdách nerastie
nič, iba lopušina a štrkáč, len ski ad o m
sa cosi zbožia (= trochu obilí) brneje
(zelená). Ak brázda tiež obrodila, príde súsed,
preorie ju, druhý zakosí a zas polovica úrody
ide do cudzej stodoly." — Příbuzno je lit.
biřzis (birzis), lot. birze brázda, hranice
osetého pole, lat. porcasvodnice, gal. ráca brázda,
něm. Furche. Byla dvojice: neznělé *prU-ä
(lat. germ. kelt.) a znělé *brg-i- (balt.),
u Slovanů však s o borg- (o vlivem loisá =
lícha ?); -da je asi od greda záhon (v. hřada 2°):
brázda rozdělovala záhony! Celek je
starobylý evropský termín rolnický.
bražec je v Jgd uvedeno, s odkazem na
podražec, jako síť (Fallnetz) na lapání
koroptví, ale bez udání pramene. Od té doby
se to spojení někdy opakuje, např. u Šimana
80 (v rejstříku, ale ne v textu!). — Ve
skutečnosti se o prameni toho slova stále nic
neví. Žilo-li vskutku, snad to byla jen
místní zkomolenina slova podražec, pod-
vražec.
brblati, zbrblati, mor. i brbontat. — Sic.
brblať, brb(o)tať, sin. sch. brbljati, sch. brblati
žvaniti apod., b. bárbolja t/v. — Rovná se
mu až na měkkost přípony lit. burbuliúoti
nejasně mluviti. Psi. tedy bylo btrb'hlati.
Základní útvar měl tedy zdvojené *bul-
a byl zvukomalebný. Jiný výsledek z něho
je bublati (viz). Různými obměnami vzniká
dále mor. brmtat (srov. pol. marmotac; u nás
tedy vypadlo o; přípona -táti), a brlomtat,
brlontat, málo jasné. — Záměnou retnic
vzniká mrmlati (viz); jinak Hujer 1.22:
disimilací z blblati. — Podobné útvary jsou
lot. berbelět, vervelět, rychle a nesrozumitelně
mluviti, a něm. brabbeln t/v.
brčál: rostlina Vinca. Zavedeno od Preslovy
Květeny. Je patrně totožné se sin. bršcel
(= břečťan, Hedera) a příbuzné s lat. brus-
cus listnatec.
brdina vč.: kořalka, krk. paradina Jgd, jč.
brcola brcul(k)a, msl. zbrnda, sic. brndzu·
lica. — Z něm. Branntweine Ale vč. brďola
kořalka upomíná na něm. argot. Labardi t/v.
brdo. Nyní část tkalcovského stavu,
obsahující tzv. paprsky (vždy jedním paprskem
prochází jedna niť osnovy; brdem se vždy
jistá řada paprsků zdvihá a zase spouští,
čímž se u umělejších druhů práce tvoří právě
vzorek tkaniny (odtud rčení býti (dělán)
na jedno brdo = na stejný způsob jako...).
Vývoj byl takovýto: 1° Původní bbrdo
znamenalo dřevěný mečík, jejž tkadlec vsouval
mezi obě řady osnovných nití a jímž pak
přirážel útkovou niť ke tkanině již hotové.
Přeneseno (ev. demin.) jednak na destičku,
pomocí níž se tkají stuhy a popruhy,
zvanou mor. jinak krosienko: vm. brdo, bělor.
berda, ukr. berdo, berdycko, b. bárdo, sin.
brdo, brdce, jednak na jistá prkna (pomoř.-
slovin. bardo je postranní prkno v člunu,
Lorentz), jednak u nás na dřevo u vozu,
držící postraňky (brdo, brdce, brco, brdecko,
brdícko; u Jg čteme: jednokoníčkáři místo
vah jen brdce mají); brdce u vozu, dřevo
držící postraňky, bylo původně ploché
5 Machek — Etymologioký slo mík

brdúc 66 brkati
a rovné, délkou i šířkou vskutku velmi
podobné onomu mečíku tkalcovskému (nyní
mívá průřez kruhový a bývá zakřivené).
Dále přeneseno na tomu podobnou část
tkalcovského stavu, nitelnici, umožňující
střídavé klesání a stoupání vlastních brd.
2° Onen mečík byl již v starověku opatřen
na jednom okraji řadou zubů, takže dostal
podobu velikého a dlouhého hřebene; bylo
jím pak možno přirážet útek pohodlně se
shora (u psi. stavu, který byl ležatý!).
Dokud byl tímto hřebenem, byl název b.
přenesen i na skalnatý, ostrý, jakoby
roztrhaný, přerušovaný hřeben hor a kopců
(podobně jako k tomu slouží hřeben,
něm. Berg-kamm), odtud místní jména Brdo,
Brdy a sic. sch. sin. brdo, b. bar do hora;
dosud i mor. brd, brdek kopeček u SvB,
V. K. Jeřábka a jinde. Místo tkalcovského
hřebenu pak vynalezen rámec s kovovými
lamelami (ty nyní přirážejí útek). Název b.
konečně přenesen na soustavu paprsků
(viz nahoře). — Pol. dl. bardo, sic. sin.
sch. brdo, b. bärdo, ukr. berdo, r. berdo. —
Příbuzné je asi ř. απά&η (onen tkalcovský
mečík), je-li toto ze *σπα[ρ]&η < sprdhä,
od sper- (v lit. spirti, něm. sperren opírati,
přitiskovati). Meh Slavia 21.269. Viz i brka.
brdúc adv. msl. „značící pád svrchu dolů"
B; han. brdunc SvB. — Sic. brdúcat klopýtati,
pd. brduc! — Kubínovo brdouc dáti Ppz =
vraziti bude asi nelidové. — Je to asi
zkrácené hurdy burdy burc, které cituje
Jungmann z Rosy. Něm. pardautz by bylo
z polštiny.
brebentit, brebencovat, pol. nář. brawedzic.
Asi zvukomalebné.
breberka 1° lid.: kořalka, též breberice
breberija breberina b(r)eberuse gergelica. Sic.
breberka. — Vše snad (Kálal) z treberka
mlátovice (od něm. Treber mláto, výlisek
z hroznů, záboj).
breberka 2° lid.: veš Jgd-Pt ad., bebelka
Jg. — Nejasné. Dělá dojem slova z ,,dětské
řeči".
bréca breca brecna vulg. nadávka ženě
(kladsky o svárlivé), koze (na Holičku též
mreca) nebo krávě (chod.). — Původně asi
o koze, bre- vystihuje kozí mekot. Viz násl.
heslo.
brečeti brečeti mrečeti; brek(ot), breclavý,
PS za-brekati. — Zvukomalebné. Původně
o kozím mekotu, pak o vřeštivém pláči
dětském, vč. pak o pláči vůbec, tedy = bečeti
se zesilovacím r. Viz i brekati.
brejle, brýle. Z něm. Brille.
brejliti na koho, chod. bryjlat. — Pův.
brouliti (toto má Jgd s. brejlám) z bouliti;
nadbytné r. Přikloněno k brejle.
brekati, breknouti vč.: křičeti na koho ve
zlém Pt. — Sin. brekati křičeti, štěkati. —
Může to být = bekati (viz), se zesilovacím r,
§ 9. Je i s-ové intensivum (ks > ch): sic.
brechať štěkati, (o lidech) křičeti, nadávati,
p. brechač, ukr. brechaty, r. brechať t/v.
Viz i brečeti.
brh stč.: doupě, chýše, stan; brzek, brzec,
brziětě. — Nejasné. Snad vzniklo redukcí
z brloh, možná i pod vlivem slova brah.
brhel: pták Sitta europaea, stč. též brhlec,
nč. zpravidla brhlík. — Sic. brhlík, sin.
brglez, sch. brglijez, r. nář. bergléz, pol. bargiel;
místy se omylem udávají i významy jiné,
k nim netřeba hleděti. — Z bbrgtlez'b, tj.
hbitě lezoucí, k bbrzT>kt, brzy, a lézti. Brhel
obratně šplhá (leze) po stromech jako
datlové, a to i hlavou dolů, což žádný jiný
pták neumí; g je zde z *gh, aby v slově
nebyla dvě z. Meh ZfslPh 20.29.
brchať se (z-, vy-) mor.: zotavovati se
z nemoci, škody, pohromy, probírati se ze
spánku; též brcholiť sa; sic. brchať sa hrabati
se, lézti; mor. též brsat se, břesat se (tu,
stran s, vliv slova vy-křesat se); jč. berchat se
Jg-Krš zdlouhavě a těžce se hýbati, vstávati,
jíti; jč. zberchat se těžce se zdvihnouti
Cuřín, vzpamatovati se z čeho PS. — Psi.
bbrchajg bbrchati s§. Příbuzno je lot. spirgstu
spirgt uzdravovati se, nabírati opět sílu
a svěžest (genesen, erstarken, frisch werden).
Naše slovo je s-ové intensivum (kdežto
lotyština má v přít. čase příponu st):
*spirg-sä-jö; gs > ks > ch, stran b místo sp
viz §11. Významy u brchati, udávan4 ve
slovnících („těžce vstávati" ap.) chtějí
ovšem rovněž vystihovat těžké, zdlouhavé
vstávání po nemoci, i když to výslovně
neříkají. Další příbuzenstvo je nejisté. (Jinak
Flajšhans, v. Hujer 1.22; berchat se z belhati
se, nejprve disimilací v Z-ovém participiu
belhal se.)
brija bryja zbryja msl. vm. sic.: kaše z ovoce,
břečka, stékající ze sušeného ovoce. Přitvo-
řeno sic. sloveso bryť (kasu) = míchati (K
z Hodži). — Ze střhn. bri(e) kaše (nyní Brei).
„Snad z Brühe, střhn. brüeje" (Š.):
německého slova užito v hanlivém významu!
briol: brynda PS; bryon pivo druhé jakosti
Jgd. — Podle Jg podle vynálezce („broihan,
čti brühan").
brioška: druh pečiva. Z fr. brioche, koláč.
brk, nář. a sic. brko. Sin. brk knír, sch. brk
knír, hrot (jehly, nože apod.). Původ
nejasný.
brka. Vulgární rčení natáhnout brka (brčka,
paprče, papuče, bačkory) = zemříti. Původní
útvar je v han. natáhnót brdečka t/v KpU;
brdečko (rozporka; k nim jsou připevněny
postraňky zapraženého koně) je zde žertem
místo noha. Srov. laš. natahnuť krosna t/v.
Plur. br dečka byl zkrácen v tomto rčení na
brčka, což bylo pak mylně chápáno jako
zdrobnělina od brko. Dalším změtením
vzešlo n. paprče a nakonec nesmyslné
papuče, bačkory.
brkati 1° i brčeti stč.: létati, poletovati

brkati
67
brnožit
(trhaně, nepravidelně, neuměle, poplašeně),
ně. brnčeti. — Sic. brkat prudce, lehce,
rychle n. splašeně létati, rychle sem tam
běhati, brnkat t/v, brknut, brnknut takto
přeletět, přeběhnout, pol. brykac, bryknqó
uletět, ukr. brykaty rozpustile skákat n.
běhat, r. brykát vyhazovat zadníma nohama. —
Náleží asi k r. prygat skákati, lit. sprůgti
uskočiti, vyklouznouti, a dále i k něm.
springen (ng z gg). Sic. brkat (val. brkat)
i brnkat t/v, stpol. barczec šuměti, hl. borkaé,
dl. barkaé bručeti, sin. brkati škrabati,
škrtati. — Zvukomalebné: má na mysli
především poletování spojené se zřetelným
přerývaným šumotem.
brkati 2°: klopýtati, přenes, chybovati;
brknouti též: lusknouti prstem. Sic. brnkat
cvrkati prstem. — Příbuzné je bur- v lit.
käburti a b-br- v kobrtati (viz).
brkolatý: nerovný Jg, hrbolatý PS, vč.
krbolatý Kotík. — Toto vč. k. je zajisté
z hrbolatý; heslové 6. je výsledek přesmyku
k-b > b-k.
brkoslav: pták Bombycilla garrula: „od
krásných brků tak nazvaný" (Rohn); lidově
též vrkoslav, vikoslav (Šír), sic. brkoslav, ale
i brkohlav aj.
brlavý stč. šilhavý; jč. brejlavej t/v Jjčř 48;
nč. křivý (o vřetenu, trubičce), kulhavý, vč.
brdlavý křivý (z toho vč. brdlat šmatlati Kub
Ppz). jštč. brlooký = „kterýž očima sem i tam
rychle hejbá, obrací" (Rohn), nyní šilhavý;
u vorařů bidlovoký a pidlovoký NR 18.104. —
Sic. brlavý šilhavý, brloocný, pol. barlooki.
Sin. brlja vlk (hračka, něm. Kreisel), seh. brlj
ovčí motolice. — Vlastní význam je 'kruhem,
v kruhu se otáčející'; proto se užije hlavně
o vřetenu, je-li křivé, takže jeho otáčení je
dobře patrné a upomíná tedy na „vlka".
Proto i křivý i šilhavý jsou vysvětlení
druhotná, nepůvodní. Podobné útvary jsou
ital. nář. prillare, stital. brillare točiti se,
nář.pirlopirliprillo birlo vlk aj. (v. ML 6522).
Vzájemný poměr našich a italských slov
není jasný.
brlení, hrdlení, br(d)lí Jg: přehrada ve stáji,
hřebenovitý plůtek v rybníku, aby ryby ne-
vypluly; PS: zábradlí, laťoví; nč. též bedlení
Hoš. 1.25, šprlení tyčkový plot; brdlínka,
br(d)lenka, brlina, šprla (špila, šplka) tyčka
v plotě, laš. brlina haťové dřevo Hor. —
Upomíná na bradlo, ζά-bradlí; bylo by to *bbr-dlo,
ale jinak je málo jasné (proč jednou bbr-,
jednou bor- před stejnou příponou?).
brloh, též stč. — Všeslovanské: sic. brloh
slaměné podestlání, Kuk. 1.156, jinak t/v
jako v č., pol. barlóg pelech ze zdrchané
slámy, hl. borlo, dl. barlog zcuchaná sláma,
pelech ze slámy, svinský pelech, ukr. berloha
t/v, r. berloga merloga, sin. sch. brlog,
b. bárlok. — Význam je všude v podstatě
stejný. Slovo jistě souvisí se sch. brljati
čuchati, špiniti, hl. borlic čuchati,
trousiti aj.; ta pak dále s lit. byrú birti, býti
roztroušen, rozsypán. Tedy Z-ové příčestí *bbrl7>
'rozsypavší se nabylo u nás hanlivého
odstínu 'rozházený, rozmrvený'. Protože však
lze tu sotva viděti nějakou příponu -og*b
(jistých případů té domnělé přípony není!),
chápeme -log*b jako příbuzné k ležeti a loziti,
celé slovo pak jako haplologickou zkráceninu
z *bbrlo-log*b nebo z *bbro-logt.
brlochy, hábrlochy, val.: staré šaty. —
Nejasné.
brlý mor.: rychlý, hbitý (do práce). Sr. drlý.
brnavý: temnohnědý (jen o zvířatech);
je sic; tam i kůň brna, brno, kráva brna
brnoša -uša -ula; brnastý nalmědlý (val.
brnastet „plesnivěti" Β ο vlasech původně
černých); val. vm. brnavý (B-Hor jen z jedné
písně); msl. sic. též barnavý tmavohnědý,
tmavošedý (o barvě bouřného mraku),
k tomu přitvořeno msl. bar no bouřkový mrak;
dále odvoz. msl. bar no o volu, barna -nula
-noša (sin. -uša) o krávě. Č. brnavý ojediněle:
PS z Jiráska (přejato ze sic). — Ze střhn.
brün (ztráta u podivná!), popř. (kde je -ar-)
z maď. barna hnědý.
brně fem. plur. stč.: pancíř; nč. brň brně,
brněni. Odvoz, obrniti se; msl. nabrnit sa
nastrojiti se B. — Sic brnenie, stpol. brnia,
hl. bróňcka, ukr. r. brónja, stsl. brT>n$ fem.
plur. — Spolu se stpr. brunyos a lot. bruňas
zbroj přejato ze sthn. brunja, brunna t/v.
brněti 1° stč.: temně řinčeti, zníti (např.
o železném odění); nč. brněti se však klade
o bručivém stejném vrnění, pak zeslabené
o hučení v hlavě (hlava mi brní, uši brní),
o jistém chvění kosti po nárazu (loket brní). —
Sic brňat, brniet: hlava brní, v hlavě brní,
uši břnia ap. Pol. nář. brniec, ukr. brenity,
sin. brněti bzučeti. — Zvukomalebné;
rýmovalo se se zvbněti > zníti, br- upomíná na
brnkati.
brněť 2° v laš. nabrnět napuchnouti (na-la
mu bula naskočila boule) B. — Je to přejaté
pol. na-brzmiec t/v, upravené přichýlením
k brněti 1°.
brnká stč.: lůžko (při porodu), „plodový
koláč". — Příbuzno je sti. bhründ-m embryo
a lot. brauna blanka zbylá po vylíhnutí
hmyzu apod. (Jinak Ryba LF 69.9.)
brnkati, mor. brnčet, též vrndzet; platí
nejen o drnkání, ale i o bzučení hmyzu
apod. — Souvisí s brněti 1°; má navíc &-ovou
příponu, popř. změkčenou v -c-ěti. — Pod.
sic brnóat, brndžat, sin. brenčati, r. brenčát
bzučeti.
brnožit něco, vč.: dělati něco jen z dlouhé
chvíle, z nedostatku vážnější práce, přitom
neuměle nebo neodborně, a to něco lehčího
nebo málo významného (např. dělá-li sedlák
v zimě hrábě, košťata apod.); Jg-Kotík-
Ppz-PS; ubrnozit koště apod. — Souvisí
patrně s msl. panožit (Mal.: ρ. sa, z vratný
tvar dynamický) dělat něco, k čemu nestačí

brntál
68
brousiti
sil a schopností. Dále je obé nejasné. Srv.
i laš. zestrnožiť slátati p. h. strmazdit.
brntál val.: dřevo, které se dává na krk
krávě nebo teleti, aby neutekly SvK. —
Nejasné.
brod, broditi. Obdobná dvojice u všech
Slovanů. Útvar ze stupně o od břísti.
brojiti 1°: stč. b. sě hemžiti se; sem patří
asi též mor. brojit dováděti: děcka brojú B,
z° natropiti. — Pol. broié činiti zle,
vyváděti. — Snad patří k ř. πορφνρω býti
v neklidném pohybu. Kořen bher- ev.
rozšířený v bh(e)r-U-.
brojiti 2°: stě. vz° koho proti komu =
poštvati, roz° sě rozejíti se (rozbrojenie
neshoda, rozbroj nepokoj, svár), sbrojě
skupina, hlouček lidu; ně. brojiti proti čemu =
vzpírati se (řečmi apod.), bojovati (tiskem
ap.) proti čemu. Κ tomu patří asi zbroj,
odtud je pol. zbroja, zbroj zbroj, výzbroj,
z polštiny pak ukr. r. zbruja brnění, zbroj. —
Vzniklo přesmykem z *borjg (viz bořit sa)
a záhy převedeno do třídy na -iti: srov.
dl. wobrojš brániti z wo-bořu -řoš (Muka). —
Sic. brojit t/v jako v č. (u Fr. Krála) je
zajisté z češtiny.
brok: tak i sic. a pol. Z něm. Brocken.
brokát, dříve iprokát, pragáť. druh tkaniny,
protkané zlatem nebo stříbrem. — Sic.
brokát, pol. brokát. — Ze střlat. brocatum
nebo n. Brocat; vše z ital. broccato (= partie,
od broccare vyšívati, od brocca jehla).
broný stč.: bílý (jen o koních), nč. básn.
brůna, broň bílý kůň. Sic. (zá)broniet (sa)
o ovoci: zapalovati se, dostávati barvu
zralosti (bělice bronejú K, tedy o bílých slívách!),
o východním nebi ráno: svítati (,,bělati se").
„Barvou zralosti" se pak v sic. může míniti
i jiná barva: červená u jahod, modrá
u obyčejných sliv, broniet se klade tedy ve
smyslu 'červeněti' atd., viz SSJ. — Pol. nář.
brony szymliezek, ukr. brenity dostávati
plavou barvu, zráti, strus. browb bílý (o
koni), r. nář. brorí brurí brona zralý klas
ovsa, bronet zráti (o ovsu). — Pův. browb,
od toho broněti. Příbuzno je stind. bradhná-
červenavý, plavý. U Slovanů se brom,
zřejmě stalo odborným názvem pro plavou,
světlou barvu zrajícího obilí, tedy
„bělajícího"; a přeneseně pro plavého koně
(nikoli zcela bílého!). Slovo to zdědila i litev-
ština, provedla však přesmyk dn > nd a
vystavěla na něm ablautová slovesa; má bran-
dús zrnitý, jadrný, br{stu brendaü br^sti
zráti, jadrněti, brandá zralost.
bronz, sic. pol. bronz, ukr. r. brónza
(sin. bronec, sch. bronac přetvořeno, jako
kdyby bylo od browb, viz broný). — Přejato
ze západu (it. bronzo, n. Bronze, fr. bronze);
původ je prý v pers. piririj měd.
broskev: druh slívy Prunus persica. V starší
češtině bylo breskev t/v, srov. sic. broskva,
broskev, broskyna, hl. brěska, sin. breskev
| -kva, sch. breskva braskva, sch. b. praskva,
vše z lat. persica. Vedle toho bylo č.
broskev = lat. brassica, zelí. Obě slova se
sdružila, když pak u broskev význam 'zelí'
| vymizel, znamenají obě jen tento druh slívy,
nakonec převládla jen forma broskev. Šmi-
lauer NŘ 26.171.
brotan: druh pelyňku, již stč. Ze středolat.
abrotanum.
brotiti stč.: červeniti; ně. 2° krví. —
Odvozeno od *brot (stč. je doloženo brotec mařina
barvířská; její kořen dává červenou barvu,
proto byla na jihu hojně pěstována). — Pol.
brocz, broezyc krwiq, ukr. brič, broěyty, sin.
sch. broc, brociti, csl. broštb červeň; v staré
luž. (Eichler WZU Leipzig 13.381) brot. —
Snad souvisí nějak s lat. blatta purpur, což ee
má za přejaté z nějaké cizí řeči (jsou i pozdní
útvary bractea, brattea t/v, změtením s brat-
tea kovový plíšek, odtud č. peníz brakteáť)
nebo je snad příbuzno (tak již Jg; souhlasí
Kiparsky) s ř. βρότος, jež se chápe jako
'sražená krev'. Srov. Nitsch SH 72.
brouk, stč. brúk: zm. brab(l)ouk, babouk,
brabák B. — Hl. dl. bruk. — Je nepochybně
přejato ze střlat. brücus (to pak z ř. βροϋκος,
βρονχος), což znamenalo to stadium jiho-
zemských žravých sarančí (druhů Locusta
migratoria a Dociostaurus maroccanus),
které je ještě neokřídlené (na rozdíl od
konečného, okřídleného stadia). I v této
neokřídlené podobě se objevují ty kobylky ve
zhoubných ničivých hejnech (oddělených od
okřídlených stadií!), která putují. O tom
Wolfgang Pfeifer, Käfer, Berlin 1953, str. 7.
I u Němců se pozoruje postup od kever
(nyní Käfer) 'kobylka' k pojmu „brouk":
míní se především brouci a housenky žeroucí
zeleninu.
broukati pobrukovati brunkati (zesilovací n).
Souvisí s bručeti < mruceti, mrukati: za-
brouknouti PS je 'zabručeti'. — Jiné je
brokát si han. (u Boskovic): troufat si SvB;
je nejasné.
brousiti brus brousek (ale brusné dříví z
ruštiny; vč. brousek zákal v chlebě: kalk za něm.
Schliefe). — Pol. brusič, brus, obdobně i jinde.
— Sloveso znamenalo původně odrhávati,
drhnouti (len, konopí, aby se urvaly
hlávky), pak okraj něčeho odrho váním ve směru
zvnitřka k obvodu roztřepiti, otřepati,
otrhati, ztenčiti; tento poslední stupeň znamenal
tedy i tenčiti ostří nože, kosy apod., tedy
naše brousiti; na tomto stadiu přitvořeno
postverbální jméno brus. Toto byl vývoj vše-
slovanský. V češtině se však jeví zvláštní
odnož významového vývoje: vulg. drhnouti
(totiž cestu) > choditi, toulati se (brousí
za holkou); brousiti si zuby na něco je od
broušení zubů na pile (před kácením stromů
apod.); obdoba v lot. braukt a lit. braukýtil
— Litev, protějšek je braüzti škrabati, rýti,
odtrhovati, trhati; má z, jemuž by odpoví-

brouzdati
69
brumbár
dalo naše z; u nás je však neznělé s, což tomu
srovnání nebrání. Variantu rovněž neznělou,
ale nepalatální (k), má dále lit. braukiú
braükti a iter. braukýti odrhovati (toto iter.
též = pomalu, těžkopádně se pohybovat,
též 'jeti'), lot. braucit, brucinät t/v, též jeti.
Expresivní kořen (s *ul) bruU-, jinde
nedoložený.
brouzdati (se), zm. jvc. brou-hati se, jč.
brochtat se Jjéř 40, ch. brozdit, msl. brúzgat
sa. Souvisí s těmi slovy brodit sex to se
kontaminovalo s nějakou variantou slovesa
brýzgat.
brož, sic. brošňa: z něm. Brosche, to z fr.
broche ( < gallorom. broccá).
brslen: keř Evonymus (od P. Zídka,
oficiálně od Preslovy Květeny). Stě. brsněl (či lépe
brsniell). — Sic. brslen, pol. trzmiel przmiel,
ukr. bruslyna beresklen verskled aj., r. beres-
klet brusklen berezdren aj. — Něm. Spindel -
baum, fr. fusain, seh. vretenika ukazují, že
plody brslenu („kvadrátky", ovšem se
stopkou) byly přirovnávány k vřetenu. U Slovanů
však většinou k přeslenům (nehledělo se
tedy už na stopku), ale to přirovnání bylo
záhy zapomenuto a slovo pr^slent zde
podlehlo změnám tak pronikavým, že souvislost
není dnes už zřejmá. Meh NŘ 34.89.
bršlice: rostlina Aegopodium; po prvé u D.
Slobody. Lidové na vých. Moravě (též brzlica
brzlica vršlica SvK), ale znamená i bršť
(Heracleum spond.). — Sic. bršlica. — Souvisí
se jménem brště: lot. burksnis, burkšis je
bršlice (ale v ME bolehlav!). Endzelin,
v. Büga 3.781.
bršť: starobylé jméno bolševníku. — Sin.
bršč, pol. barszcz, r. boršc. Stejně se nazývá
i nakyslá polévka, na východě velmi
oblíbená, kdysi dělaná z brště. — Pův. bwščb;
souvisí snad s čes. (o)břesk, pol. (o)brzask
trpká chuť, r. nář. obréznuť zkysnouti
(o mléce): hláskově nejlépe vyhovuje sic.
brznúťkysnouti, pův. -zg- // -sk-; tedy b^ršČb
jo-kmen jako třeba leščb dlešec od leskati. —
Za úvahu však stojí též švýcarské a
vorarlberské Iberich Iberi Übrich Überech Eberich
Uebrikraut Übrigboschn Oberstock.
„Ableitung ist dunkel", Schweiz. Idiotikon, cit.
u Marzella 2. 827 (jsou arci lidové etymologie,
např. že tvrdé stonky zůstávají v jeslích,
übriggelassen werden, = že dobytek je
nežere). Pak by šlo asi o slovo ,,praevropské".
brť, stč. brt: sídlo lesních včel v dutině
stromu; brtník (tak i sic.) majitel takových
včel (byl jím ten, kdo prvý brť našel a označil
si ji svou značkou, vyřezanou vedle brti
v kůře), přeneseně: medvěd. — Pod. pol.
bare, bartnik, ukr. bort, bortnyk, r. bort,
bórtnik. — Pův. b^rtb fem., asi od *bher-
hloubiti (lat. fordre vrtati). Stojí však za
zmínku i román, borna t/v a původu
nejasného; jeho vztah k btrtb není zcela jasný,
snad nebyl žádný.
bruclek, brunetek, bruslek nář. druh selské
vesty SSJÖ (bez rukávů, vlněné), též
brustflek, bruclík Kt, brustlák B, pruslek
Svěrák. — Sic. brusliak bruslek bruclík
bruclek ženská vyšívaná vesta SSJ, bručel
bručel bruslík prusliak pruclek prucník prsliak
K. Pol. bruclek bruslac bruslek pruclik brzu-
szlak (rz od brzucho, břicho) aj. — Vše je
z něm. Brustfleck t/v (st > ts = c;f zpravidla
vypadlo), popř. Brustlatz, Brustlappen; prvá
část obsahuje Brust 'prsa', 2. část znamená
'hadr'. — Sem patří i r. buslát vatovaný,
prošívaný kabát (součást uniformy ruských
námořníků), původně bruslat (doloženo od
1854), též burslat; o všem podrobné Kiparsky
AnnSl 1960,43η.
bručeti, han. též brčet, val. brcai SvK;
bručivý, bručoun atd.; mor. pobruČovat. Je též
brunčeti Jg, zabručeti PS. Sem zařadíme jč.
brunčál brumbál bukal džbán potažený přes
otvor měchuřinou a tak sloužící jako hudební
nástroj. Jjěř 171. ■— Z mručeti; zvukoma-
lebné. Ale bručeti = býti ve vězení je překlad
z něm. brummen t/v, Treimer 39.
brud sic: špína, kal (mylně brid: vliv slova
bridiť, viz břidký), msl. s expresivním
změkčením brud, zbřudit se; sic. zabrudiť a za-
bru-chať zašpiniti. Sem patří i chod. zbrundit
(z-lo se mi to v břiše = nastal průjem; zuby
se z-ly na včtru = rozbolely). — Pol. brud,
brudzic, hl. brud, dl. bruda, ukr. brud, bru-
dyty. — Slovo temné. Zdá se, že je možno je
spojit s germ. *smud- (něm. Schmutz špína):
záměna bjm, zesilovací s-, u nás r. Slovan,
faktitivum s náležitým *ou, bruditi, post v.
bruďb. Něm. argotové brud (S. Wolf,
Rotwelsch) bude ze slovanštiny.
brukev: rodové jméno rostliny Brassica.
Přejato Puchmajerem z pol. brukiew, což
souvisí s dolnoněm. Brücke, Wrúke, Wruke;
někteří mají něm. slova za přejatá z
polštiny.
brumbár, -bál, též brundibár, -vár, -vál.
Podle S. Utěšeného NŘ 47.1964.146η.
(s mapkou a podrobnostmi), 254, 1° ve
významu čmelák žije brundibár zvlášt v stř.
C., ale též jč. a vč., ba i mor., 2° ve významu
o vád žije předně brumbár mezi Labem
a Jizerou, 3° ve v. chroust žije brumbár
v Podkrkonoší, 4° ve v. chrobák je brundivál
zč. a brumbár na Novopacku. Lze vyjíti
asi z *brudi-val = tvor válející se v brudu
(i když brud není v C. doloženo; na Mor. je
jen msl. brud), tj. ve špíně a kalu; oporou je
synonym hovnivál, zm. hovnoval. Brumbár je
méně jasné; snad je to zkrácené brundibár
(vypuštěno di, pak η > m před 6). Jinak
Utěšený: brumbár je prý snad z něm.
Brummbär, nář. brumbdr, ,,což je stejně jako
v češtině označení pro mrzouta, bručouna,
s doslovným významem 'bručivý medvěd".
— Je možno i to, že brumbár je zvuko-
malebné, příbuzné s b. brámbar brouk a dále

brumlati
70
brynza
s lit. bambalas čmelák, chroust, lot. bafhbals,
-a, -uls brouk, bimbas ovád; r by bylo
anticipované (a hned disimilované) l z konce
slova, u by bylo od *brudivál.
brumlati: z bru-četi novou příponou; ta je
též v cu-mlati za cucati, du-mlati za du-dati.
brumle, msl. též grum(b)le, grmle (grum-
lovat = hráti na g.), val. drmla: jistý
jednoduchý hudební nástroj (obr. Václavík, Luh.
Zálesí 489). — Sic. drumla, drumbla, -lica,
hl. brumla, brumlawa t/v, ale i ,,grosse
Bassgeige", pol. brumla, sin. brumda, brunda.
— Odvozuje se od něm. brummen bručeti
(Matzenauer 119), je i něm. brummeln
brnkati, mrnkati, murren; nebo, přesněji,
z něm. dial. *brummle, *brummel, což je
také od brummen, tak Bielfeldt 104. Je tu
dost nejistoty, protože to jméno označuje
v různých krajích nástroje nestejné; je třeba
zjistit podrobnosti. Sic. drumla ukazuje
spíše na zkrácené něm. Mauldrommel (tak
něm. slovo píše Jg), nyní Maultrommel, což
je jednak ona brumle, jednak foukací
harmonika. Pak by původ byl u střhn. trum(m)e
pozoun, trubka, buben, loutna. Je zřejmé,
že n. drommel (zdrobnělina) byl název
z rozpaků.
brunát stě.; sukno barvy temně purpurové;
nč. za D.: červená barva toho druhu; u Roh-
na: druh hroznů. Odvoz, brunátný. — Sic.
brunátný, pol. brunátný. — Ze střhn. brunát
tkanina barvy tmavé, hnědé. Herne 64.
brundibár: viz brumbár.
bruny laš.: (o koni) hnědý. — Sic. br(u)nastý
tmavohnědý, hnědavý. Pd. hl. dl. bruny,
sin. sch. brun. — Ze střhn. brun (nyní braun)
hnědý.
brunclík han. (Gr) slez. sic; malý chlapík,
buclatý chlapec; slez. sic. též bruncel. — Od
buclatý (viz tam budík), ran snad ze jména
hrdiny starší lidové četby Brunclík.
brusin(k)a, bruslin(k)a (zde l je vlastně
opakováním předešlého r, ale ihned disimilo-
váno): plod rostliny Vaccinium vitis idaea.
Místy však, ,,kde neroste, tam říkají brusinky
černým borůvkám" B, svědčí o tom i Pohl,
o Valašsku Václavík a Táborský, týž význam
nutno viděti i v Pamětech babičky Kavalírové
(v době nouze dávala dětem b. s mlékem). —
Sic. brusnica, pol. brusnica brusznica, ukr.
brusnycja, r. brusníka, nář. brusnica brusena
brusénja. — Asi ,,praevropské" slovo,
příbuzné s něm. Bausch (to má jako ekvivalent Jg;
jinak znamená u Němců i sítí a jiné rostliny);
příbuzno je i lit. brůkně, lot. brúklene t/v.
Ale něm. Preiselbeere je z č. bruslina.
brusle, běžné od Jg. Původně bylo mor.
(a pol.) kosle, z toho běžnější č. kůsle. V tom
předjato l a hned disimilováno v r: krusle
znal Rosa, viz Jg. Pak mohl působit vliv
němčiny (Daneš Lit. n. 1959, č. 10): starší č.
lidový výraz byl šlajfky, od něm. schleifen
bruslit, Schleifschuh brusle, Schleifplatz
kluziště (šlajf 'kluziště' má ještě I. Hermann).
Schleifen však znamenalo nejen klouzat se,
ale i brousit; český název je tedy přikloněn
k tomuto významu. (Ale Jirásek, Z Čech až
na konec světa, je nazývá „bruselské".
E. Havlová.)
brutnák: rostlina Bor ago, od Preslo vy
Květeny. Nejblíže je bruntnák Jg a něm. Brunagie,
Brunagen, ale vše ostatní je nejasné.
brutvan prutvan protvan plotvan Kol,
brutfan Gr. mor.: pekáč; val. brutvan plech
na pečení SvK. — Pol. brytwana brytfana
brotfana brutfana. — Z něm. Bratpfanne t/v.
brva. Od staré doby žilo toto slovo u nás jen
v sic. brvi plur. a v obrvy, sg. obrv(a) a v laš.
plur. obervé obočí. Jinak v Č. a Mor.
vyhynulo, ale padělaná glossa (výrobek Hankův)
v Mater verborum brv je uvedla do slovníku
Jungmannova a tím i do spis. jazyka.
Nedostatek živé tradice se však jeví v tom, že
brva se zpravidla klade v nepravém významu
'řasa očních víček' (nepohnul ani brvou), tak
i sic, a odvozené obrví též ve významu 'oční
řasy'. — Starý význam byl 'obočí', ten je
dosud v pol. brew (gen. brwi), ukr. brova,
r. brov', sin. obrv(a), sch. obrva a v příbuzném
něm. Braue, lit. bruvis, ř. όφρνς, stind. bhrü-.
Stsl. je br-bvb (starý ide. kmen *bhruv- přešel
u nás k i-kmenům), ale je možno se
domnívat, že o je rovněž staré, shodné s ř. o-.
bryčka: k nám je uvedl Jungmann z
polštiny (pol. bryczka, odtud sic. bricka, ukr.
bryčka a r. bricka). Polské slovo je asi z něm.
Birutsche, to pak z it. biroccio dvoj koly vůz.
Na se v. Moravě je bryce Rzr.
bryga vm.: žerd. Sic. bricka hejble v mlýně,
lať na zdvihání Jg z Palk.; obr game kus dřeva,
haluz, hůl. Vše nejasné.
brykati i brýkati vč.: řváti, křičeti (hrubým
hlasem); ubrýknouti se osopiti se, ubrykovati
se, vybrykati se PS. — Jinde nedochováno,
ale staré: odpovídá mu ř. βρϋχάομαι řváti.
Meh LP 5.82.
brykule, za Jg i brykole; -ule dosud vč. vm.
(Hor.), msl. (též s -g- Kol). — Z fr. bricole
t/v. Původně se vztahovalo na koně,
„beroucího za nášejek", tj. chtějícího odbočiti
(proti vůli pána), odskakujícího stranou,
nechtějícího se podříditi (fr. bricoler t/v
je odvozeno od bricole, část koň. postroje).
brylka botan.: tělísko s lepkavým pylem
PS. Z pol. bryla hrouda, těleso.
brynda, žbrynda: je post verbální útvar
(„doložen u Wintra už 1590", Š.) od
(^bryndati, což je přetvořené brýzgati.
brynel: druh tkaniny. Z franc. prunelle t/v.
— Odvoz, brynelky, lid. blinérky, plinérky
střevíce s brynelovým svrškem.
brynza, bryndza val. sic: rozmělněný ovčí
sýr. Vsi. též bren(d)za. Na Slovensku
doložena od 1470, na Moravě od 1576. — Pol.
bryndza, bre_dza, ukr. bryndza. — U nás z rum.
brinzä. Je též ital. nář. sbrinze, druh sýra.

brýzgat
71
břečka
„Staroevropské slovo pastýřské (Lahovary)"
Šmilauer.
brýzgat val. ^Typické sloveso expresivní.
Znamená 1° kecati tekutinou, stříkati, šplá-
chati, máchati, slintati apod., 2° (přeneseně):
tlachati. Základní podoba je se zg (srov. pol.
bryzgac, ukr. bryzgaty, sic. r. brýzgat, sch. sin.
brizgati); má obvyklé složení takových slov
(na začátku retnici + r, na konci zgjsk,
samohláska může být rozmanitá). Expresivní
ráz působí v nářečích další změny: nové
přípony (k pouhému torsu brý- brú- brá-) -chati
-chtati -hati -ndati -nať, pak zámšny brjgr,
rjl, kolísání znělosti b/p gjk, měkčení r\ř,
předsouvání z-jš-. Od těchto útvarů se tvoří
postverbalia znamenající 1 ° toho, kdo brýzgá,
2° čím (co) se brýzgá apod., brýzganinu =
bryndu, tj. špatnou polévku, špatný nápoj
apod. — Tedy varianty (neudáváme nářeční
příslušnost, jen někdy zkratku pramene):
brejskat Ppz, břiščěti (prýštěti, stč.); brychati
Rokyc, brejchat se, břejchat se Np, u-brychtat
Β ( > příjmení Brychta, Brichta), brihať K,
šprihať K, bryndati (obrynda opilec NŘ
18.122), žbrynda Np (žbrenda, žbronda SvB),
žgryndat se Rous, zgrendat SvB, (ž)brýňat
žgřindat gryndat gryntat ( < gryndy, grynty
sliny), glintat glintit klintat klábosit B,klindaČ
Šr t/v, kapat i něco Hr (voklinda opilec B),
han. glentat slintati KpU. S u (srov. sin.
brjuzga kašo z tajícího sněhu na cestě)
žbrouchat (se) (vy- vymáchat prádlo Ppz),
zbrúnat zbřňat čbrlať zbrundat. S a: žbráchat se
Np capati v řídkém blátě ( < žbrachta žbranda
řídké bláto), srov. špláchat. — Neznělá forma
je prýskati, prýštěti (viz). Celá ta rodina je
domácí, bez příbuzenstva jinde, což je při
jejím rázu samozřejmé.
bryzula: prášek z jistého cizího dřeva,
lidem kdysi užívaný zejména na barvení
kraslic, též brzelka březulka brezula brezalka
fryžul(k)a pryzila plyzura plyzyra pryzule
plisíra. — Pol. brezylja, dříve bryzylja, pd.
brazylja, r. brasilskoje derevo. Evropské slovo
(fr. brésil, n. Bresilien, it. brasile atd.)
nejistého původu. (Romanisté je nyní odvozují
od germ. *brasa řeřavé uhlí; Brückner dí, že
z Asie, Marko Polo zná malaj. berzi; podle
podobného dřeva nazvána odtud později
Brazílie.)
brza: je do spis. č. přenesené sic. brz(a):
žilka, vlákno v dřevě, v mase. — To asi je
z něm. Maser t/v s přesmyky hlásek a
změnou mr > br.
brzda, odtud brzditi. „Do č. je jívedl 1853
Šafaříkův Něm.-čes. slovník". (Š.) — Sin.
sic. brzda, r. ukr. (nář.) brozdá uzda, udidlo,
stsl. brázdy plur. κημός. — Zdá se, že prvotní
psi. útvar je sloveso brázditi a že brtzda je
postverbale. Příbuzno je lit. spráusti, 3. sg.
spráudžia, něco usilovně vtiskovati do
těsného, malého prostoru. Od toho je lit.
sprudúklas, -klis „roubík" (kolík vkládaný
např. teleti do huby, aby nemohlo sáti), je
i brúzduklis, což v 17. st. byla uzda, nyní
klátek (jařemko vkládané vepřům na krk
a bránící jim prolézati ploty); to se dá spojit
se spraud- (Otr^bski LP 5.29) pomocí
záměny spjzb a dále přemístěním začátečního z
dovnitř slova. I koňské udidlo je taková
„brzda" (arklj {spráusti { vežimq, zapřáh-
nouti koně do vozu, tj. opatřiti jej vším
postrojem a zapřáhnouti). Spráusti je dále
příbuzné se spáusti tlačiti, tisknouti, má
navíc r, § 9. U Slovanů litevskému *sprudinti
(je doloženo sprüdineti) odpovídá s
uvedenými záměnami brázditi (o bn > i §7);
u něho se význam posunul na mírniti něčí
běh, brzda není už roubík vložený zvířeti
do huby, ale zařízení mající mírniti běh
vozu, a v tom smyslu jsou obrazná další
užití. Brzda v původním významu měla vliv
na formování slova uzda.
brzký: stč. ještě brzy rychlý B doklady),
odtud adv. brzo, brzy rychle, v krátkém čase
(ojediněle i 'velmi' jako v polštině), komp.
brž(e) rychleji, spíše (viz i nýbrž, anobrz); ale
již stč. je též brzký, adv. brzce. — Pol. bardzo
(stpol. barzo) velmi, hl. bórzy, ukr. borzyj, r.
bórzyj (a borzój o psech; to se stalo názvem
pro druh chrtů, u nás psáno mylně, podle
němčiny, i barsoj), stsl. brtzo rychle, sin.
sch. brz, b. burz (sch. též brgo, b. bárgo rychle;
viz i brhel). — Pův. *6/M,z'b, adjektivum
-w-kmenové; příbuzno je ř. βραχύς a lat. brevis
krátký, ide. *brghú-s. U Slovanů se význam
zúžil na pojetí časové: v krátkém čase jsoucí
(dělající, nastávající).
brzlík. „Zíbrt, Stč. umění kuch. dokládá
1645 brzlička, 1661 uvařený brzlíícy, z konce
17. stol. brzlíček." (S.) — Sic. brzlík je z
češtiny. — Z něm. Briesel t/v. — (Slova domněle
příbuzná, jako sic. brzice sviní lalok, pod-
hrdlí, brzlina slezina, mor. brdice, brzlice
podřadný tuk mezi střevy, znamenají něco
zcela jiného a sem tedy nepatří; stě. brzice
tusum je u Klaretav kap. „de artificibus"
a nejasné; snad sem náleží jedině Zídková
brzice, a to z něm. Briesl).
brzník vč.: chroust LF 21.149, 68.431, ÖL
1.548. — Nejasné. Snad od brzy (v. brzký):
„brouk ten se objevuje záhy z jara" (Bon.
Vlček pís.).
břečka: sladká šťáva z břízy, z rozvařených
hrušek n. jiného ovoce, mladinka, sladina
pivní („sladké pivo"), sladká (nevykysaná)
šťáva z hroznů; přeneseně: špatné pivo,
brynda, řídké bláto. — Sic. břečka řídká kašo-
vitá hmota, špinavá tekutina, pol. brzeczka
mladinka, hl. břečka, dl. brjacka šťáva z břízy
i jiných stromů, mladinka, medovina. —
Výchozím významem je asi 'sladké pivo' (odtud
jsou pak významy 'sladká štáva, medovina,
březová štáva'). Lze vyjít z tvaru břačbka,
což by byla odvozenina od *brak- 'slaď,
přejatého z keltštiny (stir. braich, kymr. brag,

břečťan
72
březen
körn, bräg 'slad'). Změkčení na r je asi
expresivní, a to pejorativní, zdůrazňující
podřadnost toho nápoje. Patří k němu pak
i r. brága, ukr. bráha domácí pivo, medovina,
což je nejspíše zhrubělý útvar místo
původního brac-bka. Pol. a hl. slova by byla
z češtiny.
břečťan: rostlina Hedera; stč. břěctan, nář.
msl. brestán beštrán breštrán brečtreň. — Sic.
brectan, pol. brzecztan brzestan brzeszczan
brzostan, ukr. brocetan procytan, sin. bršten
brscek bršcel, sch. brst(r)an brštan brscan aj.,
b. brešljan t/v. Z ruštiny sem patří berezka
beresten svlačec. — Zdá se, že je možno vyjíti
z *brtšéb. Neboť to se dá spojiti s lat.
(b)ruscus listnatec (nyní meridiální Ruscus
aculeatus, zasahující na Slovensko; dříve
zván též Hedera ac); šlo by o slovo pra-
evropské, u nás převedené do^o-kmenů a pak
dále měněné (asi podle jména brslenu, viz).
břeh, stč. břeh, znamenalo i vrch. Odvoz.
pobřeží, nábřeží, jč. zábřežek svah na okraji
silnice Jjéř 22, břehule, pták Riparia (hnízdí
v dutinách, jež si dělá ve strmých a
nepřístupných březích řek). — Sic. breh, pol. brzeg,
hl. brjóh, dl. brjog, ukr. bereh, r. béreg, stsl.
breg'b, b. brjag, sin. breg, sch. brijeg. — Pův.
*berg*b, příbuzno s av. bardzah- výšina, hora,
arm. ber) výšina, něm. Berg hora. Řadí se
k případům, kde *g se projevilo jako g
(místo náležitého z); přesto není třeba
pokládati je za přejaté z germánštiny. (Tak
soudí i Liewehr ZfslPh 23.102: má naše *g
místo g za expresivní.)
břek: strom Sorbus torminalis. — Sic.
brekyňa, pol. brzek, ukr. beréka, r. beréka
i bérek, sin. brek. — Psi. berk*b. Slovo asi
„praevropské"; blízko mu je germ. *spero
v sibhn. sperboum, nhn. Spierling Sorbus;
b/sp- nepřekvapuje, ale slov. -ht je navíc
a nejasné.
břemeno: stč. břiemě ( > nč. břímě), odvoz,
stč. břeménce, z toho jč. mask. břemenec
koromyslo LF 27.357, stč. břemiecko a bře-
mátko. Novotvar již stě. břemeno. Laš. dře-
meno (sena, trávy) Malý, břemenko nálož
trávy do loktuše Šr (chod. dosud břemícko t/v
JinCh 57, srv. hl. bremjecko), val. dřemeno
SvK. — Všeslovanské: sic. břemeno (zastar.
bremä), pol. brzemie., r. berémja, sin. breme
atd. — Pův. *berm$, od kořene, který je
v bráti, příponou -men-; zde má ten kořen
ještě původní význam 'nésti', b. = náklad
k nesení, to co je neseno.
břenčěti stě.: lehce zvučeti, subtinnire. Z
něho redukcí (se samohláskou více méně
volnou) mor. břancet mečeti (o jehňatech), peior.
o pláči dětí, břanět zníti (b-í mi v uších =
tinnit in auribus), břáňat (řetězem), břinkati
(ostruhami), brunet (o zvuku letícího
chrousta, o svištění v uších). Pd. brz^czec. —
Příbuzno je brečeti a břinkati; η je zesilovací.
-břesknouti: kysnouti, srážeti se (o mléce),
za° PS, jč. břecťák zakyslé mléko LF 27.357;
mor. nabřésklý nabrzglý navrzglý nakyslý; mor.
brMálka žinčice, mléko se zdršcilo, zdrhlo;
val. brzdzí sa SvK, val. kyselý jak vřesk B. —
Sic. brznúť kysnouti, nabrz(g)lý, pol. obrzaz-
gnqc obrzyzgnqé, ukr. zbresknuty, r. nář.
óbréznuí zkysnouti. — Příbuzno je nor. brisk
hořká chuť, brisken hořký, trpký.
-břesknouti se (roz-): rozedníti se. Nedok.
stě. břiezditi se (tak spíše než -e- u Gb), nč.
klad. brejždit Kub 166, rozbrejždívat se 223,
rozbrejždovat se Jahoda, chod. bryjdit se; mor.
přebřesknút,^rozbrežďovat sa, mříždět se B,
rozbříždit se Šulová. — Sic. (roz)bresk, brieždiť,
mriezdit, grieždiť sa; vsi. brizgac ée Bf. —
Pol. brzeszczy sie, obrzasknqé, brzazg > brzask,
r. brézziť, brezg, stsl. probrězg^ svítání. —
Příbuzno je lit. brekšta praet. breško dní se.
břest: druhé jméno jilmu. — Pol. brzost, r.
berest, sin. sic. brest, sch. brijest, b. brjast, dl.
brěsc v pomístních jménech. V místních
jménech, č. Bříšťany a sic. Brestovany. —
Souvisí asi s bříza, a to proto, že bříza a břest
jsou jediné naše stromy, které tvoří korek
na povrchu větví (srov. např. ukr. bilyj
berest = bílá bříza). Dále pak s něm. Borke
kůra, více však říci nemůžeme.
břevno. Stč. žilo ještě výchozí břev gen.
břvi, úzká lávka (z jednoho kmene) přes
vodu, dosud jako jméno jedné vsi
(pomnož. Břve). Sin. brv lávka, lavička v lodce,
sch. brv lávka, kláda, b. bárv most, kláda,
strus. bervb prám, ukr. berv kmen stromu. —
Odvozené č. břevno byla nepochybně zprvu
jen ta kláda, která byla položena přes potok
(říčku) jakožto lávka, pak ovšem i jiná kláda
té podoby (břevno jest v oce tvém). Kláda na
lávku musila být aspoň svrchu přitesána do
rovné plochy, a tak břevno je pak u tesařů
termín pro kládu na stavbu domů, otesanou
na dvou (nikoli na čtyřech!) stranách (v. Vác-
lavíkZál. 92). — Stpol. bi(e)rzwno bi{e)rzm(n)o,
nyní bier(z)wono bierzno aj., ukr. r. nář.
bervenó (strus. bbrvbno), stsl. &τ>ν(τ>)ηο
brbvno, sic. sin. sch. brvno. — Základní *brbVb
(č. jihosl.), *bbrvb (jinde) souvisí s něm.
Brücke (sthn. brucca) a s nář. (švýc.) brügi
lešení, z *brug- < *bruw-, a dále s gal.
briva most. Vše to jsou slova asi „praevrop-
ská" (o briva to tvrdí naposled M. Baudot,
Atti e memorie della sez. onom. del VII
congresso, 1962, 181n. Šm.). Tomu
nasvědčuje právě dvojitost wjrb. Odvozeniny s -bno
ovšem tento rozdíl zdědily.
březen: nejspíše od březí, že v ten čas
drobný dobytek bývá březí, rodí mládata
(zvláště kozy a ovce!). Srov. proti tomu
podzimní říjen rovněž podle koz (srov. humorné
„má práce jako kozel na podzim"). Podle
jiných je to od bříza, že ta počíná tehdy
rašiti, ale hlavně dává mízu k pití; tento
názor má pro sebe obdobné duben. — Odvoz.
březňák kdysi druh piva, dříve pivo marcovní,

březí
73
břinkati
břez[n~\ové, prý „že se měsíce března vaří"
(Rohn), pod. něm. Märzbier, načervenalé,
asi od zvláštních přísad (kterých?), jaké ta
doba přinášela; srov. znamenité ,,ρίνο
březnové, domácího vaření4' (Melnikov 4.147);
pod. mad. márc, ze stfr. mars, marc Mollay
Acta ling. 1.390. Podle G. Dumézila, Le
festin ďimmortalité (Paris 1924) 283 bylo
pivo především nápojem jarních svátků;
„nejlepší pivo se vaří v březnu, protože
právě v tu dobu se nejlépe děje jak klíčeni
ječmene, tak i chemické pochody, které
to klíčeni provázejí". Výraz „březnové pivo"
(biěre de mars) jakožto označení pro nejlepší
pivo, je do dneška běžný. Toto pivo vyráběly
ženy; je to nápoj, který je na severu Evropy
náhradou za starodávný rituální nápoj
nesmrtelnosti.
březí, stč. březí, val. též březistý; v jč.
óbřížiti dívku NŘ 25.122; stč. obřezeti, nč.
zabřeznouti býti oplodněn. — Csl. brěžda,
óbrezditi, ukr. beréža, r. berézaja, sin. breja,
brejiti, sch. breda. — Z *berďb (o dobytku
vůbec), fem. berda (o samicích). Velmi blízké
je lat. forda (o březí samici); obecně se nyní
má za to, že obé je od bher- nésti (srov.
břemeno; i zde by byl u nás zachován původní
význam, kdežto v bráti posunut!). Pak by d
bylo příponové, ale takováto „přípona" je
zcela neobvyklá u nás i v latině. Spíše se
zdá, že to d je sem přeneseno od podobně
(vyjma z) znějícího protikladu „neplodný",
viz prázdný.
břidký stč.: ostrý (o meči), odporný, ohavný
(o chuti žluči, octa; přenes, o smrti, řeči),
laš. břidky ohyzdný, (po- za-)břidiť pomazati,
pře- komu v čem = uraziti koho, vč. obřidlý
nezdvořilý, neomalený Jg z Turn, (dosud
krk. ČL 39.8); s mylným t je nč. spis. břitký
ostrý (o meči; přenes, o jazyku, mrazu). Spis.
zbrzditi udělati špatně, břídil kdo zkazí dílo.
Sic. bridký, bridivý hnusný, špinavý, odporný,
ohavný, bridiť špinit, hanit, brid špína, brud;
pol. brzydki škaredý, brzydzié si§ hnusiti se,
ukr. brydkyj t/v, r. nář. bridkój ostrý, studený,
sin. brvdek, sch. bridak o meči i chuti, sin. dále
briden o noži apod. — Stsl. psi. brid'bk'b; pův.
^-kmenové adj. *briďb, opositum k *solďb-
-k-b sladký. Příbuzno je něm. bitter hořký
z bhid-ró-s (Niedermann). U Slovanů změny:
podle *soádú- sladký bylo i *bhidrú-, z toho
*bidr~b > brid-b (přesmyk r, aby obě oposita
se končila stejně). Dále je příbuzno ř. όρΐμνς
ostrý (o meči), hořký (o chuti): *bhidrú >
*mldrú- (substituce retnic bh/m) > drimú-.
Meh Recueil 1.101. — Poněkud jinak Hujer
1.85; vycházeje z Niedermanna, soudí, že
^bidr'b bylo přikloněno k opositu sold-bk-b i
(sladký), pak že v ^bidr'bk'b bylo přemístěno I
r, přičemž snad působila lidová adideace
k briti krájeti, řezati.
břidlice, mor. břidla: tence vrstvovitá
hornina, užívaná dříve na krytiny a na žákovské |
tabulky; val. břila opuková deska, bryla
ploský kámen. Je to patrně odvozenina od
briti ťřezati' (od něhož je v č. pouze břitva),
nejspíše s pojetím 'štěpiti': je to hornina,
z níž je možno štěpením vyráběti krytinové
destičky. Viz i bříla.
břich(o): stč. břuch(o), vm. bruch. — Sic.
bruch(o), pol. brzuch(o), hl. dl. brjuch, r.
brjúcho, b. brjuk(o). — Původně asi břuch-υ.
Málo jasné. Snad je příbuzné se stir. brú t/v.
Není vyloučeno ani přejetí z germ. (sthn.
bůhh, nyní Bauch atd.); pak by r bylo
zesilovací, § 9, změkčení expresivní, § 12. —
Břichomluvec je kalk za něm. Bauchredner,
lat. ventriloquus, Vážný NŘ 41.275. —
Zajímavá je i zdrobnělina břištec, měkká část
palce, Jg z Turnovská; má paralelu v lu-
žičtině; stč. brusce „neboli též" (praví Gb)
břušec vypuklina při nějaké věci [mozku,
prstu], nč. bříško t/v.
bříla: za Jg 'hoření odoráváním ztenčená
zem', též 'pole ležící k vrchu'. Dosud vč.
jako pomístní jméno; v XJhlejově Bříla
(pomnož, fem.; na Břílách) je poloha na
jistém návrší, hlinou chudá. U Třeboně osada
Břilice. Val. břílka oblázek SvK. — Je to
nepochybně totéž co mor. břidla. Míní se
zajisté trati s břidlicovým podkladem.
Nastala tu změna dl > l, obecná u jižních
a východních Slovanů, ale v češtině jen
sporadická.
břím: strom Larix. Pův. tvar byl brim,, je
zachován ve slez. břin, ve změněné podobě je
mor. břim břím dřín dřeň zdříně NŘ 26.196,
břinká 27.87, konečně (vlivem adj. modrý:
dřevo je poněkud nafialovělé) modřín
(doloženo od 1726, jako rodové jméno zavedeno
od Přešla). Jeho domácí oblastí jsou hory,
u nás Karpaty a Jeseníky, ale i Vysočina
a záp. Morava. Za Mattiola byl do Prahy
dovážen; tehdy zván dřím dřien dřín. Brini?
(sin. brin jalovec, -na též smrk) je slovo asi
praevropské, totožné s ř. πρίνος křemelák.
Významy 'jalovec, smrk, křemelák' se
vysvětlí tím, že staří, odešedše z krajin modřínu,
přenášeli to jméno pak na stromy (keře)
s jehličkami podobnými (ve svazečcích!)
nebo (řec.) na stromy pichlavé. Pol. nář.
brzem, spis. modrzen modrzew, ukr. modřen
modry na mudřen rrmdryk. — Jsou i lidové
obměny německého Lärchenbaum (Lärbaum·
ap.), přejatého od cizího lesnického
personálu: lerfán merfán merpán morfán verpán
rajchy pán rechumpán. Jč. kolektivum kři-
váncí 'mladé modříny' Jjčř 24 je mylný
překlad, jako by něm. název byl Lerchen-
bäum = skřivánčí strom.
břinkati: vyvozovati jas ný zvuk úderem na
strunu apod.: břinčeti, mor. i břinóit a bříňat
(redukcí), han. i břonkat; břinknouti přeneseně
vulg. = udeřiti, praštiti. Val. kosa má dobrý
břaňk (zvuk); přeneseně nyní všude to má
břink = 'to je znamenité' atp. — Sic.

břísti 74 buditi
hrinkat, brinčat, brink (jen o zvuku); pd.
brzekac. — Zvukomalebné; srov. rýmové
řinkati, cinkati, zinknout, zm. dřinknout.
břísti: sté. hříšti brdu, ně. jen u vltavských
vorařů loď břede NR 18.99, jinak jen knižně
a zřídka; rovněž arch. val. bředu hřésť (v
písni), jč. hřísla ve vodě == bředla Duš 2.18. —
Sic. nář. (orav.) brsť, jinak hrdnut', pomoř.
brěsc, pol. brnqc, ukr. bredú brestý, r. bredú
brestí, sin. bresti. Viz i brod. — Sloveso znělo
asi jednak bredo bresti (ukr. r. sin.), jednak
brbdo brbsti (sic), > zdloužením bristi (č.).
Obé se vyvinulo analogickým rozšířením z
původního stavu *bredq brbsti, jemuž odpovídá
lit. bredú bridaü bristi t/v. U nás to
jednoduché slovo zaniká, nahradilo je broditi se.
břitva. — Pol. hrzytwa, ukr. hrytva, stsl.
sic. r. sin. sch. břitva. — Je od brbjq hri-ti
řezati, holiti (r. bréju brit, sin. brijem briti,
sch. brijem brijati; ně. břiju bříti je však
pouze ojedinělý import, stejně tak sic. brii)
příponou -tva. — Sloveso má příbuzné v stind.
bhrinäti porouchává, av. pairi-brlnaiti
ořezává. — Κ této rodině se přichýlilo i adj.
břidký ostrý, odporný (viz), takže se v č. píše
břitký a jeho význam se zužuje na 'ostrý,
řízný', přitvořuje se dále břit ostří.
bříza. Psi. berza: pol. brzoza, ukr. bereza,
r. bereza, hl. breza, dl. brjaza, b. sin. sic.
sch. breza..— Příbuzno je lit. bérzas t/v a sti.
bhür)ah druh břízy, něm. Birke bříza (sthn.
birihha). V základu těch slov vězí nějaké
prastaré slovo pro korek (srov. něm. Borke
kůra), viz o tom pod břest, kde je týž základ.
bubák 1 °: speklý vozher Jgd, zaschlý kalich
na jablku us. Též pipa v obou významech
Jg z Ό, dosud chod. Srov. sušen u suchý
bubák 2°, nář. i bobák babák strašidlo, též
naopak = člověk ustrašený, plachý, lidí se
stranící. — Sic. bubák, bobo, bobák strašák,
hl. bubák, bobák, dl. bubák strašák; v saské
němčině je přejaté (z lužičtiny) Bubák temný,
bouřkou hrozící mrak (Eichler FuF 36.1.26);
zdá se, že podobný význam je i v sic, viz
citát v SSJ. Pol. bobo, bobák. — Podobně
něm. Bobo Ba(u)bau Babě Pop(p)el Popél-
mann, Popanz t/v, lot. babs, bubulis t/v, ital.
bau bati, bačo bačo, babao aj. = strašiti děti
(v. Janko ČMF 28.44, Meyer-L. č. 999)
a mad. mumus bubák (b/m: retnice!). — Vše
to jsou samostatné útvary zvukomalebné:
slovy bobo, hubu, baba (nebo i br-hr, od toho
asi starší č. buharáš Jg a sic barbošit strašiti),
s náležitým zdůrazněním retného prvku b
(temnou explosí po nadutí tváře), se žertovně
straší maličké děti; z toho příponou -ák
utvořeno jméno.
buben, již sto.; bubnovati, bubeník. — Sic
bubon, bubnovat, pol. b§ben, hl. dl. bubon,
ukr. buben -on, r. sin. buben, sch. bubanj.
Vedle něho je sloveso pol. bebnic, sin. bubnati,
sch. bubnjati, ukr. bubnyty bubnovati. —
Toto sloveso, asi bqbbnati -iti (-tn-), je
tvořeno stejně jako gogtnati (v. huhňati) a stč.
kuknati, proto bude původnější nežli jméno
bqbbnT} (-τ>ητ>). Vzniklo ze zdvojeného
zvukomalebného b°n; prvé h°n- před b dalo ovšem
bq- (° = neurčitá temná samohláska).
bublati, již stč.; lid. i zbublati PS. — Sic.
bublat. — Příbuzné je lit. burhuliúoti t/v
(vypouštěti bubliny). Psi. tedy ^hqb'blati,
z ^'bm-b'bl-ati. V obou jazycích je zdvojený
základ (týž co v bublina). Různý výsledek
disimilace prvého l: u nás l-l > m-l, v litev-
štině l-l > r-l. Viz i brblati. Odvoz, hublanina
svítek z ovoce (že při pečení „bublá").
bublina: stč. bublénka t/v, nář. i budlinka
Ppz t/v. Sem i bouhel (odtud boubelatý).
Slova od téhož základu mohou znamenat
i puchýř, tak laš. hubolec, dále i duběnku
(tj. jakoby puchýř na dubovém listě), tak
stč. bublénka bublanka, mor. hobinka bubinka
z toho křížením s dub je dubenka. Stč. forma
bublanka vězí ještě — ale s významem
původním! — v nč. nář. (z)blabuňka (přesmyk aju), >
z toho chod. blunka a mor. zblun(k)a bublina,
a dále žbluňkati (v. zblunk). — Sic bublina,
pol. bqbel, sch. bubuljica bublina, sin. bobljati
dělati bubliny (o vodě), strus. bubulja kapka
dešťová. — Pův. asi bqb-bla. Příbuzno je lit.
bufbulas a ř. πομφόλυξ t/v. Všecka slova se
vyznačují zdvojením základu (který zněl asi
bhu-l-) adisimilací l-l > n(m)-l nebo l-l > r-l.
V ř. je asimilace u > a^Zakončení slov bylo
ve všech jazycích upraveno arci různě.
bubřeti, zpravidla s na-. — Od bub'blb
opuchlina, nadutina (viz bublina) se záměnou
l\r.
buclatý, baculatý, mor. i puclatý, č. bucek
budík puček. — Sic buclatý t/v jako v ě.;
bucla, -áo, bucko buclaté dítě. Pol. puc(k)a
buclatá tvář, pucolowaty buclatý. — Ex-
presivní útvary, asi od bucati, tedy =
natlučený, naditý (původně snad bucatý,
o peřině, pytli a pod.); srov. ducatý. Je
i mad. bucko.
bucnúť si msl. sic v řeči k dětem: lehnouti
si ke spaní, han. bócnót si t/v SvB, č. buncnout
i puncnout si. Sekundární je han. bócat SvB,
búcat spinkat Voz. — Od interjekce bu(n)c
(srov. bac!) (která je od bucati), jíž se provází
žertovné vhození děcka do peřinek.
bučeti a mučeti (jč. muóát Duš 2.10). — Pol.
buczec, sic bucat, hl. bučec, sin. bucati
i bukati t/v* r. bučát bzučeti, sch. bucati
hučeti, bukati bučeti, b. buóa hučeti. — Pův.
bukati, od zvukomalebného bu příponou -kati
nebo *ke~ti > -čati. Viz i bukac.
budík mor. (Jg) a chod.: vepřový žaludek
naditý kroupami a krví (jako jelito); sic.
dudík jelito („k pol. dudki vnitřnosti") Š. —
Z románštiny: srov. fr. boudin vuřt.
Podrobnosti o cestě a době přejetí nejsou známy.
buditi, -bouzeti (pro- vz-); budík hodiny
budicí, buditel. — Pův. buďq buditi, zastoupeno
u všech Slovanů (pol. budzic, sic budit &td.) ι

budníček
. 75
buchta
starobylé faktivum k bdíti, tedy z *boudh-
ei-tei, srov. stind. bčdháyati budí, poučuje.
budníček: druh ptáků Phylloscopus: Jgd
boudník, „nazvaný cd svého kulatého
hnízda'4. Staví si na zemi hnízdo, které je „shora
přikryté a vchod mívá vždy u strany ...
Tvoří tedy boudičku a odtud patrně vychází
český název" (Kněžourek 1.73).
budovati, budova: viz bouda.
budra val.: popenec (rostlina Glechoma).—
Z ukr. budra t/v, slova příbuzného s lot.
üdrene a dále snad s něm. Gundram t/v;
přenesli je na Moravu karpatští pastevci.
budu. Původní jeho funkce je tvořit
s infinitivem budoucí čas nedokonavých
sloves: budu píti. Futurum tohoto typu je
velmi staré (vytlačilo původní futurum na
-sió; to se však zachovalo v baltštině!),
starší než typ s participii (o něm Křížková,
Vývoj opisného futura v jazycích
slovanských, zvláště v ruštině, Praha 1960). Bylo
i náležité stč. budu býti — lat. er o, a není
třeba je podezřívat (opačně Křížková 102).
Teprve v tomto útvaru se býti časem
vynechávalo, takže nakonec budu = ero, od
toho je pak budoucí = futurus (z něho je
budoucnost, s η jako v jsoucnost) a mor.
buďa, „nesklonný přechodník pro všechny
rody a obe čísla" (buďa tebú nedělal bych
toho B). — Psi. bqdq (tak i stsl.; pol. bede).
Nedá se rozumně vyložit z kořene bheu-,
který je v býti (d a q se nedají při tom nijak
vyložit). Rovná se však formou litevskému
bundů, což je préserřs (s nosovým infixem)
jednak od buditi bdíti, wachen (Kurschat),
jednak od bůsti probuditi se, wach werden,
erwachen. Stran významu je pro bqdq
třeba přijmouti jeden odstín významu
širšího, totiž odstín „míti na mysli", který je
zřetelně patrný z č. zabýti. se (viz) a sic.
zabudnut 'zapomenouti', dále odstín vůle,
úmyslu k něčemu, který je v stind. buddhí-
f. Einsicht, Verstand, Meinung, Absicht,
körn, both vůle, lit. baustis chystati se
k čemu, míti úmysl (sich anschicken,
vorhaben, beabsichtigen). Bqdq tedy
znamenalo trvací (patřilo by k buditi, ne k bůsti!)
„hodlám, zamýšlím", a proto bylo vhodným
nástrojem k tvoření futura, podobně jako
slovesa stejné futurové funkce chci, mám,
počnu ap. (o těchto viz u Křížkové). Protože
však kořen b'bd-jbud- (viz bdíti a buditi)
jinak podržel nadále především úzký význam
'wachen, popř. wecken', odloučilo se bqdq
v povědomí mluvících od něho, a tak časem
pokleslo na pouhé sloveso pomocné. (Tímto
pozměňuji svůj výklad z ZfsPh 21.154.)
Meh SbStieber 67-75.
budulínek: nenasytné dítě. — Je to vlastní
jméno takového děcka ze známé pohádky.
Ty se stěhují; snad tedy může b. být spojeno
se sch. b. budala, sin. budalo hlupák.
bufa klad.: veliká bota papučovitá(?), vč.
buf Ppz. — Z pol. bufa „zvon" u rukávu,
to pak z fr. bouffe.
bugr lid. expr.: výtržnost, rámus. Asi
argotové (Treimer 93), nejasné. — Z brajgl
t/v?
bůh; bohyně, bozi, božský, stč. bóh, bohovy
aj.; stč. bohorodicě, bohobojný (nč. boha-);
zbožný, stč. sbožný „je asi adjektivum nově
vzniklé v protivě k adj. bezbožný (bez boha:
bezbožný, s bohem: sbožný) a zdá se, že
hojněji se ho začalo užívati, když staré
sbožný 'dives, felix' (spolu se subst. sbožie
'divitiae, pecunia atd.' [viz zboží] zanikalo:
z obou homonym udrželo se to, jež mělo
v jazyce oporu (sbožný: bezbožný)". Hujer
1.96. Nábožný, pobožný vzešlo asi ze spojení
na bozě, po bozě (vše konati). Adv. probůh
( = pro + starý akus.), proboha, bohudík(y)
a podle toho i protikladné bohužel, bohdá
(= Bůh dá), bodejť (viz), zbůhdarma < *vz
bóh darmo = proti Bohu marně, bo(h) pomozi;
nář. božekat = říkati citosl. bože!, božiť =
„pro Boha" říkati při prošení, vybožiť si
chléb, ubožiť si grejcar B, božiť sa, val.
bobošiť sa dokládati se Bohem, božidárek
hlupák, pův. b. bez kvasu = chléb
nepodařený. Ale lid. pánbíček je z pánbíčku!
< pane na nebíčku. Víra v pomoc démonů,
pomáhajících člověku hádati a věštiti,
vysvětlí slez. byl na bohach = u hadače; byli
bozi, kteří hádali Vaš; dosud na Horňácku,
viz bohyňcvať. — Stsl. bogt, pol. bog atd.
všude. — Odpovídá mu sti. bhqga-, epitheton
některých bohů, vl. „udělující, dávající" (od
bhájati udílí), tedy od téhož základu, který
je v boh úděl (viz bohatý). Na íráně to příjmí
pokročilo dále až k významu 'pán, bůh' (av.
baya-, stpers. baga-), npers. bay je už zcela
'bůh'. Slované mají s Arijci mnoho
společného. Vzhledem k tomu je možné, že u
Slovanů byl původně stav obdobný indickému
a že další vývoj k významu 'bůh' se udal
u nich samostatně. Někteří však mají za to,
že ten vývoj je výsledek vlivu íránského (tj.
snad blízkých Skythů, což byly kmeny
íránské).
buchán vč.: pcháč zelinný (Cirsium oler.),
klad. řbuchan, u Holic žbluchan;- v PS
žbuchan; vč. též řbuchan (chrpa luční Pt);
totéž je asi i stě. třbuchan Klar. — Snad
ze *sčrbuch-an (srov. stěrb-ák aj.), od toho, že
okraje listů jsou jakoby oščibrané, vytrhané.
buchar, též sic: strojové těžké kladivo.
Z něm. Pochhammer. Čel. „K počeštění
výrazu jistě přispěla domnělá souvislost s
bouchati, bušiti" (V. Kůst pís.).
buchat' laš.: žvástati Hor. — Nejasné.
buchta 1°: druh pečiva kynutého, s
nádivkou (tedy vlastně redukce starodávného
„pirohu"?); tělo „jako b." =' kypré,masité
(pak i b. = dobráček). — Sic. buchta. —
Patří k bu-ch-lpu-ch- nabývati objemu (srov.
bcuchoř, puchnouti) jakožto odvozenina od

buchta
76
bumbati
slovesa u nás nezachovaného, shodného se
sin. huhlati se, -eti se puchnouti; je i sin. buhta
žena s tučným obličejem a ukr. buchta vy-.
pouklina. Podle jiných (Vážný Čak.) je
z něm. Buchtel, Wuchtel.
buchta 2°: rána do zad. Tak i sic. — Od
bouchati, ale žertovně přichýleno (stran
přípony) k buchta 1°.
bujarý, asi od 1821. Tak i sic. Cítí se v něm
vždy jarý =. plný síly, svěží. Snad vzniklo
haplologií z *bu(je)-jarý nebo z bu(jno)-jarý
(srov. stč. jarobujný). Viz i V. Polák NŘ
21.217.
bujný bujeti, stč. bujeti (bú-), vzbújěti se,
odtud zbujný, -nik; val. probújať prohýřiti,
msl. sic. bújať, msl. rozbújaný Voz; mor.
bujavica buj(n)ica jahoda truskavec. — Vše-
slovanské; stsl. bujb bláznivý, sic. bujný,
bújať, sch. bujati atd. — Od téhož bu-, které je
v *bu-chnoti nabývati objemu, puchnouti,
bu-la (viz boule). Původně ,,rychle a zdravě
rostoucí", pak přeneseno do oblasti mravní:
,,nevázaný, zpupný" atd. Obdobný
významový vývoj se vidí i v něm. üppig.
buk Í°, bucina bukovina. Plod je stč.
bukev -ve -va, ně. bukvice, pův. asi *buko-
vica (srov. makovice od mák); z bukvic se
,,táhl" olej (Václ. 139). — Buk je všeslov.
vyjma sin. (tu je bukev -va), též, sch. je
bukva. Plod: pol. bukiew, sin. bukevca -ovca,
sic. sch. bukvica. — Psi. buk-b je slovo velmi
sporné, neboť s ním byla spojována otázka
o původních sídlech Slovanů. Buk je nyní
doma na západ od čáry Kaliningrad—ústí
Dunaje; v slovanské pravlasti byl asi řídký.
Staré jméno je v lat. fägus, germ. *bökö (něm.
Buche) buk; ř. φηγός přeneseno na jistý druh
dubu. Vesměs fem.! Buk'b je, podle jedněch,
přejato z germánštiny, a to v době, kdy
germ. δ bylo již tak úzké, že Slované je
slyšeli jako u (už po změně *ü > y).
Převedeno do mask., vzorem byla mask. dqb'b dub,
grab* habr aj. (o tom naposled E. Paßlerova ve
sb. Frühgeschichte und Sprachwissenschaft,
1948, 157). Ale Budimir, Rad 282.1951, tvrdí,
že buk'b není z germánštiny, ale že má stejné
etymon jako lydské βαυκος, pro něž jistou
úvahou dostává význam „červený": buk,
něm. Rotbuche!, je „červený", protože jeho
dřeň je červená. Z toho plyne pro B., že
praslovanská sídla byla jižněji, než se
předpokládalo dříve, a* že tedy je třeba uznati
vztahy k oblasti „středozemské". Stran
-Ί>να: je i lat. různosklonnost (gen. též
fägus), tím se vysvětlí -w-; lat. ženským
rodem se vysvětlí i naše přechýlení k
α-kmenům bukva. Výklady Budimirovy znějí zcela
věrohodně.
buk 2° vm.: ovád B-Hor-Lp, bunk B. —
Pol. bah t/v. — Psi. buk'b; příbuzné je lit.
spangys t/v; je třeba uznati záměny bjsp,
§ 11, afc/flr.
bukač: pták Botaurus..— Sic. buciak, sch.
blikač, bukavac, ukr. bucen\ Lit. bukas LPosn
1.3. Od zvukomalebného bu-kati, vzhledem
k jeho hlubokému a drsnému hlasu.
buket 1°, lid puget ap.: kytice. Přeneseně
b. 2° „jemná vůně, kterou vydává víno ...;
rodí se již v hroznech, rozvíjí se při kvašení
vína a dospívá při jeho stárnutí, kdy
nejjemnější prvky vonných látek se spojují
v celek, vytvářející kytičku vůní, buket". —
Obé je z fr. bouquet, oba významy jsou již
ve franštině. K. Sochor, Lit. noviny 1959,
č. 49, SSJČ. — Sic. bukréta, bukrieta kytice
je však z mad. bukréta, což je nářeční
(polovecký, gemerský) tvar za spisovné
bokréta (Hpt).
bukvice: velká žlutá přezka(?) na
chomoutu Jg-Hod. 64. Snad místo puklice?
bukvice: rostlina Betonica; již stč. (-ce).
Pol. r. sch. bukvica, ukr. bukvycja. — B.
je velmi vážená rostlina4éčivá. Ale vědomost
o její léčivosti přišla k nám snad z ciziny,
a tedy i jméno je snad ze střlat. betonica: cizí
slovo bylo mnohonásobně a pronikavě
změněno, nakonec přichýleno — bukvice má listí
na okraji ostnaté jako buk — k domácímu
slovu pro plod buku.
bula laš.: asi chuchval (dýmu, hromada
lidí), val. bulavy tlustý, plný, nadutý, han.
bolena 1° žena plných tvarů, 2° bublina
(žbolena) L. — Je totéž co pol. bula chuchval
a dále i co č. boule, zde s významem jinak
ustáleným.
bulák: přezdívka Chodů; bulácký: od chod.
bul = byl, což je nápadný znak jejich nářečí.
bulat stč. jen u M. Kabátníka: ocel. —
S pol. ukr. r. bulat je z tur. bulat.
bulík: vůl, bulíkovati balamutiti; sic. bul(o).
Z něm. Bulle.
bulínek podř.: malý polštářek pod hlavu. —
Nejasné.
buliti: fam. ubuliti se uplakati se PS
z Moravka. Asi zvláštní vývoj významu
slova bouliti.
buližník: odrůda křemene. Preslovo přejetí
z rus. bulyžnik dlažební, kámen, oblázek. —
Sic. buližník je pak z češtiny.
bulka: karetní hra šestice; o ní Strejček NŘ
19.306. — Z trapulkal, srov. rčení trapulky
do bulky, z it. trappola, názvu podobné hry.
bulva: koule oční, dužnatý konec cukrovky
apod., za Jg brambor (srov. pd. bulwa t/v).
— Přejato (a zkráceno) asi z r. bulava koule
na konci hole, palcát (je i v pol. ukr. bulawa
palcát, palice apod.). Či patří spíše ,,k lat.
bulbus cibule, hlíza"? (Š.).
bum, bums interjekce, od něho laš. sloveso
bumsnut Trávníček Nesl V 1.28. — Zvuko-
malebné, pod. něm. bumm, i jinde (sic. bum,
bums).
bumbati. Od bumbu, citoslovce z „dětské"
řeči, srov. lat. bu, bua t/v. Podobně it.
bombo, bombare t/v. — Mor. děti místo bumbu
říkají brmbr. Ze spojení s bumbu pochází

bun
77
bůstka
snad mor. mumberda piják a č. bumbrlícek
nenasytné dítě (dětskou stravou na venkově
bývalo stálé pití bílé kávy!), jč. bambrdlíh
Krš.
bun las. na Hlučínsku: výmysl Šr. —
Nejasné. Snad z pabuněk (viz bobonekI
bunčet mor.: bručeti. — Sic. -čať, sem
patří i sie. (z)bunieť. — R. nář. buniť duněti
a buncať bzučeti, ukr. bunity aj. — Zvuko-
malebné.
bunda, pův. uherský kožich. Z mad. bunda.
Sem patří i mor. sic. bundáš Gr huňatý
pes.
bundáš mor. sic: pes s velkou srstí. —
Z mad. bundáš t/v. Sulán PIDebr 39.16.
bunkl bunkaó Z, buněk KtD, mor.: žalář.
Asi argotové slovo, z něm. Bunker.
buňka: jedna z dutinek (komůrek pro
,,červa" a med) včelího plástu; stalo se odb.
termínem biologie pro cellulu, odvoz,
buněčný, bunicina, v. V. Polák NŘ 23.6. —
Původ je nejasný; snad vzniklo — nevíme
kdy — vypuštěním slabiky z bu\blé]nka,
bu[bla]nka, bu[dli]nka, v. bublina, nebo
z [bla]buríka. — Sic. buňka, buněčný jsou
z češtiny.
buráceti, asi jen nč. expresivní útvar od
bouřiti, podle kymáceti, trmáceti apod.
Podrobnosti o vzniku a stáří nejsou známy. —
Sic. burácať z češtiny?
burák: řepa. Preslovo přejetí z pol. burák.
— Pochází z buryňa, bur-gyňa = burgundská
řepa. — Jiné je lid. burák z burský oříšek
'arašida'.
burcovati 1° s hlukem buditi ze spánku
(han. burkaí), klidu, nečinnosti; val. hřmotiti
(o prasatech, dožadujících se krmu). — Sic.
burcovat. Pd. burcowac. — Od bouřiti.
burcovati 2° jednou v stč. Podkoní: asi
'vrhati na zem' nebo pod. — Nejspíše ze
střhn. burzen (Gb). Odtud je i interj. burc Jg
z Rosy.
burčák vm.: zimní sukně. — Z pd. bur(cz)ak
t/v. — Od burý. — Nejasné je laš. burdacek
dvě sukně spolu sešité Lp.
burčák msl.: nevykvašené víno, ovocný
mošt, sic. burciak. — Podle J. Jánka ÖMF
5.208 asi od mor. burkať bouřiti, zvi. ze sna;
sin. je burkati = rozněcovati, rozčilovati.
burda 1° stč.: bouře, svár; mor. hřmotný
člověk, křikloun, sic. popudlivý či.; vč.
burditi se zlobiti se (srov. durditi se). — Pol.
burda válka, turnaj. — Od burdovati (viz).
Janko ČMF 5.207.
burda 2° stč.: břemeno. Stpol. burda t/v.
Ze střhn. bürde = Bürde.
burda 3° chod.: nejhrubší kalounek.
Nejasné.
burdák -ak mor.: ruční stroj na větí obilí
B.-Lp. — Pd. burdak. — Asi, vzhledem
k hluku od jeho činnosti, od mor. burda
hřmotný člověk.
burdovati stč.: projížděti se na koni (jako
rytíři v turnaji apod.). — Ze sthn. burdieren,
to z bühurdieren. Srov. burda 1°.
burďuk: kožený měch na víno. — Pol.
burdziuk, ukr. bordjúh, -cli, r. burdjúk, sic.
burďuk. — Původ nejasný.
burdýř -íř, stč. -ér: druh poboční zbraně.
Asi (Janko ČMF 5.209) z fr. bourdon; -ýř bude
od konóíř.
burgundka: druh řepy. — Původně
burgundská řepa Jg. — Sic. burgundia a burgyňa,
zde -yňa jako v mor. turkyně, sic. turtyňa
kukuřice.
burguš: nevrlý, mrzutý člověk, burkus (Či
-s?) velký, silný muž; obé us. za Jg. Podle
Jg. z mad. burkus Prušák, což je ,,z branden-
-burgusÍÍ (Šmilauer).
burka, tak i sic: plstěný plášť vojenský.
Sem msl. burky klapky na kapsách Kol? —
Z pol. burka, to z ruštiny. Další původ
nejasný; prý snad (Vasmer) od buryj hnědý.
burkovaný: dlážděný. — Z mad. burkol
dlážditi. Sulán PIDebr 39.14.
burnus: druh zimníku. Tak i sic. a pd. —
Z arab. burnus (to prý z ř. βίρρος) přes fr.
bournous a němčinu nebo od východu přes
rus. a osman. burnus.
buroň val.: býk, buros vůl burý, burka ovce
sivá do černá; sem náleží pak i sic. buran
silný muž, laš. burek vyřezaný kanec, tlustý
člověk, msl. silný jak buryš Kol, ba i jvě.
burda silný kluk Hod 44, jč. zaburalý zavalitý.
— Z rum. bur(á) vůl (z lat. burrus), skrze
rumunské pastýře karpatské. Popírá to však
Krandžalov, Valaši na Moravě, Praha 1963,
139: prý „toto slovo je všeobecně rozšířeno
v r., ukr. a pol., kdežto v rumun. se naopak
vyskytuje pouze v severních oblastech, kde
je nepochybně ukr. původu'4.
bursa: mezinárodní slovo, z lat. bursa
měšec. — Zvláštní význam dostalo sic. b.:
1° tanec, zábava s hudbou (tak i pd.), 2°
strkanice, sváda, bursovať baviti se, hýřiti,
křepčiti Kál. Podrobné objasnění toho (kult.-
historické) chybí; šlo zajisté o nějaké schůzky
kupců, zakončené hýřením.
burs 1°: (za Rakouska) důstojnický sluha,
2° obyč. buršák: člen německého
studentského spolku. — P. bursz, hl. bórša, bursa,
dl. borša. — Z něm. Bursche chlapík, chasník.
burtlik mor.: komůrka naharaburdí, curdík
KtD. Nejasné.
burytáš: viz borytáš.
burák mor.: sak na ryby KtD. — Nejasné.
buřina buřeň -ena -ení: plevel. — Přejato ze
sic. burina: nejprve bylo buřeň u Šafaříka
ČČM 1833, 50. Podoba buran Havlíček 1847
a d. je počeštěné r. bur'jan. Šmilauer NŘ
25.178. — Pol. burzan, ukr. b. sch. burjan. —
Původ nejasný.
bůstka i bůstek (Pittn. 39.269): skleněná
perlička, lesklá cetka na oděvu nebo v
tkanině. — Asi přejato z r. busy (plur. fem.) t/v..
Bližší okolnosti přejetí nejsou známy. Rus.

bušák
78
býti
slovo pochází z téhož posledního pramene co
biser (viz), totiž z arab. busra.
bušák val.: podzimní oheň na poli, spalující
pýřavku, Petrus Tr 44; han. (u Bučovic)
čahón podzimní ohníček na brambořištích
(H. Batušková). — Obá souvisí s r. ocág
ohniště, vatra; snad přejato přímo od
táhnoucích ruských vojsk.
bušiti: náleží k bouchati, — Ale podivné je
msl. zbušit na éem = míti výdělek, užitek,
zisk Β-Kol-Voz. Snad v tom vězí *zbytciti
(zbytUt t/v u N. Paky, vybycit uMiletína),
přenesené odněkud a neporozuměním nebo
z rozmaru přichýlené k bušiti.
butelka, druh nádoby; sev.-m. putelica
konev na mléko Rzr; sic. butela. —· Z fr.
bouteille láhev.
buťoch han. nadávka: nejapný člověk
KpU. — Základem bude mad. buta hloupý,
přinesené vojáky ap.
buvať msl. sic: spáti, sic. buvi(ri)kať, -cicat
(láskyplně o dětech). —■ Z citoslovce buvif
buvif, jímž matky doprovázely kolébání.
buvol, stě. též bubal buval by vol; msl. bivól.
— Sic. byvol, hl. buwol, pol. bawól {a nejasné)
< bajwol, r. buj vol, sch. bivo, b. bivól, —
Z lat. bübalus: starší přejetí by-, mladší bu-,
ostatek přikloněn k νοΙτ> (vůl); buj- vlivem
adj. buj\>(wb) bujný.
buz(d)ogan buzdogán buz(d)ovan buz(d)ygan
buz(d)ykan buzigan buzikán turecká velitelská
hůl, zbraň podobná palcátu SSJÖ. — Sic.
buz(d)ogáň, dále budzigan bozogáň buzdovan
bodzegáň bodzekah bodzigan a (lidovou
etymologií) bodsekáň podsekáň posekán, pol.
buzdygan, sin. buzdovan, b. buzdugan. —
Časké tvary u Jg mohly být převzaty jako
„dobové názvy" přímo z osman. bozdoyan
skrze Kroniku o pohnutí ... proti Turkuom
ap. Slovenské budou z mad. buzogány, což
má Kniezsa za kumánské (= z jiného
tureckého jazyka). Hpt.
bydlo. V stě. znamenalo bydlení,
přebývání, obydlí, příbytek, stan, život ap. Byly
odvozeniny bydlišce, bydliti, pak bydleti;
bydlec, -ec, -ió obyvatel. Ně. bydlo je byt,
živobytí: dobré b. Ne. je též odvozenina
obydlí; zabydliti se. — Sic. je bydlo, bydlisko,
bydlišti místo pobytu, sídlo. Hl. dl. bydlo byt,
příbytek; stpol. bydlo t/v je čechismus. —
Utvořeno od býti ve významu „přebývati
někde4' příponou -dlo, označující obecně
„nástroj" (pak i místo) děje nebo činnosti. —
V polštině však vzniklo od téhož kořene,
ale v jeho významovém odstínu „vznikati,
růsti", bydlo 'dobytek, Vieh'. Podobno mu
je ř. φύτλα < *bhu-dhlä zplození, plémě, rod.
„U č. bydlo a pol. bydlo nejde o totéž slovo
s různě vyvinutými významy, nýbrž o dvě
různá slova, homonyma, vycházející každé
z jiného významu slovesného základu by-
(či vlastně již ide. bheu9-, neboť oba významy
jsou předslovanské)" (A. Mátl, SbTrávn
318n.). Toto pol. bydlo proniklo na vých.
Moravu a do Slezska („dobytek" i „drůbež"
B, drobné domácí zvířectvo Lp, by délko
dobytče Šr.); také oravské bydla dobytče
je z pol. bydle. t/v.
býk, tak i stč.; býkovec, u Kyjova aj.
býÓák Voz, béóák Kol-Gr (a pd. byczak) kara-
báč z usušené býčí „žíly" (vl. „topořivých
těles" VT), tamtéž zbíóit se (co ses zbícill
dal do bujného vyvádění) Kol. — Pol. hl.
ukr. r. byk, sic. býk, sin. sch. b. bik. — Od
bukati (stč. bukati a nč. bučeti) temně bučeti
(stě. býk bukaje stase; sic. buóať ani býk na
jarnej paši Jégé Wien. 169); s dávným
zesilovacím zdloužením u (> slov. y). —
Sic. bujak (tak i pol. ukr.) je asi z bykv
přetvořeného vlivem slova *bujati bujně,
nespoutané si vésti.
býl mask., býlek bylé bylíce bylícko (stč.);
nč. v pemo-býl, býlí; horň. byl lodyha. Odvoz.
bylina (-ina vyznačuje jednoho jedince
z kolektiva). — Pův. (a stsl.) bylb; sic. byl
lodyha (traviny), pol. byl, str. bylb, sin.
b. bil, s. bio. — Od kořene by- (v bý-ti, viz),
a to od jeho původního významu 'růsti'.
bys stč.: druh tkaniny. Z lat. byssus.
bystrý, bystřina, Bystřice, bystřiti. — Stsl.
bystr-b, sic. bystrý, pol. bystry a obdobně
jinde. — Příbuzno se stind. bhušati je čilý,
horlivě se stará, tedy z *bhüs-ro- (t vkladné),
pův. se pravilo tedy o vlastnosti lidské,
teprve přenesením též o rychlosti vodního
toku.
byť spojka. Původně by (od bý-ti) z kond[-
cionálu, pak zesíleno o -i a ustrnulo. NŘ
5.185.
býti (doplňuje se s es-, v. jsem\). Kořen
*bheu9- 'esse', dával u Slovanů tvary by-
a bav- (vedle aor. be- a kondicionálu bi-).
Od by- je č. býti byt bytí byl bývati -bytek (do0
ná° viz; pří° pře° ú° z°; zbycit Jgd-Np získati,
vybycit < -byt-c-iti, psáno též vybiciti získati,
vymoci, dokázati); -bytný (nezbytný
neodbytný), zbytněti PS, úbyte, bytné = stále Paz,
bydlo (viz), nebylý > nebélec nevyvinutý.
Od bav- je baviti (v. to). — Jinde mnoho
obdobných, např. stsl. býti, přibyti přijíti
atd. Prvotní význam 'růsti, vznikati', ten
je zachován v ř. φύομαι, εψνν, u nás v byl(ina).
•Jinak se význam rozšiřuje na 'býti,
existovati' (lat. fut; stind. bhávati stává se),
odtud přibýti (= objeviti se navíc) ubýti
zbýti nadbývati pobýti (někde) obývati
přebývati někde. Některé případy jest chápati
jako verbum vicarium, pohodlnou náhražku
za vystižné slovo jiné: přibýti někam =
přijíti, přijeti, přicestovati, dobýti něčeho =
dosáhnouti, domoci se. Jindy je -býti za
očekávané -baviti: odbýti koho = odbaviti,
učiniti, aby byl od nás vzdálen, zbýti se =
zbaviti se, pozbýti něčeho = po-zbaviti se,
ztratiti, zabýti koho = zaměstnati PS,
zabývati se čím = zabavovati se. — Ale

bzdíti
79
cabuk
v budu a zabýti (viz) je kořen docela jiný! —
Š. Ondruš JÖ 14.107 vidí u bheu- původní
význam 'hýbati se, jíti, běžeti' (je prý
zachován v odvozené slovesné podobě φεύγω
'utíkám'), stind. bhávati je nejen 'býti,
státi se', ale i 'přijíti'. Původní význam
u bhu-sr- (= bystra) a bhu-dr- byl tedy
'pohyblivý, chytrý, bystrý'. Významy 'růsti'
{φύω, φύομαι), 'buditi' (psi. bhou-d-), 'bdíti'
(bhu-d-) a 'býti' (bhü-) jsou prý u kořene
bheujbhou- odvozené, sekundární. Tím se prý
stává zřejmější i významová diferenciace
psi. slovesa baviti.
bzdíti 1° bzdina bzďoch. — Pol. bidziec
bzdzina bídzioch bzdurzyé, sic. bzdieí bzďoch
atd., i bzduriť, ukr. bzdity a pezdity, r.
bzdet, sin. pezdeti. — Lit. bezdeti, lot. bezdět,
ř. βδέω, lat. pědere, vše = pouštěti větry
tiššího druhu, základ je zvukomalebné ps b~ž
(r bude od základu pro druh halasnější,
*perd-, v. prděti).
bzdíti 2°: doutnati, málo hořeti: v kamnech
jen bzdí SSJČ; za° = slabě zatopiti Kt5-VT-
PS-Gr. — Stpol. pscyc si% svítit malým
světélkem. Tento polský tvar je z *blbstiti
se, l vypadlo. V polštině pak b ztratilo
znělost před st; v češtině naopak st se stalo
znělým, neboť b se zachovalo. — Vše patří
k blýskati; stp. slovo tam správně řadí
Jurko wski JP 41.120; je i p. blészczyc a blyscyc
hořeti slabým světlem. Původní význam
tedy byl 'slabě svítiti', odtud 'hořeti slabým
světlem', v přechodném za° byl význam
'zažehnouti slabý oheň'. Z ruštiny sem patří
nabzdevať páru, nalitím vody na kameny
ohniště (v „bani" = koupelně)
vytvářeti páru a horko (Pavlovskij). Srov.
šklebit.
bzikati bzinkati; pol. bzikac bzykač, dl.
byzaé bzučeti. — Zvukomalebné: bzi +
příponové k-ati; srov. lit. lot. biz napodobení
cába 1°: nádoba k házení kostek, 2° přen.:
basa Jg; han. cába plichta při hře na knoflíky
Kolk. — Ze střhn. zábel hrací deska ( < lat.
tabula). Je i ve vrhcáby.
cabala stř.-mor.^ (obecní) vězení B-Kol-Rs-
Gr, laš. capalka Četyna, sev.-mor. cabalka,
cabar(k)a vězení Rzr. Pol. czabalka vězení. —
Nejasné. Snad hantýrkové slovo z východu
za r. kabala nevolnictví.
cabať mor. o krávě: dávati málo mléka Jg.
Na Hranicku znamená i dojiti krávu (Hzl.:
poďme pocabat). — Slovo expresivní. Asi
místní obměna k céprati stříkati (neboť tehdy
kráva pouští mléko jen jakoby stříkavě, ne
souvislým proudem). Srov. hl. cympac o
takovém dojení („ruckweise melken").
bzukotu střečků. — Od něho je post verb.
č. pol. bzik, č. bzikavka (podrobnosti Utěšený
NR 47.253), ukr. bzyk, dl. byzk střecek
(přeneseně pol.: potřeštěnost, podivínství; rus.
by z střečkování dobytka). Poněvadž
dobytek napadený střečkem divoce pobíhá, byl
utvořen pro tento zjev termín (srov. střeóko-
vati) od bzik a *bizk, ale -ovati má jen r. byzo-
váť; jinak se nový tvar přichýlil příponou
k základnímu bzikati, takže vzniklo místo
*bzikovati nové bzikati 'střečkovati', splašeně
běhati: é. bzikati, sic. bzíkať (ubziknúť utéci),
pol. bzikac, r. bzyriť, dl. byzkaé, sin. bzikati
bezgati bezljati. Lot. bizuot, bizinät t/v. Sthn.
blsön, nhn. bisen, stšv. bisa, dán. bisse
pobíhati, střečkovati. Vše to útvary
samostatné. — Ö. bzikati (han.: Svěrák) a slovin.
bzikati má i zvláštní význam: stříkati. Ten
lze pochopiti tak, že dokud střeček se
nazýval ještě strek^, bylo na západě dvojí strekati:
1° střečkovati, 2° stříkati; podle toho i
bzikati 1° dostalo význam čís. 2°. — Ö. bziti
bzučeti a sic. bziť (nábziť sa naskotačiti se)
jsou nepochybně útvary zjednodušené,
sekundární.
bzučeti, mor. bzunét. — Sic. bzukat, bzu-
čať. — Zvukomalebné: bzu -f- příponové -c-ati
(jako ve vr-ceti apod.). Srov. bzikati. Tytéž
souhlásky, ale v jiném pořadí, má lit. zvimbti
t/v (asi *zvibb-).
bžodati jihomor.: bodati, píchati. —
Totožné s bodati: to expresivně zesíleno
ojedinělým prostředkem.
bžunda: za Jg neúspěch ve hře; nyní: při
lovu. U Liera = brynda (hanlivě o polévce).
— Původně „brynda" (srov. jsem v bryndě =
mám nezdar); vzniklo obměnou nářečního
žbrunda; stran hlásek srov. bzunknouti Jg =
žbluňknouti. Podle Š. je to však „původně
hornický výraz, Lochpfeifer, rána, která
vyfoukne, a to je zvukomalebné".
cabiť vč.: brečeti, protivně plakati; mor.
s e: cébit sa, cebonit se, ale i ceconit se, gébit sa,
kepiť sa, óibit (a cegoň ubrečené děcko), ogébo-
vat sa t/v. (Mor. slovesa se zčásti smísila
s cab-, viz capat 2°). — Asi expresivní
varianta slovesa, které v sic. zní ziapať t/v
(viz žáti). Zván, Rojko A959) 27 má neziapl,
kde by Cech řekl necáb! Zformováno do rýmu
ke krabiti t/v.
cabořit se na koho, han.: útočit slovy Gr. —
Nejasné. Snad vzniklo tím, že se
neporozumělo knižnímu se obořit, nebo že se obořit se
kontaminovalo se sápati se.
cabuk cábúcek msl.: hliněná nádoba na vodu
Folp-B; vč. cambus nádoba s pivem Ppv.
Nejasné.
C

cacáneček
80
cancar
cacáneček jč.: kousek Dus 2.35. Asi k pol.
cacany milý, roztomilý. Obé od dětského
caca hezky, hezký, což je druhotvar k čac(a).
Dušek; Janko ČMF 19.17.
cácorka: třasořitka; cancorka, vč. též čan-
čor(k)a, u Jaroměře cancořicek t/v Piazza
(klad. čančořik t/v, ale podle PS prý lidový
název rehka domácího), cacorka cecerka Jgd;
sic. cecerka, caca blysk (toto viz podpliska). —
Od cácati houpati (sloveso zachováno jen
v slovenštině!); -ora jako v sýkora; η snad
disimilací z před jatého r ( < * car cor a <
cacora).
cafUkovat se s kým (podluž.): vaditi se. Ze
střhn. zeppeln t/v.
cafúr 1 ° stě.: přezdívka kacířům. Slovo asi
totožné s domácím téže nebo blízké podoby,
ale důvod přezdívky je nejasný.
cafúr 2° val.: žalář. Snad žertovná obměna
za cabar, viz cabala.
cahel, cahejl: ocas, ocasní kost Jg; část
zadní jeleniny. Přeneseně: han. cahel, u Kyjova
caga, nadávka tomu, kdo je ve hře, práci,
jídle poslední („ocásek"); caga též cíl při
hře. Zm. cahél rozparek u sukně (u Telče):
význam asi mylně pochopen (má c. asi
posměšně = má ocas, byl-li rozparek příliš
nápadný). Z něm. Zagel ocas.
cahón han.: ulička mezi domy. Nejasné.
cahoť: nečas, plískanice; též calach t/v: zde
la vloženo (jak se děje často v ukr.). Κ r.
sljakoť t/v ?
cáhovitý: tuhý (o mase) B-Hr-Gr. — Z něm.
zähe.
cahún cahun cahoň cagala ságala cangál
cahel cábak calon caláň msl.: velký silný
(ale líný) výrostek apod., han. caloň KpU,
cangál cargan Gr, vm. cahula vyrostlá
dívčina. — Sic. cagan cagoň cogan cogáň coháň
corgoň caban cabaj capaj, pol. caban t/v. —
Slova nejasná, silně emocionální, hanlivá.
Snad souvisí s čahoun (viz), ale různé ty
obměny jsou neprůhledné.
cachmat han.: čuchat, kazit (píci), o
dobytku (když žere bez chuti) Gr. — Snad
patří k cachati ap. (viz cákati), v přeneseném
významu 'čvachtat se v něčem > přebírati
se s nechutí'.
cajk 1°: druh tkaniny (štruks), sic. cajg,
2° postroj na koně, 3° nářadí. Vše z něm.
Zeug.
cajmrsk vulg.: výprask Jgd-Vy-El, utrpení
Hr. Nejasné. Z centrovat a mrskati*!
cákati: kecati něčím tekutým, šplíchati.
Sloveso vysoce expresivní: nabývá i významu
'kecati slovy, žvaniti, tlachati'. Při významu
'žvaniti' jsou ještě další odvozeniny, viz je
pod camrati. I začátek slova kolísá, je ca-
cva- 6a- šča- cva-, řidčeji co- ce- cí-, ba i jinak.
Máme tedy: cákati (o-) cágat cachati cochtii
cechtit (a chod. cechtat ledabyle práti) cákat
cáchat cvachat (laš. > kvačat šplouchati,
přesmykem) cváchat ěcákat ěcáchat cágat
c(v)andrat cvandat cvaňhat cvaňhat cvaňat
cácňat; c(v)achtat se čvachtat se cvachýňat se
cvachýňat a snad i jiné (viz i cejprat). Postv.
cák kalužinka na podlaze; scák kus bláta
na obličeji KpU. Pd. cackac sie. brouzdati se
ve vodě, blátě. — Základ cá je zvukomaleb-
ný; je uzavřen hláskou k, k tomu účelu
nejpohodlnější a i nejčastější v podobných
slovech (je tedy tu příponové -kati). Slova ta
vznikla u nás samostatně; podobných útvarů
v cizině není třeba hledati. Viz i kácat se.
caldy valdy, stč. náladová interjekce
(v. Ryšánek, Vyšehr. sb.). Křístek SbTrávn
300 (tam starší liter.). Druhé slovo je
retnicová „ozvěna".
calta stč. (a nč. zast.): druh pečiva; nč. ca-
latka Jg pokažené pečivo, calenka koláček
(Marek); chod. calta vánočka, calatka houska
od pekaře; jč. calta byl i radostník (pečivo
darem šestinedělkám); val. caletka, laš. celetka
buchetka, ale i „výskočky másla na hrotici
při stloukání" (srov. calta másla u Pravdy).
Sem i přetvořená calap(at)ina jakýsi koláč
Jg, dále lid. celtle druh cukrovinek. — Sic.
hl. calta. — Ze střhn. zelte (nyní Zelten),
dial. Zalil.
caluch laš.: uzel na záda B. Asi od cal, což
byly kožené vaky, v nichž se ruda
vytahovala z dolů; cálovka byl kožený vak na
čerpání vody z dolů (Brandl). Patří sem nějak
i laš. calúsit bouchati do zad?
camrati vulg.: žvaniti. Spojení c. mléko =
plýtvati s ml. a dále na- se opíti se ukazují,
že c. souvisí s cá-kati. Nejblíže je pd. capracsie
'pluskac sie'; záměna retnic p\m. Jako u
cákati a cápati, tak i zde význam 'žvaniti' je
druhotný. Další útvary: campera žvanil,
cancati (asi *cácat, η zesilovací), odtud i ca-
niti (rýmuje se s kaniti, žvaniti t/v). Všecko
z cápati pleskati, žvaniti.
cán, stč. cajn: podlouhlý kus kovu; cejn
prut kovu na cvoky Jg, cejnek jistý železný
prut tkalcovský Jg. Ze střhn. zein, nhn.
Zain prut kovu, určený pro m ncovnictví.
Stran hlásek srov. lán.
cancár, též cancour, cancor: útržek látky,
roztřepený hadr, cár. Je dále i candr Kol
(vliv slova hadr, handral), kanccmr Jg, nář.
camfour camforec ca(m)frnoch cafór. Konečně
cár; přeneseně za D mnoho cárů pro něco
(z něčeho) nadělati = mnoho hluku, brykulí,
okolků Jg, viz i cavyky. — Sic. camforec
kus hadru, caf rang 1° hadr, 2° třepení na
okraji ttkaniny, cancor (k tomuto lze snad
připojit č. plur. cvory řádky dlouhých chlupů
se sukna nesestřižených, přes něž nůžky,
posouvají-li se příliš rychle, přecházejí
nedotýkajíce se jich; Jgd z Presla). Sem snad
patří i slovenské názvy střechýle: přimrzlé
bláto nebo sníh ná rousech a na roztřepených
dolních okrajích oděvu podobou upomíná na
rampouchy visící cd okapu: cencúr je
cancour, třapec, ale cancúr, cencúl je rampouch,

candát
81
cávyk
dále > cúcel cingel cingier ciagel ciagol,
konečně s vlivem sloves pro houpati com-
bélai aj. — je combel combolec cimbolec
rampouch. — Slova málo jasná.
Východiskem je snad cancár; podobné útvary jsou
dolnoněm. Zanzer Zanzel Zunzel různovisící
cáry (Janko ČMF 18.272), dále středořec.
tsántsalon hadr (z toho dosud v jižní Itálii
je tsandalo tsingulu tsivtsidu tsintsulo dzun-
dzuli, Rohlfs 257). Ty útvary jsou zřejmě
expresivní, proto je chápeme jako zdvojené,
asi can-caljr, cal-cal, s disimilací l-l > n-l
nebo l-r > n-r. O prvku cal nelze nic jistého
říci, leda že to je snad obecně lidový
prostředek vyjádřit něco nehezky, nevítaně
utrženého nebo roztřepeného. Cár vzniklo
asi zjednodušením z cancár (Matzenauer 129
má cár za přejaté ze středoněm. zar Riss,
od zem trhati).
candát: druh ryb Lucioperca; stě. cendát
i ca-; mor. též sandát, sanitka. Stpol. cendat
(z češtiny?), pol. sandacz, sgdacz; ukr. r.
sudák asi z polštiny. — Střďn. je sandát;
v 16. stol. doloženo i Zandat; spis. něm.
Zander, nář. Zanat Sanat Sandar(t) (odtud
dl. candart), Sandau Zannt. Německá slova
jsou nejasná (nejsou od Sand písek, jak se
soudilo, neboť c. ,,s oblibou vyhledává
hluboké, čisté tekoucí vody", v. Brehm).
Domov té ryby je oblast Labe, Odry, Visly.
Původ těch slov je asi „praevropský" (Š.);
souhlasí Kiparsky NpM 40.1959.224.
caňk i cank: udidlo; u Veleslavína, dosud
mor. a sic. Pol. canka. Zdrobnělina od cán
(Brückner).
cap mor.: kozel. Tak i sic. sin. seh. pol.
ukr., též mad. alb. rum. Je i ital. nář. tsappo
apod., dalm. román, tsap t/v; pers. čapiš
jednoroční kozel; krym.-gót. stap koza. — Slovo
pastýřské kultury alpské. Snad vlastně vábící
interjekce; v písni u Sušila je hop kozle, cap
kozle! B. — Sem patří i ě. čápek mladý,
nezkušený člověk, msl. capúrek malý slabý
člověk; srov. pol. cap kozel i hlupák (asi
odtud je cap jen ve rčení laš. hlupy jak
cap Lp).
capart 1° chod.: různice, křik; u Rosy ca-
partovati se (t-) hádati se. Nejasné.
capart 2°: útržek, maličkost; na c. roztrhati;
han. capár;je to na copardyHs; sic. (roz)capar-
tiť rozdrobiti, mor. rozcarpat rozchytat KtD.
Z ruštiny se sem hodí carápat něčím ostrým
dráti, rozdírati, jinak nejasné. Sic. capartiť
by mělo přesmyk r-p < p-r, ale cár (viz),
patří-li sem, by ukazovalo ještě na takový
sled hlásek jako v ruštině.
capary Malý, camboří Jg: staré haraburdí.
Sic. camborie K. — Nejasné.
capati: jíti drobnými kroky (zvi. o
dětech), dem. capkati; campati; vč. camprlik
dítě, jež metelí nožičkama. Je i cápat, cábat
ztěžka jíti. Myslivecké caprtat (u- se PS). —
Sic. capkať; hl. campac courati se. — Slova
zvukomalebná; rýmují se s tlapati, tápati
apod. Podobné je lot.: čápat pomalu jíti,
jiná podobná slova jsou v něm. nářečích
(Bielfeldt 109 je mylně uvádí jako pramen
luž. slova). Treimer Lingua 9.1960.94 sem
počítá i něm. zappeln třepetati, capati.
cápati se = sápati se; m. cápat tahati (za
vlasy), m. (o)cabořit se, zacabuřat se na koho,
océbit sa, han. caplat se na nekeho Gr. —
Druhotvary pohybomalebného sápati. Ze sic.
sem patří cambať chytati, tahati SSJ.
capera fam.: brynda, špatná káva, též
mléko smíšené se škvařeným máslem. — Asi od
cápati jakožto šplachta, špláchota, pohrdlivý
název pro špatný, vodnatý nápoj n. jídlo.
čaplo vat mor.: škubati, caf Ukovat se. Z něm.
zappeln škubati, třepetati sebou.
capry mor.: střapy, cap(e)ratý střapatý,
chundelatý; cabrny dlouhé kozí chlupy, cabr-
natá koza = cabruša. — Asi ze strapy (v. střap)
dvěma přesmyky (st > ts, r do 2. slabiky),
jistě i pod vlivem slov kudry a kudrna. —
V ě. r ztraceno: cáp kosmaté peří, cápovy
huňatý (sic. capovatý t/v), cápovice huňatá
ovce, je i čápaty rousnatý. U Jg jč. cáp
'co se nohou chytá v blátě,, sněhu atd.' je
pod vlivem slovesa načapati, ač jde o pojem
týž, pův. ,,rousy", tj. na chlupy nachytané
bláto apod., pak i roztřepeninu látky ap.
car: přejato z ruštiny. Je i jinde u Slovanů.
Ze strus. Cbsarb, což je césar b (viz cisař)
zkrácené, jak se u titulů často děje (tak BEW).
cár: viz cancár.
cárati 1°: vléci, smýkati; viz courati.
cárati 2° chod.: utíkati; i čárati; v.cábřit.
čárek mor.: příhrada v chlévě (pro tele),
v jizbě (pro kury). Sic. cár ok totéž i pro sečku,
pacholka. Sem patří i sic. ciarky lisy okolo
košiara (Ssk). Pol. carek, ukr. carok t/v. —
Slovo pastýřské kultury karpatské. Z rum.
tarc t/v (to pak je od lat. circus okruh).
cásati mor.: škubati, trhati, tahati (někoho
za vlasy, někomu šaty); casák všední kabát,
caska všední vesta nebo sukně; jvč. hanlivě:
špatně tančiti. — S-ové intensivum od mor.
cápat tahati za vlasy Β (viz cápati). Další
intensiva: mor. casnovat s kým (pes c-uje
s kusem hadru, se zajícem; c. se s kým =
tahati se; c. se na někoho = kasati se,
osopovati se), casonit se = cápat se. (Jinak
Matzenauer 129: cásati ze střněm. ceisen
carpere, vellere, trhati).
casmati: val. ocasmaný, oblekem přetížený,
nejapně ustrojený. Nejasné.
časný: všetečný (u Turnova), cacný
všetečný, nedočkavý (u Paky), též dotěrný (J. Š.
Kubín). Nejasné.
cavyk, u D a Jg váda, hašteření, hluk,
povyk, cavykovat hulákati, hašteřiti se. Nyní
jen v plur.: okolky, nář. též cabyky cabiky
cafiky cáhoty (podle drahoty), zm. cahorty. —
Vzniklo asi zkřížením ze staršího (us. za
Jg) cáry hluky, okolky (pův. dělati c. =
6 Maohek — Ety.mologický slovník

cecáti
82
cement
drobné útržky z něéeho, „rozšlapávati" něco)
a povyk; na spojení se stsl. vykati křičeti
myslel i VH. — Sem i vč. calikovat dělati po
kouskách Kotík, na dlouhé lokte Ppv?
cecati, zdrobň. ceckat: sáti; odtud sté. a nč.
lid. cecek, cecík prs nebo struk vemena,
cejclík, cejcrlik šidítko, cecák > zrn. cák
kravský cecek; chod. cacek t/v; místy kozí
cecky, cecavky druh sliv; cic(l)ati, cicek;
cuc(l)ati, cucmati Jgd, cucnouti si, odtud
cucek mladá osoba (jakoby ještě u prsu,
kojenec). Sem patří i ciclat se, cicmat se apod.:
laskati se s kým. — Zvukomalebná slova
domácí (není třeba míti je za přejatá z něm.
Zitze nebo odjinud). Obdobná jsou téměř
u všech Slovanů, dále ital. zizza, ř. τιτϋ-ός
prsní bradavka aj. Viz i cumlati.
cediti, sté. ce-; cedník, cedák, cezák druh
sítka na cezení mléka; postv. cez, ciz techn.:
filtr. Mléko se na salaších cedilo skrz plachtu
plátěnou, nepříliš hustě tkanou, do veliké
dřevěné nádoby, odtud sic. cedidlo je taková
plachta; v ní odnášejí i sýr ze salaše domů.
Hospodyním ve vsi stačilo menší sic. cedielko,
mor. cedilko, rovněž plátěné; smávali se na
Moravě malým chlapcům, že jim vzadu z
kalhotek čouhá cedilko n. ceditko (košilka);
v Čechách se tomu říká mlíčen, aniž se už ví,
že se tím myslil kus látky na cezení mléka.
Val. céčka čistá šata na cezení mléka Β bude
asi = ceďaóka, srv. cedák (u Frenštátu)
ceditko na kávu. Pršelo, jen se cedilo, odtud
vč. cedák, ceděnice hustý déšť. — Yšeslo-
vanské: sic. cedit, p. cedzic, hl. cydiic, dl.
cejziš, ukr. cidýty, r. cedit, sin. cediti, sch.
cijediti, b. cedja. — Psi. cědo cediti, stsl.
cězdg cediti: faktitivum ( < *koid-) od kořene,
který je v čistý a dále v lit. skaidriis jasný
(o počasí), skíedžiu skíesti řediti (mléko
vodou), oddělovati, lot. skaldris jasný,
průhledný, čistý, něm scheiden. Příbuzné je
i zidký.
cedr; stč. cedřis, cedry š. — Sic. céder, pol.
cedr, hl. cedr a, sin. ceder, sch. cedar; ukr.
kedr, stsl. kedrt, sch. kedar. — Slova s c
jsou z lat. cedrus, to pak a slova skzr. κέδρος.
cedule, tak i stč. — Sic. cedula, pol.
cedula (> ukr. a r.), hl. cedla, sch. cedulja.
Vše je ze střlat. * cedula < sce- < sehe-, srov.
it. cedola, benát. [tsetola].
cech; tak i jinoši.; sic. cech. — Ze střhn.
zeche t/v; i náš význam 'útrata' je již v
němčině.
cechtati 1° o hlasu cvrčka, kobylky Jg,
o večerním hlasu Čermáka PS.
Zvukomalebná.
cechtati 2°: chod. vy-cechtnout narychlo
vyprati, zacechtnout zaprati; sic. cechtat cechtit
cochtit crčeti, téci. Náleží k cákati.
cechtať 3°: laš.: smlouvati o cenu, naléhati
na slevu Hor. — Nejasné. Viz však cena.
eschtovať laš.: potěžkávati, odhadovati
v ruce váhu něčeho. Nejasné.
cejch, cejchovat (stč. též cajch cech cých). —
Sic. ciacha ciaěka, ciachovat, hl. cejch, pol.
cecha. Z něm. Zeichen znamení.
cejn: ryba dlešť, Abramis. Z něm. Zinnfisch
t/v. Matzenauer 129. — Cejnek: ryba křínek,
Blicca bjoerkna: zdrobnělina z cejn (podobá
se cejnu a je mu příbuzný, ale je menší).
cekcovati (cekt-, cetk-) stč.: potýkati se. Pd.
cekt(ow)aé si$ t/v. Ze stněm. zecketzen.
cekotat zuby: drkotat Pekárek 87, sic.
sek(ot)at, stč. ščektati t/v. — Příbuzné je isl.
skak chvěti se (zittern, beben). Slovesná
přípona intensiv -ot- + ä-ti.
cekr laš.: brašna, sotor KtD-MZ, zdrobn.
cekerek Hor. — Z něm. Zecker t/v.
cela, tak i sic. a pol. Z lat. cella. — Jinde k:
r. kélja, ukr. kelija -eja -yja, b. kelija, sch.
celija; to z ř. κελλί(ον).
celauf stč. 15. stol.: (asi) útok jízdných.
Podle Jánka ČMF 24.256 je to ze staršího
něm. zil-louf běh k cíli.
celer, sic. nář. zeler: z něm. nář. (rak.
a bav.) Zeller, to pak z it. nář. (lomb.)
seleri (odtud i něm. spis. Sellerie). Základ je
lat. selinum.
celidona -daná -gan(a) -ganga, cel(e)doň,
cendelija, stč. celidon -on -oni apod., lidový
název vlaštovičníku. Pd. cendalja. — Ze
středolat. celidonia, to pak z chelidonium (od
ř. χελιδών vlaštovka).
celovati, již stč.: líbati;postv.pocel.
Obdobně jinde (sic. celovat atd.) vyjma luž. Vzešlo
významovým vývojem z 'pozdravovati' (tak
je stsl.: celovati, od celt zdravý, neporušený,
celý, v. toto), a to od přání celt! (totiž ,,bud,
vrať se celý, bez úrazu"), při loučení na delší
čas, doprovázeném polibky.
celý: stč. celý t/v; cele jistě, pravdivě,
skutečně, za celo zajisté, z cela cele, nč. docela-,
stč. celeti hojiti se (o ráně), celiti léčiti, célivý,
cělist(i)vý léčivý, celistvý kompaktní, celý,
z jednoho kusu; viz i jitro-cel, odtud lidově
celník, -íček, t/v. Nč. dále celost, celek, adv.
celkem (ale sic. celkom = úplně); nář. celina
je kompaktní kamenný podklad půdy nebo
tzv. „rostlá" hlína, půda dosud nikdy
neoraná, kompaktní, neporušená pokrývka
sněhová (jč. jít celém = neprošlápnutým sněhem);
val. ocelit celou jistou dobu nepřetržitě
někde pobýti. — Sic. celý, pol. caly, hl. cyly,
dl. cely, ukr. cilyj, r. cel, celyj, sin. cel, sch. cio,
cijéla, cijelo, b. cjal. — Psi. stsl. celt; je
příbuzno s gót. háils, sthn. heil t/v (sem
patří i něm. pozdrav heil!) a stprus. kailüstis-
kan (akus.) zdraví. Viz i celovati.
cement, evropské slovo (něm. Zement atd.)
z lat. caementum stavební kámen. Naše
lidová forma s ci- je ze střhn. ziment t/v, jehož i
je asi (Spitzer, ArchRom 17.410) z vulg. lat.
*cimentum (z toho i ital. cimento, stfr. ci-
ment), nebo (Šmilauer ČMF 31.140) z bavor.-
rak. podoby. — Ital. cimento mělo ještě další
význam: smíšenina jakýchsi solí s jinými lát-

83 ceplíchat se
cemr
kami k čištění drahých kovů; odtud cimen-
tare je čistiti takovým způsobem zlato, pak
zkoušeti (zlato). Odtud střhn. zimenten
a mladší zimentieren (dolož, od 1427) taviti,
čistiti, ale i cejchovati (ze ,,zkoušeti4').
Z toho je sic. cimenterovať Κ 912 cejchovat.
Něm. ziment je pak cejchovaná hospodská
míra, plechová (n. cínová) nádoba na pivo
(o něm. Öhmann NphM 54.155). To přejato
k nám: ciment nádoba picí B-KtD-PS, sic.
-íaK.
cemr: hřbet u zvěřiny. P. cqbr cqber comber
czqb(e)r. Vše z něm. Ziemer t/v.
cena, stč. cena; nč. dále cenný, ceník, cenina,
ceniti, oceňovati, sic. cena. Zajímavě je chod.
cenkovat se příliš smlouvati, sic. -t sa
smlouvati (K ze Sasinka), srov. sin. cenejšati a sch.
cjenjkati se t/v. Sem patří snad i (velmi
změněné!) vm. cechtať t/v (viz). — Sic. pol.
sin. bulh. cena, ukr. čina, r. cena, sch.
cijena. — Psi. stsl. cena. Souhlasné je lit. nář.
kaina t/v, ř. ποινή náhrada, pomsta, trest
(přejato do latiny: poena), av. kaěna odplata,
trest: vše z *kuoinä od kořene kuei-, který je
v ř. τίνω platím, splácím, mstím, ind. óayatě
mstí, trestá, a dále v slovan. kajati, viz
káti se, Původně: náhrada za ublížení, cena
za ně, pak cena vůbec, konečně i hodnota,
vážnost. Příponové -na je tu jako ve vina
a kuna významů dosti blízkých.
cendát stč.: druh tkaniny, hedvábí. Ze
středolat. cendätum; odtud je i střhn. zindät,
zěndát, vše z byzantského σινδών, jež samo je
prý z Orientu. Viz i násl. heslo.
cendelín stč.: tkanina polohedvábná. Ze
středolat. cendalum, odtud je i fr. cendal, it.
zendale, střhn. zendel, něm. Zindel. Souvisí
asi dále i s cendát.
ceniti zuby; (za)cenit se (za)smáti se. Z *ce-
hniti, vulgární to obměny slovesa cěriti,
č. štířiti (zuby) = odkrývati zuby, smáti se;
h vypadlo jako v mor. lonit proti č. lohniti
z lo-kati. Meh Pocta 319.
cent: zkráceno ze staršího centnéř („jistá
váha, později = 100 liber" Gb), to pak je
z lat. centěnarius (odtud i něm. Zentner);
východiskem je lat. centům sto. — Sic. cent
SSJ; dříve centnár Blanár HL.
cep, stč. cep; cepovka držadlo cepu; msl.
čepíc (sic. cepík) biják cepu (srov. sin. čepic).
Cepovati (vy- o-). Ukr. cip, sic. pol. r. cep,
sch. cijep. — Je však i v plur.: sic. pol. cepy,
hl. cypy, dl. cepy, sin. cepi, cepe o jediném
cepu, stopy toho jsou i v češtině (Jg). Tento
plurál má důvod v tom: celý ten nástroj na
mlácení se skládá z dvou žerdových dřev,
spojených bud koženým vázáním (u nás),
nebo (u Lotyšů) motouzy, asi 30 cm
dlouhými; původně dřeva byla upravena zcela
stejně, jenom to, kterým se bilo do stébel,
bylo mnohem kratší než držadlo (tak dosud
u Lotyšů, obraz v Latv. tautas miklas, Riga
1954, 271). Takovýto stav lze předpokládat
i u nás. Srov. plurál (není duál!) u nůžky
nebo hrábě, JjČř 89. Cep je postverbale
k cepiti štěpiti. Proto původní vlastní cep
jest si představiti asi jako jediné dřevo
vyznačené jistým rozštěpem; tomu odpovídá
ruská kiciga, nástroj na mlácení lnu a konopí
(bělor. pránik, r. též prálnik, pálica),
podobný pracímu pístu, jakási destička asi
30 cm dlouhá a 10 cm široká, s krátkou
rukojetí (v. obrázek u Zelenina 50, č. 6).
V severním Rusku se jím mlátilo i obilí.
„Tamější kičiga se dělá z březového kmene
s křivou větví. Tato větev, 140—190 cm
dlouhá, slouží jako rukověť. Biják sám, jímž
se mlátí snopy na mlátě, se skládá z desky
dlouhé 35—45 cm, široké 6—10 cm a tlusté
5—7 cm" (Zelenin ib.). Dvojdílný cep u Rusů
je priúz > brjuza. Podobně v okolí Požarevce
v Jugoslávii se obilí mlátí plácačkou zvanou
procep; je to hůl na konci s proštěpem, do
něhož je vsazena destička, jíž se mlátí
(M. Pavlovic ZbFL 2.32). — Zdá se tedy, že
i jméno s jistotou ukazuje na takovouto
původní podobu cepu. Název tedy byl
procept, z něhož zkrácením vzešlo cep'b. Je
od cepiti (sin. cepiti -ati, sch. cijepiti -ati,
b. cep ja, csl. cepiti), jež souvisí se šcepiti
(štěpiti), a to tak, že k oslabenému stupni
k°p- kořene *kep- přitvořeno ablautem
(jakoby k domněle základnímu *kip-) nové
koip- > cep- (o tom viz pod štípati 1°).
Když pak ono jediné dřevo s rozštěpem bylo
nahrazeno dvojdílným cepem dnešní podoby,
je přirozené, že pro tento nový nástroj se
užilo plurálu.
cepeněti: hynouti (o zvířatech), „stč. též
tuhnouti, trnouti (jako v ruš.): Saličeti 106:
údy'dolejší potratí citedlnost i hýbanie, tj.
zcepenějí" (S.), spis. zcepeněti ztuhnouti PS;
zcípati (lidově che-; stipat stonati Malý),
zcípnouti, chod. s-cepenít přestati boleti
(„otrnouti"), vycípat se vybrati se z nemoci,
cepenyj otužilý, statný. — R. (o)cepenéť
trnouti (strachem), tuhnouti (mrazem), strus.
ocěpěti, sin. cepeněti tuhnouti, b. scěpa se t/v,
sch. scipati se ztuhnouti mrazem, stsl.
ocěpěněti zhubnouti. Prvotním útvarem bude
cěpati 1 ° churavěti, padati slabostí,
hubnouti, 2° hynouti (o zvířatech). Tytéž 2 významy
jsou u příbuzných lit. sloves kelpti a gelpti.
Stupeň ai (= slov. e) má kalpti chřadnouti.
Slov. cep- je tedy z *koip-; en je též u ceveněti
(viz civěti) a u krepeněti. Fortunatov BB 3.57.
cěpet stč.: furor. Srov. sin. cepetec hnutí
pohlavního pudu? Správně: třepet (V. Kyas).
ceplíchat se jč.; též chod. ceplíchat ( > ce-
plechta), zč. ceplíchat se, jč. příjmení Ce-
plecha; zm. cejprat, céprat, celpat: bryndati
vodu, cejpravý zdlouhavý, jvč. u Kunštátu
cabrat se máchati se ve vodě. — Asi souvisí
se šplíchati se t/v, takže jest ce- uznati za
zesilovací prvek. Sem snad i obměněné sic.
čoplasiť sa t/v. Jiná možnost: k sin. čopljati

cerát
84
cibriť
t/v, což je zvukomalebné; pak by naše slova
byla vznikla zkřížením se splíchati.
cerát sté.: náplast napuštěná voskem; nč.
mast na rty. Z lat. cěratum od céva vosk.
(Jiného původu jsou ccráty 'okolky', viz
dráty.)
cereviska: buršácká čepice PS. Od lat. cere-
vlsia pivo (nošena hlavně při pitkách).
cerklíř, celklíř: v 16. a 17. stol. noční hlídač.
Z něm. Zirkler, tj. asi „obchůzkář".
cervelát cervulát cerbulát cergulát: „vlašská
klobása" (v č. od Veleslavína); nyní: vuřt. —
Z něm. Zervelat, to pak z ital. cervellata, asi
(M. Lukáš) z cervello < lat. cerebellum
mozeček.
cesmína, cesmín: jihoevropský strom Ilex
aquifolium. V umění často se citují cesmínové
listy. Sic. cezmína. — Ze sch. cesmína (je
i česvina) t/v, původu dále nejasného.
cesta, stč. cesta; pocestný, rozcestí, scestí
(dostali se na s.), scestný ( = s cesty scházející,
úchylný); úcestka truskavec, cestovati. — Sic.
sin. sch. cesta. — Stsl. psi. cesta. Náleží
nejspíše (jakožto postverbale) k stsl. češtiti
(viz dštíti). Význam je chápati tak, že
původně to nebylo totéž co 'dráha', ale spíše
jen volný průchod, např. mezi davem
nepřátel, v houští apod. (srov. stč. mečem
cestu proklesti, cestu sobe vymejtiti, protříti
sobě cestu apod.), tedy ,,cěstiti" místo před
sebou = činiti je čistým, volným, odklízeti
překážky. Srov. r. ,,čistá cesta" Melnikov
1.318. (Jinak Zubatý 1.2.90.)
ceterák, starší název pro jeden druh slezin-
níku, kdysi velmi vážený (Mattioli aj.). Sic.
ceterak. — Z něm. Zeterach, to pak pochází
z arabštiny (Fischer, Mittelalt.
Pflanzenkunde).
cetka i četa; stč. (jediný doklad) cétka
ozdoba podoby měsíčkovité. — Pol. cet(k)a
a ukr. cjáta tečka, skvrnka, r. cáta svatozář
(na obrazech svatých), st.-sch. četa λεπτόν
(= drobný peníz). — Pův. četa. Původ
nejistý a \^elmi sporný. Nejspíše (tak Kiparsky)
pochází z román. *centus, což by byla
obdobná zkrácenina z lat. centěsimus (stý díl
z platební jednotky) jako pozdější fr. Centime
a americké cent; je-li tomu tak, označovalo to
nejdříve nejdrobnější peníz, pak lesklé
kruhové plíšky na šatech tanečnic, cikánek i na
některých našich krojích. Viz \^šak i titěrný.
četl (doudl.), ch. cetlík, jč. cejtl(ík): kru-
hadlo na zelí; cetlovat (sic. 4), cejtlovat
krouhati zelí. Z něm. Zettel t/v.
céva: stč. cev ciev céva cieva třtina, trubka;
ně. cívka, nově i céva techn. termín vědecký,
k tomu cévnatý. Vlastní význam byl
'trubička' (ještě ve vulg. vč. sere jako cívkou,
má-li kdo průjem = jako když voda teče
trubkou; vslc. diéc leje jak s cifki velmi silně
prší Bf; podobně o toku krve, slz v polštině);
ten ještě je základem v mor. cevna Jg, cefna Β
kropicí konev, džbán. — Sic. cieva, pol. cewa,
cewka trubka, cívka, hl. cywa, dl. cewa cívka,
sin. cev trubka, cívka, sch. cijev, r. cevka, ukr.
čiva cívka. — Psi. asi cevb i céva; příbuzno
je lit. šeiva i šaiva cívka z rákosu, lot. saiva
cívka, člunek, jehla na pletení sítí. Vše to
jsou starobylá postverbalia (tomu svědčí
i dvojí rod v slovan.) od slovesa, které je
v ceviti a lit. káivinti (viz civěti). Základ
měl U-.
ci! db (i) I cicf cipf vábící nebo i odháněcí
interjekce (na slepice, husy, kozy aj.), též
ciba, dci (toto na kočku). Odtud lichotná
jména cibuska cibunka cibenka house, ciba
kuře, cíča deka (sic. cícko) kočka, sic. cip(k)a
čiperka cipuska cipulienka slepice; sic. cickať
= volati cicl na kočku. — Obdobně pd. lit.
lot. nd. cip, r. cyp (na drůbež ap.), angl. tib
(na ovce), pd. ciba a sin. ciba slepice, pd.
cicia kočka.
cíb. Sic. cíb, cíbik je dutý stvol, např.
cibule, česneku, pažitky, apod., msl. kol.
cíbí. Sem patří snad i sic. cíbel, cíblik močová
roura, pyj (k tomu snad i stč. cíbek fík,
tj. posměšné gesto, spočívající v tom, že se
na někoho vystrčí palec vložený mezi
ukazovák a prostřední prst; o původním smyslu
toho gesta viz fík). Dále i sic. msl. cibík,
cípik, msl. s mylným u cuplík culík cidek
trubka u konvice (např. kávové, jíž se
vylévá hotová káva), pak i „hubice" džbánu,
sic. i otvor (jímž se pije; žertovné to zařízení)
v uchu zvláštního džbánku. — Dluž. cypk
hubice nádoby, cypka nádoba s takovým
cypkem, pd. czypek dírka v hrnci na mléko.—
Snad pův. db, ze *stib stvol (dutý!), od
domácí rodiny slov stéblo a stvol, přesmykem
st > ts = c; Kopečný místo přesmyku myslí
na anticipaci závěru a pak disimilační
zánik t.
cibéba: druh rozinek; od střední doby
(tehdy i druh vína), dosud nář. (na Kunštát-
sku). — Sic. cibéba, pol. cybeba. Z něm. Zi-
bebe, to přes it. zibibbo z arabštiny.
cibriť sic. zdokonalovat cvičením,
,,cepovat", přísně vychovávat; zpravidla s vy-;
vycibrený znamená 1° vychovaný, ale i 2°
prohnaný, 3° vystrojený, umělkovaný (tento
třetí význam je od změtení s cifrovat zdobiti)
(cubřiti Kt 1 je zajisté jen Kottova chyba
péra). — Ze sic. je přejato na Moravu, všude
s -ovát; cibrovat KpU, cimrovat bíti,
cepovati Β (záměna ret nic bjm), u Kyjova
cermovat, na Podluží cernovat t/v. Zdá se, že
to sloveso proniklo z Moravy i do Čech:
u Paky je cemperovat cepovati Kotík 9, už
hodně změněné, ale má ještě r; od něho je
pak jen krok k cepovati (vy°, o°), kde
zapůsobila představa o mlácení cepem (ale
nesmyslná, od ní je daleko k pojmu cvičení
n. výchovy, i když přísné). — B. nář. cíbár
čirý, průzračný (o vodě, obloze). Protože
jako bulharský ekvivalent se udává bistár
(vedle cist, jasen), cibree se = bistri se (toto

cibule
85
cikán
u Georgieva Váprosi 47), je zřejmé, že cibár
vzniklo přesmykem b-st > ts-b z bistär 1°
bystrý (ostrovtipný), 2° čirý, průzračný.
Cibár podrželo v bulharštině jen druhý
význam, kdežto sic. slovo vychází ještě se
staršího, prvého významu (oba významy
vyšly z pozorování bystrých vod: voda je
bystrá v horách, přitom vždy čirá). Cibriť je
tedy starý bulgarismus; zachoval i význam,
který bulharština nyní už nemá. (Mylně
o c. Janko ČMF 19.26 a 22.242 a Georgiev
na uv. m.)
cibule, již stě. — Sic. cibula, pol. hl. dl.
cybida, pol. též cebula; ukr. cybulja z pol. —
Ze střhn. zibolle, zebulle, to pak z lat. caepula.
(Sch. čipula z it. cipolla; sin. cebula z něm.
s italským vlivem v č-.) — Pomnožné č. sic.
cibule znamená žertovně ,,baňaté hodinky
starého typu"; ten význam má i něm.
Zwiebel.
cic: druh kartounu; v č.; od Rohna. Pol.
eye, dluž. cerc, r. sitec. Z něm. Zitz; pramen
je v bengál, chit.
cicvár i citvar, již stč. — Sic. cicvár, dl.
cytwar, pol. cytwar, cytivor. — Středolat.
bylo cituärium (tak u stč. Klareta), to pak
ze střlat. zedoärium (odtud fr. zédoaire, angl.
zedoary); pochází z orientu (pers. zadvär,
arab. zidvär). Z ital. zettovario je sthn.
zit(e)war; odtud asi (ne ze střlat.) jsou naše
slova; v č. je dále spodoba í >ck
začátečnímu c.
cíditi 1°: nč. význam zúžen na takové
čištění, jestliže se předměty (z kovu, skla, ale
i boty) potom lesknou. Ale stč. cúditi
znamenalo čistiti, např. obilí od plev, vinici od
plevele, dům od neřádu, dosud mor. (a sic.)
je obecné čudit (han. códit KpU) studnu =
vybírati z ní usazeninu na dně (pak i vy-
cúdit pivo = vypíti do dna); val. (a sic.)
ještě o obilí, pocudky, odcudky, výcudky =
zadina. Přeneseně mor. sic. cúdit (sic. též
cudzii) = kárati, plísniti koho; s mylným c
je sic. ču(ž)diť koho = plísniti, msl. cudat
se vaditi se, klad. vy čudit komu; s má laš.
sudii koho = nadávati komu, vysudiť kemu =
přísně domlouvati Malý. — Sic. cúdit; pol.
cudzič čistiti obilí, č. koně hřebelcem, cvičiti,
bíti, sem i cudowac ničiti, spílati (přejato do
laš.: (po)cudovat se s kým = (po)vaditi se,
k tomu i postv. cuda křik, rámus, přen. slota,
metelice); k tomu čuchat plísniti Jgd vč.
(nové -chati). — Jest patrně vyjíti od
složeniny ocúditi (je č. a sic); tu vykládáme
z *ot-suditi. Slovesu *snditi (viz výše laš.
suditll) zcela odpovídá stind. faktitivum
sodháyati čistiti, od kořene sudh- (s nímž
cíditi srovnal již V. Brandl v Gloss., 1876);
od něho je stind. šudhyati -tě stává se čistým.
Cúditi povstalo tedy mylnou dekomposicí,
podobně jako cítiti. Od něho je stč. cudný
pěkný, han. códné (přejato do polštiny:
cudný t/v) a mor. necudný znečištěný; ale
nč. (ne)cudný ve smyslu čistoty pohlavní je
asi jiného původu, viz cudný.
cíditi 2° stč.: káleti. Viz cíditi.
cidr; pol. cydr. Slovo západoevropské (fr.
cidre, it. cidr o, něm. Zider) původu nejasného
(vyvozují je z lat. sicera, to pak z hebr., =
jakýsi opojný nápoj, což je nejisté).
cifra 1°: číslice. ,,Je z toho i šifra, stč. cifra
(: sekretáři do cifer překládati poručili, Mitro-
vic)" Šmilauer. — Hluž. pol. cyfra, sic.
r. cifra. — Z něm. Ziffer fem.; to značilo
asi do 15. století nulu, podobně jako it. šp.
port. střlat. cifra; ale když ten význam
převzala it. nulla, dán slovu c. význam
číslice. Východiskem je arab. sifr nula, pův.
= prázdnota.
cifra 2° sic: ozdoba, příkrasa (nadbytné
obloučky, kvítky, rozviliny ap. na kresbě,
výšivce), umělůstka v hudbě, tanci apod.;
cifrovat zdobiti tak, umně tančiti s křížením
noh, ozdobně hovořit ap. Přeneseně kón
cifruje = parádně a lehce si vykračuje. —
Se všemi odstíny proniklo ze sic na jižní
Moravu; navíc je tam ,,hrdě si vykračovat"
o člověku a ironicky ,,plést i nohama"
o opilém. Chodské cifrovat Hr, rovněž
přeneseně o rychlé chůzi nebo o čiperném
pohybu, je asi náhodný import (vojáků, dráte-
níků ap.) ze sic nebo msl. — Z mad. cifra
ozdoba (Sulán). To je ze středověké latiny
uherské: tam doloženo cifrare zdobiti.
Základem je cifra 1° (viz), dokud znamenalo
nulu. Kroužky apod. ozdoby na malůvkách
a ve vyšívání byly označovány tehdy (snad
posměšně) jako nuly, ale.když cifra ztratila
význam „nula", vyhranilo se u Maďarů
pojetí ,,ozdoba", které pak bylo přenášeno
i do jiných umění. Sic původu je tedy
i č. vy cifrovat PS.
cigáro apod.: sic -a. Zdrobněle franc ciga-
rette pro zvláštní výrobek (něm. Zigarette, ě.
cigareta), č. kdysi cigaretko, odtud (okolo
1900) lidové ntr. retko nebo fem. retka. Původ
slova je v Americe.
cihla; cihelna; sem patří i cihlice Jg, nyní
lid. cihlička žehlička (krejčovská se zprvu
podobala cihle arci více než nynější žehličky
v domácnostech!). — Spolu s pol. cegla
( > ukr. cegla), hl. cyhel, dl. cygel, sin. cigel,
sch. ciglja je to ze střhn. ziegel (to z lat.
tegula). — Ale sic tehla (odvoz, tehelný, -lna)
a stč. tehla je přímo z lat. Hegla < tegula
(toto od tegó kryju); mor. nář. tihla je asi
z tehla pod vlivem podoby s ci-. Svěrák LF
73.96 a 74.64.
cícha, stč. též doloženo -ie- -aj- -ej-. U vl-
ta\^ských vorařů znamená i jistou pytlovitou
sít na ryby. Hl. pd. cycha. Ze sthn. ziecha
zomentum (B. Ryba pís.) nebo ze střhn.
zieche, to pak vyvozují z *těka < lat.
thěca < ř. υήκη.
cikán, sic cigán. Odtud han. cegánet, sic
msl. cigánit lháti, č. cikánovat se nuzně se

ciknouti
86
ciráty
protloukati, bídně živořiti. — Cikáni přišli
do Evropy přes byzantskou říši. „Domněnka
o tom ... je potvrzována i tím, že pro
jméno ... cikáni, něm. Zigeuner, it. Zingari,
fr. Tsiganes lze nalézt společného řeckého
předka ve slově Atsinganoi n. Atzinganoi,
jímž byli cikáni v Byzanci označováni.
Vlastní původ tohoto slova není ještě
bezpečně osvětlen. Bývá spojováno s názvem
byzantské heretické sekty Athinganoi. V
historickém vývoji byzantské řečtiny však
nikde nenacházíme změnu ťh > ts. Cikáni
sami se tímto názvem neoznačovali a jméno
se nikde neobjevuje před tím, než cikáni
přišli do řeckého prostředí" (R. Dostálová,
Zprávy Jednoty klas. fil. 4.1962.51). Cikáni
sami se označují jménem Rom, Romani: prý
to ,,je snad odvozeno od jména, jímž
obyvatelé byzantské říše sami sebe označovali
a které hrdě nesli jako pokračovatelé římské
říše, totiž od jména Romaioi" (ib. podle
A. T. Sinclaira z 1909). Ale nejspíše je róm
z ind. dóm, což je název pro příslušníky
potulné kasty, ve všem podobné cikánům
(o ní Lesný AO 12.121n.); o záměně djr
viz § 6 (V. Meh.). Angl. jméno cikánů gypsie
a novořec. pl. γύφτοι je od jména Egypta.
„Lidové vrstvy [řecké] ztotožňovaly cikány
s Egypťany, nazývajíce je Aigyptioi; ...
mnohé skupiny přicházely skutečně
z Egypta."
ciknouti: mor. tomu cikne = dědí, svědčí,
jde k duhu (B od Znojma), č. fam. štěkne
mu to — sluší (o šatech). Nejasné.
cikorie, nyní obyč. -rka. — Sic. cigória,
cigorka, pol. cykorja. Z něm. Zichorie, to pak
ze střlat. cichorea čekanka (nyní botanicky
Cichorium) < ř. κιχώρεον.
cíl, tak i stč.; nově cíliti někam, docíliti
čeho. — Sic. ciel, pol. cel (stp. cyl), ukr. cil,
r. cel, sin. sch. cilj. — Ze střhn. zil.
cimbat (han. ce-): sázeti peníze na stůl, na
dlaň, odtud vm. cimbuřáky peníze (cy- Hor).
— Z něm. arg. zimbeln bíti (durchprügeln,
auspeitschen), přenes, napočítat (rány) (mit
dem Schoot aufzimbeln = mit dem Kantschu
aufzählen, schlagen; cit. u Wolfa). Sem snad
patří (s novou ch-ovou příponou) jč. roz-cí-chat
rozházeti (peníze), zničiti. — Vm. cimbat (se)
courati se Z, cymbať se potloukati se Hor
upomíná na hl. campac t/v.
cimbule, -lká: zděř na „náboji" vozu,
kovový kroužek. Nejasné.
cimbuří, stč. cimborie; sic. cimburie, hl.
cymbra. Asi z něm. Burgzinne přesmykem,
Janko ÖMF 5.411; jinak Štrekelj Zur sl.
Lehnwörterkunde 10.
ciment: plechová (cínová) nádoba na
nápoje, sic. též -ta. — Viz cement.
cimfrlinka (-n/-), -ína (vulg.). Sic. cinfrlina.
Z něm. zimperlich upejpavý.
cimpr-campr (přejato nyní i do sic, SSJ),
jč. též cípr- (Dušek 1.23), ve rčeních jako
rozbíti na c; han. (Gr) a msl. na campáry.
Sin. cemper drobná část něčeho, cemperiti
rozbíti na drobno. — Asi z rak.-něm. Zimperl
malý kousek. Sem snad i capart.
cín, stč. též cajn. — Sic. cín, pol. cyna
(> ukr.), hl. dl. cyn, sin. sch. ein. — Ze
střhn. zin (nyní Zinn).
cindrle: cetka; zdrobn. cingrlátko; sic.
cingerlenica blýskavý drátek ve věnci nevěst.
Původně platilo snad jen o něčem, co öe
třpytí. Snad tedy je z něm. zdrobněliny od
Zindel druh taftu; r disimilací před l. Ale
viz i cetka a titěrný.
cinifádl mor.: druh hroznů; u Jg. cinifál,
sic. cirijandel. Z něm. zirifandel sylvanské
víno. (Šmilauer.)
cink 1 °: v starší době jistý hudební nástroj
dechový. Ze střhn. zinke t/v.
cink 2°: oční zákal; stč. též cink; mor. cink,
cejnek. Pol. cynek. — Ze střhn. zinke bílá
skvrna v oku.
cink 3°: stč. pětka v kostkové hře. Pol.
cynek. Ze střhn. zinke t/v, to pak z
románských jazyků (fr. cinq pět).
cinkati, cilinkati, cingotat; mor. cingat,
cingélať. — Sic. cengat, s v cvincať cvendzať
cvinieť (srov. *zvbněti > zníti) = mor. cvínit,
cinět; hl. cynkač, r. téríkať. — Zvukomalebné.
Srov. klinkati.
cinobr, sic. cinóber: z něm. Zinnober, to
pak přes pro v. cinobr e < lat. cinnabaris
a ř. κιννάβαρι ζ perštiny.
cintati, tak i sic: slintati, cinták ubrouseček
dětem pod bradu; jč. cimtat. Asi obměna
slovesa slintati. Chodské klintat je eufemis-
tická obměna téhož slovesa.
cintovat chod.: třásti, vy0 PS z J. Vrby;
patří sem i jč. dehtovat se? Sic ci(n)tavý,
cintlavý cintula citlivka. — Asi z něm. zittern
třásti se?; tt rozloženo v nt.
cíp, již stč.; odvoz. mor. cípnatka, cípnice
loktuše. Sic cíp. — Ze střhn. zip] cíp
(nyní Zipfel). — Odtud odvozeno vč. cipák
ciplík (a ciple Pt) popruh na loktuše,
picák Jgd (přesmyk), picas us. t/v; jm.
cépka plachta na kolebač (visutou kolébku).
cipel laš.: rampouch; z pol. cypel t/v, to
z něm. zdrobněliny od Zapfen (rampouch —
něm. Eiszapfen). *
ciplík: laple u kůzlat Jgd. Z něm. Zipfel
cíp, přívěsek, což je táž zdrobnělina jako
u cipel.
ciráty i ceráty caráty cirifáty, sic cirády: 1°
ozdůbky, titěrnosti; 2° okolky, průtahy. —
„Z barokní latiny (ve středolatin. památkách
není!) novověké je známo u Hammer-
schmieda altaria cum cyradis et coloribus
(oltáře s c-y a barvami), v jedněch účtech
za výzdobu barokního kostela vyplaceno
sochaři pro cyradis e ligno quercino (= za
ciráty z dubového dřeva). U Rohna jsou
3 různé doklady pro cyrády, vždy s něm.
Zieraden. Zdá se tedy, že z něm. slova

cirífinda
87
cítiti
vznikly teprve v novověku nejprve cirády
(d je uchováno v sic), odtud dráty, nakonec
ceráty." B. Ryba rkp.
cirífinda cilifinda ciflrinda curifinda culi-
finda čulifinda (toto Hal) cifinda ficinda
cinda lid.: špatná káva; flonda káva („žert."
Jgd). — Z *cikorikafinda, od cikorikafe,
názvu to cikorkové náhražky kávy, běžného
před 100 lety a přejatého z němčiny; -nda je
podle brynda. Slovo takto příliš dlouhé si
lidový jazyk zkrátil vypuštěním slabik ko
a ka. Neprůhlednost nové podoby zavinila
další změny. Meh NŘ 29.153. ^ (Mylně
Treimer 13: z Zierfahndler, tj. cinifádl, viz.)
cirkas: druh tkaniny; chod. mylně si-.
Z něm. Zirkassier, tj. čerkeské sukno. Něm.
je též Tscherkass, lit. čefkasas.
církev: stě. cierkev gen. cěrekve kostel
(„především dřevěný: kostel kamenem a cierkev
dřevem ustavený, Hus"; Šmilauer); odtud
Cerekev, Cerekvice: tam bylyv zakládány
kostely záhy po pokřestění Čech; nový
význam ecclesia převládl od 15. století,
podobně jako v němčině; v pol. od 16. stol.;
sic. cirkev je z češtiny. Mylné psaní stč. iejé je
následek hláskové analogie při klesání jotace-
a dloužení: jako za cesta byla cesta i ciesta,
tak k *cerkev > cérkev cerekve přistoupilo
cie- a dále ce-. — Stsl. crtky, pol. cerkiew,
ukr. cerkva, r. cérkov\ hl. cyrkej (z češtiny),
dl. cerkej (rovněž z češtiny), sin. cerkev,
cerkva, sch. crkva erikva cr(i)kav. — Slovo
velmi nesnadné. Starý význam byl 'kostel'
(kdežto stč. kostel = nč. církev). Není shody
ani o tom, bylo-li původně cbrky či Cbrbky.
R. Nahtigal (cit. z Pircheggera IF 57.70).
přijímá dvojí přejetí: 1° rané balkánsko-
slovan. erbky ze starogerm. nebo předgót.
*kirikó (to snad z lokálu κνριακω) a 2°
pozdější moravsko-pannonské cirbky ze sta-
robavor. dativu sg. chirichun. Stará čeština
mluví pro cbrt>-. Blízké útvary jsou ř. κνριακή,
z toho lidové κυρικόν, a germ. *kirika
(z řečtiny; sthn. chirihha, něm. Kirche atd.).
Je doloženo i r.-csl. k-: ak. sg. krbk^vb
v 13. stol. a vok. sg. krkvi v 15. stol. Obtíže
činí neoprávněné c- (z germ. ki- čekáme čb-\,
z řec. κ pak c-). Kiparsky tu myslí na
„latinisující učenou výslovnost" Hsir(i)ka
(vedle níž zůstávalo lidové kůr(i)ka > *k brky,
Gunnarson dokonce vycházel ze základu
zcela jiného, z román. *biserika, tj. basilica.
Koncové -T>vb je tu jako u mnohých jiných
slov přejatých z němčiny. — Ř. κνριακή
znamená „Páně", totiž εκκλησία, chrám;
tedy je to vlastně původní přívlastek;
slovo pro chrám bylo z pohodlnosti vyne^
cháváno.
cirkus, tak i sic. = lat. circus závodní
dráha, závodiště. Přejato v nové době
(není u Jg!) jako evropské slovo z něm.
Zirkus.
cirok i Čirok, druh rostlin. Od Preslova
Rostlináře (dříve u Mattiola měl název
jáhly indské nebo indiánský, že pocházejí
z Indie). Sic. cirok. — „K nám to slovo bylo
přejato z mad. cirok; pěstuje se jenom na
již. Slovensku." Šmilauer. Mad. slovo zjiho-
záp.-slovan. ^sirtkt (sch. sirak, sin. sirek),
což je prý (Spitzer WuS 4.140, Kniezsa 116)
z lat. syricus syrský.
císař, stč. ciesař; mor. místy tisař (zpětnou
analogií k asibilaci ti > ci). — Sic. cisár
(z češtiny), pol. cesarz, ukr. cisar\ r. césar*
( = římský císař), sin. césar. Viz i car. — StsL
a psi. césarb je nejspíše z lat. lidového
adjektiva caesarius (P. Skok). Podle jiných
z gót. kaisar (to pak z lat. Caesar; u Germánů
se toto osobní jméno stalo titulem
nejvyššího světského vládce); -ařb místo *-ořb
by v tom případě bylo asi vlivem přípony -ar b-
(č. -ar -ář), která je ve jménech ěinitelských.
cisiojan, sic. cizioján: ve středověku
kalendář nepohyblivých svátků. Z circumcisió
(obřezání, totiž Páně) a jan (první slabika
z Jänuarius = leden).
cisterna, tak i sic: kašna; místy lidové
(Hod. 61); stč. mor. ci-. — Znění s c je přímo
z latiny (skrze školy a vzdělance); s č z
italštiny.
cit! mor. sic. interjekce přikazující ticho
(též cet, sic. čit i čet). Pol. ukr. cyt. —
Základem je prosté s jako v č. st\ a pstl, opřené
na obou stranách o závěrové t; samohláska
do ts-t vložena pro ulehčení výslovnosti.
citera, stě. a sic. citara (přímo z latiny)
Táb; ně. -era vlivem něm. Zither. — Z lat.
cithara < ř. κιυάρα. Lidové citra (je i poL
cytra > r. citra) je z něm. Zither. Viz
i kytara.
cítiti: stč. cútiti, nč. dále po-ciiovati, (ne)-
citelný > necita, citlivý (odtud Jungmannovo
citlivka, jež se udrželo), postv. cit, pocit, sou-
cit, odtud bezcitný, soucitný. Znamená obecné
'čiti', proto místy i dnes = slyšeti (v. NR
20.247; Hoš. II). — Sic. citu, cit, citlivý,
citlivka z češtiny. Pol. cueie, hl. cucic, sch.
čutiti, sin. čutiti cítiti, ukr. očunjaty očunju-
vaty vzpamatovati se, r. očutíťsja očunúísja
očunáťsja octnouti se, náhle se ukázati,,
strus. očjutiti, osčutiti zpozorovati, poznati
atd., csl. ostutiti cítiti. — Původní bylo
oťutiti z *ot-jutiti, jemuž odpovídá lit.
at-jaučiu at-jaüsti cítiti; o. se. znamenalo
pocítiti sebe, uvědomiti si sebe,
vzpamatovati se po spánku, mdlobách apod., tedy
procitnouti, přijíti k vědomí, probuditi se.
Κ tomu přitvořeno jednodobé r. očnúťsja,.
pol. ocknqc si% probuditi se (z ot-jbt- < ot-j'bt-,
k lit. at-juntii at-justi); ale č. oc(i)tnouti se
a sic. ocitnut sa znamenají najíti se, objeviti
se na nějakém místě (pův.: zpozorovati se,
uviděti se, ucítiti se...). Protože tj > t
dalo c, st, (c) c, přestalo býti složení slovesa
průhledné, *-ťtiť bráno jako základ a mylně
odlučováno pouhé o-; k novému cítiti pak

cito
88
cmour
dávány předpony pro- vy-u-. Meh Studie 41.
Hujer 1.148n. má stě. doklady pro o. se ap.
s významem 'probuditi se'.
cito: honem, rychle. Z lat. cit δ t/v. „Přejato
skrze úřady; bylo to označení jako naše
Spěchá." Šmilauer.
citovati: volati na soud, na úřad apod.,
volati za svědka (odtud: uváděti v knize cizí
mínění jako dosvědčení vlastního), vulg.
volati duchy ze záhrobí apod. Κ tomu
citace, citát. U Rosy též cet psaní, obsílka,
cetiti obeslati. — Evropská slova, z lat. citaře
uváděti v pohyb, zváti, předvolávati.
citra msl.: ve valše lišta (hranol dlouhý
380 cm, o straně 15 cm) vodící hlavy, které
bily do sukna. Viz popis u J. Peška, čas.
Slovácko 1961, 90n. — Původ nejasný.
Κ vitra?
citrón, v č. od střední doby. Tak i sic. —
Přes něm. Zitrone fem. je z it. citrone mask.,
což je odvozeno od jména toho stromu citrus.
V češtině je mask. podle limon, což byl
stč. název citronu.
civěti, v č. doloženo od Rosy; za Jg. vč.
ceveněti. Znamená dívati se tupě s
vypoulenýma očima, pak expresivně 'bez činnosti
někde dlíti' (čekáme-li na něco apod.). —Sic.
civieť chřadnouti, pomalu hynouti, tvar
zcivená vyhublá, vycivené tělo, vycivieť zem
vyčerpati (,, vy mrskati" bez hnojení). Nyní
má civieť i stejné významy jako české
civěti. Pd. cytvič cywac cewiec cewac hubnouti,
býti těžce nemocen (o ptácích), hynouti,
cewac z nudy dřímati; hl. nář. cowac míti sen,
dl. co was míti sen, dřímati. — Je
předpokládati 1° přechodné *cěviti; jemu
odpovídá lit. káivinti vysilovati (nemocí),
(země) vyčerpávati (půdu), 2° nepřechodné
*cěvěti, k němuž není baltského protějšku.
Základní pomysl je 'stravovati vnitřní sílu'
a 's. se'; zdá se, že dalším stupněm byla
představa prázdného vnitřku, dutosti; proto
klademe sem i slovo céva (ě. céva, cívka) jako
postverbale; k dutosti se zas druží sekundární
představa vypoulenosti; tak vzniklo
přirovnání ,,míti oči vypoulené jako cívky"
(v lotyštině; Virga, U Strauménů, čes.
překlad 160), odtud pochopíme české „civěti
na někoho" jakožto ,,míti oči vypoulené".
cizí cizina cizinec cizota cizozemec odciziti,
právn. termín zciziti; stč. cuzí. — Sic. cudzí,
stsl. štuždh, pol. cudzy, hl. dl. cuzy, ukr.
čužyj, r. cužój, b. cužd: toto vše z *ťudb. Ale
stsl. tuzdb, sin. tuj, sch. tudj je Huďb. Oba
pratvary jsou odvozeniny (příponou -jb)
od ide. názvu pro obec (kmen), který zněl bud
Hautä (lit. tauta národ, lot. táuta národ, cizí
lidé, cizí mladíci, osk. touto obec, umbr. akus.
totam obec), nebo Heutä (gót. piuda národ,
sem patří i Teuton). Obec je pojem širší
než rodina a proto někdy je i jakýmsi
protikladem rodiny, a to ve smyslu 'cizí lidé,
cizina' (lot. tautäs iet jeti do ciziny, tautas
virs cizinec). Proto se slova pro pojem 'cizí'
tvoří od nich (pol. obey cizí, od obec, lot.
tautietis, tautenitis cizinec; chet. tuzziyant-
z Heutijont-, bělor. Ijudski cizí, viz pod lid).
U Slovanů ide. Heudhos 'lid' působilo na
slovo blízkého významu teutä tak, že toto
přijalo d místo druhého t, tedy > *ťuda.
Od ťuda pak utvořeno adj. ťuďb = cizí,
načež základní ťuda konkurencí slova luďh
bylo úplně vytlačeno. Zajímavé slovo je
cizinec; předpokládá výchozí psi. *ťuď-in-b:
jeho „singularizující" přípona svědčí, že to
slovo bylo chápáno jako „jeden z ťudy"
(podobně jako čeledín je „jeden z čeledi").
Pro pojem 'cizí (= nepatřící k mé vlastní
rodině) lid' lze si tedy představit spojení
ťuťb luďb; v něm právě byla možnost toho
vlivu nasnadě. Formu tuďb lze chápati bud
tak, že je od ide. Hautä (viz baltštinu!)
nebo že měkkost na prvním t zanikla disimi-
lací (tak A. Meillet) proti druhému ť. (Dosud
se d pokládalo za důkaz germánského
původu slov ťuďb a tuďb; není to však nutné,
vlivem synonyma luďb se d vyloží
uspokojivě.) O teutä s dalšími výklady: Budimir
ŽA 2.1952.195η., Vjesnik za arh. i hist.
dalmatinsku 55.1953.3n.
cizrna, již stč.: rostlina Cicer. Z něm. Zisern
(doloženo u Mattiola), což je z lat. cicer:
předpokládá to výslovnost lat. c jako ts. —
Naproti tomu starší německé přejetí (s lat.
c = k) je v Kicher, což je v mor. nář.
kechrňa chechrna chachrňa. Viz i cičorka.
ckáti cknútistč.: původně 'dělati c', vlastně
interjekci podobnou zvuku c, pronášenou při
podivení nebo zalíbení; tedy c + příponové
-kati (jako v ach-kati, bozekati aj.). Ně. cek-
nouti: vloženo e aby usnadnilo výslovnost;
význam se tu posunul k 'muknouti, hles-
nouti'. Jč. ani neciká nemuká Krš. s
vloženým i. Zubatý 1.1.144. — Podobně je
tvořeno sic. cuknúť vydati zvuk při
mlasknutí jazykem ap. SSJ.
clo, již stč.; dále čelný -nik celné celnice; nč.
vyelíti, proclíti, celní(k). — Sic. clo, colný,
pol. hl. dl. clo, sin. col. — Ze střhn. zol
(nyní Zoll) t/v, to pak zkrácením z vulg.-lat.
tolóneum < klas. lat. telöneum, od ř. τέλος
poplatek.
cloumati: dolcfženo od Jg; jinde není nic
podobného. Základem je asi mulati, jemu
odpovídá lot. mulit něco vyviklati a tím
chtít vytrhnouti; u nás nastal přesmyk
m-l > l-m a navíc připojeno expresivní c-.
cmour: sedlina po přepuštění másla,
rantaš; us. za Jg. Mor. cmer(ka) cmor(ka)
cmerka, mor. sic. cmúr. Ze střhn. směr
tuk. — Totéž slovo je sic. spis. emar, nář.
cmer, emor podmáslí; významový přesun:
zbytek po přepuštění másla > po výrobě
másla. (Již Jgd pod cmer má dán. švéd.
smór.) — Snad sem patří i val. ómyrdica
pěna z ovčího mléka SvK.

CO
89
cucel
co, stč. čso, sic. čo. Toto zájmeno znělo psi.
6b (toto se dochovalo v ě. jako -č v akus.
jen v pro-č = pro co, se-č ve-c za-č, vniveč <
v-ni-ve-č = v nic), někde zesíleno v čb-to
(srov. kdo z 1cb-to). Gen. čego a česo, pak čbso
(b asi oslabením z ceso děla = proč). Tento
tvar eso > co byl tedy na místě jen v
obratech genitivních, např. když opata ze eso
pohonie (= z čeho)., eso se nedostává. Ale
poněvadž akusativ vůbec odedávna často
proniká na místo genitivu (záporového,
partitivního), tak i zde co bráno za akusativ
a s ním zároveň za nominativ. Stč. bylo
dále eso si buď, cos buď = něco (asi zkráceno
z buď si co buď), cožkoli; což tož = něco,
trochu, srov. sic. čo-to. Zesíleno v což klesá
v adv. s významem 'zdali, kolik, jak, nechť,
ovšem', co (tzv. ,,čoček"), coby (starší
doklady Srn 22), sic. coby = jako (třásl se
co osika = jako něco, co je osikou; vlasy
kadeřavé co vlna = jako něco, co by se na
pohled zdálo býti vlnou). Co den =
každodenně (z obratů jako co hodina to novina, co
[je] Cech — to [je] muzikant = každý Čech),
odtud codenní apod.; co (= pokud, jak)
[je možno] nejdříve; bude tu co nevidět = za
dobu tak krátkou, co [ani] [není] viděti. —
Sic. co: má c z jiných pádů. Pol. co; jinde jsou
útvary z čbto aj. Ide. nom. kui-d je v lat.
quid, ř. τι, ind. cit. Viz i óí.
cok coknicka cokýnka: zoubek u krajky,
krajka; vycokovat; cočkovaný. — Z něm.
Zacke(n) zoubek krajky. Šmilauer.
čokl, pol. cokól, r. cókóí sokl. Viz cukel.
coky! mor. a sic. (na psy): zpátky!,
pryč!, ticho!, mor. též cuky, cahy; sic.
(vy)cokat vyháněti, mor. cogaj sa\ vari,
táhni! — Vše ze střhn. zogen běžeti, táhnouti
pryč. „Je i mad. coky; MEtSz je má za
evukomalebné" (Šmilauer).
cop, han. u Brna cup Rs, han. cuplek KpU.
Z něm. Zopf, snad nejspíše z nář. (hornosas.)
zopp (tak soudí o hl. cop Bielfeldt 117). —
Sem patří i mor. u Zdaru ceplík vánočka
(snad podle copů z těsta, z kterých se splétá;
Pittnerová u Β). Ζ něm. zdrobněliny: již
střhn. zopf, zoph bylo jisté pečivo pletené
jako cop.
couk, stč. cúk: rudní žíla. Ze střhn. zuc,
zug tah.
coul, sic. cól, p. cal, hluž. cól. Z něm.
Zoll.
coun zrn.: mladý výhonek na rostlině B;
mor. sic. cún révový výhonek B-K. — Chá-
peme-li ocún (viz) jako omlád, „odmladek",
je možno zde míti za to, že c. je od téhož
výchozího útvaru, že však se od něho
odloučilo již tehdy, když *otjun>b znamenalo
ještě obecně jakýkoli mladý výhonek (nikoli
již jen rostlinu Colchicum). Ta odluka
usnadnila ztrátu o-.
courati a pod. slovesa: 1° bryndati,
plýtvati nějakou tekutinu, 2° vláčeti, plouhati
(c. se toulati se, odtud han. cancorák kdo se
rád toulá SvB a obecné coura o lehčí ženě);
tyto 2 významy bývají i jinde pospolu:
při 2° se myslí na rousání v mokru a s tím
spojené kapání vody, druhým směrem se
pak dospěje k představě zbytečného
chození. — Courati mor. jč. bryndati, odtud
i couračka brynda (mor. o zelné polévce,
laš. cu- o špatné kávě) a starší (Rohn)
courek číška s^ malou dírkou, z které se děti
učí píti; v Č.: plouhati. — Odvozeniny:
1 ° cou-chati Jg vláčeti, c. se sem tam choditi,
dosud klad. čouhat vláčeti (sukni); mor.
čuchati plýtvati, cuchánek drobty, sic. (na)cú-
chai (na)bryndati vodu, č. čuchati plýtvati,
drchati, kaziti, vč. postv. vocuch kus
špatného šatu; han. (u Brna) cochat se (v jídle)
se přebírat; vč. cuchta coura, necuda.
2° eundati: vč. roz- majetek, mor. c. se
toulati se, mor. cund(r)a (a mad. condra)
nečistotná apod. žena, laš. eundr hadr, cár.
Základ zajisté zvukomalebný.
couvati, lid. coufati. — Sic. spis. cúvaí,
nář. cúfat cofať cófať, pol. hl. eofae dl. cofas,
sin. ca(v)fati ca(v)fniti confniti. — Z něm.
nář. (bavor.) zaufen t/v.
cpáti, již stč.: postv. zácpa; nář. mor. tpat,
iter. zatipat, zatipka ucpávka. Pd. cpac,
hl. cpěc. — Jest vyjíti od *stipati, jež by
odpovídalo latinskému stipäre cpáti,
pěchovati, stiskovati. Toto *stipati vězí ještě
v mor. natipat nacpati, zatipat zacpati
(postv. zatipka ucpávka); s odpadlo tehdy,
když mizelo disimilací před s-ovými
příponami u téhož základu, viz tisknouti. Po
předponách nastávala redukce: jednak,
dokud žilo s, *nastipati > *nastbpati, kde st
dalo c buď přesmykem, nebo (Kopečný)
anticipací t a pak zánikem s (st > tst > ts);
jednak natipat > naťpat. Oslabená forma
pronikla i do nesloženého tvaru: cpáti, tpai,
pod. v pol. hl. Od téhož základu je i tísat,
tiskat, tisknout (viz). (Poněkud jinak soudí
Kopečný Slavia 25.322n.: tam i liter.;
má vše, základ t-p, za zvukomalebné.)
erbať laš. (Mojmír Horečka pís.). Patří
k srbati.
crčeti 1° vydávati crčivý zvuk, 2° mírně
téci s takovým zvukem; nář. i crkati cvr(n)kati
curkat curcet ernkat cmrkat cvrgať cvrndat
srcat. Také s c: msl. za-ščřkat pocákati Mal.
Viz i zurčet. — Sic. crkat = 1 °, crkat = 1 °, 2°;
dl. cyrkaé, sin. sch. crkati, b. carkam. —
Zvukomalebné: základ cr a příponové -kati
a -čati > -četi. Viz i cvrčeti a čurati.
cucek: odpadek z koudele, cár, chumáč;
cuckovati [život) bídně protloukati, c. se
živořiti (tj. pracovati s nejhorším materiálem
apod.). — Cucek se nedá upravit na dobré
niti, je to zdrchanina, pocuchaná braková
vlákna. Proto je to asi od čuchati, ale k cu-
přidvojeno -c-ek.
cucel, cuclik stč.: jakási část oděvu. Patří

cúda
90
cuplati
sem i sic. cucaj kožíšek bez rukávů? Původ
nejasný.
cúda: v latinských listinách středověkých
českého původu: soud zemský nebo krajský;
psáno zuda, czuda. Odvozenina: střlat.
(c)zudarius soudce. — Je to polát inělé
č. súd; ,,ani změna rodu mužského v ženský
ani proměna počátečního s v c není u latini-
so váných českých termínů ve 13.—14. století
nic zvláště neobvyklého" (V. Vaněček NŘ
26.135). Viz i Růžička PhS 3.156.
cudný. Vzniklo zpětným pochodem z ne-
cudný, to pak je z nestudný = nemající
studu; st dalo přesmykem ts = c. Las.
nécuda Malý = nestyda.
čuchati je několikeré: 1° uváděti v
nepořádek (vlasy, slámu apod.), od cu-diti
(pd. cudzič za tvlosy), viz culit a kudliti
od kudla 1°. — 2° plýtvati Jg-B, sic.
nacúchat vody = nabryndati (zbytečně,
nevhodně), srov. cu-ndati, asi od courati;
jč. cuchna nešetrná žena Jjčř 214. — 3°
chlastati, nemírně jísti nebo píti, srov. mor.
cúhat t/v a han. cochat se přebírat se v jídle
Rs, cochánek zbytek jídla KpU; srov. culiti
píti, od mor. cúdit (goralku) t/v; je i bulh.
cokam, cukám opíjeti se. — 4° bíti, sic.
cuchtit, cuchtovat t/v, srov. mor. cúhat t/v,
cuhnit strčiti, han. cóhnót, cuchnit bíti, asi
od cubati bíti, pol. cupnqc udeřiti nebo od
čuditi, sic. cúdit koho palicou. — 5° čuchati;
vy- koho = vyplísniti, srov. pd. cudzic t/v,
je od čuditi čistiti. — Jsou to vesměs nové
útvary, často náhodné, jen místní a pomíjivé,
od rozličných významových variant sloves
čuditi courati cupati a jiných (ale při b. cokam
cukám Georgiev Vaprosi 24 cituje i toch. AB
tsok- tsuk-, Β tsauk- píti). Nelze tedy
vycházeti od jednotného čuchati a přijímati
u něho rozvětvení významu. Meh LP 4.123.
cuchta č. sic: jisté kování na „váze" pod
ojí vozu. Z něm. Zucht.
cukati lid.: trhati, škubati. Sic. cukat. —
Z něm. zucken.
cukel vm. slez.: obuv s dřevěným pode-
švem. Podrobnosti Baran ČL 42.248. U Zá-
břeha cokitle plur. — Cukel je z bavor. zuckel
dřevák; sthn. bylo zokel, střhn. zockel, tak
i dosud v Tyrolsku a Štýrsku. Pramenem
toho je it. zoccolo dřevák (v. nyní Öhmann
NphM 43.30). Téhož původu je i čokl, viz.
cukr, stč. též cukar, cuker; cukroví, cukerní,
cukrovka, cukrovinka, cukřenka; lid. cukrle
(z něni.), zdrobň. cukrláťko > cukrátko. —
Sic. cukor, odtud cukrík cukrovinka; pol.
cukier, hl. cokor i cukor, dl. cukor, ukr. cukor
(z pol.), sin. cuker, sch. cukar. — Ze střhn.
zucker t/v, to pak z it. zuchero < arab.
sukkar < ind. sarkara-. — Lid. cukerín je ze
sacharin (toto z no volat, sacharum < ř.
σάκχαρον < páli sákhara) přichýlením k cukr.
Ze sacharum je r. sachar. — Cukrkandl,
stč. -kanda, z něm. Zuckerkand(el).
cukrovati, o hlasu asijské hrdličky Strepto-
pelia (chované u nás v zajetí). Její kukrú
žertem přikloněno k cukr. Přeneseně c. (sic.
cukrovat sa) = milenecky sladce mluviti
apod. (ptáci z čeledi holubů, tj. i hrdličky,
pokládají se za vzory něžné lásky), odtud
i cukr oušek miláček.
culík: cop (stuhou ovázaný chumáč vlasů,
nikoli pletený), han. colék; sem snad patří
i mor. culík rampouch, colky šubry. Původ
nejasný; snad od culiti motati.
culiti je několikeré: 1 ° píti, snad z *cu-hliti
< cu-cati, srov. culiti prst NŘ 5.101, 5.104;
lid. vč. nacidený opilý. — 2° vč.: tlachati;
přísti na kolovratu (Ktk; asi hanlivě),
asi k cu-chati. — 3° jíti pomalu (klad.
Kubín 168), mor. culinovat hmdati se,
culingat se motati se na místě apod., han.
colencovat se bez účelu choditi; snad z cu-pati.
— 4° vč. c. se vulg.: usmívati se, asi expre-
sivní obměna k vč. tulili se t/v, neboť u Vys.
Mýta je i stulit se t/v ( < šeuřit set), *st > c
(Bachman); srov. pd. emulic sie a rýmové
židiti se, sic. chmúlii sa t/v. — 5° za-ciditi
zamotati PS.
cumlati, odtud cumel; nář. i emuldai. — Sic.
spis. cumlat, cumel, cumlík, nář. clumai, cmú-
lat, hl. cumač comaé cumac a čumjel, dl. tšumas
tšumaš atšumjel. — Snad je to jen výtvor pro
,,dětskou řeč", proto k zvukomalebnému cu-
(ču-) 'sáti' byly připojeny hlásky snadné m l d
s možností přesmyků. Obdobné hlásky jsou
ve střhn. zutzel, v něm. Zulp, Wutschel
cumel, je i Zummel (cituje Muka). Rýmuje
se s dumlati zumlati Mumlati t/v, srov.
i gemlat. Viz i cecati a culiti 1°.
cumploch, mor. i camploch, cumpla: žena
nepořádná, coura apod.; dříve i cumplík
cumplíta šumplíta t/v Jg. Na Chodsku
cumploch = pešek. — Dluž. tšumplawa.
Z němčiny; je doloženo jihoněm. tchümpeli
coura s roztrhaným oděvem. Κ tomu při-
tvořeno mor. ucumplat ucourati KtD. —
U Chlumce n. C. bylo jiné cumploch = culík
vlasů, asi původně *culoch, pak zesíleno
pomocí m, pak ml > mpl.
eunda podkrk.: dřízek u másnice (,,ta část,
která se na tlouk skrze díru navlíká, aby se
nic z máslnice nevyšplíchalo" Jg), též
eundicka, eundatko, eundra. — Málo jasné;
snad obměněno z cuká (= suka fena)
vulgární příponou -nda; předměty něco
brzdící, něčemu bránící mívají jména fena,
suka, čuba.
cupati, o jistém způsobu chůze (sem patří
i slezský tanec cůpek), stč. kón cupá; zdrobň.
cupkati, cupitati. — Sic. cupotať, zdrobň.
cupkat cupit(k)at tupkat ďupkat, pol. cupac
cupati, tiše za někým jíti, sch. cupkati
poskakovati. — Zvukomalebné. Rýmuje se
s dupati, tupati, dl. tupaé. Blízké je sin.
cipati těžkopádně jíti aj.
cuplati: koktati, zatrhovati v řeči, Janko

cupnouti
91
cvrček
ČMF 21.36, zacuplávati PS z Kubína:
vyslovovat c místo c ap. — Zvukoma-
lebné.
cupnouti srn.: spadnouti (o ovoci, se
stromu), cupnuť (u Frenštátu). Sic. cupnúť t/v,
vsi. iter. cupkac. Zvukomalebné. Rýmuje se
s člupnút, chlupnút t/v.
cupovati i cupati: rozbírati plátno na
jednotlivé nitky, tak vzniká cupanina, kdysi
užívaná — jako nyní gáza — na rány. — Sic.
cupkat. — Z něm. zupfen (nář. hornosas.
zappen) t/v. O tom Šmilauer, OKP 2.10.
cvakati, sic. cvak(ot)at, cvaknut:
zvukomalebné. Podobno je lit. tvasktti, tvaks'ti t/v.
cválati 1 °. Bylo původně přechodné: (koně)
popoháněti, cvičiti k trysku; ještě za Jg bylo
přenesené c. koho, vy- vycvičiti, vycepovati,
dosud je nevy cválaný. Vm. cvalovat, sem
patří i přicalovat B, bez v. Pak (již od
15. stol.) vynecháváno koně a. vazba vůbec
zapomínána, c. se stalo nepřechodným
a ustálilo se v nynějším významu; přitvořeno
postverbale cval (to přejato do polštiny:
cwal, a ukr.: cvalom i cvalom) a příslovce
cvalem, sic. cvaly. Sloveso na Moravě
obměňováno: cvalangovat B, cvachat Kolkop,
cvachýňat B. — Sic. cválat, cval, ad v. cvalom.
— Z něm. nář. (bavor.) zwahn (zwähn,
zweihn) zbíti, trýzniti (Janko ČMF 17.297,
LF 65.46, Šimek LF 64.443), což jsou
varianty za spisovné quälen (Kopečný).
cválati 2°: laš. cválat se váleti se (u
Frenštátu), obměněno ve vm. cváchat cvachýňat
cváňat pomalu, obtížně jíti, při-cvankat sa. —
Z pol. czwalac si§ těžce se pohybovati, váleti
se někde (v blátě, špíně), což je = váleti se
a zesilovací c- (jako v č-márati).
cvek, od stč. doby i cvok, zdrobň. cvecek,
cvoček: druh hřebíku, pak hřeb ve středu
terče; přeneseně míti v hlavě cvek = starost,
utkvělou myšlenku, od toho je vulg. cvok
popletenec, blázen; mor. též (cvek i cvok) uze-
nice (od cvekovat, viz níže). Sloveso cvekovat
(-o-) cpáti, plniti, vulg. na-cveknout se najísti
se, vč. cvaknout si pochutnati si. — Sic. cvok,
pol. čwiek > ukr. cvjak cvok apod.; sin. sch.
cvek, hl. cwok. — Ze střhn. zwěc t/v; o je
snad z bavor. Zwack. — Sem náleží i sic.
cvik klín a č. cvikovati klínovati, zarážeti
c\'oky do něčeho, např. do zdi (jakožto
podklad pro jisté upevňovací práce), něm.
Zwick a zwicken t/v. Dále č. cvikl, sic.
cvík(el), pol. cwykiel, cwikiel klínovitá vsázka
do sukně n. jiných částí oděvu; něm.
Zwickel. Konečně cvikr, něm. Zwicker skřipec
(druh zařízení s očními skly).
cvěnem val.: s námahou; cvenovat cvěnem
dobývati. Asi z něm. (cven) v zwingen
násilím tisknouti, svírati, zwängen násilně
stlačovati.
cverok: za Jg sekyra, mající ostří na přič
z jedné, na dél z druhé strany; mor. cverhok
koplice. Z něm. *Zwerchhackefl
cvičiti: doloženo od konce 15. stol. (dříve
bylo pro ten pojem, jak ukázal Fr. Ryšánek
ΜΝΗΜΑ 132η., Slavia 7.234, svykati.) Postv.
cvik stč. znamenalo 'honný pták, dravý pták
vycvičený k lovu (krahujec, jestřáb, sokol)';
přejato do polštiny: cwik. Později vzniklo
nové post verbale cvik cvičení, dresura, a
výcvik, jež nč. převládlo; nověji nácvik,
rozcvička-, sic. iter. pricvíkat přidržeti koho
k čemu, č. vy-cvikovati, lid. cvikány asi:
honěný v čem, mazaný. — Přejato z něm.
zwicken 'cvikati', jež v jihoněm. nářečích
mělo i významy prásknouti někoho bičem,
zkrotiti, přemoci, ba i trápiti, soužiti (Zwick
bičový n. karabáčový řemínek). Vztahovalo
se tedy zprvu na krocení, cvičení zvířat.
Starší č. býti cvik na něco = býti mistr na co,
vyznati se, umět si poraditi v čem je^asi
přímo z němčiny (asi ,,býti bič na co"). — Sic.
cvičit, cvik t/v jako v č. Pol. éwiczyc bíti,
tlouci, sekati; cvičiti, učiti, cwik cvičení,
cwik člověk zkušený, chytrý je asi přejato
z češtiny, i když v češtině původní význam
'bíti' není jasně doložen. Janko ČMF 18.11.
cvik: druh karetní hry. Z něm. Zwick mask.
(jež náleží k zwicken cvikati, odštipovati).
cvikati: štípati kleštěmi apod.; odtud
nástroj cvikadlo, již stč. Sic. cvikat. — Z něm.
zwickeyi t/v.
cvikéř -ýř- hermafrodit; v starší době též
bastard, levoboček. — Z něm. nář. zwicker
bytost pohlavně nevyvinutá; kleštěnec,
hermafrodit; nemanželské dítě.
cvikla, též cvikle, cviká: červená řepa
(známá jako zelenina). — Sic. cvikla, pol.
čwikla, sch. b. cvekla, b. cveklo; r. svekla, csl.
svekl'b. — Vše toto je z ř. sveklon (fem.
příklonem k řepa atp.) < sevklon < σεϋκλον;
kdesi na Balkáně cizí sv- dalo cv-, to pak
přeneseno k nám; č. slovo je snad z polštiny.
Janko ČMF 18.21. — Naproti tomu sin.
ciklja a sch. cikla, cikla je z lat. cicla < sicla,
které je ze siclon a dále rovněž ze σεϋκλον.
cvikr, sic. cviker: skřipec (druh brejlí
nemající postranních držátek). Z jihoněm.
Zwicker (od zwicken, že ,,skřípe" kořen nosu;
jinde u Němců zván Klemmer nebo Kneifer,
od sloves pro „svírati").
cvíl: asi 6 cm vysoké válcovité dřívko, po
němž házejí děti ve (hře) holí. Ze slez.-něm.
zwill. Janko ČMF 18.22.
cvilich cvilink: druh tkaniny. Z něm. Zwi-
lich ( < zwi-lich dvojí, tj. dvojnitná tkanina,
srov. drylich) a střhn. zwilinc.
cvista: za Jg hrubá příze pro okraj sukna
určená, cvistovat tkáti cvisty. Dosud je val.
cvisty prádlo z řídké vlny SvK. — Ze staršího
něm. Zwist t/v (odvozeniny od *twi- dva).
cvrček 1°: stč. svrček, mor. cvrk, svrček.
Od cvrčeti, vzhledem k jeho hlasu. Obdobně
sic. spis. cvrček i svrček, nář. surček, šurček;
sin. crček, b. cvrčak, pol. šwierszcz, r. sverčok,
ukr. sveršč od příslušných sloves.

cvrček
92
čád
cvrček 2°, cvrk KpU, sic. cvrček, svrček,
malý člověk: „je počeštění německého Zwerg
trpaslík". Š, Kp, zajisté také přikloněním
k cvrček 1° (V. Kůst pís.).
cvrčeti cvrkati: značí cvrčivý zvuk at
z hrdla jistých ptáků (též cvrliti cvrnčeti
cvrlikat cvrlinkat svrlikat cvirákat, sic. cvrkat
(š)vrlikat švrligat švrlukač skvrČeč cvilikať
crkolií cvilikať švrlukať škovrlíkat aj.) nebo
od tenkého proudu tekutiny stříkané do
nádoby apod., např. mléka do doj áčky (též
nář. cvrgat, s nd-ovou příponou cvrndati;
cvrnknut trošku nalíti, kráva ucvrnkla jen
trochu mléka). Nář. cvr(n)kati, cvrknouti =
ze spojení palce a jednoho prstu téže ruky
jeden prst naráz tak uvolniti, že vznikne
jakýsi r-ový zvuk; takovýmito pohyby chlapci
„cvrkají" fazoli do důlku, druhého do tváře
apod. Hl. cyrkwyrlic cvrlikati atd. Vše to je
zvukomalebné a blízké tvarům crčeti a crkati.
čabajka: druh madarské klobásy. Z mad.
csabai (t. kolbász) čabajskájk., = vyrobená
v městě Csaba (Sulán; SSJÖ).
čabat val.: tepati, srážeti (ovoce), cubnút
udeřiti (prutem), čábák prkénko (palestra)
na odrážení špačka; též čubat švihati
(prutem), čubák prut; han. čobnót udeřiti; laš.
ochtabať zbíti, z *o-ščabatt, zachtabat Malý.
S expresivní cä-ovou ap. příponou: mor.
cáknut, čáchnouti udeřiti, klad. čáhnouti,
s expr. g místo ch mor. čágat, cagnút. —
Zvukomalebné. — Sic. čapit, Čapnut udeřiti,
Čapkať dávat slabé údery. Pd. ciapač t/v.
Srov. šibat. Viz i čásati.
čabalka, čabarka: vězení. Viz cábala.
čabraka: ozdobná pokrývka na koně, Jg
z D; u Jg je též caprak. — Sic. cabraka
i čabrak, dříve a v nářečích ojediněle i caprak,
cafrak. Pol. czaprak, r. caprak. — Vše se
dostalo do č. sic. pol. asi přes mad. csábrák,
csáprák t/v, konec konců je to z osman.
Caprak t/v.
čábřit chod. jzč.: potulovat se, zbytečně
chodit, dělat dlouhé kroky; mor. čabrat se
zdlouhavě jíti, han. cabiruvat jíti drobným
a rychlým krokem; v han. a msl. vypadlo
b: han. éářet KpU, msl. čářit cárat čárovat;
Čabořit se máčeti se ve vodě; jsou i tvary s c:
cabrat se pomalu, namáhavě jít Gr; č. cápati
cábať cabrat (se) cábrovat znamená ztěžka jíti,
zvi. blátivou cestou, kdy krok je plesknutí
do bláta, pak vůbec loudavě, lenivě jíti;
postv. cápa tlapa, noha; jč. cápota, sem patří
i č. zdrobnělina cábrlinkovat. — Sic. čabrat sa
máčeti se ve vodě; chrv. (u Bratislavy)
cabrat lézti, škrábati se někam, Vážný Čak. —
Lit. protějšek je kiöblinti köbinti krobrinti
— Od svého hlasu nazván i jeden druh
drozdů: stč. cvrčala, mor. švrčalka, ě. nář. crk, crle.
cvrknouti se, zpravidla se s- (z-); mor. nář.
škvrkat se, zeškvrknót. Asi ze *svrk-, to pak
přesmykem sykavky z vrsk-, které bude
patřiti k vraštiti. Není jasné, zdali pouhé r
místo ra je náležité oslabení či následek
synkopy a.
cylindr, sic. cylinder, evropské slovo, z lat.
cylindrus, to pak z ř. κύλινδρος válec.
cymbál i ci-\ v starší češtině hudební
nástroj se zvonci, pak i zvonek (dosud tak jč.),
na M. a Slov. však jistý bicí nástroj strunný.
Stč. cymbál i fem. cymbala. — Sic. cimbál.
Pol. hluž. cymbál. — Z lat. cymbalum, to
z ř. κνμβαλον. Český význam je od střhn.
zimbal.
cypřiš, stč. též cypryš, cypr es. — Sic. cyprus,
dříve (z češtiny) cypřiš, pol. cyprys, dříve
cypres. — Z lat. cypressus, to z ř. κυπάρισσος.
kěblinti. Zdá se, že to vše je příbuzno se
stnord. skrefa kráčeti (schreiten), isl. skrefa,
nor. šv. nář. skreva, dán. skroeve kráčeti
s nataženýma nohama. Germ. *skrep- bude
dále příbuzno se stind. krámati jde, kráčí,
a tedy i s naším krok. Připojeno „pohyblivé" s.
V lit. skobr- bylo přemístěno r (pak
změkčeno), kořenné o zdlouženo; totéž se stalo
u nás. Ty změny vesměs vyplynuly z expre-
sivního rázu slovesa, které značilo zvláštní,
napjatý způsob kráčení. Dále sem patří i lit.
krópti, viz křápati 2°.
čacký: viz čád.
čač, čačka, us. za Jg. — Sic. čač, čača,
čačka ozdůbka, čača, čeče něco pěkného,
pěkný, krásný; sin. čača, pol. cacko, pol. r.
cáca t/v; sin. čeča loutka. — Slovo z „dětské"
řeči, vyznačené zdvojením a nejsnadnější
samohláskou a. Se zesilovacím η a s i (e) je
čes. čin(č)aný, cinaný Pt, jč. čenčanej hezký,
mor. čananý aj. — Vedle toho bylo za Jg
čačat si hrát si, čačat rozmazlovati, je sic.
čaČaHaskati, čačaný „činaný", pěkný, krásný,
za-čáčkat ukonejšiti; rus. cackaťsja mazliti se,
pol. ceckač, pomoř. cackac. Dále sem patří č.
cackat, čačkovat se (s dítětem) Jg = hráti si,
mor. Čečnovat se s dítětem Jg. — Srov. dluž.
tsentélié a něm. tätscheln laskati. — Podobná
slova t/v jsou i v ugrofinských jazycích
(Vasmer).
čád: mužské dítě, čáda ženské; odtud čad-
ský, čacký vznešený, vzácný, udatný, ne-
čadský nepěkný, sčedie pokolení (vše stč.).
Stč. doloženo dosti slabě, lépe až ve střední
době; nč. jen čacký, nyní jen knižní a ohrožené
komičností. — Od *čedo (stsl. tak, stpol.
cz§do, sch. b. čedo; br. ukr. rus. Čado z csl.
c

řaditi 93 čamší
dítě; odvoz. stsl. išt§dije ( < iz-č§dbje)
potomstvo. Zdá se, že čgdo je přejato z germ.
*kinda-jkinpa- (nyní něm. Kind atd.), a to
v době velmi staré (jak svědčí změna k > č
před in > e). Označovalo asi dítě panské,
vznešené, odtud význam odvozeného
adjektiva; vývoj k hanlivému pojetí je v bělor.
Čado zlé dítě, srov. vývoj významu v ně.
pacholek proti staršímu pachole (od choliti
pečlivě chovati).
čaditi; prvotní význam: dýmem černiti
něco (nikoli jen kouřiti nebo dýmati); mor.
očadnút zhnědnouti opálením od slunce.
Křížením (Liewehr ZfslPh 23.92) se *smuditi
nář. též čuditi čouditi čud čoud čmadit čmudit
čmoudit Čmoud; nové je i mor. čudy snědý. —
Sic. čadit, čad9 ale i čmuchiť, čmud, pol.
czadzic čouditi, ukr. čadyty, r. čadit, sin. sch.
čaditi, b. čadja, všude tu i Čad. — Souvisí
s kaditi; vzniklo asi expresivním změkčením,
*kjaditi, srov. msl. kvjadit (pod kaditi);
Kořínek LF 68.93 má čaď prostě za ex-
presivní variantu ke kad-,
čaganit v slangu mor. klestiěů: mluvit
svým slangem; u Kyjova očaganit ocikániti,
ošiditi; u Frenštátu čagarovat hovořiti. — Asi
z cigánit = mluviti jako cikán, tj. falešně,
nenáležitě; žertem přichýleno k čagan —
čakan.
čagle val.: dlouhé nohy. Podle Kašíka
souvisí se štíhlý (t).
čahat, expr. čahýnat msl.: lézti na strom;
val. čohat čogat čohýcaí. — Nejspíše jsou to
expresivní úpravy (změkčení k > kj > č;
nové přípony připojené k pouhému ča-) toho
slova, které je v kapati 2° a v čábřit; význam:
namáhavě se pohybovati, „lézti".
čahón han. na Bučovsku: podzimní ohník
na poli (H. Batušková ústně). Příbuzno je
snad r. očág ohniště (nyní: krb). Viz i bušák.
čahoun, msl. čahún, han. čahón; čahán
Jg-Hod-Pt. Fem. čána za Jg a dosud místy
vč. (z *čahánal); val. Čahavec SvK. — Jak
plyne z mor. sahún „vysoký chlap (na sáh)'4
B, je i čahoun asi od sáh; tedy „sáhoun".
Stran přípony -án srov. mor. příjmení Sa-
hánek. Záměna sjč jako v sáhati I cákati.
(Ojedinělé čouhán PS je však vlivem slova
vy-čouhlý.) Srov. též laš. viéaha vysoký
hubený člověk, fem. visahela (vi- = vy-).
čachrovat, odtud čachr, čachrář. Han. při-
tvořena ozvěna s normální ret ničí: čachr e-
machre KpU. — Sic. čachrit, -ovát, čachre,
cachrár. — Z něm. schachern t/v, to pak
z jiddiš (= hebrej.) sáchar.
čachor laš.: chrást zelí. Z pol. czahor; je
i czahary houštiny; < ukr. čahár, obyč. plur.
•i křoví, chrastí, rákosí, to z osmanštiny
a dále prý z perštiny.
čaj, v č. doloženo od r. 1827. Tak i sic. pol.
ukr. r. sin. sch. — Přes tur. a perské čaj ze
severočín. ča, ča-je; jihočínské znění téhož
slova tě proniklo přes Malajsko po moři do
západní Evropy jako thé, což u nás omezeno
na léčivý čaj z bylin.
čajiťse v laš. u- usaditi se. Z polštiny; srov.
stpol. czaic si$ přikrásti se, usaditi se (tiše!)
na číhanou. Od *čajati čekati.
čajka msl. sic. pol. rus.: člun sbitý z prken,
lodice; č. též Čaja. U Jg čejka. Z osman.
šajka t/v.
čáka 1°: očekávání, naděje. Viz čekati.
čáka 2°, čáko: druh vojenské čepice. Sic.
čákov. — Sic. slovo je přímo z mad. csákó,
české bud přímo nebo přes něm. Tschako.
čakan má 5 významů: 1° od 1589: hůl
zakončená kladivem a sekerkou (dosud chod.);
vm. čagan je hůl s ohnutým držadlem (mor.
čaganová tanec s valaškami); 2° mezi
horníky druh nosáku na rudu; 3° strč. (vodňan.
archiv) šibenice (tento význam vznikl asi
v argotu zločinců: přenesení snadné
vzhledem k podobě obou předmětů); 4° lidový
hudební nástroj podobný flétně (název ze
slangu hudebníků: flétna = „hůl, klacek");
5° puncovní razidlo (knižní přejetí z r. čekán
t/v). — Sic. čagan = vm., čakan = 2°, pol.
czekan i czakan = 1° 4°, ukr. čekan 1° 2° 5°,
r. čekán 5°, sin. čakan 1°, kladivo, kel, sch.
čakanac kladivo, b. čekan kladivo. — Z dža-
gatajského (= jeden z tureckých jazyků)
čakan bojová sekyra, asi přes madarštinu.
Sulán PIDebr 39.13 (csákán).
čakatka: viz zakár.
čalamáda^ směs krájené zeleniny naložené
v octě SSJÖ. — Z mad. csalamádé.
čaloun, stč. čalún. Sic. čalún nově z češtiny.
Pol. calun, sch. čalun. — Ze střhn. schalüne
tkanina (na pokrývky) z Chálons sur Marne.
Skála LF 43.104, Janko ČMF 5.101.
čamara, tak i sic; přejato v 19. století (u Jg
ještě není!) z pol. czamara; to pak ze špaň. za-
marra ovčí kožich; špaň. slovo z arabštiny.
Morawski JP 22.131. (Šmilauer.)
čamburina: zařízení na sázkovou hru s ča-
mrdou. Nejasné.
čampa, mor.: semel zvláštního tvaru (kuže-
lovitého) pro jistou dětskou hru, jč. čampule
-úla -ulík i čamprla; sem patří i sic. čambrla
hůlka (v dět. hře) ?; přeneseně chod. mit vlasy
na čampuli (čambule Jgd) = upravené v jistý
drdol. — Protože jde o útvar dole široký
a tlustý a přitom nízký, náleží c. k mor.
čápaty; m je zesilovací.
čamrda (od Rosy): stě. šamrha Klaret ad.
Znamenalo i dřevěný nebo kostěný podklad
obšívaného knoflíku, vč. se dosud
jednoduchým knoflíkům tak říká. — Snad jest vyjíti
od tvarů s h. Pak by bylo příbuzné vřgala
(viz) a ča-, ša- by byly zesilovací předpony,
patřící k ce- (viz). Záměna retnic mjv
( > sa-mrha) zavinila pak i mylnou adideaci
k mrdati ve významu 'vrtěti'. Ně. camrhoun
má příponu slov „činit elských" jako behoun,
tahoun.
čamší: haraburdí, začamšit zahradit, zaba-

čamtat
94
ěár
rikádovat (laš.). Han. šamši drobný chrást,
zbytek otýpek na topení apod. Kp. Klad.
čanit házeti různé věci do jedné hromady.
Nejasné.
čamtat mor.: šlapati nepěkně, sic. čamblať
%šmatlati (-lavý, -lák, -liak), čambla bota, mor.
čamlat jíti kulhavě (-lavec, -toň), čaňkat
choditi motavě, čampat se (hanlivě:) jíti. —
Expresivní slovesa; asi od capati jíti;
zesilovací m (z geminace) a další změny.
čanit vč.: drobit, rozhazovat (děti to jídlo
jenom rozčaněj) Pt. Nejasné. Ke čvaňhati?
čaňkat vč.: kousati s mlaskáním (Páka),
jvč. čančit mlaskati, neslušně mluviti
(Kunst át), han. čamčet mlaskati. Pd. ciamkac,
r. čámkat t/v. Zvukomalebné.
čáp, již stě. Vedle toho bylo stč. cepe fem.
(*čapa) volavka (pro podobnost k čápu);
zdrobnělé čiepe, čapátko mohlo označovati
jak mládě čapí, tak i volavčí, ale čapátkové
peří bylo jen volavčí (nosilo se jako vzácná
ozdoba, jakožto ^chochol na čepicích apod.);
o tom Zubatý NŘ 14.77n. — Všude jinde je to
volavka: pol. czapla, hl. čapla, dl. čapla,
r. caplja i caplja, ukr. sin. sch. b. caplja. —
Zdá se tedy, že pův. *čapla znamenalo jen
volavku a že české mask. cáp je novotvar
přitvořený k stč. *čapa < čapla. Jinak se
čáp nazývá sic. bocian, mor. nář. bohdál
bogdál bugdal bohdan > bódan = dárce
,,boha" čili hojnosti (srov. boh-atý), bylť
ptákem dobrověstným, vítaným, jeho hnízda
na střeše za komínem a mládata byla
magickou zárukou štěstí celého domu, na rozdíl
od záludné a očím nebezpečné volavky.
Čapla je nevelmi jasné, asi od čapa noha,
zachovaného na Moravě, tedy = pták
nohatý; srov. lite v. nář. ilgakojis (= dlouho -
noháč) čáp. Jiní odvozují to jméno od čapati
chytati.
čapa mor.: tlapa, noha, vč. cápa (obé nyní
vulg.) a capáry Jgd; čample dlouhé nohy Jgd;
han. čapa i capa KpU. Mor. rozčápit nohy
roztáhnouti, sic. rozčapiť, vč. rozcápnout; mor.
i očápit ruce = roztáhnouti. Č. (Rohn 2,39)
a sic. čápaty dlouhonohý, klad. větvitý, mor.
rousnatý na nohách, m. čapalatý nízkonohý
(sem čapalák, čapalačka o dětech mezi 4.—6.
rokem; odtud žertovně čapala mateřská
školka; též čabalák chlapec, trpaslík; pře-
smykem u Kyjova bacala -ák malý tlustý
člověk). — Čapa je asi expresivní obměna
starého lapá t/v. Srov. hl. capa, dále něm.
Tappe t/v.
čapalka laš.: vězení. Viz cabala.
čápat 1° mor.: začínat choditi, též čalápat
t/v (za- zatoulati se B), šapálat pomalu,
neohrabaně jíti. — Málo jasné. Patří k čábřiťi
Viz i capatil
čápat 2°: srážeti (ovoce se stromu ap.),
k tomu ščápat uplácati (o dešti), postv. sic.
ščap, štáp klacek, kyj, oščáp bidlo na srážení
ořechů. Intensivum je v msl. (vy)čápat. —
Pd. šciapac srážeti ovoce. Patří k sic. zvuko-
malebnému Čapnut udeřiti (srov. i čabati,
šupati bíti). Viz i čásati.
čapati: lapati, čapnouti; msl. sic. čapnut.
Pol. czapac a podobně i jinde vyjma luž.
Obdobně capati (v hl. ukr. r.): v laš. capit
a sic. capat, čapnut t/v. — Základy čap- a cap-
jsou domácí slovanské výtvory, bez
příbuzných jinde; -ap- naznačuje rychlé
uchopení; rýmují se s lap- dráp- chňap- a s r.
tjápat lapati, krásti.
čapatý 1°: nohatý; rousnatý (o holubech).
— Od čapa noha; stran tvoření srov. nohatý
hubatý bradatý okatý vlasatý.
čapatý 2°: nízký a baňatý PS, odtud mor.
čapák, takový hrnec. — Sic. čapatý, roz-
Čapený, člapatý, rozčlapený, rozčapnutý, roz-
člapnutý, zpravidla o nose: nízký a široký,
ploský SSJ. Rus. kljaponósyj, kdo má
„jestřábí" (= orlí) nos. Patří sem i r. pere-
zabina úzká zátočina řeky nebo potoka,
tenké místo na rovné holi, perežabok úzké
stisknuté místo, požabitsja ohnout se po
úderu (rus. slova cituje Merkulová ve sb.
Etimologija 1963, 75). — Je zřejmé, že se
míní útvary nápadné nezvyklou křivostí
(proti normální jejich rovnosti, např. čapatý
nos je u kořene přitiskly, tedy křivý). Κ
srovnání se hodí ř. καμπύλος křivý. Předpoklá-
dáme-li původní *kempos (ř. a by bylo
v duchu Saussureovy teorie o vyznačení
defektů tělesných nebo duševních), je možno
dojíti jednak ke *kěpos > čap*b (-atý je navíc
jako v nah-atý), jednak, uznáme-li zesilovací l
(§9), ke *klempos > *klepb > r. kljap-.
Pro zab- je třeba vyjíti ze znělého *gembos >
gebos > zab'b. O em > ě viz § 7.
čapěti msl.: seděti v dřepu, sic. čapiet t/v
a čapnut usednouti do dřepu; mor. též
čamet, očamovat: záměna retnic p/m. — St.
luž. *čapati t/v Eichler WZU Leipzig 13.380.
— Slovesa expresivní. Κ čapěti je nejblíže
lit. kěbsóti (s-ové intensivum) t/v, jenom
místo b je p; ostatně lit. b může být mylný
pravopis, neboť neintensivní forma, nějaké
kébti, není doložena; bylo by snad *kěptí.
Snad bylo u nás i *käp-, s ä, tím bychom
vysvětlili slovesa krápěti (navíc r, § 9,
a změkčení, § 12), skřamět, klaměti t/v
(záměna retnic bjm, navíc l, § 9). Viz i lapěti,
dřepěti, dlapěti t/v.
čapka, k tomu stč. čepice, nč. čepice, mor.
čepka, čepka. Sic. čapica, ciapka. — Z něm.
(t)schappe kapuce < fr. chápe < lat. cappa.
Hujer 1.62 a 101.
čaprún stč.: krátký pláštík s kapuci. Ze
střhn. schap(e)rün, to z fr. chaperon.
čár mask. stč., zpravidla plur. čáry, nč.
jen plur.; později rod kolísá, viz Srn 155n.;
stč. čarodějce, -dějnile -dějnice i -deník, -denice
(nč. nář. čarodeník -denice), čarovník čaroděj.
Nč. čarovník = bylina Circaea (jméno c. má
neprávem, nikdy k čárům nesloužila). Jako

čára
95
řečeika
domněle zaříkávači slovo je Č. zdvojeno, při
čemž druhý člen začíná (jako jinde!) retnicí:
cáry-máry, obměněno v čury-mury (spojením
s mural) (o tomto typu jedná Janko ČMF
5.103, viz též Hujer 1.235, Křístek SbTrávn
293n.); odtud mor. čaromůra, čaramura
čarodějnice. Čarovati od stč. — Sic. čary, čary-
cary (cary-máry, čary-máry), čariť, čarovat,
čaroděj, čarovný; čar, čáro půvab; z č. je
čarovnik Circaea. Pol. czar(y), czarowač, ukr.
čára fem., čaruvaty, r. čary plur. fem.,
čarovat', sin. čára, sch. čar fem., čárati, stsl. čari
plur. fem. — Nejblíže příbuzno je lit. keriü
keře ti očarovati někoho zlým okem; naše
čarb, čart, čára je tedy z *ker-. Základ ker-
náleží dále zajisté k stind. krnóti, karati
'činí' atd., srov. č. udělat, sic. porobit komu,
sch. činiti kome, něm. einem antun =
čarováním zapůsobiti na něk., vzíti ho do své
moci.
čára čárka, od nich čárati a čárkovati-,
ojediněle čiry-čáry (čirý přitvořeno podle
klikyháky), mor. sic. čarbat (-bat nějakou analogií,
snad podle škrábati nebo jinou). — Sic. čiara,
čiarka, čiar(k)att/v jako v č.; hl. čára brázda,
čára, průsek lesní, dl. cera brázda. — Toto
čára je snad totéž, co čára fem. kouzlo
(tak již Jg), totiž mínila se linie hraniční,
až po kterou je něco dovoleno nebo (magicky)
zakázáno, např. linie vymezující tzv.
čarodějný kruh (kde zlí démoni mají nebo nemají
svou moc), pak přeneseně linie cílová, mez
dovolená pravidlem (,,dělati něco přes čáru").
(Naproti tomu stč. črcha, čerka čára je od
čr-chati < čr-tati.) Je možno mysliti též na
kořen *ker- řezati: čára = zářez.
čaragať val. sic: kejhati; žvaniti. Zvuko-
malebné. Srov. mad. sárog. Š.
čarda: krčma v maďarské pustě; arg.:
hospoda. — Z mad. csárda t/v. Sulán PF
18.2.285.
čar dáš: druh tance. Z mad. csárdás t/v.
čarták val.: prkenná bouda; nyní též čarda
SvK. Spolu s pol. czartak je to zástupce
důležitého termínu orientálního, který
znamenal hoření jizbu (ložnici, pokoj) na
sloupech umístěných před vchodem domu (tedy
totéž co prvotní žúdro), i každé stavení
stojící na 4 sloupech, např. rozličné boudy
hlídačské. Další vývoj významu: ložnice
(stsl. črttogt, st.-sch. črtog), pokoj, sál (r.
čertóg), s d horní pokoj (sch. b. čardak, r.
čerdak), strážní bouda na sloupech (sin.
čardak). — Z pers. cärtäk popř. z osm.
cärdäg t/v. Valašské slovo přišlo asi z
Balkánu, z čardak, ale t dělá potíže. Stran věci
srov. též odr a žúdro.
čas; stč. znamenalo i hodinu; adv. občas,
včas; stč. vetčas v ten čas < vt ťb Část; časný,
současný, předčasný, včasný, dočasný ( < před
časem atd.), nč. časový; vyčasiti se; časopis
kalk podle něm. Zeitschrift; od obrozenské
doby je časovati flektovati sloveso. Viz i
počasí. — Všeslovanské: všude čas, jen dl. cas.
Psi. a stsl. část: vzhledem ke rčením čas
utíká apod. (nikdy: doba utíká!) se zdá, že
část označoval nejprve běh, plynutí času,
jak se jeví v rychlé proměně všeho, a nikoli
konkrétní „dobu"; je tedy asi odvozeno od
česati spěchati: *kěs-o-s. Srov. obdobný
významový vztah u stind. kala- m. čas od
čalati spěje, kráčí, něm. Zeit, angl. tide <
*dl-ti- od kořene *di spěchati. Meh ZfslPh
18.22. (Jsou i jiné domněnky; o jedné viz
LF 84.24.)
čásati: bíti B, čásnouti čísnót Rs uhoditi,
udeřiti, čásat šlehati SvK. S-ové intensivum
od čápati 2° nebo od čabati.
část, stč. čiest i čest, sic. část; částka, částečka,
gram. název částice; částečný;úČast -ný -niti se;
příčestí: překlad za lat. parti-cipium. —
Všeslovanské: pol. cze.se, hl. čase, sic. ukr. r. část,
sch. b. čest t/v; sin. jen v češtit šťastný. —
Psi. stsl. č§stb. Nezcela jasné. Vzhledem
k tomu, že synonym kus je zřejmě od kousati,
je pravděpodobné, že čgstb je možno vyložit
rovněž od kořene *kand, totiž z nulového
stupně knd- a z přípony ti: před η se objevil
průvodní vokáleček měkký, proto k dalo č.
Prvotní význam byl tedy něco ukousnutého,
kus.
častovati: od 16. stol. Sic. častovat, zřídka
častit. — Přejato z pol. (stpol. a dial.)
czestowaé hostiti (od ezeše čest), ale cestou
na západ se cestovati zkřížilo se slovem pro
přáti štěstí, gratulovati (val. ščastikovat, po-,
od ščastie = štěstí). Na Slovensku je (š)časti-
tovat (i čestitat komu), chodit přát na svátky,
-t- je snad něco obdobného jako v b. češtit jam
vzdávám čest, chodím k někomu jako host
(od češtit).
častý adv. -o: stč. mělo ještě i význam hustý
(např. o síti), ten je dosud u jiných Slovanů
hojně zastoupen vedle mladšího našeho. —
Všeslovanské: sic. častý, pol. cz§sty, r. částyj
atd. Psi. stsl. čestt (zakončené jako ggsťb
hustý, t/v!) spojují s lit. kimštas nacpaný
(part. pas. od kimšti), což je možné;
předpokládá to u nás expresivní užití („nacpaný
les" apod.), jehož není v litevštine, a dále
úplnou ztrátu tvarů od toho slovesa u nás.
če-, zesilovací prefix v čeleď, čelist, če-ni~
chati, če-pýrati, če-pýřiti se, Jg če-míhati se;
r. če-krýzit řezati na malé kousky. Asi
varianta prefixu ko- (viz).
čečel, gen. -u mask.: t/v co v nč. čéška
(kolenní) PS; sem snad patří též šešelina
číška žaludu, oříšku lískového ap. — Je-li to
slovo staré, mohlo by být příbuzno s lit.
kenklě Kniekehle, tj. býti z *čečťb (n by
bylo vypadlo disimilací proti Z; ostatně je
možné i to, že lit. η je nepůvodní, že je
anticipované l, ihned disimilované v nj.
Další historie není jasná. Viz i čéška.
čečetka i ČeČatka, obé již stč. Mor. jč. če-
čatka. — Sic. nář. čečátka čečelka čičotka, pol.

čeéule
96
Seiist
czeczotka, r. čečětka, ukr. čečót (samička" če-
čítka) t/v. — Od zvuku čet Čet, jímž při letu
vábí (Kněžourek).
čečule stč.: sazeniéka révy vinné; nář. -la
spletený cop (Kubín). Příbuzno je lot. celculs
cop, chochol. Slova dále nejasná.
čečuraťse v laš. pře- sem tam nečinně
choditi B, přetvařovati se, činiti se důležitým
Hor, rozkládati se s čím Z. Nejasné.
čedič, za Jg lidové slovo na Turnovsku pro
„kámen černý, tvrdý", pak přijato za termín
pro bazalt; u Paky čadič. — Sic. čadiČ
z češtiny? — Od cediti us. za Jg = Čaditi,
že ten kámen je jakoby očazený.
čehy: vlevo!, volání na tažný dobytek, též
čihý, za Komenského tihe, msl. nyní tíhy. —
Sic. čihi, -í. Pd. cichijf, čwijzef, čwe. Podobno
je polabské sahi. — Původ nejasný, sotva
kdy se bude moci zjistiti přesně (viz i NŘ
2.284). Viz domněnky u Cránjaly 298.
čechel, stč. (též čechl): rouška, lazební
košile, pohřební rubáš, čechlík oblek bavlněný
(pro děti aj.); mor. v 16. stol. čechelné plat
feudálnímu pánovi za nevěstu, jestliže byla
stěhována do jiného panství (= staroslov.
kuna), pak i plat poddaného za povolení
k sňatku. Mor. (v písni) čechel rubáš pohřební
(košile). — Sic. nář. čachol sukně přišitá
k rubáši, pol. nář. czechel czechlo ženská košile,
rubáš, bělor. čechlik horní část ženské košile,
ukr. r. čechól povlak (na nábytku), pouzdro
(odtud ojedinělé č. čechlo torba na pušku
u Sv. Čecha), r. čechlik druh čepce, bulh.
čechál pantofel. —Nepochybně souvisí nějak
(Matzenauer LF 7.29) se stnord. hgkull plášť,
svrchní oděv, isl. hökull; nor. nář. hokul,
stšvéd. hakul, dán. hagl, gót. hakuls, sthn.
hachul. Dále však germ. i slovan. slova jsou
nejasná.
čechrati: expresivní útvar od česati; srov.
val. čechlat rozčesávat vlnu SvK a sic.
čechrat sa = vlasy pročesávat SMS 5.93,
Čechry pačesy. Nápadnou načesanost vlasů
vytlačuje časem (asi vlivem slova čeřiti)
představa vlastně protilehlá, rozcuchanosti:
sic. čechrá rozcuchaná žena, chod. Čechráč
mask. Další postup významový: mor. na-
čechořený (o choré slepici: naježený), spolu se
změnami hlásek: val. roz-šochořit naježiti peří,
sic. nář. čochrať cochrať čuchrať čurchať =
čechrati, mor. na-čerchat Rs, dále sic. šichoriť
šuchoriť éusorii srsolit šiporiť; svým -or- tato
sic. slovesa připomínají -er- v čečeřit, viz
čeřiti. — Srov. pol. czochaó si$ drbati se,
czochrac česati, Čechrati, drbati, czuchrac
čuchati vlasy, ukr. čích(r)aty čúchaty čuch-
ráty, sin. čeh(lj)ati, Čohati t/v, sch. čehati
odtrhávati. — Je tu nová expresivní přípona
-chati (nebo rozšířené -chrati, -chlati)
připojená k pouhému če-.
čechřice: rostlina Myrrhis. Preslovo přejetí
(od Všr.) z pol. czechrzyca kerblík, což souvisí
.asi s czochrac, č. čechrati: má listy jakoby
bujně načesané, načechrané. — Sic. Čechrica
Myrrhis je z češtiny.
čejchnout vč.: kýchnout LF 66.391. Pd.
czchnqc, ukr. čchnúty, čychaty t/v, iter. r.
č(i)chať, sin. číhati. Zvukomalebné.
čejka, stč. čejka: pták Vanellus. Pol. czajka,
ukr. čajka t/v. Ale sic. a r. čajka je racek
(Larus). Zdá se, že původně to jméno patřilo
rackovi, je-li zvukomalebné. Naproti tomu
hlas čejky je kivit kivit (odtud kivis kiviska
piviska tivis = čejka, u Třebíče) nebo knihy
knihy (u Klareta „přeloženo" do latiny:
libros libros!), odtud kniha, knihora = čejka.
čekanka: rostlina Cichorium intybus, stč.
též ča-, nář. i čaganka čagánka. — Sic.
čakanka, pol. czekanka czakanka (z češtiny?).
— Roste na okrajích cest, proto č. asi =
čekající (na někoho). Κ tomu přidělána
dodatečně pověst o snoubence čekající na že-
nicha-vojáka a vyhlížející při cestě.
čekati, stč. též cákati, sic. čakať; v č. asi od
16. st. též zredukované (Smetánka: analogií
podle dozdati) -čkat (po- vy- do- se, mor. u-);
mor. nář. je i prosté čkat se s podivným
významem 'zdáti se (ve snu)' Voz. Postv.
čáka, val. čeká naděje. Odvoz, cekanka (viz).
Jč. nezdočka = kdo netrpělivě čeká Jjčř
61. — Sic. Čakať, pol. czekac, stpol. nář. czakač,
hl. čakač, dl. cakaš, ukr. čekaty, sin. čakati,
sch. čekati, st. též Čakati, b. Čakam i čekám. —
Není jasný ani původ slova ani poměr ča-\če-.
Zdá se, že souvisí s čajati t/v, pak by -kati
byla nová přípona. Význam se dá vyvodit
z ind. kořenů či- a čáy- pozorovati (např.
čekám, že přijde bouře = pozoruji, že ...);
k ča- se hodí ind. čayati, k če- ind. čayati.
čeleď čeládka (stč. též čelédka), odvoz.
čeledin (-in vyznačuje jedince z kolektiva),
stč. čeledína rod. -»— Vlastní význam slova Č.
byl služebnictvo; sic. čelad, pol. czeladz, hl.
čeledi, dl. celaz, ukr. r. čeljaď, sch. b. čeljad. —
Psi. stsl. čeladb. Oblíbené spojování s ind.
kúlam rodina je ohroženo tím, že podle
nových bádání k. není domácí, je asi z drá-
vidštiny. Je tedy hledati nové příbuzenstvo;
je v lit. liáudis čeládka, lid (nižších tříd); če
je zesilovací prefix. Střídnice ja je za *ěti
(intonace v lit. iáu svědčí pro délku!), totiž
*jäu zredukováno zánikem neslabičného u;
délka byla expresivní. Dále je příbuzno lid.
Meh ZfS 1.4.39.
čelist, stč. čelust. Téměř všeslovanské (sic.
čelusi, pol. czeluéc, ukr. r. Čéljust, sin. sch. b.
čeljust; psi. a stsl. čelusth). — Vm. čeluste
nebo 4a, sic. čeluste, plur., je otvor do kamen
nebo pece; stě. čelest (a -iel) je pekelec, čeřen
nad pecí, tedy zde asimilace e-u > e-e, pak
nová přípona: stč. Celesten -sen -sn, msl.
Čelusňa plur. a čelesno otvor do pece; sic.
hluž. čelesno, r. čelesnik, ukr. čeljusti Čé-
Ijustnyky čélestnyk, pol. czeluéc, czeluénica
otvor do pece, sin. čelesnik svícen na louče. —
Slova nesnadná. Zdá se, že příbuzno je

zelo
97
Čepec
ř. χείλος ntr. (a lesbické χέλλος ntr.) ret,
χελννη ret, čelist, dále stnor. gjolnar f. pl.
čelisti, šv. gal a dán. gjoelle žábry, čelist.
Nejsnadněji se vyloží Čelesno: je-li ř. χείλος
z *khelnos-, jak se má za to, pak u Slovanů
thematisované *kélnes-ó > *čelneso dalo
přesmykem čelesno. Stran významu je tu
metafora čelist > chřtán > otvor do pece,
srv. č. vulg. pec^ = ústa, huba. — Horší je
osvětlit celusth. Ř. χελϋνα je asi z *khel-ü-snä;
tomu se blíží celu-, ale jeho 'tt ukazuje na
*eu, což je v ablautovém poměru k ü. Ale
-stb jakožto domnělá přípona je nejasné;
snad v něm vězí ostb 'kost': *kheleu +
ost-i- > óelju-stb (o vypadlo, když se slovo
stalo neprůhledným).
čelo; čelný, čelný skvost = čelenka; čeliti, již
stč.; čelí, průčelí, ocelí; účel, výtvor asi Jung-
mannův (Palacký: ,,oučel jest to, več se čelí,
čili kam se cílí"; ú- zde položeno
napodobením složenin s ú- před retnicemi); náčelník
bylo dříve to, co je na čele (jeden řemen
koňského postroje), novější n. = vůdce má jiný
základ (viz to). — Stsl. sic. r. sin. sch. b. Čelo,
p. czolo, hl. ukr. čolo, dl. colo. — Psi. čelo,
gen. čela, o-kmen (stč. čelesen ap., otvor
do pece, domnělý důkaz pro os/es-kmen,
patří k čelisti). — Málo jasné. Snad je
příbuzné se stnord. isl. nor. šv. skalli m. holá
hlava, lebka (přejato do finštiny jako kalia
lebka a do laponštiny v Norsku jako gallo,
kallo 'čelo, čelní kůže soba'). Je tedy
pravděpodobné, že příbuzné slovan. *kelo
znamenalo původně lysinu za čelem a pak
i vlastní čelo jakožto lysou část lebky. (Stnor.
skoltr m. je kostní klenba nad okem, nor. šv.
nář. skolt, skult je lebka, čelo!).
čemer mor.: hlíza, bulka pod kozí (prý po
chvatném jídle nebo s nechutí jedeném),
kocovina, nechutenství; čemeřice, rostlina
Helleborus, čemerka kýchací prášek z
čemeřice. — Sic. čemer druh choroby způsobené
srážením krve SSJ, očemerieť dostati čemer,
přejísti se, opíti se, ščemerec zeslábnouti;
Čemerica 1° Helleborus, 2° kýchací prášek
z ní; sin. sch. b. čemer jed, r. čémer bolení
hlavy n. břicha, ukr. čemir bolesti žaludku;
rostlina: sin. sch. b. čemerika, stpol. cie-
mierzyca, hl. čemjerica, ukr. čemerycja, r.
čemerica. — Slova ta jsou příbuzná se sthn.
hemera fem. (jakási rostlina), něm. nář. he-
mern čemeřice, ř. κάμμαρον oměj a lit.
keměras konopáč (toto je ale záměna
nevysvětlitelná). Zdá se podle toho, že čemer ί^
značilo původně rostlinu čemeřici (tak ještě
stp. czemier a strus. čemerb), pak její jed
a účinek. Když se význam takto přenesl,
jméno rostliny nově opatřeno příponou -ica
nebo -ika. Sic. a sch. významy 'bulka, pod
kozí' a 'kocovina' jsou též v mad. csömör (které
je ze slovanštiny). Proto mají Madaři za to,
že tyto významy vznikly v madarštině a z ní
že byly přejaty do sic. a sch. (Kniezsa 618).
čemes(t)ný podkrk.: mrštný, hbitý Jgd-
PS-NŘ 5.98, 101-Ppz-Jílek Jžno 306-SSJÖ,
sic. čemesný Κ 913 s otazníkem. Asi z *ce-
mejřný, což je, po záměně retnic p\m, od
Čepéřit, viz čepýřiti a čiperný. S m ještě vč.
Čemerka čiperné děvče: „Byla to malá
čemerka, čemesné a čirné dúče" NR 5.101.
čenichati, již stč.; odtud postverbální
čenich. Sic. nář. čeňuchati, čeňuch K. — Od
ňuchati zesilovací předponou če- (jako bylo
za Jg čemíhati se = míhati se). Zeslabením
pak z toho je jč. čňuchat Cuřín a konečně
obecné čmuchat = čichati, praví-li se o
dobytku (Hr), nevlídně o lidech A doklad
již stč.), pd. czmychac.
čep, stč. též čap: zátka sudu (mor. nář.
čepek = zátka do láhve; jč. čap špalek
zatýkající troubu rybníka; podrobnosti o jč.,
popř. místní významové rozlišení čap // čep,
v. Voráč 14), pak zátce podobné výčnělky
spočívající v příslušné prohlubině, např.
stěžej vrátnice zasazený do důlku v
podloženém kameni, část hřídele zasazená v
ložisku, čep (čípek, sic. čapík) v hrdle, jakýsi
jazýček uzavírající hrtan při polykání,
mor. Čepky = mandle v krku, čípek (sic.
čapík) lékařský = vložka do konečníku
apod. Podčepky (Rohn), sic. počapky, odka-
pové pivo zpod čepu; Čepovati pivo, postv.
výčep; čepobití, od A. z Valdštejna zavedené
„zatloukání čepu" (do sudu), tj. konec
večerního pití a signál to oznamující, pak
jen vojenská „večerka". — Sic. čap, sin.
sch. b. čep, hl. pol. čop, ukr. Čip, dl. cop.
— Psi. bylo asi cep'b i čapt. Mělo se za
přejaté z něm. Zapfen t/v^ ale proti tomu se
rozhodně vyslovil Janko ÖMF 20.19; sám je
má za příbuzné s čapěti dřepěti, ale to
nepřesvědčuje. Vzhledem k tomu, že úlohou
čepu je to, aby se jím jedna součást nějakého
dřevěného ústrojí zachycovala do druhé
části, je snad možno vyjíti ze slovesa čepati
(p. czepiač zachycovati, uchopovati něco;
czepny chyt(l)avý, czepigi ruko vět pluhu)
a míti čep (i zdloužené Cep'b > Cap'b) za
útvar od tohoto čepati, asi ve smyslu
„záchyt", záchytná součástka. Nezbytný
závěr je ten, že germ. slovo (u jiných
Germánů je tapp-, odtud je pak i fr. tampon)
je přejato ze slovanštiny.
čepec: kdysi pokrývka zahalující celou
hlavu vdaných žen vyjma obličej (přijíti pod
čepec = vdáti se), u žen znak manželského
stavu; čepiti nevěstu: obřadně jí při svatbě
posazovati čepec; jč. (v)oČepák kravaj; vč.
očepek na cepu (je to jakýsi „čepec" dřevěné
části). Přeneseně Čepec druhý žaludek pře-
žvýkavců, čepec (mylně čep) sekery nebo
kladiva, část, do níž je zasazeno topůrko
nebo rukověť. Vč. čepeček taneční zábava
vdaných žen. --— Sic. Čepiec gen. čepca, ppi.
czepiec, hl. čepe, dl. cepe, ukr. čepec, sin.
čepec, sch. Čepac ženský čepec. — Nesouvisí
7 Machek — Etym-ologický slovník

čepel
98
čerstvý
s čepice a čapka, ale je asi příbuzné s ř. σκέπη
fem., σκέπας ntr. kryt (všeho druhu), σκεπάω
kryji, halím, lit. kepúrě čepec, čepice, lot.
cepure t/v, a dále s lit. kerpti přivazovat si
na hlavu šátek (navíc r, § 10).
čepel u nože, meče = železná část s ostřím;
čempíle Jgd, chod. čepy ji, vč. las. čempel Β
(m asi z *čelpel, kde l před jato a hned disi-
milováno), Čemplak Šr, ntr. jvč. čempelo
Hoš 2.114, vé. čemple Paz, čemprle Kotík.
Odvoz. mor. čempelák, cimprláček kudla,
nč. spis. čepelka holicí želízko, žiletka. — Sic.
čepel. Ukr. čepel, čepelyna nůž s ulomeným
koncem, čepelyk, čepelja zavírací nůž. R. čepel
lopatinka na otřepání osin, čapěl kosíř,
demin. čepeliška -lyěka nožík. Baleckyj
StSl 5.186. — Původně asi čepelo ntr. Snad
je tu zesilovací slabika ce (viz) a *pelo,
jemuž by se rovnalo stind. phála- ntr. téhož
významu.
čepit han.: bíti KpU. — Pohybomalebný
útvar jako podobné čapat, čibat a čubat (viz).
čepka jval.: ryba hořavka (Rhodeus);
Jeřábek ČL 50.290. — Nejasné; snad ze
střeb\lic\ka t/v, viz střevle.
čepýrati: viz cmírati.
čepýřiti: čechrati, ježiti (peří, vlasy),
zvláště o ptácích. Ti „čepyjří se ze zimy,
v nemoci, v podráždění", odtud přen.
durditi se; mor. čepérit sa, zsl. čepériť sa t/v.
Vm. rozčepýřit se nafouknouti se, zatvářiti se
důležitým. — Odpovídá mu r. pyrit ježiti
(peří), pýritsja čepýřiti se, hl. sepjeric so t/v,
sin. Čeperiti se ježiti peří, naparovati se
(druhé e — jako v mor. sic. — spodobou
k prvému) a dále lit. nář. iš-purstü ispüraü
ispurti t/v, val. pyrit sa (zlostí) a péřit sa
vypínati se (zde é je asi od péro). Tedy
*pyriti se zesilovacím če. Odstín
'naparovati se, nafukovati se' náleží sem jistě,
i v litevštině je u téhož kořene odstín
'nabývati objemu, botnati.' — Snad sem
náleží i nějakou analogií změněné msl. ča-
bořit se chystat se jakoby k bitvě (býk
se č-í), načaborený nazlobený, na Hranicku
čabořit se zlobiti se Hzl, han. cabořét se
KpU.
Čermák, stč. črmák: pták červenka obecná,
Erithacus rubecula L (mylně u některých:
rehek). Asi z *črmnák, od čbrmbWb červený
(stsl. cr'bmbn'b; st. luž. čirmny Eichler
WZU Leipzig 13.380). — Toto adjektivum
je odvozeno patrně od *čbrmb 'červ',
kterému se rovná lit. kirmis atd., viz červ
(zde se tím červem rozuměl „polský červec",
o němž viz p. h. červen). Je tedy velmi
starobylé; o jeho domácím původu není
třeba pochybovat (činí tak Herne 37n.):
má-li základní slovo litevština, bylo zajisté
i v nejstarších dobách praslovanštiny;
ostatně .výchozí čvrmb žije ve změněné
podobě čbrvb, červ, dále. *Čermný ale časem
ustoupilo výraznějšímu červený. Od téhož
adjektiva je i jméno řeky (a osady) Čermná,
sch. Crmnica.
černý, stč. črný, černati, -ěti; černiti,
nář. černidlo (spis. černýš rostlina Melam-
pyrum: ,,ze semene trousí se černý prach,
jenž mouku černí", Bartoš Dial. 1.130);
rostliny černucha, černohlávek, Černobýl; nář.
černice = černá malina, ostružina; černo-
knežník < -knižník, stč. črnoknih = majitel
„černé knihy," čaroděj; laš. černigal
umouněnec B-Šrw (-gal je nejasné). V místních
jménech: Černá hora w = les jehličnatý
(bílá h. = les listnatý). Černý trh, nezákonný,
tajný, jízda na černo atp. (viz i švercovat)
mají základ v tom, že takové tajné, zakázané
podniky se konaly původně v noci (nám.
arg. Schwärze = noc). — Sic. čierny, pol.
czarny, hl. čorny, dl. carny, ukr. čornyj>
r. čěren, stsl. črtnt, sin. črn, sch. cm,
b. čerň. Všude mnoho odvozenin. — Psi.
čbrn*b; odpovídá mu stind. kršná- a stprus.
kirsna- t/v. V slovanštině *krsno- dalo *krno,
*kbrno-, s vypadlo ve skupině rsn dříve,
než se začala změna s > ch. Další rozbor
kmene *krsno- by byl nejistý. Georgiev
Váprosi ^6 myslí, že to je odvozenina
od jména třešně (některé druhy třešní jsou
černé).
čerpati. Za *čbrpQ čer(p)ti bylo stč. crpu
čřieti, k infinitivu přitvořen nový presens
čru, k tomu pak nové iterativum na-čierati.
Přechodem do 5. třídy vzniká nč. čerpám
čerpati. Zajímavý je významový vývoj.
Sic. črpat je nabírati (což je původní)
a přelévati tekutinu, ale črpnút znamená
i pouze trochu nalíti, vlíti, odlíti (črpne
trochu vínka), ba i šplíchnouti (vodu do
tváře). Tedy dospělo k významu právě
opačnému než je nabírati. Tento opačný
převládl na Moravě: val. crpkat po krapce
přilévati B, laš. kráva crpe dává málo
mléka B. — Všeslovanské: sic. črem čriet,
načierat (srov. hl. čerač) a črpat (zdrobřu
črpkat), črpnút. Odvoz, črpák nádoba na
nabírání vody, žinčice atd.; stsl. črtpQ čreti
a cr'bplg čr^pati, pol. czyrpac czerpac,
hl. po-čreč, čerpač, dl. po-čreš, ukr. čerpu
čerety a čerpsty, čerpaty čyraty, r. čérpaju
čerpat, sin. črpam črpati, sch. crpem crpsti
a crpam (crpljem) crpati, b. čerpja. — PsL
*čbrpQ čerp-ti > *čerti je zformováno do
vzoru mbrq merti (mříti). Ide. kořen toho
významu byl skep- (sthn. scepfen, stsas.
skeppjan, něm. schöpfen), stejnozvuký s
druhým skep- štěpiti; od prvého je zajisté
mor. Čepák, stČpák, hrnec na nabírání vody
(„Naber mně, děvečko, vody do čepáčka"
Sušil u B.). Slovanština odstranila tuto
nepříjemnou zevní shodu vložením
zesilovacího r ( § 10), což bylo vyváženo ztrátou s»
čerstvý, stč. črstvý; vč. adv. čerstva rychle
< zčerstva. Jinde je dvojí význam: 1° čilý,,
hbitý (sic. čerstvý, pol. czerstwy, hl. čerstwy»

čert 99 červotoč
b. čevrást, sin. črstev, čvrst), 2° tvrdý, pevný
(sch. čvrst silný, ukr. čerstvýtj; r. čerstvýj
tvrdý, zaschlý, přenes, bezcitný). V pol.
ukr. r. o chlebe = tvrdý (= před delší
dobou pečeny), tedy opak českého významu
(až na velkopol. czerstwy, cot. má český
význam: JP 2.266). — Psi. čbrstvh, slovo
nesnadné, jsou různé výklady. Většina
jazyků dovoluje předpokládat psi. čbrstvb,
ale tři z nich i čvbrsťb, bulharština pak
čevbrstt. Za původní pokládám toto čevbrsťb:
obsahuje zesilovací předponu če (viz) a vbrsťb,
kterému přesně odpovídá stind. vrddhá-
(*vrdh-tó-) vzrostlý, dospělý, mohutný, silný,
velký, vysoký, starý, dovedný (obratný,
zběhlý, zručný), radostný, přívětivý, hrdý.
Je to í-ové participium od kořene verdh-
'růsti1, s náležitým nuloj/ým stupněm kořene
(r = br, což je též r). Če- mimo bulharštinu
bylo redukováno v c, pak v bylo v některých
jazycích odsunuto do poslední, slabiky.
Všechny naše významy se dají vyložit
pomocí indických; o chlebu je původní
'tvrdý'; český opačný význam (o chlebu) se
vyloží metaforou stejnou jako v něm. frisch
(též o chlebu). Původně 'hbitý, čerstvý'
platilo o duševním a tělesném stavu člověka.
Týž kořen je v růsti a vrstva 2°.
čert, stč. črt; čertiti se, čertovina; v kletbách
oslabováno na Čechman čerchman(t) čerchan
Čermák černast červ červivec čés čmert chmert;
rostlina stč. črtkúsal, črtkus, nč. čertkus Succi-
sa („prostřední kořen jest kusý a jakoby
zubami obkausaný byl, odkavadž i jméno
poboňkářské má"; .. .prý „toto o této bylině
sobě vymyslili, že čert znaje velikau moc
této byliny a jí lidem příti nechtěje, jakž
vyroste, hned najvětší kořen obkusuje",
Mattioli, vyd. Hájek). — Pol. czart, sic. hl.
Čert, dl. cart, ukr. čort, r. čert, sin. Črt. —
Vzhledem k tomu, že čerta si představovali jako
démona kulhavého (s jednou nohou kratší)
nebo vůbec „kusého" (kusý, kucý bývá i jeho
častým epithetem), má se to slovo (psi.
čbrťb) za zpodstatnělé t-ové participium od
ker- řezati, sekati, což je snad
pravděpodobné. Zdá se, že čert je výtvor démonologie
už předkřesťanské.
červ, stč. črv; odvoz, červec; podkrk. čever
(gen. přesmykem *čevra, k tomu nom. čever),
s předjatým r klad. červer. „Červ" znamená
lidu i rozličné nemoci (věřilo se, že kromě
červů-hlístů, tj. škrkavek, roupů, tasemnic,
mohou býti v těle i jiní červi, původci
nemocí), odtud trávit červa alkoholem na štít-
robu. Adj. červivý, nář. červavý čerdávej
čerdivej čerbavej. — Všeslovanské: stsl. cr'bVb,
pol. czerw dř. czyrw, hl. čerw, dl. cerw, sic.
ukr. červ, r. červ\ sin. črv, sch. crv, b.
červej. — Ide. bylo *kurmi-s (stind. krmi-,
lit. kirmis, pers. kirm, ir. cruim, kymr. pryf,
slov. v čbrmbWb, viz červený). Záhadné v
v čbrvb lze vysvětlit právě vlivem slovesa
čbrviti hemžiti se (viz červištč), kterého lze
o pohybech velkého množství červů užíti
docela dobře.
červen, stč. črven: znamenal někdy měsíc
šestý, někdy sedmý (tento konečně odlišen
příponou -ec: Červenec). Pol. czerwiec, ukr.
červen červen. — Důvod názvu není zcela
jistý. Podle starých domnění (viz Jg) „od
červenosti anebo červův, kteříž toho měsíce
obzvláštně na stepích a ovoci škody činí"
nebo „od červenosti, že se v něm ovoce
červená", podle D. Kinského od „sbírání červce",
totiž „polského červce", žijícího na Ukrajině,
na Podolí a Polesí na koříncích chmerku
vytrvalého (a dávajícího skvělou červeň),
podle J. Rostafinského, že to je doba „červů"
(larev) včelích. Sbírání onoho červce bylo
kdysi velmi důležité (v. Moszynski 1.367),
konalo se vskutku v červnu a červenci;
z Polska se hojně vyvážel do ciziny, barvivo
z něho bylo velmi oblíbené. — Je těžko říci,
který důvod je pravý. Je-li však prosinec
vskutku od siný, je možno, že červen a
červenec jsou měsíce „červené", od barvy
dozrávajícího ovoce (bobulí, jahod, plodů
stromových). Zajímavý útvar je červenec: upo-
míná na stind. dvojice měsíců nabha- m. prvý
měsíc období deštů, nabhasyá- m. druhý
měsíc téhož období, a tápas- m. prvý měsíc
mezi zimou a jarem, tapasyá- m. měsíc po
něm následující.
červený, stč. črvený; červeň, Červánky (-ánky
přípona „jako u studánka, bochánek, dokořán
Š.); červenec název rozličných červených věcí
(sic. měděného peníze, sýra aj.). — Sic.
červený, pol. czerwony > ukr. červónyj a r.
červonnyj, hl. čerwjeny, dl. cerwjeny, sin.
črljen, sch. cr(v)ljen, b. Červen. — Je to n-ové
příčestí od červiti, tj. barviti červcem
(v. předešlé heslo). Tento nový útvar byl
zajisté výraznější a průhlednější než staré
adjektivum čwmbn-b (viz Čermák), když
základní slovo čvrmb změnilo v psi. svou
podobu na čbrvb (viz Červ); proto časem
úplně vytlačil ono starší čbrmbnt, č. čermný.
Tedy „červené" byly původně jen tkaniny
barvené oním červem; záhy se toho slova
užívalo i o každé jiné červeni, vzniklé bez
zásahu lidské ruky.
červiště jč.: seno rozházené z kup, okopiště
sena D-Jg-Kt-Vydra, stč.· črvisče „confraga"
(= asi: okopiště jahod, kde je jich mnoho na
jednom místě) Klaret. — Snad (pouhý
dohad!) znamenalo původně rozhozené
mraveniště, hemžící se mravenci. Dl. cerwiščo
hmyz, cerwis se hemžiti se. Tomuto luž.
slovesu odpovídá lit. skiřvinti lézti (o
mravenci), v luž. ovšem chybí s- („pohyblivé"),
ale to nemůže tu rovnici ohrozit.
červotoč, stč. sic. črvotoč, ch. červovrt: pův.
stč. dřevotoČ, sic. drevotoč, drevovrt, stč. dřevo-
vrtek (r. drevotočec), od točiti ve smyslu vrtati
(ten je v hluž.), pak zkříženo s červ. Ještě za

čeřen
100
česnúť
Jgd dřevotočina = prach po červotoči
zůstávající, mor. (Boč.) drvotoČina Jgd. Sic. (místy
u Bratislavy) červotoč(ina) je motýl drvopleň
velký, „jehož housenka žije ve dřevě hlavně
topolů a vrb, řidčeji v ovocných stromech,"
v. Vážný JM.
čeřen 1°, již stč.: druh rybářské sítě. — Sic.
čereň, dl. šerjeú, hl. šeřen ZfS 7.353, pol.
cierzeniec, sch. čerenac. — Příbuzné je asi
něm. Gam v Jägergarn teneto, Fischergam
rybářská síť (mylně se tvrdí, že Gam má co
činiti se střevem, germ. *gamó-). Slovo asi
„praevropské."
čeřen 2°: stč. (psáno s -en, nikoli s -ěn)
jistá část kamen nebo peci (byla to v
hrnčířské peci jakási mříž nebo rošt z kamenů,
oddělující — aby oheň nesahal přímo na
hrnce — ohniště od prostoru, kde byly
nádoby určené k vypálení). Přeneseně za Jg
pekelec, svrchní plocha (na níž se spalo)
chlebové pece. Snad odtud pak vzešlo další
přenesení významu (za Jg na Turnovsku):
vrchní plocha hory; je i val. (ze sic.) čeřen,
hřeben hory B; též spis. PS, je i č. střechy aj.
PS-SSJČ. Od Jg do PS čeřen je též jisté
zařízení ve vinném lisu, na které se sypou
hrozny, aby byly vylisovány a aby šťáva
vytékala do kádě. — Sic. čeřen hory = hřeben
hory K; sin. čer kamenný vrchol, rozeklaná
vyčnívající skála, čeřen skalnaté místo.
Pol. trzon krb, ukr. čereň krb, sin. čer jen
klenutí nad krbem, zařízení na sušení obilí
nad ohněm, r. čeřen solivarská pánev. —Pro
vývoj významu je třeba vyjít z oné z kamenů
sestavené mříže v hrnčířské peci. Tu lze
skutečně chápat jako mříž: R. Reinfuss,
autor článku o polském lidovém hrnčířství,
Etnogr. polská 3.332n., ji nazývá ,,krata",
tj. mříž. V nejstarším typu byla nad ohněm,
vodorovná, jejími otvory pronikal žár nahoru
k nádobí, ale plameny se nahoru nedostaly.
(V mladších typech byly i „kraty" svislé.)
Ta podobnost k mříži dovoluje ztotožniti
toto c. 2° s c. 1 °, neboť poj my síť a mříž se
často zaměňují (viz mříže). Čeřen vinařský je
zajisté rovněž nějaká mříž nebo rošt.
Význam ,, vrchol hory" dobře osvětlují
uvedená slova slovinská.
čeřiti: doloženo až nč. od Puchmajera 1802.
Vzniklo ve spis. řeči haplologií z lidového
čečeřiti ježiti, čechrati, krabatiti. Srov. dále
sic. čečeriť čuchati, odvoz. jč. sic. čečeratý
kadeřavý, rozcuchaný, jč. čecery rozcuchané
vlasy. Sic. spis. čeriť je z češtiny. — Příbuzno
je hl. šešer a jinoslov. kokora kadeř (a dále
jména rostlin jako č. kokořík); lot. cecers je
kudrnáč. — Jiné čeřiti je od čirý.
česati 1 °: hřebenem protahovati vlasy
a pod. úkony: česati len = vochlovati,
č. koně = hřebeícovati, mor. sic: č. šaty =
kartáčovati; č. ovoce: rozličné lesní jahody
(zvi. borůvky) lid vskutku vyčesává jakousi
lopatkou, mající na okraji hrubé zuby
jakoby hřebenové nebo hřebelcové; odtud
přeneseno (již stč.) na trhání velkého ovoce.
Tedy „česati ovoce" je přenesením
předmětového pojetí: bylo „očesati, vyčesati keř"
Oravský hřeben na jahody.(Z nákresů Ant. Václavíka.)
a tím získati jeho jahody, pak > očesati
jahody, z toho „česati jahody, jablka" atd.
Odvoz, česle f. pl. husté tyčkové branidlo,
zadržující rozličný neřád (listí, větvičky),
aby se s vodou nedostal na mlýnské kolo,
nář. a sic. česák hřebelec; pačes -ek -í odpad
při česání lnu (přen. pačesy o vlasech),
pačísat len, pačíska B. Česati přeneseně
znamená i pomlouvati, peskovati (spojovací
prvek: vyčesávati z vlasů neřád > hledati
vši, chyby, zjišťovati chyby). Odvoz, če-chrati
(v. to) původně bylo hanlivě o načesávání
vlasů. — Česati je zastoupeno u všech
Slovanů; psi. stsl. češq česali ze staršího
*česti. Příbuzno a významem shodné je het.
kišai- (možno čísti kesäi-), luvij. kiša- t/v.
Jinde znamenají příbuzná slova spíše drbati,
škrábati (lit. kasů kásti a kasaü kasýti,
lot. kasu kosit škrabati; ř. ξέω škrabu,
hladím z ks-, κεσ-κ-έον pačes). Zdá se tedy,
že původní význam byl prohrabávati,
škrabati. Viz i kosa účes.
česati 2°: spěchati, utíkati Jg-Kott-Kol-vč.
Pozměněno v chod. čišít t/v, msl. če-hat Mal
spěchati. — R. česat t/v. — Ze stupně
*kós- je sch. kasati klusati, běžeti, sin.
kasati (spěšně) jíti, ukr. za-kasaty kohos' =
předhoniti. Příbuzno je lot. ttxiosu Uuost
spěchati (s expresivním změkčením U místo
k). Viz i čas.
česnek; stč. gen. česenku; ch. česnek, msl.
česnik Mal. Odvoz, česnáček, Alliaria: rozem-
ne-li se list, páchne česnekem. — Sic. cesnak,
odvoz. cesnaČka Alliaria; pol. czosnek, ukr.
čosnyk, r. česnók, sin. česen(j), sch. česán, b.
česán. — Pův. česnfb(kpb), zajisté od čes-
štěpiti (které je v česnúť, viz to): jeho cibulka je
rozštěpena v několik stroužků, na rozdíl
od cibule, která rozštěpena není.
česno i česlo: otvor v úlu pro výlet včel.
Tak i sic. — Z Čelesno otvor do pece,
vypuštěním slabiky -Ze-. I česlo znamená obé.
česnúť v msl. roz-česnút rozštípnouti, od-čes-
núi Β odštípnouti, sic. roz-česnút i roz-čech-
nút, od-česnút i od-čechnút. Sem vulg.
čísnout, čajznout ukrásti (srov. vč. štíp-

čest 101 Šiditi
nouti t/v). — Příbuzné je ř. κεάζω štípu;
u nás je příbuzné slovu česnek.
čest: stč. gen. čsti, z toho nč. gen. cti atd.
Odvoz.: ctný, sté. ostny, odtud ctnost
( > ctnostný, mor. pěkný, srov. stč. význam
čest = nádhera) a mor. cnota; nč. též čestný;
ctíti, stč. čstíti, odtud postv. pocta, úcta
( > uctivý, mor. též ucný = kdo rád hostí)
(ale ctíti barvu v kartách, mylně místo clíti,
viz Jg); postv. počest-, ale počestný od „po
čsti dělající"; viz i poctivý; bezectný od beze
cti. — Všeslovanské: sic. čest, p. czešc, cny,
czcic, sch. část, častni, častiti atp. jinde. — Psi.
stsl. čbstb, čbstbm,, Čbstiti. Základní čbstb je
od čbtq čisti (č. čísti) příponou -tb (Čtt-tb >
čbstb) označující činnost. Čisti znamenalo
původně míti pozornost, zřetel k něčemu,
od tohoto původního významu utvořeno
čbstb; teprve potom čisti změnilo význam
na počítati, vnímati napsaný text.
čéška. Stč. Čecha Klaret (Gb píše, asi
mylně, Čecha), česka Lact, čieska Klar aj.,
podle Gb 'dutina v kosti vkleslá, do níž kost
jiná zapadá', zvi. v koleně (Kniekehle), ale
i 'holeň, tibia', nč. čéška SSJČ 'pohyblivá
kost zpevňující vpředu pouzdro holenního
kloubu, patela'. Sem patří nepochybně
i č. číška 'miskovitý obal některých
rostlinných plodů, např. žaludu'. — Příbuzné je
asi lit. kišká (nejspíše je to z *kikša)
Kniekehle, holeň, hlezno, noha (zvířat), lot. ciska
kyčel, hol. hijze, hijs Kniekehle, stind. kaksä
pazducha, podpaží, střhn. hahse, hehse
(nhn. Hachse > č. vulg. haksna noha SSJC)
přehyb kolena u zadní nohy (u koně),
lat. coxa kyčel. Tedy ide. *koksä. Tato slova
znamenala nejdříve asi prohlubinu na zadní
stráně nohy proti kolenu nebo prohlubinu
pod ramenem (podpaždí), pak přesunem
velmi snadno pochopitelným kloubovou kost
do podobné prohlubiny zapadající (kyčel,
holenní kost), konečně i kotník, hlezno. —
Místo očekávaného *čbcha (srov. balt.) nebo
*kochá (srov. stind. atd.) je Čecha; e je asi
vlivem slova čečel (viz) t/v; ch je z ks; č. šk je
z ch a ze zdrobňujícího bka. Psi. tedy
bylo Čecha, z toho deminutivum češbka.
četa a četník: přejato v 19. stol. ze sch.
(tam četnik = člen čety, t. ozbrojené čety
hajduků apod.); nově u Ferd. Čenského
utvořen vojen, termín četař. — Sch. b. četa;
sin. ze sch. (Mad. csata ze slovanštiny;
sic. čata a pol. czata z mad.; sic. četník
z češtiny). — Je asi příbuzné s ir. cethern t/v
a dále snad s lat. caterva četa, sbor
(„nepravidelná" nebo barbarská, na rozdíl od řádné
legie).
četina, -na vm. (četyna Malý): halouzka
jehličnatého stromu. — Sic. spis. čečina, nář.
četina čatina čačina t/v, pol. nář. szczecina
jehlička (sosnová), sch. b. četina t/v. — Je to
slovo totéž co štětina, odvozenina od (s)čet,
viz štět; (s)četina byla každá jednotlivá
jehlice na štětu lnářském, pak přeneseně
jehlička stromová, neboť i ty trčí ven hustě,
pevně a ježatě a jsou pichlavé, konečně celá
halouzka.
četný: výtvor rukopisu Královédvorského,
ale ujal se. Nelze ani říci, od čeho jej Hanka
utvořil, zdali od četa či od -čet (počet).
či: částice původně tázací (tak dosud sic.
či viešl = víš-li?), dosud je ta funkce
v otázkách rozlučovacích (já či tyl), v jazyce
starším byla i tu spojována s tázacím -li v čili.
Z dvojčlenných nepřímých otázek (stč.
opatříte [= pozorujte] lid, jest-li silný či-li
mdlý) vzešla možnost, že či(li) zn. 'nebo,
anebo, neboli'; děje se tak nč. asi od Jung-
mannovy doby s rozličnými odstíny. — Sic.
či (v. výše). Pol. czy(li), ukr. čy t/v; sin.
strus. či jestliže. — Či je od základu tázacího
zájmena co, čeho atd., a to patrně instr.
sing.; odpovídá mu lat. qul 'jak' (a quin
'proč ne' z *qut-ne), av. či 'jak', stsas. hwl
'jak, proč'. Ve tvaru či ustrnulo jako částice,
kdežto v sklonění slova co rozšířeno o
normální příponu toho pádu: či-mb, č. čím.
čí, zájmeno, stč. mask. čí, fem. čie. — Stsl.
čbjb čbja čbje, sic. čí, čia, čie, pol. czyj -a -e,
r. čej čbja, sin. sch. b. čij. — Asi z pův.
kui-jo-s, od původního kmene táz. zájmena
kdo přivlastňovací příponou -jb (jako vlčí
od vlk atp.).
čibať 1° laš.: utíkati Z; msl. čibály nohy
Kol. Nejasné. (Š. je spojuje s č. 2°, srov.
mazat, natírat to).
čibati 2° mor.: čibnút udeřiti, han. cimnót
t/v KpU; 5-ové intensivum od něho je han.
načisat našlehati Svěř, č. čísnout udeřiti PS,
han. čisnót t/v KpU. Ukr. ščybaty srážeti
(ovoce). Zvukomalebné; srov. čubati a
čápati t/v a rýmové lot. stibát t/v.
čibéz: šibal Voz. — Z mad. csibész t/v.
Sulán PIDebr 39.14.
čibuk, tak i sic. sch. b. Naše slovo je tedy
přejato z Balkánu. Ale r. ukr. i b. je čubuk,
p. cybuch, cybuk. Vše z tur. čybuk dýmka.
čičorka: rostlina Coronilla. V Preslově
Všr čičorečka, ale Sloboda zavedl lidové
čičorka. Pol. cieciorka Cicer, sin. čičerka a sch.
čičarica hrachor setý. — Z ital. cicerchia,
což je vulg.-lat. zdrobnělé *cicercula,_od cicer
(viz cizrna).
číditi vč. (u Železného Brodu): sráti.
Tabuové oslabení má š: ušidil bych ho = ze-
sral bych ho (= nestojí mi za to) LF 27.364,
NŘ 5.100, 102. — Sic. vyšudit sa vykonati
tělesnou potřebu; snad sem patří přenes.
sošudiť sa sesouti se, iter. (s r navíc, § 10)
šurdiť, šurdovaí (sa) sesouvati se (o kamení),
s tím srov. vč. sesrati se o neočekávaném
a nemilém sesutí hranice dříví, boudy apod.;
sic. u je tu snad z nějaké analogie, snad
od kluditi t/v. R. nář. (sever.) čišáí, číškaí
„dělati pod sebe" (cit. u Vasmera 3.344). —
Psi. čiditi. Příbuzné je stnord. isl. skíta,

8iha 102 διη
nor. skiba, dán. skide, stangl. scitan, sthn.
scizan (nyní scheissen) sráti.
čiha stö.: vlk (hračka); sic. čiga kladka,
kladkostroj. Z mad. csiga vlk (hračka),
kladka.
číhati: od staré doby slouží i jako ptáčnický
termín, rovněž odvozeny od něho čihadlo,
čihař, óižba; ptáčník sám jsa ukryt, číhal na
kořist. Stran samohlásky: už ze stč. doby je
doloženo jenom í, také sic. je spis. číhat.
Nicméně mor. nářečí svědčí tomu, že jest
vyjíti z ú a že číhati je sourozenec slova
čouhati: nesčestí čúhá na člověka Voz, kočka
čóhá na myš Rs, Janek čúhal okýnkem. Tiiia,-
mená nejen 'dívati se pozorně' (čóhá na mléko,
aby neuteklo Rs) a 'dívati se nepozorovaně'
(v. výše o Jankovi), ale i 'zevlovati': sem
náleží čúhačka, Kol, čouhačka Hoš, číhačka
B-Hr = čumenda o svatbě ap. („děti chodí
na č-u, aby něco dostaly" Kol). Bartošův
doklad čóhá mo sláma z botu zn. 'kouká',
Čech však rozumí 'čouhá'. SSJ má též
ojedinělé čuhať = čouhati. — Příbuzné je asi
něm. gucken koukati. Stran významu uved-
me jedno místo z J. Pilaře, Albánský
zápisník, P. 1951, 64: „Rybář, který ho (čeřen)
střeží, dívá se na hladinu. Jeho bystré
oko rozezná vlnky, které vytvoří vítr, od
vlnek, způsobených ploutví ryby...
Takových číhajících lovců je po obou stranách
řeky několik desítek." Tedy č. = hleděti, ale
rozdvojilo svou formu i význam: 1 ° 'v skrytu
vyhlížeti na něco' dostalo smysl lovecký
(vyhlížeti kořist; v úkrytu čekati na kořist), stalo
se slovem intelektuálním, proto provedla se
v něm normální změna ú > i, sic. číhat
bude tedy z češtiny; 2° číhati = vykukovati
z něčeho ven = trčeti ven se stalo expresiv-
ním, a proto podrželo ú ( > ou) i po č. —
Z češtiny je též pol. czyhač, z toho pak ukr.
čyhaty.
čichati, post v. čich (stč. čich = smysl
vůbec); lidově čuchati, čuch. Slož. o-, vy-,
na- se; vulg. sčuchnout se = sejíti se (asi
podle zvyku psů). — Sic. čuchat, čuch, hl.
čuchac čichati, sin. čuhati tušiti, r. nář.
čuchat čiti, slyšeti. — Čuchati je s-ové inten-
sivum od ču-ti (č. čiti). Pův. význam byl
čiti vůbec; v češtině zúžen na čití nosem*
Podobně i výrazy pro jiné dva smysly si
vytvořily s-ová intensiva: sluchati, macati,
což je zvláštnost slovanštiny. O tom Meh
SPFFBU 4 A955) A 3. 30.
čík 1° msl.: piskoř; tak i sic. sch. sin.
a ukr. nář. Rd. (na severu, Podvys.) je kyč,
malá rybka piskořovitá. — Původ nejasný;
snad je to slovo zvukomalebne (ryba ta
při vytažení z vody vydává jakési slabé
zapísknutí, v. o tom pod piskoř), srov. stč.
kvik jakási ryba vydávající zvuk (= piskoř
nebo sekavec).
čík 2°: oharek cigarety. — Mad. csík,
něm. arg. Tschik, it. cicca t/v. — Cesty
přejímání nejsou jasné. Podle Sulána PF
18.2.286 je české slovo z madarštiny.
čila stč.: chvíle; adv. stč. včile nyní, hned,
ted (pův. = v této chvíli), mor. a zslc. včil
(-e -ej -ejky -ek -eky -kaj -ky), povÓil, včul
nyní. — Čila je dochováno jen v češtině,
ale nepochybně je to slovo staré, praslo-
vanské. Útvarem se mu rovná got. hveila
a obdobná slova u jiných Germánů a něm.
Weile. Spojení s čbj? 'odpočívám' je
pravděpodobné proto, že i stnor. a stangl. příbuzná
slova znamenají klid, lože, a proto, že od
něm. Weile je weilen 'dlíti, meškati někde
(= býti někde, ale bez vyjádření činnosti)'.
Snad tedy za chvíli znamenalo původně
„za nějakou dobu pomeškání, zdržení nebo
počkání" apod.; to je také nejběžnější užití
toho slova v češtině.
čilimník: rostlina Cytisus. Přejato Preslem
— podle jeho vlastního údaje — z ruštiny,
ale ruský pramen není znám.
čilinda: čepel u nože vč. Jgd; tenký lusk jč.
Duš. 3.23. Nejasné.
čilý, již stč.: čerstvý, hbitý, čile, čilost. —
Sin. čil odpočinutý, sch. čio odpočinutý,
silný, statný, čilý. — Od či- v od-po-či-nouti,
vlastně ř-ové příčestí (jako bdělý od bdíti
apod.). NářeČní významy: mor. čilé dřevo =
svěží, trnky čilé = nedozrálé, maso čilé =
nedopečené B. — Jiné je cílit (se), rozčilit (se),
viz je pod čiti.
čím, val. spojka: 'jakmile'; vsi. 'pokud,
dokud, jakmile'; sic. čtm prv (skór) co nejdříve.
— Jako spojka se vyvinula asi ze spojení
čím-tým, což možno chápati též jako 'jak-
-tak'; odtud 'jak' > 'jakmile.' Tvarem je to
7. pád od Čo, jemuž odpovídá č. co.
čiman fam.: chytrák, znalec. Nejasné.
čimčarovat o cvrlikání vrabce. Hl. činčeric
o hlasu sýkory. Zvukomalebne. Viz i čiřikat.
čimišník: rostlina Caragana (od Všr.;
předtím = Robinia). Preslovo přejetí z ruštiny;
r. čimyznik je patrně cizí, odněkud z Asie.
čin, v stč.: způsob (rúcho rozličného činu;
nemluv takým Činem), později pregnantně:
pravý způsob, řád. Od něho odvozeno činiti.
To bylo původně doprovázeno zpravidla
bližším určením příslovečným (mužsky čiňte;
zlostive činie) nebo předmětem (činiechu
pomoc; čin dobrotu) nebo doplňkem (řeka činí
se vodná; činíš sČ biskupem), takže činiti
možno chápati jako pohodlné náhradně
sloveso (verbum vicarium), při němž arci vazba
musila být měněna: místo mužským činem
(tj. způsobem) bojujte, braňte se apod.
řečeno prostě mužsky čiňte, místo biskupským
činem vystupuješ, rozhoduješ řečeno
biskupem se činíš atp. Nakonec pokleslo činiti na
bezbarvé dělati, facere, tun (činil jsem tuto
mast) a podle něho i čin dostalo obecný
význam skutek, factum. Nyní je činiti sloveso
nelidové, ale v nářečích je dosud: jvč. co se
to činí = děje, msl. činit kozu = vydělávati,

činčila
103
éiřiéná
činidlo (obé se stalo odborným termínem).
Iter. mor. počínati si = přetvařovati se,
dělati se někým, pak i pyšniti se. Postverbale
čina je v han. šag bez mňel ceno to zbjehnót =
námahu, co dělat; pak i nepův. co ceno KpU
v obdobných větách. Jinde znamená čina
(činénice) nečas, plískanice (z vět jako to se
venku činí!), postv. je i účin(eíc), náčin.
Z předložkového spojení je příčina okolnost,
> causa (*při tom čine bylo = při tom
způsobu věci bylo... > v té příčině). Právnický
termín přečin je podle přestupek a zlo-čin;
nové je součin; počin od počínati si. Sic. též
priečin, prečin, ~nka přihrádka (*prečinit
truhlu = přehraditi), z toho laš. prištinek,
priščinek t/v Hor. (c = tš přesmykem > št
a vlivem slov jako je č. přístenek = menší
jizba při stěně přistavěná); sic. záčin(ok)
truhla na obilí. Ale Č. činovník funkcionář (spolku)
je z ruštiny. — Öin a činiti zastoupeno
u všech Slovanů. Čiwb (pův. asi w-kmen,
stě. gen. činu) od kořene *kuei- žijícího
v ř. noielv činiti a v stind. čáyatě vrství,
řadí, spojuje, vytváří; tedy vrstvení (srov.
stč. sposob = po sobě kladení), jistý řád
v rovnání, spojení něčeho. Přípona *-nu-,
velmi starobylá, je též v protikladném stam,
'stav', od státi.
činčila: jihoamerický druh hlodavců s
cennou kožišinou; v Evropě znám od 1580.
Název pochází snad z indiánských jazyků
v Peru a Chile; rozšířil se všude tam (na
západě psán chinchila), kde se kupuje
i příslušná kožišina; r. je šinšílla, ukr.
šynšýla. Novikova 109. Je však (dodává
Šmilauer) i druhý výklad, že to je šp. chinche
štěnice (z lat. cimex), protože páchne;
podezřelé je totiž deminutivní -illa.
činek: tenká latička, na tkalcovském stavu
osnovu rozpravující; sic. plur. — Sic. činky,
sg. též čin, pol. cynka (o tomto mylně JP
35.168, 176). — Ze střhn. schin t/v (totéž
slovo, ale fem., je něm. Schiene). — Vzato
(u Tyrše) za název tělocvičný: činka fem., tak
i sic.
činely. Přes něm. Tschinellen přišlo z os-
manštiny (je to součást „turecké muziky").
Treimer 88. Podle Battistiho-Alessia je to
však zkrácení z bacinelle (it. cinelle).
činovať: druh tkaniny, trylich, -atina; plať
no činovaté = protykované. — Sic. činovať,
pd. c(z)ynowaty, ukr. činovat(n)yj -noje
polotno t/v. — Srov. pd. czyny, což jsou
,,ploché destičky v tkalcovském stavu
(,,w krosnách") zasazené v přízi „postawu",
které při práci na obyčejném plátně jsou
vždy dvě, ale při čino vátém tři nebo čtyry",
WiM 105. Viz činy figury na tkanině. Mad.
csinvat je ze slovenštiny.
činže; stč. činz(e) cinž(e) daň; činžovní, stč.
činežný. — Sic. Činza, pol. czynsz, sin.
činz. — Ze sthn. nebo střhn. zins, to pak
z lat. census.
čipčet mor.: pištěti (o kuřeti). Sic. cipkat,
čipčat křičeti cip cip (čip), r. cýpat, odvoz,
sic. cipka slepice, r. cyplénok kuřátko. —
Základ je zvukomalebný.
čiperný: hbitý tělem i duchem; jč. čuperný
Duš. 2.22, 57, tak i Η 2, han. čuprný Mal-Rs.
— Význam a příbuznost k Čemesný ukazuje
ha původ od čepýrati, tedy na *čepyrný,
s přesmykem samohlásek. — Vzhledem k
jiným Slovanům jest uznati, že pův. byly
podobné útvary vůbec asi tři: 1° toto
*če-pyrbn*b; 2° *če-pur*bnrb v pol. czupurny,
viz urputný-, 3° ukr. čépurnyj hezký, hrdý,
od čepurýty zdobiti, pyšně si vésti. U 2° jde
o pojem stč. purný = vzpurný, u 3° o
příbuznost se stč. púřiti se pyšněti a pyriti s& t/v.
V č. bylo asi také 2°, z něho bude mor.
jč. asimilované ču~. Význam 'dvorný, pěkný'
se pochopí z pyšný, hrdý = pěkný (v. sic.
hrdý). Zvláštní je význam v zm. je čuprno
(čudrno) = mráz, vč. čiprnej mráz = ostrý.
Celá skupina si žádá podrobného výzkumu.
Kolísání samohlásek není závadou, neboť
slovo je expresivní. Sic. zastar. čiperný je
asi z češtiny.
čipka sic: krajka. Přešlo i na Moravu:
msl. pl. čípky, horň. ščipky B. — Sin. sch. b.
ukr. čipka krajka. — Z mad. csipke t/v,
původu nejasného. Hpt.
čiplenka: mladá srnka (mysl. slang). Snad
útvar podobného rázu jako r. cyplénok kuře
(od cýpať pípati), viz zde čipčet. Jiní (např.
Trávníček LN 2.6. 1940) odvozují je od
číplý = štíplý, šťúplý štíhlý, tenký.
čír mor. sic: zátěrky, noky, moučná kaše,
zapražená polévka aj. Sic (Važec) též čier
hustá mouka s máslem a mlékem (Š.). Pd.
czer, czyr. — Z pol. *cier, srov. zá-tČr-kyt
čírka, lidově místy i čírek, šířka, stč. čierka
Klaret: pták Querquedula. — Pol. hl. cyran-
ka, dl. cyrka, ukr. čyrenka čyrjanka Čyrica
čyrka, r. čirók i čirká. Od jejich hlasu,
„čiřikání" (ukr. čirkaty, cyrkaty).
čirok: viz cirok.
čirůvka: druh hub Tricholoma; slovo
starší než Presl. Pd. cyr houba; pol. czyr
a ukr. čyr hubka, to z ruštiny. — Toto čír
je totožné s *čirbjb vřed, viz štiřík.
čirý; stč. čiré pole (za to nč. širé p. = r.
čistojepolje, pol. szczerepole); nč. v plaveckém
slangu vyštíříno = připraveno k průplavu
NŘ 18.98; han. ščiré; techn. čiřiti, čeřiti
zbavovati tekutinu zákalu, čiřidlo, čeřidlo;
sem patří i mor. lovecké jankoštérý PS.,
kalk za něm. hasen-rein. — Sic číry, číriť,
Čiridlo, ale i čerič, čeridlo, pol. szczery ryzí,
upřímný, pravý, ukr. ščýryj, r. ščíryj t/v.
— Shoduje se s něm. schier čistý, gót. skeirs
jasný, stangl. sclr atd. (germ. *skiro-), ir.
cír čistý.
čiřičná, stč. druh jablek (u Klareta).
Dosud mor. ščiřička (han. šče-), syřiČka, druh
sladkých jablek. Jinak nejasné. Byla-li vlast-

čiřikat
104
čižma
ně kyselá, pak by to slovo bylo od štír 2°.
čiřikat tirykat tiřikat PS, nář. čiřinkat
čiřinčet šviřinkat čičirikat štiřikotat, sic. či-
ri(ri)kať čiřikat, o hlasu koroptví i jiných
ptáků. Zvukomalebné; p. je czyrykac, r.
čiřikat, čilíkať.
číslo 1°, číselný, nesčíslný, vy-čísliti. Stsl. r.
sin. sch. čislo, sic. číslo, ukr. čyslo. Pův. čislo
z čit-slo od čtu čísti počítati.
číslo 2°: viz črieslo.
čísti, čtu, iter. čítám čítati. Významy: 1 °
pokládati za, domnívati se, mysliti (stč. ten se
čte šlechticem; nč. nář. četu, čícu počítám
myslím, soudím), 2° počítati (stč. pšenici
v stozích čtiechu, nč. spis. počítati); vyčísti
vypočítati, vyjmenovati PS, např. vady
někomu, vyčítati komu co; 3° čísti (stč.
žalmy čísti, ně. obecně; sic. čítat), toto je
asi za starší ,,říkati" (srov. mor. počítati
hádati se, učítat se příti se oč). Tvary: čbtq,
inf. čit-ti > čisti; od čbt- je četl, čtla, četba,
-čet (po- sou- ú- vý-, nově i rozpočet),
nepříčetný (viz), stč. čtena písmeno, odtud čtenář;
včetně 'inkluzíve'; val. čnút čísti SvK; od čit-
je čísti, čítati, čitatel, čítanka. Viz i čest. —
Čbtq i čitajq mají zastoupení u všech Slovanů
(čbtq vyjma luz.): sic. čítat atd. Příbuzné je
lit. skaitaü skaitýti čísti, lot. silitu šlcist
pokládati zač, míniti, lot. skaitu skaitlt
počítati, stind. čětati má v patrnosti, pozoruje,
myslí, rozumí. Předslov. *kitó, inf. *keit-ti.
čistý, čistiti, postv. očista; očistec (stč.
čistec t/v, pol. czyéciec z češtiny); Čistina
mýtina; čistec 1° název některých rostlin
(očišťujících proti čárům, čistících krev
apod.) (i jinde názvy toho druhu, pův. čistb-
Cb; ze slovanštiny je přejato něm. Ziest Sta-
chys), 2° cín (od jasné barvy), odtud po-
čistcovati > počištovati pocínovati, 3°
očistec (v. výše). Stě. cist niti = nahý (nemající
na sobě ani niti, prostý niti); časem rozšířeno
snad v cist *od niti, což měněno z
neporozumění na čistov niti (fem. čistova niti atd.),
z toho konečně ustrunulé čistoniti, čistovniti,
čistovaniti, nč. místy Čisto(va)nite (odtud
nové adj. čistonitý), čistovanč. — Čisťb vše-
slovanské: sic. čistý atd.; odpovídá mu lit.
skýstas řídký, lot. šlcists čistý, čirý, cudný.
Kořen skeid- jako v cediti, ι podle čirý, téhož
původního významu.
číše, stč. čieše; stě. čášník čiešník čěšník,
nč. číšník. — Stsl. sic. ukr. r. sin. sch. b. čaša,
pol. czasza. — Stč. ččšule, -lká, nč. číška je
,,miska" žaludu apod.; patří však jinam,
viz šešule.
číšek: morek, stč. Čies (a čiesný tukový), nč.
též mylně číž, čížek (toto od Veleslavína).
Původ nejasný; snad (Matzenauer, Brandí)
ze střlat. cys sebum vel unctum.
čišeti: syčeti; za° PS. — Zvukomalebné.
čišeti: jč. to to čouchne, čuší, u Rokycan
čouchá, čiší; jč. je čišnej vítr, ale i čišnej nos =
citlivý. Sem patří i stavové čichnouti: víno ne-
zatkané čichne, až vyčichne Jg. Vše od čiti,
čichati. Jsou to u nás doklady toho zjevu
(v ide. jazycích rozšířeného), že výrazy pro
smyslové vnímání mohou znamenat nejen
samo vnímání, ale někdy naopak i vydávaní
toho, co je předmětem vjemů (sic. vonai
je 1° cítiti vůni, 2° vydávati vůni). Je dále
obecné vyčichnouti a načichnouti, vč. vocuch-
nout oschnouti Pt, mor. čuchnut zapáchati
a han. čóchnót, maso čóchne, je načóchly B,
pol. cuchnac smrděti; konečně máme to čiší
o nepříjemném pocitu do jizby táhnoucího
chladu. Světlá píše je čižmo = chladno.
Jediný tvarový rozdíl je v tom, že se zde
užívá přípon vyznačujících slovesa stavová,
a to -nouti a -čti (jako je slyšeti vedle slýchati,
tak je zde čišeti vedle čichati).
čiti, čiji, stě. čúti, mor. sic. čut (o-, po- za-).
Významy: 1° znamenati kterýmkoli
smyslem (stě.: jedny věci čijeme skrze viděnie,
druhé skrze slyšenie, třetie skrze povoněnie
a jiné čijem skrze dotčenie; mé nohy nečily
země; čilá kosa kámen), ovšem zvláště
nosem; 2° (nč. nář.) tušiti, 3° (mor. nář. a sic.)
slyšeti. Cujný citlivý (nos; spaní = lehké;
máslo = páchnoucí); mor. je čujno = chladno
(srov. čišno), jiný útvar je val. čudrno
(< *čutlno1); změněno dále v mor. čuprno
t/v (vč. čiprnej mráz = ostrý)? Sem patří
i čitelný. Nově termíny či-dlo, čiv, počitek.
Viz i Čichati a totiž. Sem patří dále i sic.
čulý čilý = se smysly svěžími, dobře cítící
(srov. ukr. čulyj citlivý). Z pol. rozczulic bylo
v obrozenské době přejato č. rozčiliti
'pohnouti, cit vzbuditi' Jg, z r. se je nové,
původně slangové, cílit se PS, které se stalo
lidovým: Mal-Gr. — Čuti je všeslovanské
(sic. čujem, čut, p. czuje. czuc atd.).
Významem se k němu hodí ř. κοέω pozoruji, ακούω
slyším, άκενει, τηρεί (= hlídá, číhá; srov.
sin. sch. čuvati hlídati, střežiti), lat. caveó
mám se na pozoru. Ale ču- (sch. ču-\) je třeba
vyvoditi z kěu-; snad bylo původně athe-
matické *kěu-mi, jež změněno v sloveso
jotové. Viz i čichati a čišeti.
-čiti -cnu, jen s na- po- za-; stč. -čieti
-čnu; iter. -čínati, k tomu přitvořeno zpětně
-čnouti; odvoz, početí, počátek, začátek (od
ť-ového příčestí), počinek. — Sloveso
všeslovanské (stsl. na-čbnq -Četi, načet-bk*b, sic.
načnem, načat, pol. poczne, poczqc atd.);
příbuzné mu je něm. be-ginnen, (sthn.
bi-ginnan, gót. du-ginnan atd.) t/v a staro-
irské to-ind-scann- t/v (beginnen), kde kořen
pův. *scan- má navíc jen „pohyblivé" s;
shodují se i v tom, že se objevují vždy jen
s předponami.
čížek, stč. mor. číž. — Sic. číž(ik), pol.
czyž, hl. čižik, dl. hl. cyž, ukr. čyž, r. Čiž,
sch. čižak. — Slovo asi zvukomalebné (jeho
hlas: cí-zí Jos. Jirsík, téirr v Mukově
slovníku). Něm. Zeisig je asi z polštiny.
čižma mor. Pol. czyžma czyzma čižma, ukr.

čkat
105
cmírati
čyzma, sic. sin. čižma, sch. b. čižma. Z osman.
čizme, ale naše a polské slovo přejato asi
skrze mad. csizma.
čkat han.: stýskati se: neosobně čká se
nám po ... (Gr udává význam nepřesně:
toužiti). — Z Huškati, srv. r. toskovaťteskniti;
ttskati dalo ckat, č místo c je asi změtením se
čkat 'skytati'. Viz i teskný a stýskati.
člen; stě. demin. členek (Členek) a článek;
chod. členky (v řetěze), mor. články kotníky
u prstů Rs. Nové odvozeniny: členiti, členitý,
členovec. — Pol. czlon, sic. člen (členok kotník),
článok, hl. člonk, dl. clonk, ukr. čelen, sin.
člen, sch. b. član; r. čZen z csl. — Psi. čelní*,
původu nejasného. Snad souvisí nějak s něm.
Ge-lenk kloub, šv. länk, dán. länke, angl. link
Článek (řetězu apod.) (z hlenk < klenk·)
přesmykem kein- (a -k odpadlo). Vše to je
pouhá domněnka.
člověk. Stč. znamenalo i poddaného
(a človeč(en)stvie též poddanství), ale vm.
očlovečit (sic. učlovečií koho, priviesť do
člověčenstva) — oženiti koho. Záhy č.
kladeno jako obecný podmět (= něm. man)
a ve vulgárním jazyku zkracováno: vok.
čoveče (podobně, i jinak, v sch., bulh.
a pol.). — Sic. člověk, pol. czlowiek, hl.
člowjek, dl. clowjek, ukr. čolovik, r. čelovék,
stsl. člověka, sin. člověk, sch. čovjek, b. čovek.
— Psi. asi *čelovek*b (pak clo- vzniklo redukcí
alegrovou, nebot slovo to je v řeči časté
a i nyní podléhá redukcím, zvláště jakožto
obecný podmět). Slovo je složenina; v 1. části
vězí útvar od nedochováného čelo gen. čelese
tlupa, sdružení, sbor, oddíl (vojáků, hlídačů,
lovců, pracovníků, sluhů), . které by se
rovnalo řeckému τέλος ntr. t/v, kmenu na
osjes. U nás je tu v složenině jen spojovací
vokál o (místo kmenového es I os), což je
zjev obecný (o něm Brugman II2.1.88).
Druhá část obsahuje útvar od kořene veik-
(viz jej u věc) se stupněm o: ide. *voik-o-s.
Celek tedy znamenal „(muž) činný jakožto
člen jisté skupiny" (zřízené za jistým účelem
např. vojska, artělu, služebnictva). Z toho
pochopíme, že kdysi Č. pokleslo i na význam
„muž jsoucí ve službě někoho, poddaný",
a dále to, že nemá feminina (původně šlo
o činnostní skupiny jen mužské!). E. Havlová
ScSl 12. 80—86.
člun, tak již stč.: lodka; dem. člunek
tkalcovský (nazván tak podle podoby!). —
Všeslovanské: sic. čin, pd. czoln, hl. čolm, dl.
coln, ukr. čolen, r. čéln, sin. čoln, sch. čun, b.
čolnec. — Psi. čblm>, původu temného.
Blízké je jen lit. kelnas t/v, ojedinělé: má je
Miežinis.
člup, zpravidla člupek: kopec, vrch (Rosa
u Jg), vyvýšenina Kt 5, vrchol (hory) PS,
vršek, chlumek Rzr, cesta (?) do kopce Kolk,
Čupek vrchol hory Kt5, han. véčlopek
kopeček SvB. Ves Člupek v pahorkatině u
Litomyšle. S lu > u je val. msl. čup čupec čupek
vrch s plochým temenem, větší kopec. —
Ukr. ščoub příkrý vrchol hory, rd. (olon.)
ščolób červená hlína; dodávám: rd. (sev.)
čelpán gorb, cholm, mogila, kurgan. — Psi.
ščblpt. Příbuzno je (Vasmer 3.453, Trubaěev
Pr 85, oba jen o ukr.) stnord. skjalf, skjolf
ve 2. členu složených místních jmen
(„význam je výšina, vrchol hory", dí de Vries
s. v.), angl. shelf písčitá mělčina v řece. —
Jiného původu bude c. jamka pod oknem,
v níž bývá nádoba na stékající vodu B,
rovněž tak han. člopek stupínek, schodek
(postavte si zbánek na c. o kamen, Vyhl.
Z han. kr. 216), toto asi ze stupeň zkříženého
s člapat.
čmák šmák mor.: káčer. Snad zvukoma-
lebné?
čmajda šmajda čmaja šmaja čmrna mor.:
kořalka (posměšně). Východisko snad
ukazuje šmaťlavá potvora t/v Rusava 35, k čmaj-
dati (že činí chůzi nesnadnou), srov. kyjov-
ské čmajdat kulhati, namáhavě jíti. Pd.
(těšín.) szmatlawa.
čmáchat vm.: máchati; u Kyjova Čmachtat
se ve vodě t/v, u Kunštátu čmánit se ve vodě.
— Je to máchati se zesilovacím c-. Srov. vč.
šmachtat se t/v se š-.
čmárati, k tomu postv. čmár (a), dále
čmaryka a z něho čmarykovat, též čmadliky —
čmadlikovat (čmalikovat Jg), mor. čmárygat,
chod. Jmárat, jč. mantlikovat > dělat mant-
liky ÖMF 16.233. — Sic. čmárat, čmárá,
čmarigať. — Vězí v něm marati (pd. a hl.
marač, dl. maraé, ukr. maraty, r. marat špiniti,
mazati) a zesilovací č-, s- (asi z *če-). Dále
je příbuzné ř. μορνσσω špiniti.
čmel, čmelák, stč. ščmel; nář. čmelda čmel-
dán čmoldán šmoldán čmejdlán čmejdlík Čmelár
Čmrlák čmerhák; bylo i čmelech a čmrláň. (Je
i množství názvů od jiných základů:
brundibár bzunčák buňák mumlák hómrál mamrča
med(ul)ák gáňa som bzum basa cigánka baba
včelák vosák ap.; podrobnosti o tvoření,
variantách, oblastech, o splývání s názvy
vosy a důvody podává Utěšený NŘ 45.176n.)
— Sic. čmel, Čmeliak, Čmela, pol. czmiel,
trzmiel, hl. Čmjela, dl. čmjel, ukr. čmil,
r. nář. čmel směl sčemel. Vedle toho sin.
Čmrlj, črmelj. — Název starobylý: čbmelb je
příbuzno s lit. kamaně druh čmeláka, lot.
kamene čmelák, s něm. Hummel t/v, s názvem
včely (čbbela) a dále s jistými slovy ugro-
finskými (viz včela), zvi. s fin. kimalainen
čmelák (naznačil Collinder 132). Slovo bylo
asi praevropské; čb ovšem z ki. Poměr mezi
jmény čmeláka a včely byl tedy jen mask.
proti fem. (u jména včely jsme nadto
provedli záměnu retnic mjb) podobně jako
u jmen (ha)vrana a vrány.
cmírati. Pod toto heslo shrnujeme i mnoho
expresivních slov z něho vyšlých. Rozvoj
významů a různost hlásek může býti
názorným příkladem proměnlivosti tohoto druhu

čmouditi
106
cpár
slov. Sté. čepýrati čipýrati čpýrati čiperati
čeperati něčím, o drobných pohybech např.
víček, rukou (dětských ruček!) nebo nohou,
též zvláště o pohybech hadů (kdežto
ještěrky hmyzají). Odtud se vyvinuly v nč. (ev. ve
z vratné formě) další významy: 2° potulovat
se, šmejdit (o drobném čilém pobíhání),
plouhati se, 3° hemžiti se. Jiným směrem
drobné pohyby daly význam 4° piplati se,
babrati se s něčím, z toho pak 5° hrabati se
(v písku, hlíně, prachu) a speciální 6° drobně
se šplíchati ve vodě, po malých částkách
něco přelévati, odlévati (a bez se 7° téci po
kapkách). Třetím směrem se dospělo k 8°
(bez se) drobnými, sotva znatelnými
pohyby se někoho zlehka dotýkati. Hláskové
změny: substituce retnic pjm, a dále čjc, d\r,
přesmyky a zániky samohlásek. Je tedy
kromě uvedených stč. slov toto: 1° sic. hmýriť
čmýriť sa, stč. cmýrati, 2° č. cmýrati cmírati
PS, šmejditi, 3° sic. hmýriť sa (h od hmyz),
čmýriť sa MSI, č. cmýrati se Jg-PS, čmýriť sa B,
čemejrati se Jg-PS, čemejřiti se PS, vč. hemej-
rit se, čmejlati se Jg, čmeliti se PS, čemeliti se
PS. 4° cmírati se PS, 5° cmýrati se cmírati se
Jg, sic. čmíriť sa (v bahně, Kukučín), 6°
cmýrati se, cmírati se Jg, cmírati (se) PS,
chod. cmírdat Hr, cmrndat PS, sem dáme i cí-
práti (viz zvi.), 7° cmírati PS (voda cmírá), 8°
ómýrati čmejrati čmejlati čimrati Jg, šmýrati
Jg z D, šmířať SvK, šmýrnút Mal, čmýrati PS,
chmýrati Hořká Doma 175, šimrati us. (viz),
msl. šemořiťB. — Pol. gmyrac gmerac 1 ° 3 ° 4 °,
ukr. gmyraty 5°. — Příbuzná jsou litev.
slovesa, znamenající mávati, „šermovati"
rukama, holí ap., keměrúoti, „šermovati'4
okolo sebe končetinami (herumfuchteln:
keber(u)otis, zvi. o tvoru ležícím naznak nebo
visícím. Jim by odpovídalo *ceberati a černě-
rati. Kořen je snad týž co v mrviti se, tedy
mer-, ce- je zesilovací předpona. Jsou to
slovesa zřejmě expresivní. — Postverbální jména
znamenají 1° hemžení, 2° hmyz nebo vůbec
množství hemžících se živočichů (v tom
speciálně 3° příživnický hmyz na drůbeži),
4° drobné chloupky poletující ve vzduchu
nebo přirostlé na něčem: 1° sic. hmyr,
2° cmýr, han. čemera L, sic. cmýr, hmyr,
3° čmel, ómelík (toto i sic), což je jiné slovo
než čmelák; 4° čmýří (čmejří Jg z Reš, vč.
čmejří Kotík 11), chmýří; ojediněle čmejří —
jehličí borové Čeč 206; sem snad i chmorek
Jg-Hod 46 = chmýří. — Další odvozeniny:
běhati jako čemerka čiperná dívka NŘ 5.101,
PS z Něm., čemesný, konečně i čiperný (viz).
Celá skupina potřebuje podrobného
výzkumu, též u jiných Slovanů.
čmouditi, čmuditi: viz čaditi.
čmudla vč.: coura, běhna. Z něm. Schmudel.
čmuchati: 1° viz čenichati; 2° viz čaditi;
3° viz zmukati.
čmurný: bujný, divoký, neslušný k ženám
(Kunštátsko), ščurný; ě. čmourati se
namlouvati si Jg-Kt. — Pol. jurny, ukr. jurnyj
bujný, rozpustilý, vilný. — Viz zuřiti.
čmýra, stč. též ščmýra: měsíčky ženské.
Nejasné. Snad od cemer (nevolnost), ale
vzhledem k tabu těchto věcí pronikavě
změněno.
čmyrdica val.: pěna z ovčího mléka SvK.—
Nejasné. Znetvořené urdat
čněti, čníti; odtud čnělka (botan. termín
Preslův); vy-čnívati. Vzniklo asi ze třměti 2°,
tedy ze strbrněti. Sic. čniei je asi přejato
z češtiny.
čobrhén han. (u Boskovic): kopec SvB. —
Nejasné. Podle Šmilauera to „vypadá na
vlastní jméno (Schoberhöhen nebo
podobně)".
čočka, stč. sočovice, z toho nář. čečovice
čečůvka čečelka čečka čačovica čoóovice čučo-
vina čučka čičuvka šošovica šušovica aj. —
Sic. šošovica, šušovica, pol. soczewica, r. soče-
vica, sch. sočivo. — Slova málo jasná.
Dosavadní domněnky (k sok*b šťáva; k sokačb
kuchař) neuspokojují vzhledem k rozdílnosti
významu, nelze najít spojovací článek. Snad
(zatímní doměnka) lze. tu vidět složeninu:
pro 2. část, -vica, lze vidět příbuzné slovo
v lat. vida 'vikev', totiž *vik-ä, popř. se
zdloužením na m. V prvé části bych viděl —
jako už dříve Hehn — ide. Uitto- (lat. dcer,
arm. siseřn 'cizrna', stpr. keckers 'hrách'),
změněné disimilačně (proti i druhé části)
v *tietto- a dále s disimilační ztrátou pala-
tálnosti na druhém Je: odtud *sečo-vica
(c je Baudouinovou palatalisací) > soče-vica
a dále asimilací *Čočevica > č. čečovice.
Ostatní tvary mají pak další spodoby
a krácení; příčina proměnlivosti je v tom, že
slovo je dlouhé a přitom pro mluvícího je
neprůhledné. Původní smysl názvu by byl:
hrachová (nebo: cizrnová) vikev; jím by
byli předkové Slovanů nahradili staré jméno
čočky léta (r. Ijašča atd.).
čolíl lid.: pes (menší). Skrze argot zločinců
(tu je i dzukel zukl cukl) přišlo z cikánštiny.
Oberpfalcer SF 10.173.
čokoláda, již z 1661 cituje Zíbrt, Stč.
umění kuch. (Šmilauer), má i Rohn 1. 40;
lidově též čukoláda čokuláda čekuláda. Slovo
dnes světové; pochází z jazyka mexických
Indiánů, kde chocolatl je nápoj z kakaových
bobů. Do Evropy se toto slovo dostalo skrze
španělštinu (chocolate mask.); femininem se
stalo v italštině. Κ nám přišlo z němčiny,
jak svědčí d (v hl. Bielfeldt 117), kdežto
p. czokolata je z románštiny.
čolek: druh obojživelníků. Termín
zavedený Preslem 1824 z pol. czolg had (od czolgac
si§ plaziti se). Šmilauer OKP 2.11.4.
čór lid.: zloděj, odtud čórnout ukrásti.
Skrze argot zlodějů přejato z cikánštiny
(čór zloděj, stind. čora- t/v).
čpár: pazneht, noha, u Jg jako termín
řeznického slangu; čpárka kozí ratice (Markv.

čpíti 107 čubati
23). Jinak spár spár spára pazour, spár(eček)
zaječí nožka Jg, las. spára noha Lp. — Hl.
spára, dl. spára, sch. čapa čapak čapět čapo-
rak, sch.-csl. čbparogt. — Zdá se, že vše
pochází od čapa noha, redukce v 1. slabice
je asi následek rozšíření na konci. Tedy
z *Čapo-parogřb = (pa)roh na noze?
čpíti i čpěti; stč. štpieti, spleti-, odvozeniny
čpavý, čpavek. — Sic. i špliet, špejavý, špejný,
nove z češtiny spis. čpiei, čpavý, čpavok. —
Ze *ščpieti < ščbp-ěti, což je útvar podle
vzoru trpěti (napodobením k smrděti aj.)
od základu, který je v štípati (i my říkáme,
že cibule ,,štípe" do očí, křen „štípe" do
nosu).
črieslo čereslo čerieslo sic: éertadlo, kro-
jidlo pluhu (-ere-, -erie- asi z ukrajinštiny);
vm. číslo Jg-B. — Pol. trzoslo, hl. črjóslo, dl.
crjoslo, ukr. a r. nář. čereslo, b. creslo. —
Z *čer-slo, od kořene ker-, který je v ř.
κείρω krájím; přípona -slo. Týž kořen je
v lat. culter (*ker-ter > *kelter > *kol- >
kul-), což znamenalo především totéž kro-
jidlo, ale přípona je jiná. — Slovanština asi
staré -ter- nebo -tr-o- nahradila svou
produktivnější příponou. Lze tedy z obou jazyků
dojíti ke starému ide. názvu toho předmětu.
Ten pak u jižních Slovanů a Čechů nahrazen
novým, viz čertadlo.
črta a črtati: v min. století přejato z
ruštiny; nové postv. črt, náčrtek. Odvoz, čertadlo,
stě. črtadlo, krojidlo pluhu, črieslo (sin. b.
črtalo, sch. črtalo). — Primární sloveso je jen
v strus. črbtu črěsti, odvozené na -ati je
také řídké: stsl. na-čr*btati a sin. črtati; jinak
jen postv. črta (stsl. črtta, r. ukr. b. čerta, sch.
črta). Sic. črtat, Črta. — Psi. čbrtq čersti od
kořene kert- (= ker-, viz črieslo, rozšířené
o ť) v lit. kertü kiřsti, lot. cěrtu cirst sekati,
a stind. krntáti řeže.
čtverák, čtveračiti. Nyní znamená jen ši-
bala, ferinu, přítele žertu v dobrém smyslu,
ale za Jungmanna ještě taškáře, ošizováka.
V starší době pak čtveráci byli uváděni
v citátech vedle hráčů (v kostky, i karty),
frejířů, kejklířů, tuláků, žebráků. Zdá se
dokonce, že je to synonymum hráče: chtěl
nás ten krčmář učiti štveřit. Umí s tím štveře-
ním dobře Sm 256. Jungmann a Brandl
odvozují to jméno od čtveré barvy v kartách
(Brandl též od čtyřhranné formy kostek).
Oberpfalcer ČMF 15.97 uvádí, že „čerti
v mystériích přicházeli po čtyřech", srov.
fr. diable ä quatre. Spíše = znatel čtvera
umění ? Do krčmy odešel, aby pil, hrál a Čtveřil
Jgd, hráči a štveráci ..., kteří víceji hry nežli
služby Bozi a hospodářství hledí, ano ještě i přes
pole do krčem ... chodí Sel. arch. 4.159
(z 1668). Středolat. quadruplator t/v. ,,Jsou
i jiné výklady (Flajšhans: udavači dostávali
čtvrtinu majetku zkonfiskovaného; Teplý:
čtvrtý stav, utečenci do lesů)": Šm.
čtyři, stč. čtyřie podle třie, fem. ntr. čtyři.
Kolísání ř/r (čtyry aj.) vyšlo asi podle Ge-
bauera z gen. pl., kde bylo -'&. Základ má
tyto podoby: 1° čtyř- (z n. pl. mask. čhtyr-e)
v čtyři čtyřicet čtyřletý čtyřka; čtyroký (pes:
mající nad každým okem světlou skvrnu,
takový má různé magické schopnosti); čtyrák:
dříve mince platící 4 krejcary, obrátit na
č-u = s vozem na malinkém prostoru =
provést neočekávaný, nemožný obrat, t.
v přesvědčení. 2° čtver-, z čttver- n. -or-,
v čtverý (viz i čtverák) čtverec čtvernohý
čtvermo, ale čtverylka má -ylka podle fr. quadrille.
3° Čtvr- v řadové číslovce *čitvbrťb, z níž
je čtvrtý čtvrť čtvrtek čtvrtec (míra dutá),
vč. čtvrtník (dutá míra na obilí, 1jí hl),
čtvrtně (x/4 hl piva), čtvrtiti. Redukováno
ještě dále na čtr- ve čtrnáct — 14, stč. čtrdcát
= 40. — Sic. v životném rodu štyria jako
dvaja traja, neživ, štyri; odvoz, štvorý, štvrt,
štvrtiť, štvrtý, štvorka, štvorec. Jinde je někde ce
místo čb; stsl. četyre -ri = 4, kol. četver^
četvort, sch. četvoro, b. četvártak, r. četvertyj. —
Ide. číslovka byla skloňována a zněla *kuet-
vor-es (ř. τέτταρες, sti. se zdloužením čatva-
rah), slovo jinak málo průhledné. Zdá se, že
čet- souvisí s četa pár. Erhart SPFFBU
14.1965.23η. analyzuje kuetvor- na kuet-Hve-r
„páry dva" (H je laryngála); r je podle
něho původní koncovka. Připojení přípony
-to- v řadové číslovce oslabilo předchozí
slabiku na br. Naproti tomu y a čb jsou
redukce způsobené asi rychlou výslovností
při počítání. Pomíjíme další změny jako
(sic. a č. nář.) št místo čt. V jiných ide.
jazycích jsou zas jiné redukce: lit. keturi,
lat. quattuor (quat- z ku°t-, pod. v ř. nář.
πίσνρες).
čub čubek čuba laš.: chochol, čupek drdol,
čubatý špičatý (?, tak B; spíše: vršitý,
vrchovatý!), čuba kopa, do níž se skládají snopy,
čubaty homolovitý, kuželovitý Lp; čub má
Lp jen ve rčení ma pot Čubem = je opilý. —
Sic. čuba vrcholec, chochol, pol. czub, ukr.
r. čub chochol; též s p: r. čup chochol, sch.
čupa kadeř; sem patří i čupřina, v. to.
Příbuzno je něm. Kaupe chocholka (ptáků).
čuba 1°: fena; hanlivě i o ženách čubka
(vě. o holkách, mor. o ženách) čupka; vč.
čubajda Pt; jč. též čoube Jjčř 58. — Z něm.
Zaupe, střhn. züpe fena.
čuba 2°, mylně též šuba PS: brzda Jg-PS.
Je totéž slovo co čuba 1 °, srov. fena brzda
kol, a kuna, svina t/v B. Původně dřevěné
nebo železné korýtko kladené pod kolo a
brzdící (Jg); za Jg mor. i kudla, zavírák (=
železo v dřevěném korýtku!). Důvod viz pod
kotva.
čuba 3°, kožich: viz šuba.
čuba 4°, viz čub.
čubati 1 °: ukr. čubaty a pol. czubic znamenají
rváti za vlasy, tahati za vlasy, krákati, jsou
tedy zřetelně od čub chochol. Expresivní
druhotvary ch-ové: sic. čuchraí -rit čuchati,

čubati
108
cupati
natřásati, střapatit (vlasy, peří) (Čuchračka
pohrabování sena), vm. *cuchrať > cur chat
tahati za vlasy B; tato slova se však mísí
s čechrati < česati, takže chod. vy-čechrat =
vykrákati za vlasy, naopak sic. vyčochrať =
natlouci komu. Vm. očubiť obehráti, ošiditi
ve hře (pak i vyČubiť vyhráti) je asi obrazné
„oškubati" = pol. czubié (v. výše).
čubati 2° mor.: bíti, šlehati, vy- B, sic.
vyčupčiť; mor. čubnúí (han. čobnót), laš. učup-
nuť utíti; sic. vyčubrať natlouci komu. Pd.
ciupac rubati. Sem zařadíme i sic. cuchtit,
msl. sic. cuchtovať bíti, mor. cúhat cogat, han.
cohnit bíti, cóhnót udeřiti. Dále i mor. cúhat
hltavě jísti, na- se čeho (srov. é. naprati,
natlouci se čeho), han. vcohnat vecpati. V ex-
presivních slovech se cjč mohou zaměňovat.
čubr: rostlina Satureia; též čabr čibr Jg,
éiber šČuber šubra B; snad vězí toto čubr též
v nářečním jméně lopuchu: čumbrt, čumbrk,
viz JR. — Sic. šČubrík ščibrík štibrík, pol.
czqb(e)r, str. čubrt, r. čabér čobr ščebrec,
sch. čubar, b. čuber, čubrica čumbrika čemb-
rika. — Z ř. υνμβρος t/v; rozličnost hlásek
není dosud náležitě objasněna. Názvy
pěstovaných rostlin přenášejí zdaleka a snadno
potulní obchodníci.
čučet: dřepěti, tiše seděti; nejapně, udiveně
se dívat SSJÖ; vč. (Páka) podivné hučat
seděti. Mor. učučit se utišiti se. — Sic.
Čuč(k)ať čusaí býti potichu, čučky potichu,
mlčky, učuchnúť, sčuchnúť utichnouti, učúš-
(k)a( učúsií utišiti, umlčeti, sin. sch. čučati
dřepěti. Též s k: sin. kučati, stp7kuczec t/v. —
Původní je asi kučati z *kuk-ěti i^ěti jako
v stavových slovesech dřepěti lapěti čapěti
t/v; č- místo k- spodobou ke středoslovnému
c; sic. š přes ch z -tuchnúí a z tišiti). Příbuzné
je lit. kiuksóti, dále něm. kauchen a hocken,
střhn. hüchen t/v, stind. kuňčatě choulí se.
Kořen byl tedy keuk- 'křivý' (dále v kuká
aj.).
čudlík u vltavských vorařů: vratidlo,
rumpál NŘ 18.100; val. sčudla vratidlo na
stavě soukenickém B. Souvisí se štidla, pol.
szczudla chůda, pův. dřevěná pomocná žerdka
jakákoli: vratidla se otáčela pomocí takové
volné rukověti, vkládané do příslušného
zářezu. Sem patří han. ščodlovat zbytečně tahat
za rukojeť u pumpy KpU. — Jiný čudlík
(od čoud) čili dymník byl na Poličsku otvor
ve zdi nebo ve stropě, jímž se větrala světnice
(Kruš. 170).
čudo sic: div, též čud; cudný, čudesný
divný, čudák podivín, čudovať sa diviti se;
některá z těchto slov jsou i v msl. — Pol.
cud(o), ukr. r. sin. b. čudo, sch. cudo, hl.
Čwodo. — Psi. stsl. čudo gen. čudese scftvisí
nějak s kudes'b, viz kouzlo; jinak nejasné.
čuhajda, -ch-: nadávka ženské Hal; je
i mask. čuchák tt. — Nejasné.
čuchá Čúcha čoucha: špatná obuv Jgd aj.
Z něm. Schuh; převzetí německého slova (při
dostatku domácích!) vyjadřuje tu hanlivý
odstín, podřadnost.
čula sic; čulka, culena val.: ovce (koza) bez
uší nebo s boltci malými. Od rum. ciul = tvor
s odřezanými ušními boltci. Šmilauer.
čuleba: han. čoleba nešika, tupec L (PS:
pokrytec); čidaba nadávka staré ženě Rs.
Nejasné.
culík chod.: zimní pletená čepička pod
širák; jč. čurík Duš. 1.9; vč. čunda Kotík. —
Snad patří k ukr. r. čulok, b. čulka punčocha.
V češtině tedy žertovně přeneseno na obal
hlavy; není však známo, kdy, jak, od koho.
Slovo je z tureckých jazyků.
čulisný, čoulisný ČMF 16.233, čulistný:
hezký LF 27.358, zvědavý Ppz, čulizný
líbivý ČL 29.7, čulizný směšný, spásovný Jg,
čulisný úlisný (?) PS. — Nejasné. Nejspíše
bylo pův. *čudesný (jako je sic čudesný)
podivný, podivuhodný. Protože základní čudo
(viz) ve spisovné češtině zaniklo, měnil se
snadno tvar a pak i význam této odvozeniny.
čuma: mor (PS z Havlíčka: z ruštiny); tak
i sic pol. ukr. r. sch. b. Z aromun. tšuma
nádor, mor.
čuměti lid. pejor.: 1° dívat se zvědavě,
hloupě ap., 2,° nečinně, vyčkávavě někde
pobývat SSJC, též čunět (Hal), očumovat,
čumejdovat, čumákovat; subst. čuměná, ču-
menda podívaná; čumil zevloun. — Mor.
čumět = seděti někde v nečas (= v
nevhodnou dobu, nevítán, nepozván). Zdá se proto,
že čuměti je variantou tvaru Čupěti (záměna
retnic p/m), který je dobře zastoupen v sic
čupieť dřepěti, nečinně seděti. Sic čupiť sa,
byt uČupený, sedět přikrčený, upomíná na i
v Čumil. — Útvary „pohybomalebné" (cum
grano salis): podobno je lit. tüpti a tupěti
dřepěti.
čuňa mor. vulg.: huba; čuňák hubička,
polibek; val. čuňák prasečí rypák, č. čumák
čenich (psa a j. zvířat). — Asi z *čuba huba
(sin. sch. čuba huba, pysk), jež samo se zdá
být obměnou slova huba.
čundati: tleskati ručkama (při dětské
říkance čundy čundy ručičky ...), u Jg též
čudynat, stč. čudnovat (u Gb pod c-), han.
čondat Svěř. Z interjekce čundy (han. čonde-
čonde KpU), jejíž původ je nejasný.
čundrati, čundrovati lid.: klouzati se na
ledě, Čundr klouzačka (přen.: zábava, výlet,
odtud nové čundrati se toulati se). Z něm.
(t)schundern t/v. (Jiné čundrat viz pod Čutati.)
čuně, Čunče: sele, čuník prasátko. Z vábící
interjekce čunal (han. čonal), čuma! Jg; srov.
dluž. téinal, téunkf; pův. čuf (pd. czu! ciul·,
ču sic v Gemeru LS 4/5.165) + nabízecí na,
jako se volá na kozu koza-na!
čupati msl. han.: jen v do- se něčeho =
dohledati se, dosáhnouti, dopracovati,
dopíditi se Β-Kol-Voz. Snad krajová obměna
za dočuchat se dopátrati se B, což je od
čiti.

čupr
109
dacan
čupr: asi kolem 1900 módní nesklonné adj.,
'hezký' {čupr holka, čupr kabát atd.); porůznu
se drží dosud: SvB-SSJČ. — Sic. čupr a
šelmovské děvče K. — Zachytit vznik
takovýchto slov není vždy možné; zdá se však, že
to je jakási pepická zkrácenina nářečního
(zm.) čuprný = čiperný, asi jako nyní
mládež říká to je bezva = bezvadné. Příjmení
Čupr bude asi jiného původu.
čupryna laš.: chumáč vlasů vpředu hlavy.
Sic. čupřiny. — Z pol. czupryna, to pak
z br. ukr. čupryna t/v. V češtině přijato
nyní do spis. jazyka jako čupřina asi přímo
z polštiny nebo z r. čupřina. Od čub, vlastně
od druhotvaru s p.
čurati lid. a dět.: močiti; vč. čuryna moč,
brynda, sem Jcocuřina kořalka PS z *ko-
čurina; stč. nč. čičati močiti Gb-Jg z *čiču-
rati. — Sic. vy curat sa vymočit se Κ ζ Bern.
Pd. ciulac močiti (o dětech). — Pův. význam
byl crčeti, tenkým proudem téci, ten dosud
v msl. čučúrat Voz Hnouti se, laš. čuřit pršeti,
jinde porůznu čurkem (čičúrem čurym čurýč-
Jcem čurkom apod.) téci. Sic. Čurčať, čurkotať.
Hl. čurac, čulac, dl. téuras téulas ZfS 7.355,
pol. ciurkac, ukr. čurkaty, b. (ču)čurkam
crčeti. Je i něm. (švýc.) tschuren. Slova zvuko-
malebná; podobně lit. čiurénti crčeti, lot.
čurinat močiti (o dobytku). Totéž se
vystihuje paralelním základem cur-: sie. cicurkať
crčeti, kapati, téci (ci- expresivní zdvojení,
k zdrobňující), tiect cícerkom (cicorkom cíč-
kom cidlikom cíkorom), odtud cícerkať cíceriť
cihoriť; s cíkorom srov. vč. cejkat. Pol. ciurkac,
sin. cureti, sch. curiti crčeti.
čuřidlo: netrefa (Blahoslav u Gb); mrzká
osoba (Kollár u Jg); msl. načačuřit sa obléci
se nevkusně Mal; sie. čuridlo dítě n. žena
da stč. (jen 2 doklady z jediné památky):
ba, ano. — Sic. da ba SSJ. — Nejblíže je
r. částice da 1° přisvědčující ('ano'), 2° tázací
s odstínem překvapení ('tak?, jistě,
skutečně?', srov. č. ano'i), 3° zesilující jednotlivá
slova ('vždyť, ale přece'). Dále je příbuzné
hom. δή (z *dä), částice důrazu ('jistě,
ovšem'), snad i (s přísuvným n) ř. υήν
(th < *dh) částice jistící ('jistě!'; iron. 'snad').
Konečně je snad toto vše redukcí z
dvojslabičného adverbia addhä (je v ind.: 'sicher,
fürwahr', a v sic. ozda, azda).
ďábel, -ský, fem. ďáblice; stč. vyslovováno
dyja- djá- diá-, z tohoto pak dá-. Tabuové
zkráceniny nebo změny (v. Zubatý 1.2.62,
Kořínek LF 60.29) jsou stč. dias > das (též
dés), nč. dách(ant) ďák dajk das ďásek ďasík.
Zdrobnělina diblík z *dieblík; snad totéž je
laš. džyvlik, pohádková postava, která se
směšně ustrojená; bázlivec K. — Pol. 16. stol*
czurylo ,,o blažnie-stroj nisiu" (Brü), pd. ciu-
rydlo člověk k ničemu, br. (Nos.) čurila nečis-
tý(?), plachý člověk. — Zdá se, že to bude
asi zkrácenina z *čepuridlo od slova, které je
v ukr. čepurytysja zdobiti se, zdobně se
oblékati, paráditi se, bělor. čapurycca t/v.
Odtud, příklonou k czupirzyc sie, pol. czupi-
radlo (nář. czo- cu- ko-) ohyzdná a výstředně
oděná osoba. C. a sic. slovo je tedy z polštiny.
— Jiné však je nč. čuřidlo smíšek PS z Her-
bena: je od čuřiti se smáti se, srov. dále
učuřovat se, viz štířiti. (V Polsku mají však
czurylo za slovo znetvořené z Cirullus =
Cyril; viz naposled PJ 1961.33.)
čuš interj.: fuj! Rzr (čuš, čuš, to je hanba).—
Bud je domácí a příbuzno se sic. čušať
(viz; v sic. je to rozkazovací způsob s
přeneseným významem, rovným s fuj! na
psy) nebo bylo ze slovenštiny
importováno.
čutati lid.: hrát kopanou SSJČ; vč. místy
přetvořeno v čundrat t/v Pt. — Z angl.
shoot stříleti (říká se: vstřelil gól ap.).
čutora sic: 1° polní láhev, 2° dlouhý
náustek dýmky (žertovné užití, jehož
základem je představa, jinde hojně doložená,
že tabákový kouř se ,,pije"). Proniklo
v prvém významu, ač slabě, i do češtiny
(PS má i ojedinělé čutera a čutura).
Odvozenina čutelka 'lahvová dýně' byla v č. běžná
za Jgd. — Z mad. csutora, to pak je z
balkánských jazyků (rum. ciutura z lat. *kiuťulus),
Kniezsa 620.
čuvač: druh psa. Asi patří k sch. a^bulh.
nář. čuvati hlídati (Šmilauer). (K. Čapek
mylně myslel na čuvaš.)
čvachati, čvachtati, čvaňhat: viz cákati.
objevuje v plamenech a způsobuje jejich
vysoké vyšlehávání Šr. Sem snad patří i da-
chamačka čarodějnice (u Kyjova) (-mačka =
kočka?). Rostlina ďáblík Calla, stč. doloženo
diblík, za lat. dracunculus (je plna jedu, jako
se to věřilo o dracích). — Sic. diabol. Hl.
dl. djabol, djas, pol. djabel, diasek (obé z č.),
djachel; sin. sch. b. r. diávol. — Z lat.
diabolus popř. ř. διάβολος, vi. = utrhačný,
pomlouvačný.
dabrovat han.: žebroniti, zm. damčit
dotěrně žádati. Nejasné. Κ dlabati 2°?
dacan val.: darebák Hzl (Hranicko), t/v
z Čapka-Choda má PS; han. přihlouplý
člověk B; vč.: tlouštík Po v. Han. ojediněle
se zmírňuje na can KpU. — Podle Trávnička
LN 14.6.1942 je d. z příjmení: prý (A. Babek)
ze jména jedné prostějovské rodiny, jejíž
jeden člen se proslavil jako lotr.
D

dadati
1
10
dařiti
dadati, slovo „dětské řeči": spáti. Srov.
papati, kakati, zdvojení slabiky s a, snadno
vyslovitelné.
dach slez. sic: střecha; chod. sic. doch.
Z něm. Dach t/v, v slez. přes polštinu.
dalamánek, za Jg: bílý chléb. Snad z fr.
pain ďAllemand = německý chléb Jg; pak
by bylo přejato přímo od francouzských
vojáků.
dále, stě. nč. fem. (= vzdálenost), nč.
dálka (-ka podle šíř-ka, výš-ka, hloub-ka),
mor. expr. (spis. básn.) (z)dálava (srov. mor.
šíř-αυα, sic. výš-ava); sté. *vz-dálu > vzdál(i),
zdál = na vzdálenost; komp. dále, další;
dálný, mor. též dální; né. termín dálnice;
daleký z ^dalj-ok^, přípona -ok'b připojena
podle široký (srov. stálé spojení široko daleko),
vysoký, hluboký, adjektiv pro velké rozměry
(Trubeckoj BSL 24.133); stě. dáliti, nč. jen
s od- vz-, — Sic. dala, dialka, daleký, dial,
ďalej, dialava, nář. též delaký s tvrdým, d,
dálako; změkčení v ď snad anticipováno z l
(spodoba). — Všeslov. Psi. bylo dalb a dala
fem., dalbM* (-búb), daleka; vše z adv. *dalb,
jez se^rovná (až na rozdíl znělosti djt) litev-
skému toli a lotyšskému táli daleko (pak je
i lit. tolůs vzdálený, ř. τηλοϊ Zubatý 1.2.94);
Otr^bski LP 8.307; pokusy o další analysu
jsou jen nejisté domněnky. Příbuzno bude
i mad. távol daleko.
dales: stav, kdy je člověk bez peněz. —
Z něm. arg. Dalles t/v, chudoba, nouze, to
pak je z jid. dállus chudoba. Mad. dálesz
bída je rovněž z jidiš.
dáma, doloženo od 1721; dámský. Tak
i sic. pol. rus. aj. Z franc. dáme, to pak z lat.
domina paní.
damašek: druh tkaniny (od Rohna), stČ.
sic. damask. Pol. adamaszek, něm. Damast, it.
šp. ddmasco. Sic. damaškat upomíná na it.
damascat-ura damašková práce. — Vše od
jména syrského města lat. Damascus, odkud
ten druh vyšel. — Podle téhož města byla
zvána i damascenská ocel, z ní šavle damas-
cenka, od adj. lat. damascěnus damašský;
damaskovati = vykládati ocel zlatem. Srov.
sch. damaskija z damaskěnus, b. damaskinja,
sch. demeskinja aj., p. demesz(ka). — Rovněž
druh sliv: damazina PS, mor. damastinka,
damastilka (neporozuměním zamastilká), da-
maška. Pol. damascena, damaszka. Vše též
z latinského, popř. domácího adjektiva.
daň, od stě.; daňový. — Sic. daň, pol.
hl. dl. ukr. daň, r. dan\ b. sch. (stár.) dan. —
Stsl. psi. danb: od kořene dö- v dá-ti
příponou -ni-; srov. s jinou n-ovou příponou lat.
dö-num, ind. dá-nam dar. — Sic. je též plur.
dánky: srov. střčes. dank, sch. danák, b.
danák daň, hl. dl. dank dar z (^dan'bk'b). Ze
sic. přejato a do žen. rodu převedeno je mor.
lid. dáňka. — Původní daně byly bud
kultovní (dary božstvu), nebo poddanské (dary
knížeti). Byly to zprvu skutečné dary, zcela
dobrovolné, jejich velikost se řídila podle
zámožnosti dárce. Zprvu spočívaly v
drahocenných předmětech, později v naturáliích
potřebných k živobytí knížete a jeho družiny.
Tak se pochopí přítomnost kořene dá- =
dáti. Vynucování a mocenské ukládání daní
je až pozdějším stupněm. (O tom, zvi. o stavu
u polabských Slovanů, VI. Procházka Práv-
něhistorické studie 1.1955.178.)
danda vě.: houska; mor. dandula uzená
domácí klobása. Původ nejasný.
daněk 1°: kupka sena jen zpola suchého.
Nejasné.
daněk 2°: druh obratlovce, stč. daněl(ík);
u Zídka danikl; fem. u myslivců dosud s l:
danělka, nář. msl. danihelka (změtením s Da-
ni(h)el). — Sic. a pol. daniel z češtiny; hl.
dank. — Přejato ze západu (it. daino, fr.
daine), aniž lze přesně říci, z kterého jazyka;
neboť v stč. ihned přichýleno k osobnímu
jménu Daniel (obé psáno stejně: danyel), pak
k jeho domácké formě Daněk (ta trvá dosud
jako příjmení). Prvotní pramen těch názvů
není znám.
dar, darovati; dařiti, nyní obyč. s ob-; dárce,
-kyne; darmo (přípona -mo jako v kradmo aj.)
= darem, bez náhrady, > bez příčiny, bez
výsledku, marně, odtud zdarma, zbůhdarma,
(zkříženo se vzbóh = nadarmo, marně),
nadarmo; mor. podaremky (srov. potajomky);
darmo-dej -dal -chleb -šlap -žrout; mor. darmo-
vis druhé sukno (asi jako „námořnický"
límec, ale větší) na zádech haleny, ozdobené,
jakoby zbytečně tam visící; sic. darmober aj.
Z darmo odvozeno daremný bezcenný >
špatný > nicotný > ničemný, mn > bn: darebný,
z toho pak dareba, darebák (tak i sic.) =
mravně špatný; ale vč. darebnej je 'churavy'
Pt. — Všude jinde též dar, luž. pol. ukr.
darmo atd. — Psi. stsl. dar'b, dařiti, darovati;
da-r'b od dáti, příponou -ro- jako ř. (ale ntr.)
δώρον a arm. tur t/v.
darda 1° v stř. době: kopí. — Pol. sin. sch.
dar da, ρ. též dard, sch. dříve i dar ad mask. —
Z it. dar do t/v, to pak z germánštiny.
darda 2° nč.: druh karetní hry, sic. dardlík.
Původ nejasný.
ďargatý ďargavý ďargos laš.: kropenatý.
Z mad. tarka pestrý, strakatý. (Šmilauer.)
dařiti, bez se (= učiniti zdařeným) jen
v mor. písni dař pán Bůh a č. zdař Bůh,
zdarbu Sm 234, odtud nazdařbůh, u Paky
nábuzdař. Jinak je jen zvratné d. se, též
s na- po- vy- z-, odtud postv. zdar (z toho
na-zdar, pův. = budiž ke zdaru!), dále
zdárný, nezdara < nezdárný, mor. podárný,
podara, nepodař. — Sic. dařit sa, pol. (z)darzyč
(zdarzy bóg co jest niepodobno; cit. z Brü), z.
sie. wydarzyé sie, zdarny, niezdara; hl. radzié
so, ale dzelu zdarl, dl. razie se, ale i (z)daris se.
— Psi. toto dařiti není totožné s dařiti
obdarovati (tak spr. Zubatý 1.1.131), ale
odpovídá stupněm kořene a významem litevské-

dáseň
11
1
dáti
mu dórinti = činiti zdárným, vésti ke zdaru;
základní der- je v dereti dařiti se. U Slovanů
má tedy kořen 2 podoby, rad- a dar-. Κ prvé
se hlásí jako příbuzenstvo něm. ge-raten t/v,
opak je miß-raten. V které skupině jazyků
(bsl. či germ.) nastal přesmyk, nelze říci.
Viz i děditi.
dáseň, stč. též dásň gen. -i a dásno,
znamenalo i hltan a patro v ústech; nář. dásno,
jásno. — Sic. dasno diasno jasno dáseň. Pol.
dziaslo (stpol. dziasna, též = hltan), hl.
dzasna plut. ntr. patro, dl. zěsna plur. ntr.,
zesloy ukr. jasný a jasla, r. děsná, sin. dlesna
dlasna, sch. desna, b. nář. desni. — Psi. asi
desno ntr. nebo d$sna fem., někde však >
deslo. Asi z *det-sna; v prvé části vězí ide.
název zubu (lit. dantis, lat. dens gen. -ntis
atd.) podobně jako v lot. duntas dáseň
(Schwyzer KZ 57.259, Solta 27), druhá část
je nejasná. Prus. dantimax dáseň má v 2. části
útvar příbuzný s lot. maks pytlík, mošna
a dále s lit. malcšna pouzdro, si. mošbna. Je
možné, že v -sna tedy vězí *[mok]sna,
zkrácené arci již tehdy, dokud s ještě
nepřešlo v š; -snb nemůže zde býti totožné se
starou příponou -snb (jaká je v píseň, báseň
ap.), neboť ta přistupuje ke kořenům nebo
kmenům slovesném, zde však det- je základ
substantivní. Že název dásně bývá
spojován s názvem zubů, o tom svědčí sin. zobina
(od zob zub) a něm. Zahnfleisch.
datel 1°, chod. jetelec (*-bCb jako v luž.),
mor. datel jatel jetel zacel. — Všeslovanské:
sic. datel, pol. dzi$ciol, bulh. nář. detel atd. —
Psi. bylo původně asi detelb, z *den-tel-jb
< del(b)-tel-jo-s = dlubatel, od kořene, který
je v dlubati, dlobati, dlabati: datel dlube
zobákem do chorého stromu, hloubí dutiny,
hledaje larvy; disimilace l-l > n-l, náležité e
v kořeni před -tel-. Meh LF 54.234.
datel 2° nebo plur. datle, arg.: paklíč.
Z něm. Daltel t/v; prvé l vypadlo disimilač-
ním vlivem koncového l. Něm. slovo je
z názvu hebrejského písmene daleťh (jistý
druh paklíčů svým tvarem na ně upomíná),
vzniklo tedy mezi židy. Knobloch ZfrPh
74.1958.93.
dáti, sloveso původně athematické C.
plur. stč. dadie z dadetb), ale přešlo k jotovým
C. plur. dají, imper. stč. daj > nč. dej atd.).
Obdobně sic: dám...dajú, dat. Z imperativu
místy vzniklo nové sloveso: č. nář. dejkat
(=^ říkati dej!) NŘ 1.224, 22.254, zm. dékat
(dé = dej), dejmovat ( < dej mi!) B. Hojnost
složenin: do° po° při° aj., ale některé mají
zvláštní význam (viz níže). Odvozeniny:
staré dar daň (viz); novější: dávka; oddivhy
(stč. otdatvy, nář. jě. vodatve Krš-Kubín,
vodadby Vydra 52, chod. voradby) zdavky
Hor.; podávky vidle na seno; přídavek;
závdavek, stč. zádavek Luc, mor. závdanek,
od zavdati dáti díl ceny napřed Táb; prodej
výdej údaj; poddajný; vydatný zdatný udatný
směrodatný; od obrozenské doby je přídavný
v ρ-é jméno = adjectivum. — Význam. Dáti
= odevzdati do vlastnictví bez (přímé)
náhrady, poskytnouti PS; protiklad sloves
dostati, přijmouti, vzíti PS; ve většině
případů naprosto není ani u prostého dáti
představa daru, věnování, tím méně u
složenin; proniká pojetí 'ze své moci, schopnosti
něco obrátiti, popustiti k něčemu (d. lhůtu,
víru něčemu, výhost, průchod pravdě), ve
prospěch něčeho, dovoliti, nechati, zaměřiti
svou činnost k něčemu': nedalo mu to, aby,
dal si říci, dal na sebe cekati, dal si záležet,
dál se vidět, jak se dá ( — je možno). Někdy je
třeba uznati elipsu: ten mu dával jméno lumpu
Rous, pod. již stč., s gen., pak i s akus.
{dával mně padúchy zvyjébené Táb 238,
podobně Sm 38), odtud perf. nadati komu
lumpů, nadávati, nadávka; dáti si ber do;
já tě nedám nikomu, aby ti ublížil; mor. dat
syna, aby se učil zedníkem Β; dat v nohy =
dáti se na útek, dat do kyt t/v. Pekárek 109 =
dáti ránu koni do stehen bičem nebo
ostruhou. Odedávna se dáti mísí a kříží s díti v
tvarech i významech, takže i dáti znamená
položiti (kam jsi to dali), zasaditi (dáti
ránu, dáti gól), odevzdati (d. v sázku),
dáti sě vinen; vložiti se (dáti se do práce,
do jídla; do služby, na řemeslo;v dal se
do mne); msl. vdát sa = vejíti se NŘ 15.72;
poddati se = podložiti se. Podobné zkřížení
kořenů do a dhě je v latině, srov. i něm. sich
hingeben atd. Španělština dokonce má vazby
jména + dar „skoky dávati" = skákati,
o tom Dubský SPFFBU 4.77. Ve valašském
nářečí jsou vazby, kde dat sa má takovou
funkci jako č. spis. jmouti se: dala sa plakat Β
= jala se + inf., srov. však ě. dal se do pláce.
— Ze složenin zvláštní významy mají:
prodati (sic. předat, p. sprzedac) verkaufen, vi.
dáti něco za jistou cenu (zač to dáte?); udati
někoho (policii apod.), pův. udati pravdy na
někoho Zubatý NŘ 14.141, mor. sdáti = dáti
zpět (na peníze); č. zavdati si; mor. podat sa
Β = podařiti se je vliv slova podařiti se,
chápaného, jakoby bylo od dar (ale má jiný
původ!). Nepatří sem sundati zandati přen-
dati vyndati apod. (viz ondati!), také ne
vdáti (viz to) a mor. podat sa (viz doba 2°). —
Ustrnulé výrazy: sic. nebodaj, č. bodejt (viz).
— Všeslov., všude s podobným bohatstvím
významů. Psi. bylo damb dasi dastb dam*
dáte dadgtb, z *dö-mi atd. (nikoli z *dó-d-mi)
Kořínek LF 65.445, Szemerényi ÉSR 1.7.
Jen 3. plur. stč. dadie z dä-d-, útvar s
„lomenou" reduplikací. Ide. kořen dó byl aoristový
C. sg. stind. ά-dä-t), proto présens je tvořen
druhotně, nestejně: lit. dúo-mi, lat. do, ale
se zdvojením sti. dádámi, ř. δί-δω-μι. Slov.
damb se rovná — spolu s lit. dúomi a arm.
dam — oněm tvarům indickým a řeckým,
ale bez jejich reduplikační slabiky; význam
futur o vý se vyloží z toho, že kořen dá-

datle 112 debř
má význam „determinovaný", jednodějový
(Fraenkel IF 60.142). Pres. je nový,
č. dávám.
datle, stě. da(k)tylf datel (toto ze střhn.). —
Sic. datla. Pol. datly v 16. stol., hl. sin. datla.
— Z ř.-lat. δάκτυλος — dactylus, odtud je
it. dattilo a střlat. datalus, datilis, z toho pak
něm. Dattel a naše formy, s ti.
dav: v sté. abstraktum, 'tlačení (nápř.
břišní při porodu), útisk', pak dav lidský
(v lidu) = stisk, tlačenice lidí. Tedy post-
verbale od dáviti (v. to). V střední době je to
již konkrétum = hustý zástup lidí.
davídek arg.: ,,malý zbytek něčeho, kupř.
tužky" Kt 6. — Od David; spojovacím
prvkem je tu malý vzrůst biblického Davida.
Knobloch ZfrPh 74.1958.94.
dáviti: tlačiti, tisknouti, stč. např. vemeno
při dojení, trn do těla, cokoli v lise, člověka
v tlačenici, d. se ([lidé] k tělu sv. Alexia vždy
sú sě dávili, že ledya pro lidský dav vešli
do kostela). V stř. době 'dusiti, rdousiti'
(kočka dáví myši), d. se 'dusiti se, míti
stažené hrdlo', d. se krví apod. = původně
míti hrdlo ucpané krví, odtud přeneseně
'chrliti z hrdla, blíti'; nč. dáviti se kašlem
apod. a konečně nezvratné nč. dáviti blíti
(dav- je eufemisticky skryto v honiti, chváliti
Davida). Han. dackat 'mačkat' KpU má
zakončení podle mačkat. — Všeslovanské:
sic. dávit a obdobně jinde, ale hl. dajic, dl.
dajié. — Zřetelné příbuzenstvo je v avest.
kořeni dav- téhož významu. Viz i dláviti!
ďavkať džavkat ďavčať sic.: štěkati. Κ tomu
patří zajisté i č. lovecké vydávat t/v. Hl.
ščowkac (št místo ď, § 11), pd. dziawkač, r.
tjávkať t/v, b. dzavkam. — Starobyle slovo
zvukomalebné. Příbuzné je ř. υωνσσω t/v.
Meh SbDečev 49. Viz i štěkati. — V češtině
bylo ď pozměněno v ňafat: záměna zub-
ných d\n, vk > fk, k vypuštěno.
dávný i (též stě., mor. nář.) dávní; dávno;
starodávný, dávnověký; stč. dáve ráno.
Zvláštní je spojení jako: to je pro tebe dávno dobré =
až dost. — Stsl. dave kdysi, άανυητ, sic.
dávný, pol. dawny -no, ukr. davi dnes ráno,
davnyj, r. nář. dave nedávno (str. dave včera),
davnyj, sin. dave -i dnes ráno, dáven, sch.
davan, b. o-devě nedávno. — Psi. dave a od
něho odvozené davhm> souvisí jistě s arm. tev
trvání, ř. δήν (*dväri) a dále s doba 1°,
totiž s *dovä. Dloužení v prvé slabice (a = *ö)
je asi emfatické, § 1.
db4ti: stč. tbaju tbáti, postv. tba, dba, asi
'péče', netbavý, netbalý; nč. dbáti, nedbáti,
zanedbati, pronedbati, (ne)dbalý; laš. dzbač
Lp, dbát Malý. — Sic. dbát, pol. dbac, br.-c'
ukr. dbaty. — Zdá se, že původní význam
vězí v obratech, kde nedbáti znamená ne-
rozpakovati se, neváhati. Stč. a když jemu
(sv. Hilarionovi) hroziechu jeho přívuzní
a řkúce, že tu lidi hubie padúchové, netbal
jest umřieti, aby zbyl smrti, točíš věčné
Ote 154& = byl hotov, připraven umříti
tělesně. Val. on by nedbal sa oženit, dyby ho
kerá chtěla Β (podobně msl. Mal) = rád by
se oženil. On by nedbal, dybych ho třebas celý
rok živila zadarmo Β = ,,rád by přijal".
Han. on be nedbal gront si vžit, ale práco
strčet jiném Vyhlídal Z han. kraje 416.
Sic. prišiel som sa poshovárat o nedelnej škole;
nedbal by ju otvorit před riadnou školou = rád
bych ji otevřel, chtěl bych ji otevřít. Další
sic. doklady má Ďurovič Modálnost (Brat.
1956) 121. Tento význam, jejž pokládáme
za výchozí, se shoduje s prvotním význemem
lat. dubitäre (je doložena i 3. sg. dubat!) =
rozpakovati se, rozmýšleti se, váhati, otáleti,
zdráhati se. A tak lze přijmouti, že drbati je
příbuzno s lat. dubäre. Významy se pak
v obou jazycích vyvíjely dále, a to k
'zamýšleti' (dubitaverat Augustus Germanicum
rei Romanae imponere) = A. zamýšlel
postaviti Germanika v čelo římskému státu),
potom však různými směry: v latině-k
'rozmýšleti se, býti v nejistotě, pochybovati',
u nás k 'pečovati, starati se o něco (stč.
překládá curare), hleděti si něčeho'. Stč.
občasné psaní s t nebude tedy než písařská
manýra, založená na mylné úvaze; d je už
v Alexandreidě. — Lit. dabóti achtgeben
bude z pol. nebo bělor.; a vkladné;
redukované bóti je většinou jen po záporu·; jen se
záporem je pak atbóti; stran at- srov. stč.
po-dbati postarati se. Meh SbMlad. 357;
tím odvolávám Rech. 66n.
dcera: stč* dci gen. dceře i novotvar dcera;
nč. jen toto; stč. zlá dci, zlá dcera meretrix
(srov. zlosyn). — Sic. dcera, pol. cor a,
ukr. doč gen. dočery, r. doč' g. dočeri, sin. hči
gen. héere, sch. kci gen. kcere, b. dášterja, stsl.
dťbšti gen. ďbštere. — Psi. ďbkti, kmen na r
(přípona jmen příbuzenských -ter-); lit.
dukte gen. -eřs (též dukra: přešlo k ä-kmenům),
stpr. duckti, gót. daúhtar, sthn. tohter, ř.
υνγάτηρ, arm. dustr, ind. duhita, av.
dugddar-. — Ide. *dhugh9ter-; v slov. zaniklo
zde 9 beze stopy, takže gt > kt přímo
sousedily (proto se pak měnily dále jakožto
skupina souhlásek). Vlastní význam základu
není znám. Příbuzno je i pastorka.
deblati: vč. (u Miletína) na° něco (např.
slamník), příliš nacpati; něco někam (slámu
do slamníka). — Asi od debeH silný, tlustý,
pevný (v češtině jinak nezachovaného): je
v jihosl. a ruštině.
debř, stč. (nč. jen knižně), též v míst. jm.
Debř, Debrný, Dobrná (o labialisací). Nář.
strč. dejbří sráznó údolí, výmol, mor. debřa,
gebřa zmola, roklina, příkrý úval. — Stsl.
ďbbrh a (asimilací κ k násl. b) dbbrb, stp.
debrz gen. dbrzi, nyní nář. debra debrza
(i dziebra přesmykem měkkosti), sin. deber,
r. debr\ ukr. débr, sch. v míst. jm. Dabar. —
Psi. ďbbrh od predßlov. *dhub- býti hluboký,
srov. lit. (s jinou r-ovou příponou) duburf/s

debsati
11
3
dělati
hlubina, jáma, dubús hluboký, proláklý,
lot. dubra bahno. — Prvotní význam těch
balt. a slov. substantiv byl výmol, tj. hlubáň
vymletá vodním vírem nebo příliš silným
proudem, a t«p v řece nebo na louce (když při
povodni voda teče přes louku), pak výmol
od dešťové vody na úbočí kopců a hor, strž.
debsati stč.: dupati (debsánie noh často),
nč. jen u Světlé, postv. debs dupot (: d. cho-
dícieho). Sic. udapsený udupaný. — Inten-
sivum (příponou -sa-) od .depati (je v sch.)
dupati; příbuzno je deptati.
debužírovat, pol. deboszowac. Základem je
fr. débauche hýření, ale č. d. je výsledek
křížení s lid. bužírovat (zná od Slavkova Gr),
bunzirovat (zná KtD- Svěř -Kol), což jez něm.
burschieren hýřiti (od H. Sachse). Treimer 91
cituje něm. bungieren 'bechern.'
děd, dědek -eček -ouš(ek) a j. (s rozličnými
odstíny citovými). — Všeslovanský název
příbuzenský (stsl. děďb, sic. ded, pol. dziad,
ukr. did, sch. djed atd.); přeneseně = stařec.
Slovo ,,dětské" řeči, vzniklé lomenou re-
duplikací prostého *dě: dě-d-t; obdobně
jsou tvořena lit. dědě strýc, ř. τήυη babička;
u slov tohoto druhu není záruky, že jsou
starší než praslovanská. — U většiny
Slovanů jsou zajímavé odvozeniny: *děd-iíb
(č. dědic, pol. dziedzic, ukr. didyc, r. dedič\
sin. dědic, sch. djedic) = heres. Vzhledem
k tomu, že vláda nad majetkem rodiny
(zádruhy) náležela zpravidla nejstaršímu
muži, tj. dědovi, je možno slovo dědic
chápati jako starobylý právní termín ve
smyslu nejen ,,potomek dědův," ale i
„nástupce dědův v držení jisté moci." Pojem
dědic je tedy praslovanský. Obdobně dědina
= původně zádruha, tj. majetek, jímž
vládne děd, pak rodový statek, pozemkový
majetek, nemovitý majetek (kdežto
movitý = statek; sic. statok = dobytek!),
rodová ves (obývaná lidmi téhož rodu,
což se zračilo v místních jménech na -ice:
Svémyslici = rod Svémyslův), konečně
pouze ves. Stč. dědinník = chudý zeman n.
svobodný sedlák. Nový význam slova dědic
zplodil i nové sloveso zděditi = dostati v ,,dě-
dovskou" moc, později též pouze 'získati'
cokoli. Mor. vy děditi koho = ze svého
majetku zaopatřiti věnem n. podílem (Křen
2.268; PS z Preissové, Herbena); naproti
tomu v C. = nedáti povinné dědictví!
děditi nář. neosobně: jíti k duhu: zm.
dědí mu B, vč. (Pt aj.) stejně tak: holce tady
dědí = holka přibývá na váze (přijde-li
městské dítě na venkov). Výjimečně i s pod-
mětem: mor. tabák mi nedědí = neprospívá
Kt 6.21. — Příbuzné je lit. dereti býti
prospěšný (tai dera paukšciams, to je
ptákům na prospěch). Pak by tu byla asimilace
d-r > d-d (snadná i vzhledem k časté
záměně dir, § 6), nastalá asi v době, dokud
ještě byl v češtině 3. sg. *derí, s r, nikoli ř.
Forma ded- pak způsobila přichýlení k
děditi = býti dědicem. Toto české sloveso je
tedy jediným pozůstatkem primárních útvarů
s kořenným e. Dále je příbuzné dařiti se.
děhel: rostlina Angelica. Stč. děhel děhýl.
Pol. dziegiel, ukr. djahel -il -yl, r. djagil djagel
degel dzingel (toto z pol.). — Málo jasné.
Snad vzniklo oboustranným zkomolením
něm. výrazů asi jako (Wil)de Engel(wurz)
nebo (Wal)d-Engel(wurz) nebo podobných.
Přejato musilo být podle toho před změnou
g > h a dokud byly nosovky. Z češtiny pak
bylo přejato do polštiny a ruštiny.
dehet, dehtovat; dále je v míst. jm. Dehtov,
sic. Dehtáry. — Sic. decht, pol. dziegiec,
ukr. dehot, r. degoť, gen. degtja. — Prasl.
degttb; přípona -'btb jako ve jméně druhé
zplodiny pálení kop-^tb, č. kopt. Baltský
protějšek lit. degútas, lot. deguts se liší
jen tím, že přešel k o-kmenům. Vše je od
slovesa, jež by odpovídalo litevskému degü
děgti a lot. degt páliti (srov. i stind. dáhati
t/v); u nás bylo změněno v žegq (viz žhnouti),
v dehet se však d zachovalo, poněvadž se toto
slovo stalo odborným termínem a tím se
v povědomí mluvících odloučilo od slovesa,
které znělo ide. *degh-ö. Dehet byl vypalován
z březové kůry v milířích.
dehna, jen v stč. slovnících (Klaret a d.):
cacodaemon ( = zlý duch; podle Gb).
Zdá se, že je totožné s pol. dziggna skorbut
a rus. -csl. degna (db- ďb- do-) jizva, střbulh.
ďbgna t/v. Polské slovo dovoluje pomýšleti
na souvislost s kořenem deg- (v. dehet)
páliti (§ anticipací nosovosti z -na). Je
doloženo i strč. dehen ,,hnilost jistá". Je-li to
spojení správné, možno stě. význam pochopit
asi tím, že nemoci byly dříve pokládány za
účinek zlých duchů do těla vniknuvších.
dějnicě dienicě dínicě dýnice stč.: pokrývka,
čaloun, koberec. Stpol. dzianica. — Nejasné.
Z *dě-n>b, participia od dě-ti, c. díti ve
významu tkáti, plésti apod., doloženým např.
v polštině?
dejvorec: rostlina Caucalis. Stč. dajvorec,
z něm. Daiworcz (citováno v herbáři Jana
Černého 25).
deka, stč. dek mask. (místo starších krov,
příkrov): pokrývka, zvláště na koně. Sic.
deka. — Ze střhn. decke.
děkan, již stč.; z pozdnělat. decänus
představený deseti mužů (v církvi: 1° mnichů;
pak 2° dómské kapituly; 3° za Jg. asi tolik,
co nyní vikář; konečně 4° správce větší fary,
v okr. městě apod.); podle významu č. 2
zván tak i volený správce fakulty, což se
udrželo. Sic. děkan. — Souvisí s lat. decem
deset, utvořeno podle prlmänus.
delace, vm. detací: lhůta, odklad (B, Hor:
lidové!). — Z fr. délai t/v, jež bylo upraveno
zakončením -ace, -ací, známým ze slov jako
mutace a mutací, přejatých z latiny.
dělati (stsl. dělati, r. délať, ukr. diláty,
ö Machek — Etymologický slovník

delina
114
dénglavý
ρ. dziálac atp. všude). Stejný význam
a hlásková blízkost (až na rjl) slov ř. δράω
(od něho je i δράμα divadelní hra), lit. daran
darýti a lot. dařit umožňují pochopit dělati
jako člena té rodiny: je to pak iterativum,
se zdloužením v kořeni (ě > ě), od
dvojslabičného kmene *derä-; jeho koncové α je
rovněž v ř. a v litev. prézentu. Dělati má
vokál kořene vlastně v původní kvalitě
(e, arci zdloužené); naproti tomu řečtina
nechala e vypadnout (před „těžkým"
kmenovým ä je to u ní v pořádku!), baltština
pak e asimilovala k ä. Tedy balt. *derä-ö >
daran, slovan. *derä-jö > delajq. Rozdíl r χ l
nemůže padat na váhu.
delina mor.: deliny prkenná podlaha v
konírně, de(l)ník kůlna bez patra, (vy)delovať
vy(de)liť opatřiti místnost prkennou
podlahou. Z dolnoněm. děle (,= spis. Diele)
podlahové prkno; -ina jako v mostina, podlazina.
Proniklo nejprve do Slezska (tam jsou ta
slova nejvíc rozšířena), odtud na Moravu.
délka: stč. déle, dél (ustálená stč. spojení:
na dél, vz-déli > zdéli, v-déli, *na din > na
dli, *vz din > vz dli; bylo i na dléch = na
dlouho, po delším čase; podlé, ně. -e, mor.
-ej, sic. podlá, s -ja převzatým od děla, viz
dle; odtud podlý v. to; obdobně vedle > -e).
Sem patří komparativ stč. dělí, fem. delši,
ntr. delše, nč. delší, adv. déle; dlíti
prodlužovati, protahovati, odkládati, prodlíti, iter.
prodlévati; klad. odlívat otáleti; snad bylo
i *dléti, ale splynulo s dlíti; neprodlené;
obdélný, -ík, podélný. — Stpol. dla délka,
hl. dlic so, r. dlií, stpol. prze-dlic otáleti,
sin. dlje, hl. dleje, dl. dlej déle; r. podle,
ukr. dlja, sch. vadlje podél, vedle; aj. — Prasl.
dbla délka, dbliti a komparativ dblb-jb.
Základ dbl- náleží k dblg'b dlouhý; je to
sekundární útvar, zkrácenina (při čemž
místo <>Z položeno bl) vzešlá z potřeby
utvořiti slova paralelní k *šir'a (šíře) od širt
proti široka, výše proti vysoký atp.; při tom
se nehledělo k tomu, že dblg'b není tvořeno
jako šir-ok*b. Nově i dél-ka je utvořeno podle
šíř-ka atp.
dělo vojenské: od stř. doby; dělový, dělo-
vina. Pol. dzialo t/v. — Je totéž co dílo
z pův. dělo: jazyk použil vývoje délek
k rozlišení významu.
děloha, po prvému Klare ta; jeho výtvor?
Asi z *děto-loha zkrácením (haplologií), srov.
stě. lože = děloha; 1. část k dítě.
démant (není u Jg), diamant (takto je i sic.):
toto je mezinárodní forma (franc. a střhn.
diamant < střlat. diamas < lat. adamas =
τ. άδάμας ocel, diamant (toto u Theofrasta),
příbuzno snad je άδάματος nezkrocený).
Podoba s de- je ze staré franštiny, u Němců
doložena od Luthera, u nás má něm. Demant
např. již Vusín 1722. Stč. adamant.
demikát (též do- di-), val. sic: syrná
polévka (chléb krájený a brynza se zalijí
vřelou vodou, tedy obdoba českého úkropu,
popř. místo brynzy zápražka a ocet; Podolák
SSNM 55.45). — Slovo karpatských pastýřů,
z rumunštiny: tam dnmicat je v Moldavě
jistá polévka s vařeným prosem (od lat. *de-
mico, z mlca drobek). — Stejného původu je
sic. roz-demikať rozházeti (tj. na drobky,
na kousky).
demižon: větší opletená nádoba na víno
n. lihoviny PS. — Z fr. dame-jeanne velká
láhev.
den gen. dne, lok. ve dne. Odvozeniny:
denní, stč. dennicě, ně. -nice jitřenka, denník
(nyní -n-); stč. dnieti rozbřeskovati se,
nč. rozední(va)ti se, odchylně deniti se (s
analogickým e); horň. ďhúvat přebývati za dne;
tý-den (viz), stě. biel(ý) den, adv. bielodně,
bíledně (toto Sm 249), srv. protiklad nočně;
nč. na bíle dni; stč. na den dělati, odtud nč.
nádenník > -n-; dnes z dbnb-Sb (postpono-
vané zájmeno Sb = tento), odtud dnešní
(znamená-li 'nezkušený', např. copak jsem
dnešní*!, je to místo letošní, totiž zajíc, t/v,
letošník); stč. též dens (pozdější splynulina
z hotového již den po změně jerů a ze s),
srov. hl. dzensa, dl. íéns(á), stpol. dziňsia
(> pol. dziš). — Všeslovanské: sic. den atd.
Psi. stsl. dbnb, gen. dbn-e; z *dm- (= slabý
stupeň di- kořene dei- svítiti, obsaženého
též v *dei-eu-, *dj-en- 'den' v stind. dyäuh,
lat. diěs, a slabý stupeň přípony -en-).
Toto *din- mělo své místo především ve
složeninách jakožto druhý člen: stind.
puru-dína- mnohodenní, lat. nňndinum =
9 dní (doba mezi dvěma trhy). Lit. diená,
lot. diena, stpr. deinan (akk.) den mají
*dei-n- a příponu -a (vývoj jako u ziemá,
srov. zima, kdežto pův. *-ghima- ve
složeninách). Tato všecka slova (od dei- svítiti)
tedy původně označovala světlou část dne;
dosud říkáme strávil tam den i noc, jel tři dny
a dvě noci. Vedle toho bylo v pra jazyku též
slovo pro celou dobu 24 hodin (ind. áhar,
ř. ήμαρ, ήμερα); toho se slovanština vzdala,
podobně jako jiné jazyky (vyjma řečtinu).
Původní dino- se v ní stalo souhláskovým
kmenem (dbn-), což je zjev zcela neobvyklý;
podnět k tomu není vidět, leda že se to snad
provedlo již v předšlovanské době, dokud
žilo ještě ono staré slovo pro 24hodinový
den, jež mělo souhláskový kmen *aghn-
(ind. ahn-áh proti nom. áhar). Nové slovo
přijalo mužský rod v protikladu k (žen.)
noci, podobně je něm. Tag mask. proti Nacht
fem.
denár, sic. denár a sin. denár: z lat.
děnarins, mince platící původně 10 asů
( < děni = po deseti, od decem deset). —
Sch. b. dinár je z ř. δηνάριον (to samo je
též z latiny).
dénglavý B, glangavý SvK val.: slabý,
choulostivý. Proniklo ze slovenštiny na
Moravu. — Sin. sch. gingav, chrv. gengav,

deptati
115
deska
ukr. nář. dženglyvyj. — Z mačř. gyenge t/v. Sic.
•genglavý se vysvětlí z mad. nářeční (na
severu) varianty genge. Hpt.
deptati, postv. básn. dept; ojediněle depo-
tati (obé jen no., knižní); je však i vm. slez.
deptat (šlapati, Lp). Bylo i s-ové intensivum.
— Sic. deptat, depcit, depsit (toto je z inten-
siva *depsat, přechodem do třídy na -iti); p.
deptaé. — Výchozím tvarem bylo depati (je
v sch.), příbuzné s dupati. Obé je zvuko-
malebné. Jiní Slované mají ťtpttati,
příbuzné s ř. τνπτω tepu, biju, a stind. tu-
(m)páti naráží. Viz i debsati.
děrbek val.: malé díté B-SvK. — Z mad.
gyermek dítě. Sulán PIDebr 39.14.
deregla υ .vozu: kozlík (mor. Β). Ζ mad.
dereglye pit, ponton.
dereš mor.: lavice, na níž bývali biti
provinilci. Přejato ze slovenštiny. Na
Moravě — asi když přestalo trestání bitím —
dostalo význam 'šatlava' Rs; mor. rčení
už je v dereši Β (-u Gr) = je polapen,
v pasti. — Pol. deresz, sin. derež. — Z mad.
dereš t/v; toto je z dereš ló 'šedivý kůň'. Ona
lavice byla tak nazvána žertem asi proto,
že po každé ráně na provinilce trochu
popojela, jak ten bitý sebou trhl. Je i mor.
dereš ježatý kůň, z mad. dereš kůň myšák
(Halász; Sulán PIDebr 39.16).
derchovat vč.: bouchati pěstí (do zad);
derchnouti Jgd. — Od drchati 1 ° tlouci, bíti ?
Pak by er byla „krkonošská" podoba
místo r. Viz i herda.
deryzka Jg, deryzda Všr: druh svízele
(rostlina Galium aparine) JR. — R. ukr.
dereza t/v. — Patří nějak k něm. nář.
Thunriß, Tunrigge, Tunrider (dolnoněm.
tunride), knižně Zaunreiß, -s t/v, původu
nejasného (chápe se prý jako rostlina, která
„auf dem Zaun reitet", v. Marzell 2.570,
ale to bude jen lidová etymologie). Asi
mylné je spojování (u Vasmera 1.342)
rus. slova s dráti. — Nejasné je zrn. darazina
Β Dial. 1.310 vička (plevel). Viz i turica.
deryždí: klestí, roští, chamradí (MatHáj.),
drejždí, dereští Jg, vč. derejždí drobné roští El,
zm. derázek naplavené i jiné roští (odtud zm.
derázka otep z posekaných větví) B. — Slova
nejasná. Temný je také jejich poměr
k deryzka.
deset, stč. deset; desítka; adj. desátý (o á
proti e viz pod pět), od něho desátník (pův.
voják, postavený nad 9 prostými), desetník
(mince platící 10 haléřů). V redukované
podobě -cet (z -dseti < dsěti < deseti, nom.
plur.) je dva-cet tři-cet ctyři-cet, ale v 50—90
má podobu -desát z gen. plur. deseti (tj.
5 desítek atd.), s a nepřehlasováným; v 11-19
je -náct(e), stč. -na(d)cět(e), nadcet(e), nadst(e),
na(d)ct{e), nast(e) z na desáté (= na + lok. sg.
sklonění souhláskového, jako v stsl.); v stč.
bylo -nadsěte a p. pův. samostatné (nom.
dva-nádcte, gen. dvú-nádcte, dat. dvěma-nád-
cte; od osmého-nádcte léta), ale časem poklesá
na pouhou příponu. Stč. 21—29 se
vyjadřovalo jeden-mezi-dcietma atd. = jeden mezi
desítkami, zkráceně -mezi-cietma mez(d)ciet-
ma me(z)cítma; je tu instr. du. i-kmenový,
*des§tbma; dodnes se tento způsob udržel
v slangu jihočes. rybářů. — Psi. desetb
(sic. desat atd.), obdobné redukce při 11—19,
20—90 i u jiných Slovanů. — Ide. bylo
dettm: ind. dáša, ř. δέκα, lat. decem, goti
taihun (něm. zehn); řadové *deJcmtos (lit.
dešimtas, ř. δέκατος, got. taihunda), bylo
i ř-ové subst. ind. daéát- a ř. δεκάς g. -άδος,
a na -ti-, stind. daéati- = desítka. Slov.
deset b, mající některé pády i-kmenové
a některé konsonantické, je asi výsledkem
splynutí typů na t a na ti. Poněvadž t má
i číslovka řadová, vyšel z ,,10" podnět
formovati i 5—9 podle řadových. — Slovo
málo průhledné. ,,K označení počtu deset
stačilo původně pouhé Uom(t), ttm(ť)
(obsažené také v číslovkách 20, 30 atd.), jež
patrně znamenalo souhrn (prstů). Předpona
de měla nejspíše funkci singularisační".
Erhart SPFFBU 14. 1965. 20, tam i starší
pokusy.
-děsiti stě.: po° v Dal 34.81 Hovora
Hřivce na bězě podesi = na útěku ( = Hřivce
utíkajícího) našel, zastihl, a týmž lýkem na
témž dubě svého kmotra oběsi. — Odpovídá
mu sch. děsiti náhodou najíti (nehledaje)
koho, d. se setkati se s kým, býti někde
náhodou, býti poruče na pomoc v nesnázi,
stsl. dešq děsiti postihnouti, nalézti, uchytiti,
strus. děsiti a (u)dositi nalézti koho n. co,
potkati koho, ukr. sudosytysja s kým,
setkati se. — Příbuzno je ř. (hom.)^ δήω
naleznu, *dě~s-o, Hes. εδηεν nalezl. České
psaní -děs- by tedy mělo staré e, naproti
tomu jinoslovanské e by bylo převzato
z děsiti zaříditi, upraviti, které je z *delcs-,
viz deswb.
děsiti, děsný, děsivý, postv. děs; horň. zďa-
sit. — Vedle stč. žasnuti strašiti bylo rovněž
přechodné složené z-žěsiti (a přě-žěsiti); z
toho *žděsiti > zděsiti a konečně po odloučení
předpony nové jednoduché děsiti. Zubatý
LF 44.219. — Z č. přejato do spisovné
slovenštiny: děsit, děsivý, des.
deska, stč. dska (gen. plur. desk, odtud
proniklo e do jiných pádů), dešcka, dšcicě,
dščiěka, nč. zdrobněle deštička a destička
(s analogické). Stč. znamenala i prkno,
ten význam je dosud hlavní v mor. a sic.
a u jiných Slovanů. — Pol. dříve cka,
nyní deska, sic. doska, hl. deska, dl. cka,
ukr. doška, r. dska > doská, sin. deska,
sch. daska, b. dáska prkno. — Psi. stsl. ďbska.
Slovo dosti temné. Pokládá se za přejaté
z lat. discus disk, plochá mísa ( < ř. δίσκος),
ale jsou při tom nesnáze hláskové.
desm>: pravý (protiklad levého), stsl.
desn'b, sch. desan, b. sin. desen t/v, r. (z csl.)

déšť
1
16
devětsil
desnaja, desnica pravá ruka. — U nás vězí
ve jméně potoků a říček Děsná; to, že to jsou
vesměs levé přítoky větších toků (také
r. Desna je levý přítok Dněpru), se vysvětluje
tím, že osídlování krajin se dělo postupem
od dolního toku velkých řek k hornímu,
a tedy že těm postupujícím lidem byly ty
přítoky po pravici (v. Profous 1.338; srov.
zde či. ráztoka). — Psi. deswb z desbWb je
nejblíže k stind. dákšina- t/v; dále jsou
(mají jiné přípony) lat. dexter a ř. δεξιός.
Kořen deU-s- 'pravý', totiž = náležitý,
patřičný; je u Slovanů též v děsiti, které je
v sch. udesiti zaříditi, upraviti, udesan
náležitý.·
déšť: stč. dešc gen. dšcě, adj. dšcový dšcěvý
dšcavý, sloveso dščieti a dšcíti; nč. gen. deště
(e z nominativu), dešťový, deštivý; deštník;
dštíti je už jen knižní, mívá i akus. předmětu
(d. oheň a síru), jen vč. je lidové ští < dští
prší. Odvoz, dešťovka žížala (je po dešti
nápadně hojná; pod. jména i jinde), z toho
zkrácené nář. šťovka a zpětný útvar šťova;
jejich oblasti udává Utěšený SaS 22.21,
výklad 22.28; původně dešťový červ, kalk
„mezinárodního modelu daného v něm.
Regenwurm"). — Všeslovanské: sic. spis.
dážď, nář. dášť došť dožď dyšč dzíždz diz
déždik, pol. deszcz, hl. dešc, dl. de(j)šc, ukr.
doždz došc, r. dozď, sin. deždz, sch. dazd,
b. dazd. — Psi. stsl. ďbždb: nepochybně
z *dus-djus = špatný den (*dus- = zle, opak
k *su-, viz s-b- ve sličný apod.; zde jediný
slovanský doklad toho dus; dj-u- = nejslabší,
v složeninách náležitá podoba toho názvu
dne, který je v sti. dyäu-, tedy z plného
*dei-eu-, jinak u nás nedoložená, neboť máme
příponu n-ovou: denl). Slovo to znamenalo
podle toho původně nikoli prudký a krátký
příval (to byla tucal), ale trvalý celodenní
drobný déšť, kdy den je „zkažený", bránící
pracovati venku. Trubeckoj ZfslPh 4.62n.,
Vaillant RÉS 7.112n.
děva: stč. dále děvce, děvečka A° dívka,
2° služka), ale jinak rozlišen význam
pomocí rozdílu kvantity ějie: děvka služebná,
dievka = dívka (též mask., „panic", o tom
Hujer 1.109, tak i stpol. dziewica); dievóina,
dievcicě; adj. dievcí; devojě, -jna dívka,
panna, děvojná dospělá (mannbar), devojstvo
-tvie dospělost. Nč. pokračuje v rozlišení
dívkajděvka, ač ne vždy důsledně; děvucha.
Mor. nář. doloženo ještě děvo ja. —
Všeslovanské: sic. dievka, dievca (plur. dievcence);
dievcí, dievčenský, dievocký dívčí; pol. dziewa,
ukr. divá atd. = dívka, panna; útvary
na -oja jsou pol. dziewoja, sin. sch. b.
devojka; sch.-csl. děvaja > čak. divá panna,
st.-sch. djev panenský, cudný. — Slovo
nejasné. Obvyklé spojování s kořenem dhěi-
kojiti (viz dojiti) nevyhovuje, poněvadž
děvou se obecně rozumí mladá žena nevdaná,
mateřstvím ještě neobtížená. Zdá se, že klíč
k záhadě je v stč. děvojná. Je-li z pův. adj.
*dě[to~\-vojbna, znamenalo by „po dětech (po
rození dětí) toužící", tj. pohlavně dospělá,
mannbar (voj- k stind. včti touží po, požívá).
Děvojbna, stavší se běžným termínem,
zkracováno pak v děvoja a nakonec v děva, jež se
pak stalo základem četných odvozenin.
Adjektivní povahou a zkrácením se vysvětlí
i sch.-csl. děvaja, skloňované jako složené
adj. (gen. děvy-j§ atd.). Jiná domněnka
o děvo je, děvaja-. Zubatý 1.1.286.)
deveř stč.: manželův bratr (dvakrát psáno
devěř-, tedy snad přesmyk ejě za pův. *děveř,
pak ve > ve), též deveřec. Ve střední době
v slovnících dejvorec družba (děverové
bývali, jako u Jihoslovanů, na svatbách
předními svaty a družby). — Starobylé slovo (sic.
místy dosud dever, fem. -ina, pol. dziewierz,
ukr. diver, r. dever", sin. dever, sch. djever,
b. dever), psi. děverb, příbuzné s lit. dieveris,
lot. dieveris, stind. děvár-, ř. δαήρ, lat. lěvir,
sthn. zeihhur, arm. taygr, původně kmen
na r, dále neprůhledný.
devět, devatenáct, devadesát (viz deset);
devátý, stran -á- viz pět; devítník 9. neděle před
velikonocemi. — Psi. stsl. devetb, sic. deváť,
pol. dziewi§c, r. devjať atd. — Ide. bylo
*newn (ř. εννέα, sti. nava, lat. novem,
got. niun), slovo souvisící asi s neuos = nový
(z pradávné doby, kdy bylo počítáno ne po
desítkách, ale po čtveřicích; devítkou se
začínala nová čtveřice po „páru čtveřic",
v. osm); nev- má ještě původní eu na rozdíl
od adj. nový; n je nejasné, snad bylo převzato
z deJciTí = 10, ale asimilováno k začátečnímu
n-. Původní podoba té číslovky, *dev$
(bez -tb) je snad ještě zachována, o tom
viz devětsil. Slov. d je též anticipováno
z desetb; -tb je opět (jako u 5, 6, 7, 10)
z číslovky řadové, kde přípona -to- je
starobylá: stpr. newints, ř. ένατος, gót. niunda;
podle řadové se základní číslovka zformovala,
a to jako i -kmenové substantivum.
devětsil, nyní rostlina Petasites (dříve
i jiné: Tussilago, Allium victorialis). Obdobně
jinde (sic. však porušeno: devásel, dÁvazel;
Kmeť, Sitno 104, má diviaselica, divý jasel;
pol. je dziewi^csil dziwosil, r. devesil di-
vosil, sch. devesilj nevesilj, b. devesil)
znamená rostliny rozmanité a i u jednoho
národa několikeré. Název je patrně spřežkou
ze slov „devět sil" (něm. obdobněNeunkrafl):
označoval ne nějaký určitý druh, ale vůbec
rostliny, jimž se přičítala velká léčivá nebo
čarovná moc. Ale i náš devětsil je skutečně
velmi léčivý, jak se nyní zjišťuje (K. Müller,
Živa 9. 1961. 128): obsahuje vysoce
účinné protikřečové látky a snižuje krevní tlak.
Číslo 9 je magické, násobek rovněž
magických čísel 3x3. I u nás chybívá t: stč. též
devesil, klad. devesil. Je možné, že zde vězí
původní podoba té číslovky, *dev$, ještě
bez -t; není vyloučeno ani to, že v sch.

dibati
1
17
dítě
nevesilj je původní n-\ Důvod by byl v tom,
že slovo se stalo termínem, a proto mohlo
zůstat stranou od vývoje číslovky pro 9.
dibati: piplati; díbavý, díbat se us. za Jg,
han. deblat se Kp, vč. dimbat se (zesilovací m),
praž.(?) diblati se v jídle, sem patří i vč.
telpačka „tiplává" práce (u Holic), klad.
tepláni piplání; jm. udíbat ušpiniti. Sic. di-
bavý. Viz teplati.
dik: stč. 1° diek(a), dek, dekovati; měj diek,
měj děk, měj-ho-děk > miehoděk, méhoděk,
míhoděk (ho < jeho „toho", od anaforického
zájmena) ,,díky, chvála'', 2° v deci slušně,
uctivě, vhod, v-děk k libosti, vhod. Ně. dík
(díkučinění < díků č.), děkovati, hypostas.
subst. vděk vnada, okrasa; vděčný, vděčiti,
zavděěiti se. — Sic. vdaka, dokovat. — Přejato
z němčiny. Hláskový stav (e, sic. 'a, pol. ie)
nutí uznati, že bylo přejato ještě za doby
nosovek, tj. § z něm. denk-, a to asi z plurálu
denke = díky (-en- doloženo tu již sthn.),
v době, kdy se u Němců dank ("dík") plně
cítilo jako odvozenina od denken mysliti,
tedy ještě jako "(dobrá, uznalá) mysl,
myšlení". -Německý vývoj slova dank jest
chápati takto: za dar nebo dobrou službu
musí člověk, nemůže-li hned odplatiti zas
právě darem nebo službou, projeviti aspoň
,,uznalou mysl", uznání, tj. slovní dík;
původně byl jistě říkán nějaký takový
přívlastek, později aspoň myšlen a
vypouštěn. Κ nám tedy bylo přejato s
významy 1° 'mysl, vůle': sic. daka chuť, vůle
k něčemu, č. v-děk (činiti komu = v jeho
spokojenost, v jeho mysl), bez-děky (co
činiti = bez své vůle, bezmyšlenkovitě,
proti své vůli), obdobně střhn. äne danc,
nhn. gegen meinen Dank; 2° dík. Stč. *dek-
přešlo dále do polštiny: dzieka, dziekowac,
wdziek. bezdzieki. Přehláska 'a > e nastala
v češtině nejprve v případech jako v-děÓ,
vděě-ně apod., pak ě, ie proniklo všude,
slovenština však zachovala 'a. Viz i bezděky.
dikobraz. Přejal Presl z ruštiny. Je to
i v ruštině slovo nelidové (vlastí toho
zvířete je jižní Evropa, Přední i Střední Asie);
chápe se bud 1° jako dikoobraz (tak se
v r. i píše) = tvor divého (divokého) vzhledu
(dik = divoký, neobyčejný co do vzhledu;
r. obraz = postava, způsob), nebo 2° jako
„divokému vepři podobné zvíře" (pol. dzik,
ukr. dyk, sic. diviak, č. divocák = divoký vepř),
neboť dříve býval označován česky mořská
svině bodlavá (u Komenského; tj. „ostnaté
morce"), sch. bodlikavo svince atp. jinde.
Toto druhé pojetí je pravděpodobnější
(Novikova 87).
díl -ec, -ek; stč. diel, děliti; nč. děliti, -díleti,
-dělovati, děl-ba, post v. starší oddíl, podíl,
rozdíl, novější přiděl (ale předěl, úděl z
ruštiny); nadílka; sdílný χ sdělný, rozdílný.
Stč. diel byl i podíl majetkový, jejž odkazuje
otec svým dětem (každému zvláštní díl).
Vedle toho byl nediel, majetek (zpravidla
pozemky) společný dvěma nebo několika
osobám (např. část dědictví mohly děti
vlastnit „v nedílu"), stluž. nedělišce
Gemeingut Eichler WZU Leipzig 13.381. Od toho
je jméno osad Neděliště a sch. Nedělišce,
Nedjelište, Nediljište (Bezlaj, Slavia 27.358).
Právníci slovem nedíl označují i majetek
zádruhy, velkorodiny. — Všeslovanské: sic.
diel, delií, pol. dzial atd. Všude zastoupeno
i děliti. Ukr. dil, p. dzial je v Karpatech
též hora, kopec, na Valašsku Díl(y) je časté
pomístní jméno vrchů; zde by mohlo být
někdy domácí (vztahujíc se na nějaké staré
dělení lesa), ale jinde v Karpatech a zčásti
jistě i zde je ten význam přejat z rum. deal
hora (což samo je ze slovan. delt = díl,
neboť hory a pohoří byly předělem oblastí). —
Psi. stsl. děťb a odvozené sloveso dělo
děliti; dě-lt* je z *dai-lo-, kořenem souvisíc
s ind. dáyatě rozděluje, ř. δαίομαι dělím;
přípona -lo-* Germánské slovo (got. dails,
něm. Teil a odvozené teilen atd.) je přejato
od Slovanů ještě před změnou ai > ě; na
možnost pragermánského přejímání ze
slovanštiny se dnes nedíváme již odmítavě.
dílo, stč. dielo; jč. děla (plur.) jsou asi
„špičková práce", např. žně, Jjčř 83; mor.
dělo jsou plásty medné (v C. dílo); jinak ě je
též v msl. zpropadené dělo ap., pak v ě. se
specialisovaným významem v dělo (v. to)
kanón. Zm. tým dílem = tím, z té příčiny
(ne od díl\). — Psi. stsl. dělo (zastoupeno
všude: sic. dielo, pol. dzielo, sch. djelo atd.).
Je to asi post verbální útvar od dělati.
díra, i. sg. derou, gen. plur. děr, děravý;
stě. diera, děravý. — Od *děra je též sic.
diera, hl. dzěra, dl. zěra a ukr. dirá. — Toto
*děra je post verbale k západoslov. typu
iterativ *děrati (od základu pres. der-q; ne
od dbr-); naproti tomu r. dirá, sch. díra,
stsl. dir a je od staršího iterativa dirati
(od dbr-). — Zřejmé spojení se slovesem deru
dráti nutí za původní význam uznati „díru"
v šatě nebo v obuvi, kde látka je prodrána,
sedrána, rozedrána; „dutina, doupě, otvor,
jáma apod." jsou významy teprve druhotné;
představiti si jejich vývoj je už snadné.
(Jiného původu je doura, viz.)
dišk(e)rece, sic. diškrécia: francouzský
poslíček apod. odpoví na otázku po odměně
(ďest) a discrétion = podle libosti, vlastně
„podle volného uvážení" zákazníkova, což
je poslední ve vývojové řadě významů od
lat. discrětio 'oddělování', pak 'rozdíl,
rozlišování'. Přejato asi za dob francouzské
módy na našich zámcích.
dítě, plur. děti: stč. dietě, dietce, děťátko,
dietěci; dětinský, detinstvie (-stvo), dětiný
(-nný); zvláštní význam má děteěský, dětský
= statečný (srov. čacký). Z nč. útvarů bud-
tež uvedeny: děcko (*dět-bsko, zpodstatnělé
adjektivum se jmenným skloněním, srov.

díti
118
di\r
mužský = muž, ženská = žena, se skloněním
složeným), hojné zvláště na Moravě v plur.
jako oslovení dětí, zvláště děvčat (podle
Podešvové, Posl. rok 20, děcko = děvče;
toto užití by pak bylo nejspíše vlivem slova
děvcisko); dítěnčí Sm 237, vč. Pt aj., klad.
dětenóí (srov. kozencí, prasencí atp.; sic.
dětenci = děti); dítky fem. plur. (zdrobn.
od děti), k tomu přitvořen sg. dítko; bezdětek,
bezdětný; dětina, přitvořeno k dětiný. Sic.
dieta, detací, detisko, detušky aj., kolekt. sg.
detva (odtud žert. detváky = děti). — Vše-
slovanské je *dět$: pol. dzieci§ atd., kdežto
plur. *děti není v jihosl. Tam je kolekt.
sg. *dětb (sch. dijet), od něho odvozené
*dětb-ca sg. (sch. djeca, sin. deca, b. deca);
jiné kolektivum je dě-tva v sic. detva, pol.
dziatwa a ukr. ditvá = děti, r. detvá a détka
včelí plod; původní útvar je asi v pd. dziato-
wina děti. — Pro praslovanštinu jest vyjíti
od kolektiva dětb; to jest děliti v dě-tb < *dhě-
-ti-s; souvisí zajisté s dhě~- sáti v stind.
ά-dhä-t sál, ř. &ήσατο sál, lat. fě-lare sáti
atd.; přípona -ti-. Znamenalo tedy asi „ko-
jenectvo" (pamatujme, že v starých dobách
se děti kojily velmi dlouho, i když už dávno
chodily; někde tak je dosud u primitivních
národů); v zsl. a vých.-sl. dětb bylo změněno
v plurál děti; pak bylo přitvořeno (podle
vzoru jmen mláďat na -et-, kotě atp.)
*dět-§.
díti, ději, stč. dieti. Původně dějq děti,
později též * dějati, v češtině stažené *dáti
(z dějati), jehož ď ztvrdlo vlivem slova dáti
dare, takže některé infinitivní tvary zde
vypadají, jako by byly od dáti darovati,
ale dá- zachovává často délku i jinde (nadál
jsem se). — Vývoj významu. 1°. Prvotní
význam byl 'položiti, klásti někam, umístiti'.
Ten ještě vězí v chod. prodít prondati
(provázek skrz něco), ob. (po)díti (kam se to
děje, kam jsi poděl mého bratra! dal, schoval),
a v refl. podíti se (kam se to podělo), což
slovníky parafrázují — jde o věty mluvící
o nepřítomnosti něčeho — jako '(z)mizeti,
(z)tratiti se'. Dále v o-díti obléci (odívati,
z toho postv. oděv): vm. oděj něco = vezmi
na sebe („Na Laších kabát a vesta se odívá,
galaty a boty obúvajú, košuTa se obléká";
Bartoš). Sem patří i stč. dieti komujmě =
dávati jméno, a ně. převzdíti (odtud přezdívka).
Nadíti něco něčím = naplniti (odtud nadí-
vanina, nádivka) s významem již poněkud
odchýleným, původně to bylo (dosud rus.
aj.) = nadíti něco na něco, nasaditi, navléci.
Nadíti se z na-dějati s$ (tak stsl., obdobně rus.
sin. pol.), původně asi konkrétní představa
jako v spolehnouti nac, tedy „naklásti se
na nějakou basi, oporu" (postv. naděje); sic.
nazdať sa nadíti se (*na-vbz-dějati), odtud
nazdávať sa mysliti si. 2° Již v předšlovan-
ské době se význam vyvinul k našemu
'konati, činiti', např. stč. dieti stohy možno chápati
ještě jako klásti, ale též jako dělati, odtud
šel vývoj k jasnému dělati; zvláště je to
patrné ve z vratném díti se = stávati se, býti
konán. Stč. dieti se, sdieti se, nč. zdáti se =
sníti se, konati se ve snu, díti se ve snu
(srov. sic. činí sa mi, sch. činí mi se = zdá se
mi). Slez. zdíti se státi se (co se to enem zdilo).
Mor. přidat se přihoditi se, státi se. Nč. udáti
se, událost. Postv. děj (z toho za obrozenské
doby odvozeno dějství), dějiny (nář. sg. dějina
Hod 45). Odvozeniny v zlo-děj, dobr oděj; ko-
loděj kolář; dobrodiní < -dienie, odtud
dobrodinec; samodět Táb-Jg = sám od sebe se
dějíc. — Slovo všeslovanské: stsl. dějq děti
klásti, dějati činiti, dělati, o-děti odíti, nadě-
jati se míti naději. Sic. diet sa. Pol. dzieje;
dziac atd. Již v stsl. sloužilo k pohodlným
konstrukcím jmenným: kupljq dějati
obchodovati, stč. poselstvie dieti. — Byly i útvary
s pouhým d (z *dhd-, slabého stupně) jako
č. vnada aj. — Kořen dhě- (z dhěi-, toto je
zřetelné v hetitštině) byl aoristový: stind.
ά-dhä-m položil jsem, praesens tvořen
sekundárně, rozličně: stind. (se zdvojením) da-dhä-
mi kladu, ř. (rovněž) τί-υη-μι,, het. te-hi, lot.
dě-ju dět, lit. demi (dědu) děti klásti;
rozšířen o k je v perf. ε-υη-κα, lat. fě-c-i,
v slabé podobě je v lat. con-d-ö aj. Baltoslov.
tvary vlastně snad z *dhěi-o, nikoli *dhě-jo.
díti dím, stč. dieti diem, děl, praviti, říci. —
Sin. dějati, dem, jinak jen zbytky, např.
stpol. dzie inquit, stsl. 2. os. dějesi, popř.
pokleslé v příslovce. — Psi. dě-mb dě-ti; má
ekvivalent v het. te-mi pravím, v stpers.
dätiy prohlašuje, praví (= dháti < ide.
*dhě-ti, 3. os. sing.) a alb. tha t/v (v epice). —
Kořen dhě- je nepochybně totožný á dhě-
klásti (v díti dějů) Zubatý 1.1.90n. Toto
sloveso (se starobylou, athematickou flexi,
odchylnou od dějů) vzniklo již v prajazyku
obdobným užitím všeobecného významu
'činiti, dělati jako ve fr. fit-il = dit-il, kdy
sloveso od dhě- se klade jakožto zástupné,
náhradní („verbum vicarium") za jiná
určitějšího významu; význam 'praviti' se tu
objevil asi právě ve formulkovitých
vložených větičkách jako je ono fit-il. Meh AO
17.135.
div 1°, divný; stč. v div(y), na div, bez divá,
v divě, div divúcí, div ot divá, diviti se (po°
u° vy-na°), ob° i po-divovati sě čemu (ně.
i obdivovati co), nové postv. podiv, obdiv,
údiv; podivný atd. —- Sic. divit sa, div, atp.
jinde (mimo sin.). — Psi. bylo asi divb
mask. i divo ntr. (toto asi původně podle
cudo, gen. -ese) a diviti s§. Souvisí s dívati se
(viz), a to po stránce formy asi tak, že divb
a divo je třeba pokládati za postverbální
zpětné útvary od dívati. V nich převládl
významový odstín údivu; prvotně znamenaly
zajisté údiv, podiv (a tehdy utvořeno od nich
sloveso na -iti), pak předmět údivu sám.
Medium nebo reflexivum bývá u slovesa té-

div
119
dlabati
hož významu i jinde (lat. mlror, něm. sich
wundern).
div 2° báječný pták věštící neštěstí. U
Erbena; ten je přejal ze Slova o pluku Igorově.
Totéž je sch. b. div obr, sem patří i b.
(samo)diva zlá víla. — Vše z osman. div zlý
duch, to pak z pers. děv démon, ďábel (srov.
av. daěva- božstvo, démon, stind. děva-
bůh).
divan: pohovka. — Nyní evropské slovo
s rozličnými významy, jež byly přejaty spolu
se slovem z osmanštiny a dále prý z perštiny
(kniha, písemnosti, úřední porada, rada
ministrů, audienční sál, místnost pro
zasedání); odtud pak i (sch. bulh.) pokoj pro
hosty, konečně dnešní význam, jenž pronikl
na západ a odtud k nám i k Rusům.
dívati se, stč. a mor. čemu (nč. spis. na co);
stč. význam je 's podivem hleděti', sic. místy
rovněž 'diviti se' (např. zadíval sa Hviezd.
1.230 = zadivil se); stč. divadlo = podívaná,
,,stalo se termínem pro theatrum (odtud
divadelní atd.) (Matouš Konečný 1616:
Theatrum divinum. Divadlo boží, anjelům
i lidem žádostivé) a prošlo jeho významovým
vývojem, provedeným ve franštině" (§.);
stč. nč. divák. — Sic. dívat sa hleděti, divák,
divadlo; hl. dziwac (ale dziwadlo je z češtiny),
ukr. dyvýty sja hleděti. — Souvisí zajisté s ind.
kořenem dhí- pozorovati, hleděti na něco
(ud°), přemýšleti o tom; slovesné tvary mají
reduplikaci di-dhya-, dl-dhay-, jmenné
odvozeniny zpravidla jen dhi-; též s avestským,
rovněž zdvojeným da(y)- viděti, daě-man ntr.
oko. Vzhledem k indoiránskému zdvojení
kořene a k významu lze míti za to, že
původně to bylo intensivní 'hleděti na něco
se zvláštním účastenstvím, se zvláštním
zájmem, se zálibou' (proto je i „intensivní"
medium jako v prositi se ap.), což bylo
do nové češtiny poněkud oslabeno v pouhé
hleděti. Odtud je i diviti se (yiz). Formou
je psi. divaJQ divati (se,) asi frekventativum
k nějakému *dijo *diti.
divizna, již stč.: rostlina Verbascum; val.
-zňa (rí podle slov s hanlivou příponou
-izňa). — Sic. starší divizna (nyní divozel,
srov. devětsil), p. dziwizna dziwanna dziewina
dziewanna, hl. dziwizna, r. divana devina
devanka, ukr. dyvyna divenna, br. dzivanna,
b. divizma, sch. divizma divi(z)na, sin. devin.
— Slovo málo jasné. Mareš v VPS 3.1960.9n.,
vzhledem na dácké (u Dioskorida) diesma
%jv, jež má podobně jako Niederle za přejaté
ze slovanštiny, klade jako původní tvar
*divezma: první složkou slova je kmen
dives- div, dále je starobylá přípona -ma
{-bma, -*bma), tedy „bylina divotvorná,
magická". Divizna vskutku za takovou byla
pokládána. „Po asimilaci skupiny zm a při
odumírání a posléze zániku s-kmenů bylo
slovo už významově neprůhledné; tím se
otevřela cesta nepravidelným změnám."
Tímto výkladem lze nahradit všechny starší,
i můj z JR a ES1.
divý, stč. a mor. diví, odvoz, divoch divous
podivín, mor. divúr, jč. mor. diviš podivín;
slož. mor. divížena, č. divozenka. S novou
příponou -ok-, která je též v široký vysoký
hluboký, je č. divoký (tak i stpol. dziwoki),
odvoz, divočeti; divočák divoký kanec. —
Původně divb (č. sic. divý, pd. dziwy, hl.
dziwi, ukr. dyvyj); to bylo rozšířeno bud
jOtovou příponou (stsl. divii, r. divij, sch.
divlji) nebo příponou -ok-; ten útvar byl
pak zkrácen v dik'b (pol. dziki, hl. dziki,
ukr. dykyj, r. dikyj). — S div-b je příbuzno
staroirské/md a kymr. gwydd, bret. gouez t/v
(wild) z ide. *veidos. Je arci třeba uznati
dálkový přesmyk souhlásek, podobně jako
v synonymu lítý. Lit. dykas prázdný,
nečinný je přejato (o tom Senn, Mél. Pedersen
456n.) ze slovan.
díže, stč. dieze na těsto chlebové; ale dem.
stč. diezka, jč. dízka = dřevěná doj áčka. —
Sic. dieža, pol. dzieza, hl. díeza, dl. íeza, ukr.
dizá, r. dežá = díže; sch. nář. diž(v)a = do-
jačka (srov. jč.!; dávná souvislost s jihem?)..
— Psi. děža z *dez-jä < *dhoigh-jä. Souvisí
s kořenem dheigh- hnísti, zřetelným zvláště
v got. deigan t/v a v got. daigs, sthn. nhn. teig
těsto. Deža znamenalo tedy — jako dosud —
nádobu, v níž se mísí a pak kyne těsto. Tomu
výkladu nevadí, že pro těsto je název
poněkud odchylný, neboť i on je jen starobylou
odvozeninou z obměněného (d-jst-) kořene
dheigh-. (Poněkud jinak Zubatý 1.2.94.)
Něm.-rak. Děse t/v je ze slovanštiny
(Steinhauser SIWien 92).
dlabati 1° dlabu, již stč.; stě. nč. dlab
drážka; sic. dlabat; vše z *dolb-. Κ tomu
patří dlubati, dloubati, sic. díbst, dl(u)baf
z dblb-. — Stč. dlubne (a jemu rovné r.
dolbnjá, ukr. dovbnjá palice), původně asi
krátká ruční palička, jíž se tluče na dláto
při dlabání, pak i velká palice (jíž se tlouklo
na sekyry, např. při štípání silných kmenů);
nč. dlubna druh sekyry, oblá teslice PS.
Význam obou sloves se nč. rozlišil. (Nepatří
sem msl. dlabat usilovně žádati, prositi; v. to;
rovněž ne vulg. dlabati jísti, viz lábati.) —
Všeslovanské je dblb- v slovese: sic. viz výše;
pol. dlubac, ukr. dovstý dovbáty, dl. dlypaé
(y nějakou analogií), r. dolbáju dolbát a dolbljú
dolbít, sin. dolbsti, sch. dupsti, b. dälbaja. Od
stupně delb- bylo *'delto dláto v jihosl.; od
*dolb- je dláto, v. to, a č. dlab; podle tohoto
jména starobylého typu dostalo v češtině
a v slovenštině i sloveso své -la-. Viz i kadlub.
— Kořen *delb- má příbuzné v sthn. bi-telban
a bi-telpan pohřbívati, stangl. delfan kopati,
pohřbívati, dále v lit. dělba a dálba páka,
sochor, rukojeť vidlí (pův. asi = nástroj na
vy dloubnutí něčeho).
dlabati 2° msl.: usilovně žádati, prositi B,
vydlábit co na kom = vyžebronit B. —

dlabsati
120
dJesť
Vzniklo asi vlivem slovesa Mobitz 2°
'prositi', z mylného domnění mluvících, že toto h.
je totožné s hlobiti 1°.
dlabsati stč.: šlapati. Souvisí zřejmě s
tlapati; mladé (poněvadž zachovává b) s-ové in-
tensivum. Meh SPFFBU 1.89. Srov. debsati.
dlaha stě. ně.: dřevěná deska na zlomeninu;
klad. = podlažina v chlévě; nč. též břevno,
na jaká se přibíjejí podlahová prkna Jg,
nyní břevno pod podlažinami stáje nebo
mostu PS. Původně asi jakákoli přitesána
deska z čehokoli (ovšem nejčastěji ze dřeva).
Odtud odvozeno stč. dlažiti (-a-), od něho nč.
dlažba a dlážka. Vsunuto d v dlážditi,
dlaždice. — Od složeného po-dlažiti (= pokrýti
dlahami) jsou stará postverbalia stč. podlah,
nč. podlaha (mor. znamená i strop, srov.
obdobné přenesení u půda, tlo), hí. podloha
a pol. podloga podlaha (ale bělor. padloha
a ukr.pidloha budou z polštiny). Od č. podlaha
je podlažina, podlahová mostina v chlévě. —
(Ale sch. podloga podložka, b. podloga
podložka, podnožka, podstavec, sin. podloga
práh, spodní trám, č. podloha, -žka jsou z
pod-loga.) — Sch. nář. dlaga dlaha na
zlomeninu, pol. nář. dložka podlaha, hl. dložica
dlaždice, dložic, dlóžba. — Prasl. byla 2 jména,
dolga a dblžb (viz dluž 1°), sloveso žádné.
Příbuzno je ir. dluigim štípu, stisl. telgja ote-
sávati, přitesávati, řezati. S *dolga je stejně
tvořeno něm. nář. (vestfál.) talge f. podložka
úlu (Holthausen IF 60.280).
dlák jč.: větev Kt 7, suk, krátká větev
Kt 6-ÖMF 16.232. — Slovo starobylé, psi.
dolk'b. Příbuzné je ř. κλάδος t/v; má, ne-
hledíme-li k -os, obrácené pořadí hlásek.
Dále stangl. telga, sthn. zweige (w od zwlg >
Zweig t/v), střhn. zeige t/v, dosud ve West-
fálsku (cituje Holthausen IF 60.281) je
talge větev.
dlaň gen. -e, stč. pův. -n gen. -i. — Všesl.:
sic. dlaň, pol. dloň, hl. dl. dlón, ukr. dolonja,
str. doloub, nr. přesmykem lodón (psáno
ladórí), stsl. dlanb, sin. sch. b. dlaň. — Psi.
dolnb fem.; příbuzno je lit. délna (nář.
i dálna), lot. delna, irské derna t/v, dorn
pěst, ruka. Dále je snad příbuzné (Otr^bski
IForsch 75; jinak LP 8.307) υέναρ ntr., sthn.
tenar mask.: dlaň; byl by tu přesmyk
(a záměna) n\\rjl. Pro ty přesmyky a záměny
bylo snad důvodem to, že dlaň má (Liewehr
ZfslPh 23.110) význam při věštění, jde tedy
o příčiny tabuové.
dlapěti: dřepěti. Snad vzešlo z lapěti, d by
bylo od dřepěti t/v.
dlask i dlesk: pták Coccothraustes (již stč.);
val. (d)lesek dlestek lysek. — Sic. glezg, nář.
dlezd glask gladzog glezga glodzok klocok
(o před g k analogické), pol. kl$sk, sch.
dlaska. — Vše od zvukomalebných sloves
dlaskati dleskati, kleskati apod., od vábícího,
daleko slyšitelného hlasu toho ptáka
(Ferianc).
dlaskati, sin. dleskati, obé jsou zvukoma-
lebná sk-ová intensiva. Dlesk- bylo i v č., viz
u dlask, dlaska, dlesec. Kořen byl dlap- dlep-,
srov. tleskati.
dlaska: mladý lusk hrachu (od Jg; dorostlý
je struk). Stč. tleseka, nář. dlasek dlašek dleska
dleška tlaška tleská dlaščka kleska kleštíce
klíšťka, ba i (Hal) šlejška. — Pomoř. plestkva,
plešc(ka). — Vše od dlaskati (viz) a
podobných sloves; název od zvuku („lusknutí",
odtud i lusk), který vzniká, když rozlousk-
neme takový plod.
dláto. — Pol. dlóto, sic. dláto, r. ukr. dolotó,
b. dláto. — Psi. dolto, z *dolb-to, k dlubati
(viz).
dláviti, již stč. A doklad): škrtiti, mačkati,
mor. nář. odtavit, sic. dlávit t/v a udupávati,
zašlapávati, pol. dlawič, dl. dlawiš a dlowié
dusiti. Na Moravě též s b: dlábit, glábit
a s dalšími expresivními příponami dlaboždit
dlasmat > dlamsit dlachnit ( > dluchnit
Litomyšl) dlachmat > cachmat d(l)aókat, sic.
dlasnií. — Příbuzné je ř. &λάω mačkám,
drtím z *dhlau-ö (s-ový aor. hom. ε#λασε
i Πλάσσε, což ale není důkazem pro kořen
dhlas-\). Snad je ten kořen totožný s kořenem
slova dáviti (viz), navíc má odedávna
zesilovací l (§ 9). Srov. opavské dlavic* se Lp =
dáviti se.
dle 1°: pro, kvůli; v stě. plakala dle bolesti
apod., v mne-dle > medle, bohadle PS, mor.
místy např. psal mi dle bytu = o byt; laš.
dla pro. — Pol. dla, hl. dla (óohodla proč, wa-
judla kvůli vám, zakonja dla), dl. bogajla pro
boha, r. dlja pro. — Toto dla vzniklo
zkrácením původní postposice děla (stsl. str. dělja,
stsrb. dilja, sin. delj, stp. dziela) — což
souvisí s dílo —, a to asi ve výrazech pokleslých
na příslovce jako v „boha-dle" = probůh!,
mne-dle = meinetwegen, souhlasím, je mi
to lhostejno. (Naproti tomu ve výrazech
plnoznačných, např. stsl. člověka dělja, se d.
neoslabovalo.) — Příbuzné je lit. děl(ei) t/v,
např. koděl kvůli čemu, lot. děl(i) t/v.
dle 2°, též po-dle; vedle. Staré je stč. vedle,
podlé, kdežto dle v tomto významu je
doloženo teprve od 16. století, nyní je pouze v řeči
spisovné, nikoli v živé. Toto dle 2° vzniklo
vinou hláskového vývoje. Děla (v. dle 1°)
dalo *d(ě)lě > *dlě > dle, s druhé strany pak
*po-dblbje dalo podlé > podle; stejné -e
(ale původu různého!) způsobilo, že staré
a odumírající dle 1 ° bylo chápáno stran formy
jako zkrácenina slov vedle, podle a že dostalo
odtud i nový význam. — Sic. zastar. dla,
pol. podle podlá, wedle wedla, hl. dl. po(d)la,
ukr. pilja, dlja, r. podle (nář. i dle dli vódli).
Vše od dbla délka, pův. asi po dbli, vb düi,
ale vlivem kromě je pak po-dblě, popř. vlivem
onoho děla též, po-dbla. V. i Zubatý 1.1.116n.
dlešť, dlesec, stč. diese, las. klest (Hořká,
Hanysové 32): ryba Abramis brama, cejn;
sic. pleskáó plieskac, r. lese, ukr. lise Ijašc,

dli dli
121
doba
pol. leszcz, stpol. kleszcz, dl. klěšc, sin.
plošóic. — Všecka jména jsou od rýmových
zvukomalebných slov dleslcati pleskati leskati
Meškati-, dleště se třou ,,za velkého pleskotu,
člapotu, šumotu vody" (Ferianc), r. lěšciťsja
se praví o zvířatech, když „igrajut" na
hladině moře (Podvys.). — Něm. nář. Lesch,
Klesch jsou ze slovanštiny.
dli dli: interjekce vábící kachny; chod.
tídla (Frinta Ch. 39). Od ní je mor. dlidlena
kachna a č. nář. dledlat švastati us. za Jg.
Srov. licka.
dloubati 1°: viz dlabati.
dloubati 2°: viz teplati.
dlouhý, adv. dlouho; odvoz, dloužiti pro-dlu-
žovati; stě. dlúhý. Kompar. delší viz pod
délka. — Všeslov.: sic. dlhý, pol. dl. dlugi,
hl. dolhi, ukr. dóvhyj, r. dólog dólgij, sin. dolg,
sch. důg, stsl. dl-tg*, b. dálg. — Psi. dblg*b
z *dlg-; odpovídá mu přesně ind. dlrghá-, též.
τ. δόλιχος dobře ukazuje, že l je tu za Φ; lit.
ilgas (lot. ilgs) (se záhadnou ztrátou d) má
intonaci odpovídající srbskému u. Jinak
jsou ta slova dále neprůhledná.
dluh, dlužní, -ný, dlužiti, dluhovati; ale
dlužno 'je třeba' bylo v obrozenské době
přejato z r. dolžno. — Všeslov.: sic. dlh,
stsl. dl'bg'b, pol. dl. dlug, hl. dolh, ukr. dovh,
r. sin. dolg, sch. ďug, b. dolg. — Psi. ďblg*b.
Příbuzné je irské dligim 'jsem dlužen'
z dhlgh-ě- (takto je analysuje Vendryes, Mél.
Pedersen 289) nebo + -i- (kelt. *ě > i).
V tomto druhém případě by tomu slovesu
odpovídalo slovan. ďblžiti 'býti dlužen',
takže d^lgt by byl útvar postverbální; ale
tomu nic nebrání. Poněvadž tedy v slovese
bylo l, je vývoj l > *bl podle očekávání. Je
potom i pravděpodobné, že gót. dulgs 'dluh'
je přejato ze slovanštiny (nikoli naopak,
neboť dluh je všeslovanské, ale *dulg- u jiných
Germánů není!). Méně jistá je domněnka
(Rosa, viz Jg, Vaněček NŘ 26.132), že dluh
souvisí přímo s dlouhý (dávati na dluh = na
dlouhý — totiž platební — čas).
dluž fem., dlužné fem., dlužen mask.,
dlúžec mask. Původně asi 40—50 cm široká
destička k ucpávání úlu. Med z lesních brtí
se kdysi těžil takto: Včelař vylezl na strom,
vyřízl tam, kde tušil včelí dutinu s medem,
otvor odshora dolů asi 1 m dlouhý a asi
9 cm široký, aby mohl k medu. Po vybrání
medu uzavřel tento otvor dvěma prkénky
(těmito dlužemi), nechal jen malý otvor, aby
včely mohly ven. Tento způsob byl přenesen
pak i na kláty chované u domů. Název dluž
byl přenesen též na prkénka u „kbelu"
(vlastně zbelu) v rybníce obecpaná mechem
(na Třeboňsku); místy (vč.) je to i jedna
z dřevěných rovných součástí škopku apod.
nádob (jiná je duha, dužina = obloukovitá
součást sudu!). U Jg. též tuhé klí, kterým
včely dílo své na stěnách úlových utvrzují.
V tomto smyslu je to nyní běžný vcelařský
termín (: „zvláštní pryskyřice sbíraná
včelami na rostlinách; včely ji mísí s voskem
asi v poměru 2:1; dluží jednak upevňují
dílo, rámy, jednak jí ucpávají skulinky
v úle" Hzl). — Pol. dluž -ec -en -nia -nica
-nik, (w)zdluž, r. dólžeja i dolžejá, sin. dolž
dovž, sch. dužalica t/v; odchylně (sekundárně)
r. dolž = onen otvor v úle. — *Dblžb je tedy
praslovanský termín vcelařský, ale starší
obecný význam ukazuje dluž bednářská.
Souvisí s dlaha. Meh LF 51.132.
dmychati: viz douti, dmu.
dna, stč. doloženo někdy i jako plur. ntr.;
adj. stč. dnovatý, dnozlámaný ( < dna
„láme"!), ně. dnavý. — Pol. sie. sch. strus. dna
t/v; stsl. dbna nebo ďbna jakási nemoc. —
Psi. ďbna. Je pravděpodobné, že ďbna souvisí
s ďbno (viz dno) a s jeho významem 'dolní
vnitřnosti' (srv. fr. fondement 'základ':
znamená i spodní část zažívací roury). Lze je
snad vyložiti tak, že původně byly bez-
podmětné věty jako láme mi (dat.) dna
(= trhá mi to střeva); ty časem, když
význam 'vnitřnost těla lidského' počal u ďbno
zanikati, chápaly se úplně obráceně jako
„láme mne (akus.) dna" (zde už dna =
nemoc zvaná dna). Je-li tomu tak, znamenalo
dna původně nemoc střevní (koliku). Stč.
užití v plur. by pak bylo vzácnou stopou
starého vývoje. — Ότ,ηο 'vnitřnosti' je
doloženo v strus. ukr. dna, pol. nář. dno mateč-
ník, hl. dl. děno hovězí žaludek, č. nář. (laš.)
děna vepřový žaludek Hor, sin. danka denka
tlusté střevo, b. dának slepé střevo. Stč. třévo
dennie tlusté střevo, denník uterus, nč. denník
slepé střevo us. za Jg a dosud jě. (Kubín).
Viz i Zubatý 1.1.292.
dno, zdrob. dénko, dýnko: spodní část
nádoby ap. Stě. bezden gen. bezedná propast,
nyní jen adj. bezedný. Sem patří i stč. zděn
spodní část kmene nebo sloupu (^jbz-ďbn^b),
oddenek ta část rostliny, která je při zemi
(viz). — Všeslov.: sic. atd. dno; odvoz. stsl.
bezďbna fem., r. b. bezdna, sch. bezdan, sin.
bezen, ukr. bezoden propast. — Psi. dwio.
Příbuzno je ř. πυυμήν, něm. Boden, stind.
budhna- mask., lat. fundus. Zubatý 1.1.289.
U Slovanů *budhno- (srov. ind.) se stalo
neutrem, > *b*bdno, přesmykem dalo *ďbbno
> ďbno. Z *ďbno přejato lit. dúgnas t/v.
do, všeslov. předložka a předpona. —
Příbuzná s lit. da-, lot. da, dále se sthn. zuo
(něm. zu), ř. -δε (οΐκόνδε domů), av. -da
(vaěsm9n-da domů), ir. to, do.
doba 1° čas; údobí z vb-dob-bje < vb době
n. -u; pod. období; dobový; 'tehdy' = stč.
v ta doba, v ta doby, v ta dobu, v ty doby,
tu-doba, pod. v jedna doba, v ká doba. — Pol.
sic. dl. ukr. r. sin. b. doba fem.; ale hl. dobo
ntr., sch. doba ntr., sch. sin. dob fem. —
Kolísání formy se vysvětlí asi tím, že
původně to bylo adverbium, jež bylo později
přetvořeno někde (podle typu dlouho apod.)

doba
122
dojiti
v subst. ntr. (to se udrželo v luž.; bylo asi též
v é., odtud stč. v ta doba, a v schrv.), někde
bylo bráno za subst. ženského rodu. Jisté
obraty ukazují význam: čekáme-li dlouho na
někoho, povzdechneme si to je doba! (= to
to trvá dlouho!), to je doba doboucí (K.
Poláček); pracuje-li někdo pomalu, pravíme
to je doba, než to udělá. (Nelze tu položiti casl).
Tedy doba je pův. dlouhý čas. Příbuzno
je ř. (dor.) δοαν ζ öofäv dlouho (hom. je
synkopované öräv > δήν) a naše dávno.
V *dova nastala záměna retnic vjb vnějším
vlivem slova doba 2°. (Jinak Fraenkel ZfslPh
26.350, EW: vidí v doba prastarý n/r-kmen:
gen. doby z -ons vedle lit. adv. dabař 'nyní' prý
o tom svědčí.)
doba 2° stč.: forma, podoba, způsob. Odtud
zdobný < s-b-dob-bnt (st- = ide. su dobře),
zdobiti, postv. (o)zdoba; podobati se = po
způsobu, formě býti takový jako (z toho msl.
podat sa, sic. udat sa na koho — míti čí podobu,
a dále odtud podaný, podatý podobný komu
B), -podobiti někoho = po jeho formě líčiti,
z toho podobný, postv. podoba, odvoz,
podobizna; knižní obdoba, -ný; mor. údoba podoba,
tvar, údobný sličný PS; mor. nádobný
hezký (z pol.?). — Bělor. doba vzhled, sin. dob
fem. způsob, druh, stsl. podoba slušnost,
podobiti vypodobiti, pol. ozdoba aj. — Příbuzné
je ř. δέμας podoba, forma (např. zjevil-li se
řecký bůh lidem v podobě nějakého člověka).
Je-li δέμας od δέμω stavím, buduji, jak se má
za to, pak je m původní; o je ve femininu
na -a zcela na místě. Dále lit. dabá vlastnost,
povaha (a odvoz, dabinti zdobiti aj.) a lot.
doba přirozená vlastnost, způsob, zvyk; mají
rovněž b; záměna retnic ra/8 je tedy už z doby
baltoslovanské jednoty. Z germánštiny sem
patří nd. (vestfál.) taimen 'slušeti, patřiti se,
střdn. foěmen 'zdobiti' (Hörn-), sthn. gi-zämi
'slušný, vhodný'; je tu ještě m jako v řečtině
(germ. slova cituje Holthausen IF 60.281;
řadí je k ř. δώμα 'dům').
ďobati, expresivní ,,zdrobnělina" slova
zobati-, pod. sic. ďobat, pol. dzióbac, pd. dziábac,
ukr. dzobaty t/v. Někdy i přejímá (tak i sic.)
význam od dubati (např. dobal holi do dlažby;
podobaný obličej), v. to; od něho je i d
místo z.
dobrý, -ota, -otivý, nově obnoveno (bylo
stč.!) dobrost αρετή (F. Novotný), dobrák
atd.; dobro-diní (od diti dělati), °zdání,
°volný, °druh (pův. dobrý = odvážný,
statečný druh); u-dobřiti; msl. dobrúchat, han.
dobróchat konejšiti, asi od základu v dobru-cký
apod., příponou -choti. Stč. právní termín
dobrý označoval toho, „kdo jsa stejného
společenského stupně jako sporné strany,
byv jimi vyvolen, vykonával funkci smírčího
soudce mezi nimi". Růžička PhS 3.162. Jiné
, stč. názvy: smluvcí, úmluvcí, rozhodci, hádci,
prostředek, ubrman, na Slovensku jednac
ZilKn. — Psi. dobr'b (zastoupeno u všech
Slovanů): z *bod-ri> přesmykem, srov. ind.
protějšek bhadrá- t/v a gót. batiza lepší (něm.
besser). Meh Recueil 1.103.
dobytek: v stč. znamená též movité jmění,
peníze, zpravidla však domácí zvíře hovězí
n. kozu n. ovci. Ten způsob (že se mluví o
zvířeti jednom) vězí dosud v nč. nadávce ty
dobytku = ty hovado. Naopak starobylý
plurál o kolektivu (dobytky) je dosud někde
na Vysočině (Pittnerová 42.194). Singulárový
tvar o kolektivu doložen již od 14. stol. —
Sic. dobytok jako v č., od 14. stol.
(podrobnosti Blanár HL 222), nyní však místo toho
je většinou statky, lichva. Pol. dobytek jako
v č., hl. dobytk výbava, ukr. dobytok majetek,
zisk, sch. dobitak zisk. — Psi. dobyťbki,, od
do-byti. Vykládalo se to jako „čeho je dobyto,
co se získalo" > majetek, domácí zvířata.
Významový vývoj mohl však být i opačný:
domácí dobytek > majetek, bohatství, jako
je vývoj z lat. peču 'dobytek', od toho
pecünia 'zámožnost, peníze'; sthn. jihu, nyní
Vieh 'dobytek', gót. faihu 'majetek', angl.
fee Odměna, plať. Spíše proto (Mátl,
SbTrávn 316n) je třeba vyjít od druhého
významu slovesa dobyti, totiž od „zploditi"
(o muži), „počíti" (o ženě), např. stč. synem,
jehož jsi v cizoložství dobyl, ten význam byl
kdysi obecný, ale později zanikl, dosud se
zachoval jen v bulharštině. Tedy dobyťbk* =
co bylo zplozeno, co se zrodilo, vzrostlo.
Další vývoj: dobytek > majetek záležící
v dobytku > majetek, jmění > peníze,
popř. i zisk.
dohán vm. sic: tabák, sic. též duhan, du-
cháň; č. duhati kouřiti duhán us. za Jg. —
Sch. b. duhan, pd. duchan. Formy s du-
jsou z osman. duxan, odtud mad. dohány,
z toho pak sic. do-. Místo čekaného -n je
sic. n: bylo tedy přejato před 17. stol.,
kdy koncové -án se v maďarštině změnilo
v -ány.
dojiti dojný dojnice dojivý, dojic(k)a;
vč. dojacka nádoba, do níž se dojí mléko. —
Sch. dojiti sáti, napájeti; sin. stsl. dojiti
napájeti, dávati mléko; pol. doié, hl. dejic,
dl. dojs, ukr. dojity, sic. dojit, r. doít dojiti =
odbírati mléko krávě atd.; r. doitsja dávati
mléko. — Prasl. dojq dojiti bylo původně
(vzhledem k o) faktitivum, znamenající
nechat (mládě) sát, i napájet, kojit, odtud
dojka kojná apod., a to (Trautmann 65)
k *dhei-e-ti (ind. dháyati saje), jehož ei vzešlo
zkrácením z ěi asi v nějakém původním
atematickém présentu *dhěi-ti. Další vývoj
významu možno si vysvětliti asi tím, že bylo
v mysli mluvících sdruženo se starým
termínem pro umělé odnímání mléka *melgö,
a že od něho přijalo technický význam
(naopak mlzati se změnilo v 'lízáním sáti'). —
Kořen byl ide. dhěi-: ř. υή-σατο sál, ϋ-η-συαι
dojiti, ind. dhě-na dojná kráva, lot. dějů dět
sáti u prsu (o dětech); je i v dě-t§, viz dítě.

-dolati 123 doufati
-dolati: stö. odolně mocně, odol
protivenství; nč. odolati něčemu, zdolati, udolati
něco, odolný·, neodolatelný, nezdolný; nář.
chod. hudolat, jo. udoulat (podrobnosti
Voráč 23), mor. ob(z)dolať -et, uzdoleť, zdolit,
zodólat. —- Sic. dolieť stačiti, vykonati včas,
odoliet predolieť udolieť; stsl. odolej q -ěti
čemu, 8τ>- u-, též s ~del- vítěziti nad čím,
pol. zdolac zmoci něco, nář. dolač zápasiti,
ukr. odolity, r. odoleť (str. odolati), sin. odoleti
-ati, sch. odoljeti, b. nadolja. — Slovo
nesnadné. Zakončení -ějq -ěti i -ajq -ati
svědčí, že to je denominativum. Smysl
ukazuje na ind. kořen dhar- vydržeti něco,
zmoci, obstáti proti něčemu, s častou
předponou abhi-, jíž odpovídá ob-. Základem
snad mohlo býti slovo *ob-dolT> (srov. výše
č; odol), asi 'pevný odpor proti něčemu'
nebo pod., jemuž by odpovídalo nějaké
*abhi-dhara- m. Tedy odolěti = odporovati.
Κ ind. dhar- se shledávají sice domněle
příbuzná slova odjinud s r, ale jsou chatrná;
ostatně v si. dol- může býti dávná í-ová
varianta k *dher- (bylo-li původně vskutku
tak!).
dolomán dolama(n) dolman ~aň dalaman:
kdysi vojenský kabát zdobený šňůrami. —
Sic. dolomán, sch. b. dolama, pol. ukr. r. -an,
něm. Dolman, fr. doliman. — Z mad.
dol(o)mán t/v, což je z osman. dolaman
'druh pláště, jaký kdysi nosili tatarští
důstojníci'. Tvary s -lo- budou (Hpt) starší,
asi z 15.—16. století, tvary dolman, -án
budou novější, tvary s -ň budou nejmladší.
doma, všeslovanské. Vykládá se jako
starý lokál od dom*b dům: je tu prý útvar
bez pádové přípony, ale kmenotvorná
přípona byla tu prý na stupni - 6u, kde u pak
odpadlo: *domóu > *domö > doma. Zubatý
1.2.86. Ale takovýto lokál by byl naprosto
isolovaný! — Původ byl asi jiný. Lze
mysliti spíše na příbuznost se stind. (jinak
nejasným) adverbiem amä 'doma'.
Příponou *-tya- se tvořily odvozeniny právě od
adverbií (viz obec): tu je stind. amätya-
'domácí'; naše domácí (-cí z -tjb-jb) se rovná,
až na d, právě tomu amätya-. Existence
adjektiva domácí je tedy důkazem, že
i u nás bylo původně jen *oma, což dostalo
d od dorn Ty, dům. Na amä myslil již Zubatý
LF 15.384.
donát: stará latinská mluvnice, zavedená
kdysi v našich i uherských školách. Nazvána
tak podle svého autora, jímž byl Aelius
Donatus Grammaticus ve 4. století, učitel
sv. Jeronýma.
donice: mísa na tření máku, květináč; sic.
dunica nádoba, v níž stromy n. květiny
rostou v topírnách (Jg z Plk). — Pol. donica
i dunica, pomoř. donica t/v, hl. dónca sud,
pernice, vantroky. — Ze střlat. donna
(něm. Tonne; z tohoto je vč. tůnka) t/v.
(Poláci, v. Slawski, mylně odvozují slovo
z *dojnica doj áčka. Tomu odporují
významy!).
dorota 1°, dorotka dorka důra, sic. dora:
hloupá žena n. kurva, č. vulg. dorotit živiti
se prostitucí. — Z osobního jména Dorota.
To bývalo kdysi velmi časté, ale když ve
městech vyšlo z módy a drželo se pak jen na
venkově, pokleslo u měšťáků na obecnou
přezdívku (venkovské dívky se objevovaly
ve městech nejdříve jako služky a někdy
poklesaly pak na „lehké").
dorota 2°: jelito nadité kroupami (Jg-Čeč;
El. -otká). Sic. dorka jaternice. Pd. dorota,
dorka střevo nejtlustší. — Z osobního jména
Dorota. Na Opavsku se jelitům z tlustého
střeva říkalo kateřina nebo barbora, ze
žaludku martin (Mysl 67), marěyn Lp.
dort (od 16. stol.; má je 1588 Štelcar Žele-
tavský) nebo dorta, sic. torta. — Nyní
evropské slovo, všude jinde s t-. Z román.
torta, totiž t. placenta = pův. točené,
kroucené pečivo (tortus = participium od lat.
torqueo kroutím). Ces. d ukazuje na přejetí
z němčiny, z nářečí vyslovujícího zněle.
dosti, dost; stč. dosti činiti, kalk latinského
satis facere, odtud dosti uěiněnie, nč. s
předponou (pro dokonavý vid) za-dostiucinění.
— Stsl. do syti, pol. dosyc, ukr. do sytý,
r. u dosyť; jinde y vypadlo: sic. dost, pol. dose,
hl. dose, sin. dosti. — Východiskem je
do syti = do sytosti (sytb f. doloženo v stsl.
i v jiných spojeních!): když pokleslo v
příslovce, obě slova byla spojena a y vypadlo
(takové zkrácení není u příslovcí nic
podivného); někde odpadlo jen -i (až po změkčení
hlásky t), někde obé. — Je i spojení čes.
dosyta (totiž stavu, = do sytého stavu),
z takového je sin. sch. b. dosta. (Další
možnosti uvádí Zubatý 1.1.102.)
došek, stč. a nář. též doch. Zkráceno z něm.
Dachschaube t/v.
doubrava, stč. dúbrava. Hojné jakožto
místní jméno. Odvoz. stč. dúbravník rostlina
Melissa, zkaženo v dobronika; nč. doubravník
druh hřibu. — Všeslovanské: stsl. dqbrava
i -ova, sic. dúbrava, pol. dqbrowa, hl. dl.
dubrawa, ukr. r. dubróva, r. též -dva, sin.
dobrava, sch. dúbrava (-ova v Dubrovník),
b. dobrava. — Prasl. dqbrava (-ava jako
v Šum-ava, Luk-ov-ec aj.) a druhotně
i dqbrovo; obe od dqbr*b les (stř.-bulh. tak),
což se rovná řeckému δρυμός les, a to tak,
že u nás *drumos > dumrós přesmykem,
mr > mbr, odtud dqbr'b. Drumos je prastarý
název lesa vůbec, bez rozlišení, z doby
prajazykové. (S názvem dubu však doubrava
nesouvisí!) Meh LF 72.71.
doufati, tak již stě.; opak je zoufati; sic.
úfať (sa); z češtiny(?) dúfať (ale upovať
z ruštiny). Csl. (^p'bvati, pol. ufoc zoufac
zuchwaly (chw < pw) poufny poufaly, stpol.
pwati a postv. pwa naděje, důvěra, ukr.
upováty, pomoř. dufac, r. upováť, sin. upati

doupě
124
dráb
(postv. up naděje), sch. ujati. — Psi. ptvajq
plvati míti důvěru, naději, má příbuzné
v het. kappuväi- počítati, mysliti, domnívati
se, usuzovati aj. (ka- je předpona, srv.
naše ko-). Doufati = „počítati (s důvěrou)
na někoho n. něco", do- jako v dóvěra > du-
věra. Dále je příbuzno lat. puto (t-ové
intensi vum, v zaniklo) mysliti, počítati,
domnívati se, od nulového kořene a bez
předpony ko-, — Od téhož ptv- je i pevný;
patří sem i něm. hoffen doufati, z *ka-p-
(kořen je tu redukován na pouhé p, ale
předpona je zachována). — Naše / je tu
z pv, podobně jako ve filous (viz pilous).
doupě: stč. dupe gen. -é fem., později
-ěte ntr., dúpějka, dupka; nč. nář. ojediněle
doupenec jeskyně SelA. 4.98, mor. duplina;
s b je nč. nář. (vč. han.) ďubka důlek (na
tváři, od neštovic), ďubatý, poďubaný. Sem
patří i msl. sic. dupa ďup(k)a důlek, řiť,
laš. dupa řiť. Jiné odvozeniny: msl. dúpný,
stč. dúpnatý dutý, vy kotlaný, odtud stč.
dúpnák (dubnak Ilohn), nč. doupňák lesní
holub (sídlící v dutinách stromů). Zvláštní
vývoj (asimilace k začátečnímu d) je v jvč.
doudlavej Hoš. 2.119, mor. sic. dudlavý dutý
(o stromě), srov. pd. dudlac vyhlubovati,
ukr. dudla dutina v stromě. — Pol. dupa řiť,
dupla, dziupla -lo dub dziub dziubnia dutina
v stromě, ukr. duplo, r. duplo, sch. duplja t/v;
stsl. dupina dutina, hl. sin. dupa; sic. dupa
doupě. — Psi. asi *duba, to ale záhy bylo
změněno v dupa, dupla aj.; b je zachováno
jen v č. nář. a v pol. Změna d > ď je tu
expresivní. Ztráta znělosti v b > ρ je
nejasná; snad vznikla analogií: podle scuplb
utvořeno zde adj. duplh (stř.-bulh., r.-csl.
duplh, b. dupel, sin. dupelj), odtud se ρ
rozšířilo jinam. — Příbuzné je lit. dumbů
dubaü důbti, lot. dubu dubt stávati se dutým,
lit. dubús hluboko dutý, duobá dutina ve
stromě, dále něm. Tobel úžlabí. Viz i Zubatý
1.1.294.
ďoura fem.: díra; od Jg; od toho vč.
zdrobň. ďovírka (Piazza aj.) zkřížením s dírka;
vm. důra, laš. dzura Lp, pol. dzióra, dziura
(z toho vslc. dzura, dzura), bělor. dzura,
ukr. djura. — Pův. dura. Rozšíření toho *u
na velké oblasti přikazuje míti podobu dura
za starobylou a nespojovat ji s díra. Je
příbuzná s lit. dervě dutina v stromě
a s derveti trouchnivěti; psi. dura je z *deurä;
je třeba uznati přesmyk sonant u a r.
doušky plur. fem.: hodování druhý n. třetí
den po svatbě, po pouti; na Moravě kdysi
den po ^sv. Trojici, kdy úřední pochůzka
(o nich ÖL 43.16) občanů kontrolovala stav
a místo mezníků a na místě vyřizovala
neshody, zakončena byla ovšem úřední
pitkou. — Podle mínění národopisce A.
Václavi ka. bylo to původně asi plur. m., totiž
„duškové" = duchové předků; po vlastních
hodech bylo strojeno pohoštění i jim, za
jejich domnělé přítomnosti vyřizovány ony
spory. Když víra v přítomnost duchů
upadla, slovo přešlo ve fem. — Naproti
tomu douška dopisová se vykládá jako
důvěrný dodatek „do úška" pošeptaný;
odmítá to Hujer 1.205.
douti duji: foukati (hlavně o větru). —
Není stč. dokladů pro présens, proto od
některých je pokládán za nč. novotvar
k douti od dmu. Nicméně je duji i v češtině
asi starobylé, i když se říkalo též metr dme.
Svědčí tomu, že existovalo stč. dunúti (po0,
w°) a dále nadouvati se, vzdouvati se (srov.
r. naduváť, ukr. naduvaty) (kdežto od dmu je
nadýmatil). Zkrátka psi. slovesa dujq duti
a ďbmq dqti v stč. následkem změny o > u
v některých tvarech splynula, takže dmu
vytlačovalo pak i v présentu staré duji.
Přesto ale máme duji, tj. staré *dujg. — Hl.
duju duc, dl. dujom dué, sic. dujem duť,
ukr. duju duty, r. dúju dui, sin. sch. dujem
duti, b. duja, všude o vanutí větru. S -nq- je
stsl. dunq dunqti, r. dúnuť, pol. dunqc. —
Dokonalý protějšek je v ř. υύω douti
(též o větru, bouři), z *dhu-jó. Základ d(h)ü-
je zvukomalebný, neměnný (Kořínek St 201),
proto i u nás je du- a nikoliv dy-, leda
v dýmej.
douti dmu; stč. duti: odtud dutý (viz),
nadutý, odulý; nč. postv. rozedma; iter.
dýmati; k tomu dýmaný rybník = nadýmaó,
nč. zdymadlo, dále podyma „pára po dešti
v podobě obláčků nad lesy". Stč. dmýchati
a dmuchati, mor. zadmuchnúť světlo, na-
dmouchlý nadutý (o krávě), nažmouchlý t/v,
nč. dmuchavka techn. t. Tyto útvary s novým
-choti jsou druhotné, y v prvém je asi
od dýchati. — Stsl. ďbmq dqti, pol. dm$ dqc
a dmuchac, pomoř. dmuchac, ukr. dmu duty
a dmuchaty, dl. dmychaé, sch. -drnem -duti,
sin. -drnem -doti. — Zvláštní vývoj významu
je ve val. zdýmit, zdymnúí, laš. zdybnui
(záměna retnic m/6) ukrásti. Stran významu
srov. č. vyfouknout 'ukrásti'. Je i val.
zdymnút utéci, srov. lit. par-dümti utíkati
domů. — Prasl. ďbmq dqti má dokonalý
protějšek v lit. dumiú dúmti t/v (i,m > o
před souhláskou; vzhledem k litevské
intonaci a k stind. dhami-tá- dhmátá- asi z m);
příbuzné je i stind. dhámati t/v. Pův. kořen
asi *dhamd-; srov. též dvojslabičný kořen
v stind. áni-ti dýchá, duje.
doutnati, od toho doutnák a doutník (toto
je „nápodobou německého Glimmstengel, jež
kolem 1820 vážně zaváděno, ale zesměšněno
až později"; Šmilauer); vč. klad. dutlat,
chod. tutlat, han. dódlat t/v, laš. vy-dudnet
vyhořet. — Od tutlati; d proti t je v druhé
slabice disimilací, η přichýlením k slovesům
na -nati.
dráb, doloženo od 1413 u V. Hájka z Ho-
dětína: každý desátník aby své dráby osobně
před písařem okázal. (Šmilauer.) — Z češtiny

drabant
125
drahý
přejato hl. pol. (odtud ukr.) drob. Vzniklo
v češtině asi zkrácením staršího drabant.
Odvoz. stě. drabovati drancovati. — Naproti
tomu J. Knobloch ZfS 7.298 myslí, že drob
je ně. slovo domácí (spojuje je se základem
dráb-, který je v drábec a drabina, opíraje se
o to, že pol. drab je žerd, ale i dráb, lotr,
tulák); mne to nepřesvědčuje, neboť pol.
dráb není jedno slovo s dvěma významy
(= s přenesením významu ze žerdi na
osobu, tj. asi ve významu 'sluha, pomocník'),
ale jsou to slova dvě, od původu různá.
Něm. argot. Drahb 'detektiv' bude z češtiny.
drabant stě.: člen osobní stráže šlechticů
atd.; ně. též o malých dětech drabanti >
dranti, laš. hadrabanti, odtud nč. harant dítě,
v. to. — Sic. pol. drabant, sch. též gra- i bara-
banat. — Z něm. Drabant, Trabant pěšák,
jehož původ je nejasný (naposled o něm
N. Thornquistová PBB 82.1960.146n.)
drabař: dvouhrbý velbloud. Pol. též dra-
barz, hl. drabař. Z něm. Traber, což je =
klusající.
drábec: oj plužních koleček (dřevo podoby
Y, rozdvojeným koncem ležící na ose
koleček, hlavním dřevem pak směřující k
potahu), též zdrábec, mor. drabica (obraz u
Bartoše 296). Sic. drábec. — Z polštiny sem
patří dráb dlouhá žerd. Ze stě. sem patří drab
(či -ie Gb?) trabale (= terno, longale,
furcale Du Cange), doložené jen v
slovnících. — Zatím nejasné. Nápadné tu je střlat.
trabale. Není vyloučeno, že drab- je příbuzno
s lat. trabs břevno.
drábelí (br-) u Litomyšle harampádí Hod,
u Ždáru nádrablí nádobí (lovecké u Pittn.
6.171), han. nádrabelí nábytek, nadrobí asi
nádoby η. síta „na mouku a obilí". Ukr.
dorobajlo krabice, lub, rd. údoroba chatrný
hrnec, br. dórab krabice, koš. — Původ
nejasný.
drabina vm. žebřina v chlévě, na píci. —
Sic. drabina žebřina vozu i žebřina v chlévě;
pol. drabina, ukr. drabýna žebřík; pol. drab
fem. též schody. — Psi. asi drabb a -ina,
příbuzné se střhn. trappe (nyní Treppe) schody,
dn. a niz. trappen stoupati.
dracoun: stříbrná nitka, han. gracón; msl.
dracůvka šňůrka z nich (ozdoba klobouku). —
Vzniklo asi zkomolením ze střčes. (u Rohna)
dradaržan t/v. = fr. dráp ďargent. „Podle
Wintra, Kroje 427, se tracouny na
kloboucích nosily už od 1550." (Šmilauer.)
dragant i tr-\ ztvrdlá šťáva z jistých druhů
kozince PS. — Z něm. Dragant, to pak
z (Astragalus) tragacantlia: vypuštěno -ha-.
dragoun 1°: druh vojáka (d-i bylo „jízdní
vojsko, vzniklé v Čechách; první pluk 1623
měl Valdštejnův generál Ilov"; Šmilauer):
snad z fr. dragon vojenský odznak, standarta.
Viz Šmilauer OKP 4.19.4, tam podrobnosti.
dragoun 2°: spona vzadu na bundě nebo
plášti (prvý záznam u Kolkopa: dragún).
Snad je totožné s dragoun 1°; tedy podle
spony dragounských plášťů?
drahá: stč. množství (lidu), velikost, moc,
drahný značný, dlouhý (o čase, o chvíli),
pěkný, hezký (i o ženě), drahné dlouho
(d-ě dlúho, d-ě dni), ale i mnoho (d. peněz,
bratří), sev.-m. drahný léta. Od významu
'pěkný' se pochopí han. (vy)drahniti se
(vy)jasniti se (o počasí) a han. p(r)o-drahniti
se dostati se z nemoci, vyzdravěti, též
probrati se ze spánku, z mrákot KtD-Rzr,
je mu drahněj ulevilo se mu. — Sic. drahný
dlouhotrvající, dlouhý; velký, drahné dlouho;
velmi, mnoho. Stpol. dragnie z č. — Protože
jinde dosud není doloženo, je nesnadné je
vysvětliti. Snad je příbuzné s ind. draghíyan-
delší; to slouží jako komparativ k dlrghá-
dlouhý, ale to neznamená, že musí být
od téhož základu. Mám za to, že jeho r je
staré a že tedy jen sekundárně bylo u Indů
spojeno. Naše drag- je zcela totožné s drägh-
hláskami i hlavním významem (nejčastěji se
užívá dosud o dlouhém času!). Ostatní
významy se pak dají vyložit tak, že slova
širokého použití jako pěkný, hezký (h. ěas =
dlouhý atp.) přivodila podobné široké užití
a přechody i zde.
dráha: cesta, trať železniční apod., směr;
plur. drahý a drahá široký pruh země, kudy
býval hnán dobytek na pastvu (pruh
stávající se volným pastvištěm, rejdištěm dětí
atd.); mor. drahá stopa lidská i zvířecí, dra-
hovat, val. nevím tomu dráhy = rady,
pomoci (vlastně: cesty). — Sic. dráha,
pol. dl. droga, ukr. doróha, br. daróha,
r. doróga, hl. dróha s obdobnými významy,
sin. draga svodnice, příkop, sch. draga údolí.
— Psi. dorga, s raženým ór. Snad patří
k drhnouti, pak by to byla původně stopa
po něčem vlečeném (např. po lodích na
strus. pře vlakách apod.), po kmenech
vytahovaných z lesa apod. Dráha se proto
chápala jako něco horšího než cesta: „chodí
a jezdí se skrze něj (les) po pěšinkách
a špatných dráhách" (Fr. Pravda, Sebr.
povídky. 5.144).
drahniti si vč.: libovati si při jídle; po- si
pojísti si dobře a beze spěchu Jg-PS (z toho
vulg. poštráchnout si Ppz, štrejchnout si t/v);
jč. podrazit si t/v Jjčř (ale s mylným
výkladem). — Příbuzné je asi ř. τρώγω 1° mlsati
B° hrýzti ,např. něco syrového); η a sono-
risace t > d asi podle drahný pěkný.
drahný: zdráhávý, upejpavý Čel. Příbuzné
je něm. träge, viz zdráhati se.
drahý: milý, milovaný; mající velkou
cenu, drahocenný; drahota (-ní), dražiti,
-drazovati, dražba. — Všeslovanské: sic.
drahý, pol. dl. drogi, hl. drohi, ukr. dorohyj,
r. dórog, dorogój, stsl. drag'b, sin. sch. b.
drag. — Příbuzné je ř. στέργω miluji;
*dorg*b má v kořeni náležité ablautové o;
o stjd viz § 11.

drak
126
drážditi
drak, fem. dračice, stč. 1 χ i draksan
(drak + san tj. saň, Gb.); odtud rostlina
dračinec, Z rostlin se podle draka jmenují
zvláště takové, které mají hodně spletité
kořeny, připomínající hady, nebo rudou
pryskyřici (Šmilauer). Pol. ukr. drak. —
Redukováno asi přímo z lat. dracó. — Mor.
u Zábřehu je troch, trok z něm. Drache.
O všem, co souvisí s drakem, podrobně
Šmilauer OKP 4.19.3.
drancovati; drancíř, -covník kdo drancuje.
— Sic. drancovat, drancier. Asi z *dranicovati,
od dranice (sic. -ica) rvačka o něco (od dráti).
Pak je dranc loupení, drancování pokládati
za zpětný útvar od slovesa. Spojení nadranc
na padrť (rozbitý), na mol (opilý) má
nejasnou minulost. Zdá se, že nejprve bylo
dáti něco nadranc, tj. na dranici dětem,
luze apod. = aby (se o) to drali, rvali (srov.
na hrbáč apod. pod rváti). Nadranc pak
ustrnulo (šaty jsou n.), srov. podobné ustrnutí
v rozbíti na padrť a býti na padrť (totiž
rozbitý). Srov. i dránět.
drandati: vy° vyžvaniti, vyzraditi PS
z Kubína. — Asi z trandati t/v.
dránět zm.: hledati něco na mls; podkrk.
draňkat Markv. 20. — Sic. drankať, draňčať
dotěrně žadoniti, žebroniti. — Odvozeno
od dránie (stč.) draní (násilné vybírání
poplatků ap.), vydírání (to pak je od dráti).
dranžírovati (též tranši-, šanši-) lid.: roz-
krajovati. — Nedávné přejetí z něm.
transchieren, to pak je z fr. trancher.
drápati 1°, odtud dráp, drapák, drap(l)avý;
drabliští hrubé koště; drápnouti, vm. též
-drápit (z° strhnouti, vy° vyrvati), drápolit
sa, vm. nadrapovat se namáhati se; val.
zdrapiť dopadnouti koho, z° sa zbýti se koho.
— Všeslovanské: sic. drápať i driapať
(expresivní změkčení jako v r. drjápať),
drápeživý loupežný, drapsa dračka, roz-
chvácení aj., pol. hl. drapac atd. — Psi.
drapajq drápati, podoba iterativní. Příbuzno
je ř. δρέπω trhám, škubu, δρνπτω drápu,
škrábu, rvu.
drápati 2°. Pol. drapnac, dač drapaka utéci.
U nás jen ve val. drapčit, zdrapovať utíkati,
dať do zdrapáka utéci, dáti se na útěk. —
Příbuzno je něm. traben běžeti, klusati a ř.
δραπέτης utíkavý. č. lidové trapovat je však
z němčiny. Viz dříti 2°.
drápelí jvč. (u Ždáru a Pokličky) B-H2:
suché haluzí. — Slovo asi starobylé,
příbuzno je snad sti. darbhas- trs trávy. Přípona
asi podle drábelí. Srov. i mor. charabéli roští
NŘ 11.21-L-Rous-Svěr.
drásal han.: velký a silný člověk. Na Hané
žil 1841—86 obr Josef D., vyšší 63 cm nad
moravský průměr. Vystupoval asi 20 let
po Evropě, takže upoutal na sebe pozornost
veřejnosti. Viz vo něm či. Jos. Skutila
v Zpravodaji Čs. anthropol. společnosti
17. 1. 1964. „Drásalovo příjmení přešlo na
Hané jako apelativum do běžné lidové
mluvy."
drásati již stč., škrábati, draslavý. Stč.
drást(k)a, drástva tříska, omrvinka, drobnost.
— Sic. drásat, driasat škrábati, pol. drasnqc
škrábnouti, sin. drásati rozložiti, odděliti,
draska trhlina, b. draskam škrabati, draska
čr,ta, škrábnutí, šrám. — Z *drap-sa-ti od
drápati, „intensivní" příponou -sa-, jihosl.
se -ska-.
draslo, u Presla i drslo: potaš. — Výtvor
Preslův; že pradlenám v louhu ruce drásá
(Amerling u Jgd). Odvoz, draslík, draselný.
— Sic. draslo je z češtiny.
drasta stč. nč.: nářadí. Sic. drasť šaty. Hl.
dl. drasta, dl. též drastwa šaty. — Nejasné.
drastiti stč.: ježiti (z° kštici vlasy, vz°),
d. se asi vzpírati se; ně. d. škrabati (t. t.
soukeníků), d. se třepiti se; laš. draščyč sypati
smetí Lp; vm. Drastihlava jeden vrch na
Vsacku. — Sin. drastiti drážditi, štváti. —
Snad je zdrastiti za *strastiti; tomu by pak
odpovídalo strus. Vb-sorošiti ježiti, čuchati
(vlasy) z rodiny slova srst.
drát, drátovati, drátěný-, vč. laš. drátař,
spis. dráteník (-eník podle soukeník harfeník
páleník vápeník). Sic. drót, drotár. — P. r. dl.
drot, hl. grot, ukr. drit. — České slovo je
z něm. Draht; slovenské bud přes mad. drót
nebo přímo z nějakého něm. nářečí, kde
bylo o.
dratev, stč. tež -tva: vícepramenná nit,
nyní spec. ševcovská, nasmolená. — Pol. sie.
ukr. r. dratva. — Ze střhn. drát t/v, což je od
drehen točiti. TJ Slovanů převedeno, jako
hodně cizích slov, ke kmenům na -v, gen.
-ve. Srov. drát.
dráti deru; dravý, -ec; dráč ras; dračka louč
(záměnou přípon místo dranica); postv. do-
derek, dodírka, doderná aj.; draň tenké prkno.
Viz i dránět, drancovati. (Nč. vulg. nadrat se
opíti se je však přitvořeno k na dranc,
v. to). — Stsl. derq dbrati dráti, sic. drát,
dravý, dravec, ukr. deru, r. deru drát, sin.
sch. derem, b. dera. — Jako původní útvar
je klásti derq *dbrti (srov. lit. nář. deru diřti),
ale infinitivní kmen se rozšířil o -a-; kromě
toho slabý tvar dbr- pronikl do présentu —
asi vlivem slovesa tbrq, viz tříti — a tak se
sloveso rozdvojilo na 2 samostatná slova
(viz dříti). — Nejbližší jsou ř. δέρω stahuji
kůži, arm. terem a lit. uvedené slovo. Pův.
význam byl stahovati kůži s pošlého nebo
zabitého zvířete čili „loupiti" je, olupovati
lýko stromu, pak dále odtrhávati nožem
tenké louče s polena, odtrhávati chmýrka
od stonků peří. Přeneseně rozedrati obuv
n. oděv (na cáry), olupovati, vydírati lidi,
dráti se = rváti se o něco, tlačiti se někam.
Iter. (o- roz- s- vy-z-)dírati; vyděrač aj.
drážditi, stč. též dražiti, stč. drázn dráždění.
Nč. dráždivý. — Sic. dražit i -zdit. Stsl.
raz-dražo -dražiti, r. raz-draziť, sin. sch.

draže
127
drhnouti
dražiti. — Souvisí s ř. τραχύς drsný, kra-
batý, přen. rozdrážděný (τραχννω dráždím)
z *dhrágh-ú-s (dh > th > t~ disimilací
aspirace). V slovanštině se toto adj. nezachovalo,
jen sloveso od něho odvozené. Meh LF
72.74. — Od nového subst. dražnb
(zachováno v stě.) je odvozeno dl. dražniš, ukr.
dražnyty, p. dražnic; rovněž b. draznja,
ukr. dražnyty, r. draznít, u nichž ale z je
asi vlivem slov kazná, kaznyty, káznic
trestati.
draže, klad. zdraž, drážka: žlábek
vyhloubený ve dřevě, do něhož má zapadati
vystouplá ěást sousedního kusu, dražiti. — Sic.
drážka. — Slovo starobylé, příbuzné s lit.
dróžiu dróžti, lot. dräzt vyřezávati (např.
lžíce ze dřeva). U jiných Slovanů změněno:
p. drqzyé (stp. dró-) vydlubovati (vlivem
slova drog hůl, tyč, kláda); r. doróžit vystřu-
ho váti draže, dorózka draž, změtením s do-
roga (odtud i i místo *z!), a to vlivem csl.
slov s -ra- proti r. -oro-.
drbati, již stě. Kromě běžného významu je
d. též šťouchati do něk. (zvláště -noútil). Vm.
drbat jazykem podpichovati, č. lid. drbati
někoho přeneseně 'pomlouvati'. Vm. d. do
něčeho = pracovati o něčem; lid. s chutí
jísti (chod.), za Jg žráti, piti, nč. zdrbnutý
opilý, drbka mírná opilost. — R. derbit
škrabati. Sin. drbacati škrabati, drápati. —
Příbuzné je ř. τρίβω tříti, dříti (např. rukou si
tříti stehno = drbati), zabývati se čím, býti
vycvičený, obratný; vlastní význam je dobře
patrný v τριβών ošumělý (o šatu), srv.
odrbaný. Stejnost základního významu toto
srovnání doporučuje i přes neshodu ve zně-
losti d\t\ ale ta se snadno vysvětlí přichýle-
ním k dříti. Kořen tedy byl trib-. Psi. tedy
drbbati.
drbiti, už v stč. zastaralé: musiti. — Sic.
nejisté dyrbit, hl. dyrbječ, dl. derbjes. — České
sloveso je ze sthn. durfan (durban). E. Schwarz
AfslPh 40. Ale lužické tvary jsou podle
Bielfelda 125 samostatné přejetí, a to ze
střdoln. dorven; význam jejich je jako v něm.
nář. (luž.) dürfen = potřebovati.
drcna: kdysi na Boleslavsku jakási netyn-
ka, kterou děvčata dávala svým chlapcům
(Dědina 215). — Asi nějaká obměna za třesná,
což za Jg byl svatební koláček házený
divákům (na Žatecku).
drdati 1°: škubati, trhati, třásti něčím
(dosud vm.), val. vy- něco z koho = vymoci,
nadřdat potřásati; stč. drda rvačka; val.
drdošit smýkati něčím. — Snad vzniklo
„lomenou" reduplikací kořene der-, který
je v dráti.
drdati 2°: jíti drobčivou chůzí (spěšným,
drobným krokem), drda (jvč. val. druda)
neposeda (přen. i mluvka), vč. mít drdy asi mít
nepokoj, pobíhati kvůli nápravě nějaké
chyby apod. Sic. mor. jö. se zesilujícím η drndat
hopkavě jíti, toulati se apod.; chod. drndálek
plch. — Sem patří též asi starší (nebo dial.)
pol. derdac dyrdaé dyrnqc o rychlém drobném
pohybu, poskoku, w derdy, dyrdy, dyrdem
(Brü z Reja). — Viz trtati 1°.
drdlati: bublati, bručeti, sic. též drdrat,
odtud sic. drdla drdra bručivá žena, laš.
vydrdat vyžebronit; č. drdati o hlasu jíkavce.
— Sin. drdrati chrastiti apod., sch. nář.
drdljati, b. dárdorja žvaniti, bulh. též
bručeti. — Zvukomalebné; zdvojený prvek dr;
l disimilací. Viz i dudlati.
drdol, nář. drdůl: vlasy stočené v týle
v uzel, han. drdolka fem. KpU; drdol ,,je
už v rukopise Rokycanovy Postilly z 1671"
(Šm.). — Sic. drdol. — Nejasné. Snad k němu
patří sic. grgula 1° druh ženského lidového
účesu, 2° podložka do vlasů, samo nejasné;
je i sic. grdula, druh čepce.
drebtati stč.: breptati; sic. dreptat, dreptavý,
jč. dřepetil, dřapal mluvka, sem i dřach(t)ati
tlachati, dřachna. Sem i dreboliti Jg, dol.
drbolit, jč. vč. han. val. laš. drmolit, sic.
drmolit, č. drmotit Jg, mor. u Kosmáka drem-
lovat rychle a nesrozumitelně mluviti. —
Toto dreb- je znělá varianta základu, který je
v třep-ati.
dreptiti: cupitati, drobně jíti, drobiti
nohama Kt, laš. drpac* Lp, msl. a val. drepetit
drepsit drobsit grepsit drepčit drobkat drobčit.
— Sic. dr(e)bolit (a č. drmolit Jg, val. sic.
drmolit běžeti drobným krokem) drepkat
dreptat, sin. drobneti, pd. drepcic drobolic
drobotac dreptač, dl. téabotas t/v. — Vše snad
je od základu dreb-, který je též (v podobě
třep-) v třepatí. V tomto drobiti by snad
bylo lze viděti iterativum.
drhati: chvěti se, třásti se, drhnouti {zima
tě drhne roztřásá), stč. držeti Bslab.) třásti se.
Sem dáme i (dr^gttati >) drktati, drkotati
třaslavě se pohybovati; sem i druhotně
zjednodušené drkati otřásati se, nář. drkolina
huspenina (srov. drhtalice plur. t/v). — Vše-
slovanská rodina slov: v sic. k ní patří
drgat natřásati (jiného původu je drgat
strkati, viz toto), drgolit (d-la ho zima =
třásla jím), drgotat (zuby drgocú) i drkotat
(zuby d-ly); g se zachovalo jakožto hláska
expresivní; pol. drzec třásti se, hl. ržeč, dl.
drzaš > džaš, ukr. drožáty, r. drožát
(= dr*bžati); sin. drgati drhtati drgetati, sch.
drktati drhtati. — Psi. drtžq dr^žati a dr^gajg
dr^gati. Příbuzné je lit. drugys, lot. drudzis
zimnice, třesavka.
drhnouti, -drhovati; stč. drhnuti branami
vláčeti; drhlen na sdrhávání paliček lnu.
— Sic. drhnut 1° stahovati komu hrdlo,
škrtit, dusit (pes drhne zajaca; golier ho
drhne, kašel ho drhne), 2° otírati = čistiti co
hadrem ap., odírati semena s hlávek lnu
nebo konopí. P. dziergaó odrhovati len,
obšívati dírky; hl. džemyc, dl. žer(g)nué
odrhovati (listí), ukr. derhaty odrhovati len, r.
děrgat škubati, trhati, b. drágna odrhovati

drchati 128 drob
len, drbati, škubati, sin. drgalo drhlen, drgati
tříti. — Příbuzné je lat. stringó (kořen strig-,
η je infix) stiskati, svírati, stahovati; trhati,
drhnouti (listí se stromů); drhnouti o něco
(např. se praví o lodi plující těsně podél
břehu). Tyto významy se tak dobře shodují
s našimi (srv. sic. 1°, ale i č. zadrhnouti
komu hrdlo, zadrhnouti smyčku, uzel), že
o příbuznosti nemůže být pochyby; ovšem
je třeba uznati stjd, § 11. Je dále možno
uznat, že sem patří i trhati, např. ovoce
(= ooesávati, sbírati se stromu): i latinsky
je s. glandes = trhati žaludy. Přenesený
expresivní význam 'utéci, sběhnouti' se
pochopí jako Odtrhnouti se'. Sic. zdrhat 'jíti,
jeti' bylo argotové (Treimer 20).
drchati 1°: čuchati (slámu, vlasy); přen.
tlouci, bíti, kritisovati, „trhati", klevetiti;
též drchtati -titi; drchanka zcuchaná sláma,
drchna špatná peřina, klepna; stě. val. sic.
drchta klepna apod.; ne. nář. padrchy
rozcuchané vlasy (srov. paóesy), padrna vlasatá
hlava; msl. drchmat se česati se (iron., s
nevolí). Sic. drch(l)at drcholit drchtat. Mor. nář.
nadrchaný nemocný (o ptácích, mívají tehdy
peří zježené; přen. o lidech). — Expresivní
sloveso, asi z dr-bati, neboť to má všecky
obdobné významy (roz-drbati = rozcuchati,
atd.); -chati je nová přípona, mechanicky
připojená k 1. slabice. Jg pod čebeřiti:
nedrbej se v hlavě, nedrchej se!
drchati 2°: nesrozumitelně mluviti. Sic.
drkotat má t/v, ale i 'zadrhovati v řeči,
koktati'. — Poněvadž sic. slovo (d. zubami,
od zimy, od strachu) se praví o zvucích
vyšlých z otřásání něčeho, zdá se, že toto
drchati je vlastně totéž co drhaíi (viz).
drchnička, u Presla a dalších botaniků
rostlina Anagallis; lidově však (též drchlice,
-čka) ptačinec obecný; obě rostliny jsou si
poněkud podobné. — Asi od drchati 1 °,
ptačinec tvoří husté skupiny, jakoby
nadrchané.
drchta slez.: plachta na trávu, též drychta
t/v; drychetka bílá plachta do města Lp. —
Nejasné.
drkati 1 °: drcati drncati drkotati, nář. (ž)drc-
nót, ždercat apod., sic. drg(ot)at strkati,
vrážeti do něčeho. — Druhotvar k (s)trkati.
drkati 2°: hrkati, chřestiti, drkac chřástal.
Sem sic. drkotat, trkotat žvaniti? — Sin.
drkotati t/v, pol. dzierkaez, ukr. derkác
chřástal. — Zvukomalebné, blízké k drhati.
drkolna, dř-, strkolna stč.: palice, klacek,
kyj, drkolenie bití drkolem, vč. trkol nemo-
tora, hlupák. — Stsl. dr^koťb drbkoťb, pd.
dryleg, dyrlag. — Slovo nejasné. Nejnověji
Vaillant RÉS 8.88: od drtkol- (dr-b- dřevo,
kol- ke Máti), klín (že štípá dříví).
drlicě stč.: skřivan lesní, Lullula arborea
(jemu totiž svědčí popis v Klaretově Fys.);
s ko- nebo če- v laš. kotrla, slez. škobrla, sic.
kotvrla, cetvrlka t/v. Přeneseno na chocho-
louše (neboť i skřivan lesní — což je
samostatný ptačí rod, nikoli druh skřivana! —
má chocholku; ale nikoli stále vztyčenou)
ve vč. dr(d)lice Cel (-dl- vlivem slova drdol
chochol?); val. kotulka DU 1.121-SvK. —
Stpol. dzi(e)rlatka, d(zi)urlatka, pomoř. zěr-
lotka, čarlotka. — Zvukomalebné: od jeho
hlasu dyrli dyrli. Meh ZfslPh 20.33. Viz
i trpělka.
drlý val.sic: čilý,svižný. — Patří nejspíše
k dříti 2°, srov. r. děrkij rychlý. Útvar
jako u-mrlý od mříti.
drmek: jihoevrop. keř Vitex agnus castus
(Matt.). Nejasné.
drmoliti čes.: žmoliti (Jg, PS). — Bude
náležet asi k sic. drmat, škubati, trhati.
drn, pol. dam, hl. dorn, r. dl. děrn, sin. drn;
ukr. derne n. — Psi. dbrnt. Souvisí s lit. dyrú
dirti odřezávati, odlupovati drn (MEW), což
bude totéž co dirti (v. dráti) stahovati
kůži apod., neboť drn je jakoby kůže, slupka
země, a postup práce je obdobný. Formou
dbm*b je n-ové trpné příčestí zpodstatnělé
(význam asi: sedranina). — Κ drn snad patří
zadrnělý houževnatý, tuhý PS, tj. pevně
usazený jako drn."
drnčeti i drčeti o jistém zvuku n. hlasu;
chod. drkot řehtati řehtačkou; drnkat (na
strunný nástroj, srov. rýmové brnkati); val.
drnět, sic. drňat drngat. — Útvary
zvukomalebné. Pod. je r. tren'kat drnkati.
drob 1° stč.: drobek, úlomek od chleba,
dosud drob; vč. adv. drobek 'trocha, trochu'
Pt aj., stč. nč. drobet (srov. nč. krap-et)
a drochet (ch zkřížením s trochet), jč. zdrobet
( < s d.), nč. též drobátko; drobota, -otina;
stč. dróbez drobné ryby, nč. drůbež kury
a husy; drobiti, drobný (po-), stč. též drob-
ňúcký, nč. bez ň drob-ouóký (jako hez-ouěký
apod.). Sic. dále drobné, drobnosti drůbky,
drobisk -izg -izeň drobotina, mor. nář. dro-
biazg, drobňask t/v (srov. pol. drobiazg, r.
drebezg): podobná přípona je v r. meljuzga
malé ryby, od mel t/v. — Slova drobt,
drobiti, drobbnt mají zástupce nebo
odvozeniny u všech Slovanů. — Základ dreb-\drob-
je už starobylý, náleží k němu (popř. k
neznělé formě třep-) gót. ga-draban vylamovati,
lit. trapús drobný, trupeti drobiti; dále něm.
Treber, srov. od intensiva na -skati sin. troska,
něm. Trester a č. droždí (viz) usazenina,
kvasnice (pův. úlomky, drť usazená na
dně).
drob 2°: (u nás) vnitřnosti zabitých zvířat
(na Balkáně i lidí): husí drob, drůbky (= též
odřezané, odpadové části hus, jako krk apod.).
— Pol. dróbki, sic. droby, sin. sch. b. drob
t/v. — Vzniklo zkomolením a oslabením
(t > d) z qtroba, útroba. Do útrob kladli staří
silné city lásky a hněvu: r. ne sterpela útroba
nioja ( = nevydržela hněv ...), sch. u junáka
na drob zabolelo, cit. u Mosz. 2.82. Něm. kalk
Gänseklein 'husí droby' je ze slovanštiny.

drobiti 129 drtiti
drobiti: třásti někým; zadr-obila ho zima
zatřásla jím, val. zima mne zdrobila, sic.
(z)drvila (též sic. zima ho zmrvila). — Fakti-
tivum od dreb-, což je znělá varianta kořene
třep-, který je v třepati a snad i v drepiti; lit.
drebeti třásti se.
drofika za Jg něj. bylina žlutě kvetoucí,
bodlavá (též u Jg omylem dec-). — Nejasné.
dromedár -ář, již stč. — Ze střhn. dromedár
nebo přímo ze střlat. dromeddrius (to pak je
z řečtiny).
drop, stč. droptva dro(p)fa drop(a):
pták Otis tarda. — Sic. drop, ukr. drófa
dróchva, r. drofá drochvá; stpol. dropia (nyní
drop), dl. gropyn, sch. dropi ja, b. dropl(j)a. —
Snad pův. znělo *dbro-pT>ťbva a bylo
paralelní ke kuro-ptťbva (viz koroptev), tedy =
,,běho-pták". Protože ten pták je běžec,
možno v dro- viděti dbr-o-, tj. útvar od
dříti 2° běžeti. Meh Slavia 21.261. — Totéž
slovo, velmi změněné, vězí v r. ukr. strépet
drop malý (Otis tetrax), přejatém dále do
litevštiny jako strepětas; o djst viz § 11;
e v kořeni je asimilace k druhému e; -pet- je
snad obměnou staršího -ptťbva. — Něm.
Trappe je ze slovanštiny, viz nyní
Steinhäuser SI Wien.
drouh: bidlo, sochor, páka (v slangu
vltavských vorařů), droužek, zslc. druh. Stč. družiti
plot = vrážeti do země jeho sloupky, vdru-
žiti v zemi otku = vraziti, vsaditi, pro-
družiti někoho mečem. — Stsl, drggt, (vb-
po-)drožiti, pol. drqg, sin. drog, sch. drug, b.
drág t/v. — Baltský protějšek je lit. nář.
dránga fem. t/v; k obému patří dále lit.
grandis žerd (přesmyk asi g-cl < d-g) a
základní sloveso dreňgti bíti (stran
významového vývoje srov. č. bi-dlo od bíti). Dále je
příbuzno stnord. dřengr silná hůl (*drang-ja)
(Johansson KZ 36, Schuster-Šewc ZfS 8.870).
— Sic. je drúk kůl, sochor. Ukr. r. druk.
Jeho k je nejasné, snad vlivem slova ^drqk^
tlouk, zachovaného u Slovinců.
drozd, nář. i drozen drozan (z)drozda. -g- Sic.
drozd, ukr. r. sin. sch. b. drozd; hl. drózn
mask. i -a fem., dl. drozn(a), b. drozen;
η je všude z disimilace d-d > d-n, Hujer 1.28.
Baltský protějšek je lit. sträzdas, lot. strazds,
rozdíl typu st-jd-, sp-jb- apod. má i jiné
příklady. Z germánštiny sem patří stisl.
prostr, nor. trošt, švéd. trast a dále i něm.
Drossel. Všecky názvy jsou zvukomalebné,
od hlasu brávníka (= druh drozda), je-li
vyplašen: slovensky se brávník zve trskota,
prskota apod. (Ferianc).
droždí mor. lidové (proti č. kvasnice)', ntr.
sg.; stě. psáno -ie, což může býti jak ntr.
sg., tak i -e fem. plur. (což je u jiných
Slovanů). — Pol. droždže plur., hl. droždze,
dl. droždžeje, ukr. driždži, stsl. droždbje, r.
drožžá. (Sin. troska.) — Prasl, sg. bud drozda
nebo drozd bja, obé od základu drozg- popř.
(ukr.) drosk-. Původnější tvary jsou zajisté
stlit. dragěs plur. a stprus. dragios plur.
Patří sem i ř. τρνγία t/v, stfr. dräsche résidu
du malt qui a servi á brasser, které je
původu gallského (v. Wartburg; Joh. Hub-
schmid, Schläuche und Fässer, Bern 1955,
75), něm. hannoverské Rasche (Kretschmer
106). Původ všeho dosud nejasný.
drožka (doloženo dosud od Šumavského
1845; označeno jako ruské, Šm.). — R. droga
(neznámého původu) je rozvora, plur. drógi
je pracovní dlouhý vozík, 4 kola spojená
jen osami a podélnými žerděmi; z toho dem.
dróžki lehký vozík. To v sg. drožka bylo
přejato do ukr. a pol. (ale tu je i dorozka
a derozka), z pd. drožka do češtiny a němčiny
(: Droschke, doloženo od 1815, Šm.). Sic.
drožka je bud z ě., nebo z polštiny.
drpati: laš. drpaÓ' odlupovati, sdírati s
povrchu (kůrku s chleba), vy° vyhloubiti,
vyštípnouti, vyvrtati (dírku) Lp, odrpávat
okopávati; udrpnut si drpecek ulomiti si
drobek. — Sin. drpati drobiti, sch. drpati, b.
därpam škubati, tahati (za vlasy, za šaty),
trhati (z ruky). — Toto dbrpati je příbuzno
s ř. δρέπω trhati, škubati, a tedy i s drápati;
dbrp- je nulový stupeň drp-. (Druhé laš.
drpac choditi drobnými krůčky Lp viz pod
dreptiti.)
drsný: stč. je*n drstný, ale vedle drstnatý
bylo i dr sňatý; sic. drsný, drsnoty. — Málo
jasné. Snad z baltosl. *širst- (lit. siurkštús,
slov. Sbr-ch-bki* t/v, Sbrstb, viz srst); tedy ze
slovan. *sbrst-bn*b přesmykem hlásek s-st
a záměnou st-jd- (viz ji u příbuzného drastiti).
dršlák, zast. (v stř. době): hrnec, skrze
který se cedí. Laš. drs'lak cedník Lp.—Hl.
dur šlak, p. durszlak, nyní druszlak. — Z něm.
Durchschlag Jg-Brü-Bielfeldt.
dršťka, držka, stč. -šc-, laš. drščka Malý:
žaludek přežvýkavců, zvi. „kniha", přen.
tlama, huba. Pd. dyrszczka střevo z č. —
Málo jasné. Podle Jg. „od drsnatosti
nazvaný", ale -šc- mluví proti tomu. V litev-
štině je dosti podobné slovo tirškalas
tlučhuba, žvanil, od tirškinti klapati, chřestati.
I nč. drštka má ten význam. Má-li ta
podobnost skutečný podklad, znamenalo by to, že
příslušné výchozí sloveso v č. beze zbytku
zaniklo a že výchozím významem by bylo
'klapačka > huba'. Význam 'střevo' by se
objevil snad vlivem slova kyška 'střevo',
které pak u nás zaniklo. — Snad totéž slovo,
s významem posměšně přeneseným, je mor.
(Kolaja, Rous) dráčka, drštka pletená čepička
nošená v zimě pod kloboukem.
drtiti drtivý. Stč. bylo drt fem., asi
rozdrcení, něco rozdrceného, pův. dbr-tb od
dříti, „něco rozedřeného" (kořen na stupni
nulovém, přípona -tb). Na význam mělo vliv
i tříti řezati (pilou), odtud drtiny = piliny.
Stč. na drt, nč. na padrť něco rozbíti = na
drobno, úplně (přejato do polštiny: stpol.
nadert, np. ňader příliš, nesmírně), dosud nč.
9 Machék — Etymologický slovník

druga
130
držeti
na drt opilý = „na mol" (viz i nadranc). Od
drt odvozeno v střední době drtiti.
druga: vřeteno na předení vlny (u Β „las.",
ale jistě bude známa i jinde!). Od něho las.
sic. val. drugať přísti vlnu na druže (kdežto
obyčejné předení lnu a konopí byla práce
ženská, muže nedůstojná, drugání bylo
naopak vyhrazeno mužům; viz pěkné místo
u Kukučína 10.60); udruganá vlna = stáčená
(Rusava 28), rozdrugať rozplésti K.
Podrobně o drugání píše E. Marková SlcN
12.1964.84n. — Druga je přejato ze srbo-
charv. (i s onou technikou); je příbuzno
s naším drouh.
druh družina po-druh podruží; stč. dobrý
(= udatný, odvážný) druh > dobrodruh;
družka, -žice, -ička; družba; družný, družiti; ze
schrv. zádruha (viz). Druh byl člen družiny;
spojení (např. vede) druh druha poklesalo
v mysli mluvících na obsah (vede) „jeden
druh jiného" a tím otevřena cesta k
jedinečné adjektivisaci: drug'b se vyvíjí též v
přídavné jméno, jež s úspěchem vytlačuje staré
Wbtort (vtorýjvterý), takže druhý je nakonec
i řadovou číslovkou. Tato adjektivisace
vznikla jistě i pod vlivem protikladového
jistý sám, týž (viz). Podruhé; druh-dy někdy;
stč. druh-de někde; žena samodruhá *=
těhotná (viz sám). — V češtině se vyvíjí i další
význam. V střední době byla ustálená
spojení jako toho druh, jiného druh, těch druh,
např. ten nůž je mého druh = takový jako
můj; i o plurálu, např. na němž stáli z jedné
strany dva kusové mosazní, a z druhé strany
také dva, těch druh, tj. příslušníci stejné
skupiny, kusy stejného způsobu; v nich pak,
když přestávaly být průhledné, toho druh
bylo změněno v toho druhu, z čehož byl vy-
abstrahován nový význam druh — způsob,
sorta. — Drug-b a mnohé odvozeniny u všech
Slovanů. — Příbuzno je lit. draügas druh,
společník, pomocník, manžel, lot. draugs
přítel, dále gót. driugan táhnouti do boje, sthn.
truht, stisl. droit, stangl. dryht družina
bojovníků, tělesná stráž. Není pochyby, že drug'b
byl původně „člen družiny velmožovy".
Velmoži měli v staré době, dokud nebylo
veřejné státní moci (královského vojska), vlastní
soukromé vojsko, vlastní „družinu",
„tělesnou gardu", malou nebo velkou podle
stupně velmožovy moci a zámožnosti,
složenou z mladých neženatých mužů. Takové
družiny mají např. šlechtici, opěvovaní
v jihoslovanské národní epice, měli je i
Čechové (v. Brandl, Vaněček). S úpadkem
tohoto zařízení přecházel starý termín drug'b
na členy společenství jiných. — Od družba
je družebná neděle. „Na dr. n. se v Čechách
ještě v době Štítného pořádala společná
svačina mladých dívek (družek), po níž
zbyla památka v názvu dne a v koláčích
družbancích (Zíbrt, Stč. výroční obyčeje 52).
Ve stejný den se na Ukrajině peklo pečivo
v podobě křížků, kterým se lidé navzájem
hostili" (Zilynskyj SVSPO 2.92).
druza, sic. drúza: srostlá skupina krystalů.
Z něm. Druse skupina, shluk krystalů.
drúzgať msl. sic: drtiti, rozbíjeti (s
praskotem), sic. drúždit druždat druždžať, též
roz-truětiť, roz-trusnúí; laš. druždžyě křupat i
pod nohama Lp; sic. druzgavec = č. truskavec
(v. toto), druzgavica třešně chrupavka. —
Stpol. (z)druzgac, nyní druzgotac, sch. zdruz-
gati (-o-), sin. druzgati t/v. — V druzgati
je základem *drusati rozbíjeti = ř. ΰρανω <
thrausö; přistoupilo však příponové
intensivní sk, což bylo oslabeno na zg. Dále
je příbuzno lot. trausis křehký, rozbitný.
Bylo i *dřuzgati (expresivní změkčení) v stč.
rozdřízhati = roztřískati Šk.
drviť val. sic: vésti hloupé řeči (sic též
učiti se s námahou, biflovat). — Pol. drwic
t/v > drwa walaé, gadac t/v, z kogoé
vysmívati se komu, drwiny výsměch, žerty. — Psi.
asi drbviti. Příbuzné je ř. Φρέομαι hučím,
vzdychám, ale zdvojené τερυρενομαι =
naprázdno žvaním.
dryák, stč. též driák dřiák triák protijed,
lék; odtud dryáóník mastičkář, šarlatán,
-nice. — Ze střlat. tiriaca < thěriaca < ř.
υηριακά (totiž φάρμακα), proti jed ze zvířecích
jedů (od υήρ zvíře).
dryje (drye tryje tryle trýle) dělati =
„vyváděti" rozličné „kousky", flauze, šprýmy,
hlouposti na odiv, na vzdor, z pýchy nebo
bujnosti; a tak mistrná dryje mezi lidem byla
1559 V. Břežan (Šm.). — Jistě cizí, snad
z něm. Drill pohyb cvikový, zvláště vojenský
(v. NŘ 31.180). Jihočeský lid spojuje (Jjčř 58)
d. mylně s dryjáěník (takový drýje mi tu
dělat nebudeš, dryjáěníku jeden).
drylich: druh tkaniny, u Komenského
třílich, sic drelich, trilich. — Pol. drylich,
drelich, hl. dryl. — Z něm. Drillich, to ze
střlat. trilicium trojnitné plátno (licium =
nit).
drzý: stč. též drzí drzký smělý, odvážný,
drzost drzkost, drznost, slovesa drzati osmě-
lovati se a drznúti osměliti se. — Stsl. dr-bzi>
smělý, dr^zostb, dr^zati, dr'bznqti, sie. drzý*
r. dérzkij, derzát, derznúť atd. jinde vyjma,
luž. — Psi. dvrz'b, nejprve asi w-kmen..
Příbuzné je ř. υρασύς odvážný, smělý,,
drzý, zpupný, ind. dhršnú- smělý, udatný,,
drzý, av. darsyu- smělý, silný, lit. drqsús-
smělý, lot. druošs smělý (balt. je tu nosovost
sekundární). Očekávané *dbrsT>, jež by dalo·
*dbrchT>, bylo však záhy změněno v -zi>,
nejspíše tlakem adjektiv b'brz,b(k'b) a mbrz^ki,}
(č. brzký a mrzký), ve kterých rovněž
předchází r.
držeti: stč. -ěti, držim, držemný, držadlo*
držádlko > nč. -átko, držitel; jč. držadlín je
držadlo cepu; nč. držba, držebnost, držgresle
držgros držkužka lakomec; država; stč. drželivý*
nč. zdrže(n)livý; soudržný; postv. nádrž(ka)+

dřemlík 131 dřístati
údržba, výdrž; nadržovati někomu z nad-d. —
Všeslovanské: stsl. drbati, ~ava, pol. dzieriyc,
hl. dieržec, 61. íaržaš, ukr. deržáty, r. deržát,
sin. sch. držati, b. dárža. — Psi. d\>ržo -isi
dbržati. Příbuzno je av. dražaHe drží.
Slovanština převedla své sloveso do třídy na -ěti,
ě mají též slovesa blízkého významu iměti,
lat. habere, lit. turéti míti; v tom typu je
nulový stupeň kořene (drž = dvrž-) zcela
náležitý. — Lid. držeti s někým je kalk za
něm. mit einem zuhalten.
dřemlík: pták Aesalon columbarius
(severní dravec, u nás vzácný), v 16. stol. drmlíěek
Jgd. — Asi z pol. drzemlik t/v, což bude
(Brii.) od drzemliwy dřímávý, ospalý.
(Vskutku dovede seděti na stromě nehybně, i když
nebezpečí je blízko; viz Šír, Ptactvo
české 55.)
dřepěti, sic. drepieť; sem patří i sic. drepenieť
stávati se nehybným (-en- srov. v cepeněti
aj.), snad i drepnieť živořit. — Slovo expre-
sivní, bez historie. Jeho kořen má ρ jako
ča-pět la-pět he-pět t/v.
dřevo: stč. dřevo dřevíce -íčko dřevěný
dřěvošěěp; plurál byl drva gen. dřev, ale časem
proniká dřev- i do pl. a naopak drv- do sg.
Přitom se v stč. rozlišoval význam: dřevo =
strom, drvo = lignum. Význam dřevo =
strom dosud jč. mor., ale klad. aj. drvo
= strom. Stč. drevcě plur. z drtvbca, gen.
drvec, adj. dřevný. Nč. dále dříví, dřevník,
dřevák. — Stsl. drěvo, gen. -a i -ese strom,
p. drze wo, hl. drjewo, dl. drjowo, ukr.
r. dérevo, sic. sin. dřevo, sch. drijevo. Plur.
stsl. drtva, pol. drwa, ukr. r. drova, sin.
sch. drva dříví. — Původní stav byl tedy
v prasl. sg. dervo (gen. -a) — plur. drtva.
Příbuzná slova jsou lit. dervá borové dřevo,
dále (z dreu-o) gót. triu dřevo, strom,
angl. tree strom, ř. δόρυ dřevce, άκρό-δρνα
ovocné stromy, ind. däru gen. drunah dřevo.
Jak vypadalo konkrétní ide. slovo, nelze říci,
snad *dér-u nebo *dór-u (ind. dloužení je asi
jen rytmické), gen. dr-u-n-és, jenže záhy
byly tvořeny novotvary: *dér-u bylo thema-
tisováno v der-v-o (= slovan.), slabý tvar
(z jistých pádů) dru-n- přetvořen v druv-
(= si. drtv-), což u Slovanů je rozloženo
ne už do nom. proti gen. atd., ale do sing,
proti plur. a vyznačeno i přízvukem.
Základem je tedy jakési der-, přípona u
(germ. dr-eu- může být výsledek starého
přesmyku!), v nepřímých pádech byl jakýsi
prvek n, který ale záhy zmizel.
dřez: škopek, stč. střěz, nář. (s)třez (s)třízek
(z)dřízek zřez zrízek srez slizek; zdrobnělina
na -ek je též násada na másnici. — Pův.
zřez, sřez, že vypadá, jako by vysoká nádoba
dřevěná byla sřezána na nízkou. St-jd-
viz v § 11.
dřietiti stč. B doklady: jeden ukazuje na
význam vábiti, druhý na tišiti). Sic. dretiť
vábiti (pochybné! Sasinek asi z Jg.). — Csl.
drětiti těšiti („jak se zdá", praví Miklosich
Lex). — Nejasné.
dřík: kmen, trup (těla), u sloupu hlavní
část (bez hlavice a patky); han. driěné, driěný,
msl. driěný, grýěný, laš. gryěny ztepilý,
urostlý. — Sic. driek drík, drieěny dríěny, sin.
drek, dreěen, sch. nář. dreěan, driěan. —
Příbuzno je lit. driekiů driěkti táhnouti se
(o niti), šířiti se, rozlézati se (o rostlinách);
drěk~b bylo tedy původně asi přídavné jméno
s významem 'vytáhlý'.
dřímati: stč. dřiemati, -ota, podřěmovati;
nč. dále podřimovati, zdřímnouti si, msl.
udřimnút; vm. neosobně dříme se mi. —
Zhruběle han. drchmat SvB-KpU; sic. drich-
mat, drichnať (dry-), val. dríchmať spáti;
-chmať -chnať jsou nové přípony expresivní,
z vlastního slova podržena jen první slabika,
a to ještě zjednodušená. — Všeslovanské:
sic. driemať, pol. drzemaé, sch. drijemati atd. —
Psi. drěmq drěmati. Nejblíže mu je lat. dormio
spím; jiné formy jsou véd. dráti, sanskrt.
klas. dráyatě spí, ř. δαρΰ-άνω spím. Kořen
der-, rozličně rozšiřovaný, v slov. a
latině o kořenový sufix -em- (v lat. dor-m-
plný stupeň kořene + nulový suřixu, v slov.
dr-ěm- nulový stupeň kořene, ale dlouhý
sufixu; důvod délky nejasný).
dřín: starý název pro keř Cornus mas (nář.
dřín 'modřín' je omylem za staré břín, v. to):
stč. dřien; jeho plod č. dřínka; jeho dřevo
je velmi tvrdé, z něho č. dřínovice (sic.
drieňovica), dřín(k)ovka, z toho břinkovka
mylným spojením s břinknouti. — Všeslov.:
sic. drieň, stpol. drzon, hl. drěn, ukr. r. deren,
sin. dřen, sch. drijen, b. drjan. — Psi. dernT>;
příbuzné je stněm. tyrn, dirn- t/v; dále
i lat. cornus, ale různost de-jco- ukazuje,
že tu bylo přejato asi cizí slovo „pra-
evropské".
dřípati 1°: trhati v cáry. Postv. dříp(a) cár,
útržek; bot. termíny dřípatý rozdělený v
cípy, dřípatka rostlina Soldanella (od Presla).
— Hl. dripac roztrhnouti, dripa spára,
skulina, sin. dripati, b. dripa hadr, cár. —
Nejasné.
dřípati 2°: tlachati. Κ třepatít Intensiva:
ch-ové v laš. dřachať žvaniti Malý; st-ové
v laš. dřystac' Lp, sic. drístaí mluviti
hlouposti, drisnúť.
dřístati i dřízdati: míti průjem (chvísta-
ti); sprostě plíti. Postv. dřist řídké lejno,
dřístaěka -zdaěka (zkráceně mor. dřija)
průjem. — Sic. dristať chvístati (i do-drýstať),
drist lejno, dřístaěka dríšťala průjem, dríštela
hubená žena, drístka drislianka drisliavka
kulatka (druh sliv, vč. žertovně sralka t/v,
od účinku); pol. dryzdac, hl. dristac, dl.
tryšcaé, ukr. drystáty, r. nář. dristať, sin.
dristati -skati, sch. nář. driskati, b. driskam
míti průjem. — Dristati je st-ové intensivum.
Příbuzno je lit. triédžiu triésti t/v a
intensivní pra-trýetu (prét. -trýd-au) -trýsti, dále

dřišťál
132
ducatý
stangl. drltan aj. germ. V slovan. prosté
sloveso zaniklo; v nově vznikajícím intensivu
Hrid-stati si t a d vyměnily místo. — Sem
patří i sic. drištel, drištálka ocún (od účinku
na dobytek).
dřišťál: keř Barberis; stě. dřistel dřistál
dříšcěl, nář. dřeštěl, sic. drištel. — Asi od
dristati, ale jiného než je dřístati chvístati,
neboť jeho bobulky mají účinek právě
opačný, stahující. Poněvadž má i název ě. sic.
dráč od trnitosti, zdá se, že je od intensiva
dristati s původním významem trhati (srov.
dWpati 1°); tvarem bude to Z-ové příčestí
od *driščati.
dříti 1°: stč. dřieti stahovati kůži, odírati
kůru, lýko, šupiny, otlačovati třením cokoli,
přeneseně: připravovati o jmění,
vykořisťovati, utiskovati, přetěžovati prací (dříti se
prací, odtud pouhé dříti něco = pracně se
učiti); dřina, dříc, vydřiduch; vm. dřík
ras. — Sic. drieť, p. dr$ drzec, hl. dru drěc,
dl. dréé, ukr. dru derty, sch. dříve i drem
drti. — *DbrQ *derti vzniklo jako druhotvar
slovesa dráti (viz); v češtině se druhotné
(přenesené) významy obou sloves rozešly
tak, že prostý člověk už jejich souvislost
necítí.
dříti 2°: han. dere KpU, val. dere běží
(Pivoda), vm. zdírat, zděrovat zderygať pa(z)-
děrčit zgrýpat zgrýfať (gr < drl) zdrhati
utíkati, zderák útěk. — Pol. drzec prudce
běžeti, drala dac dáti se na útěk, r. udrái
utéci, udirát utíkati, dat dralo, derkij rychlý,
sin. derem dreti běžeti. — Psi. sloveso znělo
snad derq dertf. Bylo-li tomu tak, byl kořen
der- běžeti u Slovanů zachován v prvotní
podobě; jinak se totiž objevuje rozšířen
o -ä- -eu- -em- (pak je ovšem jenom dr-),
např. stind. dráti spěchá, běží, u nás dra-
pati 2° (viz), ind. drávati běží ( < dr-eu-e-ti),
drámati t/v ( < dr-em-e-ti), ř. δρόμος běh.
Lehr-Splawinski O pochodzeniu 178,
podrobně nyní Meh Slavia 21.262. Viz i drlý.
dříti 3°: val. v zimě to tady dře = jsou
vánice, snihem dře do očí, zadírá snihem; pak
i: cesty sú zadřené zaváté sněhem; dření, tře-
nica metelice Kaš.-B; dře ledu, dřenice Jgd.
Pd. drzec řezati. — Tu všude dříti je místo
staršího tříti ve významu řezati. Srov. r.
zator tlačenice, shluk (ledu, dříví na řece,
lidí v tramvaji, vozů na ulici).
dříve, sic. driev: stč. dřevní někdejší, dávný,
bývalý, dřéve (pak i -ie-) 1° časněji, prius, 2°
kdysi, olim; nč. dále dřívější, odtud dřívějšek
(zkráceno vč. za Jg.: proti dřívku), nejdříve.
Sic. nář. driev drú drej driel (naj)drelej (l asi
vsi. z ukr.?). — Stsl. drev(l)hnb, drevlje, pol.
drzewiej, stpol. drzewiejszy, r. drévnij, drévle,
ukr. drevle; sch. staro-drevan starobylý.
Podivný je význam sin. drevi dnes večer (o
nastávajícím večeru!). —- Psi. drevbnb a dreve,
slova málo jasná (nepřesvědčuje Zubatý
1.1.6n. ani Cop SIR 13.187). Pouhá
domněnka: kdyby lat. düdum 'dávno, dříve,
předtím, prve' bylo z durum (druhé dzar
asimilací k prvému; d z r bývá i jindy:
erüdus syrový proti ind. krurá- t/v), bylo
by to *deu-r-om. Obdobné *deu-r-, uznáme-li
přesmyk v *dreu-, by bylo nejprve základem
adjektiva na -bw&; v něm eu bylo před
samohláskou, dalo tedy -ev; odtud -ev-
i v komparativu (kde stálo před *-jes-).
Význam komparativní je tu jistě starší,
význam 'kdysi' mladší.
-dřizňaf: laš. podřizňať se komu = poškle-
bovati se po někom (napodobováním),
podřizňák sedmihlásek, sic. podrieznať, vy-
drezňac ée, pol. przedrzezniac, wydrzezniaé
posmívati se. — Málo jasné. Vzhledem
k ruské rovnici natriznivb = nasmijavb sja
(u Miklosicha EW) lze snad míti za to,
že d. patří k rodině slov s t (sic. trizniť
hovořiti, pri-sa osloviti koho ap.; br. tryznič
blouzniti).
dub; dubina, doubí; stč. dubová šiška, nč.
dubinka, -ěnka (to a mor. nář. bubinka viz
pod bublina); duben: „od dubu, který se
pučí toho měsíce4' Jg;jdubiti třísliti (techn.),
odtud dubený hnědý ČL 2.167, mor. kožich
dubeňák. — Všeslovanské: stsl. dqb'b, pol.
dqb, sic. hl. dl. ukr. r. sch. dub, sin. dob, b.
dáb; č. r. ukr. též 'tříslo', r. dubíi třísliti; sch.
dubiti. Psi. dqb'b, poněvadž znamenalo i
koželužské tříslo (jež se dělá z dubové kůry),
možno spojiti (HK) tak s germ. jménem jedle
Hanwö (jedle dává rovněž tříslo), a to tak, že
Slované poznali od cizího (praevropského)
národa tříslení, dokud ono cizí jméno třísla
mělo ještě d-, Germáni takové slovo přenesli
pak na jedli (něm. Tanne atd.), Slované na
dub (při tom místo onoho cizího -v- položili
jinou retnici b). Příbuzné je íin. tammi dub.
ďubati, ďoubati: drobně klovati apod., mor.
i dubkat; ďubák zobáček, dubka jamka,
dolíček, podubaný dolíčkovatý. — Sic. ďubať
klovati, pd. dziubač t/v. — Jde tu asi
o zkřížení slov zobati a dupa jamka, z něhož
vzešlo jednak dobati, jednak toto ďubati.
Nitsch JP 31.145.
ducati: čelem narážeti (v mluvě k dětem;
odtud duel nebo zduc),duncat bušiti (Kubín);
mor. uduckat udupati, vyduckat kopaje
vydlabati, zaduckat zapěchovati. — Je to
patrně s-ové intensivum od zvukomalebného
kořene, který je v stind. tudáti, lat. tundó,
gót. stautjan (něm. stoßen) tlouci, bušiti.
U nás je třeba uznati přesmyk tud- > dut-;
u je u zvukomalebných slov (podle teorie
J. M. Kořínka) beze změny.
ducatý: buclatý, již stč. u Chelč.; chod.
duematyj otylý, duemác; jvč. duemoch, na-
duemanej tlustý Hod; sic. dudatý ducna-
tý t/v, ducko tlouštík. — Snad expresivní
druhotvar (s novým -eatý, srov. bucatý, ma-
catý t/v) od durmatý nadmutý, naběhlý,
tlustý (-ř-), např. d. mlíkem, tváři d-é Jg; to pak

ducnět
133
duchna
od durmati (-ř-) sáti (mléko z prsů), jež
nějak souvisí s dud(l)ati t/v. Tedy ducatý =
nadudaný? — Pol. duca nízká a silná baba.
ducnět: z° po kom = okřiknouti koho
B-Malý. — Nejasné.
duěějě stě.: trouba; ně. lékařský termín
ducej kanál. — Sic. dučela, -l píšťala, dutá
kost. Pol. duczlca jistá rourka do koželužské
kádě, duca ducza ducaj duczaj díra v horním
kameni mlýnském, jímž se obilí sype mezi
oba kameny, ducza jakýkoli důlek (v chlebě,
zemi). Z polštiny je přejato las. val. duča
ďuča jamka, důlek (jakýkoli), las. duča tůně
v řece n. potoku (Malý), sic. i jeskyně, han.
dučka důlek od neštovic. Z pol. je též
ukr. duča dučka ducej (mlýnský) a r. dučáj
(rovněž), dučáj ka důlek. — Z ital. doccia
vodní n. odpadová roura. Matzenauer
CS 149.
dudati vě.: sáti (Jg); jě. han. dudlati, vě.
též dumlati, vě. mor. dundat; dud(l)ák dudel
dudlík dumlik cumel, nyní šidítko. — Sch.
nář. dudliti t/v. — Spolu s durmati a cumlati
jsou to vesměs slova snažící se vystihnouti
sání při sevřených rtech, tedy zvukomalebná.
dudek 1° druh ptáků: stě. dedek, chod.
dadek; ně. du- asi od doby Komenského;
val. též starodávný ěepec ženský; jinde
vrkoč (obé podle dudkovy chocholky). —
Sic. dudok, pol. dudek, hl. hupak, dl. hupac,
ukr. vdod vudvud odud udoď aj., r. udod, csl.
Wbdoďb, sin. vdod vdeb vdab. — Lat. upupa,
ř. εποιρ, άπαφός, lot. puppukis, něm.
Wiedehopf, wudwud, hupphupp aj. Vše to jsou
slova zvukomalebná, snažící se vystihnouti
jarní hlas dudkův (stě. dedek zpievá du du du,
Rada zvířat; jiní přepisují jeho hlas jako
hup-hup-hup). Zde nemá smyslu chtít
rekonstruovat psi. tvar. — Spí jako d.i o
malých dětech, spí-li tak pevně, že jim nevadí,
že se v spánku podělaly; věřilo se dříve,
že i mládata dudků jsou v hnízdě uprostřed
takové nečistoty; odtud je dudek ve rčeních
o špinavosti: černý jag d., ty důtku jeden
ududany Lp.
dudek 2° stě.: jistý peníz menší polský,
k nám v stě. době pronikající: Sm 21;
důtkový groš Čel. — Již u Poláků orel na
těch penězích ze žertu byl nazýván
„dudkem", pak i ten peníz sám. To proniklo
nejen do stě., ale i k Němcům: Deut,Duttchen;
také (snad ojediněle) do sic: dudky. Od
Němců zpět k Polákům: dytek, dydek; sem
snad patří i vč. tyto (má tyto = je bohatý;
nemůže býti od tento, neboť to zájmeno
vč. není lidové!).
dudrati dudlati dudati v nář. a sic:
brumlati, bručeti (nevrle), hubovati, reptati, pro sebe
si mluviti, pobrukovat si (píseň) apod. —
Lot. dunduruot t/v. Slova toho rázu jako
drdlať, brblati, bublati, bez historie,
zvukomalebná, obsahující lomené zdvojení
základu. Viz i nunati.
dudy; sic pol. dudy t/v; sin. sch. dude
Etn. p. 3.163, ukr. sch. dudá dětská
píšťalka. — Asi od zvukomalebného dudati
ve významu zpívati si, pobrukovat si
(v. dudrati), jaký je v sic Blízké je i lit.
daidýté píšťalka. Něm. Dudelsack ze slovan.
ďúgat, na° val.: nahlížeti někam. Nejasné.
Upomíná trochu na kukati > koukati.
duh: viz neduh.
duha: barevný oblouk na nebi, chod. dou-
ha; snad sem patří i stě. význam duha —
modřina na kůži (srov. stpol. dega šrám),
pův. „pruh" na kůži; nč. duhovka v oku,
duhové barvy; „píti jako duha": věřilo se,
že duha oběma konci spočívajícími na zemi
pije vodu, proto bude brzo opět déšť. Duha,
dužina dřevěná deska ohnutá (z těch se
skládají sudy) (něco jiného je dluž > mor.
duž- rovná součást škopků, hrotků apod.).
Z ukrajinštiny duha dřevěný oblouk
spojující vpředu konce obou ojí a pnoucí se nad
hlavou koně. — Sic duha, pol. nář. dega
dqga, str. a nář. duga, sin. doga, sch. duga,
b. dága duha na nebi; hl. duha t/v z češtiny.
Ukr. duha koňská (v. výše). —- Psi. doga.
Původní význam je 'dřevěný oblouk' (u sudu,
nad koněm); přeneseně teprve duha na
nebi =<= nebeský oblouk. Vzhledem k pol.
tega, kašub. tanga duha na nebi možno
klásti i *toga, to se pak dobře pojí s koř. teg-
v táhnouti, tuhý, pův. 'napínati, napjatý':
r. tugoj napjatý (o oblouku), viz pod touha,
av. ůanjayeiti a jeho významy! Toga bylo
tedy dřevo ohnuté (pomocí tahu provazů)
v oblouk (jako napjatý luk je více zahnutý
nežli luk nenapjatý); tak se ohýbaly loukotě
kol a křiviny pro saně (viz 2. obr. u
Zelenina 136n.), tak zajisté i ostatní „duhy".
Změna ve znělé d- se tu objevila, když
souvislost s kořenem teg- nebyla už mluvícím
zřejmá.
duch: stě. = 1° dech (tak dosud blan.), 2°
duch (ztotožňováno na základě projevu
života — dýchání). Do nč. zachován u duch
jjen význam č. 2, ale. v některých
odvozeninách (jako dušný) ještě č. 1. — Douškem
(jedním) vypíti = jedním dechem; duchovní
(-venstvó), svato-dušní; stč. próduch, ně.
prů-, sic prie- větrací otvor, pův. snad
„pro duchy", pro duše zemřelých, aby
mohli přicházeti a odcházeti ze světnice
(sch. oduška, r. dušnik t/v). Nč. dušný, -ost,
záducha asthma, průduška. Duchapřítomnost,
sic -r- -i, je kalk za něm. Geistesgegenwart,
to pak za fr. presence ď esprit; Vážný NŘ
41. 275. Viz dále duše, dýchati. — DuchG>)
ve významech 1° a 2° je i stsl. p. ukr. r. sin.
sch., jen v 2° sic hl. dl. — Psi. duch'b
z *dousos; lit. dväsas t/v se liší jen jiným
postavením hlásek uvnitř kořene, o tom viz
pod duše.
duchna: velká a těžká peřina. — Sic
duchna peřina; pol. duchna peřina, prachový

důchod 134 duněti
čepec, oděv na nebožtíka, šat duchů; sch.
nář. duhnja peřina. — Původ málo jasný.
Snad je to slovo původně slovenské,
utvořené od dúchať douti, foukati (což je s-ové
intensivum od du-ť, *du-sa-ti; s > ch):
duchna vypadá jako nadutá, nafouknutá.
(Pol. poduchna sem nepatří; je to zřejmě
zhrubělý tvar za poduszka; po mohlo
i odpadnout: glówne poduszeczki drudzy
duchna^ zowiq, Linde). — Něm. Tuchent je
z čes. zdrobněliny duchenka, o tom podrobně
Steinhauser SI Wien 97.
důchod. Stč. doloženo jen dóchod výsledek.
Nynější význam „příjem" je asi od střední
doby, je i v r. dochód. Důchod je to, co
člověku „dochodí = dochází =
přichází'4.
dukát, již stč. — Je i sic. pol. sch. sin.; b. je
dukato -ta. — Spolu s něm. Dukaten z it.
ducato, to pak ze střlat. ducatus = vévod-
ství, což bylo vyraženo na penízi apulského
vévody Rogera 1140: Sit tibi, Christe, datus,
quem tu regis, iste dücatus (= vévodství,
ale vykládáno jakožto jméno mince).
důkladný, stč. dó°. Od stč. dokládati se
koho = bráti za svědka. Tedy: dobře
doložený, podepřený svědectvím a důkazy.
důl gen. dolu; stč. dól, dolec, dálek, adv.
dole a dolov (nč. dolů; chod. delú JinCh 115,
srv. hl. déle), dole(j)ní, dolejší; podole dlouhé
údolí; nč. dále dolina, údolí, nář. pádol,
pádolina, jvč. pádolík > pádlík padlík;
podolek dolní okraj košile, odolek; dolovati,
důlní = hornický. — Všeslovanské, např.
stsl. dole, dolu, dolbúb atd. — Psi. dofo,
vedle toho jsou pády pokleslé v příslovce:
lok. dole a dolov b -(toto utvořeno podle
aliterujícího domovb, viz domů). Příbuzno
je gót. *dals, asi mask. (nominativ není
zachován), stisl. dalr mask. a něm. Tal
ntr. 'údolí'.
dúliť val.: píti neomaleně Kš. — Patří
k dudati; nové příponové -(ch)litil Je
i dundat t/v Kš.
dům: stč. dorn, domF)ek; domový (z toho
zpodstatněním nč. domov), domovitý,
domovník správce domu, domovnice hospodyně,
domácí; nč. dále domovina, domovní,
domovský; podomní (chodící po domech = od
domu k domu); podomek (< po domě
sloužící), nář. nádomí půda ( < na domě);
ale přídomek (šlechtický) přejato Jungman-
nem z polštiny. — Všeslovanské: stsl. dom*b
gen. -u, tedy t^-kmen; odtud pochopíme
zde časté -ov- v příponách odvozenin; jinak je
všude dorn, jen ukr. dim (gen. domu).
Domů, r. sin. st.-sch. domov, hl. dl. domoj
ukazují na *domovb, což je patrně starý
dativ domovi (tak ještě v stsl. v témž
významu 'domů'!), jehož -i se oslabilo v -b,
když poklesl v příslovce (podle něho pak
i dolovb, viz dolů). — Nejbližší je lat. w-kmen
domus gen. -üs; stind. dáma- mask. a ř. δόμος
jsou o-kmeny; jsou i jiné útvary, mezi nimi
i stopy toho, že prvotní slovo byl kmen
souhláskový. Vše je od kořene dem- stavěti,
budovati; ř. δέμω. Sem i lit. namas dům,
se záměnou zubnic (n za d). — Ale doma (viz)
je jiného původu.
dumati: přejato za Jg z polštiny; odvoz.
dumavý, zadumaný, vy dumati; ale záduměivý
bylo v obrozenské době přejato z ruštiny.
Sic. nář. (rovněž z polštiny) dumat, zdumat
a duma mysl. — P. dumac přemýšleti, duma
snění, pýcha, hrdost, ukr. dumaty mysliti,
duma myšlenka, epická píseň, r. dumat
mysliti, duma myšlenka, péče, radní
shromáždění, sněm (za carského Ruska), sch. nář.
dumati přemýšleti, mluviti, b. dumám
mluviti, duma slovo. — Duma se zpravidla
pokládá za přejaté z germ. (je gót. dóms soudní
rozsudek, úsudek, smysl, sev. dómr rozsudek,
stang. dóm mínění, rada, shromáždění)
a dumati za sloveso z něho odvozené. Ale
dumati je u Slovanů domácí, jeho základ
vznikl přesmykem (ten přijímá Otr^bski
IF 112) z *mud-, které vězí v *müd-sli- >
myslb, a má příbuzenstvo v něm. ver-muten
domnívati se a v ř. μϋυος slovo, řeč. Duma
je postverbale, proto se jeho významy mohly
tak rozvětvit A° slovo > myšlenka;
2° slovo > rada > radní shromáždění;
3° slovo > píseň; 4° pýcha, s tím srov. sic.
namyšlený příliš sebevědomý, hrdý, pyšný,
nafoukaný). — Kořen byl tedy meudh-,
od něho je, po přesmyku m-d > d-m, sin.
odmeti odpověděti (z *ot-dtm-eti < *ot-mtd-
ěti), a ovšem toto dumati s u z *ou,
náležitého v starých iterativech, *mud-iti1).
O duma nyní též G. Jacobsson Studia
slavica Gunnaro Gunnarsson... dedicata,
Uppsala 1960, 35n.: připouští domácí původ
celé rodiny, ale vychází mylně z kořene dheu-
blasen (dým atd.); správně se dovolává
slova *oďbměti.
dumlík vč.: turín. Z něm. nář. Rummel.
dunaj: v zdrobnělinách sic. dunajíČek, laš.
dunajek potůček. — Podobně i pol. dunaj
o potoku n. řece. — Jméno řeky Dunaje
proniklo u Slovanů do lidových písní
a s nimi se rozšířilo až do krajin od Dunaje
tak vzdálených, že lid tam o existenci řeky
Dunaje neví. Z písní, pořekadel, pohádek
se pak dostalo i do běžné řeči jako jméno
obecné. Původně žertovnou hyperbolou:
(pradlena) nadělala v jizbě dunajuv (Fren-
štátsko). Podobně je doloženo užití i jmen
jiných velkých řek, např. litevsky o Ně-
menu. — Dunaj je v sic. i časté jméno psa;
podobně u Němců Donau, Moldau, Neckar,
Rin, ba i Wasser (voda): takoví psi nemohou
být očarováni od zlodějů, jsou chráněni
i před vzteklinou; jde tu o magickou
ochrannou moc vody.
duněti, za-; dunivý. — Sic. dunat du(d)niei
duněat dundzať dunkotai, pol. dudni(e)c; lit.

dupati
135
duše
dundii dundeti, lot. du(n)dinät, dunět. —
Z vukomalebné.
dupati, dupot, nář. i (chod.) tupat, jinde
dzupat, jo. zupat Krš. — Sic. dupat dupóit
(a pre-dúpiť probořiti; predupóiť promrhati,
asi tancem apod. veselím); dubcit dubasiť
( > post v. dubas tanec) dubancovat dubinkat
dřepčiti, tančiti; ukr. dubaty, sin. dupotati,
dupati, sch. dupiti udeřiti; pol. tupač.
Srov. i deptati. — Z vukomalebné.
durancie -ce f. (mor.): švestky, han.
do-. — Sic. duran(d)zia, pol. durancje. —
Z mad. duránci, popř. něm. nář. durantsch
(Matz.); to obé je ze střlat. düracinus,
totiž z Durazza (= Draöe v Albánii):
η anticipováno. U Rohna cerasa duracina
jsou třešně uherské, chrupavky; přeneseno
tedy na slívy někde v Uhrách.
ďurbat se val.: z nemoci, ze slabosti =
sbírati se, okřávati, vy° sa z trní, z dluhů, ze
-strachu = dostati se, z° sa z nemoci. Věta
u Bartoše že sa's přeca zďurbál = 'zdvihl ses
a jdeš' dovoluje snad připojiti sem i chod.
durba člověk neotesaný, nepodajný. Jinak je
vše nejasné.
durchati: ryžovati zlato, promývati
zlatonosný písek (us. za Jg na Sázavě); slc.(?)
dur chán nářadí k tomu (troky). — Nejasné.
dur kula: krojová sukně tištěná ve Slezsku
(Hořká, Hanyšo vé 45). Z polštiny, tam
z drukówka, drukowanka.
durman: rostlina Datura. — Preslovo
přejetí z ruštiny. Κ durný: její plod „zkormoutí
[ = poblázní] člověka, jakoby ožraly byl"
(Mattioli), „oduruje čili ztřešťuje" (Presl).
durný. Pod toto heslo řadíme slova
významu nyní rozličného, ale původu asi
jednoho. 1° laš. dumy silný, ale přihlouplý, č.
durný bláznivý (us. za Jg. v Praze), sic.
durný hloupý, pošetilý, popudlivý (sem
i zm. durák ,,starý" při domlácení ČL 4.397,
sic. hlupák, též ďuro; č. sic. durák > dudák,
pd. durák karetní hra). 2° sic. durii sa
hněvati se, nadýmati se (jako krocan,) msl. dúřit
sa durditi se, nadúřený nadurděný, las. po-
duřeny, oduřeny rozhněvaný, han. (brn.)
durdivec zlobivec, č. durditi se, rozdurditi
někoho = rozzlobiti. 3° duřeti puchnouti
(na- z-), naduřiti něco = učiniti opuchlým,
val. odúřiťsa (o stěně) vybouliti se; 4° krkon.
durdit se pyšněti se; 5° severoč. (turn.) durditi
se rozsvětlovati se Jg. — Pol. dumy hloupý,
pyšný, durzyc balamutiti, ukr. duryty
blázniti někoho, durity býti poblázněný, durnyj
hloupý, poplašený, r. durii tropiti hlouposti,
zbrkle jednati, dúryj hloupý, durnój ošklivý,
postv. dur bláhovost, sin. dur plachý, duriti
plašiti, sch. duriti se vzkypěti, b. durlja se
zlobiti se, durditi se. — Příbuzno je
nepochybně \at.furo býti jako bez rozumu, šíleti,
řáditi, zuřiti hněvem, bouřiti se (o moři),
zuřiti (o bouři), z *dhuró. Vzhledem k tomu
bude si. duriti faktivum = někoho
zbavovati rozumu, hněvati atd., odtud durbnt,
nově i durěti. Vývoj významu: dělati jako
bez rozumu > hloupý, vztekati se hněvem;
> načepýřiti se při hněvu > nabýti objemu;
čepýřiti se > pyšněti (toto v krkon. a pol·!).
Působil tu i vliv rýmového buriti, viz bouřiti,
a duriti hnáti. Druhé d je snad lomená re-
duplikace. Původ významu 5° je
nejasný. — Jiné je laš. durdit sáti (prs, o děcku):
asi přesmykem z *dudrit < dudlit, viz dudati.
dusati: dupati, hlučně šlapati; za° zadu-
pati, z° zdupati PS; nč. techn. též pěchovati
(pův. nohama, pak „beranem"), stč. dusánie
dupot, postv. dus t/v; horň. dusnovac cupati
nohama. Sem dáme i vč. dusiti trkati (o
rohatém dobytku). — Intensivum (přípona
sa-) k dupati. Meh SPFFBU 1.87. Srov.
ducati.
dusér, tusér (i -z-)-, zpropitné. — Pol. duser.
— Z fr. douceur laskavost.
dusiti: rdousiti; již stč. (tu i dusík
hladomorna); nč. dusík nitrogenium (od Presla),
kalk za něm. Stickstoff; nář. (litom.) du-chlit
-at, han. dochlet tajiti něco (nová, expresivní
přípona -chliti); dusný, dusivý; mor. dusit
jídlo = s chutí a hojně jísti, odtud č. zastar.
pivodus, duspivo piják piva, dusvíno. Nč.
d. maso. — Sic. dusit, dusný, pol. dusié
t/v jako v češtině. Ukr. dusyty, r. dusit, sin.
sch. dusiti s mylným s. — Psi. dusati (pol.
dqsac sie. hněvati se, ukr. dusatysja těžce
oddychovati, zlobiti se), pak -iti: s-ové
intensivum od základu, který je v stč. zadu-
biti přidusiti Čel (spolehlivé?) a dále v něm.
Dampf dusnost, dýchavičnost, dämpfen
dusiti, tutlati, tlumiti (d < *dh, v. Weigand-
Hirt): *dob-sati. Lit. düstü dusaü dústi t/v
bude však přetvořeno z pol. dusic. Ö. dusiti
maso = něm. Fleisch dämpfen.
důstojný, stč. dó°. Od stč. dostáti čeho =
dostačovati k čemu, stačiti, býti s to. Tedy
původně asi = dostatečný k nějakému úkolu
(funkci), plně příslušný, zasloužený (o
odměně), hodný čeho. Obdobná adjektiva jsou
v pol. r. ukr. sch. Viz Zubatý 1.1.105.
duše, stč. -ě; stč. ještě 'dech' i 'duše';
duševní; ale velkodušný je z r. velikodušnyj;
zadusí jmění určené na modlitby za duše
zemřelých, stč. dušník poddaný darovaný
mu onozáduší; dem. stč. dúška (viz i
mateřídouška), dušice, -ička. Stč. rčení nechci
žádného na svou duši bráti Táb (= na svědomí
sobě), beru to ... na mú duši apod., odtud
nč. na mou duši, zeslabované (z bázně před
hříchem) v na mou duch(n)u; říkati na m. d. =
dušovati se, mor. dusit se, sic. dusit (-ať, -ovát)
sa. —Všude jinde (sic. atd.) je duša. — Psi.
duša patří do skupiny slov, ve které je
mj. i dýchati, dechnouti a duch (viz) a dále
lot. dvest dýchati, vzdychati, lit. dvesiú
dvěsti vypustit duši, (o zvířatech) zdechnouti,
dvasia duch, dech, dväsas duch. Baltská
slova ukazují na kořen *dves-, slovanská na

dutati
136
dvůr
*deus-, což se spojuje pomocí předpokládané
base *dheu-es- (= zaniklo-li v ní prvé e,
došlo se ke dves-; jestliže druhé, došlo se
k deus~). Je však možno vystačit i s
prvotním deus- a přijmout dávný přesmyk eu > ue.
Dusá je tedy z o-stupně, z *dous-jä. Název
tento vystihuje onen pojem ,,psychy'4, který
si staří udělali na základe toho zjevu, že
život uniká z těla zároveň s posledním
dechem. Od toho vznikla představa o
„dechové" duši (něm. Hauchseele): ta jim byla
cosi jako bytost podobná dechu, nemající
pevné podoby, sotva viditelná, nehmata-
telná. U starých Řeků duše, ψυχή, byla
dech, který člověka udržuje při životě, to je
její vlastní funkce u Homéra; s myšlením
a cítěním nemá nic společného; po smrti
odchází do podsvětí jakožto stínová bytost
(B. Snell). Naproti tomu jiná představa
o duši (tzv. stínové, Schattenseele) ji viděla
jakožto stínový obraz člověka; ten se může
např. zjeviti spícímu ve snu; spící jej chápe
jako „stínovou duši" zemřelého. Odtud byl
jen krok k tomu, aby tato duše zemřelých
(kteří, jak se věřilo, všelijak ohrožují živého,
zrovna tak jako zlí duchové) byla chápána
jako ,,duch", tj. jako něco podobného oněm
nesčetným nečlověckým duchům,
obklopujícím člověka. (E. Goldmann v Arbeiten
aus d. Inst. f. allg. u. vergl. Sprachwiss.,
Vídeň 1956, 23). Staří Indoevropané
rozlišovali obě představy duše A° sthn. ätum
dech, duše, lat. anima, ř. ψυχή duše, srov.
ψνχω dýchám; 2° „stínová" byla asi heth.
istanza, něm. Ge-ist, viz jistý 2°). Obě
představy se arci lehko zaměňovaly; proto název
ducha u nás není již od ist-, ale od
představy prvého druhu, od deus- (viz duch).
Rozdíl mezi duchem a duší podle staré
víry (de Vries 1.229) byl ten, že ducha
(totiž ducha zemřelých) si představovali jako
cosi „masivnějšího, věcnějšího" nežli duše
(měla při tom úlohu tělesná mrtvola, s níž
je duch zemřelého spojen). (Moravské lidové
názory o duši viz u Bartoše SI.)
dutati, dutnouti: ani nedutal apod. = mlčel,
ani nemukal; spodobou netutali Pekárek 82.
Zadutaný mlčelivý PS. — Ze rčení am dut <
-d, srov. nezkrácené pol. ani dudu ani slychu
ani vidu, zhola nic. — Podobný základ je
v stnord. isl. nor. tauta bručeti, mručeti
(murren, knurren) a v lit. tutúoti kvíkati.
důtka: post v. od dotknouti se, tedy =
dotknutí (káravé); srov. vý-tka.
důtky: karabáč; „starší podoba dudky"
(Šmilauer). Jinak nejasné.
dutý, již stč.; dutina; vč. odtud i sloveso:
kapka kámen dutí Paz. — Sic. dutý, pol.
dety. — Trpné příčestí t-ové od douti, pův.
'nafouknutý = uvnitř prázdný'; srov.
nadutý.
duznit mor.: bíti do zad, na° komu, vy°
koho. — Sin. duzniti dáti ránu, iter. duzati. —
Litevský protějšek je daužiú daužti t/v; rus.
je tuziť, ukr. túzaty, p. tuzac bíti pěstí.
dva, dvě. Psi. stsl. ďbva dbvě (b od
změkčeného v), pol. dwa dwie, sic. r. sch. dva dve:
prvý tvar je mask,. druhý fem. ntr., stejné
rozložení je v baltštině a árštině proti lat.
duo mask. ntr., duae fem. Sklonění duálové
jako v oba. Dva- je prvním členem v dvanáct
dvacet dvamecítma. Odvoz, dvojí, psi. dvojb,
asi podle trojb; dvojice; dále dvojatý dvojaký
dvojník (stč.: obojetník, nyní Doppelgänger),
dvojče (o tom Šmilauer OKP 4.18.3),
rozdvojiti, mor. dvojiťB = pravit ve dvoje Hor. =
vykati; starobylé slovo je subst. sic. dvoje
(= stind. dváya-m t/v), nč. dvé = pár,
dvojice (dví dětí Táb-Sm 285 = sic. dvoje dětí
Kuk). V složeninách dvoj- i dvou-. Sic. osob.
dvaja podle traja proti neosob. dva dve.
Odvoz. sic. ještě dvojnako podle jednako. —
Ide. *d(u)vö, zastoupeno všude: ř. hom. δύω
atd.; tvaru *ďbvě odpovídá véd. duvě. —
Číslovka řadová je od kmene zcela jiného
(viz druhý), tak i v latině (alter). — Slovo
málo průhledné. Nejnovější pokus: de-Hve
„jedna dvojice" („význam 'dva' tkví v druhé
součásti, nikoli v de"); Η je laryngála.
Erhart SPFFBU 14.1965.20.
dvanácterník. Alexandrijský lékař Hero-
filos C. st. před n. 1.) nazval ten orgán
δωδεκαδάκτυλον (tj. „dvanáctiprstník"; něm.
je Zwölffingerdarm); to bylo v raném
středověku přeloženo do latiny jako duodenum, při
čemž medicína už zůstala. (Steudel StG
4.154.)
dveře: stč. dřvi (gen. drví, dat. dřvem, akus.
dřvi, lok. dřvech, inst. dveřmi), kmen na i
v plur.; místo očekávaného *dvři je přesmy-
kem dřvi, ale záhy proniká jerová forma
dveř- u instr. dveřmi, adj. dveřní apod. do
celého sklonění, jež se pak utváří podle
ja-kmenů. Odvozeniny: dvířka, stč. dveřcě;
msl. obrví a odrví (srov. pol. odrzwia t/v)
dveřní zárubeň (*ob-dvbr-hje, přesmyk vr
> rv); dveřej: podle veřej, v. to; dvereň PS
podle vráteň. — Všeslovanské: sic. dveře, pol.
drwi plur. (přesmyk jako v č.), hl. dur je, dl.
drwy, nyní zur ja, ukr. dveri plur., r. dver' sg.
fem., nář. dvéri plur., sin. dúri, stsl. dvbrb sg.
i dvbri plur. — Původně asi plur. (nikoli duál,
i když se skládaly ze dvou částí; srov. vratal)
*d(h)vór-es, gen. *dhur-6m atd., tedy
souhláskový kmen se starožitným ablautem (to
zachováno v ind. dvárah, ak. durah, lat.
forěs. U Slovanů přechod k í-kmenům
způsobil oslabení v základu na ϊ > b (srov. ind.
gir-í-h, lit. giria girě proti si. gor-a hora, les),
dvbr-i. Od slabého stupně dur- je sthn. tuři
(něm. Türe), lit. dúrěs, ř. &ύρα, arm. durU.
dvůr, gen. dvora; stč. dále dvorec, dvoř cek,
nč. dvorec, -ecek; dvorní, -ský; stč. dvořěnín >
ně. dvořan; dvořák, nádvoří, nově č. i sic.
i dvorana (ze sch.; o tom Štěrbová v NŘ
34.176). Vývoj významu: stč. dvór = nádvo-

dybati
137
dynovati
ří, pak i s okolními hospodářskými
budovami, statek, panské sídlo, palác, panská
společnost; k tomu patří stě. dvořiti u dvora žíti,
sloužiti, dvorský zábavný, vtipný, dvorný
hezký, (po)divný, pěkný, mor. nář. a sic.
dvorný hrdý, dvořit si, sic. -r- býti hrdý na
něco. Dvořiti se (dámě) je kalk za faire la cour,
Hof machen, srov. sic. kurizovat. — Pol. hl.
dwór, ukr. dvir, jinde dvoř; obdobné
odvozeniny. — Psi. stsl. dvoř* je příbuzné s lat.
forum dvůr, náměstí, tržiště (je i vulg. forus
mask.!). Původ je málo jasný (srov. Peterson
VJ 1.5.75). U starých Peršanů byl [královský]
dvůr jmenován „dveře" nebo „dveře
královy4' (Christensen, Kulturgesch. d. alten
Orients 259); pod. v Egyptě a Babylonu;
,ai βασιλέως υνραι = královský dvůr, oí επί
υνραις — dvořané. Souvislost pojmů dvůr
a brána je patrná i z het. hila- dvůr a hilam-
mar Torbau. Snad forma dvoř* (o kořenné
a příponové) je výsledek prastarého vlivu
slova *domos > dorn* dům, neboť obě slova
stála vedle sebe jistě velmi často.
dybati: sic. dib(k)aíchoditi po špičkách, laš.
zdyblat nohama = sem tam rychle
pohybovat; laš. zdybnuť se, val. zdymnúťutéci (odtud
je v dýmě utekl, u Frenštátu; podle č. je
v prachu). — Srov. pol. dybac plížiti se,
číhati, nadybac potkati, nachytati někoho,
dymac utíkati, ukr. dybaty cupitati, r. dybať,
br. dybac jíti po špičkách, r. dybitsja stavěti
se na špičky, vzpínati se. — Vývoj významu:
jíti po špičkách, plížiti se, číhati. —
Příbuzenstvo je nejisté.
dýha, dýhovati, Kt 6 ad. „první doklad
1884 u Hermanna" (S.). Pd. dyga dlouhé
a tenké dřevo. — Původ nejasný. Snad z něm.
Dauge, což je sudová „duha" (Fassdaube),
ale cesta a místo, kde se změnil význam, jsou
neznámy.
dýchati, vz-dychati, od-dychovati, postv.
dych, vzdych, oddych; stč. dýchavicě = zádu-
cha, dosud dýchavióný, -čnost; dýchánek, stč.
kámen, okolo něhož se shromaždují hadi
a jejž „nadúvajú" (sic.) (má pak kouzelnou
moc), pak důvěrná přátelská schůzka (v.
NŘ 10.283)-^neprodyšný; vm. dycholit trochu
dýchati. Viz i dychtiti. Od dt>ch- je dechnouti,
postv. dech nádech oddech přídech výdech
vzdech; zdechnouti = vydechnouti naposled,
zcepeněti, zdechlina; a na-dchnouti (odtud
nadšený, -ení; i lidové postv. nádcha >
natká rýma, nachlazení), prodchnouti. Všeslo-
vanské: stsl. vbz-ďbchnqti a dýchati, r. dochnút
a dycháť atd. — Psi. ďbchnqti a dychajq
dýchati; d-bch- z *dus-, to pak je nulovým
stupněm kořene *dves-, viditelného v lot.
dvest býti dýchavičný a lit. dvesiú dvěsti
zdechnouti: dus- je i v lit. dúsauti vzdychati,
dústi dýchati, páchnouti aj. Dýchati je pů
vodně iterativum, utvořené až v slovanštině
Viz i duch a duše.
dychtiti, stč. -ěti, pův. silně dýchati při
nějakém úsilí, neduhu nebo rozčilení; nč.
přeneseno do oblasti jen duševní a zúženo
na usilovnou žádostivost; -teti jako v
chroptěti apod.
dýka: stč. pův. deka, ale -ý- již stč. — Sic.
dýka. Stpol. deka z češtiny. — Ze střhn. degen
meč, to z fr. dague a dále z keltštiny. Mad.
gyík t/v z češtiny.
dým, dýmiti, dýmný; dymník (jč. dymik)
otvor pro kouř, dymnice udírna; stč. dymnatý,
odtud stč. dymnatka nějaké ovoce (hruška?)
asi temné barvy (sem i vsi. dybniěky, di- druh
švestek?); nč. dýmka na tabák. — Všeslo-
vanské: sic. pol. hl. dl. ukr. r. dym, sin.
sch. b. dim. — Psi. stsl. dym* je shodné se
stind. dhumáh a lat. fúmus t/v; délka na u
je asi expresivní (Vendryes ČMF 16.149).
Stejně je tomu u lit. dúmai plur., lot. dumi.
Vše je od kořene, který je v duji douti,
příponou -rao-.
dýmej fem.: napuchlina při zánětu třísel-
ných žláz, stč. dým, obv. plur. dýmy, ntr.
dýmě; -ěj od Veleslavína. — Pol. dymie. gen.
dymienia, hl. dymjo, sch. nář. dimnja gen.
dimanja třísla (slabiny); pol. dymienica, ukr.
dymynycja boule na nich. — Snad původně
dy-m§, gen. dy-men-e. Tomu je blízko lat.
tü-mor nádor; přípony men a mor, které
spolu souvisí, svědčí o starobylosti těch jmen.
I v slovanštině bylo asi t-, jako v latině,
kořen teu~ 'puchnouti', ale proniklo do
něho d od slovesa duju douti. Meh LP
8.65.
dymnivka: rostlina Corydalis. — Výtvor
Preslův podle něm. Erdrauch (něm. Rauch =
dým), to pak je snad zkomolenina za Erd-
raute („polní routa", neboť routu v něčem
připomíná).
dyndati: teteliti se, us. za Jg. v Příbrami;
slez. dyndat klátiti čím (stromem) nebo k. se
(o ovoci na stromě); sic. dyndat dolů viseti.
— Pol. dyndac kolébati se, houpati se (o
něčem zavěšeném), dl. dydotaé teteliti se. —
Stejné nebo podobné útvary vznikly
nezávisle i jinde, viz románská slova pod dand
a dind v REW, např. stfr. dandiner sem tam
pohybovati.
dýně, všeslovanské (sic. dyňa, pol. dynia
atd.). Pův. dyna původu neznámého, asi
, »praevropského''.
dynovati 1° jč. zč. vč.: neustále a naléhavě
žádati, vybízeti, nutiti. — Souvisí patrně
β dunati o něco = žebroniti, plačtivě žádati
(o dětech: o chléb, o hračku) Jgd. Jinak je
vše nejasné.
dynovati 2 °: koledovati s pomlázkou (v
pondělí velikonoční), též binovat. — Souvisí
s pol. dyngus velkonoční pondělí, oblévání
děvčat vodou v ten den, dyngowac 1° najímati
do práce, 2 ° oblévati při dyngusu. — Z něm.
dingen jednati (o smlouvě, nájmu; pův. na
sněmu, na soudě); v pondělí velikonoční lid
obnovoval smlouvy a jednal nové (neboť ty

dynovati
138
facák
svátky měly původně ráz novoroční, za
pohanských dob začínal rok jarem).
dynovati 3° jvč. (B od Zdaru): státi
nečinně. Nejasné.
dýřiti: chod. (vy)dyjřit ze sna = (vy)burco-
vati ze spaní. — Sic. duriť (nevítaně,
předčasně) buditi; hnáti, vyháněti, odháněti;
pohádat, nutit, též durkať budit. R. turíť
vyháněti, odháněti, turnúť vyhnati; postrčiti,
vraziti. — Faktitivum k lit. duriú dúrti
utíkati, jež bude asi príbuzno s dříti 2°
utíkati (viz).
dýza dýzna dyšna dyšák dyksa (toto od
Veleslavína): hubice, nátrubek. — Z něm.
Düse (Κ. Sochor NŘ 39.121).
džbán, stč. óbán; 6b > dzb je spodoba
znělostní. — Sic. džbán, stpol. czban, nyní
dzban; ukr. zban, zban, r. žban, sch. (d)žban.
— Stsl. óbvant. Psi. asi óbbant. Príbuzno
encián: hořec (ojediněle, PS), tak i sic. —
Z něm. Enzian, to pak z lat. gentiäna t/v,
kterýžto název je prý (Plinius 25.71) ze
jména ilyrského krále jménem Gentius.
epes rádes, hovorový útvar běžný asi
1900—1910 ve smyslu 'výborný, dokonalý'.
Původ ukazuje Křenovo epes rares 1.187
(= něm. etwas rares = něco vzácného).
Zná je i Treimer 15 z Brna; bylo totiž i pouhé
epes v kramářském slangu, z něm. argot.
ebbes = etwas, ib. 27.
erár, tak i sic. — Z něm. Ärar, to pak z lat.
aerärium státní pokladna, státní jmění
(útvaru od aes med, bronz, peníze, jmění).
erb, stč. též herb: znak rodový. Je
nepochybně totožné se základem stč. slova erb
potomek, dědic (ze střhn. erbe t/v), ale doba
a způsob přenesení významu nejsou přesně
známy. Erb 'znak' vzešlo nejspíše jako
právnická slangová zkratka (je doložena právě
u stě. právníků středočeské doby) z nějakých
útvarů jako erbovní (= dědický) znak nebo
pod. Nenáležité h (doloženo herb a herbovní)
fába vulg.: hlad. Val. fabiš a č. fabián t/v.
Je též něm. arg. Fabian hlad. — Toto slovo
má Puchmajer Romáňi čib (Praha 1821)
jakožto výraz z české hantýrky (řečizlodějů);
'žízeň' je u něho Sebastián. Obě slova jsou
krycí názvy místo it. fame hlad a sete žízeň;
byla k té funkci zvolena proto, že mají
stejný začátek. Treimer, souhlasí Knobloch
ZfS 7.298.
fabiánská zima: tuhá. Podle svátku sv.
bude ř. ϊβανος t/v; c bude od čbbwb džber.
džber, stč. cber gen. čebra; mor. zber, zbel
(l od kbel). — Sic. (d)žbar, čbara, čebrík, stpol.
džber gen. czebru, hl. cwor, sin. óeber gen.
čebra, sch. čabar gen. cabra, b. cábár čebár
óebur; np. (mazuřením) ceber, odtud ukr.
ceber a r. cebar\ — Psi. asi óbbbrt, shodné
s lit. kibiras vědro. Slovo asi ,,praevropské".
Něm. Zuber (sthn. zwibar) t/v bude
samostatné přejetí z téhož neznámého pramene.
džgať val. sic. msl.: cpáti (na- se najísti se,
mor. též Ógat čagať ťágat ťadžhat. Han. dzgat.
— Príbuzno je dzigat. Stran významu viz
paralelu při pcháti.
džigat mor.: píchati, šťouchati žigať;
zatknouti, zgnouti PS, laš. džgnučpíchnouti,
bodnouti Lp. — Príbuzno s lit. díegti, lot. diegt
t/v. Zesilovací ž jako v bžodat. Viz i
žihadlo.
bude nejspíše od učených právníků, z
myšlenkové kontaminace (způsobené společnou
skupinou er) z lat. hěrěs dědic; h mělo však
úspěch: z č. je sic. erb, ale i pol. herb, z
polštiny pak je r. gerb.
eso, tak i sic. Stč. stpol. es byla jednička na
hrací kostce, ze střhn. esse t/v. Něm. slovo je
nepochybně totožné s fr. as t/v, což pochází
z lat. as mask., toto byla peněžní jednotka
dvanáctkového systému, čtverhranná
bronzová destička bez ražby, s hodnotou
postupem času se zmenšující; e- je z něm. esse
a tam pravidelnou přehláskou ze středolat.
assis (Smilauer). As bylo od hrací kostky
přeneseno do karetní hry již v němčině, kde
došlo až k tomu, že znamená nejvyšší kartu:
něm. argot, je Ess.
ež, stč. interjekce s významem 'hle'; někdy
se jí překládá lat. ecce: ez otec tvój a já ...
hledáchom tebe = ecce pater tuus. Je to
interjekce e, rozšířená o zesilující z(e).
Trávníček NeslV 1.192, tam i další
doklady.
Fabiána B0. I.). (Jinak, ale mylně, Sezima
Z mého života 4.256.) Z. M. Kuděj,
Dobrodružné cestování (Praha 1959) 328, 332, 339,
349n. píše safijánská zima; to vzešlo z
nějakého nedorozumění.
fábor, lidové mor. a sic. Pd. fawor(ek)
stužka. — Z fr. faveur přízeň, pak i stužka (jakou
dámy dávaly rytířům na znamení přízně);
základem je lat. javor přízeň.
facák, dosud u Kyjova: velký nápadný
Ε
F

facalík 139 faleš
prsten, pak prsten vůbec Kol. Okolo 1850
,,nosili takový klustý prstýnky, že jak s ním
nekeho grcl, hned byl hoře nohama" B. —
Od facit, fácnút udeřiti, což je též v sic:
fácať, fackať, facnúť. U Slavkova je to „velký
knoflík" Cr.
facalík nář.: kapesník (dosud krkon. ČL
29.7, Mark v. 81 a las.: Malý), spis. porůznu
facalit facilet fačalit, sté. též facilet, vmor.
ojediněle cafalét Β. ΡΌ1. facolet facilet aj., sin.
facaleg, sch. faculet. Z it. fazzoletto t/v.
facír, kdysi potulný myslivecký mládenec
(chodili jen do mysliven a zámků,
vypomáhali při honech; CL 4.236J, pak každý člověk
bez zaměstnání nebo vyhýbající se práci.
Facír ovát býti bez práce. — Z něm. vazieren,
to z lat. vacäre míti prázden.
facka 1° jen ve rčení klobouk na tři facky
nebo na facku < zmáčknutý ve 3 nebo 1
stranu (kdysi klobouky vojáků, drábů apod.). —
Asi z it. fazza nebo z fr. face ( < lat. faciěs
tvář); přichýleňo tvarem k facka 2°.
facka 2°: políček; expres, faňura -ora -oura
-úr, též fangura B, fanka Rous. Pol. facka,
pd. faniura, — Slovo původně moravské, od
facit udeřiti, sic. facnúť t/v, fácf citosl. značící
úder (viz i facák). Toto facit je asi z han.
ěfacat šlehat, bíti, tlouci (má je Gr), to pak
zase = švácat, švacit, viz švápati. Je však
i něm. (hornosas., bylo i slez.) fauze políček,
rána (z toho hl. fawca Bielfeldt 127), bavor.
fotz(en) t/v; je možné, že jsou z češtiny.
facka 3°: vyl fotka.
facún vacún (fačúnfačín) stč.: asi doplňky
účesu z cizích vlasů nebo pod. Snad ze ^tfr.
faceon, faceun (= nfr. facon). Janko ČMF
7.78.
fáč: obin&dlo, fáóovati, stě. facek tkanice.—
Sic. u Bernoláka fašel, fašlovať; nyní fáč; pol,
facz. Asi ze střhn. fasch t/v.
fádní, slo.fádny: z fr.fade (to z lat. fatidus
nechutný).
fafarovať sa vm.: přetvařovati se, fafara
přetvářka. Nejasné.
fafrat vč.: tlachati, fafra mluvka; val.
faflať SvK. Typické expresivní slovo domácí;
stran / srov. i vč. kafrat t/v. Sem snad patří
i mor. vulg. fafarňa huba, sic. fafa, žena, jež
famfuluje = odmlouvá (srov. papulovatl),
fafurka žena mluvící do cizích, věcí.
fafrněk, též fafrnka: příkolní kroužek.
Nejasné.
fafrnoch stč.: dlouhý rytířský kabátec na-
vlékaný přes brnění, pokrývka^ splývající
s helmy. Z něm. wáfenrok Janko ČMF 7.213.
Toto slovo se zkřížilo s fr. fanfreluche
zbytečná ozdoba šatů, tretka. Posud mor.
fafrnochy pohrdlivě o ženských šatech
zbytečně parádních Β-Fp-Rous-Voz-Kol, sic.
fafrnok třapec, hadr K, též (srov. č. capart
o obem) kousek pole a (žertovně) děcko
S1M-SSJ. V češtině zkříženo s cár, cancour:
ca(m)frnoch9 vč. frncoch (o zbytečných
visících cancourech, o zbytečných slabých
kořenech místo jednoho silného apod.), č. frňous
t/v a vous (od vous pochází i jeho -ous).
Κ frncoch patří též podkrk. vrncochác, jídlo
ze syrových bramborů („chlupaté knedlíky4'),
cit. NŘ 20.247, ÖL 29.10.
fagot, tak i sic, nyní evropské slovo.
Původ prý v it. fagotto otýpka dříví (tj.
žertovný název pro tento dřevěný nástroj, tedy
z muzikantského slangu).
fach, foch lid.: zásuvka, přihrádka. Sic.
zastar. fach. — Z něm. Fach t/v.
facha lid.: práce; fachóit pracovat. ■— Asi
z něm. Facharbeit odborná práce.
fajčák zm.: ohníček na poli (Sova 36).
Κ bušák t/v?
fajfka; z toho mor. sic. fajka, zhruběle faja;
podř. (Hal), han. fajčit kouřit dýmku Gr
(ze sic.?). Sic. fajčiť kouřiti dýmku, fajčiar
kuřák. Pol. fajka. Z něm. Pfeife (Tabak-). —
Z téhož něm. slova je i sic. ukr. fajfa cívka.
fajn neskl. adj.; fajnový; jihomor. a vm.
faň. Sic. fajn, odvoz, fajný, fajnový. Sin. pol.
fajn; pol. též fan. — Z něm. fein jemný.
fajrum, -mt, -nt lid.: konec pracovní doby
SSJÖ. Z něm. Feierabend.
fak mor.: kůň plavé barvy L-Herb., sic.
fako t/v. Z mad. fakó plavý.
fakan fagan č. sic. vulg. hrubě: dítě. — Od
fákat, srov. familiární posránek. Šmilauer.
Ještě jinak Treimer Lingua 9.1960.100:
myslí na lat. vagans, od vagor těkati, toulati
se, pobíhati (nepravděpodobné).
fákat: stč. ufakati se posrati se (strachem)
Sk; nč. vulg. vy flákat se, vyfláknout se,
vyflajznout se PS (zesilovací l, § 9) ,,vysrat se
na něco" (nejhrubší odmítnutí něčeho), han.
flákat na něco t/v Gr, laš. ofajdaj to nech
toho MZ. — Sic. fákať sráti (téžfáka na to —
nemá zájem, nestará se o to) SSJ; pol.
(z laštiny l)fajdač sráti, zasviňovati. — Původ
nejasný. Snad lze vyjíti od han. nakfákat,
okfákat, mylně dekomponováného. Slova
tohoto druhu se přenášejí snadno různými
světoběžníky.
fakule lid.: pochodeň; stč. téžfakle dračky.
Z lat. facula. Ale sic. fakla a (na)fakliť
(oheň) (za)nítiti, pd. fakla je z. něm. Fackel
nebo z mad. fáklya.
falbl n. -le: náběrek šatů. Z něm. Falbel
fem., to z it. nebo fr.falbala (přímo odtud je
pol. falbula falbaka falbana; η disimilací?).
Vlastní původ tohoto evropského slova není
znám.
fale, tak i sic: přehyb, záhyb. Z něm.
Falz t/v.
fa id, již stč.: záhyb na látce; faldovacka
vysoká bota s faldy okolo kotníků. — Sic.
fald ifalda, pol. fald, nl.falda, r. ukr.falda. —
Ze střhn. valde (nyní je Falte).
faleš, stč. mask., pak falše fem.; nč. faleš
fem.; nč. odvozeniny falešný, falšovati. — Sic.
falos, fálošný. Hl. dl. pol. r. ukr. falš. — Ze

falírovat
140
fazary
střhn. valsch (nyní psáno falsch), což je z lat.
falsus falešný, klamný.
falírovat: upadati, býti chybný, chyběti,
překážeti; býti v nepořádku, být vadný Gr;
č. sic. faliment úpadek. Z něm. fallieren,
Falliment, to pak z italštiny.
falous -ek: místo za kamny, peciň; za Jg.
též palous. Nejasné. Souvisí snad s palác 2°?
falut mor.: neupřímný člověk, taškář,
podvodník Gr, pobuda, tulák Β. Ζ něm. (vídeň.)
Fallot PS.
famfulica 1°, u Kyjova a u Slavkova,
chřipka Kol-Voz-Gr. Z něm. Influenza, —
Nejasné je/. 2°: mlezivo (u Sloupu) NŘ 11.71
a/. 3°: kep Jgd.
fanál, tak i sic.: svítilna majáku (přeneseně:
poplašné znamení). Z fr. fanal t/v.
fanda fanoušek-, nadšený přítel nějakého
sportu. Lidová obměna z fanatik. Κ tomu
nově fandit, fandovat, fanouskovat. Podobně
je angl. hovorové fan z fanatik (E. Jahnová
pís., Treimer, Jahrb. d. Vereines f. Gesch.
der Stadt Wien 14.1958.55).
fanfára (takto i sic.) i fanfár. Z fr.
fanfáre.
fanfaron, sic, fanfárón; přejato z franštiny.
Z něho lid. fanfárum i fanfár (-m-). Patrně
původní pojetí 'kdo hlučně předstírá nebo
zveličuje svou statečnost, úspěch apod.'
rozšířeno i na toho, kdo příliš hlučně nebo
nápadně, přespříliš projevuje své nadšení,
náklonnost. Odtud fanfrniti (-ěti) se (afamfrda
potrhlec).
fanka: jedna z kuželek. Pd. fanga.
Nejasné.
fant: zástava, fantovati zábavo váti (něco
na dluh). Pol. r. br. ukr. fant. Ze střhn.
pfant (nyní je PJ'and).vStč. fentovati A432),
nč. fendovati 1487, AČ 15.366 (zabavovati
na příkaz soudu) je z pfänden.
fant, fanta: poblázněný vrtkavec, fantit se
za čím. Z něm. Fant vrtkavý, marnivý
mladík.
fantasie, sic. fantázia. Z významu
smyšlenka, výmysl, nápad je sic. fanta rozmar,
vrtoch, fantovať žertovati. Z významu
horečné blouznění je č. lid. fantas blouznění.
fara,farář, již stč. Tak i sic. pol. hl. dl. sin.,
z pol. je br. ukr. — Ze střhn. pharre (nyní je
Pfarre), pharräre; něm. slovo je z lat. pa-
rochia.
fárat, sic. 4: sjížděti do dolu. — Z něm.
fahren jeti, jehož se běžně užívalo v témž
významu již v německé hornické mluvě.
Blanár HL.
farkaš strč. z Veleslavína: podocasní řemen
v koňském postroji. — Z mad. (tak správně
Jg: fark = ocas): mad. farkvas t/v. Sulán
PIDebr 39.13.
farlej stč.: druh jablek. Nejasné.
farma, evropské slovo. Z angl. farm.
fasáda, tak i sic; z fr. facade. — Ale vulg.
fačáda faéár(n)a t/v je z ital. facciata (vulg.
druhý význam obličej je asi z ital., vlivem
it. faccia obličej).
faska han.: plechová nádoba na sádlo. —
Z něm. Fass KpU.
fasovati 1°: bráti příděl: z něm. fassen;
vyfasovati, vyfásnouti PS; 2°: lemovati:
z něm. (ein-)fassen.
fastrk mor.: u krejčích zatímní velký steh
pro první sestavení šatů ze střihů, us. za
Jgd; han. u Kolk-KpU; vm. po-fastrkovat
Hor-Lp, val. pastrk = 1° fastrk, 2° špatné
pole na kopci B. Pol. fastryga, fastrygowač,
dříve i -rzy-. — V něm. nářečích je Vasteck-
nadel (= Vorstecknadel, špendlík na toto
zatímní stehování), citované v ZfPhon
10.1957.34; naše slovo je asi z podobného
tvaru, v němž ale r ještě bylo, jenže
přesunuté do druhé slabiky. (Starší, mylné
výklady v ES}.)
fasuněk: žebřiny, korba, bednění (s
otvíracími boky) pro nákladový vůz; vůz s
takovými malými žebřinami. ,,Doloženo od
1498 (Kol), 1509 AČ 13.207." S. — Pd. vasqk
Pawl. — Asi z něm. (Ein)fassung, čímž se
myslila korba „zafasovaná" na vozní plošinu
nebo ji „lemující" (srov. fasovati).
fašang -nk -nek -nek msl.: ostatky, končiny
(poslední 2 dny v masopustě); sic. fašiang
masopust, fašangovat. — Že střhn. (bav.-rak.)
vaschanc (nyní je Fasching) t/v, což se
vykládá jako „Ausschank des Fastentrunks".
fašina: svazek proutí k upevňování hatě
apod. (Rohn aj., dosud Voz), tak i pol. r.
ukr. sch.: za Jg též jakýsi výplňkový
polštářek do boty. — Z něm. Faschine svazek
proutí, což je z it.fascina t/v, to pak z latiny.
fašírovat, fašírka, obdobně sic. — Z něm.
faschieren sekat maso (Šm.), to pak z fr.
farcir nadívati, farce nádivka ze sekaného
masa (odtud i pol. farsz t/v) [ < lat. farcire],
snad přes něm. farcieren (Slawski).
fátěl, sic. fátel (dříve psáno i fáťol, fáťal):
závoj. Z mad. fátyol t/v.
fatit se, dosud mor.: lichotiti se; č. na fotku
(-ky) žíti = příživnicky, zadarmo, fatkář po-
chlebník, příživník, darmochleb. Sic. fatinka
pochlebování, (za)fatin(k)ovať sa (za)lichotit
se. — Snad z polštiny; tam je fatygant muž
předcházející si nějakou ženu.
fatka č. sic: nepatrná věc, maličkost;
koupiti za fotku = nadmíru lacino, nyní mylně
za facku, ba i za pohlavek B-Hr; fatkovat
práci Β-Kol = odbývat ledabyle (pův.: místo
pořádného výkonu dělat jen podružné věci),
č. fackovat práci, živobytí, zpohlavkovat B. —
Fatka bude asi zkrácením z talafatka (tak
dosud sic. s Ϊ: tretka, maličkost); pol. je
fatalach hadřík, maličkost (přichýleno k lach
hadr?), tak i ukr. Další původ nejasný; snad
se vyšlo z šarapatka.
fazary, fází-, fazary sazenice vinné 1596
z lounské smolné knihy (Sm 271); msl.
erteple majú moc fázá B, fázíja sa „dostávají

fazole
141
fiakr
frňousy", zafázily sa Mal (ale i: svázovaťeue
Mal); stromek bez fází („kořínků") se neujme
B. — Z něm. Fasern vlákna, chmýří (Bartoš,
Jílek).
fazole: z něm. Fasole. Sic. jazula a č. lid.
fazule, podobně jako b. fasul a sch. fasulj,
z jihu (poslední pramen: ř. φασούλι). Ö. lid.
fizule je z rak.-něm. Fisole. Sic. nář.(?)
pasula ze sch. pasulj. — První východisko
všeho je ř. φάση?,ος, odtud i lat. phaseolus.
fazóna, tak i sic. — Evropské slovo, z fr.
facon.
fedro msl.: dlouhý střapec (odznak stárka),
ozdoba na klobouku, kytice Β-Kol; sic.
jakási ozdoba (hedvábný šátek na hůlce).
Z něm. Feder péro?
fedro váti: podporovati, fedrunk, již stč.
Yc.fedrovat se rychle dělati, pospíšit si Pt. —
Z něm. staršího födern (nyní fordem) t/v,
Förderung. — Jiné /. viz pod fretovati.
felík stč.: stužka na přilbici, přívěsek při
pokrývce hlavy vůbec, pak i jistá kostelní
rouška Gb-Táb. Odtud stpol. faflik t/v. Ze
střhn. vechil (nhn. Fächel) Gb.
fechtovati: tovaryši na vandru prosili
všude, kam přišli, mistry svého řemesla o
příspěvek na cestu, pak i kněze, obchodníky;/,
je tedy o něco málo lepší než žebrati; jíti
fechtem = tímto způsobem vandrovati. —
Z něm. fechten t/v. Ten se vyvinul z
původního významu bojovati prý tak, že tovaryši
putovali takto na jakési zápasy pro ně v
jistých městech pořádané. Jsou i jiné výklady
(Storfer 120).
fejfara, han. féfara: píšťala; féfarka femfera
fifarka frkačka z brku, stébla, dutého stvolu.
Sic. fafara fanfura trouba, fafarka poštovní
trubka. Stč. famferovati troubiti. — Bud ze
stněm. pfifara nebo z it. pifara píšťala.
felba: druh plyše; tak i sic. Pol. felpa. —
Obé z it. felpa, naše b snad vlivem něm.
Felber.
felčar, sic. -iar. Z něm. Feldscher, to pak
z Feldscherer vojenský („polní") chirurg (od
scheren řezati).
feluka: druh lodice. Z něm. Feluke nebo
z fr. félouque.
féma: v Německu kdysi tajný lidový soud.
Z něm. Fe(h)me, neznámého původu.
fena, doloženo od 1644 (Kocmánek 4.190
píše: abych měl takovou ženu, bylo by lip
nežli fenu) (Šm.); mor. znamená i brzdicí
špalek B-Kol-Rs (pod. jako čuba, sviňa a fr.
chien). — Z franc. nář./enne t/v nebo z něm.
fenn, což je z lat. fěmina (= žena) ve
významu samice. Κ nám přišlo asi skrze
lovecké společnosti šlechtické. Viz diskusi
u Vážného Čak 265.
fenedyk, obyč. v přirovnání střílet, mlátit
jak do f-u = prudce, hodně. Vyšlo z řeči
vojáků v bývalé rakouské říši, vztahovalo se
na dobývání Benátek (něm. Venedig).
Přenáší se i k jiným slovesům: cpe jak dof. SvB.
fenek, jistá šelma; tak i sic. — Z vědeckého
jména Fennecus.
fenykl, sic. fenikel. Z lat. foeniculum t/v.
ferie: prázdniny; feriální; stč. feřie. Sic.
férie,feriálny. — Z lat. feriae, feriälis.
ferina: šibal, taškář, čtverák Jg-PS-SSJČ:
nebojácný (vč., o chlapcích; např. iron.: to jsi
pěkný ferina!); mor. ferka: lehkomyslný
člověk Kol; sic. ferina huncút (zlý!). — Původ
i vývoj významu nejasný. Z latiny (ferinus
= zvířecí, divoký)?
ferman; tak i sic: úřední výnos (peior.).
Z osmanštiny.
fermež, již stč., fermižovati. Sic. nyní (z č.)
fermež. Přes bavor. vernes (Šm.) (nyní je
Firnis) z fr. vernis, to pak z *veronice =
Berenike, jména města v Kyrenaice, odkud
byl v pozdním starověku jakýsi lak vyvážen.
Lid. fernajs, vm. firnajs, sic. lid. firnajz
z něm. Firneis.
ferštat: vzácný druh tkaniny A6. stol.).
Podle Brandla ze stněm. vor stát.
fěrtuch: zástěra; doloženo od stř. doby
(Velesl., Táb); tak je chod. jč. vč. (fěrtoušek
Kotík 9), ale fěrtoch (fer- sfér- sver-) u
Litomyšle. Mot. fěrtoch B; u K.y]Ova, fěrtúěek t/v,
ale fěrtoch = jistá sváteční sukně nebo
spodnička. — Sic. fertucha, fěrtoch; vsi. fartuch
z pol. Pol. fartuch ( > ukr. fartuch a r.fártuk),
sch. fertuh. — Z jihoněm. (st.) vortuch, nyní
Fürtuch zástěra.
ferule: prut (zvláště na trestání dětí ve
škole), hůl, především odznaková, zdobená
(rychtářská, vojensko-kapelnická), sic. ferula
prut školní (a meton.: přísná výchova). Mor.
přesunuto na stárkovské odznaky lopatku
Kol, kytici Kol-Hor, ba dokonce na stuhu Z.
Han. lidově fagola prut. Pol. ferula metla,
disciplina. — Přímo z latiny (skrze „rechtory"
škol, kteří rádi užívali latinských slov),
z ferula prut. (Z téhož pramene, ale jinou
cestou, je i berla.)
fest, vč. též fext, fajks (toto změtením
s něm. Feix, Fex potrhlý): člověk domněle
nezranitelný (zvi. střelnou zbraní); jeho tělo
po smrti nezetlí. — Z něm. fest < kugelfest =
pevný (odolný) proti kulkám. (O tom Hodu-
ra NŘ 25.125.)
feš, odtud fešný, fešák, fesanda. Vše to je
nyní i sic. — Z něm. fesch, Feschak, jež
vzniklo asi před 150 lety ve Vídni zkrácením
z angl. fashionable.
fí, citoslovce ošklivosti, tfí. Tak i sic. pol.
rus. Ze zvuku provázejícího energické
odplivnutí, jakým se kdysi chránili před účinky
čar, uřknutí, zlých duchů, leknutí.
fiakr, sic. flaker, nyní evropské slovo, z fr.
fiacre: podle nájemných vozů, jež v 17. stol.
měly v Paříži stanoviště u „Hotel St. Fiacre"
(svatého Fiakra). Κ nám přišlo asi z Vídně,
tam vznikl i přenesený význam fiakr = kočí
fiakru. „V Praze zavedeno 1786 (obecní
vozové, jinak Fiakrové)lí Šm.

fiala 142 fík
fiala, odvoz, fialový. Již stě. je fi(j)ola
fi(j)ala fijela ze střlat. fiola, což je, německou
výslovností, z lat. viola. Sic. fiala, fialka.
Ale č. knižní violka je znovu přichýleno
k latině. Tvary s -a- (též hl. dl. fijala,
p. fijalka) jsou ze střhn. vlál. — Tzv. letní
fiala je rostlina docela jiná, ale má violkovou
vůni.
fiala, tak i sic: z něm. Fiale, to prý
z řečtiny.
fici fam.: zástupce nějakého nižšího
zaměstnance obchodního, hotelového apod.,
odtud ficek příručí, ficka pomocnice
(kuchařky, sklepnice apod.). — Z něm. Vice-
(ve Vicepräsident místopředseda ap.), to
z lat. vice + gen. = na místě někoho.
fiele jmor.: krajky na koncích ženských
šatek; o nich Podl. 85. — Asi z něm. zdrobně-
liny od Fitze 'pásemko z jistého počtu pří-
zových nití'.
fičeti, sic. ficat. Zvukomalebné: z fi
malujícího svist větru; příponové c je z k (+ ěti).
fičifajl, -fdl: u Poličky prý „dřevěný šíp
bičíkem vyhazovaný" Kt 6, Kt 7,
znetvořeno v piěumpajdum ib. — Z něm. Fitsche-
pfeil kuše.
fidibus: papírový smotek k podpalování
dýmky nebo svíček SSJÖ; laš. filipus louč
Šr. Slč. fidibus SSJ. — Z něm. Fidibus.
fidlati fidlovati, dělati fidli fidli: neuměle
hráti na housle; sic. fidlik(ov)at (ik podle pid-
likovať, v. níže). Z něm. fiedeln, což je od
Fiedel (starší hudební nástroj smyčcový).
Sem náleží i fidlati řezati neuměle, pižlati (od
pohybů jako při hře na housle); zde se
připojil domácí (z píliti, v. pila) prvek, vězící též
v sic. pidlikovat, midlikovať pižlati, r. pilikat
neuměle hráti. — Přenesený význam:
fidlovati hladiti kůži hladítkem = fidlátkem, fiď
lovackou (ševc. termíny); odtud fidlátka —
ševcovské náčiní ČL 29.7 a žertem nářadí
vůbec. Bývala (nyní se obnovuje) i
ševcovská slavnost v Nuslích, při níž nesli v
průvodu na bidle uvázanou „pěkně s pentlemi,
s kopytem, s knejpem atd. divně
okrášlenou fidlovačku" (J. z Bratříc 1838, viz
VKČSN 1895), odtud její jméno.
fidrla laš.: pyšná, domýšlivá žena MZ. —
Nejasné.
fifák = kdo mluví nosem KtD (a han.
fifák, fimfák KpU, zsl. fafák velký nos).
Ten způsob mluvy dělá dojem, že v něm
je časté/. Srov. zde fufňat, pd. fifrac mluviti
si pod nos a pd. fqfak mluvící nosem.
fifat mor.: hýřiti, profífat, proféfnót grunt.
Nejasné.
fifať laš.: pískati, han. fifolet pískati,
zpívati: Podobné je hl. fifolic pískati (zvi.
o špačcích), což Bielfeldt 129 má (asi
neprávem) za přejaté ze střhn. phlfeln pískati.
Vše to jsou asi útvary samostatné,
zvukomalebné.
fiflena fifidlo fifadlo fifinda, mor. féfra, sic.
fifl(en)a: fintivá žena; sic. ftflit, -lovat fintiti,
stč. fiflovný strojný. Snad je výchozí fifiiti,
fifl&oati prostě jen expresivní obměna stč.
slova fiklovati strojiti (fiklovný vystrojený
Jg). Naproti tomu Janko ΜΝΗΜΑ 15 je
spojuje s fígl.
fifrač laš.: 1° babrati se v jídle, 2° kazit
něco nedbalou prací, 3° špiniti Šr; val.
fifrať =1° Kš. — TJtvar podobně stavený
jako piplati 1 ° a 2°, snad dokonce expresivní
obměna toho slovesa.
fígl: lest, úskók, trik;figlář B. — Sic. fígel,
figliar, figlovať, pol. figiel, figlowac > ukr.
figel, fýgel a r. figlja. — Výklady se různí.
Převládl nyní starý Miklosichův, podrobně
propracovaný od Jos. Jánka ΜΝΗΜΑ 5η.
Podle něho východiskem je lat. vigiliae noční
bdění, pak noční průvody nebo pohanská
shromáždění kultová, jež zprvu převzata
církví byla měněna v křesťanská, ale pak
zakazována, neboť se v nich po středověkém
způsobu příliš uplatňoval živel rozpustilosti,
zábavy, žertů a šprýmů všeho druhu. Přes
němčinu dospělo slovo do Polska, odtud se
šířilo na různé strany. V dluž. jsou figl(ij)e
dosud zpěvy choralistů při pohřbu. Jiná
domněnka, mnohem pravděpodobnější,
vychází (Brückner) z figurovati = dělati figury,
totiž falešné, (výmysly) (stran l srov.
i it.-rom. figulare ML); pak z toho postv. fígl.
(Jiným vývojem *figlovati > stč. fiklovati >
fiflovati vystrojovati. Stran obojího významu
srov. strojiti někoho a sic. strojit, vystrájat
zarty.) Hodno pozoru je i han. rčení (ít na
koho) sflignó, od fligna vychytralost (o něm,
asi mylně, Treimer 30). Jiná domněnka:
figliar z něm. Vogler, toto od vögeln souložiti,
neboť slova pro ten pojem (t/v má prý
pol. figlowac) dostávají i význam klamati.
Pak z figliar zpětným postupem vzniklo fígl.
(Leo Spitzer ve sb. For Roman Jakobson
503.)
fijonj^í j)ón lid. (Jgd a n.): parádník, švihák,
fešák SSJÖ. — Nejasné (svou domněnku
z 1. vyd. odvolávám). J. Knobloch ZfS 7.298
myslí na fr. vulg. fion, označení dokonalosti
(il a le fion = umí se chovat, donner le fion
a un ouvrage = přiložit „poslední ruku"
na dílo, il rCy manque qu* un petit coup
de fion = nechybí téměř nic k dokonalosti).
Podle SSJÖ je fijón ze španělštiny; totiž
(dodává Šmilauer) ze šp.fijo > hijo synáček
(projev něžnosti).
fík; sic. pol. hl. dl. r. sin. figa. — Tvary
na -a jsou ze střhn. vige, to z it. nář. figa,
kdežto č. fík je učené přejetí z lat. ficus. —
Totéž slovo znamenalo již v latině jistý
potupný posunek (viz cíb), i ten význam byl
přejat do stě. (viz u Gb citát z Dalimila)
a sic; (z toho dalším vývojem) dáti fík = nic
(Vydra = jč.), mor. nedostál ani fícek,
dělám si z toho fík, to je mi fík (lhostejné),
v Ö. konečně to je mně fuk. Označení „fík"

fikat 143 . flákati
bylo totiž z rostlinného plodu pro věcnou
podobnost přeneseno na jistý neduh
(výrůstek nebo nádor, kondylom), vyskytující
se většinou na dolních částech trupu (nej-
častěji v řiti, pak i v okolí pohlavních
orgánů nebo na nich), v starých dobách
dosti hojný (stř.-fr. fi, fil, mal saint Fiacre;
patronem pro jeho léčbu byl tento sv. Fiacre,
asi pro podobnost slov figue > fic a Fiacre);
o tom podrobně E. Kraemer, Les maladies
désignées par le nom ďun saint, Helsinki
1949, 27n. Smysl toho „potupného" gesta
lze chápat různě. Někteří míní, že bylo
apotropajní (ochranné, odvratné proti zlým
démonům), jako např. vystrčení holé zadnice;
ale tomu odporuje ona potupnost. Spíše
to byl veřejný výsměch druhému, že asi má
tuto potupnou (pohlavní) nemoc; je možné
hledat i jiné důvody.
fikat; ob. ufiknout uříznouti; han. fikat
házeti nohou (o koni nebo krávě) SvB. —
Nejasné.
filec: tlumok, vak (na záda), stč. filec
(doložen u Wintra, Praž. obr. 113, k r. 1608; Š.),
filcek. — Z něm. Felleisen t/v, vlastně ze
staršího fellis, velis, což je z fr. valise.
filek, pamfil: svršek v kartách. „Zkráceno
z pamfilek (k pol. pamfil), a, to podle postavy
z komedie Pamphilus." Šmilauer.
filip ve rčení míti f-α: z příběhu (Skutky
apošt., kap. 8) o setkání Filipa „Evangelisty"
s mouřenínem (tomu F. vysvětlí text proroka
Isaiáše). NĚ, 17. 222, 255; 18.30. „Začátek fi-
charakterisuje člověka chytrého,
prohnaného: fikanec, fikulka, filuta, fintář, figlář,
fištrón, fiskus, filek, filištín, fijón — s četnými
vedlejšími podobami. To všechno jsou lidé,
kteří mají filipa, fiňáry, fištrón neboli fifi.
U některých slov, filuty, fintáře, fikance,
fištronu, je význam mazanosti původní;
u ostatních se vyvinul jen proto, že na
začátku mají^ř-." (Šmilauer NŘ 29.8.)
filuta i filut. Pol. br. filut. Z fr. filou
prohnaný zloděj (to proniklo i do němčiny).
fimfas mor.: velká opálka B, finfas Jg. —
Sic. filfas proutěný oválný košík, opálka
SSJ. — Málo jasné, neboť něm. Füllfaß je
nálevka, hubatka.
fimol: ostrý hornický klín železný. Z něm.
Fimmel.
finda: viz vindra.
finesa: zchytralost. Z fr. /messe, možná
i přes němčinu. Plur. finesy chytré nápady,
z toho lid. fiňáry.
finta, tak i sic. Spolu s něm. Finte z ital.
finta t/v (ze šermu).
firlefanc firlipanc: titěrka; firlefantlca ko-
ketka, sic. firka parádnice. Z něm.
Firlefanz.
firma: v ital., špan. a portug. pův. =
podpis, totiž závazný podpis (od lat. firmus jistý,
pevný); firmant = kdo za firmu podpisuje.
Z toho další vývoj v Anglii, Holandsku
a Německu:/. = jméno obchodního závodu,
konečně obchodní závod sám. V č. od 1836,
ale hojnější doklady teprve od 1845 (K.
Havlíček). (Podle Šmilauera OKP 2.10.)
firmament stč. sic: obloha. Tak i něm.
Z lat. firmämentum t/v.
fiskál, úředník zastupující fiskus (státní
ppkladnu) před soudem; sic. fiskál advokát.
Z lat. fiscális.
fistule, sic. fistula: 1° druh zpěvného hlasu,
2° pištěl (trubicovitý vřed, výtok hnisu).
Obé z lat. fistula 1° píštala, 2° pištěl (pův.
význam u obou: trubička, roura).
fiskus 1°, zastar.: chirurg. Z lat. physicus
(= vl.: přírodovědec) (srov. dosud městský
fysik, městský úřední lékař).
fiskus 2°, tak i sic; vč. fiškulint, fiškulant:
chytrák. Asi z románštiny; srov. stit. fisicare
zchytrale mluviti ( < *sophisticäre); přímý
pramen však není znám, ani okolnosti
přejetí.
fišpan ~nka: kostice; odtud pražské fišpan-
ka šatlava (ve Václavské ulici); v té původně
byla kdysi „továrna na zpracování kostice",
jak svědčí Neruda. Pol. fiszbin. — Z něm.
Fischbein velrybí kostice.
fištrón 1°, tak i sic: rybí tuk. Z něm.
Fischtran t/v.
fištrón 2° lid.: chytrost, důvtip; han.
fištrhón. Sic fistron. — Je to, žertovným
přikloněním k fištrón 1°, znetvořené něm.
Verstand 'rozum'. Treimer 58.
fízl (kdysi) lid.: tajný policista SSJČ. —
Z něm. arg. Fiesel mladík, muž, posel,
dozorce, klíčník, policejní sluha; Lamfisel
četní k.
fládr, již stč. Sic fláder, pol. flader. Ze
střhn. vlader (nyní Flader).
flagáč han.: čepice KpÚ. Nejasné.
fláchotina: maso bez tuku (libové) nebo
bez chuti Rosa-K, nyní fiákot(in)a maso
(hanlivě, o špatném), arg. flána. — Slovo
argotové. Puchmajer má flákota, fláza maso,
flákotář řezník. Je to „kakofemismus",
z něm. Flaksn 'šlacha, Flechse', jež proniklo
do č. jako flaksa. J. Knobloch ZfS 7.299.
U Jg je maso samá šlachotina. Kdyby to byl
původ, pak o fjch viz šlacha.
f laj da: špatný kabát ženský Jgd, (haní.
vč.) ženská sukně. — Z něm. zdrobněliny od
Pfeid kazajka, košile; Z je předjato k začátku
slova.
flák, nář. i flag flagan flác: velký, pořádný
kus (chleba, masa, pole, cesty); šláchot
(země) Kol. Z něm. Flanken mask. t/v.
flák mor.: zástěra Jg-B. Snad nějakým
žertem zflag(a) vlajka < něm. Flagge vlajka.
Jinak bylo to něm. slovo přejímáno k
Slovanům beze změny významu: pol. ukr. flaga,
r. ukr. b. flag.
flákati, mor. flágat, lid.: šlehati (prutem,
metlou), vč. jč. flákaný mazaný, prohnaný,
vychytralý, srov. nedal si darmo prdel mrskat

flamendr
144
fofr
Jg 3.452. (Ale flákati káleti je jiné: patří
kfákatil) ~Postv.flák úder. — Sem ifleknouti,
fleéiti (msl. flaciť) flinknouti flingnouti, val.
flinéit, sic. floóiť šlehnouti, flingnúť, flinknúť
udeřiti. Val. sic. oflinka oftanec (PS hoflanec)
facka, oflinkovať~B, vyoflancovaťΚ zfackovati.
Val. flekúňať hubou mleti, láteřiti Β (pův.
asi: pleskati), laš. flekať odmlouvati Z. —
Zvukomalebné. Nejblíže mu je lit. plákti
bíti, šlehati. Κ flink- se hlásí něm. hornosas.
flinken t/v a flink facka.
flamendr, z toho fláma, flámovati; od
slovesa je post v. flám. — Z něm. Flamänder
příslušník národa Vlámů (v Belgii). Mělo se
za to, že ten název mínil vlámské kupce;
jiný názor, že vlámské žoldnéře, viz ES^
Nejnověji E. Krag ScSl 6.1960.19n. soudí,
že /. označovalo cikána. Totiž ve Španělsku
cikáni se patrně sami označovali — podle
zemí, odkud přišli — jako „Němci" nebo
„Vlámové", podobně jako jinde jako ,,Esvp-
ťané". — Z č. je nyní sic. flamender, flámo -
vat, flám.
flanc vulg., z toho -ista, -major. Z češtiny
je sic. flanc paráda, přepych. — „Z rak.-něm.
pflonz klamné předstírání (Grimm 7.1710)
[také Wolf zná Pflanz podvod, lež], je i mad.
flanc, flancol." (Srn.)
flanel; tak i sic: druh tkaniny. Z angl.
flannel. Odtud i něm. Flanell.
flanerka han. (zast.): druh kabátu (v
kroji), zsl. flanier kamizola Κ. ,,Ζ mad. flanér,
to pak z něm. Flanell." Šm.
flangírovat se, u Kyjova a Slavkova:
toulati se. Z něm. flankieren t/v.
flaše -ška, již stč. (odvoz. stč. flasnér);
zhruběle č. fla-nda (nová přípona), z toho
flandera > fládéra. — Sic. flaša, pol. flasza
atd. — Ze stněm. vlasche (nyní Flasche).
flatorna stč., jediný doklad v olom. bibli,
rkp.z 1417: „nějaký foukací nástroj hudební"
Gb, za lat. tibiae. — Při isolovanosti toho
slova je nesnadné tvrdit něco určitého.
Nejde-li o tvar porušený písařem, soudí
(pís.) skladatel Jan Rychlík vzhledem
k -orná, že snad jde o lesní roh, ovšem nikoli
jako nástroj hudební (ten k nám dovezl
F. A. Sporck až po r. 1680), ale jen nástroj
na vy luzo vání signálů, Tedy z n. Waldhorn?
flaus -š, sic. flaue: druh tkaniny. Z něm.
Flaus.
flauzy č. sic. (lid.): „ceremonie", chlubné
chování, obřadné (ale zbytečné) okolky při
nějakém jednání, na oko dělané drahoty; sic.
flauzna žena dělající fl. Z něm. Flausen
plur.
flec: sloj (uhlí nebo rudy). Z něm. Flöz.
flek, sic. flak 1 °: kousek (země, pole); 2° sic.
flaky: zvířecí droby (drštky); 3°: skvrna.
Z něm. Fleck, to má všecky 3 významy (č. 2
je zkrácením z Kuttelfleck = kousky
vnitřností).
fléta -tna, stč. floitna (NŘ 26.180); z něm.
I Flöte. — Ale ě. fam. a sic. flauta je z ital.
flauta.
flinkat se: vésti povalečný život. Z něm.:
je švýc. flinkd t/v (o něm Schwyzer KZ
61.244). Postv. čes. flink darmošlap. Vlivem
dvojice jiného původu (zvukomal. flákati
šlehati a flinknouti udeřiti) bylo i zde při-
tvořeno flákat se & flákač. (Ale flonk je z něm.
Flonk lump. Šm.) Sic. nové flákať sa je
z češtiny.
flint: křesací kámen, z hol. vlint. Flintové
sklo — křemenné. Odtud i flinta puška
z něm. Flinte < Flintbüchse.
flinta: puška; tak i sic. hl. dl. p. — Z něm.
Flinte.
flisna: obkládací dlaždička. Z něm. Fliese.
flitr sic. fliter: cetka, blyskotka. Z něm.
Flitter.
flok 1°, již stč.: výčesky z vlny. Ze střhn.
vlock (nyní Flocke); viz i vločka.
flok 2°: dřevěný hřebíček do bot. Z něm.
Pflock.
flór 1°: býti ve f-u = v rozkvětu, v slávě,
v módě. Z lat. in flöre ve květu. — Od téhož
základu je i č. a sic. flóra květena (odb.
termín botanický).
flór 2°: druh tkaniny (od Rohna). Z něm.
Flor t/v, což je z fr. velours.
floutek 1°; stč. flútek měděná mince (kolem
r. 1421;); nč. -ou- nepatrný peníz; z toho
lidové nemít anifloka, anifuka = ani haléře.
Původ nejasný.
floutek 2°: hejsek, flutek Jgd. Původ
nejasný. Podle Jgd je to od něm. flott (/. leben
hýřiti).
flundra 1 °: ryba platejs. Pol. flqdra. Z něm.
Flunder (fem.) t/v.
flundra 2°: běhna, coura. Pol. flura, flora,
pd. flqdra. Ze slovesa je pd. flqdraé si$, odtud
laš. uflundrany urousaný od bláta (Malý).
Ojediněle i č. flundra = cár. Toto je asi
výchozí význam celé skupinky (sem patří
i něm. nář. Flunder, Flander cár, což
Slawski odvozuje ze jména Flanderska,
neboť i č. flandra je žena přišedší odtamtud).
Pak název ženy ťianderské přenesen na ženu
nedbale oděnou, nepořádnou, a konečně
vytvořeno sloveso. „Bavor, je Flandeři,
lehkomyslné děvče". (Š.)
flus 1° stč.: výtok chorobných výměšků
(např. šlemů, hnisu) z těla při jistých nemo-
cech; nč. vulg.: hlen, chrchel. Z něm. Fluß,
to z lat. fluxus tok.
flus 2°, stč. jakási hra v karty (snad
podobná ferblu nebo s ním totožná). Původ
nejistý; vykládá se z něm. Fluß, lat. fluxus
tok, totiž jako tok karet stejné barvy.
fňukati, sic. -ť; mor. též fňákat (ufňákaný
KtD), zpravidla fňágat. Expresivní slovo
(vyznačeno měkkostí ň a záměnou g za k);
původ zvukomalebný týž jako u fikať.
fofr nář.: stroj na vyfukování plev z obilí
(přenes.: čilé pobíhání při poplachu: to byl

foch
145
frajmark
fofr I; pd. miecfefra míti strach). Vč. (u Mile-
tína) jojrník divoce pobíhající dítě; jojrovat
(obilí) čistiti fofrem, přenes. /. se chumelit se
Pt.— Zfofrovati < něm. fachem přikloněním
k staršímu fofr vějíř z Fächer (obě věci,
vějíř i onen stroj, slouží k „hýbání
vzduchem").
foch stč.: zdání, falešný, líčený stav,
přetvářka, lest, pod fochem = pod falešnou
záminkou, na foch „na oko". Stpol. fochy
grimasy, vrtochy, fígle. — Asi zkrácenina
z fortel (Brückner; jinak Ryšánek NŘ 35.14;
Linde a Sřawski upozorňují na něm. dial.
Faxen machen = fochy dělat). Jiné je foch
přihrádka, viz fach.
fojt (zast.): rychtář ^stč. doklady od 1427.
Šm.); na Valašsku kdysi privilegovaný svo-
bodník, zámožnější než „straňák" (v. Bartoš
414). — Sic. fojt představený obce,
rychtář. — Z něm. Vogt rychtář.
folk stč.: shovění, povolení, folkovati. Pol.
folgowac ulehčiti, folga úleva, páka (odtud
asi laš. sic. folga úvinek B-MS1-SSJ, pův.
snad hůl ulehčující nesení břemena nebo
pod.). Z něm. folgen poslouchati, pak hověti
něčemu.
folklór, tak i sic. Z angl. folk-lore = nauka
o lidu, národopis. Nyní se /. užívá podle
rus. vzoru jen ve významu 'lidová (ústní)
slovesnosť. Logicky chybný je název jolklo-
ristika = národopis (káral jej Jiří
Polívka).
folvark stč. (AČ 23.126), slez. a sic. (ná
severu): dvorec; vm. i polvark B, sic. i chol-
vark K. Vše z pol. folwark (odtud i τ. folvark).
Bylo i stč. forberk alodium, svobodný statek
před branami městskými. — Pol. i čes. z něm.
vorwérc dvůr před městem, předměstí.
fór, význam asi jako při foch; pro fórek =
na foch; fórový = dobrým jen se zdající, ne-
bytelný, nepravý. — Původ nejistý; má se
za to, že fór vzešlo z něm. vět jako machen
sie uns nichts vor nebalamuťte nás, er gibt vor
vymlouvá se, was hast du vor co máš za
lubem. NŘ 16.15. Rippl (v. Treimer 57),
nyní též Kiss StSl 1.411. Je i něm.
vorschützen předstírati. Nejnověji myslí Treimer
Lingua 9.1960.90 na vallonské foire trh
(> „jarmareční zboží, brak"). — Z jiné
vazby je fór ve rčení dáti fór (při hře na
kulečníku). To je částečný překlad za něm.
vorgeben = dáti slabšímu partnerovi jistý
počet bodů předem jakožto náskok; při
určitých tvarech slovesa stojí vor na konci
věty a tedy se vtiskuje do pozornosti, takže
se stává termínem. Z téhož německého
pramene je i sic. dat fór, pol. dac for, bělor.
dac* fóru, ukr. daty fóru, rus. dat fóru a mad.
fórt ad. Kiss ib. 409.
forajtr (zastar.): jezdec předák; téžforejtar.
Pol. folajter. Z něm. Vorreiter. — Sic. fulajtár
je z mad. fullajtár < něm.
forest stč.: consorcium (= ?). Ze stněm.
jóres(t) Ritterspiel im Walde (stfrancjorest).
Gb.
forma; sic. jorma; lidově jurma. Odvoz.
nejoremný; u Kyjova nejorebný neohrabaný.
Evropské slovo, z lat. jorma.
forovat mor.: vy- někoho = vyhnati z
jizby B-Hor-PS-Mal, vyjérovat Voz, vyjerovaí
Kš, vyjóruvat Rzr. — Z pol. wyjorowac t/v
od joral ven, pryč, což je z lat. joräs t/v.
foršpon, jořpon zast. lid.: přípřež. — Sic.
joršpont t/v Kuk (SSJ, Mihál SR 25.95). —
Z něm. Vorspann t/v; sic.-nt je z něm. -nn
jako -nd ve spond aj.
fortel, již stč.: obratnost, zručnost spojená
někdy se lstí, jortelný; sic. jortiel. Z češtiny
pol. jortel > ukr. rus. — Ze staršího něm.
vor tel (to z Vorteil přednost) s týmiž
významy.
fortna, již stč. Sic. -na, -eň. Pol. st.jort(k)a
(odtud r.jórtka, ukr. jírtka), nyní jórta, jurta.
— Z něm. Pjorte; η je snad podle jiných
přejatých slov, kde -na -na je z něm. -en
v nepřímých pádech.
fořt, sic. joršt: z jořtmistr < něm.
Forstmeister. Sic. jer ster z Förster.
fošna. Z něm. Ρjosten t/v.
foukati a juceti, junéeti Jgd; stč. júkati,
douti; přen. (již stč.) býti nadutý, pyšný;
najukovat se, postv. náfuka. Laeice může
člověka podfouknout (pd. nadqc); věřilo se,
že má jed, prskne-li jej na člověka, ten
onemocní a opuchne (ona jej jaksi
nafoukne); pak přenášeno i na jiné přírodní
zjevy: vítr podfoukne a způsobí nemoc atp.
Jiné přenesení významu je v (u)-fouknouti
utéci = zmizeti jako po fouknutí (o prášku,
smítku), podobně pomoř. fügnqc; postv.
citoslovce fukf, fučí o zmizení (záp.-něm.
futsch z češtiny?). — Zvukomalebné *fu-k-ati
(k je příponové); zastoupeno u všech
Slovanů (sic. fúkai, fučať; fúkat sa; fuknút,
atd.). Viz i podfuk.
fragnář stč.: hokynář. Sic. flagnár, flár,
frál. — Ze stněm. phragener (nyní Ρ fragner,
Fragner) t/v. — Sem patří i sic. flagnár,
-ner, fragner t/v,fliariť kramařiti, odflárat
odprodati, mor. zafraňhářit, zahaňfářit za-
čachrovati, rozjlanhářit promarniti (význam
je od jranta nebo jrajmark), sic. vyflariť,
preflárií, prejrnadit (-ň), vyjřňadiťpromarniti,
odjranadliť odprodati (lacino?).
frajd jrejdjrýd stč.: znamení zvoncem k
zahájení trhu, počátek svobodného trhu,
bezpečnost o trzích. Ze střhn. vride (nyní Friede
mír).
frajmark stč.: směna "zboží (místo koupě),
též jrej- jri- Luc. Msl. jrimačiť jre- jrej- jra-
jraj- Voz-Rs, obyč. za- zašantročiti,
promarniti; za Bartoše ještě r nevypadlo: zajraj-
marciť; rozjrajmářit KtD, vyjrajmářit Mal.
— Sic. frajmak, -mok, (za)frajmačiť, -močit.
Pol. frymark kupčení, čachry, frymarczyé. —
Ze střhn. vrimarket volný trh ( = Freimarkt).
10 Mache'k — Etymologický slovník

francle 146 frkati
francle vra.: třásně Hor-K-Msl. — Sic.
francia, pol. frgdzla. — Z něm. zdrobněliny
od Franse t/v, což má původ románský.
franc(ouz)e Jg, franská nemoc \Tel: příjice;
francóze Rzr. — Sic. lid. francúhy, fracle. Od
staršího něm. France Francouz; popř. (-ouze,
z toho -úhy) z č. Francouz.
francovka, dříve francouzská kořalka („na
tření nohou" Křen 3.76). Něm.
Franzbranntwein. Původně to skutečně byla francouzská
kořalka (Šmilauer).
franta: v starší době 'veselý, moresů
nedbající chlapík'; dosud to jsem franta =
blázen, apod.; profrantovat prohýřiti (Stroup.).
— Od jména literární figury, známé ze stě.
„Frantových práv" (vyd. Zíbrt). Podle Fr.
Spiny byl to prý plzeňský fysik (= lékař)
Jan Franta (poč. 16. stol.). Z češtiny je pol.
(odtud pomoř. ukr. rus.) frant hýřil, hejsek,
švihák.
františek: kuželík ze zvláštní hmoty, po
zapálení vonně doutnající. Doklad (a recept)
z 1. třetiny 17. st. přináší Vey, Orbis 12. 445.
„Asi obměna (snad nějakým prostřednictvím,
ale je možný i přímý import) z angl. frankin-
cense t/v, což se vykládá z franc + encens
kadidlo (z pryskyřice olibanum)." Šmilauer.
Jinak J. Knobloch ZfS 7.299: ve Vídni
se /. zve Franziskaner, snad prý podle
tvaru františkánské kapuce.
fras 1° za Jg asi: zdánlivě hloupý chytrák.
„Upomíná na jihomor. Gfras podobného
významu" (J. Knobloch ZfS 7.299). Viz
i NŘ 26.94 a 26.190. —fras 2° zč.: asi 'neřád,
kal' (to pivo je samý fras = kaíné) NŘ ib.
Nejasné; leda snad z n. Fraß žrádlo,
myslilo-li se na kal, usazeninu, dávanou dobytku
(domněnka nejistá!). —fras 3° vm. (Svěrák)
a sic, jen ve rčeních dofrasa, asi = „k čertu!"
apod. Z mad. frász, to pak z něm. Frais(en)
padoucnice, křeč (mělo se za to, že původcem
té nemoci je zlý démon).
fraška. Z it. frascha nebo fr. frasque.
NŘ 26.191. Viz i Sante Graciotti JP 44.1964.
257 n.
frašný: žertovný, laškovný, dovádivý;
směšný, komický SSJC. „Slovo frašný lze
sotva oddělit od slova fraška", NŘ 26.191.
O mylném frašný viz NŘ 26.94.
fraucimor -mer, již stč.: pův. jizba jen pro
ženy, ženský pokoj (z Frauenzimmer); pak
veškeré „ženstvo" v paláci, hradě,
domácnosti; ženy vůbec (posměšně).
frc lid.: zastavárna, Rzr a j. — Z něm.
Versatzamt VT.
frcna frcinká frclena, hanlivě o ženách. Asi
od frcati zdrobna kráčeti Jg, což bude ex-
presivní obměna za trcati t/v. — Sem patří
i vč. frcan(ka), nyní p-, posměšný název
měšťáků ze strany venkovanů.
frčeti i frnceti; vydávati zvuk frr (je tedy
z fr a příponového k); přeneseně o frčivém
letu (vrabců), o rychlém letu vůbec (koule
z pušky apod.). Odvoz, frček kotouček, jímž
se házelo při jisté hře (rovněž od frčivého
letu), frčka (frcátko) čamrda (roztočena jsouc
frčí!), přeneseně (jako ě. čamrda = knoflík)
vzhledem k podobě znamená i knoflík
(> frnda Fp knoflík), (žert.) vojenskou
hvězdičku, pak je mor. frČa i „kotouč
z pantlí" = umná smyčka stuhová na
parádním ženském kroji. Tato frča,
zkřížením s natrčit se, se stala základem bohatého
rozvoje č. a sic. slov: dívka je nafrčená
(naparáděná) B, nafrnčená, nafrntěná L,
nafrndená, nafintěná PS, vyfrnděná Kt
(místo toho i nadrnděná B, natrčená Kol-Mal,
nastrčená B), je frča MSI, frnda Kotík-Kol-K-
SSJ, frinda frndola frndula K, frintivá K,
frndí se Kol, frndolí (frntí, frntolí) sa K,
fintí sa M$\, fintí se PS, má ráda fr k = parádu
Voz, je ve frku Svěř, je vyfiknutá us. — Sic.
frčať, fr(u)ndžať rychle, prudce se pohybovat
a při tom vydávat svistivý zvuk SSJ. — Viz
i frkati.
frej, již stč., odtud frejovati -ovný, fre-
jieř(ka), frajieř; nč. frejíř atd.; u Holečka
10.291 frejholka; mor. frajer (dostalo i
hanlivý nádech), frajír, fem. frajer(eč)ka; sic.
frajer(ka),frajerčiť. Z češtiny je pol. frajer aj.,
odtud ukr. frajir. — Stč. frej pochází ze
střhn. vrie; mor. sic. frajer z něm. Freier.
fr eso váti sě stč. (až do Komenského):
starati se, lopotiti se; fresuňk. Pol. frasowac si$
(z toho laš. frasovat se Β trápiti se, a ukr.
frasuvaty sja). — Z něm. sich fressen t/v
(doslova: žráti se).
fretka, tak i sic. „Zavedl je Presl 1834
v Ssavectvu 209 pod názvem kuna vret."
(Š.) — Z něm. Frettchen.
fretovati se lid.: živořiti; z toho postv. fret
nuzota. Též kfretovaí se Hor, fedrovať sa B. —
Z něm. sich fretten t/v. „Je už strč. fretuňk,
u Dačického." Š.
fréza, frézovati. Z něm. Fräse < fr. fraise.
frfl&i frfrat frfotat msl. slq.: reptati, hundra-
ti; laš. frňat t/v Hor. Sch. frfljati* t/v. Slovo
expresivní, tvořené obdobně jako brblati t/v.
frfnit se mor.: piplati se s něčím; přebírati
se v jídle (tu i fifrat sa B); (z)frfnit, (z)fifrat
= (z)kaziti. Slovo expresi vní; upomíná na
prplati, má však místo -lati výraznější
zakončení -niti.
fris: kadeřavý páj (tkanina) Rohn, frýz.
Z něm. Fries, tj. fríské sukno.
frkati: vydávati zvuk frr; nář. i frnkati
frgať. Postv. citoslovce frk, frnk, fm o
rychlém letu, o uletění. Sem náleží i frkač
čamrda, vlk (ifrgál čamrda; od této podoby
přeneseně: přeslen, perník navlečený na
šňůru, vdolek, koláč B-Kol-Hor-SvK), dále
moT.frgál velký nos Kol-Hor (že frgá = frká).
Viz i variantu frčetil — Sic. frkat frnkai
frkotat frngat frungat, odtud i sic. frňaí
a fřlat rychle běžeti, pol. furkač, pomoř.
furgac, ukr. furkaty, v. fyrkat, sch. sin.

frmol 147 furták
frkati. — Zvukomalebné, z fr a příponového
k; nk rozpuštěním geminace kk.
frmol, u Jg chrmol. Tedy obměna z chumel ?
Hledal se i původ z němčiny (J. Jirák
LN16.3.1934. — Sic. hovor.frmol je z češtiny.
frněti chrápati: doloženo jen slez./rnaťKt.
Od něho vulg. frňák frnec nos (sic. rýmové
spojení nosfafrnos Η ν 3.359); vč. vofrňovat se
ohrnovati nos. Frňák se dostalo do polského
argotu: ferniak Landau AfslPh 24.148
(upozorňuje Knobloch ZfS 7.299). — Frněti
je obměna slova frkati (viz), předpokládající
významový vývoj od frkání nosem. Srov.
i rýmové chměti.
froc, frocan se v. -mor.: skvrně ( = děcko). —
Z něm. Fratz. Rzr.
frýa,frejd mor.: samorostlý plot, fréd meze
u vinohradu B, frýd(a) Voz. — Ze střhn.
vride ohrada, srov. něm. Einfried(ig)ung t/v.
frýdka: vesta starého hanáckého kroje
(Haná 363); mor. fritka kazajka, Leibchen
Ktd. Byla fritka mužská (vesta) a ženská
(„živůtek takový jako nynější šněrovačka")
Kt 6. — Vzniklo ,,snad zkrácením střhn.
slova fritschäl mask. jemné nizozemské sukno
žluté n. zelené barvy, které je doloženo
středolatinsky, jako fritsalum" (J. Knobloch
ZfS 7.299). Či je odvozeno spíše asi od
*frýd < něm. Friede hedvábná látka?
frýnort fryvort friolt stč.: hody, hodování.
Podle Jánka LF 45.169 ze střhn. vrüe-urte
hospodská ranní útrata; η ze rčení an der
(einer) vrün ort(e).
fryška: jistá dětská hračka, asi „káča".
Hor. Pol. fryga, odtud ukr. Podle Slawského
patří sem i frčka, mor. frgál, vše prý od pol.
frygač, mor. frngať (viz frkati), tedy od
rychlého pohybu.
fryž či -že, zdrobn. -ek či -kat stč.: ozdobný
okolek při ženském oděvu. Stpol. hryz, odtud
r. bryží plur. — Totožné s frýz vlys, z něm.
Fries(e); to snad je z fr. frise < střlat. frisium,
to opět z germánštiny.
fuc, foucek jč. vulg.: tlama, huba. — Z něm.
Fotz t/v. Jílek Jčř 48.'
fucať laš.: jísti Hor. Κ tomu náleží sic.
fučka kucmoch. — Snad obměna za pucati t/v
(na- se), což je totožné s p. bíti (srov. vulg.
natlouci se najísti se).
fucek: rozličný příměsek nepravý (např.
v mouce); šlacha z masa Tpv;fucmuc ničema,
hulvát Kt 7, zfufcikovat pokazit KtD. —Tato
slova, třebaže mají významy tak rozličné,
mohou se pochopit z jid. kletbo ve interjekce
fuze kapore, která prý (Wolf) se jakožto
prokletí může přenést na obtížné, protivné
lidi a věci nebo také dostati význam 'zničený,
rozbitý, zkažený'. Naše fucek je prostě
zkrácenina; fucm uc obsahuje pouhé fuc a pak
retnicovou ozvěnu; v třetím slově je /
opakováno.
fudr stč.: vozový náklad (jako přibližná
míra množství). Z něm. Fuder.
fujara val. sic: pastýřská píšťala; val. též
fůry ja, sic. též furóía, furugla. — Pol. ukr.
fujara, ukr. též frela, flojara aj., sch. frula.
— Slovo pastýřské kultury karpatské, srov.
rum. fluér, mad. furulya, alb. flojere; přesný
postup pochodu a změn není dosud znám.
V. podrobný výklad u Cránjaly.
fujať val. laš. sic: váti (obyč. sníh), odtud
fuják fujek fujas fuja fujavica fujanica
metelice. Zesíleně fujigať. Je i sic. chujať, chuja-
vica t/v. — Zvukomalebné, od téhož fu-,
které je ve foukati, ale s příponovým j.
fuk 1° lid.: mezera, spára, žlábek; sic.
fuga t/v, fugovat žlábkovati, fugáč náčiní
k tomu.— Z něm. Fuge t/v.
fuk 2°, viz fík.
fuk 3°: cucek, pluv.fuky chomáče koudele,
přediva. Z něm. Fucken.
fukar: stroj na větí obilí. Původně slovo
asi jen valašské nebo slovenské\ nyní obecný
termín spisovný za lidové (v Čechách) fofr.
— Od fúkať foukati, se slovenským r; srov.
druhý jeho název fukač Β 401.
fuks(a), sic fukso: kůň ryzák. Z něm.
Fuchs liška (barvy koní bývají vystihovány
jmény jistých zvířat, např. vraný je od vran
'havran').
fulať laš.: tlachati B-Hor. Nejasné.
fulerna stč. (Lactifer) a jě. (u Tábora, Kt
6): mastná hlína k pěchování. Asi z něm.
Walkerde, hlína valchářů, s příklonem k lat.
fullo valchář.
funěti, dříve i founěti, odtud fouňa nadutec.
Sic funať, funieť. Zvukomalebné; totéž fu-
jako ve fučeti, -na- jako v chr-něti apod.
funt, již stč.: libra; též sic b. pol. > r. ukr.
Z něm. Pfund, to z lat. pondus váha.
funus lid. (již strč. 1541): pohřeb. Sic
funus. — Skrze kostely pochází z lat.
funus t/v. — V řeznickém slangu funus je
uhynulé dobytče, které nepoctiví řezníci se
někdy odvážili zpracovat do vuřtů ap.;
to upomíná na ekvivalent v Mittellat.-
hochd.-böhm. Wb. z 1470 (vyd. Diefenbach),
střlat. funus = něm. Leich(e) — č. umrlec.
fůra (lid. fůrou fúr fůrám fúrka; spisovně
i forou for forka), stě. fuora, fůra (ale od for,
forovánie). Sem patří i stě. nč. forman, sic
furman vozataj. — Sic fůra, j)pl. fůra,
furman (odtud rus.), sch. fůra. — Čes. slova
jsou ze střhn. vuore, vuorman, ostatní z nhn.
Fuhre, Fuhrmann.
furdánek: obojek okolo krku, us. za Jg.
Původ nejasný.
fúrie spis.: žena vzteklice, vzteklost.
Lidové fúrie — pyšná okázalost, odtud
furiant (též jméno tance), mor. furi(j)ák.
— Sic fůria, furiant, pol. für ja zuřivost,
für jat násilník. — Spisovné slovo je z lat.
füria, lidové z něm. Furie, Furiant (toto
na -ant je participium z it. furiare 'řáditi',
Treimer 85).
furták us. za Jgd?, nyní jen sic: šibal,

fusák
148
gáfať
prefurtáciť ošiditi, promarniti. Z mad. fúrta-
gyú vychytralý, šibalský.
fusák KtD, fušek Β slez.: houser (bolení
v kříži). Asi lidová obměna za husák =
houser, což je z úsad.
fušovati, fušer (i sic), fušař. Sem patří
i é. a sic. fuška práce (pův. vedlejší, popř.
neodborná práce, melouch). Pol. fuszer,
fuszerowač. Z něm. pfuschen t/v.
futer gen. futere (fem.) vč.: sněhová
vichřice (v pražském lyžařském slangu je
za to mylně fukéř -ýř mask.); mor. ěuteřica
šutera šutořica sotoreň (zde s u Β asi chybou
tisku). — Příbuzné je asi r. puter'ga t/v;
koncové ga odpadlo; /je snad vlivem slova
foukati, i ruština má variantu furega (kromě
ní je též purdega purga padorga padara
padora paderapadra podař a churega Popov 26,
gabat 1°: viz habat.
gabať 2°: spáti (val. SvK, sic. SSJ). —
Nejasné. Snad je příbuzné s lit. kvlpti
dýchati; pak by gab- bylo z *k(v)öp sonori-
sací. Viz i kysati 2° (spáti).
gagalka laš.: zakrnělá hruška; gagal(k)a Lp,
zagagalka Šr drobný, nezralý, nakyslý plod
(ovoce); též laš. gangal (z *gal-gal, n-l < l-l),
galgan (Ijn přesmykem), val. gágor
(pozměněno zakončení); sem i han. gágoš šiška L,
sic. gágorec slíž, bulh. gagalka nečistoty pod
ocasem ovcí, jakési to kuličky. — Ga(l)gal-
bude ze zdvojeného gal- (v. hálka zduřenina,
haluška) s expresivním g místo h. Slova
tohoto významu jsou velmi proměnlivá
a různotvará.
gagát, od Veleslavína: tzv. ,,černý jantar".
— Sic. gagát. Pol. r. ukr. sch. gagat. — Z ř.-lat.
gagatěs, což odvozeno od Gagas, města
a řeky v Lykii.
gágaťmsl. sic: kejhati (o husách); též gago-
taí gagýnat cagotat gégat gánat Β ( > gaňa husa
Svěř), jč. gagořit PS; č. kejhati kýhati káhati
(toto Duš. 2.62), krejhat Vy, kachtat Β t/v;
vygagotit vykoktati KtD. Odvoz. msl. laš.
sic gágor husí krk (přenes, hanlivě o chřtánu
vůbec, srov. i mad. gége t/v, gargol B,
gangol Κ t/v, obdobně č. kejhák. — Zvuko-
malebné, *gagati i pol. sin. sch. rus; podobno
je střhn. gágen, něm. gagágen, gackern aj.
gaj na Zábřežsku: řezníci chodili do gaje =
do vsi nakupovat B-Rzr.:— Z něm. Gau župa
(göu), jež časem zúženo na ,,venek" (B, Janko
CMF 26.506).
gajc na Zábřežsku: kolovrátek na předení.
Β. Ζ něm. geiz t/v; původně tak zvána prý
přeslice „vidlicovitá" (o tom typu v. Moszyn-
ski 1.310), totiž „koza" (vidlice = rohy).
Přenesení provedeno už v němčině, a to snad
kuterga kutorga Vasmer). Slova vesměs
neprůhledná, expresivní; není jasné, jaké bylo
výchozí slovo. (Tím odvolávám výklad
z NŘ 26.33.)
futrál lid. (č. i sic): pouzdro. Z něm.
Futteral.
futro 1° podšívka, 2° veřej; obé i sic. —
Z něm. Futter ntr.
futýrovati se (vulg.): zajímati se; odchylně
vm. futyrovat vážiti si Β. Ζ fr. (vulg.) se
fouter t/v ,,přes vídeňské sich futiren". Š.
fyzikátor: kdysi oblíbená náplast z výtažku
„španělské mouchy" i ta moucha sama.
Psáno i fi- Dědina 44; sic vizikátor. — Ze
jména té mouchy: Lytta vesicatoria, od lat.
věslca puchýř (náplast zpryskovala kůži).
Zubatý NŘ 13.74.
tam, kde byl kolovrat (nahrazující staré
vřeteno s přeslenem) pevně spojován s přeslicí
v jeden celek (ten pak měl jakýsi trup a na
straně nahoře rohy). Srov. Janko CMF
26.506.
gajdat mor.: pro- promarniti (majetek) B,
z- pokaziti KtD; prokajdat peníze B. —
Původně asi jen složenina s pro-, z ní pak
abstrahováno nové jednoduché gajdati: gajdál,
až všecko progajdál B. (Je i jiné gajdati, viz
index.) Z něm. ver-geuden t/v. S-ové
intensi vum je ve val.' progécat prohospodařit
(majetek) B-SvK (é je podivné).
gajdy, kajdy sic: dudy. Mor. kejdy, kédy.
Odvoz, gajdovat, kédovat hráti na g. (přenes,
han. gajdit KpU, zm. kédat plakati),
gajdoš dudák. Pol. ukr. b. gajda, sch.
gajde. — Osman. gajda dudy. Vše je původu
iberského (Seybold GRPh .1.521). Smilauer.
gala: slavnostní oblek. Tak i sic a pol.
Přes němčinu ze špan. gala, to snad z
arabštiny. — Odtud dále šp. galano = č. sic galán,
fem. msl. sic galánka (Smilauer SaS 14. 129);
msl. galániť sa milkovati se, galanda, kalenda
chůze za milou (vč. kalanda Kotík 11,
jč. Jjčř 1.36). Sem patří i galantní (sic -ný)
z it. špan. galante; dále galantérie (sic -ia)
obchod s módním zbožím (tento význam se
objevil nejprve v Itálii).
galanteřička, kalenderija jč.: amulet; ka-
lanterie Jirásek 42.267n. — Z it. gargantiglia
náhrdelník.
galantina: jistá studená krmě. Z něm.
Gelatine, to z nlat. gelatina od geläre mrznouti;
a i η mylné (objevily se tu nějakou lidovou
kontaminací).
gálať fazole do důlku, laš., val.: házeti;
k tomu novější post v. gál(ek) důlek pro tuto
dětskou hru Β-Z. Přenes, gálať cpáti do sebe
G

galban
149
gáz(a)
jídlo B. Pol. galia a r. sibiř. (cituje Si.) galií
házeti míč spoluhráčovi (přenes, v pol. při-
hrávati, pomáhati, nadržovati, přáti). —
Snad by mohlo dále patřiti k r. gáliť vrhnouti,
blíti (obsah žaludku vyhazovati; pův.
představa: házeti, vrhati), jež dále patří k ř. βάλλω
házím. U nás tedy by byl zachován původní
význam 'házeti', arci specialisovaný, podobně
jako v polštině, na jistou hru. Z této specia-
lisace lze pak vyložit jakožto staré postver-
bale i rozšířené slovo gala (galbka; viz hálka),
znamenající prvotně míč na hraní, pak vůbec
kulovitý předmět, takový výrůstek na
rostlinách, ba v hrubém užití i oko.
galban: vonná pryskyřice z jistého cizího
ločidla: tak i pol. r. Odborný název (něm.
Galban atd.) evropský z ř.-lat. galbanum.
galbavý, galbák galvác msl. sic: levák;
galbaňa Kol, galvaňa Rs, gabrňa Fp, jalbacka
Κ (j chybou péra?) levička (hanlivě). —
Gabrňa patří snad ke grňa chromec, němotora.
„Z mad. balog t/v; pěkný příklad přesmy-
ku." Šmilauer.
galeje: kdysi veslová válečná lod; stč. galeje
galijě gallé galií aj. — Sic. galeje, pol. galja,
str. galěja, sin. galeja -ija, sch. -ija. — Z lat.
nebo ital. galea < ř. γαλέα.
galeta: druh koláče. R. galéta. Z fr. galette.
galgan 1°: jisté kořenné léčivo; stč. též
kalgan galkan, klad. kalkán. — Ze střhn.
galgan (nyní Galgant), to ze střlat. galanga;
poslední pramen je v Číně.
galgan 2° sic. laš.: lotr, darebák, val.
nemotorný člověk Kš, msl. -oň Fp; zgalganit
se B. Pol. galgan, pomoř. galgon t/v. —Vzniklo
snad zkrácením z něm. Galgenvogel, -schelm
šibeničník; -an by byla domácí přípona
podle lagan apod.
galiba, chaliba sic: nehoda, malér,
mrzutost; val. i kalabq, káliba. — Z mad. galiba t/v.
galimatyáš, dříve i -tyas, sic -tiáš: zmatená
řeč. Z fr. gálimatias, to podle A. Nelsona
A922) z Galii mathia (= Gallovo vědění),
z disputací na pařížské universitě v 16. stol.
galop, lid. kalup; sic galop, nář. galup:
cval, pospěch, kvapík. Evropské slovo (it.
galoppo, fr. galop, něm. Galopp, rus. galop),
původu nejasného.
galoše, kaloše. — Sic galoša, pol. kálosz,
r. galoša kalóša. — Z něm. Galosche, to pak je
z fr. galoche.
gamba mor. a sic: huba, pysk B-Kol-Rs-
Svěr-Koníř 292-Gr-K, odvoz, gambatýgambáó
gambál. — Není z pol. g$ba huba, ale domácí,
expresivní útvar. Stč. bylo kabelka ústa, huba
(odtud příjmení Kabeláč), z toho je zhrubělé
kamba (zesilovací m z geminace) Jg-Koníř
a konečně gamba s expresivním g.
gámela mor.: hlupák, nemotora B,gambela
KtD. Souvisí s pol. gamajda nemotora? Jinak
vše temné, leda že by patřilo k násl. heslu.
gamlač laš.: jísti s nechutí. Pol. gamlac, pd.
gamgac. Mor. též gemlat, další obměny jsou
glimat glembat glempat (po-). Zakončením
gamlat upomíná na mamlati.
gáňať sa sic: namáhavě jíti, val. gáňava
šlépěj od dobytka ve vlhké půdě. Nejasné. —
Jiné je nagáňať napršeti mnoho (u Kyjova),
n. si nadrobiti si (chleba do kávy ap.), obé
expresi vní, rovněž nejasné.
gaňgora han.: hrubec SvB. — Nejasné.
gániť, gáňať mor. sic: hloupě nebo křivě,
posupně hleděti. — Vzhledem k sch. nář.
galiti třeštiti oči bude snad z galiti, jež by
patřilo, jakožto speciální užití, ke gálať, bylo
však u nás lidovou etymologií (v. Hviezd.
3.496) spojeno s kane.
gápel, gepet mask. sic: žentour. Strč. gaple
fem. Vel: strojový výtah (s koňským
pohonem) z hornických šachet. Z něm. Göpel.
garač laš.: sahati, garnuó sáhnouti Lp. —
Nejasné.
garazda sic: křik, výtržnost, rámus (zvi.
při opilosti). Toto slovo předpokládá vývoj
trochu složitý: poněvadž má abstraktní
význam, je to postverbale od *garazdiť, které
bylo odvozeno od přejatého mad. garazda
'svárlivý, výtržnický'(toto pak je v mad.
pravděpodobně ze slovanštiny). O přejetí svědčí
g a a v prvé slabice (proti čes. ho-). Toto
garazda je pak podkladem nových denomi-
nativ garazdovať > garazdiť řáditi, dělati
rámus n. výtržnost. — Toto nové garazdiť
a garazda pronikly v t/v na Valašsko,
garazda na Hanou, ale tu jakožto „motání
v hlavě" B; dále přeneseno (asi dráteníky nebo
vojáky) do krkon. nářečí: horazdiť Jg-PS
zle řáditi, nadávati, hubovati.
garažija han.: druh kabátu; sic -zija Κ
druh tkaniny. Sem i laš. g. chatrná věc,
směsice, všehochuť. B-Hor-KtPř. — Pol. karazja
hrubé prosté sukno, tkanina doma vyrobená,
sch. karažija t/v. Z pol. je rd. karazéja
a ukr. karázija t/v. — Výchozí slovo je
angl. kersey hrubé vlněné sukno (jméno je
podle osady Kersey v hrabství Suffolk); to
proniklo na pevninu: něm. Kersei, Ki-, fr.
carisel, -et, créseau, hol. karsaai; z holand.
k Polákům (Slawski), k nám asi od
Poláků.
garnýrovati: obkládati. Z něm. garnieren,
to z fr. garnir. Κ slovesu na -ovati přitvořeno
garnýr, lid. kanýr, našitý tkaninový okolek
ženských šatů, záclon apod.
garota: skrčení PS (španělské vraždění).
Z fr. garrotte.
gáter sic: mechan. zařízení (s vodním n.
parním pohonem) k řezání dřeva na prkna;
č. zastar. katr. Z něm. Gatter.
gaúr val.: vydoupnělá díra v stromě, gaur-
nitý vypráchnivělý, gaurník holub doupňák,
gaura vyhublá žena. — Pd. gawra, ukr. gavra
brloh zvěře. — Podle Cránjaly z rumunštiny
( < lat. *cavula).
gáz(a), tak i sic: druh tkaniny. Z fr. gáze
fem. (to prý od syrského města Gaza, kde

gazda
150
glurat
byl nejdříve vyráběn; ale Lokotsch 702 o tom
pochybuje).
gazda msl. las. sic: hospodář, rolník; fem.
gazděna, sic. gazdiná; gazdovať, gazdovstvo.
Pol. (u Tater), sin. sch. gazda. — Z mad.
gazda t/v, což je přejato ze slovan. plur.
(kol.) gospoda. Vzhledem k formě se tím
slovem rozuměli manželé vládnoucí statkem.
Ale tituly bývají zkracovány (zde vypuštěno
po) a přetvářeny (zde prvé α je zajisté
asimilací k druhému), konečně gazda bylo omezeno
pouze na označení hospodáře.
gebeňa mor.: hlava Svěr-Gr, gebaňa Kol
(ale: huba Hor), kepeňa Kol; č. kebule
(argotové gébule Treimer 23), sic. gegyňa gigaňa
grgyňa griňa K. Slova vesměs vulgární. —
Podle Sulána PF 18.293 je kepeňa z mad.
koponya lebka, hlava.
gebeno na Ostravsku: dáti zboží na dluh.
Snad (K. Korbiel pís.) z jidiš, něm. geben
dáti.
gebuzina gybza bibza mor.: chatrné zboží,
brak, podřadná míchanice, sic. gebuzina
i gábuzina; nagebuziť nabryndati. — Slova
expresivní, původu nejasného. Snad souvisí
s dluž. chábz veteš, brak, dále nejasným, nebo
spíše (zatímní domněnka) s hl. kepsac
uváděti v nepořádek, fušovati, kazit, falšovat,
což by bylo nové s-ové intensivum od kepit,
viz kep. V bibza (bybza) vedle gybza viděl
Hujer 1.26 disimilaci hrdelnic.
gécať val.: žduchati, msl. gemcnúť strčiti
do koho Voz, géchnut, v-gichnút KtD, laš.
gechat bouchati, gechnuť (gychnuť) udeřiti,
žduchnouti B, laš. gelcať Hor, galcnút, ganco-
vai B. — Sic. gegnút (hegnúť) hrknout, udeřit
SSJ, gecnúi K. — Souvisí-íi všechno, snad
svému původu je nejblíže laš. gancovat,
a to z drgancovat (u Β drganec = žduchanec);
pak by ganc- dalo galc- géc- atd., což by byly
obměny už velmi libovolné.
gecela sic: sukně; msl. geca plachta, jíž
se cikánky odívají B. Nejasné.
gela gengela val.: hlupák B-SvK; sic gelo
nemotora K-MS1-SSJ šibal(?) K. Nejasné.
gele ta sic: dřevěná doj áčka, též gelata
galata. Pol. galeta gieleta gielata aj., ukr.
geleta. — Slovo pastýřské kultury
karpatské; zdá se, že k nám doneseno z rum. gáleatá,
není však vyloučen vliv německý (střhn.
gellete aj.); sic geltňa K, mor. kelina
(ojediněle v písni) Β budou ovšem z něm. Gelte.
Stř.-lat. je galleta; výraz je zastoupen i jinde
u Románů. Jeho původ a cesty nejsou jasné.
gerhýňaťsa v čem, val.: babrati se SvK. —
Nejasné. Trochu upomíná na korejhnit se.
gevěrec: staro valašská válcovitá pokrývka
hlavy pro muže (upomínající na dávné vysoké
čepice vojenské, zv. čáko), bez štítku
(podrobnosti Cránjala), dosud součást
slavnostního kroje v N. Hrozenkově; jinde tak zván
starý, ošumělý klobouk (Kt 6, Náb 2.6 aj.);
laš. gebirek čepice Z; sic geverec, -ek K. — Stč.
kyvíř druh klobouku Winter ŘO 858. Pol.
kiwior, ukr. kyver, r. kiver. Pochází z rum.
chivára původu dále nejistého. Šmilauer NŘ
27.87.
geveš msl.: o vesny koláč Kt 6. Nejasné,
jistě cizí.
gig: dvoukolý kočár, lehký člun. Z angl.
gigrle. Z něm. (vídeň.) Gigerl, „což
znamená vlastně kohouta". Š.
glajdat se msl. han.: klátiti se při chůzi
B-Rs-Kol-Mal-Gr, odtud haní. glajdy nohy Z;
přenes, vyglajdaný rozviklaný. Sem snad
patří i sic glingať sa, msl. glondať sa, val.
míti v nohách glong = slabotu. — Z klátiti se:
expresi vní g, nová zakončení -jdati (srov.
č. pajdati, sajdati) aj. Pak se záměnou Ijr msl.
grajdat se, ale bez g je mor. rajdati plésti
nohama, rajda běhna, rajdavý, rozrajdaný
rozviklaný.
glama 1° val.: nejedlá houba SvK. —
Nejasné.
glama 2° val.: svorka na váze (u vozu)
SvK. — Nejasné.
glejt glajt klejt stč.: list bezpečnosti. PoL
glejt, ukr. hlejt, glejt. — Původně „ochranný
průvod44, něm. Geleit(e), srov. be-gleiten
doprovázeti.
glét glejt glajt klet klejt stč.: stříbrná nebo
zlatá pěna. — Sic glajt sloučenina olova ve
formě krystalických lupínků červenožluté
barvy SSJ. Stpol. 15./16. stol. gle(j)t. — Ze
střhn. glete Gb.
glgať han. msl. sic: hltavě píti, též msL
galgať gaglať, sic též gugať. Val. gaglat SvK
je kloktati. — Zvukomalebné.
glosa, dříve glossa stč. psáno glosa gloza
klosa kloza: poznámka výkladová. Sic
glosa. — Nyní evropské slovo, k nám přišlo
delší cestou z lat.-ř. glossa (pův. ř. γλώσσα —
jazyk).
glot klot: druh tkaniny. Sic glot. — Z angL
cloth sukno, tkanina, šat.
glum laš.: bahno; giumisty; glumiizanášeti
bahnem. Val. glán bahno Kš. Z pol. nář.
glom, glon.
glundat: msl. za-klundat niti = zmodrchati
Voz, zaglondat zauzliti Kol, zglondat poplésti
koho řečí Kol; přen. val. zglundaný schoulený
(při ležení), poglondané obilí = od deště
položené, pocuchané B. — Nejasné. Snad
(nejistá domněnka!) pův. klubit = motati v
klubko, v chomáč, pak stlačovati v chuchval
(nepravidelný), ve změť, v uzel. Pak by to
byl expresivní útvar (gl) s novým
zakončením -ndati.
glurat laš.: bryndati, kaliti vodu B, giura
mi v břuše = žbrouná B; postv. glura, vm.
Iura brynda, špatná káva B-Z-Hor-Lp. Dále
mor. zblúrat, blundrat bryndati, han. zblon-
drat se brodit se mokrem L, val. zalúchať sa
zamáčeti se, rozlúchaný rozmočený Β (nová
přípona -cha-, § 20), postv. zbrula, lundra>

gnavit
151
grňavý
lucka brynda, jalová polévka ap. — Není
pravděpodobné, že by tato slova byla z pol.
Iura (viz lour) zadní, špatné víno. Spíše
tu jde o polské *glurac, příbuzné s lit.
šliúrti špiniti se, mazati se, moknouti,
apšliúrstyti kropiti. Litevskému šliúrti by
odpovídalo sic. *žrlať > zbrlať {b od
bryndati ?). Slova to vesměs expresivní, proto
jsou v nich ony změny. Sám základ je
podivný a nejasný.
gňávit, gňábit vm.; sic. gniaviť, nář. gniabiť,
gňaciť gnaciť gnackať: tlačiti, hnísti, svírati
(o tom, co tlačí nevítaně, nepřátelsky); val.
hnaviť žvýkati, mačkati SvK. — Přejato
z rak.-něm. nářečí; v nich to byl odb. termín
pro roztloukání ve stoupě. Je doloženo něm.
neuwen (H. Sachs), nyní neuen, štýr. nain9
tyrol. nujen nojen, korut. noin näun, bav,
noien nuien, s g střhn. gnaunet a korut. gnoiter,
stangl. cnu(w)ian. (O germ. slovech Meringer
WS 1.22.)
golozňa msl.: hlava (haní.), golizňa Kol
(v jedné obci)-Gr. — Snad z *holizna, srov.
pol. golizna pleš, prázdné místo; g je
expresi vní.
gombáč msl.: chomáč housenek (Voz. So-
bůlky). Z mad. gombóc knedlík.
gombík, též bombík bumbík bumbílek mor.:
knoflík. — Sic. gombík gomba gombicka, sch.
ukr. (nář.) gomba, sin. gomb. — Vše z mad.
gomb, což je z ř. κόμπος t/v.
grádl, sic. grádel: druh tkaniny. Z něm.
Gradel.
grajda han.: břečka, měkké bláto, (zř.)
výkaly; vegrajdnót se vykáleti se (o drůbeži),
je tam teho nagrajdaniho; grajdnót stoupnouti
(do bláta, do lejna ap.) KpU, SaS 2.163. —
Nejasné.
gramatika je i polévka chlebová (u Šlejha-
ra, PS); han. je kořalka (Kolkop), totéž i sic.
(Kukučin). Patří sem i jvč. (u Kunštátu)
chramostyka bublanina (Koníř). Pol. grama-
tyká A5. stol.) gramatka A6.—17. stol.)
polévka z vody, piva (nebo vína) a chleba. —
Vše vzešlo snad ze žertovného užití učeného
slova místo krampampula.
gramla han.: zchromlá, nehybná,
neobratná ruka Gr, grémia Svěř, grmla L, msl.
gramla B; han. gramlavé = kdo má takové
ruce, vm. gramlavý t/v, též o prstech
zkřehlých zimou; mor. gramloň, grmela
nešika. — Sic. gramblavý zkřehlý, nešikovný
(prst, ruka, člověk). — Laš. packy grabate
ruce nešikovné Lp. Východiskem těchto
expresivních útvarů jsou asi hrábě (nář.
hrable), a to v přirovnání prsty skřehly —
stvrdly jako hrábky PS z A. Mrštíka (jiný citát
je v KtD), totiž jako zuby hrábí; g, m
vyznačují expresivitu (zde hanlivý odstín),
sic. podávajúc ťažkú, hrablovitú ruku Zván R
162, r. ruki grábljami, nogi vilami Mrázek rkp.
Obdobně pol. plur. graby, gramle ruce
neohrabané, pd. grabcie ruce zkřehlé, od grabie
hrábě. Odtud odvozeno sloveso pol. grabiec
křehnouti zimou (o rukách), k němuž se
u nás druží laš. ruce zgraběle a val. zgrablé B.
grán 1° drobná starší jednotka váhy. Ze
stři. gránus, to z gränum zrno. Odtud i něm.
Gran.
grán 2°: podomní obchodník. ,,Z něm.
Krainer, Krajinec." Šm. Srov. kocébr.
granát, drahokam, tak i sic. Ze střhn.
granát nebo střlat. gränätus = zrnitý (od
gränum zrno); objevuje se ve velikosti zrn. —
G., dělová střela, má jméno od „granátového
jablka" (mälum granátům = zrnaté jablko,
že jeho obsahem jsou zrnka, uložená do
váčků se sladkou šťávou): i tato střela chová
v sobě jakási ,,zrna", jež se při výbuchu
granátu rozletí.
granec, roh u kachlových kamen Gr: viz
kranec.
grapa val. laš. sic: neúrodné, zmolami
rozryté pole (val. i zdrap B, zdrapa PS, sic.
dráp MSI), č. škrab(otina) Jgd, škrob Rosa
u Jg, Winter Obr. 2.525, škrobotina, dosud
chod. škrobot, r. škrobot. — Pol. grapa, ukr.
gropa. Podrobnosti má Cránjala. — Snad
z rumunštiny (doneseno pastýři), kde je
groapá apod. S ním souvisí dále asi též it.
greppo vyčnívající skála, zvýšený okraj
hrobu. Vše asi „praevropské".
graty laš.: haraburdí B-Lp. Stč. grád gerad
gród šaty a věci ženské (z výbavy). — Sic.
gráty haraburdí, staré věci, pol. graty. Ze
střhn. gerade (význam jako stč.), popř. z něm.
Gerät nářadí.
grázl mor.: darebák, (o chlapcích)
„zbojník". — ,,Pův. loupežnický vůdce, postrach
jižní Moravy, Jan Jiří Grasel; je o něm
velká románová literatura až do 1933:
Ed. Breier, C. Ulf, Rob. Bartsch, Rud.
Hruschka." Šmilauer. U nás o něm psal
E. E. Kisch v kn. Pražský pitaval.
grefa gréfina grifina (toto Hzl.) mor.: horní
a dolní spojovací bidlo žebřin, sic. gréfa,
griefa. Původ nejasný.
gric gryc mor.: panák, strašák; na Hané
gryci = chlapci chodící v,za tři krále" B. —
Nejasné. Podle Jánka ČMF 26.507 z něm.
Kritzkopf chytrá hlava, zvráceného v opak.
grman msl. sic.: zakrnělý, zvrhlý plod ovoc.
stromu B-K, též ogrman, krman K; č.
krmelec krmolec krmolek; sic. zgrmaniet zvrhnouti
se. Sem patří i sic. grmolec pahýl. Viz
hrmulec.
grmolec: viz krumpolec.
grňavý mor.: chromý, nemotorný, hloupý;
grňa grňáč grňo nemotora, hlupák; grňa KpU,
ruka zgrňovatělá zchromlá, zdřevěnělá únavou;
grňa zakrnělý strom, keř, grňol pahýl. —
U jiných Slovanů má to slovo (např. sin.
km, csl. krtn'b) význam 'zkomolený' = ten,
komu byl uříznut, useknut nos, ocas, roh,
ucho nebo i jiný úd, a vztahovalo se
především na zvířata; ten význam byl za-

grobián
152
gvanět
jisté i u nás (srov. grňol), jenže se smísil
s pojmem 'zakrslý, náležitě nevyrostlý'
(sic. krnác křivé sukovité dřevo, pařez,
haluz) a konečně se přenesl (s expresivním
g\) i na zakrslost duševní. — Vše odvozeno
od adjektiva, jež původně znělo *k-brn-b;
jemu odpovídá stind. Hrna- zraněný, zabitý,
blízké je pak stind. karná- bezucírý, káná-
(z karna) jednooký; sloveso stind. krnäti raní.
grobián k-, sic. grobián. Z něm. Grobian (od
grob hrubý, s příponou -ian z humanistické
latiny); podle toho vzniklo č. hrubián.
gróbit han.: z- se zprotiviti se (z-lo se mně
to v žalódko; jenom co by se krávě negróbile
a aby nedělale stávko) KtD. Nejasné.
groš, již stě.; psáno i kroě Sm 319. — Pol.
grosz (odtud ukr. hriš, r. groš), sic. sin. sch. b.
groš. — Z lat. grossus (t. denarius) = tlustý
peníz (pův. tedy peníz významný, pak arci
klesal); s > š jako ve versus > verš, con-
versus > konvrš atp. „Něm. grosch je
z češtiny (Grimm DWb); pro to svědčí i fakt,
že všechny německé doklady 14. a 15. stol.
jsou z vých. Německa." (Sm.) Z něm. je
však zdrobnělina grešle. Grošem zvána
i temná okrouhlá skvrna v bílé barvě koně,
odtud grošák, grošovatý kůň, sic. grošovaný
koň. Jiná odvozenina je grošák grošovka
krochovka (toto KubHr), kudla za groš; sic.
grošovka = něco za groš, něco laciného.
gruchať mor.: bouchati apod., gruchnúť B;
krouchati (bičem) Mrš. Pol. gruchač, pod. sch.
b.; dále r. gruchnuťsja, ukr. hruchnuty. —
Staré slovo zvukomalebné. Bez g je rouchati
(viz).
grúl msl.: pavíno; viz lour.
grúň je jeden z pobočných hřbetů, jaké
vybíhají ve značném počtu na strany od
hlavního horského hřebenu a zvolna se
snižují. Bývají tedy jednou (nejvyšší) stranou
spojeny s hlavním hřebenem (jasné hranice
tu není), protilehlou stranou pak spadají
pozvolna do roviny nebo do širokého údolí;
dvě pobočné strany jsou ohraničeny rázto-
kami (viz) nebo i hlubšími údolími, jimiž
protékají horské potoky. Grúň je zpravidla
pokryt pastvinami; není to příkrá stráň
(které bývají pokryty lesem). Grúně mohou
být arci ohraničeny (vyjma plochu spoje
s hlavním hřebenem) také jen dvěma ráz-
tokami, pak mají tvar zhruba
trojúhelníkový. — Jméno grúň je „velmi rozšířeno
v toponymii zvláště severních Karpat (na
Mor. Valašsku jich Válek napočítal 39). Od
dob Miklosichových se pokládalo za přejaté
z rumunštiny. Nyní se k tomu názoru vrací
Z. Gol^b, Onomastica 5.293n., odmítaje
Cránjalovo spojení s granb 'hrana', neboť
polské podhalské nářečí obě slova přesně
liší". Rumun, slovo [gruiu, dial. maked.
grunyu] je snad z lat. grunium prasečí rypák
(pararela Slovanů: r^ťb rypák, huba > bulh.
rat táhlé návrší, sch. rt vrcholek). Šmilauer
ZMK 2.112. — Laš. je gruň. Sic. grúň,
pol. nář. grun gron groň gran, ukr. záp. hruú
i grun t/v.
grunt, tak i sic: půda, pozemek, statek,
základ; mor. gruntovat (sic. 4) důkladně,
„od základu" čistiti byt. Z něm. Grund
základ, půda.
gryfny laš.: zručný B-Z-Lp. — Od gryf
z něm. Griff (obratné) uchopení čeho.
grža val.: kotržina, houževnaté maso B.
Msl. grzdžál košťál zelný Kol. Obé nejasné.
Láká to mysliti na *guža = houžev (srov.
grca Kol < *kuča); v druhém slově arci
-ždzál je místo -štol ze slova košťál.
gřamať laš.: lomoziti, lámati, rozgřamany Z;
gřamnut praštiti Hor. Zvukomalebné.
gřébať han.: kousati Svěř. Viz hříbat.
gřugat gřungat křunkat laš.: chrchlati B,
gřundat Hor. Zvukomalebné.
gugáč msl.: záhrdlitá nádoba na vodu. —
Sic. guga vole, nádor, hlíza, též gólva, gogol
zogol zogon zóbol vole; gugatý; pol. guga t/v,
r. nář. guglja boule. — Z ide. kořene *keu-g-,
Knobloch Kratylos 4.37. Mad. guga, golyva
t/v od Slováků.
guláč: na Podluží krojový mužský klobouk,
bez střechy, „hrotek" PS-B-Podl. 70. — Od
sic. gula = koule: má téměř podobu
polokoule.
guláš, tak i sic; pod. jinde (evropeismus):
jisté jídlo madarského původu. Z mad.
gulyás, což je odvozeno (Šmilauer) od guly a,
stádo hovězího dobytka.
gulda mor.: neohrabanec Β (od Jevíčka);
kulda Hoš. „Snad z Mi-kulda; tj. Mikuláš;
srov. mor. příjmení Kulda, které je z
Mikuláš jistě." Šmilauer.
guma: pryž, přes ř. κόμμι, střlat. gummi
ze staré egyptštiny. — Z gummi elasticum
(= g. pružná) je lidové gumalastika Hor,
kolomastika Kol-Svěr, kolomastryka B-Rs-El,
kolomastyje KtD.
gumiguta, něm. Gummigutt, hol. guttegom,
fr. gomme-gutte, angl. gamboge, gum guttae, —
Z malaj. getah djamu po různých změnách;
popsal je Stiller RO 22.117.
gury vm.: výslužka od zabíjačky B, val.
gúry zabíjačka, gúrovnica ovarová polévka
SvK. — Nejasné.
gusto, tak i sic Doloženo u nás asi od
1844. Pochází z ital. nebo špan. gusto t/v,
ale skrze rakouskou němčinu, „patrně
vlivem italskq-španělského dvora vídeňského";
Haškovec ÖMF 11.250. Pol. ukr. sch. gust je
však přímo z lat. gustus.
gutaperča, tak i sic; pol. gutaperka. —
Z malaj. getah pertja t/v. Stiller RO 22.118.
gutný val.: sešlý (o stromě) B. Od rum.
guta (je též stpol. ukr. sin. sch. mad. guta)
ochrnutí, dna, mrtvice, což je z román, gutta
dna.
gvanět na kom val.: doléhati na koho,
domáhati se čeho. Nejasné.

gvar
153
háce
gvar, gver stč.: zaručení, cautio. Stpol.
gwar t/v. Ze střhn. gewar zaručené právo.
gychať las.: prudce líti, gychnuť chrstnouti
(vodu), gychtanica liják. Pol. gichač t/v, dl.
gyzaé. — Vzhledem ke g je lašské slovo
z polštiny. Slovo starobylé: s-ové intensivum
od kořene gheu- 'líti', který je v ř. χέω t/v
a v toch. Β ku- t/v, s rozšířením o s v toch.
A kus- t/v (o toch. Couvreur IF 60.36)
a dále v stnord. giósa vytékati. Vzhledem
háb, obyé. v plur.: šaty (poněkud nevážně,
vč.: NŘ 5,101, ČL 1.456, Kub, Hod; mor.
hábky. Pd. háby prádlo, ženský oděv, sic.
háby. — V sing, je sch. dbá, b. r. dbá, p. ukr.
haba hrubé sukno. — Vše z osman. aba, to
pak z arab. abä t/v.
habaděj lid.: mnoho, nadbytek; chod. haba-
dij, za Jg (jest toho) na habadeje, na habatýr.
Proniklo v nedávné době do sic: habaděj
SSJ. — Ze rčení hanba dieti (= říci, mluviti).
Kt 6; srov. vč. má toho až hanba mluvit.
habán, tak byli kdysi na jižní Moravě
a záp. Slovensku zváni příslušníci sekty no-
vokřtěnců, původu německého, zabývající se
zvláště hrnčířstvím. — Z něm. Hábaner, což
je nářeění tvar za Hafner hrnčíř (od Hafen
hrnec). Treimer 18. Ale podle Treimera
Lingua 9.1960.91 jsou základem něm. (plur.)
„Gemein-haben = komunističtí přívrženci
Jana z Leidenu, novokřtěnci, kterým
husitské země a rody ochotně poskytovaly
ochranu a útočiště". Z knihy Vozarovy 98 η.
vidíme, že habáni byli lidé přičinliví, byli
zváni „lidskými včeličkami", zpravidla se
domohli majetku; byli to prý i ,,dlúzí lidé".
Náš lid se s nimi dlouho snášel dobře,
nicméně se rozdíl povahy a víry projevil nakonec
ve zlém: byli vypuzeni, jejich domy spáleny;
tradice z nich nadělala i strašidla! Proto je
h. dosud veliký, dlouhý n. silný člověk,
kolohnát, u Kyjova je habán též maškara,
honící na Zelený čtvrtek a Velký pátek děti.
Nejasný je původ významu v chod. habán-.
vodní kolo na velkém spádu.
habáň msl., zslc: míč. Podle Puchmajera
z cikán, habanos.
habáň: choroš, hubáň, viz houba.
habart stč.: tělesný strážce, sic. biřic, dráb,
vč. -i děti (Holice), z toho s expresivním c:
capart dítě. — Asi z (nedoloženého) něm.
*habe-wart. V jihlavském městském právu
A3.—16. st.) vystupuje habarte již jako
nadávka. J. Knobloch ZfS 7.299. Tedy asi
„strážce majetku". Jinak Brandl: ze střhn.
hově-wart dvorní hlídač = pes.
habať msl. bráti, lakotně si přivlastňovati.
S expresivním g: msl. gabat lakotně shrabo-
k stind. juhóti (kořen je v -ho-) se
předpokládá gh; ale před ü > y v slovanštině g
místo *z nepřekvapuje.
gžic se laš.: střečkovati (krávy se zegzily),
přen. laš. gegzit se rozpustile skákati, val.
gegýnať býti rozpustilý, dováděti; sic. gzii sa
dováděti, žertovati, gzec, gzel šprýmař a
neposeda. — Přejato z pol. gzič sie. střečkovati,
což je staré *g*bzěti, mající příbuzenstvo v lit.
guzeti t/v.
vat, brát (nagabat hodně z dědictví apod.),
též bráti, termín dětské hry, msl. postv.
gába hromada, dále omakávati (pogábovať
devóe), gabnúť (hrubě) sáhnouti, máknouti,
trefiti na něco (val. tys na to gabnul, čes.
> tys na to kápl, vč. vždy ironicky). Viz
i chamtiti. S intensivním s: val. gasať hltavě
pojídati (Meh SPFFBU 1.89), z *gab-sa-ti. —
Sic. habať, pol. gabaé chytati, dotýkati se,
bělor. habaď t/v. — Příbuzné je irské gaib-
bráti, vlastně gab- (i je anticipováno z
koncovek). Jde o expresivní kořen s variacemi
a s α/α: kap- (lat. capio), u nás je normální
zdloužení iterativ: psi. gabati. Viz i hrabiti.
habatky val.: kožené střevíce, sic. papuče,
bačkory. Nejasné. Slováci píší těž habadka.
hábit: z lat. habitus tělesný vzhled,
zevnějšek, šat, kroj; v církvi řeholní šat.
habr, mor. hrab. — Všeslovanské: sic. hl.
ukr. hrab, sin. též g(r)áber, b. gabár, všude
jinde grab. — Nejblíže je příbuzné lit.
skröblas, Otr^bski LP 5.29. Dále je příbuzné
s lat. carp-inus t/v; rozdíl co do znělosti
souhlásek (lat. k-p proti g-b) dává tušiti, že
slova ta jsou ,,praevropská". Tím se
vysvětlí i přesmyk r, > *gabr*b, z toho dalším
přesunem grab^; jiné pojetí je u Hujera 1.30
(disimilace).
hábrovat se jč.: nemotorně jíti; při-ha(j)-
brovat se PS. Sem řadíme i do-žábrat se
KtD-PS, do-zejbr(ov)ati se PS. — Je asi
příbuzné s Čábrovať, viz čábřit, sl dále s lit.
köbrinti, ale místo k má g > h.
háce plur. fem., stč. háce, mor. gate. — Pol.
gacie, ukr. hači, r. gači, sin. gače, gate, sic.
gate, sch. gače, b. gasti. — Háce byly, jako
dosud u moravských Slováků, lehké kalhoty
s nohavicemi širokými, ale krátkými (asi do
půle lýtek), s dolením okrajem často ozdobně
vyrúsaným; k tělu byly přidržovány
opaskem (nebo jen tkanicí) zvaným stč. a sic.
hacník, pol. gdenik JP 42.21, ukr. hačnyk,
r. gačen\ gačnik, sch. gatnjik. Byly z bílého
konopného plátna; spolu s konopnou košilí
byl to „hygienický, pohodlný a pevný oděv
pracovní" (Václavík, Zálesí 173). Jméno
jejich bylo přenášeno stč. i na jakési krátké
Η

hacka
154
haditi
spodky pro veřejné lázně. Háce nebyly tedy
žádné podvlékačky, nýbrž pracovní kalhoty
(jestliže se dává to jméno podvlékačkám,
viz Jjčř 212, je to zjev mladý). Užívali
jich všichni Slované, jejich jméno dokonce
přejali Madaři, Finové a jiní Ugrofinové.
Mad. gatya bylo přejato do sic. (gate, gen.
gatí) nejprve jako jméno pro onen pracovní
oděv, pak jako „kalhoty" vůbec nebo mužské
spodky. Ze sic. proniklo — když háce
vymizelo — g. na Moravu a do Čech bud jako
gatě nebo kate, místy vznikla nová plurálová
forma kaťata gen. -at, jako kdyby katí bylo
neutrum typu kuře. Sulán StSl 3.1957.283;
podobně již Šmilauer, v ESX. —
Nejrozumnější domněnka o původu slova (Buličova)
je ta, že psi. gatí (-e) souvisí s kořenem gä~
jíti, choditi (zachovaným též v hať), že to je
„chodící oděv", tj. pracovní (stě. vezmi háce,
v kterých chodíš, ...; srov. ěes. termín chodici
šaty proti ložním). Vzniklo tedy z adjektiva
téhož druhu jako bicí apod., tj. příponou
-ťo- < -t-jo-: gät-je (-Í) odede, chodící kusy
oděvu. O těch slovech nyní podrobně jedná
Nieminen ScSl 3.1957.224 n.; vychází rovněž
od gä- 'jíti'.
hacka mor.: šátek. Tak i pol. nář. Nejasné.
hačat: seděti: slovo „dětské" řeči (výtvor
maminek!), bez etymologie. — Sic. hačať,
hačkať, hačinkať. Je i něm. hatschen.
hačíř: koěí sedící na kozlíku (us. na Tur-
novsku za Jg), nyní (u Jahody) pejorativně
= forman, zvláště o sedlákovi, který si
v zimě přivydělává formanstvím. Sic. hadžír
voják, bystrý člověk, hajčiar pohonič
(dobytka), poháněč. — Z něm. Hatschier
drabant (jízdný na koni), to pak bud souvisí
nějak s lat. (v glosách) arcer pasák koní
(cit. Ernout-Meillet), nebo „je odvodíme nej-
příměji (podle Kluga) z ital. arciere lučištník,
fr. archer" (Šmilauer), zde však vadí rozdíl
významu.
háčiť msl.: zdržovati, zrazovati koho
z čeho, h. sa zdráhati se, odříkati si, mírniti se,
msl. zhaknúť, zhakovat (zhe- Slavičínský)
odraditi koho, val. zhačovat odrazovati SvK,
laš. za-hačiť zaplésti n. zachytnouti, např.
udici mezi kořeny Malý; sic. (z)háČiť (sa)
zhačkať (sa) zháknuť (sa) zháČ(k)ovať sa
zhačknúť sa vzepříti se apod., háčivý kón =
nechtějící tahati; vč. háčkovati se váznouti
Jgd. Sem patří snad i han. hákat nesouvisle,
špatně čísti, sic. koktati, mor. vy° ztěžka
vypověděti. — Asi od hák, původně tedy
„hákem' zadržovati".
háčky 1°: zrnéčka v plevě nebo klase, vy-
louštiti se nedá jící (vč. za Marka), těžší
plevy, v nichž zůstalo zrno (Kottod Roudnice);
2°: odpadky ze lnu (vč. Kott, Hodura), mor.
haékovica příze, plátno, plachta z nich. —
Nejasné.
had 1 °, hadí; hadice; jisté rostliny jedovaté,
odporné, neužitečné, lid nazývá „hadími"
(např. hadí česnek), jako by je přenechával
hadům; hadinec rostlina Echium (plod
připomíná hadí hlavičku); kámen hadec
serpentin, Preslův kalk. Název houby Phallus stč.
nč. hadovka, dříve i hadí smrž, má asi základ
ve víře, doložené v Polsku WoP 213, že
smrže jsou jedovaté anebo že mohou být
příčinou „hada" v žaludku, kterýžto had
člověka pomalu usmrcuje. — Všeslovanské,
pův. znamenalo zajisté jen hada, ale adideací
k hyd přenášeno místy i na všelikou žoužel
(pd. sch. b. stsl.). — Psi. gaďb; souvisí
snad se stind. nágá- m. had: záměna zubnic
djn; přesmyk d-g > g-d je asi tabuový, což
má zákřad v ide. ctění domácích hadů
(o něm Havers 46, o skutečně hojném výskytu
užovek v domech v. Moszynski 2.567);
v Bulharsku viděli v hadech duše předků
(Niederle 2.1.293). Viz však i Kopečný SaS
20.128.
had 2° stč.: jakýsi stroj válečný, podle Jg
(z Palkoviče) had -e fem. = „beran" na
bourání hradeb; nč. doloženo ve významu beran
u Heyduka; „ale had bylo také jméno děl,
něm. Notschlange, Feldschlang, lat. colubrina,
fr. coulevrine (dlouhé, tenké dělo)".
(Šmilauer.) Podle Matzenauera je to ze střlat.
hedus t/v.
hádati: 1° *god- v uhodnouti, stč.
pohodnuti uhádnouti (nech, ať pohodne, co já
myslím Pass.), po-hodnúti se pohádati se
(z toho s nadbytným ne- nč. nepohodnouti
se), dále nč. roz-hodnouti (se); 2° *gad-
v hádati, dohadovati se, odhadnouti,
odhadovati. Původní význam: pronášeti své mínění
(domnění): laš. hadam 'myslím' Lp; z toho
se snadno vyvodí další vývoj: luštiti
hádanky, prorokovati, h. se původně jen =
dis-putare. Κ těm významům přitvořeno
pohádka (viz), hádka, hádanka, typická post-
verbalia dohad, odhad; ale záhada ( > -ný)
je z ruštiny. — Hl. nář. hódač, dl. godaé
hádati, ukr. hádaty prorokovati, míniti, r. gadáť
t/v a hádati, sin. gadati hádati, b. gadajá
věštiti, hádati, předpovídati; sin. a sch. se
záměnou zubnic djn; sin. gánati, sch. gone-
tati hádati, sch. ugonati, -iti uhodnouti. —
Příbuzná slova jsou jen v germánštině: stisl.
gäta hádanka, hádání, domněnka, geta tvořiti,
jmenovati, míniti, hádati. Kořen byl tedy
*ghed-. Lit. godóti 'přemýšleti' je podezíráno,
že je přejato ze slovanštiny, ale snad
neprávem.
haditi stč.: haněti, tupiti, zavrhovati. —
Sin. gaditi uváděti v opovržení, kárati, sch.
gaditi se oškliviti se, b. gadjá špiniti, mazati,
kaziti, kárati, ukr. hádatysja oškliviti se, r.
gadiť špiniti, káleti, kaziti. — Psi. gaďo gaditi
znamenalo 'činiti hnusným', odtud tupiti,
kárati. — V češtině se rozdělilo na dvě
větve: 1° toto haditi, 2° haditi se > hatiti se
oškliviti se; zde t přejato od hatiti kaziti.
Základ se objevuje i v podobě zad- (v. zad-

hadlaf
155
hajdati
lavý), tedy god/gěd-; příbuzno je střněm.
quäd zlý, hnusný, slabý, střhn. kót špína,
neřád, něm. Kot. Germ. slova ukazují na
*gvöd-, v usnadňuje spojiti s hořejšími slovy
dále i hyd a hyzditi (viz), ale pro útvary
gvád-jgvěd- jest uznati, že ztratily — z
neznáme příčiny — své v (jinak se v po k, g
drží: kvas, hvezdal).
hadlaf, sté. (h)arlaf: část tkalcovského
brda: niť s okem, jímž prochází jedno vlákno
osnovy; pak i žíněný úvazek, jakýsi motouz.
— Z něm. haarlauf, střněm. här-luof t/v
(Matzenauer, Gb., Tykaě NVČS 4.28.)
hadlina: dlouhá tráva rybničná ke stlaní
(Jg; NŘ 7.313), lesní tráva LF 66.391.
Nejasné.
hadr, již sté.: mor. též -a: cár. Z něm.
Hader mask. t/v. Se zesilovacím η handra: vě.
jen o hadru určeném na utírání zbytků
tekutin, sic. však = hadr vůbec, např. i handrió-
ky o dětských šatečkách. Překupník starých
šatů: hadrlák handrlák handlák, handrle, vše
zkráceno z něm. Haderlump; domácí je
hadrář, hadrník, sic. hand(r)ár; Kosmákovo
hadracník upomíná na sic» handrárcit
skupovati hadry, kupčit s hadry.
hadrovati se, již stč.; nč. u Holečka, jinak
jen ha(n)drkovat se, hadrykovat se: vaditi se,
též potýkati se (Kubín Ppz). Z něm. hadem
t/v; rozšíření o fc je nejasné. — Též p.
hadrowac, handryczyc, hl. hadrowac so, dl.
hadr o was se t/v. — Zvláštní význam má
vč. handrkovat = mluviti cizím jazykem
n. příliš rychle, nesrozumitelně (h-uje
německy jako Česky; h-ovali se dohadovali se Pt),
sic. handrkovat a h. sa SSJ. Je z kontaminace
se švandrkovat, viz sváda.
hafati. Stč. a mor. nář. havati, zdrobněle
havkať, havotat, u Kyjova zesílené havozniť;
sic. havkať, havcat, pes hav(k)o, havoš, havkáč;
vavóať, č. (o zvláštním odstínu) ňafati. —
Zvukomalebné; tak i ukr. havkaty, r. gávkať,
b. gavkam; něm. Wau — haf.
hafera val.: borůvka Jg-PS-SSJČ. — Sic.
též jafira, jafura; val. hafemík, sic. jafurník
borůvčí. Pol. afyna, pd. jafera, ukr. (j)afyna,
jafyra (a jafynnyk, jafymyk borůvčí); mad.
áfonya t/v. — Přejato z rumun. afina t/v.
Forma s r má rumunskou nářeční
(sedmihradskou) změnu η > r mezi samohláskami,
kromě toho prothetické h. J. A. Candrea,
Probleme di toponimie (Bukurešt 1932):
v. i Olteanu, Rsl 3 A958) 293.
hafol han.: chomáč. — „Z něm. dial.
Hanfel < Handvoll" KpU.
hach laš.: ničema, stč. hachna potupný
název ženské (tak dosud na Boskovsku:
SvB). Asi ze střhn. hache mladík, chlapík,
fem. holka (potupně). Viz hochna.
hachle f.: drhlen Jg-PS-SSJČ. — Z něm.
Hachel f. t/v.
haj! interjekce, již stč.; nč. jen na
pohánění hus.
háj: listnatý les, obyčejně malý. Ale stč.
spojení v lese v háji Táb 16 „v lese na
zakázaném místě" ukazuje, že háj bylo místo
v lese, kam se zakazuje vstoupiti, popř. celý
zakázaný les. Zdá se, že původně, v pohanské
době, to byl posvátný les, kam bylo
zakázáno vstoupiti kromě doby povolené
kultem; byla to i místa asylu: nesměli tam
vstoupiti pronásledovatelé. Později, kam bráněno
vejíti poddaným, aby nelovili zvěř,
vyhrazenou feudálovi. Proto byly „hájeny" zejména
menší lesíky uprostřed polí, útočiště to polní
zvěře. Odtud stč. zaběhne do háje = zmizí
(ale nč. jdi do háje = 'jdi pryč, dej pokoj'
sotva „je jenom eufemistické místo jdi do
hajzlu", jak míní Šmilauer). Stč. hájenstvie,
nč. hájemství (odkud m?; podle tajemství*!)
a hájióka -ečka PS věchet označující zákaz
choditi, pásti, trhati ovoce apod.; hajný >
nář. hejny, han. héné; stč. hájiště zakázané
místo Táb 16. Hájiti, nč. též ob-hájiti,
nehájiti, -hajovati; ale za-hájiti začíti, pol. za-
-gaic je podle něm. (Gericht, Ding) hegen. —
Sic. háj, pol. gaj háj, les, haluzí (nařezané),
gaic sázeti les, sbírati haluzí, ukr. haj, r. sin.
sch. gaj háj, sch. gajiti pěstovati les, brániti
|· vstupu do něho ap. jako v češtině. —- Původ
nejasný. Dosavadní domněnky nevyhovují
(odvolávám i LF 51.242). Zdá se však, že h.
lze vyložit jako faktitivum (se zdloužením
v kořeni, typ plaviti) od kořene guei-, který je
v zíti = býti živ. Vlastní jeho význam by byl
„nechat žíti" nějakého jedince nebo
skupinu, když jejich okolí se kácí, rubá, seká,
pobíjí ap., např. hájiti les = nechat jej růsti,
šetřiti ho, ač by jinak dříví bylo velmi
potřebí. Z toho vzniklo postverbale háj = les
takto chráněný, les, kam je zakázáno vstoupit
se sekyrou anebo vůbec. Další vývoj u hájiti-.
brániti v boji proti škůdcům, proti
nepřátelům.
hajat, zdrobněle hajinkat, hajiékat, chod.
hajat, hajcnout si. — Sic. hajat haj kat
hajinkat hajenkat hajuškat. Hl. hajcac. —
Výtvory řeči maminek, bez etymologie.
hajcat hajcovat i hejcat vČ.: hladiti,
hýčkati, laskati, hajcnout Jgd-SSJC, laš. hajsat
hýčkati; sem dáme i hejókat, spis. hýčkati
laskati. — Z hajc Jg, nyní vč. háje nebo ájc,
áj (pd. haju haju!), slovce z řeči chův: kdo
má v rukou děcko, nechá-li je pohladiti
kočku, vede mu ručku a doprovází tím
slovem každé pohlazení. Nebo žertovná hra
s nejmenšími: dospělý pohladí několikrát
děcko, vždy s ájc, pak je rázem popleskne. —
Ale vm. je harcati t/v Kt 6. Odkud r?
hajdamák: pův. ukrajinský povstalec proti
„konfederátům barským", tj. polské šlechtě
vzbouřené proti Rusku; odtud hanlivě
ukrajinský zbojník, lupič. Sic. hajdamák, p. hajda-
mak(a), ukr. hajdamaka (-macha). Z osman.
hajdamák lupič.
hajdati 1°, zpravidla s roz-: vč. rozhajdaný

hajdati
156
hala bála
NŘ 20.74 aj., sic. rozhajdaný, han. vm. a též
sic. rozgajdaný B-Rous-K aj. = nepořádně
oblečený, sic. rozgajdať sa; vm. gajdaňa o
takové ženě; vm. gajdze sa obilí rozlézá se na
fůře; u Frenštátu a Kyjova i stul je
rozgajdaný rozviklaný; msl. sic gajdy široké volné
šaty. ijx mad. ga/jdol" Šmilauet.
hajdati 2°: toulati se, choditi: klad. haj-
dák, hajdala tulák domácí, č. mor. hajdalák
-ulák nedbalec, lajdák, halama, han. gajdat
se toulati se. Snad sem patří i mor. hajda-
novat Rous-Kol potulovat se. — Sic. hajdák
lajdák, tulák, hajdákat hajdovať laj dáti se,
potulovati se, lehkomyslně žíti, promarňo-
vati, prehajdákať promrhati, odhajdákať
robotu ledabyle odbýti; zkráceno(?) v hajkať
rozhazovati, hýřiti. Pol. hajtowaé mrhati,
r. (u)chajdákať ztratiti, promarniti. —
Rýmuje se s lajdati, jinak nejasné; podle
Jánka od hajdy. V sic. jsou takové tvary,
jako by to bylo od hajduch dráb, ozbrojený
panský n. úřední sluha: hajdúšit, hajdúšit
toulat se, marnit čas, lumpovat. Není
vyloučeno, že i č. hajdati je od hajduk.
hajdat 3°: houpati, laš. na Hlučínsku
hajcaó houpati se v bocích při chůzi ap. (Šr)
vypadá jako s-ové intensivum. Viz hejcati.
hajduk i hejduk, toto v Táb. — Sic. hajduk
vsi. hajný, hlídač, zpravidla hajduch, úřední
sluha, policajt, Tiajduchovat takto sloužiti,
hajduchy valašský tanec (= „zbojnický"),
-uchovat tančiti je. — Pol. sin. sch. b.
hajduk, pol. ukr. též = onen tanec. — Z mad.
plurálu k hajdú žoldnéř pro hraniční službu,
pěšák, soudní^ sluha, dráb; další výklad
u Šmilauera NŘ 21.190; přejato i do
němčiny: Haiduke, Heiducke, odtud naše starší -ej-.
— V jihosl., r. a osman. má to slovo význam
'loupežník'; tím se pochopí sic. p. ukr.
význam 'valašský tanec', z původního
zbojnického (Hpt), ale i významy u
hajdati 2° (toulati se, hýřiti).
hajdy!, za Jungmanna též -dum -dej -doj;
zřídka i hejdal — Sic. hajde, hajdy, hajda,
pol. hajdy -da, hejda, ukr. hajda, r. (g)ajda,
sin. hajdi, časováno: -iva -imo -ite -ita, sch.
hajde, b. chajdě -ete; něm. heidi, heda, mad.
hajde -a -e, hejd -e -i, osm. hajdé, rum. hai,
(h)aida, aide. — Viz podrobný výklad
J. Jánka ČMF 26.337; podle něho je to
výraz ,,prudké radosti nebo pobídky k
rychlému pohybu, výraz všeobecně lidský,
alespoň na prostoru střední a jihovýchodní
Evropy a přilehlého území asijského",
nicméně koncovka -y se šířila z ohniska
českého, -e z tureckého, -a nejspíše z Polska.
Něm. heidipritsch je asi z č. hajdy pryč.
hajhan han. přezdívka odrostlejším
chlapcům nebo mladíkům KpU. — Nejasné.
hajnal hojnal, podle známé interjekce
obměněno v hejnám, hojnům (= chápáno jako
hej námi) vm. a sic: žertovný průvod o
svatbě; jistý zvyk po svatbě druhý n. třetí den
(sbírání darů po domech) a ranní zpěv n.
hudba („budíček"). Vm.. též hejnica. Pol.
hejnal je obdobný „budíček" hraný z kostelní
věže. Z mad. hajnal, zora, úsvit.
hajs 1° msl. sic: citoslovce, jímž se tažný
dobytek řídí vlevo, val. též hajk B. Sic
odvozenina hajskať volat hajs na potah. —
Zkráceno z mad. hajszra 'vlevo!'
hajs 2° val.: vpřed B. — Od mad. hajszol
hnáti, štváti.
hajsat, han. msl.: klouzati se (vlastně:
smýkati se, se stolu, po zemi), msl. gajsai mykati
sebou (B: kdo leze na strom, ten gajsá, gajsne,
pogajsne se, a zase si odpočívá; g. rameny
= zdvihati r.;pogajsaný na jetu = roztřesený
jízdou; ugajsaná chúza = houpává, klátivá).
— Původ nejasný.
hajtáš: černá výložka na rukáve \Aá
haleny horňácké B. — Z mad. haj tas výložka
na oděvu. Sulán PIDebr 39.14.
hajtra haltra: sešlý, hubený kůň, pejor.
kobyla. Nejasné. Snad z nějakého staršího
tvaru od fr. haridelle t/v.
hajtrta val.: rozpustilý chlapík, lehká
ženština, -án potřeštěnec — Asi z němčiny, z
nějakého útvaru od heiter veselý, rozjařený.
hajtry han.: dřevěné stojany na sušení
sena. „Náleží k hajtra kobyla (srov. koza)."
Šmilauer.
hák, název rozličných nářadí; starobylý
druh pluhu (vč. hak), odtud vč. hákovat;
zralý ječmen háčkuje = kloní klasy k zemi;
za-hakovati. Viz i hácit.— Ze střhn. hake(n).
— C. haklík je z něm. Hakel, k tomu při-
tvořeno haklice.
hákat msl.: hltavě jísti: (na)h. to do sebe
Mal. — Původní házet do sebe (též Mal.;
sic nahádzat jedlo do seba SSJ, obdobně
i čes.) je tu přetvořeno expresivní příponou
ka tak, že byla podržena jen první slabika,
ostatek nahrazen novým zakončením, § 20.
háklivý (lid.), jč. místy hojklivej. Z něm.
heikel t/v. Je i č. „haklich z rak. dial. haklichil
Šmilauer.
hákovnice stě.: arkebuza. Utvořeno podle
něm. Hakenbüchse: „hákem připínala se na
lože neb kozlík" Jg (viz i houf nice); „podle
K. Titze naopak." Šmilauer.
halabačka vm.: světská písnička,
povídačka (z Glazarové SSJC). — Od halapacic,
viz hala bála.
hala bála (tak i sic), též haldy baldy,
halám balam., hach mach, hak(y) mak(y) (odtud
zhakmatit pomíchati, zamotati PS), háky
baky, hác bac, hake mike, hat mat, hatla
matlá, hatla patlá, stč. chalabala chalybaly:
nepořádně, ledabyle (píše se i jako jedno
slovo, ale lid to vyslovuje odděleně, se
dvěma přízvuky); sic hakmak, háky-baky
škrabanice, klikyháky: proto snad i laš.
halikat (li za ΐ), na-halkat načmárati patří
sem. Sem snad možno zařadit i laš. halapacic
žvaniti, dále haia pata, hatapák, hatapa

halabrána
157
haliti
(huťapa, hutá Jg) popletenec, hat(a)matilka
-km- Jg) jazyková míchanina (srov. hat
mat jen to nezmat Jg pol. matu); hatálák
Němec mluvící nesrozumitelným nářečím.
Pd. halu-palu se spěchem, jen aby to bylo;
hala- je snad možno ztotožniti s hara-.
Základní hala bála je asyndetické spojení
typu cáry máry, vyznačené rýmem a tím,
že druhý člen se začíná retnicí (tendence
obecná!). Patří sem i rd. chalabalá horlivý,
povrchní člověk. Je i něm. Hackmack, pestrá
směs, luza (podle Wolfa 127 prý z češtiny)
a Hackelbackel míchaná společnost, luza,
hakkel-bakkel 'vše pospolu, bez výběru',
podle Wolfa z jid. hakol bakol 'alles
miteinander'. Jsou tedy i česká slova z jiddiš? Ale
č. háky paky (chatrné) svršky, (ubohý)
majetek, „krámy" je ze saky paky, to pak
je z němčiny. Podobně je pomoř. haki-
paki t/v.
halabrána: jistý šat (Jg z D), rozedraný
kabát (Kubín LF 27.358), rozedraná jupka,
kazajka (Kub. Ppz), neforemná věc (LF
66.391), -án starý kabát (u Kunštátu).
Přeneseně jč. 'dlouhá žena' Jjčř~52. —
Nejasné; -bran- upomíná na pol. u-branie oděv,
šat; hala- pejorativní jako v haladryjet
halabura: vlna na pletení punčoch (Kol.
též -r; Rusava 50; han. -bóra Rous).
Nejasné.
haladryje: dryáčnice (Jg; -dryja Rous-
SvK-KpU, -ndryja B, -gryca Koníř). —
První část obsahuje ,, jakoby onomato-
poetické hala-" (Janko ČMF 5.296), tj.
peiorativní, totéž co je v hala bála; druhá
část zkrácením z dryj denice. Sem patří
i zslc. haladra křikloun. Srov. i mor.
halafaňa > hajflena hubatá žena B. část
nejasná).
halama. Zdá se, že moravský lid pojil
halama s holemý veliký. ,,Sakriš, deť je to
jož halama a že se bál strašidel?" (Obrovský
TP 159; mluví se o jednom bázlivém mladíku
171etém). Také v hornické mluvě příbramské
byl h. = nováček velké postavy ÖL 44.58. —
Snad tedy patří k holemý, ale -a-a- je
nejasné.
halapartna, dříve též -parta -pertna -bar-
da. — Sic. -na. Z něm. Hellebarde t/v.
V -barde vězí název sekyry, který je v bra-
datice (viz).
halasiti, halas, halasný. Pol. halasíc, -owac,
halas t/v. Sic. halas podle Κ z polštiny; laš.
halas. Sem i val. Kalaětovattjv a tlachaje SvK,
halašta povídálek SvK. U Raise a NŘ 5.104
vč. holas. — Zdá se, že u nás je to slovo
doma ve východních nářečích (vč., laš.);
polské by pak bylo z češtiny. Náleží k Jiara-
siti (v. tam); srov. pol. nář. galuszyc rámusit,
ukr. halas, halasuvaty. Sem patří i krkon.
haliti hlasitě se smáti Jg.
halastra i chalastra laš.: luza, chátra. — Sic.
haj stra hajštra hoj stra sprostá ženská, pol.
(c)halastra, halaistra, ukr. halajstra luza.
Původ nejasný. Viz i chátra.
halati: laš. halac (v „dětské" řeči) laskati
Lp. — Nejasné.
hal'bij a halvija, val.: korýtko pro vepře.
Pol. ve Slezsku halbia, ukr. albijka. — Slovo
pastýřské kultury karpatské; z rum. albie
( < lat. alveus) t/v; „na salaších všude bývají
krmena prasata zejména zbytky žinčice,
které se nalévají obyčejně do vydlabaného
kusu dřeva" (Cránjala).
halda: velká hromada, u dolů odval
jalového kamení, již stč.; sic. též hálna. Ti něm.
Halde. — Sem patří snad i halda lehká
ženština, též „z pouhé dobromyslnosti
nadává se tak děvčatům" Jg. Doloženo ve
významu 'nevěstka' již 1629 v Písku, je
běžné dosud na Moravě, též chalda. Vzniklo
zkrácením z haldecká kurva, jež cituje
Jg z Veleslavína: „zdržovaly se na haldách
u Vltavy; Winter Zvon 3.622". Š. (Asi
jiného původu je rd. chálda hrubý, drzý
člověk nebo taková žena.)
halekati: viz helekati.
halena mor. a sic. kdysi lidový svrchní
oděv z bílého hrubého sukna („huně"); nově
odvozeno halenka ženská blůza. — B. chalina
dlouhý svrchní oděv, sch. haljina oděv. —
Κ nám bylo přejato od jižních Slovanů (ale h-
místo ch podle haliti); tam je odvozeno od
chalja (sin. sch. halja šat), což je z osman.
xali koberec.
haléř již stč. — Sic. halier, pol. halerz, dl.
halař. — Ze střhn. haller (nyní Heller); název
podle města Hall (sv. od Stuttgartu), kde se
haléře razily.
haliti: zpravidla s od- roz- za-; prosté haliti
'zakrývati' je nové, nemá je ani Jungmann,
vzniklo depreverbalisací z rozhaliti. Ani v
ruštině a ukrajinštině není prosté sloveso. Udala
se tu i zajímavá změna významu. Poněvadž
sin. sch. razgaliti se, ukr. prohaljuvatysja,
r. progalitsja znamená 'rozjasniti se' (o
zamračeném nebi, když deště a mlhy ustaly
a začíná se místy objevovat modré nebe),
přiřadíme sem č. vyhoulit se (-at se Jgd), sic.
vyhúliť sa vyjasniti se, prehúlit Kuk 19.21,
val. prohulovať sa (srov. ukr.!), k tomu de-
komposicí druhotné č. houleti se převalovati
se (o mracích; snad jen individuální změna!)
a sic. hulit sa chmuřiti se, dále mor. hulá,
húlava hulava přeháňka, déšť, dešťový mrak,
sic. hulej trvalý déšť, húlava dešťový mrak.
Viz i Kuliti. — R. progálit odhaliti,
prosvětliti, progálina světlé místo v lese, ukr. prohá-
lyna t/v, sch. sin. razgaliti, sin. galiti obnažiti,
odkrýti (tedy sin. simplex má opačný
význam než č. halitil). — Pro výklad této
pestrosti jest vyjíti od * (vy)-galiti s významem
„vyjasniti nebe". Příbuzné útvary jsou
v sanskrtu od galati kape, mží. Je doloženo
kausativum galáyati; to hláskami zcela
odpovídá našemu galiti, pro význam pak jest

hálka
158
hambalek
vyjíti od složeniny *vi-galáyati = činí, aby
přestalo mžíti; tomu by odpovídalo u
Slovanů raz-galiti, *vy-galiti, u nichž při zvrat-
ném tvaru se se význam 'přestává dštíti,
mžíti, chmuřiti se' přechází ve Vyjasňovati
se, čistiti se' o nebi dříve zataženém
dešťovými mraky, tedy Odhalovati se' o nebi,
pak o čemkoli jiném. Dekomposice předpon
a tvoření postverbalií v různých stadiích
vývoje vedlo k významům tak rozličným.
Naše -u- místo -a- bude výsledek dávného
smíšení základů gál- a gul- (jevícího se
též v č. za-háleti proti r. gulját, cot. je obé
od *gul-).
hálka sic: kulička, např. nahraní; dubová
h. = duběnka, odtud přejato do češtiny jako
botanický termín pro jisté výrůstky na
rostlinách způsobené hmyzem. Totéž slovo je
msl. sic. hálka „makovice" věžní nebo na
domě, přístřešek nad studní appd., dále
jistá závora dveřní (viz i Mihál SR 25.96).
Viz i haluška. — P. gala koule (hanlivě
též oko, odtud přejato slez. hale oči), galka
(věžní), ukr. (z pol.) hálka koule; sin. galka
duběnka. — Psi. gala, od galiti, jež
znamenalo (v stpol. galic a rd. v Sibiři galií) házeti
míčem; byl to starobylý odborný termín pro
tu hru, příbuzný s ř. βάλλω házeti; u Slovanů
je iterativum se zdloužením v kořeni: 3.
sg. *guöl-ei-ti. Protože gala je postverbale,
povědomí o jeho původu se záhy ztratilo
(když se ztrácelo i sloveso) a tak vedle
významu 'míč' se u něho objevily významy
další, vždy ale spojené pojmem kulatosti
(zprvu: kulička na hraní; pak jakákoli jiná).
halma: hra podobná „dámě". „Z ř. άλμα
skok, jak se uvádělo v návodech ke hře"
(Smilauer).
halšík: část vozu (která?), u Litomyšle
(Hod 63). — Nejasné. Z orčicht
haltýř: sádka na ryby, stč. -ér -ieř -ýř. —
Hl. hadleř, dl. haltor, haldar, p. holdernik. —
Podle Bielfeldta 138 z vých.-středoněm.
*halter (něm. spis. je Hälter t/v, od halten
držeti, chovati).
halucha: rostlina Oenanthe. Preslovo
přejetí asi z pol. galucha, což je asi od gala
koule, hlávka apod.: halucha vodní má
lodyhu nad kořeny velmi ztluštělou. Je i ukr.
halucha.
haluška: menší nokovitý nenadívaný
knedlík, je vč. NŘ 5.99, ČL 1.374, mor. sic. (zde
i leluška); popř. podobné jídlo (č. hanuška).
— Pol. nář. galuszka galeczka (je i mor.
halecka), ukr. haluška, r. galuska. — Je to
deminutivum od *gala, viz hálka.
haluz halouzka, stč. haluze haluzka; u
Litomyšle za Jg haluzí kulaté dříví, dosud
u Holic haluzák forman vozící dlouhé dříví;
podivné je holeska větvička (na Turnovsku
za Jg). — Sic. haluz, hl. haluza, dl. galuz,
pol. galai, ukr. haluz -a, nář. holuza. — Psi.
asi galoza nebo galgzb. Kolektivum je i jinde:
p. galezie, sic. háluzie, ukr. haluzzja =
větvoví, chrastí. Je snad možno je pokládat za
*galQŽbje (od chaluha), i když z místo z je na
pováženou. Chalgga 'chrastí, křoví' se patrně
stýkalo s chlodbje (r. chluďjě roští, křoví,
sin. hálodje = halozje, viz chloud): odtud
r. choludina žerd, choluďje chrastí, křoví,
drobné dříví. Tak asi zkřížením slov *galqga
a *chlgd-ja (nový ja-kmen) vzniklo *galodza
> galoza.
haluzna, vč. též chaluzna char(o)uzna; msl.
na Podluží harušna, dům na spadnutí,
rachotina. — Od haluz. H. byla původně
stavba „z haluzí, větvoví, tj. z pletiva dělaného
tak, jako se dosud někde dělají ploty: koly
vražené do země se proplétají větvovím po
způsobu pleteniny košíkové, to se pak,
stavěj í-li se chatrče, ještě vymaže hlínou. To byl
nejprostší, nejchudobnější způsob stavby,
a odtud je každá haluzna ubohé, chatrné
zimavé stavení, i když rozměrem třeba dosti
veliké." Na Slovensku jsou pletené stavby
(stodoly, kůlny) ještě nyní dosti rozšířeny,
v. o tom Chotek, Sic. národopis 2 A954)
237 n. Meh NŘ 29.212. Na Valašsku se tak
místy dosud dělají chlévy pro ovce (obraz
ČL 45.70). Dřívější mylné názory o původu
slova viz v NŘ 18.45.
halže, stč. -ze: náhrdelník; nč. jen jako
ojedinělý archaismus. Ze střhn. halse řetěz
okolo hrdla.
ham: interjekce naznačující uchvácení
jídla ústy (m naznačuje koncové sevření
úst), za Jg prý dosti hrubá; od ní (c)hamtati
Jg, pohamáé opilec Jg, mor. hamnúť
chňapnouti (ústy). Nyní (od Jgd) se jí užívá
žertem v hovoru s dětmi a tvoří se od ní
vč. „dětské" hamat jísti, mor. „žertovné"
na-hamat se najísti se, slez. hamala, hamán
jedlík; sem patří i vm. hamrať hltavě jísti. —
Sic. ham „naznačuje jedení n. jídlo" SSJ,
od toho hamkat hamciť; hl. obdobně „dětské"
ham, ham(p)ac, dl. ham(p), ha(m)paé, ham-
nus, pd. hamaé. Srov. rus. citosl. am, chám t/v
(odtud chámkat jísti).
hamatný mor.: silný, hrubý, tlustý, hustý
(zvláště o tkanině; též o copu z vlasů apod.),
příliš volný (o oděvu), tak B, Václ. z
Valašska, KpU z Hané, Rous od Brna; jindy:
nešikovný, těžký, hrubý, nehodící se do
ruky Kol., hrubý, neobratný (má ruky
hamatný na ty husličky, Greg); sie.
neohrabaný. Viz hmota.
hambalek: vodorovný trám spojující
krokve střechy PS, na způsob vodorovné čárky
v písmeně A; již stč. Místy na Mor.
přeneseně: tyč na sušení prádla, bidlo v jizbě,
na které se věše jí šaty, kožichy,' prádlo,
peřiny, hřada v kurníku, tyčka v udírně na
věšení masa (podrobnosti V. Hank RZ 222).
— Z něm. Hahnenbalken (= kohoutí hřada),
což je druhý výše položený spojovací
vodorovný trámek; „sedávali na něm skutečně

hambous
159
hana
kohouti, dokud drůbež bydlila s člověkem".
(Šmilauer.)
hambous chod.: pryskyřník; stč. hambus
(u Klareta) rostlina blíže dosud neurčená;
podle Gb. ze střhn. hane(n)vuoz. Tedy obe
= Hahnenfuß pryskyřník.
hamfešt -pěst, hanfešt -fest stč.: písemnost,
listina, privilej. Ze střhn. hantveste.
hamiš(t)ný hemišný stč.: lstivý, klamný
( > hamis, hemiš lest, klam). — Ze střhn.
hämisch, hemisch lstivý. Sic. hamišný falešný
bude však z mad. hamis t/v, to pak z téhož
střhn. slovesa.
hamižný, nyní Odporně hrabivý, lakotný',
za Jgd hanebný (vůbec). Je příbuzno s r.
gamzíť gomzíť lakotit, skrblit, gamzíla gomzíla
gomzícha hamižník, gamzá gomzá váček na
peníze, peníze. Dále je příbuzné lit. gobůs
lakotný, chtivý, gob'tis býti lakotný: záměna
retnic bjm. Viz i hamoniti 1°.
hamoniti 1°: lakotně sháněti, namáhavě
pracovati, též chamonit Jg.— Sch. nář. gaman
(*gam-bn'b), fem. gamna chtivý, gamniti
býti chtivý (cit. SbMlad. 335). — Příbuzno
je lit. gobetis býti lakomý, gobús gäbas
gabš(t)ůs lakotný, chtivý. Ovšem je třeba
uznati záměnu retnic bjm. Čes. -on- je
starobylá zesilovací přípona; byla snad
i v sch. gamniti, ale vlivem adjektiva gaman
o vypadlo.
hamoniti 2° jč.: mnoho mluviti; vč. jč. mor.
h. se hádati se, vaditi se; msl. hamár povyk.
— Pol. gomonic lomoziti, dělati vřavu, gomon
hádka, svár, ukr. homonity hlučeti, hominly-
vyj mnohomluvný, hornin hluk, vřava,
r. gomoníthlučeti, hlučně hovořiti (z toho
přejato Havlíčkovo homoniti zníti a sic. homoniť
Kt 6), gómon hovor, směs zvuků, hluk. —
Expresi vní slovo domácí; α je též v r. gam halas,
křik, hluk. Příbuzno je hrom, hřmeti, jež má
navíc r, § 69; on je domácí intensivní přípona.
Viz i hámotit. Mylně připojil A. Stender-
Petersen r. gómon atd. k slovům pro „hemžit
se"; viz o tom Hujer 1.262: proti Hujeroví
možno zdůraznit, že v č. sice není homonit,
ale že je dobře zaručeno (od Kotta 1) hamo-
nit se.
hámotit chod.: pleskati, klábositi, postv.
hámota žvástal; sic. hamat klábositi, žvaniti.
— Asi k hamoniti 2°.
hamouz, stč. -úz, -ús: potupná přezdívka;
han. u Boskovic hamóznik. — Nejasné. Podle
Jánka ČMF 6.121 je to z něm. huor(e)n(h)üs
Hurenhaus.
hämovaťmsl.: brzditi (ze sic), laš. hamovac
Lp (z pol.). — Sic. hám brzda, hamovať. —
Spolu s pol. hamowač je sloveso ze střhn.
hamen (nyní je hemmen).
hampalák, hampalíř sev.-mor.: dohazovač,
řezník, který nakupuje dobytek pro jiného
řezníka, ne pro sebe Rzr, hampalíř tlučhuba
KtD, hambalkář podvodník B, hamář dobytčí
handlíř B. — Nejasné. Je snad hamp-
obměna toho základu, který je v hamputal
hampasit sa, hamplasit sa, -sovat sa val.:
lopotiti se, namáhati se těžkou prací B;
sic. hampasovaťsa t/v K; han. hampésat se t/v
B, hampézovat se Rs; toto u Boskovic
znamená jen lézti po něčem SvB; val. hapla-
sovaí sa tahati se B; han. haplazovat se
zbytečně se hýbat, smýkat sebou KpTJ.
Je i val. kandrasit, -sovat (sa) namáhati se,
dříti se, též s na- B; kandrasit sa, handrasit
sa t/v SvK. S tím souvisí názvy polí málo
výnosných, vysoko položených: hampés
u Jevíčka, hampíz u Kyjova, srov. hamis,
Jhamejžďt/v Jgd, mor. hlomozina t/v. — Blízký
význam má val. hamrazit těžce vydělávati
(ale h. sa = potloukati se). — Slova málo
jasná. Zdá se, že je snad možno spojit je
s plasati trhati (viz) v přeneseném významu
'trhati prací (tažná zvířata), namáhati',
popř. p. se 'namáhati se, dříti se'. Ha- by pak
bylo zesilovací předponou, variantou útvaru
ko- (viz). Neobvyklá předpona způsobila
neprůhlednost slova, a tedy pak další
změny. O hampés ap. soudí Šmilauer:
„jména nevýnosných polí hampés, hampíz
patří patrně k hampejz".
hampejz, stč. též -pajs, -pýz aj.: nevěstinec.
Podle Vasmera ZfslPh 10.401 z něm. Hah-
nenbais (srov. střlat. gallimordium); „na
domcích nevěstčích býval obraz kohouta na
slepici" (Gb). Odtud stč. hampajsovati ham-
pejzně mluvit, si počínati Gb, nč. hampejzo-
vati sprostě nadávati, vaditi se aj. —
Přeneseně sic. (Jg z D) kuželník, též vč. (Páka)
a jvč. (Zdársko: Pittnerová 42.14): totiž
v hampejzech se patrně i hrálo.
hamr: kladivo, též starší název jistého
hutního závodu (pův. = kladivový stroj),
již stč.; odtud hamrník majitel hamru. Sic.
hámor, dem. hámrik; hamorník, hamrár.
Z něm. Hammer t/v.
hamra, us. za Jg.: 'hubený kůň, vůl n.
kráva; mor. hamrák starý velký kůň B-Kt;
hemrlice, hemelice Jgd starý kůň. — Přejato
(s přesmykem) ze sthn. marh kůň, marha
kobyla. Cizí slova někdy sloužívají jako
hanlivá!
hana, haniti, haněti, hanlivý; hanba,
zahanbiti, hanebný: hanobiti; pohaněti, postv.
pohana. — Sic. hana, hanit, hanba, hanbit sa,
hanblivý; hanoba, hanobit, -obný, hl. hanié,
hanba, hanibny, hanliwy, dl. hanié, pol. ganié,
ukr. hanyty, br. hanié. — Málo průhledné.
Mělo se za to (Gb. SI., Bern., též Vážný
NŘ 41.279, odvolávaje se na to, že hana
patří „do okruhu středověké rytířské
terminologie"), že bylo přejato sthn. hona (nyní
Hohn) do č., odtud do jiných jazyků; vESj
jsem se pokusil spojit je s gaditi pomocí
záměny d\n. Nyní bych dal přednost spojení
s ř. ονομαι 'kárám, haním, tupím'. U nás
tedy bylo g navíc, viz o tom § 16. Hana by
bylo .*gönä, jméno činnosti s dlouhým

hančle 160 harašiti
stupněm v kořeni. — Jiný výklad č. haniti
-ěti uvádí Marvan LF 84.31. Vyvozuje
haniti z pohaniti dekomposicí slabiky po,
kterou lidová etymologie prý chápala jako
předponu. To pohaniti pak pokládá za rovné
ruskému pogániť 'znečišťovat, špinit, kazit',
od pogányj 'mizerný, bídný, odporný', což je
adjektivní užití slova, které je i v δ. pohan.
Takovou mylnou dekomposicí vzniklé haniti
se pak v č. prý stalo základem četné rodiny.
Mne ten výklad nepřesvědčuje, a to proto,
že v č. pol. luz. není sebemenší stopy po
adjektivním užívání slova pohan a po jeho
přeneseném významu.
hančle plur. -ata, Jwnčlík, hanšlík: nátep-
nička. Jsou i písařská hančata PS = obal
k ušetření rukávů při psaní. — Z němčiny,
asi ze zdrobněliny od Handschuh rukavice.
handl, sic. handel (v starší sic. i „bánský
závod"; o tom Blanár HL). Odvozeniny
č. handlovat, sic. -i; č. handlíř, sic. handliar. —
Z něm. Handel obchod.
hánka val. sic: kotník prstu, sic. též ko-
lénko u stébla; u Β i hránka. Z něm. Hanke
t/v.
hantýrka: z argot, hantýrovat mluviti
argotem < něm. hantieren provozovati obchod
n. živnost, to pak ze stfr. haute?' přecházeti
sem a tam.
hanuška vč.: placka z mouky a brambor
Jgd. Viz haluška.
hanykéř, též hanykýř, hankéř: jistý
funkcionář tovaryšstva uhlířů, které existovalo
v lesích při horní Sázavě a Doubravě a
dodávalo dřevěné uhlí hlavně do dolů a hutí
kutnohorských. Naposled je to slovo, ve
formě hanykýř, doloženo 1555, ,,tj. asi tři
desetiletí po tom, co sama instituce hany-
kéřů... byla likvidována". ,,Hanykéři byli
mluvčí tovaryšstva a byli pravděpodobně
vybaveni i určitou pravomocí policejní
a soudní v mezích samosprávy organisace.
Sedali asi v předsednictvu valných
shromáždění, vystupovali na obhajobu výsad,
jež uhlířům udělili čeští králové, rozhodovali
mezní spory v lesích, kde uhlíři pracovali,
sjednávali snad i s vrchnostenskými lesními
správami dohody o kácení a přívoz dříví
k milířům, uzavírali jménem tovaryšstva
s kutnohorskými rudokupci úmluvy o cenách
uhlí, dohledali na udržování cest a mostů
v řádném stavu, hájili monopol výroby
a prodeje uhlí v širokém okruhu kolem Hory
a měli asi hlavní slovo, kdykoliv se
rozhodovalo o vyhlášení „zástavy" dodávek uhlí,
když kutnohorští nedodrželi smluvené
podmínky. Přijímali jménem tovaryšstva i slib
od zvláštního městského rychtáře na uhelném
trhu kutnohorském a nepochybně dozírali
i na dodržování uhelných měr". Naše slovo
je asi z něm. haindinger, jehož základem je
hainding, hájový sněm nebo soud, jak se
„v markovém zřízení označovala valná
shromáždění spoluvlastníků, popř. spolu-
uživatelů některých základních výrobních
prostředků, z počátku i rolí, později hlavně
lesů a pastvin." O tom podrobně V. Husa,
Středočeský sborník historický 1.1957.7 n.;
tam posouzeny i starší domněnky.
hapati: spadnouti (v řeči k dětem), sic.
hapat, zdrobněle hapkať, hapuškat. — Souvisí
s interjekcí hopl
hápati (se Krš) jč.: těžce jíti, hápavý
pomalý; též šápavý šouravý PS, mor. habr ovát se,
sic. hábať sa hrabati se, nejistě jíti. Dl.
humpaé kulhati, těžce jíti. — Pohyboma-
lebné, jinak nejasné; trochu upomíná na
cábřit, čábrovat. — Mad. hápog ze sic.
hábkat sa.
hara, hera, herez, stč. interjekce,
naznačující pobízení nebo nevoli; doložena hojně.
Dosud asi jč. (u Holečka) povzbuzující
hara; na Boskovsku je here here Svěř. Bylo
i posměšné zdvojené harf hart, odtud sic.
harharovať vysmívati se, vypískávati, stč.
hara-panna nevěstka a jč. hara-bábka chroust
(-botka, švarabatka). Pd. hara-, hala-. — Ze
střhn. har, harä, herä.
haraburda mor. sic: kdo hřmotí, sic též
-ák; k tomu přitvořeno zpětné sic harabura
hřmot, hluk, haravara hřmot, veselí, váda,
haraj, hurhaj pokřik, hřmot. TJkr. pol. hala-
burda kravál, rámus, zmatek (pol. z ukr.
nebo z češtiny). — Složeno z hala, téhož,
co je v hala bála (viz), a z burda (viz). Viz
i harašit. — Odtud halaburdí Kotík 13,
spis. haraburdí (> haráburd(ov)na komora
na haraburdí), mor. harabúzí Β (> val.
harabuzňa veliká jizba), harambouzí LN 21.
11.43; původně „staré krámy, staré věci"
pevné, tvrdé, dělající hluk při překládání
(srov. obdobné spojení v něm. Gerumpel
hřmot a Gerumpel haraburdí). Jakožto slovo
expresivní podléhá snadno změnám.
Podobné útvary jsou rd. chabúr-čabúr a churdý-
murdý t/v. Jinak soudí o haraburda Treimer,
Lingua 9.1960.94: že je přejato z osman.
haraba Trümmerhaufen. Srov. násl.
harapáky mor.: starý nábytek; harapantí,
č. nář. harapatky Jg, hamparátí, harampátí
(-dí) haraburdí. — Hara z hala- jako v
haraburdí; -páky, -patky je nejasné; změněno dále
v šarapáky.
haraš; druh tkaniny, již stč. Pol. aras, sic
ukr. haraš, r. gárus. — Ze střhn. harraz >
arras (nněm. Arras, zkráceně Rasch, z toho
sic raška); nazván tak podle severo-franc
města Arrasu, odkud pocházel.
harašiti: chrastiti, šelestiti; han. šarašet L
hlučeti, povykovati, spílati. Jg: nepatrný
ten potůček, rozvodní-li se, haraší; harošiti
Jgd; to dovoluje připojiti sem sic nář.
harajcit zurčiti, haraj(ch) zurčící potok, hara-
jec vodotrysk, harajka vodovodní trouba.
Patří sem též msl. harusit a harvasit
hřmotiti, křičeti (> postv. harus, harvas, pd.

harašny
161
hasák
harwa), val. harašit SvK, val. haruzriii sa. —
Sic. harašit, harašit šramotit, hl. harowac,
dl. garowaš, pol. haratac hlučeti, rámusiti,
dl. garušyé na k. = hubovati někoho. —
Slova expresivní; zdá se, že jejich
východiskem je hara-bura, hara-vara apod.; zakončení
kmene všelijak obměňováno (harach Kubín,
Přeháňky 177). Náleží sem i halasiti (viz).
Harašina, asi „haraburdí" (I. Herrmann),
sem náleží též, významový pochod jako
v haraburdí.
harašny laš.: chvalitebný, pěkný Lp,
harasny dobrý, pěkný (Malý). — Utvořeno
asi od r. choř ošij nebo od ukr. chorošyj t/v.
hárati běhati, skokem jeti Jg, hárati se
běhati se (o krávách), us. za Jg, srv. sic.
horovat sa (o kobylách), vč. harantovati běhati
Jgd. — Příbuzné je lít. garúoti rychle běžeti,
gorúoti během se zpotiti. Jiná hárati viz
pod hořeti', hovořiti.
harc stč.: potyčka, šarvátka, stč. harcieř
harcovník; vyjížděti na harc s něčím = bez
rozmyslu dáti najevo svůj cíl, svou nechuť
apod., dáti na harc = dáti najevo, učiniti
přístupným kdekomu; dosud chod. na harcu,
vč. (Páka) a msl. na harci něco nechat (např.
nádobí = všem na dosah, vč. leží to na
harci, dej to na harc); harcovati činiti nájezdy,
cválati; již v staré době též „sem tam
jezditi", odtud nč. nář. potulovati se (též h. se),
sem snad patří i msl. harajcovat běhati po
dědině; val. harcem nakvap SvK. — Sic.
harc boj, bitka, zápas, bujná zábava,
harcovat sem tam jezdit na koni, vyhledávat
soupeře a vyzývat ho na boj, bojovat; bujně
skákat; pol. harc, harcowac, harcerz, pd.
hercowac, stpol. herc atd.; odtud ukr. herc,
harcjuváty a r. garcovát harcovati, cválati;
sch. harc, -ovati, sin. harec, harcovati
bojovati. — Nejspíše z mad. harc boj, bitva,
což je ze slovesa harcol < har-szol, frekven-
tativa k ugrofin. har-, hor- (Kniezsa 838).
harculík: na Kyjovsku a Zdánsku kdysi
„kytička, kterou rozdávala šestinedělčina
matka hostům" jakožto odznak, když šli
s novorozenětem do kostela k „úvodu";
byl to kousek zimostrázu a několik prostých
kvítek (Kolaja; LN 25.6.42). Nejasné.
harfa, tak i sic. pol.; r. árfa; odvoz.
harfenista podle něm. -nist; ale harfeník je
domácí, srov. bubeník. Z něm. Harfe.
harhule vč.: vy boulené místo na kmeni
stromu (Piazza 291), bakule Jgd, -laty
hrbolkovitý Jg. Sem i harbula bakulovité
dřevo (Hošek II) ? — Podobné je lit. gargólas
a gufgulas ztluštění ve vlákně.
harka: druh pluhu „na mělké orání"
PS, „pospíchač". Slovo nedávné: z něm.
Harke radlická, harken hrabati.
harobiti krkon.: šetřiti^spořiti Jg-PS-SS JÖ,
přičinlivě pracovat SSJČ (Stašek); harobiti
Jgd, harobitný spořivý Jg (-ra- Jgd). — Sic.
har obit t/v z Mičátka. — Vzešlo nepochybně
z hanobiti < honobiti t/v, kterážto slovesa
v češtině jinak zanikla, ale jsou zachována
jinde: je sic. honobit na° (i nahanobit, toto
v Čajakově Rodině Rovesných 7); pol. nář.
ganobic plahočiti se, sbírati, r. nář. gonóbit
šetřiti, sbírati a s novou příponou gonošit.
Je též ukr. hnobýty utiskovati, pol. gnebic
soužiti, trápiti, sin. gonobiti poškozovati,
ničiti. — Původní význam byl omezovati,
utiskovati, zvi. stran životních potřeb, pak
lakotit, hromadit majetek uskrovňováním
výživy na sobě i rodině. Příbuzné je něm.
knapp skrovný. Původně bylo asi *gnobiti
(o-o odporuje ide. usu), je zachováno v ukr.
hnobýty,
hárovat: spěchati B, -uvat lézti (Boskov-
sko) SvB; rychle lézti (o hmyzu) KpU. —
Laš. harovaó pracovati těžce Sr, pilně Malý.
— Pd. harowac dříti se. Od pobízecí inter-
jekce, pd. haru-haruf, viz zde hara.
harovec: panský vozík o dvou kolech,
Jg z Rosy. Nejasné.
hartať 2° val.: pěkně spáti SvK. —
Nejasné.
har tušit: 1° hlučně naléhati, 2° hlučně
hubovati, 3° šustěti, rachotiti PS; hartu-
sivý. — U Jg je jen jediný doklad (z Blaho-
slava), a to ve významu 'láti', teprve Kt 1
má 'naléhati'. — Sic. hartusit, hartušit
'hubovat, dělat rozruch, hluk'. — Nejasné.
Zdá se, že jádrem významů je 'dělati hluk'.
Pak by bylo nějak blízko k mor. harusiti,
liarvasiti, harvositi hluk dělati, hlasně
mluviti, křičeti Kt 6, sic. harusit (-Š-) t/v, post v.
haruch, což může být z *havasiti < halasiti,
s vloženým r (§ 10): ale odkud je tt
hasačert: 1° provaz s dřevěnými
klapačkami na plašení ryb (NŘ 18.103, Kt 6),
zkráceně hasák Jg; 2 ° v starých „kamenných"
mlýnech dřevěná pružina otřásající
moučným pytlem, aby se oddělila mouka od
otrub; zařízení to působilo ono hlučné
„klepání" mlýnské, slyšitelné i okolo mlýna
a vešlé do literatury (nynější válcové mlýny
už neklepají, ač se tak o nich píše stále);
přeneseně 3° přezdívka ženám i mužům
(zkráceně v tomto významu i hasák
nezbedný člověk Jg). — Podle J. Jánka (SF 7.32 n.)
je to z n. Hasenschreck plašidlo na zajíce;
přichýleno k čert; na mlýnské zařízení
přeneseno pro tu vlastnost, že dělá hluk.
hasák 1° Jg = hasaÓert 1°, v. to.
hasák 2° zrn. jvč.: hrabice (zařízení z
dřevěných pružných hůlek při kose, aby se obilí
při sečení necuchalo), popř. s plachetkou,
hasákovat seci s hasákem Jg-B-Hoš, jč.
vyhasit obilí hasákem. — Zdá se, že vzniklo
zkrácením z hasaóert ve významu č. 2: obé
jsou dřevěné pružiny.
hasák 3°: zdvihacUo na klády (místy se ho
užívá i na dobývání pařezů), složené ze dvou
sloupců s řadou děr; nástroj instalatérský ze
dvou částí opatřených řadou děr a tedy
uprali Matfiek — Et ymo logický βίο vnik

hasati
162
hatiti
vitelný na různou velikost rozevření; páčidlo
kasařské (totéž co sto. kozie noha). — Z č.
proniklo jakožto slangové slovo i do
slovenštiny. Původ nejasný. Někteří je odvozují
ze střhn. haspe, popř. z něm. Haspel (č. hašpl
mask. a hasple fem.); hašple Táb. byl rumpál
na vytahování rudy z dolu, byla i „hašple
k zámkův odmykání" (ib), hašple k
vytahování skob (Mostecký, z Vodňan), mor.
hašp(l)a kroužek vbitý do podvojí dveřních,
aby se zamklo, sic. je haspra paklíč, skoba
u visutého zámku.
hasati: rejditi, za Jg. us. u Boskovic,
nyní spis. hasot hlučný rej. Ale Hankovo
koník se zahasal uhnal, uštval PS bude
ojedinělé přejetí z polštiny. Tam je (Stawski)
hasac skákat, běhat, harcovat, od 17. stol.,
hlavně o koních, konia zhasaé uštvati koně.
Z polštiny [či naopak?] je ukr. hošaty t/v
a r. (jižní) gasáť (= ht, viz Si.). — V Polsku
i u nás se význam přenesl na bujné, divoké
tancování: sic. hasatkřepčiti K, laš. rozhajsať
hospodu = roztančiti. Vše snad souvisí
s hosati. (Jinak Stawski: vše ,,od dobře
dosvědčeného volání" hasal Ale takové
interjekce bývají naopak postverbální!) Či je
vše příbuzno s véd. hasatě běží o závod
(wettlaufen)? Pak by tu bylo ide. gh-,
v slovanštině však (před a) depalatalisované
v g. Snad sem tedy patří i č. hasiti 2° rychle
jíti nebo jeti.
hasiti 1 ° z-hášeti, hasnouti, hasič. — Všeslo-
vanské: pol. gasič atd. Psi. gašq gasiti je fak-
titivum ke kořeni *gues-, žijícímu též v lit.
g$stů gesaü gěsti hasnouti, gesaü gesýti a gesi-
nü gesinti hasiti, lot. dzěšu dzěst hasiti, ř.
σβένννμι (s mobile) hasím, het. kišt- hasnouti.
hasiti 2°: rychle jíti nebo jeti. Viz hasati.
hasmedluvat se han. (na Boskovsku): lézti
po něčem SvB. — Nejasné.
hastrman, stč. vastrman, val. bestrman, vm.
vasrman PS, laš. hasrman Lp. — Sic.
hastrman, nář. hastrmák. — Ze střhn. wa^erman.
hastroš: strašák, strašidlo („do zelí" Lp). —
Sic. hastroš (z češtiny?). — Nejasné. Snad
z něm. Hasenschreck (viz hasacert 1°). Vč.
hastrašák (u Holic) vzniklo ovšem spojením
se strašák.
hašpan: pšeničné otruby, slupina
pšeničná, dosud jč. chod.; hašpanek drobné krupky
Kt-Hoš. „Patrně ze *speltenhal ke spelte,
špalda, samopše, a hal, Hülle, Schale;
vzniklo přehozením obou částí složeniny jako
cimbuří z Burgzinne. — V instrukci na panstvích
komorních z r. 1603—1702, otištěné AČ
22, 414, 415, je text německo-český: za české
'podle nametených prachů a vydělaných
alšpanů' je: neben eingekehrten Mel Staubs
und ausgearbeiteten Halfspan; za 'žádných
prachův neb halšpanův' — khein Staubmehl
noch Haispan. — Ale Halfspan, Halsspan
v německých slovnících není; třeba to
pokládati za poněmčení názvu českého." Šmilauer.
haštabiga mask. fem.: čahoun (v.-mor.:
Kt-Z-Malý). Nejasné.
hašteřiti se; -tořiti se Kt-Rous; hašterivý,
~ice. — Sic. hašteřit sa, hašterivý (z č. ?) —
Z mad. házsártos hašterivý?
hašvan mor. 1° roztrhaný kabát, 2°: fakan
Β-Kol. Nejasné.
havelka: rod hub Tricholoma. Od jména
sv. Havla: jsou to houby podzimní (Havla
je 16. října).
hať: původně cesta přes močálovitou, ne-
pevnou půdu, sdělaná tak, že na zem
nakladeny — směrem příčným na směr cesty —
trámce, silné větve nebo svazky proutí.
Takové cesty se v lesích dosud dělají pro
odvoz kmenů; v starých dobách, kdy krajiny
byly plné vod, mokřin a lesů více než nyní,
byly hatě velmi časté, tak vypadaly cesty
vedoucí k tvrzím a hradištím, ohrazeným
močály a hvozdy. Později tak byly nazývány
proutěné ohrady, hráze, jezy, pak i křoví
podél cest, sloužící jako ohrada, stráně
porostlé takovým křovím, dále i ony svazky
proutí; odvozené hatiti cestu apod. =
upravovati, upevňovati proutím, zahatiti =
zahraditi, odtud prosté hatiti mařiti, kaziti
(zdá se„ že ten význam se vyvinul asi jako
v něm. sich auf dem Holzwege befinden = býti
na hati, tj. na mylné cestě, na scestí, na
cestě vedoucí do bažin; plány se mu zhatily =
zašly mylnou cestou), postv. jč. zahata > za~
chata = „prostora mezi domy, bývá za-
hrazena" (Kubín); úzká ulička mezi dvěma
staveními, zahrazená dvířky z ratolestí
spletenými Jjčř 209; srov. sin. zagata t/v!
Zvláštní metonymií je val. hať jáma, plesoř
tichá zátočina v potoku, pův. = místo
ohrazené proutěným jezem. — Všeslovanské
vyjma bulh.: sic. hať hráz z proutí, hráz
sypaná; ohrada z křoví (mezi poli), pol. gač
fem. chrastí, větvoví, hráz z toho; hl. hat
mask., dl. gat mask. rybník; ukr. hat hráz,
nář. hat křoví, les, háj, r. gat fem. haťová
cesta, sin. sch. gat m. hráz, jez. — Psi. bylo
jednak gatt mask., asi w-kmen, rovný
indickému gä-tu- mask. 'cesta', jednak gath.
fem. t/v, í-kmen. Prvé slovo bylo z *gä-tu-sy
druhé z *ga-ti~s, obé od ide. kořene gä-
'jíti' (stind.Ji-gä-ti). Preobraženskij; Meh LF
51.240.
haťalák vč.: Němec mluvící svým
nářečím. — Zkráceno z *hatmatilák, což je od
hatmatilka = jazyková míchanice, žargon
(srov. hat mat, viz hala bála).
hatašiti: spěšně odcházeti Jgd, přihatasit se
přihnati se Kubín Ppz, val. hetešit cupkati,
msl. ha(j)trášit utíkati Kol; snad sem patří
i haták dobrý kůň, běhoun i tahoun, haták
housenka rychle se pohybující Kt 7. —
Původ nejasný.
w hatiti: nésti, nositi (NŘ 5.98, 102, 105 od
Žel. Brodu); laš. hata, hatka plachta k nošení
dětí Kt-B, „chůvka". Původ nejasný.

háv 163 hečmat
háv: stě. po prvé u Klareta pro lat.
armatura (odění rytířské); nč. spisovně význam
rozšířen v „slavnostní odění n. roucho" i
jiných stavů. — Sic. háv (z češtiny?). — Snad
patří k háb. (Jinak Flajšhans LF 64.300.)
ha veď n. -ť fem., pův. asi tolik co mor.
žoužel = protivné, odporné, škodlivé n.
neužitečné drobné zvířectvo; vě. často o
drůbeži, mluví-li se o ní s nevolí; jč. však o
drůbeži obecně; přeneseně sběř, chasa apod. —
Sic. háveďdrobné zvířectvo, zvi. hmyz; sběř;
pol. gawiedz žoužel, drůbež, malé zvířectvo
n. děti, chasa, chátra, ukr. havednja chátra,
r. nář. gáveď ohava. Lit. góvěda havěd. Psi.
asi gavedb. Vzhledem k sic. hyd(ina) lze
předpokládati významový vztah k slovům
pro oškliviti se apod. Pak by g., jakožto
slovo starobylé a znamenající asi „neřád",
mohlo patřiti k základu gvěd-, o něm viz
pod hoditi, a by však bylo asi výsledkem
adideace k ohava apod.
ha vez: rostlina Adenostyles. Preslovo
přejetí ze sin. sch. gavez kostival. Jinde
znamenalo i užanku (r. gavjáz, ukr. havjaz).
Slovo temné. Berneker je rozkládá na gav-ez*b
tj. hovězí jazyk, srov. názvy rostlin jako
volový jazyk, psí jazýček ap., což je dosti
pravděpodobné.
havíř, stč. havéř. Sic. v starší době a dosud
lidově v starých hornických oblastech haviar
(nové je baník), o tom Blanár HL. —
Odvozenina č. nář. havírna jáma s haldou
zbylá po dávném dolování. — Ze staršího
něm. ha wer (od hauen rubati). — Pol.
hawerz, hawiarz, hl. hewjeř z češtiny.
havran, val. též harvan. — Sic. havran,
pol. dl. gawron, hl. hawron, sin. gavran
garvan, ukr. h(r)ajvoron, r. g(r)ajvoron,
sch. též gravran. — Druhá část je totožná
s psi. vorn'b, lit. vafnas (viz vrána), což je
zvukomalebné: srov. mad varjú vrána
a ostatní ugrofinská slova t/v; vorn- se
rýmuje s rovněž zvukomalebným lat. corn-ix
vrána. V prvé části vězí jméno kavky káva.
Havran žije na podzim ve velkých hejnech
spolu s kavkami, „létá s kavkami" (Jg);
zvláště spolu s nimi sbírá za oráčem ponravy
a hmyz. Z ^kavo-vornt vzniklo haplologií
jednak sin. sch. kavran, ukr. kavoron (a
podobně lit. kóvarnis, lot. kuovarnis), jednak —
oslabením k > g — havran atd. Meh LP 3.100.
havrlant: uličník (krkon. za Jg i nyní, val.),
havlant Kt 6, nyní halant, harant dítě (haní.).
— Nejasné. Stejné zakončení jako v klazant,
drabant = dítě (haní.).
havzovat vč.: s křikem a laním hubovat
(Kotík); patří sem sic. gauza křik, nepořádek,
špína? Nejasné.
hazór han. (na Boskovsku): svrchník SvB,
azor (viz). — Nejasné; podle Svěráka „z
němčiny". Snad je to jen hanlivá úprava slova
hazuka.
hazuka, již stč. (od 1503, Řehák, Kutnohor.
příspěvky); jednou psáno i k-, dávný svrchní
oděv, mnišská kutna, kabát, vč. podkrk.
plášť do rakve; mor. sic. hazucha 1° kabát
špatně padnoucí, 2° límec haleny, široký,
čtverhranný, pokrývající rameno a záda
(jinde zvaný darmovis). — Pol. (h)azuka
(-z-), v 16. stol. ženské roucho. — Pramenem
je střhn. husecke, hósecke, odvozované z fr.
housse. Ale Wolf zná něm. argot. Hazika
kabát, prý cikánské. — Mad. hacuka
(doklady od 1492) se odvozuje ze slovan.
(Bárczi). (Š.)
hbitý, již stč.; laš. hvitky. — Proniklo do
slovenštiny: hbitý SSJ. — Z *g>bb-iťb, od
hnouti, hýbati.
hebký stč.: pohyblivý, ohebný, nč. měkký,
jemný (= uhýbající při doteku nebo
tlaku). — Sic. hebký (z češtiny?). — Z gtb-'bk'b,
od hnouti, hýbati.
heble ntr. (už stře., i hevle: Břežan), plur.
-ata: podceňující slova pro všeliké drobnosti,
ozdobné, ale bezcenné, např. různé trety
v zasklených skříních; sic. hebeda zbytečná
věc. Sem snad patří laš. heblota daremnina,
cheblota špatné, nepodařené zboží a
všelijaké (= podřadné) zboží, chemlota
„hladová pýcha"; mor. rčení (nemá) ani heble =
nic. — Nejasné. Wolf zná něm. argot. Hebel
'Nichts, Wahn, Aberglaube', hewel eitel,
unnütz (nicotný, bezcenný), z jidiš.
hebroniť val.: plakati SvK. Nejasné.
hec vulg.: zábava, legrace PS-SSJČ,
původně štvanice. Viz švanda.
hec: citoslovce vyjadřující radost,
chlubení PS, též upozornění SSJČ; též het. Plur.
hecte; chod. i hejó(te), mor. hed. — Z
imperativu hleďž(e), popř. jen z hleď. Podobně nč.
koukej může být i úvodem k chlubení. Něm.
ätsch je z češtiny.
hečat val.: zpívati hecaeky = žňové
popěvky („děvčata v létě při práci se stráně na
stráň na sebe vzájemně hečajú, tj. zpěvem
za zvláštní modulace pokřikují", v. Kt 6,
srov. helekacka); sem patří i krkon. hecet
křičeti ÖL 29.7. — Původně asi *hejcat, od
interjekce (úvodní před zpěvem) (h)éj.
hečepeč(e): šípková zavařenina Jg-PS-
Kolk-Hor, hejcí pejcí Kt 6. — Ukr. (vých.-
hal.) hecepeče t/v (Makowiecki 318). — Z něm.
nář. (bavor. a rak.) Hetschepetsch šípek i
šípková zavařenina; odtud i mad. hecsepecs
šípek. Vše je konec konců z angl. hotch-potch,
hodge-podge míchanina. Podle Treimera, Jhrb.
d. Vereines f. Geschichte d. Stadt Wien
14.1958.55 se to slovo rozšířilo z mluvy
myslivců: hečepeč ze šípků je obvyklá hlavně
při mase z divokých vepřů, byla tedy přejata
z loveckých hostin nebo venkovního
táboření. O něm. slově v. Steinhauser SI Wien
74—78.
hečmat vč. mor.: cpáti; han. i geemat; zm.
večmat Β < v-heemat. Slovo expresivní, jinak
nejasné.

hečna
164
hemžiti se
hečna: přeslice, na které se sedí, us. za Jg.;
haóna, háce stolička u přeslice nebo
kolovrátku Jgd. — Hl. heča hečka hejčka hěčka,
dl. hycká, wucka stolička. — Z hornosas.
hetsche stolička; č. varianta^s α je přejata
z něm. nář. (sev.-vých. Cechy) hdtsche.
Bielfeldt 141.
hedvábí: stč. též hedbábie, hedvávie, nč.
hedvábný, hedváb. Ö. hedvábník (sic. hodvábnik,
hodbábnica apod.) je bourec morušový; o tom
(s paralelami) a o hedvábnictví podrobněji
Vážný JM. — Sic. hodváb; pol. jedwab
z češtiny; z pol. též ukr.; r.-csl. A3. stol.)
godovaplb, godoblb, gtdovablb m. a srb.-csl.
A5. stol.) gbdovablb mohou být podle Ki-
parského z češtiny. — Přejato, asi z germán-
štiny; naše *gT>d-vab- předpokládá nějaké
germ. *gud-wab-ja, ale doloženy jsou jen
tvary s -wepjwef-, nikde však -wáb-. Naše
-váb- je tedy ze staršího, ještě nepřehlásko-
vého tvaru s -wáb-, ale pak bychom —
vzhledem ke stáří — čekali u nás *-vob-
(Kiparsky). Germánské slovo se vykládá
jakožto ,,božská tkanina", ale i jako ,,k
bohoslužebným účelům sloužící, drahocenná
(kněžská)"; takto Schade2, též Adolfova
JEGP 58.1959.442η.
hegeš mor.: vůl s rohy obrácenými vzad. —
Z mad. hegyes špičatý. Sulán PIDebr 39.16.
hegnúť msl. (Kol), sic: hrknouti, dáti
neočekávaný náraz, heg(ot)ať otřásati, han.
heknót (heklo v něm) Rous. Pd. gewknqc. Je
asi totožné s hekati.
hej: interjekce zvolací; je mu hej = dobře.
Odvoz, hejhula. Ze sthn. hei heiä t/v.
hejble: kejkle, triky, nápady PS, vrtochy
Jg; chod; má hyjble, jč. má hejble = má
„trhání"; sem dáme též dělat si heble z
někoho = tropiti si šašky (krkon.). — Z jid.
eibele ntr. List, Kniff, Trick. (Mylně Jg
z něm. Hebel zdvihadlo, páka.)
hejcuk „už 1336 podle Reg. III 646 hej·
zuk, 1533 hejcoch AČ 26.498" Š., us. za Jg,
dosud vč.: 1° kanálek z chléva nebo hnojiště;
2° splaškový kanálek ze světnice (za Jg);
1548 doloženo hajcuch, 1687 hejcuch, hejcuk;
mor. výcuch (sm. vécuft Rzr) = 1°, též
přeneseně zm. otvor do sklepa, jímž se sypou
brambory. — Ze střhn. eizuch = 1° (o něm
Heyne 328).
hej čadí o jě., též hejcedlo hejěkadlo hejcák
hejěka; chod. hyjcadlo, hyjcecka ap.: plachta
uvázaná ke trámu za cípy a volně visící;
slouží místo obvyklé kolébky. — Od jč.
hejěkat houpati, což je z bavor. sich hetschen
houpati se; k tomu patří něm. spis. Hitsche
houpačka.
hejduše: starší název pohanky. Hl. dl.
hejda, hejduš(a). — Z něm. Heide-korn, tj.
pohanské zrní (zvána tak proto, že přišla
z východu od pohanů = Tatarů, proto sic. je
i tatarká). Sic. hajdina, hajdusa se shoduje se
sin. hajdina, sch. haj da, snad tedy spolu
I s nimi je to jiné přejetí než české slovo.
Franc, je to blé sarrasin ( = obilí saracénské),
sic. hrecka (= řecká rostl.).
hejhuha krkon.: „člověk nezpůsobné
povahy, něco divokého mající" Jg, vč. hejhula
hrubý člověk, mamlas^PS, hejhola hrubý,
neohrabaný člověk SSJÖ. — Nejasné. Podle
SSJÖ z citoslovce hej hóta.
hejno; sic. hajno t/v jako v č., pd. gajno
je stádo ovec sehnaných v hromadu, r. gája
hejno ptáků. Tedy od hájiti?
hejsati: výskati, bujně si vésti, hl. hejsac,
-owaé t/v; odtud hej sek rozmařilý mladík
(han. hysurá). Sem patří i hesovati
marnotratně si vésti, hodovati, hesovný: — Snad
z něm. interj. hesa, heisa.
hej ta zě.: návštěva, beseda, hejtovat; chod.
býti hyjtu = na besedě. Jíti na hútu Jg,
jč. na prahútky Dušek 2.44. — Nejasné. Pd.
hajtu, hajty, hajto, hajti, hajtyl, ukr. hajtué,
vslc. hajty Bf v řeči k dětem = (jít) ven,
na procházku. HK spojují h. s hýčkati, Frinta
Ch. 34 s hl. hitwa od hic 'jíti'.
hejtman, stě. psáno i s haj(p)t- hýt- hajp-
haup- ha(u)t- hút-. — Přejato do sic. (hajtman),
hl. (hejtman), polštiny (hetman) a ruštiny
(getman), vězí snad i v ukr. ataman. — Z něm.
hau(p)tman > haj(p)tman, složeného z Haupt
a Mann, hlavní, přední muž, velitel.
hekati, heknouti, hekavý, postverb. hek
(vulg. až do heku se najíst, apod.). Sic. hekať.
— Od zvuku he! příponou -k-. Obdobné je
něm. nář. Hecker škytavka (u Kretschmera
429).
hele: viz hleděti.
helekati vč., též helákat (Kotík, Kubín
Ppz), jč. hej kat Jjčř 41, val. helekať, hoj akat,
holíkat (odtud helekacka apod., ženský
popěvek vzájemný k družce na protější stráni
za dolinou, srov. heěacká), elikat, las. helekať.
Sic. helekať, helikať. Sem patří i halekati. —
Od interjekcí hele, holá, hoja, ohej atp. (ony
popěvky se jimi začínají nebo končí)
příponou -k + ati. Zubatý NŘ 8.80n. Pd.
helokac helikac holac, interj. holá! Viz i her-
licka.
heim stě.; zpravidla nč. helma, -mice. Sic.
helma. Pol. heim. — Přejato ze střhn. heim
mask., stč. helmelin (a hemelin s disimilacním
zánikem l) je asi z něm. deminutiva.
helmbrecht stč. a nč. arch.: záletník;
odtud i -nik t/v, fem. ~(n)ice, adj. -ný, -ský. —
Zobecnělé jméno povídky Meier Helmbrecht
od Wernhera de Gartenaere z 13. stol.
(Gb.).
hemeň: škopíček, v němž máčejí ševci
kůže, aby byly vláčnější, pak i ta voda, hnědá
a páchnoucí (Kubín Ppz); v Praze kdysi
heněmeně NŘ 14.137 a 15.239. Původ
nejasný.
hemžiti se: stč. hemzati a hmyzati plaziti se,
lézti, hemzavý; hmyz(d)ěti, hmyziti sě hemžiti
se něčím, hmýzdanie hemzání, post v. hmez

hen
165
heslo
hmyz hmyza (sic. místy hmyz znamená i
motýla; o tom podrobně Vážný JM); nč. nář.
též hemzat čmejrat pod nosem (postv. hemez
i hemza), hemenžit, hemejzdit Kt 6, chod.
hernyjzdit se Hr. D. včal., chcmziť se ( > che-
mliť se). Slovesa ta znamenala původně nejen
hemžení hmyzu, červů, plazů, ale i
nepříjemný lehtavý pocit, když po těle leze hmyz,
tzv. mravenčení, pak i svrbění, šimrání,
čmejrání apod. Obměny ve hmýrať a chmý-
rati. Útvary zřejmě expresivní, schopné
přijímati nové přípony. — Všeslovanské:
sic. hemžit sa t/v jako v češtině (ale i nář.
homzic, hamzicée, Äonz^Y lehtati), pol. giemzac
-zié svrběti, hl. hemzac šimrati, ukr. homzyty
škrabati (v krku), str. gomn>zati hemžiti se, nr.
gomoziť lehtati, g.-sja, sin. gomazati, b.
gamža hemžiti se, sch. gamziti, gamizati,
gmiziti lézti. Κ tomu leckde rozličná post-
verbalia. — Psi. g^m^zati; příbuzno je něm.
krabbeln šimrati, švýc. gramen, gramsten,
chramslen, dolnoněm. krämeln hemžiti se
(o něm. slovech Rosenfeld NphM 51.62).
U nás chybí r (§ 9), dále asimilací k
příponovému tz oslabeno o v *. Vzhledem
k tomu, že v něm. je i význam 'škrabati' (lot-
rin. gramen), zdá se, že výchozím kořenem
je skreb-. Vývoj významu: škrabati > šimrati
> mravenčit > lézti hemživě > hemžiti se.
(Jinak, jisté mylně, S tender-Petersen AnnSF
Β 27.283: spojuje g*bm*bzati s něm.
wimmeln, předpokládá kořen *guhem-; ještě jinak,
rovněž mylně, Trubačev ZfS 3.1958.678.)
Expresivní přípona τζ je schopna i dloužení:
hmyz, V r. je pouhé gim hemžení. Mad.
hemzseg je ze slovenštiny. — Nepatří sem
zahemži se mně v ocich = zamží, oči se
zahemžily = zamžely, dokonce je i drobný
déšť se zahemžil, viz PS. Příčinou
kontaminace tu byl drobounký pohyb nepatrných
částeček; kromě toho bylo to spojení
usnadněno společným -mziti/mžíti.
hen: stč. hin, hyn(ky), chod. hin, han.
hyn(ka) i hen(ka), vm. hen henkaj henaj(ky)
heneky hyn(aj) hynajky, sic. hen(ky) = tam
(na otázku kde?); val. sic. hen ten n. henten
(fem. hentá, ntr. hento) tamten. Pol. hen hajný
ajno hajnok haniok han hle, ukr. hen, r. éntot
Vasmer 3.461, hl. hyn tam. — Původně bylo
asi hen, citoslovce ukazovací. Příbuzno je
lat. ěn a ř. ην 'hle' (siehe da!; o řec. viz
Schwyzer 2.566); h je asi hiátové.
hep sic: přezdívka židů, č. posměšný
pokřik na ně hep hep! — Ital. hep v 17. stol.
podomní obchodník, něm. Hephep žid. Vše je
snad z hebrej. Storfer má 6 různých výkladů
pro hep hep.
hepa laš. (Hor-Lp) a val. (Hzl): žertovný,
zlehčující výraz pro velké vysoké děvče. —
Sic. hepa dospělé děvče SSJ. Hl. hepa
názvisko kozy, přihlouplá žena. — Z něm.
nář. (hornosas.) häppe, vogtl. aj. heppe koza,
(pohrdlivě) žena. — Zdrobnělina je vč. heprle
kůzle, u Jg též haprle, chod. hepidla, heptdla,
hepi (v dětské mluvě) t/v. Z něm. Hepplein.
hepelať sic: cupkati (K ze Sasinka); patří
sem val. helépat utíkati? Dále nejasné.
herda vč.: rána pěstí do zad; herdovat. —
Sloveso vzniklo snad přesmykem z derchovat
nabíjeti (např. slámu do slamníku); pak je
herda post verbale.
herdek vm. sic zaklení, herdecit klíti takto,
láteřiti, zherdekovat vyplísnit Malý. — Z mad.
ördög čert.
heretit se: přicházeti, jíti Jg, vč. priheredit
se NŘ 16.254; obé s nádechem nevole.
Nejasné.
herka ve střední době (doloženo od 1513:
AČ 19.609) klisna vůbec, nyní jen o staré
a sešlé. — Z něm. Gore (střhn. gurre, gorre)
s týmž vývojem významu.
herlička. Dívčí hra na herličku (heličku,
elišku, lišku, heryšku, helenu), v. Orlov 120.
— Od úvodního refrénu jistých popěvků hela.
Viz helekati. Zilynskyj Č-SSSR 1956, 407.
hermelín: doloženo od F. J. Tomsy 1787;
tak i sic; přejato z němčiny.
herolt, -d: hlasatel na středověkém dvoře.
Ze střhn. herált.
herous: člověk, který se staví, jako by
mnoho snesl, vydržel, us. za Jgd: herousa
dělati Jgd, herousiti (se) chvástati se. —
Jungmann cituje lat, her os bohatýr: bylo by
proniklo ze škol, s chybnou výslovností při o
(přikloněním k jiným slovům na -ous, jako je
morous z morosuš ? Šm.).
herský mor. a sic (han. též hrský, hrzký):
sličný, hezký, pěkný, pořádný, statný apod.
— Pd. her ski, harski (stran -ar- srov. han. -r-)
udatný, odvážný, smělý, dobrý, švarný,
hezký. — Utvořeno od něm. hehr vznešený,
velebný, posvátný. Stran přípony srov.
lidové fajnský od fajn. (Jinak Kořínek LF
58.152: z něm. herrisch panský. Viz násl.)
heršovati sobě: pansky si vésti (ojedinělé,
v starší době). — Ze střhn. her sehen býti
pánem. Kořínek LF 58.152.
heršt stč.: primas; odtud herštovati. — Ze
sthn. hěristo princeps. Gb.
heřmánek: rostlina Matricaria. — Sic
hermánok hermancok harmánok harmanček
harmín armanček K. — Přejato, z němčiny;
ta má množství nář. podob: Hermel Hermlan
Η er mandel Η ermelkraut aj. (soupis u Marzella
3.70). Jsou to lidové obměny latinského
chamaemela t/v.
heslo: ujednané poznávací slovo, stč. též
jiné poznávací znamení, jméno rodové,
pořekadlo aj.; nč. dále heslový, heslovati. Sic
heslo zvuk (Hviezd. 1.40), jinak t/v jako
v češtině, navíc (zastarale) 'vzkaz'
(rychtářský). Mor. u Příbora plur. hesla = křik.
Z češtiny je hl. heslo a pol. haslo heslo,
signál, devisa, odtud ukr. haslo a r. gaslo. —
Psi. gtslo. Lze je míti za zpodstatnělé
neutrum Z-ového příčestí od *g'tsnqti, viz

hesovati 166 hlava
klesnouti, nebo za „jméno nástroje" s
příponou -slo (g^s-slo): prostředek, jímž se něco
prohlašuje (příslušnost k jisté skupině,
straně).
hesovati stč.: štváti (psy), poháněti před
soud (hesuňk půhon). — Ze střhn. Hessen
(nyní hetzen),
hever, již stč., 1 ° přístroj (opatřený klikou)
na zdvihání vozů, 2° klika k natahování
kuše, 3° v stč. argotu i šibenice (Táb). Msl.
hevar. Sic. hever, he(j)var, haviar. Vč. vy-
hever ovát něco z něk. = namáhavě vydobýti
(přiznání apod.). Pol. hewar. — Vše z něm.
Heber, od heben zdvíhati.
hezký, již stč.; hezoučký, lid. hezoun, hezula;
klad. v ntr. hezý. — Souvisí s ukr. hóžyj
čerstvý, čilý, pryhóžyj vhodný, příhodný, r.
{pri)góžij příhodný, dobrý, švarný, hezký;
pův. *god-jb, v češtině rozšířeno o -ký. Základ
je týž co v hod-ný, (v)hod, hoditi se (Kořínek
LF 58.280); -e- se objevilo nejdříve snad
(asimilací k záporce) v *ne-hozký > ne-hezký,
odtud zobecnělo (Meh NŘ 24.229).
hihlati se, hihňati se, za-zihlit se PS, mor.
též hihotat se, hynkat se; hyncit se Malý. —
Zvukomalebné. Podobný útvar k heslovému
slovu je ř. κιχλίζω t/v; jinak jsou u nás
expresivní přípony -nati, -otati. Zihliti se
upomíná na hizlit se, viz lyziti sě a hyzliti se.
hintov: kočár (v uherském prostředí); arg.:
kočár (vůbec). — Z mad. hintó t/v. Sulán PF
18.2.287.
hlad; hladový (stč. zpravidla hladovitý),
hladověti, nář. mor. sic. hladovať; mor. býti
hladem = o hladě; č. hladomor = hlad a mor;
mor. hladověnka rostlina Erophila, osívka:
objevuje se hojně za suchého jara a tedy
věstí hlad. — Všeslo vanské: stsl. glaďb, sic.
hlad, pol. glód, r. gólod atd. — Psi. *golďb,
pravidelné o-ové jméno k slovesu s.-csl.
žlbdeti (sch. zudim žudjeti toužiti, prahnouti
po něě.); obdobně je tvořeno příbuzné stind.
gardha- m. chtivost, touha, ke grdhyati je
chtivý. — Specht Dekl a Ondruš°JC 9.153
spojují *golďb též s gót. grědus t/v, a to
jako 2 kmeny Benvenistovy, I gol-d- Ugr-ed-,
se záměnou Ijr.
hladký, hladina; hladiti (po° u° při°; ale
vy° za° dospělo — jako r. iz-gládit — k
významu Odstraniti'; uhlazený je za fr. poli,
něm. poliert přeneseně o chování jemném);
msl. pohlazuje sa = bude pršet (= na nebi
vystupuje jednotná šedivá clona místo
rozervaných mraků); s-ové intensivum bylo
v krkon. hlacnout 'uhodit, praštit' Jg {hladiti
mělo též ironický význam 'bíti'); sk-ové
intensivum je v slez. hlazkať (pohlaskatMalý),
pohlázknúť, uhlazkaný (srov. pol. glaskaó
hladiti, lehtati a lit. glóstyti t/v); sic. též
zdrobnělé hladkat a pohládzat. — Všeslo -
vanské: sic. hladký, pol. gladki atd.; všude je
i sloveso typu gladiti. — Psi. stsl. glaďbk^
má protějšky v lit. glodú-s přiléhavý, sthn.
glat hladký; u nás w-kmen glad~b byl
rozšířen o příponu -k*b; jiná rozšiřovací přípona
-ro- je v lat. glaber t/v z *gladh-ro-. Ide.
prát var *ghladhús je stavěn podobně jako
jeho protějšek *dhraghús v ř. τραχύς drsný
(v. drážditi).
hladýš: rostlina Laseřpitium. Preslovo
přejetí z rus. gladys t/v. Jméno je snad od toho,
že h. šírolistý (rus.) má velké a hladké lesklé
listy.
hlahol stč.: řeč, hlas, schopnost mluviti,
způsob řeči, promluvení, výpověd; nč. h.
je spíše hlučná směs hlasů, -iti hlučně zníti,
obdobně -ivý a -ný. Ale hlaholice, název
písma, je z rus. glagólica. — Stsl. glagol-b slovo,
glagólo -lati mluviti; r. glagól slovo, z csl.,
ale v nářečí je gologóliť žvaniti, tlachati.
Sic. hlahol, hlaholit, hlaholivý. — Starobylý
zdvojený útvar z *gol-gol-; podobné je
stind. ghargJiara-, jako subst. m. = hluk,
jako adj. = rachotivý, kloktající; příbuzno
je i lit. gargaliúoti chraptěti apod.; *gol- je
též v hlásati, v. to; u Slovanů tu ovládlo l.
hlaný val. sic, o stromu: hladký, bez suků,
pěkně rostlý, rovně vytáhlý; přeneseně o
člověku: ztepilý, štíhlý, lepý, vysoký (též vyhla-
naný); sic. hlano holé, volné místo. —
Příbuzno je r. golómja a nář. golómen' kmen stromu,
prostý větví, z *gol-me_, od golT>, holý; hlaný
je tedy z *gol-m> < *gol-mn-,b.
hlásati, dále hlásiti, hlasný, hlasitý, post v.
hlas; hlásný strážný, hláska bdění, stráž; nč.
nář. dáti do hlasu = rozhlásiti; nově i
mluvnický termín hláska (samo°, so'u°); hlasovati;
mor. uhlásit překřičeti, chod. vo-hláchat se
ozývati se (nová přípona -chati, mechanicky
připojená k 1. slabice základu). — Vše-
slovanské: skoro všude i sloveso na -iti. Od
něho je sic. hlas, pol. dl. glos, hl. Mos, ukr.
hólos, r. gólos, stsl. glast, sin. sch. b. glas. —
Psi. *golsati: je to s-ové intensivum od kořene
gól-, který je i v hlahol. Jen čeština a
slovenština mají tu starobylé zakončení -sáti.
*Gols-b (č. hlas atd.) je postverbale. Příbuzno
je něm. gellen zvučeti, s-ové intensivum
gelsen křičeti. Meh SPFFBU 1.85. Dále je
příbuzno (Brückner KZ 42.335, Ondruš JČ
9.153) lit. gafsas 'hlas', podobné postverbale
jako *gols'b, jenže se záměnou Ijr.
hlať: krystal (nyní zastaralé). Preslův
výtvor asi podle sch. golot fem. t/v, omylem
vzatého jza rusko-plnohlasný? Důrazně jej
zamítá Čelakovský Dod. Z češtiny je sic,
nyní rovněž zastaralé, Mat. Je i stř.-bulh.
góloťb κρύσταλλος, led. Tato slova souvisí
s č. holot, viz to. — Č. Mat bývá též omylem
místo Máď = hladká plocha.
hlava: stč. též demin. -icě a hlávka; stč.
-(iz)na kapitola; -atý, -ní, -ný, -itý (toto
u Kunštátu a val. SvK); hlaváč rostlina
jistá (nč. hlaváček = Adonis, od nepoměrně
velikého květu), hlavatice hlávkové zelí (i nč.
-ice t/v). Nč. odvozeniny: hlavní, hlavice

hlaveň
167
hlezno
(sloupu), hlaváč ryba vranka (pol. glowacz;
od nepoměrně veliké hlavy; sic. zkráceno
ve hlác t/v; srov. i pulec\)9 hlavina tobolka
lnu (jinde: domovní štít), hlavnicka (chod.
hlavní nemoc, klad. hlavnice, mor. hlavénlca)
tyfus (postihuje hlavu bolestmi a dočasnou
ztrátou vlasů), hlavaťha druh sekyry,
dunajský losos (sic. hlavátka, pol. glowacica, nč. i
hlavatice), nč. holo-hlavý, své-hlavý (hypostaso-
váním spoje: kdo je své hlavy); ohlav, -eň,
ohlávka ( = co je ob hlavu, okolo hlavy); viz
i zhlaví, -ec; záhlaví nadpis; záhlavec (stč. -ek),
pohlavek, rána na hlavu, po hlavě; úhlavní
(= mířící v hlavu, srov. sic. letiet k hlavě
prudce dorážeti, útočiti), hlavo-lam, kruti-
hlav. — Všeslovanské: sic. hlava, pol. dl.
glowa, hl. hlowa, ukr. holova, r. gólová, jihosl.
glava; všude hojné odvoz. — Psi. golva,
dokonalé baltské protějšky jsou lit. galva
a lot. galva t/v, příbuzno je i lat. calva lebka,
Otr^bski IF 156, snad i arm. glux (*ghölu-
-kho-) hlava (Solta 298); domnělé další
příbuzenstvo je velmi nejisté.
hlaveň 1 ° stč.: čepel (nože, meče, šavle); nč.
přeneseně: přední, kovová část pušky (tj.
vlastní, důležitá část v protivě k dřevěnému
držadlu, kolbě, jako hlaveň meče je v
protikladu k jilci). — Pol. glownia (-Ó-) čepel
šavle n. nože, r. golomja t/v. Sic. hlaveň je
asi z češtiny. — Asi z *gol-mn-ja od *gol-m$,
útvaru to od golt, holý, viz hlaný (jde o holé,
nezdobené, ,,hladké" části zbraně); v místo m
splynutím s hlaveň 2°.
hlaveň 2°: ohořelé n. hořící, opálené poleno,
oharek. — Všeslovanské: sic. hlaveň, pol.
glównia t/v a sněť, hl. luheú, dl. glowria, ukr.
holovnja, r. golovnjá sněť, sin. sch. b. glavnja
ohořelé dřevo. — Prasl. golvbúa; příbuzno
je snad lot. galět (i gä-) planouti, doutnati
a stind. )válati hoří, plane; *gvol- přesmy-
kem > golv- + přípona -wia.
hleděti. Stč. hládati znamenalo dívati se,
hleděti (dbáti), hlídati i hledati; stč. hleděti
bylo dívati se, dbáti, patřiti ke komu
(říditi se kým), hledati; všechny ty významy
lze odvoditi z původního zrakového. Do
nové češtiny se však specialisovaly skupiny:
— 1° hleděti, hlédnouti, iter. -Mizeti: dívati se,
nář. též hlídati, opatrovati, varovati se
(toho se neuhledis), pílen býti čeho (hleděti si
práce); postv. hled (básn.), vzhled do° ná° o°
2oo° roz° vý-hled, adj. vzhledný, pohledný,
úhledný, nová subst. vyhlídka apod.; vm.
ohlednut uřknouti; jč. ohledy, mor. obhledy,
ohlady (sic. vohlady) námluvy (vl. obhlížení,
shlédnutí majetku nevěstiných rodičů;
obdobné názvy v pol. ukr. sch. sin.; k tomu
náleží sic. voMadac > vohlac nápadník). Imp.
hledí byl komolen — a pak znovu
rozšiřován — na hle, hle-hle, hle-le, he-le, heled,
s osobními příponami heleme se, nář. Mete,
hlejte (o tom ZubatýNŘ 8.79n.); se zájmenem:
ten-hle, tenle > tendle, podobně sic. hlad >
hla, la. Rostlina hledík-, zkrácením z hleďna-
mne (tak je val.), nosili ji na ochranu proti
hadům, věřilo se, že když had na ni pohledí,
že ztuhne (název tedy byl zaříkadlem). —
2° hledati; ohledávat (slepice, má-li vejce)
bylo někde měněno (stalo se termínem pro
tu práci, muže nedůstojnou): zm. vogldávat,
voldávat, zm. jč. voldat LF 29.253-PS, zvoldat
PS. — 3° hlídati: jč. jvč. mor. znamená
hleděti, jč. starati se (Vydra), klad. číhati,
h. se dívati se (Hošek 2); hlídka, hlídač. —
Všeslovanské: sic. Madieť dívati se, Madať
hledati, pol. nář. glqdac, hl. hladac, dl.
gledas, ukr. hljadíty, r. gljadéť, sin. sch.
gledati, b. gledam. — Prasl. bylo gl$dq gl$děti
a iter. gl^dajq gledati (toto je stsl.). Příbuzná
slova jsou: lot. glendět hleděti, hledati, ir.
inglennat hledají, středoangl. glenten
pohlédnouti aj. Kořen znamenal ne pouhé
vidění, ale úsilné hledění s odstíny všeho
druhu, proto je onen rozličný vývoj
významu.
hlemýžď; stč. bylo též -ždz -šc a znamenalo
i želvu. Na jisté vě. oblasti znamená hle-
mejzď hlemejzdě chlemejžde chlemák žížalu
(dešťovku), o tom Utěšený SaS 22.21. —
Útvar málo jasný. Snad původní tvar byl
glěmyšČb. Základu je příbuzné ř. γλήμη sliz
v oku, lit. glěmés pl. sliz, ř. γλάμων krhavý,
neboť hlemýždi, slimáci i žížaly nechávají
po sobě slizkou, lesklou stopu. Snad lze to
slovo děliti na glemy + šcb: v prvé části
viděti jméno znamenající „slizák", které by
odpovídalo řeckému *glěmón (stran y srv.
kamy, kámen, proti ř. ακμών), šcb by bylo
příponové sk + jo + s, připojené k
nominativu, jako je připojeno ki> v kamyk'b,
č. kamýk (viz kámen). Zde by tedy byla
přípona většího objemu než je pouhé k,
totiž sk. Ovšem je to vše arci jen domněnka.
hlen, zahleniti. Z polštiny je orav. gliaň
a val. giáň nános bahna: studna je zagianěná
zanesená kalem, pluh za-ý zahliněný, louka
podgiánená „podkalená" B, s mylným l > u
msl. zaguánit zanésti blátem, smetím ap.
Mal. — Sic. hlien sliz; usazenina na dně řeky,
bahno; pol. glan, hl. hlen usedlina, r. gleri1
fem. šťáva, r.-csl. glěnt, hlen, sin. glen hlen,
bahnitý nános. — Psi. glěnt; jemu se rovná
ř. χλήδος mask. bahno, rum, ovšem je uznati
záměnu zubnic n\d. Meh LP 5.93.
hlesnouti; mor. u Jg hesnouti. Sic. Mes-
núí. — Pův. *g*bsnoti. Příbuzno je stind.
ghóšati prohlašuje, oznamuje, ghóša- mask.
zvuk, křik, volání, hluk. Ide. kořen byl
gheus-, v našem slovese je nulové ghus- >
gts; l je od hlas.
hlezno, stě. též Mezen: kotník. —
Všeslovanské vyjma sic: pol. glozna (stpol. glozn),
dl. glozonk, ukr. hlézna, r. glézna, sin. glezenj
gležen gležno, sch. gležanj, b. glezen. — Starší
glezbnT) -wib ~bna -bno jsou rozšířeniny
původního *glezt, jež má dokonalý protějšek

hlína
168
hlomoziti
v stind. glaha- m. kostka hrací (pak i „hra
v kostky''): hleznová kost byla původně
právě onou „kostkou" (i ř. αστράγαλος je
h^ezno i hrací kostka!). Lit. slěsnas apod. je
ze slovanštiny. Meh Slavia 21.257.
hlína, hliněný, stě. též hlinný, hlinovatý;
stě. hlinník, hliněnicě (toto = jizba n. stavba
z hlíny; Hujer 1.78), nč. hliník místo, kde se
dobývá hlína; nč. od Presla hliník aluminium
(je hojně obsažen v hlíně). — Všeslovanské.
Psi. glina, asi od glei-, které je v pol. r. glej,
střdn. klei hlína, ř. γλοιός lepký hustý olej;
značilo tedy hlínu mazlavou, jíž byly
vymazávány proutěné stěny, jíž „kaleny" došky
apod., nikoli prsť polní.
hlísta, Míst: ló žížala (deštovka), 2° škr-
kavka. Stč. obé, též Míše a chlíst; nč.
(v prvém významu) hlísta hlíst hlísí lista lésta
Místa chlésta; hlíště gen. -ete (přesmykem
stíhle) klíště hlízdě hlejště hlejžde chlejzdě,
dále (zkřížením s hlemýžď) hlemejžď hlemejždě
chlemejžďchlemejžde cMemák; oblasti a výklad
jednotlivých podob a další české názvy
dešťovky udává (s mapkou) Utěšený SaS
22.20 n. Prvý záznam štíhle má Petera. Patří
sem i Klaretovo šcíl. U Holic hlíště žáha
(od představy, že žáha vzniká, když se v těle
nějaký červ uští: mor. Místy šěíja, hlísta se mi
uscala). — Všeslovanské: sic. hlísta, pol. dl.
r. sin. sch. glista, hl. hlista, ukr. Mysta, pol.
nář. též glizda se zd jako v klad. hlízdě,
b. a též r. glist; významy: žížala (dešťovka)
i škrkavka. — Stran původu se zdá, že
jsou to zpětné odvozeniny od *glistati popř.
*glizdati smýkati se VH (pol. i klad. zd\),
což jsou st-ová intensiva od *gleid- (něm.
gleiten klouzati); je r. nář. glezdať; ti červi
tak nazváni od namáhavého lezení; srov. lit.
slíekas dešťovka od slink- plaziti se. —
Rostlina Místník Neottia aj.: pomáhá od škrkavek.
hlíva: stč. jakási houba jedlá, ušlechtilá,
prodávaná spolu s hřiby, asi dnešní rod hlíva
(Pleurotus), odedávna oblíbený; chod. líva.
— Sic, dosud spis. a nář. (Zvolensko, Orava)
hlíva. Pol. nář. gluwa houba nejedlá, slizká
(PF 12.426), ukr. Myva masojed, hlíva, r. nář.
glíva druh hrušek, sin. gliva n. -vec hlíva, též
krční otok, sch. gljiva něj. houba. — Zdá se,
že tu všude původní význam byl jako v
češtině. Náleží sem — s přesmykem podobným
jako při vlha > žluva — též mor. žluva měkký
otok u koně KtD, žuva nádor na kravském
vemeni, pol. zólw t/v. — Gliva přejato do
maďarštiny v podobě gólyva houba i otok, odtud
zpět sic. golva, mor. a sic. halva nádor na
dřevě. — Psi. gliva; náleží asi k r. nář. glev
sliz (na rybách) a k lit. gléivěs plur. sliz,
gleivcti pokrývati se slizem. Laš. hlivěť, sic.
hlivieť živořiti, p. gliwiec kaziti se; gliva
vypadá jako odvozenina od glivěti, tedy
původně asi = sliz na něčem kazícím se, měkká
slizovitá houba. Rod hlíva roste právě na
odumírajícím dřevě!
hlíza: „naběhlost na těle nebo některé
vnitřní částce" Jg, nyní „ztlustlý nezelený
zásobní nebo rozmnožovací orgán rostlinný"
PS-SSJS (např. brambor je hlíza); v starší
době je to zvláště otok morní, zbujela tkáň
rakovinová ap., nyní též absces. Podoba
hlíza je již stč.; jednou je doloženo i stč.
Μάζα; jč. hlouze LF 27.358, val. Múza (hnis
z rány), laš. sic. Múza. — Jak tušil již
Jungmann, je příbuzné s pol. guz boule,
nádor (*gQZT>, viz huzo). Dodejme, že Z je
vkladné a zesilovací (§ 9); jeho změkčení má
funkci peiorativní. Stč. Mí- je přehláskou
z Mú-; ojedinělé Μάζα má ά ζ přiklonění
k žláza.
hlobiti 1°: stč. v-hlóbiti Alx. 2150; val.
Mobiť tlouci, zatloukati: zahlobiť^dú. do země,
klín do dřeva; vhlobiť hřeb do dřeva, zhlobit
bednu z prken; val. laš. sic. hlóbnúí udeřiti,
krkonoš. hlonouti Jg, sic. hloniť mlátiti,
tlouci, práskati. Sem patří i stč. ohlobně,
ohlubně, msl. ohlobňa ohlovňa ohlóbeň oblovňa
roubení okolo studně LF 70.77, vm. příhloba
rukojeť vesla u plti. Přeneseně val. na° sa
naprati se (knedlíků), ba i h. = jísti. —
Vlastní význam je asi opracovávati dřevo,
dlátem vysekávati v dřevě prohlubiny (pro
čep, spojovací klín a podobné výčnělky)
nebo (s v-, za-) vrážeti čep, klín ap. do
nějakého dřeva k tomu cíli opracovaného,
popř. (se s-) spojovati dvě dfeva pomocí
čepu; odtud tlouci ap. (nejen na klín, ale
vůbec). — Sic. Mobiť, pol. globic, sin. globsti,
globati, sch. raz- u- z-globiti, b. raz- z-globja
s týmž základním významem; r. glóba trám,
žerd. — Příbuzno je ř. γλάφω vysekávám
(dutinu), vyřezávám. Byla i forma s
oslabeným vokálem: gltbg > gtlbg (b. galbam
dlabati, sin. golbem golbsti a golbiti t/v),
mající ekvivalent v ř. γλύφω t/v.
hlobiti 2° val. laš.: prositi. Příbuzné je lit.
glabóti chlácholiti, prosbami příměti koho
k čemu.
hlodáš: rostlina Ulex. Preslovo přejetí
z jihosl. (sin. gladež, sch. gladiš jehlice trnitá,
asi od glad-, tj. hladová, nekrmná bylina),
ale s chybou péra.
hlodati, hlodavý, -avec; postv. hlod;
odvozeniny: mor. (o)hlodek, sic. ohlodok, slez. po-
hludka. — Všeslovanské: *glodq glodati (r.
glodáť atd.), jinak nejasné. Hláskami je mu
blízko lat. rödere t/v (V. Horák); snad je
obé zvukomalebné. U Slovanů přibylo g
snad podle gryzti, hrýzti.
hloh: keř n. strom Crataegus. Z psi. glog-b,
zastoupeného všude (ale ruský význam je
odchylný: dřín). Slovo asi „praevropské":
souvisí s ř. κράταιγος asi t/v. Slované,
přejímajíce cizí slovo, vypustili -tai- a k- spodobou
ke koncovému g změnili v g. Dvojitost Ijr
nepřekvapuje! Meh LP 2.152; nesouhlasí však
Mann S1EER 34.266.
hlomoziti 1 °: typické expresivní slovo s bo-

hlomoziti
169
hluboký
hatým rozvojem hláskovým i významovým.
Vč. h. např. šaty = zmýceti, ošoupávati;
hl. se např. na klíně: o dětech, když — jsouce
chovány na klíně — místo klidného seděni
všelijak se obracejí, vrtí, pohybují sem tam,
vzhůru, dolů, tlačíce toho, kdo je drží;
hl. se po stromech, o chlapcích, když lezouce
dřou se mezi větvemi a mýcejí nebo i trhají
si šaty; h. se po poli = dělati nějakou polní
práci (vybírání bramborů apod.) vkleče
a s popolézáním. Vždy je tu představa
nepříjemného tlaku, mačkání, dření (sem tedy
dáme i u-molousať), přílišné nebo zbytečné
námahy. Nové dveře se těžce otvírají, ale
časem se to vohlomejžďá, ochodí, vydře, že
chod je hladký (NŘ 18.58); bota hlomejzá
Kt 6; slívy jsou ohlomejzdané, je-li od
přebírání sedřen s nich pel (vosk); ohmejzdati
(Šír) je odříti (kůru). Odtud je obecné
(h)lomoziti se a nář. hlomouziti namáhati se.
V sic. dále vývoj praskati > práskati =
tlouci (hrubým, tupým předmětem): je hlo-
maždiť lomoziti, ale i chlomaždiť hlemazdit
mlátiti, tlouci, práskati, cMomáznúť olomáziť
olomúziť olomáždiť praštiti, udeřiti něčím.
S novou expresivní příponou je mor. hle-chnit
do holá odříti (strom z listu), val. hlechnit sa
mozolití se, han. nalechnit se. Náleží do této
rodiny konec konců i mozol. Hlomozna
dvoukolý vozík při děle: za T. Buriana, nyní
obnoveno jako vojenský termín. U jiných
Slovanů zachováno málo: bělor. hlamazdziď
praštiti, bíti po hlavě. — Příbuzno je lit.
expresivní glamzýti 1° pevně k sobě
tisknouti, 2° mačkati; je i nář. glamžúoti t/v, dále
glemežúotis a lumžúotis ob jímati se pevně
(„mačkati se" jako chlapec s děvčetem),
základ je glem- a gleb- v glébiúoti chápati do
náručí, glembtis bráti si, hrnouti si, glembyti
utiskovati atd. Celá skupina potřebuje
podrobného výzkumu.
hlomoziti 2°, lomoziti hlučeti: viz lomiti 3°.
hlošina, tak i sic: strom Elaeagnus, dříve
též zvaný česká oliva u Mattiola. Jméno h.
přejal a upravil Presl z rus. loch lochovina
Zoc7wwmfc,-r£iejasného původu.
hloub: košťál zelný; han. hlób (u Kunštátu),
lób, msl. hlub, laš. hlub. Msl. híb Β 96 je
analogií podle poměru stlpj sloup. Nové české
termíny hloubek třen hub, hloubenka houba
Eccilia. — Pol. gleb, gen. -ia, sic. hlub,
hl. hlub, dl. glub. — Psi. αΙφτ>. — Je to asi
totéž slovo co kloub chomáč ap. (viz), jenže
má náležité *g. Odpovídá mu angl. clump
hruda, chomáč, něm. Klumpen, šv. lump
chomáč, dále, ale bez g (§ 16), lit. lámbas
košťál.
hloucati: s° přízi = příliš tlustou učiniti
Jgd. — Asi s-ové intensivum od *hlutiti
(srov. sin. gluta boule, boulovitý nádor) nebo
*hluditi (r. gluda chuchval, klk).
hlouk: han. hlók místo v zahradě, kde se
voda stéká; k tomu patří snad i vm. hlčák
I prohlubeň v řece, mělčí než zhlaň. — Obé
nejasné. Viz i hloucel Jgd.
hloupý: nemoudrý, pošetilý; stč. hlúpý,
hlúpec, hlupoň, hlupiti (jiné je nč. nář.
hlupiti stíniti, viz!), hlupeti; nč. hlupec,
hlupák, hloupnouti, přihlouplý, ohlupiti,
ohlupovati. Msl. též zdrobnělé hlupkavý. (Nč.
hloupý a sic. hlúpy 'bezvýznamný, bezcenný'
viz pod pouhý). Sic. hlúpy, pol. glupi,
hl. hlupy, dl. glupy, ukr. hlupyj, r. sin. glup,
I b. glupav. — Psi. glupt. Příbuzno je isl.
klaufl býk, nemotora, hlupák (Stier,
ungeschickter Mensch, Tölpel); původním
významem je zajisté 'hlupák'.
hloza msl. sic: sušené ovoce B-K, Múza
Náb; hlůzajhlóza pučálka na poslinek (Kol.);
jm. hluzovina, zm. hlomozina, hlomoza padal-
ky n. páběrky ovocné (kořist dětí; nikoli
„nedozrálé"!). — Zdá se (pouhá domněnka!),
že východiskem všeho je hlomozina = ,,to,
proč se děti hlomozí po stromech"; u však je
podivné.
hltati: stč. též hltiti, hltác, hltavý, všude
i přesmykem lh-; nč. dále hlt (postv.),
pohltiti, s-hltnouti, hltoun, lékařský termín
hltan; laš. haltať i holdať, val. h(u)ltai, hutat.
C. nář. klutati, postv. klut, glut (piva).
Sem patří i č. nář. loutati hltavě, mnoho jísti
(tak spr. Jg). S jinou intensivní příponou st:
shloustati shltati ČL 2.696. Viz i poucat. —
Sic hltat, odvozeniny -ák, -on, -aňa; ukr.
hlotáty, r. glotát, stsl. po-gfeštati, sin. gol-
táti -iti, sch. gutati, gunuti, b. gáltam. —
Psi. glttajg gl*btati; je to t-ové intensivum.
Příbuzno je švéd. nář. glupa, starodánské
glube t/v (verschlingen), nor. glufsa
schnappen, schlucken. U nás tedy bylo *gli>b-tati >
gl'btati.
hluboký: stč. dále hlubina, hlúbě (vz-hlúbi
= na hloubku), hlúbost, hlúbati (= jíti do
hloubi záhady, přemýšleti); nč. ještě hloub
(v hloubi duše), hloubka, hlubáň (vedle toho
klubán, pd. kolban, ukr. kovbanja), hloubiti,
hloubati, prohlubeň; nář. často hlyboký (y
podle protikladu vysoký, Hujer 1.79 n.),
ojediněle i hy-, hu-: val. huboč, asi roklina
(Podešvová), hubočí hlubočina B, hybo-
čina Kš. Bylo i pomístní jméno Hluboöek
a osobní jm. Hlubocký, SbMusSpol. ve
Val. Meziříčí 13.6 a 13.12. — Sic hlboký
(lf jako v sch. nář. gubok), hlbina, hlbočina,
híbat, híbit; pol. gl^boki, glqb, glebina, hl.
hluboký, dl. dlumoki, ukr. hlubókyj, r. glubó-
kij, sin. globok; s -y- též nář. v hl. dl. pol.
ukr. r. — Stsl. a psi. glqbokt. Základ glqb- je
týž co stind. gambh- v gambhas- hloubka,
gambhira- hluboký, je však zesílen o í (§ 9);
-ok'b je zajisté přidáno podle oposita vys-olcb,
srov. i šir-ok*b a ^dálj-oki, > daleký, vesměs
to adjektiva pro velké rozměry. — Sic
hlboký (l, nikoli lu) upomíná na b. dálbok
a sch. dubok (u z l) 'hluboký': v těchto se
projevil vliv slovesa b. dálbja a sch. dubem

hlučeti
170
hmožditi se
'hloubiti, dělati dutinu', takže glób- bylo
tam nahrazeno slovesným kořenem dlb-;
slovenština má také dlbai 'dloubati', ale vliv
toho slovesa se zde omezil jen na střed
kořene, h už nezasáhl. — Také dl. dlu-
moki 'hluboký' ukazuje vliv
předpokládaného *dlubaé; je tu i záměna retnic
b\m.
hlučeti; stě. hluk byl nejen zvuk, ale i
hlučící zástup, dav, množství lidu, oddíl vojska,
komonstvo (ně. tak dosud hlouček a vm.
huk (hub huk, peněz huk 'mnoho' ÖÖF 2.73);
stě. hlučeti, ně. -eti; stě. hlučiti zástupem
ohraditi, h. se valiti se zástupem; ně.
shluknouti se, post v. shluk, stě. ně. hlučný (dosud
u Paky: hlučnej pout = valná, slavná pouť);
jen zvuků se týká stě. hlučeti, ně. -eti, hlukot,
han. zhuk hluk (Rous). Sem i zm. hluky
pantofle s dřevěným spodkem, dřeváky;
též msl. h(l)uk. — Sic. hluk hřmot, hlučný
hlasný, hřmotný; rušný; hlúčik, hlučok
skupinka, hlouěek; pol. z-gielk hluk, vřava
(stpol. bez z-), hl. holk, sin. golk, b. gálč,
r. golk hluk, hřmot ap. — Psi. gtlk^, původu
nejasného, vypadá jako expresivní,
,,lomené" zdvojený útvar (stavbou připomíná
sic. hurhaj pokřik, hřmot).
hluchý, (o)hluchnouti, ohlušiti, stě. ná-
hluchý, z toho obměnou ně. nahluchlý, stě.
(o)hlechnúti, dosud chod. vohlechnout
ohluchnouti; odvoz, hluchan, -ant; hlušec tetřev, při
tokání neslyší. H. znamená i prázdný
(: hluchý klas), nepravý, nevlastní: hluchá
kopřiva, z toho Preslovo hluchavka Lamium,
Musice > vě. hrušice druh podřadných sliv.
Msl. sic. za-hlusii silným úderem zabíti, vlast-
ně^úderem na hlavu omráěiti (srov. za-hlavit
NŘ 18.200), původně o jistém způsobu
lovení ryb (tloukli mohutnými údery palicí nebo
týlem sekery na led, pak vyrubali v ledu
díru a ,,ohlušené" ryby vybírali; WoP 216;
i pol. gluszyc je o rybách!). — Všeslovanské:
pol. gluchi atd.; nulové gťbch- je též v stpol.
o-kchnqc (z *o-glchnqc), r.-csl. o-gl'bchnuti
ohluchnouti, sin. za-golhniti ucpati se,
udusiti se. — Psi. gluch'b, o-gltchnoti: slova velmi
starobylá, o ěemž svěděí přítomnost střídy.
Sloveso souvisí s lit. nář. klúsas nahluchlý
a glusnús pozorný, kterážto adj. jsou
příbuzná se slyšati a s lit. klausýti poslouchati;
mohou býti chápána jako nahluchlý =
usilovně poslouchající, kdy na zaěátku bylo ještě Je,
nikoli už slovan. s; toto Je ztratilo palatál-
nos£ (jako v klausýti) a sonorisovalo se v <?.
Je-li tomu tak, mělo gluch'b povahu eufemis-
mu nebo „tabuové antifrase". Κ ogl'bchnoti
bylo v slovanštině přitvořeno adjektivum
se střídovým o v kořeni, tedy se sekundárním
*ou ( > u), gluch'b, podobně jako k oslbpnqti
přitvořeno slěpt.
hluma stě.: herec, kejklíř (Klar., též
příjmení). — Z charvátštiny přejato v 15. stol.
(Flajšhans Sb. Pastrnkův 28). Jde o slovan.
glum*b šprým, žert, jinde dobře zastoupené
a příbuzné se stangl. glěam žert, hra atd.
hlupiti nář.: stíniti, a tím mořiti užiteěné
rostliny. Jvě. zeď Jůupí zahradu, zahrada je
v Jilupu; lup, gen. -i, místo stinné po celý
den CL 1.173. Přeneseně mráz uhlupí
trávu LF 69.248. — Přeneseně i sic. pole
vyhlupelo Kuk. 12.140, pod. 24.114 =
ztratilo plodnost, keď sa země nepovázajú (ne-
hnojí), zfdúpejú Kuk. 24.112. — Zřejmé
příbuzenství s plh (viz) a s lit. spilgti nutí
pro toto hlup- vycházeti z *hlp- a uznati
přesmyk souhlásek p-h > h-p. Hlupiti by se
rovnalo litevskému faktitivu *spilginti 'ěiniti,
aby něco hynulo nedostatkem světla'.
hmatati, -avý, hmátnouti, postv. hmat; u V.
Hájka hamtati Jgd; han. mátat; nář. na
hmátku na draěku PS = na hmatačku
Jg = na chmatku Hod.; krk. hmatačka hra
na slepou bábu Jg. Totéž je šmatati a chma-
tati: původní význam i tu byl hmatati,
nikoli chopiti (sic. dochmatkať sa = dohma-
tati se; klad. chmátrat, (o)šmátrat ohmatati);
tento druhý se k chmal- dostal ze základu
chvat-1 chyt-. — Sic. hmatat t/v jako v ě.,
demin. hmatkať; postv. hmat. — Původní je
mátati, h- š- ch- jsou zesilovací přídavky.
Souvisí s makati (viz).
hmota: stě. doloženo jen v Laktiferu (více
však hmotný); jinak několikrát u Saliěetiho,
zde jako homota a s významem vlhkost v těle,
hnis (toto podle něměiny, viz nář. materie
t/v). Ně. spis. se stává důležitým termínem
a vytváří další odvozeniny. Z nářeěí sem
patří hamatný, s přesunem o-o > a-a, v. to.
Sic. hmota, hmotný aj. z ěeštiny. — Lze
vyjíti z hom-ota. To vypadá jako jméno
typu dobr-ota, tj. odvozeniny s příponou ota,
oznaěující vlastnost. Je-li tomu tak, bylo by
základem nezachované *gom*b, znamenající
asi naplněný něěím (o lodi: nákladem ap.),
příbuzné s ř. γέμω jsem nacpán něěím,
jsem pln něěeho. „První o vypadlo patrně
přichýlením k slovesu hmatati, které je sice
jiného původu, ale patří do téže významové
oblasti: hmota je to, co hmatáme" ^V. Kůst).
hmožditi: mačkati, drtiti,po-. Stě. doloženo
namozdéný pohmožděný, bez h je i chod.
pomoždenyj; las. za-muždiť prase, zabíti.
Hmozditi postel, h. se v posteli D, z toho
nyní hnízditi se v posteli. — R. mozziť bíti,
drtiti, pol. miaždzyc, sin. moždžiti, sch.
gmežditi maěkati, drtiti. — Toto h. je asi
od kořene ide. mag-, který je (v zdlouženó
podobě mag-) v magati, viz mačkati. Jest
vyjíti od intensiva *mog-skati > *mog-
zgati > mozgati, přešlého do 4. třídy:
*mozdžiti {z má r. razmozžiť rozdrtiti). H- je
asi přídavek, vyjadřující intensitu děje. Viz
i možděn. Stran h- viz § 16.
hmožditi se: namáhati se, lopotiti se;
ojediněle i přechodné h. 'trápit, mořit, týrat\
Odpovídá mu ř. μοχϋ-έω t/v (tak již Jg)»

hnát 171 hnida
jenom se navíc vyznačuje pův. medium
„dynamické"; h má stejný důvod jako
u předešlého hesla. — Od aktivního zhmož-
diti unaviti, umořiti, utýrati PS je zhmozděný
(= r. izmozdennyj udřený, vysílený); žď bylo
zjednodušeno v ž: zmožený unavený,
vyčerpaný (přenes.: opilý), což se mylně chápe
jako participium od zmoci 'zdolati, přemoci'.
Podobně namožený zmořený, udřený, je
vlastně nahmožděný, od nahmozditi PS.
Zde dokonce vzniklo zpětnou analogií nové
sloveso namoci se (a dále namáhati se,
post verbale námaha) 'nadměrnou tělesnou
prací si způsobit churavosť, a nezvratné
namoci koho: schody jej namohly PS. Ve
zmožený a namožený lze ostatně vidět zbytky
z doby, kdy hmožditi se nemělo ještě h;
viz § 16.
hnát; v C. i Mor. znamenal i spojná dřeva
mezi sanicemi (byla původně na obou
koncích, kolem dlabu, tlustší, upomínala tak na
stehenní kost s klouby). (Něco jiného je
laš. hnát 'špalek', viz nátoň.) — Sic. hnát
končetina (obyčejně noha), silná dlouhá kost
v ní; pol. gnat kost, nář. i ona část saní;
sin. gn(j)at kýta, sch. gnjat, knjat holenní
kost. — Psi. gnaťb (v sin. seji. mladé expre-
sivní změkčení); příbuzné je sthn. knoto,
knodo (nyní Knoten), pův. kloub na těle,
kolínko na rostlině (travině); tento
význam se právě hodí k našemu; jde o pevné
ztluštěniny článkovací, klouby, potom tak
nazvána kost s klouby na obou koncích.
Něm. slovo znamená přeneseně i zauzlinu
v tkanině. Nejasný je poměr samohlásek
při sev. knud-; germanisté mají u za původní,
něm. o je prý za toto u; ale snad bude
možno sev. u vysvětliti jinak.
hnáti, zenu. Stupně: 1° gtn- v inf., dále
(vy)hnanec. — 2° od gon-: hon hnaní, ale
stč. i trať polní (snad odtud, že při pasení
se dobytek vyhání vždy jen na jedinou trať)
a míra polní (asi 125 kroků; podle Moszyn-
ského 2.121 snad od toho, že tu trať dokázal
potah přejíti bez zastávky nutné pro oddych;
zpravidla se tedy na konci honu potah
obracel; byla-li trať delší, byly zastávky
i zevně vyznačeny, což je doloženo od
Votjaků, nevelkým zvýšením hlíny,
vzniklým od toho, že ji tam oráč seškraboval
s radlice); pod. lat. actus znamená nějaký
rozsah pole; adv. honem = instr., pův.
během, rychle; honiti, po-hon, prů-hon (původně
široký pruh země jako cesta pro dobytek
vyháněný na pastvu, též kdysi příhon;
o tom Hujer 1.245); shon, výhon(ek), stč.
půhon od pohnati (k soudu), ohon (srov.
oháňka ocas; v obrozenské době uvedl ohon
do básnické řeči Jungmann, v. Čvl. 2.89);
náhon strouha, jíž se nahání voda na mlýn
nebo na pole, na louku, úhon(a) od uhnati si
ostudu, hanbu, záhon (viz zvlášť!); honice <
honěnice, honička; honba, honební, honitba;
honec stč. též rychlý posel, jedoucí napřed
(přen. stč. žertovně honečky bradavice prsní
či ženské prsy?); pohůnek; náhončí (srov.
vč. nahnat si dívku = namluvit); nář.
hánet se (toto Hal 108), honcovat (honckať
honác(k)ať huncovat honyjcet) se běhati se
(o samicích zvířat)y srov. dat nahonit sa-
micu u Frenštátu (srov. dl. gaňcaš se běhat
se). — 3° gan-: stč. haněti, dosud jvč. hanět
Hoš 2, jinak nč. jen s předponami, odtud
sháňka, naháňka, oháňka, přeháňka. Sem patří
i vm. zháňat skotačiti, dováděti, rejditi,
expresivně > zgýňať t/v, zhůnka toulka. —
Všeslovanské: sic. ženie, hnať, pol. zon§ gnac
atd., všude i četné odvozeniny. Psi. ženq
g'bnati, gon'h, goniti, ganati. Kořen *gen-,
v infin. kmeni je vsak oslabení zde s t,
nikoli s normálním b. Stran ^ myslí V. Kůst,
že je vlivem původní labioveláry, srov.
g*brdlo, hrdlo, proti žer-ρ. Příbuzné je lit.
genii giňti t/v, a ganaü ganýti (toto jen
o pasení dobytka), obdobně lot. dzenu dzit
a ganit, stpr. guntwei hnáti, dále staroirské
ben- v inďair-ben odháněti (vertreiben)
F < gu), konečně i het. nanna- hnáti
(treiben), kde jest uznati asimilaci g-n > n-n.
hnědý, hnědnouti; již stč. záhněda, jistý
minerál. — Sic. hnědý, p. gniady, ukr. hnidyj,
r. gnedój. — Souvisí asi se snědý, vlastně
s jeho výchozím slovem *mědý. Po připojení
g, § 16, nastala hlásková změna gm > gn
(= sblížení míst artikulace) jako v č. nář.
mělký > hnělkej a v mzet > hnizet. Jsou
i jiné domněnky, viz ESX a Kořínek LF 61.42,
v. i Herne 61.
hněv, hněvati (se), hněvivý. —
Všeslovanské: sic. hněv, pol. gniew, gniewaé atd.,
skoro všude je i sloveso na -ati, stsl. též na -iti
(drážditi). — Psi. gněvb a gněvajq gněvati.
Původ nejistý. Snad možno je spojiti s nítiti,
v. Kořínek LF 61.53; srov. roz-, za-nítiti něčí
hněv, z. se hněvem, pův. gnětiti, a to tak,
že od prastarého základu ghnéi- bylo
odvozeno frekventativum gně-vati se, což
významově zúženo na rozněcování zlostné, hněvné,
a že gněvb je postverbální. Jiná možnost:
srovnat je s lit. ojedinělým ko tu pasniěvojai
(= supykai = proč jsi se rozzlobil), cit.
v Liet. kalbotyros klausymai 3.202.
hnida, nář. (Bosk.) hinda; stč. hnidavect
jakási rostlina (nč. nář. hindavec) a nč. hni-
dák rozličné rostliny, domněle proti hnidám
dobré. — Všeslovanské: pol. dl. sin. b. r.
gnida, hl. hnida, ukr. hnýda, sch. gnjída
(zde hanlivé změkčení). — Psi. gnida; jinde
slova podobná: lit. glinda, lot. gnida, dán.
gnid, sthn. mj (nyní Ν i β), něm. Knitte, lat.
lens gen. -dis, ř. κόνις - ιδος, ir. sněd,
kymr. nedd. — Snad lze spojiti ta slova tak,
že by se za tvar původnímu nejbližší
pokládalo lat. lens, a to z Hind; podobu Hind
dosvědčuje i litevština, viz níže. Se zesilovací
předponou ko- spojené *kolind asimilací

hníkati
172
hnus
dalo *konind, pak druhé η disimilací vypadlo:
ř. *konid-s dalo κόνις; s protetickým a je
*k(o)nid-s v arm. anic; o vypadlo v germ.
*knid-ä; „pohyblivé" s má *s(k)nid-ä v ir.
sněd (v. i Ernout BSL 41,104). Baltoslo-
vanština oslabila ko v go, přitom o vypustila:
s nezměněným lind je lit. glinda, ale už η má
*gninda v lot. a slov. gnlda; zde in před
souhláskou dalo l, § 7. Původní atematické
Hind, dále neprůhledné, přecházelo tedy
zpravidla (vyjma lat. a řečt.) k α-kmenům.
Něm. Knitte bude ze slovanštiny.
hníkati, hniceti: rzáti (o koni); ječeti Ppz,
fňukati B, plakati KpU, smáti se Z, smáti se
na celé kolo Šr. — Zvukomalebné hní-
a přípona k.
hníkat se nář.: drážditi se, škádliti se
Jg-B (ne: „hádati se"!). Han. ,,o kobylách
v době páření se říká, že se hnikají" KpU. —
Nejasné.
hníkať sa mor.: zaměňovati něco za něco.
Původ nejasný.
hnípat vulg.: spáti. Je příbuzno (nikoli
z němčiny přejato; opačně Jjčř 51) s něm.
nippen, zdřímnouti si, dále (s a) se stangl.
hnappian, angl. nap dřímati, střhn. napfen
klímati, něm. dial. nafzen. Z původního
infinitivu *hnip-ti je mor. hnit spáti, lidovou
etymologií chápané jako totožné s hniti
kaziti se hnilobou; proto i han. zhnilé =
ospalý; pod. pomoř. gňic dlouho spáti.
hnisat msl.: sbírati,, shrómaždovati do
zásoby, na° si. B. — $-ové intensivum
od *gnib-a-ti (tedy z *gnib-sa-ti), příbuzného
s ř. γνίφων lakomec, skrblík, a se σκνϊπός
skrblický, skoupý; o ekjg viz § 11.
hnisati, od toho už stč. zpětný útvar hnis;
ten znamenal nejen tálov, ale i sněť, výkaly
a podobnou nečistotu. Nč. hnisavý aj.
Ve třech stč. dokladech je spojení s óerv:
pomni, žes hnis a crv hnisá; člověk ješto jest
hnis a červ; hnisný učiňen jest, od červóv
umřel a zcepenel. — Gb má v heslech na
prvém místě hnus-, ale snad neprávem:
doklady mají i, jen jediný má hnus, asi
písařovou záměnou s hnus 'nausea'.
Povědomí mluvících spojuje hnisati s hniti. Je to
asi s-ové intensivum; poněvadž 5 nepřešlo
v ch, jest v i třeba viděti původní bj (jako
je v stč. hňú z gnbj-jo); po ,; se s neměnilo
(srov. stsl. na-smisati s$ ze *smbj-sa-ti,
v. smáti). Tedy *gnbj-sa-ti. Stran s srov.
misati. Původně se h. kladlo asi o snětí
rostlin (domněle způsobené od červů):
pšenice (gen.) hnisivost přivodí.
hnísti; stč. hňetu hňésti; stč. hňetenicě
placka z hněteného (ne kvašeného) těsta, nč. nář.
hnetanka hnětynka netynka (h)nětínka mje-
tínka mětanka hnětka hnetek rozličná jídla; I
u Kyjova pohnetat něčím = opovrhovati. —
Všeslovanské: od gnet-: sic. hniesť, hnetie,
r. gnetú gnestí, obd. pol. ukr. sin.; změkčením
sin. sch. gnjésti; od iterativního gnet- je stsl. |
I ugnetati, dl. gněsié aj. — České tvary slovesa
I jsou od gnet-, ale v stč. jsou i 3 doklady
na hnet-, na toto ukazuje i nář. hnetek a
netynka. Valaš. po-hnětat se tlačiti se, lenošivě
obcházeti (stran významu srov. něm. sich
drücken t/v) je z ukr. pohnitátysja t/v; patří
sem i vm. hníkat se povalovati se ? — Psi. stsl.
gnetg gnestí; příbuzno je něm. kneten, stangl.
cnedan t/v.
hniti hniji 1°; stč. hňú hniti; odvozeniny
stč. hnilý, hnilet, hnilost, hnilice; nč. nář.
hnilica, hnilička, hnilka (= pd. gnilka);
hnilák je rostlina Mono tropa, bez listové
zeleně. — Všeslovanské: sic. hnit, pol. gnijg
gnic atd. — Psi. gnbjq gniti; k tomu přísluší
střídové gnojb, viz hnůj. — Kořen byl
asi *ghněi-; znamenal původně tříti,
roztírati, reiben, zerreiben; je u nás v nítiti.
Pak by útvar gnbjq odpovídal stind. pasivům
(mají příponu -ja- a v kořeni slabý stupeň),
byl by z gnbj-jo- (jj zjednodušeno v j).
Význam se pochopí z pasivního ,,býti
rozrušován ve své konsistenci, přiváděn k
rozkladu".
hniti 2°: spáti; viz hnípat.
hnízdo, stč. hniezdo; nč. hnízditi o ptácích:
stavěti si, míti hnízdo (ale h. se vrtěti sebou,
např. v posteli, viz pod hmozditi). —
Všeslovanské: sic. hniezdo, stsl. b. dl. gnězdo,
pol. gniazdo, r. sin. gnezdo atd. Skoro všude je
i sloveso na -iti. — Psi. gnězdó: souvisí jistě
s ide. *ni-zdo-s < ni-sd-o-s (předpona
neznamená pohyb shora dolů, srov. i ničí, -sd-
je nulový stupeň od sed-ěti; celek: asi
„usazení"): ind. nidá- m. n., arm. nist, lat. nidus,
ir. net, sthn. nést, lit. lizdas, lot. ligzds.
Stran g viz § 16; e zůstává nejasné (je snad
vlivem slova *sedlo, viz sídlo?).
hnizet: viz mzet.
hnůj: stč. hnoj hnis, mrva; hnojný;
hnojová voda > hnojúvka; hnojiste; hnojiti je
dvojí: 1° stč. faktitivum = činiti, aby co
hnilo (Antikrist kazatele v žalářích hnojí),
sem patří h. se = hnisati, 2° mladé denomi-
nativum h. pole. — Všeslovanské: sic. hnoj,
pol. gnój, r. sin. sch. b. dl. gnoj, ukr. hnij,
hl. hnoj; často i sloveso ve významu 1°
nebo 2° nebo v obou. — Psi. gnojb je od
gni-ti (hniti) jako bojb od bi-ti; také gnojiti
1° je starobylého typu.
hňup doloženo od 1588, hňupec Reš Sir;
nč. též hňupák. — Slovo silně expresivní;
snad z hlupák t/v; hl bylo nahrazeno
výraznějším hň, chň, obvyklým v slovech
hanlivých, jako hňápatjchňápat, chňára ap.
• hnus: odpornost, (z)hnusiti (si), hnusný,
-sivý. Vedle toho nč. hnis tálov, hnisati,
hnisavý. — Jinde také význam hnus,
ošklivost: v sic. hnus, sch. ghusan, gnusiti
(ale gnus, s expr. změkčením gnjus, je též
mrva, špína), b. gnus, -en, r. gnusno, bělor.
hnjusnyj, hn(j)usic. Ale pol. gnus = lenoch,
gnusny líný. Sch. gnus je též hnůj, r. gnus je

hnusit
173
hodoňka
asi neřád (myši, komáři, mouchy, červi),
smetí. — Základní význam 'Ekel' (z něho se
pochopí neřád, žoužel, špína, srov. hyd)
spojuje gnus-b s lat. nausea a ř. ναυσι'α t/v.
Pak arci je třeba uznati, poněvadž to slovo
označuje pojem citově zatížený záporně,
že přistoupilo g (o tom v. § 16) a změkčení
na n, že s představuje expresivní geminaci
(totéž platí o nausea a νανσία; τι ν ναυτία je
lidová etymologie, jako by slovo bylo od
ναύτη; lodník, tedy „mořská nemoc").
hnusit mor.: tísniti, zmáhati, kaziti, z° u°;
vm. hnus rozdrcená sláma n. seno, mor. po-
hňusky Β 309 popiplané zbytky jídla. —
Odpovídá mu lit. gniáuzyti tlačiti, mačkati,
jenom místo náležitého z je u nás neznělé s.
hobezný stč.: hojný. Stsl. psi. gobbZb t/v.
— Gót. gabéigs t/v přejato do slovanštiny;
-*g*b baudouinovskou palatalisací dalo -bdzb
> -bZb. V češtině se zachovalo též jako
obih (viz).
hoblík, hoblovati, hoblice, vulg. dáti hobla;
stč. hobl mask., hoble fem., hoblík. Sic. hoblík,
hoblovat. — Z něm. Hobel.
hoboj, doloženo od Rohna. Z fr. hautbois
(vl. = dřevo vysokého zvuku).
hobra: lehká stavební deska, vyráběná
lisováním z dřevitých vláken. — Slovo
zkratkové: vzniklo v Německu podle názvu
firmy Holzindustrie Braunau. K. Sochor,
Lit. noviny 1959, č. 50, SSJČ.
hód znamenal v č. svátek s bohatým
jídlem, pak i jen hostinu. Je pak Bozi hod
vánoční, velkonočmV svatodušní. Mor. hody =
ě. posvícení. Odvoz, hodovati, hodokvas; stč.
hody váleti, odtud hodoválek = kdo po
hodech chodí. Zajímavé je stč. (u Štítného) adj.
hodují 'hodný, vhod jsoucí, přiměřený,
náležitý', relikt starobylého způsobu tvoření
(ide. *-ou-jo-). — Sic. hod = hostina,
hodovat, pd. hody = hody, hostina,
svatba, hl. hody = dl. gody = vánoce, sch. god
sváteční den, sin. god svátek, výroční svátek.
Stsl. goďb, r. god = rok. — Bylo i stč. pozdě
hodě = pozdě v čase. Odvoz, hodina, pův.
chvíle, čas, pak v č. a sic. bylo užito jako
termín pro 1/24 dne. — Zdá se, že goďb je
příbuzné s něm. Tag den (germ. dagha-),
je však třeba uznati přesmyk souhlásek.
Není však jasné, v které řeči nastal, zda
v slovan. či v germ. (domnělá souvislost
slova Tag s *deghó pálím je pochybná).
Výchozí význam byl 'den' jakožto významný
mezník společenského života, jako jisté
datum (den slavnosti náboženské nebo
výroční, den dospělosti apod., sch. god je
Festtag, sin. god je Namenstag), kdežto dbnb
byl myšlen jen jako protiklad noci (srov.
ve dne v noci), jakožto světlá část 24hodinové
jednotky času (je od *dei- zářiti, svítiti).
Toto určení bylo ovšem blíže vyjádřeno
přívlastkovým adjektivem: je ještě boží hod,
srov. střhn. heilige tage = velké církevní
svátky. Odtud lze pochopit vývoj k
významu 1° hostina (= slavnostní den), 2° pravý
čas, vhodný čas (stsl.), 3° rok (r. ukr. sch.),
neboť týž den příštího roku byl lhůtou pro
placení dluhu, důvodem pro oslavu trvání
něčeho apod.
hoditi: stč. hoditi se koho = strefiti se koho
(tj. v pravé místo zasáhnouti) při vrhání
oštěpu apod., odtud neobvyklým vývojem
h. = vrhnouti (kopí, kámen, pak cokoli
jiného). Významem blízké trefiti objasní
i další významy: přihoditi se přitrefiti se,
postv. příhoda; nahoditi sě natrefiti se,
post v. náhoda, náhodný. Uhoditi . někoho
( > úhoz) 'udeřiti' je od staré větve
významové ,,vrhem oštěpu apod. raniti". Nč.
dále — od významu „mrštiti" — rozhoditi,
(roz)liázeti, -hazovati; zvláštní a ojedinělé
postverbale je vyhazov. Nově přehoz podle
Überwurf. Pohoditi něco bezcenného, odtud
pohodný = muž mající obstarati pohození,
odklizení mršiny. Chod. h. se zbortiti se
(o dřevě) je kalk za sich werfen t/v. — Sic.
hodit vrhnouti, mrštiti atd. — Příbuzno je
lot. gadit trefiti, získati, nalézti, -ties
nalézati se někde, objeviti se (zpravidla
znenadání, náhodou), udáti se, přihoditi se,
stnor. henda t/v a dále snad, s neznělým k,
lat. cado padám v ac-cidere přihoditi se
(kořen pro ,,padati" slouží tak i jinde:
ř. συμπίπτω, stind. ni-pat- aj.; Buck 658).
hoditi se, býti vhod (postv.), vhodný zá- pří-,
laš. hodlivy; shoda, shodovati se, shodnouti se,
dohodnouti se, dohoda; pohoda, nehoda ( =
nevhod přišlá událost); dohoditi komu co =
vhod obstarati. — Sic. hodit sa, vhodný. —
Κ těmto významům se hodí střdn. gaden
hoditi se, líbiti se, stfrís. gada spojovati.
Viz i Zubatý 1.1.130n.
hodlati, spis. 'zamýšleti'; vvč. u Kun-
valdu = hádati, mysliti (v. NŘ 18.200); msl.
u Kyjova uhodlat uhodnouti; spis. odhodlati
se. — Sic. ojedinělé hodlat je asi z češtiny. —
Náleží zajisté do rodiny slova rozhodnouti se,
l je však nejasné.
hodný: mající dobré, kladné vlastnosti,
dobrou povahu; způsobilý, poslušný;
oprávněný, vhodný; velký, značný SSJC. — Sic.
hodný, hl. hódny, dl. godny, p. godny, ukr.
hóden, r. gódnyj, sin. goden, sch. godan, všude
s významy více méně podobnými jako
v č. — Zdá se, že je možné je přiřaditi
k ř. άγαυός 'dobrý', germ. *gö/fa t/v (něm.
gut atd.) a (s přesmykem souhlásek) k ir.
dago- 'dobrý'. Některé významy projevují
ovšem vliv slova hoditi se.
hodoňka msl.: ,,zimnice, nazvaná tak od
města Hodonína; v jeho bařinatém okolí
zvláště řádívala" B; též hodoňka, hoduňka.
— Zslc. hodoňka hodoňka ap. je motýl,
obyčejně bělásek, ale u Malacek je hodoňka =
vážka (řád hmyzu Odonata). Slovo h. =
zimnice bylo přeneseno z Hodonínská do

hofer
174
holeň
,,Morav, dolu" (zslc. rovině při dolní
Moravě), na Myjavsko a Trnavsko; „dostalo
ještě další význam motýla nebo vážky jako
domnělých představitelů, nositelů anebo
šiřitelů nemoci hodonky'' (o tom všem Vážný JM).
hofer stě. a dosud mor.: podruh. Sic.
hofier. — Ze střhn. hovaere, hofer majitel
dvora; u nás se význam pošinul (Gb).
Fem. val. hofrava („doklad již z 1647
v ÖMM 1901, 292." S.) asi z Hof-frau.
hohol: druh kachen. V stč. doloženo jen
jako osobní jméno Gogol, jinak zaniklo (je to
druh cizí, k nám jen v zimě přilétající). Ně.
převzato Preslem z pol. gogol nebo r. gogol;
je též ukr. hohol. Sic. hohol je asi z češtiny. —
Zvukomalebné, napodobuje jeho gágání.
(Šmilauer NŘ 24.132.)
hohtati stě. o jakémsi zvířecím zvuku
(přen. na lidskou lebku), nč. o křiku sov (též
bobtati Jg). Zvukomalebné. Obdobná slova
(s -ot-) jsou p. gogotaé atp. v luž. a ruštině.
hoch, hošek, hošík: domácké zkratky z ho-
lobrádek n. holomudec, holec, holeček. Viz holý.
hochna stč., nevlídný název pro mladou
ženu. Ze střhn. hache lehké děvče, záletnice.
Viz i hach.
hoj: základním významem bylo asi bytí
v míru, pokoji, a tedy v dostatku, hojnosti,
blahobytu. Náleží sem stě. sic. hoj mask.
hojnost, nadbytek, hojný; sic. hoj blahobyt
poklesá v adv. -. tomu je hoj dobře, sem patří
i č. tomu je hej, tam bude hoj, též huj ve rčení
navrch huj, vespod fuj (podobně sic), mor.
hoje boj(e) v nadbytku; sic. huj-buj I
lehkomyslně (typické zdvojení s retnicí v druhém
členu); val. hojný nešetrný SvK; hoj mír,
pokoj (ten význam v strus. a sch.) pokleslo
na interjekci tišící dobytek: č. hoj malá.
Stč. hojemstvie čas daný žalovanému pro
odpověď na žalobu, snad z *gojo-jbmbstvbje
> hojojemstvie, haplologií jo-je > je, vl. asi
Vzetí pokoje'? Hojiti = denominativum
od hoj, zn. stč. množiti, dosud han. to se mi
zhojilo podařilo se, získal, dostal jsem něco
mimo nadání, stč. ně. h. se na, kom = škodu
si vynahrazovati. Strus. goj pax, fides, nář.
gojit hostiti, uklízeti, sch. kdysi goj mír. —
Psi. gojb, příbuzné je stind. gáya- m. majetek,
domácnost, ]áyati získává.
hoj dat vč.: kolébati, hojdák, hojták kolébka
NŘ 18.58, SSJÖ. — Laš. na Hlučínsku je
s-ové intensivum hajcac (z *hajd-sa-ti)
houpat se v bocích při chůzi ap. Šr. S jiným
zakončením je mor. hojkat B, hoj šat, huj šat
kolébati. — Sic. hojdat i hajdat SSJ, kolébati
na rukách nebo v kolébce, hojda hojdacka
hojdicka kolébka, hojdavý kolébavý. — Pd.
hojdaó kolébati. — Vše to je odvozeno od
interjekce hoj-hoj, popř. haj-haj, provázející
kolébání. Viz i houpat.
hojiti: léčiti. Zastoupeno i v pol. luž. ukr.
Faktitivum k zíti 1°. Od téhož goi- je lit.
gajüs snadno se hojící.
I hokuspokus: přejato snad z němčiny, ale
v 2. části se cítí č. pokus a proto se posouvá
význam na 'nepromyšlený pokus'; původně
znamenalo asi kejkle. Původ nejasný.
Domněnek je několik. Nejspíše to je ,,asi rouhavé
pokroucení slov hoc est corpus meum (= J^oto
je tělo mé; ve mši při pozdvihování)"
(Šmilauer).
hokynář, fem. hokyné, obé již stč. Ze střhn.
hockener t/v. — BEL hokar, p. hokarz jsou
však z něm. hocker (Bielfeldt 147).
holá! interjekce volací, tak i sic. Pd.
hala. — Asi z něm. holá t/v (A. Kraus
NŘ 8.168); podle Zubatého NŘ 8.78 je však
domácí.
holandr 1° stroj na mletí hadrů, 2° stroj
na dělání krup. — Z něm. Hollander tj.
Holandan; stroje ty přišly z Holandska.
— Rčení pije jak holandr (holendr) vykládá
M. Těšitelova NŘ 46.189 ze jména h. 2°:
„Jeho základem byl jediný tvrdý pískovcový
kámen. Protože se otáčel poměrně rychle
a celé jeho okolí bylo dřevěné, hrozilo
nebezpečí ohně. Proto na jeho ložiska... tekla
z vantrok^ žlábkem voda." (Jinak A.
Procházka NŘ 18.47, v. ESX: že prý holandští
tesaři a plavčíci, u nás zaměstnaní, holdovali
alkoholu.)
hold stč. poddanství, poddanský slib,
poddanský poplatek, pak daň, zvláště
vynucená, výpalne. V 15. století záští (viz) bylo
provázeno holdy: byly to bud jednorázové
výpalné, nebo i pravidelné dávky, placené
o stanovených dnech (svatohavelské holdy
ap.); poddaní j ednoho soupeře takto dávkami
„holdovali" protivníku své vrchnosti. O tom
všem Urfus PhS 3.97n.; holdovati vzdávati
poctu, vybírati onu daň n. příspěvky
(i dobrovolné, např. na stavbu kláštera),
žebrati. Nč. je jednak spis. hold pocta, -ovati
vzdáti hold, jednak lidové holdovat choditi
žebrotou (holdem), potulovat se, mor. holdán,
holdař potulný žebrák, vm. vyholdaný =
vyžilý (člověk), vyježděný (vůz), sic. holdoš
rozmařilec, tulák, darebák; val. holdýňat sa
bujně se veseliti SvK. — Sic. hold pocta,
holdovat vzdávati poctu, náruživě se čemu
oddávat (= č.), pol. hold holdování, r. gold
poddanství. — Ze sthn. holde (nyní Huld).
holedbati se, holedbavý. Po prvé v RK
(holedbáše se Vlaslav kněz); utvořeno podle
r. golydba chudá pýcha (s ním je právě
srovnává Jg!), což bude dále souviset s r. gordy-
bačit chlubiti se (to je od gordyj hrdý a bajat
mluviti; Vasmer).
holemý stč.: veliký. — Sch. gólem, b.
goljam t/v, stpol. golemszy větší, r. nář.
goljámo hodně, mnoho. Psi. golem'b. Příbuzné
je ř. μεγάλο- (fem. -η), je arci nutno uznati
přesmyk (Otrebski IF a LP 2.93) a zdlou-
žení e > ě (takové je i v lepý a těsný).
holeň fem., stč. též ntr. holeno (tak dříve
I i sin. goleno, obé podle koleno); adj. stč. -enný,

holčiky
175
hont
ně. -enní. Odvoz, holínka. — Psi. stsl.
golenh (zastoupeno i pol. r. ukr. sin. sch.).
Příbuzno je snad germ. Hagja: stnor. leggr
dutina v kosti, lýtko. Otre/bski IF 85; jinak
LP 8.308: golenh prý patří ke koleno 'koleno'.
holičky. Rčení býti (seděti, zůstati) na
holičkách = býti v koncích, na mizině,
zbaven všech prostředků. Pochopí se
nejspíše z han. su živ na holéch rukách — žiji
jen z toho, co si vydělám rukama Gr. (Jinak
F. Havlová NŘ 40.1957.57.) Či je tu smysl
„žebrácká hůl"?: pude s holickou Ppz 312.
holomek stč.: neženatý mladík, pak
služebník, pacholek, katův pomocník apod.; ně.
jen hanlivě v těchto odvozených významech,
též pouze jako nadávka: darebák. — Je to
zkrácenina (tak již v ESX pod holý, též
Urbanczyk JP 38.279) vulgárního pohrdli-
vého výrazu stč. holomúdec nebo holomudek,
což byl „pohlavně nedospělý", kdo měl holé
(neochlupené) moudí; srov. holobrádek. Od
významu 'mladík, neženatec' přešlo holomek
k významu 'služebník, zvláště nižšího druhu'.
Je doloženo i holomudský 'neplnoletý'. To
pojetí, že holomek je od holý, se drželo, arci
ve smyslu trochu pozměněném, do nedávná
na Moravě: z ukázky nářečí u Kola ji 90
vyplývá, že ve Vlkoši u Kyjova nadávali
„holomků" chlapcovi, který nenosil dlouhé
vlasy (byla tehdy móda dlouhých vlasů!). —
Přejato do němčiny jako Holunke, Halunke
a do staré polštiny jako holomek; z toho
neporozuměním bylo olomek, oblomek, úlomek.
Bylo i domácí pol. golomqd (fem. golomedka
či golomqdka kaženo v golomaga, golomanka,
golomenka). Urbanczyk.
holot nč. nář. (Jg): náledí, s přesmyky a
jinými změnami též lohot (B omylem Houhot),
ohlot, ohlod; val. r ochot; stč. holet gen.
holti. — Sic. hrochot, (ch)r ochot zmrzlé bláto
na cestě; r. gólot náledí, str. též golttb. —r
Psi. asi *golodb; příbuzné s ukr. oželeda, csl.
žlědica, pol. zlodz, sin. žled t/v a dále s lot.
gale náledí, ř. χάλαζα krupobití; základ byl
tedy *ghel(e)d-, *gholod-. Viz i Mat.
holotit jč.: hlasitě a mnoho mluvit ČMF
16.232; laš. holotit (B mylně -fit), holotovat
hulákati, halatac křičeti, naříkati Lp. —
Původně gol-ot-ati, intensivum od kořene
gól-, který je i v hlásati.
holovatý vč.: hloupý (u Jahody); -te
mluvit == nazdařbůh Kubín Pov. — Nejasné:
snad z *holovousatý, což by bylo nedospělý,
nerozumný, od holovous, srov. sic. holofúz,
pol. golowqs.
holport lid.: podnikání, držení, užívání
něčeho na polovic (= ještě s jedním
společníkem). — Tak je již v něm. nářečích
(Lessiak PBB 28.1903.1n.) z halbpart (od
halb napolo, Part podíl).
holub, holoubek, holoubě, holubice, holubicí;
holubí, -bník. Změněno ve vábící interjekce:
č. hol(o)usI, chod. mor. holúzl (sic. holús,
holúš), odtud zase je hypokor. hol(o)usek
(-Š-) — holub. Houba Russula slově stč.
holúbka, ně. holubinka, nář. plur. holoubky,
sic. holúbky, holubienky: mnohé druhy mají
barvu jako jisté druhy holubů. — Psi. asi
gólob^b i -bb; zastoupeno všude; příbuzno
je lat. columbus a . -a (Otrebski IF 156),
rozdíl je pouze ve znělosti první hlásky, srov.
však carpinus/grab^b (viz habr); slova asi
„praevropská"; souhlasí Kiparsky NphM
60.1959.224. Od jména ptačího je odvozen
název barvy, r. golubój, ukr. holúbyj, pol.
golebi modrý, nikoli naopak. Meh LP 3.103.
holý: holec, -eček, stě. fem. holiče (odtud
hoch, viz), holka, vok. holenku, o nedospělém
chlapci n. dívce, hole, holátko o mláděti
vůbec, holinka holátko holická holeska -iška
-enka o nevyzrálém (zeleném) ovoci. Holota
stč. psovod, nč. kolekt. sebranka, chátra
(ale vm. holota je dřevěný sloup, ukazovatel
cesty; významové pojítko je tu nejasné);
vč. holan mladý vůl n. kůň (toto Čeč 168),
slez. 'kdo přišel o všecko'; holická holá
zadnice; holizna místo bez porostu lesního;
val. holica, holicné žito pšenice bez osin
NVal 1.143 (ap. golka t/v); stč. holohumnicě,
haplologií holumnice, hol(oh)umno, sic. >
holoynica (i stč. jednou holovnice) humno,
mlat; stě. holomúdec (z toho holomek, viz),
holo-pero, -pérko, chod. hólo-píšte (kdo nemá
ani pisků, zárodků péra), neporozuměním již
stč. hóloplísce (sic. holoplusk, -plustenec), vše
o holém mláděti „neopeřeném"; holobradý >
-bradek, holovous apod.; holomráz, mrzne-li
„na holo". Sloveso zní holiti, odtud holič,
holírna. Zhola, stč. i shola, vůbec, naprosto.—
Všeslovanské, všude množství obdobných
odvozenin. Psi. stsl. goťb; přesný protějšek
je germ. *kal-: sthn. kalo (nyní kahl), stangl.
calu.
homole, homolka, mor. -ůlka. — Sic.
homola, pol. gomola, -óla, hl. homola -ula,
dl. gomola, ukr. homívka, sin. sch. gomolja
t/v, r. nář. gomólka cumel. — Psi. gomola
nebo -ta. Nejblíže je lit. gamalas koule (ze
sněhu), gäbalas, gůbulas a gůmulas klubko,
chuchval; příbuzno je patrně ř. γέμω, viz
hmota.
honositi se, již stč.; honosný; je též sic. —
Vzniklo asi haplologií z *horenositi se, tj.
nositi se vzhůru, pyšně; srov. msl. nést se
hoře, držet se h., vést si h.; je i sic. horenosný.
Vývoj ten nastal již v nejstarší době češtiny,
dokud ještě v ní bylo *hore nebo *hořě ( = lok.
od hora), rovné nářečnímu msl. hoře. Meh LF
69.36.
hont stč. msl.: trámec, větší lať (bývá
hontový plot); hontina za Jg, dosud mor. =
podlažina (z nich jsou podlahy ve chlévech),
stropní deska. Jinde znamená šindel: sin.
gonta, pol. gont (odtud ukr. r. gont, nář.
r. gónot i gónot). — Význam 'šindel' svědčí,
že je přece jen přejato z román, scandula t/v

honzík
176
horši
(odtud je i něm. Schindel), a to z nějaké
podoby, kde s už znělo slabě, tj. z francouzského
území (srov. lotr. ehont v REW), podrobnosti
však neznáme. Přeneseno asi od zavolaných
stavitelů ve středověku. Nověji přejaté šindel
zatlačilo starší hont u Čechů do významu
poněkud jiného; spojeným prvkem bylo asi
to, že hontiny byly někdy opatřovány
výstupky a žlábky, aby zapadaly jedna do
druhé jako šindele.
honzík, dříve jč. hanzalík Jg 5 pod šorcík
a Čel.: polštářek pod sukně, turnýra (nošený
asi před 70 lety): mor. janek Rous, Pittn.
14.119. Sic. janok. Žertovné přenesení
vlastního jména. Sem patří i han. podjanek
trocha větviček nebo trávy, která se dává
pod nůši roští, aby netlačila KpU.
hop! interjekce při skoku; hópapa, hopýc
Β (k dětem), hopity; odvozená slovesa hop-
kati; msl. hopat hopýňat hopizňat o nepěkném
skákání; sem dáme i vč. hoprdat poskakovati
NŘ 5.104 z hoprtat < *hopitat; han. (há)petat
utíkati KpU; mor. též hép, hépat, hepýcnút;
č. dále hops(ov)ati -covati. Vzíti něco hopem =
skokem, rychle. Hop = o celý bank (při hře
v karty), hopati, hopnouti bank. S u mor. hup-
kati, do hupku, hupky, hupačky rychle, hupcii
— hopkati, val. v hupek vázati koně (na
pastvě bujnému koni svázány přední nohy,
ta*kže mohl jen poskakovat), jě. huptaciť.
S-ové intensivum je v starším hosati
tancovati Jgd (novější hopsati bude však z něm.
hopsen). Jsou i formy s hyp-: vč. při-hejpovat
se přijeti jia koni Ppz, též hejpovat =
houpati?) NŘ 20.74, mor. hypem skokem, hy-
pytkem, hupytkem = hupkem, hýpnúť skočiti,
s-ové intensi vum vč. hypsat tancovati ČL
1.455; hípat hépat hópat bujně, nepěkně
skákati. S ch: vzít pochop(a) (jč. pochap,
-áp). — Sic. hop, hopkat, hopkovai, hopsá,
hopsat; hup(s), hupkať, hupky, hupkom; pol.
hop, hopnqc i chop, chopnqc; ukr. hopák
(a r. gopák) jistý ukrajinský tanec; ten byl
přenesen k nám až na Uherskobrodsko, kde
se jmenuje hopan (Jar. Orel úst.), r. b. chop,
sin. sch. hop (od toho všude sloveso!).
Podobně i něm. hoppl a intensivní hopsen,
od něhož hopsal — Interjekce ty jsou všude
domácí (nikoli přejaté od Němců!),
elementární.
hora, hůrka, stč. též hóra, horka, odtud nč.
rozlišení hora a hůra (toto = nář. „hora"
nebo „půda" pod střechou); stč. hoře lokál
sg. ustrnulý (= sic. hoře, odtud hor saf
vzhůru z h. sa [dajme] nebo pod.), z něho hořejší,
hořejní ( > nč. hoření), vz-hóru > nč. vzhůru,
s-hóry > nč. shůry; adv. shora; horem je však
podle dolem. Pod°, zá°, Mezi-hoří, po-hoří
jako polesí, povodí; ale mask. je pa-horek
(srov. pa-louk\). Horní, horský, nově též
hornatý; stč. ně. horák, ale horal teprve od
Čelakovského podle pol. goral (-al disimilací
z -ar, srov. sic. horár). Původní význam byl
„hora, mons", ale záhy přistupuje i význam
„les" (za stará byly všecky hory, lidem
přístupné, pokryty lesem!), tak stě. sic. (tu
horár = lesník). „Les", totiž na stráni, na
pahorku, vězí i v místních jménech Horka
ntr. plur., Hůrka (kdežto „les" vůbec byla
doubraval). Podle němčiny pak i „důl" rudný
(Kutná Hora; horník, horní právo, hornina).
— Všeslovanské: stsl. r. sin. dl. gora (přízvuk:
r. gorá, akus. góru), ukr. hl. hora, pol. góra
hora; b. sch. sin. gora les. — Příbuzno je
stind. giri-, av. gávi- hora; lit. girě, giriá, lot.
dziřa les. Původní útvar byl asi *gor nebo
*gar, bez další přípony; záhy přistupovalo
příponové i a asimilací k němu se objevilo
i také v základu, -^-ové tvary v baltštině
byly převedeny v -(i)ia-kmeny (> -é);
u Slovanů gor bylo převedeno k
α-kmenům.
horajčet han. (u Boskovic: Svěř): ujíždět.
Nejasné.
horazditi: viz garazda.
horda, tak i slovensky a polsky. R. ukr.
orda. Něm. fr. angl. hordě. — Z turkotatar.
orda tábor; přejato od Kumánů, Polovců
nebo Tatarů, nikoli od osmanských Turků.
horempádem. Původně asi bezespojkové
*hormo pádem; stč. hormo = horlivě (od
hormý horoucí, od hořeti), pádem je dosud
mor. = úprkem (lidé tam letěli pádem). Po
zániku stč. adverbia se celek stal
neprůhledným a byl měněn v hor opadem, horem
pácem B, horempátem, horumpácem Jg,
harumpátem Vydra, herumpácum Hr., vč.
hapatýrem. (Jinak NŘ 5.147.)
horlivý, -vec, již stč., též sic. Hluž. horliwy,
pol. gorliwy. — Asi z *gorel-iwb, participia
Z-ového od hořeti + -ivb, srov. sin. gorel
horký, zagorel opálený, sch. zagorijel připá-
lenost. Původně asi 'zapálený, horoucí'
o ohni, pak přeneseno i do oblasti duševní.
Konečně přitvořena slovesa horliti, pol. gorlic,
hl. horli wie.
horovati 1°: projevovati nadšení pro něco.
Jg. má h. z Linda a význam 'nahoře, na
výsosti býti' (= vznášeti se ve výši),
z češtiny jen horování 'enthusiastischer
Schwung' (h. lyrické). Teprve Kt 6 má dva
slovenské doklady t/v a dále 4 vazby s h.
ve významu 'horliti pro něco, nadšen býti';
ten nyní převládl. Je tedy h. z pol. górowač
čněti, vynikati nad kým, od góra = hora.
horovati 2°: velice naříkati; Kt 6 od
Příbor a. — R. goreváť truchliti, soužiti se,
teskniti. — Od goře, č. hoře.
horší, stč. hoří, fem. horši, ntr. horše, adv.
hóře > nč. hůř(e); (po- z-)horšiti viz pod
horšiti. — Všeslovanské: sic. horší, stsl.
gořbjb, pol. gorszy, hl. horši, dl. goršy, ukr.
hiršyb, r. góršij, sin. gorji, gorši, sch. gori. —
Psi. gořbjb je příbuzno s ř. χειρών, χερείων
t/v z *gher-jes-; rozdíl e/o v základu nemůže
být závadou. Positiv (ř. χέρης prostý,

horšiti
177
hospod
chatrný) se u Slovanů nezachoval. Meh LF
72.74. Viz i horšiti.
horšiti, z°: učiniti něco horším, přivésti do
horšího stavu. Od horší. — Je i horšiti
'hněvati, zlobiti', dokonavé po°, pohoršení;
horšiti se na někoho. Sic. horšit (horšit sa 1°
stávati se horším, 2° hněvati se), p. gorszyc,
hl. hóršic t/v. Ale dl. goriš t/v dává tušiti,
že základem tu původně bylo pouhé gořbjb
(= stč. hoří) 'horší', ještě bez š; stran
významu srv. zlobiti, od ζτΛ-οοα (ζτ>1τ> zlý),
tj. od „positivu"; z toho srovnání vyplývá,
že v *goriti se gor- necítilo jako nositel
komparativního významu, podobně jako
příbuzné ř. χέρης znamená ještě 'špatný'
jako positiv. Ovšem pro význam 'hněvati' se
toto goř-bjb od konkrétní ,,zlosti" (= chatr-
nosti) věcí přeneslo do oblasti citové,
k „zlosti" v našem nynějším významu
(= hněvu).
horyr: vysoký, starodávný klobouk
valašský B-SvK, široký kl. Hor.; krkon. hory jak
velký klobouk ČL 29.7. Původ nejasný.
hořavka: ryba Rhodeus amarus, stč. též
hořěvka, hořěnka (odtud stpol. gorzenka). —
Od hořký: má hořké maso. Původní název
byl však asi střevle (viz).
hoře, v Ö. nyní jen knižní; klesá též v
adver bium; na M. redukováno v hoř mask. nebo
fem. Živé je však hořekovati (za stč. hoře-k-
-ati), mor. hoříkat si i hořákat (toto je podle
bědákat), jen v písni je doloženo hořet si; slez.
zahořec se rozlítostnit se. — Stsl. gore/ interj.,
stpol. gorze, gorzekac, ukr. hoře, r. góre, gore-
vát, sin. gorje. — Psi. gore. Souvisí patrně
s rodinou slova želeti, ovšem je pak třeba
uznati záměnu likvid rjl. Původní je v té
rodině l, má je i neslovanské příbuzenstvo.
Psi. gore bude tedy z *gote < *gol-jo-m.
'Ondruš StSIBud 7.1961.191.
hořepník: druh hořce. Preslem přejato
neznámo odkud. Základem souvisí s hořký.
hořeti: hořák, hořlavý, horký (viz i hořký),
odvoz. č. horečka, horečný (sic. horúčka; laš.
horyčka > hory6 parno, vedro); stč. horutný
velmi veliký (o bláznu, křivdě), msl. horútný
zahřátý, udýchaný, stč. horúcí, nč. horoucí,
-cný, všude tu je (jako i v pol. gorqcy, dl.
gorucy) stará participiální přípona -qt-
různě rozšiřovaná (kdežto part. hořící je
< gor-et-j-); stč. hormý i horný = horoucí.
Vyhořet o trávě, poli = vyschnouti, postv.
mor. výhor podeschlé osení (= han. vehor
neúrodné místo). Iter. Jmrati (vč. dosud
lidové: ČL 1.373, Jjžno 164), odtud oharek
a slez. výharek škvarek, vyhořelé uhlí, a dále
rozháralý, -aný. — Všeslovanské: psi. stsl.
gořo gorěti, part. gor$ gen. -$šta i -qšta, sic.
horieť atd.; stsl. raz-garajq -garati, stpol.
dogarač aj. Viz i žár a odvoz. — Příbuzné je
ř. ΰέρομαι hřeju se, hořím, ΰέρος horko,
θερμός horký, arm. )er horko, vedro, lit.
nář. gariú garíti hořím (Jušk.) (není-li
přejato), ir. gorim hřeji, ind. ghrnóti plane, září.
Kořen ghuer; jeho stupeň o je v pořádku,
neboť je doma právě v útvarech významu
„stavového".
hořký: původně asi totéž co horký, stč.
psaní nedovoluje někdy obě slova rozlišiti;
nč. rozhořčiti se. Stč. hořeknúti, nč. hořknouti;
k prvému patří i jč. náhoříklý (o chlebu),
a zm. zhořeklý (o másle), k druhému zhořklý
a nahořklý; e asi z hořekl < gorbk-l'b bylo
přeneseno do celého slovesa, obdobně a v sch.
goraknuti. Stč. ohor(y)čiti hořkým učiniti.
Stč. nč. hořec Gentiana, od hořké chuti celé
rostliny. Nč. hořčice Sinapis, od chuti semen.
— Všeslo vanské: psi. stsl. gorbkt, sic. horký
atd., pol. rozgoryczyč rozhořčiti. — Od
gor-ěti = hořeti; významový přechod na
chut se stává věrohodným, srovnáme-li
palčivý, něco pálí na jazyku.
hosati: skokem běžeti (udělal dva hosy
a měl ho) ČL 2.696, srv. vč. sos skok. — Snad
je to staré s-ové intensivum *hop-sa-ti (v něm
by p bylo před s náležitě zaniklo, na rozdíl
od novějšího hopsati). Střhn. hossen 'rychle
běžeti' může být z češtiny.
hospod, stč. pán, ale doklad se týká Boha;
hospodin stč. nejprve pán vůbec, ale časem
zúženo na titul Boha; hospodář, stč. hlava
rodiny (odtud nč. význam), hostitel; stč.
hospodyni, nč. -yne ženský protějšek
hospodáře. Nově hospodařiti, hospodárný,
hospodský, hospůdka, hospodovati, hospodyňský aj. —
Obdobné staré útvary jinde, např. stsl.
gospodb, r. gospód, ukr. hospod, sch. gospod,
všude tu gen. -a; stsl. gospodim> a obdobně
všude mimo luž.; *gospoda všude (viz zvi.);
gospodářb všude (rus. kráceno v gosudar',
sudať -s); všude mimo češtinu je i *gospoďa;
-yni v stsl. r. sin. sch. pol. č. — Základní psi.
gospodb obsahuje nejspíše 2 slova: gos- je
asi z *ghosti-, viz host; v -podb vězí jistě ide.
potis pán (o něm viz pod pán). Původně tedy
*ghostis-potis; prvé -tis zaniklo haplologií
dvojího tis: prvé tis bylo vypuštěno; t se
oslabilo v d (oslabování výslovnosti v
titulech je zjev zcela běžný!; znělé hlásky žádají
méně námahy než neznělé). Jako smysl
celého výrazu se dříve předpokládalo ,,pán
hostů, ochránce hostů" (jakožto oslovování
pána domu ode všech cizích příchozích),
viděla se tu složenina ghosti-potis, ale
smysl bude jiný, totiž ,,host-pán". Za
nejstarších dob vládce kmene vybíral daně
(vlastně ,,dary") způsobem, popsaným zde
p. h. daň. U severních Germánů je doloženo,
jak bůh Ódinn takto sbírá daně-dary jakožto
gestr ,,host". Jistě tedy i Slované nazývali
vladaře takto přicházejícího stejným titulem
,,host", zvětšeným ještě o „pán" (srv. č.
lidové uctivé císař pán, knize pán, Kristus
pán).' Celek je tedy archaické označení
vládce při určitém ději, splynulé ze dvou
samostatných substantiv, tedy spřežka (ni-
12 Machek — Etymologický slcvník

hospoda
178
hotový
koli složenina). Stejný původ je možno vidět
i v lat. hospes 1° host, 2° hostitel, původně
zajisté jen ,,host", totiž ,,vládce jakožto
host sbírající dary-daně"; hospes je asi
(Szemerényi Syncope 379) vyrovnáním z *hos-
pós gen. *hospetis. To znamená, že označení
„ghostis potis" je velice starobyle. U všech
Slovanů bez výjimky může to být starobylé
(nikoli přejaté ze stsl. nebo z csl., jak se
soudilo dříve). Meh SbMelichův.
hospoda. Stě. znamená pána domu (i tehdy
byl přívlastek v žen. rodě) nebo paní domu,
pak domácnost, souhrn rodiny s čeledí.
Podobně sin. a seh. gospoda fem. je panstvo.
Je to zajisté třeba chápat jako prastaré
kolektivum od gospodb 'pán domu' (viz
hospod); hledíme-li ke kolektivu bratrbja
(stč. bratří fem. = bratrstvo), bude gospoda
asi redukcí (v oslovení je redukce častá!)
z *gospodbja s původním významem
'panstvo, tj. pán a paní domu'. Postup k dalším
významům vyšel z poměru hosta k pánu
a k paní domu: host je tituloval hospodo!,
oni byli jeho hospoda; v tom tkvělo staré
pojetí „hostitelé", ale vyvinulo se meto-
nymicky nové: hospoda byl pak i jejich
hostinný dům (ještě pouze: dům, v kterém
je XY. soukromým hostem); pak užíváno
o najatém (placeném) ubytování dočasném
a o domu k tomu určeném (veřejném,
každému přístupném hostinci), konečně též
o hostinci neubytovacím. V sic. byly okolo
16. stol. tyto významy: 1° gazdovský dům
a rodina v něm bydlící, hospodářství, 2°
dočasné bydlení, pronajatý byt, podnájem,
podruží, 3° hostinec. O tom Blanár SbTrávn
338, HL 190. Zbytkem původního významu
,,pán-hostitel" je dosud v češtině hospoda
ve vulgárním oslovení hostinského: hospodo,
ještě jednu/, hospodo, platím.
host, fem. stč. hosti; hostina, hostin(n)ý,
hostinec; býti někde po hostinu = hostem
(srov. po česku apod.), odtud pohostinný,
pohostinství; hostiti, po- vy- (> postv. výhost);
z- se něčeho = pův. zbaviti se hosta. Sic. je
též hosťák, hostiak host, příchozí, srov. stč.
zhrubělé hosták kupec, cizinec. — Všeslo-
vanské: stsl. gostb gen. -i, pol. goéc atd. —
Psi. gostb má dokonalé příbuzenstvo v gót.
gasts, sthn. nhn. gast téhož významu (není
přejato od Germánů!) a dále v lat. hostis,
které původně znamenalo též jen cizince
(teprve v latině samé zhoršilo význam na
cizince nepřátelského). Tedy ide. *ghostis
cizinec, host.
hostec, mor. za Jg i hu-, val. též ostec. Pol.
gosciec, sic. ukr. hostec. — Málo jasné.
Pokládají je za zdrobnělinu od host (jakoby
tabuový lichotný název pro „hosta" jinak
velmi nemilého, jakým je právě revmatis-
mus). Ale vzhledem k pol. g(w)ozdziec =
gosciec t/v je možno viděti zde pův. *hvozdec
(V. Horák). Pol. gozdz znamená též žal,
starost, „Nagel im Kopfe". Významově srov.
stě. hřeben 2° (viz), hřebnec podagra a hřeb
v hlavě (toto u Rohna), od hřeb = hřebík.
hostinec; stč. dokladů není; od hostiny
(dům); viz host. — Sic. hostinec (od 2. pol.
17. st.) označovalo místo, kde se hostovi
(pocestnému) poskytoval placený nocleh,
kde host mohl zůstat přes noc s koňmi
i vozem, na rozdíl od krčmy a šenku, kde se
jen pilo a jedlo. Když pak časem i lepší
venkovské krčmy měly též jizby pro noclehy,
stalo se hostinec názvem pro tyto lepší
krčmy. Bylo pak přejato do češtiny na konci
18. a na začátku 19. století skrze slovenské
spisovatele píšící česky, a to nejprve ve
významu zájezdní dům (Gasthof, stč. hosti-
nicě, r. gostinica), pak ve významu nyní
běžném. Místy na Slovensku je Hostinec
i název samot nebo částí osady. O tom
podrobně Blanár Csl. předn. 165, SbTrávn
337, HL 188. Podobně p. goéciniec.
hošije (plur.): na Podluží jistý tanec
(o něm Podl. 151), zakončený skoky podle
zvláštního pořadí: jeho obdoby a spolu
s tím i některé hošijové písně nacházíme
též v jiných našich oblastech, zvláště
v masopustních tancích, kdy se skákalo
„na konopě". Věřilo se, že „čím výše
tanečník vyskočí, tím vyšší naroste konopí".
— Slovo málo jasné. Důležité je, že při
začátku stárek zavolal hošije nebo hošije,
chuapci nebo hoš, kolečko, pak za volání
[ostatních tanečníků] hoš, stárek zpíval
některou píseň „do skoku". Ve skákání se pak
vystřídali všichni muži. (Bartoš má jen to,
že „pacholci vítají stárka pozdravem hoza,
starku náš", ale jméno tance neuvádí.)
Zdá se, že toto hoš znamená právě „skákej",
že tedy patří k hasati (srov. stpol. kon
hasze = kůň skáče). Poněvadž to sloveso na
Podluží už nežije, podlehla ta výzva změně
v samohlásce, snad vlivem slovesa hosati
(viz). A tedy snad hošije je odvozeno od
hoš, ale způsob tvoření je zatím podivný.
hot: vpravo! (volání na tažný dobytek).
Sic. hot(a), hl. hót, dl. hot, pd. hetta. Tak i něm.
hott. Vzhledem k pd. hada, otsie, ocie t/v,
vslc. hocebe t/v (Buffa),možná že vtom vězí
„od sebe", srov. protiklad „k sobě" = vlevo
u sic. šujo. Prosté hot je možná totožné
s pouhým od 2°, zachovaným ještě jakožto
adverbium (nikoli předložka). Pak by něm.
hott bylo ze slovanštiny.
hotař i hutař, ojediněle i hutný; mor.:
„obecní hlídač polí, luk, lesů n. vinohradů";
býval i hotař koňský. Sic. hotař. — Ze sthn.
huoteri nebo střhn. hüetaere (nyní Hüter);
rozdíl u a o vznikl „dvojí substitucí
německého difthongu", srov. museti a moseti. Viz
Hujer ČMF 26.133 = Př. 1.168; tam i o
krajovém rozložení těch slov.
hotový: stč. hotové, po h-ě (odtud pohotový,
pohotovost), v h-e; dosud zm. hotově „snad

houba
přece" (ve větách s kdyby > debe); val. sic.
hotovizeň zásoba, sic. „hotové peníze" (č.
hotovost). Stě. nč. hotuju hotovati, pův. pré-
sens *hotovám (stsl. gotovajq\), na základě inf.
kmene přeřaděno do 6. třídy; vedle toho
hotoviti (do° pri° vy° z°). — Všeslovanské:
stsl. psi. gotovb, pol. gotowy (a gotuje gotowaó
jako v č.), sic. hotový, hotovit i hotovat atd. —
Málo jasné. Snad je příbuzné s ř. νηγάτεος,
což je u Homéra přívlastek pro plást n.
vlasovou stuhu, lze-li to chápat jako ,,nově
zhotovený" (Mladenov), νη- ζ νεη-, srov.
νεη-γενής, odpovídalo by -γάτεος dooře: εο
by bylo z -eu-o-, naše -ovo- rovněž z -eu-o.
Pro vlastní slovo by pak bylo možno použíti
domněnky O. N. Trubačeva PF 78.2.153n.
Odvolávaje se na něm. be-reit, angl. ready
t/v (patří k reiten jet na koni) a něm. fertig,
sthn. j'artig (patří k Fahrt jízda), soudí T., že
gotovb je odvozeno příponou -o-, totiž od
kmene supina *gátu-, který by byl od kořen-
ného útvaru gá-; ten jinak není doložen
(totiž s krátkým a\), ale má blízké příbuzné
v gá (viz hat). To, že krátké kořenné a jinak
tu neexistuje, je závadou, které je si T.
vědom. Dodejme však, že ona se dá obejít
domněnkou, že bylo ide. *gáteu-os, ale že
slovanština i řečtina provedly asimilaění
zkrácení (vlivem druhé slabiky), tedy psi.
*gótovb dalo gotovt. Slovo by vyjadřovalo:
„(připravený) k chodu", takže se dá vyložit
jako adjektivisace původního dativu
směrového.
houba, laš. huba; dem. hubka; hubice;
hubáň, hubán > habán PS > ěabán NŘ
18.197 = choroš; msl. sic. hubka (-y)
záškrt; vm. hubavica puchýřék od kopřiv; vč.
hubař (u Miletína), houbař (u Holic) slimák:
rád ožírá houby; ně. spis. houbař mykolog,
podhoubí, houbový. Vm. gemba 'nejedlá
houba' (Podešvová U nás 63 aj.) je z polštiny:
bylo přijato cizí slovo, aby se zdůraznila
necennost dané věci. (Vülg. houby apod.,
„nic, nikoli" viz pod hovno.) Rčení hledal
houby Jgd (sbíral ib., pásl Němcová), byl
ještě, na houbách (v Rajhradě na hambálkách
RZ 223) = nebyl tehdy ještě na světě
(bylo to nějaký čas před jeho narozením)
má původ v bývalém (u nás přímo
nedoloženém) zvyku dospělé mládeže chodit
společně na jarní houby, což bylo ovšem jen
záminkou k rozličnému veselí, jež končívalo
milostným objetím v houštině (z Ruska ten
zvyk popsal Melnikov-Peěerskij; v. Meh.
ČČHb. 27.87). — Všeslovanské (sic. huba
atd.) mimo luž. Psi. goba; má protějšek
v lit. gumbas nádor (asi nář. z *gambas),
souvisí dále s ř. σπόγγος a σφόγγος a lat.
fungus t/v (*spongä // *bongä, poměr ke goba
nutí uznati jen vzájemný přesmyk b-g;
spjb, tj. s mobile s neznělou proti znělé,
má též dost jiných příkladů). Otr^bski IF
184. Litevština převedla základ i do formy
houně
neznělé (kůmpa nádor, kémpě houba) a při-
tvořila k němu i sloveso: kempstú kempaü
kempti pokrývati se houbami (o stromech),
tvrdnouti, a kémpěju kémpéti t/v.
houf, houfec, houfek, houfný, -ně; stč. húf,
hauf. Sic. húf (a), úfa. Pol, (h)uf, (h)ufiec. —
Ze střhn. hüfe (nyní Haufen). Han. hafol je
asi z něm. deminutiva Häufel.
houfnice, stč. hauf nice. Původně to byl
veliký prak válečný, „jímž se hustě
kamení házelo" (Jg); později druh děla s kratší,
ale širší hlavní, k házení granátů. — Asi
od houfný, že házela ne jednotlivé kameny,
ale mnoho naráz. Z češtiny přejato sic.
húfnica, pol. haufnica a něm. haufnitz, z čehož
později vzešlo Haubitze (to pak ojediněle
bylo přejato zpět do češtiny jako haubice
Rohn, houbice Třeb. v PS, do ruštiny jako
gáubica).
houkati; msl. ohúkat vl. „okřičeti" >
vycepovati. Pol. hukaé ukr. hukáty (> postv.
huk hukot, též hudební nástroj strunný
basový, odtud msl. huk část dud, mylně
hluk t/v), r. (g)úkat atd. — Od volání húf
(tak se na venkově dosud volá do dálky)
příponou -k-, — Též o křiku sovy: houkati,
ale i sic. hukat, huhúkat, huhákat, val.
hukotat. — Od zvláštního hlasu je pak h. se
o sviních, když se „běhají" Jg, mor. hukat se
(sa), sic. hukat sa, pd. hukaé sie, ukr. hukáty-
sja; z *ob -houkati se > oboukati se mylnou
dekomposicí vzniklo boukati se, ojediněle
(u Kunštátu) > bučet se o krávě; msl.
nahucat sa (: nahuóaná, náhúkaná sviňa,
oplodněná Mal); je i zahoukat se natrvalo se
spářiti, zahnízditi se (o holubech) PS.
houliti 1°: vy- nůž = ztupiti, na brousku
Jgd z Vlčka, prý us.(?). — Sin. sch. guliti
odírati. Jinak nejasné.
houliti 2°: viz haliti.
houně, stč. huně. — Sic. huna, pol. gunia
houně, pokrývka, oděv z houně, ukr. hunja
kabát z hrubého sukna, r. guna -nja sešlý
oděv n. kožich., sin. gunj(a) houně, sch.
gunj druh oděvu, b. guna plášť n. kožich
z hrubé vlny, gunja plást z kozí srsti. —
Starobylé kulturní slovo nejasného původu;
označuje nejhrubší tkaninu z vlny, a proto je
běžné hlavně mezi pastýři (ti umějí
nejjednodušším střihem dělat si z ní pláště), jinde
sloužila za pokrývku. Totéž je středořec.
a nř. γούνα, γονννα, rum. gunä, alb. gune,
mad. gunya, lit. gune, středolat. gunna,
s významem tím nebo oním. Také se
poukazuje na kymr. gwn druh kabátu (odtud je
prý angl. gown plášť). — Psi. bylo guna.
Je pravděpodobné, že je s ním příbuzno
stind. göni fem. pytel, gönikä fem. jistý druh
vlněné pokrývky, päli gönaka vlněná
pokrývka, připustíme-li, že cerebralisace na n
je spontánní nebo že je z drávidštiny
(kanaresky je göni pytel, ale telugu góne t/v,
v. Mayrhofer). Poměr slovan. u proti stind. o

houpati
180
houžev
(to je indickou střídnieí za *ou) ukazuje, že
naše podoba guňa je asi z *gounjä, původu
dále nejasného; u ostatních evropských
tvarů dává tušit, že ty tvary jsou konec
konců ze slovanštiny.
houpati, pohupovati; stč. húpati, jč. humpat,
mor. hompat, hompálat, jinak v mor. a sic.
nářečích humkat homkat hombac se húnkat
henkat hontrlat houkat hongat holengat, vč.
též hourat (u Miletína o mírném kolébání
kolébkou), houravý Jgd, hurácet, hurkat,
húlať, uhulať dítě, huluška kolébka; mor. též
húš(k)at. Dl. humpas, hympaé. — Slova
zřejmě expresivní (vkladné m, velká měnli-
vost!). Původ málo jasný. Pro hu- lze myslet
na příslušnost k psi. gugati (je sin; též rd.
gugáť t/v), jež je příbuzno s něm. schaukeln
t/v (to má „pohyblivé"· s navíc). Ale ρ by
v tom případě bylo neočekávané. Proto se
hlásí do pozornosti val. hajzupať houpati
dítětem B, jehož haj- je patrně totožné se
slovcem doprovázejícím kolébání, viz hojdat;
ostatek upomíná na lit. sůbóti kolébati,
houpati, schaukeln, i když znělost je v něm
položena obráceně (z-p χ s-b) a u ostalo
(což ukazuje na pohybomalebný ráz slov).
Dlouhé slovo h[ajz]upati bylo kráceno
v *hupati, to pak dále měněno v *hu-rati,
hu-lati, *hu-kati.
housenka: stč. húsěnice, val. sic. húsenica,
han. hósenica, zm. zkráceno v hóska =
housenka, (mor. hú-) jistá dobytčí nemoc na
jazyků. Sic. húsenica husanica husenka je
i motýl (vůbec); o tom Vážný JM (udává
i oblasti názvů). — Všeslovanské: pol.
gasienica i wq-, gqsionka i wq-, gqska, hl.
husaúca, dl. guseňca, ukr. (h)usenycja, r.
gúsenica, sin. vosenca ig-, sch. gúsenica, b.
gásenica i vá-. — Málo jasné. Má se za to, že
psi. bylo původně vqsenica, od vqs'b vous,
podle nápadné chlupatosti některých druhů;
již praslovansky bylo též s g; toto g je
* prostě „pohyblivé", §16.
housle, -licky; stč. húsli gen. -í, sic. husle
gen. -iel. — Všeslovanské: stsl. gqsli, pol.
nář. gešle, sic. hl. husle, dl. gusle, ukr. husla,
r. gúsli, slň. gosli, sch. gusle, b. gásla. — Psi.
gcsli plur. fem. i-kmenový: z *gqd- (v. housti)
příponou -tli- (d + ti > si, Trubeckoj
ZfslPh 2.117n.).
housti hudu, stč. husti, sic. húsť; hudec,
nově hudba, hudební, -ík; hudlati Jg neuměle
housti, šumařiti. Sic. je húsť též „hubovati",
vč. yyhoudat vyčítati (někomu chyby), jinde
'chlubiti se' PS (postv. vejhuda mluvka);
zm. vehódat vyčítati chyby. — Všeslovanské:
stpol. g$de gase, ukr. hudu hustý, r. nář.
gudú gustí (nyní guzú gudit), sin. godem gosti
(též godljati godrnjati bručeti aj.), sch. gudem
gusti, b. gáduvam. — Psi. godq gosti: z *gond-.
Příbuzno je lit. gaudžiú gaüsti bzučeti,
temně zníti (též o kostelních zvonech).
Oba paralelní základy, gand- i gaud-, jsou
zvukomalebné, není proto jiných stupňů.
Gosti = hráti na strunný nástroj; takové
lidové nástroje v starší době byly spíše níz-
kohlasé, někdy jen o jedné struně, vskutku
bručivé; odtud pochopíme přenesení na
„bručeti (rozmrzele), vyčítati". Termín pro
hru na dřevěné foukací nástroje byl pískati:
to a husti stávají v stč. často vedle sebe.
houžev: stč. húžě húžěv húžvahúžvě, krutina.
Např. na Hané to byl „krátký provaz
ukroucený asi ze 3 silných prutů březových
nebo dokonce ze slabších břízek; ... byly
velmi pevné a nahrazovaly úplně nynější
řetázky u vozu". Bývaly asi sáh dlouhé,
na každém konci měly oko, jímž bylo lze
protáhnouti konopný provaz a tak je
přitáhnouti k vozu. (Sel. archiv 4.253.)
Přeneseně pak to byl i jistý železný řetěz na
předu hřídele u pluhu (původně u všech
Slovanů zajisté dřevěná houžev, v. Šach
s. pluh, též Jančář, č. Slovácko 1959.4.9)
nebo jen železný kruh, Β 296, k povyšování
nebo snižování hřídele (to je i sch. gužva
u Bratislavy, Vážný Čak.). Houževnatý tuhý,
nepoddajný; jč. ch. houž provaz (h. železná
Táb-Sm 12 = řetěz), jč. houška vrbová
houžvička spínající březové koště (Cuřín),
nálešník, spojení líšní Kubín VČP 7.152 (spr.
snad: houžev spojující klaníce), u Jg houska
nástroj k zavření vozu (= předešlému),
čubka, hamulec. — Odvozené sloveso znělo
mor. *húžvať (jako v sic), ale ztratilo h
a u bylo pak chápáno jako předpona: užvať
pokrčiti (= pomačkati) Hor, pozvané šaty,
zežvane peřiny Hor (pod žuť); horň. je zúžvac
zmačkati, pomačkati Gregor VVM 10.61.
Pak tedy ta slova vypadají, jako by byla
od zváti 'žvýkati' (val. mašina [řezačka]
enom zvala [= neřezala pořádně] B), pak
i některé odvozeniny toho zváti 'žvýkati'
dostávají i význam mačkati, muchlati ap.
(chod. řezačka žvaní Zubr NŘ 19.61; mor.
žuchlala v ruce šáteček B, laš. maš šaty
požvachlane; žvachol, -lec, žvachlanec
pomačkaná látka Hor; u Kyjova žvachlat >
žmachlat t/v Kol). S dalším vývojem
významu zm. houžvit se namáhati se, han. hožbet se
plahočiti se; han. hóžvit se (již houžviti se
Reš. u Gb), msl. húžv(aó)iť sa skrbliti (již
stč. húževný skoupý, u Reš. haužka, haužňák
skrblík), laš. hužvaciťtjv Malý, han. hóžviČka
lakomec. — Sic. húžva, húževnatý, húžvať,
húžviť; pol. gqžew, gqžwa, ukr. huž(va), r. guž
gen -á mask., sin. gož(ka), sch. gužva t/v;
b. gážva turban. — Pův. asi gqža; tvary
s v vznikly asi napodobením: r. demin.
gužovka podle verěvka provázek, zpětným
postupem -ev jako u kotev nebo -va. Původ málo
jasný. Snad nejblíže ke gqža je ř. αγχόνη
provaz (od αγχω svazuji, škrtím), od kořene
anýh-, který je též v lat. angó úžiti, svírati,
a v slovan. qzt-k'b, ind. amhú- (viz úzký; na
ten kořen myslel již Jg). (Jsou i jiné do-

hovado
181
hrabati
mněnky; Vaillant 2.285 myslí dokonce na
přejetí z románštiny: it. gancio, fr. ganse
háček, což není pravděpodobné.) Stran g II 0
viz § 16.
hovado; adj. stč. hovad-ný -ský -ový. —
Všeslo vanské: sic. hovädo, hl. howjado, dl.
gowjedo, sin. sch. b. govedo, r. govjádo. —
Hovězí je z *gov$d-jb, odtud hovězina, pod.
sic. hovädzina, hl. howjazyna, dl. gowjezyna;
*goved-ina: dl. gowjeziaa, pol. gaw(i)§-
dzina, ukr. hovjádyna, r. govjádina, sin.
sch. govedina, též stč. hovedina. — Psi.
govedo; gov- náleží asi k lit. galvijas hovězí
dobytče a k něm. Kalb tele; slova asi pra-
evropská; l v slovanštině zaniklo disimilací
l-n > -n; -$do je přípona zcela isolovaná,
a proto nejasná. Snad je vyjíti z plurálu:
Slované podrželi zde asi jen staré
kolektivum ( > plurál) na -et-a (totéž -et- co v tele
atp.), kdežto pro jednotlivce vytvořili *korvi>
a *korva (viz kráva); tento plurál se v
jazykovém povědomí odloučil od typu na -et*,
a tím ve výslovnosti oslabil na -$da; teprve
pak byl přitvořen sing, na -$d-o (o-kmenový),
jako např. břemeno (k plurálu na -a vedle
starého břímě).
hověti, od stč. Puv. význam ještě v h. si =
oddávati se klidu (odtud pohovka), z toho
h. něčemu = míti klid nebo čas pro někoho
(něco) = věnovati se s chutí něčemu, míti
zálibu v tom, býti přízniv (po-s- = posečkati
někomu s vyžadováním povinnosti n. dluhu;
vy° splniti něčí žádost n. podmínky;
shovívavý odpouštějící vinu, poklesky); vč. (Paz)
i rozuměti něčemu (vl. příznivě, se souhlasem
přijímati). — Všeslo vanské vyjma pol. Rus.
govet = připravovati se postem k přijetí
svátosti (pův. varovati se úkonů příliš
světských). Odpovídá mu hláskami i významem
lat. favěre býti přízniv, jehož významy se
dají vyložit obdobně (favete Unguis —
zachovávejte mlčení při obřadech). Ide. *gho-
vějó. Fr. Novotný LF 72.77. Lit. gavéti, lot.
gavět postiti se je z ruštiny.
hovno; vulg. též místo záporového ,,nic,
nikoli'4 (obdoby v jiných jazycích); u
slušnějších lidí tento zápor se zmírňuje v
houbičko, houbičky, houby, houbec NŘ 5.126;
z ou je zřejmé, že toto zmírnění pochází
z vč. oblasti; místy se „překládá" i do
něm. nářečí: Schwamm (např. V. K. Jeřábek,
Ostrov trosečníků 291). — Psi. govbno,
střídné tvary všude; přípona jako v lejno.
Základ náleží asi k stind. guváti cacat
(doloženo jen u gramatiků), od něhož je stind.
gütha- mask. ntr. (av. gä&a-, pers. guh) t/v.
U slova tohoto významu není divu, že
chybějí přesné ekvivalenty jinde.
hovor, hovořiti, hovorný, hovor(k)a; vm.
hobořit, hobárka hovor. V Č. za Jg bylo
zkrácené nahárati namlouvati, raditi, dosud
je snad hárati u Žlebů ČL 2.696. Val. havořit.
Stran významu: jvč. hovor = hlasitá roz-
I mluva, křik Η 1! — Stsl. govor'h hluk, hřmot,
govoriti hlučeti, sic. hovořit, hovor; nahovárat,
do°, pre°, vyhovárat sa, p. gwar hluk, hlučná
I rozmluva, gwarzyc hovořiti, štěbetati,
hlučeti, hl. howrič temně zníti, hučeti; jinde
„rozmluva, hovor": sin. sch. b. r. govor. —
Původní význam je jistě „hluk"; vzhledem
k 6, jež pokládám za staré, se zdá, žepří-
buzno je ř. υόρυβος hluk, hřmot, je-li
z *ghuorubos. U Slovanů by pak b bylo dalo v
(srov. výše hobořit\); přesmyky hlásek:
nejdříve *govbr--b (luž. howrič), pak > g^vor^
(pol., s iterativním zdloužením -ar- v slovese),
konečně asimilací govori>. Vývoj významu
jako v mluviti, říci, vravet. Jsou však i jiné
výklady.
hr! interjekce zvukomalebná; místy hr br!:
druhý člen zdvojení začíná ret ničí, což je
obecná tendence.
hra: stč. (j)hra, (j)hrác, (j)hřec (gen. herce,
odtud nč. nom. herec), (j)hřišČe, (j)hřicka (nč.
hříčka); herní, herna, hrací, hravý, nář. hrátky
< hratva beseda; nč. pro-hráti, postv. prohra,
pod. do° přede0 vý-hra, nově mezihra, při-
hrávka (v kopané). — (Mor. vč. zvohrál bych
te sem nepatří; je to eufemisticke zmírnění
hrubého osral, zesral.) — Všeslovanské: sic.
hra, hrát, hráč, hračka, hravý, ale též „trochu
archaické" ihr a; ihrat, ihravý, ihr áčka;
ihrisko; r. sin. sch. b. stpol. igra, pol. dl. gra,
hl. hra; k tomu všude odvozené sloveso na
-ati (stsl. igrajq igrati). — Psi. jbgra; sch.
znamená i tanec, proto možno je spojiti
s ind. iňgati -tě hýbe se (n je slovesný
infix); tedy *ig + sufix -rä > * bgra, k tomu
přistoupilo hiátové ,;.
hrabati: početná rodina slov. 1° greb-: stč.
hřebu, hřésti, sic. hrebiem hriebst; sic. z(h)rebe
pačesy, postv. pohřeb gen. pohreba (č.
pohřeb pohřbu však převedeno ke grbb-); jč.
zářebí ohniště; viz i hřeblo. — 2° grbb-: stč.
hřbieti býti pohřben, nč. pohřbíti, pohřeb.
(Dnešní hrob je hluboká jáma vykopaná,·
ne vyhrabaná; ale v starší době byly hroby
mělčí, v kamenných dobách byl mrtvý
ukládán do mělké prohlubně přímo na povrch
země; tu je greb- termín vhodný!). — 3°
grěb-: laš. na° po° za-hřebat -hrabati, vm.
(vy)hřebat hubovati, domlouvati, sic. pre-
-hr(i)ebat prohrabávati. — 4° grob-: hrob,
-ar, -nik; stč. též hrobě fem. hromada (dosud
jč. hrubě, gen. -ete, je kupa písku a štěrku,
zbylá po rýžařích podél řek, Jjčř 21);
pohrobek ( < po hrobě), záhrobí, nář. záhrobeň
zásep. — 5° iter. grab-: hrabati hrábnouti
pohrabovati, pohrabáč, úhrabky, hrábanka,
neohrabaný (pův. asi hrabáním neupravený,
např. o vozním nákladu sena, nepěstovaný?),
sic. pohrabá (vedle pahreb(a), hromada
žhavého uhlí, vl. to co na krbu, ohništi, spáleništi
žhavého shrabáno a popř. zakryto popelem,
aby se žár udržel); nově hraboš. — Rodina vše-
| slovanská: vpraslovanštině bylo grebq gre(b)ti,

hrabě 182 hraň
iterativní grebajo grebati a grabajq grabati,
stavové grbb\ grbběti a jména grobt, post v.
po-greby>, dále greb-blo. Expresivní m má
las. vyhramboliť se vyhrabati se odněkud,
vylézti (Malý). — Příbuzné je lit. grébiu
grebti hrabati (pův. jistě -e-, ale splynulo
s grebti uchvátiti původu jiného), lot. grebiu
grebt vyhlubovati, dále gót. graban s rodinou,
něm. graben hrabati, Grab hrob, Grube jáma.
Kořen greb- je stále blízký (i významem!)
rýmovému kořeni skreb- (škrabati), sJc/g
má obdoby u jiných kořenů. — Jiné je
hrabati kupiti majetek, viz krabiti.
hrabě: stě. hrabie gen. -ie mask., později -ě
gen. -ete; fem. stě. -ina -iná -inka -ióna -énlca
(ně. jen toto); stě. hrabstvie, ηδ. -ί; hraběcí.
Z č. přejato pol. hrabia a hl. hrab ja. — Ze
sthn. gräveo, později gravo. — Sic. gráf
(fem. -Jca), sin. sch. grof jsou nejspíše z maď.
gróf, toto pak ze střhn. gräve, graf (Hpt
rkp.). — Pol. grof, graf a r. graf jsou asi
přímo z němčiny.
hrábě, již sté.; nář. u Neveklova hrábře
(ř z r < l asimilací k prvému r), val. hrable,
hrabelky; zdrobň. msl. hrábky; č. hrabice,
nář. -lice dřevěné rožně při kose, aby se
obilí necuchalo. — Z *grab-la (od hrabati,
toho, které souvisí s krabiti uchvátiti,
shrábnouti: rozumí se tím sebrati větší
množství něčeho, než by dokázalo klidné
vzetí pouhýma rukama; tomu nasvědčuje
ř. αρπάγη hrábě, od αρπάζω chvatně bráti,
stnor. hrifa, dán. rive, šv. nář. riva hrábě,
od stnor. hrifa chvatně bráti, a šv. räfsa,
srv. dán. rapse chvátiti); l je příponové. —
Sic. hrable, r. grábli, sch. sin. grablje, ukr.
krabli, p. grable; ale v č. jako v hl. (hrabje)
a dl. (grabje) l disimilací proti r zaniklo;
l má i lit. gréb-lys t/v.
hrabiti loupiti, hrábivý chamtivý, hrabati
shrnovati hráběmi; chamtivě sháněti n.
hromaditi majetek. — Sic. hrabat t/v jako v č.,
•pol. grabič, ukr. kraby ty, r. grábiť, b. grab ja
loupiti, pleniti, sin. sch. grabiti uchvátiti. —
Psi. stsl. grab'o grabiti t/v má protějšek
v lit. gróbiu gróbti uchvátiti, uloupiti, lot.
grábju gräbt uchvátiti, chopiti. — Toto *gräb-
je z gab- (viz habati) s vloženým r (v. § 9).
Lit. gróbti-s darbo chápati se práce a grob-
(sty)tis namáhati se ukazují, že sem patří
č. hrabati se do práce, někam apod., srov.
chvátati, naproti tomu h. se v něčem =
zabývati se patří jistě k hrabati < greb-.
- hrad 1°: hradiště, -isko, -ba, -ní; sic. val.
hradská = silnice, pův. cesta k hradu.
Přeneseně č. hrad o jednom druhu mraků
(„kupy" na jasném nebi). Vlastní význam je
v (o° pře° za-)hraditi = ohraničovati
plotem, palisádou, zdí, odtud postv. ohrada,
přehrada, zahrada (pův. oplocený kus pole,
blízko domu, pro zeleninu, kdežto sad ovocný
a pole byly neohrazeny!), dále příhra(z)da,
přihrádka oddělená část skříně, mor. pohrád-
ka ohrazené místo v jizbě pro ovoce apod.
v zimě, (ohrazená) palanda na spaní apod.,
slez. suhrada (jč. sou- Krš, souhradí, souhraď
Jjčř 209) cesta mezi dvěma zahradami
(= mezi dvěma ploty!); přen. nč. spis.
vyhraditi si něco > výhrada; postv. jsou
též sic. krada = zahrada a jč. hrad =
ohrada. Další odvozenina je hráz (stč. hráze)
z *krad-ja. Stč. bylo (*krad-da >) *hrazda,
odtud krazditi; msl. hráza prázdný okraj pole,
na nějž se ukládá nasbírané kamení. — Vše-
slovanské: sic. hrad, pol. gród, hl. kród, dl.
grod, sin. b. sch. grád hrad, ukr. kórod,
r. gorod, stsl. graďb město (byla původně
hrazena!), všude i podobné odvozeniny jako
v č. Psi. gorďb: příbuzno je především
het. gurta- hrad, dále (to připouští nyní
Senn KZ 71.188) gót. garda, sthn. garto
(nyní Garten) zahrada, g. gards dům, lit.
gařdas ohrada, alb. gardki ohrada, plot;
jistě také (i když mají t) lat. kortus zahrada
a ř. χόρτος ohrada, pastva.
hrad 2° stč.: krupobití. V obrozenské době
je do básnické řeči zaváděl Jungmann,
v. Čvl. 2.89. Mor. nář. kraď. — Sic. hrad,
pol. dl. r. sch. b. grád, ukr. hrad. — Psi.
stsl. graďb; příbuzno je lat. grandö t/v
(o ä/an viz § 7), dále lit. grúodas umrzlé
bláto (pův. asi náledí, „ledovka", přeneseno
z „ledovky" z napadlých krup) a
nepochybně i stind. hraďúni- krupobití (k místo
náležitého *gh může býti prákrtismus, ostatně je
možné i to, že *g(h) u nás před -r-a- dalo
pravidelně g).
hraditi: na° splatiti viz pod náhrada.
hrách, hračkový, -ovina, demin. stč. hra-
sec, nč. krásek; nč. hrachor Lathyrus, přejato
Preslem z jihosl. — Všeslovanské: pol. dl.
grock, hl. hroch, ukr. horách, r. goróch, sin·
sch. b. grak (sch. -a-). — Psí. górck^. Slovo
málo jasné. Hrách se v Evropě šířil v před-
historické době od jihu. Některé románské
názvy luštěnin substrátového původu mají
základ gar- a přípony -antia- aj.; o tom Joh.
Hubschmid ZfrPh 71.23 a n. Je možné, že
slovan. název je tedy praevropský, ale ch
je málo jasné. Treimer ES 21 cituje též
gruz. gorwela, dargwa gara t/v; K. Hornov
pís. upozorňuje na baltisten. (Kavkaz) garaz
a burušaski yor/š t/v; Szemerényi Romance
philology 17.1963. 414 na bask. garilar divoká
vikev.
hrále fem. stč.: kopí; odvoz. nč. královitý
(list, v botanice). P. grele. Obe ze střhn.
gralle. Odtud je i mad. gerely t/v.
hraň 1° za Jg mor.: větev. — Sin. sch.
grana, b. grarí větev, hl. hran, dl. gran úpon-
ka, hrozen, dl. grana hrozen. — Psi. asi
granb, příbuzné (přes *grand-nb*l) se střhn.
gra$ výhonek, větev jehličin; dále je obé
nejasné.
hraň 2°, hrana, kránka nář.; spis. hranice,
sic. hranica: srovnaná kupa dříví. — Asi

L83
hrdý
hrana
z pův. *gradňa nebo graúa (tu by bylo η
substitucí za d). Naproti tomu nář. rázka Β
a sekundární mask. hráz Obrovský TP 99,
ráz(ek) B-Hr-Koníř jsou asi z grada. — Vše
souvisí se sté. stsl. r. krada t/v; příbuzno je
střhn. rä£e fem. t/v. Výraz asi „praevropský".
hrana, nyní čára, jíž se spolu stýkají dvě
plochy postavené k sobě v úhlu, ale lidový
jazyk tím míní (srov. hranatý!) ostřejší
výčnělek n. zakončení tělesa (ne však ostrý
hrot), hranovou čáru dosti nápadnou. Sbč.
ntr. hrano, dosud chod. ráno, vedle toho fem.
hrana, chod. raná. Nově hranol. — Sic. hrana,
pol. grah, ukr. hran" hrana, okraj, roh,
hl. hran, dl. graú, r. grarí hrana. — Psi. granb
příbuzné s něm. Granne osina a jeho rodinou,
dále s alb. grere (druhé r je z n) tenká čepel
(= něco hranatého, píchavého), vosa, sršeň,
čmel (Cimochowski LP 5.192) z *grö-n-,
hranice, sic. hranica, pol. r. sin. sch. b.
dl. granica, ukr. hrany cja. — Psi. granica.
Původ málo jasný. Snad, vzhledem k tomu,
že hranicí dvou zemí býval hluboký příkop
(o tom Sjoestedtová, Dieux et héros des
Celtes, 1940.54), je možno vyjít z *grab-nica,
od hrabati (naproti tomu mez je travnatý
pruh mezi dvěma poli). Něm. Grenze hranice
je z polštiny.
hranostaj, chod. chramostyjl; ,,za
Dobrovského chramostejl bylo běžné (dosud nář., na-
př. vč.) a spisovné (eh., olim hranostaj);
Presl obnovuje hranostaj, ale Staněk 1843
a Pečírka 1849 uvádějí podoby obě, Fric 1872
má jen chramostýl." Šmilauer. — Sic.
ranostaj, pol. gronostaj, gornostaj, ukr. hor-
nostáj i -ál, r. gornostaj, dříve i ~άΐ, -ar* t/v;
sin. granoselj (-z-) lasice. — Psi. asi gomostalb
(r. -or- synkopou z -oro-). Prvá část asi
z *gormno-, jež snad souvisí s lit. šarmuó
a sthn. harmo (nyní Hermelin) t/v; pův.
tedy se zvíře zvalo asi *tior-men resp.
*gor-men-. Druhá část, bylo-li l původní,
upomíná poněkud na lat. mustella lasice.
Celek tedy: „hermelínová lasice"? Podrobně
vývoj nelze podati.
hrant msl. sic: koryto, žlab dobytku pro
krmivo. Ojedinělé je zhrant PS. Z jihoněm.
Grand měděnec
hrany plur. (je běžný jen nomin./akus.),
již stč. též plur. -a: zvonění mrtvému. Jen
v č. a sic. (tu je hrana sg. fem.). Souvisí
patrně se stsl. grani, mask. a csl. grano
ntr. verš (a dále s hl. hrono, dl. grono řeč).
Snad se tím názvem mínily pohřební nénie
(veršované zpěvy; u jiných Slovanů jsou
zachovány), ale svědectví o tom není.
Útvar i jinak málo jasný. Κ lit. garb-stýti
míti oslavnou řeč nad zemřelým (od gefbti
ctíti), garbstýtoja plačka? — Když pohřební
žalozpěvy byly u nás vytlačeny zvoněním,
bylo *hrano snad i chápáno jako „zvon":
stopa toho je v rolnička (viz) a v přejatém
mad. harang 'zvon'.
hrb; hrbatý, hrbáč, hrbiti se, přihrblý, hrbol.
Znamená též vrch, kopec, nejen v prostém
hrb, ale zvláště v jč. hrbek, obecném pahrb(ek),
jvč. pahrbina; v tomto významu bývá
i chrb > chřib > křib (viz i hřbetl). V
pomístních jménech staré na hrb ich bývá
nahrazováno jasnějším na vrchách; Hujer
1.245. — Všeslovanské: sic. hrb, pol. garb,
hl. ukr. horb, dl. gjarb, r. gorb, sin. grb(a),
sch. grba, b. gárb(a); r. ukr. též 'pahorek,
vrch'. — Příbuzné je germ. *kruppaz (něm.
Kropf vole atd.); je i stnord. kryppa hrb
(Buckel) (s tím souvisí stnord. kryppill,
něm. Krüppel mrzák; z něm. je přejato
č. vulg. kripl SSJČ). Stnord. pp není tu z mp
(opak tvrdí de Vries), ale je to expresivní
geminace, § 15. Nestejné umístění slabého
vokálu při r (psi. je g^rbt, germ. *krup-
z *grub-) je zjev častý a nemůže být našemu
srovnání na závadu. — Příbuzné je též
(Janáček Slavia 22.322) lit. kuprá hrb
(souhlásky neznělé, § 4).
hrbólunc, hrbunc, hrbóc han.: „interjekce
na označení hřmotného pádu" KpU. Z hr-br,
viz hr.
hrča jvč. mor. sic: boule, nádor, suk,
sukovité poleno, parízek apod., též hrč, grča, guča
(sem i val. hyča zelný košťál?). Sin. grča
suk, b. gárča vráska. Nejasné. — Mad. haresa
je ze slovenštiny; ale opak tvrdí Kniezsa 839.
hrdlička, stč. též hrdlicě. — Sic hrdlička,
r. gorlica, ukr. horlycja, sin. sch. grlica,
b. gárlica t/v, pol. gardlica samička holuba
voláka. — Zvukomalebné, pův. bez d
(to přidáno v č. sic pol. mylným spojení
s hrdlo): sin. grliti, r. kurlýkat o hlasu těch
ptáků. Bulachovskij I AN 7.172.
hrdlo; stč. dále hrdelce, hrdlatý, hrdlitý,
hrdiny, hrdláč; laš. podhrdli, sic podhrdlina
ovar (viz i trdlovka); nč. hrdelný = u čeho
jde o hrdlo, namáhavý, nebezpečný, těžký;
stč. a nář. hrdliti -lovati škrtit, přeneseně
lakotit, nář. též hrdlačit aj. namáhati se,
laš. ucharlié se umořiti se, pd. garlowac
těžce pracovat. Nejasné je v hrdlo lháti
Sm 71 > vč. vrdlouhat, hrdlouhat, pův. snad
o h. 1., srov. něm. sich um den Hals lügen. —
Sic hrdlo, pol. gardlo, hl. hordlo, dl. gjardlo,
ukr. hórlo, r. górlo, sin. sch. grlo, b. gárlo. —
Psi. g-brdlo; odvozeno příponou -dlo od
kořene, který je v žráti: kořen na stupni
slabém, ale r má temný průvodní vokáleček,
proto zachováno g (nikoli > z!); útvar tedy
velmi starobylý. Obdobné jsou stpr. gurcle
hrdlo, jícen a lit. gurklys vole, kde kl je z dl.
hrdý: pyšný, sebevědomý, hrdina >
hrdinný; sic hrdopych n. -pysk, srov. stč. hrdo-
pyšték (= kdo má hrdý pysk = vyběravý ?
či „kdo se tváří, chová hrdě" ?); ale odvozená
slovesa vycházejí z významu „nevážiti si
čeho": stč. hrdati, hrzéti, (vz)hrděti kým,
nč. pohrdati, pohrdnouti, zhrdnouti ( > zhr-
zený), sic zhrdat kým. — Všeslovanské:

hrejt
184
hroch
sic. hrdý, hl. hordy, dl. gjardy, ukr. hórdyj,
r. górdyj, stsrb. grd, stsl. gr^d-b pyšný; ale
pol. nář. gardy vyběravý v jídle, (wz)gardzič
pohrdati, sin. grd škaredý, odporný, grdi se
mi kaj hnusí se mi něco, podobně sch.
grd(an) ohyzdný, grditi ohaviti, tupiti koho,
nadávati komu. — Psi. gtrd-b. Příbuzno je
snad ř. χλώή 1° pýcha, hrdost, arogance,
2° změkčilost, jemnost, luxus. Je ovšem
třeba uznati záměnu l\r, § 5, dále záměnu
a přesmyk iju, tj. slov. ur proti ř. li ale to
nečiní obtíže. Řecké slovo má významy,
kterými se naše A° hrdý, 2° vybíravý atd.)
dají vysvětlit dobře.
hrejt: těsto jako hrejt = tuhé, nadělané,
hrejtiti do tuha vyváleti, hrejcený chléb,
u Turnova za Jg. Dosud vč. zahrejtilej, za-
hrejcenej chléb = mající „brousek", má to
takový zahrejdily = tvrdé NŘ 18.29. Κ tomu
snad patří zrn. je jako hréto (hrejto) = je
nemotorný. — Původ nejasný. Viz i zaryclý.
hremzat vč. (Kotík-Pt): hryzati (o
bezzubých lidech: nemůže to u°). Pd. giemzač(l)
t/v. Hl. hry(m)zaá t/v má y od hrýztil —
Příbuzno je i lot. gremuot (glemuot) a gremzt
hryzati, dále lit. kramstyti hryzati a grömu-
liuoti přežvykovati. Základ je tedy grem-,
přípony (τ>ζ, st, til) jsou expresivní. Tím rázem
slova se vysvětlí i to, že r nepřešlo v ř.
hrkati, hrčeti, hrkotati: vydávati zvuk
asi hr hr, chřestiti apod.; msl. sic. též
hrgat, hrglovať, hargotat. Jedna větev
vyjadřující chraplavý hlas kašle při jistých
nemocech (klad. od-hrkovat) přešla k ch-i
chrkati, chrčeti (viz). Jiná větev napodobuje
zvuk tekutiny, vleje-li se s výšky náhle
do jiné tekutiny ( > postv. hřk: chmatňapu-
týnku vody, hřk na něho Β = vychrstl);
odtud hrkem, hrcem, hr(kůNkem, hrkoli-
kern téci, pak i vyhrkly slzy (přeneseně:
vyhrknouti něco = náhle vyřknouti), svč.
hrkala krev z nosu; turn, a krkon. hrejká
krev = prudce teče, řine se, postv. hrejk
(rej za *rí < ř, srov. sic. hrkaťí). — Sic.
hrkati hřkať, postv. hrk (citoslovce i subst.),
hrkotai, hrkot-, hrkálka dětská chřestačka,
rolnička. — Utvořeno od zvukomalebného hr
příponou -k-ati (nikoli od *hrk\; toto je útvar
až postverbální!).
hrma, stč. i nč. název pro „kožní vyklenutí
před stydkou sponou" PS (mons Veneris)
uvžen. Odvoz. stč. hrmnicě, o ní Ryba
ČČF 1.180. — Psi. gtrma. Příbuzné je stind.
gulma- žlázovitá opuchlina v spodní části
trupu. Snad i střlat. burgulium n. ~lio sem
patří, uznáme-li, že burg- by bylo přesmykem
z gurb- < gurm-.
hrmulec zrn.; han. hrmolec, hrmola, grmol:
boule. Slovo dostalo expresi vní ráz, proto
bývá g a místo něho pak i k, patří sem totiž
i názvy puchru, zvrhlého plodu ovocného
(viz grman, tam další formy), neboť na
některých místech bývá takový plod
nenormálně ztluštělý. Snad sem patří i hr-
bol. — Psi. asi gr-bmolt. Příbuzné je lit.
grůmulas a grumulys 'chuchvalec, klk', pak
i 'knedlík (kulatý)'. Místo přípony -vlas
bývá jindy v litevštině i -alas, proto si. -ol-
nepřekvapuje. Spíše toto je původní stav,
kdežto ul v lit. slovech je asi výsledek
asimilace k u prvé slabiky.
hrnclovat se: vézti se po špatné kamenité
cestě (= nepohodlně, s rachotem, s
otřásáním), přeneseně a nevlídně h. něčím o vezení,
stěhování něčeho, o kolébání kolébkou, h. se
o nepokojném chrutí se v posteli (toto má
Kubín Ppz), o tanci apod. Mor. je bez l
(Pekárek 221), ba i zkráceně hrncat. Chod.
změněno v harcovat se, jč. v drnclovat,
též sev.-mor. drncluvat Rzr (zkřížením s dr-
kati, drcati, drncati). — Ze staršího hrbolco-
vat se, které je s týmž významem mor.
(Rous od Brna, za° Β ze Slezska), msl. h.
a sic. hrbolcuvat je kutáleti se po hrbolcích
(např. bečka se h-la s kopca B). Tedy od hrbo-
lec.
hrnec, hrnek, stč. dále hrnÓek, nč. -eóek;
stč. hrnóieř, nč. -íř. — Všeslovanské: sic.
hrniec, hrncek; pol. garnek, hl. hornc, dl.
gjarúc, sch. grnac i grne, b. game, r. gornéc,
ukr. hornja hrnec, horn krb, r. gorn(ó) taviči
pec, kovářská výheň. — Psi. g^rnt; je
příbuzné s lat. furnus chlebová pec asfornax
pec tavící, hrnčířská apod. Vše od ghuer-
(v. hořeti, žár), *ghu°r-no-s. Slovo to i u
Slovanů znamenalo původně jistě pec na tavení,
na pečení. Další vývoj šel asi tak, že se
přeneslo snad na takový hrnec, ve kterém se
uchovávalo žhavé dřevěné uhlí nebo žhavý
popel, takže obsahová i tvarová podobnost
s tavící pecí tu byla; i tavící pece mohly
být zcela malé, vskutku jako hrnce (takové
jsou dosud v Africe). Naproti tomu pec
dostala nové, čistě slovanské jméno, od péci.
hrnouti, stč. hrnuti; -hrnovati; iter. msl.
sic. ohrňat; msl. expresivní ca-hrňat valiti:
hnáti se někam; mor. boty zhřňaóky = č,
ohrnovacky; nově úhrnem. — Všeslovanskó.
sic. hrnut, pol. garnqc shrabovati, shrnovati,
sbírati, hl. wu-hornyc vyhrnouti (rukáv), dl.
garnuš, ukr. hornuty, r. nář. -gornút hrnouti;
ale sch. grnuti splynouti, vyprouditi, grtati
nahrabati, nakupiti, b. pri-gärnä objímám;
ukr. pry-hortáty přihrnouti si, k sobě (vsi.
pozhartac posbírati, shrnouti). — Psi. tedy
asi gtrtajg g vrtati a k tomu perfektivní
gw^-nqti (čes. vid imperf. u hrnouti je
nepůvodní). Pův. g'brtati, což je í-ové intensi-
vum od kořene ger-, vězícího v lit. zeriú zefti
hrabati a dále (se sk místo g, zjev častý)
v něm. scharren hrabati.
hrob: viz hrabati.
hroch. „Z roch (Jg p. roch), cot. je ze
šachové hry známý název (válečného) slona.
Presl měl tedy k disposici rovnici hroch =
slon, a protože pro slona označení měl, užil

hrochati
185
hrtan
volného slova k označení hippopotama".
Šmilauer.
hrochati, zvukomalebné: bouchati,
práskati (bičem), zrn.; stč. hrochnúti buchnouti
a chronúti fremere. S jinou samohláskou je
hrouchat bičem (han. ráchat), han. (u
Boskovic) róchnót vystřelit, (hlučně) spadnouti
Svěř; též o hlasu prasete jinoslov. gruchati,
č. ruchati; s o je jč. rochně prase Jjčř 95.
Viz i rohnouti.
hromada -diti, ad v. pohromadě*, dohromady,
stč. hromadnik společník majetkového nedí-
lu. Být na hromadě = zhroucen. Stč. má
jako sloveso jen hromazditi: hromazď sobě
poklady Vel. — Sic. hl. hromada, dl. pol.
gromada, b. sch. sin. gramada t/v; r. grómozd
kupa nepotřebných věcí, gromózdkij
neskladný, těžkopádný. — Zdá se, že je pří-
buzno s ohromný. Sin. grmáden, sch. gro-
mor(ad)an, r. gromádnyj znamenají
'ohromný*. Sloveso by tedy původně znamenalo
stavěti, skládati do vysoké, převeliké kupy.
Přípona je málo jasná; je táž co v strmažditi,
jež znamená pojem dosti blízký. Nastaly
asimilace samohlásek a zjednodušení zd > d.
hrot 1° špička, již stč.; hrotitý, (vy-za-)hro-
titi. Pol. grot, sic. hrot t/v. — Příbuzné se
střhn. grät (nyní Gräte, též v Rück-grat) rybí
ost, osina klasů, špička.
hrot 2° mor.: škopek; hrotnice (Jg) škopík;
mor. hrotek, sic. -ok i -ek, č. u Jg hrota do-
jačka. M. hrotica nádoba větší než hrotek. —
Žertovné přenesení: na Podluží „ženatí
muži nosívali ojediněle ještě na konci
minulého století hrotek, vyšší klobouk se širokou
portou"; byl znám i na Kyjovsku a
Strážničku (B 86, Podl. 70). — Sin. sch. grot,
sic. hrot mlýnský koš. Ukr. hrot t/v (ze
slovenštiny?). — Psi. groťb; souvisí nejspíše
s něm. Kratten.
hrot 3°: hrotek (mylně -dek) hromádka pěti
snopů, do jakých skládají obilí na poli, Jg;
hruta svazek několika zemní lnu Jg.
Nejasné.
hrouda, nář. též hruda; hrudnatý, hrudovi-
tý; ale hrudka červená mylně místo rudka.
Sem snad i stč. hruden měsíc vkládaný mezi
prosinec a leden (jinde *grudbnfb -nb znamená
jiné, i podzimní měsíce): důvod názvu není
jasný. Pol. sin. sch. b. gruda (r. -ú-, sch. -Ü-),
ukr. hruda. — Psi. grúda. Je to varianta
(se záměnou l/r) slova rovněž pra slovanského
gluda, které je v r. glúda chuchval, hrouda,
a má ekvivalent v germ. *klauta- (něm. Kloß
atd. t/v, např. Erdkloß je hrouda).
hrouzek: ryba Gobio: stč. hrůz a hřiz,
nč. též (h)řizek, rus(ek), hrýzek (toto u J.
Moravka, Děda Zdravíčko 11, 38), dokonce
omylem i rezek a dřizek. — Sic. hrúz(ik),
pol. nář. grunzuk, gruzuk LP 8.340, spis.
rusik, hluž. hrjuz, dluž. gruzk. — Je to
novější západoslovanské jméno ryby, dříve
zvané *k-blb-b (pol. kielb atd., lit. kilbúkas),
což je slovo asi praevropské, příbuzné
s ř. κωβιός Gründling, přejatým do latiny
jako göbius, góbió): od hrouziti popř.
*hřiziti (se); ryba se ráda hrouzí do hlubiny,
žije ležíc na dně řeky; to se prozrazuje tím,
že má tělo na spodu ploché. Obdobně lit.
gramzdas -dě, též s podivným u: grúažs -ě -lis
-lé a gruzlys. Něm. Kresse, Gresse je ze
slovanštiny.
hrozen, vč. rozen, stč. hrozn, -zen. — Stpol.
grozno, sic. ukr. hrozno, r. sin. sch. b. grozd,
stsl. grozďb i grozno. — Psi. grozďb, příbuzno
je stind. drakšá t/v; přesmyky souhlásek.
V. Horák, Otr?bski IF 183; záměna zub-
ných v zd/zn je též ve jméně ptáka drozd,
č. nář. drozen.
hrst, hrstka; stč. hrstník krupař (že
prodával v malém, jakoby po hrstech); sic. odvoz.
hrstva pokos, řad; množství něčeho nabrané
oběma rukama k sobě složenými v
dvojnásobnou hrst = sic. priehrstie prehrštie prie-
hrslie priahršlia, č. nář. přehrštěl přehoušel
přehoušle přehršle přehrští přehoušť prahoušti
prohršle prohršel (s)prahoušle prahoušel špře-
hršli šprohršlí aj. (s- nebo š~ je tu ze spojení
s-přehršlí, kde s = asi, viz s 1° o přibližné
rovnosti míry); srov. pol. przygaréc przy-
garénie, r. prigoršen\ csl. prěgrtšta, sch.
pregršti, sin. prgišč(a) (< *prigršca): budto
z pri-gtrst-bje ntr. nebo z pri-g'brst-na fem.
(hrst při hrsti), popř. z per- (kde per je
staré distributivní příslovce?: ,,dávati po
hrstích"?); nový útvar ztrácel však v
povědomí jazykovém spojení s hrst a proto se
pronikavě měnil, odtud i nepůvodní
propra--. I je asi místo ň asimilací k
předchozímu r, ale ihned disimilovanou, nebo
záměnou přípon. — Psi. gvrstb, zastoupeno
všude. Příbuzno lot. gúrstě hrst lnu (Zubatý
1.2.99), srov. b. grästi (jen pl.) hrsti konopí;
snad od kořene, který je v hrnouti-, hrst
obilí = jisté množství shrnuté při odbírání
(za sekáčem) v malou náruč a pak složené
na zem. Přípona -stb jako v pěst.
hrtan, nář. hrtan hrtaň chřtán chřtán
chr(š)tál chřtán křtán škrtán hrtús, stč. též
hrtal chrtal křtálek; vm. (c)hrtániť křičeti
z plna hrdla, slez. zhrtanič udělati mnoho
práce najednou, vm. hrtániť se namáhati se.
Nč. rozlišeno: hrtan (lékařský termín = la-
rynx) χ vulg. chřtán = krk, jícen. — Pol.
krtáň, krztoň; krtunic krt§czyc grd§czyc krztusic
rdousiti; dl. gjaré, gjaréis, sic. hrtan, ukr.
hortárí, r. gortán' fem., sin. grtanec, sch.
grkljan, b. gráklan, stsl. gr*btanb. — Slovo
expresivní, proto tak proměnlivé. Původně
bylo asi g-brtb (= dluž. gjaré), -anb -o?ib -unb
jsou asi peiorativní přípony. Stran slovesa
a jeho významu srov. hrdliti a hrdlovati.
Psi. gi>rtb; je příbuzno s lat. guttur (pův.
mask.) t/v (tt je expresivní zdvojení), r však
bylo anticipováno a slovo převedeno k jo-
kmenům.

hrubý 186 hřada
hrubý, hrubost, hrubství, hrubec; s cizí
příponou hrubián (podle něm. Grobian), s
latinskou hrubant; hrubnouti, obhroublý; zhruba.
Vývoj významu: 1 ° drsný, nehladký, nejem-
ný (o srsti, pleti, sukni, povrchu vůbec; pak
o mouce, písku = drsnější na omak nežli
„hladká", jemná mouka atd., tedy > hrubo-
zrnný); z tohoto stadia přeneseno do sféry
„mravní": neotesaný, neuhlazený; 2° „hru-
bozmný" = velká zrna mající, odtud h. =
velký, silný (arch. hrubá, totiž mše =
,,velká", slavná), povšechný (h-á váha apod.). —
Všeslo vanské: sic. hrubý, pol. gruby hrubý,
silný, velký, nář. greby drsný, hl. hrubý,
seh. b. grub hrubý, ukr. hrúbyj hrubý, tlustý,
r. grub drsný, hrubý, sin. grob drsný, surový,
velký, velkolepý. Vedle toho je sic. grobian,m\
pol. grubian, sin. grobijan, sch. grubijan
hrubián. — Psi. grob-b; je příbuzno s lit. I
grub{l)ús drsný, nerovný, grumbu grubt i
drsněti; za očekávané *grtb'b je však forma
s Q, jež se vysvětlí asi z afektivní gemináty bb,
tj. jejím rozpuštěním ubb > umb > ob,
nastalým už v praslovanštině.
hrud: tak se nazývají pískové duny,
vyvýšeniny v rovině při dolní Moravě,
od Uh. Hradiště až po vtok do Dunaje.
Při záplavách zůstávají suché a jsou tehdy
útočištěm zvěře. Hrud mívá 3—5 jiter
rozlohy, každý má i své jméno (v. Bartoš SI.).
Každý hrud byl sídlištěm předhistorického
člověka (všude jsou nálezy!); v celém
Pomoraví jich je několik desítek (Janšák
ČMSS 24.1). U Kyjova orat na hrud = do
skladu (Kolaja), aby při obou směrech hlína
byla vrhána v jedno a utvořila tak záhon. —
Pol. grqd suché místo mezi bahnitými lukami
(podrobnosti Moszynski JP 36.111), bělor.
hrud t/v (Ossowski, Saopšt. 46), r. ogrud
hromada, kopec. — Prasl. grqďb: spolu
s gr$da (viz hřada záhon) je příbuzné s něm.
nář. Grand písek, stnord. isl. grandi m.
písková duna (Sandbank), stšvéd. stdán. grand
štěrkový nános (Kiessand). Kořenem je
ghren-dh- drtiti (zerreiben, zermalmen), v něm
je tu náležitý a blaut *o. Prosté ghren-, ale
s n, + přípona -tu- je v stnord. grunnr m.,
grund f. půda (země), grunn suché místo
(seichte Stelle, Grundlage), něm. Grund
m. Grund, Boden; od *ghrendh-, s e, je
hřada 2° (viz). Mad. gorond je ze slovanštiny
(přejato ještě za doby nosovek a za g).
hruď, hradní, -nik. Stč. zpravidla plur.
hrudi. — Stpol. gr§dzi, sic. hruď, ukr. hruď
a plur. hrudy, r. gruď, sin. grod a plur. grodi, sch.
plur. grudi, bulh. plur. gárdi. — Psi. grqdb fem.
Příbuzné je ř. χόνδρος chrupavka, zvláště
prsní, zakončující prsní kost vpředu mezi
nepravými žebry; je ovšem třeba uznati,
že v slovanštině přešlo r do prvé slabiky.
Dále je s grqdb příbuzné (Otr^bski IF 115),
s týmž přechodem r, i lit. krütls fem. a lot.
krüts t/v (hrud), i když je rozdíl ve zně- |
losti gjk a djt. Baltské ü vyložíme z un, § 7,
což je výsledek oslabení z původního -on-.
hruška. Psi gruša (pol. grusza, r. gruša, sic.
hruška, sin. gruška) i kruša (pol. nář. krusza,
dl. b. kruša, hl. krušwa krušej, sch. kruška);
v sch. sin. je i ch- (sin. hruška, sch. hrušva). —
Příbuzné je lit. kriáušě. Slovo asi „pra-
evropské".
hrůza, stč. hráza-, hrozný, -ne, hrůzu
budicí, > náramný, veliký; nově též hrůzný
(v C. jen knižní, ale na Mor. živé ve val.:
Petrus Tramp. 30,45). Hroziti (odtud hrozba)
a h. se čeho, nč. též zhroziti se čeho, pohroziti,
vyhrožovati ( > po- vyhrůžka, -ný); ohroziti
(-Ů-) hrůzou naplniti někoho (z ob-): klad.
vohrůzit poděsiti, val. ho vohrúžilo pojala ho
hrůza, mor. (B-Rous) (v)ohrozit se zhroziti se,
báti se; k tomu patří neohrožený nebojácný.
Jiné je stč. ohroziti se a chod. vohr ožit se
nabýti odvahy, přestati se bát, z *ot-h.;
k tomu patří ještě ohříšit se u Kyjova:
1° smilovati se, 2° odhodlati se. Stupeň
ö > a je v han. vehrážet a sic. vyhrážať
vyhrožovati, val. uhraznút sa uleknouti so
(srov i užasnuti si). — Všeslovanské: r. grozá,
sic. hróza atd.; všude i sloveso na -iti. —
Příbuzenstvo je v baltštině: lit. gresiú grěsti,
grasýti, grasinti hroziti, grasa hrozba, dále
lit. nář. gražójii gražóti ohrožovati, lot. grasit
hroziti, grůožuos gruozties tajně hroziti. Je-li
původní balt. ž, pak s v litevštině uvedeno
asi proto, aby se zabránilo zmatku s graž-
krása.
hrýzti, hrýzati (nč. zpravidla hryzati), hry-
zavý, ohryzovati ( > ohryzek); stč. též hryz,
-enie bolest v břiše; expresivní zm. zgrysnout;
při -hřejzat přikusovati (u Litomyšle); č. zeme-
hryz lakomec. — Všeslo vanské: sic. hrýzt,
pol. gryzQ gryzc a obdobně všude, popř.
(luz.) -ati. — Lit. gráužiu gráužti, lot. graužu
grauzt t/v, lit. gruzťis bolení břicha. Naše
sloveso má toto ú > y (náležité v slabém
stupni), aniž dovedeme objasniti proč.
hřada 1°, tak i stč.; nč. též hrad, hrad,
často vyslovováno i bez h; stč. pův. trám(ec)
(dosud val. hlavní trám v jizbě), nyní jen
„bidlo, kde nocuje drůbež". Záhy ztratilo
změkčení, odtud vč. hráz, dem. hrázka žerd
(a tělocv. hrazda). — Sic. hrada, sin. sch.
b. greda, trám, r. grjádka, ukr. hrjády bidlo
resp. bidla ve světnici na věšení šatů aj.,
pol. grze^da, hl. hrjada, dl. greda, sin. gred
fem. bidlo pro drůbež. — Psi. asi gr&l-b
mask. i gr$da fem.; baltský protějšek je lit.
griňdas mask., grinda fem., lot. grlda podlá-
žina, k tomu přitvořeno grindžiú grindaú
grjsti a lot. grlžu grldu grlst klásti podlahu,
od toho pak lit. granda, lot. grodi plur.
mostina. Dále je snad příbuzno stnor. grind
fem. ohrada, rám, mřížoví. Viz i hřídel,
jehož rod svědčí pro existenci pův. maskulina
gred-b. Viz dále drouh.
hřada 2C: záhon; mor. (h)řádka t/v,

hřanúti
187
hřeblo
jč. hrade malý ostrůvek v rybníce LF 27.358.
— Pol. gržeda, sic. hrada, hl. ukr. hrjada,
dl. grěda záhon, r. grjadá řada, malé pohoří,
grjádka záhonek, řádka, sin. sch. greda záhon,
písková duna, bělor. hrada podélný ostrov
uprostřed blat (Ossowski Saopšt. 46). — Psi.
gr§dá: spolu s grgdt znamenalo suchou
vyvýšeními mezi močály, v zaplavovaných
rovinách apod., odtud význam „záhon"
(= vyvýšená půda). Souhlasí Moszynski
JP 36.116. Viz hrud. Pro různost g/ρ (toto je
v hrud) nemáme výkladu.
hřanúti stč. ojediněle: padnouti někam,
pod. hro(ch)núti t/v; val. hřápnút hřmotně si
sednouti, mor. hřácnút bouchnouti (o ráne
z pušky), zsl. hrákat práskati. Ütvary zvuko-
malebné.
hřáti hřeju; stč. hřěju hřieti. — Všeslo-
vanské: sic. hrejem hriať, pol. grzej§ grzac,
hl. hrěju hrěc, dl. grejom greš, ukr. hriju hrity,
r. greju gret, sin. grejem greti, sch. grijem gri-
jati, b. greja. — Psi. asi (svědčí archaický
stav č. sic. pol.) grějq grbjati (stav jako upřáti,
smáti se). Příbuzno je ř. χλιαίνω zhřívám,
otepluji, χλίω ζ. se. Kořen *ghlěi- dovoluje
vyložiti (arci je třeba připustit záměnu l/r)
jak grej- tak i oslabené grbj-.
hřbet: stč. chřbet gen. chřebta, i hřbet; jč.
(h)řibet a (ve vzrušení, tedy expresivní)
chrbát Jjčř 50, srov. sic), msl. křibet; stč.
(c)hřbetní kost, chřbetnice, klad. hřbetový
kosti, sic. chrbtová kost páteř. — Pol. grzbiet;
jinak všude ch-: sic. chrbát, gen. -bta, stpol.
chrzbiet, chrzybet, hl. chribjet, dl. kšebjat, ukr.
r. chrebét, stsl. chr-bbbťb, chrbbbťb, sin. hřbet,
sch. hrbat, b. chrábet. — Expresivní obměna
slova hrb (ch místo g, změkčení rb nebo
ri za i>r, konečně i zvětšení o příponu tt nebo
bt); srov. obdobný zjev při *hrt > hrtan
> chřtán.
hřbitov, doloženo již od Klaret a; stč.
původně břítov, dosud chodsky tak (donedávna
i na Staňkovsku: NŘ 3.85); toto z n.fridhof;
hrb- je vlivem slovesa stč. hřebu = nč.
po-hřbíti. Sic. hrobitov (obvyklé je však
cinter, cintorín) je z češtiny; bylo přetvořeno
dalším spojením s hrob.
hřeb: něm. Nagel. Přen. hřebíček, sic.
(z češtiny) hřebíček a pol. grzebyczek (z č.)
je jisté koření (nerozvitá poupata rostliny
hřebíčkovce z čeledi myrtovitých), jednotlivé
kousky mají podobu hřebíku. Stč. hřebíček
je též jiná rostlina, nyní hvozdík (u hvozd 3°
důvod toho názvu), dosud mor. hřebíček
a sic. hrebí{če)k karafiát (sic. přejato z
Moravy, neboť "hřebík' je sic. klínec, 'karafiát'
je sic. klinček). — V stč. bylo normálně
hřebí mask., Nagel. To bylo rozšířeno (jako
hvozdík, žebřík, kamýk aj.) o k, hřebík, nebo
zkráceno na pouhé hřeb. — Stran původu
měl Miklosich za to, že h. je ze sthn. grebil,
Gebauer Ml. 1.518 je však má za domácí.
Mělo se za to, že patří k hřebí los (viz), ale
spíše je příbuzno s ř. καρφίον t/v (Nagel;
u Rohlfsa 108). U nás *gorb-bje bylo
převedeno do muž. rodu, *gorbbjb, to pak
mylnou adideací spojeno již v stč. s hřebí
'los', odtud je řě místo ra. (Sthn. slovo je
z češtiny?) — Stran domnělého významu
'starost' u č. hřeb v. Hujer 1.263.
hřeben 1°: nářadí na česání vlasů;
přeneseno na jistý cípatý masitý výrůstek na
hlavě kohouta, slepice i jiných ptáků, pak
na vrchní hranu střechy (slaměná ,,kalenice"
na horním ohybu střechy bývala upevněna
hustou řadou dřevěných ,,jezdců" v
podobě X; svrchní části jejich, trčící v podobě
vvvvvvvvvvvvv od střechy do výšky, silně
upomínaly z dálky na hřeben česací; ten
byl za stará ostatně řidší než dnes; WoP 233,
obr. 129 a j.), na ostrý skalnatý hřbet
pohoří (podobně i něm. Kamm). — Pol.
grzebien, dl. grjebjen, sic. hřeben, ukr. hrebin\
r. greben\ sin. sch. b. greben. — Příbuzné je
stbret. crip, nbret. krib, kymr. crib, stir.
cir t/v. Přípona u nás je jako v lat. pecten t/v
a v ř. κτείς gen. κτενός t/v (obé, lat. i ř.,
od *pek- česati; slov. a kelt. může býti
z *pek- > kep-, se zesilovacím r, § 9).
hřeben 2°: stč. tak a hřebnec podag-a. —
Pomoř. gřesk revmatismus. — Asi r sin.
to me grebe trápí, něm. Gram (záměna retnic
6/m?). Viz i hostec.
hřebí stč.: los; u Brikcího z Licka je též
hřebík; h-u nebo tříšťky dání = symbol
předání majetku při koupi; ,,hřebík (jenž
německy slově špan)": je zřejmé, že kupci
dávána tříska odťatá z domu a že tato
symbolická tříska měla staré jméno hřebí = los
(neboť třískami se v staré době losovalo),
jež Brikcímu už nebylo asi běžné, takže je
spletl se jménem hřebíku. Sic. zreb, sch.
ždrijeb, b. zrebije, stsl. zrebbjb (z toho r. zrébij)
los, pol. zreb pozemek přidělený losem; ale
r. žérebej a nář. zéreb je ještě pouze „odřezaný
kousek kovu nebo čehokoli". — Psi. zerb-b
(a z toho žerb-bjb). Příbuzné je něm. Kerbe
vrub, zářez. U Germánů je dosvědčeno,
že losy byly hůlky, do kterých byly vřezány
osobní značky jednotlivců podrobených losu
(o tom Hoops RL 4.506). Tak tomu bylo
zajisté i u Slovanů. V češtině zř > zhř > hř.
hřeblo, tak i stč.; mor. (o)hřeblo, jč. chod.
řablo (chod. i řeblo). — Pol. grzeblo, sic.
ohreblo, hl. hrjeblo, dl. grjoblo, ukr. hřeblo,
sch. greblo (na len je ogreblo), sin. fem.
greblja. — Psi. greblo nebo grebblo, od greb-
rozčesávati, hrabati (viz heslo hrabati). —
Zdrobnělina je v mor. hřebelco (odtud
hřebelcovati); jinak propadla změnám v rodu
nebo v hláskách: stč. hřbelce (vedle hře-),
říblice (Veleslavín, v. Jg), vč. zbricle u Hořic,
mor. (o)hřebelec, zberce SvB, nč. též hřbílko,
zbírko Jg-PS, hř(e)bílek. Změny ty byly
způsobeny asi slovesem: dlouhá slova ráda
některou slabiku redukují, tedy hřbelcovati,

-hřeznouti
188
hřích
hřb- se přeneslo do jména; zároveň osláblo
vědomí o souvislosti s hřeblo (když toto
zúžilo svůj význam jen na nástroj
kuchyňský!), čímž umožněn přechod k muž.
rodu.
-hřeznouti: stě. za-hřaznúti zapadnouti, nč.
jen vy-hřeznouti (o střevech); stě. po-hříziti
a -hřúziti potopiti, iter. -Mizeti a hrúžeti,
ně. (po)hříziti a hroužiti (z, místo z jako v
přiblížiti, pohlížeti aj., NŘ 19.63). V.-mor.
hrúznút (z ukr. ?), po- u-hrúzit sa, las. ohruzit
se ponořiti se. — Sic. hriaznut zapadávati
do sněhu, do bláta ap., hrúzit potápěti,
nořiti; pol. grz$znqc a grqzyc, hl. hrěznyc, dl.
grěznué; ukr. hrjaznuty a hruznuty, hruzyty,
r. grjaznuť do bláta apod., gruzit, sch. greznuti
a nář. gruziti, sin. grezniti a groziti. — Psi.
a stsl. bylo grezniti a faktitivum grqziti.
Nejblíže příbuzné je lit. grimstü grimzdaü
(nář. i grimaü) grimsti zapadnouti do vody
ap., gramzdaü gramzdýti potopiti, lot. grimstu
grimu grimt zapadnouti. — Naše psi. gr§zng
lze srovnati s lit. grimzd-, uznáme-li η za
výsledek substituce za d (§ 6). — Kořen
byl merg- v lat. mergó a stind. maffati t/v
()) je starý prákrtismus za rg), v baltoslo-
vanštině má obrácené pořadí hlásek: grem-.
Sloveso s prostým grem- se v slovanštině
nezachovalo. Žilo však psi. *grQzdg (zd je
oslabením z inchoativní přípony st, § 4),
asi z *grbm-zdó (oslabení kořenného e v b
před příponou st je podle očekávání); z něho
je gr§zng, a poněvadž -nq se shodovalo
s příponou 2. třídy slovesné, chápalo se
gr§z- jako kořen. Ablaut byl tehdy -ještě
živý, proto se objevilo i groz- (č. hrúziti atd.),
podobně jako v litevštině gramzd- (zde s d\).
hřib. — Sic. hřib, pol. grzyb, hl. hřib, dl. r.
sin. grib, ukr. hryb. — Psi. grib-b. Původ
nejistý. Zdá se však, že možno vytěžit něco
z nář. zhřibet Β a z polštiny, kde grzyb
znamená i sešlého starce (podobně sic. hríb).
Odvozenému zgrzybialec t/v (od grzybiec alt
oder krumm werden; Linde) se blíží lit.
iškrfjpělis člověk se zkřivenými údy, od
krf/pti křiviti se, sich krümmen, sich biegen
(= klf/pti t/v, krumm werden). Pak by
grib'b znamenalo původně houbu starou,
zkřivenou, zdeformovanou. Rozdíl mezi
slovan. a litev. by byl jen ve znělosti
souhlásek (g-b χ k-p). Lit. grf/bas houba je ze
slovanštiny. — Jinak ESX (to odvolávám),
ještě jinak Jakobson Word 8.387 (náleží
prý k sch. gribaťi škrabati; grib = what
pushes out of the earth), ještě jinak u Was-
sona, viz ZfslPh 28.216.
hříbat msl. štibrati, okusovati; han. hřébat
hry žati KpU (u Kotta psáno po- u- vy-hřej -
bat), po(h)řebovat; gřébat Svěř. — Ze zíbrat
(to ze štibrat) hrýzti (je msl.) přesmykem r:
*zř > hř jako v hřebí, hříbě.
hříbě, stč. hřiebě; hřebec, hřebice, (s)hřebná
(kobyla), (o)hřebiti se. — Všeslovanské: sic.
žrieba, žrebec, žrebica, zrebná, zrebit sa; pol.
žrebig, hl. zrěbjo, dl. žrěbje, ukr. žerebja, r.
žerébenok, sin. zrebe, sch. zdrijebe, b. ž(d)rebe;
k tomu další odvozeniny. — Psi. žerb$
zerbbcb žerbiti se. S'b-zerbbna (srov. s-telná
kráva, s-kctná samice, s-prasna svině, st>-
totožné s předložkou s 'spolu'). — Příbuzné
je germ. *xvelpa-z, nor. kvelp, šv. valp, dán.
hvalp, něm. Welf štěně. Původně to slovo
znamenalo zajisté jen mládě čtvérnožců
vůbec: souvisí zajisté s het. huelpi- Jungtier,
od huelpi- mladý, něžný, svěží, tedy ,,mládě''
jakožto bytost jemnou, útlou. Viz i klípě.
U jednotlivých národů byl význam zúžen
rozličným směrem. Dále je příbuzné ř.
βοέφος ntr. zvířecí mládě, z *gurebh-. Ale
žerbe se podle Ondruše JČ 9.1958.151 a 10.10
vyloží jakožto už ide. rozdíl guerbh-/gurebh-,
tj. rozdíl kmenů podle teorie Benvenistovy
(kmen I guer-bh- proti II gur-ebh-). V češtině
žř > zhř > hř jako v hřebí.
hříběcí (nemoc koní): viz chřípěcí.
hřídel, stč. hřiedel. — Sic. hriadel, pol.
grzqdzil, ukr. hrjadil (odtud r. grjadíl), sin.
gredelj (nový genitiv -dlja), sch. gredelj =
hřídel u pluhu, tj. spojný dřevěný lemíz,
k jehož přednímu konci jsou připojena
plužní kolečka, k zadnímu konci pak slupice
s rádlem a kleče; týž význam je i v češtině,
takže je jistě původní (naproti tomu č.
význam „osa s kolem pevně spojená a
prodloužená, zprostředkující tak pohyb dalšího
kola" je druhotný). — Psi. gredělb mask., od
gr§ďb, v. hřada 1°, starobylou příponou -ěl-.
To, že ta přípona je starobylá (-ěl- bylo
životné též v latině a hetitštině) a že je u
Slovanů doložena i v jiných slovech, dokazuje,
že g. je slovo domácí (a nikoli z něm. Grindel);
naopak germ. slovo (stangl. grindel závora,
sthn. grintil grindil krindil závora, trámec, oj,
něm. Grendel Grindel Gründet hřídelu pluhu)
je přejato z praslovanštiny, podobně jako
výraz pro špici kolovou. Meh Slavia 20.213.
hřích: stč. hřiech, hřiešný, -nik, hřešiti,
nč. dále pro-hřešiti se (postv. prohřešek),
zhřešiti; sic. hřešit znamená i klíti, nadávati,
tak i msl. hřešit (též u Slavkova: Rous), též
chod. hřešit = klíti. Hřích = pův. chyba,
omyl, opomenutí, nezdar, odtud stč. pohřie-
chu (pokleslo až na „bohužel", kladlo se
zpravidla, když se vyjadřovala lítost, že není
něčeho, co by jinak býti mělo) a z toho nč.
pohřešiti, -ovati něco = zjišťovati, že něco
chybí (= pův. říkati asi „po hříchu zde
není toho a toho" = chybou,
opomenutím ...); ještě stč. nehřeš schovati =
neopomeň schovati. (Rozhřešiti viz však jinde!) —
Všeslovanské: sic. hriech, pol. grzech, grzeszyc,
hl. hrěch, dl. grěch, ukr. hrich atd. = hřích;
ale sin. grešiti pot chybiti se pravé cesty, ukr.
vz-hrich místo vynechané při orání, strus.
grěšitisja chybiti se něčeho, grěchomb přehledy
nutím, náhodou. — Psi. stsl. grech'b a <

hříva
189
huhfíati
Prvotní význam nebyl mravní, náboženský,
ale jen obecné 'chyba, opominutí'. Příbuzné
je nejspíše lit. rinkü rikaü rikti mýliti se,
chybiti se čeho (přehlédnutím apod.),
udělati chybu. U Slovanů přistoupilo
„pohyblivé" g, § 16; v kořeni by byl plný
stupeň oi > Č; ch můžeme vyložit nejsnáze
tak, že předpokládáme s-ové intensivum
*grěchati (*g-rěk-sa-ti); grěctn, vypadá jako
postverbale k němu. Ono grěchati by bylo
nakonec přešlo do ^-ové třídy, grěšiti, jak je
všude doloženo.
hříva; hřivní sádlo, vč. řivník ČL 1.548,
tuk od koňského krku. — Všeslovanské:
sic. hriva, hl. hriwa, pol. grzywa, r. a jinde
griva. — Psi. griva; je shodné se stind. grlva,
a v. grlva týl (jiné domnělé příbuzenstvo
je nejisté!). I v slovanštině znamenalo
původně týl, krk, jak svědčí hřivna (viz).
hřivna: v stč. jistá váha zlata nebo stříbra
(přeneseně ně.: schopnost, nadání). Tak
i sic. hřivna, strus. grivna, ukr. hryvna; pol.
grzywna je též hřivna, ale i peněžní trest,
pokuta. B. sch. grivna = náramek. — Psi.
grivhna byl původně jednoduchý masivní
náhrdelník. Odvozeno od slova griva krk
(viz hříva). Byla to ženská ozdoba zcela
běžná, v hrobech nalezeno jich velké
množství. Stala se jakousi přibližnou jednotkou
množství drahých kovů, neboť v staré době
k placení, zvláště větších částek, užívali
místo mincí raději hrubých kusů kovu;
odtud hřivna je pouze větší hranolovitý kus
drahého kovu. — Od h. s původním ještě
významem je odvozeno stč. hřivnác (též
řivnáč, mylně hřebnáč, val. hřivnál), hl.
hriwnač, pol. grzywacz, sch. grivnjaš, sin.
grivar, druh holuba; má po obou stranách
krku bílá půlkola.
hřměti: 1° grwn- v stč. hřmieti (ojedinělé
hřeméti má e vkladné), hřmet, hřmetný a (nč.
jen toto) hřmot, hřmotný, z toho dále nč.
hřmotiti. Iter. č. hřímati, od něho hřímavý.
2° grom- v hrom, hromovati (= říkati hrome!
nebo hrom do toho!); hrome pokleslo na
interjekci, Sm 11; byl i plurál hromi, ,,když
je řeč adresována více osobám" Sm 11;
hromnice, -ička svíce proti úderu blesku
(svěcená 2. února; odtud hromnice, jméno
toho svátku), hromský (v zaklení), hromosvod,
hromový klín aj.; ohromiti překvapiti
(původně jako náhlý úder blesku); *pogromiti
(rus. pogromiť ohlušiti hromem), post v.
pohroma zpustošení, zhouba (= r. pogrom t/v,
jež přejato i do č. i jiných jazyků ve spec.
významu „pobíjení židů"; to začalo okolo
1900 v ruských městech; stč. bylo pohrom
útok, shluk); č. hromotřesk, sic. -třesk viz
pod netřesk. — Všeslovanské: sic. hrmiet,
hrmavica, postv. hrm hrom (od toho hrmenná
střela, sto hřmen apod., kletbové zmírnění
výrazu hrom z bázně, aby pravý výraz
nezpůsobil skutečné udeření blesku), hřmot,
hrmotať nebo -otiť, pol. grzmiec, grzmot,
grzmocic, grom atd.; hl. hrimaé, dl. grimas,
sin. grimati, ukr. hrýmaty. — Psi. grbmo
grbmeti, grimati a gromi>. Zvukomalebný
kořen grem-; příbuzno je lit. gruméti, jehož u
je — jako naše i > b — oslabeným stupněm.
Podobný útvar, asi zcela samostatný, je
dolnoněm. grummeln bručeti, hřměti. Stejné
souhlásky obsahuje ř. σμαραγέω 'hřměti'.
huba: místy jč. jvč. znamená i tvář,
obličej, stč. též pysk; hubatý, hubáČ, mor. hubál;
hubovati (srov. pyskovati), hubačiti (z hubáó);
ojedinělé za-hubatiti si PS je jakoby od
hubatý, k němu patří iter. hubáceti. Hubička
polibek (srov. lat. ösculum t/v od ös ústa);
hubatka korbel s hubicí, mor. též huvatka;
náhubek.S g mor. a sic. gamba, též gemba,
gymba jsou z polštiny (skrze argot), Treimer
85. — Všeslovanské: pol. g$ba, sic. hl. ukr.
huba, r. gúba, dl. guba, sch. gubica, b. gaba
t/v; sin. gobec huba, zobák. — Psi. gqba;
příbuzno je ř. γαμφηλαί plur. tlama, huba.
húcat: mor. houcat Jg, hucat Β bouchati
(přen. kašlati B-L-SvK); vyhúcaná cesta vy-
ježděná B-KtD-Mal, hučnica jiná cesta než
silnice Vaš, silnice Sal 103. Nejasné.
hučeti; vm. znamená i mluviti, plakati.
Val. huk část dud (z ukr.). — Pol. huczec,
sic. hučat, r. gúkaí temně zvučeti, aj. Zvuko-
malebné.
hučka val.: krátká ženská punčocha z bílé
vlny, doma upředené (Rusava 28); nyní od
Jgd č. pejor.: klobouk (starý, obnošený,
neforemný), obyčejně o ženském. — Původ
nejasný. Snad jsou to 2 různá slova; druhé je
patrně z něm. Hut klobouk (cizí slova
dostávají někdy odstín posměšný, v. čuchá). Je
i val. hucáň, han. -an vysoký těžký klobouk.
hudě! jč. volání na housata. Z toho
žertovně jč. zč. hudČ, hudě ntr. pův. dítě Jg-Krš,
nyní = mladšinka, husopaska.
hudlovati 1 ° ledabyle dělati (hudlař břídil,
-ařina), hudlařiti i žudlařiti, žudlanina;
zhudnouti PS. 2° ledabyle a přezíravě s
někým zacházeti, týrati, trápiti B° v chod.
a han.). — Z jihoněm. hudeln, oba významy
jsou již v němčině.
hudrman(ík), za Jg = 1° kdo zmící šaty,
2° tlučhuba (fem. -ice nyní jen hubatá žena,
oudrmanice CL 1.455, hudrmeznice(l) Krš,
hu(n)drmanice i k- Jg), pův. asi o potulných
lidech, snad i oudleba ničema Kub. Ppz. —
Podle Treimera 58 z něm. Haudermann.
hudrovati, o hlasu krocana. Zvukoma-
lebné.
huhlati stč. chod.; sic. huhlati huhňati,
bručeti. — Zvukomalebné; u a, l jako v lat.
ululäre t/v, ale jinak tvořeno podle redupli-
kačního typu tutlati,-huhňati apod.; místy
pozměněno v žuhlati (vč.: Rais).
huhňati, též (h)ňuhňati. — Sic. huhňať,
pol. nář. gqgac gegač, ukr. huhnaty, sin.
gognjati, b. gágnja t/v; r. gugnívyj huhňavý.

huj
190
humno
— Z *gqg-bnati (je doloženo stsl. gqg'bnivb
těžce mluvící); zdvojený zvukomalebný
základ ; podobné ř. γογγνζω 'bručím' naznačuje,
že i u nás v první slabice je plné gon-, dále
však oslabené gT>n-.
huj! interjekce na tažný dobytek: zpět. —
Pol. huj, něm. huf; ale sic. huj je poháněči.
huj ať na něco s někým, mor.: vyměniti si,
vy° za°; imper. hujme Jg-Rous, hujajme B.
Původ nejasný.
hujec mor.: silné střevo (Koníř), žaludek
(Rous 107), prasečí žaludek (han. ho-:
Svěrák), obyč. obé nadité, tlačenka: ujec Jg,
(h)uja B; tvary učík (hucék KpU) a uciná
( < *ujóík *ujóina), též strýc ujec a tetka
katerina, dedek a babka Β pro vepřový
žaludek a veliké střevo naznačují, že by tu
byl žertovný název ujec, tj. strýc; bude to
však asi etymologie jen lidová. Spíše snad
je to z *huzec (ovšem přichýleno žertem
k ujec), srov. sch. guzno crijevo, b. gázno
cervo silné střevo. Knobloch ZfS 7.299
připomíná cik. goi vuřt.
♦huknouti: han. zhóknót sraziti se,
scvrknouti se Lak (*jbz-), o prádle, o mase,
o ječmeni. Původ nejasný.
hůl, hůlka; stč. hól; odvoz.: hotovat bíti
holí (Litomyšlsko), srov. sic. palicovat. —
Sic. hol hůl, sin. gol fem. mladý kmen bez
větví, ukr. hillja silnější větev, r. goljá větev.
— Psi. asi golb: odvozeno snad od golt holý,
jakožto protiklad slova chabina (viz cháb):
znamenalo takový mladý kmínek rostliny,
který je holý, již bez listí, popř. bez menších
větviček.
hulákati, hulaéiti; val. peior. huláňať. —
Sic. hulákat. Odvozeno od interjekce hulá
(tu má Zíbrt, Veselé chvíle 553, 565) příponou
k -f ati. — Nejblíže je stnord. isl. nor. gaula
heulen, schreien, stangl. goulen gaulen
gatulen. Lot. gaviluot, -lét, gavulět, -luot t/v mají
rozšiřovací i n. u (jako je i v mor. skuvióet
vedle skucet).
hulán, sic. (h)ulán. Přes pol. ulan a
němčinu (tam se psalo v 18. stol. s h) přišlo
z východu. Pochází (P. Aalto, NphM 53.7)
asi z mongol. ulán červený (mongolská jízda
měla červené kabáty). — Tanec zvaný ulán,
později hulali, se datuje z doby po r. 1784,
kdy Josef II. ustavil ,,ρο zabrání části
polského území" první jednotky hulánů;
,,byla to tedy polská národní jízda, jíž se
Rakousko snažilo využít; ... bezprostředně
potom je u nás tancován hulán. Doklad —
kramářská píseň z 1786 — svědčí o tom,
jakou módní záležitostí bylo rychlé rozšíření
tohoto tance4' (Karbusický ČL 45.196).
hular i hural, hulala mor.: kaše z černých
bezinek. Ze střhn. nebo střdn. holder, to pak
z Holunder bez.
hulati: veseliti se, hýřiti. Toto české
knižní slovo se má za přejaté z ruštiny
(SSJČ), ale je jistě domácí, z Moravy: je
laš. rozhulač (peníze), val. zahidat si, msl.
hulat Voz 204, mor. hújat plýtvati, hýřiti,
bujně si vésti; č. hulák tulák, povaleč,
hejsek Jg. — Sic. hulat (též prý z ruštiny)
baviti se, veseliti se; ukr. huljáty (odtud je
pol. hulac), r. gulját t/v (též 'procházeti
se'). — Původ těch slov viz pod hýrati.
hule vnik: rostlina Sisymbrium. Preslovo
přejetí z ruského nejasného guljavnik.
hulínka mor.: pastýřská trouba Jg; sic:
píšťala(?). Κ rus. zvukomalebnému gul =
temný táhlý zvuk přicházející z dálky.
huliti, jen nč.: vypouštěti mocné obláčky
dýmu při kouření tabáku; h. se valiti se
(o kouři). — Zpětný útvar od vyhouliti se
(viz haliti)-, při jeho vzniku se myslelo na
chuchvalce mlhy, jaké vystupují z lesů jako
kouř, jestliže se po deštích začíná
jasniti.
hulovatý na se v.-v. okraji Čech NŘ 4.28,
HB 7: hrubý; klad. h-ě: tuze, valně. —
Souvisí zajisté s pol. ogól souhrn, celek, r. ogúlom,
ukr. na-v-húl všeobecně, šmahem. Další
příbuzenstvo není známo.
hulvát, již stč.: ,,jako příjmení doloženo
již 1380 v Lounech a 1383 u Tomka"
(Šmilauer). Nejasné.
humno, již stč.: pův. místo tvrdě udeptané,
nekryté, kde voli vyšlapávali zrna z klasů;
později tam mláceno obilí cepy (sláma pak
kladena do stohů); konečně mlat krytý po
něm. způsobu stodolou a pak i (sic.) stodola
vůbec. Humna bývala, jako stodoly dosud,
blízko domu, za nimi byl sad; odtud jsou
stálá rčení za humny = za stodolou, v sadě,
za humna, stč. též k humnom, jež nabyla
významu „nedaleko od domova" apod. (v
protikladu proti cizině, ,,světu"). Při ulicovém
typu vsí bývají i humna (= stodoly) všech
statků vedle sebe v jedné řadě (rovnoběžně
s řadou domů), odtud plurál v oněch rčeních.
Stč. dále holo-humnicě > holumnicě, též >
holovnicě, podobně sic. holohumnica > holov-
nica, holmnica; stč. humence ntr., patrně =
brah, též holé místo na čihadle, kde se
sypalo ptákům zrní; msl. humenec průchod
mezi dvěma stodolami. Stč. též humnišÓe,
asi = humno. — Všeslovanské: pol. dl. jiho-
sl. r. gumno (přízvuk: -<5), sic. hl. ukr. humno,
hl. spis. huno. — Psi. gumynó. Zamlouvá se
domněnka Pogodinova, že je to složeno z gu-
-mbn-o: gu~ od guou-t starého názvu hovězího
zvířete, -mbn- od mnouti, jehož starý
význam, zachovaný v lit. minti, byl právě
šlapati, vyšlapávati. Bylo by to tedy slovo
úctyhodného stáří. Vadí jen to, že přípona
-o ve stejné funkci nemá obdob. Tuto
nesnáz odstraníme tak, že vyjdeme z *gu-
-mbn-iěče (-isko) (to je zastoupeno v bulh.
sin. a stč.!) a že přijmeme, že to bylo pak
obecně zkracováno v gumbn-of pod. jako
topúrko je z topor-isko. Nebo snad bylo
původně *gumbn-bno (totiž město = místo),

humplovat
191
hufa
pak haplologií zkráceno v gumbno. (Tím
odvolávám LF 43.343.)
humplovat vč. mor. (s° z°, vč. u°). — Sic.
humplovaty humpliariť t/v, humploš = kdo
ničí, kazí. — Z něm. Humpler břídil. Odtud
je snad i humpolák břídil, nemotorný, hrubý
člověk (-61- přikloněním ke jménu
Humpolce?), odkud humpolácký.
huňatý: hustě chlupatý; nář. huněry
rozcuchané vlasy. — Sic. huňatý t/v. — Psi.
guňatt, od *guno srst, jež má ekvivalent
v avest. gaona- (ao = au) ntr. srst (je i v
mladších íránských jazycích, např. sogd. ywn <
*γόη, pers. gün t/v).
huncut, huncút, huncvút SSJC; též hundsfut
Sm 273: šelma, darebák ap. — Sic. hunc(v)út,
huncfút t/v („šibal, beťár"); odvoz. žert.
huncútky krátké vlasy na čele a při uších,
Mihál SR 25.97. Pol. huncwot. — Z něm.
Hundsfott t/v.
húnek msl.: ve valše „silný třímetrový
kmen, otesaný na půl válec, v němž byly
vydlabány dva žlaby v rozměrech 60 χ 35 cm
s oblým dnem" (Pešek, č. Slovácko 1961.90).
Do obou žlabů se kladlo sukno, které mělo
být valchováno. Val. hunek B. — Nejasné.
hunt, již stč.; sic. a pol.: v dolech nízký
vozík na 4 kolech (ne „kolečko4'!) na
odvážení rud nebo uhlí; z něm. Hunt t/v ( < Hund
pes: hunt, nízký útvar, ale užitečný,
doprovází horníka jako pes). Býti na huntě = býti
ve psí, na mizině, tj. v situaci, kde „chcípl
pes" (věřilo se, že pošlý pes přitahuje další
pohromy, zvláště majetkové). Stč. huntieř,
-téř „řezník přespolní, do města maso
dovážející" Gb: „podle pravděpodobného výkladu
WintrovaŘO 128 je to jméno od káry, huntu,
na němž vozívali své zboží, srov. kárník"
(Šm.). Huntovat kaziti (vč. též u° uštvati
prací, během apod.), už od 1540 (Šm.): z něm.
nář. hunden (spis. ver-hunzen). Vše to je od
Hund.
hurá: ze střhn. hurra. „Podle obecného
výkladu je z tur. 3. sg. urá (bij) od urmak bíti."
(Š.) Podle NphM 53.3n. však z tur. (kirg.)
urän křik, kalm. uran válečný pokřik.
hurdat laš.: hrnclovat, např. kolébkou;
u° se jízdou na voze, z° zburcovati; expres.
hurdykať -cať kolébati. — Nejspíše = hurtat,
viz hurt.
hurt o prudkém a hlučném způsobu: stč.
(s) hurtem, bez hurtu, nč. (s) hurtem, hurtovati,
hurtovný, hurdy-burdy, mor. za-hurtat
zatřásti; sic. hurt, -ovať, hurtaj, hurtoš = kdo hur-
tuje. — Ze střhn. hurt(e) výpad na protivníka
v boji nebo ve hře: to pochází ze stfr. hurter
strčiti, udeřiti (nyní heurter) (odtud přešel
hurt i do angličtiny a italštiny); poslední
pramen je prý v keltštině (Janko ČMF
5.293).
husa: stč. i-kmen, hus; húser, husák, húsě;
kuřina husí maso, husinec husí chlívek, přen.
húsce a húska — nč. houska (pečivo podlouhlé,
oblé, zhruba podle podoby: vánočka = vč.
houskal; upomíná velikostí i tvarem na
upečenou husu); nč. houser atd. (Ale nč.
husák Jg, houser, sic. husa, húser nemoc
lumbago je žertovná obměna z úsad, sic.
vskutku je též húsad.) — Všeslov.: r. gus\
pol. ges, sic. hl. hus, dl. gus, ukr. hus\
sin. gos, sch. guska, b. gáska. — Psi. gosu,
staré je též mask. na -er'b (srov. lat. ans-er\).
Příbuzno je lit. žqsis, lot. zuoss, stprus.
sansy, lat. anser (z h-), ř. χήν, stind. hqsá-
t/v. Ide. *ghäns, kmen souhláskový (ve
slovanštině přešel k i -kmenům); gh před o dalo
g u Slovanů zcela pravidelně.
husar, doloženo od 2. pol. 15. stol. (v.
Jirásek 42.325). — Sic. husar, pol. husarz, r.
gusár, sin. sch. husar. Něm. Husar, fr.
hussard, it. ussaro. — Vše pochází konec
konců z mad. huszár; původ tohoto je však
dosud sporný. L. Gáldi (Linguistica slovaca
I/II 53) hledá jeho původ v byzant.
χονσάριος vyzvědač, pak lupič, zloděj; za
krále Matyáše slovo to bylo prý v Uhrách
očištěno od hanlivého rázu, stalo se názvem
vojáka a rozšířilo se jinam. Jiní myslí
(s menší pravděpodobností), že mad. h. je
ze starosrbocharv. chusar lupič, zloděj, to pak
(a strus. chusarb aj.) že je z psi. *chgsa < gót.
hansa družina; o tom Kiss StSl 6.1960.271.
O husar nyní znovu podrobně Steinhauser
SIWien 57—64.
huseník: rostlina Arabis. Výtvor Preslův
podle pol. gesiowka a něm. Gänsekraut.
Název říká, že tato bylinka se „přenechává"
husám jakožto bezcenná.
huspenina: stč. uspěna, uspenina; s h- bylo
přejato do slovenštiny a polštiny (tu v 16.
stol.). — Uspěna je asi ze sev.-něm. Eisbein
t/v (ač u~ za ei- je podivné!); -ina asi od
staršího názvu klevetina. Meh NŘ 29.154.
hustý; stč. -ost, ~ota, hustina, húšČ mask.,
húščě fem., hustnuti, hustiti; nč. houstnouti,
houšť, houština (ou a š vlivem slova houšť)
(vč. huština); zhusta. — Všeslovanské: pol.
gesty, r. gustój atd. Psi. gqsťb, původu
nejasného. Snad souvisí s hutný, jehož hut-,
s pouhým t, by byla starší podoba příbuzná
(přesmyk!) s lit. tankús hustý, něm. dicht
t/v; st by pak musilo být napodobením
podle tlustý (srov. husté a tlusté udělati =
verdichten, Velesl.), a častý (někdy je to
synonymum!, např. stč. siet Častá = hustá!).
huš! huč (Malý): interjekce, když se
zahánějí vepři n. ptáci; od ní (příponovým k)
huškati štváti, naváděti; sic. též pozměněno
v huckať t/v a pd. huckac. Je i něm. huscht
hutsch! a pd. hu£, huzia, r. us* (na psy),
naus'kať a jus'-jus* (na vepře).
huť; -ni, -nik; stč. hut. — Sic. pol. huta
(odtud ukr. húta a r. gúta). Ze střhn. hutte
(nyní Hütte).
hufa, huťapa: hlupák Jg-Jjčř 57, hutipa
Kubín. Viz hala bála.

hútať 1
hútať sic: přemýšleti (do° pre° za°), hutal
hloubal, hůlka myšlenka; msl. zhútať sa
vzpomenouti si, vzpamatovati se. — Slovo
asi starobylé: je to t-ové intensivum od
kořene *gou- přemýšleti, který viz pod
zkoumati; tedy *gu-ta-ti.
hutati mor.: troubiti na roh. Zvukomaleb-
né; ta je příponové.
hutný: pevný, hustý, silný (o tkaninách),
lid. za Jg u Benešova a val. (Kašík); hojně
v nč. spis. řeči s dalšími významy. — I když
jinde není zastoupeno, zdá se, že je
starobylé; je-li z *goťb, mohlo by souviseti s lit.
tankús hustý, uzná-li se přesmyk t-k > k-t
a dále oslabení k > g. Máme za to, že *goťb
bylo změněno dále v gost-b, viz hustý.
huzda chod.: včelí dílo (plásty) suché (bez
medu). — Souvisí s pd. we&nia voskový
podklad, na němž stavějí včely své buňky. Tedy
pův. *uzda z *vQz-úa, od vez-ati vázati; v č. je
disimilační záměna zubnic, d místo n. Meh
JP 29.230. Je i r. uzd.
huzo: konec hřbetu nad ocasem u ptáků:
přejato Preslem 1823 z jihosl. Domácí je'
v mor. strhúzská práca — ,,do strhání těla"
(ze *strho-húz8ká haplologií) Voz 216 a v sic.
húzrit sa vrtěti se. — Pův. gqzi> zadnice,
zastoupeno všude jinde. Ale v pol. a sin. je
jak s *o (stpol. gqz tuber, sin. goza hýždě),
tak i s u, což je náběh těch jazyků ke
stejnému vývoji jako u jiných Slovanů
(i když pol. a sin. nosovky jinak jsou
zachovány), takže není třeba na to pol. sin. u
klásti mnoho váhy. Nejstarší tvar byl asi
s r, psi. gqzr*b, z něho je b. gázer zadnice,
širší (spodní) část vejce, hrnce, sin. guzelj
hýždě, p. guziel nádor, kustrzyca zadnice,
dále slovesa p. guzdrac si§ otáleti, sic.
húzriť sa, kuzdorit sa vrtěti se (totiž na
zadnici). — Psi. gozrt je příbuzno s ř. γόγγρος
nádor na kmeni stromu; bylo většinou
zjednodušeno v gqzi>, popř. přešlo v ntr.
gozo. Dále je příbuzno stisl. kokkr chuchval,
z baltštiny je příbuzno stprus. gunsix
(= gunziks) boule, lit. nář. (žem.) gunžis
vole ptáků, spis. gužts t/v, kloub stehenní
kosti, košťál zelný. Tomuto guž- odpovídá
si. gyz-, viz hýždě. Ide. základ byl tedy
*geng-/gong-. Viz i hujec a žláza.
hvězda, -ný -natý, hvězdář, hvězdice,
souhvězdí. Všeslovanské: sic. hviezda, pol. gwiaz-
da, hl. hwězda, dl. gwězda, ukr. zvizdá, v.
zvezdá, b. sin. zvezda, sch. zvijezda, stsl.
(d)zvězda. — Baltský protějšek je lit. žvaigždě,
lot. zvaigzne t/v. Základem byl slovesný
kořen, u Slovanů jinak nezachovaný, který
je v lit. dvazgeti (je i neznělé tvasketi) třpytiti
se, zářiti. Od něho příponou -já utvořeno
*dvazg-jä, v němž j (i) bylo anticipováno
(předjato) do prvé slabiky jakožto i
(*dvaizg-a) a proveden přesmyk d-g > g-d:
*gvaizdä > gvězda. Na východě a jihu
provedena ještě druhá palatalisace (v jí ne-
hvozd
bránilo) gvai- > dzvě- a zjednodušení dz > z.
Podobně v baltštině, jenže tam sej v příponě
udrželo i při anticipaci (-já pak dalo -ě);
lit. z odpovídá ruskému z, jde tu o
napodobení východoslovanského procesu, ovšem
místo z, jehož baltština dříve neměla,
dosadila z. Kromě toho je před zd nové
vkladné g. Lot. zvaigzne má záměnu zubnic,
η místo d. Pruština má slovesné tvary od
swäigst-, což je asi = *zvaigzd-, s mazuře-
ním z > z, jako v lotyštině.
hvízdati, hvízdnouti, postv. hvizd; sníh pod
nohama, koule, kámen kolem hlavy hviždí,
mor. hvižďžeť. Se zg mor. vízgat hvízdati, viz-
gotat pohvizdovati. — Stč. hvizd, nč. hvíždě,
hvízdák (toto u Presla) druh kachny, od
vysokého hvízdavého hlasu. Stč. nč. hvizd, sic.
hvižd(iak) apod. = červivý lískový ořech,
ve skořápce mající dírku od hmyzu, takže
se naň může pískati (svědčí Muka p. h.
šwick t/v), pol. gwiszcz, stpol. gwizdž, hl.
hwiždk t/v. — Pol. gwizdac, sic. hvízdat,
hl. hwizdac, dl. gwizdaé, jinde zv- (sin. sch. r.).
Zvizdati vzniklo oslabením výslovnosti z pův.
svistati (o něm v. pod svištěti); z-z se v č.
a luz. disimilovalo v g-z.
hvozd 1° již stč.: pohorský les; snad bylo
i u nás *hozd, jež by bylo doloženo ve jménu
vsiTřebi-hošť. — Stpol. gwozd a gozd, sic. hvozd,
dl. gozd a gozda, sin. gozd, sch. v starší době
gvozd. — Zdá se, že gvozďb je obměnou slova
chvorsťb (viz chrast), které je praevropské
a znamenalo pův. asi houští divoké,
neprůchodné. Tvar s hláskovým oslabením
(přechodem ke znělosti v g-zd a ztrátou r)
gvozďb se stal základem místních v jmen
Hvozdec (u Brna), Hvoždany (již. Ö.) aj.
hvozd 2°: sušírna (sladu v pivovaře): stč.
ozd, ozditi, u Rešela vozd, nyní hvozd, hvozditi,
hvozdnice. — Stpol. ozd, ozdzic, ozdownia,
oénica. — Má se za přejaté z germánštiny
(stangl. äst pec, angl. oast sušírna chmelu, hol.
eest sušírna). Ale protože bychom pak čekali
u nás -st a ne -zd, možno míti *ozďb za domácí
a staré, i když zachované náhodou, jakožto
odborný termín, jen ve dvou jazycích,
příbuzné s ř. αζομαι ( = asd-) schnu, vysýchám
a s arm. azazem suším.
hvozd 3°: hřeb, dem. -ík z -í ( < -hjb) + k
(srov. hřebí-k); č. hvozděj probíječka (v mluvě
vorařů), jč. zá(h)vozda klín do sekery, kosy
apod. KubHr-PS. — Pol. g(w)óídí, sic.
hvozd, hl. hózdi, dl. gozdí, sch. dříve gvozd(ij),
b. gozdij, gvozdej, ukr. hvizd, r. gvozd t/v. —
Psi. stsl. gvozdb nebo gvozd-bjb; příbuzno je
got. gazds osten, stimulus a lat. hosta hůl,
hůlka, tyčka (později „oštěp"); i gvozdb
býval patrně jen ze dřeva (též r. = kolík!);
v, jež má slovanština navíc, nemusí vaditi:
gvjg se řadí mezi případy jako br/b atp.
(frango-bhanákti). — Sem náleží hvozdík
rostlinný rod Dianthus: jeho květ má podobu
hřebíku (dlouhá kališní trubka připomíná

hýbati
193
hýrati
kolíček hřebíku, kolmo k ní položená
korunka pak hřebíkovou hlavičku, kromě toho
jeho vůně upomíná na vůni koření
„hřebíčku"). Pod. něm. Nelke je z Nägelke (od Nagel
hřeb)! Viz i hostec.
hýbati: stupeň gtb-: hnouti (*g*bb-no-ti),
ohbí, hebký (viz), hbitý (viz); iter. *gybati; ·
dále hybný, postv. č. o° po° pře° zá-hyb:
výhybka, vyhýbavý, pohyblivý, úhybný; hybaj!
pův. imperativ; nář. hejbadla kvasnice; sic.
zahybák (msl. zhybák, psáno i shybák zybák
zibák) zavírací nůž. — Sic. hnut, hýbat, pol.
gne giqc, gibnqc sie, hl. hnuju (nové) hnuc,
hibac, dl. gnu gnué, gibaé, ukr. hnuty, -hybáty,
r. gnut, gibát, sin. -gnem -gniti, gibati, sch.
-gnem -gnuti, gibati, b. gänä, gibam. — Psi.
g'b^-nq (stsl. g'bnq), iter. gybati; bylo i guba
záhyb, v češtině nedochované. Příbuzná
slova jsou stind. bhujati ohýbá a gót.
biugan, něm. biegen ohýbati; u Slovanů
nastal vzájemný přesmyk souhlásek v
kořeni; sloveso přechází do 2. třídy.
hycel mor.: ras (odtud jicl, přezdívka
dětem), zhyclovat koně; chod. hyclík. — Sic.
hynclik (hi-), hyndik, pol. (c)hycel (odtud ukr.
hycel a r. gícel). — Z něm. nář. hitzel t/v.
hýčkati laskati, rozmazlovati. — Viz
hajcat.
hyj, hyja, hyje, hyjo; psáno též s hi-, viz
PS: interjekce pobízející tažný dobytek,
aby vykročil. — Původní rozkazovací hybaj
(= hýbej se) je tu zkráceno v hyj; to pak
bylo zase rozšiřováno, poněvadž ze
slovesného tvaru pokleslo už na interjekci, o nové
a, e, o.
hýkati: od interjekce hýl příponovým -k-.
R. gíkat houkat, halekat. Podobně sic. híkat
vykřikovati úžasem (psáno též hý-), zhík-
nut, od híl — Ještě jiné je mor. ojedinělé
hýkat stkáti, srov. krk. hýmat plakati (Mark-
vartová) a sic. fikat stkáti.
hýl, již stč. Nč. též spis. hejl SSJČ. — Sic.
hýl, pol. gil, giel, odtud ukr. hyl t/v a r. gil,
gel rehek (mylná záměna: rehek má červený
ocas, hejl prsíčka; stejná záměna u Jg
1.789). — Příbuzné je něm. nář. (jihozáp.)
Goll hýl. Poněvadž přejetí z němčiny nebo
naopak je málo pravděpodobné (pro
vzdálenost), jsou obě slova přejata asi od před-
indoevropského obyvatelstva. Meh ZfslPh
20.34. Jinak, ale mylně, Vey BSL 46.1.
hýlom! msl. zvolání, jímž se jezdci při
„jízdě králů" navzájem vybízejí, aby se po
zastávce u některého domu dali na další
cestu. — Nejasné; snad souvisí s pd. halom =
a dále, kupředu. Jinak Zilynskyj Č-SSSR
1956, 407: reflex refrénu hej lom, který se
zachoval v polských „jarních" písních.
hynč'eč' laš.: řičeti (o koni) Lp. — Zvuko-
malebné; podobný útvar jako lat. hinnire
t/v.
hyndrovat vč.: unavovati, vysilovati, obyč.
dokonavé z°; ale klad. zhu-, — Význam nutí
hledati zde odvozeninu od něm. Hund pes
nebo změtení nějakého *hundovati se stč.
hyndrovati překážeti, obtěžovati (z něm.
hindern t/v).
hynouti: 1° g'bb- ve vulg. zhebnouti, zhebati
(e z part. z-hebl < gtb-l'b, odtud mad. gebe(d)
t/v?); 2° gyb- v stč. hynuti atd. a adverb. hy-
běti -t „běda" (inf. 3. třídy ustrnulý z vět
jako jest nám h. = hynouti); jč. hynout
něco = ztráceti něco (srov. jinde gubiti t/v);
vm. s nově zavedeným b zgybnut, zibnút
zcepeněti. Zajímavý útvar je han. *hýliti:
o-hélet ztratiti se, přijíti nazmar, zhélit zhélet
zhynouti, od part. J*hy-lý. 3° gub- v hubiti,
hubený netlustý (v Č.; ale sic. mor. je chudý),
od něho hubnouti, záhuba, zhouba ( > -ný). —
Všeslovanské: sic. hynut, p. ginqc a obdobně
všude (jen hl. sin. je -niti), sic. hubit, r. gubit
a obdobně všude vyjma pol. — Psi. bylo
gynqti, gubiti, bylo i (po)gybělb zhouba.
Kořen *gub- > g'bb- zní stejně jako v hnouti,
hýbati, proto někteří (Zubatý 1.1.232, Staw-
ski) přijímají jejich totožnost (přechod
významu přes „chýliti se slabostí, starobou"),
což ale zůstává jen domněnkou. Proto je
i možno uznávati dva samostatné slovanské
kořeny g^b-; jejich rodiny ostatně vyrostly
různými směry, takže si nikdy navzájem
nepřekážely. Původ tohoto gtb- v hynouti
by pak arci nebyl znám.
hypnút: uhodit, udeřit B, hipnót L, silně
do někoho strčit KpU, hýpanec pohlavek,
sota do zad B, hypanec El, hýbanec Cuřín
rkp t/v, himpan rána Rzr (mp bud
anticipované η > m, nebo mp z pp, § 15). Přeneseně,
v nevlídném smyslu „urazit si": uhypnout
ukrojiti HB 10, odtud hýpan velký kus
chleba HB 7. — Základem je asi něm. Hieb
rána, úder, sek.
hýrati: stč. ohýrati státi se zhýralým,
ohýralý nestydatý, studu prázdný, -ale
lehkomyslně, han. zohérat zpustnouti, č. zhýra-
lec, hýřiti 1° = počínati si marnotratně; val.
ohýralý nedbalý k práci. Odchylné han. zvo-
hérat se asi „obrousiti se" (o služce z venkova,
pobude-li v městě delší čas). Bude asi z od-, —
Sic. hýřit, hýrivý t/v jako v č. — Příbuzné
je r. gulját procházeti se, proháněti se (venku,
na svobodě), veselit se, hýřiti, nepracovati,
mít volno, zaháleti, srqy. guljáščij zhýralý,
prostopášný, hýřivý. Česká slova ztratila
význam přípustné veselosti, radosti,
vyhrotila svůj význam k nevázané,
marnotratné zábavě; jedině valaština připomíná
ruský význam 'zahálet'. Tvarem je nejblíže
baltský protějšek, lot. güräju gürät, pomalu
se pohybovat, počínati si hulvátsky, refl.
též lenošiti. U nás zaniklo výchozí slovo,
udrželo se jen iterativum (s náležitým
dloužením: ü > y) *gyrati = lot. gürät. Dále je
příbuzné něm. vergeuden promarnit, prohýřit
(záměna d\r, § 6; rus. I je výsledek záměny
r\l, § 5) a snad i ř. γαϋρος 'kdo je jasné,
13 Mačhek — Etymologick£ slovník

hýrovati
194
chabý
veselé mysli', γανρόω a γαυριάω 'býti pyšný,
pýchati* (= pyšně si vésti).
hýrovati: vč. hejrovat nohama = klátit NŘ
20.74, han. rozhérovat zvon Β = rozhoupati.
Málo jasné.
hýřiti 1°: viz hýrati.
hýřiti 2° stč.: blouditi (ve víře, v právním
názoru apod.), po° poblouditi, zhřešiti,
proviniti se. Ze střhn. irren blouditi,
mýliti se.
hýřiti 3°: káča hejří = šmejdí Hal. 57.
Nejasné.
hysati slez.: z° přinutit ležící dobytek, aby
povstal, PS z Nora. Asi z *hyb~sa-ti, s-ového
intensiva od hýbati, srov. zhýbati přivésti
do pohybu PS.
hyta mor.: „plachta, v níž se dítě nosí" Β
(chůva si ji oviji okolo pasu), též hutá,
heta Lor, han. héta, vm. i hytka šátek na
hlavu. — „Asi ze střhn. huotejhüete."
Kopečný KpU.
hyzditi, ohyzda, ohyzdný-, za Jg též hyzeti,
hyziti se nechuť míti; dosud klad. vohyza
šeredná věc; zm. hyza špinavá ženská; laš.
gyzd nečistota, neřád, vygizdit se vydělati se,
zagyzděný zanešvařený, gyzdák, -avý; han.
zgezdit vynadati (expresivní g); val. zhyd <
hyzd; msl. zhyda; jvč. hudať hloupě mluvit
Hod. — Sic. hyzd i gyzd, hyzdit. Vedle toho je
sic. msl. hyd(ina) drůbež, sebranka, sic. hydiť
hyzditi, hydnost ohyzdnost, ohyda neřád; sic.
hudii zošklivovati, hudí sa mi hnusí se mi,
cháb mor.: haluz s listím, u Kyjova po-
cháb(el); odvoz, chabina chabovina chabovec,
kol. chábí chámi, s expresivními příponami
chabičí chabašéí chabaždzí chabruží proutí,
křoví (je i vč. chabašti Ppz); chabi roští,
křoví Lp; chabovica Václ 133, chabašóica KtD
polévka z listů kapusty, han. chabašói (kdysi:)
zelí na sladko KpU. — Sic. chabina odlomená
haluz, hůl, prut; podobně pol. chabina, ukr.
chabyna prut, dluž. chabíica větvička, chabie
roští. — Důležitá jsou tu svědectví (B při
chabina, Gregor), že tu jde o haluz s listím,
popř. (v kolektivu) o živý plevel, živé křoví,
nikoli o haluz uschlou, odumřelou. Tím je
dána souvislost s lit. kembú kebaü kěbti
obrůstati. Tedy chaťb < kabi> < köb-o-s.
chabiť val. laš.: lapati, krásti, s° u° B;
zesíleně chabastit B. Stpoí. ochabič, r. chábiť
uchvátiti. Toto chab- je expresivní varianta
kořene gab- z habati.
chabor nebo pod.: chod. chabory, jen plur.,
hlávky (zelné) netvrdé, špatné Hr, mor.
chábek chrástek zelný nebo salátový, řídká,
lehká hlávečka. — Asi od chabý.
chabrať han.: liknavě, nepořádně dělati,
ohuda. Pol. nář. gizd špína, hnus; ukr. hyd
hnus, hydytysja oškliviti si něco, hydkyj,
hydnyj hnusný ( > pol. hydzič sie, hydny),
r. nář. gídkij hnusný. V sin. sch. je však
gizda = ozdoba, ~ati zdobiti, ~av pěkný,
krásný (rozšířilo se asi z vtipů na ženskou
parádu a náhodou přešlo ve vážnou ,,anti-
frasi", význam právě opačný!). Sem i ukr.
hudýty a r. nář. gudíť haniti, utrhati na cti. —
Snad lze vyjíti od slovesa guditi, jež má
u z *ou a i jinak vypadá jako faktitivum
(= činiti odporným). Pak by bylo možno za
příbuzné pokládati ř. στνγος ntr. odpor,
ošklivost k něčemu, s nulovým stupněm u.
U nás je uznati jednak stfd (§11), popř.
oslabení st > zd, jednak přesmyk d-g > g-d.
U slov toho významu podobné změny
nepřekvapují.
hyzliti se: smáti se SSJČ, též hizliti se
SSJČ, -žihlit se: viz lyziti se a hihlati se.
hýždě, stč. též hýzě, hýždicě (d je přisuto,
Gb 1.409; ve stř. době hyžka > chyška
vepřová šunka. — Pol. nář. giza stehenní
kloub, zadní čtvrt telete aj.; hl. hwizdzel,
dl. gizla stehno. — Slovo západoslovanské.
Baltský protějšek je lit. gužis vole ptáků,
kloub stehenní kosti, a lot. güza kyčle, bedro,
stprus. gunsix (= gunziks) boule. Všecka ta
slova patří ke slovan. gozr'b, viz huzo: -on-
v ide. *gonjros se oslabilo v bsl. -trn-, toto
pak dalo ü, slovan. ü > y (jako v lýko
proti lit. liinkas).
ch. se, sic. chamrat (-rit) sa loudavě nebo
namáhavě jíti. Příbuzno je snad lit. köbrinti
těžce jíti. Srv. čábřit.
chabrus: skrze argot zločinců pochází
z hebr. chabrussa. Něm. Kabrusche, již 1735
doloženo Chabrusse. „Lokotsch uvádí hebr.
cJiawerüse." (Šmilauer.) Bischoff má hebr.
chawrusse t/v.
chabý není kupodivu v starší češtině
zastoupeno, odvozeniny jen pramálo. Han. je
chabavý B-Svěr, msl. pochabělý (u Kyjova
pocháb větroplach, pochavý nerozvážný, ochá-
paly malátný, srov. níže sin.), han. pošáblý 1 °
chatrný, 2° splašený. Chod. chábnouti
slábnouti, jč. vochabnout zhubeněti. — Sic. chabý
slabý, chatrný; malý; nesmělý, bázlivý;
chabnúť, chabieť slábnouti, ochabovat. U
jiných Slovanů je především chabiti (sch.
kaziti, poškozovati, pod. r. pochabiť, ukr.
ochabyty), ale adjektiva jsou jen sch. haben,
r. pochabnyj, csl. chabbn* špatný, sin. ohabel
malátný. — I když základní adjektivum je
jen v č. a sic, je jistě staré: psi. chab*.
Příbuzné je snad ř. κωφός mdlý, bezmocný
(o šípu muže neudatného), nezvučný, ne-
CH

chachar
195
chám
hlučný, tupý na sluch > hluchý, tupý na
duchu > pošetilý, dále lít. kampu kápti
stávati se mdlým. Původně tedy ide. *köphos.
Pro své významy se slovo stalo expresivním,
odtud je naše změna k > ch (§ 17); b je asi
od slabí). V jihosl. a rus. má sloveso význam
'kaziti' ap.: = odnímati věcem jejich
užitečnou dobrost, např. kaziti nůž =
otupovati jej, takže to dobře odpovídá významům
řeckého slova. Je to zároveň doklad na
ide. ph, jinak vzácné.
chachar: otrapa, ničema (pd.: sedlák),
dareba, chachařiť -rovat toulati se B. Doloženo
asi od 1890, slovo ostravského kraje.— Původ
není jasný. Snad je (nejistá domněnka)
z machar trhan (u Kt od Místku) nebo
ze zachar, jak byli zváni v 16. stol. nějací
potulní škůdníci (obé jsou arci od původu
křestní jména: m. < Matěj, z. < Zachariáš).
Meh NŘ 26.239. — Pd. harhara neotesanec,
sprosťák (Kucala), chachar tulák (Krček
AfslPh 31.626; s mylnou domněnkou o
původu). Není jasno, patří-li sem sin. hahar
mladík, který rád hraje (Skok AfslPh 31.319).
Je i sch. hahar 'frajer' v Záhřebu (Mátl,
WeltSl 5.338). Mylně Treimer 93: prý z mad.
hóhér 'kať; upozorňuje i na Přítomnost
1928, 158. Podle Striedterové-Tempsové
Deutsche Lehnw. im Serbokr. je sch. h. ze
střhn. häher kat. To by platilo i pro chachar
jinde. Další významy se pochopí tak, že ch.
pokleslo na nadávku jen všeobecnou.
chalachyňa val. sic: rozcuchaná žena
B-SvK-K. „Zíbrt Stč. zdravověda 42 uvádí
strč. clialachyně nevěstka. Rippl je odvozoval
z hebr. kállah > něm. Kalle, mladá paní,
nevěsta." (Šmilauer.)
chalan msl. sic: chlapisko lenošné, též
•áň -on -on (toto Jg); han. chaloň neotesanec,
hrubec Gr; vm. v oslabeném významu to už
je chalan = ten (chlapec) už je veliký,
Hzl. — Původ nejasný. Upomíná na rus.
nář. chalujan hrubec.
chalát, tak i sic: druh dlouhého kabátu,
běžný na východě (u Tatarů, Židů aj.).
Z osman. chalat kaftan.
chalbat zm. han. (Gr): chlácholiti, konej-
šiti, ch. se lichotiti se, ochaleba lichotník,
ochalebný, vochalebovat se B. Tedy z adj.
*chalb nebo *chalbjb příponou -oba > -eba
vzešlo abstraktní dějové jméno jako od velbjb
je veleba, od těch pak slovesa na -ebiti.
Z *chalebiti synkopou α je chlebit lichotit
Jg-Hod, za-chlebit se komu PS, laš. u-chlebjať
komu Kt, z *po-chalebovat je č. pochlebovat.
S další příponou, z *ochlebesta, je mor. (zř.)
ochlemesta, -ný, pochlebník, laš. ochlamasta
t/v Lp. — Pol. pochlebiac -bowač, schlebiač. —
Chol- je zdloužený útvar kořene chol- (v.
chlácholiti), ten pak je expresivní variantou za
ide. *kol- v ř. κόλ-αξ lichotník. Meh. LF
69.252.
chalcedon: stč. kalcedon kalcidon -doň ze
střhn. calcedón; nč. ch- spolu s něm. Chálzedon
je z lat. chálcedóniu8, kámen z města
Chalcedonu v Malé Asii.
chalkať laš.: konej šiti, u-; han. chalgat.
Snad náleží k tomu chol-, které je v chalbat;
významový přechod: lichotiti > chlácholiti.
chalovat zč.: jísti NŘ 25.256, s° shrnouti
LF 29.251. Nejasné.
chaluha 1 °, rostlina ze skupiny řas (Fucus).
Jméno to přejal Presl ze sch. háluga t/v. —
Přejato do sic v t/v. — Sch. haluga vodní
řasa, mořská tráva; býlí (sev.), zelenina,
travina Vážný Čak, hustý les (Hercegovina),
rokle, úžlabí (již.), halužina hrubá,
proplétající se tráva; sin. haloga husté křoví, vodou
připlavené chrastí, mořská tráva, vodní řasa.
Je i ojedinělé stsl. chaloga (Luk. 14.23:
vyjděte na cesty a mezi ploty); „plotem**
se zde rozumí zajisté „živý plot", husté
nepěstěné a neprostupné křoviny, tvořící
přirozenou ohradu polí. Odvoz. stč. chaluzník,
p. charleznik, pd. galeznik zákeřník. — Psi.
chalqga. Znamenalo hrubé, neužitečné, husté
býlí a křoví (i lesní podrost) na rozdíl od
tráva, což bylo rostlinstvo hodící se k pastvě
a krmení dobytka. Výklady jsou různé,
všechny nejisté (naposled A. S. Lvov EIRJ
1.27n.). Je-li -oga sufix, je možno se
domýšleti, že v chal- vězí nějaký název barvy
(srov. běluha, pstruh, zruka), pak by tu
mohlo být *gáí- (o g > ch § 17), které je
v sch. gao, fem. gala 'špinavý, nečistý' a je
pravděpodobně příbuzné se stind. kálá- černý
(o k\g viz § 4). Zdá se, že původně ten název
patřil rostlinám rostoucím ve vodě (v
bažinách), vodou připlaveným ap., tedy
špinavým. (Odvolávám své dva starší pokusy.)
chaluha 2°: mořský pták z^čeledi racků
(Stercorarius Kt 6 z Frice, SSJÖ; Megalestris
PS). — Nejasné.
chalupa, stč. též chalup; vč. místy synko-
pované chalpa. Msl. je též „nastavené" chaj-
dalupka Kolk-Náb-Mal, han. chajdalópka
KpU; z toho asi bude hanlivé a hrubé msl.
sic chajda, rozšířené i do Čech (je však
možné i to, že cha-jda je přímo z cha-lupa,
srov. vulg. omajda = špatná omáčka). —
Slovo záp.-slov. (sic chalupa, hl. dl. chalupa,
pol. chalupa a nář. chalup chalpa). — Původ
nejasný. Podáváme jen pokus: snad je
možno viděti v něm pejorativní předponu
cha (srov. ka-, ko-) a Hupa, které by patřilo
jakožto příbuzné k něm. Laube, loubí, půda,
altán, původně (sthn.) louba přístřeší,
předsíň, žúdro (Schutzdach, Halle, Vorbau), pak
(střhn.) loube předsíň, obchodní n. soudní
síň, pavlač. Zkrátka všude místnosti
podřadné, ubohé. Příbuzné může být i ř. καλνβη
chatrč, přístřeší (ka = opět předpona),
i když se proti té domněnce vznášejí námitky.
— Něm. nář. Kaluppe je ze slovanštiny
(v. nyní Steinhauser SlWien 99).
chám 1°, kdysi potupná přezdívka sedlá-

chám
196
charbat
kům, již stě. Tak i sic. pol. r. ukr. — Od
Cháma, zlořečeného syna Noemova.
„Přenesení tohoto názvu na poddané má příčinu
v tom, že Chan-aan, synové Chámovi, jsou
Kananejští, kteří se chápou jako nevolníci."
(Šmilauer.)
chám 2°: sperma (od středočeské doby),
nyní biologický termín; odvoz, chámový,
chámovod SSJČ, rovněž odborné termíny. —
Je totožné s chám 1°, a to jako kalk (z 16.
stol.) něm. slova. V němčině bylo odedávna
(a dosud je v argotu) kalter Bauer, sperma
ejakulované při přerušené souloži, kde B. prý
patří ke gót. kořeni znamenajícímu rozkoš,
ale pak neporozuměním bylo ztotožněno
s Bauer sedlák (v. Wolf 150). Knobloch
ZfS 7.299.
cháma jda: hrubeš, machajda us. za Jg;
nepěkný ženský klobouk Hr, sic.
neupravená žena. Pd. gamajda, h- chabý, líný,
nepořádný. Od chám 1°?
chamati mor.: dychtivě bráti, chvátiti,
chtivě jísti (hltavě, plnou hubou); s dalšími
příponovými hláskami je porůznu v č. nebo
sic. chamlat chamúlať chamtat Β chamstat
KtD chamcat Kol (c přesmykem ze st),
s o je chomtat. — Se zesílením o rjl po ch je
chlámati (chlama, -mana huba; ochlama K,
vochlima Vy opilec, s přesmykem us.
ochmel(k)a, odtud ochmelit se opíti se, srov.
pol. chmalic dobře píti), chlamtati L-Ms,
chlamstati hltati (chlemesta hltoun H), na-
chlamozdit se opíti se Vy; chramstnout chytit
Η 1-Vy. — Z významu »dychtivě bráti, žráti'
apod. se tu při některých slovech vyvinul
význam ,dychtiti po majetku, lakotiti':
chamtiti, sic. chamtii (,,kdo lakotí, cháme,
je chamtivej" ČL 1.455; hamtivý, hamóivý
Jgd-Paz), chaltiti, hamoniti Jgd. S r dále
chramtiti chrentiti Jg, chramstati (toto viz
zvláště), z *chramstit je dále chrastit lakotit
Jg-Kotík-Ppwv., schrastnej šetrný (klad.);
chramolit NŘ 20.74. — Cham- je varianta
pohybomalebného základu gab-, který je
v hamat, sic. habat, č. hrabiti; srov. dále
rýmové lap- jap-. Ukr. chamnuty rychle
snísti.
champor val.: stará rozmoklá houba B,
laš. chlampor t/v Kt 6, snad sem patří
i laš. flampor kousek tkaniny Hor. — Slova
nejasná. Κ jid. kaporo, o němž viz pod fucekt
chamr vč.: slabý, nemocný člověk Kt-
Kotík (přenes, i o stromku Kt), val. chamravý
stářím sešlý SvK, vč. u Miletína chamrada
člověk stářím nebo nemocí sešlý, jč. cham-
radit scházeti, hynouti Vy. Sic. chymradný
slabý, churavý K, chymražný slabý, hubený,
útlý SSJ. Přenes, č. chamrada ničemný
člověk Jg, chadrába (b-d přesmyk) t/v PS. —
Chamr je i hlupák B doklady PS): tu je
rozšíření „slabosti" i na oblast rozumovou.
— Psi. asi chamtrt; u nás převládlo -mr
(místo čekaného -mer) z genitivu a dalších
pádů. Příbuzné je lit. galmuras postonáva-
jící, špatně vypadající člověk, neduživec,
churavec NSB; gai- bude asi z gar-, tj. i disi-
milací z anticipovaného r. U nás změna g v ch
( § 17) a dloužení o v ä, snad expresivní ( § 1).
Další původ není znám. (S něm. argot.
Chammer 'osel, hlupák, vyšetřující soudce'
jistě nesouvisí!)
chamradi, chamraď, roští, chrastí,
bezcenné rostlinstvo, bezcenné věci PS. Stč.
chamr(a)die, též chomrad(^) mask. NČ. též
chamol chomor chomůr t/v Jg; chod. chamrdi
kapradí; han. chamraď Gr, val. (c)hamrazí,
laš. charpati champrosói chábí, roští; chaprati,
chapruti suché větve stromu MZ; charouz(d)í
Jg, harazdí Jg od Turnova; sem i chábdina
nešlechtěné stromoví PS. — Sic. chamraď,
chamradie, chamradina bezcenná zelina, bu-
řina. Pol. chaberdzie chrastí, polámané
haluzí. — Slova málo jasná. Význam 'roští,
chrastí' nabádá myslit na chrastí (viz),
totiž na základ č. chrap- (srv. ř. καρφ-), jenže
je nutno zde uznati rozličné změny,
způsobené snad vlivem protikladu (živá haluz,
s listím) cJiúb (viz) a jeho odvozenin.
Pronikavé změny, často neprůhledné, jsou
i v příponách, tu i snad vlivem slova
kapradí. (Odvolávám domněnky z NŘ
25.205n. a z ESX; mylně uvažuje také
Janko ČMF 15.200, v. NŘ 13.211.)
chamrous: přezdívka židům. Sem i (s
přesmykem) sic. machrd Κ z chamrd Κ a machr-
nák žid PS. Původ nejasný.
chamula msl. sic: kaše bramborová,
moučná nebo ovocná, polévka ovocná n. zelná, též
hamula hanulaCi); han. chamole z hrušek L;
laš. chamula rozmanitá tráva, jídlo, žrádlo
Vaš. — Pd. chamula famula bramborová
kaše, chléb rozvařený s ovocem, ukr.
chamula chamuz kaše bramborová. — Snad
je od chámati hltati, val. chamúlať jísti plnou
hubou; pod. chláchotí slabá strava Hr od
chlá-mati. Pokrmy a nápoje ne vydatné nebo
nechutné mívají i jindy jména od vulgárních
sloves, nahrazujících jísti.
chámy msl.: postroj na koně i voly
z řemenů, místo jařem a chomout a B. —
Z mad. hám t/v, to pak je asi z něm. hame
podobného významu.
chán, stč. kam, kán. —' Pol. chart (stpol.
i chám), sic. chán, ukr. chán, sch. sin. han,
strus. kam>. — Z osm. χαη, to z mongolštiny
(odtud přímo původní chagan, r. kagan).
charabura val.: churavec, plané jídlo; msl.
charabela starý muž, který „nedrží na sebe"
Kol, han. -bel starý strom, vetchý člověk B,
charabéli roští Gr-Rs-Svěr, msl. charuza
vetchý člověk Mal, charušina stará kráva
(koza, žena) Kol. — Nejasné.
charamza val.: nedbalec. Nejasné.
charbat: mor. vy° sa dostati se z nemoci
B. — Pol. wykaraskac si§ s námahou se
dostat z tíživé, nemilé situace; je i karaskac

charý 197 chlad
si$ míti starost s něčím (s°, od°); obdobně
br. a ukr. (viz SL); r. karábkaťsja šplhati se,
lézti, škrabati se nahoru, vý° vyhrabat se,
vymotat se, dostat se z čeho, ukr. karabka-
tysja. — Příbuzné je snad lit. is-si-karapyti
dostati se z nemoci. Další podrobnosti nejsou
jasné (je tu kojka předponové?; jaký je
kořen? srov. lat. rěpó lézti, plaziti se?);
leda že někde vzniklo intensivum na sk:
*karab-skati; v češtině je expresivní
záměna k > ch; druhé a v č. vypadlo. Viz
i karasit.
charý laš.: ošumělý, škaredý B. Asi před
100 lety proniklo do spis. řeči jako 'ponurý,
temný', ale po první světové válce vymizelo
(o tom Šmilauer OKP 4.18.2). Je totožné
s vm. chorý (ch. chléb = černý Jg-B-Hor-
SvK, ch. mouka == černá, zadní Hor,
prádlo = špinavé Hor); podobně pd. (slez.)
chory chlyb Kellner IÍ-Nitsch Ds. — Je
obměnou slova kary černý, temný (je v č. jen
jako příjmení); jako obecné slovo je pol. kary,
ukr. karyj, o černé barvě zvířat (zvi. koně),
z osman. kára černý. Význam 'ošumělý' ap.
je druhotný.
chasa, již stč.: čeládka, vesnická svobodná
mládež, děti; též haní.: sebranka, banda;
chasník. — Sic. chasa mládež, chasník
odrostlý chlapec; pol. chasa, chašnik, dl.
chasa. — Psi. chasa. Jistě souvisí nějak
s gót. hansa f. skupina (lidí), Schar, Manipel,
Kohorte, Menge, sthn. hansa, stangl. hós,
dále s fin. kansa populus, societas. Chasa
bylo pokládáno za přejaté z gótštiny
(Miklosich, Matzenauer), ale spíše budou
chasa i germánská slova přejata z nějakého
„praevropského" (= praugrofinského) slova,
z něhož je i fin. kansa. Po stránce hláskové
není obtíží: ä vedle ση v. § 7. (Odvolávám
NŘ 29.45 a ES^) (Treimer 5 hledá původ
ve stejně znějícím slově osmanském pro
císařskou gardu.)
chátrati; odtud chat(e)rný a chátra, obé již
stč.; er je též v msl. chaterný Mal. — Sic.
chatrný chudobný, bídný, mizerný; slabý,
chorý, malý, nevyvinutý. Pol. chaterný. —
Příbuzno je snad lit. kaťéti hubeněti,
vadnouti, askototi trpěti nedostatek; chat- z *köt-,
expresivní záměna ch\k,r je slovesná přípona
jako v smotriti proti lit. matýti.
chatrč, stč. též katrce (někdy i plurál o
jedné chatrči!). Souvisí patrně (ale jak?) s pol.
kotár ha, jež dříve znamenalo stan (potom:
nebesa nad ložem, portieru, záclonu). Jinak
je doloženo jen zkrácené č. sic. pol. ukr. br.
chata. — Podle Vasmera je chata přejato ze
staromadarského předstupně mad. slova
ház dům, ostj. %ot dům, chata, klat t/v, fin.
kota, kterážto slova zase pocházejí (Korš)
z avest. kata dům, jáma. O mad. ház v. i Kiss
StSl 7.376.
chebdí: rostlina Sambucus ebulus,
příbuzná bezu, stč. též chbedie chvedie chevdie. —
Sic. chabda chabdie chabz chabz(d)a chabzdie:
znamená i černý bez. Pol. (c)hebd, sin. hebet
hebed hebat hábat, sch. habat i fem. hapta,
b. ábad, abud, mak. dbát. — Zdá se, že původní
tvar byl *ab,bťb. Κ srovnání se hodí jen
lat. arbutus, planika (jihoevropský keř
n. strom A. unedo), jehož listy se nápadně
podobají listům chebdí. Lat. slovo je jinak
temné; snad jde o slova „středozemská";
jižní Slované přenesli to substrátové slovo
na S. ebulus, od nich se pak rozšířilo do
sic. č. pol., což bylo usnadněno tím, že lid
pokládá chebdí za léčivé. Po stránce hláskové
není obtíží: arb- přejali Slované jako ab-
(srov. ztrátu r při i 2°, po 2°). Poněvadž
chebdí patří k bezům, nastal i vzájemný vliv
slov ábtťb a bwb (b^zg^), viz bez, odtud
je z v chabzda. Přidáno i ch-. Přenesení na
chebdí šlo možná přes bez červený (i planika
má plody, podobné jahodám, červené):
pol. (c)hebdziak, heb(d)iniak je (Varš. si.)
červený bez. (Jsou i jiné domněnky;
odvolávám svou z ESX; naposled psal o ch.
Vängelov, Bälg, ezik 13.1963. 540n.)
cheblota: viz heble
chebule, též s k- g-\ sic. chebula gébula:
semena indické rostliny Anamirta cocculus;
pytláci jich užívají k trávení ryb. — Je
pravděpodobné, že tu nastala záměna s
jiným produktem dováženým z Východu,
totiž s „myrobalani chebulae," plody
rostliny Terminalia chebula, užívanými k
vydělávání kozí a k výrobě černých barev.
Šmilauer ÖMF 26.197.
chechlat mor.: ochechlati se odrbati se
(o vepři troucím se — proti kousání hmyzu —
o plot, o stěnu apod.) Jg; o- neuměle
ostříhati (vlasy někomu) B, vlasy rozchechtané
rozčepýřené Hor. — Vše místo čechlat sa t/v,
od če-sati.
chechtati se, již stč. Nář. (a sic.) varianty:
chechonit se chechotat cháchat (c)hachotat cha-
chúňat chychtat kichtat chychnit hyhctat hiholet
chlachtat chlichtat chlachunit, dále chlá-mat
chla-jdiť se. Místo *chlechtat je šplech(o)tat
B-L-KtD. — Původně bylo asi chochotati
(je zastoupeno v r. ukr. br. sin.): utvořeno
intensivní příponou tä od zvukomalebného
cho-cho; místo ta pak nastoupily jiné přípony
toho druhu: -on-i- aj. Podobně je lit.
kvatóti t/v: kva místo kal kal (což má
Matulaitis) -f přípona *tä > to. Jinde jsou
slova od ka-kha- (ř. καχάξω ap., lat. cachinnö,
stind. kakhati, sthn. kachazzen). Útvary siey
(chechtati) v prvé slabice jsou též jinde (sthn.
kichazzen atd.), ale bez vzájemné genetické
souvislosti. Útvary s l patří do § 9: toto
zesilovací l je též v sthn. hlahhön ( > nyní
lachen) z *klakh-.
chemlon val., nadávka. Κ chemlota 'hladná
pýcha' ?
chlad, chladiti, chladný. — Všeslovanské:
sic. chlad, pol. chlód, r. chólod, sch. hlad atd.

chlácholiti
198
chlapice
— Pův. chold-b je nepochybně expresivní
varianta (proto ch\) nějakého slova staršího.
To znělo asi *kolďb a je zachováno v csl.
kladenbCb studnice. *Kolďb pak souvisíš lit.
sáltas, gót. kalds (něm. kalt), stí. jada-,
lat. gel-idus t/v. Očekávané *cholťb dostalo
d nepochybně ve své substantivní podobě,
a to vlivem slova hlad, s nímž bývá spojováno
v ustáleném rčení hynouti hladem i chladem
a j. (např. r. terpit golod i cholod; iÓetsja
s golodu, drožitsja s cholodu; stuža da nuža —
net ich chůze, cholod da golod — ne legče
togo; cholod ne terpit golod). — Lid. v chládku
Ve vězení' je kalk za něm. argot, im Kühlen.
chlácholiti: stě. znamenalo i lichotiti,
Zubatý 1.1.165, z toho se vyvinul dnešní jediný
význam. Je i jvč. han. chlácholit Η 2-Rs,
vč. hlaholit Ppz, lácholit Kotík 12, mor.
šácholit KtD, jČ. ráholit Kub-Kt 3.17, mor.
šachula ramenář B. — Sic. chlácholit't/v jako
v nč., chlácholivý, chláchol. — Souvisí
s chalbat a pochlebovat. Vzešlo ze zdvojení
chol-chol-iti, chol- je expresivní varianta
kořene kol-, který je v ř. κόλαξ lichotník.
Jg, Meh Slavia, 16.211. — Viz i chlastit sa.
chlámati se mor.: hlučně se smáti. —
Vzniklo použitím nové, expresivní přípony
-(ch)mati z chlachonit se, viz chechtati se.
chlap, všeslovanské: sic. chlap t/v jako
v nč., pol. chlop sedlák, ukr. r. cholop
poddaný, sin. Map hlupák atd. — Psi.
cholp-b. Slovo nesnadné; domněnek o původu
je několik, žádná neuspokojila (odvolávám
i svou dřívější). Mám nyní za to, že je
důležité přihlédnouti k českým a sic.
významům, dosud živým. Č. chlap je podle PS
'dospělý muž', hypokor. 'statný, velký
n. řádný, hodný člověk* (ovšem i hanlivě
'dareba, ničema'), lid. chlapák n. chlapík je
„člověk nebo i jiný tvor... mající dobré
vlastnosti ve vynikající n. náležité
míře'4, chlapisko je „velikán n. silná osoba
mužská", adj. chlapský je nejen prostě
'mužský', ale i 1° mužsky neuhlazený,
drsný, hrubý, 2° mužný, odvážný, smělý.
„Chlap na východní Moravě nemá do sebe
nižádné příhany; každý dospělý mužský
jest chlapem" (Bartoš); val. chlapiť sa =
dělati se chlapem, stavěti se silným B.
Podobné tvary a významy jsou velmi
zřetelně také v sic. Tyto významy nejsou
odvozeny z významu „nevolník," ale jsou
nepochybně původní. Proto za příbuzné
pokládám stnord. garpr 'tüchtiger Mann,'
isl. garpur 'tüchtiger Kerl'; hláskový vývoj:
ide. gh > slov. g, dále v expresivním užití
(to zde převládlo) g- > ch-, § 17; rozdílnost
likvid r\l tomu srovnání nemůže vadit, § 5.
U Germánů je i význam „vychloubač"
(nor. nář. garp, stšvéd. garper); ten je
i v sic: chlapiť sa = chlubiti se SSJ. —
Význam „nevolník" (stč. pol. r.) vznikl asi tak,
jak dávají tušiti ruské kabaVnyje knigy,
zápisky to věřitelů o dlužnících. Kdo si
vypůjčil peníze (byť i jen malou částku,
3—5 rublů) musil podepsat kabalu, že splatí
dluh do roka a že během toho roku bude
pracovat na úroky; a kdyby po roce ne-
splatil, musil by pracovat dále. Takový
pracující dlužník se takto stal „cholopem",
dokud se svého dluhu nezbavil. Samozřejmě
věřitel půjčoval, aby o své peníze nepřišel,
asi jen lidem, kteří byli schopni pracovat.
Věřitel si proto vedl záznamy o tělesném
stavu svých dlužníků (v. o tom B. Unbegaun,
AnnSl 6.1963. In.). Odborným právním
termínem pro takového nevolníka, majícího
hodnotu jakožto zdatná a levná pracovní
síla, se stal *cholpi>9 tj. „zdatný muž"
(nestal se jím rab = otrok, protože otroci
byli třída docela jiná; ani muž, protože
i „muži" byli v Kyjevské Rusi skupina
zase jiná, a to vznešená a mocná). S rozvojem
feudalismu se nakonec „chlapem" rozuměl
nevolník vůbec (ne však otrok) v protikladu
proti jeho „pánu", tedy i nesvobodný rolník
(povinný robotovat na panském poli nebo
odvádět jisté dávky). Je zajímavé, že staré
prameny u nás i jinde zachycují jedině
význam „nevolník" (jsou o něm velmi četné
práce; o ruských viz např. u Grekova,
Kyjevská Rus), kdežto původní význam se
zachoval jen v č., sic. a pol. lidovém úzu,
bez starých dokladů. — Je dále možno,
že ch. patří k tomu kořeni, který je v chrabrý,
ind. galbhá-; germ. slovo by mělo přemístěnou
aspiraci, *gharb-; cholpi, by pak bylo přejato
z germánštiny.
chlápati 1°: hltavě, chtivě píti nebo jísti;
laš. chlampat píti (o dobytku, o psu), o m
v. § 15. — Pd. chlapac býti chtivý, sin.
hlapiti schnappen. — Pův. *chlapQ chlapti
v pd. chlam chlač chtivě píti (tu expresivní
změkčení l). Základ chlap- je týž co v lapati
žráti, polykati, v lábati a v ř. λάπτω srkati;
u nás je iterativum na -ati se zdloužením
v kořeni. Má zesilovací ch; je zvukomalebný.
Podobné je něm. schleppen srkati, schlabbern
lábati. — £^-ové intensivum k chlápati je
vulg. chlastati 1 ° nemírně píti, tedy z *chlap-
stati. Meh SPL 1.248.
chlápati 2°, val. msl. -t: tepati, bíti,
chlapnút udeřiti. — Základ pohybomalebný,
lap- 'bíti', han. vlápnót udeřiti KpU; ch- je
zesilovací; viz lapati 2°. — St-ové intensivum
je chlastati 2° bíti, pleskati v mor. uchlaščit
udeřiti, chlastnút spadnouti, chlasty pršky se
sněhem; též laš. chlastat tlachati ( = pleskati
hubou)! Meh SPL 1.248.
chlápati 3°, chlapnouti: zmenšovati se,
slábnouti, pův. o ohni, přeneseně o zlosti,
o zimě (A. Mrštík), denním světle: u° KtD. —
Sin. hlapeti vyčichnouti (o vínu, octě),
ztráceti duševní sílu. — Tento základ chlap- je
variantou toho, který je v klapěti, klapouchý.
chlapice podkrk.: rostlina Aruncus, Vesmír

chlastati
199
chlistati
21.68; chlapina rostlina Sideritis (u Mattiola).
Stč. byla i rostlina chlapie dusí, „mléč drsný,
Sonchus asper, podle Rostafinského 1.344"
(Š.). — Vše zajisté od chlap, ale jinak málo
jasné.
chlastati 1° a 2° viz pod chlápati 1° a 2°.
chlastati 3°: ch. se s někým: hádati se,
vaditi se, mor. Jg, vé. Paz-Pt. — Příbuzné
je pol. klócič si§ t/v Meh SPL 1.250; obé je
dále nejasné.
chlastiti stČ.: plast ochlaétěný Ote =
otřeny, opotřebovaný; sic. ochlastit odříti, ošou-
pati. — Snad původně 'otlučený'? Pak od
chlastati 2°? Meh SPL 1.249.
chlastiť sa val.: lichotiti se; pd. chlošcis
vábiti, nutiti. — Intensivum st-ové od
kořene chol- z kol- t/v, viz chalbat a
chlácholiti. Meh SPL 1.251.
chlastnout jč.: lapiti ČL 29.340. Výchozí
^chlastati je patrně st-ové intensivum od
lapati; navíc zesilovací ch.
chlástory vč.: boty Jg, stará obuv NŘ
20.248, kožené střevíce Kub 181, Jjžno 15,
Markv. 21, chrastory Jg. — Nejasné. Poněkud
upomíná na b. chlapatari křápy (boty).
Viz chábor.
chléb. — Sic. chlieb, pol. chleb, ukr. chlib,
r. chleb, hl. chléb, dl. klěb, stsl. chleba,
b. chljab, sin. hieb, sch. hljeb. — Asi prastaré
přejetí z germ. *hlaiba- (gót. hlaifs; sthn. hleib,
nyní Leib, jihoněm. název chleba proti
severnímu Brot). (Někteří mají všecka ta slova
za prapříbuzná, praevropská; připojují k nim
lat. libum obětní chléb, ba i ř. κλίβανος,
ale to patří k našemu krb. Zatím
nejschůdnější domněnkou je názor o přejetí.)
chlebiti koho, stč.: živiti, vydržovati, u Gb
2 doklady. Zpravidla však jako sloveso
nepřechodné (tj. sě bylo vypouštěno), např.
syn u otce chlebí. Byl to asi právnický
odborný výraz, příbuzný s lot. glebt chrániti
koho, lit. globóti o někoho se starati,
pečovati, ujímati se, hlídati, chrániti koho.
Psi. asi glěb-iti; g > ch, § 17. O té rodině
slov (k ní patří i péče), od kořene kep-j
geb-lgleb- podrobně Meh SPFFBU A 13 A964)
38η. Κ tomu se hodí jméno osad č. Sobě-
chleby, sic. Sebechleby = lidé, kteří (jen)
o sebe pečují (nikoli, jako podle Profouse,
,,sobě pochlebují, lichotí") = kteří se
oddělili od rodné zádruhy (velkorodiny).
chlemý krkon.: nezpůsobilý (k práci) Jg,
neobratný, nešika ČL 29.8. — Patří k němu
(R. Bernard pís.) bulh. nář. (ch)lemav
i-ě- Gerov) t/v (neobratný, neohrabaný,
nemotorný), lemar t/v (cit. v Izv. Inst.
za b. ez. 4.160), chlemka chronická nemoc,
od níž je člověk slab a neduživ (cit. Sb. za
nar. umotv. 31.356). Dále snad p. lemiega
člověk neschopný, k ničemu se nehodící. —
Snad je příbuzné s chromý a s něm. lahm.
Pak by ch bylo přídatné, zesilovací, § 16.
chleptati, též chlem(s)tati: hlučně, hltavě
píti (o zvířatech, haní. o lidech). — Sic.
chleptať, nář. i chloptať, chlaptať, pol. chleptac,
ukr. chleptáty, r. nář. chlébtáť, sch. hlaptati. —
Intensivum na -T>t-, nejblíže mu je lit. kleptóti
-uoti t/v. Do téže rodiny patří i útvar bez ch,
viz lábati.
chlév. Všeslovanské: sic. chliev, pol. chlew,
hl. dl. chlěw, ukr. chlív, r. chlév, sin. hlev,
sch. hlijev, b. chlév. — Spojovati je, jak se
činí, s gót. hlija stan nebo s gót. hlaiw hrob
nelze, brání tomu význam. Spíše lze mysliti
na staroirské cró, kymr. erau t/v a na lat.
caulae stáj, ovčinec, připustíme-li přesmyk l;
chlev-b z *klěv- a caulae (z *kläv-l) by byly
výrazy asi „praevropské". Stran ě proti
a srov. praevrop. rěpa/rápa, v. řepa. Meh
Slavia 21.267.
chlípe ti 1°: viseti (o něčem, co visí
odněkud, vyčnívá nevítaně, nepěkně, směšně),
chlípiti věsiti (obdobně): klobouk mu do očí
chlípěl Jg, pes schlípil ocas VT, schlíplý
zplihlý, ochablý, kůže odchlipla (po zranění),
sítnice se odchlípila VT, raná se rozchlipila,
raná se chlípí B. Sem je možno řaditi i vy-
chlípěti, vychlípiti se (nyní zpravidla
lékařský termín); ochlípka rukavic = široký
překlopující -se okraj. — Sic. odchlipnúť
odchýlit, br. skorinka ot chleba otchlipajec,
otchlipnula, podosvy ot botov otchlipli, zamazka
vokonnaja, glina otchlipla Nos. — Příbuzné
je asi lit. klijpti zahnouti se, zakřiviti se:
např. nu° rozchlípit se (o botách), iš°, su° t/v
(o voze, o kole, o domku).
chlípěti 2°: řinouti se, téci, již stč. (o tečení
nevítaném, např. o krvi řinoucí se z rány,
o hlenu tekoucím z nosu). — Je asi totožné
s chlupěti t/v; expresivní změkčení na l
umožnilo v stč. přehlásku u > i.
chlipný, stč. dále chlípěti býti chlípný
(ojediněle chlípati, pro rým), z toho postv.
chlípa smilnost, soulož, žádostivost. Nč. jen
chlípný a odvozeniny z něho. — Sic. chlipný
t/v jako v češtině, sch. hlepjeti, pohlepiti,
pohlepan, sin. hlepeti žádostivě toužiti,
hlepen chtivý, hlep chtivost. Pd. chlapač
býti chtivý. — Vyjíti je asi z *lípati chtivě
toužiti, což by bylo náležité intensivum
(se zdloužením i > l), příbuzné s ř. λίπτω t/v
(z lip-jó); u nás přidáno zesilovací ch.
Podoby s e, a v kořeni jsou asi výsledkem
změtení s expresivními základy pro píti,
myslilo-li se na chtivé pití. Jiné intensivum
(t-ové) od téhož základu je v bulh. nalita
me = silně se mi chce, ještě bez ch. Nové
(,,pohyblivé") s je v hl. slipac za čím = gierig
trachten, rovněž bez ch.
chlistati, chlíštěti, zm. chléstat: prudce líti,
šplíchati; chlístat Gr, chlejstat silně téci Η 2,
chlist zvuk husté kapky na zem dopadající
Hr, chlístanice plískanice Paz. — Je to
nepochybně z *chtustati, viz chloustati, totiž
z varianty vyznačené expresivním
změkčením na Z. Toto změkčení umožnilo stč.

chlopať 200 chlupěti
přehlásku u > i. Výchozím slovesem je
chlupěti, viz chlípeti 2°.
chlopať msl. sic: pleskati, plácati. —
Varianta zvukomalebných sloves klopotí,
klepati t/v. Sk-ové intensivum je sic. chlosknúí
plesknouti K.
chlopeň, slovo vlastně slovenské: chlopňa
poklop, příklop, klopa kabátu. Presl je učinil
odborným termínem biologie v podobě
počeštěné v -eň. — Od sic. (pri)chlopiť, chlopnúť
zavříti, což jo totožné s Č. klopiti.
chlostiti vč. Jgd: s° zmuchlati (např. šátek)
Jgd; prádlo se zchlostí zplihne NŘ 16.254. —
Patří k val. chablat mačkati (šaty)? — Vše
nejasné.
chlostný: čistý, kalý; us. za Jg. — Od
*cholost čistota, to od *chola péče, viz choliti
pod pachole. (Od chol- je odvozoval již Prusík
Krok 5.339 a Gorjajev.)
chloud jč.: hůl, klacek Kt; vč. jchloudek
Jgd, vč. chloudí zelené chvojí Jg-ČL 1.546
(,,ρο zvráceném stromu zůstane na zemi jen
trochu chloudí"), NŘ 20.247, chloud palivo
lehké ČL 2.615. Stč. zchluditi zbíti Ote (srov.
sic. palicovat). — Pd. chl$d chlad stonek,
prut, r. chlud žerd, chluďjě roští, křoví, sin.
hlod kmen, sch. hlud tyč, pavuza. — Psi.
chlnďb je z *klgďb. (ch je expresivní záměna
za fc). Příbuzno je (s „pohyblivým" s-) lot.
sklanda žerd (zvláště do plotů), lit. sklanda
i -as závora (tj. otáčivé dřevce uzavírající
vrata tím, že se vmykne do příslušného
prostoru železné skoby). Původně tedy
označovala ta slova dřevce zaklesnuté do něčeho
jakožto závora (odtud se pochopí sch.
význam 'pavuza': i ona uzavírá, upevňuje
vozový náklad sena, snopů obilních), pak
žerd, trámec jakýkoli, prut, hůl, odtud
kolektivum na -í = proutí, roští.
chlouditi 1°: stč. chlúditi oslabovati; nč.
chlouditi mořiti (zima ho chloudí, Jg), klad.
překážeti, vaditi; jvč. řepa všechen plevel
uchloudí zahubí Hod. — Příbuzné je r. chluda
nemoc, chřadnutí, a dále, s r, chřadnouti
(*chred-noti). Pův. tedy ^chrqditit
chlouditi 2°: klamati, šiditi; han. ochladit,
val. ochludii, sic. chludiť. — Málo jasné. Val.
oskoludit t/v KtD dává tušiti, že tu snad je
louditi se zesilovacími předponami sko-, cho-;
z o-cho-lúditi vypadlo druhé o.
chloum: han. chlóm zástup, množství (lidí)
Gr-ČMF 28.50; tu budiž uvedeno i podivné
clon t/v Β 37 (c je tisková chyba místo cht).—
Je asi totožné s chlum; má navíc jen zdlou-
žení v *ú. ,,Pomenovanie hromady, vyvýše-
niny, kopea, \'rchu se metaforicky používá
na označenie velkého množstva niečoho".
Ondruš JČ 9.1958.158.
chloustati: šplíchati, stříkati, kecati
(tekutinou); chloustnout do vody = upadnouti
Jg-Ppz. Val. chlušce lijáky B, chlušci (-e)
snihem padá hustě mokrý sníh Hzl. — Sic.
chlusnút prudce vylíti, postv. chlus(t), pol.
chlustac tryskati. — Je to st-ové intonsivum
od základu, který je v chlupHi. Srov.
chlistati a chlípeti (téci).
chlpať B, chípaťMal msl.: hltati, srkati. —
Proniklo na Moravu ze sic. chlípat, chlupať
hlučně píti, srkati; ale místo lu se objevilo /
asi jako je sic. štíp vedle stč. slúp. — Výchozí
slovo je chlupatí; základem je lupati 's chutí
jísti n. píti' (č. slupnout něco). Expresivní
ráz byl tu zesílen přidaným ch a sic.
změkčením na l.
chlubiti se již stč., vychloubati se, chlubný;
postv. stč. chlúba > nč. chlouba; stč. od
vzchlúbiti se bylo vzchlúba = mor. schlúba
vy chlouba vost, odtud schlubný, han. schlob-
né. — Sic. chlúbiť sa, chlúba, pol. chlubíc sie,
chluba i chelpic sie, chelpa. — Slovo jistě
starobylé, pův. chtlbiti se. Odpovídá mu lit.
gulbinti chváliti (u nás záměnou ch za g;
stran významu srov. sic. chválit sa = chlubiti
se) a sthn. gelph chvástání.
chlum -ec -ek, již stč. Všeslovanské: sic.
chlm kopec, vršek, i místní jméno Chlm,
hl. cholp ,,Kuppe, Erhöhung, Holm" Pfuhl,
pol. chelm, hl. cholm, ukr. cholm, r. cholm,
stsl. chl-brnt, sin. höhn, sch. hum (ale i čak.
hlam). — Pův. ch^lmt. Příbuzná slova jsou
v germ.: stsas. holm vrch, stisl. holmr ostrov,
holmi výšina, stangl. holm mořská vlna,
moře, ostrov. Většinou se naše slovo má za
přejaté z germánštiny, ale je tu hlásková
obtíž: vzhledem k slov. -bl se myslí ne na tato
konkrétní slova s ol, ale na pragerm. *yulma-.
Ale protože Slované i Germáni mají mnoho
přírodopisných - názvů „praevropských", je
možno i tento míti za slovo toho druhu.
Viz i chloum a clup.
chlup, chloupek; odvoz. mor. chlupěnka,
chlupáček angrešt (mor. též srstkal); han.
chlopka špalda. — Pd. chlup jako v č. — Sic.
chlp má pouhé l asi následkem splynutí
s chlp 'zádrhel na niti' (viz chúp). — Příbuzné
je lit. plaükas t/v; je arci uznati přesmyk
p-k > k-p a záměnu k\ch. K. Janáček Slavia
22.322, HK.
chlupěti: padati (o padání nevítaném,
nenadálém, podivném): laš. ovoce schlupělo,
ochlupělo Β spadalo (od sucha, od nákazy
hmyzové) dříve než uzrálo, chlupi poprchá,
chlupka kapka B; vodníkovi klupkala voda
ze šosu (val., Václ 418). S o je laš. páchl opy
B, pachlopina Hor sucháří napadané v lese
se stromů. — Patří sem dále sic. rčení chluplo
mi do umu, do hlavy Hviezd = náhle
vstoupilo (Kukučín píše huplo, běžné je Hupnut).
Pol. (ch)lunqc chrstnouti, b. chluja
vytrysknouti (o vodě), hrnouti se (o lidu), ukr. chlju-
nuty, s y ukr. chlynuty a r. chlynút
vytrysknouti (o krvi), prouditi (o vodě, lidu), sch.
-csl. chluju -ati prouditi (o krvi). — Lze
vyjíti od zvukomalebného zakladu chlup-, který
dal jednak *chlupo *chlupti > chluti (k
čemuž přitvořeno pres. chlujo a nový inf.

chlust 201 chňapiť
chlujati), jednak chlup-ati, -noti a -éti.
Označuje náhlé nebo prudké vytrysknutí,
proudění, stříknutí, padnutí, zdůrazňujíc hlavně
náhlost, neočekávanost. Viz též intensivum
chloustati: r. chljustať = chljupat, též. chlí-
peti 2°. — Tento základ chlup- je totožný
s původnějším lup- (viz lupati, o padání
deště); expresivní ráz slova byl zde
zdůrazněn přidaným ch, § 16.
chlust, chlušÓ sté.: sluha. Nejasné. Snad
souvisí (jsouc doneseno z Ruska?) nějak s r.
choluj sluha: asi abstrahováno z kolektiva
cholujstvo ?
chl ustati: las. chlustat bíti Lp-Z, chlust nuť
udeřit Z, vychlustac komu = napolíčkovati
Lor. — Pol. chlustac tlouci. — Je to asi
st-ové intensivum od lupati bíti (viz Z.
1°, význam č. 2°), ch je pouze zesilovací.
Tedy z *ch-lup-stati. Srv. jiné intensivum
luskati t/v.
chmatat, chmatit, chmátka; chmátnout, mor.
chmátnout; post v. chmat. — Sic. chmatat,
chmatkat, chmatnút, post v. chmat. —
Expresivní ráz slova je patrný z určení významu
u Gr: 'rychle, bez rozmyslu hmatat' a v sic:
chmatat = s chvatem něco bráti, prudce
sahat po něčem, prudce lapat. Ohmatati tedy
bude zajisté totéž co mátati, s přídatným ch,
tedy vlastně totéž co hmatati (jenže tu je
přídatná hláska odchylná!).
chmel, již stč.; chmelař, chmelnice. — Vše-
slovanské {*ch-bmelb): pol. chmiel, hl. chmjel,
ukr. chmil, sic. r. chmel, sin. sch. hmelj,
b. chmel. — Slovo prastaré; přejato odněkud
z východu (tam je tat ar. xomlak, čuvaš.
Xumla, vogul. qumli'/), není však známo, kde
je vlast toho výrazu a jakými cestami se
šířil. I Germáni (švéd. humle, stnor. humli
humeli humali) jej mají z východu. „Podle
M. Räsänena MSFOu 92, 1950, 125 n. pochází
to slovo ze sev. Pokavkazí, odtud je turečtí
Bulhaři (Cuvaši) přenesli na Volhu (fin.
humala, stnord. humeli, slov. ch-bmelb) i na
Dunaj (mad. komló)." Šmilauer.
chmerek: rostlina Scleranthus (od J. V.
Pohla); u Jg vlášení, u Thama mech. —
Vzniklo přesmykem hlásek asi od mech, srov.
stč. mcheřec u Klareta a lidové jč. misek.
Chmerek, je-li hustý, vskutku upomíná na
jisté druhy mechů.
chmoutati haní.: jísti (cpáti se), běžné za
Jg. — Snad patří k mutlati; ch by byla
hláska zesilovací.
chmuliť se laš.: usmívati se, val. uchmulo-
vat se. — Souvisí s r. uchmyljátsja t/v. Jinak
nejasné. Snad je lze dále spojit s r. ulybátsja
a ulyskátsja (Hyb-skati) t/v, a to tak, že by
myl a lyb byl týž základ, jenže s přesmykem
souhlásek a se záměnou retnic b\m.
chrnulo mulo chrnula chrnula mor.: nimra,
váhavec, nemluvný, nevýbojný, bojácný
B-Gr; msl. chmúlat sa otáleti, ochmulovať sa
ostýchati se B. — Sic. chrnulo, ochmélo
hlupák, babrák. — Snad je to totéž co
č. moula; hanlivý ráz je vyznačen
zesilovacím ch.
chmura: temný mrak; starost, smutek,
mrzutost; chmurný zamračený, ponurý,
starostlivý, mrzutý, pochmurný, chmuřiti, za-
chmuřovati pokrývat mraky, ch. se mračit se,
kabonit se SSJČ, ojediněle též chmouřiti.
Vč. smura Jg, pošmourný, chod. šmouřit se,
Kotík 11 čmuřit se, vč. škmouřit se mračiti
se PS. Jsou i formy sř: (o nebi) chmulit se,
chmólit se Gr, chmulié se Lp, nebe je zachmu-
lene Hor, uchmuleny öas B, msl. chmúlit sa. —
Sic. chmura, chmurný, chmuřit sa t/v jako
v č., ale i chmára tmavý mrak, starost,
smutek, chmárit sa mračit se, chmárava
i chmúrava tmavé mraky, mrákava (srov.
i tu -ava\). Pol. ukr. rd. chmara i chmura,
hl. chmuric, pd. chmulié si$. — Hláskové
variace dovolují souditi, že tu jde o slova
expresivní. Pak by bylo možné míti ch- 6- š-
za přisuté a významově za zesilovací. Ruská
adj. chmuryj a smuryj pochmurný, mračný
dají se tak spojit s mouratý a dále s ř.
(ά)μανρός temný. Chmura lze tedy mít za
substantivisované fem. (asi jako přívlastek
k tuóa mrak, jež se pak ovšem vynechávalo)
původního adjektiva *murt. Pro a ve chmára
neznáme zatím jiné možnosti než viděti
v něm vliv slova mara (r. mar* mlha,
stoupající vzdušný žár, móra temno, mlha). Toto
mara máme v sic. maří sa mi.
chmútěk mor.: zkažené vejce LN 5.7.1942.
— Sch. u Bratislavy hmuták, na Mor.
hmučak t/v Vážný Cak. — Obsahuje přídatné
pejorativní ch a útvar od moutiti ve významu
kaliti.
chmýří, sic. chmýrie. Dá se pochopit
z pýří (viz), a to ze záměny retnic p\m
a z připojení zesilovacího ch.
chňapati: dychtivě lapati po čem. Též
hňapnouti PS, šňapati, klad. chrapnouti t/v.
— Sic. chniapat, chňapnut. — Pohybo-
malebné rýmové útvary vedle chápati, lapati.
Podobno je něm. knappen, schnappen, stnord.
snapa, snópa t/v.
chňapiť Z, chňapnouti Svěr-L udeřiti,
hňapat -it tlouci, bíti B, val. ňágnut uhoditi
SvK. — Slovo zvukomalebné. Od něho
st-ové intensivum chňastnout B. Meh SPL
1.25. S přesmykem st > ts = c čes. hňácati
tlouci, hňácnout (klad. ň-) praštiti; přenes,
vulg. nahňácat se najísti se. Silně expresiv-
ním rázem se vyloží i význam 'mazati,
neřáditi, sráti* v mor. hňapat chňápat, sic.
hniapat. Ten ráz činí základ chňáp-
schopným zastupovat i jiné podobné: msl.
chňapnut spadnouti odněkud (nemotorně, např.
chňápu z hrušky a zuomíu si ruku Mal), val.
hňácnútsebú = spadnouti SvK, srov. chlupěti;
chňápu ňe na nohu Mal = šlápl. Těžce
šlapati = těžce jíti, odtud mor. chňápat se
jíti v těžkých botách B, hňapat Hor, sic.

chňára
202
chomolec
chniapať sa, dále hanlivé chňápa hňáp(a)
noha, známé* i v C. Srov. dále krk. hlacnouti
Jg, val. hmácnúť praštiti.
chňára vč.: ruka (hanlivě) Ppz, škňára
(u Miletína). Nejasné.
chobot. Stpol. je to ocas, rus. ocas hadů,
ještěrek a také chobot sloní (toto přejal Presl
do ně.); ruský včelař lezoucí na strom vybrati
brť nechává od sebe viset chobot, provaz,
pomocí jehož si vytahuje od země vše
potřebné, co mu připraví pomocník. Sch.
hobotnica je mořský polyp (i to přejato do č.).
V češtině je ch. horní (protáhlý, úzký) konec
rybníku, podobný výběžek pole, louky, dále
py ti ovitý přívěsek u prostředka jistých
vlečných sítí (ryby tam zabloudivší nenajdou už
cesty zpět, odtud stč. rčení býti v chobotu =
v nesnázi, v úzkých); rd. (sev.) zacháb je
záliv jezera, zarostlé jezero, ba i část humna
nebo domu. — Vše to ukazuje na původní
význam asi 'přívěsek' a dovoluje spojiti
*choboťb s lit. kabii kábeti viseti. Sloveso
odpovídající litevskému u nás žije v klaběti
apod. — Sic. chobot a chobotnica jsou z
češtiny.
choč las.: 1° aspoň, 2° ačkoliv, chodzbaj
třebas Lp. — Asi z pol. choc. — Je i sic. hod,
též hoďa(s), hodsaj, hodz, choci = třebas i,
byť i; před zájmeny apod. hoci-kto ledakdo,
hoc(i)kam kamkoliv atd., nář. i chaťa(kde);
ukr. chot, choč, r. chotjá, choť t/v. — Od
chotéti chtíti, původně asi ustrnulý přechod-
nik přít. muž. chotě + si (konjunktiv od
jesmb), kladený asi post positivně, srov. lat.
qui-vis (vis od vélle, chtíti); význam
neurčitosti vzešel z vět asi jako ať tomu věří,
kdo chce, já nevěřím. Význam spojky je
z vět jako ať mne nohy bolí jak chtějí, přece
dojdu: (jak) chtejíce... > = i když. Srov.
i sťa.
chod, odtud choditi. Mnoho odvozenin,
např. chodidlo chodec chodák chodník (o tomto
a jeho oblasti v. Bachmann NŘ 45.199);
schod schodek schůdný chodba (stč. = chůze
ještě 1832 u M. Zd. Poláka) předchůdce
nedochůdče obchod (v. to) příchod (vý° roz° pře°
atd.; mor. ochod pochva krávy) příchozí
pochozí výchozí ochoz pochůzka chůze schůze
chůda. Tři podoby kořene: 1 ° normální chod-,
2° oslabený šbd v šel (šbd-H) ěed-ši (šbďb,
-T>si), viz i příští, záští, 3° zdloužený v itera-
tivu chod-: chad-ja-ti > -cházeti, sic. -chádzať,
procházka atd. Obdobné množství útvarů je
i u ostatních Slovanů. — Choďb je ze *sod-o-s,
od kořene sed- jíti, zastoupeného v ř. (οδός
jití, cesta) a stind. (ä-sad- dojíti, dostati se,
dospěti někam). Přesvědčivě mluví pro tento
původ stav řecký, kde οδός a jeho složeniny
(tvary s předponami!) a odvozeniny se
doplňují s tvary slovesa εΐμι 'jdu' v jeden
systém dosti podobně jako u nás (srov.
εξ-οδος a is-chodťb atp.). Tedy ch je zde ze s,
zprvu náležitě jen po předponách s i u
(pri-choďb, u-choďb), pak analogií i po
ostatních (po-choďb atd.).
chochmes, mor. lid.; tak i sic: rozum;
chochmy vtip. Z hebr. chochmas.
chochol, tak i stč. (ale i sešel conus)
Odvozeniny chocholka i šošolka temeno hlavy
NŘ 3.85, mor. kochola Svěř, kocholka Β
(a jč. Krš), kochulka L chocholka, chocholouš
druh skřivana (z toho nář. hlušiček Jgd),
Čečelice Jg slepice s chocholkou, vč. šomolka
černý vrchol vředu Jgd, bubák na ovoci
ČL 1.547; val. čecher(ec) lesem porostlý vrch
hory. — Pol. nář. chochol, dl. chochol, sic.
chochol, gen. -chola i -chla, r. ukr. chochol (gen.
-chlá). — Variace hláskové ukazují, že to je
slovo expresivní. Příbuzné je lot. cekuls
chochol a dále stind. sikhä t/v (*Kikh-)
a zvláště éikh-ara-h -a-m vrchol. Základem
u Slovanů je tedy *kok-. To dalo jednak
koch- choch-, jednak, po změně samohlásek,
cech- (srov. lot. cek-). Příponě -olo- odpovídá
ind. -ara-.
cholava stč. jediný doklad: jakési odění
nohy, asi punčocha. — Sic. holevy holínky
KtPř 3,586. Pol. cholewa, ukr. choljáva
holínky, hl. dl. cholowa spodky, kalhoty (v dluž.
nář. ch. je i punčocha). — Původ nejasný.
Cikán, holav je asi od Slovanů.
choluj: viz chovít.
chomáč, již stč., a sic. Mor. chomíš Jg,
-ýš B. Vedle toho je mladší (též sic.) chumáči
u od chuchval nebo chundel. — Asi z komt
(r. kom, ukr. kim t/v), příbuzného s lot. kams
klk. — Asi od chum-áč bude chumlati =
mačkati v chomáč, chublat (po° s° u° za° B)
a dále za-chuchlat Hr-KubKl. S jinými
příponami jč. s-chumtat schumlati (prádlo) LF
29.251 a jč. chmoustati Krš.
chomodrž, stč. u Klareta jméno nějaké
hry; u Husa mochodrz hra totožná s hrou „na
maso" (jednomu se zaváží oči, ten pak
dostává rány a musí hádat, kdo ho udeřil); psáno
i chodomrež, mochadrž. — Slovo nejasné. Snad
bude totožné s pol. mohorycz, ukr. mohoryč, r.
mogoryč litkup (strus.: mzda, platba!), které
je z arab. mayaridi útrata. Hra zvána tedy
„výplatou" (při výplatách trhových býval
pit litkup, odtud je p. ukr. r. význam).
chomolec han.: jakýsi sak na ryby KtD;
val. komonec čeřen na chytání vrabců (na
Zlínsku). — P. komolec komulec kumul(ec)
chomolec chomulec, pomoř. kuomuol, kuomuulk
žerd, na kterou se připevňují konce křídel
nevodu, br. nář. kóm(e)l, kómjal druh ry-*
bářské sítě. Je i něm. nář. (vých.-prus.)
gomolka druh nevodu bez křídel, v. Slawski
2.389. — Původ nejistý. Snad je příbuzné
s lit. kamuolys, kämuolis, lot. kamuol(i)s
klubko, chumel; lze se domýšleti, že to je
slovo slangové, že totiž rybáři tak žertem
označovali právě nevod, neboť ten ke konci
lovu je stáčen do kruhu čím dál tím menšího,
aby se ryby soustředily na jednom místě.

chomout
203
chovati se
chomout, stě. msl. sic. -út. Pol. chomqt(o),
ukr..r. b. chomut, sch. homut, sin. homct, -at.
— Psi. chomqt-h. „O původu praví A. G.
Haudricourt, Annales d'histoire économique
et sociale 8, 1936, 515: chomout zavedli do
Evropy východní barbaři; základem jemong.
(k)hom (= chom) chomout, polštář pod sedlo
velblouda, plur. khomut (= χοτηιιί), ζ toho
tatarská podoba komyt a čuvašská khomyt"
(Šmilauer). Slovanská nosovka se pochopí
ze zdvojení souhlásky (častého při přejímání
cizích slov!): *tt, jež pak bylo rozpuštěno
(§ 15) v *nt; unt pak dalo 0. — Něm.
Kummet je ze slovanštiny. Opačně vyvozuje
Steinhauser SIWien 52 ch. z němčiny, ale
nepřesvědčuje.
-chomrstati se vč.: za° zamotati se,
zavrávorati PS. — Nejasné; cho je nepochybně
totožné se zesilovací předponou ko; snad je
to obměněné kobrtati: záměna retnic bjm;
intensivní přípona sta.
chopiti, již stč.; stč. pochopiti = uchopiti,
ale od stř. doby = porozuměti: kto móž
chopiti, chop Štítný. Mor. schopiti co, míti
schop, č. býti schopný. Stč. vychopiti
vychvátiti, k tomu patří mor. výchopen a pd.
wychopieú chlebový koláč, podplamenice
(že se vychvátí z pece velmi brzo, kdežto
chléb se peče dlouho, srov. výchytník, jč. vy-
chvátlej chléb t/v Krš). Iter. chápati, odtud
chápavý atd. — Chopiti je záp. (sic. chopiť
atd.) a vých.-slovan. Kořen chop- je pohybo-
malebný, totožný s kap- v lat. capió beru,
lit. káptf (interjekce při náhlém uchopení);
ch místo k je expresivní zesílení.
choroš: druh hub Polyporus. — Přejato
z pol. nebo rus. (Jg). Původně u Poláků se
tak nazývá jen P. ramosissimus, jedlý druh
mající jakési větve, tedy připomínající hustý
keřík. Polsky doloženo (E. Majewski) chorosz
i chroszcz; východiskem je snad chroszcz,
což by bylo z chroécie křoví. — Sic. choroš je
zajisté z češtiny.
choroziti sě: „slovo vzniklé omylem místo
ohroziti sě" Gb. Bohužel se dosud někdy
cituje s důvěrou, např. u Vasmera 3.231.
chorý, stč. chvorý: nemocný; vetchý Rs;
mor. chorat, -avý Rs, chorovat B-Náb; choroba;
mor. chrlák = chorlavec. — Pol. hl. dl.
chory, sic. chorý, ukr. ch(v)oryj, r. chvóryj. —
Psi. asi chvorý. Souvisí patrně s chur(av)ý
(viz). Vlastní význam byl asi 'zesláblý
(nemocí), neduživý'. — Kořen byl asi
gver-, který je v toch. Β kuär stárnouti,
býti chorý, neduživý. V adjektivu je tu
náležité o. Poněvadž to slovo označuje stav
nevítaný, objevila se tu v slovanštině
expresivní záměna g/ch. Příbuzné je i lit.
iš-gvěrsti zeslábnouti (starobou) LKŽ a kvér-
něti postonávati, gurstů gúrti, lot. gurstu
gurt slábnouti, chatrněti, hubeněti.
choť: stč. chot manžel, ženich, milenec;
obdobně fem. chot. Nč. jen: choť manžel,
fem. manželka. — Souvisí nějak s něm.
Gatte manžel, ale poměr není jasný.
chotár sic: katastr obce; přenes, hranice
mezi katastry. — Proniklo na vých. Moravu:
chctár, kotár t/v B; protože hranice obcí
v těch krajích bývají na vrších a pohořích,
chápe Bartoš kotár i jako kamenitou,
neúrodnou půdu. Také han. kotár (přejato
asi z val. skrze najaté čeledíny-Valachy)
je špatnější pole při obvodu obecního
katastru Kp. — Sch. sin. hatar, kotár oblast,
distrikt. — Z mad. határ hranice; znamenalo
původně hromadu; z hraničních hromad
kamení se mohl snadno vyvinout význam
hranice. Do sic. přejato dosti dávno (Hpt),
neboť má ch.
chouliti: (k sobě) shýbati, krčiti; zpravidla
se (jako ten, kdo je zraněný, slabý, bázlivý).
—Sic. chúliť sa. Sin. sch. huliti (se) t/v. —
Expresivní varianta slova kuliti (pol. ukr.),
vězícího — s dále posunutým významem —
v našem kulhati; dále je příbuzné stind.
khóla- a khóra- kulhavý. Sem patří snad
i skoula chromota hovězího dobytka Jgd.
choulostivý: příliš citlivý, nedůtklivý,
přenes, povážlivý, delikátní (o situaci). — Sic.
chúlostivý, -vec, -vieť t/v jako v češtině. —
V jč. je místy sk místo ch; kromě toho
jč. a chod. vypadlo *ú; sklostivej Dus.
1.36,41, Vy, chlostivyj Hr, schlostivý LF
27.362, místo ú je asimilací k druhé slabice o
v skolostivej NŘ 23.292 (tu je však mylně
vytištěno -nej). — Je třeba vyjíti od psi.
adjektiva chuťb; přípony -ost-ivb jako u
milostivý lítostivý žalostivý žádostivý zlostivý
bolestivý radost(l)ivý starost(l)ivý, sic. lúbos-
tivý. Chult, jinak nedoložené, je příbuzno
s ř. σαϋ?Μς weichlich (= zženštilý,
rozmazlený, choulostivý; Rank), zärtlich. Řecké s
tu nemůže být původní (původní pouhé 8
se na začátku slova před samohláskou
neudrželo, dávalo h), lze tedy předpokládat,
že historické s je tu ze ks. To právě se hodí
k chuťb, jež bude ze *ksaulos zcela náležitě.
chovati, již stč.: odvoz, chóva > nč. chůva
pěstounka; mor. chůvka, chovačka plachta,
v níž se chová dítě; msl. chóva strava; dále
chovanec, postv. výchova, úschova, chov, odchov
atd. -— Ch. je záp. a vých.-slovanské
(sic. chovať atd.) s významy zhruba stejnými
jako v č. — Příbuzné je lat. foveó, jeho
základní významy se velmi dobře hodí k chovati:
vychovávati (děti, mládata, potomstvo),
chovati, živiti, krmiti (zvířata, nemocného),
pěstovati (sazenice rostlin), srov. i gremió f.
= chovati na klíně a přen. spem fověre = č.
chovati naději. Lat. / je zde z *gh, u nás
*gh dalo g; je tu dále expresivní záměna ch
místo g, jinak nepatrný rozdíl je jen v
příponě, lat. -ějo- proti -äjo-.
chovati se. Stč. ch. sě varovati se čeho
(před čím), např. hříchů, dábla, psa, špatné
společnosti. Jestliže následovala věta s ať

chovít
204
chrápavý
η. by (chovaj se, ať ižadný nezvie), význam
se oslabil na nynější ch. se 'držeti se
(stranou)', pak i 'počínat si, vésti si, jednati,
sich benehmen'. — Sic. chovat sa jako
v češtině. — Výchozí význam je dokonale
stejný jako v lat. cavěre. Obě slova jsou
jistě příbuzná: psi. chovati z *kou-äti, liší se
jen příponou (ě~ proti ä), ten rozdíl je však
bezvýznamný. Přistoupilo se podobně jako
v synonymech stříci se, chrániti se, varovati
se. O ch· viz § 17.
chovít jč.: hlávka zelí nebo kapusty, která
se nezavírá Jg, řídká hlávka PS-Krš 36;
užívá se i jako nadávka (Heřmánek, Racek se
vrací 1940, 198); ch(o)vít košťál nerozvitého
zelí LF 27.359. Dále sem patří pd. choloj
lodyga, nac, l^towina, kapusta nie zwia.zana
w gfow£, która ,,w kót wyrosla", a tedy
také laš. choluj usušené větvičky s listím,
určené bud za stelivo nebo za zimní nouzové
krmivo pro ovce (též choloj, u Β 120 l mylně
řáděno, jako by bylo t), u Vaš o starém
papírovém věnci. — Útvary málo jasné.
Snad jsou to zkomoleniny slova, které by
znělo *kolovit, tj. kulovitý. Na to ukazuje
pol. adj. kolowaty ztuhlý, zdřevěnělý, což lze
říci právě o řepě, zelí, brukvi, když taková
rostlina ,,idzie w kóť\ roste do lodyhy,
místo aby se uzavřela v hlávku (o zelí)
nebo aby vytvořila tlustý kořen (o řepě,
brukvi). Je-li choluj vskutku od kol-υ,
ukazovalo by -u-jb, že kolt byl tí-kmen. (Choluj
je i jinde, s významy velmi různými; o tom
Schuster-Šewc ZfS 8. 1963. 861: vychází,
sotva správně, od pojetí „skolek" a od
kořene kol- v klátí.)
chrabrý: v stč. jen v místních jménech,
a i tu záhy vypadává r (Chabry). Až teprve
do nč. skrze Rukopisy znovu uvedeno z
ruštiny; pak z č. i do sic. — Pův. *chorbrT>: pol.
chrobry, ukr. choř obryj, sin. hraber atd. Je
nepochybně příbuzné se stind. pra-galbhá-
odvážný, udatný, sebevědomý; expresivní
ch místo g; příponové r dodáno podle dobr τ,
bystra jedr-b chytro a jiných adjektiv. Lze
mysliti i na středoirské calma t/v (tapfer,
mutig); pak by tu byly záměny kjch,
r\l, mjb.
chrám, již stč. Všeslovanské: stsl. chram-b
dům, r. chorómy velká budova, ukr. chorém
chodba, dl. chrom budova, sin. hrám budova,
kostel, světnice, sch. hrám dům, kostel,
b. chrám kostel. — Psi. chořme znamenalo
tedy nejen kostel, ale též asi pevnou,
mohutnou stavbu vůbec. — Příbuzno je
het. karimmi gen. -mnaě chrám (Tempel)
a stind. harmyá- ntr. pevné stavení, hrad,
palác, obytný dům, zásobárna. Ind. h a het. k
může býti z gh; u Slovanů se dá
předpokládati *gormT>, ch pak je záměnou za g. Slov.
intonace ražená (z ní ukr. oró, č. rá) se
vysvětlí zánikem i, které je zachováno
v hetitštině. Výchozí slovo bylo asi ntr.
*ghari-mn-, kmen souhláskový; v slov. a ind.
přešlo k o- kmenům.
chrámati chrámati chrúmati chrampati:
těžce, nemotorně, kulhavě kráčeti (popř. se
v slovnících udává jen: kulhati); msL chrám -
nút Kol, chlámnút Mal někomu na nohu =
těžce šlápnouti; odtud post v. chrámy
nemotorné nohy n. boty. — Sic. chrámať
kulhati. — Výchozí chrámati je příbuzné
s lit. krópiu krópti těžkopádně jíti; u nás
záměny hlásek, jednak m\p, jednak
expresivní ch místo k. Viz i křápati 2° a óábřit.
chramstati 1°: chňapati PS-klad., -nouti
chytiti Pt-H 1. St-ové intensivum ke klad.
chrámnout hrubě sáhnouti, dále k hrabiti t/v,
příbuznému s lit. gróbti t/v. Zde je záměna
retnic m místo b. Stran příponového st
srov. lit. gróbstyti t/v vedle gróbti. Meh SPL
1.253. Sem patří i vč. chramostit, chrastit
lakotně shromažďovati Jg-Ppz, chramolit t/v
NŘ 20.74.
chramstati 2°: kousati (např. jablka),
běžné za Jg; vč. remstat Paz, pod. chramstat,
křamstat ib. — Je to st-ové intensivum, asi
od toho základu, který je v hremzati.
chrániti, též stč. Vedle hájiti, brániti
znamená i (schraňovati, odtud schránka)
ukládati do opatery, do zásoby, z toho se vm.
vyvinul význam uklízeti (úrodu z polí do
stodol), a podle sklízeti, uklízeti-i dělati
pořádek v jizbě apod. (a po° o° s° u°), dále
čistiti (vy° šaty), pak i laš. chraň s tym
zpatkem jdi, klid se Sal 254, a konečně, jako
jinde u kliditi, vy° se je tam = vyprázdniti se,
jíti na stranu. — Všeslovanské vyjma luž.
a bulh.: sic. chránit, r. choronit atd. —
Původní význam je hájiti. Slov. * choř niti je
od chorna ochrana < * korná, což je asi
příbuzno se stind. sar-man- ntr. t/v. Korná by
bylo přetvořením starého neutra kor-
men-, tedy z kor-mn-ä. — Asi jiného
původu je *chorna v b. chrana, sch. sin.
hrana strava, jídlo, kašub. cháma krmivo;
to snad souvisí (K. Hornov) jakožto ,,pra-
evropské" s andijským (na Kavkaze) chordo
tráva a ř. χόρτος krmivo; jest ovšem uznati
záměny zubnic d/t/n.
chrápati, vm. též chrapúňat. S jinou
samohláskou sem patří stč. chrópeti (chod. chropít),
nč. chroptěti, vč. chrúpati (toto = chrápati ze
spaní). Viz i chrouti. — Obdobné útvary
u jiných Slovanů: sic. chrápat, chrapčat,
chrapkat, chrapotat, post v. chrapot atd. —
Psi. chrapajg chrápati znamenalo asi jak
chroptění při nachlazení hrdla tak i chrčivé
zvuky při spaní. — Vše je zvukomalebné.
Stran hlásek je hodno pozoru ř. βραγχάω
chraptím; má však opačné pořadí a zněiost
pilířových souhlásek: b-kh proti slov. ch-p;
o an proti ä viz § 7. Shodují se i přípony:
ä-jo- (v. > a jo-).
chrápavý vč.: drsný, nehladký Kub-El, -atit
se; stč. chřapác chrapác houba smrž nebo jí po-

chrapoun
205
chrastit
dobná, val. křapác houba ucháč obecný SvK,
né. chřapác houba Helvella (podobná smrži:
„má nerovně zohýbané laloky"), sem patří
snad i stč. krápník jakási houba; jč. chrapáó
velký starý hřib Vy. Ö. nář. chřapác křapáč
křapák velký ořech Jg (kř- Rs): povrch
skořápky je lalokovitě nerovný. Sic.
chřapác uhrovitý nos = chra(m)páÓ nos Hr.
S o chropáč kosti val Hr. Sem náleží (ch
odpadlo) i rapavý rapatý rapnatý rachnatý
rapuchnatý (a mor. rapaťák posměšně: nos
B, z toho raťafák L). — Sic. krapák, chrapáó
jakási houba; pol. chropawy, ukr. koropavyj,
sin. sch. b. hrapav; br. chrapac smrž. — Pův.
tedy *korpav-b, ch je expresivní zesílení, při
nepěkné vlastnosti na lidském těle (uhrovi-
tosti, dolíčkovatosti) nijak nepřekvapující.
Příbuzno je lit. kárpa, lot. kafpa bradavice
a něm. Schorf chrásta.
chrapoun, nadávka venkovanům; původně
(srov. sic.) každý hrubec, neotesanec; val.
chrapún B. — Sic. chrapúň nadávka
nezdvořilému, nevychovanému, surovec,
neotesanec SSJ. — Vzniklo přesmykem z *chrupan,
což je varianta slova křupan t/v, viz křupan.
Má proti křupan jiný způsob expresivního
zesílení: záměnu ch za původní k, § 17.
chrast: stč. chrast m., chrastic ntr. chrastí,
křoví, nč. chrast m. i fem., chrastí ntr. t/v,
chod. chrastí suché haluzí lesní, han. chrašóí
suché křoví Rs; s ost nebo ožd je chramost
houští v háji, chrast Jg, chramostí chřástí,
chamrdí Jg-Kub 182-PS-SSJČ, chod.
chramostí suché haluzí lesní Hr, jě. chramoždí
Vydra, strč. chrábší otýpky z klestí NŘ 18.99.
Bylo i stč. chvrasten; vězí v rkp. ab arbustis
nomen Hurasten, Gb, tj. Vyšehrad měl od
chrastí jméno Chvrasten. Slovo je v místních
jménech č. Chrást, Krásníce. — U jiných
Slovanů: sic. chrast f. hustý nízký porost,
křoví, houština, chrastie ntr., chrastina
f. křoví, houština, roští, chrapáó, chrapačina,
chrapazdina husté křoví, chrastí, houšj
tina SSJ, spis. hramuždžina Ondruš JČ
9.157, r. chvórost, b. chrast, sin. hrást,
p. chrást, hl. chrást chrastí. — Pro vše jest
vyjíti od významu „suché lesní haluzí".
Ten nutí vidět příbuzenstvo v ř. κάρφος
ntr. suché roští, suchá stébla (sláma), κάρφη
suché dřevo, suchá tráva (seno). Šlo tedy
i u nás o větve (lesních stromů a keřů)
odumřelé, suché, tj. především o ty spodní
větve, kterým se, když strom vyroste do
výšky, nedostává světla, pročež usýchají
a snadno se větrem ulamují; pokrývají pak '
lesní půdu a jsou sbírány jakožto „roští".
Ony spodní větve tvoří často
neproniknutelnou překážku pro chůzi mladým lesem,
tím spíše tak tomu bylo za dávných dob.
Proto význam těchto slov se mohl u nás
rozšířit i na různé křoví, suché i nesuché,
tvořící hustý podrost lesních stromů, zvláště
na okrajích lesa. Stran formy: sic. chrapac
ukazuje p, což odpovídá řeckému ph;
druhotné bude m, je tu asi záměna zubnic p/m
(b v chrábší bude asi mylné psaní místo p);
stran st a v je třeba vyjít z kolektiva
*korp-bstvbje (není prosté *chrap nebo
r. *chorop!). Chápeme-li ch jako expresivní
záměnu místo k, a přijmeme-li anticipaci
hlásky v z přípony k začátku slova,
dostaneme č. *chvrastie {p vypadlo před st) >
chrastie (skupina chvr zjednodušena na
chr) > chrastí, podobně v sic. V češtině
i jinde k tomu slovu bylo přitvořeno masku-
linum: chrast, r. chvórost. Přípony ostjoštjozd
je těžko vyložit; patří nejspíše k -aští
u protikladu chabaščí ap., viz chábí; vyloží
se snad pomocí slovanského -ac-, totiž
přesmykem [atš~\ > ašt a sonorisací v -ažd-.
Je nepochybné, že chábí a chrastí na sebe
působily navzájem, popř. že jedno druhé
vytlačovalo. — S chvorsťb nějak souvisí
i sthn. hurst, hörst křoví, houští (a dále
něm. Forst: chv || /; Forst hvozd,
pohraniční neschůdný les není ze střlat. forestis,
ale naopak). (Podle Schützeichela ZfdAL
87, 1956, 105 n. je Forst prý germ. původu,
ale dosavadní výklady prý neuspokojují.)
Opravuji ESX 162; něm. hurst, hörst, Forst
mám nyní za přejaté ze slovanštiny.
chrást, chřást, krást, krást gen. -u nebo -a
mask., též chrást gen. -i fem.: lupení řepy
a zeleniny. Rozumějí se tím staré, neužitečné
listy (lupeny), např. u hlávkového zelí ty
vnější listy, které odlamujeme (viz Jg)
a zahodíme; u řepy rovněž staré, zežloutlé,
uvadlé listy (jako krmivo nevalné ceny).
PS má i doklad na chrást bramborovou,
tj. nať, odumírající bylinnou část. Přeneseně
starý chrást nebo chrastek lze říci o chabém
starci. — Sic. chriašť m. nevydařeně
vyrostlá rostlina (hlavně o zelné hlávce). — Psi.
bylo asi chorstb fem., kolektivum (s
příponou -tb) pro lupení schnoucí starobou.
Příbuzné je nejspíše lit. kárštu kársau kársti
dosahovati velkého stáří, býti stářím
zesláblý, usýchati, (o obilí) zráti, kárštis
staroba, chabost, lámavost (= psi. korstbl:
označení vlastnosti se stalo názvem věci
samé). Další příbuzenstvo je nejisté. C. a sic.
změkčení (ř; sic. ia místo á) je pro zesílení
hanlivého rázu slova. — Něm. Kratz 'chrást,
nať bude z češtiny.
chrásta, stč. též krasta a chrast, krást mask.
i fem.: strup, prašivina. Mor. chrast. Odvoz.
krastavý i chrastavý, jč. chrastlavý; stč. nč.
chrastavec rostlina Knautia (květenství
vypadá jako veliký lišej), chrastavice ropucha.
— Sic. chrasta zaschlá krev na povrchu rány,
slité vyrážky, chrastavý, -avieť; pol. krosta,
sch. krasta neštovice, ukr. r. korásta, stsl.
b. krasta svrab, sin. krasta strup. — Psi.
*korsta, příbuzno je něm. harsch drsný,
střhn. harsten drsněti.
chrastit 1 °: lakotit, lakotně hromadit jmění

chrastiti
206
chrpa
Jg-Ppv, chramtit chremtit Jg t/v, klad.
schrastnej lakotný. — Vzniklo nejspíše
z *chrasta,ti, což je z *hrab-sta-ti, st-ového
to intensiva od hrabati t/v, viz krabiti loupiti.
chrastiti 2° -ěti, zvukomalebné. Pol. chrós-
tac, hl. chrósčió, dl. kšostaé, r. nář. chvo-
rostít. — Psi. chvorstaj? chvorstati (i česky je
tvar na -ati, u Jg jako „iterativum"); záhy
přešlo do 4. třídy slovesné (na -iti). Je to
intensivum, přípona je sta. Zvukomalebný
základ zněl bsl. kvark-, tedy psi. bylo zprvu
*Jcvork-stati. Příbuzné je lit. kvařkti o hlasu
slepic, kachen, žab i o jiných skřehotech;
st má i lot. kvarkstět skřehotati, kvákati.
Viz i chřástal. Zvláštní význam je zachrastit
schovati, ukrýti (Táb: dítě do sena), srov.
podobné případy pod chrouti.
chrkati, chrčeti, msl. chrkat, s novou
příponou je chr-chlati (kr- gr-), dále je mor.
chrblat chrmlat chrmtat chrpútat chrbúzňat,
kašlati. — Sic. chrkat chrcat, pol. charkac,
charczeč, ukr. chorkaty, sin. sch. hrkati. — Vše
zvukomalebné, pův. chrkati.
chrle ti: pospíchati, eilen; doklady u Jg
z píseckého n. vodňanského archivu a jeden
z r. 1815. — Sch. hro, hrl rychlý, hrliti
pospíchati. — Původní bylo adj. ch^rH,
asi z *&'&rZ'&; příbuzné bude lat. celer t/v.
Obé dále neprůhledné.
chrliti; stě. -leti = házeti, metati (např.
kamení na někoho), nč. zúženo na takový děj,
kdy jistá bytost jen ze sebe, ze svého nitra,
cosi metá, vypouští, sype, vydává v hojné
míře; chorý chrlí krev, děla zkázu, řečník
slova, spisovatel knihy. — Sic. chrlit s
významy podle ěeštiny, ojediněle chrýlat. Sch.
(h)vrljati, b. chvarlja. — Ghr-liti je od základu
chvbr- (sch. hvr-k-nuti odmetnouti a bulh.
ch-várgam), který je ve vrhati; v u nás
vypadlo; -liti bude z -chliti.
chrněti, výraz nevole pro spáti; mor.
chřňat B, frňat KtD, krněti Hor, sic. krnút
K. Vé. chruněti PS, chrúňat Kot, podř.
chrounět Hal ukazuje, že jest vyjíti z chru-
pati (= chrápati, spáti), -nét bude nové
zakončení z -hnět nebo -chnět; r místo ru
bude od chrčeti (srov. msl. vy-frČat sa
vyspati se Mal) apod. Sem patří i ochňura
ospalec B. chrúna ospalá žena Kotík 18.
chrobák mor. sic: brouk (vůbec,
kterýkoli), též škrobák B-Rs-Kol-Mal-Gr, brábák B,
škráboch B. Val. chrobák místy znamená
i červa (dešťovku), laš. chrobalive japko
je 'červivé'. Utěšený SaS 22.22. — Pol.
robak, nář. chrobák ( > ukr.). Sic. chrobák je
i motýl (vůbec), zvi. bělásek zelný; o tom
Vážný JM (udává i oblasti názvů). —
Příbuzné je snad ř. σκάραβος brouk (cituje
Rohlfs 102) a καραβος^ 1° krab, 2° druh
brouků. Je třeba ovšem uznati nějaké
změny: nejvíce nasnadě je kärabos > rabákos
(tomu odpovídá pol. robak); ch by bylo
navíc, zesilovací.
chromý, již stč. Od něho z-chromit, kl.
po-chromit učiniti chromým. — Všeslovanské
vyjma ukr. — Příbuzné je jednak stind.
šramá- t/v, jednak něm. lahm t/v. Lze
klásti ide. Hom-o-s, popř. (pro slovan.)
*rom-o-s (ind. r může být z *r nebo z *l);
je možné, že tu jde o prastarou možnost
záměny Ijr. Slovo bylo silně emocionální,
proto je třeba míti ch- za zesilovací přídavek
(§16), rovněž tak ind. s- (toto tzv.
„pohyblivé4 ' s mělo vůbec funkci zesilovací).
Viz i obrama, kde tušíme pouhé rovfťb, ještě
bez ch.
chronúti stč.: úpěti, bouřiti se, fremere
Gb. Od hrochati, cf. za-chrochati infremere
v lat. slovníku Pražáka-Novotného.
chroumati je co do původu dvojí: 1 ° chrou-
pati, chrupati, záměna retnic p\m. — 2° býti
chromý, po°, z° PS, zchroumiti PS. Zde je ou
místo očekávaného ů asi vlivem prvého
chroumati, neboť v tomto se cítí význam
blízký k 'drtiti'.
chroust: stč. chrust brouk (všeho druhu),
rozlišován tedy ch. koňský (hovnivál), ch.
májový (= babka, nč. chroust), ch. rohatý
= roháč (Rohn). —* Sic. chrust jako v č.
(= Melolontha), stpol. chrqst brouk, dl.
chrust vodomil, ukr. chrušó, sch. hrust
chroust, sin. hrosó brouk, csl. chrusťb
kobylka. — Pochází zajisté od chrustěti ,,podle
chrupajícího šumu krovek". NŘ 20.159.
Některé druhy hmyzu vydávají při letu
velmi zřetelný chrastivý zvuk, např. jistý
hmyz podobný kobylce. — Chrust je též či.
tělesně slabý B-Mal-K-Ms, hubený Hr,
chrustá El, sic. chrust. Je tu vyjíti ještě ze stč.
významu, tj. od brouka vůbec (ne od
chrousta!), ten má v pojetí lidu málo masa
na sobě, více součástí tvrdých, suchých.
chrouti něčím, vč.: muchlati, převraceti
věci suché, chrastivé (seno, slámu, roští) tak,
že vzniká šum, chrustot; přen. ch. se(bou)
= vrtěti se, převalovati se, např. v seně,
v peřinách; zachrouti se do peřin; narovnané
dříví se schrulo (sesulo); sláma je rozchrutá. —
Zvláštní je význam u vč. zachrouti co kam:
podíti, ztratiti, založiti (k nenalezení) v seně,
v haraburdí apod., pak i vůbec (poví se
např. dětem: kam jste to zachruliV). Pod.
zachrastit něco LF 45.27, Táb, jvč. zašramotit,
chod. zarochat, mor. zabarúchat Β-Voz od
baruchat hřměti. — Val. chrouti je (o praseti)
rochati, srov. chrouněti t/v ( < *chru-(h)ňati);
v myslivecké mluvě ch. se = pářiti se
(o divokých vepřích). Pův. *chrup-Q *chrup-ti
> chruti, k inf. chruti přitvořen pres. chruji.
Základ je týž co v chrup-ati: zachrouti =
vydati chrčivý zvuk, zachrupati PS.
chrpa: rostlina Centaurea cyanus. Stč.
a nář. i charpa charba charva. — Pol. (c)haber
chabrek t/v, sch. hrbut(a) harbuda Centaurea
solstitialis. —: Jako psi. podobu klademe
charpa, neboť jí odpovídá svým začátkem

chrstati 207 chřest
stangl. curmelle t/v; slova asi „praevropská".
U nás nastaly záměny kjch amjp. Odkud je ar
a další změny, není jasné.
chrstati: šplíchati; zesíleně chrbyjstnout Hr
~ jvč. chrbést B. Zvukomalebné: intens,
přípona st-ová. — Sic. chrstnut. — Výchozí
sloveso není zachováno.
chrstať: las. s° koho: vysíliti, způsobiti
zhubnutí (o nemoci) Malý. — St-ové inten-
sivum, asi od krpeti; srov. krsati.
chrt 1°, již stě.: druh psa; přen. vyzáblý
člověk Jg-Ms, odtud vychrtlý. Všeslovanské:
sic. chrt, pol. dl. chart, hl. ukr. r. chort,
sin. sch. hrt, b. chrát. — Psi. charto. Snad
je to, spolu s germ. (h)rup- (něm. Rüde
ohař, atd.), slovo ,,praevropské"; neshoda tr
proti germ. ru (slovansky by bylo rt) není
proti této domněnce závadou příliš
závažnou.
chrt 2°: lakomec, chrtit chamtiti B-KtPř,
schrtit zabrati vše pro sebe B, chrtúsit Kol.
-oset se L-Rs sháněti majetek, plahočiti se,
Sem bude patřit jednak i val. škrtit lakotit
(š. groš), jednak č. schr(s)tat požerně
zhltnouti Jgd, vm. chrstať t/v Hor, msl. chrstoň
Kol = nesrsta (v. nesrstný). — Asi od *gT>rtati
a *g'brstati, což by byla intensiva od kořene,
který je též v chrastiti 1°; ch místo g je znak
expresivního rázu.
chruna: u dobytka neřád, nečistota v srsti,
prašivina; u lidí lupy ve vlasech; chrouny
prach, strupy a v nich hnidy Jg, škruna
lupy KtPř, škruna špína s potem usazená na
hlavě Kt. Sem patří i ve. ta má chrůnu = roz-
čuchanou hlavu Paz, jč. chrouny ne úpravné
vlasy, podrost lesní LF 27.359. Jde o
žertovnou synekdochu („část místo celku");
J. Knobloch ZfS 7.299 uvádí, že v Tyrolsku
a Švýcarsku se podobně klade Grind t/v
místo Kopf 'hlava'. — Protože je i v dluž.
(kšuna vyrážka na kůži, prašivina), je to
slovo jistě prastaré. Snad lze je spojiti
s něm. Räude (sthn. rüda, riudi), obé bylo
„praevropské"; rozdíl djn není veliký, obě
jsou zubnice, ch je expresivní zbarvení
starého k, viditelného v lužičtině.
chrupati, chrupavka, chrupka; chrup
soubor zubů (dříve i hryz). Též chroupati chrum-
pat křu(m)pati křupat chrum(k)at, bez ch
rupati rupnouti rumkat řopat. Viz i chrouti. —
Všeslov. vyjma luz. — Východiskem je
zvukomalebné rupati (viz); zde je ch pří-
datné, § 16. Toto ch se přidává jen k r-ové
variantě, nikoli k Z-ové (lupati); takto
vzniklé chrup- pak označuje jistý chrast i vý
zvuk, např. když se pojídá něco křehkého,
lomivého, když dobytek žere čerstvou
trávu ap. Tomu je nejblíže lit. rupšnóti
chroupati trávu (o kozách a ovcích).
chrust vč.: roští, suché haluzí; pejor.
chrundí. Msl. chrúščí Mal. — Odpovídá mu
r. trnek t/v (Reisig), asi od truskati praskati.
V češtině si k a t vyměnily místa, pak
k > ch, protože to slovo mělo nádech
hanlivý, § 17.
chrustati, odtud stč. chrustal chrupavka,
stč. rostlina chrustavec (z toho nč. truskavec,
viz). Též chroustati chroustati chroustat křous-
tati křumstati. Dále ehrst- v stč. chrstávka
chrstálek (chřtálek křstálek křtálek apod.)
chrupavka, z toho chrštál Hr, krštal Duš 1.36,
chrtál Vy jícen. — Srovn. sin. sch. hr(u)stati,
r. chrustat atd. Intensivum st-ové, od zvuko-
malebného chrupati. Meh SPL 1.249.
chřadnouti: stč. chřadnuti hubeněti
(smutkem, strachem, závistí, láskou), chřieda (toto
jen ve slovnících). — Sic. chřadnut. — Pův.
chr^dnoti, expresivní ch- záměnou za k-.
Příbuzno je nor. nář. skranta, dán. skrante
hubeněti, skranten hubený, neplodný.
chřástal: stč. chrastěl > chřiestel, mor.
chrastěl křástal křístel chrašč (s)křášÓ. — Sic.
chriaštel, pol. chróšciel apod., ukr. korostil,
r. korostel, stsl. krastělb, sin. krastir. —
Z korstelb. Tvary s k jsou starobylejší: jsou
od základu psi. zvukomalebného intensiva
korstati, které znamenalo rozličné skřeho-
tavé, skřípavé, chrastivé zvuky; výchozí
základ je v lit. kark-, který měl vedle sebe
druhotvar kvark- (tento druhotvar byl
v chrastiti): je lit. kařkti i kvařkti, což
označuje rozličné hlasy a křiky zvířat.
Intensivní kmen *kork-st- dostal starobylou
příponu ěl, která je např. i ve jméně jiného
ptáka, kvíčaly, rovněž od zvukomalebného
základu; -al-a je tam z *-ě/-á.
chřastati: chřástnouti dveřmi, někoho holí
PS = udeřiti, chřástnouti dveřmi KubStíny,
laš. chrastnút uhoditi; č. chřastati len ( >
chřastacka křastaóka mědlice); mor. ječmen
se křastá = opichu je (otloukají se mu slupky
a špičky), přenes, vokřastaný „otrkaný"
z hrubých mravů, okřastat se před koupáním
Β = ošplíchati, aby rozdíl teploty nebyl
tak náhlý, okřasta (srov. okřapa t/v) neohra-
banec, neotrkaný B. — Původně chřastati
(ř je expresivní změkčení); to pak je
z *chrap-stati, jehož výchozím kořenem je
krap- v č. křápati, křápnouti (dveřmi ap.)
a laš. chrápat bíti, chrapnut praštiti (ch je
z expresivní záměny místo k). Pod nachrapat
'nabíti komu' má Malý větu dostal tam
nachrapane óaganem; z ní pochopíme č. vulg.
(dostat) na chrám páně sv. Bouchala PS.
Odpadlo ch v zařápati udeřiti PS.
chřest: rostlina Asparagus. Stč. chřest,
chřěšÓ. Chřest, Černobýl a ne třesk byly zvány
„hromové kořenie", tj. pokládány za byliny
chránící proti úderu blesku (kladly se za
trámy, za okno, na střechu apod.). Pro
pelyněk doložena stč. jména nechrast nechrašÓ
nechřěst (dosud na mor. Podluží nechrašÓ,
nechrašÓ je Černobýl, druh pelyňku), u ne-
třesku jméno je výmluvné samo sebou.
Z toho vyplývá, že ty tři rostliny zvány
v této funkci nechřěst apod. proto, aby hrom

chřestiti
208
chudý
„nechřástl" do domu (viz chřastatil);
ne- odpadlo u jména chřestu asi tehdy, když
stará funkce chřestu upadla v zapomenutí,
tj. asi v 15. stol., když se chřest začal
pěstovat jako zelenina. Meh NŘ 28.175.
chřestiti, u Komenského chřestati; stč.
chřest šelest listí. — Sic. chřestit, pol.
chrzeécič, sin. hrestati. — Psi. chřestati,
st-ové intensivum z *krep-sta-ti. Příbuzné je
lat. crepäre klapati, chřestiti, např. o hlase
sistra (chřestačky). Expresivní záměna ch
místo k, § 17. V č. sic. pol. to sloveso přešlo
do 4. třídy, což je častý zjev. Srv. křapati 1 °.
chřib stč.: kopec, vrch, vč. křib (Stašek,
Rais), mor. Chřiby. Sin. st.-sch. hřib, csl.
chrib'b pahorek. — Příbuzno je asi něm. Riff
výspa, úskalí, hřbet; ch by bylo zesilovací.
chřípě fem.: zevní otvor nosu, stč.jchřiepě,
sic. chriapa, č. nář. křipí, skřípěje Čeč 168,
klípě NŘ 33.105. Hl. chrjapa chřípě dobytka,
dl. chrip. — Asi od slovesa chrápati, jenže
se změkčením, které u něho v nové době není
doloženo (je jen stč. chřaplivost raucitas).
chřípěcí ntr. nebo fem.: zánět sliznice
nosní u jednokopytníků. Již stč. A5. st.) je
hřiébécie nemoc, pak jen zpodstatnělé hříběcí.
— Psaní s h by znamenalo, že se ta nemoc
chápe jako vlastní hříbatům (tak Gb), jenže
ona postihuje koně do 5 let bez rozdílu.
Při psaní s ch se myslí na souvislost s chřípě,
ale přitom je zas -ecí podivné a neočekávané.
Zdá se tedy, že se vyšlo od jiného slova,
a to od stč. slovesa chřípěti (viz je pod
chřipka) = míti chřipku nebo angínu, silnou
rýmu (chřipka se měla za „vyšší stupeň
rýmy4', Kt 6). Chřípěcí je pak přechodník
typu (fem.) trpiecie, nč. trpící, přívlastek
slova nemoc. Je to podobný případ jako
č. lidové padoucí nemoc = padoucnice.
Vztah přechodníku je málo obvyklý: nemoc,
při níž nemocný padá, popř. při níž chřípí
nebo chřípá (= trpí rýmou). Stč. původně
tedy bylo *chřípiecie nemoc; při zpodstatnění
se v prvém slově přípona vyvinula jinak
než v part. trpiecie: ie se zkrátilo v ě, podobně
jako místo padoucí (padúcie) nemoc je dosud
místy paducí n. (od toho je lidové paducina).
Toto zkrácení ie > ě pak převedlo celé slovo
do skupiny, kde je -ecí jiného původu
(tel-ecí, pras-ecí), a tu bylo nasnadě spojovati
je s hřibe. Správný tvar je tedy lidové
(a u zvěrolékařů dříve obvyklé) chřípěcí,
nikoli hříběcí, správný rod je ženský.
Podrobněji .o tom Meh NŘ 47.1964.143.
chřipka, jč. vč. han. skřipka, laš. skřypka. —
Sic. chřipka, pol. ukr. chrypka chraptivost,
chřipka, sin. hripa. — Od slovesa stč.
chřipěti, sic. chripiet atd., o němž i výše pod
chřípěcí (viz); sk má vč. oskřiplý ochraptělý
ČL 29.8; pd. krzypač kašlati, hl. chripac
silně kašlati; laš. zgřypaó drkotati zuby Lp,
hřipať Malý. — Od Slovanů (prý z r. chrip)
je něm. Grippe a fr. grippe, odtud zase zpět
pol. grypa a r. gripp. ,,Jeden z prvních
německých dokladů A792) vykládá G. jako
russische Krankheit; ve Francii je doložena
už 1743" (Šm.).
chřtán, lid. křtán, jč. škrtán Duš. 1.36,
chrast ( < ?) Jg od Klatov, mor. chřtán B,
chřtán Rs-Kol. — Je totéž co hrtan, ale má
expresivní ch a změnu tr > r\>. Podobně
stpol. krztaň ohryzek krční, pol. krztoh, krtan.
chtíti, chtivý, chtíč; mimochtě PS, sa-
mochtě Rs. — Psi. bylo choťq chotěti. Z té
podoby se o v présentu udrželo v památkách
do 15. stol. jen po předponě vz- (což zdůraznil
Vey BSL 54.2.214): stč. 1. sg. vzchod,
3. sg. vzchóce, kromě toho jen v krkonošském
nářečí snad do dneška (jsou 2 svědectví:
zchůceš-li peníze Jg z Božkova u Semil,
a schuce se mi — chce se mi ČL 29.9 od
Vysokého n. Jiz.). Dále je jen několik
dokladů sov aoristu, rovněž po vz-: 3. sg.
vzchotě, a préter. vzchotěl. Jinak je v présentu
jen che- (stč. cheu chceš chce chceme chcete),
v ostatních tvarech cht- C. pl. chtie, imper.
chtěj, přech. chtě, chtěv, impf, chtieše, inf.
chtieti, prét. chtěl), z toho příslušné tvary
novočeské. Vedle chceme atd. je stč. 1. pl.
též chemy, cheme, 2. pl. též chete, 1. 2. du. též
chevě, cheta; to zkrácení není založeno na
nějakém domnělém psi. chttjb (tvrdil se
opak), ale vyloží se prostě, stejně jako
obdobné tvary u museti 8b moci, jakožto
vzniklé teprve na české půdě a prostě tím,
že chtíti je sloveso „pomocné" (Hujer 1.146).
— Ani rozložení *chot-/cht- nemá důvody
aspektové nebo systémové (opak tvrdí Vey
RÉS 40.218 n.), ale o se udrželo jen proto, že
předcházela předpona s dvěma souhláskami,
tj. že *vzchce ap. by bylo nesnadné pro
výslovnost. — Všeslovanské: sic. chcem,
chcieť, atd. — Příbuzné je lit. ketú keteti míti
v úmyslu, v plánu, zamýšleti a ř. χατεω
horlivě žádám, toužím (z *khateiö). Inf. tvary
se shodují v ě (ěi > ei)\ Psi. bylo zprvu
*kotěti, jehož o odpovídá řeckému a.
Slovanský présens byl pův. atematický C. plur.
-etbl), podobně jako téměř synonymní vel-
v latině, ale přešel k jo-kmenům. U nás se
*kotěti stalo zprvu důrazovým (viz řecký
význam!), expresivním (proto je ch místo k)
a vytlačilo staré sloveso od kořene vel- (srov.
lat. volö velle), takže z té rodiny zbylo jen
voliti s významem pozměněným a vůle.
chudý, chudina, chudoba, chudák, chuděra,
chuďátko, chudnouti. Stč. chudomacka bídné
(suché) jídlo bude asi z chůdo-rfiaťka, viz
o r. suchomjať pod suchý. Chudobka, rostlina
Draba = Erophila Jgd (daří se za suchého
jara, proto oznamuje hladový, chudý rok),
pak Bellis us. Vlastní význam slova chudý
byl hubený, netlustý, ale v Čechách již
od stč. znamená nebohatý (za pův. ubogt).
Dosud však v jč. mor. sic. ch. je hubený Vy-
B-K-SSJ, chod. jč. choudnout Hr-Duš 2.55

chuchval
209
chuť
hubeněti. — Všeslovanské: stsl. chuďb atd. —
Příbuzno je stind. kšodhuka- hladový (-uka-
je jen rozšiřovací přípona), zde ch je tedy z ks.
chuchval, -ec, též fuflík Kotík, fafulek,
fanfulok; z nějaké analogie (kudel t) bude stě.
chuchel, sic. chuchol, z toho dále sic. chuchlatý
vedle uchuchvaný, -many K. Sic. spis. je nyní
chuchvalec. — Málo jasné. Vyjdeme-li z
chuchvalec a vezmeme-li v úvahu val. las. švalek
a jeho variantu žvalec chomáo,
chuchvalec PS, lze snad v ch vidět další, ch-ovou
podobu toho slova: chu by byla zesilovací
reduplikace. Fafulek pochopíme z *fufalek:
f ze chv a přesmyk samohlásek; fanfulok
má navíc n, vzniklé disimilací před jatého l
(*falfulok). (Jiná možnost, ale menší, je
v ESj.)
chúkati stě.: potichu mluviti (říkalo se
o poradách soudců); sic. chúkaí chúchať
dýchati- (si do dlaní), laš. chuchnut dýchnouti
Hor. — P. chuchač, r. nář. chúkaí, sin. hukati.
Zvukomalebne.
chuligán. ,,Z ruštiny a tam z angličtiny;
východiskem je příjmení zločinecké rodiny
Hooligan." (Šmilauer.)
chumaj msl. val. sic: hlupák Kol-SvK-SSJ.
Sem patří i chumek chumchal chrapoun Hor,
chumchálek sprostý přespolní chlap KtD?
Nejasné.
chumel: s prachem se točící vítr (Jg ze stř.
č.), přen. pranice (ita trhu o zboží), pohybující
se houf něčeho zmotaného (včel, bojujících
lidí, suchého listí unášeného větrem).
Odtud chumeliti něčím, ch. se, han. chomolet, laš.
chemeliť B, jinde mor. šumelit; val. chubolit
sa sněžiti SvK, jč. supěli se = je sněhová
vichřice Jjčř 30; chumelka Η 1, chumel(en)ice
sněhu, šuměl shon Ppz, šuměla B, *šumelica
> šupelica, han. šompleca B. — Sic. chumel
chomáč, chumel(ica) sněhová metelice,
chumelit sa. — Chumel je ze staršího chomól
bouřlivý vítr Jg-PS, to z cholomot t/v, jež
znal Jg od Orlíka (bylo i sic. cholomut vír K).
To pak je postverbale z kolo-motati, o němž
viz pod kolotati. Jsou to vesměs slova ex-
presivní, proto je v nich tolik změn (pře-
smyků, záměn, asimilací aj.).
chumlati 1°: mačkat, muchlat, žmolit,
čuchat, z°. — Od chumel.
chumlati 2°: za° zabaliti, zahaliti (za° se
do pláště, do peřin ap.), zachumliti. —
Východiskem je huhlati 2°: zakublati, zaklu-
bati t/v. Je i zakubeliti PS > zachumelit PS
(v tomto případě vzniká nevítaná shoda se
zachumelit PS, od chumel = chomáč; je
třeba obě slovesa oddělit jedno od druhého),
zachublati, zachuchlati, zachuchliti > za-
chuliti PS. Patří sem i zakutlati a zachmou-
stati PS t/v. Názorné příklady proměnlivosti
expresivních slov: k > ch, § 17, nové přípony
-chlati -(ch)liti -stati, přistupující k prvé
slabice výchozího slovesa; záměna b\m,
přesmyk um > mu.
chumtat mor.: huhňat Rs, chuntat Kol-
Voz; han. chomtat Svěř, chomtavé KpU; sic.
chumtať. Zvukomalebne.
chundel: chuchval, chomáč; nář. chundál
fundel dundel(ec) (han. dondilek KpU) dudel
dudlík rundel PS rundalec ČL 1.547 kundél
kundolec. Pojem „chuchval'4 se kříží s
pojmem „chumel" a tak chundelit se (-olit)
ku(n)dolit se = valiti se, vířiti v chundelcích.
Ku(n)dolica = chumelenice. Sem patří i mor.
kudolisko = místo, kde se kudolila (popelila)
slepice, pokudolené obilí = poválené,
kudolisko, kvatolisko = místo takové. — Sic.
kúdol, kundol mračno prachu, dýmu ap.,
kudlit sa, kudolit sa, kundolit sa = chundelit
se. — Vše vyšlo od mor. sic. kud(o)lit sa
chumeliti se a od kudla chundel vlasů (srov.
kudlatý == chundelatý) a konec konců od
koudel = chuchval vláken lnu nebo konopí.
Meh NŘ 25.200.
chúp val.: hlouček (lidí) NVal 4.137. Je to
slovo proniklé ze sic. na Moravu: sic. je chlp
zádrhel na niti, chomáč (vlasů, trávy, sena,
slámy, vlny, lnu), hlouček (lidí), ale i obláček
(kouře). Odvoz. sic. chlpit zauzlovat (nitě,
vlnu), ch. vlasy někomu = čuchati, rváti
(při pranici), ch. sa je pak vadit se, hádat se,
práti se. V povědomí mluvících bylo toto
chlp potom mylně spojeno s *chlup*, takže
obě slova splynula: sic. chlp je i 'chlup', na
Moravě pak je msl. chlupat se dovádět,
kočkovat se Voz a han. pochlópat =
potahat za vlasy KtD. — R. chlap'je vločky. —
Význam 'zádrhel' dovoluje spojit chlp s lit.
kilpa smyčka, kllpině zádrhel na niti, kilpoti
zadrhnouti, lot. cilps (mask. jako v slovan.!)
je rovněž 'zádrhel, smyčka' (nit udělá jakési
očko = smyčku). Je-li to spojení správné,
pak chlp je z *chi>lp'b (t proti i jako v mtrgati
proti lit. mirgeti apod.). Sic. významy
'chomáč, houf dají se vysvětliti dodatečným
vlivem slova klb (viz kloub), kde jsou doma.
churavý; stč. až po Komenského: hubený,
netlustý, špatný (toto o zraku); klad.: špatný,
bídný (např. o mostě, pivu, šatě, domě); sem
schourek vy zábly člověk, us. za Jgd, schour
nepodařené jablko ib., vč. churý špatný,
bídný Kub-PS. Nč. churavý = chorý, nemocný.
— Z polštiny sem patří churo, chuchrak
slaboch, vyzáblec, ubožák (ch opakováno!).
— Pův. bylo churý (toto je na Mor. jako
příjmení), z něho churavý jako je černý
a černavý. — Psi. churt. Příbuzné je
nepochybně ř. κραϋρος suchý, drsný, křehký,
lomivý (něm. slovníky: trocken, zerrieben,
rauh, spröde, brüchig); označuje tedy všeliký
špatný stav dané věci; κραΰρα je jakási
horečková nemoc zvířat. Slovanština
vyznačila nevítanost té vlastnosti záměnou
k/ch, řečtina zesilovacím r. Forma se zdlouže-
ním (§1) je v chyri>, které je v rd. chíryj
nezdravý, neduživý a jinde.
chuť, chutný (stč. i příjemný, např. o cestě,
14 Machek — Etymologický slovník

chvadnúti
210
chvístati
přívětivý, o tváři; tak dosud vm. sic. ch.
— pěkný), chutnati, choutka, příchuť, — Sic.
chuť, chúťka; chutiť lahoditi, líbiti se, chutnať
— ochutnávať. Pol. chce, ukr. chuť. — Z chotb,
což je od kořene chot- (viz chtíti), zesíleného
nosovkou z rozpuštěné geminace (*chont <
chott) expresivní. I to dává tušiti, že chotb
(stsl. po-chotb, ukr. chiť) i chotb bylo asi
usilovnější, prudší chtění, podobně jako
ř. χάτις, než pouhá vola, vůle. Význam
'příchuť (jídla, nápoje, jen v δ.) se vyvinul
asi postupem 'jísti něco bez chuti' > 'jedení
bez chuti' > 'jídlo bez chuti'.
chvadnúti stě.: vadnouti, chřadnouti A
doklad). Msl. val. laš. chvadať (k-) chřadnouti
B-SvK, chvjadac Vaš. Sic. kviadať Kt ze
Sasínka. — Asi varianta slova vadnouti,
vzniklá křížením s chřadnouti; od tohoto je
přisuté ch; mor. měkkost je náležitá, byloť
tu $.
chvála znamenalo vlastně totéž co sláva
(: chvála Bohul), nyní ch. se myslí jen vůči
podřízenému nebo rovnému, tak i chváliti,
sté. chvalebný. Mor. chválit se znamená
'chlubit se' (podobně v sic). Zvláštní vývoj
je 1° u naschvál: je ze sto. navzchvále (pův.
vz-chválu = pro chválu, k chvále, pak s
novou předložkou na + lok.), již stě. znamená
„úmyslně", nč. dokonce „navzdory, na
zlost" (udělal mu to naschvál), schválnost =
úmyslná zvláštnost, zlomyslnost. Ale v nář.
dosud místy je zachován vlastní význam:
msl. néni mně naschvál = na chválu, tak
dobře, abych to mohl chváliti, ty boty
nejsú n. — nestojí za mnoho Mal, pod.
laš. naschvál Hor. 69.99 (pod hrubý).
Obdobně stpol. naschwal, sch. navo ( < na-
-hvao). 2° v jvč. nechval adv.: žel, jen když,
aspoň; nechval prší, n. mu dítě umřelo, tedy
ze staré podoby 1. sg. nechválu =
nechválím to, nemohu to chváliti > bohužel.
Nechval je to ve stodole = nelze [úrodu]
chváliti, [ale aspoň budme rádi, že] je to ve
stodole. Doklady Kt 2.116, Př. 3.633, B, Hš
2.139, Pittn. 9.111. — Všeslovanské: stsl.
chvála -liti, sic. chvála atd. — Příbuzné je
het. vallu- oslavovati, velebiti (rühmen,
preisen). Naše sloveso je iterativum s
náležitým dloužením v kořeni, ch je přídavek
zesilovací, bez ch je ten kořen ve velebiti 2°.
(Jiný výklad, ze sláva, který podal Κ. Η.
Meyer, Donům Schrijnen 413 a který jsem
přijal v Slavii 16.214, nyní opouštím.)
chvant, chvančák laš.: trhan B, větší kus
(něčeho k snědku), pl. chfanty roztrhané
šaty Šr. — Κ r. chvat chlapík (obratný,
dovedný), chlapák?
chvástati se, -avý, -oun; sic. chvastať sa t/v,
uchvastať vychváliti. — Sin. sch. hvastati,
ukr. chvastaty, r. chvástať(sja). St-ové
intensivum bud od chváliti se ve významu (dosud
mor.) 'chlubiti se', srov. rd. óechváliťsja
chlubiti se Fe je zesilovací předpona, viz
ko-), nebo od nezachovaného slovesa, jež by
odpovídalo gótskému hvopan t/v. Dále je
příbuzno snad stind. (vlastně prákrtské)
katthatě t/v; prákrtské hláskosloví dovoluje
vyvoditi katth z *kväst.
chvástat se han.: do něčeho (do práce, do
tance) se dráti Rs, val. chvašóivý chtivý,
bažný Β. — Vypadá, jako by to bylo přejaté
bulh. chvástám se chápu se práce (apod.), od
chvátiti. Okolnosti přejetí nejsou známy. Viz
i chvestat sa.
chvátati, zřídka -iti: spěchati; chvatný. —
Sic. chvátať, chvátavý, chvatný, chvat t/v jako
v češtině; hl. chwatac, dl. chwataé t/v, pol.
chwatki, ukr. chvatkyj atd. rychlý, spěšný. —
Zvláštní význam dostalo stč. ochvátiti se
uhnati se, nč. zchvátit koně, krávy = uhnati,
též lidi (napomínal [uřícené žíznivé chlapce],
abychom uhřátí nepili; že bychom se mohli
zchvátit, Stašek, Vzpomínky, Praha 1926,
58); mor. sic. ochvátí se dobytče, když
chvatně požije něčeho, z toho dostane nemoc
ochvat Β (proti ní je ochvatná zelina krtič-
ník). — Souvisí patrně s kvapiti t/v. Je to
t-ové frekventativum, tedy z *kvap-tati, a ch
místo k.
chvátiti, uchvacovati, stč., dosud u° vy° za°.
Všeslo vanské. Nesouvisí ani s chytiti ani
s chvátati spěchati (ač se stále tvrdí opak).
Vzhledem k významu jest míti za to, že
zde výchozí *chvatati 'uehvacovati' je í-ové
intensivum od pohybomalebného základu
chvap- (srov. synonymní rýmové základy lap-
a další pod chňapati); v tom lze viděti
základní chap- (což je arci od chop-iti), zesílené
o v, podobně jako jinde je zesilovací r ň,
vložené hned za ch.
chvestat sa laš.: těšiti se dychtivě. St-ové
intensivum, snad od chvěti se, tedy asi
„třásti se na něco". Nebo patří ke chvástat se ?
chvěti: sem tam hýbati, klátiti, kolébati,
třásti (větrové chvějí sosnou, pták chvěje křídly,
pes chvostem Komenský). Nyní zúženo na
'drobně, jemně třásti'. Postv. č. výchvěv,
záchvěv. Stč. též chvěplati-. stromy se chvěplí,
chvěplal údy; nč. též chyplati (zimou) =
třásti se, us. za Jg u Poděbrad. Dluž. chwjas
se, pol. chwiač, ukr. chvijaty, strus. chvějaťsja,
sic. chvieť sa. — Psi. chvějq chvějati (-b-) má
přisuté ch; souvisí s lit. viěpti a se stind.
věpatě chvěje se, slabý kořen vip- je též
v něm. wippen a v lit. virpeti (stran r viz
§ 10). Stč. dosvědčuje p; vyjíti jest z *chvěpg
*chvěpti > chvěti, k tomu přitvořen nový
présens chvějq a k němu chvějati, popř.
chvbjati. Stč. chvěplati je asi z *chvěpati s Z
asi příponovým, jako je v šmatlati apod.
chvíle, chvilka; dochvilný; msl. též kvilka B.
— Pol. (> ukr.) chwila, hl. chwila, dl.
chwila, chylá, sic. chvíla. — Přejato ze sthn.
(h)wila (nyní Weile). (S nechvíle 'nepohoda'
nesouvisí.) Stran významu viz čila.
chvístati 1°: pleskati, pleskavě tlouci; 2°:

chvistek 2
pleskavě stříkati, např. blátem (ne vodou!
B), slinou, řídkým lejnem (toto je sic.
chvistat), odtud již stč. chvístavka chví>tacka
průjem. NŘ 24.95, 25.59. — Sch. hvistati,
ukr. chvys'katy pleskati. — Slovo zvuko-
malebné, st-ové intensivum, paralelní k chlís-
táti podobného významu. Meh SPL 1.249.
chvistek las.: rehek (pták Ruticilla) Z-B-
Hor. — Hluž. hwizdk, pd. gwizdek t/v.
Výchozí představou je tu „rudochvostek",
srov. červeny chvost t/v Lp, ale to měněno
adideací k hvízdati.
chvoj, stč. -ě, chod. chvůje, chvoje. Las.
bez v: chojica chojka. Zpravidla u nás (i u
jiných Slovanů) označuje větev jehličnatých
stromů, ale sic. a sch. může znamenat i
ratolest listnatých (lípy, buku Ms), takže z toho
vyplývá původní obecný význam 'větev'. —
Všeslovanské: sic. chvojá, pol. choja, r. chvojá
a obdobně jinde. — Psi. chvojá; odpovídá mu
(až na přidané ch) stind. vayä větev. (Naproti
tomu zpravidla přirovnávané lit. skujá
znamená normálně šišku, nikoli jehličku lesních
stromů; je proto příbuzno se šiška. Lit.
plur. skůjos, lot. skujas 'jehličí, chvojí' bude
přenesení, u něhož lze počítat s vlivem
slovan. plur. chvoje a kolektiva chvoj bje.)
chvor stč. a dosud vč.: vrše Gb-Klar-Jg-
KubL-PS. — Odpovídá mu rd. vor vrše
skřínková (Kastenreuse), asi od -vříti
'zavříti'; u nás bylo připojeno ch, §16.
chvost: rozčepýřený konec ocasu, ocas.
Základní slovo nebo odvozeniny u všech
Slovanů: ch. znamená (pol. sic. ukr. r. sin.)
takový ocas, popř. (polab.) pecové pometlo;
odvozeniny (č. chvostišcě, viz košte) pometlo
z březového proutí, popř. (pol. chwoszcz,
r. b. chvošo) rostlinu přesličku. — Původ je
sporný. Mělo se za to, že je přejato z germ.
(něm. Quast třapec atd.); kdyby bylo, ch
místo k bychom měli za expresivní. Ale slovo
je asi domácí, naopak Quast bude od Slovanů
(Räsänen NphM 56.51), též fin. vasta t/v je
z rus. (Nieminen LP 4.218, souhlasí Räsänen
uv. m.). Chvost jistě znamenalo nejprve
březový věník, metlu (doloženo máme zatím jen
krk. chvost koště ČL 29.8, Jílek Jžno 24,108),
jíž se staří Slované chvostali (šlehali,
masírovali) v bani, tj. ve své starobylé parní lázni
(odtud přece, ne od významu 'ocas',
odvozeno chvostišóe = koště!). Protože chvostati
(stč. stpol. rus.) se dá vyložit (lépe než jako
denomin. od chvosťb) jako původní slovo
domácí, t-ové intensivum od kořene, který
je v lat. quatere tepati (tedy z kvot-tati),
vyjdeme z něho. Chvosťb bylo k němu přitvo-
řeno jako č. tlouk k tlouci, a tu — jakožto
speciální technický termín pro lázeňské nářadí
— se dostalo ke Germánům (Bade-quast;
quästen = chvostati) a k Finům. Pak u
Slovanů ch, bylo přeneseno na roztřepený ocas,
jednak vzhledem k podobě, jednak i k tomu,
ze se jím zvíře ošlehává.
1 chybať
chyba: vada, nedostatek, poklesek
(dolož, od střední doby), chyběti (rovněž); stč.
je však chybiti sě čeho n. na čem a chybovati
(se). Je i jč. chod. laš. chybať, val. chýbat.
Samo chyba nedostatek pokleslo (jako v pol.
hl. ukr. br.) na příslovce s významem 'vyjma,
mimo' (stč. doklady od 1556 Gb a v Ťáb),
mor. a sic, tu pak se mění dále na chyma.
Ve stč. výrazech záporného kontextu jako
nenie chyby je význam ,,ηβηί pochybnosti",
podobně nejměti chyby = nepochybovati,
bez chyby = bez pochyby. — Vývoj významu
osvětluje I. Němec LF 84.25n. takto: Chyba
je minutí (čeho), chybiti (sě) (čeho) =
minouti se čeho, zvi. o minutí se cíle, správného
směru, správné cesty. Bylo chybiti cestu,
ch. se cesty, ch. se brodu, ch. se lávky, odtud
chyba lávky = minutí lávky (= sejití se
správné cesty), omyl. Nenie chyby pak
dostává význam „není omylu, selhání,
odchýlení se od pravdy"; z toho se vyvíjí
mimočasové „není omylu > je jisté,
nesporné, nepochybné = není pochyby",
odtud význam pochybnosti, pochybování
(bez chyby = bez pochyby). V podstatě
všechny doklady na chyb(öv)ati s významem
„pochybovati" nám poskytuje stč. literatura
nábožensky mravoučná, učící o pravé cestě
k spasení. O těsné spojitosti mezi úchylkou =
chybou ve víře a pochybností v stč. pojetí
svědčí pak to, že i stč. chybiti sě, vyhrazené
pro významy „minouti se" a „učiniti
úchylku-chybu", může být ekvivalentem
latinského dubitare. — Zdá se, že příbuzné
je (Berneker) stind. kšubhyati kolísati se,
třásti se, dostávat se do vzrušení. Tomu je
nejblíže pol. chybotač hýbati, houpati,
kymáceti. Jako něm. schwanken je kolísati se,
ale s ním příbuzné abschwenken je odbočiti,
tak se u pochybovati došlo k „odbočiti (od
cíle) > minouti cíl", předpona je patrně
po 3°; protože jiné předpony tu nebylo,
mohlo vedle pochybati ode dávna stát
v témž významu i prosté chybati. Stran
formy je třeba vyjíti od *ch*bb-JQ ( = kšubh-
-yä-mi); místo něho převládlo iterativum,
náležitě tvořené (: zdloužení τ> > y) chybajg
chybati; od něho je post verbální jméno
chyba, od tohoto je chyběti a chybovati.
(Tím pozměňuji výklad z ESX.) — Sic.
chyba se v nářečích mění na chyma -ä -e
hiba himä a konečně na iba 'jenom'. Slovesa
jsou chybit = udělati chybu, chýbat chybiet
chybovat = nedostávati se, chyběti. Pol.
chyba -ic, hl. chibic, ukr. chyby ty ~aty,
sin. hiba.
chybať laš.: házeti, ob° od° pře° roz° u° z°
KtD, hýbat, chynut (na° B). Pol. chynqc t/v.
Hl. je t-ové intensivum chytac t/v, dl.
chytáš. — Psi. chybati. Příbuzné je nejspíše
stind. kšipáti t/v (werfen, schleudern);
náležité iterativum (se zdloužením v kořeni)
vězí u nás v šibati. Zdá se, že kořen ide.

chýliti
212
i
*kšip- 'hoditi' mohl podléhat (pro vnější
podobnost obou) vlivu kořene *kšubh-
'kolísati' (který je v chyba), tj. zaměnit jeho
vlivem své ρ za b (z *bh) a mohl i přijmout u
místo původního i. Tedy vedle *kšibh-
(šibati 'mrskati', viz) se objevilo i *kšubh-
v tomto chybati.
chýliti již stč.: kloniti, shýbati (od- na- pře-
při- u- vy-, odtud postv. odchylka atd.); mor.
zachytit přichytit přivříti Β-Kol; las. chyly,
nachyly nachýlený B, han. pochelé špatný
KpU, val. ukynúť sa (ch/k) uhnouti, schovati
se, schouliti se B. — Všeslov.: sic. chýlit,
pol. chylic a obdobně jinde: pol. též chynqc. —
Příbuzno je ř. κνπτω shýbám, skláním,
chýlím (hlavu), κνφός sehnutý, skloněný.
U nás záměna k\ch. Psi. sloveso by znělo
asi *chypo *chyti; zaniklo, bylo však
zbudováno nové na -iti na Z-ovém participiu
chyťb < *kyp-lt.
chýr sic: zpráva, pověst, šířená ústně;
chýrny, chýrečný známý, slavný, chýrnik
výtečník, chyrovať slýchati, míti zprávu
o kom; rozchýriť, vychýrit, odtud vychýrený,
vy chýrny K. — Proniklo na jižní a vých.
Moravu: chýr B. Ze sic. bylo přejato výchyrný
hezký (též pd. je wychyrny), ale měněno ve
vicherný znamenitý, přední B, vícherný
pracovitý, čilý Kol (adideace k vichři), výcherný
pečlivý Václ 114, výdherný vyhlášený Β
(odtud pd. wyderny strojný, pyšný?). Zpětný
útvar od výchyrný je laš. chyra bravura B. —
Pol. chyr, hyr, ukr. hyrešnyj pověstný. —
Z mad. hír zpráva, pověst, což prý pochází
z tureckých jazyků (čuvaš.). Do sic. přejato
(Hpt.) už v 12.—13. stol., jak lze souditi
z toho, že je v ní ca a ne h.
chýra stč.: nevěstka. Ze stněm. huora
(nyní Hure), což je přejato ze slovanštiny (viz
kurva),
chystati 1°, již stč.: připravovati; často
s na- při- u- s-, — Sic. chystat. — Příbuzné
je asi s ř. παρασκενω t/v, je to tedy st-ové
intensivum od *sku, při čemž začáteční s-
odpadlo disimilačním vlivem příponového s.
Meh SPL 1.251.
chystati 2°: žnouti (trávu pro krmení do-
i 1°. V případech jako i ne!, i toto! 'nikoli,
kdepak', i jé!, i vida!, sic. i — či ma nevidíte!,
i — to páli! je to zřejmě interjekce, uvádějící
výrazy podivu, překvapení, odporu nebo
vůbec ,,hnutí mysli", bolesti. Vyslovuje se
někdy i dlouze.
i 2°, stč. též hi („prothetické" li), spojka
slučovací (dnem i noci, sic. doniesla šišiek
i pampúchov), vytýkací, zdůrazňovací a při-
pouštěcí (odpustil i nepřátelům; i když;
bytka), han. B, jvč. A, krk. Ktk, vy° ČL
29.10, ochystat ožnouti Mar kvartová 121. —
St-ové intensivum od skü, příbuzno je lot.
skuvu skut holiti, s dalším t lit. skutu skústi
oškrabávati, holiti. Začáteční s odpadlo
stejně jako při chystati 1°. Meh SPL
1.251.
chýše: stč. chýše, chyška-, sic. chyža. Slovo
to je u všech Slovanů, ale v dvojí výchozí
podobě hláskové: *s je kromě češtiny ještě
v sin., sch., všude jinde je z. Vedle původního
(a stsl.) chyzt jsou odvozeniny na -ja (chyža
-ša), -ina, -ica. — Obecně se má ch. za přejaté
z germánštiny. Vzhledem k významu (domek
ubohý, chatrný) bylo to přejetí myšlené jako
znevažující, pod. jako např. č. Čuchy škaredé
boty z Schuhe a r. blícy houby z Pilze. Něm.-
rak. Keusche chatrč je ze slovanštiny
(Steinhäuser SIWien 98).
chytati -iti. — Pol. chytac chycic atp. v sic.
hl. dl. sin. sch.; stsl. chyštQ chytiti. — Je to
t-ové intensivum od kořene u nás jinak nc-
dochováného, který je v lit. gáunu gáuti
a lot. günu gut chytiti, lapiti. Tedy *gü-tä-jö,
záměna gjch.
chytrý č.: nehloupý, tak i sic. a jinde. —
Lit. protějšek je gúdras a gudrús chytrý,
lot. gudrs t/v. U nás byla ztracena znělost,
kromě toho provedena záměna k/ch a expre-
sivní dloužení u > ü (= y). Další
příbuzenstvo je snad v het. kutru- svědek: ten
pojem se v mnohých řečech vyjadřuje
výrazy jako „vědoucí" (Pedersen AO 5.178).
Slovenština má i jiné chytrý = rychlý, hbitý
(ch-é nohy, ch. krok, ch-ý potok, ch-ά práce).
Toto druhé ch. nelze spojovat s ch. 'důvtipný,
nehloupý', neboť má příbuzenstvo v lit.
kutrús 'pohyblivý, čilý' (z krutůs t/v); není
tedy možno hledati zde nějaké rozšiřování
nebo přenášení významu. — Nelze také ani
jedno ani druhé chytrý spojovat v jediné
a přijímat nějaký vývoj významu. Nelze je
také odvozovat od chytati, neboť přípona -r-b
není u nás produktivní a nepřipojuje se tedy
k novým slovesným útvarům, zvláště ne ke
kmenům intensiv (jímž je chytatil). Meh
ZfS 1, seš. 4, 36.
byt i; třebas i; podobně i sic); stč. je i ve
větách smyslu zřejmě odporovacího (chtěli
jsme jíti na krčmáře, i nezdařilo se nám);
má též funkci navazovací (sic. i vošiel som
dnu; pod. v češtině). — Jako slučovací je
i u jiných Slovanů. Odpovídá mu baltské ir
t/v a dále řecká spojka ióé (o ní Schwyzer
2.566), slučující věty a navazující. Lze míti
za to, že v původním *ide přešlo d v r (§ 6)
a že e odpadlo. Lot. ir se v „nepečlivé"
I

ibišek
213
• w
řeči a v nářečích pronáší jako ij a někde
jako pouhé i. Stejný vývoj lze předpokládat
i v praslovanštině; kromě toho bud náhradně
(po ztrátě e) dloužení b v i nebo přidání
hiátového j: *jbr > *ir > i. Podobná
ztráta r je též v po 2°. (Někteří mají tuto
spojku i za totožnou s interjekcí i 1°;
v. Kurz Slavia 24.114.)
ibišek, sic. ibis. Z něm. Ibisch, což
předpokládá středolat. muž. ibiscus (jinde je ntr.
-um); z ř. ίβίσκος. Vulg. č. sic. aibiš je z něm.
Eibisch.
idol, nyní evropské slovo (něm. Idol, fr.
idole) z ř. εϊδωλον podoba, obraz.
ihy, mor. výraz podivu u Kosmáka; sic.
íha(j), iha(j). Jeho í- souvisí s citoslovcem hí,
sic. híkať, -ha je zesilovací. Srov. msl. výraz
podivu aha proti čes. á!
ihned: stč. inhed z Hntg^ďb, což je
radikálně oslabený (vlivem rychlé, úsečné
výslovnosti) tvar s významem = jednoho, téhož
času, tj. v jednom čase právě s tím, kdy bylo
slovo vysloveno, od int jeden (viz pod jiný)
a godt čas = č. hod (ve spojeních hod bozi =
čas boží). Zde má im> stejnou funkci jako
příbuzné óen 'jeden, samotný' v staré irštině:
je-li bez flexe položeno před substantivem
(tedy jako by bylo téměř prvým členem
složeniny), znamená 'týž' (i n-oen uair =
v témže času). — Není však jasno, jak zněl
výchozí tvar. Možno předpokládat bud
Hnogoda (kmen ino- jako 1. část složeniny)
nebo *im> goda (im, bez flexe?) nebo Hnogo
goda (po splynutí v jedno slovo bylo go-go
haplologií zjednodušeno) nebo snad i lokativ
*ině godě > asimilací ině hede > inhed.
Z inhed vzniklo rozličnými asimilacemi,
přesmyky, anticipací (jejich příčinou byla
neprůhlednost slova) inehed inhede inhned
ihend ihned hinhed hihned, mylným dělením
i nhed, i hned; připojeny přívěsky -z -ka ~ky.
Do nové češtiny přešlo jen hned a důraznější
ihned. Srov. stsl. inogda im>gda, hl. ned
(z hned); sic. ihned, hned a pol. hnet > wnet
jsou z češtiny.
indián(ek) čokoládová kobližka.
„Rozšiřovala je Kuchařská kniha Domácnosti
(indiánky čili buflerky), 1. vyd. vyšlo 1890" Š.
Obecně bylo známo již 1900 (Kubín VČP 7.
152). — Sic. indiánka je z češtiny, ale rod
byl změněn.
ja msl. laš.; stává na počátku odpovědi
nebo před mírným zákazem (ja dif), viz
slovníky Bartošův, Kolajův a Horečku v. —
Sic. zesilovací předpona v jaba ba ano,
jačoby ale kdepak!, januž nuže! — Je to
interjekce a s nářeční prothesí.
inkoust, výslovnost -g- jako v jiných cizích
slovech (grejcar atd.); spolu s pol. inkaust je
to ze středolat. Hncaustum, to pak z ř.
εγκανστον, což znamenalo původně barvu
v horkém stavu nanášenou štětcem (od καίω
pálím, aor. εκανσα, part. καυστός), při
jednom ze způsobů starověké malířské techniky
enkaustiky, popř. studenou barvu nanášenou
horkým nástrojem z v. kauteriem při druhém
způsobu. Náš význam vzešel asi z tohoto
druhého, εγκ. byl pak jakýsi červený inkoust.
Z téhož pramene je též ital. inchiostro, fr.
encre ( > angl. ink) aj.
intráda, tak i sic: z ital. entrata vstup,
příchod; přeneseno na fanfárovou hudbu
hranou při příchodu vzácného panstva; it.
slovo patří k lat. inträre vstoupiti.
inu, msl. u Kyjova íno: interjekce i + nu,
no.
iskať laš.: štípati B, jišČic t/v, drobiti;
post v. jišó f. drobné, rozdrobené věci Lor-B.
— Je asi příbuzné s baltskou rodinou (viz ji
pod jizva) slov éižěti pukati, cíiza puklina.
Tedy iskať (psi. j-bskatit) bude z Hz-skati,
s původním nulovým stupněm kořene před
-skä-; z iskať přechodem do 4. třídy vzniklo
dále *j-išČiti. Viz též iver. Původní intensi-
vum přijalo v tomto případě význam fakt i -
tivní, což je zjev toho druhu, jaký u sk-ových
sloves nastal v tocharštině. Viz též jizva.
iver, -o msl.: tříska vyseknutá ze
stromového kmene, val. ivor. C. lesnické vír zásek
do stromu při porážení pilou a sekerou PS. —
Sic. iver, -a, -o, -ko, -ka t/v co msl.; pol. wiór
hoblina, tříska, ukr. iver t/v, odštěpek, též
vir tříska, r. íveren\ věren' úlomek, střep,
b. iver tříska, hoblina, sch. sin. iver tříska. —
Slovo nejasné. Snad původní je ivero ntr.
Zatím jediná možnost je spojiti je s iskať
štípati (viz), ale vyjíti z tvarů, které už
v psi. ztratily kořenné z (kořen by byl eiz~
z *eig-) před příponovým sk. Přípona zde
by byla ide. ver/ven (dosvědčena v chetitštině,
kde tvoří jistá neutra; u nás je jen v role); to
ovšem nutí k předpokladu, že byla i u nás
aspoň trochu produktivní. Neutrum *i-ver-
přešlo, vzhledem k svému rodu, nejprve asi
ke středním o-kmenům (ivero), pak se
objevilo ivera fem. (ženský rod jako v treska,
tříska) a iver mask.
já, stč. jáz. — Sic. pol. luž. r. ukr. sch. sin.
ja, v staré době pol. sin. r. b. tez^'az; stsl. az*b,
b. az. — Lit. as, lat. ego, ř. εγω, got. ik (něm.
ich), stind. áham, arm. es. Ide. asi *egh, což
bylo, stálo-li při slovese, rozšiřováno
anticipací o koncovku slovesa, bud -o (ind. pres.),

jablko 214 jadrooký
nebo -om (prét.); z -om je naše -ί>. Nejasné je
j(a)-. Snad a je výsledkem bsl. tendence
začáteční e měniti v a (lit. ašva kobyla χ lat.
equa; r. ózero χ jezero), jež bylo zdlouženo
vlivem Hü > ty v ä, tedy azt. Ale odkud
máme ,;', nelze říci. — O složení onoho ide.
ejh jsou různé domněnky; nejnověji psal
u nás o tom Erhart SPFFBU 1956 A 4
str. 5 a 11, nalézaje v něm i stopu laryn-
gály. — Ostatní pády se tvoří od základu
docela jiného (což je právě starobylá
vlastnost osobních zájmen): gen. mne je z mene,
srov. av. mana; dat. lok. mně z *mbně, ak.
mě z m§ < *mě-n, instr. mnou z *mbnojg
(mbn- je tu zkříženo s *mojq, ind. instr.
máya); příklonný dat. mi z ide. příklonného
moi (ř. μοι, stind. mě).
jablko, stč. též jablo jako v bulh.; stč.
rajské jablko = granátové; dem. jablíčko,
nář. jablýško, jablóško, odvoz, jablkový např.
závin, jablečný mošt; jableÓník, už stč. =
Marrubium (rozemnuté listy voní jablky). —
Všeslovanské: csl. (j)abltko i fem. jabltka,
sic. jablko, pol. jablko, ukr. r. jábloko, hl.
jablyko, dl. jábko, jabluko, sin. jábolko, sch.
dříve jabuko nyní fem. jäbuka, bulh. jablo
i fem. (j)ábálka. — Psi. ablo. Příbuzné je
lit. obúolas, něm. Apfel (sthn. apful), stir.
abhall ubhal. Slovo zřejmě „praevropské". —
Jméno stromu je jabloň, stč. jabloň i jáblan
(a kol. jablanie, -onie). Sic. jabloň, b. sch.
sin. jáblan (v sch. mask.), pol. hl. dl. jabloň,
ukr. jáblunja, jáblinka, v. jabloň*. Slovo velmi
nesnadné stran přípony: tvary s -onb ukazují
na *(j)ablonb, ostatní na *(j)abolnb, s čímž
souhlasí stprus. wobalne. Zdá se, že původní
je *(j)abolnb, neboť u názvu jablka v jiných
jazycích je samohláska mezi b a Z, že však
nastal — vlivem slova (j)ablo, jabHko, kde ta
samohláska vypadla — přesmyk bol > bio.
Jméno to je pozoruhodné tím, že je to jediný
starý případ, že ovocný strom má název
takto odlišený od jména ovoce (hrušeň,
broskvoň apod. jsou mladé napodobeniny). „Dále
je pozoruhodné to, že jabloň je jediný ovocný
strom, který nepřišel prostřednictvím
římským" (Šmilauer). Byl spor o tom, zdali od
jabloň jsou i místní jména Jablonec, Jablonné,
Jablůnka, Jablonica. Vzhledem k tomu, že
německy bylo Gablonz (Jablonec) a Gabel
(Jablonné), měli někteří za to, že pocházejí
od kel. gablum clo, mýto (ty osady leží
u hranic, u průsmyků, u přechodů do ciziny)
a že Slované ta jména jen přichýlili k jabloň.
Jiní trvají na tom, že ta jména jsou od
jabloň. Viz o tom nyní ZMK 5.1964.215n.
jabřadky stč. (sing, -dek či -dkat) výhonky
vinné révy. — Sic. jaburátko, spr. -dko,
z toho asimilací báburiatko, báburka, plur.
baburence jehněda vrbová, jívová; pol.
jabrzqd, jabrzedzie topol (patrně původně asi
topolová květenství, jež na tzv. kočičky
upomínají, zvi. na květenství některých
vrb). — Pomoř. brad ovoce..— Málo jasné.
Snad patří k lit. br{sti zráti (viz i broný)
jakožto postverbální br$ďb. Náš význam lze
chápati asi tak, že ty výhonky a ta květenství
jsou útvary plavé nebo bílé, světlé barvy
a že ten název je jistou obdobou slova
kvěťb, které souvisí se svítiti. To by
znamenalo, že ono sloveso u Slovanů podrželo
ještě ten základní význam, o kterém svědčí
broný. Ja- je snad přejato od jagneda,
jehněda?
jadrný: vlastní význam je zřetelný na
Moravě: pěkný, čilý, zdravý, silný, hbitý
(ovoce, kotě, chlap, jazyk), pěkně vzrostlý
(obilí). — Sic. jadrný, pol. jadrný jadrný,
silný, čilý, hl. jědrny, dl. jesny rychlý, bystrý,
časný, ukr. jádernyj jadrný, silný, tuhý, svěží
(toto o větru), r. jadrěnyj t/v, sin. jédrn, jadrn
též rychlý, bystrý. — Psi. *j$drbn*b: vzniklo
rozšířením adjektiva j§drt (stsl. j§dro ταχύ,
b. jedar silný, zdatný, sch. jedar plný, silný,
svěží; r. u-jadréť zesíliti, zmohutněti, pol.
je.drzyč osvěžiti); to patří asi k slovesu * jádřiti,
srov. č. šetřiti — šetrný, patřiti — patrný,
chátrati — chatrný; je.dr'b je totožné s ind.
indra- silný, mocný (to je i ve jméně
nejvyššího indického boha) Meh KZ 64.262,
AO 12.143 as ř. αδρός čilý. Souhlasí Truba-
čev VJ 7.132. Lidová etymologie vidí
souvislost s jádro 2°, ale významy jako čilý,
svěží nedají se z toho vyvoditi.
jádro 1 °: vorce neb ona část keseru, v které
se ryby chytají Jg, částka drobných ok,
která se mezi obuzky natahuje, aby v ní
ptáci uvízli, když skrze obuzek proletí Jgd,
tj. střední jemná síť v trojité trýhubce (viz),
jádřiti vybírati ryby z ne vodu PS-Jjčř 113. —
Stpol. jádro síť (vnitřní síť jisté trojité sítě),
kašub. jádro síť na ryby nebo ptáky. —
U jižních Slovanů jádro je lodní plachta
(sch. jedro, sin. jádro), v stsl. = ιστός stožár.
Přejato asi ze slova příbuzného s ř. άρτέμων
lodní plachta (stran rt > dr srov. It > dl
u jedle, bedla). Význam 'síť' je asi z rybářského
slangu. Jinak je historie toho slova temná. —
Kdyby v polštině nebylo -a-, ale g nebo q,
bylo by možné myslit i na totožnost s jádro 2 °.
jádro 2°, jadérko, vy-jádřiti = vysloviti
,,jádro" věci, jaderný, jadernatý. — Pol.
jádro, sic. hl. jádro, dl. jedro, ukr. r.jadró, sin.
jédro; b. jádka je přetvořeno podobně jako
jinde je *p,bťbka = pecka a kostbka = pecka,
jádro, sch. jézgra přetvořeno podle mézdra =
vnitřní část kůže nebo kůry. — Prasl. jedro;
souvisí s véd. andá-m vejce, skr. andám varle
VH (sem tam i jádro, též v č., má ten význam):
indická slova jsou asi z *ěndro-, r je v
některých novoindických jazycích ještě
zachováno. Další rozbor by byl nejistý.
jadrooký: fischäugig (o koni) D-Jg-Sm 242;
jč. též o psu, který „má každé oko jiné"
(takový je prý dobrý hlídač, Jílek Sm 242).
Prvá část patří asi k psi. j§drT> 'plný, silný*

jáhla 215 jalový
(v. jadrný). To by znamenalo, že se tu I
udrželo to adjektivum ještě v původní
podobě bez -ný.
jáhla; jahelný,' -nik. Obdobně, popř. s g,
v pol. luž. sin. sch. — Slovo jistě praslovan-
ské (jagla), ale původu nejasného.
jahoda 1°: původně bobule nebo jiný
podobný plod kteréhokoli lesního keře; dosud
ruské ženy i jiné Slovanky chodí v jisté letní
době do lesa hromadně „na jahody" (tj.
na maliny, klikvy, borůvky, brusinky aj.),
proto náš lid rozeznává např. jen jahody
červené a černé (borůvky je slovo mladé!). —
Týž obecný význam je u všech Slovanů: stsl.
(j)agoda, pol. dl. sin. b. r. jágoda, sch.
jágoda, sic. hl. ukr. jahoda. — Psi. ágoda, již
v praslovanštině většinou s j-; souvisí s lit.
úoga, lot. uoga t/v; *jaga zachováno v csl.
vin-jaga, sin. vinjága réva. Koncové -oda je
nejasné. Není vyloučeno, že je přejato od
jahoda 2°.
jahoda 2Ó, jahódka stč.: tvář. — Pol.
jagoda, sch. r. jagodica t/v. — Nejblíže mu
je středoirské agad obličej (Antlitz; i u nás
se tvář může klást místo obličej, PS). Také je
příbuzné něm. Wange tvář: jeho ang může
odpovídat našemu dg, § 7. Slovo irské
obsahuje -ad, které se rovná našemu -od a snad
je blízké i germánskému -on (d\n § 6?).
Složení těch slov je neprůhledné. Název asi
„praevropský"?
jakať laš.: bíti, tlouci, sic. jágai,
jadaťpráskati bičem. — Slovo expresivní, původu
nejasněli o. Rýmuje se s fliakať, plákať, cákati
apod.
jako, jakož(to), zkráceně jak, jakž; adv. od
jaký. V stč. mívá proti sobě ve větě ukazo- [
vací tak(o) častě ji než nyní. Z takových
případů se dá pochopit většina funkcí. Např.
srovnávací (zdráv jako ryba = [tak] jako .
[je zdráva] ryba), spojovací (stč. všichni, tak
mali jako velci zhubeni budete; nč. jen mladí
jako staří zde stáli táborem), jakživ (stč. jakž
je živ, nepil sladšie vody < [tak dlouho] jak
je živ), jakkoli, stč. jakožkolvěk (jakž jsem
kolivěk mnoho psal o Indi, avšak jsem ještě
nepsal o ostrovech = ať jsem psal tak, jak
jsem chtěl...), jakž takž (nč. máme se jakž
takž < jak se máme, tak se máme), jakožto
(přijel j. velitel = v takové funkci jaká je
funkce velitele); stč. jako náhle, jako brzo,
jako rychle, sic. akonáhle, mor. jak věrně,
jak ruče = něm. als, sobald (stč. moře,
jakž náhle vietr pověne, tak se vznítí)
vypadají tak, jako by náhle atp. bylo
přeneseno z hlavní věty, od tak. I pouhé časové
jak předpokládá vynechané tak (jak jablka
padala, [tak] je sbíral). Nč. jakmile us. za
Jg, ale bez starých dokladů, nyní jen spis.:
mile tu jen poněkud zesiluje jak, k tomu se
blíží od milého rána ( = od samého, PS)
a lidové nadbytečné milý (a ten milý Janek
odešel). V nářečích po komparativu znamená |
I 'než'; předpokládá vynechané ne: laš. jo sym
věci [,ne] jako ty. V jiných obratech jako
předpokládá vynechané říkám, říkáte, říkal
ap.: laš. to jest jako [tvrdíte] moje Lor. Stč.
jak(o) se stává i absolutním vztažným
zájmenem (každý, jako věří ven); ten sedlář,
jak ten vůz dělá je už blízké nč. lidovému
usu bydlí v té ulici, jak je škola = kde.
Pramene některých nč. lidových obratů lze
se domýšleti jen nejistě: bylo to v létě, jako
o Janě = totiž Β; vzal oba k sobě, aby jím jako
bylo veselo Β = prý (zde snad z parenthese
jak říkal); tož te jako chceš bét pacholkem PS
= jak se mi zdá, jak to vypadá, jak tomu
rozumím. O zvláštním typu pit jako pit
( = pilo by se snadno, pil bych rád), enom kde
peníze brat viz Meh LF 71.92.
jaký, sic. aký (ztráta^- nejasná). "Pol. jaki,
stsl. jaki>; stě. též jakový (pod. je taký —
takový, dokad — stč. dokovad). Lit. jöks. —
Vše je odvozeno od ukazovacího zá jmenného
kmene jo- (viz jenž), zdlouženého, příponou
-k'b. Srov. taký.
jalka: hodinkové pouzdro. — ,,Zajímavý
doklad pro nesprávné obnovování zdánlivě
starých českých výrazů. — Presl, Počátkové
rostlinosloví 1848, má: Jalka, excipulum, das
Gehäuse, všeobecný výraz pro neprostředeč-
ný okrov plodu nebo výtrusů lišejníků atd.
— Špatný excerpoval pro svůj slovník (D.-b.
Wb 1851): Gehäuse ntr. (in d. Bot.) jalka. —
Když si pak dělali hodináři své názvosloví
(snad to byl sám Špatný), našli si Gehäuse
„plášť" —jálka a převzali to. Preslovo slovo
je snad z r. jal (mask.) lod." (Šmilauer.)
jalovec: keř Juniperus communis. Severo-
[ slovanské jméno (je i v pol. sic. luž. rus. ukr.),
kdežto sin. je brin, sch. brinja (viz o nich
pod břím), což je praevropské jméno modřínu
L (přeneseno pro podobnost jehličí). — Psi.
jalovbCb. Původ nejasný. Snad je ale
příbuzné s něm. Wacholder t/v, jež má mnoho
nářečních forem. Jako sthn. kmen se udává
wehhal-. Bylo by možno viděti v *j-alovik-jos
přesmyk obou částí (stejný úkaz jako v jaso-
kor) a dále úpravu takovou, jako by tu byla
viděna odvozenina od jalový (k tomu mohlo
býti popudem to, že plody zrají až v druhém
roce na jaře). Ührnem tedy slovo
„praevropské".
jalový, odtud jalovice, jalůvka, původně
neplodná kráva (tak u jiných Slovanů), nyní
zpravidla mladá, dosud neoplozená. — Vše-
slovanské. Psi. jalovb. Příbuzné je ř. (hom.)
αλιος marný, daremný (o řeči, práci, cestě),
nezdařený (o vrhu oštěpem ap.) (fruchtlos,
eitel, vergeblich), z *jal-; změna j- > h- je
sice neobvyklá, ale je i v několika málo
jiných řeckých slovech (viz zde jenž a nístěj).
Ostatně se řecké slovo přichýlilo vůbec
k αλιος 'mořský'. Jalovb vypadá jako
*jäl-ou-o-s od nějakého *jal-u-; téměř se mu
I rovná lot. álava 'jalová kráva'. Stran

jáma
216
jarmuz
významu je, vzhledem k řečtině, nutno
uznati, že význam 'marný, prázdný', např.
o řeči, práci, je prvotní i u nás; je ostatně
zcela běžný. (Odvolávám svůj dřívější nápad
ze Slavie 8.214n.) Lot. älava není přejato
z ruštiny, ale je (podle Endzelina) domácí,
tedy příbuzné s jalowb.
jáma, jamka, jvč. dáma (damovitý, damo-
vat); z polštiny převzal Jg jamník jezevčík
(prolézá liščí nory). — Jáma je všeslovanské.
Souvisí asi s ř. δι-αμαν prokopati, εξ-αμάν
vykopati; pak *j-ämä, j hiátové.
jambor: svobodný cikán, -a (argot.) žena,
dívka (zejména potulná, v arg.). — Z mad.
jambor mírný, lahodný. Sulán PF 18.2.287.
jána zrn.: „postat", tj. pruh pole, který
jedním postupem zpracovává sekáč nebo
žnečka obilí, trhačka lnu, plečka, okopávač
řepy nebo bramborů, přeneseně dílec lesa
čištěný od suchých větví apod. — Bud je
spolu se sin. jan t/v z něm. Jahn mask. t/v,
nebo je domácí, příbuzné se stind. yäna-
ntr. 'chod, cesta, vozidlo' a ovšem i s něm.
Jahn. U nás je fem. asi příklonem k Ucha,
což byl rovněž starý a jistě domácí název
původně pro týž pojem 'choď. Viz i Šmi-
lauer NŘ 28.82.
jančar mor. u Boskovic, msl. jančar,
laš. ,;- i tanéar; sic. jančiar nebo janóiarka:
druh obuvi, původně mužská bota s
holínkou do polovice lýtek (nyní místy, např.
u Kyjova, pohrdlivě o neforemné botě);
později tak zvána i ženská šněrovací bota,
sahající až do polovice lýtek, zdobená
dírkami a výkrojky lakovými (např. u Luhačovic
nošeny od 1880 do nedávná). — Nepochybně,
přes mad. jancsár, pochází od jména janičárů,
tureckého vojska z křesťanských renegátů,
známého po celé Evropě.
janek (od Velesl.), jankovitý, jančit se,
zjancet, o jisté nemoci koní. Též sic. je
jankovitý (z češtiny?). — Od Jan ve smyslu
,,honza" = hloupý, nepřístupný rozumné
řeči, popletený; podobně je hl.^an&prosťáček,
hlupák, jankowač tropiti si žerty z někoho.
Srov. jašo. — Wolf zná něm. argot, janes
'toll, geck', ale neudává původ (je z češtiny?).
Srv. jaěiť sa.
jánka: vínek ze skleněných perel, jejž nosí
na hlavě tzv. královna v průvodu děvčat
(při jistém lidovém zvyku), partica; ojániť
stavení = ozdobit lipovým haluzím a věnci
z polního kvítí na letnice (vše podle Bartoše).
— Od Jan, původně jánka byl asi vínek ze
„svatojánského" kvítí = kvetoucího okolo
svátku Jana Křtitele (kopretin, zvonků,
smolniček).
janovec: rostlina Sarothamnus. Množství
stč. forem: janofit janobít janovít janosít jano-
siet, stpol. (z češtiny) janowiec janobyt jano-
siet sianowiec zanowiec žarnowiec, r. zanovec
zanovit zanovat zanovica, sch. zanovijet. Č.
nář. zanovec. Zdá se, že z- je původní. Podle
B. Němcové 7.630 se sic. zanovió má sbírati
za nového měsíce; od toho je jméno. Lidové
janestr jenestr bude asi z *jenestra (srov.
doložené genestra a něm. Ginster).
jantar, tak i ukr. sin. sch; sic. jantar. Vše je
přejato z rus. jantar*. Lit. giňtaras, podle
Bügy gintäras. Lot. dziňtars. — Podle
podrobného výkladu B. A. Larina, Rakstu
kräjums (sb. Endzelinův), Riga 1959, 149n.,
pochází to slovo z nějakého jazyka ugrij-
ského (Ugrofinů), jehož příslušníci seděli
v pravěku při Baltickém moři a sbírali
jantar. Na ten původ ukazuje to, že ugro-
finské jazyky mají výchozí slovo s
významem 'smůla', např. mad. gyanta znamená
1° jantar, 2° sosnovou smůlu, 3° glazuru.
Obchodními cestami se název jantaru dostal
do „baltských" jazyků (lit. a lot.), které
původně nebyly při moři, ale východněji;
z nich pak k jiným národům.
japati: stč. doloženo jen japaj nebesa con-
templare aethera a asi 3 doklady s významy
'quaerere, chápati, sluchem chytati', dále
z nedojiepie = znenadání, nejapný (-já-)
improvisus, netušený; nč. je laš. rozjapati
(ovoce) rychle rozchytati, rozebrati, zjapati
pochytati, zrn. z nedojípky znenadání, spis.
nejapný (vč. -já-) nechápavý, pošetilý, z toho
dekomposicí ne- druhotné japný apod. —
I když sloveso je na území dosti malém, je
jistě psi. Stč. nejapný se významem shoduje
s lat. in-oplnus, takže lze vyjíti od op-:
u nás je iterativum s náležitým zdloužením
*apajo apati; hiátové,;. — Od toho kořene je
tvořeno adv. pro 'náhle, znenadání'; pův.
bz-ne-japy (od postv. *japa domnění, tušení)
v strus. iz-ne-zapy (z tu opakováno!). Pořadí
mohlo býti i jiné: dl. njezjapki. Příbuzno je
dále ř. εξαπίνης t/v, asi z εξ-α[ν-ο]πίνης,
negace je tu potlačena vlivem synonyma
εξαίφνης od αΐψα náhle.
jár han.: příkop Gr. — Sic. jarok, dříve
i járek, járok, zdrobn. jaréek: stružka na
odtékání vody, potůček. To proniklo i do
msl. val. han.: járek. — Sch. jarak, jaruga,
sin. járek, jaruga, p. jar, járek, jaruga t/v,
ukr. jar járyk jarúha výmol, úžlabí, r. jar
příkrý břeh. — Původ není dosti jasný.
Ruština ukazuje na tatar. osman. jar příkrý
břeh, výmol. Přechod k významu 'struha'
byl možný, usnadnilo jej turkotat. aryk
příkop, proniklé do maďarštiny jako árok
struha, takže sch. sin. sic. význam může
být z madarštiny.
jarmanka: rostlina Astrantia. Preslovo
(od Všr.) přejetí z pol. jarzmianka t/v, u něhož
důvod názvu není jasný.
jarmark, laš. vsi. jarmak, sic. jarmek, -mok
trh; sic. jarmaČné, jarmoÓnó dárek z
jarmarku. Spolu s pol. (a dl.) jarmark, jarmarczne
z něm. Jahrmarkt. Srov. tarmark.
jarmuz: druh brukve. Preslovo přejetí z pol.
jarmuz (to pak je z něm. warm-mus teplá kaše).

jarník 217 jásati
jarník jč.: nebojácný, vykutálený chlapec
n. muž Cuřín rkp; jakási přezdívka u Krš
32,70,132; chytrák Jjčř 56. — Asi z jarý
bujarý, svěží, mladý.
jaro, jarní (odtud jarník, srov. zimník);
jařina, jařice, jarka pšenice setá na jaře;
adj. jarý (jaré žito), srov. ozimý od zima;
stě. jéř fem., jěrní, jěřátko jehně od jara,
nč. nář. (klad. jvč.) jeřice, jeřina (o obilí),
jeřátko (jehně): tvary s přehláskou se
zachovaly jakožto odborné termíny. — Vše-
slovanská rodina: sic. jar fem. i nář. jaro ntr.,
pol. jar mask. i jarz fem., stpol. jaro, ukr. jař
fem.; kromě toho jsou v rozličných jazycích
odvozeniny odpovídající českým jarý, jařice,
jařina, ale i slova pro tohoroční mládata
typu jarbCb, jarica, jarbka, jaré, slova
vesměs mladší. — Souvisí s av. yär- ntr.,
ř. ώρος, gót. jer, sthn. jär (nyní Jahr) rok,
ř. ώρα roční čas. Psi. výraz pro jaro byl
vesna; ide. *jör-, asi souhláskový kmen,
dalo do slovanštiny odvozeniny pro obilí
seté téhož roku, kdy je sklizeň, a pro
mládata narozená „tohoto roku" (míní se
užitkový rok; zimy se nepočítají); poněvadž
doba říje padá na podzim, rodí se mládata
zpravidla na jaře. Nový význam 'vesna'
vznikl tím, že rok začínal kdysi na jaře;
určení „na rok (tak nč. = příští rok)
zašijeme hrách" splývalo pak s časovým
vymezením ,,za vesny". Různé rody v jednotlivých
jazycích ukazují, že athcmatickó *jar- bylo
převáděno k o-kmenům podle léto, k
α-kmenům (r.-csl.yara) asi podle zima; k í-kmenům
podle obecné tendence (gos-b z ghäns, v.
husa, aj.).
jaršík: arcibiskup; je 2 χ ν jedné stč.
památce (viz Gb), která je — podle Pastrnka
SF 7.100η. — text vlastně východoslovenský.
Ze Slovenska doloženo v starší době eršak
a er šek. — Z mad. ér sek.
jaršiťval.: drchati (sleželé peří), drážditi,
popouzeti, j. sa zlobiti se, jardat čechrati
(Kašík); k tomu řadíme laš. jardat se
hádati se Hor, jargať třásti (stromem)
B. — Přejato z východu; srov. pol. jargac sie
zlobiti se (odtud je laš. jargať zlostně plakati
Malý), jarchac sie vaditi se s někým, r. jer-
šítsja ježiti se, vzdorovati, jerošít čuchati,
čechrati, jerošítsja ježiti se (o vlasech),
jeróška, jerócha kudrnáč, post verb. jerší po
tělu vstali = chloupky se zježily, udělala se
,,husí kůže" = mráz mne obešel. — Výcho-
dištěm je ruština: z ras-seršíť (vyslov raéer-)
vzešlo jer síť mylnou dekomposieí; to bylo
přejato do polštiny s er > ar, z ní do češtiny;
jsouc expresivní, přetvořilo se v -chati
(ch je ostatně i v srch-ký) a dále v -gati, -dáti.
Základní význam je týž co u kořene srch-,
z něhož to vyšlo; všecky ostatní se dají
vyvoditi z představy „čuchati", totiž
přeneseně čuchati někoho = kárati ho, láti mu, c. se
s někým = rváti se, hádati se, zlobiti se s ním.
jarva: rostlina Cnidium (od PČ). Presl
našel v jednom stč. rukopise garwa ( = něm.
garwe, Garbe, rostlina žebříček), četl je
omylem jarva a použil ho jako názvu. Smilauer
NŘ 27.84.
jarý: původní význam byl asi 'rozpálený,
prudký, zuřivý' (o hnutích mysli). Zachovalo
se v jč. bolest se jaří = jitří ČMF 16.233
a snad v ojediněle doloženém sic. jariť sa
hněvati se. Stč. byly jen složeniny jarobujný,
Jarohněv, Jaromír, Jaroboj, Jaroslav. Nové
jarý je po prvé v RK, přejato z ruštiny;
nyní má význam 'bujarý, bujný, svěží,
mladý' SSJČ; od něho je jarota, jařiti,
rozjařiti. — Všeslovanské: stsl. jar*b mrzutý,
přísný, jarostb hněv, zlost, jariti s$ hněvati se,
sic. jarý, r. járyj prudký, divoký, horlivý,
ukr. jarýty rozpáliti, rozvášniti, hl. jery,
dl. jary hněvivý, surový, hrubý, atd. —
Odpovídá mu ř. ζωρός ο víně „nezředěný,
ohnivý, silný", ide. *joró-s.
jařmo; lidově laš. u Frenštátu lařmo; do
spis. jazyka však přejato v nové době
z polštiny. Odvozenina: val. jarmica
chomout SvK. — Pol. jarzmo, sic. jařmo,
ukr. r. jarmó; jinde mask.: stsl. jarvm*b,
b. jarém, sch.járam, sin. jarem. — Psi. jar bmo.
Rozdíl od jha byl asi ten, že jho bylo
původně asi jen prosté dřevo náčelní nebo
našij ní (v tomto případě dole opatřené
řemenem, jenž obepínal krk), za něž vůl
táhl, jařmo však patrně už spřežní soustava
pro 2 voly, upevněná na oje (viz obrázky
u hesla jehla). Κ této domněnce nás vede to,
ze jar bmo je asi příbuzno s ř. άρμα spřežení,
vůz se spřežením, αρμός spojení; v
slovanštině kolísání rodu snad ukazuje na původní
adjektivum: s vrddhi *ar-imó- „spřežeňový
(totiž postroj)?". Ovšem záhy to bylo
mateno se jho.
jasan. Dříve a v nářečích též jeseň jeseň
jasen jasen. Odvozenina: val. jasen
(kolektivum) = letina, jasanové větve,
narubané v létě a nasušené na zimu pro ovce,
ČL 45.70. — Sic. jasen, pol. jasieú, r. jasen\
dl. hl. jasen, sin. sch. b. jasen. — Slovo
„praevropské". Psi. j-asenb i osenb, popř. -úb.
Příbuzné je lit. úosis, lot. uosis, něm. Esche,
lat. ornus (toto = zimnář, z *ös-en-os).
Vše je z ós-, jež bylo v době, kdy vznikalo
skloňování, rozšiřováno v přímých pádech
o -i-, v nepřímých o -en-\ toto -en- proniklo
u Slovanů všude.
jasať val.: dráti šaty B; msl. rozjásaný
„neupravený, zejména s rozhalenou košilí,
nezapjatým kabátem (hlavně o nepořádných
ženách a opilcích)" Mal-Kol. — Málo jasné.
Nejistá domněnka: je-li staré, hodí se k němu
snad véd. *yäs- (v ayäs- kdo se neunavuje,
kdo si nedělá žádné zlo; tak udán
význam BSL 56. 1961. 60). Srv. fr. fatigué
unavený > odřený.
jásati: stč. jásati, jasovati, jásavý, postv.

jasmín 218 jazyk
jas. Jinak jen s k: č. jaskati us. za Jung-
manna, msl. jaskat výskati, las. jaskotať
výskati. — Sic. jásat, pol. nář. jaskac křičeti,
rámusiti, hl. jaskac t/v, sin. jaskati pronikavě
štěbetati, křičeti. Zdá se, že je to s-ové
a sk-ové intensivum. Příbuzno je asi střhn.
jólen t/v.
jasmín: „ podle Edm. H. Schafera, Journal
of Amer. Orient Society 68. 1948. 61 je to
slovo původu čínského; naše podoba je
z pehlevštiny (jazyka středoíránského)."
Šmilauer.
jasný, jasniti (ob- pro- u- vy- z-). — Vše-
slovanské; stsl. jasnt, pol. hl. dl. jasný, sic.
jasný, ukr. r. jásnyj, b. sin. jásen, sch. jasan,
k tomu je snad všude sloveso na -iti. Stav u
jiných Slovanů svědčí tomu, že č. jas a sic.
jasai sa svítiti, č. zajásati zalesknouti se PS
jsou zpětné útvary od jasný (od jásat sa pak
nové sic. jasot(a), jasotný). Psi. jasni,. Snad
je příbuzné toch. Β yesan 'jasný, zřejmý',
dosti blízké k našemu slovu.
jastřiť val.: bystře hleděti. Sic. jastrit
s dalšími významy (ja- u Hviezdoslava),
jastrivý, k těm přitvořeno jaster bystrý hled,
jastor širý, jasný vzduch. Pol. jastrzyč t/v,
jastry bystrý. — Vše pravděpodobně
přitvořeno k jastráb = jestřáb (draví ptáci
mají výtečný zrak), srov. č. vejřiti na někoho,
výr. Možno, že vše vyšlo z nějaké zkráceniny
jména jastráb, jako je ukr. jáster.
jašiťsa msl.: divočeti, plašiti se; u G. Preis-
sové jase žerty, jaěek blázen, jaškovitý šaško -
vitý, jasovati dělati bláznoviny. — Sic.
jasit sa plašiti se (o zvířeti), třeštiti, blázniti,
jaso (sajo, šašo) ztřeštěnec; pol. jasio,
jaé das. — Vše od jména Jan (oravské
Jas = Ján), srov. č. janek (pol. jasiek, jaé
je i zajíc).
jatka sg. fem., dosud laš.; původně to byla
prostá bouda (jaké mají na tržišti dosud
řezníci v jižnějších zemích), např. i chatrč
poustevníků apod. (stč.); nyní zpravidla
v plur.; jateční, -ný = určený pro jatku,
na zabití. — Obdobně sic. jatka řeznický
krám, jatky místo kde se zabíjí dobytek;
pol. jata, hl. jeta, héta bouda ap.; na jihu
b. sch. sin. pojata přístřeší pro dobytek,
chlév, kolna (odtud je mad. pajta t/v, což
přejato do slovenštiny). — Dosud náležitě
ne vyloženo. Srov i chatat
játra: plur. ntr., ale stč. a dosud laš. fem.
(tu je i sg. játra); stč. jatrný, -ní, nyní
jaterní, odtud jaterník rostlina Hepatica
(odvar léčí játra) a stč. jietrnicě, nč. jitrnice,
jaternice (srov. Leberwurst). — Csl. jetro,
sch. jetra fem., sin. jétra plur. ntr., hl. játra
plur. ntr. — Psi. nejspíše jetro ntr. (ale
č. sch. femininum je snad příklonem k rodu
slov plíce, ledvina, slezina, žluč). Spolu se
stind. antra- ntr. 'vnitřnosti' je to z *en-tro-
(ř. έντερα z *en-tero~), od předložky en
a „srovnávací" přípony t(e)r-o- (srov. lat.
interior vnitřní), tedy vlastní význam byl
„vnitřnosti". Jetro je tedy slovo zděděné
z prajazyka; Slovanům bylo už neprůhledné
co do složení, proto g v něm bylo zachováno
(jinak místo předložky a předpony en má
slovanština veskrze *on, viz v\).
jatrvenicě, jatrusě stč.: žena manželova
bratra (= nč. švagrová). — Stp. jqtry
i jqtrew, r.-csl. játry gen. jatrwe, s.-csl.
jetry, r. játrov\ ukr. jatrívka, b. etárva,
sch. sin. jetrva. — Příbuzno je stind. yätä,
akus. yätaram, ř. ένάτηρ, lit. jentě gen.
jenters, lot. ietere, lat. plur. janitricěs. — Patří
tedy do skupiny starobylých názvů
„příbuzenských", vyznačených „příponou" ter
(jako *patěr otec, mater matka, bhrátěr
bratr); základ není přitom průhledný. V psi.
toto slovo přijalo navíc kmenové
zakončení *ü > y, a to podle svekry 'tchyně':
tím se ter oslabilo v pouhé tr.
javajka: druh loutek (řídí se zezdola,
loutkářova jedna ruka vězí v trupu loutky,
asi jako u starých maňásků). — Jméno je
od ostrova Jáva, „kde je kolébka tohoto
druhu loutek". K. Sochor, Lit. noviny 1959,
č. 48, SSJČ.
javor, všeslovanské. Spolu s něm. Ahorn
(nář. bez n: Are Ohr Ure Ere Ire aj.) a s lat.
äcer t/v přejato z nějakého názvu „pra-
evropského". Meh LP 2.154.
jazek: ryba jeseň (zjistil na Podluží 1962
Fr. Svěrák); mylně udává Bartoš, že je to
jelec, také PS, že jasek je jakási drobná
ryba; je i forma jezůvě jeseň PS. Z nepřímých
pádů pronikla výslovnost s i do nom.jasek. —
Základní jaz souhlasí s pol. jaz, jazica,
hl. jazyca, dl. jaz,jazk, ukr. jaz' jazýca jazyk,
v. jaz\ sch. jaz, sin. jez, což je ryba Idus
melanotus, č. jeseň. — Psi. jazb; A. Janzén
ZfslPh 18.32 to spojuje s lit. ožijs, lot. azis
kozel, protože kaprovité ryby (jeseň k nim
patří!) mají jakési vousy po obou stranách
huby, takže jistá podobnost s kozí hubou
tu je (něm. Ziege, vi. „koza", je též jistá
ryba).
jazyk, jazykový. Sic. jazyčit, jazykovat
klevetit, žvanit, nadávati (srov. hubovat, drž·
kovat, mor. pyskovat t/v), jazycnica, jazykula
klepna, hubatá žena. Sem položíme i laš.
jaskula drkot nice; z podob, slova dostalo
msl. jásat význam 'mlít hubou', jaskotat t/v
a 'vadit se'. — Všeslov. Psi. j^zyk* zřejmě
souvisí se stprus. insuwis, stind. )ihvä, av.
hizvä- fem., hizü mask., arm. lezu, lat. lingua,
dříve dingua, got. tuggö, sthn. zunga, stir.
tenge, ale je nemožné přesně stanoviti pra-
jazykovou podobu; zřejmě nastaly rozličné
změny asi tabuové; jimi bylo psi. *$zy, pův.
asi fem. jako lat. lingua atd., změněno
v mask. a rozšířeno o jinou příponu než
v ostatních ide. jazycích; o tabu svědčí
(Liewehr ZfslPh 23.107) i přesmyk v čak.
zajik < jazik. Popř. i lidová etymologie

jebati
219
jeden
někde zasáhla (spojujíc je s „lízati": lit.
liežuvis). Nicméně, hledíme-li jen k hláskám,
jež jsou společné (n-ová dvojhláska, gh, u\u),
je možno se domnívati, že náleží k výrazu
pro pojem „úzký44 (qz*blcb, eng, angustus):
i my „jazykem44 nazýváme úzké pruhy kůže,
látky, papíru, pole.
jebati; už stě. nadávky jebák (zeslabováno
v jedak; Gb mylně jědák), jebákyně zvyjebená
Táb, zvyj ebeny lotr Sm 111. V stč. bylo
jebati silácké vulgární náhradní slovo (jako
fr. foutre) za rozličná jiná: např. jebte se
mi z řeky = jděte, berte se; u Puchmajera
význam 'bíti' je asi z polštiny (je i v luž.).
Stč. význam 'nadávati' vzešel z obratu,
rozšířeného ještě nyní na jih od Karpat,
sic. jebem ti mater (též dušu nebo jinak,
tj. jsi „kurvy syn44, což se říká v Polsku)
a obdobně jinde (zvláště u Madarů a Srbů),
jenž jistě byl i u starých Čechů, ale do
písemnictví se nedostal (jebal rychtáři =
říkal mu j. ti m.). — Všeslovanské vyjma
bulh.; r. jebú jet ukazuje na původní jebq
*jebti; jinak je všude jebati. Rovná se mu
ind. yábhati t/v. Příbuzno je i ř. οΐφω,, -έω,
-άω t/v. Specht uznává přesmyk oi > jo,
v. Liewehr ZfslPh 23.105. Pak by slovan.
a ind. slova byla z *jobh-.
ječeti: stě. ječeti naříkati, křičeti, postv.
jěk; v nč. se význam posunul k „naříkati
pronikavým hlasem, vydávati pronikavý
hlas44, např. o píšťale: ječeti, jekati, jeknouti;
jek jekot, nář. jvč. msl. laš. jačei, apod. —
Srov. pol. jeczec, jek, ukr. r. nář. jačáť, sic.
jačať, b. ječa, sch. sin. jéčati jako v č.;
ukr. jačáty o hlase labutím. — ~Ps\.j§ČQJ$Čati,
zvukomalebné. Podobná slova téhož
významu jsou i jinde (lit. úngstu úngti skomlit,
něm. nář. anken sténati, alb. angój
naříkám aj.), nedávají však důvodu konstruovati
prajazykové slovo: jsou to samostatné
výtvory jednotlivých ide. větví. Ν a k jsou
v nich proto, že takové zvuky se dějí
zpravidla při zavřených ústech, zvuk tedy
prochází nosem, kromě toho je účastno
hrdlo (zalykávé, lkavé zvuky). U Slovanů se
někdy jebati kříží s jíkati. (Jinak, ale sotva
správně, o jídati Toporov LP 8.210.)
ječmen: rostlina Hordeum; odvoz. adj.
ječný. — Sic. jačmeň, pol. jeczmieň, ukr.
jačmin\ r. jačmen\ sch. sin. ječmen. — Psi.
ječbmy gen. -mene. Staré zakončení -my
je patrné ještě v odvozeninách jako bulh.
ječmik = ječmen a č. nář. jačmyk (a pol.
jeczmpk) „ječné zrno44 v oku. Jeho -gč-
souvisí patrně s *ank- ohýbati: klasy
nejrozšířenějšího druhu Hordeum distichon
nutans jsou zprvu vzpřímené, ale jak
dozrávají, ohýbají se, až visí úplně obráceny
k zemi („háčkují44). Meh LF 63.131; souhlasí
Trubačev VJ 7.132 a Kr. soobšč. 25.100. —
Podivné je (z)jeČmeniti se (roz)zlobiti se
PS z Raise.
jed, stc. jěd gen. -u,jě-do-vý,jěd-ova tý (místo
jinoslov. staršího -ov-iťb), z-jeďov-iti
otráviti, jědovec jědovatec jědovník travič. V
nářečích též o zlosti, hněvu: chod. jedovatýj,
rozhněvaný, jvč. jedovati se zlobiti se
(Pittn. 28.159), msl. jed zlost, jediť zlobiti,
najediť sa Mal, zm. jadat se vztekati se,
laš. post verb. jeď gen. -i fem. zlost, msl. sic.
pajediť, -dovát zlobiti, pajedný pajedlwý
pajeditý pajednatý, rozpajděný, postv. pojeď
zlost, dopal; jč. pejdit Krš za *pajedit;
upejdati se horšiti se PS z Síra ( = krkonoš.);
obdobné přenesení významu je i u jižních
Slovanů a v polštině; vzešlo z toho, že jako
jed (na šípy, na otravování jídlem) sloužily
šťávy jistých rostlin, chuti zpravidla hořké;
byly to „zlé44 šťávy; věří se, že i člověk
zlostný je pln takových šťáv, pln žluči; snad
přispívala i představa, že draci jsou plni
tekutého černého jedu; při zlosti se
čarodějnice apod. rozlejí „na kolomaz" (o tom Meh
NŘ 13.200). — Všeslovanské: stel. jaďb,
sic. jed, jediťsa, pol. ukr. r. b. sch. sin. jod, hl.
dl. jěd. — Psi. bylo jaďb a adj. jad-ov-iťb. —
Ze skloňování a z přípony -ov- je patrné,
že jaďb bylo w-kmen. Stran původu je
pravděpodobné (ESX odvolávám), že slovo
znělo zprvu *ěďb a že je příbuzno se střhn.
ei% m. (něm. nář. eiß, eiße) hnisavý nádor,
dále sthn. eitar (nyní Eiter), dán. edder atd.
jed, ř. οϊδος nádor, otok. Je i paralela stran
přeneseného významu: něm. Gift = jed, hněv,
sich giften zlobiti se. U Slovanů ide. *oid-os >
*ěďb, což dalo jaďb: zakončení kmene u > τ>
je převzato z protikladu med (viz).
jeden; jednota (doudl. a chod.: samota)
(jednotiti, jednotlivý od doby Rosový, srov.
jeho častotlivý, opětlivý, s příponou libovolně
přenesenou od druhů zcela jiných), jednaký
(podle protikladu vsaky). — Srov. stsl. jed bnb,
sic. pol. jeden jedna jedno, dl. jaden jadna jaál-
no, sin. éden éna éno, sch. jedan jedna jedno.
Vedle toho bylo *jediná-, v č. sic. jediný
( > sic. jedinák, č. jedináČek = jediné dítě),
bulh. edín, stsl. jediná, jinde v mask.:
r. odin odná odnó, ukr. odýn odná odnó,
hl. jedy η Jena jene. — Pro pojem „jeden44
nebylo společného ide. slova. Byla sice
2 adjektiva, ale ta měla funkci nikoli počítací
v našem smyslu, nýbrž pouze úkol vytýkat
bud poměr k druhému členu dvojice, ve
smyslu asi „polovice páru44 (: *sem- v ř. εΐς
μία εν; s tím tedy souvisí lat. sěmi- půl),
nebo úplnou osamocenost, nedostatek
párového druha (: *oinos, viz jiný). Toto slovo
ve spojení s částicí ede — snad příbuznou
s lat. -dam v quidam, idem — dostávalo
smysl „neurčitého44 „jeden = nějaký,
jakýsi44 (blízký tomu, jaký je v neurčitém
členu něm. ein, fr. un, it. uno, např. v č. je
jednu země = jest jakási země...). Volné
spojení *ede im, splynulo v j-eďin-b, to pak
převládlo i ve funkci pouhé číslovky (int se

jeden 220 jehla
v tom významu trvale udrželo jen v jistých
složeninách a odvozeninách). Poněvadž
číslovky se pronášejí allegro vým tempem,
oslabují se (srov. čbtyre místo 6e-, dvacet <
dva-desete, dvanáct < dva na desete), proto
jedint pokleslo někde v jedbm> (ijb není
tedy starý ablaut!), přičemž někde pro
udržení, resp. pokles hlásky i měl úlohu
i rozsah slova (snaha, aby všecky rody měly
stejný počet slabik: rus. odín, ale fem. odná,
nikoli *odina; popř. i snaha zkracovati
dlouhé útvary: gen. r. *odinogo > odnogo).
Čeština využila té dvojitosti pro rozlišení
významu: jediný = einzig, jeden = číslovka.
— Důležitější odvozeniny: 1. jednati (po° do°
u° s° vy° z° pro°), pol. hl. jednac, dl. jadnaé;
jak je patrné ze sic. jednat sa, znamenalo
nejprve sbližovati v jeden bod (ve shodu)
vzdálená stanoviska prodávajícího a
kupujícího (např. při koupi krávy jeden žádá
mnoho, druhý nabídne málo; slevují popř.
přidávají jen pozvolna, věc trvá dlouho,
konečná cena je asi uprostřed mezi oběma
krajnostmi); stč. sjednati sě s kým =
shodnouti se, srozuměti se. I novočeské slovo
značí dosud převážně dohadování ústní
(odtud jednatel), význam 'konati' je až
poslední, i když je už stč. — 2. jenom,
jen. Z vět jako Maria jiného nemyslila,
jedno aby milovala (= pouze to jedno měla
na mysli, aby...), kde jedno má svůj plný
význam a je to adjektivum, vzniklo příslovce
stč. jedno 'pouze, nur'. Zběžnou výslovností
poklesalo na *jenno > jen; nebo snad:
jedno > *jedn (srov. tako > tak, kamo > kam
atp.), přitom v *jedn pro ulehčení výslovnosti
vypadlo d (V. Kůst pís.); zkřížením se rčením
v jednom 'stále' (vč. v jednom kuse t/v)
přistoupilo -m: jenom; dále jsou zkomoleniny
mor. enom edem jene jenym jedy η inym.
Vedle toho bylo v témž významu jediné,
z toho nč. jedině. Původně to bylo predika-
tivní adj.: to sem pokrad, jedinej reje sem
koupil Táb (jediný = jenom), jakziva sem nic
žádnému nečarovala, ani jemu, jedinou sem
jemu hlavu zmyla Táb. — 3. jednou, stč.
jednu (doplniti asi: dobou), po sklesnutí v
příslovce pak i po-jednou (stč. -ú, od nejstarší
doby), z toho pojednou t/v Táb. a jč. hornobl.,
dále najednou (od Komenského); srov. stsl.
jedinojn. — 4. Zvláštní je stč. jednúc v Ev.
Ol. a Mil., dosud tak na Moravě a Slovensku,
jednouc Sm 247 z Pardubská. Srov. stpol.
jednqc, csl. jednuštb, -ti, sin. jednoč. Pd.
spojení jeden jedynqcy (též jedniqcy jeden)
ukazuje, že jednúc vzešlo z útvarů jako je stč.
světlúcí od světlý, tedy zesílených příponou
participia praes. (o tomto prostředku v.
Meh AO 17J38,ZfS 6.579n.). Jinak o jednúc
Zubatý NŘ 5.41, ještě jinak Trypuéko
Przysl. 55. — 5. (po)vjedno, laš. v jedno Lp,
sic. vedno ( = v jedno), dovedná, doviedna;
má protějšek v r. vdoven (Meh Slavia 23.66).
jedit: msl. najedit (sekyru) nabrousit
Kol-Mal. Šmilauer soudí, že je lze vyložit
z významu slova jed „něco svou ostrostí
nebezpečného" (: jedovatě ostrý vítr).
jedle: strom Abies; sic. jedla, pol.jodla t/v;
r. jel, sin. sch. b. jela smrk (Picea). — Psi.
«edla z *edlä. Baltský protějšek: lit. ěglé,
lot. egle (gl < dl). R. ελάτη t/v ukazuje
svými odchylkami (l-t proti dl, srov.
podobný vývoj u bedla), že výchozí slovo bylo
„praevropské ".
jedva, stč. a nář. i l-, han. ledvé, laš. ledvo;
zřídka i zakončení -vy. — Všeslovanské
vyjma sic: stsl. jed('b)να, str. odvá nyní jedváy
ukr. ledvo -vy -ve, pol. ledwo -wie, stpol. -wa
- wy - we, hl. lědom lědma aj., dl. Ubda lěbdy aj.,
sin. jedva, dříve i odvaj, sch. jedva, b. jedva-
ódvaj. — Původní tvar byl asi jedva, kdežto l,
je tu asi prostou záměnou (j a l jsou si
foneticky blízké). Rýmuje se se sotva t/v. Zdá se,,
že je třeba děliti to slovo na (j)ed-va: -va
bude totožné s lit. -vos sotva, ed- lze spojiti
s částicí ed, která je v jeden.
jehla, jč. chod. jvč. jáhla (jako v jihosl.
nářečích; podrobnosti Voráč 16, Utěšený 103);
msl. ihla; odvozeniny jehlice A. do vlasů;
laš. jahlica vlásenka MZ; 2. již stč. rostlina
Ononis spinosa, podle dlouhých trnů), jehličí
stromů jehličnatých, jehelník, jehlit (vč.
u Libuně obilí jehlí = leze ze země), nově
jehlan. — Všeslovanské: stsl. jen adj. ig'hlin'b,
sic. ihla, r. iglá, ukr. ihlá, pol. igla, hl. jehla,
dl. jegla, gla, demin. jeglica, sin. ígla, iglíca,
sch. igla čak. jagla, b. iglá. —Psi. jbgtla:
je to odvozenina od jbgo jho, jařmo; jbgtla
byla to, co je dosud sic. ihlica = jehlice
v jařmu, postranní prut délky asi 30—40 cm,
silný asi 2 cm, nahoře zatočený v kroužek
(aby nevypadl); při zapřahání se jehlice
Jařma: 1. Polovico švýcarského jha (Jaberg-Jud,
Indogerm. Jahrbuch IX 12); krk zvířete je obepjat
řemenem (což bylař. ζινγλη). 2. Jařmo z Hercegoviny
(Niederle ŽSS III 81): místo řemene je prut. 3.
Západoslovenské jařmo (od Trnavy): místo řemene je
spodní dřevo a vytažitelná postranní železná jehlice
s kruhovitým okem nahoře.

jehlica
221
jelen
vyndá, zvíře se vtlačí ze strany v jařmo,
pak se jehlice zase zapustí, a tím je práce
hotova; viz obrázek! Připomíná ind. yugála-
ntr. spojení a lat. iugulae pás (Orionův),
ř. ζεύγλη = řemen jako část jařma,
obepínaný okolo krku tažných zvířat.
Nejjednodušší jařmo bylo zajisté to, kde jediné
břevno (v obr. č. 1) neslo jen takový řemen:
ide. *jugo-m neslo část, zvanou *jug-ulä,
obé od jeug- (ř. ζεύγνϋμι, lat. iungo,
ind. yunákti zapřahati, spojovati). U Slovanů
s vývojem jařma bylo přeneseno to jméno
na postranní pohyblivou část (jako dříve
onen řemen se odpínal a zapínal!), jejíž
nejvěrnější, pro etymologii průkazná podoba
je na západním Slovensku, v Rumunsku
a v Bulharsku; původně stačil a v chudších
krajinách dosud stačí dřevěný prut s
hlavičkou nahoře. Vzhledem k podobě bylo to
jméno přeneseno na ozdobné jehlice (ty mají
nahoře jen hlavičku bez úška!), pro svrchní
úško pak na jehly šicí (prvotní nástroj šicí,
Mdlo, úška —jako dosud — neměl, kůži nebo
tkaninu jenom propichoval, ale nit s sebou
nevlekl); první pokusy o jehlu šicí s úškem
byly takové, že okolo úška vskutku byla jehla
velmi rozšířena. Hláskově je tu shoda
s jbgo: kde jb- > i-, tam je analogicky
též ig'bla, kde v jbgo jb zůstalo, tam je
náležité j bg^la, trvalo tedy dlouho povědomí
o souvislosti obou slov. Meh Slavia 3.593;
souhlasí Trubačev VJ 7.132, přijali ŠIŠ.
jehlica mor.: dobytčí nemoc motolice
(jehličná nemoc u Luhačovic), popis u Bartoše
SI. 132; sic. ihlica, mylně vidlica; zihličiť sa.
— Poněvadž „náhlá ihlica dojde od toho,
ked sa lichva s chuťú volačoho napije"
(z lidových záznamů uvádí Čižmář ČL
29.232), a protože „jinde nazývajú tutéž
nemoc ochvat" (ib.), je zřejmé, že název j.
souvisí s r. jágliť planouti touhou. Lidovou
etymologií spojeno s jehla, ihla. Lid,
vycházeje z podobnosti jmen, léčí tuv nemoc
rostlinou jehlicí (Ononis), v. Bartoš ÖL 1.130
(nebo pak i šípkem; Václavík LZ 311).
jehně, nář. něhně; jehněčí, mylně jehněčí,
jehněóina. — Všeslovanské: sic. jáhna atd. —
Psi. agn§, jméno mláděte odvozené
příponou -et- od nezachovaného názvu berana,
který je v lat. agnus, ř. αμνός, stir. üan
(*agnos); slov. ä- místo a- je jakési dloužení,
snad totéž co indické vrddhi (ale podle
Liewehra ZfslPh 23.95 je expresivní). Slovo je
odvozeno — jako kote od kot-b, kozbl$ od
kozhťb — od názvu pro samce, nikoli od
ovbca. — „Poroditi jehňata" bylo agniti se
(srov. teliti se, kotiti se aj.) v dl. jagniš (se),
sic. jahnit sa, r. jagníťsja, sin. sch. jágnjiti se,
b. agnja se, a ob-agniti s$ (srov. oteliti se atd.)
v pol. obagnic sie, č. obahniti se-, z toho
mylnou dekomposicí bahniti se, tak i sic.
bahnit sa, dl. bagnié se, hl. bahnic, bulh. 3. os.
bágni se; odtud (o)bahnice ovce obahněná,
sic. bahnica t/v, bahniatko místo jahniatko,
val. bazica, bazióka ovečka, bažík beránek,
bazka ovce (nikoli „ovce bažná = mlsná",
jak soudil Bartoš). Viz i jehněda.
jehněda fem. i jehněd mask.: „kočička"
vrbová nebo jívová. Sic. (asi jen knižní)
jahnada; plur. lidové jahniatka. Je též
sic. bahniatko; horň. bahnatka u Bartoše. —
Náleží k jehně, ale na rozdíl od něho ukazuje
na kmen zakončený na d, což je samo
svědectvím o souhláskové povaze kmenů na -et-
(srov. jabřadka, hovado, k t\d ještě gospod-
proti ide. *pot-). Květenství ta byla tak
nazvána, vzhledem k jemným bílým
chloupkům a k oblému tvaru, podle zvířecích
mládat; přenášeno to i na květenství topolů,
rovněž velmi chlupatá (tak v č.; pol. bag-
niatko), odtud i na samy stromy: sic. jahneda
= bílý topol, sin. jágned, sch. jagnjed =
černý topol.
jechati, postv. jech (u básníků); v Č. máj.
platnost expresivní („s chvatem jeti n. jíti"
PS), popř. ve smyslu žertovném, mírně
posměšném (jechal pryč, jechal za milou);
zřejmě má na jeho význam vliv asociace s
rýmovým spěchati, takže souvislost s jeti se už
necítí (tím se pochopí i odchylné vČ. juchati
t/v). Nářeční podoby: jč. jochat Vydra 36,
mor. jachat i jo- (val.), je- (laš.). — Sic. je
jachať; u starších spisovatelů bylo i jechať,
přejaté z ruštiny. — U jižních Slovanů
jechati je plně rozvito jako v češtině. Jinde
má jen tvary infinitivního kmene, doplňujíc
tak konjugaci slovesa „jedu" (jadq) tam,
kde jati se neudrželo, např. stsl. je jadq, inf.
^achati. — Toto jachati obsahuje proti jati
navíc příponové cha, vzešlé kdysi z přípony
intensivních sloves sa po i u r k, ale záhy
zobecněné s ch i po a e o (o tom Meh LP
4.111).
jej, interjekce překvapení; rozličně
rozšiřována v jejda, jejdanenky, jejej (jéjej), sev.-
mor. jedareta Rzr (v 2. části je réta!, viz). —
Sic. jej, jej, joj, juj, jaj, od nich slovesa sic.
jajkat, jojkať, jajěat (příponové k). Podobné
je val. jojóať. Srov. ej, oj, aj; r. ojkať.
jek(o)tati, stč. jektati, nář. i jech- B-Hod 46.
— Sic. jachtať, jachciť, pol. jakač sie, hl.
jakac, dl. jakás. — Zvukomalebné.
jelec, ryba Leuciscus. — Slepec (z ukr.?),
pol. jelec, ukr. jaléc, r. jeléc, hl. jelc, dl. jalc
jalcyk jalica t/v. — Psi. jelbcb, slovo nejasné.
Vzhledem k tomu, že i mnohé jiné ryby mají
u Slovanů i Germánů jména si blízká, možno
s ním spojiti něm. Alant, což znamená
tlouště, Squalius cephalus, nejbližšího
příbuzného jelcova, vlastně jiný druh téhož
rodu. Slova tedy asi praevropská. V č. má
jelec i jméno proudník, již stč. (srov. něm.
Strömling): „V čas tření... klade jikry na
kamení v největším proudu, odkudž jméno
proudník se mu dostalo" (A. Fric).
jelen; k tomu bylo fem. stč. laní, nč. je

jeřáb
222
jelikož
laň. — Všeslovanské: stsl.^eZenb, lanbji, -bja,
sic. jelen, laň, pol. jelen lania laň, ukr. oleň
lánja, r. olén' lan\ hl. dl. jelen, sin. jelen, sch.
jelen lané gen. -eta, b. elén. — Praslov. se dá
s bezpečností stanoviti jenom fem. *ölnbji,
mask. bylo patrně j-elenb (podle některých
*olenb). Příbuzná slova, lit. élnis, alnis,
ř. ελαφος jelen (*el-n-bhos), ελλός (*elnós?)
kolouch, arm. el-n, ir. elain laň, ukazují na
el-n-, je tedy třeba uznati koexistenci
základů el a ol, (e)n je patrně příponové. Lanbji
je útvar jako panbji paní: má zdloužení v
základu, přípona -bji ukazuje na východisko
konsonantické (srov. stsl. a stč. gen. je-
len-e\), mask. *eŽ-en-. Dvojitost *e(o)l-en-/öl-
n-l nesouhlasí s běžnými typy přechylování
equus — equa apod., je to jediný případ
svého druhu! Rozdíl eljol nebude starý ablaut,
není viděti důvodu pro něj. Spíš tu jde o
asimilaci starého ol k následujícímu en. Je však
možné i to, že rozdíl el/ol je takové nám
nepochopitelné střídání jako v lebedajloboda,
lebedbjlábud, jelecjAlant, tj. že jde, jako
u těchto tří, asi o slovo cizí, praevropské,
jakých právě mezi jmény zvířat a rostlin je
dost. Indoevropané přejali konsonantické
élenjólen (jednotlivé jazyky je dále všelijak
přetvořily); Baltoslované k němu přitvořili
femininum podle starého typu (s vrddhi!)
jako je v panbji, použivše druhotvaru s o
a příponu en přitom přizpůsobujíce k η
znamenajícímu „příslušnost4' (*pot-n-í = žena
příslušející k pot-, k „pánovi").
jelikož stč.: kolik, jak velice, jakou měrou
(kto by mohl tolik počísti, jelikož vzěchu
kořisti), potom omezovači 'pokud, jakožto'
(~ sic. nakolkol) (Kristus počat jest jelikožto
člověk), z tohoto významu se vyvinul dnešní
'poněvadž'; j. nyní z řeči lidu vymizelo, drží
se jen v písemnictví druhého řádu a v
úředním stylu jako slovo pouze papírové. — Od
jelik'b, pův. jeliko-že proti toliko; je-li-kt je
od zájmenného kmene ukazovacího je-.
jelito; původně znamenalo (i v stč.)
'tlusté střevo' (při konečníku), na rozdíl od
střeva, tj. tenkého střeva; pak i jistý známý
řeznický výrobek. Jako střevo někde =
hlupák, tak i jelito (odtud snad, zkřížením
s tulipán = hlupák, jelimán, -nekt). — Pol.
sic. jelito střevo, hl. jelto, dl. jelito, jelto,
jeluto vnitřnosti, střeva, sin. jelita fem. druh
uzenic, olito střevo, sch. jelito druh uzenic,
čak. olito vnitřnosti, jelito. — Z jiných jazyků
je dosti blízko stpr. laitian, jakýsi vuřt,
snad místo alitian, Endzelin ZfslPh 18.122.
Střídání e/o- na počátku slova ukazuje na
praevropský původ. Pak se dá ,;. přiřadit
k lat. (ale původu cizího) botulus vuřt; t-l-
přesmyknuto. Lat. b je tu cizí strukturní
prvek navíc.
jen: viz jeden.
jenž jez jez, vztažné zájmeno, jii stč. Stč.
bylo též ukazovací jen jé je = ten ta to; kto
je vie = kdo to ví. Pády jiné než nom.
(jeho > ho, jí, jemu atd.) mají též platnost
anaforickou (= odkazovati na to, o čem byla
řeč dříve: viděl jsem ji). Jen mohlo míti
i příklonné -že, -z (ze všech ujide jediný Straba,
tú radů, již jemuž biese dala baba = kterou
jemu). V obojí podobě (se -ž i bez něho) —
„změnou formy souřadné v podřadnou"
(Gb) — stává se konečně vztažným (ty jsi,
jen přijíti máš = jenž; ten, jenže větrám káže),
ale nč. jen ve spisovném jazyce. Některé
tvary (jež, jenž, jesto) ustrnuly v stč. jakožto
spojky. V předložkách s η (vtn 8i>n ki>n,
nč. v 8 k) j měkčí ono původní n, např.
akus. ven, a z tvarů jako v-bn-jemb > vbnemb
> v něm se ň klade i po jiných předložkách:
do něho atp. — V těchto zájmenech splynuly
dva staré druhy: 1° ukazovací H-s (srov.
lat. is ea id, lit. jis, fem. ji) a vztažné *ios
iä iod ( = ř. ος rj o, stind. yah yä yat). V mask.
přibylo v západní slovanštině zesilovací -ητ>,
srov. ten z ťb-n*, a dále ve všech tvarech
-ž(e), jež se stalo obligátním pro vztažné
zájmeno.
jepice; v jednom rukopise Klareta psáno
gyepyczye, tedy snad jěpicěl Slovo nejasné;
pol. jetka, r. jacica (cit. Brückner 206). Je-li
možno dosaditi *j§p-, bylo by pak možné
spojiti je s ř. έμπίς komár (Matzenauer); již
Jungmann je spojoval s εππίς, druhotva-
rem, jejž uváděl Veleslavín.
jeptiška, han. lidově herpiška. Ze střhn.
eppetisse, to pak je ze středolat. abbatissa
abatyše.
jeřáb 1°: pták zorav, Grus; přeneseně
název rozličných zařízení na zdvíhání (jako
něm. Kranich a Kran t/v). Nejdříve
přeneseno na dřevěné zařízení na vážení vody ze
studně: sloup, na němž je dlouhá „váha"
(příčné pohyblivé dřevo), od jednoho konce
„váhy" visí tyč s okovem (takovéto jeřáby
jsou dosud na Slovensku a v Uhrách, ale
sem tam dosud i u nás); tento přístroj,
s jedním ramenem „váhy" stále skloněným
k zemi, připomínal ptáka jeřába s dlouhýma
nohama a dlouhým zobákem. Stč. žeřáb, že-
řáv; nč. ,;- disimilací sykavosti z řeřáb; mor.
bylo i řeřív (ř-ř asimilací z ž-ř). — Stsl. žeravb,
sic. žeriav ijarab, pol. zóraw, hl. žeraw, žoraw,
dl. žorawa, ukr. žuraveV, r. žurávl nář. žórov,
sin. žerjav, sch. žerav aj., b. žerav. — Psi.
*žeravb (jo-kmen); souvisí s lit. gérvě, lot.
dzeřve, stpr. gerwe, dále s lat. grüs, ř. γερανός,
kymr. garan, sthn. kranuh; je však nemožné
sestaviti slovo prajazykové; z balt. v a lat. ü
je zřejmé, že i v slovanštině v je starobylé,
ale zakončení -avb nemá jinde (ani doma
u jiných ptáků) obdoby.
jeřáb 2°: strom Sorbus aucuparia, jč.
řeřáb, řežab. — Sic. jarabina, pol. jarzqb, hl.
wjerjebina, dl. jerjebina, ukr. orjabyna, sin.
jerebika. — Příbuzná je prvá část v něm.
Eber-esche Aber-esche t/v, takže jako psi.

jeřábek 223 jestli(že)
lze položiti βνφτ> a ονφ*. V germánštině
nastal přesmyk r-b > b-r. Nosovka se vyloží
rozpuštěním staré gemináty, ebb > φ. Dále
je příbuzno lat. Sorbens t/v (jeho s- bude
zvláštní neide, strukturní prvek, asi jako
v salix, viz rokyta). Vše to je název „pra-
evropský" (e/o není tedy ide. ablaut!). V
slovanštině přistoupilo j-, takže slovo se pak
fatálně shoduje s názvem dvou ptáků (odtud
pramenily i dřívější mylné výklady). Meh LP
2.156, 3.106; souhlasí Kiparsky NphM
60.1959.224.
jeřábek, nář. jeřabice: pták Tetrastes bona-
sia. — Sic. jariabok, pol. jarzqbek, ukr. órja-
bok, órjabka, strus. orjabka, sin. jereb, jerebica,
sch. jareby -ica, jerebica, b. jarebica, bd. jere-
bica._— Psi. rφb; příbuzné je lit. íerbě,
jerube, stnord. iarpi t/v, něm. Reb-huhn,
koroptev. Jde o „praevropské" slovo. Slovanská
nosovka je z rozpuštěné gemináty, ebb > φ.
Už v psi. toto rφb mateno s erφ'b Sorbus
{= jeřáb 2°), tj. přijalo od něho (j)e-jo-.
Meh LP 3.106.
jeřáby: kropenatý (han. u Slavkova aj.),
val. jařab(at)ý pravidelně strakatý ve dvou
barvách, jařabaňa slepice jařabá jako
koroptev, jč. řežabatý pruhovaný ČMF 16.233. —
Sic. jarab(at)ý pestrý, kropenatý, jarabáčik;
jarabiť sa pestřiti se. Pol. ja^baty, dl.
jerjebaty kropenatý. — Psi. ^bt: odvozeno
od jména ptáka jeřábka stejným způsobem
jako vraný od (ha)vran a r. golubój od golub\
Meh LP 3.107. Znamená ono zvláštní
uspořádání barev jako právě na jeřábku a koroptvi:
základní odstín světlejší je pokryt pravidelně
a hustě rozloženými skvrnami odstínu
temnějšího. Parafráze slovnikářů, jako „pestrý,
kropenatý", jsou tedy nepřesné, popř.
zachycují už přenesení na skutečnou kropenatost
jiných tvorů, pihovatost lidí apod% Bohatý
vývoj nastal na východě; r. rjab rjabá
rjábo = kropenatý (jako při osypkách), rjab9
fem. = mělké vlny na vodě, ukr. rjabýj
kropenatý, pestrý, rjabity pihovatěti, rjabíty
v očách míhati se před očima. Z ruštiny je
přejato lit. ralbas > ralnas jarabý: rus. ja
bylo vřaděno do litevského hláskového
systému jako ai. Také na Moravě a v sic. nastal
jistý vývoj: val. rebeňať ea třpytiti se, repo-
ňavý pestrý (Václ. 360), jařabatíl sa oves
větrem = čeřil, vlnil, sic. jarabiť vlniti,
kadeřiti. Ale v jvč. jeřabit se zlostí, han. rozjeřábit
se rozzlobiti se, msl. jeřabatit se nafukovati se,
zm. rozjařabatit se rozčepýřiti se, č. jeřábatý
jezatý, rozčepýřený je význam pozměněn
vlivem slova zabit se nafukovati se.
jeseň: ryba Leuciscus idus. V němčině
má jména Göse Geese Gaise Gase Giesen
Gösenitz Jense Jeseň, Je-li naše jeseň staré
a domácí, mohlo by vše býti „praevropské",
neboť táž ryba je eston. sainas, fin. säynävä.
Viz i jazek.
jeseň: podzim. Do spisovné češtiny bylo
I přejato v obrozenské době ze sic. jeseň nebo
z polštiny. — Jinak je všeslovanské vyjma
lužičtinu: pol. jesien, ukr. ósirí, r. ósen9 nář.
je-, sin. sch. jeseň, b. esen, vesměs fem. —
Bezpečné příbuzenstvo je gót. asans fem.,
stnor. gnn doba žní, sthn. aran, něm. Ernte,
a stprus. assanis, arm. asun podzim; také
(Benveniste BSL 50.35) het. zena t/v. Zdá se,
že je třeba předpokládati *os-en-, spodobou
změněné germánsky v as-an- a slovansky
v *es-en-.
jesenec: druh chrpy, Centaurea scabiosa,
od Mattiola. Asi z pol. jasieniec. Je nejspíše
od siný, ale změteno s jasný.
jeseňka 1°: ocún Kt 6.512. Od jeseň, že
kvete na podzim.
jeseňka 2°: třemdava (rostlina Dictamnus
albus), Kt 6.512. — P. jesionka, r. jasenec,
jasinnik, jasenica, sch. jasenac -ak -ik -ica,
b. jasenec, ukr. jasenec9. — Od jasan: listy se
podobají jasanovým. Marzell 2.123.
jesep, již stč.; písčitý nebo štěrkový nános
v řece (při ohybu řeky, na druhé straně proti
nárazovému břehu) nebo v ústí řeky, popř.
zarostlý proutím: ojediněle fem. jespa (asi
jen knižně, podle výspa), stč. jespiti tvořiti
jesep. Pol. ispina a místní jm. Isep. — Z *,; bz-
-stp-'b, tj. „výsyp" (předl. *jbz-, č. z; stp-
ve stč. spu, suti, viz sypati 1°), v nepřímých
pádech (např. gen. jbzstpa > jespa), z nich
je- pak vniklo i do nominativu. Lang CMF
5.104, Hujer SF 7.31. — Odvozenina: pták
jespák (něm. Sandläufer); stran tvoření srov.
bahňák.
jeseter, ve střední době jesetr: ryba
Acipenser sturio. — Sic. jeseter, pol. jesiotr,
ukr. osétr, jasétr, r. osetr, sch. jesetra. —
Souvisí se stpr. esketres, lit. eršketras (r
anticipováno), sthn. sturio, nyní Stör. Název patrně
„praevropský". Nelze sestaviti původní
podobu ani podrobně osvětliti hláskový stav.
jeskyně, stč. ji-. Sic. jaskyna. Pol. jaskynia.
— Slovo nejasné. Jistě souvisí se zastaralým
sic. jask tunel a s dl. jašk (rybářský termín)
vchod do vrše (ta má 2 nálevko vité vchody)
nebo do náhonců síťových. Či snad by patřilo
(jakožto *ésk-yňi 'puklina') k iskat (viz)?
Srov. jizva,
jesle: koryto pro krmivo dobytku, stč.
jěsli fem. plur.; mor. dosud sing, jasel gen.
-sie fem.; zdrobněle jesličky. —
Všeslovanské: stsl. jasli plur. mask., sic. jasle, pol.
hl. dl. jasla, sin. ukr. jasla plur. ntr., sch.
jasli plur. fem., b. r. jasli.. — Není jisto, který
z obou tvarů (ntr. jasla či fem. jasli, obé
plur.) byl v praslovanštině. Pochází zjad-slo-
\-sli-), stupně *öd- k ěd- v jísti, jež mělo
zajisté i význam 'žráti', o dobytku (srov. lit.
esti žráti, proti lidskému valgýti = jísti);
příponové -si- jako v gqsli housle.
jestli(že), spojka, čes. lidově jesli esli esi,
mor. esli esi esci eli ezli lešti. Z jest-li (to),
I ze... = je-li tomu tak, že... Po sklesnutí ve

jestřáb 224 jeti
spojku se pak arci sloveso klade znovu.
„Je to od původu celá věta podmínková se
spojkou následující věty obsahové, která ji
rozvíjela. Časem ztrácelo jest-li větnou
platnost, zanikla pausa mezi ním a obsahovou
spojkou že a nakonec splynula všechna tři
slova ve spřežku, která dostala úkon spojky;
obsahová věta, která dosud nevyjadřovala
podmínku přímo, stala se větou
podmínkovou." (J. Bauer.) Stč. my máme ctíti božie
přátely, jest-li ež milujem boha; jest-li to, že
suol zhyne, čím budu soliti? Větnou platnost
dokazují paralelní obraty s jiným tvarem
slovesa býti: bude-lií, ze ten chlap sníde,
tobě s sbožím zena přídě. Jsou i případy s bu-
de-li (to), ze a bylo-li by to, že. (Podrobný
výklad a jinoslovanské paralely má Bauer,
Vývoj 31 ln. a jinde.)
jestřáb, las. jastřab: pták Accipiter. (Mor.
jastřabit se čuchati se, o vlasech, je mylně za
jeřabit se.) — Všeslov.: sic. jastrab, pol.
jastrzqb, hl. jatřob, dl. jastéeb, ukr. jástrub,
r. jástrjab, nyní jastreb, sin. b. jastreb, sch.
jastrijeb. — Psi. jasttr^b^, souvisí s lat.
accipiter t/v, a to tak, že ide. *ölcu-pet-ros
'rychle létající' bylo změněno přesmykem
v öUu-trepos, -ep- dále v eb, zesílené ebb
dalo φ rozpuštěním gemináty. O tom
podrobně Meh LP 3.106. Na *ö!eu- myslí též
Vey BSL 49.24, ale ostatek chápe jinak.
Je nepochybné, že to je název tabuový,
původně kenning, podobně jako kenningem
je např. indoíránský název orla: stind.
r)i-pya-, av. 9rdzi-fya- (= přímo vpřed
vyrážející).
ješitný; sté. ješut, gen. -i fem. marnost,
nicota, v&nitsis, ješutný marný, prázdný, vanus,
inanis, v jesut marně, ješutnost, ješutenstvie. —
Stsl. ašutt, s.-csl. -b, r.-csl. ošutb, -i
'nadarmo'. — Vzhledem k tomu, že stč. ješut se
klade o prázdném, daremném mluvení (mlu-
viechu ješuti) a vůbec o daremnostech
(milujete ješuti), souvisí nepochybně s rodinou
slova šutka (viz), srov. r. v šútku žertem, ne na
šútku doopravdy, ne šutjá bez žertu, vážně;
(j)a- Je nejasné, snad je to nějaké preverbium
rovné indickému ä.
ještě, stč. ješče, č. lidově ešte. — Vše-
slovanské: stsl. ještě, pol. jeszcze, sic. ešte,
hl. hišce, dl. hyšči, ukr. ješÓe, r. ješcě, nář.
oščó, sin. jošče još, sch. jošte još, b. óšte jóšte.
Kromě toho jsou rozličné lidové
zkomoleniny. — Psi. ešče. Významový odstín ,,k
(něčemu), něm. zu, fr. vers" spojuje naše slovo
s véd. ačeha (Zubatý KZ 31.12), jež se klade,
zpravidla na konci verše, jako adverbium
blíže určující sloveso nebo se klade při aku-
sativu cíle (většinou postpositivně) s
významem '(až)k, (až) po + akus.'. Dále s lat.
üsque {)ři pádech místních (Romam usque =
až po Řím, pectori usque = až po prsa) a ř.
εστε (εστε επί το δάπεδον = až k půdě).
Usque dává slovesům pro pohyb jakýsi odstín
trvalosti ve smyslu našeho pořád, stále, ještě;
dále quo usque = jak dlouho ještě. Ř.
περιμένετε εστ* αν ελυω = ještě čekejte,
až bych přišel (překlad Lepařův). V
slovanštině se ustálil hlavně tento poslední časový
odstín. Aččha, εστε a esce se tedy shodují
(*eskue, snad es -f spojovací kue, pův.
„a k tomu, nadto"), v lat. üsque bude ü od
üsquam někde; *es by byl takový už ide.
útvar jako ř. ες ζ en-s, tj. předložka ide. en
(ve významu směrovém: 'k' Čemu),
rozšířená os. (O ještě v dnešní češtině jedná
podrobně M. Komárek SbTrávn. 147n.)
ještěr, stč. jěšÓer, a ještěrka, stč. jěšcerka
(mor. jašcerica jašcera jašěírka išcírka išcerka
hišČerka; — hišČerak je krtonožka);
změtením se štír, Š6úr je laš. jašéur mlok (také pol.
jaszczur ještěrka), srov. msl. (Podluží) šcúrka,
han. ščírka ještěrka. — Stsi. aster'b, sic. jašter
a jašterica, r. jášÓerica, hl. ješcer, dl. jašcer,
sin. jašcerica, sch. jašter ještěrka (r. jašÓer,
sch. jašterica zánět na jazyku u dobytka, je
vlastně *šcir-b, viz štiřík, pro vnější podobnost
zkřížené s jašcer τ). — Psi. (j)ascer'b. Slovo
jistě praevropské; souvisí s druhou částí
germ. názvu (něm. Eid-echse, prvá část je
nejasná), nejblíže je angl. askj^er). V -ehse <
-ahsió je přesmyk sk > ks. Že němčina má
i nové, sekundární Echse ještěr (bylo vy-
abstrahováno z Eidechse 1836), je souhra
pouhé náhody. Meh, ZfslPh 23.120.
jetel, nář. dětel, jatel (o tomto podrobně
Utěšený 103). — Sic. datelina, pol. dzi§cieli-
na, r. djaťlína, sin. detelja, b. sch. detelina. —
Psí. detelh, z *dem-tel-jb;· dem patří k dmu,
douti, tedy = nadýmatel. Mladý vlhký jetel
snadno nadýmá dobytek, a to velmi
nebezpečně (srov. např. líčení v Baarově Cimbu-
rovi). Meh LF 54.235. Proti pochybám
Moszynakého JP 23.363 lze tvrditi, že jetel
v souvislých porostech i divoce roste (u tý
vápenice sou takový place — trávníky — a je
pěkná jatelinka samá, jak by ju nasel na poli
Hošek, cit. Zubatý 2.67) a že zajisté tak bylo
i dříve (ovšem na pole se seje podle M. až
od 17. stol.). Dosud v Sibiři, jak vyplývá
z G. Markova, Zlato v tajze (= Strogovy),
č. př. Praha 1950, 70 a 83: „Šla po cestě,
hustě porostlé divokým jetelem, jitrocelem
a sedmikráskami". „Na svazích vyrážely ze
země mladé, husté porosty pýru, lesních trav
a divokého jetele." Viz Slavia 26.132.
jeti jedu; není v sic. (je za ně ist = jíti: ísť
vozom, vlakom, po lodi). Viz i jechati. Vše-
slovanská rodina, hojně rozvětvená,
obdobně jako u nás, s četnými postverbalii
a dalšími odvozeninami z nich. Prasl. bylo
jadq, inf. ja-ti (popř. ja-cha-ti). Pres. ja-d-Q:
kořen já-, též v lit. jóju jóti, lot. jäju jät
a v stind. yä-ti t/v, souvisí patrně s *eili jíti,
je patrně jeho slabý stupen i, rozšířený o ä
(vlivem synonymního *guä-, jež bylo i v
slovanštině, viz hať); présentní přípona d je

jevo
225
ježdik
podle jb-d-Q = jdu, slovesa paralelního
útvaru a blízkého významem.
jevo, jen ve spojení najevo, najevě; jeviti,
postverbalia jev objev projev výjev zjev;
jeviště; zjeviti, zjevný. Sté. bylo i živiti < j\>z-
-aviti. — Obdobné tvary jinde: stsl. avě
javČ zřejmě, aviti j- ukázati, atd. Vlastní
význam kořene av- vyplývá z protikladu
proti spánku: lit. ovyjě, r. na javú, b. jáve,
sch. jávi, na jávi, pol. na jawie = v bdění;
ještě stě. ve sně-li sě toto jemu děje, čili na
jevě; Kateřina prociúti a vzhuoru vstávši uzřě
najevě... prsten: na jevě je to, co se ukazuj e
(co vidíme) v bdělém stavu, při jasném
vědomí, co není pouhý sen. Odtud se
pochopí vývoj významu: 1° vyjevení ze sna, ze
spánku = vytržení, probuzení, kouká jako
vyjevený, stojí jako u vyjevení. 2 ° sen se
vyjevil = splnil při jasném vědomí, při bdělém
stavu. 3° jeviti = ukazovati jakožto
skutečnost. 4° val. najavitasi „ukázati" (Bartoš:
nahnat i strachu): Ale mu najavilo! Chťél sa
pochlapit, aby obrajtom najaviL 5° val. kráva
přijavila = přidala mléka, sic. pojavila,
původně ji sic. mléko krave pojavilo = opět se
ukázalo. — Další příbuzenstvo je stind.
ävi-h zřejmý, jsoucí před očima, lit. aumenis
omenis ómyně povědomí, cit, slov. um-b.
I toto umt lze odvoditi z „jasného vědomí",
jaké má člověk po probuzení, kdy je „čilý".
Obdobné pojmové východisko je u slova
cítiti. Hujer LF 68.84, Meh Rech. 50,56.
jez, stč. jez; jč. kdysi zájezek nízký malý
jez n. hráze (Táb.). Jez byl nejprve plot
z kolíků, propletený proutím, jímž rybáři
přehrázovali řeku, aby zadrželi ryby;
uprostřed něho nechávali propust, kde nastra-
žovali sítě; i na jiných místech vpravo váli
do jezu vrše, kloně, slupice a podobné chy-
tačky. Pak byly i jezy trvalejší, zpevněné
kamením; z těch se vyvinuly naše jezy, mající
zadržovati ne už jen ryby, ale vodu, zdvíhati
vodní hladinu, pro mlýnské náhony
(strouhy). Různé ty stupně jsou ještě leckde
zachovány. — Pol. sic. r. jaz, str. ězt, ukr. jaz, jiz,
zájiz (srov. č. zájezekl) rybářský jez, sch.
jaz, sin. jez hráz, jez, b. jaz; st. luž. jěz
Fischwehr, Eichler WZU Leipzig 13.380. —
Příbuzno je zajisté lit. ezě, nář. eziá, lot. eža,
stpr. osy (původně zajisté ohrádka plotová
nebo z kamení). Pro další rozbor není
materiálu. Prasl. asi j-ěz-b > jazi>, s *ě.
jezbina, zpravidla plur. -y, jč.: „veliké
kusy skal pod vodou nebo na pastvištích
atd." (Čel). „Je totožné s jezbina, jezvina,
častým v názvech osadních i pomístních
(Jezbiny u Jaroměře, Jezvina u Sedlčan,
Benešova, Tábora); je tedy jezvina rokle,
doupě (sch. jazvina i jazbina)". (Šmilauer.)
Tedy odvozeno od jazva, viz jizva. Význam
u Čelakovského je už velmi změněný; vyšlo
se od kamenů na dně roklí.
jezditi, stč. jě-; iter. -jížděti. Post verbale
starší jízda (stč. jiezda), mladší od° prú° pří°
roz° s° vý° ζά-jezd (ale nájezd z pol.); Újezd
byla jakási majetková oblast země, pro
zjištění a kontrolu hranic koňmo objížděná;
ještě mladší ob° vy° za-jízďka. — Obdobné
útvary (vyjma -jížďka) jsou všude: i
slovenština má nyní (vlivem češtiny?) jazdit,
jazda, jazdec. — Odvozeno zajisté od jati
(viz jeti): nejspíše je to s-ové intensivum
ja-sa-ti (viz jechati), užívané jako iterativum
a v hovoru se často vyskytující jako
protiklad k iterativu choditi; proto přijalo od ch.
zakončení -diti: jas-diti > jazditi. Meh LP
4.131. Na *ja-sa-ti myslel již Prusík KZ
35.600.
jezero, -ní. Všeslovanské: stsl. jezero ntr.
i jezera mask., pol. jezioro, hl. jězor, dl. jazor,
ukr. ózero, ózer, sin. jezero jezer i jezera fem.,
sch. jezero, b. ezero. — Psi. bylo zajisté jezero
i jezer"b. Srov. stpr. assaran (= azaran), lit.
ězeras jezero, lot. ezers jezero (i nádrž vody
pro mlýn). Který rod byl původní, není jasné
(srov. č. ples pleso). — Podle Vaillanta
RÉS 29.38 odvozeno od jez: znamenalo
tedy původně nádrž vody, vytvořenou
jezem.
jezevec, lidově a nář. jč. chod. jezovec;
stč. jězvec t/v (glosováno laero, což je asi
mylně za *blaró, srov. franc. blaireau;
dalším omylem latro), kdežto Klaretovo jez(e)v
je patrně z csl. jazv-b. Odvoz, jezevčík, srov.
něm. daxl, pes vyhánějící jezevce z nor. —
Pol. jazwiec, dl. jazw jaz, ukr. jazveď, r. jazvéc
nář. jazvík, sic. sin. jazvec, sch. jazavac. —
Tato slova předpokládají *jazvbcb; to souvisí
s * jazva, č. jizva (tak již Jg), jehož vlastní
význam byl díra po zranění, trhlina, pak
i díra v zemi, nora: jezevec bydlí v noře a v ní
se rád zdržuje, odtud rčení např. dluž. „leží
doma jako jezevec v díře" (srov. i pol. nor =
jezevec). Ale naprosto neobvyklý způsob
tvoření (pouhé -beb k slovu zcela jiného
významu!), jaký by tu byl, nutí nás
předpokládati spíše prvotní *jazvovbCb (= jazvové,
norové zvíře): -vo- zmizelo haplologií před
vb; č. lidové jezovec by mohlo býti zbytkem
toho. — Tento slovanský název je zajisté
tabuový, z loveckého slangu. Původní název
jezevce lze vidět v pomoř. mdle, což je zajisté
příbuzno s lat. mělěs t/v.
jezinka, sté.jězě,jězěnka,jězinka, nč. mylně
ijeskyňka (odtud víra, že bydlí v jeskyních);
laš. jaza o zlé ženě. Srov. pol. j§dza zlá žena,
čarodějnice, j$dzyna, -ona t/v. — Sem náleží
zajisté i ježibaba, jedi-, sic. jagababa, ležibaba
( > sic. jezibabel, muž ježibaby); r. bába-
jagá i jagá-bába, ukr. bába-jahá, nář. jazi-
bába čarodějnice, zlá stařena. —
Východiskem je asi psi. adj. *jeg* (r. je fem. jagájal),
příbuzné s lot. adj. Igns, Idzlgs mrzutý,
nevrlý, z *ingo-. Pro z, dz jest uznati vliv
slova jed a jeho odvozenin.
ježdik, ryba Acerina, pol. jazdz jaszcz
15 Machek — Etymologický slovník

ježek 226 jikro
jazgarz jazgier. Příbuzno je lit. ež(e)gys, stpr.
assegis. Slovo tedy bsl., dále nejasné.
ježek, msl. las. jez, las. též iž gen. ježa;
ježiti se, msl. paježit sa nafukovati se; ale
ryba ježík bude asi ježdík; mor. a sic. ozina
ostružina (srov. r. ožína, ukr. ožýna, ježýna,
pol. jezy na t/v), č. botanický termín ježiník
ostružiník polní. — Všeslovanské: sic. jez,
pol. jez, jezyé si$, hl. jež, ježic so, dl. jež, ježyé
se, ukr. již, jížytysja, r. jež str. ož, jéžiťsja, sin.
jež, ježiti se, sch. jež, ježiti se, b. ež, ežja se
(zde: krčiti se). — Název starobylý: psi.
j-ežb je příbuzné s lit. ežys, lot. ezis, sthn.
igil (nyní Igel), ř. εχΐνος. Má se za to, že
tato jména ježka jsou odvozena od ide.
*egh-i-s zmije (ježek požírá zmije!), a to
příponami io v slov. a v balt., ilo v germ.,
ino v řečtině.
JežíŠ, sté. Ježúš, z lat. Jesus; sie. Ježiš
z biblické češtiny. Je v č. běžná i latinská
podoba, zvláště ve spojení Jesu Kriste apod.
a jakožto výraz podivu Jezusl Ta němčiny
zdrobnělé jezule, odtud běžné jezulátko.
Výraz podivu jemine je asi z němčiny (tam
doložen od 1669); Grimm jej vykládá z Jesu
Domine (srv. obdobné č. Kriste Pane); jinak
Stech ScSl 7 A962) 298n: přes němčinu
(z ní proniklo i do norštiny a švédštiny) je
vykládá z ital. diamine, což je z diabolo
Čert, jehož zakončení je přetvářeno podobně
jako u č. čert (viz) z důvodů tabuových.
Zdrobnělé jemináóku, jeminánku ap. Podoba
jézus(man)kote je asi z něm. Jesus (mein)
Gott; zčásti je to počeštěno na ježískote.
jho: původně pouhé dřevo náčelní nebo
nášijní, v tomto případě opatřené řemenem
obepínajícím krk (viz jehlal), za něž vůl táhl;
srov. jařmo. (Jč. ihoch krumpolec volský:
snad zkřížením z iho a něm. Joch; či >^ sin.
igevt). Stsl. b. sch. igo, r. ígo. — Prasl. jbgo
z *JT>go, srov. stind. yugá-m, ř. ζυγόν, lat.
iugum, gót. juk (něm. Joch); jde tedy o výraz
už prajazykový jug-o-m, od *jeug- zapřahati
(pak obecněji: spojovati, jako v latině),
technického termínu rolnického (stind. yunákti
zapřáhá, lit. júngiu, jüngti, s jeho η je lit.
júngas jho). Sin. igo gen. ižesa má -es-, snad
podle kolo gen. kolese.
jidáš: jisté zelenočtvrteční pečivo (jvč. laš.
aj.), posvěcený oharek dřeva (v C). — Od
jména zrádného apoštola, jež připomínaly
právě velikonoční pašije.
jih, jižní; vlastní význam je asi *jižní vítr',
odtud 'tání' (kdežto ona světová strana
označována jako poledne, opačná půlnoc): stč.
juh jih jihnutí, tání, val. laš. sic. juh obleva,
tání, mor. juhový větr = jenž působí tání,
juhová voda = z roztálého sněhu.
Neočekávaná slovesa jsou val. južit táti (srov. sch.
juži se, sic. od-južit sa), odužit a zvláště
podivné jihnouti (přípona je podle protikladu
mrznouti). — Stsl. jugt jih, jižní vítr, ßlo.juh,
r· jug* str. ugt, nář. jugá parno, ukr. juh jih,
jižní vítr, juhá teplý vítr, sin. sch. nář.
jugo. — Kolísání rodu dovoluje vyjíti i od
feminina: původní ugá (bez j-, srov. strus.!)
je rovno řeckému αυγή záře, světlo (slunce,
ohně): ugá se tedy vztahuje na světovou
stranu, odkud slunce září nejsilněji, a na
jarní přibývání světla a tepla, konečně —
v doložených významech — na vítr teplý =
jižní a na jeho účinek na sníh. Mužský rod je
pak asi podle protikladu sever.
jícha; odtud č. jíška zásmažka. Odvoz,
stč. jušěl (-al, i fem. -ěle) byl hustý odvar
z léčivých bylin nebo výživná kašovitá
krmě pro nemocného; k tomu je blízké val.
úšelo (u Luhačovic), velikonoční rituální
omáčka rozličného složení podle míst (o ní
Meh NŘ 29.154). — U jiných Slovanů je
iucha, jen r. ucha. VrasX.juchá je odvozeno od
konsonantického kmene Hous-; jinde je
forma s redukcí — ale s délkou! — *iüs-:
v nerozšířené podobě lat. iüs ntr. polévka,
omáčka a stind. yüs- ntr., s -o- resp. -en-
stind. yuša-, yüsan-; s -ě stpr. iuse, lit.
júšě, jejichž u je krátké, ale přízvuk je jako
na staré délce. Celek ukazuje na dvojslabičný
kořen yeud- a determinant s (ind. yäuti
směšuje, lit. jáunu jóviau jáuti míchá, lot.
jáunu jáut mísí těsto). Jméno značilo
prastarý pokrm, jakousi hustou polévku
vařenou s krví a masem, patrně něco zdaleka
podobného guláši. Němci je přejali: střn.
jüche je ještě pokrm, ale novoněm. Jauche
skleslo na hnojůvku.
jíkati: skytati, jiknouti, zajíknouti se, vč.
(Nová Páka) s h zahykovat se (srov. luž!). —
Zvukomalebné; srov. pol. ikac, ukr. ikátysja,
r. ikáť, hl. hikac, dl. hykaé, sin. sch. ikati,
b. ikam. Je tedy všeslovanské; z i (krátký
zvuk při škytnutí) a příponového k.
jíkavec, již stě. (ji- u Gebauera); han. msl.
sic. ikavec. Pol. ikawiec, sch. (n)ikavac.
,,Vábí vé jeho zvuky jikjik daly mu ... jméno ..."
(Kněžourek). V přirovnáních vystupuje jako
nesnášenlivý, sobecký hltoun (han. msl.:
hladný jak i.): L-KpU, viz i Křen 2.206;
o těch vlastnostech píše podrobně Jan Vrba,
Myslivcův rok. Ty vlastnosti byly lidu
známy, neboť jíkavec byl „volavým ptákem"
čihařů, v. Jirásek U nás I, kap. 2.
jikra: rybí vajíčko; jikrný, -atý, -náó, mor.
též jikřák; pěkné a tuhé máslo je „jak ikry"
(žluté jikry jistých ryb) (Bartoš 126 s.
jadrný), odtud mor. mylné jiskra másla =
drobet (lid. na Jicku; Kosmák, Karafiát). —
Pol. ikra nář. ikro, hl. jikra, jikno, ukr. b. sin.
íkra, sch. sic. ikra, r. ikra t/v. — Slovo
málo jasné. Za příbuzné lze pokládati stir.
iuchair t/v.
jikro: laš. ikro lýtko (i jikro, žabí
stehýnko). Pol. nář. ikra, r. ikra, b. íkra lýtko.
U nás přešlo k střednímu rodu, zajisté podle
lýtko, stehno, koleno. — Příbuzná slova jsou
v baltštině: stpr. plur. yccroy, lit. nář. ikrai,

jíl 227 jiskra
lot. ikri plur. mask. lýtka; slovanské slovo je
tedy z *j-bkrt mask., ale fem. ihr a vzniklo
asi zcela vnějším spojením s homonymem
pro rybí vajíčko. Tvrdí se dokonce — ale
mylně —, že obě slova je možno spojiti
původem: Kalima, tak i Brückner. Další
příbuzenstvo je v lat. odvozenině ocrea
holínka (o- sice nesouhlasí s b-, ale význam
potvrzuje to spojení nade vši pochybnost!)
a irské orca lýtko.
jíl, jílový, jílovatý, jílovna, jíloviště. —
Všeslovanské vyjma lužičtinu; sic. íl, jinak
všude il; byl to asi M-kmen (stč. gen. jílu,
v odvozeninách pravidlem -ov-; v řečtině v\).
— Příbuzné s ř. τλύς gen. τλνος fem. bahno,
kal. Matzenauer LF 8.11 aj.
jilec; stč. často i plur. jilce = rukověť
meče a též vše, co k tomu patří: ochranný
kryt ruky atd., tak i pol. jelca (s mylným d
jedlca); sin. helce ntr. — Vše je ze sthn.
gihilze [vyslov jihilce > č. jílce] Ryba rkp.
Zdá se, že v stč. bylo přejaté jilce od počátku
vzato za plurál a že teprve k tomu byl při-
tvořen mužský singulár.
jilm, stč. též jílem (dosud mor. B), jč.
jímel ímal, sev.-m. jimi Rzr. — Pol. ilm(á),
r. ukr. stpol. ilem, r. též Uma, dl. lom,
sin. lim. Vzhledem k ji- snad přejato ze střhn.
Ume, ilmpaum. Smilauer NŘ 26.170. S tím je
příbuzno i lat. ulmus a kymr. llwyf t/v.
jíní: stč. jínie, jíněvie. Nč. je jíní v Č.
jenom knižní; lidové je jinovatka, útvar jako
ledovatka; msl. jíní, laš. iňava, msl. sic. ino-
vať, inovatka; sic. inovec (odtud ji- Hyeduk)
severák, mor. nář. inovec sněžná hora; jiné
odvozeniny: spis. jíňov{it)ý, jinovateti, laš.
vinovaty Hor; spis. ojíniti je jistě i lidové:
jč. zoubíněný < *z-ob-jí-něný, chod. post-
verbale vojím (stran m srov. slovinštinu!). —
R. ínej mask. gen. íneja, ukr. inéj, b. ínej;
ech. inje ntr., sin. inje, im, iv. — Psi. bylo
zajisté inbjb mask., jemuž odpovídá lit.
ýnis t/v. Pro další rozbor není podkladu.
jiný. Původní význam byl * jeden'
(chápaný původně ne numericky, ale jakožto
„osamělý", tj. nemající patřičného druhého
jedince do obvyklého nebo přirozeného páru;
Gonda, cit. z ref. ZDMG 104.269). Vězí ještě
v stč. inhed (viz ihned), byl i v *jinochod >
č. asimilací mimo- způsob chodu u koní, že
kůň zdvihá vždy obě levé resp. obě pravé
nohy: stč. mimochod, -ný, -nik, mimochoditi
(nč. jinochod je pouze učené, knižní); stpol.
junochodnik JP 42.21 má mylné u, asi
nějakou zvratnou analogií. Ovládl nový
význam 'alius'; odvozeniny jinaký (podle taký
jaký onaký) jinačí, pře-jinačiti, adv. jináČ
jinde jindy jinudy odjinud, mor. nář. jinadem
indová. Do komparativu jinší (původní
význam je ještě v Sm 243), sic. inakší a do
jinačí vložen význam 'lepší' (podle nář.
onačejší, srov. i sic. netakší): on umí jinší
věci; objevuje se i superlativ (např. Súpis
sic. rozprávok II 187, 188, 190). Zajímavé
je syntaktické splynutí, mající obdoby
i v jiných řečech (Zubatý 1.1.22), srov. fr.
nous autres Parisiens = my Pařížané (v
protikladu proti obyvatelům jiných měst, pak
i bez něho). — Psi. ini> z *j-oino~s, srov.
gót. ains, stpr. ains, lat. ünus, stir. oen; ř.
οίνος jednotka. Nový význam 'druhý, alius'
je u všech Slovanů; vyvinul se v dvojicích,
kde se něčím rozlišují oba jedinci daného
páru. Výchozí forma jiný-jiný odpovídala
našemu jeden-jeden. Po změně významu se
objevuje u nás jeden-jiný, jeden-druhý.
Příklady z Jg: jiní [fakirové] tančili po rukou,
jiní chodili po provaze; jedni tak, jiní jinak
křičeli; jeden z lesa, druhý do lesa. Z PS: jsou
tu dva pokoje, jeden větší a jeden menší. (Lit.
víenas, lot. viéns 'jeden' zřejmě náleží k im>
atd., ale místo j- má v-.)
jircha kůže vydělaná na měkko, odtud
jirchář, obé již stč.; sic. ircha, jercha. — Pol.
ircha (přejato do ukr. a r.), dříve a nář.
i jercha, hl. jěrcha jircha, sin. írh(a) jérh(a),
sch. irha. Vše ze střhn. irch, erch t/v, jen
lužické slovo je asi z češtiny (Bielfeldt
151).
jirnice: rostlina Polemonium (od Presla).
Hl. jěrnica. Od jarý, hl. jery trpký.
jírovec: strom madal^ (koňský kaštan),
Aesculus; us. v jč. za Čel., nyní odborný
název. Hl. jěrowc, dl. jarow jěrow jerow. —
Asi od jarý v jeho původním významu
'hořký' (hl. jery, dl. jary jery má právě ten
význam!).
jiřice, jiřička: pták Delichon urbica; stč.
jiřicě jiřička jiřiček. Msl. juřík, laš. juřiček,
v Č. lidově jiřička štiřička štiřík (Šít), štiříček
(Košťál 66)^ i Jiříček (Šír, Kněžourek). —
Slovo zajisté zvukomalebné, od pronikavého
„štiřikání" (srov.: dámy švitořily jako jiřičky,
PS), ale lidovou etymologií přikloněno k Jiří,
odtud (skrze školu a knihy) mor. juř-t
a obdobné názvy jinde: sch. juričica, sin.
jurščica pro konopku a jiné ptáky. (Jinde
zvána jaskolica, viz zde jásati.)
jiřina, rostlina Dahlia, mor. argyna. Obé je
počeštění resp. lidová úprava staršího názvu
Georgina, jímž byl poctěn petrohradský
botanik Georgi (Vasmer). Sic. georgína.
jiskra, jiskrný, jiskrový, jiskřiti; laš. val.
iskra, tamže iskerka je název jistých květin
(sedmikrásky aj.). — Všeslovanské: sic.
stsl. r. ukr. b. sch. sin. pol. iskra (přízvuk:
r. í-, sch. i-), hl. dl. škra; odchylné je ukr.
jaskrýtysja jiskřiti se, pol. jaskr(aw)y zářivý.
— Pol. a bělor. skra, luž. škra dovolují
mysliti na *jbskra jakožto východiště všeho.
Takový tvar by mohl být chápán jako post-
verbale od slovesa, které v lit. zní iš-skríeti —
vyletěti (u nás je jeho kořen jen v křídlo),
tedy jako částečka vyletující (z ohně). Lze
tak souditi podle paprsek (viz) a podle lat.
scintilla jiskra, které je od scato prýštím

jísti
228
jistý
(význam zde zúžen!), příbuzného s lit. skantú
skásti skákati.
jísti jím, sic. jem jest. — StsL jamb jasti,
r. jem, jest, pol. jem jeéé atd., to vše jsou
střídné tvary za psi. ěmb ěsti z *ěd-mi. Na
absolutním začátku slova se vyvinulo pro-
thetické j-; po stn- iz- ob- zůstalo však pouhé
ě: stsl. stn-ěsti, iz-ěsti, ob-ěsti se; z prvého je
stč. sniesti, ηδ. snísti se zachovaným n, tak
i sin. snésti, Iter. jídati; srov. stsl. ob-ědati s§
přejísti se, s'bn-edati požívati, stč. sniedati,
nč. snídati (odtud stč. sniedanie, nč. snídaní
ntr., pak — podle veóeře — fem. snídaně;
zcela nové a nevelmi vhodné je přesnídávka
místo svačina), pol. én-iadac; jinak je vždy j-
v najísti se, ojídati atd. — Sloveso jísti
zachovalo — příčinou je jeho nesmírná
frekvence — atematickou flexi. V pra jazyku
byla flexe asi toho typu jako v latine (edö ěs
est...), v jistých osobách atematická, v
jiných tematická, z toho je pak jednak veskrze
atematické stind. ádmi, jednak tematické ř.
έδω; srov. dále gót. itan. V bsl. je základem
zdloužené ěd-\ lit. edu (edmi) esti žráti
(o zvířatech), lot. ědu ěst jísti, žráti, stpr. ist
(i < ě) jísti, také slov. Smb je z ěd-;
převládnutí délky způsobila asi nějaká analogie, snad
jen čistě vnější (da-mb'i). — Odvozeniny:
jedlý (han. u Boskovic hidlé) z J-ového
participia jed-lt, z toho jedlík (rozdíl aktivního
a pasivního pojetí — schopnost býti jeden
a schopnost hodně jísti — nepadá tu na
váhu); jídlo, stč. jiedlo ( > jídelní, -lna) z ěd-lo,
srov. pol. jadlo, hl. dl. jedlo, sch. jelo; nář.
jístný v laš. horň. pojistný jedlý, chutný
(i „jedlík"), sic. pojestný jedlý, msl. pojícný
chutný (st přesmykem > ts = c), laš. obistny
= msl. obícný žravý, vč. jícný (o hrachu)
dobře jedlý, chutný, han. jicny hladový, vždy
mající chuť, laš. istnik = val. laš. icnik
jedlík; sem náleží i zpodstatnělé jícen, stč.
jiecen, vlastní význam byl asi 'hltavec, žrout'
(srov. požerák, hltan, viz i lalokl), tedy
*j-ě8t-bm> (Kořínek LF 65.454); srov. jiné
útvary s -t-: sin. ješÓa jídlo, neješČen nejedlý,
jesÓ žravý, sch. jestivo, dříve jestost, ještje
jídlo, jestojska (tak i stč.!) jídlo (z *jestostka
disimilační ztrátou t ze st-st a opakováním
ji), b. jastie jídlo; nové odvozeniny jedák
chřtán (vulg.), č. nář. jídec, laš. idec jedlík
(mylně jítec PS, t z jídce > -tce), útvar
jako mlatec. — Mnoho postverbálních útvarů:
ob-ěd, sic. oběd, vlastně „pojedení, zajedení4'
(=> člověk si něco „zají", něco málo pojí),
původně tedy asi = ranní svačina „desátka",
jako u Rusů je oběd mezi 8—11 hod. (srov.
Zelenin 120); odtud obědovati, již v střední
době zkrácené v obědvati; odtud je i chod. pů-
vědí < po-obědí odpoledne, adj. puvědkovyj;
jiné s ob-: han. objeda, sic. objedza jedlík,
val. objezný jedlík, laš. objezeny přesycený,
val. objeza obéjza, sic. objedza lahůdka,
mor. obědiny, sic. objedziny odpadky při
krmení; ob- má zde touž úlohu jako v oF)-
žírati se, opíti se; val. najeza najedení, pojeza
pojedení; ujed, klad. zajedina, sic. priest
prijest vřed (srov.: vředové, kteří se vůkol sebe
jedí jako rak, Rohn II 34, rozjídá se vřed
II 37), mor. pajeď, mor. sic. podjedy kurděje;
újest, ujed Jg návnada zvířatům. Viz i jesle.
jist(v)icě stč.: nádoba picí, číše. Znamena-
lo-li to původně nádobku na jídlo, bylo by
odvozeno od *jastva -o jídlo (r. estvo, ukr.
jistvo, sch. jistva -o, sin. jestva). Stč. ji- snad
ukazuje na původ z jihoslovanštiny.
jistý 1° laš. sic. i-; jistota, jistina, jistiti
(po-, > pojistka, pojistný, pojištovati,
pojišťovna, pojištěnec; ale sic. poistenka = po-
tvr ženka); ad v. jistě najisto do jista zajisté,
msl. sic. ozaj, naozaj doopravdy, msl. na
ozaj(st), ozajsný (z *ó, zaisto Ryšánek ústně;
srov. val. obežart = bez žertu, vážně, pol.
o-za-ist). —- Isťb je všeslovanské vyjma
lužičtinu, kde místo něho je wěsty. Vzhledem
k něm. ge-wiss t/v máme za to, že slovan.
adj. znělo původně Vbsťb < *vid-tos, že
původem to je ř-ové partie, od známého kořene
veid- (v. viděti, věděti), tedy „viděním
poznaný, známý", pak „jistý, sicher".
Lužičtina je však nechala splynouti s
formou věsťb, s ě od věděti. Toto *vbsťb se
rýmovalo sjbsťb (viz jistý 2°), a proto s ním
splynulo, odtud je jb- i zde. Jiní spojují
toto isťb s arm. isk pravdivý, skutečný
(wahr, in Wirklichkeit).
jistý 2°: ve spojení ten jistý — řečený,
uvedený, již stč. (Táb-Sm 32), sic. ten istý = týž,
pol. ten isty, sin. (t)isti; je i sch. isti sám
(selbst), b. ist týž. — Psi. jbsťb, pův. *bsťb,
j je předsuté. Příbuzné je především psi. isto
(stsl. doložen jen pl. istesa; sin. sg. ob-ist),
lit. inkstas, lot. iksts, prus. inxcze ledvina
(n a k jsou vkladné). Staří měli za to,
že i ledviny, podobně jako srdce a játra,
mohou býti sídlem duše, o tom RLGA 1.10;
viz i ledví. Proto het. istanza (-anza je
zesilovací přípona) je 'duše, vůle, smysl', pak
i 'osoba'; v ideografickém psaní ZI znamená
též 'sám, selbst' (vývoj „duše-osoba > sám"
je též v ind. ätman-). Dále je příbuzné něm.
Geist 'duch' (z ge-ist; protože to slovo je
izolováno, zachovalo se v něm e před
samohláskou, nevypadlo jako v ge-gessen od
essen jísti). U Slovanů se tedy zachovalo
jen výchozí jméno, název oné části těla,
a pak až poslední člen vývoje, odvozený
význam 'sám', předpokládající stejný
přechod podstatného jména v přídavné, jaký
byl i v hetitštině. Ten přechod je staví do
významově protikladného páru se stejným
přechodem v druh > druhý. Meh v Die
Sprache 4.77. (O jistý píše nyní Toporov
KSIS 25. 80n.; mé výklady o jistý 1° a 2°
má za fantastické, ale výklad v Spr. neměl
v ruce; nevidím však nutnosti, abych něco
měnil; sám T. spojuje j. s lat. iste 'tenhle'.)

jíti
229
jitřiti
jíti jdu; *j-hd,Q iti: čeština právě svědčí
zřetelně pro j-b-, kdežto u jiných Slovanů
u nesložených sloves ovládlo i- z infinitivního
kmene (stsl. idq iti, r. idú ittí9 sin. ídem iti
atd.), kdežto jb se někde drží po předponách
jakožto j, např. r. vyjdu výjti (nejde tu
o oslabení z i!). Doplňuje se s chod- (odtud je
iterativum), ěbd- (odtud šel, sed). Po jistých
předponách je tu jerové e: sejdu < st-jbdq
atp.: stč. sendu stn-bdo, odtud je asi η ν lid.
přindu. Inf. jíti je z *iti9 ale sic. ist z *id-ti, s d
analogicky zavedeným z présentního
kmene. Imper. jdi, ale pojď z po-jdi (srov. poběž,
polez). Zajímavější útvary: val. laš. najděný,
laš. najdek nalezenec, han. nandoutek posthu-
mue(?), laš. nuňděk u Frýdku = nalezenec;
laš. najdovať nalézati (B, Vašica); postv. č.
obejda; sjitý, nenáležité příčestí vč. „sešlý"
(J. S. Kubín píše mylně sy-: sytá chaloupka
= na spadnutí). — Všeslovanské. Příponové
d je asi z ide. imperativu: *i-dhi. Indoevrop-
ský kořen ei\i tvořil athematické éi-mi, plur.
i-més atd.: stind. ěmi imáh,, 3. plur. yánti,
ř. είμι ϊμεν, lit. eimi; původní flexe byla
však asi jako v latině ei-ó > eö, 3. sg. it,
z toho vytvořeno *éi-mi s příponami veskrze
„athematickými." Viz i jeti.
jitro 1°, stč. (a sic.) jutro ráno; jitřní hvězda,
ale novější jitřenka je z pol. jutrženka; stč.
jutřně jitřně subst. fem. 'jitřní mše' (často
v plurálu, kde by byl na místě sing.; zajisté
podle oposita nešpory), též jitřine (v Ote;
toto znění s -in- má pokračování v jvč.
u Polničky a zm. jitřina a v chod. Urin).
Sic. utiereň půlnoční mše (utřená omša,
utyrňa, msl. utírňa, horň. ucjéreň; protiklad
veóiereň) bude — vzhledem k u — asi
z ukr. utrenja. Č. spis. ojedinělé jitři = jitro
bude asi novotvar (podle na zítří). Ze za
jutra (-i-) vzniklo zajtra > zejtra (sic. zajtra,
-ek, laš. zautřek), kdežto z jutra, z jitra
dalo zítra (val. zutra). — Všeslovanské
vyjma sic: stsl. utro, jutro, csl. utrvna,
pol. ukr. hl. sin. sch. jutro, r. b. útro, dl. jutšo,
odvozeniny pomíjím. Vedle toho je stsl.
za ustra, bulh. mak. zastra, pol. doloženo
též justrzenka. — Stsl. za ustra je možno
chápat jako za u., totiž vrěmene = za ranního
času, a předpokládat adjektivum ustr*.
To souvisí s názvy jitřenky (ind. uš-ás-,
ř. ηώς < *áus-ós, lat. auróra < *aus-ós-a),
které obsahují kořen aus- slovesa pro
„svítati" (lit. austi, lot. aust, stind. uččháti <
*us-sketi, av. usalti < *us-se-ti). V onom
adjektivu lze vidět nejspíše odvozeninu
s komparativním -tero-, podobnou těm, které
vězí v lat. auster jižní vítr a stisl. austr
východ, lit. nář. auštrá (> spis. aušra),
lot. áustra ranní rozbřesk, ranní červánky.
Tedy adj. *aus-tero-s = blízký k jitřence,
položený při úsvitu, doslova „úsvitější".
Podobně je av. ušas-tara- 'ranní', což je
protikladem proti daoša(s)tara- 'večerní'. V
slovanštině protikladný Člen má však ne tero-, ale jen
•éro-: večer*. Je-li tomu tak, máme tu vzácný
zbytek starobylého způsobu slovotvorného,
při němž -tero- (a podobně ind. „superlativní"
-tama-) přistupovalo i k základům substan-
tivním, ne jen k adjektivním; tuto
starobylost předpokládáme proto, že kořen aus-
v této podobě u Slovanů v jiných slovech
zachován už není (je pouze v podobě sau-
v slunce), jde tedy o prostředek zděděný
z prajazyka. Zdá se, že v za ustra vypadlo
pak s disimilací proti z. Tak se dospělo
k utro (totiž verme) — ranní doba, ráno; pak
bylo utro substantivisováno. Připojeno je
prothetické j: jutro. V češtině se nakonec
objevila přehláska u > i po j. (Tento výklad
vychází z článku E. Nieminena Scando-
sl. 2, 1956, 15. Odvolávám, že by jutro
patřilo k lit. jautrús etc., ES^)
jitro 2°: plošná míra (= lat. iugerum), stč.
a sic. jutro, pol. jutrzyna i nář. jutro. Někdy
jitro neoznačovalo výměru, ale prostě kus
půdy z klučení lesů, tzv. půdu hamfeštní,
nepatřící k vlastnímu statku (PhS 3.273). —
Není pravděpodobné, že by to bylo slovo
původu domácího a totožné s jitro = ráno,
neboť jde o plochu pole, zoratelnou jedním
potahem za den (srov. střlat. dies, fr.
joumée t/v), nikoli za „jitro", neboť to
je — vzhledem k délce trvaní — pojem velmi
nepřesný. Pochází tedy zajisté ze střhn.
jüchert ntr. (nyní Juchert, Jauchert) t/v,
jež je příbuzno s lat. iügerum. Naopak
Němci převzali zase naše jutro, mylně je
ztotožňujíce s jutro = ráno, v překladu
jakožto sthn. mor gin (Ryba pís.) > nhn.
Morgen (odtud zase mají Poláci morg).
Češi slyšeli asi *jürt, převedli je, poněvadž
bylo neutrum, ke středním o-kmenům, * jurto
pak přesmykem smísili s domácím jutro —
ráno.
jitrocel: rostlina Plantago. Znamená asi
„játra hojící" (celiti hojiti, od celý; v jitro -
i je z a jako v jitrnice < jaternice). Stč.
herbář Jana Černého dí o něm, že „zapálenie
jater krotí". Také u Němců sloužil proti
ztvrdnutí jater. — F. V. Mareš JP 37.188
vychází však z ^jedro-cělt: nářeční
synonymum skorocel ukazuje, že se jitrocelů přičítá
schopnost hojiti rychle. Staré j^drt 'rychlý'
je již v stsl. textech vytlačováno slovem skór*
t/v; podobně i tu bylo j$dro- nahrazeno
kmenem slova skorý; jinde bylo změněno
adideací k játra.
jitřiti, obyčejně s roz-, z-, stč. jietřiti,
han. vitřet KpU. — Sic. jatriť (i nář. u-ňátrit
zjitřiti se, jatrivý); stsl. ob-etriti, pol. (ob)-
jqtrzyc jitřiti, ukr. rozjatrýtysja, hl. jatřic,
dl. jetšié se hojiti se, o ráně. — Psi. etriti
je snado dvozeno od nezachovaného jména,
kterému by odpovídalo něm. Eiter hnis,
tálov, srov. eitern 'jitřiti se' (o ráně). Matze-
nauer LF 8.35. U Germánů je původní U

jíva
230
jméno
před r nepodléhalo posunu, v. Weigand-Hirt
s. v. Slované měli expresivní zdvojení tt,
jež pak bylo rozpuštěno v nt: *ětro- > entro >
etro-; j prothetické. Zdvojení je ostatně též
v germ.: stsas. ěttar, švéd. etter, stangl.
ättor aj.
jíva: keř Salix caprea. Pol. ukr. sin. sch.
iva, hl. jiwa, dl. a pd. wiwa. J. je druh
vrby; proto je vše příbuzné s ř. Ιτέα vrba
z *viteuä, a s něm. Weide vrba. V slovanštině
redukováno zánikem střední slabiky; v je
zachováno ještě ve wiwa. Slovo asi pra-
evropské. (Lit. ievá sl lot. iěva bude přejato
ze slovanštiny s mylným *ei — v době,
kdy ide. *ei > sl. ϊ — a bylo přeneseno na
krušinu.)
jizba, msl. laš. izba; stě. jistba > jizdba >
jizba. Stě. znamená i jistou část mostní
stavby, patrně totéž, co pol. izbica: dřevěný
srub čtyřstěnný, vyplněný kamením a
sloužící patrně jako základ pro pilíře. Sic. izba;
nář. istebna komůrka. Msl. vm. izbétka
z Hstebka přesmykem, srov. pol. zdrobnělé
izdebka ze staršího istebka. — Izba je jihoslov.,
značí rozličné komory, světnice i sklep;
str. isťbba istobtka obydlí, vytápěnou
světnici; někde bylo zkracováno, např. hl. jstwa,
stwa, dl. 8pa apod., sin. jispa, jspa. —
Slovo obecně slovanské. Za prvotní podobu
je klásti jbsttba. Proti domněnce o přejetí
z něm. Stube mluví obecně rozšířené i-.
Jistě souvisí naše slovo s fr. étuve, prov.
estuba koupelna, kat. estuba parní lázeň,
teplá světnice, ital. nář. stua jizba s kamny,
rétorománské štiia jizba. I něm. stuba byla
lázeň (podle Heyna; viz i Kretschmer 507);
vždy tedy šlo o místnost teplou, ohřívanou
bud přívodem horkého vzduchu z vnějšího
topeniště, nebo vlastními kamny nebo
krbem; původně šlo zajisté o parní lázeň,
kulturní přínos římský. Východištěm všeho
je románské *estuva, postv. od aestuäre
vytápět i (srov. stč. světnice = estuarium
u Klareta!), které je od aestus horko, žár,
a znamenalo příliv horka. Slovo německé
i slovanské jsou přímo z románštiny (i- < j- b-
je tedy za rom. e-), ale podrobné vypsání
doby a cesty přejetí (z Itálie!) je úkolem
budoucnosti. Zdá se, že Slované přejali to
slovo nejprve pro světnici vytápěnou z pece,
do níž se přikládalo zvenčí, ze síně. Meh
Slavia 21.275; pochybuje však Stawski,
Etnografia polská 3.252.
jízlivý: pův. znamenalo 'jedovatý (o
střelách), zhoubný, zlý'. Nově přitvořeno jízliti
= jízlivě mluviti. — Snad je odvozeno
od jediti (viz jed), původně tedy bylo
*jčd-j-livb.
jizva, stč. jiezva, jizviti (z° za°). Všeslo-
vanské vyjma luž.: stsl. sic. r. ukr. b. sch.
jazva, pol. jaíwa, sin. jazba. Rozšířená je
i jazvina dutina, díra (stč. jězvina, Jezbiny);
viz i jezevec < *jazv(ov)bCb, zvíře bydlící
v díře. — Psi. *ězva (tak strus.); původní
význam byl jistě obecnější než dnes:
'prasklina, díra'. Souvisí s lit. yžtii ižau liti a aižau
aižýti pukati (o luskách), éižěju éizěti pukat i
(o ledě), nejlépe s áiza puklina, lot. a%za t/v,
a tedy též s naším iskat (viz), dále snad
(Knobloch, Kratylos 4.32) s het. igäi-
'pukati'. Nejasné je v (je i v prus. eye wo =
*aizwo). Nejistá domněnka: v snad přeneseno
ze synonyma *narva- (sthn. narwa-, nyní
Narbe, lit. narva buňka včelí), v slovanštině
o něm svědčí po-norvb (viz ponrava). O
vzájemném styku svědčí nora dutina, doupě
a pol. nor jezevec. Je však možné i to,
že v v příponě je redukcí z ide. přípony
ver\ven (ta je v role a snad v iver) a že -a je
podle díra (mluví se o jezevčích děrách)
nebo nora.
již, juž (tak i pol. hl. dl.; sch. sin. > jur),
stsl. ju(že). — Ju se rovná litevskému jau, -ž
je zesilovací -z(e) = ř. γε atd. — Bez j je
stsl. u(že), r. ukr. sin. uže, naše a b. už, dl.
huž, hl. hižo. Proč odpadlo,;-, nelze říci (snad
proto, že nebylo drženo rodinou příbuzných
slov; juz je isolováno!). Úvahy o další
příbuznosti ju = jaü by byly nejisté. (O již
v dnešní češtině jedná podrobně M. Komárek,
SbTrávn. 150n.).
jmelí, nář. mélí mejlí omelí jemélí jamel(a)
hímelí bejdli. — Sic. omelo omela omelte
jemalo emélo mel, pol. jemiola -lo, r. omela,
ukr. iméla omela atd. — Staré tvary tedy
byly bud jbmelo, nebo omelo (-a); příbuzné
je lit. amalas émalas. Slova asi „praevropská".
Rostlina kdysi velmi vážená v magii (dosud
její „pozlacené" větvičky se ve městech
kupují „pro štěstí"), staří Slované však
o magické ceně asi nevěděli. Z bobulí té
rostliny dělali lep na ptáky.
jméno, stč. jmě gen. jmene, odtud najmě
(sic. najma), ze jmene > zejména; stč. bylo
i zdrobnělé jmiečko, jež (: miecko) nabylo
významu 'jmenovec' (vč. menák); jmenitý,
jmenovitý, jmenovati; nč. jmenný; jmeniny z pol.
imieniny; č. nověji příjmení, arch. příjmí,
kalk za lat. cognómen nebo za Zuname;
zájmeno za lat. prönömen, zájmenný. — Stsl.
im§ gen. imene, sic. měno, pol. imi$ imienia,
hl. mjeno, dl. mě mjenja, ukr. imja atd. — Psi.
jbme. gen. jbmene. Poměr k jiným není jasný;
stind. näma a lat. nömen mají *nó-, ř. όνομα
(prothetické o-) a gót. namó mají no-;
het. läman gen. lamnas má obé (l disimilací);
naše b se vykládá z * bn (n zaniklo prý
disimilací před η příponovým). Příponové -men-
jako v lat. sě-men, č. se-men-o atp. Kořenné
nójnojn zdá se býti isolováno, ale vzhledem
k tomu, že ostatní neutra na -men- jsou
zřetelně tvořena od slovesných kořenů dobře
známých, možno i zde míti za to, že jde i tu
o slovesný kořen: význam káže připojiti je,
i když g chybí, ke gend- znáti, jež má i tvar
gnö-; jméno by tedy významem bylo totéž

jmouti
231
jsem
co mladší zna-men-í, označení; byl by to
prastarý útvar pra jazykový, v němž g
odpadlo (jako v latině v nóscó). (Lat. g
v cognómen může tedy býti reliktem; g se
zde zachovalo tím, že bylo chráněno
předponou co-.) Odpadlo proto, že bylo přerváno
povědomí o spojitosti se „značením": jméno
chápali ne už jako prosté „označení", ale
jako magickou záruku pro dobrý osud, jako
slovo dobro vest né, tedy nábožensky funkční.
Tím poklesem etymologického povědomí
vysvětlíme i rozpad základu gnó v nó/no/bn:
není tu starý ablaut, ale slábnutí z isolova-
nosti. (Jinou domněnku podal Isačenko
SPL 1.129: je tu prý kořen týž co v jbm-
'jmouti, bráti'.) Dále je příbuzné, i když se
to na prvý pohled zdá nemožné, lat. (e)nu-
meräre 'vypočítávati', tj. předváděti jména
(z nějakého seznamu apod.); základem je
subst. *nó-mer- z *gnó-mer-. Zde tedy je týž
kořen, ale se sufixovou variantou -mer-,
která tvoří s -men- jednu formu přípony
r\n- kmenů. Meh LP 8.61.
jmouti jmu, stě. jieti. Sic. jmem jat. Psi.
j-bmq eti, v stsl. imq jeti, ale Vbz-bmq vbz-eti,
proto i č. vez-mu vzíti (hovorové vemu,
vemeš... vzešlo asi z imperativu: vezmi bylo
v rychlém tempu řeči zkracováno na *vezm,
tu pak z vypadlo; V. Kůst pís.), stč. sen-mu
(*8tn-bmq); vedle toho je uzmu uzmouti
uzmul uzmut z vbz-bmq, s přechodem
ντ> > u, zde nenáležitým; s přeneseným ^ je
č. se-jmu (st-jbmq), vzejmu, vzňal se.
Iter. jímati zdloužením b > i z jbm-, ale
sn-ímati. Hojné útvary předponové: na-
jmouti, na-jímati atd. (val. doňať sa dáti se
ošidit SvK), postverbalia msl. jem, č.
(většinou mladého data, od obrozenské doby)
dojem nájem objem pojem průjem příjem
snem (stč. snem, gen. senma, ze stnbmt)
újma zájem, od nichž jsou další odvozeniny
jako nájemní -ný objemový sněmovní aj.
Adjektiva jemný dojemný příjemný jsou
přímo od slovesných kmenů do-jbm- atd.,
jako berný od beru. Z infin. kmene je jal
sň-al vz-al, jetí snětí vzetí pojetí (ponětí s η
od snětí) dojetí přijetí zajetí objetí; zajatý
zajatec -cký, přijatý -telný; sňatek (han.:
sklizeň) výňatek (n odjinud). Jiné útvary: na-v-
-zájem, vzájemný-, vodo-jem; jímka (na jímání
vody), odtud jemčina > němčina „jímka na
vodu vytékající z rybníka potrubím" Jjčř 22;
val. jádlo jadlo rukověť lžíce, z *j$-dlo;
mádlo (madlo svrchní žerd na zábradlí, na
bradlech apod. = zač se rukou chytá,
jímá; obojetný, pův. „obouručný", co se
jímá pravou nebo i levou rukou. Zajímavé
drobnosti: jemný je u Litomyšle capax
(j. hoch, pes = rváč, j. do práce = dovedný,
rychlý, kdo se umí práce chopit, ale srov.
i pd. jemný = dobrý, lahodný, příjemný,
dobrotivý), msl. jemná zima = pronikavá;
jvč. strachem přejmutej (u Polničky), srov.
sic. přejat hnevom apod. má pre- ve smyslu
českého pro-niknouti. U jiných Slovanů je
obdobná spousta útvarů. — Psi. j-bmq eti
odpovídá litevskému imú ifhti, stpr. imma
Imt; náleží ke kořeni *era- v lat. emö a v slov.
erhq bmati (stsl. Vbn-emtq Vbn-mati, stč.
zjemám zejmati). Postup, jakým převládl
oslabený stupeň bm-, je nesnadno určiti.
Viz i rukověť τρ. h. ruka, vzácný, věrojatný p. h.
víra.
jsem, starobylé „verbum existentiae",
mající jen tvary kmene présentního, kdežto
tvary kmene infinitivnüio dodává sloveso
býti (podobně je tomu jinde: lat. sum, ale
perf. fui, ř. *es-mi > ειμί, ale aor. ε-φνν,
stind. ásmi, ale aor. ábhuvam). Slouží i jako
součást slovesných tvarů složených (pré-
ter. nesl jsem; pas. jsem nesen); též slouží,
na rozdíl od ruštiny, jako spona (kůň je
zvíře). Není, na rozdň od lat. pro-sum dě-sum
ab-sum apod., starých složenin slovesných
(jsou však u býtil); ne-jsem není vlastně stará
složenina, neboť ne bylo samostatným
slovem. Nebylo ani odvozenin, sic. jestvo
existence (odtud jestvovat existovati), jestota t/v jsou
útvary nelidové. Atematická f lexe se udržela
s malými výjimkami do dneška silou
setrvačnosti, neboť jde o sloveso pronášené nesmírně
často. V ide. byla v kořeni střída es- (plný
stupeň) proti s- (slabému stupni), např. lat.
es-t proti s-unt, něm. is-t proti s-ind. V slovan.
se s- udrželo jen v 3. plur. (psi. sqtb n. setb),
v jiných osobách převládlo es- a přistoupilo
hiátové j- (stsl. jesmb, 1. plur. jesm'b), ale
v č. se v 1. 2. sg. a plur. opět oslabilo v js-,
sic. v pouhé s-. Jsem: psi. j-es-mb, ale v č. po
oslabení nově vloženo vkladné e, v sic,
doudl. a chod. vkladné o (som); nář. (hlavně
mor., ale leckde i v č., o tom Hujer 1.142n.)
su je podle tematických sloves. Jsi: psi. jes-i.
Jako příklonné se oslabuje až v -s: tys,
kdybys, abys. Jest (spis. důrazové) a zkráceně je:
psi. jestb. Jsme: psi. j-esmt. Jste: psi. jeste.
Jsou: stč. jsú, psi. sqtb (ide. s-onti; srov. lat.
sunt). (O sic. nář. 3. pl. sa se mělo mylně
za to, že je ze s§tb; viz nyní Štole, JÖ 14.41n.)
Ze záporných tvarů mělo zvláštní vývoj
jen 3. sg.: stč. (a sic.) nie je pokračování
praslovanského ně(stb), neboť je též csl. něstb
'není' (Trávníček SMS 12.39n.); ale to stažení
je už z doby prajazykové, tedy z *ne-esti,
neboť i v jiných ide. jazycích jsou obdobné
zjevy (Hujer 1.159). Slovenština znovu
připojila je (nie je = není), stará čeština znovu
připojila záporku ne (nenie > nČ. není).
Slovenština ve významu 'es gibt nicht' má
nieto, původně = není to (ho). V lidové
řeči j- odpadá: sem si sme ste sou. V 2. os. je
většinou seš, a to v těch nářečích, kde je
1. osoba sem (je to podle poměru vím-vís,
dám-dás ap., Hujer 1.144. Zrn. 2. pl. v
otázkách je sete; v ještědském nářečí jsou 1. pl.
seme, 2. pl. sete, mají-li funkci samostatného

juhás
232
kaban
slovesa (Hujer ib.). Ustrnulý začátek podmi-
ňovací věty vězí v jestli(ze) = jest-li to,
že... Starobylý optativ vězí v -si (viz).
Partie, val. súcí, las. sucy (Malý), sic.
súci = schopný, vhodný, způsobilý;
významové východisko je v je toho suci Β = je s to,
msl. néni k ternu súci. Č. nespis. co je s teboul
apod. je otrocký překlad německého was ist
mit dir (totiž geschehen) = co se ti stalo? —
Ide. tvary byly, podle svědectví ř. a stind.,
és-mi ési ( < es-si) ésti s-mes s-te s-onti. Ale
i ty jsou výsledek úpravy; nejstarší stav
ukazuje (soudí G. Bonfante) však latina:
s-um es est sumus estis sunt. — Budu viz
zvláště.
juhás sic: pastýř ovcí. Proniklo na vých.
Moravu: horň. t/v, val. trhan B, laš. juchasek
mladíček Hor. — Z mad. juhász pastýř ovcí
(od juh, ovce).
juhyňa val.: prohlubeň v potoce, zmola,
a juhana s přeneseným významem ,,jáma
od kol v cestě vyhúcaná", sic. juhyňa dolina,
jíž vítr táhne. — Nejasné.
juchati 1°: volati juch, výskati; odvoz.
(K. Světlá) juchác marnotratník, hýřil. —
Hl. juskac, dl. juskaš, sch. juškati. — Z inter-
jekce^ú a intensivních přípon -sa- > -cha-
a -ska-, § 20. České interjekce juch juchá
juché juhu juchú apod. mají ch ze slovesa.
juchati 2°: jíti: viz jechati.
juchta, juchtovina: druh kůže; han. juchto-
vica bota z ní, i čepice (v Heršpicích, Rous 68;
zvána i juchatica). Spolu s pol. jucht(a)
a něm. Juchten je to z r. jucht, jufť, původu
tatarského.
jukat: vyhlížet, vykukovat, nakukovat,
pokukovat; též s vy-. — Je asi z něm. gucken
k ke, ku, předložka s dativem všeslovan-
ská. Odpovídá jí ind. kam, jež stává po
dativu jako fakultativní a znamenalo
původně snad „na prospěch". I k* byla
původně postposice (srov. st, Vb), neboť jen tak
lze pochopit vývoj -om > -τ> (Zubatý 2.325).
-ka, rozšiřovací slabika (nebo i pouhé -k:
mor. venek = ven, jaksi-k), též s -y aj.
v dnes-ka sem-ka hned-ka hned-ky teď-ka
ted-ky teď-kom(c), sic. hen-ky von-ka, msl.
hen-kaj, ven-kaj. — Jinde i u zájmen: b.
az-ka, r. sch. tebe-ka. V ruštině po imperativu,
vyznačujíc jeho „mírnou naléhavost": sadi-
-ka. Bylo to i v sic, ale flexe přenesena na
konec: sadkaj(te), odtud inf. sadkat při
uctivém vyzvání (nech sa páói sadkat). — Lit.
-k(i) vždy při imperativu. Nejstarší podoba
v stind.: zesilovací samostatné kam po
imperativu a po některých partikulích. Ř. κεν.
kabacoun, kavaóoun, druh ohlávky (vyzna-
koukat, s pruskou výslovností,;' místo g. —
Jiné je vyjukat, viz.
junda: utvořeno z něm. Jux (to asi z lat.
iocus žert) příponou -nda podle synonyma
švanda.
juny, junák, junácký, básn. jun; základní
adj. juny je jen básnické (asi z ruštiny);
stč. sic junoch, z toho jinoch; podivné je
o v stč. a nč. nář. jonák; stč. sic junec býček
(obdobně pol. ukr. b. sch. sin.; stsl. junbCb).
Stsl. jum>, ukr. r. júnyj, b. sin. jun; všude
jsou odvozeniny obdobné českým. — Psi.
junt se shoduje s lit. jáunas, lot. jauns.
Jinde jsou útvary odchylné: stind. yúvan-
(gen. yünah) = lat. iuven-is (starý n-kmen:
gen. plur. iuven-um); ale av. yava nom. sg.,
stind. komparativ yaviyas- a superl. yavištha-
mají plný vokál (*jevd- či *jov9-1). Bsl. místo
staré přípony -en- má pouhé -n-: oslabení
bylo způsobeno připojením další přípony -o-;
jáu-lju- není jasné, představuje asi voka-
lismus z komparativu, *jou- (stran o srov.
horší proti ř. χειρών) nebo snad *jeu-
(v tom případě *j*u > ju); ražená intonace
by se snad vysvětlila vlivem protikladu
lit. stóras (viz starý).
jupka, jupička, jupečka, jč. jupa. — Pol.
jupa, jupka, sic ukr. jupka, hl. jupa, sin.
dl. jopa, vše = lehký ženský živůtek apod.
— Ze střhn. juppe, joppe. Do němčiny přišlo
prý z románštiny (fr&nc.jupe, it. giuppa atd.);
dále jsou tato slova příbuzná se šuba, čuba,
župan, župica (viz). Posledním pramenem je
prý arab. al-ýubbah -gobbah, bavlněný spodní
oděv. — Bylo i jiple Jg, z něm. jiippel
(Matzenauer 186).
čené obnoskem) pro bujné, zlé koně; v starší
době přeneseně „býti pojat v k." = býti
držen na uzdě, o lidech; k-em, tj. potlačením
bujnosti, hrozeno chlapcům. U pražských
rybářů tak slově provázek, na nějž navlékány
ulovené ryby (skrze ústa a žábry), na jednom
konci opatřený dřívkem, na druhém drátkem
(společný znak: tento provázek je v ústech
ryb jako uzda je v ústech koně). — Z ital.
cavezzone t/v (odvoz, od rom. capitium,
to od caput hlava), z něhož je i pol. kawecan,
kawecon, angl. cavessan a něm. (podle Zaum
přetvořené) Kappzaum. — V češtině se ital.
slovo zkřížilo se stč. facún, vacún a přejalo
i jeho význam: bývala to pak i plátěná
vložka do vlasů (podoby asi jitrnicovité),
aby se nadělal jistý mohutný účes nebo
účesový lalok.
kaban: ložisko soli. Asi z rd. kaban veliká
ledová kra.
Κ

kabanica
233
kačena
kabanica: kabát z houně, zkráceně kaban-
ka, sic. msl. kabaňa gabaňa. Přejato z jihu,
srov. sch. b. kabanica, kabanina, ta slova
jsou dále z it. gabbano, původu orientálního.
Srov. kabát.
kabanos: druh uzeniny. Tak i sic. a pol.;
rum. cabanÓ8. — Původ nejasný.
kabát: již stč.; v starší době byla to i jakási
těsná klec pro provinilce (tak i stp.); kabátec,
-tek; -nik; zdrobněle mor. kabich, kaboš(ek),
ale han. kabuš = huňatý kabát. Pol. prze-
kabacic = přestrojiti, převésti na svou
stranu (vojáka), p. sie = změniti přesvědčení;
sic. prekabátiť někoho = přelstíti, k tomu
pak přitvořeno las. msl. sic. okabátiť ošiditi.
„Jakkoli neohrožen a smělý, bojí se [Slovák
od Hrona] mátoh (strašidel). Umí je ale
také klamati; když ho pronásledují, preka-
báti se (= „obrátí kabát na rub", pozn.
Němcové), a tu ony myslí, že to není on
a nechají ho" (Němcová 625). — Sic. kabát,
pol. hl. dl. ukr. r. kabát (stp. i kaba, -aj) pro
rozličné druhy. — Pochází asi z pers. osman.
kabäkaftan, plášť (odtud je i kabanica, v. to);
-át připojeno asi podle chalát kaftan. Také
b. sch. kavad je z téhož pramene, ale přes
ř. καβάδης.
kabela: torba, brašna, již stč.; přeneseně
„pysk" též stč., dosud u Hronova a v
Kladsku, kabelatý pyskatý. Laš. kobela, o jako
v polštině. — Sic. kabela, hl. kobjel, dl. kobjela,
pol. kobiel (z toho ukr. kobelja koš) torba, pol.
kobielic sie vydouvati se; význam „vydutý
záhyb" je i v lužičtině a v msl. u Kyjova:
šat dělá kabele, jinde kabát se kabelatí, ten
vysvětlí i náš význam pysk. — Ze střhn.
kobel, jež původně znamenalo jistě košík
(nyní kotec pro zvířata, holubník, budku
pro kočího), podobně jako jeho druhotvar
Kober. Čes. kab~ je ze středoněm. kab-,
kabelit se: han. msl. sic. za- zamračiti se
(o nebi), val. choboliť sa, chabolit sa t/v,
zachubolené nebe; č. zakabosit se (u Zlebů),
kaboniti se, val. chabonií sa pokrývati se
mraky (o nebi, ale i co kaboníš vodu Rosa
u Zikm.), přeneseně mračiti se o člověku,
v tomto významu —- s expresivními
příponami — i kabousiti, jč. kabounit, odtud
jméno kabous, kabus na Jičínsku, kakabus.
— Souvisí s dl. kobjela druh mraků „hrad"
(cumulus), kobjelié se pokrývati se takovými
mraky, kobjelate njebjo; hl. kobjel, -ka beránek
(druh mraků), kobjelowač mračiti se tak. —
Výchozím slovem bylo asi jméno pro onen
druh mraků, snad *koboli3 nebo se zdlou-
žením *kabolt, příbuzné s lat. cumulus t/v.
Bylo by uznati záměnu bjm, v latině pak
asimilaci samohlásek. Starší by tedy byly
formy s l; ty byly přetvořeny pomocí expre-
sivní přípony -on- na kaboniti. Viz i kanit se.
kaberna: zvláštní hlubina ve dně rybníka,
v níž při lovu zůstávají nejtěžší ryby (odtud
kab(e)rňák, těžký = kaberný kapr, přeneseně
lid. kabrňák zdatný, znamenitý člověk),
takové nejhlubší místo ohrazené brlením,
ohrazená výpust; pak ohrazená sádka pro
ryby, haltýř (kabelna Jg), posada, ohrada Jg;
místy vč. kaverna je brlení nad splavem
(Kubín). — Snad je příbuzné s brlení a zbraň:
základ *ber-; ka- by zde pak bylo
předponou. U těchto slov jde o ochranu něčeho
(mlýnských stavidel, rybniční výpusti, místa
pro rybí plod, zahrady ap.) pomocí dřevěného
brlení (tyčemi nebo i silnějšími dřevy), jímž
může protéci voda, ale nemůže proniknout
ledová kra, vodou unášené dříví ap. (Dříve
se mělo za to, že k. je přejaté lat. caverna
dutina, jeskyně, viz ESt.)
kabřinec,^ kabřina, kavřinec', u Turnova
kalabřinec ČL 2.165; výstupek ze zdi, z lo-
menice, římsa vystupující ze zdi (takže se
mohou na ni klást věci jako na polici), zděný
okraj u kamen; jinde v Cechách se tak zve
kozub při vrcholu domovního štítu. — „Slovo
románské: střlat. cabrio, cábiro, fr. chevron
krokev, špan. cabrio; základem je lat.
caper — capriónem." Š.
kacabajka, na celém území čsl. (jen chod.
kaza- podle kazajka); jč. kazamajka Kt 6. —
Sch. u Bratislavy kazamajka Vážný Čak,
na Mor. kazabajka ib. — Pol. ukr. kacabajka
i pol. ukr. r. kacavejka. Cituje se i něm.
Kazawaika, ze slovanštiny? — Ze sic, tam
z mad., kde v nářečích je doloženo kacabáj
kacabajka kacabajka kacamajka. Ve spis.
č. není doloženo před 1843; na Moravě je
podle Bartoše novějšího původu. —
Pramenem je něm. nář. kutzboi hrubá tkanina, oděv
z ní (je to složenina z Kotze, Kutze t/v
a Boj, viz páj).
kacafírek, též ha-, mor. i kancafírek
(Bartoš p. h. nožatko): drobný, ale čilý člověk
(poněkud ironické). — Podle Matzenauera
z it. caciafidri navoněný švihák. Je i
kacafírek krátký kabátek SSJČ, pláštík, snad =
, ,kacaf írko vský''.
kacap, laš. u Frýdlantu „nadávka luteránu
nebo tomu, kdo nechodí do kostela", Malý.—
Přejato z ukrajinštiny, kde kacáp (asi =
předpona ka + cap kozel) posměšně označovalo
Velkorusa pro jeho vousy na bradě.
Přejatého označení jinorodce se na vých. Moravě
použilo pro jinověrce.
kácat se vč.: šplouchati se (o dětech
koupajících se), vykacat se; sekundárně kácat
(děcka) koupati. — Z kačkati, viz kachna.
káceti: viz kotiti.
kacíř, stč. kacieř; kaceřovati prohlašovati
za kacíře, odmítati; z češtiny je sic. kacíř
a pol. kačer z. — Hl. kecar, dl. kjacař. —
Z něm. Ketzer t/v, vlastně z vých.-střněm.
katzer, což je prý totožné s Quetser Schänder,
totiž „Religionsschänder".
kačena kačka kačice (laš. sic. -ica, stč. -icě)
lid.: pták kachna (Anas); adj. kačičí, kačení,
stč. též kačí < *kaččí; mládě káČe, kačátko,

kačka 234 kadlub
sic. kaČa, kačiatko; samec kačer i káčer
(stran délky a přípony srov. houser), chod.
kačar, laš. kačor, sic. káčer; lid. dělati káčery
(žabky, babky) =: házeti ploché kaménky po
vodní hladině (kamínky se noří a zase
vystupují jako kachny); káčerek, kačírek =
zvláštní zahnuté péro v ocase dospělého
kačera; přen. kačer(ek) druh účesu mužského,
pol. kaczorek, č. kačírek, mor. káčerek,
(záp.-pol. kočorek, sic. gačer) násadec na
předku oje, jeden čně jící nahoru, druhý
dolů, zadržující připojené řetězy k
chomoutům, dále obdobný násadec na
tkalcovském stavu, držící tzv. prsník. — Sic.
kačica, kačka, káčer, pol. kaczka, kaczor, hl.
kačka, kačor, dl. kačka, kacor. — Z vábicí
interjekce kač kač (-á-) (od té je i káčkati se
máchati se ve vodě jako kačka PS, ukáčkaný
u Bartoše); souhlasí H. Šewc PJ 1960,450.
Kačka bylo sdruženo s Katka, laskající
zdrobnělinou Kateřiny, takže jednak je
Kačka Kačen(k)a Káča (sem patří i káča,
dětská hračka) jako ženské jméno, jednak
kachna sluje mor. i katuša. Interjekce kač
napodobuje hlas kachny kach, jehož
odvozeniny viz pod kachna.
kačka, lidově: koruna (peníz). Ze starší
úřední zkratky Kč (vysl. ká-če) = koruna
československá.
kačko vat: kaziti (šaty špatným střihem)
apod. Jgd, po- B. Nejasné.
káď kadečka kádinka, stč. kád gen. -i
velká nádoba zvi. pro víno. — Všeslovanské:
csl. kadb, sic. kaďa, pol. hl. kadí, dl. kaz, ukr.
r. kaď, sin. sch. kad, b. kada, vesměs fem. —
Psi. kadb fem. Je příbuzné s ř. κη&ίς gen.
-ίδος urna (pro hlasování). Původní základ
byl tedy kádh-, v slovanštině byl zařaděn
mezi í-kmeny, v řečtině byl opatřen
příponou id. (Starší domněnku o přejetí z ř.
κάδος, džber na víno, opouštím.)
kadeř, -avý, -ávek, -nik, -iti. Podobně je
sic. kadeř atd. — P. k$dzior, hl. kudíer,
dl. kuzeř, sin. kodér, sch. kudar i kudra,
b. kadrica, ukr. kuder mask., r. kudér' kadeř.
— C. a sic. předpokládají psi. *kadeřa,
ostatní jazyky *kodeřa f. nebo *kodeřb mask.
Rozdílný stav hláskový (ä x q) lze
vysvětlit jedině takto. Slova ta souvisí s koudel,
bylo to posměšné označení pro chomáčky
vlasů neupravené, rozcuchané, podobně jako
rozcuchaná, neučesaná (do jednoho směru)
je koudel; byla to metafora nadmíru snadná,
neboť předení z koudele bylo známo
každému. Jen provedena záměna Ijr v příponě.
Původnímu ko- odpovídají slova jinoslo-
vanská (p. k$dzior atd.), ale o českých a
slovenských musíme uznat, že v nich
-ondalo ó, viz § 7. — Sic. kadeř takto vzniklé
(podobně jako kudra, viz kudla 1°) mohlo
pak dostat nové n: msl. je kanděravý
kučeravý, kudrnatý, vsi. kandry kučeravé vlasy
(adj. kandraty, -asty, kandzerasty). Vyložíme
toto n jako anticipované r ihned disimilo-
vané v n: *karder > kander; patří sem i sic.
skandry pačesy Κ 966.
kaditi 1 ° v nynějším spisovném jazyku jen
ve smyslu ,,páliti kadidlo" == podkuřovati,
lichotiti; odvoz, kadidlo, odtud stč. kadidl-
nicČ, nč. kadidelnice a disimilací d-d > d-t
kaditelnice (a přikloněním k skupině jiných
jmen na -telnice). — Všeslo vanské:
znamenalo 'okuřovati, uditi', v češtině však vlastní
význam vymizel; csl. kazdq kaditi, sic. kadit,
kadidlo, kadidelnica, r. kazu kadit atd. —
Souvisí s Čad, čaditi (v. to): bylo asi jen
čaďb < kěd-o- a iterativum kaditi, chybí
však primární sloveso; ani v jiných jazycích
není příbuzných. Proto lze říci jen tolik, že
jako domnělý kořen lze položiti hypotheticke
*ked-.
kaditi 2°: sráti; na°, vy° se. Podle Maliny
je to výraz „dětské řeči" (spíše: o dětech!),
ale v Č. se cítí jako hrubý. — Základem
je ka, které je v kakati (viz); -diti je patrně
ze stč. dieti, viz díti 1°. Tedy *ka dieti =
„dělati kaká". Při spojení v jedno slovo se
podrželo jen jedno ka a díti se zkrátilo
v -diti. Nové slovo bylo pak zařaděno
do 4. třídy.
kadlub: špalek vydlabaný bud 1° neúplně,
takže vznikne jakási nádoba z jednoho kusu,
s mohutnými stěnami, nebo 2° vydlabaný
na veskrz, že vznikne jakási široká, ale
krátká roura. Ütvar druhu 1° sloužíval za
ostění domácích žernovů (v. Moszynski
1.257), aby mouka nepadala na zem, odtud
kadlub mlýnský (Jg) = ostění velikých
kamenů mlýnských (z toho — změtením s lub
kůra — lub mlýnský), dále za nádobu na
chytání vody tekoucí po žlábku od pramene,
za formu k lití předmětů z vosku, k
formování hlíny, mýdla apod. a konečně kovů;
útvar 2° kladen do země jakožto pažení
studánek (aby se hlína a kamení nesesouvalo do
studánky); místo dlabaného kadlubu brali
k tomu prostě i vyhnilé pařezy (v. zbel). Č.
kadlub má všecky tyto významy (o nich
podrobně R. Jeřábek RZ 21 ln.); kadúbek
u Kyjova = široká mělká nádoba; na
Valašsku je kadlub kadub kadlb karlub, u Luhačovic
kadlbek kadúbek (v. Václavík) je pažení
studánky; laš. kadlub velká nádoba na obilí,
kadlubek studánka v pařezu; laš. kadlubek Lp
karlubek Šr budka pro ptáky. Podle Bartoše
je laš. kadlub vydlabaný nebo vypráchnivelý
silný klát, dole zabedněný, na obilí (až i na
10 měřic), tak ukládají obilí i v jiných
zemích; též laš. = husí trup (jako v pol.),
dutina prsní, vyšatnalá řepa. — Sic. kadlub
a pol. kadlub jako v č., ukr. kádolb kádib sud,
trup, r. kaldóba studánka, hl. kadolb, kadlób
komín, dl. kalub vydlabaný špalek, forma
na odlévání, sch. b. kalup kadlub na lití (ale
ve významu 'ševcovské kopyto' je to z tur.
kaleb). — Psi. *kadblbT>; konec jistě souvisí

kádr 235 kal
s dhlbati (viz dloubati, dlabati), ka- je nejspíše
předpona, tak je chápe Slawski SI. a Kno-
bloch ZfS 7.299. Význam 'forma nalití kovů'
je jistě nepůvodní: objevil se tu splynutím
s r. kalyb* t/v (viz kelímek).
kádr, sic. káder: z něm. Kader, to z fr.
cadre rámec.
kadrle mor.: sámky, krajky Kt 6, kadle
Kol; č. kadrlie Sm 270; kadrlička krajková
ozdoba rukávů (Jirásek) ap. Je i kedrle okruží.
— Sic. kadrle, kadle. — „Základem je něm.
Kadeři, Köderl lalok, pod bradek \ Winter
DK 328, 397, 503)". Šmilauer.
kafr, již stě.; sic. kafor kamfor gáfor gamfor
gábor; las. zkafřiť se ztratiti se. — Spolu se
sin. kafra ze střhn. gaffer, podoby s m však
patří k řadě sch. kamfor (a), b. pol. ukr. k
amfora, r. kamfara. — Ze středolat. camphora,
popř. (formy bez -a) ze střhn. gaffer (nyní je
Kampher). Pramenem všeho je stind. kar-
púra- kafrovník; m se objevilo z disimilace
r-r > m-r.
kafrat vulg.: žvaniti, tlachati. — Z něm.
kafem = kabern, cit. PBB 29.350. (Tceimer
66 myslí na něm. studentské koffern t/v;
prý z hebrejštiny.)
kaftan, již stč., nyní jen druh dlouhého
kabátu (zvi. polských židů), na Opavsku
dětský oblek v celku. Tak i jinde kromě lužič-
tiny. Z tur. kaftan, to pak z perštiny.
kahan, již stč. se zdrobn. kahanec, kahánek.
Rčení má na k-u „je blízek smrti" znamenalo
původně asi „má už svíci (nebo jiné světlo)
na k-u připravenou", tj. k zažehnutí v
okamžiku smrti. — Sic. kahan(ec) jako v č.
Pol. dříve kagan pánev na oheň, na pálení
smoly, svícen, železný košík pro pochodňové
světlo (přen. košík = psí náhubek), nyní
kaganiec a nář. gaganiec, odtud ukr. kahanéc
a r. nář. (sever.) káganec kahan. — Slovo
málo jasné, snad přece domácí. Vzhledem
k významu kotlík na pálení (smoly), jejž
možno klásti za původní, mohlo by se vyjíti
z *gagan*b (srov. pol.!) a spojiti je s zegg
(viz žhnouti); stupeň gag- je též v jbz-gaga,
žáka, ib.; g- > k- disimilací znělosti?
kaholka: druh kachny; přejato z r. kágolka
(Presl), jehož kag- odpovídá základu našeho
zvukomalebného káhati.
kachel, kachlík; sic. plur. kachle = kamna.
Odvoz, kachlice NŘ 12.130, při hrnčířské
práci první náběh výrobku k podobě hrnce
(byly i kachle takové podoby!). — Spolu se
stpol. kachel (nyní kafel mask., kafla fem.)
a r. káchlja je z něm. Kachel; to pak z ital. nář.
kákkalo, kákkalu, jež pocházejí příponovým
přetvořením z lat. caccabus < ř. κάκκαβος.
kachna, kachní, jen v češtině: od kochati,
napodobujícího kachní hlas, novou
příponou -na (srov. kvočna, hrochna, štěkna); srov.
kačena; sloveso zní i káhati knáchati knákati
(kn- i sic.!); od kachna je kachniti se, jako od
kačka je káčkati se ( = pd. kaczkač sie)
máchati se, koupati se, vč. s expresivním c kácati se
o dětech. Psi. název kachny, qty (r. utká
atd.), příbuzný s lit. ántis, lat. anas, něm.
Erde, u západních Slovanů zanikl; „je od
něho doloženo jen místní jméno Ütvina"
(Sm.)·
kachrať: laš. na- se hodně se najísti, zkach-
rat; vy- zvraceti. — Slovo expresivní;
utvořeno asi od kachna, srov. lidové kačení
žaludek = nenasytný, vše možné snášející.
kajak: úzký a dlouhý lehký člun. Tak i sic.
p. br. r. ukr. — Přes něm. Kajak nebo angl.
cayac přišlo z jazyka Eskymáků. Slawski.
kajka: druh kachen, přejato 1834 Preslem
z r. gága, gágka, ale s k za nehodící se české h
a s chybou péra ,; za g (poněvadž v písmě
tehdy g = j). R. gága od zvukomalebného
ruského gágať, shodného se sic. gágať (viz).
kajla mor.: dlouhorohý druh hovězího
" dobytka. — Z mad. kajla křivý. SulánPIDebr
39.16.
kakada i nesklonné kakadu lid.: vysoký
účes ä la Cacadou. Totožné se jménem druhu
papoušků kakadu, vyznačeného chocholkou;
tak i sic. a polsky. — Přes něm. Kakadu
a hol. kakatoe přišlo z malaj. kakatua t/v.
Stiller RO 22.119.
kakati; sic. kakán bázlivec; sem i č. nář.
kakeš starý tvaroh (od účinku?)? — Sloveso
všeslovanské (r. kákat atd.), stáří už praja-
zykového (lit. kakóti, ř. κακκαω, lat. caco, ir.
cachaim, něm. kacken). Z „dětské řeči", tj.
z řeči, jíž mluví velcí k nejmenším dětem,
ještě ani třeba neumějícím žvatlati;
vyznačeno zdvojením a nejsnadnější samohláskou a
(srov. papat, dadat); slovo to vytvořily
maminky, ne děti. Viz i kadit 2° a kvákat 2°.
kakost: rostlina Geranium. Presl je zavedl
1819; použil ojedinělého stč. slova (citát má
Jg), o němž se domníval, že znamenalo
nějakou rostlinu. Sic. pakost t/v SSJ z češtiny?
kakuška: sedmikráska (sic, jč.: Vydra
104). Nejasné.
kal, kalný, kaliště kalisko, jč. kalviště
bláto s mylným v, odtud jč. balviště
tratoliště (též b. hub = velké množství na jednom
místě); kaliti (vodu apod.), Kalivod(a) >
Kalvoda; kalaba dětský výkal (F. Dědina,
v. NŘ 18.55), ale na Holičku „dolík v cestě"
(snad že se v něm drží bláto, kal); vč. kale-
nec a mor. kalenice (han. sic. -ica, tak i pol.
a ukr., v. níže) hřeben střechy krytý došky
prostoupenými jílovitým kalem (ztužení
proti větru a dešti); postv. klad. okal
vystouplá voda, u Litomyšle vokál, val. okálek
t/v; zákalec, laš. ckalec, val. okalitý chléb,
han. u Jevíčka kálec (?, Bartoš; ale u
Boskovic zákalec) pruh sraženého těsta v chlebě;
stč. výkal, zákal chám (semeno samčí), nč.
výkal lejno, srov. káleti (o zvěři), vykáleti se,
pokáleti koho hanou. — Kalt, kaliti je
zastoupeno u všech Slovanů (dl. fem. kálal),
je hojně i odvozenin, obdobných našim (pol.

kalafuna
236
kalkant
zahaleč v chlebe, halenica, v ukrajinštině
halynýcja). Káťb se bezpochyby rovná
řeckému dor. παλός, att. πηλός t/v, *huälos,
obé je dále nejasné; náš přízvuk je jiný
(r. gen. hala, sch. hao gen. hala); spojují se
dále s lat. squalus pokrytý blátem, špínou.
Viz i haluzy kalous, rmoutiti.
kalafuna, nář. (mor.) halafoun, val. hono-
folija. — Jako jiné hudebnické termíny asi
z italštiny; colofonia (odtud je sic. holofónia
a něm. Kolophonium, vše prý od města
Kolofónu; tedy živice z K-u v M. Asii); pro
původ z italštiny svědčí rod. Též r. je fem.
hanifól gen. -i, je i pol. halafonia.
kalamajka: druh tance; u Vysokého n. Jiz.
druh polévky, na Karlo vičku rozpálená
slanina podsypaná jíškou SvK; mor. halamaja
a č. -jha nadávka žehám; sic. halamajha. —
Z pol. holomejha, ukr. holomyjha, tance
nazvaného podle města Kolomyje v Haliči.
kalamandra: druh ožanky Teucrium cha-
maedrys; stč. hamdřie. — Z it. calamandrea
z *harm-, r anticipováno a disimilováno v l:
východiskem je ř.-lat. chamaedrys.
kalamář, sic. -ár. Spolu s pol. halamarz
(z toho ukr. ar.) učené přejetí z lat. calamä-
rius nebo -ium = nádobka na psací náčiní
z rákosu (calamus), pak nádobka na inkoust.
kalandra: jihoevropský pták příbuzný
našim skřivanům. Měl velkou úlohu v
německém středověkém básnictví (jako u nás nyní
slavík), což přeneseno z Francie. Odtud, ze
stfr. calandre, je střhn. galander > něm.
Kalanderlerche (nelidové!). Ze západu (franc.
nebo něm.) je stč. halandr, jednou i akus.
halandrina. Nč. halandr a fem. je spolu s pol.
a sch. stejným tvarem (ale stpol. halander)
asi podle latinského vědeckého jména Mela-
nocorypha calandra, jehož tvar je vzat
ze stejné italské podoby, ta pak je z ř.
κάλανδρα.
kalapače plur.: kaménky nebo lasturky
při jisté dětské hře (popis u Kolaji). Z mad.
kalapács < slovan. hlepác.
kaldoun i haltoun (toto vč., již Rohn), stč.
haltún: drůbky. — Spolu s pol. haldun střeva,
vnitřnosti, břich, hl. haldona, dl. halduna je
ze střhn. caldüne (nyníKaidaunen, plur.), což
je zase z románštiny (*caldümen, starobenát.
haldume, fr. chaudun atd.).
kalendář, sic. -ar. Stč. bylo jen halendy =
první den měsíce, z lat. calendae. U Němců
Kalender (ze středolat. calendarius nebo
-ium) již v 15. století, my od nich přejali
halendář. asi nedlouho před Veleslavínem.
kalfas: velká okrouhlá nádoba (polosud
z dluží), v níž se dělá malta. Tak i polsky.
Z něm. Kalhfaß sud na vápno.
kalhoty, stč. halioty galioty halihoty, nář.
mor. galoty galóty golety, sic. galoty; od nás
pol. galoty. — Praslované znali jen gatě
(viz) krátké, široké, plátěné, barvy bílé, jak
dosud je nosí do polní práce slovenský
vesničan, oděv to velmi pohodlný a hygienický.
Naproti tomu kalhoty dlouhé, úzké (v
starších dobách přiléhaly těsně!), z důkladnější
(vlněné) látky je u nás něco cizího, přínos
jižní a západní módy. Název gali(h)oty
dostal ten oděv pravděpodobně přenesením
z názvu jistého druhu obuvi, nutno jej
odvoditi z it. *caligotte. Byly to původně 2
oddělené „nohavice" (srov. obdobné a podobně
tvořené rukavice), tj. obuv (lat. callga)
vysoká, vybíhající ve vysoké kamaše z teplé
látky a těsně obepínající nohu. Jméno pak
přeneseno na spojité „kalhoty" středověké,
úzké a dlouhé.
kalich, tak i stč. (jednou i helich), odtud
hališníh, původně název potupný. — Spolu
s pol. hielich (odtud ukr. hélech helych a r.
nář. heljúch heljách), hl. helich heluch, dl.
heluch a sin. helih pochází ze střhn. helich,
to pak z lat. akus. calicem. — Naproti tomu
sch. halez a r. spis. halez jsou z románského
prostředí, ze sev. Itálie (srov. istr. calege.) —
„Kalich" rostlinného květu je překlad za
něm. Kelch, zavedený do rostlinopisu ke
konci 17. stol. z lat. calyx < ř. κάλνξ.
kalika val. sic: mrzák; pak přenesením do
oblasti mravní (srov. č. padouch, mrzáh):
ničema, (do- o- ob- po- z-)haliciť mrzačiti, val.
galiga, haligovať, laš. halih, (do)haliÓyČ (z)mr-
začiti; sem patří i laš. haligovaó churavěti Lp
a sic. haliachať chřadnouti, postonávati
(-áchat expresivní?). — Κ nám přišlo z ukra-
jinštiny. Ukr. haliha proniklo s ukr. pěvci
i na Rus (hálihi perechozije = potulní mrzáci,
živící se žebrotou, písněmi) a vytlačilo tam r.
formu haleha (z té je pol. haleha, haleczyč). —
Slovo východní, tur. halyk (Lokotsch).
kaliko, tak i sic: druh levné tkaniny; slovo
západoevropské (angl. calico, fr. calicot, něm.
Koliho), od jména města Kalikat na jihu
Indie, kde k. ode dávna vyráběno.
kalina, rostlina Viburnum opulus, všeslo-
vanské. Asi od hal: roste mezi močály a
bažinami, u potoků a řek. Kdysi velmi hojná.
Rusové z ní robili „kalinové mosty'% tj. hatě
ze svazků kalinového proutí. Meh NŘ 11.121.
kaliti: tvrditi rozžhavené železo
ponořením do vody, přenes, kaliti šípy jedem. —
Psi. halq haliti; zastoupeno všude vyjma
pol. a luz. — Je to staré faktitivum, bez
základního slovesa, s archaickým dloužením
v kořeni (*ä). Příbuzné je lot. hálstu hálst
vysýchati, tvrdnouti a ir. calath, kymr. caled
tvrdý. (Svou odchylnou domněnku z LF
65.314 odvolávám.)
kalk (jazykovědný termín): „pojmenování
utvořené přímým napodobením cizí
předlohy" SSJČ. — Sic sin. halh, p. halha,
r. br. ukr. b. halha. — Z fr. calque, pův.
otisk, kopie.
kalkant: kdo šlape měchy varhan; z
církevní latiny, z participia praes. od calcäre
šlapati (to od calx pata); pro nás zajímavé

kalmuk
237
kámen
jen tím, že z lidového gálkantista u Místku
zpětným postupem vytvořeno galky měchy
u varhan (u Kotta 6. 245).
kalmuk: druh levné tkaniny (dělali ji
domácí tkalci ještě před 20 lety); kalmucka
sukně z ní. Sic. kalmuk, pd. kalmuk. Prý
od jména Kalmuků = Kalmyků. Bylo však
i něm. kaleman -mak, jméno tkaniny
vyráběné v Rakousích až do 1811.
kaloše: viz galoše.
kaloun, kalounek: prým, stuha, tkanice,
val. galúnek; výrobce nebo obchodník ka-
lounkář (od zdrobněliny! srov. vajeckář
apod.), sic. galónkár. Dříve psáno mylně
tkaloun. — Evropské slovo (fr. galon, něm.
Galon mask. i -ne fem. atd., sic. galón,
pol. galon, ukr. halun, r. galun atd.), z ro-
mánštiny: odvozenina od gala = slavnostní
ústroj.
kalous, laš. kalus; han. kalósovat se toulati
se v noci. — Odvozeno asi od kal. Důvod
s určitostí nevíme. Nejspíše jím je asi vy-
vrhování chuchvalců z chlupů, peří a jiných
nestravitelných částek pohlcených zvířat.
Ty chuchvalce vy vrhu jí i jiní draví ptáci,
ale u sov a kalousů to bylo asi nejznámější,
neboť bývali chování v zajetí, kalous asi též
pro výrovku (jako náhražka vzácného výra).
Je však možné i to, že nečistým byl zván pro
děs, jejž působil jeho hlas, věštíval i smrt
jako kulich.
kalupinka: v již. Ö. mladá a čilá žena
(děvče). Jak je patrné z citátu v PS, byla to
i postava lidového loutkového divadla. Zdá
se tedy, že v tomto prostředí se takto
zdeformovala italská Colombina, svého času typická
divadelní postava právě těch vlastností.
Obhroublý humor komediantů ji vědomě
přichýlil k slovu kalup. (Jiná domněnka
u Ρ. Μ. Haškovce ČMF 10.44.)
kaluž, laš. kaluža, han. kaluha
(ztvrdnutím); kálužina. — Sic. kaluz(a), kalužina, pol.
kaluža, ukr. káljúha i kaljúza, rd. kalužina,
sin. kalúza, sch. kaljuga i kaljuža. —
Odvozeno od kal; již psi. asi bylo kaluža, nejspíše
haplologií z *kalo-luža, tj. kalová louže.
Pastmek LF 29.303, Otr^bski LP 5.187.
kalý: viz nekalý.
kam, stč. stsl. sch. b. kamo, sic. sin. ukr.
kam. Z ide. tázacího kmene kuo- (v. kdo,
kolik, který) zdlouženého; přípona jako
v mimo a dále jako v ř. τή-μος tehdy.
Podobně je tvořeno tam onam jinam.
kamarád, kamaráditi. Spolu se sic. kamarát
a s pol. kamrat asi z fr. camarade, jež se
k nám dostalo snad skrze vojáky (za
třicetileté války?). Franc, slovo je ze špan. cama-
rada společnost dobrých přátel, druhů, to
pak od camara komora (tedy vlastně:
spolubydlící v téže komůrce). Šmilauer OKP
2.10.4.
kamas val. laš. sic: výrostek. Z mad.
kamasz t/v. Sulán PIDebr 39.14.
kamaše, sic. kamaš(n)e, gamaše; jinde bud
s k nebo g. — Přes něm. Kamasche pochází
z fr. gamache.
kambala: druh ryb. Preslovo přejetí z
ruštiny; tam je z fin. kampala t/v.
kamejka: rostlina Lithospermum, již stč.
Má semeno „tvrdé jako kámen'4 (herbář
Jana Černého 50), tedy je to od stč. kamýk,
o čemž viz při kámen.
kámen, kamínek, kamení (stč. kamenice,
-nicko); z původního nominativu kamy
příponou -ko- vzniká již psi. kamyk'b (tak stsl.;
r. pol. kamyk, sin. b. kamik, sch. kamičak),
v č. kamýk, již stč. (i jako místní jméno), jč.
kamejcek = kamínek (na psaní), laš. kamy-
(ce)k; srov. obdobné útvary u plamen pramen
ječmen křemen řemen; odtud i kamejka (viz
zvláště); podobně (se -šb) msl. kamyš (mylně
psáno kamiš), kamýšek psací kamínek (srov.
r. kamyšók); v nových složeninách kámen
zkráceno: drahokam ( = Edel-steinl), lepo-kam,
asi podle draho-kov (kam je i sch.; stpol.
sloveso skamieč); kamenec už stč. = ledek (o
dějinách ledku v. Flek, Chem. obzor 1938), ale
msl. = kamenité řečiště; kamenitý, -natý,
kamenný; kamenář, kamenník, nyní kameník;
kameněti, kamenovati. — U všech Slovanů,
s hojnými odvozeninami: stsl. kamy gen.
kamene; novější tvar kamenb, adj. kamen-b
(podle slaměná atp., srov. č. dřevěný měděný
olověný); sic. kameň, pol. kamien, sch. kamen
i kami atd. — Psi. kamy gen. kamene
z předslov. *-mön gen. *-men-es s prajazy-
kovou střídou o/e (a dloužením v nominativu)
v příponě, stejnou jako v lit. ak-muo gen.
ak-meň-s. Příbuzné jsou dále lot. akmens,
stind. aéman-, av. asman- kámen, ř. ακμών
kovadlina (s přejetím vokalismu o do gen.
atd.), sthn. hamar m. kladivo (stsev. hamarr
je ještě kámen i kladivo); adj. stind. aémará-
kamenný. Ty významy jsou dědictvím ještě
z kamenné doby, kdy kámen sloužil i jako
nástroj (Mikkola UG 3.44). Z toho ze všeho
vyplývá, že -mön\men\mer- je vskutku
příponou a že náleží od původu ke skupině
přípon na rjn. Jinou příponu má chet. aku-
kámen. V att- je tedy třeba hledati slovesný
kořen; vzhledem k tomu, že kámen jinak
bývá označován prostě jako „odštěpek,
úlomek" (skala, lat. rüpes od rumpo, saxum),
popř. má i jiná jména, isolovaná (lapis,
λαας, Stein), je možno míti za to, že *a/c-mön
byl technický termín pro kámen zvláštního
užití, totiž hodící se jako kovadlina (na ní
se kováním ostří, zaostřují některé nástroje);
dosud cikáni kovají zpravidla jen na
kamenech, Wolf č. 309. Ale- označuje ostrost,
tedy aUmön snad = kámen na ostření, brus
(ev. dalším vývojem někde kladivo nebo
kovadlina, neboť kladivem a na kovadlině
se ostří některé nástroje železné, totiž pře-
kovává se otupělý hrot na ostrý). Bsl. k za
*# je vyložiti sousedstvím a a m. Slov.

238 kandrdas
kamcha
ká-món (se stálým přízvukem) proti prajaz.
álc-mon gen. aU-mén-es (s pohyblivým) je
metathesa a zdloužení ojediněle a dosud
náležitě nevysvětlené. Snad k bylo dáno
na začátek vlivem slova krémy, viz křemen;
Liewehr ZslPh 23.95 se kloní k tomu, že ty
změny jsou expresivní.
kamcha: druh tkaniny (u Jiráska). Z pol.
kamcha, jež spolu s ukr. r. kamka a b. kámu-
cha pochází z východu (pers. a osm. kam%a,
to pak podle Lokotsche je z čínštiny).
Proniklo i na západ (špan. camocán, fr. camocan)
a do madarštiny (kamuka; odtud je sic. a sin.
kamuka).
kamizola, doloženo od Rohna, ale podle
Wintra Děj. kr. je u nás od prvních časů
301eté války (Šmilauer). Spolu s pol.
kamizolka je z fr. camisole fem. Naproti tomu sic.
kamizol kamizólik > kamizlík a r. kamzól
jsou asi z něm. Kamisól ntr., které je též
z franštiny. Základem všeho je it. camiciuola,
odvozenina od pozdně lat. a román, camisia
neznámého původu.
kamna, kamínka (pomnožné); kamnovec
(= vč. medenec); kamnář, mor. -ar. — Jen
v češtině. Náleží ke skupině slov, vzešlých
od lat. caminus (viz komín). Jeho a ukazuje,
že přejato asi z ital. camino mask. krb. Po-
množnost a rod (a pak dvojslabičnost) je
nejspíše vlivem termínu ústa = ústí (otvor)
do kamen (dosud chod. hustá, jvč. ústa),
ústa jako ,,část místo celku" mohla kamna
často zastoupiti. Praslované znali jen pec,
v ní pekli i vařili. Když staří Čechové poznali
západoevropský krb, převzali jeho název
asi pro pec s přístavkem („ohniskem");
staročeský podkoní spí „na kamnách", tj.
na peci. Když pak *kamin přetvořeno v
kamna a když starobylá pec byla v českých
jizbách zřetelně odlišena tvarem i funkcí od ci-
zokrajných kamen, pronikajících ze západu,
ustálilo se jméno kamna jen pro toto nové
zařízení.
kamp: čep na konci trámu, vkládaný do
dlabu trámu druhého; zakampovat. Ze střhn.
nebo novohn. nář. kamp (spis. něm. Kamm,
totožné s K. = hřeben).
kampelička: vesnická spořitelna Raiffeise-
nova způsobu. Od jména Cyrila Kampelíka,
zasloužilého o hospodářské povznesení
venkova.
kamrhol chod.: angora, sic. kamrhól kamil-
hór druh tkaniny haraš. Z něm. Kamelhaar
velbloudí srst; přeneseno na angoru pro
vzácnost a výbornost obou druhů srsti.
kamýšek: rod šáchorovitých rostlin Holo-
schoenus: v podobě kamyš přejato Preslem
z r. kamýš rákos. Je i ukr. kornýš ( > pol.), b.
kamáš, ícamiš, sch. kamiš, sin. nář. kaníš t/v.
Vše z tur. kamyš rákos.
kamzík, stč. též gemsík, gensík ze střhn.
gamz mask. (nyní Gems mask. a spisovně
Gemse fem.); sic. kamzík a hl. dl. kamzyk
asi z češtiny. Pol. gemza fem. z Gemse. „Něm.
slovo je z lat. camax, což je staré slovo
alpské4' (Šmilauer).
kanada: legrace; tak i pol. (JP 35.156);
odvoz, kanadní = milující žerty, přítel
šprýmů. Vyvozeno z pojmu „kanadský žert",
jímž se v dobrodružné literatuře (v letech
mezi 1920 a 1945) o kanadských zálesácích
rozuměly žerty velmi hrubé (např. když se
kamarádovi vracejícímu se od děvčete
připraví „lázeň" tak, že se podřeže dřevěná
lávka, aby se pod ním zlomila a zřítila, až
on bude právě nad prostředkem potoka).
Podle K. Olivy JP 35.319 to vyšlo od našich
„trampů"; ale mládež to mohla znát i z
dobrodružné literatury.
kanafas, tak i sic.: z něm. Canafas A7.stol.).
Naproti tomu sic. varianta kanavas je z
pozdějšího něm. Kanevas (vysl. s w) s asimilací
e > a. Něm. slova jsou z it. canavaccio, popř.
z fr. canevas. Z němčiny je i r. kanifás. —
Naproti tomu č. a sic. kanava druh řídké
tkaniny, pol. kanwa, ukr. r. kanvá, je přímo
z fr. canevas. Posledním základem všeho je
lat. cannabis konopí.
kanál, evropské slovo z lat. canälis přívod
vody, roura, trubka (od canna rákos).
kanár, kanárek, u Veleslavína kanáry čížek
(Rohn: kanárský Čížek). — Sic. kanárik, pol.
kanárek, ukr. kanárok, r. kanaréjka, b.
kanarče, sch. kanarinka. — Evropské slovo
(fr. canari atd.), podle Kanárských ostrovů,
domoviny toho ptáčka.
kancelář, doloženo od Táb. Spolu se sic.
kancelária a s pol. kancelarja, ukr. kancel-
járija je ze středolat. cancellaria. Ale kancléř
je z něm. Kanzler; rovněž tak. sic. kancel
kazatelna z něm. Kanzel; č. a sic. kancelista
ze střlat. cancellista. — Východiskem všeho
je střlat. cancelli mříž, ohrada okolo jistých
činovníků trhových a jiných.
kancuk i kančík: druh biče. Přes ukr. br.
kančuk, r. kamČuk a pol. kaňczuk z tur. kamČy
apod. Rozšířené slovo východoevropské: sch.
b. kamdzija, sch. i kamčija; mad. kancsuka,
odtud je sic. kančuka, kančuch(a). Něm.
Kantschu je asi z polštiny.
kandík: rostlina Erythronium. Preslovo
přejetí z r. kandyk, což je turkotatarské.
kandrdas: mladý herecký začátečník. Mezi
lid proniklo kandrdásek: čilý chlapec Jgd,
začátečník PS-SSJÖ. — Z něm. kann der das,
což byla „tradiční formule sboru starších
herců v 18. století v Německu při přijímání
nového člena herecké společnosti. Mladý
herecký začátečník musel před tímto sborem
prakticky dokázat, že má talent, že ovládá
deklamaci a mimiku. Jestliže prokázal své
herecké nadání, byl sborem přijat za člena
společnosti tradičním Kann der das = Umí
to! V dnešní divadelní mluvě je tento výrok
zkomolen v k. a platí jako skoro posměšné
označení." (J. Teichman, Divadelní slovník,

kanduš 239 kapati
Ρ. 1949,145.) Podle J. Knoblocha ZfS 7.299
je to z něm. obdivného zvolání Der kann
dir das = ten ti to umí!
kanduš: dlouhý šat celkový (sukně spolu
šitá se životem), nyní obyčejně o takovém
oděvu dětském: chod. vč. mor.; dem. kan-
doušek, mor. též kanduch (ch zpětným
postupem ze š), ganduš. — Sic. bylo kantuš
ženský dlouhý kabát, ale i kynteš (toto ze
staršího mad. küntös, küntes) ženský kabát
soukenný, podšitý kožišinou, a kenteš ženský
šat (z mad. köntös). Pol. kontusz, kuntusz,
r. kuntus, b. kontoš, sch. kontuš kuntuš
kuntoš, sin. kontuš. — Slovo východní (osm.
kontoě; mad. köntös, dříve i küntös, küntes,
v nářečích kantus, alb. kondosh; nř. κοντόσιον;
u Xenofonta je κάνδνς perský vrchní šat).
Přesné východisko a postup přejímání nejsou
známy. Κ nám to slovo přišlo asi z polštiny
(d: změna k znělosti vyznačuje někdy cizí
slova, např. grejcar). Něm. bavor. Kantusch
asi z češtiny. Jsou arci i jiné názory o cestách
těch slov; podrobnosti u Hauptové.
kané fem., las. kana; její mládě je kané
gen. -eíe ntr. Mor. jč. kana gaňa (jč. kaně
i = racek) je nedochůdná husa, (na
Pelhřimovsku) hubené house LN 31.12.1943, srov.
stč. rčení vy zábly co hubená suchá káně (Jg
z Veleslavína). — Všeslovanské: sic. kana,
pol. kania, hl. ukr. r. sin. sch. kanja, dl.
kanja, b. kaňak; přízvuk: sch. ka-, r. ká-. —
Psi. kána, slovo jistě domácí, ale nejasné.
Jinde nic podobného. Lid káni dobře znal,
všiml si, že bývá mokrá (viz Jg), srov. naca-
kaly sa ich ženy jako kána na dážď (Reymont,
Sedliaci = Chtopi, III225). Vzhledem k tomu,
že lidu se zdá ,,hubená", možno pomýšleti
na to, že by kana bylo z *kap-ňa, od kapati 2°,
od významu, který je v pol. kapiec hubnouti,
chřadnouti.
kanec, již stč.: samec vepře domácího
i divokého; tak i sic. S expresivní příponou
je msl. val. sic. kaňúr, což proniklo do
mysliveckého slangu českého v redukované
podobě kňour. — Vzniklo asi na slovanské
půdě zkrácením z *kabanec: je r. ukr. br.
pol. kaban t/v, což je z tur. a tatar. kaban t/v.
(Jiní odvozují kanec z mad. kan samec, což
je málo pravděpodobné.)
kaniti: nechati kapati, kecati, slintati.
Stává se expresivním a mění dále: mor. ganit
slintati, tlachati, postv. gaňa kana slina.
S novými příponami kaňhati kaňkati (postv.
kaňka, žertovně kanec) nechati kapati,
kecati. — Slovo jistě domácí, málo jasné; snad
z ká-pnouti (co) s -(h)niti. Sem řadíme i kanit
tlachati.
kanit se mor.: zlobiti se B. — Sch. nakanjiti
se 1° zachmuřiti se, svraštiti čelo, 2°· (o
počasí) zamračiti se. — Asi stará redukce
z kaboniti se, viz kabelit se. Jiná možnost:
z kaňúřit (viz).
kaniti sě stč.: lichotiti se, val. chaňkať sa
mazliti se (s dětmi), msl. u Kyjova chaňkať
i chuňkať, val. sic. chaňkať chlácholiti. — Na
jihu: sin. kaniti, sch. kaniti zváti, uctivě
prositi, vybízeti, b. kanja t/v. — Souvisí
nepochybně s ind. kan-lčan- býti uspokojen,
míti zalíbení v něčem (jsou jen tvary aoristo-
vé, perfektové a jmenné). Náš tvar je snad
faktitivum: kaniti = činiti někoho
uspokojeným, z kteréhožto významu se naše
významy dají vyvoditi.
kánka, jihomor. gánka: proužek s
perličkami nebo zrcadélky jako část „partice"
na hlavě nevěsty. Srov. dl. kanica černá
ozdoba nevěstiny hlavy. Jinak nejasné. Či
je snad totožné s tkaniček
kanky pánky, stč. náladová interjekce.
Viz Křístek SbTrávn 300.
kanouti: viz kapati 1°.
kanovník, sic. pol. kanonik: člen kanonie,
sboru vyšších duchovních, kapituly. Ze
středolat. canonicus t/v = duchovní žijící
podle kánonu (lat. canon < κανών =
pravidlo, řád).
kantár, kantárek: ďruh udidla (chod., vč.
u Litomyšle a Holic, sic). „K jednoduchému
udidlu vynašli Madaři druhé, které se kladlo
koni na jazyk a umožňovalo jemnější řízení:
v 18. stol. bylo přejato i na západě." (Šmi-
lauer.) — Pol. ukr. sch. kantar. Je i něm.
Kandare. Vše je nepochybně z mad. kantár,
to pak z osmanštiny.
kantnýř: stč. kantnéř, nč. též kantýř kanc-
nýr kaneníř, kancíř, mor. kantnéř, sic. kantner
gantnár. — Ze střhn. kantner (nyní Kanter
Ganter), to pak z románštiny, základem je
lat. canthěrius valach, přeneseně lešení,
podstavec rozličného způsobu.
kantýna, dříve -ina. Sic. kantína. Přes
n. Kantine je z fr. cantine, pův. krčma
v pevnosti, což je z ital. cantina sklep. .
kaňúřit: val. nakaňúřený, rozkaňúřený,
rozzlobený B-SvK. — Podobné (elementárně
příbuzné) je lit. niúras zakaboněný, mrzutý,
zlostný, niüreti zamračeně hleděti; ka
pokládáme za zesilovací předponu, zdloužene
ko (viz). Že by k. souviselo s kaňúr kanec
(tak myslí Bartoš), není pravděpodobné. Viz
i kanit se.
kanýr, se v.-mor. ganýr: obruba, lem. —
Z něm. Garnier. Rzr.
kapalin: druh přilby (stč.; nč. jen jako
arch.). Z fr. capeline t/v, od střlat. cappellus
klobouk, srov. fr. chapeau.
kapar (stč.): koření (poupě) z rostliny
zvané kapara: obé ze střlat. capparis, což je
z arab. kabbar. Nč. kaprle z němčiny (demin.
z něm. Kaper).
kapati 1°, kapka-, stč. kapálicě dešťová
voda, syrovátka (v. LF 70.75), mor. rantoš
Jgd, stč. kapet, nč. kapánek drobet, jč.
kápéj, stč. krápěje (srov. krápěje, nč. krůpěj);
r je i v ruštině; nč. kapalina, kapalný; postv.
okap, odkap; jč. kápéj okap Jjčř 208; ka-

kapati
240
kapradí
nouti < *kap-no-ti, odtud msl. kanútka
troška, chvilka, han. kanótka trochu, málo,
mor. kapindra malá chvilka; nové kopnouti.
Sic. kapat i klapat t/v, stč. kvapati, sic. kva-
pat, kvapka (viz i krůpěj a kropiti). — Všesl.
je kap-: stsl. kaplq kapati, kápla = kapka,
pol. kapač, kapnqc i nář. kanqc, kapka, okap
atd. S v je též sin. kvapati a r. nář. po-kvapit
kapati. — Klademe-li kvapati za původní,
lze viděti příbuzenstvo v něm. schwappen
(o tekutinách): vyšplichovati se z nádoby
přes okraj apod., švéd. skvalpa kapati
(S. Stech), konečně i lit. späkas kapka
a ř. ψακάς dešťová kapka. Vše to je asi
zvukomalebné.
kapati 2°, val. msl.: jíti (v nevlídné, hrubé
řeči): kap po svých, kap dóm (domů); kapeš,
ty ostudo! (= táhni); B-Mal-SvK. — Sic.
kapat: kap mi z očú; kapeš ho! SSJ. — Pří-
buzno je lit. kópti stoupati, lézti (steigen,
klettern) na kopec, na strom ap. Právě
s pomocí slova lézti lze vyjádřit podobné
věty i u nás: sic. to nás všetci čerti nahovorili,
aby sme sem kapali = vulg. č. „lezli";
nemusel kapat po třetí raz do Ameriky =
„lézt4'. — Další význam je hynouti (o
zvířatech, hrubě i o lidech), ztráceti se B-SSJČ,
han. zgabnót zemříti SvB, laš. zgabnuč selhati
aj. Je v sic. kapat t/v SSJ, též v pol. b. sch.
Ten se pochopí z „odejíti" jakožto eufemis-
mus místo „umříti, zhynouti", podobně jako
něm. umkommen a vergehen t/v obsahují
slovesa pro „jíti", a také č. pojíti. — Ze
zgabnút snad je val. zgrbnút zdechnouti SvK,
jihomor. zgrbat stonati PS. Meh SbLarin
207. — Sem patří snad i lid. kápnout na
něco = přijíti na, uhodnouti. Je i podoba
s r, § 9, lit. krópti, viz chrámati.
kápě: kapuce, plášť s kapuci, již stč.: ka-
pice. — Sic. kapa kápě, ale kápka kápočka
čepec, čepička, z pol. kapka: sem i vsi.
kapica kožená čepička na cepu i držadle,
cepovka (srov. dl. kapa t/v). Spolu s pol. hl.
dl. ukr. r. sin. sch. (odtud bulh.) kapa ze
střlat. cappa (z toho i něm. Kappe), jistá
pokrývka hlavy. U nás měkké sklonění
vlivem slova sukně, vedle něhož k. stávalo
(sukni a kápi nosieše Hrad.; v krásných
sukniech, kápiech, v éepiciech Chelč.).
kapela, původně totéž co kaple (v. to),
totiž sbor hudebníků účinkujících v zámecké
kapli, pak i jiný sbor hudebníků. Nově
přitvořeno kapelník < kapelní mistr (tak to
má Burian) za něm. Kapellmeister.
kapitál, evropské slovo z it. capitale, fr.
capital (lat. capitális hlavní, od caput hlava),
„hlavní, základní jistina"; kapitulní =
nejpřednější, veliký, z franc. adj. capital t/v.
kapitán: ze střhn. kapitán, to ze střlat.
capitäneus hlavní, od caput hlava. Z téhož
střlat. slova je fr. capitaine, z toho něm.
Kapitän. Pro hodnost v pozemním vojsku
doloženo u nás od střední doby; nověji
znovu zavedeno za hejtman. „V stč.
znamenalo k. zástupce králova (Maiestas
Carolina)". Šmilauer.
kapižon, knižně a laš. (Malý) i kapišon:
druh ženské kapuce; u Příbora i kapišona.
Pol. kapiszon, r. br. kapišón. Z fr. capuchon
(to od cape, srov. kápě).
kapkán, kaptan: klevy na chytání zvěře.
Přejato v minulém století z ruštiny (r. ukr.
pol. kapkán, b. kapán, vše z osman. kapkán
past, smyčka). Matzenauer LF 8.43.
kaple, stč. kápla, demin. kaplicě, nč. kap-
lička. Ze stč. je stpol. kápla, nyní kaplica,
odtud dále ukr. kaplýcja a r. kaplica. Z lat.
capella, vyslovovaného od německých
prostředníků s přízvukem na 1. slabice. Podobně
kaplan z lat. capellánus, s hláskovým přichý-
lením ke kápla, nebo z n. Kaplan. Ale sch. sin.
kapela přímo z latiny. Sic. kaplnka z mad.
kápolna. Lat. capella je vlastně „pláštík";
význam kaple se vyvozuje od svatyně
francouzských králů, v níž chován pláštík
sv. Martina.
kaplovati vč.: čachrovati, o vzájemném
vyměňování různých drobností (kuliček,
provázků) mezi chlapci Jgd-Ktk, vy- pro-
něco, vše dosud v Podkrkonoší. — Hl.
k(h)awplowac tajně kupčiti nebo
vyměňovati. — Obé je z něm. kaupeln kupčiti s
malichernými věcmi, podvodně prodávati, to
pak z lat. caupónárl. (O hl. Bielfeldt 156.)
Je i něm. argotické Kapler kramář.
kápnout (božskou) = říci pravdu, přiznati
se PS. — Asi z něm. argot, kappen zraditi
(doloženo od 1753), Verkappen (od 1687).
kapok: vláknina z jistého tropického
stromu (do matrací ap.). Tak i pol. — Původ
je v javanském kapuk. Stiller RO 22.119.
kapoun, stč. kapún, sic. kapún i kopún
(toto z jihosl.); laš. kaplan, kaplun z pol.
kaplun (odtud i ukr. a r. kaplun). — Č. slovo
je ze střhn. kappün, to pak z román, cappö-
(nem) < lat. capá. Jejich cap- souvisí se
slov. skop- 'řezati' ve skopbCb = vyřezaný
beran. Matzenauer 195.
kapr, kapřík, druh ryb Cyprinus. U
Slovanů je jednak karp (r. pol. hl. sin. sch.),
přejaté zřejmě z něm. Karpfen, jednak řada
zřejmě stará domácí, podléhající likvidové
metathesi, z *korpi> (r. nář. a ukr. kórop,
sin. krap, sch. krap, b. krap, sem náleží
i č. kapr a sic. kapor, gen. kapra přesmykem
z *krap). Gb HM 1.33, Hujer 1.86. Poněvadž
příbuzná slova jsou jen v germánštině
(sthn. carpho, stsev. karpi) (střlat. carpa je
z němčiny), jde tu jako v mnohých jiných
případech přírodopisných názvů asi o slovo
„praevropské"; tak i Kiparsky LW138 a NphM
60.1959.224; viz i šaran. — Kaprovité nebe
Čeč 98, -até Paz 82 = je „porybíno",
„beránky" na obloze; o tom viz pod ryba.
kapradí, stč. kapratie, dosud jvč. kapratí
Hoš 2; jinde kapradí papradlí krapadlí kro-

kaprál
241
karambol
padlí paprut paprúdí papratka paprání,
val. kaprátí = k. menší, paprátí je větší, bílé
SvK. — Sic. paprad paprutka aj., pol.
papróé, r. paporoi, sin. paprat prap(r)ot,
b. sch. paprat, dl. paproš ZfS 7.348. — Psi.
paportb, příbuzno je lit. papařtis, lot.paparde,
něm. Farn a ir. raith t/v. Základ ^pordjtjn je
dále nejasný, asi praevropský; pa- je redu-
plikační.
kaprál, tak i sic: z něm. Kaprál (doloženo
od 17. stol.), což je synkopou o z fr. caporal
(jako kaplan z Kapellan), to pak z ital.
caporale od čapo hlava. Fr. caporal dostalo
pak -or- z corps tělo, vojenský útvar, odtud
nynější něm. Korporal, ekvivalent
významový našeho kaprál.
kapřice; sic. kaprica: z fr. caprice t/v přes
něm. Kaprice, kaprizieren. Pramenem je
it. Capriccio, známé z hudby.
kapsa; kapesní šátek, z toho kapesník;
kapsář veliká kapsa samostatná, k oděvu nepři-
šitá (z něm. kapser, doloženého z Moravy).
Stč. kapsa byla schránka pevná, později
k. = brašna polotuhá na školní pomůcky
apod., pak (dosud sic.) mošna z měkké
látky, konečně naše kapsa všitá do oděvu.
Nář. i „huba" (jvč. u Polné kamza), z tohoto
významu se vyloží sic. (vy)kapsovať, gebzovať
(expresivní změny) „hubovati, plísniti"
(odtud eufemismy dostal hodnú kapsu, odišiel
s kapsou, odniesol kapsu = dostal
vyhubováno, Záturecký 57). — Spolu s pol. hl.
dl. kapsa je to z lat. capsa schránka; přejato
asi mezi kněžími a ve školách středověkých.
Z pol. nář. kabza > ukr. r. kobza. Sch. kapsa
rakev je však z román, capsa, jež v již.
a záp. Francii též dospělo k významu 'rakev'.
kaptur: stě. kaptúr kápě jakási (šaškovská).
Pol. kaptur byla kápě, kapuce, odtud naše
slez. k. čepec vdaných žen; totéž je ukr.
kaptur čepec. Strus. kaptwb (nyní -á) šátek
na hlavu, kapuce. Spolu s r. kaptýr (jakási
látka zahalující kamilavku) je to nejspíše
z tur. (džag.) kaptur pytel?
kapuce, sic. kapucna, pol. (> ukr.) ka-
puza, sch. sin. kapuca. — Z n. Kapuze, to
pak z ital. cappuccio < střlat. caputium,
od střlat. cappa (od něhož i naše kápě, v. to).
Sic. -cňa je samostatné přejetí z němčiny. —
Κ tomu patří kapucín, něm. Kapuziner, střlat.
capucinus.
kapusta: nyní rostlina Brassica oler. sabau-
da, ale původně znamenala hlávkové zelí,
tak dosud sic. — Mělo se za to, že k. je
přejato nejspíše z nějakého nářečního tvaru
románského *kqpusta ( < composita) zánikem
nosovosti v kq-i blízké je mu švýc.-franc.
käputa kyselé zelí, ale naše slovo je z tvaru,
který měl ještě st. O západním původu
svědčí i to, že kapusta je tzv. „savojské zelí"
(r. savojskaja k., fr. chou de Savoie atd.).
Nyní S. Stech, ScSl 6.23, obnovuje a podpírá
názor Grimmův, že k. je z něm. kappust,
což vzniklo podle Grimma kontaminací
z lat. compositum = věc „naložená" a něm·
kabisz kapusta.
kapuš sic: hlídač v bráně („vrátník").
Proniklo do mor. slovenštiny (Šebestová)
jako 'dráb' B. — Z mad. kapus t/v jako
v sic; v mad. je to odvozenina od kapu
brána; změna významu se provedla teprve
asi na Moravě (Sulán rkp.).
kaput: starodávný kabát dlouhý až na
zem; val. kapútek (v hádance, Kott 6). —
Sic kaput, pol. kapota, r. kapot. — Vše
z fr. capot druh pláště s kapuci (od cappa,
viz kápě).
kára, stč. zpravidla plur. káry o jediném
voze, tak i pol. kary ( > ukr.), sin. gare-,
sic kára, hl. kára. Majitel káry byl stč.
kárník Sm 220. — Ze střhn. karre-, germ.
slovo (sthn. carra atd.) asi z lat. (a román.)
carrus vůz čtyřkolý, to pak i s věcí je
původu keltského. „Přejato jako plurál,
protože bylo stč. kolesa pl." (Smilauer.) —
Val. karuka vozík ze střlat. carrüca,
odvozeniny od střlat. carra. — Viz i kareta.
karabáč, chod. karbáě; laš. karvac. Sic
korbáě. — Sic podoba se shoduje se sin.
sch. korbáě, pol. korbacz a mad. korbács.
Lašská je z pol. nář. karwacz. Chodská
z n. nář. karbatsche, odtud i pol. karbacz.
Č. -ara~, pol. karábacz, sch. nář. korobaě
mají vložené a (o), shodující se se
sousedním a (o); důvod vložení není jasný; vypadá
to, jako by se u nás zkřížily něm. nář.
karbatsche a krabatsche, ale o těch se má
naopak za to, že jsou od Slovanů. — Mor.
(u Třebíče) změněno v karabina = tlustý bič
pastýřský. — Základem všeho je osm.
kyrbaě t/v, ale směry šíření nejsou vždy
jasné. Vězí to i ve fr. cravache aj.
karabela: křivá tenká šavle tatarská, tak
v polštině. U nás jen ve zmínkách o polském
životě. Jméno je prý od města Kerbela
(u Bagdadu), kdo byla vyráběna.
karabina: puška kratší (a ovšem lehčí) než
obyčejná. — Sic karabin, p. br. r. ukr. sch.
karabin, b. karabina, sin. karabinka. — Tvary
na -ina jsou z fr. carabine, tvary na -in
z něm. Karabiner. Bylo to jméno vlámských
jezdců okolo 1600, jehož původ je málo
jasný.
karafa, karafin(k)a. Spolu se sic pol.
b. karafa, něm. Karaffe je z franc caraffe
-ffine, popř. z ital. caraffa -ffina.
Východiskem slova známého nyní po celé Evropě
je ar ab. garräfa.
karafiát, od Mattiola; předtím karioffilat
(Černý). Z ital. gariqfilata (nyní je jen
garofano) < ř. καρνόφνλλον, což má původ
indicko -perský.
karambol, tak i sic, pův. kulečníková hra,
pak náraz koulí, srážka. ,,Je, jako
terminologie kulečníková vůbec, ze špan., carambola
je červená koule v kulečníku." Smilauer.
16 Machek — Etyanologický slovník

karas
242
karhan
karas: druh ryb Carassius, již sté. — Pol.
karaé, ukr. r. karas\ sch. karas i karas, sic. hl.
dl. karas. — Slovo zajisté domácí na
slovanské půdě, ale nejasné. Snad „praevrop-
ské'\ Z pol. přejato lit. karösas, od nás
přejato něm. rak. Gareis, od Poláků něm.
Karausche Karutsche Koratsche Koratze Gu-
ratsch a starší slezské Karaz: od Němců je
dále fr. carassin corassin; střlat. carassius je
teprve od 16. stol.
karasiť las.: ničiti (např. těžkou prací
natrvalo udříti koho) Malý; chod. to dítě
je zakarasený jen vod bídy; ty smrcinky se
tary zakarasily Hr. — P. karaskac si$ trápiti
se, míti starost, wy- s námahou se dostat
z nemilé situace, s-, od- uchrániti se; podobně
i ukr. a br. — Tato slova vznikla asi (Slawski)
přetvořením z (r. ukr.) karabkati se t/v.
Κ těm nějak patří lit. nář. karabytis trápiti
se (Fraenkel). Jinak je vše málo průhledné.
Pol. r. ukr. jsou intensiva na sk, čes. na 8.
Viz i charbat.
karát: nepatrná jednotka váhy. Všude tak;
sic. též grát Blanár HL. — Z něm. Karat
nebo z it. carato. Pramen všeho je arab.
qlräH.
kárati, kára, kárný, karatel, káranec; laš.
. kára trest (jako v pol.), mor. skárať ztrestati
(sem i han. starat kárati?), msl. (a sic.)
karhat kárati má h od mad. korhol t/v;
d v stč. (Lactifer) kardati a t ve vsi. kartac t/v.
— Všeslovanské: sic. kárat trestati, r. karát,
dl. karas atd., k tomu r. ukr. kára, pol. kara
trest, sch. sin. kar trest, hana, svár (toto
sin.). — Psi. karajq karati-, je odvozeno
od kara, což je utvořeno od kořiti (viz)
náležitým dloužením v kořeni (ó > á).
Kurylowicz RS 16.7, St.
karavana, sic. karavana. Evropské slovo
(fr. caravane atd.). Z pers. kärvän t/v. —
Odchylné bulh. kervan, rum. chervaná je z téhož
pramene, ale skrze osman. kervan.
karazirovať sic: namlouvati si, lichotiti se.
Z něm. karessieren t/v, to pak z fr. caresser
< it. carezzare laskati. — Č. karazirovati
(-S-) plísniti, pronásledovati, kárati (Jahoda)
bude patrně totéž, ale s žertovným
přechodem k opačnému významu.
karb, -a: nádrž na dělání malty, karbovati
míchati, karbovaóka náčiní k tomu, mor.
karbovňa (val. karboňa) = karb. — Z něm.
gerben loužiti kůže (ale původní význam byl
obecnější: připravovati; střhn. gerwen gar-
wen). Koželuzi mívali kůže v zole v kádích
nebo i jamách a občas jimi míchali.
karban, -niti, -nik. V bibli M. 7. 11 je hebr.
korban obětní dar. Z toho střlat. corbanum
a corbona schránka, v níž byly ,,chrámní
peniezi" (Ev. Ol.), pak vůbec společná
pokladna (dosud je taková korbona pro
společná vydání v učitelských sborech škol).
V 16. stol. korbona je i nádoba na losy
u kramářů; ti zaváděli jakési loterie, aby
odbyli více zboží; protože výhra byla jen
dílem náhody, „stalo se jméno karban
označením hry hazardní vůbec a začalo se ho
ak užívat především o hrách karetních",
milauer OKP 2.10.4. — Pol. (s)karbona
schránka na milodary (s od skarb). Ale stsl.
korvant karvana, str. korvarťb korwana mají
své v skrze ř. κορβανάς t/v.
karbanátek i karbo-: z něm. nář.
Karbonade, Karbenatl apod. = maso pečené na uhlí,
z fr. carbonnade < it. carbonata (od carbone
uhlí = lat. carbo). Č. a-a-a asimilací.
karbinec: rostlina Lycopus. Preslovo
přejetí (od Všr.) z pol. karbieniec; to od karb
zářez: listy jsou stříhané zubaté.
karbovati: dělati vruby, zářezy, karbovník
karbovec jistý bednářský hoblík, karbovaóka
pekařská na vroubkování chleba. Pol. karb,
karbowac aj. Sem patří asi též jč. rybářské
karbovat loviště (,,pěšáci rozmělňovali
dlouhými tyčkami bahno, aby voda ty
pozůstatky [zbylé cenné ryby, např. úhoře]
z rybníka vynesla" Jjčř 116): dělati jakési
zářezy do bahna. — Ze střhn. karp mask.
(bylo a je i fem. Kerbe) zářez.
karbunkul: 1° tmavočervený drahokam,
zvi. rubín n. granát, 2° karbunkl hnisavý
zánět kůže a pokožní tkáně, který vzniká
splynutím několika nežitu SSJČ. Stč.
karbunkul, karvunk(u)l 1°, 2° (hlíza, nežit, vřed). —
Sic. karbunkul 1° 2°, p. karbunkul 1° 2°,
r. br. ukr. karbunkul 1° 2°, sch. karbunkul,
sin. -kelj 1°, b. karbunkál 2°. — Z lat.
carbunculus (zdrobněliny od carbö uhel),
což je uhlíček, červený drahokam (metafora:
[řeřavý] uhel > červený kámen), vřed
(rozumí se: zanícený; rovněž metafora: [řeřavý]
uhel > [zapálený] vřed). Slawski.
karé jč. sic: prudký běh, karem rychle;
han. interj. a karé pryč, též těré děré těró
děró Kp. „Z dragounského výrazu en carriěre,
plným tryskem." Šmilauer.
kareta: lehký vozík. Hl. korejta, dl. karejta,
p. kareta ( > r. br. ukr.). — Naše a polské
slovo je přímo z ital. carreta; luž. je z něm.
nář. kareete, karréte Bielfeldt 169.
karfiol, tak i sic: přes něm. Karfiol
(a starší něm. caulifior, kalfior) z it. cavolfiore
(cavolo = zelí, fiore = květ).
karhan 1°: stč. nějaká nádoba (v krčmě
seděti za karhany zalévajíc nebo v karhany z.,
obé u Rokycany); dosud chod. karhan nádobí
k vaření (slovo řídké, význam nemohl
Hruška zachytiti přesně). U Pardubic karhanec
květináč, podkrk. za Jg kahanec hrnec, na
Turnovsku krhanice nádoba na mléko.
Významový odstín květináč by mohl býti starý;
v tom případě by se stč. obrat zalévati v
karhan pochopil jako lidový vtip (za k. místo v
by bylo vlivem následující předpony za-).
Val. kohan veliký hrnec. — Hl. karan džbán
na vodu, z *karhan (Bielfeldt 35; podle něho
je příbuzno s pol. kaganiec atd.). — Snad j

karhan 243 karuk
to vskutku totéž slovo co kahan, jestliže
toto znamenalo původně nějakou nádobu;
r pak bude vložené, v. § 10.
karhan 2°: mor., karhant korhoň: fakan,
sprosťák. Nejasné. Snad (Bartoš) souvisí
s orgoň.
karhan 3° han. (u Boskovic): špatný vůz.
Podle Svěráka (rkp.) souvisí s kára.
kariola: „lehký dvoukolový povoz" SSJČ.
Pol. kariolka, sch. kari jola. — Z fr. carriole
bryčka. Matzenauer LF 8.47, Si.
karkule, -lká: čepec ženský nebo dětský:
ze střlat. caracalla t/v.
karle od Jgd: kulatá slíva; karlátko (lid.
kadle, gen. -ete, kadlátko), zm. fem. karlátka
{-dl-) švestka; jvč. u Polničky rozlišují
kadlátko = plod a -a strom; sic. plur.
korlátky u Bernoláka. — Od jména Karla IV.,
jenž „rozšiřoval kulturu sliv" (viz PS).
karlik: pídimužík (u Holečka). — Z pol.
karlik pídimužík, zákrsek (strom), je i karl§,
karzel a sloveso karleč. (Z pol. je též ukr.
kárlyk a r. kárla kárlo karlik kárlica trpaslík.)
— Polské slovo je asi od něm. Kerl (střn. kari)
chlápek.
kar mas: posvícení, popř. hostina po
pohřbu, po úvodu (laš. msl.), laš. krmás,
-ovať hodovati. — Sic. kermeš, pol. kiermasz
( > ukr. kérmeš), hl. kermuš, dl. kermuša. —
Ze střdn. kermesse = spis. Kirmes ( < Kirch-
messe) posvícení. Lužická slova jsou z něm.
nář. kermuss, Bielfeldt 159.
karmazín, od 16. stol., druh tkaniny, kar-
mazový. — Evropské slovo (sic. karmazín,
pol. karmazyn > ukr. r. karmazín, sin. kar-
mezin; it. carmesino, fr. cramoisi atd., něm.
Karmesin). Pramenem je arab. qirmizi
šarlatový (ze stind. krmvja-, krmi-, viz červ,
jan-ati rodí, = od červů, totiž červce nopá-
lového pocházející). Jakou cestou přišlo
k nám, nelze s určitostí říci. Bulh. kärmäz
a sch. grimiz asi jinou cestou než naše slova
na -in. Příbuzné je barvivo karmín: -min
(evropské) spočívá na křížení s lat. minium.
karmina msl. sic: vepřové hody, msl. i
karmín ojediněle. Sic. i „tryzna, zádušní mše".
Sin. sch. karmina pohřební hostina. — Málo
jasné; spojuje se se střn. karmen truchliti,
bědovati (Matzenauer 197).
karnáč stč.: ženský žlutý oděv: z n. gar-
natsch, to pak z ital. guarnaccia nebo střlat.
garnac(h)ia.
karneval; tak i sic: z it. carnevale (asi
„masu vale!" = nastane půst).
karotka, tak i sic: z fr. carotte.
karpatiny val.: lojdy, krhavost. — Sic
kapra, kaprina i karpa, karpina: sliz (hnůj)
v očích, kapravý karpavý krhavý, pol.
kaprawy, ukr. kaprávyj krhavý. — Nejasné.
Snad souvisí nějak s lat. *gramma t/v
(od toho grammösus, grämiae), je-li toto
z *grap-ma nebo z *grab-ma.
karputiny laš.: špatná zem. Sic karpotina
vrch skalnatý, málo zarostlý. Snad souvisí
s grapa.
karta, karetní, kartář; hráči vytvořili i
rozmarné mask. kart (podobně jako ložit místo
položit atd.). — Karta u všech Slovanů,
patrně z it. carta < lat. charta; odtud i fr.
carte, n. Karte. Viz i kartit.
kartáč 1° (k čištění), (vy)kartácovati (mor.
sic „vyčesati" šaty). — Spolu s pol. kartacz
a sin. krtač(a) z něm. Kardätsche (to z it.
cardasso, základem je cardo, něm. Karde =
suché plodové květenství rostliny Dipsacus,
jíž valcháři užívali k drsnění sukna, viz
štětka).
kartáč 2°: druh dělového náboje
(předchůdce šrapnelu). Z něm. Kartätsche
(hláskovým změtením s kartáč 1°), to z it. car-
toccio mask. lepenková patrona (bývaly
naplněny drobnými kulkami). Vše dále
z carta papír.
kartán: starobylý druh děl, stč. kartaun,
nč. kartoun, sic kartán kartóna. Z něm. Kar-
taune (v 16. stol. Kartane Kartone), to pak
ze střlat. quartana, vi. „čtvrteční" dělo, se
střelami prý 251iberními; „ale Winter Obr.
1.269 podle AČ 8.195 označuje k. jako
nejhrubší bořicí dělo s koulemi až lOOliberními
a F. Wagenknecht ve vydání Křičky z Bítýš-
ky říká, že váha koule byla 40 liber s
násobky". Šmilauer.
kartit 1°: hatit, kazit (úmysl, plán,
projednávanou n. připravovanou záležitost,
námluvy) Jg-PS, po° Jg, s° z° PS. — Sic
ukartovaí (záměry), z Kollára má Jg. —
Nejspíše bude (to naznačuje Jg svým „karty
míchati, másti") skartit (pokartit) brachylo-
gický útvar místo pomíchat karty v
přeneseném významu „zmásti připravenou hru":
pomíchal karty 'zhatil plány' má i PS.
Jednoduché kartit je pak zajisté sekundární,
rovněž tak předmětový akusativ.
kartit 2° msl. val.: (vy)kartiť (vy)hubit,
(vy)plenit, např. myši B. Sem patří i věta
z M. Jahna v PS, zkartit (peřiny po něčí
smrti) = zničit. — Málo jasné. Podobnost
se skartovat (úřední spisy) nepotřebné ničiti
(což je z it. scartare brakovati) je snad jen
náhodná. Či je totožné s kartit 1°?
kartit 3° mor. u Jevíčka: haněti komu co
B. — Z polštiny k němu patří karcz§ karcisz
„ostro ganic", trápiti, mučiti u jednoho
autora 18. st. (cit. SI. 2.71). — Jinak málo
jasné.
kartoun, sic kartún, pol. dl. kartun,
hl. kortun, vše to z něm. nář. (slez. a branib.)
Kartun (r = disimilovaná anticipace
koncového n). Něm. spis. Kattun, tištěná bavlněná
látka, souvisí s fr. coton, it. cotone, hol. katoen
atd. bavlna, to vše pak je z arab. (al)qolton
bavlna, kartoun. Hl. kortun z vých.-střn.
kortun, Bielfeldt 169.
karuk: vyzina; u Presla, viz Jg. — Z pol.
karuk klih z rybích měchýřů, odpadků

kary 244 kašna
zvířecích kozí, rohů a kostí; to pak je
z ukr. karúk, r. karlúk. Další původ není
znám. Sf.
kary: viz charý.
kasa, kasovní, kasař (lid. místo pokladna
atd.). Z něm. Kasse, to pak z it. cassa
schránka.
kasarka: druh husy; Preslův název berneš-
ky, husy rudé. Z r. kazárka. To přijato i za
název vědecký: Casarea. (Šmilauer.)
kasárna, dříve fem. sg. (sic. dosud kasáren,
kasárna), nyní pomnožné -my i -rna. —
Z něm. Kaserne (č. a-a-a asimilací k prvému
a), to z fr. caserne, což se odvozuje (Gamill-
scheg) z pro v. cazerna strážní místnost
v pevnosti.
kasat: lenoch, pobuda; han. chodit kasátem
(-tum), za Jg kosátovat toulati se (u Berouna);
sem patří snad i nejasné překasátovat
ČL 1.455. — Z něm. grassatum gehen nečinně
se potloukati po ulicích, což lidovou
etymologií přikloněno ke Gasse ulice. Šmilauer.
kasati 1°: chod. k. se pospíchati, las. kask
klus (kwh ide k-em). — Sin. sch. kasati t/v
(o koni), ukr. zakasáty někoho = předjeti
(o koni). — Psi. asi kašq kasati; spolu s lot.
kuošu kuóst (zpravidla však k'-, expresivní
změkčení) je to baltoslovanské iterativum
(*kös-) od česati 2° (v. to) pospíchati. Meh LF
69.35.
kasati 2°; kasaňa -anka -anica kašna kasin-
ka části oděvu kasané = podkasávané; chod.
vokasnyj šat, sic. okasnica zástěra. Stč.
kasalický přízvisko rytířů, majících podle módy
,,sukně krátké" (= jakoby vykasané), že
sotva kryly zadnici. — Sic. kasat t/v;
stp. kasac si§ podkasávati se, chystati se
k něčemu velikému, nář. hotoviti se k čemu,
podkasač sukni; zakasac rukávy, sukni
(> br. r. nář., ukr. nář.); hl. kasac, pod°,
k. so, dl. kasaé (se), pod° t/v jako v č. — Toto
kasati souvisí se stsl. kosnqti s§ dotknouti se,
kasati s§ dotýkati se. Jako u tknouti/týkati
je několik stupňů významové síly, od lehkého
dotýkání až po úsilné vtýkání (vtlačování,
vtiskování), tak i zde: podkasati sukni pod
pás = vtýkati, vecpati její dolní okraj pod
pás, odtud vy kasati (oslabeně: „vyhrnouti"),
val. vkasať =·-■ vecpati (např. prsten do krku).
kasati 3°: k. se na koho = chystati se
(sebevědomě, vyzývavě, výhružně). —
Příbuzné je lit. nář. kesautis t/v (sich
anschicken), késúoti, keslauti míti v úmyslu,
chystati se (cit. u Fraenkela 247), ale přichý-
leno ke k. 2°?
kasati 4° v laš. zkasat snísti patří k val.
gasať (viz habat).
kasati 5°: laš. dokasať rozviklati. Nejasné.
kasta, nyní evropské slovo; jeho
východiskem je portug. casta rasa, uplatněné
v Indii. Šmilauer.
kastor: druh klobouku, k-ový klobouk
(— něm. Kastorhut). Z lat. názvu bobra
castor, že ten klobouk se vyrábí z bobřích
chlupů.
kastrol, zdrobn. -olek, sic. kastrol. Přejato
z něm. Kastrol, lidové formy za Kasserolle^
přejaté z franštiny (i franc. je lidově castrolel);
ve franštině je utvořeno od casse pánev
(román, cattia).
kaše, kasička, kašovitý; mór. místy kaše
znamená 'jáhly', kašny = jahelný, kašník =
mlecí složení na loupání prosa ( = na výrobu
jáhel D-Jg-PS-SSJÖ), kašovica polévka z
prosné kaše (= z jáhel), sic. na Oravě kaša
krupice, jinde na Slovensku zltá kaša
jáhly. Zdá se, že sem patří i chod. kozička
(Hruška p. h. hašpan), asi = krupice. —
R. kaša a pol. kasza krupice i krupicová kaše.
Jinde (sic. ukr. sin. sch. b.) kaša je jako
u nás „kaše", Brei. Původní význam byl
zajisté 'krupice'; tomu hoví i etymologické
spojení (kaša z kas-ja) s lit. kóšiu kóšti, lot.
kasu käst cediti, pův. 'prosívati' (Zubatý
1.2.100), krupice se z hrubého primitivního
semelku vy třídí prosíváním přes husté síto.
A poněvadž krupice byla pojídána zavařená
v mléce, ve formě kaše, význam se přesunul
na tuto formu pokrmu vůbec. Kaše bývala
i nezbytnou závěrečnou součástí svatební
hostiny: nesčetné její krupičky byly zajisté
magickým předobrazem želané hojnosti
všeho, dostatku; k. je pak i „tanec při svatbě".
kašel, kašlati. — Všeslovanské: sic. kašel,
kašlat (je též zhrubělé káchat, tj. ká -f- nová
přípona ch-ová, § 20, o kašlání koní při
nemoci „chřípěcí"; ta se jmenuje kach, což
je zpětný útvar od káchat), r. kašel gen.
kášlja, kášljat, atd. — Psi. kašlb a kašlati;
v nom. sg. vkladné e (sch. a); v č. u slovesa l
ztvrdlo pod vlivem spousty jiných sloves
na -ati, označujících tělesné projevy. Kašlb
z *käs-lio-, si > šl; z toho kašlajq kašlati.
Kořen *käs- též v lit. kósiu kósěti, lot. käset,
stind. kasáte, s ku v sthn. hwuosto (něm.
Husten)-, je zajisté zvukomalebný. Jako
často, slovanština nezachovala primární
sloveso, má jen denominativum. Týž kořen
je snad v kvasiti (viz). — Rčení kašlati na koho
(na co) je asi eufemismus místo plivati:
plivnutí bylo prostředkem magické obrany
proti zlu (zlým duchům, tedy i při úleku,
zděšení, odporu, hnusu, opovržení).
kašket, pol. kaszkiet: kdysi jistá pokrývka
hlavy, dosud jč. jvč. laš. je to lidové
(„čepice"), časem běžné i ve městech pro jisté
přínosy módy v tom oboru. Z fr. casquette
čepice.
kašmír, sic. kašmír, sch. kašmir, p. kaszmir,
r. ukr. kašemir: druh tkaniny. Obchodní
termín (něm. Kaschmir, fr. cachemir) z názvu
země Kašmír (v Indii), dodnes proslulé
nedostižnou jemností té tkaniny.
kašna, stč. kasta kaštna za něm. Kaste(n)
(s významy „sklad solní, truhla na měřičné").
— I kašna je téhož původu (něm. dosud

kaštan
24δ
katolík
Wasser kästen), bývala to nejdříve jistě čtyř-
stěnná dřevená schránka pro vodu
odtékající od studny, vodovodu apod. — Pod. pol.
kaszta tiskařská, hl. kaéc truhla, rakev, sin.
kast kasta súsek; sic. kašna skříň, kasnár =
něm. Kastner, kdysi správce sýpek, obročník.
kaštan, sic. gastan-. z lat. castänea < ř.
κάστανον. Šmilauer NR 26.218. — U nás
rostoucí k. je vlastně ,,koňský k.", jírovec.
Koňský proto, že prý velmi prospívá proti
dusnosti koní (Mattioli).
kastel, sté. tak i -al tvrz, hrádek; val.
kastýl zámek. Sic. kaštiel zemanský zámeček
(kdežto kúria = zemanský dům menší). —
Česká slova jsou z lat. castellum, slovenské
je z mad. kastely. Viz i kostel.
kašulírovat (-2-): lichotit (lid. v městech).
Z něm. lid. kaschollieren < fr. cajaler.
kat: popravčí mistr (obecně), již stč. — Sic.
hl. p. kat t/v. — Je důležité, že kat má
i významy trochu „mírnější": „katan, hrubý
člověk" PS, trýznitel; katovati týrati,
mučiti PS, býti do práce jako kat = nadmíru
horlivý a rázný, jč. katiti se do něč. = s úsilím
něco činiti Kt 1, mor. katík trhan B, las.
katovat se trmáceti se. Tyto významy se
nedají odvodit od „popravčího mistra", ale
jsou původní. Sdružují záp.-slovan. kat
s r. chvat 'bystrý, odvážný, obratný, smělý
chlapík'. Toto chvat je pak přejato z germán-
štiny: je stnor. hvatr rychlý, horlivý (rasch,
feurig), jak soudili Tamm 1881, MiklosichEW
a Matzenauer CS1 180; jiní odvozovali chvat
od r. chvátit chytit, vzít, popadnout, což je
pouze „lidová etymologie". Namítalo se,
že by při přejetí z germánštiny muselo
býti *chvot; ale je možno vyjít z germ. hvatta
{tt je expresivní geminace), které je v stnor.
hvass 'scharf, sthn. hwas atd.: toto *hvatta
by dalo slovan. chvaťb (att > ät, srov. např.
č. pápeří vedle ř. πάππος, lat. pappus, § 15).
Záp.-slovan. kat sem tedy jistě patří také,
ač nelze dosud říci, jakou cestou se k nám
dostalo. Jeho „mírnější" významy
odpovídají významům ruským a germánským
a mluví tedy pro domněnku o velmi starém
přejetí slova z germánštiny. Význam
„popravčí mistr" vzešel patrně pod vlivem
něm. výrazu Scharfrichter 'kať, srov. výše
význam 'scharf (ostrý) u hvass, což je,
podobně jako naše ostrý, rovno významu
„horlivý, rázný" (do něčeho). — Jinak
Kořínek LF 57.347 (tam jsou i starší
pokusy): od kajati trestati; ještě jinak Jakobson
Word 8.388 (souhlasí Slawski): od káceti. —
Kat bylo v starší době též tabuovou
náhradou za slovo čert (v. o tom pod katiti), snad
vlivem němčiny, která podobně kladla své
Henker 'kať. V té funkci pokleslo katal
až na citoslovce, a to jednak při výrazech
důrazného popření (jako se nyní říká
čertal = vůbec ne, kdepak!), jednak jako
výraz podivu (u Raise); k tomuto se došlo
asi přes negační výrazy nedůvěry a podivu
jako neříkej tel
katan: pomocník katův, kat; mučitel,
trýznitel PS. Odvoz, katanský necitelný,
hrubý, katanovati mučiti, týrati. — Sic.
katan trýznitel, tyran. Pol. katan veterán,
propuštěný voják, supérieur militaire, viz
JP 31.114. — Pro úvahu o původu slova
má důležitost vč. význam voják, dodaný
Jos. Jirečkem Kottovi 1.676. Právem z toho
soudí Sulán StSl 3.282, že k. je přejato
z mad. katona voják. Provedena asimilace
a-o > a-a, slovo odvrljjo koncové a (přešlo
tedy k o-kmenům), jeho význam se pak
zesílil tam (dodáváme), kde madarští vojáci
byli dáni posádkou na venkov proto, aby
krotili ducha vzpoury proti šlechtě, popř.
jako trest za podobné pokusy, za neplacení
daní aj. Slova kat a katan se v povědomí
mluvících sblížila tak, že nyní se katan cítí
jako odvozenina od kat, ač obě slova mají
původ různý.
káti se, již stč. kající kajícný -nik pokání;
od přítomného kmene je stč. nekajilý
( > nekalý > kalý). — Všeslovanské: stsl.
kajq kajati s$ litovati, pokajati s$ činiti
pokání, pokajanije pokání, okajan'b oka-
janbm> okanbnt daremný, nešťastný, oka-
janije bídnost, sic. kajat sa, kajúci, kajúcny,
r. kajat kárati, kájatsja káti se, okajánnyj
zatracený, prokletý, raskájatsja litovati,
sch. kajati mstíti, kajati se (po-, ras-) atd. —
Psi. bylo kajq kajati trestati, a k. s§; je
příbuzné se stind. Óayatě odplácí, trestá,
mstí, ř. τίνω splácím, platím, s cena a ποινή;
koř. kuei-\kuoi-. Bylo-li v slovanštině
primární sloveso, byly nesnáze s dvojím
vývojem při eijoi (*čej-e v pres., či- popř. ce-
v inf.), proto ovládl tvar, jejž lze nejsnáze
vyložiti jako iterativum s dloužením v kořeni,
*kaj-ajq ( > haplologií kajq) kaj-a-ti.
katiti (se) Jgd-PS-SSJČ; zlobit (se), hněvat
(se), zpravidla s roz-; rozumí se projev silný,
prudký, spojený s laním at>. (nikoli tedy
trvalý n. tajný, tichý hněv). Časté je rozkacený;
může být zmírněno v rozkabacený, rozka-
boucený PS. — Sic. katit sa asi z češtiny. —
Odvozeno od kat (HK) jakožto tabuová
náhrada za čertit (se) t/v. Není tedy u katiti
podkladem to, že by snad kat byl člověk
zlostný, prudce popudlivý ap., ale jen to, že
kat se dříve kladlo v různých rčeních místo
Čert (aby skutečný čert nebyl svým pravým
názvem snad přivolán), podobně jako Němci
kladou Henker ve stejných rčeních místo
Teufel, např. ich kümmere mich den Henker
darum = o to se čerta starám = o to se
vůbec nestarám.
katolík, katolický: od catholicus v církevní
latině, to z ř. καυολικός „obecný" ( > κα#'
όλον = vcelku, obecně, κατά, όλος). Církev
k-á, původně = obecná, zabírající všecky
národy.

246
každý
katrán
katrán: rostlina Crambe. Preslovo přejetí
z rus. katrán, což je asi od Tatarů.
káva: v tomto tvaru se objevuje u nás 1669
jako úprava cizího slova (arab. kahwa, tur.
kahwe); pak proniká zásluhou arménských
kavárníků v Evropě tvar s / (fr. café, něm.
Kaffee, atd.), i u nás kafé (od toho je kafírna),
původně nesklonný, pak skloňovaný podle
more; ten se drží dosud v lidové řeči (ta má
nebo měla i podoby kafé kafét kaféto kafišté
kaféj kafaty gen. -yho); bylo i náhražkové
cikorikafe (z němčiny; viz ciriflnda). Káva se
objevuje pak nově od 1812 u Tablice (prý to
„slóvenštěji zní", tj. slovanštěji), později
ovládlo v spisovné řeči zásluhou Amerlingo-
vou (v Šafaříkově Světozoru); odvoz,
kavárna, kávovník. Toto nové káva je budto
z polštiny (kawa) nebo ze schrv. (tu káhva >
kafa, káva) nebo snad z madarštiny (kávé), tu
všude přímo z osmanštiny (z dob tureckých
válek). V. Polák NŘ 20.204.
kaval, kavalec: velký kus (chleba, masa):
za Jg kramfalec us. v Praze; Tůma, Z č.
mlýnů 2.174, laš. kramfolec Malý, vč. (k)ram-
falec Piazza, jvč. kaval, kivál, han. kaval(ec)
KpU, též gaval, havalec, laš. kaval, kabal;
sem patří snad i č. lid. ětafalec NŘ 18.197,
PS, ěťafec PS, vč. štamfalec Ppz, us. štramfalec
(chleba) a pd. tajfal, tajs(t)al. Zdá se, že
tyto zkomoleniny jsou asi z dětského
žvatlání. — Sic. kaval, pol. kawal(ec) kawalek·
(> ukr. kaválok), hl. kabl, dl. kjabel, r. oko-
válok. Lit. gäbalas. — Přejato ze střdněm.
kavale dřívko na losování, los, vylosovaný
podíl (nyní Kabel f. podíl).
kavalec 1°: jednoduché vojenské lůžko
z prken sbité. Z něm. Kavallett, to pak z it.
cavaletto stojan, podstavec. (Šmilauer.)
kavalec 2° Jg: vyvýšenina v opevnění,
z níž se může koldokola stříleti; to je dále
z kavalír Jg, něm. Cavalier t/v.
kavalír, sic. gavalier: z něm. Kavalier (pův.
„jezdec"), to pak je z fr. cavalier, románské
odvozeniny od lat. caballus kůň.
kávěr gávěr káděr kadeř val.: močál, bařina,
močidlo, studánka pro dobytek, studánka
s pitnou vodou (osazená kadlubem), malé
jezírko (R. Jeřábek RZ 217). — Pd. kawior,
kawjor. — Nejasné.
kavka, již stč.; han. též káva. Mor. peior.
odvozeniny kavák kaváň kavon. — Pol.
kawka i zkrácené kawa, hl. dl. kawka, ukr.
r. kavka, sic. sch. sin. kavka. Vedle toho sic.
sch. h..cavka. — Obě podoby, s k i s 6, jsou
zvukomalebné (ukr. kavl o kavčím hlasu)
a jsou to patrně útvary paralelní k slovesu
vyjadřujícímu kavčí hlas (sin. kavkati, dl.
kawkaé). Nelze tedy klásti psi. *kavbka
*6av-bka, je jen mladé kav-ka óav-ka. Lit.
kóvas i kiáuké; dán. kaa, stř.-hol. cauwe.
Je i románské cava ML3 1785.
kavna stč.: havířská chalupa A6. stol.);
sic. stříška nad studní. Pd. kawa stříška nad
hranicí dřeva. ,,S pol. kawa a něm. Kaue,
Kauhe je to staré přejetí z lat. cavea ohrada,
klec, úl." Šmilauer.
kavyl: rostlina Stipa. Preslovo přejetí z r.
kavyl, jehož původ je nejasný. Sic. kavyl
z češtiny.
kazajka, odtud sic. zhruběle gazaja; Jgd
kazák kabátek bez šosů; vč. a han. kajda
(pohrdlivé). — Budto z něm. Kasacke nebo
z ital. casacca (fr. casaque) t/v, slov neznámého
původu.
kázati; stč. bylo i nesložené kazovati, hojně
doložené, dosud val. laš.; kazatel, -telna; stč.
kázanie, nč. kázání; stč. nekázaný, mor. kázar;
ze složenin jsou významnější okázati, okázalý
(jvč. u Litomyšle i jinde dosud o-, vo-), nyní
za to je zpravidla ukázati; mor. zakázati
poručiti, z. si objednati si, han. msl. laš.
zakázka objednávka (odtud spis. zakázka),
jč. hornoblan. na zákaz = na zakázku;
postverbalia důkaz nákaz odkaz průkaz příkaz
úkaz výkaz vzkaz zákaz a další odvozeniny
jako průkazný atd. — Všeslovanské: stsl.
kazg kázati kázati, napomínati, nakázati
poučiti, napomínati, s-bkazati vykládati,
vypravovati, sic. kázat, r. kazu kazáí ukazovati
(kázetsja ukazuje se, zdá se), skazáť říkati
(skázka pohádka, odtud přejato č. zkazka)
atd. — Příbuzné je pouze stind. éas-ti
ukazuje, káře, rozkazuje, poučuje, takže
všecky základní naše významy jsou
pokračováním těch, jaké zdědil též sanskrt; ide.
kořen byl */cäs-, u nás U > k před temným
vokálem a; s z nejasné příčiny se sonorisovalo
v z (viz však kázeň). Sloveso původně
atematické přijalo u nás sekundární -jo-
a přešlo ke vzoru tesati. Původní význam
ukazuje sanskrt; naše oslabení v 'hlásati,
vykládati' a dále v pouhé 'říkati' je stejného
druhu jako v praviti (od pravý, viz!).
kázeň msl. sic. dosud = kázání; stč. kázn
-zen gen. -zni trest, kázanost, kázání (řeč);
stč. kázniti kázaně si počínati, nč. udržovati
v kázni, obyč. ukázniti, ukázníný; nč.
káznice. — Všeslovanské. Významy ukazují
zřetelně, že kaz-nb je od kázati, a to od pouhého
kořene, nikoli od kmene u nás již rozšířeného
o -jo-, resp. o -a-; možno souditi, že existence
příponové dvojice -snbj-znb (pě-snb, boU-znb)
způsobila analogickou změnu s > z právě
v tomto slově (*kas-nb > kaz-nb), odtud že
se z přeneslo pak do slovesa kaz-ati. Deno-
minativum kázniti (je jinoši.) možno položiti
již do praslovanštiny.
kaziti, postv. kaz; překaziti překážeti, odtud
překážka; nakaziti > postv. nákaza,
nakažlivý; zkaziti > zkáza. — Všeslovanské; psi.
kažo kaziti. Příbuznéje lit. góžti, goziti, např.
o zkažení piva DabŽ.
kazuár, pták běžec Casuarius z Indonésie.
Z malaj. kesuari, což byl jeden druh z ostrova
Ceram. Stiller RO 22.123.
každý, sic. každý, hl. kóždy, dl. kuzdyy

každý
247
kdo
ρ. každý, r. ukr. káždyj, br. kóžny (nář.
kóždyj aj.). Stsl. ktžbdo (jen sg. mask.);
též kyižbdo. — Slovo nesnadné. Starší útvar
je zajisté stsl. k'b-zbdo (bylo i ko-žbdo), gen.
kogo-zbdo, dat. komu-žbdo, tedy v prvé části
je mužské tázací (zde vlastně: neurčité)
zájmeno k'b-, později proniká v stsl. do
1. části i trojrodé zájmeno kyi kaja koje.
Další vývoj byl ten, že v 1. části zobecnělo
bud ko (= kmen maskulina, ide. *kuo-)
nebo ka (= zdloužený kmen, ide. *kuö-,
viz níže kelt.; není to kmen feminina)
a u jiných Slovanů byla flexe přenesena na
konec slova. Méně průhledné je -zbdo.
Většinou (též v našem ESX) se spojuje se slovesem
žbdati, č. zdáti, aniž je při tom možno přesně
určiti, jaký je to tvar; stran významu se
odvolávají na tubo v kak*b Tubo 'kdokoli' ap.
a na lat. qul-vls, qul-libet 'kdokoli'. Ale je
pravda, že žbdati jinak v takovéto úloze
nevystupuje. Proto bylo třeba hledat řešení
jiné: v žb se viděla částice příbuzná s částicí
že. Ani to však neuspokojuje. — Domnívám
se nyní, že je možno, vlastně nutno srovnati
naše adjektivum s lat. quisque quidque
(a quaeque quodque) t/v a s kelt. *kuä-ko-s,
*kuö-ko-s t/v (stir. cäch, bret. pep, kymr.
pawb). Poněvadž lat. que znamená 'a,
a vůbec' a tedy předpokládá ještě jedno
předchozí slovo (než je to, k němuž je
připojeno), je třeba vyjíti z plného, v mnohých
jazycích se vyskytujícího sousloví s ,,jeden",
např. lat. ünus quisque lze chápat jakožto
„jeden a vůbec [ně]kdo (= Onus et [omnino]
aliquis;.· je v něm spojovací que, zde s
odstínem „a vůbec" (takový odstín pro que
uznává Novotný v lat.-č. slovníku: regno
fortunisque omnibus); pak v přívlastkové
podobě únum quodque málům = jedno
a vůbec které zlo = každé zlo. Keltské jazyky
přeměnily už daný útvar s *kue na
adjektivum (= přenesly sklonění na konec slova,
jako Slované v dalším vývoji). Vzhledem
k tomu, že latina a keltština mají tu *kue,
předpokládáme je i u nás; jenže k se zde
oslabilo ve znělé *g > ž, dále e se oslabilo v b,
které pak zanikalo. Konečně -do vzešlo
patrně z de (to je v stsl. ki>žbde, kyjbZbde)
asimilací s ko- prvé slabiky. Je asi vskutku
totožné s -de, které je v adverbiu místa kde
^kt-de). Na podporu toho se dá uvést
č. kdekdo, kdekterý, kdejaký = každý; je
proto snad i možno viděti zde redukci toho
ktde v pouhé de. Prvotní význam sousloví
édint k'bzb \lch\de by tedy byl „jeden a kdo
kde [jest]". Toto \k-b\de je ovšem přídavek
jenom slovanštiny. — Podobně jako keltské
tvary lze chápat lit. kiekvíenas 'každý';
víenas 'jeden' položeno však na druhé místo,
protože mělo své sklonění a tedy celek dobře
adjekti viso válo; kiek bude něco jako *kuoi-
-kue, lat. *qui-que (stlit. kiek měnuo = každý
měsíc). Podobně i lit. ik, lot. ikviens 'každý'.
— Jiné domněnky o původu slova každý
viz v knize Jana Petra, Zaimek každý
w historii i dialektach jazyka polskiego,
Wroclaw 1957.
kbel: stč. kbel, kbelík je nádoba a dutá
míra; nč. kbel -ec -ík druh nádoby, chod. hbelík
máselnice, Kbelec starobylá dutá míra, jč.
gbelík máselnice, zm. gbel(ík) dutá míra, laš.
gbel, dbel dřevěná nádoba, okov u studně;
jinde mor. nádoba na vodu. — Sic. gbel
nádoba na vodu, dutá míra, gbal, dbal nádoba
na vyváření prádla, vsi. kabel kbel (ale č.
kýbl, kyblík a sic. kybel nově z něm. Kübel).
U jiných Slovanů doložen i význam „míra
plošná" (vzešlý z „míry duté"), pod. korec =
míra dutá i plošná, např. dl. kjabel, kebel
losem přidělený dílec pole; tak vysvětlíme
místní jména stč. Kbel, Kbelnicě, nč. Kbely,
sic. Gbely (či od *g*bbelbt; bylo st. luž. gbel
Biegung, Eichler WZU Leipzig 13-380). Pol.
kdysi gbel, dl. viz výše, ukr. gbol kbelík
i míra, str. kobel míra, r.-csl. k'bbbH nádoba
i míra, sin. kebel i kabel, sch. kabao, b. kabal
i kobel kbelík. — Pravděpodobně přejato
z germánštiny, a to ze sthn. kubil (doloženo
miluchchubili ntr. „mulctra"), to pak asi
z lat. *cupellum; Šafařík 3.463 cituje střlat.
cubulus. — V češtině gbel > bel bylo mateno
se zbel (viz), takže chod. hbel znamená i zbel,
jinde kbel pak i „zařízení na vypouštění
rybníků", neboť okolo „čepu" je „kašna
čtverhranná, na níž chaloupka bývá nebo
srub" (Jg), tedy jakási obdoba kadlubu
studánkového. Chod. hbel pak přejímá i jiný
význam kadlubu, totiž „schrána na semeno,
na obilí" (dutý kmen, k němuž přiděláno
dno).
kdákati, již stč.; vč. mor. vdákat; mor. též
kokodakať, sic. kodkodákaí. Pd. gdakac. Vše
z vukomalebné.
kde, sic. kde, r. gde, pol. gdzie atd. V češtině
znamenalo kdysi též 'kam': Sm 89, jako
nyní v sic. Psi. stsl. k'bde. Odvozeno od ide.
tázacího kmene *kuu- příponou -de; srov.
zde onde jinde.
kder(ec): rozvorová ramena zadku vozu
Jg-PS, chod. hder Hr (pod vůz). Dl. der. —
Nejasné. Snad totéž co oštér t/v, připustíme-li
změnu ěť > žd, srov. ždár(ek) rozštípené
dřevo Jgd, a dále vývoj zder > hder.
kdežto, spojka odporovací. Obsahuje kdež,
které se v stč. kladlo i v časovém významu
„když". Ten, po zesílení o to, mohl snadno
podle souvislosti být chápán jako odporovací
(podobně jako v nč. zatím co a v něm.
während). O stavu v dnešní češtině v.
Hausenblas SbTrávn 133n.
kdo. Toto zájmeno, mající jen sing., znělo
psi. k'b-to. Vlivem slov kdy kde kudy, jež
jsou od téhož tázacího základu, stč. kto
přešlo v kdo [vysi. gdo]. Zesilovací -to (jen
v nom. sg., též v ób-to, viz co) je zájmeno to,
stejně jako v nč. kdo to, co to místo pouhého

kdoule 248- kel
kdo, co; mělo úkol dáti kratičkému k-b 6 b
větší objem. Další pády jsou od základu
ko- (ko-ho, ko-mu, ko-m), instr. kým místo
starého cěmb je novotvar, asi z *kyjimb od
kyjb, č. ký; c- příliš rušící bylo takto
odstraněno; kdo bylo původně jen tázací;
„neurčitým" zájmenem (kdyby kdo přišel, ať počká)
se stalo zajisté později, neboť v té funkci
mívá tázací zájmeno v mnohých jazycích
nějaký přídavek navíc (u nás ně-); Deeters
IF 60.111. Složeniny: ni-kdo (stč. nikto nikt,
s novým přísuvným vokalem nikte) ně-kdo
lec-kdo kdosi (si je starý konjunktiv od es-
býti, tedy „bud"). — Psi. stsl. k^to, sic. r.
pol. kto, sch. přesmykem tko. — V ide. bylo
*kui-s, zachované v lat. quis, ř. τις. Místo
toho se v bsl. a ár. objevil tvar na o, podle
adjektiv, *kuo-s: lit. kas, stind. ka-s, slov.
*k-b. Od základů kuu- kuo- je hodně
odvozenin, viz který kde kam kdy kudy kolik ký kaký
odkud pokud dokud poněkud každý.
kdoule, stč. kdúle gdúle. Han. kol 1920—30
kótna KpU. — Sic. dula, pol. (g)dula, ukr.
(h)dulja, b. dulja. — Ze staršího kduna (rus.
kdysi gdunja, sch. (g)dunja); l je bud disi-
milací zubnic nebo vlivem časté přípony
-ula. Dále pochází, přes κνδώνιον μάλον =
kydonské jablko (přichýlením ke jménu
města Kydonu na Krétě), z Malé Asie: název
je prý od města Κυτώνιον na hranici Lýdie.
kdy, stč. též kda, srov. nikdá Srn 246. Se
-žb dalo spojku když. — Sic. kedy, pol. gdy,
hl. (h)dy, dl. (g)dy; jinde s -a: stsl. ni-k'bda-ze
nikdy, sch. kada. — Lit. kada, stind. kadä.
Pův. tedy u nás je k-bda: odvozeno od ide.
tázacího kmene *kuu- příponou -da, srov.
jindá. Ale -y je snad podle kehdy tehdy, kde
-hdy je asi z gody (hod). — „Leckdy, občas":
stč. když tehdyž Gb SI 2.430, sic. kedy-tedy,
srov. kde-tu = místy, ledakde. Podivné
(NŘ 9.19) kedy-neskedy (nezkedy) se vysvětlí
změtením s typem bíti hlava nehlava, jíti
cestou-necestou.
kdybych atd. „Vzniklo z časového relativa
kdy a kondicionálu by. Věty časové nabývají
velmi často odstínu podmínkového, nevzta-
hují-li se k jedné události, nýbrž k ději
opětovanému nebo platnému mimočasově.
Časový vztah tu je oslaben a pravidelný sled
dvou dějů vede mluvčího k tomu, že si
uvědomí jejich podmínkový vztah." „Ve 14.
stol. je kdyby ještě řídké; častěji se s ním
setkáváme zvláště ve spisech Štítného."
(J. Bauer.)
kebule vulg.: hlava; sic. gebula SSJ. —
Z něm. arg. Köpel t/v?
kecati: viz kycati.
kecek kecala keckal gécal gecan gecgal gejcal
mor.: chřástal. Od jeho hlasu gec gec Rs 113
(jinak B: prý od přisedání k zemi, když
vydává hlas).
kedlubna 1° i -ben, lid. vč. kerluba. Z něm.
nář. 1712 doloženo kelruben (Š), později
Kellrüben. Ale sic. kaleráb kareláb je z mad.
kalarábé.
kedlubna 2° i -ben lid. zhruběle SSJČ:
hlava. — Slovo původně argotové PS.
Podobná „metafora" z rostlinné říše je
pd. kapusta hlava, PJ 1961, 231, a č. kokos
t/v.
kedska, kecka: druh obuvi, nyní zvaný
trampky (K. Korbiel). — Název je od jména
americké firmy Keds, která ten druh
vyráběla. Jméno firmy bylo na každé botě, na
gumovém kotoučku nalepeném v místě
kotníku (M. Roudný rkp.).
kejhati, mor. i kýhati, o husím hlase.
Zvukomalebné. — Odvozenina: vulg. kejhák
krk.
kejklati: viz kyklati.
kejkle plur.; stč. sg. kajkl, kajklovati, kajk-
léř kaukléř; nč. kejklíř, kejklovati; rostlina
kejkliřka Mimulus (něm. Gauklerblume): při
sebemenším podráždění blizny svírají se
korunní laloky. — Sic. kaukliar, pol. kuglarz,
kuglowač, hl. keklija, kekler, keklowač, dl.
goklař. — Z něm. gaukeln (popř. z nář.
gekeln, gokelen, geikeln, kekeln apod.).
kejla za Jg na Berounsku: dar k obžínkám
nebo od obžínek, výslužka; jč. kejly obžínky
Kubín VÖP 7.152. Nejasné. Snad souvisí s lit.
kulě mlácení (obilí), Dreschen, od kúlti (viz
o něm pod kel 1°).
kel 1°: jistý mohutný zub: stč. kel, mor.
kel kelec kelcák kelěák kelán kelón. — Vše-
slovanské vyjma b.: sic. kel gen. kla, pol.
kiel gen. kla, kielec, dl. kel, nář. kel, ukr. kol,
r. klyk, v plur. (í)kly, sin. kel, sch. kaljak. —
Psi. k'bl'b; souvisí nejspíše s lit. kůlti, lot.
kult bíti (schlagen), mlátit (obilí, dreschen);
lit. kuldašyti je zmlátit (koho), verhauen.
Tento význam (verhauen) upomíná na něm.
název klu Hauzahn a tedy svědčí pro spojení
s kúlti, i když slovanština příslušné tomu
přesně odpovídající sloveso ztratila. Má je
však v podobě k'bl-eti, viz kel 2°.
kel 2°: klíček v semenu: han. kel (Heršpice),
msl. kel; stč. klí (= k-bl-bjb), č. dále klíč,
klíěek; „výhonky na starých bramborech
zjara jsou Mihy" Jjčř 90; sloveso k^l-ějo
k^l-ěti: han. žito kleje, val. zemňáky klíja
nebo (SvK) klejů, msl. u Kyjova klet; v č. od
klíc je nové klíčiti; toto *klieti bylo mateno
s klovati (na základě představy, že kuře se
klove, kluje, proklovává ze skořápky), odtud
sic. tráva sa kluje místo t. klie, obráceně chod.
vejce se klivou, klivají = pukají (při líhnutí).
— Sic. klik, pol. kiel kielék, kielkowac, dl.
kel, klěé se, sin. kal, klijem kliti, sch. kalac,
klijem kltti. — Sloveso k^l-ěti s§ není asi
odvozeno od substantiva k'bl'b, ale je
nejspíše praslovanskou úpravou slova, které by
odpovídalo litevskému kúlti, lot. kult (viz
o nich kel 1 °) a které znamenalo asi přenesené
„probíjeti se" (zde: ze země na světlo);
k-bl-jq k'blti po ztrátě jeru nějaké úpravy

kelímek 249 kéž
totiž potřebovalo nezbytně. Slovo kel 2° pak,
psi. ktťb, je tvarem sice totožné s kel 1°,
ale je nutné je chápat nikoli jako přenesený
význam slova kel 1 °, nýbrž v původním ještě
pojetí jako „probiječ" = ten orgán semene,
který se probíjí slupkou ven, popř. ze země
ven; základ k*bl- je rozšířen o -bjb v stě. klí
a další -k'b v klik asi jako v gvozd-bjb
(hvozdík), hřebík apod. (vesměs špičaté útvary
pronikající něčím, jako klíček proniká
slupkou nebo hlínou).
kelímek: tyglík; od 1828, přejato Preslem
z polštiny (kielimka rendlík); další historie
není jasná. Vyhlídal Docht, pov. 1.49 má
han. kmelínek. Podle J. Jánka ČMF 23.224
přišlo k. přes osm. kilin z pers. adj. gilm
hliněný. Spíše však bude, podobně jako
r. kalyp* tavící forma, kadlub (v. i toto) z tur.
kaly ρ, kalyb.
kelňa mor.: zednická lžíce B. — Sic. kelňa,
p. kielnia ( > r. br. ukr.). — Ze střhn. kelle
(dosud tak něm.) t/v.
keltovať msl.: vynakládat. Jen v písni:
kdo chce peknú zenu mat, musí na ňu k. (též
geltoval·, Κ. Klusák). — Odvozeno asi přímo
od mad. kolt t/v, utráceti.
kep: vulva, stč. gen. kpa kpu; stč. kepstvie
špatnost; mor. kepský špatný, laš. (Frenštát)
kep hlupák, kepit se hloupě se smáti, z
polštiny; vč. kepit se parádit se, na- se, na- si
šatku, kepivá dívka. — Pol. kiep přeneseně
'hlupák, blázen', kpic dělati si blázny z
někoho. — Slovo jistě staré, asi již psi. ^k^pt,
původu nejasného. Mohlo by souviseti s lat.
cunnu8, kdyby toto bylo, s lidovým nn za mn,
z *kup-nos (pouhá domněnka!), nebo s ind.
gábha- mask. t/v.
kepeň kepenec kepienok, zřídka kapen sic:
plášť, kožich (ale val. kepeň ošumělý
klobouk je = krpeňl), č. dříve kepeník (Brandl).
— Stpol. kiepieniak kopieniak, ukr. kepenjak
kepeň, r. kebenjak nyní kobenjak, sin. kepenjek,
b. kepeneg. — Výchozí slovo bylo v tureckých
jazycích: je osm. kepenek plášť (janičářský).
(Kirgiz. je s -&-). To přešlo do mad. jako
köpönyeg, köpenyeg; ale -ek bylo odsunuto
jakožto domnělá koncovka množného čísla
(Šmilauer), takže je i mad. käpeny. Tedy
slovanské tvary s ^ na konci mohou být
z tur. jazyků, ale zkrácené sic. kepeň a ukr.
kepeň je jistě z maďarštiny. Hauptová.
kepr: druh tkaniny. Z dol.-něm. keper,
spis. Köper.
kerblík, již stč.: rostlina Anthriscus. Z něm.
Kerbel = A. caerefolium, což je z chaero-
phyllum. Srov. třebule.
kerhát: rostlina bršlice (Aegopodium), stč.
kerhart, mor. kerhátek, slez. gerovačyna. Z něm.
Gerhartskraut.
keř, stč. gen. křě, nč. analogií keře; zdrobn.
spis. č. keřík, kříóek, laš. krok, msl. skřícek;
křovina; viz zákeřný. Sem náleží i val. kříb,
laš. křib keř, val. kříbí křoví, laš. rozkřibit se
pustiti mnoho odnoží, rozrůsti se (i -chřib-),
val. zakříbiť sa, zkřibovatěť t/v, kříbina
křovina, kříbisi drobné křoví. — Sic. ker gen.
kra, pol. kierz gen. krza, krzak, ukr. krjak
krak kmen, r. nář. hor9 kořen, krjaó. U jižních
Slovanů není. — Psi. k'brb; souvisí
nepochybně s kořen (viz), přípona *-jo- způsobila
asi oslabení o > t. Původní význam byl
nejspíše 'odnož', z toho pochopíme jednak
význam 'kořen', jednak 'odnož, postranní
výhonek', a vývoj až po 'keř'. Zvláštní
poznámky potřebuje málo jasné val. kříb
atp. Předpokládá nějaké *ktrěb'b, což by se
dalo vyložit pomocí kontaminace starého
k'br- a tvaru, který by odpovídal jinak málo
jasnému lit. kerebla (též -pla) 'nízký strom
s daleko rozloženým větvovím' (též:
neforemná věc, trpaslík); to se cituje vedle
příbuzného lit. kereti růsti do šíře, do
větví.
keser: příruční pytlovitá rybářská síť na
vidlicovitém držadle. Užívá se jí mj. při
překládání ryb ze sádek do kádí apod.; aby
ryby nebyly při tom dlouho bez vody
(přenášejí se právě keserem), musí se přenášeti
rychle, odtud běžeti jako s keserem (srov. laš.
s tremterem). Dl. kašer, pol. kasierz. — Ze stř-
doln. kesser (nyní spis. Kescher; slovo
východoněmecké).
kešeňa laš.: kapsa. — Sic. kešeňa, kiešeň,
kiseňa, pol. kieszeň, nář. kieénia, odtud ukr.
kysen ja. — Polské slovo je odvozeno od
pol. kiesa, jež spolu s r. kisá, jid. kiße, kis
(pytlík na peníze) je z osm. käsä pytel.
Podle Mihála SR 25.98 je sic. slovo z polštiny;
jistě i slovo lašské.
kefas keťasina, ketasit -ovát: vzniklo za
války 1914—18 z něm. Kettenhändler
řetězový obchodník, lidovou příponou -as (se
změkčením, srov. tvrdas; tříďas = třídní
profesor), připojenou hned po prvé slabice. —
Sic. ketas, ketasit z češtiny.
kéž kýž (odtud kýžený toužený), sic.
kiež(e). — Z ké < *koje, neutra od ký (viz).
V stč. kladeno ké zprvu v platnosti tázacího
„kdo, co", ba i bez ohledu na rod (ké jest
matka má? a ké sú bratřie má Ρ = kdo), pak
ustrnuje v tázací adv. ,,což, cožpak" (kéž mi
to Unie jinít = cožpak...). Odtud byl jen
krok k vyjádření přání (srov. dáš pokoj Ί =
dej pokoj!). Zubatý 1. 1. 205. O kýžený a kéž
i Svěrák NŘ 38.86 a Ryšánek Ν 39.26.S,
Vývoj k vyjádření přání má paralelu i jinde.
Lat. adv. qui (pův. abl.-instr. od quid,
tedy ,,čím") znamená ,,jak" nebo ,,čím to,
že" (quaero, qui scias = táži se, jak víš n.
odkud víš), ale uvádí i věty prací, jako
pozdější utinam, tedy ,,kéž" (qui Uli di
irati = kéž se na něj bozi hněvají). Rovněž
tak ř. πώς („kterak?", „jak") s optativem
a av vyjadřuje přání. Staré *koje funkcí
tedy odpovídalo slovům kterako a jako >
kterak, jak, ale bylo ve tvaru „určitém"

kiksat 250 klamol
(ko-je), neboť u zájmena ký tvarů
„nesložených" jinak ani vůbec není.
kiksat slang.: 1 ° dělat chyby, 2° nedařit se;
kiksnout. Sic. kiks, kiksnút, -sovat. — Z něm.
Gicks nepodařený tón. Treimer 24.
kinštart, ky-: královský pokladník (v 15. až
16. stol., AČ 12.47, 14.282; vymizelo po
vymření Jagellovců). Z mad. kincstartó t/v.
Sulán rkp.
klábositi: post v. klábos tlach; klobat Jgd;
msl. u Kyjova kláboznit klabúzftat klebúzňat;
sem patří i kalabisovat, mor. kalabizňovat, las.
kalabit ( > kalab žvanil), dále (s m za b)
klamat klamořit t/v. — K(a)láb- je kořen
shodný s tím, který je v lit. kalbeti a dial.
(Jušk.) -klabti mluviti; jako klábositi je
stavěno lit. nář. kalbäsyti baviti se (cit. ZfslPh
24.15); -os- je též v sic. blabosiť žvaniti;
i ostatní zjevy jsou expresivní povahy
(přípony, měkčení v las.).
klácat se vč. (Rais): nečinně se potloukati.
Na Jičínsku klícat se. Z klácat se jinou
příponou (viz lajdati) vzniklo klajdat se
a dále — adideací ke klacek — klackovati se,
vč. kličkovat se t/v. — Dvojitost á\í ukazuje
na e. Je proto možno vidět příbuzenstvo
v lot. klenderět t/v (umherschweifen, -irren,
sich herumtreiben); u nás je s-ové intensivum
(d-s > ts = c), tedy *kl§d-sa-ti. Lotyština
podržela en beze změny, sloveso je afektivní.
klacek, vč. kliček, laš. klocek klocak, msl.
klocek glocek obušek, přen. hulvát; č. klacoun
klicoun přen. výrostek, hulvát, klancát veliký
exemplář, chod. klancák velký člověk. —
Sic. klocok, — „Z něm. Klotz 1° špalek, 2°
nemehlo, 3° klacek, hulvát." Šmilauer.
klač mor. (posměšně): noha. Patří asi ke
klécati kulhati.
klača vm.: kobyla Kt 6, herka Kš. — Asi
z pd. klacza t/v; je i r. br. kljača, ukr. kljač(a),
sin. kleká herka. — Patří asi ke klécati
kulhati, důvod názvu je (SI. 2.182) asi
v těžkém, neohrabaném chodu těch zvířat
nebo též od křivých noh.
kláda, sic. klada; kláda bylo i mučidlo,
skutečná kláda ze dvou oddělitelných polovic
(„major klády, jež se suší v sadu, dal při-
vléci, a v každou velkých vrubů řadu dal
vysekat, i vězňům nohy v ony vruby dal
sevřít kládou druhou jako ve psí huby; pak
obě klády, z kraje hřeby dobře sbité, se
zavřely a stiskly pevně jako slité". Mickiewicz,
Pan Tadeáš kn. IX.). — Všeslovanské: hl.
klóda, pol. dl. kloda, sic. sin. sch. b. klada
(sch. a), ukr. r. koleda. Viz i dlák. — Psi.
*kólda: příbuzno je něm. Holz dřevo, pův.
asi osekané. — Stará čeština znala kladské
dědiny a kladské lidi: „jménem tím se
označuje jistá kategorie zeměpanských pozemků
i lidí, kteří na nich seděli s jistým určením
a právním postavením; jaké to bylo určení,
zjistit nelze" (J. Pražák ZMK 4.398, tam
starší liter.); zde kladský je odvozenina od
kláda 'les' (tak správně P.), nikoli od krajiny
nebo hradu Kladsko. (Nč. kladka kotouč
jistého určení, fys. stroj, viz pod klát.)
kladivo, i sic. sin. sch. csl. — Málo jasné.
Nejspíše je příbuzenstvo v keltštině: ir. ord,
kymr. gordd, bret. or[d] t/v; je však třeba
uznati záměnu likvid r\l; mělo se za to, že
pův. je ord a že kymr. g je výsledek „infekce",
ale je možno chápat to obráceně, jako
genoc \\ enoc atd.). — Komenský myslil na
klásti: „Dobře se zajisté říká, že se za tepla
železo kovati má, protože dáš-li mu
vychladnouti, darmo na ně kladivo dokládaje,
hnusiti se s ním budeš" (Did., fund. VIII;
sdělil Fr. Svěrák); je to však jen „lidová
etymologie". Také Trávníček NŘ 35.164:
„k. je to, co je na kladení, tlučení, bušení,
tepání".
kl'ag klaga glaga: syřidlo (telecí žaludek,
starodávný salašnický prostředek k zesýření
mléka), přen. nechutná omáčka, polévka;
chabý člověk; odtud s- u- za- klagať glagat
kligat (val. sic). Pol. klag glag gleg glek klok
glog, ukr. kljag gleg, r. gljak. — Pastýřský
termín karpatský, z rum. chiag (macedorum.
clag), to z *clagum < *quaglum < lat. coagu-
lum.
klamati, postv. klam; klamný, klamavý;
v stč. znamenalo „dělati si šprýmy z někoho,
žerty, lháti" a pojilo se se 7. pádem. — Sic.
klamat, klam, klamár. Pol. klamac, klam
( > ukr.). Dl. sklamaé je asi z češtiny. —
Příbuzno je lit. krópiu krópti a lot. kräpju
kräpt klamati, podváděti; rozdíl je v záměně
likvid l jr a ret nic m\p; v inf. kmeni je
v slovanštině přechod do třídy na ä. — Sem
náleží též stč. kiosk, klas řeč žertovná,
nevážná (na stejném místě ve dvou památkách
je a) klasóv b) klamóvl): klask (Gebauer
mylně klásek) bude post verbale od intensi va
*klaskati.
klaměť klomět klumět: dřepěti, seděti
shrben (val.), stč. kléměti schouleně seděti,
msl. u Kyjova klamnět dlouho se někde
zdržovati, klomit trčeti doma, val. zaklamUsa
na besedě, laš. klaměí i klapět (Malý), sic.
glamet seděti, han. gl(o)nět t/v, (ž)gloňa B. —
Totožné s msl. val. křamět = krápět t/v.
Stejné zakončení jako u čapět lapět hepět
dřepěti svědčí, že toto je stejného rázu jako
ona slova; nepevnost vokalismu (a/o/u),
změkčení na l jsou u expresivních slov doma;
m místo ρ nepřekvapuje. Viz i klapět.
klamka 1 ° laš.: hák na vytahování okovu
vody ze studně B, 2° (horň.) (též k > t:
tlamka) hák na konci „kluky", tj. žerdi, na
kterou je připevněno jařmo volské nebo
„váhovisko" koňské (B 296n.). — Z pol.
klamka závora u dveří aj.; z pol. je též rd.
ukr. br. klamka t/v. Polské slovo je ze
střhn. klam(e), klamme svěradlo, spinadlo,
pouto, kleště.
klamol: vč. (u Miletína) staveni shořelo do

klanec 251 klást
glamoru (-ra) = do základů; rozbil všecko do
gl. = úplně, snědl všecko do gl. = do
posledního drobtu. Též do kramolu Paz, do kramola,
do gramolu Kotík, do kramoru Kubín Ppz,
do Mamona (toto u Nymburka; jaz. koutek
rozhlasu). Za Jg. v Branné: nezůstalo mné
z toho ani klamola, nebyl tam ani klamol. —
Slova málo jasná. Příbuzno je snad pol.
w glum vniveč (*glóm) a hl. skomjel „na
prášek" a dále r. kómel spodní tlustší část
trámu, spodek vůbec, lit. kélmas pařez (toto
Matzenauer LF 8.168) a patrně i lit. kamblps
bezlistý stonek. Kmen kel-m- jkol-m- dostával
tedy příponové eljol, ale pak první l zanikalo
v r. kornel a v lit. kamblys. Pův. kladeno asi
v obratech jako „odsekati strom až do kl.",
pak „zbořiti dům..." = srovnati se zemí,
rozvrátiti až do základu. Tedy psi. *kolmolt
a *kolmeťb.
klanec: rokle, úval (u Holečka). Ojedinělé
knižní přejetí. Slovo jihoslovanské (sch. kla·
noc soutěska, sin. klanec úvoz). „Je však
u nás zastoupeno v místním jméně Klanečná
(u Havlíčkova Brodu)" Šm.
klaníce, stč. -é: jistá tyč (jsou 4) u selského
vozu bránící tomu, aby postranní prkna ne-
sjížděla na kola (srov. Bartoš s. v.!); u vozu
zvaného karba jsou, je-li naloženo, protilehlé
klaníce nahoře spojeny řetězem klaneénikem
(klanióník Táb). Pol. hl. dl. klonica, sic. sin.
klanica. — Psi. kolnica. Příbuzno je zajisté
stpr. kalpa t/v, tedy z *kolp-nicat
klapati hovor.: shodovati se, jíti podle
plánu apod., obyč. neosobně klape to (dobře).
Sic. hovor, klapat t/v. — Z něm. klappen t/v.
klapati: žvaniti, tlachati (mor. -ta-),
klapotati, klapkati, klapačka, vulg. klampačka
huba (expresivní m) > vulg. dále klampajzna,
han. glabézňa; chod. klampaó tlachal. —
Příbuzné je lat. crepö -äre hlučně mluviti,
křápati (viz to), tlachati, žvástati. Rozdíl
lIr tomu spojení nebrání (§ 5), ani rozdíl
samohlásek, neboť jde o základ zvuko-
malebný.
klápet stč.: špalek; han. laš. klapet t/v.
Sem patří i klapec, vč. -a-, dřevo uvázané
domácímu zvířeti na provaz visící od krku
(aby bylo klidné; při běhu je bije do noh). —
Souvisí nějak s něm. Kloben poleno, stnord.
klafi m., šv. dán. střdněm. klave též jařemko
na krk pro zvířata.
klapět val. las.: bezvládně viseti (o něčem,
co normálně má pevně trčeti vzhůru), např.
zvadlé listí klapí na stromě, na uříznuté
větvi oktapí; býti schlíplý. Zpravidla o uších
domácích zvířat: laš. sklapnut uši, odtud
klapo-uchý a klepo-uchý zvadlý, zplihlý,
unavený (toto jč. vč.), se zpětnou změnou ou > ú
mor. klapuchá sviňa (sic. klepúch(a), hlo-
púch(a)) t/v. Ale klapo-uch- se přestává cítit
jako složenina a stává se základem dalších
slov: han. klapóchatý Rs, sloveso klapoušet
(han. květina zklapoušelá = zvadlá, chod.
voklapoušenyj); jiné útvary jsou klapatý
schlíplý (k-é uši B; rohy = dolů obrácené PS,
klapěna kráva s takovými rohy). — Sem
i stč. klabonosý -nosec = kdo má „převislý",
velký nos; dosud nář. tak (i klábrnosý), mor.
klábanos, jč. klibonos velký nos Kubín LF
29.251, srov. r. pokljapyj nos. — Pol. klapo-
-uchy, ukr. klapo-úchyj kaplo-úchyj, r. kaplo-
úchij kaplúchij lapo-úchij, b. klepo-úch,
sin. klapo-uh a klapati viseti. Opak je r.
stremouch. — Základ klep I kleb- souvisí s lit.
glembú glěbti chabnouti, mdlíti, slábnouti,
měknouti (srov. však i lit. kampů kápti t/v,
bez l, § 9), liší se jen znělostí; ale i lit. má
plék-ausis klapouchý. Stal se expresivním,
proto u nás povolila pevnost samohlásek.
Něm. klapp-ohrig klapouchý bude ze
slovanštiny. Viz i klupět.
klapinec sic: hromádka kravinců; přenes,
kopka sena (laš.: Frenštát; kontaminováno
s kopinec 'kopka', odtud je význam); msl.
(Podluží) klapinec, klapoš kraví hnůj. Od
chlápati kecati, záměna kjch.
klapka: ne z něm. Klappe, neboť společný
zvukomalebný základ (sklapnutí,
zaklapnutí) je i u nás (viz klopiti), „ale ve všech
odborných výrazech se připojilo k něm. Klap-
pe". (Šmilauer.)
klarinet: z it. clarinetto (zdrobn. z clarino —
druh trubky); laš. klarneta z něm. f.
Klarinette. Domácí výtvor stěbenec se neujal,
leda jen v humoru.
klas, stč. „obilí" (oba klasy = obilí ozimé
i jaré), odtud stč. hlasný, nč. poklasný
dozorce při obilí; klasnatý, hláskovati sbírati
klásky, klasobraní = kalk za spicilegium. —
Všeslovanské: stsl. klasí*, ukr. r. kolos, pol.
dl. klos, sic. sin. sch. b. klas. — Psi. *kols,b;
příbuzno je něm. Hülse lusk (od kořene pro
„ukrývati"): i lusk i klas ukrývají v sobě
semena. Dále alb. kalí klas, stonek, stéblo
(z *kalsa-).
klasnovati ječmen ap.: na Moravě
„otloukati s obilí osiny" (zrní se po vymlácení
rozložilo na mlátě a znovu otloukalo cepy,
aby se zbavilo osin; nyní je k tomu stroj
klasňovaé). V č. i místy mor. a sic. k.
znamená první, lehké otloukání snopků po
klasech (většina zrní se tak vyrazí, pak odmete,
a proto nepřekáží při následujícím
důkladném mlácení). — Za Jg. bylo ohlásiti a ohlas-
niti. Pův. snad ohlašovati Pak by η bylo asi
od synonyma stranovat.
klásti: iter. stč. Hádati, nč. iter. jen s
předponami; kladný, výtvor Palackého za
positivní, klad = opak záporu; postv. (od
iterativ!) do- ná- od- po- pod- pře- pří- roz- s- ú-
základ; orati do skladu = tak, aby vznikly
„záhony" (plochy dlouhé jako pole a široké vždy
několik kroků; ty záhony jsou odděleny
prázdnými brázdami); sklad je pak v sic. po
délce záhona jeho střední část, zpravidla
o něco vyvýšená, která se jakoby η a sklá-

klášter
252
klázniti
dala tím, že hlína z obou směrů orby se
klade vždy vpravo. Ale v č. orební sklad je
mohutná „souvislá skýva půdy po orbě" PS.
Další odvozeniny: mor. úklad kraj podešve
a nártu BD 1.281 (boty šité na úklad;
u Boskovic hókladáke těžké boty Svěř),
pokladek (pů-), pd. podkladek, vejce
podkládané slepici, okladina obložení nožní
rukověti, střenka (> mylně mor. klátek t/v);
základna; a mnoho jiných odvozenin dalších
(skladba, skladný, skládka, skládanka,
skladiště, skladatel atp.). — Všeslo vanské: stsl.
kládo klásti, sic. kladiem klást, r. kladů klást
atd., všude další odvozeniny. — Proti lit.
klóju klóti vypadá d v našem kla-dq jako
příponové (jako v jadq, jedu, proti lit. jó-ju);
ale něm. loden (stangl. hlodán s *dh, gót.
hlapan, sthn. ladan s *t), jež s ním jistě je
příbuzné, má též dentálu (a jeho a = *a
nebo ö krátké!). Zdá se tedy, že jde spíše
o slovesný kořen klät/d- resp. ldat\d·, v balt-
štině přeformovaný zkrácením.
klášter, sic. kláštor. Spolu s pol. klasztor
je to ze střhn. kloster (to ze sthn. klóstar <
lat. claustrum, od claudó zavírám). Viz
i Hujer 1.252.
klát: špalek, úl špalkový (původně dělaný
z brti tak, že kmen byl přeříznut nad brtí
i pod ní), klapec. — Slovo nejasné. Zdá se,
že původní význam byl asi „klapec", aspoň
sin. kláto ntr., kláta fem. a sch. Máto
znamenají jařemko kladené vepřům na krk, aby
nemohli proniknout plotem ohrady. Sem
náleží i Matka (psáno i kladka, tak stě.) volná
n. otáčivá závora, dřevo (slabší břevno),
jímž se „zakládají" vrata uvnitř dvora, pak
(u Litomyšle) „zámek k petlici" (původně
asi jen kolík), visutý zámek (laš. sic); fem.
jako v slovin. Konečně přeneseno na známý
stroj zdvihací. Val. klát je kláda SvK, sic.
klát je špalek.
klátí: starobylé časování (stč. kotu kóleš)
dosud v klad. kolu koles Kubín 107. Nč. spis.
jazyk má jen tvary inf. kmene, ojedinělou
výjimkou i básnické 3. sg. klá. Odvozeniny
od kol·: kolba zápas (> kolbiště), kolec
zápasník, koliště místo, kde se zápasilo,
kolny štěpný (nekolný, jvč. nekůlný), viz
i nekola; vm. kolní hon = podzimní, kolmo
(-mo jako v mer-mo; pův. takovým směrem
k něčemu, jako když se kole = pravoúhlým),
odtud adj. kolmý, postv. roz-kol, stč. pro-kol
poleno, nč. úkol, skolek; od inf. kmene je
jč. klaní nemoc „píchání v kříži" Jjčř 222,
kláó dřevorubec, sic. zabikláě (č. zabikuch,
potupně o kudle), klaný, klanozobý; nově
vznikly i útvary od pouhého kl-, resp.
s vkladným e: kloun zobec lodi, kelný štěpný.
Iter. stč. kálati, dosud chod. kálat (Vrba),
jč. sic. kálat (Vydra, K), odtud na Vltavě
bývalá štípačská kálaóka, kalháó (parasi-
tické h) sekyra, sic. zakálaóka zabijačka.
Z imper. skol nové dokonavé skolím skoliti |
(prosté holiti bylo stč. (v. Zikm. Ski. 192),
ale nyní je pouze knižní, je však vyholiti
vyjmouti vnitřnosti ze zabitého zvířete,
zakolit zvíře); z kolu kůleš nové iter. han.
(u Kunštátu) kůlat (hůlaóha sekyra) a vah
hutat štípati paprskovitě, kulaěka. — Vše-
slovanské: stsl. kóto hlati, sic. holém klát*
r. koljú kolót, hl. kolu klóc atd. Psi. kolq kolti
a iter. kalati; vlastní význam byl vraziti
něco hrubě špičatého přímo do něčeho
a způsobiti tak smrt (člověka, zvířete),
'rozbití, roztříštění'; lit. kalu kálti a lot. katu kalt
je též vraziti (kůl do země), klovati
(zobákem); odtud další odstín: štípati (dřevo) =
rozrážeti mocnými údery na hrubá polena
(nikoli: sekati na polínka, štípati na louče
a pod.). Užití o píchání = bolesti v těle je
jistě velmi pozdní. Viz i kolohnát, kolozub, kel.
klátiti: 1° sem tam něčím se strany na
stranu těžkopádně pohybovati, viklati,
kolísati (rukama ap.), 2° srážeti (ovoce se
stromů); s~ ubíti (nemoc s-í člověka) ap.,
klátivý (k-á chůze). — Sic. klátit, sch. stsl.
klátiti, b. klatja = 1°, sin. klátiti, hl. klócic,
dl. klóšié = 2°, r. kolotit = tlouci, bíti,
bušiti, klepati, ukr. kolctyty — zmítati,
míchati, moutiti, pol. klócic = moutit,
míchati (tekutiny), znepokojovati,
popouzeti. — Psi. koltq koltiti. Příbuzné je lat.
quatio quatere třásti, (p)otřásati něčím,
mávati něčím (mečem), tepati, bíti. Je arci
třeba uznati, že v k. je navíc vložené l, § 10.
Slovanské významy dobře odpovídají
latinským.
klaucna: sušená hruška (kdysi u
Staňkova): z bavor. Klotze t/v.
klávesa, sic. kláves: ze střlat. claves, plur.
od clavis ( > něm. Klave), vl. 'klíč' (stran
plurálu srov. partes, notes), zde zpětným
postupem sg. fem. — S tím souvisí i č. sic.
klavír < něm. Klavier < fr. clavier.
klavý: han. klavé, obyč. v to je klavy KpU =
výborné, šikovné, dobré; módní slovo kol
1920—30, nyní zaniklé; přejato asi ze sic.
ktavý nešikovný, nemotorný; užíváno tedy
žertem v opačném významu.
klázniti stč.: činiti bláznivým, pošetilým,
jašiti; nč. u Turnova zkláznit koně =
plašením jej zkaziti (učiniti jej lekavým,
„poplašeným"), klad. asi „plašiti, uváděti v
nepokoj"; klaznovitý kůň = kůň, který sílu maje
táhnouti nechce; za Jg vč. klázní se děti,
rostou-li doma, bez školské výchovy (asi
„klackují se"; u Jg mylný význam). Κ tomu
vč. klazan hlazant hanlivě o nezvedených
dětech Pt aj. (u Jg však = lenoch); nyní jvč.
u Kunštátu h. = „velký hranatý člověk." —
Jen v češtině, ale jistě starobylé. Původ
málo jasný. Významem se k němu hlásí jednak
lit. hlaihstú klalkti pošetiti se, ztratiti rozum,
jednak lit. klajóju klajóti 1° potulovati se,
2° fantasírovati (o nemocném). Zdá se, že
u nás *klěk- a *kloja- se zkřížilo s blázniti.

klcati 253 klečeti
Je však i možno při kloja· vyjití z *kloja-znb I
> klaznh (srov. bázeň),
klcati: vak klcat křesati B, han. glcat
strkati B, glcnót vraziti, drcnouti do čeho
KpU 51, JP 41.64, val. glcat kecat B, msl.
glckat, gleckat skákat o jedné noze Kol,
geckat Β-Kol, Kol i gécat kulhati. — Sic. gec-
Jcat napadat na jednu nohu, kulhat, sch.
kucati pulsare, klopfen, b. kálcam
sekati, řezati na drobno. Kopečný uv. m. —
Je to s-ové intensivum od ^ktltati (tedy
>z *ktlt-sa-ti), které je v pd. kieltač kieldac
gieldač krájeti, řezati tupým nářadím,
třepatí čím, pohybovat, kroutit, rd. koltát
klopýtati, kývati, ukr. nář. kovtaty
úderová ti (se), klepati. Toto kmitati pak může
souviset s tlouci (ki>lt- / ttlk- Kopečný). —
Ve val. a msl. podobně glcat znamená klímati
(„komu únavou v sedě klesá hlava, ten gfcá")
B-Kol; č. synonymum tlouci špačky, od Jg,
tu ukazuje, že k*blt- souvisí s ťblk-, tlouci
(zde se tím míní občasné spuštění hlavy při
dřímotě; špačky bude asi žertovná náhrada
za nějaké *spačky, od spáti),
klebera klevera klabera: rozvařené švestky
čerstvé (ve střed. C). Asi (podle J.^ Jánka)
z něm. slov od kleb- (Kleber maz NE» 5.210;
kleben lepiti, klebrig lepkavý). Koncové ~ra
a rod jako v kocvara, laňkvara.
klec fem. (na Jihlavsku mask.), nář. kletka
klítka (laš. klatka na včelí matku), stč. klécka,
zdrobn. kletcě klece > klec. Naše klec je
zdrobnělina slova, jež by znělo klet (tato
podoba s -t je národopisný termín pro
dávný špejchar, v. níže). — Všeslovanské:
stsl. klětb komůrka, cela, sic. klietka klec,
pol. klec bouda z hlíny, hl. dl. kletka klec
(pro ptáky i velká zvířata), ukr. klit, r. klet
zásobárna, komora na zásoby (ukr. klítka,
r. kletka klec; ukr. pryklit mask., r. prikletok
přístavek před domem, předsíň; z ukr. je
vslc. gem. príklet > piklet — *pritvor >
pitvor, předsíň), sin. klet sklep (kletka klec,
priklet předsíň), sch. klijet fem. komora,
b. klet mask. klec, sklep, komora, zemljanka.
— Prasl. klětb fem.; souhlasí s lit. kVtis kleť
a lot. klete. Baltská slova znamenají
špejchar, tj. dřevěný srub, stojící blízko domu,
viditelný ze světnice a sloužící k uložení
obilí, slaniny, luštěnin atp., ale i plátna, příze
a rozličného menšího nářadí, v létě v něm
spávají i děvčata nebo mladí manželé. Není
pochyby, že takovou kleť měli i Praslované,
dosud je v podobě této nebo jen málo
změněné (popř. je zděná) tu i onde po
Slovanstvu (= chod. mor. vč. sic. srub, msl. u
Luhačovic komora), ta (nikoli ptačí klec!) se
míní i ve rčení domek jako klícka; u chudších
domů nahrazena komorou, přistavěnou
přímo k domu, vedle síně. Je to slovo i zařízení
již baltoslovanské (původ kleti jsou lesní
špižírny u Ugrofinů, na stromových
kmenech): litevský přízvuk svědčí, že je to |
I domácí slovo (nikoli od Poláků!) i v balt-
štině. — Stran původu těch slov jest vyjíti
od pojmu klec, neboť klec zvíře opravdu
jakoby tísní, svírá (např. dosud užívaná
klec pro vepře vezené na prodej). Nejstarším
východiskem všeho jsou severoevropské
lovecké klece na ulovené ptáky, umísťované
opodál chat na kmenech stromů
přeříznutých asi ve výši 2 m od země. Vzhledem se
zcela podobají oněm lesním špižírnám,
jenže jsou menší. Od klecí na ptáky byl
název přenesen žertem na onen lesní špýchar,
ve srovnání s obytným domem arci těsný,
neveliký. Tedy *kU-tb od *klěu- (u zaniklo
před souhláskou); viz i klev. — Meh VJ
1957.1.96; pochybuje však Slawski Etn. p.
3.353. Vých.-něm. Klete je ze slovanštiny
(Steinhauser SlWien 99).
klécati: kulhati, klécavý kulhavý (stč.),
sem patří snad i holické klíčil se = chřadl,
dlouho se neuzdravoval, pův. asi belhal se?
(srov. u Litomyšle vyklícel se z toho vykřesal
se, Hodura 47); val. klécat, msl. klúcat(l)
kulhati, han. kecat se loudavě jíti. — Sic. též
expresivně klanckat (s vloženým n; deminu-
tivní přípona -k-) klonckat klunckat
pokulhávati. — Náleží ke klekati (viz) jakožto
prastará c-ová varianta; pův. „poklesati
v kolenou"; srov. stsl. po-klecati, sch. sin.
klecati, hl. íclacač, dl. klěcaé kulhati.
kleč 1° (stč. nč.) kol.: kosodřevina, další
kol. klecí; kleóina, kleóisko; val. klek křivý
strom; u Holečka (viz PS) klek (olše),
asi =^ ohyb kmene, adj. klecitý křivý. — Sin.
klek zkřivený výhonek, sch. kleká jalovec. —
Vzhledem k významu 'křivý strom, ohyb' ap.
je možné, že kleč 1° i 2° jsou od téhož kořene.
Pak by rak.-něm. Legföhre, Leggen ap. t/v
bylo přejato ze slovanštiny. (A. Mátl ústně.)
kleč 2°: jedna z obou zahnutých rukojetí
pluhu, laš. klak, plur. klaky MZ, kdysi též
zahnutá část dřevěného pluhu, vnikající do
země a zakončená radlicí; ale mor. a jvč.
u Litomyšle dřevěná křivina jsoucí kostrou
chomoutu, místo náležitého kleštet; u lodařů
(na Vltavě) jedna z křivin (žebroví) lodní
kostry, na něž se připevňují postranní
prkna; val. přední ohnutý konec (nos, křivica)
sanice (odtud val. klaky, klacary, klaóany,
druh saní). Msl. sic. klaÓ. Pol. klek, hl. klak
kleč u pluhu. —'Vše to jsou „křiviny";
koř. klenk- se rýmuje s lenk-, v. luk, louka.
Viz i násl.
klečeti klekati kleknouti, stč. klečeti atd.,
post v. klek; klekadlo, klekátko; klekání večerní
zvonění, odtud klekáník zvonek pro ně,
klekánice strašidelná bytost, objevující se po
večerním klekání. — Všeslovanské kromě
ruštiny: stsl. kleÓati, sic. klaóat, klakat,
ukr. kljacaty, pol. kleezec atd. Psi. bylo
klekati s významem asi 'poklesávati v
kolenou' (při chůzi, je-li noha chybná), odtud
| klecati kulhati (viz klécati); přitvořeno sta-

klej
254
klepati
vové *kl§6ati a jednodobé kleknuti. Příbuzné
je lot. klencět kulhati, a lit. nář. klénkéti
rychle jíti (mnozí sice kulhají, ale chodí
rychle, což je tím nápadnější). Dále je snad
příbuzné něm. hinken kulhati; bsl. tvary
mají tedy navíc zesilovací l.
klej: stě. klí mask., gen. klé, pryskyřice
stromová (resina), lepká země (bitumen), klo-
vatý, klevetina rosolovité maso; klévař = kdo
vaří klí (podle Leim-sieder, Pech-siederl);
nč. klej mask. i klí (rybí) ntr., laš. klej
klih MZ; klovatina arabská guma, adj.
klejovitý, dříve též klijovatý; z tohoto — přes
*kliovatý — s hiátovým h novější klihovatý
a z toho dále zpětný útvar klih (od Rosy),
jenž se stal základem mnoha slov jako
klihový klížiti kližka překližka klihař klihárna
aj. Rostlina klejicha Asclepias (Presl ad.)
obsahuje velmi lepkavou šťávu. — Vše-
slovanské: pol. klej klij (kleic kliic, klejowy,
klejki), hl. klij, klijic, ukr. klej, klyj, r. klej,
klejíť, sin. b. klej; v sch.-csl. mylně psáno
klějb. — Za psi. podobu lze klásti klbjb
(sin. kelje nestačí pro důkaz domnělého *kT>l-,
neboť e se do ti kl vsouvá snadno); z toho je
stě. klí, jinde klej; gen. *klbja > stě. klé,
jinde asi *klija, odtud klij; klbjb přecházelo
též do ntr. *Klbjb je jistě totožné s *glbjb
(sic. glej = č. klej, r. a pol. nář. glej, ukr. hlej,
jílovitá hlína) a souvisí dále s ř. γλία γλοία
lep a se stsas. klei mask. atd. (něm. Klei
mask. jíl, klí). Všechna ta slova jsou od ide.
*glěi- (viz hlína, hlíva), označujícího
lepkavou hmotu; naše glbjb je asi z *glej- b, se
změnou jako v trbje < Hrei-es = tři; vedle mas-
kulina bylo snad i staré femininum *glbja
(sic. sch. = γλία), kdežto neutrum je asi
mladé. Κ za g není svědectvím pro přejetí
z germánštiny, ale vysvětlí se osamoceností
toho slova (nejsouc drženo rodinou
příbuzných slov, nemá slovo pevnosti).
klejmo: značka. Z r. klejmó t/v (odtud je
i pol. klejmo razítko, a ukr. klejmo, -no); to prý
z germánštiny, ale přesný pramen není znám.
klektati, již stč., též nč. klechtati, stč. též
chlechot, o všelikém hrkání, klapání, klepání
(přeneseně pak o klevetění), klechtání
vařečkou v tekutině, viklání něčím, bublání
(vařící se vody), špláchání apod. Druhotvary
klok(o)tati, klochtati znamenaly totéž (mor.
klochta kleveta atd.), vedle toho i 'mumlati1
apod. — Obdobné útvary u všech Slovanů
(sic. klekotať), mimo ně i *klekttati ^kl^k^tati
*klegttati. Vše zvukomalebné; různost e/o/tja
není starobylý ablaut, ale volnost v onoma-
topoiích obvyklá. — Z jiných jazyků je
našemu slovu nejblíže ř. καχλάζω šplíchám,
neboť má příponové ad a jo (srov. slovan.
-ot-jo-); vzhledem k tomu není možno
pokládat ř. ka- za nějaké zdvojení; původní
sled hlásek je tedy zachován u nás, l po
prvém k (kdežto řečtina je přemístila do
druhé slabiky).
klemiti: jvč. (u Litomyšle) pře- si nohy (že
zkoprní), jo. sklem rozpěrák na žebřinky.
Z něm. klemmen, Klemme.
klempera zč.: nemotorný velikán Vek.
Nejasné.
klempírovati (č. lidové): postonávati; sev.-
mor. krepíruvat Rzr; val. klenpírovat. Asi
z něm. krepieren chcípat (Hujer 1.20 n.);
mp místo ρ u přejatého „šťavnatého" slova
nepřekvapuje; snad je mp z *pp, § 15.
klempíř, stč. klampíř, sic. Idampiar. Ία něm.
Klemperer. Ale stč. klomfar, klamfýř, klomfiř
náleží k něm.-rak. Klampferer. Sem patří
i sic. klomfa drátenická krosna.
klemzat han.: viklati se; klemzák zavírací
nůž B-SvB (srv. m. klesák B). Nejasné.
klen: nyní strom Acer pseudoplatanus.
Vč. kleně Piazza 291. U jiných Slovanů
k. znamená babyku, jen u Rusů javor; naši
záměnu provedl asi Presl. Příbuzno je něm.
Lehne mléč (druh javoru) a lit. klěvas javor
(v nejasné). Slovo asi „praevropské."
kleně ntr.: ryba Leuciscus cephalus (stč.,
dosud u labských rybářů a na Valašsku
(Jeřábek ČL 50.290); u jiných rybářů je
slangové tloušt, jež proniklo do odborné
literatury). — Sic. kleň, místy znamená
i vranku n. plotici. U jiných Slovanů
znamená všude „tloušť": pol. klen, ukr. r.
klen\ sin. klen, sch. klijen, b. klen, kljan.
Psi. klěnb, původu neznámého.
klenot, již stč. (tu = i rytířské „znamenie
na helmu", odznak), stč. klenot, klejnot, nč.
odtud klenotník; klenotnice = schránka na ně.
Na Jihlavsku klenoty = dře vaky (jak došlo
k tomu významu?). — Sic. klenot, pol.
klejnot. Ze střhn. kleinót (nyní Kleinod).
V čest. ej > é > e.
klenouti, doloženo od Veleslavína, ale
jistě je starší; klenba, postv. výklenek, básn.
klen; klenek kámen do klenutí. Souvisí
zajisté se sklep (viz), mor. sklepit klenouti
(kostel). Sic. klenut, klenutý, klenutie, pol. sklep,
sklepienie, klenutí. — Kořen klep- znamenal
tu asi uzavříti něco krytem, víkem, zvláště
o jámě (podzemní zásobárně). Poněvadž
Praslované umění klenby neznali, šlo tu
o pouhé zakrytí, uzavření, sice pevné,
ale nikoli klenuté. Snad tedy toto klep-
souvisí dále s klopiti, další původ není znám.
(Se zvukomalebným klepati toto klep/klop-
totožné není!)
klepanec: srp (obecně v sev.-vých. Č.,
v slovnících od Jg; srp je v té oblasti pouze
knižní!). — Chápe se zpravidla tak, že je
od klepati, neboť se ztupělý klepanec, aby se
naostřil, klepe, naklepává (kladívkem na
„babce"); srov. lot. iz-kapts t/v, od kapat
bíti, tlouci. Je možné, že toto jeho klep- je
příbuzné právě s lot. kap-. Toto klep- má l
navíc (o tom § 9); znělo původně asi klop-,
jako v slovenštině; o odpovídá lotyšskému a.
klepati 1 °, klepotati klopotati, klepot a klo-

klepati
255
klev
pot, mor. i klupat; viz i chlopať. Postv. poklep
(lékařský), oklep = oklepaný snop, otep. Jo.
klempáó zvonec dobytku na krk (plur. klom-
py), klepáó (haní.) kamenný mlýn (od
neustálého klepání pružiny, viz hasaěert), pod. něm.
argot. Klapper mlýn. — Slovo zvuko-
malebné. Psi. klepati, zastoupeno u všech
Slovanů s týmž významem. Kořen klep-
se druží k lit. plakiiplákti t/v, ř. πλήσσω etc.,
u nás přesmyk p-k > k-p. Něm. klappen
klopfen je bud samostatný výtvor němčiny,
nebo ze slovan. přejato. (Zvukomalebné
klep-/klop- nesouvisí s klopiti, klenouti, ani
s klapěti, klepec, klepeto, ač se stále tvrdí
opak.)
klepati 2° o někom: roznášeti pomluvy,
tvrzení obyčejně nepravdivá a zveličená;
klepna, klepař, klepárna, postv. klep. —
R. klepat. Strus. (v Rus. Pravdě) klepati
a (v pskovské Sudn. Gramotě) poklep-,
br. paklép, ukr. naklep kleveta, klepáty
(Toporov KSIS 25.74 n.), b. klopám, klepám
(nář.). Vedle klepati vzniklo intensivní
sloveso, ale se znělým b, nář. klebetati,
6 je i v sic. klebetiť. — Příbuzno je lit. klepati
a klapati bezdůvodně obviňovati, bez příčiny
napadati. — Do této rodiny patří i klevetati,
kleveta (viz). Poněvadž tato slova
předpokládají kořen klev- (vzhledem k lat.
cálu-mnia), zdá se, že to kl-ev- bylo původní
a že bsl. klep- vzniklo z něho záměnou
retnic v\p, že tedy klep- je společná bsl.
inovace.
klepec 1° stč. nč.: past na ptáky. — Sic.
klepec, p. klepiec, rd. pl. klépcý (strus.
klepbCb). — Je příbuzno se sklopec t/v, tedy
se za-klopiti, při-klopiti.
klepec 2°: hřebec s jedním varletem, pův. =
Klopfhengst, hřebec zvalašený tlučením
varlat (dávný způsob místo řezání).
klepeto, již stč.; z toho zč. klipe t/v a
(lidovým vtipem) pazneht NŘ 33. 105; laš. kla-
peto klopeto klepeto. Jen v češtině a
slovenštině. Nejspíš z ^kleveto ke kleviti, neboť klev-
a klep- se v slovanštině žalostně pomíchaly
(o tom pod kleveta). Význam rozhodně mluví
pro klev·, kdežto z klep-ati se nedá pochopiti.
Přípona jako v ten-eto, řeš-eto.
klepina jč.: dlaška; klípě polovina
hrachového lusku. — Příbuzno je snad něm. Schefe
lusk, ze *skep-; v č. je navíc l, § 9.
kleprlík: kůň jinochodník. Z něm. Klepper.
klesati klesnouti klesavý pokles(ek); stč.
kléska chyba. — Sic. klesat, klesnut, pol.
klesnqc t/v, s- za- w-; kleska porážka,
pohroma. — Psi. klesati z *klep-sati, s-ové
intensivum; příbuzné je lit. klimpstů klimpaü
klimpti klesati, hroužiti se (do sněhu, do
bláta). Meh SPFFBU 1.83.
•klesnouti: stč. sklesnuti zuby stisknouti;
nč. zaklesnouti něco do něčeho = zapraviti,
zaháknouti tak, že výstupky jedné věci
zapadnou do mezer, prohlubin druhé,
přeneseně z. drápy do něčeho = zatnouti, jvč.
u Polničky vy klesnout rozporku, u Ždáru
podklesnout šátek = podvázati pod bradu. —
Jen u nás, ale starobylé. Pův. asi *klěsati,
β-ové intensivum od kořene, který je v klev
(viz). Jiná možnost (Meh IF 53.96) *klesiti,
jemuž by se rovnalo stind. šlěšáyati t/v
(zusammenfügen, schließen). (Jinak
Zubatý 1.1.25: k sti. klišnáti sužuje, klěšáyati
trápí.) Sem i kleště, klíšt (viz).
klestiti: oklestiti, z toho stč. oklestek, han.
oklešček, u Kyjova s novým hanlivým ch
oklech velký okleštěk, klacek; proklestit cestu;
zm. sklestit vojsko = porubati; laš. msl.
(o)klesnit; postv. č. klest, -i, han. u Boskovic
chlest rozsekané chvojí. — Sin. klestiti
osekávati (i kléstriti, r po t jako v patřiti,
šetřiti, r. smotrét). — Pův. útvar byl asi
*klestati osekávati; st-ové intensivum od
kořene *sklep-, který je (se zesílením
emp < epp) v lit. sklempiü sklempti a sklefhb-
ti t/v; počáteční s zaniklo vlivem
příponového s (v. § 14). Viz i křesati.
kleště: stč. klěščě; nč. dem. klíštky,
kleštičky; vč. kleštiny železy spojená dvojice
dřevěných sloupků, zvenčí i zevnitř svírající
dřevěnou stěnu domku, aby se nevyboulila.
Sem vykleštit (mylně -st-) kastrovat (děje se
to pomocí kleští!), stč. klešěený, kleščenec,
nč. kleštěnec eunuch. Pol. klešcic kleszczyč,
hl. klěšcic kastrovati. — Všeslovanské: sic.
kliešte, pol. kleszcze, r. kleščí atd. — Prasl.
bylo pomnožné klěščě (-e) od sg. *klěšča <
klěsk-ja, což bude od sk-ového intensiva
*klěskati svírati; viz kleviti. (Jinak Zubatý
1.1.28 a Slawski.) Plurál jako v nůžky. —
Kleště, kleštiny jsou i základní dřeva
chomoutu : z toho přesmykem št > 6 místy kleče
o téže věci.
kleštíce: dlaška (Dobrovský), klištka
(Sládek). Od zvukomalebného Meškati, které je
dobře zastoupeno u jiných Slovanů.
kleť: viz klec.
klev, tak stč. (též odvozenina pomnož.
klevcě), nyní podkrkon. pomnožné klevy
železa na chytání zvěře (např. lišek, tchořů,
kun PS, jiný doklad Markvartová 18). Byl
původně dřevěný, „podobal se velké pinsetě
anebo dřevěným kleštím na okurky. Zařízení
bylo pak ještě provlečeno pevným tenkým
provázkem, za který ptáčník zatáhl, když si
pták usedl na jedno z ramen pinsety a objal
je spárem. Na zatažení provázkem se ramena
sevřela a přiskřípla ptáku nožky, peruť
nebo i hlavičku" (Šmelhaus v či. ,,K vývoji
ptačího skřipce", Čsl. etn. 8.1960.316;
v. i poněkud odchylné zařízení u Bednaříka
LPS 47). — Postverbale od *klěviti,
původního ještě významu 'svírati, stiskovati'.
Příbuzno je lit. kliáujuos kliáutis zaklesávati
(jednu věc do druhé), kořen klěu-: hláskový
vývoj stejný jako u rýmového oposita
leviti, lit. liáutis. Do této rodiny patří

kleveta
256
klikva
i -klesnouti, kleste, klíště, klec. Zdá se, že klěv-
bylo mateno s klep-, vězí tedy i v klepeto
a dále v r. sklepat snýtovati, klep nýt; o tom
svědčí dále klípČ = klíště.
kleveta, tak i stsl. r. ukr. b. sch. sin. Sic.
klebeta. Odvoz. stě. klevetati (psi. kleveto
-táti), z toho přechodem do 4. třídy klevetit.
Sic. klebetiť. — Zdá se, že klev- je příbuzné
s calu- v lat. calumnia t/v, a to tak, že při
klev- jde o kl-eu-, při calu- o *kel-u- (Toporov
VSJ 19. 74 n., tam i starší literatura).
Ostatek vyložíme takto: východiskem bylo
intensivní sloveso, jeho -et-ati je zakončení
patřící do okruhu sloves na -ot-ati -et-ati
-tt-ati -bt-ati (losk-ot-ati, lep-et-ati, rtp-tt-ati,
ěbp-bt-ati), majících původně ,»harmonii"
samohlásek kořene a přípony. Kořen kleu-
zde tedy měl za sebou et, proto ev se
nezměnilo v ov, ale zůstalo, jako v dreve, viz drive.
Kleveta je zřejmě postverbální. Mám za to,
že u nás a v litevštině je i příslušné primární
sloveso (v latině však chybí) od kl-eu-,
jenže s hláskovou substitucí v/p; viz
klepati 2°.
kleviti se: chouliti se, krčiti se (zimou,
bolestí), s- shýbnouti se (např. před nízkými
dveřmi), sklevený shrbený (podkrkon.). —
Sic. sk(e)lavieť zkřehnouti (prsty zimou skla-
vely, ruka mi sklavela), oklavieťtjv; rozklavit,
rozkřehnouti; odtud klavý zkřehlý, neohebný,
neobratný. Ze sic. proniklo do msl.: skla-
mený skloněný, sehnutý, shrbený Mal
(záměna retnic m/v). — Pd. zglewiec, zgliwic
zkřehnouti (o rukách). Pův. asi kUviti svírati,
viz klev.
klibna: kdysi koňská maškara v masopust-
ním průvodu. Nejasné. Jungmann odkazuje
na Hájkovu bohyni Klimbá.
klíč, stč. sic. kluč, laš. kluč; paklíč, klíční
-nik -nice klíčový. — Všeslovanské: stsl.
klučb, sic. kluč, ukr. b. sch. sin. r. ključ,
pol. klucz, hl. kluč, dl. kluč; stsl. za-ključiti,
obdobně r. ukr. a jihosl. — Psi. klučb.
Odvozeno z kořene klěu- svírati, zavírati,
příponou -čb (jako je bi-č od bíti aj.). Neboť
klíč sloužil především k zamykání něčeho,
co jinak normálně bylo otevřené, přístupné
(chléb je tam na klíč). Od téhož kořene je
i kleviti (viz), ř. κλείω zavírám, lat. clävis
a ř. κληίς klíč. Od klíč je dále sklíčiti
sevříti, semknouti, spoutati, (přenes.) uvésti
v tělesnou n. duševní stísněnost, skleslost,
obklíčiti. O tom podrobně Meh VJ 1957,
č. 1, 104 n. — Klíční kost má již u Homéra
stejný název jako klíč, κληίς, neboť má
stejnou podobu jako starořecký domovní
klíč, totiž ~L_; řecký název přeložen do
středověké latiny jako clavicula (Steudel
StG 4.154). — Jiný je klíč u semena, viz kel 2°.
kliditi. Základní význam je v stč. kluditi
rolí (zemi, zahradu) = čistiti, pleti, držeti
v pořádku (aby nebyla plna zlých bylin).
Další vývoj (změna v předmětu): kluditi sČno
(obilí atd.) = s louky, s pole odstraňovati,
odvážeti, dosud nč. kliditi, sklízeti (odtud
sklizen) v tomto významu. Obdobně jako
k. rolí bylo i k. cestu, dům, dobytek = čistiti
od špíny, dosud nč. uklízeti byt, pokliditi
dobytek (očistiti od hnoje, vykydáti hnůj
zpod dobytka), stč. nakliditi koně =
pokliditi jej a zaopatřiti vším potřebným, nč. postv.
úklid. Z představy čištění se došlo k uprázd-
nění: nč. vykliditi byt, skliditi nádobí se stolu,
odkliditi něco, ba i kliditi se = odejíti; od-kli-
diti, vy-kliditi chápáno někde stále jako
pouhé „odstěhovati, vystěhovati", odtud laš.
překludiť se přestěhovati se, přikludit
dovésti, dopraviti, vzkludiť se ubytovati se,
nakludit se nastěhovati se. Sem snad patří
i laš. skludii krásti Malý. Jiné významové
větve: stč. kliditi též o tělesné potřebě (srov.
počistovati, počistující účinek), tak pochopíme
vm. kludit na někoho = hanu kydati,
nadávati; odtud pak laš. sic. k. = žvaniti, hloupě
mluviti. Obecný význam 'dělati, pracovati,
jednati' je ve stč. rčení (zle) se klidí = (zle) se
děje, jedná, smýšlí, mluví o mně. Post verbale
kluďb mask. (rus. kljud fem.) = čistota,
pořádek, řád (odtud č. kloudný se ztvrdlým l,
ale jč. neklida nepořádný), pokoj; tento
poslední význam je v stč. klud, nč. kliď,
od toho pak odvozeno klidný, uklidniti
atd. — Sic. klud, kludný, pol. nář. kludzic
pořádati, k. sie odejíti; r. csl. sloveso =
„mluviti," jinde jen jména (např. r. kljúžij
pěkný), u Jihoslovanů vůbec nic. — Za
praslov. možno pokládati jen adj. kluďb
(= rus.) a denominativní sloveso kluditi.
Adjektivum je příbuzno s gót. hlütrs ( = něm.
lauter čistý; den Wald läutern čistiti,
probírati les!), kořen *kleud-.
klika 1°, klikatý, klikyháky (Komenský:
klik a háků hromady), klička, kličkovat;
postv. oklika, nář. oklik mask.; sklíčiti.
Původní význam byl asi 'hák, hákovitý
předmět'. — Všeslov.: sic. kluka, pol. hl. dl.
kluka, ukr. b. sch. sin. kljuka hák, r. kljuká
hůl s ohnutou rukojetí, berla. — Psi. kluka,
málo jasné. Významem i podobou mu
nejlépe odpovídá něm. Krücke berla. Snad bylo
*gřuka > *gluka, pak k za g vlivem
synonyma kvaka. Bylo by možné řaditi sem i pol.
kruk, ukr. r. krjuk hák, sin. kruka volská
klika (jařmová) jakožto domácí (též s k
podle kvaka). Vše to potřebuje podrobného
zkoumání. Něm. Klinke je ze slovanštiny.
klika 2°: koterie. Všeslo vanské vyjma
dolní luž. Z fr. clique t/v.
klika 3°: štěstí (vulg.). Z n. Glück. Fem.
jednak žertovným přichýlením ke klika 1°,
jednak asi vlivem vulgárního protikladu
smůla. Oberpfalcer SF 10.181.
klikva: rostlina Oxycoccus. Preslovo
přejetí z rus. kljukva t/v, jež bude nějak souviseti
s r. ključevina bažina (klikva roste na
mokřinách).

klímati Γ57 klíti
klímati: dřímati; vč. (Kladsko, Holicko)
klíbat, jinde místy klimbat-, klíbaěka klimbaó-
ka klimot(a) dřímota (stejné -ota). Zvláštní je
klemžiti (za Jungmanna, dosud u Bělé pod
Bezd.), s čímž souvisí litomyšlské klimš(us)o-
vat; útvar jako sic. hromžiťi Ještě jiné je
chod. klinkat, val. klumkat t/v. — Sch. kli-
máti, b. klimam pohybovati hlavou jako při
dřímotě. — Sem snad patří i sic. klipkat
klipnúť (oči klipkajú mžourají, kliply =
zavřely se, zdřímly). — Příbuzné je nor. himla
dřímati (leicht schlummern), dále snad
véd. milati 'zavírá oči' (později přeneseně
např. zavírati večer květ, o leknínu, ap.).
Je ovšem třeba uznati u nás přesmyk
(způsobený vlivem synonyma dřimati) m-l > l-m.
Stran k viz § 16.
klimbaba jč. hornobl.: pryskyřice; zast.
klim Jg, han. glin t/v. — Sic. klembába. —
Z něm. kleimen (Matzenauer); -baba asi z n.
Pappe kaše (č. pop smůla).
klimbati: kývati, pokyvovati, kolébati,
klátiti něčím: PS. — Původně asi *klibati;
příbuzné s lit. klěbti a klabeti býti viklavý;
m zesilovací, z geminace 66 > mb, § 15.
kliment, klimák arg.: paklíč (Puchmajer,
Romáňi čib, 1821). — Prvé slovo je totožné
s osobním jménem (zloději rádi jmenují
paklíče takovými jmény: něm. Klaus z
Nikolaus; Dietrich, Peterchen), druhé je familiární
úprava prvého. Jméno to bylo zvoleno asi
proto, že jeho začátek upomíná na klič.
Treimer Rw 46, Knobloch ZfrPh 74.1958.92.
klín, tak i stč.; za- v- klíniti, -klínovati; msl.
(a sic.) klinec hřebík, klinček -čok karafiát
(podle podoby: důvod viz pod hvozd 3°.
Stč. klín byl i dolní díl sukně nebo pláště
sebraný v podobu klínu (mající jistý
symbolický úkol při soudním řízení), do takového
klínu se mohly i klásti věci jako do kapsy,
odtud nč. např. míti plný klín něčeho = im-
pro viso vanou kapsu ze zástěry apod. Význam
„dolní část těla" (posadit si dítě na klín),
„lůno" se tu objevil jistě vlivem slova
koleno, kterého se mohlo užíti v témž
významu; spojení na koleně a na klíně byla
si blízká; eufemisticky stč. (Veleslavín),
stpol. sch. průtrž (kýla) = vada dolní části
trupu. —U všech Slovanů (*Μίητ>: sic. pol.
hl. dl. r. jihosl. klin, ukr. klyn) s obdobnými
významy. — Nevelmi jasné. Jedna možnost:
přejetí z germ. *kidla- (něm. Keil t/v),
přičemž by bylo nutno uznati přesunutí l
a záměnu zubných d/n. Jsou i jiné domněnky.
klinda zč.: velký a nemotorný člověk
Vek. — Nejasné.
klinkat: zníti krátkými jemnými zvuky
jako zvonek nebo rolnička ap. — Hl. klinkac,
dl. klinkaé. — Domácí zvukomalebné slovo,
srv. rýmové cinkat a blinkat t/v. Není z něm.
klingen (proti Bielfeldtovi 161)!
kŮp klap n. klip klop. Spojení typu cik cak;
o nich jedná Křístek SbTrávn 293 n. Zde
k postverbální interjekci klap bylo při
tvořeno klip, jinak v češtině samostatně
nežijící.
klímati: těžce hýbati (očima, nohama), též
jen k\ se (sotva se tam doklípal) Jg. — Hl.
klimp(ot)ac klátiti se, potáceti se, b. klipav
vratký, slabý. — Příbuzno je lit. klelpti
nejistě jíti, potáceti se.
klípě: mládě domácích zvířat (hříbě, ale
i house, kuře, kachně, kotě, sele); známo
zhruba v jižní polovině Čech (podrobnosti
Daneš NŘ 33.104), zejména u starší generace.
Jsou i tvary klipátko, klepina, chlípe; lid
užívá těch slov často pro mládě špatně
vyvinuté, nemocné, nedochůdče ap. (adideací
ke klípati těžce hýbati, sotva nohama klípá;
Daneš tu hledá, neprávem, i skutečný
původ). — Slovo starobylé, i když u jiných
Slovanů není doloženo. Příbuzné je s něm.
Welf štěně, mládě divokých zvířat, stangl.
hwělp, stnord. hvelpr t/v, dále s het. hvelpi-
mládě zvířat, Jungtier. V het. je též adj.
hvelpi- mladý, něžný, nezralý. Výchozím
slovem je zajisté adjektivum, teprve od něho
jsou uvedené odvozeniny (jako u nás mladý,
od něho mládě). Het. h může být z hrdelnice;
germ. h je z k. Ide. bylo tedy adj. *kvelpi-.
Pro naše slovo je třeba klásti psi. *kvelp-e,
stč. *kvliepě > *klépě > nč. klípě (v mezi
souhláskami vypadlo).
klips: stiskací spona n. náušnice SSJČ.
Tak i polsky. — Přejato z angl. plurálu od
clip t/v. Stran plurálu srov. koks a bambus.
klisna, stč. klisna, klisicě, též klisa a klichna
Sm 220. — Přitvořeno k názvu hříběte stč.
klisě, stsl. kljuse hříbě, stpol. klusie, sin. sch.
b. kljuse kůň (zvi. mladý). Ten souvisí jistě
s klusati (sloveso i jméno jsou zastoupeny
v týchž jazycích).
klíšť, laš. klest, nč. i klíště ntr., klíšťák:
roztoč rodu Ixodes. — Sic. kliešt, pol. kleszcz,
hl. dl. klěšč, r. sin. klese. — Psi. klěšÓb;
od téhož klěsk-, které je v kleště; patří tedy
ke kleviti a za-klesnouti. Kořen klev- se záhy
mátl s klep-, odtud strč. klípě klíště NŘ
33.105.
klíti 1 °, stč. kinu kleti. Zdvojilo se v 1 ° kinu
klnouti, iter. pro- za-klínati, val. zakíňať sa,
2° klejů kleti > klíti; klatý, proklatý (jen
v zlořečeních), prokletý; stč. kletva (přípona
-tva jako v *moli-tva) > kletba, klatba
(rozlišeny významem). — Všeslovanské: stsl. klbno
kleti klíti, k. se zaklínati se, přísahati (o jejich
vidu Aitzetmüller ZfslPh 30.329), prokleti
proklínati, zaklínati, kletva; sic. kliaí, kliatba,
atd. — Za výchozí význam lze pokládati
'zaklínati se' božstvu (s dativem, pak s instr.).
To byl nejvyšší stupeň závazku (první byl
dané slovo, druhý podání ruky, záruka).
Později u aktiva význam poklesl na pouhé
naše 'klíti'. — Příbuzné je het. link- (psáno
i lenk-, ling-) 'přísahati'. Je třeba uzuati, že
u Slovanů se k přesmyklo na začátek slévá
17 Machek — Etymologitfký slovník

kliti 258 kloniti
Jinak je dokonalá shoda hlásek a významu.
Starobylý termín náboženský! Meh SbČyž.
493.
kliti 2° = klíčiti (o semenech): viz kel 2°.
klížiti 1°: klihem slepovati, od klih.
klížiti 2°. Rozkližiti se = uvolniti se, roz-
viklati se (o porušené soudržnosti
jednotlivých částí u celků zpravidla dřevěných, např.
skříně, stolu, houslí, vozíku, ale praví se
též o rozklesávání, chátrání, rozpadávání
něčeho kdysi n. původně pevného, např.
stařec má rozklížené klouby, řady vojáků se
rozklížily, společnost, zábava se rozklížila.
Opak je sklííiti. Obecně se má za to, že i toto
k. 2° je totožné s klížiti 1°. Protože však se
tu neužívá domněle synonymnüio roz-lepiti
(leda jen slepiti místo sklíčiti), je možno míti
za to, že spojení s klih je jen sekundární.
Původně bylo asi *kler-iti, příbuzné s lit.
klérti t/v, jistě patřící ke kvérti (viz škvířiti se,
škvíra). Ovšem č. *-Mířiti, protože nemělo
vedle sebe jiných slov od téhož kořene,
podlehlo adideaci s klížiti 1°.
klk: chuchvalec sraženiny; střevní klk —
klička střeva; nář. i kluk, klouček, klok,
kloček; sem i oklak oklaček koudel (z polštiny).
— Sic. klk, pol. klak, sin. kólke plur. fem.,
sch. kuk, b. kláčište koudel, r. klok kadeř,
ukr. kločók chuchvalec. — Psi. ^kltkt, popř.
přesmykem ^ktlki». — Patří k lit. klenku
klekaü klékti sraziti se, ssednouti (o krvi). To
příbuzenstvo je svědectvím, že i u nás šlo
původně jen o klk, vzniklý v tekutině. Meh
LF 51.125.
klobása, stč. též koblása, nč. též klobás. —
Sic. spisovné je nyní klobása, do nedávná
(dnes jen nářeční) i klbása (toto je asi
polonismus, l je sic. úprava polského iel);
vslc. kolbasa má ol z mad. kolbász (což je
ze slovanštiny); ojedinělé kubása Κ má u
místo l. Pol. kielbasa, hl. kolbasa, dl. kjalbasa,
ukr. kovbasa, r. kolbasa, sin. klobása, sch.
kobas(ic)a (b. kolbasa z ruš.). Původ nejasný,
jistě cizí; je několik domněnek, ale
vyhovují málo, i Rudnického, uvedená v ESj.
klobouk; stč. klobúk i kobluk, dosud u Zá-
břeha koblók. — Sic. klobúk, pol. klobuk
i kobluk, r. ukr. sin. sch. klobúk. — Tato
slova přejata z nějakého jazyka tureckého;
jsou zřejmě příbuzná s osman. i jinotureckým
kalpak, jež se rozšířilo do Evropy jednak beze
změny, jednak s kol- (např. n. Kalpak, sic.
r. kalpak kolpak, pol. kolpak, ukr. kovpak).
Přímý pramen a cesty podob s b nejsou
známy. Další spojení (s lat. calamaucus,
ř. καμαλάνκιον — r. kamilavka) má Budimir
ŽA 5.1955.221n.
kloe 1°: hadr, cár, klúcek klocek i klouček
mask.; u Litomyšle kloe fem., v Podještědí
kloca (srov. hadr a hadra). — Z nějakého
hornoněm. (slez.?) nářečního tvaru, jemuž
odpovídá dolnoněm. kláter mask. a střdn.
klatte mask. fem. hadr.
kloe 2°: pařez (ojediněle). Z něm. Klotz t/v.
kločej jč.: „nádržka vody na potoce, kde se
máchalo nebo pláklo prádlo, i s korýtkem,
po kterém tam voda tekla" Jjčř 22. — Málo
jasné. Snad je to obměna slova lokáč; -ej
podle ručej? Jinak Jílek, má je za zvuko-
malebné: „upomíná na klokotání".
klohniti o neumělém nebo nedbalém vaření
tekutých jídel (polévky apod.; viz Kubín
Lid. 188!), tak vč. Pt aj., han. klohnit
i klochnit (toto u Boskovic), msl. kléhnit
glohnit, sic. klochnit. — Expresivní útvary
(nové zakončení s hn, chn) z klochtati ( =
kloktati, zakloktaná mouka Kubín 256) a klechtati
míchati (např. moukou, zavářkou v polévce).
klok: druh pláště (stč.). Ze střlat. cloca.
Od nás přejato do ruštiny.
klokan: volný výtvor Preslův podle skokan
HK. Sic. klokan je tedy z češtiny.
klokoč: rostlina Staphylea; stč. klokoč(ka)
klokoček. — Sic. klokoč, pol. klokoczka, r.
klekočka atd. — Od klokotati a klekotati
klepati, chrastiti: potřásáme-li zralou
tobolkou, semena v ní chřestí.
klomeň i -men: větev, klomínek (u Kun·
státu), chomeň (u Boskovic), vč. kloník klo-
níček i koník plodová slabá větvička (toto
na Hořicku). Bulh. klon t/v. — Zdá se, že
-men je přípona, příbuzná s -ma < mn
v ř. κλήμα větev, vinný úponek, štěpový
proutek. Ale klon ap. svým o upomíná spíše
na ř. κλάδος m. větev, výhonek (srov. dlák);
snad je tu i záměna zubnice djn. Z toho
vyplývá, že v slovanštině *klod- a *klě-men-
mask. na sebe navzájem působily: o proniklo
do slova s -men-. Viz i konár.
klonek: část boty, han. (u Boskovic) gle-
nek. Z něm. Gelenk přehyb?
kloniti, iter. klaněti a klaněti se (rozlišeno
významem), postv. poklona úklona ptíklon
odklon příklonka sklon zakloň předklon sklonný
náklonný; skloňovati deklinovati (v gram.). —
Kloniti a klanati jsou všeslovanské (sic.
klonit, pol. klonie. klonie atd.). — Příbuzné je
především lit. lenkiü leňkti kloniti, linkstii
liňkti a lankóju lankóti kloniti se, dále ř. κλίνω
kloniti (z *klin-jo) a lat. incllnó nakláněti,
dědino odkláněti. Tato ř. a lat. slova bývají
spojována se stind. šrayati opírá něco o něco,
lot. sílenu a sleju t/v, sthn. (h)liněn býti
opřen, tedy s kořenem Ulei-, viz i sloniti;
n by pak muselo být příponové. To spojení
je však mylné: je třeba Ulei- opírati (se),
(sich) lehnen, zcela odděliti od sloves pro
kloniti (beugen), význam není přece totožný.
Mám nyní (proti 1. vyd.) za to, že původní
podoba kořene pro pojem „kloniti" je
v litevštině (tam má jen význam kloniti,
chýliti, nikoli lehnen, opírati!), že však jinde
se k přesunulo na začátek slova, podobně
jako u kleti, kliti, proti heth. link. Vzhledem
k tomu, že v ř. a lat. je jenom *klin-, ale
žádné další ablautové formy, pokládáme

klopa
259
klouzati
litevský ablaut link\lenkjlank za důkaz
původnosti této litevské formy, naproti tomu
ono klin- a rovněž tak i naše klon- za pouhý
zbytek prastarého bohatství tvarů jinak
ztraceného.
klopa: 1° přeložená část kabátu,
navazující na límec, 2 ° záklopka přes otvor kapsy. —
Hl. klopy pl. = 1°; p. klapa = 1°, též
záklopka na strojích ap., poklop. — Od
klopiti, domácí slovo. Nikoli z něm. nář.
(hornosas.) kloppen (opak tvrdí Bielfeldt
162), spíše toto je z češtiny. Ale Hermannova
klopna snad z němčiny je.
klopiti: podati význam, aby byl práv
všem složeninám, je těžko. Jde tu původně
asi o převrácení nádoby, schrány ap. dnem
nahoru (ale na podkladě, takže prostor se
uzavře), pak o jiné náhlé uzavření prázdného
prostoru např. víkem padajícím dolů (pře-
po- za-); odtud vy-klopiti něco z nádoby
(náhlým převrácením). Význam zdánlivě
základní („klásti něco směrem dolů", např.
klopiti hlavu, oči) je však druhotný, i když
starý. Postv. záklop poklop(ec) příklop sklop-
ka. — Sic. klopit, sin. sch. zaklopiti, b.
poklopka uzavříti, ukr. zaklipka záklopka, sch.
b. klopka past, aj. — Zdá se, že sem náleží
i sklep, klenouti (viz), pův. asi „uzavříti
poklopem" (sklepní prostor), takže by šlo
o základ klep/klop-, nejspíše pohybomalebný,
jevící se i jako klap- {sklapnouti, zaklapnouti,
viz i klapka), odlišený však od zvukomaleb-
ného klepnouti, klepati. Je i v něm.
zuklappen (i to je odlišeno od klopfen —
klepati!). Dále je příbuzné stnord. hlemmr
padací dveře (= poklop?), horní jizba, nor.
dán. lem, šv. lamm dvířka, padací dveře
(kleine Tur, Falltür), *klem- se záměnou
retnic pjm.
klopota i klopoť, starost, trampota;
zjednodušeno v lopota; klopotiti se (mylně -otati),
klopotný, i 1-. Sem i vč. (Jičínsko) klopácet se
klopotiti se, mor. uklápat se. — Sic. chlopota
starost, nesnáz, chlopotlivý, pol. klopot
starost, klopotac trápiti, r. chlópoty starosti,
klopotná práce, chlopotáť starati se, kro-
potlivyj lopotný, ukr. klopotáty lopotiti se. —
Tato slova, jež význam 'starost, soužení,
trampota, námaha' zřetelně odlišuje od
jiných klopati a klopotati, náleží do jed"»é
skupiny se sch. b. pol. globa t/v, kterému se
rovná toch. klop t/v. — Ide kořen byl *kep-,
ten vězí v stč. péci sě čím = starati se oč,
a v péče (viz): tu proveden přesmyk k-p >
p-k. Kromě toho je v si. *kap-JQ kap-ti
(jihosl. chuti), viz nechati. Pro svůj citový
význam byl ten kořen zesilován o l\r, to je
právě v klopota a v lit. globóti starati se oč,
popř. nastaly další změny: expresivní
záměna k\ch (ch mohlo pak odpadat: č. lopota),
záměna k/g — p\b (si. globa starost). Forma
zesílená o l\r se projevila ne už v primárním
slovese, ale v abstraktu na -ot-a
znamenajícím činnost (typ dřímota, žebrota); od
toho pak utvořeno nové sloveso
(klopotiti se. Meh SPFFBU 14, A 13.1965.39.
klopotati: chvátati, řítiti se, praecipitari,
klopotný prudký, chvátavý, náchylný (k
čemu, zvi. k smilství), odtud klopotol záletník
(a klopotoliti); sem i klonúti vyřítiti se,
padnouti z *klop-núti (vše stč.). — Nejasné.
klopuŠka: druh ploštic. Preslův výtvor
z r. klop štěnice, což patří k lit. blaké t/v.
klopýtati, klopýtnouti; sic. chlopnút brk-
nouti. Příbuzno je lit. klumpü klupaü klüpti
t/v a klúpau klúpoti kulhati. R. klypat
kulhati ukazuje, že naše sloveso je z *kly-
potati přesmykem y-o > o-y. Sic. vypustila
yt. V r. chlobystat je nové intensivní
zakončení st-ové; stran b srv. lit. klumba klopýtá,
cit. v LP 5.27.
klosat zč.: s chutí jísti Vek. — Nejasné.
kloub, kloubový, kloubní, (vy)kloubiti,
skloubiti, stč. klub: 1° kulovité zakončení jistých
kostí ruky a nohy (přeneseně „ohbí údů"),
2° chuchvalec („kotouč") dýmu, 3° svazek
lnu („třelo se [len] na klouby, které měly
po 60 hrstích"; Kruš 152), 4° jč. hromada,
četa (Vydra). Od 2° odvozeno Hubiti se
(o kouři = pol. klebic sie., τ. klubitsja, ukr.
klubýtysja), od 3° jvč. kloubovati len. Sem
patří i ntr. klubo (klad.), klubko, sic. klb(k)o
kubko (klbčitsa váleti se v jednom klubku). —
Sic. kíb, gib, pol. klqb klubko, hromada,
chumáč, obláček (dýmu), hl. klubk, dl. klub
kloub, klubko, klubo kloub, ukr. klub kloub,
klubek klubko, r. klub kloub, chumáč
(dýmu), sin. klobko míč, sch. klupko, b. klobá
klubko. Tráva kluběnka Dactytis glomerata,
od Presla. — V slovanštině splynula 2 slova:
1° k'blb'b kloub, kotník (tento význam má
sic. kíb), příbuzné se stind. kulpháh kotník,
kostka; 2° klqbo chuchval, klubko, příbuzné
s něm. Klumpen t/v, dále s lat. glomus -i
mask., glomus -eris ntr. chomáč, shluk,
globus kulovaté těleso, chomáč (dýmu), dav,
zástup. Latina ukazuje m místo původního b
(záměna retnic!), takže germ. a náš stav je
možno vyložiti zkřížením tvarů s b as m; k za
náležité g pochopíme z isolovanosti toho
slova (g nebylo zde pevné, neboť nemělo u nás
domácí rodiny příbuzných slov). Viz i hloub.
kloubec: oselník, toulec pro brousek, vč.
u HLiic, Litomyšle a jinde El-Hod-PS; val.
kubík kubík klbík, han. krbec, krbík PS. Sem
patří i val. klubko pouzdérko pro jehly
(Rusava). — Sic. kúb, kubík oselník, p. kubeic,
dl. kub(k), r. kub, kúbok pohár. — Psi. asi
klub*; jeho řecký ekvivalent zněl κλονβάς,
džbánek. V sic. lu > t jako v štip (sloup),
toto / pak mohlo přejít v ú; podobně snad
jinde. V han. nastala pak záměna l\r a
zkrácení.
kloudný: viz klid.
klouzati, klouznouti, klouzavý; kluzký
(odtud klouzek, druh hub, podle síizkosti), vč.

klovati
260
kluk
též klouhat, jČ. sklouzat se JjČř 42, zm.
klízat i klouhat, han. (u Boskovic) klihat se,
u Slavkova klzit se, u Kyjova klzat, u
Prostějova klóhačka KpU, val. šklkat sa, šklhnút B,
škuhnút Kš. — Sic. kízat (sa), pol. kielzac,
ukr. (s)kóvzaty, chóvzaty, r. nář. kolzátsja,
spis. skolzít skolznúť, skólzkij, nář. glězdat
glýzat gluzdit gljuzdit, glú(z)dkij, sin. sklizati,
skliznoti, sch. klizati se. — Psi. asi *kluzati,
záhy však obecně ztvrdlo v kluzati; bylo pak
i kťbz-nqti. Znamenalo nejen smekat se po
ledě, po sněhu, po blátě ap., ale i podobné
rychlé pohyby jako je vyklouznutí odněkud,
vklouznutí někam (= rychlý pohyb s
odstínem tajnosti, nepozorovaně se vyplížiti,
vplížiti). Těmto tvarům a významům
odpovídají lit. sliauiti lézti, plížiti se,
smekati se (Nesselmann: slaniti), šliuozti t/v,
lyžovati, šložti (Ness.) smýkat se, šoupati
sebou, šliuzinHi klouzati se, smýkati se,
lot. služat t/v. Kořen byl *ttleuj-, u Slovanů
však k ztratilo palatální odstín, takže není
za ně s, ale k. Samohlásky v kořeni: slov. 'u,
lit. iaü je z *eu; si. u, lit. au je z *ow, si. y
(r. y, sch. sin. i) je z *ü, ale lit. je iü; ve
formách s nulovým stupněm (t, lot. u)
It> přešlo v l > rus. ol. V litevštině
kontaminací vznikly další podoby ~iuo-, -iu-.
Přistoupilo *s- (asi podle smýkati), pak
skupina sk mohla dostat variantu g, § 11.
Moravské í bude asi z ý (je několik případů
takové změny v stě.). Místy i ý na konci
kořene ztvrdlo: klouhat. — Mimo baltštinu
není jasného příbuzenstva; podobně jsou
tvořena plouhati se a šplhati. Rozkládati
kořen ßleuj- dále (jak činí Fraenkel 1003)
na Ulěu- 'čistiti' (v šluoti zametati) + g není
zatím radno. Viz i sliz. Podobný útvar je
jen v lit. Čiauzti t/v.
klovati: stč. kluju klvati, z toho ně. (podle
typu snuju snovati) klovati (nář. klobati klo-
fati globať a dále, 8 u z indikativu, jvč. han.
gluvaí). Staré klvati má pokračování v han.
glvat KpU, glbat, msl. glvat. Vzniklo i staré
jednodobé *klu-ng-ti (r. kljúnuť, sch. kljunuti,
sin. kljuniti) v ně. vy-klinouti (vrána vrané
oči nevykline). Jméno: val. glvanec globanec,
spis. klofanec (srov. ěťouchanec apod.),
zkráceně klofec (od toho klofcovati), han. zglofec
štulec KpU. — Všeslovanské: sic. Mut,
kluvat, kluvnúí, pol. kluje klwaé (nově kluč
a klwam), r. kljuju kleváť; jinde nové u
v infinitivu: hl. kluwac, dl. kluwaš, ukr.
kljuváty, sin. sch. kljuvati. — Prasl. klujq
klbvati z *kleu-jo- *klbv-a-ti (b oslabením
jako v bbratit). Příbuzné je lit. faktitivum
(základní sloveso není zachováno) gliáudyti
vylupovat, vylušťovat, vybírat (semena ze
šišek, z lusků, jádra z ořechů, pecky z ovoce,
zrna z klasů) a snad i něm. klauben t/v (: aus
den Tannzapfen die Samen herausklauben).
U nás se význam zúžil na ptačí vybírání zrn
atp. zobákem. Z lotyštiny sem patří klauvět
I klepati na dveře. Základ byl glěu-, délku
dosvědčuje intonace lit. iáu a sch. $.
klubati: k. se = dostávati se ven z nějakého
přirozeného obalu: kuřátko se klube, vyklubalo
ze skořápky us.; loket se klube z rukávu, ale
i rukáv se klube; přeneseně vyklubalo se =
vyšlo na jevo, objevilo se, vzniklo: sluníčko
se vyklubalo z mlh atd., viz PS; v hlaví se jí
něco klubalo = vznikal nápad PS. — Mate se
s klovati, takže i toto dostává stejné
významy: kaóátka se klovají z vajíček, jablíčka
malá se z květů vyklovala PS. — Psi. ktlbati.
Příbuzno je lit. (is)gvilbti otvírati se, pukati
(o zralém lusku ap.). U nás jest
předpokládati *gvlb-a-ti; v vypadlo jako dost často
po g; to ztratilo znělost. Tomu stavu
odpovídá sic. klbat, glbat, které však změtením
s klovati dostalo význam tohoto slova;
původní význam se však udržel v sic. chublat
sa (k > ch; l přemístěno). Proti lit. il je
slovan. ^l, což nepřekvapuje. Změtení s
klovati mělo za následek i přechodnost, resp.
připojení se.
klučiti: čistiti mýtinu od pařezů; již stč.,
kluč (stč. -ČČ), klučenina vyklučená mýčina.
Základní slovo je klč pařez (tak mor. sic),
z toho odvozeno jednak klčiti ( > klu-, msl.
klčit > kučit), jednak sic. klČovat (kuč-, kolč-)
dobývati; z tohoto mor. kučovnica kluČnica,
sic. klčovica motyka pařezácká. Paralelní
řada s r (vč. mor. krč pařez) je zastoupena
zvláště u jiných Slovanů: pol. karcz, karczo-
wač, ukr. korčuváty, r. sev. korč vykopaný
pařez, korčít korčevát, sin. krčiti, sch. krčiti. —
Psi. bylo asi *ki>rčb a odvozené k^rčiti nebo
ktrčovati. Ki>rČb je málo jasné. Domněnek
o něm je několik; poměrně nejlepší (Vasmer)
je spojení s ind. kurča- mask. svazek, otýpka,
chumáč trávy (Büschel, Grasbüschel); ind.
ür ukazuje na ř; slovan. tr může býti z f i f.
Pak by ktrčovati > klČovati znamenalo
odklízeti křoví (rozumí se i s kořáním; na
křoví soudíme tak z významu ukr. korč =
křovina) a trsy trávy.
klučný, kl(i)čný stč.: vhodný, schopný,
způsobilý; klčnati sě hoditi se, býti schopen
Gb. — Sic. (z Loosa má Kt 6) klučný vhodný,
stsl. ključiti s§ zusammenpassen, shodnouti
se, přihoditi se, pri° hoditi se, býti vhodný,
přihoditi se, r. (pri)ključítsja státi se,
přihoditi se, sch. priključiti se přidružiti, hoditi
se k čemu, státi se. — Výchozí sloveso
klučiti se znamenalo hoditi se, passen, sich
fügen; příbuzné je lit. kliáutis sich
zusammenfügen. Vývoj významu k 'státi se, přihodit
se' byl usnadněn vlivem rýmového slovesa
pri-luČiti s§, r. prilučítsja (= slučíťsja) t/v.
kluk stč.: šíp opeřený, „střela rozdvojitá
jako lastovičí ocas"; hl. kloktal, klek, klek,
klek, stpol. klucz, kluka, tluk šíp. — Toto
kluk, pův. k. nepeřený, se již v stč. stalo
nadávkou ,,pro člověka ničemného a
lenocha" (tak podle Rosy Jg; další doklady

klupět
261
kmet
Sm 256; dosud vč. překluk; souhlasí Smilauer
OKP 2.10). Přívlastek nepeřený tu
zastupoval smysl ,,k ničemu se nehodící,
neužitečný". Hanlivý smysl je v nynější češtině
oslaben, takže kluk je jen hrubší nebo
familiární název místo chlapec nebo mladík.
Táž metafora byla u Rusů. „To urazilo
starce, nazvali ho neopeřeným šípem s ne-
nabroušeným hrotem4' (Gorkij BS 51);
i jinak je r. střela bez per'ja, cit. v RS 20.69.
Pd. u Těšína je pak bezperák člověk ničemný,
drzý (Malinowski RWF 17.26 a SW mylně
z desperat), původně tedy „šíp bez peří". —
Málo jasné. Č. kluk 'šíp' bude asi výsledek
zkrácení z *klujek. Soudíme tak z pd. klujka
osten, bodlina Kuc. Patří asi ke klovati,
byl by to útvar od stupně *klou-. Původně
tedy k. = špice, ale ve slangu vojáků bylo
užito pro celý šíp. Snad sem patří i pol.
ojedinělé tluk šíp s hrotem tupým (cituje
Jg z Linda); t je snad od p. tluke. 'tluku'.
Luž. klok bude asi z ^kl^jhlkt.
klupět val.: ovisati; sem snad patří i sic.
kluckat klímati, věšeti hlavu, a vč. spi
klučmo = vsedě. Sic. nová přípona c a de-
minutivní k. — Pol. klupic chýliti. Souvisí
s chlupěti viseti; viz to slovo při kozlub. Srov.
však i klapět.
klusati, postv. klus, poklus. — Sic. klusat,
pol. klusowač, se změkčením hl. klusac, sin.
sch. kljusati, b. kljusam. — Psi. klusajg -ati
z *klup-sati, což je β-ové intensivum. Pří-
buzno je got. hlaupan, něm. laufen. Meh
SPFFBU 1.83.
kluska laš.: knedlík. Z polštiny (tam
z něm. Kloß).
klutati: polykati; postv. klut doušek, lok,
hlt Jg-PS. — Příbuzné je lit. kliaükti t/v
(i bude afektivní změkčení). Naše slovo je
í-ové intensivum: *kluk-ta-ti; kt dalo t
náležitě. Dále je snad příbuzno něm. schluchzen
skytati.
klzno mor.: druh uzdy, > kluzno, kuzno;
k tomu sloveso mor. sic. (o- za-) klznat -kluž-
nat -kuznat (han. klo-); u Litomyšle klouznání;
mylně s v odkhnať K. Viz i putnati μ pouto. —
Pol. kielzno, kielzaé, dříve chelzno, ochelznqc
ochehtac, ukr. choustó, choustá, cheustáty. —
Psi. *ktlznol Snad prapříbuzné s hom.
χαλινός, aiol. χάλιννος (tedy < *χαλιονος),
udidlo. Pro další rozbor není opory.
kmásaf sic: praštěli sosny, kmásané větrem
( = kterými lomcoval vítr) SSJ; k-al chlapca
za rameno = Škubal. Další vývoj: k-ala si
vlasy = trhala, rvala; k. sa těžce kráčet, pak
asi „strkati se" při pranici ap. — Proniklo
na Moravu: val. vítr kmásal listí ze stromů,
naši kmášú jabka = trhají, pokmásal mi
šaty, k-al ho za vlasy ap. B; u Kyjova k. (je
i emásat) = bez rozumu, nešetrně trhati,
k. se tahat se s kým, utrhovat se na koho
Kol. Msl. chmásat škubati, trhati (ch-li
střešně), na°, o°; chmasit, chmásnút pevně |
uchopit Mal. -— Málo jasné. Slovo silně
expresivní (proto je i ch-). Záleží na tom, jak
chápeme zde vývoj významu. Jestliže šel
on tak, jak bylo zde naznačeno, pak je
možno sem připojit msl. kymázgat klátit
(zavři dvérca, ať němá větřisko tak nekymázga
Mal). Toto pak bude patřit ke kymácet;
má jen jinou příponu (-zgat ze -skat). Kmásat
tedy bude z *kymásat; přípona as je opět
jiná, ale všecky jsou intensivní. Ta jejich
povaha způsobila oslabení v 1. slabice, tj.
ztrátu samohlásky y.
kmen, stč. znamenalo i stéblo, stonek
(culmus); dl. kmjeň větev, kmen; sic. kmen
t/v jako v č. Kmen jakožto synonymum za
plemeno je však přenesení, způsobené asi
vlivem něm. Stamm, které má tytéž dva
významy. Pův. název pro kmen jako
společenskou skupinu, vyznačenou společným
nářečím, složenou z několika fratrií, byl ide.
teutä; vězí v odvozenině ťuďb, viz cizí.
Slované nahradili *ťuta slovy plémě a kmen.
— Psi. *ktmy, -ene. Příbuzno je ř. κνμα ntr.
zárodek, výhonek, stonek (zeleniny); délka
v jeho ti je z κνμα vlna. V slovan. bylo tedy
ide. *ku-mön, v ř. *ku-mn,, poměr jako mez
τέρμων a τέρμα. Dále je příbuzno lit. kamenas
kmen, stonek (a v 1. slabice podle kamuolys
chomáč; přešlo k o-kmenům).
kment: druh jemného plátna. Sin. sic.
kment; z češtiny je pol. kment gment, je
i gwent. — Z něm. guant plur. gwente oděv
(Gewand), což v střhn. znamenalo i látku
na šaty.
kmet stč. správce knížecího hradu (podle
J. Slavíka), člen (ovšem šlechtic) zemského
soudu, hlava selského rodu, úctyhodný starší
z lidu, poddaný; nč. (jen spis.) důstojný
stařec, stařešina. — U jiných Slovanů (není
však v luž.) jsou významy podobné od
šlechtického vasala až po bohatého sedláka nebo
sedláka vůbec. — Slovo velmi sporné. Pro nás
není pochyby, že je přejato z lat. comes
(průvodce, druh, člen družiny), což se ve franské
říši stalo názvem pro správce hrabství; jím
byl samozřejmě šlechtic, králův vasal,
původně člen královy osobní družiny. A
poněvadž obecně šlechtičtí členové vládcovy
družiny se i jinde stávali správci vládcových
hradů a statků, s čímž byly spojeny další
funkce (soudní, finanční aj.), šířil se význam
slova postupem doby na všeliké jiné vasal-
ské správce, předáky, funkcionáře, až skončil
u nešlechtických předáků poddanstva.
Klesání do spodnějších vrstev obyvatelstva je tu
ve shodě s obdobným poklesem u slov vítěz,
vojveda, paní, slečna aj. Cizí Imet nehradilo
všude (vyjma v Lužici) staié demácí vítěz
t/v, což se dobře řadí do obecného jevu,
jakým je pronikání cizích vysekestavovských
názvů a titulů ra místa dcmácích.
Hláskově by mělo být *ktmtťb (srov. lat. gen.
ccmitis a dále cemitatus = hemitát, „stolice"

kmín
262
kniha
= správní okrsek v Uhrách), ale při přejetí
se cizí nominativní e udrželo a proniklo do
všech pádů; naproti tomu se 1. slabika
oslabila (což v titulech bývá často!) podobně jako
v *commäter > k'bmotra. Viz Vaněček VČA
51.23; Meh Slavia 22.360. Jsou však i pokusy
vyložiti je jako domácí.
kmín 1°: rostlina Carům, vslc. kmin Bf.
Již stě. V č. je nejspíše přímo z lat. cuminum,
cymlnum, což přišlo přes ř. κύμϊνον ze
semitských jazyků.
kmín 2°: vm. sic. (kdysi i v Čechách)
zloděj, šejdíř, lhář; kminit (o- vy-), kmínstvo. —
Jistě cizí, ale nejistého původu. Nejspíše
z franc. gamin uliěník, šejdíř (tak Brandl);
druhá domněnka (z něm. gemein, tak od Jg
až po NŘ 5.147) nepřesvědčuje pro rozdílnost
významů.
kmitati, kmitnouti, kmitový, kmitný, postv.
(zá)kmit; jvč. (Polnička, Η 2.17, Utěšený 78)
kmejtnout (se); hmitati Jg, sem i komítat, ho-
(z toho dále záměnou retnic jvč. hopítot
souložiti Koníř), cho- sem tam házeti něčím
Jg. Stč. mkytati sě, mketnúti sě t/v (též
rychle pobíhati). Původní pořadí m-k je
dosud v zm. a spis. mikat se t/v, zm. mikavý,
miknouti (někde je spisovatelé matou s mýk-
nouti; m. něčím = hoditi!) a ve vm. mykotat
(y mylné) rychle se pohybovati. Další
přesmyk je v stč. tkymati. Zkřížením s míhati
je kmihati, kmíhavý, postv. kmih (většinou
u Čapka-Choda). — Sic. kmitat, kmitový. —
Stč. mket- z *mbk-'bt-; mbk~ je příbuzno s lat.
mieäre t/v (tak už Jg s. kmitám a Šafařík
3.466); tt je přípona náležící k et jot (třep-et-ati
atd., vždy o opětovaných krátkých úkonech
n. pohybech); místo očekávaného bt (bývá
jakási „harmonie" s kořenem, srov. klokotati
ap.) je tt proto, aby nenastala palatalisace
k > 6, a, tedy aby nebylo rozdílu od mikotati.
Lat. mieäre se klade též o pulsování cév,
kmitání mečů a jiných rychlých pohybech;
to dovoluje i v han. utíká, jen se chmetá
(asi = jen se mu nohy kmitají) a v jvč.
chmejtot nohy — přešlapovati (Polnička)
viděti starší kmyt-. Náležité psaní hesla by bylo
kmytati (iterativum mkytati > kmytati).
kmochtit expr. (haní.): kuchtit, u°. —
Vzniklo snad z kuchtit; pak by m bylo
zesilovací; ale o činí obtíže (bylo by hanácké,
jako v plahoóit sel).
kmotr, kmotříóek, domácky kmoch kmo-
cháČek; kmotrovat si; kmotřiti se říkati si
kmotře, přáteliti se, rozkmotřiti se pohněvati
se; kmotrovák, chod. kmotrovskyj kabát,
sváteční kabát (že brán na kmotrovství, nebo
že brán na návštěvy příbuzných, kde si říkali
kmotře); kmotra, domácí kmoška kmošiěka;
nově kmotřenec kmotřenka dítě v poměru
ke kmotrům. Stsl. k'bmotra, sic. kmotor,
kmotra, str. a r. nář. kmotr, pol. kmotr
kmotra, domácky kmoé -ch(n)a kmoszka, hl.
kmotr kmotra, dl. kmotš kmotsa. — Jest vyjíti
z fem. k'bmotra (tak Gebauer) z lat. commčUer,
ale z redukce (v titulech obvyklé) ve
výslovnosti: *kumáter; v slovanštině přichýleno
k α-kmenům. Ke kmotra přitvořeno tedy
mask. kmotr (srov. obdobný postup u manžel
pán pastorek vdovec). Com-mäter: „při křtu
zastupovala matku žena, které se v církvi
říkalo spolumatka, latinsky, commäter" Jjčř
196; to je i v románštině (fr. comměre atd.).
knedlík, již stč. (káráno od Husa: hodni by
byli mrskánie..., jenž mluvie odpoly česky
a odpoly německy, řiekajíc... k. za šišku);
mor. a sic. lidově knédla, sic. spis. knedla.
Pol. knedel knydel. Z jihoněm. Knödel.
*kněja: les (pol. knieja část lesa určená
pro lov nebo pro lesní včelaření, rd. knejá
osamělý, polem obklopený les, husté křoví).
Č. jen v místním jméně Kníje [a v Knihy,
v. Profous], sin. Knej(a), chrv. 1228 Sylva
Magna Knea. Bezlaj Slavia 27.356. — Ber-
neker 1.663 myslí na příbuznost s kmen,
což je možné: *k,bmn-ěja.
knejp, stč. knýp:— Sic. knep knajp, pol.
knyp gnyb (odtud laš. gnyp ve Frenštátě)
gnep gnib, dl. knyp. — Ze střhn. knlp (nyní
Kneip, Kneif).
kněz: stč. až do 15. stol. vládce, princeps,
ale od 13. stol. též pop, sacerdos, nyní jen to.
Κ 2. významu je plurálem kolektivum
knězie (nč. knězi). Fem. *kT>negyni (tak csl.;
r. knjagínja, ukr. knjahýnja, sch. sin.
kneginja) zkráceno (tituly se zkracují často!)
v stč. knieni (pod. pol. ksieni, hl. dl. knjeni),
vězí též v místním jméně Kníničky; novější
femininum je kněžna, pův. dcera knížete
(srov. r. ukr. knjažná dcera knížete, pol.
ksiezna kněžna), dítě vládcovo je stč. knieže,
to pak dostává význam novočeský; knězie.
Adjektiva *kněž (v Kněž-most, Kněžě-ves),
stč. kněží kněžský; kniežecí kniežětský, odtud
nč. knížectví. — Všeslovanskó vyjma bulhar-
štinu: stsl. ki>ne.dzb, sic. kňaz, plur. kňazi,
pol. ksiqdz vládce, nyní kněz, b. r. knjaz, ukr.
knjaz\ sch. sin. kněz = kníže, princ, hl. knjez,
dl. kněz — pán. — Psi. k^nedzb; přejato ze
sthn. kuning (nyní něm. König atd.); g ve
spojení -ingo- > ingo podlehlo baudoui-
novské palatalisaci (podobně jako v peníz);
tím se to slovo vřadilo mezi měkké kmeny.
kniha, stč. mylnou analogií též knieha; stč.
zpravidla v plurálu, dosud na venkově
modlící knížky = kniha modliteb. Knižní (-nice),
knihový, knihovna, knihomil; knihtisk,
knihtiskárna z kniho-; knihař -hárna; ale knihovati
je kalk za něm. buchen (účetnický termín);
knihomol (a sic. knihomol) je kalk německého
Bücherwurm. — Stsl. kwiga i kniga písmeno,
plur. kwigy písmo, kniha, list; pol. ksi$ga
(přesun nosovosti na i, z čehož §, pak U > ks
jako v ksiqdz = kněz), sic. hl. kniha, dl.
knigly, ukr. knýha, r. b. kníga, sin. sch.
knjiga; někde znamená (č. nář., sic. dl. pol.
r. ukr.) i třetí žaludek přežvýkavců (dršťky ~

kníhalka 263 koba
listy knihy). — Slovo všeslovanské, ale
patrně nikoli psi.; pratvar *kňiga; t v stsl.
psaní k*n- je pokládati za pouze grafické
(písaři je vkládali proto, že kn bez jeru se
v jejich jazyku jinak nevyskytovalo; k. pak,
jakožto slovo cizí, isolované, etymologicky
neprůhledné, se tomu psaní nijak bránit
nemohlo, nemajíc opory příbuzných slov);
domnělému ki>n- odporuje ostatně i
staročeské nevokalisování předložek: je v knihách,
nikoli ve knihách. — O původu slova je
několik domněnek. Nejrozumnější je názor
Dobrovského: že přišlo z východu (skrze
turkotatarské, ugrofinské a jiné národy) a že
posledním pramenem je čínské king kniha.
Objasniti tu cestu podrobněji (to platí též
o mad. könyv kniha) je úkolem budoucnosti.
Abajev SbMlad 327 myslí však na původ
z assyr. kunukku pečeť, přes arm. knik^ pečeť.
„Novější studie M. Räsänena FUF 1938—40
zjišťuje postup z čin. přes bulh. turečtinu do
madar." Š. Lit. knygá je ze slovanštiny.
kníhalka jo. hornobl.: čejka, kníhaóka Jílek,
jč. chod. kníhavka (Hruška), knikavka (Vrba)
i pouhé kniha, jč. knihora. Vše pouze jč. a zč.
nářeční slova od hlasu čejky kni kni (knihot
knéhot = kníháni). Již Klaret dí, že čejka
volá libros libros, tj. knihy knihy. Podobno je
lit. knývě DabŽ, z toho pd. kniva LP 8.342.
Jinak slyší její hlas Hanáci: áhy áhy, odtud
jejich ahežka, vlastně áheška ČMF 9.12.
kníkati kniČeti, zvukomalebné (kni -f
příponové k). Srov. kňučeti.
knír, též kňár kňour kňouby, val. kňúry
(J. Nejedlá, Humor z Valašska). U Jg
(kyňoury jsou i dračky na svícení, klihovatky
z noh hovězího dobytka, čisté samorostlé
stříbro na způsob kadeří. Slova vesměs
nejasná. Srov. frňousy = kníry. Název vousů
jistě souvisí nějak s první částí něm. slova
Schnurrbart knír: je asi přejat, ale
podrobnosti neznáme.
knísať msl. sic: kolébati, kývati něčím,
houpati; sic. knisačka houpačka. — Asi
z kolisať; o vypadlo asi v mnohoslabičných
útvarech, zvláště předponových; tím se
ztratilo povědomí o příbuzenstvu a slovo
podlehlo mimořádné záměně Ijn (ta je
i v znU).
knoflík, stč. též kneflik, mor. nář. knefl
kneblik knofel knoflaj. Pol. knafel knefel aj.,
hl. knefl, sin. knof. — Ze střhn. knöfel knefel
(nyní Knopf), jež dále náleží ke Knebel
klapec.
knochavec chod.: vepřové hody, kňoch
jelito kroupami nadité Jgd. Z něm. (bavor.)
Knoch.
knot, chod. knut. Spolu se sic. knot, pol.
knot (odtud r. br. knot, r. gnot a ukr. gnit
hnit) je ze střhn. knote (nyní Knoten uzel),
doloženého v témž významu (knot ve svíci).
— Ale knoty = zknocené vlasy — zcuchané
v chuchval, je od Knoten ve významu *uzel\
kňoubati: viz nekňuba.
kňour: kanec; mor. škňurec vepřík, č.
kňoras Jg. — Sic. kumáz, kornáz Jg, kuneráě
kundrák kundrok kundys kunier kunir K.
Ukr. knoroz -«, kornos kornaz, br. knoraz, pol.
kiernoz -« kien(d)roz kiedroz kierdos kierdec
aj., hl. kundroz -*, dl. kjandroz -s.— Z ukr.
knoroz dvojím přesmykem vzešlo kornoz, pak
-az, to přejato do slovenštiny a dále měněno,
zvláště v češtině. Východiskem je *ηοτζτ>,
jsoucí ve střídovém poměru s *nerzt (r. ukr.
nerez kanec, o nichž Zubatý 1.2.109), k-
(či &-&-?) je nejasné. Kořen nerz- je asi
znělou obměnou Kořene ners- pářiti se, o němž
viz pod neřest a rdest. (Dosud podané pokusy
jiné, Bern. 1.664 a Brückner 229, nevyhovují,
jsouce v rozporu s významem: k. je všude
mimo Bílou Rus kanec neřezány!)
kňourati, mor. ěkňúrat, jč. (hornobl.) zm.
škňourat, han. kňórat; s jiným zakončením vč.
(Jičínsko) kňochat mrněti (o dětech).
Zvukomalebné, popř. expresivní: proto £-. Rýmuje
se s mňourati t/v. — Základ je ňur-; je ve
val. ňurkat, prase ňurká = pokvikuje slabo
a temno B, laš. ňuróeÓ vrčeti (o psu), fňukati
(o dětech) Šr. Jinde zesílen o m (mňourati t/v)
nebo zde o k (a, navíc oí·). Podobné je lit.
kniürti t/v, ř. κινύρομαι naříkám, kvílím,
a něm. knurren vrčeti, broukati, bručeti.
kňovatka kňabotka Jg, kňavatka Kt: druh
motyčky. Srov. pol. knowaó usekávati,
utínati?
kňučeti kňoukati, s jiným zakončením
kňuhňati, s a kňačet o kalousů (u Polničky).
— Zvukomalebné. Srov. č. kničeti, zaěknéčeti
PS t/v, chod. kňaučit JinCh 152, sch. knjav-
kati; lit. kniaükti mňoukati, něm. nář.
kniautschen. Samostatné útvary bez
genetické příbuznosti.
knuta i knut. Sic. knuta. Přejato v naší
době z ruštiny (knut, odtud i pol.); další
původ je nejasný (domněnka o přejetí
ruského slova z germánštiny nevyhovuje po
stránce významové).
ko- lze uznati za předponu v kobrcať ko-
brtati kodrcati kolébati Skomirati škobrtati
koprcati koprněti kopist kostrbatý kotrmelec. —
Je totožná s lat. a ir. co-, což je původnější
forma nežli obvyklé lat. com- (com-edere
snísti), s lit. a lot. ka·. Bylo i sonorisované
go-, viz rázný/nehorázný. Příbuzné je i gót.
ga-, něm. \ge~. Naše ko- děj jen poněkud
„umocňuje**; jinojazyčné naznačil jí
všestrannou úplnost v provádění činnosti. Viz
i 6e-.
koba 1° stč.: havran nebo krkavec. Odvoz.
kobčina (Hrubý z Jelení: o středověké latině)
J. Vlček 1.272. Z něm. nář. kobbe havran
(též Kob, nejspíše z Jakob). — Samostatný
útvar, na stč. nezávislý, je kuba kavka
(Frenštátsko), též z Jakub.
koba 2° stč.: přání, zdar. Příbuzné s angl.
stnor. happ štěstí.

kobálat
264
kobza
kobálat msl. na Podluží: váleti, snad
zkráceno z kotrbálat.
. kobalt, tak i sic: z němčiny. To je vlastně
totéž co Kobold, neboť Kobalterz je ruda
důlního skřítka, jíž šálil horníky (dokud se
nevědělo o její vhodnosti k barvení).
kobásať sa val.: hrabat se v hadrech,
kobásy hadry SvK. Nejasné.
koberec: kromě běžného významu je k.
na Moravě plachta, v níž nosí cikánky děti na
zádech, stě. kober tenký plášť a koberec gen.
-rcě. — Sic. koberec, pol. kobierzec, ukr. kóver,
r. kověr gen. kovrá, b. guber koberec, sch.
guber ložní pokrývka. — Slova dosud
nejasná. Snad bude východisko přece jen
románské (bud stfr. carpite, ital. od 13. stol.
carpita t/v nebo sloveso *cooperire, it. coprire,
fr. couvrir atd.); b jest hledati asi v severní
Itálii. (Mor. a sic. k. možno míti též za
přejaté z něm. Kober nůše, ale významy
jsou poněkud rozdílné.)
kobero laš.: břicho; koberatý břichatý, ko-
beráÓ -ák břicháč, -rula kráva n. žena s
velkým břichem. — Původ je dosud nejistý.
(Domněnka o přejetí z něm. Kober nůše
nepřesvědčuje.) Rýmuje se s panděro. Spíše
bude koberatý zkříženo z bachoratý a kábelatý
pyskatý; laš. o < a?
kobka i (řidčeji, jen spisovně) koba:
komůrka, cela; nář. jč. kupec kupec skupka
předsíňka u kostela, kobec výklenek pod
kamny, jvč. u Litomyšle a zm. kobka vrchní
plocha kamen (svědčí i Chrněla u Jg), za
Jg jč. vrch domu. — Sic. kobka t/v jako
v spis. češtině. Stpol. kob chlév (pro vepře),
sin. sch. kobaěa klec ptačí, kotec pro drůbež.
— Ze střhn. kobe mask. chlév, klec (střhn.
kove výklenek kamnový), nyní Koben mask.
komůrka, kobka, chlívek pro vepře. Jč. nář.
tvary jsou tomu rodem i významem ještě
blízko; fem. v nč. je asi podle komora, jizba.
koblih (a), stč. jč. mor.; spis. kobliha fem.;
laš. kobylizka. Je snad z kovriga, jež je
zastoupeno u jiných Slovanů. Šafařík 3.463.
kobližný: mlsavý. Viz lízati*
kobos stč. „název několika různých
nástrojů hudebních41 Gb, strunových (lat.
cymbalum, cithara, nabulum), ale v mammo-
trektech se tak překládá, asi omylem, lat.
tibia, trubka. — Stpol. kobosa. — Obé je
přejato z mad. koboz t/v (Sulán PIDebr
39.14), to pak je z téhož turkotatarského
pramene co ukr. kobza (viz).
kobrtati 1° škobrtati: klopýtavě jíti. Pří-
buzno -je lit. káburu káburti klopýtati a něm.
hapern váznouti, pův. koktati (,,klopýtati"
v řeči). U nás je t-ové iterativum; kromě toho
ještě s-ové intensivum: (š)kobrcati, sic. kobř-
cat. Je příbuzno i brkati 2°.
kobrtati 2°: laš. škobrtaó se metati kozelce
(= kotrmelce), převraceti se, škobrtnuÓ Lp,
val. msl. přeškobrtit sa převrátit se,
převrhnouti se, laš. kobrtat přehazovati (seno) B,
škobrtek, škobrtel(ec) kotrmelec, škobrtak člo"
věk měnící své přesvědčení nebo víru, val.
škobrtak pluh se dvěma radlicemi (ty se při
obracení směru na souvrati přehodí, jedna
zdola nahoru, druhá dolů, takže oráč nemusí
obcházeti líchu, ale může orati hned vedle
předešlé brázdy). S novým zakončením je
msl. kobřnat sa váleti se. — Sic. kobřtať sa
(a s-ové intensivum koprcat sa) dělati
kotrmelce, post verbale kopře kotrmelec, pre-
kobrcnúí sa převaliti se. — Laš. a sic. význam
nutí uznati, že ta slova patří ke kotrbelec,
kotrmelec, (viz): obsahují zesilovací předponu
ko- a sloveso Hrb-ati > brt-ati, mají tedy
příbuzenstvo v litevštině.
kobyla; odvoz, kobylí, kobylka. Přenesené
významy se dají vyložit asi takto: ochranné
dřevo ve vodě před mostními pilíři bylo tak
nazváno asi místo náležitého koza (v. to),
podobně všude jinde, kde jde o stojan
s úzkým hřbetem, tak i u zdrobněliny na -ka
(např. u houslí, podobně je r. kobylka u lučku
na čechrání vlny), nebo u čehokoli, co
vyčnívá úzkou hranou (kobylka = hřbet
nosu, část hrtanu; dostati se někomu na
kobylku = asi „uchopiti za chřtán"?; prsní
kost u ptáků). Kobylka je dále „koníček*'
polní, vč. konipas, něm. Graspferd, Heupferd
(druh hmyzu), má hlavu trochu podobnou
koňské (Rohn: caput habet quasi equus
formátům). Kobylice druh hlíny (slínová;
důvod názvu nejasný). — Všeslovanské,
s významy týmiž nebo podobnými jako
v češtině; jen v hl. je kobla, dl. též kobola
(sic. nář. též kobola kobula, o-o asimilací). —
Psi. kobyla: souvisí jistě s lit. kumelé kobyla
(záměna retných b/m) a dále s lat. caballus
kůň, cabo valach, ale tvoření slova není
jasné; snad i komoří (z *kob-) souvisí. Má se
za to, že to jsou slova původu
turkotatarského; o lat. caballus a ř. καβάλλης se má
zpravidla za to, že jsou od Ilyrů (Krahe
111. 115).
kobylí pole. Stč. kobyle pole (-é z -ie) byl
ohrazený pozemek, na kterém byly volně,
pod širým nebem, chovány sveřepice (viz),
plemenné klisny; cílem toho bylo udržovati
koňské plemeno v nejlepším zdraví a v
dokonalé odolnosti proti počasí. S tím byla
spojena jistá práva, úhrnem řečeno „právo
kobylího pole", např. kobyly se mohly od
sv. Havla do sv. Jiří volně pohybovat i na
cizích pozemcích. Tato instituce byla známa
i v Polsku. JO tom všem podrobně jedná
V. Vaněček, České „kobylí pole" jako právní
instituce, Praha 1959. Dodávám, že ten
chov byl asi přejat od Germánů, Němci jej
zvali Wildgestüt.
kobza 1°: jistý ukrajinský lidový hudební
nástroj strunový. — Tak i sic. pol. br. rus. —
Do č. a sic. bylo přejato v novější době skrze
písemnictví (ale do pol. a rus. asi přímo)
z ukr. kobza, což má původ turkotatarský;

kobza
265
kočí
je např. kirg. kobuz, osman. kopas. Rovněž
z ukr. bylo přejato č. sic. kobzar = kdo se
živí hrou na kobzu. (Sulán StSl 3.285 tvrdí,
asi mylně, že ukr. slovo je z mad. koboz,
vlastně z formy opatřené přivlastňovací
příponou 3. osoby sing.) Viz i kobos. O dějinách
kobzy píše L. Kunz ČE 1.13n.
kobza 2°, kabza: běhna (nadávka ženě
PS), sic. kabzovať toulati se v noci; han.
ochebzet se oženiti se (Lakomý). Z něm.
Kebse t/v.
kobzoj, též -aly -ák: brambor Jg-Kt-B-
PS-SSJČ. Známo z lašské oblasti, ale i jvč.
na Novoměstsku, Zdársku a Velkomeziříčsku
(Milan Kudělka), ba i jč. na Soběslavsku
(J. O. Novotný) (cit. z rkp. či. Ludvíka
Nováka). — Sic. kobzol Kt 6, pol. kobzal. —
Původ nejasný. Soudí se (např. Vlastivěda
mor. II., Příborsko), že ten název je podle
někoho, kdo pěstění bramborů zaváděl, ale
bezpečných zpráv o tom není. Lze něco
vytěžit z pol. synonyma plur. kamizelki
v SW, uznáme-li mjb a ztrátu á? Byla by tu
vlastně míněna slupka bramboru, pak
„brambor na loupačku"? V hl. (Pfuhl) je
i khoprole, jakési přízvisko (Beiname) nebo
lidový název bramborů; ale je v něm r,
nikoli z! Či je to tisková chyba?
kocábka: loďka (trochu posměšně); v 18.
stol. (z Rohna Jg) truhla, v níž se ruda po
dolové uličce vozí, dosud (na Novopacku)
„lehký vozík k jízdě osobní" (Kotík), z toho
na Hronovsku a v Kladsku kocanda bryčka.
Původ nejasný.
kocanda 1°: skupina domků (popř.
samostatná ulice na kraji osady) patřících bez-
zemkům nebo drobným chalupníkům („na
Kocandě" bývá i název předměstských
hospod). Též místní jméno (přes 20 vesniček!)
— Domácí odvozenina (příponou -nda) od
něm. plur. Kotsassen (dolnoněm. kotsäten,
stangl. cotsaetan, něm. spis. Katenleute), což
byli právě takoví lidé, pocházející ze synů
mnohočlenných rodin, kteří nemohli zděditi
rodný statek, z levobočků, osamostatnělých
čeledínů apod. Meh NŘ 31.87.
kocanda 2°: šťáva vytékající ze švestek při
sušení Jgd-PS. Od kocati (dosud zm.) ve
významu 'kecati, pleskati'; v pražské češtině
by bylo kecanda (to má Jgd), přípona jako
v bry-nda cirifinda. Srov. i kocvara.
kocanda 3°: viz kocábka. Meh NŘ
31.89.
kocar han. msl. sic: bič, karabáč; sic. též
kocer kacár koeúr. Nejasné. „Je-li tu kocúr
původní, může se myslet na „devítiocasou
kočku", karabáč z konců lan, který mohl
vejíti ve známost skrze vysloužilé
námořníky" (J. Knobloch ZfS 7.299).
kocat se vč.: mazlit i se; val. kocúňatsatlv
SvK. — S-ové intensivum od kotiti se
Jg t/v (Meh SPFFBU 1.89), což je od kot,
názvu pro kočku.
kocical las.: přeslička. Z něm. Katzenzagel,
tj. kočičí chvost; odtud i pd. kocycol.
koeman, koemánek: vyvýšené místo mezi
dvěma kolejemi v hlinitém úvoze (u
Litomyšle), kucmánek (u Čes. Třebové) t/v;
koemánek nezoraný pruh na poli vedle rozoru
(us. za Jg; PS). — Podle L. Bachmana (ústně)
je to od kosma (viz kosa 1°), protože onen
vyvýšený, popř. nezoraný pruh je zarostlý
travou, na rozdíl od holých vyježděných
koryt kolejových.
kocour: lalok pod bradou, podbradek.
Je vč.: Kt 6-PS (z Jiráska), na Hořicku je
dosud běžné. — Nezdá se, že by to bylo
totéž slovo co k. = kočičí samec, neboť
chybí spojovací článek pro přenos významu.
Pramenem bude spíše jid. gauder Kropf,
Doppelkinn (to pak je podle Wolfa ze střhn.
goder Gurgel, Schlund), bylo-li
neporozuměním změteno s Kater, kočičí samec.
kocovina: původně znamenalo kočičí
muziku, Katzenmusik, kočičinu (posměšné za-
staveníčko s rámusem podobným kočičímu
řevu, když se kočky „štrejchují"); kočičina
přetvořeno na kocovina 1848 podle jména
mladoboleslavského krajského hejtmana
Kotze, jemuž provedena proto, že vzbudil
proti sobě nevoli České veřejnosti. První
zprávu o tom podal J. V. Fric v Pamětech;
další historii slova podal F. Strejček, viz
jeho úhrnný článek NŘ 18.19. „Přenesení
na 'bolení vlasů' po opici (Katzenjammer)
je kalkové, jde o něm. Kater, lipskou
studentskou obměnu slova Katarrh.''' Šmilauer.
kocvara vč.: šťáva stekla při sušení ovoce
ČL 1.546, vařené ovoce s moukou pečené na
kuthaně ČL 2.562; -ka bříždala Jgd.
Nejasné. Snad zkřížením z kocanda 2° a laňkvara.
kočanina: rozlezlý škrob (u Polničky,
Hošek 2.116). Z mad. koesonya huspenina? Asi
jen místní slovo, donesené od vojáků nebo
pod. Z téhož mad. pramene je i sic. kočenina
huspenina.
kočébr i kočévr, sic. kočéber: z něm. Gott-
scheewer = obyvatel města Kočevje (něm.
jazykový ostrov, něm. Gottschee) v
Jugoslávii. U nás přeneseno na podomně
obchodující Slovince (v Praze kavárenští losaři byli
Slovinci) a Bosňáky.
kočí, pův. adj. ve spojeních kočí vůz, kočí
vozka; stč. v 16. stol. ojediněle mylné psaní
kotci; odvoz, kočár (sic. kočiar, tvoření
nejasné); kočírovati; ojediněle i kočovati (jiné
než k. = žíti nomádsky!), jež vzniklo asi
jen jako puristická náhrada za kočírovati. —
Skoro obecně (vyjma Lokotsche) se nyní má
za to, že adj. kočí pochází z mad. adj. koesi
a že toto je odvozeno od jména vesnice Kocs
(mezi Rábem a Peští), jež byla kdysi
důležitou přepřahací stanicí na dostavníkové
cestě z Vídně do Pešti. V madarštině je &.
v této souvislosti doloženo bohatě, zvláště
u lehkých vozíků; z madarštiny se v 15. stol.

166 kohout
kočka
rozšířilo po střední Evropě: sic. koč, kočík,
kočiar, pol. kocz (dříve psáno i kotcz kotsz aj.),
koczar kočár, sin. seli. b. kočija, něm. Kutsche
(dříve kotsche gotschi aj.), angl. coach, fr. coche,
rum. cocie, vše = kočí vůz, bryčka. O tom
mámo důkladný článek V. Ertla NŘ
9.1925.192η. (vyvracející mylnou domněnku
Dobrovského a Titzovu, že k. je českého
původu, totiž od kotec).
kočka, kočička, expresivně kočenka, z toho
kočena; kočičí místo *koččí; kočičina;
kočkovat se hašteřiti se; kocour (znamená i brzdu;
srov. fena, čuba); kočičák míšek na tabák
apod. z kočičí kůže (pod. něm. Katze t/v,
Geldkatze). Kočičák, kočičí kámen bylo i
kamenné ložisko pro konec hřídele mlýnského
kola: ,,byl to druh vápence, který při
opracovávání vydával zápach upomínající na
kočku, odtud zřejmě i název4ς (Těšitelova
NŘ 46.187). Kočička je přeneseně i jehněda
vrbová nebo jívová (je maličká a hebce
chlupatá jako koťátko), jinde příbuzné
útvary msl. koťátko, laš. kotanka, val. laš.
kocanka kocianka, odtud nář. kocan(ka) PS,
val. kotatnica jíva; sem patří i kociánek
protěž, pd. kocanek -nka (má květenství
upomínající na jehnědy). Techn. kočka =
jeřábový vozík (leze ve výši po trámech
jako k.). — Všeslovanské mimo sin.: csl.
koťbka, sic. kocúr, pol. kot kotka kocur
(stpol. koezka), ukr. kit gen. kota kítka kocur,
i\ kot koška, hl. kočka, kocor, dl. kot kocor
kocur, sch. kdysi kot kotka, b. kot kotka
koták. — Psi. koťb mask. a koťbka fem.;
č. kočka místo *kotka je asi podle druhého
názvu kočky mačka, kdysi rozšířeného i v
češtině, v němž c může býti odedávna, z inter-
jekce (podobný vliv je v sic. kocúr I kocúr,
v. Vážný NŘ 41.278); místo mask. *kotek
nejprve — podle macek — asi *kocek,
pak ~or -ur, jež asi souvisí s -er v houser
káčer, něm. Kater. Koťb souvisí s kelt. *kattos
(ir. cat atd.) a dále s něm. Katze, lat. cattus
catta, ř. κάττος. ,,Kočka byla ochočena
z kočky plavé v Egyptě, východiskem tedy
je asi nubijské kádi; za stěhování národů se
rozšířila po Evropě." (Šmilauer.) Viz i kotva
a srov. i kotě.
kočkodan: přejato Preslem z polštiny; tam
byl i název kot morski, tj. zámořská kočka.
Je i rum. co§codan svišť, kočkodan, opice, ale
pramen není jistý. Š.
kočovati: žíti nomádsky, kočovný -nik;
obdobně v sic; přejato (po prvé v 2. ročníku
Preslova Kroku) asi z pol. koczowač (ukr.
kočuváty, r. kočeváí). Vše pak z turkotat. koč
cesta, přesídlení.
kočvar val.: veliký hrnec B. — Nejasné.
kodat zrn.: klepati, tlachati, kodač tlachal;
odtud s-ové intensivum mor. kocat klábositi,
tlachati. Sem i kodásat od Žel. Brodu NŘ
5.102? Původ nejasný.
kofa sic: trhová prodavačka, tlachalka.
Proniklo na Moravu (KtPř 2). — Z mad.
kofa t/v. Sulán PIDebr 39.14.
kofeřovati stč.: zlořečiti, láti, nadávati.
Viz o něm Janko ČMF 24.24. — Původ
nejasný.
koflík, již stč. Spclu se stpol. kofel (nyní
kufel), je ze střhn. Z-ové zdrobněliny (ale bez
přehlásky) od kopf pohár (to v němčině
přeneseno i na lebku a hlavu vůbec). To pak
ze střlat. cuppa pohár, což je varianta slova
cupa bečka.
kohan val.: veliký hrnec SvK. — Nejasné.
Rýmuje se s vahan.
kohát je na Hořicku silný kořen u pařezu
(srov. kohátí = pahejlí, kořání od pařezů,
us. za Jg), tomu odpovídá i přenesený
význam koháty = dlouhé nohy na Novo-
packu (Kotík); z Holická a od Žel. Brodu
se pro kohát udává význam 'pařez s (mnoha)
kořeny' (kdežto bez kořenů je krč), jinak se
kohát koháČ kohák (klad. kwhhát kuňliák)
vykládá jen jako 'pařez.' Hl. kocht bodlákový
trn, dl. koché osina na obilí, ukr. kóhoť
kokot dráp, spár, r. kógot gen. kógtja dráp,
pazour, železný háček. — Slovo málo jasné.
Máme-li č. kohát, s á, za starší podobu,
dá se myslit na ř. κοχώνη stehno, kyčel
(takto, ,,Arschbacken", udává jeho význam
Řohlfs 302). V slovanštině tedy přeneseno
na ony kořeny, u kmene začínající stehnovou
tlouštkou (od nich bylo nasnadě vytvořit
onu packou metaforu, ne od ,,drápů" ani
od ,,pařezů"!), pak na celý pařez. Slovanština
provedla změnu rodu a záměnu zubnic:
t místo n. S tím kogat- odešla z pravlasti
čeština; jinde pak zakončení a význam
byly změněny vlivem slova nog^tb, nehet,
na kog'btb, dráp, pazour, popř. trn, osina.
(Tím odvolávám domněnku z ES^)
kohátit: val. vy- vyvrátiti, převrátiti,
zvrátiti (např. prasa vykohátilo škopek), roz-;
u Čes. Dubu s- se zřítit se, spadnouti (LN
29/10 43). Bartoš má též kohéliť, s l, asi
chybou péra; SvK 119,131 potvrzuje pře-
kohétit sá. — Nejasné. Z kotiti
kohátka: rostlina Tofieldia. Přejato
Preslem (s chybou péra) asi z pol. nebo sic
kosatka (má mečovité listy!), od kosa.
kohetiť se z domu: vypraviti se
(těžkopádně, s nesnázemi); laš. nemohel se vy-
B. Nejasné. Z kotiti
kohout kohoutek, též, název různých věcí
(pod. jako u něm. Hahn) poněkud
připomínajících hlavu kohouta pyšně vzhůru
vztyčenou. Podle staré víry vězí v kohoutu
démon: proto nad lomenicí trčela vzhůru
dřevěná ozdoba v podobě kohouta, aby
tento zdomácnělý démon magicky odháněl
duchy cizí, domu nepřátelské. Odtud se
pochopí i „posaditi červeného kohouta na
střechu" (= zapáliti dům) (M. Pavlovic,
ZbFL 2.18). Rostlina kohoutek Lychnis má
jméno asi od červené barvy květů, vynikající

kochati
267
kolčava
mezi žlutí a bělostí ostatního
„svatojánského" kvítí; (roz)kohoutiti se (roz)zlobiti se;
stč. zpravidla kokot, dosud valašsky, i kohút,
z prvého je nář. kokeš gen. kokse (han. kokiš
u Boskovic), odtud zm. kokšit se zlobiti se. —
Stsl. kokoťb, stpol. hl. dl. sin. seh. kokot
i hl. dl. sic. (nář.) sin. sch. ukr. kokos,
pol. kogut, sic. spis. kohút. — Psi. je zajisté
kokoťb, což souvisí s r. kokotáť, hl. -c, sch.
sin. -ti, též č. je kokot o jeho hlasu, kokotavý,
vše pochází tedy od zvuků ko ko ko ko, jež
kohout vydává, když svolává slepice k zrnu,
když je varuje před nebezpečím ap., nikoli
od kokrhání (k tomu se^ vztahuje pouze
r. petúch vl. „pěvec"). Č. sic. pol. u je
vyložiti w-ovým odstínem toho hlasu. Jinak
o koguťb Otr§bski JP 41.181: je to zhrubělá
forma prastarého kokoťb-, toho zhrubění se
dosáhlo novou příponou ut a sonorisací
vnitřního k. — Obdobné cizí názvy s dvojím k
jsou stind. kukkuta- kukkubha-, něm. nář.
gockel, angl. cock, fr. coq aj.
kochati 1°: milovati; od stč. doby, nyní
mor. Β (podle Vozara se klade ironicky),
zakochať se koho B; odvozeniny kochan -ánek
-anka Β a rozkoš, z tohoto rozkošný -nik
-nice. — Sic. kochat sa, -p.kochac, br. kachac',
ukr. kocháty, rd. (záp.) kochat; sic. rozkoš,
p. rozkosz > ukr. rozkiš a r. róskoš; sch.
raskoš. — Psi. kochajq kochati', je to ch-ové
intensivum od zaniklého slovesa, které by
odpovídalo staroirskému caraim t/v z *kár-
ä-mi. Z něho podržena i zde, jako v četných
jiných případech, jen první (v podobě
otevřené!) slabika ko. Příbuzné je dále
lat. cárus 'milý, drahý', jehož ä má expre-
sivní zdloužení (§1). (Tato spojení má
Meillet EM 153, ale kořen chápe mylně,
má totiž r za příponové.) Meh SbLehr 115n.
kochati 2°: Rčení kochati se nadějí 'kojiti
se nadějí' ukazují, že toto kochati je ch-ové
intensivum od kojiti 1 °, vystavěné na pouhé
prvé slabice (v podobě otevřené) příponou
cha. Vzniklo jen na české půdě, není asi
praslovanské.
kojiti 1°. — P. koic. Sic. kojit sa (náde-
jou). — Analogie německého stillen, které
znamená jak těšiti, uklidňovati, tak i kojiti
dítě, dovoluje spojit toto k. 1° s k. 2°.
kojiti 2°: utišovati. Viz pokoj.
kokarda, nyní evropské slovo, z fr. cocarde.
kokeš: viz kohout.
kokořík, již stč.: rostlina Polygcnatum,
nář. kokořínek kokoříčník, sic. kokorík kuku·
rík kykyrík. Podobná slova jinde znamenají
rostliny rozličné. — Nejblíže je adj. kokorawt
kadeřavý; zde by byl smysl asi =
načechraný, načepýřený (myslí se na bujný vzrůst
listů trčících nahoru a na strany). Totéž je
vč. nář. koukoříČek konvalinka, neboť ta
podobou listů a plodů na kokořík upomíná.
kokotice: rostlina Cuscuta. Stč. kokotie
hacě ( = kohoutí spodky), což je eufem. místo
kohoutí varlata: vztahuje se to na skupiny
květů kokotice, z toho k., když se zapomnělo
na význam přirovnání a když hacě z jazyka
mizelo. Srov. kohutina t/v Jgd.
kokrhati: vzniklo silnou redukcí z *koky-
ryhati nebo pod. (han. je kukyryhat Kp),
odvozeného z napodobení kohoutího hlasu
kokyryhý. Bez redukce je pol. kokorykac, ukr.
kukuríkaty, r. kukorékať, sin. kukorekati, sch.
kukurijekati, b. kukurigam. Podobně lat.
cücurru, z něho cücurriö atd.
kokrhel: v starší češtině jakýsi vysoký
čepec (z něm. gügerel), dosud tak posměšně
o nevkusném ženském klobouku. Přeneseno
v lidu na rostlinu Rhinanthus alectorolophus
vzhledem na podivný tvar její koruny.
koks koksovati koksovna: přes němčinu
z angl. cokes plur. „kusy odsířeného uhlí"
(srov. sg. notes z fr. notes plur. „poznámky").
Tvar kok, kdysi navrhovaný, se neujal.
koktati: místo *kokotati, což u jiných
Slovanů označuje kohoutí hlas kokoko... (viz
kohout); u nás přeneseno na známou vadu
řeči; o vypadlo asi vlivem staršího (jež
vytlačeno) jaktati a jektati.
koláč: tak u všech Slovanů; psi. koláč b, od
kolo (stran přípony srov. roháč = 4rohé
pečivo, Kt 3.85). Bylo to původně pečivo
velikých rozměrů, podoby kola, v středu
prázdné (tedy jako ohromný preclík); pečivo
obřadové (obětní pokrm bohům), pro štěstí
(kolo je právě symbolem štěstí); peklo se,
když např. člen rodiny navždy odcházel
z domova; i při jiných slavnostních
příležitostech; také když sluha odcházel ze služby,
dostával takový veliký Jkoláč (na Brněnsku
za Bartoše zvaný i kolo), jejž si odnášel na
zádech na holi, kterou držel přes rameno
(jako pocestní nosí na holi uzlík). Odtud
rozličná rčení jako jíti s koláčem — ze služby,
bez práce není koláče — mzdy, odměny; odtud
i koláč nabylo v stč. významů „odměna za
službu, za práci, plat, odměna vůbec",
konečně ironicky „úplatek" (dokladů mnoho).
Obdobně u Poláků. Kromě této podoby mohl
k. míti i podobu kola s vyznačenými čtyřmi
špicemi (do kříže); později placky v středu
plné, na níž špice vyznačeny těstem mezi
povidlím, mákem, tvarohem; v této podobě
se postupem času zmenšoval až na nynější
nepatrný rozměr. Meh NŘ 29.158.
kolaňa val.: sukně SvK. Nejasné.
kolář: kněžský límec, dříve jakýsi pláštík,
límec. Ze střlat. collare (totiž amiculum c. =
oděv, límec nákrční), od collum krk. Sic.
golier límec je však z mad. formy gallér.
kolátati sě stč.: viz kolotati.
kolba u pušky, tak i sic: z něm. Kolbe.
(Jiné kolba = zápas viz pod kláti.)
kolčava, již stč.; mor. Β a vč. u N. Paky
končava, han. u Pernštejna kunčava. — Hl.
kohlica a dl. kolica t/v dovolují vyjíti od pův.
*kolica. To by mohlo být příbuzné s ř. γαλέη

kolébati
268
kolesa
z *galei-ä t/v; rozdíl znělosti g/k by ukazoval,
že základ je „praevropskv." Meh SbKretsch-
mer 2.19.
kolébati kolébka; vč. kolebadla čelní dřeva
kolébky, msl. las. kolebač, las. kólebusa hej-
Čadlo pro nemluvňata, zrobené na poli
z plachty a zavěšené na jehlanovitý stojan
ze žerdí; ukolébavka. Sic. kolembať kolimbaí
(kolembacka hejčadlo, kolembanka
ukolébavka), han. kolombač, jé. chod. klombadlo
hejčadlo, sic. celembai celingat; mor. kombélat,
sic. combálat -olať -ilat > combat (combavý
combílavý). — Stsl. kolěbljq kolébati, r. kolébat
atd. všude, význam 'kolísati něčím, kývati,
viklati, houpati'. — Psi. kolébati. Slova málo
jasná. Významová blízkost s kolísati (viz)
doporučuje viděti i zde týž základ *leib-
(arci s o: *loib > Mb) a předponu ko-. Slovo
se stalo expresivním, a proto další změny,
zdvojení 66 rozpuštěno v mby někde m pře-
smyknuto vpřed, místo ko se objeví co ce atd.
kolebina msl.: prohlubina v poli, na cestě,
úžlabina. Původ nejistý. Snad patří ke
šklebiti se 2° otvírati se.
kolečko: ruční vozidlo o jednom kole,
k dopravě hlíny ap. na stavbách. — Snad
z něm. arg. Go(h)le vůz, vozidlo (to pak
z jid. agolo vůz); (Schub)gole znamenalo
ruční vozík, užívaný při nucené práci v robo-
tárnách. U nás přejaté slovo splynulo se
zdrobnělinou od kolo. (Sm. však pochybuje.)
— Vč. šupkárna Pt z něm. Schubkarren t/v.
koleda koledovati koledník; stč. vč. kolada
(= kolada, dat. lok. koledě, odtud e proniklo
do nominativu). — Stsl. koleda novoroční
den, b. koleda kolada vánoce i koleda; jinde
(r. ukr. koljadá, pol. koleda, sic. sin. sch.
koleda) významy více méně obdobné našim;
dl. kóloda novoroční dar ZfS 7.343. — Přejato
v podobě koleda z lat. calendae = první den
měsíce. Toto lat. slovo dostalo obdobné
(ale i jiné) významy u Románů a je
pravděpodobné, že i naše slovo je přejato od nich,
nelze však říci kdy a kde. Romani (asi
balkánští) nazvali lat. slovem jakési pohanské
oslavy (církev zprvu ,,kalendy" zakazovala!)
zimního slunovratu, spojené s průvody,
zpěvy, vykupováním z moci maškar. Církev
je převzala, ale změnila jejich obsah.
Podrobná historie toho dosud není. Viz
i kalendář. — Msl. kolendovat sa odtahovati
se od práce, z polštiny.
kolej 1°, stč. koleje: stopa po kole; kolejový,
kolejnice; msl. kót a ja, laš. kótaj. Jen u záp.
a vých. Slovanů: sic. kótaj, pol. dl. kolej,
hl. ukr. kolija, r. kolejá. — Psi. kolěja,
od kolo; útvar -ěja je vzácný a málo jasný;
snad by bylo možné chápati jej jako *ěj-a,
od ei~ jíti, tedy celé slovo jako „pochod,
sled kola"?
kolej 2°: obytný dům pro studenty, dříve
'budova university' (v ní profesoři i bydleli)
aj. Z lat. collěgium. — Nyní se Často užívá
plurálu koleje i pro jediný studentský dům.
Tento úzus vznikl mylným chápáním názvu
vydržovatele první známější koleje u nás,
Hlávkovy: zněl Spolek Hlávkovy studentské
koleje; v něm koleje byl gen. sing.
kolek 1°, zdrobnělina od koH = kůl.
Postup významů: 1° kolík (ke stromu, k révě),
stč. a dosud zm. msl.; 2° dřevo z tzv.
kulatiny (us. za Jg); 3° okleštěk, obušek (mor. za
Jg); 4° kuželka (msl. kolek, sic. kolok, kolka;
odvoz, kolkárňa); 5° razidlo pečetí, odtud 6°
razítko (vtisk na listině) svědčící o zaplacení
poplatku, a 7° zvláštní papírek k témuž
účelu.
kolek 2°: ryba drsek, Aspro (msl. na
Podluží; též val., Jeřábek ČL 50.290): asi od
pres. kmene slovesa kláti píchati (má ostré
„trny").
kolendrovati slang.: z- prochoditi, pro-
toulati PS. — Nejasné. Snad tu vězí
předpona ko a útvar příbuzný s landati, lun-
dati ap. toulati se', viz lajdati.
kolenec: rostlina Spergula (pěstované
podzimní krmivo); původně len luční (tak na
Kladsku), tedy snad z ko + len-ec (ko- by
vyznačovalo podřadnost lučního lnu proti
setému).
koleno kolenatý; kromě ohbí nohy apod.
znamená (jako u jiných Slovanů) i generaci,
rod, odtud pokolení = co je po koleně
sounáležité. Val. zkolenéit zkolencova(te)t =
zchromnouti v kolenách (o dobytku); sem
patří i vč. (Jičínsko) stéblo zasazené kroupami
zkolencuje ČL 1.546, asi = zlomí se, poláme
se (nadělají se ohbí); val. kolensky prosit =
na kolenách. — Všeslovanské: stsl. koleno,
pol. kolano, hl. dl. sic. sin. koleno, sch.
koljeno, b. koljano, ukr. kolíno, r. koleno.
Význam „rod" pochází od jednoho^ ide.
obřadu, dosvědčeného Homérem u Řeků;
byl i u jiných Indoevropanů, svědčí o tom
např. lat. genulnus vrozený, pravý, a inge-
nuus svobodný, obé od genu, koleno; byl
i v Přední Asii: novorozeně položeno před
otce na zem; z vedl-li je otec a položil si na
kolena, uznal je tím za své dítě a tedy za člena
rodiny a rodu. Koleno v tom zvyku je totiž,
podobně jako bedra, křídlo nebo pás, náhradou
za pojem „plodící ústrojí": otec tím obřadem
dosvědčil, že dítě je skutečně jeho plodem;
to ukazuje na matriarchát. ( O tomto zvyku
jedná podrobně Budimir v Zborniku za
národní život i običaje 40.7ln. a Benveniste
BSL 27.51.) — Tvarem nejblíže je jednak
lit. kelenas 'koleno nohy', jednak ir. cenél ntr.
'pokolení (Geschlecht)', rozdíl mezi ir. a bsl. je
jen ve sledu souhlásek n-l χ l-n. (Lit. kelýs
nebo kělis, koleno nohy, pokládám za
zkráceniny z kelenas; obdobně lot. célis.)
kolesa, zdrobň. koleska, chod. kolísek mask.,
sic. kolieska. Stč. byl plurál kolesa, koléska
„vůz" a duál kolese t/v, vše snad od počátku
o vozu dvoukolém (kdežto voz = čtyřkolý);

-koli
269
kolo
u Veleslavína kolesa = kára dvoukolá;
přešlo do singuláru. Tak i pol. kolasa kolaska
(asi z češtiny). Od kolo. — Západní slova fr.
calléche, šp. calesa atd. z češtiny.
-koli, příklonné slovo zesilovací nebo zo-
becňovací (po útvarech z kmenů zájmen
rodových), např. kdokoli kdekoli kdykoli
kamkoli kterýkoli; ačkoli; v starší době ještě
poněkud samostatné: stč. kam se koli obrá-
tieše, další doklady Gb a Sni 245 (dosud sic.
ako je kolvek). Rozšiřováno o -věk (viz), pak
kráceno v -koliv. — Stsl. v jeda koli, pol.
ktokoli -kohviek, dl. chto kuli. — Je bezpochyby
totožné se stind. khálu zdůrazňovacím,
kladeným též po zájmenech, zájmenných
adjektivech a negaci (na khalu, srov. nikoli), rovněž
další zesílení vái (= si. -ve-k'b), kladené za
stejných okolností, to dosvědčuje. Koncové -i
je snad podle druhého (zájmenného) koli
(v kolik) toli jeli. Meh Slavia 16.168.
koliba val. sic: bouda pro pastevce (na
salaši), pro dřevorubce, trvalá bouda cikánská
(jsou-li kde pevně usazeni jako kováři apod.).
Obdobné významy má i pol. nář. (v horách)
a jihosl. koliba, ukr. kolyba; dále mad. kaliba,
rum. colibä. — Slova ta jistě souvisí s tur.
kaliba, koliba a starořec. καλνβη bouda,
úkryt, podrobný obraz o původu, přejímání
a cestách nelze však dosud podati. U nás je
to slovo „karpatské" a přišlo k nám asi
od rumunských pastýřů. Podle Vasmera je to
stará výpůjčka z ř. καλνβη, ζ předbyzantské
doby; osman. koliba je podle něho ze
slovanštiny. Někteří (λ'. Blumenthal, Murphy)
pokládají καλνβη za slovo původně illyrské
nebo paionské (Krahe 111 116).
kolibřík, ojediněle kolibr a kolibri. Üprava
západoevropského tvaru kolibri, jenž
pochází z indiánských jazyků ostrovů Antillských
(odkud je ten pták); přišlo do Evropy v 17.
století. — Sic. kolibřík. U jiných Slovanů jiné
úpravy: sin. -ric -rij, sch. -ric; bez úpravy
pol. kolibr, skloňované jako o-kmen, a r.
kolibri, nesklonné.
koliha: pták Numenius. Týž pták, barvou
upomínající na příbuznou sluku, se nazývá
pol. ktdig, nář. (podhalsky) kuliga, litev.
kúolinga. Slova jistě prapříbuzná, patří sem
i rus. kulík (sev. kúlik) sluka, ukr. kidýk
koliha i sluka. — Psi. asi kulig-b, zvuko-
malebné; hlas kolihy zní asi jako gürli
(Ferianc); srov. fr. courlis.koliha. I stč. kulih
luscinula je snad koliha. Lidově koliha
označuje u nás příbuznou čejku (Šír, Bartoš),
Presl tedy přenesl to slovo na jiný rod, ale
v souhlase s polštinou (a litevštinou). Proč
je o, nevíme. Viz i kulík.
kolik, odvoz, kolikátý kolikerý, mor. koliký
kolky, kolnást. — Stsl. koliko, sic. kolky,
kolko, pol. kilka, sin. sch. kolik, r. kolikyj,
b. kolko. — Odvozeno od kolb kolik, jak
mnoho (tak stsl.), popř. od koli kdy (tak r.).
Příbuzno je lit. kell jak mnozí, někteří, lat.
quälis jaký, ř. πηλίκος jak veliký. Vše od
ide. tázacího kmene (viz kdo) kuo-
příponou -li- a další příponou (jako v ř.) -kt;
i místo b je patrně podle veliká, kde i je
z -bjb: významy byly si blízko, viz sic.
kolky = jak veliký (kolky ten chlapec na-
rástol od vlaňajška!). Srov. tolik.
kolika, nyní evropské slovo (sic. r. pol.
kolika, něm. Kolik, fr. colique atd.) ze střlat.
colica (totiž passio, tak Rohn) < ř. κωλικη
νόσος střevní nemoc, od κώλον tlusté střevo.
kolisarka val.: povidla B-SvK. — Nejasné.
kolísati (se), původně sic, ale přejato i do
spis. češtiny; v sic je to slovo lidové (kolísal;
z něho kolíska kolébka, kolísavka
ukolébavka). — Pol. kolychač i kolysac, ukr. koly sáty
i -chaty, r. kolychál kolébati, houpati. V
takovém významu přejato i do češtiny, ale
nověji se ustaluje zúžený význam 'nejistě se
chovati'. U Ant. Staška je koly cháni, kolý-
chavě vlivem polštiny (S. byl delší dobu
v Krakově). Kolesati u A. Mrštíka (o
vznášení se sokola ve výši) je asi za *kolisati =
kolébati. — Kolísal (ko- předpona) je s-ové
intensivum k slovesu, které je zachováno
v sch. nář. líbati t/v (tedy z Hib-sati). Tomu
odpovídá lat. Ubräre (v rovnováze) houpati,
kývati, mávati něčím (jehož r je přejato
z libra váhy, sem pak se dostalo z libra =
λίτρα, jistá jednotka váhy, jisté závaží).
Nepůvodní y jakož i pol. ukr. r. -chati jsou od
synonyma konychati, jehož ny je příbuzno s ř.
νενω (viz konejsiti). Kořen zde byl tedy *leib-,
stupen o je v kolébati (viz). Meh SPFFBU
1.84. Viz i knísal.
koliti 1°: laš. vykolic (Vašica), han. kolitý
( < -ivýt) koledavý, povídavý (Bartoš).
Nejasné.
koliti 2°: viz Máti.
koljuška: ryba Gasterosteus. Je u nás
domácí, ale lid o ní neví. Upozornil na ni
Fric; jméno je z ruštiny (F. je počeštil na
koliška), od klátí píchati. Pol. kolezyk, ko-
luszczka, b. (s)koljuška; něm. Stichling. Srov.
kolek 2°.
kolmaha chod.: kolečko (jednokolý vozík)
na převážení hlíny, malty, hnoje apod.; stč.
kolimah nějaký vozík. — Sic kolimaha, stpol.
kolimaga vůz (odtud br. kalamazka druh
vozu), str. kolimog'b kolimagb (též -ly-)
stanový tábor, nyní kolymága starožitná
bryčka, -mážka dvojkolý vozík, ukr. koly-
maha nákladní vůz. — Slovo jistě cizí, patrně
z východu, kde u kočovníků na voze je
i stan. Nejspíše (Menges ZfsPh 23.327n.)
v tom vězí jméno národa Kalmyků Charmag,
z *qali-mag; byla to (Chalimag) přezdívka
Mongolů usazených v evropském Rusku.
Byla by to metonymie „mongol" =
mongolský vůz.
kolník: mor. sic: turín. Pol. kolník. Málo
jasné. Z něm. Kohl kedlubna?
kolo, kolečko (ale kolečko, jisté vozidlo na

kolodej
270
kolpík
hlínu ap., Schubkarren, viz zvi.; má jiný
původ); nář. mor. kolco; val. plur. kolca,
jč. kolčata plužní kolečka; koleso (z gen. psi.
kolese proniklo -es- do nominativu), mor.
kolistý kulatý; kolit tančiti, kolovat; mor.
zákolet okolkovati; kolář; jvč. kolovanka sukně
s pruhy dokola (u Ždáru); zákolník; soukolí;
nové je i kolotoč (není u Jg); koloběh (podle
toho vytvořeno i kolobězka); příslovce, pak
předložka okolo z *ob-kolo, odtud okolí -ní
-nost -lek (okolkovati) vůkol kolem, v básnické
řeči zkráceno v kol. Viz i kolesa koláč kolej
kůlna kolomaz kolovrat kolodej kolotati. —
Všeslovanské, všude množství odvozenin.
Stsl. kolo gen. kolese, kmen na -es-; u nás
rozdvojeno v kolo gen. kola a koleso gen.
kolesa s novým o-ovým skloněním a s
rozlišením významovým; očekávané e v kořeni
je jen v stpr. kélan (o-kmen) a v stisl. hvel
kolo; kořenné o by bylo na místě v muž. nebo
žen. o-kmeni, ale takového tvaru není, v tom
je tedy -o- našeho slova dosud málo jasné.
Příbuzné je κύκλος, stind. ča-krá- mask.
intr., tvary se zdvojením a s nulou v kořeni.
Tyto tvary nedovolují stanoviti pevné pra-
jazykové slovo pro kolo, ač ten pojem znám
tehdy byl (ta známost kola není tak
samozřejmá; američtí Indiáni, ač měli vysokou
kulturu, kola neznali), ale ukazují, že výraz
pro kolo byl mnohotvárný, asi proměnlivý,
tedy expresivní (tak soudí Meillet). Jeho
kořen je kuel-, týž. co v stind. cárati pohybuje
se sem a tam, ř. άμφί-πολος sluha (=
kroužící kolem pána), i v lat. coló pohybuji se
okolo něčeho = zabývám se tím, pěstuji
(latina učinila to sloveso přechodným).
kolodej stě.: kolář; -dej od díti s původním
významem 'dělati', = dělatel kol nebo spíše
vozů (plur. kola stč. = vůz). — Stč. a posud
k. je též druh hřibu (též kovář, neboť koláři
a kováři byli v jednom cechu), snad od temné
barvy. Vč. je i lidové kolodej o osobách, s
významem nedosti jasným, snad = mor. k.
ošemetník a sic. kolodej hlupec.
kolohnát: doloženo od 1791. K. je veliký
člověk, zvláště kostnatý, „hranatý". Jasná
je druhá část, -hnát (že má hnáty = veliké
silné kosti). Stran kolo- možno vyslovit
domněnku, že v něm vězí redukovaná podoba
slova megalo- veliký (jiná, zesílená je v ho-
lemý). Také v řečtině je několik slov (o nich
Kronasser Spr 6.172n.), která mají kolo-
asi téhož původu. Celek je zpodstatnělá
složenina typu bahuvrihi: „velikohnátý".
kolomaz i -mast fem., obé již stč.; jč. jvč.
-maž. — Sic. kolomaz fem., pol. kolomaz fem.,
r. ukr. kolomaz', sin. -maz mask. i -mast,
sch. -maz mask. — Psi. bylo kolo-mazb bud
mask. nebo fem., neboť obdobná nepevnost
je též u postverbalia maz; -mast je tu
nenáležitě.
kolotati. Postv. básnicky kolot; kolotavý.
Stč. kol(p)tati se, iter. kolátati se (-átati podle
mátati, srov. i pol.) znamenalo 'zdáti se
(ve snu), mátati se, jeviti se ve snu' (o
červeném nosu bude mi sě kolotati); koláceti sě =
přemítati se na mysli. — Sic. kolotať býti
v stálém pohybu, vířiti, prouditi, kolotavý,
postv. kolot; pol. kolataé zmítati (jiné je
kolatač klepati, tlouci). — Snad je to inten-
sivum (přípona -ot-\) od kořene kuel-
'pohybovati se sem tam', o němž viz pod kolo.
Primární sloveso není u Slovanů zachováno;
význam vyjadřující opakovaný úsekový děj,
byl však příčinou toho, že se udržela právě
intensivní odvozenina.
kolotoč: teprve od minulého století (má je
teprve Kott 1.1878 od prof. Jos. Masaříka);
umělý výtvor jako koloběh, ale znamená věc,
nikoli činnost. Sic. kolotoč je z češtiny.
koloubit se: zč. skoloubit se, skorpubit se
zotaviti se z nemoci, zvelebiti se NŘ 23.98,
292; stč. vzkolúpiti sě zdvihnouti se (Šimek),
vzcho- Čel, vy- vz-kolúbiti Gb. — Snad je pří-
buzno s lit. käpalotis, is-si-kapaloti zotaviti
se z nemoci. Jinak vše dosud nejasné.
kolouch kolouš: mládě jelení (pak i srní);
stč. kolúch. — Asi z *komolouch: v
myslivecké mluvě komolý je bezrohý. Tomuto původu
nasvědčuje r. komlják sobí mládě (do 1. roku)
z komolýj (Vasmer).
kolovrat: značilo nejprve vratidlo a jiné
přístroje užívající kola (lis, provaznický
kolovrátek, hrací k.), kdežto kolovrat na předení
je vynález teprve nové doby, asi od 15.
století (dříve — a někde dosud — měli jen
vřeteno, jež při předení drželi v ruce); lid má
místy na předení dosud nízký kolovrátek
ruční; k. stojatý šlapací je od Němců (proto
sev.-mor. zván i herman, snad podle někoho,
kdo jej do kraje zavedl; u Rusů obdobně
nemka, gollandka nebo čuchonka VSES485).
— Všeslovanské vyjma bulh.; sic. kolovrat,
pol. kolowrot hřídel aj., kolowrotek =
kolovrat, hl. kolwrot t/v, dl. kolowrot jako č.,
ukr. kolóvorot na předení, atd. — Slovo jistě
praslovanské, *kolo-vorťb; 2. část k vrtěti,
s náležitým stupněm o v kořeni; význam:
„nástroj pomocí kola vrtící něčím, obracející
něco". — Rostlina kolovratec již stč., druh
pryšce: otáčí se po slunci.
kolozubý msl. chod.: bezzubý; jinde = kdo
má málo zubů. Souvisí nejspíše s kláti = ten
komu vyklány, vyraženy zuby (srov. kolno-
hý), takže mu zbývá sem tam jen některý
zub. Zpětným postupem vzniklo kolozub,
pův. „zbylý ojedinělý zub" (jako by kolozubý
byl ten, kdo má kolozubý), a poněvadž
takový zub časem dostává křivý směr, je nyní
k. jednak zub křivě rostlý, jednak druhý
špičák vyrostlý navíc a mimo řadu. Z r. sem
patří karzúbyj bezzubý, bez předních zubů.
kolpík, druh vodních ptáků Platalea.
Preslovo přejetí z r. kólpik lžičák. Ukr.
kólpyk t/v, hl. kolp, kašub. kelp labuť. —
Psi. k^lph je neznělá varianta vedle stprus.

koltoun
1
komoň
gulbis, lit. gulbis, lot. gúlbis. Nejspíše slovo
praevropské.
koltoun: nemoc vlasů při chorobě zvané
polsky gosciec (Kuc) nebo vůbec z nečistoty
(spékají se v chuchval), dříve dosti častá,
zvláště v Polsku (odtud no volat.: plica
polonica); vm. koltún koldún choldún je dále
i lámka (v kostech), kurděj, mlsota (srov.
vředl); přeneseně o osobách: špinavec,
všivák. Obdobné významy v pol. koltún, odkud
to vše přejato. Ukr. kovtún, r. koltún je jen
nemoc \dasů. — Původ nejasný.
koltra stč.: ozdobná pokrývka na lože,
sedadla, i čaloun; zdrobn. koltrinka. Bylo
i jč. koltra ,,bílé závěsy od stropu až na zem,
které rozvěsili kolem postele [v koutě
světnice, pro rodičku] po bidlech'4 Jjčř 196. —
Pol. koldra, odtuď ukr. kóvdra. — Čes. slovo
je přímo z ital. staršího coltra (nyní je coltre)
fem. t/v. Ale sin. kolter je z něm. Kolter mask.
(to ze stfr. coltre). Románské slovo z lat.
culcitra polštář.
kolytať laš.: vy- vyviklati (zub, kůl).
Asi = kolysať (viz kolísati), -chat, ale s jinou
intensivní příponou -tä-.
komár: tak všude (jen hl. a stpol. -or).
Původ nejasný. Lze je spojiti s lit. šamalělis
a s lit. masálas t/v, a to pomocí alternací
1clk (lit. š = *#), l\r a přesmyků. (K. Janáček
Slavia 24.3.)
komárník val. sic: stolek nebo police v
kolíbe, na nichž se suší nebo přechovává sýr.
Na Horehroní je to však zadní,'od dělený
prostor koliby, sloužící na sušení sýra
a na uložení mléčných výrobků a náčiní
(podrobnosti u J. Podoláka SSNM 55.1961.
32). — Pol. nář. komamik, ukr. komarnyk. —
Slovo pastýřské kultury karpatské. Z rum.
comarnic t/v, jehož původ není zcela jasný
(má se za to, že náleží ke komora).
kometa, v starší době (u Komenského aj.)
mask. Evropské slovo, z lat. cometa < ř.
κομήτης, vlastně „vlasáč" (od κόμη kštice).
komíhati (-i-) něčím, z předpony ko- a
míhati (viz). Za Jg znamenalo na Turnovsku
„stloukati máslo": asi houpali másnicí (ko-
míhacem) zavěšenou na provaze upevněném
na tramě.
komín již stč. („komín" i ,,pec"); odvoz,
mor. kominář, v Č. kominík < -nn-. Sic.
komín, odvoz, kominár. — Spolu s b. sch.
komín je z ital. camino krb (resp. z lat.
camlnus pec < ř. κάμινος pec). Z češtiny je
pol. komin, odtud ukr. kómyn kómin a r.
kamín (nář. kómin) druh krbu. Mělo se za to,
že č. a pol. k. je z něm. Kamin (i to je z ital.),
a to vzhledem k přízvuku, ale není to nutné:
stč. doklady jsou, zdá se, starší než německé
a dále č. a pol. přízvuk jinde ani než na ko
býti nemůže. (Jedině sin. kómin bude
z němčiny.) Slované měli zprvu jen pec bez
komínu (kouř se ven prodíral střechou domu);
pece a krby se skutečnými komíny poznali
od Románů; význam slova k. časem zužovali
nejprve na dymníkový kozub (ten význam
je val. pod Makytou, NSSA 9.121), konečně
na naše trouby pro odvádění kouře; staročes.
význam pec se pozměnil v kamna (v. to).
Viz i komnata.
komíny: matoliny (Veleslavín, Rohn),
komínky rozmačkané hrozny (na Mělníku za
Jg). Sem patří nč. komovice lihovina z ma-
tolin. — V č. asi přejato z jihu; srov. sch. b.
komína sg. fem. t/v. Sch. kom t/v ukazuje,
že vše vyšlo z ^korrťb chuchvalec, klk, viz
chomáč.
-komizať: laš. vy- dělati výčitky. Nejasné.
Srov. komýzať sa.
komnata; stč. komnata (lok. υ komnětě;
ale i nom. komnata, naopak gen. komněty
atd.); nč. jen -mn- zrušením staročeské
alternace ajě a vlivem znalosti tvarů jinojazyč-
ných. — Spolu se sin. r. komnata a sic. pol.
komnata (stpol. i kownata rozlišením mn >
vn; z pol. je ukr. kimnáta) je asi z ital. cami-
nata = jizba opatřená krbem, viz komín,
střlat. caminäta), ale patrně skrze němčinu,
jak vyplývá z přízvuku a ze ztráty i: stněm.
bylo chomenáte, chomnat (ale další vývoj
byl s ke-, asimilací k vnitřnímu e: střhn.
kemenäte, nhn. Kemnate; přímo ze střhn. je
sic. kemenáta Kálal 925)! Češi poznali něm.
formy s -nat- i -net- (kemnate, kemnete,
e další asimilací), něm. dvojitost aje se v stč.
přidružila k domácímu přehláskovému
střídání ajě po měkkých souhláskách, proto
změkčeno i n v n.
komolý: kusý, bezrohý, sutý, mor. o
zvířatech i chomolý; val. gomola bezrohá kráva
(ch- g- expresivní záměny za k-); komoliti.
Pol. dříve komolý, nyní gomoly, ukr. r.
komólyj, sin. komol bezrohý; sic. je jen
komolit (slova, řeč), asi z češtiny. — Psi.
komole. Nejblíže je sthn. hamal, stangl.
hamola t/v (verstümmelt), pak sthn. > 'sko-
pec', dále je ř. κολοβός 'komolý' (zkráceně
κόλος). Snad je příbuzné i stind. éamala-
vada (Fehler, Schade). V tom případě by
řečtina byla provedla záměnu retnic b\m
a přesmyk. Viz Meh LP 5.84. Snad je
příbuzné i het. karmalassäi- zůstati zmrzačený,
nehybný (o zraněných údech): navíc r, § 10.
komoň: odtud komonstvo (obé již stč.),
původně ,,koňstvo", pak „jízdný průvod,
družina na koních"; vše básnické nebo
knižní. Stpol. komon(n)ik, ukr. komónnyk
jezdec, strus. komonb kůň. Sic. je jen knižní
(asi z č.) komonstvo. — Slovo jistě starobylé,
ale nejasné. Má se za to, že nějak souvisí
s koňb, kobyla a s lit. kumělě, ale není možno
vyjádřiti se přesně. Druhá část slova upo-
míná na lat. (ale původem illyrské: Krahe
111 115) mannus koník. Jiná domněnka:
„i kirgiz. qumai 'krotký kůň' mohlo by nějak
souviset s lit. kumě 'kobyla', rus. komon'
'kůň' a s baluči kumeů t/v (Jensen, Hirt-

komonice
272
končíř
Festschr. 2.130)." E. Moór, Acta lingu.
(Budapest 1958) 8.85; předtím M. citoval
čin. kuen-di 'horský kůň', z kašmír, gunt t/v.
komonice, již stě., též komonka: rostlina
Melilotus. Sic. pol. luž. r. komonica. — Mělo
se za to, že je od komoň, „protože ji koní(!)
rádi jídají" (Mattioli). Název zkracován
v koníka (odtud pol. koniczyna, sic. konióina,
mor. kunicina kunčina končina jetel) nebo
v pol. koník jetel. Jinou domněnku podal
Moszynski JP 35.295: prý je od
nezachovaného u nás slova, jemuž by odpovídalo
lit. kamaně a lot. nář. kamane divoká včela,
tedy „včelí byliny". S tím srov. něm. nář.
Honigplum, Honigklee, Hummelklee (Hummel
= čmelák), Immenklee t/v (Imme = včela).
komora komůrka (stč. demin. komárka
komoricě -čka); stč. komorný a -ní, nč. jen
-ní, odtud komorník (srov. něm.
Kammerdiener), stč. i „soudní posel", stč. komornicě
vrátná; msl. las. sic. komorník podruh ( =
nájemník komory, světničky); mor. v písni
komornícek druh vozu pro osoby (srov. stč.
o vozu tatarského chána: na tom voze stojí
komora, v níž (chán) sedí); komora byl
i panský majetek (odtud Komorní Hrádek,
K. Lhotka), erár (srov. inkamerovati). —
Komora (popř. jihosl. ka-) ve významu
'(nevytápěná) menší místnost na spaní nebo
pro úschovu věcí' je všeslovanské. Je to
nyní slovo evropské (něm. Kammer, it.
camera, fr. chambre), ale jeho cesty k nám
ze západu jsou málo jasné. Lat. camara
a ř. κάμαρα 'klenutí, klenba, klenutý strop,
sklepení', jsou snad slova jiného původu.
Κ našemu významu se jako vzdálený
příbuzný hodí ř. μέγαρον 'jizba, světnice,
čeledník' (je půvcýdní sled hlásek m-g či &-ra?
kde nastal přesmyk?); dvojitost k\g ukazuje
na praevropský původ těch názvů.
kompot, tak i sic: nové přejetí z fr.
compote. Stč. bylo kumpošt -pešt ze střhn.
kumpost -pěst. Východiskem všeho je latinské
compositus; sem se hlásí i nč. sic. kompost,
nyní odborný termín mezinárodní, směs
rozličných látek upravená v hromadu,
přikrytá hlínou, prodělávající dlouhý proces
chemický, aby se hodila k hnojení. Viz
i kapusta.
komprda: nejedlá houba (místy mor.);
sic. komprd t/v. Nejasné.
komýzať sa: val. roz- rozmýšleti se.
Nejasné. Není totožné s -komizaťi
komzif: dráti, např. gatě, zkomzií zkaziti,'
sem i rozkomsený rozcuchaný, vše val.
(= rozkosmaný t/v u Jimramova?). — Rd.
komsáí krájet na kousky, nedbale, br. kamsiď
mísiti těsto, hlínu ap., tlačit koleny, ukr.
skomšýty zhnísti, rozkomyzýtysja načepýřit se,
pd. gamosic dělati nedbale, tlačiti, dusiti. —
Původně asi *komiti, od kom'h = chomáč
(v. toto), totiž svírati, stiskovati v chomáč.
Expresrvní přípona -ts-l-tz-.
komže: bílá půlkošile kněží, ministrantů
apod. (stč. je komže i laické roucho!). Z
češtiny je pol. komža. — Velmi staré přejetí
(a > o!) z román, camisia (to z pozdně
lat. camisia cizího původu); cestu přejetí
nelze udáti (z Itálie?). — Sic. kamža-.
nejspíše „vokalismus sic. slova (tj. z češtiny
přejatého staršího komža) byl pomadarštěn"
Hpt. (v mad. je kámzsa; je i sch. kamža,
snad přímo z italštiny). Srov. kamizola.
koňadra: druh sýkor, lid. též konězdra
koňazd(r)a konizdra konerza kuňadra kunor-
za konouzdra koneuzdra kunizdra konarda
kor,íř(ka) koňařice koňařka koňárka konaska
koňavka koňák. Je to stč. konédra ras ( = koně
droucí); název přenesen na ptáka pro jeho
řvavost a ukrutnost vůči ptákům menším,
slabým nebo nemocným. Zubatý 1.1.29.
koňak, tak i sic. Z fr. Cognac (město,
kde nejdříve vyráběn).
konár val. laš.: silná haluz, krynal (!) Malý;
msl. konáristý, skonáni sa rozvětviti se. — Sic.
konár, pol. konar, ukr. konar, -ystyj. — Snad
souvisí s klomeň, viz tarn koník.
konati, nejčastěji s do- pře- s- vy- (odtud
postverbalia skon, výkon, pak i úkon; >
výkonný). — Sic. konat 1 ° dělati, činiti,
vykonávati nějakou činnost, 2° vybavovat na
úřadě ap., 3° namáhati se (uQ se unaviti se).
Po-konať sa porovnati se, smířiti se. Jinde
(p. r. ukr. sch. sin.) je zpravidla jen do°
dodělat, ukončit. — Konati není tedy prostě
souznačné s díti a dělati (manuální práci),
ale znamená „jednati", tj. úmluvou,
dohodou, rozkazem, výzvou, svým rozhodnutím
nebo ze své povinnosti ap. nějakou činnost
prováděti; předmět bývá abstraktní: konati
svůj úkol, úmysl, plán, svou pomstu, dražbu,
povinnost, nikoli konkrétně k. si poznámky
ap. Důležité je i sic. k. sa namáhati se,
ukonaný unavený. Tyto významy radí
hledati příbuzenstvo v ř. κονέω (Hesych),
εγ-κονέω spěchati (be active, make haste);
jasněji je výchozí význam vidět z δια-κονέω
prokazovati komu službu (bez zdůraznění
spěchu!), δια-κονία obsluha, služba,
διάκονος sluha. S řec. slovy pak' spojují, asi
právem, též lat. cönärl pokoušeti se,
podnikat, usilovat, namáhat se (délka v ö je
typ ř. στρωφάω). Psi. bylo tedy konajq
konati; stran významu: odstín spěchu je tu
pozměněn v odstín úsilí, námahy; i přípona
je táž co v cön-ä-rl. — Do-konati se pak
významem i hláskami stýká s kon-hCh, konec,
původu jiného; to mělo za následek, že stč.
konati znamenalo i končiti. Skonati pak
znamená skončiti; od něho je post v. skon,
p. zgon úmrtí.
končíř, stč. koncieř i (zřídka) končát. — Sic.
končiar, vsi. končur, druh dýky nebo
krátkého meče. Pol. koncerz, str. konóár. Je
vlastně totéž slovo co handžár, pol. chandzar,
sin. handžar, sch. (h)andžar, it. cangiaro atd.

kondor
273
kontrfekt
Janko ÖMF 5.207,292. — Vše konec konců
z turkotat. (Vasmer). (Ale sic. konóiar ostrý
vrchol horský patří ke pod konec.)
kondor: jihoamerický dravý pták:
evropské (přes španělštinu) knižní přejetí z pe-
ruán. kuntur.
konec, končina; končetina (Preslův výtvor
z -čatina), stě. končatý i končitý; konečný,
koneček, sté. (a sic.) konček, mor. též konýsek.
Stč. nákončí jilec. Staré odvozené sloveso
znělo konbčati, stč. dokončéti skončeti. Po
změnách -končeju > -končiem >v -končím
převedeno do 4. třídy (Zubatý NŘ 7.104);
dokončovati, u- za-. Nové s-koncovati se
zvláštním odstínem významu; koncový, od
toho koncovka. — Psi. konbCb, zastoupeno
u všech Slovanů; sic. koniec, končit, končitý,
atd. — Souvisí s -čnu -čiti (počnu, začnu)-.
dějové jméno se střídovým o v kořeni kont
znamenalo kraj nějaké činnosti, řady apod.,
a to jak s jedné strany (začátek), tak i s druhé
strany (konec) a existovalo zpravidla nikoli
jako samostatné jméno, ale jen bud v
předložkových spojeních jako stsl. iskoni = od
počátku, sin. (Fris. pam.) iskoni dokoni = od
počátku do konce, stč. dokoná = do konce,
úplně, stč. sic. napokon nakonec; říkáme
od jednoho konce ke druhému = od začátku
do konce; Rous, Jakubec ČL 1.373
potvrzují význam 'začátek'. Přípona - bcb připojena
jen proto, aby slovu dala větší objem, bylo-li
bez obvyklého is- do- po-.
konejšiti, původně značilo pohoupávati
(děcko v plachtě nebo v náručí), tak ještě
vč. kondejšiti houpati Jgd, pak vůbec uldid-
ňovati, chlácholiti; od něho konejěka plachta
na uložení nemluvňat místo kolébky,
zavěšená v jizbě u stropu (tak donedávna v
chudých horských chatrčích), venku pak, při
polní práci, na silné větvi stromu nebo na
vrchole stojanu ze 3—4 žerdí; kondejska u
Semil. Nář. konouěiti, han. konóšit Rous, jvč.
konouška u Litomyšle a Polné. Han. i koní-
šat Kolkop, stč. konúšěti. — Původně *ko-
-nýchati (ko- je předpona) a *konýšati, po
vývoji -šaju > -šěju > -šiem > -ším
převedeno do 4. třídy. Sin. sch. nihati, bulh,
nišaja, chrv. nisati; souvisí s lat. nuö,
ř. νενω, stind. návatě kývati; u nás
příponové ch: *nychati se zdloužením slabého
stupně kořene, obvyklým v 5. třídě. Stč. ú,
nář. ou nejasné.
konev, laš. konva kan(d)va kaňva; konvice,
-čka. — Sic. konva i kanva, kanvica. — Ze
sthn; channa (nyní Kanne); u nás, jako
mnoho jiných slov, přejatých z němčiny,
přešlo ke kmenům na v. Pol. konew asi z č.
konfekt (lidově i -cht u Kyjova) i konfet,
původně lektvar lékárnický, pak zavařenina,
lahůdka, pamlsek. — Ze střlat. confectum
(part. perf. od conficere), odtud i něm.
Konfekt.
koník mor.: ocún B. Ze stněm. konig
blum ( = královská květina), což byl u Němců
název asfodelu. Ryba LF 86.355.
koniklec: rostlina Pulsatilla. Stč. poniklec,
od poniklý nící, převislý, pův. tedy druh k.
luční, jenž má květ k zemi skloněný. Viz
nikati 1°.
konipas, tak již stč.; též kóno pas, pták
Motacilla, pliska, třasořitka, dem. -pásek
i -páska Sír. Sic. konipások SSJ. Rozmarný
název; od toho, že ,,lada i past\Tiště
navštěvuje rád... brzo je společníkem pasákovým,
tu zase provází oráče" (Kněžourek); circa
greges vide tur (Klaret) = okolo stád je
viděn, ,,i každý pasák se jím baví, když jej
vidí třebas celý den mezi dobytkem na
palouku se potřásati" (Šír). Obdobně pol.
pastuszek, paster(ecz)ka, ukr. pastuška, chrv.
pastirica, govedarka, konj(us)arica. — Vč.
konipas, klad. paskonik je též kobylka luční,
srov. pol. pasikonik; patrně bylo starší
a dosud lidové koník (i vsi. pol. rus. konik,
ukr. konyk, srov. kobylka, tam viz důvod),
omylem, jenž se ujal, nahrazeno jménem
plisky.
konitrud: rostlina Gratiola. Podle Mattiola
z pol. konitrud (je též koňski trud). Pův.
trutikonb (pd. trudzikoú), od trutiti
otravovati (je jedovatá!), tedy „trávící koně", -d je
mylné. Prý „když (koně) jsou na pastvě
a tuto bylinu jedí, tedy chvístají, a budau-li
zanedbáni, churavějí a hubeněji".
konopatý strč.: štíhlý, tenký. — Viz
kosnopaty.
konopí. Stč. nč. konopč, sic. konopa, luz.
konopje, pol. konopie, r. sch. sin. konoplja,
b. konepel. Souvisí s něm. Hanf (sthn. hanaf
atd.) a s ř. κάνναβις. Vše to má pramen
kdesi v Orientu, jasně jej určiti a popsati jeho
cestu však nelze. Kořínek ČMF 26.138.
Odvoz, pták konopka, něm. Hänfling od Hanf
(ráda konopné semeno). — Neví kudy z
konopí, např. Křen 1.315. Vysoké konopí (to se
za stará selo zpravidla hned při statku)
poskytovalo bezpečný úkryt zvěři i lidem
(sluhům před pánovým hněvem, sedlákům
za rekrutýrky, straně mající přijmouti
obsílku od soudu); zvěři proto, že ostrý pach
konopí bránil ohařům je vy čenichat. O tom
u Mickiewicze, Pan Tadeáš, kn. VI.
konšel, již stč.; tak i sic. — Z íománštiny
(lat. consul = rádce, consilium = rada), ale
cesta není dosud objasněna.
konťa mor.: závoj. Z mad. konty t/v.
Sulán PIDebr 39.14.
kontrfekt kontrafekt(ovati) konterfekt, v
češtině střední doby i kontrfet, kontrfej obraz,
podobizna. Κ němu patří i slova s jinými
významy: 1° kontrfál kunterfal sic. za Pálkovi-
če: jantar (srov. pol. kontryfel nebo -ri- pův.
zinek, pak i mosaz, cín, jantar), stč. u Rešela
kunterfal electrum metallum, tj.
napodobené zlato; — 2° vč. kundrfál, špatné, mázdro-
vité maso, laš. šlachy v mase, vč. kundrfálek
18 Machek — Etymologický slovník

kontryhel
274
kopí
něco nepodařeného, např. koláč, na
Vysočině kundrfale kundrbálky kundrcálky jsou
škubánky nebo pod. výtvory, val. kontrabáš
brambory s pohankou, sic. kontramars boby
s kroupami; — 3° val. kundrfál žertovný
kousek, šprým. Vše to má základem lat.
participium contraj'actum, -fectum od vulg.
lat. contra+facere napodobovati (= dělati
protějšek nějaké věci, původně o nápodobě
drahých kovů lacinými), odtud vznikl odstín,
že věc napodobeninová je kvalitou horší,
méněcenná, podvodná, popř. význam zúžen
a přenesen i na slovní podvod, totiž žert
a šprým. Slova z téhož latinského základu
s podobnými významy jsou i jinde (román.,
něm., pol.); přitom konec slova měněn,
např. v němčině ve -fein -fei -fech -fe -bunt
-fei; k tomuto -fel se blíží naše -fál. Též
polsky je kontryfal. Janko ČMF 17.197n.
kontryhel: rostlina Alchemilla; jzč. kontrhel
kondrhel kondrlík popenec. — Asi z něm.
Gunderheil popenec. Na Alchemillu je přenesl
Presl.
konvalinka, tak i sic. — Zdrobnělina
lidového (dosud mor. sic.) konvalia (srov.
pol. konwalia, ukr. konvalija), což je obměna
staršího názvu lilium konvalium = lilie údolí:
„1. k. jest známé všem a měsíce máje na trh
od sedlek z hor a z audolí do města se
přináší," praví Mattioli.
konvrš konvers stě.: klášterník laický. Z lat.
conversus novic, laik, od středolat. Convertere
jít do kláštera (tj. odvrátit se od světa). Šm.
kopa kopka kopice; odvozené sloveso
kopiti, z jeho příčestí n-ového jč. las. kopenec
kopka, v níž je sazenice bramborů (též
mraveniště, krtinec, kopka sena, las. kopiněc
mezník, val. znetvořeno v babinec kopka
jetele, sena SvK), odtud jč. sloveso kopenčit.
Vedle fem. bylo i mask. kop (stč. asi „rov*'),
od něhož je nynější kopec ( > kopeček,
kopcový, -vitý atd., msl. kopýšek). Význam se
vyvíjel takto: 1. kop nebo kopa byla původně
jen hromada nakopané země, pak hromada
vůbec; -bCb v kopec má platnost augmenta-
tivní. V staré době na hranicích panství
byly nasypávány kopce, na takovém mohlo
státi i několik lidí; na hranicích mezi selskými
statky býval kop nebo kopa ovšem menší,
a při právních změnách hranic musili selští
synkové držeti kopy pro pamětnou (byli
položeni břichem na nový hraničník a dostali
na zadek, aby si místo výprasku řádně
zapamatovali, tj. aby přesně znali hranice;
ve rčení je památka na bývalé kopky
nasypané, i když procedura se dala už na
kamenných meznících). Neporozuměním vzniklo
rčení sázeti kopy, obdobný výprask
cechovní PS. Od podoby i zm. kopka = vrch
kamen, za stará kulatý. Na sev. Moravě
a v Opavsku přenesením kopec — keř ( i ty
označují hranice!). Dále kopa užito pro
počítání jistých druhů zboží (= 60, např.
vajec), v čemž vězí zbytek dávného
počítacího systému šedesátkového. — Přítomnost
obou rodů svědčí o tom, že kop i kopa jsou
postverbální útvary od kopati 1°.
Obdobné útvary (zvláště kopbCb od kopi> a kopica
od kopa) jsou u jiných Slovanů: sic. kopa,
kopka, kopeň, kopenec, atd. Srov. i okopiště.
S kupa nesouvisí! — Dobrá kopa viz pod
kumpán,
kopati kopu 1° (zemi motykou ap.); hojné
složeniny, od nich postv. okop podkop průkop
příkop (z prie-, od překopati, sic. priekopa)
výkop zákop, od těch pak další odvozeniny
(podkopný, průkopník aj.); kopačka s
rozličnými významy; msl. kopal, č. kopáč
nástroj, jímž se chuchvalce hnoje jakoby odko-
pávají z tuhé masy, aby se mohly odsunouti
a odkliditi {~ dl. kopjelc t/v); kopanina
špatný pozemek, kopaný, msl. kopanice,
kopanka usedlost na horách s takovými
pozemky, vzniklá zkopáním lazů (obývá ji
kopaničář); okopanina polní plodina
okopávaná; mor. žertovně kopané = víno (proti
„pálenému vínu'4 = kořalce), neboť réva
žádá mnoho okopávání. U všech Slovanů
(stsl. kopajq kopati atd.). Významem i
kořenem odpovídá řeckému σκάπτω ( < s-kap-iö;
s- je zde „pohyblivé"). Sem patří kopa, v. to.
Lit. käpas rov, mohyla, lot. kaps rov nemají
vedle sebe slovesa jako toto naše k. 1°, proto
je budeme pokládati za přejaté z psi.
kopati, kopu 2° (tlouci nohou), kopanec;
kopaná fotbal, kopačka bota na kopanou.
Odtud význam han. k. se protiviti se B,
vzatý z pozorování koně. — I toto sloveso
je u jiných Slovanů (značí-li „protiviti se",
má expresivní přípony). Odpovídá mu ř.
κόπτω (*kop-iö) tlouci, bíti (vůbec) a (vyjma
~qju) lit. kapóju kapóti sekati, bíti, tlouci
(např. na dveře) a též lit. spákti kopati (nohou):
s je „pohyblivé", k-p přemístěny. — Je.
pravděpodobné, že prajazykové východisko
pro kopati 1° a 2° bylo společné, že bylo tu
sloveso jediné. Ale asi již v pra jazyku byly
náběhy k rozrůznění; ty se projevily v řečtině
i formou. U nás „sekati zemi, hlínu" se
významově odloučilo a osamostatnilo tak, že
nepotřebuje předmětu zemi apod., ale přijímá
nové předměty výsledkové jámu, hrob apod.
Protože od „kopati (jámu)" nelze dobře
pochopiti k. 2°, je zřejmé, že tu jde nikoli
o významové přenesení od 1° na 2° nebo
naopak, ale o významové rozvětvení již^
prajazykové. Viz i koplice.
kopéř stč.: kostkář, hráč v kostky; odvoz.
-ský, -stvie. — Od střhn. kobern hazardně
hráti (od toho je i sin. kobrati hráti v kostky,
kober kostka; mor. u Místku Kt 6.625, 663
kober gen. kobru kostka, koperský kostečný,
koperství hra v kostky). Janko ČMF 23.352.
kopí, stč. kopie a dem. kopice, kopíČko; laš.
kopija fem. podle pol. fem. kopja; odvoz.
kopinník z *kopijník (takto je sic. i polsky).

kopist
275
kopytce
— Psi. stsl. kopbje; je všeslo vanské: sic.
kopija, r. kopaje atd. Je pravděpodobné, že
souvisí s kopati 2°, ř. κόπτω tlouci, porážeti,
bodati, a s oštěp (viz).
kopist -i fem., stč. též dem. kopistka, vč.
a zm. mask.; han. kopést, zm. kopyst B, laš.
kopyšó Lp. — Pol. kopyéc, kopystka t/v, ukr.
kópysť klínovitý hák pluhu. — Psi. kopystb
mask. Odpovídá mu lat. füstis mask. klacek,
kyj, hůl; ko- je domácí předpona. Meh LP
8·57η·.
kopiste: viz okopiště.
kopla: stádo koní (již. Morava), pase je
koplař. Z něm. Koppel fem. smečka (nyní
obyčejně o psech); to z lat. cöpula spojení.
koplice chod.: sekyra s ostřím napříč,
k hloubení dřeva do konkávní podoby, např.
k vysekávání okřínů. — Slovo prastaré;
odvozeno od kopati 2°, dokud to mělo ještě
dávný význam 'sekati', jaký má ještě lit.
kapóti. Příponovým l souhlasí s lit. kapli fem.
a káplys motyka; k. se motyce i podobá.
Srov. i hl. kopol kopáč na hnůj, mor. kopal,
dl. kopjelo kopolo, kopjelc kopolc. Přesně
stanoviti psi. podobu není možné (kopla či
koptlat, -ťb -'bl'b -lo -tlot).
koplin zm.: kurník. Ze střhn. kobel kotec
(nyní Koben).
kopná: 1° druh holení navlékaných přes
boty, 2° povlak na přikrývku, 3° (sic.) hla-
viště pušky nebo píky. Z něm. „slabě
skloňovaného dial. käppn" (odKappe); Janko ÖMF
5.205.
kopno, kopná zem, laš. kopanica (mylně
místo -pn-), mor. koplínka (< -ninka) je
místo před jarem již prosté sněhu, ač jinde
ještě sníh je (místo, kde sníh sešel dříve, tedy
na výsluní, v teplejší poloze, okolo teplých
pramenů apod.).v Kopno je val. laš. a vč.
(u Vysokého: NŘ 5.105), za, Jg bylo běžné.
Odvoz. vč. vykopnívat NŘ 20.247, msl.
(s)kopnět -ňat -nút, okopňovat. — Všeslo -
vanské vyjma luž. a rus. Psi. kopbno: sic.
kopný, kop(ne)lina, kopnieť, pol. kopno,
koplina, ukr. kipno atd. — Stran původu,
zdá se, poučuje sin. kopéti tuchnouti (o mouce,
chlebu, seně, obilí), kopiti se (seno se kopi =
paří se). Kop-bm> tedy bude od ide. *kop~l
fkvop- (lit. kväpas, lat. vapor, ř. καπνός) pára,
kouř; kopno je místo vypařené, kde se sníh
„vypařil".
kopošiti se: hemžiti se (u A. Mrštíka) PS.
Ojedinělé knižní přejetí z ruštiny.
kopo v, u Bernoláka kopový pes, sic: pes
slídíc. — Přineseno i do horň.: kopol (u Β
chybou tisku -l) černý honící pes „čtyřoký"
(nad očima má žluté skvrny, kopoly). —
Z mad. kopo t/v, dále nejasného.
kopo vat mlynář, slang.: čistiti obilí. —
Z něm. koppen. Od toho je koperák mlýnské
zařízení složené z různých sít, na čištění
obilí. Těšitelova NŘ 46. 189.
kopr: rostlina Anethum. Sic. koper kopor.
Rus. (u)krop, ukr. krip, jinde kopr. Vč. slez.
koprek jako v pol. kop(e)rek. — Psi. kropT>.
Příbuzno je lit. krápal plur. t/v; dále nejasné.
kopretina: rostlina Chrysanthemum.
Jméno pochází od Presla. Jeho přímý pramen
neznáme, ale bude asi souviseti s pd. pokretnik
vratič (druh kopretiny Ch. vulgare), což je
od kručíc kroutiti. Tu kořen *vort- (vraceti:
vratič působí návrat ztraceného zdraví aj.)
z nějakého omylu byl nahrazen kořenem
kret-. Presl či někdo jiný provedl přesmyk
p-k > k-p a další změny.
koprle: druh jha pro hovězí dobytek.
Z něm. Koppel.
koprněti: tuhnouti (úžasem; chod. koprnít
zlostí; sev.-mor. touhou = dychtivě čekati);
slož. z-, laš. o-. — Totožné se sin. koprnéti
hněvem, strachem, žízní, bídou, tužbou.
Původ málo jasný. Snad obměna z *krěpeněti.
Viz i brněti.
koprník: rostlina Meum, již stč. Odvozeno
od kopr; „jest bylina prutem i listím k
českému kopru podobná, však ve všem tlustší"
(Mattioli).
kopřiva. R. sin. kropiva, pol. pokrzywa,
jinde kopřiva. Zdá se, že psí. kropiva souvisí
s č. úkrop (viz): spařených kopřiv (s otrubami,
zadinou ap.) se dříve užívalo ke krmení
dobytka, v dobách hladu i lidé jedli jakousi
polévku z kopřiv. K. je tedy rostlina vhodná
ke spárování. — Odvoz. stč. kopřivóě kopřivec
kopřivóic, nč. kopřivník, pol. pokrzywnik
nemanželské dítě, též pd. žegawnik (od žegawka
kopřiva). Za stará bývaly kopřivy, vítané
krmivo housatům, trpěny ve velkém
množství u domů i cest; volná místa mezi
vysokými kopřivami skýtala bezpečný úkryt
milencům; odtud nč. narodit se (eufem.
místo: býti počat) mezi kopřivami. Meh
ZfslPh 17.261. V Hlohovci (u Břeclavi),
bývalé vsi charvátské, byla píseň: Čo sam
ja pas / ked me neceš, / s drugim ligaš / na
koprivah, / s manu neceš / na blazinah ( = na
polštářích). (Podl. 137.)
kopt: jemné saze, odvoz, koptiti (se) čaditi
černým kouřem, k. se prášiti se (černě),
u Boskovic kuptit se. — Všeslo vanské vyjma
sin. (sic. kopt, pol. kopec, kopcic, ukr. kópot,
koptíty, hl. kope atd.). Psi. kop'btb mask.
(r. ukr. fem. je nějakou analogií). — Od
téhož *kop-/kvop- co je v kopno. Významem
je nejblíže ř. καπνός kouř. Přípona -T>tb je
jen v slovanštině, přichýlením k slovu degttb
(v. dehet), označujícímu rovněž černý produkt
pálení, užívaný k mazání (podobně z koptu
a tuku bylo děláno mazadlo na boty).
kopyšník: rostlina Hedysarum. Reussova
úprava Preslových tvarů kopejšník a kopýs-
nik; ty přejal Ρ. ζ r. kopeješnik, což je kopeječ-
nik, od kopejka drobný peníz ruský; články
plodových struků jsou podobny penízkům.
kopytce: val. kopýtce (sing.) je „houněná
punčocha" (B. p. krpec), Hor. má pl. kopy ca.

kopyto
276
korbel
Byla to tlustá mužská punčocha z domácky
robené houně, obyčejně bílá, červeně
lemovaná, přes ni se obouval krpec (v. obraz
Rusava 28). Totéž (v plur.) jsou sic. kopice
(„ktoré v krpcoch obuté siahaly do pol
kolien" Kuk. 1.149); výklad SSJ ,,súkenné
nohavice [rozumějí-li se tímto slovem
kalhoty] siahajúce po kolena" je asi mylný). —
Sin. kopitec, kopica punčocha, sch. pl. kopica
punčocha, kamaše, stsl. kopyt bce druh obuvi.
— Nejspíše od kopyto. Vzešlo asi lidovým
vtipem z přirovnání: je to hrubý, nečleněný
a dosti tvrdý obal nohy, podobně jako tvrdé
kopyto obaluje citlivý vnitřek. ,,V kopýtcích
se [doma] chodilo místo papučí a trepek"
(Četyna 87). Na Karlovicku rozlišují kopyce,
houněné punčochy mužské, a kopýtka, ženské
SvK. — Jiný útvar z téhož východiska je
sic. kapce (sg. kapec) druh papučí (vysoké
až po kolena!), pol. kapc(i)e, odtud ukr. sg.
kapec domácí střevíc, a mad. kapca onuce(?).
Změna je asi jednak podle láptě, pol. lapcie =
lýčené střevíce, jednak podle krpec.
kopyto kopýtko. Odvoz, kopytník rostlina
Asarum, již stč. (podle podoby listů), u Ná-
choda kopydlant (Šulc), kopidlant Jirásek,
zakončení záhadné. — Všeslov.: psi. kopyto.
Souvisí nepochybně se stind. šaphá- mask.
{*Jcophó-) a něm. Huf (*köpho-) t/v. U nás £-
před o dalo k náležitě; obtíže činí -yto, zcela
ojedinělé, a rod. Možno však vysloviti
domněnku, že *kopT> rozšířeno podle nogtt·
(v. nehet) a paz-nogtťb o -tt-, což zdlouženo
(rytmicky?). Stran toho vlivu a rodu srov.
latinskou změnu rodu v unguis, nehet, dráp,
pazneht — ungula kopyto. (Že by kopyto
bylo od kopati 2°, jak se tvrdí, nelze
připustiti; byl by to výraz velmi hanlivý, a čekali
bychom, že bude míti produktivní příponu.
Naopak: u koně, zvířete váženého a
milovaného, zachován starobylý termín.)
koráb 1° znamená mor. vykotlaný kmen
stromu, např. vrbový (přeneseně vyžraný
zub), dále kadlub uříznutý z takového
stromu a zasazený jako obrubeň kolem
studánky (zbel); u stromů úplně vykotlaných
zbj^vá jen tenká krajní vrstvička a kůra,
takže k. je pak i (vč.) jenom kus tlusté tuhé
kůry borovic, jaké se odlupují od
poražených kmenů nebo od ztrouchnivělých pařezů
(v tomto významu již stč. u Klareta); dalším
přenesením na zdechlinu (obyčejně koňskou)
mor. a sic. to, co zbývá po vyhnití vnitřností
a vůbec měkkých částí: kostra (u Kyjova:
prsní kost ptáka, u Boskovic kostra z pečené
husy, Svěř), dluž. kórabja páteř se žebry
(též u člověka!) a kórabje kostra; dluž.
koráb jaty je takový kůň, kterému lze počítati
žebra, vyhublý, bídný; odtud (tak správně
Bartoš) pochopíme starší česká a dosud
moravská rčení býti na korábe, dostati se na
koráb ap. = přijíti na mizinu, tj. stráviti
svou podstatu (Jg to odvozuje mylně od
koráb lod, „pro nebezpečnost plavení
mořského"), korábnik = zchudlý, korábnictví =
chudoba; kyjovské přirovnání je hubený jak
koráb.
koráb 2°: lod; (stč. a nyní mask. s gen.
-a, -u, stč. též na -ě, popř. i fem.), stč. též
korábec (ale Klaretovo korábna je umělé, pro
rým); stč. korábnik lodník. — Všeslovanské
vyjma luž.: stsl. koráblb, korabb, sic. koráb,
pol. koráb, ukr. korabel, r. korábl gen. -blja,
sin. korabelj, sch. korabalj i koráb, b. koráb. —
Psi. koráb t, někde převedeno k Jo-kmenům.
Lze je pokládat za prapříbuzné s ř. καοαβος
druh lodi (lehká lod; Liddell—Scott má [κα]
vedle obvyklejšího κάραβος; má i demin.
καράβιον z Hesychia); je však nutno uznat
přenesení délky z prvé slabiky do druhé:
*karäbos > korabt. (Dříve se mělo za to, že
korabb bylo přejato z ř. καράβιον, tedy v době,
kdy bylo v tomto ještě b, ne již středořecké v,
tedy v době předbyzantské; domněnce o
přejetí vadí však velikost oblasti toho slova
téměř všeslovanská.)
koral i -al, han. plur. goróle L. Evropské
slovo (sic. koral atd.), román, corallum resp.
středolat. corallus, to z lat. corállium < v.
κοράλλιον, z hebr. göräl kamínek.
korati, okorávati: na povrchu tvrdnoiiti
(hlavně o chlebě; též o kůži) Jg-PS-SSJČ;
koravý, okoralý us."— Korati je odvozeno
(jako černati od černý ap.) od nezachovaného
adj. *kort, jemuž odpovídá ind. khára-
tvrdý, drsný, ostrý. (Dosud bylo korati
mylně spojováno s kůra.)
korba 1°: košový nebo i prkenný svršek
vozu nebo saní, již stč.; mor. místy -ica
kolečko (= jednokolový ruční dopravní
prostředek na hlínu apod.), vč. též karba. —
Sic. korba t/v jako v č., sin. korba koš, sch.
korpa košík. — Vše to z ital. corba < lat.
corbis. Ale pol. hl. dl. korb korba bude z něm.
Korb, přejatého z téhož lat. corbis.
korba 2°: rukojeť, klika na kole (vsi.); č.
za Jg kurba. — Vsi. slovo je z pol. korba t/v,
české ze střhn. kurbe. Obé přišlo různými
cestami z lat. curva (stran o: Matzenauer
cituje střlat. corba). Nč. fam. kurblovat
natáčeti klikou, z něm. kurbeln, od Kurbel
klika.
korbel: je několik homonym takto
znějících, původu ale nejspíše rozličného,
většinou dosud temného. — 1° nádoba na pití
piva nebo vína, již stč.; sic. korbel. Ze stněm.
korbel nádoba, džbánek (má Grimm). Šm. —
2° chod. k. máselnice (též belík < kbelík),
snad z kbel místním změtením s k. 1°. — 3°
stč. svícen dřevěný nebo železný, na nějž se
svíčky lepily, nejasné. — 4° sic. korbely
sloupy, kolony v dolech, č. korbel stěna při pavlači
Jg, podle Matzenauera z hol. karbeel
podpěrné břevno, korbeel krokevnice. — 5°
nádobka z kůry na jahody (Rosa u Jg), srov.
sch. krbulja t/v; asi příbuzné s krbaň (sotva

korbona
2'
:77
korhel
z román, corbicula košík). — 6° Jasnější je
jen mor. (patrně domácí slovo!) korbel, kor-
ban dlaška; přen. výdumek (tj. prázdné
vejce): vzniklo zkrácením z kostrbél t/v, jež
souvisí se strboul (viz), majíc expresivní
předponu ko-. — 7° sic. korbel nůše (u Ta-
jovského): z mad. korbely (Šm.).
korbona: společná pokladna, např. v
učitelských sborech. — Přejato ze středověké
latiny: corbona skříň, schránka obětní,
pokladna.
korčiti se stč.: hádati se, vaditi se, jč.
skorčit se dáti se do hádky Šembera 14, Gb,
kolóit se zlobiti se ÖMF 16.232. — Stč.
sloveso s r má hodně dokladů, nicméně se
zdá, že původní je Z. Mohlo by se totiž
odvodit snad od stč. kolec zápasník, kdo se
kole = klá. — Stpol. korcic si§ t/v je z češtiny
(Urbanczyk, v. Stawski 2.71).
kord 1°: druh zbraně, nář. i kordina; býti
spolu na kordy = znepřáteleni. P. sic. r. kord,
sin. kordec, sch. dl. korda. — Posledním
pramenem je pers. kärd nůž. Κ nám přišlo
přes mad. kard (Sulán MN. 3.160).
kord 2°: provaz; čes. jen ve rčeních držeti
v kordu, v kordech (sic. v korde), vzíti do kordy
koho = na uzdě, do uzdy, „na krátko4 \
do přísnosti. Sic. korda provaz (mnišský),
kordár provazník, kordovát svazovati
provazem. — Spolu s pol. r. korda je čes. slovo
asi z ital. corda provaz; sic. je (tak Šm.)
z mad. korda. Podle Sulána PIDebr 39.13
je č. kord přímo z madarštiny.
kordon, sic. kordon: řada strážců,
oddělujících např. diváky od průvodu; výstupkový
pruh na zdech mezi poschodími; stromový
zákrsek s větvemi srovnanými do řady. —
Všechny významy dají se odvoditi z fr.
cordon provaz; skutečný provaz ohrazoval
jistá prostranství, odtud přenesením o řadě
strážců, vojska atd.
kordovan korduán, sic. kordován: druh usně
z kozí nebo ovčí kůže; stč. sic. kordovánek
střevíc z něho, sic. kordovanník jirchář;
u Frýdku kordybaník koželuh B. — Z ital.
cordovano; název pochází od španělského
města Cordoby, kde ta kůže vyráběna;
rozšířil se do mnohých jazyků (odtud i fr.
cordonnier švec, sthn. curdewán aj.).
kordula: vesta mužská i ženská (živůtek)
v moravských krojích; han. kordola, v
horském nářečí kurdola Kp; u Boskovic kordola
je nyní podprsenka. — Ze středolat. cor dula
pás (Matzenauer), což bude od lat. chorda
šňůra. Podle Brandla je ze středolat. cor dura
šněrování, odvozeniny od téhož lat. chorda.
korduláč: široký meč (Velesl. ad.), kortu-
láó u Lomnického. — Sin. kortelaó zakřivený
sekáček, pol. kordelas, nář. kordylac lovecký
nůž. — Č. a sin. slovo je z něm. kordelasche,
to pak z it. coltellaccio, od coltello = lat. cul-
tellus nožík, polské z ital. nář. cortelas.
korec, stč. korec gen. korce: do nedávná
dutá míra na obilí ( = téměř 1 hl) a dosud (vč.)
plošná míra polní ( = plocha, na niž vyséván
korec obilí?); dříve k. byla i vydlabaná
nádoba s dlouhým držadlem na přelívání vody
Jg; koreček, korec truhlík na vodu, jaké jsou
na obvodě mlýnského kola, odtud dříve ko-
recník = kolo s korci, koreÓný mlýn, korec-
nik = mlýn s takovým kolem. —
Odvozenina: koróák = 1° korcová nádoba, 2° ve
mlýně pohyblivý truhlíček pod košem, pak
pohyblivé dno mlýnského koše, 3° místy vč.
kortouč, 4° posměšně laš. velký hrnec, velký
slaměný klobouk. (Ale laš. korec budka pro
ptáky je zajisté pův. kotecl) — U všech
Slovanů vyjma sch.: stsl. korbCb, sic. korec
t/v jako v č., pol. korzec, r. korec atd. s
obdobnými významy. Psi. korbCb byla tedy
míra na obilí. V stsl. se tak překládá ř.
κόρος ( > středolat. corus), ale to, že to slovo
je známo i u severních Slovanů, odporuje
domněnce, že by bylo přejato z řečtiny.
Není to slovo „kulturní", ale k. je starodávná
míra lidová, slovo domácí. Za prapříbuzne
s ním jest pokládati stind. kliära- mask.
větší míra na obilí (ä bude dloužení jen
rytmické) a není nemožné, že ř. κόρος je
s těmito dvěma příbuzné (nikoli přejaté ze
semitštiny, jak se tvrdí!). Pak by bylo ide.
*koro-s dobře zastoupeno ve třech větvích.
korej(h)niti (se): rýti se v něčem (v jídle),
korehnit se Pt, přeneseně rýti do někoho řečí.
Za Jg běžné (též kodrejnit Jgd), nyní, zdá se,
jen vč., dosti vulgární. Rozkorejnit jídlo. —
Správný výklad Jg: předpona ko- a kořen
od rýti. Je tu expresivní zakončení -hniti
(h se však oslabuje, až zaniká) jako v klo-
-hniti, paralelní k -hráti, -hlati aj. U
Litomyšle roz-rejsnit t/v s jiným zakončením
-snit.
korek kork, sie. korok; z něm. Kork, jež
pochází ze špan. corcho, to pak z arab.
alcorque střevíc s korkovou podešví.
Posledním pramenem je prý lat. quercus dub
(korkový).
korendati: vy° vy tlachati, též -iti t/v PS. —
Nejasné. Snad nějaká místní obměna slova
krandati. ·
korhel sic: ochlasta, pijan; fem. -lica,
-lina; korhelit -lÓiť, vslc. -tovac opíjeti se.
Krčemní lokál pro obyčejný lid byl žertem
zván korhétská (t. izba), korhéťha, korhelnica,
bylo-li třeba ji výslovně odlišit od „bočné",
která byla pro pány. — Ze sic. proniklo
na Moravu: laš. korhel Malý, val. korhél B,
msl. korheu Mal t/v, han. korhel špatný
člověk KtD. — Do sic. přejato z mad. nář.
korhel, -l (spisovně je korhely), které
znamenalo původně lenošného, nanicovatého, ale
v lidové řeči dostalo běžný význam 'pijan'.
Obecně se má za to, že mad. slovo je z něm.
Chorherr 'kanovník', jež za reformace mohlo
dostávat ironický vedlejší význam; je prý
v němčině doložen. Hlásková změna ch > k

kormidlo
278
koruna
a disimilace r-r > r-l jsou typické pro
maďarštinu. Nelze proto míti za to (opak
soudil Gb), že na Moravu bylo k. přejato
přímo z němčiny. Sulán StSl 3.286.
kormidlo; kormidelní -nik kormidlovat.
Přejato v minulém století z rus. kormílo; sic.
kormidlo (a odvozeniny) z češtiny nebo
ruštiny. U Jungmanna je jen korma lodní
zad (z rus. kórma t/v), jež se drží dosud.
R. kormílo je jméno nástroje (přípona -dlo\)
od slovesa, které je v stsl. krtmiti = říditi
lod, odvozeného od stsl. kri>ma kormidlo. —
Psi. ktrma, zastoupeno u jižních a
východních Slovanů (sin. sch. krma, b. karma, ukr.
r. korma): je příbuzno s ř. κυβερνάν říditi
(lod) (odtud přejato lat. gubernäri); ř. dial.
je κνμερ-; za *kumer- máme přesmykem
ktrm-a. Výchozí slovo *kumer- je od keu-
ohýbati (totiž směr lodi) starobylou příponou
-mer-; ktrma je tedy název domácí, ide.,
úctyhodného stáří. Meh LP 5.84.
kormorán: z franc. cormoran.
kornel u Komenského: hůl na podpírání
při chůzi. — Z něm. Kornelholzstock, tj.
hůl dřínová (ty byly velmi tvrdé a pevné),
břinkovka. Něm. Kornel je z franštiny;
základem je lat. cornus dřín. Ryšánek SaS
18.88.
kornet 1°: hudební nástroj plechový; tak
i sic. a pol. Z ital. cornetto vl. „rožek".
kornet 2° nebo -a, kdysi praporec oddílu
jízdy, přen. takový oddíl; k tomu kornet
důstojník toho oddílu, tak i sic. a pol. —
Přes starší něm. Cornet obojího významu
pochází z franc. cornette jezdecký praporec
(což je od corne roh).
kornout, stč. kornút, sic. kornút. Tyto tvary
jsou zřejmě od lat. cornutus rohatý, nelze
však přesně říci nic o prostředí a době,
kde vznikly (jen dohad: v středověkých
lékárnách?). Na východě přejato něm. SÍcar-
nitzel: sic. škarnicla nebo -cel, vm. škarnica.
Uprostřed jsou všeliké tvary zkřížené: sic.
škarnétka, han. škarnót, škarňóta (toto u
Boskovic), škarnétla u Slavkova, jč. škornout.
kornuta kornút(k)a kornula (sic), val. kur-
nota v řeči pastýřů: ovce se závitkovými
rohy. Též pol. na Podhalí kurnuty rohatý,
ukr. kornuta. — Z rum. cornutá; přejato
prostřednictvím rumunských pastýřů.
kornýfel arch.: rohatý četr. Z lat. cornifer
rohy nesoucí (= mající): l je výsledek
disimilace proti r v prvé slabice.
koromáč: nyní (od Preslova Všr.) rostlina
Silaum. Preslovo přejetí ze sch. nebo sin.
koromač, což označuje několik rostlin, mezi
nimi i okoličnatých, jako je právě S. (toto
je podle Manna SlavonR 34.267 ze sin.
komoraó, to pak z *koň-morač9 srov. ř.
ίτιπο-μάραϋον.)
koroptev: stč. kuroptva koruptva koroptva
i -tev, nč. spis. koroptev, lid. v C. korotev; jč.
krotva krotfa, han. kurotfja korotvja, laš.
kurotva (a kuropatva z polštiny). — Sic
kuroptva, hl. dl. kurotwa, r. nář. kuropať gen
-ptja mask. Ale: pol. kur opat wa, nář. -patka*
kropatwa kropadwa, ukr. kuropatva -patka,
r. kuropátka, nář. -pátva -páska. — Je
pravděpodobné, že původní tvar zněl kuro-ptty
gen. -ptttve, z toho pak -p'bt-'bVb nebo
-ptť-bva, že však ze zánikem jerů přestal
být mluvícímu průhledný, proto nastaly
změny tak pronikavé. Část -ptt-y jest
spojovati patrně se slovy ptt-ica, p'ht-ak'b, ptt-en-
-bCb (viz pták), -yj-'bv- je starobylá přechylo-
vací přípona; nejasné je však pol. ukr. r.
-pat-. První část kúro- lze spojiti ovšem
s kuri> (č. kur domácí), ale nikoli tak, že by
staří byli koroptev řadili ke kurům, nýbrž
jest v kurT> i v kúro· hledati staré etymon,
jež by vyhovovalo pro oba druhy. Zdá se,
že kur- náleží k lit. kuriú kürti běžím a k lat.
currö t/v; kur i koroptev jsou druhy,
nápadné tím, že zpravidla jen běhají, letu používají
jen zřídka (koroptev běhá bystře, svižně;
„běží-li, člověk ji stěží dohoní'4, Kněžourek
II 45). K. je tedy doslova „běho-ptica".
Tu je zajímavé, že k. je příponově sdružena
právě s jiným význačným běžcem ptačím,
dropem (v. to; č. droptya aj.); kromě toho
i přirovnání o ženách „je čilá jak k., běhá
jak k." svědčí^ že lid si všiml hlavně této
vlastnosti. — Ženský rod a užití toho slova
o dívkách, zvláště „lehkých", se vysvětlí
tím, že patrně u Slovanů byla o k. táž
nesprávná představa jako u starých Řeků:
„dle Ailiana koroptve pokládány za ptáky
chlípné a prudkou láskou k samičkám
zanícené" (Krsek LF 26.173); spojeno tu patrně
důsledné jednomanželství koroptve a chování
samečka křepelky. Meh Slavia 21.264.
korouhev: stč. korúhev koruhva; han.
korób(v)ja koroVa koróba, laš. koruba (-ö'a)
choruba. — Stsl. chorqgy, sic. koruhva,
pol. chorqgiew, hl. chorhoj, ukr. koruhva
korohvá, str. chorjugovb, sin. karógla, b. cho-
rágva (f)ruglica. — Prasl. chorqgy, přejato
nepochybně z mong. orongo t/v; u nás
záměna ch\k u cizího slova nepřekvapuje.
korteš kortešovat kortešačka: sic, odtud
přejato do č. Z mad. kortes t/v, to pak (Šm.)
je ze špan. cor tes sněmovna.
kortina: opona (zastaralé); tak i polsky.
Ze střlat. nebo it. cortina.
kortoč vč. (Stašek, Markvartová), též -touč:
kolečko (na převážení hlíny ap.). Synonyma
%ůčka Jg, tučko Jgd svědčí, že -toč je původní;
kor-je asi z *kolo-. Knobloch ZfS 7.299 zná
v t/v tvar kotouč.
kortyzon, -zoun: šašek, kejklíř. Ze střhněm.
cortisäne dvořan (to ze střlat. cortesanus,
odkud i fr. courtisan, it. cortigiano, šp. cor-
tesano atd.).
koruna korunní korunovati korunovace:
královská ozdoba hlavy, pak mince atd., stč.
korona i koruna (u disimilací). Pol. korona

korýs
279
kosa
a dříve i koruna, sic. koruna, ukr. r. b.
korona. — Z lat. coróna. Ale hl. dl. sin. krona,
sch. kruna jsou ze střhněm. kröne (nyní
Krone).
korýš: crustaceum. Výtvor Preslův. Od
korá, kůra, crusta.
koryto, dem. korýtko; korytář. — Psi.
koryto, u všech Slovanů. Slovo jistě starobylé,
ale nejasné. Prvotní význam byl zajisté:
dřevěná mělká nádoba podlouhlá, zhotovená
dlabáním z jednoho kmene (takové jsou např.
u horských praménků na Valašsku, pro
napájení dobytka); koryto řeky, struha
apod. jsou zajisté významy přenesené. Je
snad možno je spojit s germ. trogo- (stnor.
trog ntr., něm. mask.) t/v, kde jsou vlastně
tytéž souhlásky, ale v pořadí obráceném
(Otr^bski IF 187). Obé by bylo „pra-
evropského" původu.
kořalka, vč. ojediněle dosud kořauka
(u za l); mor. u Slavkova goralka Rous,
zhruběle mor. gorala, č. korala. Odvoz.
kořalecní, -eóník. — Z pol. gorzalka, od gorzeó
hořeti. Z polštiny je též ukr. horívka a r.
gorelka.
kořen, kořínek koření kořenář -ářka kořenáč
kořenka kořeniti k. se (vy- za-). Původně
souhláskový kmen (gen. kořen-e), dosud ve
rčení dokořen (han. -ň Rous), dokořán úplně
(např. otevříti dveře, viz ŠmilauerOKP2.10).
Jč. (podrobnosti Voráč 16) kořen i kořán,
kořán, (s)kořání; je i pd. skoranie: a místo e
je podle Voráče jzč. nářeční zjev, jako
vřes/břasa aj. (Jak potom je třeba souditi
o sic. dokořán? Je podle češtiny?) Kořen,
člověk který za jiné platí SSJC, původně
venkovský člověk přišlý do města za
dobrodružstvím, zkráceně křen t/v, je kalk za
něm. Würzen t/v. — U všech Slovanů
(stsl. a psi. kořen b gen. kořene, sic. kořeň, atd.).
Slovo jest děliti na kor-en-b (-en- připojeno
až v slovanštině podle kernen-, s nímž často
spolu k. vyslovováno); kor- souvisí se
slov. k*břb a s lit. kéras keř, keriú kereti
rozrůstati se do větví, {sikereti zakořeniti se.
Významová souvislost „kořen-keř" je dána
tím, že keř i kořání je obé „rozrost do šířky"
a potvrzena dvojicemi lit. šaká větev —
šaknis kořen a obdobně lat. rámus a rádlx.
Střídu olei* lze vysvětliti zde jen tak, že
předpokládáme nějaké ker- jakožto kořen
slovesný (lit. keriú s inf. *kerti, kdežto kereti
by bylo nepůvodní).
-kořípat: han. roskořípat rozházet,
nepořádně upravit (r-aná hlava) Kol, rozkořípaný
rozcuchaný KtD-ObrTP 220, rozkřípaný
Rs, rozkořízanej (z!) t/v B. — Nejasné. Snad
souvisí s rd. raskurépaťsja platzen, sich
spalten, eigensinnig werden. Ko může být
zesilovací předpona; ostatek má snad
příbuzenstvo v lit. raistýti pomásti, verwirzen
(zde je příponové st, tedy *raip-st-) a v něm.
riffeln čechrati (vlnu), drhnouti (len).
kořist, kořistný, -nik, kořistiti; msl. sko-
řistovat zužitkovat Mal, vč. Sm 257 krásti,
han. skořistovat Gr zužitkovat, skořestirovat
KpU vyzískat. — Sic. kořist, kořistit. Pol.
korzyšc, sin. sch. kořist, stsl. kořistb, ale
r. korýst. — Lze vyjíti nejspíše ze slovesa
*korystati, v němž ko- je zesilovací předpona,
*rystati pak sí-ové intensivum od kořene,
který je v sthn. roub m. lup, kořist, výtěžek
z pole (nyní rauben loupiti, Raub lup), viz
i loupiti (r > l\). Korystb je pak zpětný
útvar ze slovesa. Jinak Čop SR 13.181. Dělí
na kori + stb. Kori je prý toho druhu jako
ind. jmenná adverbia v matl-karöti vláčí
(branami) od matyá- brána, grámibhavati
stává se vlastníkem vsi, od gráma- ves,
a lat. lucri facere vydělávati, těžiti. Příbuzné
slovo je pr£ lit. karas válka atd. Druhá část
je podle Č. jméno činnosti (přípona ti)
od dhě- činiti (viz díti): dh-\-ti-s > -stb.
Význam v kori-dhě- byl pod moc vojska
dáti, majetkem vojska učiniti; u jména
tedy: to, čeho získalo vojsko. Byl by to
jediný případ toho druhu v slovanštině.
kořiti. Vlastní význam byl: činiti
protivenství, příkoří všeho druhu (zvláště výtkami,
předhůzkami, káráním). Do češtiny se
zachovalo: 1° perfektivum pokořiti = sraziti
někoho výtkami atd., > ponížiti; z vratné
p. se ponížiti se, poddati se dostalo už rys
samovolného podrobení, ponížení (bez akce
druhého), a tak jen z tohoto reflexiva
pochopíme význam postverbalia pokora a
druhotného simplicia kořiti se někomu uctívati
někoho (dativ předmětu podle klaněti se komu);
2° staré pošt verbale (od ukořiti PS) ]e na
úkor, jiné je úkora u Ctibora Tovačovského.
3° jiné staré postverbale je val. na překor
Β 330, od takového je odvozeno č. příkoří
a val. příkořízeň; 4° iterativum kárati
(viz). — Všeslovanské. Vybíráme několik
slov: stsl. ukoriti tupiti, haněti, postv. ukor*b
urážka, pohana, ukorizna t/v; všeslov.
pokořiti > pokora; per-kořiti (nezachovalo
se) > p. na przekor a ukr. na perekor na
vzdory, naschvál, sin. prekor, sch. prijekor.
Zajímavá je přítomnost expresivních přípon
s -izn-. — Příbuzno je lat. carináre vysmívati
se, ř. κάρνη káráni, trest, pokuta, újma,
ir. caire hana, další keltské příbuzenstvo
viz v LP 6.96. Je nesnadné určiti vývoj
těchto tvarů. Slovan, kořiti vypadá však
zcela jako náležité kausativum (o! -iti\) =
způsobiti někomu stav ponížení, deprese.
kos, chod. kús; expr. kosák; mor. též kosek
kosík kosovec. Kos je smělý a nebojácný
(vidíme to v parcích), proto znamená č. a pol.
i takového člověka, sin. kos biti = stačiti na
něco, věděti si rady. — Všeslovanské: ukr.
kis gen. kosá, jinak všude kos. Psi. kos'b asi
z Vcopso-s, jak soudíme podle ř. κόψιχος
t/v (-ιχος je demin. přípona).
kosa 1°: kštice. Toto slovo, odvozené od

kosa
280
čes-ati (se střídovým o v kořeni, srov. lit.
kasa cop) a dobře zastoupené v pol. ukr. r.
(kosá) sch. bulh., u nás téměř zaniklo
konkurencí kosy 2 \ Vězí jenom ve jméně souhvězdí
Kosa: stě. Kosy znamenalo patrně Vlasy
Bereničiny, jako v horní lužičtině (podle
Pfuhla); ale přeneseno pak asi na Plejády
(srov. rl Volosjanka Plejády), a podle K.
Čupra, ČČF 2.175, poněvadž ty jsou blízko
Oriona, konečně na ten nebo i na jiná
souhvězdí: hl. dl. kosy = Orion, tak i na Moravě
(Bartoš: prý pás Orionův; spíše však celý
Orion; někteří vidí v Orionu dvě zkřížené
protilehlé kosy sekáčské), ale u Luhačovic
je to Velký vůz (Václavík 201); i na
Slovensku je Kosa (Záturecký), ale význam není
jistý. Náleží sem i odvozené sloveso laš.
rozkosat (: je r-á = má rozcuchané vlasy). —
Odvozené psi. kosma je v stč. kosmy chlupy
(jen v slovnících), nč. kosma chomáč zkade-
řených chlupů n. vlasů, kosmáó chlupatý
tvor, kozmácek, rostlina chlupáček = druh
jestřábníku PS, sic. kosmaóka srstka, kosmatý
(viz i heslo kosmatice), kosmat česati vlasy
(kdysi u Litomyšle), mor. vykosmat nahoru
sčesati, rozkosmaný rozcuchaný (u Jimra-
mova), laš. kosmač se česati se Lp, val.
rozkomsený t/v (srov. pol. kosmač sie. česati
se). Jinde *kosmt (kosma u Rusů), kosmaťb
doloženo bohatě.
kosa 2°: zahnutý nástroj na sečení obilí
ap., kosíř řezadlo v jistých strojích, křivý
nůž ap., mor. kosák srp; kositi; kosec, kosba;
kosisko, kosiště dřevěné držadlo kosy. Kosatec
rostlina Iris: má listy podobné kose, něm.
Schwertlilie (srov. meéík); dl. kosa je Iris
i kosa (ZfS 7.342). Sem náleží odvozenina
kosinka peroutka (je zakřivená jako kosa)
přeneseně a posměšně šavle (visí po boku
a vleče se jako raněná peroutka husí),
pak mor. košár (ek), (sic. kosier -ek -ik -ok,
kosa, kosiaé) dlouhé zahnuté péro ozdobné
(nosí je mládenci jako ozdobu klobouku). —
Psi. kosá (všude zachováno); všude i kositi,
mnohde i odvoz, s -er* -ονυ. Souvisí se stind.
éasati (éásti) řeže, z kořene Kes-; u nás *Kos-a,
jméno se střídovým o; U před o dalo k
i v četných jiných případech, takže lze ten
vývoj míti za náležitý. Viz i kosý. Podle
Räsänena SbVasmer 422 je však přímo od
kosý: je prý to zpodstatnělé femininum
(původně to bylo adjektivum + nějaké
substantivum žen. rodu) (snad britvat
V. M.). Pol. kosy znamená právě 'křivý,
srpovitý (sichelförmig)'.
koslať se laš. val.: kolébavě jíti, laš.
koslavý o krávě, která má klouby vystrčeny
dolů, koslavý chod — tře-li se při chůzi noha
o nohu, rozkoslat boty = rozšmaťhat, vy-
koslať (či lt) gálaty — odříti koslavým
chodem, ukoslat, zakoslat si kalhoty. — Sic. nář.
kr oslavy, -avec čap ták. Pol. koélawy šmať-
havý, koala wie šmaťhati. — Sem patří
i nář. kůsle, kosle sněžnice (předchůdci lyží),
pol. košle t/v; rýmuje se s brusle. — Od kosý,
srov. sic. zakasat šmaťhati (iter. od kositi,
viz kosa), expresivní zakončení -lati jako
v šmatlati ap. Přejato do pruskoslezské
němčiny jako kascheln.
kosmatice: za stará svítek s bezovým
květem (chod.), lívance, do nichž přidány květy
černého bezu, květenství černého bezu,
obalené řídkým těstem a osmažené, nebo i
obdobné jídlo, kde do vajec přidány rozsekané
kopřivy (tak Čečetka) nebo popenec (Til-
schová 362), za Jg též jakási žemlová bába
(pečivo); koematice Jg pečivo z mouky a
vajec na másle. — Protože to jsou jídla osma·
žovaná, je snad možno hledat pro ně
souvislost se smouditi, emuditi, a tedy vycházet
z *ko-cmudice. Zesilovací předpona ko učinila
nakonec to slovo neprůhledným a tak
zavinila další změny. (Starožitnická domněnka
J. Holečka 16.10, viz ES19 je asi pouhý
výmysl, založený na slově kosmatý jakožto
na domnělém základu.) Srov. kucmoch.
kosnopaty laš.: roztřepaný; pokosnopačyč
se rozcuchati se Lp. — Sic. nář. konopatý t/v
(„střapatý, chlpatý" SSJ). — Málo jasné;
r. konopátyj je kropenatý (!), pihovatý,
ukr. konopljástyj je pihovatý; č. (stř. Č-)
konopatý je štíhlý, tenký (?). Snad výchozí
význam je v č. kropenatý; to je zajisté (jak
svědčí něm. gesprenkelt a sprenkelig t/v,
od sprenkeln tečkovati, kropenatiti) od
kropiti; ale tím, že přistoupilo -atý, u participií
na -ený jinak neobvyklé, oddálilo se to slovo
od kropiti a změnilo se nejen v hláskách,
ale na č. a sic. půdě i ve významu.
kosodřevina, sic. -r-. Původně polské slovo
tatranské: kosodrzewina kosodrzew kosówka
od kosic sie stávati se křivým.
kost mask. stě.: jistá rostlina zázvorovitá.
Z lat. costus (bylo i costum), to z ř. κόστος.
kost fem., kostní, kostnatý; stč. kostlavý,
nč. kostlivý, -vec; kostnice (již stč. -cě);
kostohryz; kostižer tuberkulosa kosti (podle
Treimera Lingua 9.1960. 95 kalk za něm.
Beinfraß), kostival (viz); kostka vedle
kostičky znamenalo i pecku, tak i u jiných
Slovanů (sic. a sin. kočka, c = ts přesmykem
ze st), pak kost kotníkovou (han. kostka je
kotník Rs-KpU), tou se kdysi hrávalo (viz
i Mezen kotník = stind. gláha- kostka na
hraní), jméno to pak přeneseno na hrací
krychličky, pak na krychle vůbec, odtud
i k. — čtvercový vzorek na tkaninách;
nové je kostík fosfor, výtvor Preslův, nové
je též kostice, odborný krejčovský název.
Viz i košťál. Psi. kostb gen. -i, kmen na -i:
zastoupeno všude: sic. kost, kostka, atd.
Souvisí s lat. os, ř. όστέον, av. aet-, stind.
ásthi (ntr., i/w-kmen), chet. hastäi-; původní
útvar ide. bylo asi konsonantické neutrum
*ost (lat. os, gen. ossis, tedy pův. oss z *ost),
jež však bylo v některých jazycích rozšířeno

kostel
281
kosý
0 další prvky. U náš plurál *osti způsobil
převedení k ženským i-kmenům; toto staré
slovo je zachováno i u nás, vězí ještě v ost
(viz). Začáteční naše k patří do skupiny
těch případů, kdy k nebo g na začátku
téhož slova v jedněch jazycích je, v druhých
ale chybí, v. § 16; v tomto případě jde
zajisté o k nové. (V. Georgiev, Váprosi na
bälg, et im. 18, má za to, že k je tu ze zkřížení
původního ostb, viz ost, s kosta, sch. kost
žebro, jež by se rovnalo latinskému costa
žebro.)
kostel, stč. znamenalo i církev, diecési;
kostelík, kostelní (odtud -nik kostelní sluha).
Místní jména Kostelec (srov. však Cerekvice,
viz církevl). — Sic. kostol. Pol. koéciol z
češtiny; též zaniklé luž. koscel je z češtiny
(Frinta WeltSl 4.1959.190); sch. v starší
době kostel kostel, r.-csl. kostel* i - b věž,
pak kostel. Důvodem názvu není opevňování
jednotlivých kostelů (to bylo od církve vždy
zakazováno), ale to, že v prvých dobách
po pokřestění byly kostely stavěny nejprve
uvnitř hradů (u Slovanů je to doloženo
z Lužice), neboť hrady byly středisky
správních oblastí o 40—60 vesnicích; farní oblast
byla zprvu totožná s oblastí veřejné správy.
1 Čechy, byly rozděleny na kraje, s hradem
uprostřed, takže stejný stav byl i tu.
Mocenské středisko mělo v cizině střlat. název
castellum (demin. od castrum tábor, hradiště).
Poddaní pro ně podrželi starý název hrad,
ale pro nový pojem 'chrám' si upravili
onen název latinský. H. F. Schmid, Streit-
berg-Festgabe 1924, 326. (Srov. kastel z
téhož základu, ale s jiným, pozdějším
významem). P. Skok ZromPh 54.466 a D. Pais
Magyar nyelv 45, 1949, 107-115 soudí, že
slovo kostel z castellum vzniklo v Panonii.
Dodejme, že to bylo usnadněno tím, že
kostely byly stavěny pevně a že hřbitovy
kolem nich byly obehnány zdí; i v cizině
jsou to někde místa vskutku budící dojem
pevnosti, pevné jejich věže sloužily za
útočiště (KZ 40: E. Lewy o Sedmihradsku,
F. Härder o Bornholmu).
kostival: nyní rostlina Symphytum. Slovo
již stč. (z č. je pol. kosztywal); val. koščivál,
kostival, laš. košcyval. Sic. kostival (u Hviez-
doslava). Náležel mezi svalníky (lat. con-
solidae) = byliny, „svalující", scelující rány
nebo kosti; „kosti^ zlámané utvrzuje...
pruotrže závalu je" (Černý 100), „prach jeho
i kosti zcelévá a protož od toho účinku
i od Čechov jméno jest přijal kostival, jako
svalije" (Rhazes). Zdá se, že jeho -val je
vlastně za bal (srov. stsl. balbji lékař); totéž
platí o svalník.
kostra, jč. kůstra LF 27.360; toto slovo dnes
tak důležité je teprve výtvor Preslův, u Jg
má jen 2 doklady z odborných spisů. „Presl
slovem kostra nahradil starší kostlivec, košté-
nee, cítil je tedy jistě jako odvozené od kosť\
I (Šm.) Sic. kostra bude tedy z češtiny.
kostrbatý: dnes má význam 'hrbolatý, ne-
hladký', o cestě a pod., ale starší význam byl
'nepravidelně ježatý, rozcuchaný, různo
trčící', o kštici; sic. kostrb znamená (jako i sic.
kostrába, laš. kostrbál) ostrev; tj. zhruba
osekaný strom, na jehož pahýly větví se
klade seno k dosušení, pak i podobný stojan
umělý (mor. kolozubec). Slova podobná jako
kostrb značila vůbec (srov. níže kostroun)
něco vzhůru bodlavě a nemotorně čnějícího,
tedy suchou větev s menšími pahýly
větviček, hranici dříví, ježatou, rozcuchanou
kštici, až i odpadky z konopí ( = rozcuchané,
sic. kostruba), např. laš. kostur suchou větev;
sem patří i kotrba, kostra, kostřava (viz). —
U jiných Slovanů sem patří spousta slov
(u Bernekera jsou pod kostbr- a pod kostwb)
rozličné podoby. — Pův. asi adj. ^kostr'bb'b;
jemu nejblíže je stč. kostrbý střapatý, capillo
a kostrbatý (srov. nahatý vedle nahý apod.).
Příbuzné je něm. struppig kostrbatý,
naježený, a sträuben ježiti (vlasy); ko- je umocňo-
vací předpona. Tím, že ko- pevně přirostlo,
stalo se slovo neprůhledným; substantiva
už zpravidla vynechávají ono b a odvozeniny
tedy vypadají, jako by byly spíše od kost.
Meh ZfslPh 23.118.
kostroun od Rosy; u Jg je to nejen hubený
člověk, ale především něco vzhůru bodlavě
a nemotorně čnějícího, dále ostrev na sušení
sena, člověk se střapatou hlavou. Tyto
významy svědčí, že kostroun (= laš. kostrhun,
val. kostrhun SvK) náleží jako mladší útvar
ke skupině slov kostr(a)ba, kostruba ap.,
o níž viz pod kostrbatý.
kostřava: rostlina Festuca. Preslovo (od
Všr.) přejetí z pol. kostrzewa, kteréžto jméno
rodu F. dal polský botanik Kluk, ale
nevhodně (Rostafinski jej kára). Je i dl.
kóstrowa, -rewa (= ?) ZfS 7.342 a pol.
kostrjewa, z toho něm. nář. kostřewa (Eichler
FuF 36.28): Sic. kostřava t/v je z češtiny.
kostřec, doloženo od stř. doby. Sic. kostro.
R. kostrec křížová kost. — Málo jasné.
Spojuje se s kost (ale v tom případě je r a - beb
podivné), s trtáÓ Εβχ. Ale vzhledem k p. ku-
stryca zadnice je možno hledati i zde původ
v *gQzr* mask., viz huzo. Ovšem by to
*gqzrbCb bylo pronikavě přichýleno ke kost.
kosý: šikmý, nepřímý, kositi oči hleděti
nepřímo (F. Šrámek), srov. r. kosit šilhati;
kosočtverec apod., adv. koso, (ú)kosem, na-
pokos. — Sic. kosý, pol. kosy, ukr. kósyj,
r. kos, kosój, sch.'kos; jsou mnohé
odvozeniny. -— Souvisí patrně s týmž stind.
éasati řeže, od něhož je i kosa 2°. Mezi ním
a éasati je týž poměr jako mezi )lva- a )ivati,
lat. vivus-vlvit, slov. živ*, 3. sg. zivetb.
Význam 'šikmý' vzešel asi od toho, že tužší
r věci se řežou pro ulehčení práce spíše šikmo
• než v pravém úhlu napříč (např. dřevěné
pruty).

282
kotě
koš, Srn 308 kůě; jč. kuš je prkenné bednění
vozu (podrobnosti Utěšený 70); chod. kúš
gen. koše; košík, košina, košatina, kosatka;
košatý; sté. košieř, ně. košař výrobce košů,
košikář; viz i košár. Koš stě. byl u Klareta
i prostý koš na chytání ryb, později též vrše,
odtud ně. košař rybářský pytlák. — Košb je
všeslovanské (sic. koš gen. kosa atd.) z *kos-jb.
Za příbuzné lze míti ř. κόσκινον řešeto;
toto slovo může nabýti i významu koš, tak
v ital. nářeěích je z něho koŠ9U9 apod., 'koš'
(Rohlfs 132). Dále lat. quálus 'koš', zdrobnělé
quasillus. Základ by tedy byl *ko8- popř.
(lat.) *kuos-; slovanština jej rozšířila pouze
o příponu jo; má i odvozeniny s el: r. košéí
gen. -eljá 'koš', ap.; těm se blíží lat. quasillus
z *quas-el-jos.
košár, sic. košiar: na karpatských
pastvinách, kde se provozuje salašnictví, je to
ohrada z přenosných dílců proutěného plotu
(pleteného na způsob koše), v níž se po ěas
dojení a v noci chovají ovce; přemisťuje se
za den nebo několik dní, aby se i jiná místa
pohnojila ověím trusem (pastvina, holá se
košaruje = hnojí tímto způsobem). Odtud
místní jména Košáry, Košariská ap. Totéž
je pol. na Podhalí koszar(a), ukr. b. sch.
košara, v severní rumunštině je co$ar(a),
mad. košár (a kosárazni košarovati). — Je
to slovo původu asi jihoslovanského,
odvozené od koš. Κ nám se dostalo asi od
rumunských pastevců (aé Cránjalá o tom
pochybuje), neboť i u nich je doloženo jako ohrada
pro ovce (svěděí Tiberiu Mosariu, Vieata
pastorála Muntii Rodnei, 1937; sdělil R.
Jeřábek).
košať vm.: tleskati Β, ζ řeěi k dětem
(Malý). — Z pd. ko&iac t/v, což bude asi rd.
kosat bíti, s-ové intensivum od kopati 2°.
košenila: druh barviva; na Valašsku
zkaženo v kuóemel, kučumelová barva. Z fr.
Cochenille t/v.
košer: rituálně ěistý; pak žertovně: řádný,
poctivý (o obchodech ap.); košerovati
zabíjeti podle rituálních předpisů, košerák nůž
k tomu. Z hebrejštiny.
košile, stě. košule, sic. košela (vsi. -utá).
U jiných Slovanů košula (z lat. casula),
z toho je i ěeské slovo; ale sic. -ela ukazuje
na etřhn. kä8el(e) ěást kněžského mešního
roucha. Košile je oděv Slovanům známý
ode dávna; pův. název *sorka byl nahrazen,
nevíme proč a kde nejdřív, slovem cizím,
jež znaěilo vlastně plášť s kapuci.
košťál, stě. a han. košóál: hloub jistých
rostlin (zelí apod.); sic. koštial hrubá kost.
Slovenský význam je jistě původnější,
ukazuje i původ od kost (přípona -'ál je expre-
sivní); slovo hrubé, hanlivé (změna rodu!);
srov. i jě. nohy jako košťál zmrzlý Dušek 3.13.
Ně. význam 'hloub' vznikl jako velmi
hanlivá perifrase. Viz i koěian.
koště, stě. chvostišée chvoštišče chvošČišČe,
též cho- a ko-; ně. u Polné košóišČe, sic. nář.
chvojšéište (j zkřížením s chvoj), haplologií
slabik -šti-ště vzniklo košte, zm. košče. —
Od chvost v přeneseném jeho významu
dometlo' (dosud tak u Vysokého, ČL 29.8).
koštovati: ochutnávati, podobně sic. pol.
r. ukr.: z něm. kosten. Odvozeniny: koštýř
násoska na braní vína (jeho vzorků na
ochutnání). Ale koštolovati AČ 12.467 je
z mad. kÓ8tol t/v, Sulán rkp.
koštúrek, kočtúrek tyě, již se toěí ruění
mlýnek (u Kyjova). — Ze sic. koštúr železný
bodec na voly (za Bernoláka)? Od štúrat
ždurkat, pobádat?; ko- asi předpona?
kot jm.: lýtková kost, vepřová noha, dem.
kotek, val. kotík kotník; han. kote rosol z
vepřových noh, kostky (si) kotníky Rous,
kotáry nohy (peior.), zdvihnót kote zcepenět,
jvě. sednout si na kotek = na bobek, vě.
kůtek i kůtko kotník; sté. koten (-en podle
synonyma Mezen), z toho ně. kotník. Sté.
hráti v koty; ně. zmrzlý jak kot = jak kost,
na kost. Viz i kotovica. — Pol. kot kót kut,
hl. kót t/v, dl. kótka kost článku prstového,
sic. kotovina huspenina. Vše z něm. Kote t/v.
kotaěka sté.: máčka (rostlina Eryngium);
mor. rostlina štětka obecná (též kotovka,
Dipsacus), plod lopuchu; han. (u Slavkova),
msl. a sic. oloupaný kukuřiěný klas (msl.
v tomto významu i kotlaěka). — Máčka je
tzv. stepní běžec (tj. rostlina, kterou vítr
na podzim urve od kořenů a odkutálí), tedy
od kotiti převraceti, kutáleti. Pak vzhledem
k pichlavosti k. přeneseno na květenství
štětky nebo lopuchu; oloupaný kukuřičný
klas poněkud připomíná květenství štětky.
kotáleti se = kutáleti se; kutáleti co n. čím:
koulet, kulit, valit SSJČ. Nář. kotouleti,
kutaliti; odvoz, kotoul kotouč, kotul(k)a
mosazný kroužek na koňském postroji. Novou
verbalisací postverbální interjekce vzešlo
jč. katulúěat se Dušek 3.54, z něhož pochopíme
nč. kotouóiti se a jeho postv. kotouč. Dále
kotrleti Reš. — Sic. kotúlať a -lit (odtud
kotútka cívka, přeslen, kroužek, citosl. kotul
kotululú; kotřlat sa. Sch. sin. koturati, kotrl-
jati, sin. kotaliti, ukr. katuljátysja (odtud
pol. katulac, k. si$ Slawski SO 18.388),
b. tarkaljam t/v (přesmyk slabik). — Všecka
ta slovesa vznikla zkrácením z kotrbálati
(je v sic: -t), uvedeného pod kotrmelec.
(Jinak Šmilauer OKP 4.18.2.)
kotě, vč. kůtě: kočičí mládě, přen. soudek
piva (= vč. štěně t/v); sté. kotenec o lvíčeti;
kotátko též kočička na vrbě nebo jívě; kotiti se
líhnouti se, o mládatech menších zvířat jako
fen, koček, srn, koz, ovcí, králíků, zajíců;
okotiti se vrhnouti mladé, kotný i skotný
(^e'b-kot-bn'b, srov. stelný, zhřebný); vč. kotiti
se lísati se, mazliti se (Jg, Jirásek), k tomu
s-ové intensivum kocati se (viz). — Kotiti je
zastoupeno u všech Slovanů: sic. kotit, okotit
sa, kotný atd. Poněvadž se vztahuje na

kotec
283
kotrmelec
několik druhů menších zvířat, je nepochybné
(vzhledem k poměru tele — oteliti se, jehně —
obahniti se, hříbě — ohřebiti se), že kotě
a okotiti se spolu souvisí a že tedy i kotě se
původně vztahovalo i na mláďata jiných
zvířat než jen kočky. Pak souvisí zajisté
s lat. cat-ulus mládě menších zvířat (to
později spojováno s canis a chápáno jako
štěně). U nás však kot-e bylo těsně spojeno
s kot, kocour, kočka; ale to že jiní Slované
*kot$ s tímto ani s jiným významem nemají,
ukazuje zřetelně, že se raději vzdali slova
kote, aby možným spojováním s koěka
neutrpěla významová jasnost chovatelského
termínu okotiti se. Při tom je arci možné, že
název kočky, lat. cottus atd., s catulus a
s kote souvisí, ale tak, že expresivní lichotný
útvar cattus (geminace tt) 'mládě' byl
dodatečně vzat, když kočka se stala domácím
zvířetem, za její jméno. Snad bylo tedy ide.
*kat-o-s mládě menších zvířat, slov. *koťb:
od něho ob-kot-iti s$; pak bylo *koťb
přetvořeno v kote. (Že kotě není utvořeno teprve
u nás od jmen koěka nebo kocour, soudíme
z toho, že jména jiných mláďat mají základ
jiný než jména příslušných dospělých zvířat:
kůň — ale hříbě, kráva — tele, vepř, svině —
prase atd.; kotě by byla podivná výjimka!).
kotec: budka pro zvířata nebo oddělení
v chlévě, stánek trhový; zm. kotce holubník,
též koc (zpětným postupem z gen. kotce >
koce); val. koco i -e. — Stsl. kotbCb komůrka,
hnízdo, pol. dříve kociec, nyní kojec (z gen.
kocca > kojca), sin. kotec a ech. kot, kotac
jako v č.; bulh. koček, kočina klec, kotec pro
drůbež aj. Ukr. kotec a r. pl. koty, kotcy =
rybářský slup nebo past na ryby obdobná
kleci. — Slova koťb a kotbCb lze pokládati již
za psi. Souvisí s germánskou skupinou slov
obdobných významů (stangl. stsev. cot
chatrč, angl. dove-cote holubník, dolnoněm. köte
uhlířská chatrč z kůry nebo proutí, něm. nář.
kótze nůše, bavor.-rak. kotter bouda); z tohoto
přejato sic. koterec bouda pro psa, kurník,
přehradou oddělené místo pro zvířata v maš-
tali, a mad. kóter díra, vězení. Nelze však
říci, že slovanská slova jsou z germánštiny
ani obráceně. Slovo je i jinde. Fin. kotus je
lovecká bouda. Zdá se, že toto je původní
význam. Patří sem zajisté i av. kata- m.
komora, sklep atd. Úhrnem lze říci, že jde
asi o prastaré slovo neznámého původu.
Z něho jinou cestou vzešlo i naše chata,
kotrč 2° a chatrč.
kotel, odvoz, kotlina pův.: prohlubina pod
kotlem, kde se topilo CL 1.348. — Praslo-
vanské (všude: stsl. kotblt, sic. kotol gen.
kotlá atd.) přejetí z gót. *katil(u)s (doložen
gen. pl. katíte).
kotiti, iter. káceti, odtud ái v kátiti PS;
roz-kotati, překotiti, o překot, překotný. — Sic.
překotit, prekacovať, o překot, překotný. Pol.
nář. kocic si$, ukr. koty ty, r. katit, sin.
pre-kotiti. — Příbuzné je stind. éatáyati
překotiti; kořen Uot-, k před o ztratilo palatálnost.
kotlati, kotlavý, vy kotlaný, o zubu n.
stromu. — Odvozeno od ^koťbťb n. *kottla
dutina, čemuž se rovná ř. κατνλος a -η t/v,
κοτύλη t/v a střholand. cot(e) dutina (o tomto
v. Windekens LP 5.87).
kótovati stč. v kolínských archivních
zápisech: určitě udávati (právo). — Z fr. coter Gb.
kotovica kotár kot han. val. nepálená cihla.
Nezcela jasné. Jistě posměšné; od kot noha
(viz), že jsou měkké jako huspenina?
kotrba, již stč.: hlava (nevlídně nebo
humorně), za Jg i o člověku svéhlavém; sic.
kotrba hlava. — Podle správného domnění
Rosová totéž co kostrba, tedy k rodině
slov při kostrbatý. Rozuměla se hlava trvale
rozcuchaná. Pd. kotyrba z č.?
kotrč znamená 1° rozsochu na ptáčnické
žerdi, 2° kormidlo na pískařské lodi nebo
krátké veslo, 3° chumáč (trávy), hrozen, trs
(fialek), 4° zakrnělý keř nebo stromek, pak
malého člověka, ničemu, 5° houbu zvanou
lidově kuřátka nebo jinou (oficiálně Spa-
rassis, ale i jiné houby), 6° sveřep nebo ovsi-
hu Jg, 7° teletníkNŘ 18.101. — Rozmanitost
významů ukazuje, že slovo podlehlo
mnohým změnám. Jako kotrba je asi z kostrba, tak
i toto k. může snad (pouhá domněnka!) býti
z kostrč (viz kostrbatý); i ono znamená věci
s výčnělky různo trčícími. Význam 1 °
pochopíme od rozsochaté ostrve na seno; kormidlo
snad jako vzadu čně jící kostrč (část kostry),
3° a 4° jako rozcuchaniny vůbec; houby 5°
mají růžky nebo rozvětvené výrůstky; 6°
mají osiny naježené, 7° je nám nejasné. Samo
slovo k. se místy měnilo dále: u Polničky je za
ně kotrc kotrlec kotrliček.
kotrkál: jezdecký štít (zastaralé); u Hájka
kotrgál. Ze středolat. quadrigale.
kotrmelec: přemet celého těla na zemi,
Purzelbaum; mor. kotrbelec B, kobrtelec,
laš. han. koprdelec, jč. kodrhélec JJčř 40,
kondrhelec Dušek 3.40-Vydra. Vypuštěno
be v kotrlec (odtud kotrlcovati), z toho dále
vč. kotelec (metat kotelce); kodrnec, mor.
kotrlenec, zm. kotrdlenec. Konečně chod.
a spis. kozelec, nář. kozlenec. — Sic. kotrmelec,
kotrbanec SSJ, kotrlec, kotrlenec Kt-K (a *ko-
trbelec, odtud kotrbelcovat, kotrbálat sa, kotr-
válat sa K); p. koziolek (> koziolkowač),
sin. kozel(e)c, kozla, kozlica. — Pro výklad
jest vyjíti z tvaru kotrbelec. Ko- je zesilovací
předpona, s -trbel- je příbuzné lit. täbalus
müsti metat kotelce, a dále něm. Purzelbaum
(jB-, -bäum od baumeln kymáceti se)
kotrmelec, od purzeln, burzeln dělat kotrmelce;
tato něm. slova obsahují b-t-l, navíc pak,
jako slovanština, r, § 10. Do té rodiny tedy
patří i naše batolit se (viz). Jak je vidět
v litevštině, východiskem je interjekce:
lit. tabalái doprovází všeliké kolísání, viklání,
houpání, otřásání, od ní jsou slovesa jako

kotřňať
284
koukol
tabalúoti viklati. Podobná interjekce byla
zajisté i v slovanštině a v germánštině a je
tedy starobylá. Postup i u nás byl takový,
že od interjekce bylo odvozeno sloveso
(již s ko-l): jednak č. batolit se pro chůzi,
při níž dítě často padá a se převaluje, jednak
sloveso jako je sic. kotrbálat sa, od slovesa
pak výraz typu kotrbelec, nakonec slovesa
na -ovati. Připojení předpony ko učinilo ta
slova neprůhlednými, odtud je pak jejich
hlásková proměnlivost (a též adideace ke
kozel). Psi. tedy asi bylo sloveso toboliti s$
od něho pak kotobolbCb. Dodatek:· Našim
slovům se poněkud podobá fr. nář. (šamp.)
kutumeré a (bürg.) kütümario kotrmelec, cit.
REW3 2384, o němž neumíme nic říci.
kotřňať val.: kolébati SvK. — Patří asi
k sic. kotrlat (viz kotáleti); záměna přípon,
význam posunut.
kotrš!: val. interjekce, jíž se vábí králík.
Odtud králík = kotrňák, samice kutrna,
mládě kotměnec; samec zkráceně kuták. —
Příbuzná je pol. interjekce trué téže funkce, od ní
je pol. (na severu u moře) trué trusiek truíak
truiik králík (o tom Zamoscinska JP 35.289),
r. trus(ik) t/v.
kotržina sic: zdechlina, val. v přirovnání
to maso je jako k. = tvrdé, tuhé. Val. je
i zdrhá tvrdé maso SvK (ale: maso tvrdé,
jak zdrhá B); zdrhá člověk = zlý SvK. — Pd.
koterzyna (z val.?) o špatném mase. Sin.
kotrige pl.: kostra, zdechlina, sin. sch. kotrig
úd, kloub, sin. kotrižnik nohatý, hubený
člověk. U nás je to asi jugoslavisnius. Další
původ není znám.
kotúsiť val.: mluvit ze sna SvK.
Nejasné.
kotva (stč. též kotev), tak i sic. hl. dl. sin.
a ukr. (zde kitva), pův. koťbka: pol. kotka;
denom. kotviti. — Kalk za dolnoněm.
Katz-anker t/v, kde vězí Katze kočka; myslí
se na drápy, jimiž se kotva zasekne jako
kočka. (Šm.); *koťbka se pak přichýlilo
k slovům technického rázu na -yj-ve: od nich
přijalo v, disimilujíc tak k-k v k-v. Viz
i kotvice. — Zvláštní metaforou, založenou
na rozvětvení, dostalo to slovo (v stč.
podobě kotev!) chod. a jč. význam 'větev',
ale mění se pak dále, a to i v rodě: ch. zč.
kotev kotvička kotváó kotváéek, jč. zkráceno
v kvaček Vydra 47, z čehož (vlivem slova dlák
t/v) nové kvák ib. 107. — Stč. kotva bylo též
třínohé špičaté železo, jaké se házelo po zemi
na záhubu nepřátelské jízdě, kotvice bylo
obdobné železo nalíčené na zloděje ve
vinicích a v komorách Gb. (srov. výše o brzdě!), j
srov. mačka. Odtud, yzhledem k pichlavosti,
stč. kotvice je název pichlavého květenství
máčky, později, vzhledem k podobě, název
plodů vodní rostliny Trapa natans, pak nč.
té rostliny celé.
kotyzovat: lichotiti Jg; msl. lenošiti, po-
loukati se někde B-Kol; kotyza, kotyzalka \
I Jg. — Nejspíše patří ke kortyzoun (viz),
srov. i pol. kortezowac lichotiti, dvořiti.
koudel, stč. kúdel(e): výčesky vlny nebo
konopí, hodící se ke spředení. — Sic. kudel
r. kudel t/v; b. kádelja, sch. kudelja; sin.
kodelja konopí. — Je to produkt prvního
„česání" (kdežto pačesyjsou produkt dalšího
česání), ale není „odpadkový" (proti PS):
u Rusů kudel jsou vlákna „dlouhá, lepšího
druhu" VSES 479. Chomáč koudele se
připevní (za stará přeslenem, později
stužkou) na horní konec přeslice (čili „kužele";
odtud je matení pojmů „koudel" a „kužel"
v některých jazycích, např. i sic. kudel
znamená kužel u Kukučina 1.217) a pak se
spřádá stáčením vláken v nit. — Čes. rčení
hoří koudel (z č. je též sic. u Jilemnického) =
zlá situace, nebezpečí zkázy ap.: u dřevěných
staveb se mezery mezi stěnovými břevny
vycpávaly koudelí (později mechem, v. to);
blízko pece se koudel mohla zanítit; když
„hořela koudel", bylo svrchované nebezpečí,
že vyhoří celý dům. — Psi. kqdela. Příbuzné
je něm. Hedě t/v, stangl. heordan (angl.
hards pl.), střdn. herdě t/v. Vlivem
příponového l bylo r disimilováno v n: r-l > n-l,
*kond-él-ja > kqdela. (Jiné výklady
neobstojí, ani lit. kedénti ESX, ani Trubačevův
SbMlad 140.) — Obměny jsou kudla 1°,
kudrna, chundel. Něm. Kuder koudel (Werg)
je ze slovanštiny.
kouchati kuchati zrn.: trkati (o krávách),
prokouchati (kolena z kalhot), jč. blan. kuch-
nout vraziti do někoho. — Toto k(o)uchati
je totožné s kuchati otvírati zabitá zvířata
(viz). Jeho význam se vyvinul z „píchati,
bodati"; stejný vývoj významu je též
u kláti, takže totožnost obojího kuchati je
nepochybná.
kouká: škrkavka, střevní hlísta, v jč. rčení
k. se mu uchcala (= mor. hlísta se mu usedla,
pálí ho žáha) D-Jg-Jjčř 222. — Nejasné.
koukati, stč. vykukati vyhlížeti, nakaukati;
nyní nedok. koukati, na- po- vykukovati, dok.
vykoukati něco, kouknouti; intej. kuk, kukuč
(toto i zpodstatnělo jakožto vzhled obličeje:
má nedobrý kukuČ; ale kukuč druh šátku je
od kukla). Slova rázu vesměs lidového. —
Mimo č. jen v sic. kukal, hl. kukac, dl. kukáš
a kaš. kukac. — Z něm.· kucken, gucken-,
srov. rovněž lidové z-bliknouti koho z
erblicken.
koukol; stč. kúkól je lolium, nigella, ziza-
nia. I rus. kúkol je též jílek, pol. kqkol je též
sveřep a jílek; jinak všude (sic. kúkol,
hl. kukel, dl. kukol, sin. kokolj, sch. kukolj,
b. kákal, ukr. kukil) znamená koukol. Ale je
bezvadně zjištěno i u Němců, že názvy pro
ty 3 plevele se v staré době pletly. — Psi.
kqkolb. Hujer 1.19 je spojil s lit. kaňkalas
zvon (jemuž odpovídá r. kolokol zvon,
z ^kol-kol-'b; litevština i slovanština provedly
disimilaci l-l > n-l), vskutku je i lit. kankulis

koule
285
kovati
koukol (květ koukolu může připomínat
jakýsi zvonek). Je též lit. kunkális, k%kalas
jakýsi plevel, kukälis, -ě, kuokúlis plevel,
koukol, a stpr. cunclis koukol; tato slova
se pokládají za přejatá z polštiny, popř.
(s ku-, kuo-) běloruštiny. Zdá se však, že
taková domněnka není nutná; uznáme-li
přesmyk a-u (kankúlis > kunkalis), dají se
ky,- ku- pochopit jako nářeční redukce,
kuo- jako další variace, vše způsobené tím,
že název té rostliny se v povědomí mluvících
odloučil od názvu zvonku. Totéž platí o lot.
kuokalis, kukali koukol.
koule: sté. kule kůle, nč. nář. kule; kulka
kulička; kuliti kouleti, expr. chouleti se PS;
koulovati se, ve. kuličkovat se; vm. kulnúť,
srov. pol. kulnqc, zm. kukuláčet kutáleti;
mor. kulať, han. kólet, vm. zgrúlat značí též
váleti prádlo, kulak válec na nudle, na
prádlo; kulatý, kulatina; jihomor. kuláÓ je
druh révy, vč. dřevo ze slabších stromů,
které se prodává neštípané ( = mor. kulánek);
kulečník (od kulka); rostlina koulenka Globu-
laria, výtvor Preslův. — Sic. gula, gulatý,
gúlat, pol. hl. dl. kula a mnoho odvozenin.
Ze středoněm. kule t/v.
koumar: druh šedé barvy, pak takové
sukno, stč. kú-; koumarový = šedý jako ocel. —
Cizí, původu však nejistého. Podle J. Jánka
NŘ 15.240 snad z bav.-něm. gaumvar
zabarvený jako plíseň.
koumati 1°: viz zkoumati.
koumati 2°: viz okounět.
koupati, stč. kúpati, koupel, stč. kúpěl;
mor. kúpelky pl. (han. kó- Rous) a kúpálky
vanička na koupání děcek; koupelna, mor.
lid. koupelka; koupaliště, koupačky. — Sic.
kúpať, kúpel, pol. kqpac, kqpiel, r. kupát atd.
u všech Slovanů. — Psi. kqpq kopati. Původ
není zcela jasný. Zdá se však, že je odvozeno
od jména konopí. Herodot píše o Skythech,
že se ve vodě vůbec nemyjí, ale že mají
jakési parní lázně, v nichž sypou na
rozpálené kameny semena konopí. Snad šlo
o jakési parní lázně obdobné ruské bani
a finské sauně; dýmem ze semence se
oznamovali. I Rusové do nedávná užívali v báních
podobně rozličných vonných bylin. Je možné, ·
že Praslované zvěděli o tomto skythském
způsobu a že tedy k. je z *konop-jq; druhé o
by bylo zaniklo asi v složenině s vy- (pro
délku slova), a to patrně tehdy, když se
přestalo užívati semence, a když tedy ochablo
povědomí o souvislosti s konopa. Tato
domněnka je podepřena tím, že k. není
pouhé mytí, nýbrž původně asi čištění
rituální (před svátky ap.). Srov. i kupadlo.
Naproti tomu místo, kde se Slované myli
vodou, byla lázeň.
kouř: dým; odtud kouřiti nepřech., nově
však s akus. předmětu (tabák, dýmku),
na- o- po- vy-kuřovati; k. se znamená i
prášiti se, chumeliti se, ap., odtud val. kúřenica,
laš. kuřava, sic. kúr(ň)ava (chybou tisku je
kúzňava K) tmavý oblak, mračno, horň.
kúravica mlha Hof er Po v. 101, jvč. kouřmo
mlha. Mor. skúřit se (též, ukr. kury ty, kurnuty)
je zmizeti (totiž jako pára, dým), odtud
skúřit ukrásti asi vlivem slova zdýmnúťt/v. —
Všeslov.: kurb kurt a kuřq kuriti, v sin. sch.
a sic. (kúriť) význam topiti. Poněvadž lit.
kuriú kiirti a lot. kuru kurt topiti (feuern,
heizen) není příbuzné (Fraenkel Wb) s
naším k., je nutno míti za to, že kur-'b bylo
přejato z germ. *rauki- (něm. Rauch dým
atd.), při čemž souhlásky byly přemístěny.
Význam 'topiti' se pochopí snadno: dokud
domy neměly komínů, vytopit světnici
znamenalo zaplnit ji kouřem. Jinak o kur τ,
Treimer Lingua 9.1960.99: má je za
substrátové, cituje z Kavkazu kur t/v.
kousati, kousnouti, -kusovati; postv. skus
u zubaře, zákus-ék (z ruštiny); kousavý;
kusadlo hmyzu. — Všeslov.: sic. kúsať,
pol. kqsac, ukr. kusáty atd. Lit. kandú
kqsti, lot. kuodu kuost. Kořen kand-
(příbuzné je dále stind. khadati rozkousáva, jí,
(ä z an, § 7); u nás je intensivum na -sáti,
kqd-sati > kqsati; nds > ns. Viz i kus.
kout, koutek (> koutkovati se) koutní
pokoutní (ze spojení po koutech) zákoutí;
zm. koutko otvor mezi kravskými kopyty;
zm. kótka název jisté nemoci; kout šestinedělí
(rodička měla postel v koutě jizby,
odděleném plachtou koutnicí), kouíáček je u
Litomyšle dárek pro šestinedělku. — Psi. bylo
patrně *koťb = lot. kakts kout (v domě),
Ecke, a kqťb = ř. καν&ός, koutek oční,
Augenwinkel. Slované asi obé spojili: je sic.
kut, p. kat, r. kut atd. — Stává se i jménem
osad. U Huculů ,,větší dědiny, zaujímající
velký prostor podél potoků a údolí, dělí se
často na jednotlivé kuty (= kouty) se
zvláštními názvy každé takové osady, vznikají
tedy skupiny dědin spojených společným
názvem centrální vesnice" (Sičynskyj 53).
U nás to znamenalo asi jen odlehlé dědiny.
kouzeň: viz kúzňa.
kouzlo, kouzliti, kouzelný -nik; mor. kuzlíř,
fem. laš. kuzlorka. Bývalo kladeno v jedno
sousloví s čáry a podle tohoto slova dostával
plurál rod. mužský, v. Sm 156, ba i měněno
v klouzy, gen. kloužu. — Sic. kúzlo, hl. kuzlo,
kuzlowač, dl. guslowaé guslowař guslař, pol.
gusla plur. ntr., guélic, guslarz, stp. guélnik,
pomoř. guúsla. — Souvisí s rus. kudesá kouzla
(A. Muka): *kudeso na západě — podle dělo
dílo ? — změněno v *kudeslo, to pak zkráceno
v *kudslo; v tom d sice vypadlo, ale před tím,
jsouc mimoto udržováno v kudesiti a v jiných
odvozeninách, působilo svou znělostí tak,
že bud s > z nebo k > g.
kovati: stč. kuji kovati, obdobně sic. r. ukr.
sch. sin., tak asi bylo i psi. (kujq kovati);
z toho stavu analogií vzešlo jednak kovq
kovati, tak stsl., jednak kujq kuti: pol. kuj§

koza
286
koza
kuc vedle kowam kowac. Odvozeniny:
starobylé post verbale kov*; rozličnost významu
svědčí pro postverbální povahu (stsl. kov*
hádka, úklad, protivenství, odpor, r. kov
kování (děj), sch. kov náčiní k okování
koně); kovový, kov-kop. — Kovadlo, -dlina
(stč. kovadlo nákovadlé nákovadlo nákovadlen
nákovadlna nákovadlno nákovadlně náko-
vadlnicě nákovadlník, dosud klad. nákovadlo,
mor. nář. nákova; na- též jinde: stsl. nakovalo,
-Ibno, sic. nákova, pol. (na)kowadlo, hl. na-
kow, -a, dl. nakowa, ukr. kovalo i nákovan m.,
r. b. nakovalnja, sch. nakovanj, sin. nakovalo
nakovenj). Z těchto výrazů, ze středověkých
obrázků i z nynějšího stavu v zapadlých
krajinách lze souditi, že kovadlo byl vlastně
špalek nebo kamenný hranol, na němž
seděla nevelká kovadlina tvaru asi takového,
jaký má kovadlinka čili babka na klepání
kos, zvaná na-kovadl-bje, z toho č.
nákovadlé > nákovadlo, nebo substantivum z adj.
nakovadlbn* -a -o; další vydatné zkrácení
z prvého nebo druhého slova je nákova.
Slovo kovadlina je vlastně výjimečné,
neočekávané, jinde (vyjma sic.) není
podobného; můžeme je pochopit asi z nákovadlna
ztrátou na- a obměnou koncového -na v -ina.
Struska měla asi vlastní název okoviny,
tak mor. a sic, kdežto česky okuje bude
sekundární; val. okuliny upomíná však na
r. okaliny od kaliti. Stč. sic. kováč, val.
laš. vslc. koval, č. s cizí příponou kovář,
odtud kovárna (starší název je v kuzňa,
v. to). Staré slovo je i o-kovy kovová pouta,
kdežto okov okované vědro vzniklo asi
zkrácením ze slova, jako je sic. okovník Jg,
okovnák K; na to ukazuje svým η i vč.
(u Paky) vokoun. Všeslovanské je podkova.
Nové útvary jsou mor. kuják, kujátko stolice
s babkou na klepání kosy, kujný, jč. kovít
kladivo, jímž kovají koně (přípona nejasná!),
sic. val. kuiák okovaný cep na ječmen.
Metafora „kovaný = znalý ve své věci" odvozena
od kovaných koní. — Našemu kujq odpovídá
lit. káu-ju (srov. přízvuk v sch. kůjeml) bíti,
kovati, bojovati, lot. kaúju bíti; infinitiv
u nás je od dvojslabičného kmene kov-a-.
Praesens měl *kou9 - > ražené kóu- > kú-.
Dále je příbuzno sthn. houwan = něm.
hauen a lat. cüdö mlátiti (obilí), kovati. Náš
význam je tedy zúžen z původního 'bíti'
(těžkým nástrojem).
koza; odvozeniny kozel kůzle (stč. kozlec,
kozlenec) kozí, vé. kozenÓí. — Odvozenina
*koz-bl* > kozel znamenala původně mládě
kozí (maskulinum mohlo být proto, že mládě
je jakoby bezpohlavní); v tom významu
doloženo v stč. u Velešína a v Mittellat.-
hochd.-böhm. Wb z 1470 (vyd. Diefenbach).
Pak šel vývoj dvojím směrem: 1° kozel =
samec kozí, cap (tak obdobně jinoši.), 2°
význam 'mládě' zachován, ale slovo bylo
převedeno k gí-kmenům (ty zpravidla
označují mláďata: holoubě atd.): kozle > kůzle
(stsl. kozbl§, sic. kozla, sch. sin. kozle,
p. ko£l§, hl. kózlo, dl. kozle). Vývoj významů:
koza jsou také vousy na bradě do špičky
podle podobných kozích chlupů pod bradou;
dále čtyřnohý podstavec pod lešení apod.;
spojovacím znakem je úzký hřbet, podstavec
takový má nahoře jen jedno úzké dřevo; to
platí i pro kozlík na řezání dřeva, pro „kozy"
před pilíři mostními, pro mor. kozlík =
hranol štěrku na okraji silnice, pro kozel =
podlouhlý stojan (s jednou svrchní žerdí) na
sušení snopů, méně vhodné však pro kozel =
jehlanec o 4 nohách na sušení jetele (strzub)
anebo vojenský jehlanec z pušek. Mor. koza
= chroust: nazván tak asi proto, že žere
listí, což je někdy až příliš nápadné, tím
právě jsou nápadné i kozy; nejasné je mor.
kozamyska, kozomyěka chroust; han. koze
neštovice, sic. koza jizva po očkování,
z adj. kozí (sic. kozie, ovóie kiahne = plané
n.); stč. kozicě dudy, nč. kozlík měch u dud,
z kozí kůže. Ale kozičky (laš. kozinky Šr)
květ bezu černého je asi místo chebzičky,
sem patří i chod. kozinka nejmenší ovoce
peckové asi místo bezinka nebo chebzinka.
Nejasné je chod. kozička druh meliva. Stč.
kozí noha hasák na páčení truhel (podle
podoby). — Kozel se též klade místo čert
(rohatý, vilný, smradlavý!); představovali si
čerta mj. též v podobě kozlí, což sahá do
dávnověku (Grimm, Deutsche Mythologie
1876, 2.831). K. druh piva je za něm. Bock,
jehož důvod je Němcům málo jasný
(vyvozuje se z Eimbeckisch Bier, pivo z Eim-
becku). Kozlík na voze, místo pro kočího:
snad původně tak zváno jakési úzké sedlo
pro lokaje nebo kočího vzadu za pánem
u jistých kočárů, kde pán je vpředu a sám
řídí koně; rostlina kozlík Valeriana, podle
zápachu kořene; kozlíóek = podobná rostlina
Valerianella; pták kozlík = druh sluky a jiný
rod, podle svého hlasu, jakéhosi zamečení,
jež vzniká chvěním ocasních per. Kozák je
pasák koz apod., ale i druh hřibu
(méněcenný, proto jako by se přenechával kozám);
kozina kozí maso. Kozodoj lelek, překlad zaN
lat. caprimulgus: představa už antická; má
širokou hubu, je pták noční; víra, že vysává
kozám mléko, snadno mohla vzniknouti,
byl-li lapen v chlévě, kde lapá mouchy.
Mnohé rostliny mají názvy kozí brada,
kozí list ap.; důvody různé, ne vždy jasné,
obyčejně je důvodem ménecennost. —Koza je
u všech Slovanů, rovněž *koz bl* (přípona - bl*
zde přechyluje k maskulinu, srov. lat.
capreolue od caprea) a kozblg všude
zastoupeny, všude i odvozeniny další. — Koza se
shoduje nejlépe se stind. a]ä t/v; k- je asi
přídatné, jako v kost, § 16. Jinak chápe k
Georgiev Väprosi na bälg. etim. 18: je prý
z kontaminace s *(s)kěgos 'kozel' (stind.
clUiga-).

kozák 287 krabice
kozák: voják ruské jízdy zvláštního druhu.
Z ukr. kozák; to i r. kazák z tur. kazak
nezávislý . člověk, dobrodruh, kozák, Kirgiz;
srov. dnešní Kazachstán.
kozlub i kozub val.: „do [polo]kužele
zakulacená stříška v čele ponad svislama" Β
(viz obr.), I doloženo DU 4.91 a Národop.
výst. 102 n. Věc sama byla běžná i u Čechů,
jak je patrné z obrázků starých chalup; na
Valašsku je už jen u nejstarších chalup; je
(v podobě kozub) známa místy na Slovensku
(četné obr. u J. Hály, Pod Tatrami, a j. v
národopisných dílech). Původní podoba názvu
je v r. ochlupeň, což je převislá široká část
Ruský ochlupeň (Aštakov, Rus. nar. zodčestvo
v zap. Sibiři 77): je zřetelná jeho funkce přidržovati
slemeno.
Kozub valašský a dymníkový z Polska
(Moszyznski 1508).
slemene přesně na témž místě. Kozlub tedy
vznikl přetvořením původně masivní ochlup-
ně, když se přestalo užívat i slemena. (ChlupUi
viseti, padati.) Hláskové změny zaviněny
neprůhledností slova, když i věc sama se
oddálila od své původní funkce. Zdá se,
že tu jde o stavební detail praslovanský.
Ochlupeň tvořila původně vhodná kořenová
část stromu (kmen stromu byl slemenem!).
Některé kořeny tedy trčely i nahoru; z nich
se vyvinula pak „makovice" (ale „kohout"
má jiný původ, magický; rovněž tak ozdoby
v podobě rohů jsou náhradou parohů, jež
byly ozdobou nahoře na štítu v mladší době
kamenné, viz Poulík, Z hlubin věků 90).
Pro domácí původ svědčí vč. {pod)šup
kukla lomenice Hod. 60-PS, zkomolené
z o~chlup-. — V sic. přeneseno kozub na polo-
kuželovitý dymník (sběrač dýmu) nad
ohništěm při peci, a pak i na celý přípecek, na
němž se vaří, v SSJ je to ohnisko, krb,
sporák; stpol. kozub JP 42.27. Jiné je
kozub = jistá nádobka (viz); ale J. Knobloch
ZfS 7.299 obě slova spojuje.
kozmice: fistule, kozmičiti zpívati kozmicí;
je to „hlas tenký, kozímu mečení podobný"
(Rosa u Jg). Snad tedy nejprve vzniklo
sloveso, asi z *kozím [totiž hlasem] mečeti
zjednodušením a přesmykem; původně -četi (tak
správnč u Jungmanna), -čiti v PS je mylné.
kozub: na Podluží v podobě kazub je to
koš z vazových kůr, na způsob putny na
chytání ryb, val. kozúbek je košík z kůry
březové. Omylem je na Opavsku kozub
kadlub pro obilí (místo kadlub), R. Jeřábek
RZ 216. Holečkův kozoubek nádobka z kůry
je však přejat od jiných Slovanů. — Ukr.
kozub kornout z kůry, pol. kozub i kazub
košík z kůry nebo lýka (srov. mad. kazup koš,
krabice z kůry), sin. kozulj kozol kozor kozora
košík z kůry na jahody apod. —
Východiskem je r. kúzov koš nebo košík z lýčí, z kůry
(asi přejaté z tatar. kezaü t/v); při přechodu
z ruštiny do jiných slovanských jazyků
byly přesmyknuty o-u a v přešlo v retnou
explosivu b; bez těch změn je jen lit. kuzävas
brť v dutém stromě pro včely. (Jiné kozub
viz pod kozlub.)
kra stč.: kra zlata, olova, ze smoly, celá
kra = velký kámen, balvan; nč. kra ledu. —
Pol. kra, ukr. ikra, r. dříve (i)kra; sin.
odchylně korá. — Psi. bylo asi jbkra. Pří-
buzno je (germ. *jekon-:) stn. jaki n. ledová
kra, stangl. gicel t/v, angl. icicle (ic = ledová)
t/v. Vzhledem ke germ. η a si. r je možné,
že ta slova jsou úpravou nějakého starého
r/n-kmene. — Sotva sem patří sic. kryha,
ukr. kryha, r. kriga, krýga. Je též lit. krygá,
ve vodě plovoucí kra ledu, ztvrdlá hrouda
hlíny (Fraenkel 297). Lit. slovo se má za
přejaté ze slovanštiny (tak LKŽ), ale snad
neprávem. Vzhledem k lit. y (=l\) se zdá,
že je možno vyjít od bsl. kriga a spojit je
s lat. rigeö tuhnouti; k by bylo „pohyblivé",
§ 16. Sic. a rus. y by bylo vlivem
ukrajinským.
krab: druh korýšů. Přejato Preslem z něm.
Krabbe; sic. krab z češtiny.
krabice, krabička, jč. blan. škra-, stč. též
krabka (z toho nč. nář. Mapka ohanbí;

krabilice
288
krákorec
ř expresivním změkčením). — Stsl. krabbji
fem. koš, sic. krabica t/v jako v č.; pol.
krobia pouzdro, krobka košík, ukr. korobka
krabice, r. koroVjá koš, kufr, korobka
krabice, sin. škrábl ja krabice, sch. škrabija
zásuvka (stran š srov. jihočes.!). Vedle toho
je r. ukr. kórob koš, krabice, dem. korobók. —
Pro psi. je předpokládati *korbT> mask.
a *korbbji fem., obdobně je lit. kařbas
a kařbija koš. Význam i hlásky se tak
shodují s lat. corbis mask. fem., že jde patrně
o slova prapříbuzná (ne že naše přejato z
latiny!); tomu svědčí i podoba kmenů:
přípona -bji přechylovala do feminina konso-
nantické kmeny, a vskutku má latina
i podobu corbs. Naše krabice je patrně z *korb-
-bjica. — Sem náleží i krabuše klec, koš
z proutí nebo drátu, u Veleslavína koňský
náhubek, dosud místy roubení studně; dosud
mor. škramuša je psí náhubek; viz škraboška.
krabilice: rostlina Chaerophyllum. Pres-
lovo přejetí ze slovinštiny. Tam znamená
rostlinu Anthriscus a je tedy vlastně totéž
slovo co kerblík.
krabiti (tvář, čelo): vraštiti, val. krabit,
dělati kraby, např. na sukni; laš. graby vrásky
na Čele, grapcyč se vraštiti se Šr; krabatý,
krablatý, krabatina, krabatěti; mor. krabo-
vačky shr no vačky; žertovně místo krabiti
(pův. i se) ve významu 'chystati se k pláči'
je vč. dělat krabice, u Litomyšle sbírat
krabice. Sic. nář. chrabatý vrásčitý. Ukr.
koróbytysja, r. koróbiť(sja) křiviti, křečovitě
svírati (se). — Prasl. *kórbiti, příbuzné je
stnord. isl. šv. skorpa, něm. Schorf škraloup,
strup, stnord. skorpna, ř. (u Homéra) κάρφω
krabatím, svraskuji (kůži). Rozdíl těch
sloves je nepatrný: u nás sloveso přešlo
do 4. třídy.
krace, mor. místy grace: druh motyky;
stč. psáno i krátcí, sic. msl. graca; nč. krátce
fem. i kratec mask.; dem. stč. krateóka.
Přeneseně mor. graca ruka (haní., Kt-KpU)
glaóa t/v. Pol. graca. Ze střhn. kratze Gb.
kracka: chomáč (koudele, vlasů), mor.
gracka pozůstatek lněné koudele, zbylý na
vochličce za hřebíky; dlouhé vlasy v týle. —
Přejato z němčiny: bylo to asi nějaké
nářeční jméno od kratzen česati len nebo
konopí.
krahujec i krahulec krahujík i -lík. — Sic.
krahulec, pol. krogulec, hl. kraholc škraholc,
dl. skšaglow, sch. kragulj, r. kragúj, ukr.
krohuj (z pol.) t/v, sin. kragulj jestřáb,
b. sch. kraguj sokol. — Slovo cizí; k Slovanům
přišlo asi od Turkotatarů, tam zní kyrgyj
apod., spolu s uměním loviti pomocí
cvičených ptáků.
kraj: od krojiti; han. kré (Svěrák).
Významy:, kraj 1° obruba, lem byl původně
zajisté „odkrajek" = méněcený lem (např.
vydělané kůže), který se odkrajoval; 2°
okrsek, prvotně asi okrsek z hlediska mluvícího
okrajový, vzdálený (srov. končina), a tím
i něčím odlišný a charakterisovaný jako
jistý celek (odtud krajina), stran toho
významu srov. nř. μέρος (pův. díl) krajina;
pak, s hlediska měšťáka, venkov; konečně,
s hlediska horáků, rovinatá země jim
sousední, jakožto krajina odlišného rázu.
Odvozeniny: krajan, stč. krajěnín, kdo pochází z
téhož kraje; ale krajánek viz zvi.; krajíc stč.
-iec (z *kraj-bCb > -ec, zdlouženo v -iec)
možno chápati jako „kus chleba od kraje,
okrajový" (z prostředku je skýva) anebo
spíše primárně jako odkrojený kus; krajáč,
nář. -ák hrnec na mléko (býval nízký,, nahoře
mnohem širší než u dna, aby se mohla
s povrchu pohodlně sbírati ustálá smetana):
protože se k povrchu rozšiřoval a protože
okraj byl nahoře seříznut vodorovně, byl
tento okraj široký, nápadný, jinačí než
u hrnců pro jiné účely,odtud jméno; krajka:
zdobí okraje šatů, polštářů ap. (stč. krajek,
sic. krajce, krajniÓka, obyč. čipka). Okraj,
-ek viz pod krájeti; úkrají (srov. Ukrajina)
tvořeno jako údolí, úžlabí. — Chápeme tedy
základní psi. krajb (je u všech Slovanů:
sic. kraj atd., s obdobnými významy; též
znamená hranici) jako vnější odkrajovanou
část. — Jíti kraj světa: ještě prostý akusativ
cíle (I. Němec, Slavia 23.17).
krajánek: potulný mlynářský tovaryš. Je
to zdrobnělina poněkud posměšná. — Tento
název se chápe různě. Běžně tak, že k.
„chodil po kraji, po krajině" = světem
(takto i Těšitelova NŘ 46.191: „že šlo
o osobu vandrující po různých krajích,
obeznámenou s různými kraji"). Jinou
domněnku (A. Buriana) uveřejnil A. Procházka
NŘ 18.47; Těšitelova ji odmítá.
krajhnout: ojedinělé ukrajhnout ukrojiti
PS. Je to snad výsledek kontaminace
z ukrájeti a ukrouhnouti.
krákati 1° o hlasu vran, slepic, havranů,
přeneseně: povídati. Sem patří i rozšířené
krák-or-ati t/v, val. grágorať; postv. krákor
o tom hlase, krákora povídálek. Expresivní
novotvary kra-ndati, zč. křandat Vek, jč.
kra-fati. — Krákati je všeslovanské: sic.
krákat atd.; s -or- též, sic. krákořit, sin.
krákořiti, pol. krekorac krokorac (není z *kor-kor-,
ale volná reprodukce toho hlasu!; u slov
toho druhu takové kolísání není nic divného).
Je zvukomalebné, jinde jsou obdobné útvary:
lat. eroelre, lit. krökti, ř. κρώζω aj. Z *krö-k-.
krákati 2° tahati za vlasy, sic. též
krakovat; č. dříve i krákati. — Od křák (bujný Mák
vlasúv Jg), což je „keřík", od keř. Stran
tvoření srov. kudliti od kudla. — Sic. obměna
kvákat za vlasy, val. Cvakat (zde 6 podle
čiókat) má v mechanicky přejaté od dvojice
kvákati I krákati o hlasu vran.
krákorec: dřevěná trámová konsola, dříve
krakolec (u Veleslavína krakholec). Z něm.
Kragholz. — Do češtiny bylo přejato i něm.

krakus 289 krása
Kragstein konsola kamenná: stč. krakštajn,
krakštejn, krokštejn. V ruš. je kronštejn.
krakus kratus kritus: jisté jídlo z bramborů
Čeč. 115. Pd. krakus (prý = krakowiak) ze-
mák. Dále nejasné.
král; královic, králevic (-6 je jihosl.);
králová stč.: manželka králova (Dvůr, Městec,
Hradec Králové = věnná města českých
královen), stč. královna = dcera králova,
později = manželka králova; království,
kralovati. Viz i králík. Kromě vládce znamená
král i přední figuru v rozličných hrách; stč.
král byl i čistič stok a žump; je i něm. arg.
Schundkönig t/v, tedy toto stč. král je
zkráceninou z většího útvaru, rázu ovšem
posměšného. — Je u všech Slovanů: sic.
král, pol. král, sin. sch. kralj, b. král, ukr. r.
koról; hl.dl.&raZ z češtiny. Dobrovský po prvé
vyřkl, že pochází ze jména Karla Velikého,
Karl, s nímž západní Slované, zvláště
polabští, měli mnoho co činiti, byl jim strašným
nepřítelem. Přitom jméno to podstoupilo
změny jako stará slova typu tort (tedy
*KorVb), z čehož se vyvozuje, že v té době
ono hláskové pravidlo bylo ještě živé; je
tedy *korVb důležité pro chronologii hlásko-
slovnou. Potvrzuje názor, že staří Slované
tak vysokých vládců původně neměli; i císař
a kněz jsou slova přejatá.
králík, zdrobnělina od král: 1 ° druh
hlodavců; překlad za něm. starší küniglin, které je
z lat. cuniculus, podle Plinia slova původu
hispánského, ale bylo u Němců chápáno
jako zdrobnělina názvu pro krále (nyní je
za to Kaninchen). Sic. ícrálik. — 2° pták
Řegulus, tak již stč. a stpol., nyní zpravidla
králícek; překlad za lat. (již antické) rěgulus;
bylo chápáno jako zdrobnělina od rěx král,
že ptáček ten má jakousi korunku z
prodloužených pírek. Domácí název byl zlato-
hlávek. — 3° stč. králík byl i had: rovněž
překlad za lat. (již antické) rěgulus t/v
(to zase = ř. βασίλισκος, bazilišek, od
βασιλεύς král). — 4° stč. jakási ryba, tak
i stpol. królik, což byl podle Rostafinského
Hippocampus antiquorum (nyní H. hippo-
campus) koníček mořský (rybka ta má na
hlavě jakýsi hřeben s paličkou, jejž prý
možno přirovnat ke koruně). — 5° č. lidově
prý kopretina polní, sic. králík kopretina,
podle Pálkoviče prý rmen; „název ten je za
něm. vídeňské Kaiserblume, tj. císařská
květina, jméno prostě pochvalné" (Sm.)·
krám, tak i sic: ze střhn. krám vyložené
sukno, stánek, trhová bouda; oba české
významy 'haraburdí, prodejna' se dají z toho
odvoditi; kramář domácí odvozenina;
krámovati.
kramflek, lid.: podpatek. Z něm. Krampel
nebo Stra?npfel.
kramol, stč. tak i kramola: hádka, svár,
stč. kramoliti se. — Sic. nář. grámor, krámorit
&a, klamorit sa příti se (o cenu), sin. sch. b.
stsl. kramola t/v, strus. koromola vzpoura. —
Ze střlat. carmula (-lus) vzpoura, povstání;
slovo původu bavorského (je v Lex Baiu-
variorum, Sm): bližší okolnosti a doba
slovanského přejetí {-or- > r. -oro- jako v králi)
nejsou známy.
krampampula laš.: vařená kořalka, „zhří-
vanica", val. kaše z jablek a hrušek B-SvK,
sic. kořalka upravená (Palkovič), slivovice
s cukrem (Kálal), msl. (k)ra- vařená kořalka
s hřebíčkem, skořicí, cukrem (ÖL 4.446-Ko-
laja), vařená slivovice smíchaná s husím
sádlem (H. Jelínek, Zahučaly lesy 399).
Stran sádla srov. „horkou kořalku s medem
a husím sádlem" (Záborský, Faustiáda,
Praha 1961, 58); byla i „hriata pálenka
s maslom" Žak 308. — Z něm. Krambambuli
jalovcová nebo třešňová kořalka: vězí v tom
Kranbeere jalovcová bobule („jeřábí
jahoda", od Kran = Kranich, pták jeřáb)
a bamb- šťáva, elementárně příbuzné jednak
s č. bumbati, jednak s papu, kasička pro děti;
beere vynecháno.
krandati: viz trandati.
kranec sic: římsa, han. granec vyčnívající
okraj kachlových kamen (Haná 363). Z něm.
Kranz věnec, římsa.
kranraš: druh tkaniny. Pol. kromras. Z něm.
Kronrasch, angl. crownrash.
kras, tak i sic: „vápencové území
rozrušené vodou do typických útvarů" SSJČ.
Odvoz, krasový. — Původně jméno jisté
hornaté oblasti v Jugoslávii; vzato k nám
jakožto obecné jméno. Podle Bezlaje (ref.
Šmilauer ZMK 2.235.) je to slovo asi ilyrské.
Lze předpokládat lat. *Carsus, z něho je
něm. Karst, ital. Carso, sin. kras. Jsou i čak.
obecná jména kras a krása kamenitá půda,
sin. kras (v Benátsku) skalí, hromady
kamení, kras suchá půda.
krása; krásný, krasota, krasotinka; kráso -
pis, krasořeóník atd.; z ruštiny je krasavec,
-vice; málo jasné je krášliti: stč. je doloženo
krásiti o kom = po dobrém jednati s
někým, praslov. sloveso se tu drží jen ve
významu dosti speciálním; jinak novotvar:
je stč. krášliti, ze staré doby doložené jen
v part. krášlené vajce (viz kraslice), z
participia -šl- (ze -slj-) proniklo do ostatních
tvarů; zdá se, že krášliti může býti jen za
*krásniti (to právě není doloženo) a že l se tu
objevilo nějakou částečnou asimilací k r
(n asimilováno sice v likvidu, ale jinou
než r). Ad v. nakrásně se klade za starší
a dosud místy nářeční krásně (toto pokleslo
i na spojku „i když, i kdyby", např. u
Klostermanna), a to tehdy v předvětí, jde-li o
připuštění příznivého, pěkného případu, jestliže
závětí obsahuje něco záporného, výhradu,
popření (i kdyby to nakrásně bylo pravda,
nic z toho mít nebudu); východiskem byly
věty, kde krásně mělo svůj náležitý význam
(„krásně za mne u pánů mazal, ale jeho to
19 Machek — Etymologický slovník

kraslice
290
krb
nebolí, má čím"); na- přistoupilo asi podle
najisto apod. — Krása, *krasbnt, krásiti
zastoupeno u všech Slovanů, kde (i stč.)
znamená i červeň, neboť to je krásná barva
par excellence. Psi. krása je asi obměna
í-kmene krasb (ten je zastoupen v sch.),
jenž odpovídá litevskému grožis t/v, ale liší
se neznělostí souhlásek; grožis pak je od
grazús krásný. Slovanština tedy vyšla z tvaru
se zdloužením kořenné samohlásky, učinila
jej základem dalších odvozenin. Meh Rech. 12.
Dále k tomu připojuje Janáček SVSPO
5.8. i lat. crassus tučný, což je správné; lit. z
vysvětluje tak, že ono stojí místo z, tj. místo
znělé varianty původního s (v lite v. systému
nebylo z jako normální hláska, proto bylo
zde nahrazeno tím z). Není tedy v krása
a grazús základ *kralc, ale kras-, jak svědčí
latina.
kraslice, slovo východočeské: Červené vel-
konoční vejce. V stč. doloženo jen u Klareta,
ale s nejasným významem; nicméně je tam
mezi termíny církevními. Sic. kraš(l)ica,
nyní kraslica SSJ. Stč. krášlené vajce u
Štítného; tedy od krášliti z ^krásniti, dokud
krásný znamenalo i u nás 'červený'. Jinde
u Čechů jen název „malované vejce"; pol.
písanka, sin. pisanica od psáti malovati.
O smyslu kraslicové výzdoby a kraslicové
koledy (obé má důvody magické) jedná
podrobně A. Václavík v kn. Výroční obyčeje
a lidové umění, Praha 1959, a ve sb. Etno-
grafia polská 3. 1960. 385n.
krásti. Stč. bylo krásti s akus. osoby, jíž se
krade (jako je nč. okrásti koho), iter. krádati;
často s na- o- po- vy- u-; obecné je krásti se
jíti plíživě a tiše; krádež (= pol. kradziež
a b. krádež, srov. loupež); stč. krádcé; adv.
kradi(m), kradmo (srov. mi-mo, mer-mo; >
kradmý), ukradl, úkradkem, pokradmu (srov.
po-taj-mu), msl. kradmém -my kraďomky
(sic. ukradomky) aj. Rčení může mne být
ukradeno = něco je mi lhostejné PS je něm.
das kann mir gestohlen bleiben, z prostředí
židovského (Šm.). Podivné je v PS očka se
jim (dětem) ukrádají = 'zavírají' z Němcové,
usnul, oói se mu ukradly z Jiráska; snad je
obé nářeční místo ukládati se (t. k
odpočinku). — *Kradq krásti všeslovanské (ale
sic. je jen kradnút, okrádat, vykrádat). Nemá
vedle sebe staré odvozeniny pro zloděje
(stsl. je tatb). Výrazy pro pojem 'krásti'
jsou v ide. jazycích velmi rozmanité,
jednotného starého není. Κ našemu se hodí jen
řec. ojedinělé (u Hesychia) κλώδις zloděj;
ř. I tomu spojení nemůže brániti. Meh
Gedenkschrift Kretschmer 2.119.
-krát v dva-krát, tenkrát apod., pak i
častokrát. — Stsl. je samostatné jméno kraťb:
tri kraty, sedmb kraťb; sic. -krát (třikrát,
mnohokrát), pol. hl. -kroc, dl. -krot, sch. sin.
krát; r. -kraty -krát z csl. — Srov. lit. kařtas
t/v (v počítání: kart), lot. -kart. Synonymum
raz, např. sic. desat ráz, od rězati svědčí,
že *kortt je jméno — se střídou o v kořeni —
od óbrto óersti, viz értati, lit. kertú kiřsti
sekati. Lze souditi, že takové počítání bylo
původně provázeno vseky nebo vřezy, např.
tři vřezy do rováše znamenaly práci nebo
dodávku třikrát vyplněnou. „Sémantická
paralela je i ve fr. deux coups dvakrát atd."
(Kp.)
krátký, krátiti; krato-chvíle; zkratka; zkrat;
nář. krátce jupka bez rukávů, krace ntr.
krátké prkno. — Všeslovanské: sic. krátký,
pol. krótki krócic, r. korótkij, korotit atd.
Psi. korťbk-b a kortg kortiti. Znělo-li adj.
původně *korťb (-tk'b by bylo druhotné
jako -o&7> v širokt proti ěirt, -k'b v lehký)
nelze je odloučiti od irského garit, gairit
'krátký'.
kráva, kraví; kravín; kravinec; kravař, -ák,
mor. též -aé. — Pol. dl. krowa, ukr. r. koróva,
sic. sin. sch. b. kráva (sch. -a-). Je i mask.:
stp. a pol. nář. karw vůl. — Přestože *korvb
je doloženo slabě, možno je snad klásti i do
praslovanštiny. Tak by bylo prasl. korvb
a korva o hovězím dobytku podle pohlaví.
Jsou to stará jména činitelská; náleží k stind.
čarvati přežvykuje (srov. rýmové brav a stind.
bhárvati přežvykuje). Ke korvb bylo přitvo-
řeno *körvä s vrddhovým dloužením, jevícím
se v přízvuku. Meh KZ 64.262. — Železná
kráva = kráva „propůjčená [vesničanovi]
církevní institucí [farářem] za určitý
poplatek s podmínkou, že za kus uhynulý bude
vrácen kus nový", tedy železná — jakoby
„nehynoucí", odtud přenesený význam
„trvalé zatížení tíživým platem n. povinností".
Viz Bistřický, čas. Slovácko 1961, 34n.
(podrobně o té instituci a stavu v Miloticích
ve 14. stol.). „O železných krávách psal též
A. Moravek, Sborník Mus. spolku v Jičíně
1939, 72-5: byly to pravidelné platy záduší,
které trvaly, i když skutečná kráva už
neexistovala; zrušeny byly 1869" (Šm.).
kraval. Z něm. Krawall, jež se po prvé
objevilo kol 1830.
kravata, tak i sic: z něm. Krawatte, to
pak z fr. eravate, jež utvořeno z názvu
Charvátů; Francouzi poznali v 17. st.
u jednoho charvátskeho pluku jejich šátky
na krk; nově nákrčník, což se sotva ujme
obecně, častě ji však vázanka.
krb: 1° dymník, kozub, zachycující a
odvádějící kouř z ohniska, 2° kamenný spodek
ohniště (vlastní krb; přeneseně domácnost),
3° ohnisko s komínkem, na němž se loučí
svítí Jg. — Je jen v češtině, ale je starobylé.
Příbuzné je ř. κλίβανος, vlastně jeho druho-
tvar κρίβανος, což značilo vydutou poklici
z kovu nebo hlíny, určenou k pečení (na
krb byl položen pokrm k tomu určený, pak
byl na potřebnou dobu přikryt rozpáleným
klibanem, v. Moszyňski KLS 1. 263). Kliba-
nos tedy tvořil při pečení jistou součást krbu.

krbaň 291 krejčí
U nás byl název té ,,součásti" přenesen na
pravý krb. Jde tedy o výraz prastarý, o stopu
dávného způsobu při pečení chleba. Zároveň
dostává i κρίβανος (κλίβανος) své dobré
příbuzenstvo (dosud byl ten název nejasný).
Tento výklad potvrzuje i podoba krbu na
vých. Slovensku.
krbaň msl.: starý hrnec, Urbana glbaňa
kubaňa kubáč (sic. krbka) záhrdlitá hliněná
nádoba na vodu, krbáč porouchaný hrnec
nebo džbán. — Druží se k názvům nádob
s prvky k-r-b-, rozšířenými v mnohých
jazycích kolem Středozemí i jinde, nicméně vše
ostatní je nejasné.
krbať laš.: drmoliti B. Nejasné.
krbec i krb: budka, kotec pro ptáky,
hlavně kavky, holuby (na východní části
Vysočiny, též na Jaroměřsku: Piazza 261).
Původ nejasný.
krbél, krbál han.: dutý (tak SvB!) pařez;
starý, už neúrodný strom; řepa uvnitř vy-
krájená; hubené dobytče (tento význam
vzešel z přirovnání ta kráva je chodá jako
krbél SvB), starý hubený člověk. — Zdá se,
že to je místo kbel, což zase je někde záměnná
náhrada za stbel (viz zbel); r bylo tu vloženo,
aby „vedlejší" slabika (k, bez samohlásky)
byla upravena v plnou. Tomu původu hoví
lépe Svěrákovo krbél nežli Bartošovo a Her-
benovo krbál (u Brna grbál).
krcálek: 1° jč. blan. svč. za Jg: malý
hrnek, 2° vč.: malá světnička; u Litomyšle
též tr-, 3° malý mlýn, pivovar, statek
aj. — Slovo expresivní, posměšné. Stran
přípony srov. drcálek (chod.), drncálek (i drn-
čák), hrkálek, klapálek o mlýně-krcálku.
Bude asi od krcati, což by bylo s-ové inten-
sivum od škrtati, od škrtavého zvuku, srov.
stč. škrták, škrtnice mlýnec na 2 lodích
(Winter); š- vypadlo jako s- v mlsati, tisati.
krcěti stč.: viz krtit.
krč, již stč., vč. mor.: pařez, špalek; krkon.
náton ČL 29.8, laš. zákréek stromový, mor.
krčál zákrsek stromový, keřík bramborové
natě, vč. krčina pařez, mor. krčí suky, zm.
krčová motyka = na dobývání pařezů. Sic.
krč, krča, pařez, krčit, krčovat klučiti. Stluž.
kyrč\korč\kurč Rodung, Eichler WZU Leipzig
13. 381. Viz výklad pod klučiti.
krčiti; mor. a sic: mačkati, např. o
šatech (pokrčené šaty), vraštiti o kůži apod.
(krčkůz(k)a lakomec); sem patří i skrček. —
Sic. krčit, ale i s expresivními změnami
krkvat (-va-) podle húžvat t/v > chrchvat
(viz chuchvalec) krcmat krklit, zdrobněle
křčkat vlasy (odtud post v. krčky vlasov
kadeře). Pol. kurczyc, ukr. kórčyty, r. kórčit,
sin. sch. krčiti. — Psi. kwčq k-brčiti. Příbuzné
je lit. kúkti shýbati se (sich bücken), lot. kukt
křiviti se, dřepěti (krumm werden, hocken),
stind. kučáti, kuňčatě krčí se, křiví se, dále
slovan. kuká, kyka, kučera, ktčica (viz
kštice). Je ovšem třeba připustit, že základ
ide. kuk~ byl u nás zesílen orná kurk-, § 10,
ale tomu předpokladu nic nebrání.
krčma; krčmář, stč. též krčemný. — Vše-
slovanské: pol. karczma, hl. korčma, dl.
kjarčma, ukr. korčma, r. korčma, sic. sch. sin.
krčma, b. kráčma. — Staré krčmy byly i
místem, kde se obchodovalo; o tom svědčí stsl.
(Supr.) krtčbmljavati (božbstvbna pisanija)
prodávati (Božské knihy). U polabských
Slovanů je doloženo, že krčmy měly i jinou
funkci: byly shromaždišti výnosu (patrně
v naturáliích) daní, cel a knížecích regálů,
tedy institucí knížecí berní soustavy. Byly
jednak místní, jednak silniční. Byly
majetkem knížete, později převáděny i na církevní
ústavy a pronajímány soukromým
nájemcům. (Procházka, sb. Právněhistorické
studie I 1955, 187.) — Psi. ktrčbma. Vzhledem
k této skladištní funkci, která je jistě
starobylá, je možno odvodit sjovo od základu
kurk-, doloženého v hetit. („aufbewahren,
zurückbehalten"). Přípona -bma upomíná
na lit. -ima- ve jménech dějových. — Něm.
Kretscham ap., mad. korcsma, rum. circiuma
ap. jsou ze slovanštiny.
křdeT msl. sic. (laš. krdel): hejno, tlupa,
dem. křdlik, křdelec. — Ukr. kyrd(il) kerdel,
sin. krdel fem., -o ntr., sch. krd(o), dříve
i krdelo. Ze sic. je pol. kierdel. — Z *kT>rd-elb;
souvisí s *kerda > Čerda, viz třída (sic.
črieda je pastýřovo stádo krav, ovec, n.
prasat, kdežto krdel je spíše nahodilé nebo
nepravidelné hejno, např. hus, vlaštovek,
dětí SSJ). Oslabení v t v kořeni souvisí
možná s tím, že slovo má rozšiřovací přípony
-el- a -jo-,
kredenc, již stč. 1582 Šm.; stč. kredencovati
bylo ještě ochutnávati pokrm nebo nápoj
(na důkaz, že není otráven) před podáním
hostovi, později (v Radě zvířat) jen
ochutnávati, mlsati (kousek z každého jídla) obdobně
něm. Kredenz, kredenzen, sic. kredenc, pol.
kredens, -owac. Východiskem je it. credenza
t/v z román, credentia víra, důvěra (t. že
stolující může míti důvěru).
krecht, krechtovat (řepu, brambory); jmor.
lidově greft je dolík pro vsazení révy, prý
i hráz u rybníka, potoka, vůbec ohrada. Asi
z dolní němčiny; hol. je gracht příkop (Matze-
nauer).
krejcar, stč. grajcar, sic. grajciar. — Z něm.
Kreuzer. Původně malý peníz stříbrný (v sev.
Itálii od 13. stol.), na němž vyražen kříž;
konečně dvouhaléř měděný; střlat. cru-
ciger > něm.
krejčí, krejčovati, krejčovina; stč. krajČí,
krajčieř; mor. nář. krejčíř, fem. krejčka.
Sic. krajčír. — Vzhledem k tomu, že pol.
krawiec, hl. dl. krawc třeba odvoditi z *kra-
jawbCb, musíme i č. krajči chápati jako
*krajavbč-bji: od sloves na -ati se tvoří jména
s -av-bCb, nikoli s pouhým -beb (šplhavec,
krhavec, hloubavec); sklonění slov ukazuje

krejzl
292
krhla
(Isačenko Slavia 27.341), že to bylo původně
přídavné jméno (v spojení krejčí mistr),
jež pak bylo substantivováno; naproti tomu
přípona -6b (sin. krojac t/v) přistupuje ke
kmeni *kraja- (stč. krájěc však byl rozkra-
jovač jídel), popř. -ačb (sch. sin. kroj-ac) ke
kořeni kroj-. — Od krájeti. Krejčí byli
původně obchodníci se sukny, prodávali
v městech sukna dovážená, pak i domácí,
krájeli je, tj. stříhali z kusu. Někteří šili ze
sukna i šaty, to pak zobecnělo. Vše to bylo
jen ve městech. Prostý člověk na venkově
se odíval věcmi, které si, pokud byly
z plátna a pod., šil každý doma sám. Věci
z kozí (kožichy atd., obuv) šili však ševci
(viz), ale ti, jakmile sukno pronikalo, byli
zatlačování jen k šití obuvi, kdežto šaty
soukenné šili pak jen kráječi suken (Winter).
V. Kůst soudí, že nynější význam je už
odedávna, neboť nejen u většiny Slovanů,
ale i v jiných jazycích je jméno krejčího
odvozeno od sloves pro „krájeti, střihati",
kupodivu ne od „šíti". „V krejčovině se
patrně vždy považovalo za větší umění
správně látku nastříhat než sesadit a sešít".
krejzl, -lík, zřídka krajzl; han. grézl.
Z něm. Kräusel.
krempa lid.: okraj, střecha klobouku.
Sic. nář. krepe!o. — Z něm. Krempe.
krep: druh tkaniny. Mezinárodní slovo
(něm. Krepp, fr. crépe). Krepdešín = fr.
crépe de Chine = čínský krep.
krepina (klepina) msl.: ozdoba šňůrková
na klobouku krojovém, se v.-mor. krepínky
jemné krajky Rzr, sic. krepin lem oděvu,
sic. krepindla (toto z něm.) obruba u sukní.
Pol. krepinka. Z fr. crépine třáseň (Kašík). —
Přeneseně plur. krepiny čepec ze stříbrného
drátu, ozdobený penízky, u Jimramova,
z toho zpětný útvar sing, krepin čepec
z hedvábí, na blízkém Polensku. — „Na
hlavě nošen bílý vyšívaný čepeček se
stuhami, které svazovány v umělý uzel, konce
stuh splývaly na záda. Bohatší nosily čepec
bez stuh, zato byl na něm široký krepin
rozměru ošatky, ověšený lístky a penízky.
Takový krepin měl cenu 25—40 zlatých
a tento přepych si mohla dovolit jen bohatá
selka." (Kruš. 179.)
kresliti, kreslíc, -íř (odtud kreslírna); kresba
z *kreslba (neslabičné / mezi souhláskami
zaniklo), podle toho pak postv. výkres,
nákres. — Sic. kreslit, hl. -ic, dl. -ié. —
Přejato na počátku 19. stol. z polštiny (kreélič);
jeho kořen je v okrsek.
kretka vč.: šátek na k. = uvázaný v týle,
nikoli pod krkem. Z něm. Grete (=
Margareta), tak se zval ten úvaz u sousedících
Němců. Kubín NVČ 11.311. (Mylně Zubatý
1.2.219).
krev. Odvozeniny: krevní, stč. i krevný,
stč. a mor. zast. krevnost příbuzenstvo,
rodina, nč. po-krevenství, pokrevný příbuzný;
nedokrevný, krevnatý; krvavý, krvinka,
překrviti; staré slovo je msl. súkrvica (mylně
srkavica), val. súkrevica, krev smíšená s
vodou nebo hnisem (srov. sic. súkrvica, v. sukro-
vica, sch. súkrvica, pův. *so-kr-bv-ica); krváceti,
sic. krvácat, je méně jasné (aby . . . neker-
vartili [dobytek] = nedělali [dobytku]
krvavé rány, cit. u Macůrka Valaši v záp.
Karpatech, 1960, 441; druhé r je asi pí-
sařská chyba!); krvotok, krvotoóný, (v
nářečích — vč. za Jg. a dosud val. — je
krvotka, krvůtka krev, ani krvúteČky; toto
krvotka vzniklo asi zpětným postupem z
krvotok, krvotoky). Některé rostliny mají lidová
jména krevníček, např. třezalka, že roze-
mnuté květy barví červeně, krvavník; val.
krvaéiťsa mízovati se do krve, z *krvaviciťsa,
srov. pol. krwawica. krvavá, těžká práce;
nový je Preslův odborný název krevel haema-
tit; stč. krevný kámen bylo snad totéž (Šm.);
cizí je krvina krevní msta. Spřežky: krvelacný,
krvežíznivý. — Všeslovanské: stsl. kr^vb,
pol. krew (dříve kry), hl. kréj, dl. kšej,
ukr. r. krov, sin. kri, krv, sic. sch. krv, b.
krav, všude hojnost odvozenin. — Psi. bylo
*kry gen. kr^v-e, souhláskový kmen na -v-;
podle akusativu krtvb přetvořen pak i
nominativ. Hláskami nejblíže je av. %ru- fem.
(doložen akus. %rú-m) krvavé, syrové maso,
jinde úpravy: stind. Jcravíh, krávy am syrové
maso {*krev + rozšiřovací i, dále s popř. o),
ř. κρέας maso (*krev + přípona ατ ζ jiného
typu slov), lit. kraüjas, stpr. crauyo krev
(rozšíření o -jo-), lat. cruor krev vyteklá nebo
sražená (kmen nejasný). Staré adj. *kru-ró-s
(stind. krurá-, av. %rüra- krvavý, s disimilací
r-r > r-d lat. crüdus syrový) se u nás
nezachovalo. Prajazykové *kru-s znamenalo
patrně maso zalité krví, jak je vidět při
zranění, maso roztrhané a smíšené s černající
krví v čerstvé ráně; byl to asi, možno říci,
termín bojový, vojenský. Naproti tomu pro
jasnou krev kolující v těle byly názvy jiné
{αίμα, Blut, lat. sanguis, stind. ásrk gen.
asnáh), nejasné, z nichž jeden se zachoval až
do baltštiny: lot. asins. Slovanština však
takové jméno krve ztratila úplně, místo něho
užila tohoto kru-; tak i latina·, ač má sanguis,
převedla cruor k významu krev (sice ssedají-
cí, tuhnoucí, ale přece jen krev).
krhať i krchať msl. laš.: těžce kašlati, val.
krhúcať, krhýňať. Sem patří i krkon. (Vysoké
n. Jiz.) kryhák krk, kejhák. — Zvukomaleb-
né. Srov. sch. krhati t/v o koni. Obměny jsou
v chrchlati (viz).
krhati o jisté nemoci oční (slzivosti),
krhavý, již stč. Jinak jen sin. krgavo oko,
přesto však jsou to slova stará (psi. k-brgati):
souvisí patrně se stind. srnghänikä vozher;
u nás přeneseno na chorobný výtok oční;
šrgh- z *A;rgh-, před 7>r u nás Κ > k
pravidelně.
krhla sic. konev, krhlica; na Moravě horň.

krchov
293
krňa
krehla džbán. Sem náleží i sic. krh krch krzek
toul na brousek? — Podobné je jenom sch.
(černohor.) krga črpák z dýně. Původ všeho
nejasný.
krchov lid. zast.: hřbitov; stě. též kirchov
kirkov kerchov; val. msl. kerchov, laš. kerchovo
B, val. i podivné kroha(\) Β (chyba péra?). —
Hl. kerchow, dl. kerchob, pd. ki(e)rchów ap.,
též kierchowo (~ laš.!), kirchacz, kirkak. —
Z něm. Kirchhof, popř. střhn. kerchhof Gb,
SI. 2.170 (tam další liter.), Bielfeldt.
krchý stě. a sic: levý; han. krky Gr; stě.
kršně, mor. krchňa, krchaňa, sic. krchňa
krcheň krchňačka krš(k)a kršňačka, vč. (Páka)
kršňačka levá ruka; stč. a sic. kršňavý, sic.
krchňavý, vč. kršňák (Páka) apod., jč. krčinka
NŘ 3.222 levák; sic. též krkavý, krkán
(k za ch asimilací k prvémuk). Stp. karšniawy,
hl. korch, obé = levák. — Příbuzno je lot.
kreiss t/v (Eva Havlová) a dále ir. cérr,
lit. kalras levoruký (ir. rr < rs). U nás
krbch7> (b = nulový stupeň proti ei)
provedlo změnu rb > tr (srov. opačný postup
ve chřtán proti hrtan) v krtchi,.
krk, krční, krkovice; krkolomný; krkoška
krk (žertovně; srov. jiné k.); (utíkat) na
zlomkrk us. za Cel., (srov. sic. o zlomkrk(y)
-9r9V)t han. zlámokrke plur. neschůdné místo
(Svěř rkp.), val. krkovať sa objímati se;
namáhati se (srov. hrdlit se, hrdlovat se),
krkúňat sa objímati se (peior.). — Sic. krk,
krčný, krkolomný, pol. kark, hl. kyrk, sch.
krke, ukr. korkuš týl. — Psi. ktrk-b. Příbuzné
je stnord. isl. nor. dán. kverk, šv. nář. kvärk
hrdlo, chřtán, jícen (z germ. je přejato fin.
kurkku, eston. liv. kurk krk, jícen), lat.
gurges jícen ( > hlubina, propast, vodní vír),
gurguliö hrdlo; též s a místo u stind. gargara-
jícen, vír, a lit. kaklas krk. Stran bsl. k-k
proti germ. a lat. g-g viz §4; w > ^ je nulový
stupen „vzestupné" dvojhlásky ve. Jinak
o slově kwk-b Treimer, Lingua 9.1960.99:
má je za substrátové, cituje z Kavkazu
abchaz. gyrgy chřtán, udygej. gog krk.
krkati: říhati; krákati, o krkavcích, též
o žábách (Rous) a slepicích, stč. též
posměšně, rouhavě mluviti, msl. krkotať o
žábách; msl. krkán havran, u Kyjova krkoš prý
ťuhýk (tj. asi = kuvik!). Viz zvlášť krkavec.
Val. grgaťříhati SvK. — Sic. krkat (o žábách,
o kručení žaludku), sin. krkati kručeti,
b. kárkam jísti nebo píti s hlukem. Zvuko-
malebné; o stavbě slova viz pod skřehotati,
krákati apod.
krkavec, tak i stč. a sic; též stč. a dosud
horňácky krkán; toto -an je možná podle
havran, kdežto -avec je tvoření živé. Od
krkati krákati. U jiných Slovanů jsou výrazy
od příbuzných zvukomalebných sloves
krákati (ukr. krakún), krukati (pol. ukr. r. kruk).
— Přenesený význam 'chamtivec, hladovec';
proto i krkoun, krkáč, msl. gagoň t/v budou
obměny slova krkavec. To se kladlo i místo
čert; podobně i něm. Rabe 'havran' bývá
místo Teufel 'čert'.
krkoška. Laš. krkocha je suk, val. krkoška
rovněž, dále tenká osekaná větev z
jehličnatého stromu, dýmka vysekaná z jalovcového
suku B, krkoškový plot je z hůlek B. — Sic.
krkoška je (Mihál Nová literatura 2.12.9)
něco ztuhlého, zmrzlého, zejména zmrzlý
živočich; SSJ (udávaje význam 'uschlá
větev nebo kousek sukovitého dřeva') cituje
zoschnúť, skrahnúť na k-u, skostnatela, stvrdla
sta k. Pd. karkosz(ka) suk na dřevě. —
Slovo málo jasné. Hledíc k významu
udanému Mihálem lze mysliti na původní
,,ztuhlinu", stav po ztuhnutí tělesa dříve
měkčího; to pak zúženo místy na suk, neboť
ten je obzvláště tvrdý v protikladu k
okolnímu dřevu. Pak by se hodil kořen krek-
v lit. krékti tuhnouti, srážeti se (v klky ap.,
o krvi, o mléce <ap., gerinnen), jehož Z-ovou
variantu máme v klk. Jiná možnost: snad
k toch. A karke větev. Κ tomu by se dobře
hodilo podkrk. kráčí, cit. NŘ 20,247, asi
'roští, suché větvičky'?
krleš stč.: Kyrie eleison (dopěv sváto
václavské, písně). Stpol. (z češ.) kierlesz, str.
kerbleš; hl. ícěrluš, dl. kjarliz aj. 'kostelní
píseň'. — Ze střhn. kirleis < lat. cyrie eleison
< ř. κύριε ελέησον = Pane, smiluj se! ,,Žilo
snad u Němců dále jako krolais, krolas mask.
'pohoštění při úvodu šestinedělek' Jelínek
432" (Knobloch ZfS 7.300).
krmiti, krmný ( > krmník krmené prase),
krmivo; krmník kotec, chlívek na krmení
(býti na k-u), krmlík, myslivecký krmelec;
krmě; post v. krm pokrm výkrm příkrm. —
Všeslovanské: stsl. krtmlq kr-bmiti, krtma,
krtmlja; sic. krmit, krm, krmivo, r. kormít,
kórmlja, korm atd. — Psi. ktrmg k-brmiti,
k'brma a k-brnťb. Vzájemný poměr slovesa
a jmen je nejasný, rovněž tak původ všeho.
Nejblíže je lit. šeriů šérti krmiti. Důležité je
lit. šefmenys plur. pohřební hostina, a to
pro příponu -men-, jež je všude starobylá.
Z ní možno pochopiti naše m, a to nejspíše
tak, že Uer-men- u nás přebudováno redukcí
(a připojením nového -ja- popř. -o-) v Jc°r-m-
-ja (k°r-m-os), při čemž také kořenná
samohláska redukována v ° > τ> (srov. krňa
< k-brúa proti střen < cern'b); tt před 7>r dalo
správně k. Popudem k přestavbě slova bylo
snad slovo blízkého významu pita píce
(přípona -jal). Toto je arci jen domněnka; jsou
i jiné pokusy.
krňa jvč.: želízko u nože; jinde mor. a sic.
grňa t/v (jen z Kyjovska udává Kolaja
význam jiný: rukověť na noži, tak i Rank);
u Boskovic grňa je špatný nůž, hlupák, ne-
motora: Svěř rkp). — Slovo nejasné. Ze sch.
sem Berneker klade krnje pochva nože nebo
šavle, dále lit. kriauná držadlo, rukověť, ale
naše významy (vyjma kyjovský) s tím
nesouhlasí. Jinak by bylo příbuzno střen.

krněti 294 kropiti
krněti 1° krsati {zakrnělý; las. okrnět); vč.
krňous, las. krňús; krňavý. — Příbuzno je lit.
kérna malý zavalitý člověk, trpaslík. Dále
příbuzné je asi lit. skufsnas a skursnúsubohý,
bědný. Naše sloveso by bylo ze (s)ktrsněti:
útvar jako běleti od bily atp.; s mezi dvěma
souhláskami zaniklo.
krněti 2°: teřeti, puchřeti: las. (vy)krnět,
skrněť o dřevě, o bramborech, zkrnubět o zrní
v zemi (býti skrnovaty), krnovač (o žilách) Šr,
msl. hranět o plátně, vsi. (šariš.) grnec za-
hnívati, sic. krhovatý (-n-) zpuchřelý, slabý.—
Ani vývoj hláskový ani tvarový nejsou velmi
jasné. Jistě je příbuzno s lat. cariěs =
putredo lignorum (puchření dřev), též
isolovaným. U nás bylo snad adj. k°r-no- >
k'brnt, od něho krněti; g (h) expresivní; msl.
a nejasné.
krocan, sic. u Mičátka krokan. Slovo zvu-
komalebné, domácí (nikoli z něm. Truthahn);
domácí jsou též topan a trusňák, asi z vábících
interjekcí. Dříve se zval indyán: pochází ze
,,Záp. Indie" (Ameriky); mor. morák, sic.
moriak (viz ?norka). Též č. kruták, to pře-
chýlením od krůta, což je z němčiny.
krojiti: zpravidla s předponami; postv.
kroj = způsob, jak se krájí, tj. stříhá oděv,
„střih"), okrojek skr oj ek ukroj ek. Iter. krájeti;
las. a vsi. — jako v polštině krač, -krát
(króc, přikrat, obkrot, rozkrat, zakrat B-Kt-Lp,
vsi. krac, pokrac K), jež vzniklo v složeninách
z krajat, možná až teprve zpětným pochodem
z frekventativa *-krajavat (např. > okravat
B, z toho dále o-krat); msl. krajanka křížala,
krajanec nudle; č. kráječ, viz i krejčí. Stč.
doklady mluví zvláště o krojení srdce =
jednorázovém přeseknutí, roztětí (odtud nč.
rčení dát se krájet pro něco). — Všeslovan-
ské: sic. krojit, kra jat, kroj, atd. — Litevský
protějšek ke krojiti je raikýti t/v, iterativum
od riěkti, lot. riekt krojiti. Ú nás k přeneseno
na počátek slova; krojiti zt.atilo pak itera-
tivnost. (Jiné je r. krojit prosívati obilí: je
příbuzno s lat. cernó tříbiti, rozlišovati.)
krok: kročiti, postv. pokrok, rozkrok,
zákrok; ad v. ob-kročmo; tanec obkročák; kročej;
iter. kráčeti; po-kračovati, vy- pře- aj. — Sic.
krok, kročit, kráčat, pol. krok kroczyč -kraczac,
hl. kročič, dl. kšocys, b. kraČů se, sch. kračati,
ale i koračiti koračati korak, sin. podobně
korak, koračiti korakati. — Základním
tvarem je psi. krok-b; od něho je kročiti a iter.
kraČati. Kroki> souvisí se stind. kráma- mask.
t/v (křámati kráčí); jinde než v árštině
příbuzných není, k. patří tedy do dlouhé řady
shod slovansko-árských. Stran rozdílu kjm\
kde je tvar původní a kde změna, těžko říci;
bud jsme my asimilovali — asi vlivem slova
skokt — k-m > k-k, nebo spíše je u nás
původní stav, Indové však kvůli rýmu
přichýlili *krak· ke gám-ati jde. — Obtížné
sch. sin. korak- je vysvětliti tak, že patřilo
původně k r. koráČitsja ustupovati zpět, což
bude z předpony ko- a z odvozeniny od rak.
krokev i krokva; krokvice. Pol. krokiew,
jinde (sin. sic. ukr. r. i stpol.) krokva. — Slovo
málo jasné. Nejblíže je mu snad lit. nář.
kraké hůl; srov. sic. kroky na kříž sbité latě
na střeše. Co se jinak uvádí jako příbuzné,
nevyhovuje (cituje se např. ř. κρόσσαι
výstupky, kameny vyčnívající z hradební zdi).
krokodil: evropské slovo, z ř. κροκόδ(ε)ιλος.
Stč. kokodril je však spolu se střhn. kokodrille,
,,odrazem středolat. cocodrillus, jež vzniklo
přesmyknutím z ř. κροκόδιλοζ" (Vazný NŘ
41.276).
kromdar(a): lejno, výkal; viz kromě.
kromě krom; msl. sic. okrem okrom krém
krema. — Stsl. kromě, r. (o)krome, ukr. okromja
okrim krém, pol. krom(ia) okrom, sch. okrom
kromje, b. kromě. — Vlastní význam byl
'na okraji, stranou od něčeho' (stč. musíš
kromě lidí přebývati = vzdálen od lidí), z
něho teprve se vyvinulo 'vyjma', pak 'vedle'.
Příslovcem je kromě dost dlouho: jiní zhynuli,
krom já a ti dva jsú ještě živi, další doklady
Sm 52. Složeniny starého typu: soukromý
(ukr. sukromyj) ze *so-krom-i>, pův. mající
své ústraní, a skromný (pol. skromný, r.
skromnýj; ukr. skoromnyj s podivným o) ze
s-b-krombn-b = velmi stranou stojící (st> =
ide. su dobře, velmi). — Dávná víra v
magickou účinnost slova a vážnost k pokrmu
jakožto božímu daru nutila lidi, musili-li při
jídle říci slovo neslušné, že je distancovali od
ostatního slovy krom božího daru (podobně
jako udržovali náležitou vzdálenost mezi
např. nízkým chováním nějakého člověka
a jeho duší: je ten chlap ale hovado — krom
tý drahý duše I; obdobný důvod osvětluje
i mor. nepřimířaja, sic. neprimeriavajúc; viz
Meh NŘ 30.142, SbLarin 211. Pak i mimo tu
spojitost se klade krom (božího) dárku vedle
slova hovno nebo dokonce místo něho (,,Co
dostal za tu ochotu?" — ,»Dostal — krom
dárku"), odtud hypostasovány výrazy mor.
krombožinec, kromboží dárek, c. u Jahody,
K. Čapka* kromdar(a) 'lejno, výkal'. — Kromě
je zajisté lokál od kroma okraj (hl. kroma,
dl. kšoma, r. kromá), jež bude příbuzné
s něm. Mark < morkä t/v a dále s lat. margö
t/v. U nás tedy proveden zpětný přesmyk
souhlásek. Meh SPFFBU 2.2^4.133,
souhlasí Janáček Slavia 24.3. Viz i mráka.
krompáč i krumpáč', doloženo od 16.
století. — Sic. krompáč, pol. krompaez Kuc.
Sch. nář. gramp Zbornik 31.90. — Z rak.-
něm. krampn, grampn t/v. U nás upraveno
naw -áč podle kopáč, sekáč ap. Jinak Kripner
NŘ 36.157: kontaminace z něm. Krumm-
hacke a kopáč.
kropíř: čabraka, ozdobná pokrývka koně
(zast.), stč. kropieř. Pol. -ierz. — Přes něm.
grópiere z ital. groppiera t/v (fr. je croupiěre).
kropiti, odvoz. kropen(at)ý, kropáč (lid. -ky
prvosenka, od podoby květů (sic. kropáče)9

krosna
295
krpadla
kropenka, postv. výkrop(ek) = mor. pokropek
skrovný pohřeb; stč. krápě krápěje, né. krůpěj
kapka. Zkřížení s kapati představuje stč. nö.
krápati o řídkém dešti, stč. krápěti t/v. Nč.
iter. s-krápěti + akus.; odvoz. stč. krápě(jě)
krůpěj; stč. nč. krapet, nč. nář. krapek, kapek
= trochu; nč. krápník Stalaktit (vzniká
odpařováním z kapek vody obsahujících
vápenec). — Všeslov.: kropiti, postv. kropa:
sic. kropit, kropaj, krápat, atd. — Příbuzno
je řec. πρώκες pl. kapky rosy (Otr?bski IF
176), dále něm. (be)sprengen kropiti, i když
tu je nutno uznati geminátu gg, rozpuštěnou
v ng. V slovan. přesmyk p-k > k-p. (Stran
kropenatý viz i kosnopaty.)
krosna, krůsna, mor. krůsna (š)krošňa
škrušňa (toto u Boskovic, Svěř), stč. krásně:
dřevěné rámové nosidlo pro nošení drůbeže,
sena, nádobí na zádech nebo na břiše, jinde
podobné lehké zařízení (kostra vozové
střechy, sloupky pro jisté sítě, pak i ty sítě). —
Sic. krosna, plur. ntr., tkalcovský stav,
krosienka, -nca stávek na tkaní stuh, kro-
sienka podstavec pod jesle n. stojan pro
řezání dřev (č. „kozlík"); Podrobnosti o sic.
má Uhlár ČTČ 2.321n. Ukr. krosna pl. =
vyšívací rám, bulh. krosno je u tkalcovského
stavu dřevo, na něž se navíjí osnova nebo
tkanina, též dlouhá závora u vrat, krosna
fem. je kolébka; jinde jsou krosna (r. sin.
sch.) tkalcovský stav, ale velmi jednoduchý:
zpravidla starobylý vertikální stav, vlastně
jakýsi to obdélníkový rám, pro tkaní úzkých
koberců a rohoží (složitější stav horizontální
je r. stan\). Je zřejmé, že krosno nebyl
původně ani stav nebo stávek, ale jen prosté
rámové nebo stojanové zařízení ze dřeva pro
rozličné účely. — Příbuzné je něm. Reff ntr.,
což je krošňa na drůbež, hrabice u kosy,
žebřina v chlévě (za niž se dává dobytku
píce), stnor. hrip ntr. krošňa na nošení dřeva
nebo rašeliny, pův. předgerm. *kribo- nebo
*kribhno-. Slovanština má -sno- místo -no-;
s často rozšiřuje některé přípony. Slov. tedy
z *krob-sno; spolu s germ. slova asi praevrop-
ská. Bavor. Krachse krošňa je od Slovanů
(o tom Steinhauser SlWien 90).
krosnati: v okolí N. Města n. Mor. skrosnat
se směstnati se, vkrosnat se někam = vejíti
se B, i skrosmat se LN 10/6 42 a Rzr, u
Litomyšle a na se v. Moravě zakrosmat zabrat
místo, u Žleb zakrosnat ^zašiemovati (hrdlo,
žaludek) ČL 2.615; u Čes. Dubu skrosnat,
vkrosnat se, zakrosnat mnoho místa, krůsnit
se hledati si pohodlné místo (o slepicích),
ukrůsnit se usaditi se, uvelebiti se. — Tato
slova jsou asi odvozena od krosna plur.
v přeneseném významu (dlouhé) nohy (pův.:
dřevěné nohy jakožto podstavec); ten je v jč.
krůsny Jjčř 50 a v laštině: natáhnut krosna
rozvaliti se, položiti se, a v horní lužičtině:
krosna dlouhé nohy, krosnowy -naty
dlouhonohý, krosnic, dl. chrosniš = vpraviti se
někam; vkrosnat bylo asi „srovnati, vpraviti
své dlouhé nohy do těsného místa, vpraviti se
někam s dlouhýma nohama". Důležitá
shoda česko-lužická. Srov. i vesnati.
krotký, krotiti, krotnouti; krotitel zvěře,
nezkrotný. — Psi. kroťbk-b a krotq krotiti,
zastoupeno všude mimo lužičtinu. Kroťbk-b
souvisí asi se stind. érathnáti povoluje,
popouští, ustupuje (U před -ro- náležitě > k);
přípona --bk-b je tu jako v trpký vedle slovesa
trpěti ap. Agrell.
krouhati, kruhadlo; laš. kruzat Malý. Od
kruh; totéž co kroužiti něco původně ze
dřeva = soustruhovati. Poněvadž se zelí,
řepa apod. krouhaly na plochých kruhadlách
(nebylo otáčecích kruhových jako dnes!),
myslí se tu jen na snadnost a stejnoměrnost
toho orýpávání, tak jako snadno rýpe
soustruh. Koncové -hati je tu podle strouhati
blízkého významu.
krouchati o karabáči (A. Mrštík), asi:
svištěti. Zvukomalebné; u jiných Slovanů
gruchati. Srov. han. ráchat bičem zde pod
rouchati. Viz i skrouchati.
kroupa, stč. krúpa; krupka, krupice (ale
mor. zaklení krupica! je místo kru-cifix),
krupicka, druhy mlýnských výrobků; krupař
dosud místy vč. = obchodník se smíšeným
zbožím; stč. krupník výrobce krup.
Přeneseně kroupa v krupobití (sic. krupovec > krupec,
srov. lad-ovec krupobití). — Křupa všeslo-
vanské: sic. krúpa, krupica, atd. —- Příbuzné
je nor. nář. grupa graup gropa grypja mlíti
na hrubo, šrotovati a grop ntr. hrubá mouka,
šrot, od pův. *ghreu-bh-, dále i (s germ. bb)
střhn. is-grupě ledová kroupa a něm. Graupe.
Proti germ. gh-bh- je však u nás forma
neznělá; isolace slova, způsobená ztrátou
základního slovesa, usnadnila tuto změnu.
kroutiti; msl. krúcat prádlo ždímati; sic.
vykrúcat, č. vykračovati; krutihlav (viz);postv.
zákrut, výkrut; mor. skrut(ek) příze, viz
i pokroutka, pokrutina. — Sic. krútit, pol.
kr$cič, stsl. krotiti atd. — Málo jasné. Je
několik možností. Nejspíše bude příbuzno
s lat. torquěre t/v, bylo by však u nás třeba
uznati obrácení sledu hlásek a geminaci tt,
rozštěpenou v nt: krott- > krot-, § 15.
krpadla mor.; val. skřipadla: jisté zařízení
u pluhu (pro volský potah), spojující ojko
plužních koleček a „kluku", kterou voli
táhnou. Obraz Β 297. Msl. krpadla je pak
i volský chomout (Jančář, čas. Slovácko
1959. 4. 11). Laš. křpela, trpěla řetěz spojující
jednotlivé brány (Ostravsko, Lamprecht
rkp.), trpěla železný kruh spojující brány B.
Klad. třpyly dvě ramena na předu háku. —
Sch. krpele pl. jistá spojná část volského
jařma, sin. krpeli vidlicovitá dvojitá oj, do
níž se zapřahá tažné zvíře; postranní dřeva
síťového nosidla (na seno a slámu), krepel
kyj, klacek. — Pestrost významů lze
zmenšit: původně to bylo jisté zařízení sdružující

krpec
296
krtit
v jeden pracovní celek (např. v pluh,
v soubor bran, v rámové nosidlo) několik
jednodušších předmětů jednotlivých. Snad
tedy patří (byla by tu záměna ret nic p/m)
sem i rd. krómy tkalcovský stav, zakromit
ohraditi něco prkny. — Příbuzenstvo je
v germánštině: stangl. hremman, stnord.
Jiremma svírati, vtěsnávati (einengen,
behindern), dále slova pro rám (v. to). Patří
sem snad i krosno a křeslo (viz). Není jasno,
jak zněl psi. tvar. Berneker klade krepeH,
ale naše krp a křp předpokládají snad
oslabení kr-bp- a krbp-. Také přípony nejsou
jasné.
krpec msl.: starobylý druh obuvi; je to
kus kůže vejčité podoby; nejprv se obuje na
nohu kopytce (viz), pak se noha po kotníky
obalí krpcem, ten se nahoře sešněruje. Též
krpel gen. -pla; plur. val. krpé gen. krpí. Tak
i sic. sin. krpec, pol. nář. pl. kierpce. — U
jižních Slovanů je krpa = záplata, kus tkaniny
nebo kůže. To bylo jistě praslovanské (k'br-
pa), od něho je odvozeno jednak toto krpec,
jednak ktrpa pro sněžnice (za Jg jě. krpé,
plur. -ata, sin. krplja, sch. krplje plur.),
jednak denominativum ktrpati záplatovati šat
nebo obuv (r. nář. korpáť, ukr. korpáty, pol.
karpac, sin. krpati, sch. krpiti, b. kárpja —
a stě. sic. krpati, val. pokrpačiť; ale las. val.
karpať látati šaty, boty, má a z polštiny). —
Našemu ^k'brya odpovídá lit. kúrpé, lot.
kufpe, stpr. kurpe střevíc; blízké je i stisl.
hriflingr krpec (Hellquist p. sko). Ono bsl.
*kurp-jä je pak odvozeno od slovesa, které je
v lit. kerpú kifpti, iter. karpaü karpýti stříhati
(nůžkami), lot. cěrpu cvrpt t/v; ur ( = slov.
-tr-) je slabý stupeň s temnou variantou
průvodního vokálečku; oslabení je asi v
souvislosti s připojením těžké přípony -já resp.
ijä (= balt. -ě); s tím může souviset i
baltská intonace, jevící se tak, jako kdyby bylo ř.
tKtrpa byla tedy vlastně ústřižek tkaniny
nebo kůže, a poněvadž se takových užívá
k látání, tedy lata a pohrdlivě pak obutí
z jediného kusu kůže. (Může sem patřiti
lat. carpisculum druh obuvi s jediným
pozdním dokladem, ř. κρηπίς s η podle
κνημίς holeň, i jiná slova, jež se obyčejně
uvádějí jako příbuzná. Zúžení na práci
ševcovskou je ovšem již dávné, bsl. však
zachovala zbytky původního užití i na tkaniny.)
Viz nyní i Budimir ŽA 1.1951.73.
krpěti 1° v sic. zakrpieť zakrněti, zakrpelý,
zakrpelec, zakrpatelý, -elec, zakrp(at)ený, -enec,
krpatieť; krpec zakrnělý malý člověk; han.
krpatét, zgrblík zakrnělý človíček B; č.
příjmení Krpata, Krpálek. Rus. kurbat, kurbátyj
t/v. — Slovan, ktrpg k^rpěti; příbuzné je lit.
gufbti 2°DŽ, lot. kverpstu kverpu kveřpt
nedařiti se, špatně růsti, kveřpis zakrslík, malý
chlapec. U nás τ> je v slovesné třídě na -i-
náležitý slabý stupeň, je to nulový stupeň
vzestupné dvojhlásky -ue-. Meh ZfslPh 18.23.
krpěti 2°: dřepěti: dívka ostane k. sedět,
„na ocet"; čuměti, postávati; v chlapeckých
hrách na fazole apod.: fazole, knoflík,
kulička krpí, zastaví-li se pro nějakou překážku
nebo nedojde-li do cíle, ač je téměř u něho,
nelze-li pokračovat ve hře; stala-li se chyba
apod., je to krpa; han. krp jet nejistě státi
KpU (o snopech na vrchu mandelů); pole,
zahrada krpí, stojí-li na svahu (vzato ze hry:
fazole krpí na samém kraji důlku, sklánějíc se
již do něho); z nějakého takového stavu třeba
chápati i starší krpí to strmí, vyniká, ční Jg.
Sem snad patří i krperta nemehlo Jg; vše
moravské. — Jinde je jen r. korpéť dřepěti
a kornúť učupnouti, přidřepnouti, p. karpiec
dřepěti. Původ nejasný. Snad jde o staré
expresivní sloveso, neboť má stejné
zakončení jako čupěti čapěti lapěti dřepěti t/v.
krsati, za-, zakrslík (o člověku, stromu),
krsek (vč. potupně krcek), s.-mor. krsál (sic.
krsliak) zakrslý strom; krsati za- (postv.
zakrsek, laš. okrsek), mor. skrsnúť zakrněti;
podivné je chod. zakarasii (a-a nějakou
analogií). — Sin. krzljav (z!) zakrslý, sch.
kršljav krzljav krzav t/v, stpol. przecharsly
attenuatus, vyčerpaný, chorý Linde-JP
42.18. — Psi. ktrsati z *k*brp-sati, s-ové
intensivum od krpěti 1°. Meh. SPFFBU 1.86.
kršňavý: viz krchý.
krt, zpravidla krtek; mor. u Brna chrt; laš.
a vsi. na hranicích kret podle polštiny; vč.
krtice- krtek; krtina krtičina krtičinec hlína
vyrytá krtkem. — Krtice se zval v češtině
kdysi u koní jakýsi vřed na krku, vyznačující
se pištěli; přeneseně nyní skrofule, tuberku-
losa mízních uzlin na krku. Je to náhrada za
ztracené starší slovo norica (pol. norzyca,
ukr. norycja, r. norica = onen koňský vřed),
utvořené od nora dutina = pištěl. Podle
staré víry krtice lidské léčil krticník, stč.
krticné kořenie, rostlina Scrophularia (víru
tu vzbudila signatura rerum: má na
kořenech hlízy upomínající na zatvrdliny
mízních uzlin při skrofulöse). Dokonce i „krtič-
káři chytali krtky, kůžičky prodávali na
hojení krtic, Moravec ČL 5.236" (Šm.). —
Psi. krtt-b, u všech Slovanů (pol. kret, hl.
knot < *krot, dl. kšet, ukr. r. krot, sic. sin. sch.
krt, b. krát). V r.-csl. však kroto-ryja krt
(z *krtto-). — Příbuzné je lit. turkú tufkti
hrabati (v zemi, wühlen). Psi. kr^ťb má
obrácený sled hlásek; ta změna se provedla
asi proto, že základní sloveso v slovanštině
zaniklo a tedy jméno H'brk'b nemělo už
oporu v příbuzném slovese. (Jinak, asi mylně,
Zubatý 1.1.36.)
krtelko msl.: dřevěný korbel B. —
Nejasné.
krtit: vy° vyblíti Čel. Stč. je v bibli
Litoměřické doloženo krczegicieho = vomentem,
w krezeni, w krezowani = in vomitu (Ryba
LF 87.349 a pís. zpr.), což asi ukazuje na
znění krcěti, krcěnie, krcovánie. Bylo tedy

krucifix
297
krunkati
krtiti, *krt-jati > krceti, mor. a sic. ovšem
bez přehlásky: las. grcať Hor, msl. grcať B. —
Sic. krcať, ukrcať sa, grcať K. — Slovo
starobylé, příbuzné se stind. čhrnátti a se
středoirským sceirdim t/v; kořen byl skerd-:
stind. je Óhardí- fem. blití. U nás nastaly
dvě změny: 1° místo -d-jati ( > -dzati > -žati)
se objevilo -t jati > -cati, 2° msl. a sic.
místo k je i g: toto g zdůrazňuje odpornost
daného děje.
krucifix v zakleních oslabováno v kruci-
nál( fagot), kruci puči (o tomto Křístek
SbTrávn 296), mor. krupica.
kručeti, zvukomalebné (pod. lit. gufgti
o kručení břicha), znamená jak vepřové
chrochtání, tak i škvrčení v břiše. Expre-
sivní obměny: škručet, škróňat u Kyjova,
škřúňat u Uh. Hradiště, čučet u Jevíčka,
šklunkat v Kladsku, škroukat ěkrunkat škrun-
dat zaškroudat zaškrouchat PS, vše to o břiše.
kručinka: rostlina Genista. U Mattiola
uvedeno jako slovo polské, tj. místo pol.
kr$czynka. Odtud je do č. botaniky zavedl
Presl. Polské slovo je nejasné.
kruh 1°, kroužek, mor. kronika krúžka (han.
krózka, grózka, odtud zpětný útvar han.
kroža groza); laš. kruško ntr. Lp, val.
odvozenina škruhco kruh na hřebíku, na nějž se
něco zavěšuje; kroužiti, kružidlo; okrouhlý
(okrouhlíce dědina kruhového půdorysu);
okruh, okružní. — Všeslovanské: sic. kruh,
krúzok i krúžka, okruh, okruzok, okružtek
(slova s o- se matou s okruch, -šok, -stek od
kruch 'kus'; o tom Vragaš SR 25.171n.);
stsl. krqg-b, pol. krag, ukr. kruh atd., všude
je i *krqziti, mimo luž. i *okrogťb (o- a Ιτ>
podle oblý, *obvbl-b^). — Psi. krqg'b je
příbuzné s germ. *hringa < *krengho- (něm. Ring,
sthn. hring atd.), dále s lat. cingere obklopiti
(město hradbami ap.), obklíčiti, obstoupiti,
sevříti (nepřátelské vojsko), obchvatiti. Tato
slova dovolují předpokládat slovesný kořen
*keng-; ten byl v germ. a slovan. zesílen
o r, § 9. Psi. krqg'b má pak, jakožto jmenná
odvozenina, kořenné o náležité (kdežto ger-
mánština má e jako mělo sloveso).
kruh 2°, krúzik, krúžie, kruzinka sic: husté
křoví (Němcová 625). Bylo zajisté i v češtině;
vězí ve jménech osad Kruh(y) (Profous je
mylně odvozuje od kruh Ring). Původ
nejasný.
kruh 3C: klad. kruhy červi v útrobách
dobytka; s tím asi souvisí sev.-mor. kruh nemoc
vyznačená nechutí k jídlu a pak žloutenkou.
Nejasné.
kruhule: květináč (zřídka), Jg z Benešov -
ska. Asi z jihu, ze sin. sch. krugla druh
nádoby.
kruch: v lidu žije dosud v přirovnání mor.
slaný jako kruch, krušec (han. kroch, roěec), tj.
jako kus soli dávaný ovcím k lízání. Jč.
kruchová mouka druh zadní mouky, zm.
kruchovina (Třebíč); z ní se pekly jč. kru-
chovka, zm. kruchánek, vč. krušinka (pekaři
jen: krušina), jč. krušník, roušák. Val.
okrušinka odrobinka. Kruchý křehký, dro-
bivý. Krušiti, z-: 1° drtiti, drobiti (mor.
vkrušiť chléb, okrúšat se drobiti se, krušat
zuby = hry žati), přeneseně 2° trápiti (odtud
krušný těžký, namáhavý a zkroušený). Viz
i krušina. — U jiných Slovanů je zastoupeno:
*kr'bcha úlomek (r. krochá), kr-bch*bťb t/v
(sin. krhet, sch. krhat, b. krát), krušiti drtiti
(r. krošíť, sin. sch. kršiti, pol. krszyc), krtšb
skála (sin. sch. krš, b. kras) aj., dále krucht:
sic. kruch, okruch, demin. okrušok, okruštek
SR 25.172, ulomený kus chleba, země,
kamene, ledu, rudy, jihosl. kruh chléb (pův.:
kus chleba) a krušiti. — Příbuzno je lit. krušil
krušti, iter. kriaušýti drtím, rozbíjím. U nás
primární sloveso zaniklo, stupni *krus-
odpovídá jen adj. krtch-Tíklj (pol. krechki, sic.
křehký, viz i křehkýl); ze stupně *krous- je
iter. krušiti a subst. krucht; adj. kruchý (u nás
asi jen na východě) je chápati asi jako zpětný
útvar z kruch'bk'b, které je od krušiti jako
trp-ký od trpěti: ukr. je kruchkýj i kruchýj,
pol. kruchki i kruchý.
kruchta: kůr, chór, pavlačové místo
v kostele pro varhany a hudebníky, tak
i sic. polsky; znamená i sakristii (mor. laš.
jč.). Z něm. Gruft, což je z lat. grupta <
crypta. Janko ČMF 6.314.
kr uliti: chrochtati (o svini): val. krúlit
krukat krukolit krulikat grulit. — Sic. grúliť
(též o kručení v břiše), vsi. gruchlic, sin. sch.
kruliti, pol. nář. kurlic t/v. Zvukomalebné.
krumpla msl.: brambor, grumbír. — Sic.
krumpel krumpla grumpla krumpolec grum-
bolec grumbír křupla grula krompla krompela
krompelík krompak krompach, sin. grumbír,
sch. b. krompir, b. též gombir, mad. krumpli,
rum. crumpir. — Vše konec konců (cesty
jednotlivých slov zde nesledujeme) z něm.
Grundbirne t/v (vl. „zemní hruška"). Vážný
SMS 2.75n.
krump(l)ovati, sto. bez l, vyšívati
hedvábím apod., krumpléř (zast.). — Sic.
krumplovat. Z něm. nář. krumpe(l)n Festlichkeiten
anstellen.
krumpolec 1 ° rozporka (křivé dřevo
upevněné u stropu, na něž se věší zabité prase),
2° klika volska. Stč. krumpolc, mor. krompo-
lec kromholec krmholec grmolec kraholec; sic.
kromholec, sem patří i sic. humholec hrmholec
hrmbolec na salaši bidlo, na kterém visí kotel,
a sic. krahula zakřivená hůl. — Z něm.
Krummholz; odtud i pol. krgpulec.
krunkati: churavěti, postonávati; tak vč.
u Paky; jinde krwhkati PS, jč. kronkat, vč.
krouhati Rais, skruňkat skrunhat škrunhat
škrundat kruhnit krohnit skérnkať, mor.
krónkat u Šumperka Rzr, krhénit u Boskovic,
krchónet u Kunštátu, krohékat u Olomouce,
skohrnat t/v v Šardicích, laš. na Hlučínsku
gřungač pokašlávati Šr. Tedy slovo východ-

krunýř
298
křápati
nich Čech a se v. Moravy. Expresivní, proto
s- š-, nové přípony a změkčení v ň. Postv.
krohňa kroňha škruňka apod. fňukal, naří-
kavý člověk. — Asi z něm. nář. (vých.)
krunken naříkati.
krunýř, stč. krunéř, sic. krunier. — Souvisí
patrně se sthn. brunna (viz brnění), ale k je
nejasné.
křupnout si jč.: hltnout si (nápoje), napíti
se Jjčř 219. — Je příbuzné se sic. chXupnút si
t/v. Jsou to slovesa expresivní, proto sic.
má ch, § 17, a změkčení na Z, § 12; záměna l[r
tomu srovnání nevadí. Výchozím tvarem je
lupati rychle, hltavě jísti n. píti. Jč. k je
nepochybně místo přídatného ch.
krušina: strom (keř) Frangula alnus. Vše-
slov., od kruchý: má křehké, lámavé dřevo.
— Sic. nář. korošina Němcová 7.601,
kortišina K, ukr. skorušyna. r. karbušina mají své
odchylky vlivem slova oskoruša Sorbus.
kruštík: rostlina Epipactis. Preslovo přejetí
z pol. kruszczyk. Důvod polského názvu není
znám.
krutá: šiška, krůtka. Κ po-kruta (podle
podoby)?
krůta (z něho mask. kruták krocan). Z hor-
noněm. Grutte t/v, což nepochybně jakožto
oblastní varianta patří k něm. Truthahn
krocan.
krutihlav: pták Iynx (přírodopisci někdy
píší mylně Jynx) torquilla; lidově též kroutí-
lek krkotoÓ krutík kruták krutikrk vrtihlav
vrtohlav vi(j)ohlav, stč. vijehlávek. — Sic.
krutohlav, nář. krutihlav, pol. wyglów, kreto-
glów. — „Má-li strach, když např. někdo jej
chytiti chce do ruky, tu natáhne krk
nadmíru a kroutí hlavou několikráte do kola
jako had, maje při tom oči přimhouřené"
(Šír). — Z tohoto přirovnání Sirova se
pochopí sic. (u Myjavy) přenesení na motýla:
hadia hlava, krutihlav — lyšaj smrtihlav
(o tom Vážný JM).
krutý: původně tolik co 'tuhý, tvrdý,
namáhavý, nesnadný, obtížný (zapas, mráz,
bol), přísný*. Obdobné významy má sic.
krutý, hl. krutý, dl. kšuty, sch. r. krůt, též se
objevují významy 'prudký, příkrý, srázný'
aj. — Sem patří i ukrutný, viz. — Psi.
krqťb. Příbuzné je germ. *stronk-os: stisl.
strangr prudký, mocný, přísný, tvrdý, stangl.
sträng silný, mocný, přísný, tvrdý, stsas.
sträng, něm. streng krutý, tuhý, přísný.
U Slovanů bylo pouze (bez „pohyblivého" s)
Hronkos, v něm se závěrové hlásky
přemístily: *krontos > krqťb.
krychle, již stč. (pův. kostka na hraní).
Sic. krychla. — Ze střhn. knüchlin t/v, srv.
nhn. knocheln hráti v kostky, Knochen kost.
Krychle je tedy „kostka", jako lidově dosud.
krymr: kožišina z jehňat krymských,
pak i tkanina podobného vzhledu. Z něm.
Krimmer.
krypta: podzemní hrobka pod částí kostela;
přímo (přejato skrze církevní kruhy) z ř.-lat.
crypta jeskyně, hrobka (od ř. κρύπτω
ukrývám). Viz i kruchta.
krysa: Jungmann přejal je z r. krysa (což
je příbuzno s lit. žiúrkě t/v; obrácený sled
hlásek; K. Janáček Slavia 24.3). Lid
nerozlišuje krysu od potkana; obě zvířata se v Č.
jmenují němkyně, němka, německá myš
(a v záp. Č. rocna, Sm.), na Moravě potkan.
Sic. se nyní rozlišuje krysa a potkan.
krýti, od- po- při- u- za-, iter. po-krývati,
odtud pokrývka; skrývačka; od krýti je postv.
ú-kryt zákryt, v skrytě, kryt; krytina; krycí.
V sousedství polštiny je mor. pokryj emky,
sic. pokryjome (srov. pol. kryjomy part.
praes. pass.; -mie, -mko aj.). Z pokryvadlo
'poklice' (je chodsky tak, též pokrejvadlo,
pokryjvadlo) vznikly jzč. podoby pokrvadlo
pokrvátko pokr(u)váško pokrváška koprvadlo
koprvátko koprváško koprvátka koprovadlo
pukrváško poprvátko; vedle nich je
*pokrývač > pokrvaČ(ka) koprvač(ka); vše je u staré
generace; podrobnosti NŘ 12.130, 19.61,
Voráč 39 s mapou; snad sem patří, jako
nejpronikavější redukce, i obecné poklice
(viz). Skrýš: srov. r. ukr. krýša střecha,
-ša < -chja, stran ch srov. střecha. S kořen-
ným střídovým o je krov, příkrov, pokrov
(toto laš. sic: pokrývka, houně), jč. krůvek
římsa na kamnech a nové termíny zákrov,
krovka. — Psi. kryjq kryti zastoupeno všude
(sic. kryt, -krývat atd.), též (po)krovt, ale
-kr'bv- jen v stsl. a č. Týž poměr jako např.
u šijq šiti šivati šbvent šbva- (švadlí). —
Příbuzné je lit. kráuju kráuti stavěti, klásti
jedno na druhé, kruvá hromada. Význam byl
podle toho u nás velmi konkrétní (jedna
vrstva kryje druhou, plachta přikrývá, mrak
zakrývá slunce, střecha pokrývá dům),
odstín utajování bude až druhotný,
metaforický. Ten však převládl i v příbuzném
ř. κρύπτω (*krup-jó), s rozšiřovacím p (místo
v? z *kruv-iót!).
krzno stč.: plášť podšitý kožišinou (spínal
se na pravém rameni; byl to oděv drahý,
panský). Sin. stsch. krzno, str. kwzno kr-bzno
korbzno korozno, r. zast. korzno. — Psi.
k'brzbno; odvozeno od nezachovaného slova»
které bylo příbuzno s het. kurša- kůže (všeho
druhu: Haut, Fell, Leder); oslabení s > z. —
S het. k. se rýmuje ř. βύρσα zubereitete Haut,
Leder. — Od Slovanů přejato sthn. chursina
kursenna chursene, střhn. kür sen, stangl.
pozdější crus(e)ne, stfrís. kersna kožich. —
Sic. krznár kožišník je z jihu: je sin. sch.
krznar t/v. Sic. grzna grzno kožišina je asi
z mad. gerezna, což samo je od jižních
Slovanů. Ale sic. kušnier, pol. kuénierz
(odtud ukr. bělor. a lit.) jsou z něm. nář.
Kürschner (spis. Kil-), odvozeného od onoha
kursina (ch·).
křápati 1° (-a-): chřestivě zvučeti, tlachati
(zde druhotvary křandat, gřandat, postv -

křápati 299 křepelka
křáp tlach, pak mor. okřapa sprosťák =
neslušný tlachal); val. křámat hřmotně kousati
něco tvrdého SvK, odtud křamáky staré
zuby SvK; obé snad ojedinělé. — Příbuzné
je lat. crepäre klapati, chřestiti, přenes,
žvástati, tlachati, křápati (tak udává
významy F. Novotný). Naše sloveso je asi
z *kr$pati < *kremp-, mp z expresivní
geminace pp, *kreppö, §15; viz i chřestiti.
křápati 2°: hlučně jíti (má-li kdo příliš
velké a těžké boty); zde vznikly expresivní
druhotvary křampati, křámotati a postver-
bální hanlivá jména pro obuv nepřiměřeně
velkou (pak starou, rozbitou, neforemnou)
křáp křamp krám křample křampetle; srov.
chrámati t/v a chrámy o botách.. — Příbuzné
je lit. krópiu krópti těžkopádně jíti; u nás je
navíc expresivní změkčení. Jiná varianta je
v chrámati (viz). Výchozí útvar je asi kapati
2°; stran r viz § 9.
křastati: viz chřastati.
křátati: vykřátnout (ruku) = vymknouti.—
Sic. vykrátnuť t/v. — Psi. kr$tajo kretati.
Příbuzné je něm. renken t/v a angl. wrench
vykloubení (: sich die Hand verrenken),
původně s h-. Naše slovo je f-ové intensivum,
*kr§k-tati > kretati.
křeč fem., dříve i mask.; stč. křeč m. f.,
křeček i křečka. Zč. křítek svalová křeč
Vek. — Sic. krč, sch. sin. krč. — Příbuzno
je ř. κριξός (též κρισσός κιρσός κισσός)
křečové ztluštění žíly. Ide. tedy *krik-jo-s.
Z toho je u nás *krbčb mask. > stč. *křeČ
mask. Z gen. *krbča je sic. gen. krča, odtud
nomin. krč mask.; v češtině však sklonění
upraveno podle nominativu (gen. křeče
místo *krče atd.). Pojem 'křeče' vůbec byl
vyabstrahován ze záchvatových projevů
provázejících tzv. křečové žíly; výchozí
význam je tedy v řec. slově. — Stč. ě je asi
z e; to a pol. g (kr$cz strnuti, závrať, kr$czek
závrať) asi od kretati 2° — křátati, že křeč
jakoby kroutí člověkem. — Pol. kurcz,
ukr. korč, r. korč i -a mají podobu ktrč- asi
vlivem slovesa krčiti: křeč nutí krčiti
postižený úd.
křeček: stč. křeč(ek), mor. nář. skřeček
i skřeček. Počínati si jako k. (shromažďovati
zásoby), zlobiti se: (s)křečkovati, mor. ě-. —
Sic. škrečok, nář. skrček skřeček hrčok chrček
chrčok, pol. skrzeezek, sch. hrčak. — Zvuko-
malebné (od jeho hlasu). Tak i střlat. ericetus.
křečet v mor. rozkřečet se rozseděti se
(jako kvočna), ěkřečet seděti na vejcích,
vyěkfečet (vejce) vyseděti, zaškřečené vejce;
slepice sedící na vejcích je skřečka Kt,
skřečná n. škřečná kúra B, křečna u Veleslavína
a Rohna, škřečnicé u Klareta. Jg má u Puch-
majera skřek záprtek; sem bude náležet
i Klaret ovo oškřeč fetus ( = plod, mládě). —
Pol. krzeczec o seděni kvočny. — Příbuzné
je něm. hecken t/v. U Slovanů je navíc
zesilovací r, § 9.
křečný: hrubý, režný (o plátně nebo přízi),
stč. též krezný chřečný hřečný. Nejasné.
křehký, odtud máslové pečivo křehtík
křehtice křehák křeháč křehotina. Jč. křehule
houba kříšť. Mor. křehula vrba křehká. —
Sic. křehký, stpol. krzechki, dl. ksěkki, bulh.
krechák křehký. — Psi. *kr'bch'bk'b, příbuzné
s krušiti, kruchý (viz); zkřížilo se však
s krěg- tuhnouti (viz i následující heslo).
křehnouti: tuhnouti (mrazem), zpravidla
vy- z-; jč. křahnouti Duš. 2.35. — Sic.
krehnúť, sin. okregniti t/v. — Příbuzno je
lat. rigěre býti tuhý, strnulý. Kořen reig-;
u nás je k- navíc, § 16; e je *ě, z ide. oi.
křekař (-ch-, -h-) stč.: potápka; sic. krehač,
-ár (u Bernoláka) potápka, ěírka. Ukr. krech
Stockente. Zvukomalebné ?
křemen, stč. též sk- i šk- (s, ě přidány;
nelze je pokládat za původní, jak činí
Brückner!); nář. křemel -elec -ela -elo (l disi-
milací proti m). Křemitý, křemenitý; stč. nč.
křemenáÓ, vč. -eňák druh hřibu, křemelák
druh dubu, názvy od tvrdosti. Slez. zmrznut
na křemy = jak kámen. — Všeslovanské,
pův. krémy gen. -ene: sic. křemen, pol.
krzemieň krzemyk (srov. kamý-k), hl. křemjéň,
dl. kéemjén, sin. sch. b. křemen, ukr. kremiú,
r. křemen. — V lot. krems a krams, lit. se v.
krams. Příbuzno je ř. χερμα křemen, -men-
je tedy příponové. U nás původní neutrum
*kher-men- přešlo v maskulinum zajisté
podle kamen-. Témuž vlivu — aby obě
slova začínala s k, tj. aby nebylo změny
k > č — jest přičísti i přesmyk ker- > kre-.
Baltská slova zkrácena a změněna (e > a)
podle nějakých jiných vzorů. Meh LF 72.75.
křen 1°, stč. chřén, k- teprve v nové době.
— Všeslovanské (psi. chrěni?, sic. ehren atd.);
podle Räsänena NphM 56.51 z čuvaš. yzren.
Od Slovanů proniklo jinam: něm. Křen,
lit. kriěnas mask. i kriená fem., it. crenno,
fr. er an.
křen 2° (o člověku): viz kořen.
křenec zm.: rampouch; vm. ledová kra;
u Kyjova skřenec t/v (kra); mor. křenčet,
o dřevě: stávati se křehkým B, ztráceti
pružnost, křenčovitý (-uvitý), skřencovitý,
o dřevě: neštípily, houževnatý, skřenčelá
řepa = šatnatá B; skřenčit Η 1-Svěr, skren-
Čit ě- Kol ztvrdnouti, skřenčovatČt, o
bramborách: ztvrdnouti B. Též zkřemčet, -elý,
-ilý PS. — Sic. krenec rampouch, granec
ledová kra. — Náleží asi ke křepký 1°.
křenit se jč.: šklebit se, křivit obličej
(nej častě ji z bolesti, ale i z rozpaků,
rozčilení, před prudkým světlem) Cur-SSJČ,
za° PS, dosti dokladů je u P. Bilianové.
Vokřenělej nesvůj, trochu nemocný Krš. —
Patří snad k stč. zkřčnúti ztuhnouti atp.,
viz křepký.
křepelka: stč. křépel a -licě, nč. nář. dosud
obdobně; křepelka je nová úprava za křepeli-
ce. Nová odvozenina křepekiti, -liti. — Sic.

křepký
300
křez
prepelica, pol. przepiórka, ukr. r. perepel, sin.
sch. prepelica, b. preperica. — Psi. *per-pel--b,
zvukomalebné: tři slabiky napodobují
trojdílný hlas křepelky, jsou vyznačeny retnicí
ρ jako mnohé obdobné pokusy jiných jazyků;
l proti r je disimilací; likvidová změna
perp- > r. perep- a ztráta jeru sice změnily
sklad slova, ale ten byl leckde znovu upraven
na 3 slabiky. Obdobně lot. paipala, ale s j
místo r. Z vukomalebné jsou i sthn. wahtala
(> něm. Wachtel), quattula (něm. nář.
Quattel) aj. (Naprosto per- neznamená zde
poletování, jak myslí Brückner, neboť k.
jako všichni kurovití ptáci lítá jen nerada
a zřídka, naopak běhá velmi hbitě.) — Sic.
křepelka krepelica krepelák prepelica prepi-
(e)lka prepelica apod. je denní motýl nebo
motýl vůbec. Tato slova nejsou však totožná
se jménem křepelky, ale je v nich vskutku
kořen per- létati, poletovati, tedy *per-pel-ica
(zdvojené per, disimilace r-r > r-l). O nich
podrobně Vážný JM (udává i oblasti slov,
ale názvy motýla a křepelky mylně
ztotožňuje).
křepký, stč. křepký 1° silný, 2° hbitý,
obratný (opak: lení líný). Κ významu 1°
patří dále stč. zkHnúti ztuhnouti, sic. okriep-
nieť strnouti, krepeniet tuhnouti, krepy tuhý
Gregor-Taj. 6.147, nemotorný K, č. nář.
skřapnout Hl -Kotík, skřápnout Vy scípnouti,
msl. skřepnvt, jč. vokřenelej Krš., okrnělý
(asi: otupělý z bolení hlavy) Jjčř 220, ospalý
(M. Michlová); rus. krepkij pevný, tuhý,
tvrdý. Κ č. 2° patří sic. okrepieť omládnouti,
státi se křepkým, č. křepčiti, sic. křepčit
vesele poskakovati (proniklo na Podluží:
grepčiť Podl. 152). — Zdá se, že v psi.
krep'bk'b splynula 2 slova; jedno bylo pří-
buzno asi s kymr. craff silný, druhé s ř.
κραιπνός křepký, hbitý, čerstvý, obratný.
křesati. Původní význam byl zajisté —
jako msl. dl. sin. sch. — osekávati např.
větve stromu. Poněvadž svým útvarem je to
intensivum, znamenalo pak i osekávati
hmotu velmi tvrdou, např. kámen na žernov
(donedávna k. = rýhovati žernov,
vysekávati v něm rýhy oškrdem). Proto se stalo
i termínem pro dobývání ohně ocílkou
z křemene. Nakonec přeneseně, spíše
žertovně, o pouhém bití: mor. já ti nákresu, — Vše-
slovanské vyjma bulh.: sic. křesat, pol.
krzesac, hl. křesac, dl. ksasas, ukr. kresaty,
r. křesat, sin. sch. křesati. Všude je i jedno-
dobé -sloveso na -noti, mnohde jména na
-ivo, -adlo. — Psi. kresajo křesati. Patří
nepochybně k témuž kořeni sklep-, který je
i v klestiti a v lit. sklempti; je to s-ové
intensivum: *sklep-sa-ti. V něm prvé s zaniklo
dálkovou disimilací před s příponovým
(§ 14), konečně se záměnou likvid l/r
objevilo r. (Ale vykřesati se z nemoci viz p. h.
okřáti.)
křeslo: je nyní sice pohodlné sedadlo s
opěradly vzadu i po stranách, ale laš. křeslo je
čihadlo na ptáky; sic. křeslo t/v jako v č.,
kréslo křeslo, korba vozová nebo saňová,
pažení pro porážení zvířat, ukr. krislo
křeslo. Lit. kreslas je křeslo, ale i sedadlo
bez lenochu, taburet, stolička pod nohy,
krasiá divan i stolička, kráse křeslo, ale i
primitivní sedátko, zrobené tak, že se 4 větve
do kříže protilehlé přeříznou ve vhodné
vzdálenosti (ty pak slouží za nohy), ostatek vrchu
se vyřeže, kmen se přeřízne blízko těch větví.
— Slovo málo jasné. Psi. asi kréslo (lit.
kreslas ze slovan., i přes raženou intonaci?).
Vzhledem k pol. krzepica podpěra (od křepký)
bychom snad mohli je vyložiti jako *krép-
-tlo = podpěradlo, totiž zařízení upevňující
seděni (rozumí se starší osoby, která toho
potřebuje) ze zadu i popř. ze stran; pak sy-
nekdochou (část místo celku) místo celého
sedadla takto opatřeného. Na význam opera
ukazuje r. křeslo korba (vozu, saní) a lot.
kreslis opera (pod záda) v saních.
křest: stč. křest gen. krsta křsta > krta;
křestní, krtiny < krstiny; sloveso stč. krstíti
křstíti > křtíti; val. křesný otec, křesnícek
kmotr, křesná matka kmotra SvK. — Sic.
krst krstit krstný; krstenec krstňa kmotřenec.
Pol. chrzest nář. krzešt, hl. křest (z češtiny),
sin. krst t/v. — Zeměpisné rozšíření těch
slov svědčí tomu, že jsou přejata od západu,
asi v sthn. době. Sthn. bylo Cr ist Krist Christ
Kristus, od toho žilo asi sloveso, sthn. sice
nedoložené, ale střhn. kristen(en) = učiniti
křesťanem, doslova „zkrist ušiti." To přejato
k Slovanům v podobě *krbstiti (stč. krstíti,
hl. křčic (z češtiny; Frinta WeltSl 4.1959.190),
dl. kécié (též z č.), pol. chrzcič, krzcič, sin. sch.
krstiti, b. krästjä, ukr. krestýty, r. kstít, krestít,
též. stsl. krbstiti), od něho pak u západních
Slovanů a u Slovinců vzniklo zpětným
postupem jméno *krbstt, jímž označen příslušný
obřad. Jinak než zpětným tvořením ze
slovesa nelze nový význam, u Němců
neexistující, vyložiti. — Nové po-křestiti bude
spíše z pokřestaniti, viz násl.
křesťan, plur. -ané podle obývatelských
jmen typu Pražané; podle nich dostalo to
slovo jinde i singulativní příponu -ini» (stsl.
krbstbjan^n)^, pol. chrzeécijanin, sch. kršéa-
nin, b. krástjanin, r. christijánin). — Jsou
dvě řady, jedna s *kr bst-, druhá s christ-. Tato
druhá pochází vzhledem k ch přímo z ř.
χριστιανός, kdežto první asi z němčiny,
kde bylo sice christjäni, ale též kristäni, obé
z lat. christiänus. Tento latinský název měl
při svém vzniku ráz poněkud nevlídný, asi
jako č. luterán od Luther (místo evangelík),
mohamedán místo musulman, arián, zwin-
glián atp.
křez: nyní rostlina Diplotaxis, dříve i jiné
křížaté. — Hl. krěz, r. sch. křes, sin. kresa. —
Z něm. Kresse řeřicha. Přejetí se vysvětlí
tím, že jde o rostliny léčivé nebo jedlé.

křibica
301
křivý
křibica val.: druh ozimého žita. Sela se na
pastvinách ,,do košára", na „ro venku"
s hojnými mraveništi; do rozkopaných
a rozhrabaných ,,bravenčáků" se zaselo, na
oseté místo se přestěhoval na den a noc
košár, a tak se místo vyhnojilo; kopyta
ovcí zatlačila zrno do zkypřené půdy; do
konce podzimu křibica vyrostla tak, že bylo
nebezpečí, že vymrzne. Proto se na ozim
pouštěly ovce, aby křibicu opásly. Podobně
ji pěstovali bačové na malých políčkách
u salaší. (Podle Jar. Štiky ČL 45. 71.) —
Název je „odtud, že se velmi kříbí (pouští
odnože)*' (Bartoš), viz keř.
křičeti, msl. okříkat; křiknouti,
vykřikovati; post v. křik, pokřik výkřik; křiklavý,
křikloun (sic. kriklún, -láč -lana) s l běžným
u sloves hanlivého odstínu (piplati apod.). —
*Kričati u všech Slovanů mimo bulh.; subst.
křik* je pokládati za post verbale. — Zvuko-
malebné; bylo i psi. klikatí, to je v bulh.
a vězí i v stč. klícéti. Obdobně tvořeno
krákati, krkati; s v kvákati, kvičeti; samohláska
je jen volná výplň souhláskové kostry.
křída, stč. tak i kréda (jednou), mor.
doloženo i škřída. — Tvary s í (spolu s hl. kryda)
ze střhn. kride. Ostatní, spolu se sic. krieda
a s pol. sin. sch. kréda, z it. creda. „Něm.
i ital. podoba jsou z lat. crěta, terra crěta =
prosátá země." (Š.)
křidla 1° stč. mor.: poklice; mor. i skřidla
křídlíce Rzr, škřidla skřidélka skředylka.
Sic. skrydelka. — Asi z pův. kry-dla od krý-ti.
Pak by tu bylo hláskové změtení s křidla
břidlice.
křidla 2° obyčejně (s)křidlice, škřidlice,
horň. skřizlica. — Sic. škridta škridlica
škribla škribel. Sin. škrl, skrlo t/v, sch. skrila,
ěkrilja destička, r. nář. skryl odřezek, krajíc
(chleba). — Pův. *kri-dla, souvisí s krojili,
{*s)krei-, možno je chápati jako „odštěpek".
křidlo, opav. skřidlo (s- z pol.); u Litomyšle
vokřídlí okraje střechy přes lomenici
vybíhající;'han. křídlit se hrdě vystupovati,
roztahovati se. Jč. znamená i klín, spodní část
trupu (chovala dítě na křídle), pak i „obsah
zástěry shrnuté na tom místě: dala nám
plný křidlo hrušek", Jjčř 50. Odvoz, křídlovka,
kalk za Fliigelhorn, pův. pro lovecké signály
k ovládání křídel při štvanici (Šm.). — Vše-
slovanské: stsl. str. br. sch. sin. krilo,
sic. křídlo, pol. (s)krzydlo, hl. křidlo, dl. ksidlo,
ukr. r. krylo. — Psi. *kri-dlo; utvořeno jako
jméno nástroje (přípona -dlol) od kořene,
který je v lit. skriejú skriěti letěti, lot. skreju
skriet běžeti, téci, letěti. Pol. s- je tedy
původní; předslov. *skrei-dhlo-m > psi.
skřidlo > kri-dlo.
křínek: ryba Blicca bjoerkna (cejnek,
skalák). Nejasné. Trochu se mu podobá sch.
kerekinja t/v.
křinicě stč.: pramen; jen v míst. jm.
Křinec (Profous). — R. kriníca, br. kryníca,
ukr. krynýcja, stp. krzynica. — Příbuzno je
nejspíše ř. *κρανα t/v (att. κρήνη, dor.
κράνα, lesb. κράννα).
křís: cikáda; od Presla. — Asi zpětný
útvar od křísati.
křís, kříst: povlak na kysající tekutině;
stč. křez = špinavá ssedlina ve vodě, jč.
křís ledová tříšť na vodě Jjčř 30. — Hl.
grys okřehek. — Z dolnoněm. grieß okřehek
(Entengrün); o hl. Bielfeldt 137. Viz i křěz
p. h. okřehek.
křísati: křísot hlas cvrčků (Řezáč, Nástup
1952, 320). — Nejspíše je to s-ové intensivum
od skřípati, při čemž prvé s zaniklo (§ 14),
tedy z *křip-sa-ti.
křísiti, stč. křiesiti; vzkříšení; křísat se
Jg, nář. i spis. vykHsat se, mor. vykřesat se
z nemoci = zotaviti se (dále i změněno
neporozuměním: vykřástat se u Kunštátu,
msl. vykrádat sa, han. vykrákat se). — Sic.
kriesit, pd. krzesic, stsl. vbs-křesiti (vz)křísiti.
Pomoř. skřes9c, vokřesac oživiti, posíliti,
vskřesdc vzkřísiti. — Psi. křísiti. Zdá se
(S. Stech pís.), že je příbuzné se stisl. hressa
oživit (ze mdlob), povzbudit (aufmuntern,
aufleben, zum Leben bringen), od hress
čerstvý, hbitý, čilý, jež nemělo dosud
vhodného příbuzenstva (v. de Vries). Lze míti
za to, že naše -ěs- je ekvivalentem
germánského ess. (Jinak Liewehr ZfslPh 23. 98.)
kříšť. Do dnešního houbařského názvosloví
je zavedl Presl pro druh hřibu Boletus
pachy pus. Dobrovský uvádí k. nebo křiste
ntr. jako ryzec peprný. Ale ve stř. a již. Č.
lidové k. a křiste kříp chrupák chrousták
chroustalka, klad. kroušták Kub. 214 je
holubinka osmahlá a h. černající, druhy
jedlé, chřupavé (kříšť se jč. zve i křehule
Jjčř 28), lidu známé a sbírané. Všechna ta
slova jsou tedy od chrupati — křupati
(expresi vní změkčení vf), chroustati. Ztráta
povědomí o tom přivolala přehlásku *křup >
kříp, *chrust > *křust > *kříst, s měkkým
zakončením > kříšt. U Klaret a mezi
houbami je stč. chřúšó (mylně psáno chřiešó),
jistě předchůdce nynějšího kříště. — Pol.
chruszcz chrzoszcz grudz, ukr. chrušé hruz(d)
hruzdel, r. chrjušč gruzd lid rovněž přenesl
na ryzec peprný; ten je onde s oblibou kon-
servován. Meh NŘ 29.47.
křišťál: stč. křištal -tal -ál. — Sic. krištáX,
pol. krysztal i krzysztel, r. kristall, sin. kristal,
sch. . kristao. — Z lat. crystallus, to pak
z ř. κρύσταλλος led. Totéž slovo je již
stč. krystal, nyní odborný termín, sic.
krystal.
křivatec: nyní rostlina Gagea, slovo je
však již stč. „Soudíc podle obrázku u Mattio-
liho kap. 157 je od křivatý (křivý, srov.
nahatý — nahý)." Šm. Jiná domněnka v JR.
křivý: msl. křivák nůž zavírák (míval křivé
střenky), křivka pták křivonoska (jiná
křivka = křivá čára); vč. křivina (sic. krivica)

1 vrv
kriz
302
kštice
dřevo vhodné na výrobu saní; δ. křivice ra-
chitis; křivule retorta; (sic. krívať kulhati,
podobně sch. b. ukr.), han. křévat se; msl,
paškřivec křivohubý; č. křivda (opak prav-da,
pův. spravedlnost), odtud křivditi. — Krivb,
křiviti, krivbda zastoupeny u všech
Slovanů. — Základní kriv-b má dokonalý
protějšek v lit. krelvas t/v. Jinde jsou
slova t/v s kr (ir. cromm, něm. krumm),
v má i lat. curvus t/v; ale naše i a lit. ei nemá
jinde obdoby. Snad je tu možno viděti vliv
slova t/v vir-b (viz uvirý) nebo dokonce
v -rivb viděti přesmykový útvar z vivb
(přesmyk proveden, aby slovo mělo stejné
zakončení s protikladem pravb), viz šuvirý.
kříž; významový vývoj je jasný; jest
uvésti jen k. (též pol. ukr.) dolní část páteře
(Rohn: k. = kost posvátná, křížová kost,
os sacrum, das heilige Bein, Creutz-bein,
pol. kiréc), odtud vzít se v křížku, do křížku,
křížkovat se. Křižní cesta u Polničky, křížná c.
u Brna, (sic. krížna c.) = křižovatka; křížový,
křížovka; křížatý (bot. termín); křižák, kři-
žovník, křižník (křižuje po moři); křížiti
(odtud kříženec), křižovati; křížem krážem
(o tom Křístek SbTrávn 294), sic. krížne-
krážne, hl. krize kraže, adv. spojení typu
cik-cak. — Sic. kříž, pol. krzyž, hl. sin. sch.
křiž, csl. križb i kryžb, hl. křiž, dl. kéica. —
Obecně se má nyní za to, že pramenem je
nějaký románský tvar za lat. crux, vlastně
za akus. crucem. Jest jej hledati v sev.-vých.
italských nářečích; Kiparsky praví, že istrij-
ské krüze je přímé pokračování
postulovaného pramene slovanských slov. Změna
*ry > ri u Slovanů je podle něho totéž
změkčení, jaké se objevuje (sporadicky)
např. v riba < ryba, otkriti < otkryti. Je
i stě. např. v kteříž místo kterýž, nč. v křížala.
křížala: stč. tak i křížěl fem. Sic. krížal(k)a,
-ala, križla, -Ta ukrojený kousek jablka nebo
bramboru, čtvrtka zelí, na Oravě skrižal půl
hlávky zelné. Val. křížalka brambor
nakrájený na sázení. — Druhá skupina: mor. krou-
žala Jgd, han. króžala u Třebíče, króželka
křížala, msl. krúžélka slupka z ovoce
okrájena, okrúžlaná, sic. krúžal(k)a krúžélka kružTa
okrúie(l)ka ukrojený kousek ovoce, čtvrtka
jablka, zelné hlávky, bramboru, křížala,
okružlina slupka z jablka. — Málo jasné.
Jest asi vyjíti z podoby křížala: ta souvisí
asi s rus. slovesem čakrýžiť řezati, krájeti;
o ri < ry viz pod kříž, a dále s sin. sch.
križati krájeti (jablko, tabák ap.). Po
zániku toho slovesa bylo k. samohláskou
kořene přichýleno k slovesu krouhati, \ al.
msl. krúžlat jablko = okrajovati mu slupku,
totiž kruhem dokola jako při soustruhování.
křižmo, již stě.: svěcený olej obřadní. Pol.
krzyimo. — Přes sthn. chrisamo (Bielfeldt
172) pochází z lat. chrisma < ř. χρίσμα
mast, od χοίοο maži, natírám. — „K tomu
patří vslc. křižma (u Κ omylem križina)
peřinka, v níž se dítě nese ke křtu (ukr.
kryžma, mad. korozsma)" Šm.
křtalt: podoba, stč. kštált (doloženo kštal-
tovný) křtalt; ve spisovném jazyce je archais-
mem, ale žije na východní Moravě: han.
okřtaltit (jít o. se = k holičovi), val. startiť,
laš. stalčiť, okštalceny, obštalceny ozdobený. —
Pol. ksztalt, sin. dl. štalt. — Z něm. Gestalt t/v.
křupan, nadávka venkovanům PS; též
chrupán t/v (má expresivní záměnu k > ch),
msl. řupon Mal. Mor. u Kunštátu křupa
sprosťák B, msl. nekřupa nemotora Mal
(zde je ne nadbytné). — Původně bylo
psi. *krup-b 'hrubý, drsný', rovné litevskému
kraupus 'drsný, nerovný'; od něho je stč.
krupec hrubec (cit. v SPFFBU 13, A 12, 211).
U nás se navíc objevilo expresivní změkčení
a přenesení významu do oblasti lidského
chování a mravů. Přesmyková podoba je
v chrapoun, viz. — Příbuzné je dále hrubý,
liší se však znělostí souhlásek. Stran přípony
srov. mor. příjmení Hruban.
ksás v 16. stol.: „krátké kalhotky,
nazývané také seděni"; též v pludrksás t/v. —
Z něm. Gesäß Jílek Sm 269; viz i Winter
DK 474, popř. Pludergesäß.
ksenci stč., jen plur.: mládata žab, hadů,
ryb. Pův. k^s-en-bci, k lit. kusu kušeti
hýbati se, hemžiti se; Zubatý 1.1.33. U nás je
to sloveso ve znělé podobě g^ziti (viz gžic sa)
o zmateném střečkoyání dobytka, lit. je gužu
gužtti hemžiti se. Jméno tedy vystihuje
neustálé hemžení takové drobotiny.
Významová paralela je v něm. Laich potěr (rybí,
žabí), srov. Leich rej.
kšaft: závěť (nyní zastaralé); kšaftovati
odkazovati. Stč. i šavt, Kapras NBydž 265
k 1469. Š. — Sin. šaft t/v. — Z něm. nář.
gschaft (= spis Geschäft, z čehož je č. lidové
kšeft obchod), jež mělo a má v nářečích
význam 'závěť'.
kšikati: vydávati zvuk kš PS (na zahnání
drůbeže); val. kšókaťt/v SvK (od kšó). — Od
daných interjekcí odvozeno příponovým k.
kšír: postroj, kšírovati; msl. kMra, síry.
Sic. osiřit, oširovaj. Z něm. Geschirr t/v.
kštice, nyní v Č. slovo jen spisovné s
nádechem posměšným; stč. kčice kštice kčtice
kšicě štice šČicě čtice; han. křeca a msl. kšicka
je už jen kytka na biči kravařově z vlastní
kštice, han. křeca kšeca skřica skřeca (kštice
v PS z Koudeláka) je shrnutá část pytle nad
úvazkem; původní význam dosud žije ve
vm. šcica (odtud šcicat Rzr, ščičkat čičkat
ščičkovat kudliti = potrhá vat někoho za
vlasy), v laš. val. kšica (a vykšiť z *vykšičiť
vykudliti někoho) (a v sic. štica, vyšticovat).
Z ktčica, č přesmykem > št; srov. stp.
kszczyca. — S jinou příponou (k-bč-bka) jo
sic. kecka (mylně psáno kačka kačka kačka),
srov. sin. kecka t/v vedle sin. keka z ktka.
Příbuzné je i mor. kyčka, zhruběle kyča =
kštice, třapec, karabáč, květenství prosa

který 303 kucija
nebo ovsa (psáno i kička), odtud kyčkat
kudliti. Srov. b. sch. kika cop, str. kyka
kika, r. nyní kika jakási chocholka = ženský
ozdobný účes. — Dále je příbuzné las. kuča
kštice (kuČavý kudrnatý, val. kučiť vlasy =
čuchati, laš. kučkať kudliti; kučovat sa ve
vlasočh, laš. škučkovat se tahati se za vlasy)
a č. kučera, -avý, -atý. Srov. sin. kuča
chomáč, chochol, msl. guča houf, chomáč,
ukr. r. kučera. — Psi. základní slova kuča
kyka k-bka souvisí se stind. slovesem, jehož
se užívá právě o kroucení se, kadeřavění
vlasů: kučati, kuňČatě, part. je kuňČita- =
kadeřavý; v baltštině se zachovalo sloveso
lit. kukti ohýbati se, krčiti se (su-kúk$ zralý,
o ječmeni, tj. zháčkovalý, s klasem
schýleným, visícím k zemi), lot. kukt křiviti se.
(Někteří odvozují od tohoto kořene i sic.
kyka, p. kiczka hůlka, kyj, tak naposled
Stawski, ale tu je spíše = *tyka, srov. zde
patyk pod týkati.) Viz i krčiti. To příbuzenstvo
svědčí, že kuča kyka k-bka znamenala
původně kadeř, tj. zakřivený nebo zvlněný
chomáč vlasů, popř. kštici načesanou,
zvlněnou (i nám je kštice dosud vždy nějak
nápadná, bohatá, načesaná, nemluví se o kštici
u malých dětí, o řídkém vlasu, leda
posměšně). Po stránce formy očekávaný tvar
je kuká nebo kuča z *kouk-, stran kořenného
vokalismu srov. kosa 1°, kdežto k-bka a kyka
vypadají spíše jako postverbalia.
který, již od stč. doby zjednodušováno
v kerý Gb HM 1.398, Hujer 1.181. — Sic.
ktorý a místy i kot er ý kot(o)rý. Pol. który,
r. kotoryj atd. — Pův. k-bter-b (č. sic. pol. sin.),
k-btor*b (sic), koter-b a kotor-b (stsl.). Tvary
s kii- jsou od ide. tázacího základu kuu-, jenž
je také v kdo kde kdy, tvary s ko- jsou od
základu, jenž je i v ko-ho ko-mu ko-m a dále,
se stejnou příponou, v ř. πότερος, sti.
katara-, lit. katras 'který z obou'. Takovýto
byl i původně význam našich slov: přípony
tero- jtoro- se vztahovaly na určení jednoho
ze dvou (zpravidla protikladných) pojmů,
srov. lat. sinis-ter levý proti dex-ter pravý.
kuba 1°: hlupák. Je totéž slovo co K.,
zkrácenina z Ja-kub, kteréžto jméno bylo
ještě před sto lety velmi rozšířeno na venkově
mezi prostým lidem, a p«oto se v městech
stalo posměšným. Ambivalencí významovou
může k. býti i zdatný chlapík (tak za Jg;
nyní tak jen kubík), a toto druhé pojetí vězí
v kuba, kubík zajíc.
kuba 2° laš. u Frenštátu: kavka; za
Veleslavína kubík krkavec. — Vzniklo obměnou
ze stč. koba krkavec, havran, které je ze
střhn. koppe m. havran (to podle Suolahtiho
z Jacob, což je arci jen domněnka, i když
pravděpodobná).
kuba 3°: lidové štědrovečerní jídlo (jahelný
nákyp s množstvím zapečených kousků
sušených hub) Kt-PS. — Nazývá se též
hubník Kt-PS, čemuž se rovná rd. (na severu:
Podv.) gúbnik. Zdá se tedy, že kuba je
zkomolenina z hubník, vzniklá žertovným
přichýlením ke Kuba = Jakub. Houby mají
v něm úkon magický (jako krupice ve
svatební kaši ap.), dobrověstný: aby se
v budoucím roce rodila všeho taková hojnost
jako hub po dešti.
kuběna: zkomoleno, se záměnou přípon,
z lat. concublna souložnice.
kublati 1°: chod. k. = čuchati, chumlati
(niti apod.); skublaná příze = zdrchaná,
rozkublat, zakublat přízi. — Asi z chumlati
běžnými záměnami k\ch a bl\ml.
kublati 2°: vč. za- zahaliti (oděvem), nebe
je zakubláno zamračeno. — Příbuzno je lit.
gaubiú gaübti zahaliti; rozdíl ve znělosti při
úplné rovnosti významu a stavby kořene
není překážkou.
kublati se s něčím: něžně se zabývati; žilo
ještě za Rosy. — Slovo starobylé: sic. kublať
vychovávat, vypiplávat, stpol. k§blac kablac
pěstovati, hl. kublač zaopatřovati, pěstovati,
vychovávati, dl. kublaé živiti, vychovávati,
hl. dl. kublo statek (srov. vč. živnost, jvč.
živobytí selský dvůr, usedlost), ukr. kubló
hnízdo, pelech, kúblytysja hnízditi, r. kubló,
kúbliťsja t/v. — Psi. *kgblo nebo *kobblo -τ>Ιο,
slovesa odvozena od jména. Je
pravděpodobné, že to slovo odpovídá do jisté míry
latinskému cublle hnízdo, pelech (zv£ře),
jež souvisí s cubö ležím a suc-cumbó podléhám
ac- oc-cumbö atd. Naše kqblo by bylo
dostalo ρ takto: *kub-ulo- > *kulb-ulo (= l
anticipováno) > *kumb-ulo- (disimilace l-l >
m-l) > kob-blo. Latinská dvojice sedile —
cublle má u nás protějšek v sed-blo — kobylo
(viz sedlo). Kob-blo byl jakýsi odborný termín;
v něm právě se udržel starobylý kořen (jako
cubäre se stalo odborným termínem ve
franštině: couver o seděni na vejcích), kdežto
jinak u nás ovládlo leg- (ležeti); v latině je
naopak *legh- jen ve jménech, cub- ovládlo
v slovese.
kuca ti: viz klecati.
kucel, kuclík chod.: kousek drobení v
polévce; přeneseně uzel, chuchval z koudele,
popř. uzel z mnohonásob sešitého plátna,
jímž se uvádí v pohyb hejčadlo čili visutá
kolébka. — Nejasné. Nejspíše z němčiny.
kucibába, kucabába, u Paky cukabába,
u Litomyšle cukubába, val. Čačí bába; sic.
kolembaba, gelembúz: dětská hra „na slepou
bábu". — Slova málo jasná. Ale sdružení
významů v lit. (nepřibuzném) slovese guzineti
jíti drobnými kroky a přikrčeně, hráti na
slepou bábu, dovoluje snad předpokládati zde
jako původní podobu 1. části útvary kuČi-
a čuči-, a tedy vyjíti ze sloves kučati a čučeti
(viz) býti shrbený. Vztahovalo by se to na
způsob kroků oné ,,slepé báby". Sic. slova
jsou ovšem velmi odchylná a mohou míti
původ jiný.
kucija, gucija jsou u Kyjova ,,tlačené

kuckati se
304
kudla
brambory" (= bramborová kaše). — Přejato
z pol. kucia, což je jistý rituální pokrm
štědrovečerní, pšeničná kaše s medem a mákem.
Srov. stsl. kucija, csl. kutija kucija kučija
vařená pšenice s medem, ukr. kuťja, bělor.
kuďja kuceja, r. kuťja rituální kaše z
ječmene, pšenice, rýže s rozinkami a medem. Vše
přejato asi z řečtiny, ale není shody v tom,
z kterého řeckého slova. — Kyjovský
význam ukazuje, že se slovo řeckokatolické
církve k nám (jakou cestou a kdy?) sice
dostalo, ale že se zprofanovalo.
kuckati se; sic. kuckat: kašlati. Zvuko-
malebné; základ kuc-, příponové k. Podobně
je (v Tyrolsku) sich verkutzn, zakuckati se,
Knobloch ZfS 7.300.
kucmať sa val.: dlouho se oblékati SvK.
Nejasné.
kucmoch vč: kaše z brambor; han.
(u Brna) kocmoch, u Jg je kucmouch kucmocht
kudlmoch, u Kotta kucouch kocouch; horň.
kocmando, jč. kudymouěek t/v (popř. šku-
bánky). — Slova nejasná; podrobně je
objasnit bude snad možné jen tehdy, až
bude více materiálu. Zatím lze uvésti jen
sch. kaóamak polenta (= kaše z kukuřičné
mouky; oba pokrmy jsou tedy žluté kaše).
Kucmoch byl i jistý tanec (název měl odtud,
že text začínal „Já ráda k."); o něm Vrat.
Vycpálek ČL 43. 206.
kučný jč.: pěkný, náležitý (jen ve
výrazech smyslu záporného nebo ironických); ale
kucnota nedobrota Jgd. — Soudíme-li podle
kalý a plechý téhož významu a užití, bylo by
vyjíti od *nekucný; to by mohlo být
příbuzné se stsl. prě-kutiti zdobiti.
kuča val. laš.: chajda, chatrč; vsi. kučka. —
Slovo nyní převážně jihoslovanské; stsl.
kqšta, b. kasta, sch. kuča, sin. koča, z *kqta.
Κ nám se dostalo asi přes Poláky (kucza
bouda, stánek) od Ukrajinců, kde kuča je
nyní chlívek pro vepře, ale pl. kučky je
židovský svátek pod zelenou; byl tedy
výchozí význam 'bouda, chatrč' znám i tu. —
Psi. kqta z kqt-ja je od kqtati (r. kutat
zahalovati, zakut(a) chatrč, chlév, bulh. kátam
chovati, opatrovati, chrániti, skátam
skrývati, ukládati aj.). Viz i kutěl
kučera: viz kštice,
kučma sic: beranice, kožišinová čepice;
odtud je msl. kučma. Sem asi patří i sic.
u Pálkoviče kučina ušatá čepice, in chybou
tisku místo m? — Stpol. kuczma, ukr. r. sch.
sin. kučma. Vše z mad. kucsma t/v.
kuditi: ve vč. vejkudovat vyčítati někomu,
žvaniti Pt, odtud vejkuda člověk toto
dělající. — Sic. kudit haněti, kárati, pomlouvat i,
msl. postv. kuda karatel. Stsl. sch. kuditi, b.
kudja t/v. — Psi. kudq kuditi, iterativum
(z ide. *koud-, s náležitým o v kořeni) k
primárnímu slovesu s *kud-, z něhož je ř.
κυδάζω plísním, haním, a lit. skúndžiu skýsti
obžalovati, obviniti, udati, denuncovati.
kudla 1° mor.: chundel vlasů, chlupů,
kudlatý chlupatý, chundelatý, (vy)kudlit (vy)-
tahati za vlasy. Zrn. jč. kudla (pův. kudlatá
jena) = fena, chod. kudle štěně, vokudlit se
dostati mladé (o čubě), jinde kudlák pudlík.
Kudla čuba přeneseně = lc jč. běhna, 2°
mor. brzda (srov. týž vývoj u čuba, fena,
kuna). S l tedy slova sic.-mor.-jč. až po
Chodsko. S expresivním c chod. cúdle ne-
urovnané vlasy (nikoli z něm. nář. Zuddl =
Zottel!), cúdlat (vy- roz-) krákati, čuchati
vlasy, srov. níže cudry, cadrna. Sem patří
i msl. (podluž.) škudlit = kudliti. — Sic.
kudla, -laty jako v č., kudlit čuchat i, muchlati,
zamotávati (vlasy, nit); posunutý význam
mají kúdol, kundol (dýmu, prachu) = chuch-
val, chumel, kúdolit sa, kundolit sa valit se
v kúdolech (o prachu, mlze ap.), tato slova
mají v češtině ch-, viz je pod chundel. Rus.
kudlo, ukr. br. kudlo, p. kudla kadeř. — Je
i druhotvar s r; č. kudra, -atý, -avý PS,
klad. cudra, -atej (i čudra rozcuchaná žena).
Všechna naše slova mohou míti expresivní
ráz, odtud různé změny (c-; ch- v chundel;
zvláštní odnoží z té skupiny je i kadeř,
viz). Změtením tvarů sral vzešlo kudrlina
(přípona -ina), obyčejně zdrobnělé kudrlinka
(a han. škondrlinke = drobné věcičky),
z toho odvozeno kudrliti u Táborského. —
Sem náleží i č. sic. kudrna, jež pochopíme
nejsnáze jako zkráceninu z kudrlina; za
Sasinka bylo i expresi vní sic. cudrna cadrna.
Chod. Kodrnáč, kodrnatyj má podivné o;
snad je to vliv dávného sousedění se
slovinským obyvatelstvem v Bavořích (o mají
sin. nářečí!). — Všechna tato slova náleží ke
koudel. Jako výchozí tvary můžeme pro ně
klásti *kqdbla, *kqdbra (a kqdera pro kadeř).
Jsou to asi už prastaré obměny (vlastně
redukce) slova kqdela, vzniklé při přenesení
významu na chundel vlasů: rozuměl se
chundel vlasů neučesaných, neupravených,
připomínajících právě koudel. Je
pravděpodobné, že hlásková redukce (b místo e)
se objevila nejdříve v odvozenině na -aťb
a teprve odtud že byla přenesena do
základního slova, pokud mělo onen přenesený
význam (chundel vlasů). (Ale v chundel
redukce nenastala.) Byl tu tedy, úhrnem
řečeno, různý vývoj: kqdela v přeneseném
významu dalo jednak kqdera (viz kadeř),
jednak kqdbla a kqdbra. Těmito změnami se
to slovo v povědomí mluvících odloučilo od
koudel; to pak usnadnilo i poslední záměnu
Ijr a další změny, uvedené výše (cudra,
kudrna aj.).
kudla 2°: prostý zavírací nůž; kudlička
ubohá (hubená) osoba, z přirovnání jako za
groš kudla; chod. i jinde kudlati asi tolik co
pižlati, zizlati, řezati jen kudlou = dělati
něco bez řádných, vhodných nástrojů. —
Přejato, a to nejspíše z fr. coutelas mask.
(velký) kuchyňský nůž, tesák; francouzské

kudlanka
305
kukla
zakončení (ve výslovnosti) -a způsobilo, že
při přejetí to slovo přešlo k rodu ženskému.
kudlanka, druh hmyzu; název od Presla.
„Slovem k. chtěl neznámý původce (vlastně
Presl! — V. M.) tohoto jména zřejmě
vyjádřit podobnost předních noh kudlanky —
s kudlou, druhem kapesního nože ..., který
má jediné želízko, zapadající do žlábku
dřevěné střenky". R. Schwarz a R. Hylskv,
Živa 45 A959) 23.
kudrna: viz kudla 1°.
kudy, stč. a nář. kady; s předložkami: dokud
doka(va)d, stč. též dokovad; odkud, nář. od-
kad9 z *od-kuda (-a-);pokud, nář.poka(vá)d.—
Sic. kadě kadial kudy (kadekdo =
kdokoliv, kdekdo, kadejaký), dokial odkial po-
kadě pokial pokel aj. Pol. kedy kde, kam, r.
kudá kam. — Příslovce málo jasná. Jsou
zajisté od ide. tázacího kmene (viz kdo),
pův. asi *kqde. Příbuzno je lat. unde odkud,
něcunde aby odněkud ne, srov. i alicunde
odněkud, aliunde odjinud. Ř. πόϋεν odkud,
se stálým -η, ζ *kuo-dhen, snad dovolí viděti
v kqde a v lat. -cunde tvar stejný, jenže η
přesunuto vpřed; tedy kmen ko- jako v kolik,
koter*b (viz který) a přípona -dhen. Zdá se, že
*kqde měnilo své zakončení podle významu:
převládl-li význam 'kde', přijato -ě z lokálu
o-kmenů; jestliže 'kudy', tedy -y z instr. pl.
o-kmenů, jestliže 'odkud, dokud', pak -a
z gen. o-kmenů nebo -u z gen. u-kmenů.
Byla-li předložka, ztrácela koncovka
důležitost a mohla odpadat: odkud. Působily i
různé další vlivy: a v kady snad z kam
(vyskytovala se vedle sebe, srov. neví kudy kam)
nebo z *kal, srov. lit. kol. Málo jasné je -ov-
resp. -va-, srov. nář. indová vedle jindy,
mor. tedovaj vedle tehdy, vč. posovád vedle
spis. posud; rus. je otkudova vedle otkuda;
snad napodobuje poměr slov taký—takový
apod. S ne- označujícím „neurčitost" je dále
ně-kudy, odněkud, sic. odněkud, donekial
(toto = do nějaké doby); viz i poněkud. Sic.
pokial (pod. odkial dotial dosial) má 4 už
bsl., srov. lit. kol (s měkkým l) = jak
dlouho.
kufr; sic. kufor, pol. kufr. Vše ze staršího
něm. Kuffer (nyní Koffer) < fr. coffre. Za
poslední pramen se má ř. κόφινος koš.
kuchati, již stč.: nožem otvírati zabitá
zvířata a vyvrhovat jejich vnitřnosti SSJČ;
ve vých. nářečích je místo něho pitvati,
pistvati. Význam nedovoluje ztotožniti toto k.
s jiným, zaniklým k., které předpokládáme
jako východisko pro kuchař, viz kuchyně.
Pokládáme nyní toto žijící kuchati 'pistvati'
za domácí, za s-ové intensivum od kořene,
který je v kovati. Význam toho kořene se
již v bsl. době rozštěpil na tři: 1° na „kovati",
2° na „zabíjeti, porážeti dobytek" (lot. kávu
kaut schlachten, töten); k tomuto druhému
významu patří právě *kou-sä-tei > ku-cha-ti.
Podobná dvojitost je též u kořene kol-:
lit. kálti, lot. kalt schlagen, schmieden,
hämmern, slov. *kolti, č. klátí bodati,
zabíjeti; je i 3° č. klátí, trkati (rohy). Tento
třetí význam 'trkati' dovoluje ke kuchati
přiřadit i kouchati (viz).
kuchyně, sic. -ha, sin. kuhinja, sch. kuhina;
hl. kucheň, dl. kuchňa, pol. kuchnia (odtud
ukr. a r. kuchnja), nář. kuchynia. — Z pozdně
sthn. kuchina t/v, to pak z lat. coqulna popř.
coclna. — Vývoj ostatních slov byl asi
takovýto: v č. sin. a sch. z kuchyňa vy
abstrahováno sloveso kuchati vařiti (nikoli ze sthn.
kochón, neboť u nemůže být z něm. o);
od něho utvořeno dále kuchař, -ka, r. kuchař,
-arka. V češtině toto kuchati zaniklo, neboť
existovalo jiné kuchati (viz). Stč. kuchta -tic
-tik, vše mask., kuchařský učedník nebo
pomocník, mladší kuchař (odtud za Jg kuchta
špatný kuchař, nyní jen fem. pohrdlivě
kuchařka, kuchtiti): jejich t lze vyložiti
nejspíše vlivem sloves klechtati a klochtati, jichž
se užívá posměšně o jisté kuchařské práci
(srov. zaklechtat polévku; z druhého
utvořeno pejor. klohnití). Žertovná metafora je
ve val. kuchta hadr na chytání hrnců SvK.
*Kuchařb je i sin. sch., dále i hl. dl. pol. b.;
do těchto řečí přišlo už hotové od západu
z těch, které mají kuchati 'vařiti'; pol.
kuchta, kuchcik z češtiny.
kujeba známo nejen u Vys. Mýta; u
Kyjova = šelma, čtverák; je i v píseckých
archiváliích. Původ nejasný. Sobolevskij Slavia
5.439 je spojil s r. kujáva nepořádný muž
nebo žena.
kujón, sic. -jon: šibal ap. Z něm.Kujón t/v,
to pak z fr. couillon zbabělec, hlupák (to
dále z it. coglione hlupák < vulg. lat. cöleöne
kleštěnec). — Od něho kujonovatí trápiti, což
je spisovně upraveno z lid. mor. kujonýrovati
(vč. kunýrovat, sic. kunírovať). Z něm.
kujonieren < fr. coionner < it. coglionare, vlastně
zacházeti s někým jakožto s hlupákem. Pol.
kujón podle Brücknern je z češtiny, snad
i kuni(e)rowač.
kujoun jč. (Dušek 2.49) a podkrk.:
punčocha bez chodidla (jakási pletená kamaše),
vč. u Miletína kujonek; za Jg kujo(u)n t/v
i rukavice bez prstů pro žence (dosud kujóna
„omotka na ruku" pro žence MZ), kloc, cár.
„Winter, Děj. kroje 522 má z 1591 kujóny
čili psí rukavice". Sni. Pd. kujuny JP 32.141
je pracovní obuv s vrchem koženým, ale
chodidlem dřevěným. — Nejasné.
kukaň vč.: pletená (košíková) posada pro
kvočnu, mor. -aha. Původ . nejasný. Snad
z kukla (takto se nazývá u Třebíče); odkud
nová přípona?
kukla, kdysi část oděvu zahalující hlavu
(stč. též kuklík: Hádání Prahy s Kutnou
Horou), nedávno ještě šátek na hlavu (vč.
tak; mor. kuklenka, kukuó), podkrk. kukle
salup, místy výstupek při vrchu lomenice,
kabřinec; zakukliti, sic. zakuklat, msl. u Ky-
23 Machek — Etymologický slovník

kuklik 306 kumac
jova guglat. Pol. sie. kukla, nář. gugla, sin.
sch. b. gugla. — Bud pochází přímo ze střlat.
cuculla kapuce (v antické latině -us), při
čemž g- vyznačuje jenom cizotu slova; nebo
přes sthn. cuculä cugulä cugelä, střhn. kugele
gugele t/v. — Jinou cestou, přes ř.
κονκονλλι(ον), přišlo stsl. kukolb, sch. kukulj.
kuklik, již stč. nějaká rostlina (,,stč.
rostlináře to vykládají latinským ascolonia, ascha-
lonium, což je luk, ošlých, v Bohemáři je
kuk", Šm.), nyní Geum. Od nás je stpol.
kuklik Geum. — Snad od kukla. Německé
lidové názvy Pfaffenkapperl apod., franc.
(švýcar.) cappa de capuchin aj. dovolují
mysliti na podobnost s kněžským biretem.
kukmák, druh hub. Přejato Přešlém ze
sin. kukmák, což je z něm. Kucken-mucken.
kuks: podíl na důlním podniku; dříve i na
pivovarském apod. Starší podoba kukus;
obé z němčiny (raně nhn. kukes -is -us, nyní
Kux, doklady z Rudohoří a Saska). Něm.
slova vykládají Němci nyní z č. kus, což je
pravděpodobné. Viz však Brandla!
kukuřice. Sic. kukurica, pol. kukuryca
kokoryca, r. ukr. sin. kukuruza, b. sch. leuku-
ruz. Původ nejasný. Není vyloučeno (Ber-
neker), že je slovanský: od kukurjav apod. =
rozčepýřený (srov. kokořík.) Vztahovalo by
se to na rozkladitou horní latu květů praš-
níkových. Přejato jinam: mad. kukorica atd.
Je však i tur. kukuruz; viz turkyné.
kůl, kolík; kolek msl. = kolík, kuželka
(sic. kolok, kolka kuželka, kolkovat sa hráti
v k.); č. kolek byl pův. kolík s razidlem, pak
„razítko" samo, konečně zvláštní nalepená
známka potvrzující poplatek. ·— Všeslo-
vanské: stsl. kol-b, sic. kol, hl. dl. kol, pol. kol
kol, ukr. kil, r. sin. b. kol., sch. kolac. — Psi.
kol-b je patrně příbuzné se stind. šala- hůl,
hrot, stnord. halt hrot oštěpu (kopí), přenes,
ocas, středoir. cail oštěp. (S. Stech pís.)
kulač mask. sic: čutora; místy gulac,
gulac K. Ojediněle se objevilo i v češtině.
PS. — Z mad. kulacs t/v; jeho původ není
znám. Hpt.
kulak: bohatý rolník, obdělávající své
pozemky stále jen prací námezdních lidí nebo
chudších sousedů (náhradou za půjčky
ap.). — Přejato z ruštiny. Tam vzniklo asi
z ukr. kurkul t/v, totiž zhrubělé *kurkulak
bylo zkráceno vypuštěním prvé slabiky; tím
to slovo dostalo stejnou podobu jako r. kulak
pěst. (Je mylné domnívati se, že je s kulak
'pěst' totožné, že je tu jen jakási metafora.)
kulastra kalajstra kurástva kurácka (sic),
val. kuřástva: mlezivo; sic kurásla je polévka
z mleziva. Slovo karpatské kultury pastýřské:
pol. kulastra, ukr. kulastra kuljastra kura(j)st-
ra kuvastra ku lejstra kolastra koljastra, rum.
corast(r)á curast(r)á coraslá colastrá, b. kolastra
kulastra, sch. konastra, mad. kurászlo gu-
laszt(r)a. Východiskem je lat. colostra: na
Balkáně změněno v colastrá; domácí formy
rumunské mají cor- cur- (rotacismus I > r),
kdežto col~ je prý z bulharštiny. Přesto
však je pravděpodobné, že i formy s l se
po Karpatech rozšířily skrze rumunské
pastýře, neboť může tu býti nová disimilace
r-r > l-r bud již v rumunštině, nebo u
přejímajících Slovanů. Vzhledem k možnosti
disimilace nelze postup šíření toho slova
zachytit a podat přesně.
kulhati, kulhavý, již stč.; val. hanlivé kul-
hýňať škaredě kulhati, též stč. kulhýneti. —
Sic kulhat, pol. nář. kulgac, ukr. kulháty,
bělor. kulhác\ rd. (záp.) kulgaí. — Stavěno
podobně jako belhati a pol. czolgac si§ vléci se;
hjg bude tedy příponové a k. bude obměnou
staršího *kutati od kulb chromý, o němž viz
pod kulka. Lit. kulziúoti kulhati, kúlza kulha-
vec (z je „hanlivé", Fraenkel). Mad. kullog
vléci se, ze slovanštiny.
kulifaj val. sic: loudal, nimra, sic
nadávka hloupému SSJ, též větroplach,
sprosťák (posměný název zemana), staroch (toto
za Palkoviče). Od nás přejato do polštiny. —
Původ nejasný. Sem patří i kuliferda chytrák
(též proniklo do polštiny)?
kulík, kulic: pták Charadrius (od Presla).—
Sch. kulik, sic kulík; dl. kulik ZfS 7.342. —
Původ nejasný. Zdá se, že, to jméno znělo
původně kulih(a) a že náleželo kolize. Lidé
si asi pletli oba ptáky; stč. kulih v Klaretově
fysiologiáři s popisem se dosti hodí na
kulíka, ale veliké podobnosti mezi oběma
rody není: pol. kulik je koliha. Sic má lidový
název kulich = kulík pieskový (Ferianc,
Sic ornit. názvoslovie. 1941). Je možné, že
určení jména kulik pro Ch. je dílo až Přešlovo:
užil lidové varianty s -k, jména kolihy, pro
ptáka sice u vod žijícího, ale barvou se od
kolihy zcela lišícího.
kulíšek Tal.: kopeček SvK. Nejasné.
kulka, kulice chod.: slepice bez ocasu,
val. kulka, kulena t/v. Sem též jč. kulbatej
nůž = na špičce zakřivený, bez hrotu, kul-
batá koza = bez rohů. — Útvary od adj.
*kutb (sin. kulj zkomolený na rozích, kuljav,
pol. kulawy chromý, kulhavý, ukr. zakulýty
zchromiti, zkřiviti). Kulbatý asi z *kulavatý.
Psi. kulb je příbuzné asi s ř. κνλλός (λλ z Ij)
zkřivený, zchromlý.
kulmovat (vlasy): natáčet, vlnit. — Z něm.
kohnen Rzr.
kůlna kolna, bylo i kolně kůlně, zm. jč. též
kolník kůlník, mor. i kolnice kůlnice PS,
dosud u Hranic kolnica Hzl. — Sic kolna,
nář. kolen kolesna (-šňa) kološňa. Pol. kolnia,
sin. sch. kolnica. — Od kolo-, je to přístřeší
pro jednotlivá reservuí a stará kola nebo
i přístřeší pro „kola" v starším významu,
tj. pro vůz. Původně bylo asi kolnica, z toho
redukcí kolna.
kumač: druh tkaniny; jednou u Čelakov-
ského z.ruštiny, ale doloženo i ze sic Kott
Př. 1.176. R. kumac, sch. b. kumas. — Z os-

kumbálek
307
kupadlo
man. kumas, popř. (rus.) ze severotur. kumač
(je i -as -ac).
kumbálek, tak za Jg, nyní i kumbal. — Sic.
kumbál malá tmavá místnost, zdrobň.
kumbálik. — Je zajisté z nějaké zvláštní
podoby přejatého střhn. kamrner 'komora',
snad z *kamber nebo pod. Blízko je lit.
karhburis, kambar(i)s: uznáme-li přemístění
a-u > u-a a .záměnu rjl, dostaneme kumbál
z nějaké něm. formy, jaká byla i
předchůdkyní litevských slov. Změnu mm > mb
připouští několik badatelů, v. Fraenkel 213.
kumhár čili havac, u Jg kumer, val. sic:
podle J. Podoláka SSNM 55.1961.30 je to
ve stěně kol i by u vatry vertikálně upevněný
otáčivý, asi 1,5 m vysoký sloup, s
vyčnívajícím ramenem, na které se věší nad ohněm
kotel; v některých kolibách zastává funkci
kumhára dřevěný hák zavěšený nad ohněm
na dlouhém dřevu (polen) nebo připevněný
řetízkem na podstřešní krokvi. — Původ
nejasný.
kumpán, již stč. (též kumpánec, -nice). Hl.
dl. kumpán. Ze střhn. kumpán, to pak ze
střlat. companio, vlastně = kdo jí chléb spolu
s někým. — Sic. kompán (nyní je též kumpán),
pol. kompan bud ze střhn. kompán, nebo
přímo ze střlat. „Dobrá kopa veselý člověk,
asi žertovně za dobrý kompán". Šmilauer.
kumpošt, kumpešt stč.: kyselé zelí. Ze střlat.
kompest t/v (acelentum, sawer craut).
Šmilauer.
kůň, koník, koníček (rozličné významy
přenesené, velmi jasné; význam „osobní záliba"
je kalk za něm. Steckenpferd t/v, což původně
byla dětská hračka (Šmilauer); stč. konieř,
nč. koniř (odtud konírna), koňař, koňák;
konina; koňský, koňmo; podkoní; zkoniti
zkaziti PS. — Všeslovanské: stsl. korib, sic. kán,
b. pol. koú, ukr. kin, r. koú, sin. sch. konj. —
Psi. koňb je zajisté lidová zkrácenina ze
vznešenějšího komoúb (kvůli dvojslabičnosti,
kterou žádalo časté spojování s volt), to pak,
jak lze souditi z kobyla a z lat. caballus, je
z některého staršího (asi praevropského)
slova s b (záměna bjm byla snadná, obě jsou
retnice!). Ale stanoviti celou podobu slova
praevropského, i kdyby jen přibližně, je
nemožné. Slované tedy opustili staré ide.
slovo (lat. equus, ř. Ιππος atd., ještě lit. ašva)
a přejali slovo cizí, podobně jako u Románů
proniklo caballus místo equus.
kuna. Kromě známého zvířete má k. i jiné
významy. U baltských Slovinců znamená
fenu; předpokládáme-li tu možnost i u
Poláků, pochopíme z toho polský význam obruč
zločincům na krk nebo okov na ruce, neboť
je to cosi jako brzda, bránící ve volnosti
a v pohybu, viz zde fena, čuba, kudla =
brzda. A poněvadž brzdou u vozu bývají
špalky nebo dřeva v podobě kolu, lze z toho
vyložiti pak i český význam kůl v plotě;
sloup dřevěný ve stavbě, do něhož se zača-
povaly stěny, kde nebyly nebo nemohly býti
roubeny pro překážku nějakou se stěnami
jinými (zč. za Jg; chod.), neboť i tyto sloupy
a koly pevně drží pohromadě (brání jim
rozejíti se, uvolniti se) vodorovné hrázky
nebo břevna. Taková bude i sic. kuna část
pluhu k upevnění vah. — Všeslovanské
vyjma bulh. Příbuzno je lit. kiáuné, lot.
cauna, stpr. caune kuna (stpr. c = k), dále
(Treimer ES 71) z Kavkazu sván. kwen
kuna, liška, gruzín. kwrna kuna. Jiné kuna
znamenalo plat (za nevěstu), nájemné (za
pole), příbuzné s het. kusan t/v. Meh A O
17.135.
kuniti za Jg mor.: šukati, hledati; u Β
kundať se laš.: šukati po domě, vy- vypraviti
se; sem patří snad i vč. kundat se od Libuně
(ČL 1.373, bez udání významu) a vč. u Mile-
tína nevějkuda — kdo se nemůže včas
vypravit. Původ nejasný.
kuňkati, pův. fňukávě mluviti, naříkati,
pak i o skřehotu žab. Obdobně sin. kuňkati
a hl. kunkač, dl. kunkaš. Zvukomalebré,
srov. stč. kuknati, nč. uňkati a škrunkat Jg
o žábách.
kunt (zast.): zákazník, nyní žertovně kun-
coft; z něm. Kunde zákazník, kolekt.
Kundschaft zákaznictvo. Druhý lid. význam kunt
= prohnaný člověk, darebák pochází odtud,
že Kunde (doslova = známost, od kennen)
je kamarádské · oslovení mezi německými
tuláky, potulnými tovaryši, krajánky. Sic.
hovor. zast. kunČaft zákazník.
kupa: hromada; kupiti, nakupiti, skupiti,
skupenina, z toho skupina, přeskupiti. —
Chybí v sic; jinak je všude kupa, jen jsi.
je kup (stsl. kup*b), sch. též -a. — Psi.
původně asi mask. kup-b (fem. na -a se
objevilo teprve asi vlivem slov jako gromada
aj.), neboť i v jiných jazycích jsou vesměs
maskulina: sthn. hüfo, nyní Haufen, av.
kaofa- hora, hrb, lit. kailpas. Je to jméno se
stupněm o v kořeni, ide. *koup-o-s, od
slovesa, jež se zachovalo v primární podobě v lot.
kupu kupt srážeti se v chomáče, s au pak
v lit. kaupiú kaüpti hrabati něco v hromadu.
kupadlo: bylo v stč. s významem 'místo
ke koupání'. Vedle toho znamenalo u jiných
Slovanů letní slavnost slunovratní (u nás
před Janem Křtít·.), nazvanou tak podle
závěrečného koupání (to dosvědčeno u starých
Rusů: noc vyplněná hrami a veselím
ukončena před zvoněním na jitřní všeobecným
umýváním v řece). Viz Niederle ŽSS 2.1.252.
Jméno k. se později přenáší na rozličné rekvi-
sity a předměty s těmi slavnostmi a obřady
spojené. V staré češtině je k. dosvědčeno jako
„navazadlo", různobarevná niť, jíž ovázán
dárek dávaný při této slavnosti, a jako dárek
ten sám. Do nové češtiny se k. zachovalo na
jihu Čech: někde je to rostlina sveřep (jisté
rostliny měly při těch slavnostech úlohu,
v. upolín), někde místo v jeteli vypálené od

kupina
308
kuruc
kokotice (Kubín LF 27.360). Vcelku máme
jen nezřetelné zbytečky.
kupina: 1814 za J. Em. Pohla,
Dobrovského, Jg a dosud jč. (tu i pupina LF 27.362)
= ostružina. Sin. kopina, sch. kupina, b.
käpina t/v, stsl. kqpina křovina. Snad sem
patří i r. gubina, zelenina, jahody (cituje
Kiparsky 198). — Psi. kopina; odvozeno
od *kgpa, které je zachováno v p. kepa,
nář. kqpa křoví, též říční ostrov zarostlý
křovím (a v hl. dl. kupa klubko, chuchval;
ostrov) a kterému se rovná lit. kumpa
křivý, ohnutý prut (má Nesselmann)
(ostružiní je právě složeno z křivých prutů!).
Další příbuzenstvo je v ř. κάμπτω ohýbám,
křivím, got. hamfs zkřivený.
kuplíř, sic. kupliar. Z něm. Kuppler, to
od kuppeln ( > č. kuplovati); toto pak z lat.
cöpuläre ( > č. kopulovati, fam. kopulírovati)
od cópula spona, spojení.
kupole, lidově přesmykem kopule. Sic.
kupola. — Z ital. cupola, což je zdrobnělina
(střlat. cuppula) od cüpa kád, sud, cuppa kád
(it. coppa pohár). Podle podobnosti k
obrácenému poháru.
kupovati, koupiti; koupe, kupní; post v.
nákup odkup vkup výkup; i staré kupt (č. kup
atd.) je pokládati za post verbale; kupec
{-ecký, -ectví aj.), odtud kupčiti; právnický
termín kupitel; nábož. vykoupiti, vykupitel;
nákupce, pře-kupník, stč. súkup, nč. soukup
(časté jako příjmení) překupník. — *Kupq
kupiti a kupovati, u všech Slovanů. — Psi.
přejetí z germ. *kaupjan, sthn. kouffen, nyní
kaufen, atd., z Čehož nejprve kupiti.
Germánské sloveso utvořeno ze sthn. koufo
obchodník, handlíř, jež je přejato z lat.
caupö krčmář, hokynář, slova původu dále
neznámého.
kur, stč.: kohout; nyní jen zoologický
termín; fem. stč. a nář. kúra slepice; dosud
spisovně kuropěni; kurník; kuří oko, pův. kuří
řiť (viz řiť); kuřinec slepičí trus; kuříěka a jiná
jména rostlin viz zvláště; kuře; od plur. (stč.)
kuřenci je mor. kuřenčář překupník drůbeže;
val. kuřacník kurník, kuřatnica kvočna.
Kuřátka šlovou v C. skupinky houby Clavaria,
mor. a sic. (tu kuriatka) však houby Cantha-
rellus. Laš. kuřata jsou i velké osypky. —
Kur-b resp. kúra je všeslovanské. Proti
oblíbenému tvrzení, že psi. kuvb má základ
zvukomalebný (prý je příb. stind. käu-ti
křičí), lze uvésti to, že to slovo vězí patrně
i v názvu koroptve (viz); tu však charakte-
risuje ne křik, ale to, že ona zpravidla jen
běhá; i kurovití ptáci létají jen zřídka.
A poněvadž slovesa pro křik kurů jsou přece
jen odchylná (kokrhati, kdákati, ale i pouhé
obecné pěti: kuro-pění; pětuch = kohout),
popř. objemná (ukr. kukurikaty ap.),
uchýlíme se k domněnce, že kurt souvisí se sic.
kúriť běžeti; to je jen v pri- přiklusati, pre-
přeběhnouti. Slovo prastaré, příbuzno je lit.
kuriu kúrti a lat. curró běžeti, ř. κνρέω býti
v chodu. Meh LP 5.87.
kůr, stč. kór. Z lat. chorus. Novější přejetí
podržuje ch: chór, msl. chóra, laš. chorá; sic.
chór; chorovod (srov. pol. korowód).
kůra stromu apod., kůrka chleba, koravý,
komaty, odtud kornatěti; mor. odkorek = č.
krajina (méněcenné prkno od kraje kmene,
má jen jedinou řeznou plochu): laš. odkorek,
jvč. vo(d)korek (sic. odkorok (-Ó-) odkorka). —
Sic. korá, pol. ukr. r. sin. sch. b. korá. —
Psi. korá upomíná jednak na skorá kůže,
lat. corium kůže, jednak na lat. cortex kůra,
dále na chantij. kar kůra (Rinde, Schale)
a jukagir. xär (χ = ch) Fell (cit. z Acta
ling., Budapest, 8.267).
kurancovati jm.: trestati, týrati, trápiti,
u Kunštátu vykuraněit; s ko- vč. u Paky
koruncovat, han. u Boskovic koroneuvat
(kárati). — Z něm. nář. kuranzen, korarizen
t/v. (z tohoto je č. běžné fam. korencovat).
kuráž; sic. podgurážiť; mor. guráš, val.
nagurášiť si klobúk = posaditi šikmo, „na
guráš"; podkurášený podnapilý. Z fr. courage
odvaha.
kurděj, již v 15. stol. o vřídku na jazyku
koní; nyní vřídek na dásních, projev skor-
butu; val. kuřej B; kopaničáři se smějí
starým pannám, že mají pod lelíkem kurdzej
(J. Hofer). Stpol. kurdziej, kurdziel. — Slovo
málo jasné. Je však pravděpodobné, že je to
přejatý a v koncové slabice velmi změněný
cizí název pro skorbut, nemoc hlavně
námořnickou, srov. zvláště výchozí hol. scorft,
schürft, nyní scheurbuik, angl. scurvy. Ale
jakou cestou a odkud to slovo k nám přišlo
(od nás pak k Polákům?), nelze dosud říci.
Naše -ěj přidáno asi podle stč. lišěj, dýmej.
kurta: krátká cestovní klerika (u Jiráska:
Kt 6-PS). — Slovo z latiny (curta = krátká,
totiž klerika), běžné u katolických knězi. —
Totéž slovo, s příponou ka, je sic. pol. r.
ukr. kurtka, sic. též gurtka, krátký cestovní
kabátec, a v původní podobě i mad. kurta t/v.
Jakými cestami se to slovo šířilo, není
zjištěno, možná že v Uhrách pomáhala i ze-
manská latina (Sulán StSl 3.289 má za to, že
se šířilo z madarštiny; jiní myslí, asi mylně,
na původ z tur. kilrtek t/v; ale to je samo
snad přejato, prý z ruštiny, nebo, soudí
Hauptová, z madarštiny).
kuruc: sic. tak byli zváni v Uhrách vojáci
různých povstání v 16.—18. století. Slovo
to bylo známo lidu i v přilehlých krajích
moravských, neboť kuruci, např. Bočka-
jovci, konali vpády i na Moravu; z
historických děl proniklo do spis. češtiny. — Je
přejato z mad. kuruc 'křižácký voják'
(Sulán StSl 3.287), což je snad ze středolat.
crucius t/v, to pak od crux, kříž. Patrně
povstalečtí vůdcové dávali svým lidem toto
vznešené jméno, jež se v mad. formě ujalo.
Jinak je mad. kuruc doloženo jen jako

kutě
$09
kurva
,,loupežník'" (Hauptová z tureckých
dokumentů) a potom jako „stoupenec Rákócziho"
(Srn.).
kurva, kurviti se, zkurviti, kurevník. Slovo
již prasíovanské, je všude zastoupeno.
Nemůže býti přejato z germánštiny (sthn.
huora, nyní Hure, stsev. hóra t/v; gót. hórs
cizoložník), neboť bychom musili míti ch-.
Naopak, germánské slovo je z psi. Psi. kur-bva
vzniklo asi (ale Šm. pochybuje) pronikavým
zkrácením z kur\pp-bt\bva, viz koroptev. (Proti
domněnce Sobolevského, že k. je od kurt —
srovnává se i fr. poule 'slepice' i 'milostnice'
— lze zdůraznit, že koroptvička se klade nyní
i skutečně o milence, kdežto slepička je spíše
jen skromná starostlivá hospodyně, dále že
konstantní -•bva má v kuroptťbva své
východisko dobře doložené, od kur-b je však femi-
ninum vždy jen kúra nebo kurica). Meh
Slavia 21.259. Místy se říká kurvička malým
holčičkám (Korbiel aj.); vidí se v tom
příklad zvláštní rozmarnosti jazykové; ale
je též možno myslet, že je to žertovně
obměněné bud staré *kurička (= slepička)
nebo koroptvióka.
kuříčka: rostlina Minuartia, v botanice
po prvé u D. Slobody. Je vm. lidové, též
v podobě kuřaóka. Vzniklo asi úpravou
výrazů kuří mor nebo kuří střevce, což jsou nějaké
rostliny téže čeledi jako M. Podrobněji
o tom JR.
kus, kousek, msl. kúšček. Sem patří i adj.
kusý, expresivně laš. guzy; val. kuska
kusaňa = slepice bez ocasu, kusáry =
punčochy kujonky. — Sic. hl. dl. ukr. r. sch.
kus, pol. kes, sin. kos, b. kas; adj. sic. kusý,
pol. kesy, hl. kuši, dl. kusy, ukr. kusyj, sch.
kus, b. käs. — Psi. kost, substantivum,
souvisí nepochybně s kousati. Bylo to asi
post verbální jméno činnosti („ukousnutí"),
pak věci (ukousnutá část, např. chleba);
význam se pak rozšířil z „úkusku" na
obecnou „část" oddělenou ne už kousnutím, ale
jakýmkoli způsobem; podobně je něm.
Bißchen, 'kousek, trochu' od beißen kousati,
a angl. bit 'trochu' od bite kousati; možno
tedy mysliti na vliv slova razt (od rězati)
apod. Další vývoj významu u nás je jasný;
„kus" divadelní apod. byla původně jen
část celého programu, jako kus textu apod.,
kus hudební; lid. kousek = krátká povídka,
článek atd.
-kusiti: o-, po- se, z-, post v. pokus ( > -ný);
iter. o- po- z-koušeti, odtud pokušení,
pokušitel, zkouška; stč. vzkusiti Podkoní 223; msl.
vykusit vyzvěděti, -kúšai. 7a ruštiny je vkus
(viz). — Stsl. is- o- po- vt-kusiti -kušati, pol.
kusic atd. u všech Slovanů vyjma luž. —
Přejato v psi. době z got. kausjan okusiti, zkusiti.
kustovnice: rostlina Lycium. Preslův
výtvor z r. kust = křoví, keř. Toto *kusťb je
domácí, příbuzné s něm. Strauch keř (k-st
přemístěny; r navíc nevadí).
I kuš, plur. -te; k tomu· přitvořeno kušovat
mlčeti, dáti pokoj (jako je vídeňské kuschen,
mad. kusol. Šm.). Vše velmi vulgární. — Sic.
kuš a vulg. sloveso kušať býti potichu.
Původně myslivecký výraz z fr. couche =
lež, na psy; ze šlechtického prostředí pronikl
mezi myslivce a nakonec v ostatní lid.
Z téhož pramene je i něm. kusch! a mad.
kuss/ — Han. u Prostějova je běžné kuštyk =
ale jdi!, snad z kusch dich (Kp).
kuše, stč. kuše. Sic. kuša, pol. kusza. Původ
nejasný.
kušna, vulg.: huba, odtud vulg. kušnit.
Z něm. Gusche (Gosche) t/v.
kutáleti se: viz kotáleti se.
kutálka lid.: pochodující dechová kapela,
obyč. vojenská PS. — Od slovesa kutáleti se
valiti se, jehož se užívá (PS) expresivně též
„o chůzi malých a tlustých lidí". Členové
dechových kapel takoví právě bývají.
kutati a kutiti: těžiti nerosty ze země, kuta-
tací, kutba, kutéř. Lidově mor.: hrabati
v hlíně, ve smetí, popeli apod. (též -iti): chod.
slepice kutí, mor. u Heršpic kutá se v hnoji,
msl. kuře kuce, kohút vykutal chrobáka,
rozkutat uhlí v kamnech (nástrojem k tomu je
kuták pohrabáč); mor. zakutat se do stohu,
do peřin, stč. pokutiti pohřbíti; č. kutiti
dělati drobnou práci, popř. tajně, posměšně
i 'kaziti' (han. s- po- kotat L); patří sem
i zakutily zarputilý a i val. ku(ma(ca)ť sa
piplati se? Od kutiti dělati je skutek', původní
význam měl zajisté odstín poněkud hanlivý
(stč. Judáš zradu skutil); skutečný, -nost,
uskutečniti, vskutku; klad. skuČiti vyvésti,
vykonati, ze *skutčitit Sic. kutat i kutit hledati,
hrabati, vykúcat si vyhrabávati si, vykut(r)at
vyhrabati, vymysliti, vykutat -tit, -tovat
vyslíditi, zakutrat sa zahrabati se. — Vývoj
významu ani původ nejsou zcela jasné. Zdá
se, že všecka ta slova vskutku patří do jedné
skupiny, ale že v něčem přistoupil vliv cizí.
Vlastním významem je asi 'ukrývati' (srov.
r. nář. zakutat ukrýti, uschovati, skut úkryt,
sch. skutati ukrýti, b. skátam skrývám,
ukládám) a zdá se, že vše je příbuzné s ř. κενυω
a κνν&άνω ukrývám apod. Ze složeniny s vy-
se vyvinul význam 'vyhrabati, vyslíditi',
přešel na jednoduché k. o slepičím hledání červů
v zemi apod., jež se děje hrabáním. Jiná
větev významová,' 'dělati tajně', totiž někde
v koutě, je osvětlena stč. větou jenž (nevěrní
rádcové) tak pokutně zlost kutie. 'Těžiti
nerosty' je zajisté vlivem něm. kutten t/v
(od Kaute jáma). Ojedinělé r v -kutrat může
býti takové jako v pátrati aj. (po t\); Jung-
mann však zná i něm. auskuttern. — Mad.
kotor a kutat kut(r)ať jsou ze slovenštiny.
kuťák val.: králík samec; od vábící inter-
jekce (na králíka) kut! kut!
kutě: jen ve rčení jít na kuté = spát;
ojediněle dolů s kutí!; zcela neobvyklé je
| na kůtěti PS z Čapka-Choda, snad pouhá

kuthan
310
kvaka
licence spisovatelská. Slovníky mají pro k.
ekvivalent „lůžko, pelech4'. — Je to zbytek
výrazu, jemuž odpovídá r. kut. To označuje
zpravidla podle Rhamma prostor pod
polaťmi, kde bylo místo pro lože hospodáře
a hospodyně; nyní označuje oddíl jizby při
peci (,,babí kout"), spací pryčnu („polok")
aj. (VSES). — Poněvadž v ruštině vedle kuť
je i kut v témže významu, je zřejmé, že výchozí
slovo je to, které je v č. kout-, kuté arci
představuje přechod od á-kmene kja-kmeni.
kuthan stč. i nč., dosud běžné na Moravě.
Podle Gebauera ze střhn. gluotphanne (=
Glutpfanne).
kutík laš.: opěnačka, pouto na koně.
Nejasné.
kutloch, zdrobn. kutloušek: nevzhledná
malá místnost, i psí bouda, ohrádka v koutě pro
housata, výklenek pod kamny; kuťíina
světnička pro služku (Klicpera), kutlinka psí
bouda. — Ze staršího kutlof (tak i polsky),
kutlhof domek pro porážení jatečných zvířat,
to pak = něm. Kuttelhof (Kuttel droby,
střeva s žaludkem; stč. kutléř jitrničník). K. Kor-
biel (pís.) myslí však na „kutací díru"
(Kuttlochl) v dolech.
kutna, sic. kutna, hl. kuta. — Z něm. Kutte,
to pak ze střlat. cotta.
kuvik laš.: kulich (Athene noctua, sýček),
sic. laš. čuvik, sic. kuvik, ťuvik, msl. ťuhýk,
ťuýk, han. u Brna ťujík, č. též lidově (Sír)
kujík, puvík; zč. kujíček, kujíšek, pujíček Vek.
Jeho hlas = kuvikať, čuvikať atd. Sem patří
i č. kulich, spisovné, ale v lidu málo rozšířené;
lid říká eejček a jinak. — Zvukomalebné;
jeho hlas je — podle Kněžourka — čtyřdílný
pújd pújd kev kev kuvit kuvit pupu pupu.
Obdobně jinde: b. sch. kukuvija, b. chuchu-
vica, sch. kukuvika, sin. čovik skovik, pol.
kuwik. Lit. küvykseti a pod. o hlasu sovy.
Viz i ťuhýk.
kuzňa val. laš.: kovárna, jč. kouzeň,
kouzniČka Dušek 2.14,55, kouzeň podkamní
(= výklenek pod starými cihlovými nebo
kachlovými kamny, kde se ukládalo dříví,
Jjčř 210), kouzně úzký pruh [ve stodole]
ponechaný mezi vrstvou obilí Jjčř 209,
cestička mezi domy (Kubín); laš. kuzník
kovář. — Sic. kúzna, kúzeň, pol. kuinia,
ukr. kuznja, r. kuznica; ukr. r. kuznec kovář.
— Z *ku-zňa, ku- od kovati; přípona -zňa
jako v lázeň.
kůže, kožený, koženky, kožní-, kabát celý
z kůže (na rozdíl od šuby jen podšité) je
č. kožich (sic. kožuch), odtud kožišina, lidově
s disimilací i-i > e-i kožešina, podle toho
dále kožešník za kožišník; koželuh od loužiti,
v. louh. — Všeslovanské je koza a kožucht. Je
pravděpodobné, že koza je odvozeno —
příponou -ja — od koza (jsou však^i jiné
domněnky!): „kdysi [lidé]... halilf své boky
do kozích kozí" (Theognis, cit. u Thomsona,
Aischylos a Athény, P. 1952, 104).
kužel, sic. kužel: ozdobná hlava přeslice;
nověji jisté geometrické těleso; opav. kružel
a vsi. kružel mají r z polštiny. Č. kuželka
sloupek do jisté hry, odtud je kuželník. —
Prvotní význam je zajisté hlava přeslice:
ta se zve pol. krgžel a kqdziel (kdežto
kr§giel = kuželka), hl. kudzel, dl. kužel, ukr.
kužil, sic. r. kužel, sin. koželj, sch. kuželj,
b. kážel. Nehledíme-li k polštině, vychází
pův. kozelb. Bělor. kužel však je koudel!
Poněvadž na kužel se přivazuje koudel,
byly odedávna oboustranné vlivy hláskové
i významové. Zdá se, že základem je stněm.
kugel- = hůl s kulovitým „knoflíkem" na
konci (příbuzné s Kegel kuželka), u Slovanů
zkřížené s domácím slovem pro koudel
*kqdélb. To by znamenalo, že přeslice
kuželová k nám přišla od západu; domácí byly
přeslice jiných typů. Pol. r je vlivem slova
krqzyč, že kužel jest vykroužen =
soustruhován.
kvačet val.: dřepěti. Sic. kvacať (kvä-,
kvo-) býti v podřepu, ve skrčené poloze,
dřepěti; žíti na jednom místě, trčeti někde. —
Je příbuzno s něm. hocken t/v.
kvačiti; kvapiti, spěchati, kvasivý, kvačný,
vesměs jen knižní, málo životné tvary.
V starší době bylo jen přikvačiti někoho
(ptáčník ptáky síťkami přikvačuje) a pod-
mětem bylo vždy jen něco nemilého (i nyní
přikvačí na nás jen nehoda, bouře, nikdy
výhra apod.). Sic. dosud tak (mladí
přivyknu, prikváéia ich všakové starosti);
mor. dokvaóiť domačkati; je i sic. zakváčiť
koho = zachytiti, přimáčknouti, přitisknouti
(voz zakváčil nohu). — Odvozeno od starého
slova kvaka hák, ve zvláštním významu
'dlouhá pastýřská hůl zahnutá na způsob
berly'. Takovou holí pastýři chytají ovce
zá nohu, chtějí-li je dostat do ruky, tak
se chytají i husy z houfu. Přikvačiti je tedy
„kvakou přichytiti, přidržeti"; pro oběť to
znamená zpravidla pohromu, odtud má
svůj původ přenášení na nemilé příhody.
Ztráta povědomí o tomto věcném
východisku způsobila pak změnu vazby. (Viz
Zubatý 1.1.151; Meh LF 65.315.) Novodobé
užívání místo přikvapiti spočívá tedy na
omylu; kvačiti, abstrahované z při-,
prozrazuje svou papírovost nepatrným počtem
dokladů. — Od kvaka hák je dále sic.
nakvačať navěšeti (mylné ä místo a), zakváčiť
zavěsiti na hák, odkvačiť sundati, co visí;
odepnouti, kvačiť, kvačkať připínati, věšeti
na háček. Stran kvaka, kvačka há(če)k,
motyka, veliká noha : sch. hl. je kvaka t/v,
hl. kvačíc ohýbati, sin. kvačkati zapínati na
háček. Příbuzné je něm. Haken.
kvádro fam.: šaty. Vzniklo zpětným
postupem ze slangového (v divadlech) kvádr oba
šatna, zásoba šatstva, což je z fr. garde-
robe t/v.
kvaka, kvak kvaček čvak: turín; vše vm.

kvákati
3
11
kvedlati
a slez. U Puchmajera kvakev. — Sic. spis.
kvaka, nář. i kvak. Pol. kwak, klak. —
Nejasné.
kvákati 1°, kvákavý, o hlasu vran, hus, žab
aj., přeneseně 'tlachati': v tomto druhém
významu je odtud s novým expresivním
zakončením vč. k(v)andat (srov. krandati
křandati ivandati), z toho dále (srov. vč.
candat, canit t/v) klad. kvanit a vč. kanit
tlachati (podivné je kvanit plakati, od Polné),
han. u Boskovic kondat Svěř, vulg. kachrat
kafrat. — Všeslovanské: sic. kvákat, hl.
kwakac atp. všude. Ze zvukomalebného kvá
a příponového k+ati, srov. me-k-ati, ckáti
aj. Srov. dále krá-k-ati. Varianty s η vzešly
z *kvankati: dl. má kwankaš.
kvákat 2°: sráti. Msl. vy° se Mal. — Asi =
kakati, ale na rozdíl od kakati, které bylo
omezeno na řeč k dětem nebo o dětech,
je toto k. zeslabeno vloženým v (to je vzato
z kvákati 1°, ale příčinou toho je jen ta
vnější podobnost; podobně je „zjemněno"
mor. osrat koho v ohřát rovněž přikloněním
k jednomu rýmovému slovu). Je i tak dosti
hrubé; proto se ho zpravidla užívá jen
jako mírnějšího výrazu místo sprostého
zesrat (koho), vyjadřujícího opovržlivé
odmítnutí (= „vykašlat se" na koho nebo co,
viz kašlat); v Č. já bych ho zkvak PS, já ti na
to kváknu {kváóu, nakvá6u) (,.se..vykvácu)
LN 28.2., 10. 4. 1943, na Mor. han. okfákat
koho, nakfákat se na koho Gr, val. okvákál
bych ta B, las. vykvakaí se na to Hor, msl.
nakvákala bych na něho Mal. V Č. je i zcvak-
nonti t/v PS-vč.: v sic. další změnou fákat
sráti, srov. hanácké kf-. Viz tedy i kadit 2°,
fákat.
kvap val. laš.: jemné peří zvané prach,
kolekt. kvapí B; vápení, prach z peří, který
spouští husa na vejce při vysezování housat
Václ 253. Pol. kwap. — Snad přejato z ger-
mánštiny: je něm. kaff ntr., angl. chaff
plevy; něm. slovo se přeneseně klade též
o něčem nicotném.
kvapiti, již stč., kvapný, postv. kvap, stč.
vkvapky kvapně, náhle, nč. nakvap; ojediněle
též stč. chvapný; jč. sch(v)apna, schlapna
kvapně; prikvapiti, ukvapiti se. Tanec
kvapík. Není ve slovenštině! — Pol. kwapic sie
t/v, ukr. kvapyty poháněti, k. sja spěchati. —
Zdá se, že vlastní význam je v ukrajinštině,
tomu nasvědčuje i č. překvapiti někoho.
Podle toho by bylo v češtině zaniklo
náležité se. Původ nejasný. Stojí za zmínku, že
-ap- je i v jiných slovech pro rychlost, rychlé
přepadení apod.: lapiti, stč. nu(d)trapiti
napadnouti, zachvátiti, viz i sic. na-ďapiť.
Jsme-li na správné stopě, byly by kvap-,
lap-, trap- expresivní útvary, jejichž ρ by
vyznačovalo neočekávanou náhlost; a je
vokalismus zcela neutrální. (Ale Trubačev
VJ 7.134 o tom pochybuje; spojuje kvapiti
s kypěti a s lit. kväpas pára, zápach.)
kváriť kvárať msl. sic: kaziti, ničiti, peštit
(potraviny); msl. laš. i gv-, všude též s do- po-
s- u- za-. Ukr. kváryty, b. kvarja, sch. sin.
kvariti t/v; postv. sch. sin. kvar, sin. i kva-
ra. — Příbuzné je ř. κεραΐζω (od *kerav-o-s)
plenit, pustošit, hubit, ubíjet, κήρ zkáza,
smrt, κηραίνω kaziti. Matzenauer LF 9.44.
Naše kvar- se vyloží anticipací v; stupeň ě
(který dosvědčuje řečtina), byl změněn
asimilací (k a druhé slabiky v *kera-) v ä.
kvasiti, kvas; kvasnice, nové termíny
kvasinka, kvasný; mor. kvašená okurka (sic.
kvašená) = č. kyselá; postv. zákvaska, ná-
kvas(a); nakvasiti rozjitřiti, rozzlobiti,
zpravidla nakvašený. R. kvas je druh nápoje;
v stč. pitka, kvasiti = hodovati, popíjeti.
V Lužici kvas znamená též pitku a svatební
hostinu (podle Schneeweise 38 se význam
takto vyvinul proto, že kvas, těsto, měl ve
svatebních obřadech magickou úlohu přivo-
lávající vzrůst všeho, zdar, hojnost,
těhotenství, úrodu); u nás tedy význam 'pitka'
je redukcí významu 'svatební hostina1. —
Snad nejlepší je spojiti je se jménem stnord.
trpaslíka Kvasir: ten se zrodil při uzavření
míru mezi Ásy a Vany, v jedné nádobě
ze slin, které vyplivovaly společně obě
válčící strany. Germanisté mají za to
(v. o tom G. Dumézil, Un mythe relatif á la
fermentation de la biěre, v Annuaire 1«36—7,
École prát. des Hautes Études, séct. des
sciences relig. 7, tam liter.; Loki, Paris
1948, 97n.), že tu šlo o vaření nápoje, zkva-
šeného starodávným (u primitivů místy
dosud běžným) způsobem, jak přivodit
fermentaci, totiž pomocí slin (tou přípravou
se zabývaly hlavně ženy); a že jméno Kvasir
souvisí tedy s kvas. Je však nesnadné říci
více o původu obou slov než pouhou
domněnku. Snad oba výrazy souvisí s kořenem
käs- (viz kašel): v je v stangl. hwösta
a sthn. hwuosta (nyní něm. Husten); možno
tedy klásti jako původní podobu toho
kořene kväs-; ta však zpravidla v ztratila,
ale v tomto velestarobylém slově kvast,
které se stalo technickým termínem, se
udrželo i u Slovanů. Kašlati na koho (na co)
je místo plivati (na koho, co) jako vyjádření
odporu. Je pravda, že „kašlati" není zcela,
totéž co „plivati," ale přece jsou si oba
pojmy nadmíru blízko: říká se kašlati krev
i plivati krev (obé PS).
kvasiti 2° v nakvasiti rozjitřiti, rozzlobiti;
zpravidla nakvašený. — Pol. kwasic sie^
zlobiti se. — Nepatří-li ke k. 1°, lze snad
hledati příbuzenstvo ve švéd. kvesa jitřiti se,
o ráně. (S. Stech.)
kvedlati i kverlati, -lovati; kvedlacka, kved-
dlík (-r-). Pozměněno v chod. a blan. v (za)-
kudliť (polévku) a v laš. švrlak, švrlačka
měchačka Lp, val. švřlat míchati kvedlačkou
B-SvK, švrlaČ moutev SvK. — Z něm*
querlen (= quirlen) t/v.

kvésti
kvésti: 1° z kvbt- je stč. ktvu místo *kvtu;
kvbtlt > kvetl (e ve fem. je analogické podle
mask.), analogicky též kvetu. 2° kvit- je
v kvísti; odtud starý novotvar msl. sic.
kvitnúť a chod.(!) kvitnout. 3° kveť v květ,
květina, květný (kveten), -nice, květenství; nové
termíny květena (~ zvířena), okvětí; květák
karfiol (jí se, když je v květu; Šm.); nově
též výkvět, rozkvět, odkvět. — Všeslovanské.
Sloveso znělo kvbtq kvisti, střída υ/i (H/ei)
podobně k můro merti, k tomu náležitý
stupeň o (*oi > ě) v odvozeném jméně.
Jinde místy cv- za kv- druhou palatalisací
před ě (v jí nebránilo!), stsl. cvěťb, r. cvet,
ukr. cvit, b. cvjat, sch. cvet, sin. cvet; odtud c
též jinde: stsl. -cvbtq -cvisti, sch. cvatem
cvasti aj. Místy i jiné změny: zaniká v v hl.
ktu ap. V č. a sic. je vždy jen k-: sic. kvitnúť,
prekvitať, květ. Místy č. kvísti: psáno kvésti
z vratnou analogií; lidově květu místo kvetu je
vlivem jména květ. — Kořen kveit- není jinde
doložen. Vzešel asi z tiveit = svit- svítiti,
zářiti, jasniti se, viz svítiti, svět. Vývoj
hláskový i významový jest si představiti asi
tak, že k- se objevilo místo ti ( > s) před
temnou samohláskou, tedy ve jméně *kvoitos.
Psi. *pro-kvisti (stsl. je jen pro-cvisti, žádné
simplex!) označovalo asi to, jak se zeleň
bylin hromadně projasnívá jistými bílými
(např. o sněženkách, bledulích, sasankách,
kopretinách, o kultuře hrachu, máku, o
stromech atd.) nebo žlutými útvary (o
všeobecné záplavě žlutí pampelišek apod.).
Odtud pochopíme hromadné květ (strom
v květu, zahrada v květu). Tuto naši
domněnku podpírá stč. doklady I. Němec
Slavia 38.353: stč. kvísti znamenalo i zářiti
(k. v kráse; bude k. tvá spravedlnost), pro-
kvietiti = způsobiti, aby něco prosvitlo (zena
jemu [manželovi] ve vlasech lysinu prokvieti;
prokvístijprokvítati znamenalo hromadné pro-
jasňování (okolo šóepu tak jasně tráva pro·
kvítá, že sě svítí jako od zlata; přeneseně
vlasové moji prokvítati počínají, totiž bíle
n. šedivě), dosud se praví má prokveťlé
vlasy = proložené bílými. Příbuzné je pak
i lit. žydeti kvésti, žíedas květ: jsou to znělé
formy, ale bez v, od kořene svit- (je např.
švyteti svítiti): viz předmluvu, str. 11.
kiěten: měsíc máj. Je to „květný čas":
„oá květu, poněvadž toho měsíce stromoví
i jiné rostliny již kvetou" (Jg). Po prvé se to
slovo objevilo v Jungmannově překladu
Ataly 1805 jako poetismus, překlad za fr.
luně de fleurs, ale rychle se vžilo. Na Jung-
manna působil zajisté pol. kwiecien 'duben'.
J. Zima, viz Daneš LitN 7.5.1960. Jung-
mannův údaj o „sic. a mor. květen" nelze
z našeho materiálu potvrdit.
květná neděle: poslední neděle před velko-
nocemi; již stč. Stsl. nedělja cvětbnaja. — Je
to překlad latinských termínů dominica
f lorum (bylo i pascha f loridum, dies f loridus),
kvir(d)ať sa
kdysi běžných v západní církvi. Podobně
byl utvořen v stsl. název, a to na Velké
Moravě, jako kalk onoho latinského. F. V.
Mareš, Slavia 25.258n.
kvíčala, nář. kvičela: pták Turdus
pilaris. — Sic. čvíČala cvíČala čvíkota, ojediněle
cviČel; pol. kwiczol, hl. kwiczel(ka) kwiczalka,
kwičula (Rězak), ukr. kvyčóla, kvyčýcja. —
Příbuzné je ř. κίχλη t/v (již u Homéra),
ale nejblíže našemu slovu je syrakuské
κιχήλα t/v. Tento tvar a naše *kvičala jsou
z *kvíkh-ěl-a. Jejich základ je zvukomalebný,
neboť hlas kvíčaly se uvádí jako kvik,
„od kterého kvikání nebo kvičení nejspíš
i název její pochází" (Šír). Sic. č- a c- mohou
být rovněž zvukomalebné (Fehringer udává
zpěv kvíčaly takto: Čůk n. cíli). Slovanské
i řecké názvy jsou tedy prastaré, i když
zvukomalebné; o jejich společném původu
svědčí shoda přípony. Z toho plyne, že již
staří Indoevropané dobře znali kvíčalu,
zajisté velmi oceňujíce její maso. Byla
i „volavým" ptákem: A. Jirásek, U nás I,
kap. 2.
kvičeti i kvečeti, kvíkati. Sem patří i (s)ko-
vyČet a stč. koviekati; mor. kvačénka uplakané
dítě. Ve slangu miškařů kvičák = prase,
proniklo i mimo slang: sic. kyčiak druh
prasat, u Kyjova kicák ve rčení je tlustý
jak k., vč. kycan vykrmené prase Jgd-Ku-
bín. — Zvukomalebné, tak i r. kvičáť apod.
jinde. Je i škvíkati, skvěčeti (stran Č srov.
hl. kwjekac). Podobné je dále něm. quieken,
lit. kvykti, lot. kvlkt, ř. κοΐζειν, lat. quir-
rltäre, vše to samostatné útvary elementární
bez genetické souvislosti se slovanským
slovesem.
kvíleti i kvíliti; stč. kvělba. —
Vseslovanské: sic. kvílit, pol. kwilic, sin. cviliti, sch.
cviljeti, b. cvilja, ukr. kvylyty t/v. — Příbuzné
je stnord. vaela, vála t/v (jammern, klagen),
isl. včela, angl. wail, nor. vaala t/v.
Germanisté vycházejí pro vála z *waiwalön
(v. de Vries), odvozeného patrně z citoslovce
nářku vai (srov. góť. wai, lat. vae, viz zde
ouve); naše -věl- předpokládá útvar podobný,
ale vypuštění va; k je u nás navíc, § 16.
Ale i v *kviliti je asi druhotné, od kvikati.
kvinde, jen ve rčeních dáti kvinde, dostati
k.; jč. je kvindle Jjčř 137. — Z něm. Gewinde,
což znamenalo vinutí šroubu (od winden),
pak věnec, kytici, které děvčata dávala
chlapcům nejen jako projev přízně a lásky,
nýbrž i na znamení nevole, odporu, když
chtěla ukončit milostný poměr. L. Zalaba
LN 4.6.1930, souhlasí Hodura NŘ 36.188.
kvintlik: čtvrtina (původně pětina) lotu,
kventlík, stč. kventík; sic. kvindel, kvintlik,
o nich Blanár HL. — Z něm. Quentchen,
Quintlein, jehož posledním základem je lat.
quintus pátý.
kvir(d)ať sa, virgať sa vmor.: viklati se
(o stole). Expresivní slovo temného původu.

kvit 313 kydati
Souvisí asi s pol. chowierac (z toho je laš.
chovirať zmítati, cloumati Hor.).
kvit: býti si kvit = vzájemně vyrovnáni
(doloženo od 15. stol.). — Z něm. quitt (sein),
to pak ze středolat. quittus < quiětus =
uspokojený. — Vedle toho ^stále spisovné
kvitovati, kvitance. Zubatý NŘ 13.1n.
kvokati, odtud kvočna; vm. u Hranic (Hzl)
a u Frenštátu kvočeť. — Pol. kwokac,
kwo(cz)ka, ukr. kvokaty, r. kvokať, sch. kvo-
cati, sin. kvokati; sic. r. ukr. sch. sin. kvoóka. —
Vedle toho je sin. klokati, rd. kloktat, sin.
Moka. Také sic. je kloka kvočna, zajisté
jugoslavismus. — Vše zvukomalebné,
nejblíže je lit. kvakseti t/v; s l je podobně
něm. glucken, lot. klukšět, lat. glöciö, ř.
κλώσα ω.
ký ká ké: který. Doloženo jen ve rčeních
stč. kého čerta, v kú(ž) hodinu, nč. ký div,
ký čert, kýho výra. Bylo i stč. ké ve významu
absolutním 'co': ké je zle a ké je dobře,
v. Zubatý 1.1.205. Ký bylo vytlačeno slovem
který, jež původně znamenalo jen
'kterýže dvou'. — Sic. ký ká ké\kie, gen. kieho\kýho,
v ký div (das, parom, čert), ba kieho čerta ap.
Stsl. kyjb kaja koje 'jaký, který?'. Pol.
ki diabelt, kie sq jego winy Slawski 2.130,
r. koj kaja kóje (na koj čortl), ukr. kyj čerti,
sch. kóji koj a koje, b. koj koj a koe. —
Utvořeno tak, že se vyšlo od tázacího zájmena ki>'
(které je v kdo) a že k tomu bylo připojeno,
podobně jako u složených adjektiv vůbec,
zájmeno jb. Podle vzoru těchto adjektiv
bylo pak přitvořeno fem. ka-ja a ntr. ko-je
(*ka, *ko jako prostá tázací zájmena u
Slovanů neexistují!); z kt-jb pak je kyjb, jako
u pravých adjektiv. Stejné tvoření je u tt-jb-
(že) > č. týž. Obé (ký, týž) jsou zvláštní
případy složených adjektiv: jejich nesložené
podklady jsou zájmena, nikoli adjektiva.
Viz i Zubatý 1.1.205,239, Svěrák NŘ 38.86,
o domnělém pl. cíž Ryšánek NŘ 39.26.
kycati: sic. zdrobnělé (příponou k) kyc-
kať 1° házet po větších kouscích, 2° padati,
odpadávati po kouscích, po troše (z handár
kyckalo bláto); kycnúť 1° pustit, hodit, nechat
padnouti (povidla, tuk, k. na šaty), 2°
odpadnouti (omáčka kycla z lyžice), 3°
„spadnut, skydnúť sa" SSJ. Podobné významy
mají kvackať, kvacnút (kvä-) o spadnutí n.
hození zvláště polotuhých hmot, pejor. též
o jiných. Je ojedinělé post verbale kvač
bláto, bahno. — Ze sic. proniklo do val.:
kvácať(to kvácá = veliké kusy sněhu padají),
kvácnúť a postv. interjekce kvácl B.
Mimořádným rozpadem toho -vja- na dvě slabiky
vzniká kojácnúť svaliti se (naložená ostrévka
k-la) B-SvK. — Dále z č. sem patří kecat,
kecnout s podobnými významy, navíc
'tlachati' (postv. kec = tlach). — Vše je
z *kycati, což je s-ové intensivum od kydati,
tedy *kyd-sati: p. kicač. Forma s e je
nepochybně od původu hanácká, ale pronikla
i jinam (jako peskovat, plahočit se) zásluhou
své expresivnosti. Významy č. 2°
předpokládají z vratné zájmeno se, sic. sa; jeho
zánik není nic, co by mohlo překvapovat.
Novou ch-ovou příponu, § 20, má han. skéch-
nótfzgéchnót spadnouti SvB. Meh SPFFBU
1.85.
kýč, odtud kýčař, kýčařina, kýčařiti. Sic.
gýč. — Donesli je prý moravští malíři
z Mnichova (první čes. doklad ve Volných
směrech 1897; Šm.), kde od sedmdesátých
let min. stol. bylo běžné v řeči obchodníků
s obrazy Kitsch mask. To je asi z angl. sketch
náčrt (Angličané, nechtěli-li jvydat mnoho
peněz, žádali prý a sketch). NŘ 9.91; 10.173.
kyča apod.: viz kštice.
kyčel, ky čelní. Již u Klaret a (v. ÖÖF
2.220n), stč. bylo fem. i mask. (dosud mask.
chodsky). Pol. giezal holeň, odtud vsi. hyčel
holenní kost. — Sem snad patří i vm. hyča
stehenní kost Hor, košťál zelný B, hyčala
silná kost, hyčka žíla v listě B. — Příbuzné
je asi lit. kunkšlělis kotník: y je z ü, kterému
odpovídá lit. un, § 7. Významy tomu
srovnání nebrání: v obou případech jde o
vyčnívající části nožních kostí; o přechodech toho
druhu viz pod česka. (Janáček Slavia 24.2
srovnával lit. kúlšé stehno, kyčel, ale to
patří spíše k jihosl. ktlka stehno.)
kyčelnice: rostlina Dentaria, od Presla. —
Od kyčel. Je dosvědčeno (v. Marzell), že
i německý lid užívá k. proti neduhům
v kyčelní krajině (Leibschäden, Brüche).
Také Poláci znali giczelnik n. -ica, léčící
kyčle.
kyčera msl.: vrch; sic. kyčer příkrý, pustý
vrch. Stluž. kyčera „wohl Berg" Eichler
WZU-Leipzig 13.381. Kyčera je i vlastní
jméno mnohých vrchů v Karpatech, našich,
ruských i rumunských. — Původ nejasný;
odvozování od slovan. kyka druh bohatého
ženského účesu je sice možné, ale nedá se
dokázati. (Podrobný výklad má Cránjala
331.)
kyčka: viz kštice.
kydati, kydnouti, hanlivě o Vyhazování (vl.
vyvlékání, vytahování) hnoje z chléva apod.,
o nevítaném kecání hustou tekutinou apod.
(: po- někoho kaší, stč. u- apod., přeneseně k.
hanu). Odvoz. č. kejda, chod. kyjda něco
hustého, kašovitého, msl. okyď fem. (PS
má i mylné okyť z Holečka) vlhký sníh ve
velkém množství na stromech ležící; výskyď
f. (viz). Msl. roba jak skyda = silná, zdravá
(jen v tomto rčení), č. kejda silná tlustá
žena je asi ze *skyda, han. kedan tulpas
(Svěř rkp.). Sem patří též laš. vykydmať
něco hustého = vylíti (Hor), s expresivním
g opav. ugidzmač = zle navařit Vašica
CVMSO 41/42. — Kydati je všeslovanské:
sic. kydať, kydnúť atd.; příbuzná jsou germ.
slova pro vrhati, kydati: něm. schießen
(nynější význam 'stříleti' je až další stupeň

kýchati
314
kypgti
vývoje), stangl. scěotan, stisl. skjóta, dále
intensivum něm. schütten sypati, metati, líti:
Kořen byl tedy skeud-, u nás je bez s. Naše
sloveso je normální iterativum se zdlouže-
ním u-ü, tj. > y; jeho oblast zúžena na
metání něčeho těžkého a časem přidáván
hanlivý odstín; odlišeno tak od házeti, vrhati.
V č. a sic. přitvořeno intensivum *kyd-sati,
viz kycati.
kýchati, kýchnouti; stč. ksu kěíti (k-bŠQ
k-bšiti). Kýchati (obdobně sic. hl. dl. pol. ukr.
sch. b.) je iterativum ke k-bšiti nebo ke k'bch-
nqti (pol. kchnqc, sin. kehniti). — Bylo
i ébchnqti čichati-, pol. nář. czchnqc czchac, r.
čichati Óchať Čchnuť, obdobně ukr.; sin. Číhati;
sem náleží vč. u Holic cejchnout LF 66.391.
Vše zvukomalebné.
kýchavice: rostlina Veratrum (zvaná kdysi
též ellebor bílý, čemeřice bílá u Hájka), stč.
kýchavka (Hájek: ,,prach z kořene kaj cháni
činí"), nč. kýchavice od Presla. Msl. lid na
Zlínsku však stč. jméno omylem přenesl na
čemeřici černou: kýchavka Slob, kýchanka B.
kychta, tak i sic: horní otvor do vysoké
pece (hutnický termín). Z něm. Gicht fem.
t/v. β
kyj, tak i sic; stč. demin. kyjík; kyjová
rána, kyjovati = bíti kyjem (srov. sic pali-
covat); mor. kyják, kyjana, -aň, sic -aňa atd.;
stč. kyjenicě, sic kyjanica, kiahnica (h ne-
organ.) těžká palice, kianicka biják. — Pův.
kyjb, to, popř. odvozeniny, je všeslovanské.
Příbuzné je lit. kújis kladivo. Obé je od
kořene, který je v kovati a v lit. káuti, lot.
kaut zabíti. V baltoslovanštině bylo to jméno
utvořeno, dokud sloveso mělo ještě původní
význam, nezúžený na kování.
kyklati, kejkl(ov)ati; chod. kyjkat; mor.
a sic četné obměny: kéklat géglat kéglat
geglať genglať (gengela klátící se dlouhán,
gongóía halama) gyglat giglat giglotat kynklat
glintat. Pd. kiklac. — Je příbuzné s něm.
gaukeln, schaukeln t/v a s heth. kunk t/v
(wiegen, schaukeln).
kykmati mor. (u Olomouce, Kott 6):
kecati, nezpůsobně jísti; k. se v čem = patlati
se; val. kyčma nepořádná žena SvK. —
Expresivní, srov. šišmati, cicniati.
kýl: část kostry lodní; podle PS prý i nář.
'sloupe ?). Spolu se sic kýl a s r. kil je z něm.
Kiel t/v.
kýla, stč. odvozeniny kýlavý (ky-Ί), kýla-
vec. Kýla znamená nejen průtrž vnitřních
orgánu, jevící se vnější odulinou, ale i
podobný útvar tvrdý, totiž zahojený zbytek
po uříznuté noze nebo ruce, pahýl, v rus.
sch. i podobný pahýl po větvi na stromě.
Proto zdrobnělé kylka byl pahýl (ruky, nohy,
ocasu) Jg, kelka je dosud (jeho e je snad
z hanáčtiny: kéla kelka L; slovo se stalo
odborným názvem u myslivců!; vč. hanlivě
= ruka Pt. — Všeslovanské vyjma luž.:
sic kýla, kylavý atd. Spolu s lit. kula
výrůstek, boule, nádor, kúlas m. kýla,
představuje bsl. külä; to je příbuzné se sthn.
holá a ř. καλή, κήλη kýla, která mají jiný
stupeň kořene (germ. *kau~l-, ř. καΓ-ελα).
Jinak jsou ta slova nejasná. — Z češtiny je
střhn. gil, z ruštiny litev. kýla a přesunutím
přízvuku kýla.
kylof: hornický krumpáč: kylov Kt 6;
u Β kylhof. — Bylo asi na Ostravsku přejato
z p. kilof, to pak je nejspíše (SI.) ze střhn.
kilhouwe t/v (kil, něm. Keil = klín, h. =
motyka).
kymáceti: slovo velmi mladé (teprve od
Kotta 6), ale úspěšné.,,První doklad je u A.
Staška, Nedokončený obraz 1878: země se
točí do kola, kolébá se, hourá, kykmácí(!);
pak 1883 u Arbesa: cestující se kymáceli;
1888 Ign. Herrman." (Šm.). Zajisté
expresivní, neboť je nář. i kimázgat, Kt 6 má
kykmácet; mor. je kýmat se na berlách. Sic
(z češtiny?) kymácaí sa. — Asi z kývati >
kýbat (nář. kejbat, kébat) > kýmat záměnami
retnic, srov. sin. sch. kimati, b. kimam
kývati; -áceti jako v koláceti, houráceti
podobných významů.
kymel msl.: krátký klacek, krátký lelík,
kymlík kousek tlusté větve; stč. kymle fem.
zbytek uřezaného údu. Sic kymel gen.
Jcymla pahýl (údu, větve). — Původ nejasný.
Snad možno mysliti na přejetí z něm.
Stummel: odpadlo-li s již při přejímání,
slyšeli snad německé tu jako ky (srov. kynkule).
kynál laš. B, kynol Z: velký nos. Pd.
kinal t/v. — Nejasné. Jedna domněnka je
u SI. (od *kinqc, č. kynouti, o těstě).
kynkule: za Jg vařené bezinky, kecanda
z ovoce při sušení kapající, kaše ze švestek.
Asi z něm. nář. *kynk'l =^tünkel od Tunke
omáčka, břečka. Janko NŘ 5.141.
kynožiť sic ničiti, hubiti (hmyz, plevel);
vy° vykořenit (stromy: vysekat, zporážet).
Proniklo i na Moravu val. vy° (strom) Bl,
laš. vykynoziť (vosy, kopřivy), msl. skynozit
Voz. — Z mad. kínoz mučiti, trápiti.
Spojovacím článkem významů byly případy, kde
trápení zvířat i lidí hladem znamenalo
zároveň hubení, ničení: k. lud vojnou, hladom
SSJ. U Frenštátu kynozila se sněhem brodila
se Hor. = trmácela se, i tu jde o „útrapu".
Námitka (Hpt), že v sic by muselo býti
*kinzovať, neobstojí: podrželo se *kinoz
I a 2 bylo změkčeno v z snad pod vlivem
* asonujícího synonyma nivočiť. Sic kynoha
'kynoženť je postverbale. (Mylně o k.
Iljinskij SMS 2.1924.99.)
kypa laš. a sic: zelená barva na tisk
plátna; též techn. termín. Z něm. Küpe.
kypěl val.: klacek SvK. — Z něm. Knüppel
kyj, hůl.
kypěti, kynouti o těstě < *kypnoti,
překypovati; post v. nákyp; V laštině kypěti bylo
stran významu sdruženo s kapati: předním
významem se stává 'přetékati, vytékati,

kyprej
315
kýta
kanouti', klade se o hustých tekutinách nebo
kaši (med kype z vošóin), mění formu v kypati
a tvoří s oblibou přechodné složeniny: roz-
kypat omáčku po stole, kaša ukypuje z misky,
vykypat = vyhoditi, vykypala kasu, kabát
zakypany; je i přeneseně kypat žvanit (srov.
kecati) Malý; post v. kypa hustá tekutina;
vlivem polštiny přistoupilo s-: mléko výsky -
palo. — Psi. kypo kypěti (zastoupeno všude):
sic. kypiet, překypovat, atd. Rovná se mu lit.
küpUi vříti, příbuzné je dále stind. kúpyati =
kypí hněvem. Sloveso se vztahovalo
původně jen na tekuté pokrmy, jako mléko ap.,
náchylné ke vzkypění, přeneseně na kypění
hněvu, vášně, tj. rychlé vzplanutí. Kup- je
asi nulovým stupněm kořene kvep- kouřiti,
vypařovati se, o němž viz pod kopt.
kyprej: rostlina Lythrum. Přejato Preslem
z ruštiny, kde jsou i podoby kiper kuprej
krypej skripun skrypen skrypnik skripij
chripnjak, chrypnjak, vše = Lythrum; r.
kiprej a druhotvar kopórka znamenají též
vrbovku, Epilobium; oba druhy rostlin mají
červené květy seřaděné na dlouhé vrcholové
části stonku. — Sic. kypr(in)a, pd. kiprzyna,
sin. (Bezlaj Slavia 27.361, SIR 11.48) kiprije
čiper kiprc ciprc. — Pol. v 15. st. kypr,
kyprz znamenalo konopici. — Do psi. lze
položit bud kyprejb nebo kyprbjb; z jejich
odvozenin je možno vyložit další formy:
*kyprbjb-ca > kiprzyca, -cb > kiprc, -na >
kypřina, z toho pak kyprá. Původní význam
byl vrbovka (Epilobium); ta je a byla
známa každému, neboť jeden druh hustě
pokrývá čerstvé lesní mýtiny. Stran
přenesení na Lythrum poznamenává Siawski,
že i něm. Weiderich znamená zároveň
Lythrum i Epilobium. — Původ nejasný;
snad je příbuzno s ř. κνπειρος šáchor; řecké
slovo by pak bylo z *kuprejos*i; či z *kuper-
jost
kyprý, kypřiti. Sic. kyprý, kypřit, kypriet
atd. — Psi. kypr-b; příbuzno je lit. kuplús
košatý (o stromech), bujný. U nás je zdloužení
v kořeni (§ 6 a), čímž se slovo přichýlilo
v povědomí mluvících ke kypěti. V příponě
nastala záměna plynných Ijr.
kypřiče: viz paprice 2°.
kýr zastar.: železný oštěp, „krondle" Jg
z D, Kt-PS-SSJČ. — Z ném.Ger.
kyrys, sic. kyrys, kyras, a pol. kirys: z něm.
küriß, obvyklého v 15. stol. vedle Küraß.
Kyrysar, sic. kyrysár, z Kiírisser A5. a 16.
stol.). — Naproti tomu r. kirása je asi přímo
z franc. cuimsse fem. Sic. kyrasýr z něm.
Kürassier.
kysati 1°, kysnouti, na-kyslý; nově kyslík
od Presla; kyselý, kyselina, kyselka;
zpodstatnělé kyselo druh lidového pokrmu;
kyselice = kyselá tráva (přeslička) aj.; msl.
kyška kyselé mléko, odtud kýšÓit sa, zkýščet.
Novotvar je val. inf. kyst, kyšu. — Sic.
kysnut, kysly, kýska, atd. — Do psi. je klásti
jednak kysěti (stsl. je vb(s)-kyseti), odtud je
kysěťb, jednak kysati; sotva kysťb, jeť
zastoupeno mimo nás jen v sic, r. a pol.
Jinak všude je jen střídnice za kysati
a kysěl-b. — Asi s-ové intensivum od kypěti,
kynouti. Rovná se mu lot. küsät kypěti
(o vařící se vodě), vříti, což je rovněž s-ové
intensivum, a to od kupět kouřiti, vydávati
páru (a jistě souvisí s kypěti). Že se kysati
užívalo o kynutí těsta, o tom svědčí Berno-
lák.
kysati 2° vm.: nemírně spáti; sekundárně
val. kyst; rožky slý, rožky sáný rozespalý, okys-
lý oky sáný ospalý; kysanec, han. kesanec Kp,
msl. oky slina, -nee Mal: ospalek v očích.
U Frenštátu je i kyňat spáti (asi podle
chrňat). Z mylného spojení s kysati 1° vzešlo
val. rozkvasený rozespalý. Pd. rozkisic sie. —
Kysati je s-ové intensivum od kypati spáti
(pd. kipiec dřímati), příbuzného s lit. kvepiú
kvěpti dýchati. Meh SPFFBU 1.85. Vychází
se z nápadného a hlubokého oddychování
spícího. O tom svědčí paralelní vývoj ve
val. (od Ant. Vaška v rkp. disertaci) zdychat
spáti, ležeti.
kyš: heč; citoslovce při posměšném tzv.
strouhání mrkvičky; od toho kysat vysmívati
se, u Příbora. — Původ nejasný; rýmuje se
však s r. šiš, což je gesto výsměchu a
opovržení, zvané „fík". (Eva Havlová.) Svěrák
NŘ 38.88 je má za totožné s kýž = kéž.
Proti tomu Ryšánek NŘ 39.26.
kyška: jitrnice. — Pol. kiszka střevo,
jelito, ukr. kyška t/v, r. kiška střevo, břich. —
Pro č. záleží na tom, je-li kyška, doložené
jen u Fr. Pravdy, slovo domácí (jinak je
má Jg jako pol. a rus.) či má-li je P. z Jg. —
Původ nejasný. Psi. kyšbkat Podle Janzéna
ZfsPh 15.49n. je z ide. *kü-s- vydutost, od
*keu- křiviti, ohýbati.
kyšper: na Podluží síť na uchovávání ryb.
Nejasné, asi cizí. Srov. však keser.
kyt: tmel. — Pol. ( > r. br.; ukr. kyt), sch.
sin. kit, sic. git. — Z něm. Kitt.
kyt: velryba; u Presla, odtud dosud kyto-
vec, kytoviťý. Preslovo přejetí z r. kit, to pak
je z ř. κήτος.
kýta: 1° vč. u Miletína kejta veliký chuch-
val suché hrachoviny, stč. sic. kýta svazek
(lnu, květin), třapec (= svazek třásní),
odvoz, sic. kytaj(ec), kytanec, kytajka třapec.
Sem patří též laš. kytej šubra, bláto dole na
šatě nachytané, neboť takové šubry žertovně
označ, za střapce). — 2° kýta, již stč., stehno
(= mohutný chuchval masa!), sic. stehno
zvířecí. — 3° kytka, kytice květin apod., sic.
kytu, kytica t/v, han. keta velká kytice KpU.
— 4° kyst, podluž. kvyst; kýstka han. msl.
sic. lata o vesna nebo prosná, trs, svazek
(klasů, sebraných na poli, třešní, svázaných
za stopky apod.), han. kest třapec květů
η. rostlin KpU, sic. chyst, chystá, chystec,
chvist, kycka (st > ts) třapec. — 5° sic.

kytajka
316
láce
kyška došek; vč. u Semil a Ž. Brodu kejška
hrst požatého obilí (obé z kyštka), k tomu
zpětným pochodem přitvořeno kejše PS. —
Sic. nakytii ozdobiti (z Němcové) je jugo-
slavismus, srov. sch. sin. kititi, b. kitja,
je též ukr. nakytyty. — Všechna ta slova jsou
z jedné rodiny. Do psi. je klásti kýta a kystb
(z *kyt-tb). Obé hojně zastoupeno. Z češtiny
je střn. küte kaute ( > střlat. cuta) = kýta
lnu. Příbuzné je lit. kútis chundel, chomáč
(vlasů), asi i něm. Schütte otep (slámy), jež
by pak ovšem nepatřilo k schütten sypati,
hrabati.
kytajka, tak i sic: druh bavlněných
tkanin. Rus. kitajka. — Název je od r.
kitaj = Čína. Blanár HL.
kytle, sic. kytla kitla: sukně; laš. kytla
blůza (u Frenštátu). Z něm. Kittel.
kývati, kynouti (nově též kývnouti),
pokyvovati, kyvadlo; postv. (po)kyn, (vý)kyv; nář.
kyvotati a zdrobnělé kyvkať; záměnou retnic
la, lala, lala apod., citoslovce u všech
národů snadno znovu a znovu vznikající, protože
každému nadmíru snadné.
lábati: píti velkými doušky. Slovo expre-
sivní; se zesilovacím m vm. lambat píti,
opíjeti se. Příbuzný útvar (zesílený o ch) je
laš. u Frenštátu chlabať píti (o psu apod.)
a dále chlápati chlámati chlastati (viz)
jakožto obměna prvých dvou. Sem patří
i han. nelabaťa nestřídmý (Bosk.), val. nelaba
t/v Hzl, laš. val. obměněné lobovat hýřiti
(pro-) a dále vulg. č. dlabati jísti, han.
veglábnót vypíti SvB (význam!) — Pod. pd.
labac, olabac si§ a sch. labati t/v, něm. läppen,
fr. la(m)per, ř. λάπτω.
labuně (plur. žen.) val.: . staré papuče
SvK. — Nejasné.
labuť, mor. v písni labudek, laš. u Frenštátu
labuda, na Opavsku lábudz Lp. Sic. labuť,
labud i (v Záhoří) labuda. Z
Habudpřevládnutím volného vyznění v nom./ak. Jinde
Hábqdb (pol. lab§dz, sch. labud, sin. labod)
nebo Hebedb (tak stsl.; b. lebed r. lebed). —
Příbuzenstvo je jedině v germ.: stsev.
qlpt, sthn. albiz elbiz. Zpravidla spojují to
vše dále s lat. albus a ř. άλ(ω)φός bílý,
nicméně je to omyl (zamítl jej už Pictet
KZ 4.124), neboť naše lab- leb- neodpovídá
pravidlu o ort olt. Vzhledem k tomu, že
slovanština má s germánštinou mnoho
společných jmen zvířat, rostlin i nerostů, možno
z dobrých důvodů míti i jméno labuti za
cizí, ,,praevropské". Nelze tu tedy mluvit
ani o kořeni ani o příponě, slovo přejato
hotové, jakási metathesa Z-ová tu asi je,
ale jiná než známé tort, ort, starší, pod. jako
vč. (Páka) kejbat, han. kébat (Boskovice). —
Všeslovanské: sic. kývat', kyvotat, atd. (sch.
však jen kimati záměnou retnic, srov.
kymáceti). Bývá spojováno s lat. cěvěre
pohybovati zadkem (o lichotícím se psu).
kyvor: rostlina Ceterach. Preslovo přejeti
z pol. kiwior, což je kapradina hrálovitá,
jinak ještě jakási vysoká čepice, u nás geverec
(v. to). Slovo asi orientální, důvod přenesení
na rostlinu je nejasný.
kyz, doloženo od střední doby. Pův. hrubý
písek (u Komenského), pak méně vydatná
ruda. Sic. zastar. kýz t/v jako nč. — Z něm.
Kies stejných významů.
kzlo stč. (Klar.): nějaký oděv (střlat. po-
deris < ποδήρης). — Pol. gzlo košile, nář.
i giezlo zglo žglo. ap., stp. též kslo, dl. zglo
t/v. — Prát var byl tu asi týž co pro čechel
(viz). Připustínie-li další změny (redukční
útvar kur-ser- > ku-sel-), možno sonorisací
dospěti ke gtzlo. "*
v slově lebeda I loboda. Liewehr ZfslPh 23.108n.
vidí v těchto a v dalších změnách (jaké
jsou např. v bulharských nářečích) výsledky
příčin tabulových (labuť má v pověstech
a pohádkách jisté zvláštní vlastnosti!).
labužník: stč. bylo labuziti mlsati (Hus),
labuzka mlsek; Jg zná ještě jenom labužný
z Berounska; spisovný úspěch je tedy teprve
novodobý. — Souvisí nepochybně se stsl.
lob-bzati lobyzati, r. lobzáť, sch. nář. lobzat
líbati a r. lábziť lichotiti a dále s lat. lambo,
sthn. laffan lízati aj. Původní význam byl
patrně 'lízati', odtud u nás 'mlsati', jinde, asi
s posměšným nádechem, 'líbati'. Forma je
však málo jasná; expresivní přípona t>z,
yz, už čeká na vysvětlení. Janko NŘ 6.33.
lácaly: opratě; vč. u Jičína (Ppz) a
Litomyšle tak, han. lácale, lácary. — Sic. liaca,
pol. lejc lene lic lyc lejca leča, stp. lec. — Vše
z něm. Leit-seil (doslova: vodicí provaz).
láce; stč. lácě má jen dva doklady a
význam málo jasný, stojí však v nich proti
práce; stč. lačný = lehký, snadný (k
opatření), laciný levný; nč. jen 'levný' v archaickém
jč. chod. laš. lačný, jinde jen laciný (s „eu-
fonickým" i). — Sic. lačný, lačnost, lačnota,
lacniet, pol. lacny latwy lacwi latwi snadný,
lehký (např. o porodu, přístupu), ochotný
(k boji), náchylný (k hnití apod.) apod.
Z polštiny je ukr. lácnyj a br. lat vy lehký,
nenamáhavý. — Slova nejasná.
Nepřesvědčují dosavadní výklady Zubatého A.1.39 od
lajati) a Brucknerův od latiti pro obtíže
významové. Snad je však možno stavěti na
tom, že láce bylo asi protikladem slova
práce, pův. obtíž, námaha, nesnáz, s tím
L

lacl
317
lahoditi
bylo v básních i sdružováno rýmem; snad
je tedy možno modifikovati starou domněnku
Matzenauerovu LF 9.185 o příbuzenstvu
lotyšském: je adj. lěts lehký, laciný: u nás
z *lět- (a z levný jiného původu) bylo k práce,
pracný přitvořeno rýmové lácě, lačný. Vývoj
významu lze pozorovat např. na spojení
laciný úspěch apod. Je však možné i to, že je
nějaká prastará souvislost s mad. olcsó
laciný.
lacl: náprsní část zástěry, stě. lac; vm.
(Frenštát) lucek, sic. ladík. Hl. dl. lac vesta.
— Z něm. Latz, demin. Latzel.
Iačbaťmsl.: ledabyle nastavěti, položiti B,
vlastně asi ,,klásti věci nepořádně, nedbale,
neurovnaně, že zaujmou mnoho místa a
překážejí"; sic. lácai. U Frenštátu vladzbit se
všude vetříti, vecpati se nevítaně, naladzbit
zbozi nepořádně, han. ladzba o takové věci L.
Protože to platilo asi o věcech necenných,
objevil se významový odstín chatrnosti,
nemohoucnosti, slabosti: ladzbat se po izbě
vléci se (o starochovi), sic. ladžbavé plátno,
l-á robata. Oblast: msl. sic. a nejbližší
sousedství. — Slovo zřejmě citové, hanlivé, původu
neznámého.
láčka, zool. termín (dutina tělní, u lác-
kovců). Přeneseno i do botaniky. — Od
láká. — Sic. láčka je z češtiny.
lada 1° stč.: panna, dívka. — Sch. lada
manželka, r. ukr. lada manželka, milenka;
k tomu přitvořeno r. ukr. lado manžel,
milenec. — Slovo původně černomořské,
maloasijské (V. Polák LF 70.27 s další lit.); v
pradávné době se rozšířilo jakožto mezinárodní
slovo (jako dnes madame, miss, lady, signora).
(Jiné slovo z M. Asie v. u topor, dále stsl.
sym> věž z maloas. μόσσνν, o tom Meh LF
72.76.) K. Treimer Actes 8.138 s tím spojuje
i jméno řecké bohyně Ledy, což je
pravděpodobné. Nejnověji o l. znovu Budimir, Rad
Jugosl. ak. zn. i umj. 309.97, Anali hist.
inst. Jugosl. ak. u Dubrovniku 4/5.1956.182η.
(s lada spojuje též ř. Λήδα, Λητώ, lat. Lätöna,
etr. Voltumnus aj., a to vše z *veldh-,
vládnouti.
lada 2° mor. (Β ζ Jičínska): skříň. Přejato
ze slovenštiny. — Sic. lada je truhla
(cechovní ap.; je „z mad. lada". Š.
ladný, již stč. Ale lad, soulad přejato teprve
za Jungmanna z ruš. nebo pol., též laditi
(k tomu přitvořeny složeniny s na- pře- roz-
s- vy-) z ruštiny s tamějším odstínem o
ladění nástrojů. Domácí postverbale je nálada,
výtvor Jos. Durdíka. — Sic. ladný, ladit,
ladicka, lad jsou z češtiny. Pol. ladzic
vyrovnávati, ukr. lady ty, r. ladit přiváděti do
pořádku; — pol. ladný, ukr. lad?iyj, r. ládnyj
vhodný, pěkný apod.; pol. lad pořádek,
r. lad shoda, soulad. — Původ nejistý.
Nejspíše laditi a ladunt je zkrácené z lagoditi,
lagodbM>, jejichž původní význam byl též
„urovnávati, mírniti, pořádati — vhodný
atd."; pak by laďb mask. bylo postverbale
(neboť lagoda je ά-kmen a fem.).
lado, obyč. v plur. lada: pustá, neobdělaná
plocha země, vč. ČL 1.544 lado velký kus
pole pohromadě; ležeti ladem, chod. ladem
(tak i han., v. Rous), mor. i hladem (Kt),
sem i — z neporozumění mluvících — opav.
plazem Vaš. — Sic. lézat ladom. R. Ijadá, b.
leda, hl. lado, dl. lědo; byla i odvozenina
v -ina. — Praslov. l§do: nejblíže mu stojí,
ale se střídovým o, gót. sthn. land země, ir.
land, lann širé prostranství. Původní význam
je tedy zřejmý: neobdělaná širá země nikoho,
protiklad k rolí.
ladoňka: rostlina Scilla bifolia (od L. Čela-
kovského). Předtím ladona u Reusse, jeho
vlastní výtvor; „základem je Lada" Šm.
Nyní = Scilla vůbec.
ladry: kožené náčiní na koni, již stč., nyní
zastaralé; ladrovati klásti ladry, i ledrovati:
le- zřejmě ukazuje na původ z něm. Leder.
lagan msl.: lenoch, povaleč, dareba; msl.
logaň výrostek, hoch B; han. glogan velký
výrostek. — Sic. lagan ničema, nezbeda,
nevychovanec. Sem snad patří i msl. ze
sic. ragan dareba, šibal. — Hl. logan, loban
výrostek, „klacek", dl. logan líný chlap. —
Nejasné.
lagotat: bláboliti (Herben); mor. nář. lacho-
tit o kachním hlase. Zvukomalebné.
láhev: v starší době doloženo jen lahvice
(la-); již za stará bylo též bez h, dosud mor.
lávica Β-Kol. Znamenalo to i dřevěnou
nádobku, soudeček, puténku, na Moravě kdysi
„dřevěnou nádobku na způsob škopíku,
nahoře zabedněnou", v níž se nosila na pole
voda žencům. — Sic. lagvica; poněvadž má g,
je z polštiny. Pol. lagiew, lagwica, hl. lahej,
dl. lagwja, r. nář. lagóvka na mléko, str.
lagvica pohár, sch. sin. lagev láhev, lagva sud.
— Přejato ze sthn. läga, v koncovce přichý-
leno k jiným výpůjčkám z germánštiny jako
rakev, tykev ap.
lahoditi komu, stč.: laskavě se chovati,
hověti atd., 1. sobě = libovati si v čem, nč.
1. = hověti, býti vhod, stč. nč. lahodný,
lahoda; stč. lahódka rozkoš, nč. lahůdka
pochoutka, delikatesa. — Sic. lahodný, lahoda,
lahodit, lahodka mají významy obdobné
novočeským, ale nář. lahodný je chatrný,
slabý (např. o zdraví, zboží, výdělku), s
přesunem g-d do neznělosti k-t- lakota (-Ó-) je
lahůdka, pamlsek, odtud nové lakotný mlsný,
labužnický, lakotit žíti labužnicky aj. (proto
přešel ten význam i k lakom-b: vstč.,r., sch.).
— Slova všeslovanská, s významy dosti
různými. Nejjednotnější ve významu je
sloveso: lagoditi (zastoupeno všude) je mírniti,
tišiti, uklidňovati (hněv, bouři, spor, hádku),
l. komu = vhod činiti. Ale odvozené od
něho lagodbn-b má už změny: mírný > slabý
> chatrný > špatný, zlý, podobně lagoda
(rus. = mír, pořádek; ale sin. = bezcennost,

laja 318 lakomý
slabost, nevázanost!). Z toho důvodu máme
za to, že původní je sloveso, kdežto lagoda
že je postverbale, časově o hodně mladší. —
Původ málo jasný. Poněvadž -od- není jinak
v slovanštině známo jako přípona jasné
funkce (viz i jahoda), nelze děliti na lag-od-.
Vzhledem k tomu, že i význam se blíží ke
goditi godhwb vhod, možno snad vyjíti z adj.
Hago-godhWb, kde by 1. část byla příbuzná
(Zubatý 1.2.102) s lot. läga pořádek, vrstva,
lägs schopný, pořádný, vhodný; go-go
zkráceno haplologií v go.
laja, lajka, msl. sic: černá ovce; msl.
lajcák černý beran, sic. lajčiak (čierny)
nadávka lidem oděným černě. — Ukr. lajistyj
černý (o ovcích). — Slovo karpatských
pastýřů; z rum. lalü, fem. lae černý. Ten význam
je u lai v balkánské rumunštině a byl zajisté
i v dákorumunštině, ale nyní převažuje tu
význam 'šedý.'
lajb: vesta; lajblík, laš. lajbik živůtek,
vesta; sic. lajblík, lajbel. 7a něm. bavor. Leib
vesta, Leibel.
laj dáti: slovo lidové, expresivní, dnes velmi
rozšířené; Jg je nezná; u Β je lajdat se
nečinně se potulovati; odvozeniny lajda tulák B,
us. lajdák, lajdácký, lajdačit atd.; u Jg jen
sic. lajda běhna (= nč. lojda t/v). Od nás
přejali Slováci své lajdák, lajdačit, lajda
(toto = nepořádná žena), také Poláci své
lajdák, lajdaczyc sie, od nich pak je ukr.
lajdjak, r. nář. lajdák t/v a lit. laidokas
zpustlík. — Vedle toho je: u Slavkova
lajdovat, u Kyjova lajdanovat toulat se,
zahálet. Dále jč. (blan.) plajda tulák; je iflaj-
dat (flandat, flandrať) se potulovat se,
lenošiti, candat se, langat se choditi bez cíle,
mařiti čas MZ, vulg. flákat se, flákač. — Pro
výklad o původu záleží mnoho na významu.
Zde za důležitý pokládám odstín nečinnosti,
lhostejnosti, pomalosti, nedbalosti v práci,
kdežto 'potulovati se' za odstín druhotný,
vyplynuvší z toho, že lajdák nesetrvává
u své práce. Proto soudím nyní, že se vyšlo
od podstatného jména lajdák, ne od slovesa
lajdati. Lze chápati lajdák jako ledajak,
tj. jako zpodstatnělé ledajaký; aj bylo před-
jato do prvé slabiky, aniž v druhé zaniklo,
pak aja v druhé bylo staženo v á. Od ledajaký
je dále ledajá(če)k, leda(ja)čina > lajdačina,
od lajdák je lajdácký, lajdačit býti nečinný;
to bylo konečně, podle trajdat ap.,
zredukováno v lajdat. Nejasné je p- a/-. — Dále
sem snad patří val. paládzgat sa, paladzgovat
sa t/v, han. palicovat se B, pale(n)covat se
KpU (adideace k pálica hůl, jako v klackovat
se ke klacekt) a mor. paladovat okouněti,
k práci se nemíti. Celá tato skupina expre-
sivních slov volá po podrobném výzkumu.
láje, stč. láje zástup, množství (vojska,
lidu), v jednom dokladu i smečka psů;
nč. asi bezprávný lid, pak i sběř, chátra;
vč. lajsko zástup, množství Ppz. — Pol.
(z)laja, ukr. laja smečka. — Bývá spojováno
s láti štěkati, ale to bude asi jen lidová
etymologie. Spíše tedy bude l. příbuzné
s ř. λαός lid (válečný ap.). V slovanštině
dostalo slovo hanlivý odstín, patrně v ústech
šlechty.
lajtrek val.: krátká kabaňa s kapsami B,
lajbrek krátká sukně s kapsami SvK. —
Důvod rozdílu mezi Β a SvK je nejasný.
Z něm. leibröckel kaftan, živůtek?
lak. Z něm. Lack, to pak přes ital. lacca je
z východu (arab. lakk, pers. lak, prákrt.
lakkha- < stind. lakša). Lakovati je
odvozenina domácí, ale lakýrník je z něm.
Lackierer. Lakovat Obelhávati' bylo
argotové (Treimer 18); má paralelu v hl. barbič
lháti (vlastně: barviti).
lák, již stč. Stp. lak. — Z něm. Lakt t/v,
což je původu dolnoněmeckého a je totožné
s Lake stojatá voda, bažina (= hn. Lache).
(Ale č. lák, láká kaluž s tímto nesouvisí,
viz mláka\)
láká stč.: nádoba na tekutiny, kožený
pytel na víno a olej. Ze střdn. läge. Viz
i láčka.
lákati v stč. bylo dvojí (Gebauer obojí
mylně smísil): 1 ° toužiti, dychtiti, od al'bkati,
viz je pod lakomý. — Lákati 2 ° činiti
nástrahy (překládá lat. insidiari) i vábiti (nč. jen:
vábiti). Toto druhé l. má ekvivalent v sic.
lákat t/v, hl. lákac a dl. lakaé číhati, jehož
význam se z "činiti nástrahy' pochopí pře-
snadno. Je příbuzné s lit. läginti, lat. lacio
a něm. locken t/v (germ. expresivní gemi-
nace -kk-, nikoli z gn\); u Slovanů je
zachováno jen iterativum lakajg lákati. I latina
má významový odstín lákání do pasti,
do zkázy, lákání podvodného (slovo pochází
vlastně ze slangu ide. lovců, Vendryes Arch.
ling. 1.25), takže náš odstín 'činiti nástrahy'
nedělá výkladu »obtíží. Stsl. má však lajg
lajati činiti nástrahy, jež hořejší výklad
zdánlivě poráží. Ale ten útvar máme za
sekundární; vznikl vlivem slova čajq čajati
čekati. Dluž. spojení cakaé a lakaé (Muka
769) ukazuje, že obě rýmová slova bývala
spojována ve formulku; jako stsl. má Čajati
a ne cákati, tak i zde dala analogií přednost
tvaru s ,;'. Meh.
lakomý, pův. 'chtivý něčeho,' nyní
'skoupý.' Κ původnímu významu se vztahuje
msl. ulakomit sa na něco B. Odvozeniny
lakomost, lakomství, lakomec; jč. lakvič
Jjčř 60. — Stsl. lakomá atp. všude. — Je to
„participium praesentis" (přípona -o-mi)
od slovesa, které je zachováno v stč. lákati
toužiti, stsl. lačQ lákati (a áťbČq al'bkati),
r. alkáju alkát, sin. lákati hladověti, a je
příbuzné s lit. álkstu álkau álkti hladověti,
chtivě toužiti ä dále s arm. alkalk ubohý,
bídný, nuzný. La- je *lä-, což je expresivní
dloužení. — Od lákati je dále lak-ota ( > Za-
kotný, lakotiti), mor. (z- roz-) lak-os-it (ne-

lakušník 319 lancoch
zvyklá přípona!) (> lakosivý, sic. lakošný
lakašný lakotný, lakoš mlsoun); podivné je
lakvěti Jg a Raisovo latoušiti lakotiti. Expre-
sivní útvar je zslc. lá-chať dychtiti, bažiti
z la-ko8Íti. Staré je adj. lačný (stsl. aťhčvrvh,
pol. laczny, r. álónyj) z *α16υητ>; ζ něho
lačněti a lačník (část tenkého střeva,
„intestinum ieiunum)".
lakušník: rostlina Batrachium. Výtvor
Preslův z r. Ijaguška žába (srov. lidové
žabník, pol. zabnik t/v).
Tála val. laš.: panenka (dětská loutka),
odtud vm. laliČka nemluvně. Též lála cizí
člověk v dětské řeči (tak i pol.). — Pol. lala,
sin. lila loutka, jinde Ida ap. teta aj. — WoP
269 se domnívá, že tigúrky ty u Slovanů
původně značily mrtvé předky. Zvyk míti
v domě takové ,,laiky" byl v Polsku a v
zapadlých dědinách Skandinávie ještě v pol.
19. stol. a pochází prý z matriarchální
kultury. Příbuzno je prý gruz. lála vychovatel,
alb. laleo, laloua otec, děd, atd. Proto pol.
pójéc do láli = umříti, proto prý i místy
v Polsku brání dětem hráti si s panenkami.
Loutky jako dětské hračky přišly mezi lid
prý z měst a od vzdělaných vrstev, kde jejich
původní ráz (figur předků) se záhy ztratil. —
Bylo by však možno myslit i na přetvoření
(pro výslovnost nejmenších dětí) slova lada
paní (srov. č. panna = loutka).
lála chod. přezdívka: člověk nedbalý,
povrchní, sic. lálo hlupák, lalotať lalokat
žvatlati, žvaniti (o dětech, opilcích), přeneseně msl.
lalotať o zvuku dud. — Podobno je r. lálkať,
stpol. lalkaé, sch. látati žvatlati, lit. lalúoti,
něm. lallen, ř. λαλείν aj. žvatlati. Vše to
jsou zvukomalebné útvary, všude vzniklé
nezávisle na druhých.
lalok laloch i lalouch: nyní = n. Wamme,
ale stč. -y = chřtán. Sic. lalok je i nadávka
opilcům.— Pol. lalok jako nč.; sin. -a čelist,
r.-csl. -a měkké patro. — Význam stč., je-li
původní, a sic. dovolují spojiti l. s lokati',
la- < Ho by byla reduplikační slabika
zesilovací. Meh LF 52.109.
lamar vm.: píst do pumpy, do bezového
pukače apod., sic. lamar, ramár. „Přímo
z něm. Rammer zatloukač" (Šm.), od rammen
zatloukati, beraniti.
lambrekýn: závěs okenní nebo dveřní.
Z fr. lambrequin.
lamentovati, lid. lamentit, -týrovat; lamen-
táce, lamento. Evropská slova z lat. lämentäri,
lämentätiö, lämentum t/v.
lampa, slovo nyní. všeslovanské. Z něm.
Lampe, to z fr. lampě, — Sic. lampáš, stpol.
lampasz jsou asi z mad. lampáš, to z lat.-ř.
lampas. — Stč. lampad, sic. lampada z kmene
téhož lat.-ř. lampas (gen. lampad-is, ř. -ος).—
Lampion z italštiny, pův. = olejová
lampička.
lampas, tak i sic. pol. rus., druh tkaniny,
pak i našitý pruh na švu kalhot. — Z fr.
lampas A8. stol. lampasse). Matzenauer LF
9.187.
lampešt: konečný díl vantroků u vodního
kola PS; sic. lanfešt lanféš laufeš (u? Kál). —
Z něm. Landfeste soutěska (na hranicích);
zde přeneseno na zúžené koryto, z něhož
voda padá na kolo.
lamprdon apod. — 1° lamprdón treska
v láku (Rohn), z něm. Laberdan, — 2° Na
Vysočině v oblasti asi mezi H. Brodem
a Kunštátem a dále na Moravě: lamprda
Β toulavý lenoch, lomprda nadávka
slabochovi, lamprdon t/v u H. Brodu (Kott),
lamprďoch veliký chlap Kt. Sem i lamprdóno-
vat upejpat se, dělat okolky, u Litomyšle.
Zde se nabízí fr. A7. stol.) lantiponner
ztráceti čas zbytečným mluvením. — 3° Býti
v lamprdóně, mor. labrdóně = v bryndě,
chycen v léčce. Z něm. argotového Lambetone
ohrada (pro ovce). — 4° lamprdon vm.
dlouhý kabát. Nejasné. — 5° lamprdon
okrasa na stěnách malovaná (u Rychnova,
Kott). Podle Šmilauera „patří asi k lambre-
kýn". — 6° lamprdák u H. Brodu, žertovnou
obměnou = lantverák, domobranec (z něm.
Landwehr).
lán, sic. lán, pol. lan (odtud ukr. a rd. lan):
označuje to, co něm. Hufe. Když
staroslovanský systém zádruhový, při němž
polnosti byly kolem statku, u nás v 10. stol.
začal mizeti, byly nové vsi zakládány a staré
přetvořovány na německý systém lánový,
při němž se polnosti táhnou v podobě
širokého pruhu od statku až na hranici obce.
O tom Meh NŘ 31.95, O dvou dluzích lárú
A° kolonisační lesní lán francký, 2° lán
přeměřený) u nás v. PhS 3.272n. Něm. leken
(propůjčená držba, z něho pozdějším
přejetím č. léno, viz) ztrácelo již v němčině
svůj právní význam a poklesalo na označení
jisté plošné výměry pozemků, totiž takové,
kterou obhospodařoval sám feudální pán
jakožto „Vorwerk" svého sídla (v. folvark),
V tom pokleslém významu přejato do č.,
a to z něm. nář. lein (srov. cán ze střhn. zein).
Střlat. läneus je z češtiny. H. F. Schmid,
Streitberg-Festgabe 33 ln.
laň, stč. laní, ojediněle i v mor. písni lani
B. — Sic. laň, pol. lani, lania, ukr. lan*
lanja, r. lan\ — Náleží k jelen (viz); mask.
mělo kmen *ol-en- (je možné, že z něho
je el- jakousi asimilací nebo harmonií
k následujícímu -en-); fem. mělo jednak
zdloužení začátku (vrddhi) *ol > *ól, jednak
připojena těžká ženská přípona -i (resp.
dvojslabičné -iji > -bji), čímž bylo -en-
redukováno v -n-: tedy ól-n-l; srov.
podobnou vrddhi a příponu v pan bji (z *pöt-n-i),
paní proti ř. πότηα, stind. patní.
lancoch -cúch -cóuch: tulák, otrhanec,
klacek, u Tyla lencouchovati potulovat se. —
Nejasné; vzhledem k val. lancovať toulati se
snad souvisí nějak s landati (přes *lancati,

lancúch
3:
20
lasice
což by bylo s-ové intensivum?), srov. mor.
lantoš, lantucha tulák.
lancúch stč.: řetěz; dosud mor. — Pol.
laňcuch, r. lancúg. — Obé ze střhn. Hann-zug,
jehož začátek je též v lano. — Ale vslc. lanc
(odvoz, lancek, lancik) je z mad. láne t/v
(Sulán rkp.), to pak se vyvozuje ze slovan.
HanbCb (sch. lanac, sin. lanec), které je
konec konců též z germánštiny.
lančě fem. stč.: kopí, kyj. — Sin. lanca,
sch. lanca -6a. — Z ital. lancia < lat. lancea.
Ale pol. lanca je z něm. Lanze.
landák han.: kaluž SvB. — Souvisí nějak
s ukr. louk žlab, vantrok, br. latók okap,
r. lotók náhon, žlab. Snad je hanácké slovo
nějaký náhodný import z východu.
lanitva stč. (jen u Štítného): čelist, tvář.
Stsl. strus. lanita. — Přejato z germ. *an[t]-
vllta (něm. Antlitz obličej atd.) s přesmykem
hlásky l na začátek slova; v odsunuto o slabiku
dále.
lan(d)krabě n. -i, psáno i lant-; již stč.
Fem. stč. lankrabiná, s příponou jako v sic.
gazdiná, švagriná. Z něm. Landgraf.
lano: stč. a mor. lana. Ze střhn. lanne
řetěz. Přechod k neutru je nejasný. Či patří
k ir. loman provaz?
lanýž. V stč. znamenalo patrně též Jelenku
(Elaphomyces). Obé bylo zváno též jelení
hubka, srov. chrv. jelen-gljiva, stněm. hirs-
wam. Důvod názvu: jelení zvěř, jsouc vedena
čichem, tyto houby v jistou roční dobu
vyhrabává ze země (domnělé důvody jiné
v NŘ). Pův. asi lanýš (Klar. A: lanyss, Matt,
lanějš), odvozeno asi od laň. Meh NŘ 28.128.
lap 1° stč. adv.: ukvapeně, bez rozmyšlení,
rychle, lap kto, lap který = kdokoli. — Val.
na rape na pilno, v tom rape v tom spěchu,
las. rap(k)em honem B. — Sic. mysl. strielat
na lap = bez dlouhého míření; lap nepride
nepřijde tak brzo ČMSS 5.93. Pol. nář. lapie
rychle, nielapie ne tak brzo, nesnadno,
ukr. nář. lapi snadno, rychle, lapšyj, -yvyj
obratný, hbitý, strus. lapb bez rozmyslu,
přímo, ne lapy (lapb) ještě ne. — Zajisté
od lapati chytati: lapb asi = prvním lapením,
co se na poprvé lapne, bez rozmýšlení, bez
vybírání, ukvapeně, rychle, přímo. Srov.
i lat. raptim rychle od rapio chytám. Z čeho
je zde -b, říci těžko.
lap 2° stč.: hlupák (Kat., Rosa). Ze střhn.
lappe, lapě t/v.
lapati 1°: chytati, lapiti, lapnouti; msl. (ze
sic.) oblapit obejmouti, val. lábnút; stč. lapka
loupežník; nč. lidově lapák vězení. — Vše-
slovanské vyjma bulh., r. též Ijapať. — Psi.
lapQ lapiti a lapajq lapati. Pohybomalebné
sloveso s neutrálním ·α, svým ρ vystihující
náhlost, překvapivost děje; podobné
zakončení základu v chňapati, japati, lat. rapio,
capio.
lapati 2°: kydati, pleskati, tlachati. Msl.
lapat padati Mal, val. lapat mluviti hloupě.
Intensiva: laš. laptaí (z *lap-tt-ati), landrat
žvaniti MZ. — Slovo rovněž pohybomalebné
jako lapati 1°; viz i chlápati.
lapěti:vdřepěti; han. (v- Lak), odtud i
doklad u Čapka-Choda; msl. Sic. též lopieí,
lopnúť si, lofnúť si, lopínať i lofínať, loptie,
(loptoš -w£ povaleč, zloděj, kluk, loptošit) t/vť
dále lepeniet vězeti. — Expresivní slovo;
rýmuje se s dlapěti, čapěti a krápěti t/v,
pouhým -p-eti též. s dřepěti. Snad vzešlo
z klapěti t/v (viz klaměti pod čapěti) pouhou
ztrátou k.
lapis: jistý leptavý přípravek, „pekelný
kamínek," lapis infernalis, což je staré
„lékařské a lékárnické označení'4. Šmilauer.
laple lid.: cíp, výběžek (kůže) apod. Hl.
dl. lapá. Z něm. Lappen, -lein.
lapotat, leptat: tlachati. — Sic. lap(o)tať. —
Patří k lapati 2°.
láptě: lýčené střevíce. V nedávné době
přejato z r. lápoť. — Staré slovanské slovo,
příbuzné s lit. lopas hadr, záplata atd. Význam
příbuzných slov je ve shodě s tím, že láptě
byla obuv chatrná: vydržely v zimě asi
10 dní, v létě v době prací třeba jen 4 dny.
larva: maska, přen. obličej, tvář, jč. ralva
KtPřl, ralba Krš. — Východiskem je lat.
larva (pův. trojslabičné lärua, od Lar, jména
domácích bůžků), což byl duch mrtvého,
strašící lidi, pak kostlivec; v dramatech
maska oblud a strašidel (naproti tomu
maska vůbec je persona); o tom Benveniste
Francais moderne 25.1. Κ nám bud z něm.
Larve, nebo z latiny. Přenesený význam
první proměnové stadium hmyzu pochází
od Linnéa. Viz i Vážný JM; sic. ojediněle
je larva i motýl.
láryfáry: italské solmisační slabiky la re fa
byly prý seskupeny ve figuru La re fa re,
jež pak ve Vídni v 18. stol. byla změněna
v Larifari a dostala význam 'tlach'. Z Vídně
přišla k nám. I. Poldauf (pís.) však myslí na
ital. táli affari, asi „to jsou věci!" V ruštině
je rýmové táry-báry u Vasmera 3.80.
láryně v starším jazyce: nevěstka.
Odvozeno od střhn. laer prázdný; srov. stč.prázdné
ženky. (Šmilauer.)
las chod.: trhlina v kameni, jč. mylně laz
mezi kameny (Kubín); u středočes. kameníků
lasák, nálož prachu k trhání skály. — Z něm.
Lasse f. (Šm.)
lasice, mor. vl~ Jg: stč. vlasice u Klareta,
han. vlaská Kolkop, též u Brna (B s. v. laská,
V. K. Jeřábek), laská, msl. laská, chod.
hlasiČka JinCh 153 (h je „hiátové"). — Pol.
lasica, laská, hl. lasyca, dl. lasyca laská,
ukr. lasycja lastka, r. lasica laská, b. sic. sch.
sin. lasica, sin. dříve též u-lasica, b. vlasica. —
Vzhledem k v- (sin. u-) klademe prasloy.
^Vblastka (-ica je mladší) a spojujeme je
s germ. wisul- δη- (sthn. wisula, něm.
Wiesel): souhlásky jsou tytéž, přesmyk s-l > l-s
a««ó > α-τ> má příčiny asi tabuové: lasice

láska
321
láti
byla obávána; mohla člověku
„podfouknouti'4 těžké nemoci, jevící se odulinami,
nádory. Slovo „praevropské". Meh ZfslPh
23.121.
láska, laskati, laskavý; rostlina laskavec,
všemocná v lásce („věští lásku, ukazuje
milence, udržuje jej čarovnou mocí", Béňa).
— Všeslovanské (vyjma luž.) je sloveso
Haskajo laskati, znamená jednak 'lichotiti',
jednak 'mazliti se,' stpol. laskaé i hladiti. Je
též r. lástit a ukr. lastyty lichotiti se, mazliti.
— Na původ ukazují tato slovesa na -stiti
a dále pol. glaskac sie laskati se, mazliti se.
Jim odpovídá lit. glóbstau, glóbstyti t/v,
intensivum od glóbiu glóbti t/v (slov. přípona
-ska- i jindy stává proti lit. -stä-l). V
slovanštině zaniklo arci b, ale i g. A to proto,
aby nebylo kolise s jiným glaskati, cot. je
intensi vum od hladiti; tomu odpovídá lit.
glóstyti od glódžiu glósti hladiti (v pol. obojí
glaskac splynulo, takže má obojí význam,
1° hladiti, 2° laskati). Slovanština měla
2 slovesa: jednak * glast iti > r. lástii
lichotiti se, rovné litevskému, jednak nové na
intensivní příponu -skati. S. Stech
upozorňuje i na švéd. älska milovati. — Dávky
nebo práce na lásku (OKP I, č. 9), z lásky
(Dědina 173, 254, Kruš. 69) nebo na lásce
(Dlask, v. LF 68. 431) bývaly dobrovolné
dary vrchnostenským osobám, pravidelné
nebo jednorázové, společná práce na panském
majetku. Podobně u Poláků se chodilo
po lásce. (Stav už pokleslý je ten, jde-li se
např. pracovat do lesa pro myslivce za
dovolení chodit pak na roští, Β 178.) Tyto
úkony ,,z lásky" (říkalo se tomu prý
laškování, LF uv. m.) nahradily tak starodávnou
společenskou instituci, mající psi. jméno
Holka. Viz i pobaba.
laskomina, obyč. v plurálu: původně trnutí
zubů po kyselém n. trpkém, pak pachuť >
chuť na něco; ojediněle i lahůdka. Původní
význam v stč., dále ve vč. luskovina, msl. laš.
oskomina, jč. voskominy, voskoviny; 'chuť'
v han. mlaskavica, sm. laskoviny. Stará
forma je oskomina; příbuzné sloveso u nás
zaniklo, proto osk. podléhalo lidové
etymologii a rozličným změnám: stč. je loskomina
u Klareta, la- lu- v RVodň., zm. dokonce
tlaskomina; v- se objevilo vlivem staré
zkušenosti, že dobytku ,,vosk v brzké chvíli
laskominy odjímá" (citát u Jg), l- snad
nějak na základě dvojitosti v ji. —' Pol.
(o)skomina se stejným vývojem významu,
též (o)skoma, ukr. oskoma, r. oskóm(in)a,
b. oskomina, sch. sin. skomina. — Slovo už
nedosti průhledné. Máme za to, že č. la- je
starobylé, pokládáme tedy formu laskom(in)a
za praslovanskou („v stč. textech je
zpravidla la-, odchylné podoby jsou většinou
jen ve slovnících" Šm.). V ní skoma je od
sóemiti (r. ščemíť svírati, boleti), v kořeni je
náležitý stupeň o. V prvé části hledáme laso-
(haplologií zkrácené v la-), totožné s oním
laso-, které bylo v laskrdt, viz maškrtný.
Celek tedy znamenal, jako dosud v češtině,
zvláštní pocit v ústech, jaký se projevuje
při chtivém pohledu nebo myšlení na
vytoužené pokrmy nebo nápoje. Jinoslovan-
ské o- je snad třeba chápati z ob-, v tom
smyslu, že onen pocit zachvacuje člověka
úplně.
laso: do evropských jazyků přišlo z amer.-
španěl. laco; šp. lazo je z lat. laqueus smyčka.
lastura: Preslovo přejetí ze sch. Ijustura
skořápka (souvisí s luska); a místo u je asi
Preslovou chybou péra. — Sic. lastura je
z češtiny.
laškovati, laškovný. Ze střední doby. Jen
v češtině a slovenštině. Snad vzniklo
zkrácením z halaškovati.
laso váti msl. sic: slíditi, obyčejně po mlsu
(o dětech slídících v zahradách, zvláště
cizích, po ovoci, na polích po hrachu, máku
apod.), laš. lašovať i lachovat, sic. též lasovat,
lašnovať. — Pol. lasowac, r. nář. lasovat
mlsati. — Od last chtivý, mlsný (pol. lasy,
ukr. r. lásyj), které je v maškrtný a laskomina.
Prasl. las* vzniklo asi haplologií z před-
slovan. *lä[la]sos, srov. stind. lälasa- chtivě
žádostivý.
lať strč. (Ezop), mor. a sic. lata. Též pol.
ukr. hl. dl. sin. -a, sin. též a sch. latva (při-
kloněním k typu přejatých slov na -va,
čes. -ev, tykev apod.). — Z něm. Latte.
lata: viz vlát.
látati 1° mor.: záplatovati, sic. látat;
post v. lata; do spis. jazyka přišlo z Moravy
(s)látati, (s)látanina. Sem patří i msl. zlátat sa
na něco = zmoci se, např. na nový oblek,
na měřicu žita, pův. „sehnati záplatami = po
troškách = s nouzí" atp. Viz i látka 1 °. —
Látati, lata zastoupeno též v pol. ukr. r. —
Látati je asi t-owé intensivum, z Hap-t-ati,
příbuzné je lit. lópyti a lot. lapit t/v.
látati 2°: bíti, ve val. vylátat vybíti (též
han. Gr., z msl.?), laš. latnui uhoditi; sem
patří též vm. prolátnout se prozradit se,
vyjíti na jevo (o skandálu, pův. „proraziti
se, probíti se"). — Sic. látat, pol. latac bíti
(jen ve rčení l. komu skoré, což se chápe
jakožto látati 1°), pomoř. latac bíti. — Je to
t-owé intensivum od lapati, zachovaného
v pomoř. lapač a, se zesilovacím ch navíc,
ve val. msl. chlápat tepati, bíti (viz). Tedy
z Hap-ta-ti. Intensivnost děje vystihuje
i SSJ ekvivalentem 'velmi biť'.
láti 1°: plísniti, nadávati; odvoz, zlolajce,
zlolajný, odtud zlolání Sm 262. Pol. lajac,
dl. lajaé, r. lájat, sin. lajati t/v. Příbuzné
je lot. räju rät t/v. U Slovanů je Z přejato
od láti 2°.
láti 2°: štěkati (u básníků; z ruštiny). Stsl.
lajo lajati, r. lájat, ukr. lájaty, b. laja,
sch. lajati. Postv. láj v loveckém slangu;
viz i láje. — Příbuzno je lit. lóju láti, lot. läju
21 MaChek — Etymologický slovník

*22 lážový
latina
lät, lat. läträre, stind. räyati štěkati. Č. láti je
tedy z la-ja-ti.
latina. Spojení myslivecká latina (pak
i rybářská ap.) vzešlo z toho, že jako
,,latina", tj. jako řeč obyčejnému člověku
nesrozumitelná, se kdysi označovaly
hantýrky některých zaměstnání (kramářů,
žebráků, řemeslných zlodějů: něm.
Krämerlatein, Bettlerlatein, angl. thieves latin, Wolf 9).
,,M. 1-oiť' se tedy původně rozuměl slang
myslivců (jejich zvyk nahrazovati běžná
slova jinými, např. barva místo krev),
nakonec pak jejich vymyšlené, neuvěřitelné
historky.
látka 1°: tkanina, odtud v č. od střední
doby je též obecný význam 'hmota,
materiál, obsah5. — Sic. látka t/v bude z češtiny.
R. ukr. látka jen záplata, hadr. — Tedy
původně zdrobnělina od lata, kousek tkaniny
na látání (vývoj: celek místo části).
látka 2° mor.: krajáě na mléko, mylně
psáno i ládka; Kottovo cátka vzniklo asi
mylným čtením rukopisu. Sem patří i latuš(k)a
u Slavkova a Divák: smetaník = vysoká
nádoba na smetanu. — Sic. látka krajáč na
mléko K. Pol. látka hrnec a nář. latuszka,
dluž. lacywa láhev, hadice, sin. latv(ic)a
krajáč, b. latvica, -ik druh nádoby, r. látka
hliněná pánev, csl. laťhVb, lat-bva i laťbka
hrnec.— Původnější forma je v stsl. lakttb,
r. lakoť hrnec, jež nějak souvisí (asi přejetí
z ř.) s ř. λτ,κνυος fem. láhev (na olej n.
voňavku) z *lá-. Přejetím cizího slova se
pochopí i přesmyk k-t > t-k.
láťro, stč. též látr mask.; mor. ojediněle
i kijtro; sáh (délková míra), ale i sáh
narovnaného dříví v lese; láterník dřevorubec
štípající dřevo na polena do láteř. — Sic.
láktor sáh, též látor láchtor laktor; látrovica
sáhové dříví. — Stpol. latr Mater klawt,
nář. klafter aj., sin. klaftr, sch. klaftar. —
Č. sic. pol. slova s l- jsou ze střhn. lácJiter,
ostatní z něm. Klafter sáh. — Za Jungmanna
bylo zaklení látro hromu, odtud láteřiti,
jč. látrovati, u Svat. Čecha látr ošiti-, nyní
nesmyslné tisíc láteř.
láva, nyní evropské slovo; z neapolsko-ital.
láva, pův. příval vody, od lat. laväre mýti.
láva mor.: „lavice podél stěn z obou stran
štola"; bývaly upevněny na kolících
vražených do hliněné podlahy; bývaly široké, na
nich se spávalo; zdrobn. lavice. Sem patří
i lávka 1° lavička, 2° prkno, položené přes
potok;' úsloví chyba lávky viz pod chyba. —
Lava je všeslovanské mimo sch.; i jinde je
-ka -ica s významy obdobnými. — Přesný
protějšek je pouze lit. láva postel a lot. láva
pryčna v lázni; ostatní domnělé příbuzenstvo
je nejisté.
lavina: z něm. Lawine, což je spisovná
úprava mnohotvárného slova, jež odvozují
z pozdně-lat. lablna, od läbor padám.
lavírovati 1° námořnické slovo: plouti
cik-eak proti větru. Z něm. lavieren t/v,
to pak je z holandštiny.
lavírovati 2 ° malířské slovo: roztírati barvu
na obraze vodou. Z něm. lavieren 2°, což je
z fr. laver ( < lat. laväre mýti).
laz n. láz stč. a dosud val.: pole nebo
louka získaná tFbením lesa, tedy zpravidla
pole na rovném nebo jen málo skloněném
površí nahoře mezi lesy. Proto osady nebo
tratě zvané Láz Lazy Lazec Lazce Laziště
Lažany Lažánky jsou zpravidla vysoko
položené, uprostřed lesů: jejich původ z lesní
půdy je patrný na první pohled. Mor. a sic.
laz je i „pole pod lesem": v údolních
vesnicích snaha získávati pole odnímala půdu
lesům postupně odzdola do vrchu, zakládajíc
pole až tak vysoko, pokud úhel svahu
dovoloval obdělávání; zastavila se až před
úbočními prudkými srázy, kde by deště
zoranou půdu spláchly; tu byl lesní porost
ponechán až do naší doby. Postup obdělání
lazů naznačil Dalimil: prvé léto laz vzkopachu
a druhé léto rádlem zorachu. — Obdobně
pol. laz, sic. ukr. sin. laz, r. lazina. Zdá se,
že příbuzno je lot. léz(en)s, něm. schlecht =
rovný, hladký, protiklad slova hockericht
(o půdě), a schlicht prostý, rovný. Kopáním
musila být půda urovnána! Dále ř. λαχαίνο)
kopati. Laz-b z Hö'ho-s. Meh ČMF 26.161.
lazar: ze jména biblického trpitele. Lazaret
z it. lazzaretto.
lázeň: stč. lázn gen -i, lázna (dosud jč. blan.
lazna rybník) i lázně; adj. lazební má -ébní
podle jistební (vzhledem k potřebě adjektiva
na -ní nebylo téměř jiné volby), odtud
lazebník (v stč. lázních se holilo, kladeny pijavky
apod.); podobně jihoněm. Bader je holič. —
Pol. lažnia (a laziebnik, laziennik), hl. dl.
laznja, br. ukr. láznja t/v. — Prastaré slovo,
pův. laznb, i-kmen; třeba je děliti la-znb
(nikoli laz-bňa; české e neukazuje nutně
na b!), jak viděl již Dobrovský, Bildsam-
keit 40. Přípona -znb jako v kouzeň, přízeň,
la- z Hava-, které je též v lat. laväre mýti
a v hetitštině (lave staženo v *Ζα-!). Ο tom
Meh Slavia 21.282.
lazur: modrý kámen. Z něm. Lasur; výcho-
dištěm je pers. laivard lazurový kámen, 1-ě
modrý. Sem patří i lat. lapis lazuli, rovněž
azur (l- odpadlo, pokládáno za člen).
láže lid.: ažio. — Hl. loža. — Z ital. 1'agio,
podle Bielfeldta 188 asi přes něm. lasche,
laže t/v.
lažírovat hovor.: povolovat, ochabovat,
lenošit SSJČ. — Základem je něm. lasch
chabý < fr. lache povolený, uvolněný, od
slovesa lácher. Hovorové lážo plázo 'nedbalý,
-e': druhé slovo je jen „ozvěna" prvého;
je opatřeno retnicí, což je zjev pravidelný
(čáry máry ap.).
lážový lid.: vydatný, veliký A. kus např.
chleba, 1. koláč, ale i 1. pohlavek). — R.ralý",
ražój, ražovój, silný, zdravý, robustní (o

\2S
leg
le
člověku), ráze, razó, ráževo hcdrě, vydatně,
pěkně. — Ruská slova spojuje Tiubačev
S!M!ad 142 β razit 'dáti ťder', cdvo^aje se
na paialelu v nčm. sehr 'velmi' cd sehren
'ranit', fr. fcrtement 'silně, λ elrr i', r. lid. holno
'velmi'. — Jiná možnost je ze spojení lóžové
peníze, lóžové dirtáíy (cit. J. Jirék LN 16.3.
1934), tj. hcdnctné.
le: částice zahajující větu s tvrzením cpa-
ného, zápomcho, cdpcrcvacího smyslu nebo
vůbec neočekávaného obsahu. V stě. byla
samostatná spojka le velmi řídká. Gb má
3 doklady ze souvětí cdpcrcvacích. „Krčmě
toho je dvakrát po ukončené pause, tedy ve
funkci navazovací. Cdpcrovací význam je tu
velice oslaben." „Častější je le ve spojení
s tak. Odpoicvací výzrfm... přechází ve
vysvětlovači („a to")." (J. Eauer; dcklady
Vývoj 62). V ně. je jen jako scuČást spojky
ale a v lec lec leda- (viz), sic. v len = jenem
(srov. stpol. le, nkr. le-r<o t/v), (a)lclo = (a)-
nebo. Viz i %ebo. — Pol. hl. dl. ukr. a-le;
pol. v le-da^jaki, ukr. ledajak, dl. -Útko =
-koliv. — Částice le nebo le (z *lě) má
obdobu v let. ?ě, jež ftrguje jako záperka
prohibitivní. I když fur.kce obcu těch
slovíček nejscu stejné, je přece j£kási skeda
v tem, že vyjadřují neseuhlas s tím, co
předcházelo, ěili stanovisko odporující temu,
co předcházelo.
leb, stě. gen. Iba mask. i Ibi fem., stepy té
dvojitosti i v ně. (sic. je leh m.); ale jen Ulla
fem. od staré deby; lebecr.í ojediněle Ibciý,
kost lebná Jg. Mor. zhruběle lebeň i lebeia
kotrba, lebaůa velká hlava. Cdvcz. přilba
(viz). — Stsl. libirťb lebeení; pol. hb, lebek
mask. i Ibiea, sin. leb rresk., tkr. hb rrask.
čelo, hlava, r. leb m. čelo. -— Fsl. libt mask.,
původu málo jasne'bo. Seh. lubir.a a sin.
lubóvja lebka dovolují mysliti ra scuvislcst
s luh (pův. nádoba z kůiy); lebka by byla
posměšně nazvána ,,nádchou"; srov. třeba
fr. tetě hlava z lat. teita střep atd.). Keni
však jasné, jek při tem vyležiti -t-, když
jinak je pedeba ebeu slov stejná.
lebavý mor.: chatrný, Špatný, prázdný
(o čemkoli); lebáň slabý ehtapec, zakrslík,
nezralý jinoch, ale i plešatec. Lebavý tež
(o poli nebo obilí, kde místy vvmrzlo nebo
zašlo suchem) chatrný, (o vlaseeh n. hlavě)
lysý, oblezlý, (o tkanině) cdřerý, zbavený
vlasu, obnošený, (o barvě) vyrudlý aped. —
Též zlebavělý, vylebarý, vylejcrý (viz i lefatl).
Viz KĚ 16.62. — Je i sloveso mor. clelat
olépat o(b)lefat ostříhati vlasy zhruba nebo
špatně, pepř. dohola (Kešík); byla kdysi
u školáků méda dlcuhých vlasů: ,,co to
bylo smíchu, dyž některý ten chlapČisko
nemňál dlúhý vlasy. To ím nadávali ole-
banců, holemků" (Kolaja £0). Zdá se tedy,
že sloveso lebat bylo přitveřeno k lebavý
(ccž je cd *lebý lysý) jako mcdiatik mcdr(av)ý
ap. Ostříhancst dohola byla žertem zaměněna
s lyř.chlavcstí. — Spojovati ta slova s leb
brání to, že se většinou kladou o pojmech
zcela jiných; jazykové povědomí, znající
i slevo leb, by přece sotva sneslo říkati
,,lebavý" o obilí, šatu a pod. Kdyby l. bylo
cd leb, čekali bychtm spíše význam 'hlavatý,
velkehlavý'. Kejspíše bude l. příbuzno s lit.
láibas štíhlý, slabý, tenký, hubený, původně
bylo tedy Vebt, lebavb = špatný, chatrný,
olysalý (zvířata chatrného zdraví ztrácejí
hedně srsti!). Meh Rech 76. Sem patří tedy
i las. lebed%y bídný, chatrný u Frenštátu
(má je však — odkud? — i Holeček!).
leteda, jinde i lebeda: rostlina Atriplex.
Slovo ,,pr8evrcpské", příbuzné s lit. balórtda
a s nem. Melde t/v (toto z *belde). V
slovanštině byl přesmyk b-l > l-b. Slovo mělo
tedy dvojí semchláskový stav, bud o-o,
nebo e-e; to není ide. abtaut, ale jakási
střída cizí. Mikkota; Meh IŠŘ 28.179;
souhlasí Kiparsky KpbM 60.1659.224.
(Spojovati Z. s lat. albus bílý, jak se činí, není
bedno víry, nemá věcného důvodu. Sotva
je příbuzné -— cp8k tvrdí Mann SlavcnR
34.266 -sr. hánedev šťovík.)
Ictcčiti: spisovné l. si; též han. u Ecskovic
— hověti si; vylebedit se zotavit se TS:
han. %H- se přijíti, laš. uleledii se, ulebezniť se
uvelebiti se, usaditi se. Za Jg us. měsíc se
lylebedil = vyjasnil. Sic. lebediť si (z
češtiny?). — Slevo málo jasné; je třeba více
materiálu o jebo cblasti a významech. Snad
je třeba rozlišovati tu 2 nebo 3 slovesa
samostatná. Jč. blan. u-hejcetit se uvelebit se*
V litev. je lébauti hýřive žíti, lebědyti
nedbale pracovati, fušovati, lebetyti
tloustnouti, zanedbávati se, stávati se
nepořádným. Snad je příbuzné i nem. schlemmen
hecovati, hýřiti (bjml).
ke- v leckdo, lecjaký, leckam aped., stě.
zpravidla leči-, — Sic. lecičo, lecikto, lecijaký,
(lecaký), lecilde, lecikedy. Ú ostatních
Slovanů není. Málo jasné. Významem a (při
heci-) zčásti i tvarem upemíná jednak na sic.
ve!a(kto), ccž je part. cd voliti chtíti, jednak na
sic. heci-{kto) t/v, ccž jez *chct(h)-si-, cd chtíti,
srov.i\&t.qui-vis(-vis = chceš).Význam: hod
Ito = ať si to je kdo chce. Proto se
odvažujeme demněnky, že v *lč- (č. le-, pol. la-)
vězí tvar stejného významu. Stran
příbuzenstva se nabízí ř. (dor.) ?ftv chtíti (další
tvaiy v jinýeh nářečích, např. ion. λ^μα
vůle). V č. lec(i) je patrně skryta stará
edvezenina cd tcho kořene Ičtb (stsl. leti>
jeďb = je volno, je dovoleno) a si, ccž
bude konjunktiv cd es- býti. Celek tedy
znamenal „libovolně-budiž-kdo". (Jinak Zubatý
1.2.207.)
leč, pův. asi = jen jestli, jen když; nynr
znamená pouhé 'jen', vylučujíc z obsahu
záperné věty jeden případ, pepř. 'jen když
ne'. — „V slovanských jazycích nemá ve
výjimkovém významu obdoby, jen slo-

lečo
324
lehký
venština je zná (Stanislav, Dějiny 2.539),
ale jako archaismus a asi bohemismus (vedle
živého lez); polština má jen lec odporovací"
(Bauer, Vývoj 343). — Le- je snad totéž
co částice le (viz), znamená tedy vylučovací
'jen'; -č je oslabené staré če 'jestliže' (stind.
6a t/v, srv. ač), Bauer 343. Leč tedy
znamenalo 'jen jestliže': nevstane, lec ho uzdraví
Bůh = nevstane, [jen vstane,] jestliže ho...
Je však možné i jiné pojetí: stpol. má
1 doklad s le acz; bylo by tedy možné
chápat lec jako splynulé a zkrácené le ac : ale
[vstane], jestliže ho...
lečo: pokrn\z dušených paprikových lusků
a rajčat SSJÖ. — Z mad. lecsó t/v. Sulán
PIDebr 39.18.
led; lední, odtud leden; ledový, mor. ledo-
vica (msl. sic. též s po-); lednice jáma na led
(pro řezníky a hostinské), ve mlýne místnost
pro velké koleso (že je v ní vždy studeno),
ledovec pův. krupobití (tak dosud sic, s Ta-),
nyní masa horského ledu: stč. náledné, nČ.
náledí; ledek kamenec (od střední doby).
Sic. lad; a je snad z t>, srov. r. led gen. Ida,
přechod v Ibďb napodobením podle forn* >
lan. Psi. a stsl. ledt, pol. hl. lód, dl. lod, ukr.
lid, b. sch. sin. led. — Dokonalý protějšek
je lit. lědas, nář. ledüs, lot. ledus. Jiných
příbuzných není.
leda stč.: jen aby; nč. = leč, jen; stč. leda
bylo = jen aby to bylo, jen pro jméno (aby
ne leda bylo páteř odřiekal), všecko chodilo leda
nestálo Něm, odtud ledabylý, a nově druhotné
ledabyle, sic. ledabylo. Toto leda bylo pův.
jen v těchto případech. Ale záhy bylo
připojováno ke kdo, jaký a pod. s vývojovým
významem jako u lec- (viz); z ledajaký (tak
i sic.) > ledajak, ledajaČina (to pak bylo
zkracováno v lajdák, lajdačina, viz). Stč.
a dosud lidově místy msl. nedá-; záměna lIn
vyšla z nez 1°. — Sic. leda(že), ledabolý,
ledačí, ledajaký, ledakto, ledaóo, ledakde,
ledakedy. Pol. ledajaki, ledaco, ukr. ledachto,
ledajak apod. — Le- totéž co v sic. len = jen,
da je staré adverbium, fungující jinde jako
spojka v pracích větách (jihosl.); táž funkce
se v leda zachovala zastřeně i u nás. Viz
i ledaco.
ledaco (s), podle Kt 1.886 nesklonné, také
v PS jeden doklad je nesklonný; též lecco. —
Aby se ušetřilo dražší tkaniny, bývala ta
část sukně, která je zakryta zástěrou, z látky
lacinější, hrubší (např. z plátna, Jirásek
23.273) než ostatek sukně, ta část lacinější
se pak zvala ledacos. Doloženo z vč. CL·
12.282, jč. Jjčř 213 a z val. Kt 6.825. — Je to
vlastně známé „neurčité" zájmeno ledaco =
cokoli; v leda je tu ještě význam 'jen aby'.
— U Valachů v Lazech je ledaco 'slepý práh',
příční trám, nečepovaný.
ledenec, ledniček, stč. ledník > lenník,
mor. i lidenec, jména jistých motýlokvětých
rostlin (Tetragonolobus, lidově též Lotus
corniculatus). — Sic. (z češtiny) ladenec
Lotus com. Pol. ledzwian cizrna. — Od
Hedo, č. lado; rostliny ty byly chápány
jakožto ,,divoký" hrách ladní, tj. na
nevzdělaných plochách rostoucí.
ledňáček, lidově též rybaříček u Rohna,
rybařík u Šírá. Rohn praví: r. český ledňáček,
der böhmische Eisvogel; 1. mořský je Halcyon,
,,ptáček mořský, kterýž se uprostřed zimy
na moři hnízdí a dokudž mladých nevysedí,
dotud moře pokojné bývá" (Velesl.). (Šm.)
Tedy je od lední, podle něm. Eis-, což se
vykládá jako mylné přetvoření ze sthn. isarno-
-vogal, pták železný, totiž modře jako železo
zbarvený.
ledví: stč. -ie fem. jen v du. a plur., později
bráno za ntr. sing. (Gb.); od toho je, pomocí
„individualisující" přípony -ina, ledvina. —
Všeslovanské: sic. ladvie, ladvina, stsl. l$dv bje,
pol. ledzwie, ukr. lídvy, sin. led(vi)je, vše plur.
fem., r. Ijádveja. — Prasl. ledvbja: souvisí
s lat. lumbus, sthn. lenti fem. (něm. Lende) t/v,
ty však jsou z Hondh(v)~ (o dvh- svědčí
latina). Naše g lze vysvětliti snad vlivem *
slova jetro (orgán sousední!), zvláště když jβ
a d\t jsou si velmi blízké. Přípona -bja byla
přidána u nás asi podle pluťja, ale vzhledem
ke skupině dv rozštěpena na dvě slabiky.
Jakého rodu bylo toto isolované slovo
v prajazyku, nelze říci. — Ledví mohlo
přeneseně znamenat i vnitřnosti, útroby,
nitro (PS). A protože i ledviny, podobně
jako srdce a játra, byly pokládány za sídlo
duše (viz jistý 2°), dostává i ledví význam
'nitro jakožto sídlo duševní činnosti,
myšlení' (PS). A jako staré jméno ledvin ist o
mohlo býti přeneseno i jiným směrem (pro
svou podobu) i na varlata (v csl. isto), tak
i ledví mohlo býti chápáno jako plodidlo,
pak bedra, slabiny.
lefat: viz lebavý.
legát mask., legátka i -tko mor. sic: židle
s vyřezávaným opěradlem (Jg píše v závorce
též lehátka). 7a lat. lectica.
legrace, mor. i -cí ntr. — Lidové slovo z lat.
recreätiö ( = nynější rekreace); ,,to byl
oficiální název pro školní přestávky (tak to bylo
označeno ve starých rozvrzích)" Sm.; I je
z disimilace jako" v legrut < rekrut. Jinak
Treimer 32: z ital. allegrezza bujarost,
veselost.
lehký: lehoučký, mor. zdrobn. lehutký,
lidově mor. lefky (B levký, levčiť); lehČiti; msl.
lehké, lehčiny, lahčovina, Hláskově je
zajímavé jč. (po)lahky Duš. 2.27. Viz i lhota,
lhůta, lhostejný, lze. — Všeslovanské: sic. lah-
ký s 'a podle protikladu íazký (Hujer LF
42.21), lahčina, láhčovice plíce i plíčky jako
pokrm; sem asi též sic. lahtikár > lachár,
lachman lehkomyslník, fem. lacha (z *laho-
stikárt), (ze sic. je snad zkrácené a
přetvořené val. lechčor hejsek SvK); psi. stsl. Ibg-bkt,
pol. dl. lekki, ukr. léhkyj, r. legkij, hl. lohki,

lech 325 lektvar
b. lek, sch. lak, sin. lahek, dosti odvozenin
(sin. odlegniti, odlagniti, sch. odláhnuti aj.). —
Odpovídá mu ř. ε-λαχνς lehký, tedy Ibgt-k^
je z *l°ghú~; jinde je vokalismus e: lat. levis
lehký (přešlo k i-kmenům), sti. laghú- lehký,
rychlý, nebo dokonce s en: lit. lengvús,
leňgvas, lot. liegs lehký, got. leihts t/v
(Henhta-). Kořen lenghu- byl doma v slovese
(něm. ge-lingen, av. rvrijaiti činí lehkým);
od něho je w-kmenové adjektivum s největším
oslabením v kořeni.
lech 1°, stě. asi: náčelník, předák. Je
nepochybně totéž co r. ukr. Ijach Polák, pol.
lach (odtud naše jméno vm. Lachů, lašský,
třebaže u nich lach nabylo hanlivého
významu 'trhan'). — Pův. l§cht; má se za to —
vzhledem k mad. lengyel —, že je odvozeno
od l$do (= č. lado); byla by to asi zkrácenina
z l$d-jan-iwb (jako Mach z Ma-tej nebo
Ma-rtin) a znamenala by obyvatele (nebo
majitele) širých rovin, spíše pustých. Lze
pochopiti, že se l^-cht stalo názviskem
Poláků, byli-li myšleni Poláci v písčitých
krajinách středopolských a severních, ale tíže je
pochopiti, že u nás v Čechách v téj zemi bieše
lech, jemuzto jme bieše Čech (Dalimil).
lech 2°, sic. liach sloučenina síry s kovy.
,,Podle Vysokého, Material k slovníku
technologickému 1861, je to z něm. Lech Schlak-
kenstein aus der Hütte." (Š.)
lecha: motýlokvětá rostlina Lathyrus ver-
nus. — Preslovo přejetí z chrv. leča a sin. leča,
což je čočka (rovněž z té čeledi) a tedy pří-
buzno s lat. lens, lot. lěca čočka. Ale ch je
buď chybou péra, nebo ze starého pravopisu
jeho pramene (lechyat).
lechtati: stč. lektati lechtati lekstati lesktati
loktati, chod. a zč. (Duš 2.27) la(c)htat, jč.
lochtati Duš, loktať Vydra. O jz. a jvč.
podrobně Voráč a Utěšený. — Sic. laskotiť
i jaskotiť. Pol. lechtač léktač lesktac lask(o)tač
lachotac, hl. laskotač i lo-, dl. laskošié lako-
scié, ukr. lehotity laskotaty loskotaty, r. nář.
loskotáť. — Lze předpokládati jednak Hek'b-
tati, jednak Hokttati, jednak (pro pol. le-)
H'bk'btati. Těm tvarům se blíží lit. kuteloti
(u Geitlera L.S. 93) a kátulti t/v, dále
kutulys lechtání; je i forma se znělými g d:
*gtdel- v b. gadel lechtání, pol. gidlic
a v něm. kitzeln. Původní tedy bude sled
souhlásek k-t-l; jest uznati v slovanštině
dvojí přesmyk (k-t-l > l-k-t;T>-e > e-t, τ>-ο >
ο-κ). Přesmyky hlásek jsou i v germ.: angl.
tickle, něm. nář. (allem.) zickh. Ale a a sk
jsou poněkud záhadné; snad lze obé přičísti
vlivu slovesa laskati.
lejchéř stč.: potulný zpěvák, kejklíř,
podvodník. — Sin. lajhati podváděti, potulovati
se. — Ze střhn. leichen popř. leichoere t/v.
lejno: stč. lajno, tak i (po př. s 1-) sic. pol.
sin. sch. b. ukr. — Pův. lajvno. Znamená,
např. si., pol., lejno dobytka. Zdá se tedy,
že je od lěj-o (č. leji, liji, liti), neboť tohoto
slovesa užívají Poláci o onom vyměšování
zvířat. Viz i Zubatý 2.169. Nejprve bylo
asi *lajh, se stupněm δ proti ě~ v slovesu, -bno
připojeno pak podle govbno.
lejsek, pták Muscicapa; lidově též mucho-
lapka mucháček muchálek muchařík (pol. mu-
cholówka, r. b. mucholovka, sch. muharka
-arica mušicar). — Od lysý: má na hlavě
bílou skvrnku, jakoby „lysinku" VH.
lejta: voznice (u Litomyšle: putna), han.
léta bečka, podluž. laj ta. — Z něm. Leite t/v.
lék: lékař, -árna, léčiti, léčba ( > léčebný);
stč. a nč. nář. též lekovati léčiti zaříkáváním,
stč. též (lékem) prospívati: l. svému břichu,
jč. po- si pochutnati si Krš. (s tím srov. hl.
polčk(ow)ac zadosčam = hověti vášním), stč.
lekovač, lekovník = kdo léčí kouzlem. — Vše-
slovanské: lékt, Učiti zastoupeno všude
(sic. je Hek, liečii, lekár, lékáren). — V pra-
slovanské době přejato z gótštiny: tam
doloženo lekeis lékař, lekinön léčiti;
germánská slova jsou prý z keltštiny.
lekati (se), leknouti (se), lekavý, postverb.
(ú)lek. — Sic. lákat sa, pol. lekac si$, dl. lěkaš,
sin. lecati, lekniti, sch. stár. lecati, ukr. Ijaka-
ty, r. nář. Ijakáť Ijaknúť t/v, všude je též
reflexivum. — Málo jasné. Bývá spojováno
s lek- ohýbati, ale to nevyhovuje co do
významu. Snad je možno spojiti je s něm.
er-schrecken t/v, přijmeme-li vedle *srekk-
(v. strach) též. variantu lekk-; staré expre-
sivní zdvojení kk by se u nás bylo
„rozplynulo" v nk. Vskutku je angl. shrink
scvrknouti se, ale i „sich entsetzen,
zurückschrecken".
leknín: nyní Nymphaea, s bílým květem;
stč. však lekno bílé = Nymphaea, lekno žluté
= Nuphar, stulík. — Sic. lekno = leknín. -
Psi. bylo asi Hkno. Příbuzné je lit. lukně
stulík, snad od adj. lůknas raschodjasčijsja
v storony (že se jednotlivé štvoly rozbíhají
široko od oddenku ?); či lze vyjíti od významu
v lot. lukns ohebný?
leknouti, zelknouti: zhynouti (o rybách.) —
Málo jasné. Snad souvisí s usléci (viz); to
ovšem předpokládá, že odpadlo s; v *ze-
-leknouti vypadlo druhé e. (Jinak Kořínek
LF 57.372: má je za odvozené od adj.
jbl'bk'b = žluklý).
lekořice, tak již stč.: rostlina Glycyrrhiza.
— Přejato z něm. leckwaric, leckerizi,
lackeritzge ap., to pak z lat. liquiritia < ř.
γλνκνρριζα (ζ γλυκύς sladký, ρίζα kořen).
Tak i stpol. lakrycyja a bulh. nář. lakric
přímo z lat. lacritia.
lektvar -ař m.; stč. lektvař letkvař lekvař
fem.: léčivý prášek smíchaný s medem apod.,
nyní pohrdlivě o léku. — Vedle toho je
lidové lankvar mask., obyčejně -vara fem. t/v;
též braňkvara Jg-Kt; vč. laňkvara pohrdlivě
o něčem řídce kašovitém, co mělo být pevné,
u Rohna a npol. o zvětralém víně, pivě
apod.; přeneseně chod. laňkvara je lenochy

326 lepetati
lelek
uemotora, u Kyjova langvara, u Hranic
lankvara (Hzl) je churavý. — Sic. lekvár je
marmeláda, přeneseně i pomalý, nerozhodný
člověk. (Mací. lekvár je ze slovenštiny.) —
Lektvar je ze střhn. electuärje ( < lat. ělec-
tuárium < ř. έκλεικτικόν), lekvár ze střhn.
obměny lat wir je (nyní Latwzrge); lankvara
z Hatvara, k od lekvár, η se vysvětlí nejlépe
jakožto anticipované a ihned disimilované r.
lelek: odtud lelkovati, býti lelkem, státi
jako lelek, „chytati, lapati lelky" apod. =
pův. tedy hleděti na něco s otevřenou hubou
(srov. zevlovati od zevel), nečinně koukati. —
Sic. pol. lelek, r. lelek, lit. lélis Išlls a lalr/s, lot.
lelis t/v. — Toto vše (a též sin. lilek, sch.
Ijiljak, b. lilikána, ukr. lelják netopýr) je od
leléj) lelejati (stě. leleju leleti, sch. lelijati,
b. leleja, ukr. lelijaty o kolébavém pohybu),
lit. leliúoti, lot. Ičluot (Rozwadowski). Neboť
lelek též létá v noci jako netopýr; „lítá
obratně a lehce; jaksi vlaštovkovitě se vznáší,
třepetá akolíbá sea střídaje pohyby ty uhání
ku předu" (Kněžourek 1.376). Jinak Šafařík
3.454; staví je k sch. lelekati naříkati; „pták
nepochybně od smutného, vrčivého hlasu,
jejž vydává, tak nazvaný". Dříve byl zván
i kozodoj, lat. capri-mulgus, něm.
Ziegenmelker: z toho, že bývá chycen ve chlévě
(kam zalétne za mouchami), soudili staří,
že jeho široká „huba" nemůže být na nic
jiného, než že saje kozám mléko (Kněz.).
(Ale sch. lelek čáp je z osman. leylek t/v.)
• lem, lemovati, mor. lemůvka, podlemek. —
Odvoz, lémec > nč. límec. — Sic. lem,
lemovat a pd. lamowac z češtiny. — Příbuzno
je ř. λώμα lem; jinak jsou obě slova nejasná.
Meh Sb. Dečev 51.
lemeš: kovová radlice. — Sic. lemeš,
pol. lemiesz, ukr. lemiš, r. lémeš a sev.
oméšek, ómech i lemech, b. sin. lemez, sch.
lemeš -ješ -iš i Ijemeš. —■ Našemu lemzšb
odpovídá lat. vomis gen. vomeris ntr. t/v
z *vemes gen. *veme8-is. V slovanštině je
odvozenina s -jo-, jinak jen záměna sonant
v β; lemes-jb > lemešb, tvary s -ch vznikly
zvratnou analogií, -ež záměnou přípon.
Meh Slavia 20.210.
leměz: slabší neotesaný kmen, sloužící za
krokev (na něj se přibíjejí latě) nebo do plotu
za nosiče tyček (v. Hruška si. a ÖL 4.207,
Národop. výst. 138, Kubín LF 29.249, Hodura
61), u vltavských plavců „neoloupaná
silnější tyčka" (NŘ 18.100), stČ. lemiez limiez
mask., lemiezka fem. — Pd. lemiaz krokev,
hl. dl. lemjaz příčka v žebříku n. žebřině,
sin. lemez břevno sloužící za veslo, sch. Ijemsz
žerd střešní. — Sch. Ije dovoluje vyjíti
z psi. lěm§zb; ostatní slovanské jazyky Č
zkrátily v e. Zakončení -ezb je oslabení
z enbCb podobně jako stsl. klad§zb studna
z kladenbCbaj. (o -$dzb viz Meh Slavia 20.216).
Pak lze vyjíti z Hě-men-, což je příbuzno,
jak tušil již Matzenauer LF 9.200, s lit.
liemuo 'kmen stromu, trup těla', a dále
s lat. limzn 'práh\ Ile. Hoi-món gen.
Hoi-msn-es asi znamenalo mohutný kmen,
jaký býval kladen jakožto základní břevno
při stavbě domu a tedy zároveň tvořil práh
(v. o tom pod práh). U Slovanů se zachovala
jen zďrobnělina, odvozená příponou -beb od
kmene le-msn-; znamenala tedy slabší kmen
neotesaný nebo dokonce tyč. Stala se
odborným termínem původně pro trámky jisté
střešní konstrukce (něm. Rofendach, o tom
Rhamm 881), jiné nežli je „krokvová"
(Sparrendach). V tomto izolovaném termínu
bylo -enbCb zredukováno o jednu slabiku
v §dzb > $zb. Je hodno pozoru, že slovanština
měla dva staré tesařské termíny domovní
stavby, selm§ (viz slemeno) a lem$, tvořené
stejnou příponou, jako latina měla své
culmen a llmzn (i lit. šelmuo a liemuo, Eva
Havlová); stejnou příponu -men má ostatně
i mask. kmen. (Srov. i práh = ugrofin.
„kmen".) Meh LP 8.60.
len, rostlina, sic. lan; pol. b. hl. len, v.
lén, dl. sch. sin. lan. — Psi. IbWb: odpovídá
mu lit. plur. Hnal, lot. Hni a — zde jiný
rod — ř. λίνον, vše z Hinom. Jinde je Hlnomi
lat. linum, ir. lín, sthn. lina (nyní Lein).
Slovo snad „praevropské."
leniář opav.: „veliké hrábě, které měly
místo zubů 4 silnější, asi 20 cm vysoké
kolíčky, kterými se do připravené půdy
udělaly 4 malé rýhy" (Mysl 21); do těch rýh
se sázelo řepné semeno. Asi z Hiniáf, od linie.
léno, sic. léno, hl. dl. leno, pol. lenno. Vše
z něm. Lehen. „První doklad v če3. textu
z r. 1472 AČ 8.370: pán a dědic léna; Klaret
má lénník; v lat. rege3teoh je už 1352."
(Šm.) Viz i lán.
lenoch u židle. Jvč. lenošek lenůšek lenou-
šek = židle, spis. lenoška stolice s opěradly.
— Sic. lenoch opěradlo (divanu ap.), lenoška =
č. lenoška; r. lenocha lavice u kamen. —
Z něm. Lehne opera (u židle, stolice).
lepá mor.: čepice, lépka horní část
klobouku, u Kyjova lepká čepice se štítkem. Sem
náleží i lepeška lepoška le(m)pejška Jg „ochlí-
pený klobouk, potvorně strojený čepec.''
Nejasné.
lepetati: poletovati, pův. o trhavém
nepravidelném letu motýlů, netopýra (viz!),
lindušky (viz!), lelka, přeneseně o tetelení
vzduchu. — Pol. nář. lepieťxé sie., sin. sch.
lepetati, sch. též lebetati. — Zvukomalebné;
vystihuje zvuk při obratech v letu, totiž při
jemných nárazech křídel; tedy je třeba
děliti je na lep -f- příponové et jot. Totéž l. může
znamenati i tišší „paplavé" mluvení (v němž
vynikají retnice), r. ukr. sin. U nás tento
druhý význam je ve variantách lap(o)tat
(viz) a v -leptat klevetit. Srov. stind. lapati
šeptá, hovoří. Obdobný základ je v mad.
lepké lepe lipe lependék apod., motýl, což bylo
přejato do sic. (na území sousedícím s ma-

lepiti
32
lestvice
clarským) jako lepká lepiš lipka lipiška lipitka
lependa lependík apod. t/v (Vážný JM; udává
podrobně i oblasti slov). Ale sic. lapka jistá
muška (Simulium), lapuša, lapiška komár,
lapejka motýl (viz Vážný) mohou být
domácí, od základu lap-, který je v lapotati, ale
s původním významem 'poletovati'.
lepiti — 1° Hbpeti v č. lpěti, sic. lipiet (i od
lípati); — 2° faktitivum Hěpiti, v lepiti,
iter. *lep(ov)ati v lípati, -lepovati; hojné
odvozeniny: lepic lepidlo lepenka slepenec
lepký lepkavý, nově lepek; mor. lepivka
rostl. Lychnis, lepna silenka lepivá, lepenica
podlaha z hlíny, lepař řemeslník na „lepené"
stavby z hlíny; msl. nálepek, laš. nolepa
zásep, popř. zídka kol kamen (srov. pol.
nolepa); vč. slípek ěást bochníkového okraje
slepivší se při pečení s jiným bochníkem
(též sklípek, slépka, u Boskovic slepica; pol.
zlepka, dl. slibka). — 3° Staré jméno *1έρτ>
v č. lep (na ptáky apod.). — Útvary vše-
slovanské s obdobnými odvozeninami všude.
Kořen leip-: se slabým stupněm je v stind.
limpati maže, lit. limpú lipti lpěti, ř. λϊπος
η. tuk, lat. lippus krhavý; v plném stupni
loip- je v stind. lěpayati maže, lěpa- m. mast.
lepnouti: han. lepnót udeřiti (dáti pohlavek)
KpU, odtud lepanec pohlavek PS. V obecné
češtině k tomu dále patří vlepiti (,,jednu",
ťafku, pak i hubičku), mylně chápané
jakožto od lepiti 'spojovati lepidlem'. —
Základ lep- je však zvukomalebný. Od něho
je sk-ové intensivum leskati. Podobné útvary,
ale s jinými samohláskami, viz pod lípati.
leptati stč.: hrýzti, kousati, žráti (o
zvířatech), štípati, páliti (o ranách, závisti apod.),
nč. (> sic.) o rozežírání povrchu věci žíra-
vinou. Nář. val. lepkat (zdrobňující k) =
vybíravě jísti, sem i č. lemtati = oštipovati
(o husách). Nč. sic. postverb. lept, jistá
technika grafiky. — Vše z chleptati (viz);
srov. i chlemtati (záměna retnic p/m).
lepý; lepší, lépe slouží za komparativ
k dobrý; lepšiti (po- při- z-, neol. nad-,
germanismus vy-), l. se; polepšovna; ale vel(i)ko-
lepý z ruštiny. — Stsl. lept, r. lépyj atd.
u všech Slovanů; — Příbuzno je lat. lepós
půvab, lepidus pěkný, hezký, i když má
e krátké (kdežto slov. ě je z ě); o tom dloužení
viz § 1.
lermo: alarm, poplach, rámus; mor. larmo.
— Pol. larmo lermo. — Asi z raně nhn.
larman lerman (něm. Lärm), to pak z fr.
alarm = volání „do zbraně!" — Ale sic.
lárma má á asi z mad. lárma. Hpt.
les, lesík; podlesí, zálesí; polesí je menší
oddíl velikého lesa (mapo- 4°); stč. lesák (i?),
nč. lesák, lesník; lesní, zř. -ný; zalesniti, od·
lesniti. — Všeslo vanské: stsl. lest, ukr. lis,
pol. las, hl. dl. les. sic. b. les, 'les', jinde
znamená i dříví (sch. liješ, sin. r. les);
podobně i něm. Wald je wles' i 'dřevo.' —
Původní význam byl asi 'porost listnatý',
jak vyplývá z citátů stč., staropolských
i dolnolužických. Naproti tomu bor = les
sosnový, fiáj = les zahájený, kultový, hvozd
= rozsáhlý les horský, doubrava = pův. les
vůbec. Tomu nasvědčuje i to, že v češtině
je les vinný, les chmelný, bob, fazol mají
pěkný les, tykev má hustý les (Jg: nať,
keř, kmen, strom "apod.). Starou metonymií
les = dřevo, kláda, kmen, též v stč. (dokladů
mnoho). — Spojuji nyní Hěs-b s lat. lúcus t/v:
lat. ü může zde býti z *oi (jako např. je ünus
'jeden' z ide. oinos): předlatinské oi se přes on
vyvinulo k ü. Pro toto spojení mluví
především shoda významů (kdežto stangl. láes,
přijaté v Έ819 znamená pastvinu; běžné
spojování latinského lücus s Heuk- 'svítiti1
pokládám ovšem za mylné). Ide. by bylo
HoiU-o-s; je pak možno s tím spojit i dosud
nejasné lit. šilas 'les,' přijme-li se i jakožto
nulový stupeň dvojhlásky a přijme-li se
vzájemný přesmyk laš.
lesknouti se: stč. Isknúti (v mor. písni skla
se, viz Β pod leknout se) i lesknuti sě, e
z lesk(lý) (= Ibskl-b), stč. adj. l(e)sknutý,
útvar jako tekutý, běhutý; — stč. Išóieti sě,
Išěavý Iskavý; — lesk, odtud leštiti;
ojediněle leskotati se, post v. leskot. — Stsl. Ibštati
se, sic. lesknut sa, lesk, lesklý, lis(k)nút sa,
lištat sa, leštit, pol. ls(k)nqé sie, lénqé si$,
stpol. Iszczeč sie, dl. ščaé, sin. lesniti lesk,
sch. lasnuti, b. läskam lästja; avšak r. losnét,
ukr. losnity lysnity, pol. lysnqc. — Psi. bylo
nejprve laskati (od něho je stč. Iskavý),
k němu přitvořen tvar s ji Htsk-j-ati >
ItšÓati (= stč. Išóieti). V kořeni bylo -b,
o tom Jurkowski JP 41.1961.116n.;
kontaminací s blbsk- (viz blýskati) se tu a tam
místo -b objeví t a dále lěsícb. — Ltskati
je sk-ové intesivum od ide. *luk-, nulového
to stupně kořene *leuk-ßouk-, který je
i v louč a luna (viz), tedy z ťbk-skati (prvé k
zaniklo před skupinou sk); nulový stupeň
před -skati svědčí o velkém stáří toho útvaru.
To potvrzuje podobný a příbuzný útvar,
lat. coruscáre třpytiti se, kmitati se (o světle,
postverb. coruscus třpytivý, blýskavý,
0 blesku) z předpony ko- a Huscäre < Huk-
skä-. Po připojení předpony se coruscáre
stalo neprůhledným: to způsobilo záměnu
1 > r. Od lesk je nč. termín leštěnec, sic.
leštěnec.
lest; lstivý l(e)stný, obelstíti přelstíti,
bezelstný. — Stsl. Ibstb fem., Ibstivb (prě)lbstiti,
sic. lest, lstivý, lestný, r. lest, sch. last atd.,
zastoupeno všude. — V praslov. době přejato
z got. lists t/v.
lestvice 1° je původně žebřík, lěs-tv-ica od
lézti; stsl. lěstvica, ukr. listvycja, sin. r. lest-
vica, sch. Ijestvica. U nás je jen lestnice žebřík
v dolech Kt VI, jinak je zachováno jen mor.
a sic. v přeneseném významu 'ke stěně
přibitá police na talíře' (vlastně asi /. = žebřin-
kovité zábradlíčko, o něž mísy a talíře opře-

lestvice
328
levita
ny) a 'věšák', rohatina na věšení šatů
(dřevěné hřeby upomínají na jednostrannou
ostrev, půl žebříku): u Kroměříže lestvice Kt
VI, jinde (změtením s lista) je lištvice lištva
lišta lištna.
lestvice 2° chod.: vějička na ptáky; u Hey-
duka lestkvice. — Snad z *větvice (vějičky
byly umělé jednoduché větévky, v. o tom p.
vějička); las jsou tu patrně vlivem 2. části
slova ratolest; srov. laš. letvinka větvička,
klad. jetlička větévka. S tím se shoduje
i kdyňské lestvice potupně = ruka (Kt VI).
lešení, stč. sic. -ie. Od Hesiti, slovesa
odvozeného od les dřevo, dříví; srov. nč.
dřeviti důlní chodby = podpírati jim stropy
dřevěnými sloupy atd. ,
let: letěti létati létnouti po-letovati; postv.
ná° od° pří° roz° s° vý° vz-let- odvozeniny
letec, letadlo (stč. 'pták'!), letoun, letka; letmo,
od toho letmý. Stč. též 'padati', odsud nč.
lidově; tento význam bývá i jinde sdružen
v 'letěti', viz padati a jeho příbuzné. — Vše-
slovanské, všude hojně: stsl. po-lešto -letěti
atd., je i Hětajq lětati. — Příbuzenstvo je
zajisté v lit. lekiú lěkti letěti a v lot. leču lekt
skákati, při trefiti se, udáti se, pocházeti od,
zřídka i 'letěti'. Vývoj slovanských sloves
je třeba si představit tak, že nejprve vzniklo
ť-ové intensivum s dloužením v kořeni
Hěk-tati; v něm kt dalo t před a náležitě
Κ lětati bylo pak přitvořeno letěti, a to pod
vlivem stavových sloves na -ěti jako seděti
sto jati běžati viseti, pak útvary další B. a 6
třídy), nakonec postverbale č. let.
letný stč.: důvěrný, přátelský, milý, pěkný,
familiaris, letnost. letenstvie. — Odvozeno od
*lěťb pěkný, o němž viz pod léto.
léto: horká doba roční; letný, letitý, dvou-le-
tý; sem patří sic. letný vlažný, laš. letno voda
(opak: íimno voda); mor. sic. letnica > lek-
nica sukně na léto (srov. pd. letnik letní
ženská sukně), msl. letovisko dřevěný chlév
pro dobytek mimo ves, spis. místo pro
letní pobyt; letos z -se, původně spojení se
zájmenem ,,léto toto" (obráceně je rd. seleto,
Podvys.), odtud mor. letoší (o tom Hujer
1.112), pak s -ní (podle jar-ní, zim-ní)
č. letošní; podletí, pův. doba před létem
(duben, květen); svátky letnice; let(n)ina
listnaté větévky (zpravidla z jasanu), sušené
na konci léta pro zimní krmení ovec.
(„V zimě je dávali zvířatům nejprve pevně
svázané [do otýpek], aby byly ohryzány
i mladší větvičky; teprve potom je
rozvázali. Zbytky byly topivem". Chotek, Archeol.
rozhl. 13.409.) — Všeslovanské, i jinde
většinou má též druhotný význam rok
(v počítání: 5 let, mnoho let, století, léta
Páně 1914; nikoli ,,za léto se sejdeme"!):
stsl. hl. dl. lěto, pol. lato, sch. Ijeto, ukr. lito,
sic. r. léto, b. Ijato. — Dosavadní podané
domněnky o původu jsou vesměs nejisté;
v. knihu G. Jacobssona Le nom de temps
lěto..., Uppsala 1947. Snad bylo to pův.
adjektivum, přívlastek k ntr. *verm$ čas.
Léto je „pěkná doba," fr. dial. beau temps,
nř. καλοκαίρι = léto (καλός pěkný, καιρός
čas). Vzhledem k tomu možno mysliti na
lat. laetus, jež znamenalo pův. „pěkný,
utěšený" ( = dobře vypadající, např. o osení,
o domácích zvířatech). *Lěio vermg se stalo
termínem, pak bylo v. vypouštěno; v platnosti
adjektivní se *lěťb udrželo jen v stč. letný,
viz. O významovém přechodu „pěkný,
veselý" svědčí i lidové užití pol. wesoly =
pěkný, příjemný, např. o krajině (o tom
Moszynski 2.97). — Babí léto viz pod baba.
letora, výtvor Klaretův. — „Vykládá se
jako neumělý překlad latinského tempera-
mentum, temperantia, jakoby od tempus léto"
(Srn.).
letorost. Lze rozeznávati dvě podoby: 1°
lěto-rostlb = co vyrostlo za léto, roční
přírůstek stromu, s ro, má jeden stč. doklad,
mimoto se zachovalo vč. (Jg je má z
Boleslavská) a laš. Nyní rozšířeno školou jako
mask. Jemu odpovídá sic. letorast a pol.
latorošl. Tyto útvary jsou jistě domácí.
2° stč. ratolest ratorasl, řidčeji stč. ratolest
(nč. ale běžně) apod. jest vzhledem k ra-
pokládati asi za přejaté ze stsl. letoraslh
(z *orslb < *ord-tli- podle Liewehra ZfslPh
23.112); tomu nasvědčují jeho přesmyky
(pochopitelné právě při přejetí cizího slova!),
úplně zatemňující sklad slova. — Pd. (horno-
slez.) latorošl, látko PSL 105, je vršek jedle
nebo sosny, ozdobený stužkami ap., s nímž
dívky chodí v jistý jarní den za zpěvu do
vsi. Z toho lze souditi, že i č. líto t/v je
zkrácenina z leto(rost), přešlá k stř. rodu
(a nikoli = léto, Sommer s přeneseným
významem).
letovati: spájeti. Z něm. löten.
lev, tak i jinde, jen sch. je lav (vše to
z IbVb), dl. law. — Asi ze sthn. lewo, cot, je
z lat. led < ř. λέων, slova původu asi ide.;
znamenalo „řvoucí".
levandule apod. (je zajímavé bohatství
variant samohláskových: a-a, a-e, e-a, e-e):
ze střlat. lavendula, přesmykem a-e > e-a.
Nář. též s d-. — Sic. je levandula. —
„Výchozí podobou v latině je lavandula: užívalo
se té byliny k přípravě koupelí (lavare =
koupati)" Šm.
levhart: ze střhn. lewehart; stč. jednou je
též lebhart z něm. lěbhart. Něm. slova jsou
z lat. leopardus (tj. lev-pardál; „středověk
jej pokládal za křížence lva a pardála;
leopard v heraldice je bastardem lva a
samičky pantheří" Šm.). Z č. bylo přejato
stpol. leward a sch. levhard. Ale npol. lampart
je z něm. leppard přes Hempard.
levita: důtka, domluva; l-y čísti, obdobně
sic. — Z něm. die Leviten lesen (v č. přitvořen
sing, fem.); starozákonní levité měli
povinnost čísti 3. knihu Mojžíšovu, obsahující

329 ležeti
leviti
mj. kletby proti přestupníkům; zvyk čísti
tuto knihu zvanou Leviticus obnoven v
Německu, prý okolo 760.
leviti po- ob- od- s- u-, postv. obleva odleva
sleva úleva (toto za Rakouska značilo též
prominutí choditi od jara do podzimu
v posledních dvou letech do obecné školy,
odtud úlevák; z toho vzniklo mezi vojáky
ulejvák; podle češtiny je i sic. ulievak,
doklady SR 25.168; k ulejvák bylo přitvořeno
idévati se, ulíti se, nepozorovaně odejíti od
nemilé povinnosti ap.; dosud živé); levný,
mor.: lehký, snadný, je mu levňéší ulevilo
se mu (v nemoci); č. levná cena mírná, pak
levný = laciný. — Sic. lavný (Γ-á zima:
mírná) lavnota, lavnií, též, s le- (srov. lad,
lan), Ukr. livýty povolovati. — Slovo bsl.;
lit. liáuju lóviau liáuti přestati (něco dělat),
zpravidla se -s -si t/v, lot. lauju lávu laut
dovoliti, zvratně 'nechati se...', např. 1.
gladít nechati se hladit. Kořen je tedy *lěu-;
u nás byl tento vývoj: liáu-ju = lěv-jq;
hranice slabik položena mezi ě a v, infinit i vní
kmen však, aby lěv- bylo zachováno, přešel
d 4. třídy (lěu-ti by bylo dalo lu-til); srov.
stejný vývoj u kleviti.
levý, levice, levák. — Všeslovanské: psi.
stsl. Uvb sic. lavý atd. Zcela souhlasí s ř.
λαι(/~)ός a lat. laevus t/v. Tato slova se dále
rýmují s lat. scaevus t/v. U nás lěvt působilo
na pravt. — Val. levňák je zlepšený druh
pluhu „škobrtáku" (č. tříklacák), zavedený
asi po r. 1890; podstatný znak: přidána
třetí, menší klaěa (kleč) pro levou ruku.
„Tato malá klača se používá při zpětné
brázdě, protože pluh je pootočen na levou
radlici." (Jar. Šťastný ČL 45.62.)
lézti; lezec, lezavý vlezlý dotěrný, mor.
vlezný. Zvláštní význam dostalo nalézti něco,
pův. = přijíti na něco, lat. in-venire; stč.
bylo naleznu -núti, nalézati, nálezovati, ale
nalézti má stč. jen doklady od kmene infini-
tivního; tak i nč., takže nč. je zajímavé
spojení naleznu — nalézti jako dostanu
dostati apod.; postv. nález, vynález; naleziště;
[vy)nálezce. Zdá se, že nalézti v tomto
významu byl původně expresivní výraz
místo najíti; je i pol. a sin.; v sch. -Ijesti, la-
zití vůbec = jíti. — Nalézati se vje kalk
německého sich befinden Havránek CV1 2.57.
— ■ Se střídovým *<5 stč. iter. laziti, odtud
stč. lazik plaz; vin. laziť, han. lazikať ,,iter.
slov. laziť" B, krkon. lazikovat okouněti
"ČL 29.8 (srov. pol. lazikowac toulati se);
u Slavkova přílazek, sic. priclaz — přelízka
v plotě; sem náležel i *ucho-laz = škvor,
viz ucho (srov. sch. ucho-laža). Jihomor.
iter. loziti je tvar nepůvodní, analogický
podle choditi apod. Viz ještě lestvice 1°. —
LězQ lěsti a lažg laziti je zastoupeno u Slovanů
všude; význam 'šplhati, vystupovati', např.
na strom, po žebříku je též leckde jinde.
Příbuzné je lot. lezět pomalu jíti, vléci se,
jeti na saních. — Viz i polazník. Dále viz
plaziti se.
ležeti, rodina slov velmi početná. 1° ležq
lézati, zařaděno k typu sed-é-ti, stojatí,
neboť znamená polohu, klid (jsou tam
i oposita běžati, letěti); ležák lenoch, ležmo,
lezení vojenské; často s praeverbii, z toho
uvádíme vyležeti se (sic. vylézal sa na oba boky
dosyta se vyspati, srov. ležibok kdo leží na
boku, lenoch), uležeti se (vč. uležalý tvaroh,
vždy s a, neboť se stalo termínem!), náležeti
k něčemu, pův. 'býti položen k...' (od toho
je náležitý), záležeti v čem = býti složen z...,
záleží mi na čem = leží mi na srdci, odtud
záležitost, příležeti pův. „ležeti při něčem" =
býti na blízku a příležitý, -tost, stč. dóležěti
a dóležitý, nč. důležitý, pův. asi „doléhající,
nezbytný"; ležisko; ležatý, útvar z -et-o
(thematisovaný kmen part. praes.) jako
stojatý; ležaté pivo u Rohna = nč. ležák. —
2° l§gq lekti: stč. lahu léci lehnouti; sem
patří též úlehle (tak klad.; vč. jč. oulehle,
laš. ulehla, jvč. ouvehla uvehla ouhela ouhel,
chod. ulehel úhor, srov. stč. nedaj jie [dědině]
úlehlí léci). Později > lehnouti, sic. lahnúť,
sem spolehnouti se nač, spolehlivý, postv.
spoleh; rozlehlý odlehlý slehlý přilehlý apod.
Iter. léhati, u- při- atd., naléhati a doléhati
na něk.; nepatří sem ne-do-líhati (něco mně
n-á = chybí), viz je zvláště. — 3° ložiti (jen
v složeninách! Nč. simplex je sekundární,
vzniklo jako úmyslná odchylka nebo potřeba
některých slangů, např. karbanického).
Založiti si (něco do zásoby), od toho je záložna
(výtvor Jos. Durdíka). — 4° logt a -loga:
mor. loh, vč. položek hrst požatého obilí
(na jedno položení), laš. výluh gen. -loha
tvarohu = množství kýšky v pytlíčku
vloženém do lisu; příloh úhor, úlehle, obloha
(viz), předloh(a), rozloha ( > rozložitý); složitý,
vloha. Tato slova, jež lze chápati jako „ležení"
v rozličném smyslu („pole přeleželé," sic.
preloh; „vzor ležící před někým"; „výměra
něčeho rozlehlého" apod.) jsou podle
starobylého typu; ale výloha výkladní skříň,
nálož a pod. jsou útvary mladé. Viz i lože,
děloha. — U všech Slovanů jsou všecky
formy hojně zastoupeny. Kořen legh- je
dobře zastoupen též v germánštině a řečtině;
v baltštině je přesmyk (lit. gulUi). Jak
patrno z ř. λέκτο = položil se, tvořil
původně présens asi athematický; u nás
je lego, zřejmě podle s§dq (i jinde 'ležeti'
a 'seděti' na sebe působí), ležq pak opět
zřejmě podle seďq seděti; ložiti (spolu s gót.
lagjan položiti) je však nepochybně
starobylé, neboť u nás není prostého leg- a nebylo
tedy snadného východiska, to platí též
o -logt a -loga. Srov. dále ř. λέχος (viz lože),
nář. λέχεται leží, lat. lectus lože, něm. liegen
a legen. Ale lit. aťlagal obložení (šatu)
aj. pod. jsou kalky nebo napodobeniny podle
slovan. slov.

lháti 330 libý
lháti, lžu, chybně Ihu; sté. obelhávati
někoho (Táb.) = lži o něm mluviti, týž význam
je i v stsl. ob-lygati a v r. oblygát; lhář lhavý
vylhaný prolhaný; stč. v hrdlo lháti, vč.
vrdlouhat a hrdlouhat, vzniklo zkřížením lháti
a v hrdlo cpáti Kř. 'zpět do hrdla cpáti, co
bylo dříve vyřčeno jako pravda, odvolávati.'
Odvoz, lez atd., lživý. Sic. luhaí (u vyplňuje
„pobočnou slabiku", viz však i sin. lugatil).—
Všeslovanské: *ltžg Hgati zastoupeno všude.
Příbuzno je got. liugan, něm. lügen a leugnen,
sthn. lugi = n. Lüge; kořen lug- byl i v kelt-
štině. Ku podivu není v baltštině.
lhostejný: stč.: rozmařilý, rozkošnický,
lhostajnost, -stajenstvie rozmařilé veselí: stává
právě vedle rozkoš; r. neb lhostajenstvie v sboží
Jer, v rozkoši a ve mnohé lhostajnosti Chelč;
nč. význam 'nevšímavý* vzešel asi z 'bez-
starostnostť. — Sic. lahostaj, lahost volnost,
pré, po lahostaji pohodlně (horň. polahostaj
Β t/v, l asi mylně), lahostojiťi le° zaháleti. —
Základní slovo znělo asi Ibgo-stajb; prvá
část od Ibga (str. Ibga, od Ibg'bkt, lehký),
druhá od stojatí, i-kmen se zdloužením
jako rěčb od rek-q. Celek znamenal asi
„lehkoživot, stání čili bytí-ve stavu zvaném
Ibga, bezstarostnost".
lhota a lhůta, stč. -o- i -ó-: pův. ulehčení,
volnost, osvobození; vše od základu, který je
v lehký. Dvojitosti v kvantitě užil jazyk
k rozlišení významu: lhota = osvobození
nového osadníka po jistou dobu od placení
pánovi, pak osada s takovými osadníky,
hojně i jako vlastní jméno osob; lhůta = pův.
poshovění s platem na jistou dobu. Sic. lehota;
osady však zvány Lehota i Hutá, toto asi
podle č. lhůta.
-li v tázacích i jiných větách, též v zdali
čili neboli aóli pakliže jestliže. —
Všeslovanské, stsl. r. též li—li v dvojčlenných otázkách
(„zdali—či"). — Původ nejasný. Upomíná
sice na -le v ale apod., ale u takovýchto
kratičkých útvarů je někdy nemožné tvrditi
něco určitého.
libeček: rostlina Levisticum. Stč. liubóek
libštěk libček libec, sic. dříve lubóok lubček
lubštik lopuštík aj. Ze sthn. lübstech (B. Ryba)
nebo ze střhn. lübestecke, což je z lat. lubisti-
cum. Pol. lubszczek, r. Ijubistok, sin. Ijubček,
sch. ljub(aNac. Lidovou etymologií spojováno
s lubý > libý, a proto připisována té rostlině
velká moc ve věcech lásky.
libenka: rostlina Sicyos. Preslův výtvor
(zprvu lubenka) podle jihoslov. lubenica,
což je meloun.
libo. Toto příslovce se vyskytuje jen v stč.,
a to ve dvojici lib(o) — lib(o), jež odpovídá
nynějšímu ať—ať, ať už—anebo, např. řezník
lib kup lib nekup, vždy škodu učiní. Jsou
známy jen 3 doklady (J. Bauer). — Jiní
Slované tu kladou li—li nebo ili—ili (takto
ruš.). — Bylo vykládáno jako částice li
(viz) -f bo (viz), tak i v ESX, ale J. Bauer
SbTrávn 87 (tam podrobný výklad) dí
o lib (o), že „sotva je lze odtrhovat od luboßibo
s významem prací částice ("utinam, kéž");
to ukazuje na původní lubo s přehláskou
u > i. Tento výklad má podporu i v polském
lubo, lub. Není tedy důvodu, abychom stč.
vylučovací libo vykládali z li-\-bo. Chybějí
k tomu i předpoklady: v č. a v záp.-slovaň.
jazycích vůbec nemáme dosvědčeno
vylučovací spojení li—li, které by bylo
východiskem k utvoření libo; partikuli li máme
zde doloženu v jiných významech a vesměs
již jako slovo příklonné".
libotat sa msl.: třepetati se (o listech na
stromě), třpytiti se, psáno též ly-. — V
slovenštině není libotať doloženo, ale jeho
existence je pravděpodobná už vzhledem
k msl. slovu; od předpokládaného výchozího
Hibať je sic. libac cetky Κ 932 a li(m)backa =
lesklý penízek nebo podobný plíšek k ozdobě
oděvu (třpytí se při pohybu!), m je zesilovací
vkladné! — Hl. libotač (so), dl. libotaš (se) t/v
(o listech osiky, o chvění horkého vzduchu,
o třpytu oněch cetek na oděvu). — Náleží
k lebetati (viz linduška) a lepetati; slovo zvuko-
malebné, proto i vedle e nepřekvapuje;
původně asi značilo jemný zvuk třepetajících
se listů osiky a topolů.
libový: stč. též líbivý (drželo se až do Rohna
a Rosy) i libevý, stč. znamená ještě 'hubený'
(o lidech i zvířatech), nyní jen netučný
o mase. Msl. lubivý Mal (a u Kyjova Svěř rkp)
má u mylnou analogií. — Rus. nář. libívyj
slabý; jinde (sch. Ubiv, pol. nář. libowy,
lu-ile-,hl. Ubity) jen o libovém mase. —
Souhlasí s lit. líebas hubený a s stangl. lěf slabý,
jež ukazují na Hěibhos; u nás ěi dalo zde
zkrácením ei > i. Přípony -ivb -evb -ovb jsou
zde podivné; odkud? Příbuzno je lébavý. Viz
i Šmilauer OKP 2.11.5.
libra; tak i sic. pol. sin. v témže významu
(asi V2 kg). Z lat. libra. — Naproti tomu stsl.
b. sch. litra je z ř. λίτρα t/v. — Lat. i ř. slovo
jsou asi původu téhož, z jazyka před-
indoevropského obyvatelstva okolo
Středozemního moře. Viz i litr.
libý: milý, stč. lubý. Odvozeniny: libost,
libůstka, líbivý, nář. libný, lubný; stč. lúbiti,
nč. zast. líbiti ráčiti, oblíbiti si, zalíbiti si
něco = zamilovati si něco ( > postv. obliba,
záliba); políbiti ( > polibek); bylo i prosté
líbiti, iter. líbati, týž speciální význam
dostalo i ř. φιλεϊν pův. 'milovati'. Stč.
lubovati míti rád, nč. jen libovati si. Líbezný,
stsl. lubbZbn'b t/v, r. Ijubéznyj, sin. Ijubezen
laskavý, přívětivý, sch. Ijubazan, b. Ijubezen
milý. Přípona podivná, snad je tu přichýlení
ke gobbZbnt. — Jinak lub^ a -iti je u všech
Slovanů; bylo i Zuby gen. -tve láska. —
Starobylé sloveso vězí v lat. lubet Übet a v stind.
lúbhyati = pociťuje touhu, obé z nulového
stupně lubh-. Slovanština zachovala —
podobně jako germánština v gót. liufs, sthn.

líce
331
Μ
Hob— jen adj. s náležitým stupněm e I
*leubh-o-s > Zubí» a teprve cd něho utvořila
slovesa. Šmilauer OKP 2.11.5.
líce ntr., né. též fem.; demin. líčko (rostlina
stč. materie líčko, nč. -ří L, = podběl, listy
na spodní straně bílé, je asi ,,líce P. Marie",
srov. mateří douška); políčí Řeš. půl hlavy
z *polú-líčie haplologií; laš. poliček skráň
Malý- Lp; jiné je políček, od střední doby, =
rána po líci, srov. po-hla-vek, zášijek; obličej,
slovin. obličaj, vzniklo asi přetvořením
staršího *ob-UČ-bje (tak csl.; sch. sin. obličeje)
a *oblik*b (r. sch. sin. óblik, ukr. oblyk),
což znamenalo „oboj-lící, celek, kde jsou
líce s jedné i druhé strany" (to je starobylý
význam předpony 06-); líc mask. = svrchní,
vnější strana, rod změněn podle protikladu
rub, odtud lícovati upravovati vnější vzhled;
lícní pěkný, vzhledný, za Jg ještě běžné
v Č., dosud msl.; jč. lícen pažba ručnice,
nč. líciti přikládati pažbu k líci; mylným
čtením vzniklo lícen = líčení, popis; líčiti
pův. „dávati tvářnost něčemu, mor. 1. dům
„bíliti", malovati = pěkný vzhled dávati,
odtud do Čech l. si tvář (o dámském
„malování"); líčený = předstíraný. Jako
starobylý právní termín lice označovalo corpus
delicti, původně asi nalezenou mrtvolu, pak
i ukradenou věc, která byla zabavena při
dopadení viníka při činu; odtud je stsl.
ob-ličiti (obdobně rus. a pol.) = usvědčiti,
pův. obviniti pachatele ukázáním lica; podle
toho pak české doličný předmět = corpus
delicti, a spřežka přelíčení, pův. opatřování
soudní pře důkazy. Bylo i dolíčiti: přísahou
žalobu dolíčila (Kocín). Líčiti tedy znamenalo
dávati tvářnost něčemu, rekonstruovat
průběh něčeho (zločinu ap.). Nč. odlik(a) bylo
vytvořeno asi u nás podle sch. slika, prilika
obraz. Viz i sličný, rozličný, licousy. — Likt,
lice, Učiti aj. je hojně u jiných Slovanů
zastoupeno. — Příbuzná slova jsou jen
stprus. laygnan tvář (= Haik-nan), stir.
lecco (nejisté slovo) a novoir. leaca t/v.
"U Slovanů původní forma je zajisté likt,
kdežto lico ntr. vzniklo asi přechýlením rodu
podle čelo oko ucho; lice je zároveň jediné
slovo, které má baudouinovskou palatali-
saci u k nepříponového.
licoměrný: pokrytecký. Stsl. licemert,
ukr. licemir, r. licemér. — Pův. Hice-mént,
tj. měnící líce (obličej), srv. lit. véidamainis
farizej (véidas obličej, mainýti měniti); r se
tu objevilo asi jako produkt disimilace
jdoucí od m (m-n > m-r). Strus. ne mčriťb
lica, jež ze Sreznevského uvádí ŠIŠ, nemá
váhy, je asi zpětný výtvor li dové etymologie.
licousy. Z lico-úsy = lícní vousy; -ús místo
*vús (vous) jako v pilous, č. Holoúsi = Holo-
vousy.
líčiti 1°: klásti nástrahy, pasti (na zvěř
apod.): stč. bylo po-leku nalíčím, inf. po-léci,
part. po-lekl; dosud chod. leču líct (srov. |
hluž. laku lac a dluž. zastaralé leku lěc);
iter. stč. lécéju léčiti, pak líceti (mor. v písni
lícat B, u Kyjova líců lícat), líkati (han.
líkat, Heršp.). Nově k po-liknouti, part.
po-líčen bylo přitvořeno po-líčiti, a konečně
nedokonavé líčiti. Han. od líkat je dále
za-likovat zatahovat svatebčanům cestu li-
kadlem, postv. zálik a zálička. Odvoz, léč,
léčka, viz i sluČka. — Stsl. lečg le^cati 'klásti
pasti' nutí nás uznati pro toto líčiti kořen
lenk-. Ten může býti příbuzný se slenk-
(viz sluka 2°), ale je i možné viděti v něm
Hek-, zesílené geminací kk (> nk, § 15).
Toto lek- by dále patřilo k lákati a k lat. lado
(past bývala často opatřena lákadlem,
návnadou). V ESX je uvedena jiná možnost
(lenk-, ohýbati), méně pravděpodobná.
líčiti 2°, viz líce.
lička stč. jč.: kachna, mládě je líče, ličátko;
též jč. liduska, chod. hromadné lídla. — Vše
je z volací interjekce na kachny lí-dlí-dlí-dlí
nebo li-li apod. Viz dli dli.
líčko: ozdoba na prsou ženské kordulky,
U Kyjova. Sic. lič(en)ko část čepce; krajní
půle sukně, ličienka zástěrka. — Souvisí
spolu a dále s líčko, zdrob. od licet Nejasné.
lid, stč. sic. lud; lidé, msl. sic. též zdrobnělé
ludkové, lidkové v důvěrném oslovení, stč.
lidičkové, nč. lidičky; (podobně je hl. ludki,
lutki, z toho sing, lutk trpaslík; dl. plur.
luíki, luíicki, hl. ludíiČkojo Leutchen. Frinta
EÉS 36.1959.68); lidstvo lidový lidský (val.
'cizí' = náležící lidem, tj. jiným; starší
české doklady Sm 23; srov. pol. ludzki,
sin. Ijudski, sch. nář. lucki, b. Ijudski, bělor.
Ijudskij, cizí!; podobný vývoj byl i jinde,
viz o tom p. cizí); mor. je ludno, č. lidno,
chod. vlidno — je mnoho lidí někde (k tomu
pře- vy- za-lidniti), č. lidnatý (přípona jako
v lesnatý, vodnatý); lidojed, lidu-mil (u podle
bohu-mill), spřežka liduprázdný; vlídný,
chod. vlidskyj = k lidem příjemný, laskavý,
opak je nelida, sic. odludný, odtud. — *Luďb
je zastoupeno jen v č. sic. pol. ukr. r. sin.;
všude je zastoupeno ludbje (jen r. je z něho
Ijůdi, gen. -ej); zajímavé je stsl. a strus.
singulativum Ijudint svobodný jednotlivec
z lidu. Poněvadž stojí na jedné straně proti
knjazi muži (velmoži ve službách knížete),
na druhé straně proti cholcpi (lidem
nesvobodným), je zřejmé, že tudbje byl vlastní
termín pro lidi svobodné (jen platící knížeti
nějaký poplatek) a že tedy l., dále lit. liáudis
fem., lot. laudis mask. plur. a sthn. liut
mask. ntr. 'lid', vskutku jsou příbuzná
s lat. liber a ř. έλενυερος svobodný, že to
byl už prastarý ide. termín. Dále je příbuzné
khovar. (sev.-záp. Indie) roi 'lidé, člověk,
osoba' < stind. ródha- (Morgenstierne, v.
Annali, sez. ling. 1.233). Těžší je však určit
podobu toho termínu. Zdá se, že původně
byl jen v tvarech plurálových (u Slovanů
t-kmenových), singulár přitvořen u nás

332 lichotiti
ligavý
v o-kmenu podle (na)roďb (nikoli vlivem
německým, jak myslil Trautmann!). Zdá se
dále, že pro kolektivní „lid" byl ide.
singulárový termín *teutä, pro „lidi" plurál
od Heudh-; obe slova se do jisté míry rýmují
a snad někde na sebe působila (v. cizí), popř.
jedno vytlačovalo druhé.
ligavý: (o rohu hovězího dobytka) dozadu
obrácený jak u srny (B.: horň.), val. horň.
lyga(ňa), kráva s takovými rohy B.
Nejasné.
ligrus: rostlina Onobrychis, vičenec. Z něm.
Reihgras; toto je jeden něm. ekvivalent
u Franty Šumavského. (Šm.)
líh, lihový, lihovina. Sic. lieh z češtiny
s mylným ie. Líh znamenalo původně 'louh'
(mejdlový L), teprve v minulém století též
'alkohol', popř. 'výtažek, esenci'. U Rohna
a Thama psáno lejh. To pak je „přehlasovaný
útvar německého Lauge = louh, totiž lauge
se Spirantickou (dolnoněm. nebo zde spíše
středoněm.) výslovností toho g, tedy ch...
a ovšem ještě s nářeční ztrátou zaokrouhlení,
tedy: leiche, leih. Přehláska je tu rovněž
zjevem dialektickým nebo znamením toho,
že slovo to vycházelo asi ěasto z úst
prodavačů židovských. Spisovným
uzpůsobením vznikalo pak líh, líhu a konečně
obdobou podle slov jiných líh, lihu" (Janko).
V. Polák NŘ 21.93 a J. Janko ib. 128.
líha: líhy jsou dvě kladiny, na které se
kladou sudy ve sklepě, dříve též podkladná
dřeva pro mlýnský „koš", pod žernovy,
když se rýhují, dále obdobná dřeva, po
kterých se smýkají sudy s vozu do sklepa,
těžké kameny z místa na místo nebo cokoli
jiného těžkého (např. u vltavských plavců
dříví), dvě ližiny jsou dřeva pod úly, káděmi,
sudy, také „trámce, které se kladou na
měkké cesty, mokřiny" (PS), jč. líha je prkénko
uprostřed se žlábkem na koulení vajec
(hru). Líhy, ližiny jsou i prkna, jimiž
vozkové nahoře nastavují bočné steny vozu,
aby mohli více naložiti; držely je zálišky
(sing. *zá-liž-ka), silné tyče, prodlužující
klaníce. — Rus. nář. (sevské) slegá je
obdobná „perekladina", ukr. slígy jsou
břevna kladená přes jámu jakožto podklad
mostku. — Prasl. *sléga nebo st-Ug-a; snad
patří k ležeti. Viz i Šmilauer OKP 4.18.3.
ííhanec, stě. až do Komenského, druh
koláče, podle Rohna 2.102 koláč s medem. —
Původ nejasný. Bývá za lat. laganum
( < λάγανον); snad toto bylo k nám přejato,
odchylné í a zakončení by se mohlo snad
vysvětliti přikloněním k lívanec, to však
není ze staré doby doloženo.
lihavka slez.: trouba nebo píštala ponoc-
ného. Z pol. ligawha dlouhá dřevěná trouba
pastýřská.
líhnouti, vy-; líheň, líhništé PS; z vratné
líhnouti se, ale chod. je lehnout i bez se. — Sic.
liahnuť (sa), ale i liazt (o tom G. Horák
SR 29.76), pol. l§yn§ Iqc (i l^gnac), sch.
lezem leči. — Zpravidla se spojuje s ležeti
(kdež se jako paralela uvádí fr. couver
z lat. cubäre ležeti), ale blíže má k nor.
klekkja, šv. kläcka, dán. kloekke, stnor.
klek ja t/v (ausbrüten); tu je navíc *g-,
o tom viz § 16. Psi. bylo asi l^gi l$gti > lekti;
nosovka v infinitivním kmeni by při prostém
leg- 'ležeti' byla proti očekávání. Proto
přijmeme raději tuto těsnou příbuznost
s germ. slovy. Ta mají na severu k exprcsivně
zdvojené, čemuž odpovídá nosovost u nás
(-&?- < egg, § 15). Viz i pléhnúť sa\
lícha, chodsky a místy jinde líha, stč.
Ucha. Slovo nyní již spíše jen literární ('pole,
role' vůbec). V starším rolnictví znamenalo
pruh pole širší než záhon (ten byl asi
7 brázdový). Na záp. Moravě Uchovat =
„označiti si kus pole slámkami nebo
větvičkami, kolik se ho jedním hozením semene
posije (obyčejně 4 kroky zšíři); lícha je
takový kus pole" (Bartoš); na Ivančicku byl
dříve (B) Z. = kus pole z lesa vzdělaný, na
Brněnsku díl lesa obecního, jímž se,, obsedlí"
(starousedlíci) každoročně na kácení
podělují. U Prostějova lícha je jednotlivá parcela
obecního lesa KpU. — Též u jiných Slovanů
je Hécha (rd. lechá, ukr. lichá, sch. lijeha,
sin. lehá, hl. dl. Ucha) takový kus pole,
ale bělor. Ijachá je znamení při osévání,
pol. nář. lecha je pruh obilí, jejž si žnec
vyznačí. — Příbuzná slova: lat. lira je
takový záhon pole, lit. lýsia lysé lýsvé (v podle
gdtvě cesta), stpr. lyso záhon zahradní. — Je
možné, že tato slova znamenala asi 'choď,
tj. jedno dvojité projití rozsévače od jednoho
konce pole k druhému a ovšem i pruh pole
jím přitom osetý (široký právě asi 4 kroky),
tedy jánu, pak i stejně široký záhon,
oddělený brázdami od záhonu druhého, pak
i jiné 'pruhy' pole nebo lesa při sečení,
kácení ap. A že tedy je možné je spojiti s germ.
kořenem leis- jíti (bohužel jinde není!),
podobně jako jána (viz) t/v je od ja, jíti.
Naše Ucha by bylo náležitě tvořené Hoisä,
kdežto lat. (z leisäl) a baltská slova činí
dojem nějakého starobylého postverbalia.
Germ. slova jako sthn. waganleisa fem. kolej,
něm. Gleise: v nich význam 'choď přešel
v 'stopu chodu, kolej'.
lichotiti, mor. uíísat komu = lichotiti,
chlácholiti, han. uléchat koho = utišiti,
uchlácholiti, sem i šo-licliat hladiti, laskati Jg-PS;
lichota pochlebování (stran -ota srov. žebrota
od žebrati), lichotný atd. Podivné je licho -
metník: „je nastavením slova lichotník,
popř. je tu křížem s ošemetník" (Šm.). —■
Sic. lichotit, lichota, lichótka, lichotivý,
lichotný, lichotník. — Příbuzné je nor. slika
pokrytecky lichotit. Naše Uch- se vyloží
nejsnáze z s-ového intensiva a z expresivního
dloužení v kořeni. Disimilačním vlivem
příponového s zaniklo s začáteční, § 14. Tak

lichva
*sl'ik-sa-ti > Hichati, pak dostalo další
intensivní příponu ct.
lichva 1°: braní příliš vysokého úroku
apod.; odtud lichevní lichviti lichvář. — Vše-
slovanské vyjma sic. Slovo asi domácí,
od lichý; je stsl. lichojimati lichvařiti, tj.
bráti mok příliš (toto je též od Uchyl),
nad slušnou míru. (Zpravidla se má lichva
za přejaté z gót. nedoloženého *leihva
půjčka, soťva právem, neboť ani významy
se neshodují.) Také Martynov 96 se vyslovuje
pro dcmácí původ (od licht, příponou ~va).
Viz i Blanár LexŠ.
lichva 2° chod.: drůbež. — Sic: hovězí
dobj'tek SSJ; val. místy i ovčí. — Vzhledem
k ternu, že dobytek i drůbež jsou zvány
i slovy podceňujícími (byla to jen zájmová
oblast hospodyně!) jako havěť, sic. hyd,
drůbež; vslc. chudoba = dobytek Bf, a že
podle Brücknern nazývají [polští sedláci]
dobytek „chudobou'1, aby ho neuřkli, tj. aby
náležitým nebo dokonce pochvalným slovem
nezpůsobili účinek právě opačný, hynutí
•zvířat, je možné, že tato lichva je od lichý 2°.
Také Knobloch ZfS 7.300 soudí, že to je
spíše „apotropajský kakofemismus", tj.
úmyslné udávání hodnoty jakožto menší,
aby se odvrátila nepřízeň ze strany
závistivých zlých démonů. Přípona -va je jako
v sic. detva koll. sing. 'děti'.
lichý. Splynula tu dvě slova: lc nepárový,
nemající svého protějšku do náležitého páru,
přebývající nad náležitý počet; odtud zm.
lichní, s ch místo š vlivem základního slova
{L holub = bez samice) a lichni prst = lichník
ve střední době, dosud jvč. jč. HchníČek
lech(t)niček malík (lecht- lidovou etymologií
k lechtati); pří-liš (stč. prie-, pol. przelisz,
hl. pšeliš) z *per-lišb (Zubatý 1.1.327) =
velmi nad počet. Z významu 'nemající svého
druha' vzešel význam prostě 'nemající,
prázdný něčeho', odtud stč. lichati a lišiti
(toto i jinde) zbavovati čeho, odnímati a dále
vývoj významu 'prázdný > nicotný, planý,
jalový, falešný, bezobsažný' (ale rozlišiti
distingueie, cdlišiti je z *roz-ličiti, viz
rozličný, od líce, od-ličiti; jednoduché lišiti t/v
je až druhotné!). — Toto licht je vseslo-
vanské. Význam je druží k lit. liěkas, liekus,
lot. lieks lichý, nadbytečný, cd *hiku-
přebývati, zbývati (stsl. ctt-lekt, stind. ati-rěka-
m. zbytek). Vzhledem k ch je možno
předpokládat Vik-st, jemuž odpovídá lot. liek-
šus t/v.
2° zlý, spatný ve řmyslu hmotném i
mravním: lichá mince, slez. lichá látka = odřená,
chatrná, vč. za Jg voda se liší = do Čisté
přichází nečistá, rus. licho zlo, neštěstí,
lichój zlý, zlcmyslný, r. a sic. licho-rádka,
-dejka horečka (pokládána za zlého démona
vniknuvšího do těla; k raditi konati,
pracovati), sic. lichota čarodějnice, mor. špatné
zbeží, zlý člověk; obdobně místy i jinde
lín
u Slovanů, zvláště o zlém duchu. — Tento
význam, zvláště mravní, nelze vyvodit
z 'nepárový, prázdný, bezcenný', a proto
nutno přijmouti dvojí licht; toto druhé
bude patřiti k lit. líesas, lot. Hess hubený, ch
je tu náležitě ze s; zde je vývoj významu
jasný, srov. např. stč. hubený netučný,
stč. bídný (mravně). (Není třeba uznávati,
že při splynutí likt a licht mělo účast slovo
lichval)
liknavý: poprvé u Rešela. Stč. bylo hojné
liknovati sě straniti se čeho, štítiti se, zefrá-
hati se. — Sic. liknavý, liknavec jsou z
češtiny. — Liknavý asi haplologií z Hiknovavý;
jinak je vše nejasné.
lila: šeříkově fialový; bledý, nedobrý:
z fr. Hlas. — Dříve bylo i lilák šeřík; spolu
s pol. lilak t/v je vše asi z ital. lilac. Vše
z Orientu.
lilek, již stč.: rostlina Solanum nigrům. —
Sic. lulok. — Pův. lulek (tak i pol.), skrze
střhn. lulch lullich z lat. lölium, což
označovalo nejen travinu jílek, ale mohlo se
přenášeti i na jiné jedovaté nebo „marnivé"
rostliny.
lilie. Stč. bylo jednak nesklonné lilium
(dosud jen ve rčeních čistý jak l. apod.),
jednak počeštěné lilie Ulije. Sic. Talia laluja
leluja aj. Pramen všeho, lat. lilium, je z ř.
λείριον.
limba: karpatský druh borovice, sic. limba,
limbora. — Ze stněm. limbom t/v, něm.
Limbaum, Limben. ·— Sev.-mor. limba lípa
je však lípa zkřížené s něm. Linde.
limbus stč. nč.: předpeklí; přeneseně fam.
je v limbu = spí, je pryč a pod. — Z lat.
limbus obruba, lem, okraj, totiž „okraj
pekla".
limon, stč. též limaun, nč. též lidově lemon,
hmoun citron. — R. b. limon, ukr. lymon,
pol. sin. limona, sch. limům lemon. — Z ital.
limone, to z pers. limün. Poslední pramen
slova limon je bud v Indii (hindí Umü ze
sanskrt. nimbhuka-) nebo v Malajsku (li-
mau; to ovoce je tam domácí). Je ovšem
možné i přejetí slov z Malajska do Indie
nebo naopak. O tem podrobně Stiller
HO 22.127. — Κ tomu limonáda (od Rohna)
z něm. Limonáda < it. limonata.
limpa: prkénkovité hřeblo k rovnání sladu
v pivovaře (psáno i ly-); bylo i v erbech:
LF 43.108. Dluž limpa čepel nože. Patří
sem i ojedinělé sic. lipka rukověť nože
(KtPř 3)? — Původ nejasný.
lín, stč. lín i lín; ryba Tinea vulgaris. —
Všeslovanské: sic. lieft, pol. dl. hl. b. lin,
ukr. lyn, sch. sin. linj, r. lin gen. linjá. — Lit.
lýnas, lot. Unis, stprus. Unis. —
„Charakteristickým znakem línů je silná kůže, bohatá
na buňky, které vylučují sliz; i ploutve
bývají přímo potaženy silným polštářem ze
sliznatych buněk" (Brehm). Tento sliz „na
povětří schne a v kusoch sa odlupuje. Pod

línati
334
lípa
odpadnutými kusmi ostávajú tmavšie skvrny.
Ak tu možno hladať ρ5vod měna lieň,
potom by sa vztahovalo na lienenie spomí-
naného stvrdnutého slizu." Ferianc 42.
Toto bude správné; tedy do línati ve
významu 'svlékati kůži.' — Táž ryba ve
střední době u nás zvána švec, u Němců
dosud Schuster, Schumacher, že je „zasmo-
lená" jako švec. — Sic. prý též lief; z něm.
Liewe, citovaného u Brehma.
línati, stě. též líneti z *líňati; mor. línat,
leňac Lp (i lý-; srov. ukr.!), postv. mor. lín
hadí = „kůže s hada slezlá", línek = rak
s novým pancířem. Srov. r. linjaju linjáť,
ukr. vy-lynjaty, hl. linač, dl. lináé, sch. linjati,
b. linjaja. — Ale sic. lienit sa (postv. Hena,
Heno = svlečená hadí kůže) se druží k pol.
leníc (si$), sin. leniti se, ukr. linytysja.
Vedle toho bylo sin. Uliti se a leviti se lína-
ti. — Línati se vyloží pomocí lit. plýnas
rovný, volný (o poli: prostý stromů), srov.
nor. dial. flein holý, nahý; ρ se ztratilo asi
v mylné dekomposici *op(b)-plinati > *opli~
nati, kde op- pokládáno za předponu (v době,
kdy vedle ob- bylo ještě op-). Vzhledem
k tomu, že vlasy nebo chlupy vypadávají po
jistých nemocech provázených vyhublostí
těla, možno připustiti, že línati velmi záhy
sdružováno s adjektivy, jimž odpovídá lit.
lelnas lainas lellas útlý, hubený, odtud ono
Híniti a Hiliti. Sin. leviti bychom spojili
s naším lebavý plešatý a s lit. láibti hubeněti.
Je zajímavé, že r. vylinjať, ukr. vylynjaty
znamenají i vyblednouti; též mor. lebavý
je vybledlý v barvě. Viz i pelichat.
linda mor. a sic: topol bílý (u Polné:
červená vrba). Původ nejasný. Snad souvisí
s lit. blendls červená vrba (Meh ZfslPh
29.352) a s maked. αλιζα topol bílý. Hl.
linda t/v u Pfuhla je z češtiny (Bielfeldt 186).
linduška: pták Anthus; stč. lebdušě leb-
duška; jo. leptuška, vč. levduše ~ška Jg,
jinde též libuše UluÓka. Sic. laptuška labduÓka
libduška linduška. V češtině je linduška od
Rohna, lidově též linda u Šírá. — Vše to je
z Hepetuša Hebduša, od zvukomalebných
sloves lepetiti lebetati libotati (viz toto).
Ta znamenají nepravidelný trhavý oblouko-
vitý let např. motýlů a netopýrů, při nichž
lze zaslechnout jen jakési jemné zalupnutí
při náhlé změně směru, též chvění listů osiky
a topolů s obdobnými slabými zvuky, pak
i o jiném třepetání a chvění, přeneseně o la-
potárií (viz) = tichém povídání: sch. sin.
lepetati třepetati, r. lepetáť žvatlati, breptati
sch. lebdjeti vznášeti se (o ptácích) aj.
Všecky druhy lindušek mají zvláštní let:
1. luční „lítá lehce v krátkých obloucích",
1. lesní (našemu lidu nejznámější) „lítá
jaksi namáhavě, ač dost rychle letem
trhavým, jakoby vzduchem poskakovala; zpívá
ráda ve vrcholcích vysokých stromů a ještě
odtud vyletuje do výše, opíše tu letmo, tře-
petavě a šikmo vzhůru předepsanou turu
hadovitou a v pěkném oblouku... snáší
se... na totéž místo..." (Kněžourek). Srov.
i lepetýr (viz netopýr). Meh ZfslPh 20.37.
lindyš, -diš: kdysi druh drahého sukna.
Pol. lundysz, lunskie sukno, r. lundyš, hl.
nesklonné adj. lindyr (u Pfuhla, v.
Bielfeldt 186). — Z něm. ländisch londýnský,
podle původu. Gebauer SI. Viz i Blanár HL.
linie: čára. Z něm. Linie. — Lína čára
(v střední době), zdrobň. linka. (Sic. lina,
mylně Hena lano je ze střhn. line lano.) —
Sic. linva linev limba lano z pol. nář. linwa
nebo z ukr. lynva. — Vše to je dále z lat.
linea, od linum len: název čáry je od toho,
že tesaři — jako dosud — dělají si čáry na
kládách přimrsknutím napjaté šňůry
(původně lněné!), napojené barvou. Viz i lano. —
Lineal je z lat. lineälis.
linouti, stč. linuti: téci, prouditi; stč. silný
pramen linul. Nezvratná podoba je ještě
v nč., 4 doklady v PS. Vedle toho je už od
stč. doby l. se: krev sé linula; v nč. běžně.
Nč. básnicky je též l. + akus. předmětu:
na mne line andíl mír sladký. — P. linqc téci,
hl. linyc líti. — Náleží k líti, je to starobylé
odvětvení od kořene Hei-, dokud jeho
význam u Slovanů nebyl ještě zúžen na
přechodné 'líti', ale mohl znamenat i 'téci,
kanouti'. Útvar jako plynouti, kanouti,
Hnouti. Blízké mu je staroirské to-li-n-
manare (= kapati, kanouti, vyvěrati), 1. sg.
dolinim.
líný, stč. lení; lenivý; stč. leniti (sé), léno-
vati (-ň-), nč. neosobně jemu se nelení;
ne-lenovati si; lenoch lenošný lenošiti lenošivý;
val. lenúchat sa; laš. leň lenost Šr. — Vše-
slovanské: stsl. lěm?, lenivb atd., sic. lieň,
lenivost, lenošný, lenoch leňúch, lenit sa
(lení sa mi ist), lenkat si hověti si, pol. len
mask. fem. lenost, leniwy, leniuch, stp. lenic
sie. býti líný. — Původní stav byl asi lěnt,
pak subst. Unh fem. lenost, od toho Univb
a leniti s§, kdežto adj. leúb dostalo své -jb
asi podle opposita stč. ručí. — Shodné je
lit. lenas klidný, krotký, pomalý, blbý,
lot. lěns zdlouhavý, mírný, líný a s jiným
zakončením lat. lěnis pomalý, povlovný,
nenáhlý, mírný; příbuzno je dále ř. nář.
ληδεϊν býti líný; led- je děliti na kořen lě-
a rozšiřující d; Heno- může býti přímo
z lě-d-o- záměnou zubných d\n.
lípa: všeslovanské (všude Ηρα, ζ toho ukr.
ly-). Dokonalý protějšek je v lit. líepa, lot.
Hepa, vše to z *lěipa; jinak lze snad uvésti
jen kymr. llwyf 'jilm,' což prý je z Heimä;
ale / může být zajisté i z p. — „Nahý,
otrhaný, ošumělý jako 1.", lidové přirovnání
velmi časté, vztahuje se na lípu, jíž bylo
otrháno lýko: za stará bylo lipové lýko
velmi hledáno na výrobu obuvi, mošen aj.
(Tomu se připisuje např. to, že v Rusku je
lípa nyní už jen řídká; v. Schrader RL 2.13.)

lipan
335
lišaj
lipan, stč. též lipeň, -eň; druh ryb Thy-
mallus. — Sic. lipeň, pol. lipieň, sin. lipan,
sch. lipan lipeň. — Slovo nejasné. V stč.
Lactiferovi nazván též kvetovoň (právě
chycený 1. příjemně voní mateřídouškou),
kteréžto jméno se pak sem tak objevuje
i později. Lit. lipinýs přejato od Slovanů.
lípati: pleskati, např. kartami (pod. lupati
aj.): vlípnouti jednu; vylípnouti (pohlavek)
PS. Sic. zdrobnělé lipkať. — Zvukomalebné;
pod. lot. Upit uhoditi, udeřiti. — Obvyklejší
je od něho odvozené sk-ové intensivum
Hip-skati > liskati (li-) mor.: bíti, s pleska-
vými zvuky, např. do tváře; lisknouti, lišciti,
liskanec. Podobné útvary, ale s jinou
samohláskou (což nepřekvapuje): láskat PS, mor.
luskat, jinde i loskati leskati. Přidáno ch
v ukr. chlýskaty, b. Miskám.
lirýkať, rurýkať; zpívati Β (označuje
halekání pasaček: ty rurýkají, aby se jim krávy
dobře pásly), lirýkat zpívati špatně SvK,
ryrýkat Glazarová, vše val. — Podobno je
lit. rairuóti nepěkně, nejasně zpívati, lot. riět
štěkati, sthn. rěrěn blečeti a něm. argot.
luren zpívati. Slova zvukomalebná: lit.
znamená i mluviti s velmi jasným pronášením r.
U nás je disimilace r-r > l-r. Je příbuzné
i ř. ληρέω žvastám, blábolím, naprázdno
mluvím.
lis, již stč.: přístroj k lisování, stč. též
lisice; nč. denom. lisovati. Sic. lis, lisovat t/v
přejato z češtiny. — Toto lis je totožné
s jinoslov. lis = liška. Přístroj ten nazván
liškou proto, že dáví, tlačí, tiskne něco jako
liška kořist (stč.: v lisiciech dávie víno nebo
olej; jinde psáno vydavuji; élovecenstvie, jez
jest bylo na lisici... vzdáveno). Též sin. sic.
lisica a ukr. lysycja jsou jistá pouta, lis,
železa na zvěř. Přeneseně lisicé byla i těsná
klec z trámků, do níž byl vtlačen neklidný
kůň, když byl kován (Jg odvozuje toto
mylně od lisa); srov. klec od kleviti.
lísa: deska upletená z proutí, sloužící na
sušení ovoce, jako vrátka v plotě, jako dílec
plotu a pod., mor. též lesa; laš. lešica na
sušení ovoce; sem patří i laš. lešcica lis na
tvaroh (=č. šrák z něm. Schrägen); han.
lysá proutěné náčiní na chytání ryb. — Vše-
slovanské: sic. lesa plot z větví, proutí,
dřevěná ohrada, lesica a lesina (přenosný)
dílec takového plotu; rd. b. lesa, hl. dl. lesa,
pol. lasa, sin. lesa, sch. Ijesa, ukr. lisá
s obdobnými významy. — Podle Mysl 115
byly na Opavsku lísky (leštíce, někde lesky)
pleteny ,,z lískových výhonků nebo z
vrbového proutí"; Rovněž valašské lesy,
přenosné díly košarového plotu: „základ těchto
lés tvořily tenké lískové hůlky, zvané
podušky, kolmo zapuštěné do ráhna, ležícího
na zemi. Pevná kostra lesy byla hustě
horizontálně opletena lískovými pruty nebo
březovými větvemi, zbavenými postranních
větviček4' (Jar. Štika ČL 45.67). Hlavním
materiálem byla tedy líska. Zdá se proto,
že Hesa lze míti za redukci, již praslovanskou,
zpodstatnělého Heskova (totiž původně l.
merza, mříže).
lísati se. Stč. ještě zpravidla bez se;
znamenalo lichotiti, schmeicheln, blandiri. Mor.
ulísat komu t/v, odtud úlisný. — Vzniklo
snad přesmykem samohlásek z lasiti: je
r. lásit schmeicheln, ρ. lasič sie t/v; je patrně
odvozeno od lasi>, které je v r. lásyj naschhaft,
gierig, schmeichelnd, lüstern (srv. maškrt-
ný, lašovat a laskomina). Se jménem lišky
toto lísati nesouvisí!
líska; keř nebo strom Corylus; laš. laská;
lískový, liskovice, lískovka; líští; místní jména
Lískovec, Leštiny. Sem snad patří i sic. lesola
obřadní stromek nošený v průvodech (je
z lísky!). — Všeslovanské: sic. lieska, pol.
laská, hl. dl. líska, b. sin. leska, sch. lijeska,
ukr. liská, r. kol. lešéa. — Prasl. leska; jinde
*koslo- mask. fem. nebo *koslä fem.: sthn.
Kasala fem. i hasal mask., stir. coli, lat. corulus
fem., slovo asi praevropské. U nás *koslä
dalo přesmykem > Hoška, í bude asi vlivem
stálého spojení s ořechu (lískové oříšky byly
až do příchodu vlašských jedinými oříšky
u nás!). Lit. lazdá je možná také z Hoška.
Viz i podléška.
list, lístek, listí, listnatý, listopad; nověji
listen od Presla, listina od Palackého (ale
listina 'seznam' je něm. Listel), listoyioš;
u Frenštátu podlistnik placka pečená na
zelném listě, val. podlesnik (Rusava 22) t/v.
— Všeslov. Psi. lisťb, pův. jen o listu stromů
a keřů (tak dosud pol.). — Slovo málo
jasné. Litevsky je lalškas. Snad bylo u
Slovanů obecně rozšířeno kolektivum listva
(je sic. a rus.) nebo listvbje, což by se dalo
s lalškas spojit, a to jako Hisk-tvhje (arci
s uznáním rozdílu *oi χ *ei). Lisťb by pak
byl zpětný útvar z toho kolektiva. Lit. dial.
je i lakštas list stromu (Lit. kalbotyros
klausimai 3.202); vzniklo nějak podobně
jako lisťb.
liša msl. han.: plamen vzhůru vyšlehující,
dem. liška; též podzimní oheň, jaký dělají
pasáci z bramborových natí, heliša KtD;
sic. u Myjavy hořet liškou plamenem. Sic.
lipotat plápolati. — Snad je příbuzné s lit.
liepsna plamen, lot. lipu lipt zapalovati;
u nás by bylo třeba předpokládati Heip-siä.
Nejasné je ono he-; snad v něm vězí výkřikové
citoslovce hé\ Viz i lišej.
lišaj: rod motýlů; dříve psáno i lyšaj. —
Název lišaj převzal Jg ze slovenštiny, kde
jsou lidové názvy lišaj(a) lišajka liška liška
(= motýl denní nebo motýl vůbec); o nich
podrobně Vážný JM (udává i oblasti slov).
Podle Vážného je původní forma lišaj, slovo
totožné s názvem kožní nemoci č. lišej,
od lichý ve významu 'špatný, bídný, ubohý,
zlý'. Lišej je tedy „zloba, zlo"; název nemoci
„přenesen na domnělého nositele nebo šiřitele

Í36
litkup
lišej
této nemoci, motýla'l; srov. obdobné názvy
svrab, prašina, hodonka, což jsou v sic.
názvy jistých nemocí a zároveň motýlů.
lišej: stč. lišej z Hišaj; han. lesí ntr.; jistá
kožní nemoc. Jinde všude je lišaj, hl. dl.
mimoto též lišawa, dl. je též lišawica
ZfS 7.265 a lišajca lišej vepřů; odvozené adj.
sch. lišaiv pokrytý lišej i, sté. lišavý a r.
lišavyj < Hišajivyj prašivý.—Praslov. lišaj υ
je asi příbuzno s ř. λειχήν t/v, ale -šajb není
jasné. Pro š (místo čekaného č nebo z) lze
snad hledati výklad z liša plamen, oheň
(viz); i když je liša zachováno jen na části
čsl. území, může býti starobylé, neboť má
dosti dobrý protějšek litevský. Nemoc, jevící
se zčervenáním kůže, byla nazvána od
plamene, srov. ohnipara (za Jg právě ohnipera =
lišej!), oheň sv. Antonína, ignis sacer ( = růže,
erysipelas), ovšem odlišena příponou -ajb <
*-ě~jo-. Je možno mysliti též na odvození
od lichý; je r. lichoj = lišej ŠIŠ, ale to
může býti lidová etymologie nebo tabuová
změna. Ale viz i lišaj. — Preslův bot an.
termín lišejník vytvořen nadto pod opětným
vlivem latinského vědeckého liehen < ř.
λειχήν t/v. R. lišaj je též lišejník.
lišen: část vozu, val. tuš na, han. lošňa
KpU; z val. „lušniska starodávných
klobouků byla 3 tenká dřívka, která chránila
širokou střechu, aby původního tvaru
nepozbyla" B; mor. podluška, část vozu zv.
„žabka", jč. nálišník spojení líšní. — Sic.
lušňa, pol. luénia i lusznia, ukr. lušnja, r.
Ijušnja. — Asi z němčiny (jihoněm. spis.
je Leuchse); ,,střhn. liuhse (lýchse), korut.
lýsche, štyr. leische dává dost základů pro
různé slovan. podoby'* (Šm.); η je z něm.
nepřímých pádů (Kp). (Chod. lišku vodit,
říditi zadní vůz při rozděleném voze na vožení
dlouhého dříví, upomíná na ruské Ijušni
plur., rozložený vůz na vožení klád, jistě
tedy z Híšeň voditi).
liška již stč.; lištička, lišiátko, též stč.; stč.
původně lisa (kdežto lis dostalo nový \'ý-
znam, viz), od něho Use, lisátko, Usenci,
způsob psaní připouští sice čísti i š, ale
vzhledem k tvoření slov je tu š málo
pravděpodobné. — Stsl. list, pol. r. sin. sch. lis,
ukr. lys. Κ tomu fem. jihosl. a vých.-slov.
lisica. U západních Slovanů (č. sic. pol. hl.
dl.) vznikla nová forma liška, asi takto:
Hisička synkopou > Hisčka, asimilací >
Hisčka, z toho popř. Hištka (odtud lištička)
a dále zjednodušením liška-, podle Treimera
Lingua 9.1960.95 je to však spíše od
adjektiva lišb (*lis-jb). Zve se tak v Čechách
ode dávna i druh hub Cantharellus (= mor.
kuřátka) podle rezavožluté barvy; l. byl
též za Jg. ,,v pivovaře a vinopalně sopouch
z podkotlí čili dymníček za kotlem", dosud
chod. „roura v klenutí pece pro odvádění
kouře a pro průvan", asi z „liščí díra", něm.
Fuchsloch. (Frinta Ch 38 zde srovnává hl.
liška Querbalken, Mauerecke.) Chod. lišku
vodit viz však pod Ušeň. — Piasl. lis'b a lisica.
Souvisí jistě s lit. lapě, lot. lapsa, lat. vulpěs,
ř. άλώπηξ; všem těm slovům je společné -l-p-r
ale jinak detaily se žalostně liší; příčinou
toho je nepochybně tabu: vlk, medvěd,
liška byli předmětem obav a magických
praktik; hláskové ty změny byly úmyslné
(aby zvíře bylo oklamáno apod.); nejblíže
je lot. lapsa.
lišta, již stč.: okraj nebo lem roucha, laťka
rámující obraz apod., pak i „zarážka" —
laťka vkládaná do mezer mezi břevny
roubeného stavení (bývala obalovaná „maza-
ninou"); laš. UšHva lišta, věšák (na šaty) Lp;
stran v zde srov. polský tvar. — Sic. lišta
SSJ. Pol. listwa lisztwa t/v, listwica lať.
Zdá se, že tu je změtení (stran v) s lestvica.
Ze střhn. liste (nyní Leiste).
litanie: stč. letanie fem. sing., vč. dosud
letanyje fem. plur. Sic. litanie. Pol. litanja. —
Z lat. litania, popř. střlat. le-, od ř. λίτανος
prosebný.
líti: stč. liú líti a leju teti, iter. -lévati, z toho
nč. liji líti. (Nč. vulgární význam obelhávati
vznikl z metafory „proudem líti slova, řeč
na někoho", totiž slova klamná.)
Odvozeniny: 1. liják, lijavec, kovolijec, vře od nč.
présentního kmene lij·; 2° iter. za-lévati aj.,
odtud slévač, slévárna, nalevačka > nálevka^
vědecké nálevník; postv. výlev, nálev, poleva r
polévka (stran významu srov. např. svatební
polévku „s lokšama" u Luhačovic: „je to
mísa nudlí politých slepičí nebo hovězí
polévkou", Václavík LZ 354); je i sin. sch.
polévka v Panonii, Etn. p. 3.163. VČ. slej-
vavka us. Jgd mazlavá země. 3° od leji
postverbalia msl. sic. lej, leja (mor. též zleja)
a rozšířené lejavica, dále úleja liják; mor.
úlich, úlicha t/v má své ch asi vlivem slova
rýchanec t/v cd msl. rýknúi. Od *-livati jsou
postverbalia od° pří° v° záliv (poslední dvě
z ruštiny), slivky, a od participia n-ového je
odvozenina lívance „litý delak" (mor. lejanec
a přesmykem^eřawec, litóš). 4° od litý je
(slitina, odlitek, úlitba; vč. krkon. litba liják. —
Všeslovanské: stsl. lějq a Ibjq Ibjati, pro-
-livati, sic. lejem Hať, pol. lej$ lač, sch. Ujem
liti atd. — Pro nejstarší dobu jest klásti
jednak Ibjí liti, chovající se jako pbjn piti,
jednak leji Ibjati (srov. srnej) snibjati se
smáti se.) Prvé je z Hei-ejo- s présentovým
oslabením jako v nibr-o (viz mru) a s pří
ponou ejo, druhé z Hěi- (+ e/o), v infinitivu
s oslabením. Příbuzná slova jsou jen v balt-
štině: lit. lieju líeti (dříve leju) líti, IΠ ja Iljo
lýti pršeti. Vše ukazuje na to, že původní ťi-
tvar kořene byl Hěi-; krátké Hei bude mladší,
druhotné. Srov. obdobné kvantitové poměry
u píti (pův. *pói-). {Vlévat se viz pod leviti.)
litkup, již stč. Nyní v lidu jen na Chodsku,
jinak je v Čechách už jen slovem knižními
mor. dosud litka popř. han. letka YLpV

337 lnouti
litovati
(sic. je oldomáš). — Pol. litkup, litek, ukr.
lytkup, r. nář. litky plur., sin. litkeb Ukoj
apod. t/v. — Ze střhn. llt-kouf t/v, od střhn.
lit ovocné víno (přejato do sin. a sch.: lit
ovocná šťáva, mošt) a kouf = něm. Kauf.
Zvyk litkupu znamenal původně oběť bohům
nebo předkům po dokončení větší majetkové
transakce. V Polsku byli i zvláštní litkupníci,
jejich úkolem bylo slavnostně potvrdit koupi
a přáti stranám štěstí; teprve pak kupní
strany spolu s litkupníky ten akt zapíjely
(WoP 334).
litovati 1°: želeti, míti soucit; líto, lítost,
lítostivý; dále slitovati se, politovati. — Sic.
lúto, lútosí, lútostit, lútat -it si, lutovat; pol.
(viz PJ 1960.301!) litoivac, hl. lutowac,
dl. luto, lutosč. — Příbuzno je něm. leid
(es tut mir leid = je mi líto; MchZfslPh
23.116) z Hoito- s náležitým o v kořeni.
U nás bylo asi sloveso s náležitým e (Heut- >
tut-), od něho zachovány jen sekundární
formy na -ati ~iti -ovati.
litovati 2°. Tři stě. (pozdní) doklady chápe
Gebauer jakožto ,,mstíti". Málo jasné.
„Nelze asi dělit je od litovati 1°, obé je od líto
(: působit, aby někdo litoval své viny)."
Srn.
litr, tak i pol.; sch. litar. — Z něm. Liter
a fr. litre. Souvisí s libra: sch. b. r. litra,
ř. λίτρα je jistá váha.
lítý: stě. lútý alútný prudký, divoký, krutý,
lúto; lút gen. -i fem. náhlost, prudkost, lutec
lítý Člověk, lutice lítá žena; nč. (roz)lítiti se,
lítice; sem patří i han. potmělótný potměšilý,
z toho potmělo ta, val. potmelúch (mylné l)
potměšilec, tj. člověk po tmě (= za tmy)
lítý, za tmy krutý, úkladný. — Všeslovanské:
stsl. luťb atd.; sem tam je i *luth, lutiti jako
v č. Vše je odvozeno z adjektiva luťb. To je
nepochybně příbuzno s něm. wild divoký,
lítý, tj. předgerm. welt-jo-s; arci je nutno
uznati přesmyk velt > leut nebo naopak.
Meh ZfslPh '23.116. Tímto původem se
objasní i Lutici — Veleti (Kopečný).
livrej: z fr. livrée. Starší lib{e)raj je však
z něm. Liberaj (to je už v 15. st.), které je
snad — podle Titze NŘ 24.11 — vzhledem
k b ze španělštiny. Vše z novolat. Hiberäta,
tot^ž oděv uvolněný (dodaný) od panstva
služebnictvu (fr.livrerdodati > něm. liefern).
livulka laš.: husa: od vábící interjekce
livul livul Srov. lička.
liza lizka lizina liz: vrub na stromě na
označení lesních hranic (popř. stromů
určených ke kácení), lizovati; stč. líže (?, jediný
doklad!), liza, lizovati, mor. kdysi líha
znamení hraničně, sic. liha. — Slovo málo
jasné. Zdá se, že souvisí s r. vzliza holé místo
u spánků, val. lizna lyzna, sic. lyzňa modřina
po ráně, laš. lizna vyrážka na tváři; tato
slova jsou zajisté totožná, jak viděl již
Jungmann, s blizna (viz), což je slovanský
název pro hojící se ránu, jizvu, modřinu.
22 Machek — Etymologický slovník
Lze si představiti, že mylnou dekomposicí
obliznovati rozloženo v ob-liznovati, z něho
odvozené lizna že jednak na Moravě zůstalo
se starým významem, jednak že změněno
v lizina a dále zpětným postupem v liza
a liha.; srov. i sic. zalizovať sa hojiti se, jež
vzniklo zajisté podobným postupem z blizna.
I liza na stromě je metaforicky rána, jizva,
zvláště když se zalévá smolou, a^tím hojí. —
R. lyska t/v a stč. (v herbáři Černého, též
Jgd) lyska, rána, jizva je přikloněno k lysý,
nikoli odvozeno od něho!; lyskovat Jgd.
(Jinak Janko v sbor. Dobrovského.) Sic.
lyskovat.
lízati: stč. lížu Izáti, jinak u všech Slovanů
Hizati; líznouti, ob.-lizovati; z oblízat mylnou
dekomposicí vč. blízat, han. blézat (též bulh.
bliza), se v.-mor. zblajznót snísti Rzr; postv.
liz; v mysl. slangu lizák jazyk zvěře; stč.
Uznicě lékořice; nč. lizna, lizula parádnice,
(s)polízaná rána (zvířata si lížou ránu).
Sem dáme i kobliznost mlsavost Jgd, jč.
kobližný Krš. 43,186. — Prask bylo lizq
Ibzati (jako pišo pbsati). Příbuzné je lit.
lieziú liěžti, sthn. leechón (něm. lecken), lat.
lingo, ir. ligim, ř. λείχω, λιχνενω, arm. Uzem.
stind. lědhi (r-), líhati. Rozličné tyto podoby
vzešly z konjugace původně athematické
(jaká je zachována v sanskrtu); tím se
vysvětlí rozličnost ve stupni kořenného voka-
lismu.
líznouti: udeřiti PS, vč. a sev.-m. lajznout,
han. léznót KpU, mor. liz(íc)nút, sic. liznút
pd. liznqc t/v. — Příbuzno je rus. ko-lyznuť
t/v; rozdíl y\i u slov tohoto rázu nevadí.
Podobné útvary jsou víznout, piznout (viz).
Dále je podobno r. Ijáznut t/v.
lkáti a lykati: u Bratří bylo lkáti = otvírati
ústa žízní (vlastně „naprázdno polykati"),
ale jinak má l. již od stč. doby přenesený
význam naříkati, kvíleti (pro nesplněnou
touhu apod.), jenž se objevil nejprve asi
u vzlykati. Jinak zachován původní význam
v po-lknouti (sic. polkýňat, chod. polkýnatl)
a polykati, val. laš. lygat polykati (postv.
lyk hlt), laš. lyknút; jvč. je zalknout (husu)
udusiti, spis. zalykati se pláčem, štěstím. —
Sic. lkát, pol. Ikac Iknqc lykac, ukr. lykaty,
sin. Ukati, b. lichtja. — Psi. fekajn Hkati,
iter. lykati. Základ je asi zvukomalebný,
příbuzno je ř. λνζω vzlykám, λύγδην vzly-
kotem, λνγγάνομαι skytám, střhn. slucken
(něm. schlucken) skytati, něm. schluchzen
vzlykati, ir. sluccim skytám, polykám; tato
slova měla však g (to se jeví i v ukr. lyhaty),
dvojitost kjg však u slov tohoto rázu
nepřekvapuje.
lnouti, též s při-, pro- a ve-; od přilnouti
je přilnavý; iterativa přilínati prolínati
vzlínati; od nich vzlínavý a průlina. — Sic.
(jen spis.) lnut citově býti připoután k čemu
(z češtiny?). R. Tnut lnouti, tuliti se, lísati
se ke komu. — Slovo starobylé. Nejblíže

lobus
338
loktuše
mu je stind. Hnáti, doložené jen u gramatiků;
dále jsou láyatě liyatě liyati, vše = lne
k něčenm, přitiskuje se, přiléhá. Kořen je
lei-, zde je náležitý nulový stupeň Hi > lb.
Stran útvaru slovesa srov. strus. krbnu
krhnuti 'koupiti' vedle stind. krinäti (päli
kináti má ještě původní krátké i\) 'kupuje':
slovanština zachovala příponové n, ale
vřadila ta slovesa do 2. třídy. (Dřívější
spojování s lepiti, tak i v ESX, je mylné.)
lobus lobas val. laš.: trhan. Z pol. lobuz
uličník (ukr. lobur).
locika, již stě.: rostlina Lactuca (hlávkový
salát aj.). S pol. locyka, sin. loóika a sch.
locika předpokládá lat. Hoktika za starší
lactüca, a že kt dalo palatální tt. Hujer
ČMF 3.360.
locuga lociga laš.: brynda, sic. loóovina
ločprda locprdina brynda, slívy, patoky. —
Málo jasné. Asi od lokati, srov. pod. lot.
laka a laceklis polévka pro psy, od lakt
chlemtati.
loď: stč. lodí (kmen na -bji jako paní), pak
i podle kmenů na -ja, -i, též, ntr. lodie (nč. ntr.
též v doudlebském nářečí a v jč. rybářském
slangu Jjčř 111, na Moravě jen arch. v písni);
nč. dále loďstvo, lodní, -nik, loděnice (u Bal-
bína lodnice; nová přípona jako v hliněnice,
vápenice ap.), loďař, na°, vyloditi. — Vše-
slovanské: stsl. ladii i aldii; pol. hl. lodi, dl.
Ιοί, sic. ukr. loď, r. loďjá, lódka, sin. ladja,
ch. ladi, srb. lada, b. ladija. — Obdobný
útvar je lit. aldijá i eldijá člun, příbuzno je
dále dán. olde a nor. nář. olle fem. koryto
dlabané z kmene, stangl. ealdot koryto. I naše
stč. lodí znamenalo lodku, člun; zdá se tedy
ze všeho, že původně l. byl člun vydlabaný
z kmene a že jde asi o slovo „praevropské".
loden, za Jg luden: druh sukna. Sic. loden.
Z něm. Loden.
lodyha: r. lodýga, bělor. ukr. lodyha =
kotník; r. bělor. dále 'holeň' (část nohy od
kolena ke kotníku), totéž je ukr. suldyha (*su~
-lodyha); pol. lodyga přeneseno na stvol,
stonek rostliny, odtud je přejal Presl do češtiny.
— Původ slova je málo jasný; možno snad
je míti (tak Brückner) za odvozeninu od
loď, neboť: jesti tkostí (vchodidle) šest, jedna i
slově lodička Gb. ze stč. Saličetiho; mohlo se
přenášeti, jsout i další kosti všelijak zaoblené
a duté jako lod, totiž jako vydlabaný kmen,
člunek. Přípona jako v r. kostyga t/v.
loch již stč.: jáma, sklep; dosud mor. a pol.
Z .něm. Loch t/v.
lojda msl. sic: krh, hnis v očích, lojdavý
krkavý, lojdavec, lojdáň. Na Kyjovsku lojga,
lojgavý Svěř pís. — Nejasné.
lokáč: kalužina ve vyježděném místě cesty
(vulg. „lavor") nebo v poli, za Jg. ijhlubina
v rybníce; slovo zrn. jč., i ve stř. Čechách,
jeho rozložení svědčí o bývalém sousedství
s jihosl. — Jinak je jen na jihu: sin. lokva
i lokev, sch. lokva, lokanj, b. lokva, ločka, stsl.
loky gen. lok'bve. — Je příbuzné s lat. lacus
jezero, kalužina, ir. loch, stangl. stsas. lagu
jezero (ale něm. Lache je přejato z latiny);
-y a lat. lacü- jasně ukazují na starý w-kmen.
lokaj, tak i sic. a pol.; r. lákej. — Z něm.
Lakai, to pak přes románské tvary (fr. laquais,
it. lacchě, šp. lacayo) a ř.. ονλάκης z tur. ulak
rychlý posel, běhoun.
lokati: s novým expresivním zakončením
vč. lohniť, mor. též logatlochat lohnit > lonit.
Sic. lokat lohať logat lóchať t/v. — Lokati je
všeslov. (dluž. změněno v s-klokaé). Původně
se kladlo o zvířecím chlemtání nápoje (tak
i stč.: zvieřata tě [vodu] lokají), to dosud rusky
aj. — Lit. laku lokti, lot. luoku lakt chlemtati
(o psech); u nás to sloveso převedeno ke
vzoru tesati-, arm. lakem t/v, k < kk. Základ
je zřejmě zvukomalebný.
loket, část těla i míra, loketní. — Sic. loket,
pol. lokiec, r. lókot, ukr. lokot, hl. lohe,
dl. lokš, stsl. lakttb, b. lákat, sch. lákat,
sin. laket. — Praslov. ^óUcbtb, kmen konso-
nantický (srov. č. pět loket a pod.). Výrazy
pro loket v ide. jazycích zřejmě patří k sobě,
nedají se však uvésti na jednotné praslovo;
příčina toho není dosud známa. Našemu
slovu nejblíže stojí baltské *ölekt-is fem. (lit.
uolektis, lot. uolekts fem.) a stind. aratní-
mask., av. ardtna- mask. (z *olekt-n-1). Proti
tomu je ř. ώλένη, got. aleina, sthn. elina
fem. (něm. Elle), stir. uilen, lat. ulna
(z *ořená?); bylo však i ř. nář. αλαξ paže.
Tedy bylo asi ide. * dlena a *olekt-, slova
dále neprůhledná. O slovanské podobě lze
se domnívati, že je výsledkem vlivu opposita
nog'btb: poněvadž ona míra měřena od lokte
po konec nehtu prostředního prstu, byly
loket a nehet jakési protiklady, póly jedné
míry; obě slova se proto někde rýmují
a objevují v úslovích (Muka má 3 taková
dluž. úsloví, např. gaz cartoju dajoš noké,
ga wzejo seb'e loká podej čertovi nehet,
vezme ruku).
lokna, lokýnka i loká; u R. Svobodové
noka. — Sic. lokna. Spolu s r. lokon mask.
je to z něm. Locke.
\ lokša: han. lokša, msl. lukša (u nejasné,
hyperkorektní v protiklad k han. o?), jinde
mor. místy lokeš lokýš nudle. — Sic. lokša
(též lakša lakeš s a podle mad. laksa) je
druh jídla z pečeného těsta bramborového
nebo z pokrájeného navlhčeného koláče;
ukr. lokša, lokšyna, r. lapšá, nář. lokša
nudle. — Kniezsa 306 říká: „z perského
L-lakče, Ißkse je jednak osmanské lakče, jednak
r severoturecké lakša; v jihoslovanských
jazycích není zastoupeno, přišlo tedy do
madarštiny ze severu, bud z ukr. nebo sic:
v mad. je dnes podoba laská". Šmilauer:
„bude tedy i u nás z východu a původu
se verotureckého ".
loktuše: již stč. loktušě a -ška; nč. místy
| -cht-, — Sic loktuša, za Ribaye loketka.

lomcovati
339
lopata
Stpol. a nář. loktusza, -cht-, loktucha. —
Domácí odvozenina z přejatého Hoktuch <
něm. lackentuch plátěná plachta, jež
doloženo 1482. Polské slovo je asi z češtiny.
lomcovati: mor. místy též lomcuvať SvB,
lancovať Nábělek; loncovat Jg. — Odvozeno
od lomiti (to v stč. znamenalo i lomcovati,
l. se & kým = zápasiti) jako je koncovati
od honiti. Stč. se říkalo též, že zlý duch
vstoupivší do člověka lomozí jím; to pak bylo
přenášeno i na jisté nemoci (zimnici, pa-
doucnici), neboť i o těch se věřilo, že to
jsou démoni sídlící v člověku; nč. dále:
hněv lomcuje tělem, vítr stromem.
Zvláštnost Jana z Rokycan: l. ústy, asi =
bezmyšlenkovitě odříkávat i.
lomenice: štít dřevěného stavení, štít
domu vůbec PS. Název ten není od toho,
že prkna v ní bývají všelijak šikmo postavena
a tedy navzájem jakoby lomena (takto
mylně soudí OSN 8.8), ale od toho, že
lomenice představuje jakési zlomení linie dvou
ze čtyř spádových ploch střechy. Staré
domky mely střechy čtyřspádové, tj. tvořené
čtyřmi šikmými plochami (dvěma
lichoběžníky a dvěma trojúhelníky. Ty
trojúhelníky byly u větších domů, poněvadž se
udržoval kozlub (viz) zalomený tak. Z
původního „spádu" zůstal pak jen „ostřešek" na
spodu a valba (viz), až nakonec i ty zmizely.
lomiti 1°: na kusy krušiti, frangere;
č. post v. lom polom zlom úlomek zlomek,
vč. podlomek; sic. lomina polom v lese;
laš. lomozg oblomky, odpadky (-zg srov.
drobizg apod.); iter. lámati, odtud lamač,
mor. lamaóka (lámka) stroj na lámání
konopí, lámanka ječné kroupy; č. lamzelezo,
hlavolam. Lámati (cizí řeč) je kalk německého
radebrechen, tj. původně lámati v kole,
mrzačiti, komoliti. — Toto lomiti je vše-
slovanské; příbuzenstvo je v lit. limstu
limti mačkati se, polámati se a v laminti,
laménti, lámdyti mačkati, v prus. limtwei
lomiti; celkem už málo zřetelné, neboť pro
'lomiti' převládlo lit. láužti. Jinde nic (něm.
lahm chromý atd. je příliš daleko významem,
souvisí sotva!).
lomiti 2°: mor. kdysi za- ustanoviti (např.
pokutu někomu), vmor. zálomka Β
podmínka, sázka. — Příbuzno je lit. lemiú lémti,
lot. lernt ustanoviti, určiti (Dievas taip leme
Bůh tak určil, likimas kitaip l. osud jinak
určil), lit. lémtis rozhodnouti o sobě, a dále
het. Iqmnija- rozkázati (befehlen, heißen).
lomiti 3°: val. lomit hřmotně křičeti; se
zesilovací příponou oz val. lomozit Hzl-SvK,
spis. (h)lomoziti dělati hluk, -živý, postv.
lomoz, odtud -zný. Stč. lom hluk, val. lom
veliký křik, lomoz, váda. — Sic. lom křik,
hluk, vřískot, lomozit t/v jako v č., lomoz;
bulh. lomot hluk. — Psi. glom*b. Příbuzné je
stnord. nnor. dán. angl. nář. glam hluk
(Lärm), stnord. isl. glamm t/v, šv. glamma
hlučeti. Byly i tvary s k-: stnord. Mamma
zvučeti (schallen) ap. Η- ν hlomoziti je tedy
ze starého g, nikoli přisuté až v češtině.
lomiti 4° v mor. zalomit se do práce B;
jak se já do teho vlomim (= vložím, dám),
tož to bode hned Křen 3.189; han. u Brna:
tak se do teho zalomím = dám, Obrovský
OF 188; pacholek se... zalomil do masa 215 =
začal horlivě jísti; ti (cikáni) joz spali,
chrněli, Jakobe běli v tom spaňó zalomení
nějakých pár hodin 254. Pojetím „zabrati
se do něčeho" se snad osvětlí jvč. věta
učitelství ho nezalamuje Hošek 2 'netěší',
původně asi 'nezabírá cele'. Zalamovati se =
zabývati se PS. — I když je toto l. jen zrn.
jvč., je asi starobylé. Hodí se k němu staro -
irské er-lam hotový k něčemu, bereit, fertig,
lámaim podnikám něco, wage, unternehme,
ro-laimiur odvažuji se.
lomiti 5°: viz oblomiti.
lompitat mor.: nečinně pocházeti B. —
Patří asi k lamprda lenoch, han. u Boskovic
lomprduvat toulat se Svěr-rkp; viz lamprdón 2°.
longa longoš longaé langač mor.: žerd
vodorovně připevněná k boku žebřinového vozu,
sloužící jako stupadlo. — U Kyjova longo
Svěr-rkp. — Sic. longo, pol. Iqgiew železný
prut spojující u některých vozů váhy s
přední osou. — Z něm. Lang wage t/v co longa.
Mad. lógó.
loni, nář. vloni; loňský, laš. lonší; han.
Iwh. — Stsl. b. sic. sch. sin. lani, pol. hl. dl.
loni, r. loni. — Z *ol-ni: podle Rozwadow-
ského IF 3.267 se mu rovná stlát, olli 'tehdy'
z *ol-n-; obé od zájmenného základu 61-,
ukazujícího na něco vzdáleného. U nás
význam byl zúžen na 'předešlého roku':
protikladnost k letos je vyjádřena i tím,
že rus. nář. přidáváno s: lonis lonjas lonys.
lopata; odtud -tka (tak i rusky) jistá kost
v zádech; zhruběle lopáó (již stč.) veliká
lopata, msl. lopař lopařík. Rčení dávati,
říkati něco po lopatě a pod. = nadmíru
jasně, příliš obšírně, bylo asi původně
„dávati poučení po 1.", totiž hloupému
naplno, po velikých dávkách, kde chytrému
by stačilo zrnko, pouhé „napověz"; odtud
je pólopatismus. — Lopata všeslovanské,
kromě toho je r. lópast široký, ploský konec
lopaty, vesla apod., pol. lopystka sonda,
ušní lžička (podle kqpysťká). — Lit. lopetá,
pr. lopto lopata, lot. läpsta lopata, -tka,
široký konec vesla. — Vzhledem k litevštině
je pravděpodobné, že původně bylo asi
bsl. Häpeta. Tento útvar je příbuzný s lat.
pala t/v, ale zvláště se k němu hodí v glosách
doložené lat. paleta (je i polenta, palenia),
asi *paleta. Je-li to správné, je třeba uznati
bsl. přesmyk ρ-l > l-p, v slovanštině pak
ještě přesun ä do 2. slabiky a e
(asimilovaného v o) do prvé. Lat. päla by byl produkt
slangového zkrácení. Mad. lapocka lopatka
hřbetní je ze slovan. Hapostbka.

lopot
340
louč
lopot, v Hájkově kronice: přední šlechtic.
— Nejasné. Podobné je lot. labiětis, labltis
boháč, šlechtic, patricij (odvoz, od labe
bohatý, vznešený). Snad tedy je H. přejal
odněkud z východu.
lopuch i -ucha; msl. lopún (jen u Herbena
je lypúň), han. místy lopón. — Lopuch též
pol. ukr. r. sch. sin.; sic. lopuch; bulh.
lopuš t/v. (Dl. lopuch je šťovík, a to na
základě záměny způsobené tím, že do listů
lopuchu někde baleno máslo, podobně jako
do listů šťovíku). — Psi. tedy lopucha.
Je příbuzné s lat. lappa t/v; latina má
expresivní zdvojení pp, slovanština expre-
sivní příponu cÁ-ovou; důvod těch jevů je
v tom, že 1. je rostlina nápadná a nevítaná:
je mohutná, na neobdělaných místech všude
hojná, její plody se snadno přichytávají na
oděv, na srst zvířat apod. (mají hojná lidová
jména: stč. řepík, nč. vlci, ježky, koťlice
tj. kotvice, babí hněv, babky, žebrácké vši,
sic. medvěde, vlky aj.).
lopuna, za Jg. z Domažlic: obrácený dutý
kužel při tmelený ke kraji kotle, skládajíeí se
z prken, která místo obručí silnými řetězy
spojena jsou. — Slovo nejasné. Snad patří
k sin. lopis hliněný kotel, což je také nejasné.
lora: nekrytý nákladní vagón. ,,Evropské
slovo z angl. lowry, něm. Lore." Š.
los 1° (zvíře), již stč. — Hl. los, pol. los,
ukr. r. los\ sic. sin. los. — Praslov. losb,
kmen na -jo-. — Souvisí se stsev. elgr,
angls. eolh, sthn. elaho, elho (něm. Elch);
z germánštiny lat. alce n. alx. Slovo patrně
„praevropské." S jelen asi nesouvisí; zato
snad se stind. ršya- druh antilopy. Pra-
slované upravili si slovo hned při přejetí
na loéb; nelze předpokládati *olsb\
los 2° již stč.: úděl atd.; losovati, losař. —
Sic. los. Pol. los. — Z něm. Los. Domácí
slovo je hřebí, sic. zreb. Viz i loterie.
losk(ot)ati, loskot (toto již stč.), losknouti.
— Pol. loskotač, loskot; sch. sin. loskot, sin.
loskati, sch. Ijosnuti; ukr. losk(it), loskaty,
v. lóskat, loskotáť. — Zvukomalebné; srov.,
s jinými samohláskami, mor. leskotať B,
dále liskati a luskati (louskati); z *lop-sk(ct)ati,
srov. lopotati a obdobná lupati, lepiti
(v° pohlavek). — S novým ch (s)lochati
(s)lochovati (s)práskati koho Jgd a pak
s h na-lohati našlehati PS.
losopěr horň. B: zeměměřičské znamení
(dřevěná konstrukce?) na výšinách. Sic.
losopier Mičátek. — Nejasné.
losos, sic. losos, pol. losoé, ukr. r. losos'. —
Lit. lašiša a lašis, stpr. lasasso, lot. lasis. —
Název je dále v germ. (sthn. lahs, nyní Lachs,
stangl. leax, stisl. lax) t/v a v tochar. (laks),
kde však znamená jen obecně rybu. Z to-
charského slova se vyvozuje, že Tocharovó
seděli kdysi v Evropě někde u Baltského
moře — jejich historická sídla byla ve
Střední Asii! — ; odchodem do vnitrozemí
specifický význam slova poklesl u nich
v obecný. Kromě toho je příbuzné jméno
i v osetštině (loesoeg, Abajev AnnSl 4.29),
a proto prý stará teorie o sousedění tochar -
štiny a baltoslovanštiny ztrácí půdu (RÉS
37.163). I tu je pravděpodobné, že to je slovo
,,praevropské", cizí. Na západě je název
jiný: něm. Salm, lat. salmó, fr. saumon.
lošák: houba Hydnum. „Z pol. lo&iak,.
to pak od loé los, jako lanýz patří k laň;
srov. jelenice, Jelenka, srnka apod. jména
hub.'* Š. Ukr. losuú(a).
lošna, u Chodů kdysi část mužského
střevíce: kožený jazyk, na konci roztřepený,
přehnutý přes šněrování (za chůze pleskaly
lošny do střevíců, Hr.). ■— Z něm. LascJie t/v..
lošov lesov slez.: škopek (se zátkou) na
umývání nádobí (Vaš). Pol. loszów luszow
luszaf liszof. Z něm.; v druhé části
je Schaff.
lot: v stč. jednotka váhy A/16 hřivny) a
zároveň jednotka platební; ještě na počátku
19. stol. byl lot mezi lidem drobnou
jednotkou váhy, např. pro nákup kávy. — Spolu
se sic. lot (dříve luot: Blanár HL) a s pol. lat
(s mylným u za ó) je ze střhn. lot, což bylo
jisté závaží, původně z olova; „olovo" byl
vlastní význam. Tvrdí se, že něm. slovo
je z keltštiny (kdežto *bllva~ > Blei a naše
olovo jsou slova asi praevropská).
loterie; „malá" rakouská loterie zvána
lidově lutrie (odtud lutrista) a v novinách své
doby posměšně lotynka. Sic. lotéria. — Z něm.
Lotterie, to z fr. loterie od lot podíl, které je
zase z germánštiny (viz los). ,,Loterie se
dostala v 16. století do Německa z
Holandska." (Šm.).
lotr, lotry ně, lotrovský, lotrovina, stč. i nč.
též lotras, lotrovati, zřídka lotřiti; zlotřilý; stč.
zřídka i latr. — Sic. lotor s vkladným o. Pol.
lotr, sin. loter, sch. lotar, všude i odvozeniny
na -ovati aj. — Lotr je zkrácenina z něm.
Lotterbube lotr, padouch, od lotter darebný.
loubí i loub, -be, -bení, pův. zahradní
besídka, pak podsíň (okolo náměstí), místy
i hambalky (tj. vrch sloupové konstrukce
v podstřeší domu); podloubí = podsíň. Stč.
(svrchnie) lúbě bylo solárium, tj. patrně
podkrovní světnice. Nově: rostlina loubinec,
obepíná besídky. — Přejato (spolu se sin.
lopa předsíň) ze sthn. louba (nyní Laube).
přístřeší, předsíň, žúdr.
louč gen. -e, stč. sic. lue gen. -i; nč. loucník
dlouhý nůž na dělání loučí, též laveěník
Kruš. 171; laš. lučivo louč (srov. pol. luczywo)^
ale u A. Staška je to z pol.; stč. olúěiti
osvětliti, jvč. (N. Město, B) proluka úsvit,
stč. hvězdy prolúěné. — Všeslovanské: stsl.
luěa, sic. lúč, r. spis. luě (gen. -a), ukr. sin.
luč, b. sch. luěa paprsek; r. luěá luěínar
ukr. luěyna, sch. luěka, pol. luczywo, hl.
luěwo, dl. lucywo louč. — Odvozeno od
kořene leuk- svítiti, zářiti (stind. roěatě,

louBiti 34
lat. lux, lüceö atd.); prasl. lučb fem. nebo luča
vznikly rozšířením (o příponové -i- nebo -ja)
ze staršího kořenného jména louk-,
trvajícího ještě v lat. lux. Základní sloveso u nás
zaniklo v době praslovanské. Κ témuž kořeni
patří i luna a lesknouti se.
loučiti, sté. lučiti, zpravidla /. se, jinak
složeniny s od- voz- vy-, opačný význam
dostalo s-loučiti spojiti; post v. od- roz- vý-luka;
nerozlučný, slučitelný, výlučný; nově
vytvořeno lučba chemie, odtud lučební, -nik
dělník v chcm. průmyslu, -nina; lučavka.
Nejasné je stč. -kodlúčiti s ct- roz- s- vy-. —
Všude mimo lužičtinu: stsl. Iqčq Iqčiti, též
s oťb a raz-, sic. lučit atp. jinde. Polské
nesložené Iqczyč a ukr. lučyty dostalo smysl
spojovati'. — Prasl. bylo nejprve asi jen
složené ot-l)Čiti. Zdá se a tvrdí se obecně,
že je to kausativ um od kořene lek- ohýbati
a že mu je příbuzno lit. (ap)lankaü lankýti
navštíviti a lankoju lankóti a lánkioju lánkioti
ohýbati, chýliti se apod., lot. luokuluocit
ohýbati. Přijmeme-li to spojení, jest si představiti
vývoj významu asi tak, jako č. u-hnouti
(srov. výše právě „ohýbati4'!) znamená nejen
vyhnouti se', ale i Odejíti od společné věci,
odloučiti se'. Lit. 'navštíviti' možno chápati
snad jako č. zahnouti s povozem s cesty,
do cizího dvora.
loudati se; vč. loudat se jako paluda
ČL 1.445; stč. a mor. paludovati se toulati se;
msl. pouudovat sa Mal = potulovati se;
« expresivním η je msl. lundat se t/v, han.
u Boskovic londat se, val. palúdat se Vác-
lavík 380; laš. na Hlučínsku polovaČ se
courati se Sr. (zkráceno z poludovac). —
Východiskem bylo psi. lutati (zachované i v
toulati se, viz). Připojení předpony po- (funkce
podceňov.ací, vyjádření nelibosti), a tedy
zdloužení slova mělo za následek hláskové
oslabení uvnitř slova: t > d, loudati se.
Význam se u 'toulati se' rozšířil na 'pomalu
jíti, pomalu pracovati'. V mor. .pálu(n)da
tyilák je po- zdlouženo v pa, § 2.
louditi. Prvotně „šáliti, klamati": stč.
lúditi kým, pak l. koho = šalebně mámiti,
vábiti, nč. louditi co od koho = s trochou
lsti, falše, lichocení lákati; stč. ludař klamač,
svůdce, z toho dosud mor. (z)ludařiti se
(dáti se na podvody atd.). Ob-louditi někoho,
obluzený; vylouditi vylákati, vyluzovati, básn.
tóny z nástroje, úsměv na tváři ap. Sté.
oblud i -a omyl, klam, pak klamavý přízrak,
strašidlo, přelud, přilud přízrak (postver-
balia!); záludný, podloudný. — Všeslovanské:
sic. lúdiť, pol. ludzič, sin. luditi atd. =
klamati, lákati, r. b. seh. sin. lud = blázen. —
Psi. luditi. Příbuzné je lat. ludere klamati,
šáliti (jiné slovo než stejnozvuké ludere
hráti, které je z *gloud-) a got. us-lutön
klamati, stangl. lot podvod. Viz i luzný a chlouditi
2°. (Mylně Vaillant Slovo 2,1953,9-13 z *blqd-:
prý je to mylná dekomposice z *o-bloditi.)
1 loupiti
louh, stč. luh; odvoz, louziti, louhovati,
vyluhovati, vě. lužina mýdlová voda z prádla;
kože-luh. — Sic. luh, pol. hl. dl. lug, sin.
seh. r. nář. lug, b. luga, ukr. luh, luzyty. —
Ze střhn. louge nebo sthn. louga.
louka, stč. lúka; luční, lučina; zajímavé je
přechýlení rodu v pa-louk; s louóným tj.
majetkem = s lukami Most. 1526; mor. lukavý
luční, odtud m. jm. Lukavec. — Pol. Iqka,
hl. dl. luka, r. ukr. luká, sic. sch. lúka, sin.
loká, b. láká. — Ruský význam 'záhyb, ohyb
řeky' svědčí, že *loka je od lek- ohýbati (viz
luk, oblouk, loukoť, loučiti, léceti). Kde v údolí
ohýbá řeka svůj směr, zarývá se proud na
vnější straně oblouku do stráně, kdežto na
druhé straně řeky, při vnitřní straně oblouku,
bývá rovina, louka. Obdobně lit. lanka louka
u řeky, údolí, lot. lanka vlhká louka.
loukoť -£, stč. lúkot -i; msl. lúkoť. — Sic.
lúkoť. — Prasl. Iqkotb od lek- ohýbati, loukoť
je právě vždy zahnuté dřevo, součást
vnějšího obvodu kola, tzv. „věnce", podpíraná
„špicí". Na Bílé Rusi (u Pinska) bývá celý
obvod kola tvořen jedinou kruhovitou
loukotí (WoP 241,257).
loula: hlupák. — Podobně sin. lolek, něm.
nář. Lulle, Lulle, lit. lulf/s, lot. lulie, nř.
λωλός t/v. — Slova příbuzná jen
„elementárně", nikoli geneticky. Dvojí l chce patrně
naznačiti blekotavou výslovnost zaostalých.
Někde změněno v moula t/v.
lounek, han. lónek, sic. lónik lonik lunik
lómik zákolník. — Hl. lón(k), dl. lon(k), pol.
Ion ( > ukr. Ion), sin. lunek, sch. lunjak. —
Slova s u jsou ze sthn. lun, slova s o asi ze
staršího nhn. lonne (Bielfeldt 188).
loupat, lupat očima: vrhat na koho
významné, popř. nepřátelské n. výhružné
pohledy SSJČ; intensivum louskati t/v
z Hup-ska-ti. — Sic. lupkat okáTmi, zrakom
(pak i oči mu lupkali), mrkat, rychle
pohybovat očními víčky (zdrobňovací k vystihuje
právě drobnost těch pohybů), pol. lypaé
oezyma, dívati se, blýskati, házeti očima,
ukr. lupáty očyma, vyvalovat oči, r. chlupať
glazami, udiveně otvírat oči (ch je zesilovací,
§ 16). — Původní je nepochybně význam
rus. a ukr.; ten, spolu s akus. oči, byl
i v sté., viz Jg, a dosud je v mor. vyloupla
oči = vyvalila oči (ne „loupla očima" PS).
Je zřejmé, že toto lup- souvisí s pouliti oči,
bouliti. Polské y je z náležitého dloužení
v psi.: Hüp-ati.
loupiti: násilím a neprávem bráti, (o° u°
vy°), olupovati, postv. lup; odvoz, loupež, pol.
lupiez, r. lupéz (srov. krád-ež); lupič. Stč.
lupati zámky, viz i Sm 260, dosud je vloupati
se kam. Sem patří i nč. lupnouti ošiditi. —
Sic. lúpiť, lúpež, lúpezný, pol. lupič t/v.
Příbuzno je něm. rauben t/v, Meillet Ann.
Fenn. Β 27.158, a dále stind. lumpati (kořen
lup-) krade, loupí. V bsl. však záměnou
plynných splynulo s lupiti odírati slupku,

lour
342
lucerka
takže i baltská slova mají oba významy
(viz pod lupati).
lour, u Komenského, patěsky vinné, zadní
víno. Sem patří i msl. grúl pavíno (voda
zkvašená nad vinným mlátem), han. gröl
Rs-Koníř; má g a přesmyk od grúliť (viz). —
Pol. Iura ( > ukr. ljura), dl. Iura. — Č. slovo
je z něm. Lauer, ostatní jsou ze starší
podoby, střhn. Iure; něm. slova jsou z lat.
lóra, víno zředěné vodou. — Sic. (Timrava)
lora je přejato přímo z lat. Zöra, asi skrze
šlechtické a kněžské prostředí.
loutka 1° dětská hračka, neživá figurka
divadelní. — Pol. laťka, sch. luťka t/v. —
Souvisí s loťb lýko (viz luť), neboť pol. nář.
paluba loutka je rovněž od (jiného) názvu
lýka, lub-h (r. lub). Karlowicz SG má doklad,
že loutky byly dělány vskutku z lýka.
loutka 2° za Jg žlábek, drážka okenní,
sloupec vchodový do přístodolku (Jgd);
u vodní pily zářez (žlábek) v sloupě, kudy
chodí rám; přeneseně dosud trámec k vedení
beranidla PS. Za Rohna (v. Jg) sochor v lisu,
kterými se vřeteno točí; sem snad i nč. loutko
dřevěný hřídelník pro pohyblivý kámen
ve mlýnech a vinařských lisovnách PS. —
R. (Sevsk) ukr. lútka okenní sloupec. —
Nejasné.
loutna, stč. lútna; krk. loutnovať si notovati
si. — Hl. sic. lutna, pol. lutnia. — Ze střhn.
lüte (nyní Laute), to pak přes it. liuto, stfr.
leilt je z arab. al-'üd t/v.
louže, stč. lúže, msl. luza; odvoz. vč.
loužnice, mor. lužovica (han. ložovica Svěř),
lůžovka (han. ložufka KpU-Svěr) hnojůvka
nebo voda z louže. — Hl. dl. luza, r. sin.
luza t/v. — Prasl. luza (bylo i *kalo-luža,
viz kaluž); příbuzno s ilyr. luga- bažina
a s lot. luga bahno v rozlévajících se
jezerech.
lov a loviti, lovec, loviště, lovná zvěř; postv.
úlovek, výlov (rybníka). — Sic. obdobně. —
Výchozí sloveso bylo poluj o polovati (je
zastoupeno v sic. polovat, s l v inf. podle
indikativu; odvoz, potovník lovec, polovaěka
apod. lov; dále v pol. ukr. rus.), jemuž
přesně odpovídá ř. παλεύω vábím ptáky
do sítě. Staří tedy rozlišovali 1° hon, štvaní
zvěře, 2° toto polování, chytání do léček
(viz i myslivecl). Postverbale *ροΙοντ> bylo
v povědomí mluvících chápáno tak, že v něm
je předpona po, a tak vzniklo pouhé lovb,
jež se nakonec stalo východiskem nového
slovesa loviti a odvozenin jako lovec aj.
Meh. Sb. Kretschmerův II. 120.
lovka val.: záminka proti někomu, zášť;
laš. u Frenštátu luvka. Nejasné.
loza: vinná réva. Stč. jen u Klareta, jinak
v č. jen v místních jménech Loza a Lozíce
v C., na Mor. v míst. jm. Suchá Loz u Uher.
Brodu (do 1906 Suchá Loza, dosud tak
lidově) a ve jménech pomístních. — Sic. loza
sazenice révy. — Všeslovanské. Příbuzno je
perské raz t/v. Tedesco, Journal of Am.
orient, soc. 63.149.
lože, lůze, lůžko; stč. lože ložice lóžko ložečko
ložičko; odvoz, ložní; ložnice 1° ložní světnice,
2° val. lože, postel, 3° zm. ložní plachta
na slámu; stč. ložní prádlo, l. šaty = nč.
„noční." Fem. laš. horň. loža. Val. ložňacka
tyfus (srov. pol. ložnica). — Lože
všeslovanské; je i sch. loža fem. zaječí pelech,
jinde jiné významy. Za psi. lze pokládati
jen ntr. lože; z Hog-jo-m, od ležeti.
lóže v divadle, místnost vrátného, spolek
zednářů. — Pol. loza, sic. lóža, v. loža. — Vše
z fr. loge t/v.
lub.u síta: obvodový dřevěný kruh; ve
mlýně kdysi: obednění mlecích kamenů; lou-
bek dřevěný podklad, na nějž se vily věnce
(za Jg), pak i kruhová vložka sloužící za
podklad roušky na hlavu. Míti něco za lubem:
něco schováno pro sebe (mlynářovi zbylo
vždy za lubem trochu mouky, i když mléčovi
odezvdal zdánlivě všecku), nyní přeneseně:
míti kromě obvyklého jednání ještě tajný
úmysl jiný, ne\^yřčený. — Původně byl
lub'b patrně podkorní vrstva dřeva, pak
lýko; význam 'lýko' má místy i jinde u
Slovanů, má jej i lat. liber, slovo patrně
příbuzné (pak: > kniha; původně se psalo na onu
vnitřní část korovou!). Ale lubt bylo
přenášeno i dále, nejprve asi na korkovitou kůru
břízy a jilmu, pak i na kůru vůbec. Z nich
se dělaly nádobky na jahody apod., mírky
na obilí, někde snad i luby na síta; mor.
lubovica je míra na obilí, han. lóbek nádoba
na mouku nebo otruby. Lub jako mlýnský
termín je však nepůvodní; domácí ruční
žernov býval zasazen v kadlubu
vydlabaném z jednoho kusu dřeva, mlýnský žernov
byl obedněn dlužemi jako díž: zde staré
kadlub bylo vytlačeno rýmovým slovem
lub. — Pol. lub borka, kůra, hl. dl. lub
kůra, okraj sítě, jinde lub je lýko i kůra. Lit.
lúobas kůra stromu, lot. luobs slupka: uo zde
z ó(u). Příbuzné je i lat. glubo -ere loupati,
olupovati. Stran g viz § 16. — Sem patří i δ.
palubeň vykotlaný strom (dosud krkon. ve
rčení suchý jako p. = hubený jako kost).
Viz i paluba.
lucek (již stč.), jč. chod. luciáš, luciš:
dabei. — Z luciper < Lucifer (= světlonoš)
= vůdce dáblů, padlý anděl tak
nazvaný.
* lucerka, lucinka, han. lucerna: vojtěška
(rostlina Medicago sativa). — Sic. lucerna. —
Je přejato z něm. Luzerne, to pak je
z fr. luzerne, což je (přes provensálštinu) =
lat. lucerna svítilna (Marzell 3.90). Důvod
názvu je, jak soudili Grim, Meyer-Lübke,
W. v. Wartburg, v silně lesklých hnědých
semenech; vznikl asi v semenářských
obchodech. Marzell odmítá viděti původ ve jméně
švýcarského města Luzern (ale chrv. je
švajcarska djetelinaX) nebo italských osad

lucerna
343
lump
Luserna, Clauserne. Lippman myslel 1925
na arab. lazwardijja, lazurná modř.
lucerna: svítilna. Tak i sic. — Z lat. lucerna
skrze církev a školy. (Ale sin. lucerna, lučirna,
sch. lucerna jsou z it. lucerna). — Mor. laterna
leterňa letrňa z něm. Laterne < lat. lanterna <
ř. λαμπτήρ.
lucidář stč.: z lat. (e)lücidärius (od lücidus
jasný, světlý).
lucka: 13. prosince, na den sv. Lucie,
chodila večer ženská maškara takto zvaná,
prohlížejíc pradlenám dílo (pilné chválila,
nedbalé klepala přes prsty apod.). Sv. Lucie tu
za křesťanství nastoupila místo
staroslovanské bohyně Mokoš, jež byla patrně
božskou „hospodyní", snad manželkou
nejvyššího boha. Meh RÉS 23.57. Nakonec to
jméno bylo dáváno kobylám.
lučiti 1°: dostati: val. příluček přídavek
salašníkům ke mzdě, příuček (lu > u\)
přídavek pastýřům (mylně to chápou oni sami
jakoby od přiučiti, viz B). — Přejato z ukr.
Sloveso zní stsl. polučiti, ukr. pry-luóyty,
r. polúčit dostati, r. nář. lučit připustiti. — Je
příbuzno s lit. su-láukti dostati (vl. dočkati
se čeho).
lučiti 2°: hoditi, mrštiti; časté v stč., nyní
jen ojedinělé, knižní (u Sládka), iter. stč.
lúčěti, nč. loučeti, nyní rovněž řídké. Nář.:
sm. polouóit se podařiti se Jze Zábřeha B),
vč. nepoloucenej nezdařený CL 1.456. — Sic.
lučit hoditi, vrhnouti, iter. lúčať, sin. lučiti
hoditi, bulh. luča t/v, pol. luczyc mířiti,
ukr. lučyty mířiti na něco, l. sja strefiti se;
stsl. lučiti se udáti se, přihoditi se, r. s- nebo
pri-lučitsja přihoditi se, slučaj, prilučaj
náhoda, příhoda, ukr. poluka zdar. Stran
významů se zdá, že je možno vyjíti od
„věcného" významu 'hoditi (mrštiti)', další
významy že je možno vyložiti právě jako při
hoditi nebo pod jeho vlivem: > hoditi se,
přihoditi se, příhoda, náhoda, podařiti se.
ludačka. Stč. pták toho jména je červenka,
udačka Jgd; místy dosud > hudačka Šít,
stpol. ludarka > wlodarka; název ten je asi
od toho, že dovede své hnízdo, jež si dělá
v různých dutinách na zemi, mistrně skrýti,
tedy od louditi 'klamati'.
ludr, ludrák, lu(n)dračiti (už strč.: Winter
ZC 1.159): z něm. Luder mrcha, zdechlina.
luh, slovo nyní jen knižní, chápané asi jako
louka s bujnou zelení apod. Stč. je však
porubal luhy, luhóv zsekánie, luh se překládá
silva, lucus (=les); ,,ten stč. význam je
dobře ilustrován slovem podluzňačie =
hajný" (Šm.). U jiných Slovanů *hg-b je háj,
lesík, křoví na půdě zpravidla bažinaté,
jen r. ukr. je též louka, pol. lag je bažinatá
luční poloha.' Sic. luh je „vlhký vysoko-
kmenný les, háj u vody SSJ; dl. lug je
travnatá bažina, bažinatá nížina, bahno se
zimní vodou, která v létě vyschne a bahno
zaroste travou. Bulh. lag je protikladem
proti gora, horskému lesu. To je asi původní
stav: luh byla asi nížina; protože sušší
úrodné pruhy vzdělávány na role, byly
to háje na mokřinách, a tedy asi listnaté
(z olší, topolů apod.), popř. jen porostlé
křovím nebo i jen rákosím. — Příbuzné slovo
je v lit. léngě níže položený kus země, louka
nebo les v nížině, popř. louka mezi dvěma
návršími. Spojuje se s pomořsko-slovin. Iqgac
ohýbati, křiviti. Srov. louka.
lůj, nář. loj; podrobnosti Utěšený 71;
lojový; odvoz, loj da tlustá kráva. — Všeslov.:
pol. loj gen. lojů, rd. loj, sic. loj atd. — Prasl.
lojb. Příbuzné je lit. läjus t/v a ř. (přejaté
z nějaké blízké ide. řeči, která měnila oivai)
ελαιον olej, z *e-lai-vom. Zdá se, že původní
význam u všeho byl 'tuk' a že to slovo byl
w-kmen, jako dosud v litevštině. V řečtině
bylo převedeno k o-kmenům, u nás bylo
přechýleno k jo-kmenům. Kořen je lei-
mazati, v lat. linó natírati, mazati, např..
tělo tukem ap., lit. lýdyti roztírati tuk,,
Haas LP 7.56, nikoli v našem líti (tím.
opravuji ES^.
luk 1°: polní česnek, stč. (nyní vymizelo);
nč. jen luček pór; horň. lukno. — Stsl. luki>,
pol. luk, jinde luk. — Asi přejato z pragerm.
Hauka- (sthn. louh, nyní Lauch, stangl. léac,
stsev. laukr, stsas. lok).
luk 2°: druh zbraně; bylo snad i nář. louk,
jak lze souditi z Jungmannova mylného
nominativu lovek; lučiště; luček; -čík ochranný
oblouček u šavle. — Stsl. lokt, pol. lek i luk,
sic. ukr. r. sch. luk, b. lák, sin. lok. — Psi. lqki>
od lek-o ohýbám, z Honk-o-s, od zakřiveného
tvaru. Viz i oblouk.
lukno: stč. míra na věci suté, kdysi i na
Slovensku (o tom Blanár HL). — R. lukno
koš z proutí, nádobka z kůry, míra, dem.
lukóško; sch. lukno kdysi míra obilní; sin.
lokno jistá dávka farářovi. — Prasl. lokáno,
původu nejasného.
lulati: močiti; z „dětské" řeči, tj. řeči
velkých k dětem: z citoslovce lululu,
užívajícího souhlásky dětem velmi snadné; vnitřní
souvislost toho l s významem není. (Jiné
lulaí viz pod lunkati.) — Hl. lulac. — Je
i něm. nář. lullen t/v, Vážný NŘ 41.278,
a het. lalu- pyj.
lulka: krátká dýmka, tak i pol. Ukr. r,
Ijulka, sic. lulka. — Z osman. lülä.
lumek: druh hmyzu. Výtvor Preslův,
z nejasných pramenů. — Sic. lumok je asi
z češtiny.
lumík: rod hlodavců Lemmus. — Je to
Preslova úprava (s chybou péra), snad
ruského lemming, což je norsko-dánské domácí
jméno tohoto severního zvířátka (stnor.
lómundr; prý souvisí s lä- štěkati, v slovan.
lajati, viz láti, a lat. läträre štěkati: útočí-li
lumík, štěká jako psík). — Sic. lumík je
z češtiny.
lump; dříve lumpus Jg; odvoz, lumpovat t

luna
344
luskati
lumpák, lumpačit. — Podobně sic. Hl. lumpak,
dl. lu?np(a). — Základem je něm. nář. lumpe
hadr; je i hornosas. lump nadávka pro muže
(přímo z něho je č. lump), Bielfeldt 190;
toto něm. lump je zkrácenina z lumpenkerl,
chlap oděný v hadry = v bídný, roztrhaný
šat.
luna: stč. asi paprsek, záře měsíční, nyní
obecně měsíc na nebi. — Pol. ukr. luyia zář
od měsíce, od ohně, r. nář. zář, jasno, spis.
(nelidově!) měsíc; sic. sin. sch. b. hrna
měsíc. — Není převzato z latiny, ale je
příbuzné s lat. lüna měsíc, av. ναοχέηα-
fem. světlo, stprus. lauxnos plur. souhvězdí.
Slov. luna je ze staršího Houks-ná, skupina
ksn zredukována v pouhé n, těžko říci
přesně, jakým postupem; kořen, leuk-
znamenal svítiti, zářiti (v. louč), ale složení
slova jinak není průhledné.
luňák, stč. též luník: pták Milvus. — Sic.
luniak, r. ukr. lun, sin. lunj, sch. lunja; stluž.
lun Eichler, WZU Leipzig 13.381. — Psi.
lurib. Snad (nejistá domněnka Uhlenbeckova)
může souviset s ind. lópa, což byl snad sup;
pak by luúb byl z lupňb od loupiti = rauben.
Luňák je lupič drůbeže! — Od Kyjova
doložen význam 'rychlý vítr' (Kolaja); míní
se asi rarášek (v. to) před bouří, souvisící se
jménem raroha, ptáka dravého jako je
luňák.
lunkati, za Jungmanna u Litomyšle o pití
z láhve a o žbluňkávém zvuku při tom; dosud
u Příbora nálungai se, lungnuť si nápoje.
Zvukomalebné, podobně jako rýmové zun-
kati t/v a žbluňkati. — Odtud 2 expresivní
novotvary: 1° lúchat hltavě píti: u Boskovic
luchat, veluchnót, u Senice na Hané lochtat,
u Frenštátu luchat, msl. sic. lúchat ( > sic.
luchač -άδ ochlasta). Nové zakončení -chati
jako v zúchat od zunknouti atd. (jiné lúchati
viz při lúral); 2° na mor.-sic. hranicích lulat
píti (expr. změkčení a zdvojení).
lůno, stč. lóno. — Stsl. sic. b. r. lono,
jinde 1-. — Psi. lono nejasného původu. Snad
vzniklo z Hog-sno (kořen v lože, -ložiti);
R. Jakobson, SI. Word 11.613; znamenalo
tedy snad „ložisko"; gsn > η jako ksn > η
v luna.
lunt 1° doutnák, 2° hadr; rčení hubený jak
lunt asi k číslu 1. Metonymií z č. 2 > otrha-
nec (= oděný v hadrech), tulák, poběhlík.
Mor. je též unt PS: vzniklo v krajích, kde se
,,obaluje" (= tvrdé l je tam blízko k v).
Oba základní významy jsou též v něm. Lunte
fem., jež bylo přejato k nám.
lupa: zvětšovací sklo. Kulturní slovo ze
západu (fr. loupe, něm. Lupe). Původně lat.
lupa = vlčice, přeneseno na kruhový o tok
podkožní, ve Francii konečně na sklo.
lupati; sic. zdrobn. lupkat; mor. lupotat
o dešti. 1° Základní význam je vydávati
kratičké okamžikové temné zvuky (to
naznačuje p), např. jako když se odtrhne
slupka s ovoce, nebo o temném pukáni,
jemném praskání apod.; luplo mi v kříži =
ruplo, chruplo, loupe mi v kostech. Pak 2°
přeneseně o bití temnými údery: nalupat
někomu; val. lupit bíti, nalúpiť nabíti SvK,
laš. dolupit kemu = zbíti Malý, lupnuc
prásknouti Lp, a dále častou metaforou
(srov. chlastati) 3° rychle, hltavě píti nebo
jísti: vč. lupat, slupnout, mor. vylupnút
vypíti; vedle toho je ch-ové intensivum
han. luchat píti, veluchnót vypíti SvB. Iter.
loupati, popř. (přechodem do 4. třídy)
loupiti opracovávati nějaké věci tak, že
vzniká zvuk lupání, tj. zbavovati něco
svrchní kožky nebo kůry rychlým trhnutím
apod.: loupati (vč. loupiti) brambory, vylu-
povati jádra atd., odtud slupka > slupka
(vč. žlupka u Miletiha), lupina odlupek, vý-
lupek (kluk jako vejlupek) jádro ořechu,
lupy (stč. otrus) šupinky ve vlasech. —Lupati
a ~iti s obdobnými významy u všech Slovanů;
lup(in)a Často; ukr. lupiž = oloupané kusy
dřeva. — Příbuzno je lit. lupu lúpti loupati
slupku, kůru, bíti, vydírati peníze z někoho,
lot. lupu lupt loupati (i loupežiti) a laupu
laupit loupati a něm. laufen läufe(l)n loupati
(ořechy). Základ lup- je z vukomalebný;
je i sk-ové intensivum louskati (viz); v li-
tevštině byl ten základ zařaděn sekundárně
do ablautového procesu. Dále je snad
příbuzno lat. rumpö praskati; i v češtině je
r-ová varianta rupati, dokonce i zesílená
pomocí ch, chrupati.
lupen, chod. -eno, sic. -eň: list, plátek;
odvoz, lupenka tenká destička na vyřezávání,
pak pilka k tomu; hořký lupen lopuch (má
veliké listy), sladký l. šťovík (do jeho listů
se na venkově balí máslo). -- Původně
lepent (sin. r. lepen list), u od lupiti loupati,
srov. slupka.
lupiče: candát (Dobr.). Oblast neznáma.
Snad pseudoodbornická zkomolenina z
vědeckého Lucioperca.
lupina, dříve lupin (Saličeti): vlčí bob. —
Prvé z něm. Lupine, druhé z lat. luplnus.
Protože je podobná bobu, ale nejedlá,
přenechána jaksi vlkům (lat. lupus = vlk).
lurč: druh hry s kostkami. Z němčiny
(Lurtsch); to z angl. lurch labeta (prohra).
lůs chod.: část lesa, připadající jednomu
statku. Z něm. nář. (bavor.) Luss, to pak =
Los (přidělovány losem!).
luskati: 1 ° vydávati krátké zvuky pleskavé,
lupavé (ale snad poněkud jasnější než při
lupati), např. prsty. Též louskati, stč. luskati,
např. prsty, pantofly; sem patří dále louskat
ořechy, luštit hádanky, srv. sic. luskat
ořechy ap.; postv. je č. sic. lusk (hrachu ap.),
odtud č. luština, luštěnina (toto = struko-
vina, tj. hrách, čočka, boby). Srov. sic.
luskat (prsty ap.), postv. sic. lusk lupnutí. —
2° Význam 'bíti* má han. nalóskat SvB
a val. vylúskat (je i vylupat'!), laš. naluskat

lustr
345
lze
Lor. — 3° Význam 'hltavě (n. s chutí) jísti
nebo píti' je ve zlouskat PS, vylousknouti PS,
msl. vylusknút Mal. — Málo jasné je zima
mě louští, běžné za Jg a dosud mor.,
přeneseně o neduzích; snad bylo přeneseno z toho
zjevu, že přílišnými mrazy pukají stromy. —
Každé toto luskati je intensivní útvar od
lupati (viz), u něhož jsou stejné významy;
je tedy z Hup-skati. — Je dost obdobných
útvarů u jiných Slovanů, např. pol. luskac,
luska, luszczyé. Všecky vznikly jakožto
intensiva na domácí půdě, není třeba hledat
ekvivalenty jinde (= mimo slovanštinu).
lustr, sic. luster: z něm.-rak. Luster (to pak
z franc. lustre) t/v. Jinde u Němců je Krone.
— Pol. lustr o a r. Ijustra jsou asi přímo
z franštiny.
Túšňať val. sic: slíditi, hledati, sháněti
(venku po polích, zahradách, nikoli doma!),
t. sa choditi sem tam. — Příbuzno je snad
sin. lukati t/v, od leuk- hleděti (stran významu
srov. hleděti — hledati). U nás je navíc
intensivní přípona -sňat.
lut: lipové lýko. Zachováno jen v
místních jménech Loutí (= lipový porost)
a Lutová. — Pol. let stonek (mor. nahý jak
lut Jg z Moravy = jak let góly), br. r. lut
lipové lýko, r. lut je lipový háj (dospělý už
k oloupání lýka). — Příbuzno je něm. nář.
lint lýko, Linde lípa. Viz i loutka.
lutný val.: čistý. — Sin. lutny. — Z střhn.
lüter (nyní lauter) t/v. Kašík.
Tuty msl.: plátěné široké gatě; lutky
lehké n. staré kalhoty odřené. — Původ
nejasný.
luza; u Haranta jednou lauza; dříve i hlůza
Jg; u Dobrovského hlúdovina, luzovina o
něčem chatrném („liederliches Zeug"); hlüze
drůbež Jg. — Sic. luza je asi z češtiny. —
Slovo nejasné. Bývá spojováno s csl. glota
dav, b. glota houf, dav, stádo, sin. glota
plevel, zadina, ale z tu dělá potíže, v. ES^
Nebo s něm. los nevázaný, tak Jg, Gb, též
Janko ČMF 24.257. Je i jiná možnost:
s luďb, č. lid je příbuzné lit. liáudis 'niederes
gewöhnliches Volk', z Hěudh-i-s (s tímto
asi souvisí naše čeleď, viz). Je i forma
liaudžiá 'všichni lidé v domě (i nájemníci)'
a liaudě 'familia', z *lěudh-ia; této formě by
odpovídalo naše *luďa > luza, bylo by však
dostalo (v ústech „lepších tříd") odstín
velmi hanlivý a ztvrdlo: je lu, nepřehlaso-
vané v li, tedy ztvrdnutí jako v kloudný,
je i nepřehlasované -za, nikoli *-ze > *-ze.
lúzati stč.: výtky činiti, doloženo jen
v žaltáři Kapitulním. — Prý je ze střhn.
Züsen'hledati vši někomu, pak prý přeneseně
'tlouci, hrubě tupiti' (Janko ČMF 24.260).
luzný: bylo asi již stč. (Gb má luznost s
jediným dokladem); v nové době se rozšířilo
asi zásluhou Hankovou, zůstalo však slovem
jen čistě knižním. — Sic. nelidové luzný je
asi z češtiny. — Souvisí jistě s louditi;
předpokládá nějaké lúz nebo lůze (*lud-jb,
Hud-ja), ale nic takového se nezachovalo.
lýko; mor. odvozeniny lyóák lyčeňka léč,
č. lýkodra nějaký strom (který?); vlci lýko,
odtud lýkovec keřík Daphne; koll. lýói. Mor.
lyčný tuhý (o masu, chlebě). — Pol. luž. lýko,
sic. ukr. r. lýko, b. sin. sch. liko. — Příbuzno
se stprus. lunkan, lit. lúnkas, lot. lúks t/v
a dále nejspíše se stind. luňóati trhá, vytrhává
(ň je v něm ve všech útvarech!), neboť při
pojmu „lýko" se přirozeně vybavoval pojem
„trhati", příčinu toho viz pod lípa a pod
ošumělý; Hunko-m vypadá jako postverbale
k tomuto slovesu; u Slovanů unk > *y,rik >
*ük > yk. Starší název vězí v lub, lýko
lipové bylo loťb (to vězí v loutka), viz lut.
lyra, pol. sch. b. sin. r. lira. Evropské
slovo: přišlo skrze latinu z ř. λύρα.
lysý, lysina (lysá), (vy)lysati; lyska, lysina
je i bílá skvrna v srsti, zpravidla na čele,
odtud mor. lysoň, lysaná, ly skaná a pod.
jména pro taková zvířata, zool. lyska pták
Fulica. — U všech Slovanů obdobně: „holý"
a jméno v -(in)a o té skvrně. — Prasl. lysí*.
Vzhledem k oné bílé skvrně náleží zajisté
k stind. ruéan- jasný, světlý, bílý; stran
zdloužení u v ü > y viz § 1. Tato slova se
pak dále — jakožto od domnělého druho-
tvaru leuU- — spojují s kořenem leuk- svítiti,
viz louč, luna. Význam 'holý' by tedy byl až
druhotný.
lýtko; stč. -a fem. — Sic. lýtko, též fem.
na -a (Hviezdoslav 3.462), pol. lyda, lydka,
pd. glyd(k)a, lystka, r. ukr. lýtka, sch. list. —
Psi. asi (Schuster-Šewc ZfS 8.1963.873)
glyda fem., původně asi vulgární náhrada
za starší jikro (viz); glyda je příbuzno s germ.
*klauta (něm. Kloß, střdn. klüte chuchval).
Stran g- viz § 16.
lyziti sě stč.: usmívati se, ulyzati sČ, ulyz-
núti sě; msl. (Podluží) ulizovat sa t/v, val.
lyziť sa smáti se pitomě, lizoniť sa škeřiti se.
U Jg mylně Užiti se, ulisnouti se. Sem dáme
i krkon. hyzlit se (z *hlyzit se, zesilovací h),
laš. hyzonit se u Příbora; turnovské za Jg
ohezlovat se. — Výchozí sloveso vězí v r. lý-
biťsja, u nás v opav. vylypovat se usmívati se;
od toho je sk-owé intensivum r. ulyskáťsja,
lýščiťsja. V češtině z *ulyskati se vzešlo
zpětným pochodem (jako by sk bylo ze zk)
nové -lyzati.
lyže, lyžovati, lyžař. Základní slovo přejato,
asi zásluhou Jos. Holečka, z ruštiny v letech
devadesátých minulého století (lýža); první
pokus Ant. Marka je z r. 1838. Je patrně
utvořeno od r. nář. lýzgaí klouzati se
(Šmilauer OKP 4.18.3), které je domácí
a řadí se souhláskami k našemu klouzati,
sic. klzaí (l-z-g- > k-l-z, přesun k\g dopředu).
Lyže k nám přivezl nejprve hr. Harrach
z Norska na své statky jilemnické. — Sic.
lyže, lyžovat, lyžiar je z češtiny.
lze, slovo jen knižní; stč. lze, nelze; mor.

lžíce
346
mácnúť
nelza. — Sic. nelza, ojediněle i Iza; pol. Iza,
nie Iza, i Iza-, v. Izja, str. lize, stsl. Ibzě 'lze,
je možno', po-lbdza po-lbza 'prospěch'. —
Psi. Ibdza, z Hbg-a, od toho základu, který
je v Ibgt-lcb (č. lehký), znamenalo tedy
lehkost, snadnost. Objevila se tu náležitě
baudouinovská palatalisace, jejím výsledkem
bylo Ibdza, což dalo, opět náležitě, δ. Ηζα >
lze, lze (jinde, např. v staré ruštině, jsou
i tvary, kde se ta palatalisace nedostavila:
hga). Prvotně byly věty jest lze + inf.
(= je snadnost, je možnost to a to dělat);
ve výrazech možnosti, nutnosti n.
povinnosti se jest často vynechává, proto se
ustálilo pouhé nelze a lze. Jsou to tedy od původu
nominativy sing, (o této a o jiných
možnostech viz i Lang, Rozpravy 3, Zubatý
1.1.61, Trávníček NeslV 2.113).
macalka stč.: něco (pokrm?) z jemné mou
ky (Vodň.), též manka (ib.). Slovo nejasné.
Byl-li to pokrm, možno je spojiti s dluž.
macawka, jakási mastná moučná kaše.
macarát, tak i sic: druh mloka Proteus;
sin. moČerad (je též -an -ak -av -ol -on -oga;
vše snad od moóer močál) předělal Presl 1823
v macarad (aca chybou péra); u Jg je -rád,
odv A. Frice -rat, což se ujalo. Flajšhans
NŘ 10.294. Podle Hirtze je i sch. moóorad t/v,
prý z představy, že má rád déšť.
macatý, macan: už za Jg cítěno jako
vulgární. — Nejasné. Snad vzniklo kontaminací
z masatý a rozmácaný rozjedený (viz bacat).
macecha, chod. jč. laš. han. též -ocha, stč.
obé; z fem. odvozeno sic. macoch otčím
(~ kmctr z kmotra, pod. vdovec, manžel aj.).
— Pol. hl. dl. macocha, ukr. maéocha
macecha mačucha macycha, r. máčicha, dříve
-echa; sin. mačeha -uha, sch. maceha -aha,
b. maštecha mašticha. — Odvozeno od máti,
\7lastně od základu mat-, peiorativními
příponami -jecha -jocha -jacha -jucha -jícha;
jednotného praslov. slova nebylo, z přípon
některé místy různě převládly. Jde vlastně
o přípony -echa atd. (srov. jin-och apod.)
a o hanlivé změkčení (jako v č. lid. cesťák =
obchodní cestující, proti vč. cesták = cestář).
Expresivní je též g: u Frýdku maciga B.
macek: 1° hlupák, 2° zajíc, sic. macek
mačko 1° medvěd, 2° zajíc. — Domácký
útvar z vlastního jména Matěj; to znamená
v č. hlupáka i zajíce. Jména mezi lidem
velmi rozšířená (M. kdysi bylo takové!) mají
ten osud, když v lepší společnosti vycházejí
z módy, že dostávají posměšný význam,
jako by charakterisovala právě venkovské
hlupáky. Jako jména zvířat pramení z lovec -
lžíce; nář.: vzice (v < l); lidově místy
zlice; mor. uzica zlica lezka lyzka lizica lužica
zicka (i u y jsou nové vkladné hlásky, aby
,,pobočná" slabika l- přešla v plnou). Odvoz.
lžicník (rostlina; překlad vědeckého Cochlea-
ria), Ižičák druh kachny (od lžicovitého
zobáku). — Všeslovanské: sic. spis. lyzica,
nář. lazka ložica lužica {a ony jsou vkladné),
pol. lyzka, hl. Izica, dl. Ižyca, ukr. lozka
lyzka, r. lozka, nář. lýžka, sin. zlica, sch.
lazica, zlica, b. lážica. — Psí. l-bzica a Itžbka.
Přestože psi. základ měl ί>, nelze je oddělit
od lat. ligula t/v; τ> by se dalo pochopit
dávným přesmykem jerů z *lbgT>la > Htgbla;
místo -bia dosazena nová přípona -ica nebo
-bka. Kořen je tedy týž co v lízati, lat. lingó,
ale má ještě *g „nepalatální".
kého tabu slov. (Ale macek kocour viz pod
mačkal)
maces, židovské rituální pečivo velkonoční.
Pol. r. ukr. maca, něm. Matze fem. z hebr.
massä. Naše zakončení -es nejasné; podle Kp
by mohlo být z hebrej. plurálu maccóth,
u středoevr. a vých.-evr. židů vyslovovaného
maccojs.
maceška: rostlina Viola tricolor arvensis.
Je to zdrobnělina od macecha; obdobně je
něm. Stiefmütterchen. Důvod názvu není
právě jasný. Máme za to, že tato rostlina
byla tak nazvána asi podvědomým
myšlenkovým přemetem od představy dívky sirotka
k jejímu pohádkovému protikladu, maceše.
Slovensky se zve sirotka (podobně dluž.
syrotka FuF 36.129), že je na podzim na
polích sama, poslední z květin, jako opuštěná
sirota. — Jsou i jiné domněnky. W. Krog-
man, Festschrift f. Emil Öhmann A954)
199-240, soudí, že něm., angl. a jiná slova
jsou kalky za lat. mätrlna macecha, kmotra
(je v ital. madrigne maceška), to pak že je
z germ. *madra, jež prý patří k č. modrý atp.
Tedy prý se to jméno vztahovalo původně
jen na fialky modré. (Toto je vážná závada!)
Proti tomu ie L. Hermodsson (cit. podle
Moderna Sprak 51, 1957, 123n.); sám praví,
že madrigne je výtvor teprve italštiny (prý
z faře viso di matrigna = dělati macešský
obličej; maceška je prý „květina se zlou
tváří") a že něm. i naše slovo jsou kalky
italského. Κ pojetí „květina se zlou tváří"
se kloní i Šmilauer. — Myslím však, že mohu
setrvati při své domněnce, uvedené na prvém
místě.
mácnúť mor.: udeřiti; též magnút rhégnúť
mČgycnút. Sem patří i Rešelovo mackování
Μ

macvejda
bití. — Od macati, mác\ (viz hmatati) s
dalšími expresivními obměnami B měkčením
m, s g). Rýmuje se s bácnouti a s hnác-
nút.
macvejda: neohrabanec PS z Holečka, též
u Frenštátu. Patří k pol. gamajda, cimajda
t/v.
mačinka mor.: plodová větvička stromu,
vč. mačište gen. -ěte t/v. Jinde znamená
mačinka, u Frenštátu mačizna, sic. mačina, za
Jg i vč. mačište vnitřek hlávky zelí nebo
salátové lociky, pak popř. i hlávky oloupané
z hrubých listů a zbylé na poli. Pd. matew
gen -i. — Vše z mate-, od matka, neboť tak
zvána rodicí část bytostí i rostlin; ostatně
i odnož v stč. a ona větvička za Jg byla
zvána matkou, snad místy dosud tak. Sem
patří i mačka hlávka zelná netvrdá Jg.
HL matčiščo, mjatwišco je štěpovací roub.
mačka, sic: kočka; č. macek kocour. Sin.
sch. b. mačka 1° kočka, 2° kotva (= pův.
asi brzda, přenesení jako u čuba fena kuna;
i kotva je vlastně brzda, zarážka). Asi
z nějaké vábicí interjekce. — Význam 'kotva'
se v stč. mačka vyvinul dále: je to čtyřostnové
(ostny byly asi 4—6 cm dlouhé) železo
zvané kotvice, proti nepřátelské jízdě, proti
zlodějům apod. (tři ostny tvoří podstavec,
„nohy", čtvrtý osten trčí nahoru). Sic. =
želízko alpinistů Κ 932. Konečně přeneseno
(nč. nář. mačka nebo máčka, spis. od Presla
máčka) na rostlinu Eryngium: její velmi
tvrdé a pichlavé okolíky, na podzim větrem
přenášené (a tedy ležící porůznu na zemi
jako ony stč. kotvice) silně připomínaly
tato železa. Meh NŘ 28.106.
mačkati: nemá u nás starých dokladů, ale
je r. mjaókať, ukr. mjackaty, sin. mečkati,
p. miaždžyc, bulh. mačkám hnísti. V mor.
a sic. nářečích je mňačkat mjadigat mňaz-
dgaí miazdiť mliaždit magat miagat mjagat
{postv. mjaga) mliagať mňagať (> mňaga
u Kyjova měkká beztvárná hmota) mňágat
mňangat za-mäkat, klad. mačtit. Zesilovací η
jev mancati (roz)mačkati Jgd; odtud rozbíti
na mancáry (zakončení je podle cancáry)
{mandzáry) PS-Voz, rozmanžírovat. Jiná
domněnka NŘ 7.156. — Sic. spis. je miagat
tlačiti, stiskati, hnísti. — Zdá se, že tu
splynula 2 slovesa: 1° magati (: sic. lidové
mágat), náležitě tvořené iterativum od
kořene mag-, který je v ř. inf. μαγήναι,
v μαγίς hnětenina, μαγενς kdo hněte.
Psi. magati dostalo zesilovací změkčení na m,
rozvinuvši se dále v ml-, mň-. 2° m§čbkati,
které je od kořene menk- hnísti, a tedy
souvisí s měkký; to samo je zase výsledkem
splynutí sloves typu stsl. o-mečiti změkčiti
(od mek-, bez i>&) a rus. smjákať rozmačkati
(*mek-ati).
maďal: koňský kaštan, strom Aesculus.
Z mad. magyal durman, vzhledem k bodli-
natosti obojích plodů. Je již u Presla.
■7 macha
maděra 1° ,»uherský'; tanec, jistý to tanec
český; 2° „uherská" čepice, tu je i pol.
magierka, ukr. mahýrka, r. magérka; 3° „jistý
peníz: kromě maděr a jiných haléřů, 1541
opav. soud. kn. (Kt 6)." Šm. — Ze staré
varianty jména Madarů mágy er příponou -a.
Sulán MNy 53.162.-4°: rozbít na maděru =-
na padrt, odtud rozmadérovat, rozpaděrovat
Markvartová Jeř 21, zmaďarovat rozbíti Z.
Tvar s ρ dává tušit, že výchozím slovem
bylo * poder a, útvar t/v jako padrť, obé od
dříti (viz drtiti). Opilý na drt umožní pochopit
opilý na *poderu > na maděru.
madlo: držadlo zábradlí i jiných věcí,
rukověť. Z *jhma-dlo, od j\>mati (stč. jemaju jmá-
ti), zde ve vlastním významu 'chytati', což
je příbuzné s jmouti a míti. Podivné je chod.
jáblo držadlo lžíce (? *jmádlo > jmáblo
asimilací d místem artikulace k m?, > jáblo
Žalud 63 disimilačním zánikem m proti 6?;
či od japatil).
mága mor. sic: jakési strašidlo na děti,
vm. mag(h)a hra na honěnou, machús
strašák. — Nejasné (ale viz Matz. LF 10.57);
snad bába-jagal
magar: osel. Na Moravě místy ve rčeních
nadřu se jak m., co su m. ? Importováno
z jihu (sch. b. magare, rum. mägar), tu ze
středořec. γομάοιον t/v. „Podle Lahovaryho
prastředomořské slovo." Šm.
Magdaléna: odtud mojdalena, druh hrušek
zrajících okolo svátku sv. M. B2. VII.),
majolena silná, zdravá žena; > Mandálena
A471 Zídková Správovna: mandálena
nevěstka), odtud mando o ženě silné,
mohutných tvarů (naráží se na život biblické M.
před pokáním), odtud eufem. panímanda
zadnice.
maglaj lid. (nyní je běžné maglajz):
pranice, rvačka PS. — Je vlastně jméno
bosenského města Maglaj; když rakouské vojsko
obsazovalo Bosnu, byly u něho krvavé řeže.
magnát: z němčiny, tu ze střlat. plur.
magnátěs < magno näti z vysoké třídy
zrození. Ale sic. magnáš (vm. -až) proniklé
i na Moravu B-Mal-Gr, je přímo z mad.
mágnás t/v (Sulán MN 53.162n.), což je
z lat. magnas, odvozeniny od magnus 'veliký'.
magor, odvoz, -ha, -řiti, pův. z vojenského
nemocničního slangu, nyní lidové, ba
vulgární. — Podle NŘ 18.217 vzniklo mylným
rozložením z fantasmagorie přelud (lid zná
slovo fantas: „chytá se ho fantas") slovo
*magorie, z toho slova další. Podle Trei-
mera 32 je z něm. slangového (vojen.)
Ischmagohre 'voják'.
maholný val.: mlsný, zm. mahola m-á vy-
běravý v jídle; (o nápoji) libé chuti. —■ Asi
z *mlholný, od staršího mor. mihnouti
cucati (srov. mlgai u Kyjova), jež dále souvisí
s mlzati.
macha. Z něm. Mache, což je post verbale
od machen, dělati.

máchá ti
348
majorán
máchati 1 °: sem tam mávati něčím (šavlí,
kopím); postv. machem (jedním, prudkým
a pod.), též mahem klad., Němcová, krk.
mehem rychle, sem i šmahem (viz). —Machajq
máchati je všeslov., rovněž tak je vyjma
luz. všude mach, resp. jeho 7. pád. Ch-ová
odvozenina od ma- v ma-jati a má-vati; srov.
lit. mosúoti a mozúoti od mo-júoti t/v.
máchati 2°: máčeti ve vodě, m. se
brouzdati se ve vodě, v mokré trávě apod.
( < rozmáchati trávu, obilí, máchati prádlo,
máchnouti, vm. čmáchat, u Slavkova vy 6-
máchnót prádlo-, u Boskovic čmánět se ve
vodě = namáčeti si ruce Svěř. — Sic.
máchat t/v. — Expresivní obměna staršího
makati, iterativa od močiti, srov. máčeti.
Κ tomuto máchati patří dále š-machtati
č-machtati a vč. ihr áchat se = máchati se Pt.
máchati 3°: mazati, špiniti; chod. jč.
máchat (za-) blátem, hnojem, roz- bláto, hnůj,
kaši po misce apod., jč. machavo blátivo. —
Expresivní útvar (s novým ch-ovým.
zakončením) místo marati t/v, které je zastoupeno
v hl. pol. ukr. r. a, ač s jiným odstínem
významu a s jinými expresivními prostředky,
vězí i v chod. š-márat a v spis. č-márati.
machlati: plésti, modrchati (např. přízi,
urovnaná stébla): bylo známo před Jg,
dosud vč. (vedle muchlati, sev.-m. mochlať),
vm. z-machlat; s jinou expresivní příponou je
han. z-majdat. — Synonyma mor. (z)bachlat,
zbablat ukazují, že m. je z ba-chlati < babrati;
m může býti bud od muchlati, nebo od
machlovati, s nímž se někdy kříží i co do
formy (-ovatil) i co do smyslu (zmachlat
účty = podvodně poplésti).
machlovati: podvodně jednati, pleticha-
řiti; machl. — Sic. machet machlovat machliar
machlanica. Pol. máchlowac, machlarz, ma-
chlanina, odtud ukr. machljuvaty. — Jak
ukazuje han. čachre-machre, je možno
pokládat machl za retnicovou ozvěnu slova
čachr (viz); l je výsledek disimilace proti r
prvého slova.
machna sic: divoká svině; val. mach prase;
chod. bachna tlusté až nemotorné zvíře,
přen. o tlusté ženě; spis. machna, zm. lachna
o tlusté ženě; machnatý. — Vše od něm.
Bache svině (srov. též bachynč), ovšem pod
vlivem osob. jména stč. Machna z Markéta
nebo z Magdaléna (srov. manda z Man-
dalena).
-máchnouti: v han. odmachni si odpočiň si,
co si odmachujesl odpočíváš, odmachlo zima
polevila, val. odmáchnúí si = něco pustiti ze
starosti. — Expresivní ch-ový útvar patrně
od ma-jati: r. máju májať unavovati, m. sja
unav. se, trmáceti se, trápiti se, soužiti se.
Příbuzné je sthn. muoen (nyní mühen)
z *mó-jan, dále ř. μώλος namáhavá práce,
a snad i lat. mólěs obtíž, námaha. Ide. kořen
mó-,
machovo. Vč. tele machovo = hlupák. Je to
vzdálený ohlas spojení machouský trdlo,
od městečka Machova na Náchodsku.
Příslušnou povídku viz u Jecha 331 (v ní
hrdinou vyprávění je už jistý Mach, čímž se
vysvětlí forma machovo).
machy, jen ve spojení tlachy machy = žva-
nění (Šmilovský). Je to pouze rýmová ozvěna
předchozího slova; nahrazuje však jeho
začátek retnicí, což je obecný zjev (srov.
čáry-máry, třesky-plesky ap.)
máj, tak i sic: přejato z lat. mäius t/v
skrze školy, ale proniklo mezi lid (je v
příslovích, dále: májový deštíček, sic májová
brynza atd.); ve spis. řeči však nahrazeno
slovem kveten, takže máj dnes budí dojem
jména neobvyklého, poetického (i zásluhou
„Máje" Κ. Η. Máchy). Daneš LitN 7.5. 1960.
— Ale máje, mor. mája fem. a dluž. mája
slavnostně ozdobený strom atd. je z něm.
Maie, což je jen ,,starší podoba slova Mai"
(Šm.); sem patří maják člun maskovaný
halouzkami (= májemi) pro lov kachen.
S májem souvisí i májka 1° stč. „španělská
moucha", 2° nč. brouk Meloé, 3° mor. nář.
(u Měřína) chroust (srov. 2° něm.
Maiwurmkäfer, 3° Maikäfer), vesměs odtud, že se
hromadně objevují v máji; obdobně 1°2°
v ukr., 3° v ruš.
maják: Presl je 1834 přejal z ruštiny, kde
to je znamení, např. tyč ff víchem, ukazatel,
maják; je od májať kývati (viz mávati),
patrně to byl původně vích (znak zákazu)
volně upevněný, klátící se větrem.
majer majír msl. sic: dvůr, velkostatek,
majerník jeho nájemce. Pol. nář. a sch.
majer; zkráceno z něm. Meier-hof.
majolika: evropské slovo z italštiny; tam
maiolica je keramika podle arabského
způsobu, umění přenesené v 15. stol. z ostrova
Majorky, podle něhož nazváno.
majorán, již stč., též -a; nář. majoránka
majerán(ka) mar(i)jánka maderánka madč-
ránek. — Sic majorán, pol. majeranek, r. ukr.
majorán, sin. sch. majorán. — Tato rostlina
(vědecky Maiorana, dříve Origanum m.)
byla pro svůj kuchyňský význam ve vážnosti
již v starověku: ř. άμάρακος nebo -ov > lat.
amäracus nebo -um; též ř. σαμψνχον > lat.
sampsücum). Ve středověku se objevuje
střlat. magorana, margerona: zdá se, že
vznikly přesmykem r-k > kjg-r, anticipací r
a dalšími změnami na začátku i na konci
slova a změnou rodu, z amäracus. Z
magorana je od 15. stol. něm. maiorän ap., což
bylo přejímáno na východ. Z margerana,
po disimilační ztrátě prvého r, je č.
maderánka, -nek, sic též maderánek, ukr. mageran,
maderan: tu-všude je de, de místo ge jako
v č. anděl, evandelík. Kromě toho v lidové
češtině přichýlení k Maria dalo podoby
mari(j)ánka a mari(j)ánek. (Podrobnou
historii a další varianty něm. a pol. slov
podává Cienkowski JP, 1958, 22n.)

mák
349
mámiti
mák, všeslovanske (sic. mak atd.)· —
Souvisí s ř. μήκων, μακων a se sthn. maho
(nyní Mohn), Slovo asi „praevropské":
pěstuje se v Evropě od pradávných dob,
jak svědčí archeologické nálezy. Odvoz.:
rozbíti na makotinu, pův. asi *makotrtinu,
srov. r. makotra, makotérť pánev na tření
máku (pod. jinde). Makovice přen. je i malá
báň na věži, pod. jako r. makovka, že bývá
na sloupku jsouc podobna makovici na
stopce.
makarón: mor. lidově magarón knedlík
s povidlím apod.; též madragon. — Evropské
slovo z it. macarone. Odtud i makaronské
verše od toho, že se míchají v nich různé
jazyky.
makati: hmatati, již stč., iter. stč. máčeti;
chod. šmakat šmátráním potmě hledati, las.
chodí po omaku s makáním potmě, msl.
las. macati hmatati, po macku, han. mnekat
makati; las. macat se s něčím a chod.
šmakat = loudavě pracovati; las. kuřimacek kdo
macá kury (ohmatává, mají-li v sobě vejce),
skrblík. Sic. makat i macat, pol. macac,
ukr. macaty, r. macat, hl. masac, dl. smasaé
t/v. — Pův. je macati: z mat-sati, s-owé
intensivum od kořene, který je též v (h)ma-
tati (viz) a šmátrati', k se tu objevilo
sekundárně podle slovesných dvojic na -katil-cati.
makotit: val. vy° říci něco hloupého
B-SvK. Nejasné.
maky ta val. las.: jíva, las. též mlakyta
(jasné svědectví Horečkovo). Staškovo makyta
PS je polské, S. pobyl za mládí jistý čas
v Krakově. Pol. mlokita i mlekita t/v. —
Rýmuje se s rokyta a snad je s ním totožné;
l může být původní (viz l v lat. salix
a v germ.); m bude z adideace k mláka.
malátný: ochablý, mdlý; stč. malát, -ný =
malomocný (leprosus), subst. malát, -strne
-stvo -stvost malomocenství. — Sic. malátný.
— Přejato ze střněm. malát 1° nemocný
2° malomocný; do němčiny (kde se vytvořily
oba významy) přešlo z románštiny (stital.
malatto nemocný).
maldřík v stř. době v Č. a donedávna val.:
druh sýra. Pol. maldrzyk. — Obé ze střdln.
malder ( > maldr Jgd), což je původně melivo
jednoho mléče, tedy jistá míra, pak i počet
sýrů (asi 15); poslední článek vývoje není
na německé půdě dosud doložen.
malcha stč.: kožená nádoba. Sin. malha
mošna. — Ze sthn. malha nebo střhn. malhe
kožená taška.
malina, všeslovanske. Je příbuzno s lat.
morům t/v, ř. μόοον t/v asi. částí v něm.
Maulbeere moruše. — Základ mörjmöl- je
asi „praevropský". Meh LP 2.159.
malovati; malba, odtud malebný; zm. ma-
lovna kraslice (= zpodstatnělé a zkrácené
^malovaná); malůvka, -íř, malířský atd. —
Sic. malovat, malba, maliar. Hl. pol. malowaé
(z pol. je ukr. maljuvaty a r. malevát), sin.
sch. malati. — Vše z něm. malen, popř.
Maler.
malpa: jistý druh amerických opic. Hl. dl.
pol. malpa. Luž. slova jsou z polského,
to pak z něm. Maulaffe. Bielfeldt 192. Též
č. slovo je z polského, SSJČ.
malta, tak i sic. pol. sin. sch. Vše z ital.
malta t/v, což je z ř. μάλυα vosk se smolou
k natírání lodí, popř. k vyplnění štěrbin
mezi břevny ve stavbě. Přímo z řečtiny
je r. malta asfalt.
maltazna: za Jg jakési moučné jjdlo;
maltos nadívaný knedlík (u Č. Brodu: ÖL 1.142);
val. maltaša hrachový pokrm štědrovečerní.
— Slova nejasná. Šmilauer myli u maltos
na něm. Mehltasche.
malvaz -zí -zija (toto u Frenštátu), stč.
-zie: druh jihoevropského vína; u nás
zpravidla v přirovnání nebo přeneseně o dobrém
pivu. — Sic. malvázia. — Ze střlat. malvasia
(it. malvasia, fr. málvoisie), podle italského
jména města na Peloponnésu Napoli di
Malvasia, založeného 1205 od Francouzů
pod jménem Málvoisie (dnes Monemvasia).
Zastaralé a lidové č. malvazír je z něm. lid.
Malvasier Cslab.; za spis. 4slabičné). Z m.
dále stč. sic. almazia. Janko ČMF 15.107.
mal vice: Preslův název pro jistý druh
rostlinných plodů: P* převzal tu porušené
slovo z jednoho stč. rukopisu (Jg za ně čte
mr kviče).
malý, zdrobněliny malinký malutký
maličký, stč. malúcký, malichný malitký, sic. ma-
lulinký aj. Zvláštního významu nabyla
zdrobnělina malicherný. Ad v. málo malinko
maloučko, stč. malečko malechno maletko;
málem, bezmála; stč. ad v. nemál(e) skoro.
Malík, stč. též malý prst; máliti se, o° (odtud
neomalený),u°; málo-my siný atd.; malo-mesto;
malomocný bylo vlastně 'nemocný* (srov.
stsl. malomoštb nemocný), význam 'stížený
malomocenstvím' (leprou) dostalo asi vlivem
malátný (viz). Málo-kdo -kde -kdy -který. —
Malt je zastoupeno u všech Slovanů, všude
i rozličné zdrobněliny a odvozeniny.
Příbuzné je mu sthn. atd. smál malý, nepatrný,
útlý, úzký a pod. (nyní něm. schmal) ze
s-mál-; s je „pohyblivé"; též kymr. mál
trivial, small, light (Meid IF 67,118). Jediný
rozdíl je tedy v kvantitě (slovan. = á), ale
obdobné zdloužení je i u jiných adjektiv ( § 1).
Příbuznost jiných slov je velmi pochybná.
(Jiné malý vězí v pomalý, viz.)
mameluk, tak i sic; stč. mamalík (jediný
doklad); nyní asi 'zaprodanec' ap., ,,ale
i nadávka jako mamlas (odtud význam)"
Šm.; v Egyptě kdysi člen sultánovy tělesné
stráže nebo jisté kasty; doplňováni prý
z odpadlých křesťanů (proto m. za Jg též =
odpadlík, tak kdysi i u Němců). Slovo pův.
arabské, mamluk otrok.
mámiti, mam, slavomam, omamný; ale
mor. omama (a znamal) je postverbale. —

350 mandle
mamlati
Sic. mámit, marnivý, pol. marnic, sin.
marniti t/v; b. mamja mámiti, šáliti, lákati,
vábiti, sch. marniti lákati, vábiti; postverbalia
sch. omam, zamama návnada, b. izmáma
podvod. — Slovo nejasné. Zdá se (pouhá
domněnka!), žo možno vyjíti od mann,
(sloveso by pak bylo od něho odvozeno)
a že toto mam*b je za starší man'b (viz
-maniti); změnu v -m*b mohlo asi způsobiti
synonymum klamt (v češtině je rýmové
spojení klam a mami).
mamlati, vč. pův. asi 'pysky zlehka ocum-
lávati něco' (m. si pysky Kubín Hr. chvíle
134), zlehka mačkati (Kubín LF 27.360),
muchlati, pd. mumlac jísti přežvykavě jako
děti n. starci. Slovo expresivní, zvukoma-
lebné: tvořeno právě pomocí retnice m,
neboť naznačuje činnost rtů; zdvojení
retnice, příponové -lat; vokál libovolný, pouhý
to výplněk! Podobně je tvořeno beblat,
mumlat, a pod. Od něho mamlas, pův. nadávka
nedospělým, u Kotíka 18 je mezi cucák a holo-
brádek, pak vůbec hloupým, hrubým; -as
jako v ťulpas, lotras apod.; rozšířila se i do
pol. sie. mad. sch.; (jiné pojetí má Hujer 1.30:
z *mtamlas, l ztraceno disimilací). — V hl. je
mamla s různými hanlivými významy, mj.
'zbabělý', ten však je od něm. memme
'zbabělec'. — Laš. mamlaí nesrozumitelně
mluviti (podobné mu je sthn. mammalon
balbutire) je totéž slovo, ale jeho význam
je jako v pol. mamlac. Srov. mamrati, viz
mumlati, mrmlati,
mamon, dříve i -a; mamoniti, mamonář.
Podobně u jiných Slovanů. Z ř. μαμωνας,
to z aram. ma'mön. Do obecné mluvy
proniklo z bible.
mamut: evropské slovo (něm. Mammut,
r. mamont atd.). „Z jakutského mamma zem
(věřili, že mamut, nacházený pod zemí, ryje
v zemi jako krtek)." Šm.
man: vasal; stč. maniti koho: činiti vasa-
lem; nč. pod-maniti podrobiti, vymaniti
z otroctví a pod. — Sic. man. Pol. man,
podmanic asi z češtiny. — Z něm. Mann
muž, totiž významově z Lehensmann leník,
vazal.
maňas stč.: panák, figura, socha, slovo asi
posměšné, jako nč. panák; z toho nč. lid.
'hlupák, hrubec'. Zdrobnělina maňásek
značila jednoduchou divadelní loutku (měla jen
hlavu a ruce, ostatek byla jenom rouška),
do které kejklíř zdola navlékl ruku, do hlavy
a každé ruky vždy po jednom prstu (takové
pouťové divadélko mělo tedy jen 2 osoby;
hlavní zábavou dětí bylo, jak ty 2 osoby
hůlkami třískaly jedna druhou; kvetlo na
venkově ještě za naší mladosti). Odtud (ale
Šm. pochybuje) přeneseně 'lodka pro
jednoho, zpravidla zcela zakrytá mimo otvor
pro osobu': lehká malá lodka je jaksi
vyplněna živým tělem jako ona loutka rukou.—
Původ slova maňas je nejasný; je možné,
že je odvozeno (jako Vaňas od Václav)
od nějakého křtícího jména (Matěj?): v.
Zubatý 1.1.318 a V. Polák ÖMF 27.120;
Trubačev VJ 7.135 myslí, že maňásek je
kalk francouzského marionette (na základě
toho, že toto je od Marion, zdrobněliny
jména Marie);· s tím souhlasí Knobloch
ZfS 7.300.
manďák, -ál, -avý mor.: levák, ěmajdák
KtD, sic. smajták Κ (mahdák Β asi mylným
čtením ň); manďacka mandyka čmaňďa L,
smanda, smajda KtD levá ruka. Pd. ma?ida(k)
levák, manka maúdaczka levá ruka. —
Vyvozuje se z it. manca (tak i lat.) levá ruka.
Při tom arci doba a způsob přejetí, jakož
i příponové ď zůstávají nejasné.
mandarin: vysoký úředník v Číně za
císařské doby. Evropské podoby jsou z por-
tugal. mandarim, což je přejato z malaj.
manteri náčelník, to pak z hindí mantri <
stind. mantri (kmen mantrin-) 'poradce'.
Portugalci začali toho malajského názvu
užívat o čínských vysokých úřednících,
po nich ostatní Evropa; v Číně takového
názvu není. Stiller RO 22.134/
mandarínka: druh pomerančů. Název je
utvořen od Mandara; tak nazývají ostrov
Mauritius (kde se m. velmi daří) jeho
obyvatelé. Κ nám přišla m. nejspíše z něm.
Mandarine, což bylo u nás .upraveno domácí
příponou.
mandel, již stč., hl. mandl a pol. mendel:
z něm. Mandel, původu dosud málo
jasného. — Odvoz, mandelík, nář. mandelňák
mandlíóek mandelínek mandelář aj., něm.
Mandelkrähe -vogel -taube, pták Coracias,
protože prý (tak tvrdí již Rohn) rád sedává
na mandelech snopů na poli nebo na kupách
sena, pátraje po hmyzu; vč. rčení sere
jak m.: při vychovávání mládat nevynášejí
staří jejich trus z hnízda, takže mládata
„mnohdy sedají až po hlavu v samém trusu"
(Kněžourek).
mandl, mandlovat, v střední době mangl;
sic. mangel i mangla, manglovaí. Pol. ma(n)-
giel. — Tvary s d jsou z hornosas. mandel t/v,
tvary s g z rak.-něm. Mangel fem., mangeln
(jinde Mange). To pochází, přes lat.
manganům, z ř. μάγγανον, což byl vrhací stroj
vojenský; něm. mange v Norimberku přeneseno,
původně asi žertem, na stroj hladící tkaniny,
poněvadž nový stroj svými válci zhruba
upomínal na onen válečný.
mandle: jisté jižní ovoce; přen. i ,,mandle"
v krku (podle podoby); stč. mandl mask.
i -a fem., mor. mangle. Pol. hl. dl. mandla, sin.
mandel. — Z něm. Mandel, jež přejato z lat.
amandula, což je lidová lat. obměna řeckého
άμνγδάλη, slova to původu asi semitského. —
Κ jiným Slovanům proniklo to slovo jinými
cestami: sch. mandala je asi přímo z it.
mandola, s asimilací; r. b. mindál mask. je
asi přímo z ř. lidového άμνγδάλιον; pol..

mandragora
migdal, b. migdal, ukr. myhdal mask. knižní
cestou z άμνγοαλος.
mandragora: lilkovitá rostlina, jejíž kořen
mívá podobu scvrklé lidské postavy; proto
se ho užívalo při čarování. V lidu se toto slovo
zachovalo jako přezdívka lidem zakrslým,
ale i nemotorným aj., též v podobách mad-
ragura madragon mantraga maňorec. — Vých.-
slc. nadragula rulík (též rostlina lilkovitá!)
je z mad. podoby nadragulya t/v.
mandrčiť val.: handlit s něčím, pře°
obelstíti, ošiditi, vy° co na kom = vymámiti,
zmandrcený zmatený. — Nejasné. Podle
Kašíka je z něm. umändern, což je pochybné.
maně maní maním: bez rozmyslu, náhodně;
odtud sev.-mor. namanit se, spis. namanouti
se náhodou se naskytnouti; jít i maním nema-
ním cestou necestou; odtud maninou t/v,
a. konečně sic. subst. manina bezcestná
krajina, místa mimo cestu (kudy mohu jíti
maní, jak se mi zlíbí); toho druhu byly
i pražské Maniny. Zdá se, že původní
význam byl 'bez rozmyslu, bez uvažování,
jen podle okamžité choutky, náhlého za-
chtění, nápadu'; dalším vývojem 'mimoděk,
mimovolně, nahodile'. Byl-li vývoj takový,
pak zachtění by je spojovalo se zamanouti si,
viz bažiti.
manek zč. chod.: zákalec, „brousek"
v chlebě; maňkovityj chléb. Asi postverbální
útvar k maňkati; srov. mor. umaňkat
mokrýma rukama, lepkým učiniti Kt IV;
maňkavý lepkavý, mazlavý. Viz maňhati.
maňhati: čvaňhati, běžné vč.; roz- něco,
za- se a pod.; též mančat se v něčem = v kalu,
ve špíně rukama se hrabat (Páka), maňkati
(viz předch.). — Rýmuje se s kaňkati čvaňhati
paňhati (klad. zapaňhanej). Utvořeno z
mačkati novou expresivní příponou. (Něm.
mantschen, dl. maňšaé pančovati pivo
příbuzné není!).
-maniti v las. podmanic navésti k něčemu
Vaš, val. podmana Β lstivý podvodník, sic.
obmantať ošiditi, umantať učarovati. — Pol.
manic podvésti, lákati, ukr. manýty šáliti,
klamati, r. manit lákati, vábiti, obmanúť
podvésti (postv. obmán, klam, podvod), primaníť
lákati, vnaditi. — Psi. mano maniti, asi:
šáliti. Příbuzné je lot. manit klamati,
podváděti (ale lit. mönyti čarovati je ze
slovanštiny) a dále sthn. mein, stangl. man, stsas.
měn faleš, zločin, sthn. mein podvodný (něm.
Mein-eid křivá přísaha).
manšestr, -z- (psáno i s -ch-)i druh tkaniny.
Název je podle anglického střediska
textilního průmyslu Manchesteru.
manžel, -ka, -ství, -ský; stč. pův. malžen,
ale brzo se objevuje již dnešní forma; val.
dosud malzen. — Sic. manžel, -ka, pol. mal-
zonek a malžonka, hl. mandiel a mandíelska,
dl. maníel a maníolka. — Pro rozbor slova
je důležité, že v csl. (strus.) je duál maltžena.
— Zpravidla (tak i v ESj, což odvolávám)
1 marcipán
se dosud mělo za to, že v 1. části je německý
prvek, který je v sthn. ge-mahelo (nyní
Ge-mahl, manžel), že tedy celek byla asi
spřežka typu braťb sestra 'sourozenci bratr
a sestra'. — Vaillant však, RÉS 19.102n.,
viděl v 1. části slovo mqžb, muž. — Je však
nasnadě i jiný výklad z domácích prvků.
Manželství bylo protikladem k svobodnému
stavu, v staré době šlo samozřejmě jako
i dnes především o sňatek mladých lidí.
Mladí manželé byli: „nově vdaná" >
nevěsta (viz) nebo mladucJia a „mladoženich"
(viz ženich). Pro naše slova bylo východiskem
asi takové abstraktum, jako je sic. (u B.
Němcové) mladoženstvo, vytvořené na
základě slov sic. mladoženka 'nevěsta,
novomanželka' (pův. láskyplné „mladá ženička"
v protikladu k dívce) a sic. mladozenník,
mladoženich 'ženich, novomanžel'.
Předpokládáme, že už v předhistorické době
češtiny (ještě před přesmykem likvid) žilo
*maldo-ženbstvo (stran a: ne · již *moldo-,
ale západoslovanskó maldo-). Tento dlouhý
termín byl pak zkrácen vypuštěním
slabiky do. Tak vzešlo stč. malženstvo (-vie),
kde už al neprodělalo likvidový přesmyk.
Na základě tohoto termínu, chápaného jako
označení jednak pro manželský stav, jednak
pro mladý manželský pár, vznikly pak
zpětné útvary malžen a malženka. Ty už byly
mluvícím neprůhledné a proto v nich snadno
nastal přesmyk l-n > n-l. Slova ta byla
nakonec přejata (s přesmykem nebo bez
něho) do ostatních západoslovanských
jazyků.
manžeta tak i sic: z fr. manchette, což je
zdrobnělina od manche < lat. manica rukáv;
bud přímo, nebo přes němčinu.
mapa, tak i sic. a polsky: východiskem
je lat. mappa (slovo prý punské) ubrousek,
šátek; střlat. mappa mundi ( > fr. mappe-
monde) = nákres povrchu zemského, odtud
něm. Mappe s významem mapa, doloženo
od 1421; vedle toho se v němčině vyvinul
i význam 'pouzdro na mapy, výkresy, velké
papíry', který se dostal i k nám. Oba u nás
setrvaly, kdežto v němčině pro první
význam převládlo Karte.
maráň han.: silák a přitom neotesanec
KpU. — Nejasné.
marast i morast mask., sic. marast fem.:
obě podoby z němčiny. Vedle této podoby s t
pronikla na náš východ do slovenštiny a do
pol. nářečí i podoba bez t, střdolněm. maras.
To doloženo z Martínka, je též základem
vm. laš. a sic. slovesa marasit, po° roz° z° za°
mazati, rozšlapávati na maras ovoce na
zemi, zelí na poli apod. Han. je s t: nama-
rastit pomazati Kt VI, též val. je marastiť
rozbíti SvK.
marcel marcal stč.: papežský peníz. Přes
něm. marzell E šilinků) z it. mar cello. Šm.
marcipán, tak i sic: z něm. Marzipan,,

mařena
352
mařiti
to pak je, byvši změněno lidovou etymologií
jako by Marci panis, Markův chléb, z ital.
marzapane. Ještě starší historie je dosti
pestrá, východisko je prý v arabštině.
maréna: druh ryb ze severoevropských
jezer, nyní pěstovaný i v Třeboni, Coregonus.
Pol. mařena moranka apod., ukr. máry na. —
Asi odborné přejetí z něm. Maráne, jehož
původ je nejasný. (Rusky se zve sig, z toho
nové č. síh; není ještě u A. Frice.)
margarin, jistý umělý tuk (je „stolní m."
v obchodech); odvozeno od ř. μάργαρον
perla (srov. margarit); „jméno se vykládá
podle bílé perlové barvy." (Šm.)
margarit (i -a?) stč.: perla. Tak i rusky a
bulh. Z ř. μαργαρίτης t/v. — Sem patří
též sic. margarit, druh vápenaté slídy
perlového lesku.
mar han: Preslův název pro granátové
jablko, marhaník pro příslušnou rostlinu
jihoevropskou. — Utvořeno ze sin. margaran,
to pak je z lat. malum granátům (= „jablko
zrnaté": má uvnitř šťavnaté váčky s
velkými zrny).
mariáš 1°: jistá karetní hra. Z fr. mariage
manželství. Ve francouzských kartách se tím
míní dvojice krále a dámy, jež má zvláštní
výnosovou hodnotu. V německých kartách
dámu zastupuje svršek.
mariáš -yáš 2° sic. val.: dvoutolar Marie
Terezie. — Přejato z mad. mariáš, což je
odvozeno od Maria: na té minci byl vyražen
obraz Panny Marie. Sulán PIDebr 39.14.
marinka marýnka, zhruběle u Kyjova
mařena: mor. krojový kabátek, kazajka. —
Snad od marinář (tak stč.), že by se podobal
námořnické blůze? Pak by to byla
zkrácenina z *marinářka.
marka: peněžní jednotka německá,
známka, značka. Tak i jinde u Slovanů. Z něm.
Marke (odtud i fr. marque).
markazín i -asin (toto Kubín VČP 7.154),
v mysl. slangu mládě divokého vepře. Z franc.
marcassin t/v; k nám bylo přejato skrze
šlechtické lovy.
markotný: viz mrkotný.
markrabě, stč. -ie, fem. stč. -iná, nč. -ěnka.
Z něm. Markgraf, správce marky,
pohraničního území (srov. mráka).
markýrovat, též s -g-, lid.: předstírat
(nemoc ap.). Z něm. markieren t/v.
marky tán: za stará obchodník jdoucí
s vojskem a prodávající běžné potřeby.
Odtud místy mor. martykán cikán,
komediant. — Sic. markytán, p. markietan, sch.
mar getan; r. ukr. markitant; je i rum.
marchitan. — Východiskem je it. mercatante,
obchodník v cizím kraji (nyní zastaralé;
příbuzný tvar je fr. marchand obchodník;
od lat. mercárl kupčiti); z něho jsou germ.
tvary s příponou -er, něm. Mercatender 1547
apod., nyní Marketender, hol. dán. švéd.
marketenter, z těch pak je r. marketenter,
sin. marketander, -tendar. — Pro slovan.
tvary bez -er se přijímá přejetí z mad.
markotán (to pak je přímo z italštiny).
O tom všem velmi podrobně Fogarasi
Annali si. 4.5ln.
marmeláda, tak i sic; r. marmelád. Z fr.
marmeládě; východiskem je lat. melimělum <
ř. μελί μήλον medové jablko.
maršálek, tak i stč. a do nedávná i nč.,
tak i v příjmeních. Pol. marszalek. — Ze
střhn. marschalc, v jehož 1. části je marc(h)
(viz mrcha kůň) a v 2. Schalk, tedy původně
= podkoní, pak se to stává titulem vyšším:
dozorce nad knížecím koňstvem; z této
funkce za války vzešli až velitelé vojsk, nyní
je to nejvyšší vojenský stupeň. Nynější
podoba maršál a sic. marsal jsou přímo
z novoněm. Marschall.
maršamodka vm.: fiflena. — Z fr. mar-
chande de modes = modistka; k nám přišlo
přes němčinu: francouzský výraz má např.
Rankův něm.-čes. slovník. Šmilauer.
martalaus martaloz (ve střední době). —
Sic. martalúz. Další útvary a historické
zprávy podává Blanár JC 13.82. Pol.
marta(h)uz, sin. martolos, sch. martolos -loz.
V stč. je to turecký záškodník, přepadávající
ze zálohy (odtud vůbec loupežník). Vše
z osman. martolos, tak označováni nejdříve
křesťané v tureckém vojsku, pak i lupiči;
to pak je, jak se soudí, bud z ř. αμαρτωλός
hříšník, nebo z άρματωλός válečník.
marušač laš.: reptati, hubovati Lor. —
Nejasné.
máry: stč. nejprve páry; odvoz, márnice,
vm. márovňa. — Dluž. bory, sic. máry,
hl. pol. ukr. rus. nář. máry. — Přejato
z něm. Bahre fem.; plurál podle nosidla.
Záměna retnic bjm provedena nejdříve
v češtině, asi odtud pak proniklo m k jiným
Slovanům. (Jinak, ale mylně, Trubačev
ZfS 3.1958.675: mar- je prý z *mör-, od
mříti.)
mařec 1° stč. a laš. za° B: březen; val.
marcák březnový zajíc, březnový ječmen. —
Pol. marzec, sin. sic. marec. Ukr. r. b. mart,
sch. mar(a)t marac. — Vše z lat. martius
skrze školu a církev.
mařec 2° stč., marcovní pivo = velmi
silné. — Z mad. márc medovina.
mařinka: rostlina Asperula. Preslův
výtvor z mařina Rubia; A. se mařině podobá,
ale je mnohem menší. Samo mařina (stč.
mařena mařana mořanka = Rubia; dosud
vč. mařena = Galium) je z nejasného pův.
*marěna (pol. marzana, r. mařena). Příbuzno
je zajisté lot. maranas > madaras svízel
obecný (přítula). Švéd. mara, fin. matara
(druhy Galia) aj. Slova asi praevropská: ode
dávna sloužila lidu mařina k barvení na
žluto.
mařiti: mor. zmařit usmrtit, promaraí
promarniti (v písních); marný, -nost, stč. mamo-

masa
353
másti
tratiti -tratcě -tratstvie, nč. -tratný -tratník,
han. u Boskovic zmarnit utratit, zahubit,
marné slabý Svěř. rkp. — Sic. már niť zabíjeti,
hubiti, ničiti, mamy daremný, zbytečný,
bezcenný,planý. — Jinde je jen adj, *marun,b,
popř. odvozeniny od něho: sin. mařen,
hl. dl. pol. mamy, ukr. marnyj ( > marníty
scházeti, upadati, márnotrávyty, marnuváty
marniti, utráceti). — Zdá se, že tu splynula
2 slovesa: mařiti 1° usmrcovati, které by
patřilo k mříti; bylo by to faktitivum jako
mořiti, jenže s délkou v kořeni (mor- > mär-,
což ukazuje na starobylost toho útvaru
(srov. baviti, plaviti ap.). — mařiti 2° kaziti
(plány), ničiti (naděje), utráceti (majetek),
jež by bylo příbuzné (S. Stech ústně) se
sthn. marrjan překážeti, brániti komu,
rušiti (např. spánek) a angl. mar mařiti,
kaziti.
masa, nyní evropské slovo ; z lat. massa
těsto, to pak z ř. μάζα t/v, náležícího
k μάσσειν hnísti. Masiv, -ní: vyšlo z fr.
massif.
maska: jeho východiskem je středolat.
masca (odtud něm. Maske, fr. masque), to
samo pak vzniklo apokopou z *maskara.
Toto slovo pochází z arab. maschara
maškaráda, šprýmař, popř. maskovaný, maska, jež
se dostalo do Evropy v it. maschera. V něm.
nářečích je maskere, odtud naše slovo: zč.
je -era u Domažlic; jinde asimilované -ara;
tak i pol. maszkara ( > ukr. r.) a sin. maškara.
— B. sch. maskara je však přes osmanštinu
rovnou z Orientu.
máslo: tuk z mléka; odvoz, máselnice, vč.
másnice (obé z maslbnica) dřevěný nádoba
na stloukání másla; podmáslí = co zbude ze
smetany po stlučení másla (na Moravě místy
zváno mylně i syrovátkou, na Slovensku
cmarem); hruška máslovka; hřib žlutý zván
lidově máselník máselnice másník podmásník
(pod- přeneseno od jiných druhu hub, kde
značí podřadnost proti běžnému druhu
lepšímu). — Psi. máslo, zastoupeno všude
(někde znamená i olej); asi z maz-slo od mazati.
Tomu odvození je třeba rozuměti tak, že
máslo sloužilo zprvu jen jako mast na tělo,
především na vlasy: v slavnější dny mastili si
Slované vlasy máslem nebo sádlem (např.
na luhačovském Zálesí podle paměti starých
každou neděli, Václavík 175): podobně
u Germánů sthn. název másla ancho, příbuzný
s lat. unguentum 'mast*, ukazuje na mazání
těla {RLGA 1.364); volžští Finové mažou
i vozy máslem. Hřib máselník nazván tak
proto, že jeho dužina je žlutá jako máslo,
ale jistě i proto, že staří jimi též mazali vozy
místo skutečného mazu; dosud v Polsku
i v Polesí místy mažou osy těmito maélaky,
nasbíranými při cestě (Moszynski 1.374),
o Slovensku to dosvědčuje Bednárik 188.
maso, masný, masový, masitý, moucha
masařka; laš. masař, sic. mäsiar (odtud
podluž. masar) řezník. — Všeslovanské:
sic. maso, stsl. m$so, pol. mi§so, hl. mjaso,
dl. měso, ukr. r. mjaso, b. sch. sin. meso. —
Psi. m$80, tomu odpovídá stind. mamsá-
ntr., got. mimz ntr.; stpr. mensä fem., lot.
miesa fem. Sanskrt má též konsonantickou
formu bez nosovosti mäs- ntr. z *me~s, totéž,
přešlé k α-kmenům, vězí v lit. mésá. Je
pravděpodobné, že sem dále patří též
ř. μήρα ntr. plur. (k tomu přitvořen sing.
μηρός a odvozenina μηρίον) nařezané
kousky stehna (určené k oběti) z *měs-ro-,
lat. membrum úd, část těla (pův. tedy kus
masa?) z *mems-ro; viz i mázdra. Je nesnadné
uvésti tato slova v jednotu. Přijmeme-li,
že membrum a μήρα sem patří, pak by snad
(pouhá domněnka!) bylo možné viděti
základní *mě~s a stopy suffixového rfn, ale
bylo by nutné uznati, že vše záhy přešlo
k o-kmenům nebo k α-kmenům a že suf fixové
η bylo anticipováno do prvé slabiky;
v membrum by však bylo obé.
masopust: stejný význam byl i stč. a je
i v pol. miesopust, (sic. nové masopust t/v
je podle češtiny místo staršího fašiangy),
ale csl. m§sopusťb je naopak 40denní půst,
r. masopust je postní den, ukr. mjasopust,
sch. mesopust, též b. mesopust je den, jímž
začínají posty; slovin. mesopust je noc před
svátky (tj. konec postění). — Církevní^
termín, patrně změněný lidovou etymologií:
původně asi *meso-posťu půst od masa,
pak mylné sdružení s pustiti dovolilo asi
chápati m. bud tak, že maso je dopuštěno,
dovoleno, nebo že se (na konci „ostatků")
maso musí opustit. Pak by to byl kalk
italského carneleva ( > -vale, z toho evrop.
karneval) ,,maso odlož".
mast: mastný, mastiti (přen. 'bíti'), postv.
omasta, omastek; mor. mastihuba, mastibřuch
o mlsném, o jedlíkovi. — Mostu zastoupeno
všude mimo lužičtinu; sic. mast znamená
i sádlo. — Psi. mostu je z *maz-tu, od mazati,
přípona -ti-,
mastek, jistý nerost, pův. mastnek gen.
mastenku Jgd; sic. mastenec. — Je na dotek
měkký, jakoby mastný, tedy jméno
odvozeno od tohoto adjektiva.
másti: stč. matu meteš miesti. Původní
význam byl hmotný: stč. miesti hlínu nebo
tvaroh rukama, tj. míchati (promačkávati
a přitom všelijak promíchávati), miesti kal;
dosud u Kyjova na-mňáct housatům mňate-
ní = smíchat pro ně pokrájené kopřivy,
uvařené brambory a otruby (srov. sch. meca
kašo vitý krm z otrub pro vepře); od této
činnosti je mor. maták mňaták mateník mát-
ník, v mašteli truhla na míšení řezanky
a ovsa. Sch. mésti máslo je míchati smetanu
(viz i smetajial), aby se vyrobilo máslo (u nás
je pro to iter. moutiti, viz). Sem patří
i z polštiny přejaté laš. mantaí másti, zrno-
drchati (niti, bavlnu) B. Másti obilí nebo
23 Mactoelc — Etymologiclcý slovník

354 materie
mašík
slámu = much lati, drchati, že stébla jsou
různo přes sebe, odtud matenice maténka mja-
tenka metynka matynka ňaténka zdrchaná
sláma, zm. ómneti (= spis. *ú-meti) plevy,
vymlácené rozbité klasy. Dalším vývojem
másti nohama, us. za Jungmanna, odtud
jméno jílku matonoha, že omamuje
(postižený jde jako opilec; pak másti asi = plésti,
motati (han. ve-mást — vyprostiti, vymotati,
totiž zapletené nohy). — Sté. namiesti se,
né. namasti se nahoditi se, naskytnouti se
Jg-PS, han. u Boskovic namást se náhodou
se připlésti někam Svěř (rkp). Vybrati něco
namátkou = jak co dá náhoda. Se
zesilovacím ko je pak nakomítnout se ( > -ho-,
-cho-), nachomejtnout se nahoditi se Jg
(a jvč. jč. vč.), han. chmétnót se namanouti se,
mor. nachmátnút se t/v co namást se.
Přeneseno do oblasti duševní je m. lháti Jg,
mýliti, tlachati, másti se na mysli, býti
pomatený na rozumu; val. oracs£oklamati, zmésťsa
zmýliti se, zklamati se Kš, laš. omést ošiditi,
Malý s. mest. Sem zapadají i příbuzná slova
(s)mutný, rmut, zármutek. Odvozeniny další:
mor. zmata (z)mňata pletka, žvanil aj.,
matka omyl; změť, zmatek, stě. metež, sic.
mätez; mňatikoš = pletikoš, tlachal. — Sic.
miast, stsl. meto m§sti, r. mjatú, mjastí,
sin. metem mésti uváděti ve zmatek, sch.
mésti, viz výše, hl. mjatu mjasč hnísti; stsl.
metezh, r. mjatéž, b. sch. sin. metež. Sem i sic.
kruta-meta (-mata) míchanice, pův. *mäta,
post v. od asyndetické dvojice sloves, která
je zachována v r. krutiť mutiť. — Souvisí se
stind. má(n)thati, maťhncti moutiti a s lit.
{menčiu \m\sti zakloktati mouku do jídla,
mentúrě moutev, aj. Vzhledem k významu
'lháti' možno sem zařaditi dále i stprus. měn-
timai lžeme a lat. mentlri lháti.
mašík mašúr masek musik vepř, mašica,
maska mašuta masurka mušulka mušená
svině. — Domácké názvy zálibné; z vábících
interjekcí muše-naf, muška apod. Srov.
rýmové pašik a hašík Jg.
maškrtný i paškrtný: mlsný, vyběravý;
maškrta i p- (sic. paškrdá) mls, lahůdka,
maškrtit i p- mlsati, pro- vy- roz-; u Polné
maškrtí se mi to = oškliví. — Z češ. je pd.
u Těšína maszkiecic „lubió lakocie, wybierac
co najlepsze," maszkietny „lakomý" Mali-
nowski RWF 17.44. — Sic. maškrta lahůdka,
maškrtit mlsati, maškrtný mlsný. — Původně
Haskrdný (Prusík KZ 35.598), což patří
k stsl. laskrtďb choutka (Lust, Gelübde).
V jeho prvé části byl kmen adjektiva lasi*
chtivý, mlsný (o něm viz lašovati), v druhé
části je *Krd- (viz srdce-, to bylo pokládáno
za sídlo citů a vášní), konečně přípona o.
Tedy laso-krd-'b se změnilo v laskrďb, po s
ztratilo U svou palatální povahu, takže
zůstalo jako k. V č. se Haskrdý zkřížilo
s paskudný (viz), od něho dostalo ρ a -ný,
nakonec retnice ρ byla nahrazena retnicí m.
Další změny (š, t) byly umožněny tím,
že slovo se stalo isolovaným. Význam tedy
byl: „chtivosrdcí" > „chtivomyslný",
chtivý, mlsný.
mašle, sic. mašla. Z něm. dominu tiva
Maschel od Masche, -en t/v (o tomto v.
Kretschmer WG 419), pův. stuha zavázaná
v ozdobný uzel.
mašlovati: potírati pečivo omast kern;
základ jeho je v zaniklém másliti (a pd. maslic)
potírati máslem, k němuž se utvořilo m.
jako k mysliti je přemyšlovati, k bývalému
krášliti je okrašlovati, NŘ 1.160.
maštal: stč. marštal(e) i maštale. Ze stněm.
fnarstal: v 1. části je slovo pro koně (v. maršál
a mrcha), v 2. stali chlév, stáj; -le podle
jiných feminin na -le (není jinak žádného na
-all). Sic. maštal, pol. masztalnia; pol. slovo
(je i masztelnia) prý z češtiny. Stč. ma(r)-
štaléř dozorce nad konírnami, ze stn. mar-
stallaere.
mat v šachu: evropské slovo, z pers. šáh
mat = král je mrtev (mát < *mrtós, koř..
mer-, mříti) Matzenauer LF 10.64.
máta, pol. mieta, r. ukr. mjata, sin. meta:
z meta. Z lat. mentha < ř. μίνδη — Máta
lesní označována jako „koňská" nebo
„kobylí", což v nářečích vydatně měněno: koní-
mňat koni natká konimalta konimarta, sic.
kobylí (v)ňat.
mátati: strašiti (spíše jen o zjevování
mátoh, stínů mrtvých, nejasných přízraků,
jichž se člověk bojí neprávem; nikoli o
strašidlech přímo útočných); mátoha neurčitý
přízrak, chabý tvor, odtud mátožiti jeviti se
jako mátoha; ale val. mátožit je mluviti ze
sna SvK. Viz i zmátožiti PS. — Totéž matať
dostalo u Frýdlantu (Malý) význam mámiti,
louditi po kom co (peníze od rodičů ap.):
je důležité, že ekvivalentem a spojovacím
prvkem významovým je tu „mámiti", které
jinde znamená šáliti, lákati. — Sic. mátat,
mátožit chodit jako strašidlo, mátoha strašidlo.
(Sic. mátoha je i menší noční motýl, můra
(o tom podrobně Vážný JM; udává i oblast.)
Sin. pol. matoga jakési strašidlo. — Psi.
mataj) mátati znamenalo především
'klamati, šáliti': je to t-ové intensivum od
kořene mä-, který je i v lot. ap-mäju ap-mät t/v.
U nás přeneseno na šálivé zjevy duchů
a strašidel; o té souvislosti může svědčit
spojení stč. lúditi s obluda (viz), dále (od
téhož mä-, ale s příponovým n) r. obmanuť
oklamati, lot. ap-mänit t/v (ošáliti smysly).
(Jinak Noha ΜΝΗΜΑ 439 η.) Totéž slovo
je pol. matac překrucovati, lháti, šáliti.
Nejasné je zakončení -oha -oga.
Matěj: od toho mor. matas hlupák, sic.
mátej bachořice.
matěra han. jakási nadávka, též val..
(matera SvK); čtverák, šelma („po dobrém
i po zlém") B. — Nejasné.
materie: knižně 'hmota'; lidově 'hnis'. Stč.

mateřeti
355
mazati
materie s oběma významy. Pd. materya hnis.
— Evropské slovo učené, z lat. materia
hmota (kmen stromu chápán jako mater,
matka větví, odtud dřevo jakožto „materiál",
hmota stavební). Význam 'hnis' (pův.
lékařský eufemismus) přejat z němčiny.
mateřeti mor.: tlíti, trouchnivěti. Toto
znění je jen ve zbytcích, ale běžná je
zkrácená forma teřet tyřet -týrat tárat t/v. Příbuzno
je něm. modem t/v. — Dále je příbuzno stč.
matorný zralý, dospělý, b. mator pevný,
zdravý, zralý, starý, sch. mator starý, ukr.
materyj postarší, r. materój mohutný, statný,
nář. matorei stárnouti, a lat. mätürus zralý.
Vývoj významu: původně 'dospěti k zralosti,
tvrdosti', o zrnech obilních; odtud 'ztráceti
svěžest, scházeti, tlíti'. Někde se vývoj
zastavil u pojmu 'zralý' (stč. matorný) a ten
se ztotožnil s pojmem 'silný, veliký'.
Meh ZfslPh 23.117.
mateřídouška, stč. materie dúška: rostlina
Thymus serpyllum. — Sic. materina dúška,
stpol. macierza dusžka, ukr. materiduška,
r. matkina duška, sin. materna dušica, sch.
materina dušica. — „Je to nepochybně
překlad latinského matris animula, kterýžto
název uvádí biskup Isidorus Sevillský
(asi 570-636) ve své knize Origines 17.9.51"
pro Herpyllos-serpillus. „Podle našeho
mínění je tato mater totéž co matka v Erbenově
Kytici, výtvor lidové pověsti: zemřela
matka, sirotci chodili k jejímu hrobu ji
hledat, matce se jich zželelo, její duše se
vrátila a vtělila se v drobnolistý kvítek,
jímž pokryla mohylu, děti ji poznaly po
dechu a nazvaly ten kvítek mateřídouška.
Domníváme se, že pověst s tímto obsahem
byla i v antickém lidovém podání a že
odtud vzal název matris animula Isidorus
a pojal jej do svých etymologií" (F. Novotný
SPFFBU 13.1964.35). Dnes je ten název
i lidu neprůhledný, proto jsou změny jako
mor. mateří droužka apod.
matka: starší forma byla máti gen. mateře,
vedle toho některé pády plurálu byly tvořeny
i od kmene přijavšího a, matera-. Od kmene
mater- jsou odvozeniny stč. mateřin, materný;
materník děloha, maternicě děloha, čmýra
(všude i -ř-): nč. mateřský -ství -ština; sic.
mať, ale i matera matka, maternica děloha,
materizeň (laš. mateřizna) dědictví po matce;
též mor. v písních matera (u méj matery).
Vývoj u matera- nedospěl tak daleko jako
u dcera, k úplnému vítězství α-kmene. Matka
je tvar novější, původně zďrobnělina
domácká jako sic. otecko. Další zdrobněliny
jsou matická, matinka, z ruštiny je mátuška,
jiné jsou matice, matecník; laš. matizna srdce
rostliny. Samostatný útvar je máma, jedno
z prvních dětských slov, elementární re-
duplikační projev mluvidel, ale bez významu,
ten mu dali teprve velcí, jako by děcko
volalo prý matku (obdobně táta); zdrobnělé
maminka v Č., mamička na Mor. Všechny
významy slova matka a odvozenin nemožno
tu sledovat do podrobností, jsou ostatně
jasné, jsou to elementy rodící, mateřsky
ochraňující, matkám vlastní apod.; macecha
a mateřídouška viz zvláště. — Název matka
pro „královnu" včel, u Slovanů prastarý,
svědčí (A. Bezlaj ústně), že Slované (na
rozdíl od jiných národů; dodávám: s
výjimkou Anglosasů, kde též je označována
jako „matka včelstva", RLGA 1.278) už
dávno před přírodovědci poznali její funkci.
Všude jinde jsou výrazy mužské (König,
ř. basileus, lat. rěx atd.). Teprve Swammer-
dam v 18. stol. zjistil, že to je samička. —
Pův. bylo máti gen. mateře (všude zastoupeno,
popř. s redukcí v sic. mať, pol. hl. mac,
dl. maš) z *mäte(r) gen. *mäter-es; srov.
stind. mätä (kmen matár-), ř. μήτηρ, arm.
mayr, lat. mäter, ir. mäthir, sthn. muoter,
lot. mäte, stprus. müti t/v; lit. metl gen.
motefs nabylo však významu manželka,
kdežto pro matku je odvozenina mótyna.
Základem je ono dětské mama, z něhož
v pra jazyku vytvořeno slovo intelektuální
tak, že podržena slabika jen jedna, ale
připojena přípona -ter-, tvořící i jiné názvy
příbuzenské (bra-tr aj., též ide. pa-těr otec).
matlati: již stč. doloženo matlanina mícha-
nice (o jídle) a matloka pohrdlivě o neurov-
nané řeči; nč. = mačkati, másti, motrchati,
míchati Jg, m. se s blátem nebo v blátě a pod.,
matloch Jg, matlanina o špatném jídle ka-
šovitém, mor. matlocha = matlá kdo se
matle, matlavý. Přen. o zmatené řeči. —
Slovo expresivní. Stejnost hmotného i
přeneseného významu jako u másti dovoluje
vskutku míti za to, že mat-lám je zesílené
mat-u, i když u másti význam 'babrati se
v blátě' a pod. už nyní nežije. Srov. rýmová
synonyma patlati haťlati.
matný, matový z lat. mattus. Š.
matoliny vinné, již stč.; v jednom
rukopise i matuliny; sic. též chamtolina. —
Východiskem bylo asi sloveso takové, jako je pol.
mietosic mačkati, příbuzné s mnouti v jeho
pův. významu.
matrace: z něm. Matratze. Stč. matras
asi z it. materasso; též modrace (V. z Mitro-
vic, Kat. ze Žerotína), modrací Velesl. Sin.
sic. sch. r. stp. matrac, sch. též matarac, pol.
materac. Východiskem je arab. matrah polštář.
mávati; sic. mávať t/v. — Je to zajisté
frekventativum od májo majati kývati:
stsl. namajati, pomavati kývati na koho,
r. manúť kývnouti, dl. mawaé mávati, sin.
majati sem tam pohybovati. — Jasný
protějšek je jenom v baltštině: lit. máju máti
a lot. máju mat kývati, mávati. Kořen jo
tedy mä-. Patří sem i máchati.
máz: stará dutá míra. Z něm. Maß,
tj. pův. 'míra'.
mazati 1°: mazadlo, mazanec, mazanina,

mazati
356
meca
po?nazánka; slučí mázka = pomazánka zo
slučích vnitřností; kolomaz (sic. kolomaž; koli-
maha kulimaha s mylným h, jež se tu
objevilo „přikloněním ke jménu kolimaha (viz)"
(Š.)); postv. maz. Ve Slezsku je i rozšíření
o k: umaskat (chléb) pomazati máslem,
zamaskat, mazgat (srov. pol. mazgaj mazal,
mazga špinavá žena). Přenesené významy:
1° mazaný chytrý, pův. m. všemi mastmi =
opatřený proti kterékoli nemoci, připravený
na každou námitku nebo obtíž; 2° mazati se
s kým viz mazliti se, 3° podpláceti, 4° bíti,
máznouti (nář. majznouti) udeřiti, postv. mor.
maz rána od udeření, 5° opíjeti se (namazaný
opilý). Významy 3°—5° jsou též u něm.
schmieren E° sich die Kehle seh.), při 5° též
u fr. se pommader. Spojovacím článkem
u 3° bylo mazání kolových os sádlem,
u 4° lidové masírování zad pomocí
roztíraného másla, u 5° (vzhledem k fr.) zvláštní
pach (žertovné nebo eufemistické chápání
pachu z lihových nápojů, jako by byl
z pomády). — Sloveso je všeslovanské,
všude i odvozeniny. Psi. mazo mazati původu
málo jasného. Příbuzné je ř. μάσσω, μάττω
hnísti, tlačiti, mazati (např. je αναμασάω
namazati, pomazati, t. obličej krví); aor.
pas. μαγήναι svědčí jasně o g. Tedy mazati
je od maj-, je to iterativum s náležitým
zdloužením v kořeni: *mág-á-tei. Primární
sloveso není u Slovanů zachováno,
mazati 2°, lid.: jíti pryč, utíkat ap. Tak
i sic. (z češtiny). — Prvotním tvarem bylo
rozkazovací mázl z něm. marschl Ostatní
tvary byly přibudovány. Treimer 51, ale
Šmilauer pochybuje.
mázdra, val. též mázgra mízgra mízira
(i bude asi z ukr., kde je mizdra; též pd.
je mizdra); stč. vedle mázdra je jednou též
mázdro v Komestoru, val. mjázdro, mázdro
(člověk taják m. = choulostivý, chabý),
mázderko (masa) kousek (na Zlínsku; -írko
u Kyjova); mízdřit zbavovati kůži mázder.
Přeneseně mázdra, -o chabý člověk, sem
snad patří i val. mazgera malý člověk. —
Sic. pol. miazdra, stpol. miazdra, ukr.
mjazdra i nizdra (i podivné), r. mjazdrá,
mjadrít, sin. mezdra (a mezdro lýko!), sch.
b. mezdra. — Slovo nejasné. Psi. asi mizdra.
Je lákavé spojiti je, jak se i děje, s lat.
membrána t/v z *mensräna. Poněvadž toto
nelze oddělit od membrum kus masa, díl
masa (pak část těla, úd), jež asi souvisí
s maso, jest i mezdra spojiti s meso, maso.
Ale jak? Zdá se, že jest předpokládati
adjektivum. Jako membrána je asi „scilicet
cutis" (v. Stolz-Schmalz-J. B. Hoffmann,
Lat. Gr. pod adj. příponou -ánus), tak snad
bylo podobně i tu. Stopou toho může být
csl. meidra z m§zdr-ja (totiž blána), což
budeme pokládat za zpodstatnělé
adjektivum. Jenže *mezdr-ja se redukovalo v mezdra,
neboť při zpodstatnění nebylo j potřebné;
bylť základ dostatečně odloučen od m§so.
Mají tedy lat. i slov. slovo stejný základ
prajazykový; naše zdr místo čekaného str
(t vkladné) vyložíme sekundárním vlivem
slovesa dříti (dráti): při vydělávání kozí se
ty blány dřou, odírají.
mázhaus, stč. mázhús, asi nynější hala
v lepším domě, společná síň pro všechny,
odkud se vcházelo do pokojů. Ze stněm.
möshüs, muoshüs.
mazliti se; mazlíček, zhruběle mazel; za
Jg mazliti, mázlík. Je i pouhé mazati se
s kým, mor. rozmazané děcko, č. rozmazlené,
mazánek a pod. — Sic. mazlit, maznat
nadmíru něžně se starat o koho, m. sa, maznit sa
mazliti se, mazlinkat sa t/v; mázna
rozmazlená žena, maznák mazlíček. — Jen v č.
a sic. Česky je i pouhé mazat se s kým
(rozmazané děcko, mazánek). Paralely odjinud
(nor. nář. kleima mazati i mazliti se, cit.
Berneker 1.303) ukazují, že toto mazati se
je totožné s mazati 1°, jenže dostalo expre-
sivní odvozeninu mazliti se, kdežto mazati
1 ° v běžném významu schmieren' takových
rozšířených útvarů nemá.
mazurka, dříve i mazur(ek), mazura; jistý
polský tanec. Z pol. mazurek, tj. mazurský
tanec. V č. a r. je nyní fem. podle polka.
mažár mor.: moždíř kuchyňský. — Sic.
mažiar t/v. — Ze staromadar. mazsár (nyní
je mozsár) t/v. Sulán PIDebr 39.14.
mdlý: stč. jmenný tvar medl a nenáležité
mdel; stč. mdléti, nč. omdlíti u-mdlévati, sic.
zamdlet, podluž. zándlet; stč. mdlíti, zemdlíti
koho, oslabovati, oslabiti; mdloba. — Sic.
mdlý, mdliet, mdloba, pol. mdlý, omdlec,
mdlic, ukr. mlíju mlíty býti mdlý, mlist gen.
mlosti mdlost, str. mbdlbn'b, mbdliti, nyní
knižně médlju médlit váhati, otáleti, nář.
meledít, postv. meledá, (obo)mleju -mlet
omdlévati, sin. medel slabý, mdlý, medleti
omdlévati, medliti mdlým činiti, csl. nťbdťb.
Ze sch. sem možná náleží mledan slabý,
hubený, mdlý, též sin. mieden t/v. — Slovo
málo jasné. Vzhledem k r. rae- klademe
mbdťb (a mbdlěti, mbdliti). Sch. sin. mled-
ukazuje na *meld-, r. meledit rovněž. Mbdl-
a meld- se dá spojiti, uznáme-li u prvého pře-
smyk Id > dl (stejný jako v modla proti lit.
malda) a dále uznáme-li, že v *mbld- se
samostatné b vyvinulo z průvodního vokálu
při l. Vzhledem k významu možno pak
hledati příbuzné v ř. βλαδαρός mdlý, ochablý,
άμαλδύνω oslabuji, bret. ble slabý (*mldo-),
dále v stind. márdhati mrdháti povoluje,
ochabuje, zanedbává, zapomíná. U nás tedy
mldó > mblďb > mbdťb, kdežto plné meld- bm>
(přípona jako u č. berný od brátil) přesmyku
nemělo. Oba stupně, mld- i meld- odpovídají
oběma indickým, kdežto ř. αλ i λα jsou z l.
(Něm. müde se spojiti s mbdH bohužel nedá;
také slov. muditi ne.)
meca stč.: prestigiatrix (kejklířka), u Kla-

-mecítma
357
medvěd
réta; Gb čte mylně meče. Z něm. Metze
(z osobního jména Mechtild) lehké děvče,
běhna (doloženo v tomto významu od 15.
stol.), ,,ale narážka je už u Wolframa von
Eschenbach 1214 (Bach, D. Personennamen
§ 270)." Šm.
-mecítma: viz deset.
meč: odvoz, mečíř, stč. mečieř, kdo dělá
meče; mečík spojnice truhlářská aj. (podle
podoby); rostlina mečík Gladiolus, od podoby
listů. — Všeslovanské: stsl. mečb, ukr. b. sin.
sic. meč, ukr. mič, pol. miecz, dl. mjac,
sch. mač. — Vše ukazuje na *mečb, jen sch.
na mbčb (tak je i srb.-csl.). Jaký je vztah
ke gót. měki akus. sg. t/v, stisl. moeker, stsas.
mäki (*měkja-) a k stangl. měce (*mökja-),
není jasné. Poněvadž i v kavkazských
jazycích byla nalezena slova podobná (mač'a
šavle, mlč-a níČ'i dýka), je možné, že vše to
je přejato z nějakého neznámého jazyka,
snad praevropského (podle Kiparského z
kavkazských, i když nebylo přímého sousedem';
naopak má Vasmer tato kavkazská slova za
přejatá z mečb, a to přes Turkotatary); tím
se neshody samohlásek pochopí snadno;
u jmen zbraní je přejímání a daleké šíření
slov zjev zcela běžný. Jména přenášejí vojáci
a zajatci i do krajů velmi dalekých. Viz i V.
Polák LF 70.29.
med; medový; medovina nápoj z medu,
med(ov)ník koláč medový; lid. č. medák
čmelák; stč. meduňka medunica, jisté medo-
nosné rostliny, nč. nář. medulka jetelový
strboul v květu; medovka, rozličné sladké
ovoce; lid. měditi si libovati si, to by ti medlo
svědčilo LF 27.360. — Všeslovanské: stsl.
meďb, sic. sin. sch. b. med, r. med, ukr. mid
gen. medu, pol. miód, hl. měd, dl. mjod. —
Slovo prastaré: původně neutrum: stind.
mádhu medovina, ř. μέυυ opojný nápoj,
víno, sthn. metu mask. (nyní Met) a ir. mid
medovina; lit. medus a lot. medus, stpr.
meddo (*medü) med. Základní slovo je
w-kmenové adjektivum *medhu- (stind.
mádhu- sladký, příjemný), jež bylo zpodstatněno
jako název medoviny. Zdá se, že vlastní
název medu byl ten, který je v lat. mel
a ř. μέλι (s medhu nijak nesouvisící!), ve
většině ide. jazyků však název medoviny
byl přenesen, (z důvodů tabuových?) i na
med. Obdobné názvy u Ugrofinů (fín. mete,
mad. méz, mordv. m'eď, lap. mitt) mohou
být přejaty od Indoevropanů, dále i čínské
mi (podle Karlgrena bylo původně mieť).
měď, sic. med; měděný, mědikovec, mědiry-
tec, měďárna; stč. měděnec (vč. medenec, krk.
meděnec) pův. měděný kotel u kamen na
50—601, nyní pouhý kamnovec; stč.
medenice nádoba měděná, u Rohna medenice. —
Stsl. mědb, pol. miede, hl. mjedi, dl. měí, sin.
med, sch. mjed, b. med. ukr. mid, sic. r. med.—
Psi. mědb, í-kmen; příbuzno je asi jen ir.
měin(n) ruda, kov (záměna zub nic djnt). —
Podle Abajeva SbMlad 32In. je mědb od
jména Médie, tedy jméno takového
zakončení jako strus. skuf = Skythie. Hlavním
nalezištěm mědi v starověku (v 7.—4. st.)
bylo Zakavkazsko, to pak právě v 7. stol.
patřilo k Médii. Tedy je to název jako lat.
cuprum 'med' od ostrova Kypru,
pozdějšího naleziště. Hláska e místo čekaného ä
(Médie je staropersky mäda-) se vysvětlí tak
(o tom Zgusta Spr. 4.1958.99), že název
Médie -mědi byl přejat prostřednictvím
iónských Řeků, v jejichž nářečí právě ä se
měnilo v ě, a to přes iónské osady na Černém
moři Dioskurias, Pantikapaion a Olbia.
medaile, lid. medalie metál medál; metálový
vynikající, znamenitý; odtud iron. rčení
baba (princ)metálová. — Evropské slovo,
z franc. médaille, to pak, přes it. medaglia,
je ze střlat. *metallia, tj. kovový peníz.
Z odvozeniny fr. médaillon je naše
medailon (ek).
medle: dnes jen humoristicky vkládáno do
přežilého stylu domněle profesorského; stč.
znamenalo asi 'prosím, obsecro' a znělo
mnedle (též mledle asimilací), tj. dle mne =
promne (viz dlel). Původní smysl byl, pokud
se dá vyčíst ze stč. dokladů, asi „co se týká
mé osoby, (prosím...)" nebo „za sebe, za
svou osobu (prosím...)" a vskutku stávalo
vedle prosím nebo podobného slova, třeba
i nevyřčeného, tj. v přáních, otázkách apod.
Trubačev VJ 7.135 myslí, že m. je kalk
německého meinetwegen 'kvůli mně, pro
mne'.
mědlice: lidový přístroj na lámání lnu,
zm. mňadlica. Sic. mädlica, pol. miedlica,
r. mjálica. — Psi. medlica, odvozeno od
*m$dlo (r. mjálo), což asi byl prvotní název
(= nástroj na mnutí: od rrtbnq meti, přípona
-dlo jako v trdlo, mýdlo, držadlo atp.); -ica
jako v moutvice, trdlice. Č. by bylo miadlo9
přímo od něho jsou mědliti (mor. mňadlic
a mnědlit; sic. mädlit též, o mnutí např. čela,
žmolení šatu, namádlatsa s něčím, zdlouhavě
se zabývati, omádliť rozdrobiti, omádlinky >
omelinky drobty) a mědlovati (jč. blan. mje-,
mor. mja-). — Přeneseně mědlit koho = bíti
[mnědlit SvB); to bylo změněno v humorné
mydlit koho t/v, viz mýdlo.
medvěd, od stč. i n- (asimilací co do místa
artikulace k d-d); stč. adj. medvězí (srov.
hovězí); stč. nedvědina ostružina, černá nedvě-
dice Matt., dosud nedvědina u Náchoda, han.
medvezenčí („Ty jahody nedvědi velmi rádi
jedí: protož když zralé jsau, nejvíce tehdáž
léče jí na nedvědy a chytají je, odkudž jim
někteří nedvědice říkají," Mattioli; srov. ukr.
vedmižyna t/v). — Všeslovanské: sic. medvěd,
pol. niedíwiedí, nář. mie-, hl. mjedwědž,
dl. mjadwjeé, ukr. medvid, r. medvěd, sin.
medvěd, sch. medvjed, b. medvěd. — Psi.
medvědb: složenina ide. *medhv-e~d-i-s, jedlík
medu (ěd- máme v jísti, viz). Je to slovanská

mega 358 měl
náhrada za prajazykové slovo, vězící v lat.
ursus, ř. άρκτος, stind. rkšá-; eufemistický
opis, jehož důvody jsou tabuové (báli se
pronésti pravé jméno, aby jeho magickou
mocí nebyl medvěd přivolán v nevhodný
čas; také při lovu bylo zakázáno).
mega -o -ál -aňa val.: neohrabaný člověk,
sic. mego tlouštík, klacek, hrubián. —
Nejasné. Snad patří k mégnút. měgnút, megycnút
val. Ze sic. megať, megnúť tlouci, praštiti
sebou, udeřiti. Nejasné.
mech, stč. gen. mcha nebo mchu; jč. zč.
mšina drobounké chuchvalky peří, chloupků
apod.; u Baara je mšení = smetí; omšeti
obrůsti mechem; postaven-li dřevěný dům,
mezery mezi trámy bylo za stará třeba
vymšiti nebo omšíti, vycpati mechem; mech
se do nich důkladně vtloukal („skuliny se
musily dobře umšiť mechem; když se dobře
„neubijí", dostane dřevo nákazu, hubku
a za 3—4 roky „je pryč". V. Pražák NSSA
9.82); podobně i hrnčíři vymšívali hrnce:
nakládajíce je na vůz do trhu, rovnali je
tak, že menší kladli do větších, ale vždy
mezi ně vrstvu mechu; v již. Cechách
u Třeboně dosud tak vymšívají, ne už
mechem, ale slámou hojně travnatou (Zubatý
NŘ 12.1); namšíti hrnce, obaliti je mechem,
umšíti, domšíti; postv. námech. Val. mšit —
vycpávati mechem skuliny mezi trámy
SvK. — Často mech podléhá přesmyku: horň.
chem gen. chrnu, stě. mcheřec > nč. chmeřec,
sem náleží i chmerek. — Všeslovanské: sic.
mach, pol. dl. sin. mech, b. mäch, ukr. r. moch
(r. gen. mcha i mócha, móchu) mech, sch.
mah plíseň, r. mšiť atd. — Psi. m-bch'b.
Lit. müsas a müsal mask. plur., musos fem.
plur. plíseň, sthn. mos (nyní Moos), lat.
müscus. V prajazyku bylo patrně konsonan-
tické müs; jeho dvojí kvantitu je těžko
vysvětliti; v jednotlivých jazycích převedeno
ke kmenům na -o-, -a-, -ko-.
měch, měch kožený, pytel i tkaninový;
u rybářů pytel síťový, střední část tažné
sítě; měšec na peníze; mechýř, měchuřina;
stč. měchura koláč se sýrem (nejspíše placka
s nádivkou tvarohovou; po upečení se
vytvoří uvnitř dutina tím, že se vypaří voda
z tvarohu), dosud sic. mechura jakési jídlo
z chleba a sýra; mor. mechula plachta travní;
bot. měchunka Physalis (plod je v poměrně
velkém míšku). — Všeslovanské: stsl. mech'b,
pol. miech, hl. dl. mech, b. mjach, sin. meh,
sch. mijeh, ukr. mich, sic. r. mech. — Baltské
protějšky lit. malšas t/v a máišě síťový měch
na trávu (zde změna intonace jako ve vrána
proti -vran, na zdloúžení zvaném vrddhi),
lot. máiss pytel, pr. moasis měch. Je
pravděpodobné, že tato slova jsou dále totožná se
stind. rněšá- mask. beran, jehož fem. měší
ovce má v rgvédě i význam ovčí kůže; byla
by to metonymie zcela pochopitelná.
mejchat: foukat (u Litomyšle), vč. zmej-
chat jen o foukání do horkého jídla; klad.
vy-z° plevy ze zrní, dýmku; za-z° na píšťalu
Kub. 29; sov.-mor. zmóchat Rzr. — Dluž.
(z)mychaé t/v. — Rýmuje so s dmýchati,
dluž. drny chas, snad z něho i vzniklo
zjednodušením dm > m; z pak nově přidáno?
mejšle gen. -e f. nebo -ete n., též nejšle, jč.
zč.: polodřevák, jehož dřevěný spodek (nárt
je kožený!) je „na patě i v prstech probraný".
— Z něm. niř. Noischla. Baran ČL 42.249
(tam i podrobnosti věcné). Snad je další
vztah (zatím nejasný) i k stredoirskému
máel-as8a sandál, citovanému v IT 1.765. —
Je i ně τι. argot. Noschen, Nuschen bota.
mekati mek(o)tati mechtat ( > krkon. postv.
mechta), jč. blan. míkať, val. mégat; mečeti;
val. též mrkotat. — Zvukomalebné; obdobná
slova jinde, vzniklá samostatně (např. sch.
mekati mecati; lit. mekénti, ř. μηκάομαι atd.).
Příponové k jako v ach-kati, ckáti, božekati
a mn. j.
mškký, šle. makký; demin. měkoučký -nký,
sic. makušký makulinký; měkčiti, měknouti,
postv. odměk obleva, sic. odm^k; vč. měkkota
zorané pole, sev.-mor. měkotit podmítati
pole; měkkýš lid. s mnohými významy (např.
mor. opuka, rak, jenž shodil krunýř, druh
měkkých řablek, měkká tráva aj.), od
Presla vzato za termín pro Mollusca. .Viz
i míč. — Stsl. m^k'bk'b, pol. miekki, hl. mjeeh-
ki, dl. měki, ukr. mjahkyj, r. mjagok, sin.
dříve mekak, nyní mehek, sch. b. mek fem.
meka ( < mekka, mask. podle fem.),
odvozeniny neuvádíme. — Psi. melvhk-b, nevelmi
jasné. Lit. má mlnkštas měkký, něžný, minkau
minkyti hnísti něco měkkého, lot. je mlksts
měkký, slabý, povolný. Intonace (lit. in,
sch. e) ukazuje na ň a tedy na dvojslabičný
kořen (typu mend-). Snad možno tedy
rekonstruovati *m°n*k-. MSkký možno v
jistých případech chápati jako „umačkaný,
uhnětený" (např. staří lidé si mlokáním
měkčí ovoce), a proto je snad možné spojiti
jeho základ s mnouti, jež mi též dvojslabičný
základ a významom se hodí (pův. znam3nalo
např. mškčiti len, kůži jistou teshnikou);
tak bude prvé k „kořenový sufrix". Od
nedochováného slovesa (asi *m$kQ) utvořeno
mek-'bk'h asi jako sic. šibký od šibati, není
tedy třeba předpokládati zde starý domnělý
w-kmen. *mek-b. Litevskemu minkyti útvarem
se blíží sch. meČiti hnísti, sin. msciti měkčiti.
Snad sem patří i ř. μαλακίζ mškký,
*m°n°kó-l Viz i mickati.
měl mask. stč.: 1° asi pobřežní písek; 2°
asi druh mouky, dosud val. měl fem. drobná
mouka nebo sůl, stč. mUiti drobiti. Z míl je
stě. mělný, asi jemný o prachu, soli, mouce,
klad. mnělný kyprý, o polní prsti, odtud
roz-mUniti. — Sic. mzl fem. zadní mouka,
mzliť drobiti. — Dluž. mtt mask. moučný
obsah zrna, jemná mouka, škrob, mzlny
o mouce, písku, cukru, hl. mHk škrob, sin.

melasa
mel fem. jemná mouka, mask. vátý písek aj.,
r. mel mask. křída, stsl. měťb vápno. — Psi.
měl-b z *měl-o-s. Příbuzné je lit. smělf/s, lot.
smelis písek. Všude je asi kořen mel- od
mlíti, jak dává tušit význam 'mouka'
v č. a luz., dále got. malma písek, stisl. mol
písek, štěrk, stangl. malmr pískovec, sthn.
melm prach, písek; tato germánská slova se
obecně spojují s mel-, mlíti. Viz i mělký.
melasa: přes něm. Melasse a fr. mélasse je
ze špan. melaza t/v (= vulg. lat. *meläcea od
mel med).
mělký; mělčina; podř. hnělkej, hnilkej. —
Hl. milki nělki nilki, dl. mjalki melki milki,
pol. mialki, sch. mioki, r. mélkij t/v, kromě
toho pol. m., r. m., ukr. milkyj a sic. mělký
znamenají jemný, mělný (o mouce a pol.). —
Měl-Tjk-b je snad odvozeno od mélb fem.
(pol. miel, r. mel, ukr. mil), mělčina;
poněvadž toto slovo znajjaená zároveň i říční
písek, je zřejmé, že tato mélb fem. je útvar
lišící se od měl mask. (viz) jen rodem, ale
původu že je téhož. Měl tato je tedy ne už
něco mletého, ale přeneseně jemný písek,
jeho ložisko v řece, a poněvadž to se ukládá
na místě slabého proudu a dosahuje až skoro
k hladině vody, vytváří právě mělčinu.
melouch; melouchařiti i meloušiti, melouš-
kovati. Z žid. melóche, málauche t/v.
meloun, stč. melún, melaun. Z něm. melün
melawn, to pak z ital. mellone < lat. mělo.
melton molton moldon moldoun: druh
tkaniny. Z fr. molleton t/v, od mollet měkký,
hebký.
meluzina, nyní obecně jen o skučivém
větru; původně jméno jakési lkající víly nebo
rusalky, o níž jsou pověsti u mnohých
národů (fr. Melusine).
měna; měniti, měn(l)ivý, neměnný, měňavý,
sic. menistý, val. měnastý; post v. pro- pře- s-
vý- z- ζά-měna; sic. odměnil dosud znamená
vystřídati, zaměniti, proto o. bylo vystřídati
něčí službu protislužbou, tj. mzdou nebo
darem; odtud dnešní č. postv. odměna, sic.
též odměň. Směnka, srov. něm. Wechsel t/v.—
Všeslovanské. Původní je měna, teprve od
něho měniti (nikoli naopak); neboť i jiné
ide. jazyky mají jména s n, sloves méně.
Lit. je mainas, átmaina výměna, mainaü
mainýti a lot. maintt měniti. Gót. ga-mains
společný, lat. communis společný, immünis
pův. vyňatý ze společných povinností,
mimus odměna, dar. Vše je od *?noi-, viz
mílval; tento kořen byl rozšiřován bud o t
bud o n. Znamenal střídavé, společné,
vzájemné konání (povinností, služeb,
obchodů). Stč. měna je též cenná, skvostná
věc, látka: stejný vývoj jako v ir. möin,
main t/v.
mendík stč.: potulný, žebravý student
nebo mnich; sic. ministrant u evangelíků
{mendícil sloužiti jako m.). Obé z lat. mendi-
ruš žebravý.
merenda
menší, méně; menšiti, menšina; stč. mění
f. -ši ntr. -se; mor. krávy umínily dávají méně
mléka. Místy v jv. a již. Čechách menetnější
menech(t)nější mencetnější menšatější menča-
tejší (opak: věčechnější; srov. val. věchný,
komp. věchňéj, v. to), viz i ment. — Stsl.
mbřiii fem. mbňbši ntr. mwie; mbniti se
menšiti se, sic. menší, pol. mniejszy, ukr.
menšyj, r. mén'šij, sch. manji, sin. menjši,
sch. mane méně, b. jen odvoz, mäninki
malinký apod. — Psi. mwib-jb z mm-jb-jb.
Základ mbn- je týž co v lat. min-or min-us
min-imus, gót. minniza menší, něm. minder
mindest. Byl kořen men- v slovech pro pojem
'malý': lit. meňkas malý, nepatrný, chatrný,
toch. Β menki menší, středoirsky menb malý
aj. Sloveso od něho utvořené pomocí u
oslabilo svůj kořen v min- (lat. minu-o,
ř. μινύυω umenšuji). Jest předpokládati,
že takové sloveso bylo již v pra jazyku
a že min- v komparativu má své i od něho;
i tu převládlo snad proto, že přece jen má
jakýsi symbolisační ráz nepatrnosti, malosti.
ment: jen ve rčeních ani ment, ani za ment,
ani o ment = ani (o) drobet, vůbec nic, do
(g)menta = do posledního drobtu, kousku,
úplně. Z toho přeneseně mentem, mentinou,
do mentiny šmahem, napořád. — Je
pravděpodobné (Trávníček LN 15.9.42), že ment
bylo tu asi podstatné jméno s významem
nepatrný kousek, drobet, tvořené teprve v
češtině od men- (v menší) jako polt od pol-
polovice. U jiných Slovanů nic podobného.
mentek -ěk -ík -lík -yk -ieka -ék msl. a sic:
ozdobný kožich lidový; ment ieka býval
parádní plášť nebo kožich zemanský. — Spolu
se sin. menten, sch. menta, -ten, b. mentě,
r. méntik, ukr. menta z mad. mentě t/v.
mentiti stč.: lháti; strč. též menterovati
(Žebrací hra). Školské (bakalářské) přejetí
z lat. mentlrl t/v.
merčiti, mor. měrkovati (i me-), merkovný,
sic. merěil merkoval. — Spolu s hl. měrkowac,
pol. miarkowač, ukr. mirkwvaty, r. merékal
přejato z něm. merken pozorovati.
merenda, druh zábavy (doloženo již 1764,
Mostecký); jČ. pomazánka z borůvek, mor.
býlí (Boskovice), omáčka z vařených švestek
a hrušek KtD, val. merenda jídlo na cestu,
sic. merinda jídlo na cestu, břečka, brynda.
Pol. mi(e)renda mierynda jídlo na cestu,
ukr. merendja. — Všecka ta slova z román-
štiny, v. Haškovec ČMF 10.43; již v pozdní
latině je merenda doložena jako odpolední
svačina nebo večeře; vlastní význam byl asi
výslužka (mereo = zasluhuji si!), tj. jídlo
dávané odměnou, za práci někomu
odcházejícímu, pak jídlo dávané na cestu, aby bylo
snědeno při práci v přírodě. Odtud 'svačina
veriku' v Itálii; v barokní době takové
svačiny pořádalo panstvo u svých venkovských
sídel, s tím ovšem byla spojena rozličná
kratochvíle. Tato italská móda přišla do Čech

mereštiti se
360
meslo
a význam se tu posunul k zábavě. Naproti
tomu msl. sic. pol. ukr. slova, znamenající
jenom jídlo dávané na cestu (jde-li se na práci
do lesa apod., na pouť, pastýřům na
celodenní pasení na vzdáleném místě), jsou
přejata asi hlavně z rum. merinda. Nejasné jsou
významy č. sic. brynda, omáčka (snad je
toto žertovná obměna slova brynda), mor.
býlí. Místo mere- u Slavkova je mara- Rs;
srov. rak.-něm. Marand Kretschmer 552.
mereštiti se: kmitati se (Stašek). Z rus.
mereščitsja t/v.
merhy: pruhy (na okně) Jakubec ÖL 1.373;
v starší češtině merhovati pruhovati, merho-
vané rúcho bylo u starých Cechů jednu dobu
velká móda; merhovaný dosud jč. Krš. a jvč.
Hod. — Východiskem tu bylo psi. murggb,
viz mo(u)rovatý.
merhyně stč.: nevěstka Gb-Sm 273. — Ze
stněm. merhe t/v Gb.
merlík: rostlina Chenopodium. Asi z
nějakého něm. nářečního tvaru (je tam Melle
Multn Malden) slova Melde, které znamená
vlastně příbuznou lebedu. (Šm.) Je však též
ukr. mar, myr, b. marka merlík; jejich poměr
k našemu slovu není jasný.
meršánka lid.: pěnovka, dýmka z mořské
pěny. Z něm. Meerschaum-pfeife.
meruňka. Z lat. (prunus) armeniaca, tj.
arménská. Ale mor. sic. mar(h)uta morula,
pol. morela, luž. marhla je z něm. Marelle
apod., to pak z ital. nář. armellino nebo
armillo.
meruzalka: rodové jméno pro rostlinný
rod Ribes. „V č. již u Dobrovského 1802 s. v.
Johannisbeere; pro výklad třeba vzíti
v úvahu, že Mattioli 1.45 uvádí fr. grouselles
ďoutre mer (g. je z acricella) a Grimm něm.
gruselbeere; z *Meergrusel-beere (není ovšem
doloženo) vzniklo meruzalka" (S.)
měrynza val.: přežvykování dobytka. Je
to postverbale od slovesa, které je v pol. (při
Karpatech) miery(ň)dzac mier§dzač, ukr.
merend(z)aty·, sic. meridzať přežvykovati. —
Odborný termín pastýřský. Přeneseno k nám
z rumunštiny: je macedorum. meridzire,
meglenorum. mirindzari, v Oaši v Rumunsku
meridza (v. Meyer-L., REW č. 5530) o
poledním odpočívání dobytka ( < lat. merldiäre
u Suetonia, od merldiěs poledne). Dobytek
po ranním napasení dlouho odpočívá
uprostřed dne a v té době přežvykuje. I když ve
vlastním Rumunsku výraz ten je dosvědčen
jen málo, je to možná vinou neúplnosti
průzkumu; ale i kdyby tam neexistoval, mohl
býti do Karpat přenesen z Balkánu; mezi
karpatskými pastýři byli jistě i lidé
balkánští. Srov. i pd. poludniowac, sic. poludňovať
odpočívati v poledne, obědovati.
měsíc, stč. mesiec; měsíční -ný; měsíčky
ženské; stč. měsíčník, val. měsíčný = nč.
náměsíčník, -ný-, nově měsíčník (sic. mesačník)
časopis vycházející měsíčně; rostlina měsíček
I Calendula (stč. -sie-), srov. stři. lunella, něm.
Mondblume. — Stsl. měs$cb, sic. mesiac, pol.
miesiqc, hl. měsac, dl. mjasec, ukr. 7nisjac\ r.
mesjac, sin. b. mesec, sch. mjesec. — Lit. menuo
gen. -esio luna, ménesis měsíc (tu i dále =
30 dní), lot. meness luna, menesis měsíc,
stind. mäs- gen. mäs-ah obé, ř. μην měsíc,
μήνη luna, lat. měnsis měsíc, ir. ml, gót.
měnóps měsíc, sthn. mäno luna. — Má se
za to, že týž výraz původně znamenal jak
lunu, tak i měsíc časový (kdežto luna původně
asi jen = měsíční světlo). Že jest viděti
v něm základ měn- (snad = kořen mě- -f
rozšiřovací n; v mě- se zpravidla vidí totéž co
v měřiti, měsíc měří čas), dále rozšířený o
příponové -es- (viz baltštinu!), jež se obyčejně
redukovalo na pouhé s (lat. měn-s-), měn-s-
pak do sanskrtu dále na pouhé *měs- >
mäs-. — Slov. měs%ob vyložíme nejsnáze s
pomocí baltštiny: *měsen — > měs$- rovná se
litevskému měnes-, uznáme-li u nás přesmyk
s/n; byla tu asi přípona -beb (srov. -bce
v slunce), ale první b v *měsenbCb záhy
vypadlo (tlakem názvu pro slunce, který měl
3 slabiky); pak -encb > §cb. Meh. ZfslPh
22.225.
meslo, us. za Jg: vyměřený kus pole,
rybníka atd., odměřená část kůže (u ševců a
koželuhů). Nyní jen mor.: díl něčeho jinak
společného, obci náležejícího, připadající na
jednoho usedlíka (= rolníka; chalupníci-bez-
zemci nedostávali nic!). Např. dílec obecního
lesa Rusava 45, pastviska B, trávy na louce
Brandl, stlaní (lesního jehličí) KtD; pak
i dílec na společné práci, např. stavěného
plotu okolo pastviska, díl cesty, jež má
býti vyházena B; hmotně: vodorovný díl
plotu (tento význam vzešel změtením s
rýmovým třeslo), přitesaný kmen Brandl-Hor -
PS. Fem. val. mesla je mírka SvK, vm.
u Hranic mesla, mésla, meslo Hzl je dřevěná
odměrka nestejné velikosti. Jednou je m.
i stč. v legendě o sv. Kateřině, obrazně
o pruhu na těle od bičování. — Je možno
| posuzovat meslo dvojím způsobem: 1° že je
domácí, asi od kořene met-, který je i v něm.
messen měřiti a v lit. matúoti t/v. Meslo je
asi protějšek řeckého μετρον ( < *met-tro-m);
u nás ide. -tro nahrazeno jinou příponou jmen
nástrojů, -slo (je též v máslo, veslo). Ř.
μετρον je u Homéra ,,měřicí nástroj nebo
název pro změřené množství obilí, oleje
nebo vína" (Thomson 91). Podobně meslo
byl asi ,,odměřený dílec" čehokoli. Ale jako
μετρον je později jednotkou míry při
rozměro vání pozemků pro jednotlivé rodiny (ib.
52), tak i meslo se stává „dílcem" při
rozdělování něčeho původně společného. Jsou i
jiné domněnky: Brandl od metati, totiž los
o ty dílce, srov. chod. lůs = dílec lesa;
Pelikán LF 45.19 od medh-, srov. mez, že
'vymezuje díl, tu lze uvésti r. mezit měřiti
pole; mylně MEW, viz i Kt 1.1005; 2° že je

mésti
36
1
mez
přejato z němčiny: ta měla meszlein ntr.
'mírka' (vůbec, též dutá, délková i plošná);
čeština by byla meszlein převedla do svých
středních o-kmenů.
mésti metu, iter. metati, -mítati; nář. -me-
fiť (u každého významu jsou jen tvary
některé!). Původní význam byl vypustiti —
nechat vystoupiti z něčeho, nechat
vypadnouti, odtud rus. metat vrhati mládata, č.
?netati t/v v mysliveckém slangu, zmetati
o dobytku — potratiti (postv. zmetek) zjbz-;
sem i obilí metá = začíná vystrkovati klasy.
Vypustiti něco v. prudce se pohybující ruky
je hoditi', odtud tento hlavní význam.
Sníh se mete ( > s. mete, mete sněhem) =
prudce se spouští, prudce padá (odtud metel, Ία,
-lká, -liee; metelec prášivec; vč. mor. zámět
závěj. Přeneseně mésti se metati se metošiti
{-taš-, -teš-) se meteliti se zmetat se někam =
vrhati se, spěchati rychlým krokem, uháněti;
obyčejně nyní bez .se. Sic. primetit, primotit sa
odebrati se. Ze spojení vy-metati odpadky
apod. vzešel konečně význam koštětem
odklízeti smetí; zdá se, že je v tomto případě
vyjíti z iterativ, kdežto prosté mésti že tento
význam dostalo sekundárně, podle iterativ.
Vč. vymetat a chod. smetat slíditi, totiž
hledati něco k snědku apod., je metafora
asi jako vytloukati t/v. (Mor. omést oklamati
patří k másti, v. to.) Odvozeniny: vč. metácek
svatební koláč (házený dětem); omítka; metla,
pův. a sic. dosud koště; pometlo, smetí
{-tište, -ták); stč. mest-komín kominík; knižní
výmět, přihnět (ě z iterativa metati) kalky
(od obrozenské doby) podmět předmět námět;
nář. u Litomyšle náměstek, mor. nád°
přístřešek. — Všeslovanské: stsl. metq mésti,
meštj (metajo) metati, po-mětati; sic. metie
miest, pol. miotac atd. s obdobnými
významy. — Přesný protějšek je lit. metu ?něsti
znamenající nejen vrhnouti, ale i nechati
něčeho, přestati, zříci se; lot. metu mest
vrhnouti, hoditi. Příbuzné je i lat. mittö,
pův. vypouštím, nechávám vypadnouti
(zvláště s ě- dě-), odtud, vrhám (missilis vrha-
cí, např. oštěp), pak i nechávám něčeho F-,
re-); z 'vypouštím' se v latině vyvinulo
sekundární 'vysílám, posílám'. Jinak ale
dokonalá shoda základního významu zaručuje
příbuznost; geminace tt je zajisté expresivní;
i místo očekávaného e nemůže tomu
srovnání vaditi, je asi proto, aby m. bylo odlišeno
od homonymního kořene met- žnu obilí
(lat. meto; lit. metu městi audeklq = ostří-
hávati ,,vlas" na tkanině).
město: viz místo.
meškati, již stč.; o- pro- z- za-, val. u-.
81c. meškat, vy-, Pol. mieszkac; r. meškat, dříve
psáno mylně mě-; sin. meěkati t/v (sin. též:
pomalu pracovati). — Souvisí asi s -mehnouti
(též v Praze je změknouti se, mor. dial. zmech-
nouti se, chod. zmáčknouti se, a z jeru); msl.
zmehl = zmeškal, vč. omehnout se =
omrknout se, o mžik oka se opozdit. Meh LF
69.39. — Souvisí asi se mžik: mohlo by se
vyjíti z *mbžhk-ati; jeho mbžbk- by byla
zdrobnělina od *mbgb, které je základem
slov mžik a mžikati (kde arci je přípona ik,
což je zdloužené bk). Meškati původně snad
znamenalo Omrknouti se', tj. o dobu dlouhou
jen jako mrknutí očních víček se zdržeti.
met stč., gen. mtu: měřice. Miklosich
srovnává sthn. mutti t/v.
meta kniž.: cíl; tak i pol. (> ukr.) sch.
Sic. meta. — Z lat. meta t/v. Cuřín NŘ
46.167: též stanoviště hráče při jisté dětské
hře.
metlice: traviny Apera (lidově) i Deschamp-
sia (bot. odborně). Pol. mietlica, ukr. mitlycja
Apera. Odvozeno od metla: vážou se z nich
metly (= košťátka) na vymetení pece před
pečením chleba. Meh NŘ 30.61.
metr 1°: (býti nač) lid.: znalec, mistr; nář.
metrnice zlá žena, toto „pod vlivem jména
Metrniška, žena ministra Metternicha" (Š.).
— Z fr. maitre mistr < lat. magister. Treimer
91.
metr 2°: metrický cent > lidově metrák.
Evropské slovo (něm. Meter, fr. metre atp.);
základem všeho je ř. μέτρον míra.
metyja mor.: kaše prosná moukou
zasypaná a mastná; kukuřičná se sýrem; moučné
jíilo nadívané tvarohem Kt 6.969. Není-li
mastná, je to netyja ib. (n asi žertovným
výkladem, že se po ní netyje, netloustne),
to pak se stává (též neteja netyk(a) netulia
nytyk) jménem bramborové kaše aj. jídel;
podrobnosti Meh NŘ 29.156. — Může nějak
souviseti se starořeckým (z Thessalie) ματτνη
= jídlo ze sekaného masa, s kořením a
zelinami. Obé dále nejasné. Meh LP 5.89.
mez, stč. meze; (po)mezný, -ní, odtud
mezník = vč. námezník; pomezí, rozmezí;
o- vy- za-meziti; stč. mezovati sousediti
(o pozemcích) je dosud i nč. u K. Světlé
a v jedné památce z vých. Čech, v. Svěrák
SPL 1.418); mezera (přípona -era je asi
starobylá, snad podle *en-tero- vnitřní;
-(t)ero- označovalo oposici ve srovnání s
něčím); kozí (psí) mezírka, laš. mezúr úzká
ulička mezi domy, jen asi na krok široká,
že projde jen koza; rčení vyjít kozí mezírkou =
nuzně (laš. koíimi dverkami) je málo jasné
co do původu; Loriš 71 myslí na salašnictví:
,,u kozích dvířek nadojilo se méně mléka
než u ovčích"; vm. mezúch zákamní (srov.
pec-úch). Předložka mezi, sic. medzi je starý
lokál sing, (ale jihoslov. *medu, stsl. meždu
atd., je lok. duálu); mezitím, mezidobí,
Meziříčí apod. — Všeslovanské: stsl. mežda,
pol. miedza, hl. mjeza, dl. mjaza, r. mežá,
sin. meja, sch. meda, b. meždá; psi. méďa. —
Je to zpodstatnělé femininum (je si
domysliti nejspíš grana, -nica) od adjektiva
ide. *medhjo-: sti. madhya-, ř. μέσος, gót.
midjis střední; přípona mohla býti též -ijo-i

362 mícha
mezek
lat. medius t/v. Za starých dob
nepohnutelnými mezníky byly stromy nebo i cele
pruhy lesa nebo háje; odtud sin. nář.
meja = les; v baltštině dokonce převládl
význam les: lit. mědě les, z toho zpětný
výtvor mědis strom, dřevo; lot. mežs, stpr.
median les.
mezek; stě. mezh, fem. mzhyni, mezky ni;
honič mezků sté. mzák; nč. tvar z *mezk
s vkladným e. — Stsl. mbzgT> mul, b. maska,
sch. mazga, masak mul, sin. mezg, meseg,
r. ukr. mesk. — I jinak hlavně na jihu: alb.
mušk, rum. muškoiu. Původ všech těchto
slov dosud nezjištěn; někteří předpokládají
původ ilyrský.
mezenec: prst vedle malíku; sto. ?nez(ě)nec
Klar, meznec, též měz(e)ný prst, rkp. LékA
má mČdénec. Slez. nězenec KtPř 3. — Pol.
miziniec, ukr. mizynec, r. mizínec, sln.mezinec;
-ek malík. Jinak znamená totéž nebo podobné
jméno nejmenší dítě v rodině. — Od psi.
adjektiva mezin'b malý, nejmladší, původu
nevelmi jasného. Blízké je jednak lit. mdžas
malý, jednak germ. *maisa- malý (např. nor.
dial. meis útlá osoba, vlám. meizel drobeček).
Naše adj. mezin-b vypadá jako přejaté z ger-
mánštiny, a to v úloze odborného termínu
pro „nejmenšího". V češtině význam přešel
z malíku na sousední prst, což nemá jinde
obdoby. (Tímto odvolávám LF 51.242.)
mezulán: druh tkaniny; mezulánka, mezi-
lanka, sic. ?najzalenka sukně z něho. Z něm.
Mesulan, to pak z ital. mezzolana. —
Nadávka mezulán = hlupák je však z mezek,
s koncem žertovně přechýleným ke jménu
tkaniny.
mhourati očima; mhouřiti oči (při0 za°; vč.
zamouřit, msl. zamúřit oči). Přesmykem
z *mrugati, srov. pol. mrugac mrkati (náleží
k mrkati, viz). — Další formy jsou z mružiti,
srov. pol. mruzyc oczy a ukr. mružyty očy
mhouřiti oči, a to: sic. mružiť mrúžiť mružkať
(k deminutivní) > mžurkat a žmurkať žmúrií
zmúrai Ómúrať, mor. cmurkat mrkati, val.
mžúřit mžúziť mzúrat; stč. mžhúrati má žh
zkřížením základů s A a 2; z toho nč.
mžourati. C. mhourati je též slabě svítiti, blikati
(o světélku), proto sem náleží i sic. mzrieť
slabě hořeti, slabě svítiti (přetvořené podle
stavových sloves na -iet). Sem patří též
mzutka mžitka mžurka slepičí mlha, také nč.
termín mžurka třetí oční víčko jistých
zvířat. — Vše náleží k míhati. Tyto formy
s r vznikly z mbg-ur-, popř. miz-jur- (rd.
mizjúriť býti krátkozraký). Nastaly pak
rozličné přesmyky a vyrovnávání. Některá
slova odtud jsou odborným názvem v dětské
hře na schovávanou: msl. mžúrat (např.
u O. Strachoty, Slovácké figurky 84); slovo
je pak nadmíru proměnlivé, viz žmukati.
mic: vábicí interjekce na králíka (pd.
mycí na kočku); odtud mor. micák mican
micel králík; psáno též s my-.
míca, míc(in)ka: kočka (lichotně). — Sic.
micka t/v, též 'jemná žena, mazlivé děvče';
hl. mica kočka. — Asi z něm. Mieze kočka,
což je prý pův. bud lichotná podoba jména
Marie, nebo „v slově Mieze se skrývá
onomatopoický základ mi (lákavý zvuk kočky pro
její mládata) jako v příbuzném ital. tnicio
a v příslušné k tomu románské skupině slov.
Do stejné zvukomalebné tvůrčí oblasti patří
i něm. miauen, mauen, jako naše mňoukati
apod." Vážný NŘ 41.277.
míč, stč. mieč, jč. chod. mliÓ (l nejasné);
vč. místy je míč fem. (Páka); pulmíc, pumliČ.
Expresivní odvozenina mičuda.*— Ukr. r.
mjaé, sin. sch. meča fem., sin. též meč. — Psi.
mečb, od mek-tk*b měkký, na rozdíl od tvrdší
hálky.
miglanc laš. (sev. od Frýdku): chytrák
Lor; šibal, úskočný člověk Hor-Z; migrin
Z. — Sic. miglanc huncút, lapaj, chytrák
SSJ, miglanec Sándor, Svako Ragan. Pd.
mydlek prohnaný člověk. — Nejasné. Lze-li
tu vidět výchozí význam asi „práskaný",
pak by se mohlo vyjít z mykati. Srov. val.
omygel krátký klacek otlučený upotřebo-
váním B.
míhati, mihnouti, mihotati (nář. migotat,
mikotat se^ > mekotat se, megotat se, mehtat sa;
mehtavý Čel. = mihotavý); postv. mih, oka-
-mih. Všeslovanské: stsl. po-midzati očima,
sic. mihať, pol. migac, ukr. myhaty, r. migáť,
sin. sch. migati, b. migam, hl. mikač, dl.
mikaé. — Psi. migajg migati. Ide. kořen byl
meik-jmeig-'. lat. micö, u nás muk-ttati, viz
kmitati; g je u nás dále v mhourati mžikati
mizeti mehnouti. Základní význam byl
'kmitati* = přerychle sem tam pohybovati; z
něho se vyvinuly další odstíny: z 'kmitati
očními víčky' je mrkati očima na někoho,
mžikati, i mrkati, jako když jde na člověka
spaní (v baltštině odtud: spáti); hanlivě,
i mžourati; míhati se před očima = mžitky;
co se mi jen míhá, to se objevuje, ale zase
zaniká, odtud mizeti; co se mi v jednom
okamžiku jeví, může v druhém z-mehnouti
(viz). Podrobnější výklady odstínů pod
jednotlivými slovesy. Viz i mikati se.
mihule, již stč.: ryba Lampetra (Petro-
myzon). — Sic. mihavnica Bern-K, mihula
SSJ. — Původně bylo asi psi. *piga, příbuzné
s lot. spiga „jistá úhořovitá ryba" (je to
jistě mihule!) a s dolr^oněm. prick (spis.
Pricke, Bricke t/v); zelo je navíc r, § 8;
v němčině se ρ zachovalo až do odpadnutí
hlásky s, proto není ρ pošinuto. U
Komenského a Rešela mihule je pijavice (v. toto!);
v tom, v původním *pihovice, je zachováno py
jinak nastala záměna retnic p\m, § 3, a dána
nová přípona. V aln. bylo *piga přikloněno
ke jménu piskoře: piskor je minoha,
nedospělá forma mihule.
mícha, stč. miecha (Gb má z Rhasesa
3 doklady: 2 na micha, 1 na miecha). —

mikati
363
minoha
Vzniklo asi mylným čtením středolatinského
medicínského nucha, což „mylným
rozdělením svislých nožiček čteno micha, mícha.
Ono nucha je z arab. nujďa (B. Ryba
rkp.)· — Stč. psaní -ie- je pak zvratná
analogie; sic. nové miecha je ovšem z češtiny.
mikati, mihotati, o hlasu srnek v říji.
Z vukomalebné.
mikati se, jihomor.: míhati se, kmitati
se, zm. mrštně pohybovati, mihnouti se,
mihavý. — Od meih- (viz hmitati z *mik-
-ttati), jež je též v lat. micö a s g v našem
míhati.
míle, odtud milníh. — Sic. míla, míl(ov)ník,
pol. hl. milá, sin. sch. r. b. milja, ukr. mylja.
— Východiskem je lat. plurál mília tisíce,
totiž kroků, v počítání délky cest. Udati však
podrobně, jak se to slovo šířilo, není snadné.
Κ nám přišlo asi přímo nebo ze střhn. mile.
milíř, stč. miléř; podivné je sic. milá.
(„bude severské: dán. mile, nor. švéd. milá."
Srn.). Pol. mielerz. — Ze střhn. mller t/v
(nyní je Meiler), to pak z lat. miliärium
tisíc kusů, např. polen, jakožto jednotky
při počítání. Staré milíře nemusely sice být
právě z 1000 polen, přesto však mívaly polen
několik set.
milý: množství odvozenin: milec mileh
( > milhovati), miláčeh, milánek; (z)militký,
z toho milithovati se > miliskovati se; mi-
lounký, -oucký; stě. milej, milelíh, milice,
milička, milíh; nč. zast. míliti, odtud milený,
~nec, -nka; spřežky Bohu-mil, Vlasti-mil;
milost (stč. též milošcě), milostný, milostivý
(titul Jeho Milost pán zkracován mj. i v mi-
lostpán, pod. -paní); miloháj -hrad -sad, srov.
libosad; roz(to)milý; milosrdný, smilovati se,
milodar; latinisující mílius, o němž Šmilauer
OKP 4.18. 3; milovati, milovný, -níh. —
Všeslovanské; všude odvozeniny. Psi. milt.
Slovo nepříliš jasné. Baltština má rodinu slov
s ablautem: lit. mýlas a míelas milý, méilě
láska, myleti milovati, pamilstü pamilti
zamilovati si; lotyšsky však je pouze mllš
milý, mllet milovati. Litevský ablaut nemůže
být původní (nelze klásti meil- jako praja-
zykový kořen: nebylo kořenů končících se
na dvě sonanty!). S druhé strany ř. φίλος
milý je blízké hláskami a má stejný význam.
Zdá se tedy, že mil-b vzešlo z *bhilo-s (z toho
je i φίλος) záměnou retnic m za bh, jakou
známe z pádových přípon si. -mi proti ř. -φι,
ind. -bhih a pod. Meh ZfS 1.4.37; příbuznost
mil-b — φίλος viděl již Rasmus Rask. O
dloužení i > i viz § 1. Kdežto do řečtiny,
slovanštiny a lotyštiny zděděno jen
adjektivum, litevština tu vytvořila sekundárně
ablautovou rodinu, což v ní není
ojedinělé. — V slovanštině význam 'milý' je sice
odedávna původní, dostal však v jistých
útvarech odstín láskyplného soucitu s
ubohým nebo hříšným. Tím se právě liší od
jub'h libý, lubiti milovati, kde toho odstínu
není. Za zmínku stojí i obdoba zvláštního
vztahu: φίλον ήτορ, č. na mou milou (duši).
U stind. priyá- 'milý' byl i význam 'vlastní'
(viz o tom pod přítel); priyá- bylo kladeno
též o přináležitosti těla a jeho částí. Totéž se
jeví zde u milý: hom. φίλον κήρ = vlastní,
své srdce, apod. (o údech, kolenech), podobně
jest chápati č. na mou milou (se. duši) jako
je hom. akus. φιλόν υϋμόν = vlastní, svůj
milý život, milou duši. Z toho lze konečně
pochopit i láskyplné, důvěrné přiblížení
podmětu vypravování (A tak se milý Janek
na cestu přichystal), vlastně asi = ,,můj "nebo
„náš".
mimo, příslovce a předložka, u všech
Slovanů tak. Je částí slov mimoděk (srov.
bezděky), -chtě -volný -řádný, mimotní -ný -ně. —
Souvisí s minouti (Jestliže aneb já pominul
bych jej [kámen], bera se k tobě, aneb ty šel by
mimo)-, mi + přípona -mo jako v krad-mo,
let-mo.
mina, sic. mina, výbušná nálož podzemní.
Z něm. Mine podzemní chodba, což je prý
z keltštiny. Minér dělník vylámu jící tunely,
je z fr. mineur, odvozeného od mine důl.
mina svatá stč.: víno svěcené na sv. Jana
Ev. Ze stněm. minne (Johannisminne)
upomínka, láska.
mince, sic. minca, pol. mennica (dř.
min(i)ca, myn(i)cá), sch. minca, b. mine.
Z něm. Münze, to pak z lat. moneta t/v
(chrám Junony Monety byl v Římě
mincovnou).
mincíř, mor. u Boskovic a Šumperka
(Svěř, Rzr) vinciř: přezmen. sic. minder.
„V češtině je ze sic. (Jg z Palkoviče), v sic.
z mad. mincér, minder Gewichtswage,
Gewichtsbirne. Mad. slovo zřejmě ukazuje na
jakési něm. Münzer, ale to v našem významu
není doloženo." Šm.
míniti, stč. mieniti; nč. zmíniti se, postv.
zmínka; umíniti si (ale řidší uminouti si =
umíniti si PS má ou podle umanouti si t/v;
uminutý umíněný); vymíniti si, odtud
výměnek (a výminka = něco vymíněného; jČ.
též vejemek Jjčř 140); zá-minka, pod-mínka,
podmíneěný. Iter. u-miňovati si a pod. — Stsl.
měnq měniti, sic. mieniť, mienka, hl. měnič,
dl. -is, ukr. po-minyty, sin. měniti t/v. —
Příbuzné je sthn. něm. meinen a sthn. meina
smysl, úmysl, mínění. Souhlásky i význam
jsou takové, že nelze fato slova oddělovati
od men-, viz mníti. Bylo však odlučováno
vzhledem k té nesnázi, že zde je dvojhláska,
moin- se mělo za neslučitelné s men-. Ale
snad možno tu přijmouti prastarý sice, ale
přece jen sekundární ablaut vybudovaný
na základě oslabeného stupně: m°n- < m*n-
II moin-, téhož druhu jako je od bred-
(v. břísti, brod) litev. braidýti. (Zde však
litevský tvar náhodou není, zanikl pod
tlakem homonyma mainýti měniti, tauschen).
minoha, tak i hl.: předdospělostní stadium

minouti
364
misati
mihule. Pol. minóg (dříve doloženo i najnóg,
ninóg), r. sch. b. minoga. — Ze stněm. niun-
ouge (nyní Neunauge); má za hlavou po
stranách v řadě jakési skvrny, jakoby oka
(„devět ok").
minouti, po-, minulý, 1 nepřeehodně
(o čase, m. se o penězích apod. — vypotřebo-
vati se, vydati se) i přechodně: m. někoho,
po° přejíti, vynechati, o-po° t/v, pro° vinu =
nechat přejíti bez povšimnuti, bez trestu,
z - PS, chod. vybinout se vyhnout i si navzájem,
o vozech jedoucích proti sobě, msl. ominút
[zlost ho o-la přešla). Κ tomu nové iter. msl.
(ze sic.) míhat (sa). 2° iter. míjeti, mor. nář.
rníjať; laš. omijaó komu = uhýbati; spis.
pomíjivý; 3° stě. minovati. — Všeslovanské:
stsl. mino minýi i minujq minovati, jinde
obdobně, jen sic. minut a míhat, pol. minqc
a mijač. Vše je od mei-, příbuzno je toliko
lat. meäre choditi, pravidelně procházeti
jistou drahou, a střkymr. mynet jíti. U nás se
primární sloveso nezachovalo, takže vývoj
není zřetelný; mijati nemusí být od *mbjati,
jak se tvrdí, ale přímo od mi-. Význam byl
původně setkati se s někým, ale u Slovanů
se zúžil na setkání bez zastávky obou proti -
chodců nebo bez rozeznání cíle.
minuta (mor. též -(, sic. minuta, též -út):
evropské slovo z lat. minuta = zmenšená,
t. pars minuta prima, první menší jednotka
času, menší díl hodiny. Dělení to provedeno
v starověku šedesátkovým systémem (jehož
stopa je dosud ve franštině). Druhá menší
jednotka, 1/60 minuty, je sekunda = vteřina.
mír 1°, stě. i mier; stě. mířiti i mieřiti
smiřovati, ně. jen (u)smířiti -řovati (postv.
smír); mírný, smírný, smířlivý, smírčí,
příměří (vl. = stav při míru, pol. przy-mierze
je spolek), sic. poměřit (sa). — Všeslovanské:
stsl. mir τ,, pol. r. b. sch. sin. mir, ukr. myr,
sic. stp. mier, hl. dl. měr. Všude jsou i
odvozeniny. Podoby s ě (ie) vzešly asi
podvědomým změtením s měr- (v. míra). — Toto
mír, znamenající pokoj, klid, je příbuzno
s lit. rimstů rimti a rýmau rymóti býti klidcn.
U nás výchozí slovesa zanikla, kromě toho
nastal přesmyk r-m > m-r.
mír 2°: svět v stsl. r. sch. ukr.; v ě. jen
vesmír. Význam se dá pochopiti, vyjdeme-li
z toho co bylo mir do nedávná u Rusů. Viz
skvělý popis Jar. Hrubého, Listy z ruské
vesnice 1907, 95: mir je tam shromáždění
všech dospělých obyvatelů vesnice. To se
konalo, kdykoli bylo třeba urovnávati
rozepře (i soukromé), znova děliti půdu,
rozvrhovati daně, trestati provinilce (opilce,
zloděje, lenochy), ujednávati se statkářem
hromadné práce a mzdu za ně. Mělo
naprostou autoritu, takže vyřizovalo věci bez
průtahů a s koneěnou platností, všichni
uposlechli jeho rozhodnutí. Tento archaický
ruský stav lze promítnouti do staré doby
(podobně tomu bylo, aě ne zcela stejně,
v Kecku, u Indů aj.). A protože mim se
účastní (bez nucení, z pouhého vědomí
o společném zájmu) všichni dospělí muži
i ženy, lze mir chápat i jako obec,
veškerenstvo (arci zprvu jen v „místním měřítku''),
společenství, svět (srov. naopak sic. svět —
lid, lidé). Původní mir-b je tedy snem obce.
Vzhledem k tomu lze děliti je na mi -\- n,,
mi- bude starý kořen *mei- znamenající
vzájemný styk (v. zde minouti) a zachovaný
v lat. med, mimus (úřední funkce magistráta),
lot. miju mít měniti, si. měna, s rozšířením
o t v město, lat. mütuus vzájemný. (Jsou
však i jiné výklady.)
-mír -měr ve vlastních jménech (Jaro-mír,
od toho Jaro-měř) je asi příbuzno s germ.
-mär (Valde-mar) a gal. märos, původu jinak
nejasného.
míra, stě. miera; nádoba měřice, odtud
měřiěné za mletí; bezmcrný, nadměrný.
Odvozená slova: 1° měřiti, sic. merat: měřic -ctiú;
postv. prů° roz° s° vý-měr, odtud průměrný
úměrný; viz poměr; úměra, výměra; odměrka.
Mor. nepřimířaja, sic. neprimeriavajúc se
klade, aby se oslabilo následující_ srovnání
člověka se zvířetem (o tom Meh NŘ 30.142);
obdobně pol. nář. nie przymierzajqc Kue
a lit. nelýginant t/v; ale příměr je z ruštiny.
2° mířiti, msl. zmiřat, postv. směr ( >
směřovati), namířiti si, zamířiti někam, postv.
(od obrozenské doby) záměr. —
Všeslovanské: sic. miera, stsl. luz. měra, b. mjara,
r. sin. mera, ukr. mira, sch. mjera, všude
jsou i slovesa. — Utvořeno příponou -ra
od *mě, zachovaného pouze v árštině,
stind. ma-ti, mí-ma-ti měří. Od téhož kořene
v obou větvích je i slovo n-ové: sti. má-na-
ntr. a stě. měn, obé 'míra' *mě-no-. Mě-
je vlastně z med-; v jiných větvích byl kořen
zakončený jinou souhláskou: met-\med-.
mírný msl.: pouhý (to pole je sám mírný
pýř Β = není na tom poli nic než jen pýr).
Významem se shoduje tak dokonale s lat.
merus pouhý, samý, čirý, nesmíšený, že
nelze oddělit jedno od druhého, obě slova
jsou prapříbuzná (Meh ZfS 1.4.30). — U nás
však bylo ide. slovo přetvořeno připojením
nové přípony; ie > í jo v pořádku! Tedy
zdloužení e > ě~(> ě > í), o něm § 1, f i>n-b.
(Jiné je mírný 'pokojný, klidný', od mír.)
miřík: celer. Spolu s hl. měrik a pomoř.
meřdk z něm. merrich (bavor. je merk,
mirk) = nyní Merk. Pol. mirzyk je z češtiny.
mísa; odvoz, misník. Stsl. r. b. sic. pol.
misa, ukr. mysa. — Přejato z vulg. lat. měsa
( < klas. lat. mensa).
misati stč.: slábnouti, tabescere. misavý,
úbytný, souchotinářský Kt. — Pomoř.
mssac Lor 502. — Misati je nejspíše s-ové
intensivum od míjeti (srov. č. pominouti =
zmizeti, ztratiti se); vlastně z *mij-sati;
s bylo původně po j, proto se nezměnilo v ch;
stejný úkaz u č. hnisati a stsl. -smisati s$

mísiti
365
miškovati
smáti se). (Jinak Menšík ČMF 4.396.) —
(Jiné je hl. misac -owač, -nyó chybiti se,
minouti se s něčím; podle Bielfeldta 197 je
z něm. missen verfehlen; to platí též o po-
moř. mdsac fehlen Lrz.)
mísiti, stě. miesiti; zast. vy- (ovce): pastýř
vyloučil podle značek ze stáda po návratu
z pastvy ovce majitelům; měsidlo; směs
(> vesměs); stč. směsice, nč. směska, msl.
smíšanina = směs ovsa, vikve a hrachu;
míšenec; iter. stč. miešěti, msl. mísat, jč.
míšet, dále vy-měšovati, postv. výměšek; roz-
míška; val. míšaník člen skupiny majitelů
ovcí, chovaných přes léto společně na salaši.
-— Κ miesiti přitvořeno bylo mechanicky
stč. mie-chati, nč. míchati novou příponou cli;
odtud měchacka; podobně r. nář. mecháť,
po-mecha překážka. —Měsiti je všeslovanské:
sísl. měšo měsiti, sic. miesiť a miechať,
r. mesíť a mešáť, ukr. misyty a mišaty atd.
Kořen je meitt-, popř. meig-, ř. μίγννμι,
μείξω. Primární sloveso bylo bezpochyby
athematické, nezachovalo se; litevština má
rodinu s ablautem: myštii mlšti zmásti se,
miešiú miěšti a maišau maišýti mísiti, lot.
jen maislt. Naše měsiti je faktitivum (oi
v kořeni > ě, třída na -iti), znamená činiti,
aby něco bylo pomíšeno. Jinde je sloveso
s příponou -sk-: lat. misceó, ir. mescaim,
sthn. miscan.
místo, stč. sic. miesto; místní, ne-místný.
Pomístní jména, názvy polních a lesních
tratí afp., dříve se říkalo pomístná jm.
(takto vytvořil ten termín Hermenegild
Jireček 1860. „Byl to protiklad k místním
jménům, označujícím lidská bydliště''; Smi-
lauer ZMK 2.119). Od ví, město odvozeno u-
místiti, srov. r. v-mestíť; laš. poměstat se
Malý; stč. smiestiti sě (Milion), u Boskovic
dosud smistit se Svěrák, msl. změstit sa,
sic. zmestiť sa, ($rv. pomoř. zmescoc sq
unterkommen), mor. směstný, zmestný, sic. ne-
zmestný, od mestný je č. v-městnati (s)měst-
nati ( > postv. stč. nč. městka křečová žíla),
za-městnati (pův. koho kde = dáti mu místo),
mor. pomesnat sa; kdo je na místě někoho,
je náměstek, zástupce; obdobně náměstka
zájmeno; ze spojení na místo něčeho vzešla
nevlastní předložka lid. na místo, spis. místo.
Stč. na miesto ■-■ docela, řádně, s tím souvisí
vč. na, místě, sic. na miestc, např. chlap
na m. řádný, opravdový, vč. je na place =
uzdraven. — - Totéž slovo, ale s krátkou
kvantitou, je město; původně bylo asi spojení
„trhové město" (=- místo pro trh), pak
„trhové" bylo vynecháváno. Podobno u
Němců Flecken 'městys' je = Marktflecken.
Náměstí z na městě (říkalo se lidy si a cle sud
v nářečích na městě, na vsi, na dědině = na
náměstí, na návsi), předměstí pův. domky
před vlastním městem, před městskými
hradbami; totéž jepodměetí Sm 233. Podobný
vývoj „místo > město" byl it Germánů:
dán. šv. hol. stád, něm. Stadt bylo původně
„místo", rozumí se rovněž trhové. Zvláštní
je nč. městys: stč. -ys a -is, zprvu neskloňo-
vá-no (v městis Mnichovicích). Poněvadž
doloženo až z doby pozdější, možno snad míti
za to, že v něm vězí zdrobnělé *městíce;
všechny Gebauerovy doklady mimo jeden
mají za městys, -is vlastní jméno, tak i Sm 162;
zdá se tedy, že *městíce bylo zredukováno
v městíc: c má ještě jihomor. m a s k. městic
'menší město' (v Týnci u Břeclavě zjistil
F. Svěrák) (pak -st-c = st-ts disimilací >
st-s), městis, jež se konečně přestalo
skloňovat, podobně jako sic. pani v titulech
(s jpani Novákovou místo s paňou N.) Meh
NŘ 32.74. Stč. měšěěnín, plur. měšcané,
odtud nč*. měšťan; peior. měšťák; pohlovské
měšťanosta = starosta města. — Zajímavý je
gen. města (= pouhý „ablativ", znám.
,,z města") ve významu „jakožto dárek
přinesený z města", jaký nosili ti, kdo šli
do města na koupi, svým lidem, kteří
zůstali doma, zvláště dětem: han. jedno
[uzenku] snim a te ostatní vezmo dorn, města
Křen 2.72; srov. vč. a han. pouti (rozdal
stařeěek všem „pouti** ib. 306). — Obě slova
z pův. *město > stč. miesto: dvojí kvantity,
objevující se ve sklonění, užil jazyk k úplnému
zdvojení slova s rozlišením významů. Dříve
se mělo obecně za to, že se tak stalo
napodobením německé dvojice Stätte 'místo' //
Stadt 'město'; nyní tuto domněnku s
úspěchem popírá, s podrobným výkladem o vzniku
a vývoji měst u Slovanů, J. Bělič PF
18.2.17-27. Všeslovanské: stsl. město, sic.
město a miesto, atd.; rozdvojení je jen v
češtině a v slovenštině. Význam 'město' též
v luž. pol. seh. — Původ nejasný; vhodné
spojení by bylo s lot. mist bydleti, av.
mi&nďti bydlí, dlí, zdržuje se někde, maěoa-
ndm bydliště, dům; ale vadí mu intonace
(sch. mjesto, r. mésto) předpokládající v prvé
slabice původní délku; že by ta intonace byla
analogická, nelze zatím tvrditi (není vzoru
pro ni).
mistr: stč. též jednoslabičné mistr a mistr,
fem. stč. mistra, mist(e)rni -řni, mistryni -Hni
-Hně, misterkyně; ně. jen mistryně; mist(e)r-
ný, nč. jen mistrný, mistrovský; stč. nč.
mistrovat. — Spolu s pol. mistrz a hluž. mistr z lat.
magister, s redukcí v 1. slabice vzniklou
zkracováním, obvyklým v titulech: m. bylo
a je častým titulem. Ale lid. majstr bohoslo-
vec je samostatné zkrácení z magister. Sic.
majster, dodnes titul každého řemeslníka,
i když není mistrem (např. zedníka), je
z něm. Meister. U jiných Slovanů jsou formy
prošlé skrz ř. /ιάγιστοο;, ιιαίστωο nebo it.
ma(e)stro.
miškovati: vyřezávati zvířata, kastrovati;
miškář. — Sic. miškovať. — Od miska
vyřezaná svině (dosud mor.), posměšného
přenesení a redukce slova mniška jeptiška (viz

miškula(n)ce
366
mitvy
mnich), srov. sic. ramsi£kaštrovati. Tak i pol.
m(n)iszka, m(n)iszyó, mišk(ow)ac, miskarz,
misarz, misarek, miszek; z pol. je ukr. myškar,
myškuvaty.
miškula(n)ce, mišpulancí: směs; nesnáz;
vm. miškulant u Frenštátu. — Sic. mišku-
lancie (-šp-) smíšenina, podřadné jídlo;
zápletky, spory. Pol. miskolancja a misz-
kulancja směs. — Z it. mescolanza směs, což
patří konec konců k lat. mlscěre míchati.
mišpule, dříve nyšpule, sic. spis. mišpula,
nář. nyšpula, nešpula. Pramenem staršího
tvaru je ital. nespola, lat. nespilus mespilus.
Od Přešla m-. Šmilauer NŘ 26.218. Už v stč.
bylo m- i n- (mišpile, mišpule, nyšpule Gb,
podobně sthn. mespila i n°, střhn. mispel
mespel nespěl, nyní Mispel, Východiskem
slova bylo ř. μέσπιλον. Vážný NŘ 41.276.
míti mám, stč. jmieti jmám. Základní
význam 'držeti při sobě jako vlastnictví'
vyplývá z příbuznosti ke jmouti; míti tu
vyjadřuje výsledný stav po jetí, vzetí
něčeho, pak arci i pouhé vlastnění bez
předchozího vzetí. Vztah ke jmouti (jímati) lze
vycítit z tu máš! = na, vezmi, co vás nemá! =
nejímá (t. zbytečný strach, omyl apod.),
míti někoho k něčemu = vésti, nutiti;
přimetl, sic. primát, míti se k práci apod. (srov.
lit. darbo imti-s t/v a ujmouti se práce), dále
složeniny uměti se = zabrati se, vkrásti se
apod. (uměl se mi do^hráchu na lusky Čel.;
Jg mylně s. umýti). U prostého Vlastniti,
habere' se některé obraty vyloží elipsou:
mám [potřebu, povinnost] koupiti, odtud
míti = debere, sollen. Od 'držeti' je krok
k 'pokládati za', srov. něm. halten für, fr.
tenir pouri mají mne za spravedlivého, míti
da to, %e Blízkostí k jímati se vysvětlí
i to, že stč. ráda připojuje sobě apod.:
Margareta sobě dosti let mějieše; sladovnici ten
obyčej v sobě jmají; jiní zlý domysl do sebe
jméjiechu; král ciesařovu sestru za sebú mějieše
= za manželku (srov. pojmouti = vzíti za
choť), dále vazbou v + akus. (kde nč. je
v + lok.): mieti koho v nenávist, v mrzkost
( = v ošklivosti), v čest, u potupu. Nč. míti se
dobře (dokon. poměti se), zle má předchůdce
v stč. m. sČ jak ke komu, v čem, podlé čeho:
kak sě měl v tom boji = držel, choval, vedl si,
kterak sě máme k bohu mieti; dobře sě má v
modlení zboř svatý; tak tiše a tak nravitě sějmějieše;
ctně sě má. V stč. bylo běžné i pas.: muož-li
jmieno býti hedbábie = je-li možno míti; nč.
jen arch. jmín býti = býti pokládán za.
Laš. nima ho — není ho, to nima vyká = to
není víka, srov. pol. niema, b. sch. ima, stsl.
imatt, ukr. nemá a pod. jinde (Berneker
1.425), např. fr. il y a z lat. neosobného
habet, totiž [člověk] má = lidé mají. — Psi.
jbmamb inf. jbrněti, je zastoupeno všude
(sic. mám, mať atd.) kromě ruštiny (r. je
imeju, stsl. též imějo, což je sekundárně
přitvořeno k iměti). Stsl. časování je imamb
imaši imaťb imarwb imate imqťb. Základ
bm je týž co ve jmouti. Inf. *bmě-ti (j je
hiátové) má kmen na -ě-, což u sloves toho
významu je i jinde: lat. habě-re, lit. turt-ti.
Ale bma-mb je zcela ojedinělé. Je to ä-kmen
toho druhu jako lat. occupä-re proti capere,
tedy resultativum na -ä- s oslabením v
kořeni. Jbma-mb je athematické; lat. slovesa
na -äre mají présens od. původu rovněž
athematický (jak svědčí hetitština), occupä-s
(nikoli -ä-je-sl);jbma-mb se s tím shoduje
dokonale. Athematická flexe se tu zachovala,
na rozdíl od typu mČtajq metati apod. proto,
že jbma-mb bylo, stejně jako damb věmb
jesm*> děmb, v hovoru nadmíru časté. Tedy
jbma-mb je z ide. imä-mi, 3. sg. z imä-ti atd.,
jbmqtb z ima-nti, jen 2. sg. -ši je analogické.
Odvozeniny -.jmění, stsl. iměnbje atd., vlastně
podst. jméno slovesné, ale s významem
hmotným; totéž abstraktum je nč. vulg.
mání\ co je k maní, germanismus za zu haben.
Majetný, pol. majetný od sekundárního
jo-ového kmene part. praes. majgt-. Odtud
je i majetek; nově majitel (kdysi káral je
už Čelakovský, ale proniklo; Ertl NŘ 11.73).
mitiťuk: hlupák, Ppz; též u Holečka, v.NK
8.94 a PS: nepatrný člověk apod. —
Nejasné; snad je totožné se sic. tuťmuk t/v, slovem
typicky expresivním. Srov. dále v Ppz seretuk
komu je nanic z únavy.
mitražit: horň. z- čas promařiti, vsi. mi-
trežic zaháleti. Z pol. mitrezyc mařiti čas,
loudati se, váhati, m. si$ namáhati se.
mitvy val.: střídavě (klásti něco: jedno tak,
druhé naopak), mítvavo střídavě, různem,
zm. mikmamo mitmamo sem tam (snopy na
poli po bouři leží m.; vousy jsou m. = jeden
sem, druhý tam), mitvem (mí-) napříč,
šikmo, mítvat sa v knize, listovati. — Sem patří
sic. mítorií uváděti ve zmatek, míchati, mítor
zmatek, směs, mitúchať másti, plésti. Pol.
nář. mitus, -é střídavě, různem (o věcech
srovnaných vedle sebe střídavě tlustým
a tenkým koncem, např. o snopech), mitwaé
uváděti ve zmatek; obdobně ukr. mýtus'
myíma, r. nář. mitusii pošilhávati, stsl.
mitě střídavě, b. namito napříč, sch. usumit
střídavě. — Zdá se, že východiskem bylo
adj. *mitvb, od něho je ad v. *mitvo a *mitvě
> mitě a dále sloveso mitvati. S novou expre-
sivní příponou ch *mitv(o)chati dalo mitu-
chati, k tomu asi přitvořeno zpětně strus.
mitušati a mitusiti, od tohoto je pak adv.
mitus b. Mitvb odpovídá v příponách
latinskému mütuus t/v, ale s rozdílem vjuv (srov.
j\ij slov. méďa z *med-j-a proti lat. med-ius).
Kořen je mei-, v měna, stind. mayatě mění,
lot. mlju mit měniti. Tento kořen byl záhy
rozšířen o t(h), lot. mituot, lat. mütäre, gót.
maidjan vyměňovati, střídati, stind. mitháti
a mUhati střídá se; příponové u(v) v ind.
mithü apod. obráceně, av. miůwa- sdružený
v pár, lat. mütuus střídavý, vzájemný.

míza
367
mlat
míza: stč. miezha miezka > mieska, mor.
mizga. Vedle toho s l: mleza PS, podkrk.
mlíza Kotík, mor. mlízga mlizka, strom mízdí
SvK. „Míza" znamenalo nejen šťávu rostlin,
ale i měkké a vlhké vnitřní části, např.
(rus.) řepy; pol. stluc na miazgg smrtelně
zbíti, tj. rozbíti „na kaši". A poněvadž šťáva
jistých rostlin je jedovatá (srov. lat. virus
šťáva rostlin, jed zvířat, jed vůbec), patří
sem i stč. omiezditi otráviti (NR 19.165),
i oměj, a dále snad miezditi očarovávati,
klamati kouzly. Jiná významová větev je
sch. mezg(r)ati dostávati mízu (o rostlinách).
Zdá se, že l je prosté zesílení podle § 9. —
Všeslovanské: sic. pol. miazga, hl. měza,
dl. mězga, sin. sch. mezga, r. mezgá, ukr.
mizka, b. mázgá. — Psi. mězgá; příbuzné je
střhn. meisch, nyní Maisch rmut, angl. mash
rozmačkávati, rozbíjeti „na kaši". Další
příbuzenstvo je pochybné. Zdá se, že prvotní
je sloveso, meškati > mězgati oslabením
výslovnosti, a že mězga je postverbální.
mízat se chod.: mazliti se, mizna; jč. (pře)-
mízat se; krk. přemizat se mluviti mazlivě,
šišlavě NŘ 5.101, val. oskomízat se dělati
okolky s čím, laš. lichotiti se. — Sic. mizlavý,
myzlivý lehtivý (o zvířatech), pol. (przy)-
mizg lísání, umizgac si$ lísati se k někomu,
ukr. my žaty sj a t/v. — Psi. asi mizgati s$,
příbuzné se střhn. smeichen (nyní schmeicheln)
lichotiti se, nor. nář. smeikja hladiti, mazliti
se, lísati se; základ asi *smig-; u nás s
přesunuto, mizg; v češtině g vypadlo.
mizérie; stč. mizera a misera: bída; nč.
(obdobně pol. r. ukr.) odvoz, mizerný mor. =
hubený, od toho mizera darebák (srov. da-
rebný > dareba). — Sic. mizéria, mizerný,
mizerák. — Základní slovo přišlo skrze školy
přímo z lat. miseria bída.
mizeti; stč. -čti i -ati; dosud kladsky
zmizat se Jech 402; podivné je han. znezet (se)
zmizet KpU; zm. u Třebíče z-mizvat. —
Sic. miznut mizeti. — Náleží k rodině slova
míhati; z významu 'kmitati se' = „rychle se
zjeviti a zase zmizeti'' se vydělila tato
poslední část; původně m. značilo zajisté
jen zmizení rychlé, náhlé.
mizina, přijíti na m., přivésti koho na
mizinu, stč. sic. Asi ze stč. mizera bída, nikoli
od mizeti.
mladý, odvoz, již stč. mladičký -ichný -istvý,
nč. dále -oučký -ounký -inký; mladé —
potomstvo (o tom Zubatý NŘ Ϊ3.56), mládě -átko
-enec, stč. též -enek; mladík -ice; stč. mládec,
mladček, ale nč. mládec je za r. molodec;
mládež; mladšinka od komparativu; mlaďoch;
mladost, mládí, stč. mlaď; mlází mladý les,
mládza > mláza otava, mor. omlád roční
větev, vm. úmlad mladé obilí, vyrostlé na
strništi po žních (Hzl rkp); mládnouti, omla-
diti (mor. o. se oteliti se, vl. dostati mladé;
sem i zast. omladnice rodička, dosud v
horečka o-ic); omladina z jihosl. (ač je i laš. o. =
mladý les). Sem patří i han. mladiti se
vyjasňovati se (Kolkop), původ asi o
mladém měsíci (srov. ukr. molodyk, sch. mladina,
sin. mlaj nový měsíc; opak byl vetech měsíc,
viz vetchý). — Všeslovanské: stsl. mlaďh,
sic. mladý, pol. hl. dl. mlody, ukr. molodyj,
r. mólod, sin. sch. b. mlad, všude množství
odvozenin. — Psi. molďb; původně
znamenalo nikoli 'mladý věkem' (pro to bylo
jun'b), nýbrž 'jemný, měkký', opak toho,
co původně bylo star'b, nikoli opak pojmu
„vetchý". Bylo proto vhodné k utvoření
obecného jména pro „mládě", tj. bytost
těla jemného, měkkého. Náleží k stind. mrdú-
měkký, lat. mollis (z *m]dv-i-s), ir. meldach
t/v. Adj. *mldú-s bylo u nás změněno
v *moldo-s asi vlivem slova *jounos > jun'b
blízkého významem.
mláka: louže, kaluž (jako pomístní jméno
též Mlaka), od stč., dosud zvláště jč. msl. sic.
Sem patří i jč. mlačina lesní palouk, prázdné
travnaté místo v lese NŘ 16.90. — Psi. mlaka
(zastoupeno všude vyjma r. luž.), příbuzno
je lot. pläcis bažina (c z *k), záměna retných
pjm. — Mor. redukováno v láká lača lák
lákanec lach = kaluž. Viz i tratoliště. O všem
podrobně Meh NŘ 29.10.
mlamotati v stč. vz~ Kat., asi: zabláboliti.
R. molomón žvanil (disimilace l-l > l-n).
Příbuzno je lit. mařmalas žvanil, mluvka.
V češtině z toho dalším vývojem vzešlo
bláboliti (viz).
mlaskati a mlaštěti, stč. mlaščěti, mor.
mlasčet, sic. mlazgat mliaskat. — Mlaskati je
zastoupeno i v sic. mlaskat mliaskat, mlazgat
mliazgat, dále v pol. hl. dl. sin. sch. Bulh. je
mljask-, sch. nyní též mljesk-. — Základ
mlas- je zvukomalebný. Je i v staroirském
mlas, kymr. a novoir. blas, bret. blaž chuť,
středoir. so-mblas chutný, do-mblas nechutný
F se tu všude objevilo jako výsledek změny
ml > mbl, pak m zmizelo), a dále v lit.
plakšeti mlaskati („schmatzen, schnalzen"
Fraenkel) z *plas-sk-ěti, ovšem je třeba
uznati záměnu retnic mjp. Zárukou toho
spojení je něm. významová paralela (s jiným
kořenem) schmatzen mlaskati, odvozenina ze
střhn. smacken (nyní schmecken) chutnati.
Mlaskání se tedy vystihuje jakožto průvodní
úkaz při jídle u některých lidí, jestliže jim
jídlo velice chutná, jestliže je chutnají
(ochutnávají) s potěšením. Slované od mlas
utvořili sloveso příponovým k jako ach-kati,
c-káti ap. (Rus. Ijáskat mlaskati vzniklo asi
ztrátou m; tu zavinilo slovo Ijáskat cvakati
zuby, což je sk-ové intensivum k Ijápat
klepati.) Meh ZfcPh 28.71; na keltská slova
ukázal již dříve Rozwadowski. Srv. rýmové
jč. tlaskati t/v Jjčř 51, laš. tlasčet Malý.
mlat: stará válečná zbraň podobná kladivu
SSJC. Odvozeného slovesa mlátiti se záhy
užilo pro vybíjení zrn z klasů, i když se to
dalo jiným nástrojem (cepem): ten se zve

mlíti
mláto
(Μ. Pavlovic ZbFL 2.32) sch. mlátilo mlatac
mlatac mlat. V č. jsou od slovesa odvozeniny:
s-ové intensivum, mlácncuti: mlácl Koudelák
29; dále mlatec ( > mor. mlac z nepřímých
pádů), dále stč. mlatna mlatnicě mlatcbna
( > msl. mlatzmia, mlatoveň), mor. mlatisko
humno (= místo, kde se mlátí), ně. mlátící,
mlátička, konečně, když mlat kladivo v lidu
vymizelo, je za tyto názvy humna pouhé
zkrácené nč. mlat. Post v. výmlat. — Podobně
je sic. mlat těžké a velké kladivo; místo ve
stodole, kde se mlátí; mlátit, mlatec, mlatba,
mlátací, mláťacka. — Stsl. mlaťb, pol. mlet,
sin. sch. b. mlat, r. ukr. mólot. Psí. *molťb,
jistě příbuzné s lat. mart-ulus ( > fr. martsau)
t/v. — Základy *molt- a mart- je možno
spojit se základem mat-, který je v motyka;
znamenal tlučení, roztloukání něčeho; Ijr je
patrně zesilovací vložka, § 10. Ostatně je
možno počítat jen s l: lat. r je snad výsledek
disimilace proti příponovému l. (S mel-
'mlíti' toto molt- nesouvisí, ač se stále tvrdí
opak.)
mláto; slupky z vyvařeného sladu. —
81c. mláto, pol. mloto, sin. mláto, sch. mláta,
ukr. molot. — Psi. *molto; shoduje se s germ.
malta- ntr. t/v (něm. Malz). Obyčejně se naše
slovo má za přejaté z germánštiny (proti
tomu Berneker, Brückner, Kiparsky). Stprus.
piua-maltan je ze slovanštiny.
mlazgavý vm.: lepkavý, mazlavý, mlaz-
gačka bláto. Sic. mlazgavý, mlia(d)zgavý.
— Asi od mazgat, expresivní varianty slova
mazati; l je možná pouhé zesílení, § 9.
mlčeti, stč. -čti, -elivý, adv. mlčČčky; nč.
umlknouti, zamlklý; mlče(n)livý, mlčoch. —
Všeslovanské: stsl. mťbcati, sic. mlčať, pol.
milezeč, r. molčáť, sch. mucati. — Psi. mlčati.
Sloveso stavové na -ěti (srov. v tom lit.
tyleti, lat. silěre, tacěre t/v); rýmuje se tedy
s opositem kričati. Slovo málo jasné. Hle-
díme-li všf.k ke skupině tich'b — tišiti — těšiti,
možno nalézti — za předpokladu, že u
Slovanu významový vývoj již pokročil —
významovou paralelu v lat. midceó 1° jemně
hladiti, 2° a) uklidňovati, mírniti,
chlácholiti, b) těšiti. Význam 2a by byl v u-mlčiti
(je stsl. vmísiti ukrotiti), srov. utišiti
někoho; k tomu významu přitvořeno ,,býti
utišený, tichý", stavové mlčati. Jako je
spojení mezi ticJvb a těšiti, tišiti, tak k mlk- 1°
tišiti 2° těšiti (v lat.!) mohlo u nás zpětným
postupem přibýti to, co onde je adjektivní
tich-b', totiž zde sloveso ?n'čati. Lat. mulc-
je též z *mlk-. Jedině by se musilo připustiti,
že naše mlk- je velární varianta proti ml','-,
jc-li příbuzno i stind. mréáti dotýká se; ale
tomu nic nebrání.
mléko. Odvoz.: mléč, lid. mlíčí apod.,
rostlina mající hojnost bílé n. žluté šťávy;
mléčnicc, mléč haltýř na mléko; stč. mlččlvo,
mor. mléčnica jisté dětské nemoci (mylně
lid. moučnice); nč. mlíčí ryb, stč. mléčník
ryba samec; mlíčen plátno na cezení mléka
(někde už jen přeno«. — kus košile čouh.ijíeí
dětem vzadu z rozparku Pt-Rzr, viz ceJi-
dlo). — - Všeslov.: stsl. mlčko, r. molokó, sic.
ndieko aíd. Psi. mělko; má blízké útvary jen
v germ. (něm. Milch atd.). Vzhledem k tomu,
že Slované i Germáni odedávna sousedili, lze
v tomto případě přijmouti domněnku, že
mělko je přejato z germ. mel-(u)k- fem.
(u nás ntr. asi podle mlezivo'!). Z toho nelze
soudit na nějakou porobu (jak činil Peisker),
ale na přijetí nového jídla. Slované požívali
mléčných produktů zprvu asi jen kyselých:
snad se od Germánů, skrze zajatce apod.,
naučili vážiti si mléka „sladkého" a tehdy
přijali i cizí jeho název místo domácího (jenž
byl asi obdobný jako lit. píenas). (Není však
z lat. melca, což bylo jakési projímavé jídlo
z kyselého mléka s medem, olejem a solí;
název ten podle Jánka Glotta 2.41n. je asi
z osko-umberštiny.) Podle Jakobsona SlWord
11.613 je třeba k (neznělé!) proti z v
příbuzném mlezivo vyložit pomocí tabu (to prý
často působí změny v slovech pro mléko).
mlezivo: první mléko po otelení; stč.
zpravidla a dosud jč. mleziva fem.: han. mlzeva
těsně přichýleno k mlzati i stupněm kořene.—
Sic. u Kukučina mlezivo, jinak mledzivo SSJ;
dz místo z je prý jako v modzog proti č. mozek
(J. Mihál SR 25.104). Pol. mlodziwo s rovněž
nenáležitým dz, ukr. molózyvo, r. molózivo,
sin. mlezivo i -a. — Prol. *melzivo od slovesa,
které máme v mlzati sáti. Mlezivo bylo vždy
dobře odlišováno od vlastního mléka;
Rusové pokládali mlezivo za magicky nečisté
(Zelenin).
mlha; stč. las. chod. mhla, jč. hnila; pře-
smyky usnadněny tím, že mhla bylo
jednoslabičné, takové bylo i mlha (odtud vč.
mha\); odvozeniny mhlíti, mlholiti, nověji
spis. (za)mlžiti; mlžina, mlhovina; stč. mehlný
mhelný, nově mlhavý. — Stsl. nibgla, sic.
hmla, pol. rnghi, hl. ukr. mhla, dl. ?nla,
r. mgla, sin. mtgh'., sch. magla, b. mágla. - -
Psi. ?ni>gla se shoduje s lit. mi gl a, lot. migla.
ř. ό-μίχλη; jeho mug- < *migh- (přípona -la
jako v synonymu lat. nebula, něm. Nebel)
souhlasí se stind. kořenným jménem míh-
fem. déšť, mlha, dále s arm. měg, gon. migi
mlha. Od mbg- přímo je č. mžíti, pol. mzyc,
ukr. mžity, v. mžít. Plný stupen oi v stind.
měgha- m. mrak. Viz i mrholiti.
mlíti, melu 1°, Her. o- pře- vy-mílati; mléč,
mor. melec, je i nenáležité mlec gen. mdce, asi
podle švec; mor. námelηý, z čeho so hodně
námele (odtud námel, viz), jvč. namnel.-iý
obilí, které ívc pěkně melo; mor. sie. omel?na;
honí. metelice-; č. melivo; vm. melou mlýn, -oř
podle žernou: přeneseně podemlíti břeh, ?>//-
-mol, z mola (i zmola PS) roklo vy mletá
přívalem vod. Další přenesené významy: msl.
(ze sie.) omáloť v hubo = žvýkati s nechutí;
č. mlíti hubou --_-.■ žvaniti í > mor. melihuba,.

mlíti
3(>í)
mlzati
č. ť telhuba); jč. mrlák Krš, slez. chmelak —
kde melo hubou Vaš, m/?ťi se =- bíti se, již
stč. namliti někomu, post v. sie. me/e, nč.
( > sic.) mela, vulg. semlít se stati se; mor.
zima rae zemlela roztřásla. — Všeslovanské:
stsl. melo mleti, sic. melie mlieť, pol. miel§
mlec, hl. rnjelu mléč, r. melju molóť, sch.
meljem míjeti atd. Psi. meř;> melti. Původně —
roztírati obilí na mouku ručně, menším
kamenem na spodním větším kameni; bylo to
nepravidelné tlučení a tření, odtud pochopíme
,,nabíti někomu'4, přenesení to jistě
starobylé. Dníší stupeň bylo mletí dvěma žernovy
stejně širokými, kruhovým pohybem;
konečně mlýny kamenné vytlačeny válcovými.
Lit. malú málti, lot. málu malt, lat. molo -ere,
sthn. malan, ir. melim t/v, ř. μνλλω, arm.
malern drtiti. Stupňový rozdíl e/o/° dává tušiti,
že původní sloveso bylo athematické, jiné
stopy po něm však už není.
mlíti 2° v mele mne to Jg = mrzí, trudí.
(Toto m. nelze spojit s m. 1°, neboť m. 1°
znamenalo jistou technickou činnost
vyznačenou třením, tlučením, klepáním.) —
Příbuzno je ř. μέλει μοι t/v, vlastně: leží mi
na srdci apod. Dokonalá shoda tvarů a
významů! Meh SbDečev 51.
míknúť val.: trnouti, mrtvěti (o údech těla)
B; sic. míkvieť setrvávat v tichosti,
nehybnosti, míkvy 1° prázdný, slabý (o klasu,
o zrnu), 2° tichý, nehlučný (člověk). —
Původní význam je zajisté valašský.
Příbuzno je pak lit. nu-synilkti t/v (erstarren,
gefühllos werden, einschlafen; o údech těla!).
Sic. význam má paralelu v lit. {-si-smelkti
H galv§ ikyrioms mintims) DabŽ = nasaditi si
do hlavy těžké myšlenky), jež patří do téže
rodiny. Κ míkvy je pak blízko lit. smelkti
hlupiti, potlačovati růst (rostlin ap.).
mino i mluno, mylně i -a: elektřina;
ml(u)nný. „Vytvořil je Prcsl. na základě
padělané glosy v Mater verborum; bylo
v odborném jazyce (má je ještě Kodym
1864), ale vlivem Šafaříkovy terminologie
1853, která je nepřijala, vymizelo." (Šm.).
Minový má ještě Ozef Kalda. Sic. bylo mluno
u některých starších spisovatelů, viz SSJ. —
Stsl. mťbnii blesk, r. mólnija, nář. molon'ja
aj., sin. mu niti třpytiti se, s. múnja, b.
mälnija. — Psi. asi *molnbji i mtln-hji, je
příbuzno s prus. mealde blesk, stsev. mjollnir
Thorův mlat (tj.^ blesk). Slovo jinak temné;
je možné, že je „pracvropské".
mlok: do češtiny uvedeno Preslem z něm.
Molch; přesmyk ol > lo jako v mrož < r.
moři, sled < r. sela. Dříve zván i salamandr
(věd. jméno, z řečtiny), ohnizil (to založeno
na středověkem jistém podvrhu „listu kněze
Jana1', že jaeísi červi, zvaní Salamandra,
mohou žíti jenom v ohni) u nás asi v letech
1771—1823; O tom podrobně Šmilauer OKP
2.11.4. Něm. je i Molge.
mloviiia, za Jg a dosud jč. hrázka na
oplocení pole; též mlov gen. mlovi fem. Jg. Je
totožné s vlov, vlovina der starke Zaunast
D-Jg. — Vše nejasné.
mlsati, stč. -Čti a -iti, dosud han. pro*
míšení =■■ promlsání a přechodné mor. mísit
namlsávati; stč. mls mlsný člověk; ale nč.
mls je postverbale, pa-mls-ek; mlsný, mlsout;
nově s-mlsnoidi si; mor. mlspunda Jg asi
z mlso-pusa s novou hanlivou příponou -nda,
han. ndsponda B. —- U jiných Slovanů není
bezpečně doloženo. Je jen pd. pomloski —
pamlsky. — Psi. müsati je s-ové intensivum.
Příbuzné je lit. smiláuti a smilineti mlsati.
Začáteční s- odpadlo disimilací proti s
příponovému. Meh SPFFBU 1.85.
mluviti; iter. mor. mlouvat, spis. jen s
předponami; postv. mluva, mor. též mluv, do° ná°
oc po° pro ° pří° roz° ú° vý-mluva, ale s délkou
s-mlouva (neslabičná předpona zde!); stč.
námluva = přípravné jednání k smlouvě,
úmluva o vojen, příměří; nč. jen -y předběžné jod-
nání před svatbou, odtud nově namluviti si
dívku. Mluvný, ne-mluvně; od obrozenské
doby jo mluvnice, -cký. — V sic. bylo, asi
z češtiny, nyní zastaralé, mluva a mluvnica
SSJ. — Stsl. mluviti bouřiti se, po
vykovati, mťbva povyk, hluk; pol. mówic mluviti,
mowa řeč z ukr. móvyty, móva (l vypadlo při
rychlé řeči, srov. redukci č. poudut <
povídati); r. mólviť (postv. molvá, zřídka molv'); hl.
molvic, dl. -ié, bulh. málvja t/v. — Základní
význam je 'mluviti', i když je v stsl. zesílen.
Psi. m-blviti. Příbuzné je stind. braviti mluví,
říká ( < *mlav-i-), naše sloveso je z mlv-l-.
Kořen byl asi mleud-, sloveso bylo ode dávna
athematické; proto i u nás je ve 4. třídě,
naše -i- může být totožné se stind. ϊ.
mlýn, mlýnice ze stč. -nnicé, od adj.
stč. mlynný; mlynář, v nářečích s
disimilací l-ř > 0-ř: mynář, minář, han. menář, sic.
též minar, často v příjmení Minář, -ařík, sic.
Minarik; chod. jč. též mlnář. — Pol. hl. mlýn,
r. sin. sch. mlin, sic. dl. ukr. mlýn. — Ze sthn.
mulin, to pak je ze střlat. mólina; z toho
*mi/i'wi, jery však nemohly tu zanechati
stop. Stprus. málunis a lit. malůnas jsou z pol.
a bělor. mlýn, a v 1. slabice nalogií podle
slovesa (lit. malú). M. je slovo římské
kultury; proniklo k nám s vodními mlýny;
domácí výraz (viz žernov) se pak udržel jen
jako název ručního mlýnku, val. zrna.
míza stč.: fentis (jakési ,,monstrum")
u Klarcta. Matzenatier CS1 397 je srovnává
lit. milzinas obr, kolos.
mlzati: sáti, o mládatech zvířaty sajících
mléko své matky; mor. též míst, míze, s ex-
presivním q mígať; stě. mlznice / svině se
sajícími selaty. — Sic. mlzie mlzť, r.-csl.
m-blzu mlésti, sin. molzcni mlesti i tnohti,
sch. múzem mvsti dojiti· sem i sch. mlaz
(*ηιοΙζΊ>) jeden výstřik mléka při dojení, též
o krvi; proto sem náleží i č. (us. za Jg,
formováno jako post verbale) miz sedlá krev
24 Machek - Etymologický si Jvník

mlž 370 mnohý
v pečené huse blíž řiti. — Psi. bylo müzq
melsti se střídovým poměrem jako v mvrq
merti. Starobylé sloveso; lit. nář. mélžiu
mélžti, spis. mélžu milžti (poměr střídy opačný
než u nás), ř. άμέλγω, sthn. milchu, alb. mjel
dojiti z *melg-; stir. bligim a lat. mulgeö t/v
z *mlg~. Původní význam je v stind. maršti,
3. pl. mrjánti = stíravým pohybem odnímá,
pročesává skrz nějaké mechanické čistidlo
apod.; ř. άμέργω a όμόργνϋμι stírám. V
slovanštině se význam zúžil a specialisoval na
toto sání mléka, jež se děje stíravými pohyby
(kdežto sání se děje pomocí nižšího tlaku
vzduchu), v jiných evropských jazycích se
stal termínem pro 'dojiti', tj. odnímati
dobytku mléko k užitku lidí (ne ve smyslu
,,kráva dojí"!). Různost kořenných stupňů
svědčí, že atematická podoba, doložená
sanskrtem, vystihuje původní stav; litevská
a srbská intonace ukazují na dlouhý vokál,
*mělj-mi, 3. pl. *mlý-énti; na těch dvou
stupních vystavěny evropské podoby thema-
tické. Viz i mlezivo a zimolez.
mlž: do češtiny uvedeno Preslem z pol.
malž slimák. Bělor. je smovž, polab. mouz.
„Podle K. Boudy IF 59.208 slovo asi pra-
evropské; it. je minza z milza, rum. meiern."
Šmilauer.
mnich, fem. dříve mniška; nyní fem. jistý
lesní škodlivý motýl, tak i sic. (o tom Vážný
JM, tam i paralely) (nepestré zbarvení
motýla a jeho rozložení křídel, když sedí na
kůře, upomínají na široký jednobarvý oděv
jeptišek; srov. jeptiška u Kunštátu = tento
hmyz). — Sic. mnich, mníška, pol. mnich,
mniszka, hl. mnich, dl. mich, str. mnicha
mnišica, sch. sin. mnih. — Ze sthn. munih, to
pak z lat. monicus < ř. μοναχός. Na východě
r. b. ukr. monach, csl. -ch'b přímo z řeckého
slova.
mník, stč. meň i mník, mor. místy mík,
mik: ryba Lota lota. — Sic. mieň, mník,
hl. dl. mjenk, r. merí gen. ménja menjá
i mnjá, ukr. men' gen. ménja. Nejasné je
zakončení v pol. mientuz mietus, ukr. mentúz,
r. nář. mentjúk, sic. mentús, vslc. mentus. —
Příbuzné je lit. ménkě mník, treska, lot.
menca treska: mník je jediná sladkovodní
ryba treskovitá. Původní tvar byl meňb,
nikoli mbnbl Mník je až 60 cm dlouhý, vážit
může až 8 kg, je to ryba dravá; naše zdrob-
nělina v -ík vyšla asi od rybářů z povolání,
kteří své výtěžky (podobně jako sedláci) rádi
dělají menšími. Slovo původu asi ugrofin-
ského; je např. čeremiské men, mad. meny-
-hal, fin. monni t/v.
mníti, stč. mnu mnieti; po-mníti
pamatovati = mysliti na něco po události, později,
roz-po°, vz-po°, za-po°, tedy vz-po-mněl; sem
patří i pomník, pomněnka. Iter. na°při°u°vz°
za° -pomínati, postv. vz-pomínka, upomínka.
Stč. domnieti (se) míniti, domněný, nč.
domnělý, stč. domněnie, nč. domněnka, stč.
domnievati se, nč. -í-. Laš. namnět se
domnívati se, namnělý domýšlivý; namívka
domnění. Mor. omíňat něco = zmiňovati se
o něčem (o- srov. lit. at-l). Z *po-m$nqti
(< *po-men-nq-ti) je stč. z° za° roz° -pomanu,
3. sg. -poměne, inf. -pomanúti; nč. obecně
zapomenouti apod. viz níže (ale zapomětlivý,
mor. zapamatlivý). Viz i paměť, pamatovati. —
Všeslovanské: stsl. mbnjq mbněti, po-menqti,
sic. mnie, mnieť, pol. pomniec, hl. pomníc,
ukr. pomynáty, r. mnju mniť, pómniť,
pominut, u-pomjanúť, sin. pomníti, b. pomnja,
sch. mnivati. — Slov. mbúq mbněti má
protějšek v lit. miniu mineti pomníti, obé
od velerozšířeného kořene men- mysliti,
pamatovati, slabý útvar kořene je u typu
trpěti podle očekávání. Men- se tu vřadilo
do slovesné třídy, kde jsou slovesa stavová,
poněvadž již svým významem bylo povoláno
k tomu, aby mělo staré perfektum (gót. man,
ř. μέμονα), útvar vyjadřující rovněž stav.
Sporné je po-m^nqti; vzniklo asi tak, že
slovanština měla asi též pendant litevského
át-menu atmiňti, totiž po-menq po-meti (pres.
dosud v č. za-po-menu apod.), srov. lit.
subst. at-mintis ~ si. pa-metb; na infinitiv -
ním tvaru *po-m§ti vznikl podle typu stanq
stati nový présens po-m$-nq, k němu opět
dále po-menqti. — V jiných jazycích je od
men- hojnost slov, např. stind. mányatě myslí,
lat. meminí pamatuji, moneó napomínám,
gót. man míním, ř. μέμονα míním, μιμνήσκω
upomínám. Kořen ten byl velmi důležitý
a v každé skupině jazyků vyrostly z něho
samostatné rodiny slov. Zajímavá jsou slova
s do-: jim i předponou a významem se rovná
staroirské to-muin- 'glauben'. — Stsl. dvojici
pom$nqti a poměnqti vyložíme nejsnáze
pomocí dvojí střídnice za en, tedy § II ě,
z *po-men-nqti, § 7.
mnohý, -o -dy -de; množství, množiti, spis.
množný, gram. termín pomnožný, techn.
množina. — Sic. mnohý, pol. mnogi, dl.
m(l)ogi, ukr. mnohyj, r. mnógij mnógo, sin.
mnog, b. mnogo; sch. množina množství. —
Příbuzné je gót. manags, něm. manch
a Menge, stir. adv. meniec, kymr. mynych.
Psi. m'bnog'b (tak je i stsl.) se pokládalo
za přejaté z gótštiny, ale není to nutné.
Všecka ta slova jsou podivná; o domnělém
suffixu -ogo- nebo pod. nelze mluviti.
Odvažujeme se však domněnky, že nějak
souvisí s rodinou lat. magnus, ř. μέγας-.
příbuzné het. mekki je 'četný'! Jako mag-nu-s
proti μέγας je z m°g-no- (připojení suffixu
-no- oslabilo vokál základu), tak mohlo
m°g-no-s dáti u nás m^gno-s, s přesmykem
a rozšířením o další o m'bnog-o-s. V gótštině
by však m°n- bylo asimilováno k
následujícím -ag-, proto ma-. Význam i ve formě pře-
smyknuté zůstal původní, rovný hetitské-
mu. (Jiná významová větev vězí snad
v holemý.)

371
modliti se
mňoukati, mňučet; stč. maukati i mňaukati;
mnoho nářečních forem: mňa(ň)čet mnágat,
též s významem 'fňukati, naříkati' mňarčet
mrňoukat mranČet namóet ňarčet aj. — Pův.
mau-k-ati, zvukomalebné, s příponovým k,
tak i sch. maukati, sin. mavkati; se
změkčením m r. mjaúkať, ukr. mjaukaty, pol.
miauczec. U nás m > mň (jako město se
vysloví mněsto), dokonce i au > ou. Mň-
má i sic: mňaukat, mňaučat, miaukaí,
miauóať. — Podobně jinde: něm. m(i)auen
atd. Viz i míca.
-mňouknouti: vy°, z° co = špatně,
hloupě provésti (svěřený úkol ap.). —
Nejasné.
mnouti, stč. mnu mieti; msl. zmínek otlak;
viz i mědlice. — Psi. a stsl. mvnq metl, sic.
mne, mát, pol. mne, miqc, ukr. mnu mjáty,
r. mnu mjat. — Shodné je lit. minu minti
šlapati, vyšlapávati (obilí), mědliti (len,
kůži); příbuzné stind. čarma-miia- koželuh.
Litevská intonace ukazuje na dvojslabičný
kořen (men9-jmně-, toto v stind. -mna·); patří
sem dále měkký.
moci. Stč. 3. sg. je též móz, 1. pl. též móžmy,
mózme, 2. pl. též móžte, 2. 3. du. též móžta.
Poněvadž m. nemá vlastního reálného
významu, ale jenom určuje jistou okolnost při
ději, pochopí se ty změny jako nářeční
krácení, nastalé, stejně jako obdobné tvary
u museti a chtíti, teprve v češtině (nikoli
z domnělého tvaru psi. 3. osoby sg. *možh,
který je pochybný) (Hujer 1.145 η.). Ζ móz
je múz Sm 204. Ze 3. sg. mor. može je adv.
'možno, ano', sic. mož; pře°, vy-moci, vzmoci
se; zvláštní je po-moci, které viz v
samostatném článku. Iter. na° pře° roz° vy° vz°
-máhati (se); postv. námaha. Možný, (jiné je
lid. možný 'bohatý, silný, tlustý', viz u mo-
hovitý, tam i zámožný), umožniti, znemožniti,
adv. možná (t. věc); stč. mohutý < *mog-Qťb
(útvar jako visutý, smrdutý, staré
participiální -ont- > -qt-), odtud nč. mohutný; mor.
mochnější = zá-možnější, bez positivu, stran
ch srov. věchný a menechnější. Velmož,
starobylý titul vládců. Mor. sic. nemoha
nemohoucnost, lenost. Mor. nemoct = býti
nemocný, pův. eufemismus (: val. onemocnět
jen o lidech, ochořet o dobytku); stč. nemoc
= nemohoucnost. Z *mog-ti-s > *moktb >
č. moc, odtud mocný (-ář, -ost, zmocniti se
atd.). — Je i t-ové intensivum: zmotat se
na něco = těžko dosáhnouti něčeho PS
(je lidové, např. han. u SvB s. motat), vlastně
vzmotati se PS, od vzmoci se, tedy *vbz-mog-
-ta-ti. — Všeslovanské: sic. móže moct, stsl.
mogq mošti moci, vbz-mošti dostati sílu, po-
mošti pomoci, pol. möge módz, r. mogú moč
atd. — Jediný protějšek je v germánštině:
gót. sthn. magan, něm. mag, mögen, Macht,
Vermögen. (Ř. μηχανή nástroj sem nepatří,
ač se často uvádí!) Jak ukazuje germ., vyšlo
:.e ze starého perfekta; to platí i pro naše
sloveso. — Jiný původ má namoci (se),
namožený, zmožený, viz hmožditi 2°.
močál, v nářečích často moóár; -ařisko
-alisko -aliště, za Jg mokvar; krk. -árna. —
Sic. močiar, pol. moczar(a), ukr. mo6ar(a),
sin. močvara, b. močar, sch. močvara t/v. —
Psi. bylo asi močar ^ i -a z *mok-er-ojä;
přípona -er- je velmi starobylá. Základ viz
pod mokrý.
močiti, moknouti, pro-mokati; moc, močka,
močidlo, močůvka < močová voda, tj. voda
s močí vytékající z chléva nebo z hnoje;
postv. mok. Iter. máčeti, odtud (o)máčka >
expresivně (o)majda, mágajmaga (toto u
Kyjova). — Stsl. a psi. močq močiti, sic. močit
a moknut, pol. moczyc a moknqc atp. jinde.
Příbuzné je lat. mäcerö chovati něco v
tekutině a tím upravovat pro jídlo (srov. naše
„močiti, máčeti" např. okurky), dosud
technický termín pro dobývání léčivých šťáv
z rostlin tímto způsobem; mäcerö bude
z *mäk-er-, délka ä nemůže tomu srovnání
vaditi; stran tr srov. předešlé heslo. Též
oset. (Abajev AnnSl 4.34) mozcyn býti
ponořen do tekutiny.
móda, módní, fam. -ový, za Jg -ný -ský. —
Sic. móda, módný. Evropské slovo z franc.
mode, to pak z lat. modus způsob.
model; modelovati; evropské slovo: něm.
Modell, fr. modele, z it. modello ( < lat. mo-
dulus). — Ve střední češtině a stpol. bylo
modla fem.: ze středolat. modela.
modliti se, modlitba; stč. modlebna, modli-
tevna, postv. modla, stč. též místo k modlení,
chrám, z toho modlář -řství. Zdrobn. stč.
modlichati se, modlekánie; bez se a s
původním významem '(vy)prositi' je ještě vy-
modlit něco. — Sic. modlit sa t/v jako
v češtině, odvoz, modlikat (sa) naléhavě
prosit, modlitba, modla, modlář. — Původně
bez se, srov. stsl. moljq moliti, r. mdlít, ukr.
mólýty, sch. sin. moliti prositi; tento význam
je i v litevštině. Z vratným se stalo asi podle
prositi seav tomto zesílení nabylo významu
církevního; s§ též v stsl. r. ukr. sch. sin.,
vždy je s$ v pol. luž. bulh. — Příbuzno je
lit. meldžiú melsti prositi, modliti se, melsti-s
modliti se, intens, maldaü maldýti snažně
prositi, malda prosba, od toho maldáuti
snažně prositi; arm. malthem prosím, modlím
se, dále het. malda(i)- dělati slib, prosit bohy
o něco, přinášet jim obět. Tento význam je
u toho kořene původní; byl i v slovanštině:
rd. molit = zabíjeti (skot) k nějakému svátku,
je i molěnoje pivo = navařené k svátku, pod.
molenaja kutja. Tedy obecně bylo 'přinášeti
obět, konati slavnostní náboženský obřad'.
* Poněvadž taková obět se konala s úmyslem
vyprosit za ni něco od bohů, posunul se
v bsl. význam k 'prositi'. I pro z vratný tvar
má chetitština objasnění: sloveso může mít
vedle sebe zvratnou částici za (viz se), která
vyjadřuje, že obětník dělá ťikon ve svůj

modrý
372
mol
prospěch, ve svém zájmu; naše m. se
znamenalo původně zajisté prosbu jen za vlastní
prospěch. (V. V. Ivano v ÉIRJ 1.80 n.) —
Jsou i další pokusy: Benveniste BSL 33.133
spojoval m. se sthn. meldön udávati,
prozraditi, vyprávěti, jmenovati (nyní melden).
Szemerényi Emerita 28.159 n. pak, uznávaje
tu mel- a rozličné determinanty, s lat.
prömulgärc prohlašovati, a s m-blviti mluviti.
Ale v II. Fachtagung für idg. u. allg.
Sprachw. 1962, 208 n. myslí dále na gót.
mapljan mluviti (od mapl místo pro
shromáždění, trh, apod. jinde, *matlejo- z mol-
-tlo-): význam „slavnostně deklarovati" by
se podle toho byl v germánštině specialisoval
v soudněpolitickém směru, v slovanštině ve
směru náboženském.) — U Slovanů nastal
přesmyk Id > dl, a to dříve než začala
likvidová metathesa typu tolt > tlat atd.;
tento ojedinělý přesmyk nastal patrně proto,
aby se předešlo homonymii s rodinou slov
Ó. mladý, mladiti *;td. Subst. modla jest
vzhledem k různosti významu (proti litev.)
míti za postverbale, kdežto lit. maldä je
odvozenina normálního typu od melsti (jako
-ř. φορά od φέρω).
modrý: modř, modřina (toto je místo stě.
modrá rána); modral: druh hřibu, chrpa aj.;
modřenec rostlina Muscari; modřiti, modrati;
pták modřinka. — SI. modrý, pol. hl. modry,
dl. modry, sin. moder, sch. modar, b. modár.
Psi. modr-b. Příbuzné je het. andra- t/v; jest
uznati slov. přesmyk am > ma. Meh A O
17.132. (Jiné domněnky má Herne 85n .)
,,Modrá krev" šlechticů je žertovné
domyšlení toho, že ta barva bývala velmi
oblíbena u šlechty (o polské to tvrdí Mo-
szynski 1.443); jiná domněnka (nevalná) je
u Paula. — ,,Modrý pondělek" je kalk něm.
arg. blauer Montag, kde blau je z b + lau
'nečinný'. ,,Modrá strana" = Prusko (Pruské
Slezsko u Bezruce) je za něm. arg. blaue
Martine — modrá krajina: Prusko bylo prý
tak nazváno (Wolf) podle modré uniformy
\OJáků, sloužících v policii.
modřín: viz hřin.
mohér, stě. mochejr i muchejr. Sic.
moher, pol. mochajer i ?nuchaj(e)r, r. muchojar.
Fi', mohair, moive, angl. mohair, něm.
Machaier. — Vše z arab. mc.chajjar tkanina
z kozí srsti.
mohovitý: bohatý, majetný, zámožný. Již
stě. — Slovo starobylé. Odpovídá mu véd.
adj. mac/hávaf- 'bohaté dary dávající, bohatý,
mocný (reichlich gebend, reich, mächtig)',
což jo odvozenina od maghá- nír. 'bohatství,
hojnost, dar (Reichtum, Fülle; Geschenk,
Gabe)'. V -ovitý lze vidět tematisované -ov-nt-
(= ind. -avet-) s hláskovým vývojem
η > ira > i ( § 7). V sic. se mísí s movitý (viz),
takže se objevuje i mohovitý 'pohybný,
přenosný', a naopak časté movitý (o osobách!)
jako protiklad k chudý. 8em paíří i ě. mo:íný
'bohatý' a slabší zámožný 'poměrně bohatý'.
(Gsl. isolované imoviťb 'bohatý', s nímž bylo
spojeno v ESX, by bylo pak z češtiny?;
/- by bylo sekundární?)
mohutný: viz moci.
mohyla, v starší době u nás bez dokladů,
ale místní jméno Mohelno, -nice, Mohejlík
jeho existenci dosvědčují. — Pol. mogila,
stí už. mogyla AVZU Leipzig 13.381, sic. ukr.
mohyla, r. sch. b. mogila, sin. sch. gomila.
— Příbuzno je alb. magule a rum. mágurá
pahorek (odtud Magura v Karpatech na
Spiši). Původ všech slov je nejasný; ,,podle
G. Alessia RIO 3 A951) 243 η. jo m. slovo
substrátové; základní podoba balkánská je
magůla, periferní podoba (v Kyrenaice a Malé
Asii) magüda." (Srn.)
-mochati v za° zaplésti, zamodrehati PS.
Asi ch-ové intensivum od motati; nebo je to
zkrácenina ze {za)modrchati.
mochna: rostlina Potent illa. Přešlovo
přejetí z ukr. mochna (= m. plazivá). Podle
Zubatého 1.2.318 souvisí s mech (v. mochnatyj
— huňatý, chlupatý), moehny jsou ,,ptst-
naté". \
mokrý, mokřina, mokřad\i)ia); mor. mokrat
vlhnouti, mokřadlo, mokřavý; mokrazeň. — -
Všeslovanské: stsl. mokrt, sic. mokrý, pol.
hl. mokry, dl. mokšy, ukr. mokryj atd. Od
základu mok- (viz močiti) utvořeno starobylou
příponou -ro-; útvar tedy starý, ale mimo
slovanštinu obdobného adjektiva není.
mokvati od Jg; mokvar temeniště, us. za
Jg (srov. sch. sin. močvara pod močál). —
Sic. mokvať. Sem snad patří i sic. nář. moskva
mokré obilí (s nejasné). R. mókva, ukr.
mokvá vlhkost, pd. mokwa deštivý čas.
Kořen mok- jako v mokrý, moknouti.
Zakončení je nejasné; sotva z -y gen. -ve, spíše
tu -var je z úvar, redukované ve -va podle
mokrota apod.
mol 1 ° druh nočních motýlů, chod. -a.
Všeslovanské: sic. mol i mola, pol. hl. dl. mol,
ukr. mil, r. mol, sin. molj, sch. ?noljac, b.
molec. ■-— Psi. moli,, 70-kmen; příbuzné je
<Xot. mala a stsev. mojr t/v. Další rozbor je
nesnadný. Tvrdí se, že vše je od mel- mlíti,
ale to je pouhá domněnka nepravděpodobná,
neboť tu jde o požírání, ne o drobení.
Vzhledem k tomu, že sic. mol je i „malý
(zvláště večerní nebo noční) motýl" vůbec
a že motíl v sic. místy znamená jen nočního
motýla (denní má názvy prasina, striga,
liííaj), je možno míti za to, že molb je psi.
redukce z motýlu. Když obě formy žily
vedle sebe. působily na sebe navzájem stran
významu; ,,s podobným zjevem kolísání
významu 'motýl' vůbec anebo "malý motýl
(večerní)' ap. — a "mol* setkáváme se
i v jiných jazycích, jako např. v řečtině nebo
v turečtině" (Vážný 53/4, tam podrobně
o jménech mola). Může tedy molb býti
domácí slovanský výtvor. Pak ovšem by se musilo·

mal
373
morous
uznali, že germánská slova pro mola (v. výše)
jsou jednak přejata ze slov. moli», jednak
(sthn. miliwa, nyní Milbe) z *meli> < *mc-
tylu, což není nemožno.
mol 2° stč.: lupy ve vlasech. Toto bude od
η díti.
mol 3''■': stře. rnol(ek) opilec; dnes jen ve
rčení býti na mol. Toto asi je z ožraly na
mlamoly, doloženého 1838, VKČSN 1895.
XXIV.i), od mlamolati.
mola slez.: jakési strašidlo; sie. molok
vodník, Κ z Kt 7; tam je molek (ze slovníčku
Dušanova); bude to patrně něm. Molch, tj.
ι η lok. (Šm.)
molásat 1° vč. za Jgd: oblo požírati (nyní
molácat a midácat zhruba žvýkati); -o- Jgd.
Od moulati?
molásat 2° v msl. umolásat sa = utrmáceti
se chůzí Mal: z nmolestirovat (to je z němčiny,
tam ze střiat. molest(i)are, od molestus
obtížný); srv. sic. molestovai obtěžovati,
trápiti.
moldán(k)y: jistý hudební nástroj z řady
píšťal (lid. natahovat m. = chystati se k
pláči); chod. mudlánky, sic. mulitánky jsou malé
dudy; pol. multanky. Z franc. mirliton druh
píšťaly ? Zpravidla se však odvozuje od názvu
země Multany ( = Multánsko,rum. Moldova).
moltýř: písková hlína, místy užívaná místo
malty. — Stran pramene upozorňuje Knob-
loch ZfS 7.300 na střhn. molt(e) bahnitá
země, jíl na cestách, a na Malter malta.
monastýr: klášter, stč. jednou manstýř. —
Sic. monastier, zastar. týr, pol. monaster -yr,
r. ukr. monastyry b. sch. -stir; sem tam jsou
i odchylné tvary. — Vše ze středořec.
μοναστήριον.
monisto: šňůra perel nebo korálů jako
náhrdelník. V stč. době doloženo jen v jistých
(dosud nevydaných) hebrejských památkách
z Čech (sdělení R. Jakobsona) zajisté jen
jako odborný termín klenotnický, který
přejali Židé odněkud z východu (v česky
psaných památkách není!). Ale v nové době
bylo m. přejato jako archeologický termín
od jiných Slovanů: stsl. r. b. monisto, ukr.
-y-. — Psi. monisto je odvozeno (způsobem
zcela ojedinělým) od slova pro krk, šíji,
které vězí v stind. manyä šíje (od téhož slova
pro šíji je odvozeno něm. Mähne hříva);
jinou příponu má lat. monile šňůra na krk,
hříva koní; ještě jiné je μανιακής, barbarský
(prý galský) název náhrdelníku.
mor, morový. Pol. hl. mór, ukr. mir, jinde
mor. — Psi. stsl. mor-o, stará odvozenina
(*mór-o-s) od mer-, viz mříti.
mór: druh tkaniny, r. mor, pol. móra.
Z něm. Mohr < fr. moire.
morák: krocan; k tomu přitvořeno fem.
morka; mor. též norák a norka-, sic. mo-
riak, morka. — Slova ta znamenala asi
'mořský kohout', neboť i v něm. nářečí
lucemburském se zve mierhong podle fr.
dindon de mer. Jistá cizí zvířata byla zvána
mořskými, poněvadž přišla do Evropy přes
moře (tak morce, viz), Knobloch ZfS 7.300.
Také podle V. Vážného NŘ 41.279 morák
,,označuje krocana jako tvora ze zámoří nebo
po moři k nám dopraveného''; to podio V.
dosvědčují i názvy z jiných jazyku, jako
pol. indyk ap. (= pták z Indie).
morán: hřbitov (u Vel. Meziříčí) Jg-B.
Zajisté od mříti, ale jinak nejasné.
moráň palanda na spaní, u Poděbrad
moranec palanda pro čeled v chlévě.
Nejasné.
morana Mořena Mařena, sic. Marmariena
(Marmo-, Marmu-) (Maj)Muriena Mořena
Morana Mařena: jistá figura lidových
výročních obřadů, znázorňující zimní vládu
smrti. Pol. Marzana, ukr. Mařena. — Útvar
nejasný. Asi od mer- mříti, ale přípona je
podivná; v sic. zdvojení kořene s dalšími
změnami. (Srov. Máchal, Nákres 192 n.) Na
Moravě byl přitvořen i obdobný mužský
mařák.
morava sic: mokré travnaté místo; totéž
je i název řeky a země. Původ nejistý; o něm
M. Noha v časopise Morava I.
morčák: druh kachen. Předtím to
znamenalo kormorána, což je pták mořský. Tedy
m. je místo moršťák, od mořský. Šmilauer
NŘ 24.133.
morce: druh hlodavců, za Jg i morka; laš.
morséok Lor. — Vytvořeno podle něm.
Meerschwein (zváno tak, že přišlo z Ameriky,
tedy od mořský = zámořský, a že chrochtá
jako sele), tedy od moře; -če je přikloněním
k morce, kuře morky (krůty). — Sic. morča
gen. -aťa, ukr. moršcák, ale i mercá, murčák.
morda, Preslem přejaté pol. nebo r. morda;
je i ukr. tak. Původ nejasný, -asi odněkud
z východu; podobou blízké je arm. meruth
t/v.
mordie, mordy je ap., citoslovce údivu,
zaklení. Z fr. mordieu < mort de Dien.
. mordovat (se) vč. mor.: nadmíru (se) dříti
namáhati (lid.). Obdobně sic. pol. ukr. r.
(trápiti, nuditi). Ze střhn. morden.
mordský, mordiánský, -jacký ap.: náramný,
veliký. — Původně asi jen mordský,
abstrahováno z německých slov jako Mordskerl,
obzvláště silný chlap, což prý nesouvisí
(Wolf) s Μord vražda, ale je přes Mor seli
z cik. mars 'nekastrovaný' (o hřebci). Či je
spíše od mordiel
morny plur. fem., zrn.: prosná kaše s
krupicí. Nejasné. Z něm. Schmarren'*
morositi: mžíti, mrholiti PS. Převzal AI.
Mrštík z r. mor ošit t/v,
morous: mrzutý, nevlídný člověk, odtud
morousovitý, morousiti. Sic. zamorúsený >
zamosúrený, namosúrený, smosúr(av)ený
zamračený. — Z něm. moros t/v, to pak z lat.
mórosus pedantický, mrzutý (od mos, mrav,
tj. mající podivné, zvláštní mravy).

morousati
374
motati
morousati v u° se 'pošpiniti se' PS; s l je
umolousati, -šiti ušpiniti PS. — Patří
k mo(u)rovatý, tam jsou i útvary s s-ovými
příponami. Srov. např. pomoř. muoresati
Lrz 539.
moruše, již u Mattiola, mor. též ma-. Hluž.
moruia i ma-, sic. pol. mo-. Z lat. morus. —
Mor. malterna -rňa je z něm. Maulpern <
Maulbeeren.
moře; mořský, nad- pří- pod-mořský,
námořní, přímoří, pomoří.—Všeslovanské: stsl.
sic. b. sch. r. ukr. more, sin. mor je, pol. morze,
hl. dl. morjo. — Příbuzné je lit. märe moře,
záliv, gót. marei, stir. muir, lat. maře. — Ide.
podoba byla asi *mari, jedno ze vzácných
neuter na i (Isačenko, Sb. Mladenova 314);
rýmovala se se stind. väri ntr. 'voda'. U nás
byla rozšířena o thematický vokál o (*morj-o
> moře), snad vlivem slov jezero a pleso.
Podle Milewského je to slovo substrátové,
protože prajazykoví Indoevropané moře
neznali.
mořiti 1°: hubiti (hladem apod.); úmorný,
mor. též morný; msl. morútný úmorný,
unavený, han. u Boskovic morótné churavý;
přípona jako v mohutný. — Všeslovanské,
pův. mořq mořiti-, faktiťivum („působiti
mření") od kořene mer- mříti. Viz i mucho-
múrka — Jiné mořiti viz pod můra.
mořiti 2°: napouštěti dřevo nebo i jiné
hmoty čistými chemikáliemi. Sic. r. morii
t/v. — Příbuzno je ř. μορνσσω špiniti,
černiti; dále marati, viz čmárati.
mosaz fem. i mask., tak i stč., mosazný. —
Sic. mosadz, pol. mosiqdz > ukr. mosjaz,
hl. mosaz, dl. nář. mósez. — Souvisí zajisté
s germ. slovy (střhn. messinc, něm. Messing,
stangl. maesling, stisl. massing, messing) a
vypadá tak, jako kdyby bylo přejato ze sthn.
*massing (-edzb z -ingos, srov. v pěnedzh-,
Pfenning), ale někteří (hlavně Kluge-Mitzka)
odvozují germánské slovo naopak z východu,
že prý ta slitina nazvána podle maloasijského
národa Mossynoiků (ř. Μοσσύνοικος χαλκός).
Předhistorie je tedy nejasná. O dávném
styku s oním národem svědčí stsl. synt
věž = μόσσϋν t/v. O tom Meh LF 72.76.
mosor: ,,U Valachů moravských je m. obli-
tina na jedli, která se stane vytékáním mízy,
když se byla jedle nařízla. Nechá se potom
bud vyhníti nebo se vypálí, a z mosoru dělají
si valaši rozličné nádoby k salašnictví
potřebné, gelety, črpáky apod., které jmenují
mosorky." (Němcová 7.598.) Na stř.
Slovensku u B. Bystrice salašníci zvou válec
ze kmene takto získaný svor (ústní sdělení
A. Václavíka); z *mosór'í Val. mosor je
i nádoba na obilí (R. Jeřábek RZ 217, tam
další podrobnosti), dížka na brynzu SvK,
val. mosůrka Β čerpák (na nabírání žinčice),
mosůrek Β kadlubek na máslo, vydlabaný
z mosoru, sic. mosúr peň oním způsobem
osekaný, též kadlub okolo pramene, dále
záhyb, vrub, vráska, pův. asi zářez ve
stromě, aby tekla míza. Β-SvK mají i val.
mosor bukový f ládr. Hl. mosor fládr, suk. —
Ze sthn. masar mask. (nyní Maser fem.
rakovinný výrůstek na stromě, nádobka
z něho). Odtud i stč. mosoř ebena (význam
málo jasný).
most; mostina, mostnice mostní trámec;
jvč. -iny, -nice plur.: hať; vč. moštěnina
svazek proutí pro hať; val. pomostek zvláštní
sedátko bačovo při dojení; č. nář. mostka
plur. zápraží; (val. mostiť izbu, chlév =
dávati tam podlahu, bude z ukr.). Nově
předmostí. — Pol. r. sin. sch. sic. b. most,
hl. most, ukr. mist; r. mostiť, ukr. mosty ty,
sch. mostiti. — Proti ESX dáváme nyní
za pravdu staré domněnce, že (psi.) mosťb
je od metq mésti v jeho bsl. významu 'hoditi'
(který je v č. metnouti, metati). Vede nás
k tomu jedno litevskó místo (Ivanauskas 14):
ne vieno tilto, tik kartais pamestas siauras
lieptélis = [na horním toku jisté říčky není]
ani jediného mostu, jen někde přehozený
úzký mostek (úzká lávka). Je tedy mosťb
z *mot-to-s: kořeimé o před přponou -to- je
podle očekávání. Je-li to správné, patřilo
to jméno mostku zřízenému tak, že přes
říčku nebo potok bylo „přehozeno" několik
rovnoběžných klad, takže nebylo třeba
podpěr stojících ve vodě. Srov. i fr. jeter le
pont, vystavěti most (jeter = hoditi,
metnouti).
mošna, mosinka, mošnióka. R. hl. pol.
mošna, dl. mošyna, sch. sin. mošnja. — Málo
jasné. Rýmuje se s brašna. Je příbuzné asi s lit.
mäkas mäkis pytlík (na peníze): -šna podle
brašna! (Lit. ma(k)šna je asi přejato z pol.
moszna; bavor. Mosche též asi přejato.)
mošt, nyní běžné v č. Z něm. Most, to
pak z lat. mustum mladé víno. — Starší
č. mest gen. mstu (> mor. městůvka píst
na mačkání hroznů), dále sch. mast, b. mast
a csl. mi>sťb, je staré přejetí jakožto *m-bsťb
— z román. mustu(m). — Sic. mušt je z mad.
must, to pak z latiny.
mošus vra.; sic. móšus: pižmo. Z něm.
Moschus, to pak z východu (pers. mušk).
motati, motavý, motanice, motanina, smo-
tek (cigarety), zámotek (bource), pták moták.
Pro č. udává SSJČ významy takto: 1 °
dohromady splétat, spojovat, splétáním,
spojováním vytvářet, natáčet, navíjet, 2° (expr.)
dělat tápavé, neobratné pohyby, plést,
3° (expr.) zmateně, vadně, nedokonale
dělat, másti; m. se 1° („zpravidla expr.")
zmateně se pohybovat sem a tam, potácet se,
vrávorat, 2° být zmatený, plést se, mást se.
Výchozí význam byl asi, jak vyplývá
z m. se, obecnější (nelze pro m. se vyjít ze
splétat, spojovat atp.!): stč. je doloženo
pouze motati lopatu = hin und her bewegen,
vannare. — Obdobně je to u jiných Slovanů.
Protože motati bývá expresivní, odvažujeme

motolice
375
motýl
se chápat motati jako ř-ové ( § 20) intensivum
od kořene mov-, který je v lat. movere
'hýbati, pohybovati', totiž jako *mov-ta-ti
(s konsonantickým v; před t ono vypadlo).
Intensivum se stalo expresivním, odtud
„zmatené se pohybovat". Jinak ten kořen
vidíme i v movitý. Přenesení od
„pohybovati" na ony technické útvary při dělání
tkanin má paralelu ve snovati, což je rovněž
odborný termín tkalcovský. Motak arg.
tajný dopis (tak i sic; název je od toho,
že dopis je smotán, eingerollt: Knobloch
ZfS 6.1961.005); msl. zmctoškat se pomotati
se. Viz i motolice, motýl, motouz. — Ale
zmotati se na něco viz pod moci.
motolice, nář. motejlice, val. motýl fem.,
motylica, motolica; u Cel. motýlice jistá ovčí
nemoc; také han. u Boskovic ta vufca má
motele = motolici Svěř. — Sic. motolica t/v
i hlísta tu nemoc působící, dluž. mjatelica,
ukr. motylycja, sin. metiljavica, b. metil. —
Původně asi *motylica, srov. motýl-, > moto-
asimilací. Od názvu motýla: lidé měli za to,
že příčinou jistých nemocí jsou motýli,
v nichž jsou skryty čarodějnice (podobně
lit. pleštikě je motýl i motolice, Fraenkel 604).
Lidová etymologie vidí i tu přichýlení
k motati, poněvadž ovce při té nemoci
třepají, motají, kroutí hlavou. Viz i Vážný
JM.
mot clili se val.: ,,od pazdeří nás [děti,
pokryté pazdeřím, jak si v něm hrály]
nebylo vidět, motolili jsme se v něm jak
myši" Ν Val 4.135. — Sic. tmoliť sa choditi
pomalu a nejistě, motati se, vrávorati,
potloukati se, hemžiti se K, smolit sa pome-
tati se, klátiti se K, proniklo na Moravu:
val. smolit sa vrtěti se B, msl. smolit se po
zemi Voz 281). — Příbuzné je batoliti se
(viz, tam další odkazy).
motorný nč.: pohyblivý, obratný PS
(passend, geschickt Jg); u Jg dvě svědectví
z usu podkrk. (i PS má A. Staška) a
jihočeského. Běžné je nemotorný 'neohrabaný,
hodně neobratný, nešikovný', odtud ne-
motor a. — Sic. nemotorný t/v jako v č.
Ukr. br. mctornyj obratný, čilý. — Jako
příbuzenstvo se hodí lit. matarúoti máchati
(bičem), vrtěti, hýbati (ocasem), tedy = čile
sem tam pohybovati. — Nemotorný se kladlo
v stč. často o hlasu (havrana, slepice,
kukačky) i o jiných neladných zvucích
(skřípotu), nč. má též význam 'mající
neforemný, těžký vzhled' (PS: o voze, bedně,
nízké věži, burnuse). Ty významy lze
pochopit pomocí č. nešikovný 'neobratný',
ale i 'neohrabaný, nevhodný', což se může
říci např. o neskladných věcech.
motouz: stč. motovúz, chod. motovous, horň.
motúz. — Sic. motúz, pol. mctowqz, r. ukr.
motovjaz, motouz, sin. mot(v)oz. — Psi. moto-
vqz-b, 1. část patří k motati, 2. k vázati se
stupněm o v kořeni. Prvotní význam je
snad zachován v pol. nářečích: tam je to
,,šňůrka na převazování pásem na motovidle,
aby se nepopletla"; tedy pův. „úvaz" jisté
části namotávané příze.
motovidlo, již stč.; nář. motýdlo; význam
'nešika' vzešel z přirovnání: han. je šikovný
jag motovidlo do kapce = nezměstný. — Sic.
motovidlo, pol. motowidlo, ukr. motovylo,
r. motovílo, dl. motowidlo motejdlo, sin.
sch. motovilo, b. -vila. — Slovo praslovanské,
1. část od motati, 2. od víti, přípona -dlo:
je to nástroj, na který se vine, navíjí nit
motáním, tj. složitými osmičkovitými
pohyby. Han. přísloví: každý motá na své
motovidlo Křen 3.240. — Místy vč. sic.
motovidlo, sic. též -vilo -vilko -vilce a ukr.
motovilnik je motýl; ,,k jeho (toho názvu)
zrodu vedla zdánlivá stejnorodost nebo
podobnost letu motýla (především denního)
a pohybu motovidla". O tom Vážný JM.
motyka; všeslovanské. — Psi. motyka je
nepochybně domácí; jeho základ *mat-,
znamenající roztloukání hrud, je též v stind.
matyá- n. brány a v lat. mateola nástroj na
vtloukání do země, sthn. stein-mezzo (nyní
Steinmetz) kameník, a snad i v mlat (viz).
Důležité je to, že -yka se dá bezvadně vyložit
jako starobylá domácí přípona, je též ve
vladyka. Ve védech je doložena dobře,
u Slovanů ztratila produkt i vnost, takže
slova jí tvořená lze pokládat za velmi
starobylá. Téměř stejné je germ. *matluka (stangl.
mattoc, angl. nyní mattok 'motyka'), má
však krátké u. — Spojení na motyku (vč.
zpíti se na m., z toho zmotyckovat se t/v PS,
han. domatickovat se t/v (bez se znamená též
zmlátit koho) vzniklo snad u takových
situacích, kdy na m. znamenalo ,,k zakopání
do hrobu": ono je to teď s tím obecním
účtováním u nás na motyku ( = špatné), K. Tůma,
Z českých mlýnů 85.85. Další změna je
snad v (rozsekat, rozbít) na kramatyku PS
klad. na gramatyku, do gramatyky KubL.
motýl. U všech Slovanů velké množství
variant (má je Vážný JM), např. č. motejlík
motilák motrlák motahejl matalík matoul drmo-
tél aj., sic. motílik motúl motot motel metúl
matulík mentel motilica motolica aj.; snad
sem patří i sic. ojedinělé manderinka nějaký
zvláštní motýl (jinak o tom Vážný JM). —
Proměnlivost slova má příčinu asi jednak
v tom, že jeho složení není mluvícím už
průhledné, jednak v tabu (lid má za to, že v
motýlech, zvláště nočních, jsou skryty zlé
mocnosti, čarodějnice). — Zdá se, že tyto
názvy jsou příbuzný s lit. petellškě a lot.
peteligs motýl, je ovšem třeba uznati záměnu
retnic pjm. U Slovanů snad bylo * metel b:
tomu nejblíže je sic. mentel, má navíc jen η
disimilací z anticipovaného l, *metelb >
*meltelb > mentel. Poněvadž to slovo bylo
mluvícím neprůhledné, snadno se měnilo
dále v motel (s přichýlením k motati: let

moudí
3
176
mo uláti
motýlu je trhavý, nepravidelný, jakoby
motavý), dále asimilací o-e > o-o v motol,
pak v mctul, e. mttijl a ještě jinak. (Přímo
od motati je odvozuje Serel 78.) Původní
*petď bude asi od pet- létati; el by byla
přípona vyjadřující slabší intensitu a itera-
tivnost děje („poletování"); Fraenkel uvádí
i jinou možnost, málo pravděpodobnou.
Podrobně o názvech motýlů obecně, o
výkladech jejich jmen, o slovenských variantách
a oblastech jejich výskytu (s mapami) jedná
Vážný JM. — Něm. Schmetterling motýl
(název je pův. ze Saska) je asi z ě. *metelik,
nikoli od Schmetten smetana.
moudí: stě. múd, míidec varle, kol. stě.
múdie šourek s varlaty, mor. mudy (han.
mode) varlata, průtrž; han. modal stížený
průtrží; stě. prý muďatka (spíše múdátkai),
mnďavkaC!) vstavač (podle dvou podzemních
hlízek), han. móďátka podle Β červený bez
(neprávem přeneseno z brslenu!); mor.
nadávka klacmuda, od klátiti. — Stsl. mqdo,
sic. r. ukr. seh. mudo, hl. mud, b. mádo, sin.
plur. mode, módi. — Psi. mqdo: příbuzno
s lat. mentula mužský úd, ř. μήδεα plur.
varlata. Dále s lat. muttö, mütö mužský úd;
-od- se dá dobře vyložit pomocí teorie
o rozpuštění gemináty, § 15: utt > *unt >
ot; rozdíl znělosti, d proti lat. t, nemůže tomu
srovnání vadit; ostatně je d také v řečtině.
moudivláček, Jg z Balbína též moudíČek,
mudivláček, z D moudnióek. U Hlinská mudi-
bláček Ad 120. Sic. (záp.) mudíóek. Rod sý-
korek (dosud žije na Hané a v povodí horní
Odry a Bečvy; svědčí Hzl), stavějící hnízdo
podobné ohromnému moudí. — Vč. mundi-
blá(če)k, mu(n)dibálek (toto Jgd) či. malý
a špinavý, pův. asi batole, dokud neumějíc
ještě choditi, jenom leze po zemi, což
vyjádřeno lidovým vtipem, že ,,vleče (po zemi)
moudí". Zvláštní metaforou tato přezdívKa
přenesena na ptáčka, on je také majitelem
velkého moudí, ale v jiném smyslu. Presl
(Krok o) převzal z polštiny název remiz, ale
v podobě reiniš (viz remízek); ale ten se
neujal. Sic. kúdelníčka: hnízdo se podobá
i koudeli.
moudrý, stě. múdrý, stě. mudřec gen. -rcě,
z toho ně. mudrc; mudrosloví; z-moudřeti,
přemoudřelý, u-moudřiti se; expr. mudrovati;
mudrák, mudroch, -on ( > -oniti), mudrlant
(srov. havrlant). — Všeslovanské: stsl. mqdr'b,
sic. múdry (a odvozeniny mudrák, mudrc,
mudrlant, mudr(k)ova(, múdrieť), pol. madry,
hl. dl. mudry, ukr. r. mudryj, v. mudr
-á múdro, sin. moder, sch. mudar, b. mádár. —
Příbuzno je lit. mandrús, maňdras (obé
i s mun-) čilý, probudilý, chytrý, vychytralý,
nádherný, pyšný, hrdý, lot. muodrs a mundrs
čilý, sthn. muntar čilý, horlivý, bdělý (nyní
munter). Složení těch slov je však málo jasné.
Především je tu pozoruhodno ojedinělé ind.
mandhätar- myslivý, zbožný či.; jeho základ
se chápe z men (mysl) f dhě- klásti (jako
ind. srad dadhäti, lat. credere je ,,srdce
přikládati k něčemu", věřiti). S tím je snad možno
spojit germ. a bsl. slova tak, že -dhd-tor
redukováno haplologií v dhor, to pak znovu
— po připojení další přípony, „thematu" o
— redukováno v d(h)ro: Germ. a bsl. voka-
lismus základu (un; slov. o < un\) by byl
výsledkem vlivu slov blízkých významem
jako lit. budrús, si. bi^dr-b, lit. -an- slov s a
jako jautrús v bdělém stavu jsoucí, po
probuzení, duševně i tělesně svěží.
moucha, muška je též u zbraně část mi řidla
(jako by na hlavni seděla moucha); vč. jvč.
muška lampička s nepatrným plaménkem
(metaforou podle svatojanské mušky); muší;
mušina, -nec muší trus; jvč. mušenka, mor.
muchar, za stará skleněná nádoba na lapání
much; muchárek -alek -áček -ařík -olapka
-lovka, sic. též muchár(ik) mušiar muchovkár
muchoplaska lejsek (srov. muchoplaška u Roh-
na, sch. muharka mušarica mušicar, pol.
mucholóuka, b. mucholovka t/v); mucholapka
lepkavý papír na mouchy; ?nuchomůrka,
rod hub (lid. vocho- disimilací m-m > v-m,
pak vo- asimilací k dalšímu o): srov. r.
muchomor atd., kdysi vskutku byly ty houby
krájeny do mléka, jež se líčilo na mouchy;
mor. muchat se odháněti si mouchy (o koni),
odtud muchavý kůň = nemocný (,,η a
nemocného koně rády sedají mouchy", Kolaja).
Viz i mšice.—Všeslovanské: stsl. sic. ukr. pol.
b. sch. sin. mucha, r. múcha gen. múchi. Jména
mouchy jsou tvořena od základu mü(s)-,
patrně zvukomalebného (o bzučení much,
komárů apod.) rozličnými příponami: lat.
mus-ca, ř. μνϊα (*mus-ja), lit. mus-ě9 lot.
mus-a i muša, stpr. mus-o; stisl. tni/ (*mú-ja),
sthn. mu-cka (něm. Mücke komár), arm.
mun (*mu-no nebo *mus-no). Slov. nťbcha
( < *mus-a) je zachováno v mšice, novější
mucha není z *mous-, ale je přímým
pokračováním (podle J. M. Kořínka) původního
müs-.
mouka; vnoučka, moučný, odtud moučnice
truhla na mouku; moučník; chod. mukař
krupař. — Všeslovanské vyjma bulh.: sic.
muka, stsl. moka, pol. maka, jinde muka
(r. muká gen. -í). — Psi. mqká, od kořene,
který jo v lit. mínkau minkyti formovati,
hnísti těsto, hlínu, míchati kaši ap.; mqka
tedy = materiál formovaný a hnětený pro
budoucí pečivo.
moula vulg.: huba; blan. moule ústa, vole.
Z něm. Μ aul huba.
moula blan., odtud spis.: hlupák. Z něm.
Maul mezek, mul? „Podle Rippla ZfsPh
16.217 z něm. Maulaffe; je též mad. mulya
hlupák." (Šmilauer.)
moula ti: zvolna, těžce žvýkati; mor. moulu
jísti nebo mluviti plnou hubou (též s ch: msl.
nemože to vychmúliťB = má řeči plnou hubu),
han. mólet hltavě jísti, ch. moulit kousati bez

mouniti
377
mozol
zubů; sic. múlat. Se zesilovacím z: vč. (Pt)
jvé. žmoulat, jzč. chod. žmoulit, han. zumlat
zomrat, sic. msl. žmúlať. — Jinde (r. ukr. sin.)
muliti tlačiti, otlačovati; u nás tedy zúženo
na otlačování (bez zubů!) sousta. Příbuzné
je něm. nář. mäuelen pomalu a bez chuti
jísti, nor. nář. maula t/v; toto jsou zdrobně-
liny, srov. něm. mauen, mäuet žvýkati (viz
i maujan u Torpa 324).
mouniti, obyčejně s u- nebo za-. Tvary
vč. umudmý, mudík Ktk, vč. mudín(ek) PS
umouněnec ukazují, že mun- bude z mud-
záměnou zubných d/n: PS má umuditi
ušpiniti, umudlaný. — Toto mud- je totožné
(tak již Jg) se smud- ve smuditi (viz),
šmudlati, srov. i cmuditi. Další změnou
umrniti (zamrnený ušpiněný PS); též
žmouliti špiniti Jgd.
mour, sic. múr, r. mur plíseň. Příbuzné je
lit. máuras špína, kal, a arm. mrur sedlina,
špína, kal.
mourovatý. Psi. bylo murt, příbuzné
s ř. άμανρός temný. Vedle mur*b bylo
i murogt, kde je starobylá přípona, tvořící
odvozeniny od názvů barev (pbstr-qgb,
v. pstruh; bél-qga > běluha; r*bdr-qga, v.
zruka); murqgb vězí v r. murúgij (mysl.)
zrzavě hnědý, hnědočerný, dále v pol. morqg
pruh na tmavším podkladě, žíhané zvíře,
-owaty pestře pruhovaný, sin. moroga špinavý
pruh, např. na obraze, v srsti zvířat, dluž.
mórg pruh, skvrna. Ruský tvar je jasným
svědectvím, že bylo mur-: naše mor- vzešlo
asi disimilací z *mourouh-atý. Základ mur-
vězí i v chmura, pochmurný a pošmourný. —
Patří sem i merhy (viz) z *morúhy.
mouřenín: stč. múř(ěn)ín, mor. murin:
černoch; mor. muříny knedlíky s povidlím,
sic. murin černoch. Sin. mur(in) černoch,
černé zvíře. Pol. czarny jak morus. — Z lat.
Maurus Maur, Arab ( > černý), popř. z ital.
moro černoch. Rčení pracovati jako morák,
moratý, mo(u)rovatý = jako černoch, za
malou nebo žádnou odměnu, pak i platiti
j. m. = bez užitku a mnoho.
moutiti, míchati tekutinou a tím ji kaliti;
kdysi odborný termín pro stloukání másla
(dosud valašsky); stč. mútiti, přeneseně též
o kalení mysli aj., post v. mut; tlouk na máslo
je stč. mútev, mútvicě, nč. moutev, moutvice,
nář. motvice, sic. mutvica, r. mutóvka; sic.
mútny, č. mutný kalný. — Všeslovanské:
sic. mútiť, stsl. mqtiti, pol. mqcic, ukr. mutyty,
r. mutiť, hl. mucič, dl. muéis, sin. motiti,
b. mátja. — Psi. mqtq mqtiti, iterativum od
m§sti, č. másti. Viz i balamutiti, (ko)rmoutiti
a chmúték.
movitý: 'pohybný, přenosný (o majetku,
o předmětech)'; od stč. (doklady od 15. stol.)
do dneška jako právnický termín. Mísí se
s mohovitý 'bohatý' (viz), takže i toto
dostává význam „přenosný". Gb. (SI.) se
domníval, že ,,asonancí spojeno [movitý]
s lat. mobilis a vzato u významu novém =
pohybný, přenosný, beweglich, übertragbar,
mobilis." Tomu je těžko uvěřiti. Spíše se
odhodláme spojit je s lat. movere 'hýbati,
pohybovati něčím' jako prapříbuzné a děliti
je na mov- + iťb (toto z -nt-o-Ί,η > *n > ΪΊ).
Κ tomu nás vede to, že týž kořen shledáváme
u nás i v jiném slově, a to v motati. Jinak
(k csl. imovit-b 'bohatý') NR 6.221, viz
mohovitý. — Sic. movitý je z češtiny.
mozek, stč. mozk; znamenalo i morek:
mozk, jenž v prostředku kostí jest, ba i míchu;
sic. a mor. místy plur. mozgy. Odvoz. č.
mozkový, -ovice. — Všeslovanské: stsl. mozg'b,
sic. mozog, pol. sin. r. mozg, hl. mozh, dl. plur.
morzgi, sch. mozak, b. mozák, ukr. mozok
(a, o vkladné jako č. e). — Příbuzno je sti.
má))an-, av. mazga- mozek, prus. muzgeno
morek (lit. s přemístěným s smegenf/s, srna-
geněs, lot. smadzenes); sthn. marg (něm.
Mark, viz přejaté morek). Ide. *mozg(h)os
nebo jiné kmeny. — Všechna tato slova
vznikla redukcí z delšího slova, které mělo
asi kmen ide. *mastrigen- (je avest. mastwy-
an-, stprus. strigeno). Vypuštěním slabiky tri
vzešlo jednak masgen- > mazgen- (sem patří
ind. má))an- a ostatní slova s kmenem
zakončeným na an jen), jednak další úprava
(místo an len je kladen pouhý thematický
vokál o) mazgo- (z toho je slovan. mozg'b
a něm. Mark). — Jiná vývojová větev vězí
v stržeň, viz.
mozgry laš.: dětská vyrážka B,
spalničky Lp, han. mouzdry t/v KtD. — Sic.
mosar důlek po neštovici K. — Bartoš měl
za to, že mozgry je z něm. Masem osypky;
ale v tom případě bychom čekali ma-.
Spíše je to slovo domácí, starobylé, příbuzné
se stind. masürikä. U Indů to původně byla
lehká nemoc kožní, teprve asi kolem r.
900 n. 1. se toho slova užívá i o těžkém
onemocnění, o neštovicích; zdá se tedy, že
kolem r. 900 se objevily neštovice ve velké
míře (o tom Reinhold F. G. Müller, Mitt. d.
Inst. f. Orientforschung 8, 1961, 123). S tím
„lehkým" rázem souhlasí i náš význam
'vyrážka'. U nás původně bylo asi *mosyra;
plurál *mosyry zredukován v *mosry >
*mozdry, z toho jsou jednak mozgry, jednak
han. (severomoravské, u Litovle) mózdre.
Je-li to slovo tedy domácí, pak by něm.
Masem mohlo být ze slovanštiny.
mozol, -ný, -liti se; nář. mozoul (jč. Vydra
31, vč. u Miletína aj.), klad. mozour, důležité
je vč. hlomouz. — Sic. mozol, p. modzel, hl.
mozl, dl. mozol, b. mozol, r. mozol, nář. mozgól
muzól, ukr. mozolja mozol, též kuří oko,
sin. mozolj ujed. — Slovo *mozolb bylo
omylem vyvozováno z němčiny. Je však
domácí. Východiskem je sloveso mozgoliti
tlačiti, dělati otlakovou bolest (r. nář.
mozgólii), přesmyknuté z glomoziti, č.
(hlomoziti (viz), bělor. hlamazdzič bíti po hlavě

m ožden
apod. U slovesa se vyvinul i význam
'namáhati (se)': sic. mozolit, pol. mozolic si$ t/v,
postv. mozol námaha, r. mosóliť = něm.
plagen (s nejasné). Expresivní glomoziti vydalo
jedno postverbale: již v staré době glomoz
(resp. *glomuz disimilací, srov. r. muzol,
hlomouz vč. u Jg, Raise, Kotíka) a, po odpadu
g > h, přesmyklé mozol-. (Hlomouz od
hlomoziti správně odvozuje Kotík Řeč 9). Mozol
je výsledek hlomození, tj. trvalého dření
nástroje o kůži dlaně, napr. topůrka sekery,
násadce kosy, oblouku pily apod.
možděn stč.: hřebík; nč. hmoždík PS;
u Rohna moždínka, chod. možná dřevěný
hřeb mezi dvěma stěnami, neviditelný. —
Pol. mozizeň kolík k spojování loukotí, sch.
moždanik, sin. moznik druh klínu, zamuzka
kolový hřeb. — Od slovesa, které je v rus.
(raz-)možžit (-zžit) bíti, tlouci a v č. hmožditi.
Jde o hřeby nikoli obyčejné kovové, ale
o spojné dřevěné kolíky, vtloukané mezi dvě
sousední součásti dřevěné.
moždíř (stč. -ieř) i hmoždíř. — Přejaté
střhn. morsaere (nyní Mörser) ze střlat.
mortärius bylo přetvořeno adideací k
hmozditi. Ze stč. je pol. mozdzierz, odtud pak
r. možžér. — Sic. mažiar je z mad. nář.
mazsár (spisovně je mozsár). Z. Hauptová,
Sulán rkp.
možný 1°: mohoucí býti; viz moci
možný 2°: bohatý; viz mohovitý
možucha val.: rostlina chvojka (Juniperus
sabina), příbuzná jalovci. — Z ukr. možucha
t/v, což je lidový útvar za r. možževelnik
jalovec.
mrak, stč. též a chod. mráka; mračný,
mračno; sou-mrak, ale zá-mrak je postv. od
zamračiti se; mrákota, stč. temno, nyní
mdloba; mrákava; mračiti zatemňovati, přen.
plakati (klad.), mračky podle plačky; omráčiti.
Původní význam byl temno v přírodě,
přeneseno na ztrátu vědomí {mrákota, omráčiti).
Obdobné útvary jsou u všech Slovanů (stsl.
mralcb, sic. mrak, pol. mrok, ukr. r. mór ok
atd., pol. mroczyč zatemňovati atd.). Psi.
mork-b, od mirknoti (viz mrkati), se stupněm
o v kořeni.
mráka chod.: dílec hraničního hvozdu,
který byl dědičným honebním obvodem
Chodů a Domažlických (doloženo od 1430),
též lesní trať. „Mraky měly jména podle
držitelů, kteří v nich měli jámy, klády, leči
a tenata na zvěř, brti pro včely, strouhali
v nich smolu a měli v nich dělniště na šindel
a na bečvářský les." (Roubík ZMK 3.307.)
— Ze sthn. marka hranice, pohraniční území
(jeho úseky na východní hranici karolinské
říše byly vojensko-politickými jednotkami
na ochranu a na výboj proti sousedům,
zvi. Slovanům), později úsek takové
nevzdělávané (hraniční) půdy (lesů a pastvin),
užívané společně nebo v rozdělení na dílce.
Změna ar > ra jako v Karl > král. Z téhož
mravenec
německého pramene je i hl. dl. mroka hranice,
hraniční pole. O tom všem podrobně
Havránek ČMF 26.122 n. Viz i kromě. Podle
H. přejato nejpozději počátkem 11. století,
podle Frinty v polovině 10. stol.
mramor; u Frenštátu blamor jako v
polských nářečích. Sin. sch. b. r. mrámor;
b. sch. též mermer (toto z osman.). Z lat.
marmor s lidovým přesmykem ar > ra.
mrámora: viz mařit sa.
mraucat vč. o hlase koček v době páření,
též mroukati; mrauskat se Jgd, han. mroskat
se pářiti se (Svěř.), mroucat se miliskovati se
PS; žert. hrubě jíti na mruc^ v noci jít za
dívkou na dostaveníčko NŘ 17.221. Sic.
mraučat mravčat t/v, též fňukati, postv.
mrauk. Vše od zvukomalebného mrau,
doloženého již stč. jako intorjekce posměšná
při hněvu.
mrav, mravný -ní, u-mravniti, nemrava;
dříve byl běžný rusismus blahomrav dobré
chování. Stč. nrav; m disimilací n-n > n-m
v *nenrav, odtud zobecnělo (Hujer 1.24);
val. mrava slušnost, mravný slušný, pěkný
(kámen, zelí) SvK. — Sic. mrav t/v jako
v češtině, pol. narów zlozvyk (o koni: znaro-
wiony zkažený, tvrdošíjný), ukr. nórov mrav,
(u koně „stavnost," norovýstyj kin'), r. nráv
(z csl.) mrav, povaha, ale lidové nórov je též
svéhlavost, umíněnost, u koně jankovitost,
pri-norovítsja přizpůsobiti se, sin. nrav zvyk,
narav přirozenost, povaha, sch. narav fem.
přirozenost, letora, povaha (naravan
přírodní, přirozený), b. nrav mrav, povaha, způsob
chování (nravja se líbiti se), i narav. — Slovo
málo jasné. Lze tušiti, že znamenalo zvláštní
návyky (především u koní), odlišné od
normálních. Pak by mohlo být příbuzno něm.
Narr pošetilec, blázen, rovněž temné. Jest
asi vyjíti ze dvou adjektiv, *nor-ovh a *nor-
-avb (z té dvojitosti je pak i asimilací
kolísání a\o v základu); od nich se vyloží noroviti
(noraviti) činiti svéhlavým, jankovitým (lit.
narävytis býti vzdorovitý by bylo přejaté?).
Adjektivum bylo zesilováno v -isťb, -υητ> aj.,
prosté norov-b jako adj. zmizelo, takže mohlo
pak býti ze slovesa nově vy abstrahováno
subst. norov-h (noravt). To bylo místy, ještě
před účinností zákona o likvidové metathesi,
zredukováno v norvb. Připouštíme, že vývoj
mohl být i jiný.
mravenec, již stč.; lidově brabenec, v han.
nářečích často i brablenec (l postupem
podobným, ale v obráceném směru jako v jč.
jertel < jetel); msl. mravec; stč. mraviěČe,
nč. mraveniště. Odvoz, mravenčí lev formi-
carum leo u Rohna, z toho nč. mravkolev. —
Všeslovanské: sic. mravec (od toho mravčí,
mravenisko), pol. mrówka, (mrówió si§
hemžiti se), hl. mrowja (mrowic so), dl. mroja
(mrojé se), ukr. muravel aj., r. muravéj, sin.
sch. mrav, b. mrava, -vija, -vej. — Av. maoriš
(tj. maur-, mavr-), středoir. moirb, stisl.

mrázek
maurr, sti. vamri, vamrá-, ř. μνρμηξ, lat.
formica (toto asi obměnou z *vorml-ca).
Slovanské tvary ukazují na *morvbja a -bjb,
též stind. má -l, lat. je z -ž-ca. Základ jeví
přesmyky: morv-, movr-, vorm-,vomr-, a
asimilaci μνρμ- ζ ^ορμ- (doloženo i βόρμαξ
z -u-), a je týž co v mrviti se 'hemžiti se'
a dále v něm. wimmeln t/v (záměna lir):
mraveniště se vyznačuje hemžením
mravenců; něm. es wimmelt von Ameisen. Patří sem
i něm. Ameise 'mravenec'; jeho nářeční
formy jsou našemu slovu bližší, např. duryň.
urmeissn, urmeintsn, švýc. wurmeisle. Naše
ě. -enec je -en-bcb, tedy útvar jako v ksenec,
tj. od základu slovesného! Přesmyky
nejsou u slov s třemi sonantami (v m r)
nic podivného.
mrázek: šedobílý kůň, f. mrazka; hl. mró-
zak t/v šedý vůl. Pd. mrozia(s)ty sivohnědý,
mrozula -zicha kráva té barvy; od mráz,
tj. jakoby jinovatkou pokrytý« srov. šiml.
mrcati ocasem: kývavě pohybovati PS,
vrtěti; odtud mrcas, pův. ocas (rýmové -asi),
přeneseně tenký kořen, mor. mrcek, mrcús
t/v, odvoz, zmrcasiti se obrůsti množstvím
tenkých kořínků PS, zmrcatéti t/v PS <
*zmrcasatěti. — S-ové intensivum starého
mrdati, jež sté. a dosud msl. a sic. znamenalo
totéž (nč. jen v obscénním smyslu). Odtud
vč.: zmrcatet se Jg 5.971, zmrcnout se Pt,
asi: samou horlivostí (radostí) se pominouti
(o lidech!). Mrdnúti jeden obdobný pohyb
(např. sic. -núť plecom pokrčiti ramenem),
odtud han. postv. mrd čilost, starší č. mrdas
ocas; snad i msl. mrdús, sic. mrďós, mrdas
pletenec ženských vlasů ( > mrcek u
Frenštátu), sic. mrdol ocas; sic. mrdolit vrtěti
(ocasem), č. šmrdolit se okolo někoho. Jiné
(expresivní) úpravy: jč. za-mrnět PS, mrnkat
Jjčř 98, laš. mr-gať ocasem (srov. pol.),
han mr-nat PS t/v. — Sem patří i přezdívka
tomu, kdo při křivení úst potrhává knírem:
sic. mrdofúz, č. mrcifousek > mrtafa, matla-
jousek. — Sic. mrdať mykati, pol. mardač
*'\ merdaé ogonem, i margač, sin. mrdati t/v,
b. már dam hýbati. — Blízké je lit. mádaruoti
mrcati (ocasem), upravené podle mákaluoti
mávati (bičem).
mrhati, již stě. — sic. mrhat; pol. (roz)-
marhac asi z češtiny. — Asi expresivní
obměna (přípona -hati, srov. -cat, -gat aj.,
k první slabice) slova mrviti, srov. mrviti
penězi (Sychra) plýtvati, zmrhati děvce
= zmrvit (B-Rs), sic. zmervic zprzniti.
mrhel: slin (Jg z Opavska, též sic). Z něm.
Mergel.
mrhelec zč. jč.: plod šípkové růže; u Pohla
mrhelek. — Je totéž slovo co amrhele červený
druh višně, viz amarela. Na plody šípku
bylo to jméno přeneseno vzhledem ke
stejné velikosti i barvě obou plodů.
mrholiti, po celém čsl. území (ojediněle
mlholiti; han. > mholiťB); hrmoliti Jg z Tur-
mrkev
novska; u Jg též meholit; odvoz. val. mr hůlka;
mhouleěka; zkřížením s pršeti je val. prcholit
mžíti. V msl. a val. rýmuje se se siholit. Sic.
mrholit. — Jinde u Slovanů není v tomto
významu. Příbuzné je lot. merguot, mergät,
stupněm kořene je nejblíže lot. mirguot,
mirdzinät t/v. — U nás je možno vyjít také
z mtrg-. Pak by bylo příbuzno stnord. isl.
nor. mugga mrholení (Staubregen) s expre-
sivním zdvojením g; u nás je navíc r, § 10.
Kořen ještě bez tohoto r je v mžíti (viz).
mrcha 1°: mrtvola, již stč.: mršina, mrcho-
viště; sic. mrcha, pol. marcha (stpol.), stluž.
morcha Aas, Faulendes WZU Leipzig 13.381,
sin. mrhá mršina. Asi expresivní útvar (nová
přípona -cha k první slabice!) vzniklý
přetvořením slov mr-tvola, *mr-tina (sic.
mrcina) nebo mr-tvina.
mrcha 2°: hubený, chatrný kůň, již stč.;
nadávka prohnaným osobám, zvláště
ženám; msl. sic. též jako nesklonný přívlastek:
mrcha chlap, m. óas(y), m. dielo, odtud adj.
mrchavý špatný, chatrný. Pol. marcha o koni,
mercha o ženě, sin. mrhá (nadávka). — Slovo
málo jasné. Znamená-li koně, „kříží se
s něm. marhaíl. (Šm.) Jinak je příbuzné snad
het. marsa- špatný (schlecht); u nás arci by
bylo r.
mrkati: 1° stč. mrkati, mrchteti, jč. sou-
mrkat, msl. mrkat (sa) smrákati se,
stmívati se, postv. (z)mrk soumrak, stč. mrknuti,
nč. smrknout se setmíti se, mor. sic. omrknut
koho, zamrknút, chod. vomrknout, opozditi se
venku do tmy. Sic. mrkat sa, mrknut, mrkanie,
mrk (toto = soumrak); stsl. mr-bkati, pol.
(z)mierzchnqc (postverb. (z)mierzch), hl. smjer-
kaé, ukr. merknuty, r. mérknut, sin. mrkati
mrknoti, sch. mrknuti, b. mrákne. — Psi.
mbrkati, kořen merk- (ablautová podoba
*mork- je v mrak, viz). Nejblíže je stind.
marka- zatmění slunce. Jinde je *merg-
(stnord. myrkr, nor. myrk, šv. mork, stangl.
mierce, stsas. mirki, temný) nebo *melg
v hom. νυκτός άμολγω za nočního temna;
toto srovnání má již Lepař). Rozdíly k/g
a rjl tomu srovnání nemohou být překážkou,
v. § 4 a 5. Patří sem i něm. Morgen ráno
( > morgen zítra), stnord. mor ginn atp.
mrkati 2°: rychle za sebou otvírati a
zavírati oči, mžikati; blikati, svítiti přerušovaně
(o lampě, hvězdě ap.) PS; mrknouti; mor.
mrk(ot)at, o světle, o hvězdách. — Sic. mrkat
očima, též o blikání světélka, p. mrugac,
ukr. morháty, r. morgát. — Příbuzné je lit.
mérkiu mérkti a lot. mirgstu mirgt t/v. Základ
mbrg- (sekundárně mbrk-) je patrně totéž co
mbg- v mžikati a mhouřiti, ale přijal vkladné r,
§ 10, zpravidla před závěrečnou souhláskou,
v polštině však za prvou. Dostavilo se pak
i kolísání brj-br, které však nebrání spojit
uvedená slova. (Obvyklé spojování s mrkati
1°, smrákati se, mrak nyní opouštíme.)
mrkev. Sin. je mrkev, r. morkov\ b. morkoví

-mrknouti 380 mrt
tyto· tvary předpokládají psi. *m'brky. Jinde
přešlo k α-kmenům: mor. sic. sch. mrkva,
ukr. morkva. — Příbuzné je lit. burkúnas,
lot. bufkans, obé mask. t/v; to vše ukazuje
na základ (slov.) *mrk-ü-, balt. *brk-ü-,
dále nejasný. — Sthn. morha, moraha (nyní
Möhre), stdán. a stisl. more, stšv. mora
(z něm.), které se dříve měly za prapříbuzné,
pokládá V. M. Illič-Svityč EIRJ 1.19 (tam
je i vůbec o jméně mrkve) za přejaté ze
slovanštiny, a to před druhým pošinutím
souhlásek (starší něm. název mrkve, lidový,
vězí v gelbe Rübe „žlutá řepa"); ze slovanštiny
je též mad. murok. Naopak hl. morchej <
*mfbrc?iy, podle I.-S. je z germ. *murxó. —
Planá mrkev je stč. mrkvicé, dosud jč.
mrkviče. Též mrkvous Jgd aj., sic. mrkvús
z * mrkvo-ús, tj. mrkvový vous: kořen plané
mrkve je tenký, a proto přirovnán k vousu.
Na Slovensku se věřilo, že i zahradní mrkev
může ,,udeřit do fúzov", seje-li se v době
magicky nepříznivé, za nového měsíce.
-mrknouti v za-, o dřevě: vtáhnouti do sebe
vlhkost a tím utrpěti na vzhledu; o mase:
dostati nedobrý pach; zamrklé dřevo = nář.
zamlklé zamrsklé zabřesklé. Intensivum sk-ové
je v jč. to sme namrskli = zmokli Jjčř 30. —
Příbuzné je lit. merkiů meřkti vlhčiti, mirkstů
mifkti vlhnouti. Meh ZfslPh 18.24.
mrkotny laš.: ospalý, ubručený Lp, sic.
mrkotný mrzutý, nepříjemný, špatně
naladěný, mrkocina špatné jídlo (= do kterého
se nechce); laš. markota, -tnosť, umarkotit,
zmarkotnit koho, zmarkotněť státi sem.; val.
a z.-sic. marchotný; val. markotný smutný Kš,
nemocný SvK.; han. .mne je markotné
nedobře, so markotné mám pokažený žaludek,
bagón je markotné bez chuti. Sem patří i han.
cmrchtat se jísti s nechutí SvB z *mrk(o)tat,
cht z kt. Val. zmarkotiť utrápiti, klad. zmar-
kotit se ztratit se, val. zmargoniť pomásti
někoho, laš. (Frenštát) zmargošit poplésti
něco, uvésti někoho v nepříjemné
rozpaky. — Pol. markotny mrzutý,
nespokojený, -nic -nieč, markocié, ukr. markota, mar-
kitnyj mající špatnou náladu, r. markóten
nepříjemný, nudný (mne m-o na duše). —
Náležité je u nás mrk-, kdežto mark- je vliv
polštiny, i když pronikl až do hanáčtiny.
Slova ta se zřejmě vztahují nejprve na
nedobrý tělesný stav a z toho vyplývající
špatnou náladu. Nejsou tedy zvukomalebná,
jak se má za to (patří prý k mrčeti bručeti),
ale jsou příbuzná s breton. morchet a korn.
moreth' starost, mrzutost, dále (Knobloch,
Krátylos 4.39) het. markiya- odmítati,
neschvalovati.
mrle hraju v kom (na Frenštátsku) = je
rozpustilý. Sic. mrla cizopasný červ, hlísta,
mrle ho jedia, zerú, hryzů, kúšu = je
nepokojný, nervózní, nemá stání. — Nejasné.
mrmlati mor. a sic: reptati, postv. vm. mr-
mola, -ula. — Obdobné útvary jsou sin.
mrmrati, pol. marmotac, r. mormetáť, lit.
murmeti, lat. murmuräre, ř. μορμνρω aj. —
Psi. m*brm-blati; lit. je murmuliúoti brblati,
bublati, nejasně mluviti. Vesměs zvuko-
malebné zdvojení základu mur- s rozličnými
disimilacemi. Podobné útvary jsou u Semitůr
Turkotatarů a Gruzínů, Solta 102. Viz
i mumlati; sem patří i brblati.
mrňavý, mrňous, mrně. Sic. mrňo. -7- Asi
z krmivý (viz), m- zkřížením s malý.
mrně ti mrňkati, sic. mrnkať o dětském
apod. vrnění. Zvukomalebné; rýmuje se
s vrnéti.
mrož. Sic. mrož. Hl. dl. mór z, ukr. b. morž.
— Vše z r. morž. Původem je to slovo lapon-
ské moršša a muršša napodobující mroží hlas.
Ve středověku mroži navštěvovali ještě břehy
finmarské (sev. Norsko), nyní se na
evropských březích už nevyskytují. Kiparsky,
L'histoire du morse, Helsinki 1952. Pol. mors
je z fr. morse, to z ruštiny.
mrskati, mrsknouti, o bití; mrskác tatarec;
mrštiti, mrštný; odmrštiti žádost = jč. vod-
mrsknout ž.; mor. mršték smršcek zmršcek,
hoření ohebná část bičiště, zmrsk, zámrsk t/v
PS. — Sic. mrskat, mrštit, mrštný, pol. wy-
merskac, hl. morskac; strus. mtrstkt bič. —
Obdobné je mor. prsknút, prščit hoditi
(kúrám obilí apod.). — Mrskati bíti (důtkami,
bičem, řemenem, prutem) má podobný útvar
v lit. šmirkštereti bičem pomrskávati (ein
wenig peitschen, Nesselmann 528): mirkš =
mbrsk, š- je zesilovací; přípona ter tvoří
slovesná deminutiva. Snad patří vše ke
šmihati, totiž ke kořeni smeig-. Útvar mvrska-
je asi sk-ové intensivum, je tedy ze sm bg-ska-;
přidání přípony ska způsobilo ztrátu
začátečního s, § 14. Navíc bylo zde vloženo
zesilovací r, § 10.
-mrsknouti: s- se sraziti se (o páře ve vodu
atd., maso se smrsklo zmenšilo objem); smršt;
od stupně -o- *morsk- č. smraštiti čelo. —
Stsl. S'b-mr'bstiti (čelo), sic. mrštit a mraštiť
stahovati do vrásek (tvář, čelo, nos), pol.
marszczyc czolo apod., hl. moršcic čolo, postv.
zmorsk vráska, ukr. morščyty, r. móršcit, sch.
mrštiti se, b. mráštja (čelo atd.). — Příbuzno
je stind. murččhati sráží se, tuhne (z *mrsk-);
s r dobře souhlasí slovanská intonace (sch.
r). Meh KZ 64.263. Kořen je snad týž, co
v sic. meravý ztrnulý.
mrščinka han.: větvička, ratolest. Pův.
snad 'prut', pak by patřilp k mršték.
mrt gen. -i fem. stč.: 'odumřelé maso na
ranách; nč. mrt odumřelé tle jící jehličí a listí
SSJČ; jč. rčení (snísti néco) do mrti (-té),
na mrt = docela, do posledního drobtu n.
kousku Kubín-Krš 116-Cuřín rkp; Jjčř 215
předpokládá význam asi „do (poslední)
odumřelé části (rostliny)", např. (o dobytku)
okousat i, ohryzati na rostlině nejen všecky
živé listy, ale i odumřelé listy, stopky atd. —
Psi. mbrtb (mrtb) od mer- mříti, přípona -tb;

mrtnatý
v kořeni nulový stupeň je náležitý. Tvoření
etejné jako v drt.
mrtnatý: porostlý kratičkými tuhými
chloupky; od Přešla. „Patří asi k mrtWalá-
streu (= spadalé jehličí ap.)." Šm.
mručeti, řidčeji mrukati mroukati mrčeti. —
Sic. mručat, pol. mruczeč. — Zvukomalebné;
přípona -k\č-. Se změnou mr > br je z něho
bručeti, broukali si, han. brčet, pobrukovat si,
mrváň val. < sic: velký zdobený koláč
(rituální a magické pečivo, např. svatební
kravaj, velký koláč kdysi dávaný sluhovi
při odchodu ze služby; koulí se do jarního
osení, aby se přivolala hojná úroda; radostník
pro rodičku nebo dítě ap.); vše to jsou
redukce jistých bývalých obětních pokrmů,
Meh ZfslPh. 18.324). — Slovo asi starobylé,
dá se snad spojit s ř. άμόρα, άμορβίτης,
δμωρος 'medový sladký koláč', která CopŽA
1.1956,25 spojuje s mer- drobiti (a- je
„kopulativní"). Zdá se, že to mer- u Slovanů
splývalo s merv- hemžiti se, odtud je sic.
mrvit drobiti.
mrviti: čuchati (slámu), mačkati (šaty),
kutiti (kdežto 'hnojiti' je mladé); mrva, pův.
asi zcuchaná, rozdrobená sláma, pak hnůj
s takovou slámou; mor. mrvénka, mrvjanka
zcuchaná sláma, mrvenina plevy; stč. mrva,
nář. (o)mrvinka, mrvínek drobeček, smítko,
mrvenice drobení do polévky. Zvláštní
významy: mor. mrvit, vy- ze sebe = těžko
mluviti, vypraviti slova (= po drobkách?);
mrvit se v slámě = váleti se v ní (starobylý
zvyk: po přástkách večer nastláno slámy
na podlahu ve světnici, na ní chlapci a dívky
pospolu přenocovali; odtud zmrvit děvče,
viz zmrhati; „mrvený večír" Bartoš SI. 208,
o Rusech Zelenin 338). — Stsl. mr^vica
drobeček, pol., mierzwa stará sláma, -ič
čuchati, hl. mjerwa -ic t/v, dl. mjerwa
zcuchaná sláma, hnůj, sin. mrva, sch. mrva,
b. mráva ždibec, kousíček, sin. sch. ~iti
drobiti. — Položíme-li jako základní význam
'čuchati', nabízí se spojení se střhn. werren
čuchati, zamotávati, uváděti ve zmatek
(nyní ver-wirren). U nás však změteno
s mrviti se hemžiti se (což je také jakoby
zmatený pohyb všemi směry jako čuchání je
uvádění v nelad, změtení v různo), a proto se
zde ujalo m-r-v místo starého v-r.
mrviti se: hemžiti se (postv. klad. mrva
hmyz), hemživě se pohybovati u práce
(o množství pracujících); sic. mrvit sa: červ sa
mrví. — Hl. mjerwic so hemžit se. — Pří-
buzno je kelt.raerö- (z merv-) ve středoirském
ro-merblig 'wimmelte' aj. Meh ZfcPh 28.71.
Základ merv- je pohybomalebný; obsahuje
3 sonanty, což je neobvyklé. — Od toho
kořene je odvozeno jméno mravence (viz)
v několika ide. jazycích. J. Otr^bski LP 8.283
soudí, že jsou tu sdružený 2 kořeny, mer-
a ver-, druhý arci je zastoupen jen první
hláskou. — Z vy mrviti se PS, nečekaně se
mřenka
objeviti, přijíti (původně zajisté o lidech,
vyplynuvších z nějakého davu nebo
množství) je mor. vyvrbit se t/v PS. Tomuto je
blízké lit. virbeti wimmeln LP 5.27.
mrzeti: pův. býti odporný, odporně si
vésti (stč. lakomec mrzí Bohu); stč. mrzatý
(odtud mrzák, pův. odporný vzhledem), las.
mriatný (pův. tedy z -et-, partie, přípony
présentní u sloves na -ěti, stč. nč. mrzutý
z -ot-, rovněž partie, přípony (srov. vis-ut-ý
atd.) > mrzout, -uta, -utný > mrzoutěti apod.;
mor. mrzena hnis, mrzák ustřel, podebranina;
mrzký (od toho jvč. mrchcat hubovati, pův.
'mrzko láti'). — Všeslovanské: stsl. mrtzěti,
mr'bzrbk-b, mr'bzostb; mraziti nenáviděti, sic.
mrziet býti nemilý, m. sa býti mrzutý,
mrzutý, mrzút, mrzúch, pol. mierzic, r. merzet,
mérzok atd. — Psi. bylo mvrzěti, od něho,
jako trp'bk'b od trpěti, mbrztkt. Zdá se, že
s ním souvisí csl. mrtsbn'b foedus, mr'hsiti s$
(sch. mrsan masitý, nepostní) jakožto forma
neznělá. Další historie je nejasná. Lit.
mürzinti a murzóti špiniti, můrzinas špinavý
vypadají, jako by jejich murz- bylo ze
slovanštiny. S mrznouti a mráz naše slova
nesouvisí (ač mnozí tvrdí opak), neboť
domnělá paralela studený — stud je klamná.
-mrzgnút: val. zamrzglý zakrsalý (o ovoci).
Je-li staré, mohlo by býti příbuzné s lit.
nu-smúrgti chřadnouti. Pak by *mi>rzg =
smurg- s přemístěným s; je však i val. za-
mrhanec zakrslé jehně, jež ukazuje na nťbrg-.
mrznouti; bylo i mrzeti (srov. sin. mrzeti
t/v), z toho stč. mřieti zimu, hl. zymu (pře)-
mrěc, vm. přemřet, msl. přemřít, sic. premriet
promrznouti, vm. vymřít vymrznouti, v. Meh
LF 69.250; han. mrzena velká kroupa (padale
m-e jak holobí véca). Od morz-: mráz, mraziti,
mrazivý, námrazek; nově mrazírna aj. —
Sic. mrznut, mráz, mrazit, mrazivý. —
Všeslovanské: stsl. mr*bznoti, pol. marznqc, hl.
mjerznyc, dl. marznué, ukr. merznuty, r.
merznut atd., stsl. mrazt, pol. hl. dl. mróz,
r. ukr. moróz, jihosl. mraz. Příbuzno je snad
něm. frieren t/v, lat. pružná, stind. prušva
jíní, vše to z kořene preus-. U nás 3 změny:
pr > mr, s oslabeno v z, ri> > br, takže toto
mrz- se stalo homonymním s mrz- v mrzeti.
mřenka: rod ryb Nemachilus: stč. mřen,
mřenék, nč. mřín(ek) m., mřenka, mřínka
fem., mřeně ntr.; nář. břen, břinká, břendák.
Sic. mřena. — Jinde to slovo označuje
parmu: pol. brzan(k)a brzona, ukr. merena,
sch. mren(ka). V^eš. a sic. přeneseno na rod
podobný (má 6 vousků, parma 4), ale menší.
Zdá se (Meh ZfslPh. 19,57), že vše možno
vyvoditi z pratvaru *merna (ač jsou i tvary
odchylné, pol. mařena aj.), názvu to parmy,
příbuzného asi s něm. Schmerle (to rovněž
přeneseno na mřenku, neboť -le dělalo dojem
deminutivní přípony). Slovan, i germ. slovo
asi z praevropštiny, jako mnoho jiných
názvů přírodních.

mřežit se
mřežit se předacíma: míhati se, při
ospalosti (krkon.: NŘ 5.103). Odpovídá mu r.
meréščitsja, arci s tím rozdílem, že r. slovo
má navíc příponové sk. Příbuzno je lit.
mirgeti třpytiti se, míhati se; v lit. je °r,
u nás er.
mříti mru; útvary různých stupňů. —
1° mbr- v mru (mir-g); sic. odumriet s akus.
(ale s dat. las. u Frenštátu) = smrtí odejíti
od koho; val. mrt mrtvá hlína; smrt (*sk-
-rrihr-tb, pův. „dobré úmrtí", s-b = ide. su-
dobře, viz ZfslPh 7.378), smrtný, smrtelný,
usmrtiti, úmrtí-, odúmrí, sic. odmrt majetek,
jehož majitel zemřel bez dědiců; mrtvý
(*mbrtvb, -vb připojeno vlivem oposita živt),
mrtvice, umrtviti, msl. mrtvina mrtvá hlína,
val. mrtvať, -ět trnouti (o rukách, po námaze
apod.), stě. mrtvol(a); u-mrlý, nedomrlý; mrli-
na, han. -ena pěna z úst umírajícího; smrť,
smrtka je místy v Č. sýkorka mlynařík,
v sic. smrt(ka) smrtohlav, smrtia hlava ap.
je noční motýl, zvi. smrtihlav (Vážný JM;
udává i oblasti názvů). — 2° mer- v inf.
*mer-ti > stč. mřieti, nč. mříti; stč. umierati
(ale jinde: mir- náležitě v iterativu: r.
umiráť), z toho (ie > í) umírati, pod. sko-
-mírati; — 3° mor-: mor, (han. u Boskovic
je na hómor = na umření), stč. přímoří
t/v; zámora, úmor(a) (chod. houmora),
mořiti (viz). — Všeslovanské: stsl. mbrq
mříti, umírati, stmrttb, mritvb, sic. mrieť,
pol. mrzec, émierč, r. mru meréť, smert,
mertvyj atd. — Kořen *mer- mříti je všude
zastoupeno hojnými odvozeninami, z nich
ale jen některé mají starobylý typ. U sloves
původně se tvořil jen athematický aorist
kořenný (véd. ά-mr-ta zemřel), kdežto présens
se tvoří rozličným způsobem, je tedy
druhotné. Našemu je dosti blízko lit. mir-štú
umírám (ale inf. miř-ti). Starobylé rysy mají
mbr-tvb, u-mr-lý (slabý stupeň kořene), st-
-mbr-tb (totéž; kromě toho je důležité tím,
že je složenina; v těch právě byla s oblibou
přípona -ti-; naproti tomu lit. mirtis, lat.
mors, sti. mrti- smrt jsou mladší typy).
mříže stč. mřiežě; za-mřízovati; msl. mřeíe
plur. je však druh rybářské sítě. Jinde
znamená zpravidla ryb. síť: stsl. b. mrěža,
sch. mrlža, sic. sin. mreza, pol. mrzeza, ukr.
mereia, r. meréža, popř. výjimkou i síťku
krajkovou nebo mřížoví dřevěné. — Psi.
mer za, dále nejasné. Příbuzrfá slova jsou,
zdá se, lit. márška malá rybářská síť a lot.
margd zábradlí u mostu.
msta, již stč., mstivý, mstíti (se) (po- vy-),
pomsta. — Stsl. mbstb, mbstiti, mbštati, sic.
mstit, mstivý, pomsta, pol. mécič, pomsta, ukr.
mest, mstyty, r. mest, mstit, hl. pomsčié, dl.
pomscié, pomsc i pomsta, sin. mestiti, po-
-maščevati. — Východištěm je psi. mbstb
z *mit-ti-s, od téhož kořene, který je v mitvy;
význam 'vzájemná odplata' zúžen na 'zlou
odplatu za zlo'. Od mbstb (je v r. ukr.
mul
mest) tvořena slovesa, od nich pak postver-
balia (po)msta a pomsc, pol. zemsta.
mše, stč, mše; stč. mšíti sloužiti mši; adj.
mešní. — Sic. (o)mša; Hl. dl. ukr. r. mša, pol.
msza. — Z lat. missa, což vzniklo z ite, missa
est = jděte, rozchod je, asi vulg. lat. za di-
missio rozpuštění, propuštění, v. LF 75.229.
— Odvoz. stč. mšál mešní kniha z missale;
z toho přímo je č. sic. misál.
mšice: nyní jistý rod hmyzu (od Presla);
stč. mšicě byl asi komár, totéž znamená
chod. smíce, hluž. šmic, dluž. šmyca. Pol.
mszyca je mšice. Vše je z m*bšica, zdrobneliny
od *mtcha moucha, se starým ί> < u, jako
má lit. musě atd., kdežto v moucha je tomu
jinak.
muckati, vč. -ovati. Pd. muckac celovati.
Vzniklo přesmykem zeycmukati.
muditi: opav. z- zmařiti, z- se váhati. Pol.
mudzic otáleti, mudny obtížný, zdlouhavý,
hl. dl. komuda zdržení, hl. komdzič, dl. komu-
ziš zdržeti něk., k. se otáleti, sin. muditi
zdržovati, stsl. muditi odkládati, b. muden
loudavý, liknavý. — Uznáme-li za psi. znění
mqditi, lze je spojiti se stind. manda- váhavý,
líný, zdlouhavý. Stsl. a bulh. u však
předpokládá již psí. denasalisaci q > u.
muchlati, zmuchlati PS. Vzniklo
přesmykem z chumlati 1°, viz za° Mal.
můj. Sic. moj. Stsl. mojb moja moje, tak
i psi.; pol. máj moja moje atd. Od zájmenného
útvaru *moi (ř. μοι, stind. mě) příponou -o-
utvořeno; nejblíže je stprus. mais (z *majas);
podobně je lat. meus s *mei-o-s, s jinou
příponou gót. mei-ns, něm. mein. Obdobně je
tvořeno tvůj a svůj.
muk, druh jeřábu; stč. mukne u Klareta,
nč. mukyné jeho plod, nazván od mouka, plod
je jakoby pomoučený (srov. něm. Mehlbeere).
Nč. muk vzniklo asi zpětným postupem ze
jména plodů.
muka, stč. též -ú-, mučiti; stč. mučenník,
nč. -dník, mučírna, mučenka (morr-anka). —
Stsl. mqka, močiti; sic. muka, mučit, pol. meka^
m^czyč, ukr. muka, mučyty, r. muka, mučit,
sin. moka, sch. muka, mučiti, b. maka, máča,
vše = muka, mučiti; ale dluž. mucyš znamená
i 'činiti malátným, mdlým, unavovati', též
'zlobiti někoho'. Příbuzné je lit. mánkau
manky ti tlačiti, tísniti, mučiti.
mukati 1° ve rčení ani nemuká = je
potichu, odtud ani muk! Již stč., původně o
hlasové námaze jako u němých. Z mu-kati; mu
je zvukomalebné, k je slovesná přípona. Pod.
ř. μνζω (*mugjö), něm. mucksen aj.
mukati 2°: chod. mukat „o nejslabším
krátkém bučení dobytka", sic. mukat, mučat
bučeti. Zvukomalebné. Pod. ř. μϋκάομαι t/v.
S jinou retnicí bučeti.
mul, kříženec osla a kobyly. Pol. mul,.
hl. r. ukr. sic. mul, b. mule. — Přejata
(knižně) z lat. mulus.
mul: laš. zamuleny zanesený bahnem

mulec
383
musiti
Vašica). — Sic. múl pískové bahno, bahnitý
nános; mulit zanášeti mulem; z *namulit vsi.
postverbale namul. Pol. mul, (za)mulič, ukr.
mul, muly ty, r. mulit, sin. mul, sch. mulj. —
Patří asi k lit. máuras, zpravidla plur.
maural bahno (v řece). Viz i rum 1°.
mulec: nos a hoření pysk zabité krávy
(u Kunštátu); mulatý kdo má tlusté tváře
(u Trutnova za Jg). Hl. mula huba, sin.
mulica tvář. — Ze stín. mule fem., mül ntr.
huba (nyní Maul).
mumie stč.: smůla smíšená s klihem, sic
mumica (Bern.) t/v. Identické s názvem m. =
balsamované tělo. Posledním pramenem je
a rab. mümijä.
mumlati^iž stě.; též mumrati, mamrati
t/v; stě. klad. mumlati vrěeti, reptati, mor.
bumtavý (han. bo-); momtati; odtud mumák,
momák bruěoun apod. — Podobné útvary
jinde (r. mumlit mjamlit nezřetelně mluviti,
sic. mumlat, sch. mumlati, ukr. mymraty,
něm. mumme(l)n atd.). Vše zvukomalebné,
asi z mtrmlati, viz mrmlati. Srov. mamlati.
muroraj, též kdysi -ej(ch); s asimilací mor.
rumraj rej, vě. rumrejch, han. rumréch rej,
zmatek; klad. šumraj. Z něm. Mummerei
(srov. ver-mummen), to pak z fr. momerie
druh zábavy s tancem.
-mumrat?: han. zmomrat Svěř =
upadnouti do bezvědomí. — Nejasné.
mundúr, lidově: stejnokroj vojenský, pak
vůbec oděv; tak i sic; v ě. po prvé u Haranta
mundirovat. Pol. mundúr, r. mundir. — Do
češtiny přišlo z něm. vojen, slangového
Mundúr za spisovné Montur fem., to pak
z ital. montura. Východiskem všeho je fr.
montér (un cavalier) dáti jezdci koně (tedy
doslova: vyzdvihnouti jej) a výstroj. Sic.
starší mundier z mad. mundér. — Opatřiti
náhradního koně = fr. remonter (la cavalerie),
z toho la remonte, do lidové češtiny přejato
jako remunda vojenský náhradní kůň; je
pak nadávkou.
muňa: nemluvný nebo přihlouplý; vč.
přesmykem ňuma; han. němé jak mona, vč.
a u Kunštátu buňa, u Kyjova a Prostějova
mrňa. Též pol. munia, n(i)uma t/v. — M-n
naznačuje asi nejasné, huhňavé mluvení.
(Jiná, ale mylná domněnka je u Sulána
StSl 3.291: prý pův. moňa, z mad. mony
pyj·)
muňka 1°: druh vši (Rohn ad.), přeneseně
čmelík. Z můdní veš (viz moudí).
manka 2°: lalůček na krku, pak i boltec;
val. muňkaňa slepice s lalůčky, val. munky
bradavičky, které mívají ovce pod krkem Kš,
odtud val. moňkaňa ovce s „moňky" (obé
u B). Pol. nář. munia lalok volský. (Sem
snad možno zařaditi i val. monek, u srnce
dlouhé chlupy visící s pyje a vč. municko,
drdol, stočené vlasy Pt.) Příbuzné je r.
mónja břich, bachor, žaludek.
mur laš.: zed, murovač zdíti, murař >
mulař zedník. — Sic. múr, -ovát, murár.
Pol. ukr. r. mur, hl. dl. murja. — Ze střhn.
múr t/v (a müraere zedník), to pak z lat.
mürus zed.
můra, chod. jč. msl. mora; k tomu při-
tvořeno od strč. doby mask. morous („na
ženskou chodí morous, na mužskýho můra",
Kubín Lid. 198). [Zdá se, že od tohoto mora
je odvozeno mořiti žadoniti (= ,,sedět i na
někom" jako můra)]. — Pol. sie. sch. b. ukr.
mora, hl. murawa, dl. morawa, r. kiki-mora.—
Příbuzné je sthn. stsev. stangl. mara (nyní
něm. Mahr) a stir. mor-(r)lgain lamia. —
Název můra byl přenášen na nočního motýla;
sic. je mora morka sanimorka zmora můra
můra kanimura mur mara, též slepá mara,
a ratimorská (pani). O tom podrobně Vážný
JM 60—69. Z něho vyjímáme: „Podle staré
pověry evropských národů duše lidská může
i za života člověka opustit v noci tělo a vzít
na sebe rozličné podoby (ptáka, motýla,
hada, myši i stínu apod.) a znepokojuje
anebo straší lidi těžkými sny a tísnivými
pocity." Poslání motýla („jako démona
můřího tlaku v blízké souvislosti nejen
s animistickým posláním motýla, nýbrž i s
poměrně značně rozvinutou funkcí motýla
jako démona nemoci") „vyplývá z lidové
víry, že duše lidská nebo čarodějnice a jiní
podobní démoni (nebo jejich duše) rádi
berou na sebe podobu motýlí a »tlačí« nebo
dusí spící lidi, tj. vystupují jako »můří
tlak«." „Můří motýl byl znám i starým
Slovanům. Tak se zjevovala u lužických
Srbů Mórawa (= ženský můří démon), na
oblasti hornolužické zvaná též Khodota nebo
Khodojta, ve dne, když za svitu slunečního
pršelo, jako motýl popelavé barvy a
působila škody. Jinde ve světě slovanském
značí ještě dnes slovo mora, můra nebo můra
ap. nejen můru, můří tlak, nýbrž i večerního«
motýla. Obdobně např. slovin. veša =
čarodějnice, motýl i můří tlak." Vážný má
obdobné zprávy i odjinud z Evropy.
murgaňa murgaša val.: ovce s černými
pruhy, murgastý, tygrovaný. Slovo pastýřské
kultury karpatské. Jak svědčí g, je to slovo
přejato, a to odněkud ze slovanského východu
nebo z rumunštiny. Je ukr. murgyj morugyj
murygyj ryšavý, temnošedý, murga černý
vůl, b. murga, -av snědý, sch. murgast olivové
barvy, rum. murg hnědý, alb. murk, murgu
temný, černý, šedý. Výchozím slovem je
slovanské murogt, viz je pod mourovatý.
musiti i muset, stč. též museju museti,
musiti, museti i mositi; dosud chod. muset,.
msl. moset a mosit (toto přechodné: byla
k tomu mosená); han. přemoset přinutit KpU.
— Sloveso m. „nemá vlastního reálného
významu, nýbrž vyjadřuje nutnost děje
slovesného", odkud pochopíme nářeční
krácení v musme, muste (Hujer 1.144). Dvojitost
ufo vznikla „rozdílným zastoupením cizí

mušec
hlásky v přejímaném slově", Hujer 1.168,
srv. hotař — hutař. — Sic. musieť, pol.
musice, hl. musyc, -ac, dl. musyš -aé, ukr.
musity. — Ze sthn. muo-an.
mušec, mor.: plevel v prosu. Sic. mušec,
travina psárka luční. — Přeneseno z jihu?:
je sin. mušec a sch. muhar bér; pol. nář. mu-
szec je plevelná rostlina kuříčka.
mušelín, od Rohna. Sic. mušlien, mušlín,
nyní mušeUn, pol. mušlin, r. muslin. — Přes
něm. Musselin, Muschelin a fr. mousseline
z východu: jméno je od města Mossulu, kde
se m. vyráběl.
muška: malá černá náplast na tváři pro
ozdobu; tak i rus. Z n£*n.Musche nebo přímo
z fr. mouche t/v (ve Francii název mouchy
přenesen na tuto „ozdobu").
muškát stč.: usušené semeno muškátov-
níku; nyní lidově pelargonie (pro podobnou
vůni) i druh vína (týž důvod). Sic. muškát,
pol. muszkat. — Ze střhn. muscät, něm.
Muskat, to pak z lat. muscátum.
mušketa, tak i sic, pol. muskieta, r. mušket.
Z něm. Musket(e) nebo z fr. mousquette.
Mušketýr z něm. Musketier.
mušle. Z něm. Muschel.
mutek: jistá mikulášská maska na Hor-
ňácku (popis: Tomeš, č. Slovácko 1959.4.12).
Byli to bud dva muži, zakrytí bílou plachtou,
nebo jeden muž, se zády zakrytými halenou
(nedůležité další atributy vynechávám). —
Byla vyslovena domněnka (Severová, viz
Tomeš 19), „že jde o masku datla". Spíše
asi o dudka, ten se horňácky zve mutek B;
datel byl mj. i „starodávný čepec valašský,
různobarvý, s pantlí" Β (= upomínal na
chocholku dudka). Čepce byly bílé, je tedy
možné, že ona bílá plachta byla nazvána
nářečovým jménem čepce (i ty byly bílé);
pak se to jméno přeneslo na celou masku.
Mutek 'dudek' je slovo asi zvukomalebné.
mutlati Jgd vč.: (bez zubů) žvýkati; las.
multač cumlati Lor, mulcac, muldačLp t/v. —
Je to asi t-ové intensivum od základu, který
je v moulati. Z mul- bylo vystavěno multati
(laš.), z toho je dále mutlati.
mutlík vč.: uzlík v rohu šátku (na peníze).
Nejasné.
muzika, již stč.; mor. též -ga. R. múzyka.
Evropské slovo (fr. mousique, něm. Musik)
z lat. música < ř. μουσική (τέχνη) = musické
umění, název od Mus, bohyň rozličných
umění. Muzikant z němčiny.
múzovati, jihomor.: slíditi po něčem,
(slídivě) hledati, kde by bylo co ukrásti, pro-
(dům). Sem snad také mouzovat se toulati se
mimo dům (jiný význam je v NŘ 18.58:
pozorovati okolí při bezstarostném seděni; dá
se však i ten pochopit ze 'slíditi'). — Sin.
muzati slíditi. Ze střhn. müsen (nyní mausen)
t/v (původně o kočce slídící po myších, od
müs,Maus).
muž, mužný, vzmužiti se, muží{Če)k, muž-
mykati
ský; mužatka stč. vdaná žena i zmužilá, nč.
jen toto; stč. mužík trpaslík. Stč. tučen
(tučný) muž(ik) (-íček) tučnolistá rostlina roz-
chodník, Sedům (odsud nář. tocmož tuómužik
čuómužik cicmužíČek aj.). — Všeslovanské:
stsl. možb, pol. maz gen. meza, hl. dl. ukr. r.
sic. sch. muž (r. gen. múza), sin. mož, b.
maž. — Ide. název byl v ros, zachovaný v lat.
vir a v lit. výras, lot. virs. U Slovanů jej
vytlačil název jiný, mqžb. Nelze jej odloučiti
od stind. manušya- t/v (muž v protikladu
k ženě; ale i: člověk). Slovo, indickému
odpovídající (*raontáíb) se asi zredukovalo
odpadnutím t, kromě toho š se oslabilo v ž.
Srov. různé redukce u člověk. Podnět k
takovým změnám dává veliká frekvence: proto
v titulech a v oslovení se slova redukují.
Základ man- je ovšem i v něm. Mann
a v Mensch.
my, osobní zájmeno. Všeslo v. Příbuzno je
lit. měs a arm. mekh. Místo očekávaného
*mes je my s y podle vy. Psi. stč. akus. ny
je snad z *nös; v nč. do akusativu vzat
genitiv. Ostatní pády jsou od nezměněného
základu na- < *nó, a to gen. lok. nás <
na-S'b, srov. stprus. noüson, dat. nám <
na-m'b, instr. námi < na-mi.
mýdlo, mydlina, mydliti (lid. význam 'bíti'
v. dále); mydlář; rostlina mydlice: kořen
obsahuje saponin, za stará byla hojná a lid jí
vskutku užíval k mydlení). — Stsl. r. ukr.
mylo, sic. mýdlo, pol. hl. mýdlo, sch. mílo. Od
kořene my- (viz mýti) příponou -dlo, tvořící
jména prostředků k něčemu čili „nástrojů".
— Jiný původ má fam. mydliti koho = bíti;
je to mědliti koho t/v (viz), na° komu SvB.
Je to metafora z práce se lnem; záměna se
ustálila, když mědlení lnu přetalo být obecně
známé.
mykati: v češtině jsou tvary bud od mi>k-
nebo od myk- (iterativní dloužení); m'bk-
se jeví bud jako -mk-, např. v semknouti
umknouti vymknouti zamknouti, nebo jako
-mek- ,ve smeknouti. Kořen m-bk- znamenal
provésti náhlý pohyb, který zpravidla náhle
a naráz způsobí nepředvídanou změnu, např.
jímž se sklouzne, někam vyklouzne, něčím
proklouzne, něčemu unikne, něco zavře nebo
náhle uvolní, vypustí apod.; v iterativu pak
i náhlými pohyby sem tam trhati, škubati,
cloumati, bíti. Ve významu 'sem tam
hýbati' se m. blíží k mikati (viz kmitati, lat.
micöl), takže slovníky někdy píší mi-
i v tomto slovese; o zařadění rozhoduje
však význam. Důležitější útvary: stč. mykati
sem tam pohybovati, posunkem dávati
znamení (techn. m. vlnu čechrati, již stč.,
stalo se nč. odborným termínem), nč.
myknouti (mý-, mej-, mi- PS) prudce hoditi,
mrsknouti něčím, klad. mejkat hbitě sem
tam mávati, sic. my kať (plecami) trhati,
škubati, expresivně mor. mygať (ocasem),
postv. adv. myk(ýc), myknút uhoditi, m.

mýliti
385
mys
sebú hoditi sebou, mykotat (stromem); s intens.
s las. mykšic sebu vrtěti se, val. sic. myksit
-úvat (gatě) dráti; č. zmýceti, zmícet, zmícit
(šaty) uváleti; sté. mČieti např. někoho na
popravu nebo na mučení) mykati, strkati,
mčieti sě (na velbloudu, na koni) jeti, přě-
móieti přenésti; viz i jméno pomčě; msl.
pomknúť koho příměti; msl. omigat špatně
ostříhati, ošiditi, han. vo-mičkuvat zapošíti;
stč. omčené rúcho Barlaam 35, omklé 36, nč.
zmýcené = odřené; mor. omygel krátký
klacek otlučený upotřebováním; smeknout
(čepici) sundati, > iter. smekati, s. se
sklouznouti, se-mknouti se spojiti se, msl. osmeknút
(kočku, hada) stáhnouti z kůže, přen.
obehráti, ošiditi, postv. osmek 1° ras, zbojník, 2°
odpadek z koudele, 3° profit. Smýkati
(postverb. smyk; nář. šmejček sáňky na
svážení dříví), stč. smýČiti t/v (jest smejčín
koněm Táb = smýkán od radnice na popra-
viště), nč. smýčiti otírati smetákem stěny;
smýknouti, lid. šmejknout; smyčka; smyčec
(z nářečního smyčec je šmytec, Hujer 1.29).
Msl. umyknút, zmygnút, han. omknót utéci,
iter. umy kať, zmigat, z toho dokonce val.
(ze sic.) zmývaí (-%-) utíkati (srov. pol. zmykac
t/v); laš. přemykať překládati (z truhly do
truhly); č. vymknouti si nohu, vymykati se
z čeho, postv. výmyk sokolský; odemknouti,
zamknouti dveře (iter. chod. zč. zamkýnat,
ch. voremkýnat, sic. zamkýnat), odtud zámek
(význam 'palác' je podle něm. Schloß), sie.
zámka zámek dveřní. — Obdobné bohatství
je i jinde; zde podáváme jen výběr
základních slov: stsl. m-bknoti rychle pohnouti
(m. se o blesku), m-bčati něčím (o větrech
mykajících lodmi), pronťbknoti s§ rozhlásiti
se, zam-bknqti zamknouti, sic. mykat, my knut,
myk, mykaný, pol. mknqc rychle se
pohybovat, utíkati, pomknqč strčiti vpřed, iter.
porny kac, zamknqc, zamykac > zámek, ukr.
mykaty trhati, škubati, mčaty spěchati, r.
-mknut, mykat (len) tříti, mčat(sja) uháněti,
páditi, šmýgat (o tom spr. Gorjajev, nikoliv
Preobr. Trudy 101), hl. s-mykac, dl. myknué
vklouznouti (vy-), my kaš, mykotaé, sin.
mekniti makniti mikati micati, sch. moknuti
micati -mčati se, b. mákna -mičam. — Lit.
munků můkti utíkati, maukiů rnaukti osmé·
kati (listí s větve), odírati (kůru se stromu),
smúkti sklouznouti, lot. muku mukt utéci,
odloučiti se, zapadnouti (do bahna), stind.
muňčáti uvolňuje, vypouští; sem patří i něm.
schmiegen ohýbati (fris. smügen
proklouznouti): Kořen v ide. byl, zdá se, (s)muk-,
pohybomalebný; baltský ablaut -au- bude
asi druhotný, zrovna tak jako je druhotné
naše dloužení v myk- < muk-. V
jednotlivých indoevropských větvích nastal bohatý
vývoj tvarů i významů rozličnými směry.
Obdobné významy má *sklend-, viz chlouditi.
mýliti, stč. o- sě ( > postv. omyl), nč.
ροζ- mýliti (se), mylný, mýlka. — Sic. mýlit, pol.
mylič, r. mýlit, ukr. mylyty, hl. mylič, dl.
moliš. — Původ nejasný. Hledíme-li však na
dl. moliš jako na původní *moliti, pak by
snad bylo možné míti je za faktitivum k mel-
v lit. meluóti a lot. meluotlháti, srov. lot.
faktitivum maldinät mýliti, sváděti s cesty,
klamati. Lháti = mluviti nepravdu, nejen
vědomě, ale i bez úmyslu (v rus.!), pak moliti =
uváděti v klam. Záhadné je y; snad je od
slova blízkého významu chybiti (tak Fraen-
kel, Malcher P. 44).
myrta, stč. myrt(us). 7t lat. myrtus < ř.
μύρτος.
mys. Za Jungmanna přejato z ruštiny; sic.
mys pak z češtiny. — Treimer Lingua
9.1960.200 cituje jakési předlatinské musum
Bergnase.
mysl, stč. dem. myslcě; mysliti (rádo se
redukuje, poněvadž je velmi časté: mor.
my set), myšlenka, laš. myšlenek mask., my-
slivý; malo-myslný; stč. my siný. V iter.
složeninách je -mysleti, dříve i -myšlovati;
postverbalia stč. domysl (dó-) domnění, nč.
důmysl, obmysl (stran významu předpony
ob- srov. stind. ábhi-máti- 'špatnámyšlenka');
stč. neobmysl neprozřetelnost, rozmysl, smysl,
úmysl, výmysl, zámysl; adj. důmyslný, smyslný
atd.; ale průmysl je podle rus. promyšlennost;
mor. promyselný rozšafný, laš. premyslny
chytrý, hloubavý. — Všeslovanské: stsl.
myslb fem., mysliti, postv. S'bmysl'b, domysl*,
promysl-b, razmysl* mask., sic. my sel, mysliet,
pol. myši, hl. dl. ukr. r. mysl, sin. misel, sch.
misao, b. misál. — Základem je fem. myslb,
od něho sloveso na -iti nebo -Čti; maskulina
s předponami jsou vždy postverbální.
Príbuzno je ř. μϋ&ος slovo, řeč, u Homéra též
mínění, úmysl: myslb tedy z *myd-tlb,
(d +tl > si, Trubeckoj ZfslPh 2.117n.). Dále
je príbuzno dumati a ϋϋμος mysl, s opačným
pořadím hlásek v základě.
myslivec, myslivna, myslivost. Pol. myšli-
wy, -wiec. — Odvozeno od myslivý: stč. v lo-
viech... velmi my sliv bieše; neb bych rád
my sliv byl a nemám zvěři; původně zajisté =
přemýšlivý (Zubatý 1.1.155), což se vztahuje
na staré způsoby lovu lesní zvěře, kdy lovec
užíval střelné «bráně (luku) málo, zato však
musil vymýšleti rozličné pasti, lapačky,
stavěti sítě, samostříly, věšeti udice, vložené
do návnady, klásti smyčky a klevy.
Představme si, co by dnešní lovec ulovil, kdyby
neměl své zákeřné palné zbraně, s níž se
žádná přirozená přednost zvěře měřit
nemůže. Dnešní lov je pohodlný, nevyžaduje
myšlení, ale jen dobré míření.
myš, -í; my šina, myšák; stč. myška
znamenalo i sval (pod. jako pol. myszka, sch. miska,
b. mišca, r. mýšca, ukr. myšcja a lat. müscu-
lus). — Všoslovanské: stsl. myšb, pol. mysz,
sic. hl. dl. myš, ukr. r. myš\ sin. sch. b. miš. —
Psi. myšb fem., kmen na -i-, je ze staršího
konsonantického kmene mas- mask. (lat.
25 MacfTe'k — Etymologický slovník

mýti 386 mžíti
müs, sthn. müs, něm. Maus, stind. müh,
müsa(ka)-, müsika- mask. Ide. tedy bylo
müs; jméno to někteří spojují s ind. mušati
(z *mus-e-ti) krade. Obraz běhající myšky
byl přenesen už v staré době na nadloketní
sval pohybující se při ohnutí paže, pak na
sval vůbec. Rčení myška běhá po těle apod.
se praví o trhavých pohybech svalů při
rozčilení.
mýti, u-mývati, mycí, myěka, pomyje, mor.
zmyjky; stč. mýtel fem. koupel, krkon. za Jg
a klad. mejtel; viz i mýdlo. Rčení je umytý
(= přišel o všecko), totiž bez louhu, tedy =
odřený, odraný. — Všeslovanské: stsl. myjq
myti, pomyje., sic. myt, pol. hl. myč, pomyje,
dl. myš, pomyje, ukr. myty, pomyji, r. móju
myt, pomói gen. pomójev, sin. míti, pomije,
sch. miti, b. mijá, pomija. — Psi. myjq myti
je nepochybně za *mov-jq *m,hv-ti. Příbuzné
je lot. mauju maut pohroužiti se, plovati, lit.
máu-d-au máu-d-yti koupati, stprus. au-
-müsnan umývání. (Uvádí se i jiné domnělé
příbuzenstvo, ale to nevyhovuje významem!
Za úvahu stojí jen Gilferdingovo spojení
s kořenem *pü- čistiti). I slovo po-myj$ je
klásti již do praslovanštiny. (Jiné je zmývat
utíkati, viz.)
mýtiti, mýtina, mýť; stč. mejtiti, jednou
doloženo i majto = mýť; nář. mejtiště = mýtina,
u B. Němcové. — Sic. (asi z češtiny) mýtina
SSJ. — Vymýtiti znamená nejen kácením
odstraniti lesní stromy a křoviny, ale i „vůbec
něco odněkud odstraniti, vyloučiti" PS, např.
zlořády, chyby, kacířství. Za příbuzné lze
proto míti het. mütäi- t/v (entfernen,
beseitigen); z toho vyplývá, že původní je zde
tento význam obecný a že mýcení stromů
a křoví je jenom zvláštní odborné užití
třebitelů lesa. Staré je sloveso, kdežto jména
jsou mladší. (Chod. přemyjtit viz při mýtoX)
Dále je příbuzné lat. mütäre, jeho výchozí
význam byl rovněž odstraniti (např. sochu
z jejího místa) > přeložiti, přesaditi (stromy),
vyvinul se však odstín „měniti" (za°, vy°,
pro°). Je dále r. ukr. myt gen. -i f. línání
(= svlékání kůže), pelichání (u ptáků:
pouštění per), sch. mititi se línati, pelichati.
Obé se má za přejaté z germ. (je sthn.
müzzön, nyní mausern, stangl. mütian t/v aj.,
línání), toto pak z latiny, popř. slovanská
slova přímo z latiny (mütäre t/v, vulg. müta
pelichání). Tento názor o přejímání byl na
místě tehdy, dokud se nebralo v úvahu
č. tnýtiti, mající jiný význam než línati,
pelichati, a ono het. mütäi-. Nyní však
můžeme pokládat všecka tato slova za
prapříbuzná a vidět v nich jen domácí
významová úžení.
mýto, tak i sic. Stsl. poL hl. dl. ukr. r.
b. myto, sin. sch. mito mýto, clo, někde též
úplatek; luž myto znamená i 'cenu (odměnu)'.
Přejato ze sthn. müta clo. — Sem patří
chod. přemyjtit 'překonati' (v zápase ap.)
Hr; má význam už přenesený; původu
bližší je význam v pol. przemycič „obejíti n.
přelstíti mýto" > podloudně převésti přes
hranici, pašovati, oklamati.
mýval, od Presla vytvořeno podle něm.
Waschbär, lat. lótor; od mýti: „je-li syt, rád
potravu dříve ve vodě smočí a předními
tlapami myje." OSN. Sic. mýval je z češtiny.
mzda; námezdný, -nik. Stsl. mbzda, hl. r.
sic. mzda, sin. mezda, b. mázda t/v. — Psi.
mbzda: je příbuzné s gót. mizdó fem., ř.
μισυός mask., av. mlzddm (tj. -am), stind.
mldhá-m. Základ všude *mizdh-, kmenová
hláska různá, asi analogií (slovansky je -a
podle cena, kuna plat, apod. ?); podle Meilleta
bylo to prý původně femininum. Další dělení
slova by bylo bez vyhlídek.
mzet sev.-mor.: tlíti B, stč. mzieti a nzieti
neduživěti; stč. mzě, nč. nář. mze plur. fem.
úbytě, souchotiny. — Jinde je zg. — Příbuzné
je véd. múhyati 'je bez vědomí, ochrnut,
bez moci' (inconscient, paralysé, impuissant;
tyto významy udává L. Renou, Kratylos
8. 1964. 204). Psi. asi bylo mtzq m^žeši,
inf. m'bz-eti (= přechod inf. kmene ke
vzoru trpěti). Je pravděpodobné, že sem
náleží též r. mozgnut tlíti, vlhnouti, mozgljá-
vyj churavý, neduživý, promózglyj ztuchlý,
zpuchřelý, zplesnivělý (o počasí: vlhký),
csl. mtždiwb neduživý, stsl. izm'bzdati nechat
ztuchnouti; jejich zg vysvětlíme nejsnáze
tak, že to jsou sk-ová intensiva (kdežto
čeština že zachovala jen základní sloveso),
tedy *m,bz-skati; v nich zsk dalo nikoli sk,
ale pod stálým vlivem prostého mizeti dalo
zg. — Stč. n- vyložíme asi takto: je i jvč.
hnizet (voves hnizi, dyž ho červi podezerou,
Hošek 2); hn- < m- má druhý příklad
v podřipském hnělkej, hnilkej = mělký,
Haller 74 (h navíc, § 16; hn je obvyklé
v expresivních slovech; i odstraňuje
„vedlejší" slabiku); v *hnzieti nakonec h
odpadlo. Φ
mžíti 1°: mrkati očima, omžiti se ukázati se
na okamžik, krátce pobýti někde, jč. zamžiti
oči; odtud stč. (oka)mženie, nč. -ní. Rozšířeno
o k: mžikati, již stč., viz zvláště; odtud
mžička > mžitka, mžitek a mžik; přesmykem
han. žmikat. Patří k míhati.
mžíti 2°: drobně pršeti. Pol. mzyc i mzec
t/v. — Jako psi. možno klásti mlžiti.
Příbuzné by bylo stnord. isl. nor. mugga
mrholení (Staubregen) s expresivním
zdvojením g. Týž kořen, ale s r navíc, je v mrho-
liti (viz).

na
387
ňadra
Ν
na předložka a předpona, všeslov.
Odpovídá jí prus. no, na, lit. aňt (t přidáno), ř.
ανω nahoře, άνα άνά na, gót. ana, něm. an,
av. ana. Základní anö bylo zkracováno bud
zánikem a- (srov. po 3° proti ř. από) jako
právě u nás, nebo zkrácením, popř. i
odpadnutím koncové samohlásky.
na! citoslovce nabízecí. Κ němu přitvořen
„plurál" natě! a sloveso sic. nákať; podobně
r. na! natě! na-ka! natko! atd. Lit. ná, lot. na.
náboj 1°: nálož střelné zbraně, patří k na-
-bíti: zbraň se „nabíjela" olovem.
náboj 2°: část kola objímající nápravu
(zvána i píst, hlava). Ide. název byl asi
*näbhi-s: stprus. nábis, sti. nábhi-, nábhya-
(= přetvořeno v o-kmen); v germánštině
je α-kmen: sthn. naba, něm.Nabe fem. České
slovo je mezi Slovany isolováno, není však
přejato z němčiny, je to prastaré domácí
slovo (Janko NVC 3.118). Zakončení -oj je
podle náboj 1°, snad proto, že do náboje
vozového se nabíjejí špice (na toto myslel
již Jgd).
nábytek, od nabytý. Stč. se tím rozuměl
majetek movitý vůbec (i domácí zvířata,
drůbež i ryby v rybnících!), pak příjem
(kostelní). Nč. význam zúžen, asi vlivem
pojmu byt.
nácek vulg.: žaludek Kt 2 ad. — Zní
stejně jako domácká obměna jména Ignác,
ale jinak nelze nic říci. Žaludek a střeva
dostávají taková jména, v starší době velmi
rozšířená jakožto křestní: dorota, kateřina =
střevo.
náčin adv. dial.: potřebí. Mor. Β 215; stč.
též ponačin KtP 1.298. V sic. je zpravidla
změněno v naČim, w je nejasné. — Je to
ustrnulé předložkové spojení na ein, tak
i psáno u Bartoše 49 = na (náležitý) způsob.
náčiní, mor. i náčin, náčina: nástroj,
nádoba. Již stč. Pol. též naczynie. Patří k čin,
což původně znamenalo způsob, řád. Srov.
ηά-řadí (od řád), ná-dobí (sin. dob = způsob,
druh). Tedy náčiní jsou věci, určené na
vhodný způsob práce, na náležitý čin ve
starém významu, který je do dneška
zachován jen ve rčení mor. každém činem (tam
mosim iť; Bartoš), sic. akým činom, všetkým
Činom.
náčist: přísada horšího kovu ke kovu
ušlechtilému PS, již stč.: unum lotonem
argen ti... pro purificando argento, quod
vulgariter náčist appellatur (jeden lot
stříbra... na čištění stříbra, což obecně se
jmenuje n.). Věcné vysvětlení vyplývá
z načištovati PS: staré i nové stříbro se tavilo
spolu, čímž i to staré nabylo znovu čistoty.
načitý stč.: slavný, zřejmý, zřetelný,
načité velice. Psáno i nadč- Jg, na- Gb-PS.
Nejspíše z na-očitý.
nad, předložka a předpona. Psi. nadt:
vzniklo rozšířením předložky na o -ďb vzaté
z pod. Vazba s instrumentalem se vyloží jako
při pod + instr. Vazba s akus. nečiní obtíží.
Blízkost k na je patrná ze stč. dvojic nad-
hlas = nahlas, nadbyt = nabyt majetek, nad-
jíti = najíti, na(d)padnúti, na(d)trapiti, nad-
lapiti — č. nalapati. S tím srov. ř. áva-
-κουφίζω = nocř-lehčuji. Záměna předpon
na/nad je i v ruštině (Karcevskij 75).
nadace, doloženo jen nč. za staré nadánie
a nč. nadání: donace, stipendium. Vzniklo
zkřížením slov nadání a donace.
naděje, sic. nadej; pol. nadzieja, ukr. nadija.
Vše z *na-děja, viz díti. Slova ta mají ráz
postverbální, tedy nadéja je přímo od naději sě
atp. doufám. Užití kořene dhě,- pův. klásti,
pro význam 'doufati' je jen v slovanštině
a pochopí se pomocí díti v přeneseném
významu 'pokládati' = mysliti z vět jako je
lepší, nez jsem v něho kladl = v něho nakladl
= se do něho nadál. Naproti tomu r. nadezda,
stsl. nadezda je z *na-de-d-ja. Mor. nádba,
sic. nadba, pd. nad(é)ba naděje: z *naděj\>ba
(takto je chápe A. Vaillant; jinak Ryšánek
NŘ 35.14: prý z na ťbe, od dbáti).
nádhera. Ze střhn. über-her e zpupnost,
pýcha, přitom 1. část byla přeložena.
nádcha, již stč.; jč. nádka Jjčř 221, jinde
nátka. Sic. nátka. „Otekla-li někomu tvář,
měl nátchu, třebas ho zuby bolely" (Kruš.
196). — Postverbale k stč. nadchnuti
(dechem) nakaziti: (saň) lidi okolo sebe smrdutým
dechem nadchla; povětřie nadchne jej šelmu
(= morem) i zkažením Gb. SI.
nádoba, již stč. Starší a pravidelný útvar
je nádobie > -bí (srov. nářadí, náčiní), což
znamenalo nářadí, ale již v stč. i nádoby.
Z toho singularisací vytvořeno nádoba, stč.
ještě 'nástroj, utensile,' přeneseně i 'varle'
(tak i nyní valašsky; srov. lat. vás v témž
významu varle), ale ovšem též 'nádoba'.
Tento zúžený význam v nč. převládl, ale
nádobí i v nČ. zachovalo starý význam. —
Od doba způsob, tedy nádobí = nástroje =
co je na dobu = co je nutné k vhodnému
způsobu. Srov. r. nádobnyj potřebný. (Stč.
nádobný sličný viz pod doba čas.) Sic. nadbe
nadbä nábe (je nutno, je třeba) bude z ná-
dobno t/v, což je rusismus.
nádor: od dříti, o rozedření kůže úderem
(srov. sic. u-dreť, č. udeřiti), pův. tedy boule
po udeření, po zranění. Srov. r. nádra
odřenina.
ňadra, stč. též a chod. ňadra, klad. nádra;
jč. na nědrech Vy 33; u Kyjova ňadra
vyšívaná náprsenka našitá Kol, sic. ňadro
vyšívaný rozparek, oplecko K. Odvoz.
záňadří, sic. zánedrie Κ 977, zádrenie K,
zahrenie9 záhreň, za náhreň K, záňadrie SMS

nafta
388
námel
5.30. — Sic. ňadra, pol. niadro, hl. dl. ňadra
prsa, r. nedro vnitřnosti, lůno» ukr. ňadro,
b. nedra, sch. njedra t/v. — Slovo málo
jasné. Je asi příbuzno s ř. ητοον břicho
(spodní část jeho). Nevíme, proč je u nás d;
myslelo-li se lůno, je tedy snad od oposita
jádra moudí. Bylo tedy *édro, popř. v plur.
(srov. plur. prsa, záda, trísla), z toho je
stsl. jádro t/v a sin. jádro lalok; jinak je
všude s n. Byla starobylá složenina s
předložkou in, po níž se někde místo ě objevilo
ablautové δ (stir. inathar vnitřnosti < en
ótro PIW 344, sthn. inädiri t/v), aö mohlo
být i ě: kymer. en-eder-en extum. V slovan.
tedy bylo édro, ale (asi pův. plur.) Vbn-
-adra, obé vedle sebe. Z druhého vzešlo de-
komposicí ňadra, ale vliv prvého zavedl sem
e nebojí nedra (od toho sic. zánedrie), č.
ňadra. Stran a srov. podobné ztemnění (o místo
e) ve vbn-qtrb vnitř. Stran významu: u nás
spojení za ňadra (= na břich) vložiti něco
vedlo ke „zvýšení" místa: pod prsa, k prsům,
odtud ňadra = prsa, ženské prsy. Viz i Ro-
cher ČMF 10.14.
nafta: z nějakého staroíránského jazyka,
jak svědčí ř^glossa νάφ&ας, Μήδειας ελαιον
(médský olej). Odvozuje se od *nebh-, írán.
nab- býti vlhký, tekutý. (Brandenstein,
Orient. Lit.-Zeitung 43. 346.)
nahajka, tak i sic. a pol. Obé z ukr. na-
hajka; r. nagajka. Původně karabáč tatarský,
od jména nogajských Tatarů.
náhlý, unáhliti se, znenáhla; vč. náhlit na
koho CL 1.457, sic. náhlit (sa), ponáhlat sa
spěchati. — Sic. náhlivý prudký; sic. náhle,
akonáhle jakmile. Též jinoslov. — Pův. nagl-b
znamenalo asi 'prudký, prchlivý, spěšný',
pak i 'nenadálý'. Stč. náhlost furor, vehemen-
tia je opak krotkosti. V ruštině dospělo
až k významu 'smělý, drzý'. — Příbuzné je
lot. naguot rychle jíti, spěchati, nagties
rychle pracovati ( = sic. „náhlit sa"). U nás a
zdlouženo, což má asi důvod afektový, § 1.
(Jinak P. Tedesco Lg 27.15: z *na-lbg-H,
k ležeti.) Lit. nöglas je z polštiny.
náhrada, od něho nahraditi, vy-na-; je
i sekundární nesložené hraditi (např. výlohy),
od toho u-hraditi (část dluhu). — Sic.
hradit, nahrádzat. Pol. na(d)groda odměna,
odplata na(d)grodzic, r. nagráda je podle
Brücknera polonismus; b. sch. sin. nagrada.
— Připustíme-li dávnou záměnu l\r, je od
kořene *gheld- (stsl. zledo, něm. (ver)gelten)
téhož významu : odpláceti, vynahrazovati.
Zde je náležitě stupeň o ve jmenném útvaru
žen. typu zá-toka a pod. Ukr. br. nahoroda
má oro mylným spojením s hor od město.
Meh Slavia 21.253.
nahý, lidově nahatý; ob-naziti, botan.
termín nažka druh plodu; lid. naháč oeún. —.
Všeslovanské. Psi. nag'b se shoduje s lit.
núogas a lot. nwogs; odchylné jsou sti. nagná-,
lat. nüdus, gót. naqaps, něm. nackt atd.
Společný základ je nog- (asi staré kořenné
adjektivum athematické), přípony rozličné,
druhotné. V bsl. expresivní zdloužení
kořenné samohlásky (§ 6a) o tom Meh Zf S
1.4.36.
nach (stč. též nasec), jen v češtině. — Asi
ze střlat. naceus, nachus,. z vlastní přikrývka
na koně (moci jezdit na koni s takovou dekou
bylo vyznamenání udělované vrchností, jak
vyplývá z citátů u Niermeyera: super naceum
equitandum permittimus tibi). Bývala
šarlatová; tedy nachový = tak zbarvený, rudý,
odtud metonymií nach, rudá barva. Další
původ neznámý.
náklí: mladý vrbový porost (PS; mladé
vrbí k pletení, od země, od kořenů
vyrostající, Jg od Zbraslavě); nákel vlhké místo,
zvláště s nízkým porostem vrbovým. Kromě
toho se pro nákel uvádí stč. doklad s
domnělým významem 'přístav lodí', jeden pro
'ostrov', dále stč. náklo = nějaké místo při
řece, při vodě, ně. nář. náklo je prý místo
u řeky pro skládání zboží. Je i místní jméno
Náklo u nás, Nakto Nakiet Nakielec u
Poláků. (Viz Fl. Klaret 352, Prusík Krok 1887,
88, Brandl ČVMSO 1.75, Černý-Váša 222.) —
Sch. näklja říční okliky, ohyby. — Slova
nejasná. Asi mylný je výklad archeologů,
že náklí je „osada na kůlech", nákolí. Je-li
snad někde stopa takového sídliště v náklí,
je to pouhá náhoda.
nálep stč.: jedovatý nátěr na bodce šípů
a kopí. Podle Zubatého LF 40.265 od lepiti;
je to psi. na-lep'b.
nali, nalit: stč. slova, uvádějící jisté věty,
ve kterých* „proniká odporovací smysl,
vyplývající z nečekanosti druhého děje"
(Bauer), zpravidla po slovesech smyslového
vnímání (uzřě, nalit dievka pláce). Někdy se
tak překládí lat. et ecce. Z toho důvodu
soudil Zubatý 1.2.44n. na původní deiktický
význam („hle") a odvozoval nali z partikulí
na + li. V jeho stopách šel Trávníček
Nesl V 1.43n. ^ Doklady u obou autorů
a u Bauera VCS (o původu: 120). Zdá se
však, že pravdu stran původu měl přece jen
Šafařík: jde tu asi o n-b + ali; nt je totéž
co v n'bne nyní, ali je též v polštině v
podobné funkci (naznačuje nečekanost obsahu);
smysl tedy byl asi „a ted" nebo „a tu".
nálicha: pokrytec, obojaký člověk; asi
z výrazu na licho mluviti, srov. nikdy na licho
nemluvíval, vždy v tom bylo jádro PS p. lichý.
— Jiné je stč. nálicha člověk prudký, od
nálich prudkost, což je asi od náhlý.
námel. Nář. náměliÓ Jg-Kub; srov. mor.
námelné obilí = z něhož se námele mnoho
mouky, vydatné. Námelová zrna jsou
vskutku i několikrát větší než zdravá. „Mleli
a molů dodnes réž aji s vikú, kůkolem,
sporýšem (= námelem! str. 74), lebo je to
námelné a chleba dobrý" (Rusava 32).
„Zajímavé jest, že se naši rolníci nebrání dost

nankin
389
národ
proti... námeli, kterému se říká spořit, ježto
prý mouky přispořuje" (Václavík 142).
nankin, tak i sic: druh bavlněných
tkanin. Název je od místa původu, čínského
města Nankinu (Nanking, nyní Nan-ťing).
naňka ňano ňaníčko sic. důvěrné oslovení
otce; mor. nána chůva (v dětské řeči). —
Srov. pol. nan nanko nen nana oslovení
rodičů, niania aj., r. njanja oslovení chůvy,
b. neni, nenčo (oslovení staršího), s. nena,
nana (matky), hl. nan (otce). Též u jiných
národů. — Jsou to výrazy dětské a
familiární řeči; jsou tvořeny (jako táta, máma,
teta, dědo) zdvojením, samohlásky mohou
být rozličné. Vznikají u všech národů zcela
samostatně.
nápadník v stč. znamenalo dědice, čekatele
dědictví; z toho pak „uchazeč4' (o trůn, o
nevěstu). Stč. slovo patří k nápad dědická
posloupnost, právo na ni (statek po něčí smrti
„spadne" na dědice; nejprve napadají bratři
a potom jiní — následují v držení), nápadní
= týkající se tohoto právního nápadu. Viz
i Hujer 1.241.
naparovati: namáhati, napínati (n. hrdlo =
silně křičeti), n. se (-ř-) je dial. jednak
namáhati se LF 50.101, jednak vynášeti se. —
Souvisí s para (= pára), což sic. znamená
dech, mor. i sílu; sic. utékal, čo mu para
stačila. Od významu 'dech' je n. se nadýmati se,
nafukovat se, vynášeti se. V tomto významu
je doloženo napařiti se, naparovati se. Meh
LF 69.41.
nápast: nástraha, stč. též nesnáz, hrůza;
nápad na právo dědické (srov. nápadník).
U jiných Slovanů: útok, neštěstí a pod. —
Útvar starého typu od pádu pásti (nč.
padnouti), napadnuti.
náplast. Vzniklo přetvořením lat. slova
emplastrum < εμπλαστρον. ,,ηά- je asi
částečným překladem za ř.-lat. ein-; ženský rod
patrně podle některého domácího slova z
příbuzné látkové oblasti, snad pcdle stejně
zakončeného mast" (V. Kůst pís.). Z téhož
lat. základu je i sthn. plastar, střhn. pflaster,
odtud stč. flastr, flast, pol. plaster a r.
plasty r\
naporúdzi val. sic: při ruce, pohotově,
na blízku, „na ráně": je zpravidla při slovese
býti; val. neporúzný nepříručný, nezručný. —
Pol. napor§dziu. — Výchozím tvarem je
(F. Ryšánek SlPrag 4.1962.461η., tam i hojné
doklady a starší výklady) (býti) po ruce,
což bylo (s c) kdysi i v slovenštině (po ruke
je nnvotvar). Dodejme, že na přistoupilo
asi změtením s obratem na dosah ruky a že dz
místo náležitého c [= ts] je výsledek
fonetického oslabení (znělé hlásky jsou vždy
slabší než neznělé); to se zde objevilo
v poslední slabice proto, že oním změtením
(a tudíž i prodloužením slova) se porušila
i průhlednost toho slova a fonologická
platnost hlásky c; tím se zároveň to slovo
včlenilo do ja-kmenů, tím se vysvětlí
i koncové i. Paralelní vývoj je v ř. adjektivu
πρόχειρος 'po ruce jsoucí, pohotový,
připravený' (προ = před, χειρ = ruka).
náprava: osa (část vozu). V stč. vůbec
'nástroj, zařízení'. V nč. se toho slova použilo
místo starého osa, jež z neznámé příčiny
ustoupilo.
náramný v stč. = prudký, přílišný, v nč.
význam oslaben na 'převeliký' nebo zúžen
na příznivý odstín Výtečný'. — Sic jako
v stč. Pol. naremny, strus. ramjan, ukr. nář.
náremnyj, csl. raměnt prudký, sin. rameno
velice. Takováto původní podoba vězí ještě
v sic ramenitý, -to těžce. — V pol. a ruš. se
tak praví zpravidla o přírodních zjevech
(dešti!), u nás i o projevech citu (n. pláč,
nářek, strach, bolest) a pocitech (hladu,
zimy). Na rozdíl od silný prudký mocný
apod. označovalo tedy původně snad jen
takovou vyšší intensitu, kde nejde o tělesnou
sílu nebo o velikost rozměru. Κ tomu se
z domněnek dosud podaných nejlépe hodí
bud spojení s dolnoněm. zesilovacím ram-
(ramdäsig velmi pošetilý), stnor. ramr,
rammr silný, ostrý, hořký, nebo s ř. ρώμη
'síla, moc', ná- je zesilovací předpona, jinde
dosud běžná (v luž.).
narárošif sa sic: rozzlobiti se (Záturecký);
čes. u Holečka ze sic — Patří asi k raroh
a rarach; srov. i české psaní raroch = raroh.
Tento dravý pták vyniká krutostí. (Kořínek
LF 60.35.) Stran tvoření srov. nasupiti se,
sic nasupené rozzlobeně, což se odvozuje
od sup.
narcis, r. narciss. Z lat. narcissus < ř.
νάρκισσος.
ňarčet laš.: kňourati (o kočce), naříkati.
Zvukomalebné. Pod. je lit. kneřkti a něm.
nergeln t/v.
nard. Z lat. nardus < ř. νάρδος skrze
bibli; stč. beze změny nardus. Vedle toho
i stč. a nč. nář. narda fem., to asi vlivem něm.
Narde fem.
národ, útvar starobylý, csl. naroďb atd.
jinde. Nejstarší význam a vývoj až k nč.
pojetí je dobře patrný ze stč.: tvorstvo, které
se urodilo (např. tvorové v arše Noemově;
země, moře i vescek národ, jenž v nich jest),
pohlaví (ženského národa), druh, rod (lidský
národ; národ rybí; z národa králového),
generace (do čtvrtého národa), kmen, národ
(= svazek kmenů). Kromě toho v mor. nář.
a sic i narození (slepý od národu), což je asi
samostatné postverbale od naroditi se.
Pronárod bylo původně bez hanlivého nádechu.
Zajímavé je vč. lidové národní = veliký
(např. koláč: myslí se venkovský proti
titěrným věcem městským). O historii slova
náred viz i Bělič Sedm kap. 7n. — Podobně
lat. nätiö znamená zrození, generaci, zvířecí
rasu, skupinu lidí téhož původu, národ.
Latinští autoři však užívají toho slova jen

nárok 390 nášijek
o cizích národech, ne o římském. (E. Slavě
v Omagiu... I. Iordan, 1958, 51 ln.)
nárok. Starobylé slovo (csl. narok* atd.).
V č. se stalo právním termínem, souvisí se
stč. nařéci požadovati něco. Se stejným
významem je též stč. nářek a nařiekanie. V sic.
pouze náro(č)ky, nárokom, náročné, z nároku
= naschvál, kterýžto význam se dá
pochopit pomocí ruského narok 'určení, úmysl',
narókom, naróčno 'úmyslně'. Pod. pol. naro-
kiem a r. naróčno.
nároky, náročky plur., kol. náročie stč.:
varlata. — Sin. narocje lůno, děloha. Stpol.
naroki vnitřnosti. — Je to z němčiny přejaté
a pozměněné (snad podle stč. nástroj =
ústrojí pohlavní) sthn. nioro mask. (v nové
něm. Niere = ledvina), jež v sthn.
znamenalo (na základě vnější podoby) právě i varle.
Jak ukazuje shodná forma, polština má to
slovo asi z češtiny, ale význam v ní byl
rozšířen. Stran připojeného k srov. i laš. sic.
nerky ledviny, pol. nerka a r. nýrka proti
dluž. nera; a nejspíše vlivem stč. nádoby
genitálie.
nárt: vrch nohy; tak i polsky. Stč. bylo
též nártie t/v (to je náležitá původní podoba,
ntr. na -iel, typ nábřeží), ale v Lactiferu
jsou to sandály (soleae). Nář. náhrt (Jgd,
Voráč 36) má neústrojné h. — Souvisí asi
s retf s jeho původním významem špička
(obuvi). Oporou toho názoru je lit. paburně,
špička selského pantofle, lýkového střevíce
NSB, od burna ústa (původně zajisté 'reť,
viz perná). Nárt byla tedy vlastně ta část
obuvi, která kryje rtťh, špičku nohy (jako
právě vrch pantofle, sandálu, pak i vrch
každého střevíce; metonymicky sandál
vůbec), přeneseně pak i vrch nohy.
náruživý, již stč. Jen české. Předpokládané
sloveso *na-ružiti, mělo-li u z q, by mělo
protějšek v stind. ranjayati od raň)- míti
touhu, žádost po něčem. (Jinak Zubatý
1.2.115.)
narval; slovo severní: dán. a švéd. narval
(odtud rus. narval), angl. narwhal.
nářečí: přejal Dobrovský z r. narečije t/v.
Κ tomu bylo přitvořeno podnářečí
'Unterdialekt' Jg, což později zkráceno v podřečí
Kt, běžné dosud.
násep mask., též náspa, náspí, stč. i náspe
fem.: val, zápraží; obsahuje na + kořen 8τ>ρ-,
viz sypati; stč. naspěte násep! v jedné bibli.
Obdobně csl. nas-bp-b nasypaný prach, sch.
nasap val.
násilí, stč. násile. Ze spojení na silu, které
žije dosud v mor. dial. a sic. (na silu ma
vzali = násilím, Β 377). Jiná hypostase z
téhož základu je nář. násila a další odvozeniny
násilný, znásilniti, csl. nasiliti a sic. nasilit.
násob stč.: tolikrát co číslo základní (šest
krát násob králov — 6x6), pak jen = -krát,
odtud dvojenásob > dvénásob =
dvojnásobně, trénásob čtvernásob atd., k těm bylo
přitvořeno i ojedinělé jednásob z * jedno-
násob. Stč. léta násobná = po sobě jdoucí,
pořád zběhlá. ~N6. násobný = mnohonásobný;
násobiti (termín matematický). — Z
původního na sobě vzniklo adj. *nasob b > násob :
plášč dvoj násob = plášť dvojí, jeden na
druhém položený, n. tu vyjadřuje vzájemný
poměr mezi aspoň dvěma předměty, jako
by ležely „na sobě", ve stejné podobě ve 2,
3 atd. exemplářích. Pod. csl. posobb t/v.
Zubatý 1.1.270.
nastojte: nyní citoslovce překvapení (zast.,
jen knižní), stč. též a val. nestojte. — Stpol.
volání o pomoc znělo niestójcie, niestocie; nyní
niestety = běda! — Původně bylo nestojte,
je doloženo od 13. stol.; byl to „pokřik,
jímž pronásledovatelé honící pachatele
zločinu vyzývali cestou všechny, aby běželi
s nimi", tedy je to záporný imperativ od
státi. Vaněček NŘ 26.135, viz i PhS 4.67.
O tomto pokřiku a jeho pozdější normalisaci
v. Procházka PhS 4.61 a 4.75: byl normálním
zjevem i u jiných národů jako obyčejný
a právní doprovod při stíhání viníka. Smysl
slova n. byl: nestojte jako pouzí diváci, ale
pronásledujte viníka, popř. pomáhejte (šlo-li
o záchranu při neštěstí ap.). Taková výzva
k lidem nahodivším se při činu, aby nestáli,
byla docela přirozená. U L. N. Tolstého
(Povídky II, čes. př. Praha b. r., 230)
se popisuje, jak měli kdesi vytáhnout
utopence. „Co stojíte?", volá tam jeden muž
k přihlížejícím, „člověk se utopil a oni
stojí..." (Starší mylná domněnka Brandlova
je u Gb. a ještě v ESX; prý od stč. nastati,
je i sic. nástojit; ale obé znamená neodbytně
vymáhati, např. svůj požadavek, a tedy se
k situacím, kde je třeba rychlé pomoci,
nehodí.)
nastražiti: políčiti (návnadu na zvěř, léčku
na nepřítele). Ojediněle i nastřeziti, nastříci
t/v PS. Postverbale nástraha. — Sic.
nastražit i nastražit t/v (odtud -á- též u Ma-
hena), nástraha. Rus. nastorožit. — Význam
nutí oddělit toto n. 1° od stejně znějícího
n. 2° = postaviti na stráž, nastaviti uši ap.
Prvé n. je příbuzné s lit. stríegti (striěgti)
a lot. striěgt políčiti vnadidlo. Je tedy možno
vyjít od iterativa se stupněm o v kořeni,
*strěžiti. To se dostalo do vlivu slovesa
*storžiti, postaviti se na stráž (= přichystati
nějakou osobu nebo věc proti nepříteli; to je
jistý styčný bod významový); odtud je
v češtině jeho -α-, ν ruštině oro. Naopak
*storžiti má od střežiti své t.
náš, odvoz, našinec, val. naský, sic. našský
našinský — domácí. — Psi. našb, od základu,
který je v gen. pl. nás, se zakončením -ju
podle mojb tvojb svojb. Srov. váš.
nášijek: řetěz od chomoutu k oji. Od na
a šíje, k tvoření v. stč. náhrdlek náhrdelník.
Dial. nášejek: táhnouti za n. = ledabylo
pracovati; bráti za n. — chtít se odtrhnouti (od

nať 391 návidéti
podniku, opustit děvče apod.), vzdávati se
úmyslu, mor. bráti na nášik Β uhýbati od
práce, couvati. Zdá se, že sem náleží i nášlík
t/v, sic. nášelník, pol. naszelnik, r. našílnik,
asi z *našijbnikT>, l je tu z adideace ke šle.
nať, nář. nať mňať mjať. — Sic. nať i vňať
(vň- nejasné); pol. hl. nac, dl. naš, ukr.
natýnja, r. natína netína natín (e nejasné),
sin. nat. Vlastně označuje asi odumírající,
již ne zelenou bylinnou část rostliny (pd.
nač = sušené listí z řepy, Konieczny rkp.).
O nati se mluví především u těch rostlin,
u nichž záleží hlavně na podzemní dužnaté
části (u řepy, brambor) a u nichž je patrný
protiklad mezi touto spodní částí, která je
dospělá, zdravá a mohutná právě tehdy,
když nať již odumírá a hnědne. Psi. natb
tedy náleží k nýti naviti, tedy z nä(u)-ti-.
Podobně lit. vifkštis nať (bramborová),
virkšéiá hrachovina je od virkšti žloutnouti,
vadnouti. Srov. i chrást. (Jinak Trubačev
ZfS 3.1958.668: staví je k lit. nókti 'zráti'.)
nátle: lemování na sukni Jgd. Asi z něm.
zdrobněliny od Naht šev, steh.
nátoň, tak i sic; č. nář. náton, vsi. a pol.
naton: 1° špalek, na němž se štípe dřevo;
2° ,,místo, kde se dříví zdělává, seká,
roztíná, štípá" Jg, dřevník PS, ,,co při
zdělávání dříví odpadne, zvláště zhnilé
dříví se zemí smíchané, kterým mrví pole
nebo zahradu" Jg, v sic. též násyp na dvoře
okolo zdí K. — Významy pod 2° pocházejí
z kolektiva, ntr. nátoní Jg. Z nich se pochopí
citát z mor. písně u B., asi ,,místo na dvoře,
kde se štípe dříví" (vem hliny z nátoňa). —
Výchozí význam je 'špalek'. Podkladem je
tedy gnat-b (pd. gnat špalek, > laš. hnát t/v),
příbuzné s něm. Klotz t/v; zaměnilo však
í za η následkem změtení s gnat-b 'kloub'
(příbuzným s nor. knott krátké, silné těleso,
nott suk, uzel); rozšířeno o -on (ň je z ntr.
nátoní), ale h odpadlo. (S tnu títi tedy
nesouvisí, ESX tedy mylně.)
natož, ve stejném smyslu i nato natoť PS.
Asi z nad to(z). — Jiné je msl. ne to, sic. nie to,
t/v, pův. asi, není toho, že by ...".
natrapovati -irovati nč. vulg.; stč. bylo
na(d)trapovati, na(d)trápiti (smutek jeho nad-
trapoval přepadal, zachvacoval, nemocí byl
nadtrapen; starostí, mdlobu jsa natrápen).
U Kyjova natřepnúť přistihnouti Voz. —
Původní je na-trapiti. Příbuzné je lit.
zastaralé strópstu strópau strópti t/v (antreffen,
überraschen), lot. träpät trefit, něm. treffen
t/v. Je to forma slovesa ťapit, zesílená
pomocí vloženého r, § 9. „Nč. vulg. slovo
vzniklo křížením něm. attrapieren t/v s
domácími slovesy" (Šm.); č. -trap- je vzhledem
k rýmovým chap- lap- jap- na-ťap-(ďab-)
podobného významu.
nátržník, již stč.: mochna lesní. Je „na
rány" KtD, totiž na tržné rány.
ňátřit msl.: pozorovati, merčiti, z- vy-
B-Folp-Kol-Voz, sic. niatrWK, znátriť z větřit
(kdežto uňátriť sa viz pod jitřiti). — Snad je
příbuzné se stnord. snotr, gót. snotrs, stangl.
snot(t)or, snytre, sthn. snottar chytrý (klug);
základní význam těchto germ. slov je (de
Vries) „nadaný schopností slíditi, větřiti".
nátura, již stč., k nám asi (nejdříve jako
knižní slovo) z latinských znalostí
vzdělaných osob.
náv 1°, nava, nava fem. stč.: záhrobí;
(jediný zřetelný doklad v Gb na mask.
nás náv nutno posuzovat podle náš stav
v následujícím verši). — Sic. nava příbytek
pro dobré duše, r. dial. nav1 gen. návi
umrlec, csl. navb mrtvý (vb navech-b v hadu,
v záhrobí), b. navi zlí duchové žen. pohlaví,
ukr. navka, mavka duše mrtvého nekřtěňátka
ženského pohlaví, sin. nav je duše nekřtě-
ňátek; r. navij (navskij) den svátek mrtvých
ve velikonočním týdnu. — Domácí slovo,
příbuzné s lot. näve fem. smrt, navet a lit.
növyti usmrtiti, týrati, stpr. nowis mrtvola
a s gót. mask. naus umrlec, f. nawis νεκρά.
Dříve se mělo za to, že slovanské slovo bylo
přejato z gótštiny, ale v tom případě by se
čekalo nov- a nikoli nav-. Souvisí však s nýti
a naviti. Viz nyní Niederle ŽSS 1.268, 2.37,
Kiparsky 77,TBW 201. Kořen näu- znamenal
pozvolné odumírání chorobou, stářím a s tím
spojené vadnutí, sešlost, ztrácení sil, nikoli
náhlou smrt v plné síle (ta byla s-b-mbrtb,
dobrá smrt!).Α/αν je proto chápati pouze jako
mrtvost, stav odumřelosti, ne jako bydliště
zemřelého (hád, peklo, předpeklí). Takovéto
pojetí přivodilo teprve křesťanství. Sám
kořen näu- nemá v slovan. (ani jinde) velké
životnosti. Viz i nať. Podle Toporova
LP 8.208 patří näu- k 9xen- 'hynouti', popř.
'hubiti'; z něho zbylo n; je připojen kořenný
sufix au. — Sem náleží i návní kost, jistý
tvrdý nádor, který byl chápán jako „mrtvá
kost": stč. kost návná, dial. námní namná
vnavná náhní natní nádní nádná nální dávní
vnahní mládni hlavní navská laská vlaská
vojská vojenská loňská náhlá, rus. nav''ja
kostoóka, lit. nověs kaulas.
náv 2°, nava fem. (zast.): lod. Stč. náv
mask. a nava fem. je „především v
cestopisech a tam z ital. navě."
návěře: jistá část ne vodu („Netzkrone"
Kt). Dokud není dobrých popisů, nelze se
vysloviti o složení a původu slova.
návěstí, návěst, stč. návéstie (-«-), odvoz.
návěstný (již stč.), -ní, navěstiti. — Od vestb
zpráva (srov. zvěst, povést) utvořeno teprve
v češtině. Ještě mladší je navést.
náviděti stč.: žárliti; odtud i milovati,
návist láska. Nč. je běžné jen nenávidéti =
něm. hassen, řídké (nyní jen knižní) je
návidéti míti rád. Odvozeniny: nenávist,
-ný. — Stpol. nawidziec, nyní jen nie-,
r. nenavisť, sch. nenáviděti, nenávist, bulh.
nenavizdam, nenavisť. — Výchozí význam

navinuly
392
nebo
je 'žárliti'. Příbuzno je něm. Neid závist
(doloženy i významy nepřátelství, hněv,
posměch, hana, žárlivost!), lot. naids
nenávist,,.ηIdět nenáviděti, záviděti, ř. όνειδος
hana^potupa, stind. nindati haní. Ze žárliti
lze dospěti jednak k milovati, jednak s ne-
k nepřáti, záviděti, nenáviděti. Slov.
bychom čekali niděti, ale kořen neid- splynul
v praslovanštině, podobně jako v latině,
s *veid-; na- vyjadřuje asi vztah k předmětu:
míti nevůli na někoho. Viz i záviděti. Meh
SPFFBU 4.25.
navinuly navilý navinutý. Vysvětlení
podává stč. navinuti sě zkysnouti (víno... sě
zoctilo, točižto navinulo sě), totožné s navinuti
vy vrtnout i (nohu sobě navinul; srov. úd
vyvinutý Gb p. h. natrženie). Spojení obou
významů objasní rčení pivo (víno) se zvrhlo
zkazilo Kt 5.736 a zvrtilý zakyslý Kt 5.737.
Chodové rozlišují mlíko naražený, o
pokročilejším kysání je navilý, pak kyselý nebo hustý
Hr. 58. Vše od vinouti, ale v povědomí
mluvících se to spojuje s víno; o tom svědčí forma
návinný (n-ej Hš II, návidnej LF 67.281, obé
z Vysočiny).
naviti stč.: mořiti, u- usmrtiti, zahubiti.
Nč. bez předpon je téměř jen v básnickém
jazyce, jinak jen u-, postv. únava; znaviti,
unavovati. Jvč. navit se. — Sic. navit sa;
z unavovat je sic. unovaí unúvat (s cizí
příponou unovácia obtěžování), unovný a zuno-
vat, zunovaný a znúvat, znuvaný; vsi. do-
nuvac > donuc. — Naviti je zastoupeno
i jihosl.; je to faktitivúm k nýti.
navštíviti, navštěvovati, postv. návštěva;
stč. též všóieviti ŽPod. — Sic. navštívit,
návštěva, návštěvník, navštívenka z češtiny. —
R. navěstit navštíviti, iter. naveščát. — Slova
nevelmi průhledná. Zdá se, že příbuzno je
lit. svěěias a svetýs návštěvník, host, sve-
ciúotis býti na návštěvě. Uznáme-li
přesunutí ski, svet-i- > vest-i-, pak je možno pro
ruštinu vyjíti z *vest-i-ti, pro češtinu z *vest-
-j-a-ti (= lit. *svet-j-ó-ti > sveěiúoti). Stč.
všěievati by bylo frekventativum vest-ja-
-va-ti, v němž e vypadlo. Κ stč. navščievati
bylo při tvořeno nové dokonavé *navštieviti >
navštíviti a postverbale návštěva; od toho je
návštěvní, -ík. (Jsou i jiné domněnky;
nedržím už ČČF 3.79 a ESr) Viz i Hujer 1.52.
Příbuzno je též stsl. pošetiti a r. pošetit
navštíviti: ze zdlouženého svět- zde
ztraceno v.
nazdařbůh, sic. na zdar Boh, vyjadřovalo,
že se něco koná v nejistotě o výsledku, že věc
je poručena Bohu, ponechána náhodě; zdař
Bůh = Bůh tomu dopřej zdaru, imper, od
zdařiti, byl kdysi oblíbený pozdrav (Smol.
234), zkracován ve zdarbu; dosud je u
horníků. Jiné zkrácení je v nazdar.
naznak, stč. vznak, laš. naznaČky Hor. —
Sic. horeznak(om), horeznac(ky), doluznacky.
Stsl. v-hznakt, pol. wznak a (nyní pouze)
na(w)znak, hl. dl. znak, sin. vznak, b. váznak,
r. dial. (ná)vznak, ukr. navznak(y). — Patří
zajisté k r. iznánka 'rub' (naiznánku 'na
ruby'). Položit naznak brouka ap. je položit
ho na rub. Iznánka je z Hz nanika: rd.
naník, nanic, nánió je 'tváří k zemi', od nik-,
viz zde nící a nikati 1°. Obrátit brouka
nohama vzhůru („naznak") je tedy položit
jej tak, aby byl iz nanika, přeložiti jej
z polohy směřující přirozeně dolů na zem,
položit jej tedy na opačnou stranu těla,
vzhůru, na hřbet, aby ležel „na ruby".
Přijmeme-li ve spojení *na jbz-na-niki>
redukci, ztrátu slabiky ni (ta ztráta v dlouhém,
pětislabičném příslovci nepřekvapuje!),
dostaneme č. sic. pol. naznak. Je-li kde vz-,
je to výsledek záměny předpon z a vz,
tedy nepůvodní. (Jinak, asi mylně, o naznak
vykládají Prusík, Krok 11.204 a Zubatý
1.2.373n.; to přejato do ES^ ještě jinak
Toporov LP 8.205 a Trubačev VJ 1957.2.93.
Viz i Hujer 1.152).
ne, všeslov. záporka; vyslovována i
dvojslabičně nee, neé jvč. Hod. 37, jč. Dušek
2.32, mor. často, sic. Κ 937. Sic. ne- (vysl.
ne-) např. neskoro; viz i nie. — Původně
to bylo a dosud je samostatné slovo, ale
u sloves se připojuje pevně (nemohu, srov.
lat. nequeo), u jmen rovněž (nedobrý), tu
vytlačilo ne- již v psi. prastaré n- (= ind.
a ř. -a, lat. in-, např. lat. inermis bezbranný).
Klade se i nadbytečně: neohromný =
ohromný. (O tom Zubatý 1.1.242n.) Vězí
i v nez(li). Je totožné se stind. na, lit. ně,
ne-, lat. ne, gót. ni.
ně- v ně-kdo, nějaký apod. Všeslov., stsl.
ně-ktto atd. — Nejspíše z ne vědě = nevím.
Srov. č. nevím--, mluvil tam s nevímjakým
člověkem = jakýmsi, nějakým. Spojení ne vědě
poklesajíc na prostředek pouze formální
vyslovovalo se rychle a proto zkracováno:
e-ě-ě splynulo v pouhé ě čili -věd- vypuštěno.
Liewehr Vorträge auf d. Berliner Slawisten-
tagung 1956,245 má toto ně pouze za zdlou-
ženou negaci, což nepřesvědčuje.
nebe, plur. nebesa. Odvoz, nebeštan,
nebeský; ponebí (již stč.: -ie), punebí půda,
chod. i pumbí; han. podnebí patro v ústech,
pod. sic; spis. podnebí klima; spřežka
nebe(s)klíó kniha modliteb. Nebesa zn. i
baldachýn (tak i sch. sin.), nebeský znamená
někde (stč. pol.) i modrý. — Stsl. nebo gen.
nebese, sic. nebo r. nebo plur. nebesa, pol. niebo
niebiosa, sch. sin. nebo nebesa, b. nebo, hl.
nebjo. — Psi. nebo (z *nebos), gen. nébese,
starobylý kmen na -osles-, shodný s het.
nepiš- nebe, ind. nábhas- nebe, mrak,
vzdušný prostor, a s ř. νέφος mračné nebe,
oblak. V slovanštině nastala změna významu:
za mračné nebe, oblak je nyní obloha, sídlo
blažených.
nebo 'oder' (vrátím se dnes nebo zítra),
spojka. — Dá se vyložit jako „jestliže ne"

nebohý
393
nedolihat
(vrátím se dnes; jestliže ne[přijdu dnes,
tedy se vrátím] zítra) a srovnati s gót.
niba, stnord. nefa, sthn. neba, nebu, stsas.
neba, nebo, nebu, stangl. nefne t/v (wenn
nicht), je i stnord. isl. nemá t/v. Zdá se, že m
je tu původní (b je výsledek záměny retnic).
Pak je toto ma a tedy i naše -bo v tomto
nebo příbuzno s heth. man, man 'wenn,
falls'. Existence „podmínkové" spojky nebo
v těchto několika jazycích je důkaz pro to,
že vedlejší podmínkové věty byly již v pra-
jazyku. Přesmyknutí obou složek (*bo-ne >
nebo) v slovan. i v germ. je důsledek toho, že
věta zkrácená vynecháním slovesa (přijdu
ap., v. výše) poklesla na spojku. Stě. nebo —
nebo 'aut — auť (stč. nebo té dievky dobudu,
neb svého života zbudu) popř. jen bud(to) —
(a)nebo, je patrně místo původního *bo — bo,
které by mělo protějšek v heth. man — man
t/v. — Z tohoto původu se dají dobře
vyložit (á)néb(o) a neboť znamenající *jinak'
ve vedlejších větách vyhrožujících jistým
důsledkem, stč. nemluviž mnoho, neboť mě
bude hněv z toho; nč. přestaň, nebo tě zbiju):
přestaň! jestliže ne, zbiju tě. Dalším
vývojem nebo(ť) dostává obecný význam odůvod-
ňovací, v stč. neboť mě bude hněv mohlo
snadno přejít k významu „protože", a to
i po větách kladného smyslu (lehnu si, neboť
jsem unaven). — Místo nebo je msl. lebo,
val. laš. leb, sic. lebo, alebo: daj pokoj, lebo
ťa vyženu B; protože l je těžko vysvětlit z n,
přijmeme raději to, že le je tu starobylá
druhá záporka; viz článek o le. (Starší názory
o původu těch spojek a hojné doklady uvádí
Bauer ve SbTrávn 79n. a v VČS.)
nebohý, nebožák; stč. a sic. nebohý zesnulý,
z toho stč. nebožec, nebožóík -žtík a nč.
nebožka. Sic. neborák, vm. též borák borásek božát-
ko, sic. zdrobnělé adj. neborký -ά. Pův. o
ubohých, ne-bogi, — nemající podílu; nebožtík
je, kdo nemá již svého údělu na tomto světě.
— Sic. je zdrobnělé adj. neborký -á a subst.
neborák; pol. niebogi nieboszczyk nieborak, hl.
njébožatko, dl. njeborje njeborjetko, sin. nébog.
Tvořeno jako ubohý, srov. i bohatý, zboží.
neboř a: jmor. je jistá dětská hra.
Zachována dosud jen v osadách původu charvát-
ského (Podl. 105, 165). — Nejasné. Charv.
Rječnik takového slova nemá.
nebozez: vrták. Stč. nebozez -ziez -zíz, nč.
dial. -ziz -ziz, chod. též nábozez, návozez.
V Želeticích u Kyjova změteno s pořízem:
nevozíz neboříz (ne)poříz Kol = poříz. Zvláštní
rčení nebozízem hleděti viz pod zízat. —
Západoslov.: sic. neboziec (-Ž-), pol. nář. niebo-
zas, hl. njeboz(ac) apod., dl. njab(o)zec; a
slovin. nabozec (-Ž-). — Přejato ze záp.-germ.
*nabagaiza~ ještě před tamější změnou
z > r (je sthn. nabagěr, nyní Naber); původně
vrták kolových „hlav" čili pístů (naba-,
něm. Nabe + kelt. gaisa > gaiza). SI. *no-
bozězt disimilováno v ne- nebo na-.
necky, již stč. (s dem. necicě, necičky); mor.
(s původním v\) dem. necviče, necvióky Rous,
necuvky, neculky B. — Všeslovanské vyjma
sic: pol. niecki, hl. mjecki, dl. njacki, ukr.
noěvy, r. nář. nóěva, sin. neěve, sch. naéve,
b. naštvi. — Psi. byl sing, nbktva od *nigu-
(ř. νίζω mýti, ir. nigid myje) starou příponou
-tva, pův. tedy necky byly na mytí; později
sloužily místy i jako koryto na přípravu
těsta. Plur. jako v troky t/v, jeho důvod je
nejasný. Hujer ČMF 3.357.
neděle, sic. neděla. Stsl. nedělja, pol. wie·
dziela, τ. nedelja, s. nedelja. — Pův. ne-děl-ja,
od dělati, srov. mor. dělní den = všední.
Jméno to bylo utvořeno u Slovanů, když
k nim přišlo křesťanství, podle vzoru
ř. άπρακτη (totiž ημέρα) = nepracovní den;
je to název křesťansko-náboženský
(zakazovala se práce v sedmém dni) a je výcho-
dištěm pro označení některých dalších dní
(totiž dne po neděli, pak „druhého" dne,
čtvrtého a pátého po neděli). Ode dávna
slouží při počítání týdnů E neděl = 5 týdnů)
nejen v č. (již stč.), ale i pol. a rus. Stč.
šest neděl = nč. šestinedělí Kindbett, odvoz.
šestinedělka; mor. je za to jen neděle, nedělka.
nedo- v složeninách jako Nedoěech nedo-
němec nedověcný nedověra nedovětek nedo-
šáchor nedovtip nedosudek, dial. nedovúla
bylo sem přeneseno od sloves s do-:
nedozrálý (od dozráti, opak zralý), nedouk (do-
uěiti se), nedomrlý, nedopita (kdo se nemůže
dopíti pocitu ukojení), nedopatření (nebylo-li
dopatřeno, dohlédnuto ke všemu), nedovtipa
(kdo se nedovtípí). V době budování
odporných názvů bylo vytvořeno hodně
takových slov s nedo-, často podle polského vzoru,
např. nedokrevný místo chudokrevný (něm.
blutarm), ale ujalo se jich málo. O tom
podrobně NŘ 9.231n. Nedochúděe, stč. -chód-
-6ě nedonošené dítě, od stč. nedochodec t/v
(srov. nedochodilé dítě, s nímž matka ne-
dochodila; záměna rodového pojetí). Nedo-
jípka, arch. a dial. mor.; stě. nedojiepie,
zpravidla jen z n., mor. z nedojípky
znenadání; patří k japati a nejapný.
nedolihat: vč. tomu něco nedolíhá 'je
nemocen' Jgd, pod. jvč. Hod. 49, n-á mi
na prsou Pittn. 6.72,9.7. Adj. val. nedolužný
'na smyslech n. tělesně nevyvinutý', zm.
nedolóžné B, msl. nedouužný Mal = neduživý
(ale nedoslužný Kt7 má s snad jen chybou
péra). Dále vzniklo val. laš. nedoluha B,
msl. nedouuh Mal = choroba. — Pol.
niedolezny neschopný, mrzácký, nemotorný,
niedol§ga mrzák, slaboch, ukr. nedoluha
slabost, rd. nedolúgij slabý, neobratný. —
Ne-do- jsou známé dvě předpony (jako
v nedo jedený ap.), pospolu vyjadřující
nedostatečnost; základ psi. l§g- má
příbuzenstvo v něm. langen stačiti. Něco nedolíhá =
něco (plíce, játra ap.) nestačí, slouží
nedostatečně. Psi. bylo tedy nedol$gati a ne-

nedoperné
394
nechati
doložbYťb. Přítomnost ablautu e-o svědčí
o starobylosti těch útvarů. — PJxistuje
i zkrácená forma: vězí v neduživý, neduh.
nedoperné stě.: podle V. Vaněčka NŘ
26.141 (tam jsou i starší domněnky) od
nedoprati-. „ výkup z trestu smrti bitím
(praním) nebo vůbec výkup z trestu bití
(praní), částka, kterou provinilec musel
zaplatit, aby nebyl doprán až do konce"
(k smrti?). Viz Růžička PhS 3.149,163.
neduh, tak i sic: choroba, vada, závada,
jč. neduha t/v; č. sic. neduživý. Opak je duh,
žijící jen ve rčeních sloužiti, jíti k duhu;
podobně sic. ísť, byt k duhu. Dalším vývojem
vzniklo sic. dúži silný, statný, velký, dúže
hodně, duž(n)ieť, zduž{n)iet stá(va)ti se
silným, od toho dužina masitá část jistých
rostlinných plodů, duž(i)natý masitý.
Proniklo na Moravu: je horň. dužný silný, val.
zdúžiť, zdužnět nabýti síly; do spťsovné
češtiny proniklo duž(n)ina, duž{i)natý. —
R. nedug(a) churavost, dúžij i djúžij (zde je
zesilovací j, § 12), p. niedužy slabý, ukr.
neduha nemoc, dužyj, bulh. nedág choroba,
(zá)vada, nedágav neduživý. — Zdá se, že
nedog'b vzešlo již ve staré době zkrácením
z nedolog'b (viz nedolihat) t/v. Kladné dqg'b
vzniklo pak odloučením předpony ne; další
odvozeniny (dužný atd.) jsou už z těchto
útvarů. Pol. u je zde střídnice za o.
negr, z něm. Neger, to pak z fr. negre (jeho
základ je lat. niger černý·).
něha, něžný. Přejato v obrozenské době
z ruštiny (néga). Šmilauer NŘ 25.66. — Psi.
něga je příbuzno se sti. sníhyati miluje
(je tu „pohyblivé" s); tak již Jungmann.
nehet. Sic. nehet, nech(e)t, stsl. nogtth, pol.
nogieč, r. nógot, hl. nohc, dl. nokš, sin. nohet,
sch. nokat, b. nokát. — Odvozenina od
základu nagh-, jenž označoval nejen nehet, ale
i jiné tvrdé výrůstky na okončetinách, tedy
i kopyto, dráp, pazour, pařát. Jinde jsou
formy dosti různé, ale zřejmě příbuzné; sti.
nakhá- m., ř. δννξ, lat. unguis, lit. nägas,
sthn. nagal (něm. Nagel). Původní slovo bylo
tedy obměňováno nebo rozlišováno
zesilujícími příponami. C. sic. *nohet, ale o se
asimilovalo k následujícímu (jerovému) e. —
Nehet dobytčí nemoc (na jazyku) má obdobu
v lit. nagutě tipec. V tomto významu je sic.
nohet KtPř 3.635 a pd. nokieč se zachovaným
o, neboť v povědomí mluvících se oddělilo od
nehet. — Odvoz, jméno rostliny měsíčku
(Calendula): nehtík; sic. nahatka z ukr.; pol.
nogtek nogietek nagietek r. nogctók: těmi nehty
se míní nažky vnějšího okruhu; jsou jako
pazoury: mohou se, podobně jako plody
lopuchu aj., zachycovati na jiné věci (takovéto
vlastnosti u rostlin jsou lidu známy!). —
Suchý nehet je jistá veliká housenka, v září
„na hadím mlíku" vídaná Čel, han. nehet t/v
L (prý často na révě; má prý jakési hroty);
třeba přesně zjistiti; bude to (soudí prof.
S. Hrabě) housenka nějakého lysaje; ty mají
vzadu šupinovitý výrůstek. Přeneseně je s. n.
mor. i řeřicha polní B, vlastně její šešulka;
od podoby s onou housenkou?
nehojéd, -t nář.: nežit, podebranina na
prstech Kt 2.113; zm. nejahot Sova. Stč. no-
hojěda, nahojěda unguida < *ungui-eda
Klaret. — Pův. *nehto-jed; srov. i ujed a r. nogto-
jéd t/v. Záhy přichýleno bud k ?wha, nebo
k nehojiti se. Obdobný název byl u Germánů:
angueiza ap. (o něm Hoops 4.147); v jeho
prvé části je ještě původní podoba slova
pro nehet (na rozdíl od něm. Nagel).
nehorázný: náramný; pak i 'neomalený,
hrubý*. V slovnících je od Jg 5.937; je též
neorázný Kt 2.129 (h oslabeno, až zaniklo),
nerázný 2.138 (zde ho nikdy nebylo, což je
stav původní!); ojediněle (u Holečka) horázný
(asi počeštěné r. *goráznyj\), horázový. —
Patří Ví rázný (viz) a k jeho podobě zesílené
o psi. go. Ne- je nadbytné (zesiluje některé
již dosti „silné" výrazy, aniž mění význam
v záporný: neohromný = ohromný, nešvár =
svár ap.), o tom Zubatý 1.1.252. Nehorázný
bylo patrně ,,silné" slovo nařeční a lidové,
do písemnictví se dostalo pozdě. Jeho
význam se totiž přiblížil k pokročilému
stavu, jaký je v č. rázné 'hodně, velice,
velmi' a v r. gorázno 'dosti, velice', goráže
'silněji, více', tj. k stavu, kde původní
odstíny jsou už setřeny a kde se dospělo jen
k bezbarvému ,,velmi" s nádechem nevole
(o velikosti nevítané, nepěkné).
nechati: nedbáti, nestarati se o co:
nepřekážeti, neodporovati, dopustiti,
dovoliti, ustati od Čeho PS. Z imperativu
vznikla modální částice nech(a)t, nechžt >
lidové nešt 'ať, třebas, byť i'. — Sic. nechat;
nář. nahat, oslabené (h je slabší než ch)
a asimilované (a-a\). Imperativ nář. nach,
nak, nech so stává spojkou 'kdyby', zvi.
na Oravě (Zubatý, Sb. Grohův), odpovídá
i českému nechat, aby, at. Ta pronikla i do
msl.: nech B. — Pol. niechac, hl. njechacy
dl. njechaé, ukr. necháty, sin. nehati, b. ne-
chaja. Adverbia obdobně: pol. niechaj >
niech atd. — Máme-li „nestarati se, ztratiti
zájem o co" za výchozí význam, jeví se
nechati jako záporný útvar (s tím souhlasí to,
že má předmět v genitivu) od slovesa *chati
starati se, které je zachováno na jihu: sin.
hajám hajati starati se (sich kümmern), sch.
hájem hajati, b. chája t/v (sorgen, sich
kümmern um), b. nechája nedbáti, býti
netečný. — Kladné sloveso, psi. chajq chati
(pak chajati), je příbuzno s lit. pri-kuoptiy
-kuopju starati se (Sorge tragen für; cit.
u Senná Hdb. d. lit. Spr. 2.244). U Slovanů
bylo *kap-jo, ale *kap-ti dalo *kati: toto
pouhé ka- proniklo pak z inf initivního kmene
do présentního. Expresivní ráz slovesa se
projevil tím, že k bylo nahrazeno hláskou ch,
§ 17. Prvotní kořen byl *kep-, je v péče

nej- 395 neplechý
a v klopota^. (Jinou domněnku podává
Š. Ondruš JČ 9.1958.158: spojuje n. s cha-
bati/chabiti 'bráti'.)
nej-, předpona superlativu. Stč. bylo naj-
i ná-\ návyšší nálepěí náprve. Toto na- je
nepochybné totožné s předložkou na,
významem pak je blízké předložce nad (která
je ostatně z na)-, tedy vlastně „nadvyšší";,;'
je vlastně i (stsl. je nai-), totožné s vytýka-
cím i, jež bylo v stč. velmi hojné. Ovšem
předpokládá zde samostatnost toho na,
a přemístění na prvé místo, tedy původní
význam 'dokonce nad-vyšší'. — Podobně
sic. naj-, stpol. nawyszy, dnes naj-, rus. dial.
nábolšij, spis. najbolšij, sin. namlajsi a naj-,
sch. b. luz. naj-. Lit. no, v písních zesilující
komparativ a superlativ, je však asi z pol.
nejetný: indiferentní. Utvořeno asi podle
obo-jetný ze záporky ne.
nekalý, k tomu přitvořcno kalý, jež se
objevuje zpravidla po záporu (není kalého zdraví).
Jen nč. Nej častě ji o mravně špatném,
nepoctivém, ničemném; mravní sféra je, zdá se,
původní oblast toho slova. Snad tedy je ze
stč. nekajilý = nekajícný (zatvrzelým, ne-
kolným a nekajilým hříšníkuom Gb SI. 2.556).
Meh NŘ 24.227.
nekleč vč.: nečas, nepohoda. Snad je pří-
buzno s ukr. chljága, chljáka t/v; pak by
nebylo nadbytečné.
nekňuba: od kňoubati se s čím, zdlouhavě
dělati, s nadbytným ne-. Toto sloveso je
typicky expresivní: skupiny kn kňgn gň hn hň
chň jsou příznačné pro jistá hanlivá slova,
často sice si podobná, ale bez rodové
příbuznosti. Zde např. ukr. knjupity seděti
nad něčím (srov. rýmové cupeti), lit. knú-
poti ležeti tváří k zemi, kniaübtis hlavu
chýliti (a obličej si zakrývati) ap., lot. knupt
i knupt schouleně seděti. Kňoubati není
běžné, proto mohlo vzniknouti nelogické n.,
vzorem bylo nemluva, netreja, nekola.
nekola vč.: nešika, hlupák, nekňuba PS-Pt;
vra. nekolný nehybný do práce B. — Sic.
nekolný nepodajný, neohebný K. —
Nekolný bylo asi = neštěpný, o dřevě (od kolu
klátí), nepodajný, tuhý; k tomu bylo při-
tvořeno nekola ve smyslu přeneseném na
duševní schopnosti.
nekošník stč.: dabei. Asi přejato z r.
nekosnój t/v, slova temného (znamená i
slabý, opovrženihodný). Srov. přejetí u veles
t/v.
nemál(e) stč.: málem, bezmála, skoro,
téměř; fast, beinahe; dosud se udrželo v laš.
němal t/v. — Pol. niemal, br. nemal. —·
Vzniklo z eliptických větných spojení málo
[chybělo, že] ho nezabil nebo udeřil ho v hlavu,
ze málo [chybělo, že] neumřel. Věty toho
druhu jsou i pol. strus. csl. ukr. sch. sin.
Z takových vět bylo vyabstrahováno málo
ne, pořadí v něm přehozeno a celek byl
spojen v nemálo. Ten poklesl v adverbium:
o se ztrácelo,"" ale mohlo být nahrazeno
novým přísuvným e. Hujer 1.55n.
nemehlo. Přezdívka toho druhu jako mor.
oblizlo, opeslo a nč. příjmení Dosedlo Obešlo
V osáhlo Vyčichlo Zapadlo, tj. Z-ové příčestí
stř. rodu ve tvaru jmenném, totožné se stč.
nemohly bezmocný, nemožný (od moci)-, srov.
opak mor. zamohlý = zámožný. Kdo se
nemůže pohybovati (pro slabost, nemoc, ne-
obratnost), je nč. dial. nemožný = stč. ne-
mohlý, význam 'nemotora, nešika' z toho
vyplývá sám sebou. Jakmile nemohly zaniklo,
nastala asimilace e-o > e-e. Druhotvar
nemehla PS patří k typu příjmení jako Zamrzla»
Totéž je snad s přesmykem sic. nemleha
vyvrhel?) KtPř 3.633. Meh NŘ 24.229. Podle
Š., ale spíše k mehnúti hnouti se. — Sic.
nemehlo (u Zgurišky) je asi z češtiny.
nemotorný: viz motorný.
nemrgut han.: neotesanec. — Podle KpU
je to z něm. Nimmergut.
němý. U všech Slovanů: sic. němý, atd.
Κ tomu náleží i Němec. Je to třeba chápati
tak, že němý značilo nejen němého, ale
především snad i toho, kdo vydává
nezřetelné, nedělené, nesrozumitelné zvuky,
jako cizinec, cizinci pak Slovanům byli
především Němci, poněvadž s nimi měli
nejvíce co činiti, oni pronikali jako koloni-
sátoři, věrozvěstové, obchodníci,
dobyvatelé. (Ulaszyn ZfslPh 6.368, Liewehr ib.
23.93.) (Jiné výklady slova Němec, např.
od jména germ. kmene Nemeteš, jsou méně
pravděpodobné.) — Slovo málo jasné.
Původní podobu snad ukazuje lot. měms němý
(slovan. asi disimilace m-m > n-mt), to pak
asi souvisí s různotvarým zvukomalebným
slovesem pro nezřetelné mluvení, bručení
apod., r.-csl. momati, r. mjamkat, pol. mo-
motac, č. mumlati, sic. nemtať.
nenáviděti: viz náviděti.
neohrabaný, laš. ugrabaný, grabatý. Není
jasné, která představa byla východištěm;
neohrabaný (= neupravený) záhon, kopa
sena (po dokončení se ohrabává, aby povrch
byl hladký) či co jiného? Synonyma neohřá-
paný neokopaný neotesaný neokřesaný ne~
okrouchaný neogabaný.
neomalený. Základem je asi vazba o mále
býti = spokojiti se s málem.
neplechý, z toho neplecha, -chota (znám.
i obtížný hmyz). V nářečích je též kladné,
sekundárně přitvořené (srov. kalý), plechý
pořádný, slušný, náležitý, ale zpravidla jen
po výrazech záporných (ani botu plechých to
nemá) a ireálních (dyby byla plechá, byla
by u múza). — Sic. neplecha, hl. njeplech,
dl. njeplek, kaš. nepleka. — Základem je
plochý, které u jiných Slovanů znamená
'špatný, slabý, hloupý', ale i 'lehkomyslný',
je i v č. ve významu 'ploský'. Nutno vyjíti
od složeniny s nadbytným ne- (Janko
ČMF 21.339): *neplochý se v povědomí mluví-

nepříčetný 396 nešpory
cích odloučilo od plochý (to podrželo pak jen
zúžený význam) a provedlo asimilaci e-o >
e-e. Pak teprve vzniklo nové plechý s
významem zcela opačným než má plochý u Poláků
a Rusů. Meh NŘ 24.228.
nepříčetný původně asi jen o činech (ne
o osobách): n. čin = jenž se nemůže původci
přičísti za vinu, jejž udělal ne při jasném
vědomí a odpovědnosti. Z toho abstrahováno
kladné příčetný. Meh NŘ 24.226.
nerci(li), nář. nechcili, nescili. Původnější
neřku(li) změněno podle arci(li), kde rci je
imperativ od říci. Tedy původně: „neříkám -
li, nemluvím-li o..."
nerv: přejato jakožto učené slovo asi přímo
z lat. nervus.
neřest 1° stč.: tření ryb. — Sic. neres(ť):
idú dievky na tanec, ako ryby na neres SMS
25.78; r. nérest (o-kmen); ukr. neresť, sin.
mrest t/v, sch. mrijest jikry. Dále r. noros(t),
pol. mrzoet jikry, sch. (na)rastiti se pářiti se.
Základní sloveso je pouze v lit. neršiú nefšti
a neršeti klásti jikry, nefštas, nařš(t)as tření
ryb, lot. närsts jikry. Zubatý 1.2.106. Viz
i rdest, rdesno. U nás je základní sloveso
zachováno v nésti 2°.
neřest 2°: neřád všeho druhu (hřích,
hanebnost, smilstvo; odpadky, smetí, obtížný
hmyz; bída, škoda, pohroma; velké bláto;
val. neřasť =* roští, chrastí). Tyto významy
nelze vyvodit z neřest 1°, proto klademe
druhé n. Vzhledem k synonymu neřád a k val.
a bude z ne-r§stb < ne-red-tb, viz řád.
nesmírný; stč. -ie-: nestřídmý, zpupný.
Vzniklo z výrazu ne s mierú. Znamená-li
stč. a nč. 'nezměrný', bude východiskem
ne-s-měřiti, měrou neobsáhnouti. Jiného
původu je smirný.
nesrstný mor.: nedůtklivý, nesnášenlivý,
bezohledný, hltavý B, Malý, nesrsta
nenasytný člověk KpU. S nadbytným ne- od
srstiti (lidé srstili proti němu Kt 3.613), mor.
srstoň nesnášenlivec, prchlivec, vše od srst,
asi podle zvířat, ježících srst nebo peří, když
se hotoví k odporu proti útoku.
nesterný stč.: nemírný, přílišný. Z nes'b-
tbrbm> = koho nelze setříti, potříti,
překonati Gb SI. (srov. vojínové s nepřáteli zmužile
se bili a stírali Kt 3.317). Han. jí bez nestery
bez míry Kolk, podle Gb vlastně
kontaminací z jí s nesterou a jí bez míry.
nésti 1°: sic. niesť. Kořen se objevuje ve
3 formách: základní nes-^ s ablautovým o nos-,
zdloužený nas- (z nos·): 1° nésti, vznesený,
snesitelný. 2° nositi -nos (ná- pří- ú- atd.),
nosič, nosný, únosný, vznosný, -nos (zbroj-noš,
listo-noš), nůše (sic. noša, < nos-ja). 3°
-naseti < nas-ja-ti v při- před- atd. Zvláštní
významy: jč. únos svízel Duš 2.53, unes B,
zhónes Koníř; msl. přinést, sic. doniesť koho
oč = připraviti oč, asi podle něm. um etwas
bringen; zanášeti se čím, zabývati se, pův.
o tom, kdo snáší k sobě věci své obliby;
nanésti, nanášeti ránu, návrh apod., z ruštiny.
— Všeslovanské (sic. nesiem niesť, pol. nios§
nieéč, r. nesu nestí atd.). Paralelní sloveso je
pouze v baltštině: lit. nešú nésti, lot. nesu
nést t/v, kořen neli-. Jinak t/v, ale v širší
podobě enek-, jeví se jen v ř. aor. ήν-εγκ-ον
a v perf. εν-ήνοχ-α, présentních tvarů tam
nemá! Cituje se i véd. náéati dosahuje,
dostihuje, rovná se něčemu, lat. naciscor
nalézám, ale jejich význam je odchylný, takže
o jejich příslušnosti sem lze pochybovati. —
Zvláštní význam má sic. ponášat sa na koho,
nanášaťsa, zanášatsa podobati se,
napodobovati, pitvořiti se (srov. lit. panašús podobný,
panošeti podobati se, od nésti nésti, a ř.
εμφέρομαί τινι podobati se, od φέρω nesu.
nésti 2°: klásti vejce (o ptácích). Sem
náleží též jč. obrat: jestliže husa po prvním
neúspěšném (jalovém) snášení má v témže
roce hnízdo po druhé a vyvede z něho
mládata, praví se, že se podnesla, husa se
podnese. House z toho „druhého" hnízda
je podneste podnýšté podnésóe podneska pod-
nehée podlezÓe podlíšte podnýšÓe podnýska.
Přeneseně podnésti se o cizoložném mateřství
vdaných žen nebo o mateřství svobodných.
— Sic. niesť, pol. niešc si§, je-li předmět
(JaJa)> Pak pouhé nieéc, r. nestí jajca. —
Původ dává tušiti pd. naroécic sie. oplodniti
se a začít nést vejce (to síq pani kůrka
naroécila, jajek naniesla), další pd. doklady
Nitsch Studia 86. Toto pd. sloveso pochází
(Miklosich) od ners- klásti vajíčka (o rybách,
žábách, hmyzu). Litevština má primární
sloveso nefšti klásti jikry (jen o rybách),
ale lotyština má dějové jméno närsts
o páření ptáků. U Slovanů ten kořen byl
(viz neřest 1°; rdesno), jako slovesa (i o
ptácích!) se však užívá denominativ, např. r.
nerestíťsja, norosíťsja. Lze však předpokládat
u Slovanů i existenci primárního slovesa
(s e v kořeni): znělo asi *nersQ nersti,
poněvadž ale bylo ohroženo dvěma změnami
(tert; s > ch, srov. pd. nierzch jikření; ryby
měly dobrý n., neboť byl teplý podzim),
bylo zjednodušeno zánikem r a tak splynulo
s nésti tragen. Oporou toho výkladu je, že
žádný neslovanský jazyk neříká o ptácích,
že vejce „nesou"; oni je „kladou". Splynutí
umožnilo tvořiti další slova: snášeti vejce,
snůška, slepice je dobrá noska. — Lit. ne-
šanti vista Henne die legen will (Nesselmann
419) je polonismus; lot. je dét klásti vejce.
nešpory, stč. též mešpory. Z češtiny je pol.
nieszpór, hl. nješpor. — Z lat. vespera,
z klášterů. Nejdříve nastala asi záměna
retnic v > m, pak „n vzniklo disimilací z m
proti následujícímu £>" (Hujer 1.252). V
starším jazyce o nešpořích též = odpoledne, sic.
nešporová chvíla = odpolední, nešpor =
svačina. To souvisí s tím, že vespera podle
jistého způsobu počítání hodin (začátek ve
3 hodiny ráno) byla 9. hodina.

neštovice
397
neurvalý
neštovice: z nežitovice, od nežit; dosud zm.
n. znamená nežit. Z č. proniklo do polštiny.
Je i s.-csl. nežitovica.
netáta, netota, mor. a sic: rostlina chvojka
(Juniperus sabina), sic. i plavuň; netojka je
prý tařice KtPř 3.634. Pol. nietota plavuň.
Rozdílné významy lze spojiti snadno:
větvička chvojky a plavuň jsou si dosti
podobny, dokonce jeden druh plavuně se
nazývá chvojková plavuň. Obou rostlin se
užívalo při čarování (chvojka je jedovatá!),
též pro potraty. Odtud lidový výklad slova
(aby „mládenec nebyl tátou", Václavík 441).
Podle Brücknera n. je z tabuového výrazu
ne to ta = není to ta, prý čarodějné rostliny
nebyly zvány svým pravým jménem, ale
označovány jen pomocí „to jest" (pol. matici
božej toje = vrbina, biala tojeéc = tolita,
modra tojeéc = orlíček) nebo „to není ta".
Obé je nejisté. Sem patří i sic. neto (nějaká
rostlina) a netója tolita.
neteř, řidčeji neť. Objevilo se teprve v nč.:
„čte se po prvé jako padělaná glosa v Mater
verborum, neti filiola, a odtud přejato do
jazyka knižného a dáno mu sklonění gen.
neteře, dat. neteři atd. podle máti mateře
atd.", dí Gb HM 3.1.428. Tedy přínos
V. Hanky, ale zdomácněl, pronikl i do
slovenštiny. — Sic. netera, csl. str. netii bratrův
nebo sestřin syn, stpol. nieč, sch. nečak t/v,
fem. necaka. — Jsou to odvozeniny od slova,
odpovídajícího latinskému nepös, stlit. ne-
puotis, sti. napät- atd., pův. *nepót- asi
z nevo-pot- = nový pán, tj. vnuk. (Meh Re-
cueil 1.98.) U Slovanů nepöt- bylo rozšířeno
o -ijo- (přitom -pöt- oslabeno v -pt-), nept-
-ijo- > netbjb, srov. ανεψιός. V č. bychom
čekali *netí synovec. Fem. je sti. naptí-,
stlit. nepté; místo toho má slov. tvary na
-tera: r.-csl. nestera bratrova (sestřina) dcera,
pol. nieéciora, sch. nestera. Vývoj byl asi
takový (Vey BSL 54.2.212), že ide. nepti
dalo si. nésti (změna pt > st jako v strýc)
gen. nestere, to pak přešlo k α-kmenům, tak
jako místo stč. dci je nyní dcera; za základ
nového ά-kmene byly vzaty tvary r-ové
(z „nepřímých" pádů), což je podle
očekávání. Staré nepöt- bylo tedy v ide. jazycích
rozděleno mezi vnuka (to bylo pův.!) a
sestřina syna, což je stopou tzv. klasifikačního
systému příbuzenských názvů. Kolísání
významu je dobře vidět v ř. ανεψιός =
synovec, vnuk, bratranec; též ital. nipote je vnuk
i synoyec. — Jinak Isačenko Slavia 22.70:
nepot z *nepo-těr (a podrobně o vývoji
významu).
netík: rostlina Adiantum capillus Veneris.
„Všecky staré doklady by se po mém
soudu měly přepisovat netěk, protože A.e.V.
dostalo své české jméno jako prostředek
contra f luxům capillorum (= proti padání
vlasů) a bylo tvořeno obdobně jako netřěsk,
nechrasč, nehrom; teprve v 16. stol. se počalo |
I slovu nerozumět, vznikl netík s dlouhou
kvantitou a (až v 2. vydání Mattioliho)
pochybně etymologizován z *nehtík." Ryba
LF 86.354.
netopýr, stč. netopýr, dial. č. nedopejr, han.
letopeř litopéř latopyř netopýr. — Sic. netopier,
nář. nedopier letopier hastopier aj., viz gacek
V; sic. je netopier ojediněle i noční motýl,
můra (o tom podrobně Vážný JM; uvádí
i oblasti slov a z jiných jazyků paralely). —
Východiskem je lepetyřb, od zvukomaleb-
ného lepetati (je sin. sch. pol.) poletovati
trhaným nepravidelným letem, pod. jako
lindušky (viz!) a motýli, při kterém je slyšeti
jen tichá „lopnutí" křídel při náhlém obratu;
srov. sch. leptir motýl. Přípona -yrb je místo
-ylb (srov. mot-ylb) disimilací proti
začátečnímu l. — Jméno netopýra bylo tabuo-
váno (neboť ono zvíře bylo předmětem
mnohých pověr, obav a čárů), odtud ony
hojné a pronikavé změny. Jinoslov. podob
ani neuvádíme, jsou rovněž přehojné (viz je
u Vážného; tam viz i dosavadní výklady).
Meh ZfslPh 20.40. Viz i Fraenkel LP 2.105. —
Jsou i další jména, často nejasná: mor.
holý pták, šimík, trúlek, večerek, kasakút,
kutkutík, sic. řepík (že se vrepí, zachytí i do
vlasů), špirhanec (toto znamená i nočního
motýla; o tom Vážný).
netřesk, netřeš, mor. nekřest, jinak (stč.,
mor.) hromotřesk, sic. netresk, hromotresk,
srov. pol. gromotrzask: rostlina Sempervivum
tectorum. „Kde pěstují netřesk, tam hrom
netřeskne" ČL 9.254. Dosud se n. najde na
doškových střechách. Býval, jako chřest
a Černobýl, ochranou domů proti blesku
nejen u Slovanů, ale i u Němců. Podrobnosti
Meh NŘ 28.176.
netýkavka netykalka netýkanka: rostlina
Impatiens. Od netýkavý: dotkneme-li se
květu, odpadne celý; zralé plody na dotek
pukají a rozstříknou semena na všechny
strany.
neúroku mor.; msl. neuročku Mal, han.
neóroko Kp. — Sic. neúrekom neuroF)ku
ňeurečkom. — Klade se před slova chvály,
aby se ujistilo, že mluvící nemá úmyslu
uřknouti (dítě, dobytek atd.); věřilo se totiž,
že čarodějní lidé umějí právě chválou
uřknouti, přivoditi pravý opak. Sic.
neúrekom, to je pěkná kráva. Jsou to dvě
nejpodstatnější části myšlené věty ne(ní to
řečeno k) úroku, (nech) nie (je táto chvála)úre-
kom, kde úrok je odvozenina starého typu,
úrek mladšího, od uřknouti, sic. uriect, urek-
nút. Podobně kladou Němci unberufen nebo
unbeschrien. Od n. Slováci odvodili adj.
neúročný neúrečný neúrečitý s neurčitým
pochvalným významem (pěkný, zdravý, dobře
vypadající). Meh SMS 15.144, NŘ 30.144.
I neurvalý, stč. a mor. urvalý: hrubý, urput-
Iný; sic. zurvalý. — Odvozeno od slovesa,
zastoupeného dosud v laš. urvat se na

nevěsta 398 nic
koho = osopiti se Lor (to je ovšem od
rváti, srov. utrhnouti se na koho). Podle
Jg = urvavší se od šibenice. Ne- je nadbybné.
V. i Zubatý 1.1.247.
nevěsta. Všeslovanské: sic. nevěsta, pol.
niewiasta, ukr. nevista, r. sch. sin. nevěsta atd.
Znamenalo nikoli ženu v den její svatby (to
je sic. mladucha, pol. panna mloda), ale —
jako místy dosud, zvláště sic. — mladou
ženu nedávno vdanou, mladou paní (potom
ovšem, mluví-li tchyně, její snachu, synovu
ženu; ale to není speciální význam!). —
Vzniklo spojením slov neve vbsta = nově
(tj. nedávno) vdaná, a haplologickým
zánikem slabiky vb: neví je adv. ještě z doby před
změnou *nevb > novb, nový, vbsta je t-owé
participium od vid-, které je ve vbdati >
vdáti (se) a v stí. vindati nalézá, získává, med.
-tě zasnubuje se, vdává se, odpovídá mu ind.
vittá-. Meh ZfslPh 18.315. Jsou i jiné
výklady, ale nepřijatelné. [Nejvíce rozšířena je
domněnka, že nevěsta znamená „neznámá"
(vesta je prý od věděti), neboť přichází ke
svatbě jsouc zahalena závojem, domněle
proti uhranutí a na oklamání zlých duchů.
Ale Zofia Gansiniecová, Etn. p. 3.149n.,
ukázala, že nevěstin závoj je záležitost jisté
světové módy, z Předního orientu, a to už
ze starověku; původně jej přijaly palácové
dámy asyrské na ochranu pleti proti slunci
a prachu; nakonec se stal znakem toho, že
ona mladá žena přechází do vlastnictví
jednoho muže. O „neznámosti" nemůže tedy
být řeči.] — Demin. nevěstka kurva je od
16. století.
nevod, pol. niewód, r. névod. Souvisí se
sev.-něm. Wate, švéd. vada, lot. vads, fin.
nuotta, eston. noot t/v. Vše to jsou prastará
slova, přejatá neznámo odkud, snad „pra-
evropská" (pod. jako Čeřen je praevropské).
Má se za to, že ne- je přidáno z důvodů
tabuových, „aby ryby nepoznaly síť pro ně
nebezpečnou" (Vasmer). Viz i vatka.
nevražiti, již stč., za-; pův. silně nenáviděti,
nyní poněkud oslabeno; stč. nevraždný
protivný. Původ nejasný. Zdá se, že je od vrah,
ovšem za předpokladu, že i č. vrah mělo
význam nepřítel, jako v ruštině (Zubatý
1.1.245). Ne- by bylo nadbytné. Viz i
zanevříti. Sem patří zajisté jakožto
zkomolenina i nevařiti s kým 'nežíti vé shodě,
v přátelství', obecně řáděné k vařiti,
připravovat jídlo vařením. Nadbytné ne- asi
z- nevříti na koho t/v.
nevrlý: asi od nevříti, za- na koho (v. to).
nezabudka. V sic. je asi domácí; je od
zabudnut zapomenouti, kde bud- souvisí s bdíti,
lit. bundu bústi pamatovati. V č. však bylo
v nové době přejato bud ze slovenštiny nebo
z rus. nezabudka, pol. niezabudka. Jméno
(to platí rovněž o pomněnka; mor. neza-
pominajka, pol. nieza-) je od toho, že byla
dávána na památku, poněvadž vadne jen
pomalu, tj. aby obdarovaný aspoň tak
dlouho vzpomínal na dárce, dokud dárek
neuvadne. Lidově rybí (žabí) očko, sic.
žabie očko, viz oko.
nezbedný, stč. pův. nesbedný, k tomu při-
tvořeno kladné stč. (ojedinělé) sbedný, zbedný.
Pol. niezb§dny, dříve psáno niezbedny. —
Význam 'nevázaný, bujný', nutí vyjíti z ne-
-st-bed-bnt, b$d- je asi příbuzné s něm.
binden vázati, poutati; tedy pův. 'nespouta-
telný' (Prusík Krok 6;38; 11.136; KZ 35.599).
Nosovost v § v češtině zmizela již v předhist.
době disimilačním vlivem obou n. (Jinak
máme *bendh- v pouto.)
než (li) 1° spojka srovnávací: z ne-že-(li),
ne je zápor: já jsem starší — ne(ž) ty; že je
pouhé zesílení. Podobně stind. na po kom-
parativu. U spojky než (: připravte se,
než přijdu) nutno doplniti myšlené dříve,
srov. lat. priusquam, antequam. Stsl. neže,
nezeli, též neg^li, negoli. Podobně lot. je ne
než, lit. ne, negi. — Z plného neže dále sic.
(oravské) že, např. Kukučín 6.113, 119,
122 aj., Hviezdoslav 1.223. Jiný zápor (ni)
ve funkci spojky přirovnávací viz pod
ani. — V sic. (zní val.) lež je však l asi
původní, je tu částice Ze, odedávna blízká
k částici li. Od lež/než vyšla asi záměna Ijn
v lebojnebo a leda-j nedá-.
než 2°, spojka odporovací: ale, avšak.
Uvádí větu s neočekávanou opravou nebo
vyvrácením předešlé věty. — Ze záporky ne
a příklonky -ž. V stč. má stejnou funkci
i pouhé ne: aniž sě móž neřádný... líbiti
lidem; ne i svýmť pochlebníkom lib nebývá =
než ani svým pochlebníkům libý nebývá.
O tom podrobně Trávníček Nesl V 2.59
a Bauer VČS. Sic. msl. lež (téže funkce jako
č. než) má však patrně původní le, které je
v ale.
nežit, pol. niezyt. Od kořene ži- (viz žíti 1°),
což je normální e-ová podoba kegoj- (č.
hojiti), r. nář. za-žíť = za-góiťsja (: raná sama
zažila). Nežit je tedy vřed něho jící se, srov.
nehojed (viz), od toho je název neštovice (viz).
Obvyklé znění nežid gen. -da vzniklo čistě
vnějším přichýlením k Žid.
ni: záporka, samostatně (též a-ni) nebo
jako 1. složka v nikdo nic nijaký nikam apod.
Jako pouhý zápor je dosud vm. (Půjdeš do
školy! —Ni); jinak v č. jen když je opřeno
o následující slovo. — Srov. r. ni (net ni otea
ni mateři) atp. jinde. Podobně jako ne,
vystupuje i ni ve významu 'jako' po kompara-
tivu (sic. a-ni, v. to; strus. ni). — Z pův. *nei
srov. lit. nel ni, nel-nel ani-ani, niěkas nikdo,
nic, lot. gót. osk. stlát, nei (lat. klas. ni).
nic, z ni-čso odsutím -o (viz ni a co).
Odchylně sic. nič, ništ z ni-čbto, kde Čb je nom.-
akus. se zesilujícím -to jako v ni-lcb-to, št
ze čt. Nic funguje stč. i jako pouhý zápor
(Flajšhans LF 63.232), tak i hluž. Odvoz.
nicka nicota nicotný nicovatý ničiti; nic nicoucí

nic
399
nítěnice
podle div divoucí apod.; nicpán nepán;
nicponice daremnice, sic. ničponina a pol.
nicpori z nic po něm, (totiž není); las. nicpotak
ze rčení to je nic po tym člověk B; sic. nic
po nic je zkrácení (vzor ráno-po-ráno, deň-
-po-dcň) z plného útvaru, jaký je v mor.
nic po ničem; č. nanicovatý, chod. nanicatyj
z na nic (srov. mor. vyšlo mi to na nic; na nic
jest, ze pýcha Hanáka zaslepila). Ničemný >
ničema od dativu ničemu (totiž neprospěšný,
nenaučený). Vniveč = vb ni-vb-čb, v vloženo
do spojení ještě volného ni č; sic. nivoČit, pol.
niweczyc.
nic, nickamínek, nicový kamínek; kamínek
nic Václ 301, dial. nicák Β pekelný kamínek,
lapis, jč. nickamen modrá skalice Vydra;
mor. nic je též vodička na oči, čistec. —
Toto nic je překlad německého Nichts
(dříve jen Nicht), což se pokládá ze přejaté
z ř.-lat. onychitis, ale žertem (slovní hříčkou)
přikloněné k nicht(s) 'nic'; střlat. nihil album
bude rovněž překlad německého slova.
ničí, nící stč. (nč. jen v odborných názvech
jako: silenka nící): k zemi skloněný, tváří
dolů obrácený, např. otec pode nic = na tvář.
Odvoz. stč. ničěti býti skloněn; nicohlav,
zkráceně nicot us. za Jg, mohutný železný hřeb
(svorník) nahoře půlkruhem ohnutý (jako
vycházková hůl), jímž se spojuje zadní díl
vozu s předním. — Sic. nice rub je z pol.
nice. — R. nář. (záp.) nicyj, ustrnulý tvar
(adv.) nic; ukr. nycyj, nyč. — Psi. nicb -a -e.
Je odvozeno od ide. ad verb ia ni 'dolů'
(je stind. a írán.) příponou -ko-; *i bylo
zdlouženo v ϊ = slovan. i, asi pod vlivem
protikladného nakt (viz naznak). Prvotné
♦mfct bylo pak změněno druhou palatali-
sací v nicb, neboť před k bylo i (naproti
tomu nak'h nebylo změněno). Stejný základ
je i v nízký.
nikati 1°: takto jen ve filosofii jako
neutrální označení bytostného dění, na jehož
jednom kraji je vznikání, na opačném zanikání.
Jinak jsou jen složeniny. Vývoj významu: r.
niknuť (golovoj) = skloniti hlavu (přen.
vadnouti, hynouti), pod. ukr. nyknuty, sch.
nikati, b. nikna; psi. nikati tedy souvisí s nící,
odvozeno tehdy, dokud ještě bylo *ntk-.
Tedy pův. 'chýliti hlavu k zemi', tu je na místě
i za-, po- (ponikva tok vpadající do země >
Punkva; sic. ponik trativod; poniklec >
koniklec), u-, z- vyprositi se (klad.). Κ těmto
případům pak přitvořeno v opačném smyslu
stč. vzniknuti, nč. -ou- (r. vozniknut), postv.
vznik', a vyniknouti. Příbuzné je lit. n'fkti
mizeti, slábnouti, zanikati, vymírati, při-
tvořené asi k adjektivu, později
zaniklému.
-nikati 2° v pod- pro- (sic. pre-) v-. Význam
brání ztotožniti toto sloveso s nikati 1°.
R. vniknut proniknut a obdobně pol. —
Příbuzno je lit. i-ninkú -riikti horlivě se oddati
čemu, apnikti přepadnouti něco. U nás se
zachovalo jen iterativum, jež fatálně se
rovná prvému nikati.
nikdo, stč. nikto nikt nikte, sic. nikto nik.
Obsahuje záporku ni a zájmeno kdo.
nikoli: záporka ni se zesilovacím koli (viz).
niněra 1°: jistý hudební nástroj. Asi
domácího původu, srov. nuňati hráti na
kolovrátek. Podle Jánka ČMF 29.161 je ten
název zvukomalebný.
niněra 2° o něčem nicotném. Expresivní
slovo, tvořeno podobně jako titěra.
nípati: piplati, dělati nimravě; vč. hnípat
Epz (s nechutí jísti), chod. šníbrat (zesilovací
š- jako v šmárati), vč. nasnípat pracně
natrhati něco drobného NŘ 19.61. — Příbuzné
je lit. nýplioti t/v. Vzhledem k lit. druhotva-
ru nýprioti sem přiřadíme i č. nimrati se
(záměna retnic p\m) a mimrati (asimilace η
Κ m). Z *niplati bude i piplati t/v.
nístěj, stč. niestejě: ohniště, dvířka do
pece. Dial. vč. nístěň Jg, jvč. (Olešnice)
místěj; zn. i rošt El. — Hl. něsč, dl. jesce -eje
-ije, též jě-, sin. (i)steje osteje mesteje. —
Psi. jestěja, č. n- vzešlo dekomposicí z vbn-
jestěji (jako v něm < vbn jemb). Příbuzno je
ř. εστία krb (tak již Jg) z *jest-ijä (nikoli
z vestijä, jak se stále tvrdí!); prastarý
odborný termín neznámého původu. Rozdíl přípon
-ěja/ija není závadou, má obdobu v sti.
chäyä stín < *skeyä a v ř. σκία t/v. Přechod
k ,,dvířkám do pece" souvisí s tím, že
Slované vůbec místo starého krbu si oblíbili pec;
krb byl redukován na plošinku, výstupek
před ústím pece. Meh LP 5.82.
nit, mor. též mit hnit. Podobně jinde:
sic. nit, pol. nic, r. nit atd. — Psi. nitb z
kořene něi- přísti, tedy = spředenina, spředené
vlákno; ni- je patrně z ndi-, obvyklého
slabého stupně před -ti-. Od téhož kořene lit.
nýtis osnova, lat. neö něre přísti, ř. νήυω
přísti, lat. ně-men, ř. νήμα předivo, nit.
nítěnice PS, nitěnice, ničení Jg: brdo
tkalcovského stavu; s tím souvisí nitěnka
hadlaf PS. — Sic. nitetnice pomnož. Jg-SSJ
brdo; o sic. slově jedná podrobně (a správně
hájí jeho l) R. Uhlár, CTÖ 2.1963.531; pol.
nicielnice bidlo tkalcovského stavu, r. nit
gen. nita, nítčenka brdo, soubor hadlafů na
dřevěných hůlkách, viz i VSES 508, 516n. —
Příbuzné je lit. nýtis fem. (zpravidla v plur.:
nýtys), lot. nlts brdo. — Psi. bylo asi niťb
mask. Je těžké odvodit tento niťb od názvu
niti, vlákna. Protože niťb je celé brdo, jehož
úkolem je odváděti, odtahovati vždy
polovinu celého počtu nití bud nahoru nebo
dolů, aby se do prostoru mezi oběma řadami
nití vpustil útek, spojíme niťb spíše s
kořenem nei- vésti (lenken), ind. nay-jnl-, het.
näi- (jakožto kmen původně na -tu-; stran
této přípony srv. ind. protiklad ótu-, viz
útek). Je-li tomu tak, sic. nitelňíce by byl
útvar s činitelskou příponou -tel-, tedy od
adjektiva nitelj-bn'b, č. nitěnice by pak bylo

nítiti
400
noc
lidovou etymologií porušené nitelnice, jako
by bylo od nit 'vlákno' (v. adj. nitěný).
nítiti, stč. nietiti, sic. nietit. Slož. podnítiti
(postv. podnět) podněcovati, dále za- roz- vz-,
sic. obniecať, nietivo. — Sic. nietiť, pol.
niecič, sin. netiti. Starší forma je gnět-: csl.
vtz-gnětiti, r. gneťjá třísky na zátop aj.;
něť vzniklo tím, že g vypadlo mezi dvěma
souhláskami (pod-gnětiti > podnětiti). Tvar
s g je ještě vč.: Rais píše zahnítiti.
Hospodyně si při pečení chleba uchystá drobné
dříví na přihnět (mor. přínět, přísnět B) =
když se chléb dopéká, zapálí se to chrastí
v přední části pece, aby chléb byl pěkně
hnědý. V témž smyslu je ukr. hnit dřevo na
přihnět, (za)hnityty = dáti chlebu hnědou
barvu tímto způsobem. Sem náleží i hnědý. —
Původně gnětiti. Příbuzné je stangl. gnldan
tříti, treiben, z *gněi-dh~, Kořínek LF 61.49.
V gnětiti je třeba vidět sloveso odvozené
od jména činnosti *gně~tb (bez oslabení
v kořeni), v tomto pak kořenghne(i)·, prostý,
nemající ještě dalších rozšiřovacích prvků.
Tedy sloveso je útvar jako ctíti < čbstiti,
odvozené od čbstb, abstrakta (s příponou -tb)
od 6btq. Opět případ, že slovanština
nezachovala primární sloveso, ale vytvořila si
nové, odvozené od abstrakta. Význam
'tříti' se ovšem vztahoval na ničení ohně
třením dvou dřev jednoho o druhé, čímž se
budil tzv. „živý oheň", domněle ukrytý ve
dřevech. Takový živý oheň byl posvátný:
tak (nikoli křesáním!) se zakládal oheň
v novém domě, zjara na salaši (místy do
nedávná), k náboženským obětem ap.
U Slovanů tedy gněi- bylo omezeno na buzení
ohně (neznamená už tření -jakékoli), takže
se stalo termínem pro tento zvláštní úkon.
Teprve pak byl význam přenášen na
rozněcování hněvu (viz), sporů a vášní.
niva, tak i jinoslov.: kus rovné země
zcela nově vzdělané, tj. nový přírůstek
k polnímu majetku vsi čili rodu za
původním obvodem (na rozdíl od pozdější noviny,
což bylo pole v druhém stadiu
hospodářského cyklu, po úhoru, tedy pole kdysi
již zorané a oseté, ale příští rok nechané
úhorem, aby se osvěžilo). Jméno niva se
zpravidla drželo a drží jako pomístní, i když
niva dávno již přestala být novou rolí;
nakonec se ustaluje jako označení pro
jednotlivé velké plochy rovných rolí, hlavně
u velkostatků; ale val. Niva (pomístní)
označuje, i pole svahová! — Souvisí s ř. νειός
novina (po úhoru). Obé z *neivOJä, což
patří k nový. Z částice neu se tvořila
adjektiva bud příponou -o-, neuo- > novb, nebo
příponou -jo~ (lit. naujas, gót. niujis, sti.
návya-). Slova niva a νειός jsou tohoto
druhého způsobu, přípona -jo- v nich
zvolena zřejmě proto, že mají zvláštní ráz
termínový, asi jako pozdější novina; nastal
v nich, patrně již v prajazyku (Eva Havlová),
přesmyk sonant: neu-iojä > nei-vo/ä: niva
je z *neivä. Otr^bski Przycz. 2.91. Zvláštní
je sch. njiva a stsl. niva: v *neu-jä bylo
zdvojeno ,;; vlivem příponového j vniklo j
i do první slabiky (jinak Liewehr ZfsPh
23.95: má změkčení na η za expresivní).
nízký; množství odvozenin od niz-: níže
nížina nížiti aj. — Všeslovanské. Základní
slovo je adj. nizi> dole (stsl. nizi> lež^sta),
časté ve složeninách jmenných (s.-csl. niz-
gorije svah, typ č. Vrchmezí) i slovesných
(csl. nizvoditi, nizložiti, r. nizvergnut), je i
předložkou (str. niz stěnu; bulh. niz selo dolů
vesnicí). Sic. z níza do výsosti má toto
starobylé niz. Jinde niziti (ale č. pol. hl. má z,
srov. stč. výšiti — nč. stč. výšiti), nizina,
nizbn'b (stč. nižní EvOL; sic. Nižný v
místních jménech, podrobnosti Vážný NŘ 41.273;
val. nižní Β bude z ukr.). — Psi. bylo ad v.
niz'b 'dolů'. Je odvozeno od ide. adverbia ni
t/v (je stind. a írán.). Koncové -Z'b lze snad
vyložiti takto: v stind. je ad verb. niš-, nífy
'ven, pryč' (*nis). Již v předslov. době snad
*ni a *nis splynuly (ale udržel se jen význam
'dolů'), přechod s v z jest chápati bud jako
oslabení nebo se objevil před znělou
souhláskou a pak zobecněl, podobně jako is
přešlo v j-bz (viz z).
no, starobylé citoslovce, objevuje se
jednak samostatně, často zdvojeno, jako
přitakání, při konejšení, odporu, vybízení (no tak!)
atd., jednak spojeno s jinými: přitakávací
ano; č. arch. nóbrž = nýbrž; horn. notě <
no hte; mor. nále < no ale. — Sic. no —
ale, nože, no — nuže, nola < no hla, pol.
no v no tak apod., r. no ale; ukr. po
imperativu: daj~no dejž; sch. sin. no. — Forma
zdloužená je msl. na, uvozující odpověd
(Kdes bolí Na v Brodě) a sic. na nuž (srov.
bo, ba); s ní totožné je nabízecí na! —
Citoslovce no je prastaré: rovná se
latinskému nam, jehož původní význam byl
rovněž přitakací (viz i ano t/v); je příbuzné
i něm. na.
noc; stč. s noci, s noci (snuoci, snůci) =
včera večer, včera k večeru, včera (sin. snoói
včera večer, včera v noci, b. snošti snoste
t/v, ukr. s noóy před nocí, večer), podle
Zubatého 1.2.201 = s oné strany noci, před
nocí. Odvoz. stč. noční (nč. ~č- podle roční
ap.); noěně = v noci Sm 248, srv. bíledně;
c ještě v ponocný. Slož. půlnoc, sic. pol-
noc z *polu-nocí zkrácením v nepečlivé
výslovnosti, např. o p~í > o p-i a pak vůbec při-
chýlením k základnímu noc; nocleh, sic. noc,
noclah mask. i -a fem. (pol. nocleg, r. noólég);
sic. obnócka noční pastva, od obnocovať. =
přenocovati (na noční pastvě koní), z toho
i obnoc. Sic. noc nocka noÓnica noclica noclička
můra (dušení noční), noční motýl (o tom
podrobně Vážný JM, tam i pod. názvy
jinoslov.). Nocovat je chod. mor. sic. též
přechodné: n. koho = nechati u sebe na

noh
401
nota
noc. — Ide. název byl *nokt (z *nogh,
rozšířením o t bez zvláštního významu),
zachován ve véd. nak, ř. ννξ gen. νυκτός (se
zvláštním u), lat. nox (abl. nocte; ale některé
pády jsou í-kmenové), gót. nahts, byl v bsl.
rozšířen o -i-, takže psi. noktb je veskrze
i-kmen. Pod. lit. naktls (ale gen. naktu je
t-kmen), lot. nakts, — Odvozeno od slovesa:
het. jeho znění je: nekuzzi 'smráká se'
(Kurylowicz SPN wydz. I PAN 1.1953.39,
v. Slawski JP 42.86).
noh, již sté., jakýsi báječný pták. Jinak
jen srb.-csl. (nikoli stsl.) inogi> inegt μονιός
(význam nejasný), gryps, str. nogt koršun
(= druh jestřába nebo orla). Pol. nog asi
z češtiny. Zajímavé proměny jsou v sic.
pohádkách: noch(tenptak), k(n)ofta vták,
kmochta pták, vše ze spojení noh ten pták
(v stč. doloženo po prvé 1528 v Radě zvířat).
Zubatý 1.2.359 = NŘ 13.145. — Slovo málo
jasné. Má se za to (vzhledem k csl. inokt
μοναχός = mnich), že utvořeno zjhn*b jeden
(poněvadž se věřilo, že žije sám, bez samice).
Korš však tvrdí, že přejato z arab. 'anqä,
což je jakýsi pohádkový pták podobný orlu.
Toto bude pravděpodobnější; -ogf& bude podle
rarogt: raroh byl pták lovčí, ale i o nohovi se
vyprávělo, že tak slouží (nohové, jimiž [chán
tatarský] honit),
noha, všeslovanské: hl. ukr. noha, jinde
noga. Odvoz. č. podnož trnož nohavice ponožka
(viz); nář. a sic. panoha silná větev, horň.
moha t/v, srov. sic. rozpanošit sa rozšířiti se
Κ (mylné ě); č. spis. odnož, mor. sic. odnoha.
Viz i obnož. Dat do noh Rous, na nohy Kol
(srov. do kyt Pekárek), lat. in pedes, msl.
sic. v nohy Β 486 Mol = utéci. Val. msl.
přirovnání jako noha, pův. = tlustý jak
noha u řiti (o řepě apod., přeneseně o hlasu
Hor, zařval jak noha stlúšca Β 399), ae stalo
módním v Praze 1920—30, kladeno třeba
i o nápoji, o zábavě atd. — Původní ide.
jméno nohy, vězící v lat. pěs, ř. πους,
něm. Fuß (srov. pěší, pěchota) bylo v bsl.
zatlačeno názvy hrubšími, pod. jako u
jiných částí těla. —- Příbuzné je stnord.
knakkr m. noha stolice, stolička, nor. knakk
noha zvířecí; tu je tedy o *gr- více, ale to
našemu srovnání nemůže vadit, viz § 16.
nohavice, tak i sic. Pol. nogawice, bělr.
nahavicy, sch. nogavice, hl. nohajca, — N. jsou
v mor. a sic. nářečích kalhoty úzké (kdežto
široké mají jména jiná). Od noha utvořeno
podle rukavice, což je od starého rukáv (r.
rukáv atd.), kdežto +nogavb není. Mor. nář.
nohavka, stč. nohavice, sch. nář. nogavica =
punčocha, ponožka. Sic. nohavky kalhotky
je z nohavičky,
nohsled. Vytvořeno asi v učených kruzích
podle lat. pedisequus,
nok: knedlíček do polévky. Z něm. Nock,
nop, nopa: uzlíček na tkanině. Z něm.
Noppe t/v.
norek, stč. norec (: čepice norcová Smol.
238): šelmička lasicovitá Lutreola. — Sic.
norka, pol. nurka, r. norka i nortea, h 1. nórc.
Od nořiti se, nora, jednak že norek žije u vod,
jednak že uvedena r. a pol. jména označují
hraboše Microtus arvalis, žijícího v norách =
děrách. Něm. Nerz je ze slövan. — Jiné je č.
nář. norák krocan, norka krůta < morák,
morka.
nořiti, odtud ponořiti, unořiti potopiti;
nora: chodba do brlohu, díra v zemi; nový
termín ponorka podmořská lod, vytvořil
K. Pelant (v. Bass LN 1.2.1942). — Jinde
hojnost útvarů podobných, např. sic. nořit,
iter. ponárat, vnárat, stsl. iznvrq iznrěti
(= *nhrq nerti) vynořiti se, pol. nora, nura,
norzyc, wynurzic, r. nora, nyrjáju nyrját, b.
norvam vrhám se do vody, sch. ponirati
skrývat se pod zemí, ponor místo, kde řeka
mizí do země (č. ponorná řeka), sin. pondrem
pondreti ponořiti se, hl. noric. Stupně n\>r~
ner- nor- nar- jsou v pořádku, ale pro zdlou-
žení nyr- (*nyra 'díra, doupě' je v místních
jménech Nýrsko a Nýřany) je vyjíti od
*nT>r~, což by bylo oslabení z nor~; a nur-
(též v sic. nář. nurit sa) je plný stupeň
sekundárního ablautu, přitvořeného k ntr-,
— Příbuzné je lit. neriú nérti ponořiti se,
uniknouti, utéci do nory, do lesa, do polí,
lot. nirt ponořiti se, atd. Vlastní význam
kořene ner- byl asi 'upláchnouti před
nepřítelem', 'zmizeti do úkrytu', zvi: do podzemní
díry; pak teprve: 'zmizeti pod vodou'. —
Jiné je nořiti slzy, viz roniti,
nos, odvoz, nosáč, nosál (Vydra 49, nůsal
Duš 2.46, sic. nosál nochál), nosatý, nosovka. —
Všeslovanské, pův. nos*, o-kmen. Jinde
odchylky, bud v kvantitě samohlásky nebo
v zakončení kmene. Nejblíže je lat. nasuš
(ö!, 8 je zde < ss). Lit. nósis fem. nos, lot.
nosíš fem. plur. nozdry, nos (zvířat), něm.
Nose, Ta různost ukazuje na pův.
souhláskový kmen; jeho zbytky jsou ve véd. näs-ä
fem. du. nos (gen. nas-6%). Podle Meilleta
nenormální pův. äjä a lat. zdvojení ss
svědčí, že jde o slovo „lidové" a tedy velmi
proměnné.
nosorožec, tak i sic: je to kalk za něm.
Nashorn „podle lat. řec. rhinocerus", Vážný
NŘ 41.275.
nota; hudební značka pro tón, ale stč.
nota, sic. nota, nota, i nč. lidové nota je nápěv,
melodie. Přejato v středověku v církvením
zpěvu z lat. nota značka, znaménko.
Domácí odvozeniny notiti (sic. nótit), notovati,
notný (viz). Cizího původu jsou
odvozeniny notář, sic. notár, notáriuš (a pol. no-
tarjusz, r. notáriuš, str. notář nutař) z lat.
notärius; notes, notýsek je lidové přejetí
franc. psaného notes (= poznámky),
obvyklého tisku na poznámkových knížkách; no-
táhl z fr. notable vynikající osobnost; noticka
z něm. Notiz,
26 Machek — Etymologický slovník

notný
402
nunvář
notný znamenalo mezi hudebníky a
zpěváky za Blahoslava 'po notách, podle not'
(sami bez mistra po notách dobře a velmi vlastní
a, jako říkají, notně zpívati se naučili; aby
zpívání nebylo jakés nenotné), náležitý,
pořádný; záhy přenášeno jinam (jest notný
muz, můžeš si ho vzíti), nyní notný výprask, n.
kus chleba. J. Černý 93, Zubatý 1.1.159.
nouze, stč. núzě, sic. nudza. Odvoz, nuzný
nuzota nuzák nuzař nuzovati se, nář. nuzník,
val. nuzacit sa SvK. — Sic. nudza, stsl.
nuzda i nozda nutnost, pol. n$dza, r. nář.
núza (spis. núžda je z csl.), b. nuzda, sin.
nuja, hl. dl. nuza. — Od nuditi. Pův.
jakákoli tíseň hmotná (v boji apod.), ne
jen chudoba; stč. nuzná potřeba = nutná.
novela: z ital. novélla.
novic: čekatel v mnišské řeholi; z lat.
novicius nově do domu přibylý, nově
získaný.
nový; novota novotina novotný (též časté
příjmení: občan nově usazený), novina
(zpráva; pole po úhoru nově vzdělané), novák
(nový krejcar; jako příjmení = nový usedlík, v.
NŘ 15.62, 19.166); jmenná forma sklonění
v nov (měsíc), měsíc na nově; obnoviti, postv.
obnova (např. chod. vobnova zimy oo mor.
sic), sic. ponovit, ponova; adv. nově znova
(-u, sic. -e -eky, -eč), nanovo; zánovní = sice
starý, ale za nový pokládán býti mohoucí;
msl. prednov(ok), sic. dónovok, dónovie doba
přede žněmi, zpravidla to bývala doba nouze
před želaným „novým" chlebem, vydržet
,,do nového". — Psi. novb z ide. *néu-o~s
(lat. novus, ř. νέος, sti. navalí); o je z e před
slabikou s temnou samohláskou (jako v slovo
z *ttleuos); nev-, beze změny e > o, je ještě
v nevěsta a niva.
nozdra, obyčejně v plur., k tomu val.
nozgří ntr., nozgří. — Z ruštiny přejal Presl.
Podle Havránka vniklo do č. vědeckého
jazyka ze srovnávacího čes.-rus. seznamu
Dobrovského, v. Čvl. 2.89. — Sic. nozdra,
stsl. nozdri i-km., pol. nozdrze plur., nozdrza
plur., dříve nozdrzy, r. nozdrjá plur. nozdri,
b. nozdri, sch. sg. nozdr(v)a plur. -ve, sin.
nozdrva plur. -vi. — Z rozdílu v zakončení
singuláru vyplývá, že sing, je druhotný.
Příbuzné je lit. nasral (i ňastral) huba,
tlama zvířat, (peior. též lidí), něm.Nüster(n),
angl. nostrils nozdry. Protože r lze tu těžko
mít za příponové, jest vyjíti všude od starého
názvu zachovaného v ř. $ίνες < *srln-es t/v.
Toto srln- se bsl. a germ. spojilo se jménem
nosu v složeninu, jenže nos(o)-srines (v 1. části
bud konson. nos-, nebo o-kmen noso-, v tomto
případě so zaniklo haplologií) ihned
zjednodušovalo, ale různě, své zakončení: slov.
-ln(e)s dalo -i, sr > str, což dále oslabeno
v zdr; germ. -dnes v angl. -ils (l disimilací
po n-) a snad i v něm. -n.
nu: citoslovce. Často zdvojeno nebo i
ztrojeno; rozšířeno v nu-ž(e). Podobně u jiných
Slovanů. — Patří k vybízecím no, na. Se
zájmeny nesouvisí. Odvoz. nář. nukat, sic.
núkaí, č. ponoukati, vnukati vnuknouti (pd.
ponukač) vlastně „říkati nu!". Viz i nutkati.
nuditi, nudný, nuda. Přejato za Jg z
ruštiny. — Psi. bylo nuditi = prováděti nátlak,
násilí, nutiti, nuda byla všestranná tíseň,
protivenství (rus. též chrásty na těle, vši atp.),
pokleslo však na 'nezájem, dlouhou chvíli,
a v tomto oslabeném významu přejato do č.
(staré v č. je však nouze)\ — Sic. nudit,
nuda; stsl. nuditi i nuditi činiti násilí, r.
-nudit nutiti, pol. nudzic, s. sin. nuditi.
Stran původu je vyjíti z nud-; stsl. nqd-
z nund, kde nd je rozpuštěné afektivní
zdvojení dd. Nuditi je formou rovno ind. kausa-
tivu nodáyati pudí, nutí, ponouká. Viz
i Toporov LP 8.209.
nudle, z něm. Nudel.
nugát: druh cukroví. Z fr. nougat, „což
náleží konec konců k lat. nux ořech." Š.
ňuchati: slíditi: obyč. s vy-; pro afektivní
ráz je bez přehlásky u > i; sic. ňuchál ňuch-
(t)áč ňufák nos; postv. mor. sic. ňuch čich.
Sem patří i sic. óeňuch nos, stč. nč. čenichati
(zde přehláska provedena, afektivní ráz se
tu asi oslabil), z toho čenich, se zesilovacím
6e-. — Sic. ňuchat, ňuchtit; postv. ňuch;
odvoz, ňuchál, ňucháÓ; pol. niuchač, r. njú-
chat, sin. njuhati, njusati, sch. njusiti; se
ztvrdlým η hl. nuchae, dl. nuchae (i sic.
doloženo nu-). — Psi. nuchati a ňuchati:
zde expresivní změkčení, § 12, a u bez
přehlásky. Zvukomalebný kořen; příbuzno
je stnord. isl. nor. enugga t/v (schnüffeln).
Naše sloveso je patrně s-ové intensivum,
ze *snug-sati; počáteční s odpadlo disimilač-
ním vlivem s příponového, § 14; srov.
podobná intensiva u výrazů pro čití, Ói-chati
a slu-chati. Viz i čenichati.
ňuchna dial.: naříkavá žena; ňuňat nunat
plakati (děti o dětech pohrdlivě). — Sic.
nunú, nunúkat kuňkati, r. njúnja plačtivá
žena, njúnit plakati; ch v č. asi vlivem jiných
slov na -chna jako drchna apod. Zvuko-
malebné.
nula, nyní evropské slovo, z ital. nulla,
to z lat. („žádná" t. cifra). Odvoz, nultý
podle desátý, dvacátý.
ňuma, ňouma, asi z ňuňa (je pol. niunia
asi t/v; sic. ňuňúrit nečinně seděti někde),
expresi vního zdvojeného útvaru s výraznou
měkkostí, vyjadřující pohrdání nebo
posměch. Pro stavbu a význam slova srov.
tuta.
numero; lid. kdysi též lumero, ale jen
o číslech z lotynky, pod. pol. lumer. Obecné
kulturní slovo z lat. numerus počet, číslo; rod
podle číslo.
nunati v za°: zazpívati beze slov, PS
z Holečka. Odpovídá mu sic. dudat t/v
s původnějším d. Zde záměna zubnic d\n.
nunvář, lid. nudvář ludvář, zč. lumbáČ -ák

ňúrat
403
nyní
(z toho sloveso lumbal)', miškař. — Hl. dl.
nunwar. — Od nunva vykleštěná sviňka,
což je z něm. Nonne t/v, totožného (hrubý
vtip středověku) s N. mniška, jeptiška
(ze sthn. nunne je stě. nunvicě mniška).
ňúrat mor.: hledati, slíditi, pro-, vy-; laš.
u Příbora fňutrat se hrabati se v ěem,
vybírati si Z. Msl. přešlo do 4. třídy: nutrii (nová
přípona tr) 'slídit, čenichat Mal. — Sic.
núrai i ňúrat. Pd. wy-nurowac. R. je iterat.
šnyrját slíditi, s pobíháním hledati potravu
(š zesilovací). — Příbuzné je ř. ερευνάω
slíditi, je však u nás uznati přesmyk
souhlásek. Viz i ponurý a rýmové ňátřit.
nůše, pův. jen břemeno; náklad, ranec:
mor. noša trávy, uvázala si velikú nosu. Sic.
noéa t/v, r. nóša břemeno. Z nos-ja, od nésti.
nutiti, již stě. Odvoz, nutný (od obro-
zenské doby), vnucovati. — Je jen záp.-sl.:
sic. nutit, hl. nucic, pol. nucic i necič. — Pů-
vodnější je tvar bez nosovky, psi. nutiti.
Tomu nejblíže je stpr. nautei dat. sg. fem.
nouzi, akus. nautin, gót. naups fem. nutnost
(něm. Not). Tato všecka slova se hláskami
i významem tak blíží k nuditi, že není
možno je oddělovat. Zdá se, že germ. slova
jsou přejata ze slov. *noud-ja > nud-ja,
že pak sousední germ. t působilo zpět na
západní Slovany, takže u nich sloveso zní
nutiti proti vých. a již. nuditi.
nutkati, nutkavý, jvě. nuckat Η 2, sic.
-at. Nelze je odvozovati od nutiti, neboť
přípona -ka- je zdrobňovací, zeslabovací (LF
61.133) a je běžná jen v sic, n. však je obecně
české. — Je od vybízecího nu!, t je z rozši-
řovací částice te a pod.,' srov. r. nu-tel nu-te-
-ka! nu-tkal nuže, do toho, br. nu-tka
nu-ce-tka, sch. nu-to nu-ti, č. má nu tak!,
no tak! S tím je ve shodě i starší význam n. se
= nabízeti se, vtírati se, sic. vy nutkat
vylákati. Máme však i slovesa od pouhého nu!
(viz).
ňútrák vnitrák ňutr nutr vňutr fňutr fňok
(toto Svěř) mor.: hřebec (vepř, býček) o
jednom varleti, s varletem nevystouplým,
skrytým, málo vyvinutým, neschopný plození,
jirčák; přen. zpolovice, špatně vyřezaný;
dále i posměšně o lidech bezdětných, v lásce
chladných apod. — Sic. znutrák, vnútrák
SR 25.167, pol. wnetr, r. nutréc, ukr. nutrjak,
sch. nutrak, b. vátrák, vatrák. — Od nitro,
vnitř. — Obdobný útvar je lit. iňtras kryp-
torchický kůň.
nutrie. Nyní světový název (r. nútrija,
něm. Nutria atd.). Je ze špan. nutria vydra
(to pak je z lat. lutra vydra). Tímto
španělským slovem pro vydru byl v Chile
nazván tento hlodavec; jeho jméno proniklo
pak z Jižní Ameriky zpět do Evropy spolu
s jeho kožišinami.
nůž, odvoz, nožná, stč. nožnicě plur.
pochva na nůž. — Všeslovanské: sic. nóž,
stsl. nožb, pol. nóž, r. nož atd. — Psi. nožb od
kořene ηυζ-, který je v stsl. imper. νυηυζι
nožb vpíchni nůž, stč. venznúti, pronznúti,
r. vonžú vonzítpronzít, stč. přínoza kuchyňský
nůž, r. za-nozít aj. Viz i niz. Nůž tedy byl
nástroj na píchání, zbraň bodná. — Kořen
nez- má příbuzenstvo v lit. kněžti bodati,,
štouchati, píchati, dloubati. Že litevština
má k navíc, tomu srovnání nevadí, viz § 16.
nůžky, dříve i nuže Sm 309, ch. nožíky,
han. nožéce. — Sic. nožnice, pol. nozyce
nozyczki r. nóžni nožnicy, sch. nožice, b.
nož(n)ici t/v. — Vše to jsou odvozeniny
od nožb nůž. Staré nůžky byly vlastně 2 nože
proti sobě ostřím postavené a spojené
pružným spojem na konci držadel, nikoli
uprostřed! Naše nůžky je tedy zkrácenina
z nožíky.
nýbrž, stč. pův. nébrž. Obsahuje: 1° né,
což je známá záporka. Ta mohla být kladena
ve větné platnosti ( = jako samostatná věta,
ve významu „není tomu tak") po větách
kladných i záporných, jakožto popření jich;
pak následuje věta obsahu stupňovacího
(Vladislav bratra svého zase k milosti jest
navrátil, ne takú s ním milost učinil, že...
Pulkava; nč. rovnou utíkala, ne, řítila se tím
směrem Horký). 2° brž, komparativ od ad-
verbia brzo, tedy s významem 'spíše'. „Když
ne ztratilo větnou platnost a zanikla po něm
pausa, spojovalo se úže s brž a časem s ním
splynulo v jediné slovo". „Zajímavé je,
že se ve stč. vůbec neužívalo nébrž po nejen,
netoliko v první větě (byla zde pouze spojka
ale)". Ten usus (nejen — nýbrž i) pochází
patrně až od Dobrovského. (O nýbrž
Trávníček NeslV 1.97; zde však podáváme,
zčásti doslova, kratší výklad J. Bauera
z SPFFBU 1956, Av4,27 n.) Podrobné výklady
ma nyní Bauer VČS.
nynati, v řeči k nejmenším dětem,
zpravidla jen v imper. ('spinkej'). Též nunat
pohrávati, poskakovati, od toho nunátko dítě
(K. Čapek), s y mor. nyňátko dít3. Pol.
nynac. Vše to jsou slova „dětské řeči", spíš
výtvory rodičů, jako papat, lulat a pod.,
význam jim vtiskují rodiče podle své vůle.
nyní, stč. nynie, nář. rozšířeně nyníčko >
ny(n)čko ny(n)čkom nyčkejc nyčky neníčko
neníčky nejčko íčko. Psi. stsl. nyní, r. nýne
atd. Odvoz, nynější, Č. -ejší (jako ve včerejší
zítřejší pozdější) vyšlo z oposita dřívější; starší
typ je stsl. nyněštbnb, r. nýnešnij. — Vedle
toho bylo i m>ně: stč. nenie > neníčko
(mor. neničky), r. nóne: ejo je zde v jerové
slabice liché, ale „napjaté" z důvodu
rytmického. — Ide. bylo nu s fakultativní nosov-
kou na konci, popř. zesílené další částí:
lit. nü nünal, sti. nu nü nunám, ř. vv νυν νυν,
lat. nunc, gót. nu, něm. nun, het. nu. Tedy
slovan. m>-n-ě ny-n-ě má -Č podle tede ted.
Dále je snad příbuzno neu-o-s > nový, tj.
„nyní" by bylo „v nové (nejnovější)
době".

nýt
404
obec
nýt, nýtovati. — Sic. nit, nitovať, hl. nyt,
-owac, pol. nit, -owac. — Z něm. Niet(e).
nýti, odvoz. básn. nyvý, unylý (přejato
v obrozenské době z r. unýlyj). — Sic. nyt,
stsl. unyti býti malátný, r. nář. nýju nyt
(spis. nóju nyt je nepův.) stonati, unyvát
malomyslněti. — Pův. význam byl ,'tě-
o: předl, s akus. (starati se o koho, je zle
o vodu, ovinouti o prst) se zdůrazněním cílo-
vosti, směru, a s lok. (mluviti o kom, dělati
o čem, býti o hladě, býti živ o mlýnku, zůstati
o jednom děcku) po slovesech stavových
apod., tedy bez určování směru n. cíle;
předpona: osázeti, opírati, otříti a pod. Významy
lze vyvoditi z těch, které jsou i v ob, totiž
pův. asi 'okolo' (ve smyslu místním i
přeneseném, původně ,,z té i z oné strany"),
protože předložka o s akus. odpovídá
německému um, předpona o- odpovídá
německé be- (kde začáteční samohláska
odpadla). Předl, s lok. (dělati o čem) se rovněž
dá vyložiti z ob = 'okolo' (totiž v tom
smyslu, že předmět činnosti je středem
zájmu, okolo něho se točí zájem n. činnost);
zčásti i ona odpovídá německému um
(o půlnoci = um Mitternacht). A tak lze o
pokládati za variantu útvaru ob (viz),
vzniklou v psi. před souhláskami (vyjma
před v: tehdy se b udrželo, ale v zaniklo,
viz oblak aj.). O tom Triomphe, viz citaci
p. ob.
ó, interjekce, oh oj oha ohé ochej ochich
ohy(ž); odtud sic. sloveso och(k)at. Tak o
a podobně i v jiných jazycích, všude bez
závislosti na podobném útvaru jiných jazyků.
ob: předpona v obejmouti, ob jímati,
obejíti, obcházeti, obrátiti < ób-vratiti, objasniti,
obdélný, obšírný atd. — Jako předložka
(s akus.) se ob u nás zachovalo jen v určeních
místa a času. Znamenalo „na té i oné
(= protilehlé) straně," např. stč. Čechové
od Němcův ob jeden neveliký příkop ležáli;
nč. bydlí ode mne ob dům = mezi našimi
byty je jeden dům; pak o pojmech časových:
přichází ob den = každý druhý den, mezi
jeho návštěvami je jeden den, kdy návštěva
není; čas ob čas, nyní jen občas. — Pův. obb.
V obou užitích mu odpovídá lat. ambi-,
τ. άμφί, stí. abhi- (stč. okázati ~ abhi-éasti,
Slavia 16.187, obeznámiti oo abhi-jňa-).
Jest uznati, že *ambhi se již předslov.
oslabilo v *abhi > obb (slova toho druhu se
oslabují snadno, srov. po z *apo aj.). Jinak
se oslabilo v o (viz). Koncové b se drželo
dlouho, jak svědčí jeho střídnice e v obe-.
Příbuzné je dále lit. api- ap- t/v; ztráta
znělosti nastala asi v *o6- apokopováném
lesně chřadnouti, trpěti vnitřní bolestí'
(stč. závist nyje v ciziem prospěsenství),
pak 'trpěti steskem' (tak i rus.), nakonec
'teskně toužiti'. V č. pokleslo na slovo jen
knižní a významem se velmi odchýlilo od
svého faktitiva (u)naviti. Psi. nyjq nyti
patří k nav naviti nat.
před neznělými souhláskami, ale rozšířila
se i do *abi, takže je i v plné formě: api.
Podrobně o ob jedná Triomphe ve sb.
Slavjanskaja filologija I (Moskva 1958) 78n.
Viz i oba a obec.
oba obě, sic. muž. životného rodu oba ja,
neživ, oba obe. Všeslov., řídí se všude podle
číslovky dva, s níž je často asyndeticky
spojeno (č. oba dva, psáno i dohromady).
Odvozeniny: obé (stč. těch vobí dítek Táb,
Sm 285, srov. dvé; obojí, srov. dvojí', obojetný
(z *obou-) = pův. co lze jímati (bráti) obojím
způsobem; óbojiivelný, oboustranný; oba-
polný z oba póly = obě polovice; vč. vzíti
někoho nabajamo, nésti na ramenou Paz
z na-obojamo. Sem patří i stč. sic. obaÓ přece
(z obaóe; tak je stsl. bulh. = však, naproti
tomu), pův. Obojím způsobem, tak či onak,
v každém případě'; stran tvoření srov. jednak
přece. — Stind. véd. ubhä, av. gáth. ubä,
ř. αμφω, lat. ambö, gót. bai (něm. bei-de =
oba dva), lit. obů. Sklonění duálové. Souvisí
nepochybně 1° s přeciložkou (a předponou)
ambhi okolo (ř. άμφί, lat, ambi-, viz ob),
2° s dva. Ř. άμφι- ν 1. části složenin znamená
někde 'oftott-', např. άμφιδέξιος obouručný,
stejně jako jinde ob-: άμφι-βαίνω = ob-kra-
čuji. Litevština často místo obů klade
abůdu, pod. v lid. č. často óbadva. Jest vyjíti
asi z úhrnového spojení *ambhi duvö
'z každé strany [jeden, tedy] dva', jaké je
dochováno v toch. Β ant-api = oba dva.
Ta dvojice byla záhy spojována ve spřežku
jako je ř. σννδνο; ta byla už v ide. velmi
běžná, obvyklá a již tehdy byla v rychlé
výslovnosti redukována, a to rozličným
způsobem: a[m]bh[i-duv~\ö > αμφω, lat. ambö;
a[m~\bh[i-duv]ó > oba, lit. obů, v ár. s dalším
oslabením o > u ubhä; \am\bhi-\duvo] se
sekundárním plur. zakončením je v gót. bai.
Stejné oslabení je proto i v příbuzné
předložce (předponě) ob. Meh ZfS 1.9.
obáslo stč. sic: len navázaný na kužel
a připravený tak k předení. Pol. ób(w)iaslo.
Z ób-vez-slo, od vázati.
obec, tak i sic; odvozeniny č. obecní -ný
obcovati pův. stýkati se s obcí, občan (přípona
-jan); óbčina, jč. óbci(z)na, mor. óbcina, sic.
občan, občina, -izna. Místy bylo obec > ůbec;
jvč. bubec obecní pozemek. Příslovce vůbec,
O

obesti
405
oblouk
stč. vóbec, sic. vóbec ze spojení v obec = v
hromadu vespolek, veřejně. — Základem bylo
psi. adj. *ob bťb (stsl. obbštb, r. obsÓ obsČá
óbsée i óbšÓij, pol. obcy, sin. obÓi, sch. opci,
b. obšt) z obb-tjb: utvořeno příponou -tjo- od
předložky (původního adver bia) obb (*ambhi
Okolo, ze všech stran'). Táž přípona je u nás
jinak jen v domácí, pův. *omatjb = stind.
amätya- t/v, od adverbia amä, viz doma.
Je to způsob tvoření velmi starý, původně
užívaný jen u odvozenin od adverbií; s tím
je náš stav ve shodě. Tato přípona zde
označovala tu vlastnost, že něco se nachází
v prostoru, při jehož vymezení lze užíti
adverbia obb, tedy 'okolo nás ze všech stran
nebo na všech stranách': znamená tedy
naše „(vše)obecný." Od něho pak vzešlo
substantivisací č. a stpol. obec, pův. asi obbťa
tuta (ide. teutä, viz cizí). Adjektivum zde
převzalo úplně význam svého řídícího
substantiva, které se často vynechávalo,
poněvadž spojení o. t. bylo asi ustálené, každému
tak běžné, že t. se mohlo vypustiti (úkaz
toho druhu jako levá = levá ruka ap).
(Pol. obcy změnilo význam v 'cizí': stalo se
tak protikladem proti 'domácí', obcy byl,
kdo nepatřil k své = vlastní = naší rodině,
ale přece byl členem celé obce, náležel tedy
k jiným rodinám, vzhledem k naší rodině
byl však „cizí"; pod. lot. táuta = národ,
cizí lidé, tautietis = cizinec, krajan, slovin.
Ijudski, b. Ijudskij = národní, cizí; o tom
viz i pod cizí.) Je důležité, že adj. obb-tjb má
stejnou příponu jako jeho protiklad *do-
matjb > domácí, viz doma. Oba protiklady
si navzájem svědčí o tom, že východiskem
bylo u nich adverbium. Pol. obcy je tedy
adjektivum starého typu; č. obecný, -ní
jsou mladší, jsou odvozena teprve od obec,
ne od původního adverbia.
obesti laš. u Opavy: větší usedlost. Z pd.
obejécie, což je vlastně obejití.
obchod znamenalo patrně obcházení, totiž
výměnu zboží takovou, že při ní
„obchodník" chodil jakožto tzv. podomní, chodící
k lidem do jejich domovů, nebo že obcházel
vsi. Tento způsob je třeba lišiti od trhového.
obida stč.: abominatio (ošklivost, hrůza
z něčeho), urážka; val. obida opida špatný
čas, slota. — Sic. obtíž, trápení, mrzutost,
urážka, obidný, obidovať pohoršovati, zo-
bidovat sa rozmrzeti se, dobida tíseň,
mrzutost (postv. od *dobidovať), stsl. obida
bezpráví, křivda, ublížení, potupení, urážka,
obidéti -zdq -diši křivditi, utiskovati,
vydírati, r. nář. obida urážka, obidéť obizáť
urážeti, křivditi, obidnyj; ukr. obyda -nyj,
b. obida, obiden. — Obida je nepochybně
postverbale k ob-(v)idéti, což pův. znamenalo
asi přehlížeti, úmyslně a urážlivě, potupně,
popř. opomíjeti při udílení patřičných práv,
přídělů, poct, tedy s křivdou pro postiženého.
obih stč.: hojnost, obihem hojně, štědře,
óbižný -znost -ženstvie; obíhati oplývati; laš.
obih, oběhá (ě mylnou analogií), obiíny. —
Z *hobih, srov. stč. hóbezný hojný; to je z cel.,
srov. stsl. gobbZb t/v, gobbzovati oplývati,
což je přejato z gót. gabigs bohatý. Obih má i
jako s.-csl. gobiznb bohatý, domácím
zesílením b > i; h odpadlo vlivem slov obilí,
stsl. obilbje hojnost.
obili, stč. -lé; val. laš. znamená pouze 'žito,
réž' (tam kde réž je hlavní obilninou). Jinde
znamená 'hojnost': stsl. obilbje, r. obílije, ukr.
obyle, sin. obilje, a to je původní význam
(srov. č. zboží, ale sic. zbolie — obilí). Pův.
abstraktum od obil* hojný (č. obilný Čel),
což je příbuzno s ř. όλβιος t/v (to od όλβος
dostatek; u Slovanů v *olbijos nastal pře-
smyk l-b > b-l, ij přemístěno jakožto l
dopředu. Meh LF 72.71. Dále je příbuzno
(spřesmykemol > lo) lit. labas, lot. prus. labs
dobrý (pův. asi: vydatný), lot. lablba obilí,
lit. labas majetek.
oblak, plur. též ntr. oblaka: jč. mrak těžký,
černý, zakrývající celou oblohu nebo velkou
její část, jinde spíše malý, světlý, v jižních
Čechách též pouze obloha. — Stsl. oblak*,
sic. oblak, r. oblako, nář. též. óboloko, ukr.
oblak, b. sch. sin. oblak. — Slovo příbuzné
s něm. Wolke t/v bylo v slovanštině přichý-
leno k slovesu vléci a přetvořeno v útvar
s předponou ob-: *ob-volk*. Proto asi prvotní
význam 'mrak malý, světlý' (kdežto temný
rozsáhlý byl chmára) byl v jč. změněn
v tom smyslu, neboť povědomí mluvících
tuto souvislost cítí. O tom svědčí nář. povláčí
se mračí se, nebe... Černými oblaky se povla-
čovati počalo Prefát, nebe se povléká mraky Jg.
oblázek, vč. voblátek, klad. vobláóek, jč.
oblast, oblátek, vč. u Litomyšle a Holic hoble
plur. -lata. Jg-Hod-El. — Z pův. *ob-hlázek,
popř. *ob-hládek; srov. pol. glaz t/v: říční n.
potoční kámen ohlazený neustálým třením,
jež koná voda okolo kamene proudící. Tedy
od hladiti. Sem patří i stč. Mázek a hlazec,
hlazený (= broušený) drahokam. *Hlaz
přejat z č. do pol. jakožto 'hlazený kámen',
odtud je r. glaz jako 'drahokam,' básnickou
metaforou nyní 'oko'. Vč. hoble je z plur.
*ob-hládky > *ob-hlátka podlee^t-kmenů, z
toho sg. *ob-hle > hoble. Meh Slavia 21.258.
Mylné je psaní oblásek.
oblomiti koho v čem: trochu zaučiti
neznalého do nějaké práce, cizího jazyka a pod.
R. oblomát óblámyvat t/v. — Asi z *ob-loviti:
r. lóvkij obratný, zručný, dovedný. Příbuzno
je lit. lävinti cvičiti, vzdělávati, trénovati.
Když z polovati bylo vyabstrahováno prosté
loviti, přiklonilo se *ob -loviti raději k lomiti,
jako by cvičení bylo oblamování něčeho
příliš hranatého a tvrdého.
oblouk, stč. oblúk. — Sic. óbluk, lidově
obluk znamená 1° oblouk jako v češtině,
2° dřevěnou polokruhovou duhu, podklad
pod vozovou plachtu, 3° ve mlýně dřevěnou

oblý
406
obr
obruč, která se před sypáním mouky dávala
do pytle, aby jej udržovala náležitě rozevřený
(Mihál SR 25.137). Hl. wobluk, dl. hobluk,
p. oblqk, r. óbluk, b. oblak, sch. obluk, sin.
oblok. — Psi. oblqk-b-. je z předpony ob
a o-kmenového útvaru od Henk- Ohýbati,
křiviti', které je i v luk 2°. I zde je náležitý
stupen o v kořeni: *-lonk-o-s > -Iqlcb.
oblý: mor. oblak, oblíce, zm. oblinec dřevo
neštípané, jvč. (v)obláč svazek ze zemní lnu
(špičky zemní jsou otočeny!); sté. oblo
pozierati, o. hltati, val. jí oblém = v celých
kusech, polykati oblá = nerozkousaná sousta
Zubatý Sbf 3.145, Trávníček ČMF 13.20,
srov. pol. oblojca hltavec < oblo-jd-ca laš. sic.
(h)obličky ledviny; stč. oblovati valchovati,
váleti, tlouci, lomcovati. — Sic. oblina,
kol. oblincie, stsl. obit, r. obi oblá óblo a nář.
obelnój, ukr. víblyj, pol. oblý, hl. wobli t/v,
dl. hobel šiška, hoblina kulaté dřevo; sin.
obel, sch. obal, b. obal oblý. — Psi. obblt
a ob blbni), z ob-(v)-, srov. lit. ap-valús oblý.
Κ vel- ve valiti, pův. význam asi: oválený =
okrouhlý, např. jako těsto vyválené pro
pecen.
obnož stč.: pouto na nohu. — Srov. sch.
obnoznica t/v a stč. ponožka t/v; v jiném
významu je sic. obnozka, hl. wóbnozka,
r. obnozka, č. obnozka, obnúzka = ,,co včely
okolo noh do oulů nosí" Jg. — Z ob 'okolo'
(viz o) a nož-b od noga, noha. Tedy to, co
obepíná nohu. Tvořeno podobně jako obruč,
původně = co obepíná ruku. I. Němec
LF 83.93.
obojek: pás(ek) kolem krku zvířete,
zpravidla u psa; límec, nákrčník ap. — Sic.
obojok, pd. (slez.) obojek t/v. — Z ob-voj-bki>;
kořenné voj- patří k víti (= ovíjí krk),
podobně jako zá-voj zavíjí hlavu. — Jinde
jsou názvy odlišné, není názvu společně
slovanského, ani archeologicky není obojek
dosvědčen. Z toho vyplývá, že u Praslovanů
byl pes nikoli uvázán na dvoře k hlídání,
ale byl spíše pomocníkem lovců. L. Mos-
zynski, Wiss. Zeitschr. Greifswald 11.1962.
413n.
obor: viz orati.
obora: ohrada pro všelikou zvěř (i pro
drůbež, dobytek, koně), teprve v novější době
zpravidla pro ,,vysokou". — Pol. obora dř.
i chlév, sin. obora jako v č., sch. obor vepři -
nec, dvůr, b. obor chlév, konírna. — Z ob-vor-a
od -vříti 2°. — Sic. obora je přejato z češtiny.
. obouti, stč. obuti, frekv. obouvati; obuv,
obuvník; vč. nář. vobuj obuv. Opak zouti,
zouvati, zouvák. Základem obého je *-u-jo
-u-ti, u Slovanů doložené jen s předponami.
Při jiných předponách než ob- a z- (a jinde
roz-) se užije útvarů se z--, přezouti se,
vyzouti se, přezúvky, laš. podzuvaky (mylně
vidí Trnka SaS 25.198 v přezúvky ap.
předponu přes), han. ob-zut obehráti, srov.
obut t/v, nebo vzniklých mylnou dekomposicí
I (vsi. vy-buc). — Obdobně jinde: sic. obut;
zut; stsl. obuti (part. pass. obuvem>), r. obúju
obut, razút, pere-obút, ukr. obuty razbuty
zazuty, hl. wobuc zuc wozuc, dl. hobué rozuš,
sin. obuti izuti, sch. obuti nazuti, b. obuja
säobuja. Pro obuv je jihosl. *obuťa (r.-csl.
b. obuěta, sch. obuča, sin. obuča), útvar jako
onuta (viz onuce); starobylé je i pol. obow
fem., z takového vlivem slovesa je *obuv-b
č. pol. ukr. r. — Jednoduché sloveso je
v litevštině: au-nú av-iau au-ti, v obojím
významu; vedle něho arci je i složené
ap-auti obouti a iš-aůti zouti; lot. aunu
(auju) aut též o odívání; lat. jen s
předponami: induo, exuo. Jak je vidět z lot. a lat.,
význam nebyl původně omezen jen na
oblékání noh; ale mor. zút gate je jen podle
zouvání punčoch.
oboz: přejato v nové době z r. obóz voza-
tajstvo, řada nákladních vozů. Je z *ob-voz-,h,
v staré ruštině to znamenalo vozy postavené
okolo tábora (E. Havlová). Přesný výklad
toho tvaru nemáme (souvisí ovšem s vůz);
zdá se, že to je zkrácenina nějakého termínu
delšího. Z ruš. je i pol. obóz tábor, ležení.
obr, stč. též ober, adj. stč. obrovy, nč.
odvoz, obryně, obrovský, obrovitý. — Sic. obor,
hl. hobr, sin. ober. — Původně bylo *obr bm*b,
to vězí v *obrbmeti > pol. obrzmiec otékati,
napuchovati (vlastně: nabývati velkého
objemu, zveličovati se), to mylně chápáno jako
o + brzmiec, odtud nové nabrzmiec t/v, což
přejato k nám jako laš. nabrnet Β-Hor.
Našemu obr brní? se rovná ř. δβριμος
obrovský, velikánský; dále měněno v obrinvb (pol.
obrzym a pak olbrzym, což přejato k nám
jednak jako laš. olbřím, jednak — v 19. století
skrze Lumírovce — jako spisovné olbřím)
a obrint; tu b > i § 1; -in*b chápáno jako sin-
gularisující přípona (Turčín proti Turci,
Tatařín proti Tatare, měštěnín proti
měšťané) a konečně odvrženo. Sic. abrim abriň
u Hurbana: a podle ruštiny. Meh Slavia
20.2*14. Jiní odvozují o. od jména Avarů, ale
dosavadní archeologický materiál neukázal,
že by avarské kostry byly mohutnější a delší
než jiné. O tom a o dloužení b > i Meh ZfS
1.4.38. „Soudobí historikové, zejména
byzantští, věnovali mnoho pozornosti vnějšímu
vzhledu i chování a povahovým vlastnostem
avarských kočovníků... Avšak v žádném ze
současných svědectví není ani zmínky o tom,
že by se byli Avaři vyznačovali nápadně
vysokým vzrůstem. Teprve v staroruském
letopise Povésti vremennych let,
pocházejícím z první poloviny 12. století, se
dochoval... údaj »Byliť Obři [= Avaři] tělem
velicí«. Není tedy pochyby o tom, že
představa o Obrech [= Avarech] jako o
velikánech je pozdějšího původu". (Zástěrová,
VPS 3.1960.18; tam další podrobnosti
L a historie té otázky. Z. klade důraz na to, že
slovo obr Velikán' je jen u západních Slo-

obrama
407
obuch
vanu, a protože ti byli nejdéle ve styku
s Avary, věří, že obr-b je z Avar. Ale tento
poslední důvod nemá žádnou váhu.)
obrama stč.: ochiomení, ochrnutí,
bezmocnost; ochromu jící nástraha (např.
překážka nastražená k naražení nohy); obramiti
ochromiti (= učiniti chromým n.
ochrnutým), přenes. umkveti, udolati (protivníka),
obramený ochromený, omráčený, zmámený,
obramenie ochromení, zastření smyslů,
pomatení. (I. Němec LF 82.21 ln.) — Souvisí
s chromý a s ochromiti = učiniti chromým,
z *ob-chromiti. Němec předpokládá ztrátu ch
v skupině bchr (připomínaje obrna), což je
možné. Ale je i druhá možnost. Chromí»
znělo původně *rom-b; poněvadž obramiti už
v stč. zaniká (bylo mluvícím neprůhledné!),
zdá se, že^ je velice starobylé a že ch nikdy
nemělo. Že tedy vzniklo ještě v té psi.
době, kdy bylo rorrťb. Když pak rorwb
dostalo ch, muselo *obromiti ustoupit
mladšímu ochromiti. Kořenne a (= zdloužené
*ö > ä) nutí uznati, že obrama bylo utvořeno
od *ob-romiti, ve kterém rom bylo cítěno jako
kořen slovesný.
obraz, již stč., tak i pol. r. sch. Stsl. obraz-b.
Dříve znamenalo i sochu, reliéf, rytinu,
-raz je tudíž od řezati, bylyť to podoby
(zvířat, loutky ap.) řezané ze dřeva.
obrna, slovo pův. lidové Jgd. Postverbale
z *cb-chrnvti, tj. ochromnouti. Srov.
ochrnouti pod chromý. Viz i obrama.
obrok stč.; vyjednaný důchod, obyčejně
v naturáliích, odtud obročí, (mnoho)obročník;
od *ob-?-éci (dosud zslc. obriecť, r. obréó =
smluviti, určiti), pak i určená dávka pokrmu,
nč. konečně hospodářem ustanovená denní
dávka ovsa pro koně (co měl pacholek od
pána povoleno za den zkrmiti: oves dáván na
mírku, prvé's mi dával mírku obroku, praví
kůň v mor. písni, kdežto seno a tráva nebyly
na odměr); stč. obrocnice sýpka na dávky
obilí, sic. obročnica pytlík nebo truhla na
oves pro koně. Pol. a sic. obrok v týchž
významech.
obrtel (mor.), zpravidla č. sic. obrtlík, stč.
obrtlek, sic. i zvrtlík. Znamená rozličné věci
otáčející se kolem své osy, otočné, otáčivé,
např. oplen, jisté závory dveřní (jč. vobrk-
lík) nebo okenní, hračku vlka aj. — Z ob-
-vrt-ťb, od vrtěti, srov. stč. obrtlivý obracející
se. Pol. obartel. Bez ob- je r. ukr. vértel, b.
vártelo rožeň na pečení masa (otáčí se nad
ohněm!). Sic. orlíko oplen (část saní)
zkomoleno z obrtlík ?
obruč fem. i obrouček mask., původně kruh
obepínající ruku, silný náramek, jaké
slovanské ženy nosily na pažích mezi loktem
a ramenem, pak přeneseno na obruče sudů,
kol atd. — Útvar již psi., asi zpodstatnělé
adj. nejspíše mask. (doplniti: kruh) ob-roc-b,
srov. r. obruč gen. -a u sudu, ukr. obruč t/v,
ale obrucka náramek, prsten, pol. obrgcz, dl.
hobryc, hl. wobruč(ka), sin. obroČ, b. nář.
a sch. obruč. Obdobné, ale samostatné, je lit.
apl-rankě náramek. Srov. i stč. náručnicČ
náramek.
obrus, tak jč. mor. sic: jinde asimilací
ubrus, již stč. (Hujer 1.213). Byl to každý
čtvercový kus plátna obrúsaný = ostřapco-
vaný, třásněmi zdobený: plachta do deště,
šátek na hlavu, utěrka na ruce, konečně
ubrus na stůl; třásně dělány tak, že na dvou
stranách byl po krajích vytrhán útek, na
dvou ponechána osnova bez útku. Stč.
brusec utěrka (doklad Gb) asi zkomolením.
Od rusati.
obrv, mylně obrev, kdysi provazec,,,tětiva V,
popř. silné lano, jímž se sítě (tenata na
ptáky, ne vod na ryby) svrchu i na spodu
držely, natahovaly nebo stahovaly; dosud
jč. vobrývka čili žínč Jjčř. — Spolu s pol.
obierz t/v je to z *ob-vbrv-b od stč. vrv, sin.
vrv gen. -i, stp. wierzbca, r. verv\ verěvka,
ukr. verevka vorovka, stsl. vr'bVb, b. várv(ca),
sch. vrvca provaz, k nimž náleží lit. virvě
a lot. virve provaz.
obřad: post v. z ob-říditi; sic. obřad, obriadit
uspořádati, zaříditi, upraviti; od řad. Tak i p.
obrz§d z obrzadzač je i pořízení, testament,
a r. obrjad.
obříslo: msl. to je proti obříslu = dobrým
mravům Kol-Mal. — Nejasné.
obšíd, obšit (zast.): průkaz o propuštění
z-vojska; z toho mor. (Remeš) obšitník; sic.
obšit, odvoz, obšitoš, obšajtník bývalý voják.
Z něm. Abschied rozloučení.
obšour, han. vopšór, lid.: pohraniční
strážník. Pd. abszaur. Z něm. Abschauer.
obuch, obušek, vč. jvč. oubušek Η 1, byl
jistý druh sekyry: nikoli taková jako obecně
známé běžné druhy na osekávání dříví,
nýbrž dvojbřitá, tj. od otvoru pro topůrko
vybíhala kovová křídla asi stejně dlouhá na
obě strany, asi jako je tomu u valašky nebo
teslíku. Zvláště se ten název hodí na před-
historické dvojstranné sekyry, které neměly
žádný otvor (byly na topůrko upevněny
pouze šlachami). Prvotní útvar dvojbřitý,
u některých valašek dosud zachovaný, byl
měněn tak, že jedno křídlo místo ostří
dostalo přitloukači plošku (asi jako u
kladiva); na to křídlo pak přenesen název
obuch v r. ukr. sic. U nás (to platí i pro sic.
obuch, obušok, pol. obuch, obuszek) takové
sekyrky byly pak redukovány na zbraň ne
sekající, ale tlukoucí, jakési dvojstranné
(a stejnostranné) kladívko, a konečně bylo
to jméno přeneseno na pouhý klacek, ale
i u něho dosud cítíme, že obušek je určen
pouze k bitce. — Slovo málo jasné.
Vykládají je bud tak, že je to pův. kovová část
sekyry, totiž část jsoucí „ob ucho" (= na
obou stranách ucha, otvoru pro topůrko),
nebo že od bouchati. Obé neuspokojuje. Κ
náležitému pochopení pomůže kladské slovo

obuň
408
od
uši = hlava sekyry (Kubín 241):
samozřejmě se myslí tu nikoli „ucho" ve významu
'otvor' pro topůrko (jako je ucho jehly pro
nit), ale uši jsou zde myšleny jako uši
„vnější", boltce, totiž kovová křídla na
jedné i druhé straně od těla nebo trupu
sekyry, totiž od jejího topůrka. Takový
obuch má tedy #2 „ucha" a jeho název
budeme chápati jako zpodstatnění z
adjektiva ob-uch'b — obuchý, obojuchý, (totiž
toport, což byl starý název sekyry) = mající
ucha na té i oné straně @6- = ř. άμφί) při
jednom konci rukověti (topůrka, hole).
obuň, obuňka laš.: nádoba bubnu podobná
Lor. — Sic. óbona, obón(k)a, obonija -nina
-nín sic: dřevěná nádoba, v níž se žinčice
rozesílá. Pd. obonka. Nejasné.
obuza stč.: nátisk, útisk, od toho obúzěti:
klamati, utrhati, tupiti. — Hl. wóbozyč so
s nevolí si stěžovati, woboza nevole, tíha,
obtížnost, dl. wóbuza, hobuza obtíž,
protivenství, hobuzyé obtěžovati, r. obúza břímě,
přítěž, stsl. öbqz'b κατάδεσμος. — Z *ob-Qza
(jméno typu zátoka od téci) od *ezati, viz vázati.
obúzka: jedna z krajních velkookých sítí
trojité (trojsíťové) lapačky na ryby nebo
ptáky, trýhubice (pták pronikne velkým okem
jedné obúzky, ale je zadržen prostřední
tenkou malookou volnější sítí, jádrem, jež
současně s ním se prolákne velkým okem druhé
obúzky a tvoří jakýsi pytlík, z něhož pták
cestu zpět už nenajde). Na Vltavě vobuska
NŘ 18.103. Mylně obústka. Z *ob-vgz-bka
k vázati. Sem patří i obuzek síť k uzavření
zvěře v leči.
obyčej, -ný. Sic. oby čaj fem. (zřídka mask.),
stsl. psi. obyčajb, pol. obyczaj atd. — Z ob-
-vyk-, od -vyknoutiy přípona -ějo- (jako
v r. slúóaj). Zde v zaniklo po b, byloť to slovo
způsobem tvoření téměř isolované, takže
povědomí o souvislosti s ob-vyklý apod. se
oslabilo.
obza: část kůže u ocasu, po stehnech; za
Jg nář. u Turnova, nyní termín koželužský.
— Snad z *ob-hza < ob-ybza ke gtz- (stpol.
giezek kyčel), guza (v. hýždě), tedy kůže na
zadku.
ocas, již stč.; odtud ocasné zpropitné pro
čeled za prodané hovězí dobytče (jinde
rohové). — Pd. ocas i oczas, v strarší češtině též
ocas, sch. ocas. — Slovo nejasné. Vykládáno
různě (Jg od ocásati -ovati se, že zvíře jím
cásá okolo sebe, obcásá se proti hmyzu,
srov. ohon od ohnati se, oháňká od oháněti se,
csl. osib'b od šibati, něm. Schwanz od střhn.
swanzen (intens, k swingen); jiní od česati,
tedy od *ot-čes"b, vzhledem k r. oČes; ještě jiní
z *ot-jasT>, tj. jakoby něco od pasu visícího).
Lze-li vyjíti od ocas*, byla by nasnadě
příbuznost s lot. aste (asta) t/v; u nás přesmyk
8t > ts = c a nové zakončení vlivem slova
po-jas*, pás. Kromě toho c měněno místy
lidovou etymologií.
ocel: odtud ocílka (a ukr. ocílok) 1° na
křesání, 2° řeznická ocílka na broušení nožů,
3° sic. ocielka, brousek na ostření kos.
(Podobně má všecky tři významy fr. fusil.) —
Hl. wocel mask., sch. ocal ocelj ocil(j) ocilo
acal acar, sin. ocel(o), r.-csl. 12. stol. ocělb
(ě místo e, neboť po c jinak vždy ě\) ocel,
pol. ocel ozub na podkově. — Asi z některého
starého nářečí sev. Itálie (Benátská?), srov.
nynější rétorom. atšél ocel, dále ben. asal
(staroit. acciale, román. *aciäle vedle
běžnějšího aciärium od acia ostří).
ocet, sic. ocot, stsl. ocbťb, pol. sin. ocet,
r. ocet z csl., ukr. ocet z pol., sch. ocat, b.
ocet -éd. — Zpravidla se pokládá za výpůjčku
z gót. akeit, akět, ale tomu brání hlavně b
(čekáme ě\), ale i c. Spíše uznáme přejetí
z nějakého lat. *acitum, což by bylo vzniklo
zkřížením s acětum ocet a z ntr. adj. acidum
(od acidus kyselý), na d ukazuje b. océd.
Přejímáno bylo asi z balkánské latiny. Ki-
parsky.
ocún: rostlina Colchicum. Stč. ocún, jvč.
bacoun. — Sic. ocún, sch. očun, sin. očun
oČum(ec) moČunec, b. kaČun(ka). —
Nepochybně (Kořínek LF 65.443) z *ot-jum>, tj.
znovu mladý; poněvadž kvete na podzim,
chápáno to jako omlazení, druhá, opětná
mladost. Ot- má zde význam 'znovu, opět',
který je i v baltském at- a který se vyvinul
z původního významu vzájemnostní odvety;
je tedy starší než nynější odlukový. Tedy
zpodstatnělé adjektivum zvláštního typu.
Stejné východisko je i v coun (viz), kde je
zachován původnější význam 'odnož, od-
mladek'.
od 1°, předpona a předložka. Znamenají
vzájemný protivýkon stejného druhu jako
byl výkon původní: odepsati = odpověděti
písemně, odpověděti, p. odczestowač =
navzájem počastovat. Nebo i protivýkon
jinaký: odpracovati (dluh). Předložka stávala
při komparativu (duše lepší jest od těla), při
výrazech pro zástupnictví (mluviti od měst =
v zastoupení měst, za města), pověděti vše
slovo od slova (= místo slova cizího položiti
stejné slovo své), náhradu (platit od práce),
protiakci (lék od kašle). — Všecky tyto
funkce mělo i ř. αντί. U Slovanů bylo tu
původně ot- (bez jeru, např. ot-iti = odejíti);
je příbuzno s tímto ř. άντ (ř. -i je nepůvodní),
dále s něm. ant- (v Antwort odpověd) a ent-,
balt. at(i) (ati-dúoti dáti zpět, vrátit, at-elti
pův. přijít zpět, pak obecně 'přijíti'), stir.
aith-, ad- 'opět'. — Ide. bylo *ant; místo
čekaného *ot- je ot-, neboť předpony se
snadno oslabují; stejný vývoj byl u ob-
z *ambh-i. Toto ot- časem splynulo s od*
(viz od 2°), v češtině psaní s d převládlo
úplně. O tom všem podrobně Meh Zf S 1.1.3n.,
SbTrávn 173n.
od 2°, stč. též ot, předložka a předpona.
Znamená oddálení, odluku (vstal od stolu;

oddenek
409
odvička
odešel od nás). Kladlo se i před odlukovým
genitivem a u adjektiv podobného významu
(dálek ap.), u sloves znamenajících pocházeti
od čeho, bráti, kupovati od koho, umírati
od čeho, u pasivních vazeb (býti zabit od
koho), o původu (nemoc od nastydnutí), tedy
od jot znamená i „původce, příčinu, počátek
něčeho, východisko časové (slepý od
narozeni), prostorové, ba i partitivnost (toto
v stsl.); prsten od zlata". Zvláštní užití je
v odříkati (báseň) ap. — Všeslovanské. Toto
odlukové slovce znělo odedávna oďb (s τ>!)
a bylo zprvu pouze předložkou. Příbuzno
mu je lit. nuo, nu- t/v, ř. άνευ 'bez' (pův.
'stranou od, daleko oď), něm. ohne (sthn.
änu), gót. ina 'bez\ stbret. ir. an (částice
odlukové). Vývoj významu v bsl.: „stranou
od čeho" > pouhé „od čeho". Je ovšem
třeba uznati u nás záměnu zubnic η > d.
Toto odt po odpadnutí jeru časem splývalo
s *ot (= od 1°). O tom všem podrobně Meh
ZfS 1.1.3n. a zvláště SbTrávn 180.
oddenek; bylo i (u Presla i dříve) oddenek;
mor. odenek: přízemní, tlustší, nejspodnější
část kmene (popř. bidla: klad. vodeněk) při
kořání; podzemní výhon, podzemní kmen
rostlinný (lid. u Brna); jako botan. termín
(od Presla): podzemní osa jistých rostlin.
„O. je tedy vlastně, co jest ode 'dna', od
spoda stromu" (Zubatý 1.1.290); (dno zde =
spodek stromu). Vedle toho bylo i jbz-ďbn^k^
v hl. zdonk kmen, sch. izdanak prut, obušek
(Zubatý: pův. snad „výhon od spodu
kmene"). Zkřížením tvarů s ot a jbz vzniká hl.
wozdonk tlustší konec kmene, vč. vozdenek
Kotík 11, chod. přesmykem a přichýlením
k země je vodzemek (vedle voddemek).
oděv, sic. oděv (z češtiny). Je to postver-
bální útvar od stč. odievati, což je frekventa-
tivum od odíti < ob-díti, „ob-činiti koho" =
ob-klásti jistými koženými nebo tkaninovými
výrobky na ochranu proti chladu. — V sic.
je starší název odedza, což je 1° „chůvka"
(neširoký pruh látky na chování dítěte, K:
chůva jím ovine sebe i dítě), 2° (zastar.; Kuk)
svrchní oděv, v. Mihál SR 25.138. Rus. nář.
oděza oděv, spis. odežda ze stsl. odezda. Vše
toto je z *ob-ded-jä, od téhož kořene co
v odíti, ale zdvojeného: de-d-.
odkráglovati. Z něm. abkrageln.
odolen: starší jméno rostliny kozlíku
(Valeriana). Mor. odolen. — R. nář. odejan, ukr.
odoljan, sch. odoljen -jan, b. nář. deljanka
delenka diljanka t/v, r. odolen odalen leknín,
sin. odolin hledík. — Souvisí patrně s odolati;
je to starý preventivní prostředek proti
moru. „Podle L. C. Hellwiga, Apothekerlex.
1708, se užívalo valeriany proti bolestem
hlavy; někteří, praví H., nosí kořen na krku
jako amulet proti čtvrtodenní zimnici" (Š.).
Kromě toho se uvádí (Vasmer z Mel'nikova),
že r. o. (leknín) v lidové víře zaháněl zlé
duchy. O skutečné účinnosti kozlíko\^ého
kořene při nervových nemocech staří však nic
nevěděli.
odpočinouti -činu, -čívati, nář. i -6nout
-čnu -čal (podle počnouti učiniti začátek);
starobylé je jvč. vodpočít si. Odvoz,
odpočinek, odpočivný. Spočinouti, spočívati, bez
odvozených jmen. — Pův. podoba je v stsl.
po-čijg po-čiti odpočinouti, iter. po-čivati;
záp.-sl. přistoupilo ot: sic. odpočinut (si),
odpočívat, odpoČinok, hl. wotpočowac, dl.
wótpocywaé, pol. odpoczywac, odpoczqé, odpo-
czynek; na jihu je sin. poČijem pocit i (počitek
odpočinek), sch. počinuti, počivati (a poČinak,
počivak), b. počina. Staré jméno k po-či-ti je
po -koj» t. — Příbuzné je lat. quies, requiěs
klid, pokoj. Kořen byl dvojslabičný kueiě-,
u nás to ukazuje adj. čiťb (č. čilý, sin. čil, hl.
čily, pův. odpočatý, svěží, toto dosud mor.)
svým přízvukem v sch. čto (z kueid-lo-).
Viz i čila, včil.
odpútiť se val., znamená totéž co č. od-
škloudnouti se: ptáci se odpútili = opustili
hnízdo, jsouce znepokojování; ... aby se jí-
(dívce) milý neodpútil B. — Sic. je v tom
smyslu odsmútit sa o ptácích: opustit hnízdo
s vejci; přeneseně o dětech, když opustí
domov (Mihál Eud 10.11.56). — Sic. slovo
vzešlo záměnou retnic ρ > m; s je z adideace
k smútit. Původní je p; tedy -pútit patří
asi k poutati.
odr: jč. vodr(h), zč. chod. vodr, msl. vsi.
odry záhaťa na ryby v řece (kolový, proutím
propletený plot); č. odry budky k lapání
ptactva, tyčky na upevnění révy; stč. odr
caricum (lože) Klar, (toto asi z csl.). Jč.
vodr a plur., v hrnčířské dílně tyče u stropu,
na nichž „tvrdly" hrnce právě vytočené
Jjčř 102. — Sic. vódor patro nad mlatem,
pol. odra, br. adzor plošina upevněná okolo
kmene stromu pod brtí (na ochranu proti
medvědům), r. odr postel, máry, odrina posed
lovecký, b. odr lavice na spaní, postel,
přístřešek aj., sch. odar postel, máry, plošinka
na sloupkách, sin. odři lešení. Stsl. odr*
postel. — Lit. afdas žerd, na které se suší len.
Pův. snad vodr'b ^v většinou odpadlo asi
jako v osa < vosa), plošinka na 4 sloupkách;
takové jsou u pastýřů pro sušení sýra,
u rybářů pro sušení ryb, u sedláků pro sušení
masa aj. potravin. — Slovo nejasné. Jedna
domněnka je u Meh Slavia 18.72, tam
uvedeny i jiné pokusy o výklad.
odrachmel val.: otužilý chlapec Kš; trhan
B, též odrama trhan, neotesanec, surovec B.
— Nejasné.
odvička, též vqdbička jč. Duš. 1.27, Hr.
vorbička: v záp. Č. „klika dřevěná u
chodských starých dveří do sence [= světnice];
skládala se z tyčinky,· jež zapadala za zub
skoby ve veřejích. Často se zvedala rukou,
jindy provázkem dírkou ve dveřích
prostrčeným." (Hr.) Jsou u starých domků dosud
i jinde (vých. Čechy). Příbuzno je r. zadvižka

ofěra
410
ochota
t/v, o. je tedy asi z *od-dvižka, od (z-)dvikati.
ofěra. Stč. psáno offěra. Postv. ze sto.
offerovati, což je z lat. offerre obětovati;
β místo e nejspíše tak, že -era upraveno
podle nějakých domácích slov na -éra. Z
češtiny je pol. ofiera, pak ofiara s ia prý podle
obiata. Sic. (h)ofera.
ofina, ofena, mor. afina. Historie slova
není známa; snad je to (nejistá domněnka!)
zpětný útvar k román, affinare (it. tak; fr.
affiner zjemniti); vztahovalo by se to na
pečlivé tenké ofiny sčesané na čelo.
ogar val.: chlapec. Cizí; Matzenauer uvádí
novořec. άγόριον t/v a střlat. agarrus
pacholek u soumarů, nižší služebník. Celkem málo
jasné. Snad odněkud z východu, srov. tur.
ogul syn, kirg. ogul chlapec.
ogrm val.: rozvora u vozu na svážení dřev
(Rusava 19). Nejasné.
ohař stč. nč., druh psů. — Pol. seh. ogar,
dl. wogař, sin. oger, sch. zagar honicí pes.
Z východu, aniž lze přesně udati pramen
(Korš citoval čerk. hager); je mad. agar,
ujgur. ägär aj. Sem snad patří i bask. čaícar,
sakař, nř. ζαγάρι (Kp) a sard. gagaru t/v
(cit. z PhiiČMF 8.1.16).
ohavný, (z)ohaviti, ohava, ohavec, bez o
je stč. hava zohavení (zranění, které zohyzdí,
v knize rožmberské, viz Čvl 2.30) a klad.
havizno špatně, ošklivo. — Sin. ogaven
i ogaben, (o)gábiti, ogaba, sch. gaviti se
hnusiti si. — Psí. gaviti patrně souvisí
s hovno, havěť a dále s hyd.
oheň (e vkladné), ohnivý; ohniště přenes,
i místo 'domek' Jílek 313, viz i míst. jm.
Ohnišťany (o tom Schier, cit. Šm. ZMK
2.255); rostlina ohnice, od palčivé chuti;
stč. ohniváFe)k fenix; ohnivál, ohnižil mlok
(podle staré pověry prý neshoří v ohni) (ale
ohnivál chrobák je z hovnivál). Stč. ohnivo
křesadlo, dosud laš. msl. sic: článek řetězu
(ty se podobaly křesadlu!); podobně pol. r. b.
ognivo, ukr. ohnývo, sch. ognjilo. Zajímavá
složenina je ohnipara chorobná červenost
kůže (pův. při spále, růži, pak i při jistých
vyrážkách), tak stč. haf?, msl. laš. sic, ale
i odchylně chod. vohnipal (vlivem páliti),
klad. vohnipar(á), mor. humpara, sic oheň-
para hompora hompara hampora humpóra
dzumpara (?, spíše dz mylně čteno místo h);
hl. wumpjera: změněno z neporozumění nebo
pro tabu, neboť byl to „ignis sacer" ( = svatý
oheň), sic živý oheň, mor. pouze oheň; někde
změněno i v opar, něco jiného než obyčejný
opar!; -para souvisí se sic pr úť sálati. — Psi.
stsl. ogúb, jo-kmen; r. ogóú gen. ognjd, ukr.
ohoň, hl. woheň, dl. hogeň, sin. ogenj, sch. oganj,
b.ógan. — Souvisí se sti. agníh, lit. ugnis, lat.
ignis, další rozbor je nejistý, neníť jednoty
o tom, jak vyložiti rozličné podoby začáteční
samohlásky; její nejednotnost svědčí, zdá se,
o tom, že to je prvek nepůvodní, i když
pradávný. Názvy pro oheň vyvolaly mnoho
úvah. Meillet BSL 21.1920.249η. vyslovil
názor, že ognb, ignis atp. znamenalo oheň
jakožto pojem kultový, náboženský (oheň
uctívaný, obětní, posvátný), naproti tomu
ř. πνρ atd. (viz pýř) oheň jako prostý přírodní
zjev. Byla pak rozsáhlá diskuse o tom,
zvláště v Itálii, naposled o tom Mastrelli
AGI 43.1958. In. Dvojitost názvů byla
později rušena (udržel se zpravidla název
jen jeden) z rozličných důvodů. Slovanština
však podržela oba, planoucí oheň zůstal
dlouho „posvátným" (např. nový oheň
zjara na salaši byl zaněcován archaickým
způsobem, třením dřeva o dřevo), kdežto
pýř stlačeno do významu 'zbytky po ohni'. —
Viz i výheň.
ohromný, p. ogromny. Patří asi k r. gro-
mádnyj ohromný, obrovský, velikánský,
nesmírný (od gromáda kolos, kupa, hora,
hromada, spousta něčeho). U nás připojení
předpony o mělo za následek redukci uvnitř
slova (zaniklo -ad-).
ohřeb: stč. právní termín vdáni v o.
znamenal akt, jímž vlastník pozemku
odevzdával rušitele (škůdce) úřednímu orgánu, aby
jej za trest obral o vše, co měl ze svého jmění
právě s sebou (o šaty, koně apod.). Vaněček
NR 26.139. Souvisí patrně s hřebati hrabati
(= aby se škůdce bylo vše obráno,
shrábnuto). Jg. Jiné domněnky jsou uvedeny
u Vaněčka.
ochabiti sě čeho, stč.: vzdáti se; msl.
zochabií opustiti PS. — Vsi. (z)ochabic
nechati čeho, ukr. ochabytysja, str. ochábitsja,
sin. hobiti se t/v, pd. ochablé ušetřiti čeho,
sch. nář. habati se chrániti se čeho. —
Příbuzné je staroirské imb-gab- t/v
(vermeiden) : souhlasí nejen kořen, ale i předpony,
což je vzácný případ. U nás je expresivní ch
místo g, § 17, a zdloúžení samohlásky,
normální v iterativech; naše slovo bylo iterati-
vum (intensivum) na -ati, kdežto keltština
má primární sloveso. Irské im(b) je z *ambhi,
rovněž tak naše o < ob (viz). Zde tato
předpona nabyla významu „stranou od":
tedy původní smysl slovesa byl bráti se
pryč od něčeho (gab- je i v habati).
ochechule, mor. ochachula. Starší podoba
ochochule vznikla jako překlad za lat. sirene
v stč. bibli (Iz. 13.22); v středověku se
sirénami rozuměli dracones (serpentes) cristati
= draci (hadi) s chocholem (crista =
chochol), je tedy o. tvor „ochocholený". Podoba
s e, též stč., ale mladší, a mor. a jsou snad
disimilační. Ještě jiný překlad sirény u Kla-
reta, chochlún, od téhož chochol, se neudržel.
Ryba VČA 51.1.
ochrnet: rostlina Loranthus. Preslovo
přejetí ze slovin. ohmetje = jmelí (rostlina
příbuzná ochmetu!). Dále nejasné.
ochota: stč. ochotný úslužný, milostný,
milostivý, laskavý, veselý, ochotenstvie ochota,
přízeň, vlídnost, ochotěvati koho = lichotiti

ochrd
411
oko
komu; nč. ochotník diletant, zvi. v herectví
(jejich představení mívala název divadlo
z ochoty", v. Jirásek 384.119). — R. ochota
chuť, nálada; lov (z pův. „záliba, sport"),
ochotnyj ochotný (-nik lovec), ochóčij
náchylný k čemu; ukr. ochota chuť, veselost,
ochotnyj = č., ochoty ty sja míti chuť k něč.;
pol. ochota chuť, veselost, ochota, ochotny =
č., ochoczy čilý, veselý, hbitý, ochotný. —
Nevelmi jasné. Strus. jsou i tvary s v: ochvo-
ta ευφροσύνη, ochvotbm> veselý, vlídný,
přívětivý, ochvočii; ty nedovolují spojovat o.
s choteti chtíti, spíše se stč. ochviti se
rozehřáti se, roznítiti se, oddati se čemu, vzochvi-
ti, rozochviti dodati chuti, roznítiti, rozpáliti
(doklady Pelikán LF 56.233 a Ryšánek,
Strahovské zlomky štítenské 61). Tedy
ochvota z ochviti (-ota od slovesa jako v
žebrota), v zaniklo. — Ochočiti vyložíme nejsnáze
přitvořením k ochočeti Jg = státi se
ochotným; stran významu 'zkrotiti' srov. pol.
oblaskawic t/v od laská wy. Jinak Jakobson
Word 11.615: r. ochvóta z ochota; ocho > ochvo
je prý nářeční změna.
ochrd jč.: okopiště Jg-Jjčř 88. — Nejasné.
Z okrst (viz okrsek) ?; d místo původního st,
§11?
ochvap, chod. vzít vochvap poleviti v
horlivosti; z toho sloveso ochvápnouti uklidniti se
PS; vč. oškvábnout (prvé v dobrém stavu byl,
vedlo se mu dobře, ale již oškvábl Jgd: ,,jde
na mizinu"). Pův. asi: ztráceti dech, pak
horlivost, sílu. Pův. asi mask. *ot-kvap: ot-
znamená zde chyběni, nedostatek, kvap-
spojujeme s lit. kvepti dýchati. Kořen kvep- byl
i jinde, viz kysati 1° 2° a chvestat se.
oj, voj fem., stč. oje ntr., v nář. dosud mor.
oje gen. o ja, loje, chod. vúje; jvč. vúje, vúj,
podrobnosti Utěšený 69; han. na Boskovsku
vuj gen. voja mask. — Stpol. a nář. oje
(spis. dyszel z něm. Deichsel), hl. wojo,
dl. wójo, ukr. voje, b. ojište, seh. oje, sin. oje
gen. oj esa. K žen. rodu přešlo asi vlivem
slova osb. — Psi. sklonění bylo zajisté oje
gen. oj-es-e ntr., jako u jména jiné části
vozu kolo kolese; příbuzné je ř. olrfiov
kormidlo (z ois-, redukovaného z oies-, pod.
jako je lat. aes kov proti sti. ayas-), sti. išd
oj (jiná redukce před „těžkou" příponou -á),
lit. íena, iené (málo průhledné) a heth.
hissa- t/v.
ojnice, stč. -ě (Klaret); nyní: táhlo
převádějící točivý pohyb na přímočarý SSJČ. —
Sin. ojnica vidlicovitá dvojice ojí. —
Odvozeno od oj. Něm.-rak. Anze Anetze Ampse
Anse je ze slovanštiny (Steinhauser SlWien
91).
okarina, slovo záp.-evrop. (něm. fr.), z it.
ocarina. Navrhováno za ně šveholina, ale
neujalo se.
okno, tak i jinde (r. okno atd., hl. wo-);
okenní, okenice (stč. okennicě). — Psi. oktno
je nepochybně od oko; sem tam se najdou (na |
př. dosud v dřevěných stavbách Estonců
a Finů) ovální průduchy z komor apod.,
z Estonska je doloženo dále, že okno
světnice má v jedné krajině název ,,oko" (silm),
je tedy možno věřit, že prvotní okénka u
Slovanů byla vysekána na styku 2 břeven asi
v podobě elipsy, že vskutku měla obrys oka
a snadnou metaforou (že se jimi hledělo ven)
mohl být jejich název *oko, pak olejno
(z této podoby přejato fin. ákkuna, est. aken
a jiné ugrofin. názvy). Srov. i stnor. vind-
auga, angl. window t/v; stind. gaváksa-,
vlastně „volské oko".
oko 1°, všeslovanské. Starý duál byl oči,
kdežto plur. oka jsou díry v síti apod.
Vůči(hledě) < stč. v oči (mluviti ap.,
Sm 53), srov. sic. zoči voči tváří v tvář.
Zhruběle mor. sic. okál, zm. okadlo. Jiné
odvozeniny: obočí, okáč; sic. okáň jakási
obluda, okaňa žena s velkýma očima, č.
oční, okatý (houba okatice Mat Vel, podle
Dobrovského = mořská houba na umývání);
val. okatiť vyvalovati oči; stč. rozoký, nč.
jedno-oký, slož. očividný (ale stsl. oči-visťb);
spřežky okamžik -mih -mžení. Sic. bezočivý
(,, je už csl. bezočbstvo: z toho mad. szem-
teleníl Šm.), bezočatý neočatý nemajočník
prezočivý drzý, závistivý ( > priezočiť
záviděti), kdo „nemá očí" (Záturecký X 100),
oči si vy ociť za „vykoukat si" a pod. V
starším č. jazyce bylo vokotrč naopak, proti =
v oko trč, od trkati. Rozšířena je víra v
uhrančivou moc zlého oka; sic. príde z očí = z
cizích očí nemoc na člověka, odtud zočina
asi = uhranutí. Sem snad patří sic. očis-
tom(ok), očistovok = na oko, pouze pro zdání,
je-li z (řekl to) o čistom oku = s čistým okem
(ale s klamnou myslí), Meh SMS 15.140.
Oko (myslí se na jeho příslušnou velikost)
mají ve jméně některé rostliny: rybí oko
pomněnka (odtud přirovnání nebe bylo
jak r. o. = modré; mylně měsíc svítil jak
r. o.), volské oko blatouch (změněno až v bole-
očko, k čemuž přidělána víra, že hojí bolavé
oči!). Kuří oko otlak na noze, je „kalk z něm.
Hühnerauge (toto doloženo od 1591), srov.
střlat. (od 7. stol.) oculus pullinus". Šm. —
Staré sklonění (stsl.) bylo oko očeše (jako
bylo tělo -ese); s příponou -es- souvisí s ve
véd. ák-š-i gen. akšnáh, av. asi, jsou to však
přídavky nepůvodní. Vlastní jednoduchá
podoba jména i kořene slovesného („viděti")
byla ide. *oku-, odtud ř. fut. όψομαι uvidím,
sti. desiderativum Ikšatě hledí, ř. πρόσ-ωπ-ον
obličej. Duál je starobylý: oči, lit. aki,
ř. δσαε. Lat. oculus a ř. όφϋαλμός sem
náleží také, jsou to však útvary málo
průhledné, změny v nich měly patrně důvody
tabuové, souvisící s uvedenou vírou v moc
zlého oka. Gót. augo (něm. Auge) má au-
podle *aus- ucho (Meillet SI. c. rus. překlad).
oko 2°. Sic. mořské oko (odtud č. mořské
oko) znamená zpravidla horské jezero v Tat-

okopiště
412
okřáti
rach, ale jsou svědectví, že ten název
označoval jistá jezírka i jinde na Slovensku,
např. u Tisovce „...kde je [na hřebenu
Trstia] rozsiahla rovina s takzvaným
mořským okom, ktoré je dnes už len vačšia
barina" (Vansová 73.16). Vlastně to
znamenalo čisté nezarostlé místo s hlubší vodou
uprostřed měkkého močálu, jinak zarostlého
rákosím nebo podobnými rostlinami, tedy
skutečné jezírko uprostřed bahenního
porostu. More tu je ještě nikoli moře v našem
smyslu, ale má původní, starý význam
(jako příbuzné něm. Moor) močál. Isačenko
SbMlad.313. — Toto oko (je též sch. oko
hluboké místo ve vodě, kde na dně je
,,rodnik"; dále odvozenina sch. okno místo
v bažině, nezarůstající nebo nezamrzající,
r. okno a ukr. vikno s podobnými významy)
a příbuzné lit. äkis, akáte 'jezero, díra,
prosekána v ledu' pokládáme, na rozdíl od
Isačenka, za příbuzné s lat. aqua Voda';
lid arci provedl adideaci k oko (část těla)
nebo k okno.
okopiště: seno proschlé již do té míry, že
se dá na noc do velikých kop, dosouší se
potom tak, že se znova rozloží těsně okolo
místa, na němž stála kopa; taková —
zpravidla okrouhlá a neveliká plocha tlustě
rozestřeného sena je o. Přenes.: najít velké o.
jahod, babička má okolo sebe o. dětí. Vč.,
u Jg též od Plaňan. Z ob-kop-iště = co je
okolo kopy. Neporozuměním se o- ztrácí:
jč. kopiste, Ještěd, klopišté (K. Světlá), mor.
kopisko kopišče kopnisko. Pd. okopisko. Jiné
názvy: mor. okr sie okřzíe okrsek vokršel voko-
liško okolica kolco (= kolečko) kotúč chobot
posad ohnisko Β 376, las. odslwh, sic. šajba,
jč. červiště, chod. steliště stýlka."
okorovati stč.: okolkovati; dosud laš.,
k tomu jméno s lat. příponou laš. okoracia -ie,
han. zákorace (za- ze zákolet okolkovati),
jinde v č. zkrácené v orace (han. horaci). —
Vzniklo oslabením l > r z okolovati Jg bez
dokladů, okolování z Komenského. Nyní je
okolkovati.
okoun, stč. okún. — Sic. okúň, pol. okuň,
r. ukr. ókurí gen. okunja, b. sin. okun,
sch. okun i okunj a další (slangové) obměny
okunac okan okon okonja okak. — Od oko.
Důvodem názvu je tento zjev: „Vytáhneme-li
okounovité ryby náhle z větší hloubky,
objevuje se u nich vyboulení očí a břicha
náhlým roztažením plynů v plynovém mě-
chýři, který nebyl schopen přizpůsobiti se
rychlé změně zevního tlaku "(cit.z Dýka 101);
s vyboulením očí souvisí i sch. slangový
název bulješ. — Zřejmé odvození od oko
vykládá si lid i jinak: prý u okouna ,,oči
jsou veliké" (Dyk 102), ale ve skutečnosti
nijak zvlášť. Nebo: v tůňce se svítí oči okouna
A. Mazel, Na prahu ždárských hor, P. 1947,
314; krajanci a sekerníci, ti mají bystřejší
oči než tamhle ten okounek ib. Takováto
pojetí jsou sekundární a nepostihují^ tedy
pravý důvod jména. Mylně soudil i Čurčió
(v. Hirtz, Ribe), že to jméno je od toho,
že ona ryba prý „má dvě veliké skvrny"
(ale je jen jedna!) na přední hřbetní ploutvi.
— Útvar jako hlavoun, pyskoun. — Podobně
jsou vedle stnord. ogr, okoun, též formy
s au- (od stnor. auga, něm. Auge atd. oko)
augr, augurr, nor. auger, (u)ver; ostatně
i v qg- může vězet nějaká zkrácenina původní
podoby toho jména, utvořené od ještě
nezměněného germ. *ag-, příbuzného s
naším ok-o, lat. oc-ulus.
okouněti se: ostýchati se, zdráhati se
(odtud žertovně: okouny loviti t/v Čel.);
mor. nář. a sic. okúnat ochúňat ogúnat ogýňat
okýňat ogryňat (o)grňať ohrňať, vždy se se (sa),
dokonce i laš. okocuňať se, jinde okocínat se.
Han. vochonuvat se je přesmykem z *oku-
ňovat se. Sem zařadíme i msl. zgúňat, zgáňat
(odkud je a?) bezúčelně chodit, jako by něco
hledal Mal. Němcová psala chjbně okoumati
(se) asi změtením s koumati. Řídce doloženo
i kunat otáleti s prací. Sem i vč. kudbati
kuibati (a kudbal, ku(n)dibál kudrbal louda
Jgd). — Stpol. okunič si§ jako v č.; ukr.
kunjaty býti ospalý, otáleti, dřepěti, r. nář.
kunjáť klímati, sch. kunjati t/v. Je též
ukr. kujáty otáleti, váhati, sin. kujati se
zdráhati se. Našemu okouněti se předponou
odpovídá lot. apkauneties t/v, tedy *o6-. —
Příbuzno je s lat. cunctor a ř. όκνεω t/v
(o zde prothetické).
okr, dříve ochr. R. pol. ochra. Z ř.-lat.
ochra < ώχρα, fem. od ωχρός bledý,
žlutavý.
okrsek; stč. okrslek gen. okr siku (l nesla-
bičné) > okrsku, z toho 1. pád okrsek a nově
i (od obrozenské doby) přibylo z polštiny
okres. Stč. bylo i okršl (psáno okrišl i okiršl),
dosud mor. vokršel, okr šle a mylně i okřžle
okopiště, sic. okržal hromádka trávy, si > šl.
Stč. slovo je tedy z *okrstlek. — Příbuzné je
stsl. okrbstb, -t> kolem (r. předložka ókrest
okolo, okréstnyj okolní z csl.; b. okrást
okolo): krbst- souvisí s lit. skřit- v ap-skřiti)s
okres atd., o- < ob- ~ lit. ap-.
okruží 1°: okruh, okolek, límec. Z něm.
krause t/v.
okruží 2°: osrdí; mázdra upevňující střeva
k zadní stěně břišní. — Hl. krjósk, krósk,
dl. křuza, kry za, pol. krezka, kryzy, kružki,
sin. krezelj. — Ze staršího něm. krös t/v
(nyní je Gekröse), o- podle okruží 1°. —
Okruží 3° viz pod kruh.
okrýž mor. (stalo se i termínem, PS):
odrůda pšenice. Pol. orkisz, ukr. orkys,
r. orkíš. — Z tatar. urkuš.
okřáti, stč. okřieti, han. vokřit, sic. okriať,
msl. vy-křít. S neorganickým h okřehnout
(-Í-) Jgd, chod. vokřáhnout, mor. okřehnút si,
obé z okřanúti. — Psi. (o)krějo (o)krbjati
(ukr. krijáty státi se zdravým a silným,

okřehek
413
olšovka
o- sja uzdraviti se, sin. okrevati osvěžiti se,
okřáti, hl. (wo)křewič osvěžiti) je denomi-
nativum od o-krbj-, jež se zcela rovná
védskému abhi-šriy- dobrý vzhled tělesný,
to pak je postverbale k šrináti posilovati;
srov. šriy-, nom. éri-h dobrý vzhled, krása.
Stran tvoření srov. prbjati přáti a sti. priyá-
milý. Meh IF 53.94. Okřáti tedy pův. =
zesíliti po nemoci, nabýti znovu dobrého
vzhledu, síly, krásy.
okřehek, již stě.: rostlina Lemna, dříve
zvaná i křěz. Sch. okrik t/v, okrijeh = řasy.
Mor. nář. okřaky je „hromadný název pro
vodní rostliny... bud plovoucí, nebo
přirostlé". Vše snad pův. znamenalo nějakou
usedlinu povrchovou; tedy *krěkť! Jinak
málo jasné. Jedna domněnka je v JR.
okřin již stě., dosud v nářečích zvi.
okrajových, jvě. též vokřím, laš. okřin i ogřin
(zde: dřez): dřevěná mísa na kynutí těsta,
vysekaná, vydlabaná (ne vy soustruhovaná!)
z jednoho kusu (Hr.). — Pol. krzynów
mísa, ukr. krýnovka pánev, hl. křina koryto,
dl. hokšin koryto, sin. krinja nádoba na
mouku, krnica na těsto, sch. krina míra na
obilí, krinica mísa, b. krin(ic)a na obilí, stsl.
okrint, krinica, sic. okrín. — Psi. krint*
je patrně od ker- krájeti, řezati, útvar jako
klin*b, je-li od kolu, klátí. Či patří spíše k ř.
κερνος obětní mísa ?
oktáv, stč. a nář. ochtáb: osm dní po svátku
aj. Z lat. octäva, se změnou rodu.
okular: očko dalekohledu; lidově plur. -y
brejle. Novodobý útvar od lat. oculus oko.
okurka, lid. i okurek, (laš. ogurek, han. msl.
oharek), sic. uhorka. Z ř. (byzant.) άγγονρον.
Původ málo jasný (Šmilauer NŘ 23.78).
Znalost okurek přišla k Slovanům z Byzance
(k nám asi z Polska); v Čechách pěstovány
asi od 16. stol. Germánská slova (něm. Gurke
atd.) jsou ze slovanštiny.
olách sic: 1° Rumun, 2° ničema K.
Odtud horň. olách ničema B. — Z mad. oláh
'Rumun', což je tvar, kterého nabylo
v madaršílně jihosl. vlach (> *valach >
valah, v odpadlo, neboť bylo prý pokládáno
za hlásku hiátovou). Sulán StSl 3.292. Viz
i valach.
oldomáš sic. msl.: litkup; též hol- (h)al-,
dále odomáš Β (ν písni), laš. hajdamaš Z,
sev.-mor. hajdamaš Rzr. — Spolu se sin.
sch. aldomaš je z mad. áldomás t/v. „Tvary
s o- mohly být přejaty z madarských nářečí,
zejména poloveckých." (Hpt.)
olej, spolu se stsl. olějb, sic. pol. olej, ukr.
olij, r. nář. oleja, hl. wolij, dl. wolej ze sthn.
olei, to pak z lat. oleum. Naproti tomu
r. eléj, str. a s.-csl. jelej z ř. ελαιον. „Lněné
semeno kupoval volejnik, který býval [na
Vysočině] v každé větší obci, ten ze semene
tlačil olej" (Kruš. 152). — Lidové olium
o nechutných tekutinách bude přímo z lat.
oleum, což lid poznal z lékáren a drogerií.
olešník: rostlina Peucedanum, náhrada
za Meum athamanticum; v stč. značil jiné
okoličnaté. — Dl. wólšš(e)nik smldník. Bylo
i pol. olesznik. Vypadá jako odvozeno od
olše, ale důvod názvu není zřetelný. ,,Je
zajímavé, že je to už v staroněmeckých
glosách (olsnic), ještě u Presla je olsenick
německým názvem pro jarvu Thysselinum
palustre, tj. Peucedanum silvestre" (Šm.).
oliban stč.: kadidlo. Ze střlat. olibanum,
to pak z ř. λίβανος kadidlový strom, kadidlo,
slova původu semitského.
olifant: středověký lovecký roh ze
slonoviny. Ze stfr. olifant slonovina < román.
elephante slon.
oliva 1° jč. mor.: stříbrný (bílý) topol.
Z něm. Abele t/v (srov. i něm. Alber černý
topol, dolož, v stč. Lucianu 305), ale přiklo-
něno k oliva 2°.
oliva 2°: jižní strom Olea (ale česká
oliva = hlošina) nebo jen plod, přenes,
eliptický knoflík (u čamary, čepice apod.).
Z lat. oliva, to pak z ř. ελαία..
olovo: kov plumbum. Olúvko byla kdysi
tyčinka olověná, jíž se rýsovaly hrubé čáry
na dřevě apod., pak přeneseno na tužku. —
Stsl. sin. sch. b. olovo t/v, ale r. olovo je cín;
pol. mask. olów olovo, z toho přejato lit.
álvas, lot. alvs a stpr. alvis, mask. je i luž.
woloj. — Psi. olovo je patrně příbuzno s něm.
Blei atd. (germ. *blíva- ntr.) a dále s lat.
plumbum (pl-b-\) a ř. μόλυβδος (m-l-b\);
cikánsky je moleva; souhlasí sice jen -l-v-,
význam a rod, ale rozdílný začátek,
samohlásky a vůbec celý vzhled (o-o\) ukazují,
že to bude slovo „praevropské". Mad. ólom
„je ugrofinské (má příbuzenstvo ve vogul-
štině)" Šm.
olše, chod. vúlše, msl. jelša > lejša, vč. též
volšina. Míst. jm. Olšany, Olešnice, Olešná. —
Psi. olbcha, popř. změkčeno v olbša: r. óíchá,
pol. oleha, olsza, hl. wólša, dl. wolša, sin.
nář. olša. Vedle něho se objevilo jelbcha
jélbša vstupem do skupiny případů jako
ožero — jezero-, stsl. jelbcha, r. nář. jélcha,
b. élchá, sch. joha nář. jelša, sin. jelša, sic.
jelcha jelša jalcha jalša. Příbuzná slova se
dají odvoditi z *alis(ä)\ lat. alnus z *alis-nos,
sthn. elira > erila, něm. Eller Erle z *alisön-,
lit. alksnis z *alis-nÍ8 (lit. elksnis je podle
Bügy druhotné; slov. je- může být stejného
rázu, nicméně germ. e- vybízí k opatrnosti).
Základ alis- je asi „praevropský".
olšovka: jč. volšovka (LF 27.364 mylně:
mřínka), sic. jelšovka, pol. olszowka, olszanka,
sch. jošavka a ukr. vilchivka je jméno —
patrně původní! — rybky střevle (Phoxinus),
žijící v horských potocích, vyznačených vždy
olšemi na březích, kdežto rovinné řeky
a potoky jsou provázeny spíše vrbami);
nemůže jít o hořavku, neboť ta vlastně se
nazývala střevle, také ne o slunku nebo
o mřenku, neboť ty mají vlastní psi. názvy. —

oltář
414
on
Od olše, podobně něm. Elritze t/v od Erle
olše. Meh ZfslPh 19.63.
oltář, již stč. Stsl. olttarb, r. altář, ukr.
vivtar, pol. oltarz, hl. woltař, sin. sch. oltar,
b. altar oltar. Vše asi ze sthn. altäri, to pak
z lat. altäre, což je církevní forma za klas.
plur. altäria.
omachel, vo- mask., ve stř. a vých. Ö.:
hustá omáčka, zpravidla bílá, křenová; na
Jičínsku „mléko svařené s mákem a houskou
drobené", přenes, vomachejl o nepořádném
a pod. člověku. — Asi druhotvar hanlivého
rázu místo omáčka; nové zakončení -chel
upomíná na slovesné -chlati. Meh NŘ 29.157.
oman: rostlina lnula. Patrně postv. od
o-maniti omámiti, tedy = to co omamuje
(Rostafinski 1.322, Doroszewski). Kořínek
LF 64.444. Oman pravý byl v úctě nejen
jako bylina léčivá, ale i jako droga požitková.
oměj: rostlina Aconitum. Stč. voměj, sic.
omich, omega, omeda. Stpol. omieg t/v,
r. omeg bolehlav, sin. omeg rozpuk, tedy
rostliny jedovaté. — Post verbale od slovesa,
které je v stč. omiezditi otráviti (viz míza),
naše od hláskově usnadněného *omějditi.
Polští horalé v Tatrách praví o ovcích,
otrávených omějem, že se omiaždžyly.
omeleta, lid. amoleta. Z fr. omelette, amelette.
omnibus, z fr. omnibus. „R. 1825 byla
zavedena dostavníková doprava na trati
Nantes-Richebourg. V Nantes byla výchozí
stanice u obchodu pana Omněsa, který měl
na krámu nápis Omněs — omnibus (tj. všem,
lat. dativ plur. od omnis všechen)." Storfer.
omrleti se krk.: zdržeti se, omeškati se Jg,
0. otálet Kotík, lenošiti (Kunštát: vo- B),
bez vomrlení bez meškání Hod 56. — Snad
má pravdu Kotík 43, že z omedlet, totiž
z o-mbdlěti, dokud se slovo dělilo na slabiky
o-rab-... a dokud znamenalo ochabovati.
Sic. zamriet omdlíti ze *zamrliet < zamdlieť.
omšelý: pokrytý mechem: o. balvan. Viz
mech.
on, ukazovací zájmeno „3. osoby" ( =
ukazující na vzdálenější předmět). Nahradilo
1. pád zájmena jb ja je. V ukazovací
platnosti zesíleno v onen (jen v 1. pádě) podle
ten, tu pak je gen. onoho atd., a dále v stč.
onen-no; viz i an. Podoba ony -á -é je lidová
a rozšířena v zsl.; nahrazuje pravé slovo, na
něž si mluvící hned nevzpomíná, jež ale
vzápětí dodává (bol tam ony — Štefunko);
ten ony znamená eufemisticky čerta. Ono
ustrnuje někdy v adv.: stč. distributivní
ono — on o = jednou—jednou; lidově en-
-ono, en-όηο je, jako pol. ono, eufem. = lejno.
Odvozená adverbia: on-dy onehdy (starší
onehda je ještě Sm 246; dosud vč. vonedd)
onam onudy (srov. k-dy te-hdy kam kudy).
Z on zájmenná adjektiva: on-aký (srov. taký
jaký), jehož se užívá i jako zástupného pro
rozličné významy plné, zvi. pro 'dobrý,
lepši" (já jsem holka onačejší), např. klad.
vonakej i volakej, chod. vonatyj, laš. onaký
('dosti dobrý'), sic. onakvý (z *onakový, srov.
stsl. onakovb a č. takový vedle taký); nejasné
je sic. onáci onéci onoci = tenhle tahle
tohle; staré spojení dvou zájmen οητ> -f- sb
(r.-csl. om>sb om>si onsii gen. onsego, b. onáz
onázi onzi onzika tento) doloženo v stč. jen
ve významu 'ten a ten, X. Y.': gen. od onseha
Jindřicha, k tomu přitvořen vok. onseže
a dokonce onsahu. — Od on a onaký jsou
odvozena slovesa: jvč. klad. vonět — mluviti
jeden k druhému s pomocí on (on ví = ty víš).
místy oňovat; oni-kat = s pomocí oni (oni
vědí, napodobení něm. Sie wissen = vy víte).
Onačiti může zastoupiti velmi mnohé sloveso
jiné: spis. za- = zaříditi, klad. za- se =
zavděčiti se, za- zahnati aj., sic. vy onačit koho
= nabíti komu; sem snad sic. značit ( < zona-
čiťi) utrápiti, značený upachtěný, zkoprnělý,
vynáčit vyplašiti, potrápiti, vynáČený
vzrušený (Zván R. 21.204), val. značený uřknutý
SvK, vč. jvč. unáčiti (unáčeti) se podnapíti se
PS. — Z ono + dieti (= díti, dělati) vzešlo
vstupem do 4. nebo 5. třídy universální
zástupné sloveso jednak msl. sic. ondit
ondzit ondiat, jednak č. ondati: z případů asi
jako chlap jí ono děl = dělal jí „tentočky" =
obtěžoval ji, tedy opět z případů, kdy
mluvícímu nenapadlo náležité sloveso plné.
Složeniny jsou pak pohodlnou výpomocí v
myšlenkové lenosti (pěknú som si fialenku v zahrádce
zaondil = zasadil, kdosi mi ju vyondil —
vytrhl, dybych věděl, kdo to byl, tomu bych
naondil Bartoš SI.), např. u-ondati unaviti,
jč. zvondat se unaviti se; undávati ubírati PS;
pronikavě se mění a redukují: chod. pr ondat
z *pro-ondat, popondat poodložiti, vondat
odkliditi asi z u-(v)-, ale vorundat t/v z od-
(d > r), jč. poporundat popostrčiti, odrundat.
Jinak v složeninách pouhé -ndati: *za-ondati
> zandati, tak i vyndat přendat nandat, je
však sundat, rozundat, v Táb vundat; další
hojné doklady Sm 258, odvundá je u Bedřicha
z Donína (Hujer 1.272); mor. vydundat s d,
abstrahovaným z *od-. Zubatý, 5íŘ 4.168.
K. Poláček má č. zadundat PS. Mylně
o těchto slovesech soudí Westh-Neuhardová
ScSl 4.202. — U jiných Slovanů je rovněž
hojnost odvozenin, např. pol. onaezyc, ukr.
onačyty, hl. vonodzic wonjedíic, dl. wónoíeš,
bulh. onodja (z toho abstrahováno domněle
základní nodja), onoždam Georgiev Vaprosil9
(s mylným výkladem); sch. nář. (v Dalmácii)
onidit, onedjat ZfslPh 26.197. S οητ> se shoduje
hláskově i jinak lit. anás aňs onen, nář. änas
on (anúoti ondati, anóks onaký), het. anni-
onen, annija a luvij. anni- dělati; dále
ř. άνύω vykonávám Meh Spr. 4.77; v jiných
jazycích jsou jen jisté zájmenné nebo
přišlo vkové prvky jako sti. ana- (jen v jistých
pádech), ř. ενη pozítří (srov. vč. voněn
tejden předešlý t., stč. adv. onoléto proti
letos < leto-se), snad i něm. jener, Bsl. vy-

ondatra
415
opičné
budovala tedy z defektivního zájmenného
prvku celou deklinaci a dala mu přesný
význam, podobně jako to učinily ony
uvedené staré jazyky maloasijské.
ondatra: rod hlodavců; dovezen 1900 ze
severní Ameriky do Čech, odtud se rozšířil
po Evropě i sev. Asii. Název je z jazyka
indiánského kmene Huronů; stal se světovým
názvem i vědeckým (novolatinským)
jménem.
onuce, stč. -cé -čka, sic. -ca. Stsl. onušta,
r. ukr. onúča, pol. onuca, sin. onuóa. — Z on-u-
-t-ja od kořene *ou- v obouti; pod. tvořeno
stsl. obušta. Κ u-t- srov. lit. aütas onuce; on-
odpovídá řeckému ανά na (čem), jediný
doklad toho způsobu! — Sic. onica t/v je
však z *ovijnica.
opačina stč., nář. (kdysi turnovské, LF
50.102) a dosud u vltavských plavců (u nich
je též opačnice), sic: zadní veslo na vorech,
říčních lodicích, dlouhé dřevo na řízení zadní
nápravy u vozu, vezou-li se klády LF 27.364.
— Pol. (o)paczyna, ukr. opačýna veslo na
lodici. — Od opak: původně měla o., jsouc
umístěna na zádi lodice, zajisté úkol
umožniti v přístavu zpětný, opačný pohyb; neboť
tehdy, při zpátečním směru, se stala veslem
předním a táhla lod.
opak, opačný, opačitý (laš. o~a strana),
opakovati (laš. = „zavraceti" dobytek), ορά-
Čiti. Viz i páčiti 1°. Stč. opak = směrem
dozadu, pozpátku (leze opak jako rak),
obráceně. Rovněž tak vspak (sic. spak, zpak),
Hujer 1.152. Složené na-opák se v nář.
stáhlo: nápak, s hláskovou asimilací *na-
-opoky > msl. sic. nápoky naschvál, tj.
naopak, proti přání, nápočný; podobně mor.
sic. zapáč stinná strana je zaopač (tak na
Detvě); podle toho i (v)zpak, sic. nazpak
nazpět. Z takových případů se vyvinulo
zjednodušené pak, při čemž mohlo pomáhati i to,
že opak(o) kleslo v příslovce a bylo tedy
snadno přístupno redukci. — Sic. opak opak, rub;
*vzpak > zpak zpátky, zpak ruky hřbet
ruky. — Opak(o) je u všech Slovanů (u
mnohých i naopak): je to ntr. adjektiva *opakt,
souhlasného se sti. ápaka- vzdálený, dozadu
oddálený, s nímž souvisí dále sti. ap-aňč-
ap-ač- dozadu obrácený, západní, vše
odvozeniny od předložky po 1° (viz), jež původně
znamenala 'za něčím, nach, hinter.' Jinak
Zubatý NŘ 14.49.
opál: přes záp.-evr. jazyky z lat. opalus,
jež samo je z ind. úpalah drahokam.
opánek, asi z vých. nářečí: laš. opánky,
val. opánky krpce. — Sic. opánok. — Přejato
přes Uhry, viz i topánka — ze sch. opanak,
což je *ob-pbn- -'bkt od pnouti; krpcová
kůže vskutku obepíná nohu, jen nahoře je
svázána řemínky. Bulh. opinák t/v.
opat, sic. opat. Z češtiny pol. opat. — Ze
stbav. appät (nyní Abt), jež převzato z lat.
akus. ábbňt-em; nom. abbäs přes ř. α/3/?ας ze
syr. abbä otec, mnich (což je slovo z „dětské"
řeči, jako ide. atta, papá, mad. apa otec).
opelka: koláč ze zbytku těsta Jg, jč. vo-
pečivo z vejškrabků LF 27.364. Z opěkalka B,
to od péci.
opendovat zrn.: zaháleti a přitom se plésti
do cizí práce; han. o. okolkovati v řeči,
vopefiduvat se postávati, val. opelcovaí sa,
vč. (Holicko) voplendovat, u Libuně vofen-
dovát ČL 1.455, jvč. opr(n)dovat, jč. voprdo-
vat; msl. opelichač obchazeč lenivý. — Sic.
oplentat sa plésti se, přecházeti. — Nejasné.
Patří k rus. (rovněž nejasnému) pendjuch
-tjuch nemotorný, hlupák, hulvát?
opeňka: druh houby šupinovky (Pho-
liota); též (přemístěním jotace) opénka;
jč. vopinka Jfčř 28. — R. opěnok. —
Odvozeno od peň: obrůstá pně = pařezy; *o6-
-p bn- bka.
opět, opeti (toto Sm 247) opčt(ov)ný,
opětovati. — Sic. opät, pol. opie.č, r. ukr.
opját, sin. sch. opět. — Psi. opetb. Obdobný
útvar je het. appanda vzadu, zpět, potom
(od appan vzadu, pozadu, potom, později).
Z vět jako opět se vrátil vzešel význam
'znova' (přišel apod.).
opice 1°, stč. -cě, sic. pd. r. sch. sin. opica.
Souvisí s germ. názvem (něm. Affe, stsas. apo,
stnor. api atd.). Někteří mají slov. slovo za
přejaté z germ., jiní naopak. Příbuzno je též
stind. kápi- mask., egypt. gephi, ř. κήπος,
κήβος t/v. Vše je původu arci
neznámého.
opice 2°: opilost Tham-D-Jg-Kt-PS-SSJČ.
Podle našeho slova dostalo pak i něm. Affe,
Äffchen 'opice (zvíře)' význam opilost, sich
einen Affen kaufen (holen), nejdříve v rak.-
něm. argotu kolem 1830, pak obecně asi
od 1850. — Opice 'opilost' se cítí obecně
jako domácí výtvor od opiti se, ale je to jen
lidová etymologie (J. Černý 21). Ve
skutečnosti podnětem mu byl asi některý z útvarů
románských. Je it. scimiato, monno, cotto
com* una monna 'opilý,' vallon. macaw,
provens. mounard, mounino, mounzo
'opilost' (původně: opice), špan. tomar la mona,
ital. pigliar la monna, provens. s'enmounina
'opíti se', doložené různě v 15.—17. stol.
Stran původu těch rčení se mělo za to,
že opice prý mají jakousi náchylnost k
lihovým nápojům, ale to není potvrzeno. Proto
J. Corominas pokládá mona atd. spíše za
zkráceninu z mamona, z arab. maimün
'šťastný', vulg. 'opice' (poněvadž opice
pocházely z Jemenu čili Šťastné Arábie).
O tom všem podrobně Kiparsky AnnSl
2, 1959, 29n.: nadhazuje tuto možnost:
mělo-li ono arabské slovo významy 'opice'
i 'šťastný', „není tak těžké najíti přechod
k významu 'opilý, opilost". Viz i muna.
opičné, stč. právní termín, málo jasný.
Podle V. Vaněčka NŘ 26.136 bylo původně
*opěČné, od opěka = péče, ochrana, tedy

opich
416
orati
plat za ochranu. Starší domněnky tamtéž
a u Růžičky PhS 3.156.
opich: rostlina Apium, již stč. Tak i pol.
sic. rus. sin. sch. — Z něm. Appich. Janko
ČMF 13.221.
oplan sic. msl.: špatný člověk, pobuda. —
Asi zpětný útvar od oplaneť = zplaněti,
od planý zlý, špatný: ,,slc. je též planec"
(Šm.)
oplatek i oplatka, stč. -ek, z toho pol.
oplatek. Stsl. oplaťb(kT>) v Kyjevských
listech je původu českého, odtud i str.
ojedinělé oplat'bk'b. Posledním pramenem je lat.
církevní obläta = obětovaná (hostie), ale ρ
svědčí tomu, že přejímána přes němčinu.
Sic. óblátka je přímo z církevní latiny, kdežto
cesta ruského oblátka není jasná.
oplen, oplín v okrajových nářečích (chod.
jč. klad.) a sic: obrtlík na voze. Sch. opíjen,
sin. oplen, ukr. oplin. — Slovo jistě
starobylé, ale málo jasné. Snad je příbuzno
s ř. πλήμνη = píst v kole, náboj. Takový
píst byl vlastně dřevo, jež zároveň zastávalo
funkci kolové špice. Mělo uprostřed otvor
pro esu a točilo se kolem té osy. Oplen je
předmět zcela podobný, rovněž otáčivý,
jenže kolem hřebu vertikálního. Psi. oplen-b,
n < mn.
opodeldok: jistá mast proti reumatismu
(Kt-Hašek-PS). Mast pochází od Paracelsa,
rovněž název. Ten je složen zkratkovitě
z některých slabik vyňatých z názvů tehdej -
ších složek: původně bylo oppodeltoch, a to
z Opopon&x, Bcřeřium, Arisfoloc/íia A° O. chi-
ronium, moračina obecná, jihoevropská
rostlina, ronící klejopryskyřici; 2°B., klovatina
z balsamovníku afrického nebo z b.
myrhového; 3° A. serpentina, podražec užovník
z Ameriky). Nyní má o. složení jiné. (O
původu F. Seiler, Deutsche Kultur im Spiegel
des d. Lehnwortes 1905, u nás Josef Sajner
v čas. Vnitřní lékařství 1958). Pol. kopeldok,
baldách PF 3.445.
oprať, stč. oprat (a), msl. laš. sic. oprala,
u Kukučina prata: řemení nebo provaz, jímž
vozka řídí potah: chod. jč. voprato popruh
u nůše, u koše. Zdrobň. oprátka oběšenců. —
Je nepochybně totožné s r. óbrot gen. -i
ohlávka, uzda bez udidel, obrátka, str. obrotb,
ukr. obrót t/v. Csl. obrttiti opatřiti uzdou,
tedy *ob-rtt-h (k rtťb huba, viz ret). Čes.
slovo by pak bylo přejato z ruštiny v době
staré; hláskové (zde p, a) i významové
odchylky u přejatých slov nejsou nic divného;
jisté styky byly, jezdecké apod. termíny se
přenášejí snadno. — Jiné je mor. sic. oprátka:
kus lesa; nejasné.
oprávat, odprávaí val.: táti (o sněhu).
Nepochybně z *od-krávať, totožného s r. ot-
-koroviťa, sch. ot-kraviti táti, rozpouštěti se.—
Psi. ct-korviti je málo jasné. Jedna domněnka
je u Meh ZfslPh 18.23.
opuka, stč. sin. p. ukr. r. opoka (přízvuk r.
na po), odtud Opočno, Opočen a obdobná
rus. pol. místní jména. — Původní tvar je
opuka, i když je zachován jen v češtině
a slovenštině. Souvisí s pukati: opuka snadno
zvětrává, puká, drobí se na menší ploché
kameny; o- je z ob- a vyjadřuje, že pukáni
se děje všude na povrchu. — Tvar opoka
vznikl teprve z opuka asimilací samohlásky,
ovšem již v době velmi staré. Toto pojetí
lze hájit tím, že čeština se odloučila velmi
záhy od praslovanského celku; zachovala
tedy původní podobu; ostatní slovanština
pak provedla změnu. Jiní odvozují to slovo
od péci (to by se hodilo hláskově k opoka),
ale významové pojítko (,,kamenné ohniště"»
tak Berneker IF 9.364) je nepravděpodobné.
oputavěti stč.: zpitoměti. Asi od mad. buta
hloupý.
orangutan n. jen orang. Je to název
fikční, čistě evropský, i když z prvků
malajských, orang 'člověk' -f hután 'les, poušt,
lesní, divoký'. Malaj. orang hután označuje
jisté kmeny lidské na Sumatře, Padangu
a Aru. Název byl tedy přenesen na opici bud
žertem nebo nedorozuměním. Stiller RO
22.120.
oranž, -ový: jako pol. oranžowy a r. orán-
ževýj přejato z fr. orange (a oranžáda z
Orangeade, oranžérie z orangerie), jež je z východu;
pramen je pers. näranj, prý z ind. naraňgah
oranžovník. Sch. naranca z benát. it.
narantsa. — Synonym pomorané (spis. a lid.)
je ze střlat. pomorancium, to z lat. pömum
jablko a it. arancia oranž; bylo i ntr. pomo-
ranóí a fem. -nee. Tvar pomeranč je z
vídeňského Pomerantsche (spis. je Pomeranze/, na
severu Apfelsine).
orati, oráč, orba, oracka, orný, ornice;
jč. odůrka pole podruhé zorané; od toho je
jč. odůrovat podruhé orat Jjčř 82; (v)obor
(v)obúr trať pole (klad. a u Zábřeha), co se
oboře jako jeden celek; *roz-or v chod.
jč. rozhoř, sic. rózor vyoraná hluboká a
přiměřeně široká rýha mezi záhony,, rozvor
rýha v zemi Rohn, zm. mylným spojením
s hnáti je rozhon; *vz-or v mor. zor, č. z(v)ůr,
pol. wzor, kus pole zoraný jako celek a osetý
jedním druhem obilí („Velké kusy pole
[u panských dvorů] byly rozděleny na zvůry.
Jeden byl úhorem — tam bylo hnůj navozit,
dvakrát zvorat a po třetí orbě zasít ozimem
— druhý zvůr byly ozimy; po nich se
strnišťaťa zaorala. Potom se sily jařiny —
třetí zvůr". Fr. Dědina, z Boleslavská).
Nejasné je klad. ouvor = ,,kde nelze orati".
Viz i rádlo, rataj, role. — Orati je všéslov., =
lit. ariú árti, lot. aru ařt, dále je příbuzno
gót. arjan, lat. ar δ, stir. airim, ř. άοόω t/v.
Jak svědčí litevský přízvuk a intonace
v sch. ralo rádlo, byl kořen dvojslabičný:
ard-. Présens, původně asi athematický
*ar9-mi, v bsl. má -jo-; infinitivní kmen
ora- má protějšek v lat. arä-re. Je možné, že

ordoš
41
7
orudí
toto orati je odvozeno od staršího slovesa,
které vězí v -oriti převraceti, rozrušovati
(viz bořiti), orání je rozvracení, rozrušování
půdy. — Totéž co zur je obor. „Každý
hospodář [na Vysočině] měl pole rozděleno na čtyři
stejné díly, kterým se říkalo obory. Jeden
obor byl zaset ozimem, druhý upraven na
jarní setbu, na třetím, neobdělaném dílu,
který byl úhorem, pásl se dobytek. V
kamenných půdách býval čtvrtý obor úlehlí,
pastviskem" (Kruš. 151). Nyní přeneseně
obor = druh činnosti.
ordoš horň.: jistý druh volů Β (prý „má
roh v k sobě". Z mad. ordos vůl popelavé
barvy. Sulán StSl 3.292, FIDebr 39.16.
3.292. Sulán má za to, že význam uvedený
Bartošem spočívá na omylu,
orel. Odvoz, orlík, orlice. — Psi. stsl. orbťb
(τ. orel, sin. b. ukr. orel, pol. orzel, sic. orol,
hl. worjol, dl. jerel herel, sch. orao) souvisí
s lit. erélis arělis (ěras äras), lot. érglis, gót.
ara (něm. Aar-, též Adler z Adel-ar), kymr.
eryr, het. haraš t/v, dále asi s ř. δρνΐς pták
a arm. cror luňák. Het. sklonění har-as gen.
har-an-as je starobylého typu (η-kmen v
nepřímých pádech), tedy η ν δρνϊς a v gót. gen.
*ar-in-s jsou zbytky oné přípony, kymr. r
a bsl. I lze míti za stopu nebo za náběh
k úpravě celého slova v podobném způsobu,
jak vznikly střední rjn-kmeny (l je pouze
variantou při r). V slovanštině se však proti
lit. el jeví pouhé ü, odpovídající gótskému
in. Další spojení pro or- s nějakým kořenem
slovesným je sice možno hledati (a činí se
tak), ale nemá to průkaznosti. — „Rostlina
orlícek mylnou etymologií z aquilegia." Šm.
— C. orlícek, sic. orlík; jistá hazardní hra,
provozovaná kdysi na trzích a poutích.
Kt 7.122, popis u Zechentera Liet. 33. Na
desce bylo 6 políček, na kterých byly
vyobrazeny orel, kůň, panna, sedlák, růže,
ptáček; na ně se sázely peníze. Orličkář
roztočil na talíři šestihrannou čamrdu s
podobnými obrázky; který obrázek po pádu
čamrdy byl na vrchu, ten dával právo na
výhru. Za naší paměti kolem 1905 byly
místo obrázků už jen číslice 1—6, takže
důvod názvu byl hráčům už nejasný.
orkaf: u Litomyšle vorkáfy švadlenské
přípravy k šití, u Zdaru vorkaf žert. = koření
(Pittn. 14.76), u Slavkova orgaf (v)orkaf
textilní zboží podomních obchodníků, na
Hané orkafy kramářské zboží, val. orkaf
špatné zboží (pokleslo na přezdívku: Petrus,
Tramp. 171). — Sic. argotové orkaf zboží
(Treimer 22, 28). — „Ustálený starší
význam byl: zásoba nezpracovaného materiálu
u řemeslníků, např. kozí u ševců, tak 1526
u ševců litomyšlských, 1511 atd. (Em.
Leminger, Uměl. řemeslo v K. Hoře), orkaf
pokažený u Komenského. Základem je něm.
urkauf předchozí nákup materiálu, zásoby
materálu u řemeslníka.'* Šm.
orkán, tak i sic. — Přišlo skrze něm. Orkan
(to z hol. orkaan) z indiánských řečí karaib-
ských ostrovů, kde zní urogan hurakane
furakane. Totéž je franc. ouragan ( > č.
uragán), angl. hurricanoj^ > č. hurikán), špan.
huracán. Šmilauer NŘ 21.167.
orleán: druh tkaniny, orlijánové kordulky
na Litomyšlsku ještě 1904.
orloj: ze střhn. orlai (orlei, urlei), to pak
z lat. horologium.
ornát kněžský, tak i sic, pol. ornát, z lat.
ornátus (totiž habitus) = zdobený; u
Humpolce vornát ČL 6.253 byla přezdívka pro
horácký kožich (byl vzadu bohatě vyšíván)
odtud v. = nositel jeho, sedlák. Podobně
han. ornátka živůtek zdobený zlatými
portami.
orobinec: Preslovo přejetí z ruštiny. C. by
znělo *jeřabinec, důvod názvu není jasný
(v ruš. se tak zve i šťavel). Lidově palaší,
stč. paličky.
orodovati, stč. orudovati. — Sic. orodovat,
pol. or§dowac = čes.; ukr. orudovaty užívati,
čeho, spravovati co, říditi, r. orudovai býti
činný, jednati, říditi. — Od orudí (čel.);
oro- spodobou; český význam se vyvinul
z 'jednati ve prospěch někoho', „přichýlil se
k významu lat. orare-. v litaniích bylo Ora
pro nobis = oroduj za nás" (Šm.). Viz
i budovati.
orsej: rostlina Ficaria. Má je Jg z Vodňan-
ského. Asi nějak porušeno. Snad v něm
vězí rosa: jedlé pažní hlízky orseje byly
zvány manna, názvy manna a rosa (= poži-
vatelná šťáva jistých rostlin) se však někdy
zaměňují. Meh JP 33.176.
ort stč. do 16. stol.: druh mince (čtvrtina
tolaru). Pol. ort. Z něm. Ort t/v. — Hl. nórt,
dl. nort vznijklo chybnou dekomposicí z něm.
ein ort > ei-nort, Bielfeldt 206.
ortel, tak i pol. „Ze středoněm. ortel, nyní
Urteil soudní výrok. Z něm. i mad. ortály". Š.
orudí: nářadí; stč. -ie nádoba. Stsl. orqdije
věc, r. orúdije nástroj, náčiní, prostředek,
kus, dělo, ukr. orúda práce, námaha, pol.
or§dzie poselství, vzkaz, sin. orod nástroj,
-dje nářadí, sch. orude, b. orádije nástroj.
Viz i orodovati. — Souvisí patrně s řád, r§ďb,
srov. sic. riad nářadí, nádobí, náčiní,
nástroje a č. ná-řadí t/v; z toho se dá pochopit
i stč. význam (srov. nádoba: nádobí);
odchylný pol. význam se vyloží zpětným vlivem
z oredowac konati něco za někoho, zvi. vzkazy
vyřizovati. Není tedy třeba mysliti na
přejetí z germ. Vzhledem k q musíme však
orqdbje vyvoditi nikoli přímo od r§ďb, ale
od orodt, což by byla primární odvozenina
typu únos (od u-nésti od *r§d-(j)q, jež se
nezachovalo (lit. má jen rédýti, ap- iš- nu-,
vystrojiti, opatřiti něčím). Při nedostatku
primárního slovesa není vyloučena druhá
možnost, že orqdbje vzniklo z onžbje (v.
násl.) přikloněním k r§ďb. Viz i budovati.
27 Machek — Etymologický slovnřk

oruží
418
oskeruše
oruží: náčiní, např. tesařské (tak val.),
spis. nč. zbraň, zbroj, sté. oruzie. — Sic.
aružie u starších spisovatelů: z ruštiny. —
Stsl. orozbje zbraň,r. ružjě,orúzije (z csl.), ukr.
oruiza, pol. ořez, b. oruž(ij)e, sch. oružje,
sin. orvžje t/v. — Psi. orqibje znamenalo —
vzhledem k morav. významu — prvotně
pouze výstroj, apparatus k nějaké činnosti
(náčiní v nejširším smyslu, tedy nejen nástroje
k práci, ale i výzbroj, odění k boji).
Příslušné sloveso je v lit. reňgtis vypravovati se,
chystati se k práci; zvláště zřetelný a blízký
je význam složenin: iš-reňgti, ap- vypraviti,
vystrojiti, %- zaříditi, instalovati; äpranga
= výstroj všeho druhu (výzbroj, ale i
koňský postroj). Tomu podobou se nejvíce blíží
pol. ořez (ale je mask.), orqibje je k tomu
nové kolektivum. Meh ZfslPh 18.25.
oř stč., ale v nč. hlavně v básnickém jazyku
(je-li v próze, pak ironicky). Stpol. horz, str.
orb gen. orja. Asi ze střhn. ors (srov. stangl.
horše, něm. nyní Boss). Podle Trubačeva
KfcIS 25.1958.99 je orb zpětný útvar od
slovesa orati, jako lit. arklýs kůň je od
ar ti orati. Je i fin. orih, orhi, lapon. orries.
ořech, všeslov.: sic. ořech, stsl. ořechu, r.
oréch, ukr. orich, pol. orzech, hl. dl. worjech,
sin. oreh, sch. odchylně orah, b. ořech. —
Příbuzná slova jen v baltštině: lit. ríešas,
nyní ríešutas lískový ořech, lot. riěksts
ořech, lískový ořech. Jinak vše nejasné.
Zdá se, že mají pravdu ti, kdo pokládají ta
slova za „praevropská". (Viz i V. Polák Phil-
ČMF 7.55 o dalším domnělém příbuzenstvu.
Treimer ES 72 cituje z Kavkazu udygejské
ereq t/v.) V tom případě by s nimi souviselo
i něm. Ecker bukvice, hol. aker, angl. acorn
žalud. Byl by tu společný základ akkěr, u nás
k > ch, s přesmykem souhlásek (ten
nepřekvapuje). Baltská slova by pak byla ze
slovanštiny? — Houba oHš, stč. ořies Klaret,
druh choroše; název od toho, že má
podobnou konsistenci a chuť jako ořechová jádra.
osa, stč. os Gb Hml. 3.1.397. Jinde osb
(stsl. osb, r. os\ ukr. vis\ pol. oé, sin. sch. sic.
b. os), v č. přechod k ά-kmenům. — Psi.
i-kmen osb je rozšířením původního
souhláskového kmene *aks, tak i lit. ašis, stpr.
assis, lat. axis, jiné přípony (n-ové) jsou
v sthn. ahsa (něm. Achse) a v ř. άξων, -ο- je
v stind. akša- mask. a av. aša-. — Pův.
*aks je isolované; spojovati je s os- v ostrý
atd. je bez věcného podkladu. V slovanštině
se aícs redukovalo v os- dříve, než začal
působit zákon o ks > ch/š.
osel, stsl. psi. osbťb, sic. osol, r. osel, ukr.
osel, pol. osiol, hl. wosol, dl. wosol, sch. osao,
sin. osel; b. osel z ruš. — Přejato z gót.
asilus, z téhož pramene je asi též lit. äsilas.
Germ, asila- je pak z lat. asinus, se změnou
η > l, mající doklady i v několika jiných
slovech; to pak, spolu s ř. όνος a arm. ěš, je
přejato odněkud z Přední Asie (cituje se
nyní sumer. ansu osel). Cizí původ je zřejmý
i z toho, že latinské slovo nemá rotacismu.
Osel byl prvotním Indoevropanům cizí;
jejich sedlovým zvířetem byl kůň, kdežto
osel náleží do oblasti semitské nebo vůbec
předoasijské. (Nepatří sem č. vyoslit, viz je
zvláště.)
osení: viz síti.
oset gen. ostu, již stč., dosud v nář.
znamená zpravidla pcháč rolní, všude rozšířený
pichlavý neřád v obilí, Cirsium: chod. voset
vositek, jč. vosed gen. vosedu, vč. kol. vosti na
Holičku, mor. oset osec ostí ošóí (ostivé žito =
plné ostí). — Psi. ostťb: sic. vóst vosták
pcháč, vóstie bodláčí, pol. oset gen. ostu, hl.
wóst, dl. woset, ukr. oset z pol., r. osót gen.
odchylně osóta. Od os-, základu slov ostrý, osina.
osidlo: smyčka, klička, léčka, tak i stč.
Val. jednou (Slavičínský Kř.) sídlo (v písni).
— Sic. osidlo. Jinde zpravidla *&idlo (pol.
sidlo, ukr. sylcé, r. siló(k), stsl. silo; dl.
kósydlo). Čes. o- (a r. osíl) se vyloží zpětným
vlivem slovesa osídliti -lati stč. = do léčky
zaplésti (val. osídlit sa, usídlit sa oběsiti se,
pol. usidlic chytiti osidlem). Sic. zasídliť
provázati nití, (za)kosí(d)liť (nář. dl > l)
zavázati smyčkou, zauzliti, post v. fem. kosílka,
kosýlka; je tu předpona ko-. — Sídlo je
jméno ,,nástroje" k% chytání: týž kořen je
v lit. siejú siejaü siěti, lot. slenu sěju slet
vázati v slov. sětb (viz siť) a v siťb (viz
sítina). Příbuzná slova cizí, např. stin. syáti,
sinati váže, sthn. seil provaz aj. nedovolují
říci přesně, měl-li kořen samohlásku dlouhou
(jak se má za to) či krátkou. Délka se vy-
suzuje ze slov, o jejichž přináležitosti mohou
být pochyby.
osika, odtud laš. oéikovať sa, sikotať se
třásti se jako osika. — Psi. osa (pd. osa, hl.
wosa, dl. wósa; sem náleží i zč. pomístní
jméno Vůsí NŘ 29.47) i osika (č. pol. tak;
ukr. osyka, sin. sch. b. jasika). Příbuzné je
lit. nář. apušě epušě, lot. apse, sthn.. aspa
(nyní Espe), vše z apsä. Slovo asi „pra-
evropské".
osinek: asbest. „U Presla 1828 (Lučba 1.53)
je osinec; -ek od Frant. Šumavského 1851.
Základem je osina (vláknitá struktura as-
bestu)." Šm.
osívka: rostlina Erophila. Snad je tak
nazvána od toho, žo se v některých letech
objeví za suchého jara v takovém množství,
jako by jí ošil pole; tehdy bývá hladový rok,
odtud zvána i hladověnka nebo chudobka.
oskeruše, též os-. — Sic. nář. škoruša
(š)koruch rozkorusa aj. Pd. skorusza, ukr.
skoruch(a), sch. oskoruš(a). — Příbuzná je
snad 2. část z něm. Eber-esche jeřáb (oskeruše
i jeřáb jsou druhy jednoho a téhož rodu
Sorbus). Přitom arci zůstává r nejasné.
Slovo asi „praevropské", podobně jako
jeřáb. (Rozumí se, že toto -esche je pak jiné
nežli Esche jasan.)

oskomízat se
419
ost
oskomízat se val. las.: otáleti, váhati;
obskomízat okouněti (Kyjovsko), vč. osko-
mrza omrzá, s kjm nechci mluviti Ppz.
Nejasné. Z ob + sko- (zesilovací předpona,
zpravidla ko-) -f mrzati od mrzetit
osla, oslicka laš., val.: sekáčský brousek,
zákal v chlebě (v Č. zvaný brousek), váleček
másla (podle podoby k brousku). Zdrobň.
mor. oselka (Jg chybou pe'ra csctka); bylo
i jinde v δ., ale *osílka změněno v ccílka
(vlivem slova ocel) = želízko na broušení
řeznických nožů. — Stsl. cs(b)la, pol. csla cselka,
sic. sin. osla, dl. ucslica, nkr. podkarp. osla, r.
oselók brousek, nář. osla zákal v chlebě. —
Od os- (v. ostrý osina oset), přípona -la jako
v met-la.
oslejž, vo- Jg z Vusína, sic. oslyš -ýž K:
svlačec. Nejasné.
oslíz jmor.: paběrkování ovoce, paběrky,
též (v)ostrlíz ostelíz obŠtrléz oštrléjz cbščilir
ostyléř oštylíř vostrlis, sev.-mor. voškrlíz Rzr,
han. (v)opštrliz Kp, při těch je vždy sloveso
na -ovát. — Z něm. Obstlese sbírání ovoce.
„Působilo také něm. Ajterlese, paběrky"
(Srn.).
oslon nář.: prsk, Celesten (= otvor do
kamen nebo pece) Jg od Plaňan a Hradce;
dosud vč. a klad. znamená ostění (cihlové
n. kamenné) pecního otvoru, podle Kubína
Lid. je to „sklenutí nad otvorem peci". —
Důležité je pd. (od N. Sa.cza) tiosuony =
oslony, bočná prkna na voze (při vyvážení
hnoje n. hlíny), opřená o klaníce (E. Pawlow-
ski, Gw. 223). Tu je zřetelně vidět post-
verbální souvislost s * o (b)-sloniti, opříti, je
tu ještě původní význam toho sloniti (viz).
Oslon bylo tedy zařízení, o něž se něco
opíralo, aby se nesesulo, u pece tedy byl to
pevný kamenný nebo cihlový lem okolo
jejího ústí. — R. je zaslón, (za)slónka, ukr.
záslonka, záslinka.
osm, lid. vosům; osmý, nář. ůsmý; osmerý
osmina osmnáct osmdesát. — Psi. stsl. osmb-.
pol. oém, r. vosem", sic. osem, hl. woscm, dl.
wosym, sin. osem osmi, sch. osám, osmi,
b. osem. — Ide. bylo neeklonné *o!ťtó(u):
sti. a&tä i aStäu, av. ašta, ř. οκτώ, lat. octó,
ir. ocht, gót. ahtau, arm. ut. — Poněvadž
zakončení -ö(u) je stejné jako v nom. akus.
duálu (viz dva), vidí se tu právem „starý duál
tetradového počítání" (podle 4 prstů ruky,
bez palce!). Opravdu lze to chápat jako „obě
čtveřice": *ambhi kH-öu, vlastně jakožto
spřežku „na obou stranách čtverky". Tento
výraz, opatřený duálovým zakončením, byl
při počítání v rychlé výslovnosti již v pra-
jazyku zkrácen v *a-kt-óu; z výrazu pro 4
byla sem vzata jen nejnutnější kostra kuCt,
zde redukována na pouhé kt (přitom k
ztratilo labialisaci), skupina kt se na východě
dále palatalisovala v Kt (srov. změkčení v č.
locika < lat. lactüca). Slované základní
číslovku nově vybudovali z řadové osmt, jíž
se rovná lit. ašmas (-m*b od řadové sedmt),
a to jako subst. i-kmenové. Poněkud jinak
chápe o- Erhart SPFFBU 14.1965.24n.:
„morfém Hve (značící „dva"; Η je laryngála)
je obsažen nejen v koncovce, ale i v 1.
slabice".
osmělit se před vstupem do studené vody
při koupání: potříti si ruce a prsa vodou.
Na Mor. B-Mal-Gr. — Pův. ocmelit se t/v
Kolk (KtD), což je od tmelit se, které viz
pod Zmírati. Znamená vlastně drobnou
masáží (čmíravými pohyby prstů) rozprouditi
krev, aby se tělo nenachladilo.
osnik, nář. vo-, vosnák vosňák = osný,
osní nůž-, poříz; (v)osnice = osní, osná stolice
řezací stolice na práci s pořízem. Pol. oénik
ošniak olšnik poříz. — Osn- je patrně z
*osmn-, což byl by oslabený kmen slova,
rovného litevskému äimens (plur. tant.)
ostří; oslabení men v mn před silnou příponou
je podle očekávání. Základ os- je týž co
v ostrý. „Jelikož tato práce (šindelářská) byla
už namáhavější, udržoval se poříz při
největším ostří, takže nejlépe se pracovalo s
pořízem, jako břitva ostrým" (DU 4.82).
osnovati (plán, pomstu), r. osnovat
zakládati, zřizovati (ústav, obydlí), opírati
(zákony, právo, důkazy), oč, stsl. osnovati
zakládati. — Příbuzné je het. aššanu- aěnu-
zřizovati, pořádati, zaopatřovati něčím A.
sg. aššanumi, 3. pl. ašnuvanzi). V slovan. se
sloveso příponou a flexi přichýlilo ke snovati.
osoba -ní -nost -it(n)ý; stč.. o. = postava,
podoba, způsoba; nč. spis. též ůsoba ve
smyslu abstraktnějším. — Všeslov., z ad-
verbiální složeniny (je stsl.) o-so-bb =
odloučeně, samostatně, = „samo o sobě",
individuálně, srov. stč. osobný osamělý. „Kalk
podle Bedovy etymologie lat. persona — per
se una, původně o každé ze tří osob božských
(Flajšhans)", Šm. Podoba osoba je i u těch
Slovanů, kteří nyní mají sebe. Rovněž stč. ně.
osobiti si něco = přivlastniti si, přisvojiti si
(cítěno jako dokonavé, proto přiděláno ne-
dok. osobovati si), laš. osobliť si je ještě od
osobb (totiž: si vzíti).
ospica, ospica laš. vřídek, vyrážka, osypky.
— Sic. ospice plur. osypky, pol. ospica, hl.
wosypicy, dl. wospice hospice, r. ósp(ic)a,
ukr. vispa, sch. osp(ic)a, sin. osepnice osipa.—
Psi. *ostpa, z obstp-a k s^pq (stč. spu suti,
iter. sypati), srov. č. osypky, sic. sypanice:
tělo je jimi jako obsypáno.
ost: osina na obilním klase: vč. ČL 1.373,
klad. vost, val. ost (též: rybí kost). Odvoz,
jvč. štice t/v NE, 26.213 z *ostice. — Psi.
ostb fem. (r. ukr. sic. ost, pol. oéč, hl. wost,
dl. wosč, sin. ost, sch. osti). — Zdá se, ze
prvotní význam slova ostb byl 'rybí kost';
odtud bylo přeneseno na osiny, neboť řádění,
a šikmý směr osin připomínají podobný stav
u drobných rybích kůstek odbočujících od
páteře. Pův. ostb vyložíme pak jako slovo

ostá lka
420
ostropes
odpovídající (až na rod) indickému názvu
kosti ásthi, což je starý i/n-kmen. Kmen
n-ový (ind. asthn-) vězí v r. osn hrot, bodec.
Název ost značil tedy u Slovanů kost; v
loveckém slangu byly jím nazvány kostěné
hroty různých bodců na chytání ryb a jiné
zvěře, neboť byly za stará vskutku z kostí,
do nedávná např. u Ugrof inů; u lovců se tato
stará podoba udržela, neboť se stala
termínem pro pojem jiný nežli kost vůbec, totiž
pro bodec, hrot. Naproti tomu v označení
obecného pojmu 'kost' staré slovo ostb
dostalo ještě jakési praeformans fc-, o jehož
původu nic nevíme. — Od ostb je osten
stimulus (stsl. ostbnt, r. osten, pol. oécieň,
b. sin. osten, sch. ostaň, z psi. je lit. äkstinas
bodec) a sic. os(t)no (*ostbno) rybářská troj-
zubá vidlice.
ostálka: rostlina Zinnia (okrasná, cizího
původu). Preslův výtvor Všr. 882: květy
ostávají velmi dlouho svěží (J. Dostál, viz
JR).
ostralka: druh kachen. Výtvor asi Amer-
lingův, od A. Frice přijatý do názvosloví;
podle Anas acuta (má „ostře zahrocený
ocas"). Šmilauer NŘ 24.136.
ostrev, spis gen. nyní ostrve. Na Valašsku je
ostrévka „stromek jedlový nebo borový,
okleštěný toliko z konců větví [nechány
pahýly, dlouhé asi 25—30 cm], na němž se suší
jetel, sena a vika" (B). Tyto lehké, snadno
přenosné ostrévky jsou dosud běžným zjevem
valašských polí a luk; i malé snopky se suší
mezi těmi pahýly. Strom takto osekaný
(pahýly zvány stě. suky, viz) sloužil i jako
nouzový primitivní žebřík např. na přelézání
ohrad i hradeb (pro takové ěiny byl dáván do
erbů); nyní je o. i jednoduchý žebř o jediné
žerdi uprostřed, ale s příčkami uměle
vsazenými (zv. „cikánský", viz i žebřík), pro
lezení na nízké stromy, na půdu apod. Tyto
významy vězí v stč. ostrva Klar., č. kostroun
*Tg (viz), mor. dále ostrev, orstev, las. ostrbja,
kostrbáí, též, (Lp rkp.) ostropec, jČ. vostrífka,
Dvě ostróvky a tzv. ,,cikánský žebř".
chod. kostrbáÓ (nejen = suchá větev Hr,
ale i = ostrev, v. Hruška JDad. včaiařem),
vč. u Opočna hastrmin NŘ 9.217. — Sic.
spis. ostrev, nář. ostrv(a) ostrb(a) vóstrva os-
tzrka kostraba ostrm{a) ostrn haštr(in)a háštra;
v. i Mihál SR 25.139; sin. ostrv, pol. ostrzew
osekaný strom, hlavní stojan „kozolce"
(kozlíku) na sušení sena, sch. ostrva stojan
zaražený do Z6m3, ukr. ostróu(yn)a stojan na
sušení sena, chmalová tyčka aj. — Zdá se, že
ostrev je zjednodušením (vlastně rozložením
na 3 samostatné stojany) trojbokého jehlan -
covitého stojanu, popsaného zde pod trzub.
Odtud se dá pochopit i název. Připojené
„pohyblivé" s (ve strzub, § 13) přiblížilo ten
název čistě jen vnějškem k adjektivu ostrý,
tj. bylo přidáno o a tím celé to slovo se
stalo neprůhledným. Tak přibyla celá
slabika, což mělo za následek zase vypadnutí
slabiky zi > zu. Takto vzniklé *ostr7>bT>,
č. *ostreb, podléhalo jednak vlivu adjektiva
kostr'bb'b (viz kostrbatý), odtud je místy k-,
jednak záměně retnic, odtud je v, *ostr-bVb,
a konečně nastalo přichýlení flexe k
ženskému typu krev-krve. Neprůhlednost slova
zavinila pak ještě další zmany. (O ivolávám
domněnky z Ε Si·)
ostroh -oz -oz(i)na ně.: srázný výběžek země
při soutoku dvou vod nebo při styku dvou
údolí PS; nemá starých dokladů, není také
v čes. pomístním názvosloví, ale na Mor.
osada (Uherský) Ostroh doložena od 1275.
— Stsl. strus. ostroga je kůlový plot, pali-
sáda okolo tvrze nebo hradiště, z mocných
vysokých kolu nahoře zahrocených; sic.
ostroh má týž význam jako v češtině;
r. ostróg bylo zúženo na vezení, žalář; b.
ostrog opěrný kůl v kupě sena (podle způsobu
běžného u většiny Slovanů, jen u nás nikoli),
sch. ostroga kůl na přivázání révy. —
Původní význam byl nepochybně týž jako strus.,
totéž byl asi i onen Ostroh moravský. Vyjíti
jest asi z ostroziti (je strus.!) = upevniti
kolím (ostroga bude zpětný útvar), to pak je
z *ostoziti = obklíčiti koly zvanými stogi>
(viz stoh), což přijalo r od ostrý, vzhledem
k tomu, že koly se nahoře končily ostrou
špicí. Na ten původ ukazuje i bulh. význam.
ostropes, již stč.: rostlina Onopordon. Stč.
též ostropezd. Stp. ostropes(t) ostropyzdro
kostropest kostropacz postrost stropstwo pstrost
roztropsta Silybum (= č. ostropestřec), pd.
ostropierz Datura PF 3.445, r. ostropester
ostropestro rastoropša aj. — Podobné laš.
na Hlučínsku ostropec Šr a pd. roztropiec je
ostrev (slabý kmen s pahýly větví na sušení
sena). To dovoluje souditi, že ostropes atd.
je vlastně *ostrovec, odvozenina od slova,
které je v ostrev; mohutné ostny na stvolu
upomínají na ony pahýly ostrve. Když pak
to slovo přestalo být průhledné, bylo měněno
velmi pronikavě. (Tím pozměňuji výklad
z JR.)

ostrov
421
oštěp
ostrov, obdobně jinde (stsl. ostrovb, r.
ostrov, ukr. b. ostrov, dl. wotšow, pol. jen
v místních jménech Ostro w, sch. ostrvo).
Z o{b)-srov-'b {t vloženo) = obtékané místo,
od *sreu- téci (sti. srávati, lit. sraveti, ř.
ρεω; srov. i struha). Z toho původu vyplývá
(podle Meilleta), že míněny tím prvotně jen
ostrovy říční, ne mořské (to má svou
důležitost pro domněnky o slovanské pravlasti:
nebyla u moře!). Ostrov znamenalo pak
i hrud, suché místo mezi bažinami: to jsou
pak přečetné Ostrovy jako jména místní.
Stran tvoření srov. sch. otok ostrov, od téci.
ostruha, stč. ostroha. — Sic. ostroha, sin.
pol. strus. ostroga, sch. ostruga, ukr. ostroha,
hl. wctroha, dl. wotšog t/v; r. ostroga trojzub
na lovení ryb. — Poněvadž -oga není jinak
doloženo u Slovanů jako zřetelná přípona,
nelze vyjíti přímo od ostrý. Ostruha je vlastně
zahrocený kolíček (nikoli zubaté kolečko, což
je velmi pozdní). Snad tedy je to totéž
slovo co sch. ostroga kůl na přivázání révy a b.
ostrog kůl v kupě sena, tj. druhý zpětný
útvar od ostroziti; první je ostroh.
ostružina, mor. i struzina, o(b)stružanka,
sic. ostruzlina. Val. ostruha = ostružinový
keř, tak i sch. ostruga, pol. ostroga; toto J3
původní stav. — Z ostr-oga, od ostr-b ostrý
příponou -oga (srov. jména ryb běl-oga bělu-
ha, rwlr-oga zruka, pbstr-oga pstruh). Pro
plod přijato dále -ina podle malina: pol.
ostrezyna. Jiné názvy: ježina, ozina (v. ježek),
kupina, (černá) malina.
ostrý; odvozeniny: ostří (= r. ostrijě);
tráva ostřice (pol. ostrzycá) Carex, od ostrých
listů; las. Ostrava skřípina; stč. sic. ostrovid
(pol. ostrowidz) rys, asi tabuové slovo
lovecké, u Klareta užito za překlad pro
basiliscus; jména ryb (ježdíků aj.) ostreš
ostrucha -uša (sin. ostriz), od ostrých ploutví.
— Psi. stsl. ostřic (r. ostr -á -ó, ukr. ostryj,
pol. ostrý, hl. wostry, dl. wotšy, sin. oster,
sch. oštar, b. osťir) od os- starobylou
příponou -ro- v psi. běžnou, t vloženo: os- z *a1c-,
lit. aHrús, lat. dcer vedle ac-utus.
ostříž, stč. ostřieš, nář. ostřeji ostrák kost-
Hž (Sír), jvč. (Kunštát) ostřejš. Pol. (z č. ?)
ostrzyz. Přirovnání „hleděti, hlídati,
pozorovati, míti oči jako o." (sic. pozerá ako striez
Záturecký XV 236 o dítěti v kolébce, o
kterém se domnívali, že spí; strýc... dávali
pozor jak stříž Galuska 26) dává možnost viděti
tu jméno činitelské na -ji> (pův. bez o-\) od
stríci. Jméno by tedy bylo lovecké tabuové
(„pozorovatel").
ostýchati se, ostýchavý, postv. ostych, vč.
podř. voslejchat se. Expresivní útvar s
novým zakončením, z *ostý-dati se (klad. dosud
ostejdat se), to pak ze stč. ostydeti se. Stč. je
též ustýchati se Alx, uštyděti se Ote.
osuhlý: stč. v Milionu a v Kralické bibli
(v obem je to moravismus), nč. je rovněž na
Moravě, v Slezsku a na Slovensku: sychravý
(čas), přenes, zachmuřený, nevlídný, drsný
(člověk), je osuhlo v noci při nemocném
(úzko, pochmurno); han. msl. sic. osuhlina
syrová mlha. — Sic. dále osuhel, -lina
jinovatka. (Podrobnosti Zubatý 1.1.167.) —
Je-li prvotním významem 'hustě zamlžený',
dá se osuhlý vyložit z polštiny. Pol. os$gly
by bylo, změnou dl > gl, z *os§dly, od
nářečního os§dziec = ošedivět; to pak je
podle Brücknera 383 místo osz§dziec <
oszedziec, od szady = č. šedý; pd. je yos\déauo
= jinovatka pokryla haluze, Pawlowski 223»
Tedy *os$dly je původně „osedlý" (den, čas).
Do č. a sic. bylo přejato v podobě os§gly,
nosovka g byla přejata jako původní no-
sovky, na základě povědomí, že polskému g
může odpovídat č. sic. u (reka-, ruka atp.).
Význam se pak u nás rozšířil na „(chladně)
chmurný" (i duševně) a byla přitvořena
jména na -ja ( > osuhel) a na -ina. (Jinak,
ale mylně, Zubatý 168.)
ošatka, stč. ošitka, mor. ošivka ošietka,
sic. ošitka, krkon. šitek, jvč. košatla, u Kyjova
ošiťko. — Pův. asi ošitka, že je ošitá lýkem
(prameny ze slámy jsou opleteny, obšity
lýkem nebo proutím); k- přichýlením ke koš.
ošklivý už stč., oškliviti si, chod. vůřklivyj,
mor. ořklivý (ale zpravidla mor. je škaredý),
val. ošklivý, sic. ošklivý a vymyšlené jméno
Ošklivíce, dl. Wóškalawa. Snad je ř původní;
pak lze vyjíti z *o(b)-rbk-livb, od říci.
Ořklivý by byl ten, kdo je „obříkán".
pomlouván, očerňován: lidské řeči (pomluvy)
jsou schopny člověka zohyzdit v očích jiných
lidí. Na to (na pomluvy) ukazují právě
Bartošovy věty já nebudit ošklivcem # =
nenechám na sobě podezření, pomluvy, svedli
to v a mna a já sem ostál ošklivcem. (Jiné
domněnky jsou v Studiích a ESX, obě
odvolávám.).
oškrd stč. a nář.: železný nástroj na křesání
(drsnění, rýhování) žernova, (v)oškrda je
i „nadávka starému, nevzhlednému člověku"
PS, původně asi mlynářskému krajánkovi. —
Stsl. oskrtďb, pol. oskarda, hl. woškret, r.
oskórd, sin. oskrd t/v (ukr. oskard, oskatda
znamenají i motyku; z pol. je stpr. scuroüs
motyka). — Psi. osk^rd^; o- < ob-, dále
k pol. skródlič a r. skorodíť vláčeti (=
rýhovati pole, rozrážeti hroudy) a k lit. skerdžiú
skeřsti zařezávati, iskifsti pukati, dostávati
trhliny. Koř. skerd-, oslabený *skird- (lit.)
a *skurd- (> slcbrd-); ve slov. faktitivu
náležité skord-.
ošlejch, stč. ošlých ošlich. Z něm. Aschlauch,
jehož posledním pramenem je lat. ascalonium
podle města Askalonu v Palestině, odkud ten
druh česneku pochází. Viz i šalctky.
oštěp, stč. oščiep > oštíp: kopí. — R.
oskep, p. oszczep. — Příbuzno je lot. šVeps t/v,
dále sthn. skaft t/v > nhn. Schaft, násadec
zbraní n. nástrojů, stangl. skaft t/v (Speer)
a konečně i stnor. gefja fem. t/v (Speer), toto

oštěr 422 otěž
jen s rozdílem sk/g, o němž viz § 11. Význam
kořene je viditelný v ř. κόπτω tluku, biju,
roztínám, bodám, rubám, sekám (viz zde
kopati 2°). V slovanštině přistoupilo o-,
snad z mylné adideace k r. skepáí, č. ščěpiti >
štěpiti.
oštěr, vo-: rameno vozu při zadní nápravě.
Nejasné. Viz i kder.
ošumělý: obnošený, opotřebovaný, sešlý.
Je od řidšího ošuměti ztratiti novost, obnosit
se SSJČ, jemuž se rovná sic. ošumiei t/v
(ošuměl mu šat, ale i pole o-lo, svět o-l; ošumělý
etrom = otrhaný SSJ). Základ šum- je
vlastně šup-, které je v ošoupati; provedena
záměna retnic pjm. Zesílený význam může
být vyznačen novými příponami: č. ošuntět,
-ělý t/v, sic. ošúchať; viz i šoustati. (Jinak
Zubatý NŘ 12.97.)
otáleti, vč. místy (Jičínsko ÖL 1.455,
Kladsko) otalkovat, klad. votalovat se. —· Sic.
otáXat. — Asi přejato ze sthn. twalěn t/v
(zögern), které má příbuzné v stnord. dvelja,
dvala t/v (verzögern), stangl. fardwelan
promeškati (versäumen); o- je patrně *ob-.
otápek jč.: škraloup na smetaně, na
svařeném mléce nebo na bílé kávě Jg-Kt-PS-Cuřín
rkp. Jjčř 216, mastnota na vodě, pocházející
od mastné nádoby Kt, přeneseně otápka (na
potoce) tenký led Jg, jvč. potápka škraloup
Koníř. — Slovo starobylé, i když u jiných
Slovanů zastoupeno není. Psi. o-tap-'bk'b
nebo -i>ka. Příbuzné je lit. ap-tapýti omazati,
obliti (rozředěnou hlínou), což je od těpti
mazati. Prvotní význam by tedy byl asi
omaz, měkká hmota namazaná na něco
jiného nebo nalézající se na povrchu něčeho
jiného.
otava; druhá tráva; mor. otavka, vč. otajka
odnož obilní, dozrávající později než hlavní
klas; vč. voptajený obrostlý odnožemi. Sem
vč. otávÓe, mor. otavča podzimní kuře nebo
house. Stč. otaviti sě, nč. zotaviti se okřáti po
nemoci, pol. zotawic si%, sin. otaviti. —
Původní je sloveso otaviti s§ < *ob-taviti. Je to
faktitivum (ide. Höu-ei-) k týti, tedy znamená
způsobiti, aby tělo přibralo objemu, aby
„otylo". Svědčí o tom např. pd. (Kuc 164)
otawic si§ přibýti na těle: vepř „se otaví",
dává-li se mu kaše z mouky a mléka; děti se
„pootaví" přes zimu. Odtud dokonavé
zotaviti se (po nemoci, po době strádání) je
především 'zesíleti, přibrati na váze'. Postv.
otava přeneseně znamená přírůstek na
rostlině, odnož, nové obrůstání louky. (Spojení
s aviti v ESX je mylné.)
otaz stč., zpětný útvar od otázati sě. Nemá
však už význam 'otázka, tázání', ale 1°
dotazem získané svolení, dovolení, 2°
dotazem získaná rada, poskytnutí rady,
doporučení, 3° dotazem navozené porozumění,
promyšlení. „Tento významový posun od
významu konkrétní činnosti k významu
jejího následku... lze uspokojivě vysvětlit
převážným užitím v speciálním spojení bez
otaza, tj. v záporném kontextu" (Němec LF
83.95 s doklady).
otec. Podle Kotta 2.437 užívá se v jedné
msl. vsi ot, i v písních je např. od vašeho ota
(rýmuje se s kota, tedy snad jen kvůli rýmu),
na Ostravsku pak se téhož ot užívá spíše
„opovržlivě" (že u Slovanů bylo prosté ot-b,
plyne z adj. stsl. otbúb otcovský). Stč. (a laš.)
otcové = rodiče, o tom Hujer 1.109.
Odvozenina stč. otčim (dosud chod. mor. sic, na
Chodsku bez zlého nádechu!) má příponu
-irrťb, značící něco nevlastního (srov. zenima,
pobratim), mor. ot5í gen. -ího vzniklo z otěim
pro neobvyklost té přípony; stč. otHzna,
mor. sic. otěizeň = otcovský podíl, dědictví,
za obrozenské doby užíváno (vlivem pol.
ojczyzna) ve významu 'vlast', záhy však
nahrazeno libozvučnějším otzina, což byla
zprvu pouze domovina, rodná obec. — Psi.
stsl. otbCb: r. ukr. otec, pol. ojciec, hl. wotc,d\.
wošc, sin. oóe, sch. otac, b. sic. otec); je to
zdrobnělina od slova z „dětské" řeči (gót.
lat. ř. atta, alb. at táta, tatíček), tvořeného
zdvojením, jenže jiného typu, než je běžné
tá-ta; *at-ta zjednodušilo tt v t (jediný případ
toho druhu!, takže je možno předpokládat
pro slovanštinu jen *ata, v. Kronasser Et.
118); oťb, otbCb byl 'tatíček', domácký
rodinný výraz. Vytlačil starý ide. výraz
vznešené řeči (právní, náboženské,
slavnostní) pdtěr (lat. pater, něm. Vater, ř. πατήρ);
udržela se jen odvozenina *ptrüjo-s, viz
strýc.
dteň fem., us. za Jgd: oplotzň (prkenná
ohrada ve stodole, asi 1 m vysoká, mezi
mlatem a přístodolkem). Od něho je
odvozeno lid. zádeň, záděň f., zádení, zádění ntr.
přístodolek, perná, z pův. *zá-otzň(í), s e už
nepohyblivým; pro změtení s významem
výchozího slova otzň dostalo zádeň atd. též
význam 'oploteň': chod. zátzň f. PS, zádeň
ve větě PS o zádeň byl opřen. Jiným
změtením je zátoň oploteň Jg-PS, vlivem slovesa
zatýniti (od týn) je zátyna, -ně, -ň Jg-PS t/v.—
Sic. otzň obilná truhla, špižírna Κ (to
znamená, že u malorolníků se přístodolek
zredukoval na jakousi malou a těsnou úložnu
obilí, což umožnilo přenesení slova na
soušek). —■ Otzň je asi zkrácenina z oploteň
t/v. Toto zkrácení způsobilo neprůhlednost
slova a proto další pronikavé změny. Sotva
je otzň od týniti; opak myslí Jg, také Bezlaj
Slavia 27.356, vycházeje z *o-ťbni>, myslí
na *ťbWb, což prý je krátká dubleta slova
tywb; ale to má jinak vždy ü, viz týn.
otep, chod. podř. votěp, votípka, han.
votipka, vč. votep, votýpka. — Sic. otzp. —
Je to svazek vymlácené slámy (nevymlácené
obilí je v snopech!), srv. mor. oklépka (han.
voklipke oklepané snopy), původně asi
název pro snop klackem zhruba otepaný.
otěž, stč. odtěž. Hl. dl. wotězka. Od tá -

otká
423
oves
hnouti: kůň se jí odtahuje (= řídí) na tu
nebo onu stranu. Srov. něm. Zügel t/v od
ziehen táhnouti.
otká, nář. votka i botka; mor. otF)isko je
rukojeť otky. — Sic. otká (Jilemnický) je
z češtiny. — Z ot-ťbk-a, jeť to nástroj na
odtýkání, odstraňování hlíny z radlice
(dosud se otýká pluh na Kyjovsku). Sic. se zve
styk styk potyk, od téhož základu, ale od itera-
tiva týkati a s jinými předponami, srov. r.
ukr. istyk. Otká sloužívala za stará i k
pohánění zvířat táhnoucích rádlo.
oto laš.: hle Lp. — Pol. oto, r. vot. — Je
příbuzno s ind. átha t/v.
otoman. Z fr. ottomane, tj. ottomanské
(= turecké) lehátko.
otrapa, stě. vedle otrap mask. fem.:
trápení, útrapa, ale i (asi přes 'ztrnuti' např.
údivem) vytržení, extase. Od trápiti. — Jiné,
samostatně vzniklé slovo od téhož základu
je otrapa zchátralý pobuda (mor. dále odraba
odrama otapa), ale vývoj významu je tu
nejasný.
otrlý, od otříti l-ové participium (srov.
umrlý od umříti), „člověk protřelý", Gb. —
Sic. nové otrlý je z češtiny.
otrok: nevolník, otročiti, otročina. Stsl.
otrokt dítě, otrok, otroč$, otročištb dítě,
otročina dětský věk, r. otrok chlapec mezi 7 a 14
lety, ukr. otrok sluha, hl. wotročk pacholek,
pol. kdysi (v 16. stol.) otrok chlapec, mladík,
sin. sic. otrok, b. otroče dítě. — Vč. (ne jen
v Hradci Kr.!) se klade ve výhružných
větách jako počkej ty otroku! nebo já ti dám,
ty votroku (při slibování pomsty); to je
votrok! (řečeno s nevolí nebo i s obdivem nad
jeho kousky). Všude tu by se mohlo položiti
kluk nebo chlap, jde tedy o zhrubění staršího
významu 'chlapec, mladík' (srov. pol.!), pův.
'dítě', v č. jinak nedoloženého (leda jen
u Jgd). Meh NŘ 35.134. Lze dodati, že
takovéto oslovení bylo dříve běžné i jinde:
hřejte, otroci! (praví jeden zpanštělý hanácký
synek muzikantům) Křen 2.148; jzč. ty
otroku jeden (nadává jeden mladík druhému)
Klostermann Zieh, půlpáni 93 (od Rábí
u Sušice). Stč. bylo i osobní jméno Otrok
(Svoboda 49), srv. nč. příjmení Dítě. —
Jeden výklad chápe o. jako složeninu z ot-
ťoď a tvaru od *rekg, říci, tak Hujer LF
40.304. Podle něho to znamená „kdo je
mimo rok (= rokování), kdo nemá práva
mluviti v miru (obecní hromadě) a jiných
závažných jednáních", což platilo stejně
o nevolníkovi jako o nedospělém chlapci.
Místy to slovo pak vytlačilo starší název
rab. Tento výklad znovu hájí F. Kopečný
rkp., vycházeje z významu „nemluvící =
dítě"; upozorňuje na dl. wotrošk místo
očekávaného *wotšošk (r prý ukazuje na
dlouhotrvalé povědomí o složení ot-rok).
Přizvukování otrok, které je obecné u jižních
Slovanů a zčásti i u východních, svědčí
podle K. pro význam „in-fans = dítě". —■
Jinak je chápe K. Moszynski JP 35.130:
jako *ob-trok'b, od kořene, který je i v ř.
τρέχω, běžím. Znamenalo tedy, podobně
jako ř. άμφί-πολος sluha (od άμφί = obb,
okolo, a kořene kuel-, pohybuji se) toho, kdo
se pohybuje, obíhá okolo svého pána. Toto
přijímají též Ondruš SFFUK Phil. 10.82
a S. Stech Arkiv for nord. Filologi 78.232
(Š. má i germ. paralelu). Kořen trekh- byl
i v slovan., vězí v rd. strekáť spěchati,
skákati.
otruba. Sic. plur. otruby, pol. otrebi, r.
ótrubi, ukr. otruby, hl. wotruby* dl. wotšuby,
sin. otrobi. — Psi. otroba, asi z = ot-rgb-a,
viz rubati, doslova „co odrubnuto" od zrna
při mletí.
otržeň, stč. otržné Klar.: čižba. — Sic.
otržeň. — Podle jednoho stč. místa (v. Jg)
bylo to zařízení na polapení ptáka; čihař
jím v pravou chvíli „potrhne" (tedy nikoli
vějička!).
ou! ouha! ouhasa!: citoslovce zastavující
koně. Bez historie. Podobně něm. oha t/v.
ouve, óvé apod., citoslovce nářku. Pod.
sic. ou, lat. vae, sthn. we (nyní weh), gót.
wai, střhn. ouwě, ówě. — Z něho odvozeno
jč. ouvekati (e), uvčkati, chod. ouvekovati, sic.
ouvekovať naříkati. Sic. óvi, preóvy, k tomu
han. providova probidova probido.
o vád, stč. i hovad, nč. nář. i ouvár Jg
(h)ovad(n)ice hovadnik hovad hovad hovado:
druh hmyzu Tabanus. Podrobnosti Utěšený
NŘ 47.252. — Sin. sch. obad, sic. ovad, pol.
owad, ukr. óvad, s o óvoderí, br. vadzen\ r.
óvod nář. ovád vaden\ — Psi. obaďb: souvisí
s lat. tabanus t/v (ale ztraceno t-; záměna
zubnic din), obé je přejato z nějakého slova
„praevropského". Byla i odvozená podoba
s η (obadbnbt). Meh SPFFBU 2.135. (Mylně
Trubačev Proisch. 71: z předpony ob a z *ód~
od jísti.)
ovak adv. laš.: jinak, ostatně; ovdy ve
spojení tedy ovdy = kdykoli. Poslední u nás
zbytek od zájmenného kmene ov-, u jiných
Slovanů běžného (pol. ów owa owo, t$dy i owedy,
r. ov όνα όνο, sch. ovaj ova ovo tento, ovaki,
takový, ovde zde atd.). Kmen starobylý,srov.
sti. a írán. ava- ten. — V stč. bylo od něho adv.
ova, se ova 'hle!' (~ to v ukazovacím
významu 'hle!'; se je ustrnulé ntr. zájmena Sb si se).
ovál, západoevropské slovo z lat. övälis
vejčitý (od óvum vejce).
ovce, odvoz, ovčí, ovčinec; ovčák, laš. ovčiř
(srov. koníř). — Psí. stsl. ovbcá: r. ovcá, ukr.
vivea, pol. owca, hl. wowca, dl. wejca, b. sic.
sch. sin. ovca. — Je to zdrobnělina
(příponou -ca) ide. slova *ovi-s (lit. avis, ř. ion. οις,
att. οίς, lat. ovis).
oves. Psi. ovbSb (Č. ukr. b. sin. oves,
sic. ovos, pol. o wies, v. oves, sch. ovas)
z *avikos. — Příbuzno je lit. avižá z *aviýa,
dále lat. avena asi z *avig-snä. Slovo asi

ovoce
424
pác
„praevropské." — Odvoz, ovsiha ovsaha,
zm. ovsica = oves hluchý (přípona -ika,
oslabená v -iga), srov. sch. ovsika, r. ovsjug,
ukr. vivsjuha t/v. Nověji botanikové dělí
rod Avena dále (na Avenastrum aj.) a tvoří
pro nove rody jména ovsík ovsíček ovsíř
ovsiřík.
ovoce, stě. -ce z *ovocie ntr. (přechod od
vzoru znamení k pole), han. ovoc oboč fem.,
val. las. ovoc mask. i fem. — Sic. ovoc fem.,
ovocie obocia ovocina, stsl. ovostb -tije, pol.
owoc, r. óvošó mask., nář. -č' fem., ukr. ovoc
(arch. -sc), b. ovolte -tije, sch. voce. Psi. bylo
*ovoťb, asi fem., a hromadné ovoťbje. Přejetí
z germánštiny (sthn. opaz, obaz, nyní Obst,
stangl. ofett, střdn. ovet avet) není
pravděpodobné, není totiž vidět přesný pramen.
Proto lze přisvědčit Mikkolovi, který UG 3.40
předpokládá domácí *ovoktb fem. 'plod,
Frucht'; vychází z *ovog + ti-, tj. z kořene
ide. aueg-, který je v lit. áugu a ř. άέξομαι
roštu, něm. wachsen t/v, u Slovanů ale
jinak není. Dodejme, že *aveg-ti-s dalo
*ovektb, toto pak asimilací o-e > o-o dalo
*ovoktb > ovotb (ktb > ťb pravidelně); z toho
je č. nář., sic. a pol. ovoc, r. ukr. ovoč náležitě.
Stran významu srov. lot. auglis Frucht,
Erzeugnis, od äugt růsti, zvětšovati se,
nabývati objemu. Ovoce je tedy zvláštní
„výrůstek". Germánská slova lze pak mít
za přejatá ze slovanštiny, z *ovektb; kt se tu
vyvíjelo ke tt > tst.
ovšem: viz veš, zájmeno.
ozor, u Klareta mezi částmi těla („gufu-
pa- předpona označující zpravidla něco
v témž druhu podřadného, jen napodobeného,
nepravého; odpovídá evropskému pseudo-
nebo talmi: pachuť, paumění, pavěda, paklíč,
patisk; něčemu se jen podobajícího, ale
v podstatě jiného (piazlcutek, pamázdra) nebo
menšího (pahorek, palouk; zde je i změna
rodu), slabšího (pablesk). V češtině je velmi
produktivní. — Rovněž tak v slovinštině,
ale poměrně řídká je v sic. sch. pol. rus.
Westh-Neuhardová ScSl 5.52. — Souvisí s po
(jsou dvojice padolíjpodolí, pamlsek jpomlsek)
a to s po 1 °, 3° a 4°. Jde tu zřejmě o prastaré
dloužení totožné s indickým vrddhi (§ 2),
vyznačující jisté odvozené útvary. Tedy
pa-louk předpokládá *po-loJcb (po- je zde
z *upo, vyjadřuje podřadnost nebo menší
rozměr ap.), zdloužené již v dávné době
skutečným vrddhi v ^pó-lok-t. Pačesy má
zdloužené po 1° (z opo), = co zbylo na
štětu po vyčesání lnu, paběrek je ten plod,
který zůstal nepovšimnut na stromě po
otrhání ovoce. Paseka předpokládá posekati
lium"); je i vsi. Srovnávají pol. ozor jazyk
(vsi. z polštiny), ale toto je zhrubělé jaz-yk.
Jinak nejasné.
ozora val.: škareda, ošklivec, laš. ožera
ošklivá žena, msl. ozora přihlouplé děvče
(Kyjov), sic. ozora -ný velký, ohromný,
mohutný. — Snad původně osoba uřknutá
zlým okem (a proto škaredá), srov. pol.
nářeční sloveso oziorac uřknouti pohledem.
ozvěna, nové slovo, „je patrně tvořeno
příponou -ěna (srov. Lověna atp.) od ozev (v.
ozvati se), jde o nymfu Echo." Š.
ožanka: rostlina Teuerium, již v herbáři
J. Černého. Pol. ožanka (mala o. =
rezekvítek; wielka o. = svízel povázka). — Slovo
málo jasmé. Podle Rostafinského je z něm.
osanne.
ožeh, tak i sic; val. ozeho ntr. Kš.: násadec
ohřebla (pak i hrábí, lopaty a pod.), pův.
hůl, jíž se šťárá v kamnech (v peci), proto
ožehnutá, opálená (*ozegt je i v r. pol.
ukr. sch.); kdysi na Poličsku: „za bouře
dávali na hnojiště vozehy, tj. lopatu, hřeblo
a koště používané k pečení chleba; tyto věci
měly chránit stavení před bleskem" (Kruš.
195). — Lot. pazags, pažaga z ruštiny?
ožidli: kdysi druh nabíraného límce (Jir.),
u Klareta oziedlé. — Z pol. ožydle (z *ožr-
zedle), to pak spolu s r. ozerélje, stsl. oždrělije,
sch. oždrelje náhrdelník je od *žerdlo hrdlo,
o němž viz pod zřídlo.
ožotka: rostlina Syrenia. Přejato J.
Podpěrou 1928 z pol. ožotka t/v, jinak
nejasného.
(po- 3°) a zdloužení. Němčina má k té
funkci After- (z *opara-, příbuzného s po 1°),
Nach- nebo Neben-, řečtina má para-.
W.-Neuhardová se domnívá, že česká a
slovinská produktivost toho pa- je vlivem
němčiny (Afterblatt = palist, Aftzrglanz —
pablesk). Snad to platí jen pro nelidové
výtvory slovnikářů a tvůrců termínů;
nemůže to platit pro patoky (Afterbier), pastorek
(neboť to má starobylý sklad, jinak v
slovanštině neživý), r. paberez'je Uferwiese
vedle č. pobřeží ap.
pac, podání ruky nebo (psí) tlapy, ze rčení
dej pac: něm. Patsche pacinka, han. paca,
č. i sic. packa, sic. i páčka ruka (dítěte),
nožka (zvířete); packat pleskati v dlani.
pác 1 °: jihoněm. mince, ale „běžná i u nás"
(každý pac po XII penězích českých, DZ
1/2 276 k 1551)" (Šm.), pakatel. Z něm.
Batzen. Viz i: prodat za, facku, viz fatka.
pác 2°: pajc: mořidlo; sic. pác. Z něm.
Beize. Sem patří rčení míti něco v pácu,
původně koželužské.
Ρ

pácat
425
pádlo
pácat (mor.): bíti, interjekce pác (ho po
hlavě): pácat do sebe = hltavě jísti (Kyjov-
sko). Sic. packat dávati rány. — Asi neznělá
mladá varianta k bacat.
paciřák han.: plechový knoflík KpU. —
Původ nejasný.
packati; mor. upadzgať: ledajak ulepiti
pečivo, las. paČgat se mazati se (postverbální
pačga řídké bláto), sic. be(d)zga( kaziti, zne-
švařovati, sic. packat, packat hudlařiti; pol.
packač peckac pyckač bedzgac a pd. baékač sie
váleti, mazati, r. knižní packat mazati,
špiniti, sin. packati t/v. — Jak patrno z variací
p/b, ckjdzg, cjč, aje, je to domácí slovo expre-
sivní. Nemá historie, ale souvisí jistě s pat-la-
ti a pat-chati (srov. mor. spatúchat snísti);
dělíme je na pat-skati. Něm. patzen, patschen
je pouze „elementárně příbuzné".
packo váti, packat, pacgýňat (mor.): klopý-
tati. Asi domácí slovo expresivní, ale málo
jasné.
pacle: druh pečiva; laš. pacolek placka.
Z němčiny, srov. bac.
páčiti 1°: vyvraceti, obraceti: rozpáčiti se,
postverbální rozpaky, vč. a mor. spácit se
vzepříti se (z-v-bz-), mor. vzít přepac; pačlivý,
spačovitý kůň = jankovitý; kontaminací spí-
titi (od z-ptt) je píciti se vzpírati se (han.
spíčit se) a vzpČčovat se; pův. opáčiti od opak,
odtud abstrahováno -páčiti, hl. pačic, dl.
pacyé, z páčiti je dále novodobé postverbale
páka.
páčiti 2°: hleděti; je druhotvar za val. báČit
(vsi. obačic, laš. zbačit zpozorovati). Sic.
páčit hleděti, opáčit obhlédnouti, okusiti,
navštíviti (opáčky hostina u šestinedělky);
sic. prepáčit odpustiti = mor. přebačic,
vlastně: přehlédnouti něco. Sem náleží i mor.
a sic. páčiti pamatovati si, nejspíše z 'hleděti
si něčeho, míti v patrnosti'; a snad i význam
č. 'odhadovati, ceniti' (jak na něho hledíte,
pohlížíte = jak ho ceníte?). — Pol. obaczyc
baczyč pozorovati, zvr. vzpamatovati se,
ukr. pobáčyty, báčyty viděti. — Výchozí
slovo vzniklo asi na polské půdě rychlou
(nedbalou) výslovností z o-patrzyč a rozšířilo
se odtud k sousedům. Meh SPFFBU 2.135.
Sem náleží i sic. páčit sa 'líbiti se' a nech sa
páči = račte.
pačmák klad. (též pačák): bačkora, vč.
(Páka) veliký neforemný střevíc. Jinde
(i sic.) přeneseno na nemotorné ruce nebo
nohy (č., val.). — Spolu s pol. baezmaga,
ukr. r. baěmák, b. sch. pašmag t/v (papuča),
sic. pačmaga t/v (ale nyní je to jen opovržlivá
nadávka) přes mad. paesmag papuč, nimravý
člověk, přejato zvosman. bašmak, pašmak
sandál, střevíc. NŘ 7.127.
pačok: směs vápna s vodou, pačokovati
(-ch-), sic. zapačechovat. Z něm. Patschok.
padati 1°; pres. základního pádu pásti je
dosud v záp. Cechách (na Sušičku, Blanicku):
sníh pode, hrušky padou. Jinak je z něho
(v. Meh NŘ 47.145) jen zbytek participia
v padouci nemoc ( > padoucnice, lid. pad(o)u-
cina, sic. padúcnica, srov. r. padúčaja).
Laš. spadu, spaéc na Frýdecku je asi vlivem
polštiny. Už v staré češtině za pádu je padnu,
k tomu patří padl, stč. aor. pode, part.
paden. Iter. padati. Postverb, pád (ale pádem
ležeti v. pod polt) spád vpád případ ná° roz°
vý° do° ú° zá°; jiného druhu je úpadek. Od
sloves je pádný spádný nápadný případný.
Staré odvozeniny jsou past (*pad-ti-s), úpast,
propast (tak i sch.; sic. priepast, pol. przepasč,
r. propast, vše od *pro-pad-tb, sic. pre- za
pro- jako vždy), laš. napást nástraha,
pokušení. Ovoce předčasně spadlé je vč. pádel (tak
už Rohn), mor. sic. pádel, chod. z toho pádeř
(z padla, od příčestí padťb, srov. rd. pádlo
pošlé zvíře), jinde (od padal = spadlé ovoce)
je padalka, padalČe, změnou přípon pak
padanka padanče padavka padavce (srov. r.
pádalica t/v), vč. hromadné pádič (srov.
topič = topivo). Padlí na rostlinách, mor.
pod, spodek, sic. padlie je podle představy
lidu ,,šťáva padlá na listy." Složeniny
listo-pad, vodopád. S předponami: při- atd.;
vedle spadnouti se zhubnouti je i nové č. nář.
(s)padit se. — Obdobné útvary u jiných
Slovanů: stsl. padg pasti, padají padati,
na-pado, napást υ pokušení, r. padú past,
propast, padal zdechlina, západ, pádkij
chtivý, lačný, vpályj atd. Psi. kořen pad-
(z pod-) vznikl patrně zkřížením starých
kořenů ped- (stind. pádyatě = padá, hroutí
se aj., sthn. gifezzen padnouti) a pól- (lit.
púolu pulti, lot. puolu pult, sthn. fallan, nyní
fallen). — Nč. napadnouti učiniti útok;
napadla mne myšlenka (> nápad), jsou
kalky německých slov überfallen, einfallen.
padati 2° v dopadnouti koho =
přistihnouti; han. napodpádit chytiť KpU;
popadnouti uchopiti; stč. popadnuti se čeho
Barlaam 63, sic. popadnut, hl. popadnyc,
dl. popadnué, sch. popást (Vážný Čak.),
pol. popašč, r. popadat. Příbuzno je něm.
fassen t/v. — Máme i s-ové intensivum:
msl. val. (s)popácat popadnouti něco, na-
popácat náhodou dostati, sic. (na)popáckat
t/v, spopáckat chytiti koho při čem. Meh
SPFFBU 1.89; již Falk-Torp.
páditi, pádoliti, sic. piadit; nově utvořeno
z píditi přikloněním k pádem letČti (tak je
mor.) spěchati, srov. horempádem. Míní
se let jako při pádu, pohyb málem tak rychlý
a překotný, jako když něco padá. Příbuzno
je snad het. pidda- běžeti, letěti, prchati.
pádlo 1°: stč. padla nástroj k mučení, mor.
padlo, piadlo je vyšívací rám, deska, na níž
se napíná kůže, plur. padla rámy, na něž
soukeníci připínají sukna, tedy vůbec napinadlo,
*pe-dlo z *pbn-dlo (srov. trdlo) od pnouti.
Sic. piadlo znamená i dřívko, které se vsadí
zvířeti do huby, do zobáku, patrně aby se
mu zabránilo sáti, žráti, kousati, klovati

pádlo
426
pachole
(v. i Mihál SR 25.140). — Odvozené sloveso
val. padliť sa po něčem, na něco = napínati
se, vzpínati se, dychtiti (č. pozměněno
v píditi se), vypínati se = vychloubati se,
napádlovat sa, vy- sa. Sic. piadlií sa
hrabati se, škrabati se kam = usilovně se
snažiti.
pádlo 2°: chod. pádlo hůl opřená mimo
těžiště (úderem na kratší stranu páky
vyhazují děti kámen ležící na konci delší strany).
— Vzniklo snad z páčidlo (J. Holeyšovský)
ztrátou prostřední slabiky.
pádlo 3°: druh vesla (odtud pádlovat),
z něm. Paddel fem. druh vesla (krátký); ntr.
podle veslo. — Snad sem patří (J.
Holeyšovský) jč. padlata sáňky, na nichž se klečí
a bodci odráží.
padouch, stč. padúch: v starém právu syn
muže, který byl odsouzen k smrti, ale
propuštěn a pak se oženil (,,ty děti slovu
padúši, protože otec jejich padl pro skutek
v sud a od sudu k smrti...") ČMF 32.54; nč.
padouch, sic. padúch, pol. hl. dl. paduch je
původně tělesně chatrný („na upadnutí"),
pak mravně. Jiní chápou p. jinak. Již
Vodňanský jako qui e patibulo cecidit = vi-
selec, který již viseti maje, od šibenice
odpadl Jg-Kt; Knobloch ZfS 7.300 to chápe
jako lidový vtip. Upozorňuje, že v střhn.
(na Jihlavsku, konec 14. st., v. Jellinek)
z toho vzniklo lidovou etymologií phathúche,
pfadhauche, pfadhouch 'lupič, zákeřník',
pfadehucke, nhn. Pfadhucke, Pfadhocke. Ještě
jinak (mylně) Šewc ZfS 1.1.28: dělí je na
pa-duch = zlý duch.
paďour: sosák, maloměšťák, buržoa SSJČ.
— Slovo expresivní, což je vyznačeno
hláskou ď a zakončením -our. Není jasno,
co je výchozím tvarem. Snad lze vyslovit
domněnku, že to je obměna slova pazour:
laš. ρ ο zur se může hanlivě užít o sedlákovi
(Lp). Šm. myslí spíše na padavka, což je
„opovržlivé označení měšťáckých výletníků
t rampy".
paf adj. neskl.: zaražený PS. — Z něm.
arg. paff t/v (verblüfft).
pagáč: na Moravě a Slovensku druh pečiva,
pegáč pekáč (toto jvč.: Zvole n/P), bagáč,
kabáč. V č. už počátkem 16. st. u Severina
pagac (Šm.) Spolu se sch. sin. b. pogača, r.
pcgáč, mad. pogács(a), hněm. Pogatsche fem.
a ri'm. pcgace z ital. focaccia, což je lat. vulg.
focäcea oáfocus krb, neboť se ty placky pekly
as; v pcpelu v krbu. Κ nám přišel p. asi
z charvátštiny přes madarštinu. Hláska a
v prvé slabice se objevila nejdříve asi
v sic. jakožto výsledek asimilace k 2. slabice.
V č. jsou pak další změny. — Mor. pagáČek
plod slezu: název je podle podoby (srov.
proslurník), je to jakýsi koláček.
pahýl 1°, sic. pahýl. Soudíme-li podle
změny rodu jako v pa-louk a připustíme-li
oslabení k > g (> h), mohlo by souviseti
s kýla (tedy *pa-kýl), neboť týž význam je
u kylka, kelka.
pahýl 2° mor. u Slavkova: neúrodné
(kamenité) pole, zpravidla na kopci B,
páhél Gr. — Nejasné. Srov. han. rýmové
stohél (= stuhýl) t/v; stran t\p viz § 3.
páchati 1°: již stč. páši páchati konati,
tropiti (zlé skutky, ale i hrdinství), nyní
běžně ve významu hanlivém, ale v nářečích
bez toho odstínu: jvč. páse vo tom =
pracuje, vm. dováděti, žertovati, vč. dosud
žertovně o práci neodborné, i když podařené
(sám si spáchal košík). Odvoz, pachatel. —
Sic. páchat; pol. bylo dříve (do 18. st.) pachac
grzechy. — Páchati je asi nový útvar
(příponové ch) od párati (pd. parač = robió zle,
partolió), sic. paratit. Meh LP 4.125. Je také
možno, že toto· páchati patří k lat. paträre
vykonávati, prováděti (mortes p. = páchati
vraždy). Bylo by to iterativum (se zdlouže-
ním v kořeni.: si. a = *ä) s novou příponou
-chati (§ 20). Viz i tropiti.
páchati 2° stč.: nč. v za°, jinak jen
páchnouti smrděti, postv. (zá)pach. — R.
páchnut, sic. páchnut, pol. popachac pachnrič
pachniec. — Expresivní ch-ové sloveso;
východisko nejisté: snad pův. asi 'dýmati',
od pářiti: hl. pachac je dýmati, kouřiti,
pářiti (dampfen). V. pachtiti.
páchnouti: vkročiti, přijíti někam Jg-PS;
zpravidla ve větách záporného smyslu:
naučil se číst, aniž do školy páchl. Složeniny
jsou jen dvě: vypáchnouti odejíti, zapách-
nouti' vkročiti PS. — Spojení s noha (do
hospody jí noha nepáchla PS; at neslešim,
zes tam noho páchl Křen 1.270) svědčí tomu,
že toto p. je jistě jiné než p. 'zapáchati'.
Vskutku patří k rd. páchat 'jíti, kráčeti'.
Lze tedy klásti již psi. pacl^ati: to bude
příbuzné s lot. puost 'rychle jíti, běžeti';
u Slovanů intensivní přípona -cha-
přistoupila k pouhému pa-. Meh LP 4. 122. Stejným
právem by se mohlo myslet i na příbuznost
s ř. πωλέομαι 'choditi'. — Viz i pláchnouti.
pachole, -látko, -lík, mor. i pacholenec, jč.
též pašolíček, ale jč. pašolinka je děvče
a mor. pacholátko se může říci též o děvčeti;
pacholek je jm. a vsi. 'svobodný hoch, řádný
a hodný', jinde nabývá významu čeledín,
sluha, nakonec s odstínem hanlivým. Ale
základní pachole označovalo zpravidla dítě
dobře chované, panské, sličné, milované
(i v mor. písni švarné ρ. ο mladíku — milenci)
nebo i páže. — SI. pachola malé dítě,
pacholík malý chlapec; paholok mládenec,
sluha na statku, paholčit sloužiti jako
paholok; pol. pachole, -lek (z toho ukr.
pacholjá dítě, chlapec, pachólok chlapec,
sluha), hl. pachol mladík. — Z pa-chól-e.,
k r. chólit držeti v čistotě, pěstovati, pečlivě
opatrovati, rozmazlovati, jež je prastaré
(= stind. kšaláyati drží v čistotě, umývá);
pa- naznačuje, že slovo bylo původně asi

pacht
427
pajtáš
posměšný název, jímž nepanští lidé mezi
sebou označovali panské „mazánky'1.
Vymizení slovesa choliti v č. a pol. způsobilo tam
i ztrátu onoho odstínu a pak u pachole
další vývoj. Meh NŘ 28.162. Viz i chlostný.
pacht, tak i sic.; asi přímo ze středolat.
pac(h)tus smluvený plat odváděný z něčeho,
což byl druhotvar vedle běžného pactum
(pův. úmluva, ujednání, od pangere) nebo
ze střněm. paht, to rovněž z latiny (ale
nynější Pacht je fem.); cht může býti za lat. ct,
srov. lidové rechtor. Ale paehtzr, nyní -ýř je
poďe něm. Pächter. Novodobé pakt je mladý
evrepeismus (z franc. pacte).
pachtěti (Kosmák o lokomotivě: pachtí
a sálá ohněm), sic. pachtieí supěti,
oddychovati. — Od páchati ve významu asi 'dýmati,
odfukovati', odtud pachy plíce (Václavík 146),
srov. mor. z huby mu velký oheň páchl (což je
od pálati) u Kuldy.
pachtiti se, ve střední době pachtovati se.
Sic. pachtit sa t/v. — Význam je spojuje
s pohostiti se 'hmožditi se, truditi se, piplati
se, tiplati se, namáhati se' (Jg s. pakest); to
bylo zkráceno v *paltiti se, změnou kt > cht
je pak z toho pachtiti se.
pachy stč.: přívěsky vedle rukávů
(samostatné pruhy látkové, jdoucí od ramene
a delší než sám rukáv). — Nejasné. Není
vyloučeno, že to je totéž slovo co pol.
pacha = pazucha. Podle Jánka ČMF 7.152
patří k něm. Fach záhyb závoje nebo kešile.
páj: hrubé sukno, vč. pája podlož na
podolku, chod. sukně pájovka; pajer, -ar, -íř
výrobce páje. R. bajka. Z něm. Bay (tak je
u Rohna), Báje, Boy, což je pův. anglické
slovo. — Vězí též ve švonepaj ze Schuanen-
boy (toto je n Kretschmera 50).
pajdalák, pajdulák han.: panák SvB a msl.
(Kyjov) pajdulák hastroš (č. ,,panák" v
poli).— Vzniklo kontaminací z hajdalák panák
SvB a panák.
pajdati: laš. spajdat, jinde šrajdati švajdati
čmajdati t/v. Expresivní slova, východiskem
bylo šmatlati: > šmajdati > šp- > p-, jiný
vývoj šm > cm- (toto u Kyjova). Srov.
rýmové trajdati, cajdati toulati se. S jinou
příponou smaihati > paíhati (se), z *paťhatý
je lid. patatý pajdavý. Mor. pajtrnožka >
kádr- > kudr- šmatloň.
-pajdovať, -pajovat, -pajošiť: pre- sic:
promrhati; val. sic. pajtáš nafintěný panák, o-,
připajtášií vyfintit. Z mad. pajtás kamarád
(sloveso tedy pův. = propíti s kamarády
atd..). Odtud i laš. pajtaš.
pájeti letovati, pájka, z ruštiny přejal Jg.
— Rus. pajái, (s)pájka, pripájka jako v č.;
sic. spájka; p. 16. st. spoic, spajac, nyní
spawac letovati, sch. připojiti, pripajati,
sin. připojiti, spojiti, spajati, b. spojávam,
spojá, spájam t/v. — Pův. st-pojiti; je to
faktitivum od kořene, který je v piti.
Zubatý SF II 95n.. To potvrzuje ugrofin.
paralela (nejde o kalk z té ani z oné strany!):
např. fin. jutttaa, faktitivum od juoda píti.
Letování dvou kusů kovu pomocí jiného
kovu (nebo směsi) snadněji tavitelného bylo
vyjadřováno metaforicky tak, že oba kusy
kovu jsou jakoby „napájeny" kapkami
roztaveného kovu jiného, podobně jako
je kapkami nápoje napájeno dítě již
odstavené nebo zvířecí mládě vychovávané od lidí.
Letování bylo známo již v antice, v prvých
stoletích n. 1. již i v nordických zemích.
Kiparsky Journal de la Societě Finno-
Ougrienne 58.1956. In., NphM 60. 1959. 227.
pajchovat Jgd, sic. pejchovať: vyvářeti
prádlo v louhu před praním, č. bechovat Jg,
laš. bejchovať, han. pýchovať (vlastně pé-\);
jč. vypejchat vypařit (belík = másnici) Jjčř
100. Kád na třech nohách (dole širší než
nahoře; v. obraz NVal 12.183), v níž se
prádlo vyváří (svářá, pýchá), je sic. paj-
chovňa, -veň, č. bechevna Jg, mor. pajchovňa
(han. pé-), pichovňa Voz, palchoveň (v.
Bartošovu Dialektologii I 329). — Z něm. bauchen,
vlastně z nějakého nářečního tvaru s äu
(šváb. bduchel); germ. *búkón (angl. to buch,
švéd. býka atd.) je nikoli od jména buku
(jak se tvrdilo), ale z ide. bheug(h)- čistiti
(o germ. E. Passlerová ve sb. Frühgeschichte
der Sprachwissenschaft, Wien 1948, 160).
pajsan mor.: lotr, zloděj. — Z macř.
pajzán trestanec. Sulán lIDebr 39.13.
pajt: mor. šel na pajt = něco ukrást, mor.
upajtit, pajtevat, č. lid. upajtnout ukrásti.
Z něm. Beute kořist, beuten kořistiti.
pajta místy na Mor. (importem ze sic.
nebo mad.): kůlna, stodola, sušárna lnu,
komora, schátralá chalupa (podrobnosti
Hank RZ 221), přístřeší pro ovce na salaši
B. — Sic. pajta kůlna, brah; u Němcové
pajíta. Pol. pajta. — Z mad. pajta stodola,
sýpka, to pak je z jihosl. pojata (z něho je
i rum. poiata), které zase souvisí s jata
chýše (viz jatka). Viz i Šmilauer ČMF 33.132
(odmítá domnělé příbuzenstvo s it. nář.
atd. baita).
pajtáš. O tom slově pojednal velmi
podrobně B. Sulán StSl 4.1958.409n. (tam je
i o dosavadních názorech). Podle S.
(dodáváme KpU, Kol) výchozím slovem je osm.
pajdaš, druh, společník na cestě. To proniklo
do sch. sin. b. s d. Ze sch. přešlo do
maďarštiny jako lidové pajtás; t pochází odtud,
že v mad. bylo to slovo zkříženo s társ
(< slovan. tovariš), odtud poj társ, spíše
spisovné. Mad. pajtás pak proniklo zpět
do sch. s t (pajtaš kamarád), ale i na sever:
pol. pajtasz, karp.-ukr. pajtaš, sic. pajtáš, č.
argotové pajtaš, stále t/v. Proniklo i na
Moravu, ale tu se jeho význam bud 1 ° rozplynul
(v han. je to už jen nadávka chromému,
„asociaci s pajdat", KpU; u Kyjova jen
jako posměšné volání na cikánky, Kol)
nebo 2° posunul: msl. je to taškář, Mal

pajzák
428
palačinka
{ > vypajtášit získati záludně Mal, o°
oklamat, ošidit KtD, s°, u° snadno uloviti,
ukrásti B); tento význam vznikl asi adideací
k pajt loupež, krádež, < něm. Beute kořist.
Val. je to nafintěný panák Β ( > pajtášiť, o°,
pri° nastrojit, vyfintit B); tento význam je
těžko vysvětlit, leda že jde o „fórové"
vyzdobení, které má něco předstírat,
klamat; z ,,panáka" je pak snadné dojít k laš.
„hastrošovi" Hor. Náběh k významu 'taškář,
zloděj' byl, zdá se, už v madarštině.
pajzák vč. vulg.: Pt. — Od něm. beißen
kousati ?
pajzl lid.: hospoda nejhoršího druhu PS;
sic. pajzel. — Z něm. arg. Bais(e), což je
zdrobnělina od jid. bajis dům.
pak, příslovce; není v sic; z opako nebo
-y (srov. naopak z -o, sic. nápoky z na-opaky);
začáteční o- odpadlo, když slovo pokleslo
i významem; nejprve znamenalo 'zpět', ale
později 'znova, opět', dále 'později, potom'
(dosud přijdu pak); na pouhé zesilovací
příslovce pokleslo asi jako zase (co pak děláte?
= co zas delátel); z podmínkového víte-li pak,
že se vyvinula spojka pakli (víte, ze), zesílená
v pakliže. Srov. stsl. r. paky, páce, ukr. pol.
sch. hl. pak s obdobným významem.
pakáž: z něm. Bagage, sev.-něm. Pakaschz
sebranka. Pův. z fr. bagage zavazadlo. Tento
původní význam je dosud v sic. (,,trochu
zastaralém," dí SSJ) bagáz (z něm.) a v
„zastaralém" bagázia (toto je z mad. bagázsia),
ale bagáz je též sebranka. Přesun významu
a hanlivý odstín vzešel v němčině u
„zavazadel", trénu, zásobovacích částí, kde byli
marky táni, marodéři a děvky.
pakost stč.: nesnáz, škoda, protivenství;
už psi. (stsl. pakost b, s. rch. pakost, pol. pakoéc,
dl. pakosč); původně „co je opačné, co jde
naopak, protivným směrem, protivenství",
odtud pakosta záškodník, kazič (dosud mor.);
od pakostiti (je i rus. sch. dl.) dělati
protivenství, kaziti, tropiti (dosud mor.) se odloučilo
— asi přes pakostiti dělati protivnou (sobě!)
věc — zvratné p. se hmožditi se, namáhati se
s něčím ( > bakositi se Jgd), jež se změnilo
v *pachostiti se (jvč. pachosta silný chlap)
a dále v pachtiti se (viz); msl. pachořit sa
durditi se, zlobiti se.
pakostnice, stč. po--, dna; pokostní, -nik
dnou trpící. Hus to vykládá správně, že
„po kostech sě tluče". Vzhledem k tomu,
že p. je i zánět kloubů, souvisí jistě s kost
(: pd. kostnica = febra, która „hipi po kos-
ciach" SG); po- je tedy ze spojení po kostech,
ale pa- je snad od změtení s pakost nesnáz,
že i ta nemoc je svízel, nesnáz. Snad lze tu
myslit i na to, že zánět kloubů zvětšuje kosti,
což upomíná pak na sic. pakost, hl. pakósó
návní kost. Jinak Zubatý 1.1.217: od pakost;
výklad Husův by pak byl jen lidovou
etymologií. Sic. pakostnica je asi z češtiny.
paky. Jméno města Páka, dříve Paká
(skloň.: na Paké, dosud na Paky) dovoluje
předpokládat takové adj., jinak nedoložené
(domnělé stč. paky, Kt 1.474, je nejisté:
lze je čísti též taký; Zd.v Tyl). A žertovné
označování, v sev.-vých. Č. obecné, obyvatel
Paky „packý blázni" dovoluji spojit je s véd.
paká- dětinský, potřeštěný, nerozumný.
Tedy paki> bylo již v praslovanstině.
Meh ZMK 6.1964.307.
palác 1°, pol. hl. palác z ital. palazzo (bez
německého prostřednictví, neboť u nás není
nosovky; sthn. je pfalanza fem., střhn. pfa-
lenze, pfalz; leda snad z něm. Palast (přesmy-
kem st > ts = c). U již. a vých. Slovanů jsou
formy odchylné: jednak stsl. polata, r. ukr.
sch. palata, b. palat, jednak sch. polaca, sin.
palaca. Formy s -ta jsou u Slovanů jen tam,
kde byl styk s byzantskou kulturou, a
pocházejí podle Kniezsi z ř. παλάτα (Haupto-
vá). Ze slovanštiny je pak přejato mad.
palota, to pak přešlo z mad. i do sic: palota.
Základ všeho, lat. palät ium, je při tvořeno
k Palätlnus (nuns), kdo stál císařský palác.
palác 2°: dřevěná plošina (asi 4 χ 6 m) pod
stropem (blíže peci), na niž se ukládaly různé
věci, jako kolovrat apod., a na níž se spávalo;
tak zvána i zvýšená palanda na spaní
pro čeledína v konírně a podobné pavláčky
či plošiny. R. poláti plur. fem. gen. -tsj, br.
paláci, msl. palata, val. palata (v konírně),
č. palanda s novou lidovou příponou -anda,
u Litomyšle do nedávná palác. Slovo
starobylé. Příbuzno je het. patijalli- (doloženo
jen v plur.) i-kmen, Bettpfosten. I u Slovanů
byl původní formou jen plurál, tedy =
dřevěné desky tvořící pryčnu (palandu) na
spaní. Het. plurálu odpovídají i-kmeny
v plur. rus. poláti a br. poláci, v č. to slovo
bylo pře formo váno na sing, a i jinak změněno
žertovným přichýlením k palác 1 °. Je ovšem
nutno uznati přesmyk t-l > l-t, dále
zjednodušení (ztrátu ij). O věci samé viz Niederle
ŽSS 1.875, Moszynski 1.580. Touto
příbuzností je dána i odpověd na otázku o původu
věci: není tedy od severních Germánů, ale
je prastarobylá a domácí. Je prapříbuzné
dále s nord. flet (o něm Hoops RL 2.66),
což bylo vyvýšené místo při stěnách jizby,
na němž se ve dne sedělo, v noci pak zajisté
(Falk: wohl) spalo, tedy totéž co u Slovanů
lavice.
palačinka; přišla do češtiny až po 1900 ze
Slovenska. «Je z mad. palaesinta < placsinta,
toto pak z rumun. pläcintä, což je jediný
románský zástupce latinského placenta
plochý koláč (to z ř. πλακούντα, akus. od
πλακονς plochý.) Z mad. je též vídeňské
Palatschinte, -inke. Šmilauer N& 24.285n.
Tvary s -inka jsou snad z mad. nářečí
(z Hontu a od N. Zámků), kde je palačinka
(takto je nyní sic: SSJ, už 1863 u Jancso-
vicse, Sm.); na mad. prostřednictví ukazuje
-ala- místo původního -la- (Hauptová).

paladrána
429
páliti
paladrána: plást do deště; tak Komenský;
palendra Rohn. — Spolu s pol. palandrana
pal^dra paletra a pod. (nyní vymizely) je
z ital. palandrana dlouhý plášť. Vč.n zaniklo
disimilací k dalšímu n.
palach jvč. jč. mor.: rákos, -šina, kol.
palaši-, mor. polaskají palach rákoska, jihomor.
palašnik i -šnák jistý pták (rákosník?).
Na Hané a na Znojemsku palach je orobinec
(Typha); jeho květenství B palice „hustě
směstnaných kvítků") jsou zvána stě.
paličky (Černý, Mattioli), sic. dosud pálky ,Λοά\\\ά
vzniklo palaši se zakončením podle šáší,
pak zpětným postupem kolektivum palach;
je i sic. palach třtina, kol. -šie. Pol. pálky,
ukr. paločnyk, r. páločnik orobinec.
Květenství orobince dělají sice dojem dvou
krátkých hůlek (na jedné rostlině), ale
přesto se zdá, že toto je pojetí nepůvodní:
lépe je vysvětluje hl. název potáč, což tam
i u nás (viz) znamená vřeteno zaplněné
nátočem nití. Máme tedy za to, že *pctáčky
byly nahrazeny slovem paličky u nás i jinde.
palásek vč.: pníček strmící ze země,
dřevce; kyj, obušek, klacek Jg; starý strom
skoro bez větví, ometené koště, hůl s pahýly
větviček apod. (vč; Páka aj.). Náleží
k parkos, v. tam.
palastiť: šramotiti, křičeti, po vykovati,
palázgať, -zgřiť, paláňať (val., msl.). Nejasné.
palaš, sic. paloš. Pol. palasz, nkr. palaš, r.
palaš (z pol. nebo rus. je něm. Pallasch);
sch. paloš (z toho rum. paloš). — Z mad.
pallos, Sulán PIDebr 39.17, jehož původ
není znám (Kniezsa 705); -aš je snad
výsledek asimilace a-o > a-a.
pálati 1° stč.: planouti. Od poUti, viz
páliti.
pálati 2°, zpravidla opálati čistiti obilí s
pomocí silnějšího větru: obilí se nabere na
opálku, velkou dřevěnou naběračku, z ní se
dovedně^ vyhodí vzhůru a zase do opálky
chytá (ČL 3.226), anebo nechává padnouti
na zem; vítr odvěje zadinu a plevy na stranu
(jiný způsob je větí, viz váti: při slabším
větru se obilí rozhazuje půlkruhem proti větru).
— Pol. (o)palac, opalka, ukr. palaty, opálka,
polát (za palátl), br. palác*, sin. poljan plati,
hl. plojuploč, dl. hopalka. — Bylo tedy v
slovanštině 1° pol-jq pol-ti (sin. a luž.) a 2°
pal-ajq pal-ati. Pol-jq odpovídá řeckému
πάλλω třesu, otřásám něčím, např. losy
v přílbě, krátkými trhavými pohyby něčím
pohazuji, např. oštěpem, než jej vymrštím;
med. třesu se, chvěji se (o srdci apod.).
Pálati si zachovalo vedle svého technického
významu i původní význam (rychle)
pohybovati, otřásati něčím apod. (sic. opálať je
váti obilí, ale i mávati, kymáceti, koupati,
házeti nohou nebo rukou, přemítati,
klevetiti aj.).
palcát, pol. palcat9 z mad. pálca (to ze sic.
palica hůl). Husitům v bojích s Madary se
vtiskl vlastně do pozornosti mad. akusativ na
-át z nějakého větného spojení, jejich
vojenský slang to přejal jako odborný termín.
O tom podrobně Sulán StSl 3.294.
palcéř: stč. mužský účes (ještě 1893
doložen u Místku). Ze střhn. balzier Čel.
palec; mor. palúch palec u rukavic ,,palčá-
ků";joaZco*'2/; paleční (: kolo ve mlýně). Vše-
slov.; někde (pol., τ.) nabylo významu 'prst
vůbec' (palec se pak označuje jako „velký
palec"): r. palec je prst, ale nář. = palec,
ukr. palec prst, paljuch palec, hl. dl. pale, pol.
palec prst, páluch palec; sic. sin. b. palec, sch.
palác jako v češtině. Nář. palúch má tedy
připojení na východě. Psi. palicb znamenalo
velký prst, palec jako v č.; souvisí
nepochybně s lat. pollex téhož významu: palic- se
může hláskami rovnati latinskému pollic-%
-beb není tudíž příponou danou až v
slovanštině (r. bez-pal-yj nic nedokazuje, leda jen
to, že se -icb cítilo jako přípona), nýbrž jen
úpravou starého zakončení; dokonce i al a oll
jsou kvantitou na stejné výši. Je lákavé
spojit pollex dále s poliere býti silný, mohutný
(t. pro srovnání s ostatními prsty).
palestra 1° pálka, 2° druh hry míčem
pomocí pálky PS. Proniklo mezi lid: han.
palestra je laťka na odbíjení míčku při hře
„na pastora" KpU. — Z lat. palaestra
zápasiště, zápas, < ř. πα?,αίστρα. Stran
pronikání mezi lid srov. semel.
paleta, tak i sic; spolu s r. palítra (konec
obměněn) jsou z ital. paletta (> franc.
palette), to odvozeno z lat. pála lopata
{pálítte byla i lopatka na roztírání barev).
palice, v č. nyní hůl s nasazeným špalkem
nebo hlavicí (přenes, o hlavě), sic. palica (tak
i stsl., sin.; ukr. palycja) je pouze hůl, tak
i do nedávná v jč. (u Stroupežnického).
Odvoz, paličatý, paličák, sic. palicovať bíti
holí (srov. holovat a sin. paličiti bičovati); č.
paličkovati krajky = plésti s pomocí
dřevěných paliček, na nichž jsou niti navinuty
a jež zároveň jsou těžidly i rukojeťmi.
Las. pála, pálka špendlíku, hřebíku,
makovice apod., srov. pol. pala, r. ukr. polka. —
Psi. pala: není příliš jasné. Zdá se, že souvisí
s páliti: hole, oloupané z kůry, byly
opalovány nad ohněm, aby dostaly pěknou
hnědou nebo tmavočervenou barvu (Meh LF
65.318; doklady z nedávné doby z Chodska
a z Oravy).
páliti 1°: do této rodiny patří: 1 ° r. o-plef
opáliti se, plet doutnati, trouchnivěti (z pbl-
-Iti), plen' co zdoutnalo, zpráchnivělo =
lit. pUnys, lot. pělne popel; — 2° popel, vše-
slovanské (stsl. popelt, spis. r. asimilacípépel,
rd. popel, ukr. popil, pol. popiól, hl. dl.
popjel, b. pepel, sch. pepeo, sin. popel, pepel);
sic. popol (se záměnou přípony podle slov na
-ol-); odvozeniny č. popelka, pepelatý (Táb.,
mor.), -lavý, pcdpopelní (koláč), popelica
plachta na popel kdysi při vaření prádl a, ny η

páliti
430
pampeliška
na trávu, sic. popoliec lupy, popelvál ( > -var)
'muž- popelka'. Lit. pelenal, lot. pelni mask.
plur. popel. Psi. po-pel-'b je patrně ,»zbytek
po hoření"; ale e místo očekávaného o
v kořeni svědčí, že slovo to bylo přebudováno
z nějakého *péťb, což samo může být
zkráceno z tvaru, odpovídajícího asi litevskému.
— 3° *pol-ji pol-ti hořeti v sin. poljem,plati
a čes. platí, pres. analogický podle infinitiv -
ního kmene pla-ju (místo *pol-u); expresivně
pláchati Ν Val 4.76, pláchnouti hořeti, >
pláknouti, odtud mor. plachot% co hned shoří,
sic. plachy polospálená sláma. — 4° *pol-j)
pole ti hořeti v stsl. pole ti a stč. pólu poletí.
Je nepochybně z pol-ti vlivem synonyma gořy
goreti;— 5° stč. za-poleji, o°, -poletí,
přechodem z třídy III 2 do ΪΙΙ 1; — 6° planouti
(pol. plonac, sic. planut, sch. planuti, b.
plana) obměnou z *pol-ti, č. pláti; — 7°
intensivum plápolati ze zdvojeného kořene:
*pol-pol-ati; postverb. plápol; —- 8° faktiti-
vum páliti, všeslovanské; odvoz, palivo,
palčivý, pálené víno Sm 110 > pálenka,
spála, spalničky; mor. pálavá žáha, postv.
chod. zápala červánky; úpal, dopal, dříví na
podpál, zápal, nedopalek; vinopal, palírna.
Význam 'stříleti' vzešel z vypáliti ránu,
zapáliti doutnák apod.; dopáliti rozzlobiti
(srov. rozpáliti se, planouti hněvem), je i pd.
dopalič t/v. — 9° pálati planouti, plápolati
(spis.), odtud vč. jvč. zm. laš. palacká
tříska (na podpal); — 10° plamen z *pol-my
gen. -mene (stsl. plamy, -yk, pol. plomien,
plomyk, sin. sch. b. plamen; r. (z csl.) plámja,
rd. pólomja a hl. plomjo, dl. plomje přešlo ke
vzoru témě, -mene); laš. plamyček podle
polštiny; básn. plam jako draho-kam; placka
pečená ještě „při plameni" nebo ,,ρο
plameni" (krátce předtím nežli se vsadí chléb do
pece) je sic. priplamek, -ok: laš. poplamyk,
sic. poplamok ( > poplanok, -plamúch, -pla-
núch), změtením s podpopélním pečivem
nastává nejistota v předponě: za po- je pod-
ve val. podplameník, sic. podplamenák, pod-
plamenica, vč. podplamenice; je však dokonce
i laš. předplamek, předplanik, val. pfedpla-
meník a sic. plamenník (vedle podplameník),
zm. vopelak t/v je asi silnou redukcí z *pod-
popelka. — Kořen pel- tohoto významu
jako slovesný základ je pouze v slovanštině
zpravidla, vlivem goreti > hořeti, v podobě
pol-, O významu 'běhati, utíkati' viz pod
pelášiti. Týž kořen, ale s opačným pořadím
souhlásek, je v het. lap- planouti (glühen).
páliti 2°: (míč) odbíjeti (od toho pálka
destička na odrážení špačka nebo míče; slovo
lidové: Kruš. 189), na° udeřiti, v° ránu =
prudce vraziti, od° úderem odraziti PS. Pd.
palnqé silně udeřiti. — Psi. politi; s ním se
tvarem i významem shoduje stind. sphdláyati
naráží, uderu je (má navíc jen „pohyblivé" s).
Primární sloveso zachovala latina: pello
tepu, biji.
páliti 3° v na-p. podvésti, ošiditi, s-p. se
oklamati se, sic. opálit sa. — Sotva je totožné
s p. 1 °; spíše je opáliti staré iterativum (zdlou-
žení v kořeni!), příbuzné s het. appaläi- t/v
(täuschen, betrügen); bylo pak mylně de-
komponováno, jako by o bylo předponou,
a proto chápáio jako perfektivní; jazykové
povědomí je dnes s p. 1° vskutku spojuje
jakožto metaforu. — V sic. bylo též změněno
v opliet oklamati.
paluba lodní: přejato z ruštiny: r. paluba
je lodní kryt, střecha z prken; ukr. paluba
je kůrou nebo rákosím přikrytý vůz, pol.
paluba je kmen stromu (vykotlaný, jako č.
palubeň) i kryt vozu. Vše náleží k luh pod-
korní dřevo. Vývoz byl asi takovýto: od
lub'b odvozeno polubiti = pokrýti lubem
(v ruš. = oplésti hrnec lýkem) např.
nádobu, aby se snadno nerozbila, vůz nebo
člun, aby do nich nevnikala svrchu voda;
odtud paluba = takové pokrytí lubem (pa-
proti po- jako v pamět proti pomníti). Prvotní
je zajisté krytí lubem u vozů a malých
člunů, kde šlo jen o ochranu před deštěm; lodní
paluby prkenné, po nichž se chodí a jež mají
chrániti lod od zalití vlnami, předpokládají
už ztrátu vědomí o souvislosti s lubem. (Eva
Havlová.)
pámel: technický olivový olej PS. — Hl.
bomjel podřadný olej, jen na svícení a mazání.
— Z něm. nářečních tvarů (luž. z hornosas.
boomöl) za spisovné baumbl (= prý olej
z mízy stromů, jak tvrdili lužičtí sedláci;
Bielfeldt 98).
pámelník: keř Symphoricarpus. Výtvor
Preslův: snad v něm vězí název jmelí, jeho
plody se podobají plodům jmelí = nepravé
(pa-) jmelí. Podle něho je utvořeno sic.
imzlovník.
paměť, pamětný, na, pamětnou, -nik, pa-
mětíivý, pamatovati, val. pametat, památka,
památný, -nik, památečný. — Všeslovanské
(stsl. pametb, pamatovati, sic. pamjt, pamätat,
pamiatka, r. pámjat, pámjatovat, ukr. pám-
jat, pol. pami%č, pamietač, sin. sch. b. pamct);
pa-me.-tb je od po-mbněti vzpomenouti ( =
znova mysliti na něco, po- značí zde opětov-
nost, pa- je starobylé zdloužení předpony po-,
nenastalo však v jč. a chod. pomatovat, val.
a laš. pomatovat, pomat, pomátka, sic. na
Detvě pomet, pometlivý); me je z mn- od
kořene men-, — Srov. lit. at-mintis t/v, gót.
ga-munds pamět, stind. ma-tí- fem., lat. mens
(gen. men-ti-s) mysl.
pampeliška, nář. též pamprlica pamprléška
pamprliška pampaluška pompališka. — V
sousedních něm. nářečích (saských a slezských)
bylo nebo je Pampelblume Pompelblume
Pappealblume Papenblatt, v C. a na Mor.
porůznu Bumbelblume Pumpel Pampel Maie-
pump Pumperadi Pappenstiel Bumabeschel
Papel Säupopl Popelblume aj. Poněvadž týž
prvek pompel-, pappel-, popi- je i v názvech

pampuch
431
pan
slézu, obsahujícího slizovitou šťávu, soudí
St. Stech ZfslPh 28.1959.153n., že ten prvek
označuje hustou bílou šťávu, kterou roní
pampeliška; sthn. pappala, babillo = kašo-
vitý; angl. pappe > pap, palp, švéd. papp,
něm. nář. Pappe Papp Pepp, střhn. peppe =
kaše (výrazy z „dětské" řeči, viz i č. papá,
papati), podoba s m, pamp-, vznikla z papp-
,,rozpuštěním" zdvojeniny pp. Soudí dále,
že v pampeliška je obsaženo totéž pamp, že
tedy naše názvy té rostliny jsou obměnami
názvů německých. Z těch se vyloží i další
změny: Pappen- dalo Pfaffen-, což chápáno
jako od Pfaffe 'pop, kněz', takže překladem
vznikl středolat. název caput monachi ( =
hlava mnichova), to pak přeloženo zpšt do
němčiny jako Mönchskopf, Mönchshaupt a do
polštiny jako popowa glówka; vedle caput m.
vzniklo platta monachi (= pleš mnichova)
(to má stč. Lactifer), pol. popowa pleszka,
stč. pleska. — Mám za to, že je i jiná
možnost. Vzhledem k sic. púpavka a pol. pepawa
'pampeliška' je možno pomýšlet i na domácí
původ, *piper-icha, -išbka, odvozeninu od
pápeří; důvodem názvu by bylo chmýří,
tvořící se po odkvětu, každému známé.
Byl by tu základ *papp- (týž co je v ř. πάππος,
lat. pappus chmýří), změněný v päp-, m by
bylo anticipované a hned disimilované l
z ostatku slova. Sic. pup- a p. pep- by mělo
jiný vývoj z *papp-, totiž psi. pomp- > pup-.
Protože germánské jazyky vyjma němčinu
nemají pro pampelišku jméno od té bílé
siávy, pokládám za možné, že náš název je
původní (z papp- 'chmýří', kterýžto důvod
názvu je nejvíc nasnadě) a že německé
názvy jsou napodobením západoslovanských,
při čemž si. pap-, p}p- (chmýří) Němci
chápali jako pap-, kaše šťáva. Také podle
J. Knoblocha ZfS 7.300 Potnpelblums dělá
dojem, že je přejato z češtiny. Κ témuž
základu papp- chmýří patří též stnord. fífa
suchopýr, pampeliška, fífill, nor. fivel
pampeliška (isl.: suchopýr), asi z *fimf-{el-), Í7.*a]e
ve fífill asimilací k i druhé slabiky, pak
přeneseno i do fífa. (Jinak Zubatý 1.1.324:
vychází z pléška jakožto původního
označení.) Dodatek: také Marzell 3.34 soudí, že
n. Pappel Taraxacum off. patří k lat. pappus
chmýří semenové.
pampuch (laš.), jinde pampuška famfoušek
fanfola fánka: jisté pokrmy (z bramborů,
vajec aj.), smažené na rendlíku. — Spolu
s pol. hl. dl. ukr. pampuch ( > rus. pampúcha)
a sic. pampuch je to z něm. Pfannkuchen.
. pán; stč. i několik dokladů s h- (hpán,
podobně hpaní, hpanna), odtud vokalisace
předložek se panem, ode pána. Odvoz, paní
(pan-bji); panic (přípona -itjb) byl původně
„pánův potomek = mladý pán >
mládenec"; panoš pův. pán nižšího stavu
(sloužili u vyšších pánů), přípona -oš podle junošé;
panna nář. padna Utěšený 211 (-na jako
v kněžna, šlechtična > slečna); panenka
jméno rozličných věcí, m. j. i květů vlčího
máku (mor. i panička, pánivka:) lid je
přirovnává k sukýnkám děvčat, vytvořil i
pověsti k tomu; sic. (vodná) panna n. panenka
je sídlo nebo vážka; o tom (s paralelami)
Vážný ČČF 1.112; panenka je i pupilla oční;
je to Celsova pupilla 'dívčinka, panenka',
neboť člověk vidí sebe v oku svého protějška
jakožto loutečku; původ je už řečtině,
u Aristotela je zvána κόρη = dívčina
n. loutka (Steudel StG 4.154); panák
znevažující, ale mor. panáček je lidové 'kněz', č.
loutka, figurka (> panáčkovati státi jako
p.); panička z paní; panímanda zadnice =
paní Manda (žen. jméno), adj. pán (chrám
páně, léta páně apod. ustrnulé), panský
(panštěti, zpanštilý, panština), pánovitý;
slovesa pánat, zpaněti (viz spanilý), panovati
(: panovačný, panovník aj.). V titulech
jednak splývá s dalším slovem (pantáta,
panímáma), jednak se zkracuje: pan XY, sic. pani
XV (zde se neskloňuje). — Sic. pán, panák,
pána, pánča, panik, pánko, panic, pani,
panna, panenka; pol. pan pani, panic,
panstwo, wspanialy, hl. (z češtiny) pan pani,
ukr. pan páni (neskl.), pánijka, pánija paní,
panna = č., panýČ mladý pán, paníťj dělati
pána, r. pan (spisovně o polských pánech!),
nář. pán'ja, panna, paníč, panstvo. Z polštiny
je lit. ponas, poniá. — Starého původu je
fem. paní, *pan- bji = ř. πότνια, stind. pátni,
z *pot-n-ijä- (nominativ -i > dvojslab. -bji
podle ostatních pádů); pot-n- dalo pon-n-,
v něm onn náležitě dalo ön > an. Potom
pam> bylo při tvořeno k femininu jako vdovec
k vdova, manžel k *malžena, pastorek k
pastorka. Místo prajazykovó dvojice potis —
potili měli Praslované pro pána = otce
velkorodiny a jeho ženu dvojici gospodb —
panbji, v níž ke každému členu časem při-
tvořen nový: ke g. nové gospodyni, k panbji
nové pant; n mohlo býti odedávna i ve
femininech bahuvríhiových složenin, pod.
jako v stind. su-patni = žena mající dobrého
manžela, yiva-patni = mající manžela na
živu. Ütvary tohoto druhu asi přispěly
k tomu, že n proniklo i do maskulina.
Gospodb a pam, ovládly každý na jiném
území. Stč. h- (dokladů je pořídku) bude jen
pouhé přisutí jako v hbratr, hvozd (= ozd)
apod.; takové přisouvání se v jisté době
objevilo jako pouhá móda, přejímající ten
zjev z tehdejší němčiny. Meh Recueil 1.93.
Šmilauer však, hledě k stč. h- a k přísné
vokalisaci, o tom pochybuje, ale snad
neprávem: e v se hpánem nemusí být jerové,
ale může být jen vkladné, na usnadnění
výslovnosti (aby nebylo s hp-); podle se
pánem je pak i ode pána. (O ide. potis
jedná nyní podrobně Szemerényi Syncope
337n.; souhlasí, že paní je z potni, původně
prý *poti-n-i.)

panaca
432
papat
paňáca, paňác, sic. pajác, pol. pajac, hl.
pojac, dl. pójac: z ital. bajazzo, η od slova
panák.
pancer, pancir msl.: uražená větev s
ovocem, sic. gemer. pancierik. Sem patří i jč.
pančava tenký useknutý stromek bez větví,
krátký klacek. Nejasné.
pancíř, sic. pancier, pol. pancerz, ukr.
pancer, r. páncyr\ sch. pancijer. Vše z něm.
Pomzer.
pančava 1°: nepříjemné postavení, rámus;
přenes, i jména jistého lidového tance. Též
jméno jedné vsi u Kutné Hory. — Od jména
města Pančevo v Srbsku, známého z bitev
r. 1739 a 1849. Profous 2.38.
pančava 2° han.: začouzená místnost (zvi.
v hostinci) KpU, špinavá hospoda,
nepořádné místo vůbec (domácnost ap.) Gr. —
Od pancovat v. Profous 2.38, ale zakončením
přikloněno k p. 1 °.
pancovat, laš. pra-, vč. (Páka) pancat.
Sic. pancovat. — Z něm. nář. (rak.) pantschen
(spis. je panschen) t/v.
panděro, též s expresivním změkčením
-ňď-, pandur bandur beňďúr bandor(ec) bator
baňdoch břicho (hanlivě), tlustý člověk. Sev.-
mor. punt, puntor břich Rzr. — Původ
nejasný. Rýmuje se s kober o. Nejblíže stojí
lot. penderis (-děris) žaludek, břicho, pd.
bandzioch, r. péndjuch, ukr. bendjúh břicho,
blízko je i něm. nář. Panze(n) žaludek a mad.
bendö podbřišek. Podle Haškovce ČMF
12.286 pramenem č. slova je špan. panděro
vojenský buben (úzký a vysoký); do čest. se
dostalo asi přímo, když čeští vojáci bojovali
v rakouské armádě v západních zemích za
válek o dědictví španělské aj. A7. a 18. stol.),
kdy španělská vojenská organisace byla
vzorem pro ostatní. Metafora buben — břicho
je běžná i nyní (vulg. o těhotné ženě, že má
b.). E. Baleckyj StSl 5.184 spojuje ukr.
bendjuch atd. s č. benditi, banditi.
pandrhola vč.: nadávka neurčitého smyslu.
Nejasné.
pandur, b-; kdysi název charvátských
nepravidelných pěšáků v Uhrách; pak dráb
uherský apod., bandurská hlučná muzika,
rámus, bandurka dereš. Ze sch., odtud i mad.
pandur.
pánev, mor. pánva, pámba. — Sic. panva,
též pavňa paveň páveň. Pol. panwia ( > ukr.
pánva) panew, hl. pónoj, dl. panej, panwa,
sin. panva, ponev. — Ze sthn. pfanna t/v, to
pak z lat. panna, synkopovaného z patina.
panchart, též přesmykem parchant-,
původní právní význam: syn svobodné (=
nikoli nevolnické) matky, ale nesvobodného
otce (ČMF 32.64), pak nemanželské dítě,
levoboček; stč. pankhart (p. neb kopřivčic
aneb spurius ženimóic Comest Cerr 1296; S.).
Laš. baňkart zlé dítě Sr. — Spolu se sic.
pankhart, panghart, pol. bekart, luž.
baňkart a chrv. pankert ze střhn. banchart,
posměšného útvaru z banc lavice a -hart,
vyskytujícího se ve jménech osobních jako
Gebhart, Reinhart (znělo, sem však ironicky
i skutečné hart tvrdý narážkou na tvrdé
lavice): označovalo dítě zplozené na (tvrdé)
lavici místo na loži manželském (srov.
středolat scamnifex t/v od scamnum lavice
a faciö dělám a fr. bastard, bátard od střlat.
bastum soumarské sedlo, jež sloužilo mezka-
řůmpři spaní za podušku). Janko ČMF 27.16.
Domácí stč. název byl kopřivník, kopřivčě,
kopřivčic.
pant: trám (jvč. u Litomyšle). — Sic.
pant bánt bidlo, hřada pro slepice (zdrob.
pántik). Pd. bánt. — Z něm. Band t/v. Myslí
se na vodorovnou spojnici (od binden) mezi
krokvemi, hambalek, jako v písmeně A. —
Jiné je pant popruh (odtud sev.-mor. pantov-
nica krosna s popruhy), též z Band popruh.
Ještě jiné je pant závěs dveřní, sic. pant.
pantati val. laš.: motati, plésti; mýliti,
kaziti; žvaniti, mluviti hlouposti, odvoz, pantáé,
pantala nešika, tlachal apod., žen. pantaňa;
p. sa motati se, potáceti se; opantať mluvením
oklamati, svésti (opantaná těhotná, o-aný za
ňou = svedený), laš. zpantiť zmotati, mor.
zplantat pokaziti, chod. pantrat mařiti,
plýtvati něčím, podř. rozplancat promarnit
(c z ts: je zde s-ové intensivum). — Viz
plantati.
pantofel; již v Lacitiferu 152a solea pan-
tafle jim řiekají (Š). Spolu se sic. pantofla
a s pol. pantofel je z něm. Pantoffel, to pak
z ital. pantofola. Ale r. pantúfél je z franc.
pantoufle. Původ tohoto evropského slova
není zcela jasný; má se za to, že pramenem
je středořec. *παντόφελλος „celokorkáč"
(sandál z korku, ψελλός, ale někteří to
popírají).
pantok mor. (Komenský Janua 517: pon-
tok. Šm.) a sic: druh sekyry (: tzv. „paře-
zácká"), sic. i pá-. Z něm. Bandhacke.
pantošiť: namlouvati, aufreden; -ošiti
i -ušiti myslí něco do hromady si sebrati, na
něco si vzpomenouti, us. Jgd.; laš. zpantušiť
zpozorovati Malý. — Nejasné.
papati papkati papinkati papuškať jísti
(mluvíme-li k dětem); papá pápa papu pa-
pinka papica papena apod. jídlo dětské; jč.
boží pápa hlupák Jjčř 57 (srov. bozi dárek
'chléb', ale i 'hlupák'). — Sic. dět. papá
jídlo, pap(k)ať jísti. — Je to z dětského
zdvojeného žvatlání pa-pa, jež u dítěte nic
neznamená, ale jemuž velcí přidělili význam
jísti, tvrdíce mylně nebo domnívajíce se, že
dítě takto žvatlající jím volá po stravě (srov.
táta, máma, teta); u jiných národů mu
přidělen v „dětské řeči" význam otec (to přejato
i k nám v přeslazené městské řeči: papá,
papinek). Žertovným přenesením (srov. vč.
„dětské" bumbat o chlastu opilců) vytvořeno
z dětského výrazu hrubé papárna, papula
huba; tlustá tvář (sic. -la, odtud papuláč

pápeří
433
papužiti
apod. mluvka, papulovai žvaniti; hubovati
koho), pd. papá huba. Obdobné elementární
útvary jsou i v jiných řečech (pol. pap(k)ac,
něm. pappen atd.), aniž je mezi nimi
genetická příbuznost. Děti začínají u všech
národů stejně: žvatlají nejprve retnice a zub-
nice bez významu; ten jim dávají teprve
rodiče.
pápeří; prachové peří, chmýří. Z
hromadného ntr. pápeří vzešlo jednak hromadné
mask. páper (-ér) a fem. páper, jednak
singulativa pápera -rka -rek -rko, sic. páperík.
Výrazy ty přestávají být lidu průhledné,
odtud záměny hláskové e > e (snad pápěrka
podle tiňtěrka nebo pod.; srov. i č. chuděra
proti mor. chuděra) a asimilace v jvč.
pipírky (Litomyšlsko) > pimpérky (Kun-
štátsko), finfjera (u Boskovic) a změna
příponová: horň. pápolé, mor. pápctaNÍl 18.124.
Pa- je ztraceno v han. péra = pápěrka
Obrovský OF 220. — Sic. páper chmýrko,
zdrobn. -ok -ík -cek -ko, kol. páperie. —
Příbuzné je lat. pappus chmýří a ř.
άπο-παπποϋται (= vytváří chmýří; dí Theo-
phrastos o pampelišce). Základ papp- tedy
znamenalo rostlinné chmýří, hlavně takové,
jaké se ukáže po odkvětu na ,,hlavičce"
pampelišky. Je třeba uznati zde kvantitovou
rovnici slovan. äp = ř. app, čemuž nic
nebrání. Viz i pupava a pampeliška.
papež, sic. papež, stsl. papežb, pol. papiež,
sin. papež. Stč. papeženec má -enec jako jména
mláďat a potomků (příslušníků) kuřenci
kuřata, Simoněnci, Judášenci. Papež přejato ze
sthn. nebo střhn. bäbes (stran -ž ze -s srov.var-
muž < sthn. warmmuos, fermež < střhn. ver-
nes aj.) od německých misionářů v době rané
(dostalo se i do staroslověnštiny!); něm. slovo
je asi přejato odněkud, kde splynulo pupa
+ pontifex (= otec velekněz). Prvé slovo je
z řec.-lat. pap(p)a (srov. pop) otec, jež
dáváno jako čestný titul patriarchům, biskupům
i nižším kněžím, nakonec pouze papežům;
-es s -s (je z ř. πάππας) místo -a je problém
pouze německý, nás nepotřebuje
znepokojovat. Jižní a východní Slované mají papá
z ř. πάππας.
papír, stč. papier i -ř; papírový, papírník,
papírna atd.; papírek -rak -rka druh
vlašských ořechů s tenkou skořápkou. — Slovo
západoevropské (fr. papier, něm. Papier,
pol. papier atd.) z lat. papyrus, ř. πάπυρος,
což značilo nilskou rostlinu šáchor papíro-
dárný a její listy upravené na psaní (tak se
psalo v starověkém Egyptě aj.); přeneseno
pak na výrobek z hadrů a ze díeva, užívaný
k témuž účelu jako kdysi papyrus.
papit se mor. jč.: pyšně se tvářit s
přehnanou grimasou (např. v nových šatech).
KtD-Cuřín. Nejasné. Z chlapit sel
papoušek, stč. papúch. Pol. papuga, ukr.
papúha, sch. sin. papiga; r. popugáj, b. papa-
gál, hl. papaguj. Evropské slovo (něm.
Papagei atd.), za jehož pramen se pokládá
arab. babaghä; jeho původ a proměny nejsou
však zcela jasné. O tom Stiller RO 22.128.
U nás bylo cizí slovo přetvořeno pomocí
domácích přípon -uch, zdrobněle -úsek
-oušek. Z češtiny je hl. papuch, papué
u Pfuhla. Sic. papagáj je buď přímo z
němčiny, nebo z mad. papagáj.
paprčí mor.: suché halouzky a šišky,
sbírané na palivo. — Sic. paprutina větvičky,
paprutka výhonek révy. — Od prut: paprutie
jsou původně vedlejší, bezcenné (odtud pa-)
proutky na stvolu nebo kmeni, výhonky
na lesních stromech záhy usychající a
upadávající. Viz i peručí.
paprika, tak i sic; k nám přišlo skrze
slovenské trhovce z madarštiny (tam je
přejato ze sch., viz pepř). Také jídlo paprikáš
je z mad. paprikáš (Sulán rkp), v č. > -áč,
-áž PS.
paprsek, stč. papršlek i po°, Sic. zastaralé
papršlek je z češtiny (SSJ), je však i paprsk
u Hviezdoslava. — Od prskati 2°: prvotní
*pa-prsk viděli staří u kováře; buší-li kovář
do žeravého železa právě vyňatého z ohně,
srší = prskají = rozprskávají se jiskry
(žhavé úlomky železa, částky uhlí aj.) na všecky
strany; jejich dráha se jeví jako světelný
paprsek; odtud p. se chápe jako především
světelný, až nakonec jsou to i špice v kole
(ze středu paprskovitě jdoucí k loukotím).
(Jiné je paprsek u bran = (Litomyšl) papr-
seň.) — Toto pbrskati má příbuzenstvo
v lit. ki-birkštúoti sršeti jiskry (ki- je
zesilovací, jako naše ko-, če-), lot. pirkstlt,
birsktlt t/v a (Kp) v angl. spark, jiskra,
lat. spargö trousiti, kropiti, stříkati: *sperg-.
V bsl. je intensivum na sk; zaniklo
začáteční s, § 14.
paprice 1 ° mor.: dobytčí nemoc = pupeny
na játrech, žaludku a střevách. Nejasné.
paprice 2°; stč. pipřicě, z toho kypřiče, mor.
papřica, kypřica Β 481, železný, kdysi i
dřevěný násadec na vřeteně, jež jdouc odspodu,
od vodního kola derou ve spodním kameni,
otáčí (v starodávných vodních mlýnech)
hořením kamenem mlýnským čili běhounem:
násadec ten umožňoval oddálení běhounu od
spodního kamene, a tedy mletí na hrubo. —
Pol. paprzyca, sch. paprica, csl. prtprica,
pbprica, r.-csl. porplica. — Slovo jistě
domácí, ale málo průhledné; snad je základem
-pbr- (že podpírá, vzpírá horní kámen),
začáteční slabika je budto reduplikační pbr-,
pi- nebo pa- (zdloužené po-, že po-pírá,
poněkud vzpírá?). Ať je původ jakýkoli,
složení slova se záhy přestalo rozuměti.
papuč (msl. -ča); tak i sic. b. sch. pol. mad.
Z osman. papuč, papudž; k nám přišlo asi
přes mad. papucs.
papunec: míč (mor.: na Kyjovsku aj.).
Nejasné.
papužiti ap. U Jg je zapapužiti se 2 do-
28 Machek — Etymologický slovník

par
434
park
klady, ve kterých jde o zaplevelení půdy na
lesních pasekách. Z Kotta 7 je zapapudit
zaprášiti, znečistiti, asi d chybou péra
místo z. V PS zapapuzená (-zená, -sena)
hlava = „zmatená", prach zapapluzil plíce,
vesměs z Jahody. — Východiskem je slovo
příbuzné s mor. plch pýřavka, pléhnit sa
nadmíru se množit (o pleveli), las. paploch,
papluch plevel B, č. hlupiti (viz jednotlivě).
Jde tu o psi. (pa)pblgrb, pelg-nqti, pa-polgt.
V heslovém slovese bylo základem *pa-
püg'b > pa-plh > pa-pluh > po ztrátě l pa-
puh. Příbuzné je lit. pa-spilgti (o rostlinách)
slábnouti od toho, že jiné, větší rostliny
n. domy brání přístupu světla, spelgti stíniti
(druhé rostliny).
pár; vm. pára fem., odtud ustrnulý akus.
páru 'několik'; párový, mor. párník (-ica)
mladík (děvče) do páru; pářit se = párovati
se (o pohlavním slučování zvířat). C. párek
místo plného p. uzenek. — Sic. pár t/v jako
v č.; pár(k)a partner n. partnerka pro hru
nebo tanec, parit družiti do páru, párový,
párovat, parny; pár ok dvojice uzenek (z č.
párek)-, sin. par, pol. ukr. r. pára. — Z něm.
Paar, to pak z lat. pär stejný, jehož se užívalo
o dvou stejných jedincích. Východní -a je
bud vlivem slov dvojka, trojka dvojice apod.
nebo vlivem románským (fr. une paire).
pára, parní (> parník), vč. je spárno
o horkém vlhkém počasí = mor. je opařito);
pařiti, vypařiti, postv. výpar, podobně opar,
odpař, zápara; pařistí, pařeniště'; vulg. pařiti
popíjeti je asi od hojného zalévání „palčivé"
žízně; pařivo, paření je jadrné krmivo pro
dobytek, spařené horkou vodou; vulg.
napařiti někomu (pak např. trest apod.),
původně: nabíti pařenou metlou (metla
dávána do hrnce s vřelou vodou, aby se
rozpařila). Opařisko, -elisko, spařelisko, (sic.
sparisko, dl. pariščo) je místo, kde proniká
na povrch teplý pramen, v zimě je beze
sněhu a vystupuje z něho pára. Sic. para
znamená i dech (jeví se v mrazu párou), sílu
dechu, (odtud naparovati se, v. to) a — jako
v polštině — duši zvířat („duši" má jen
člověk!). — Para je všeslovanské, všude
četné odvozeniny. — Lze vyjíti asi ze
slovesa: pařiti je příbuzno s het. paräi-
foukati, vanouti, supěti (hauchen, blasen;
anfachen; wehen; ausschnauben); pařiti je
iterativum s dloužením v kořeni. Para je asi
post verbale, o tom svědčí rozdílné rus.
mask. par. Viz i naparovat se.
paráda, parádní, paráditi, parádivý;
poradovati ukazovati se na odiv. Spolu se sic.
paráda, s pol. paráda a něm. Parade je
z franc. parade (od parer zdobiti < lat.
paräre).
párati nč.: rozřezávati (útroby a pod.),
kuchati Jgd, rušením stehů oddělovati sešité
části tkaniny, (stě.) rýpati, drápati, rýti:
hanlivý nádech vedl k významovému
odstínu 'šťourati se v něčem' (p. se v zubech;
sem val. sic. expresivní špárat; > šparchat,
-kat, -tat sa v zuboch, šparchác párátko). —
Sic. párat t/v jako v nč. — Psi. parajq párati
je iterativum k *por-jo *porti: r. porjú póreš
ρ wót, ukr. poroty, pol. porz$ próc (a laš. -pořu
pruó), hl. porju proč, dl. pro jim projié, stsl.
porjq práti, h. pór ja, seh. poriti, vše = párati
rozřezávati. Příbuzné je asi ř. hom. πείρω
(z περ-ιω) bodám, propichuji, prorážím.
párati se: souvisí s hl. porac, dl. póraé
dělati, hotoviti, opatřovati apod., pol. porac
sie, paraé si$ zabývati se něčím, dělati podle
vůle, ukr. póraty zpracovávati, p. sja
zabývati se čím, rd. póratsja namáhati se,
zabývati se, spěchati s něčím: párati je iterativum
k porati. Všechny české významy dají se
odvoditi z 'dělati': 1 ° nář. párati se s něčím =
zabývati se je východiskem; 2° přistoupil
odstín námahy a pomalosti, odtud 'piplati se
s něčím, hráti si'. Κ 2° náleží i mor. (š)pá-
račka, han. spračka hračka (á vypadlo
zkřížením s hračka). Další původ slova je málo
jasný; spojují je s pora čas, což je pochybné.
Spíše je možno vidět příbuzné v lat. pard
připravuji.
paratiť val. sic: dováděti, řáditi > spílati
bíti; han. parádit. Snad ze šarapatit.
pardál, to a r. pardáléj jsou z ř. fem.
πάρδαλις gen. -ιος (att. -όως) pardálice
přitvořením maskulina. Podrobnosti o cestě
a době přejetí nejsou známy. Naproti tomu
starší č. pard(us) a sic. pard(úz)
pocházejí z ř. πάρδος. Pardál je též výbojný
elegán, ale i „syčák" Rippl-PS. Je to (Šm.)
obměna „lva salónů", viz citát z Hladíka
v PS: „oh, naši lvi a pardálové salonů",
zasmála se slečna Klára. Sotva je správné
vyprávění o původu, které kolovalo po 1918
v Praze v rozličných podobách. Smilauer je
zná v této podobě: taneční mistr dával
pokyn k pokračování cvičení zpívaným
„Točte se dál, párové," z toho žertovným
zkomolením „Točte se, pardálové."
pardus: sev.-mor. parat hluk, rámus Rzr.
výprask metlou; dem. -usek i -oušek.
Nejspíše z něm. citoslovce *pardüs ifiardaüz,
pardauz, dán. bardus, střnizozem. pardus
aj.), vyjadřující zvuk při pádu nebo ráně.
Janko ČMF 24.136n.
parhún val.: neúrodné místo; sic. nadávka
parahún. Nejasné.
paripa: jezdecký kůň; sic. paripa pěkný,
silný kůň, pol. parepa. Z mad. paripa lehký
kůň, to pak nejspíše z ř. πάριππος.
park, nedávno přejato ze záp. Evropy
(něm. angl. Park, fr. pare), kde je románského
původu, původně tam značilo ohradu, dvůr.
— Parket je z franc. odvozeniny parquet. —
Parketa je zpětný útvar z vy-parketovati =
fr. parqueter pokrýti podlahu „parketem" =
dřevěnými kostkami. Stejná 3 slova jsou
v sic.

parkán
435
pas
parkán: plot z prken; místo mezi domy
a městskou zdí; stč. doklady od 1485 (AC
16.283j9argřán,WinterObr.I 2.216, 288; Šm.),
nář. i parkan, par chán; han. pargan, parkan
je dřevo mezi koňmi ve stáji KpU. Pod.
v sic. a pol.: parkan. Dl. parchan. Mad.
parhány. Vše ze střhn. parchan, parkam
(Bářczi).
parkos: odnož z kořene stromu (např.
slívového) a zakládající tak nový samostatný
strůmek (tedy nikoli prut vyrážející z kmene,
a\e odnož rostoucí opodál od vlastního
stromu), pak i slabý, starý, křivý, zakrnělý
strom nebo keř. Místy má totiž název
pastorek, to je původní podoba (význam:
vedlejší odnož, vedlejší potomek). Vývoj: plur.
pastorky > *parkosty > parkosky, k tomu
nově přitvořen sg. parkosek, parkos. Meh
Nß, 29.141. (Šm. však pochybuje.) Nejasné
je padrtí či parkos 1750 (ČĎějVenk 28.61.
Šm).
parkotiť laš.: brebentit. Κ ukr. rokotity
rachotiti, hlučeti, r. rokotať t/v? — Odvoz,
mor. par kot parchot prachél; sic. parchavec
žid, laš. parkotina židovka.
parma: druh ryb. Hl. barma. — Z něm.
Parmě, Barme < Barbe, to pak ze střlat.
barbus. Domácí psi. název byl *merna,
ale ten — poněvadž parma v českých
vodách původně nebyla (objevila se až
1366) — platí u nás jen pro příbuznou
mřenku. (O hl. Bielfeldt 99.)
parména: druh jablek. Tak i sic. — Pův.
ital. porn i di Parma. Šm.
parna párník parné perná píreň jč. chod.:
přístodolek, též jvč. u Litomyšle. — Z jiho-
něm. Barn (sthn. parno atd.) téhož významu.
Sem patří i spireň oploteň v stodole Jgd
(viz oteňI
parta, partica msl. sic: ozdobná čelenka
dospělých děvčat, též základ nevěstiny
svatební koruny, ba i střecha klobouku. HL dl.
borta nevěstina koruna (čepec). — Luž. slovo
a č. borta, porta 'lem' jsou přímo ze střhn.
borte 'okraj, lem'. Ale pro sic. parťx (parta),
sch. sin. ukr. parta, t/v, b. paHa 'šátek
vyšívaný zlatem' je třeba — vzhledem k a v prvé
slabice — uznati prostřednictví madarské
{parta, to pak ze střhn.). Hpt.
parték(a) stč.: krajíc chleba (a pak
nadávka chudým „žákům"). Něm. Parteke 'krajíc
chleba jako almužna' je doloženo později než
české slovo. Obé je ze střlat. parteca, to pak
snad ze středořec. παρα^κ^ depositum.
Jako nadávka studentům bylo něm. Parte-
kenhengst, -fresser. — „Význam v sic.
parteka (-ie-), portéka zboží je z mad.
portéka t/v, tam pak z něm. parte(c)ke, jež
např. u Luthera nabylo významu zeitliches
vergängliches Gut." (Šm.)
partes, lidově plur. partesy, z lat. partes
části (= jednotlivé díly not pro hudebníky
nebo zpěváky), z kostelní latiny. Převzat
plurálový tvar jako v notes, koks. Nč. part:
sic. part i „trochu zastaralé" partes.
partyka: podvodný, tajný obchůdek. —
Z němčiny. Treimer 20 cituje střněm.
Partiken = Unehrlichkeiten, také Wolf 243
zná zastaralé Parti(c)ke fem. podvod, z
Praktike. Je i něm Pa?tite f. podvod.
paruka, dříve i paroka (Rohn; tak i sin.);
mor. nář. parubka, parobka, sic. paroka (mad.
paroka), parocha, -chrta. Z ital. parrucca. Ale
pol. peruka a r. perík je z fr. perruque, něm.
Perrücke. — Sýkora parukářka: podle cho*
cholky.
parvasit se s něčím, u Kyjova: namáhati se
Kol, bez se Voz, marvasit se Voz. Nejasné.
Srovnej i rýme vi barvasit a harvasit.
pařát, plur. -y mask. i -a ntr. (podle
klepeta). Z pa- a rat, viz ratice (zvláště mask. laš.
ratik pazneht zvířecí); pa- i expresivní
změkčení r > ř zdůrazňují hanlivý ráz toho slova:
pařez, jzč. chod. pařez. — Stluž. parěz
Eichler WZULeipzig 13. 381. — Od
pořezati, útvar jako pa-zit od po-znouti, paseka
od posekati, se starobylým dloužením
(vrddhi, § 2), pö- > pa.
pařiti: viz pára.
pářiti 1°: viz pár.
pářiti 2°: viz spár.
pařiť val.: do- sa čeho, dopídit se B-Kš;
asi mylné z má SvK: dopazit sa čeho t/v. —
Z pol. dopatrzyc si$ + gen. t/v.
pas: jistý úřední průkaz; tak i sic;
zkráceno z něm. Passport ( < fr. passeport — co
umožňuje projití branou). Pol. paszport,
r. pásport.
pás, pásek-, páska, sic. pásik; stč. pásnicč
-micé zástěrka, val. pasnica oděv pro dítě
SvK; pasina dětská suknička (Kyjov),
pasná pasnice zástěra, z toho pásmice;
dem. pasinka zástěrka (Morava, Roudnicko);
mor. popasinek dětský živůtek po pás, srov.
popásní (Táb) sahající jen po pás; pásati, o°
( > opasek pův. měšec od pásu visící), pře°
při° roz°; pasiř; bráti se za pasy = jíti
v zápas, zápasiti; sic. pasovat sa zápasiti;
č. pasovati = dáti rytířský pás a tím
důstojnost rytířskou. — Pás vzniklo stažením
z *po-jasi>, to pak je už psi. postverbale
k po-jasati: stsl. pojaš> pojasati, pojasi>,
r. pojásat, pójas, opojás(o)k, opojáska, ukr.
b. pójas, sch. po jas, pol. pasac, pas, pasowac
na rytíře, zápasy, pasowac sie zápasiti,
sic. pás, pasovat, hl. dl. pas, sin. pásati,
pojas, pas. — Slovesu -jas > jásati odpovídá
s týmž významem lit. júosmi júosti (: júosta
pás), lot. juožu juozt, ř. ζώννϋμι (ζωνή pás),
av. yäxhayeiti (= jahayati), yäh ntr. šňůra
pásová. Bylo původně jen athematieké
sloveso jós-mi, nejednotnost tvoření u jména
svědčí pro to, že jméno „pás" je mladší post-
verbale, a že tudíž v době pra jazykové
nebylo ani jednotného pásu. Pásali svůj volný
oděv tím, co bylo po ruce, šňůrou, řemenem,

Í36
pásti
pasák
provazem, kusem tkaniny. Původně pás
jenom stahoval příliš volný oděv, přitahoval
jej k tělu, později na pás zavěšovány
(poněvadž nebylo kapes) váčky, tobolky a zbraně,
zastrkávány za něj všeliké věci, začal být
zdoben a tím i býti odznakem důstojnosti
nebo dospělosti, opřádán pověrami (byla
v něm síla Jánošíkova atd.).
pasák: 1 ° jistá dětská hra. Překlad
latinského pastor (tak se ta hra zve v Javorovci
na již. Moravě). Původně je pastor = nad-
Hazovač při té hře (v Mistříně). Proniklo
z humanistických škol. F. Cuřín NŘ 46.167.
— 2° kdo pase dobytek. Domácí slovo od
pásti. — 3° ochránce nevěstek, jimi placený.
Kalk německého Mädchenhirt; z toho je
pásek, běžné asi 1950—1960, výstředně se
oblékající a chovající mladík SSJČ.
pasáry nář. v Č. i M.: bujné kousky,
rozpustilý rámus apod.: snad nějak souvisí
s rom. passäre (něm. passieren povoliti atd.).
paseka: mýtina, místo kde byly vykáceny
dospělé stromy, rubanisko. Ale původně
snad (soudíc podle ukr. pasíka, viz Chotek
Archeol. rozhledy 13.418) to bylo místo,
kde při druhém zdaření (v. zdar) byly
posekány křoviny (ne už dospělé stromy
určené na spálení. Je to útvar se zdloužením
(typické vrddhi starobylého typu!) v
předponě: *po-sěka místo posekané, od *po-sekti;
stran toho dloužení srov. pažit, „místo
požaté". Sloveso posekati je na místě právě
o křovinách; o stromech bychom ho neužili.
Srov. pažit.
paskřivý, paskřáň han.: nezbedný,
svéhlavý, urputný, zlobivý, val. bazgřivec
ušpiněný kluk, sic. bazgrivý mazlavý. Málo
jasné; Jg má pazhra usmrkanec!, což patří
k vozher. Snad tedy je to slovo podobně
hanlivé jako č. usmrkanec, mor. sopláň,
soploš. Jiné je paškřivec = křivohubý, na
Luh. Zálesí (Václ. 131), od křivý.
paskudný (-šk-): špatný; paskuda škoda,
rozpustilost, neposeda, msl, paskuditi
poškozovati, kaziti, tupiti, čtveračiti, mlsati,
po-, u-, vy-. Sem patří i nadávka (se
zesilovacím n) č. paskunda, asi: kazisvět.
Jednotlivá slova doložena z vč. jvč. han. val. laš.
msl. Srov. sic. paskuda nadávka zlému,
lenivému, špinavému, paskudník t/v,
paskudný ničemný; pol. paskuda -ny pasku(n)-
dzič, ukr. paskuda, -nyj -dyty aj., r. paskuda
paskúden, paskúdnyj, paskúdiť neřád, špína;
špinavý, nečistý; špiniti, tupiti. Ze stejného
významu jest vyjíti i pro češtinu, jenže
u nás se význam rozešel: neřád, špína může
být pokažení věci; neřád, ohava v ústech
milující matky může být jen rozpustilé dítě,
a tudíž i p.; význam 'mls, mlsati' jsou sem
přeneseny vlivem dosti blízkého paškrtný,
které je jiného původu. — Z pa-skqd-bWb,
k r. skúdnyj ubohý, nuzný, nepatrný, stsl.
skqďb skoupý, skrovný, nuzný, stsl. skqdUi
nedostávati se, ubývati, tratiti se atd.,
pa- naznačuje podřadnost estetickou. Od
téhož kořene je č. ošťádati a škudliti.
pásmo, u všech Slovanů, 20, 30 nebo
40 nití v jeden pramen sdružených. Příbuzné
je nepochybně lot. puosms mask. špetka lnu,
co se vyškubne s kužele mezi dvěma prsty,
též oddělení plotu mezi dvěma koly a pod.
oddíl něčeho mezi dvěma body. Příbuzné je
snad av. afsman- ntr. verš (v gáthách),
Verszeile (α/β- z pas- ?). Kořen je snad pas-
(je v avestě) poutati, upevňovati jedno na
druhé. U nás je zdloužené a, přípona
převedeno do o-kmenů a přitom zjednodušena:
mno > mo. Lit. pösmas pásmo je ze
slovanštiny, jak ukazuje přízvuk.
paspule, -lká: stužka k lemování. Z franc.
passepoil (pův. = „protáhni žíni'').
pasta z ital.: pasta těsto; z téže rodiny jsou:
pastel (z franc. pastel); pastilka jistá forma
léčiv (lisovaná z těstovité hmoty) z it.
pastiglia nebo něm. Pastille; paštika z it.
pasticcio. — Sic. pasta, pastel, pastil(k)a
obdobně; ale paštéta je z něm. Pastete.
pásti, iter. pásati; pastva (odtud pastvina,
pastviště > pastě, gen. místy paítlte atd.;
Hujer 1.245, haplologií jako koštiště > koště,
pastevec z pastvec, pastv-bCb, fem. pastvice);
pasák, (viz zvi.), cizo-pasný, břicho-pas, pasc-
řit; pasa pastva; laš· pasinek; pastoch úhor
(= pastvina?; přípona nejasná); pastucha
(příponou -ucha budto od past-ýř nebo od
past-vec), pastuší (p. tobolka rostlina Capsella
bursa pastoris), pastouška, pastýř. Zajímavé
je samopas: pustit husy na s. Hořká 172,
Sr s. opas, Malý na samopas = aby se pásly
samy; o samopasu dobytka v. Moszynski
1.104; srov. sic. adjektivum samopašný
(pod. v hl. dl. sin.): „v horách — život s-ný"
(= bez dozoru, bez pána, volný) libují si
v létě pastevci a zbojníci. — Všeslovanské.
Sic. páši, pastva, pastier, pasák, pasa atd. —
Pastýř < -yřb má domácí jpříponu jako
lepetyřb, s l metylb a pod. Ces. pastvec je
z pastva (není přípony -tvbCbl); pastuch,
ač je v několika jazycích, není ani starobylé
(není přípony -tuchtl), nýbrž je to obměna
z past-ýř. Slovesné složeniny na°, vy°, s°,
do°, při° se, u° (stačit na uhlídání stáda)·
Pův. význam byl asi obecný: chrániti,
pečovati. Ten je patrný ještě v stsl. st>-pasti stpa-
sati, postv. stpasT>, č. spasiti. Z něho se
vyvinul další stupeň: hlídati, vězící v pásti po
čem (asi z polštiny je dolnoněm. passen,
aufpassen), propásti co = promeškati.
Konečně: hlídati dobytek. — Základ pas- není
z *pä-sk-, neboť intensivní sk v slovanštině
zůstává (j-bsk-, viz získati, vískati), nýbrž
je původní, totožný s lat. päs- v päs-tus, -tor.
Vedle pás- bylo pä- v lat. pä-vl, pä-bulum
a snad i v pä-scö a v stind. pä-ti ochraňuje,
hlídá, dává pozor. Poměr mezi pä- a pas- je
ten, že v pas- je proti pä- navíc příponové

pastinák
437
páteř
zesilovací 8, kterážto přípona odedávna měla
podobnou zesilovací funkci jako přípona sk
(ta je v lat. piscö).
pastinák: rostlina Pastinaca; toto znění
bylo zavedeno Preslem podle latinského.
Starší názvy paštrnák (tak dosud i sic),
pastrnák (tak mor. a sic. spis.) jsou z něm.
nář. Pasternak (odtud pol. dl. pastemak;
rus. z pol.).
pastor: protestantský kněz; tak i sic.
Z němčiny (tam z lat. pastor pastýř).
pastorek, stč. val.: nevlastní syn; pastorka
nevlastní dcera; sic. pastor ok (pacorek pře-
smykem st > ts = c), -kyna. Pastorek (i sic.
pastorok) je i malé kolo v žentouru nebo ve
mlýně, svými zuby zapadající do výřezů
velkého kola a mající za účel měniti osu
pohybu. Csl. mask. pastor tk-b, fem. pastorská
nebo -ky (gen. -^ve), seh. pastorak, fem.
pastorka, sin. pastorek pasterek, pastorka
pastorka. Prvotní bylo jen femininum; odvozeno
od jména dcery: -stor- z *ďbktor-, dlouhá
složenina pa-ďbktor-i>ka se redukovala na
čtyřslabičnou zánikem -tk-, pak dt > st;
o v -tor- je náležité při složenině, viz ř. άπάτωρ
gen. άπάτοοος (kdo nemá otce) proti πατήρ;
pa- značí „nevlastní", srov. pozdější r. pasy-
nok, padÖerica, pasestra. Κ femininu bylo
přitvořeno mask., jako manžel k manželka,
pan k paní. Meh Nß 29.141. (Jsou i jiné
výklady, ale mylné.) — Ale pastorek výhonek
(od kořene) stromu je od rüsti; pol. je parostek
ratolest parohu, parosc výhonek, ratolest.
paš, faš v ŽilKn: manžel ženiny sestry,
Ze sch. paš, pašenog, fašo, to pak z osman.
badžanak švagr. Ryšánek SI.
pasa, tak i sch. b. r.; z osman. pasa. —
Pašalík z osman. pásalyk.
pašák, mor. paska: chlapík, ferina, kdo si
rád hraje na pána. Asi z mad. pasas t/v
(vl. „kavka", dobře platící ho3t). Šm. však
myslí, že z pašer: pašeráci byli předmětem
obdivu; srov. PS pod přizvi. Třetí možnost
(V. Kůst pís.): ,,z osman. pasa; vysoký
turecký hodnostář je v představě našeho
lidu typický velký pán".
pašije, dříve sg., z lat. passiö (Christi)
utrpaní Kristovo. Sic. pašie. Plur. je asi
podle modlitby nebo velkonoce.
pašík, pasek, mašík: vepř (lichotně). Z
vábícího citoslovce pašů pašů (je v jč.) nebo
paš paš.
paškál, tak i sic: velikonoční svíce, ze
střlat. paschälis, od pascha, πάσχα velikonoce.
To pak z hebr. pěsach, aram. peshä slavnost
ušetření, tj. přejití hněvu Hospodinova
(ušetření izraelských dětí před odchodem
z Egypta, kdežto prvorozenci Egypťanů byli
pobiti. Exod. 12.). Vzíti na paškál — na
výslech, na „zpověď' „vykládá Jakubec
LF 52.159 tak, že p. byla velká svíce hořící
v kostele, k níž byli lidé vodeni k přísaze"
(Šm.).
pašovati, z toho paš; pašer pašíř pašerák,
na Zábřežsku pošař. Sic pašovat, pašerák. —
Z něm. paschen, Pascher, což jsou slova
z německého argotu, přejatá z fr. passer,
ital. passare překročiti, projíti (hranici).
Valašsky je to švercovat.
paštěka, mor. pašÓeka, paščika > pašÓa
huba, tvář; pašcekovat hubovati, nadávati
ap. (vesměs vulg.). Vslc éceka, paéceka čelist
Bf. R. šÓeká tvář, líce. Nejasné. Je-li původní
ŠÓ, mohlo by -ceká být z čelist; pa- by byla
známá znevažující předpona, s > š
zesilovací.
pata; patní (> patník, srov. sic patka
násypek u domu); sboj spatný; patka různých
věcí (např. bochníku: pův. puklina
vybočující z bochníku jako nádor, tak chodsky,
pak první nebo poslední odkrojek); opatek,
úpatí (co je u paty nebo v patě hory),
zápětí ( < za patou); viz i opět, zpět. — Psi.
p§ta (stsl. tak, sic pat%, r. ukr. pjatá, pol.
pieta, hl. pjata, dl. pjeta, b. sch. sin. peta)
má á-kmenový protějšek v lit. péntis pata,
hřbet kosy, sekyry apod., prus. pentis pata,
a souvisí nepochybně s jinojazyčnými názvy
paty: gót. faírzna, stind. paršni- fem. pata,
ř. πτέσνη pata, kýta, lat. perná kýta:
základem bylo asi: *pertsnä, z toho
předšlo van. *pentna (asimilací r > n a ztrátou s
mezi dvěma souhláskami), konečně peta
disimilaČní ztrátou druhého n.
paták, patiček: viz pH.
patálie č. lid.; sic hovor, patália; z fr.
bataille bitva.
patěna val. han. msl.: stará, špatná nebo
krotká kráva; v mor. myslivecké řeči: laň.
Původ ukazuje r. pjatena = kráva v pátek
koupená nebo narozená (u Rusů taková prý
přináší štěstí; Vasmer), popř. v pátok
pojmenovaná (Hujer 1.156).
páteř stč.: modlitba otčenáš, z lat. pater
nostzr na začátku té modlitby, pak i jiné
modlení, hlavně růženec. Lat. p. n.
„označuje nejprve samu modlitbu. KdyŽ se stalo
zvykem modlit S3 více Otčenášů za sebou,
odpočítávaly se na kuličkách z růžového
dřeva, navlečených na provázcích. Proto
paternoster označovalo každou kuličku v
růženci. Odtud byl snadný přechod k tomu,
aby p. označovalo růženec cslý, a toto
označení se udrželo, i když se od 12. stol.
střídají v růžencové modlitbě Otčenáše
a Zdrávasy. V takovémto růženci se neříkalo
paternoster kuličkám všem, ale jen velkým,
při kterých se modlí Otčenáš". „Koncem
15. st. se vyskytuje pro růženec název paterlí.
A. Schmidtová LF 78.28. Odtud se pochopí
jak č. pouhé páteř (han. páteřek), tak i
plurálové jméno, stč. páteře, mor. paterky, sic
pa(n)cerky pacierky pátriky, ale i 'šňůry
korálů' (sic paternica); pak je páteř vše,
co je podobno růženci, řada něčeho s tvrdými
zaoblenými výstupky, páteř (vsi. pacer).

paťhati 438 pavlač
Tytéž významy má z češtiny přejaté pol.
pacierz (též kulička růžence, perla), hl. pačer,
dl. pašer (tu p. je mj. též obratel, plur.
paéerje = páteř). — Vyvinul se i význam
'řada (vůbec), množství něčeho': šla napřed,
za ní jiných dlouhý páteř; Jg má i mor.
us. páteř dttí.Totéž je sic. patora Jg-Kt 8-9-K,
psáno i pätora Kuk. aj, SJS, zpravidla
o množství dětí v rodině (podle Míhala
SR 25.139 se vyslovuje pouze patora, ne pä-
ani patera). Κ páteř řadí sic. slovo již Jg
(Mihál hledá původ mylně: prý od patřit,
tj. lidé, kteří patří dohromady, do jedné
rodiny); SJS je chápe jako „pět", asi
mylně.
paťhati: belhati se; han. paťchat Gr; jvč.
potěkat klopýtati (chybou péra za -tch-Ί).
Z téhož základu co pajdati, přípona jako
v ěmaťhati.
patlati (se): patlocha nešika, patala Jgd
(srov. haíala od hatlatil). Spolu s r. pátrat
špiniti, mazati (R. Jakobson sl. Word 11.615),
rd. p. sja pracně se obírati s něčím náleží do
skupiny expresivních sloves jako matlati
piplati babiati, vyznačených retnicemi a rjl.
patoky: „špatné n. zvětralé pivo n. též
jiný špatný nápoj, slivky; zadní produkt při
vyslazování mláta ve varně" PS. — Hl.
patoki zadní pivo, pol. patoka med vyteklý
z vosku, r. pátolca syrup, melasa, ukr. pátoka
melasa, b. pátoka zadní produkt při pálení
rakije, poslední odvar, sch. patoka slabá
kořalka, sin. patoka slabé víno. — Psi. patoka,
od téci;pa- je nejspíše zdlouženépo 1 °,
znamenalo tedy dodatečný (méně hodnotný)
výrobek, např. (Jg) „z prvního dolití na mláto
vyvařené řidší pivo" popř. podobné víno
n. kořalku.
patos: mocný duch v podobě draka (mor.
u Kuldy). Nejasné.
patro, tak i sic, ale jvč. a laš. ρ játro,
mor. (han.) patra plur. ntr. lešení ve stodole
nad mlatem. — Rus. plur. ρ játra patro,
balkon, pol. pietro patro, poschodí, r. též
pjátro, ntr. pjáter' fem., pjátra fem. patro,
csl. petro strop. jSlc. je nář. podivné petrov
(Liet. Lúčka u Žiliny aj.). V hl. přatr špý-
char, dl. psítš a pd. przet(e)r, przetro apod.
anticipováno r. — Málo jasné. Dosavadní
domněnky (: k pěti pnouti; k lat. póns most)
nevyhovují. Vzhledem k tomu, že místy se
klade plurál, lze míti za to, že sing, petro
označoval původně jen jeden stropní trám
(ten býval dosti dlouhý, že i vyčníval ze
stěny ven). Pak by se dalo spojit s ř. μέλα&ρον
hlavní stropní trám (o tom významu viz
Meh LF 68.96), a to tak, že *pehtro (záměna
retnic mjp\) dalo disimilací (dvojice likvid
l-r nahrazena dvojicí n-r) pentro > petro.
patrola, tak i sic: z něm. Patrolle, to z fr.
patrouille.
patron, sic -on, západoevropské slovo,
z lat. patrönus ochránce (od pater otec).
patrona, sic patrona: šablona atd.; z fr.
patron t/v přes něm. Patrone.
patřiti, patrný (srov. šetrný), patřičný;
opatřiti, opatrný pův. starostlivý, ale mor.
nepatrný = nebezpečný, č. opatřovati se
odlišilo od opatrovati (od toho opatrovník, opa-
trovna). Sem náleží i hybridní jč. spatrunk
obhlídka ženichova majetku Jjčř 198 ( = sic
voMady; před svatbou). Od významu
'hleděti na co' se dospělo k 'hleděti k čemu' =
příslušeti = náležeti. Pátrati, vy-, srov.
stejný vývoj u šetřiti hleděti — vyšetřovati;
pátravý, pátracka. — Sic patřit dívati se,
p. sa slušeti se, patřičný; opatřit, postv.
opatera ošetřovaní, pátrat; pol. patrzyc
patrzac opatrzny, ukr. pátraty jako v č.,
chrv. patřiti náležeti. Vzhledem k rozložení
sloves smotriti (rus.) a patřiti (záp.-slov.) se
zdá, že jde o jednu rodinu; smotriti je staré
(srov. lit. matýti, viz šmátrati), pat-r- bude
asi z mat-r- záměnou retnic Meh SPFFBU
2.135. Viz i páčit. Bylo by však možné
vidět příbuzenstvo v ř. παπταίνω pátravě
n. bázlivě se ohlížeti; kořen tedy *pet-.
Slovanské sloveso by pak bylo arci
zformováno podle matrati. (Viz zde i val. pařit.)
patyk laš.: kyj; val. partyka hůl SvK. —
Sic. patýk paty6 patyca klacek, patycie drobné
tyčky, patík prut, větev, pateka bičiště.
Srov. pol. patyk kyj, patyezek kolík. — Patří
k sic týká tyč; stran rodu srov. palouk
od louka.
páv: fem. -ice, mor. -ica, -ěnka; vč. pávče,
páví vejce druh sliv, msl. pávko páví péro.
Č. páví oko, sic pavie (pávuo, pávové) o(c)ko
nebo i pouhé páv je motýl Vanessa io;
srov. něm. Pfauenauge atd.: podle „pávích
ok" na každém z křídel tohoto půvabného
motýla (tak dí Vážný JM; tam viz
podrobnosti o formách a oblastech). — Spolu se
sic páv(a), pol. sin. pav, ukr. r. páva je asi
z němčiny (sthn. pfäwo nebo spíše střhn.
phäue), naproti tomu sch. b. paun, ukr.
pavun je z román, pav δη e. To vše dále z lat.
páv δ, slova temného původu (pták sám
pochází z Indie, kde byl zván „chocholáčem",
šikhin-).
pavéza: druh štítu, z ital pavěse (spolu se
špaň. pavés a fr. pavois z rom. pavě(n)sis =
pocházející z Pavie). Z češtiny, od husitů,
je sic pavéza, pol. paweza, paw$za, rum.
paväzä (i to je přímo od husitů, ne z polštiny!),
i k Němcům proniklo (Pavese, Pafese,
ba/ose).
pavilon, sic pavilón: z franc pavillon.
pavinec, rostlina Jasione, po prvé u Přešla
ve Všeob. rostl. — Nejasné. Jedna domněnka
je v JR.
pavlač, dříve i pavlaka, na Moravě též
kostelní kůr (msl. laš.), i patrová kleť (na
Gottwaldovsku). Ze zdrobnělého pavláčka
záměnou přípony je pavlánka > pavlán.
Sic pavlač, nář. povlaÓ. Z češtiny je pol.

pavlaka
439
paždí
pawlacz. — Zdá se, že náleží k vléci a že pa-
je zdloužené (vrddhi, § 2) po 4° 'pod'.
Pak by to byl útvar velmi starý, z doby,
dokud toto po nebylo ještě přetvořeno v pod.
Je tedy pavlač příbuzno s těmito mladšími
slovy: podvléci (trámy = podsunouti); pod-
vléci trámy, podvlíknouti práh je příslušný
termín u Jg. „Přídavkové (domu) jsou:
námětky a přístřeší, výstupkové a na pod-
vlakách ležící vikýře a pavlače a krance"
(Komenský).
pavlaka sté.: dráha látka purpurová,
původně však pouhý oblek = rouška, oděv.
Slovo staré, od vléci, srov. r. pávoloka
pokrývka, rouška, pol. powloka t/v (jiný
význam: stsl. pavlaka kryt, střecha, sch.
pavlaka povlak na tekutině). Pa- je zdloužené
po- 2°.
pavouk, nář. pabouk babouk babák paúk
pauk palic paluk pók; zkřížením s názvem
brouka je i pabrouk (a brabouk bráblouk).
Z odvozeniny pavučina (= sít utkaná
pavoukem) je pavouk místy nazýván (u Prahy)
pavučiňák, (na Moravě) pavučinář pabučinář
babučinář pabučár babučár; podrobnosti a
oblasti udává Utěšený Nft 46.220n. Han.
pabók je též kosa na obilí, patrně hrabice,
název podle rožňů, jež upomínají na pavouci
nohy. Jiná odvozenina je stě. pavučník druh
jemné látky ( > paučník > u Jiráskapoučník
bud mylným čtením au jako ou nebo změnou
hláskovou). — Psi. pajkt (a jeho síť pa >čina:
stsl. pa>k-b, paočina, sic. pavúk, pavučina,
v. paúk pautina, nář. paút paučína, nkr. pauk
paučyna, pol. pajqk pajeczyna, hl. dl. pawk
pavučina -cyna, sin. pavok pajok pájek, pavo-
čina pajčina, sch. pauk paučina, b. pajak
paek aj., pajačina aj.). — Náleží nejspíše
k *ank- (lat. ancus, uncus zakřivený, ř.
αγκύλος křivý, stind. a(ň)čati ohýbá, křiví,
ř. όγκος hák, sthn. ango hák). Pavouk je
tak nazván podle obloukovitě ohnutých noh,
velice nápadných tvarem i velikostí. Pa-
je zřejmě předpona, vrddhové dloužení
nejspíše z po- 4°; tedy celek odpovídá
smyslem asi latinskému ad-uncus 'háko-
vitý' (totiž tvor, hmyz). Do pa-okt vloženo
hiátové v; ale některé nářeční formy ho
nemají.
pavuza, nář. i mask. pavuz: chod. pabúza
-vůza, vč. pavúz, han. póza, póz, msl. púza,
laš. pauz, val. púz Hzl. — Psi. pa-qzt od
kořene, který je ve vázati; v je hiátové.
Stupeň o ()z z onz) je v složenině náležitý.
Pavuzou se vozní náklad (snopy obilí, seno)
jakoby přivazuje, připoutává, aby nespa-
dával. — Sic. pavúz, nář. pavuza. Pol.
pawqz, pow$z, ukr. pavuz, sin. povoz(a). —
Pavéza u Kosmáka a Herbena je od mylného
změtení s paveza štít.
paz: drážka na spojení dvou desek apod.
(a pazník nástroj k dělání pážek). Přejato
jako techn. termín z ruštiny. Je i pol. ukr.
sin. paz t/v. Psi. pazb je příbuzné s ř. πήγνϋμι
a lat. pangö upevňuji a něm. fügen < *fög-
-jan spojiti, přizpůsobiti.
pazdeří, -ero: odpadky při mlácení, mědlení
a tření lnu; odtud pazderna, domek za
vesnicí, v němž se třel len, pak (jvč.) vesnický
obecní domek, chudobinec, pazderák jeho
obyvatel. Kolektivum k r. b. sin. pazder, pol.
paídzior, hl. pazdzeř; vedle něho je sch. sin.
pozder. — Patří k dříti ve smyslu „zdírati",
tj. „tříti" len; ten pojem je obsažen v
kořenové dvojici der-lter-. Výchozím tvarem bylo
asi po-jbz-derb = co zbývá po zedření;
pobylo zdlouženo (starobylé vrddhi, § 2), jako
v paběrek, patoky aj.
pazneht, stč. paznehet i paznohet; msl.
pahnost Mal. — Sic. paznecht, nář. též
zno(c)ht pazour, pařát; csl. paznegttb i paz-
nogttb, pol. paznogieč (-k-), rd. paznogť, hl.
pa(r)noht, dl. parnochta. — Vězí v něm
zajisté nehet; proto se zbytek, paz-, pokládal
za předponu. Ale protože pro tu domnělou
předponu není jiného příkladu, je třeba
starý výklad pozměniti. Uznávám zde
předponu pa-; z chápu jako prvek patřící k nehet\
hetitština má sankuvai- nehet, což je
příbuzné (Kurytowicz Proceedings... Oslo 216n.)
především s lat. unguis t/v, pak tedy i s nehet.
Měl tedy název nehtu „pohyblivé" s, to se
však udrželo kromě hetitštiny jen zde a (s
podivným t) v ř. στόννξ špička, hrana, špička
nehtu n. pazouru. Poněvadž jméno nehtu
u nás ztratilo své s, zaniklo záhy povědomí
o příslušnosti slova psi. *pa-snogitb k nogttb
'nehet', a proto se ono s mohlo oslabit v z.
(Tím měním svůj výklad z ESX, který uváděl
jen ř. στόνυξ; oba výklady jsou si velmi
blízké.)
pazouch: odnož, nyní i pazoch, sic. pazúch.
Málo jasné. Snad od *paz mask., základu, od
něhož je paže. Srov. mor. ručka úponek na
révě.
pazour, mor. sic. pazúr. Pol. pazur, hl. pa-
zor(a), dl. pazora. Jak ukazuje dl. druhý
název parnocht(a), je to zhrubělý tvar místo
pazneht, proto může znamenati dráp i celý
pařát, tlapu, prst, ruku.
pazourek, sic. pazúrik; křesací kámen (též
pazour Jg) je výsledek metafory, která
přirovnává kámen křesající do jiného kamene
k pazouru zatínajícímu se do masa ap.
Má paralelu v lit. tit.iagas t/v, kde nagas =
nehet, pazour (t.t- patří k lat. titió požár).
paždí. Tu je třeba vyložit především sic.
pazucha, prostor pod spojením ramena
s trupem. Je zpravidla jen ve spojení pod
pazuchou pod paždí, zpod pazuchy. Tak
i stsl. pol. ukr. r.sch. (tu i pazuho pazuo
pauza), sin. pazduha. Slovo nesnadné,
zpravidla se vykládá z pas- + duch- (k stind.
dóh, gen. dóšnáh, avest. daoša- paže, tedy
„to, co je za paží", a srovnává se s lot..
padusě podpaždí. Ale *duch- paže není v slo-

paže
440
pecka
vanštině zachováno. — Snad lze vyjíti z
lidové představy, vyjádřené u Gorkého MK
74: „Jsou lidé, co mají pod pažemi průduchy,
ať ho člověk tluče jak chce, nic mu to nedělá.
To proto, že má dvojí dýchání." Pak by
-ducha patřilo k duch, dechnouti a dýchati;
paz- by náleželo k paže, mělo by ještě
očekávané z. Tedy pův. *pazo-ducha, kde o pak
vypadlo: „pažní průduch". Obdobné vnitřní
krácení je v ř. μάλη ζ μασχάλη paždí. Toto
pojetí lze podepříti jedním detailem z ruského
ovinu (sušírny obilí): od krytého ohniště
jsou pod stěnami mezery asi 40 cm široké,
zvané pázucha nebo pázušina (bělor. pad-
duválal), aby dým a teplo mohly procházeti
zespodu nahoru (VSES 298); je to prostě
průduch! — V č. se asi pazducha zkřížilo
s výrazem pod paží, takže vzniklo ntr.
podpaždí, z toho dále isolováno paží ntr. a paždí
ntr., nověji i fem. {paždí se vynořilo z rouchi,
pod pravým paždím, pod pážiemi, na levé
paždí), jež se stalo i botanickým termínem.
Lot. padusě vyložíme jako přejetí z rus.
pazuš- (což je v adj. pázušnyj a kdysi bylo
v některých pádech od pázucha, dokud
bylo v nich střídání chjš), d ze z disimilací
sykavek (z-s > d-s).
paže, mor. sic. hl. dl. paža. Psi. paža je
z paz-ja, jehož základ *paz- je jistě totožný,
i přes rozdíl v znělosti (tak soudil již Jung-
mann), se základem v stind. bähu- a ř.
πήχυς ráma, loket z bhájhú-; mask. paz-
přetvořeno ve fem. asi podle roka a noga. Viz
i paždí.
páže, přejato v 18. stol. asi z fr. page
původu nejasného. Asi současně přejato i sic.
paža, pol. paž, r. paž.
paždženica laš.: škrkavka Lp. Nejasné.
pažit mask., nář. i -t fem. Stsl. pažitb, sic.
pažit, str. a rd. pažit pastvina, pastva, pd.
paiyc(a). Pažit se chápe jakožto trávní
porost mladý, nedospělý, nemohoucí dospšti
(slouží-li za hřiště apod., nebo pro
nedostatek tepla na podzim, po Otavách). — Za
praslovanský tvar lze pokládati pa-žbn-tb.
To se pak vyvíjelo dvojím způsobem: 1°
v pa-žetb, dosvědčené pomořským paženc,
je i paŽ9c, paž(l)dca, 2 ° v pažit b, bn zde dalo i,
§ 7. Jako paseka (viz) je místo v 1θ3θ, kde
křovínový porost byl posekán, tak i pa-
-žbntb je pak místo (pole, louka) požaté,
od žnu žíti (viz). Jestliže takové místo aspoň
trochu obroste travou, stane se pastviskem.
Tomu odpovídá donedávna bažný zvyk
pásti na konci léta a na podzim na nezora-
ných strništích, nově zarostlých nízkou
travou, a na pokosených lukách, nově se — po
otavě — zelenajících „třetí travou". — Sic.
pažite bývá část dědiny, kde táboří
kočovníci, obecní palouk, pak i chatrče chudiny
tam postavené; pažitný ras nazván tak
proto, že bydlil stranou od dědiny, mezi
těmito „pazitskými". — Pažitka, zelenina,
je „trávníček" podle podoby; je slovo^lidové
ve val. a sic. (s -í-) a ujalo se i mezi Čechy;
pd. (od N. S-^cze) pažitka t/v dosvědčuje
dokonce původní nosovku: *-ž§t-l
pažiti znamenalo rozdělovati nějaký
prostor (např. obytnou jizbu nebo chlév)
přehradami na menší oddíly, odtud pažení,
přepážka; je i pažba dřevěné obložení zdi, dveří,
přepážka, dřevěná část jistých zbraní. Místy
se význam zúžil v řezati: mor. pažit zelí =
nakrajovati hlávky na strouhání, na°
dobytče = rozříznout kůži, aby se mohlo
vykuchati. — Sic. pažina, paženie = pažení;
pažba. R. pažú pazít řezati žlábek, paz
ukazuje, že bylo pažiti (v 6. z > ž, jako
výšiti > výšiti, z participia pažen). — Pří-
buzno je něm. Fach, jež má významy k
našim dobře se hodící: střhn. vach je oddíl
prostoru, zdi, zbroje, štítu apod., ale i jez
v řece, tj. přehrada z kamení nebo proutí
bránící rybám uniknouti při lovu do volného
prostoru. (Dalších příbuzných není; obvyklé
spojování s lat. pangó upevňuji se nehodí
zde významově; patří ale k paz drážka, v. to.)
pážka (tak Bartoš, páska Herben): druh
rybářské síti, na jižní Moravě. Nejasné. Snad
je příbuzné s ř. παγή (παγίς), což byla též
nějaká sí6.
pecen, nář. -eň, -an, zdrobn. -nik, -enek.
Sic. pecen, pecník. — Zpodstatnělé jméno
z pecny (jako leden z ledny, t. mssíc), pecny
chléb = pečený v peci na rozdíl od chleba
pečeného na otevřeném ohništi.
péci, pec (*pek-tb), pekáč, pečivo; pečitý,
pečené (z příčestí pečen), pečínka, Č. (Jgd)
han. sic. pecina nízká zed před pecí, z níž
se vystupovalo po 2—θ stupních na pec aj.
(přípona -ina z pec-ní t. zídka), pecánek
otvor v pecini, jvč. (Litomyšl) pícek místo
mezi stěnou a kamny = val. pécka; vč. (Ho-
řicko) peciň stupeň na pec. Jč. pecour místo
pod kamny; č. pecivál kdo se válí na peci
(odtud *peciválkovat > pecílkovat u Hálka) >
pecouch, sic. pecúch t/v, ale val. pecúch je
otvor pod pecí SvK. Věc opečená (ovoce,
podplamenice) je pecka pecárka opecka zápec
opekanec. Pekař má příponu původu
německého. Zapeklé oči (Rohn), odtud
zapeklitý, snad (Šm.) pův. ve významu
„zatvrzelý, zäh" Jg, srov. stp. zapieklac si§
stávati se zatvrzelým. — Péci z pek-i pek-ti
je u všech Slovanů (stsl. pek2 pešti, sic.
pečie piect, r. peku peč, ukr. pekty, pol. piec,
hl. pjec, dl. pjxc, sin. péči, sch. peci, b. peka),
souvisí s lit. kepü képti, lot. cepu cept (v balt-
štině nastal přesmyk souhlásek), stind.
padati, lat. coquo, toto vše z peku-ö; řečtina mí
však πεσσω = peku-jó, kde příponová j je
nepůvodní. V slovanštině se mohl objevit
i oslabený stupeň: stsl. imperativ pbci,
kromo toho zdloužené pek-,
packa; dl. pícka ZfS 7.348, pol. pezka
i pestka (st přesmykem z c = ts), ukr.

peci
441
peklo
poóka; ale sin. pecek je zrno ve vinné bobuli,
jablku apod. — Psi. *pttbka, základní
prt-ja souvisí asi s lit. paútas vejce, pecka
by tedy = vajíčko. Slovinština má snad
původní mužský rod; jinde změněno ve fem.
vlivem synonyma kostbka (sic. kostka, kočka,
stpol. kostka pecka, b. kostilka, r. kostočka,
ukr. kistka, sch. koltica jádro) od kost.
Meh LF 56.30.
peci pecál becál zč.: beran. Nejasné. Z
němčiny? Tam je Petz, Betz medvěd, žertovný
výraz z Bernhard.
pečárka již stč.: druh hub Psalliota. Mor.
pecarka pečírka pekarka. — Sic. pičurka pen-
čurák, pol. pieezarka, ukr. pečarycja peče-
rycja, r. pečerica, sin. sch. b. pecurka aj. —
Málo jasné. Pecurka by mohlo být
zkráceninou z pečena turova. V karpatských ukr.
nářečích turova pečenja je jistá červená
houba, zajisté jiná než p. Prý „jakmile se
rozkrojí, teče z ní jakoby krev4'. Tento název
by pak pocházel z dob, kdy tam byli ještě
tuři (o ukr. z Verchratského cit. Larin,
Dialekt, bjuleten, Kijev 6.1956.13). Přeneseno
na p. vzhledem k červenofialovému spodku
klobouku ? Tvary s a, í se pak objevily, když
se to slovo stalo neprůhledným.
péče, stč. péče; odtud pečovati, pečlivý; bez
péče > bezpečí, z toho bezpečný, u- za-bezpe-
čiti. Tak i pol. pieeza, pieczliwy, bezpieczny,dl.
pjeca, pjecliwy, hl. pječa péče, sin. peča hoře;
s jinou příponou stsl. pečalb, r. ukr. pečal
starost, val. opékat, pol. opiekaé, r. opékat
(= pečovati), odtud postverbale val. opéká
= sic. opeka, pol. opieka, sin. opeka, ukr.
opika, r. opéká (e z é) péče, opatrování. Val.
napěká mu = je mu úzko, podluž. napekat
snažně žádati se vyvodí z téhož „pečování".
PostverbáJní je i (o)dpék oddech (polevení
péče). V těchto iterativech vězí *pékati se
zdlouženým stupněm ě > é. — Dřívější
domněnka, že péče atd. patří k péci 'backen',
musí být opuštěna, i když je z latiny
doloženo cúra ...tě coguit 'starost... tě trápí'
(Cicero z Ennia); musíme toto nadále
pokládat jen za básnickou variaci: coquit asi
místo iirit 'pálí'. Ve skutečnosti je příbuzné
jihosl. chato chati (z *káp-ti), viz nechati,
lit. pri-kuöpti 'míti péči oč', dále se
zesilovacím l/r (§ 9) si. klopota (viz) a globa
'starost'. Jde tedy o ide. kořen *kep- ( >geb-)
'míti starost, trampoty, soužení', který se
snadno mohl zaměňovat s peku- 'péci':
v slovanštině jednoduché sloveso vskutku
provedlo přesmyk, stč. péci se 'starati se'
můžeme pokládat ještě za primární útvar
s kořenným e, v baltštině se udala změna
opačná, a to u ,,péci": *pek-ö 'backe'
přešlo v *kep-ó (lit. kepú, lot. cepu). Jinak se
v slovanštině drželo intensivní *köp- (viz
nechati) a zesílení klop-fglob- (*glöb- je v lit.
globóti sorgen für, globä Fürsorge, lot. je
glebt a glabt chrániti, zachraňovati); také
tocharsky je klop Kummer, Sorge. Příbuzné
je i něm. pflegen pečovati o koho, pěstovati,
ošetřovati (má i ono navíc zesilovací l).
Viz i chlebiti. Meh SPFFBU 14. 1965. 38n.
pěček jmor.: „špaček" (chlapecká hračka),
též -ko, přeneseně skrček, trpaslík: han.
pécek, val. p*aček malý člověk Kš. Patří
sem i laš. pécka lenoch? Pd. pecie asi t/v
(mylně 'penis' SG). Nejasné. Viz i špaček.
pečenky val.: játra SvK. Proniklo sem
ze sic, kde je pečena t/v; je dále ukr. pečínka,
r. péčerí: játra. — Je patrně od péci, takže je
totožné s č. pečené a pol. pieczeň pečené maso.
Význam játra se vyvinul asi z nějakého zvyku
kuchyňského a hostitelského, nám blíže
neznámého.
pečeť fem. (jč. mask.), pečetní; pečetiti
v č. nář. znamená i ujišťovati, s jistotou
tvrditi (starší doklady Sm 49). — Sic. pečat,
pečaď; pečatit, -adit, stsl. pečatb m., pl. pečate
i pečati (podle muž. o-kmenů!), r. ukr. pečat,
pol. piecz§c fem. (nosovka nepůvodní), hl.
pječat, b. sch. sin. pečat mask. — Nejasného
původu. Pomýšlí se na souvislost s péci
(„vypálená značka"), ale při tom by přípona
byla naprosto neobvyklá. Pečetidel z kamene
i z kovu se užívalo odedávna, zvláště
v Orientě; i slovanští kupci musili mít
své zboží označeno, ač jinak podrobností
neznáme. Vzhledem k tomu, že zvyk užívati
pečetidel je z východu, je možno uchýlit se
k zatímní domněnce, že i psi. pečat b je, spolu
s nejasným ř. σφραγίς, přejato odněkud
z východu: má se σφραγιδ- společný význam
a souhlásky p(h) — k/g — tjd ve stejném
pořadí; rozdíl ve znělosti ani ztráta r u
přejatých slov nepřekvapuje. Pův. tedy snad
*pačedbt Abajev SbMlad připomíná gruz.
bečedi pečeť. — Něm. Petschaft je z češtiny.
pedál, tak i sic: z ital. pedále, přejato
nejprve asi u hudebních nástrojů (román.
pedále, od lat. pěs gen. ped-is noha).
pedel, tak i sic: ze středolat. pedellus, to
pak (s fr. bedeau > it. bidello) z něm. (fransky
bidal, srovn. i sthn. bitil, pitil, soudní posel
od bitten citovati, poháněti k soudu).
pěhza pégza piozga laš.: hluchá pěnice.
Pol. piegza pěnice. Nejasné. Viz i pěnice.
pěchovati, nevelmi jasné. Snad souvisí
s píchati 2 °, a to tak, že je tu vyjíti od na °
s významem natlouci něco do něčeho apod.
Je třeba dalšího výzkumu.
pejsořit se: fintiti se (vč.: Rais, Jahoda),
pejšořivec kdo se pyšně strojí CL 1.456. -
Asi od pýšiti se, pyšný.
pejz, sic pajes. ,,Z hebr. (ve výslovnosti
stř. a vých Evropy) peies, což je z pe'-
öth, plurálu od pe*á, 'strany' (srov. -es v
maces). V Levitiku 19.27a21.5se zapovídá
stříhání vlasů do kulatá a úplné vyholování
brady, proto si pravoverní Židé nechávají
ty ,»čtyři strany", arbe peies.íi (Kopečný.)
peklo, pekelný. Příbuzná slova u jiných

pSkný
442
pelerina
Slovanů jsou: stsl. ρbklt peklo, pbCblt smůla,
r.-csl.· A1. stol.) pbk^lt smůla, sic. peklo
peklo, r. arch. pekťb smůla, rd. pek hustá
smůla, r. již. a záp. peklo peklo, ukr. peklo
peklo, stpol. pkiel gen. piekla, npol. pieklo,
luž. pjeklo peklo, sin. pekel smůla, dehet
i peklo; sch. pakao mask. smůla, peklo,
b. päkäl peklo i dehet. V staře češtině bylo
adj. pkelný (p-á vrata), ale pkelník je
picarius, smolař. Jest tedy vyjíti od tvaru
pbklii mask., v němž se stala změna v
příponě -7>Zt>, -bit místo původního -ťb;
neutrum je pouze v západní a nyní i ve
východní slovanštině, ne však na jihu; je jistě
vlivem oposita, neutra nebe. Význam 'smůla'
je dosud na jihu ('peklo' tam bylo aďb
z αδης) a je dobře doložen pro starší dobu
v ruštině a v češtině. Je otázka, zdali je
slovo to přejatě (sthn. je pech peklo; s
významem smůla je pech doloženo však až
z 10.—12. století, ale tento význam je jistě
starší, vlastně původní, neboť toto něm.
slovo zase je přejato z l&t. pix gen.picis smůla),
či domácí. Není pochyby, že význam 'peklo'
je z němčiny, že představa o pekle jako
o místě, kde se hříšníci trápí v horoucí smůle,
byla k Slovanům přinesena ze západu s
křesťanstvím; pohanští Praslované nic takověho
neznali. Také slovo samo je asi přejaté.
V alpských zemích žije (Steinhauser SlWien
90) něm. Pigel; v Korutanech znamená
huspeninu z kostí (a dýmkovou „močku"),
v Tyrolsku však jen smůlu stromovou, ale
i komínovou a ševcovskou, též lep na ptáky;
pochází ze střlat. *pigula (je ital. pegola
smůla), to pak z lat. deminutiva picula, od
pix gen. picis smůla. Dalších svědectví zatím
nemáme, ale je možno tvrdit, že něm.
zdrobnělina byla rozšířena více než jen
v Alpách. S pix je dále příbuzno ř. πίσσα
z *pik-ja smůla. Příbuzné slovo je i v ugro-
finských jazycích: fin. pihka, eston. pihk.
Zbývá jen objasniti jihosl. a rus. mužský
rod: tu je možné, že obé je vlivem slova
gglt = uhel, neboť jak dřevěné uhlí, tak
i smůla-dehet (všude tu jde o černý dehet,
ne o surovou smůlu-pryskyřici) byly
produkty starodávného lesního uhlířství z
milířů nebo dehtových pecí; z dřeva zbyl qgl-b,
jámy pod milířem zaplnil pbkH. (Lit. plkis,
lot. pikis mask. smůla se také pokládají za
přejaté z němčiny; tu však nevidím důvodu
k této domněnce; naopak nic nám nebrání
viděti v nich domácí slova; mužský rod i tu
bude od anglis uhel.) Jako qglb (tak je stsl.)
bylo nahrazeno podobou qgtlb (sch. ugalj;
r. ugol gen. uglja) nebo Qgtlt (č. uhel), tak
i zde místo l je bl. — Německého původu je
také význam u slov pekýlko, mor. pekélko,
petýlko (a dále č. pekelec pekýlec pekýlek)
místo za kamny, mezi kamny a pecí;
u Němců tomu říkali Hölle. Jč. je zapeklí
za kamny. Pekliti se s někým, vč. peklovat se
„míti s někým peklo" (hádky, velké
mrzutosti) je však domácí odvozenina.
pěkný, sic. pěkný, luž. pěkný, stpo\.*piekry
(jen v odvozeninách) a piekny, nyní pol.
piehny. Psi. bylo pěkvb (-ny je podle sličný,
ladný, nosovost v polštině je druhotná),
pochází z *poik-ro-s: příbuzné lat. pulcher
je z *polcros < poik-ro-s (l se tu objevilo
částečnou asimilací k r); další příbuzné slovo
gót. fagrs (angl. fair atd.) je z *pokros (tu je
disimilační zánik l); poikro-s byl jediný
skutečně starý výraz pro pojem 'krásný'
(Meh ZfslPh 18.26); jinak jsou ty výrazy
novější a v každé jazykové větvi jiné (o tomto
zjevu Meillet Sborník... V. Tillovi (P. 1927)
138. — Jiné spojení má K. Janáček SVŠPO
5 A959) 7: k lit. bingús hezký, vykrmený,
a lat. pinguis tučný; blahobytný vzhled
a krása byly dříve pojmy skoro totožné.
Přijímá tedy záměnu k\g a vychází z pek--,
ale e je při tom těžko vysvětlit. Viz i VJ
1958.1.46 a Kopečný SaS 20.132, dále
Meh ZfslPh 29.351.
pelášiti (od Jgd), pelovat pelit pelentit peren-
dit: utíkati. Sem patří i (u)palovat t/v, laš.
pěla větroplach. Sic. nář. pelášit. — Nejasné.
Snad je příbuzno stind. paläyati t/v (to se
zpravidla vykládá jako *parä + ayati, snad
mylně!). Je však možné i to, že význam
běžeti vzešel u pel- pal- ze starodávného
žertovného změtení, zaviněného homonym-
nimi základy kur- topiti (sic. kurií) a kur-
běžeti (sic. kurií, lit. kúrti). Litevština má
podobně rovněž děgti páliti i běžeti.
pelcovati: bíti, tlouci (Holeček), mor. pelÓiť,
ale i vm. balcovať bíti Z, balcnúť udeřiti KtD.
Z něm. pelzen (od Pelz) vyprášiti kožich =
vybíti.
pelech a peleš: ležisko divoké zvěře, špatné
lože, přenes, úkryt nekalých živlů PS; stč.
peleše, pelúch brloh, jeskyně, komůrka, dem.
peléška, vč. též pelouch, val. han. peloch,
chod. pelech i peloch, jvé. pelišce je asi ze
stč. peléška přetvořeno; pelešiti se. — Sic.
pelech, peleš jako v č.; pol. pielesz je pelech
divoké zvěře, stluž. peleš Höhle (Eichler
WZULeipzig 13.381). — Původ nejasný.
Snad je příbuzné s ř. φωλεά, φηλέα, -εία,
φωλειός ležisko divoké zvěře. V tom
případě bychom v ř. slovech předpokládali
*phöles-. U nás by pak starší bylo *pe-
lošb (= pelos- a přípona -ja jako v ř.);
sled. e-o by pak byl výsledek přesmyku?
Či je naše e-o původnější, ale ř. ö-e je podle
γωλεός t/v? Matzenauer LF 12.331 spojoval
peleš s ř. σπήλαιον jeskyně, doupě, což je
též možné (krátké e je ve σπέος ze *spesos).
pelentovat: motati se, vrávorati; -ta opilý
(Kyjovsko, Slavkovsko). Pd. peletac si§.
Nejasné. Κ paludovat se ? Či k plantat se ? Kp.
pelerina; spolu s pol. peleryna a sic. r.
pelerina je z fr. pélerine poutničky plášť
(k pélerin z lat. peregrinus).

pelest
443
peníz
pelest -i fem.: čelní stěna postele v hlavách
nebo v nohách; místy (tak v Podkrkonoší)
postranní prkno postele PS; zm. kraje
kamenného koryta B. Zm. pelíska je „peklo
u peci" B, han. ppMska stupínek, po němž se
lezlo na pec KpU. — Br. peleše' je rukověť
necek (výběžek postranní desky), též pd.
peluSé je obdobný konec koryta nebo žlabu.
—■ Původ nejasný.
pelichati: ztráceti peří (pův. jen o ptácích!
Frankenberger, Vesmír 4, 1955, 199), přenes,
též o línání srsti. — Poněvadž r. linjíť
znamená nejen měniti kůži (o hadech),
ztráceti skořápku (o racích), ale i ztráceti
peří (o ptácích), je možno pelichat chápati
jako *perie lichati, peří pouštěti, ztráceti; ze
slabik rie~li začínajících likvidami, byla
první vypuštěna. Lichati by byla ch-ová
obměna (§ 20) slovesa línati.
pelikán, tak i sic: spolu s něm. Pelikan
je to Ζ9 střlat. pelicänus, to z ř. πελεκάν, což
se spojuje s πελεκάν teši, rubám. Dříve p.
též = kleště na trhání zubů (jejich štípací
část byla obrácena na stranu a i podobou
připomínala pelikánův zobák).
peluchový: huňatý, tlustý, spolu s dl. pje-
luchaty plesnivý (o tekutinách, majících na
povrchu plísňový škraloup) od pelena
plenka = kůžička = škraloup.
pelušina: špatná peřina, nář. plur. pelouš-
ně, pelouše, sic. parušina, parvuška. — Asi
od téhož *pel-ucha, co je v pěluška (viz), arci
s posunem významu.
peluška: hrách polní; dl. pjeluška, pd.
pieluszka. Nejasné.
pšluška las.: vsi. pelucha, -uska plénka.
Spolu s hl. pjel(u)cha, dl. ρjducha a pol.
pieluha (všude i -ška) t/v je od pelena plena.
Viz plena 2 °.
pelyněk, nář. pelun peluň(ek) pelyň poly-
nek polének polin palin. — Sic. polynok,
pol. piolun, ukr. polyn, r. dl. polyň -n,
hl. polon, sin. sch. b. pelin. — Není jisto, jak
zněla přesně psi. podoba. Jestliže pel-um>,
lze snad v pel- viděti týž kořen, co je v páliti
a v -um> příponou činitelskou jako v beh-oun.
Lze se opříti o lit. kíetis Černobýl (druh
pelyňku), jež možno spojit s kalsti planouti,
a o něm. Wermuth pelyněk, patřící zajisté
k warm horký. Tyto souvislosti mají základ
v dávném lečitelském prostředku, zvaném
moxa, dosud oblíbeném v Asii: rozpálené
kuželíky z pelyňku se přikládají na určitých
místech na kůži nemocného (více o tom
v JR). U nás moxa doznívá snad v sázení
baněk (viz báň); kromě toho tyto 3 názvy
peluně mohou být svědectvím, že byla
v předhistorické době známa i u Slovanů,
Baltů a Germánů.
pemza: knižní přejetí z rus. pemza. To
pak pochází ze středodolnoněm. peemse
Bielfeldt 211, Vasmer. Hl. sic. pemza je
však spíše z češtiny.
peň: kmen; nář.: pařez. Psi. pwib (r. ukr.
pen\ sic. peň, pol. pien, hl. dl. pjeúk, sin.
penj, panj, sch. panj, b. pán). — Příbuzné
je lit. pinas větev, stind. pín-aka- ntr. hůl,
kyj, ř. πίναξ břevno, prkno, deska (i k
malování). Slovo isolované; hledati spojení s
kořeny slovesnými je beznadějné.
pěna, pěnový, pěniti (se); jč. pína Jjčř 66;
pěnka, pěnek „mořská pěna" (nerost), pě-
novka dýmka z ní; sic. plur. pěny, pěnice,
pěničky máslová kaše (srov. ukr. pinka
máslo). — Stsl. pána, sic. pěna, r. péna,
ukr. pína, pol. piana, sch. pjena, b. pjana.
—■ Psi. pěna, nejblíže mu stojí lit. spáině,
stprus. spoayno t/v; stind. phéna- je mask.
V západních jazycích je m: lat. spüma, sthn.
veim (nyní Feim). Z dvojitosti m/n vyplývá,
že ty hlásky jsou příponové, a to z -mn-o-
nebo -mn-ä- (= -?nen- rozšířeno o oja, proto
zánik e); pě- z (s)pói-, sch. přízvuk a litevská
intonace ukazují na dlouhou dvojhlásku; lze
tudíž pomýšleti na odvození od kořene, který
je v pliti, pěna by podle toho bylo to, co je
vyplivnuto, slina plná vzduchových
bublinek. R. péna znamená i slinu, též č. se říká
míti pěnu u úst.
penál: pouzdro na psací péra: ze středolat.
žákovského pennale, od penna péro.
pendrek, sic. pelendrek, pendrek. Z něm.
Bärendreck t/v (vl.: medvědí lejno).
ρ šnek: konopí poskonné, samčí, pěnka
samicí Jg. — Asi z pol. pienka, přes Rusko
z východu (je např. v Buchaře beng seme-
nec, sti. bhangä konopí). Kořínek ÖMF
26.141.
pěnice, sic. penica, pol. pienica, dl. pěnica:
ptáček Sylvia. Vzniklo asi přetvořením
z *pěhnice, od pěhza.
pSnišník: keř Rhododendron. Přejato
Přešlém z r. p'janisnik (od p'janyj opilý: odvaru
se užívalo v Rusku jako opojného
prostředku). Šmilauer Nß 25.67.
peníz, sic. peniaz; peněžní ( > -nik, -enka),
peněžiti (Táb), z-; peněžitý; rostlina penízek,
podle tvaru plodů; houba peníz(k)ovka podle
tvaru kloboučku. — Csl. (od 11. st.) pěne.zb,
pen^g'b; sie. peniaz, strus. penjazb, ukr.
pínjaz\ pol. pieniadz, hl. dl. pjenjez, sin.
b. peněz, sch. pjenez. — Psi. pen$dzb je
přejato asi ze sthn. pfenning (nyní Pfennig):
ě m sto očekávaného e za něm. en je zjev
asi toho druhu jako Ijin, ü/un, äjan v § 7. —
Původ slova germánského (sthn. dále pfen-
ding pfentinc phantinc, stsas. penning, stangl.
pending atd.) není zcela jasný. Znění s nd/nt
je jistě původnější než s nn; ukazuje, že jeho
původ jest hledati v lat. pondus váha
(zpravidla se tak dí právě o jistém množství
peněžních kovů, pondus auri,argenti), z něhož
je něm. Pfund, angl. pound libra šterlinkň:
*panding- > pending- je odvozenina, jež
znamenala nepochybně *mincovní, platební
(peníz)', nikoli 'libernť.

peňka
444
péro
peňka l6 mor.: plíšek pozlátka; han.;
hedvábný papír. Nejasné.
peňka 2° val.: koutek v jizbě; prostora
mezi řádky sadiva na poli (Kyjovsko).
Nejasné. Jde asi o 2 různá slova.
pentle; mor. (msl. han.) pentla Jg-Mal-Gr.
— Sic. pentla, pantla. — Z něm. Bändel
(od Band tkanice, stuha), popř. z bavor.
pan ti (Bändel). Odvoz. stč. pentlík stužka
přes čelo, čelenka; nyní ozdoba hlavy
hanácké nevěsty a družiček B. — Ale vslc.
paritlika stužka je z mad. pántlika, což je
mad. zdrobnělina staršího mad. pántli. Hpt.
pepř. Z *pbpbřb, z toho stč. *ppeř > per
a adj. *pbpbr-bnfb > perný mající kořennou
chuť jako od pepře, nyní jen o štiplavé
chuti tvarohu a másla, pernati: tvaroh perná.
Nč. pepř jez nepřímých pádů: gen. ρ bp hra >
stč. pepře, kmen pepř- pronikl do 1. pádu;
odtud peprný, pepřiti. — Pol. pieprz, sic. nář.
piepor, hl. pop jeř, dl. pjepeř, r. ukr. pérec
(*pper- + přípona -ec), b. pipér, sch. papar,
sin. prper. Slov. pbptřb je asi skrze lékárny
z lat. piper, to pak je přes ř. πέπερι ζ
východu: stind. je pippall fem. zrnko pepře,
evropská slova jsou však přejata z nářeční
formy západní s r (kdežto l je východnější).
Z latiny je též něm. Pfeffer atd. Hujer 1.13.
pera, han. val.: knedlík plněný povidlím
nebo j. (na rozdíl od obyčejného, neplněného,
např. z brambor, který má jméno šiška),
msl. pér mask. (plur. péry,,škubánky, t a š k y'k
Mal.). — Sic. piera, perka. — U jiných
Slovanů je to slovo již zapomenuto (je však
základem slova piroh, viz), ale je starobylé:
rovná se mu ř. πήρη taška a lat. pera
(nemusí být z řečtiny, ač se hlásá opak!),
bylo tedy ide. pera. Stsl. pira je však z
řečtiny. U Slovanů je tedy jistá metafora.
pergamen, tak i sic: z román, pergaměnum,
to pak z ř. adj. περγαμψός od jména
maloasijského města Pergama, jež slynulo
výrobou toho tovaru. Vedle toho bylo pergament,
z němčiny. — Odvoz. (Šm.) pargamiška
lejstra, staré skládání.
pergola, tak i sic: lehké loubí, v zahradách
(pro květiny), z ital. pergola, to pak z lat.
pergula nejistého původu.
perchta, již stč. (doklad 1418. Šm.): jistá
strašidelná bytost, mor. perechta, na střední
Moravě (Slavkov, Kyjov, Střílky) sper ech ta;
han. perechtit se vrtěti se, býti nepokojný,
o dětech; č. peruchta (i mužská figura, Jgd),
perychta. Spolu se sin. prhtra baba, perta je
ze sthn. běrchta (nyní Perchtě na jihových.).
perkál, tak i sic: druh tkaniny. Z fr.
percale, to pak z pers. pärgäl. Han. pargál
a pol. pargal.
perkelt, tak i sic: jisté jídlo. Z mad.
pörkölt.
perla, tak je i sic sch., pol. (perla) a r. (tu
vedle obvyklejšího perl, perlo); luž. parla. —
Je z románských jazyků, buďto z it. perla
nebo fr. perle; odtud i něm. Berla, Perle.
Původ románského slova není jasný (pernula
mušlička nebo pirula < pilula kulička, i jiné
domněnky). — Perlei (od Jgd) pritvořeno
v češtině, proniklo i do sic; perliti (se);
perlička, sic han. perlina, sic spis. perlička,
pd. perlic(zk)a, perlówka, perlat druh drůbeže
podle skvrnek na peří. V staré češtině se
objevilo i biser (u Klareta), východní název
perly (viz).
perlík: u Křičky (f 1570) vezma palici
aneb perlík 40a (Šm.), u Rešela nebozez
(vrták), u Rohna železo k probíjeni zdi (je
podobné dlátu, dělník je pootáčí, než na ně
udeří), za Jg kladivo na probíjeni zdí i
veliké kladivo kovářské. Mor. perlík je tenký ne-
bozízek i velké kladivo kovářské, laš. perlík
kladivo na zatloukání kolíků; ale han. pedlék
je — změtením s nějakým cizím názvem
svidříku — nebozez, odtud han. pidrat šilhati
(r od švidrati). — Pd. perlík, pyrlik hornické
kladivo, hl. pyrla perlík, mlátek. — Spolu
s mad. pbröly je to z něm. perel.
perlín: ryba Scardinius (červenopeřice, zru-
ka). Zavedeno od A. Frice. P. čili merlín
(medlín Jgd) bylo známo předtím na
pražském rybím trhu; p je asi záměnou retnic
za m. Merlín samo je málo jasné. V Lactiferu
je merlink, niticarpus (Šm.). Podle Jg (p. lín)
byl p. zván i červený lín, a lín střlatinsky
merula. Toto by pak bylo východiskem.
permon: skalní n. důlní skřítek, -ík, -íček,
perkmaníček, sic i permóčik, permočník.
Z něm. Bergmann.
perná: stodola; viz parna.
perník bylo původně pečivo z mouky, medu
a dosti pepře (něm. je dosud místy
Pfefferkuchen). Odvozenina pernikář atd. — Pol.
piernik, hl. poprjanc, dl. paprjenc, sch.
paprenjak. — Všechna ta slova jsou od
adjektiv (č. perný atd.), odvozených od
jména popře. Sic perník a pernikář jsou asi
z češtiny.
pernice: větší nádoba, květináč (stč., vč.
u Holic aj.), kamenný hmoždíř; han. laš.
pernica. Sic pernica velká šamotová nádoba
na sklovinu (z č. ?). — Nejasné. — Jvč. p.
schránka na péra (u Kunštátu) bude
samostatný útvar krajový, neboť významy jako
'škopík ševcovský, nádoba na mléko' jsou
příliš odchylné; tyto spíš dovolují mysliti na
práti: tedy škopík na praní?
perný. Asi z peprný, v. pepř.
péro, pírko (ale pérko je pružinka), pírečko
peříčko; peří; peřina, pérečník, pérový, perna-
tý, opeřiti, zpeřený. Všeslovanské: stsl. pero,
r. ukr. pero, pol. pioro, hl. dl. pjero, sin. sch.
b. pero. Psi. byla asi též odvozenina peřina.
Pero souvisí nepochybně se sthn. fědara fem.
(nyní Feder) z *pétera- stind. patra- ntr.,
ř. πτερόν péro. Ta slova se dají spojiti
(Š. Ondruš JČ 10.11) jakožto odvozeniny od
pel- letěti, a to od dvou kmenů (v duchu

perša
445
pěst
teorie Benvenistovy): pet-r- a pt-er-. (Pero
bývá spojováno někdy s lit. spařnas křídlo;
dáme však přednost spojení s fédara atd.,
neboť u nich je týž význam!)
perša, peršavina val. msl.: veliká piha. Pol.
pierzchnica. Nejasné.
peručí pejruóí peruóina chvojí, u chodských
autorů (výjimkou i u Hálka), mor. peruť
listy na sloupku ovesném. Sic. paruť haluz,
větev, parúťka (-t) větvička, proutek, kolekt.
parutie haluzí. — Vše nepochybně z kolektiva
paprutie (v. papróí), od prut, ale když se
význam od proutků, odnoží přenesl i na větve
stromů, odloučilo se v povědomí mluvících
od prut a propadlo mimořádným změnám.
perun: laš. pěrun, sic. perún, nejčastěji
sic. msl. parom v kletbových obratech do
paroma, parom do teba atp. s významem
hrom; jinak jako jméno boha se Perun dostal
do češtiny jen literární cestou. Pol. piorun
(slez. pieron) = hrom. Jméno slovanského
boha hromu a blesku je jinak dobře doloženo
v starých dobách u Rusů, méně u ostatních
Slovanů, nicméně nelze pochybovati, že bylo
praslovanské. Domnělé stopy nynější jsou
dnes už málo jisté: na jména místní nelze
mnoho dáti, balkánské názvy kosatce (sch.
perunika, b. -ika, -iga) s tím souvisí sotva
(spíše náleží v jedno s megl.-rum. pirunigá
a s maced.-rom. pisperuna mák, Meh RÉS
23.55, nř. paperüna mák; vše to nějak souvisí
s lat. papäver mák, Rohlfs 189). Per-un-b se
dá vyložiti ze slovanštiny samé: per- práti
-f un-b jako v běgun-b, č. tahoun apod., „ten,
kdo pere, totiž hromem'4, nicméně vzhledem
k lit. Perkúnas, ind. Par Janyah a stsev.
Fiorgyn, což jsou jména bohů zvi. hromu
a deště, je třeba míti za to, že i P. s nimi
souvisí, a to asi tak, že to je domácí obměna
staršího jména (jehož původní podobu
nedovedeme sestrojiti) tak pronikavá, že vyšel
výsledek veskrze průhledný. Perun odpovídá
svou mocí řeckému Diovi; jména Perkúnas
atd. nejsou jasná (spojování s lat. quercus
dub ani jiná nepřesvědčují). Je pozoruhodné
i to, že předšlovanská podoba slova perům,
by se rýmovala s ř. κεραυνός blesk; toto je
(Jakobson Word 11.615) rýmová náhrada
za tabuované *peraunós. O Perunovi v. nyní
V. V. Ivanov VSJ 3.101n., Vaillant BSL
55.188.
peruť, peroutka, perutný, perutý. — Sic.
peruť. Sin. perot. — Psi. *per-ot- b, útvar s
příponou původu participiálního, od per- letěti,
zachovaného v stsl. naš$ duše... per t-b ki>
tvorbou a dále v stsl. pařiti a rus. (z csl.)
parjú paríť letěti, vznášeti se ve vzduchu.
Zdá se, že příbuzno je gót.faran, něm. fahren ι
jeti.
peřej, sic. peřej (z češtiny), pol. pierzeja
(pď. i = ulice). — Nejasné. Bývá spojováno
budto s per- letěti (metaforou na staré doby
smělou!) nebo s per- práti (o vodě peroucí |
I do skal); obé je málo přesvědčivé. Přípona
jako v ruÓej.
perek slez.: okoun. Podobně jako hl.
pjerska dl. pjeršk je i ono přejato z něm. nář.
bersch nebo pod. = Barsch.
peřestý, sic. peřestý (u Hviezdoslava; z
češtiny?) pestrý, strakatý; č. peřesť, -ný, -iti se;
sem i peroško strakatý vůl, u Kopaničářů.
— Pochází z pelestý pod vlivem slova pestrý;
s l je jenom pelesa, -ska, -sta -stká brouk
slunéčko Jg. Rus. pelés, pelěsyj pestrý,
strakatý, pruhovaný (v sever. nář. často
perepelěsyj o barvě zvířat, zvi. krav), ukr.
perepeljastyj strakatý, stsl. pelest tmavý,
sin. peleš bílý (o druhu révy), pelesast
skvrnitý. Pel-es-'b souvisí asi s ř. πελιδνός, lit.
pelekas šedý aj. Rozdíly významu nesmějí
překvapiti: základní byl asi 'mající světlé
(šedé apod.) skvrny nebo pruhy', odtud
vůbec 'strakatý' (i to je v podstatě totéž:
straka má bílé skvrny); v češtině je p. ostatně
slovo jen knižní a význam 'pestrobarevný'
dostalo spíše z domyslu spisovatelů.
-peřiti jö. mor.: pažiti, prkny ohrazovati,
bedniti, o°, pře° za°; jč. chod. peření lome-
nice. Srov. r. períla gen. períl plur.: zábradlí
(mostu, balkonu). — Příbuzné je lit. péra
šalovací prkno, plryti obíjeti prkny, šalo-
vati. Podle toho lze i u nás předpokládat
*peřiti. Má se dále za to (Fraenkel), že vše
je od per- bíti.
pes, zdrobň. psík, psícek (lid. pejsek je
z *písek jako jč. vejska z víska, malá ves),
psice, psisko, psinec (srov. ovc-inec); psí,
psovský, peský; opeslý z opselý. Slovy od pes
se v nářečích označují hanlivě i všeliké pojmy
a věci špatné, nízké, protivné, bezcenné,
např. psina nezralá padavka; zimnice (han.
psena > bzena), psota nouze, bída, psotník
jistá nemoc; sic. psota je i menší noční motýl
(o tom podrobně Vážný JM; udává i oblasti);
zkříženo se bzdieť; vězí to i v středoslc. bzdo-
cha t/v (jinak o tom Vážný); mor. sic. psuť
kaziti, jč. zepsouti, upsouti, upsovati kritikou
hrubě ponížiti ze sté. psovati, sic. psovať
kaziti; stč. vč. psít se pelešiti se; psí víno,
sic. psie v. lilek černý nebo potměchuť.
Atd. — Psi. pbst: tak stsl.; r. pes, sic. ukr.
pes, pol. pies, hl. pos, dl. pjes, sin. pes,
sch. pas, b. pas; všude četné odvozeniny: r.
psovať kaziti atd. — Vzniklo nepochybně z
vábící interjekce psi psi, doložené jako volání
na psa na Hané, na Chodsku aj., v pd. psi
psi! Kořínek LF 58.427. (Rumuni mají vábící
interjekci pis na kočku; od ní je pisicá
kočka.)
pšst, pěstní, zápěstí; vč. (Holicko) písničky
palcové rukavice. — Psi. p$stb: tak stsl.;
sic. pasť; r. pjásť, pol. piešč, hl. pjasč, dl.
pjesč, sin. sch. pěst, i-kmen. — Souvisí
nepochybně se stnor. hnefi, knefi mask. t/v,
což je od hneppa svírati, stiskovati (klemmen,
zwingen). U Slovanů knep- bylo převráceno

pestík
446
peštit
vpenk-; přípona -stb tvoří tu jméno výsledku
činnosti, podobně jako v hrst; ostatně je
možno vyjíti též z pnk-sti-, rb > e. De Vries
242 tušil správně, že pěst je ,,něco
sevřeného" (das Zusammengeballte), ale na
správné připojení nepřipadl. Vskutku je
jisté významové sousedství mezi hrst a pěst.
Základní sloveso se u nás nezachovalo.
Podobně se dá vyložit i něm. Faust (sthn.
füst, stangl. fýst, *funh-sti-, un > ü,unz °n),
z *pnk-sti-. Lit. kumšte, t/v má však kn,p-
nepře vrácené.
pestík, přejato Preslem' z ruštiny (péstik
t/v, zdrobnělé od *pest, č. píst). Sic. je nyní
piestik.
pěstoun: (vy)chovatel, opatrovník. — Sic.
pestún, pol. piastun, hl. pjeston, r. pestún,
sin. pestún. — Sloveso zní stě. nč. pěstovati
opatrovati, vychovávati, pečovati, starati
se o koho n. co (zpravidla: p. dítě, ale nč.
též dobytek, stromy, obilí, zeleninu, ba i jisté
vlastnosti, vlohy v kom, zálibu aj.; stč. též
pečlivě, šetrně zacházeti s čím': kněz hostii
mezi svýma rukama pěstuje); nč. knižní
pěstiti. Sic. pěstovat, p. piastowaé, sin.
pěstovati opatrovati (dítě), chovati (dítě) na
rukách, b. pestja spořiti, šetřiti (zde byl
vývoj významu jako v č. šetřiti proti
ošetřovati). Stč. ojedinělé pěstek (v pěstek je [chůva
dítě] povije a do kolébky položíc přikryje)
bylo patrně totéž co mor. chůvka, kus látky
na chování dítěte. (O stč. významech těchto
slov E. Michálek LF 84.29n.). — Původní
forma slovesa byla pěstati (je r. péstať hlídat,
opatrovat, chovat), ale vedle ní je v 4. třídě
č. pěstiti, hl. pěscič t/v jako v č., ukr. péstýty
laskati, mazliti se s kým, p. pieécic t/v.
Od pěstati je odvozeno pěstunt činitelskou
příponou -un'b (jako od chlastati je č.
chlastoun, od běhati je č. běhoun ap.). Pěstati
je sí-ové intensivum (se zdloužením v kořeni:
ě > ě) od kořene kep-, který je v přesmykové
podobě v stč. péci sě čím = starati se oč,
a v péče (tam viz další příbuzenstvo). (Běžné
spojování s pitati 'živiti, krmiti', je mylné,
o tom Michálek uv. m.)
pestrý, -ota, -ost, pestřiti; pestřec, sic. pest-
rak, pasterec (a r. pestrják) druh hub (má na
povrchu červenavé skvrnky). — Psi. pbstrt:
tak stsl.; sic. pestrý, r. pěstr, ukr. pistrýj, pol.
pstry, sin. pester, b. pástár. — Od pbs-
(v. psáti) ve významu malovati, pestře
barviti, příponou -rt (ta je i ve jménech
barev rtdr^ rudý, modrt, sěr^), t je vkladné.
Rovna se mu stind. šilpa- t/v z *pišra-
(Tedesco Language r. 25.). Viz i peřestý,
pstruh.
pestvo: viz běs 2°.
-pěšať ve val. Rozina opěšávala tratila
krásu, řemeslo začínalo opěšávať slábnouti; han.
křídla opěšelý = svěšena od slaboty B, stč.
pěšěti chřadnouti, nýti. Stpol. pieszec
chřadnouti, scházeti, dl. pěšák, póšak stará nopo-
třebná houba, sin. oči mu pešajo, zdrav je peša,
ale i studence peša studně ztrácí vodu, ubývá
vody. — Souvisí — jako nýti s u-naviti —
s -pěšati v mor. opěšať unaviti se, sin.
(o)pehati(se) unaviti (se), starochorv. opješati
unaviti se, strus. pripěšati zeslábnouti. —
Psi. pěšati. Je příbuzné nejspíše s lit. p'lzti
dostávati chorobný vzhled. V slovan. je
ztráta znělosti, *pězjati > *pěs-jati, a ovšem
přechod k iterativům (přípona ja). (Jiná
domněnka je u Kořínka SMS 14.42; ještě
jiná, kterou odvolávám, v ESla)
pešek, jistá hra a předmět k ní. Zavedeno
jako termín v šedesátých letech; Jg je má
z Dobrovského, ten je asi znal jako lidové.
Bude to = Pešek od Petr, vzaté za apela-
tivum. Sic. pešek t/v je z češtiny.
pěší, stč. pěš pěše pěše; odtud adv. pěšky
(stč. pěškami, laš. pěško, sic. peškom) z *pěš-
-sky; pěšmo, laš. pěšu; pěšec, stč. pešek >
písek v šachu; pěšák; pěšina = klad. peška;
(místo staršího pěší stezka); jč. pěšky plur.
hatě; pěšáky saně samotížky; pěcheta, adv.
pěchou, pechem, pěchourem. — Pěš je
starobylé, všeslóvanské: stsl. pěšb; sic. pěší,
r. péšij, ukr. píšyj, pol. pieszy, hl. pěši,
dl. pěšy, sin. b. peš, sch. pješ a všude hojnost
odvozenin; formy s ch jsou vesměs mladší
a „lidové", expresivní, cä je v nich
substituováno za starší š. — Psi. pěšb je patrně
z *pěs-jb, to pak je odvozeno nejspíše
z nějakého adverbia *pěs,b, jež by se rovnalo
prajazykovému lokálu plur. pěd-su od
výrazu pro nohu (lat. pes gen. pedis): pěd-su
by asi znamenalo 'na nohách' (jíti) a bylo
by patrně asi přitvořeno jako protiklad
k pojmu „na koni, na voze, na lodi (se)
dopravovati". Pra jazykové slovo pro nohu
se zachovalo v baltštině, ale jen ve významu
přeneseném (lit. pédá stopa = míra, lot. pěda
chodidlo, stopa; odvoz. lit. pesčias pěší
z *pěd-tjas aj.), a to s podobou základu pěd-,
jež se právě hodí i pro slovanštinu; není
tedy příliš smělé předpokládati, že i
slovanština zdědila to slovo v odvozené podobě
pěda > *pěda, nahradila je však vulgárním
noga (podobně jako litevština má kojá),
jen v *pěd-s-jo-s > pěšb se zachoval zbytek.
Z lat. pes gen. pedis a ř. πους gen. ποδός,
got. fötus, ind. pat lze souditi, že prvotní
sklonění bylo athematické a že mělo ablaut,
nejspíše nom. pěd-s, gen. pod-ós; jednotlivé
jazyky generalisovaly tu nebo onu ablauto-
vou formu: bsl. pěd-, formu s dlouhým e.
O pěší v. Kořínek SMS 14.37, Fraenkel
LP 4.103.
peštit vč.: (např. ovoce: nakousnouti a
nechati zkáze) Jgd a us.; z- ženu = zmrhati
Jgd; laš. zpestit se zepsuti se, pokaziti se
B. — Hl. bjechtowaé nehospodárně mrhati,
zvi. potravinami. — Obé z něm. nář.: sas.
buchten, slez. bochten, pechten t/v; tak o luž.
Bielfeldt 91.

pcháti
47
pět
pět, pětka, ale pátý, pátek, patnáct < pět na
desete, padesát = 5 desítek, paterý, mor. sic.
pateraký. — Psi. petb, z toho sic. pať, pol.
pi§č, r. pjat, s. pet atd. Naše eiáa sic. ä
jsou z e, v ydfa/ atd. nenastala přehláska,
neboť» následující í bylo v něm tvrdé. — Ide.
penkue, dále neprůhledné; stí. paňca, ř. πέντε,
arm. /m?gr; lat. quinque má gw- vlivem
dalšího qu, obráceně gót.fimf (něm.fünf) má
/ v druhé slabice podle první. V slov. by mělo
býti *pece, ale -— podobně jako v osm — aj.
řadová číslovka *pekťb (srov. πέμπτος) >
peti> působila na základní: ta se ustálila jako
^-kmenové subst., kdežto v ide. byla ne-
sklonná. — Zvláštní obraty: han. las. to je
pět = stejné L-PS-Hor, pův. (tak vč.) jemu
je pět jako šest = jemu je lhostejné, kolik
dostane (má, vydělá). Nejasné je míti se
po pěti = zle (snad upomíná na 5 ran
Kristových), han. mfté se na pop jeti měj se na
pozoru KpU; dále las. přepatnašěyě provésti
něco špatně Lp, sic. pre-patnástiť přelstíti,
oklamati (v. i Vydra jč.), val. rozpatnástit sa
rozkurážit, rozdovádět se, přepatnástený
přejedly, přepily, přesolený apod., napatnástěný
silně opilý; podle J. Válka od rum. patimá
vášeň, náruživost (schvaluje Cránjalá 98).
Viz i patěna, paták.
peteče chod.: černé neštovice (dříve i jinde
v Čechách), sic. petéče, petéóne; s přesmykem
jč. pečet mask. strup, podlitina, sic. peóetňa,
pečiarka puchýř. — Spolu s pol. petocie, něm.
Ptteschen pochází z románštiny (ital. petec-
chie, fr. pétéchies, šp. petéquias) popř. ze
střlat. peteccia. SJS má lékařský termín
petechia, tečkovitý krevní výron. — Sch.
petici a sic. petice, patečně je z mad. patécs
vyrážka, což je také z němčiny.
pěti, stč. jen s předponami: vz- z- s-pěju
-pieti a -pievati, nč. zpívati (postv. zpěv,
z toho zpěvák, -ný, ~avý; podle zpěv bylo
utvořeno dále nápěv, dopev, předzpěv), opě-
vati, srov. r. za- ras- na- pri-pevát; o-pěvovati,
pro-z-, před-z-, sem patří popěvek; pěvec,
pěvkyně, pěvecký, srov. r. b. pevéc; kuropění
(z toho vzniklo zpětně sloveso: kohout za-
kuropil, Řezáč, Nástup), píseň z pě-snb
(stsl. pěsrtb, r. pésnja, ukr. pisnja, pol. pieéú,
b. pesen) s příponou jako v báseň; u jiných
Slovanů kohout zván „pěvcem", pětuch/b,
*pětbH apod.: r. petúch, pol. pietuch, sch.
peteh, pijetao; u Poláků je nyní piac jen
o hlase kohoutím (ač dříve jako v češtině).
Sloveso znělo pojo pěti: tak stsl.; r. pojú
pét, sin. pojem pěti, sch. pojem pojat,
b. poja, v češtině a v polštině nastalo
vyrovnání podle infinitivního kmene. Sic. básn.
pěje piet a pěvec je asi podle češtiny; běžné
je spievat, ospevovať. Kořenu *poi- nebylo
dosud nalezeno rovnocenné příbuzenstvo,
jen ř. παιάν 'oslavný zpěv' zdá se k němu
patřiti.
petit se: podkrk. vypětil se na nice plyskejř
Nft 5.99. — Odpovídá mu r. výpjatií
vypnouti (hrud), vystrčit (břicho), vyšpulit
(rty). — Snad je to z *petati, přechodem do
4. třídy. Petati by pak bylo asi í-ové inten-
sivum od p$-ti, viz pnouti.
petlice byla původně jednoduchá smyčka
z provazu nebo řemenu, kterou se vrátka
zavírala tak, že se ta smyčka upevnila na
vedlejší sloupek: nahoře se prostě přehodila
přes sloupek; účelem jejím bylo pouze držeti
vrátka zavřená, aby zvířata nemohla z
ohrady nebo naopak do ohrady. Stejnou podobu
mají malé petličky na čamaře nebo na
hasičské parádní blůze; jsou na jedné straně
kabátu (jako u obyčejných kabátů dírky)
a zaklesnou se za knoflíky druhé strany a tím
kabát sepnou; odtud v ruštině znamená p.
přenesením i kncflíkovou dírku. R. pétlja
i petljá, ukr. petljá je smyčka, klička, oko
z provázku, niti apod., sch. petlja je spona,
sin. b. petlja smyčka (bulh. i knoflík), ty
a české p. ukazují na psi. petla; jen v polštině
je petla, petlica, ale stpol. bylo petlica, tudíž
je nosovka sekundární, také sic. je petlica
(ojediněle u dvou spisovatelů), ale snad
z češtiny. — Petla vyložíme jakožto slovo
domácí (bylo pokládáno za přejaté!) z *pen-
-tla k pnouti spínati, že spíná dvířka s pevným
sloupkem plotu, popř. jako sponka spíná
2 části oděvu; η někde zaniklo disimilací
vzhledem k l (n-l > 14 > O-l), někde en
dalo e. Meh Slavia 21.264.
petrýn laš.: světský kněz (proti
klášternímu), sic. petrin. Z lat. Petrinus, podle sv.
Petra, prvního papeže.
petrklíč od J. V. Pohla: prvosenka. Je to
překlad za střlat. clavis sancti Petři = klíč
sv. Petra. Mor. a sic. je zkráceně klúě;
k tomu názvu přitvořeno domnění, že „p.
otvírá cestu ke skrytým pokladům". Mor.
též petrovo kvítí.
petrolej, stč. petrioleum Chir. 31b, 236a
(Šm.), lidově jč. vč. (Holice) mor. petrolín,
vč. (Hořicko) petrolina, jč. a jinde petrolka,
sic. zastar. petroleum, petrol, nyní petrolej,
nář. petrolín. — Z lat. petroleum: to je od
ř. πέτρα skála a od oleum olej.
petržel, stě. a dosud lidově petružel. — Sic.
petržel, -žal, -žlen, pol. pietruszka, r. ukr.
petrúška, sch. petrušin apod. — Slova na -Z
jsou ze střhn. petersil, slova na -(l)in jsou
z lat. petroselinum, popř. střlat. petrosi-
lium. — Mor. sic. perašín, peraěín je asi
ze sch. peršin, perěin, což jsou zkráceniny
z petrušin.
pevný, tak i sic; s přesmykem podkrk.
penvej. Odvoz, pevnost; pevnina kontinent,
u- z- při-pevniti. Spolu s pol. pewny je od
slovesa -pvati, viz doufati; e je vkladné.
pcháti, píchati 1°: bodati. Han. msl.
pchat -i (trní pchá; v boku mne pchá); pcháč,
msl. pchál rostlina Cirsium, popř. i jiné
pichlavé (bodlák); s přechodem do 4. třídy

píce
448
pijavice
č. u-pšít se upíchnouti se = píchnutím nebo
zavaděním o ránu si udělati bolest, sté.
u Jakoubka, Chelčického, Husa, dosud jč.
a zč. chod. hojně (ač zpravidla jsou jen
tvary infin. kmene). Se změnou ch > šk
klad. pškát píchati, bodati, vypškat
špendlíkem, popškat, ale i napškat nacpati. Se
zdloužením \> > i je obecně píchati,
napichovati atd.; chod. špíchal osten. — S tímto
pcháti 'bodati, píchati' je totožně pcháti
'cpáti' (neboť ta dvojice má významovou
paralelu ve dvojici džgať cpáti — dzigať
píchati; E. Havlová): sic. pchať koho n. co
někam tlačit, vpravo vat, strkat, po° vo° vy°;
pichať = č.; popchnúť popohnat (koně do
klusu), vl. popíchnouti (ostruhami), popudit,
rozzlobit; expr. ukrásti (v t/v je též iter.
popchýnaí > popiňat, z toho dokonce popiat
ukrásti (Kálal 948). Pol. pchnqc bodnouti,
pd. pikač „píchati" (o bolesti v těle) Kuc,
hl. zastar. pich bodnutí. Význam nutí vyjití
ze základu, který je též ve fr. piquer a něm.
picken t/v. Byl to základ pohybomalebný,
asi ,,praevropský", zněl pik-, popř. (germ.)
pikk-. U nás je třeba uznati θ-ové intensi-
vum: *pik-sa-ti, ks > ch. Vytvořilo se pak
též iterativum si. — Píchnouti (hovor.),
učiniti tajně oznámení vrchnosti o něčem,
udati: je kalk za něm. etwas stechen, dáti
tajnou zprávu.
píce, picni, pícnina, dříve i pícný tlustý,
tučný; stč. picovati opatřovati obilí pro
vojsko, dosud ,,krmiti dobytek" na
Slávko vsku, stč. picek je vepřík, pickovina maso
z něho. — Psi. pita (stsl. pista, z csl. r. píšÓa,
pol. pica, sin. sch. piča) z *pit-ja od pitati
krmiti, kořen peit-; příbuzné je lit. mintii
mitaü místi živiti se, inaitinti živiti, maUas
výživa, prus. pomaitat živiti, nähren. Záměna
retnic pjm.
pičkati (v řeči k dětem): močiti. Pol. pikac.
Obé (i něm. pinkeln) je „elementárně
příbuzné", pochází z řeči maminek k dětem.
Naproti tomu sic. pišat a sch. pišati asi je
přejato z ital. pisciare nebo z rum. pisa.
píď, stč. pied; odvozeniny: pídalka podle
pohybu housenek podobného tomu, jako
když se něco měří prsty na pídě (roztáhnu
ruku, pak palec přisunu k malíčku, ten pak
odsunu co nejdále atd.); pídimužík na píd
veliký, podle toho pídiduch. — Psi. p$db
(tak stsl.: míra; sic. piaď, r. ukr. pjáď, pol.
pi§dé, hl. pjedí, dl. péí, sin. sch. ped, b. pedja),
♦ i-kmen. — Příbuzno bude jednak něm.
Spanne t/v (je zřejmě blízké), jednak lit.
sprlndis, lot. spridis mask. t/v s obdobnou
stavbou jako p§db, ale sr(§9) a« navíc;
sloveso zní lit. spréndziu sprostí měřiti na
pídě, obepínati. Zdá se, že p§db vzešlo ze
*spr§db, ale přichýlilo se — poněvadž jde
o rozpětí prstů — k slovesu pbni pěti
(pnouti); podobně je Spanne z přichýlení
k spannen napínati.
pidlikovat msl.: žebroniti, sic. zapidlikat
plačky poprositi. Sk-ové intensivum je
msl. vy pískat vyžebronit Mal. — Nejasné.
Rýmuje se s modlikai. — Jiné p. viz pod
pizlati.
pifka: zlost Jgd (tam i pivka); dosud lidově;
sic. pyk, pik na někoho = dopal, pikulka
hněvivá dívka. Jak se sem dostalo /, je
záhadou (změtením s pivka Jgd podnapilost,
opička?). Příbuzné je lit. p'/kti zlobiti se.
(Jinak Janko ČMF 27.314.) Něm. eine Pik
(Pigue) auf jd haben, míti zlost na někoho
(Janko) je vlastně argotové (Wolf 162,
Pieke) a pochází možná ze slovanštiny.
piha, stč. pieha, mor. pěha (odtud pěhavý,
pěhavět), jvČ. pija, chod. pije, odvoz, pihovitý,
-ovatý. Týž význam jako v č. má sic. peha,
pol. piega, hl. piha, dl. pjega; sch. pjega je
skvrna; r. adj. peg, pegá, pégo je strakatý,
tak i ukr. piganistyj; stsl. pegoti je puchýřek,
pěgotivt λεπρός (stížený kožním neduhem).
— Psi. bylo jednak subst. pěga, jednak
i adj. peg'b (dvojitost starobylého typu!).
Základ peig- souvisí s pig- v stind. piňga-
červenohnědý a s lat. pingó maluji a je
paralelní se základem peití- v psáti, jenže
peig- se v slovanštině dále nerozvíjelo.
píchati 1°: viz pcháti.
-píchati 2°: opichovati: otloukati pístem
v stoupě obilná zrna, aby se zbavila bud
slupek (jako oves, viz i pšeno, pšenice), nebo
špiček (ječmen na kroupy). Naopíchat si
krup, han. opichovat kroupy pichem (=
pístem; dosud je pich na Gott waldo vsku
a u Slavkova: Rous píše pých); odtud mor.
opišky, opěšky; han. spisek = špička odrub-
nutá od homole cukru, přenes, spi ch druh
čepice (srov. óepico na hlavo = spisek od
cokro B). Opichování byla domácí práce
všude známá: ještě v minulém století (viz
Paměti Fr. DMiny) si sedláci v dřevěných
domácích stoupách sami opichovali obilí na
kroupy; oves byl opichován za starých dob
hojně, jedla se ovesná kaše i o vesny chléb.
Dosud val. opichovacka = drobná domácí
práce jakákoli (Hzl). — Psi. pbšq pbchati
(tak csl.); r. nář. pcháju pchať, spis. picháju
picháť tlouci, ukr. pcháty, (o)pycháty, i pi-
cháty tlouci, opichovati, pol. pchac cpáti,
sin. p(e)hati roztloukati, tlouci, pehnoti,
pahnoti, sch. opah ječná kroupa. Příbuzné
je lit. iter. paisaü paisýti klasňovati, lot.
paisu paislt křastati len; lat. pinsere, sti.
pinášti, ř. πτίσσω roztloukati, drtiti. Kořen
byl peis-, sloveso bylo původně athematieke
s nosovým infixem.
pijavice, -vka, stč. pijevicě. — Sic. sin.
sch. b. rd. pijavica, p. r. sin. pijavka. — Je
však stč. doklad na pihovice (Zídek), dále
pihalica Jg, pihauka t/v Poláček Bylo nás
pět. Val. píhavica ČL 50.591 je prý piskoř,
ale původně jistě pijavice. U Komenského
se pijavice nazývá mihule (mihule, viz to,

píka
449
pilous
ee zvala původně piga\). Obě zvířata se sobě
poněkud podobají, obě také sají krev; máme
za to, že vskutku bylo psi. *pigovica, tj.
„tvor takový jako piga". Když piga změnila
své ρ ν m, zaniklo povědomí o souvislosti
a naše slovo lidovou etymologií spojeno
s pijavý, od píti, jako by „pila" krev (ale
ona ji saje; jinde názvy souvisí se „sáti",
lat. sanguisuga, nikde s „píti"!).
píka, odtud las. pikora hrot na píce. Spolu
β pol. sic. pika ( > rus.) je z n. Pike, to pak
z fr. pique.
pikart, stě. pikhart beghard begart bekhart:
kacíř. — Ze stilat. beghardus. Viz bekyné.
pikat vč.: odpočívati (býti na jedno kolo
nebo pod. vyřazen) při hře. Han. pik místo,
kde je při hře na honěnou chráněn honěný
před honícím (zařekl se při tom slovy
pik muj pik tvůj) KpU. — Snad je příbuzné
b. píkám, píkna, pík(nu)vam dávati,
pokládati, klásti, umísťovati. Snad tedy č. je ve
smyslu 'kladu hrací náčiní, nechávám hry'.
(Jinak o bulh. slově Georgiev Váprosi 21.)
píkaťsa: doptávati se, do- (val.), sic. piko-
tiť, pakotiť dopodrobna hledati. Nejasné.
piketa, piket vojenská polní stráž, hlídka.
Z fr. piguet t/v.
piketit se vč. (Rais, Jahoda): pitvořiti
se (?); snad původně: chtít upoutat na sebe
zájem; pak by se mohlo přiřadit ke rčení
býti na pikete = v popředí zájmu (od piketa).
pikle, spiknouti se (spiknutí, pikous = nyní
spiklenec); mbr. (msl. las.) spiksa tajnost,
v Čechách kdysi piksa t/v. Sem patří i na-
piknouti koho na co = namluviti Jgd,
navésti, nyní napíchnouti t/v, upíchnouti po-
píchnouti popichovati, sic. popchnúť t/v
(ch od představy píchání, šťouchání). Dále
sem patří spískat něco = potajmu něco
nemilého nebo nezvyklého s pomocí jiných
ujednati nebo připraviti; uspískat se umíněně
se rozhodnouti PS. — P. spisac sie, spisko-
wac připravovat spiknutí. Kořen by byl
peis-. U nás jsou slovesa s intensivní
příponou sä a ská- (s^-pis-sati, s-b-pis-skati),
při čemž ss zjednodušeno v 8 a ssk v sk.
V spiknouti a pikle asi vypadlo s před k
(disimilačním vlivem začátečního si); pikle
má příponu podle machle, kejkle, heble,
trýle ap. Začáteční s je s 2°, srov. lat. con-
-spir-äre osnovati spiknutí. — Odchylný
odstín významový je v sev.-mor. spiknut si,
zbyknout smysliti si.
piknosý: mající nos vzhůru obrácený; stč.
piknosec u Klareta, u Rohna pikonosý; sic.
piknos tupý nos. Málo jasné. Srov. pol.
pitonosy a perkonos, perkaty nos.
pikula: drobný peníz, jČ. z Holečka; laš.
-la. Nepochybně od ital. piccolo malý; odtud
pocházejí i jiné výrazy podobné (pikolo
číšnický učeň, pikola hud. nástroj, -a druh
okurek).
pila 1°, sic. pila; všeslovanské, zpravidla
znamená pilu i pilník, tak i stč. jsou doloženy
oba významy (od druhého je právě pilník,
pilovati, pilina = opilek): dávné pily byly
širší ve stopě a jejich zuby byly menší
a tupější, tedy vskutku něco uprostřed mezi
pilou a dnešním pilníkem. — Je příbuzno
s germ. *fíla, (sthn. stsas. fila, stangl.
jll = Feile) pilník a s lit. pieta pila, pilník,
lot. peilis nůž. Dále je příbuzné ř. πρίω
řezati pilou, πρ*ων gen. -όνος pila, a naše
pizlati (viz). Jestliže kořen zněl prei-, ztratilo
se v bsl. a germ. r disimilací proti l
příponovému.
pila 2° nář. (mor.): míč; tak i polsky. Byla
též odvozenina pilant (palant) t/v na
Kolínsku. — Sic. pílus. — Z lat. pila t/v;
proniklo z humanistických škol. F. Cuřín
NŘ 46.166.
pilastr: z it. pilastro (Šm.) Srov. pilistrát.
pilát: rostlina Anchusa. Ze střlat. baliton,
doloženého u Němců; přesmyk samohlásek.
pilatka, tak i sic. (též piliarka): druh
hmyzu. Ód pila.
piFenka, pylenka B, piluska laš.: husa, han.
laš. pílena, pile house. Hl. pila, pilo
kachnička, husička, dl. pile, piletko house, sch.
b. pile kuře; lit. nář. pr/lé, lot. pile kachna.
Je i dolnoněm. a lot. pile kachna, lat. pullus
zvířecí mládě, gót. půla hříbě a ind. pillika-
ptačí mládě. — Starobylé předindoevropské
slovo (je i v drávidských jazycích: např.
tamil. pillai ptačí mládě). Psi. asi pil$ gen.
pilote. Vše z vábící interjekce (han. pili pili,
sic. spila, laš. pyla pyla, dluž. i něm. prusky
pile pile-, s r rus. pyr* pyr* nebo pyrja pyrja),
jíž se volají kuřata, housata, kachňata.
pilich: druh luňáků. Přešlovo přejetí ze
sin. piljuh, sch. piljuga, b. piljak druh
jestřábů; sem náleží i r. piljúk sýc. Má se za
zvukomalebné: pi-í, pi-jú je křik těch ptáků.
pilíř, stč. piléř, sic. pilier; z románštiny,
bud z ital. piliere nebo z fr. pilier. Z téhož
pramene je i něm. Pfeiler. — Hl. pileř je
z češtiny (Bielfeldt 212).
pilistrát: podvoj, prapisek, us. za Jgd,
pilistrát Voz. Z evrop. pilastr.
pilný, píliti, popíliti si, píle; laš. pilovat
pilně si hleděti něčeho, odtud pilovny pilný
a pilová nával práce. — Sic. pilný, pilnost,
pílnovat (-n-), pol. pilic pil(ow)ac pilný pilno-
wač, hl. pilný, dl. pilný, pilnowaé se, ukr.
pylnyj pylnuváty namáhati se, pilně
ošetřovati aj., rd. pílen. —Pilim-b je z *pri-lbg-b?i-b
pronikavou redukcí (Tedesco Language
27.18), srov. r. pri-léžnyj, tedy Ibg- od ležeti;
význam: k něčemu horlivě se přikládající,
oddávající, věnující se tomu.
pilot, tak i sic: z fr. pilote (to přes ital.
pileta z ř. *πηδότης kormidelník).
pilous, ob. filous: brouček Calandra. Sic.
pilús SSJ. — Snad je příbuzno se stind.
pilu- m. červ (není doloženo ze starých
textů, ale je hindípillu t/v): bílé, červovité
29 Machek — Etymologický slovník

pilulka
450
pipoch
larvy toho broučka vyžírají obilná zrnka
až na slupku. Zakončení je nejspíše slovo -
tvorná přípona -ús, nč. -ous. V stč. podobě
pilvús, pilvaus bylo přeneseno i na plže.
Stč. pilv- dobře odpovídá onomu ind. pilu-,
(Jinak, asi mylně, p. chápal Zubatý 1.1.118).
Nář./- je asi z pv- (jako v doufati), tj. v bylo
přeneseno k začátku slova.
pilulka, tak i sic. spolu s p. pilula A6.
a 17. stol.), pigul(k)a, r. piljúlja, a něm. Pil-
lule A6. stol.) > Pille pochází z lékárnické
latiny: pilula je zdrobnělina od pila koule.
pindačit vč. (Žel. Brod): ,,(vdané ženy)
ustrojily taneční zábavu, kdež zpindačily
svatbu, kolébku s nemluvnětem a krtiny se
zpěvy domácími." Nß 5.104. Nejasné. Pd.
pindycyč na koho = naléhati, dotírati má
význam docela jiný.
pinka: nádobka pro poplatek za hru
karetní nebo kuželkovou, který připadá
hostinskému, pak i poplatek sám Kt-PS. Tak i sic.
Mad. pinka (od 1888) t/v. — Z jid. pinka
nádobka na peníze, což prý je, přes aramej-
štinu, z řec. πίναξ mísa. Z jid. je i něm.
Pinke, ale znamená jen peníze. Kiss StSl
3.404.
pinkalinka, též linka chod.: brouk
slunéčko: z výrazu pinka linka v dětském říkadle
o tom brouku.
pinkat, mor. chod. binkat, podluž. by kovat
sa hráti o fazole do důlku, o vejce a pod.,
sev.-mor. plincat hráti o knoflíky Rzr. Sem
patří i pinkat, sic. -t, volně, bez zachovávání
pravidel hráti jisté míčové hry. — Pd. bikac
slabě, zlehka udeřiti a pod. Spolu s něm. nář.
binkern atd. je vše zvukomalebné. Kopečný.
Je i forma zesílená, viz blinkat, plincat
(v. výše). Rýmuje se vše se zinkati, flinkati.
pinkava: pták Fringilla: tak v nářečích
za spis. č. pinkava nebo vedle něho. Z adj.
*pinkavý, to od zvukomalebného pinkati =
dělati pink, čímž se právě hlas pěnkav
vystihuje (Arbes: pinkot pěnkavóí; A. Mrštík:
pěnkavy pinkaly). — Sic. zastar. pinkava,
nyní pinka. — Z téhož základu má jméno
i jinde: ř. σπίγγος, lat. fringilla (navíc r,
§ 9), něm. švéd. fink atd., fr. pinson, it.
pincione. — Mor. vedle pinkat je i pnikat
o tikání ptáků.
pinožit se han.: vypínati se; msl. val.:
namáhati se; chod. peněžit se (Hruška, Dar.
včal. 118). Sem stč. napěnožec a nč. archaisu-
jící (Jir., Slezák) napénozka, asi = či.
vypínající se, ač nepatrň v. — Z napínati a nožkat
Ale ukr. je pyrozýtysja nadýmati se, vypínati
se (což lid. etym. odvozuje od piroh, že při
pečení nabývá více objemu, kyne).
pinta: stará míra na nápoje, již stč.; tak
i sic: bud z něm. Pintě nebo z ital. pinta t/v.
pípa 1° u sudu, za Jg pouze dýmka, tak
dosud jč. pipa, pípka; odtud krk. pejpat
kouřiti ČL 29.8. Spolu se sic. píp(k)a,
pipka dýmka·, pipňa pípa u sudu, pol. hl.
dl. pipa dýmka, ukr. pýpa, r. pípka
trubička a sin. pipa píšťalka je buďto z něm.
Pipe nebo spíše z ital. pipa, jež znamená
'dýmku, píšťalu' i 'pípu' (z román, je i něm.
Pfeife dýmka). — Původ románského *pipa
je asi zvukomalebný, základní význam byl
asi píšťalka (srov. lit. püpti pískati).
Poněvadž u Slovanů je s významy už dalšími,
jde u našeho pípa zřejmě o slovo přejaté.
pípa 2° chod.: ,,bubák4' v jablku, v nose
Hr. Z něm. Popel sušen (= uschlý nosní
hlen).
pipasár jihomor. a sic: troubel dýmky.
Z mad. pipaszár t/v.
pípati: lehce hmatati, v jč. (u Holečka)
opipávat; totéž je patrně v jvč. pípat vískati
Jg-B; od tohoto je jvč. pipky čmelíci na
holubech (Pittnerová), jč. pjipky konce
prstů Jjčř 50. — Sin. sch. pípati, b. pipam
hmatati. — Slovo jistě psi.: pípati. Jeho
základ *peip- je asi obměnou ide. základu
*pelp,- který je v lat. palpäre hmatati.
Meh SPFFBU 3.41. S novou příponou je
stč. pichlati (nesnadné jest smolu pichlíc
nezlepiti se od nie) a val. pichlat, např. kočku:
mačkati.
pípati, sic pípat, o slabounkém hlasu
ptáčků, zvláště jejich mláďat.
Zvukomalebné. Srov. lat. plplre, něm. piepen t/v;
ř. πίπος ptáče. Vše ze zdvojeného pí-pí,
lit. pij. Sem patří i pípka jepice. Viz i pepíš.
pipinka v feči k dětem: ptáček. Od pípati.
Od téhož slovesa je i sic pipíska jistý pták
s chocholkou (Galerida eristata) a č. pepíška
f., pepíš m. chocholouš Jg.
piplá: rostlina Nonnea (od Presla). Původ
neznámý.
piplat 1°: dělati nimravě, příliš úzkostlivě
a pod.; p. jídlo = s nechutí se v něm
přebírati, nimrati se v něm. Stč. s novou příponou:
upichlati vypiplati. — Sic piplat sa, hl.
piplic dělati zdráhavě αρ.,ριπιρίιό, dl. -ié
dělati nimravě (něm.-hornosas. piepeln päpeln
pimpeln je zajisté z hl.; opačně Bielfeldt 212).
Pd. pyplač babrati, dělati nedbale,
nepořádně, pomalu, hl. pimplic dělati zdráhavě.—
Lit. protějšek je nýplioti, nýprioti dělat
pomalu, rozmyslně. Patří sem dále i naše
nimrati. Záměny rebnic mjp a asimilace
n-p > p-p.
piplati 2°: špiniti, kaziti; Β píše i pyplat.
Se z- znamená zpravidla 'zkaziti', s po-
pošpiniti. Sem dáme i mor. zamimlaný
zamatlaný Β (záměna retnic ρ Im). Sic.
piprat. Sem i sk-ové intensi vum mor. upiskat
pošpiniti, z *pip-skati. Pd. pyplac dělati
o něčem s nečistýma rukama. — Je
nepochybně variantou starobylého slova
babrati (viz); i místo a a také l budou asi od
piplati 1°.
pipoch las.: krupicová polévka. Hl. pim-
pus, dl. pimpuš kaše z mouky a podmáslí. —
Lze v tom viděti prvek z „dětské" řeči,

piránek
451
pistole
označující kaši; viz o něm pod pampeliška. I
piránek mor.: duběnka, skleněná kulička
dětská na hraní (Kyjovsko); han. špiran
duběnka. Nejasné.
piroh: na Podluží a na Slovensku moučná
„taška" (kynutý knedlík) nadívaná povidly,
totéž co han. (viz} péra. Podobně pol. pieróg
je jakýsi plněný knedlík, ukr. pyríh a r. piróg
jsou koláč plněný masem, tvarohem, ovocem,
zeleninou, houbami, popř. i bílý chléb
s nádivkou nebo jen vůbec lepší, jemnější
chléb. Přejaté lit. pyrägas, lot. plrags je
pečivo asi takové jako náš velkonoční
mazanec, bílé a sladké, a bývá na stole
vedle černého chleba (muži si volí k čaji«·
černý chléb s máslem, ženy a děti piroh).
U nás dávné pirohy se přeměnily jednak
v buchty, jednak v kynuté knedlíky.
Odvozeno od pera; tvary s pi- budou z ukrajin-
štiny, přeneseny s věcí jakožto odborný
název. Viz i Jakobson AVord 11.616.
pisáky val.: cajkové kalhoty B-SvK. —
Nejasné.
písek, stč. piesek; pískový, pískovitý, písčitý,
písečný (písecnice rostlina Arenaria), písěina,
pískař, pískovati. — Psi. pestk'b: tak stsl.;
sic. piesok, r. pesók, ukr. pisók, pol. piasek,
hl. dl. pjesk, sin. pešek, sch. pijesak, b. pja-
suk. — Má protějšek pouze ve větvi árské:
stind. pämsu-, pämsuka-; je tedy i pes'b-k'b,
rozšířením z w-kmene *pěs-b; e proti ár. *ěn
se vykládá (Meillet) redukcí oprávněnou
jinak jen na konci slova, z čehož by
vyplývalo, že prvotně byl jen souhláskový kmen
*pěns-; podporuje tuto domněnku to, že
avesta má jinou příponu: pqs-nu-š.
pisk: zárodek péra, pak i stonek péra, brk;
mor. pisknatét, č. pískovat dostávati pisky
(vč. house výpisková tělo), psáno i pysk
LF 29.251, pyskovat ČL 1.457; mor. piskor
brk. — Sem náleží i stč. holoplíščě, chod.
holopíště ptačí mládě holé pisku, bez pisků.
Pův. *golo-pisk-l-§, ještě s příponovým l;
to v stč. bylo anticipováno do prvé slabiky
(pak -sk-e > -šcě), v chod. vypadlo; s
mylným u je sic. holoplúšta (plur. holoplúštence),
holoplusk t/v. Ve zjednodušené (tj. holo-
odpadlo) podobě je to v pískle ptačí mládě,
sic. piskla, pol. pískle, ukr. pysklja, r.
pisklěnok. — U jiných Slovanů pisk'b přešlo
v *ksip-b, viz šíp t/v (zárodek péra). — Psi.
bylo snad piskl b (od toho jsou odvozeniny
na -e) a zjednodušené (asi vlivem slova brk)
pisk-b. Nejblíže mu je lit. speiglf/s (je i spai-
glrig) zárodek péra. U nás bylo s- přesunuto
před g: *pisg- dalo pisk- asimilací pestap-
nou. Jinak se s pisk'b srovnává (Zubatý
1.2.130 s nesprávným dalším spojením
s pískati; ESX) stind. picčhám ocasní pero;
ččh by tu byl starobylý prákrtismus; ale
význam je odchylný.
pískati a piítiti, mor. pískat a pišÓat,
č. písknouti, vy-pískovati; pískavý, pisklavý, \
pískot; mor. chod. piskor násadec k pískání;
píšťála, stč. píščala (srov. r. piščálka, pol.
piszczel, sin. piščal) z Z-ového participia; viz
i pistole; pištec z píše- bCb. — U všech Slovanů:
stsl. pištg pískati, sic. pískat a pištaí, rus.
piščát, pol. piskac atd., — Je to sk-ové
intensivum od pípati, tedy z *pip-skati;
nebo z *pi-skati, srov. r. pikat 'pípati'.
Výchozí pípati původně znamenalo právě
pískati, neboť i příbuzné něm. pfeifen a lit.
pfipti znamenají totéž. Jiné je spískat něco,
viz pikle.
piskor, v rybářském slangu piskura. Psi.
piskor b (pol. piskorz, hl. piskor, r. piskať t/v;
sch. piskor je příbuzná mřenka), od pískati
(věděl to už Jungmann), neboť se — podobně
jako sykavec — vyznačuje tzv. střevním
dýcháním, což se jeví, je-li vytažen z vody,
jakýmsi zvláštním zvukem, písknutím;
přípona -or-jb podle ogořb (úhoř a piskor jsou
protiklady: úhoř je ryba pro pány, piskor
pro nejposlednější chudáky: „chudému všude
piskor"). Podobně lit. pyplus piskor, od
ρ» ρ ti pískati, lot. pikste sykavec, od pikstět
pískati. Něm. Beißker je ze slovanštiny,
z toho Schlammbeißer lidovou etymologií.
Subatý 1.2.130, Meh ZfslPh 19.60.
píst a pista. Mask. píst, sic. piest, r. pěst
(psi. pěst-b) je tlukadlo, jímž se roztloukaly
rozličné věci nebo opichovalo obilí ve stoupě;
pak ten název přenesen na podobné
předměty jiné funkce: stč. sic. piest, jč. val. msl.
píst SvK-Mal je jednak tlukadlo, jímž se
na kameni nebo na desce vytlouká špína
z prádla, jednak — je-li dlouhý a plochý —
dřevo na válení (mandlování) prádla. Pěst*
je z *pois-tos od peis- v píchati 2 ° v původním
významu roztloukati, srov. lat. pistillum t/v;
lit. nář. piěstas a lot. piests t/v. — Fem.
pista (stč. piesta, pol. piasta, hl. dl. pěsta,
sin. pesta) z pěsta byla příslušná stoupa
(pěkný příklad pro úvahu o důvodech gram.
rodu!), domácí název (kdežto stoupa je
přejaté!); přeneseno na ,,hlavu" čili náboj
kola (náboj s osou = nápravou z něho
vyčnívající upomínal na stoupu s tlukadlem)
v češtině, lužičtině i polštině. Když přišlo
slovo stoupa a zapomnělo se, co vlastně je
pista, objevilo se kolísání rodu: náboj zván
č. i píst (mask.), tak již u Klareta a dosud
jč. Lit. piesta, lot. piesta je stoupa, obé
z *pais-tä. Rodová dvojice byla tedy již v bsl.
pistole, laš. pistula. Spolu se sic. pistol, hl.
pistola, pol. pistolet, ukr. pystól, r. pistolét,
sin. pistola, sch. pištolj, b. pistol, -ov přejato
v nové době (u nás od konce 16. stol.) od
Románů (fr. pistolet, it. pistola). Románské
slovo samo však pochází z Čech: jistý druh
lehčí zbraně Husité zvali píštala (slovo rázu
slangového), hledíce k tomu, že měly dlouhé
roury a že vydávaly rány zvuku asi
jasnějšího nežli kusy těžké. Již Palacký poznal
(a K. Titz to řádně vyložil), že tuto „píšťalu"

pišišvor
452
pitvati
přejali Němci (pitschal, pitschole, petstole),
zdokonalili ji technicky, od nich pak *pitstol
přešlo do franštiny jako pistolet (na rozlišení
od pistole, jisté mince). Pistola pronikla
i jinam: pol. v 16. stol. je piszczel, i r. pišÓala
byla dlouhá puška. Viz i zprávu O. Hujera
LF 49.64.
pišišvor fam.: malý, neobratný, neúspěšný
člověk: tak vč., kdežto han. (Gr.) a laš.
(psáno i py-) je pouze malý člověk; han.
kitišpondr SvB je hlupáček; sem patří i mor.
sišvár nadutec (tak Bartoš; význam vystižen
správně?). Nejasné. Ukazuje han. kió-,
že je třeba hledati původ v madarštině?
(Kiest, kis malý.)
piškot (poprvé v kuchař, knize Polyxeny
z Lobkovic z konce 16. st. v. Zíbrt Stč.
umění kuch. 365; Šm.) i fem. -a, sic. piškóta,
•kotňa; přes něm. Biscott z ital. biscotto =
rom. biscoctum, pečivo dvakrát pečené,
suchar. — Nové biskyt je z fr. biscuit téhož
původu.
pištěti: prýštiti, vytékati skulinami; tak
dosud kladsky; val. pišÓat, laš. pišČeť; han.
vepisknót vy téci; pištěl otvor s výtokem
hnisu. Msl. piščat a pidit Mal (tu je zvláštní
záměna ď/št, upomínající na bjsp ap, § 11).
Hl. pisceč prýštěti (o slzách, o vodě). —
Základ pisk- vypadá jako intensivní (s
příponovým sk\) od toho,který jevpičkati. Má
protějšek (ale s opačným sledem souhlásek:
p-skxsk-p) v něm. schiffen močiti (to není
tedy od Schiff lod, ani není výplodem
studentů, ale je staré slovo lidové, nyní arci jen
nářeční). — Sem náleží i pol. piszczq, mu z$by
dla glodu = die Zähne wässern (dělají se
sliny, chuť na něco) a pak i sic. srdce mu za
tým pišti = chtivě touží, podobně msl.
(Malina).
. piterovati č.: hořekovati, naříkati PS Jg asi
mylně: churavěti). Sem snad patří i mor.
špitera ~ák chudák, -aóiti se nuzovati se. —
Asi od n. bitter hořký (sich b. beklagen hořce
naříkati).
píti, stč. piú (jednoslab.) píti, nč. 2slab.
pres. podle infinitivního pi-; č. iter. píjeti.
Jmenné odvozeniny: piják, pijavý, pitný,
pitka, pitec, picí (*pi-t-jb), pitel, pital (Táb,
jč. pitálek pijan); opilý (-lec), pily (podle
jedlý), podnapilý z ponapilý (Rohn); pivo
(útvar jako topi-vo), pivní; pivnice sklep
(původně sklep pivní, tak v Táb; u Chodů
to byl „nejspodnější a proto i nejstudenější
sklep pod lochem nebo pod sklepem srubů'4;
byl jen pro pivo n. mléko JinCh 22; pře-
smykem pinvice); pijan, sic. pijany opilý
je adj. pbjam> (rus. p^jan i p'janyj)
prastarého typu, o něm Zubatý 2.162. Poj- v napojiti,
opojit i, S latinskou příponou pijatyka (srov.
mor. bijatyka od bíti, obé i v pol.). — Psi.
pbj) piti, -pojb,pbjan'b, pivo u všech Slovanů
(r. p'júp'ěšpit, sic. pijem pit, píjat atd. s
hojnými odvozeninami jako v češtině. Není
I však v baltštině — kromě nepatrného
zbytku pruského. Předhistorie je dosti obtížná.
V jiných jazycích se jeví jako základ bud
po- (lat. pö-tus nápoj, pöculum pohár atd.),
bud pl- (ř. πίνω piju, stind. pl-tíh, nápoj),
jež se vyvozují z pói-. Starobylý présens
vězí v stind. pibáti, lat. bibó (b- asimilací);
stir. ibid (z p-) pijte!; *pibéti je patrně
z *pi-p-é-ti (pi- zdvojení, p-é- z p9-é-, pd-
slabý útvar z pó-; výjimečné oslabení ρ > b
nastalo asi současně se zesílením útvaru
reduplikací); tento présens se zachoval jen
v okrajových jazycích. Slovanština
vystavěla své tvary v infin. beze změny, pi-ti =
L stind. ρϊ-tí-Ji (na pl- ukazuje sch. přízvuk
pHi), v pres. kmeni i před příponovým oje
se rozštěpilo v bj: pbj-g. Nebylo tedy zde
kořene pei-, slovanština však vřadila
dodatečně základ tohoto slovesa do ablautové
řady e-ové a utvořila tedy pöj- pro faktiti-
vum: stsl. pojiti, č. na-pojiti (postverb.
nápoj), opojiti = učiniti opilým (odtud opojný).
pitomý, -ost, -mina, zpitoměti. U jiných
Slovanů je: sin. pitom, b. pitomen krotký,
pěstovaný, sch. pitomac, r. pitomec, ukr.
pýtomec chovanec (školy, ústavu), ukr. moj
pytomyj atp. = můj vlastní. — JP. je staro-"
bylé part. pres. pas. (přípona -orai>) od pitati
krmiti, živiti (viz píce) a znamenalo vlastně
toho, kdo je chován, opatrován, živen, tak
i v češtině asi do Komenského; český vývoj
významu vzešel z pozorování zvířat žijících
zpravidla ve volné přírodě: jsou-li držena
v zajetí a zbavena boje o život, ztrácejí
bystrost, ostražitost, dokonalost smyslů, zvláště
ztučnějí-li. Ukr. p. Vlastní' vzešlo také z těch
případů, kdy si někdo choval mládě lesního
zvířete (jež jinak náležela tomu, kdo si je
ulovil).
pitulník: hluchavka žlutá. Preslovo přejetí
z ruštiny (u Iv. Dvigubského 1823 je
pitutnik, konopice. Šm.). Slovo jinak
nejasné. Na Příborsku snad proniklo mezi lid,
LF 64.165.
pitvati: původní význam byl kuchati
zabité zvíře, zvláště ryby, sic. (vy-)pi(s)tvat;
msl. val. pístvat prase, kohouta, han. picvat
krájeti tupým nožem (c = ts < st); laš.
pitvak nůž (jako v pol.). Bylo někdy psáno
s y. Pol. pitwac i pytwac krájeti nemotorně,
pd. pitwac vykrajovat, vydobývat
vnitřnosti Kuc. Hluž. pitwac, dl. pitwaé rýti
v něčem (rypákem, též o červech). Jung-
mann u jistu je, že u nás se psalo v staré době
i. — Málo jasné. Zdá se, že by bylo možné
vyjíti od pitva (sloveso by bylo denominati-
vum), z *pik-tva. Příbuzné by bylo lit.
plelkti kuchati zabité zvíře. Nepřítomnost l
není překážkou (viz § 9); naproti tomu s
je nejasné. Skupina ktv zjednodušena v tv.
Také je možno pomýšleti na kořen pei-
'řezati', který je v pila. Stran -tva- srov.
plýtvati.

piviska
453
plakati
piviska zm. (Třebíčsko): čejka (pták
Vanellus) B. — Zvukomalebné. Hlas čejky
se popisuje jako kibit (odtud je něm. Kiebitz,
Kiewitt ap.) nebo bivit (Suolahti 265), od
toho je rd. pívik u Rjazaně a něm. nář.
Piewitz Püwitz Piwitsch Piwek ap.
pivoňka, od 14. stol. Sic. pivónia, pivoňka;
pol. r. pivoni(j)a. Vše ze střlat. pionia <
paeonia.
pizditi: kaziti, mor. (va\.)pízdřit, pížgřit
{ea) mazati, piplati (se), babrati (se) v jídle,
pizgořit pitvati. Sem snad patří i lidové vč.
han. z-picat zkaziti, vč. piclat Jgd, jč. roz-
pichat rozkouskovati (a z toho dále z ° roz °
prcat t/v). — Nejasné. Snad bylo pi-plati
přetvořeno expresivními příponami možná
podle hyzditi apod.
piznout jč. val. laš.: udeřiti; msl. píznút;
pízdniti LF 29.250; mor. sic.: ukrásti. V tomto
druhém významu je i jinde, ale změněno:
sev.-mor. spajznout, vč. špajznout, val. špajz-
nút, han. spéznót, peznót, u-, han. zblajznot
potají snísti (= ukrásti jídlo), č. lidově zblajz-
nout potají nebo rychle snísti, zm. spezák
zloděj. — Sic. bisať Jg z Bajzy, bisnúťK, bigatlí.
Srov. pol. piz(d)nqc pizgnqc pisnqč, r. ču-
-pyrznut udeřiti. — Slovo expresivní, srov.
č. rýmové viznout, Užnout, lajznout udeřiti.
Význam 'ukrásti' je obdobná metafora jako
u seknouti.
pižlati: neuměle, s námahou řezati; msl.
pajzat, sem i han. pihlovat, mor. špihlat
(o- na- za-), špihólet t/v, špidlat Cr. Viz
i zizlati. — Snad patří ke kořeni pei-, který
je v pila.
pižmo, ze sthn. bisamo (nyní Bisam mask.),
to pak ze střlat. bisamum. Slovo je
východního původu (hebr. besem, syr. besmo). Viz
i balzám (je z téhož základu). Hl. pizmo je
z češtiny (Bielfeldt 213).
plácati, též (Páka) pláskat, val. uplaskat
Rusava 32. — Sic. plácat plackat vypliaskat;
uplagat uplácati, vypliagať. — Pův. je
plácati, s-ové intensivum od kořene, který je
v ř. πλάσσω (ζ -th-jó) plácám z hlíny, přenes,
tvořím, vymýšlím si. Obdobně i v č. původní
význam je dělati něco z hlíny, těsta, pak
pleskati (od pleskati je pak i zde sk; ale g je
expr. zhrubělé), žvaniti, tlachati. Tedy
*plat-sati. Při významu bíti, klepati ap.
(p. křídly) je možno myslet na lit. ploštěti
t/v, plácati křídly, třepetati se (o vlajce);
bylo by u nás *á, v iterativech pochopitelné,
a st > ts = c.
placka, laš. placek, placách; placek dříve
i v Č. (Rohn). — Sic. placka, pol. placek, hl.
plack. — Vše asi z něm. Platz t/v, to pak je
z Fladsel od Fladen koláč. (Kluge jinak!)
Je však možné i to, že p. je od plácati;
pak by něm. slovo bylo ze slovanštiny.
plaga laš.: soužení, flaga. Spolu pol. plaga,
dl. ploga, mad. plága a něm. Plage je z lat.
pläga rána, pohroma, nehoda. „Naše slovo
je z němčiny, tam již sthn. je v církevním
jazyce pláge, himmlische Strafe" (Šm.).
plahočiti se Jg a n.: plahočivý; vč. plaho-
Čina pole na svazích apod., vyžadující
mnoho námahy. -.— Málo jasné. Odpovídá mu sic.
pluhačiť sa vléci se s čím (viz plouhati),
odvozené od jména činitele na -ač-. V han.
nářečí by znělo *plohaéit se (doloženo jen
plóhat se t/v Svěř; též jvč. plohat se t/v Pittn.
u Β). Ζ han. se jako expresivní rozšířilo i do
Čech (jiné příklady: peskovat, kecat), při tom
přejímání nastal přesmyk o-a > a-o. Je i val.
splahúkaťsa po lesoch, choditi po lesích SvK,
srov. sic. plahočit sa chotárom. Je i sic.
plahočiť sa t/v jako v č., ale i 'máčeti se,
brouzdati se ve vodě'; tento druhý význam
se hodí k č. plouhati se; je u Timravy a tak
zůstává záhadou původ toho slova.
pláchnouti: utéci; zpravidla s u-. —
Nejasné. Snad je totožné s páchnouti kročiti,
ale má navíc zesilovací l, § 9.
plachta, plachetka, plachetní, plachtiti. —
Pol. hl. plachta, sic. ukr. sin. sch. plachta, —
Přejato ze sthn. blaha (nyní Blahé) — hrubé
plátno (zvláště na krytí vozů); ř je ze
zkřížení snad (Šm. pochybuje) se střlat.
plasia = plachta (tato rovnice je u Klareta).
plachý 1°: bázlivý; tak i sic; mor. plachký,
laš. plašný. Viz plašiti.
plachý 2° stč.: lehkomyslný; chabý, špatný
(plaché krajky Jg, vč. dosud plachá polévka);
planý, bezdůvodný (arch. v PS), klad.
plašit na hlavu = míti migrénu (býti plachý —
špatný ria halvu) a neplecha (viz). Sem patří
i laš. paploch, papluch plevel. — Pol. plochy
krotký, měkký, lehkomyslný, ukr. plóchyj
slabý, chabý (záp.-ukr.: špatný), r. ploch
plochá plocho, plochój slabý, špatný, sch. plah
lehkomyslný. — Málo jasné. Zdá se, že
*polch'b je expresivní druhotvar (s velmi
hanlivým odstínem) slova *polnt, č. planý
atd. Při tom třeba uznati, že ukr. a rus.
ploch* by bylo z polštiny. Lit. blÖgas špatný
je z ruštiny.
plakát, spolu s pol. plakat a sic. plagát je
z něm. Plakat, to pak přes hol. plakkaat,
vlám. plackaert je z franc. placard t/v.
plakati (za°, o°), oplakávati, pláč, plačky,
plačtivý, plačtivý, plačka; chod. zvratné p. se;
val. naplakat, plačky naříkati B-SvK. —
U všech Slovanů: stsl. plačq plakati s$, sin.
plakati se, sic. plakat, r. pláču plakat i plá-
katsja atd. — Původní p. s§ znamenalo
bíti se (v prsa na znak zármutku); stejný
významový vývoj je u lat. plangó bíti > bíti
se v prsa při smutku > naříkati (planctus
nářek) a v gót. *flokan (je doloženo jen prét.
faíflokun); ukazuje, že i pro plakati bylo
východiště 'bíti'; plak- náleží potom k ř.
πλήσσω (= *pläk-jö jako v slovan.), lit.
plaku plákti a k uvedeným lat. a gót.
slovům. Variace k/g a ä/α svědčí o tom, že
pra jazykové sloveso bylo athematické; v jed-

plakati
454
plasati
notlivých jazycích jsou pak různé útvary.
plakati: opláknouti, oplakovatí, chod. vy-
plakovat, laš. plukat prádlo (stran u srov. pol.
plókaé), z°, za-plukat; mor. splak = ostrá
střecha, s níž déšť rj chle'spláká; jö. pláknouti
(ženy pláknou prádlo po vyprání, Jjčř 100);
s ch je č. o° vy° s° pro° -pláchnouti, -placho-
vati, splašek. — Všeslovanské: sic. plakat
i pláchať máchati, šplíchati, poplaky splašky,
ptachtaí (sa) šplounati (se), plaékat (sa)
čvachtati (se), z toho přesmykem tlapkat sa
t/v; pliagat sa = plákať sa, napláchat
namočiti; r. poloskát máchati, -plachovati, ukr.
polo(s)káty t/v, p. sja čvachtati se, pol.
plókaé, hl. ploskaé, sin. plakati splaknoti
splahnoti, sch. plakati, b. plákna. — Psi.
bylo *polkati. Příbuzné je ř. παλάσσω
postřikuji, kropím (*palak-jó); v slovanštině druhé
a vypadlo a někde přistoupily intensivní
přípony: é. a sic. -chati bude z -k-sati, r. sk je
bud z raného pře srny ku.&s > sk nebo nová
přípona (*polk-skati). Z intensivní povahy
slova se pochopí i další změny: g, změkčení
na l, předsuté š, viz i šplácimti. Význam val.
sic. opláknút 'oklamati' vzešel z významu
podvodem o něco připraviti, srov. č. lid.
umytý o vše připravený, na mizině.
plama, pláma: skvrna; plamatý — blamatý
skvrnitý. Přejato za obrození z pol. plama
t/v. Starší pol. A6. st.) podoba plana dává
tušiti (Šm.), že to je obměna slova, které
máme v plena 1° (p. plama znamená i kaz
v železe!). Podrobnosti nejsou jasné.
plamen: viz páliti.
plameňák, Preslovo „počeštění"
německého Flamingo. — Sic. plameniak je z
češtiny.
plán 1°, tak i sic: úmysl, rozvrh. Spolu
s pol. a r. pian přes něm. Pian je z franštiny
(pian < ital. pian ta půdorys = lat. planta
chodidlo, stopa nohy).
plán 2°: rovina, oblast nějakých jevů (p.
zvukový apod.). Κ nám přeneseno v
nejnovější době z ruštiny (např. na pervom plane
= v popředí).
pláň, tak i sic; sin. planja t/v. Ze střhn.
plan(e) fem. volné místo, rovina. Šmilauer.
planda ve rčeních planda v kole: má p-u
v k. = je v nemilé situaci (vč. Žleby), byla
by ρ. ν k. *= bylo by zle (PS), to by nám
hodil plandu do kola = zkazil plány (F.
Dědina). — Snad z něm. Placker mask. skvrna,
chyba (kazící nějaký výkon, např. hudbu);
-nda by pak bylo příponové, podobně jako
v junda, jež má rovněž základ německý.
plandati (se) o pohybech příliš volného
šatu, odtud zpětným postupem planda = volná
halena apod., kutna, plandarka, plandák =
plandavá sukně, kabát; též flandati, flanda
Jg. Vzniklo asi — příponou -ndati —
přetvořením slova plácati (se). Význam 'volně
jíti, bez cíle' (srov. i landatil) vyšel z
napodobení toho, jak sebou volně klátí plandavý
kus šatu. Šmilauer upozorňuje i na fr.
houppelande široký vrchní kabát.
planeta; stč. planeta ještě u Veleslavína
mask., jako kometa-, odtud planet nik, -tář:
vykladač osudu z planet, prodavač planet. —
Sic planeta f. — Evropské slovo, z ř. πλανήτης
těkající, bloudící (protiklad proti stálicím!).
plaňka, nář. plaňk, blaňka Hoš 2.1.135,
blank, blank Kub.: trámec, prkno do plotu
(plur. ntr. plaňka = plot z planěk). — Spolu
s ukr. plánka t/v je to z něm. Planke, to pak
z román, planca (fr. planche prkno).
pian táti: plésti. Han. ledvá sem nohama
plantal; s- po- roz- vy-
za-;naplentatnapovídati (Heršpice) s e!; laš. plantat motati (niti
zaplantane, rozptantaj to) i žvaniti; oplancija
žena, co se okolo mužských oplancuje,
opletá; sic plantaí motati, plésti. Pol. plqtaé
plésti, motati. Vše vzniklo přetvořením
z plésti: do všeho se planta = plete, motá Jg;
plet-u dostalo zesilující nosovku s obvyklým
v těch případech a; bylo pak převedeno do
5. třídy. — Vše vzniklo snad silnou redukcí
dvoj slovesného spojení: plete a motá > pl[ete]
a m[o]tá > planta; pak i l bud vypadlo nebo
bylo nahrazeno hláskou j, viz pantati.
planý, sic planý, pol. plony. — Prvotní
význam je: pustý, neúrodný; odtud
všeslovanské *polnina (č. planina, hl. pol.
plonina, ukr. pólonýna, sic b. sch. sin.
planina). — Psi. *pol-m>; souvisí s pol-je,
pole byla země rovná, nevzdělaná, bezlesá,
plná rostlin divoce rostoucích (teprve pole
nově vzdělané je niva, pole orané je rolel),
planých. Když roviny v nížinách byly už
vzdělány, přeneseno jméno planina na pusté,
bezlesé roviny náhorní, širé pastviny horské.
Z významu neúrodný pochopíme pol. plonié
činiti neúrodným, kdežto č. planiti lesy
vysekávati, běžné v starší době, je pod
vlivem slova pláň = dělati z lesa planinu,
ne už pustou a neúrodnou, ale připraviti ji
pro role. Druhý význam je: na pustém,
nevzdělaném „poli" rostoucí, sám od sebe
(bez lidské práce) rostoucí (planá mrkev),
nepěstovaný v protikladu k šlechtěnému
(odtud č. sic pláň, č. pláňka, sic plánka
planý strom, zplaněti), konečně bezcenný,
jalový, prázdný; i ten je jasný z původního
významu slova pole. Viz i plachý 2°.
plasa: pruh země, jč. plasy = rozsáhlé
vřesoviště. Je základem místních jmen Plasná,
Plasy a Piasnice. — Psi. *polsa (pol. plosa
pruh pole, ukr. polósa, r. polosá pruh, pásmo
např. pastviny, strus. úzký pruh země, sin.
plasa náhorní rovina, sch. plasa pruh, kus).
Původ nejasný.
plasati LF 12.345: stč. zplasati roucho, roz-
plasati, rozplácati obuv: roztrhati (us. za Jg);
han. splasat šaty zcuchati, roztrhati; u
Kyjova rozplasar ec rozplasaný = nepořádně
oblečený člo\ěk, i rozpustilý (Svěrák); sem
dáme i vč. chodí celý rozflasaný roztrhaný. —

plasknouti
455
plátno
Souvisí s lit. pVKšti trhati (*plěk-), n nás
plö'l·-. Pelikán LF 45.174.
plasknouti vč., plaskati, spisovně zpravidla
splasknouti, splaskovati, ale han. plasknót
(o oteklině, mozolu). — Sic. splasnút, pol.
splaszczyc, plasnqc. — Nejspíše od ploský,
totiž varianty s a (sic. plast it): o otoku, když
se stane opět ploským.
plást, též plástev, plástva: tenká vrstva,
zpravidla však o voskové stavbě včel (lat.
favits, něm. Honigwabe), val. plastovitý sníh
= v plástech, kusech; č. plástvový, plástev-
natý. — Sic. plást, pol. hl. plast medu;
ukr. r. plast vrstva, plátek (např.
rozřezané ryby), b. sch. sin. plast nevelká kupka
sena, vrstva, sloj. — Psi. plasťb: nejspíše
z *plat-ťb < *plčt- od kořene plet- v stind.
práthati šířiti, med. rozkládati se, lit. išpleciu
išplesti rozkládati do šíře, platus, lot. plats
široký, prostorný, stind. prthú- široký;
z němčiny sem patří snad Flötz, střhn.
jletze sloj horniny, a Fladen plochý koláč
(potvrzení: ze záp.-germ. Fladen koláč je
přejato it.fladone plást medu; Šm.). Základní
význam by byl: vrstva široká a tenká.
plašiti; mor. splácMt se plašiti se;
poplašiti, postv. poplach. O větroplach viz u puditi.
— U všech Slovanů: slcrf plašit, poplach jako
v č.; r. polóšit, percpolóch poplach, ukr.
polochlývyj, polóchaty, pološýty, pol. plochy
plochliwy ploszyc poploch, hl. plošic, dl.
plošiš, sin. sch. plah, plašiti, b. plach plaš
plašliv. — Psi. polchati a polšiti. Z ostatních
jazyků se vzhledem k významu hodí ke
srovnání jen ř. παμφαλάοι t/v. Kořen by
tedy byl *phol-; u Slovanů z něho
vytvořeno sloveso s chjš, patrně podle strachati
a strašiti, jehož význam je zcela blízký. Adj.
*polch by pak byl zpětný výtvor od slovesa;
o tom svědčí ostatně i rozmanitost přípon
(-ký -ný -liv). Jinak Ondruš JČ 10.14: od
*pol- běžeti.
plášť, stč. plaše. Všeslovanské: stsl. plast b,
sic. plášť, r. plaše gen. plašcá, pol. plaszcz, ukr.
hl. plast, dl. plaš, sin. plaše, sch. b. plast. Psi.
jAašch je původu nepříliš jasného.
plát, plátek: deska. Sic. plát. — Ze střhn.
blat, plat ntr. list (nyní Blatt); s tím splynulo
u nás i střhn. blate, plate fem. kovový plát ap.
piatan, tak i sic: z lat. platanus; to z ř.
πλάτανος původu nejistého.
plátati: zašívat díry n. trhliny oděvu n.
obuvi jinými kousky tkaniny popř. kůže;
postv. záplata, z toho odvozeno nové
záplatovati; bylo i 5-ové intensivum plácati
ťlicken Jg. - Sic. plátať atp. jinde. —
U jiných Slovanů je zachováno též postv.
plaťh (tak stsl.; r. ukr. b. hl. dl. plat) =
čtvercový kousek Jatky, šátek (zvláště dem. r.
platók); ukr. je plat, platýna šátek, kus látky,
plataty záplatovati, pol. je plat záplata,
plátek kus plátna (tak i vsi.). Psi. platati
je patrně t-ové intensivum od nějakého
slovesa, které by bylo příbuzno s něm. flicken
t/v; gt > kt dalo před a pouhé t. Z psi. přejato
pót. plat ntr. záplata, sthn. plez, blez, blezzo
(nyní Pletz) mask. a obdobná slova ostatních
germánských jazyků.
platejs: druh mořských ryb. Z něm. Plattei-
se, jehož posledním pramenem je lat. pla-
tessa, -tissa (k ř. πλατύ; široký?).
plátek, sic. plátok: časopis (hanlivě). Z něm.
Blatt 'list' v názvech časopisů.
platina; u všech Slovanů: k nám přišlo ze
západní Evropy (fr. platině, něm. Platine);
je to jihoamerická zdrobnělina od španěl.
plata stříbro.
platiti, -pláceti; platba, platný, u-platniti
(s-platiti > splatný, uplatiti > úplatný),
poplatný, -nik; post verb. plat, výplata, o Iplata,
úplata; úplatek, po° pře° pri° nedo°; viti.
plátez placení (srov. r. platéz t/v), pláteznik
platitel, č. plátez ný kdo správně platí
(u Počátek). — Všeslov.: sic. platit, plit,
sch. platič, b. plaštam, p. placic, hl. placic,
r. platit, plata plat atd. Psi. platq platiti:
jeho původ není zcela jasný, ale zdá se, že
je odvozeno od *polťb, které je základem
slova plátno (viz). Je tu ovšem neshoda
hlásková (rus. je platit, nikoli *polotít, také
všude jinde je plat-); ale F. Kopečný Slavia
31.459 soudí, že toto plat- se dá vyvodit
z polt-. Odvolává se na ruskou výslovnost
s o, plótiš, plótd: ,,to snad ukazuje na původní
polotiš..., které se prosadilo aspoň do
výslovnosti, když psaná podoba má vlivem církevní
slovanštiny a." Pro pol. a luž. plat- je podle
K. nutno předpokládat bud vliv češtiny
nebo vliv onoho plat-, které znamená
záplatu. Plátno bylo v staré době u Slovanů
platidlem; byla to ,,plátěná (šátečková)"
měna; snad byla i ve Velkomoravské říši.
O této měně viz Pošvář Slavia 31.456n.
V latinských kronikách té doby se plátno
nazývá (m. j.) p(h)alta, p(h)altena, phaltina,
phala. Podle Kopečného phalta, etc. je
přejato ze slovanštiny. Ty latinské výrazy
znamenají většinou také roucho, tedy celý
oděv. Podle Pošváře se „z původního
plátěného šátku... vyvinula skutečná plátěná
měna, velmi blízká nekovovým penězům.
Šel-li vývoj u ostatních Slovanů směrem
zvětšování velikosti šátků až k celému oděvu,
resp. jeho částí, zde [v Č.] naopak se jejich
velikost zmenšovala a jejich přímá užitková
hodnota mizela, takže zůstala jen obecná
hodnota směnná". Právní potřeby daly pak
u nás i jinde tomu slovu vazby i významy
nové: p. za něco, pak pouze něco, sukno
plati po tolika, stč. platí život = je v sázce
atd.
platnéř, pol. platnerz, ze střhn. blatner
(nyní Plattner, od plate > č. plát, že vyráběl
pláty na brnění).
plátno, plátěný, pláteník (-enník), -nictví.
Psi. domácí (ne přejaté ze střhn. valtel)

plaziti se
456
plátva
poltbno (stsl. platbno, sic. plátno, ukr. r.
polotnó, pol. hl. plotno, sin. sch. b. plátno)
souvisí patrně se stind. pata- mask. tkanina,
šat (z *palta-); je to asi zpodstatněle
adjektivum, původně ,,polt-ové (dílo)". (Nesouvisí
však ani s plaťb, viz plátat — je tu překážka
hláskoslovná —, ani s něm. falten.) Adj.
plátěný ,,je patrně výsledkem vzájemného
křížení tvarů plátenný (vysloveno plátěný)
a plátněný": o tom podrobně Hujer 1.84.
Přípona no je též v sukno.
plátva laš.: podkrokevnice (jeden ze dvou
základních trámů ve střeše; viz Bartoš SI.
404). Z pol. platwa. Dále nejasné.
plaušovat vulg.: 1° balamutit, 2° bavit se
povídáním. — Z rak.-něm. plauschen 2°.
plavačka, plavatka stě.: druh sekyr Sm
15.226. — Nejasné. Snad neporozuměním
z *bradatka = bradaticét
plavajz, -s, plevajs zast. lid.: běloba. Odtud
žert. plavajzník mlynářský pracovník (od
práska až po mlynáře), poněvadž bývali
zaprášeni moukou. — Plavajz se kladlo i za
něm. Bleistift 'olůvko' (pak: tužka), např.
tesaři tak nazývali své tužky; odtud lid.
plavajzník = neumělý malíř, pův. tedy
malíř hrubých tužkových náčrtků. Vulg.
p. =? darebák, lotr. ,,Plavajzníci byli dělníci
v olověných dolech — po němečku jest olovo
Blei a dolování jeho jest nejvýš nezdravé.
Proto byli do těchto za trest posílání
zločinci" (Bilianová, Sel. 4.87).
plavuň: rostlina Lycopodium. Přejato
Preslem z ruštiny, tam je plavun plyvun plu-
vun\ Sic. plavún t/v je z češtiny. — Od
kořene, který je v plavati, přípona -um>
(jako v běh-oun): výtrusy (lidu dobře známé
jakožto zasýpací prášek) „plovou na vodě,
nesmáčejíce se jí" (Polívka).
plavý, odvoz. val. plavastý, msl. plavoň,
-os plavý vůl. Psi. polvb (stsl. plav*, sic.
plavý, r. polovój, ukr. pólovýj, pol. plowy,
sin. sch. plav); rýmuje se se solv* (viz
slavík); označovalo — stejně jako baltský
protějšek lit. palvas a jako germ. *falwa-
(sthn.falo, ny ní fahl) a lat. pallidus — bledou
žluť, broň věcí dospělých ke zralosti (např.
obilí) nebo k stáří (o hřívě, o srsti původně
hnědé). Stýká se tedy s šedivostí jako
výsledkem zralosti nebo stáří. Původní význam byl
tedy nikoli žlutý, šedý nebo podobně v
určitém odstínu, nýbrž asi to, co vyjadřuje č.
vyreznalý = přechod bujné hnědi nebo zeleně
vegetačního vrcholu v neurčitou barvu slámy
apod., nebo i žlutavou barvu pleti chorého
člověka proti bývalé svěžesti. Odtud
pochopíme, že kořen těchto slov pel- může
označovati i šedou barvu jako výsledek stáří, ale
pak i šedou vůbec: véd. palitá- stářím šedý,
lit. pilkas šedý. Přípona -vo- jako u několika
jiných jmen barev (lat. fulvus aj.).
plaziti (jazyk): vystrkovat z úst; obyč.
vyplazovat, vypláznout; odtud lid. (z řeči
k dětem, žert.) plajzák jazyk, sev.-mor.
plazan jazyk Rzr. Msl. val. rozplazit ňadra,
košulu = odhaliti prsa, rozhaliti košili,
rozepnouti pod krkem, val. plazavý = roz-
plazený, laš. (u Příbora) rozplahataný,
(u Opavy: Lp) plazeÖ zevlovati, plazaíc
zevloun, nevychovanec, plazak plazaty t/v,
chodžy z rozplaženum kosulum; plazit čuměti,
nahlédati do okna B, val. byt na plazákách
na zvědech SvK. — Sic. plazit, vyplazovat
jazyk; plazo = kdo má rozhalenou košili.
Sem náleží patrně i val. laš. plezmero t/v
(zvláště o ženách); -mero je nejasné. Bulh.
plezja si ezik nebo plezja se 'vyplazovati
jazyk*. — Zdá se, že společným významem
je roztahovati, rozhalovati. "Příbuzné je asi
ř. πλίσσομαι rozcapuji nohy, έκ° rozvírám se
(o ranách), στόμα δια-πεπλιγός otevřená ústa,
πλίγμα ntr., πλίξ f. krok (= roztažení noh).
Kořen by byl pleýh-, u Reků je na oslabeném
stupni. Plaziti jo faktitivum ('činiti, aby
nějaká část těla byla odhalena, odkryta')
*plójh-ei-tei.
plaziti se. Jeho základ se objevuje ve 3
stupních: 1° plz- < púz- v mor. plhat se
plaziti se (po stěně), Č. šplhati (viz), mor.
plsat (vy° na strom, u Kunštátu). Sem patří
i han. plzký kluzký, slizký, necudný; oplzlý,
plz (již u Veleslavína) a houba plzatka Lima-
cium. 2° pelz- v stě. lichoplezi sirény (na
základě středověké představy o sirénách, že
jsou křídlatí hadi, v. Ryba VČA 51.5). 3 °polz-
v plaziti (se), plazivý, laš. doplahnut se, č.
postverb. plaz živočichové plazící se (stč.
hromadné, nč. o jednotlivci). Staré útvary
jsou však plaz, mor. zplaz, splaz (pol. ploz,
-a, r. ukr. póloz, sin. oplaz, podplaz, sch.
plaz, b. plaz, plazica, plaz) část pluhu, dřevo
ploužící se po zemi, na němž je radlice;
plaz, han. splaz, sic. úplaz, splaz, súplaz
rýha v lese na stráni, po níž se smýkají
kmeny do řeky, a vč. klad. oplaz místo, po
kterém se při orání pluh jen smýkl, ale
nezabral. — U všech Slovanů: stsl. pťbzq
plésti i pťbzati, plěžq plésti, pl'bZ'bk'b; sie.
plazit sa, plazivý, r. polzú polztí, nář. i polzú
polóst, iter. pólzat, polózu položit, póloz sanice
u saní, ukr. póvzaty, póloz část pluhu i sanice,
pol. peizac, plozic sie, polož u saní, sin.
polznoti, polzati, plezati, plaziti, poli = plž,
sch. puziti, plazati se, b. pläzgam, pläzna se.
Rozličné stupně lze srovnati tak, že pro
primární sloveso přijmeme podobu bud pelzq
pblzti nebo púzq pelzti, jejichž kmeny se
staly východištěm vyrovnaných už sloves
jednotlivých jazyků; polz- bylo náležité ve
jméně s významem smyk (= co se smýká)
u pluhu nebo u saní (rus. přízvuk jako
v ř. φόρος daň = co je přinášeno) a ve
faktitivu pořzitá = činiti, aby se něco smýkalo,
odtud č. plaziti (se) atd. (ale zvíře plaz, lesní
smyk plaz jsou postverbální). Slovanský
základ pelz- nemá jinde jasného příbuzenstva.

pláž
457
plen
pláž: plochý písčitý břeh; tak i sic. —
Z fr. plage t/v.
plebán v starší češtině: sic. zastar. plebán:
farář, zde asi z polštiny. — Ze střlat.
plěbánus od plěbs, což znamenalo ve 4.
století venkovskou faru (kdežto starolat. 'lid')
a dalo vznik italským aj. názvům pro
prebendu (it. pieve; piovano venkovský kněz),
později ale vytlačeno názvem parochia >
č. fara.
plec fem., též plece ntr., vm. pleco, odvoz.
plecko, plecina; plecitý, plecatý, širokoplecí;
mor. opléÓí opléóko opléónica oplíčky, sic.
oplecko, opleóko (stč. opleóie, r. opléóyje jistý
oděv; las. plecovník chléb se zapečeným
plecem n. šunkou, popř. jiné pečivo se
zapečenou klobásou. — Psi. ntr. plete (stsl.
plešte, sic. plece, r. plelo, ukr. pleÓé; pol. plec
je ale mask., hl. pleco, dí. placo (zn. i šunku),
sin. pleÓe; sch. plece, b. plur. plésti) je
nepochybně příbuzné s lit. petýs a petis mask.,
prus. pette, pettis fem. rameno (v baltštině l
vypadlo), něm. -blatt v Schulter-blatt a ir.
leithe fem. (*pletjä) lopatka; dále snad
(Benveniste BSL 50.42) heth. paltana-
rameno. — Prajazykový základ byl tedy plet-
nejistého rodu; ten byl rozšiřován o i,
popř. dále o ä nebo o; v slovanštině většinou
je neutrum, asi podle sousedního ráme.
Dalšího spojení není. (Bývá sice spojováno
s plet- šířiti, viz plást, ale vzhledem k tomu,
že stará jména částí těla jsou slova
isolovaná, je to pochybné.)
pléhnúť sa: val. pléhnit sa, pléhnút sa
rozmnožovati se, plemeniti se (o nevítaných
živočiších i rostlinách, ale někdy i o kuřatech
apod.), laš. plahnúť se (na- se Malý), (z)plo-
hnuc se Lor. — Sic. (vých.) uplahnuc se
vylíhnout se (např. o teleti) Bf, pol. plac si%
(plegnie, plqgl s.), pl§gnqc s., (-o-) líhnouti se,
roditi se (o různých čtvernožcích, o kuřatech)
SJP, plqdz si§ SGP (rýmuje se s ladz si§,
v. líhnouti). Hl. plahowac pflegen A721:
eplahowac erzeugen, hervorbringen, = plo-
diti či zploditi?), plahowar pěstitel, plah
Erzeugnis = výrobek, tovar; dl. plagowaé,
zblagnué alesco, erwachse; pol. u Linda
plagowaé pflegen. — Skupina málo jasná.
Zdá se, že jest vyjíti od pleniti (od plen
výtěžek, viz), neboť pol. plenic je rozplozo-
vati, dávati hojné potomstvo, sic. plienit sa
= množit se (o drobných zvířátkách, SSJ);
a že se pleniti zkřížilo s líhnouti se. U lužic-
kých slov by bylo třeba přesně zjistit
význam; zdá se, že se v nich přidružil
význam německého pflegen (či jen vinou
slovníkářů?). (O luž. slovech Schuster-Šewc
ZfS 8.1963.864; myslí však, asi mylně, na
dvojici kmenů s-pél-ghj /s-pl-égh, od s-pel-,
štěpiti, spalten.)
plech: kovová tenká destička, plechovice
od Veleslavína do nč., plechovka; plecháč,
vč. plechák (nádoba). Pol. kdysi plech z č.,
nyní blach(a); sic. plech, sin. pleh. — Vše
ze sthn. nebo střhn. blech, plech.
plech, plišek stč.: kožich prsní (Winter D.
kroje 153, Sm 15, Rohn 2.171, Táb); dosud
na Kyjovsku a Rosičku (Kol, A. Kuchyň-
ková) plech lemování na sukni. — Sic.
plech podšívka na spodu sukně. Pd. plech
kožich. — Z něm. Belege.
plechý, neurčitý kvalif ikativ ve smyslu asi
'řádný, dobrý', zpravidla jen ve větách
záporného smyslu (dyby byla plechá, byla by u múza;
ani tomu pleše nerozumím). Žije na Vysočině,
v již. Č.(?) až po Chodsko a na záp. a již.
Moravě. Vzešlo z neplechý (což souvisí asi
s plachý 2 °, s dl. splosny špatný a r. plochój
špatný, slabý, hloupý): *neplachý bylo
asimilováno v neplechý; ne- bylo nadbytné
(jako v neohromný = ohromný), ale časem
chápáno jako záporka; neplachý špatný =
ne-dobrý, z toho dekomposicí >v plechý.
Srov. podobný vývoj u kalý. Meh NŘ 24.228.
plekati: kojiti (dítě) i napájeti mlékem
(zvířecí mládě u krávy, bahnice atd.): val.
po°,na°; od° odstaviti, při°, jvČ. s významem
už málo konkrétním oplíkat (Co se nevoze-
níte a voplíkáte se jenom s tou bábou? =
dáváte si vést domácnost od té báby, Pitt-
norová). — Karpatské slovo pastýřské: sic.
plekat, pol. plekac, ukr. plekáty (s rodinou
odvozenin). — Z rumun. se (a)pleca (z lat.
applieäre), jehož se užívá o kojících samicích
ve významu skloniti se, schýliti se k mláda-
tům a dáti se sáti od nich; plecátoare je
bahnice i kojící matka, z toho sic. plekocera
kojná a ukr. plekatárka ošetřovatelka.
plémě, plemeno, plemenný, plemeniti, ple-
menište. — Psi. plem§ gen. plemen-e (tak
stsl.; sic. plemeno, zastar. plemä; r. plémja,
pol. plemiQ, sin. sch. b. pleme). —
Pravděpodobně z *pled-men- k plod (toto spojení
podporuje synonymita slov, jako rozple-
meniti = rozploditi), ale jinak nejasné (není
příbuzného primárního slovesa ani zřetelného
příbuzenstva v jiných jazycích); jedna
domněnka je u Isačenka SPL 1.124.
plen znamenalo původně 'výnos, výtěžek,
úrodu, zisk', tak dosud v sin. a dále v polštině
a dluž. (plon), ale kdysi nepochybně i v
češtině, jak svědčí odvozenina plenný (je i v pol.)
o obilí 'sporý, vydatný, mnoho semene
dávající' (Rosa), jč. za Jg plíny (dosud jč.
plínný maso = nadbytečně rostoucí v ranách,
Jjčř 222), zm. pliný, vm. plejný, mor.
i plivný (odtud plivník — pol. plonek skřítek
hospodáříček, nosící hojnost obilí; srov.
dluž. plon 'úroda' i 'plivník'). Jinak nabylo
*pelm> významu výtěžek válečný, kořist,
a to i v češtině ( > pleniti drancovati, plen,
zničení domu a rozchvácení movitého
majetku člověka, který se provinil zločinem
proti společnosti, např. vraždou, žhářstvím;
o tom VI. Procházka PhS 2.257n.): stsl.
plěm?, ukr. r. polán (a z cirk. jazyka r. plen)r

plena
458
pleso
pol. plon, sic. b. sin. plen, sch. plijen (a všude
i sloveso na -iti). — Týž původní význam
je i v baltských ekvivalentech (lit. pelnas,
lot. pelixa, nuopelns výtěžek, zisk) a v stind.
pana- mask. ujednaná mzda, cena v sázce
(panáte jedná, mění, kupuje, pokouší se
o zisk). Tedy společný útvar bsl.-árský
*pel-no-s. Další příbuzenstvo je nejisté.
plena 1° chod. zm.: kaz v železe, vč.
plen kaz na sekyře, výlomek. — Sic. plena
kaz v železe, též (Mihál, Nová literatura 12.9)
staré rezavé železo, plieniť sa dostávati kazy,
r. plena, pol. plonia, sin. plen kaz v železe.
Pův. význam je v r. plen' zrnko popela
(totiž v ulitém kovu). — Příbuzné je lit.
plur. plenys, lot. plene žhavý popel na uhlí.
Dále je příbuzné ř. σπληδός mask. popel
(s je „pohyblivé"), jehož zakončení -dos je
zajisté přejato ze σποδός popel, což bylo
usnadněno tím, že d i n jsou zubnice.
plena 2°: kus látky na zavití dítěte, šátek
na hlavu. Psi. pelena: tak i stsl.; sic. plena,
r. pelena, pelenát zavinouti do plenky, nář.
dem. pelka; ukr. pelena, pelenýty, b. sch.
pelena; v pol. a luž. změněno zakončení
(pol. piel-ucha, hl. pjelucha, dl. pjeluch),
v sin. (pleníca) a v č. vypadlo — z neznámé
příčiny — první e. Příbuzné je snad ř. σπληνίον
obvaz na ránu. Pak by tu byl kořen peh-jplě,
který by dovolil připojit sem i plena 3°, vše
s původním významem „obal, blána".
plena 3°: mázdra, kůžička; sic. plena (z
češtiny), r. plénka. Shodná slova jsou v lit.
pléně fem. a plénis fem. mázdra, pr. pleynis
mozková blána. Tedy psi. * pléna a balt.
plěn-is (-ija); vedle toho bylo i slov. *plěva
v sin. pléva oční víčko a r. pleva, ukr. pliva
kůže, mázdra, pohrudnice, srov. lit. plévě
kůžička, škraloup na mléce. Příbuzná slova
jsou lat. pellis a ř. πέλλα kůže, něm. Fell,
angl. film, švéd. flen plachta, tenká vrstva
(S. Stech), ř. πέλμα podešev, dále ř. έπίπλοος
sítnice (z -πλοϊο-). _— Východiště není
jasné; pléna a pleně by se sice dalo —
jakožto plě-mn-a — srovnati s πέλμα apod.
(*pel-men-) stran přípony, ale v se z toho
vymyká; plě- a pel- by se daly spojiti
v dvojslabičný kořen, ale není příslušného
slovesa, kde by ten kořen měl být především.
Kromě toho je nesnadné nemysliti na *bolna,
č. blána.
plesati, stč. plé-; postv. (od Jungmanna)
ples. Psi. plesati (: stsl. plesbCb tanečník,
osl. plešq plesati, r. pljašú pljasáť, pljas,
pol. plqsac. plqs, sic. sin. sch. plesati). — Je
příbuzné s lit. (pa-)linksmeti t/v, základ tedy
souvisí s Heg-ati poskakovati. Když se slovo
stalo termínem, ztratilo se povědomí o jeho
složení a pak o v předponě vypadlo (bez
úhony pro význam); -sáti je známé
zakončení intensiv. Tedy p(o)-lesati z *po-
-link-sati. Ze slovanštiny přejato gót.plinsjan
tančiti, a to dokud bylo ještě in (nikoli e).
Rovněž lit. A7. stol.) plésti tančiti, plesati,
jásati (nář. nyní: hlasitě mluviti a přitom
tělem všelijak pohybovati) je ze slovanštiny
(pol.). Podrobnosti Meh Slavia 22.351.
pleskati, plesk (interj. a postverb.), ples-
kavý, pleskna; pleštěti, plestiti, s jiným voka-
lismem jč. plískati (Hus, Rokycana, Táb,
i nyní), han. pláskati, laš. plaskai, val.
pluskat; tyto podoby nemají však přesných
hranic, základní e bývá i mezi nimi;
ojediněle laš. puchýře se popluskaly = popukaly =
rozpleskly se (jako bubliny). Viz i plácati. —
Pleskati je i u jiných Slovanů: sic. plieskat,
ples(k)nút, pleskotat, pleskot, plesk, r. pleskáju
pleskat, ukr. pleskatý, plesnúty, pol. pleszczeé,
sin. pleskati, sch. pljeskati, b. pleskám. — Je
to sk-ové intensivum (výchozí sloveso není
zachováno); podobné intensivum je lit.
plešketi t/v (např. o pleskání deště, ale též
o praskání ohně). — Název ryby pleskáč,
dosti rozšířený, je pouze slangová perifrase,
nikoli přesný původní název nějakého druhu:
proto má významy rozmanité (č. a sic. cejn,
laš. plaskáó, poleskác podoustev, ukr. pleskáé
hořavka i kapr). — Pleskati tlachati, žvaniti
viz pod plésti 2°.
pleso: dnešní spisovný význam 'horské
jezero' je přenesen ze slovenštiny. V nářečích
je: val. jezero, rybník, stojatá voda,
prohlubeň v potoku, kaluž pro husy pod
pramenem, laš. tůně v řece pro koupání,
vyhloubené dno nad hrází, tak za Jg i na Plzeňsku:
voda, která se před jezem staví a hlubinu
působí. V již. Čechách (Táb) i na Moravě
býval kdysi plesník = porybný. Mask. ples
je prohlubeň v řece (val.), srov. i místní
jméno osady Ples u Jaroměře (původně asi
'bažina' ?). — Sic. pleso je horské bezodtokovó
jezero SJS, místy i stojatá voda, kaluž,
stluž. ples(o) jezero WZULeipzig 13.381.
Pol. ploso byla hlubina v potoce; pd. hluboká
stojící voda (Pawlowski); jeden autor v 16.
stol. píše plo (przi ple, na plech), ukr. pleso
hlubina ve vodě, volná klidná širá vodní
dráha, hladina vody, r. pleso koleno řeky
mezi dvěma ohyby, rozšířené místo řeky,
rovné a čisté prostranství vodní. U jižních
Slovanů je pořídku, jen v místních jménech.
Zdá se tedy, že vlastní význam je tento:
klidná hluboká část řeky nad jezem, rybná
a široká, v protikladu k nehrazené části
řeky, rychleji tekoucí přes kamenité dno,
nehluboké, nerybné, da jící se přebroditi. Ze
vzduté části řeky přeneseno pak (podobně
jako jezero, pův. voda nad jezem!) na „stavy"
= rybníky vzduté hrází a konečně na jezera.
Příbuzné je asi lot. plesa plesa místo v řece,
kde voda je klidná, a dále střhn. (aleman.)
vlosch Sickergrube, rybník; jsou i pomístní
jména (z J. Schnetze sděluje Eichler,
Beiträge zur Namenforschung 1956,23)
Flosche (mask. nebo fem.) bažina, bahnitý
příkop, hluboko položená louka, kde zpra-

plésti
459
pleva
vidla stojí voda, chuchvalce z rostlin v
bažinách a rybnících. — Slovo tedy „pra-
evropské"? O pleso nyní též Nahtigal
WSUhrb 4.15 (: antické Pelso, Blatenské
jezero, má jiný původ).
plésti: 1 ° plet- kromě plésti v odvozeninách
pletka, pleticha (stran přípony srov. r.
pletucha košíček; v pol. je pleciuch tlachal
a v č. měkké -juch-), pletivo; od pleten-ý je
pletenec, -nice, pleteň, pletenák apod. o
svazcích fíků, o pleteném pečivu apod. Post-
verbalia spleť, opletá, popleta, průplet, výplet.
Starého typu je jč. plestev propletená větev,
klacek v plotě (totiž větev, z jakých se
pletly ploty), han. pléšcka tyčka z plotu;
u Jg i pleství stěna z prken, hlinou o vrhnutá
(původně stěna z proutí pleteného jako
koš, omazaná hlinou; tak se dělají chatrče
i stodoly dosud leckde na východě); z *plet-
-tva. Zdloužené -plétati > -plítati, odtud
pletač, pletací, pletař, pletárna. — 29
střídové o je v starobylém jméně plot (bývaly
pleteny — na způsob košové pleteniny, jenže
v hrubších rozměrech — z proutí a větvoví:
mezi koly vraženými do země se proplétalo
proutí; tak původně u všech Slovanů i
jiných Indoevropanů, dosud na východě
Evropy, u nás na Slovensku); klad. msl. oplot,
mor. (msl.?) oplota (z toho dále č. sic. oplo-
ieň) jo nízká přehrada mezi částí mlátovou
a přistodolkem, nyní z prken, původně ale
jistě pletená; útvar jako pří-nos, o-tok; jak
soudíme z o- < ob, bylo to původně kruhové
ohrazení humna = mlatu, na němž dobytek
vyšlapával zrní z klasů. — Plésti a mnoho
odvozenin je u všech Slovanů: stsl. pletq plésti,
sic. pletiem pliesť, pleticha, pletivo, pletenec,
r. pletu plésti atd.; plet- odpovídá latinskému
plect-ö a sthn. fleht -an (nyní flechten): *plekt-
je rozšířené (příponou t) staré piek- (ř.
πλέκω). V slovanštině kt před nepalatálami
dalo t, tvary před e B. sg. atd.) se zde
podřídily tvarům s o. (Jiné pletu viz pod
blésti).
pleš, plešatý, plešivý, též. plechatý. — Sic.
plechavý, plechatý (plechá, -aň), plešivý, ple-
šivieť, plešina, plešatý, ale i plchavý, sloveso
píchnut, oplchlý (srov. stč. opíchat); msl.
opíchaný řídký Kol. Srov. i oplzlý opelichaný.
U jiných Slovanů je pouze *plěch-: stsl.
pleš b holohlavý, r. pleš pleš, holé místo na
poli, v lese, plechán, plešivýj, ukr. pliš,
plišývyj, pol. plesz, plech, hl. plech, sin.
pleš, plešast, sch. plešiv, b. plešiv). Znamenalo
nejen pleš na hlavě, ale i — jako dosud
v ruštině — holé místo mezi porostem
polním i lesním, odtud četná místní jména po
všem Slovanstvu (č. Pleš, sic. Plešivec). —
Κ srovnání se nabízejí lit. slova plikas (a lot.
pliks) holý, plelkě (lot. pleiUis) pleš a lot.
plaiskums holé místo. Byl tecly základ pleik-,
schopný ablautu. Slov. ch/š je za starší ks,
tj. s je tu navíc proti baltštině. Pro
vysvětlení toho s předpokládáme s-ová intensiva:
*plbk-sati > píchati, viz výše opíchaný. Dále
*plěk-sati > plěchati, od něhož je např. sic.
plechavý, plechatý. Od plěchati bude pleš,
plešivý atd.
pleštiti oči: pouliti. Mor. s-vypleščenýma
očima PS. — Sic. vypleštit, vyplaštit t/v,
(hovor.) pleštiaky oči, p. wybleszczyó t/v. —
Psi. asi *pelskati, z toho přechodem do
4. třídy *pelšóiti; je to sk-ové intensivum od
pel-, které je v lit. peliú pélti t/v = (die
Augen) weit aufs perren, as „pohyblivým" 8
a s jinou likvidou (záměna l)r) něm. sperren
roztáhnouti, auseinander tun (nohy, ústa).
pleť; psi. plttb; tak stsl.: tělo; sic. pleť t/v
jako v č.; r. ploť lupy, csl. knižní význam
tělo, pol. plec gen. píci tělo, pohlaví, dl. pleš
barva pleti, sch. put, b. plát tělo, sin. polt
pleť. — Má protějšek α-kmenový v lit. plutá
kůra, kůrka a v lot. pluta kůžička, pleť,
rostlinný povlak na vodě. Dalšího
příbuzenstva není.
pletka 1° stč.: jakési zařízení na lapání
ptáků (dohad o podobě má Šmelhaus PVÜL
20.216), snad = osidlo, „oko" Jg; zápletka
(milostný poměr); kleveta, pomluva;
pleticha, intrika. — Vše od plésti. Jde nikoli
o jediné slovo s bohatým vývojem
významovým, ale o několik homonym, vzniklých na
základě jednotlivých významů slovesa plésti,
např. 'pomluva' je od plésti = mluviti
ledaco, zváti (u Jg). — Sic. pletka kleveta,
pomluva, intrika, ukr. plitka, r. splétka,
splétnja pomluva, klep.
pletka 2°: malicherný předmět, „drobný,
obyč. ozdobný předmět nevalné ceny, tretka,
cetka" PS. — Je to patrně „ozvěnový",
rýmový útvar, vzniklý při tretka (PS má
jeden doklad z Heyduka) a pak
osamostatněly. Takové útvary vznikaly zdvojením,
ale s disimilací: s oblibou mají na začátku
retnici (m: čáry-máry; b. hala-bala, tento má
ještě Z místo r podobně jako je tomu u třesky -
-plesky).
pleva; odvoz. jč. plevnik, plevnice, mor.
plévňa, plevnik, plevinec, zvláštní kůlnička
na plevy, přistavěná k stodole (stč. plévně$
plevnik, nč. pliveň, plívnice někde přeneseno
ná přístodolek, kam se ukládají snopy)» —
Stsl. pleva, r. peléva (> pelá) i polova*
ukr. polova, pol. plewa, hl. pluwa, dL plowa,
sic. sin. pleva, sch. pljeva, b. pljami skoro
všude jsou i odvozeniny obdobné našim. —
Psi. pelva má protějšek v lot. peius, pel(a)vas
(vše fem. plur.), srov. dále stind. paläväfy
mask. pl. plevy a lat. palea pleva; bylo tedg
*pel-eu-, což slovanština převedla k
α-kmenům (podle *solma, sláma, obé jsou
pozůstatky po mlácení!; s týmž slovem má
i stejnou intonaci, r. polova jako solóma*
takže ražený přízvuk nemusí být u pelva
původní a nemusí tedy ukazovati na dlouho ě%
tj. na vrddhi!). Základ pel- je týž co v pálati,

plh
460
plískati
e je též v ř. πελεμίζω (stále se však mylně
spojuje s plíti pleji), neboť pleva je právě to,
co se vypálá, odpálá.
plh val.: pýří (hustý pýr mezi obilím,
AgriDpyrum). Ta rola je sám plh, je zaplhněná
Kt 7; Bartoš píše plch (ch je mylné). —
Příbuzná slova jsou lit. spilgti zakrsávati (bez
slunce), o rostlinách, a spelgti t/v, ale i stíniti
a tím hubiti rostliny, popř. (nuspelgti) svým
bujným vzrůstem mořiti jiné rostliny. Val.
plh je tedy třeba chápati jako post verbální,
= plevel (pýří)· ubírající místo užitečným
rostlinám, z *pblg*b (lit. β- je „pohyblivé");
od něho je plhniti. Týž kořen vidíme
v hlupiti.
piha nějaký pták B, asi plháček, tj. brhlík
lesní, Sitta caesius. Srn. Patří tedy ke šplhati.
plch 1°: druhy hlodavců; sic. plch, pol.
pilch, dl. pjelch, ukr. br. povch, r. polčók
Fpodle slov na -Óok jako volÓók aj.), sch. puh,
sin. polh, b. plach. — Psi. plicht. Příbuzné
je irské luch, kymr. llyg myš:, keltština
ztratila *p- obecně. Rozdíl tlßu nepadá na
váhu. Původní význam je u nás (pro myš
bylo ide. müs), ale přenesení bylo snadné:
jisté druhy plchů se velmi podobají myším.
Slovo asi „praevropské". Meh ZfcPh 28.70,
SPFFBU 11.214, SbLehr 114. — Sthn. bilih
(nyní Biích) je přejato ze slovanštiny.
plch 2°: vč. klad. jvč.: opuchlost vemena,
nenáležité z\z je v plz Jg, plz Pt, na Vysocku
pelzký vymeno (Markvartová). Vzniklo asi
přesmykem z ^p^ch-ťb k puchnouti ? Pd. belk
břich.
plch val.: skuť, kudly: sviňa má ešÓe starý
p. na sobě. — Psi. pltchi,. Příbuzné je lot.
pluska chomáč vlasů, lit. plúskos. Dále
něm. Flausch chuchval vlny a Vlies rouno.
U nás se sk přesmyklo v ks, což dalo ch.
plíce, msl. plúca, laš. pluca (klad. plauca
je však z něm. slez. Plautze, což samo je
z lužičtiny); původně ntr. plur. (tak msl.
sic), v Čechách ale od staré doby je plur.
fem. (vlivem podobnosti některých tvarů
plur. od vzorů duše, moře; umožněno to tím,
že chybí regulující singulár). Demin. nář.
plička je však plur. ntr.; spis. je plíČky. —
Psi. pluta plur. ntr. (: stsl. plušta, sic. plíci,
sch. pluca a hl. dl. pol. pluca z *pluta, diú-
milace měkkosti; str. pljuÓa, sin. pljúča).
Místy se zachoval sg. (luž. pluco aj.; ale
č. plíce fem. sg. vzniklo zpětným pochodem
z plurálu). Lit. plaučiai, lot. plauši plur.
mask., prus. plauti (sekundární fem. sg.).
Tato slova jistě souvisí s ř. πλεύ-μων a lat.
pul-mö t/v (z *plu-mö1)·, v bsl. se přeformo-
vala podle pleta (viz plece) zakončením
i rodem: plíce i plece v těle sousedí. Ty
názvy souvisí s kořenem pneu-: ř. πλεύ-μων
je místo staršího pneumön, od πνέω dýchám.
Odvozeniny jsou tvořeny starobylou
příponou mön (mask.)/mr& (neutr., to je v ř.
πνεϋμα dech). Je zřejmé, že už od prajazyka |
I v těch slovech kořenné η rádo přechází v l
disimilačním vlivem příponového n.
plichta: rovnost při hře, splichtit se
vyrovnati se ve hře, mor. oplichtit ošiditi.
Přenesením významu je plichtiti se k někomu = chtíti
se rovnati (vtírati se do vyšší společnosti,
do lepší práce apod.), jiný vývoj je plichtiti
mařiti, kaziti, původně asi podle hry: mařiti
někomu vítězství, plichtou připraviti jej
o první místo, o výhru. — Slova nejasná.
Matzenauer: ze švéd. plikt pokuta peněžní
(M. připomíná č. plichetní peníz). Významové
spojení není při tom zcela jasné. Ještě
jinak HK. — Sic. plichtit sa 'potichu,
nepozorovaně se blížiti k někomu* (a dokonavé
pri°) je asi z češtiny.
plíseň, plesnivý (-ec, -ina, -ěti), laš. pleseň,
plesn(iv)ě6. — Sic. pleseň, plesniet, plesn(iv)-
ina, plesnivý-, pol. pleéň, pleš ni wy, hl. pUsň,
plésniwy, dl. pleseň plísni wy, ukr. plisn*
plisnjavyj plísniti, r. pleseň1 i plesn\ plesnét,
b. pleseň plesniv, sch. plesán, sin. pleseň. —
Psi. plésnb náleží asi k lit. plekstu plekau
pltkti trouchnivěti, je tedy patrně z *plěk-snb
(k zaniklo před skupinou sn). U Slovanů
novým slovem označena vnější známka
trouchnivění, nejprve arci plíseň na trouchnivém
dřevě, pak jakákoli.
pliska mor. a sic: třasořitka, ptačí rod
Motacilla: jč. podliska Jgd-Vydra, podlýska
Kt 7.293, podli(p)skva Jgd, han. pleska
bleška, plska, msl. pliska blíska bliskva, laš.
pliska i plstva. — Sic pliska blyska pluskfa.
Pol. pliszka pliskwa plistwa plizga, stpol.
pliska, hl. pliska, dl. spliska, ukr. plys(t)ka
blyska, r. pliska plizgavica, sch. pliska
pliskuta, šln. pliskavica. — Psi. asi plisbka.
Základ je zvukomalebný. Hlas toho ptáčka
se vystihuje tvarem pis-pis; od toho je
ital. nář. (na jihu) pispisa ap., ale i (s
vloženým r, kterému u nás odpovídá l) prisbisi,
prispici, prispiša (v. Rohlfs 200). — Mylné u
v sic pluskfa SMS 15.89 a pd. pluskwa je
z lidové etymologie: podle horalů prý ona
„rada pluska si§ w wodzie" SG, jeden druh
se vskutku rád zdržuje nad potoky, sedává
na kameny z vody vyčnívající.
plískati o padání prudkého deště, řídkého
bláta, vlhkého sněhu apod.; pliskotati;
interj. plisk! a postverbale plisk; pliskavý,
zastaralé plískavice, nyní plískanice, han. je
plisko = vlhko, deštivo; pluskati, jč. plous-
kati, pluskotati, pluskavica, val. a laš.
pluskavica, val. plušÓat, pluskotat, plúšt,
plúštenica, jvč. plíšéenica; postv. laš. msl.
pluska kapka. Sem i laš. pliskat, vyplisknút
vejce = snésti v. bez skořápky, přeneseně
pak i sic plúštit sa kotiti se, bahniti se,
val. sic o° sa, sic za° sa obahniti se. — Srov.
stsl. pljuski> hluk (jako úder hromu), sic.
I plúskat, pluštat, r. pljúsknut upadnouti do
I něčeho mokrého, pljúchatsja čvachtati se
(v blátě), ukr. pljuskáty, pljuskotáty, -otíty,

plísniti
461
plod
pijúsnuty, pol. pluskac {pluszczec o lijáku),
sin. sch. pljuskati (sch. pljusak liják),
b. pljuskam, vesměs o pleskaní, chlístání
apod. — Je to sk-ové intensivum; znělá
forma je bluzgati. Nezachované výchozí
sloveso bylo rovné litevskému pliaürti t/v;
podobná intensiva jsou lit. pliaušketi tleskati,
pliauškiú pliaúkšti tlachati.
plísniti, jvč. plízniti, mor. blúzniť kárati,
peskovati, vč. louznit na koho = hubovati
(Jirásek), sic. pluznii klevetit. Znamenají na
M. a Sic. i žvaniti, škaredě mluviti, Jg má
z Rosy plísniti káleti. Spolu s druhotvarem
blouzniti a s pol. bluínic tupiti, rouhavě
mluviti, bluznqc žvaniti, tupiti pochází vše od
bluzgati, viz plískati.
plíti pleji: stě. plevu pleti, pak podle infin.
kmene pleji; frekvent. mor. plevat; mor. splet
sa někoho = zbaviti se, nesplejný neodbytný,
nespleja, nevodpleja (han. změněno v splist se,
nespletné Lakomý), oplet sa komu = vyrvati
se komu, zbaviti se koho. Stč. pleti
znamenalo vytrhávati (kořen, zlé semeno), pak
čistiti zem, kdežto ně. čistiti od plevele
(např. řepu) je až poslední stupeň vývoje.
Odvoz, plevel, las. plevedlo, sic. plevadlo (tato
2 od plevat). — U všech Slovanů; stsl. plevo
pleti, csl. plevelt, r. poljú polót, plevel, ukr.
poljú polety, z csl. plevel lilek marnivý, pol.
plec, nyní plewic, hl. plec, dl. plaš a -plěwaé,
sin. plejem (plevem) pleti, sch. plevem pleviti,
b. plev ja; plevel. — Psí. bylo *pelvo pelti
(z *pelv-ti), zpravidla však pel-, jež se
abstrahovalo z inf. kmene, přecházelo pak
k yo-kmenům. Původ jeho je málo jasný.
Snad lze vyjíti z toho, že baltština pro ten
pojem má kořen reu- (lit. raveti, lot. ravět),
který je i v našem rváti (ale toto význam
'pleti' nemá). Plení bylo čištění zahradního
porostu od neužitečných rostlin; přijmeme-li
kontaminaci kořenů peu- (čistiti, lat. pitrus
atd.) a reu-, se záměnou l\r, dostaneme
*pleu-. Z toho pak přesmykem sonant se
dospělo k pelv-. Jiná možnost by byla místo
kontaminace přijmout peü-, opatřené
zesilovacím Z, § 10.
plíti pliji: stč. pluju plvati (l neslabičné),
toto plvati přešlo v knižní (nyní zastaralou)
podobu plvati Cslabičné), držící se hlavně
v kostelní řeči; spisovně převládá plivati
(i vlivem présentu), plivnouti, vy-plivovati,
plivátko, plivanec. — Je u všech Slovanů:
stsl. pljujq plbvati, pljunoti, plinqti, sic.
plujem plut, pluvat, r. pljujú plevat, nář.
pljuvát, ukr. pljujú pljuváty, pol. pluc plwac
plunqc, hl. pluju plec pluwac plunyč, dl. pluju
pluwaé (nář. plué) plunué pluwowaé, sin.
pljuvati, pljunoti, sch. pljuvalo plivátko,
b. pljuja, pljuvam. — Příbuzná slova jiných
jazyků jsou: lit. spiáuju spiáuti, lot. splauju
splavu splaut, lat. spuö, ř. πτύω, gót. speiwan
(něm. speien), stind. ěthivati. Slov. a lot. I
není epenthetické (v západní slovanštině
by to byl jediný případ!), ale analogické
podle blujo bltvati (viz blíti), kde je od
původu; blíti a plíti vyjadřují jistá „vrhání**
z úst, vliv se strany slova blíti je tedy
nasnadě. — Ide. kořen byl asi dvojí:
1° speu- (lat., ř.) s příponou j-ovou nebo
přesmykem (ze speu-jo-, srov. přesmyk
j\v v niva), z toho spei-v; 2° spei-, od něho
tvořeno ještě v prajazyku *spoi-mn-ä, viz
pěna; speu-jspei- mšly krátkou dvojhlásku
(litev. iáu, domně θ ukazující na ěu, je opět
podle bliáuti); ř. j.t a ind. šth je asi zvuko-
malebné, podle Síanga, Symbolae Osloenses
33.29 je πτ asi z p. V slovanštině tedy
*peu-jó *peu-a-ti > *pu-jo *ptv-ati; s
odpadlo.
plkati han. msl.: tlachati; plkonit, plkat
(Kyjovsko), plkotat (Slavkovsko, Haná),
plchtat (Haná), postverb. plk; piket; plkoš,
plkna aj.; sem i val. prketat breptati. — Psi.
pltkati, slovo afektivm, proto bylo
zvětšováno starobylými příponami -on- -ol- -it-.
Příbuzno je lit. plúkas žvanivý, chlubivý
člověk, lot. st-ové intensivum plukstět
tlachati, klábositi. Našemu plkctati odpovídá
lit. pliitaketi t/v, jež provedlo přesmyk
k-t > t-k.
plky, plkaty gatě, pltě, šplochte: široké
hanácké kalhoty. — Od blgat: velký oděv
na malém člověku blgá; blgavice velké
kalhoty na malém člověku Kol, blgé KpU.
plný: hojné složeniny jako plno-letý; plniti
-plňovati (na° postv. náplň; výplň; dopiv ěk),
stč. pln městec (srov. nov, vetech), z toho stč.
pln měsíce, a dále plň (laš.: měsiček ide do
plni, je v plni) a plno (msl.: m. ide do plna);
ze spojení [měsíc je] vb plr.ě je hypostasí
úphiěk, úplný. — Všeslovanské: stsl. ρΙτ>ητ>,
sic. plný, r. pólon, pólnyj, ukr. póvnyj, pol.
pelny, hl. dl. polny, sin. poln, sch. pun9
b. páln. — Psi. ρύητ> má ekvivalenty
v lit. pilnas, lot. pilns, stind. purná-, av.
pdrsna-, gót. fulls (něm. voli, 11 < In),
stir. lán. Srbská a litevská intonace ukazují,
že psi. I bylo zde dlouhé, což je ve shodě
s ind. ür a stir. lá; prajazykový útvar byl
tedy pl-no-s; pl- je nulový stupeň
dvojslabičného kořene peld-. Pojem plniti je
dokonavý (vlastně: naplniti i ějo), a tvořil
v prajazyku aorist (kdežto présens je tvořen
všude jinak, zde tedy je druhotný; v
slovanštině bylo k tomu užito dokonce deno-
minativa!). Plno-s je vlastně participium od
toho kořene (: naplněný). (Lat. plě-nus má
však plě- z im-plě-re.)
plocek (starý doklad z 1561 z Morašic:
PA 20.231. Šm.): druh kladiva, us. za Jg,
dosud chodsky (mlýnská železná palička)
a v technice. Z něm. Plctzhammer = Plätze.
pled, plodný, plodina, plodivý, zastaralé
-istvý; ploditi; postverb» výplod. U všech
Slovanů: stsl. ploďb, plodoviťb, ploditi, sic.
plod, t. plod gen. plcdá, plodit a obdobně

plochý
462
plouti
jinde. — Psi. plod*. Příbuzné je stangl.
bloed plod stromu (ovoce), polní plodina,
obilí, střhol. blát polní plodina; z (germ.)
franského *bläd je pak fr. blé, prov. Kat.
blat obilí. Dále nejasné. Jinak Isačenko
SPL 1.124: v kořeni *pled- hledá pefo- plniti.
plochý, odtud plocha (vytlačilo starší
ploska); sic. plachá u Pálko viče je asi upraveno
podle plaský. Plochý je jen v češtině a v
slovenštině: „nejstarší známý doklad je z
Veleslavínovy Sylvy 1598: rovní — položíte,
hladce, plochou, ploskou; ale u rovný je jen
položitý, hladký; je tedy snad subst. starší
než adj. Pramenem je něm. flach (Ki-
parsky LW 156)." Šmilauer. Sic. plochý je
pak asi z češtiny.
plosa, plosina: bílá lysina na čele koně (tak
mor.); též krávy (tak v Ö.); pak i plos = kůň
plosák, plosa = kráva ploska (obé vč.), chod.
ploš, ploška. Spolu se sin. plaz a hl. plesa je
ze střhn. blasse t/v; srov. něm. Plass, Bloss
kůň plosák. Obdobná slova jsou i u jiných
Germánů. — Č. ploska je i lyska (vodní pták
s plosou na čele), tak i sin. plazka = bukač,
pův. patrně lyska.
ploský, nář. ploskatý; laš. plaskaty, jö. zm.
han. pleskatý; pleskáť plochý kámen; plosko-
-nohy aj. složeniny; laš. plaskaÓka plochá
hliněná nádoba. — Psi. ploska: stsl. tak;
sic. ploský, r. plósk, plósok, ukr; ploskyj,
pol. plaski, b. plosák, sch. plosan, sin. plosk,
plošóát. — Útvar nevelmi jasný. V baltštině
je lot. plaskains, pläskains plochý, ploský,
lit. plókšóias (z plašk-tjas). Je pol. laš. sic. a
starobylé a ekvivalentní k balt. á? Je-li,
pak by slov. bylo plosk* i plaskt. Pro pojem
„ploský" bylo ide. slovo, zachované v ř.
πλατύς t/v. Bylo asi i v slovanštině, znělo
*plot* (w-kmen); není sice zachováno, ale je
od něho plotvica, viz plotice. Plosk* by bylo
z *plot-sk*; zesilovací přípona sk je u nás
běžná v slovesných intensivech (tleskati
ap.), ale u přídavných jmen u nás jinak
není. Ale jsou taková v germánštině (něm.
frisch) a v keltštině (o těchto Scheftelowitz
KZ 58.129n.): stir. lase mdlý, líný, trosc
chrastavý, mesc opilý, střir. lose chromý
(vedle lomml) aj. Naše plosk* by tedy bylo
toho druhu, ale jediný případ. V plosk* je
asi expresivní dloužení, § 1.
ploštice: štěnice (mor. plošÓka ploška
blešóica blošóka bloštka, sic. ploštica, pol.
ploszczyca t/v; r. plošÓica veš kožní). — Od
ploský.
plot: viz plésti.
plotice: druh ryb Rutilus. — Sic. plotica,
pol. plocica, stpol. plota, ploťka, ploe, hl.
pločica, dl. ploéica, ukr. plotýcja, plítka
(též plošóycja, ploskuška), r. plotica, plotvá,
sin. platnica*, polab. plütvaicd. Stč. plotice
u Klareta je mylně přeloženo foca (= treska
podle Rostafinského). — Plotice má tělo
„se stran sploštělé" (Dyk 185), je tedy
možno název odvoditi od adj. *plot*, jež by
odpovídalo řeckému πλατύς plochý, širý.
Rus. „jako plotice" (Melnikov) = hubený.—
Psi. plotvica; v, zachované v ruš. a polab., je
zbytkem u-ové přípony základního adjektiva
(spojení s πλατύς je tím dobře zaručeno).
Když to adjektivum jinak zaniklo, stalo se
plotvica neprůhledným a v pak snadno
vypadlo. Od téhož kořene, ale se zdvojením
dd > nd, je něm. domácí Flunder t/v. Ale
vých.-něm. Plötze je ze slovanštiny.
plotna 1°, sic. plotna, svrchní plocha
sporáku, z něm. Platte.
plotna 2° (v Brně): spodina (zločinci);
odvoz, plothák, její příslušník. — Z něm.
arg. Platte banda, Platten, Platter, Blatter
gauner, schopný i násilí; výchozí platt
'gaunerský' je (tak Wolf) z jid. polát
'uprchlý* (entwischen, entkommen).
plouhati: vlastní význam je 'vléci v mokru,
blátě, kalu, špiniti blátem'; val. laš. pluhactvo
plazové; val. pluhava, vm, pluhy, han.
plóhavica, plóhota, msl. šplúhota, plískanice,
blátivé, deštivé počasí; sic. papluh, -a (-ch).
Přechodem do 4. třídy plouziti se. V češtině
i s přehláskou: plihati, sem asi náleží
i plížiti se. — U jiných Slovanů je pouze toto:
Sic. pluhat sa plouhati, špiniti se, pluhový
špatný, nepodařený, mizerný, pluha pluhák
pluhavec nadávky špinavému atd. člověku,
plúžiť sa, pol. plugawy špinavý, mrzký,
plugawic špiniti, plugastwo špína, pd. plužyc,
ukr. pluíyty s námahou jeti, pljuhávyj,
-ávyty t/v, -ávstvo též neřád, obtížní
živočichové, pljuhávec, -ávka špinavec, špinavá
žena, r. pljugáv, pljugávec t/v; -ávik had,
zmije, -ávka myš, krysa. Čeština tedy samo·
jediná zachovala výchozí sloveso; měkké -lu-
zachovala na východě, přehlasovala je v li
na západě; vedle toho vznikl druhotvar se
ztrátou měkkosti (lou). Příbuzné primární
sloveso je lot. blugu blugt měknouti a stávati
se slizkým (cit. ve Fil. biedr. r. 14.105; jinak
Otr^bski 1. c). S expresivním zg náleží sem
i bluzgati courati se v blátě a pluskati
(viz plískati).
ploutev: viz plouti.
plouti, stč. plovu pluti. V slovanštině jsou
tyto útvary: 1° plovq pluti (psi. stsl.)
z *pleu-ö pleuti, srov. stind. pláváte pluje,
ř. πλέω pluji, plavím se. V češtině je z toho
jednak nový présens pluji přenesením kmene
plu- z infinitivních tvarů, jednak —
přenesením kmene plov- do infinitivu — druhé
sloveso plovu plovati. 2° Faktitivum plavq
plaviti („činiti, aby něco plulo"), srov. stind.
plävayati t/v (z plöu-eieti) v č. plavím plaviti
(znamená i koupati např. koně = činiti, aby
se pohybovali ve vodě; plaviti rudy = čistiti
je vyplavením bezcenných částí proudem
vody). Zkřížením plovati a plaviti se vzniklo
plavu plavati. Od proplaviti (lod) je pcs:verb.
průplav, od splaviti se splynouti přes hráz je

plozor
463
pluh
splav; mor. splávjé naplavené roští, pod.
náplav, záplava; plavidlo; mor. plávka
plaveni. t> tný. Bylo i faktitivum ploviti
(*plou-ei-ti), v sch. ploviti. 3° Stč. pivu plveti
(třída III 2) (vosk jenž plví; krev plvieše)
z pťbv-, náležitý slabý stupeň v této třídě.
Sem patří i pol. obflty z oplwity, srov. r. oplo-
vityj abundans. 4° Stupeň ply-: mor. plyt,
r. plyvú plyt, ukr. plyvú plýstý, sch. plijem
pliti, plivám plivati atd. a v plyvati, plynouti:
prvé je v han. las. plyvat, vč. plejvat, sic.
plyvat > plvat avs° ,(o°, roz°9 v°, vy°, vz°)
-plývati (postv. sic. vplyv = vliv,. plynutí,
vlévání se do něčeho), oplývati = rozlévati
se, vystupovati z břehů, míti hojnost, druhé
v plynouti (ale postverb. plyn není domácího
původu, nýbrž přejato z polštiny, kde však
znamená tekutinu). Vznik tohoto stupně
ply (v)- není příliš jasný; nelze totiž
předpokládati dlouhý kořen plěu-, v jiných
jazycích nic pro něj nesvědčí. Nejspíše
vzniklo ply v- asi zdloužením obvyklým
u frekventativ, asi tak, že k pťbvHi
vytvořeno v V. třídě plyv-ati, z toho nové plyv-u
plyv-ti > plyti a ply-nouti. Od ply- je i
'ploutev': sin. sch. plitva, pol. plytwa, pletwa, stč.
plytva, plejtva (Rohn), laš. plytva, jč. plejtva,
sic. plútva, nč. ploutev (u místo y podle plu-ju
plou-ti). — Všeslovanské: sic. plujem plut,
plávat, plynut (a plyvat, viz výše); r. plyvú
plyt, nář. (Sevsk) plyst, plavit, plávat; ukr.
výše; pol. plynqč, plywač, plawic, hl. pleju
plěč, pluwac, plawic, dl. pleju jpUé, plěwaé,
plějaé, sin. pluti plaviti, sch. výše, b. plivám,
plavam, pluvam. Příbuzná slova uvedena
výše; ještě lit. pláuju plóviau pláuti mýti
(srov. naše plaviti koně apod.) je z faktitiva.
Viz i pit.
plozor: trubička, foukačka (lid., nyní asi
zaniklé). Z něm. Blasrohr.
plst 1 °: předstěna, Omentum, blána,
pokrývající všechna střeva; písek, plést, plst Jg,
dosud val. plst = pls(t)ní sádlo, vnitřní. —
Příbuzné je něm. nář. (bT&nibor.) fliese blána
okolo tuku u ledvin (Haut um Nierenfett),
cit. PBB 81.254, a snad i Liese (plur. Liesen
= Eingeweide fett). Vídeňské Filz sádlo
(Kretschmer 328) je asi překlad z češtiny
(totiž Filz jinak = plst z chlupů, viz násl.
heslo).
plst 2°: látka z chlupů, vzniklá stlučením
a válením, plstka výrobek z ní, plstěný,
plstiti, mor. plstvit, zprstvený. — Psi. ρ bist υ:
sic. plst, pol. pilsc, nyní piléň, ukr. povst,
r. polst, stsl. pl-bstb, b. plást, hl. pjeléc. — Pří-
buzno je něm. Filz, angl.felt, takže je patrné,
že jde o výraz starobylý, předslovanský,
technika plstění byla tudíž známa už
Praslovanům. Příslušné výchozí sloveso jako
termín pro plstění u Slovanů ani u Germánů
není doloženo; významem se však hodí lat.
pellö (z *peld-ö), původně: bíti, tepati
(p. terram, humum pedibus); bylo-li by toto
peld- i u jiných Indoevropanů, bylo by pústb
z *pld-ti-s. Nejasný je poměr k ř. πϊλος plst
(z *pilsos'Í).
plť, tak po celém území, jen val. put
(l > u) pltař, pltník, pltení. Stč. plet, gen.
plti, sic. pit, pol. plet, ukr. plit gen. plotu,
r. plot. U jižních Slovanů zaniklo. — Psi.
pťbtbi je to nepochybně nulový stupeň
(náležitý před příponou -tb) od pleu-, viz
plouti, od kmene č-ového participia: je to
„plavené'4 dříví. Lot. pluts vor je asi
z ruštiny. U Germánů našemu pHtb
odpovídá (až na rod) stnord. floti m. t/v, nor.
flote, šv. flotte, dán. flaade, něm. Floß t/v.
plucar jč., mor.: baňatý džbán apod., též
pluca flucar klucar tlucar plucnar, han.
plocar. — Z něm. Plutzer; „původní význam
něm. i český je dýně, turek (z nich se dělaly
džbány)." Smilauer.
pludry stč.; stč., laš. plundry, ojediněle
č. pludruzny Táb, pludrhozny, druh širokých
kalhot. Bylo i pludrksás krátké kalhoty
Sm 269, viz ksás. — Sic. pulidery plundry
prundle K, pol. hl. pludry, ukr. pljúdry.
7a něm. Pluderhose (od pludern nadouvati se).
pluh, jč. zč. podř. plouh; pluzní (p-í
kolečko > pluzní), popluzí, původně asi
množství pozemků, přidělovaných po pluhu,
tj. vždy k jednomu pluhu se spřežením,
resp. obtížených dávkami tak, jako kdyby
vyžadovaly jedno spřežení; popluzní dvůr. —
U všech Slovanů: pol. dl. plug, hl. pluh, sic.
ukr. pluh, r. b. sch. sin. plug. — Slovo velmi
sporné. Tvrdilo se, že je přejato z germ.
(něm. Pflug), ale germ. slovo samo je nejasné
a je isolováno. (Běžné odvozování od pflegen
je jen nouzové a nepřesvědčivé, viz i Siebs
KZ 37.301.) Naproti tomu plugt se dá
odvoditi od plugati (= plouhati), podobně
jako plaz, část pluhu, je od plaziti se, vlaóihy
od vláčeti. Pluh je nástroj dokonalejší než
rádlo. Je proti rádlu vyznačen asymetrickým
lemešem a odvalovou deskou, takže půdu
klopí na jednu stranu (ne jen rozrývá jako
rádlo). Dále má vpředu oddíl s kolečky,
může tedy být nařízen na stálou hloubku
brázdy; je už pak jen vlečen čili plouží se
(kdežto rádlo musí oráč stále pevně držeti
ve správné výši): pd. plug pylga — suwa si§
po powierchni SG. Poněvadž i části pluhu
mají názvy vesměs domácí (i hřídel!), je
domácí původ i při pluh pravděpodobný
(souhlasí Vey BSL 54.2.213). Germ. slovo
je pak přejato od Slovanů. O tom podrobně
Meh Slavia 20.206; ale pochybuje Moszynski
JP 36.5. Od téhož slovesa je i plíhadlo Jg,
plíh Paz, plizek us. část rádla, „chodák",
totiž zahnuté dřevo (předchůdce plužních
koleček) vlekoucí se v brázdě a podpírající
předek hřídele, aby neklesal a neměnil tak
hloubku orby. — Některé názvy částí pluhu
jsou prastaré, z doby indoevropské jednoty
(lemeš, črieslo). Dnes se soudí, že Indo-

pluhák
464
pnouti
evropané orali už v mladší době kamenné,
že znali dávno před Římany pluh s nožem
(črieslem) a pevnou odvalnicí; v. Sic. národo-
pis 5.1957.495; vůbec má pluh u Slovanů
domácí původ (Kudláček ib. 5.28). U národo-
pisců není shody o tom, které znaky odlišují
pluh od rádla (o tom M. Stará ve sb. Vznik
a počátky Slovanů 2.354n.) Podle Staré je to
„asymetrické nářadí plazové, které půdu
převrací na jednu stranu, tedy oře". Zdá se
tedy, že podstatnou částí jsou nikoli kolečka
(neboť jsou i kolečková rádla), ale plaz.
Ten právě vyvolává zrakový dojem, že celé
nářadí se jen plouží čili plouhá, podobně
jako se plouží u „háku" plížek. (O historii
pluhu viz nyní Fr. Šach, Rádla a pluh na
území Československa I, Praha 1961, Čs.
akad. zem. věd; tam i starší literatura; Šach
přijímá náš hořejší výklad o domácím
původu slova pluh. Zvláště důležitá je
kapitola „Význam orby pluhem".) Viz
i pluzice.
pluhák val. (v koledě): ručnice. — Z půl-
hák (= polohák) arkebuza, to pak je z po-
louhákovnice. Podle Jg „hákovní ručnice"
byla ta, „kteráž hákem připínala se na lože
neb kozlík, čtyry loty olova házejíc, jako
polouhákovní dva loty."
plucha. Z *plousä; příbuzné je (s nulovým
stupněm v kořeni) stnord. flosa šupina,
slupka, skořápka (Schuppe, Schale) z germ.
*flusón,fz p. U jiných Slovanů ρ přesunuto:
str. luspa šupina, plucha, ukr. luspa lusk,
nář. luspa rybí šupina, b. luspa lusk, p.
luspina šupina, lusk; nebo (podle Huška =
lusk) přidáno k (a l změkčeno): r. pljuská
kalich květin, číška žaludu, skořápka ořechu,
br. pljuska lusk. Sem patří i lot. sonorisované
blauzga plucha. — Sic. (zastar.) plucha je
z češtiny SJS.
pluk, stč. plk; plukovní, -nik, též v os.
jm. Svato-pluk (jmenný tvar příd. jména
*svatopluký = mající mocné pluky). — U
všech Slovanů: stsl. pHkt, sic. pluk, r. ukr.
polk, pol. pulk, (dříve pelk), hl. polk, sch.
puk; b. pálk a sin. polk z ruštiny. — Psi.
ptlk*b. Poněvadž vojskem byla původně jen
„družina" vládcova (v. druh), zdá se, že
p*blki> je příbuzné s něm. folgen (z germ.
*fulg-) následovati, od ide. *plk- státi při
kom, zur Seite stehen; významem by bylo
nejblíže něm. Ge-folge družina. (Ale něm.
Volk 'lid. národ' příbuzno není!)
, plusněti: laš. oplusnět přijíti na mizinu,
oplusnělý mizerný, chorý, sešlý, zarmoucený.
Nejasné.
pluta val. laš. sic: deštivý čas, obyčejně
v plur. plut(ovin)y. Pol. pluta plískanice,
ukr. pljutíty pršeti. — Psi. pluta je
nepochybně příbuzno s lat. pluere pršeti; obé
z pleu-, jež je patrně jiné než pleu- v plouti.
Zakončení jako v slota.
plužica: odvozeno od pluh. Pol. pluzyca,
sch. plužica je „záhonový pluh s dlouhou ojí
s připevněným jařmem (tedy bez koleček)"
(na rozdíl od pluhu, který má kolečka).
Č. pluzice „je ...na kolečkách a ...s radlicí
s násadou, dále s plazem a jednou klečí...,
avšak s méně ohnutým hřídelem [než má
podobný pluh zvaný nákolesník],
podepřeným již slupicí, ohnutou téměř v pravém
úhlu a nesoucí na své spodní hraně plaz."
(Fr. Šach, Rádla a pluh na území
Československa I, 1961, 123).
plynouti, plyn: viz plouti.
plyš, spolu s pol. plisz, plusz, sic. ukr. plyš
a r. plist z něm. Plüsch (ev. Pluß), což je —
spolu s angl. plush atd. — z franc. peluche.
plytký: nehluboký, mělký (o vodě, řece),
han. plétvé o talíři, pletka sukně = utažená,
plétká střecha = nízká, spis. p. písek =
sypký, p. vrch = povlovný, p. ře5 = neobsažná,
mělká. — Sic. plytký, pol. plyiki tenký,
mělký, sin. plitek plitev, sch. plit(ak), plitav,
b. pliták mělký. Psi. asi *plytwb > plyt-bkt.
Nejasné. (Bývá spojováno s plouti, ale
významy nelze dobře spojiti.)
plýtvati, sic. plýtvat. Málo jasné. Starší
význam 'téci' (třeva z jeho... životo plýtvachu;
plýtvání vodné, měkkost a plytvanie tálovu)
dovoluje pomýšleti na to, že by p. bylo
denominativum od *ply-tva (od ply-nouti)
'tok, plynutí', bohužel nezachovaného. —
Vývoj významu dovoluje spojit p. dále
s ř. πλούτος plnost, hojnost bohatství,
blahobyt, blaho (od téhož kořene?). Stran
tvoření sloves od „abstrakt" v. Meh NŘ
38.204. S expresivním novým zakončením
je vč. (Páka) plindat.
plzný: úrodný, užitečný (Heyduk), plzen
hojnost, blahobyt (zast.). Z Rukopisů: mylně
vytvořeno k r. pólza užitek (srov. stsl.
po-lbdza, polbdzbn*b a č. lze, lehký), rus. adj.
zní poléznyj užitečný, prospěšný.
pnouti, stč. pieti. Dvě podoby kořene:
1 ° pbn-: v présentu pnu, stsl. pbn-q, a
pravděpodobně i v inf. kmenu p$-ti = stč. pieti,
srov. lit. pinti, ρ§-1τ> = stč. pal atd., part.
pres. pet'b > pat (odtud na-pětí, roz-petí,
vy-pěti, pře-pětí, se° vze°), ač není vyloučena
možnost, že tu bylo *pen-ti, srov. *mer-ti >
stč. mřieti; v stavovém slovese stč. pnieti =
pbněti pbÚ2 (III 2), nč. pníti = býti rozpjat.
Viz pádlo. 2° Zdloužení pbn- > pin- v iter.
na-pínati, vy° za° s° atp.: 3° pon- v
odvozených jménech spona, opona, přepona, pod-
pona, předpona, zápona, úponka a v novém
výpon. — U všech Slovanů: stsl. pbnq pěti
pnouti, ras- ukřižovati (raspetije ukřižování,
raspon'b šibenice, kříž) aj., sic. pnúť sa,
pniet (sa), r. pnu ρ jat, raspinát, zápon, ρ jalo,
ukr. rospjáty, opona, zapynaty, pol. pn§ piqé,
zapiaač, zápona, hl. pnu ρ ječ, dl. pnu pěé,
-pinaé, sin. napnem napěti, napínati, opona,
sch. zapnem zapěti, zapinjati, zaponka, b.
spána, zapinam. — Psi. ρbno petii významem

po
465
pobuda
a hláskami se k němu hodí toch. A pänw-,
Β pänn- táhnouti, napínati.
po 1°, předložka. Původní význam byl
„za" (něm. nach, hinter): přijdu po vás = za
vámi, ptáti se, slíditi po čem, dítě volá po
matce, lapá po vzduchu, ptáti se po zdraví,
dědí po matce, dělá po své vůli, po starém
pořádku, touží po klidu, ohlíží se po nevěstě.
Z významu, jaký je i v něm. nach, se vyvinulo
„podél, k něčemu, podle" (poznati koho po
hlase) atd. — Všeslovanské. Psi. po z ide.
*opo. Příbuzné je het. a luvij. appa, post-
posice t/v (hinter, nach); též adv. „potom,
zpět" (darnach, zurück, wieder), pod. v δ.
přijdeme po (tj. po všem, pozdě). Dále je
příbuzné lot. pa 'nach', alb. pa opět, znova,
ř. όπισυεν vzad, vzadu, později. Žaěáteční o
u nás odpadlo, je však zachováno v opět
a v opak (viz).
po 2°, předpona a předložka, vyjadřující
rozsah v prostoru, dění nebo bytí na povrchu
něčeho, podílnost (distributivnost) a jiné
funkce: chodí po vsi, po ulici, po nocích,
koupil jsem po cestě noviny, rozdává po
hrstech, husy jsou po zlatce; po-bodati, po- \
kropiti, po-němčiti. — Těmto funkcím
odpovídá lit. lot. par. Poněvadž v lot. tu r místy
zaniká, takže se pa a par zaměňují, je možno
stejný proces předpokládat i pro praslovan-
štinu, byl i v litevštině: tak se vysvětlí
mnohé lit. pa-. Toto po je tedy z *por, což
je bsl. *par, příbuzné s lit. per t/v a s lat.
por- v polluö aj. Podobná ztráta r je též
v spojce i. — Je dále možno vysloviti do- I
mněnku, že totéž po- je v imperativech
pones poběž polez pojď: ty bývají provázeny
určeními jako „sem ke mně, se mnou" (pones
to sem, nikdy pones to pryě) a odpovídají
tedy lit. slovesům jako parněšti přinésti domů
n. sem, parbegti běžeti domů, parelti jíti
domů. Jiné je par- v παρ-άγω přivádím ap.,
srov. sin. ponesem = přinesu. Dále je v č.
sic. sin. futurech typu ponesu polezu povedu;
o tom (a o imperativech s po-) podrobně
Meh SlPrag 4.437n.
po 3°, předpona. Význam byl pův. jen
prostě odlučovací, jak vyplývá ze starého
pojetí předpony: stě. po-jíti = odejíti, po-
-stúpiti = odstoupiti atd., tedy poslati =
άπο-στέλλω (kdežto odloučení „odrazové,
odplatové" vyjadřovalo ot-). Tedy toto psi.
po je příbuzno s řec. από, stind. apa, lat. db,
gót. af. U nás se apo- oslabilo v po-. Němec,
Slavia 23.1n.
po- 4° v stč. poěerný (poněkud černý),
val. pobělavý a pod. Z *upo, srov. ř. νπό-μελας
t/v, lat. subalbus pobělavý. Hujer Dekl. 30.
Tvary tohoto způsobu jsou zastoupeny
u všech SI., např. ukr. potverdyj trochu
tvrdý, dl. pomodry namodralý, r. nář.
pódolog trochu dlouhý, přidlouhý; v b.
a mak. se z nich staly pravidelné kompara-
tivy (o tom podrobně Slawski PF 18.2. 429n.). |
I To se pochopí snadno; č. starší nebo postarší
člověk je = trochu starý (nikoli již zcela
starý), je tu užito ovšem tvaru již
komparativního na -ší, popř. s po-; ale je zřejmé,
že tento komparativ vhodně vyjadřuje
menší stupeň dané vlastnosti. Je i v posto-
návati ap. = trochu stonati (o tom Peciar
2 články v SR 1963), poroztřásti = poněkud
roztřásti, pomoci (viz zvi.) atd. Znamená
tedy menší stupeň něčeho než je normální
stav. — Téhož původu je i předložka po ve
spojeních vzkázati po poslu = νπο κήρυκος
po hlasateli; po tmě, srov. νπο την νύκτα za
noci. Viz i pod. Sem patří i po- ve složeninách
jako po-říěí, Po-labí, tj. krajina při řece,
při Labi; zde je ono 'heran' z vlastního
významu prajazykového upo, který byl
podle Brugmanna 'unten an etwas heran',
v. Němec Slavia 23.12. Později se z toho
vyvinula kolektiva bez tohoto vztahu 'při':
polesí, pohoří.
po 5°, předložka s akusativem; vyjadřuje
prostorovou nebo časovou mez, popř. mez
v řadě, ve výpočtu ap. PS, cíl nebo účel:
mám toho po krk; ten stav trvá po dnešní den;
zastar. poslati po koho. — Všeslovanské.
Odpovídá mu lit. pás t/v, ř. πός a προς
(zde je r navíc, § 9) t/v.
pobaba vm.: 1° „bezplatná výpomoc
sousedů sobě navzájem při rozličných pracích"
B, např. pohořelému se porazí v lese a doveze
dříví na stavbu a buduje chalupa, vdově
s malými dětmi nebo těžce nemocnému se
sklidí obilí ap.; tedy dobrovolná „brigáda"
nahrazující dnešní pojištění. 2 ° Na Opavsku
„hostina vystrojená přádkami (pradlenami)
před každou nedělí a svátkem" B. Nyní
namnoze jen „jídlo a zábava po práci" SvK.
— Ve významu č. 1° nahrazuje pobaba
zaniklý termín psi. Holka (pol. tloka, r. toloka;
čes. by bylo tlaka; lit. lot. je talká). O této
psi. právní instituci viz Th. Saturník,
O právu soukromém u Slovanů v dobách
"starších (= Niederlovy SS, dílu II. sv. 2.),
Praha 1934, 191n. Význam č. 2° se přidružil
proto, že i ony pomocné brigády se končívaly
pohoštěním. — Slovo pobaba je z polštiny;
v ní pobaba pobab pobaw powaba je druh
roboty, kterou konali bezzemkové a malo-
zemědělci na panském majetku v době
špičkových prací (žní apod.), byvše k tomu
zavoláni. Je od (po)wabic = (po)volati,
znamená tedy třetí zvláštní druh hromadné
práce. Provedla se v něm asimilace v-b > b-b.
O tom podrobně Meh sb. RZ 307n. (Dříve
byla p. odvozována od „pohanské bohyně
Báby", pak od baviti, viz Bartoše; takto
i v ESj 27, což nyní odvolávám.)
pobuda: tulák, val. pobuda; ojediněle i ne-
buda, obé vzniklo asi zkrácením z nepobuda:
útvar jako neposlucha, kdo nepobude nikde
dlouho, nemá stání, rád se toulá; původně jen
I mírná výčitka.
30 Machek — Etymologiclcý slovník

poctivý
466
podléška
poctivý. Přípona -ivý ukazuje na původ
od slovesa poctíti (tak již Jg) < po-öbst-iti,
které samo je od óbstb, čest; po je zde z *por,
viz po 2°. Vývoj významu: ten, který
poctívá, čest dělá; čest přinášející; čest
mající (i titul stč.: poctivý konšel); pořádný,
náležitý. Je i pd. poczciwy 'moralny' Kuc.
242.
počasí. Stč. počesie znamenalo 1 ° vhodnou
dobu, příležitost, 2° dobré počasí, pohodu
(a nepocěsie nepohodu), 3° počasí,
povětrnostní podmínky ( = dnešní význam). Stejný
vývoj významu byl i u pohoda (popř.
nepohoda): 1° vhodnost, 2C příznivé podmínky
povětrnostní; stupeň 3° (počasí vůbec) je
v r. pogoda; pojetí vhodnosti je tu dáno
již kořenem god-. Tedy z čas bylo v č.
utvořeno poéasie předponou, „která byla vlastní
staršímu slovu pohoda s obdobným
významem (srov. strus. goďb a pogodije =
pogoda)"; poéasie pak ve vývoji významu
dospělo dále než č. pohoda. (I. Němec LF
84.23n.) Předpona je tu asi po 4°.
pod 1 °, předpona a předložka, všeslov. (psi.
podlí). Významem jí odpovídá ř. υπό, např.
νπό-ϋεσίς = pod-klad, νπ-οπτενω pode-zí-
rám. Tedy její po bude po 4°, z ide. upo
(ztráta u nepřekvapuje, srov. předložku po
z apo, na z anö); -di> je též v nad proti na,
v před proti *per, v zad- proti za, tedy
úhrnem v 4 útvarech, označujících umístění
v prostoru — od určitého předmětu jako
východiska — a to ve směrech dolů, nahoru
nebo vpřed a vzad. Příbuzenstvo toho -ďb
jest hledati v ř. -&εν, jež označuje směr
,,odkud" (καϋυπέρυεν, ανωΰεν se shora)
a pochází z *dhen. V slovan. se asi vyšlo
z útvarů jako is-podu, kde u je z M-kmeno-
vého protikladu iz vbrchu; k tomu přitvořena
nová předpona a předložka *pod, později s t:
poďb. (Jinak o tomto ~ďb soudí Otr^bski
LP 8.309: spojuje je s do 'zu, bis'). Vazba
s instr. je asi podle vazby s + instr., neboť s
bylo chápáno asi ve smyslu 'vedle' (něčeho),
tedy rovněž jako označení prostorového
vztahu (o tom podrobně, proti Běličovi,
Meh SbPavl 198n.). — Odvoz, spodní (srov.
svrchní), spodek (srov. svršek), ze spodu (srov.
svrchu, shůry). V složeninách pod- ukazuje
na to, co je o stupeň nižší: stč. podstarostie,
podkancleřie, nč. podvelitel, poddůstojník,
podplukovník, nebo co je významem,
kvalitou, hodnotou horší, tu pak se někdy
zaměňuje s pol(ú)-, např. je vč. polouhříbek =
podřadný druh hřibu (Boletus badius), pd.
póldruzby je druhý družba při svatbě, č. by
bylo *pod-družbí; půlzimek = podzim (V. J.
Mašek, 1. pol. min. st.) LF 75.315, srov. kaš.
pozimk PF 3.598, pd. pólnozka podnížka;
viz i podtrubí. — 2° Jak upozornil V.Vaněček
NR 26.138, v několika stč. slovech „předpona
pod- znamená nikoli podřazenost, nýbrž
blízký vztah, a podkomořie je nikoli pod-
komorník, nýbrž úředník při komoře a vlastně
komorník, podčěšie je nikoli podčíšník, nýbrž
číšník, podkonie jest správce koní a stájí,
podratajie je náčelník ratajů čili oráčů,
podlužňaóie je hajný, podpacholčie je velitel
pacholků a podstolé je stolník." Jejich pod-
je totéž co v podstarostie ap., zdůrazňuje
však nikoli podřízenost, ale „blízký vztah";
ten odstín blízkosti je právě i v po 4°
(poříčí = kraj při řece); tedy č. pod má
2 odstíny (zrovna tak jako jeho výchozí
slovo po 4°), a to 1° „unten", 2° „anbei"
(Brugmann: upo = unten an etwas heran).
— Ojediněle se o dlouží: najspůze, najzespuoz
= nejspodněji (LF 21.384; v. Zubatý NŘ
8.98). Koncové t se jeví v č. v mezích
pravidla nebo z potřeb eufonie jako e:
pode-brati, pode-mlíti.
podběl: rostlina Tussilago (od D. Slobody).
— Pol. podbial, ukr. sch. podbil, sic. podbel,
r. podbel, sin. (s)podbel apod. — Pův. asi
spřežka poďb běl* = spodek bílý: listy jsou
vespod šedoplstnaté.
podejma laš. Lp, podyma msl. B: pod-
jíždka (viz). — Sic. podojňa podojma podejma
podima, pol. podyma, ukr. pidojma. —
Nejspíše je z *poďb-jbm-a, od jmouti, že
pod jímá, vzpírá, zdvihá oje. Srov. príma
Spreizbaum Jg.
podfuk vulg.: lest, uskok, podvod,
podfouknout podvésti. — Pomoř. uofuknqc
podvésti (betrügen) svědčí, že toto pojetí je
blízko k vyfouknouti ukrásti, tj. vzíti jakoby
bez hluku, nepozorovaně, ale. i hbitě, jen
fouknutím. (Jinak Ryšánek NŘ 35.12: ze
středolat. sub fuco = pod líčidlem,
přetvářkou = strč. pod fochem ČV1 3, Β. Η. 57).
podjížďka, č. u Jg podjíždě podjezd podníž
podnéz podíž podnížka podtízka podízka, chod.
podjízdí, u Litomyšle podnůžka, na Brněnsku
podlíštka, u Třebíče podýzda podyčt, na Bos-
kovsku podiška, val. podýzd Kašík, u Karlovic
dodýzdza, laš. podyšc, podjaéc Lp, jč. podjíšt
podýšťpodejšť: součást vozu (příčné dřevo
spojující konce ramen oje pod rozvorou a
zabraňující tomu, aby předek oje neklesal k zemi),
i podobná věc s podobným účelem u pluhu. —
Slova nesnadná. Zdá se však, že klíčem k nim
může býti pd. puodelga t/v (Podegrodzie
u N. Sa,cze; v. Pawlowski 231), zajisté z pod
a Ibg- (lehký), znamenající tedy snad „pod-
lehčení". Tomu by u nás nejblíže bylo (s li)
podlíštka z *pod-lbžišóbka; záhy nastaly
další změny lidovou etymologií, hlavně
vlivem slova jezditi, že p. jezdí = stačí se
pod rozvorou, jestliže vůz zahýbá na stranu.
— Starší název je v podyma.
podléška: rostlina Hepatica. Stč.
podlešáka, podleštka, nč. též podlíška, apod. —
Sic. podlieška prvosenka SJS, stpol. pod-
laska, ukr. pidliska. Znamená bylinu rostoucí
především pod lískou; na to ukazuje i něm.
nář. Haselblaume a lot. palagzde.

podlina
467
pohan
podlina: sté.: třáseň z drahé látky na okraji
šatu, nč. = volán. Málo jasné. Z po-dlí =
po délce něčeho upevněný?
podlý: v starší době a v nářečích dosud je
jen podlejší (mor. i pa-; han. padléši), což je
patrně z podle jako vedlejší z vedle; znamenalo
původně tedy 'vedle, stranou ležící, ne
hlavní, ne přední', přeneseně 'horší, chatrnější,
méně cenný' (o čemkoli, např. o víně, mouce).
Pol. podlý, ukr. pídlyj, r. pódlyj vzniklo
patrně zpětným pochodem z obdobných tvarů,
jako jsou české na -ejší, chápaných jako
komparativ; z polštiny nebo ruštiny přejato pak
podlý (domnělý positiv) v obrozenské době
do češtiny, a to s významem 'mravně
ničemný', silnějším než je v oněch jazycích.
Vsi. podlý zlý, chatrný je z polštiny; v spis.
slovenštině jen podlejší (Kukučin), z toho
podliak mizera. V. Zubatý 1.2.421. Ale SJS
má i podlý nízký, hanebný, mrzký, zlý,
hodný hanby, opovržení; tyto významy jsou
asi z č. nebo ruš.; nářeční podlý je ještě pouze
'méně hodnotný'.
podoustev, stč. podusk (Klaret), nč. i pa-
doustev, poroustev čel, paroustev, nář. mor.
podúzva poduzdev podústva: druh ryb Vimba
vimba. „Tlustý a vyčouhlý rypák přesahuje
ústa zcela, a proto musejí tato na spodní
straně ležeti, z čehož jméno pod-oustev
povstalo" (Ant. Fric), podobně již Jg. Jinde
(pol. podusí, podusta, sic. podústva, stpol.
podusíwa, ukr. pidustva) to značí rybu
ostroretku nebo (r. podusí) parmu. Je to
zpodstatnělé adj. *pod-ústá (totiž ryba) >
-a; převedeno ke kmenům na v (stran toho
srov. i sch. postrva, pestrva, pestrv = pstruh).
podpoliška mor.: křepelka; sic. podpolikat,
pot-, podspodákaťo jejím hlase. — Od zvuko-
malebného mor. podpolik -liš apod. Srov.
p-p-l v *per-pel-a, viz křepelka.
podražec 1 °, tak i sic.: rostlina Aristolochia.
Sin. podražec. Nevelmi jasné.
podražec 2°: „rám sítí potažený, pod nějž
šikmo postavený, podtrhnutím hůlky
podstavené, koroptve se chytají" Jgd-PS-Siman,
v. i Šmelhaus PVÚL 20.215. — Podle
Jungmanna je od podraziii, což je asi správné.
Viz i bražec.
podroušiti se: viz rouš.
podrum: sklep (sic: u Němcové). Z jiho-
slovanštiny (sch. bulh.) t/v, tam z osman.
bodrum, to pak z řečtiny.
podsebití: pavlačová chodba na vnější
straně pod střechou hradů; též pol. podsiebicie.
Nejspíše od toho, že obránci z ní pod sebe
bili v protikladu proti bojům pozemním.
poduška val. sic: tenká lísková hůlka,
svisle zapuštěná do spodního ráhna (ležícího
na zemi): takových podušek bývá asi 15
v jedné lese (viz lísa), přenosné části košáru;
mezi ně se vplétají lískové nebo vrbové
pruty (J. Štika ČL 45.66; tam i obraz).
Pak jsou to i svislé tyčky v podobné části
košáru („brance"), která se podobá vozovým
žebřinám (ib. 68). — Slovo nejasné.
poduška, již stč.; od toho nář. jč. a jvč. též
podouště ntr. = menší čtvercová peřinka pod
hlavu. Z pod-uška, od ucho, lidový vtip,
že je malá, pouze pod ucho (srov. něm.
Ohrkissen, fr. oreiller, střlat. auriale JP 42.25,
obdobné tvoření je u pod-hlavnice). Pol.
poduszka, sic poduška, ukr. r. poduška.
podvika stč.: smuteční ženská rouška; nyní
laš. podvíóka bílá (u vdaných žen); na
Luhačovsku podvíjaóka (nebo zavíjačka) je
červený šáteček na hlavu (vdaných žen),
přes nějž se nosí bílý šátek; dluž. pód-wi(j)ka
bílá páska na čelo, kterou nosí ženy mající
smutek za někoho. — Sic podvika, nář. též
podvijka, je dlouhý bílý plátěný pás, kterým
Slovenky obtáčejí hlavu i krk a dolů až k
zemi spouštějí; dva citáty má Mihál SR 25.141;
pol. podwika závoj, rouška. — Vše z pod-vij-
-ka od víti, vinouti, původně asi malá rouška
podvíjená pod čepec (a tedy charakterisu-
jící ženy vdané).
podvoj: veřej, prapisek, někdy i práh nebo
svrchní břevno nad veřejemi; stč. — Sic
pomnožné podvoje, r. podvoj, pol. podwoj,
dl. pódwoj; ale sch. sin. je podbqj, ukr.
pidbíj. — Zdá se, že příbuzno je ř. ονδός
práh, z *όδ/Ός. U Slovanů to slovo jednak
dostalo ρ asi vlivem slova porg'b práh
a popyrisko prapisek, jednak lidovou
etymologií spojeno s podbíti, jako by to bylo
dřevo vodorovně „podbité"; odtud i
zakončení -ojb, totiž z -bojb.
pofiděrny laš.: podivný, pochybný,
podezřelý B-Lp. — Nejasné. Vězí v něm snad
po 4° („pod" = málo) a lat. fidelis poctivý,
spolehlivý ?
pohádka; stč. znamenalo 1 ° spor, hádanku,
záhadu. Toto patří k hádati. — 2° stč.:
rozmluva; ale nč. význam 'báchora,
smyšlenka' je podle Jg z polštiny, od p. gadac
'mluviti, vyprávěti, tlachati', které je psi.
a je příbuzno se stind. gádati 'mluví'; si.
gadati má proti stind. slovu iterativní
dloužení: gäd-, Sic (knižní, zastaralé) pohádka
'nepravděpodobné vyprávění, výmysl' je
asi z češtiny.
pohan: u všech Slovanů: stsl. pogarn,; sic
pohan, r. pogán adj. (a pogányj nečistý,
odporný; pogánka myš, jedovatá houba, můra,
pogánit špiniti), ukr. poháněč (a pohányj
ošklivý, zlý atd.), pol. poganin, hl. pohan,
sin. sch. b. pogan. — Přejato jako
adjektivum z lat. adj. pagänus, což znamenalo
původně venkovský (je od pagus venkovský
okres, venkov), ale nabylo odstínu poněkud
pohrdlivého: v řeči vojáků, žijících v
táborech, znamenalo „(venkovského) civila",
v křesťanské latině doby, kdy křesťanství
ovládlo již města, vyznavače starého
pohanství, neboť to se drželo nejdéle na
zapadlém venkově; v tomto smyslu přešlo

pohanka
468
pokoj
zpodstatnělé pagänus i do románských
jazyků (it. payano, fr. payen atd.). Κ Slovanům
přešlo to adjektivum asi z balkánské latiny,
později se stalo substantivem. Zachován
věrně i lat. přízvuk a ovšem i rozdíl a-ä.
pohanka, sic. pohánka, pd. poganka:
rostlina Fagopyrum. — Nazvána tak podle
pohanských Tatarů, od nichž přišla v 15. stol.
do střední Evropy (odtud i msl. sic. tatarka);
srov. něm. Heidekom (> sic. hajduša,
hajdina, stě. hejduška u Rohna) od Heide
pohan.
pohár: v češtině je to zcela nové přejetí
ze sic. a jen knižní slovo, je však lidové na
Slovensku. — Je z mad. pohár t/v, to pak,
spolu se sch. sin. pehar, pochází přes sthn.
behhar z román. *picärium. Pol. puhar, ukr.
póhar, puhár je též z madarštiny, hl. bjechar,
dl. bjachar z něm. Becher.
pohlaví, sic. pohlavie. Odpovídá mu r. pol
t/v (v něm je týž základ co v č. půl, polovina:
při „pohlaví" se myslí jedna ze dvou stran,
ze dvou polovin lidstva nebo živočišstva).
Lze míti za to, že pohlaví jez neutra * polov bje
(stran -ov- srov. r. adj. polovój = pohlavní).
Výchozí poH v tomto významu u nás
vymizelo: aby nebyl zmatek s významem
'půle, polovina', vytvořila se cdvozenina
*polovie, jenže se přichýlila konečně ke hlava
v jeho pojetí, „osoba, jedinec".
pohodný: ras, ojediněle -nik; odvoz, -nice
domek pohodného, -nictví. Původ slova není
zřetelný. Nejspíše bude ve vztahu k pohoditi,
a to ve významu „hoditi mršinu do jámy
a posypat ji vápnem, hlínou ap." (J. Holey-
šovský pís.) (Jsou i jiné domněnky; z 1618
a 1711 je doloženo pohodlný, l může být
z vratnou analogií v době, kdy din jinde
dávalo dn.)
pochlebovati, pochlebný, pochlebenství,
ojediněle i pochlebiti, pochlebství; post verb.
pochleba, pochlebek; v starší době a nyní ještě
v nářečích chlebiti (na Litomyšlsku); laš.
ucMebjať. — Podobně sic. pochlebovat, po-
chlebník, pochlebný, hl. pochlebnik, pol. po-
chlebiac, pochlebo wač, schlebiac. — Je nikoli
od chléb, ale od chalba, ochalebný (viz chalbat):
z ochalebovat se lichotiti se (je v jvč.) vzešlo
*pochalebovat, z toho synkopou — pro
nezvyklou délku slova — pochlebovat; z toho
konečně dekomposicí jvč. chlebiti. Sem patří
i mor. ochlemesta lichotník. Meh NĚ» 38.206.
— Mylně Vey RÉS 33.102: chtl- ze *svol- od
kmene z vratného zájmena.
pochmurný: viz chmura.
pochodeň, dříve pochodně; pochodňový. —
Sic. knižní pochodeň, asi z češtiny. Pol.
pochodnia (z češtiny?). Hl. pochodnja, po-
chornja, dl. pochornja. — Vzniklo
zpodstatněním adjektiva pochodní, že to byl
osvětlovací prostředek při nočním pochodu.
pochva, řidčeji pošva. — Sic. pošva, pol.
dl. pochwa pochew poszwa, ukr. pochva
i píchva. — Málo jasné. Zdá se, že "možno
vyjíti z pošva (= kožené obšití dřevěného
nebo kovového pláště pro čepel zbraně, od
šíti: kaš. poszwa, poszew je povlak na
peřinu, PF 3.596!), jež časem přikloněno
k chovati (meč do pošvy schovati, u Jg),.
ale jenom vzhledem ks > ch, jinak se stavba
slova nezměnila. Záměna š > ch se mohla
státi snad jen v jednom jazyku, k ostatním pak
by byla přejata s hotovým slovem. Jiný
název pro pochvu byl nožný (pol. rus.), stč.
nožnicě (potáhne z nožnic svého meče, Alx;
vdej svój meč v nožnice, Pass.), od nožb, nůž.
pochvy, nějaké části koňského postroje
(řemeny pobíjené ozdobami), m. j. podocasník;
tak stč. (u Klareta ad.) a archaisticky dosud.
Pol. pochwa, r. pachvý (a je mylné psaní za o),
sch. pohve, pefe, sin. pohvine, vše:
podocasník. Nejasné.
pojiti 1 °, zpravidla se s-, řidčeji (nové
výtvory) s pře- při- roz- v- vy- za-; spojka,
přípojka, spojenec, spojivka; -pojovati; spoj. —
Sic. pojit, s předponami spojovat, spájat,
připojit, pripájat atd.; pol. (s)poic, spajač,
spojka, ukr. spojitý, spójuvaty t/v, sch.
spojiti, raspojiti se tak jako v češtině. —
Jen nevelmi jasné. Ohromné rozvětvení
té rodiny a potřebnost výrazu pro pojem
všude tak běžný nedovolují mysliti, že by
tu byl týž kořen co v pájeti, ovšem s dalším
rozšířením významu. Naopak uznáváme
s Miklosichem a s Briicknerem samostatné
poj- coniungere. Je to asi týž kořen co het.
pói- dáti: pův. byla asi složenina s'b-poj-iti =*
dáti dohromady; z ní vyabstrahováno prosté
pojiti, k němuž přistupují předpony od při
vy za pře na aj.
pojiti 2°: viz píti.
poklice stč. též poklikev = poklička (Š.). Dl.
(po)kluka t/v, sch. pokljuka. — Málo jasné.
poklona stč. sic. sch.: dar. Pd. poklon
přídavek krmiva krávě v čas dojení. — Postv.
od kloniti darovati, věnovati (zastoupeno
v ukr. sch. sin.), které je příbuzné se stind.
érdnáyati t/v. Meh IF 53.91, LF 71.86.
pokoj, pokojný, upokojiti, spokojiti se,
uspokojený; dekomposicí předpony po- vzniklo
ukojiti koho již stč. s týmž významem (u.
pána svého nebo otce; nedajte sebe ukojiti
rozkoši tělesné; Hus), ně. postv. ukoj a
ukájeti, další dekomposicí pak nč. kojiti někoho
nadějí, klamem apod., a též kojiti dítě, pův.
uklidňovati napojením (vytlačilo starší
termín, jenž je v sic. nadájat, od dojiti), z toho
kojenec, kojná, kojitelka. — Po-koj a
odvozeniny jsou u všech Slovanů, ale kojiti je jen
u nás a pol. koic. — Č. pol. a rus. znamená
pokoj i světnici městského rázu, původně
kabinet oddělený, na poschodí nebo v
podkroví, kam se uchylovali na odpočinutí, „na
pokoj", aby měli klid. Např. 1388 si jeden
farář vymínil „komořici, ... aby tu mohl
pokojík svuoj mieti až do svého života".

pokost
469
polena
Podle Norberta Jokla se význam 'světnice'
objevil vlivem střhn. gemach 'klid, světnice,
obydlí' (Knobloch ZfS 7.300). Viz
odpočinouti.
pokost: lak, fermež, sic. -ť; pokostovati. —
Z p. pokost t/v (po- odpokoéció nalakovati), to
pak je ze středoněm. koste Büschel, Quaste,
quast hustý štětec, něm. nář. quästeln
malovati štětcem, mazati. Berneker I 582.
pokroutka (stě. pokruta = koláč, placka,
bochník) dosud lidově 'cukrátko v podobě
placičky'. — Sic. okrútka, pol. pokryta koláč,
hl. pokruta, dl. pokšuta bochník (chleba),
etrus. pokrutarb pekař. Pokrutina (z č.
proniklo do sic.) je záboj, tuhý zbytek z lněného
semene po vylisování oleje. — Vše souvisí
s krutý ve významu tuhý, asi prvotní
pokruta bylo pečivo tužší, hutnější v protikladu
proti kvasnicovému. Přenes, krutá šiška. —
Nejasné je však pol. pokretka a vsi. pokrutka
(z polštiny?) ledvina. Srov. však sic. pečena
játra.
pokrytec: vlivem bible z lat. hypoerita (to
z řečt.), přichýleno k pokrytý. Pod. sic.
pokrytec, pol. pokryciec, dl. pokryte.
pokuta. Hl. dl. sic. p. pokuta ( > r. ukr.
pokuta). — Význam sic. pokutovat sa 'trápiti
se' (D. Tatarka, Radostník 51) ukazuje, že
pokuta bylo původně utrpení všeho druhu
za nějakou vlastní chybu nebo provinění;
bylo-li to utrpení uloženo od někoho jiného
(vrchnosti), rovnalo se pojmu „trest"
(hrdelní p. = trest smrti), nakonec pokleslo na
trestní poplatek za protiprávní čin. —
Vzhledem k významu 'utrpení' je zřejmá
souvislost s lit. kenčiú kfysti (kenteti) 'trpěti': kota
je normální útvar sov kořeni, *kont-ä.
Psi. bylo tedy pokota; po- je asi po Γ nebo 2 °
(viz). Matzenauer* LF 9.184; mylně Bern.
1.602 a ESle
pól: evropské slovo z lat. polus ( < ř. πόλος
čep, točna, obloha nebeská, od πέλομαι
pohybuji se, točím se); polární z novolat.
polaris.
polák, o tom, co přichází nebo je původem
z Polska: vč. vm. sic. severní nebo
severovýchodní vítr, č. druh koně, uzeniny, pták
Aythya; dříve i lehká polská mince „dudek"
(Táb). — Ale stč. polák, hl. polák, dl. polák
venkovan (opak: horák) je od pole.
polána: náhorní paseka, louka nebo pole,
náhorní planina. Jsou i vsi v Čechách a
Moravě Polanka nebo plur. Polanky. — Sic.
polána t/v. — Odvozeno od *pol-je ( > pole),
dokud bylo tam ještě j; přípona jako
v dvorana ap.
polaz val. — Sic. polazník je koledník,
první návštěvník (muž n. chlapec)
přicházející ráno v jisté svátky do domu (na polazeň),
přináší štěstí pro ten rok, blahopřeje a je za
to obdarován. Vše se děje jistým obřadem,
ten je rozšířen i u přitatranských Poláků
{podlazy koleda o vánocích; podlaznik),
Ukrajinců, Madarů a na Balkáně. Odtud je
i val. polaz štědroveč. koláě pro dobytek. —
Slovo asi sch., od polaziti navštěvovati (laziti
lézti, jíti). Cránjalá NVČ 27/8.96.
pole; polní (odtud polnost pozemek, polnice
vojen, trubka, polníéek polní salát, polnička
polní řepa; úpolník polní vrabec < v poli),
zřídka, polný, stč. polský t/v; přespolní, podle
Šmilauera OKP 4.18.3 překlad za lat. pere-
grlnus t/v; zápolí zacházka; viz i polána. —
Psi. pole, polbsk'b, polána (stsl. polje polbsk'b,
sic. pole, r. póle, pólskij, poljána atd.). —
Pole označovalo, jako dosud u Srbocharvátů,
širou rovinu v protikladu proti území pahor-
ko vitému nebo hornatému, nevzdělanou
(oraný pozemek byl rolel), s rostlinami divoce
rostoucími, „planými" (*ροΙητ> a pol-je jsou
od téhož základu!); odtud polána a planina
(viz) jsou náhorní roviny, lišící se od strmých
a hrbolovitých míst okolních, kdysi
vymýcené a pak porostlé trávou a oblíbené jako
pastviny. — Příbuzné je asi r. pólyj otevřený
(viz police 2°, tam další příbuzenstvo,
a povodeň z * pólo-vodná, otevřená, volně
všude rozlitá voda). (Trubačev ZfS 3.677
vidí, asi mylně, v pole kořen pel- 'šedý,
jasný', tedy pole = jasný kraj, v protikladu
k lesu.)
poledne, již stč., spřežka z poli, dbne (půl
dne), zařaděná k vzoru more; nář. polodne
má o nejspíš asimilací k po-. — Sic. poludnie
(*polu-dbn-bje) je však složenina typu stč.
polú-hlavie (odtud dále poludňovat obědovati,
poluďhaóka,poludzenka oběd; Hviezdoslavovo
poludienok, srov. ukr.). Obdobný útvar byl
asi v předhistorické češtině, od něho je Polud-
nice (Klaret, nyní Polednice, myth. bytost)
a poluden jižní vítr (Klaret, Komestor),
jmenný tvar z adj. *poludní; srov. i stč. polú-
noc. — Srov. dále sic. poludnica, pol. poludnie,
poludnica, hl. polodnjo, dl. pól(u)dr>jo, ukr.
pólúdeú, polúdne (polúdn(uv)aty, polúdenok),
r. polden\ stsl. adj. poludznunaja fem.; adv.
pladbne (z *pol-dbne, jer vypadl ještě za d3by
likvidové metathese), b. pladne (pladnuvam
oběduji), sch. podne i pladne. Byly tedy
u Slovanů 2 výrazy, pjlu-dbribjs apol-b dbne.
Viz půl.
polenicě stč., asi totéž co mor. poljenec =
2 vodorovně upevněná bidla pod trámy
v jizbě, sic. polenicě zavěšené na stropu
2 vodorovné žerdi, na kterých se suší polena
(obraz u Niederla ŽSS 1.848), v Liptově
polenička, polička, na Trenčínsku polieň
fem. = polenicě, apolienca (plur. ntr.) dřeva
v sušírně, na kterých leží lísky, hl. polěú
mask., pol. polenia polednia pálen —
polenicě: to vše vzniklo zkrácením z polenica,
což je odvozeno od poleno. Meh LF 70.77.
Nyní jsou p. „již jen přežitkem... starých
domů", v. V. Pražák NSSA 9.86.
poleno; tak všude; ale zajímavé je jč.
kolektivum poláni JJčř 99: má své a asi

polic
470
pomalu
podle kořání. — Psi. poleno: r. poleno, ukr.
polino, pol. poláno, sic. sin. poleno. — Náleží
asi k poltiti, půl, neboť jsou to hrubé kusy
vzniklé rozštěpením, zpravidla jen na 2 půle
(takové se rovnají v lese do „metrů");
přípona -čno je jinak řídká, zpravidla ten základ
pol- je w-kmen.
polic msl.: trám (hranol o straně 30 cm)
ve valše, na němž je posazen jistý „kloub"
(kačer) držící citru (viz); J. Pešek, č. Slovácko
1961,91. — Odvozeno od psi. polt, které
vězí v r. pól podlaha, strus. polt základ, a je
příbuzné s police: ic je příponové, jinak je
rozlišení jen v rodu.
policajt, tak i sic: z něm. Polizei policie:
,,-aj se lidově přejímalo jako -ajt, srov.
Sauerei > sajrajt" (Šm.). Oficiální název
obecní strážní správy policie je ze střlat.
politia < ř. πολιτεία obec, stát (odtud
politika) od πόλις město, obec.
police 1°, tak i u jiných Slovanů: sic. rd.
sch. b. pol. dl. polica, hl. polca, ukr. polycja. —
Tedy všeslovanské polica, vedle toho je i r.
pol gen. póla i pólu a ukr. pil gen. pólu =
prkenná plošina od pece ke stěně, r. polovíca
prkno v této plošině. Vlastní police je pouze
prkno (na hrnce apod.) ležící na kolících
vbitých do stěny. Κ tomuto významu se dobře
hodí za příbuzenstvo stnor. fjol prkno astind.
phála-ka- ntr. prkno, deska, obraz: pol-ica
je patrně už praslovanská redukce z pol-ov-
-ica (srov. výše rus.) = deska pólová,
prkenná; redukce nastala asi vlivem slova lavica
= deska na spaní a seděni. R. polt bude
další redukcí (nikoli = phala-m ntr., neboť
je rozdílný rod!), snad podle stolt stůl.
police 2°: nízká, rovná plocha. Psi. polica.
Vězí v místních jménech Police, Polička,
Poličany. Jméno Polica je podle Bezlaje
„velmi časté ve slovinských jménech
místních i pomístních, hojné je také v sch.,
v pol., luž." (Šmilauer ZMK 2.258.) Tato p.
nemůže být totožná s p. 1 °, ale patří asi
k pole akr. pólyj otevřený, dále k lat.
palam veřejně, otevřeně, alb. spal offenbare.
Tedy *polica = *polá země, polaja zema.
polír, nář. i palír, sic. palier. Z něm. Polier
popř. nář. (bavorsko-rak.) palier. Stč. parléř
(Winter DR 195) je ze střhn. parlier. Něm.
slova jsou z franc. parleur.
polka, český tanec, vzniklý v 1. pol. min.
století na Hradecku. Jeho jméno je totožné
s Polka = polská žena a bylo mu dáno ze
soudobého nadšení pro Poláky, tehdy trpící
pod carským útlakem a neštastně revoltující.
Původce ani datum názvu neznáme. Zd.
Nejedlý NŘ 9.108. Nověji o polce jednali
F. Černý Jihočes. sb. hist. 17 A948) 54
a Vycpálek Čsl. etnogr. 9.1961.358n. Jméno
polka proniklo snad do všech evropských
jazyků.
polštář: ze sthn. bolstar nebo spíše (B. Ryba
pís.) z polštáři (nyní Polster).
polt, poltina, poltiti (> post v. val. polta
rozštěp, puklina), zpravidla rozpoltiti. — Pol.
polec, sic. polt, hl. poló, dl. pólš, ukr. póloť
gen. piltja, r. póloť gen. póloti i polť; sin. však
plat, csl. platt, rasplatiti. Prvotní význam
poltu byl — jako v r. polotók — polovina
sušeného, uzeného, soleného zvířete (ptáka,
ryby, zajíce), většinou se však ustálil na
veliký kus vepřové slaniny, jaký se v celosti
dává udit; ale (roz)poltiti je ještě = roz»
půlit. — Je z polttb, od polt půl; v jihoslov.
z pol-tb, vypadlo t. Stč. bylo náležitě polet;
nč. polt je z nepřímých pádů. Pd. na polec
padá = na bok padá, poletem lezy = na boku;
obdobné spojení v č. mylně pochopeno jako
pádem nejprve vč. p. ulehnouti, pak i p.
ležeti.
poltrubí, chod. a kdysi též mor.; Sm 323.
má 6 stč. dokladů. Jinde další změny: jč*
poutrubí, jvč. pontrubí, zm. puntrobi. — Vše
to je z podtrubí Jg. „Na vnější straně splavu
rybničního ústilo výpustí (ntr., = výpusť,
výtok) trub do poltrubí — prohlubně,
zaplavené vodou, která měla chránit ústí
trouby před působením vzduchu a také
brzdit prudkost vypuštěné vody." (Hurt
I 168.)
polyp: evropský odborný název, knižní
přejetí z ř. πολνπονς mnohonožec. Přeneseno na
stopkaté výrůstky v dutině nosní nebo
jiné.
pomáda, evropské slovo z franc. pommade
(něm. Pomade), pův. pomata (tak ital.) od
lat. pömum .= jablko, prvotně název lékár-,
nického přípravku z tuku a jablek.
pomalu: zvolna, paulatim. — Sic. pomaly,
hl. pol. pomalu, dl. pomalkem, -Ikim, r. ukr.
pomalu, br. pamálu, sin. po málu, pomale,
-loma, sch. po málo (srb.-csl. po málu), bulh.
malko t/v. Vedle toho je r. málo-pomálu,
sin. sch. málo po málo, b. malko po malko
t/v. — Nově vzniklo z po-málu adjektivum
čes. pomalý, hl. pomaly, dl. pomalkny
zdlouhavý, lentus. — Původní je tu předložkové
spojení po málu = zdlouhavým způsobem
(chodem); v něm vězí po 1° (viz) jako,
v po stáru, po česku a pád zaniklého
adjektiva malt, jiného než je malý 'klein'. V č. je
toto *malý zachováno bez po jen ve volání
na tažný dobytek „háby táh pomályjš":
hoj, malá (malý) hoj! chod. (JinCh 150)
i jinde obecně, asi původně z mala nebo
po malý, útvary jako zčerstva, zvolna, sic. po
česky. Příbuzno k tomuto malt je něm.
mählich, allmählich a staroirské mail lentus,
tardus, pomalý. Bylo asi zprvu *molt,
zesílené pak zdloužením samohlásky (§ 1)
v malt, takže znělo stejně jako malt 'klein'.
Pro tuto shodu zanikalo, popř. bylo chápáno
jako zvláštní význam slova malý 'klein'.
V spojení jako r. málo-pomálo mají obě
části ještě starý význam „zvolna, po zvolnu",
mohly však být chápány jako „trošku po

pomeč
471
ponrava
trošce" a tím zavinit splynutí obou adjektiv
mal-b 1° a 2°, vlastně zánik druhého. Meh
SbLehr 119. — Pomalu proniklo i do
sousedních něm. nářečí; o tom Steinhauser
SIWien 104.
pomeč gen. pomce; stč. pomčesg. fem.:
síťový sklopec na chytání drobného ptactva
(síť je na dvou obloucích, jednom pevném,
druhém sklopném) nebo podobné zařízení
na chytání ryb. — Rus. nář. pómča gen.
pomói fem. sg., spis. pómey gen. pómcev plur.
mask. na ptáky i ryby, pol. pomek, pomyk.
Sic. byt v pomykove = v pasti, ve slepé uličce,
v úzkých, v rozpacích. — Psi. pom-bóa
z ^po-rwbk-ja, od pc-mok-noti (viz mykati)
polapiti. Ze strus. Zlatostruje 13. stol. se
cituje: Asce ne možett trezva celověka
pomoknuti na grěcho, to pijana pom*bkneťb ego aky
pticju. Sic. je pomknúť ve významu lapit
u Šándora, Svako Ragan 2.46.
poměr, poměrný. Patří k měřiti, míra. Stran
po- a významu se shoduje se stind. upa-mä-
(med.) měřiti, srovnávati (upa-mäna- je
poměr); kořen ind. má- = slovan mě-.
pomeranč: viz oranž.
pomlázka; vč. pomlazac koledník s
pomlázkou. Původně asi jméno zvyku, pak nástroje;
pošlehání má magicky přenésti jarní sílu
z rostlinstva na lidi, má je pomladiti, zmla-
diti. HK citují z Rokycany o velkonoční
době: dívky s pacholky pomlázejí se a mrskají.
pomněnka. Od Presla. Od pomníti =
vzpomenouti; byla dávána na památku, neboť
prý dlouho udržuje svěžest (tedy aby
obdarovaný vzpomínal na dárce aspoň tak
dlouho, dokud ta bylina neuvadne). Srov.
nezabudka. ,,Tyto a podobné výrazy jsou
z kdysi oblíbené květomluvy" (Šm.).
pomoci, pomáhati, pomoc, pomocný,
pomůcka. — Všeslovanské: sic. pomoct atd.
Obsahuje meci (viz) a předponu po- 4°: ta
zde vyjadřuje, že činitel děje nekoná
plnohodnotnou práci, ale jen menší, slabší (to je
naznačeno tím *upo) silou, jen dobrovolným
výkonem přispívá k úspěchu díla někoho
druhého, dělá jen lehčí „vedlejší" práce
(např. když dospělý člověk štípe dříví a dítě
mu jen „pomáhá" = odklízí naštípaná
polínka a rovná je v hranici; nebo stařenky
netkaly na stavu, ale jen soukaly nitě na
cívky).
pompa, tak i sic: přes ital. nebo špan.
pompa pochází z ř.-lat. pompa (πομπή veřejný,
slavnostní průvod, pův. poselství, -stvo od
πέμπο posílám).
pondělí, lidově pondělek (-ek podle úterek,
čtvrtek, pátek). — Sic. pondelok, hl. póúdzela,
dl. pónzalk, pol. poniedzialek. — Původně
*po-nedělí, den následující hned po neděli
(neděle byla východiskem pro označení
některých dalších dní): ntr. *po-?ieděl-bje.
Bývalo (asi podle úterý, t. den) v podobě
pondělí i mask. Sm 156.
ponebí a podnebí. Stč. ponebie půda
(prostor mezi stropem a střechou domu),
dosud nář. ponebí, púnebí t/v (podrobnosti
Utěšený Slavia 31.171), chod. pumbí t/v.
Spis. podnebí = klima; han. podnebí patro
v ústech. — Útvar z po 4° = pod a nebe
ve významu horní plocha, kryt něčeho
(prostoru světového, pak přeneseně domu,
konečně patro v ústech).
pDněkud, sic. poniekal, pol. poniekqd.
Výchozí útvar byl *poně, srov. stsl. po nje(že)
t/v. Zde ]epo z *upo: ř. υπό τι poněkud.
Koncové -kud nutí předpokládat vliv slova pokud,
usnadněný společným po-.
poněvadž, sic. (zastar.) poneváó, pol. („asi
z češtiny", Bauer) poniewai, stsl. poňeže,
r. ukr. ponéže t/v, str. ponevaže, stsrb. pone-
vare {-re < -že). — Stč. bylo též poň(a)vadž,
ponadž, poniž, hojné staré doklady má
Bauer VCS. — Spojka příčinná. Její
platnost se vyloží z *po ne že, kde je po 1 °, asi
ve významu „nachdem", ne je akus. sg.
ntr. zájmena jb ja je s přirostlým už η
(jako je v lok. po něm z po jemb) a že je
známá spojka. Po s akus. se rovná našemu
nč. spojení pro + akus. (nář. jít po vodu =
pro vodu). Celek znamenal původ ně asi
„po to, že ... (= pro to, že ...)" nebo
„vzhledem k tomu, že". Přistoupilo va a d
jako v doněvadž, dokavad, pokavad (d je
v dokud, pokudl); také a v pona- pochází
asi z pokavad ap.
poněvirac laš.: přehlížeti, nevšímati si
(+ s kým) Šr, pohazovati, pohrdati čím Lor,
[špatně] zacházeti, jednati s kým Lp. —
Přejato z pol. poniewierac (koho n. kým)
povalovati něco, pohrdati, opovrhovati, nevážiti
si čeho (Vydra), p. si§ toulati se, váleti se
(ib.). — Polské slovo proniklo i do sic:
ponevierat sa potloukati se, povalovati se,
lenošiti K, lze tak říci i ve smyslu „neladně
býti položen", „povalovat se" též o hara-
burdí (Zván R. 269). — Je tu zvláštní vývoj
významový. Základem je ver-, mít v
pozornosti; příbuzné je lat. vereor míti v úctě, ve
vážnosti, něm. wahren chovati, ochraňovati,
wahrnehmen pečovati o něco aj. U nás zá-
porka ne- vysvětlí význam pohrdati ap.,
po je asi totéž co v po-hrdati, tj. po 2° (viz).
U z vratného slovesa byl vývoj: býti
nepovšimnut > ležeti bez činnosti, bez práce,
býti položen nepořádně (toto o haraburdí).
Ten pojem pak sousedí s pojmem „toulati se
bez práce", tak např. i něm. sich
herumwälzen a fr. (se) trainer znamená obé. Tedy
„toulati se" je tu posledním stupněm. —
Viz i varovat.
ponrava, stč. mask. pondrav. Nářeční č.
formy jsou jednak muž.: pondrav pandrav
pandrab kondrát kundrát aj., vč. kondravec;
jednak fem.: pondrava -ice kondrava kotrava
aj. — Κ tomu patří sic pandrav(a), pan-
drák, str. po-norovb zemljanoj červjak, kašub.

ponurý
472
portáš
ponor, pol. pandrowie kolekt. robactwo (z
toho pandry hlísty), pamrowie, pd. pedrak pon-
rava, obilní n. dobytčí červ, ponor, ponarwa,
sch. pundrav, pamrak. — Všechny tyto
výrazy patří k litev. narvá fem., nařvas mask.
buňka ve včelím plástu. V slovan. nutno
vyjíti z kolektiva po-norv-bje (srov. pol.
pandrowiel) „co žije po norvách", což
patrně znamenalo larvy včel (uložené v
buňkách) nebo larvy brouků v rozličných
dutinách („larvy brouků jsou vesměs ponravy"
Kott 2.747), při čemž ovšem příslušenství
larev k jiným formám hmyzu se netušilo.
Stran kolektiva srov. č. hmyz, havěť. Z
kolektiva byly pak vyabstrahovány názvy pro
jednotlivého tvora, a to v mask. Ne. spisovné
fem. je asi podle housenka. Hláskové změny
(kromě obvyklého nr > ndr) byly způsobeny
tím, že slovo je mluvícím neprůhledné.
ponurý. Přejato v min. století z polštiny.
Pol. ponurý, ukr. r. ponúryj, sic. ponur(n)ý
t/v jsou od (pa-)nuriti svěsiti hlavu. Jiné asi
je domácí po(ch)ňurý (viz).
ponurý: han. poňoré ponurý, nevzhledný (?)
SvB, pochňurý potměšilý, potutelný B, msl.
ponurý zamlklý, nesdílný B, han. ponurá
nemluva, slídič KtD, záludný člověk Rs,
pochňura potměšilec B. — Základním
významem bude asi slídič. Pak by to patřilo
k ňúrati. Je však možné i to, že to je totéž
co ponurý, jenže zesílené expresivním
změkčením; význam by se byl přitom poněkud
posunul.
pop. Všeslov.: stsl. ρορτ>, r. pol. b. sch. sin.
č. sic. luž. pop, ukr. pip; všude zastoupeno
i v místních jménech; znamenalo v staré
době všude nižšího kněze, ale v češtině
nahrazeno slovem kněz, u Poláků ksiedí; přesto
se pop však i tu udrželo, ale jako hanlivé.
Slovo přejaté: posledním pramenem je ř.-lat.
pappa, παππάς, ale není jasné, jakou cestou
přišlo k Slovanům (myslí se na sthn. pfaffo =
nyní Pfaffe, nebo na gót. *papa kněz nebo
i na přímé přejetí z πάπας). ,,Do které doby
potrval u nás zvyk jmenovati kněze „popem",
jehož existence dosvědčena jest názvy osad,
jako Popovice, Popovec, Popovo, nelze
pohříchu pro nedostatek kriterií určiti" (Vacek
401).
popácat: viz padati 2°.
popel: viz páliti 1°.
popelnice: nádoba 1° na pietní uložení
popela osob spálených, 2° na popel a na
smetí PS. Ve významu č. 1° je po prvé 1808
u Jana Nejedlého. U Slováků však žilo
popelnica (-pol-) ve významu „plachta na
z vaření" (= na vyvaření prádla, což se
dělo pomocí louhu z popela; V. M.) Kt 7.353,
a též jako „prašivý plášť" ve rčeních, kde se
mluví o smrti (Jos. Kl vana upozornil již
1887 na záp.-slc. lidové rčení len do popelnice
šúci = vhodný jen do ρ. = blízký smrti).
Protože zde nemohlo jít o urnu, myslí
archeolog A. Piffl na základě výzkumu
jednoho pohřebiště u Strby, že „četné hroby
svým nezvyklým uspořádáním připouštějí
možnost pohřbů v plátěných zábalech nebo
přímo v pytlích". Není prý vyloučeno, dí
Skutil, že i slovo p. mohlo vskutku
znamenat plachtu pro člověka blízkého smrti,
jak zaznamenal původně Klvaňa. A není
prý snad ani vylcu^eno, že by tato rouchová
plachtová popelnice mohla dále souviset
s urnimi na popel. Prý Polovci nazývali
plachtu zpod mrtvého „popolnotř". (O tom
podrobně Jan Skutil, Sb. III K. Tihelkovi,
Brno 1964,247η.)
popenec: rostlina Glechoma. Stč. poponec,
hl. poponc, dl. popoňc. Ö. nář. poponek pupe-
nec opoňka vopenka aj. Název je odtud, že
„se po zemi... aneb sem i tam na různo
provázky popíná a rozkládá" (Mattioli), „na
štěpy i na ploty pne se" (Černý),
popežník han.: hrnec na vystáti mléka.
Nejasné.
popraviti: potrestati na hrdle, ztrátou
života (oběšením, stětím, zastřelením), odtud
poprava, popravčí, popraviště. Tento význam
slovesa je již výsledkem zúžení; stč. bylo
popraviti = napraviti; poprava = soudní
pravomoc, popravóe = soudce (Šm.). —
Podle Trubačeva VJ 7.133 je nynější význam
kalk německého hin-richten.
popruh: sic. popruh, r. podprúga, pol.
poprqg i -ga, csl. poprqga, sin. podproga. —
Od prqg- k pr§gnoti (viz prahnouti) ve
významu 'pnouti': je to tkaný pás, jenž se
podpíná pod koně (nebo jímž se popíná kůň),
aby se připevnilo sedlo, tedy útvar jako
ηά-vod apod. Pak přeneseně pás, jímž se na
záda připevňuje břemeno (nůše, krosna,
batoh). Z něho je snad pruh.
pór, tak i sic, z lat. porrum. Sic. též púr
poraj bóra, z něm. nář. burri, borei apod.
pór: průduch kožní apod. průlinka.
Evropské slovo z ř. πόρος průduch.
pora laš.: počasí. Tak i pol. ukr. r. b. —
Nejasné. Lašské slovo je z polštiny.
porcelán, lidově fiorculán, nář. i porcunál,
-lián (Přerov). Sic. porcelán. — Přejato přes
němčinu z ital. porcellana; to označovalo
jistou mořskou škebli (má se za to, že souvisí
s porcellue prasátko) a od doby Marca Póla
i čínský výrobek, barvou a leskem jí
podobný.
porciunkule, lid. porcinkule: slavnost B.
srpna) ve františkánských chrámech. — Lat.
portiuncula je „podíleček", zdrobnelina od
portiö (> č. porce); míní se tím odpustky
udělované při té slavnosti.
portáš: kdysi člen ochranné stráže na
Valašsku (asi 1638—1829); chránili před lupiči
a zloději, potírali rebelie, stíhali podloudní -
ky, hlídali hranice před uherskými
nájezdníky. Je o nich hodně prací, poskytli i náměty
pro romány a povídky (J. F. Karas). — Toto

porter
473
pospas
slovo není velmi jasné. Já jsem v LF 66.164 η.
uvedl, že stejnou úlohu měl v Rumunsku
poteraš = člen potery, trestné výpravy proti
hajdukům; potera je slovo balkánské (b.
potera, sch. potjera potera počera potira apod.,
sin. potira, alb. potere, osman. potyra, rum.
potera) původu slovanského, z potěrati (srov.
č. potírati nepřítele, od po -tříti, obdobně lat.
teró a conterö). Rumunští pastýři by byli
donesli to slovo až na Moravu (je i pol.
portasz na jihu), tu však se sklad slova
změnil. Jinak vykládá je Sulán StSl 3.296:
portáš je podle něho z mad. adjektiva
portáš, odvozeného od mad. portyajlporta
(toto je prý z něm. partei nebo partie 'volná
jednotka vojenská, skupina marodérů'), což
znamenalo 1° šarvátku, kořistnický výpad,
2° skupinu marodérů, 3° vyzvědaěe. Toto
adjektivum bylo prý později kladeno jako
substantivum. Mohlo prý proniknout z
maďarštiny přímo (neboť v slovenštině není) na
Moravu jakožto název marodérů (vojáků
opožděných za svými oddíly a plenících)
a pak prý i členové sborů zřízených na
ochranu proti nim přijali n. dostali jméno
portáš. Historické zmínky o portáších má
Macůrek, Valaši v záp. Karpatech (Ostrava
1959) 164, 169, 209, 274, 441; podle něho
portarii (arcis) jsou v Pováží strážci hradů,
strážní veřejného pořádku; v č. a něm.
pramenech tito portarii jsou zváni portáši.
Pak by to bylo (tak soudí i Šmilauer) totéž
slovo co sic. portáš Vrátný, portýr', přejaté
z maď. portáš t/v, což je od mad. porta
brána, vzatého z latiny (o tomto portáš viz
Sulán ib.). — Proniklo-li portáš jinam,
pokleslo v msl. na portáš = výběrčí (Svěrák
SbTrávn 376). — S Macůrkem nyní souhlasí
též Krandžalov, Valaši na Moravě, Praha
1963, 132; zdůrazňuje, že Rumuni až na
Moravu nepronikli.
porter: hedvábná tkanina květovaná Jg
(doklad ze 1784 je ČL 3.323. Šm.), portel
(v písni).
posah: věno (arch.), slovo z jazykové
oblasti slezské; vyposaziti Čel z dokumentů slez.
1562. Srov. pol. posag věno (posazna adj. =
mající velké věno), ukr. posah věno, posa-
huváty obvěniti, dáti výbavu; r. posjágať
(s odstínem posměšným) namlouvati si,
vstupovati do manželství, posažónyj starý svat,
posažónaja stará svatví, nář. sev. posáznoje
věno; stsl. posagati vdávati se, pf. posagnqti.
— Slovo nepříliš jasné. Vzhledem k tomu, že
stsl. slova označují ženin vstup do
manželství a že i věno je přínos ženin, lze míti za to,
že po-sag- se od původu týkalo jenom ženy.
Kořen je patrně seg- a významem se z jeho
tvarů nejlépe hodí stind. sa)atě (pra-)
připojiti se k něčemu, přilnouti, posagt
(= *sóg-os) by tedy byly vdavky, přimknutí
se k mužovi, posagovati denominativum od
toho, *posažbno věno; význam věno při
posagi> zdá se býti nepůvodní (z posažbno
byl přenesen na posag κ, když toto ztratilo
svou rodinu příbuzných slov a když proto
jeho prvotní význam nebyl zřejmý). Κ
témuž kořeni patří lit.: segú sěgti připnouti,
sepnouti ve významu už zúženém na spínání
šatů apod., takže významové pojítko od
něho k posag Tj je slabé a nezřetelné. Nasáli-
sované s§g- (srov. ind. sah)- vedle sa)-) je
v ruštině. (S naším sahati toto posah
nesouvisí.)
posament: prýmek, -ntýr prýmkař. Přes
něm. Posament z franc. passement. Stč. paši-
man Rokyc. Post. (Šm.) Franc, slovo
odvozeno prý od passer, tedy = „to co přečnívá
přes okraj". — Sic. starší pasomán je (Sulán
rkp.) z mad. starší varianty paszomán (nyní
je °ny).
posed, stč. posedl, vč. posedlen, jvč. han.
posad: rostlina Bryonia. O jeho kořenu se
věřilo, že se stává osmého roku čertem nebo
že z něho vychází diblík, hospodáříček; šejdíři
jej podvodně prodávali jakožto mandragoru.
Rostlina čarodějná (do nedávná na
Valašsku), prý nebezpečná rozumu i duši. Posedl
je asi jmenný tvar za posedlý, tedy = kořen
posedlý zlým duchem, bydliště zlého ducha.
Meh NŘ 28.108.
posek gen. poska: pohlavní úd býčí, sic.
pasek býčí, koňský, beraní. — Nepochybně
přetvořeno z *pes-T>kfb, srov. stind. pásas- =
ř. πέος ntr., πόσ&η a lat. penis, vše = mem-
brum virile.
poskonné konopí = prašníkové, nář. han.
poskorné, poskolné, val. poskúnky. — Sic.
mimoto i poskovné paskonné ploskovné posko-
nica poskonina poskúnky, pol. ploskou plos-
konka ploskunka ploskunne konopie, ukr.
poskin\ poskonnyj, ploskinnyj, r. poskon',
poskonnyj, ch. poskon, sin. poskon poskanica
ploskovnica pleskavica. — Psi. *poskon b fem.
je patrně převzato z jazyků ugroíinských,
nejblíže je čeremiské poťaš-kdne, složenina
doslovného významu 'samčí konopí +
konopí'. Kořínek ČMF 26.136. Srov. i pinka
a konopí.
posloupný, stč. např. dědic postupný,
dědina p-á, právo p-é, poslúpenství, stč. právní
termín. — Nejspíše z postupný (doloženo
postúpenství z počátku 15. století) = postup-
nický, od postúpiti, jako dědic ap. na místo
druhého v majetnictví. Změna t > l (zánik
explosivity mezi dvěma p) nastala, když se
slovo osamostatnilo jako termín a spojitost
se slovesem nebyla už každému zřejmá.
Vaněček NŘ 25.137. Srov. zpupný.
pospas nebo pl. -y, zpravidla ve rčení na
pospas(y). — Z ital. pos(t)pasto zákusek po
jídle (pasto, toto z lat. pästus pastva, pak
krmivo zvěři, později jídlo vůbec). V češtině
doloženo 1724 postpast; pospas doloženo
poprvé u Kollára a vlivem Slávy dcery se
rozšířilo do spisovného jazyka. Titz ČMF

postať
474
potápka
26.202. „Nynějšího našeho významu (a
vlastně i zkrácené formy pospas) slovo nabylo
pochopitelným spojováním s naším spásti"
(V. Kůst pís.).
postať je prvotně část pole, na které stojí
jeden sekáč nebo žnec a kterou zabírá při své
práci (mor. na Kunštátsku), jána, pak
přeneseně stanoviště, podklad = podstata, u
některých spisovatelů i postava. — Stejný
prvotní význam je i v sic. postať, r. postát
(zvláště v nářečích), ukr. postat (s dalšími
významy jako v č.), csl. (po)statb a sin. postať,
pol. postač je však jen postava, podoba, tvar,
podstata. — Psi. postatb, slovo starobylého
typu (přípona -tb v složeninách); a za
očekávané o (ze *a) je vlivem slovesných tvarů
se sta-; též v avestě je -staitiš (= -stä-tis),
Kořen je týž co v stoJQ stojatí, č. stojím státi.
postel fem. (zm., val.: mask.), vlastně (tak
mor.) to, čím je lože postláno (sláma, houně,
peřiny, prostěradla), nikoli dřevěná nebo
kovová konstrukce; např. u Rožnova a u
Frenštátu přesně rozlišují lůžko a jeho postel. —
Tak i stsl. postdja, pol. poéciel, dříve poéciela,
ukr. posté!ja, postit; ale sic. postel, r. postil
je lože, hl. postola, dl. póstola lože (dial.
i „postlání" jeho), sin. postelja lože. — Psi.
po-stela (od stláti) znamenalo zajisté slámu,
kožešiny, houně, vůbec cokoli, co je nastláno
na palandu, lavici, pec nebo zem, aby to
sloužilo jakožto lože. Podobný útvar je
stind. upa-star-ana- ntr. žíněnka (na lože):
jeho stár- může být totožné s naším stel-.
Podobno je i arm. pastař στρωμνή, pokrývka,
koberec. Naše po- je zde tedy z ide. upo,
viz po 4°, znamená tedy „pod4', totiž
podklad pod ležící osobu.
postol: nejprostší lýčené obutí („jméno
Postoloprty dosvědčuje jeho existenci ve
starší češtině" Šm.), nč. jen ojediněle
archaisticky. — Pol. postol mask., ukr. postil,
r. postály, sin. postol, sch. posto, b. postál.
Nejasné. Bývá vyvozováno i ze slovanštiny,
ale je původu asi cizího: je i osman. postál
(odtud nř. ποστάλιον).
poslranek (již stč.), lidově p(r)ostranék,
jvč. též vostraňky. — Sic. postranok, pol.
postronek, hl. postronk, dl. póstronk, ukr.
postorónok, r. nář. postorónka, spis. postrómka
(přichýlením k stremiťl). Původ je zcela
jasný: po-storn-'bk'b, je to provaz, popruh
nebo řemen jsoucí po straně tažného
zvířete. (Spojování jiná, např. s něm. Strang,
jsou zcela mylná.)
posupný: viz sup.
posvícení, nář. vč. poscení: totéž co
posvěcení (chrámu), jehož výroční oslavou je;
ze stč. posvietiti s dlouhou kvantitou proti Č
v nč. posvěcení (rozdíl vznikl pro rozlišení
sloves posvětiti a posvítiti).
pošetilý, pošetiti {se), -lost, -lec. Náleží
patrně k lit. siuntú siautaü siůsti blázniti se;
jest vyjíti buď ze jména šbťb > set = lit.
*siutii-s, kteréžto *šet (vězí snad v šít
stařec?) by se bylo stalo po zániku jerů
základem nového slova; nebo od *po-šit-l'b, jež
by významem odpovídalo litevskému pa-
-siut-es: *pošetl > pošetil > pošetiti*! Ale sut
(viz) je z plného stupně kořene, který je
i v lit. siauČiu siaüsti hráti, řáditi, blázniti.
Viz i ješitný. — Sic. knižní pošetilý, -lec je
z češtiny.
pošmourný: viz chmura.
pošta (v Ö. od 1527, v AČ 10.189. Š),
poštovní, nář. vč. vm. počta (tak i pol. poczta
a z toho r. počta); sic. ukr. b. sch. sin. pošta. —
Vše asi z it. posta < lat. posita, asi „položená,
zřízená = stanice", totiž dostavníků.
poštolka, stč. poštolka, msl. u Kyjova
paštovica: pták Falco tinunculus. — Sic.
pustovka. Pol. pustolka pustulka, hl. pustolka,
pustawa, dl. pašturica ZfS 7.348, ukr.
pustélJia, r. pustelgá, sin. poštolka postovka. —
Výchozí tvar byl postojlovka; doložen v sch.
(z něho tampostolovka, postavka aj.; v. Hirtz).
P. dovede při lovu „postáti" ve vzduchu
na jednom místě takřka bez hnutí. „Už
nikde... nevisely ve vzduchu drobně se
třepetající poštolky" (Seralimovič, Město
v stepi, 9).
pot; tak i sic. r. sin. sch. b.; ukr. pit gen.
potu, stsl. pot-b. — Psi. póťb asi z *pók-to-s,
od pek-, péci (kt dalo t před temnými
samohláskami, přípona -to- a přízvuk jako v typu
νόστος); pot by podle toho byl „výpek",
co je vypečeno = vyhřáto, teplem
způsobeno; nář. (val. laš. aj.) se praví slunko peče,
dopěká, připěká, vypěká; msl. upek =
sluneční pal. Srov. znoj od zněti páliti a sic. var,
var a horký pot, parno, od vařit.
potáceti se, sic. potácat potákat potáčat
potáckat tackat (vždycky + sa) vrávorati;
též tácat sa o chůzi kachen; pol. taczaó si§. —
Intensivní tvar od téci v původním významu
pohybovati se: normální -takati nahrazeno
palatalisováným zněním s c (srov. klécati
apod.), sic. -c-kať má k deminutivní; c je
vlivem příbuzného točiti. Srov. sic* potočit
sa = zapotáceti se.
potáč, dosud snad po celém území češtiny,
i když ne všude v původním významu,
aspoň v přirovnáních (pysky jako p. = odulé;
tvář j. p. = plná, masitá): je to množství
niti, co se může natočit na vřeteno, jímž je
potočeno (zpravidla výkon pilné přadeny
za večer byly 2 potáče; podle plnosti potáče
posuzována její obratnost a píle: bylo
hanbou odejíti z přástky s neplnými vřeteny).
Hl. potáč, dl. pótac.
potápka, fem. potápkyně, potápnice:
„dobový typ mladého člověka, výstředně se
oblékajícího a chovfjcího" PS. Proniklo
i do slovenštiny: potápka, -kár SSJ. —
Vykládalo se tak, že při jistém tanci „se svou
tanečnicí dělá podřepy, potápějí se, mizejí
a zas se vynořují na jiném místě sálu. Odtud

potaš
475
pouhý
dostali název, jejž považují za přezdívku
a urážku'4. PS. Ale Treimer 83 zná p. ve
významu prostitutka a myslí na původ
z ital. puttana t/v. Tento původ je
pravděpodobnější: oblečení i chování lehkých
dívek bývalo opravdu nápadné.
potaš: draslo; tak i sic. — Z hol. potasch
nebo něm. pottasche, to z Pott hrnec ( < fr.
pot) -f Asche popel, tedy popel z hrnce
(tj. pálený a roztavený). Z téhož hol.
pramene je r. potaš, angl. potash, fr. potasse,
it. potzssa ( > novolat. potassium).
potkan. V č. je to slovo dost pozdní.
Jg je má jen jako mor. a sic. Kdežto v č. se
krysa Rattus rattus) a potkan (R. norve-
gicus) zpravidla rozlišují (ač krysa je prý už
vzácná, takže obecné č. krysa značí vlastně
potkana), sic. potkan znamená nyní obé (ale
SSJ liší názvy krysa a potkan cierny). —
Z mad. potkán (je i potkány, potkány), což
znamenalo různé hlodavce (také = lat. so-
rex, což je rejsek) (Hauptová); to je snad ze
severní Itálie (kam se dostali ti hlodavci ρ 3
lodích z Orientu): pategan(a), -kana, ponte-
kana, což je asi z román, ponticäna (místo
pontica) = „myš" černomořská, pontská.
Jinak je pouze sin. podgana, asi
přímo z Itálie. — Je však arčinské (na
Kavkaze) pokon krysa (cituje Treimer
ES 71).
potměchuť: jméno krajové, doložená po
prvé z Veleslavínova vydání Mattiola (,,v
některých krajích Čechové jí říkají sladká
vrbka a £>."), asi nikoli středočeské. Plody p-i
chutnají zprvu hořce, ale hořká chuť po
dalším žvýkání přechází v sladkou. Jméno
vzniklo ze stč. spojení po chuti nechat (bývá),
tj. po jedné chuti chuť právě opačná. To
spojení bylo silně zredukováno disimllační
ztrátou prvého chu: po[chu]t[i] nechuť, pak
potne- změněno v potmě-. Reussovo sic.
potmehút je z češtiny, ale přikloněno k po-
tmehúd = potměšilec. Meh NŘ 34.19. (Jinak
Zubatý NŘ 9. 102). SJS uvádí nyní i „ná-
řeční" potměchuť.
potměšilý. Vzniklo z přezdívky potměšil =
kdo po tmě, v tajnosti něco šije, kuje,
připravuje, chystá (mor. šit má tento význam:
cosi se na vás šije, uz se to dávno šilo).
Podobno sic. potmehúdol, -húdly, -húd (z *-húdl)
od húsť (č. housti, hudu). Méně jasné je han.
potmělót, -lótný, -lota a msl. potmélúch (a sic.
potmeluch i -lúch) potměšilý, -lec (-lúch asi
z -lút jako brach z bratr): snad je -lút z -lúd <
-lúdil, -luda od louditi klamati, podváděti,
srov. ob-louditi. Zakončení Z-ové zde znamená
nikoli děj minulý, ale trvalou vlastnost,
jako ve fňukal, všudybyl, chlubil.
potomek, potomstvo: od potomní nástupem
přípon -ek -stvo místo -ní (srov. dnešní a
dnešek), což je dále z potom. A Iv. potomně
Sm 249. — Obdobně sic. potomok, po1.
potomny potomek potomstwo, ukr. potómnyj,
potómok, r. potómok potomstvo, b. potornák9
potomec.
poťouchlý, za Jg potouchlý (nynější ť je
expresivní změkčení). Jen české, ale málo
jasné. Obvyklé odvozování z potuchlý, po-
tuchnouti nevyhovuje po stránce
významové. Spíše to bude óh-owé přetvoření
z potu-telný.
potrhlý: příslušný význam u potrhnouti se
dosvědčen u Raise (státi se zbrklým); je to
oslabení staršího významu Jungmannova
sápati se, rozbíhati se, obořiti se, vztekati se
na někoho (srov. utrhovati se na někoho). —
Bylo i sic. ojedinělé knižní potrhlý t/v jako
v č., asi z češtiny.
potrošiť: vydati něco po částkách, po
trochách (laš.: vypotrošila sem se z peněz; kočka
nám tu napotrošila = nadělala hromádek),
sic. tak i patrošiť (za-) ztratiti, založiti někam,
vydati, spotřebovati. Odvozeno ze spojení
po troše. Srov. dl. (roz)trošys rozsypati,
rozházeti. — Pol. patroszyc, ukr. pUrocháty,
r. potrošiť, rd. patrošiť je však kuchati,
vyjímati vnitřnosti (pol. patrochy, r. potrochá
plur.). Jak se tento význam vyvinul anebo
patří-li ta slova k sobě, není jasné (jako
paralela se uvádí č. droby, p. drob =
vnitřnosti).
potutelný: od tutlati, přípona -ι>ητ> jako
v neberný apod. Starší potutedlný nebude
než pravopisná analogie podle případů jako
spravedlný, kde d bylo v základním prav bda,
zde však není pro ně důvodu. — Je i sic.
potutelný, -nik t/v, asi z češtiny.
potýška, psáno i potiská, -zka jč.: menší
dřevěná nádoba na mléko, soudek na
provařené máslo. Z něm. Bottich kadecka, bečka.
poucati krkon.: hltavě jísti PS. — Vzešlo
asi z *po-hlcati, což by bylo s-ové (nikoli
j-ové, neboť a se nepřehlasuje) iterativum
od hltati, tedy *hlt-sa-ti. Východočeský původ
je zřetelný: u místo l; v Poještědí se zpphlt-
nouti vyslovuje jako spoutnout, Wajs ÖMF
26.347. Ztraceno je h; po pevně přirostlo.
Po(h)ucati je tedy smyslem totéž co
pohlcovati. Κ poucati takto vzniklému byla při-
tvořena nová dokonaná slovesa spoucati,
spucati, spucnouti fam. 'snísti, pohltiti'
PS. — Ale spucovati snísti PS ze Šebestové
(již. Morava) a vypucovati vyjísti něco PS
ze Sušila je od vulg. pucovati čistiti (něm.
putzen), z představy, že jedlík náležitě
„vyčistí" (= vyprázdní) nádobu s jídlem.
poučovanka jč.: „odpadová příze vlněná.
Byla silná, pevná a teplá; užívalo se jí na
záplaty a podšívaly se jí vlněné punčochy,
jejich šlapáky, chodidla" (Jílek Jčř 211). —
Snad z *podšívankae!
pouhý: (lat.) merus, purus, putus, (něm.)
bloß, eitel Jg: pouhým okem = bez brejlí,
p. Cech = jinou řeč nežli českou neznající;
je to poufiá kleveta = není to nic než pomluva.
V starší době vedle púhý bylo i púhlý f

pouchlý
476
povidla
obé stávalo v zajímavých spojeních: proč
by na té púhlé paušti bydlel; púMý a zřejmý
pohan, zid nebo kadeř; zákon púhlý a
nerozumný; nejpouhlejší sedlák by tomu
srozuměl. Jsou rukopisná různočtení na púhú
púštse brala // púhlú 1/ hlúpú Jg. Ad v. pouze=
jenom, nic více než. — Původ nejasný. Jistě
tu byl dosti bohatý vývoj významový. Zatím
domněnka: Je-li starší formou púhlý, je
možné uznati za přesmykovou variantu sté.
hlúpý = nejsoucí nic více než, prázdný.
V tom smyslu je i nč. hloupý = nepatrný,
bezvýznamný, bezcenný (od h-ého štípnutí
dostal otravu krve SSJC, pro hloupou tužku
se vracet nebudu) i sic: hlúpa švábka =
(k jídlu jsou) pouhé brambory (SSJ:
nemastné). Vyjdeme-li tedy ze stč. hlúpa púšť
apod., bylo by možno mysliti na příbuznost
s hlupiti (viz), *pblg-, dalo by se vyjít
z *plh-lý > púhlý, (Je i ukr. hlupa nió
hluchá, pustá, němá, pozdní noc; odkud?).
Pouhý mělo v češtině úspěch: vytlačilo
starobylé měrbnt, viz mírný, — Sic. knižní
púhy je asi z češtiny.
pouchlý: pouchlé zrno, msl. púchlý ječmen
= se slabým zrnem, han. póchlé ječmen
trochu od spodu hnijící KpU; č. pouchlavé
slovo; jč. pouchle (jinde pouch poušek pouk
pouček pouko) prázdné vejce (pouk měchýř);
též v slovech pro znetvořené zakrslé ovoce:
pouchle pouch (s)poukle pouchně poukne
spouchlík spouchlantice pro zákrska, trpaslíka,
pejor. dítě (sic. puchor, jč. (s)pouchně,
pouchle). Od puchnouti.
pouk: tupý konec vejce. Z *pouh, srov. rd.
(již.) púga t/v. Příbuzné je snad něm. Bauch
břicho.
pouť fem., stč. pút fem., ale vč. je dosud
původní mask.; to je i v demin. poutec, han.
potec KpU, las. putěc, msl. sic. pútec pěšinka
ve vlasech; poutní, -nik, putovati, putovní;
vč. pouti (gen. sg.) srov. han. gen. města =
dárek z města (obé jsou původní ablativy)
dárek z pouti. — U všech Slovanů: sic. pút,
pol. pac, pqciec ve vlasech, ukr. r. put, hl.
puc, dl. puš, stsl. potb, b. pat, sch. pút,
sin. pot, vesměs mask. — Psi." potb mask.
Příbuzné árské slovo mělo trojí kmen
v deklinaci: nom. panthä-b cesta (= av.
pantd), gen. path-áh (av. paůó), instr. plur.
pathi-bhih; ř. πάτος a stprus. pintis cesta
generalizovaly slabý stupeň pnt-, lat. pöns
gen pontis most (původně asi hať, haťová
cesta přes močály) a slov. pot b generalizovaly
stupeň pont- (u Slovanů převeden k i-kme-
nům jako u Prusů). Dalších spojů — mimo
arm. hun brod, přechod, cesta — není; je to
slovo isolované, příslušného slovesa
primárního není (πατέω kráčím, stoupám je deno-
minativum jako putovati!).
pouto, poutko; poutati (s- při- roz- u-),
-avý; laš. sputovat koně; msl. sic. putnať,
s- za- koně = spoutati mu přední nohy při
pasení, aby se nezaběhl: -na- podle klznati
koně = opatřiti uzdou. Odpútiíse v. zvláště. —
U všech Slovanů mimo novou bulh.: stsl.
pato, r. ukr. puto, pol. peto, hl. puta plur. t.,
dl. puto, pyto, sin. pota, sic. sch. puto. — Psi.
PQto. Příbuzno je něm. binden vázati, poutati,
stind. bandha- pouto, překážka; u Slovanů
souhlásky přešly v neznělé. Meh Slavia
21.265. (Knobloch ZfS 7.301 chápe, asi
mylně, pqto jako ,, Tritt falle" a myslí na
ide. kořen pent- 'stoupnouti na něco', který
je prý i v č. pout.)
pouzdro, sic. (z č.?), pol. puzdro t/v»
Původní pudr o (laš. pudr o košík pro psa na
tlamu) bylo přejato z germ. födra- ntr. (gót.
fódr pochva, sthn. fötar, fuotar futro,
pouzdro); z se pravděpodobně před skupinu
dr vsunulo spontánně.
po val (a): viz valiti.
povázka: lidový název pro druh svízelu
Galium mollugo, mající schopnost přichyco-
vati se, -váz- je tedy od vez- ve váznouti.
Přeneseno pak i na jiné rostliny, ba oficiálně
na dva jiné rody, Rapistrum a Myagrum.
pověděti, o° (postv. opověď, ale u Slavkova
je ještě slovo starého typu bez vopověsti =
bez dovolení), od- ( > odpověď), z-od° ( >
zodpovědný), za- (> zápověď),pro- ( > průpověď),
vy- (> výpověď), při-, zpověď, zpovídati se
(stč.: čeho); hl. spowědí, dl. spowěí jsou
z češtiny (Frinta). Iter. povídati (od něho je
povídka; nápověda atd.) se v lid. mluvě
někdy zkracuje: vč. poujdat, krkon. poudat,
val. povdať SvK. Zastoupeno i jinde: sic.
povedať, povie a povedat, povedá, r. povédat
atd. — Příbuzné je irské fiad-, 1. sg. fiad-aim9
vyprávěti. Pedersen 2.518n; po je nejspíše
po 3° (*par). Kořen *veid-. Mylně Meh
SPFFBU 4.27. Očekávané *void-ä-tei >
*věd-ati (typ στοιχάω) podlehlo vlivu slova
věděti.
pověra: viz víra; po- = po 3°.
pověrek stč. a dosud vč.; i poverek Jg, jč.
pověřen: sochor k nošení škopku (prostrkuje
se oběma uchy škopku); ojedinělé ouvěrek
tyč na stažení vozu vzniklo zkřížením
s ouvinek. — Pol. powerek 1532 a pd.
powyrék. Sem patří i s.-csl. povora gestato-
rium, z jednoho rukopisu 16. století. — Málo
jasné. Je-li původní ě, dalo by se spojiti
s lit. valras dlouhé veslo (žerdovité); p. by
byl „něco jako *věr", tyč nebo žerd podobná
věru, ale kratší.
pověsmo stč. a nč. nář.: deset zemní lnu. —
Sic. povesmo, -srno svazek lnu nebo konopf
SSJ, „dve hrste otřepaného lanu alebo
konopí", R. Uhlár. Dl. powězmo. —
Původně *po-vez-bmo, od vázati, přípona jako
v pásmo, od toho i naše s místo z.
povětří: viz vítr.
povidla (stč. u Klareta a nč. dosud), jvč.
zm. klad. povidlí sg., klad. i -dlo. Pol. powídla,
ukr. povydlo. Může být velmi starobylé.

povířit sa
477
práce
Prvotním významem je svařená šťáva ovoc- I
ná, zvláště švestková (Jg); ta sladióká
trnková štaviěka bývá vážerá, jenž sluje
povidlo) a proto možno pomýšleti, že povidlo
je 'cezenina, čištěný odvar* a že je od kořene
peud- čistiti, srov. stind. pavitra- ntr. sítko,
kterým se protlačuje sóm, adj. pavitra- čistý,
lat. pürus čistý; tento kořen označoval
čištění šťáv nebo vůbec tekutin cezením,
filtrování. Také litevsky povidla = vaisiu
%yre (Lemchenas), tj. čištěný odvar z ovoce. —
Psi. *povi-dlo možno chápati tak, že to je
zpodstatnělé adj. odpovídající neutru pa-
vitra-m 'čisté* (slov. dl za příponové tr jiných
jazyků ve jménech činitelů, nástrojů i věcí,
erov. stind. bhaví-tram svět proti slov.
by-dlo), stran i (—i) srov. véd. pavi-tar,
zdloužení asi rytmické. Zahušťování šťáv
a dělání prostých marmelád znali jistě i staří
Slované (z jahod aj.), znají je nyní i
nejzapadlejší cizí kočovníci (např. na
Parním).
povířit sa, u- msl.: kačeny se poviřily na
hlisty = pobláznily, zmlsaly; upovířil sa do
maku = (mlsný chlapec se odvážil...).
Nejasné. Šm. připojuje lid. zvejřenej.
póvl: brak, bezcenné zboží PS. — Z něm.
argot. Bowel (je též Bofel, Bovel, Bafel) t/v,
to pak z „talmudského" babel bafel t/v.
povlovný: souvisí se stsl. vblovbm> pomalý,
skromný (v Supr. psáno vb-). Obé je málo
jasné.
povodeň: val. laš. povod, laš. povodi
proud B. — Je to zajisté odvozenina od
voda, ale po- je nejasné. Rusky je polovoďje
(vodopol), ukr. polovíddja. Bylo-li původně 1
*vodo-pohje, bylo by možno spojiti pol- |
s pel- 'téci, líti' v lit. pilti 'líti' a v arm.
kalům t/v, lot. pali jarní povodeň. Je i rd.
povodeň* lehké, ne prudké vlnění v moři
(Podvys.), ale i rd. povoď tečení řeky po
vodě, po proudu. Pak by toto po- bylo
výsledkem přichýlení k předložce po 2°.
Podle toho by složenina znamenala původně
nadměrné rozlití (vylití) vody, liják, průtrž
mračen, nakonec i následek toho, zátopu.
V češtině bylo asi pol-vodie, zkráceno pak
na povoď, konečně upraveno na -eň.
povříslo, nář. vč. pobřislo (Páka, Holicko),
prouřislo (Hořicko, r anticipováno), mor.
províslo, provizlo (z vlivem vázati), též msl.
obřisio Mal. — Bylo všeslovanské: stsl.
povrěslo, sic. povrieslo, sch. povrijeslo, sin.
povreslo, hl. powrjestlo, dl. powrjaslo, po-
wrěslo, pol. powróslo (místo *powrzoslo;
r vlivem slova powróz), ukr. poverésló
(> pere-véslo aj.). — Psí. poverslo z *po-
-verz-slo od kořene verz- (viz vázati), k němuž
náleží i provaz < po-vraz a vrše.
povyk (odtud povykovati): postverbale od
nezachovaného vykati křičeti, hlučeti; srov.
sch. vikati, b. vikam křičeti, volati, sin.
zaviknoti zvolati. — Příbuzné je lit. úkauti
(a intensiva üks'Hi, úkěioti) volati, též
o hlasu sovy. Základ zvukomalebný.
pozdě, pozdní, pozdější, pozditi se (o°, z°,
> zpozdilý), -požďovati se; chod. půznyj. —
Všeslovanské: stsl. pozdě, pozdbni>, sic.
pozdě, pozdější, pozdný, pozdit (sa), r. pózdnij,
nář. -nyj, pozdój, pozdnét, opozdáť, opázdyvat,
ukr. piznij, piznýtysja, p. póíny, póžno,
požni c sie, hl. pozdže, dl. pozdže, sin. pozdo,
sch. poznica pozdní ovoce ap. — Příbuzné
je ř. οπισ&εν, jež znamená 'vzadu' (místně),
ale i časově 'potom, později' a souvisí s het.
appa, apasi a naší předložkou po 1° (viz).
U nás odpadlo začáteční o (jako v po), sd
dalo zd; o w slabice po je původní (kdežto
řečtina je oslabila v i); e (místo e) je asi
podle příslovcí času nyně nyní, tede ted.
Dále je příbuzné něm. spät pozdě.
pozoun: spolu se sic. pozauna, pol. puzan,
puzon je z něm. Posaune, to pak přes střhn.
basune busüne bosüne z lat. bücina pastýřský
roh.
př, interjekce zastavující koně. Tak i sic,
pd., psáno prrr, sch. prrrs Zbornik 31.56. R.
tpr, b. trr. U Holečka Sp. 62.146/7 pro. Tak
i něm. brr\ Brugmann 15.
pra-, předpona (lid. žertem prach-):
pradávný praěeský praděd prajazyk pravěk. Též
v stsl. sic. r. pol. — Odpovídá jí lit. pro v pró-
-pernai přede dvěma lety, lat. prö-avus
praděd, pró-nepos pravnuk. Tato forma s
dlouhým o je tu vesměs v 1. části neslovesných
složenin, je tu tedy staré dloužení předpony
pro- 'napřeď, podobné jako v pa-měť proti
po-mníti. Typ pra-děd je starobylý, kdežto
adjektivní typ pra-dávný prabídný pramalý
dostal své zmocňovací pra- asi z pradávno-,
naproti tomu praěeský je od PraČech.
práce. Stč. práce znamenalo (podle Langa
LF 43.230) svízel, trápení, namáhání,
těžkost: práci i bolest pron (Boha) nesli; viděl
Hospodin svého lidu velikú práci v Egyptě =
utrpení. Hilarion jíde až do Babylóně s velikú
prací = námahou. Pracovati stč. —
namáhati se, ale i trpěti: v smrtzlaé posteli praco-
váše, stařec pracováše v bolesti. Dosud mor.
lid. to je prácal = nesnáz, svízel, č. spis.
pracovati k smrti, ku porodu. Pak byl význam
oslaben na námahu a konečně vůbec na
konání, dílo, čin. Pod. tomu bylo v němčině:
Arbeit je zdlouhavá, namáhavá (zemědělská)
práce >' obtíž, nesnáz (Schneidewindová
PBB 81.1959.174 n.), fr. travail práce
znamenalo pův. muka, trápení, Buben ČMF
36.66, a mad. munka práce ze slovan. mgka
muka (Š). Odvoz, pracný pracovitý pracovní,
pracant (už Jg, srov. suchant), pracoun PS.
— Sic. práca, o významech v. Blanár HL,
pracný, pracovat, pracovitý; pol. v 15. st.
i proca, hl. próca, dl. proca. Z č. je nynější
pol. praca, odtud r. praca. — Stč. pův.
význam dovoluje vyložiti *porta přesmykem
z torp-ja, od trpěti. Příbuzno je (E. Havlová)

pracka
478
práchno
i lit. dárbas práce. Týž kořen je v isl. pjalfa
pracovati a (Sv. Stech) v stnor. starý perná
práce, námaha, starý a namáhati se. V kořeni
je náležitý stupeň o. (Jinak Lang: od per-
opírati se; ještě jinak Lehr-Splawinski: od
gerietet!, v. NŘ 23.276.)
pracka; lovecké označení tlapy šelmy, pak
vulg. ruka, sic. pracka: dolní část zvířecí
nohy. Z něm. Pratze, to pak z it. braccio.
pračata plur. ntr.: starý vojenský trest bití
s běháním „ulicí". Pol. praszczeta plur. ntr.—
Odvozují od práskati, ledacos však při tom
zůstává nejasné (přípona, č. c místo šč,
původní význam?). Spíše je totožné s práčata =
prakovníci, že bijí do provinilce jako prakov-
níci do obleženého místa.
práh, odtud zápraží = místo za prahem
(se stanoviska lidí jsoucích v domě), zásep;
pražec na dráze. — Všeslov.: stsl. prag-b,
sic. práh, r. poróg gen. poróga znamená
i skalnatý stupen Dněpru, odtud Záporoží,
-ec; ukr. poróh, pol. próg, hl. proh, dl. prog,
sch. sin. b. prag. — Psi. porg-b. Příbuzné je
lit. pérgas (peřgas) rybářský člun vydlabaný
z jednoho kmene, dále snad osť. juh parsk
spodní část stromu, jehož horní část byla
větrem ulomena n. vůbec kmen stromu
(juh = strom; jinak má p. četné další
významy: srdce, trup, vnitřnosti aj.; osť.
slovo cit. z Collindera, Fenno-ugric voca-
bulary 1955, 50), tedy slovo substrátové?
O g/sk viz § 11. Slova ta jsou dále nejasná,
ale je zřejmé, že práh byl vlastně celý
mocný nejspodnější kmen, na kterém
spočívala domovní stěna, nepřerušený ani tam,
kde byly dveře (dosud tak je místy v
Rumunsku, výklad a fotografii má T. Papahagi
3.92); podobně kdysi u Germáriů, v Hoops
RL 4.478 a 2.455 a Trübners Wb. s. v.
Schwelle. Proto staré prahy bývaly mohutné
a vysoké, děti a staří lidé na nich s oblibou
seděli v teplé roční době. V sch. na ostrově
«I ffi - s
Domek s mohutným dubovým prahem pod celou
stavbou. (Papahagi III 92.)
Pagu (Zbornik 31.62) prag znamená konečně
i dveřní zárubeň na všech čtyřech stranách.
Podobný vývoj je v rovnici lit. liemuö kmen
stromu = lat. Urnen práh (to pak kromě
prahu znamená i svrchní břevno dveřní
zárubně). — Z Dalimilových slov (káp. 7)
vyplývá, že i v sto. byl práh takový mohutný
kmen přitesaný a že se tak zvalo i svrchní
břevno nade dveřmi, neboť, ,kniežata i
králové... proti prahu klanějí hlavu, aby ji měli
zdrávu". — Místy je práh dosud toho
způsobu: u valašských domů pod Maky tou
(V. Pražák NSSA 9.78) na podúhelníky
(= kameny, na nichž spočívaly úhly, tj.
rohy srubových stěn) se kladly
„nejspodnější trámy základní, zvané prahy, z nichž
přední představoval potom vstupní práh
do domu". [Zde je tedy svědectví, že práh
byl spodní trám i jinde než pod dveřní stěnou
domu]. Prahový trám býval až 40 cm silný,
práh byl tedy vysoký; to děláno úmyslně,
,,bránilo se tak pronikání sněhu a vlhkosti
a přístupu drobné havěti do síně", dále
tomu, aby lezoucí děti nemohly ze světnice
na dvůr, kde by přišly k úrazu (Pražák 93).
O Moravce ve Slezsku se dí NVČ 33.342:
„Na základních úhlových kamenech,
peckách, nebo na podezdívce leží základní trám
zv. „prutěž" [správně pmiceé Lor, tj.
„průtes"] nebo „prahové dřevo", ... je
(to) trám osekaný, široký asi 20 cm, vysoký
tak, jak dřevo dovoluje, vždy o něco vyšší
než širší. Nemá byt příliš vysoký, poněvadž
tvoří zároveň práh...". — I prahy říční
jsou jakési stupňovité terásky, takže na onen
domovní dlouhý a vysoký práh snadno upo-
mínají. — Stran zápraží viz i zásep.
prach, prašný, prachový, -ovitý, prášiti,
spraš, poprašek, prášenice (srov. plískanice),
rozprášiti > rozprach (mlynáři si z obilí
odpočítávali něco na r.), prachař, -árna,
prachovka na utírání prachu; prášivka, prachůvka,
zm. prachavice houba pýchavka; vulg.
prachy, prašule peníze (> prachatý, pracháč)
z argotu, pův. 'drobné peníze', pod. jako
něm. arg. Staub; prášek mlynářský učedník,
ze *smetiprach. — Všeslov.: stsí. prachu,
r. ukr. póroch, pol. hl. dl. proch, sin. sch.
práh, sic. b. prach. — Psi. porch^b je od
kořene pers- v pršeti. Kořen znamenal
rozptylování něčeho v malé části, suché i vlhké,
tuhé i kapalné, je v heth. pars-. Viz i práchno.
Prach jemné peří má tento význam z puch,
(viz), a to ze stálého formulkového spojení
jako je v rus. razmesť v puch i prach.
prachanda, jvč. zm. pracJiaranda (ra
opakováno): strouhánka ze sušených planých
hrušek místo perníku, zm. i ze sušené mrkve.
Od prach, přípona -anda je poněkud
pejorativní.
práchno, stč. prácheň; práchnivý, prách-
n(iv)lti. Obdobně sic. práchno, pol. práchno,
hl. dl. prochniwy, aj., r. ukr. porochnó; stsl.
prachnent špatný, nepotřebný. — Vše je
od prach (dřevo apod. hmoty zteřejí na
prach), ale zdá se, že východiskem dalších
útvarů je sloveso na -niti, utvořené podle
trouchnlti, pol. butniec, sic. púdneť, dúpneť,
jež všecka označují zjevy tytéž nebo po-

prase
prak 47
dobné: z práchneti je práchnivý, ale i práchno
(tedy zpětný útvar!); stč. prácheň odpovídá
ruskému porochnjá, srov. i obdobné stč.
plesa, nč. plíseň, pro jiný zjev na kazící se
hmotě. Sloveso na -niti je dále obměnou
staršího stavového *pbrch-noti rozpadávati
se v prach, schnouti, tlíti apod. (pol. pierz-
chnqč, ukr. perchnuty, b. práchna).
prak: středověký přístroj k metání
kameni, dnes jenom praček na kamínky; odvoz.
prakovník, a v starém vojenském slangu
práče (prače) mladší prakovník; han. šprak
prak. — Sic. prak, pol. dříve prok, hl. prok,
prokac házeti prakem, dl. prok, prokaé, str.
porok-b. — Psi. por-k-b. Podle Langa LF
43.228 je *por-Jcb od pjráti: stroj, jímž se
do něčeho pere, bije. Vedle toho bylo *pcr-ťa:
csl. pra&ta, r. (z csl.) prášča, pol. proca, sin.
prača, sch. praca, b. praštva, praštka.
prám, pramice: domácí slovanské slovo
(pol. prom, sic. prám, sch. prám, ukr. poróm,
r.-ciú. 15. stol. pram-b, str. porom-b) *porm'b
s přízvukem jako na hláskách původně
dlouhých (vrddhi 6r jako v r. voróna, č. vrána,
proti vóron, vran) nebo na slabikách
vzniklých z dvojslabičného kořene; jde tu o kořen
per- (stind. pxpatťi převáží, přepravuje, lat.
poitö nesu, ř. πόρος průchod, přechod, brod,
gót.faran, něm. fahren), ale nic v příbuzných
jazycích na délku nebo dvojslabičnost
neukazuje. Ani analogie není viděti, takže zůstává
ten přízvuk záhadou. Obdobný prapříbuzný
útvar jo sthn. farm člun, lodka. Naproti
tomu nóm. Prahm ( > it. prama, fr. prame)
je z češliny. Viz i Titz ČMF 9.145. Za
příbuzné so dále pokládá (Walde IF 39.88)
lat. para bárka, pův. prý ilyrská, a ř. παρών
bárka. Viz i pramen 2°.
pramen 1°, prameniti (se), prameniště,
pramenití voda, pramenný; jč. pramejček z pra-
my-k (srov. kamejček, řemejček). Rozmanité
významy: zřídlo vody, paprsek, proutek,
jeden chod (pásmo) v pletenině provazu,
copu. — Sic. pramen t/v jako v č.; pol.
promieú, promyk, p. vlasů i paprsek, ukr.
promiň paprsek, hl. promjen i promjo ntr.,
dl. promje ntr. vlákno, pramen provazu,
vlasů, paprsek, sin. pramen vlasů, sch. pramen,
pramik vlasů. — Psi. pormy gen. pormene.
Pro výklad se dá vyjít jen z významu
paprsek a z kořene *sperg-, obsaženého mj.
v angl. spark jiskra, stangl. spearcian, spircan
sršeti jiskry, střdn. sparken t/v, lot.
(s)pirkstis plur. řeřavé uhlí. Tedy *sporg-men-,
g mezi dvěma souhláskami zaniklo, rovněž
tak odpadlo s. Vývoj významů: paprsek
jakožto světelný pruh vycházející ze
zářivého zdroje PS, > (u vodotrysku) prudce
vytrysklý proud tekutiny, páry ap. PS,
odtud dále p. = proud vody tryskající ze
země, ze skály, pak jeden podobný ,,proud"
vlasů (jakoby tryskající, vystupující z hlavy);
poněvadž ty „prameny" vlasů byly splétány
v copy, je snadný přechod od ,,pramene"
copu k prameni provazu a k řemínku,
z jakých je spleten bič ap., přenes, např.
k dlouhému válečku těsta, z jakých jsou
splétány jisté druhy pečiva (vánočky aj.).
pramen 2°: spojená řada voru. — Sotva
tu jde o nějakou metaforu od pramen 1°.
Spíše to bude slovo příbuzné s prám. Něm.
Flcß se překládá jak "vor" tak i "prám"!
Prám sloužil k přepravě přes řeku; bylo-li
jich několik vedle sebe, byla to jakási
náhrada mostu (něm. Floßbrücke, vorový
most). Je-li tomu tak, byl by tu týž kořen
per- co v prám a starobylá přípona jmen
„nástrojů" men: *por-men by byl
„prostředek k přechodu, k přepravě" přes vodu,
původně vorový most. Vše to je arci pouhá
domněnka.
pranostika, tak i sic. — Z ř.-lat. prognostica
předpovídání.
pranýř, dříve pragnéř Klar., pranéř, planýř;
sic. pranier planýr prämier, pol. pregierz; ve
středověku kamenný sloup, k němuž za
trest byli uvazováni provinilci. Z něm.
Pranger.
prapisek vč.: kamenný pod voj dveří,
kamenný sloup v plotě; u Litomyšle (tamější
hláskovou změnou p > t, Utěšený 181) pra-
týsko; mylně psáno i prapisek, prapysk. —
Souvisí se stsl. pop briste p(r)-bp(h)riltc pb-
prište μίλιον, στάοιον (ze stsl. je r. póprišče,
ukr. popryšče, sin. póprišče, sch. poprištz
dějiště, pole činnosti). — Slovo velmi
zajímavé. Zdá se, žo je doma v češtině a že
původně znamenalo opěrný kámen vůbec
(od pbr-o perti = příti, podpírati.) A že
z č. bylo na Moravě přejato do stsl., neboť
tehdejší slovenština svého termínu za ona
řecká slova asi neměla. Že bylo v stsl. cizí,
a proto pozdějším písařům neprůhledné,
o tom svědčí nejistota grafiky, λ^ΐζ Meh
Slovan, studie (Sborník Vajsův, P. 1948) 111.
prapor; odvozeniny: praporec, praporečník;
nové praporčík (vojenská hodnost) z pol.
proporezyk nebo z r. praporščik. — Stsl.
prapore, sic. prápor, ukr. prápor (z csl.)
i prápir, pol. proporzec, sch. praporac, b.
prjaporec. — Psi. porpor'b, útvar zdvojený.
Má se za to, že je od kořene per- létati
(r. parjú parit vznášeti se ve vzduchu),
Šafařík 506. Slovo jistě domácí (naopak
korouhev je přejaté): ukazuje, že Praslovane
bojovali pod prapory (kdežto řeckořímský
starověk měl signa jiného způsobu).
prase, prasátko; mor. sprasná svině (srov.
skotná, stelná, shřebná), han. sprašná, sic.
prašná; obdobně mor. sprasnica, jč. sprasni-
ce > č. us. prasnice; prášiti se; vč. jvč.
prasenčí (od *prasenec, srov. r. poröse .ok),
z toho — přích/lením ke kmeni proset- —
prasečí (> prasečina, prasečník, -činec,
prasecký, prasectvo, zpraszčiť). Jiné
odvozeniny prasák ( > prasácký atd.), prasat-

480
prataf
práskati
kář, z toho — příklonem k prasečí — lidové
praseókář; val. prasatář; rostlina prasetník,
po prvé ve Všr, je podle Hypochaeris (χοίρος
= sele), Ferkelkraut. — Všeslov.: stsl. pras$,
sic. prasa, r. porosěnok plur. poros jata, ukr.
porosjá, pol. proste, hl. proso, dl. prose, sin.
sch. b. prase. Psi. porsg (původně — jako
rusky — jenom v plurálu!) vedle porsbnhCh,
--bk'b (v sg.) označovalo mládě vepřové,
podobně jako jiná slova na -et- znamenala
mládata; ten význam je u jiných Slovanů,
byl i stč. a dosud je v slovenštině. Porse
je tedy odvozenina (jako kuře od kur) od
ide. porUos (lit. pafšas sele, vyřezaný vepř,
lat. porcus, ir. orc sele, sthn. farah, nyní
Ferkel sele), což znamenalo původně rovněž
mladého vepře (Benveniste BSL 45.74). —
Zlaté prasátko slibovali kdysi na Štědrý
večer dětem, že je uvidí, budou-li se postit.
Dosud prasátko (bez zlaté) je ploška jasného
slunečního světla, kterou mladí lidé vrhají
žertem do temnějších místností (bytů) nebo
na lidi. Zdá se, že z. p. je redukce dávné
představy o zlet4m vepři slovanského boha-
čaroděje Svant ovita: zlatý vepř byl jednou
z jeho inkarnací (podobně jako zlatoštěti-
natý kanec byl zvířetem obdobného nor-
dického boha Freyra), zlaté štětiny jsou
zbytkem jakési svatozáře tohoto boha;
podobně jiná jeho inkarnace, rarášek, byl
pták se zlatým peřím. Meh SbČyž 496n.
práskati 1°: bíti, z- vy- koho, na- komu;
postv. výprask. — Sic. práskat, hl. wupraskac
vypráskati, postverb. wuprask. Sk-ové inten-
sivum od práti, v hl. od wuprac. —
Přechodem do 4. třídy vzniklo jednodobé praštiti.
Zvláštní význam je v praštěný 'ztřeštěný'
(prašténec; viz šus), ale i 'nechápavý'.
Východiskem bylo žertovné rčení pytlem
praštěný, původně prázdným pytlem p.; jde tu
o dotykovou magii: rozumělo se tomu tak, že
prázdnota pytle se dotykem (praštěním přes
hlavu) může přenésti do člověka a v něm se
projevit jakožto prázdnota hlavy, hloupost.
,,Ale E. Rippl vykládal, že řezníci omračovali
dobytek pytlem plným kamení; je i něm.
ist mit dem Plumpsack geschlagen" (Šm.).
Viz i třískati (ztřeštěný).
práskati 2° v č. za° ušpiniti, umazati PS,
mor. dopráskat se B. — Sk-ové intensivum
od paprati špiniti; pa- zde zaniklo, srov.
podobný úkaz v prskati 1 ° 2 °.
praskati, prasknouti, praskotati, praštiti,
pračkavý, praskot, expr. poprask (po- z
poplach); mor. prask, zm. praskáóí, záp.-han.
prašČáÓii vých.-han. prašči suché roští; vč.
praskavice, praštěnky, sev.-m. praskačky
kožené kalhoty (,,s posměchem se jim říkalo
praštěnky, protože při chůzi vydávaly
praská vé zvuky, jako když něco puká", Jílek
Jčř 212). — Sic. praskat, pol. praskac
a obdobně jinde vyjma r. bulh. — Praskati
ie sk-ové intensivum. Výchozí sloveso není
u nás zachováno; blízko jsou mu lit. sprageti
praskati a nor. spraka t/v, dále pak lit.
sprógti a lot. sprägt puknouti, dále něm.
springen t/v (o skle; ng z gg, § 15). Začáteční s
u nás zaniklo disimilací před příponovým
(§14).
prašivý; prašivina; prašivka nejedlá houba;
prašivec stížený prašivinou, ale v nář. (chod.
vč. mor.) i rarach, skřítek v podobě meteoru
nebo větrného víru. Odvozeno od stč.
prachy plur. (Klaret: Scabies), práše Rosa
u Jg. — Sic. prašivý, praši(vi)na, prašivec,
prašiviet, hl. prašiwy, dl. praš fem., prašný,
prašy( wi)na, prašywy i parch mask., parchaty,
pol. parch, parszywy, dříve i parchowaty, ukr.
parch sg. i parch'/ plur., paršývyj, parchátyj,
r. paršá, obyč. plur. parší prašivina (i lupy,
svrab), paršívyj, nář. parch, parchátyj, sch.
prhut, b. pärchot a r. pérchot lupy. —
Nesnadná skupina slov. Souvisí patrně s č.
pršeti o vypadávání vlasů, neboť jisté kožní
nemoci jsou spojeny se ztrátou vlasů nebo
srsti. Hláskově toto pršeti a r. pérchot, sch.
prhut, b. párchet jsou z p\>rch-, č. prachy,
práše z porch-; ostatní slova se z tohoto
schématu vymykají: jsou nepochybně přejata
z češtiny, luž. praš- beze změny, pol. parch
s přesmykem ra > ar (ukrajinské pak z
polštiny). Název nemoci je odborný termín
a mohl by býti přejímán např. od jízdních
vojáků, při obchodech s koňmi apod. Kořen
perch- (z *pers-) v jiných jazycích nebyl
nalezen.
prataf val. sic: pořádati, uklízeti, po° po-
uklízeti, s° spořádati, ukliditi, u° (-úvat,
-ovát) ukliditi, vy° vykliditi, vyndati, v°
vměstnati, vpraviti někam, na° sa vecpati
se někam; v přeneseném smyslu prataj sa =
klid se(!) = odejdi; spratný, mor. spřatný kdo
se dobře vměstná, ústupný. — Je téměř
u všech Slovanů: T.prjátat (prjátaju i prjáču)
schovávati, ukrývati (z 'ukliditi'), nář.
oprjátat, naprjátat oblékati svrchní oděv,
oprjátnyj čistotný, ukr. prjátaty uklízeti,
schovávati, pol. sprzqtač uklízeti, sprzet
nářadí, nábytek, sin. spreten obratný, sch.
spretan směstný, b. opretnat čistotný, za-
pret(v)am zahrnuji, opretnuvam vyhrnují si
rukávy. — Psi. pretafy pretati. Jeho -ta-
může býti příponové, § 20, pak je možno
předpokládat před t zaniklou souhlásku;
za příbuzenstvo se pak hodí něm. bringen
a slova keltská: kymr. he-brwng senden,
deducere, atd. Bringen znamená obecně
uvádět, dostávat koho n. co do jistého stavu,
někam, popř. odněkud, a dá se přeložit
rozličnými slovy (um etwas b. = ošiditi;
zu Stande b. = dokončiti; zum Schweigen b. =
umlčeti; in Ordnung b. = uspořádati; aus
dem Hause b. = dostat, vystrnadit z domu,
atd.), podobně i složeniny s ein- um- ver-
weg- zu-. Uznáme-li neznělou formu *prenk-,
dá se v *prek-ta-ti vidět výchozí intensivum,

práti
431
pravý
jehož jednotlivé významy byly dány přede- I
vším předponami: sic. dopratať = s námahou
dopraviti co kam, napratať čo kam =
natlačit, naházet, nacpat, naplnit, upratat =
uspořádat, uklidit, vypratať = vykliditi,
vyndati, zapratať = založit, zastavit,
naplnit, zahradit SSJ; r. sprjátat, zaprjátat
schovati. V slovnících udávané významy
bezpředponových sloves se vyvinuly v jednot- |
livých jazycích teprve z jistých — ne všude
stejných — složenin: tak sic. val. 'uklidit'
vzešlo deprefixací z odpratat, kdežto r.
prjátať 'ukrývati* ze sprjátat ukrýti,
schovati. Tyto významové rozdíly (klidit χ
ukrývat) jsou tedy sekundární.
práti; práč, pračka = pranice, přeprati
koho, práti se bíti se, seprati se, stč. pařiti
udeřiti; stč. ned(perné asi výkupné z trestu
bitím (že provinilec nebyl doprán = zbit, do-
asi jako v mor. a sic. dobit zbíti někoho);
přeneseně naprati se najísti se, mor. nedopera
nedosyta; práti čistiti něco ve vodě, vy-pírati,
prádlo > prádelní, prádelna, pradlák, prad-
lář, stč. pradli z pra-dl-bji, z toho pradlena
(srov. švadlí > švadlena, pradlena), las. pral-
ka (srov. laš. švalka švadlena). Vlastní
význam byl bíti do něčeho, i prádlo se
čistilo tak, že se do něho u řeky bušilo
plácačkou (dosud místy na Slovensku) čili
pístem. — TJ všech Slovanů: sic. periem prát,
pracka rvačka, pračka pradlena, práč{pv)ňa
prádelna, pol. piore práč, r. zastar. peru
prát a obdobně jinde. — Psi. peri ρ brati
je příbuzno s lit. periů p<Ťli bíti (vůbec),
v lázni šlehati věníkem, mýti někoho v parní
lázni, lot. peru pert t/v.
prátňa plur.: pole, komplex polí (podluž.),
sic. prácňa lesní kultura; sem snad patří
i han. pomístní prátsň část jedné vsi u Litovle
(Lakomý). „Je německé časté pomístní jméno
Breiten; významy byly různé, zvi. komplex
polí" (Šm.).
praviti: říkati, říci, vypravovati, vyprávěti,
rozprávěti, odtud rozprava; sic. vy právat, roz-
právat, z toho rozprávka pohádka; sin.
praviti, pol. pra wie. — S pravý souviset nemůže,
není vidět významově pojítko. Spíše bude
příbuzno s het. palvái-, snad t/v. U nás je jen
jiná likvida. Pol. sloveso pak z češ.? —
Z 3. sg. praes. praví resp. aoristu praví
vzniklo adv. signalisující cizí výrok pral > praj >
pr(j, z toho hyperkorektní spisovné prý.
pravý; velké množství odvozenin a bohatý
vývoj významový. Adv. pravé = správně
a právě = zrovna (časový význam v pravé
odešel apod. vznikl vynecháním z pravé teď,
p. nyní = skutečně, opravdu ted); býti práv
něčemu, dosud chod. zm. han. klad.; právo,
právní, -nik, s právem > správný, bezpráví,
3véprávný, pravoplatný; pravověrný; právo- I
slavný (toto z ruštiny, mylný překlad za ř.
όρΰοδόξος); pravda, -ivý, opravdu (z 6, pravdu
máš; Ryšánek ústně), z toho opravdový, \
I -ovský, lid. -ický; s pravdou > spravedný,
s nenáležitým l spravedlný -nost, s jinou
příponou spravedlivý; -praviti, pravidlo, od něho
pravidelný, pravítko (z pravidlko). Pravý
znamenalo 1° rovný, přímý (tak v stsl.), pak 2°
v mravním smysle 'jdoucí bez oklik = iustus,
verus' (srov. něm. recht, fr. droit z directus);
význam 3° 'opak levého, dexter' je asi nej-
| pozdější (starší výraz pro to byl desbWb =
ind. dakšináh, lat. dexter, ř. δεξιός) a vyvinul
se asi tak, že veliká většina lidí užívala a
užívá k jistým úkonům (jídlu, boji atd.) ruky
pravé (což má důvod v ustrojení mozku a je
vyváženo jistými nedostatky, naproti tomu
leváctví je spojeno s jistými přednostmi
psychickými), to tedy pokládáno na normální,
náležité, správné (odvoz, pravice, pravičák).
Odvozené sloveso praviti znamenalo stsl.
říditi, vésti, t. rovným, přímým, správným
směrem, způsobem, od něho je prav bda (srov.
rýmové opositum křiv bda), původně asi
'náležitý postup = spravedlnost (sts1.),
zákonitost', později 'náležitá shoda se
skutečností, opak lži'; napraviti = udělati
správným, náležitým, tak i u° o° s° za° ( >
poštve rbalia náprava, oprava, úprava, správa,
vedle nich opravný, úpravný, správce atd.),
připraviti je uvésti do náležitého stavu,
pohotovosti, vypraviti = přihotoviti k vyjití,
obstarati vyjití, zde pak už se dostavuje
představa o pohybu s tím spojeném a ta
převládne v dopraviti, odpraviti, přepraviti
( > doprava atd.); popraviti viz zvláště;
zpraviti = dáti pravou vědomost o něčem ( >
zpráva, zpravodaj); osamocena jsou nová
slova souprava = uspořádaná skupina sou-
náležitých věcí a průpravi = projití delší
přípravou. — U všech Slovanů: stsl. pravb
přímý, rovný, praviti viz výše, pravost b
slušnost, spravedlivost, mírnost, pravida
spravedlnost, pravbdbm> spravedlivý; sic. pravý,
právo, právny, právě, pravidlo; pravoto soudní
spor, pravotár advokát, pravetit sa míti
soudní spor; r. prav pravá právo, pravit říditi,
vládnouti, pravilo pravidlo, pravda pravda,
právo; z jiných jazyků slov ani neuvádíme. —
Za psi. lze klásti pravb, právo, prav bda,
praviti (ve významu činiti přímým apod.).
Pravb nemá mimo slovanštinu ekvivalentu;
stejné zakončení s protiklady krivb a lévb
(levý) dává tušiti, že je to domácí úprava
něčeho jiného. Pravb je patrně odvozeno
od *pró 'vpředu, kupředu', se samozřejmým
doprovodným pojmem přímosti: „pravá
cesta" je asi „přímo vpřed jdoucí", nikoli
„křivá", s oklikami. Příponové v jako
v protikladech křivý, levý; zde se hláskově
vyloží jako v lat. octžvus 'osmý' od octo
'osm'. Přesný protějšek je snad v lat. prävus,
I které má však význam právě opačný („po--
divný sémantický obrat čelem vzad", Marti
net, Économie des changements phonétiqaes,
| Bern 1955, 226). Zdá se, že k té změně
31 Maöhek — Etymologický slovník

prázdný
v latine došlo nejprve v odvozeném slovese
depräväre, původně 'svésti s pravé cesty'.
Jinak o praviti (vy°, od°) senden, liefern,
führen (= vypraviti koho na cestu ap.)
soudí S. Ondruš, Publ. Debr. 15, 1961, 4:
má je za kausativum od perq ρ brati letěti;,
paralelou jé mad. szállít liefern, senden,
od száll fliegen.
prázdný, lid. pražný; stě. prázdná žena
nevěstka (Ev. Ol.);prázdnota, prázdniti (u- vy-),
prázdnina, nyní -ny, stě. a ne. knižně prázden.
— Všeslovanské: stsl. prazdunt prázdný,
nezaměstnaný, prazdbnik'b svátek, sic. prázdny,
r. prázden, prázdnyj z csl., lidově poróžnij,
porožnít, ukr. práznyj zahálející, prážnij
marný, práznyk svátek z csl., lid. poróznij
prázdný, pol. prezny, z ruštiny praznik,
hl. próz(d)ny, dl. kdysi a nář. prozdny, nyní
prez^y, sin. prázden, sch. prazan, b. pražen,
všude i několik odvozenin. — Psi. porzdbm.
Příbuzné je lit. befgždias marný, neplodný,
bezvýsledný, befgždinas t/v (toto je našemu
nejblíže). Základ byl tedy slovan. porzd-,
lit. berzd-j-, dále neprůhledný; je možno za
původní mít b-; naše ρ by mohlo být vlivem
slova pustý, vedle něhož stávalo v ustálených
spojeních (město bylo pusté a prázdné; mor.
chodí z pustího do prázdného B; bulh. pusta
prázdna neděla kak ne by cela godina, Gerov).
Dále je příbuzné lat. früsträ marně, nadarmo
(-rüs- je od vlivu slova fraus podvod, klam).
Srov. i březí (o jeho d).
pražiti; praženka zapražená polévka, sic.
prazenica smažená vejce; stě. pražma, ně.
mor. pražené, vytřené a mleté klásky
nedozrálého ještě obilí přede žněmi v čas nouze
(Bartoš; způsob jistě pradávný, srov. pol.
pražmo, bělor. prežmó a r. prjážmo t/v);
postv. zápražka; prahnouti žízní apod.;
vyprahlý; han. to mne votprahlo ulevilo se
SvB; zvláštní význam msl. prahnut
(vlhnouti, moknouti) Mal, je vyabstrahován
z vy°, chápaného jako 'ztratit vlhko'. —
U všech Slovanů vyjma lužické: rd. jz. prjagú,
inf. prjac\ sevsk. prec\ prjáženica z vajec,
prjážit, ukr. prjažú prjahtý i prjážyty, pol.
pražec pragr.qc pražonka ivypragly jako
v češtině, sic. pražit, prahnut, sin. sch.
pražiti. — Příbuzno je ř. φώγω t/v; r je od
rodiny slovesa pržiti, viz ptdíit.
pražma, tak i sic: druh ryb (cejn velký,
dlešť): ze střhn. brahsema (nyní je Brachse,
Brassen) nebo ze stejného s ním pramene
(praevr.). Šm.
pražnec, gen. -žence chod., od žíti žnu.
„Ve svatojánské noci jde žnec po poli,
a kde se jeho kosa klasů dotkne, ty jsou
jeho. Kudy však jde, tudy zůstane široká
brázda a nikdy zrnko ne vzejde. Takovému
čarodějnému ženci říkáme pražnec..." (B.
Němcová 1847, v. Kramařík ČL 48.225). —
Tento démon je snad přejatý něm. Bilwis-
nebo Bilmesschnitter, známý z Bavor,
prděti
Saska, Durynska; o něm Mackensen Hwb-
DAG, de Vries 1.239. V Bilwis se možná tají
slovanský Veles.
prcek fam.: malý tvor, prclík, mor. šprk
šprcek šprt šprtek šoprcinek o malém děcku;
asi od prcati (Jg z Dobrovského) jíti drobným
krokem, což je s-ové intensiv um k mor.
šprtati (se). U Jg prcek ještě není; snad
doneseno z Moravy a změněno.
prčiti se mor.: běhati se (o koze), o-, po-,
odtud prcá koza (potupně) a volání na kozu
han. prka! prka!; prk próina prkotina kozlí
zápach v době říje; prkati páchnouti prkem;
přeneseně s hanlivým pa-\ han. paprcet se
být bujný, zlobiti (o koze), mor. zpaprcit se,
zpapcit se, zbobcit se do něčeho — zblázniti se,
han. brÓit se pohněvati se; msl. zprčit robu =
poblázniti (láskou i jinak), svésti, odtud
post verb. mor. prcá žert, klam (když si
děláme „blázny" z někoho); toto prcá
ojediněle proniklo do sic. (SSJ). Proti mor. a sic.
prk- je č. prskat se o páření koz, oprskati
kozu. — Tak jen též sin. prskati se o koze,
prskač = kozoprsk kozel. Jinde prk-; pol.
park, -ot, parkocic si$ (pd. pyrkac sie bude
z č.), ukr. pérčytysja, sch. prcati se, b. párca
se, páre kozel. — Psi. bylo ρ brkati (čes. a sin.
mají sk-ové intensivum), je totožné se stind.
spréáti dotýkati se, stýkati se Ac po r
ztratilo do slovanštiny palatálnost); srov. sin.
sch. mrkati se o páření ovcí, *m brkati ~
stind. mršáti dotýkati se. Druhotvar prskati
má ekvivalent v lit. buřkštis pářiti se (o
kozách a ovcích), Meh Slavia 16.188, a dále
v stind. prkš- oplodniti, begatten (u nás
ks > sk).
prděti, odtud prdel (odvoz, podprdelka, pod-
prdačka Jgd, podprdna Β ,,přeslice, kterouž
přádník seděním na ní drží"), post verb. prd;
poprda. Vulgární obměnou z trtolit je prdolit
žvaniti, z něho postverb. mor. prdola po-
vídavý, č. s expresivním změkčením -ď-;
srov. i č. vyprdelit něco = vyzraditi;
základem obměny bylo známé přirovnání
„slepičí prdýlka" o žvanivém; i pol. je pierdolic*
pierdola. Podobně val. vprdat se do čeho =
míchati se kam je asi za v-trtat se. Rozšířené
je i prdelkovat (vč. mor.), lehčí chvilkovou
prací n. obcházením maskovati zahálku
(významový vývoj je nejasný; srov. pd. pier-
dólka = lichá robota; a lit. bizdineti, bizda-
luoti t/v od bizdas k bezd'Hi = bzdíti, IF 13.
186); prdelka je u N. Města n. Mor. muž
konající ženskou práci: nazván tak nejspíše od
„ohledávání" slepic, činnosti to pro muže
nedůstojné. — Všeslovanské: sic. prdiet, prd,
pol. pierdziec, piard, pierdziel, hl. pjerdzecy
pjerd, dl. obdobně, ukr. perdíty, perdíž,
r. perdét, sin. prděti, prd, sch. prdjeti, b.
prádna. — Slovo prastaré: srov. lit. pérdžiu
pérsti (a pifdis prd), lot. perdu pirst a pirděju
pirdět ( = slovan. pbrděti), ř. πέρδω, πέρδομαι*
πορδή prd, stind. pardatě, a v. pdrddaiti

prdliť
483
prkno
(^ prdcti), sthn. ferzan, furz, alb. pjerft.
Zvukcrr.alcbné; s kořenem perd- srov. pezd-
v bzdíti. V slovanštině přešlo do III 2 třídy
nepochybně vlivem stavového a jinak
blízkého slovesa smbrdtti, podle něho je i náležitý
slabý stupeň v kořeni, takže se obě slovesa
rýmují (podobně lot. pirdět a smirdět).
prdliť msl.: páliti (o kopřivě), mor. prlina,
msl. prlavica, prtacka kopřiva. Proniklo na
M. ze sic. Tam je přhliť a prhlava. Sch. pržiti,
b. pária pražiti. — Původnější je zajisté prh-,
pirg-: je shodné s lit. spirgti vyprážeti tuk,
nebo spíše se spirgeti t/v, dále je příbuzné
stind. bhr))áti {)) starobylý prákrtismus
za ]y), s jiným vokalismem lat. frlgó a ř.
φηνγω, tedy základy (s)prg- a bhrg-, lat. I
a ř. ü je jistě druhotné; původní Ih- v balto-
slovanštině připojením „pohyblivého" s
změněno v ph; v slovanštině 8 zase odpadlo
(v skupině spr- častěji!).
pré míti = volnost (jinak nedovolenou).
Vykládá se z něm. das Prä haben, což je
z lat. předložky prae před, napřed, chápané
zde jako 'výhoda, přednost'. NŘ 12.10. Spíše
je to (Šm. podle Pfohla 2.239) krácením z fr.
avoir Ja preference míti přednost.
preclík už stč. (Klaret), sie. prieceň (-en
podle pecen, bocheň) a praclik, pol. pracel,
praclik, hl. prací. — Vše bud ze střhn. brezel
(to pak z románštiny) popř. z něm. nář.
bräzl. Bielfeldt 219.
prefatýn: důstojnický sluha (han. prefátin).
Z itaJ. nář. (benát.) priratin t/v, to z něm.
privatdien er.
prejt lid.: obsah jitrnic; zcela nové umělé
přetvoření je (Šm.) prát kaše z masa, prýt.
Z něm. Brei kaše; stran t viz policajt.
prejz, už strč. (Winter), jč. prejz. Z něm.
nář. (bavor.) preis, breis.
prelát, tak i sic; pol. do 17. stol. prelát,
pak pra lat. Z lat. prae-látus, představený,
od prae-ferö. Srov. prcbolt z prae-positus.
přen! tak volá ovčák na ovce při návratu
do dědiny, aby se ze stáda odloučily do
svých chlévů (Bartoš: val.). Z rumunštiny?
prepus: zvonění před započetím pohřbu,
val. prepust Kš; prepusový zvon = pre-
pasňák. Z prepuls, lat. praepulsus.
pres: lis. Z něm. Presse, což je z román,
(it., střlat.) pressa: to pak je postverbale
od lat. pressure, intensiva k premere tlačiti,
lisovati. — Sic. pres je však z rak.-bavor.
nář. presch. Hpt.
prestol, tak i sic. trůn; přejato v minulém
století z ruštiny; r. prestol oltář, trůn je
z csl. (stsl.) préstol-b trůn (prě- jako v
přesvatý, -stoťb = stůl; p. tedy = posvátný
stolec).
prevít, v starší Češtině prevét: záchod, pak
vůbec neřád, i jako nadávka (srov. vulg.
hajzl v týchž významech); privet u archaisu-
jících spisovatelů má i nelidové. Jvč. nepre-
vit smetí apod. Pittn. 9.8, hluk, šramot
Hoš 2 (ne- nadbytné). — Z románštiny
(it. privato, Treimer 85, fr. přivé záchod) =
lat. privätus (locus) odloučené místo. Šm.:
podoby s e má Grimm VII.2.2140: střdn.
prevet, prevat.
prha: rostlina Arnica, od Presla. Sic. nář.
prha t/v SSJ by pak bylo z češtiny. — ,,Je to
patrně preslovsky libovolné přenesení Kla-
retova prha alphita (šrotovaná mouka)'4
Šmilauer. — Tato pak je z psi. pbrga
(p. pierzga, pd. percha, r. perga, ukr. perhá
pyl; b. párga adj. nedozrálý, o ovoci; strus.
perga pražená zrna obilí, sin. prga mouka
z praženého zrní, ze sušeného ovoce aj.;
č. prha je chléb z mouky ,,z nových zrn
sušených'4 Kt 2). Náleží zajisté k pržiti
(viz prdliť).
prchati, prchnouti, u-, roz- se; prchavý
nestálý, uprchlík. — Sic. prchat, pol. pierzchac
utíkati. — Psi. pbrchati, od *pers-; stejný
kořen t/v (fliehen) je v het. pars-. Sem náleží
i prchlý, prchlivý, pův. rychlý, též sic. prchký,
prchlivý, pol. pierzchliwy rychlý. V č. zúženo
na pojem praeceps irae, na rychlé poddání
se hněvu. — Sk-ové intensivum je v mor.
prsknút, pršóit utéci B; k tomu patří dat do
Prsčic Β 54 = utéci, č. jit do Prčic (chápané
nyní jako eufemismus za silácký, ale
nesmyslný Vulgarismus jít do prdele = pryč).
prim, -a, a mnoho jiných útvarů, bud
přímo školským nebo učeným přejetím z lat.
primus, fem. prima 'první', nebo z
románských jazyků, resp. nové útvary od toho
základu, vesměs evropeismy: primarius
kvarteta, primář nemocnice, primas i primátor
města (kdysi např. Tábora), primát, primice:
ale primas je z mad.
princ, tak i sic. rus. sch., z něm. Prinz,
to pak z fr. prince < lat. prlnceps. Fem.
nář. princka, spis dříve princeska podle
fr. princesse, nyní princezna s -na podle
kněžna.
principál, tak i sic: ze školského prostředí
z lat. prlncipalis hlavní, přední (adj. od
prlnceps, z něhož je princ, v. to).
princovina: žlutá měd (jistá slitina), prync
Jgd. Z něm. Prinzmetall. — Κ spojení
princmetálová baba (je i nář. baba medená,
ba i baba mosazná Hr 55) ,.podnětem byla
rudost tváří, jak bývá u zlostných starých
žen" Šm.
prisma: hranol. Na Kyjovsku a Slavkovsku
prizma, prízňa je hromada štěrku (srovnaná
známým způsobem), u Slavkova též krechta.
prkno už sté., prkenný; prkenice lid. a argot.
náprsní taška na peníze, pův. obal na
písemnosti ze dvou dřevěných desek. Jen v
češtině. — Asi přejato ze severu: je stnord.
brík prkno, (dřevěná) přepážka, lavička,
isl. brík trám, lavice, nor. brik nízká dřevěná
stěna, lavička, šv. dial. brik lavice, dán.
dial. brig Ofenbrett. Kdy a jakou cestou
přejato, nelze říci.

pro-
484
prositi
pro- předpona rozličných významů. Tak
i stsl. r. ukr. sin. sch. b. Ale las. je ojediněle
též pře- (z polštiny), např. přemoknuÓ
promoknouti Lp, přehrát prohrát Malý; také
sic. je pre-, pol. prze-, luž. pře-. Formě pro-
odpovídá lit. pra-. Naproti tomu forma
druhá bude z ide. *per, srov. lat. per-flö =
pro-vívám, per-sequor = pro-následuj i, per-
-equitö = projíždím atd., také něm. ver-,
např. ver-fallen = pro-padnouti, ver-folgen =
pro-následovati. V slovanštině tedy
zobecnělo bud pro- nebo per-, po každé se všemi
významy obou předpon. — Význam 'vpředu'
je v prů-Čelí přední strana budovy n. něčeho
vůbec PS (= co je vpředu jakožto čelo).
pro, předložka, tak i r. Naproti tomu sic.
pre, hl. pře, dl. pse. Spřežky proto, protože,
proÓ. — Významem, hláskami i vazbou jí
odpovídá ř. προς o příčině (προς τι = proč?,
προς ταΰτα pro to, pro tu příčinu), o
prospěchu (π. ήμεων = pro nás, ve prospěch
nás), náklonnosti (π. τινός είναι = býti pro
koho), při zaklínání (προς υεών = pro
bohy!). Hláskový vývoj (= s odpadlo,
o beze změny) jako v slovo z Jcleuos. S tím
však nesouhlasí sic. pre atd. Bude z ide.
*per, neboť mu odpovídá lat. per v per
deos = pro bohy (přísahati), per me licet =
pro mne za mne. Tedy ide. a p^l. dvojice
předložek pro a per se zjednodušila v
jednotlivých slovanských jazycích tak, že přetrvala
jen jedna z obou, ale se všemi významy
dřívějšími. S nimi se sdružila i předpona
pro- (viz).
probošt: ze sthn. probošt představený,
probošt, to pak z lat. pró-positus představený
(vlastně ze synkopovaného prcpostus); pol.
proboszcz bude — vzhledem k szcz místo
očekávaného st — asi z češtiny. Sic. prepoit je
z mad. prépost, to pak z it. praeposto < lat.
prae-positus, což byla normální podoba titulu
(srov. fr. prévót, šp. prebosts). Viz i profous.
probyšúcný stč.: podle Gb III.2.66 (tam
doklady) znamenalo 'užitečný, chytrý'. Ale
doklady z léčitelských knih stavějí záporné
neprobyšúcný vedle ,,líný, ospalý, bledý",
tedy p. bylo zajisté „plný živosti, síly,
čilý". — Má se za útvar od *probyšúcí, což
by bylo participium (jinak v češtině
nezachované) budoucího času od býti, a srovnává
se se stsl. by se futurus, byšešteje budoucnost.
— Spíše však, vzhledem k významu, patří
k stind. bhušati, což podle monografie
J. Gondy znamenalo 'působiti, aby někdo
n. něco prospívalo, dařilo se, dáti tomu sílu,
moc, živost' (citováno podle recense v IF
59.109). Tvarem je to pak part. praes.,
rozšířené o -bnt; pro- má tu význam jako
v prospívati.
proč, procovský, procovina. Z něm. Protz
ropucha, nadutec.
procesí (v stč. fem.), mor. i proceství, lid.
též prosecí; laš. procesija jako v sic. procesia,
pol. procesja, sch. r. procesija. — Vše z lat.
pröcessiö postupování. Č. -ci je stč. zakončení
jako v kvitancí, kollací, nč. by bylo -ce.
profant zast.: proviant; u Kyjova se
jezdilo na p. = na přípřež vojenským
zásobovacím vozům. — Z něm. Profandt <
Proviant, to z ital. provianda, vl. zásoba
na cestu.
profous, profós: vězeňský dozorce; sic.
profoz t/v. — Z něm. Profoß, což je spolu
s hol. provoost t/v a angl. provost představený
z téhož lat. prö-positus co probošt, jenže
význam se bral jiným směrem; obdobný
vývoj u paralelního praepositus i v román-
štině (šp. portug. prebostz profous).
proláknouti (se): dovnitř, dolů se prohnouti
Jg-PS, proláklý, -lina, ale i protekly PS. —
Vzhledem k tomu, že i naše slovo se klade
též o propadání (hubnutí) boků, břicha,
tváří, lze za příbuzné pokládati lit. kliókstu
kliókti splaskovati se (o hladovém břichu),
jež má Juškevič a DabŽ; u Jušk. je i
dokonavé par°, u Fraenkla pérkl(i)okti. U nás
disimilací na dálku zaniklo prvé k. Lit. i je
afektivní změkčení. Další příbuzenstvo není
známo.
proletář. V starém Římě prolětlrius byl
občan bez pozemků. Název ten je
nepochybně od prolěs 'potomstvo', že prý dávali
státu jen potomstvo. Politický význam
dnešní dostalo teprve fr. prolet xire od saint-
simonistů, podle něho pak i něm. Proletarier
(utvořené podle latiny); odtud mají ten
význam i obdobné útvary v dalších
jednotlivých jazycích, také náš. (Klaus Müller,
DLZ 81.1960. seš. 1. „Do němčiny to slovo
zavedl L. von Stein 1842" (Šm.).
proříditi (-řítiti -zřítiti -dřiťti) se vč.:
probrati se, vytrhnouti se, vzbuditi se (z těžkého
spánku, omámení, mdloby, mrákot; nikoli
o náležitém lehkém probuzení po
dostatečném spánku). Iter. prořitovati se, -řido-
vati se, -řizovati se PS. V mém rodném nářečí
(od Miletína) je pouze tvar zvratný; někteří
spisovatelé však znají i nezvratné p. =
probuditi. — Prořidit se je možno spojit s dýřiti
burcovati ze spaní (viz); je arci třeba
přijmouti přesmyk d-ř > ř-d a uznati, že nastal
až tehdy, kdy y a i splynuly. (Jinak, asi
mylně, Zubatý 1.1.359, NŘ 14.113; má
hojné doklady.)
prosinec, č. b. r. název posledního, sin.
sch. (zde -nac) prvního měsíce roku. Psi. pro-
sinbCb, slovo dosud málo objasněné. Ze všech
pokusů o výklad se nejvíce zamlouvá ten,
že p. souvisí se siný, protože dny jsou
„šedivé", bledé, polojasné, často mlhavé, slunce
svítí nejslaběji. Srov. Óerven(ec).
prositi, prosba (prosebný, -nik), neúprosný*
-prošovati (vy°, do° se), msl. (sic.) odprášaťsa,
klad. odprosit se s gen., val. sprášať
vyprošovati s nebe odplatu, trest; laš. vedle prošyč je
i brozyó úpěnlivě prositi Lp (sonorisace zesi-

proskurník
485
proud
lující význam), odprašaó Lp, odprašat Malý.
Intensivní z vratné nyní jen v záporu
(neprosím se te o to), dříve a jinde dosud i v kladu,
arci jen jako skutečné medium (prosí-li kdo
za sebe, pro sebe). — Je u všech Slovanů:
stsl. prositi, sic. prosit, zdrobněle proskať,
prosinkať, důrazně prosit sa (zobrák prosil sa
velmi) atd.; za zmínku stojí r. prosítsja
doprošovati se milosti pro sebe, tak i ukr.
prosýtysja a rd. prochát (i prošat), ukr.
prochát y(sja). — Nadbytné hovorové prosím
jako odpověd znamená souhlas, přisvědčení,
ochotu (sic. Dajte mi kilo chleba! — Prosím.);
je zaznamenáno v SSJ, ale je hojné i v
češtině v uctivé, ponížené mluvě. Je to kalk
francouzského je Vous en prie, které je
odpovědí na otázku např. „mohu si u Vás
(v bytě) zakouřit?", „mohu otevřít okno?"
(v posluchárně) ap. Znamená tedy „dovoluji,
souhlasím", vyjádřené zdvořilou formou
„prosím Vás o to". — Příbuzná slova jeví
rozličné podoby kořene: lat. prex prosba,
odtud precor prositi, med., gót. fraíhnan
ptáti se mají preU-; prositi a lit. prašýti,
lot. praslt mají proíč- (něm. fragen atd. je
z dlouhého prók-); starobylé inčhoativum
s nulovým stupněm před -sko- je v stind.
pr6lháti, lat. póscó (z porc-skó), arm. harc-
-anem, sthn. forscon (nyní forschen), všude
z prlc-sko- > prsko-; lit. peršú piřtti ucházeti
se o někoho (piršlí/s nápadník děvčete),
ir. areo vyprošuji, kymr. erchim ptám se,
sthn. fergön žádati mají perk-, per/c-. Lze je
spojit teorií o dvojí podobě „kmene" per-ek-
(bsl. Je), bud per-k- (kořen per- plný, rozšiřo-
vací prvek nulový, tj. bez e) nebo pr-ek-
(poměr opačný).
proskurník: rostlina Althaea. Preslovo
přejetí z ruštiny. Rus. slovo je od proskura =
prosvira hostie pravoslavných, z ř. προσφορά;
na ně upomínají plody těchto i jiných slézo-
vitých rostlin.
proso, všeslovanské. Původ temný, snad
„praevropský." Selo se zpravidla jako první
obilnina do půdy nově získané zdařením,
podobně jako ber.
prostopášný, slovo hlavně mor. a sic, tu
i prostopaš svévole, -pašit. Nevelmi jasné.
Zm. jvč. je roztopáš bujnost, svévole, hýření,
na Kyjovsku prostopaš i rostopáš, sm. rozto-
páčný, sic. i rozpášny, rozpasený. Asi od stč.
rozpásti se vykrmiti se, rozpasený v rozkoši
Hus. Na Moravě přidáno -to- podle stupňo-
vacího roz-to- (roztomilý, roztopěkný
přepěkný); celek je lidovou etymologií spojen
s páchati a s prostý.
prostý, sprostý, prostota, -ičký, prostáček,
prosto-duchý, -vlasy, -řeky, -prostiti (o° vy° z°)
osvoboditi. Prvotní význam byl: běžný,
všední, obyčejný, zvyklý; z něho se vyvinuly
významy 1° nevznesený, 2° jednoduchý,
nesložitý, neozdobný (> zbavený něčeho,
jsoucí bez něčeho; sloveso: zbaviti,
osvoboditi). Někde další vývoj (msl. sic): naivní,
hloupý (: sprostý), kdežto č. sprostý = nízký,
gemein, v nářečích je bez příhany (vč. sprostý
voják = prostý vojín, bez šarže), v spis.
jazyku hanlivě. Stč. sprostný (ze spojení
z prosta) je prostý, neumělkovaný, upřímný,
ale i hloupý. V názvosloví tělocviku prostný
je za Tyršovo starší prostý. V mor. nář. je
význam 'přímý, rovný': las. divaj sa prosto,
val. poprosíit křivé prsty = narovnati,
chodníkem si vyprostíte = vypřímíte cestu,
nadejdete, laš. ten se prosti = kráčí s rovnou
páteří, naprostá hřebík = narovnal. Je patrné,
že původně nebylo rozdílu mezi prostý
a sprostý; rozlišení významové je mladé
a dopadlo různě podle nářečí. — Sic prostý
obyčejný, prosto, proste jednoduše, skromně,
přímo, rovně; sprostý hloupý. Obdobné
významy jsou u ostatních Slovanů, mezi nimi
i rovný, přímý (o cestě) a prostiti = zbaviti.
— Psi. prosťb náleží k lit. prantú prataü
prašti zvykati si, býti zvyklý na něco, jako
ř-ové participium typu věstas k věsti, tedy
z *prottos, 'navyklý, obvyklý ( = nač jsme si
navykli, čemu jsme uvykli), obyčejný', tj.
každodenní, jestliže se praví např. o jídle
nebo oděvu, tedy jednoduchý, nesváteční,
všední, běžný. Ostatní významy (rovný,
hloupý, přímý) dají se vyvoditi z těchto;
jejich pestrost je výsledkem toho, že základní
sloveso u nás zaniklo a tím osiřelé, isolované
prosťb ztratilo oporu a pevnou významovou
základnu. (Ale lit. prástas nepatrný je z pol.
prosty). Baga KS 88, Stang NTS 15.343;
jiné výklady u Hujera 1.30.
protěž: rostlina Gnaphalium. „Má již
Dobrovský s. v. Schimmelkraut, Čelakovský
v Písních (viz Jg), snad tedy je to slovo
lidové" Šm. Původ nejasný.
proti, mor. též (na)protiv, -ivá, -ivé. Stč.
protiv. Odvoz, protivný, protiviti se; protější
(podle vedlejší). — Stsl. protivb -ivo -ivq,
sic proti, pol. przecziw, r. protiv, sin. b.
(s)proti, sch. procu, hl. přeciwo, dl. pšeéivo. —
Ide. *prcti (lot. pret, ř. πρότι, stind. práti).
Souvisí patrně s *pcti (r navíc, § 9, jako
u při), což byla původně zdůrazňující
částice postpositivní, s významem „také,
k tomu ještě, nadto", ale i „naproti tomu,
naopak", odvozená od *apo se základním
významem rovněž „proti komu" (o ní
podrobně Szemerényi Syncope 356).
Koncové naše i je výsledek zdloužení, nutného
proto, aby se zachoval náležitý objem.
C- oproti je káráno jako zbytečné.
proud, stč. mor. prúd; odvoz, prouditi,
slabo-proudý; sem i prudký, lid. prudina. —
Srov. sic prúd, ukr. prud, pol. prqd t/v,
sin. prod, sch. prud mělčina, písčité místo
v řece, r. prud umělé jezero, rozlití přehrazené
řeky, nář. (Sevsk) i mlýn (vodní a větrný),
prudit stavěti hráz. Vlastní význam těch
slov byl asi jako dosud na Moravě: prúd je

prst
486
provaz
místo v řece, kde voda proudí, teče rychlým
spádem přes písčité nebo kamenité dno a je
tedy nehluboká, takže ji lze přebroditi, na
rozdíl od míst hrazených s vodou pomalou
a hlubokou. Význam mělčina apod. dá so
z toho vyvoditi; opačný význam ruský je
asi výsledkem zpětného pochodu ze slov
zaprudit reku = zastaviti proud (postv. za-
prúda hráz), což chápáno jako zastaviti, z toho
prud = stav (ve smyslu polského stuw =
voda, rybník, jezírko nad hrází). — Psi.
prqďb bylo původně asi abstraktum 'rychlý,
bystrý tok', později 'místo v řece, kde je
rychlý tok', a náleží asi k pr$dq prosti,
zachovanému v primárním útvaru jen v sin.
oprédem oprésti klesati, padati; jinak je
stsl. vbs-pr§nqti surgere, zdvihnouti se,
r. prjádaju prjádat skákati, poskakovati.
Příbuzno je asi střhn. sprinzen skákati.
provaz, provázek, provazec (též stará míra
délková, bylyť to skutečné provazce; dosud
mor. provázek odměřený díl lesa a v Ö.
pomístní jména Na provázkách apod., pův.
dílce široké 1 provazec), provazník, provazo-
lezec. — Sic. povraz, stsl. povrazi,, pol.
powróz, dl. powrjoz, sch. sin. povraz t/v; ale
r. pávoroz je provázek na zadrhnutí
tabákového míšku. — Psi. povorz'b od vhrzq verzti,
zachovaného v stsl. povrtzq povrésti svázati,
sch. vrsti se vězeti, otvrsti se odvázati se;
baltský ekvivalent je v lit. veržiii vefzti
svírati, viřzis provaz, varžau varzýti svírati,
svazovati. Další příbuzná slova jsou stsev.
virgell, stsas. wurgil provaz. Viz i vrznut.
provod, neděle provodní, „bílá", první po
velikonocích; obyčejně ve spojeních do p-a,
s p-a, chod. vodsprovody apod. Lid. i pro-
bůiky, prabůdky. Pd. prowady. — Jméno je
totožné s nč. průvod, ale jinak jsou domněnky
různé. V ř.-kat. církvi se praví, že název
ten je od toho, že v ten den se nově pokřtění
lidé ubírali v průvodu ke chrámu; nebo je
od průvodu s věnečky tu neděli konaného;
han. sprovod je ověnčený a opentlený kříž,
nesený v jistém průvodu. Rusové znají
např. lidové provody vesny — vyprovázení
jara, loučení s jarem o svatojanské noci
(Zelenin 373). Snad se u nás míní starodávný
zvyk jarního vynášení Mořeny (= zimy)
apod. živlů. Jiná domněnka je u Jg z Linda.
Ještě jinak Zilynskyj SVŠPO 2.93: „Na
české půdě se poslední nejasné stopy těchto
forem [tj. „zvykových forem
charakteristických pro rodové zřízení a primitivní
animistické myšlení (např. prvky před-
křesťanského uctívání mrtvých a kult
přírodních duchů)] zračí jen v názvu provody,
jenž se kryje s ukrajinským pojmenováním
svátku zemřelých, jenž se slavil po
velikonocích."
prsa, stč. prsi plur. (du.) fem.; z toho nový
sg. prs (od něho nový plur. prsy) nebo prso-,
prsní, prsatý; náprsenka, podprsenka; stč.
prsosiny, -otiny, u Zídka prsoviny náprsní
řemení koňské má proti sch. a sic. prsiny t/v
nejasné os, ot. —■ Psi. pbrsi (stsl. pr-bsi, sic.
plur. prsia gen. prs a jednotlivý prs, prsmk. r.
pírsi, ukr. pérsy, pérsa, pol. piers, sin. sch.
prsi). Důležité je rd. (Sevsk)perst o koňské hrudi.
Baltský protějšek je žem. plršys koňská hrud.
Dále se srovnává stind. paréu- fem., av.
pardsu- fem., pdrdsu- mask. a stind. prstí- fem.
žebro, pärsva- žebra, bok; toto příbuzenství
je už méně jisté, ale není nemožné; proti
starému slovu grqlb = hrud označovalo
pbrsi — jak J3 patrné z toho, že tu je duál
n. plurál — aú nejspíše prsy ženské, a tu lze
počítati s tím, že tu máme tabuové přenesení
a přetvoření výrazu pro žebra. Je možné,
že tu byly 2 výrazy jako v sanskrtu, jednak
pbrsi, jednak pbrstb (r. prsť) = stind. prsti-;
k tomuto druhému snad náleží prsotiny
(z *prstinyt, pak > ot > os? Významné je,
že tu jde o hrud resp. řemení koně!). Je
velmi pravděpodobné, že i něm. Brust sem
náleží, i když b- je z bh-; i jeho odchylná
podoba má snad tabuovou příčinu. —
Předprseň byla zídka do výše prsou, na ochranu
obhájců hradeb; místo za ní bylo pak
záprseň, dosud někde znamená zásep (vzniklo
asi tam, kde zásep měla při sobě — jako
pavlač — zídku nebo zábradlí).
prsk, již stč.: otvor pece, ohniště, krb; pol.
paprsk jáma pro brambory. Nejasné.
Domněnka, že to je místo, kde oheň prská,
kde létají jiskry, bude asi jen lidová
etymologie.
prskati 1° (sliny), prskavý, prskavka. —
SI. prskat, pol. parskaó, hl. porskaé, dl.
parskié, ukr. pórskaty, r. pórskát, sch.
prskati. — Psi. pwskati; je to sk-ové intensivum
od základu, který je snad též v něm. sprühen,
t/v (i když toto s. nemá starých dokladů
a vykládá se u Němsů jinak) a dále v lit.
puřkšti, lot. purkšt t/v (v obou je navíc
příponové st). Iatensivum sk-ové je v lot. purskát
a purkškět, st-ové v lot. purkstět t/v. V lit.
jsou obdobné významy jako u nás: o prskání
kočky v blízkosti psa, odtud 'zlobiti se'.
prskati 2° (jiskry), viz paprsek. — Jiné
prskati o páření koz viz pod prciti.
prst, prstík; bezprstý; dlouhoprsták zloděj,
rostlina pztiprstka (Gymnadenia: má kořeny
„jako dlaně s prsty", Černý); náprstek,
odtud náprstník (koruny květů připomínají
náprstek); prsten (odtud prsteník),
prstýnek. — Bylo všeslovanské, ale někde (pol.
ukr. r. dl.) je vytlačováno slovem palec:
stsl. prT>sťb, sic. prst, r. perst gen. perstá,
pol. peréé, hl. porst, sin. prst, sch. prst,
b. prást. Odvozeniny: r. naperstok (> na-
perstjanik, naperstnaja t. tráva =
náprstník), ukr. naperstok (> naperstnyk), pol.
napař stek, sch. naprstak, b. naprástsk; stsl.
prT>8tenb, r. ukr. pérsten\ pol. pierécieú, sin.
sch. prsten, b. praštěn. Za psi. lze tedy klásti

187
pručiť
prsť
purst-b a odvozeniny napbrsťbk-b apirsten b. —
Dokonalý baltský ekvivalent je lit. piřštas,
lot. pirsts prst (ruky i nohy). Další
příbuzenstvo je stind. prstí- fem. žebro (viz prsa).
Jména prstu jsou v každé ide. větvi jiná,
to znamená, že to jsou asi výrazy mladší,
budto tabuové nebo expresivní náhrady.
Poloroztažené prsty upomínaly na žebra a tak
prst je nepochybně starobylý vulgární
,,žebrovec", hrubý výraz jako naše pařát,
drapák o prstu.
prsť: ornice. Stsl. pr-bstb, sic. prst, r. ukr.
persť, stpol. piréc, b. prást. — - Psi. ρ brst b,
souvisí patrně s *porch-b prach: pbrs-,
přípona -ti-,
pršeti znamenalo sypati se, padati,
prášiti se, roztrušovati se, rozptylovati se v
malých částečkách nebo v drobných jedincích:
v starém usu a dosud v nářečích prší sníh,
kroupy, kapky vodní, ale i jiskry (klad.
iskry z něj prchaly), listí se stromu, peří s
ptáka, zrna z klasů, vlasy z hlavy, i zuby z dásní.
V češtině z déšť prší vzešlo prosté prší; odtud
prška, pršlavý, poprchávati, sprchnouti, postv.
sprcha. Vlasy opršely, pak i „člověk opršel",
stč. opršal, odtud Opršálek. Náleží sem i prach
a prsť. — Psi. pbršati z *prs-ěti a pwchati
{-τ>-) z *prs-ati: sic. prsat, prška, prchat. —
Základ pers- není v této podobě jinde
doložen; stejnost významu jako u ř. σπείρω
< sper-jö trousím, rozsévám, rozptyluji
ukazuje, že pers- vzniklo v slovanské větvi
jazyků asi přesmykem ze sper-, a to velmi
záhy, neboť ještě se řídí ablautem, viz
prach. — Je i sk-ové sloveso, s významem
slabším: msl. prská = poprchává, z *pbrs-
-ska-jetb. — Rčení lhůta (hodina) vypršela
je z dob, kdy se užívalo přesýpacích hodin:
z horní poloviny těch hodin se vysypala
dávka písku vymezující svým padáním daný
časový úsek; tato konkrétní představa
vysypání písku byla později zastřena a zůstalo
jen pojetí abstraktnější ,,hodina uplynula,
daná lhůta se dovršila, skojičila". O tom
nyní podrobně I. Němec NŘ 41.202n.
prť pirť pirťa pirc pyrt val. sic: uzounká
pěšinka, vyšlapaná od pasoucích se ovcí na
stráních (takže se vytvoří jakési terásky)
nebo v lesích (kolem keřů, nepřístupných míst,
balvanů ap.); pěšinky ty jsou trvalé a
pokrývají horské pastviny na úbočích kopců
jako síť; v horských lesích usnadňují chůzi
i lidem. Tak i pol. pere, pyrc a ukr. perť. Ale
b. pártina, sch. prt, prtina (a rum. pirtie,
přejaté od jižních Slovanů) je stezka
vyšlapaná ve sněhu; je také úzká, jen co projde
jeden člověk. — Jako ovčí pěšinka je prť slovo
pastýřské kultury karpatské: přejato od
rumunských pastýřů, u nich bylo ještě
provedeno přenesení významu. Základní jihoslov.
prt může býti psi. domácí pbrtb, jež by bylo
naším protějškem (ale s příponou -ti-) k lat.
portíis a porta, což bylo původně jen
průchod (> přístav; brána), av. p?rdtu-
průchod, sthn. jurt, gal. ritu- brod. Vše to bylo
vlastně jakýkoli 'průchod, přechoď, od
per- pronikati, procházeti (ř. πείρα atd.);
specialisace provedena až teprve v
jednotlivých jazycích. Vokalismus r je před -ti-
náležitý.
prták stč.: švec jenom spravující obuv, pak,
s expresivním změkčením t > t, nadávka
ševcům vůbec; od toho prtaöiti, prtdčina,
prtácký, ale i — zpětným pochodem —
prtati spravovati obuv, laš. prtaó dělati
drobnou, málo efektní práci (též prtac se
v idle ap.) Lp. — Podobně pol. partaez
hudlař (o jakémkoli řemeslníku), partaczyc
hudlařiti, partacki, partactwo; odtud sic.
prtieť hudlařiti. — C. prták i pol. partaez
vzniklo příponovým přetvořením ze slova
u nás nedoloženého, jež by odpovídalo
ruskému portnój švec, krejčí. Jeho základem
je ptrťb (stsl. pri>ťb len, str. rd. port plátno,
ukr. port druh plátěné šály, odvoz, portýna
plátno, portký plátěné kalhoty; sem patří
i sic. prtok ubrus), slovo asi východní (Děny
v Mél. Boy er je odvozuje z tur. pyrty alte
Wäsche, Gepäck, Plunder. Šm.). Poněvadž
šbVbCb = švec byl v dávné době vlastně
ševcem i krejčím, tak asi i *prtný byl krejčím
(ale šil jen z lehčího materiálu, byl „plátýn-
kář") i ševcem a toto poněkud zlehčující
jméno bylo přenášeno pak na užší obor
ševcovský (ačkoli švec nešil ani nešije
z plátna), neboť ševcovina byla vydána
posměškům více než jiná řemesla. Viz
i vrtati 2°.
prtať, prtnúť laš.: strkati, odprtnúť
odhoditi, vyprtat vy šprtat i. Je to asi totéž co šprtati.
prtit: chod. tráva prtí vyráží ze země z jara,
bláto prtí vyráží mezi travou za dešťů. —
Κ tomu patří sehd. žito prt i t/v (A. Mátl).
— Slovo jistě domácí. Patří k němu i prýt
výhonek u rostlin (z něho je prýtovať. vč.
brambory prejtují = vyhánějí klíčky).
Příbuzné je lat. frutex keř, křoví, básn. větvoví,
větve (stromů), fruticö vyháněti větve,
ratolesti, obrůstati větvemi. Výchozí význam
základu phreu-t- byl tedy výhonek, klíček
(z kmene, hlízy), popj\ pupenec, prvotní
výhonek větvičky. Prýt je z *phru-to-s, tvaru
se zdloužením u > ü (= y). — Byla i znělá
forma toho kořene, bhreu-d-, zachovaná ve
střhn. slovese brie-en (o nalévání rostlinných
pupenců: knospen, schwellen) a dále vslovan.
brbst-b (z *bhrud-to-s), které je v sin. sch.
brst m. pupenec, výhonek (rostliny), b. brást
m., ukr. nář. brost m., spis. brosť f. t/v.
Dále bylo i spreu-d- (o sp/b viz § 11) v něm.
sprießen pučeti, vyháněti pupence, Sprosse
ratolest. Viz i prut.
průcok lid.: brašna na chléb PS. Z něm.
Brotsack t/v.
pručiť: val. vyprúÓiť (-čať, -óovať) sa
prohýbati se, bortiti se Β (ο stěnách domu.

pruditi 488 prvý
o dnu nebo dužkách sudu), přenes, pyšniti se;
(vy)prúóať sa okázale, pyšně se prohýbati
nazad B; msl. na Kyjovsku (s)prú02ť se (š-)
vzpírati se, zpěčovati se Kol, val. vyprúČat
sa zdráhati se SvK. — Sic. pručiť ohýbati
K. — Je totožné s pučiti (viz pukali 2°),
r je pak zesilovací (§ 9). Tak již Šafařík.
pruditi: působiti zánět, leptati (vápno
prudí kůži), vé. i slunce do nás prudilo apod.;
obyč. jen o- se o dětech = dostati opruzeniny
na kůži; zm. sproudéný opruzený, han. pod-
prozuvat hnisati, chod. prudij zánět na
jazyku hovězího dobytka. — Pol. predanie vředů,
r. oprudíťsja o dětech, rd. i prudíísja ohřívati
se. — Psi. prqditi. Je asi příbuzné s něm.
brennen páliti, Brand žát, oheň, sněť, jak
poznal už Jungmann. Germánské souhlásky
jsou dobře viditelné v Brand, d je tu kořenné
(B. je primární odvozenina se stupněm o
v kořeni); brennen má nn tedy z nd
asimilací. (U Kluge-Mitzky má b. příbuzenstvo
mylné; v ESX jsem mylně soudil na přejetí
z germ.)
prudký: sic. prudký, pol. pr$dki rychlý,
hbitý, spěšný, prudký, ukr. prudkýj t/v,
sin. prodek horlivý, čilý. — Je to samostatná
větev od kořene pr§d-, který je v proud; toto
adjektivum má v kořeni náležitý stupeň o:
proďbk*.
pruh i prouha, stč. a zm. pruha: proužek
i proužka; sem i laš. mruhovity = pruhatý,
pruhovaný. Pol. pr§ga prqzki, sic. ukr. pruh.
Nejasné.
pruhlo, spruhle Jgd, spruhle PS, mor.
spruhlo; —*rd. (vých. sib.) prúglo, hl. prudlo,
dl. pšudlo (dl < gl), sin. progla osidlo; sch.
prúglo, stsl. prqglo síť(?) na ptáky. — Pruhlo
je zařízení na chytání ptáků (Čermáků,
jeřábků), ale i jiné zvěři: osidla („oka")
jsou upevněna na mladém stromku ohnutém
k zemi (jeho volný konec je upevněn k zemi
jen tak, aby se při chycení zvířete uvolnil;
pružný stromek se pak narovná a kořist
je vynesena do výše a tam visí, jsouc takto
chráněna před pozemním hmyzem, vlky
apod.). — Slovo psi.: prqg- od pr%gnoti,
viz práhnouti a pružiti; přípona -lo jako
v greblo veslo; pr$g-*má zde význam
napínati, pruhlo je stromek napjatý do oblouku
(jako luk připravený ke střelbě, r. napréc*
luk). Vokalismus o je od pružiti. Příbuzno je
něm. Sprenkel pruhlo.
průlina; nář. prolíná (od Zdaru u VI. Pitt-
nérové a od Ještěda u Světlé) je místo, kde
při tání se sníh ztratí nejdříve; kotlina v lese
(N. Město na Mor.), jinde průsek v lese;
spis. štěrbina, dutina. — Slovo jistě domácí,
ale málo jasné. Asi totožné s p. przelina,
u nás *prélina = místo vypařené, opařisko
(viz), změněno v prolina asi změtením
s holina, holé místo.
průmysl, za Jg promysl; přejato z r. prómy-
sel řemeslo, výroba, průmysl. Sic. priemysel
utvořeno podle češtiny podle běžného
poměru prů-fprie- u jiných slov. Vývoj
významu: živnost (řemeslo a obchod), potom jen
industrie. Vše souvisí s mysliti.
prut, proutek, proutí, viz i paprutie. —
Všeslovanské: stsl. prqťb, sic. prut, r. ukr.
hl. sch. prut, pol. pret, dl. psut, sin. prot,
b. prát. — Psi. prqťb. Stran původu se zdá,
že je příbuzné s prtiti a slovy tam uvedenými.
Nesnáze činí q, ale dá se vyložit. Očekávané
*pr*bťb dostalo asi ráz slova afektivního, což
se mohlo projevit zdvojením souhlásky na
konci ,,kořene" (o takovém zjevu u germ.
slov t/v, stangl. sprott a něm. Sprosse,
v. Martinet Gém. 199); tedy *prtttb, což
dalo pak *pr"bnťb > prqťb. Tak, nehledíme-li
k· „pohyblivému" s, má prqťb dokonalý
ekvivalent v onom sprott, jež znamená
ratolest, prut.
pružiti; prvotně asi jen složeniny; mor. na°
natáhnouti, napnouti, 1εš. pero sa spružilo, č.
vzpružiti se (postverb. vzpruha). Odvoz,
pružina pružné péro a pod. věci (mor. spružina),
pružný. — Srov. sic. pružit sa, pružina,
pružný, r. up.úg, uprúgij pružný, pružíťsja,
pružina, sin. prožiti, sch. pružiti, pružan,
b. párgav pružný. — Psi. prožiti je náležité
faktitivum k pr^gnqti (viz práhnouti): činiti,
aby něco bylo napřažené, napjaté (luk,
pruhlo); k tomu se hodily jen věci ohebné
(mladé stromky, mladé větve), vracející se
po uvolnění do své původní polohy, odtud
adj. pružný, z něho pružina. Viz i pryž.
pružnik: brouk kovařík. — Od pružný:
je-li položen naznak, dovede se pružně
vymrštit do výše a vrátit do správné polohy.
prvosenka. Preslovo přejetí z pol. pierwo-
snka, což bude z *pbrvo-vesnbka (= prvo-
vesní, prvojarní bylina) zjednodušením vove
> vo. — Sic. prvosienka je z češtiny.
prvý, od toho nové termíny prvek, prvok
(výtvor Preslův), prvotný od prvoť (sic.
z prvoti, od-, na-, z prvotky; srov. pol. pier-
woc), s neobvyklým o-í (zkráceno z prvo-byťl,
srov. sic. prvobytný, r. pervobýtnyj), prvotina;
prvenství od prvenec (srov. r. pérvenec, pér-
venstvo); prvo-řady atp.; jmenné tvary v stč.
z prvá, -u, s prvá počátka, ot prvá (svHa)
počátka, z toho jednak nč. od prvopočátku,
jednak sic. od prvosveta, za prvá světa, srov. i sic.
za prvá oasu; mor. prváska prvňáska prvňúska,
sic. prv(n)óstka prvos(t)ka pervistka prvuska
prvotelka, prvnička jsou — srov. pol. pier-
wiastka — z pvrv-čstka, to pak (jak ukazuje
str. prwésnyj, r. pervesnyj, ukr. pervisnyj
prvorozený, z pbrvčswb) je z pbrv-es-bka (t je
vkladné); příponové es upomíná na, es v ro-
vesník vedle rovný a souvisí asi s lit.
komparativním es v gerěsnis lepší apod. Prve, prv
je z komparativu. Konečně první (ještě jon
csl. zřídka prtvbnt) s -ní podle přední. —
Všeslov.: stsl. prbVb, isprbva z počátku, prb-
věje dříve, prbvěnbCb, sic. prvý, r. pérvyj»

489 przniti
pryč
pervéjšij, pérvina, pervonačalnyj, ukr. pervyj,
per šij, (z -ejšij), perné dříve, pol. pierwy,
piericszy, hl. pjerwy, sin. prvi, sch. prvi,
prvenac, b. práv. - Psi. ρ urvu se shoduje
s ind. pürva- přední, předešlý, počáteční,
východní, av. p(a)ourvö* vše z *př-vos;
i slovanské <jr ukazuje svou intonací (v sch.
prvenac) na r, základ je tedy slabý útvar
/. dvojslabičného pera- 'vpředu, napřeď,
•line útvary od téhož základu, ale s
příponovým ///, jsou lit. pirmas, lat.
primus.
pryč, stě. ještě přiř přec (i Srn 247) přec;
val. se rozlišuje šél přec a je pryč; las. preč;
val. dokonce z prečka zdaleka, dala sa na
préčky, je na préčkách = utekla pryč, je
pryč. Pol. opróez prócz precz, sic. hl. preč,
dl. pšec pryč; ukr. opróče, v. opríč kromě,
r. proč na stranu, dále, sin. proč, preč. —
Slova velmi nesnadná. Zdá se, že lze vyjíti
z psi. opročb; z něho vzešlo jednak r. opriČb
a po odpadnutí o- (srov. opak > pak) stč.
přič a ztvrdlé pryč, jednak asi vlivem
slova VbWb, č. ven *pri>čb v č. sic. pol.
luz. preč. Opročb asi přes všecky
nesnáze! souvisí se stind. adverbialiem
par áňč-1 par ač- (jako opak-b s apaňč-lapák)
'odvrácený pryč, ven'. Za očekávané *poračb
je opr- asi pod vlivem slova blízkého
původem a významem opak-b; druhé o je ovšem
záhadné, není-li snad výsledkem asimilace;
rovněž tak i, ale to může býti stopou kmenů
na -v:- jako jsou v ind. pratíč- 'protější' (ale,
pravda, u parač- takového tvaru není!).
Formálně se opročb utvářelo jako adver bia
per-lis b, č. příliš a pod. Něm. pritsch je ze
slovanštiny, viz nvní Steinhauser SJWien 57.
(Jinak Kopečný SaS 20.129: řadí pryč „do
blízkosti jč. interjekce prč! na pohánění
tahounů k chodu a k r. prygl ve významu
stranou1'.) ·— Sem náleží patrně i stsl. prok-b,
pročii zbývající, stč. prokni každý, stpol.
prokny veškerý; významy: to, co je mimo,
kromě > co zbývá > všechno ostatní >
všechno.
pryčna, mor. prČa, pryča, sic. priča pričňa
prieča, ale i přič f. (nář. i mask.). ■- Z něm.
Pritsche t/v.
prým i prýma: obruba, prýmek. Sic. prám
priem priamok. Z *prém < střhn. brěm,
k tomu premovati (ale sic. oprámovaf), novo-
něm. Brame verbrämen.
prým: angína, vřídky v ústech, je z něm.
Bräune t/v (od braun hnědý). Stč. bylo
i prejt)a Winter Obr. 2.20.3 z r. 1559.
prýskati 1°, prýštiti, z toho tryskati (t
vlivem stříkati), prudce vytékati, odtud han.
prýščina a val. sprysk ( =-- rz-) místo na
poli nebo na louce, kde prýští voda; prysky
láhve, z nichž se o velkonocích popryskávali
svěcenou vodou (Litomyšlsko). — R. prýskat'
prýskaju i prýšču, ukr. prýskaty, pol. hl.
pryskač, sic. prýštit. Je to paralelní
neznělý útvar k brýzgati; příbuzné je i slovo
pryskyřice.
prýskati 2°: pukati: o° od° rozpukati a od-
loupiti se (o nátěru), rozprýskaná kůže. Tak
i pol. pryskač, r. prýsnut. — Toto p.
oddělujeme od homonyma p. prýštiti, neboť
významy nelze spojit. Náleží k brtstb pupen,
sthn. brieten, něm. sprießen pučeti; naše
sloveso je sk-ové intensivum, *spryd-skati;
s odpadlo disimilací.
pryskýř, tak stč. a dodnes; chod. prskyjř,
pyskyjř, jč. piskejř, vč. plyskejř, jvč. plychýř
plychejř pluchejř (ch podle puchýř), sev. mor.
plichéř, han. plaskéř, plyskéř, msl. val. laš.
pliskýř. — Jak ukazuje jasně hl. plusker
vodní bublina a pruskel otlak, krevní
podlitina, jež mají zajisté společný původ, jest
vyjíti od představy vodní bubliny, jak ona
vyskočí na klidné stojící vodě, když do ní
padne větší kapka dešťová; taková bublina
má tvar polokoule, brzo pukne, a tím úplně
zmizí. Název bubliny (od pluskati, viz plís-
kati, s příponou -yř; e od pucher, viz puch-
nouti) byl přenesen na měkké, vodou
naplněné puchýře, jaké se dělají na nikách jakožto
první stadium mozolu od držení hrubých ná -
strojů nebo na nohách od těsné obuvi, pak
na podobné měkké puchýře od opálení sluneč -.
ního nebo opaření. Přesmyky IJr a další
hláskové změny jsou pak snadné. Tedy pův.
pluskyfb (je dále sic. nář. pryskier pluskier
pleskúr plezgúr pluzgier, dl. pšuskel, pol.
pryszczel) nebo pluščb (zde je přípona -jb;
je to v sic. prýšt, pol. pryszcz, r. ukr. pryšč,
sin. (o)prišč, sch. prišt, b. prištij). Od forem
s r je odvozeno pryšec, a pryskyřník (viz).
Něm. Blase slouží podobně jak ve Wasser0
bublina, tak i ve Hitz° puchýř oparový.
Střhn. brusche (nyní Brausche) krví podlitá
boule, je asi ze si o van. prüsk-. Formy s ry
{pryskýř) mají tyto hlásky nepochybně
vlivem slovesa prýskati 2°.
pryskyřice, val. pliskyřica, pliskýrka. Od
pryskýř, že teče z puklin stromů. Jen v
češtině, ale již stč. Κ tomu nyní H. Plevačová
LF 87.227n.
pryskyřník, již stč.: rostlinný rod Ranun-
culus. —- Od pryskýř, neboť ysvú ohnivostí
na tělo vložený spryskuje" (Černý) = dělá
puchýře.
pryšec, rostlinný rod Euphorbia, mor.
lidově prýšč; toto z prysk-j b, tj. prysko
vybyl nebo kořen, pryskýře (puchýře) na kůži
dělající.
prýt: viz prtit.
pryž: utvořeno v min. století k pružný;
,,doloženo od 1857 (Možný), jiné pokusy byly
pruzeť Květy 1836 a pružec 1867—93" (Šm.).
przniti: bezpochyby totožné se sic. brznii
bryndati, hudlařiti. Stč. przdniti ukazuje, že
vše je asi od brzd- < brzg-, jedné z podob
(jiné jsou bruzg- brjuzg- brezg-) slovesa
brýzgati špiniti, káleti.

práhrciiti
4Ü0
přáti
-pTáhnouli, (od° přc° při° s° v° vy° za°)
-phihrť', ojediněle jistě zapříct u Stříbra
NK 34.10. 1° kořen prgg-: -prahnouti, postv.
spřež, ze praž, přípřež, spřežka; han. 8 prali a
pí*íbu>:ons?«"ý svazek, mor. respřižný kdo
novy cháví r jiným. 2° pr>i- je v pruž'ti (vz >
pestv. vzpruha), pružný, pružina, pryž;
pruhlo; popitth (viz vše zvi.). — U všech
»Slovanu: cjjI. -prea^ -pre/'ť>, srpmžb jho, sie.
priahať, r. za-prj'iqú za-prjác {pri- ras-
pod- od- vy- s-), nkr. prjažú prjaLt), pol.
sprz([(lz, prrž/c »prahnouti, pr<ž ;na, popře;.
r>rc;a. snvzea spřežení, hl. (s)přahnyc, (s)přa-
hv\ vrah jařmo, dl. véegnuš péegas pseg, sin.
vprežon vpre'i, sch. spregnem spreci pvréqnvt'-,
b. zapregna. --- Psi. bylo preqq vrcgli, vreyajo
preqať- upregiq pregrdi. Whledem k
jmenným odvozeninám a k rus. významu {napij ár
luk) jo třeba mini za to. že původní význam
keřone preg- byl asi napínati něco tak, že i >
je přichystáno k svému úkonu (např. lu!:.
větev s osidlem na zvěř, řemen k staženi
něčeho); sem náleží ještě ě. přeneseně na-
přáhvoiď zbraň, ruku, na někoho,
rozpřáhnouti ruce; tímto významem se p. shoduje s
trhnouti (rýmově teg-), např. natáhnouti
(pružně) péro, síť no ptáky, ruku. Takto se vyloží
ě. prahlo jakožto léčka na napjaté, napřeženc
větvi, pružiti (viz obé) jakožto faktitivir.i
prožiti (na- aj.) činiti, aby něco bylo napjaté,
napnouti, popruh, přezka. Přenesený význam
zaprahnouti zvíře k vozu jest si vysvětlili
jako zapnouti je do jha: prvotní jho se
skládalo z vrchního dřeva (na. šíji) a z
řemene (kol krku), krk tažného vola byl oho-
pjat tím řemenem skoro podobně jako krk
chyceného srnce smyčkou prtíhla; prastarý
kořen jeug- pro zapřahání (viz jho), jazyku
z různých příčin nepohodlný, byl takto
nahrazen v slovanštině tímto preg-. Zde byly
na místě arci jen složeniny se za- si>- v~o- vy-·
další útvary jsou csl. stprq-j*;-, manžel, r.
suprúg t/v, suprúga manželka aj. Koře;;
preg- měl, jak řečeno, asi týž význam co
rýmové teg-, ale se zaměřením na vtažení,
vtěsnání do něčeho, jak ukazuje lit. ekvivalent
spreng-: {spreňcti napnonti, natrhnouti
(strunu), obepnouti si (řemen). Jinak dost 1
tento kořen v litevštině význam tlačiti,
těsnati do něčeho. Tak i naše zapřáhiovti lze
chápati jako vtlačiti, vtěsnati koně do jh \
do postroje, ale rozpřáhnouti ruce je ještě
pouho 'roztáhnouti'. Obdobné významy
i v lot. ie-sprangät einschnüren, einpressen,
einklemmen, einsperren = vtiskovati
někam. Též je příbuzno střhn. pfre igen t/v --
zwängen, einzwängen, bedrängen, a gól.
anapraggan bedrängen.
přáslo, již stč. (Klaret: střlat. nějaké
„exulgur"), ρ. przeslo, ukr. r. prjáslo, seli.
preslo (raateno s preslop) je především dí!
plotu mezi dvěma kůly. „Jako díl plotu
od kolu ke kolu (asi 3 sáhy) dokládá je
z 1784 z Lubné u Litomyšle Tom íček,
Od Trstenické stezky 9.111" (Šmilauer).
Nej;sté je sie. pramso, plot okolo salaš:'
(Kí 1 »1 ze Sasinka, s otazníkem). Sic. se
tea díl zve kr'eilo, pol. na Těšínsku krzasla:
tu jo důležité, že to je nikoli díl ,,lésový"
(viz lína), ale „tyninový" (od týn), je
sestaven tak, ζί do postranních sloupců jsou
zapuštěny 3—4 vodorovné žerdě jedna od
druhé asi na 20 cm; někdy mají i podobu
vozových žebřin se svislými příčkami, viz
p^pis a obrazy u Jar. Štiky ČL 45.08.
Zde Je je zřejmě nepůvodní. Λ7" lesnatých
krajích Ruska, kde se dobytek nechával
v lese bez dozoru, byly ohrady nutné;
jednotlivým rodinám vesničanů bývala
přidělena určitá prjasla (oddíly té ohrady) do
stálé péče, na plnění té péče za, celou dědinu
dozíral .jrijaseinyj", VSES 283. I u Rusů
jako u Cechů, v. výše — normální prjnslo
bylo v polnuiu žerd (= dlouhé na celou
délku žerdi, tj. 5—β m). Přeneseně je p. díl,
úsek mostu (pol.), schodiště, stavby, cesty
(rus.), země (stč.; viz \ třáslo). Jiným
přenesením je to u Rusů ',,kozelec" na sušení
obilí, dílci plotu velmi podobný, jenže vyšší.
— Psi. preslo. (Lit. je ít áipsnis, strěpstrVs,
stríepsnis, ale z těch nelze nic vytěžit). Dá
se vyložit jen tehdy, vyjdeme-li od významu
'díl dvorové ohrady mezi dvěma kůly
(sloupky)', a to při takové důkladné ohradě,
kdy do svislých drážek v kůlech jsou zače-
pována vodorovná břevna, jedno těsně nad
druhým (ogrady plotno složennyje iz břeven,
zavedennych v pazy vertikalnych stolbov:
ib. 284), 'jak to ukazuje obraz VSES 187.
Ostatně i v O. kamenné sloupy v plotě mají
takové drážky, do kterých jsou zapuštěny
konce břeven. Chápeme tedy preslo jako
*(s)preg-slo, od kořene, který je v lit.
spreňgti, vtlačovati něco do úzké mezery.
u nás pak s významem zúženým, v přáhati
(viz), příponou -slo, která může znamenal
i nástroj, ale i věc, která je předmětem děje.
Prvé ,9 odpadlo asi disimi lačním vlivem s
příponového.
přáti přeji. stč. přeju přičti. Odvozeniny:
přítel, přižeň, viz zvi., nové prácí, prejt· ý
(las. přajny, nespřajny). — U všech Slovan;0::
stsl. pri ja jo přijati, prijatzlb, prijazvb (ij
zdloužením z bj), sic. prajem priať, r. přijat?/\
z csl. je prijázrí (sloveso zaniklo), ukr. prv-
jaju pryjaty, pryjatel a obdobně jinde. Ryly
tedy 2 typy slovesa: 1° prfjo prbjati. 2'
prbjajq prbjati (tu v historických jazycích z h
dloužením před j je i). U obou typů tva?y
kmene infinit i vního jsou starší: vzešly z par-
ticipia-adjektiva prbjan-b, jemuž odpovíeá
(ale s reduplikací navíc) stind. pi-priyaná-:
z toho vyabstrahováno prbja-(ti). Présentní
kmen je mladší, u typu 2° prostě při tvořen
obvyklou příponou -jo-, u typu 1° podle typu
pišq (tj. *peis-) pbsati k prbja- vytvořeno

m
přěta
pe-
•:-preii-o-, kdož eii > či (srov. enn > čn v pč-
1 elzb proti penninn). Příbuzné tvary indicko
(piiyá- milý, pritjéti potěšuje, prlťi-
potěšený, radostný, uspoKOJený atd.) ukazují
na dvojslabičný kořen prc\7>- (dříve bývalo
kladeno pičijpii, a to jen na základě
slovanštiny; ρ3 vyvození kmene prčjo- z previ-o-
tato domněnka musí však odpadnouti!).
Dále je příbuzno £Óť. frijón milovati, něm.
Freund a gót. frijónds přítel (vlastně
participium pres.).
pře-, předpona, stě. vrč-: pře-vcztl — lat.
per-veliö; v postverbaliíeh zdlouženo v stě.
prie- > ně. pří-: přívoz od ]jře-vr;.ti. U
adjektiv má funkci zmocňující: pře-nelibý, srov.
lat. per-mäcjrius. — Všeslov.: stsl. prč-,
pol. przc-, r. nkr. pere-, sic. sch. sin. b. pre-. —
Příbuzno je lit. lat. per- t/v, ř. πέο velmi,
zcela, τζνοίpřes, nad. Původně sti'lo *per jako
samcstairié slovo na začátku věty: pře můj
milý Beze, lat. per mihi benigne respandit pře-
laskavě mi odpověděl (o tom IF 1.407). Toto
per vzniklo již v ide. prajazyku z uper (: ř.
νπέρΟεινος přehrozný); také ir. for je z uper
(Thurneysen). Viz i přes.
přece, lidově přeci, přecej aj., val. přecaj,
las. přecek, horři. precár. — Sic. predsa; hl.
pječa, jen v jistých obratech. — V starší době
předse: znamenalo 'před sebe', pak 'dále,
pořád, ku předu'. Význam odporovací dnešní
so vyvinul asi z vět, jako ač mu bránili,
kráčel před- se; již oslabeno je ve větě nestůj, jdi
přece.
prcá, stě. před. Sic. před. — Psi. pcrdi> (r.
pered rad.) má ide. základ per-, vězící (popř.
jako p°r) též v av. pard vpředu, před, ř.
πάρο~ vpřed, napřed, dříve, ind. purä t/v,
gót. faúro, něm. vor před; -ďh je převzato
z pod (viz). Vazba s akus. se vyloží směrovým
pojetím ,,kam", vazba s instr. jako u pod.
Odvoz, přední, vě. oupřední < v předu,
předek, předčiti, předák, přidá. Spřežky vpřed,
kupředu napřed zpředu.
předmět: objekt; přejato v obrozen ská
době, tak jako r. predmét, z pol. przedmiot,
což je částečný kalk za lat. obiectum (před -f
mésti vrhati, co je vrženo, položeno před
nás). Sic. předmět je asi z češtiny.
přes, předložka. Stč. přes, vždy psáno se s;
ale nč. výslovnost je z: přeze fšecko, v.
Zubatý NŘ 13.107. — Jinde z: sic. prez (dříve
i brez Blanár HL), pol. przez, rd. perez, dl.
pšez, b. prez; kde p. není, je zastoupeno
předložkou čers-b, skrze (viz). Zdá se, že
české -s je jenom mylný návyk písařskó
tradice. — Psi. tedy: perzt. Významem
i hláskově se shoduje s ř. υπέρ, něm. über,
*uper (arci u odpadlo, asi když přibylo ζτ>;
srov. po < apo, upo). Souvisí dále s pře- <
*per-. Toto prosté per-, vězící též v uper, je
u nás např. v pře-veliký = übergroß, pře-
-vésti = über-führen. Proto se přes nestalo
předponou: jeho předponovou funkci podržu-
je per- > č. pře-. — Pro funkci předložkovou
se staré per přetvořilo vlivem předložky
skrze, -z-b, velmi blízké významem, tj.
přijalo od ní -z*b. Načpak nové pcrzi» změnilo
skroz-b místy na {s)kerz-b.
přeslen: kroužek, jenž se vtiskoval dole
na vřeteno. „Kým na vřetene [drží-li se
vřeteno v ru:e!] nic sú nitc, zataží se
oloveným praslenom, aby sa dlbšie udržalo v to-
čnom pohybe. Ked vřeteno začne byť ťažké,
piv.dan sa z něho zosníme" (Marková, Sie.
náiodopis 12.1954.82). — Sic. praslen (nář.
praslík praccl pražel praclík, VI. Uhlár SR
29.1964.98η.), ρ. przQslin, przeélik, hl.
praslen, sin. předen, sch·. pršljen, b. přeslen.
Prí? si ováné přeslen jistě znali, jak svědčí
archeologie; psi. přeslen *b jo útvar jako
prčten — kroužek okolo prstu, tj. kroužek
původně okolo presla (píeslico), totiž i pře-
slice tzv. jehlícové obepínají stejné kroužky,
na něž se upevňuje koudel (v. Moszynski
1.30Γ>, obr. 280 č. 4). Meh NŘ 34.91.
přesný: nekvašený (o chlebě, na M. horň.
též o másle -■= nerozpuštěné); han. křesne,
val. na křesno zadělat; msl. (Kyjovsko) přes-
ňák bramborová placka, val. křesňcík neky-
saný pagáč; přesnice přesný chléb, den
přesnic — velikonoce. V češtině a slovenštině se
význam velmi změnil: přesné proti
kvašenému je nezměněné, pravopodstatné, čisté,
a tak přesný časem = správný, neporušený,
zevrubný, výstižný, dochvilný atp. —
U jiných Slovanů jo jen \'e významu
prvotním (: neporušený kysáním, kvašením nebo
jinými procesy, tedy čerstvý, např. o mléce
nebo o mase, pak v technickém smyslu
o chlebě pečeném z nekvašeného těsta):
stsl. présnt, opresn*bk*b přesný chléb, r.
presen, -nyj, kniž. oprésnók, ukr. prísnyj,
prisnják, pol. przasny, przasnik, -nica, sin.
presen, presnec; sch. prijesan a b. presen
znamenají též hlavně čerstvý, syrový. —
Psi. přesni je z *presk-n*b, jak ukazuje
příbuzné lit. prtskas t/v a něm. frisch čerstvý,
sthn. frisc nový, mladý, svěží. Ide. preskos
(--- germ.), v bsl. dloužení (§ 1) e v e, v
slovanštině mimoto přistoupila nová přípona
-ηί>, pak skn > sn. (Lang ČMF 6.226, 7.24
odděluje č. přesný bedlivý, správný od p. =
nekvašený a chápe je jako odvozeninu od
přes; sotva právem!).
přěta stč.: zákaz, hrozba; též přietai
hrozba, boj(?) (významy dosud nejisté).
Místní jména Přetín a Přetenice (v. Pro-
fous). — R. pretítpříčiti se, protiviti se komu,
oškliviti si co, zapretít zakázati, stsl. prttiti
kárati, ohrožovati, brániti komu v čem,
zakazovati, ergrimmen, dl. psesiš, sch. pri-
jctiti, sin. pretiti hroziti. — Málo jasné.
Lze-li význam v r. pretii pokládat za
původní a výchozí, je lákavé spojit je s proti
(viz), totiž s jeho variantou preti (pol. luž.;
lot. preť), srv. č. protiviti se t/v od protivb.

převor
492
příčina
Stran významu se snadno pochopí r. za0
zakázati, totiž zprotiviti komu co; ale
'hroziti' předpokládá už značný posun.
Poněvadž v ruštině je protiv (a ne *pretiv),
znamená to, že už v psi. byla adjektiva
protiv-b a pretivi», že od druhého z nich se
utvořilo sloveso, asi *pretiviti > prětiti
(ě: náhradní dloužení za ztrátu slabiky), a to
i v češtině, ale tu časem bylo nahrazeno
novějším protiviti.
převor, pol. przeor, sic. prior. ■- Z lat. prior
t/v (vlastně: přednější).
přezka i přazka, stč. přeska. 81c. pracka,
pracná, pol. sprzqczka, v. ukr. prjazka.
Souvisí s prahnouti, že spřahuje, svazuje. K.
ukr. slova jsou ze prez-i,ka; sic. pracná
ukazuje na pr$g-tbna, subst. z adjektiva. Pův.
asi preg-tvbka nebo pr^g-ťbka. Zubatý 1.1.326.
přezmen: mincíř, váha na hrubší vážení
např. balíků vlny, kozí, kusů ledu, snopů; má
nestejná ramena, na delším se pohybuje
jednotné závaží běhoun. Přejato z pol. przez-
mian, což je lidová obměna za bezmian, jako
by b. bylo domácí a obsahovalo předložku
bez- (ta je v pd. nahrazována předložkou
przez). Je to slovo východní: pramenem je
kumycké bazman (a = a!). Řeč kumyckých
Turků byla mezinárodní obchodní řečí nad
severním Kavkazem a při dolní Volze, dokud
i tam neovládla ruština. Od Kumyků
přejato r. bezmén, odtud pak jednak ukr. bézmin
a slovo polské, jednak lit. bezménas, lot.
bezmens, švéd. besman, nor. bismar, dán.
bismer, dolnoněm. bes(e)mer.
při předložka a předpona. Všeslov.: pol.
przy, luž. při, jinde pri. Příbuzné je lit. prie
(proklit. pri), lot. prie, stpr. prei t/v. Význam
doporučuje pokládat *pi za příbuzné s ř. επί
u, při (επι-τίΰημι -— při-krývám) a stind.
api "kromě toho, též, také, nadto1; r navíc,
§ 9, jako v proti-, e zaniklo jako zanikly
začáteční hlásky v po 1° 3° 4°, koncové i
zdlouženo (jako v proti), aby se udržel
náležitý objem slova.
příbuzný, stč. přívuzný. Jen v češtině. Od
vázati: pri-voz-un-b, připojený, přivázaný.
Z toho původu vyplývá, že tu jde o
příbuzenstvo sňatkové, o cizí lidi přidružené k rodu
sňatkem jednoho člena, tedy nikoli o
posloupnost pokrevní (jako je syn, vnuk,
synovec). Hromadný název pro tento druh
příbuzenstva v starých dobách nebyl; bylo-li už
třeba nějak to označit, užívalo se z nouze
názvů jako ,,přátelé" (dosud č. přátelstvo ^
příbuzní), přižeň {spříznění) apod. Téhož
kořene použito i v ř. αγχιστος = nejbližší
příbuzný.
přič: napříč (han. laš. napřič), mor. i napo-
přík; příčný, mor. popříčný; příčiti se, laš.
přikat se, msl. zpříkat se, laš. popřikaí
odporovati {popřiky dělat), msl. spríkat se
{z-, vz-). Adverbia jsou asi z *na-přěíco, z toho
hypostasí útvary takové, jako by šlo o spo-
I jení s nějakým *přěka (val. na příku); byly
arci možné i přívlastkové přísudky přěk,
-a, -o, -y, ale jistých stop není. Msl. šel
příky polem může býti podle jiných ad-
verbií na -y\ sic. priekom jako hoře znakom
apod. — U všech Slovanů: sic. priekom,
priečky, naprieč, napriek, v prieku, v prieky,
k prieku, (po)priečky, priekať sa, priek robit,
priečiť sa, priečka; csl. prělc7> protivný,
prěky, -ko proti, r. po perek napříč, po-
peréčnyj příčný, vopreki naproti, peréciť
odporovati, uprekáť vyčítati, pol. przeko,
poprzek, poprzecz, (po)przeczny, przeczyč atd.
Základem těchto útvarů je nepochybně
*per-k-, od adverbia per- skrze (lat. per,
v našem přě-)\ jde o pojetí \skrze něco, přes
něco' tak, že se něco přetíná, že se jde
šikmým směrem, nikoli podélně nebo rovně,
přímo do něčeho. Je však otázka, má-li se za
prvotní slovanský útvar předpokládati zde
adjektivum perk-b (je sch. prijek čovjek
prudký, náhlý, prijeki put příkrá, přímá rovná
cesta), z něhož by adverbia perko a ostatní
byla odvozena, či jsou-li adverbia prvotní
(perko tedy jen zesílené adv. per). Vzhledem
k tomu, že nemáme u nás jiného případu, kde
by -ko- takto tvořilo čisté adjektivum od
adverbia, kloníme se k druhé možnosti (sch.
prijek je potom druhotné).
příčel žebříku: názvy rozličné: mor. prjéčka
(B pod vrliny), sic. priečle plur. (Hviezdo-
slav). Hledíme-li k tomu, že žebřík byl
původně jen jednoráhnový (jak ukazuje
název; o tom viz žebřík), pak příděl je zřejmě
myšleno jako dřevo příčné, tedy od přič.
Naproti tomu vč. šprusel, šprunclík, han. laš.
šprusel, laš. šprusla, mor. šprusel, val. špru-
chel i špruchla, sic. sprušel spruzel spružl(in)a
špruha šprucla šprugla jsou zřejmě cizí.
Přejata jsou šprysel -lík z něm. Sprieszel, šprinel
ze Sprinzel; se sic. šprucla srov. stněm.
spruzil. Ostatní nemají přesného vzoru
německého, mohou to ovšem býti domácí
obměny názvů německých. Viz i štebel.
přičeš: vřídky na kůži od drbání, chod. pří-
čest nemoc na prstu, stč. přiečeš u Klaret a.
Pol. przeczos. Od česati ve významu 'škrabati,
drbati' (srov. čehlatil) — projížděti vlasy
škrabajícími prsty, (nebo o dobytku:) drbati
se o stěnu apod. Pří- jako v přímět, v. to.
příčestí, po prvé ,,v českém vydání
Dobrovského mluvnice 1822; je to dílo Hankovo,k
(S): přejato z r. pričástije t/v (od časť část),
což je částečný kalk latinského participium
(pars = část): part. pres. vyjadřuje souběž-
nost, účastenství jednoho děje na druhém.
Podle ruštiny je zformováno i sic. príčastie.
pří četný, sic. prícetný: viz nepříčetný.
příčina: v starší době (Klaret) znamenalo
hmotně ,,to, co přidáno**, při-činěno k
něčemu, additamentum, např. i zátěstek v díži;
pak vedlejší okolnost přistupující k něčemu
I podstatnému, tedy jakýsi přídavek; potom,

příjemný
493
přímý
poněvadž okolnosti bývají důvodem k
jednání, vlastní příčinu, důvod. Bylo i p. =
přičinění, snaha. Ve všech těch významech je to
postverbale k při-ciniti = přidati, připojiti.
Tak i sic. příčina, pol. przyczyna, ukr.
prycýna, r. pričína.
příjemný -■- to, co lze ρři j mouti, pri-j bm-
un-*b od kořene slovesného, tak i sic.
příjemný, pol. przyjemny, ukr. prijémnyj; jinak
tvořeno r. prijatnyj, sch. prijatan (od
participia jal-, č. jatý); srov. něm. angenehm od
nehmen jmouti.
příjice je umělý výraz přitvořený podle
vzoru Venus — venerická nemoc k
fiktivnímu jménu (jež vytvořil Hanka v Mater
verborum) Příje, bohyně lásky (podle germ.
Freia); autorem je Ant. Jungmann. (Šmi-
lauer.)
příkrý; sic. príkry příkrý, protivný,
odporný, trpký, ostrý; príkriť sa protiviti se, pol.
przykry příkrý, trpký, -rzyc znechucovati,
oškliviti, ukr. prýkryj nepříjemný, protivný,
příkrý, strmý, trpký, prýkrytysja protiviti se,
obtěžovati, podobně bělor. přikryj. Na jihu
zaniklo. ■— Psi. prikr-b: bylo nepochybně
shodné a příbuzné s ř. πικρός ostrý (o hrotu),
trpký (o bolesti), odporný (o řeči); krutý,
přísný na někoho; roztrpčený, rozhorlený.
Je zřejmé, že významy „nehmotné",
estetické, jsou tu od původu. Adjektivum náleží
tedy k peik/g-, lit. peikiů peikti kárati, piktas
zlý, rozhněvaný, pykstü pykti hněvati se,
lat. piget mě = nechutí se mi, protiví se mi,
mám ošklivost, piger mající nechuť k něčemu,
mrzutý ( > lenivý). Bylo tedy prajazykové
«čij. pik-ros (pig-ros) se starobylou příponou
-ro-; v slovanštině bylo anticipováno r a i se
/.dloužilo (§ 1). Význam hmotný 'strmý',
např. o cestě do vrchu, vzešel z toho, že
taková cesta byla protivná, odporná^ starým
byly hory a kopce „škaredé" (u Římanů:
foeditas Alpium!). Meh Recueil 1.104;
E. Sluszkiewicz PJ 1955.20, Meh ZfS 1.4.36.
přílba, stč. přielbicě, pak přílbice; „přílba je
doloženo od 1820 u Klicpery (ten je patrně
jeho původcem podle úměry hlavice: hlava
- přílbice: přilba), má je pak ŠběpniČka, J.
J. Marek, Sabina, Nebeský; Jungmann to
v ČČM 17.402 A842) odmítá, proto je nepojal
ani do Slovníku" (Šm.). — Sic. přilba,
prilbica z češtiny. Pol. kdysi przelbica, od
16. stol. przylbica, asi z češtiny spolu s
jinými vojenskými názvy. — Z *přěd-lbicě, že
je před lbí; staré přílby zakrývaly i obličej,
nechávajíce jen úzké otvory před očima.
příliš, odtud přílišný, upřílišněný; stč. přie-
liš. — Sic. příliš, přílišný. — Složené ad-
verbium starobylého typu (přípona - b v
složeninách, srov. svobodb; lat. in-erm-i-s proti
arma), z per-lich-b (per > č. pře-, pře-) =
naskrz, venkoncem, nadmíru licho, od lichý
přebývající, nadbytečný. Pol. przezlisz při-
chýleno k przez.
příloh: úhor, úlehle/v starém trojpolovém
hospodaření pole po jistý čas odpočívající.
Jde o různé postupy. Např. na Slovensku
(v. K. Palkovič JČ 14.57n.) byly tři: 1° role
se nechá několik let pustá a zaroste travou,
která se spásá nebo kosí, 2° role odpočívá
jeden rok, 3° role se po celý rok oře a vláčí,
aby nezarostla a aby se zlepšila její úrodnost>
ale seje se až na budoucí rok. To je tzv.
„černý" a „úplný" úhor. Existuje však
i „částečný", „poloviční" čili „zelený" úhor:
je to název role, která po skosení jarní
směsky nebo jiné krmoviny se zoře a nechá
neosetá až do budoucího roku; úhor má
potom jméno podle toho, jaká plodina byla
na roli zaseta. Nejstarší stav byl tento
(M. Stará NVČ 33.285): země odpočívala
po delší dobu: „při systému lesního přílohu
pracovala [vyždářená] země 3—4 roky a po
nich 10—16 let ležela ladem". — V č. je
nyní jen v pomístních jménech, zato v sic.
je prieloh dosud živé. Srov. r. log, zalóg,
perelóg, ukr. oblíh, ulóha, pol. przylóg, odlógy
odlozysko, sch. prelog t/v (ale lit. atlagal, lot.
parlags jsou z pol. odlóg, r. perelóg).
—Základní -loh je od ležeti; třeba je chápati tak,
že je to pole, jež bylo necháno, aby jeden rok
přeleželo (nebo aby se uleželo, odleželo,
zaleželo). Srov. úlehle. Mad. pa%lag je ze
slovanštiny.
přímá jč. (z Třeboňska): „trám, na kterém
patra spočívají; us. přímý tlustá dřeva
v pivovaře, jalové dno upevňující" Jg. —
Asi z *pri-j bma, od jmouti, srov. podejma ap.
(viz podjízďka).
přímět (a): vřídek, jaké se objevují, „když
se okolo rány poškrábe" B, dříve i horký
otok na prstu apod. Již stč. (Klaret atd.),
dosud chod. (přímět),]é. (hor no blan. přímj eta)
a na Moravě (přimet, u Třebíče přímota,
u Prostějova přemet, přemet Kp, u Boskovic
přimnet, v Karlovicích přímnět, u Kyjova
přímněta), též. na Polnicku přímět fem. —
Slovo záp.-slov. Stpol. przymiot, hl. přimjet,
dl. péimjet t/v. Lit. príemétis je však nemoc
(hysterie, šok) přišlá od leknutí. Postver-
bale od při-mětati se (k metu mésti) = při-
vrhnouti se, že se ty vřídky přivrhují,
připojují k původní velké ráně; srov. obraty
kdyby se... přímět přivrhl k odedmulým
prsuom; pro nežit v zadku zarozený přimetá se
druhý střies (— střiev*!) a jestit to neduh
člověku velmi tesklivý (Jg). Stran -mět (ne -metl)
srov. výmět podmět předmět námět. Nové de-
nominativum bylo sic. primetit sa, primotit sa
podebrati se, za Palkoviče a Bernoláka. Pří-
měty léčilo přímětné koření Mattioli, Rohu,
přímětník Klaret, Presl = mor. dosud
přimet (Senecio Jacobaea), pol. przymiotowe žele,
dl. péimjetowe žele.
přímý, -o, jvč. naupřímo přímo, přímka,
přímiti (na° vz°), upřímný (stč. úmysl
neupřiemý —- neupřímný). Obměnou slova

příroda 494 přítel
u-přímiti se na něco bude asi han. opřihnct si
namířiti, umíniti si (u Litovle). — Srov. stsl.
prém-b, -o -b, sic. priamy, r. prjam, prjamój,
-prjámíť (s° ras° vy°), uprjámyj, uprjámiťsja
= sic. upriamiť sa, ukr. prjamýj, pol.
uprzejmy, na jihu je jen adv. sin. premda,
akoprem aj. ačkoli, sch. prema ale, naproti,
prem velmi, premda třebas, a sloveso sch.
epremiti připraviti. Pův. bylo pravděpodobně
jen premo, adjektivum prérrvb se vyvinulo —
a to z tohoto adverbia — jen u západních
a východních Slovanů. — Slovo málo jasné.
Zdá se, vzhledem k významu, že prěmo
souvisí s per- 'skrze' (č. pře-) (,,přímo" je skrze
všecko, prese všecko); -mo jako v protiklad-
ném mimo; *per-mo se přeměnilo praslovan-
sky v prhno asi podle adverbia sémo (č.
sem), s nímž bylo jistě často pospolu.
příroda, již stč. (Klaret) vedle přirozenie,
tak i sic. příroda, pol. przyroda, ukr. pryróda,
r. příroda, hl. příroda, dl. pširoda, b. sch. sin.
příroda. Tvořeno jako ú-roda od uroditi se.
Původně tedy ,,co se přirodilo" = pravidelný
přírůstek mládat atd., pak co se rodí, vzniká
bez zásahu člověka, nikoli uměle, vlastnost
takových věcí i souhrn jich. C. jrííroda,
vytvořené Klaretem; v ně. proniklo od slovníku
Thamoya (Rais, SaS 17.105).
přísný, již stč. Stsl. prisn-b pravý,
opravdový, trvalý, prisno stále, trvale, sic. prísny. —
Souvisí patrně s jistý — opravdový, vážný,
spolehlivý. Je to asipri-ist-bm, (stran // srov.
pol. istny, sic. ozajstiý). Když se slovo
přestalo cítit jako složenina, postihla je
pronikavá redukce hlásek. —Přísný kopec —-
strmý Rais. Potměchuť A894) 154, srov. dl.
péismy t/v (jäh, steil).
přísti předu, stč. priest i přadu, iter. č.
-přádati, dělati niti; přeneseně dělati něco
pomalu, trpělivě; kočka přede ·--= vrní, asi
podle zvuku kolovratu, přerušovaného podle
toho, jak je třeba natočiti upředený kas
niti. — Všeslovanské: stsl. před > presti, sic.
praiiem priasť, r. prjaJú prjásť, ukr. prjaiú
prjásť/, pol. przede przqsc, hl. přadu přasc,
dl. páedu pjěsč, sin. sch. předem presti, b.
předa. — Četné odvozeniny: 1° příze, laš.
přaza, sic. priadza, r. ukr. prjáza, csl.
prezda, pol. przedza, sin. preja, sch. před ja,
b. prezda: psí. před ι z před-ja. — 2° přeslice,
sic. praslica, pol. przeslica, sin. sch. preslica:
praslov. preslica od psi. presla z *pred-sla;
csl. preslica však je vřeteno, přenesením
' velmi snadným, předpokládá ovšem přeslici
tzv. jehlicovou; odvozenina přeslička,
rostlina Equisetum, nazvaná tak proto, že
plodné stonky jejích druhů se podobají
vyřezávaným přeslicím tzv. kuželkovým;
přeslen (pol. przeüin, hl. přasleň, sin. přeslen,
sch. pršljen, b. přeslen) kroužek, jenž se
vtiskoval dole na vřeteno, aby bylo dole více
zatíženo a tak udržováno v náležité poloze.
— 3° přástva společné předení, z *pred-tva
(srov. ža-tva atd.), odtud přástevný, přástev-
ník, -nice, přástka z přástvka zánikem v ve
skupině stvk. — 4° prádlo předení, příze,
z pred-iÁo, odtud -— napodobením slov s
původním -dl-i,ji od -dlo jako svadil, prodlí —
je přadlí > pradlena (srov. švadlena,
pradlena), přádnice, jč. předli, předlena, z *přadlka
je mor. přalka, jč. mor. přelka; nové útvary
jsou přadlák, přádník. — 5° pradeno,
předeno, sic. pradeno bylo jisté množství napředeno
příze, co se vešlo na vřeteno, cívku, popř. na
motovidlo; útvar nikoli praslovanský, -eno
je asi z kontaminace (napřadené =
naplněné, vřeteno); sotva substantivováním neutra
participia předen; —- 6 ° předivo, rovněž teprve
české, srov. stelivo, kuřivo; — 7° dial. přástvo
s příponou -Lstvo; — 8° dial. přád kolovrat,
jistě postverb. k přádati. — Původní kořen pro
pojem přísti b3Tl nei-, vězí v nit. Místo něho
psi. zavedla pr§d-; ten má příbuzenstvo
v něm. spinnen t/v (kořen je zde spend-),
v řečtině pak je příbuzno σπόνδυλος 'přeslen',
přenes, 'obratel'. Ty formy kořene se dají
spojit tak, že jako původní formu položíme
spend·; slovanština ztratila s, ale nahradila
je zesilovacím r, §9. (Naproti tomu lit.
sprend-, zpravidla uváděné jako příbuzné,
také v ESX, má význam jiný a sem
nepatří.)
příšera: strašidlo, obluda, mátoha;
příšerný, nyní velmi silné 'strašný'. Lidové na Val.
(Bartoš), jinde i jako nadávka (han. pšišera,
pšíškara, asi: potvora), laš. příšera je
nadutec, protiva. Příšerný znamenalo za Jg asi
ošklivý, ohavný, nehezký (nepatrný, p.,
ctrhaný muž; p. kroj; p-é šatstvo katovské). —
Sic. příšera, příšerný. — „Starší doklady
(Veleslavín, Komenský, Lomnický, Závěta)
mají jenom význam noční obluda" (Šm.).
Zdá se tedy, že příšera je od příšerný, to pak
od příšeří (ze šerý). Přitahovalo nás (děti)
hnědé příšeří (^= přítmí v sušírně) ... stýně
jako černá díra do pece. Bubílková NVal 4.74.
příští: příchod; nyní jen archaisticky v
náboženských textech o Ježíšovi; odvoz. adj.
příští budoucí. — Stsl. prišistvo, prišistvije,
pol. przyjécie příchod, dl. péist(ym) příště,
brzy. — Náleží k choditi, z kořene sed-,
oslabeného — jako v sbd-l'b > šel —: -šbd-tvo >
-šbstvo, další příponou -i>je bylo pri-šbstvbje9
v němž se do češtiny ze stv ztratilo v, šs
splynulo v š. Ze substantiva přístie je pak
adj. starobylého typu příští; adv. příštz je
z neutra. Srov. i něm. kommend budoucí,
příští, od kommen přicházeti.
příštipek. Sic. príštepok, príítipok, príštip-
kár. Pol. przyszczepek i -pka. — Asi od
-štípiti, srov. vštípiti = vsaditi.
přítel, plur. přátelé; odvoz, přátelský,
přátelství. Sic. priateX atd. — Z prbja-telb,
od slovesa prbja-ti, viz přáti. U jeho kořene
byly již v sanskrtu dva významy, nejlépe
patrné na adj. priyá-, totiž „vlastní"

příti
4
95
pscser
a „milý". Druhý vyplývá z prvého (viz
i milý) a oba existují vedle sebe (Meid,
Kratylos 6.47). V slovanštině převládl
druhý, což je patrné v přáti si (přeji si =bylo
by mi milé...), ale i přáti má j iž stej ný význam
jako stind. prlnnti, avest. frinaiti, někomu
želati dobro. Přítel můj je tedy ten, kdo mi je
mile nakloněn; ten vztah tedy nemusel být
vzájemný.
příti pru. 1° Ve významu hmotném:
konati jistý tlak na něco opačný, proti
přirozenému spádu věci, za tím cílem, aby ona věc
nepadla, aby ustoupila směrem námi
zamýšleným apod.: pode° o°, mor. zapřít vrata,
dveře = zavříti a zahraditi záporou (=
závorou). Stč. bylo i v 2. tř.: oprnxdi se resistere.
Sem patří i jvč. rozpora (vč. -rka) váha
u vozu, brdíčko (má za úkol držeti oba
postraňky v náležité vzdálenosti od sebe),
chod. špjerec = rozpérák, hůl rozpínající
konce žebři η. Stupeň o je dále v pod-pora
(z toho zbytečné podpořiti), podpůrný, opora,
sic. nápor nátlak, náraz, útisk (s tím se
shoduje č. nápor, podezřívané z původu
ruského); opora-, s významem poněkud
přeneseným úporný (základní sloveso je v han.
opřit si umíniti si něco tvrdošíjně; u Litovle).
2° Ve významu „morálním" a zúženém na
styk neshodných, opačných mínění a vůlí.
Zde bylo sloveso původně ve Til 2 třídě,
stč. přu příš přičti, ale následkem shody
tvarů infinitivních přešly i présentní tvary
do I. tř.: příti se, zapřít', opříti se něčemu,
odepříti, upříti, vzepříti se, -piráti (se),
soupeř, -iti, mor. spírat se s kým hádati se;
jména pře (a spřežka přelíčení, srov. soudní
lícení), rozepře, od-por ( > -ný, -ováti,
odpůrce), spor -ný, zápor -ný, mor. spírka pře,
spor, val. súpora, odvoz, súporný, súporlivý,
súpurlivý vzdorovitý, svéhlavý, vzpurný B,
msl. súporlivý Mal. — Obdobný stav u všech
Slovanů: 1° *pbro perti: sic. vijpriet, na° ap.,
r. pru perét: ctperéť vorota, opora, upórnyj,
ukr. pru perty o- za-, pol. pr§ przec, hl. pru
prčč, dl. pru pres, sin. sch. zaprem zapreti,
b. -pra, všude s předponami a popř. od\roze-
ninami jako v č. 2° píro pbríti: stsl. pi>rjq
puriti odporovati, pré- přemluviti, pbrja =
v. prja (= č. pře), r. perepiráťsja příti se,
rásprja rozepře, spor, -nyj, ukr. sporyťf-
sja = r. spóriť býti ve sporu; sic. prieí sa,
pol. przg si$, przec sie, spor, sqpierz, hl. pru
preju přec, dl. prěju prěé, sin. prepirati se,
sch. prem preti se,b. prepra se, prepiram se. —
Baltský ekvivalent jeví shodný význam
v reflexivu: lit. spirtis opírati se, vzpírati se
proti něčemu, lot. spert t/v (též vzdouvati se,
o vodě = vzpírati se proti hrázi, břehům),
aktivum lit. spiriú spirti je nohama se
opírati o zem a přitom se vzpírati proti
něčemu, tlačiti něco, význam velmi
konkrétní a zajisté nejpůvodnější. Z něho je
lehko dospěti jak k popírání něčeho, tak
i k odporo/ání, a také ke konkrétnímu
významu (odpozorovanému z chování koně)
kopání nohou, odkopávání jako výraz
odporu. Litevská intonace ir ukazuje na
dvojslabičný kořen (s)perd-, jiných důkazů pro
dvojslabičnost však není; slov. pbrě-ti mohlo
vzniknouti pouze přechodem do třídy
sdružující slovesa stavová, tím e charakteriso-
vaná. Dále je příbuzné ř. σπαίοω protiviti se,
odporovati, v němž lze vidět s-p°r-jö, takže
by se (až na „pohyblivé" s) rovnalo
slovanskému pbr-jo. (Jiné je upříti, upírati oči
na koho: viz vpeřiti.)
přítomný. Vzniklo z výrazu při tom.
Hujer 1.44. Srov. petomní.
přízeň, příznivý. Sic. priazeň, priaznivý. —
Z psl.^ prbja-znb, od kmene slovesa přáti
(viz). Č. přízeň, znamená i vzdálenější
příbuzenstvo čili „přátelstvo", a to prý (podle
J. Knoblocha ZfS 7.301) vlivem něm.
Freundschaft, které má týž kolektivní
význam.
psárka: mor. lidové jméno různých
bezcenných rostlin (psírka, sic. pd. psiarka) i věcí,
od pes. Presl je vzal do Y&v však pro
hodnotnou travinu Alopecurus.
psáti, píši, laš. pisat, -pisovati. Původní
význam 'malovati' je doložen ještě v nové
době jč. z Holečka, z Litomyšlska (písaná
jablka), z laštiny (u Bartoše). Odvozeniny:
1 ° od pi,s-\ psaní, psací, psanec (překlad
za lat. pröscrlftus = johož jméno jakožto
zločince bylo veřejně napsáno); viz i pestrý.
2° od pis-: písmo (starobylé, v. stsl. pišme
gon. -ene, síc. písmo, r. pis^mó, ukr. pi/s'mo,
pol. pismo, b. pismó), písemný, -nutví,
písmák; ale pisec ( > pisecký), písař, písanka,
pisatel, zá° do° vý° pří° před° sou° roz-pis,
pravo-pis (dříve dobropis) jsou rázu postvei -
bálního (za-píšu > zápis). — Všeslovanské:
slsl. pisq pbsati i pisati, sic. písem písaí,
v. pišu pisát ixtd. všude (mimo č.) pis-. —
Příbuzné je lit. piešiů piešti malovati barvami
nebo jen kresliti uhlem, stind. pimsáti zdobí,
formuje, přikrajuje, stpers. ni-pittT,-
napsaný, ř. ποικίλος pestrý, toch. B. pinkám
píše, s g lat. pingö maluji (viz i piha). Kořen
byl peil'-, v slovanštině sloveso přešlo
k typu bero b brati (ve shodě s litevštinou
by bylo piso *pisti); poněvadž při
nedostatku barvy ke značkování, vyznačování
okrajů (břevna k uříznutí) apod. musil
stačiti uhel nebo i saze, znamená peiš-
v litevštině někdy právě jen kreslení nebo
hrubé čmárání uhlem, dokonce i tvoří
postverbální jména piěšos palšos pulšos plur.
fem. saze, palšas skvrna od sazí; v slovanštině
pak od tohoto „černého" značení se snadno
přešlo ke psaní.
psoser: merlík smradlavý (Chenopodium
vulvaria), han. psosér, jinde mor. přosol B;
vč. pseser. — Složenina, obsahuje kmen
slova pes a útvar od sráti. Naznačuje odporný

pst
496
puček
zápach jistých druhu merlíku. Pod. něm.
Hundschiß.
pst, interjekce žádající ticho. Je i sic.
a něm. pst, ř. yúrra.
pstroček; rostlina Maianthemum; z
polštiny přejal Presl. Hl. pstruhačk. Vše je asi
zkomolenina ze ,,stračí jahoda".
pstruh, sic. pstruh, pol. pstrqg, ukr. pistrjak,
r. pestrúška, sch. pastrva, pastrm(ic)a, b.
pastärva, vše od pbstr-b pestrý (pstruh má
červené skvrnky na hřbetě a na bocích),
ale několikerou příponou. — Psi. pbstroyb
nebo -ga. Přípona jako ve dvou jiných
jménech ryb, bělqga (čes. běluha) a r-bdrqia
(v. zruka); vězí i v r. -uška < -ožbka; je
i hl. pstruzka. Přípona ta je velmi starobylá,
rovná se jí stind. -anga-, rovněž u jmen
jistých zvířat. Významová paralela je něm.
Forelle a jiné záp.-germ. názvy pstruha,
z *forhna < *prknä, což souvisí s ř. πεοκνός
pestrý. Vážný ŇŘ 41.277.
pšenice: obilnina Triticum. Psi. pušenica
(zastoupeno všude) je odvozeno od pbšeno,
což znamenalo patrně obilí opichované (chod.
a rus. pšeno, pol. pszono = jáhly), viz
píchati 2°. Šlo tedy o takevý druh pšenice,
který opichování potřeboval, ne jdoucí snadno
od plev v nebo osinatý (jako je valašská
fúska). Časem arci se dospělo k druhům
holým, a ty převládly.
pškat a pod., msl. vm.: kýehati, bublati,
mukati, pšknut, citosl. pšikf, včv pcik
o kýchnutí, spis. hepči(k), hepsik SSJČ, msl.
pČiknút kýchnouti Mal., zm. pšoukat mukati,
spis. pšoukat, msl. pšuchat bzdíti. ■- Vše
to je z citoslovce pš, vystihujícího jednak
slabé zvuky vůbec (viz i bzdíti 1 °), jednak
kýchání, ale také napomínajícího k tichu
(vedle pšt a pst), konejšícího (psi!, z něho
mor. psikaí, laš. pšykač); laš. zapekly
zakřiknutý; slovesná přípona je tu -kati jako
v achkati a pod. — Κ významu 'bublati'
(vlastně o zašeptání, zasyknutí bublin, když
se vaří kaše) náleží mor. vypškaný vyšetnalý.
-pšnic: laš. popšnic se pohněvati se Lor,
pšnivy, u pšnivy = kdo se hned pohněvá,
urazí, kdo pyšně ohrnuje nos, mlsný, vybě-
račný ( > pšniviť se mlsněti, pšnivec mlsný),
a dále napěněný mrzutý, laš. zapšnely
umíněný. Od pšít, v. pcháti.
pštros, stč. štrus i štros, vč. štros (u
Litomyšle). —■ Sic. pštros, pol. strus. — Asi ze
střhn. strüz (nyní Strauß), to pak přejato
z lát. strüthiö (odtud i ital. struzzo; fr. autruche
z avis struthio -— pták pštros), což je z ř.
στοονυίων; ρ se přisulo již v starší češtině,
,,je doloženo osobní jméno \- podobě Šptros
s vkladným p, kterým se dosvědčuje
přechodné vývojové stadium špt- jinak
nedoložené" (Jan Svoboda 207).
pták, nář. místy flak-, ptáčník, mor. ptzvíř;
ptáčnice plané višně, ale mor. druh hrušek
(asi proto, že — jsouce plané, bez ceny —
nechávají se ptákům); ptačiuec rostlina Alsine
(krmí se jí drobné ptactvo chované v klecích).
Obdobné tvary s k jsou jen u západních
Slovanů (asi novotvar): sic. vtok, pol. ptik,
dříve ptach, z toho nynější zdrobnělé píaszek,
hl. dl. pták ι je i ukr. r. br. ptách(a)* rd.
též ptuch nebo ptúcha. Jinde je fem. na
-ica: stsl. pitica, r. ptíca, ukr. ptýcja, b. seh.
ptica. Toto je deminutivum z ptta (tak je
r.-csl.), srov. strus. a r. sibiř. potka ptáček.
Zdá se, že psi. slovo bylo ptta (mládě:
prt-enbcb, č. ptenec); z toho záp.-sl. (asi
původně familiární) ptacha > ptach > pták.
V baltštině je nejblíže lot. putns pták. Další
rozbor je nesnadný; bylo vykládáno různě,
zdá se však, že nejspíše bude patřiti k pet-
letěti (ř. πέτομαι, stind. pátati); τ> jako
produkt oslabení (před ,,těžkou" příponou a?)
je sice nezvyklé (čekáme spíše b), ale nikoli
nemožné (srov. naopak lit. giré proti našemu
gora); bylo by i> místo b vlivem ρ (také stind.
je ür za ř po p). Spojení s pet- je nasnadě
i proto, že od něho máme i per). (Není jasné,
je-li pita příbuzno s lit. paukštis pták
a s gót. fugls, něm. Vogel t/v, z pu-; kdyby
tomu tak bylo, základ by byl asi puk-
a spojení s pet- by se musilo opustiti.
Odmítáme mysliti na lit. putýtis zvířecí mládě a^d.).
ptáti: v starší době v činném rodě, nyní jen
ve zvratném, p. se. Bez se zachováno jen na
Moravě s významem 'prositi, hledati' {ptaný
chléb vyžebraný, ptaní, ptaj žebrota). Ptáti
se = tázati se, slož. do° pře° po° vy° ze-ptati
se, iter. doptávati se atd. Msl. laš. je pýtat' (sa),
některé tvary však i jvč. (Hošek) a jč.
(spejtat se ptáti se, Kubín), slož. popýtat se,
mor. dopytovat se, popýtávat se, laš. pytyčka
pytajka pytá žebrota. Z pyt- je ve spisovné
češtině jen zpytovati (dčjc-zpyt). —- Ú všech
ostatních Slovanů je jen pytati: sic. pýtat
prositi, žádati, požadovati, žebrati, p. sa
klásti otázky, vyzvídati, spytovať sa, opyto-
vať sa t/v, ptjta? nápadník dívky n. zástupce
za něho vyjednávající, pytačky námluvy;
pol. hl. pytač atd. České ptáti je ze starého
pitati, nikoli snad synkopou y: zeptati se
vyhovuje starému jeru; pouze čeština tedy
zachovala základní pi,t- (rovněž psáti proti
pisati je jen v češtině!). V slovanštině bylo
tedy pt to a iterativum s náležitým
dloužením -b > y pytají). P-bt- je slabý stupen z ide.
pcuth-, zachovaného jedině v ř. πενΟομαι
a v πννί/άνομαι vyptávám se, vyzvídám,
tážu se (s gen. osoby jako v slov.!), dovídám
se. (Shoda základního významu doporučuje
toto srovnání, jehož autory jsou Šafařík
3.493 a Gorjajev, proti všem pochybnostem.
Naopak oblíbené spojování řeckých slov
s bdíti, stind. bčdhatě je jistě mylné.) Meh LF
72.72.
puček, rozličné věci zavalité, okrouhlé,
ztluštělé a přitom zakrnělé: tlusté dítě,
šišvorec nevypečeného těsta v chlebě, chuch-

tS7
puch
puclák
válec v předivu ( > nejšpatnější vlna),
zakrnělý ovocný plod; mor. pucka (jě. putka)
míč, podl. puček vepřový žaludek, u Kyjova
tištěnice (i puk); sem patří snad i mor. pucina
nepálená cihla, mor. pucák tlustý a krátký
kus chleba. -- Sic. nář. pucka větší kladivo
se zarovnanými oběma konci SSJ, buclaté
flítě ap. Pd. puc(k)a tlustá tvář, adj. pucaly.
Podobně pol. puc(ek), pucka o jiných vydu-
lých věcech (rtech, koncích prstů aj.).
Vše patří snad k buclatý.
puclák vč\, buclák Jgd.: široký hrnec
hliněný, v jakých se dříve uschovávalo mléko
určené k ustátí smetany; ta se pak s široké
hladiny sbírala sběraěkou; jinde v C. =
květináč. Též punclový hrnec, punclak, mor.
b(r)vnclák. Sic. bucolák bučela k brcolák. —
Ze jména svého původu, města Bunzlau
(nyní Boleslawiec) mezi Zhořelcem a Lehnicí
v Polsku.
pucnout, -pucovat, s°: snísti, viz poucat.
pučálka: nabotnalý hrách pečený: „na
smrtelnou neděli dávají pučet hrách a dají
ho na pekáč do trouby, dají do něj vomastek,
cukr, skořici a pepř'* (Vaněček, Lid.
vypravování z Podbrdska II 1942, J53); ,,dyj ho
(hrách) hezky napučít" (chod.). Před 100 lety
se pekla a prodávala v postě v Praze na
ulicích. Přípona upomíná na pečárka pečená
hruška (u Milevska). — Od pučeti, viz
pukali 2°, vlastně od staršího *pucati
< *puk-ě-ti, z Z-ového participia.
půda; sic. podá; odchylné pójd pod pojd
pujd po jda, na středním a zvláště na
východním Slovensku, má hlásky (takže se
rýmuje) podle vsi. schojd schujd schvojd
schvajd (cit. SMS 15.112) schod, z častého
spojení obou slov (schody na půdu!).
U jiných Slovanů mask.: r. pod gen. póda
podlaha, ukr. pid podlaha, podklad, sin.
sch. b. pod půda, země, podlaha, mlat apod.
I v češtině výchozí význam byl týž, z něho
je půda = země (rodná, cizí, úrodná půda);
význam 'ponebí, místo nad stropem' se
vyvinul (srov. tlo) asi tak, že strop byl na
svrchní straně pokryt „mazaninou",
uhnětenou hlínou, byl tedy novou podlahou;
prostor nad ním sloužíval za spíži apod.
a tedy byl tu dojem nové podlahy, pak to
slovo rozšířeno na celý prostor mezi stropem
a střechou. Příbuzno je ř. πέδον země, půda,
πεδίον rovná půda, pole, pláň a heth. pedan
ntr. 'místo'. Vše je od kořene ped-; od
něho je, jednak staré jméno pro nohu
(stind. pad-, lat. pes gen. pedis, ř. πους
gen. ποδός), jednak pro „jíti, kráčeti"
(stind. pad-yatě) a „padati" (viz to). U
některých pojmů se zdůrazňovalo, že jsou
to ty, kde se chodí (v protikladu k tSm,
kde se spí), jak je patrné na něm. Fußboden
podlaha (proti Schlaf bank). Snad se koienné o
tu objevilo nejdříve v nějakých složeninách
(přesunul-li se přízvuk na jinou slabiku).
32 Machek — Etymologický slovník
Podobnost s něm. Boden je náhodná, ani
sic. pod není z něho přejato; Boden souvisí
s naším dno; „musíme však připustit, že se
půda významově přimklo k Boden, dvojí
význam země-Dachboden by se samostatně
nevyvinul" Šm.)
puditi: hnáti, od° vy° za°; po" podrážditi,
poštvati (odtud popudlivý); han. spodit se
na něco = dostati chuť: vč. vzpouzet se
vzpírati se (proti vůli někoho, proti rozkazu);
od° vy° zapuzovati. Pudivítr, sic. pudivietor,
bylo původně asi „větrem puzený z místa
na místo". Pud, instinkt, je postverbale. ~
Pol. p§dzic, -p$dzac, popedliwy, p$dziwiatr,
-wicher, p§d jako v češtině, sic. pudit nutit,
hnát, ukr. pudýty plašiti, pud hrůza, rd.
pudit hnáti, plašiti, br. púdzic t/v, sin. poditi,
b. púdja hnáti, sch. puditi hnáti, plašiti.
Význam 'plašiti' tu není od původu; dostal
se sem asi z pugati (r. pugát strašiti, plašiti),
a to přes *pudzati, dokud takovýto tvar
mohl být iterativem jak od pug-, tak i od
pud-. Psi. poditi. Významem se k němu
hodí ř. σπεύδω spěchám, pílím (je i
přechodné σπεύδω poháním, urychluji, lat.
repudiö, něm. sputen, lit. spáudziu spausti
poháním), takže sloveso na -iti je možno
chápati jako faktitivum „činiti, aby někdo
spěchal". Je však hlásková nesnáz: pol.
a sin. ukazují na nosovku g místo čekaného u.
Snad je možno ji pochopit tak, že význam
byl chápán jako zesílený, že proto d bylo
zesíleno v *dd, což pak bylo rozloženo v nd
(§15); toto zesílení bylo vyváženo
odpadnutím 64. Slabý stupeň kořene je i v lat.
re-pud-iö.
pudl, pudlík: druh psa; sic. ρ uděl, pudlík,
pol. pudel, hl. pudl, ukr. r. pudel. Vše z něm.
Pudel(hund).
pudla klad.: zimní chlupatá čepice. Spolu
s dl. pudlawa z něm. Pudelmütze.
pudlo val. laš.: mírka na obilí, nádobka
z kůry na jahody, dřevěná na brynzu; sic:
truhlice bývalých šefraníků. Spolu s pol.
pudlo je z dolnoněm. pudel (hn. Pandel) t/v.
— Ale sic. pudlo zadnice je žertovně
obměněno, podle dětské výslovnosti r > u, z prdel.
pudr. Evropské slovo (sic. púder, pol.
puder, ukr. r. púdra, něm. Puder atd.)
z fr. poudre prach, pudr, to pak z lat. pulvis
prach. (Pudřenka má η přichýlením k příponě
-enka; fr. je poudriére; srov. tabatérka.)
půhon: viz hnáti.
puch 1°: jemné peří, tak i pol. ukr. rus.
(odtud lit. půkas). Nejasné. Je snad možno
míti za to, že toto puch souvisí s kvap t/v:
z *kvop- zpětným přesmykem by bylo
*pouk- > *puk > puch. Podnětem k pře-
smyku mohlo býti synonymum prach
(prachové peří); rovněž ke změně k > ch.
puch 2°: těžký, silný zápach; tak i sic.
a pol. — Od *peu- páchnouti (něm. faul
shnilý, ztuchlý, zetlelý, stind. püyati tnehne,

498
půl
puchnouti
páchne, lit. puvú puti hniti, lat. pňtěre
páchnouti); ch je ze s, to je i v lat. pus
gon. püris z *püs-is, hnis.
puchnouti: otékati, o° z° za°, opuchlý, -lina;
opuchati; č. puchýř (srov. mechýř). Sem patří
i tvary s významem 'botnati': po dešti zem
zpuchnatí, slez.; puchla role, puchovina, mor.
zpouchlé dřevo = nabotnalé; s y č. zem
zpejchne = zkypří se, je napějchlá (Holice)
(dc. puchka zem), mléko začínající se vařit
zpyjchne (chod.), us. cibule se zpejchne =
nechá zapěnit a osmaží jen do růžová,
jitrnice se opejchnou = opekou jen povrchně,
nechat zpejchnout maso = trošku o vařiti.
Všude tu jde zároveň o zvětšení objemu.
Viz i pýcha. — Κ puch- náleží i puchr (již
stč.), pucher, bouchoř, jzč. bouchor dlaška.
Bude to asi totéž slovo co puchýř, pův.
-eř, srov. laš. pucheřina měchýř (a přeneseně
Ir.š. pulcher nadutec, s anticipovaným a v Z
disimilovaným r); i č. vulg. puchejř =
nadutce. Pův. nejspíše -el, srov. sic. opuchel
nádor, opuchlina, z participia puchl-b. — U
jiných Slovanů je u: sic. pu/íhnút, r. púchnut
opuchati, otéci, púchlyj oteklý, ukr. pachty,
púchnuty, púchlyj, pol. puchnc{č, puchlina,
dl. puchaš. — Toto puchati je obměnou
slovesa pukatl 2°.
puchřeti, lidově pukřtti; zpuchřelý. Jen
v češtině. Zdá se, že je odvozeno od puchr
(viz puchnουti), útvar jako zbablti od baba-,
ovšem puch(e)r, když se stalo základem
slovesa, znamenalo jistě vše, co puchne, na-
douvá se zároveň s rozrušováním hmoty,
trouchnivěním, zvláště co se bortí jako dříví
vo vlhku. Na toto právě se zúžil význam
denominativa puchřeti.
půjčiti, z pójčiti < póžčiti < požitčiti, od
poíitzk ve starším významu užívání něčeho,
tedy dopřáti někomu užívání, užitek něčeho;
stč. mnich pokrm nebeský, sobe Bohem puojče-
iiý, ztratil pro svú chlúbu; srov. propůjčiti
místo, poctu, val. dosud pozičit vody =
podříti, dát napít. Zvláštní toto denominativum
vzniklo nepochybně jako lidová, nekorektní,
stručná náhrada za nějakou vazbu asi jako
dáti υ požitek, k požitku apod. Mor. a sic.
jsou formy hláskově zachovalejší, ale vedle
-iti se vytvořilo -ati, původně imperfekti-
vum, ale nyní jednodobé; tento vývoj
vzešel ze záporného imperativu: nepoiičaj
o jediném ději: sic. požičai > nář. pozčai,
pojčať, jen vsi. pozičic, laš. poj ciť, pojčať,
msl. pozičat požčať posčať, han. pozéčet. Nová
iterativa: sic. pozičiavat, č. půjčovat, jvč.
podř. poučet (podrobnosti Voráč 22).
Odvozená jména: sic. požička, nář. pozičaj, laš.
pozčka, val. pozčaj, požčávka, stč. pójička,
nč. půjčka, chod. poučka, han. pučka, ale
i pučivka KpU. Dekomposicí předpony po-
vzniklo v době, kdy p. ještě znamenalo
popřáti, dopřáti, nové jakoby základní
sloveso sic. zičit, žičať přáti ( > žičný, žičlivý
přejný), val. laš. zičii, k tomu je dále sic. laš.
dožičiť, val. dojíčit dohoditi, sic. zažičit.
Obdobný vývoj v pol. pcžyczyc, -ac, -ka, >
zyczyč, žyczliivy, hl. pozčic, pozčenka, dl.
pozycyé, požyck, > žycyé.
puk na kalhotách (lid.); tak i sic: z něm.
Bug přehyb, od biegen ohýbati.
pukati 1°: slabě práskati bičem, bafati
z dýmky (mor. sic; ale pol. pykac jajke),
slabě udeřiti; prasknouti (o něčem nadutém);
rozpučit (val. vypučit) okno = rozbíti, sic
7tapu(c)kat sa, han. napokat se najísti se (srov.
natlouct se, naprásknout se), laš. opukal
sochor. — Psi. pukati, zvukomalebné; je
„elementárně'4 příbuzné s něm. pochen tlouci,
klepati, hřmotiti (Kopečný). Patří sem
i sch. pucat i stříleti.
pukati 2°: mor. napučit nadouti (napučený
nahněvaný, vl. uraženě nafouklý), vm. na-
pučnat nabobtnati (-na-, srov. betaati, dúp-
nlti aj.), val. vypučit řiťna někoho = vystrčit;
vypuklý-, proti očekávání je i vypíčit (břicho),
-čovati PS; pučiti (vy- roz-) o listech,
květech; přeneseně vypuknouti o válce. Jména:
smát se do popuku (sic), do rozpuku (msl.)
jsou postverbalia; msl. pukanec, bukanec
jisté pečivo. — Toto pukati má staré u a jo
příbuzno s něm. bauchen (hl. wypukac so =
sich bauchen). R. je pukat, pučit vzdouvati
(vypučit oči = vyvaliti), hl. pukac, dl. pukáš.
Viz i puchnouti, -ati. Konec konců mají
toto pukati 2° a puchati východisko totéž.
Viz i pručiti.
puklice: stč. pukla, kruhová a vypuklá
kovová ozdoba na řemení, pásech, kožených
vazbách knih, bukvice na chomoutu. Ze
strh η. buckel fem. i mask., to pak z román-
štiny (buecula tvářička). Z češtiny je sic
puklica, pol. pukiel, pukla. V podvědomí
mluvících přiřaděno k vy-puklý: puklice
švestková, sic puklica, má název od
vypouklého hřbetu. — Stč. pukléř ( > pol. puklerz)
je, přes střhn. buckelaere štít s puklicí,
z románské odvozeniny od téhož buecula.
půl, starý w-kmen mask., jak je patrné
ze stsl. sklonění (gen. pólu atd.) a z našich
tvarů jako spoly, spolu, odpoly, napoly apod.,
polou- (stč. polú-), z odvozeniny pel-cv-ice.
Nom. sg. mask. je v půl (stč. pól) desátá,
půl druhého, jiné pády v adverbiálních spřež-
kách: gen. sg. v stč. do pólu, z toho do
polú > nč. do polou, ctpolu, odpolu > -ú >
-ou, spolu (vi. = s každé strany), změnou
koncovky dopoly, odpola, zpola, k tomu akus.
v napolo; lok. sg. stč. napolu > -ú; akus. du.
napoly, vpoly, obapoly. Z nich se vyvinula
jména atd. spolek, sic spolok (ze spolu) >
společný, -nost, spolkový, spolčiti, obapolný;
u Kunštátu spoličňátka blíženci. Stč. polú-
bratřie, -sestřie nevlastní bratr n. sestra
(neutrum jako v podkonie) podle něm.
Halbbruder. Odvozeniny od ροΙτ>: polov-ice,
polov-ina, půla, stč. póla, i ja-kmen půle,

199 pupa
pulec
stč. póle (obé je kompromis mezi půl a fem.
polovice), odtud půliti. Mor. spolina ječmen,
setý s pohankou, spolka kašo z hrachu
a krup, msl. opůlka rouška na chování dětí
(pruh látky z polovičky normální délky
plátna), msl. polůvka, půl šátku přestřiže-
ného z rohu do rohu (nosili ji muži na krku);
stč. opolůvky byly pitky, kde se o polóvku =
o polovici míry (popř. o plnu, t. míru) sázeli,
kdo více vypije (Hujer 1.165). Polouch
(a Litomyšle) svaz 15 pásem příze z *pol-úch,
zkráceném (a s novou příponou) z nějakého
útvaru od pol-druhého, srov. hl. pol trak,
dl. pólternik {-tor-) = 1V2 štěníku = 15
pásem. Složeniny s polú- byly hojné: polú-hlavie
půl vepřové hlavy jakožto ovar, atd., nč.
polou-, pólo-, půl-: půlhák druh pušky (dosud
pulhok KtD a val. pluhák ručnice B-SvK),
polodenní, poledne (v. to), půlnoc. Někdy
půl- vytlačuje původní pod- (viz). Viz i polt,
zápoliti. — Obdobné útvary u všech Slovanů,
např. stsl. ροΙτ>, na owb poli>, ispoly, adv.
polu-notti, sic. pol a množství složenin
a odvozenin, r. pol pohlaví, ispolu, obápola,
ηápóly, pólu-, pol-, polovina. — Psi. poli>,
u-kmen. Příbuzenstvo je hlavně ugrofinské:
fin. puoli, eston. pool, mokš. pjale strana,
polovina, erz. pel, mar. pdlak, udm. pal
polovina, manci pal strana, dále je v pers.
prihl strana, orošor. (na Pamiruj pahalaw
strana, bok, kraj, žebro. Jde tu o výrazy,
znamenající jednu z obou stran předmětu,
o jednoho člena z páru, o polovinu. Popov 38.
Tedy výrazy asi „praevropské."
pulec 1 ° ryba vranka, 2° žabí mládě. Jako
ryba capedo ( =-- capito, od lat. caput. hlava),
a bulcus pidec je již u Klareta; na Moravě
palohlavec u Vizovic, panohlavec u Přerova,
paohlavec u Lipníka, jinde parohlavec, pa-
rhlavec, val. špulec, špidcw; u Litomyšle
špulec, na Hlučínsku punc £>r.; místo toho
j^ sic. hlaváča > hláč, vč. hlaváč, laš. hlava*
8r. — Pol. paloglowec palgoxvÁec palosz palos
(a qlowacz capito, už stpol.), sin. paglavac. —
Pulec vzniklo tedy zkrácením z palohlavec,
palo- patří nejspíše k pala = palice; ta
rybka má nepoměrně velikou hlavu, širší
než ostatní tělo (odtud hlaváči), hlavu ,,jako
palici". Podobně něm. nář. Kaulkopf, Kaul-
haupt (Kaul- = Kugel), Dickkopf,
Breitschädel. Přeneseno na mládě žabí, jež má též
velikou hlavu a nepatrné tělíčko, na němž
je nápadný vlastně jen ocásek. Lidová
etymologie spojuje pulec patrně s půliti
pouliti:' vyvaluje oci jako pulec Jgd. Postup
vývoje byl tedy asi ^palohlavec > *pahlavec
> *palec, pak podle půliti se objevilo pulec.
pulpit, tak i sic. a pol.: lat. pulpitům lešení,
řečniště, jeviště, katedra, později Lesetisch,
Meßbuchtisch. Z téhož lat. pramene je
něm. Pult Lrs>, Schreibepult > č. sic.
pol. pult. Kdysi bylo i pudl v tomto
významu, z něm.-rak. Pudel, Budel.
puma 1° kuguár (kočkovitá šelma), tak
i sic. — Z jazyka kešua (v Peru). Šmi-
lauer.
puma 2°, tak i sic: vzniklo zjednodušením
z něm. Pombe, nyn íBombe, což je z fr. bombe.
„Κ. Titz našel v dokladu ze 1744 přímo
podobu Bomme (eine mit 18 Boramen
angelegte Mine).'4 (Sm. z rkp. pozůstalosti
Titzovy.)
pumpa, tak i sic. Z němčiny, kdežto p.
pompa a r. ukr. pompa jsou z hol. pomp lodní
pumpa. Dl. plumpa z něm. nář. Plumpe.
pumpsra: kaše z borůvek Jgd, dosud vč.;
i nepodařený kašovitý pokrm jiný (např.
jestliže při zavařování se ovoce rozvaří na
kaši). — S. Stech ZfslPh 28.158 je řadí
k něm. slovnímu základu Pampel- 'kašo'
(viz o něm p. pampeliška).
pumr val. laš.: pes (samec), s.-mor. (Dra-
hansko) pumprlik vlčí pes. Z něm. Pommer-
hund Kt II. Viz Vážný JM 174.
punč, lidově i porč; punčovina. Sic. punč.
Přes něm. Punsch přišlo z angl. punch, což je
přejaté ind. pane (stind. paňča, viz pít);
připravuje se tam totiž z pěti věcí, vody,
rumu, cukru, čaje a citronu (jinde jsou jiné
,,specie": víno, arak, cukr, šťáva
pomerančová a citrónová). Angl. u vystihuje indické a,
ale něm., sic. a naše slovo má u podle
gra^ky. Ponč a pol. poncz je blíže k anglické
výslovnosti.
punčat se s čím, podřip.: máchat se,
bryndat se. — Nejasné.
punčocha, mor. pančocha (též osobní
jméno) i (tak i sic.) p^nčucha. Pol. ponezocha,
hl. punčoch. — Ze strhni buvtschuoch, což
byl (a dosud je ve vých. Alpách Bundschuh)
druh selské šněrovací boty, v tom významu
přejato; dále přeneseno na pletenou
punčochu teprve u nás; společné bylo oběma
věcem to, že se připevňovaly na holeni
řemínky, popř. tkanicemi.
punt vč. chod.: nadpásní část zástěry.
Ze stč. paspunt nebo puntpas (takto je
v Táb), to zajisté odněkud z němčin v. —
,,Stč. bylo i punt a) prsník, tak Velesl.
Nom. 493; vykrojený živůtek^ vyplňovaly
průhledným puntem Winter ŘO 878; b)
u Vratislava z M. turecký punt aneb tulband.
Obé ž něm. Bund, a to z významu vsazený
úzký pruh, který košili nahoře objímá
(oben faßt).4' Šm. — Tomuto odpovídá
sic. pu^t bohatá stužková ozdoba
zakrývající vpředu šněrování živůtku na lidových
oděvech SSJ. — Κ jinému významu dospělo
mor. punť. rozparek u kalhot, han. pont KpU.
puntík: od * o zeno od rěm. nář. (bavor.)
punt mask. Stč. bvlo punkt. — Sic. zastar.
punkt. — Východiskem všeho je lat. punctum
bod, což j-> zpodstatrělé part. perf. pass. od
pungere bodnouti, píchnouti.
pupa, kukla hmyzu: z něm. Puppe t/v, to
pak z lat. puppa (püpa) panenka (děvče

500
půst
pupál
i loutka), což je výraz z dětské řeči (dvě
slabiky s pl).
pupál gen. -a, pl. -e mši.: štědrovečerní
moučné* jídlo z těsta zadělávaného se
smetanou (poleje se na míse horkým mlékem
a posype mákem) (K. Klusák). - Nejasné. -
Sic. pupák, pupáčik. — Nejasné. ,,Přešlo i do
maďarštiny jako pupácska" (Šm.) Kniezsa
449 odvozuje vše od pup, poupě, což je
pochybné.
pupalka: rostlina Oenothera. Slovo již
stč., znamenalo jednak reveň politickou,
jednak ji u nás nahrazující šťovík zahradní
(Šm.). Presl ho užil pro americkou O., u nás
nyní zdomácnělou.
pupava: rostlina Carlina, již stč. A5. st.);
mor. též opava B. — Sin. pumpava, po(m)-
pava% t/v, pol. pe^pawa, pqpawa je škarda
(Crepis), r. pupávka, pupávnik je rmen.
Jinak č. ukr. pupava a sic. pupava znamená
pampelišku. Vše to jsou rostliny složno-
květé. — Psi. popaoa. Příbuzné je ř. u Theo-
frasta άπο-παπποϋται 'vytváří chmýří' ;
z našich slov sem patří pápeří a pampeliška
(viz). Slovan. pop- předpokládá zde zesílení,
*papp-, jehož pp se rozštěpilo (§ 15) v mp,
tedy *pomp- > pop- (jiný vývoj byl v
pápeří: vedle pop- je pup-).
pupek, stč. zdrobn. pupček; pupeční,
-ečník; porodní báby zvali staří Slované
.,pupkořeznými"; laš. pupek zn. i pupenec;
zrn. pupek (a sic. pupiak) je puchýřek po
kopřivách apod. Od téhož pup- je i pupen
(sic. -eň), č. sic. pupenec, č. -ínek a poupě,
-átko. — U všech Slovanů: stsl. ρορτ>, sic.
pupok, r. ukr. pup gen. pupa, pupók, pol.
p$p, -ek, hl. dl. pup, sin. popek, sch. pupka,
b. pap, plpák, -ec, vše — pupek. — Psi.
ρορι>: základem tohoto označení je představa
čehosi vypouklého, ale popukaného. Nejblíže
je lit. bámba pupek, pampstú pafnpti, lot.
pampstu pampt (i pempt, pumpt) nadouvati
se, náleží sem snad i ř. πομφός neštovička,
puchýřek. Slova bsl. k sobě patří jistě; jde
o expresivní základ pamp-, charakterisovaný
dvěma p, možno tedy míti za to, že i on
vzešel — srov. pukati — ze zdvojení retných
explosiv (ať ρ nebo b) doprovázejících
představu o nadutých tvářích a protržení ústního
závěru. Srov. boubel.
purkrabí, pol. burgrabi a -ia. Ze střhn.
burcgräve. Sem patří (Šm.) i sic. porkoláb
žalářník, přišlé přes maďarštinu.
purpur: tak i sic. ukr. r. b., ale pol. purpura.
Evropské slovo, k nám přišlo z něm. Purpur;
základem je lat. purpura z ř. πορφύρα, což
je ze semitštiny. Polské p. je učené přejetí
přímo z latiny.
pusa: polibek, slovo panské, městské, nyní
pronikající (u Jg není!) na místo staré
a „venkovské" hubičky. Též sic. je nyní
hovor. pusa. — Z něm. Buss (srov. angl. buss,
švéd. puss). Podle č. hubička, v němž se
dobře cítí zdrobnělina od huba (srov. lat.
ösculum polibek od ös ústa), dostává i
význam 'ústa', jenž se v češtině obecně ujímá,
neboť huba je příliš lidové, až vulgární,
ústa pak příliš literární. Něm. nář. Buss
náleží do skupiny zvukomalebných slov
pro líbati, polibek* vyznačených retnicí
a sykavkou (v pořadí nepevném),
samohláskou je zpravidla u: lat. bäsium polibek
(z něho všecky románské tvary), lit. bučiúoti,
stind. čumbati líbati, osman. bos, arab. büsa
polibek; k pol. buzia hubička, ústecká, b.
buza tvář se druží msl. sic. bozat (hrubé,
jen ve rčení bozaj ma..., mor. u Kyjova
pozaj ne); běžné je zdrobnělé (přípona k)
bozkat (boskat, nář. i bockac): ruky bozká-
(va)m; postverbale bozk, zdrobnělé božtek:
polibek. O za u je tu nejspíše asimilací
v složenině s po-, sotva z osman. bos.
působiti, nejčastěji z° (a dále s při- u-) za°,
působnost, působiště, působivý, způsobilý, post-
verb. způsob; způsobný. Slova většinou
spisovná, nelidová, ale svou obecností
významovou vhodná za termíny (působiti = býti
činný, konati, např. jako předseda). Sic.
pósobit. Zm. spůsobit si koupiti si, opatřiti si
(srov. týž význam u zjednat si, pův. smluviti
si), msl. spůsobný úhledný, pěkný (kabát
apod.). — Nejstarší formou je stč. zpósobiti;
jejím základem je spojení po sobě.
Znamenalo ,,uvésti jednotlivé složky objektu do
polohy za sebou, tj. sestaviti část po části
nějaký účelný celek". „Tento technický,
převážně vojenský význam (z. zástupy,
ězdcě, špic apod.) rozšířil se pak v různé
významy organizační: vytvořiti (královstvie,
tovařišstvo, lepotu, milost), zosnovati,
způsobiti (válku, úklad, zradu), zaříditi (věc,
všecko, jinak), vykonati, uskutečniti (po-
selstvie, obecné dobré, službu, mšu), ustanoviti
(krále, biskupa, stráže)". Naproti tomu
jednoduché pósobiti je mladší, vzniklo de-
prefixací jako potřebný člen vidové dvojice.
(I. Němec LF 86.1963.131n., s hojnými
doklady.) — Sic. pósobit je asi z češtiny, má
významy stejné jako nč. působiti; odvozeniny
na -ivý -isko -nost -ca. Pol. sposób způsob,
sposobic chystati, připravovati, činiti
způsobilým, s. sie chystati se, zásobiti se. Ale
ukr. posobýti, r. pósobit je pomáhati (ukr.
posóba, r. posóbije, sch. posoba pomoc,
podpora); jak se tento význam vyvinul, není
jasné.
půst, postní postiti se (u Příbora bez se). —
U všech Slovanů posťh, postiti s%\ sic. post,
postit sa, r. post, postítsja atd.; dl. spót,
spóšiš se. — Obdobné útvary má jen ger-
mánština, sthn. fasto půst, fasten atd., gót.
fastubni, (sik) fastan, a ačkoli hláskově není
vyloučena možnost příbuznosti, přece je
podobnější pravdě, poněvadž jde o zvyk
křesťanský, pohanské víře Praslovanů asi cizí,
že naše slova jsou z germánštiny přejata.

pusta
501
putyka
Není však jasné, zdali z gótštiny či z němčiny.
Někteří badatelé považují posťb za
východisko a postiti za odvozené z něho a vycházejí
tedy ze sthn. fasto; jiní postiti za původní,
postt za post verbale a vycházejí z gót.
slovesa fastan.
pusta, tak i sic.: z mátí. puszta, původu
slovanského (od pustý). Je i dl. pusta poušť.
pustý: prázdný, ladem ležící > divoký >
nevázaný {p. srních), rozpustilý: pustina,
poušť, stě. púšc (z pust-ja); poustka, stč.
pústka ^ poustevna (zde -evna je analogické),
poustevník-, pustota, odtud msl. sic. pustatina,
horň. zapustatěný zarostlý lesem; msl. spus-
tovai, vra. pustačiť býti rozpustilý, dováděti;
laš. spnMiť, val. spustovať (z-) nechati
zpustnouti; pustošiti od pustoš (srov. r. pustoš"
pustina. pustošíC); pustnouti, part. sic.
opuštěný, č. u Rokycan vopuštěnej, obé = sešlý.
Od pustý je odvozeno pustiti. Významové
spojení je patrné v jednom odstínu v opustiti,
např. zem — nechati ji pustou, prázdnou;
v jiném odstínu vypustiti (pro°, roz°) =
nechati volným, nevázaným, odtud jednoduché
sloveso. Zajímavé odvozeniny jmenné: od-
pustek hříchů, ale msl. laš. sic. (i pol.) odpust
je pouť, posvícení; jvč. spustek je splav (Vel.
Meziříčí), spústek (u Kunštátu), zm. spoušť
rigol, sic. spust stavidlo (pol. odpust splav,
strž); sic. spúšč, -šť, val. spúšč smyk, po němž
se spouštějí dřeva s hor k řece; č. spoušť, \
sic. spust u pušky; č. spousta, sic. spústa =
množství najednou spuštěné, stržené; sic.
s-pušiák kra jáč na mléko s dírkou nade dnem,
jíž se vypouští netučné mléko (smetana
zůstává!), laš. spuščené mléko je tedy totéž
co jinde sbírané (viz bráti); podluž. spúščka
kolnička (jaký důvod názvu?); msl. vespust
{světa), sic. vospnst světa, na zápust, asi =
bez ostychu, bez ohledu na hanbu, sic. bez-
pust příliš mnoho, u Kyjova v rozpust (jísti,
píti) = mnoho, pův. smysl asi 'spuštěné,
rozpuštěné, bez hranic, bez ohledů' {světa
přeneseno ze rčení na div světa). — Psi. pusťb
a pustiti jsou zastoupena s hojnými
odvozeninami u všech Slovanů (sic. pustý, púšť,
pustola, pustatina; pustiť, púšťať, jiné
odvozeniny v. výše: pol. puscic atd.; r. pustiť
i puskáť, ukr. pustýty i puskáty; sk zpětnou
analogií z tvarů se šč, např. otpuščenije).
Původ slova pusťb není jasný. Snad je
příbuzno s ř. παύω přestávám, ustávám:
pustí) je takový kraj, kde všechen život
přestal, kde se nic neděje, atp. Jinak je
pouze stpr. pausto divoký (o kočce) a pavstre
pustina.
pušim, vábící interjekce, jíž se volá na
prasátka při krmení (NŘ 9.28) nebo (u
Frenštátu) na ovce. Srov. román, buš volání na
krávy. — Z podobných útvarů odvozeno
pašík (viz).
puška 1°, dem. puštička; puškař. Pův. stč.
význam *krabice' je zachován ještě v mor. I
I puščica a v sic. puška tor ba, pokladnička;
přenesený (též v stč.) vulva na Novojičínsku
a jako slepičí p. místy v Č., z toho jč.
vypuškať vyzraditi, vyžvaniti (žvariivý —
slepičí prdýlka, srov. vy slepičit); jako 'druh
střelné zbraně' je p. již stč. (: dělo) a u všech
Slovanů: pol. puszka, ukr. r. puška, hl.
buškej, dl. buška, b- podle němčiny; sic.
sin. sch. b. puška. — Odpovídá mu něm.
Büchse, ale není jisté, že by naše slovo
bylo přejato z němčiny. Spíše přesmyk
ks-sk svědčí pro přejetí ze středolat. *busca
< buxis — i když ,,z úst latinsky mluvícího
Němce" (NŘ 7,158) —, což je obměnou za
pyxis = ř. πνξις skřínka (z buxis je i sthn.
buhsa, nyní Büchse skřínka i zbraň). Není
jasné, jakou asociací přeneseno na zbraň
(nějaký vojenský vtip ?); také je třeba podrobně
prozkoumati, jakou účast v šíření slova měla
čeština (vojenský význam k ostatním
Slovanům od Cechů?). Sic. puška vozní Κ 771
je však přímo z němčiny.
puška 2°: han. poška sněhová koule Rzr,
jvč. (u Litomyšle) puškovat se koulovat se
sněhem (O. Malec ústně). — Vyšlo se asi ze
slovesa, dokud znamenalo ještě 'stříleti
z děla' {puška 1° = původně 'dělo') koulemi.
Ten význam se oslabil na 'házeti koulemi na
někoho', odtud pak je puška = koule.
puškvorec, stč. prustvor(e)c, u Rohna pruš-
kvorec (tak i klad. han.), nář. bruškvorec,
piškvorec, prúškovec, plúškvorec. — Z něm.
Brust würz {Brust = prsa, -würz = kořen),
neboť ,,zahání kašel" (Mattioli). Sic.
puškvorec SSJ je asi z češtiny.
puštík: druh sovy Strix. Dl. spusk t/v. Do
č. přejato z pol. puszczyk, což označuje i jiné
sovy. Je to zdrobnělina z puszcz Strix ulula
aj., to pak pochází stejně jako pd. pucka
pujdzka pózdíka z napodobení jeho hlasu
puč puč {= č. půjď).
putina mor.: petlička, úponka, smyčka, va 1.
laš. puťlina. Nejspíše z pouto, srov. č. poutko
t/v.
puťka, putiČka, mor. putěnka, zhruběle
puta: slepice. — Hl. dl. puta, též něm. Pute
t/v. — - Z vábící interjekce puť. Od téže
interjekce jsou i něm. nář. názvy krocana
Pute, Puthahn, Puthuhn (Vážný NR 41.278).
půtka: viz týkati.
putna, msl. laš. -ha. Sic. putna, pol.
putnia, ukr. putnja. - Z něm. nář. (bavor.)
putten (spis. Bütte), odtud i macf. puttony.
Šm. Srov. staré přejetí v bedna.
putyka, sic. putika: z něm. nář. Budike
(u Krestchmera 269), což je z románštiny
(it. bottega, nář. botiga buttiga puteka aj., fr.
boutique; špan. bodega vinný sklep: toto bode-
ga značí na Slovensku lahůdkářství; ,,bodegy
jako drahé vinárny, pův. se španělskými
víny, bývaly v různých velkých městech;
půjde asi o věc budapešťskou". Šm. Vše se
I vyvozuje nakonec z ř. άπουήκη sklad.

pý*
putyra
putyra: na salaši velká dřevěná nádoba, do I
níž se slévá na dojené mléko; to se v ní za-
kíagá (v. Mága) na sýr; sýr se nakonec z pu-
tyry vybírá a, robí se oštěpky. — Slovo
pastýřské kultury karpatské: je val., las.;
sie. ρι t tra i putzra, pol. putyra putra puciera
puciora, ukr. patera. Poněvadž hledaný
pramen toho slova, v rumunštino není (je tam
jen \nit?. sud, z román. butť>s, ale žádné slovo
podobné s příponou r-ovou), nezbývá než
uznati, že putyra je přejato z pastýřského,
resp. mlékařského názvosloví alpského: ve
švýcarské němčině je doloženo büder. z
podobné východoalpské zkráceniny plného
nt varu Butterfaß nebo jiného s Bvttsr· 'máslo'
mohlo vzejíti pvt?,ra > putyra. Kdy a jak se
to stalo, není dosud známo.
původ. Od povésti (rod) — odváděti, od- |
vozovati (začátek, vznik něčeho); srov. lat. I
originem ďucere ä t/v. Po- — po 3°.
pýcha, pyšný> pýšlti se, pyšniti se, přepychy
hrdopýšek (sic. hrdopych > hrdopysk
kontaminací s pysk); sic. a podl. pyšný znamená
i pěkný, podobně jako hrdý (= s čím se kdo
pýší, nač je pyšný). Pych, nyní právnicky
termín pro menší polní, lesní a p. krádež,
bylo původně jen zpupné porušení cizí držby,
zvláště při lovech, např. svévolná jízda n.
chůze přes cizí pole, cizím lesem, a poněvadž
to bylo spojeno s poškozením majetku, např.
pošlapáním obilí, trávy, bylo to přeneseno
časem na menší škodu způsobenou krádeží
a na svévolné ublížení na těle (doklad Sm
222). Pýcha je postverbale od pýchati foukati,
dýmati (mor. pejchá tabákem; jč. pejchá mu
v krku — říhá), nadouvati se, pak
přenesením do mravní oblasti 'nadýmati se pýchou'.
— Psi. pychati silně dýchati, foukati, supěti J
apod. je dobře zastoupeno u jiných Slovanů:
r. pyšú pychat atd.; ale přenesení na hrdost je
jen u západních: sic. pýcha, pol. hl. dl. pycha.
Původem náleží pychati k ř. φυσάω foukám,
dýmám; obé je s-ové intensivum od zvuko-
malebné interjekce ide. phů, napodobující
vyfouknutí vzduchu.
pýchavka, již sté. a dosud místy lidové (na
Znojemsku péchavka, -avica, sic. pýchavka):
houba Lycoperdon. R. pychva{ř) pychka
pychma t/v. Od pýchati v původním
významu 'foukati'; zralé plodnice, zmáčknou-li
se, vyfouknou výt rušný prach.
pyj, již stč. Souvisí patrně s "pd. pyt(k)a ar.
pyska (v dětské řeči), pyéká ť/v. Zdá se, že
to jsou (tabuové?) obměny slova pysk pro- |
vedené v době, dokud ono ještě mělo
původní význam, stejný jako příbuzné sti. puóčha-
mask., totiž ocas, konec. (Souhlasí J. Knob-
loch ZfS 7.301).
pykati: litovati nějaké ztráty! apod., pak v
káti se, nésti trest' za něco i Sto. prás. pyéu, \
nyní pykám. Sic. pykat: NejasnéJ* · '
pyl: přejato od Pťesla zruš.-pyt gen. fiýlv ι
prach nebo z polštiny; vedle toho je pel, po I
prvé rovněž u Presla, vzniklé asi jeho chybou
péra místo pyl. — R. pyl fem., pylít prášiti,
ukr. pyl mask., pylýty t/v, pol. pyl prach,
pylek pyl, prášek, sic. pylit prášiti co
(domácí!). — Psi. pyl'b souvisí ρλtrne s lat.
pulvis t/v, a to tak, že pulv- prosmýknuto
v *pivtl- > pül-, což dalo pyl- náležitě.
(Srov. podobný postup v olbios > ob''ihs >
obil-h, v. obilí.) Příbuzno jo i lit. piaůlcs t/v.
pylor: viz vrátník.
pýr: travina Agriopyrum. SPvo sLarobyl':
sic. pýr, pol. pyrz, hl. pyr, dl. pir, pyrjo,
ukr. pyríj r. pyréj, ski. seli. pir. — Psi. pyri>
má protějšek v lit. pürcl pšenice, ř. ζονηός
pšenice, stangl. fyrs pýr. Z těchto slov
vysvítá, bud že pýr byl pokládán 7a zvrhlou
pšenici (což bylo přcsvě·. cení velmi rozšířen;
od starověku až po Komenského), nebo :ve
z pýru byla, vypěstována pšen;ce. Sovětsko
výzkumy biolojji< ké sírvl přinesou nyní
světlo i do těchto st.».'·;/< h rozdílu. Odvoz.
pýřavkď. hromadný název pro vy vláčené
oddenky pýru.
pyramida: slovo pochází z Egypta; od něho
je jednak vč. pyrám, pirám kamenný troj-
boký jehlaneci (ukazovat el směru a
vzdálenosti) při rozcestí ,,císařských'4 slnic, jednak
val. paramiika stojan v podobě pyramidy,
na sušení jetele.
pýř, pýření (stč. ntr. pýřie, pýřenie) žhf vý
popel (v starší češtině), pýřiti se rdíti se,
zpravidla se za- (o lidech, nyní jen v knižním
jazyku, ale Bartoš má zapýřit sa od Oejče).
— Sic. pýr, zapýrenie červeň na tvářích,
pyrit sa červenati se (v tváři), z češtiny?;
domácí je jistě pyrina spálené zbytky něčeho,
popel; pol. perz, perzyna- žhavý popel,
zaperzyc sic zardíti se; hl. pyrié topiti,
zahřívati, p. so rdíti se, dl. pyrjena pyrina
pyrié so, ukr. za stár. pyréj popel ze slámy,
pyrýty zahořeti hněvem, rd. fýrcj žhavý
popel, sin. zapiriti se zardíti se, sch. puriť:
pražiti. — Psi. bylo asi bud pyřb mask.
(z toho pyrujb rozštěpením přípon v -ji>
na -bjb), nebo ntr. pyře; náleží patrr ě k ide.
názvu ohně (jako věci neživé, proti oh i
obětnímu) v ř. πϋρ, sthn. fi-ur (něm. Feuer),
umbr. pir, toch. A por, Β puwar, pwär oheň,,
arm. hur oheň; jak je patrné z het. pahhur
gen. pahhuen-as oheň, byl to n/r-kmen (jnko
jeho protiklad, název vody, ř. νδωρ gor..
ύδατος), od n-ových tvarů je gót. Jon ntr.,
stisl. fure m. oheň. Slovan, pyr- vzniklo asi,
jako ř. πυρ, redukcí z *peu-r, přešlo pak-
jako oheň — k mužským jo-kmenům. Jakožto
prostý název jistého zjevu přírodního bylo
zatlačeno slovem oheň, jež bylo ve spojení
s obřady a obětmi (ty se u Slovanů udržely
dlouho, ve zbytcích až do dneška); plípc-
; lající část zůstala ohněm, kdežto pýr stlačero
na název řeřavých zbytků. Ale odvoze*.é
sloveso s významem přeneseným na známku
citových hnutí vychází ještě oď významu

pýří
503
rabuša
'planouti'. (Jiné pyrit sa viz pod cepýKti se,
vzpoura).
pýří: rhmýří, jč. čm^jH Jjčř 183. Jen
v češtině. U Rvačovskěho pchfjrí Jg t/v,
tedy pýří jo patrně z pchftří, to ρακ ζ *mchýrí
od mec/λ (viz to a chmýří).
pysk: huba, tlama, ret; py skety, pyskáč; las.
pyskat. pyskovať, (pd. pyskew <<-Λ* han. ?:é>
acwař hjbo^'o<";, o'ku 1 pr/,rr ö ě. pc?kova/i
kárati (n ť mM;h Nft 37.193n., ^8.255 a di-
skus- R\šhekM',h ib. ';9.7Gn., 40.c2n.,
Kope o.iý-Meh ib. 40 277η.); hen. pyšeury
velké pysky, piejato z Moravy u Čapka-Cho-
da jako pišťoury; ehed. popyslc ť.pec. /tys.V
(tak i si'.;, pol. luz. r. ukr.) znamená hubu,
tlamu, ryp.ik, zobák, pak i (č. ukr.) tvář. -—
Psi. jrysJcb je nej isiié. Bývá spojováno
s pu- nadouvati se, býti odulý, vzhledem
k významu 'tvář, ret'; ale zdá se, že tyto
výy.nvAny jsou sekundární, přenesené, za
starší je.sk pokládati "rypák, zobák' a na ty
sc; pü· nehodí. (Ostatně i ,,přípona" -sko-
by byla pedivná!) Bylo to slovo jistě od
začátku vulgární, znamenalo patrně nej-
p"e lnější výběžek hlavy zvířecí vůbec (tedy
jak rypák, tak i zobák; pak přeneseno na
lidskou hubu, tvář, konečně na ret; deti po
pysku ještě = po hubě, po tváři). (Souhlasí
Knohloch ZfS 7.301 a poukazuje na podobné
významové přechody u gót. munp-s ústa,
lat. meritum brada, mertula mužský úd.)
Vzhledem k tomu odmítáme mysliti na *pü-
rab(!)ancovat: bouchat na vrata, lomcovat
dveřmi Kol, rancovat hlomozit Voz, rablovat
hřmotit KpU. — Přejato z něm. nář.
(g)rabanze?i hlučně si počínat. Knobloeh
ZfS 7.301.
rabat: sleva, tak i sic. — Přes něm. Roheit
z ital. rahbatto (od rabbattere snížiti) a spolu
s jinými obchodními výrazy jako nctťt,
konto.
-rábati se ve starším vy° nerychle a stízí
vyjíti, vylézti, vydrápati se kam (na schody,
na postel); v. se mühselig an et was schleppen
Jg. — Nejasné. Rýmuje se s škrábati se t/v.
rabátko: záhon, lidově i hrabátko (vlivem
hrabati), r. ukr. rabátka. Z něm. Rabatte, což
je prý — skrze holandské zahradnictví —
z franc. rabat klopa. Proč je u nás stř. rodu,
není jasné.
rabiát, lidově rabiják, sic. rabiát. — Z něm.
rabiat, pův. vzteklý (o psu), přitvořeného
v němčině k lat. rabiěs zuřivost.
rabín, sic. rabín, pol. rabin, ukr. raby η,
v. rávín, něm. Rabbiner atd.: z hebr. rabbi
můj učiteli, mistře, můj pane (oslovení
duchovních); nomin. je rab.
a místo toho odvažujeme se ztotožniti pysk
se stind. puceha- (mask.) ocas, zadní část
něčeho, konec; (patrně i zde byl vývoj
obrácený: výběžek vůbec > konec těla >
ocas); ech je starobylý prákrtisrr.us za sk
(nikoli *βί! nebo skjl); zdloužoní (v. § 1)
u nás u > ü {= y). Je-li tomu tak, patřil l·;/
sem snad i opyš, prý "ocas', o néni v. Kil
9.128: nová přípona -š.
pýskať val.: fušovati, pýskala fušor. Je
příbuzno s něm. pfusche ι t/v. Obé bidc
sk-ovó iiitensivum od kořene yiěujpu žijícího
v lit. piáuti řezati (tedy asi: pižlati. neumělo
řezati; odtud o pracích ze dřeva: fušovati).
V slovanštině však se mísí s pískati =■- ap'n'.ti,
v. to. Sem i pižloti (viz)?
pytel, piťAk, polovina; pytlák, v.r. odnáší
ulovenou kořist v pytli, pi.ťafrít, jč. (horno-
blan.) pytlařit. Jisté zařízení ve mlýně,
třepáni pytlem (aby se prosívala mouka), d.aio
základ slovesům pytlovat něčím třásti: ha:i.
pctlekovct t/v, s přenesenými významy poior.
msl. pilovat sa, han. petleacovat se Kp o
nepěkném, nevhodném tančení, han. pctlekovct
se o potulování, las. putlactvo daremné
toulání (vuťíak = pytlák, u Příbora). — Z
češtin v jo sic. patel (domácí je vrece), pytli·'1.!:,
PlťÁačit. — Ces. slovo je ze střhti. bivt.l
(nyní Beutú). — Jč. pajtlovat s někým ■-·
otřásati (Vydra) je přímo z něm. beutdn t/v
(je u Kretschmera 451).
rabovati, odvoz. mor. rabůvka (redukcí
z rabovacka). — Sic. -ovát, rabovačka, rabím ok
loupení, raboš lupič (u Hviezdoslava),
rabím koš drancíř. Pol. rabowac, nář. grabowar,
rabunek jako sic., rabusz lupič; ukr. rabuváti;
i gra-, (g)rabúnok, rabivnýk lupič. —- Od
grabiti, viz hrabiti \pol. grabic loupiti afcd.).
Stalo se termínem, a proto se ustálila forma
na -ovati. ,»Některá slova, zvi. rabúnok a ra-
bunkoš, nelze vyložit bez vlivu jiných jazyka:
mísilo se s něm. rauben (poměr rauben:
rabovat = räumen: rámovat), v. i rabíř 1774
Rauber Kt 8, rabůvka 1647 Kt 9" (Sin).
rabuša: tak se zvaly hole nebo laťky jako
pomůcky účtování; dělaly se na nich záře
zy (vruby) podle počtu dodaného zboží,
pracovních jednotek, ovcí svěřených bačovi
apod., po zaplacení, odvedení, vrácení nebo
vůbec vyřízení věci se vrubovaná plouhá
seřezala zase na hladkou. Byly i rabuše dvojit é,
bylo-li třeba potvrzování počtu výkonů,
např. jízd s nákladním vozem (obě části,
dodavatelova i přijímatelova, se přiložily k sobě,
vrub učiněn najednou do obou částí, při
účtování musily pak čáry dobře souhlasit, jedna
R

räc δ«
polovice přiléhat k druhé). Později zvány tak
i tabule v hospodách na záznam dluhů apod.
Odtud obraty jako sic. srezať rováš komu ^
vyrovnati si s ním účty, odplatiti, pomstíti se,
pit na rováš = na dluh, č. udělal to na svůj
vrub — na svůj účet, na svou odpovědnost,
má u mne vroubek — nevyrovnaný dluh, to
mu nezapomenu, ublížil mi, dám mu na, ra-
boch (podle A. Kotíka u N. Paky) apod. —
Východiskem bylo mad. rovás zářez (od
domácího ró dělati zářezy): z něho přejato
jednak sic. rováš, pol. rowaš, ukr. nář. ravaš, re-
vaš, sin. rovaš, sch. rovaš(a), rum. ravaš, něm.
Ra wisch, jednak (s b) č. rabuše, rum. rabuš,
raboš, bulh. rabuš, robuš, alb. rabúš, něm.
Rabusch, Rabisch > Rasch, Rosch. Má se za
to, že b je hláskový vliv německý (jestliže
to slovo roznášeli němečtí hornicí n.
řemeslníci). Viz Šmilauer NŘ 22.211; o rabu-
ších nyní V. Burian ČL 46.In.; starší sic.
doklady má Blanár HL. Podle Steinhausera
SI Wien 96 něm. rabasch, Rabisch, staro -
vídeň. Ráwisti je ze slovanštiny. Něm. forma
vznikla prý v 15. stol. a tak mohlo slov. v
být nahrazeno středoslovným německým b,
které v Bavorsku a v Rudohoří znělo w
a mohlo v písmě být podáno jako b.
rác mor.: trumf v kartách, dl. rac.
Znamená i u nože stranu čepele, na níž je něco
vyraženo, pak i hráče strany vylosované
vhozením tohoto ráče (KtD z Vyhlídala), rozráco-
vat se rozděliti se (patrně losem). Původ
nejasný; snad, vzhledem k losování, dělení,
z lat. ratio (fr. a raison de...). Bližší
okolnosti nejsou známy.
racek, druh ptáků. Jen v češtině a
ojediněle i sic. (místo sic. čajka), nelidové, od
Presla (nejznámější druh, r. chechtavý, má
podle Šírá česká lidová jména morka, morce,
bílý morčák, mořská vlaštovka — vše to od
moře, dále vodní káně, kozáček, koníček). —
,,Asi ze sch. raca kachna, s významem po
preslovsku hodně posunutým; původní Pre-
slova podoba (u Dundra 1823) byla racka,
podoba racek je pozdější". (Šm.) Je i chrv.
racek káčer. Nevíme, zda to přenesení
významu je čin Preslův či koho jiného. Bylo
to přenesení asi žertovné, ale bylo založeno
na obecném zjevu, že divoké kachny se
rády zdržují na týchž místech co rackové
(to je vidět i na Vltavě v Praze), což má
několik biologických příčin (kachny jsou
křikem racků varovány před společnými
t nepřáteli, aj.). Při sch. raca P. Skok VJ
1959,99 cituje i bask. errazza; jde tedy snad
o slovo „středomořské".
racochatý (-so-): kosmatý, rousný Jg z D,
rozcuchaný, rozježený PS, rachochejl =
takový člověk, jč. = kus roští, nepodařený
vršek stromu (Cuřín); racoši dlouhé zcuchané
vousy Ppz. — Odvozeno zajisté od
rozcuchati, ale — jakožto slovo silně hanlivé —
odloučilo se v povědomí mluvících od svého
rád
východiska a pronikavě měněno (-ýl jako
v střechýl, -atý jako v kostrbatý t/v, a-o
konečně přikloněním k rasocha).
rač val.: propast SvK. ■— Nejasné.
ráčiti, již stč.: chtíti (tak dosud v klad.),
pak jako doprovodné sloveso při činnosti
bytostí vyšších, výše postavených atp. (rač
Bůh žehnati, račte se posaditi, iron. zráčilo se
mu, uráčilo se mu, mor. přiráčit se přijíti,
vy° sa vypraviti se. — Všeslovanské vyjma
luž.: sic. ráčit jako v č., mimoto r. sa
milovati se, míti se rád navzájem (srov. č. po-
chtívati se, chtíti se o vzájemné náklonosti
milenců), pol. raczyč ráčiti, častovati, ukr.
ráčyty ráčiti (záp.-ukr. i častovati), rd. račíť
usilovně se starati, pečovati, sin. ráčiti,
sch. ráčiti se, b. rača chtíti. — Obdobné
výrazy v germánštině: něm. geruhen ráčiti,
sthn. giruochan, stsas, rökjan, stangl. récan,
stnord. roékja pečovati, starati se; germ.
rak- rök- = *räg-. Slovanské rak- je neznělá
varianta; o přejetí z germánštiny lze mluviti
sotva. Význam 'ráčiti' se vyvinul z 'chtíti'
obdobně jako r. izvoliť ráčiti z volit', *vel-
chtíti. — Ale vyráčiti se (o snu), vzniklé
mylnou dekomposicí, viz pod zrak. (Jinak
Trubačev ZfS 3.675: k lot. erka odvaha,
ercětiěs toben.)
r áčko vat: vyslovovati r německým
způsobem jako čípkové. Sic. ráčkovat, dříve
ráčlovat, ra° t/v. — Z něm. ratschen t/v.
Domácí útvar je rhakovat, kde rh vystihuje onu
výslovnost; jiné útvary t/v se rh jsou
přestavěny: mor. škrhat, přiškrhákovat ( > las.
přiškrkovať, přiškrabovať, zaškr(a)bovať (Lp. s.
škrabaČ).
rád, nerad, jen v nominativech jmenného
sklonění (jsem rád, mám ho ráda, rádi by jeli,
co bys rádi). Stč. byl komparativ raději, fem.
radějši, ntr. radějše, plur. radějše, jehož tvary
časem ustrnují, kladou se beze zření na rod
a číslo předmětu a ustrnují v příslovce nč.
raději, radši, radš, rač. Odvoz, radost (stč.
byl častý instr. plur. ja-kmenový radoščemi,
zvláště při plakati; dosud je han. u Boskovic
plakat radoščó Svěř); radostný, radovánka (již
stč.) zábava, radovati se. U všech Slovanů:
stsl. raďh, radost b i radošta, radostbn-b,
radovati se a obdobně jinde; ukr. rad, i rádýj:
z radoi duši s radostnou myslí, sic. rád,
radost, radostný, radovat sa, sch. rad rád,
ochotný, b. rad t/v atd. — Příbuzné je toliko
roditi chtíti (viz) a stangl. rot rád (freudig,
froh, gut), angl. rather raději, spíše. Röt i raďh
mají tedy prastaré afektivní zdloužení ko-
řenné samohlásky (§ 1). — Dříve se
vycházelo z *ard-. Ale domnělé svědectví pro ard-,
byzantský tvar jména jihoslovanského
vojevůdce Radogosta (žil v 80. letech 6. století)
Ardágastos nestačí to podepřít; podle Nie-
minena vzniklo znění Arda- ,,pod vlivem
íránského Arda-" (což bývalo v 1. členu
jistých osobních jmen a má jiný původ).

rada
505
rafije
neboť v Byzanci íránská jména s Arda-
byla známa. Rad- ve vlastních jménech je
prý snad íránisovaná forma, bylo v jistou
dobu časté v osobních jménech, jak svědčí
místní jména Radohostice, Radhošť, Rados-
tovice, s opačným pořadím Hostirad. Ani
jména jisté vepské vsi Ařskaht (prý z Aitir
kašti < *ardigost-), rusky Radogošča, nedá
ee použít k důkazu. O tom všem naposled
podrobně Nieminen WeltSl 3.108. Viz i
radostník.
rada, radný (je radno, aby ...), radní (titul),
raditi, rádce. Složeniny: poraditi, postv.
porada, odtud poradní, poradce; uraditi se,
úradek; stč. rozraditi komu co, rorzazovati;
odraditi komu čeho, odrazovati; ale zraditi =
odraditi, zrázeti, zrazovati vstoupilo na místo
starého zraziti, zrázeti, zrazovati t/v od
raziti, raz- (tedy vlastně = odraziti,
odsunouti někoho od něčeho svými slovy,
radou). Laš. narajic naraditi, navésti koh£
nač je z polštiny, kde je nář. -rajic. Tu
všude jde o radění; ale porada, zrada (-ný,
-nost, -ce, toto zrádce bylo dříve prostou
nadávkou Sm 218, zraditi, dále vyzraditi,
prozraditi) = věrolomnost má význam podle
dnešního něm. Verrat, verraten (i to bylo
původně 'falešnou radou přivésti do škody, do
zkázy'). — Podobně sic. rada, radit, radca,
radný, pol. rada radný radca radzic, poradzic
porada, zdrada, hl. dl. rada, radca, ukr.
ráda, rádyty, rájaty, z(d)ráda, ' rus. spis.
ráda z ukr., rd. ráit poráit poraditi, pomoci
(i strus. 1361 rada rada). Č. poradit si s něčím
a msJ. zarodit Β znamenají ještě pomoci (si),
pod. jako r. poradit. Bylo asi nejprve sloveso
raditi, jméno rada je asi postverbální.
Význam se přesunul z pomáhání skutkem na
pouhou pomoc slovem. Příbuzno je něm.
raten, u něho obdobné významy.
rádlo, tak i stč., nyní mor. radlo.
Jednoduché zařízení na orání, rozrušování země,
pomocí potahu, bez koleček (kolečka má
pluh), s rycím železem {radlicí) symetrickým,
jednoduchým (na rozdíl od vidlicovité sochy),
jež rozhrnovalo zem původně na obě strany;
později kladena, popř. zakřivena radlice tak,
že odhrnuje hlínu jen na jednu stranu;
z tohoto pozdějšího útvaru přidáním odva-
lové desky a koleček vznikl pluh. — Psi.
ordlo je od orati příponoví -dlo, jíž se tvoří
jména nástrojů (stsl. ralo, sic. radlo, v.
ukr. rálo, pol. hl. dl. radlo, sin. b. ralo, sch.
ralo): jak ukazuje sch. přízvuk, byl kořen
dvojslabičný (= předslov. *ar9-dhlom); srov.,
s jinými příponami, lit. árklas, ř. άροτρον,
stir. arathar, stisl. ar ar; lit. ár- a ř. άρο-
svědčí rovněž pro ard-. Místy u Slovanů bylo
vytvořeno od orati nové oradlo = sch. sin. b.
oralo, vslc. oradlo. Tento starobylý nástroj
k orání se udržel dosud v zapadlejších krajích
anebo, v hornatějších polohách (ve
východních Čechách dosud někde slouží pod
přejatým názvem hak, odtud hákovat = kladsky
radlovat, z něm. sas. hoch, Hakenpflug). Cd.
*ordlo odvozen u západních Slovanů název
hlavní části, oracího železa, *ordlica č. radlice
(stč. -ce), hl. pol. dl. radlica. Jiný název
radlice byl v stč. náradlník (= co je na rádle),,
mor. národník. Jungmannovo rozlišování,
že radlice je u pluhu, kdežto náradník u rádla,,
je nepůvodní.
radostník vm.: koláč pro hostinu šesti-
nedělky B, hlučínské rodošnik je dárek
šestinedělce Šr. — Sic. radostník, radovník =
jako bochník veliké obřadní pečivo při
radostných událostech rodinných (svatběr
krtinách), kravaj (rozdělí se všem hostům, ti
pak své porce rozdělí zas doma mezi členy
své rodiny; o původním smyslu toho viz zde
p. kravaj). S tím srov. jč. radvanec, podobné
pečivo na provodní neděli v domě nevěsty
na zásnubní oběd Čel, a jč. (v)radovky hostina
před úvodem matek nebo po úvodě. —
Pd. rodošnik = krtiny. — Původně to byl
svatební kravaj, neboť polab. radost je
svatba (srov. č. veselka = svatba).
radovati, lid. radýrovati: vymazávati
gumou radýrkou. Z něm. radieren, což je z lat..
rädere škrabati.
radovat se vč.: kam se to raduje? = kam
to povede? Piazza 292, (u Miletína) k čemu,
by se to radovalo? — Význam nedovoluje
spojiti to s rád a s jeho radovati se. Snad lze
vyjít od „směřovati"; pak by to byla vedlejší
větev (se ztvrdlým r) od řídit se.
radvan, raduán klad.: vidličnatá větev,
obepínající postranní kolíky u „metru" dříví
uchystaného v lese na prodej (je vložena
mezi polena a zatížena svrchní vrstvou jejich;
má za účel držeti ty kolíky, aby se nesklonily
na stranu); je i val. radvan hlupák, nemo-
tora. Slova nejasná, snad je každé jiného
původu.
radvanec: „kolečko", komaha na vožení
kamení (us. za Jg, dosud jč. a na Rakovnicku
a Plzeňsku); předpokládá něm. Rad wagen
(srov. Radebere t/v).
raf! citoslovce, rafnouti chňapnouti (a
psech). Z něm. imperativu raff{e) od raffen
t/v; přejato jistě v loveckém slangu. Mor-
rapnouti Β má p z drapnouti.
ráf, laš. ráfa: obruč na kole. Sic. hovor.
raf. Z něm. Reif.
rafije; stč. rafije pisátko (ten význam
ještě za Komenského a dosud sic), školská
hůlka na ukazování, nyní ručička na
hodinách (tak i sic. rafija). — Z lat.graphium < v.
γράφιον od γράφω píšu. Ze zdrobnělého
rafijka je rafika, sic. i rafiga (k > g v cizích
slovech!). Odtud(?) č. narafičit něco =
nastrojiti, důmyslně a. lstivě připraviti, sic. n.
koho = namluviti komu, jvč. vyrafóit
(u Litomyšle) vystrojit, vyparádit, mor. tys
to vyraficíl vyvedl. Významový vývoj těchto-
sloves není jasný.

raglán
506
rak
raglán: evropské slovo, z angl. příjmení
lorda Raglana (f 1855), který ten oděv
zavedl.
ráhno, zdrobněle rahýnko bidlo; sic. rahno.
Z něm. Rahe fem., u nás neutrum podle
dřevo, bidlo; -no jako v břevno.
rachat *v chod. po° se pohádati se. Je to
asi zvláštní významová větev při rachotit,
podobně jako u blízkého rd. ragozií rámusiti
je r.-sja hádati se.
ráchati v lid. vy ráchati vymáchati (sobě
obličej vodou, sebe ve vodě) PS. — Nejasné.
rachotiti, rachot, pozdější odvozeniny
rachota, -tina = něco již rachotícího opotřebo-
vaností, stářím (starý stroj, dům aj., chod.
raska stará kráva). Jiné útvary sem patřící:
mor. rechotat hrčeti, drnčeti, chrochtati (o
praseti), skřehotati (o žábách), rechotka, re-
chotník hrkávka (dětská hračka), rechať laš.
práskati bičem, rechna vm. klevetnice ( >
rechnit klábositi), zm. prasnice, vm. rechýňat
bručeti; val. racet rachotit, msl. řačet
rámusiti; vč. rachlat hrkotati rachlátkem = hrkáv-
kou; laš. rachat o hlasu prasete, žáby,
řetězu, klad. o škrhání kachen i skřehotu žab,
vč. o praseti Jgd, o křiku slepic; msl. a jinde
rachati (dřachati > drachna, dřachna PS),
řachtati, jč. řandati, jinde randati (záměna
přípon), zm. ráchat, řáchnút, řáknút bičem;
rochati o slepicích, mor. rochotat, mor. ráchat,
róchnúť bičem, vč. rochně prase; zm. hrochat,
hrouchat bičem; chrochtati, kroch(ot)ati, vč.
han. ruchat o chrochtání prasete. —
Proměnlivé útvary zvukomalebné, jednak
z groch-, jednak z roch-: srov. sic. krochať
krochkať krochtať krochtiť gróhtaí grochceť, rus.
grochotáť, ukr. hrochotíty, pol. grochotac
rachotiti (pd. rzechotac rachati); sin. grohotáti
chrochtati; r. rokotát o rachotu hromu.
Záměny k\h{g)\ch\0, e/o/a, měkčení i možnost
zániku některých souhlásek jsou u takových
slov pravidlem. Sem náleží dále i štrachati
chrastiti Jg a odvozené zastr achat něco = po-
díti, ukrýti, založiti něco někam (srov. vč.
zachrouti, zarachotit, zarámotit, zaratit, jvč.
zašramotit, chod. zarochat něco někam t/v,
vše od zvukomalebných slov!, neboť jde
o představu zachrutí do slámy apod. O tom
Meh NŘ 30.59).
ráj, rajský, U všech Slovanů (stsl. rajb, sic.
raj, r. raj gen. rája atd.). Slovo dosud málo
jasné. Bylo jistě již u pohanských Slovanů,
nemáme však zpráv o tom, co přesně
znamenalo v staré době. Z toho však, že
představa o ráji jako místě blaženosti je společná
všem Slovanům, je možno klásti ji už do
doby pohanské (kdežto křesťanská
představa jo vyjádřena slovem nebe) a lze míti
za to, že pohanští Slované tím slovem
označovali blažené obydlí (sídlo) bohů vyšších
(nižší démoni sídlili v stromech, vodách
atd.), do něhož se patrně dostávali po smrti
i velmožové, hrdinové a jejich ženy (soudíme
tak z analogie; ostatně dávali jim pro onen
život do hrobu šperky, koně, zbraně),
přeneseně pak i pozemské sídlo panstva (Rájec,
Rajhrad apod. jinde). Konkrétní představa
o blaženosti jako hojnosti všeho činí
pravděpodobným, že rajb je přejato z Íránu:
avest. je räy- mask. bohatství, štěstí (slovo
příbuzné s lat. rěs majetek, věc. stind. rayí-
majetek, bohatství). Vasmer. — Hajka je
Preslův kalk za lat. paradlsea (avis), něm.
Paradiesvogel; u Rohna rajský pták. — Rajské
jablko, lidově rajÓe, je překlad za něm.
Paradiesapfel; tak je nazval asi nějaký nadšený
pěstitel. Sic. paradajka je úprava něm. slova.
rajboch vč.: nepořádek Pt (v bytě,
skladišti). Nejasné, jistě cizí.
rajčur vč.: ochoz kolem žentouru Pt
(= kruhová plocha, na jejímž okraji chodí
táhnoucí zvířata); jinde vč. rajčul. — Sic.
rajéula jízdárna, chodění v kruhu ap. Z něm.
Reitschule jízdárna.
*rajda 1°: poběhlice, běhna PS. Tak i sic.
(z češtiny?) — Z trajdat Jinak Treimer 56:
(úmyslně) zkomolené něm. Freudenmädchen.
Pomoř. je grajda Hure.
rajda 2°: ranec trávy, dříví ap. (L. Bach-
mann: Vysokomýtsko), r. trávy = plná
plachta trávy El (Holicko). — Nejasné.
rajstajbl lid.: diblík (o dětech) Pt-Cuř.
rkp. — Z něm. Reißteufel trhan.
rajta podl.: řičíce Folp. Pd. rajta. Z něm.
Raiter t/v. Ale „sic. rajtár je z mad. rajtár"
Šm.
rajtačka ob.: donucovací pracovna.
Původně slovo zlodějského argotu, nejspíše od
nějakého *rajtati, to pak z maď. rajtal
'kupředu!', interjakce vybízející k práci.
Sulán PF 18.2.291.
rajtovat lid.: jezditi, dováděti, honiti se
Pt-Gr aj. — Z něm. reiten jezditi (na koni) Pt.
rak 1°, chod. rak; racek, ráče, račí; laš. ra-
kovicky, rakuvky domněle račí vajíčka,
vápenné kuličky v račím žaludku. Rakovina,
lidově rak, jč. též račice Jjčř 224, název
nemoci: věřilo se dříve, že jisté nemoci
pocházejí od toho, že v těle žije žába nebo
rak (srov. lat. cancer, něm. Krebs atd.
u jiných národů). Již hippokratovští lékaři
srovnávali nádor na ženském prsu a na
děloze s obrazem raka (Steudel StG 4.154). —
Rak je všeslovanské. Je příbuzno s ř. καρίς
t/v (druh raka). Je ovšem třeba uznati
vzájemný přesmyk souhlásek: k-r > r-k. '■—
Κ rak náleží i sic. rakaňa želva (má skořápku
jako rak), dále stč. rakvicě skořápka
(hlemýždí či račí?), synkopou z *rakovicě; název
od račích skořápek, jež se zhusta najdou
opuštěné v potocích, srov. r. rakovina,
nář. rákovnja, rakúška, rákovica skořápka
mlžů (má se za to, že ta slova jsou od rakev;
ale to má význam tak specifický, že na
souvislost je těžko uvěřiti!).
rak 2° vč. hluž.: klk v mléce (srazí-li se ono

raketa
507
rampouch
při vaření), za Jg a dosud u Krkonoš raka-
nina; val. u Rožnova Kt a sic. rak klk ve
vařené žinčici. Přeneseně jč. rak = krevní
podlitina pod nehtem přiskřípnutého prstu,
Jjčř 221. — Slovo jistě staré, psi. rak-b.
Příbuzno je lot. rikt a recět strážeti se v klky,
dále s „pohyblivým" s něm. abschrecken něco
horkého pomocí studené vody nechat náhle
zestydnouti. Kořen rek- je zajisté redukcí
z *krek\klek, které vězí v klk.
raketa 1°: tenisová pálka. Tak i sic. —
Z it. racchetta, to pak snad z arab. raha
dlaň. Šmilauer.
raketa 2°: prskavka, lid. rachejtle, racho-
mejtle, mor. lid. raehetla, rachométla, též o
starých „ochechulích". — Sic. raketa, hovor.
rakétla rachéťla raehetla. — Z it. rocehetta t/v.
rakev, rakvička. Dějiny tohoto slova nejsou
u Slovanů (ani jinde) dosud zcela jasné. Stsl.
raka náhrobní pomník, hrob, sic. rakva t/v
jako v č., r. ukr. raka rakev s ostatky světce,
sch. raka hrob, sin. raka hrobka jsou
α-kmeny, naše rakev, rakva, sin. rakev rakev,
hrobka, ukr. (huculské) rakva schránka (na máslo)
ukazují na kmen na -y obvyklý u některých
slov přejatých z germánštiny. Zdá se, že
podoba raka byla přejata — podobně jako
řecké, alb., sthn. a gót. arka — přímo z
latiny (area schránka), ovšem ještě před likvi-
dovou metathesí; na české a slovinské půdě
se *raka setkalo s germánskými tvary,
pronikajícími od západu (ale významu nikoli
totožného!) a vřadilo se — poněvadž se stále
cítilo jako cizí — do skupinky slov
vyznačených skloněním na -y. České rakev přijalo
v slovanštině opět podobu α-ovou, ale s v,
a ta přešla k Huculům (a význam změnila
u nich?; je třeba i věcného osvětlení). (Jsou
i výklady jiné; viz je u Kiparského 252n.)
Viz i či. Igora Němce, Pohřbívání v rakvích
u starých Čechů, LF 87.1964.67η. (tam
i o truhla 'rakev' a hrob 'sarkofág').
rákos 1°, rákosí, -ový; pták rákosník (dělá si
hnízdo v rákosí); rákoska. Stě. rokosie
ukazuje svými dvěma o, že to je pouze česká
neznělá varianta za psi. rogozbje, rogozi, (viz
rohož). Odkud je a v první slabice, nevíme;
snad z disimilace obou o. Κ proti g svědčí,
že ta varianta vznikla už v české době před-
historické, před změnou g > h. — Sic.
kniž. rákos, -sie, -sina.
rákos 2° msl. u Kyjova: křik, rákosit klábosit
(zde s podle rámus, halas nebo pod.). Přejato
ze sic. rákos křik, lomoz (pův. krajinský
sněm; množství, houf jednotlivců; i tyto
významy v sic. dosud žijí). — Poí. rokosz
odboj, povstání, r. v. 16. stol. rokoš vzbouření,
povstání. Vše je z mad. názvu roviny
(a potoka) Rákos u Pešti, kde Madaři za
starých dob mívali sněmy. Sulán PIDebr
39.13. Mylně Schuster-Šewc ZfS 9.501.
rakoš laš.: hranice (cihel) B, sic. rakás
K. — Z mad. rakás hromada, kupa Matze-
nauer LF 16.167, Sulán MNy 52.164, PIDebr
39.14.
rakytník: keř Hippophaé. Preslovo přejetí
z ruštiny. Tam odvozeno od rakita; listy se
podobají vrbovým (= rokytovým). — Sic.
rakytník t/v přejato z češtiny.
rám, již stč., rámec, -eček, rámový, rámcový;
o- za- rámovati. — Sic. rám, rámec, rámový,
rámovat, dl. ram, pol. ráma, ramka, obra-
mowac; ukr. r. ráma, rámki z polštiny. —
Ze střhn. ram nebo ráme mask. i fem. (nyní
Rahmen) rámec na vyšívání. Něm. slovo
je příbuzné s lit. remas mask. rám např.
okenní, vše je od kořene rem- v lit. remiü
remti vzpírati, napínati (že napíná, natahuje,
drží látku určenou k vyšívání nebo k
pomalování, kůži ke zpracování apod.; rám okenní
je už funkce přenesená).
rámě i rameno, ramínko, ramenní, pětira-
menný, ramenatý, -nác, -nář; náramenník,
zkráceně již stč. náramek; mor. příramek
část rukávu u košile při rameni i vyšívání
na ramenách košile; stč. prorám(n)icě
brachiale, fasciolla, mor. prorámky, provázky
držící ženský rubáš vzhůru k tělu (odtud
prorámóica taková košile; sic. proránky, pro-
lánky asi totéž co mor. slovo); laš. kdysi na
Jicku ramenník provázek při šorci. — Stsl.
ram$, pol. rami$ (ramiono; naramiennik), sic.
(zastar. ráma) nyní rameno, hl. ramjo, dl.
ram je, s. ráme, ukr. rám ja, br. ráme z *ram$
gen. ramene; je však i stsl. rámo, r. b. rámo,
sch. rámo, o-kmen. Původnější je patrně
rámo než ram§, neboť v příbuzných jazycích
není zde stopy po n-ovém nebo r/n-ovém
sklonění. — Příbuzné prus. irmo fem. (irm-
ve zbytcích je i v litevštině), stind. irmá-
m., av. arvma- (v složeninách), sthn. aram
(nyní Arm), lat. armus ukazují, že jest
vyjíti z *ar9-mo- (dvojslabičnost základu ard-
vyplývá ze stind. Ir- a ze slovanského pří-
zvuku: sch. ra-); n-ové sklonění v některých
slovanských jazycích a střední rod jest
vyložiti nějakou analogií (témě'!). Hledati pro
ard- dále spojení s nějakým slovesem je bez
vyhlídek (ač se tak s oblibou děje), neboť
jména částí těla jsou slova „isolovaná".
ramlík: zaječí nebo králičí samec, ramlice
fem. k tomu; ramlovati se; mor. remlák, rem-
lica o zajících. Z něm. Rammler, od rammeln
pářiti se.
ramotí se v.-mor.: haraburdí LN 21.11.1943,
slez. ramoti nádobí Vaš. — Je to zajisté
redukovaná forma z chramostí, v. chrastí.
rámovat han. jč. v Táb, chod.: poklízeti.
Patří sem zajisté i sic. ramaí, ramovať,
čistiti na jaře louky (tak udává význam
Mihál, Nová literatura 2.12.9 a SSJ) nebo
zahrady, KtPř 1 (nikoli 'kopati', jak udává
Kott). — Z něm. räumen uklízeti.
rampouch 1°: č. zm. jvč.: střechýl, vč.
rapouch, klad. rapouch, stč. ropuch. Sic.
ropuch. — Slovo exprosivní (vkladné m

rampouch
508
raroh
ch-ová přípona!), srov. sic. expresivní a
proměnlivé názvy ce^cút ciaqol comb(el) cimbolce
compel cigel cingel cúcel t/v. Některé mor.
a sic. názvy rampouchu znamenají i šubru
(mor. culík átřechýl = han. colek šubra, val.
comboTec šubra ~ sic. cimbolec). — Souvisí
snad (Liewehr ZfslPh 23.102, Knobloch
ZfS 7.301) s ropUi kapati, téci.
rampouch 2°: oslon pecního otvoru;
rampách oblouk zděný, z Rešela Jg, prampouch
klenutí, u Veleslavína a Prefáta. Dosud klad.
rampouch spodek předpecí, mor. rampúch je
dosud otvor do sklepa, jímž se sypou
brambory (u Luhačovic aj., tak i han. rampách
u Boskovic), laš. rampuch je výklenek ve zdi,
přihrádka u kamen, sic. rampúch otvor pod
ohništěm (i lampúch); ale podle SMS 5.24
klenutý oblouk nad ohništěm. Bylo asi známo
i v jižních Čechách, neboť změtení s r.
'strechyP mělo tam za následek, že jě. capouch
(viz sopouch) znamená i střechýl. Pod. p.
framuga výklenek ve stěně klenutí. — Původ
nejistý. Přejato asi z něm. brandboge klenutí
ve stěně, které chrání nějakou místnost proti
ohni. Κ nám přešlo ve významu klenutí nad
otvorem pece ( = č. oslon), ale pak přenášeno
na otvor do pece, předpecí, výklenek u kamen
(kam se stavějí hrnečky, tak u Frenštátu),
oblouk žúdrový; z „otvoru pecního" na
otvor do komína (změtením s rýmovým
sopouch) i na průduch do sklepa, ba i na
otvor pro odtok vody od okna. (Jiné
domněnky má Vasmer 3.217.)
rampuše stč.: jakási nádoba na nápoje Jg,
Bohatcova ČEtn 10.1962.206; i jm. místní
(v. Profous). Nejasné.
rámus, rámusiti. Sic. rámus. — Je blízké
slovu msl. lámoz hluk, > lámozit (u Střílek),
což je totožné se spis. lomoz, lomoziti. Vše
to jsou slova expresivní a rámus nebude
než jedna z četných obměn; stran r srov. i sic.
romonit hřmíti, rachotiti, třaskati.
rána, raniti; spřežka ranhojič. U všech
Slovanů: raná (r. rána, sic. raná, sch. raná).—
Souvisí nepochybně se stind. vrána- mask.
ntr. rána, škoda, vada {v u nás odpadlo před
r), ale nejspíše nikoli přímo; délka (a) byla
doma asi ve faktitivu raniti = způsobiti
zranění, raná je postverbale k němu.
randál, tak i sic: z něm. Randal t/v.
ranec, raneček. Hl. ranča, sic. ranec, r.
ranec, sin. ronec. Vše z něm. staršího
Rantz (nyní Ranzen). Dluž. rancel z něm.
Rán zel.
rant laš.: křik, hluk, povyk, bitka; han.
ran ty flauze, cavyky Gr. Nejasné.
rantaš rantaska rantoš(ka) rankaš(e) rám-
kaše, v stř. a již. Čechách, ale i jvč. =
usazenina, zbylá po přepouštění másla (jinde cmer,
cmour apod.). — Přejato z mad. rántás jíška,
zápražka, Einbrenne, což je odvozeno
příponou -ás od ránt péci, pražiti. Sulán StSl
3.1957.297; souhlasí Vážný NŘ 41.280.
(Mylně Janko ČMF 23.135: prý je ze staršího
něm. rämtasche, sáček pro nečistotu.)
raný: časný, rané; zpodstatnělé ráno, od
toho ranní. — Sic. raný, ráno, odvoz, raňajky
snídaně. Ráno (mimo sch.) a adj. rani> jsou
zastoupeny i u všech ostatních Slovanů. —
Zdá se, že je příbuzné se středoirským rom
t/v (früh). Ü nás by bylo vyjíti z *röm-no-s:
příponové no a zdloúžení v koření (§ 1).
rap val.: spěch, pilno: v tem (téj) rape; bylo
s tým tak na rape; laš. rap(k)em honem B. —
Nejasné. Snad je to z trap, trapem t/v..
rapavý: viz chrápavý.
rapec mor.: řemen kolem pasu. Pol. rajycie.
řemen na připínání šavle. Z mad. rabszíj
pouta.
rapir, sic. rapier, rapír, r. rapíra, seh..
rapir. — Z něm. Rapier, což je z fr. rapiěre.
Pol. rapier je asi přímo z franštiny.
rapotať laš. sic: chřestiti, tlachati: straka
rapoce, -tác. -ták řehtačka, hrkávka (hračka).
— Sic rapkať, rapčať chřestiti, rapkavý, -kúČf.
rapka; rapšťať praštěti; (laš. rapít — vsi..
(z)rapčec zpraštěti). Hornoluž. rjepotac, dl..
rjapotaé t/v. — Zvukomalebné: základ rap-,,
přípony k\é, ot; srov. lap- (lapotať tlachati,,
viz to). V. i reptati a repetit. Podobno je stisl-
rabba hovořiti, mluviti.
rarach, dříve zřídka i raroch: čert; rarášek
(jč. a podluž. radášek, slez. jarášek) je však.
i démon, skřítek, jevící se vírem větrným,,
jakožto kocour, kohout, drak, plivník, po-
větroň, pták se zlatým peřím. Rarach je-
česká obměna slova raroh, jež znamená
nejen jistého ptáka, ale u Poláků a Ukrajinců
i obludu, démona, u Slováků i knížete zlých
duchů. V češtině a slovenštině se tedy
mythický význam oddělil a vyvíjel dále, a z této
hypostase vzniklo obměnou hlásek
(asimilací) a zakončení slovo zcela nové, patřící až
dosud do oblasti výrazů lidových (církev
ho místo ďábel neužívá!). Kořínek LF 60.28..
— Sic je též rarášok rarach, skřítek, plivník.
Je i rarašek u Slovinců v záp. Pannonii
(Gavazzi Etn. p. 3.166). Meh SbČyž. 495n..
raroh; sic rároh, hl. raroh, pol. raróg, ukiv
rárih. Psi. rarogt; je to nejrychlejší a
nejkrutější ze všech sokolovitých dravých ptáků,,
užívalo se ho s oblibou jako ptáka lovčího.
Poněvadž raroh má své místo i v mythologii
(viz rarach), zdá se, že jeho jméno je
přejato z východu: stírán, väragna- (avost.
psáno värdgna-; sogd. ufryrík = väragnaka)
je nějaký druh sokola, ale i jedna z podob,
do kterých se vtěluje bůh Vrthragna- a které
všecky představují bytosti vynikající silou,
rychlostí, odvahou, krásou. Péra a kosti
toho ptáka měly jakožto amulet magické
vlastnosti, přinášely štěstí, nezranitelncst
a vítězství. Obdobná síla a rychlost je u ra-
roha, některé obdobné vlastnosti magické
u raráška, samo raroh znamená jinde i
démona. Z těchto shod soudíme na přejet

H9
raz
rárohy
(výklady z domácí půdy nepřesvědčují),
při němž v- bylo asimilováno k vnitroslov-
nému r a zakončení slova zjednodušeno.
Snad i lit. vänagas jestřáb (byl též lovčím
ptákem) je z téhož íránského pramene, ale
hláskově bylo obměněno poněkud jinak.
Meh LS 3.84, souhlasí Kiparsky NphM 45.47,
a R. Jakobson Funk u. Wagnalls St. diet.
of folklór etc. 2.1026.
rárohy mor. a sic: haraburdí. Nejasné.
ras, rasovský, rasovna, rasovati. Ras byl
původně odklízeč nečistot záchodových, pak
i zdechlin, konečně pohodný. Tytéž významy
mělo něm. Racker: ras je z něho zkráceno
nejspíš podle vzoru ďábel > ďas. Pol. rakarz,
rak(ar)owac bez zkrácení. Sic. ras u Vajan-
ského je zajisté z češtiny.
rasa: evropské slovo (k nám přišlo z něm.
Rasse či z fr. race?) původu nevelmi jasného;
„podle Oberhummera FUF 1935 a Storfera
je z ar ab. ras hlava, původ, přes španěl.
a portug." Šm. Lidové ráče je mylná
výslovnost psaného ragi (tak se psalo do nedávná).
rašelina. Jen v češtině a (z češtiny přejaté)
v slovenštině; starších dokladů před Preslo-
vou dobou není, snad tedy je to výtvor
Preslův. Jinak nejasné. Za Jg je cítili jako
cizí. Bylo prý mor. řešcťlina, ale nejisté
(viz Jg). Původ nejasný. Kopečný myslí na
sin. raš'ti kypřiti, prohrabávati.
rašiti (se), jen v češtině a (z č.) v slovenštině
{-(). Nejasné. Souvisí se sin. rašiti
uvolňovati ?
rašple, sic. rašpTa, pol. raszpla, hl. rašpa,
v. raspil'. 7j něm. Raspel; v horním Sasku je
raschpel, Bielfcldt 225.
rať, ratice, v mysliveckém slangu: pazneht
.„spárkate4' (kopytkove) zvěře; val. laš. rať
pazneht ovčí, hovězí, kozí. — Sic. ratica
pazneht, pol. dříve rac, nyní racica, ukr.
ráť/cja t/v, ratka příprstek.— Psi. asi ratb,
z *röt-i-s. Je příbuzné nejspíše s lit. už-reťéti
tvrdnouti, a lot. retět (o ráně) pokrýti se
jizvou, mozolinou (zur Heilung bewachsen,
Kallus ansetzen), saretět dick werden,
gerinnen, lit. retls, lot. réti jizva (Narbe), dále je
příbuzné lit. réta fládr (Maserholz; u Kur-
schata); balt. slova viz u Fraenkela 725.
Rat se tedy chápala jako tvrdý nárůstek na
noze. Srov. u ópár, spár kořen rep-,
rataj: oráč (jeden z čeledě, deputátník,
podruh, někdy i šafář, dvořák), za Bartoše
ve Slezsku „chlop" nad čeledí. — Psi. ortajb
(stsl. ratnjb, r. rataj, sch. rataj, sic. dl.
pol. rataj; hl. s novým r ratar) od kořene
(ne od infinitivního kmene!) slovesa orati
příponou -tajb, jinak dosti řídkou. Má
dokonalý baltský protějšek: lit. artójis,
stprus. artoys.
ratanec podkrk.: chomáS plodů na stromě
(Šír, v. PS). — Nejasné.
ratejna: světnice pro čeled, čeledník, (haní.)
velká místnost. — Od rataj.
ratiště: dřevěná násadka (rukojeť) kopí
(stč., nyní jen jako archaismus); mor. ra-
tisko u hrábí, račisko u vidlí. — Csl. rat(ov)iite.
r. rátovišče, sin. ratišče t/v; ukr. rátyšče kopí.
— Slovo jistě praslovanskó. Podle toporišče,
což je násadka k sekyře = toporu, lze souditi,
že r. je odvozeno od nějakého *rat-b, což by
byla kovová část kopí, hrot. Dále nejasné.
ratiti: stč. za° zrušiti, vyhubiti, dosud vč.,
han. ztratiti, pozbýti, založiti někam, jč.
chod. vy- vyhubiti (plevel apod.), jč. po-
potratiti; je i vyrotit vyhubiti PS. Msl., sic.
zaratiť ztratiti, pozbýti. Je příbuzno s něm.
(aus)rotten vyhubiti. (Jinak Hujer 1.32:
myslí na ztrátu zubnice, tedy r. z tratiti.)
raubšic val.: pytlák; han. u Boskovic
róbóik lupič, pobuda; msl. sloveso raubšíóit,
podle něho je k v raubšík. Z něm.
Raubschütz. Sic. v Gemeru rabšic, z mad. rábsic Š.
ravat: mor. žába rave B. Hl. rawceč temně
zvučeti, bučeti. Zvukomalebné.
ráz 1°. Příbuzné slovo je v ř. ρήγνϋμι
trhám, prorážím, vyrážím. Pův. razt tedy
= *vröyo-s. Od ráz jsou odvozena slovesa,
u nichž může býti pak další bohatý vývoj
významový a tvarový, -raziti: např. pře°
úderem rozděliti, rozlomiti, u° úderem
odděliti kus (přeneseně např.: uraziti kus cesty
> raziti si cestu > doraziti kam; uraziti
někoho = újmu na cti mu udělati > urážeti >
urážka, urážlivý; uraziti si část těla > post-
verb. úraz); vy° úderem dostati něco z něčeho
(i neosobně vy° ven vyjíti; přeneseně vy°
mouku, tak chod., > vyrážek; jiné je (z
polštiny v obrozenské době) výraz expressio,
Ausdruck, podle r. vyraze lije, z toho výrazný,
výrazový, konečně výrazivo), s° ( > srážka,
sráz, sraz, srázný), od° (úderem odvrátiti,
odehnati, např. nepřítele); z toho pojetí dále
poraziti), za- náhlou překážkou zastaviti
(proud vody), údery zatlačiti (hřeb do stěny)
atd. Raziti mince = úderem palice na razidlo
vytvořiti v kovu mincovní reliéf ( > ražba),
odtud ráz celkový charakter, pův. vyražený
reliéf, znak; razítko bylo na vyrážení písmen,
nyní jen tiskne. Ze složeniny srážeti(ovoce) je
han. jč. chod. rážet, vslc. hraiac Bf. Ráz rázný
krok, odtud rázovati. Na ráz, rázem, jč. laš.
sic. (raz) atd. = krát, podobné odhmotnění
významu jako u -krát. Další odvozeniny
rázovitý; ráže kalibr, pův. značka nebo míra
vyražená na kovové věci, dříve ráže =
kulička pro dětské hraní (asi že se rážejí,
narážejí na sebe); nyní přeneseně jen =
varle psí (v mysl. řeči). Obdobné bohatství
odvozenin a významového větvení je i u
jiných Slovanů: sic. ráz atd.; podrobně
uváděti ho nelze. — Za psi. lze míti razí, a obraze
(viz to), raziti a mnohé jeho složeniny.
Paralelní útvar k raz'b je lit. rúožas pruh
(v látce, na těle po řezné ráně). Ostatek viz
u řezati. Viz i razit, rázný.
ráz 2°: hranice dříví. Viz hraň.

razit'
10
redikať sa
raziť las. val. sic: čpěti. Pd. razie. Asi
zvláštní slovní významová větev, odvozená
od ráz.
rázný: roučí, rezký, čerstvý: rázně jíti;
statečný, znamenitý, výborný Jg: r.
pacholek, voják, kůň; důrazný, energický, rozhodný:
r. ein; význačný, zřejmý, rázovitý: r. důkaz;
značný, velký: r. kus cesty; podobnost dějů
je rázná PS. Bázně je též: hodně, velice,
velmi PS. — Psi. razbnt, od raz* (viz ráz).
Vedle této podoby byla i podoba zesílená
předponou go- (což je sonorizované ko-, viz).
To je v č. nehorázný (viz) a dále v r.-csl.
goraznt zkušený, obratný, adv. r. gorázno,
goráz(d)o o mnoho, mnohem, daleko (před
komparativem), gorázd šikovný, dovedný,
ukr. harázd dobrý, šťastný, schopný, bělor.
harázdyj hotový k čemu, rychlý, hrazdo
rychle, velmi; a ve vlastním jméně Gorazd,
z csl. Jde tu o záměnu zubnic njd\ ta pronikla
na východě veskrze {raz\>ni> se tam
neudrželo, neboť je tam r. raznýj 'různý', původu
jiného); ve jméně Gorazd se go a d
dostalo i do polštiny i k nám (Horazdějovice >
Horažďovice), v nové době pak beze změny
dáváno jméno Gorazd s g. (Mylné je spojovat
gorazdt> atd. s nedoloženým gót. *garazds
výmluvný (?); tak činí i Zubatý 1.1.252.)
ráztoka val.: potůček, v létě často vyschlý,
jak od pramene vysoko v horách
položeného plyne velkým spádem v krátkém úvalu
(a přeneseně: takový úval): z těch potůčků
se pak ještě v horách sbírá potok, plynoucí
už malým spádem, pomalu. Název r. je tedy
myšlen ze stanoviska člověka hledícího z
podhoří (roviny) do hor, tedy v obráceném
směru, proti proudu; jako by potok se od něho
čím dále do hor roztěkal ve slabší stroužky,
jako kmen se rozrůstá v jednotlivé větve.
Obdobný název, nelogický, ale pohodlný,
byl asi obecný v tomto smyslu i v Č., svědčí
o tom míst. jm. Roztoky. Např. R. u
Jilemnice lze chápati jenom takto. — Stejně se
chápe i sic. ráztoka, o Gemeru to dosvědčuje
Tóbik LS 1.208. Svědčí o tom i místní jméno
Děsná = levý přítok Nisy (sch. desan atd.
'pravý'!), v. Profous s. v. V sev. Rusku se
takové potůčky (jejichž soutokem vzniká
řeka) nazývají rossócha (Podvys.), soutok
potoků je tam razsócha n. razsóšina.
ráže ve rčení míti ráži, býti v ráži. — Sic.
ráz, r. raz t/v. Z fr. rage (= román, rábia
z lat. rabiěs zuřivost).
ražitý, rozražitý mor.: ramenatý, silný
(u Jevíčka), razný energický, rychlý, razák
silný, fešný hoch (u Kyjova), msl. zražna
rychle, prudce Mal. — Sic. razno 'rezko' SSJ.
— Souvisí s r. rážij tělnatý, zavalitý, silný,
hezký, jinak nejasné.
rdesno: rostlina Polygonům, nář. (h)rde-
sen. — Pol. rdes(t) derdesgrdes, ukr. deres(eú)
drjasen, sin. dresen redesen andreselj aj.,
sch. redsen dresen dresan hrdese7j adreselj,
mak. drádréc druh rdesna (Zar?ba). Příbuzno
je rdest = Potamogeton, u Mattiola uvedené
jako polské (sic. zastar. rdest SSJ je z češtiny).
Sin. drist, dl. drest. — Vše z ^nerstbn'b nebo
-bno (zpodst. adjekt., doplniti byťb nebo
bylbje) od *nersťb jikry, rybí potěr (viz
neřest 1°). Pod vodními rdesny a rdesty
ryby rády ukládají své jikry. Něm.
Laichkraut (od Laich = potěr)! Meh NŘ 29.107.
,,K nynějšímu rd- se došlo nejspíše adideací
se rdíti se: výhonky té rostliny jsou nápadné
rudým zbarvením; slovo zvukově isolované
hledalo si v různých slovan. jazycích při-
chýlení k nějakému známému slovu"
(V. Kůst pís.).
rdest: viz rdesno.
rdíti se, stč. rděju rdiěti sě, (u)zardělý. Stsl.
rbděti (b místo ί> vlivem následujícího ě),
sic. rdieť sa, r. rdeju rdeť, (za)rdeťsja
zčervenati (např. o vředu, ale i studem), sin. rdjeti
se. — Psi. rtdějq rbděti (bez se, srov. č.
šedivěti bez se) od rtd- v adjektivu rtdrt;
stran příponového r je poměr stejný jako
v lat. rubere rdíti se proti ruber červený
(z *rudh-ros.) Adj. psi. r'bdr'b (stsl. tak, rd.
sever, rédryj ryšavý, o skotu) se do češtiny
nezachovalo; byla to nejpůvodnější formar
srov. vedle ruber ještě ř. ερνδρός, bez r je
něm. rot. — Jiné útvary od téhož základu
jsou rudý, ryzí, ryšavý, snad i ruměný.
rdousiti, val. chrtúsit; složeniny se za-r
zřídka při-, u- PS. — Sic. hrdúsiť. Pol.
kr(z)tusic, krtunič, pd. zakordusic. — Vězí
v něm jistě dusiti, ale 1. část je málo jasná.
Snad je v ní akus. ještě původního *gtrťb
(viz hrtan); spojení gtrťb dusiti dalo gtrdu-
siti > hrdúsiť, v č. odpadlo h, ve valaš. je ch
podle chřtán. V polštině gtrd- ztratilo zně-
lost, > ktrt-, zároveň tr > rb stejně jako
v gtrtanb > krztan. Znělost se místy
ztrácela i v č.: zartousiti Táb, zakrtúsiti
Drah 17.
rebarbora, tak i sic. — Přes stněm. rebarbei β
je ze střlat. reubarbarum, tj. Rheum
barbarům, barbarská (= orientální) reveň.
rebus, nyní evropské slovo: hádanka, kde
slova jsou naznačena obrázky věcí, čili
věcmi = lat. rebus (ablat. plur. od res věc).
Původ toho označení je ve Francii.
redikať sa, rjedikať redykať rady kať radiko-
vať redigovať sa val. laš.: stěhovati se se
salaší na jinou pastvu, vy° do° od° pře° při°,
pak i namáhavě se někam štrachati (o chůzi
starých lidí apod.), bez se = namáhavě
dopraviti. — Sic. redikať sa, redigať sa, pol. na
Podhalí (przy)redykac sie. — Slovo
pastýřské kultury karpatské, z rum. a ridica
zdvíhati; u pastýřů tedy = zdvihnouti se se
vším nářadím a ovcemi a odstěhovati se
jinam. — Sem náleží i val. terygať, vy-
stěhovati koho, sic. terigať sa obtížně jíbi, vzniklo
přesmykem a změnou d > t z redygať;
záměnou přípon vzešlo dále terušiť sa teruziť sa

regína
511
rejditi
teruzii sa vléci se, namáhati se, drápati se
někam.
regina han. a sic.: slaměná figura na kole
(toto kolo bývalo upevněno za zadním
vozem průvodu, stěhujícího nevěstu do nového
domova, vleklo se po zemi a točilo v šikmé,
téměř svislé ose, takže jeho plocha byla
v rovině téměř vodorovné; na okrajích kola
byly 2 figury slámou vycpané, jež se držely
za ruce; když se kolo točilo, figury jako by
spolu tancovaly (ta roba je o mozeke nese-
kovná — tancoje jak regina, u Litovle). — Je
to vlastní ženské jméno (z latinv, =
královna), na Hané kdysi oblíbené u Židů (je to
„občanská" náhrada za pravé jméno, totiž
za hebr. Malke t/v), např. v hanáckých
povídkách J. Křena, jšpisy 2.172; ty figury
často představovaly Židy. Viz obr. (jiný je
Hanácká regina. (Podle kresby P.
roku v Přerově
u Václavíka LZ 355). Je to zbytek jakýchsi
maškarád. U Poláků byly dvě slaměné figury
sirotků na obvodě kola, připevněného na
sanici saní; byly tak voženy po vsi v maso-
pustní „ostatky", WoP 339. Také na Hor-
ňácku byla v masopustním průvodu, zvala
se „fašankový kolotoč" (Tomeš, č. Slovácko
1959.4.17).
rehek: pták Phoenicurus, brožek Jgd, laš.
raška Hor (toto z pol. raszka červenka). Dl.
resk, hl. rock. — Je vyznačen tím, že „ocas |
mimo obě střední péra tmavohnědá jest
rezavý" (Kněžourek), pták tento je „na
ocase do žlutá rezavě rudý" (Šír). Snad
tedy r. je místo *rezek; z > h je záměna asi
iako š > ch v brachek, Duchek, plechatý*
Sm. však pochybuje; upozorňuje na Kně-
žourkovo srovnání s příbuzným černo-
hlávkem — řeháčkem.
rej: vířivý pohyb, zvláště o tanci, hl. dl.
re ja, pol. rej, sin. roj. Ze střhn. reie (nyní
Reigen), to dále ze stfranc. raie tanec.
rejd: chod. ryjd obracení vozu s potahem,
místo k tomu; odtud rejdovati, mor. sic.
rajdovať, han. réda serpentina cesty, vlastně
jen ostrá zátočina. Tyto významy vycházejí
z otáčení vozu na stranu vychýlením oje: vč.
je i rej dovát se strany na stranu o nejisté,
nepravidelné, nerovné jízdě. Odtud další
stupeň, rej dění. Pramenem bylo střhn. reide
otočení, obrat.
rejda, sic. rejda, r. rejd. Z hol. reede (odtud
i něm. Reede, Rhede). Srov. angl. road. Vše
souvisí s germ. raid (něm. bereit), lodi se
v přístavech připravují, chystají. Č. dále
rejdař, sic. rejdár, podnikatelský vlastník
lodí, z něm. Reeder.
rejditi, od toho rejdiště; han. réd tanec,
kolo, odtud jméno tance rejdovák, mor.
rajdák; val. grejdiť, sic. grédiť rejditi. — Snad
i ^
Pištělky v Almanachu Hanáckého
1923, str. 75.)

Tejholit
512
repetit
se vyšlo ze stč. rýrati tančiti, dováděti,
prostopášně si vésti Jg, postv. rejr m., rejra
fem. Podobná slova, ale jen „elementárně"
příbuzná, jsou lit. raliúoti výskati, výskavě
zpívati, ryliúoti, rýloti t/v, vesele zpívati
n. housti, a také naše lirýkat (viz). O g
viz § 16.
rejholit: za° rýpavě, škádlivě říci, PS
z Raise. Snad z rýpati použitím expresivní
přípony -holit, která přistoupila k prvé
slabice původního slova.
rejkan rejchan rýkan rejkant rejka (toto
změtením s jinou rejkou, vampolou): část
tkalcovského stavu (Scherlatte): vodorovné
dřevo, osázené třiceti zuby a sloužící k tomu,
,,aby se osnova dobře do vratidel nabalila"
(Hodura); „mezi zuby rejkanu jsou
rozděleny prameny osnovy, aby se točila rovně
na vál" (Kubín). Slově i točen, u Litomyšle
tficatník, v Kladsku zubák, Presl navrhoval
vodník (že vede osnovu). — Pol. retkam;
dial. retka, rytka t/v (Mocarska 107, tam
i obraz). — Z něm. Rietkamm brdo (SlWarsz).
Jiný výklad: z něm. Reih-kamm, rozváděči
hřeben („praménky osnovy se jím rozvedou
do šíře"); v něm. slově je Reihe 'řada'
a Kamm 'hřeben'. (Boh. Vlček dopisem.)
rejnok, od Veleslavína (ale r. elektrický je
vlastně trnák). Hl. rejnak. Přejaté raj- (lat.
rúja, něm. Roche, hl. raja, fr. raie, anstf. rcanh)
změněno neznámým vlivem. Podle Šnci. „jde
spíše o obměnu slova nejnok mihule".
rejsek: asi žertovná zdrobnělina od rys;
pták rejsek je velice žravý a dravý.
rejstřík: z rejistfík; sic. rejister: ze střlat.
registrum. Tak i pol. rejestr. Lat. slovo pak
označovalo vlastně „regest", přehled obsahu
= rom. rěyesta (fr. registre, it. registro atd.) =
res gest2(e) události, totiž v nejstručnějším
podání. Lidově lejstro, sic. lajster o úřední
listině, disimilací r-r > l-r.
rejt(h)ar, pol. rojtar. Z něm. Re'ter jezdec;
-ar místo -er jako ve vlastních jménech
Fišar, Klumpar, Hejzlar apod.
rek, reky ne, rekovský, rekovný. Hl. rjek,
sic. rek. — Ze střhn. recke válečník, hrdina.
V č. od Veleslavína.
rekrut, lidově regrut, legrut, -a. Pol. rekrut,
ukr. r. rekruty rd. nékrut (disimilací r-r >
n-r). — Z něm. Rekrut, cot. je dále z fr.
recrute, recrue (srov. fr. recruter > něm.
rekrutieren > č. rekrutovati). Fr. recrue je
podle původu dorost (srov. recrů výhonek
z pařezu po skáceném stromě), od recroitre
znovu růsti, rozmnožovati se.
remeš mor. Kt7. — Sic. sch. remek
mistrovský kus. — Z mad. remek t/v, což je
zkrácenina starší složeniny mesterremek, jejíž
„druhá část ve staré maďarštině znamenala
kus" (Matzenauer, Hauptová).
remiš. „Mlecí plocha spodku i běhounu
(= mlýnských kamenů] byla paprskovitě
rozdělena v tabulky tzv. remiši (z něm.
Ramisch), Česky větrníky, rýhami, které
umožňovaly dopravu meliva na okraj
kamene." Těšitelova NŘ 46.189.
remíz, remízek*, skupina křovin nebo háje-
ček mezi poli, sloužící za úkryt pernató
zvěři nebo zajícům. Sic. remíza t/v. Z franc.
loveckého termínu remise; ten k nám pronikl
vlivem „soustavné péče o les a*zvěř, kterou
k nám v 18. stol. přinášejí lesníci z povolání
z alpských zemí" (Šm.). Pd. remisz. Podobně
přišlo franc. slovo do němčiny: Remise. —
Totéž slovo (od remettre uložiti někam) je
č. a sic. fem. remíza, úschovna kočárů,
vagónů pouliční dráhy, vozovna, lidově
(v Praze) vozovka.
remízek, hl. ramuska, pol. remisz, remiz,
r. rémez: moudivláček luzní. Z něm. Rohr-
meise (od Rohr rákosí, Meise sýkora: žije
mezi rákosím).
remunda: viz mundúr.
rendlík, klad. ryndlík; stč. renlík u Klareta;
d vsuto v č. do skupiny ni. Vše ze staršího
něm. reinel, což je zdrobnělina z rein. Ale
sic. nář. rajndlica, randlica bude asi přímo
z hornoněm. Reindl (jeho rozšíření u Kretsch-
mera 534). . Základní nezdrobnělé rein,
rain je pramen pro stč. r a jiná (Klaret;
sotva rá-) a pro sic. ra(j)nica. Pol. ryn(eó)ka
je ze sthn. rlna. — Německé slovo odvozuje
Janko ČMF 23.224 z rein > Rain vyvýšenina
půdy, kraj, srov. krajáč na mléko, neboť
reinel, reindl znamená u Němců i nádobu
na mléko.
reneta druh jablek, sic. pol. reneta, ukr.
reneta, r. rer.ét, něm. Renette. — Vše z fr.
reinette, což je prý zdrobnělina od stfr. reine
žába (z lat. rána), že jejich povrch připomíná
kůži žabí.
renkloda, lidově ringle, ryngle, druh sliv:
z fr. reine-claude (zahradnický název na
počest jedné francouzské královny). Smilauer
NŘ 21.190.
repeška, repíška j\^č. mravenec červený B,
žlutý H2. — Ze záp.-mor. breheška t/v B,
to pak je asi pronikavou obměnou slova
brábenec.
repetit rychle (a tudíž často
nesrozumitelně) mluviti, brebencovat, žvanit, klábosit.
Slovo expresivní, proto mnoho obměn a
odvozenin: repetilka, mor. řeprtik řehtačka
na ptáky, pt > mt vč. remtit, remcat, val.
rem(u)tii romutiť drkotati, s b je vč. msl. laš.
rebentit, -dit, vč. reborit, han. rebosit, msl.
rebontat (postverb. msl. rebont, rabont), chod.
rebenčit; s předjatým b čes. brebentit
brebencovat brebenčit brébendit brebonit; dále breptati
(brebtati), z toho breptoň, brepta atd. Základ
rep- je zvukomalebný; není zde téměř
změny r > ř; patří k němu dále rapotati,
lopotati i r^pttati (viz reptati) a sic. repe(n)-
tit, rapotať, se záměnou pjm a záměnou
přípon remzať, remziť rychle mluvit ap.,
ryplcat švitořiti (o vlaštovce), pol. rypié t/v.

reptati
513
rmoutiti
Z latiny je elementárně příbuzné strepó
lomoziti, ryčeti aj. („pohyblivé" s a vkladné
t) a stind. rápati žvaní, mluví, naříká. Tedy
repjroplrap- (a rtp) a lep I lep,1 lap; hlásky
ejoja nejsou „střída,'4 ablaut slov
intelektuálních, ale samohlásková volnost, kolísávost,
obvyklá u slov zvukomalebných.
reptati, reptavý, rept, repot. V starší češtině
znamenalo mluviti temným nesrozumitelným
hlasem, pak (srov. „bručeti" na něco)
'projevovati nespokojenost'. Z psi. rtpttati
(tak stsl.: r'bptstq rtpttati reptati a rtptťb
repot, broukání, sic. reptat, stpol. reptac jako
v č.). Paralelní oslabená podoba k ropotati
(: hl. -aé) a pod.; základ repfroplrap/r'bp- je
zvukomalebný, viz o něm pod repetit. Dále
sem snad patří i r. stroptívyj vzdorovitý,
vzpurný („pohyblivé" s, pak t vloženo
mezi s a r).
ret, rtík, retný (odtud retnice labiála).
Csl. rttt je špička (obuvi, lodi = přída,
r. grada = akropolis), zobák, huba, sic. ret,
r. ukr. hl. rot ústa; sin. rt hrot, přída,
mys, rtió vrchol, sch. rt hrot (i špička jazyka),
b. rát(lina) pahorek, kopec. Srov. nárt, kde
rtt-b též = vrch(ol). U nás prosté ret
přeneseno na pysk a povzneseno do ušlechtilé
mluvy. Psi. rtťb je nepochybně příbuzné
s něm. Rüssel rypák. Prošlo stejným vývojem
významu, a to od „výběžek" až po náš ret =
labium.
réta! volání o záchranu: han. hřiči na rete;
retovat zachrániti, laš. zaratovať. Poněvadž
se réta volá, je-li kdo hnán, padá-li apod.,
vzešly při mor. retovat i významy jako
'hnáti' (vyretuju ta = vyženu, tj. poženu tě,
že budeš volati réta); zretovál sa ze schodů =
spadl). — Sic. rata, ratovat, pol. rata, ratowac,
ratunek. Z něm. retten, α je z vých.-něm.
nářečí.
retovati koně: couvati s ním. Z něm.
retirieren couvati. Šmilauer.
réva, révový, révokaz; sic. kniž. (zastar.)
réva, dluž. rewa. Ta něm. Rebe, které má
původ „praevropský" (téhož původu je
i ř. ερπίς víno).
revaniť se: vy- vypraviti se z domu,
vypotáceti se, těžce vyjíti, na- natlačiti se někam,
z- spadnouti (laš. u Frenštátu). Nejasné.
reveň: rostlina Rheum, rebarbora. Přešlovo
přejetí z r. reven\ Slovo orientální (v Asii
roste Rh. divoce), snad z pers. rävend (Matze-
nauer CS.). Hl. rjewjen z češtiny.
revír, revírní, -nik, sic. revír, -nik. — Z něm.
Revier, což pochází ze střhn. rivier(e) krajina,
okrsek, to pak z fr. rivieře břeh.
rez gen. rzi fem., i gen. řezu m.: kysličník
na kovech a podobný načervenalý povrch
věcí, pak jisté nižší houby obilní, rez medová,
= nestrávená potrava v úle; stč. rzě, mor.
rza; rzivý > rezivý, rezivěti; rezavý (podle
běl-avý, cernavý atd.) > rezavěti; rezatý, re-
zatH; rezovitý, -ovatý; laš. zarza i rza ygt.,
zarzavý rezatý, zarzavka zer- zr- stojatá voda
rzivá, han. msl. zerz, zm. zerzat rezavěti;
č. spis. zrzavý, jvč. zerzavej; h- z- za- je všude
na usnadnění slabiky, neboť slabikotvorné r
se na počátku slova jinak téměř — kromě
nepřímých pádů od rez —. žito —
nevyskytuje; ze- bude asi z útvaru ze rza (plesnivý
apod.) cit. LF 43.107, srov. z rejza, z béla,
r. iz žolta. Jiné odvozeniny: rezek co je té
barvy, např. zrzavé děvče (viz i rehek). —
Sic. spis. hrdza, nář. rdza ardza hrdz zrdza;
sem i nář. riavy rezavě červený (o volu).
Stsl. rt>zda, r. rzá, rzávyj, rzávet, nář. aržá,
iržá, ukr. rza, též iržá, pol. rdza, hl. zerz,
zerzav, dl. zarz, zarzawy, sin. ria, rjav, sch.
rdja, b. räzda. — Psi. rtďa z ^r^d-ja od
téhož kořene, co je v rdíti se a v rudý. Za
psi. slova lze klásti i r^davb a snad i rtdavHi.
rezeda: z lat. reseda.
rež, mor. i rýž: žito, obilnina Secale. —
Pol. rza, r. roz, sin. (h)rž, sic. sch. raz,
b. raz. — Psi. η>ζΊ>. Příbuzné, je lit. rugíls
zrno žitné, lot. rudzis, něm. Roggen. —
Odvoz, režný = žitný (např. chléb), přenes,
barva režného chleba (r-é plátno). JStrniště
po rži je vč. Hsko Jgd, řízko, řišté ÖL 29.9,
hl. rzišco, pd. rzysko Kuc. — Starobylé slovo
je sourzice (mor. súrzica B, vč. u Rychnova aj.
sourez Sm 232, u Náchoda šoures, sic. laš.
surzica; sin. soržica, r. surzik, pol. sqžyca):
směs žita a přenice (seje se dosud na vých.
Moravě). Sela se proto, že setí ozimin ve
vyšších polohách bylo riskantní: tedy ne-
vyvedla-li se jedna součást, doufalo se
aspoň v druhou (ČL 6.258). Psi. so-r^ž-ica.
režona han.: fúrie, pýcha; rezónský furiant-
ský PS z Kosmáka. Chod. režon furiant
JinCH 205. — Původ dává tušiti místo
u Obrovského TP 59: samá legrací, rezóna
a fúrija, vesměs cizí slova. R. je lidově totéž
co rezona, postverbale od rezonovati ve
významu 'odmlouvati' (o tom, kdo má být
uctivý), 'odporovati' (má-li kdo být
poslušný), z fr. raisonner t/v.
rmen: rostlina Anthemis; mor. nář. r(o)me-
nek rmání ormán. P. rumian. — V něm.
nářečích má příbuzný heřmánek též názvy
Romerey Riemerei Riemare Rickmerey Ro-
meyenblume Remey Ramerian ap. „Všechna
tato jména jsou tvořena jako „římský"
(„römisch") a platí vlastně pro Römische
Kamille (A. nobilis)" Marzell 3.74).
rmoutiti, postverbale rmut (z toho rmutný).
Sic. rmútit, rmut. Souvisí zajisté se stč.
mútiti, nč. moutiti; r- doloženo již od počátku
15. století: vzešlo mylným dělením slovesa
kormútiti (měli ko- za předponu jako v
komíhat, z-ko-mírati), jež je vlastně složenina
kolo-mútiti (druhé o se synkopo\^alo, l > r).
Kormútiti bylo již stč., jak dokazuje jeho
stč. postverbale kormút; znamenalo asi
kaliti (v Král. bibli: když se zkormoutí voda;
ale i větrové nebeskou oblohu kormoutili
33 Machek — Etymologicftý slovník

rob
514
red
Kocín, mnohé věci... kormoutí život lidský
Velesl.; u Zikmunda); nč. (ko)rmoutiti se
přiblížilo významem k příbuzné rodině slova
smutný. Původnější kolomútiti je ve zbytcích
na Slovensku (skolomutený zkormoucený,
zkolomutit podrážditi, pohnouti) a v již.
Čechách (cholomet, -met prášivec = lhář,
u Stráže), vězí i v místním jméně Kolomuty.
Pod. pol. kolomqciéj rd. kolomútit, ale ukr. je
kalamútyty kaliti, moutiti (postverb. kálamut
-ta zachmuřené počasí), sem patří i sic. kala-
muta (galamuta) zmatek, galamutiť klamati,
másti, plésti. Jest vyjíti od *kalo-mqtiti (od
kal-b, č. kal) = kaliti mícháním, vířením,
v němž vzniklo asimilací bud postupnou
kala- (podle bala-mqtiti, viz balamutiti)
v ukr., nebo zpětnou kolo- u nás a v polštině.
rob, robský; robe ta znamenalo práci vůbec,
ale za feudalismu jen poddanskou práci na
panském (robotiti, robotovat-, robotný lid =
povinný robotou, ale sic. = pracovitý); stč.
robetěz, msl. u Kyjova robetíř, robiti dělati,
vy-robiti > výrobek, vyráběti, obráběti,
obráběcí; porobiti = udělati robem, otrokem,
postverb. poroba, s nepůvodním d podrobiti si
někoho (srov. ped-maniti). Ale rab otrok
bude asi jen literární přejetí z ruštiny
anebo — vlivem prací Dobrovského —
z církevní slovanštiny. — Sic. je robit
pracovat (pedrobně o něm Blanár HL), robota
práce vůbec (ale i nucená poddanská),
odtud rebetit -cvať těžce, velice pracovat,
robetník dělník; porobit učarovat někomu
(srov. č. udělat t/v), porobenina čáry. Sic.
(a také mor.) roba je dospělá žena (manželka),
pův. zajisté žena pracující (strus. roba,
v Sudebniku z r. 1497, je ,,femininum
k cholep", v. VI. Procházka Slavia 28.661).
U jiných Slovanů je rob-, jen stsl., rus. a ukr.
je rab- (sch. rabeta však z csl.?): stsl. rabt,
rabeta, r. rab, robota, rabotat (ale nář. je
robit), podobně v ukr. — Protože reb-et-a
má starobylou domácí příponu pro jmena
činností -ct-a (srv. dřím-cta ap.; -et- v skříp-
-ct, hrk-ct ap.), je rob- jistě domácí kořen
slovesný. Příbuzné je asi lab- v lat. labor
práce; stran r\l viz § 5. Podoba rab- nemusí
být svědectvím pro domnělou podobu *orb,
ale je to bud prosté zdloužení reb > röb-
(a je z *ó), které vyšlo snad od jména
*röb-o-s > rab-b, napodobujíc ä v protikladu
pant, pán, panbji, nebo pouhé akání
(o rus. rab- to tvrdí Kiparsky RHG. 1.142).
V germánštině je slovo dosti podobné: gót.
arbaips práce, námaha, obtíž, něm. Arbeit
práce (sthn. též arabeit(i), střhn. arebeit).
A protože u něho jsou různé nesnáze (zvláště
přípona je prý ,,těžko vysvětlitelná," jak
dí Feist), odhodláme se nyní vyjít pro
germánštinu z podoby a-rab-ait a prohlásiti
geim. slovo za přejaté ze slovanštiny (tím
cpravuji ESj).
robě, robotko; las. rolenek mláder ec. — Sem
náleží i sic. parobok, vsi. -ek svobodný
mladík, běžné zvláště na vých. Slovensku
(patu znamená, že už to není skutečné dítě).
Jinde je pouze r. rebenok, plur. rebjáta,
rd. (sever.) robenok, robjáta. -- Příbuzné je
stind. árbha- malý, chlapec, výchozím
útvarem bylo adjektivum, srov. podobné tvoření
od adj. *?nokH mladý: mold-§ (č. mládě.
tj. zvířecí) a mold-en-bCb, č. mládenec =
mladý muž). O rozdílu e/o jo možno tvrdit v
že ruské e v kořeni je staré (e bylo v
adjektivech podle očekávání: λευκός), naproti
tomu naše o bude asi výsledek analogie ze
synonyma *mold$. Psi. tedy bylo asi *erb-
en-'bk-b, plur. *erb-et-a, což někde > *orb-.
(Bývá též spojováno s lat. orbus, ř. ορφανός
sirotek, ale tomu brání význam; též s něm.
Erbe dědic, táž závada. Také bývá
vyvozováno od rob, robiti, že prý názvy dětí
a otroků bývají příbuzné; ale při lat. puer
chlapec, otrok a při pachole — pacholek je
'chlapec' prius, 'otrok' až druhotný význam;
takže něco podobného nelze při rodině tak
rozvětvené rob, robiti přijmouti, kromě toho
by v ruštině mělo býti *raběnok, ale toho
není! V případě ctrokt — otrocq, jde pak asi
vůbec o něco jiného.)
rod, rodný, rodák, rodiítě; rodila (nahradilo
starý název, vězící ještě v čilo-, viz člověk) ^
blaho-rodý; rodo-kmen, rodopis; roditi,
novorozený (z toho -eně), prvorozený (z toho
-enství), narozeniny; jč. rodeník (hrnčířský
výrobek) forma na pečivo ve velikosti
vánočky, s tvarem dítěte zavitého povijanem
Jjčř 102; rodič, -ka, zvláště v plur. rodíce
(starobylého názvu pro pojem „rodiče"
nebylo: byl vyjadřován výrazy jako
„otcové", ,,roditelé", lat. parentěs, něm. Eltern =-·
starší, asyndetem ,,otec-matka" nebo
spojením stč. otec a máte, slovy rodina, starosty,,
starší aj. (o tom podrobně Hujer 1.63n.);
pojem ,,rodiče" jako právní neexistoval,
neboť důležitou osobou byl jedině otce);
naroditi se, pestv. národ (viz zvi.) pův. co se
urodilo, zrodilo, potomstvo (-ní, -ový, -ovecr
ednáredniti, znárodnělý), poroditi, postv.
porod (-ní, -nice, -nik), obroditi, obroda, obrození
(-zen-ský), cd° se, odrodilý, -lec, pře° sey
přerod, roz° se, vezred rozvětvení rochu
u° se, úroda (-ný), zárodek, odtvda, zrůda;
příroda (viz zvi.); přirozený, příredrí, -nina-
Spousta obdobných odvozenin u jiných
Slovanů. — Psi. bylo rcďb a roditi, rýmující
se s pleďb a plcditi, bez jiných stupňů
hláskových (vyjma iterativ s a jako csL
raždati). Boďb bylo potomstvo jedné původní
velkorodiny (zádruhy), kdežto rodina je asi
,,malorodina" v našem Fmyslu. Z jiných
jazyků je příbuzno lit. nář. rasmě, lot. rašme
a raža hojná úroda (z *rad-smě, *rad-ja)
a dále něm. Art vrozená vlastnost, povaha,
druh, plémě (srov. entatten — odroditi se).
Lot. radš příbuzný, rod je ze slovanštiny

rok
roditi 51
(podle Fraenkla 683 však prapříbuzné!).
Psi. rod- lze spojit s růsti (viz) a s lat. orior
vznikám, a to na základě ide. útvarů s laryn-
gálou, 1° dr-ed- ( > *recř-, tj. kořen dr a
kořenový sufix ed/d), o-ový stupen je v rod-,
a 2° der-d (> erd-, o-ový stupeň je ord-
v růsti). Stran významu srv. ř. φύομαι roštu
a φύω rodím, plodím (Ondruš JČ 9.1958.150).
Rod- vytlačilo starý kořen ide. gend- (viz zet)
ze sloves u nás docela. Pohanští Slované
měli jakési nižší božstvo Rod, dávající úrodu
a hojnost, Rožanice, Roždenice jsou u Rusů
a na Balkáně sudičky, určují člověku osud,
když se rodí.
roditi, u nás jen v stč. neroditi nechtíti
{papež nerodí ciesarě koronovati), od čehož
bylo neroda nechuť, neródcé, neřádný
♦nechtěj ící > tvrdošíjný, zarputilý, dosud je nář.
nerudný, nerudá a spis. nerudný, nerudá
mrzutý, nevrlý, nevlídný. — Jinde: stsl.
nerozdo neroditi i s -a- nestarati se, zanedbati,
pohrdati něčím, sin. roditi pečovati, starati
se, hl. rodíic -eč, dl. rožeé chtíti, toužiti po,
starati se, míti rád. Příbuzné je rad, dále
snad lot. modu radu rast býti zvyklý na něco.
U nás by se byl význam posunul na 'míti
v oblibě, míti zájem o něco = chtíti to, starati
se o to'. Stsl. -a- je patrně od adj. radt, rád.
roh, růžek, rohový, -ovka, rohatý, rohatina,
bezrohý, jednorožec, nosorožec; rožky
starodávný druh pokrytí hlavy u děvčat na
Podluží a na Slovensku (něm. Hornputz),
vyznačený jakýmisi rohy; roháč rozličné
bytosti i věci rohaté; rožec rostlina Cerastium
(výtvor Preslův podle latin, názvu: zralá
tobolka vyčnívá z kalicha jako růžek), rohel
,,rohatý" = nesnášenlivý člověk, rorejs aj.
(-el podle roubel roubík?), z toho pečivo
mor. rohél, č. rohlík (sic. rožek) podle podoby
(srov. něm. Hörnel Hörnchen Hörnlein), již
ιι Klareta a v Lactiferu; nyní též druh
bramborů. Ale ztuhlý jako rohlík us. za Jg je
spíše za roh. Vulg. rohák nárožní dům;
č. rohačky sáně, jejichž sanice vybíhají
vpředu nahoře volně jako rohy. Paroh,
původně odnož rohu, pak větvený roh,
spec. roh jelení a srnčí zvěře (jiné jazyky
nerozlišují roh od parohu); nároží, -žní. —
Všeslovanské (stsl. rog-b, rogaťb, sic. roh,
r. rog, rožók, rogátyj, rogovój, rogáó atd.). —
Psi. rog-b = lit. rägas, lot. rags. Souvisí
s něm. ragen čněti. Roh je tedy „vyčnělina",
patrně expresivní náhrada pastevců za
prajazykový termín, vězící v lat. cornu
a něnr. Horu.
rohnouti někoho vč.: zasaditi silnou ránu
pěstí, dřevem a pod., za-ro(c)hnouti zabíti
Kubín. Patrně odtud je rohovati o boxování,
z toho rohovník boxer. Mor. je róchnút,
róchať udeřiti. Podobné je r. gróchnuť
bouchnouti, praštiti. Zde i onde jsou to slova
zvukomalebná, snad od původu bylo jediné
grochati. Viz i hrochati.
rohož, rohožka, stč. rohožČ. — Pol. rogoza,
rogózka, sic. rohož(ka), ukr. rohóž(k)a, r.
rogóž(k)a, dl. rogoža, sch. rogožina, b. rogožka
rohožka, rogozina rákosové pletivo. —
Odvozeno příponou -ja od psl. rogoza mask., resp.
rogoza fem. (r. rogoza, ukr. rohozá sítina,
hl. rohož třtina, dl. rogož orobinec, sin.
sch. rogoz ostřice), jež značilo nepochybně
rákos, jak svědčí právě tato odvozenina
(„pletivo z rákosí"), ale časem ovšem i jiné
rostliny vodní podobné vzhledem nebo
podobného užití. V češtině *rogozie přešlo
v rokosie, rákosí, ale původní podoba je
zachována ještě v místních jménech Rohozec
(mask.!)j Rohozná, Rohoznice (podobná
jména u všech Slovanů, ba i v Albánii). — Původ
slova je nejasný. Dá se mysliti pouze na
příbuznost s něm. Rohr, gót. raus třtina, rákos
(střídná slova jsou i u jiných Germánů),
jež předpokládají starší germ. *rauza-.
Totožný význam dovoluje podržeti toto spojení
i když se rauza- a rogoz- nekryjí docela. Jako
u mnoha jiných slov z říše přírody, zvláště
rostlin, jde tu patrně o slovo „praevropské",
jež Germáni i Slované nezávisle jedni na
druhých převzali — s přesností jen
nedokonalou — od staršího neindoevropského
obyvatelstva.
rochati: viz hrochati.
roj; včelstvo vyřinuvší se z úlu, aby
založilo nové společenství; roják pomocný
úlek na zatímní uschování roje nebo úl
připravený pro roj; rojovník je lidový název
meduňky msl. sic. (a pol. rojownik), již
uVodň., oblíbené pastvy včel (rojovníkem
nakuřovali před trhem i dobytek, aby se
kupců až rojilo); rojiti se, vy°. — Rojb je
všeslovanské; též rojiti se je dosti zastoupeno
(pol. roie si$, sic. rojit sa, r. roítsja atd.),
p. hl. dl. rojownik jsou rozličné rostliny
medonosné; rojb je od *rei-, slov. ri- v Hnouti
se, je to vlastně tok, tečení, řinutí včel
z mateřského společenství, podobně jako
zdroj (*jbz-rojb) je výtok vody ze země.
V dluž. se huroj(owa)é se klade o vypadávání
zrn obilních z klasů nebo semene lnu z
paliček, jsou-li přezrálé: lan (žyto) se hurojujo,
srov. mor. proso teče; tím je ona metafora
o včelách opřena dostatečně.
rojiť laš.: z vyplísnit, vypeskovat Malý. —
Kdyby bylo z *rajiť, mohlo by patřit k látiT
které má r-ovou variantu v lot. rät láti.
rok; roční, ročenka; roček = domácí zvíře
(obyč. býček) rok staré, stč. ročně; výročí =
den, kdy vyjde, dokončí se rok od jisté
události; výroční. — Obdobně sic. rok
s týmiž významy a rčeními jako v češtině.
Rok je od původu dějové jméno od říci (*rek-q)
a znamenalo tedy něco vy-řčeného nebo
u-rčeného (stč. rok = úrok u Husa, srov.
vý-rok atd. pod říci), úmluvu (val. býl na
istém roku na domluvě o nevěstu, byl si pro
„jisté" slovo), zpravidla úmluvu o lhůtě

roketa
516
ropěti
v právním jednání, lhůtu samu. Pro důležitá
právní plnění byla za stará i nyní lhůta
12 měsíců a tak rok dostal tento význam
časový (i lid si určoval např. návrat nebo
pomstu boží do roka a do dne). S tím souvisí
i to, že rok býval spíše jen v jedn. čísle
(za rok, ale za dvě léta; je mu rok, ale je mu
5 let), 'neboť rok byla lhůta jednorázová.
Lhůta je i nyní soudní rok, pak „jednání",
odtud jednak rokovati, jednak odročiti =
odložiti na jinou dobu, příročí je přídavek
k lhůtě, prodloužení lhůty, platnosti. Mohlo
by se myslet i na rokování sněmu: konalo
se zpravidla jednou za rok. Rčení za uherský
rok (= nikdy) viz pod uherský.
roketa: rostlina Eruca. Z fr. roquette t/v.
rokle, roklina, jvč. rokel, jč. röchle, chod.
rochce, rofce, han. ruchla, val. rochla. — Sic.
rokla, roklina. — Z něm. Rachel s něm.
nářeční výslovností o za a.
rokyta: starobylý název vrby. Je v míst.
jm. Rokytno, Rokycany. — Pol. rokita,
sic. rokyta (=jíva), r. sin. sch. b. rakita,
hl. rokot, dl. rokit. — Psi. orkyta; jeho ork-
souvisí s lat. s-alix, ir. sail, sthn. salaha t/v.
Germ. slovo ukazuje na *solk-; dvojitost r\l
a prvek s- (srov. lat. sorbus proti oreb-
v jeřábi) ukazují na původ „praevropský".
Meh JR. Viz i maky ta.
role 1°: jč. chod. rolí ntr., jinde fem.:
mor. rola, rolník, -nice, -cký, -ctví. Stč. bylo
rolí podle vzoru paní, jsou však i doklady
pro ntr. role. — Pol. hl. dl. rola, sic. rola
i rata, strus. br. rallja, r. rólja i rólja,
ukr. rilljá role, sem i sch. ral jitro pole.
V jistých krajích karpatských ralia je
jednotlivý díl orné plochy, připadající na
jednoho gazdu (Chaloupecký Valaši 88, viz
i Kukučín 19. 201, 220, 237). — Pův. asi
orlbji. Souvisí s orati; sch. přízvuk ukazuje
na předšlo v. arg- jako v rádlo. Příponové l
nemá u nás obdobných případů. Právě
proto je to slovo prastaré a dá se srovnati
s ř. αρονρα t/v (naše l by bylo výsledek
disimilace, poněvadž už jedno r v slově
bylo): αρονρα by bylo z άρο-^ρ-ια, orlbji
z ard-vl-iiá (v vypadlo mezi r a l); vr je zbytek
prastarého sufixu ver. Meh Gedenkschrift
Kretschmer 2.122.
role 2°: úloha (herecká aj.) i svitek papíru.
Spolu se sic. a pol. rola je přes něm. Rolle
z fr. role (román. *rotulus). Rus. rol je přímo
z franštiny.
rolnička, jč. ronklicka, ronglička Duš. 1.48,
roulióka 2.49, za Jg bylo též hronička. —
Jihočeské podoby vedou k mad. harang, zvon
(což je asi přejato ze sic. *hrano, viz hrany).
Toto mad. slovo v 14. a 15. stol. znamenalo
též jeden ze zvonečků (Klingel), jaké byly
v Uhrách připevňovány na drápy lovcích
ptáků (sokolů ap.), což byl zvyk východní
(]e doložen z Ruska), ale na západě neznámý
(o něm E. Moór ALBud 9.170). Tedy rong-
bude zpětné přejetí z harang; přidání zdrob-
ňovacích přípon mělo za následek zkrácení
o ha-, Hronička a rolnička s o budou spíše ze
severu Čech, upomínají na luž. hrono, což
má sice jiný význam, ale náš význam
'zvoneček' je svazuje s hrany (zvonění!)
a s harang. L v rolnička je plod lidové
etymologie. (Ale Šm. velmi pochybuje.) —
Je i č. argotové haranges zvon, z mad.
harang, Sulán PF 18.2.291.
romějě f. stč.: zadní voj, drancovníci,
rota Šk. — Nejasné. (Jg-Kt citují z Velešína
r. = klín, euneus, totiž ,,klín jakožto útvar
vojenský" (Sm.).
roniti: spisovně se klade jen o slzách, potu,
krvi (vyroniti, postverb. výron); msl. sic.
o srážení (ovoce se stromů a pod.): zronil
jablko, tři sta Turků zrónila = srazila s koní,
iter. sic. ráňat (ovoce; r. sa tlouci se, bíti se).
Pol. ronic o slzách, ale i pták roni = pelichá,
ztrácí peří, kůň zuby (= ztrácí), had kůži
(svléká). Luž. ronic -iš o slzách, potu, ale
i žyto sě roni = vypadává z klasů (srov.
rojitil), rus. ronit slzy, ale i cokoli, např.
jiskry, oheň, nechat padnouti z ruky péro,
pustiti je, ukr. b. sch. hlavně slzy, s po-
luž. pol. ukr. míti potrat, zmetati. Sic. zro-
nený kleslý na mysli, ob° u° z-roniti ovoce,
zaronený krvou zbrocený. — Sem náleží
zajisté i přesmykové nořiti slzy (z unořiti
mylně — lidovou etymologií — vzešlo
umořiti slzy), peníze (jč., utráceti), zounořiti
statek, peníze = prohýřiti. Roniti resp. nořiti
bylo tedy i v češtině a nemusí býti r. slova-
kismus ani polonismus! — Psi. roniti je
příbuzno s něm. rinnen téci, plynouti,
kanouti. U nás je jen faktitivum, tedy
s významem nechávati téci, činiti, aby
něco kanulo, padalo. Kořenné -o- a -iti jsou
u faktitiva náležité.
ropa: naftová surovina; tak i sic; přejato
v nové době z polštiny (kde znamená
i 'hnis', tam je i pd. chrop výtok ze
zaníceného místa na těle, smíšený s krví; Kuc).
R. ropa bylo též hnis, krev smíšená s hnisem,
nyní solná kaše, z níž se dobývá sůl; ukr.
totéž i nafta, bělor. výtok z úst a nosu
umrlého. — Nejasné. Vše je prý obměnou
(vyšla z polštiny) staršího pol. rob, což jsou
lékárnická „povidla", jakási marmeláda
z léčivých Š6áv, a pochází přes něm. Robb t/v,
fr. špan. rob t/v (it. rob, robbo, port. robe
ovocný med) podle Matzenauera z ar ab.
robb t/v. Šmilauer však upozorňuje, že ropa
je staré jméno solných pramenů, např.
Petrov má Ropa čtyřikrát, vesměs z Marma-
roše, jako pramen, studnu.
ropěti: kapati (triefen, rinnen); má je jen
Kott 1 z Ranka, jinak v slovnících není.
Vyvozuje se od něho ropouch (viz
rampouch 1 °). — Nejasné. Kdyby bylo zaručeno,
mohlo by se myslet na souvislost s kropiti, k by
bylo odpadlo jako v rak 2° od *krěk-, § 16.

ropucha
517
rošejt
ropucha; od Přešla převzato do
přírodovědného názvosloví asi z polštiny; jč. nář.
rapucha, mor. rapavá, rapnatá žába. — Sic.
ropucha rapucha repucha ropuchnačka rapu-
chnačka (podrobnosti a jiné názvy udává
Vážný NR 41.276); pol. ropuchu (pd. chro-
puchal), ukr. ropucha (rapucha, repucha),
ropavka, br. rapucha, r. ropucha. Ukr. též
koropavka, korcpavycja, což ukazuje, že pro
naše rapucha a pol. ropucha jest vyjíti
z *krap-, *krcp- z psi. korp- (srov. rapavý).
Patrně původní podoba byla *korpucha: pří-
buzno je korpav-b drsný, nehladký (nazvána
tak podle povrchu, má na kůži jakési
vřídky). Srov. jiné názvy ropuchy, od
*korsta > č. chrásta (v. to); mor. chrastavá
žába, chrastaňa, chrastal, chrastač, sic.
chrastavá žába, chrastavka, r. korostavaja Ijagúška,
sin. krastáča, a dále vč. prašivá žába, chod.
strupatá žába, mor. trudovatá ž., trudka. Rus.
ukr. ro- jest vyložiti odpadem slabiky ko-.
Jsou i jiné názvy (č. měchatá žába aj.),
ukazující, že všechny mají povahu expre-
sivní. Lid se ropuchy bojí a oškliví si ji; měli
za to, že je v ní skryta čarodějnice. Jinak
Liewehr ZfslPh 23.102: od repetí, prý od
toho, že r. vyměšuje, je-li uchopena, z oněch
vřídků páchnoucí tekutinu. — Lit. rúpuižě
lot. rupucis jsou obdobně od lit. růpas, lot.
rupiš drsný (jejich rup- nemá tedy s
naším rop- co činiti). — Mor. ojedinělé krůta
je z něm. Krotě.
roráty, tak i sic; pol. roraty. Ze začátku
lat. písně, při nich zpívané, röräte coeli =
rosu dejte, nebesa.
rorejs a velmi mnoho variant (sebrány od
Fr. Šírá): nejstarší podoba (u Kešela) je
rorajk, pak rorejk rorýk rorejc rorejt rorejs
(spisovně i rorýs) rorejz rorés rurýs, s
rozličnou disimilací nebo dalšími změnami rolejk(a)
rolejch rolejs lorejs loren(e)c rolen(e)c rorejls
rohelj rohejř rohlík rulík rulich šorejs radavicě.
Jsou i jiné názvy: černá (mořská, divoká,
noční) vlaštovka (podle podobnosti), skřípák (od
hlasu skří nebo srý), papéžík (důvod?), kosíř,
ko8ák od srpovitých křídel. Starého
slovanského jména není. U Klareta je patrně pod
Jiříček, srov. pol. jerzyk t/v (obé je zvuko-
malebné). Rorejk je patrně z něm. Rohrreiger
bukač (jež u Němců přenášeno i na volavku);
z jiných německých jmen je patrné, že byl
zaměňován rorejs a rybák, snad i rybák
s menšími druhy bukačů, jdeť u rybáka
a bukačů o ptáky vodní. Historii přesnou,
bez mezer, nelze však dosud podati. V. Janko
ČMF 24.24- 134.
rosa, rosný, o° za0 rositi. Všeslov. (přízvuk
r. rosa), rovná se mu lit. rasa a stind. rasa;
v latině je však starší, souhlásková podoba
rös gen. röris, jehož délka ö souvisí možná
s jednoslabičností kmene. Základ ros- je
isolován, není příbuzného kořene
slovesného. — Klad. rosa je rostlina Drosera,
I zbytek stč. herbářového názvu rosa slunečná
u Mattiola = podle střlat. rös sölis (do
němčiny: Sonnentau): má na chloupkách
listů drobounké červenavé žlázky, budící
dojem jemné rosy; u Presla ros(n)atka
a rosnička, nyní má jméno rosička, tak i sic.
— Žába rosnička, u Presla rosnice, chod.
rosa, rosnice (hl. rosowka, dl. rosownik, sic.
rosnička), byla nazvána snad od toho, že
! „používá vody v malém množství
nashromážděné někde v kornoutovitých nebo
rýžkovitých listech, v paždí listů nebo také
v dutinách stromů, a klade tam vajíčka"
(Brehm), totiž jest mysliti na veliké kapky
rosy např. v listech kontryhele, podle nichž
i v oné vodě v paždí listů se viděla především
rosa (a ne voda napršená), takže rosička je
snad zkrácení za ,,rosní žabička'\
roskop stč.: pokrývka ženské hlavy, bohatě
zdobená (móda za Karla IV.). — Asi z něm.
Rcßkopf koňská hlava (Gb), „podle podoby
k rohatině na chomoutu" (Zíbrt), v. Šimek
LF 75.266.
rosol již stč., sic. rosol, hl. rozsol, pol. rosol,
ukr. rosil, r. rossól. Rosol byl původně lák,
do něhož se nakládají ryby, maso aj. (býti
v rosolu = v nesnázi, jako nč. vulg. v kaši,
v rejži, obdobně v polštině), v. Myslivec 67,
| pak polévka, v níž se vaří ryby a jež pak
| houstne v huspeninu, konečně huspenina
sama (ně.); za Jg i počernalé sádlo usazené
na dně nádoby (dosud laš. u Frenštátu
I rosel = rantoš). Odvoz, rosolovka, druh hub.
— Psi. rozsóťh, postverbale, asi od *roz-soliti
s$. Kořen sol- je týž co v lit. ap-sqlú -sálti
roztátí (tak udán význam u Petersona,
Očerk litovskogo jazyka, Moskva 1955)
a v het. mediu sallija- rozpouštěti se
(o vosku), táti. Tedy: „rozpuštěnina".
rosolka, tak již u Rohna, sic. rozóliš (podle
mad. rozsólis), rozolka, sin. rozolje, sch.
rozolija. Spolu s něm. Rosoli je to z it.
rosoglio; u nás to byly sladké ženské likéry.
rosomák: polární zvíře med vědo vité Gulo
gulo. Tuto podobu uvedl do češtiny Presl
z pol. ros(o)mak. — R. rosomácha, ukr.
rosomák, -ach, -áchá. — Pravděpodobně
výchozím slovem je ruské (v SSSR to zvíře
je odedávna hojné), to pak je domácí ruská
forma nejspíše (s tabuovým přesmykem) ze
*soromacha. V *sorom- vězí ruská podoba
starého jména kunovitých zvířat (viz hrano-
staj) Hormon (ale bez ön, zato se zveličující
příponou -achá; tedy „veliká kuna"). Truba-
čev VJ 3.1958.123. — Podle jiné domněnky
(Kiparsky ZfslPh 20.359), méně
pravděpodobné, je r. konec konců z vogul. tolmach,
ostj. lalmach.
rošejt jč. v přirovnání kluk jako r. Krš 72,
pak i žertovně hanlivé přízvisko nejasného
významu (Krš 16,54) i původu. Učej (učeš)
se, diť máš hlavu jako r. Cuřín rkp. Šmilauer
myslí na Roßschweif.

roškop 518 roubiti
roškop vč., jen v přirovnání (o ženě) jak r.
(Jahoda); u Paky nesmyslně široká jak
Boškopov (jedna údolní ves), vlastně rozcápne
se j. r., sedne-li si ze široka, s nohama od
sebe. Vězí v tom *roz-skop = rozštěp, dřevo
vidlicovitě rozštípené, od *skep- v štípati
a cepiti (k němuž patří i rozcápnouti sel).
Simek LF 75.266.
rošt 1° již stě.: železný podklad pod ohněm
v kamnech i pod pečení masa; sic. rošt,
v. rošt. Z něm. Rost t/v.
rošt 2° msl.: hlavní silný trám (někdy
podepřený uprostřed světnice sloupem), na
němž leží napříč slabší trámy stropní, dříve
rest (od Řešeta po Jg); kdysi i na Boskovsku
(Vlastivěda B-a 13), je. podreštík nejvyšší
dřevo v krove LF 27.361. — Místy je tento
trám zjev teprve až z minulého století (např.
pro domy pod Maky tou to zjišťuje V. Pražák
NSSA 9.85): když ohniště bylo přeneseno
z jizby do síně, bylo možno půdy, dříve
vždy prázdné, užít pro uložení sena a slámy;
proto bylo pak třeba strop ve světnici
vydatně podepříti tímto roštem. Nicméně
roštová konstrukce je zjev starobylý, má
obdobu u Rusů aj. (Meh LF 68.95n.), je to
r. matka, mática, u homérských Řeků
μέλα&ρον. — Sic. roštovanie lešení; pd. roszt,
ruszt. — Ze střhn. röste podklad trámoví;
je i šv. rošt střešní trámoví, stnord. raust
horní stěna štítová.
roštěnka: z pův. rostená pečené; roštiti maso
z něm. rosten, což je od Rost rožeň. — Sic.
roštěnka asi z češtiny.
roští: spadalé suché větvičky lesních
stromů, u Ždáru na Mor. i zelené(!) větvoví
(Pittnerová), stě. rozdie, podř. chroští, jvČ.
hroždí, han. hroždži, laš. charuzdži, msl.
rázdí, s pa-, jež vyjadřuje bezcennost těch
věcí, han. (A. Mrštík) paroští, z toho u
Boskovic prašči (přichýlením k praskati, že se
lehce láme a praská). Hi. rozdie roští, sic.
razdie, raždina, nář. i h(a)raždie, harazdrina,
paraidina, rapaždina. — Odvozeno od rozha
větev (tak stč.; han. ruzka, ruská vích aj.,
jvč. rozdinecka halouzka, msl. u Kyjova
charozdžina chábí, suchá tráva, mor. charúzek
bouda ze zeleného): roždzie dalo rozdie >
roští. Základní slovo u nás téměř zaniklo
(je pouze stč. rózka větvička), nahradily je
větev, snět, haluz, konár, ale je všeslovanské:
stsl. rozga i razga, sic. rázga, r. rózga, pol.
rózga, dl. rozga, sin. rozga, sch. rozga, b.
rozgá. — Jako psi. klademe rozga (stsl. sic.
ra- musíme pak míti za zdloužení, vzniklé
nejprve asi v odvozenině; vskutku je sic.
jen ráždie < *rözg-bje; nelze klásti psi.
*orzga, jihosl. ro tomu odporuje). Zdá se, že
příbuzno je ř. ραδΐξ větev, prut, ράδαμνος
výhonek—větvička, a kymr. gwrysgen
větev. Toto kymr. slovo vykládají z pův.
*urd-skä (Foy IF 6.323, Pedersen VKG
1.367), což je důležité pro nás, neboť tak lze
vyložit naše zg; ovšem ro předpokládá *vrod-,
jako v řečtině, nikoli r. — Sem k rozha
náleží laš. uruzgat ubíti prutem, a sic. uruzdiť,
za° sa rozrůsti se. Ddvoz. rošťák, srov. han.
chrástař a stč. chalužník.
rota 1°: sej^nina, menší vojenská jednotka
i u starých Cechů; rotný, rotmistr, srotiti sex
vyrotiti se ve velkém množství so vyřítit
PS. — Spolu s pol. sic. dl. rota je z něm. Rotte,
to pak z fr. rote. R. rota z polštiny.
rota 2° stč.: přísaha před soudem;
odvozeniny jsou v dřívějším porota sbor přísahou
zavázaných soudců-laiků a v rotiti klíti,
reptati, nadávati (význam tu velmi poklesl
od slavnostního 'klíti, zaklínati se' do oblasti
vulgární). — Zní všude takto (stsl. rotiti s§
zaklínati se, podobně sin. rotiti, hl. rocič so,
str. rota, rotiti sja, pol. hl. rota, rus rota). Psi.
termín právní. Rozdíl mezi r. a přísahou byl
asi ten, že rota, přísaha před soudem
(Brückner), bylo asi slavnostní zaklínání
jen slovní, kdežto přísaha, možná i kdykoli
jindy a jinde, byla spojena se saháním, s
kladením ruky na jistou věc. Zdá se z tohoto
významu, že r. souvisí se stind. rtá-, av.
aša- ntr. 'pravda' a s av. odvozeninou ratu-
soudce. Pravda měla u Indů magickou moc,
neomezeně silnou; věřili, že pravdivý výrok
(i s obsahem všedním) dokáže cokoli: usmrtiti
nepřítele, obrátiti řeku proti proudu,
vymoci cokoli od bohů. Rota byla slavnostní
prohlášení, že slova budou pravdivá, a
prokletí sebe pro případ nepravdy (věřili pevně,
že prokletí by se splnilo). Vyšlo se asi z fak-
titiva rotiti = činiti pravdivým; rota bude
asi post verbale. (Je-li tomu tak, je pak nutno
opustit staré a nevelmi vhodné odvozování
véd. rtá- od ar- fügen a uznati kořen ret-.)
Podobně z *arta,- dospěl vývoj k osset. ard
přísaha (Abajev; ale významový vývoj
chápe jinak) a k arm. erdumn (Solta 246).
rota 3°: jistý hudební strunný nástroj,
citera (stč.: u Klareta plur. roty; obnoveno
v Procházkově bibli). Spolu s něm. Rotte
je to ze střlat. rotta.
roubík, zdrobnělina od roub = co urubnu-
to, uťato, např. kus dřeva, klacek. Nyní
jako termín = kolík na zavazování snopů;
krátký klacek, vkládaný do úst á upevněný
asi jako udidlo (takže postižený tvor nemůže
ústa ani zavříti, ani je šíře otevříti, např.
aby tele nesálo mléko na pastvě, aby husy
nezobaly obilí apod.), pak mylně i to, čím
se ústa zacpávají, aby oběť nekřičela (schum-
laný šátek apod.): jvč. roublík, han. robi,
róbel gen. róbla (i vróbl Rzr), róblék, msl.
vrúbl; sic. vrúbel (v je nenáležité, asi z vrubu
na rováši); tyto tvary Z-ové jsou z ^rqb^lb
kde je bl bez e, robi, je to z nepřímých pádů).
roubiti jč.: někde něco hledati, přehazovati
věci apod. Cuřín; obroubit i oběhati (celé
město o-il = obešel, prošel, zběhal) Jg, vč.
vroubiti (po vsi) PS, zvroubiti (ves), vm.

19 rousati
rouhati se 5
obrúbit t/v (o žebrácích) B. Psi. robiti,
iterativum od *r$bo. Příbuzno je ř. ρέμβομαι
toulati se, obcházeti, choditi sem tam,
/ *vremb-.
rouhati se, rouhač; sté. rúhati (sé), ruhač,
ruh, rúhavý, -avec, spisovně jen o rouhání
Bohu apod., ale mor. a sic. má starý
význam 'posmívati se' aj. (pošklebovati se =
napodobovati někoho posměšně); tento
význam má i zrouhati se PS (ne: dopustiti se
rouhání); dosud je zpravidla s po-\ zm.
porouhati se, han. poróhat se, las. je podrúhat
sa (odkud dt); i stě. je porúhati sé. — Stsl.
rog-b posměch, rqgati se komu, posmívati se,
sic. rúhaťsa rouhati se a porúhať sa vysmívati
se, r. rugát nadávati, hubovati, porugánije
potupení, hanobení, ukr. (po)ruháty
nadávati, postv. porúha, pol. urqgac posmívati se,
rouhati se, sin. rogati se rouhati se, sch.
rúgati se posmívati se. — Psi. bylo asi
rogajo rqyati (ale se přistoupilo později od
smě jat i se, odtud i po-). Příbuzno a tvarem
nejblíže je lot. langät nadávati, dále stind.
láňgati uráží, týrá (offenser, maltraiter),
ř. ελέγχω nadávati, tupiti, kárati,
usvědčovati. V bsl. je intensivum sov. kořeni
a s příponou ä-jo-. U Slovanů navíc záměna
likvid r\l.
rouhovat: český termín střední doby (od
16. stol., ještě u Dobrovského, z něho jej
má Jg) pro košárování; rouh z přenosných
dílů je ohrada pro ovce, košár. — Málo
jasné. Ale vzhledem k tomu, že se takto
hnojily ovčím trusem především úhory, je
možné, že r. vzniklo z *ouhorovat; přesmyklé
*o? ou h o vat mylnou dekomposicí dalo domněle
výchozí rouhovat; pak by rouh by lq^ post
verbální. Stran východu dí Jar. Štika ČL 45.69:
,,Celá karpatská a balkánská oblast se
v minulosti dělila v podstatě na horské
pásmo, kde se košárování téměř neužívalo,
a na níže položené kopcovité pásmo, kde se
košárování užívalo v troj polním
hospodářském systému na vyhnojování úhoru.
Není vyloučeno, že košárování úhoru bylo
starou technikou, užívanou již před
příchodem valašských pastevců. V obou pásmech
mělo košárování samostatný vývoj".
roucho oděv, stč. rúcho oděv; fem. stč.
ruchá (roucha Sm 155), han. rócha, nč. jen
zdrobn. rouška, šatka, šátek, závoj. Sem
patří i stč. par ucha asi 'sukno velmi lehké'
a parách (toto u Klareta), jakýsi šat. —
Podobně sic. rúcho, rúško i rúška, stpol. rucho
oděv a ruszka rouška, podvika; sin. sch. b.
tuho šaty, stsl. rucho roucho, dl. rucho šaty
s vlečkou. — Slovo nejasné. Sic. rúcho (a sch.
ruho) je i výbava nevěstina, totéž znamenalo
i stpol. rucho, a mělo se tedy za možné, že r.
souvisí (Miklosich) s ruchlo, lodní náklad
(strus.), movitý majetek (ukr.), což by dále
bylo od ruch-, rušiti pohybovati něčím.
Nicméně je to jen domněnka velmi nejistá. Lze
spíše pomýšleti na to, že rúcha je zkráceno
z rubacha, viz rubáš; nebo rúcho z rubo, viz
bulh. rubo oděv.
rouno; sem patří mor. podrúnit zarůsti
vlnou (o ovcích); rounatý. Psi. runo (tak stsl.;
sic. runo, rus. runo, ukr. b. sch. runo).
Obdobný útvar je stind. román- (lóman-) n. srst,
s příponou -men-; u nás tedy *ru-mn-o
(přechod k o-kmenům, nulové mn místo men,
poněvadž připojeno o; mn > n). Základ ru-
souvisí nepochybně s rváti (je zde rou-, ač
slova na -men- mívají v kořeni e); vlna
bývala ovcím původně rvána, škubána (jako
husám peří), když byla dospělá (týž důvod
je i ve vlna); do nedávná se tak dělo v
Estonsku, dosud prý ještě na Islandě. Meh KZ
64.261. Podobně arm. gelmn vlna, rouno, je
od vel- rváti, vytrhávati.
roup: červík v řiti, stč. rúp; od toho je vč.
na Bydžovsku roupník a hl. rupik orsej (má
u kořene ,,kyj o vité" hlízky, možno též říci
červíkovité); nč. zpravidla v plur. a v úsloví
míti roupy (dítě mající roupy je neposedné,
neklidné, protože je svědí) = dělati
nerozumné kousky z bujnosti apod. — Pol.
rup červ ve střevech. — Příbuzné sloveso je
stind. rúpyati má hryzení ve střevech,
rópáyati způsobuje takové hryzení. Slov.
rup-b z *roupó-s vypadá jako nomen agentis
ke kořeni rup- nebo jako postverbale k fak-
titivu *rupiti = stind. rópáyati. Něm. lidové
Raupen směšné nápady bude z č.
roura, laš. rula roura (i hlupák jako
č. trouba). Pol. rura, sic. rúra, pd. rula, hl.
rola. Ze střhn. röre (nyní Röhre, příbuzné
s Rohr rákos).
rouš, zpravidla v plurále: rousy (u Jimra-
mova), han. parósy, koróse, zm. barousy
dlouhé rozcuchané vlasy; č. rousy peří u noh
ptačích (tzv. „kalhotky" některých sov i
jiných ptáků), dlouhé chlupy na koňských
nohách, roušky kalhoty bílé bud s třepením,
bud s krajkovým nebo vyšívaným okružím;
rousný, rous(n)atý, rousnéti; rousňák pták
s rousy. Sin. ruse, baruse vousy. Rous je, jak
je patrné z předpon pa- ko- a z významu
(rozcuchané vlasy!), slovo expresivní, vlastní
význam byl, zdá se, třepení, chlupy na
spodním okraji oděvu, noh; je to tedy nejspíše
postverbale k rusati, kteréžto sloveso je
zachováno jen v sic. rusať roztrhávati tkaninu
tak, že se vytahuje z ní útek (,,cupati,
rozcupávati"), obrusať = udělati třásně na
okraji plátna (od toho je postverb. sic. mor.
obrus, čes. asimilací > ubrus), přeneseně
obr. gate = otřepiti, když se dole na okraji
nohavic uvolňují nitě. Toto rusati je s-ové
intensivum, *rup-sati. Příbuzné je něm.
raufen a rupfen trhati, škubati. Meh SPFFBU
1.85.
rousati: u° z° za° (oděv) 'utahati, uvláčeti
oděv v mokré trávě, blátě a kalu'. Val.
msl. rúšat (boty) = kaziti boty chozením

rouš
520
rozmar
po mokru Kš-Mal, msl. rúšať sa brouzdati se
Mal. — Snad je z morousati. PS má urno-
rousati se potřísniti se, pošpiniti se (zdá se, ze
je silná rosa a notně se umorousá), umo-
rousaný umazaný. Ve složeninách jako u° se,
poněvadž byly dlouhé, vypadla jedna slabika.
Lidová etymologie pak spojila to slovo
s rosa, jako by šlo jen o umáčení rosou;
ale ve skutečnosti se myslí i na ušpinění
blátem! Viz i brouzdati.
rouš sté.: podnapilost; nč. podroušený
podnapilý. — Z něm. Bausch t/v.
routa, sic. rúta, bud ze sthn. rúta nebo
střhn. rüte, nebo snad přímo (z klášterních
zahrad) z lat. rúta.
routi ruju vč.: škubati, jen o vlasech (ruje
to = škube to, řekne ten, komu stříhají vlasy
neuměle nebo nepozorně; nebo když se
nešetrně češou vlasy zknocené). Je to druho-
tvar slovesa rváti (viz): k indikativu ruju
byl přitvořen nový infinitivní kmen *ru-ti >
> routi.
rov, nyní (od obrozenské doby) jen v
básnické řeči, ale v starší češtině obecně vedle
hrob. Stsl. rovb, sic. rov gen. rovu, r. rov
gen. rva (*rtv-, jistě novotvar, ukr. riv,
pol. rów, hl. row, sin. sch. rov rov, b. rov
hrob, příkop, strouha, — Psi. rovt: souvisí,
jakožto jméno věci nebo místa za jméno
činnosti, s kořenem, který je v zaróvati (viz),
v lat. ob-ruere zasypati, zahrabati, zakopati,
ě-ruere vykopati, vyhrabati, vyrýti, vyrvati.
V rovb je v kořeni o, náležité ve jménech
tohoto typu pro výsledek činnosti. Lit.
rävas, prus. rawys jsou však z pol. rów.
rovný, rovnost, rovnice, rovník (kalk za
aequator); roven býti někomu, původně subst.
stč. rovně mask. i fem. z rovwia, s četnými
stč. doklady pro mnohé pády podle duše
i panoše-, rovesník (mor. rovňák) vrstevník,
starobylý tvar od kmene roves-; č. úroveň je
z ruštiny; rovina disimilací z *rovnina (pol.
równina, dl. rownina, r. ravnína, ukr.
rivnyná, b. ravr.iná); rovnali: s° vy° dluh =
původně seřezati vruby na rováši, aby dřevo
bylo zas hladké, rovné. — U jiných Slovanů
je jednak ro- (pol. równy, sic. rovný, hl.
runy nář. równy, dl. rowny; ukr. rívnyj,
r. roven), jednak ra- (sin. raven, sch. ravan,
b. raven, ramen, r. z csl. ráven), všude
hojnost odvozenin; z nich za psi. lze
pokládati jména na -hňa, -bn-, ~ina, -ostb a slovesa
na -iti a -jati. — Dvojitost ro-jra- nutí vyjíti
z *orv-, Z jiných jazyků se dá uvésti toliko
1. část v ř. άρπεδής rovný, plochý B. část
je od πέδον půda; *arv-peděs; v v skupině rvp
zaniklo).
roz- 1° předpona, tak i sic. pol. luž. ukr.,
jinde raz-. Znamená dělení (rozpůliti,
roznésti), šíření vyplynuvší z dělení na proudy
různými směry (rozšířiti, rozložiti, rozrůsti se),
vyspění děje (rozehřáti, rozveseliti). Postver-
balia jsou rozum od rozuměti atp. U jmen
(bez sloves!) je v různý, rozličný, rozmanitý.—
Sic. roz- i raz- (středoslc. a spisovně), toto
v starých lid. slovech ráztoka, rázcestie apod.
I v č. je raz- v rasocha (viz rozsocha) a v
několika místních jménech. Toto č. a sic. raz-
je dloužení typu vrddhi, náležité u jistých
předpon (u nás v pa-) v substantivech. —
Psi. orz (druhotně i orz-b, nápř. v roze-tnouti.)
Příbuzné je snad het. ad v. arha ven, pryč,
arhaja odděleně, extra, kromě, mimo řadu;
vyšlo se asi z kladení něčeho na části, různo.
Je-li toto spojení správné, je orz- i arha
z *argh- (het. h může býti z hrdelnice!).
roz- 2°, předpona zmocňovací: rozmilý,
roz-to-divný us.; val. rozpekný velmi pěkný
B-SvK. — Nejasné. Spojiti je s roz- 1°
dobře nejde. Snad je příbuzno se staroirským
ro stejné platnosti, např. ro-már 'příliš veliký,
nadmíru veliký'; z by bylo přejato od roz- 1 °.
rozhuda: tvaroh promíchaný kyselým
mlékem nebo smetanou a pažitkou (stř. Č.),
hudlanina Jg. Nejspíše od hudati, jež
doloženo vč. (Jirásek, Stašek) mj. jako žvanit;
chápe-li se to jako 'pleskati', je r. tvaroh
rozředěný v ,,pleskanici". S tím lze uvésti ve
shodu i přenesený význam 'tlustá žena': srov.
jč. rozhudnouti se posaditi se ze široka (=
,,rozplesknouti se").
rozchodník: rostlina Sedům, již stč. P. roz-
chodnik t/v, r. raschodnik t/v (ale r. zn. i jiné
byliny), sch. razhodnik je potměchuť a ko-
nopáč. — S. je plazivé. Snad tedy r. od toho,
že ,,si§ po ziemi rozchodzi" (Rostafinski).
rozinka (hrozinka, s h od hrozen); sic. hro-
zienko, hl. rózynka, pol. rozynka, rozenka. —
Z něm. Rosine, to pak je z fr. raisin hrozen
( < lat. racěmus hrozen).
rozličný: stsl. razliébn*, sic. rozličný, r.
razlíónyj, p. rozliczny, dl. rozličný, v. sin.
različen, sch. razliÓan. — Psi. útvar od
orz-UÓbje (r. razlíóije atd.) = rozdílnost líce
(v. to) = podoby.
rozmanitý, laš. rozmaity; sic. rozmanitý,
pol. rozmaity. V Kladsku a na Litomyšlsku
znamená rozmazleného; spojíme-li to s tím,
že vyjadřuje mnohost rozličných věcí, lze
se domnívati, že souvisí s -manouti
(zamanouti si, umanouti si něco). Toto sloveso
má původnější tvary v mor. zamahnút se,
zabahnit sa zatoužiti po něčem, viz bažiti.
Rozmanitý byl původně asi *rozmahnivý,
*rozbahnivý = rozbažený, komu se zabáhne
každou chvíli na něco jiného, pak přeneseně
o věcech, že odpovídají rozličným choutkám,
tužbám (byla tam rozmanitá jídla; zboží
rozmanité, že si lze vybrati po chuti; r-é
kvítí = všem vkusům vyhovující, každému
na vybranou).
rozmar: vrtoch, nálada, -ný plný rozmarů,
zábavný, dobrou náladu působící. Tak i sic.
— Spojovati je s naším mařiti ničiti brání
význam. Bude tedy náležeti k pol. roz-
marzony roztoužený, snivý, nyvý, teskný,

rozmarýna
521
rožeň
•rzyc rozteskniti (r. sie sníti), sin. mar: na mar
mi pride přichází mi na mysl, seh. mar
starost, péče, nemař bezstarost nost, mařiti
starati se oč, sic. mariet dumati, přemýšleti.
Rozmarný je tedy, kdo se rozmařil = kdo
má rozličné choutky, zájmy, malicherné
starosti, tužby. Sem náleží ovšem i
rozmařilý, sic. rozmařilý t/v; stě. rozmářěnie
(Hus) původně o paměti, totiž o jejím
chabnutí, rozmáreti o chladnutí lásky;
u Komenského je rozmařilý lenivý, líný,
z toho lze dojíti k uč. významu přes význam
náladový'.
rozmarýna, stě. rosmarín. Sic. roz?narín,
-rincok, pol. rozmarýn, hl. rósmarja, dl. ros-
mar(i)ja, ukr. rozmarýn, r. rozmarin, sin.
rosmarin, sch. roz?na(ri)n, dále něm.
Rosmarin, fr. romarin atd., vše z lat. rös
marinus (,,mořská rosa"), jak tato jižní
rostlina byla zvána již ve starověku. Důvod
názvu není jasný.
rozpora: viz příti 1°.
rozptýliti; iter. -lovati, stČ. rozptýleti; u Husa
je i jakési jednoduché ptýleti (psáno však
pstyleti) házeti se, mrskati sebou (o rybě). —
Nejasné. Bylo i stč. rozblúditi se = rozptýliti
se. Sic. je rozptýlit sa a odvozeniny t/v jako
v češtině.
rozpuk 1°, tak i sic. a hl.: rostlina Cicuta.
Podobně něm. Berstekraut t/v: dobytek se
prý může po jedovatých bylinách nadmouti
i\ puknouti.
rozpuk 2°: jedovatá housenka Kub 223,
Hod. Od rozpuknouti se: z představy, že
takový tvor plný jedu a zlosti (drak aj.) musí
puknouti, srov. rčení puknouti vztekem; viz
i kolomaz.
rozpustilý, jč. rozpustlý; sic. rozpuštěný,
]). rozpustný. Třeba je chápati asi tak jako
,,nevázaný", uvolněný; je vč. rozpouštět se
chovat se bujaře, nevázaně (o dětech), sic.
rozpúštat sa t/v a rozpustit sa (dokon.), pd.
rozpuscic sie t/v; ,,jako o něm. ausgelassen
platí to zprvu o dobytku na jaře na pastvu
vyhnaném a 'rozpustilém'." §m.
rozrazil, již stč.: rostlina Veronica. Tak
i sic. Věřili, že ,,čistí krev a klejovaté šlemy
rozráží" (Mattioli).
rozsedati se: pukat i; ppp. rozsedaný
rozpukaný, rozpraskaný (o kůži na nikách nebo
nohách) us., han. rozsadané Sv; rozsednouti se
rozpuknouti: rozsedla se země. Sem patří
rozsedlina puklina (v zemi, ve skále), trhlina
v kůži, kosti, rtu Jg. Stč. zsědati sě rozpukati
Ote. — Sic. rozsadnút sa, rozsadat sa, roz-
sadlina SSJ, nář. poéidac, zeéidac rozpukati
Bf, pol. rozsiede rozsiqc sie (též rozsiaéc,
s ia podle slovesa pro ,,sedět i"), rozsiadac sie,
r. rassestsja, rassedátsja, ukr. rossistysja,
•sedatysja, -sidatysja, stsl. (ras)sědati se. Je
i faktitivum r. rassadit (sekyrou kmen, hlavu)
rozetnouti, rozbíti, rozpoltiti. — Psi. bylo
xedq šesti, iterativa sedati a sadati (to viz
zvláště!), faktitivum saditi, vše vždy asi
s nějakou předponou. Příbuzné je stind.
ksadatě rozkládá, rozřezává, zabíjí (zerlegt,
verteilt, schlachtet) a ř. εν-κτήδων štěpný
(leicht zu spalten), κτηδών, štěpina dřeva
(o ind. a ř. Windekens LP 8.34). Kořen k8ed-,
jeden z mála případů pro *h'9 tj. zvláštní
hrdelnici, která dává ř. kt, ind. ks, u nás s.
Meh Čs. předn. pro SOF 100, SbKuryl 189.
rozsocha. U tohoto slova je raz- nejen v sic.
(rá{z)socha), ale ku podivu i v Č.: rasoška
Kotík 9; rasošky jsou podávky, jimiž se
kladou polena do prsku LF 29.251, ČL 1.374.
Je to zkrácenina z myšleného výrazu ,,roz[bí-
hající se, -větvující se] socha": myslí se tím
žerd vidlicovitě zakončená; takové podpíraly
a nesly rozličné vodorovné trámy nebo žerdi
v primitivních bouclách a domech. Pro a
v 1. slabice je třeba vyjíti ze starobylého
odvozovacího dloužení (typu stind. vrddhi)
*órz-.
rozšafný, -nost (toto u Klareta); tak i sic:
z něm. rechtschaffen t/v, s přichýlením k roz-
místo začátku pro náš jazyk nezvyklého.
roztoč; tak i hl., kde je i sloveso roztočte -ec
rozvrtati; pod. je i sic. roztoč (z č.?) a vslc.
vši ho roztoča = sežerou Bf; -toč je tedy
totéž co v červotoč.
roztopčí n. -ín: druh kořalky. Sic. roztopčín.
Nazván podle F. V. Rostopčina, vojenského
guvernéra Moskvy 1812—14 (Šm.).
rozverný: rozpustilý, jvč. rozvejra (u Pol-
ničky), rozvejrovat (Zdar), mor; rozverný, roz~
verovat; rozvířit se státi se rozpustilým, rozví-
řenec, rozvéřelé u Slavkova, val. msl.
rozverný-, rozvířený u Kyjova a na Podluží, sic·
rozvířený. Snad sem patří i han. rozvelé t/v>
podle Lakomého určitě z *rozvylý (u Bartoše
je rozvily), KpU píše rozvelé. — Val. zvířit sa
zdivočeti SvK by dávalo myslet na vír.
Pak by ovšem han. rozvelé patřilo jinam.
rozvora: silná žerd pod vozem, důležitá při
rozpojování (prodlužování) vozu (např.
vozili se klády), na rozdíl od jednoduchého typu
vozového, se spojnicemi pevnými. — Sic.
rozvora, p. rozwora. — Obsahuje předponu
roz- a útvar od vříti 2°, s náležitým o v
kořeni. — Lit. bylo alvaras, stprus. arwarbs \/v:
snad přejato (se změnou rodu a se ztrátou z ?)
z psi. *orz-vor-.
róžďka stč.: jilm (Klaret). Ze sthn. ruost,
nyní Rüster.
rožeň, mor. rozenec; mor. rožénky dřevěné
vidle; v Táb rozen kůl, na nějž vrážen
zločinec; vč. rožeň Pt, val. rožének u kosy-hrabice
= jeden z dřevěných prutů (ostnů) Kš, msl.
rožeň rohatí na, na níž se udí v komíně maso
Mal. — Sic. ražen, pol. rozen, rozenki, hl.
rozen, dl. rožon, ukr. rozen, r. rožón (rožný
železné vidle), sin. b. ražen, sch. ražanj. —
Původ málo jasný. Vycházelo se z *orz-,
ale nebylo vidět východiska. Proto přijímáme
podnět J. Holeyšovského: snad jer. z *rož bňb,

rtuť
522
ruda
odvozenina od roh příponou -bnb. V sic.
a na Balkáně by bylo zdloužení (vrddhi, § 2),
pův. *róg-injos. Rožeň byl tedy chápán jako
cosi podobného rohu (roh zcela rovný
a dlouhý měl báječný jednorožec; ostatně
jsou i křivé rožně, a to na kose-hrabici).
rtuť fem.; dříve i mask. (gen. -u); již sté.
rtuť, jč. u Sušice LF 29.252 trut, tak psal
i Kollár na základě své domněnky, že rt
je přesmyknuto z tr a že to náleží k truji =
otravuji. — Sic. ortut, pol. rteč, ukr. r. rtuť. —
Nejasné. Obyčejně se spojuje bud s arab.
utarid, nebo vyvozuje z latiny, z argent(-um)
(vivum) = živé stříbro (tak lidově dosud,
i sic. živé striebro, pol. zywe srebro, ukr. zive
sriblo atd.).
rubal, již stč.; msl. rubáč. Sic. rubáš, nář.
rubáč. Rubáš byl ženský spodní oděv,
odpovídající naší košili, dlouhý nejméně po
kolena, bez rukávů (tím se lišil od košile cizího
původu, jež měla rukávy), oděv již praslo-
vanský; udržel se u nás dosud na Slovensku;
poněvadž byl z látky vyrobené doma, byl
hrubý, ale trvanlivý; je zpravidla ze dvou
kusů látky. V Čechách i na Slovensku nyní
to jméno je přeneseno na jednoduchý volný
oděv pro mrtvoly do rakve. Souvisí s r.
rubácha, ~ška košile, ukr. rubátka, sch. rubaČa,
rubina, sin. robača košile, b. ruba oděv. Jsou
to útvary od rub (stč.: vestis) = kus urub-
nutý (hl. je rub plátno); nejprve bylo asi
rubáč(a), kdežto ch(š)-ové podoby jsou asi
pozdější, poněkud afektivní; rubáč(a) = oděv
z pouhých jednoduchých rubů (od rubati,
v. to) = kusů látky.
rubati, laš. rubat; spis. dřevo-rubec; mor.
rubisko, sic. rúbanisko paseka; rub je mj.
totéž co roub (odtud roubovati'při štěpování),
dále mj. urubnutý kus něčeho, (plátna, viz
rubáš)-, opak líce, vnitřní strana (obrátit
na ruby), původně ta strana, kde věc byla
odrubána od celku (nejprve asi o spodní
straně kůže, kožešiny: strana, kde kůže
odřezána od těla, strana s mázdřičkami);
odvoz, roubík (viz). Sroubiti, z něho postv.
srub stavení z osekaných, orubaných klad;
porubati > sic. porubá, paruba paseka (jako
místní jméno), mor. kdysi porub soupis
dobytka (pastýř přejímaje dobytek dělal si
vruby), zarubati > záruben jvč. srubová
ohrada okolo studně, pak i u truhlářů
„futro" dveří a oken; vrubati, odtud vrub na ro-
váši (v. rabuša), odtud zevrubný = z takových
vrubů = záznamů vypsaný, podrobný, sic.
vy rubit daň = ustanoviti a zaznamenati
(původně pomocí vrubů na rováši), han. zavró-
bit zaviniti (= dostati jakožto svůj vrub);
přerubati, laš. přerubla, msl. přerubeň, díra
do ledu, aby se mohla nabírati voda; ob-
roubiti olemovati, (mylně vroubiti a dokonce
broubitil), z toho obruba (-beň, -bisko =
záruben), původně osekati nějaké dřevo nebo
sekaným dřevem olemovati, udělati ohradu
z rubaného dříví, např. kolem dvora pro
dobytek, ohraditi = olemovati, přeneseně
i tkaninu, oděv. — Psi. rqbiti, robati, u všech
Slovanů s hojnými odvozeninami, např. sic.
rubat, pol. rqbač, hl. rubac atd. — Κ srovnání
se nejlépe hodí lot. rubinät dělati vřezy,
zářezy. Naše rob- by se pak dalo vyložit
pomocí expresivního zdvojení: bb > mb,
rumb- > rqb-. Týž postup vidíme v lot.
ruobit t/v (uo z *wm). Je i lit. dial. (žem.)
ruobti t/v: jeho uo je nepochybně rovněž
z *um.
rubín, evropské slovo, ze střlat. rublnus (od
lat. ruber červený). Κ nám přišlo z něm.
Rubin nebo přímo.
ručaťmsl. sic: řičeti, bučeti. Hl. ručečt/v;
sch. ruka řev. Zvukomalebné. Podobno je lot.
rucu rukt, sthn. ruhen t/v.
ruče: rychle, hbitě, spisovný zbytek stč.
příslovce ruce > ruče, rauče, od adj. stč. rúČ,
ručí. To žije dosud ve val. ručí a v sic. rúči
rychlý, příslovce ve val. ruče, laš. ruče, rychle
(laš. i: právě, sotvaže, jakmile); sic.
spojováno asyndeticky: pekne ruče = pěkně
rychle (je mylné vyvozovati z toho význam ruče
= náležitě, pěkně, resp. rúČi pěkný, slušivý,
pořádný). — Hl. ad v. ruče, sic. rúči a ad v.
ruče, pol. adj. rqczy, ukr. rúčyj, br. ručij
rychlý, hbitý, obratný. — Vzhledem k polské
nosovce jest vycházeti z *ročb, což může
býti odvozenina od rqka ruka, neboť význam
'hbitý, obratný' je i v jiných odvozeninách,
č. zručný, sic. oberučný na obě ruce obratný,
zručný. V povědomí mluvících arci tato
souvislost dávno zanikla, kladeť se ručí
o běhu např. koní, ba i o ranosti ovoce,
raučí hruška.
ručej: bystřina, lidové ve val. — Sic.
ručaj, pol. ruczaj, b. hl. ručej, ukr. ruČáj
r. ručéj gen. ruč'já, nář. i ručaj, br. ručéj,
str. ručaj, -ej, -ij. — Budto je od zvuko-
malebného slovesa zachovaného na jihu: b.
ruča zurčeti, bublati, rychle téci, nebo
(vzhledem k bystřina od bystrý) od ručí rychlý.
Přípona je však neobvyklá. U nás se rýmuje se
stč. ducej e Cataracta.
ruda 1°: rez na rostlinách (obilí, ovoci):
prší-li za svitu slunce, padá ruda (lid věří, že
padá s takovým deštěm, ve skutečnosti jen
teplé a vlhké počasí podporuje vzrůst té rzi);
přeneseně i některé jiné chorobné zjevy na
ovoci. Ruda se zvaly i bažiny s červenavým
bahnem (odtud je asi Roudné, Roudnice),
p. luz. bažina taková, r. rudá nář. krev. —
Ruda je slovo jistě starobylé, od rtd-,
rdíti se, z *roudh-ä, s náležitým plným
stupněm o v kořeni; rovná se mu lit. raudá
červeň, stisl. rauda červeň.
ruda 2°: hornina obsahující kov; rudný, ru-
donosný, rudokop, Tato ruda je stsl. sic. r.ukr.
pol. sch. (přízvuk: r. rudá, sch. ruda). Bývá
spojována s ruda = rez, ale neprávem. Jde
o slovo téhož původu co něm. Erz (stdn.

ruditi 523 ruka
arut, sthn. aruz), a lat. raudus (ródus, rüdus)
ntr. t/v: všecka byla přejata jakožto
technický termín z nějakého jazyka cizího, když
se indoevropské národy (či národ ještě
nerozdělený?) u něho seznámily s hornictvím.
Sumerské urud měd patří ovšem také do této
skupinky, ale přímým pramenem nebude.
Přesného objasnění se nedočkáme, neboť
přejímalo se od národů, které vyhynuly, dokud
nebylo znalosti písma na té ani na oné straně.
ruditi stč.: mrzeti, z- zastrašiti Baw, vz~
zarmoutiti Alx. Hluž. rudzič rmoutiti. Příbuz-
no je vydati plakati, lot. raudät t/v, rudinát
rmoutiti, lit. raudóti naříkati, sti. roditi
naříká. Kořen byl reud-,
rudý, rudoch, rudo-bradý atp., rudnouti (vy-
rudlý původně o ochabnutí rudé barvy, pak
i o jiných barvách „vybledlých" na slunci).
V stč. bylo rudý v 15. stol. vytlačeno
odvozeninou rudný (Rudné moře; kopie bieše rudno
krví jeho), ale nejpozději od začátku 16. st.
se rudný klade jen ve významu ,,kovo-
horninový"; od té doby rudý znamená jen
'červený', ale v nové době se klade místo
červený především o pojmech spojených
s politikou (rudý prapor; Rudá armáda proti
sic. Červená armáda). Herne 26. — Sic. kniž.
rudý, rudnut jsou asi z češtiny. Rd. rudój,
ukr. rudýj, pol. rudy, sch. b. sin. rud. — Pšl.
rud-b souhlasí s lit. raüdas, lot. rauds o barvě
koně ryzáka (jinak červený = lit. raudónas),
lat. rufus, gót. raups, vše z *roudhos, od
kořene, který máme v rdíti se. Očekávaný
(u adjektiva!) vokalismus e je v stisl. riódr;
slova mající o podlehla nepochybně vlivu
abstrakta znamenajícího červeň (viz ruda).—
(B. rud, sch. rud 'kudrnatý' (ve starších
slovnících a v nářečích) a sin. rod 'drsný,
rauh' je jiné slovo, pol. roďb, příbuzné asi
se sthn. arandi 'rauh'; Mladenov, Herne).
rufián: bordelář, kurevník, již stč.
(Klaret), nyní zastaralé; pol. rufjan, sin. rofijan.—
Z it. ruffiano kuplíř. Rozšířilo se po celém
západě (fr. rufflen atd., něm. Ruffler).
Základem všeho je lat. rüfus zrzavý a stará pověra
(o ní Jílek Jčř 49), že zrzaví lidé jsou schopni
každé špatnosti (Alessio NphM 39.115). —
Odvoz. stč. rufiánka nevěstka, u Lomnického
rufka.
ruchati 1°: orati, doloženo od Dobrušky
(a zruchat Jir 42.280), jč. (po celý čas mně tu
mez nerouchal, Dušek II 54 = neodorával?),
laš. rušanina oranina. Κ tomu ruchadlo,
u Polné rouchadlo, mor. ruchán, sic. ruchadlo,
s o nebo a (odkud ?) mor. rocháČ, jč. hornoblan.
rochadlo, jinde jč. rachadlo, chod. rachák
druh pluhu (podrobnosti Utěšený 76). Dokud
se oralo prostými ,,háky", ,,nářadí to nebylo
s to půdu prohloubiti ani zkypřiti, následkem
toho byla vrstva ornice slabá a chladná. Aby
zrno mělo aspoň v některých místech
silnější vrstvu a více tepla, shrnovali ornici do
skladu a oraly se úzké záhony". „Ruchadlo
vynalezené od bratří Veverků půdu nejen
zkypřilo, ale i prohloubilo, proto nebylo již
potřebí ornici... do skladu shrnovati...''
(Myslivec 9n). — Příbuzno je lit. rausiü
raůsti hrabati, rýti zem (jako krtek, svině
apod.). U nás se výchozí slovo nezachovalo,
je jen intensivum na -ati.
ruchati 2°: mor. rozrouchat se vykynouti
(o těstě, srov. hejbadla kvasnice!), č.
porouchati (postverb. porucha), mor. rouchat
ničiti, rozruchat roztlouci, laš. rušať hýbati,
urušať, vyrušať, zrušať se vykynouti, vyrušať
vůz, zarušaťlodku = vytáhnouti, zatáhnouti;
rušiti: č. po° pře° roz° vy° vz° (postv. vzruch),
z°. — Stsl. razdrušati, (razd)rušiti zničiti,
sic. rušiť, r. rúšiť bořiti, ničiti, rúchnuť
zřítiti se, sesouti se, svaliti se, sic. rušať,
ukr. rucháty, rušáty hýbati, pol. ruszac
hýbati, ruszyc, na- rušiti, sin. porušiti zbořiti,
sch. rušiti, b. ruša rušiti, bourati, ničiti. — ·
Toto druhé ruchati bude nejspíše z *gruchati,
jak dává tušiti pd. rozgruch = č. rozruch;
g zaniklo právě asi ve skupině zgr.
ruchať laš.: na° nabíti Malý. — Je to
snad ch-ové intensivum od rupati — lupati
t/v (viz).
ruina; ruinovati: lid. (z)runýrovat (z)ničiti,
(při)vésti do zkázy, han. zloniruvat SvB. —
Z lat. ruina zkáza, zřícení, lid. slovesa jsou
z něm. ruinieren.
růjný: viz říje.
ruka, ruční (ručnice = ruční střelná zbraň;
ručník = utěrák na ruce), bezruký; náručí,
např. náklad polen, co lze unésti na nikách
nebo na ruce, pak co lze obejmouti oběma
•rukama (náruč sena), han. je to neporóÓny
není to po ruce KpU, poróčňéši co je více
po ruce, bližší; područí stav, kdy je někdo
,,pod rukou" = pod mocí druhého, pnručí
pomocník ,,při ruce"; obruč (viz to); laš.
náruka = náruční strana potahu; rukáv
(všeslov.; lit. rankově), rukavice (srov.
nohavice), nové slovo rukávník (viz zvi.); rukověť
i rukojeť ( > mor. rukovítko rádla, rukovidlo
lávky = zábradlí) z rqko-eth od j-eti =
jmouti, s hiátovým v nebo ,; (vzhledem k o
resp. e); rukopis, rukodělný; mor. ručka,
rukověť rozličných nástrojů, "násadka (péra
apod.), podobně sic. pol. rus. aj. (hl. ruČica),
Ručiti, za- = rukoudáním se zavázati za
někoho, hl. ruka byč ručiti; nyní arci bez tohoto
symbolického aktu (postverb. záruka >
záruční), poručiti rukoudáním, pak smlouvou
postoupiti, odkázati, odporučiti, doporučiti
odevzdati do něčí milosti, ochrany, přízně
(sem patří poroučím se místo od°, rčení při
odchodu; poručení doma, rčení při loučení, =
odevzdávám se do přízně vaší rodiny),
poručník; význam 'rozkázati' vzešel ze
slabšího Odkázati, odevzdati, vzkazem
nařizovati, nikoli přímo'; vč. vodručit se
(Jičínsko) odejíti, bude asi z od-po-; rukojmě,
ručitel mask. podle panoše (sklonění v. Srn

524 rumpál
rukávnik
164), z roko-jbma, od jmouti (přípona -ja),
= asi zkráceno z *porqko-j wňa, což by
znamenalo toho, kdo přijímá na sebe porubu,
ručení (r. ukr. porúka, sch. portika, pol.
porúka, b. porácitelstvo, sin. porok = ruko-
jemství, závazek záruční za jiného); totéž
slovo je jen u Poláků, není tudíž psi. a lze
snadno přijmouti, že takové zkrácení bylo v době
předhistorické; pro po° svědčí i odvozenina
sic. porukomie závěť (*-jbm-bje) a porukom-
ník (z -jemník) ručitel. Obdobný vývoj
právních výrazů je v het. slovese manijahhmi (jež
jistě souvisí s lat. manus ruka): doručiti,
odevzdati, přenechati, spravovati (verwalten),
a v germ. mundo ruka (něm. Mund ochrana,
Vormund ochránce). — U jiných Slovanů
hojné útvary obdobné, např. sic. ruka, pol.
reka ruka, rqczka násadka, r$czny, zr^czny,
rekaw, rekawica, obr§cz, rekojeéc, r$czyc, po-
reka atd. — Psi. roka (a dále rqěbka, rocbWb
nebo -búb, rqkav-b atd.): ekvivalenty jsou
jenom v baltštině: lit. ranka, lot. ruoka,
stpr. rancko. Příbuzné je lat. (galloromán-
ské) branca tlapa (Kurylowicz, Mél. Vendryes
205n.), pův. *vronkä; v odpadlo v bsl. podle
očekávání. Původní ráz toho názvu byl tedy
vulgární (i některé jiné ide. jazyky ztratily
starý název ruky, zachovaný v ř. χειρ,
a nahradily jej jiným); obdobný úkaz jako
u názvů pro nohu a hlavu. (S lit. riňkti
sbírati rqka nesouvisí, ač se stále tvrdí opak.)
rukávnik je ochranný rouro vitý obal na
ruce (myslivců; též dam, móda asi před
50 lety), stč. nč. rukávnik, sic. -nik, je jistá
válcovitá síť na chytání koroptví (Siman 80,
Bednárik LPS 56, Smelhaus 214, nč. zvána
též rukávec PS). Odvozeno od rukáv.
rukovati, sic. 4, pol. rukowac. Z něm.
ein-rücken.
rukev: nyní rostlina Roripa. Spolu s pol.
rukiev hulevník pochází asi z něm. Ruke
Eruca.
rula, sic. rula, podle Koštiála AfslPh
1920.402 z něm. nář. rull, grull (Gerolle, suť).
rulík: rostlina Atropa, nář. mor. lulek lulík
lulák; sic. lulok lulka. Tedy z lulík disimi-
lací l-l > r-l; lulík jo totéž slovo co lilek. Hl.
rulík asi z češtiny.
rum 1° (od stč.): roztříštěné, rozpadlé
zdivo, v klad. odpadky, smetí, u Litomyšle
lesní stlaní, jč. kdysi (Táb.) smetí aj.;
rum(ov)iště, rumař. — Sic. rum, pol. rum,
rumowisko. — Rum je přesmykem z múr
(msl. sic), trosky starých cihel s maltou,
prach z uhlí, černá hlína s prachem uhelným,
hrabánky, jehličí, č. ?nour chod. rum při
bourání, zvláště černý, jinde saze apod.,
han. mór jehličí s hlínou (Boskovsko),
spálená sláma (Heršpice), s expresivními
rozšiřovacími hláskami laš. cmur odpadky
z dříví (třísky, kůra), č. čmour saze (Klicpera),
vm. hmour, mhour suché jehličí na stelivo,
chmour tmavý prach, jvČ. u Ždáru, Polně
a Přibyslavě spadlé ztrouchnivělé jehličí,
cho?nůr, chomor mrť, chamradí Jg. Podrobná
mapa výrazů pro tyto pojmy byla by velmi
potřebná a zajímavá. Toto mur-b bude rovno
s lit. máuras (v. múl).
rum 2°: druh lihoviny. V evropských
jazycích je z angl. rum ( > rus. rom). Původ
záhadný. Viz Stiller RO 22.129.
rumějšit, runějšit jč.: mžíti Dus 1.12,
rumejšit Vy-Krš 144, rumejchat, romejšit,
hronejšit Jjčř 30. Pd. rutnolic t/v. Nejasné.
rumělka: přejato Preslem z jihoslov. Je
to = ruměnka, s disimilací nosovek. Hl.
rumjenca, z č.,«lc. rumelka rovněž z češtiny.
ruměný: rudý; ruměniti se. Na počátku
min. století přejato z pol. rumiany, rumienic.
Bylo však v starší češtině rumný červený,
tučný např. o stádě dobytka (sic. rumný
tělnatý je zbytkem toho či je převzal
Mičátek z Veleslavína nebo jiných slovní-
kářů?). — Stsl. ruměn-b, sic. rumenný,
r. rumján, -nyj, ukr. rumjányj, pol. rumiany,
sin. sch. b. rumen červený. — Psi. bylo
rument; v č. rumný zredukováno asi nějakou
analogií. Ruměn-b (tvořeno jako kaměn-b
kamenný od kmene substantiva kamen-)
pochází od nedochovaného slova s kmenem
rumen- (znělo by asi stsl. *rumy gen. rumene
jako kamy, č. *rumen nebo *roumen), johož
ekvivalentem je lit. raumuö gen. -eňs sval
(červené, libové maso ze svalů); v *rumen-
i lit. räumen- m je z dm, rud-men- od rudý,
lit. raúda8; přípona -men- je u názvů částí
těla neobvyklá (i vy měno je novotvar).
Č. rumný vyvinulo v starší době význam
jiným směrem než ostatní jazyky: ze csvalo-
vitý' k 'silný, tělnatý, tlustý', ale nyní je
při ruměný i rumný ustáleno jen to užití,
které je i u většiny jiných Slovanů, totiž
'zdravě červený', mluví-li se o barvě tváří
nebo vůbec obličeje. — Odvozenina č.
ruměnec, sic. rumenec, rumeň, v starší době
nedoložená, je knižní přejetí z pol. rumienec
nebo z r. rumjánec. ■■- Nějak sem patří
i vč. přirovnání je jako rmíne ~ hezká,
růžová Pt.
rumigať val. (u Bartoše je mylně, chybným
čtením rukopisu, kumigať): přežvykovat
(o ovcích). Sic. rumigať je též o prvém
chrumkání krmiva (i o koních!) SSJ, ale
jinde se praví jen o přež vy kování u ovcí:
pol. rumygac, ukr. rumyháty remyháty rume-
háty rymyháty remeháty remezáty. — Slovo
pastýřské kultury karpatské, z rum. rumega
(srov. vsi. rumegacl), to pak z pozdně lat.
rümigäre, druhotvaru vedle lat. rüminäre.
Výchozím slovem je asi ř. helenistickó
μηρϋκάομαι t/v. Meh LP 5.67.
rumpál, tak i sic: zařízení na zdvíhání
vody ze studně (dřevěný válec, na nějž se
navíjí řetěz, a kolo s klikou) nebo (pův.)
rudy z dolů. Ze střhn. (má Jellinek) rum-
baum, runbaum t/v (Š.); ul disimilací.

rumplovat
525
růsti
rumplovat, han. sev.-m. rampluvat Rzr,
u Boskovic rampluvat (u > o, zakončení nář.
-uvat), msl. rumpovat Mal, vč. ramplovat
hřmotiti něčím, han. rablovat bušiti KpU
a dále obměnou přípony rabózct; las. na Jicku
rempelit. Ή1. rumplowac. Z něm. rumpeln <
rummeln.
run na peněžní ústavy, tak i sic: spolu
s něm. Run z angl. run t/v.
runa mor.: brázda (chodníček) mezi
vinohrady; sic. runa, msl. odrunek (-Ú-) jedna
strana runy. Z něm. Rune (za Rinne).
runtit, rundit je, jak ukazují významy,
několikeré: 1° val. runtit, runtem chodit, byt,
Jas. runtovat obcházeti, běhati sem tam bez
účelu, chod. rundit se nemotorně se někde
pohybovati a tím překážeti, z něm. Runde <
fr. rondě obchůzka. — 2° runtit, runtovat,
han. rontit naléhati na někoho, han. konat
práci rontem = velmi rychle; nejspíše z něm.
rund v obratech jako r. heraussagen říci bez
obalu, bez okolků, bez úvodu. — 3° runtit
dělati hřmot, han. rontit; las. uruntovat,
zruntovat hřmotně vzbuditi, u. vůz =
rozbíti = „rozramplovati" (na špatné cestě);
podl. zaruntovat zatlouci, sem i laš. kráva
runtuje divočí se; sem dále jvč. sruntit
sáh dříví = svaliti, č. (v Praze) zrundit
zmuchlati např. peřiny, podř. narundzit
nabíti komu, mor. zrundit pokaziti, sic.
runtit bořiti, trhati, ničiti. Sic. runt(l)ovat
dělati hřmot, bouchati, pol. rumotač
hřmotit. — ■ 4° rundit býti nevrlý (Páka, PS;
ii Jg r. se). Κ tomu patří s-ové intensivum
runcat hubovati, bručeti PS, z *rund-sa-ti. —
0. 3° a 4° jsou stran původu nejasná.
rupati: vydávati temný praskavý, trhavý
zvuk PS, rapeti t/v PS; rupnouti, rupot;
interj. rup a hej rup\ Je i varianta s l,
viz lupati 2° t/v. --- Příbuzno je lat. rumpö
lomiti, roztrhnouti, protrhnouti, ind. lumpáti
láme (m je tu i onde nosový infix). Základ
rupjlup je zvukomalebný. Viz i chrupati.
rus: baltský sled. Tak i sic. Ze jména
národa Rusů. — - Ale rus, sic. rus, hl. rusk
ZfS 7.266, druh domácího hmyzu (Blatella
germanica), původu na pohled stejného, je
vlastně pol. průsak, r. ukr. průsak, u Poláků
je z toho (nebo místo toho, z bývalé
nevraživosti?) rus (a č. z polštiny?), také něm. je
Russe. — Jiné rus, druh ryb, viz pod hrouzek.
rusalka: tak se nazývají u východních
Slovanů (od nich se dostal ten název do č. sic.
pol. ,íi bulh. cestou knižní) jisté mythické
bytosti ženské, mající podobu krásných
mladých žen, jež sídlí ve vodách, lesích
i nivách, tančí za noci, vábí k sobě mladíky,
lidem někdy škodí, žádají si obětí. Podle
ruských představ to jsou duše dětí, žen
a dívek zemřelých nepřirozenou smrtí (např.
sebevraždou), jimž se nedostalo křesťanského
pohřbu (rusalné slavnosti prý obsahují
prvky, které mají rusalkám náležitý pohřeb
nahradit). Jméno r. rusalka se vyvozuje
z názvu pozdně římské pohanské slavnosti
růží, rosalií (která je podle W. Klingera
pokračováním starého svátku bohyně Karny;
jí obětovány růže), konané v létě v době asi
našich svatodušních svátků (odtud csl.
rusalij§ pentecoste, struš. rusalija sedmá
neděle po sv. Duchu, rusalbnaja neděla aj.);
ta přešla z antiky (rosälia) k Slovanům
balkánským ještě za doby pohanské, došla
velké obliby a rozšířila se na Rus;
vyznačovala se tanci, scénami skomorochů aj.;
rusalka je tedy asi děva tančící a se veselící
jako o rosaliích. Sic. (zastar.) rusadlá,
rusa{de)lné sviatky, vsi. rusadle svatodušní
svátky, přejaty asi z východu (přitom rus. I
nahrazeno skupinou dl, jako by šlo o poměr
jako v r. mylo, sic. mýdlo). Pozoruhodné
je tu i rosa zábava a tanec po svatební
hostině (sic. v Sebedraží); patří-li opravdu
sem, byl by to možná zbytek jiné tradice
než rusadlá; bylo by tu i původní o! Stran u:
nevíme, odkud je; nř. ρονσάλια je ze
slovanštiny; na vliv slova ruslo řečiště lze
pomýšleti sotva; stran l: je už v román.
rosälia.
růsti roštu, Postverbalia: dorostu > dorost,
obdobně (Preslem vytvořené) nerost ( > -ný),
dále porost, podrost, osob. jm. Nedorost,
výrostek. Iter. -růstati, postv. srůst, vrůst,
vzrůst, přírůstek (za něm. Zuwachs), výrůstek.
Rostlina; letorost výhonek vyrostlý v jednom
létě (přesmyknuté sto. ratoresl, nč. ratolest
spočívá vzhledem k a na stsl. lětoraslb,
přejatém skrze bibli). Lidé stejně staří a spolu
vyrostlí (kteří se spolu stýkali) jsou rostend
(tvořeno jako utečenec = kdo utekl, uteklý,
běženec = uběhlý), porůznu v jz. Čechách.
Mor. srostlíky > roslíky 2 nádoby spojené
(aby se daly dobře nésti). — Všeslov.: stsl.
rastq rasti, sic. rastiem rast, r. z csl. rastů
rastí, nář. róst a hojná postverbalia (pod-
róstok atd.), roštit pěstovati, letorost, ukr.
rostý, roslýna, rostýty, pol. dříve roéé, nyní
rosnqč, porost atd., roélina, latoroél, roécicr
luž. rose, rostlina, sin. sch. rasti, b. rasta. —
Psi. orsto orsti (*orst-ti), nepříliš jasné.
Z jiných jazyků se dá uvésti toliko ř. άλδαίνω
nechávám růsti (-ομαι roštu), arci je třeba
uznati záměnu likvid r/l a u nás dále
příponu -to nebo -sto-. Pro ,,růsti*' byl kořen
verdh- (stind. vrdhyatě roste). Jeho
přítomnost u Slovanů (v. čerstvý a vrstva 2°)
dovoluje hledati jej i zde. Byla by to forma
o-ová, vordh-, náležitá jen ve faktitivu:
stind. vardháyati nechává růsti, r. roštit
pěstovati; je nutno uznati, že v v psi.
odpadlo. Nejasné je t. Lze míti za to, že tu
je příponové st toho druhu, který je v pré-
sentu baltských inchoativ (např. lit. tirpstů
tiřpti tuhnouti); inchoativní pojetí je při
pojmu „růsti" zcela na místě. Je však
podivné, že by bylo proniklo i do faktitiva:

rusý
526
rychlý
*rostiti. Podle Ondruše JÖ 9.1958.150 lze
příbuzný kořen vidět v roditi (viz), a to zde
(při růsti) původní ide. (s laryngálou)
9er-d- > erd-f o-ový stupeň ord-,
rusý; sic. rusý, p. rusý, ukr. rúsyj,
r. rus, rúsyj, sin. sch. b. rus: načervenalý;
všude se klade především o jistě barvě
vlasů. — Psi. rus-b; souvisí jistě s rudý,
má navíc příponové s, *rud-ST>. Podobně má
navíc s lit. raůsvas t/v, srov. lit. raůdas
Červený; též lat. russus ěervený, srov.
ruber t/v z *rudh~ros (v latině je nulový
stupeň kořene, v bsl. je plný stupeň).
různý, různě, stě. rózno (častější než
adjektivum); různo-rodý atd., různice, různiti se, —
Stsl. razbnt, sic. rózny, r. róznyj, z csl. ráznyj,
ukr. róznyj, pol. rózny, sin. razen, b. razno. —
Psi. *orzbnt, odvozeno od příslovce *orz,
Č. roz-. S původem od příslovce souvisí to,
že příslovce různo je nejvlastnější zástupce
toho útvaru, jdeť o vyjádření toho, že 2 věci
se liší, jdou od sebe, rozdvojují se,
rozcházejí. I my klademe např. různé cesty apod.,
zpravidla jen o plurále, sing, různá cesta se
dosud příčí našemu citu.
růže, stě. rózé, ruoze, odvoz. nč. růženec.
P. róža, hl. ró£a, r. sin. roza, sic. b. sch.
ruža. — Z lat. rosa, vyslovovaného roza.
Růže byla typická rostlina klášterních
zahrad; v středověku byla pěstována i
jakožto léčivá. Příbuzno je ř. ρόδον t/v.
Slovo „praevropské/'
ružna stč. (u Husa): hadřík, cár Šk. —
„Novák v Slovníku odkazuje na LF 26.451
a na ruské ruz u Dala (plochaja odeženka)."
Sm.
rváti rvu, stČ. ruju rváti, rváé, rvanice,
rvavý, neurvalý (viz to); rvačka: rčení na
rvačku býti (= na dračku) je v nářečích
změněno zč. na rapačku, jč. na rybačku,
na rubačku, msl. na rabanč, laš. na vrbač,
na hrbáč (h, srov. podluž. hrvat rváti, je kvůli
změně pobočné slabiky v plnou). Postver-
balia průrva; laš. oberva otrhanec; máslo
bylo na urvu, mor. výrva od vody vyrvaná
země, zarva výmol. Iter. -rývati viz pod rýti,
jinak u nás v postv. (a pol.) úryvek, přerývka,
z ruštiny vzryv výbuch, poryv náraz (větru
apod.). Novotvaré perfektivum je val. urynúť
urvati, k tomu nové iterativum urýňať sa. —
Všeslov.: stsl. rtvq rtvati, ri>vatva škubání
v rukou, sic. rvem rvát a rujem rut i ruvat,
r(u)vačka, r. rvu rvát, -ryvát, hl. rum rwac
atd. — Psi. rujo ri^vati (iter. ryvati) z *rou-jo-,
*rou-a-ti oslabeno v rtv-a-ti (srov. g^nati).
Příbuzné lit. ráuju ráuti trhati rostlinu ze
země i s kořeny, lot. raunu raut trhati,
tahati, rváti, souvisí dále s lit. raveti, lot.
revět pleti, lat. ě-ruó vykopávám, vyrývám.
Litevský přízvuk v ráuti ukazuje na
dvojslabičný kořen reu9-. Původní sloveso ide.
bylo asi athematické: rou-mi z rou9-mi.
Vlastní význam toho kořene byl trhati
(rváti) ze země; při této činnosti byla země
rozrušena, rozryta, náleží tedy i rýti sem;
není tedy rváti významem totožné s biti,
práti: obecnější význam rváti se zápasiti
vyplynul ze ztráty „zemědělského" odstínu
původního a vzešel z obrazu zuřivých a ne-
ukázněných rvaček, kde se škubali za vlasy
(viz routi), nikoli těch parádních a
slavnostních, přátelských junáckých zápasů, kde se
brali ,,za pasy" a hleděli jenom poraziti na
zem (při hrách na podívanou ap.). Viz
i drviti. — Dodatek. Na rubačku přejato
do němčiny jako in die Rappuse, Rappusche.
ryba, rybí, rybina, rybný, rybní (rybník —
rybní ,,stav" čili jezero), rybák jistý pták,
rybář, *rybitva — rybolov, ves Řybitvy =
plur. od *rybitev rybář; rybnatý; porybný
(srov. poklasný, polesný); mraky „beránky"
připadaly starým jako rybí šupiny nebo
vůbec ryby: sic. ryby z oblakov sú na nebi
Záturecký XIV 164, č. místy, zvláště jč., je
porybíno, porybilo se, je rybina, podobně
chod. a jinde kapři se dělají na nebi, kapr o -
vátí se nebe; dluž. karpowaty. — Ryba je
u všech Slovanů. Je to výraz starobylý,
příbuzný nepochybně (Mikkola RFV 48.279)
s něm. -raupe v Aalraupe mník (= asi
„ryba", tj. cosi jako úhoř a zároveň ryba;
třeba míti na paměti, že staří úhoře
pokládali za hada!). (Budiž zde zdůrazněno, že
něm. Raupe 'housenka' pokládáme za slovo
docela jiné, sem nepatřící!) Obé, ryba
i Aal-raupe, je patrně „praevropské". Jsou
i jiné domněnky (v. Toporov EIRJ 1.11),
ale málo pravděpodobné.
rybíz, stč. rybés, nář. ryvíz, revíz, sic.
ribezla aj. — Evropské slovo (něm. Ribis,
Ribisel atd.), z arab. ribäs druh šťovíku. Šm.
rycnouti: strčiti, vraziti koho; rázně,
prudce trhnouti, škrtnouti; interj. ryc o
zvuku při trhnutí nebo vyjadřující prudkost
děje; postv. ryc prudký pohyb, trhnutí PS. —
Z něm. ritzen rýpati.
ryčka Z, ryčka, rycla Lp, laš.: stolička
pod nohy. — Pd. ryczka, rycka, ruczka t/v. —
Z něm. nář. Rutsche t/v SGP, „vlastně ze
slezské podoby Rüsche.'' Šm.
rydati: v č. je jen knižní cestou přejaté
a řídké zarydati PS. Sic. rydat lkáti, naříkati.
Starobylé slovo, srov. stsl. rydajq rydati
hořce plakati, r. rydát, ukr. rydáty, sch.
ridati t/v. Je to iterativum s náležitým
zdloužením ü > y od ruditi.
rýha: žlábek, čára, rýhovati, laš. výry hat.
Spolu se sic. rýha, pol. ryga, rygowac je ze
střhn. rihe (nyní Reihe) řada, čára.
rychlý, rychlost; rychlík v starší době rychlý
kůň, nyní raný oves, len aj. plodiny; =
rychlovlak (kalk za Schnellzug), rychliti
zeleninu, u° z° uspíšiti, učiniti rychlejším. —
Pol. hl. dl. rychlý, sic. rýchly. Slovo v tom
významu jen západoslovanské (rus. rýchlyj
kyprý, sypký, např. o hlíně, o chlebě,

rychtář 527 ryšavý
o sněhu, nedá se s ním spojiti, náleží k ruch,
rušiti). — Příbuzné je lit. ruše ti býti plný
čilosti a pohyblivosti, hemžiti se, býti
činný. V slovanštině bylo snad α-ové sloveso
*rych-ati; naše rychlý je snad zkrácené
*rychalý (což by byl útvar jako dbalý od
dbáti).
rychtář, sic. richtár ze sthn. rihtäri. Rychta
vytvořeno zpětným postupem z rychtář,
podle poměru hospoda: hospodář atp. Lid.
rychtovat z richten.
rýkat 1 °, ryčet, sic. ryčat řváti (o hlasu
zvířat), přeneseně hulákati, las. porykovat
trochu řváti, post verb. ryk, od toho ryčný. —
Vseslovanské: sic. ryčat křičeti, řváti, nář.
obríknuť (sa), obrýknut (sa), obryČat (sa)
rozkřiknouti se, osopiti se, iter. obrykovať sa,
vyobrikovat sa, zobrikovať sa na koho; stsl.
rykajg rykati, r. ryóú rýkat, ryk, ukr. rykáty,
ryčáty, ryk, pol. ryczec, rykac, ryknac, ryk,
hl. ryčeč, dl. ricaé, rycaé, sch. rikati, rik
řev, b. rikam. Sem náleží i měkká varianta
řičeti (o koních, han. i o dětech), post v. han.
řek. — Rykati je příbuzno s lit. rakti, lot.
rukt t/v.
rýkat 2°: val. slze mu rýkaly z očí; dobře si
rýklo = popršelo lijákem; voda řičá = teče;
han. voda řečí. Příbuzné je lit. rukti drobně
pršeti.
ryl: stč. ryla (Klaret) LF 75.100, jč. reji
mask. (pl. rejle) kláda (dlouhý kmen dává
3 rejle na prkna), vč. rejka vampola na
vyvracení pařezů Jg, ČL 1.546, 29.9, dříve
i žebřinová žerď, rychtina. Šmilauer
upozorňuje, že stč. Gesta Klem. mají v rybli místo
v ryli; ale snad je to písařská chyba. — Hl.
ryhel dveřní závora, plotní trám (vodorovný
podklad pro tyčky), v tomto významu je též
rejl(c), re jel; -.— Vše je z nějakých nářečních
tvarů něm. spisovného Riegel 'závora', což
bývá břevno, vodorovně kladené na zapření
zavřených vrat. (O luž. Bielfeldt 234.)
rým, rýmovati, rýmovačka. Spolu se sic.
rým a pol. rym je ze staršího něm. rlm
(nyní Reim), jež znamenalo dříve verš, teprve
asi od Opitze A624) má nynější význam.
S tím budou ve shodě i významy české
(rým krásný u Dalimila = verš). Něm. slovo
je ze stfranc. rime verš, to pak podle jedné
domněnky z ř.-lat. rhythmus (z toho přímo
je stč. rykm verš), podle druhé ze sthn. rlm
číslo.
rýma, lidově rýma, msl. val. réma, jč.
rejma Jjčř 221: spolu s pol. rýma z fr. rhume,
to pak z ř. ρεϋμα tok, od ρεω teku.
rymbuiice: lidové jídlo z brambor a turínu
NŘ 20.247, Markv 11, HB 9. — Nejasné.
rynk, ryneček. Spolu se sic. ryng, dl. rink,
rynk a pol. rynek (odtud ukr. r. rýnok) je
z něm. Ring náměstí (pův. kruh); „A.
Sedláček, Dějiny Písku 2.375 dobře upozorňuje,
že Ring má význam náměstí jen u Němců
v čes. zemích." Šm. To pak, sthn. hring, je
příbuzno s naším krqg-h kruh; avarský tábor
hrink, hrynk je tato staroněm. forma.
rýnský: jistá zlatá mince, kdysi u nás
běžná, zlatka Jg-B-PS, rynščák B, rynšiák
PS, renčák KtD. — Sic. ryn&tiak K, p. rerxski,
r. renskij, ukr. rynékyj. — Pův. něm.
rheinisclar Gulden (od Rhein = řeka Rýn).
rýpati, rýpal, rýpavý, rypák. — Sic. rýpat
t/v jako vč., též 'strkati, šťouchati'. Pol. hl.
rypač, dl. rypaé t/v, hl. rypaé na někoho
dorážeti. — Příbuzné je lit. raüpti a ruöpti
t/v. Naše sloveso je náležité iterativum
od *rup-ti, které by odpovídalo litevskému
raüpti. — Sem patří též rýpati se (v jídle,
vyběravě, s nechutí). Val. lupat sa a lýpat sa
t/v B-SvK ukazují, že jest vyjíti od lup-
(y jé z ü, dloužení náležitého v iterativu).
Z toho vyplývá, že jest počítati i s Z-ovou
variantou, leup-. — Jiné je dl. rypaé
chroustati, např. trávu, rypotaé štibraťi, rypák zub:
ta patří k val. rúpat t/v = č. chrupati;
val. ovce všecko zrumptujú = požerou.
-rypovat: vy° jíti pružným a spěšným
krokem. Pol. rypaé, wyry(po)waé t/v. —
Základem je snad interjekce, v ruš. je rip
rip rip, vystihující dupot kroků, v lot. je
interj. ripu o lehkonohém běhu. Snad sem
patří i b. chripam poskakuji.
rys 1°: ostro vid, šelma Lynx; u všech
Slovanů (r. ukr. rys1 gen. rysi, pol. ryé, sic. dl.
rys, sch. sin. b. ris). Souvisí s lit. lúšis, lot.
lusis, stprus. luysis, ř. λνγξ, sthn. luhs
(nyní Luchs). Bylo ide. Hule-, souhláskový
kmen (v slovanštině převeden k i-kmenům,
resp. k o-kmenům) asi od kořene leuU- hleděti
(ř. λεύσσω). Zdá se, že to bylo 2. částí slova,
které by smyslem odpovídalo naší složenině
„ostro-viďL" (rys vidí i v noci!). Patrně
v slangu dávných lovců bylo to slovo
zkráceno vypuštěním 1. části, zato bylo luU-
v bsl. zesíleno (§1) zdloužením u v u,
v řečtině zdvojením kk > nk. Při tak
pronikavé deformaci bylo i místo l užito r, snad
pro tabu. O tabu svědčí (Otrebski GJL
1.332), že ruské památky se vyhýbají jménu
rysa, že je opisují výrazem Ijutyj zvěř.
rys 2° papíru, tak i sic. a hl. Z něm. Ries.
rys 3°: druh kresby, přeneseně znak,
vlastnost (rys povahy, hlavním rysem této
doby je...), rýsovati (lidově rejs-, postv.
nárys; půdo-rys), č. nář. (kde?) rejsek, rejska
kraslice, lid. ryska čára na dřevě rudkou.
Spolu s pol. rys, rysowaé, ryšunek (odtud
ukr. rys, rýs(k)a, rysuváty, rysúnok, r. risovát,
risúnok) z něm. Riß; sloveso je střhn. rí%en.
Obrys z Abriß.
ryšavý: zrzavý, ry savec; ale mor. ryšák je
druh vína. — Sic. *rysý: v orysiet zryšavěti,
ryšavý; r. rys*b B doklady, v. AnnSl 6.12,
ze 16. stol.), pol. rysawy, ryszawy (obé
vymizelo). Hl. rysy, ryšavý (Král) je z češtiny.—
Všude se klade o jisté barvě vlasů nebo
srsti. — Výchozí tvar ^rys'b náleží jistě

rySiti
528
řád
k rusý: y je výsledek praslovanského expre-
sivního dloužení (*ü > y), § 1, srov. ryzí;
-avý je přípona naznačující menší stupen
vlastnosti (jako v bělavý, modravý); čes. š
vzešlo ze změny si > M, z ryšlavý. Pol. sz
bude vlivem češtiny.
ryšiti: u° 'uhnati' (zpravidla koně) až ke
zpocení, Jg z Rosy, PS z Wintra. Náleží
asi k rychlý.
rýt: za Veleslavína boryt, za Rohna mařina
barvířská, barvící červeně, z něm. Reet <
Röte červeň, pak přeneseno na rezedu
barvířskou, barvící žlutě. Slovo nyní jen
knižní (pro rezedu vůbec).
rýti» rýč (místy ryčka), rydlo, han. rél Kp,
msl. (u Kyjova) sic. ryl, val. rýl rýč; rytec,
rytina, ryjec (j vlivem présentu); iter.
vyrývati . — Všeslov.: stsl. ryjq ryti, sic. ryjem
ryt, r. róju ryt, ukr. rýju ryty, hl. ryč, dl. ryé,
sin. sch. řiti, b. rovja. — Souvisí s rváti,
iterativa jsou stejná. Psi. bylo asi rtjo;
zdá se, že ryjq ryti je — podobně jako je
tomu u krýti, mýti — zpětný útvar, přitvořený
k ryvati (iterativu od r^vati rváti): nejprve
přitvořeno rtjq, změněné pak v ryjq,
potom ryti.
rytíř, stč. rytieř. Spolu se sic. rytier, pol.
rycerz (odtud ukr. lýcať a r. rýcar') přejato
ze střhn. rltaere (později riter). To náleží
k reiten jeti na koni; protiklad jezdce =
kavalíra, pána, proti pěšímu vojenskému
lidu.
ryvolka msl. (podluž.): druh révy, stč.
ryvola druh vína sladkého. Stpol. rywula,
n. Rivole. „Podle Karajana Font. r. Austr.
1.17 od osady Rivoli Veronese, vých. od
Gardského jezera; tak již Grimm DW." Šm.
ryzí, stč. též rýží, původně 'rudý', ryzí
zlato zváno tak odtud, že prášek z čistého
zlata je rudý (srov. něm. rotes Gold a podobně
u všech Germánů, r. cervonoje zoloto); pak
přeneseně 'čistý, nefalšovaný'. Starý význam
je ještě v odvozeninách: mor. ryzáň, ryzoh
ryšavec, č. ryzka ryšavý kůň (č. v 16. stol.
kůň zrejza plesnivý), ve jméně houby ryzec
(č. nář. též rezek rejzek hryz hryzec, mor. rezek
rezka rysec ryzec rydzek ryzík hryzek hryzík>
pův. *ryz (= chod. hryz, sic. pol. rydz, hl. dl.
ryzyk atd.), tj. zpodstatnělé adjektivum
(doplniti: hřib), míní se tím ovšem načerve-
nalé druhy rodu Lactarius (kdežto bílé
druhy měly asi samostatné jméno bel; pol.
biel, ukr. bil — bílý druh, ryzec peprný);
stran h: jč. bývá před r i v jiných slovech.
Laš. vyryznut vyrudnouti. — Csl. ryzdur
sic. rýdzi (též jako příjmení), r. ryz, rýžijy
ukr. rýžyj, pol. rydzy, hl. dl. ryzý, sin. ridži^
sch. rid, b. ridz (o koni). — Psi. ryďb z *rüd-
-ios, od slova, jež by odpovídalo litevskému
rüdis rez, od kořene, který je v rdíti se,
rudý. Kladlo se převážně o barvě vlasů,
vousů, srsti nebo kůže, podobně jako rusý,
a jen čeština si dovolila dalekosáhlý
významový přesun, jehož východiskem byl rudý
prášek ze zlata; ten z češtiny přejala
(Herne 31) jen horní lužičtina.
ryzlink, druh vína. Z něm. Riesling,.
„jehož původ není jasný" (Šm.).
rýže, stč. též rýž a říz (mask. i fem.), jvč.
rejz mask. u Ždáru a Polničky. — Sic. ryzá,
ipo\.ryz (odtud ukr. ryz), r. ris, sch. b. oriz.
— Č. pol. z něm. ris (nyní Reis), jihosl.
z ř. όρνζον. Většina ostatních evropských
tvarů — střlat. risus, risum, it. riso, fr. riz,
něm. ris atd. -— pochází rovněž přes
románský svět z οονζον resp. fem. όρυζα,
řecká slova pak, prostřednictvím snad
íránským (ír. z za ind. h), ze stind. vrihi-
mask., domácího slova asijského.
rýžovati (zlato, diamanty): dobývati
pomocí vodního projdu. Stč. rajze, rejže ---
rýzovihč. Z něm. staršího reisen t/v. Hl. ryzo-
wač, sin. rizovati, sic. ryžovat.
rzáti: o hlasu koně; stč. rzáti > hrzati
(h mění „pobočnou" slabiku v plnou), las.
rzát zerzat urzat. Sic. spis. erdzat, nář.
hrdžat eržat rižat ryzat; se za-: zardžat, pol.
rzac, rzec i o řevu losů, ukr. ržáty, r. rzát,
stsl. r-bzati, sin. hrzati, sch. rzáti. — Zvuko-
malebné. Nejblíže je lit. krizcnti t/v.
řáb. chod.: okap Hr, okapové dřevěné
koryto JinCh 25; řábek kohoutek sudu Kt,
též řápek. — Nejasné.
řa&et mor.: hlučeti aj. Nejasné.
řád: z původního významu „náležitý,
urovnaný sled nebo soustava věcí" vyvinuly
se 2 významové okruhy: 1° pořádek
(Ordnung): č. řád, řádný (> mimořádný), argot.
řácký Treimer 23, zlořád, neřád (pokleslo na
nadávku), druhořadý. Od řád pochází jednak
stč. řiediti > nč. říditi, s odvozeninami
jmennými řidič, ředitel ( > -ný, -ský, -na, -siví,
-ka) a slovesnými naříditi -= svým řízením
něco nakázati, naporučiti, poříditi, podříditi
pod své řízení uvésti, vyříditi rozhodnouti ap.;
význam 'říci vzkaz' je další vývoj, zaříditi,
zříditi; jednak řáditi = dělati pořádek rázně
a bezohledně („dělati pohromu, ničiti" je
„pořádek", jaký dělají lide příliš prchliví,
neznající míry, když dávají volně průchod
své vášni, a opilci). Ze spojení po řáde
(co je po ř. = podle řádu, v duchu řádu)
vzešlo pořádek, pořádný ( > -nost 1. vlastnost
•taková, 2. poslední pořízení, vyrovnání

řadiť
účtů ap.), pořádati > pořadatel, -ský, -stvo,
JvČ. chodit pořítkou = po řadě, od čísla
k číslu, na jídlo (tak bývali živeni obecní
chudí), též po pořítku; pořítkář obecní chudý
(podrobnosti Utěšený 99). Úřad je stč. služba,
povinnost, úkol = úkol ,,v řádu, v řadě", >
úřední, -nik, úřadovati. Nářadí je všeliké
náčiní, nástroje, např. hospodářské,
řemeslnické, původně řádný výstroj, vybavení
něčeho pomůckami; č. ná- je asi podle náčiní,
nádobí. Další významy, jako mnišský řád,
vyznamenání, jsou přejaty z lat. ordo, něm.
Orden. 2° řada, series, Reihe: č. řad, řádek
( > řadový): placení na řad, pijte na můj řád
atp., asi ze rčení a situací, kdy je řad {řada)
na mne, abych platil (= nyní oplátkou
pohostím já vás); pořadí, pořad ( < postup
něčeho, výčet bodů programu po řade,
jak jdou za sebou), řada, řádka, řaditi
(se- > post v. seřadišti; roz°, za°, vy°),
podřadný, souřadný ( > -ice). Adv. pořád 'stále',
vč. porad, sic. porad. — Obdobná hojnost
útvarů u jiných Slovanů: uvedeme jen
několik slov: stsl. po r$du po řadě, sic. riad,
poriadok, riadny, riadiť, ale i (geom.) rád
a rád = Orden; r. rjád řada, řád gen. -a i -u,
fem. rjáda, rjadít, iter. zarjažáť, nerjácha
nepořádně oděný, ukr. rjad gen. -u, rjadýty
rjadnýj t/v, pol. rzed -u, porzadek, nierzqd,
rzedzic, hl. rjad, rjadny, dl. rěd, rěda, sin. red,
sch. red, reda, b. red. — Psi. bylo asi nejdříve
redt (nikoli r§da) o-kmen, ale přecházelo
k w-kmenům, asi vlivem synonyma Hni,.
Slovo tak důležité má ku podivu příbuzenství
málo jasné. Baltština má jen lot. riedu ridu
rist pořádati (ordnen), o jehož příbuznosti
lze pochybovati, a lit. rinda řada (doloženo
jen slabě, ve dvou tiscích 1845, 1848),
vypadající spíš jako přejaté. V této nouzi nelze
nepřipadnout na lat. ordö t/v (Otr^bski
IF 115, LP 3.53). Lat. kmen *orden- se
hláskami, připustíme-li přesmyky, i
významem shoduje s r§do- tak dobře, že nemůže
býti pochybností.
řadiť, řadzyc, řondiť, řundii laš.: mluviti,
řundný hovorný, vyřundný výmluvný. Pd.
rzadzič. Asi totožné s naším řaditi, významem
je blízké č. vyříditi říci vzkaz.
řap: držadlo lžíce; us. za Jg a jč. dosud; od-
tud Preslův výtvor řapík stopka listu. Sem
patří dále val. řepka konec dobytčího ocasu.
— Pol. rzqp kostřec, ukr. repycja t/v, hl. rjap
páteř, řapík listu, dl. rep páteř, kostřec, sin.
rep, ra(m)p ocas (,»převzato do zool.
terminologie: ostrorep" Šm.). — Psi. asi r^pu. Je
hláskově i významově dosti blízko k *rebro
žebro. Vývoj významu byl asi tento: páteř
(drží žebra!) nebo její zakončení, kostřec;
v hluž. přeneseně hlavní „žebro" listu (něm.
Blattrippe), u nás pak stopka listu (jejím
pokračováním je právě ono hlavní žebro)
a odtud jč. držadlo lžíce. JRebro původně
nemělo -ro, jak lze soudit z něm. Riebe a Rippe.
řeka
Předpokládáme-li u nás expresivní zesílení
b > pp a rozštěpení epp > emp, dostaneme
repb bez obtíží; je to pak jo -o vá odvozenina
od rebro, tedy asi ,,žebro vec".
řapět: rachotiti, za° Ktd, rachat. Hl. rjapo-
tač, rjepotac chrastiti. Pd. rzepolic. Nejasné.
Snad v něm vězí zvukómalebné rep-, viz
repetit, zesílené vv *repp- > remp-.
řásati, řásniti Čel ze stč., nyní jen rositi.
S-ové intensivum od kořene, který je v něm.
nář. rampfen dráti, trhati, drchati (zerren,
raufen). Tedy z psi. rep-sati. Udrželo se jen
post v. r$sa a rozvinulo významy: 1° řasa,
sic. riasa vrap, náběr na tkanině, fald,
vráska; řasiti může býti od řasa. 2° řásen*
r. rjasa, b. resa, sch. resa třáseň; č. řasa druh
oblaků. Přen.: chloupek na očním víčku
(č. řasa), lata ovsa nebo prosa: mor. řasa,
sic. riasa, ukr. rjasa, pol. rzqsa; květenství
zvané „jehněda" olše, lísky, břízy n. vrby:
stč. řása, mor. řasa řísa, pol. rz§sa, hl. rjasa*
dl. resa. 3° různé třásňovité vodní rostliny:
r. ukr. pol. = okřehek; laš. řísa „žabinec'*
(= ?), od Presla vyhrazeno to jméno pro
algy. — Jiné je zrn. řása na obloze, viz
záře; ještě jiná řasa je = vřes.
ředkev, sic. redkev, reďkovka, pol. rzodkiewy
str. redbkovh (nyní reďka), sin. redkev, seh.
r(o)dakva ro(t)kva, hl. rjetkej, dl. rjatkej. —
Poměr k něm. Rettig < lat. rädlx není příliš
jasný. Podle Kiparského jsou slovan. slova
z dolní němčiny.
řehole, stč. řehule a řehole a též řehula
řehola; řeholní, -nik, -nice. — Sic. řehola. —
Z lat. regula pravidlo, pak střlat. pravidlo
(zákon, předpisy) duchovního řádu,
duchovní řád sám.
řehtati: rzáti (o koních), přeneseně ř. se:
hlučně se smáti; mor. řehotat, jč. u Budějovic
řejhtat, řejtat Jgd-Vy, chod. hřejtat.
Expresivní obměny přípon: s η řehnit se, řehonit se,
mor. řehúňat sa, -ýňat sa, s l jvč. řeholit se
u Litomyšle. S a místo e vč. ráchat se na
Jičínsku, jč. řachtai. Κ tomu jména post-
verbálního rázu řeh(o)t, jvč. řehol, vč. u Paky
řáhol. U jiných Slovanů je *regotati s
nevelkými obměnami: sic. řehtat rzáti, reh(o)ta( sa,
reh(o)ni( sa, rehlit sa, řehúňat sa hlučně se
smáti; r. regotát a ukr. rehotáty o smíchu,
pol. rzech(o)tac -k(o)tač -gotac o hlase žab,
rapotání straky aj. i o smíchu, hl. rjehotac
o ržání, sin. regetati o kvákání žab. Tento
kořen reg- je zvukomalebný; přípony -ot-,
-it- f ati jsou tu jako v jiných slovesích
toho druhu. Podobné útvary, příbuzné jen
„elementárně", s r a hrdelnicí jsou rachotiti*,
chrochtati.
řeka, říčka, říční, řečiště, poříčí, místní jm.
Řečice. Je u všech Slovanů: stsl. reka, sic.
rieka, r. b. reka, ukr. riká, pol. rzeka, hl. dl..
reka, sin. reka, sch. rijeka. Jak ukazují han.
nařéknót (zem je nařéklá = napojena vodou,i
nařékl = zmokl do niti, z řík-) a laš. na-
34 Machek — Etymologický.slovník

řemdih 530 řešiti
ryknut nasáknouti vodou (o zemi,
bramborech), je třeba počítati s tím, že k patří ke
kořeni. — Vzhledem k významu těch sloves
se pak hodí ke srovnání pouze lat. rigäre
zavodňovati, zavlažovati (pole), pouštěti
vodu k zavlažení polí. Kořen bude reig/k-
(v latině před příponovým α je náležitý
nulový stupeň). Psi. reka tedy z *roik-ä, prvotně
znamenala nepochybně vodní tok (náhon)
určený k zavlažení luk nebo polí (kdežto
skutečné řeky měly patrně jen svá jména vlastní;
obecného jednotného názvu v pra jazyku
nebylo). Tím se vysvětlí i pomístní jména
Říčky a rozličné Řečice.
řemdih stč.: palcát, palice, mlat. —
Nejasné.
řemen, sic. řemen, stsl. remenb, r. remérí
gen. remnjá, ale nář. i rémerí, ukr. rémirí
gen. rémenja, pol. rzemieú, hl. dl. rjemjeú, sin.
jérmen, sch. řemen. Vedle této formy, psi.
remeúb, bylo i remy, z něhož je u nás jč.
hřemejk, (h)řemejcek, laš. řemyk, řemyóek, val.
řemýšek (s obměnou v příponě), dále pol.
rzemyk, sch. b. remik a strus. z 15. stol.
remykT>; tedy stejný stav jako u
kamy/kamen b předpokládá předslovanské sklonění
*remón, gen. řemen -es, psi. remy gen.
řemene; kmen z nepřímých pádů pronikl pak i do
nominativu, kdežto remy se udrželo jenom
v mechanické odvozenině *remyk'b. —
Zpravidla se má za to, že remeúb je přejato z ger-
mánštiny (je sthn. riomo, střhn. rieme, nyní
Riemen, *reu-man), ale samohlásky se
neshodují. Kromě toho, což je nejmocnější
překážka, střídání món/men ukazuje, že jde
o prastaré slovo domácí (v přejatém slově
není takového něco myslitelné!). Vskutku
jde o slova prapříbuzná: my a Germáni
máme mask. na mönjmen, ř. ρνμα tětiva,
lano (nepochybně příbuzné!) je neutrum na
my,. Obojí druh kmenů podle nových bádání
(Benveniste) vzešel z jednoho základu, z r/n-
-kmenů. Slov. remy/remeúb spojíme s před-
germ. *reu-mon- tak, že uznáme předslo-
vanskou redukci reu-m- > rem-. Kořen je
v ř. έρνω táhnu; šlo zajisté prvotně o řemení
potahové (na koňském postroji).
řemeslo, řemeslný, řemeslník. — Stsl.
rembstvo, sic. řemeslo, strus. rem(en)bStvo,
remestvo, r. ukr. řemeslo, pol. rzemioslo,
hl. dl. rjemjeslo, u jižních Slovanů nyní
chybí. — Slovo nejasné, nikde jinde není
útvaru podobného (leda jen lot. remesis
tesař). Jako nejistou prozatímní domněnku
podáváme toto: Řemeslné práce si dávní
bojovníci vážili málo, důstojným
zaměstnáním pro muže byl jen boj a lov, práci
nechávali otrokům a ženám. Nicméně kovářství
bylo ve vážnosti, záhy se objevili i tesaři,
hrnčíři a jiní. Možno-li spojiti ř. s kořenem
rem-, jenž znamenal v sanskrtu 'mír, klid,
zálibu v něčem, zábavu' (ramatě odpočívá, baví
se, oddává se lásce, rámati uklidňuje, rěmá-
m. rozkoš, potěšení, ráti- fem. klid, odpočinek,
rozkoš lásky), znamenalo by ř. poklidné,
mírové zaměstnání umělecké a řemeslné, v
protikladu proti válečnému. Bylo by vyjíti
asi z remenbstvo, *remen- by se rovnalo
avestskému räman- n. klid, mír (*rem-en-,
vokalismus e je v neutrech náležitý; av.
délka není průkazná). Redukcí vzniklo dále
jednak stsl. rem bstvo, jednak se záměnou
přípon reme(n)-slo. Týž kořen je i v baltštině:
lit. rimstü rimti býti klidný, rámus, rómus
klidný, atd. U nás je patrně v mír 1 °.
řepa, nář. (stř. Čechy) též řípa (í z ie < ě).
— Sic. r. řepa, hl. dl. řípa, p. rzepa, ukr.
ripa, sch. řepa, b. rjapa. — Psi. řípa, tomu
nejblíže je alb. répe. Jinde je v základu ä:
lit. ropě, lat. räpa, sthn. ruoba (nyní Rübe).
Původ nejasný, snad „praevropský".
řepík: nyní rostlina Agrimonia (hl. rěpik,
sic. řepík t/v), ale dříve ř. byl lopuch, vlastně
jeho plody, kdežto řepíček = plod této
A. Náleží sem i Preslova řepeň Xanthium. —
Odvozeno od stč. řepí {jako řěpí sě diržieše =
jako plod lopuchu, sic. drzí sa ho ako repíóie,
repíó, -6a), srov. pol. rzep plod řepíku, ukr.
repyk řepík, r. repéj plod lopuchu, řepíku
i řepně, b. repej lopuch. Plody těchto rostlin
jsou opatřeny háčky, jimiž se přichycují na
srst zvířatům, na kůži a šaty lidem. — Psi.
repbjb, náleží k sic. repiť sa (netopýr sa
prirepí do vlasov, pijavice sa prirepia, atd.),
pol. wrzepic (kwiat lopuchu wrzepil si§ we
wlosy), stč. vřepiti i vpeřiti vetknouti, např.
ruku do vlasů, dále k lit. ap-repti zachytiti
(tu všude je *rěp-) a lat. rapid uchvacuji
(♦rap-). Meh NŘ 29.110. Viz i sveřepý.
řeřicha: rostlina Lepidium. Stč. též žeřu-
cha, žeřicha, nč. nář. žeřucha řežucha rezucha
řeřucha jeřicha jeřuška. — Pol. zerucha, rzezu-
cha, sic. zerucha, ukr. žiruclia, rezucha, r.
žeřucha rezucha rezucha. — Asi od žer-u žráti
ve významu 'páliti', o chuti; srov. např. stč.
moc má žierající Černý 40 o bílé hořčici.
Přesmyk ž-r > r-ž, pak po změně r > ř
spodoba ř-ž > ř-ř.
řešetlák, strom Rhamnus cathartica; slovo
už stč. (má je Mattioli), málo jasné. Různé
domněnky viz v JR. Sic. rešetliak t/v je
zajisté z češtiny.
řešeto, chod. řešato (stran a srov. tenata).
Všeslovanské mimo lužičtinu: stsl. sic. sin.
sch. řešeto, ukr. réšeto, b. řešeto, r. řešeto
(dříve psáno rě-). — Kořen je týž co v lit.
rezgů plésti, stricken: stará řešeta měla
pletivo z lýčí; š je asi ze ks < gz, což je
přesmyklé zg.
řešiti: jednoduché sloveso není u nás
doloženo před Jg; je nepochybně, i s významem
'luštiti' např. úlohy, přejato z ruštiny
(od Sedláčka). Zdá se, že slovanština má ze
staré doby nikoli sloveso jednoduché, nýbrž
jenom dvě složeniny: ot-rěšiti (r. otrešíť např.
ot dolžnosti = zbaviti úřadu, bulh. otrešu-

řetéz 531 říci
vam odvazuji) a *orz-rČšiti; tato druhá se
stala východištěm dalšího vývoje: je stsl.
raz-d-rešiti (d vkladné) rozvázati, zvi. od
hříchů, = vyvázati z hříchů, zprostiti hříchu,
absolvere a peccatis, jehož pokračováním je
stč. rozhřešiti, nč. -e-, a pol. rozgrzeszyc t/v
(přejaté z češtiny), s přikloněním k hřích
(přímo od hřiech to sloveso býti nemůže,
takový typ tvoření je starší době cizí!). Vedle
toho bylo stč. rozřešiti se roz volnit i se (o vodě,
když taje), doložené v jediném doklade. —
Sic. rozriešiť rozplésti Kuk 10.60, jinak jen
(roz)riešit t/v jako v nč. U jižních Slovanů
raz(d)réšiti dalo jednak, dekomposicí
předpony, sch. drijéšiti rozvazovati, jednak bulh.
razdreša rozčesávám, totiž rozděluji sknocené
vlasy, z toho dekomposicí reša češu. R. raz-
rešíť a ukr. rozhrišaty je zprostiti hříchů;
r. razrešit je dále 'rozhodnouti' (=
rozvázati, rozmotati něco, v přeneseném smyslu,
např. úlohu, spor), pak dovoliti; tento
význam přejalo pak sekundární (vzniklé
dekomposicí) sloveso jednoduché r. řešit, iter.
řešat (toto druhotné řešit jsme přejali) a ukr.
rišíty, rišáty; kromě toho bylo asi i v ruštině
*otrešítsja, totiž jen z něho lze dekomposicí
pochopiti r. lidové rešítsja a východoukra-
jinské rišátysja s gen. odlukovým, ztratiti
něco, např. život. Druhotnost těch
jednoduchých sloves je patrná z rozdílnosti
významů (česati, ztratiti!). — Psi. (ot° orz°)
řešiti souvisí s lit. rišú rišti, lot. risu rist
vázati (např. obilí do snopů), spojovati, iter.
raišau, raišýti. S tím souhlasí pd. rzeszyc
vázati. Ale jinak slovanština z celé rodiny
zachovala jen iterativum, a to zpravidla s
takovými předponami, že umožnily podivný
vývoj k novému jednoduchému slovesu
s významem právě opačným; obdobný
případ je u loučiti, — Hl. rozrisac (Král), roz-
resac (Jakubaš) svědčí, že kořen byl reilc
(dosud se mylně kladlo reis-), cot. hoví i balt-
štině. Jinak převládlo š a to nejspíše tak,
že z iterativa rešati < rčs-jati proniklo do
slovesa na -iti (v němž bylo ostatně v 1. sg.
náležitě). Význam přikazuje (proti Pederse-
novi IF 5.79) hledati příbuzenstvo v ir.
adriug alligo, střhn. ric pouto, uzel, jež
ukazují na reig-. Lze tedy klásti ide. kořen
reife Ig vázati.
řetěz mask., řetízek, val. řetaz m., řetázka
fem. — Sic. retaz fem. gen. -i, retiazka. Stpol.
rzeciqdz, od 16. století do dneška wrzeciqdz
mask., ukr. rétjaz, r.-csl. retezb mask., hl.
rječáz mask., dl. rjeéaz mask. U jižních
Slovanů není. — Slovo nesnadné. Bylo
pokládáno za přejaté, jenže domnělé prameny jsou
dosti vzdáleny od Slovanů: bud stsev.
rekendi fem. řetěz, nebo stangl. racente řetěz;
hláskově vadí jednak k (není spolehlivého
příkladu, že by germ. k dalo slov. t; viz
i vitČz), jednak d/t; vyhovující germ. *ret-ing
so nenašlo. Ř. je však domácí. Možno
poukázati na stč. vrtoviez f. doložené u Kla-
reta (tu je v sousedství klaníce, je to tedy
patrně voz ní řetěz upevněný na horním
konci klaníce) a v jiných slovnících, v
Životech otců (tu je to řetěz, jímž je vůl
uvázán v stáji) a v Tristramovi. Máme za
to, že v. je *Vbrto-v$zb = úvaz složený ze
článků tak, že se mohou otáčeti, obraceti,
vrtěti; -vez- má g jako úvaz > u-vez-t,
svaz atd., je tedy podobného rázu jako tato
postverbalia, a tudíž mladý útvar proti
starobylému moto-vúz, pavúz. Opírajíce se o toto
slovo pokusíme se vyložit retezb takto: bylo
*vert-ez-b, z něhož je č. *vřě- (stč. psáno
i rzye- v jednom rukopise Klareta!); ukr.
vere-, p. wrze- zredukováno odpadem v- resp.
ve-. Vedle toho bylo (nebo z něho se záměnou
střídových stupňů vyvinulo) *vbrt-ezb <
*vvrto-vezb = vrtoviez. Polské w-, ač zdánlivě
mladší, mohlo žíti za stará skrytě v jisté části
území; ukr. veretjaz, jež cituje Brückner,
nemusí být kalkem polského slova. Meh
Slavia 21.267.
řevnivý, řevniti: zdá se, že přejato v obro-
zenské době z ruštiny {revnív); dále je stsl.
rbVbnivb, rbVbnostb, rbVbnbje, sic. řevnit,
revnivý, ukr. revnývyj, révnist, revnuváty,
pol. rzewniwy, hl. rjewnic, b. revniv. — Psi.
bylo asi *rbVbni> > rbVbnivb. Je příbuzno
s lat. rlvälis t/v. Stejný význam zaručuje
toto spojení rbvjrlv- nade vši pochybnost
(naproti tomu musí padnouti běžné
odvozování latinského slova od rlvus potok: prý
„soused při potoku = soupeř"; je to jen
lidová etymologie, zaviněná expresivním
zdloužením prvoslabičného i). (Matzenauer.)
Původ obou slov není znám.
řezati řeži, říznouti; ale laš. je řnut řnuc
(na° roze° vy° aj.), k tomu nové iter. od-řiňat,
po-ob-řiňat; postverbalia řez (říz, mor. řiz,
rez), nářez odřezek průřez přířez výřez zářez-,
odvozeniny (sic. pořez =) č. poříz (pd.
porzez); zřízek — „řízek" vinný, „resex"
(Rohn 1.69); řízek za něm. Schnitzel (přišel
z Vídně); obřízka; řezáč, řezačka, řezák,
rezavý, řeží = řeziny piliny, řezivo, řezba
(-ář), fez bitka, řezný -ík; řízen = laš. řizna =
řezárna; vč. vobřeznice na dělání šindelů;
domácí chléb řezný (Rohn), ale řízný za
něm. schneidig; rezký (sic. rezký) čilý, obratný
(^rCZ'bk'b); han. řezlavý. — U všech Slovanů:
stsl. rčžq rčzati, rěza vřez, vrub, sic. řezat,
reznút,' rez, r. rézat, ukr. rizoty, pol. rzezac
a rznqc, rzynač, hl. rezac, dl. rézaš, sin.
řezati, sch. řezati, b. reža, všude s hojnými
odvozeninami. — Psi. rČžo rčzati má
protějšek v lit. režiu režti řezati, krájeti, vrývati.
říci, řku. Tvary od 3 stupňů: 1° rbk-i
řku, jářku = já řku, pravím (ustrnulo
a vkládá se do řeči podobně jako prý),
neřku-li, tak(o)řka (význam se vyvinul asi
takto: byl už takřka v posledním tažení =
v takovém stavu, že se už mluvilo o p. t.,

532 řimtaha
říčice
kdy se už mluví, lze mluviti o p. t.; v stavu,
který byl tak říkajíc p. t.), rčení, -řkl
ve vyřkl nařkl uřkl přiřkl, odtud nařknouti
atd., zařknouti začarovati, zaklíti PS, msl.
(u Kyjova) pořknút obvinit; viz i určiti;
imper. rci z rbci (b oslabením z e před
silným přízvukem!), příslovce arci (viz),
nercili ( > vč. nechci-li, han. nechca); že
imperativ byl vkládán i jinde v oslabeném
významu, srov. ind. brúhí řekni, Wackernagel
Vorl. 1.5. — 2° rek- bylo kdysi v présentu
(stsl. rekq), z toho ustrnulé val. řeku a sic.
reku jářku; říci < stě. řéci, nové -řeknouti, od°
za° pod° pro° se, mor. rozřeknút se
rozpovídati se; iter. zdloužení stě. Hekati > říkati,
na° původně prý o říkání nénií (postv. nářek,
odvoz, naříkavý), za° před° aj., > pořekadlo.
Val. a las. ustrnulé řeči je z part. *řekúci
(a pd. rzeca): A un [hastrman] jurt přechadal
a na nas [na dívky] volal, řeči, děvuchy
a děvuchy Sálichová 135; a sám ji doraďovál
reci, aby si Ozefa vzala B. Chod. řekni
pokleslo „na pouhou interjekci, jíž se mluvící
souhlasu dovolává" Hr. (i jinde je no řekni
t/v). Sem snad patří i stě. breče, asi = lat.
inquit, z *bo řece (aor.) ustrnulé, a proto
nepodlehnuvši změně re > re (stran bo
srov. pol. bowiem, sic. bistu asi z bo isťu. —
3° rok- v rok, obrok, otrok, prorok, úrok,
výrok. — 4° starobylé rek- je v řeč (psi.
rěčb, přípona b < ide. -i-) -ný -nik -niti
výřečný prostořeký-, k tomu podřečí, nářečí,
odvozenina zcela mechanická. — Stsl. řeko
rešti, sic. rečiem riect, r. reku reč\ ukr. reČú
rekty (zastar.), pol. rzek(n)e rzec, hl. rjec, dl.
rjac, rjaknué, sin. řečem (srov. sic.) reČi, sch.
reci, b. reka, všude hojné odvozeniny (rok
atd.). — Lze mysliti na příbuznost s lat.
loqui mluviti, i když je tu rozdíl rjl (§ 5)
a s toch. reki ntr. slovo, řeč. — (Zpravidla se
jako příbuzné uvádělo lit. rekti křičeti (tak
i v ESX), ale J. Otr^bski LP 8.284 prohlašuje,
že k sobě nepatří: lit. slovo je zvukomalebné;
má dlouhý vokál s taženou intonací, k jako
odvozovací prvek, příponu jo; tyto zjevy
je od našeho rek- vskutku zřetelně odlišují.)
říčice: stě. řiedČicé cribrale, chod. řešíce
(š podle řešeto), msl. han. laš. řičica, sic.
riečica; síto na obilí. Když bylo vymlácené
obilí vyčištěno od plev, přesívalo se za stará
na řičících různě hustých podle toho, co
mělo vypadnouti, popř. zůstati. Byly to
(podle Β a L): ohrabečnica, hrachová, stoklas-
ná (na semena jílku = stoklasy), kúkolná,
prachová; co propadne skrze říčici, je pod-
říčičné (chudé zrní, zadina) > podříčné, sic.
podriečica. Název říčice je jen v češtině;
obecně se spojuje s řídký; podle Malého je to však
síť „s malými dírkami". Ale nic nebrání
tomu, viděti v něm spíše slova příbuzná
s lit. rétis m. síť (Sieb, Bastsieb,
Durchschlag — cedník) a lat. rete ntr. síť, tenata
(lovecká) a sthn. ritra. Podle toho je třeba
vyjíti z *rětb (fem. podle síť) a uznati
odvozeninu *ret-ica: stě. *řieťica by bylo z c
anticipovalo s k ť, pak by se bylo i -f s
asimilovalo v„š, tedy ťš > Č; stejně tak
v slovenštině.
říčka: druh sliv; říčky stě. u Klareta; us.
za Jg („malé, zelené, šťavnaté"), vč. u Ne-
chanic Kt 3. — Pd. porzeczki. — Je příbuzno
s něm. Krieche kulatka (druh sliv: Prunus
insiticia) (střdln. kreke > švéd. krikon, střhol.
cri(e)ke). Slova praevropská? O
nepřítomnosti k viz § 16.
řídký, zřídka, řidnouti, řidina, řediti, roz-
-ředovati, rozbředlý (b z *obředlý, srov. obřidlý
poněkud řídký, odtud břednouti), viz i HČice.
— Stsl. red-blcb, sic. riedky, riedit, r. rédok,
redét, redíť, ukr. ridkýj, obridýty zřidnouti,
ridyná, pol. rzadki, obrzedni, rzedzič, rzedniec,
hl. dl. rědki, sin. redek, sch. rijedak, b. rjadák.
— Příbuzno je lot. rěds rěns t/v; dále (i přes
rozdíl ä\e) též lat. rärus t/v, jehož druhé r
bude z d spodobou k prvému (naopak lat.
crudus syrový je z *krü-ro-s, srov. stind.
krurá t/v); -ki> připojeno podle mělký apod.
říhati, říhnouti; vč. (Dobruška) vyřihovat
vyslipovat, vyčítat, = laš. ta mi tu vyřihala
vykřikovala. — Všeslov., jednak ry-, jednak
změkčené *ri-: stsl. ottrigati, sic. rihať, r.
rygát, ukr. ryháty, pol. rzygac, hl. rihaéf dl.
rygaé, skrygaš, sin. rigati se, sch. rignuti,
b. rigam. — Rygati je pravidelné iterativum
k r'tg-, jemuž odpovídá lit. rúgiu rúgti t/v.
Jiné útvary od téhož kořene jsou lit. riáugmi
riáugéti, ř. ερενγομαι, lat. ěrugó, ěructó t/v.
říje, stě. říje a řújě: období pohlavního
pudu u jelení zvěře (na podzim); pův. *fuja
od řváti; jelení říje je doprovázena řvaním.
Z infinitivního kmene řu- utvořeno jméno
řuja, odtud dále řuj-bnt: val. řujný ( > řebný,
řevný), laš. řujny; msl. rúňať sa B, rozřúňat sa
Mal. Z říje utvořeno nové sloveso říjeti. — -
Sic. ruja, růjný (toto přejato do spisovné
češtiny, někdy má oslabený význam, pouzo
'bujný', právě vlivem tohoto rýmového
slova); pol. ruja ( > přejato lit. ruja, lot.
■ ruoja) říje. Lotyšskému raünas říje se blíží
msl. rúňať sa (v. výše).
říjen, stě. řújen: desátý měsíc. — Csl.
rjuirťb, sch. rujan září. — Je to zpodstatnělé
adjektivum řuj-bn-b, od řuja, č. říje (viz);
je to měsíc jelení říje; viz i zářil Podobně
lit. rujos menuo září.
řimbaba, již stč.: rostlina Chrysanthemuni
parthenium (druh kopretiny), lidově i
mateřídouška Kt, druh jablek Jg. Stč. jednou
též přimboba a hřimbaba; han. řembava Lak.
Sic. rimbaba Holuby-Kálal (z češtiny). —
Jméno málo jasné. Zatímní domněnka: Ř.
byla dříve zvána i matricaria, t j. zaměňována
s jedním druhem rmenu, zvaným tehdy
anthemis romana nebo chamaemelum
románům. Je tedy pravděpodobné, že v Hm-
vězí zkomolené přídavné jméno římská —

řimbuch
533
řítiti
römäna (stč. h by bylo neorganické jako
v hpán, hbratr; předrážeti h byla kdysi móda
přejatá z němčiny). A poněvadž příbuzný
a podobný vratič (Chrys. vulgare) byl
v středověké latině zván rovněž römäna
a středohornoněmecky roemische salbeie, tj.
římský šalvěj, jo v -baba možno vidět
zkomoleninu z našich lidových názvů šalvěje
(babí ruchy babí rúeho, babí brach, babské ucho),
přenesenou arci na tento druh kopretiny.
Tedy úhrnem řimbaba = římský šalvěj.
(Tím odvolávám výklad z JR a jiný z ESX.)
Knobloch ZfS 7.301 dokonce má za to, že
-baba, podobně jako v klimbaba (viz), koli-
haba 'pomalý člověk', r. kulbába, kujbába
'pampeliška', je sotva něco jiného než
bezvýznamná hlásková hříčka; srovnává ještě
Hmbuch (viz), řimbál a má dojem, že se
u řimbaba jedná o jméno skrývající v sobě
přání, způsobit, aby ty rostliny se jevily
jako silné a účinné.
řimbuch: tlustý člověk, silák (dosud ve stř.
č1., us. za Jg); jč. znamená i břich Jjčř 50;
jč. řimbál. Sem patří asi též jč. řimbuch
druh sliv. „Původně se pravilo nejspíš
o ovoci; řimbuch znamená hlavně bouchoře
a hlásí se do velké čeledi různých jmen pro
něj (rampouch rapouch rumpál puchr puchřec
pouchně aj.); základem je patrně puch-, pu-
chor (že bouchoř je jakoby napuchlý,
nafouklý); us. dítě jako řimbuch; pak pro silnou
expresivitu nastaly různé obměny,přesmyky,
krácení atd." Šmilauer.
římsa, stč. řims i zims, jč. (hornobl.) křim-
sa; sic. římsa. „Základem je střhn. simz z lat.
simatus na plocho stlačený." Šmilauer. Han.
yzinec římsa je (přes gzinc) z něm. Gesimse
KpU, rovněž tak i pol. gzyms.
řinčeti, řinkot, klad. řičet (sklenice řičaly),
mor. břinčet (muzika, sklo břinčí). — Sic.
rinóať, řinkot. — Zvukomalebné.
řinouti, laš. výry nuť vytéci; — Stsl. rinqti
se hnáti se, sic. rinút sa téci, prouditi, ukr.
rynúty téci, tryskati. Náleží k rějati (r. réjat
vznášeti se, létati, plynouti, ale i strčiti).
Táž slovesa mají i významy jiné: r. rinútsja
vrhnouti se, stsl. oťbrinqti. oťbrějati a strus.
otrějati zavrhnouti, sch. vinuti strčiti, vraziti,
b. rina kydati (hnůj), prohazovati (sníh).
Není pochyby, že vše náleží do jedné skupiny.
Základním významem bylo uváděti v pohyb
(vodu v tok, člověka v chod, ptáka v let)
nějakým popudem, třeba strčením,
hozením, otevřením překážky, vypuštěním apod.,
resp: — nepřechodně - dávati se do
takového pohybu, býti v takovém pohybu.
Obdobné významy stavějí naše slova do
jedné rodiny s ind. rinäti: ä- nechává téci,
med. proudí, teče, ní0 otvírá, uvolňuje (šat,
obal), poráží, zahání (nepřítele), pojídá
(pokrm), prá° odděluje, uchvacuje, ví°
rozděluje, sám° slučuje, riyatě roztéká se, řiti- fem.
proud, pohyb (srov. lat. rí-vu* potok); tato
indická slova předpokládají dvojslabičný
kořen rei9: v rinäti je varianta riy-ä, v ri-
-yatě a ri-tí- nulový stupeň raia > ri. Pro
naše slova je třeba uznati předšlovanskou
změnu rei9 > rěi, vývoj k tzv. dlouhému
kořeni. Ten připouští podoby rěi- (ta je
v réj-ati, α je příponové), röi (je zachována
snad v kaš. raja bažina) a redukci roi-
(je v roj), staženou před konsonantem v rl-
(je v rinqti).
říše, sic. riša, pol. rzesza; říšský. Ze sthn.
rihhi (nyní Reich), vstupem do ja-kmenů
(pod vlivem slova země).
řiť, val. grytí; řitní; han. odřetnice, msl.
odřitnica jelito (i řitnice); stč. pasořit, fitopas;
srov. u Husa aby břich a rit pásl; stč. bělořit
nějaký pták, třasořitka, řitotřásek konipas;
vč. mor. nářitek trávy: žena žnoucí srpem
trávu má loktuši uvázanou na zádech, do ní
odkládá hrsti trávy, takže jsou položeny —
jak je skloněna k práci — vskutku na řiti,
a když má trávy v loktuši tolik, že by jí
vadila v práci a příliš tížila, odkládá toto
množství, nářitek, z loktuše na hromadu.
Přenesené významy: kuří řit]e domácí název
pro „kuří oko*' (toto je překlad za něm.
Hühnerauge): kuří Hnda u Klaret a (snad
přepsáním nebo mylným čtením ze Htkal),
han. koři řétka, jinde mor. kuří řitka, sic.
kur árii, kuria rit, klad. haplologií kuřit
mask., toto pod vlivem slova nežit; rit,
řítoví (s í\) je dále spodní, plnější část
snopu (opak klásí), srov. vč. prdel snopu,
ukr. húzir: mor. řít mask., řítí, řítoví (han.
řét, réti, msl. řítoví), chod. břítoví, sic. ríta
rítovie rítava: odtud mor. řitůvka, jč.
(hornobl.) řitofka sláma tuhá a silná od řiti snopů;
srov. pol. rzytowie a dluž. plur. riši gen. riéoiv
o spodní části snopu (z toho vyplývá, že
kolektivum řít(ov)í vzniklo obměnou plurálu;
ostatně řét je u Boskovic „konec stébla'4!).
— Psi. ritb fem.: stsl. ritb, sic. rit, sin. rit,
sch. rit (gen. řiti), pol. rzyc, hl. rič, dl. ris.
Souvisí s lit. ríetas mask., lot. rieta fem.
stehno, bedro. Intonace litevská a srbská
ukazují na samohlásku dlouhou již od
původu; kořen je snad týž jako v lejno, uzná-
me-li záměnu r\l.
řítiti, vrhati, házeti, han. ořótit osypati se;
stč. bylo řítí se z něho pot, odtud nč. uřícený,
říčný, jč. i říšnej zapocený; zřícenina. Sem
patří i hroutiti se, u Jg. též 1 χ hrtiti se. —
Pol. rzucic, rzucac, rzut, rzucenina, sic. (z)rútit,
rúcat, rut, zrúcanina, b. rutja zvrátiti, zbořiti.
Bylo tedy rjutiti i rutiti. Stsl. je též -rqtiti,
asi expresivní nasalisace (Mátl, Pocta 330)
nebo geminace *rutt- > *runt- > rot. —
Příbuzné je lit. griáuti, lot. gřaut strhnouti
dolů, lit. griová, lot. grava strž, lit. griúti
zřítiti se, lat. in-gruó vtrhnouti, vraziti,
přihnati se ( = vřítiti se), con-gruö sbíhati se,
spadati vjedno. Kořen byl greu-jgrou- a (balt.)
grěu-. Od grou- bylo si. intonsivum *gru-tati

říza
534
sabirstvo
> -titi (= č. hroutiti, po ztrátě Λ sic. rútit),
od grrew- bylo *grutati > -titi (= č. řítiti).
Ztraceno g > h, podobně jako často
odpadá h později i v jiných slovech. Viz i vraz.
říza, tak i stč. (přejato ze stsl.?); stsl. riza
oděv, šat, zvi. spodní, prostěradlo, rizbno
šat, ör'bnorizbCb mnich, r. říza svrchní roucho
bohoslužebné ( > sic. říza t/v), rízka obyč.
plur. látka, do níž zavíjejí novokřtěné děcko,
ríznica sakristie, ukr. rýza oděv, šat, rýzy
bohoslužebné roucho, sch. riza oděv, sukno,
b. riza košile. — Slovo patrně cizí; snad je
příbuzno (Vasmer) thrácké ζειρά (u Hesychia
druh oděvu (svrchní). Bylo by uznati pře-
smyk souhlásek.
řoukat se: boukati se (o svini): řúkat se
KtD-Kol, řókat se Svěr-KpU (ořóklý sprasný
KtD), řundit Koníř. Pd. ruchac si$ coire.
Zvukomalebné, srov. houkati t/v.
řváti. Stč. bylo řevu řúti. Sloveso se
s 1° předpona a předložka (s gen. =
starým abl.), vyjadřující směřování od
povrchu n. východiska něčeho, shora (ukliditi se
stolu), opouštění (sejíti s očí), následnost
(hodina s půlnoci), blízkost (s kraje) PS;
sestoupiti, spadnouti, sklouznouti, smeknouti
atp. — Všeslovanské. Psi. st-, před samohl.
stn- (swi-iti světa = sejíti se světa). —
Příbuzno je řec. κατά s gen. (= abl.), téhož
významu (Meillet MSL 9.49); κατά της
πέτρας se skály; jako předpona: κατά-βαίνω
sestupuji; ir. cét atd. 'podél, s\ — Totéž
je s s akus., vyjadřující rovnoměrnost moci
a síly (býti s to, seč býti, míti s někoho rozum,
lid. vč. já z něj nemám rozum, pak i gen.),
přibližnou rovnost míry (je tam s náprstek
vína B), přibližný počet n. množství (pobud
u nás ze dva ze tři dni B). Jako předpona
se píše z- a vyjadřuje úplné vykonání s
dovršujícím výsledkem: ztlouci, zlámati, zmásti.
I tomu odpovídá ř. κατά s akus. = proti
(oι κα#' ημάς = jsoucí proti nám), na
(κατά τριακοσίας των νεών = na 300 ζ lodí);
κατ-άγννμι ztloukám, roztloukám, κατά·
κλάω přelamuji apod., dále se shoduje funkcí
lat. co(m)- v comminuó rozdrobuji, concedó
ustupuji, concidó kácím se, coacěsco zkysá-
vám a gót. ga- téže funkce. Spojíme-li tedy
co(m), κατά, ga- a stn, dostaneme ide.
ko-(m), v řečtině vlivem μετά upravené na
*km-tá, v gótštině oslabené na *gho. Je
zřetelně vidět, že v latině i v slovanštině
hláskově splynuly dva rýmové útvary, a to
1° *kom desuper a 2° *som spolu, a to v latině
směrem k 1°, v slovanštině směrem k 2°.
Hláskový vývoj -T>n jako při kt, vt. Viz
zdvojilo: 1° infinitivní řu- proniklo do
présentu, *řuju > řiji, stč. dobytek řije,
dosud jvč. mezi Telčí a Pelhřimovem řiji
řvu; viz i říje. 2° présentní řev- proniklo do
infinitivu, s oslabením jako v inf. bráti je
řváti. Pres. řevu řéveš atd. bylo pravidlem
v stč., zachovalo se hornoblan. 3. sg. řeve
a mor. říve, jinak proniklo sem z infinitivu
řv-, řvu řveš. Tak přešlo to sloveso z 1. třídy
do 5. Odvozenin málo: postverb. řev; řvavý,
řvoun, mor. řivěna, říjena řvavá kráva. —
Stsl. zčásti jiné výsledky: revq rjuti a rovq
ruti (psi. revq řuti dalo jednak revq ruti,
jednak — před o, jako slovo < lcleu-os —
rov-q > *rou-ti, ruti). Sic. řevem revat,
postv. rev. R. revú revét, ukr. revú revíty,
pol. rzwe, rzwiec, hl. ruju ruč i rjejic, sin.
rjovem řevem rjuti rjoveti, sch. řevem revati,
b. réva. — Příbuzné je stind. rávati, ř.
ώρνομαι, střdn. rüien t/v.
Zubatý NŘ 5.1n, Hujer 1.108; o s + akus.
podrobně Stang SbJak. 514n.
s 2° předpona a předložka (s instr.),
vyjadřující společnost, připojení, slučování,
doprovod, průvodní okolnosti, současnost, též
předmět (hráti si s čím, bíti koho s holí),
místo pouhého instr. Dále je s + instr.
místo původního pouhého instrumentálu
,,zesilovacího" (jaký je v ruš. a bulh.)
v lidových obratech typu dareba s darebou
(= dareba darebný); o tomto typu v. Meh
NŘ 13A929) a 20A936). Jako předpona
je v se-pnouti, scházeti se apod. — Pol. z,
jinde s (ev. sic. r. so, sch. sa atp. ze st>). —
Příbuzné je lit. sq-, san-, stind. sam spolu, s,
něm. zusammen, ř. άμα zároveň. Psi. stn,
tato podoba dala v postposici 8t>. Prvotní
ST>n zachováno ještě v S7>n-iti s$ = sejíti se,
ve sněm < s^n-bmt, sňatek < s-bn-Qťbk-b,
s ním < stn jimb (n zde přitaženo k násled.
slovu). — Jako jmenný prefix ide. *som
dalo sq-, stč. sic. sú-, nč. sou-: soused = kdo
sedí spolu se mnou, souhlas souhra soulad
soupis sourez souřadný soustřediti.
s- 3°, předpona u jmen, znamenající
'dobře, hojně, pěkně', ide. *su (stind. su-,
ř. v- v υγιής zdravý). Vězí ve štěstí zboží
sličný zdobný zdravý smetana směti smrt Meh
ZfslPh 7.377. Souvisí se svůj. Opak byl *dus-,
viz déšť.
sa, interjekce: zdvojená ve val. sasa,
sasemf = v levo (při pohánění volů). Tak
i sic. sasa a pol. sa sa na voly. Snad
dalekosáhlá redukce původního k sobě, srov. pd.
se < kse t/v.
sabirstvo stč.: ničemnost; ŽGlos a ŽKlem
S

sačif
535
sáhovati
mají sabrstvo; Gebauer je klade k sch. sebar,
r. sjabr sedlák, nebo k něm. sefer potulný
žebrák". (Šm.)
sačiť, sačet éaceč las.: drobně a hustě pršeti,
vysacit se vymhliti se, usacit se napršeti,
přesahovat přéprchávati. Sem asi patří též
hl. sač: snéh so saje sype se. — Příbuzné je
lit. sijóti drobně pršeti. Psi. bylo tedy sbjati.
sadat: palčivě svrběti (stč. a dosud han.):
sada od kopřiv, sada ho dobrý bedlo. Zvláště
o bolesti, kterou působí otlaky, odřeniny;
sem patří vm. jadét, dadét t/v? Jmenné
odvozeniny: stč. sadno (Klaret), později
sadmo, kůň sadnivý, sch. pol. r. sadno
odřenina na koňské kůži pod sedlem, č. úsad
bolest v kříži. — Pd. sadziec t/v, r. ssadíť
odříti, sedříti (kůži na koleně, na lokte),
ssáživať(sja) odírati (se), ssadina odřenina,
sádneť, sádnit bolestivě svrbět, svědět,
sádnyj svědivý. — Jest vyjíti od psi. saditi,
což by bylo faktitivum od sedati pukat i
(viz; kořen *k'ed-), tedy ,,činiti, aby něco
pukalo, bylo rozpukané, odřené", tedy
odírati, při čemž se myslí na živou kůži, tak
jako se klade rozsedati se zpravidla o kůži
na rukou nebo na nohou. Pak utvořeno
stavové saditi = býti odřený, svrběti; a další
odvozeniny. (Jinak, ale mylně, o rus. slovech
Šanskij EIRJ 1.72: řadí je k sed- v šest
sednouti.)
sádlo, sádelný, sádelnatý. — Stsl. b. sin.
ukr. r. sálo, sch. sálo, sic. sádlo, pol. hl. dl.
sádlo. — Psi. sádlo, málo jasné. Má se za to,
že pochází od saditi (co se usadilo, tuk
usazený na jistých částech těla), ale v tom
případě by bylo uznati dávnou ztrátu i (čekali
bychom *sadilo). Bylo by možno spojiti je
s lat. sěbum tuk, je-li toto ze *sědhom, což
není nemožné; pak by a a lo bylo asi vlivem
slova máslo.
sádra, zasádrovati. Sic. sádra. S.-csl. sedry
krbVbnyje a r.-csl. sjadry krovnyja jsou kusy
sražené krve. — Nepochybně patří vše toto
pospolu; vzhledem k csl. významu se zdá, že
lze *sqdra chápati jako ,,sedlinu, sraženími"
(i sádra rychle tuhne, je-li smíšena s vodou),
pak by to bylo domácí slovo od s$d- se
starobylou r-ovou příponou. Germ. *sendra
(sthn. sintar, střhn. sinter mask. struska,
něm. Sinter pěna, okuje) je též příbuzné
(přímo z němčiny je pol. zyndra, z$dra struska
a sch. sedra Kalksinter), neboť „struska je
také sedlina (z roztopených kovů)" (Šm.).
saíián: druh jemné kůže na boty, sic.
saflárv, pol. safjan, ukr. safján, sap'jan, r.
sdfján, b. sachtijan. Z osman. saytijan,
popř. z obdobných tvarů východních Turků.
safír, stč. i zafír, sic. zafír; západoevropský
název: it. saffiro, fr. saphir, něm. Saphir.
Z hebr. sappir. Pol. szafir; ukr. r. sapfír
má pf z ř. σάπφειρος < σάμφειρος.
ságo, tak i sic: z Malajska, odkud ty
krupky i pocházejí (pův. sägü); je angl.
ságo, odtud přišlo přes němčinu k nám.
sáh, jvč. (Litomyšlsko) sáhá, mor. sáhá,
siha, vč. sáhovina menší neotesané kusy
kamene (do základů apod.), původně
srovnané v lomu jen do sáhových hranolů
a podle toho placené. — Sic. siaha, pol. sqg
i siqg (dřeva), dl. sága, jinde odvozenina
s -bňb apod.: rd. sázen' gen. sáznja mask.,
spis. sazen' gen. -éni fem., ukr. sázen* gen.
-znja, hl. sazen, dl. sčézaň sin. seženj, sch. se-
zanj, b. sja£en, sáh. — Psi. s^g^b a s§zbňb, obé
od s§gati (viz sahati): sáh je — jako palec,
stopa, loket — přirozená míra, to, co se
obsáhne roztaženými pažemi.
sahati: stč. sáhu, sězeš, -sieci, dosud nč.: do-
síci; sáhnouti, -sáhovati; mor. síhnúť (val.
obsíhnút Β > obzinúť B); ze s* {*s§g- > slah-)
je nář. š(l), 6: šahati, vč. šlahat, msl. občáhnút,
obóíhnúť. Obsáhlý, rozsáhlý, postverb. obsah
( > obsažný), rozsah, zásah, přesah. Přísahati:
stč. přísahu pokleslo na (při) sau, podle
sahám pak přisám Bohu, mylně chápáno
jako ,,při samém Bohu" a změněno v při sám
Bůh; staré postverbale je přísaha, od něho
nové zapřísahati někoho = přísahou
zavazovati, úpěnlivě prositi, spřísahati,
švýcarské spříseženství = Eidgenossenschaft.
Přísaháno tak, že přísahající držel v ruce věc,
jíž se zaklínal (nebo se jí dotýkal), aby tak
vzniklo mocné trvalé magické spojení mezi
ním a tou věcí (nemohoucí se zrušiti bez
nejtěžších následků), např. meč, aby jím
zahynul, poruší-li slib. ,,Kdo potvrzoval
správnost hranic pozemků, sestoupil do
vyhloubené jamky [v níž se tušil zapadlý mezník],
vzal drn na hlavu a vykonal o tom přísahu"
(Kruš. 154), tj. naznačil tím, že by právem
se měl sám dostat pod drn ( = zemříti), kdyby
někdy v té věci svědčil proti pravdě. Jiný
způsob přísahání (bez držení meče ap.) bylo
klíti (viz). — Stsl. prisggo pris§šti, prisgga,
sic. siahať, přísahat, přísaha, r. sjágať, pri-
sjága, rd. dosjačí, ukr. sjaháty, prysjaha, pol.
si§gac si$gnqc, dříve i dosiqc, przy°, o°, przy-
si§ga, hl. sahac přisahá, dl. péisegaé, péisega,
sin. doséói, prisega, sch. seci segnuti, b.
posegna. — Psi. s$go segti: kořen s$g- < seng-
souvisí nepochybně (Miklosich) s lit. síekiu
eíekti roztáhnouti ruku na něco, dosáhnouti
něčeho, pri- dosahovati někam (i přísahati,
asi podle slovanštiny), saikinti nechati
přísahati, síeksnis sáh. Nosovku g vysvětlíme
z nulového stupně *sik- a z expresivní
geminace kk > nk: sikk- dalo sink-, to
oslabeno v *sing > s§g-. Zeslabený význam
'dotýkati se něčeho' vznikl teprve u nás, je
mladý, znamenal usilovné, namáhavé
obsáhnutí, dosáhnutí něčeho, pokud rámě (ruka)
to dokáže. Od něho je i sáh. (Zpravidla se
segti spojuje mylně s lit. ségti připnouti,
zapnouti, např. šat knoflíky, kličkou něco
zavěsiti ap.).
sáhovati: choditi dlouhými kroky. — Sic.

sajdák
siazit, pd. siqzyc t/v, r. ěagáť kráčeti, postv.
šag krok, hl. sah krok, skok. — Psi. segati
kráčeti. Příbuzno je lit. zéngti t/v. U nás
*zegti přešlo do α-ové (v ruš.) a pak do i-ové
třídy (sic. pol.) a v povědomí mluvících se
přichýlilo k seg-b, sáh, takže v č. sic. pol.
bylo chápáno jako ,,dělati kroky na sáh
dlouhé". V ruštině si přešlo v sj > š.
sajdák jč.: papírový sáček Cuř.: sic. val.
kabela, zajdák ( > val. zajda břemeno, nůše,
tak i sic. pol.) pastýřská mošna, sic. i sajdacka
a sujdaóka plátěná tor ba. Ukr. r. sajdák (též
ukr. sahajdak, r. sagajdak). Z tur. saydak,
sadak. Viz i rajda.
sak: všeslovanské jméno jednoho druhu
sítě na ryby (visí na vidlicovité rukověti nebo
•častěji na rámu; táhne se za dřevěnou tyč
proti proudu) pro menší vody; sic. sakovina,
jako hl. a sin. Dějiny toho slova i věci jsou
málo jasné. Vlastním východiskem je
nepochybně lat. sagěna, lovná síť na ryby nebo
ptáky (z ř. σαγήνη), k však ukazuje na
germánské prostřednictví (něm. Sack,
Trampsack je obdobná síť na ryby, na hranolovitém
rámu). R. ukr. p. sakva (pol. sakiewka pytlík)
= sak na ryby, svým v ukazuje stejný vývoj
jako lagwb, sch. lagva, č. láhev, přes ger-
mánštinu z lat. lagěna. (Není tedy třeba
odvozovati, jak se obecně činí, sak z jiného
něm. Sack pytel < lat. saccus; je však z
tohoto Sack naše žok a novotvar sáček pro
kupecký papírový pytlík na zboží, jemuž se
na Moravě říká kabelka).
sak mor.: černý ženský pás a sic. sakáéka
mužská zástěra; budou přímo z hebr. sak
zástěra.
sáknouti, prosakovati. Složenina s vy-
přešla významem k 'vyschnouti', odtud
mor. (u)sáknút (u)schnouti (na mrazu mokré
prádlo sákne, Jg z mor.). Jako lat. emungěre
je vysmrkati někoho, ale v argotu i ošiditi,
tak han. (Heršpice) vosáchnót a vč. vozáhnout
ošiditi. Jiný odstín se vyvinul v stč. osáknúti
zbýti (po smrti někoho): statek po nich osáklý,
plat osakl (NŘ 19.165); základem obrazu je
voda osáklá, vysáklá = zbylá po něčem. —
Stsl. iseknoti ( < iz-s-) přestati (o krvotoku),
ochabnouti, r.-csl. prěseknoti vyschnouti
(o pramenu), sic. siak rmť sáknouti, presakovať,
siakat (sa) smrkati, vy sakovat sa vysmrkati se,
r. sjá&raiťkapati, ukr. výsjakaty, pol. wsieknqc
vsáknouti, siqkač smrkati, sqczyc roniti
(slzy), 8. sie crčeti, kapati, hl. saknyc, sin.
useknoti vysmrkati, sch. oseklo je more =
nastal odliv, osjeka odliv, useknuti vysmrkati,
b. presekna přestati téci; bylo i faktitivum
stsl. isQČiti, prěsgčiti' nechati vysáknouti
(vytéci). — Slov. sek- je nasalisovaný kořen
sek-, jenž je v lit. senka sékti padati,
opadávati (o vodě), lot. slkstu siku slkt a sika
sikt t/v; lit. sunkiú suňkti vymačkávati
(vodu, šťávu); stind. á-sak-ra- nevysychající,
nepřestávající (o toku mléka z krávy).
salva
Stupeň o je v sok, v. to. Lot. sik- je nejspíše
oslabení s°k, též lit. sunkj-, ale s temným
zabarvením slabé hlásky. České á je z
dlouhého (nenosového!) stupně iterativ *sök-ä-tl,
kdežto sic. ia je z e. Bylo tedy psi. *sek-noti,
ale *sak-ati; nastávalo pak vyrovnání jedním
nebo druhým směrem. (Jinak Liewehr
ZfslPh 23.100: má č. -á- zde za expresivní.)
sakumpak, sakumprásk, sakumpikum lid.:
se vším všudy. — Z něm. (mit) Sack und
Pack t/v KpU.
sál, sic. sála, pol. sála, ukr. sálja zálja,
r. zála, zal i žalo. ,,Podoby s -a budou z it.
salla, bez -a z něm. Saal." Šm.
salajka: potaš. Bud z něm. Sallauge (lat.
sal sůl, něm. lauge louh; solí se zde rozumějí
,,různé druhy sloučenin, vzniklých neutra -
lisací kyselin zásadami"; ,,pro snazší
uschování získávala se z louhu odpařením sůl
uhličitanu draselného, která byla před
upotřebením zase rozpouštěna ve vodě." V -lauge
u nás au zde dalo aj, podobně jako v
Hauptmann > hajtman aj. (Hugo Sáňka,
Pomístní názvy brněnského okolí, 1960, 70.)
Nebo spíše (tak Šm.) ze sal alcali.
salakuška: baltický sled, ,,ruská
sardinka." Z ruštiny, tam je z fin. salakka t/v.
salám, sic. sáláma, ukr. saljámi: z ital.
šalami t/v (původně nasolené maso, z láku,
odvozeno od sále sůl). Odtud je i něm.
Salami.
salapatinka: druh pečiva. Z rus. salamáta
moučná kaše, původu nejasného; u nás retná
retnice záměnou místo nosové.
salaš, 8alaěnik; sic. usalašit sa usaditi se
(i val.). Slovo pastýřské kultury karpatské:
pol. salasz, sic. ukr. salaš, pastýřská chatrč
na horách, pro ubytování valachů, spolu se
zařízením na výrobu sýra a ovčího mléka.
Z mad. szállás přístřeší, ubytování; cituje se
i tur. salaš, tatar. salaš.
salát, sic. salát, pol. salata, ukr. saláta,
r. salát. Evropské slovo (něm. Salat, fr. sala-
de) z it. salata, vlastně insalata ,,nasolená"
(zelenina). U nás je to slovo z němčiny, sic.
s- je z mad. saláta.
salať laš.: házeti, metati, sic. sálat.
Nejasné. Κ slátit
sálati, už stč.; mor. šálit; sem mor. salaÓka
suché chvojí? — Sic. sálat, sálavý. — Ze
*svalati, náleží k lit. svilú svilaü svllti,
lit. žem. svélu svilti, lot. svelu svelt, něm.
schwellen, stangl. svelan, vše = doutnati,
vlastně žhnouti bez plamene; naše sal-
ztratilo v asi vlivem kořene pal-.
salup: druh ženského oděvu, r. salóp.
Z fr. salopette „lněné svrchní kalhoty,
pracovní oděv." Šmilauer.
salušina klad.: slupka obilná. Viz šešulina.
salva, tak i sic: z něm. Salve nebo z franc.
salvě. Původem je to lat. salvě bud zdráv,
tedy pozdrav, pak hromadný výstřel na
pozdrav, na počest.

sám
537
sasanka
sám i samý (jeho samého apod.); v starších
památkách sám, sama znamená pán
(hospodář), paní (hospodyně), prostým
vynecháním příslušného hlavního slova (doklady
Sm 33), obdobně jako lat. ipse, ř. αυτός t/v
(Hujer 1.266); samota, -tný, -tář, osamotiti;
samec o zvířatech vzešlo z toho, že samec
některých zvířat žije dlouho sám a starost
o mládata nechává samici (toto slovo při-
tvoreno k samec); pak znamená samec
i ledacos silného, mohutného, řízného
(sameček = lahvička kořalky a pod.). Rozšířen
byl typ sám čtvrt = (já) se třemi jinými,
sám třetí atd. (Sm 34), žena samodruhá =
těhotná. Časté je samo- v složeninách:
samouk, samolibý, samostatný atd. Původně
sám znamenalo 'právě ten', časem se význam
odstínil na 'ten, bez ostatních, bez cizí
pomoci, bez cizí účasti', až na 'samojediný,
osamocený'. Obdobná spojení u jiných
Slovanů: pol. samiec, samotrzeci, samozwaniec,
r. samec, samdrúg, samozvanec atd. (srov.
i něm. selbander, selbdritt). — Psi. sam-b,
zastoupené u všech Slovanů, souvisí se
stind. samá-, av. stpers. hamá- týž, ten
právě, ř. όμός stejný, rovný, gót. sama
týž, stir. -som ipse. Zdloužení samohlásky
(si. a místo *o) jako v milý atd., § 1; v avestě
je sice vedle hamá- též. häma-, ale tu může
jíti o mylnou grafiku středoperských písařů.
sám, sámek: ozdobná záložka na šatech,
do nedávná čes. a dosud sic. (tu je i zám);
sámovat, o°. Z něm. Saum.
samorcstlík: rostlina Actaea. Ze
slovenštiny. Bylo i stč. s., = ,,acerra, což je asarum,
kopytník" Šm.
samšík i šamšik zm. han.: podlouhlý košík
rákosový nebo slaměný. Z něm. nář. (hess.)
Schanze koš.
sandál, u Rohna pl. zandalye < něm.
Sandalien. — Sic. sandál, pol. sandál, stsl.
sandalii, r. sandálija, nář. sandál. Κ nám
přišel ten název bud z něm. Sandale, nebo
z it. sandala. Vše je z ř. σάνδαλον (resp.
σανδάλιον), slova původu východního.
saň, pohádková obluda („dlouhý ještěr
bez křídel"; „nesmí se másti s drakem"
August Sedláček LF 43.217), stč. san i saň
mask. i fem., odvoz. adj. sanětí; u Rosy
sanai, val. sanot, han. sunut, u Kyjova aj.
sanuť. — Sic. saňa, csl. sanb. — Málo jasné.
Jestliže pro ony rozšířené tvary klademe
východisko sanuť < sanot b, tj. tvar s
příponou přechodníku přítomného, bylo by
možné hledati základ slovesný. Vzhledem
k názvu plaz, který je od plaziti se, lze snad
mysliti na sloveso, které je v pol. sunqc sie,
jež mj. znamená plazivě se pohybovati,
a v č. sunouti. V psi. sunoti splynuly dva
kořeny, jeden z nich znamenal pohybovati
se vpřed, jíti (o tom viz pod sypati 2°).
Zdloužený kořenový útvar (jedna z bsl.
možností) säu mohl se zredukovat v sä;
od toho by bylo sloveso *sano (a partie.
sanot- vpřed se pohybující), ale jinak nedo-
chované.
sáně i saně, sáňky ( > sáňkovati); sanice 1°
spodní část saní (křivé dřevo), přeneseně
čelist (podle podoby), 2° zasněženost země,
že po ní možno jeti saněmi (dnes je dobrá
sanice). — Všeslovanské: sic saně, sánka,
sari^a, sáňkovat sa, pol. sanie, sankt, sanica,
ukr. sány, sanký; sánka sanice, r. sáni, sánki,
hl. sanje, sanki, dl. saně, sanki, saňkowaé,
saňa sanice, sin. sani, sankati se, sch. sanice
i saoni(\), sánjkati se, b. sani. — Psi. sani,
i-kmen, plur. fem. Nejasného původu. Ku
podivu nemají indoevropské jazyky společné
jméno pro sáně, ač pro snili a zimu mají,
a dále je ku podivu to, že se za stará někdy
užívalo saní i v létě, dosud se polní boudy
apod. na Balkáně dopravují na sanicích;
při pohřbech se u Slovanů mrtvoly i v létě
odvážely na saních (s potahem volským!),
dosud ještě na Karpatské Ukrajině.
Dosavadní etymologie nepřesvědčují. Je však
pozoruhodné (Kalima WS 2. 182), že v ugro-
finských jazycích jsou slova dosti podobná:
lapon. Vonné aj., i jinde: burjat. sána, kalm.
tsand, atd.: přejato od Slovanů?
sápati: trhati, rváti (zlobně), podkrk s.
něčím; stč. a us. s. se na někoho; osápiti se
na někoho (řečí) Jg, nyní spodobou osopiti se.
Význam je činí expresivním, odtud mor.
(han. v Heršpicích) cápat se, val. chápat sa,
jvč. (Polná) a mor. voschápnout se (vkladné
ch), sem patří i laš. sarpatse (vkladné r, § 10).
Souvisí s dl. capaé, pol. siepač a ukr. sípaly
trhati, rváti. Κ osopiti se je nejblíže bulh.
sóp(v)am se utrhovati se (řečí), osopovatise. —
Je i něm. sappen t/v. Další historie není
jasná.
sápe, sábě stč.: pohrabáč. Pd. sapa t/v,
sapac okopávati sápou, r. ukr. sápá motyka.
Ze střlat. sap(p)a Jg-Mtz. — Je též sch.
a nř. capa z it. zappa; b. čapa, rd. čápka, cap,
druhy motyky, z osman. čapa. Původ všeho
je asi turkotatarský. Viz i capiň.
saranče: přejato od Přešla z ruštiny (sa-
rančá). Je i pol. szaraňcza a ukr. saran(č)á
kobylka, vše asi z tur. jazyků (je polovecky
sarynčqa, kipčacky sarynčqan aj.). Kowalski
JP 27.52.
sasafras: jistá nadávka (na Jindřicho-
hradecku). — Je to asi/ras 1° nebo 2° (viz),
žertem zaměněné názvem cizí léčivé rostliny
sasafras. F. Strejček NŘ 26.94.
sasanka: rostlina Anemone. V č. je od
Slobody a Opize A852), asi je zavedl
Sloboda z polštiny, kde znamená rovněž
Anemone, ale u Linda jen ocún (Colchicum).
— Pol. sasanka, sch. sása, obé 'koniklec'
(Pulsatilla), b. sásan jaterník (Hepatica
triloba), sasanka (nář. varianty obou: sasan
sasanka sásenka sasanka). — Duridanov
SbLehr 81n. spojuje ta slova se staroegypt.

satan
38
se
s-šš-n (s-š-n) lotos, kopt. sosen lilie, hebrej.
šóšan, arab. susan lilie, ř. σοϋσον lilie, pers.
susän lilie, kosatec, tatar. susan kosatec.
Domnívá se, že to jméno nabylo (přejetím
asi ze staré řečtiny) v praslovanštině podoby
s-bstn'by s-bSbn-b nebo stsent, z těch pak
že vznikly jednotlivé formy jednak
rozšířením o nové přípony, jednak hláskovými
asimilacemi (mor. sesí koniklec ze *sesbje).
Změnu významu vykládá D. tím, že některé
druhy sasanek se pěstují jako okrasné.
Po vokalisaci jerů spojila lidová etymologie
v r. a bulh. ta slova se stm* 'spánek', neboť
v sofijském kraji se ty květiny dávají dětem
do kolébek. V bulh. kromě toho je název
koni klece zakončen na -kotka 'kočka* (sán-
-sän-, sán-, san-, sin-sän-, säsän-, sasan-,
vždy + -kotka), prý „pravděpodobně
asociací s pojmem 'sen'" (D.), spíše však proto,
že některé druhy konikleců jsou hustě
pokryty chloupky (srov. tu naše kočičky
vrbové ap.).
satan, satanáš, stč. šatan(áš) i sotona;
dosud je msl. sic. sotona zlá žena, vzteklice;
vč. Jgd a dosud satonit se s kým, čertiti se,
vaditi se velmi zlobně; stran významu
srov. čertit se, rozčertit koho, od čert. Stč.
satan je i černý čáp. — Stsl. str. sch. sin.
sotona, csl. 13.—14. stol., r. ukr. satana,
sic. hl. dl. satan, b. satana i sotona. — Formy
s o jsou patrně starší přejetí z ř. Σατανάς
(přejaté za řecké misijní činnosti), formy s a
jsou mladší, asi z něm. Satan. Pol. a br.
satan, r. ukr. sajtán. Posledním pramenem
všeho je hebr. sätän nepřítel; ruské podoby
jsou z arab. šaitan.
sáti, saji, do 1953 psáno ss-; stč. ssu sseš,
msl. v-sosat; sací, savý ( > saviše nasávací
roura, savec); stč. sic. oses prasátko, srov.
r. osósok a pol. osesek t/v (viz i sele < ssele);
stč. sesek (sic. sosok, sosec) prsní bradavka;
č. nově sosák hmyzu. Nové č. yxásoska je
podle r. nasós pumpa. — Všeslovanské
vyjma luz.: stsl. s-bsi stsati; stSbCb cecek,
sic. sajern sat, r. sosů sosát, sosók cecek,
z csl. je soséc, ukr. ssu ssáty, pol. ss$ ssac,
ivysysac, sin. sasati sesati sisati cecati, ses
tíecek, sch. sáti sisati, b. sisam sáti, siska
cecek, vymeno. — Psi. s-bsati je s-ové
intensivum, pův. s^p-sati; příbuzno je
něm. saufen, supfen srkati. Sysati je k tomu
příslušné iterativum. Meh SPFFBU 1.84.
saze, stč. sáze, laš. saza i sadza. —
Všeslovanské: stsl. sažda, r. ukr. sáža, sic. pol.
sadza, hl. plur. saze, dl. plur. caze, saze,
sin. saja, sch. sada, b. pl. sáždi. — Psi. sada
ze sad-ja, význam ,,co se usadilo, usazenina".
Obdobně lit. súodžios plur. fem. a súodžiai
plur. mask., lot. suoději plur. mask., něm.
nář. Soot, angl. soot saze. Vše je starobylý
útvar od sod- usazovati (se), ve střídě k sěd-
seděti.
scáti, štim, scanky, nář. i che-. Srov. csl.
Sbčq Sbcati, v. scu scat, ukr. seja sejáty, pol.
szczg szezae, hl. scec, dl. ščas, sin. scati, sch.
scati. Vedle toho jsou slovesa s i znamenající
někde i 'stříkati, kropiti': laš. sikač
stříkati B, šykač Lp, sykat stříkati, scáti,
po°, vy° se Hor., éikačka -avka sykačka
stříkačka, sic. sykat stříkati, scáti, sikac,
cikat scáti, sykač sýkačka sykal, stříkačka,
usíkat sa (-y-) uscati se, zasyk(ov)at sa
poscati se, posykovat sa, siklava slap; pol.
sikac, ukr. sýkaty, r. síkat stříkati, scáti,
sin. síkati stříkati. — Psi. sbčo sbcati a (se
zdloužením b > i) iterativum sikati. Původní
výraz pro pojem scáti, vězící v lat. mingere,
u Slovanů byl nahrazen opisem (z důvodů
tabuových či naopak pro větší výraznost?),
znamenajícím pouhé vypouštěti proud
kapek, kropiti, máčeti a souvisícím se stind.
siňčáti vylévá, polévá, av. hinČaiti vylévá,
sthn. sihan cediti aj. Sloveso 3. sg. sbčétb
rovná se — nehledíc k infixu nosovému —
indickému sinČáti; Iníinitivní Sbcati je ze
*sik-ä-tei, v němž se na k náležitě provedla
baudouinovská palatalisace. V češtině
čekáme přehlásku, stč. *seiet i, á se však
udrželo vlivem slova sráti (jinak o
nedostatku přehlásky Liewehr ZfslPh 23.99).
Iterativní naše sik- má zdloužení provedené
až na slovanské půdě.
se příslovce, v stč. nuž se na něho = nuže
na něho! Nepochybně totožné s částicí se
u tzv. zvratných sloves; má v stč. ještě
původní podobu se (nikoli sé\). S nuž se tedy
souhlasí pak sic. nusa ticho, pst ( < nu sa!);
dále je sic. ta sa! vzhůru!, hor sa t/v. Hujer
1.52 zde vidí však částici se, nikoli
reflexivní zájmeno sě.
se zájmeno zvratné. Nemá nominativ.
Pády jsou jako tebe atd., z ide. kmene seue,
což někde redukováno ve sue, se. U zvratných
sloves je příklonný dativ si a akus. se i se
(o tom Havránek, Genera verbi 1.78).
Příbuzný je lit. pův. gen. savě, dat. savi, gót. sik
(něm. sich), lat. sě. — Zdá se, že je třeba
rozlišovati: 1° skutečné zvratné zájmeno
se sebe si atd., schopné státi po předložce
(činí to pro sebe) a rovnocenné s tne mi tebe ti
(dáti si úkol, přáti si), 2° částici se u jistých
sloves „zvratných" (báti se ap.), kde nemůže
jít o předmětový vztah. Případy, ze
slovanštiny nevysvětlitelné, jako (stanu se)
státi se geschehen proti (na)stati apod.
ukazují, že tato částice se má blízko k hetit.
příklonné částici za podobných funkcí; např.
het. tvary s významy Obléci se, státi se,
vzíti se' mají za (proti pouhému Vzíti' atp.),
o tom Götze AO 5,3n.; za stojí u kterékoli
osoby, a to příklonně po prvém slově věty.
Tedy jako naše se, si. Zdá se však, že v
slovanštině tato částice v povědomí mluvících
splynula se z vratným zájmenem (odtud si, se).
Slovan, užití „zvratného" se a si ve všech
osobách (proti např. něm. ich fürchte mich

sec mazec
atd.) je tedy starobylé a původní (Pedersen).
sec mazec podkrk.: „náladové oslabení
původního zaklení set sakra." Křístek Sb-
Trávn. 296.
sedati: pukati. Viz rozsedati se.
seděti. Kořen sed- je v těchto podobách:
1° sed- jen ve jméně sedlo; 2° s§d- v stě.
sadu sédeš sednouti, přechodem do 2. třídy
sadnu sedneš sadnúti, nč. sednu sednouti
{usedlý, -lost, ssedlý, -lina, posedlý), sic.
sadnúť (odtud sadať), stsl. se,dq, pol. siqd§,
r. sjadu; 3° sed- ze sed-: seděti (tak stsl.)
λ v inf. 1. tř. šesti (dosud v sic. nář. sasci),
pol. siedzieč, b. sed ja aj. V stě. je odedávna
pouhé seděti, patrně přichýlením k ležeti;
odvozeniny soused (-ní), neposedný, neposeda,
předseda (odtud nové denominativum
předsedati, nikoli ze sedati a před); iter. sedati
(> seda-dlol, sedavý život, usedavý pláč),
zasedati (o schůzích) je však z ruštiny;
4° sad- ze sod-, v saditi, sad, starý w-kmen
(znamenal neohrazené místo, kde bylo
ovocné stromoví; naproti tomu zahrada bylo
ohrazené místo pro zeleninu), násadka (msl.
osátka Zýbal, osátko, fosátka Kol), osada
(z osaditi krajinu lidem), výsada (vysazení =
vyloučení z běžného pravidla), posada a
posádka, zásada (základní pravidlo), násad(k)a;
dále z útvarů od sad- budtež uvedeny jvě.
sádník mezník, mor. sádcí, mor. (za)osácit sa
o stromě, jenž padaje zůstane viset na
jiných, msl. sic. sadila domýšlivec, vychlou-
bač (odkud význam?); iter. sázeti ze stě.
sázeti < *sad-ja-ti (sázecí, sazeč; sázecka =
brambory k sázení; sazba, sázka); Množství
obdobných útvarů u jiných Slovanů. —
Kořen sed- je prajazykový, útvarů z něho
se užívalo všude pro pojem usednouti,
usedati, kdežto pro označení trvalého seděni
bylo sed- jen v některých jazycích (indoir.
a řečtina mají *ěs-: stind. äste = ήσται).
Sloveso pro pojem usednouti se tvořilo
bud zdvojením (lat. eědó ze si-zd-ó, stind.
sidati), nebo nosovým infixem; to je právě
v slov. sedq, jehož s§d- je *si-n-d, oslabené
s-d- s infixem (nikoli sed- s infixem), jak to
potvrzuje stprus. sindats sedící. Pro pojem
seděti je jinde sed- (lat. sede δ), ν bsl. však
sěd- (lit. sedziu, lot. sedu, podle toho i balt.
sednouti si: lit. sedu, lot. sěžu); naše psi.
seděti je původem athematické sloveso
odvozené od jména na ě~i-, takového jako je
lat. sěděs < sěd-ěi-s. Střídový stupeň o je
v bsl. také jen dlouhý: slov. sad- a lit. sóstas
sedadlo. Viz i saze.
sedlák, fem. selka, stč. sedlka; selský, dříve
sedlský, sedlaÓiti. Sedlák je odvozeno od
*sedlo, zemědělské hospodářství (s domem
pro rodinu a čeled a s dalším příslušenstvím);
toto * sedlo je v stsl. selo, r. ukr. selo, pol.
(z ruštiny) siolo, hl. sydlo, dl. sedlo, sch.
sin. b. selo, v češtině pak se jeví s dlouhou
kvantitou jako sídlo < siedlo, což ukazuje
sedm
na starší *sedlo. Sedlák je tedy „majitel,
obyvatel sídliště, usedlosti4' (na rozdíl od bez-
zemka, sluhy, otroka). Přípona -(j)ak (srov.
Praha — Pražák, měšťák) je poněkud
hanlivá, nahradila zde náležitou příponu starou
-jan- (srov. měšťan < měst-jan-), patrnou
v rus. seljánin. Krátká kvantita slova sídlo je
zachována jednak v podsedek z *pod-sedlek,
jednak v odvozených místních jménech
Sedlo, Sedlec ( > Sedlčany), Sedlice, Sedliště,
(srov. p. Dtugosiodlo, Siedice, sch. Novo Selo
aj.) au han. msl. sedlisko staveniště (laš. sed-
lisko = usedlost). Sic. sídlo bude však patrně
z češtiny. Srov. sic. sedliak, pol. siodlak, hl. dl.
sedlák, útvar na -ak je tedy společný západo-
slovanský. — Výchozí slovo, psi. *sedlo je
jiné nežli *seďblo (toto je v sedlo, viz), nebot
v něm nebylo jeru, což je patrné z podob,
kde dl dalo pouhé l. Vzhledem k tomu je
radno pokládati -dlo za příponu (a nikoli
jeho d za součást kořene). Pak by kořenná
část byla ne od seděti (opak se přijímal
obecně, v. Profous MJ 4.32), ale původní *sě-,
od kořene k*ei-, který znamenal držení
zemědělského majetku, bydlení na venkovském
sídlišti: vězí v ř. κτίσις fem., stind. kšětra-
ntr. a av. šoid-ra- ntr. sídlo, sídliště, ind.
kšeti, kšiyáti bydlí, přebývá někde. Zvláště
kšětra- a šoiůra- našemu sedlo odpovídají
dobře; tra je sice přípona poněkud odchylná,
ale u nás ji ve stejné funkci v jiných slovech
nahrazuje dlo. Pfodslovanský pratvar pro
pojem „sídlo" byl tedy *k'oi-dhlo-, což by
bylo dalo psi. sedlo. Jeho ě se všude jinde
mimo češtinu zkrátilo v e, mimo jiné příčiny
(tendenci ke splývání e a e; krátící vliv
„dlouhých" přípon jako -jak-) též asi vlivem
slovesa seděti, neboť toho (a něm. sitzen ap.,
Wohnsitz) se metaforicky užívá o živote na
vlastním statku. Viz i síň. — Něm. siedeln
'sídliti' ap. je pak ze slovanštiny. Meh
ČPřSof 100, SbKuryl 185.
sedlo na koně, odtud podsední kůň (z pod-
sedlní) = v páru spřežení ten, na kterém
seděl pohůnek, tedy levý, druhý byl náruční
(mylně sic. podsebný, mor. pocovní, odtud
na poca, poce = sedlová strana), Pol. siodlo,
ukr. sidlo, r. sedlo, sic. sch. sedlo. Zachovaná
skupina dl ukazuje, že mezi dal bylo jer:
stsl. je oseďblati, s tím souhlasí příponou
sthn. satul = nyní Sattel, pragerm. *sadula-.
Kořen je sed-, nedostatek zdloužení svědčí,
že seďblo je útvar velmi starobylý,
předšlo vanský, z doby starší než je zobecnění
dlouhého sěd- v slovese (viz seděti), tomu
nasvědčuje i přípona, jinak neproduktivní.
Sedlo je tedy pojem i název prajazykový;
Indoevropanó měli koně k jízdě, ne k tahu
(tahali voli!). Odvoz, sedlář, dělání sedel
byla patrně jejich nejvlastnější práce. Germ.
*sadula- pokládá Martynov 178n. za přejaté
ze slovanštiny.
sedm, sedmnáct ( < sedm na desete), sedm-

sedmikráska
540
sekyra
desát = 7 desítek, sedmý. Sic. sedem, sedem-
nást, atd.; zajímavé je sedmoslivkár chudý
zeman: na již. Slovensku byly zemanské vsi,
kde kurie stály těsně vedle sebe, každá z nich
měla do návsi zahrádku se zpravidla 7
slívovými stromy (víc se jich do ní nevešlo!) (Ho-
léczyová ve sborníku Bujnákově); srov. é.
svých pít švestek, kde věcný podklad je však
už zapomenut. — Ide. bylo nesklonné septn,
dále neprůhledné: stind. sapta, ř. επτά, lat.
septem, ir. secht. Slov. řadové sedmt vzešlo
asi ze sepťmos tak, že vokáleček ° v rychlé
výslovnosti při počítání vypadl, rovněž ρ
v skupině ptm zaniklo, tm se oslabilo v dm,
pod. jako pt > bd v ř. έβδομος = sedmý.
Podle řadové se pak zformovala i základní
číslovka jakožto i-kmenové subst., psi. stsl.
sedmb.
sedmikráska: rostlina Bellis, mor. sedmi-
chrástka. Srov. něm. Tausendschön. K Bellis
byly dříve počítány též kopretiny (,,b.
maior") a Mattioli (Vel 320) se snaží
vypočítat jejich sedmerou krásu. Vzhledem k pol.
stokrotka (stokrótka, stokroč) a ukr. stokoroť
(je ale též stokra(s)tka) se zdá, že v 2. části
bylo ne -kráska (bylinka ta zvláštní krásou
nevyniká), ale že slovo znělo stokrátka (-krát
jako v dvakrát apod.), což se vztahovalo
nejspíše na oblíbené otrhávání okrajových
úborových plátků při věštění a žertovném
hádání o lásce. Sto je tu jen tzv. okrouhlé
číslo; u nás bylo zredukováno na
magické číslo sedm. Něm. -schön podle
češtiny?
šejka mor.: kráva sivá KtD. — Z mad.
szoke, nář. szójke, plavý. Srov. sejko. Sulán
PIDebr 39.16.
sejko horň.: skřivan lesní B, linduška
KtD. — Odvozeno od mad. szoke plavý.
Srov. šejka.
sekati, stč. seku sieci, nčd. secu síct apod.
jako rolnický termín pro sekati obilí nebo
trávu, jinak jen sekati, seknouti; sekáč, sekaná
(t. pečené), sekanina, sekací; sec, seno-seč,
sečný, úseÓný; postv. sek rána (mor. i
mýtina), ú° o° pro° prů° vý°, viz i soušek; záseka
v lese proti nepříteli; paseka (viz zvi.); sečka
řezanka, úsečka; oseček odseknutá tříska;
stč. a chod. náseč koplice. — Všeslovanské:
kořen sek- má tuto základní podobu jen
ve jméně sekyra, jinak v slovese a jeho
odvozeninách jen sěk- = zdloužené sek- (srov.
obdobný poměr u sedétil): stsl. sěkq sě&ti,
r. seku sec* (ze se-), ukr. siku, sičy, pol.
sieke, siec, hl. syku syc, dl. seku sec, sin.
secem seči, sch. siječem sječi, b. seka; sic. jen
sekat. — Týž kořen sek- je v stlitev. {sekti
vsekati, iš-sekti vysekati, sculpere (s
neurčitou kvantitou e), lat. seco řezati a v několika
slovesných tvarech keltských; u Germánů
jen ve jménech sthn. sága (= n. Säge pila)
aj. — Odseknouti 'ostře a krátce odpověděti'
má paralelu v lit. atkifsti t/v, od kifsti
I sekati. Seknout 'ukrásti' je kalk za něm.
arg. hauen t/v.
sekavec i sykavec: ryba Cobitis; stč. sěka-
vec, nčd. i sekavica, val. sykavec, snad i sokva
ČL 50.291. — Pol. siek siekierka sykawec
sikawka, ukr. sikavka sykavka sykla sik syk
(s)cykun aj., sch. sekq, sekuš. — Od sekati,
„neboť po uchopení rozježuje skřele a seka
na strany pohyblivými podočními trny"
(Mahen, v. Dyk 206); v sic. rybářském
slangu se ta ryba nazývá hryzák kusák kre-
sačka pro týž důvod.
sekret, sekrýt: dolož, od 1495. Pd. sekret
t/v. Z lat. secretum, tj. tajné (totiž
pečetidlo).
sekuř 1° (zastaralé, knižní): pomoc PS.
Z fr. secours t/v.
sekuř 2° nář.: chamrad (= sebranka,
luza, holota), plevel, býlí (PS z Jahody);
jč. ,,pár rozjivených kluků" Kubín LF
27.362, KtPř 2. — Původ nejasný. Může
v tom býti sekuř 1 ° v přeneseném významu:
fr. secours plur. znamenalo i sbor (vojáků ap.)
vyslaný na pomoc; snad neslavné činy
takových „pomocníků" daly — nevíme kdy
a kde — slovu nový význam.
sekutný nář.: zlý, týravý, svárlivý PS,
mor. sekútný B, -u- Kol, laš. sekuta, sekutnik
Kt 3-Hor. — Pol. sekutny hádavý, -nik zlý
muž, -nica zlá žena. — Od seču síci sekati:
msl. tak ve mne zuost [= zlost] seče Mal
ukazuje domácí slovesný základ. Přípona
ut jako v tekutý, běhutý ap., je to psi. qt
z přechodníku přítomného, dokud ještě byl
bez následující jotové přípony; dále je -ut-
rozšířeno o -ný jako v mohutný od moci.
Pol. u je bud domácí střídnice za q (polština
má dost takových případů, vedle běžného q)
nebo bylo přejato z Moravy.
sekyra, stč. sekyra i sekera, nč. je živé jen
sekyra, kdežto sekera jen v literatuře. — Stsl.
sekyra, sic. sekera, s e v 1. slabice, to
předpokládá i ukr. sokýra, jinde zavedeno é ze
slovesa (viz sekati): sch. sjekira, to snad je
i v pol. siekiera a r. sekíra (psáno dříve sě-,
ale to mohlo býti jen grafické; to i pol. sie-
může býti též z pouhého se-). — Psi.
východisko sekyra tedy souhlasí (nehledíme-li
k zakončení kmene) s lat. secüris a je jistě
tedy z doby předšlovanské. Cituje se i skyth.
ságaris 'sekyrka jednobřitá' Treimer ES 49,
dále bask. aizkora sekyra ib. 61. Příponové
-ür- je jinak neobvyklé. U nás a pol. -era
vzešlo spodobou k prvému e. Odvozenina
sekyrník odborný tesař pro stavbu mlýnů. —
Zarazit (zatnout) sekyru (hovor.) = udělati
dluh v hospodě nebo u kupce, odtud sekyra
dluh (: pít na sekyru) apod. (např. zpoždění:
vlak má sekyru). Základem toho rčení je
starý způsob, jak znamenali dluh: do stěny
(jež byla dřevěná!), totiž do mocné klády,
z jakých se stavělo, vťali vrub sekyrou
| (odtud na svůj vrub = na svůj náklad, na

sekýrovat
541
sestra
svou odpovědnost). Že právě sekyrou, o tom
svědčí ještě z nedávné doby Serafimovič,
Město v stepi (čes. př. Praha 1951), str. 41.
Meh NŘ 39.251.
sekýrovat: týrati nerozumnýmiy upříliše-
nými nebo malichernými požadavky PS. —
Z něm. lid. sekkieren, to pak vzniklo jistou
úpravou z lat. per-sequor pronásleduji (pouhé
sequor = následuji), srov. i ir. fo-sechim
týrati.
selanka, tak i sic: přejato v obrozenské
době z pol. sielaňka; to utvořeno 1612 od
Szymonowice, od pol. siolo = r. selo (viz
sedlák) ves, jako by s. byla „vesnický =
idylický obrázek".
sele, stč. psáno i ssele, znamenalo jakékoli
mládě sající: lidské nemluvně, mládě srní,
psí, hříbě aj., mládě sviní, oses; vmor. zní
sále (Hanzlíček pís.). — U jiných Slovanů
není nic podobného. Nikde také nejsou
varianty na -enec, jinak obvyklé u jmen
mládat na -g (kuřenci atp.). Za těchto
okolností je pravděpodobné, že sele (sále) je
přejato z němčiny, z nářeěního deminutiva
Säuele (takové zjistil např. Lessiak v
Korutanech). Praslovanský výraz pro mládě
vepřového dobytka byl pors$, viz prasel
Stč. psaní ssele by pak bylo z lidové
etymologie, z domnělého původu od sáti <
s-bsati, a ovšem odtud by bylo i rozšíření
významu na jiná sající mládata. Podobnost
s tabarasán. (Kavkaz) sil prase, na kterou
upozorňuje K. Hornov (pís.), je asi náhodná.
sem, r. sera, stsl. sěmo, sic. sem: na toto
zde místo. Pův. sé-mo (zachováno ve spojení
semo tamo Sm 246) tvořeno jako ta-mo >
tam kam onam jinam z Ηδ-mo atd., srov.
mimo, od zdlouženého kmene zájmenného,
a to od sě- od zájmena sen.
semel, mor. též žemel semela semelo simel;
sic. cemelka: špaček na hraní, tyčkrle.
Odchylný význam se vyvinul u vč. semelka
míč, balónek Pt. — Z lat. semel: ,,trojí
liskání (odbíjení) se provází slovy semel,
dis, der" (Kolaja), semel, bis, ter Malina =
lat. semel, bis, ter jednou, dvakrát, třikrát.
„Do dětské hry proniklo z humanistických
škol." (Šm). — Viz nyní i Cuřín NŘ 46.167.
semeno, stč. siemě; odvozeninami
vyznačuje lid — podle krajů rozličně — semeno
jetelové (vč. semínko, sic. semienko),
konopné (stč. semenec, nč. a mor. semenec),
lněné (zm. semínko, jč. blan. símje, na rozdíl
od obecného semeno), plevelové (msl. semýší,
semýško, sic. semenec), zelné (zsl. semáčka). —
Všeslovanské: stsl. sěm§, sic. semeno (básn.
semä), r. sémja, ukr. simenó, pol. siemie,
hl. symjo, dl. semje, sin. b. seme, sch. sjeme. —
Psi. šéme z ide. sě-men- (od kořene, který je
v síti: sě-), srov. lat. semen, stpr. semen ntr.;
sthn. samo; lit. semens mask. plur. Přípona
-men- jako v břímě od bher-, ,,co se nese =
břemeno". — Rčení to se řekne semenec, ale
zobat ho! (= je lehké to říci, ale těžké je
provésti to) mělo původně z flašky, tak
Malina.
sen si se, stč. zájmeno ukazovací, gen.
seho sie > si seho atd. Sen je ze sb + ητ>:
připojeno rťb jako v ten, jistě pod vlivem
zájmena on. ,,Toto zájmeno je už v stč. ar-
chaistické, časem skoro úplně zaniklo."THm.
Zbytky jsou v dnes < dbnb-Sb = den tento,
veóeros < veÓer^-sb, letos < lěto-se, jutros,
dále ve spojeních jako poéu dobu, z toho
neporozuměním po s(o)vou dobu. Odvoz. stč. sici
(stsl. sicb < *slkjos, viz i sice; posud dosud
sem zde. Sic. zbytky o sej době Kt 8, predsím
(Š.). — Baltský protějšek je lit. sis fem. ši,
lot. šis ši; tedy ide. Jcis Ičl Ke. Jinde jen
trosky.
sen, snový, snář, bezesný, sníti, snivý, snílek,
zasněný. — Stsl. 8τ>ητ>, r, son gen. sná, ukr.
son, sic. pol. sin. sen, hl. son, dl. son, sch. san,
b. sán. — Psi. s^wt znamenalo spánek,
kdežto ,,sen, vidění ve spánku" bylo s^nbje (tak
stsl.) ve shodě s útvary jiných jazyků; druhé
slovo však zaniklo a jeho význam převzalo
βτ>ητ>; ν češtině tak původní význam 'spánek'
je už jen v literatuře (libý sen se snesl na
víčka). Stn'b odpovídá řeckému νπνος spánek,
obé je ze *sup-no-s. Naproti tomu jinde bylo
*svop-no-s: lat. somnus, sti. svápnah, lit.
säpnas, arm. k'un, ir. suan (slovo pro sen
tvořeno odvozením s -ijo-: lat. somnium,
stind. svápn(i)yam, ř. εν-νπνιον). Kořen
svep- je týž co v spáti, použití jeho nulového
stupně sup- v tomto slově se vysvětlí při-
chýlením k slovesnému útvarut v kterém
zobecnělo sup-, u nás supati, u Řeků něčím
obdobným (což se však do historické doby
nezachovalo).
seno, stč. seno; senosec; seník kůlna na seno;
senná rýma; plur. sena = doba senoseče,
v senách. — Všeslov.: stsl. seno, r. seno, ukr.
síno, pol. siano, hl. syno, dl. sic. bulh. seno,
sch. sijeno. — Dokonalým protějškem pro
seno je lit. šiěnas a lot. siens, což ukazuje
na bsl. *lcoino-m; s tím se shoduje i ř. nář.
(u Hesychia) κοινά (asi plur.) = χόρτος
píce. Ale i lat. fěnum (i fae-) seno se hlásí
do této skupinky; jeho / bude z *ghv, jinak
ale jeho stavba je obdobná. Pro další rozbor
těchto slov není opory;' snad jde o slovo
„praevropské". Fin. heina a eston. Rein t/v
(Nieminen LP 5.84).
serž: druh tkaniny. Z fr. serge, to z lat.
serica, tj. hedvábná. Matzenauer 304.
sestra, sesterský; stč. sestřenec syn sestřin,
z toho odvozeno nč. sestřenice, původně tedy
utvořen tento název se stanoviska otce
rodiny, rovněž jako bratranec = syn bratrův (se
stanoviska dětí bylo tvořeno stč. tetěnec
plur. tetíňata u Husa, sic. tetcenica); v
nářečích pozměněno: jě. sestřina sestřenice, mor.
plur. (s)tříňata, laš. střešóene děti (= *se-
sestřené), sic. sestřenec, sesternica; pol. starší

42
síla
sever
siestrzeniec (nyní sio-), siestrzanka, siestrze-
nica, ukr. sestrínec, r. sestreníca, vše od sestr-
-én-bCb, starobylou příponou -éno- = lit.
-ěna-, seserhias. Obdobně se stanoviska otce
je lat. (con)sobrinus (jiná přípona -ino-) <
svesr-lno-). — Slovo sestra je všeslovanské
(stsl. sin. sic. sestra, r. ukr. b. sestra, sch.
sestra, pol. siostra, hl. setra, dl. sotša) a psi.;
je ze *sve-sr-ä (t je vkladné;, přechodem
k ά-kmenům (srov. o-kmen bratr) z ide.
sne-só(r): lit. sesuö gen. seseřs (-ers podle
dukteřs, móters), stind. svásar-, gót. swistar
(něm. Schwester), lat. soror, stir. sfwr. Je to
slovo málo průhledné. Szemerényi Syncope
335 (tam starší liter.) je chápe jako sve-sü-
,,členka velkorodiny" (sue- = velkorodina,
sü- od seu- roditi, v. snacha), změněné podle
ide. pdter-, mäter-, bhräter- (otec, matka,
bratr) na sve-su-er- > *svesvor-, v němž pak *
první v disimilací vypadlo.
sever, severní, severský, severák, seveřan;
severka polárka. — Stsl. severe, r. sever, ukr.
síver, pol. siewierz, sic. bulh. sin. sever, sch.
sjever. — Psi. severe ze sěu-eros. Sever byl pro
dávného člověka, hledícího při oběti vždy
k východu, stranou levou. Tedy patří k *se~u-
-jo-s > šujb levý. Vrddhové zdloužení seu,
přípona -ero- obvyklá u slov pro místní
vztahy. Lit. šiáurě t/v, š místo s je tu pro
rozlišení od siaüras úzký. (Naznačil již
V. Horák, samostatně nalezl i J. Hornov
a A. Erhart, tento ve SPFFBU 6 A957)
5n.).
schoř v lid. dělat, nosit, prodávat, kupovat
schoře: hospodářské produkty (zpravidla
obilí), které rolnický syn nebo čeledín doma
ukradli a pak tajně prodávali krčmářovi,
obyčejně na vyrovnání dluhu za útratu
v hospodě. — Chápe se (tak již Jg) jako
totožné s tchoř, že tchoř krade svou potravu
u sedláka v noci, a proto se slovem tchoř
přepisuje v slovnících i v beletrii. Pochází
však z jid. sechore zboží (v něm. argotu je
z toho Schore, Skoré, Sore aj.); Uram-P. 1.77
cituje hebr. schore zboží. Je to tedy výraz
z hantýrky židovských kupců kradeného
zboží. Schore bylo u Čechů žertem
„počeštěno" na schoře; 1. pád se v lidové mluvě
nevyskytne.
si -s příklonná slabika v kdosi cosi kdesi
kdysi kamsi kudy si odkudsi, dále v leči- asi
aspoň. Ustálená spojení: č. kdesi-cosi, sic.
cosi-kamsi pro snižující označení
nedůležitých,-zmatených řečí a pod. Msl. jakýsi, sic.
akýsi dostalo neurčitý význam diskvalifiku-
jící (: nepěkný, neslušný, podezřelý apod.),
a to z nadávkových spojení, jako ty sloto
jakási!, ty darebáku jakýsi! B. — Původem je
si 3. sg. optativu od jsem, srov. lat. sit, tedy
= budiž, srov. buď v r. kto-ni-bud kdokoli.
Tedy kdo-si = kdo bud [koli], budiž to
kdofkoli]. Jinak Knobloch, Kratylos 4.37:
řadí je k het. zájmennému prvku ki v kuis-ki
'kdosi', tedy předpokládá ide. Ki, u nás arci
s délkou (i z i).
sice, zkráceno v sic. Sic. sice. — Původem
je to akus. ntr. od zájmena stč. sic, sici
takovýto (srov. tak < tako od taký), viz sen.
Nynější význam se vyvinul z ,,takto'*
v jistých větách mluvících o jisté výjimce,,
opačném případu: ať jde spát, sice se nevyspi
Jg = takto se nevyspi (takto = jak teo! je,
bude-li takto nespati dále, v tomto nynějším
stavu). Ještě Zubatý užíval s. ve významu
něm. sonst.
sídlo: viz sedlák.
síh: druh ryb Coregonus, maréna; přejato
Preslem z r. sig, jež 'souvisí se stnor. síkr:
původ těch slov není bezpečně znám, je asi
staronorský. Pd. sieja t/v. — Lit. sykis,
sykas, sykě jsou (podle Brücknera FW) rovněž
z ruštiny.
siholiť laš. val.: mžíti; las. i éaholiť, val.
laš. sihůlka drobný deštík, val. sihla syhla,
laš. éihla. — Sic. siholiť mžíti, sihlina mo-
křisko na poli, vlhká lesní louka, sic. sihlý
sihlovatý sihlovitý vlhký. — Zdá se, že je
příbuzno se sít (viz); -hol- je asi z mrholiti;
ale podobné *ghol je však ivnř. ψιχαλίζει =
drobně prší (*psi- je i kořenem našeho sit).
sihoť, sigoť sic.: 1 ° ostrov v řece, poloostrov,
2° samota (osamělé stavení, osamělý statek);
odvoz, osihetený osamělý. — Přejato z mad.
sziget ostrov. Hláska h svědčí, že to je
přejetí velmi staré (z doby před 13. stol.). —
Vedle toho dosvědčeno z Moravy val. sigoť,
bahnitá půda, porostlá sítím a vrbím B, je
i msl. jako pomístní jméno (Mal.) Toto mor.
slovo je (Sulán StSl 3.297) výsledkem křížení
slova siget, přejatého nedávno z madarštiny,
a slovenského sihoť, u něhož S. udává
(odkud?) i význam 'louka na břehu vodního
toku'; podle S. tento sic. význam zase dává
tušiti, že i mad. sziget původně znamenalo
kus země (louku, les) u vodního toku
(náznaky toho jsou v starších mad. dokladech),
jako tomu je prý dosud v některých
dialektech dnešních.
sikati: stříkati. Viz scáti.
síla, silný, posilniti; stč. silná cesta >
silnice, nč. -ce (mylně soudí Trubačev VJ 7.4.133,
že silnice je kalk latinského via 'cesta', neboť
to prý souvisí s vis 'síla'); síliti (po° vy°),
val. silit někoho = naléhati, dotírati (sic:
koho = nutiti); násilí, klad. násila, ze
spojení na silu (val. sic), např. mor. na silu
ma vzali = násilím (sic robí to na silu =
dělá to s přemáháním, pod. pd. na sile), >
násilný; úsilí z v sile (námaha konaná v síle,
se sílou), odtud usilovati, úsilný, ze slovesa
je však usilovný; posíliti, postv. posila; přesila
je však podle přemoc a převeliká síla nebo
pod.; stč. posilci vojenský termín, záloha
„ztracenců" (přeloženo do němčiny jako
Stärker); sílicí, sílivý. — U všech Slovanů
tak. Psi. sila je nejasného původu. Odpovídá

543
šípati
silha
mu jedině stprus. seilin akus. sg. síla. Kořen
sei- znamenal asi 'vztahovat se, natahovat
se': stisl. seilask, stir. slnim namáhat se,
natahovat se s vypětím sil, vztahovat ruce,
lit. neselnyti nedosáhnout; *si-tro- je vstředo-
ir. sethar, kymr. hydr, stbret. liitr, hetr silný,
bret. hezr udatný. Můžeme zde za původní
pokládat význam 'síla', kte^ý, aplikován na
slovesný děj, má odstín 'projev síly, vypjetí
síly'. (Eva Havlová rkp).
silha. „Val. je silha les, Vašek VMO 33.94;
to vede k rum. sihlá hvozd." Šmilauer. —
Κ tomu zajisté patří i sic. sihel sihliak
syhliak sihlina sihelnica mladý jehličnatý
strom.
silice: éterický olej (tyto oleje jsou ,,velmi
prchavé a silně vonné látky rostlinného
původu, jež mj. tvoří součást tekutých
pryskyřic"). — Slovo s. je asi výtvor slovni-
káře Fr. Tomsy (prvý doklad je ve spisku
0 zimě, Praha 1801) jako překlad za něm.
Geist, kterým tehdejší chemie označovala
jakési jádro chemických látek (kyselin,
zásad ap.), tedy silice vinná = líh, kyselá
silice = kyselina solná, álkalská rychlá
silice = čpavek: Thamův slovník z 1788
Geist překládal slovy duch, sila. Tomsa tedy,
patrně aby odlišil chemický termín od
běžného slova sila, vytvořil nové slovo
silice. To později dostalo i význam 'esence,
tresť, Kt 3.346. Sic. silica je z češtiny.
(H. Plevačová NŘ 43.275n.)
síň, stč. sien, laš. šyň Lp; odvoz. val.
podsínek krytá chodba podél dřevěné
chalupy, laš. podsinka, potinka (potini Malý),
výstupek přede dveřmi, podobný hanáckému
žudru, podsíni dřevěné podloubí na náměstí,
han. přísinek přístavek u sinových dveří na
dvůr; stč. sience porticus (= podloubí);
sinná komora = k. vedle síně (F. Dědina,
z Mladoboleslavska před 100 lety); vč.
podsíň podloubí na náměstí; nové je nč.
předsíň síňka. — Sic. sieň i cieňa t/v; podsieň
je „krytá přízemní chodba na přední straně
budovy" SSJ; z tohoto slova se pochopí c
v cieňa; pol. sieň, sionka, przystonek, r. sen*
(zpravidla v plur. sem), ukr. plur. siny. Na
j hu jsou jen o Ivo ženiny sin. sencina, senčni-
ca, sch. sjenica loubí, b. sennik veranda,
loubí (i seník). U Lužičanů a Slovinců se
naše síň nazývá hl. wěža, dl. wjaža, sin.
veza. U starých Rusů sěnb, sěnnica byla
jednak jakási pavlač na sloupech (nahoře na ní
se pobývalo; kníže i s družinou sedával na
ní; někdy nepřátelé, chtíce se zmocniti lidí
na síni, rozbili ty sloupy), snad před
domovním vchodem, jednak místo (místnost?)
rozlehlé, kde třeba kníže hodoval se svou
družinou (při tom se užívá zpravidla předložky
na: vzide na sěni, kníže sedí na senech).
Dosud v horním Povolží „velká síň s okny,
která je větší nežli přilehlá gornica, svými
rozměry i zařízením dává tušit, že se jí
užívalo jako obytné místnosti a že byla
určena i ku přijímání hostí a ke slavnostním
příležitostem, jak o tom čteme v
historických dokumentech a v národních písních"
(D. Stránská NVČ 33.122). Tomu odpovídá
náš vývoj: poradní, soudní, sněmovní síň
apod. — Na staroruský význam upomínají
ještě naše podsíně apod. (v. výše): i ty
předpokládají ,,síň" nahoře, podepřenou,
aspoň na jedné straně, sloupy stojícími před
vchodem do domu. Hodovní síň atp.,
znamenající rozlehlou místnost, odpovídá rovněž
oné staroruské. Vše pak se rovná pojmu,
který označuje něm. Halle, angl. hall atd.
Také střhn. halle byl prostor krytý, ale
vpředu a popř. i na stranách otevřený,,
zejména také „Vorraum" nějaké budovy.
(Paul, Deutsch. Wb.). — Psi. sěnb. Stran
původu mám nyní za to, že je příbuzno
s ř. κτοίνα (na Rhodu a Karpathu) sídliště
(Wohnsitz, Gemeindebezirk) a arm. sen gen.
ěini bewohnt, bebaut, blühend, w Dorf,
Weiler (= osazený ... ves, víska). Že tedy
je od kořene k"ei-, který je v sídlo a v sedlák
(viz toto), z *k"oi-ni-. ,,Síň" tedy byla
u starých Slovanů chápána jako sídliště,
bydliště: snad to byla původně ústřední
místnost pro celou „velkorodinu" (zádruhu).
Znamenalo tedy i sěnb původně místnost
v panských domech, dost rozsáhlou, ale
nevytápěnou (kdežto vytápěná byla jizba),
v bohatých domech zpravidla nahoře, zčásti
na sloupech před vchodových; když byla
převzata i do prostých domů, poklesá na pouhou
síň nebo předsíň v našem smyslu (tj. pův.
přístavek před vchodem), na staročeský máz-
haus nebo halu v nynějších městských
bytech, nahrazujíc původní jméno jiného
zařízení, totiž sloupového přístavku nebo před-
vchodového prostoru krytého prajednodu-
chým zástřeším z kmenů, větví ap., zvaného
kdysi pritvort (což zachováno v sic. pitvor,
viz tvořiti). (Obvyklé výklady slova síň, např..
ze sěnb = stín, nebo jako příbuzné s ř. οκηνή
stan, zamítáme, odvoláme i domněnku z Εί^;
v. nyní Meh SbKuryl 188.
siný: modrý; lidově jen laš. (syny zamo-
dralý Lp); do spis. jazyka je uvedl svým
slovníkem a svými překlady Jungmann,
jenž cituje starší doklady (z Pontana, Rosy);
jen spisovné je i zesinali, zsinalý; odvoz. laš.
sinica modřina, laš. éinal, msl. sinal hřib
modrák. — Stsl. sint; sic. siný, odvoz, sinka
modřina, sinokvet chrpa, sinút modrati;
r. sin\ sínij (stálé epitheton: sine more,
síneje nebo), sinjúcha chrpa, ukr. sýnyj, pol.
siny, sin. sinj, sch. sinji, b. »in. — Psi. siňb,
s neobvyklým měkkým zakončením; je
nepochybně příbuzné se sivý, ale přípona -n-jo-
nemá u názvů barev obdoby.
šípati 1° i sipeti, obé již stč. Mor. též
sypět, laš. s'apet Malý, han. septet KpU:
vydávat syčivý zvuk. Pd sipiac, sypiač, r..

síra
544
síť i
sipéť, sch. šípati, sic. sipieť, sípavý (jako
příjmení se píše Sypavý), siplavý, sipot. —
šípati 2°: mor. B, zípat mor. Jg-B: otvírati
hubu nebo zobák, těžce dýchati (od horka,
od žízně; o zvířatech, hrubě i o lidech):
un sotva zypi Hor, ledvá zipe SvK; kdo je
udýchanej, zeje, kdo je dušnej, zipe CL 1.455;
vč. zipnout na něk. = usupiti se, obořiti se Kt;
uzipanej sehvácený El. Sic. zlapat těžce
oddychovati, brečeti, řváti K, ziapnut
vytrhnouti na koho K. Pol. zi(e)pac, ukr. zipaty
těžce dýchati, rd. zepať, zjapať křičeti. —
Původně sipati. Příbuzné je lit. šiěpti otvírati
zobák, hubu, cenit zuby; pukati (o pupenech,
0 dřevě). U nás by se litevskému slovu
rovnalo *sipti, to však přešlo do třídy na -ati,
aby se ρ zachovalo i v tvarech kmene
infinitivního (*sipti by bylo dalo *siti).
Vzhledem k ρ je třeba uznati, že šípati 1°
je totožné se šípati 2°, neboť ρ jakožto
slovesná přípona u Slovanů není (nelze
sipati 1° děliti na domnělé zvukomalebné si
a na -p-ati; skutečně zvukomalebné slovo
je v sykati, viz). I významy se dají dobře
spojit: kdo těžce dýchá, otvírá ústa a jeho
dech je sípavý. Staré sipati se tedy
rozdvojilo na 2 slovesa: jedno zdůrazňuje
přidružený sykavý zvuk, druhé pak zvláštní
pootvírání úst (při nemoci, únavě), vznikání
puklin ap.; toto druhé se zblížilo se žáti,
dostává od něho z & ia (naopak i pro žáti se
tvoří varianta s p: b. zjapam, lit. zioplinti,
žiopsóti zevlovati). — Významy u lit. šiěpti
dovolují chápat — jakožto ,,pukati" —
i rčení rozsypati se (o ženách, když porodí)
a opis rozsypala se kamna ( = žena porodila),
dále i rozsypati se smichy = puknouti
smíchem.
síra, tak i stč. (ne siera); stč. sirná svíčka
(Veleslavín; Táb), z toho redukcí nč. sirka:
oheň „se rozdělával tak, že jiskra vzniklá
křesáním ocílky o kamének byla zachycena
do troudu (polospáleného plátna), od něhož
se rozsvěcovala sirka; sirky zhotovovala
hospodyně ze silných nití namočených v
síře" (Kruš. 171); pozdější sirka byla jen dře-
víčko se sirnou hlavičkou, nynější sirka nemá
ze síry už nic. — Csl. séra, sic. síra, r. sera,
ukr. sira, pol. starka. Nejasné. Spojuje se
obyčejně se šerý, psi. sěr^ (v. Liewehr
ZfslPh 23.99, tam další domněnky), ale tomu
odporuje čes. rozdíl s/š. Pol. siara je mlezivo
(žluté první husté mléko), ale šerý je szary.
1 jinojazyčné názvy jsou nejasné, a není
společného názvu ani ve dvou větvích indo-
evropských, ačkoli síra byla známa už
starým národům.
sirup, lidově místy syrob: ze středolat.
sirupus a sir opus, to pak přes ital. sciroppo
je z arabštiny. Nyní lid rozlišuje sirup z
lékárny a domácí syrob z cukrovky.
sirý, siroba, sirota (sirotek, stč. sirótóČ; nč.
adj. sirotci), osiřeti; laš. šyrotka Lp 1°
sedmikráska, 2° maceška (= sic. sirotka violka
polní, tak i dl. syrotka: je na polích na podzim
jakoby opuštěná, osiřelá; kvete, když všechno
ostatní už dávno je sklizeno nebo odkvetlo).
Sin» nebo odvozeniny u všech Slovanů: stsl.
sirt, sic. sirý, r. sir, sirota atd. — Baltský
protějšek je v lit. šeirys vdovec a šeirě
vdova, jinak se cituje pouze ojedinělé av. saě
osiřelý, sirotek (útvar bez r-ové přípony,
nejspíše 1. část z nějaké složeniny).
Předšlo vanské *Uei-ros.
sít: na M. u Kunštátu šije = mží, po-
krápí B. —: Sic. osievať sa hustě padati
(o dešti), pršet: osieva sa dáždik drobný;
začalo sa osievať hustými kvapkami SJS. Toto
osievať se v povědomí mluvících mate
s druhým osievať (od něho je -ie-) házet,
přehazovat sem tam: prši akoby osieval =
ako zo šita Záturecký XIV 201. — Reliktové
sloveso, psi. asi *sbjq šiti (v infinitivu i je
z eil; i pak proniklo i do indikativu, jako
v bíti, píti). Příbuzenstvo je v ř. (homér.)
ψιάς gen. ψιάδος kapka (ad je příponové,
snad do jména proniklo ze slovesa ψιάζειν
kapati). Na začátku slova ρ u nás odpadlo
náležitě.
síť, stč. siet, sietka. — Stsl. sětb, sic. sieť,
r. síť sétka, ukr. siť sitka, pol. siec siatka, hl.
syc sytka, dl. seé setká. — Psi. sětb ze *soi-ti-,
souvisí s o-si-dlo, od kořene sei- vázati, je to
věc zhotovená zvláštním způsobem vázání,
,,vazba" (srov. stě. citát pod chvor). —
Odvoz, sítnice, blána nesoucí zrakové buňky
oka; po prvé ji alexandrijský Herofilos
přirovnal k rybářské síti; vědecky retina od
lat. rete siť; něm. Netzhaut = síťová kůže.
(SteudelStG 4.1951.154).
síti, setba ze *sě-tva, viz dl. setwa, srov.
iatva; secí (stroj); o° roz° vy° zasévati, postv.
vysev, osev, vč. výsevek = han. vésivka;
rozsivka(v nářečích hojně doloženo), stč. -sie-,
plachta na obilí, když se rozsévá, msl. rosí-
vačka t/v: rozsévač; postv. laš. šev doba setí;
éevo babí léto, jiný útar laš. šivo setí i co se
seje:č. umělé osivo, osivová akce (tvořeno
podle topivo apod; osetek (z osetý); sem patří
i osení (*ob-sě-n-bje, srov. lit. pa-sě-lffs)
a semeno, laš. éija setí, srov. sin. se ja t/v a lit.
sejá doba setí, let. sěja setba, osetek. — Stsl.
sějq st ti i séjati, sic. sejem stať, r. séju séjať,
ukr. siju sijaty, pol. sieje siac, hl. syju syc,
dl. seju seé, sin. sejem sejati, sch. nář. sijati,
b. seja — Psi. bylo sě-jo sé-ti = lit. s'ju
8'ti a lot. sěju sět, vedle seti vzniklo už
záhy — podle présentu — séjati. Présens
sej o, gót. saia, sthn. säin a baltské formy
z původního sě-ió, s druhotnou jotovou
příponou, jsou útvary zajisté novější než lat.
zdvojené ser δ (*si-s-ó). Kořen byl sějs9-
(a v lat. sa-tus). Jak je patrné z latiny,
znamenal i 'sázeti' (stromky), byloť
původně i semeno jednotlivě sázeno do země
(rozhazování hrstí a zavlačování byl už veli-

sítí
545
skáti
ký pokrok). Kupodivu chybí tento kořen
v árštině, arménštině a v řečtině. Už v ide.
byla odvozenina sě-men-, v bsl. přibyla sěja,
v psi. sě-tva setba a sěntje osení.
síti 'třásti': viz síto.
sítí, sítina: rostlina Juncus, kol. sítí, nář.
scjtí. Stč. sít, sítie. — Sic. sítie, sítina, pol. sit,
sitowie, ukr. sytnyk, r. sit(a), sitije, sin. sit,
sch. šita, sit je. — Psi. šita nebo siťb, asi od
kořene sei- plésti, který je i v sít a osidlo. Za,
stará — a dosud se tak místy děje — se ze
stonků sítiny pletly vrše, mošny, košíky, ro-
hože, klobouky.
síto, las. šyto Lp. — Všeslov. vyjma hluž.
(stsl. sic. pol. sin. b. šito, sch. síto, r. síto, ukr.
sýto, dl. syto). Slovo bsl., srov. lit. síetos,
lot. siets. Sch. a lit. přízvuk ukazují na
*sěi-, *sditom. Příslušné sloveso 'prosívati,
protřásati' je v lit. sijóju sijóti, lot. sijäju
sijät (jsou vystavěna na préteritálním kmeni
sij-ä-), v slovanštině bylo sloveso, stejně
znějící jako výraz pro 'síti', seji seti (sejati),
původem však ze *sěi-o- (j zde patřilo ke
kořeni, ne k příponě!): stsl. da bi sel-b (sěaH),
proseati; r. proséjať muku, prosívati mouku,
ukr. síjaty, sch. sijati. U nás prosívati mouku,
val. osívat přetřípati (přeneseně: někoho v
lidských hubách, tak i jč. podsívat), na°,
han. přeset (strach nebo zima někoho přeseje
= „přetřese", roztřese), sic. u KukuČina 20,
141, sem patří i zpodsívati mnoho snísti
Jgd-PS a pocívat polykati M. Majerová.
Jinde: ř. ή&ώ prosívám (sě(i) -f nová
přípona -dho-), stnor. sald ntr. a kymer. hidl
síto (*se-tlo-). Základní význam je potřásati
něčím: obilí se na sítech vyhazovalo a
chytalo, protřásalo.
sivý: šedý; laš. éivy (šyvy Lp) o starci; sivý
holoubek; mor. lid nazýval modré oči sivými:
sivojoké děvče; laš. sivá režná kořalka = č.
šedá; laš. éivjolka, sivjunka syrovátka; laš.
éivnut šedivěti, jména krav sivěna, sivula. —
Všeslov.: stsl. sivb, sic. sivý, r. siv, sívyj, ukr.
8ývyj, pol. siwy, hl. sywy, sin. sch. b. siv. —
Baltský ekvivalent je lit. šývas (o koni
plesnivé barvy, též o zajíci). Odkud je bsl. i,
není známo. Srov. siný, šedý, šerý.
skála, skálí, úskalí ( < v-b skalbji), skalisko,
nově skalka; skalní, skalnatý, školský (např.
u Macochy S. mlýn), nově z ruštiny skalistý.
Chod. škála. Znamená obecně 'holé skalisko',
ale i 'kámen' (klad. laš. sic), vč. i lom:
pracuje ve skále, je ve skále, odtud skalák,
skalník kameník. — Všeslov. vyjma sch.: sic.
skala, r. skala atd. Domácí významy (např.
rus. 'kamenný útes', sic. a jinde 'kámen',
obyčejný, jaký se najde na zemi a hodí po
nepříteli) a paralela latinská (rúpěs od rumpó
lámu) svědčí, že skala byla původně
ulomený kus kamene (na rozdíl třeba od říčního
oblázku), popř. kamenný útes, obnažený
ulomením kusů, tedy ostré, rozervané
skalisko na rozdíl od kamene spíše oblého, volně
spočívajícího v zemi. Náleží tedy k lit.
skeliú skélti štípati; u nás je obdobné
primární sloveso v kláti, to znamená mj. i štípati;
dále patří k heth iskalläi- rozříznouti.
skalice. Doloženo od 1434/5 (recipe puol
libry skalice), jiný záznam je z 1447, kde s. =
lat. vitreolum. Do této podoby si stč. horníci
upravili něm. název Gálizenstein (= síran
zinečnatý), doložený již z r. 1497. Ten
pochází od jména provincie Galicie v sev.-záp.
Španělsku. Ta krajina „je skutečně bohatá
zinkovými rudami a tamní lid používal
odedávna tohoto kamene jako adstringent-
ního prostředku. Jeho znalost rozšířili po
Evropě poutníci, kteří ve velkých zástupech
putovali k hrobu sv. Jakuba v Santiago de
Compostella". Jinak bylo něm. slovo
přejímáno (v době A. Zalužanského) jako
kaleištejn. Názor R. Kouta, že český název
je od skála a že německý je z něho, nedá se
hájiti. (O historii těch slov podrobněji píše
Jindřich Flek, Chemický průmysl 14 C9)
1964.46η.; drží se však názoru Koutová.)
Sic. skalica je asi z češtiny.
skandál, lidově šk-, skandální. Evropské
slovo z lat. scandalum < ř. οκάνδαλον. —
Č. lidové a sic. skandál je z němčiny.
skáti; jč. uskati; stáčeti skanou nit (chod.)
ze dvou nití pouze předených; stč. skaná nit
Klar; seskaná Pass. = skanicě ibid.; chod.
škádlen, skadlínek nití, asi 'svazek', s
ojedinělým a nevelmi průhledným tvořením
(-en asi jako v přadeno). — Rus. sku skeš skat
je téhož významu jako č. skáti, ale kladlo se
i o stáčení několika pramenů v jeden provaz.
— Psi. S'bkq stkáti bylo tedy odborným
názvem pro dělání pevných nití a provazů.
Skaná niť, stočená ze dvou nití předených,
vynikala pevností, takže o koních, nechtě-
jících tahati, se užívalo rčení „nepřetrhne
ani skanou nit", pak iwo člověku, který se
vyhýbá těžší práci (NŘ 10.113); techniku
tuto přejala i dnešní výroba šicích nití (jsou
cvrnované = gezwirnt, skané). Jinak užívají
slovanské jazyky hlavně obměněného itera-
tiva: beze změny je r. sucú sučít ( = náležitý
útvar 4. třídy, *suk- ze *souk- s obvyklým
stupněm o), do 5. třídy převedeno je csl.
sukajo šukati torquere, ukr. sukatý, stpol.
hl. sukac, dl. sukaé, sch. sin. šukati, b. suóa;
stč. šukati, laš. šukat, sic. šukat, nč. soukati
C. os. klad. souóe),vé.přisukovati, tkalcovský
termín. — Slovo bsl.: našemu s'bkq se rovná
lit. suku súkti točiti, kroutiti. — Soukati se
může klásti i přeneseně místo takových
sloves, která znamenají jiný pohyb nikoli
přímý a rychlý, ale pomalý, kroutivý,
nesnadný. S. se na strom = lézti, šplhati,
kouř se souká vzhůru = vystupuje; to se dá
pochopit z 'kroutiti', ale vysoukat si rukávy
na koho, s. ze sebe slova, s. do sebe jídlo již
méně. Je zajímavé, že docela podobně klade
litevština své súkti: mladík „souká se" dívce
35 Maohek — Etymologický slovník

sketa 546 skoble
na srdce (= vkrádá se do srdéčka), nu-súkti
vypráhnouti (koně), vymknouti si (prst),
zakroutit (komu krkem), ale i at-súkti obrátit
(hlavu dozadu) atd. — Viz i sukno.
sketa: zbabělec, stč. cketa (Dalimil), stketa
(u Husa). Málo jasné. Pravděpodobně z *ťbsk-
-eta (od Htsk-jb prázdný, stsl. ťbšcb, viz
teskný). U jiných Slovanů je b. šteta škoda,
sch. šteta, šceta škoda, ujma, ztráta, r. tšěeta
marnivost, ale to se k významu 'zbabělec'
nehodí významem. Spíše lze míti za to, že
tsketa je nový zpětný útvar z Hsketný <
ťbsk-tt-bnyjb = teskný (< Hesktný <
Heskten), a že se tak nadávalo tomu, s nímž
bylo „teskno, tesklivo" ve významu starším
(tesklivá věc = protivná, promrzela, mole-
stum, taediosum, miserum; je mi s ním
teskno = obtížný, omrzelý mi je, molestus
Jg; -*it- spodobou k 1. slabice, místo -et-
nebo -ot-Ί) — Snad totožné s tímto je
stč. cketa stketa óketa (čtení c/č nejisté;
psáno cz) o kobyle, pol. szkieta (z češtiny?)
o hubené herce. „Z toho by vyplýval význam
'bojácný, zbabělý' (kobyla proti bujnému
hřebci). Také asi nelze oddělit stč. cšceta
kobyla." Šm.
sklep, sklepní (> sklepník číšník, srov.
něm. Kellner od Keller); sklep na Chodsku
podzemní část srubu (= kleti); v jižních
Cechách je to srub, sýpka stojící naproti
obytné části stavení (jeho podzemní část,
určená pro uložení brambor ap., se zve loch,
z něm. Lech díra; Jílek Jčř 208); vm. a sic.
krám. Sklep souvisí s klenouti, byla to
původně zemní jáma na úschovu potravin, ale
zakrytá klenutím (jvč.: sklep na brambory byl
podklenut pod stodolou, Pittnerová 36.151,
chod. sklep byjvál klenutyj JinCh 22); klenuté
sklepy byly zvláště pod hrady, zámky
a městskými domy. U Poláků sklep (od
nich to slovo přešlo k Ukrajincům a Rusům)
značilo pak i jinou přízemní klenutou
místnost, něm. Gewölbe krám kupecký (vč. místy
kvelb = krám). Deverb. pod° za-sklepiti,
odtud sklepení.
sklo, stč. stklo; sklář ( > sklárna), sklovina:
sklený, sklenice, z toho sklenka, sklínka;
sklen kár podomní obchodník se skleněným
zbožím, sklenář = Glaser; změněno v
skleněný (podle dřevený, slaměný apod.); sklíti,
za°, vy°, zasklívati. — Stsl. stbklbnica pohár,
sic. sklo (nář. eklo, c ze ts ,přesmykem ze st-
srov. níže sch.), r. steklo, nář. sklo, ukr.
steklo sklo, pol. szklo; hl. škleňca sklo,
sklenice, skla mísa, dl. šklanica okenní sklo,
skla mísa, sin. steklo, sch. staklo, s(t)klo,
eklo (jako sic), b. stikló. — Psi. stbklo je prý
přejato z gót. stikls mask. pohár; neobvyklý
významový přechod výrobek > materiál se
vysvětlí tak, že Slované viděli u Gotů ze skla
jen poháry; provedli pak změnu rodu podle
jmen hmot zolto zlato železo apod. Poněkud
jinak J. Knobloch ZfS 7.301: upomíná na
skleněné picí rohy římského průmyslu
nalezené v Porýní; byly běžné od 3. do raného
5. století. Frankové přejali tu techniku od
Římanů. Tyto skutečnosti archeologické
podle K. svědčí pro přejetí slova ze západu,
srv. sthn. stehhal pohár, nikoli od Gótů.
sklon stč., též pl. sklonky: síť na ptáky,
msl. skuoha dřevěná příhrada, v níž se
chovají husy (kachny) na krmení Mal. — Sic.
kloňa, klonka krytá proutěná klícka pro
kvočnu, když sedí na vejcích a vodí kuřata
SSJ (= č. kukaň); podle J. Mihála SR 25.99
je sic. slovo domácí, nikoli přejaté z polštiny.
Pol. klonia označuje rozličné druhy košů
a sítí na chytání ryb (popis a obrazy
u Moszynského 1.83n.); sch. sin. klon ja past
na ptáky. — Příbuzné je gót. Mamma
léčka, past. Linde má pol. klomia, jehož m
se shoduje s gótským. (Jinak o stč. sklon
soudí Šmelhaus PVÜL 20.215: je prý od
skloniti.)
skoba: vlastní význam je asi železo na obou
koncích zahnuté stejným směrem, že oba
konce se dají zaraziti do něčeho a pevně tam
vězí nebo pevně spojují 2 věci, tedy např.
železo, do něhož se zavěšuje zámek, nebo
železná spojnice, jíž tesaři spojují 2 trámy
( | |, něm. Klammer), konečně teprve
silný hřeb tvaru |. — Stsl. skoba fibula,
sic. skoba, r. skobá, s. skoba, b. skoba. —
Příbuzno je lit. kab'Hi, kabóti viseti na něčem,
kablnti věšeti, zavěsiti, zahákovati, zapnouti,
něčím se na něco zachytiti; toto je vlastní
význam, jde o přichycení se na něco nebo
k něčemu, nikoli o volné visení, nýbrž
o takové, kdy něco je hákem, drápem,
klepetem nebo jinak pevně zabodnuto do druhé
věci (a ostatkem těla ovšem pak ,,visí");
lit. kabé je asi naše skoba, pod. i kablíjs
(Z-ová přípona je v jvč. litomyšlském skoble,
stč. skoble a v pol. skobel gen. skobla dveřní
závora); většinou však v litevštině převládl
u sloves význam viseti. Slovanština obdobné
slovo nezachovala, ale jistě je měla také
s oběma odstíny významu ('viseti' je v
chobot). — Slova germánská (něm. Haspe, stnord.
isl. nor. hespi, šv. hasp, dán. haspe, stangl.
hoespe, nyní hesp) t/v jsou asi přejata ze
slovanštiny; je třeba u nich uznat přesunutí s
dovnitř slova. Domácí původ bsl. slov je
zaručen tím, že v bsl. je i příslušné primární
sloveso.
skoble, již stč., fem.: strouhací nůž; han.
msl. skobla nůž na odírání prasete (laš.
škrobla zkřížením se skróbat škrabati), chod.
skoblík menší poříz na dřevěné nádobí; mor.
vyskoblit škoblou vyškrábati, srov. r. skoblíť
t/v a sin. oskobliti. Z denominativa skobliti
je mor. expresivní škohlit. — Naše skoble se
shoduje se sic. skobla a sin. skoblja t/v,
s r. skobélka a pol. skoblica; jinak r. skobel
mask., b. skóba je bez měkkosti. Psi. bylo
tedy asi skobla i skoblb. — Příslušné základní

skočec
547
skořápka
sloveso u nás — jako často jindy — není
zachováno; je v lit. skabiů skobti, lat. scabó
a sthn. scaban (nyní schaben) škrabati. Je
však zachováno jeho iterativum (se
zesilovacím r): škrabati.
skočec, již stč., rostlina Ricinus (v
rostlinářích cataputium) (Šm.). Název je od toho,
že „semeno... ve slunci z tobolek... se roz-
skakuje" (Presl).
skok, skočiti, iter. skákati, -skakovati; val.
skákat, skokýcat, skokýňať; skočný (tanec
skočná); skokan; stč. skočen losos (Klaret),
z rybářského slangu (pod. lat. salmo t/v je
od saliö IJ 14.20), přejato do staré polštiny;
mor. sic. výskocky první destilát, pův. první
kousíčky másla, které „vyskočí" na kotulku
při tlučení másla (Mal); val. doskoc rostlina
na to, aby vymknutý kloub „doskočil" do
svého místa; mor. na poskoce po ruce. —
U všech Slovanů je skok, skočiti, skákati
zastoupeno (v br. znamená 'tančiti'), jsou
to jistě tvary z doby psi. — V litevštině je
jednak šókiu šókti skákati, tančiti, š- asi
z kš < ks, což bude přesmykem ze sk. Příbuz-
no je dále (ale Kopečný SaS 20.126 o tom
pochybuje) sthn. schrecchon skákati (vězí
i v Heuschrecke kobylka), mající navíc r
(což není na závadu, viz § 9). Tedy ide.
kořen sk(r)ek-; u nás se zachovaly jen tvary
s o.
skolek: odštěpek, polínko, obušek. R.
oskólok střepina, úlomek. Od téhož kořene
skel- štěpiti, co je v skála a kláti; srov. mor.
kolky roždí.
skomliti, skoliti, o skučení, vytí psů
a lišek; laš. i skumleť Malý, skumlit, skumelit,
sem patří i podobné lovecké kamziti t/v. —
Sic. skolit, oskolovať; přeneseně vyskálit vy-
žebrati. R. skomlíť plakati, pol. skolic,
skomlec, skamlač, hl. skomlič, dl. skomliš,
skiwlié skučeti. — Zdá se, že tu jde o
kontaminaci dvou kořenů: skol- má příbuzenstvo
v lit. skalyti štěkati, výti, skučeti; skom-
zase v lat. gemo lkáti, sténati, naříkati,
stkáti, oplakávati; o skjg viz § 11.
skopec, tak i stč.; han. laš. stč. (Ev. Ol.,
Milion) škop; jč. skopík, skupě mladý skopec
Jjčř 96; val. (vy)škopit barana; laš. škopit
šiditi, (sic. oškopit obehráti v kartách),
uškopit odciziti; č. skopový, skopovina; vulg.
skopičina hloupý kousek, prvé i vloženo,
aby slovo bylo 4slabičné jako volovina,
pitomina t/v. — Všeslov.: stsl. skopicb ευνούχος,
{skopiti vyřezávati, miškovati), sic. skopec, r.
skopec, ukr. skip, skop, skopec1, pol. skop(ek)
(a skopie), hl. dl. skop, sin. skopec (a skopiti,
skopljati), sch. škopac (skopiti), b. skopec
(skopja). — Psi. skop'b (> skopbCb) je od
ščep- < *skep-, viz štěp. Od skopt
„vyřezaný" (tyP φόρος daň od φέρω) je sloveso
skopiti, ne naopak.
skorá: nevydělaná kůže; laš. skura z pol.
skóra. Domácí je však č. sic. škára t/v,
mor. kůže od slaniny; sem náleží i chod.
škarka vír na vodě (pův. asi špinavý nebo
pěnový škraloup na vodě, srov. lat. corium
kůže i škraloup, sic. koza na mléce atd.). —
R. skorá syrová kůže, nář. skórka kůrka, sic.
skorá, ukr. škúra kůže, kůra, pol. skóra syrová
kůže, hl. skorá, dl. škora kůra, sin. skorja
kůra, škraloup. — Psi. skorá bylo původně
jistě i významem totožné s korá = kůra, obó
byl jeden pojem ( = tuhý oddělitelný povrch
těla zvířecího nebo rostlinného); slovo to
bylo vytvořeno především pro zvířecí kůži,
nesmírně důležitou pro dávného člověka;
kůže byla oddělována od těla, a to přeřezá-
váním spojovacích mázder; (s)korá je tedy
od *sker-; základní sloveso zachováno v lit.
skiriú skirti a lot. šttiřu šlcirt odděliti,
odloučiti, dále v ř. κείρω řežu; viz i štířiti, kůra,
škorně a škraloup. Č. škára je nepochybné
samostatný útvar s dlouhým vokalismem,
psi. bylo tedy skorá i skara. (Mor. skůry,
nějaký hudební nástroj, asi = dudy:
žertovné označení jako plechy = plechové
nástroje.)
skorec druh ptáků Cinclus aquaticus: od
Presla (ale „Staněk 1843, Palliardi 1852 mají
škvorec, Pečírka 1849 škvorec"; Šm.). Presl tu
převzal č. dial. (škorec PS) a slovanské jmén«^
špačka: sic. škorec, pol.skorzec, ukr. skvorec>
r. škvor ec, škvař ok, luz. škórc(yk), sin. skorec r
šk(v)orec, sch. skvorac, Čvoraíc, b. sk(v)orec9
škvor ec. Slovo to je od zvukomalebného
kořene skver- značícího ptačí švitoření, od něhož
je i skřivan. — Mor. škorec budka na špačky
Β-PS je z kotec, zkříženého právě s dial.
škorec špaček.
skorý: časný. Han. skorý žito, jč. blan.
přišel sěm skorý (přísudkový přívlastek), vm.
skorý host apod., laš. uskořit urychliti, han.
naskurat se pospíšiti si, oskurat (= u~)
zdolati se spěchem; stč. skorozřě druh hrušek
brzo zrající, nyní vč. kolore plur., kolořka sg.,.
chod. kolor, kolůřěk (o l Hujer 1.20); adv. stč.
skoro (-uo-, -ů-) blízko, brzo, mor. (sic.)
skoro časně, brzo, v č. 'téměř, bezmála*
(podobný vývoj jako u brzo: skoro bych
tomu uvěřil = rychle, brzo, bez otálení, bea
obtíží, téměř; pak i: je tomu skoro rok =
brzo bude; pak i: skoro tak starý jako... atd.).
V spis. češtině jen skoro; příd. jméno v
Čechách — kromě nepatrného jč. zbytku —
vymizelo. — Všeslov.: stsl. skort rychlý,
skorota, skorostb, sic. skorý, r. skór -á9 -o,
skóryj, uskórit urychliti, ukr. sch. skór, pol.
skorý, skorozrywy, skoroírzy, skóloírzy časné
dozrávající, hl. dl. sin. b. skoro. — Psi. skorti
příbuzno je něm. rasch (sthn. rase) rychlý.
(Otr^bski IF 183.) Přesmyk skjr, nevíme
však, zdali nastal v germ. či v slovanštině.
skořápka, stč. skořipina skořepina sko-
řupina skeřipina, nč. jen skořepina, chod.
sklapka JinCh 157, han. škaropina, škaropka
i -f-9 jvč. skořoupka Hoš, laš. skařupa,

skořice
548
skravada
ěkorupa, msl. škařup(in)a Mal. — Sic. spis.
škrupina, nář. skorupa -pina škorupa škarupa
škarlupina; preškorúbok, prieškrupok vejce
bez skořápky ( < pres- = bez); r. skorlupá,
pol. skorupa skorlupá škarlupa, dl. škorpina,
hl. škorpizna t/v. — Za východisko všeho je
třeba klásti *skolo-lupa. V první části
vidíme — vzhledem ke stejnosti významu
v Schale — útvar příbuzný s něm. Schale
mušle, ulita, lastura, skořápka; je např.
Eierschale skořápka vejce, Nußschale s.
ořechu; l se vlivem l v lupa disimilovalo v r
(l-l > r-l). V druhé části bylo asi Hupa =
slupka. Celek znamenal asi „mušloslupka",
tj. tvrdá (lasturovitá) slupka, na rozdíl od
měkké, jaká je např. na ovoci. Slovo dosti
dlouhé se redukovalo již v praslovanštině
na *skorlupa (tu or csl.-čes. > ra) nebo
později (sin. rus. skorlupá ap.), popř. lupa
se změnilo v rup(a): skorupa (tak ukr.).
Naše tvary vyložíme jednak ze skorlupá,
kde l > j (*skorjupa > skorupa, stě. -H-),
jednak z dále zjednodušeného skorupa (tak
sic. tvary většinou). Kolísání sko-lska-fšČe-
je zaviněno išolovaností slova (mimořádné
změny!). Ze stě. skořipina disimilací dvou i
vzešlo skořepina; skořápka pak hláskovou
analogií podle případů s řejřá, jež jsou z -rg-
(kuře — kuřátko atd.).
skořice, stě. -ice, laš. škořyca, han. šchořica
Gr. Sic. škorica. Od skorá ve významu
'kůra' (s. je kůra jistého tropického stromu).
Podobně r. korica t/v je od korá kůra.
skot, sté. i skuot Ote: hovězí dobytek
(protiklad: koně a brav), nyní jen v odborné
spisovné mluvě; skoták pasák skotu, nyní
jen jako nadávka (= hrubec, nevzdělanec),
skotačiti nyní jen o dětském dovádění
(původně: počínat si nevázaně jako skotáci). —
Všeslov. (stsl. skoťb atd.). Pokládalo se za
přejaté z germánského skatta- (gót. skatto
mask. δηνάριον, μνα, sthn. skaz denarius,
peníze, peníz, majetek, něm. Schatz, stisl.
skattr poklad, stfrís. skett peníze, dobytek,
stsas. skalt peníz, majetek), nebylo však
jasné, z kterého germánského jazyka a kdy
přejato; význam 'dobytek' je doložen jenom
u slova starofríského. Významová souvislost
dobytek — peníze je dána latinským peču:
pecünia, dobytek byl v starých dobách
hlavním majetkem a platidlem, peníze jsou
platidlo pozdější. Význam slovanský je podle
toho starobylejší než obecný význam
germánský. Ale přejetí ze slovanštiny do ger-
mánštiny (germ. skatta- je etymologicky
temné!) se pokládalo za nemožné z důvodů
hláskových. Při přejetí opačném zůstávala
nevyjasněna historie toho slova u Germánů.
— Vzhledem, k tomu že se dosud nepodařilo
vyložit germ. skatta- jako v germánštině
domácí, bude třeba hledati původ všeho
u Slovanů. Naše slovo se vyloží snadno
přesmykem ze stok* mask. (je sch. stok,
2 doklady v Rj.), které má týž význam co
fem. stoka, dobře zachované v sch. ve
významu majetek, bohatství, stáda dobytka
(krupna stoka — hovězí dobytek a koně,
sitna stoka — ovce, kozy, vepři). Tato slova,
psi. stok-b a stoka, se dají spojit s kořenem
tek-, který je v č. steknuč (viz stačiti) (sch.
stěci získávám co) a v lit. teleti
dostávati se čeho, býti v hojnosti a podobně.
Majetek a blahobyt spočíval, jak řečeno,
především v dobytku; vyloží se tedy snadno
význam i slovanský i germánský. Protože
tedy v slovanštině (a v baltštině) je i
příslušná rodina sloves, mám za to, že skoťb
je domácí slovo slovanské (a že Germáni je
přejali od Slovanů; a při tom že mu dali
emocionální silnější odstín a proto zesílili t
zdvojením). (Skoťb nyní Martynov VJ
1961.3.55, SGLVDP 184 odvozuje od kotiti
ploditi; na ten původ myslel už Šafařík
3.483. Snad byla 2 homonyma: skoťb 1°
bohatství, dostatek, 2° přírůstek, totiž
dobytka.) (Strus. význam 'peníze, daň' se,
pokládá za druhotné přejetí ze severštiny,
neboť toto skoťb se objevuje prý hlavně
ve spojitosti s Varjagy; pol. skociec — odtud
dále lit. skatikas grošík — a ukr. skot, skot
groš jsou prý teprve ze střední dolní
němčiny.)
skoupý, stč. skúpý, msl. skúplý (u Kyjova),
skúploň, s l i sev.-mor. skumlé lakomý Rzr
a vm. skumlák (m < p); val. zgublena
lakomá žena. — Všeslovanské: stsl. skop-b,
sic. skupy, r. skup, -á -o, skupój, skupéc,
skupét býti skoupý, ukr. skupýj, pol. skqpy,
skq/piec, skqpic, dl. skupje skoupě, sin. skop,
sch. skup, b. skap. — Psi. skop-b, málo
jasné. Nejspíše je *skomp- neznělá varianta
(s pohyblivým s-) základu, který je v r. nář.
gonóbiť šetřiti, sic. nahonobiť majetok =
nashromážditi, nalakotit atd.: gonob-
redukované v gonb- by bylo dalo *gomb-, po s- je
s-komp-, skop-.
skráň, stč. skráně; han. škraň, laš. skřaň
i škřaň. Na M. znamená s. zpravidla horní
čelist (lícní kost); cukrátko, špetka tabáku
ap. se dlouho držely v ústech za skraňó (-ou),
tj. mezi horní čelistí a tváří, aby se déle
vychutnaly: za škraňó mňél každé kluk o
hodech rumové špalek Gr. — Sic. škraňa čelist,
pol. hl. skrón; dl. skroria spánek, dolní čelist,
sin. skranja, kranj brada, r. skorou. — Psi.
skorňa: souvisí s psi. černi, čelist (sic. Čren
čelist, č. třenovní zub = ,,stolička") a dále
s kymr. cern čelist. Meh SbLehr 114. Ve
skráň vězí tedy pův. název pro čelist, tj.
dolní čelist, sanici (z Jg zahojil sem zubů
bolení zpodní škrany); pak zúžením označuje
její hoření část, blízko položenou u spánků,
pak i spánek sám. V tomto smyslu se klade
ve spisovné řeči (šediny na skráních; ověnčené
skráně).
skravada, skrovada stč., pánev. Hl. skoro-

skrbiti
549
skřele
dej, dl. škórodej, pol. skoicroda, ukr. r. skovo-
rodá, stsl. skovrada. — Psi. skovorda. Příbuz-
no je střhn. scharte t/v (a sthn. scartlsan t/v,
v němž je Isan železo), u nás však je vo
navíc. Další původ nejasný.
skrbiti, skrblík, skrbliti; na Moravě a na
Slovensku expresivní druhotvary sic. skrbla-
čiť, las. škrblaóiť, zgrblaČiť, zgrblačiť, val.
zgrbla, -aňa, -ina, -ík, han. msl. zgrblcrí,
zgrblík, zgiblena, mor. žgrlit, val. žgrla, zgrňa,
žgřňat, ozgrna, sic. škrváčiť, žgrlác, žgrlcšiť,
las. zgrlat, sic. škrhlaňa. — Stsl. skrtbb
soužení, zármutek, skrrbíti rmoutiti se, sic.
úskrbný skoupý (atd., v. výše), r. skorb* gen.
~i záimutck, žal, skorbéť rmoutiti se,
truchliti, soužiti se, oskorbit uraziti někoho, sin.
skrb péče, horlivost, skrbcti pečovati, skrbljiv
pečlivý, sch. skrb, shrbiti t/v, b. škráb
zármutek, hoře. — Psi. sk%rbtti,sktrbb (od
slovesa, ne naopak). Zřetelná příbuzná slova
jsou jen v baltštině: lit. nář. skuřbti býti
v bídě, skurbstů skuřbti rmoutiti se, trápiti se
(Sereiskis), skurbě zármutek, a lot. skurbstů
skiirht býti zesláblý. Jsou i tvary s -ru-\
lit. skrubnus šetrný, skoupý, ap. Pro
slovanský a baltský vývoj významový je třeba
vyjíti z obecného pojetí 'býti v žalostném,
bědnem stavu' a uznati rozličné rozvětvení;
někde ke 'rmoutiti se', jinde k 'býti v
starostech, starostliv', jinde k 'býti starostliv
přespříliš = lakotiti', dokonce výsledek toho
lakotění je pol. skarb poklad, jindy zas
v přechodném slovese k 'uváděti do stavu
bezecti = urážeti'. Další souvislost základu
sktrb- je nejistá.
skromný; pol. hl. skromný; r. (jen
spisovně) skr omen -a -o, skromnýj, b. skr omen,
skrómyj; je i sch. a sin. — Psi. st-krom-bnt.
Náleží ke kroma 'kraj' (v. kromě), Slawski
JP 26.73; st> je st 1 °. — V češtině je doloženo
teprve od obrození, před tím je hojné
skrovný (již stč.) s významem skoro stejným.
Zdá se tedy, že skrovný je česká domácí
obměna ze skromný Gb. — O stavu v polštině
viz Urbanczyk JP 26.5.
skr oviti: v laš. uskroviť spokojiti, utišiti.
Spolu s pol. uskromic, upokojiti, poskromic
zdržovati, poutati a ukr. prykromýty poutati
pochází od kromiti = stind. éramáyati
unavuje, krotí, přemáhá. Ársko-slovanská
dvojice faktitiv. Stran k/é viz Meh IF 53.93.
skruž f.: kamenná tvárnice do kleneb, do
vyzdívky studní ap. Stč. vzkruzie okrouhlé
klenutí. Tedy kámen zformovaný tak, že
umožňuje vykroužení zděné obruby
(vytvoření kruhu), popř. polokruhu nebo vůbec
oblouku (v klenbě).
skrze, skrz předložka; vč. krz, jvč. kroz
Η 1.25, 2.22, skroz 2.42; u Litomyšle kdysi
cez Hod. 18. Stč. bylo adv. skrze, např.
(židé Kristovy) ruce hřebími skrze probichu;
nč. dosud podsev je skrz, Stč. se říkalo též
skrze a skrze (jako je nč. např. výše a výše):
\ všicka púšó skrze a skrze jalová jest. Z
příslovce toho je dále naskrz(e) veskrze na(ve)skrz
významu „hmotného i přeneseného" skrz
naskrz. Příslovce pokleslo v předložku, od
brusů zbytečně zamítanou. Smetánka NŘ
3.193n. Příslovce je i pol. (w)skróš a sch.
skroz naskrze. Jako předložka je skrz s gen.
v laš. a vých. val., ale s akus. jinde v češtině,
také u jiných Slovanů. — Pd. skjerz, ukr.
skroi skrii (s)krié krui kerez cerez, rd. skroz
čerez, sic. cez, sin. krez, crez, sch. (s)kroz
(s)krozi kroz órez, b. kroz kráz, csl. crězb
crěsb. — Pův. útvar je adv. *skrozě, od
nezachovaného adjektiva *skrogT> = příčný,
napříč jdoucí, jemuž odpovídá hol. dial.
schraag, něm. schräg, tedy ide. základ byl
skrogh- (stran gh viz WP 2.569). Tedy skrozé
(pak -zb, -zi>) znamenalo asi 'příčně', při čemž
se snadno pochopí genitiv. Toto skroze se
pak asi kontaminovalo se slovem, které by
odpovídalo litevskému skeřsas 'quer', -sai
'napříč přes něco' (které je asi od kert-
řezati, viz crtatj,, z *kert-so-s, podobně jako
ř. επι-κάρσιος 'šikmo napříč směřující').
Slovan. *kerst by dalo čersT>, vlivem slova
skroze však přijalo z místo s, naopak toto
slovo někde ztratilo své s- {kroz ap.). (Lit.
adv. skradziai 'skrze' musíme pokládat za
přejaté' ze slovanštiny, neboť jinak nemá
vhodného příbuzenstva jinde, a adj. skrddžias
'skrz naskrz' za sekundárně přitvořené
k němu.)
skrápati vč. zm.: býti nemocen PS-Sova 37,
vČ. sklapnouti umříti PS. Též vč. skřajzat
postonávati Ppv-Pt, u Miletína skřauzat.
Han. (na Boskovsku) skřívat postonávati
Svěř (-ívat asi podle protikladu vekřívat
uzdravovati se z nemoci). — Příbuzné je
stnord. skreppa stahovati se, ubývati, tratiti
se (sich zusammenziehen, abnehmen), isl.
nor. nář. skreppa, se slabým stupněm v kořeni
šv. skrympa, dán. skrumpe, střhn. schrimpfen,
něm. schrumpfen sc vrkati se, krněti {mpf <
mp < pp, § 15).
skřehotati, skřehet; stč. skřeh(o)tati, skrhet
i šk-; nář. škrhetat, škohrtať, (mor.) škrhaf,
škohřňat a pod., řehetaó Lp. — Zvukomalebná,
Podobné útvary jsou stsl. 8krtg(iť)ati, sin.
sch. škrgutati, pol. zgrzytaé, ukr. skrehotáty,
r. skrežetáť. Tedy skreg-et/ot- i skrtg-tt
a kombinace obou. Nejblíže je lit. kregeii
chrochtati a ř. κριγή skřípění zubů ap. Sem
patří i stč. zkřechtati zaskřípati.
skřekati, stč. skřě-, mor. skřekat; skřekoň
(š-) křikloun; s novým jiným zakončením
mor. skřehnit škřéhnit škrohnit ekřehýňat.
S měkkou příponou skřečeti. — Sic. škrečať
(> škrečiak škrekliak škreklúň křikloun^
postv. škrek skřek) i škriekať. Pol. skrzeezec,
skrzek(o)tac, skrzek. — Zvukomalebné, srov.
skřehotati, křičeti.
skřele, přejato z pol. skrzele. Srov. dále
I sic. krela, s. krelje plur., b. chrilé a r.-csl.

skřenit se
550
óretuštbúa fem. skřele, čretuštbWb skřelový.
Podobno je rd. (Perm) ščélja t/v, ale to se
pokládá za přejaté z komi šot t/v. —
Nezbývá než míti zatím *skrela za příbuzné
se ščel- štěrbina, skulina (viz skála, skolek, je
i v sic. štelina); navíc je tu r, § 9.
skřenit se jč., šklebiti se; viz křenit se.
, skřich mor.: soušek „veliká truhla s pří-
hradami na různé obilí, sbitá z desek"
(Bartoš), i škřich i škřih(a), —JSlc. škrych, sch.
u Bratislavy škrih Vážný Čak. — Nejasné;
snad ze skříň? Změna rodu by byla podle
starého soušek. Nebo přímo ze střhn. schrln
mask. s obměnou zakončení? Ukr. skrýnja je
i moučnice ve mlýně.
skříň, stč. skříně, kdysi nábytek truhlového
druhu (dnešní skříň se zvala almara); laš.
přiskřinek přítruhlík! — Sic. skriňa, stsl.
skrinjica; hl. křinja, r. skrínja i skrína, nář.
skryn\ ukr. skrýnja, pol. skrzynia, sin.
skrínja, sch. skrinja i š-, — Přejato ze sthn.
scrini, to pak z lat. scrinium; změna kmene
a rodu asi vlivem slov jako bedna, truhla.
skřípati, skřípiti; skřípnouti; skřípot,
skřípavý. Skřipky chatrné samodílné housle
pastýřů; sem i skřip přeslička (mačkáme-li
ji, skřípe, též čistí-li se jí něco) a stč. škřípie
Žáchor. — Všeslov.: sic. skřípat, r. skripét,
ukr. skrypíty, pol. skrzypaó i skrzypiec
(hornoslez. zgrzipieč špatně hráti na housle
PSL 107), hl. křip(ot)ac, dl. škrip(ot)aš, sin.
sch. skřípati, b. skripja. Zvukomalebné. —
Význam skřípnouti = sevříti, stisknouti
(od něho skřipec optický, podle Šmilauera
„kalk za fr. pincenez" i jvč. oskřipec na
držení loučí za dávného svícení), přenes,
postihnouti trestem (od° při° u°; laš. při-
skřinuť, uskřinut; z laš. je i nč. lékařský
termín uskřinouti, např. kýlu) je druhotný.
Vznikl změtením s vrsknút (viz při-vrsknút
pod vrznouti), když toto bylo v povědomí
mluvících mylně sdruženo se zvukomaleb -
ným vrzati. Poněvadž dvojí vrzati A°
skřípati, 2° svírati) bylo pokládáno za sloveso
jedno, ale s dvojím významem, byl význam
č. 2 analogií přenesen i ke skřípati.
skřítati: špiniti: vm. u°, za° též se šk-, tak
Jg; val. zaškrátaný umazaný; msl. zaskřutaný
ušmouraný Mal. — Sic. škratit zohaviti,
škrat(a), -ák šereda, umouněnec, zaškrátať
(-škrie-, -škrí-) znečistiti. — Slovo starobylé.
Příbuzno je lit. primární skrentü skretaü
skrěsti špiniti se DabŽ (prachem, blátem ap.)
nebo pokrývati se škraloupem (o tekutinách)
KW, často s ap- \- pri- su-; nu-skrěsti je
'dostati strupy'. — V psi. so tedy vytvořila
iterativa skřítati a skratati (*skre~t-ä-,skröt-ä-),
základní slovo pak zaniklo.
skřítek, u Klareta stč. škřietek, han.
křístek. — Sic. škriatok, pol. skrzat(ek), skrzot
a sin. škrat(ec). — Ze sthn. scrat (nyní Schratt),
což byla jistá lesní bytost. Slované z něho
učinili domácího plivníka..
skřivan, stč. skřivanec, nčd. škvrlánek
škobranek škobruněk. — Sic. škovránok škro-
vánok aj.; pol. skowronek, hl. škowrončk, dl.
škobronk, ukr. škávoronok žajvoronok zhovró-
nok, r. žávoronok ščevorónok, sin. škorjanec
škrlec aj. — Vše od zvukomalebných
základů, vystihujících skřivaní zpěv, české slovo
od skvir-, ostatní od škvor-. Přípony -awb
(č.), -owb -wb (jinde). Rozličné přesmyky,
disimilace a jiné změny znetvořily slovo
často až k nepoznání. Meh ZfslPh 20.42.
skřup laš.: zlost KtD-Hor, škřup Malý.
Nejasné.
skřuť, moravské slovo: han. zem je jako
škřoí = tvrdá a suchá, val. ani škřuti(ny)
neostalo = nic, laš. ani škřuty ani kousíček,
podle Bartoše škřut = drobounké kůstky ve
vařeném mase, malinký drobet vůbec; škřutí
drobná hlína a kamenci, han. škruta kra
ledová, zmrzlá hrouda na poliJg-B-KtD-Rzr,
zgrut veliká hrouda; val. škrát sněhový
škraloup. — Z jiných jazyků lze uvésti
toliko dl. škruta ledová kra. — Zdá se tedy,
že 'ledová kra, sněhový škraloup (= tvrdý
umrzlý povrch)' je vlastní význam (popř.
zúžený v 'úlomky ledu, kusy ledu', pak
přeneseně drobné tvrdé kusy čehokoli) a že je
v protikladu proti spodku měkkému nebo
tekutému. Vnucuje se mysliti na lat. crusta
kůra, skořápka, škraloup (např. i c. fluminis
= ledová pokrývka na řece).
skučeti, mor. skucat, skuvióet, skujíkat (laš.
kujikat), zaskojíkati PS, laš. skuhnět o
dětském pláči bez slz, msl. skuhýňat (-hnět
nové exprešivní zakončení). Stč. koviekati. —
Sic. skuÓat (> skuóiak fňukal), zkuvýňat,
zkuvývat o skučení psa; sic. obskúkaí
vzlykati; sin. skuóati, pol. skowyczeč, r. skúčit. —
Vše zvukomalebné. Nejbližší útvar je jiho-
slovanské kukati naříkati (kukü mene hoře
mi), dále ř. κοίζω kvičeti jako sele. Je i ř-ové
intensivum: p. skowytac, r. skovytát, ze
*skovyk-ta-ti. Viz i skuhrati.
skuhrati, skuhravý. Ze skučeti, s novým
expresivním zakončením -hráti. Srov. rd.
skúgorit u Vasmera 2.69.
skulina, stč. skula, chod. skoula; u
vltavských vorařů skoula, skoule mezera mezi
kládami voru. — Sic. škalubina, šklábina
skulina. Sch. sin. škulja díra. — Málo jasné.
skutek, skutečný, skutečnost, uskutečniti,
skutkový. Sic. skutok, pol. skutek, dl. skut(k),
slovo tedy západoslovanské. Od skutiti (viz
kutiti): sřov. stč. zlý skutek skutil; co se nad
námi skuti stalo apod.
skví ti se: stč. štvu stvieti (třída III. 2),
pak vlivem slovesa kvísti je stkvu a konečně
podle III. 1 s(t)kvěju; odtud skvělý; part. stč.
skvúcí, nČ. skvoucí, nezávislý útvar jako
horoucí od hořeti (též III. 2). Zvláštní útvar je
i skvostný (slova na -ost se od sloves netvoří!),
snad ze ^skvostný < skv-ot (tak sic. jednou) ?
(s opakováno snad vlivem něm. adjektiv

skvrna
55
1
sláma
kostbar drahocenný, skvostný, vzácný,
a köstlich t/v), od něho pak zpětným
postupem vznikl novotvar skvost (u Čel jen:
nádhera), nyní obecně rozšířený. — Našemu
skvítí odpovídá stsl. sviteti splendere, zářiti,
„svítiti", náležitý útvar (oslabení kořene!)
v III. 2; srov. dále sv"t 2°, svítiti. — Sic.
skvieť sa, skvost, skvostný, skvělý, skvúci
z češtiny?
skvrna, skviwtý, poskvrniti ( > postv.
poskvrna). Hřích člověka skvrní A586, Zikm.).—
Stsl. skvrbna, skvrbnim-b špinavý, skvrbnostb
poskvrnění, skvrhniti, r. adj. skvéren, -á, -o,
skvčrnyj ošklivý, nečistý, hnusný, skvérna
hnusnost, ukr. skvern\ -nisí t/v, skvérnyj
jako v r., sin. skvrna. — Psi. bylo asi vedle
sebe skvbrn-b skvrnou postižený; souvisí
s kvárit: primární útvar s nulovým
stupněm kvr- (s je „pohyblivé").
skýtati, stč. skytá skýsti i skýtati, nč. dále
skytnouti (se) po-, na-, vy-, poskytovati, vy-
(> postverb. výskyt). — Sic. skytat, hl.
skicic, poskicouac, dl. póskišié poskytnouti.
— Skytati má náležitou formu iterativa
(zdloužení v kořeni: *ü; kmen na a).
Významem se hodí k ř. τνγχάνω naskytnouti se
( = náhodou se objeviti apod.). Zdá se tedy,
že kořen tukh- (žijící u nás v po-tkati a setkati
se) vytvořil zde iterativum jakožto jinou
větev tvarovou i významovou: má
„pohyblivé" s-, zie arci už pevně přirostlé,
t-k se přesmyklo v k-t.
skýva, stč. tak i skýba, nář. většinou s b:
chod. skyjba, jč. skybicka i šk-, vé. skejbka,
las. skyba. — Spolu se sic. skýva PSP,
skybka K, s hl. dl. pol. br. skiba, ukr. skýba,
r. skiba ze sthn. scíba (dosud se říká Scheibe
Brot v sev. a střed. Německu). — Han.
skeva střecha (klobouku) má význam přejatý
přímo z němčiny (Scheibe = kotouč, kolo;
tabule, řízek; skýva; terč, deska).
slabika, slabikář, slabikovati, slabicný. 1564
Kollinův Donát má sylabikář (Š.). Sic.
slabika. — Ze *sylabika, což bylo z ř.-lat.
syllabicare, popř. zpětně odvozeno z nějaké
odvozeniny od lat. syllaba (to z ř. συλλαβή,
asi „složení"). V staré latině je doloženo s c
jen syllabicě. Srov. pol. lidové élabizowac <
syla-. Jinde syllaba: > něm. Silbe, fr. syllabe,
pol. beze změny sylaba.
slabý, slabost, slabota, slabina-, slaboch;
slábnouti, o-slabiti, zeslabiti. Obdobně u všech
Slovanů (stsl. slabt, sic. slabý, p. slabý atd.).—
Příbuzno je germ. *slapa-: sthn. slaf (nyní
schlaff mdlý, slabý) s krátkým a. U nás
provedeno zdloužení v základu, pod. jako
v malý milý sám aj., § 1. Dále je příbuzné
lit. släbnas slabý, slambú slabti slábnouti, aj.
Zdá se, že výchozí forma základu byla lap-
(ř. Λαπαρος měkký, slabounký, lit. silpnas
slabý, silpti a salpti slábnouti); připojení
„pohyblivého" s mělo za následek oslabení ρ
na b; v lit. -il- je Z a v salpti je sekundární
ablaut. Příbuzno je i stir. lobur, lobar slabý.
sladký, sladiti (> sladi-dlo aj.), o-slazo-
vati, sládnouti; slad, odtud sladovna, sladov-
ník (zkráceno v sládek, s novou příponou -ek);
slast ( > slastný) ze *slad-tb; osladič, chod.
vosládiÓ, jč. vosládeÓ, podle sladkého kořene
(děti jej vyhledávají a žvýkají). — Psi. bylo
*8olďbkT> (u všech Slovanů: stsl. slaďbJcb,
sic. sladký, r. nář. solódkij, pol. dl. slodki atd.),
solďb slad, starý w-kmen (r. ukr. sólod, pol.
hl. slód, dl. slod, sic. sin. sch. b. slad), solditi
a solstb (slast); ostatní odvozeniny jsou
novější (k osladic náleží pol. slodycz t/v). —
Lit. saldús sladký ukazuje, že náš protějšek
je třeba děliti na 8olďb-k*b (starý w-kmen
rozšířen o -ko-). Nerozšířené adjektivum je sub-
stantivisováno v názvu pro slad, zachovalo
ještě u-ové zakončení. Od nerozšířeného ještě
adjektiva solďb bylo tvořeno sloveso a jiné
odvozeniny. Naše *solďb a lit. saldús nemají
v jiných jazycích přesného ekvivalentu.
Obecně se má za to, že souvisí se jménem
soli, prý je to označení příjemné chuti vůbec,
vyvolané slaností. Ale tomu je těžko uvěřiti,
spíše lze sladké pokládati za protiklad
slaného (a hořkého). Zdá se spíše, že *soldús
vzešlo ze starého *svadús sladký, libý, (stind.
svádúh, ř. ηδύς, lat. suävis, něm. süss), jehož
vä bylo v bsl. vlivem oposita solwb
nahrazeno hláskami 61. Přijmeme-li tento
vliv, pak se i bsl. soldús hlásí do veliké
souvislé oblasti slova svadús. Meh Recueil
1.106.
-sláknút: val. osláknút zlenivěti, povoliti
v čiiosti, v horlivosti, laš. uslaknuí přestati,
oslábnouti (o dešti), ustakovat. Pol. él§czec
dřepěti (odtud vsi. slencec t/v). — Psi.
o(b)-sl$k-nQti; odpovídá mu lit. nář. ap-
-sliňkti téhož významu co osláknút. Viz
i sluka. Meh ZfslPh 18.28.
sláma, slámka v doutníku; slaměný, odtud
val. slaměnec, slamenica, laš. slarhunka, han.
slamněnka ošatka; dříve slaměník, nyní
zkráceně slamník; slaměná vdova asi podle
případů jako slaměný panák = neživý,
slámou vycpaný, nepravý, v protikladu
proti „opravdovému", pod. něm. Strohwitwe,
pravzorem byl slaměný ( = odumřelý!) věnec
pro zmrhalé panny proti zelenému (=
živému) věnci panen skutečných, v. o tom
pod veřeje; nově slaměňák, slamák slaměný
ldobouk; poslamka (již u Rohna), u Holic
mylně podslamka, plachta po slámě
rozestřená (do postelí byla a na venkově dosud
je kladena pouze sláma), kdežto prostíradlo
(nyní -e-) byla dříve jen svrchní plachta
na peřinách. — Všeslov.: stsl. sláma, r. ukr.
solóma, pol. hl. dl. sloma, sic. sláma, sin. b.
sláma, sch. sláma. — Psi. solma s raženou
intonací na o. Souvisí se stpr. šalme sláma,
lot. salms, sthn. halm, lat. culmus, ř. καλάμη
stéblo. Prvotním významem i u *solmä bylo
tedy 'stéblo' (Trubačev LP 8.237). Balt. al,

slap
552
slečna
germ. al, lat. ul je z ol; ř. αλα = aZ°, což
svědčí o dvojslabičnosti kořene; slovanský
přízvuk je s tím ve shodě: r. oló a sch. Γα
ukazují na ol, což je z oh. V prajazyku bylo
tedy mask. Koldmos (pro další rozbor není
opory); slov. *solma je však femininum a
kolektivum, nepochybně pod vlivem slova tráva
téhož rázu, v hospodářství jakéhosi to
protikladu slámy.
slap: vodopád; též v místním jméně Slapy
(doloženo od 1292. Šm.). — Sin. slap vodopád
(a plur. slapoví spád vody na mlýn; týž
význam byl jistě u jč. osady Slapy, u Tábora,
která neleží na řece!), příval (mořských) vln,
šlapati valiti se (o vlnách, fluten), slapeti
stékati (herabfließen); sch. slap t/v jako
sin.; r. Solopovka, řeka v bývalé Permské
gub., Solpa (ze *Solopa) řeka na Vjatecku,
osada v pskovském kraji, peřej Msty, r.-csl.
slapt vlna (Woge), vodní vír. Spojuje se se
stsl. vbslěpati (= *selpati) prýštěti, o
potocích, v. Vasmer. — Psi. solpt. Dobrý
ekvivalent je v stnord. sarpr, což je (de Vries)
„v Norsku jméno pro peřeje a vodopády".
Rozdíl Ijr tomu srovnání naprosto nevadí,
§ 5. Z litevštiny se tu uvádí salpas i solpa
zátoka, záliv, povodní zatopený pozemek.
sláti, tak stě., nyní nesložené spisovné jen
v básnické řeči, jinak pouze složeniny ode°
po° přede0 roze° se° vy° za-slati (a dostati.
u pošty), ale laš. dosud slať, iter. posílati atd.
místo posýlati; obeslati znamenalo původně
poslati výzvu všem poddaným postupně
skrze jednoho posla; jmenné odvozeniny:
starobylé posel (po-stl-t, srov. sic. posol, r.
ukr. posol, pol. posel, hl. dl. posol), nové
posílka, obsílka, zásilka; poslanec, vyslanec
(u Slováků měla tato dvě slova kdysi význam
opačný než dnes). — Všeslov.: stsl. postlati,
iter. posýlati, sic. poslat, posielať, r. šlju slať,
vy-syláť, ukr. sláty, posyláty, pol. postač posy-
lač, atp. dále. — Psi. bylo stlq stláti (a sylati
s iterativním zdloužením τ> > y). Příbuzno
je ř. ίάλλω posílám, vysílám, ze *σι-σαλ-ιω.
Obé lze vyvoditi ze s°l-jö, řečtina má navíc,
jen reduplikační si-. Jinak S. Ondruš, Publ.
Debr. 15.1961.8, Studia slavica 6.193n.:
v hetitštině je piyami 'posílám' vlastně
kausativum k paimi jdu, viyami 'posílám,
ženu' k vámi přicházím; podobně v madar-
štině járat 'gehen lassen' od jár 'jíti'; tedy
,,poslati" = přikázati, aby někdo šel;
O. tedy vidí u stláti podobný vztah k lit.
seleti 'přijíti' (zukommen, zulaufen) a sálti
'téci'; podobně n. schicken 'poslati' patří ke
gót. skěwjan wandern, stnor. skäeva jíti;
něm. senden 'poslati' ke gót. sinps 'choď
(Gang).
slatina: bažinaté místo, rašeliniště, val.
slatvina zn. i vysokou trávu rostoucí na
takových místech (tak i slatina za Jg). — Sic.
slatina, svatvina kyselá půda, pol. slotwina, r.
solótvina (> sólot), ukr. solótvyna bažina.
U nás i na východě je i jako místní jméno,
též stluž. slotvina WZU Leipzig 13.381. —
Nejasného původu. Spojuje se se solb sůl,
a vidí se v těch slovech původní prý význam
'slaná bažina' nebo 'slaný pramen' (to je
stsl. sch. a sin. slatina), pro t by se mohlo
odkázati na d ( > germ. ť) v něm. Salz. Byl by
to pak výraz předslovanského původu, ale
slovanština má jen sol-, bez t; kromě toho v
by bylo záhadné. Předkládáme prozatímní
domněnku jinou: soltv- je snad příbuzno
s lat. saltu-s (w-kmen!) les, hvozd;
předpokládá to ovšem významové východisko ('les
v bažinách' resp. 'bažina zarostlá lesem'
(srov. luh\). Je však možné, že tu jde o dvě
různá slova, psi. *solina slaná voda (~ lat.
salínael) a soltvina bažina, jež na sebe
vzájemně působila, ale také se vzájemně
vytlačovala.
sláva, slavný (> slavnost, > slavnostní);
ale pravoslavný (odtud pravoslaví) je přejato
z ruštiny (je to špatný překlad za όρυοδόξος
= stsl. pravověrbnt, podle δόξα sláva); nové
Slavín; v osobních jménech -slav; slaviti ( >
církevní termín blahoslaviti, blahoslavený
místo stsl. blagosloviti). — Obdobně jinde:
stsl. sláva velkolepost, nádhera, slavbnt
slavný, slaviti velebiti, sic. sláva, r. sláva,
slávnyj, slavit atp. všude. — Psi. bylo slávo
slaviti, faktitivum typu plaviti baviti, od
sIovq (*s$) sluti, tedy: činiti, aby někdo byl
proslulý. Od něho je post v. sláva (baltský
ekvivalent, nehledíme-li k příponě, je lit.
šlově, šlově nádhera), od tohoto pak slavbnt.
Viz nyní Meh SPFFBU 4.28.
slavík. Za Jg i slavihoudek (houdek je
od housti), dosud s -b- v příjmení. Všeslovan-
ské: stsl. slavii, sic. slavik, r. solovéj gen. -v'ja,
ukr. solovíj, solovéjko, pol. slowik, hl. solobik,
dl. syloj(ik), sin. slavec, sch. slavic stavuj
slavlja aj., b. stávej, slavik. — Psi. bylo
*solvbjb, odvozenina od *soIvt> (r. solovój
šedý „isabelový"); dále rozšiřováno o -kt
nebo jiné přípony (č. slaví + k jako hřebí +k,
štiří + k atd.). Název ten je tedy od barvy,
srov. horň. plavý stehlík = slavík.
slebit mor.: upřísti nit nestejnou, někde
silnou, někde slabou; val. gaté na kolenoch
přeslébené = prodrané, špatné plátno se
člověku v prstech „přeslébuje" = trhá,
rozlézá. — Původně snad *slebiti. Příbuzné
je lit. zliebti vytahovat niť (při předení); z je
tam asi nářeční sonorisace hlásky s.
sléci: viz usléci.
slečet han.: prosbami obtěžovati, čekati na
dar, toužiti po něčem; val. slačat (laš. slačak
čumil, číhající při svatbě na koláč). — Sic.
stačit pachtiti se po něčem, p. élgczeč
namáhati se. — Souvisí jistě s r. kljánČit škemrat,
žadonit. Obé dále nejasné. Viz i škranóet.
slečna: stč. se šlechtickým dcerkám
nevdaným říkalo šlechtična; z toho
zjednodušením, častým v titulech (např. jemnostpán

slepý
53
sled
z Jeho Milost pán, vašnosti z Vaše Milosti),
a zároveň rozlišením sykavek (š-č > s-6)
vzniklo slečna. I to označovalo dcerky
šlechtické, kdežto dcerkám měšťanským se
joště za J. K. Tyla říkalo panna; pak dáván
titul slečna „lepším" dívkám z měst (již
kolem 1870), až zlidověl docela. První dosud
známý doklad slova slečna je z r. 1622;
výjimečně se čte slečina 1630. Sic. bylo
slečna s -á podle gazdiná, nyní je slečna jako
v češtině. Vč. u Paky se objevuje i slečna, asi
novou spodobou s k Č (nikoli staré znění
přímo ze šlechtična).
sled, sledovati, vysledovati (> výsledek >
výslední); jiné denominativum je slíditi (vy-,
pro-), > slídič, stč. slédník, nč. slídník druh
psů; ze spojení *po sledě (či po v-sledě J) je
poslední (z toho básnické slední u Sv. Čecha
aj.), posléze 'později' (val. posleďpozději SvK)
mylně 'konečně', posledek, naposled(y). (Stč.
je i pošlé, zkrácené z posléze: podobně bylo
str. a csl. posle, zkrácené z posléze popř. csl.
poslezde; o tom I. Němec LF 85.33On.)
Z *na sledě (či na v-sleděl) je následovati,
následek, dále následník; podle následek
i nové důsledek (> důsledný, -nost). Val.
následovat = obtěžovat (prosbami o pomoc
ap.) B-SvK. —Všeslov.: stsl. slěďb, zpravidla
spojení vb slěďb, vb sledě -+- gen. = za někým,
též st sleda ze zadu, sledovati (ná)sledovati,
sic. sled, sledovat, r. sled, sledit, sledovat, ukr.
slid, pol. slad, poslad, hl. dl. sled, sin. sled,
sch. slijed, b. sleda i jako předložka sled za;
všude i odvozeniny obdobné českým, i jiné.—
Základem slovanských útvarů je slěďb, ze
*sloid-os. Příbuzno je gót. laists stopa
a laistjan sledovati (něm. leisten, např. Folge
leisten poslušen býti). Otr?bski IF 137. Jest
arci uznati germ. přesmyk hlásky s. Sotva
je slovo slěďb prapříbuzná s lit. šliědas stopa,
sled (opačně Fraenkel), spíše je toto z pol.
slad (Bíiga).
sleď: sic. sleď, pol. éledz, ukr. (o)selédec\
r. selédka (staré, má plnohlasí!) a novější
seid gen. seldí i seid já gen. seldí. — Slovan.
*seldb je asi přejato z názvu severogerm.
(stsev. sild, stšvéd. sild), Slované asi slyšeli
cizí i jako hlásku blízkou k e. Baltská slova
(lit. süke, lot. silke a stprus. sylecke) byla
přejata však asi prostřednictvím ugro-
finských jazyků, (srov. kar. sileke, fin.
silakka), prý přímo z eston. silk.
slemeno; sic. slemä, nyní slemeno, csl.
A1. stol.) slěmja (psáno i slamja, slbmja), pol.
élemie, sin. sléme, sch. šijeme, stluž. šleme
Querbalken WZU Leipzig 13.381. Znamená
vodorovný trám v hřebenu střechy (něm.
Firstbalken). Dříve stavěny střechy boudy
a salaše tak, že dvě svislé rozsochy (silné
sloupy nahoře vidlicovitě rozvětvené) nesly
silnější vodorovný trám, o nějž se pak svými
hořeními konci opíraly šikmé krovy. Dosud
tak lid staví v Polsku a na Rusi; u nás se |
I nyní obejdou bez něho, neboť krovy jsou
podepřeny asi uprostřed své délky, ve výši
tzv. hambalek, a kromě toho leží nyní konce
proti sobě ležících krovů nahoře jeden na
druhém, takže se opírají o sebe navzájem. —
Psi. selme gen. selmene. V litevštině mu
odpovídá šelmuo gen. šelmeňs t/v (i 'hřeben
střechy'); týž význam, hlásky i složení slova
řadí k těmto slovům dále i lat. culmen
(z *colmen < *celmen) a colümen (ü
nepůvodní, srov. columna). Je tím dáno, že
ta bylo už slovo prajazykové a tedy i ten
způsob stavby je prastarý, z mladší doby
kamenné. Vše z *Kel-men-, to dále nejspíše
z *lcelp-men-; kořen týž co v lit. šelpiů šelpti
pomáhati, podporovati (Miežinis: „wspoma-
gac, wspieraé"!), něm. helfen. Ač nyní tato
slovesa znamenají jen pomáhati (hmotně
i mravně), byl prvotní význam jistě
konkrétnější: podpírati, wspierac! Slemeno bylo tedy
chápáno jako „podpěra", totiž krovů. —
Přeneseně znamenalo s. „neostrý, ale přece
neširoký vrch pohoří": je místní jméno
Slemeno (v. Profous); sic. jedna hora má
jméno Slemä.
slepice, slípka, stč. slepice, vm. slépka;
vy slepičit PS vyžvaniti (co má být utajeno)
na základě nadávky slepičí prdel pro
takového člověka (že ,,nic neudrží, lehce
vypouští"), známé už Jungmannovi. — Jen
v češtině a v polab. (jinde kúra, kurica); sic.
je sliepka; název podle Rosy u Jg je prý
,,od mhourání očima, jako slepý činívá".
Říká se však, že má „slepičí mlhu" (nebo
„vlčí"), kdo špatně vidí (vlastně jen žertem
o tom, kdo nezpozoroval něco, ač mohl nebo
protože nechtěl). I jiní Slované vědí o „kuří
slepotě". „Slepice za šera nevidí; neboť
v zrakovém ústrojí denních ptáků chybí
zrakový purpur, tzv. rhodopsin, hojný
zvláště u zvířat nočních a umožňující jim
vidět i za šera" (Vážný JM 145). — V Puch-
majerově Hantýrce slepička, slepice je voják.
Podle J. Knoblocha ZfS 7.301 to podporuje
domněnku S. A. Wolfa, že poddůstojník byl
zván v německém argotu Hahn (= kohout)
na základě toho, jak vypínávě si kohout
vykračuje před svou skupinou slepic. Knob-
loch cituje i fr. poulet (= kuře), poulage,
poulardin = policista.
slepý, slepota, o° zaslepiti, -slepovati,
oslepnouti; slepec, slepýš (slepejš u Rohna, vč. jvč.
mor. slepák, chod. slepík, slipík, sic. slepúch;
srov. dl. slČpica, pol. élepucha, sch. slepic
slepýš); slepý znamená též i to, co lidově
černý (slepý pasažér = nechtějící platiti) =
dělající se „neviditelným", schovávající se.
Slepice viz zvi. Slepé střevo: Aristoteles popsal
ten orgán u zvířete jxko τον εντέρον τνφλόν
τι = cosi slepého [nepravého, lichého]
u střeva; to označení již v starověku bylo
přeneseno na člověka a udrželo se (Steudel
| StG 4.154). — Všeslov.: stsl. slep'b, sie.

554
slin
slez
slepý, r. slep, slepój, sch. slijep atd. Κ tomu
sloveso stsl. oslb(p)noti oslepnouti, č. oslnouti
t/v (vedle toho 'býti postižen oslněním'),
stpol. oélnqc, nyní olénqc. Κ tomu přitvořeno
v češtině faktitivum oslniti někoho =
prudkým jasem způsobiti někomu ochablost
zraku, takže nevidí, je jakoby slepý (pak
přeneseně: ohromiti něčím skvělým atp.).
Viz i sloniti. Jest vyjíti z o-slbpnqti. Jemu
odpovídá lit. zlibti ztráceti zrak atd. (Kur-
schat Gr., Janáček Slavia 24.1). Rozdíl z\š
(= g/fc, slovan. U > s) a b\p není závadou:
celkový sklad slov si odpovídá s výjimkou
ve znělosti souhlásek, § 4, také význam se
shoduje. Dále snad zlibti patří k lit. glembiú
glěbti slábnouti, vadnouti, malátněti. To
by znamenalo, že v z je expresivní změkčení
(g > g) již předbaltské a že takové je třeba
předpokládat i pro dobu předslovanskou
(v ní pak ještě ztrátu znělosti, g > 1c a pak
1c. > s), ale tomu nic nebrání. (Pochyby
Toporova EIRJ 1.12 nejsou oprávněné; tu
jsou i starší výklady, i jeho staro-nový, ale
nepravděpodobný: k lat. lippus krhavý.)
Podle toho slepí* původně znamenalo „slabý
na zrak" (tento obrat je běžný v č.; je
i slabozraký), ale to bylo nakonec rozšířeno
na úplnou slepotu. Po stránce formální byl
vývoj asi ten, že k slbp- bylo přitvořeno
adjektivum se stupněm o v kořeni, tedy
sekundárním oi ( > ě), slep'h, podobně jako
k ogWchnoti ohluchnouti přitvořeno gluch*b.
slez, sic. sliez, pol. élaz, sch. si jez. — Zdá
se, že souvisí se sliz (některé rody slezovi-
tých, zvláště proskurník, obsahují slizké
léčivé látky), ale není snadné vyložiti jeho ě.
slezina, stč. slezeno, tak dosud jč. (horno-
blan.) a han. Odvoz, sleziník rostlina Asple-
nium, podle domnělé moci léčiti slezinu
(výtvor Preslův podle obdobných názvů
cizích); je i slezinník Chrysosplenium, důvod
názvu stejný. — R.-csl. slezena, r. selezěnka,
ukr. selezínka, pol. éledziona (dříve éleziona,
slo(d)zona), hl. slozyna, b. sin. slezena, sic.
sch. slezina. Tyto slovanské tvary
předpokládají psi. *selzena (-ino a neutr, -en-o
jsou analogické podle nějakých vzorů).
V ostatních ide. jazycích (vyjma germán-
štinu) jsou slova podobná, zřejmě příbuzná,
nicméně mají jisté zvláštnosti, takže nelze
rekonstruovati přesně ide. slovo, nýbrž jen
řadu jakýchsi variant. Našemu selz- je
nejblíže keltské *speljh- fem. (ir. selg, střbret.
felch), nehledíme-li k p. íránské formy mají
splgh-: av. spdrezan- mask., pehleví spärz,
pers. supurz; ind. je plihan- mask., lat. liěn
mask., ř. σπλήν, arm. phaycaln. Tedy úhrnem
lze dostati jakési sp-el\l\U-gh-en-, jež se
redukovalo odpadem souhlásek, aniž je
viděti důvody těch změn. Ani příčina variací
samohláskových při l není jasná. Poukazuje
se na to, že roztodivné variace hláskové
má i jméno jiné části těla, jazyka. Slovanské
slovo má podobu poměrně dosti zachovalou ;
ztráta ρ není však normální. Baltská slova
(lit. blužnis, -ně, pr. blusne) jistě patří sem
také, mají b- místo sp-, kterýžto zjev je
znám i z jiných slov (§11). Dále u je odchylné;
n místo -en- se vysvětlí redukcí před novou
těžkou příponou -é. z -ijä. Lat. liěn je
výsledkem přílišného vlivu slova rěněs
ledviny.
slíbiti, msl. slúbit, laš. slubiť; stč. slubní ze
závazku, ne z povinnosti pocházející (právní
termín), laš. slubny manželský (syn apod.),
slub oddavky, č. slib, slibný, slibovati, za-
slíbiti někomu dívku. Val. slibka: „dívka,
která zrušila slib svému milému, stane se
po smrti slibkou. Chodí v podobě bílé ženy
po horách a láká k sobě mužské" B; nyní
je to už jen „strašidlo, které utancuje
k smrti" SvK. — Sic. slúbit, slub, slubný,
pol. élubic, šlubowaó t/v, hl. slub, pol. élub
slib, oddavky, sch. sljubiti (šij-); sin. je
obljubiti slíbiti, hl. polubié slíbiti. — Pří-
buzno je něm. -loben v geloben slíbiti (sich
jdm g. = zaslíbiti se komu; das gelobte
Land = zaslíbená země, nář. (> arg.)
laven, lowen, hol. lowen t/v, n. arg. Lobbink
ženich, Lobmadl nevěsta. Nakonec se Z
změkčilo, snad vlivem slov oblíbiti si, zalíbiti si
koho (od lub'b, libý).
sličný:"pol. éliczny sličný, ukr. slyóije
soulad, r. sliónyj souladný, sch. sliéan vhodný,
podobný. Stč. bylo i lióný = sličný, srov.
sin. b. Učen hezký. Od líce: psi. STy-lič-bm? =
kdo má pěkné (st> = ide. su dobře, pěkně)
líce, pěkný obličej.
slída: z rus. sljudá původu dále nejasného.
Sic. slúda (spis. sluda) sliada slieda vzešlo
pošlovenštěním z češtiny, proto je nejistota
ve vokalisaci.
slimák (vč. je hubař): sic. slimák, poL
šlimak, hl. slink, šlink, ukr. slymák, rd.
(již., záp.) slimák. — Je jistě příbuzné s lat.
Umax (což je jistě domácí, ne z řečtiny!)
a s řd. u Hesychia λείμαξ gen. -άκος.
Základem je *(s)leim-, dochované v něm.
Schleim sliz, kal, slizovitá hmota, přípona
-äk- je už prastará. Slimáci zanechávají po
sobě zřetelnou a nápadnou slizovou stopu,
některé druhy mají i celé tělo pokryté slizem.
Viz i slimatý.
slimatý: laš. -y slizký Lp. — Je odvozeno
od ^slim^ sliz, což by byl slovanský protějšek
k něm. Schleim t/v (viz slimák).
slin: jistá měkká hornina, mastná hlína,
jíl (toto Mal) („k mazání kamen slin býti
musí", Rosa). — Sic. slien (je -ie- mylná
slovakisace?), pd. élin. — Souvisí se sic.
šlím „slin (bahno Kott)" Kál a dále s něm.
Schleim (viz slimák) a s lat. limus kal, bahno,
bláto, hlína, jíl, dále s ř. λεψών vlhká louka,
λίμντ] bahno. Psi. ^slimi? ze *slei-mos: jeho m
souvisí s příponami -mön- a -mn-ä-
zachovanými v řečtině (mn-ä je z men-ä, připojením ä

slina
555
sloj
se men automaticky oslabilo). Příponový ráz
toho m je patrný ze srovnání se sliz. Uvádí
se i lit. ělýnas.
slina, sliniti (slinivka pankreas), expresivní
slintati (slinták dětský, slintavka jistá
dobytčí nemoc), vm. sic. poslinek ovoce
pradlenám, aby se jim tvořily sliny. — Všeslov.:
stsl. plur. sliny, r. dříve slina, nyní sljuna
{-ju- vlivem slovesa pljujú = pliji?), ukr.
slyna, pol. élina, sic. hl. dl. sin. slina, b.
sljunka, ech. plur. sline. — Psi. slina. Pří-
buzno s lot. plur. slienas sliny a dále
pravděpodobně i s lot. plur. sliekas sliny. Vše to
jsou odvozeniny (kořenné a při tom
vypadlo) od nějakého *sali-: het. je issalli-
slina, lat. saliva t/v; snad jsou ta slova od
kořene sal-, který je v lit. sálti téci; naproti
tomu prostý pojem Vyplivnutá slina' byl
vyjádřen zprvu slovem péna, lat. spuma
(i zde mjn v příponě!).
slípati vč., obyčejně vč. vyslipovati někomu
něco = škodolibě vyčítati, předhazovati,
připomínati (chyby), vč. též přislipat přezdívati,
vysmívati se do očí. — Původ nejasný.
Jedna domněnka (a doklady) u Zubatého
1.1.332.
slípek, dosud vč. (u Miletína a jinde) tak:
jestliže syrové bochníky chleba jsou v peci
položeny těsně jeden vedle druhého, pak se
při pečení jakoby slepí na místech dotyku;
tam pak není obvyklá hnědá kůrka, ale
zůstane krabaté místo barvy syrového těsta.
To je slípek Jg-Kt-El; místy ve stř. Č.
sklípek ČL 1.140, 2.694, též laš. sklipek B-Lp,
han. slepka Vyhl Z han. kr. 184, č. též
slípka Jg, slepka Kt. U sklípek se udává
(Kt3-Lp) význam skrojek chleba, též u slípek
PS. — Pol. zlepka, pd. élépka B. — Je to
zdrobnělina ze slep, postverbálního útvaru
od s-lepiti. Nenáležité k v sklípek a posun
významu ke 'skrojek' se pochopí jen z toho,
že pečení chleba ve venkovských domácích
pecích už asi před 50—60 lety přestávalo.
slíva 1°, všeslovanské (r. sin. sch. b. sliva,
sic. slivka, pol. éliwa.) Původ nejistý. Snad
od adj. sliv-b (sin. sliv = modravý), jež by
mohlo být příbuzno s lat. llveó býti modrý. —
Odvoz slivovice (ale han. šlihovica je úprava
z něm.-rak. nář. Schligawitz, které zná
Steinhäuser SIWien 86; mluví o disimilaci
v-v > g-v).
slíva 2°: mluvka (ale bez činu) PS, slivo-
niti tlachati Jgd, slivoň ochlasta( ?)PS z Puch-
majera. — Nejasné.
sliz, slizký, osliznouti (chod. vosliznout
i vošlehnout se) i oslznouti (msl. oslznúi po
dešti = zvlhnouti, han. slznót i slzký), stč.
nč. osliz limus, val. oslizký kluzký, han.
voslizka náledí, vosléška kluzká půda, chod.
vosluz náledí; nové sliznice. — Všeslovanské:
stsls. slbZTjk-b, sic. sliz, r. nář. slízkij, slíznut
pokrývat se slizem, oslízlyj, sliz (spis. sklízkij
má k od rodiny skolzíť klouzati), ukr. slyz
i sljuz, sliíkýj, pol. élizki (élizgi), hl. sliznyc,
dl. sliznué (se) rozpouštěti se, táti (např.
o sněhu, másle), sin. sliz slizek sklizek,
skliznoti, sch. sklizak, b. sliz fem. sliz, slizak
slizký. — Jsou i formy s u: stsl. (jednou)
sluzb χνμός sucus, r. služ tenká vrstva ledu
na vodě nad silným ledem (druhý led),
mokrý sníh, svrchu zmrzlý, sin. služ sliz
a chod. vosluz. — Je nepochybné, že
náležitá podoba je slizb fem. (resp. -τ> mask.),
s i. Tiaá, se, že východiskem všech tvarů
je substantivum. — Je příbuzné se stnord.
slíkr sliz na kůži ryb. Vše se dá spojiti
pomocí kořene sleitfh. — Tvary s u (nehle-
díme-li k άπαξ stsl.) jsou jen ve 3 jazycích
(r., sin., č. v chod.) a jen v sin. značí 'sliz'
(takže to může být nějaká nář. varianta),
jinde led n. kluzký sníh (což přece není
sliz!); zdá se, že mají své u od *kluz-,
klouzati, kořene zcela cizího, ale časem
sdruženého se sliz-, takže se někde prostupují.
slíž 1°: jistý pokrm, slížek, č. nář. šlíž(ek)
slejšek šlejšek slijška i šlijska, mor. slíženec,
han. šlehán. — Sic. slíž, p. éliž(yk). — Málo
jasné. Sliz je i „šiška", jakými se vykrmují
husy poslední dobu před zabitím.
sKž 2°, msl. slíž: sykavec (ryba Cobitis);
val. slíž slíž sliž mřenka ČL 50.291. — Pol.
éliž mřenka, ukr. slyž sykavec n. mřenka,
r. sliz druh úhoře. Nejasné. Není vyloučeno,
že je to odvozeno od sliz, ale chybí dosud
objasnění věcné, na kterou slizkou rybu by
se to původně vztahovalo. Sic. plžek,pížik je
mřenka. (Lit. sližis, slyžys je z polštiny.)
sloh, slohový-, přejato za Jungmannovy
doby z r. slog = ,,složení něčeho, stavba". —-
Sic. sloh z ruštiny nebo češtiny.
sloj: léto ve dřevě, vrstva v štěpném
kameni apod. (val.), (han. zásloj jinorodý druh
v kameni Jg), vrstva horniny (spis.). Též
slon(a) vrstva v kameni Jgd! — Pol. sloj,
vrstva n. žilka ve dřevě, ukr. slij t/v, r. sloj
vrstva, sic. sin. sloj vrstva, sloj, b. sloj plást,
vrstva. Sem náleží i č. sluj < *slůj původně
téhož významu jako sloj, ale v bratrské bibli
s významem dutina, díra v zemi, jeskyně,
jenž vešel i do spisovného jazyka. Tento
odchylný význam vznikl asi v obratech jako
vykopati, vylámati sluj. — Psi. slojb náleží
k lot. sleja fem. pruh, čára, odstavec
(v písmě), kde význam je velice blízký.
Základní sloveso je v lit. sliéju šliějau šliěti,
lot. sleju (sílenu) sliet opírati se o něco,
podpírati něčím. Významové spojení k vrstvě
apod. se rýsuje např. v lit. at-šlaitá sokl,
podložka. S některými předponami (par-,
su-) může se vyvinout csdtín Opírati se
oč, kloniti se stranou', z toho pak lze dojíti
k 'spočívati na něčem, ukládati se', a tu
pak 'vrstva' je nasnadě jako „ukládající se,
uložený oddíl hmoty". U Slovanů se
vytvořilo faktitivum „ukládati (ve vrstvách":
r. sloíť klást vrstvy, prosláivat prokládat vrst-

sloka
556
sloup
vámi. Je-li tomu tak, pak sloj je postverbální.
— Kořen klei- je dále v stind. éráyati opírá,
-tě opírá se o něco, lne k něčemu, ř. κλίνω
kloním se atd., viz kloniti.
sloka: přejal Jg (jeho bratr Antonín byl
obeznámen se sanskrtem) ze stind. élóka-,
dvoj verši (jako celek), což je kmen maskulina
na -afr (indická slova se v slovnících
zpravidla citují ve formě kmenové).
slon, sloní, slonový {s-ά kost), slonovina. —
Stsl. slont v adj. slonovvn^b, sic. r. sin. ukr.
slon, pol. hl. slon. — Původ slova není právě
jasný. Obyčejně se má za to, že je odvozeno
— jakožto postverbale —-od sloniti opírati se
a to prý na základě starých tvrzení, že slon
nemůže ohnouti kolena a sám se položiti na
zem, že spí jenom ve stoje opřen o strom.
Mohlo by se uvésti i to, že slon prý ,,kdyžkoli
člověka uhlédá, hned jemu hlavy pokloní"
(stč. Rada zvířat). Tuto domněnku lze
podepříti litevským šlějus slon, jež na šliětis
opírati se upomíná velice. Jiná domněnka
(nevalná) odvozuje slon od osman. a(r)slan
lev. Nejspíše však (Oštir Slavia 6.1n.) bude
slon'b ze slop-n a příbuzné s ř. έλέφας gen.
-αντος t/v (s°l°p°nt-).
slonbidlo, v 1. části též slom- zlom- lam-
snou- zum- zom-, dále i slomidlo. — Soudíme-
li z frenštátského ocloň t/v, je v 1. Žásti
sloveso sloniti, celek tedy znamená dlouhána,
který by zaslonil, zastínil i bidlo (chápané
jakožto předmět velmi dlouhý). Meh NR
26.239.
sloniti; stč. slánéti sé acclinari (Óstnostní
tvéj pravici sé slánějí; jáz sě jím [bohem]
slané ji), asi opírati se oč jakožto o ochranu,
chrániti se něčím; za-sloniti zaštítiti (sv. Jan
knéze zaslánél), zpravidla však 'zakrýti',
nejprve asi před nepřítelem apod., potom
obecně před příliš silnou září, jasem, světlem,
a v tomto významu přešlo až do nové
češtiny a vytvořilo post verbale záslona. Bylo
i od-sloniti odstraniti kryt, záslonu (dosud
han. voclonit odejíti ze světla), v němž se
objevilo c (ode- > ots- > oc-), jež po mylné
dekomposici pouhého o- ovládlo (msl. je
odeloň nezacláněj!) a proniklo jinam,
zacloniti, záclona (c = totiž ts, dále přesmykem
st v sic. zástlona u Bernoláka), z toho pak
nové cloniti, postv. clona, (za)clánéti. Viz
i oslon. — Obdobné významy jinde, ale
i 'opírati': sic. clonit, clona jako v č., r.
zaslonM zacloniti, zastíniti, zakrýti, ale
grislonít opříti o co, přistaviti k něčemu,
otsloníť odsunouti, odchýliti, ukr. zaslonýty
zakrýti, komu = státi ve světle, pol. oslonic
zacloniti, zastíniti, pol. zaslona, oslona
záclona, opona, hl. zaslonic zakrýti, sin. slonili
opříti, sloneti opírati se, žadoniti zakrýti,
sch. zasloniti t/v, b. prislonjam se opříti se,
naslonjavam opříti, naslon, podslon, slon
i slon1 přístřeší, útulek, bouda, koliba. —
Prvotní význam byl patrně asi takovýto:
opříti něco šikmo o jinou věc a tím ji krýti,
chrániti (před nepřítelem, nepohodou,
sluncem; postv. slon je pak přístřeší = zástěna,
šikmo opřená o něco a tak vytvářející
primitivní boudu). — Psi. sloniti; souvisí zajisté
s lit. sliěti (viz sloj). Byl by tu kořen *Jeel-
v nulové podobě, on lze snad chápati jako
starobylou intensivní příponu, totožnou
s het. -ann-. Spojení sl-on- srostlo tak pevně,
že je schopno dloužení o-a pro iterativum:
slátéti.
slopati: chlastati: laš. lopat, sleptat, slam-
pat, laš. msl. slopat; han. nasnopaný opilý
(přidává se „jak snop") < naslopaný. —
Sic. slopat, r. lopat, hl. šlapac; sin. loptati
chlastati. — Příbuzné je ř. λαφύσσω hltati,
chlastati: řeckému -νσσ- odpovídá slovan
tt(-j-) v loptati ap.
slota 1°: plískanice, nepohoda, mor. slotí
padá déšť se sněhem. — R. ukr. slota, pol
slota, sic. sin. slota. — Je příbuzné s lit
slaptá a něm. Schloße krupobití, angl. sleet
norv. slatr, sletta, déšť se sněhem.
slota 2°, nadávka: neřád;Jian. slotit nadá
váti; příslotzk přezdívka, u Žel. Brodu přišlá
ceti, příslotek. Podivné je val. solotit láti. —
Se slota 1° se spojiti nedá. Nejasné. Snad
bylo původně *zloti (srov. nedobrota, ve
stejném užití), ale změteno se slota, 1°.
sloup, stč. stlúp, slúp, mor. slp, stup; odvoz.
sloupec, sloupový, sloupoví; (ale posloupný,
-nik, -nost je asi z postupný, viz stoupati).
Všeslov.: stsl. stl'bp'b sloup, sic. štíp; r. spis.
stolp gen. -á, ukr. stovp, pol. slup, hl. stolp,
dl. slup, sch. slup, sin. stolp, b. sťxlp, vše
'sloup', někdy i 'kůl' (sin. a stsl. i věž; tento
význam snad ojediněle byl kdysi i v češtině:
voni tři dobyli se do néjakýho sloupu před
kostelem Táb (Straka: 'kaplička', asi mylně),
dosud v pd. stolb. Vedle toho i podoby s b:
r. stolb gen. -a, ukr. stovb, sin. stolb, sch. stup
gen. -ba, b. stilb sloup. — Bylo tedy psi.
^sťblpt i *sťblbT> mask. (Obyčejně se sem
řadí i *sťblba fem. v csl. stťbba scalae, sch.
stuba žebřík, b. štolba t/v, sin. stólba stupeň,
příček, schody; podle Knoblocha ZfS 7.302
sťblba byla původně ostrev, tj. kmen s
pahýly větví, sloužící jako žebřík.) — Příbuzná
slova jsou v baltštině: lit. stulbas veřej,
sloup, stožár, vztyčená žerd, pilíř, lot. stulbs
veřej, stehenní n. holenní kost; dále v germ.:
stisl. stolpi sloup, kůl, střangl. stülpe kolík,
veřej, střdn. Stolpe trámec, veřej. Vedle
toho je stangl. stapol mocný ústřední sloup
(stavby), stnor. stipull sloup, věž (!). Tato
2 slova jsou zřejmě příbuzná s lit. stafoas
veřej, sloupá, socha pohanského boha, lot.
stabs veřej, sloup, pilíř, stnor. stafr a něm.
Stab žerď, hůl, a dále s lot. stuburs vysoký
pařez, veřej, stubs pahýl, lit. stuburas páteř,
slovin. steber sloup, pilíř, stnor. stubbi pařez.
Je zřejmé, že se tu zkřížily 2 skupiny výrazů:
jedna typu *stab-ar- (nebo -al-) od stabh-

slouti
(stind. stabhnati, stambhati podpírá, lit.
stuobras sloup, kmen atd.), při čemž l bylo
z přípony předjato (anticipováno) do kořene
před b; druhá typu *stub- (něm. Stubbe
pařez, expresi vní zdvojení 66 dalo mb
v stumpf tupý atd.). Zkřížením vzniklo
*stulb-. Na přejetí z germ. není třeba myslet,
neboť, i v bsl. je celá ta rodina s 6 zastoupena
dobře. Podle toho tedy je slovan. sťblb-,
s 6, náležité; ρ se vysvětlí vlivem slov od
steibh-jsteip-, kde byly rovněž významy
'kůl, pilíř' (jako je lat. stlpes kůl, kmen,
žerď, lat. stipula proti č. stéblo). — Rčení
obrátit oči v sloup = 1° dáti jim strnulý
výraz, vytřeštit oči, 2° otočit je nahoru
(v nemoci ap.); oči jeho byly v sloupu, oči
mu stojí sloupem. Je možno v tomto sloup
vidět postverbální substantivum od slovesa
*sťblbti, lit. stulbti ztrnouti (hrůzou,
překvapením), lot. stulbt oslepnouti, býti ohlušen,
zaražen. Toto sloveso je v r. ostolbenéť
(glaza o-li); o těchto slovesech se
neodvažujeme vyslovit, zdali^ skutečně patří k sloup
'pilíř'. (I. Němec NŘ 41.205 tu chápe sloup
jako symbol nehybnosti, strnulosti.)
slouti: stč. slovu sluti, proslulý (= kdo
proslul, proslavil se); slovutný (ze slov-qt-,
kmene přechodníku přítomného, ale ještě bez
měkké přípony, jako ve visutý, stojatý,
tekutý; stpol. síavetny JP 42.20); slynouti
(mladší útvar, jako pol. slynqc; srov.
plynouti). — Stsl. slovq sluti nazývati se, r.
slyvú slyí, sin. slujem sluti a sloveti slynouti,
sch. slovem sluti; sic. jen „zastar." slovutný.
— Psi. slovq sluti; ide. kořen Kleu- v praja-
zyku znamenal slyšeti; netvořil présentu,
byly jen formy kmene aoristového (a κλϋΰι =
stind. érudhí poslyš); nový présens v mediu
značil = býti v „sluchu14, v slávě, v dobré
pověsti, míti dobré jméno, slynouti. Tvořil
se v jednotlivých větvích různými způsoby;
u nás se od Uleu- vytvořily présenty 2, jeden
pro slyšeti z kmene intensivního, jeden pro
slynouti: pouhou příponou -o-, Uleu-o- >
sleu-o-. Staré medium bylo u nás asi
nahrazeno reflexivem, slovq *s$, ale sg brzo
zde zaniklo, ukázalo se nepotřebným, protože
nebylo protějšku aktivního. Další vývoj:
*sleu-q > slou-o, a infinitivní tvary (až po
změně eu > ou\) *slou-ti > sluti. Č. pak slovu
sluti přešlo — podle infinitivu — v slu-ji
sluti, slouti. Viz i sláva, slovo. — V jiných
jazycích jsou oba významy i různé podoby
rozloženy často jinak nebo tvořeny nově.
V baltštině je při 'slynouti' jen lot. sluvu
sluvět t/v a lit. slově = sláva; ř. je κλέω
(-ομαι) slavím, oslavuji, lat. clueó je
slynu. O tom podrobně Meh SPFFBU 1955
3.27.
sloven, sic. slovien: len úzkolistý. „V
Hrozenkově tlačili olej ze semence, bukvic a ze
slovenu" (Mor. Slovensko 1.425). Přejato
z pol. slowien t/v, to pak je ze *svoj-len, tj.
sluha
swojski len, což. bude protiklad proti
„divokým" druhům lučním.
slovo, slůvko, slovíčko (slovko je zastaralé»
slovečko rářeční mor.), slovný, slovní ( >
slovník > slovníkový, slovnikář). do slova > doi
slovný; z ruštiny přejal Dobrovský sloveso
( > slovesný) a užil ho pro „verbum,
Zeitwort", z r. je též slovesnost (Hanka) literatura;
příslovce, kalk latinského adverbium;
přísloví, srov. r. prislóv^je, úsloví (ale r. uslov'je
je úmluva, podmínka), sousloví; slovosled;
denominativum osloviti, prosloviti (> pestv*
proslov), vysloviti - (> výslovný; ale
vyslovené je germanismus = ausgesprochen.
Viz i vyoslit. — Všeslov.: slovo se kořenem
druží ke slouti: je to staré *slov-os gen*
slov-es-e, es-kmen, formou je totožné se
stind. éravas- ntr. sláva, av. sravah- ntr.
slovo, ř. κλέ(/")ος sláva; ide. lclcu-os (u nás >
*sleuos > *slovos > slovo) znamenalo zajisté
dobrou pověst, proslulost, slynutí, ten
význam byl jistě i v slovanštině, neboť stsl.
slovo je i homilie, proslov, výklad; význam
vocabulum je až poslední (i když podobný
vývoj předpokládá i avesta).
slubice: část pluhu (sloupek, spojující hříř
del s plazem), slupnice, též cluba, čluba (Jg
z Dobrovského), chod. slubice i slupice, zm,
slubica, val. srubica, las. snubica, horň.
stupica. — Sic. stlpica, vsi. slupik, pol.
slup(ica); pluh tohoto typu je obvyklý právě
u Poláků a u nás, kromě toho se objevuje
i v části Balkánu. Ukr. ještě stovba SovEtn
1952, 4.180, štolba MEW. — Psi. asi s-blbica.
Základ stlb- je asi týž jako v sloup.
sluha, stč. sluha; nář. slouha zúženo ria
'sluhu obecního'; fem. služka, sloužiti (od
toho je služba z -ι>6α; služebný, -ík, služebná,
stč. a nč. nář. služebna skříň, nč. úřední
služebna), služné; las. sluhovať sloužiti; vy*
sloužiti (> výslužba, výslužka; výslužné =.
pense), zasloužiti (> postv. zásluha,
záslužný), zasloužilý, zasluhovati si; posloužiti
(> posluha > posluhovati, posluhovačka
překl. za rak. Bedienerin); bez slovesa jo
postverbale úsluha (> úslužný); do° pře*
-sluhovati. — Sic. sluha, slúžit, služba,
služobný atd., obdobné útvary u všech
Slovanů, i hojné odvozeniny. — Psi. sluga^
služiti, službba. V baltštině je ekvivalent
lit. slaugaü slaugýti ošetřovati nemocného.
Dále se k nim řadí ir. sluag řada a jiná
keltská slova, znamenající družinu, vojsko.
V. Vaněček PhS 3.18 má za to, že keltští
velmoži bývali „obklopeni družinou lidí
různého původu, pokrevně nepříbuzných,
kteří jimi byli vydržováni a konali jim
nejrůznější služby. V boji bývali kolem svého
pána jako pěšáci. Caesar je označoval po
římsku slovem clientes." A dále, že kolt.
*slóga označuje právě tyto houfy „klientů",
tj. závislých přisluhovačů a že tedy sluga
„převzali naši předkové z keltštiny". Podle

sluka
558
slušeti
toho by sluga bývalo původně slovo
hromadné (tomu nasvědčuje to, že rusky lze
říci moja sluga = moj sluga) a znamenalo
'družinu, čeled, služebnictvo*. Š. Ondruš,
Sborník FFUK, Phil. X.1959.79n., má je
za domácí: vidí tu kořen Klen- slyšeti,
poslouchati, a příponu ga.
sluka 1°: druh ptáků. Tak i sic. r. sin. sch.;
pol. dříve sloka, nyní slomka). — Psi. sloka;
má dokonalý protějšek v lit. slánka, lot.
sluoka, prus. slanke. Náleží k lit. ap-sliňkti
zlenivěti. Pro chutné maso byla sluka
otavní lovena odedávna, zprvu do sítí; při
tom si zajisté všimli, že sluka je v zajetí
za dne netečná, teprve navečer a v noci
čilá. Meh ZfslPh 20.46. Viz i -sláknút. Týž
kořen je i v nor. stinka lenošiti.
sluka 2°: smyčka, klička na spojení něčeho;
tak stč., dosud u vltavských vorařů sluka,
slucka, zlučka je houžev svazující vorové
klády (> zaslukovat), sic. slucka smyčka,
petlička, uzel, zasluknút, zaslučit zadrhnouti
na slučku, val. slucka je ,,oko" na chytání
zajíců, uzel na niti. Sem asi náleží i slucka
Jgd, šluoka (han. štoček < šlou-) kroužek
k nadívání jitrnic Jg (je i pd. sleka t/v Kuc).
— Zo *sloka; útvar starobylého typu.
U jiných Slovanů *leka\ sch. kdysi léčka, sin.
léčka. Vše od slovesa, které je v stč. léceti, nč.
líčiti (na zvěř). Příbuzné je něm. Schlinge
slucka (= slov. *sl§ka).
sluka 3°: houba Rozites. Nejasné.
slunce, též slunko (má ráz zdrobněliny,
milé slunce), sluníčko (i jistý brouk, již
u Rohna slunečko, boží kravička), slunečný
(den), sluneční (svit), > slunečník-, slunečnice
(r. podsólneČnik Helianthus, laš. slunečník);
slunný, slunovrat, sluniti se, výsluní, mor.
osluní; -ce v jistých složeninách odpadlo
podobně jako v osrdí, milosrdný proti srdce.—
Stsl. sťbnbce, sic. slnce, slnko, slnečný, slniťsa,
r. sólnce, ukr. sónce, pol. stonce, stonko, hl.
elonco, dl. slyňco, sin. sólnce, sch. šunce, b.
slánce: — Psi. S'blnbce: je zřejmě příbuzno
s lit. sáulě, lot. saule, lat. sol, ř. hom. ήέλιος,
att. ήλιος, gót. sauil a sunnó, stind. súvar-,
av. hvar-, ale je nesnadné vyložiti podrobně
všecky tvary. Stran rodu je pravděpodobné,
že slunce jako věc bylo neutrum, jako
předmět náboženské úcty, jako božstvo
maskulinum nebo femininum (v tomto
případě jako partnerka mužského měsíce,
a nímž tvoří — např. v litevském mythu —
svatební pár). Rozborem jednotlivých slov
se dospělo k názoru, že prvotní podoba zněla
asi *säv-el (nomin.), v dalších pádech
skloňováno jenom säv (genitiv byl sv-és nebo
sv-ós: av. h(u)vó; stran oslabení srov. nom.
*kěrd srdce proti gen. krďés = lat. cordis);
byly dále vytvořeny odvozeniny s -en-:
sv-en-\sun- a sv-eljsul-. V jednotlivých
větvích tvary ty všelijak upravovány dále.
V litevštině ze säv-el utvořeno příponou -ě,
před níž se el oslabilo v l, sául-ě. Slovanské
8τ>1η- vzešlo ze splynutí kmenů s l a s n
(ide. 8U-1- a su-n-); podrobnosti tohoto
Vývoje nejsou jasné. Nejblíže by bylo gót.
sunnö, je-li jeho nn z In. Je však možno
stran n mysliti i na přejetí toho n z *mésenbCb,
měsíc: obě slova byla pak redukována na
3 slabiky, ale každé jinak. Základ säu-,
dlouhý stupeň, patří nepochybně — jakožto
přesmyková podoba — k inde. kořeni *aues-
'svítitť (lit. aušta svítá), od něhož jsou i jiné
starobylé názvy jitřenky (lat. auróra atd.,
viz je pod jitro).
slunka: naše nejmenší ryba, Leucaspius
delineatus. Název ten byl jí určen od
A. Frice, v. Kott 3.455; val. slunko ÖL
50.291. Slunka je fem. od slunek, které podle
Jungmanna bylo na Moravě synonymem
názvu ovesnička; ten (a č. ovesnice, sic.
ovsenička) je právě druhým, lidovým názvem
téže rybky; podle Jg jsou to „malé, drobné
rybičky od podobenství k ovsu, Haber-
fische [něm. Haber = Hafer, oves]. —
Slunka je název starý; vězí též v sch.
šljun(ec) šljuna úklej: „tvarem těla podobá
se slunka značně malé oukleji obecné",
Dyk 188. — Psi. asi slum> a sluna (sch.
šijme, nepůvodní změkčení). Příbuzné je něm.
Lauben úklej; slum> je tedy ze ^slubn^;
s je „pohyblivé". Úhrnem jsou to názvy
asi „praevropské".
slup na ryby, tak již stč. (Klaret), stupice
genus retis piscatorii Jgd z Aqu (t mylně za l),
sloup na ryby 1480 v Opavsku VÖA 10.559;
nyní slup fem., slupka na ryby, slupice na
jeleny Jg. —- Pol. sl$p, pd. slup(ica), ukr.
sovp vrše, sch. sup Fischzaun. — Podle
popisu Jungmannova a vzhledem k tomu, že se
jí užívá zvláště na lososy, jde asi o druh
proutěné vrše, zvaný něm. Kastenreuse. Je to
vrše o průřezu čtvercovém nebo
obdélníkovém (kdežto obyčejné vrše mají průřez
kruhový), vchod vrše tvoří dřevěný rámec,
spodní strana, kterou ta vrše leží na dně, je
ne z prutů, ale z prken, tedy jakási podlážka.
Takové vrše vsazovány byly do jezů (=
plotů přehrazujících řeku), jak o tom právě
mluví citáty Jungmannovy. Byly pevné
a trvalé, proto se slup stává i pomístním
jménem. — Pův. s'blp'b (polština má
druhotnou nasalisaci). Původ nejasný.
slupka, slupka, vč. ztupka. Vsi. lupa. —
Asi z původního Huspa (srov. r. starší luspa
t/v, ukr. nář. luspa šupina rybí, pol. luspina,
šupina, lusk, b. luska t/v), jež náleží k luska.
Přesmyknuto s vlivem slovesa loupati, s > š
je vlivem slova šupina. Nejasný je poměr
k něm. Schelfe šupina, slupka.
slušeti, stč. slušČju slušeti (třída III 1),
stsl. slušajo slušati; sluch orgán slyšení;
sloveso znamenalo původně — jak viděti v stsl.
— slyšeti, tento význam je dosud v
poslouchati něco, naslouchati. Ale již od stč. doby

59 smáti se
sluzaj
se význam mění. Podobně jako patřiti I
(pův.: hleděti) dostává význam 'náležeti
někam', tak i slušeti, srov. něm. gehören:
(pří-)slušeti ( > příslušný, -nik): v Indii
„území vesnice sahá tak daleko ze středu vesnice,
jak daleko^ je možno slyšet lidský hlas",
v starém Řecku, jak je ,,možno slyšet
lidský výkřik" (v. Thomson, O staré řec.
společnosti, P. 1952, 329); poslouchati = býti
poslušen; potom další vývoj 'patřiti se'
{jako sluší Táb, nyní s. se), býti vhodné,
hoditi se (o oděvu: slušivý, to mu sluší);
místy dále i 'shodovati se, srovnávati se'
(val. dyž by [staří] se nemohli slúchat z
mladýma). V oboru vnímání smyslového je
v nářečích ojediněle přechod k 'cítiti čichem'
(laš. rada poslucham cibulu), asi vlivem slova
čuť. Hláskově oslabená podoba je sťbch-
v poslechnouti (p. si něco = slyšeti, post v.
poslech, ale i 'býti poslušen' v jednom
případě: uposlechnouti), vznikla u slyšeti (viz
tam). — Stsl. sluch* pověst, ucho, sluch,
poslušati poslouchati, slušati slyšeti, sic.
slušať, slušný, r. sluch pověst, zpráva, sluch,
slúšať slyšeti (sja býti poslušen), slúšatel
posluchač, ukr. sluch jako r., slúchaty slyšeti,
býti poslušen, slúšnyj náležitý, pol. stuch
sluch, sluchac poslouchati, sluszny náležitý,
hl. posluchač, dl. sluchaé oba významy,
slušný náležitý, sin. slušati hoditi se, sch.
slušati hoditi se, b. slušam slyšeti sluch
sluch. — Psi. slušati je s-ové intensivum
od icleu- slyšeti, *-ová nexe podle viděti;
sluch je postverbale; toto jméno má
ekvivalent v av. sraoša- mask. sluch, poslušnost,
tedy *ttlou-sos. Vzhledem k sch. u však
někteří kladou jako příponu -ds- (d do přípony
proto, že kořen Uleu- se nikde nejeví jako
dvojslabičný), ale je možné, že ten přízvuk
spočívá na jiné příčině (nějaká analogie či
jiná?). Viz i slyšeti.
sluzaj, slzaj, strč. i sluzej (Břežan 1612),
sic. i slezaj, šlzaj: mostní trám, č slizej Jgd
trám bránící ledu dostati se na mlýn; pol.
slezaj dřevěná kostra souseku. Odvozeno od
něm. Schleuse, > pol. éluza, šlóza (je i pol.
élóz; r. sljuz, šljuz; ukr. šljúza) stavidlo,
splav. Náš význam i u ukazují, že pramenem
je nějaké sluzaj, tvořené jako pol. duc(z)aj
otvor ve svrchním mlýnském kameni.
slyšeti, stč. slyšeti, neslyšný, neslyšitelný;
slýchati (vy°-, pro° se) nedoslýchavý. Podle
poměru dechnouti — dýchati vzniklo v češtině
zpětným postupem -slechnouti:
(vyposlechnouti si (postv. poslech), vyslechnouti ( >
výslech), zaslechnouti, přeslechnouti, doslechnouti
se ( > doslech, podle d-u), dokonce i postv.
slech zpráva (rýmové asyndeton: není o něm
slechu dechu) i ucho zvířat. — Výjimkou
znamená sem tam i čití jiné než sluchové
(v. o tom Meh SPFFBU 4.1955.29): joz to
slešim (= cítím, t. kouř z doutníku) v celé
kocheni Křen 2.189; srv. poslucham cibulu
pod slušeti. — Stsl. slyšg slyšati, r. slýšať,
sic. slyšat (zastar.), slýchat, pol. slyszec, hl.
slyšec, dl. slyšaš, sin. slišati. — Původnější
forma je zajisté slýchati, což je iterativum ke
sluchati. Udržela se v češtině. Jinak přešla,
a to vlivem slova pro první schopnost
smyslovou, viděti, s nímž bývá pronášeno pospolu,
ke vzoru III 2 [trpěti), proto *slych-ěti >
slyšati > -ěti > -eti.
slza, jvč. též sluza (podrobnosti Utěšený
134), jč. slouza Jjčř 48* msl. slza sluza suza,
laš. sluza (Iza u Bezruce je polské); slzný
(váček), slzavý; slzeti, uslzený. — U všech
Slovanů: stsl. sl-bza i slbza, sic. slza, r. slézá,
ukr. slézá i sljuzá, pol. dříve slza, nyní Iza,
hl. sylza, dl. Idza, slyza, sin. solza, sch. suza,
b. solza. — Prajazykové slovo pro slzu
(ř. δάκρν, stihd. aeru, lit. ašara, n. Zähre,
lat. lacrima) Slované ztratili. Zdá se, že
psi. nové slovo znělo sblza, nikoli (opak se
přijímá dosud) slbza (na slbza se soudí z r.
ukr. sleza, ale tu může jít o snadný přesmyk
bl > lb). Sblza by bylo vlastně slza; to lze
pokládat za příbuzné se stind. srfáti 'vylévá,
nechává téci nějakou tekutinu' (zpravidla
o vodě); má i (po předponách) přenesené
významy 'vypouští, vysílá' ap. Tedy oko
sblzitb = vypouští (vodu); subst. sblza má
ráz post verbální.
smad, snad val.: žízeň. Je to ze sic. smäd. —
Pol. smaga, ukr. smáhá suchost na Ttech,
v ústech, žízeň, r. smága t/v (postverbale,
viz smahnouti). — U nás přetvořeno podle
hlad, s nímž bývá pospolu; stran m (resp.
má = mxa) srov. r. s.njágnut vedle smágnut.
smahnouti: horkem vysychati, vy-:
osmahlý opálený; faktitivum č. smažiti. Rýmuje se
se synonymy prahnouti, pražiti, — R.
smágnuť schnouti (o rtech), smága (viz smádl),
ukr. smáhnuty t/v, opalovati se na slunci,
smážyty, sic. smažit (viz i smäd zde u smadl),
pol. smazyé smažiti, smagnqc smahnouti, hl.
smahnyč a smazic, dl. smagnuš a smazyé,
sch. smagnuti hnědnouti (od slunce). — Za
psi. jest pokládati obě slovesa, starší smag-
nqti i novější smažiti. Příbuzno je něm.
schmachten schnouti (trpěti) žízní, hladem
nebo horkem. Význam je týž (v němčině
přibyl jen hlad a zúžen na oblast tělesného
strádání), i souhlásky mohou být zcela
totožné. Meh ZfslPh 23.119. Též lit. smogóti
(o rtech:) pokrývati se v horku šupinkami,
srnogos sucho v ústech, žízeň.
smalt, tak i sic, z ital. smalto, což se spolu
s fr. email atd. odvozuje z germ. *smalts
(= něm. Schmelz). Podoba email je z
němčiny, tam z franštiny.
smáti se, směji se; stč. bylo smieti sě ze
smtáti, ale přehláska zrušena a zavedeno á
podle smál, -a, -o, kde důvodu k přehlásce
není; odvoz. spis. smavý. Usmívati se > ú-
smev, usměvavý; posmívati se > posměváček.
Staré slovo je smích < psi. směch*, ale

smečka
560
smilný
úsměch, úsměšek, posměch, posměšek (>
posměšný), výsměch jsou postverbalia k
slovesům na -choti (srov. r. nasmecháťsja, usme-
chatsja, csl. usmi-chnoti s$, sin. smehljati se),
jaká musíme předpokládati v i češtině, i když
jsou doložena jen slabounce (laš. usmichat se;
usmichnouti se PS z Kubína). Meh LP 4.122.—
Všeslov.: stsl. smějq s$, smijati s$, směch-b,
sic. smejem sa, smiať sa, smiech, r. smejús
smejáťsja, smech, ukr. smijátysja, smich, pol.
émieje émiac sie., émiech, hl. smiec so, smjech,
dl. smjas se, sin. smejetti se, smeh, sch.
smijati se, smijeh, b. smeja se, smjach. —
Příbuzná jsou lot. smeju směju smieťsmáti
se, stind. smayate usmívá se, ř. μειδάω
usmívám se (ze σμ-). Psi. bylo smějq smbjati
s§ a směch^b. Jakou cestou se takto změnilo
očekávané *smej-o smei-ti > *smi-ti, lze
jen hádati. Snad vyšel popud z infinitivních
tvarů, kde *smei-ti přešlo do 5. třídy a dalo
smbj-ati, celé sloveso se pak přimklo k typu
prějq prbjati (v. přáti). Expresivní novotvary
slovesné mají však jiné ch, téhož druhu
jako r. ko-chati < ko-jiti apod. Starý
rozdíl e—bj (ij)' později vyrovnán
směrem z présentu do infinitivu nebo
naopak.
smečka 1°, již stě., je vlastně totéž co
smyčka, klička uzlová, jež se dá smeknouti,
rozvázati pouhým tažením za jeden konec.
Pak i smyčka osidlo na lapání zvěře; úvaz, na
kterém myslivci vodí pár psů.'(pustil chrty se
smečky), pak ten pár psů sám; nyní i větší
skupinka psů než 2, zpravidla o psech
pronásledujících zajíce. Pol. smycz.
smečka 2° stč.: nějaká jahoda (u Klareta
je plur.: smečky)-, smekliěka Jg; han. smyca
jahoda „truskavec" B. — Sic. smokva,
smokvica červená jahoda (Pálkovič, Holuby),
sin. samonica brusinka, pol. su(m)nica, sonica,
sch. sunica jahoda. — Odvolávaje domněnku
ze Slavie 21.254 a ES2 spojuji nyní ty názvy
s lit. šaman os mech. V jižní Litvě a na Bílé
Rusi jisté kraje jsou pokryty různými mechy.
Mezi nimi hojně roste jednak kyhanka
(Andromeda), jednak jí dosti podobná klikva;
,,květy klikvy leží na samém .mechu"
(Ivanauskas 16), což je nápadné, neboť
stvoly kyhankové trčí vzhůru. Psi. *somonica
by tedy byla „mechová hahoda", tj. plod
klikvy; výchozí slovo pro onen mech u nás
zaniklo (udrželo se jen m'bch'b = lit. müsas).
Protože i v č. nářečích kyhanka značí jak
ándromedu, tak i brusinku, je slovanské
přenesení na brusinku a pak i na další
„pozemní" jahody zjev docela přirozený.
Původní je tedy snad somonica, z něho je
pol. so[mo]nica, č. s[o]m[on]ica > smyca
(správněji smica). U tvaru samonica
uznáváme starobylé dloužení (vrddhi *<5 >' ä
v 1. slabice!). Poslední stupeň je záměna -kva
místo -ca; snad pochází od klikva < *klukva.
Sic. smokva je tedy ze s[a]mo[ni]kva atd.
Mad. szamóca jahoda je ze slovanštiny, ale
přímý pramen není zřetelný.
smetana, odvoz, smetaník hrnec na
smetanu. — Pol. émietana, dříve iémiotana (odtud
sic. smotana), hl. smjetana, ukr. r. smetána,
sin. smétána, b. smetana.— Psi. asi st-met-ana
denasalisací (již způsobilo η ν poslední
slabice disimilačním vlivem) ze staršího *s,b-met-
-ana. Náleží tedy asi k met- (viz moutiti), st>-
je ide. su 'dobře', celek je předslovanské
participium toho typu (na -dna-), jaký je
domovem u athematických sloves (*menth-
tvoří v sanskrtu slovesa atematická!), a
znamenal 'dající se dobře moutiti' (moutiti je
vlastní termín pro stloukání másla!); femini-
num jako v *skoro-lupa, viz škraloup (sch.
je skorup — smetana). Ze slovanštiny (ještě
β nosovkou) něm. Schmant a rum. smäntänä,
novější přejetí je něm. Schmetten a lit.
smetoná. (Běžné spojování s metati, že je
smetávána = sbírána, je mylné, neboť
slovesa smetati se o tomto úkonu nikdy
neužívalo; smetana je naopak opatrně, zvolna
a trpělivě sbírána!). „Lahovary BIO 3 A951)
191 má s. za praevropské (je iber. mantsca
t/v, rum. manticä; dokonce i drávid. mäntana
ovčí máslo)" Šm.
směti, smím; smělý, osměliti se (ale jiné
osmělit se viz zvi.!). Znamenalo stč.
odvažovati se, odtud smělý (z Z-ového participia) =
odvážný. — Všeslov.: stsl. stmejo stměti
odvážiti se, troufati si, směti, sic. smiet,
smělý, r. sméju smeť, směl, smélyj, osméliťsja,
ukr. smíty, smílyj, pol. smiec, émialy, hl.
srnec, dl. směé, sin. smeti, sch. smjeti, b.
smeja. — Psi. si>mějq stměti už svou třídou
(III 1) ukazuje, že je denominativum;
základem bylo asi fem. *stměja. Příbuzný
kořen je snad v ř. μάομαι (ζ μαι°), μαιμάω
bažím, dychtím, usiluji, perf. μέμαα znamená
i 'kvapím, hrnu, řítím so, spěchám'; πρόσσω
μεμανϊα vpřed se řítíc. V tomto užití vězí
odstín odvahy: „vpřed se odvažujíc, odvážně
řítíc". St>- je ide. su 'dobře, velice'; že tyto
částice byly k tomuto kořeni vskutku
připojovány, svědčí ř. vlastní jméno Εύμαιος;
*s-b-mě-ja tedy < su-moi-jä. Je možné, že
základem slovesa je vlastně *st-mějb —
Ενμαιος smělec. (Jinak Čop Slav. revija
V—VII, 1954, 233n.)
smida smidka šmidka snida msl. sic:
skýv(k)a, obyč. chleba. Z něm. Schnitte
(střhn. snite) t/v.
smil, druh rostlin Helichrysum. Preslovo
přejetí z jihu (sch. smilj, sin. smiljka, h.
smil). Ukr. je Čmil čmel cmer cmin emyn.
Původ nejasný.
smilný, smilstvo (toto již stč., odtud do
polštiny), smilniti. Csl. smilnoje adulterium
(z češtiny?). Sic. smilný, smilník, smilstvo.
Litevský protějšek je smilús zvědavý, chtivý
čeho, mlsný, smilný; u nás je i (= *£)
z expresivního dloužení, § 1. Příslušné slo-

smldí
561
smrděti
veso je lit. smilti nalézati v čem zálibu a tím
více dostávati chut na to, smiláuti mlsati;
u nás je příbuzno jen s-ové intensivum:
mlsati.
smldí, stč. smldie u Klareta mezi vodními
a vlhkomilnými rostlinami. Sto. bylo i sml-
dovník, jakási rostlina (podle Š. třemdava).
Pol. smlod. — Psi. smdďb. Příbuzné je lit.
méldas n. meldá skřípinec jezerní nebo
skřípina. — Sem náleží asi též odvozenina sic.
smudié (fotel pletený ze s-a = z rákosí?)
a dále mor. smíděnka smítenka smuděnka
smrdénka, podle Kolaji ,,jemné pometlo na
smetání nečistoty při čištění obilí a luštěnin4'
(„obilí se vějačkou proti větru háže, pak
smrdénkou zháňá, tj. všeliká neplecha s něho
smítá", Bartoš 400); podle Bartoše „zvláštní
metla z tvrdé slámy..."; podle Maliny je
ze smrdí = z bezkolence (Molinie); podle
Frolce (č. Slovácko 1961.84) smítenka má
„název podle smíti, druhu trávy, která roste
v lesních bažinách až do výše 1 metru a má
tvrdé silné stéblo" (= asi sítí, Juncus).
Protože jde o smetání plev s obilí, je to jistě
pometlo jemné. Taková se dělala právě
z metlice, ještě za naší paměti jemná po-
metla na vyčištění pece před pečením chleba.
Všecka slova tedy = smíděnka, l > u, popř.
jinak změněno lidovou etymologií. Ze smldí se
robily i vrše na mřenky (v. NR 30.64): č.
smrdovka Jgd.
smldník: rostlina Peucedanum. Je asi
příbuzno s něm. Smilge t/v; d bude od změtení
se smldí, což jsou rostliny docela jiné.
smochliť val.: plakati, smochlivý, -lavý
čas = deštivý. — Ze sic. smokliťsa, smochlačiť
mžíti, pršeti, plakati. Slovo expresivní, málo
jasné. Kořen jako v mokrý*!
smok voň: fíkovník. S novým -oň je od
schrv. smokva fík, což je slovo totožné se sic.
smokva jahoda (viz pod smečka); na Balkáně
domácí zkrácené s[a]mo[ni]kva bylo
přeneseno na plod nově poznaný.
smoliti: špiniti; zpravidla usmoliti (se),
např. usmólený límec. Val. s expresivní
příponou je zasmoligať sa ušpiniti se B. Přen.
smolit se s nějakou prací. — Příbuzné je lit.
smélstu smélti špiniti se, stávati se špinavým,
\smelti sich schmutzig machen. Naše sloveso
je náležitě tvořené faktitivum: stupeň o
v kořeni, třída na -iti. Od téhož kořene je
i smůla. Je tedy třeba uznat smoliti dvojí:
jedno odvozené od smůla a znamenající
mazati smolou, a toto druhé znamenající
špiniti (vůbec, beze smůly), původem starší.
Toto druhé je i příkladem obvyklého zjevu,
že slovanština ztratila primární sloveso (jež
by v tomto případě odpovídalo litevskému
smélti), ale místo něho si vytvořila
faktitivum, popř. se se. Též je příbuzno stind.
mala- mask. n. ntr. špína, adj. sa-mala-
špinavý, nečistý.
smotlacha: plevel; zslc. ěmatluha t/v;
někde mírná nadávka: smotlacha na Holičku,
smotlacha 'popleta' na Slávkovsku, smotlacha
t/v na Boskovsku, 'nehodný, člověk,
hrubec' na Kyjovsku, 'ničema, ledačina' na
Hané. — Pol. motloch plevel, luza, sběř. —
Málo jasné. Podle Rosy u Jg je to prý
„směsice nějakých pozadků, jako koukoley
plev, prachu"; v témže (Rosově) významu
žije s. dosud na Hranicku (A. Hanzlíček),
Kašík má val. smotlaka nečisté obilí, a cituje
r. sumotocha, ukr. mutljaha.
smouditi: opalovati na povrchu. Nejlépe
zachováno na východě, k západu se porušuje
a tratí: sic. smudiť (ú) smudiť; smudnúť
připáliti se, (pri)smudlina připálenina, posmúdiť
prtsmudiť prismudnúi prismudniť (η ζ -nút)
připáliti, posmudlina; šmudlavý umouněný;
cmudiť, c-, vycmúdiť vykouřiti; cmudný
cmudný přihořený; msl. vy smudiť jizbu jalovcem,
vykouřiti; laš. vysmudnuť (ať to v-e = vy větrá,
vyjde kouř; přicmudnut připáliti se (Hor.);
smundit klohniti; val. přicmudnúť připáliti se;
chod. přismcudnout se t/v (o pečivu), smoudit,
jč. (blan.) smudiť klohniti; vč. (Páka) při-
cmrdnout připáliti, přicmoudlej; jč. cmuditi
(Holeček) špatně vařiti; uemuditi, uómuditi,
uemuchtiti, ukmochtit špatně uvařiti PS. Sem
patří i jč. a mor. emunda jídlo ze syrových
brambor, opékané na omast ku, jinde Ómunda;
dále snad i kosmatice (viz). Z Opalovati na
povrchu' se vyvinulo 'rychle = špatně,
nedbale opékati > nedbale dělati jídlo
vůbec, špatně vařiti'; smuditi se zkřížilo
s čaditi v tvaru i významu, odtud čmouditi,
ale poněvadž význam je tu zřetelně 'kouřiti',
viz ty tvary už pod čaditi. — Κ priemrdnout
připáliti (v. výše) patří dále obecné pH-
cmrdovat při čem (někomu) s přeneseným
významem „drobnými a snadnými výkony
pomáhati při důležité cizí práci", obyčejně
s předstíráním velké ochoty a oddanosti
k věci atp., han. též poemrdovat, což KpU
dobře vystihuje rčením „přidávat své
polínko". — Hl. smudzič, smud, sin. smoditi,
prismoda, smod, sch. smuditi, smud. —
Nepochybně je *smqd- obměnou za *svqd-,
jež viz pod uditi, vedro, odr; srov. chod.
pfisvídnout se připáliti se (o vařivu) a při-
smoudnout se t/v o pečivu (rozdíl nepůvodní!).
Příčinou záměny v > m je asi vliv slov
smahnouti, smažiti.
smradinka, smradlina, smrdlenka: černý
rybíz. (Sem patří i mor. u Kyjova šmadrňa,
sic. gemer. šminka ze *smradinka KtPř 1.409,
obé přeneseno na angrešť.) — Sic. smrdlenka
Holuby; pol. smrodzina smrodynia smardlina
smarglina, polab. smordlaine, r. smorodina,
ukr. smorodyna. — Vše od jména pro smrad,
neboť „celá rostlina, zejména však mladé
větve a listy — zvláště rozemneme-li je —
páchnou štěnicemi" (Polívka, viz JR).
smrděti, smrdutý (-utý < -ot-, přípona
part. pres. ještě bez pozdějšího j, srov.
38 Machek — Etymologický slovník

smrk
562
smuhlý
visutý atd.). Κ tomu smrad, vy° za° na-
-smraditi, smradlavý. — Všeslovanské: stsl.
smrtdeti, smraďb, sic. smrdiet, smrad, r.
smeržú smerdéť smórod, ukr. smerdíty smórid,
pol. émiěrdziec smród, hl. smjerdiec smrad, dl.
smjeríeé smrod, sin. smrděti smrad, sch.
smřdjeti smrad, b. smardja smrad. — Psi.
smbrďo smbrdeti, k tomu jméno sov kořeni:
smord-b. Dokonalý ekvivalent je lit. smirdziu
smirdUi; lot. smirdu smirdět. Dále sem náleží
asi též lat. merda lejno. — Č. lid. smrděti
grošem (= býti bez peněz) mělo pův. ne-:
já vím, ze nesmrdíš krejcarem, neřku šestákem
nebo zlatkou! (Holeček 11.504) = není z tebe
cítit ani krejcar, nemáš ani k. Pd.: nie
smerdzi grajcarem = nemá ani kr. SG 5.350.
Smrděti je tu vlastně ze rčení nesmrdíš
kapsou [= mošnou] žebráckou = jsi bohatý,
Winter Rak. obr. 1.236. — Běžná zlehčující
nadávka (osobám níže postaveným n.
dětem) smrad je patrně zbytkem starého
opovržlivého označení, jímž byli postiženi
poddaní sedláci se strany vládnoucí třídy
(r. ukr. br. smerd, p. smard, émierdí sedlák;
stsl. adj. smrbdt = plebejský; v č. není
starých dokladů). Staří dovedli a některé
národy dosud dovedou rozpoznávati
jednotlivé rasy, třídy společenské, zaměstnání,
pohlaví, zdravotní stav. atd. čichem (o tom
A. Wesselski, Der Sinn der Sinne, Praha
1934); druhé skupiny n. osoby jim „smrděly".
smrk, smróina, smrčí, smrkový; laš. val.
smrek; laš. též švrk Lp (z polštiny); jvč.
u Polné smrč fem., smrčka. — Všeslov.:
sic. smrek, r. smerek, hl. šmrjek, dl. šmrok, sin.
smreka, sch. smreka smraka t/v, pol. odchylně
éwierk t/v, b. smreka jalovec. — Pokládám
české znění za původnější; psi. tedy asi
smbrkt. Příbuzno bude ř. σμϊλαξ tis. Slovo
asi „praevropské"; označovalo asi smrk,
Řekové je přenesli na tis (smrk a tis se sobě
velmi podobají).
smrkati, stč. smrkačka rýma, nč. lidově
smrkáč kapesník, postverb. smrk sopel; u-
smrkaný, -nec. — Všeslov. vyjma ukr.: sic.
smrkat, pol. smarkac, hl. smorkac, dl. smarkaé
sě, r. smorkát i smorgáť, sin. smrkati, sch.
smrkati, b. smarkam. — Základ smrk/g- je
expresivní. Souvisí především s lit. smurglis
sopel, dále s lat. mücus (a vulg. müccus) t/v
a ěmungó vysmrkati. Bsl. má tedy navíc
jakési r, ale toto mwk se pochopí jako
náhrada za silné mukk- (jaké bylo v latině);
s- může býti bud tzv. „pohyblivé", nebo
prosmýknuto z vnitřka: ř. μύξα (*muk-sa)
sopel.
smršť: prudký větrný vír, tromba. —
Přejato za obrození (v Kroku II) z r. smerč
t/v (Jg cituje i r. smeršč; odkud?). Strus.
smbrčb (smwČb) znamená mrak, je tedy vše
příbuzné asi s naším mrak. — Sic. smršť
je z češtiny.
smrt: úmrtí. Odvozeniny smrtný, smrtelný
(zde je neobvyklý způsob tvoření!), usmrtiti.
— Smrt, smrtka je místy v Č. sýkorka
mlynařík; sic. smrt(ka), smrtohlav, smrtia hlava
ap. je noční motýl, zvi. smrtihlav (Vážný
JM; udává i oblasti názvů). — Sic. smrt,
p. émierc, hl. smjerc, dl. smjeré, br. smerc,
r. ukr. smért, sin. sch. smrt, b. smart. — Psi.
ST>-mbrtb: mbr- je nulový stupeň od kořene
mer- 'mříti', náležitý před příponou *ti > tb.
Předpona st> je ide. *su, znamenající dobrost,
tedy ST>-mbr-tb je původně „dobré úmrtí",
přirozené (nikoli násilné, při zabití, při
úrazu, nebo úmrtí po těžké nemoci), tedy
úmrtí v přirozeném vysokém věku. Toto su
(viz s 3°) je asi příbuzno se svůj, proto
nalézáme v tom smyslu i „svá smrt", tj. náležitá,
normální. Sliškom starých ne bylo na Seči,
ibo nikto iz zaporozcev ne umiral svojeju
smertju (Gogol). Jsou paralely Γ jinde (něm.
seines Todes sterben, fr. mourir de sa bonne
mort). Mch ZfslPh 7.378, souhlasí
Dickenmann RS 21.138 a Toporov/Ivanov SlavjJaz
Sof 145. Slovo je důležité i tím, že to je
složenina: v těch právě bylo přípona
-Ην oblibě (Meillet BS1 25.126); s-tmbrtb je
tedy slovo starobylého typu, naproti tomu
lit. mirtls, lat. mors, stind. mfti- t/v je typ
mladší. Jinak o st>- Trubačev Et SI (prosp.)
82: má je za ekvivalent k lat. com- (viz s 1°),
smrt by tedy bylo asi „zemření".
smrž, laš. i smrk, smrha. — Sic. smrček (jako
sin.), smrh, smrha, pol. smarz, hl. smorz(a),
dl. smarz, smargula, ukr. smorž, r. smorčok,
sin. smrček čmrČek čmrčec, sch. smrčak. —
Psi. bylo smtržb; je příbuzno s něm. Morchel
(odtud je vědecké lat. morchella), obé pak je
asi „praevropské". — Staří Čechové smrži
rozuměli zajisté i „kačenku" (Verpa),
smržům velmi podobnou. Hadí smrž (tak před
sto lety, za Krombholze) je „hadovka",
smržům též podobná; viz o ní pod had.
smuha: černá čára, pruh (č. za Jg.),
šmah(a) (-Ó-) PS, mor. smúh; val. šmuh, šmú-
zek skvrna, č. šmouha i čmouha, laš. šmuha,
mor. čmáhovitý PS (o mraku!), šmouhatý. —
Sic. smuha, šmuha, pol. dl. sin. smuga, hl.
smuha, ukr. smuha, r. nář. smúga. —
Nejasné. Kdyby se za výchozí význam mohlo
klásti 'kouřový ( = černý!) pruh', mohlo by se
spojiti s tím, co je pod smušiti; tomu
nasvědčuje, že se mluví o „šmouhovitých" mracích
apod., vždy š. jen o temných pruzích, nikdy
o světlých. Zvláštní je chod. šmouha, smuzka
pastvina, lada, jež Frinta Ch. 38 srovnává
s hl. smuha Strich, Streif, dl. pl. smugi
lange Ackerbeete.
smuhlý: hnědavý (mattbraun) Kt 3 z Presla
z 1848. Asi přejato z r·. smúglyj osmahlý,
snědý, hnědý. — Sic. zastar. smuhlý osmahlý
Κ je asi z češtiny. — Původní podoba byla
asi smqgťb, což by mohlo patřit k (o)smahlý,
ale mělo by zdvojené g (*smagg > *smang- >
smqg-). Herne 62.

smůla
563
snacha
smůla, stě. smola; smolný, smoliti; sté.
smolnicě druh hrušek, sté. smolník jistá
rostlina (= nč. smolnickal; ta nazvána tak
proto, že má stonek nahoře pokrytý černým
lepkavým mazem); nerost smolinec, Preslův
výtvor za Pecherz. — Všeslov. (r. smola, sic.
smola atp. jinde.) Původní význam byl 'živice'
ze dřev vypálená (v milířích nebo ve
smolných pecích) na rozdíl od prosté živice,
žvýkané za syrová; smola vytlačilo prajazykový
název *pik-s (lat. pix, ř. πίσσα, slovan. snad
pbkťb, viz peklo). Je to patrně odvozenina, se
střídovým o v kořeni, od směl- doutnati,
pomalu hořeti (lit. smélti, dnem. smeten, smöllen
t/v, hol. smeulen doutnati, s k lit. smilkstů
smilkti slabě kouřiti), u nás je hl. smalic, dl.
smalié, ukr. smalýty páliti, opalovati (např.
zabité zvíře, aby se odstranily chlupy nebo
peří), žíhati; a je nejasné, může být bud *<5
kausativ, ale i pouze podle páliti; nejsou však
ta slovesa odvozena od smola, dokazují tedy,
že i u Slovanů bylo příslušné sloveso od směl-,
znamenající doutnati. Od nedochováného
primárního *smel-ti odvozena smola. — Fam.
smůla nezdar ( > sic. smola t/v) je kalk za
něm. Pech, což prý je (Wolf) z jid. pechus
nedostatek. Viz i smoliti špiniti.
smušiti se: stč. s. se kaboniti se (o obličeji),
nč. za°, zasmušilý (den, obloha, přeneseně
o náladě, o člověku), nář. usmušiti se zesmut-
něti. Původní význam asi 'mračiti se'; vč.
(Hořicko, klad.) smouší se = vzduch se kalí,
nebe se zamlžuje (takže lze souditi na déšť);
(Kunštátsko) je zasmoušeno na dýšc, jvč.
voda zasmušená kalem Pittn. 51.24. — Sic.
smucha = smuha Hvozdzik. Významy jsou
takové jako u moutiti, ovšem přenesené na
náladu, oblohu aj. Vzhledem k sic. smucha
lze předpokládat č. a sic. sloveso smúchati
(smucha by bylo postverbale), ch-ový útvar
(§ 20) je místo smú-titi. Takové útvary někdy
přecházejí do 4. třídy slovesné; tak i zde:
smu-šiti.
smutný, smutek ( > smuteční), zesmutněti.—
Sic. smótok, smútii za kým (srov. pol.) =
truchliti, pol. smutný i smetný, smutek,
smucic; ukr. smutnýj, smútok, smutýty t/v,
ale r. smútnyj je 'nejasný, nezřetelný', smúta
nepokoj, smutíť uváděti v nepokoj, bouřiti.
— Ze ST>-mQt-bnt od st-mot-a nepokoj, od
kořene, který je v meto, Vyl másti; v ruštině
se tak praví ještě o neklidu jakémkoli, jinde
však zúženo na nepokoj duševní, starost,
• až dospělo k významu 'žalný, žalostný'. —
Původní „hmotný" význam toho kořene,
kaliti, je ve jméně říčky Smutná (na Tá-
borsku) a ve smutek (za nehty) = špína Hod.
(us. smutek t/v).
snábděti stč.: dávati pozor, pozorovati?
hleděti, starati se; doklady Jg, Gb 3.2.290,
Kott. Zaniklo již za Blahoslava. — R. snabžú
snabdíť, b. snabdavam opatřit, zásobit (koho
čím), str. na-b'bdeti starati se. — Obsahuje
btdeti ještě ve významu 'mysliti' (viz o něm
u budu), na- je od vazby „mysliti na koho";
význam byl ,,s péčí mysliti na koho (sorgend
denken)", odtud „starati se o koho, >
opatřiti koho čím". Významová paralela je něm.
bedenken t/v a č. obmysliti koho čím (věnem,
darem, svou přízní). Meh SbStieb 72n. (Mylně
Zubatý 1.1.192 pokládá ST>na- za ablativ od
s'bn'b 'spánek', opíraje se o jistý obrat
indický a iránský.) Příbuzné je též r. bljudú
bljustí pozorovati, nabludáí t/v a 'starati se'.
— Také je snábdit 'namáhati' v Kalné na
Novopacku (Kotík). Nářeční forma je i vč.
snábiti (Stašek), jež PS chápe jako 'konejšiti';
usnábiti (Rais) 'ukonejšiti' v PS, 'uspati'
v Gb 3.2.291. Je otázka, zdali ty významy
jsou zachyceny výstižně. Snad i v nich vězí
'starati se, postarati se o koho' (: zaopatřit
dítě jídlem a uložit k spánku).
snad: laš. sno snot snotě, msl. snad; č. na
snad(u), -de, pohotově, při ruce, v zásobě,
snadný facilis, nesnadný mor. nevrlý, snadno
lehce, kompar. snadněji, snáze; usnadniti,
znesnadniti; zast. nesnaditi se s kým, býti
v neshodě, rozepři; nesnáz mor. nepohoda. —
Sic. snad, snadný, pol. snadí snad, snadný
jako v č., hl. dl. snadi snad, ale snadný
nepatrný, bezvýznamný, slabý, útlý (např.
strom, děvče), r. snážu snádiť přizpůsobiti,
snáda přizpůsobení. — Ani původ, ani
významový vývoj těch slov není jasný. Zatímní
domněnka: Lze-li vyjíti ze *snadb (z toho
ostatní slova), možno je pokládati za velmi
starou zkráceninu ze *snadobb (srov. r.
nádo 'je třeba' < nádob'), což by bylo
příslovce toho df^ihu jako stsl. u-dobb lehce,
csl. bez-dobb v nepravý čas, nadarmo. O
existenci prvku sna- svědčí r. snddob'je přísada
(do jídla), od téhož doba, a r. snasť nářadí,
náčiní (k tomu náleží asi též stč. snada, jakési
náčiní, u Klareta).
snacha: synova žena. C. je teprve v nové
době (předtím zvána asi synova nebo nevěsta,
jako dosud v nářečích), přejata — jak
vyplývá za — ze srbocharvátštiny knižní
cestou. — Stsl. snacha, r. snochá, pol. snecha
sin. sneha, snaha, sch. snaha, b. snacha. —
Psi. sntcha ze *snusä. Slovo nevelmi
průhledné. Jako původní prajazykový název
klade Szemerényi, Syncope 331, sunu-sü-s
„synova žena"; sunu- je kmen slova pro
pojem „syn", sü- je žena, rodička (od seu-
roditi; v původním významu rodička
zachováno v lat. süs, svině); předpokládá
ovšem synkopu prvého u. Toto slovo se
přeformovalo v w-kmen (lat. nurus, sthn.
snur, nyní Schnur, stangl. snoru, arm. nu;
ř. *νννς dále přešlo, podle νιύς // νιος
v νυός), jedině u nás v ά-kmen. (U nás
podrobně psal o sntcha Kořínek LF
59.1932.125η., tam starší liter.; stran kořene
myslel na stind. snáu-ti kojiti; to zamítá Sz.).
Treimer ES cituje z Kavkazu čanské nusa,

snažiti se
564
snovati
mingr. nosa, nis nevěsta, snacha, andskó
nusa mladá paní.
snažiti se; postv. snaha úsilí, las. 'čistota*;
snažný, u Litomyšle 'statečný, silný', las.
snažný 'čistotný'; las. snažit čistiti, uklízeti
(do° o°u°vy°), snahota čistota, msl. ošnářit,
očistiti. — Sic. snaha, snažit sa, snažný,
snaživý s významy jako v spis. češtině; pd.
osnczyc očistiti, spis. kdysi snažný horlivý,
snaiyc si$ starati se; ukr. snaha síla,
schopnost, vloha, snažnýj silný, r. nář. snága síla,
sin. snažen krásný, pěkný, sch. snága síla,
b. snaga tělo, vzrůst, postava, snažen silný,
statný. — Příbuzno je lit. nogetis: neosob.
ηögis chce se mi, rád bych (něco dělal). Tím
se vyloží význam český; ostatní významy je
těžko vysvětlit. Snad ještě pc jem síly: snažiti
se je úsilně (= v síle, silou) něco chtíti.
snědek 1°: rostlina Ornithogalum. Preslovo
přejetí z pol. éniedek, což asi je = snědky,
jedlý. „Sedláci a děti cibule [jeho] jídají,
zvláště v drahotu a hlad" (Mattioli).
snědek 2° vč., val. SvK: jistá nemoc.
Viz jísti.
snědý,' na Moravě tak o chlebě, mouce,
těstu místo č. černý; stč. smědý: nč. η od
Veleslavína asi podle rýmového hnědý. Pol.
dříve émiady, nyní s nšniady; sch. smedj. —
Lze vyjíti ze * směli? = lit. smělus popelavý,
plavý, jež podle blěďb gněďb sěďb (= šedý)
přijalo nové zakončení. Kořínek LF 61.43,
Herne 59. Lit. smélti stávati se temným,
kalným, matným, pasmelf/s je člověk temné
barvy v obličeji. Viz i smoliti špiniti.
sněm, sněmovati, sněmovní, sněmovna; stč.
snem. — Sic. snem, sněmovat. — Ze s^n- bm-i*
(tak je stsl.), ke jmouti, stran významu srov.
r. sobranje a naše sbor, tedy vlastně „snětí",
sebrání, shromáždění všeho svobodného lidu.
Gen. stč. senma (senmu) < s^n-bm-a. Nč.
změkčení η > ň je vlivem slov od téhož
základu, ale s,;', příjem, zájem, objem, nájem.
(Pol. hl. sejm t/v je však ze s'b-jbm'b.)
Podobně sch. sanam > sajam.
snět: vč. snět fem. větev, sníika (Hořicko),
sneteunatý strom ČL 1.546 (Libuň), smetev
fem. (Boleslavsko), plur. smetle (Holicko);
snět mask. stromek, strom skácený celý, ne-
rozštípaný, slabší kláda, snítek mask. i sníika
fem. slabší strom, slabší kláda (Polnička);
snět vazba nebo vrstva prken (us.^za Jg, do
nedávná u vltavských plavců: NR 18.100);
.val. laš. snět m. kmen stromu i trup těla. —
Sic. sneto větev, snietko, snietka snítka, pol.
éniat kmen stromu (v 17. stol.), ukr. snit
mask. i snita fem. kláda, špalek. — Původně
asi sněťb mask., ze *snoitos; náleží k sneit-,
od něhož je gót. sneipan, sthn. snidan (nyní
schneiden řezati), stisl. sneid odříznutý kus,
švéd. nář. sneis tenká větev, a jiná germ.
slova.
sněť: zánět (částí těla) i nižší houby, cizo-
pasící na obilí aj., snětivý, snětivěti, val. laš.
snět mask., p. šnieč, hl. sněč, snječ, dl. sněé,
ukr. snítij snítok snítycja, sin. smetljaj, sch.
snijet mask. fem. snět. — Náleží k nítiti,
srov. rána se zanítila.
snica mor.; (laš. pl. Wnyce, snice Lp): jedno
z obou ramen, v něž se rozděluje oj ve své
zadní části, tj. nad předními koly vozu.
Pol. šnica i sznica, hl. snica i snica, sic. dl.
snica, ukr. snycja, r. (z polštiny) snica.
Odvozeno asi od jména oje: *ojesbnica
(Vasmer).
sníh, stč. snieh, laš. sněh: odvozeniny
sněhový ( > sněhovká), sněžný ( > sněženka),
sněžiti; pták sněhule z pol. šniegula; sněhulák
ze sněh-ový příponou -ulák; Sněhurka z r.
snegúroěka. — Všeslovanské: stsl. sněgt, sic.
sneh, r. sin. sneg, ukr. sníh, pol. énieg, hl.
sněh, dl. sněg, sch. snijeg, b. snjag. — V ide.
jazycích je jednak *nig'lh- v lat. nix a ř. ak.
νίφα, jednak *snoiguh-o- v psi. sněgt, lit.
sniěgas, lot. sniegs, gót. snaiws; *sneiguh- lze
viděti v lit. nář. sniěga sněží; v slovese jinak
bylo i *sniguh-: lat. nivit, lit. sniňga (prót.
snigo). Jméno *snoiguh-o-s je tedy o-kmenovc
slovo s náležitým střídovým o v kořeni
(typ ř. φόρος daň od φέρω nesu) a s přízvu-
kem na kořeni, tedy ,,to co je sněženo".
snop, všeslovanské (stsl. snop^b atp. všude,
ukr. snip), Původ nejasný. Příbuzno je
sthn. snuaba páska (vitta, Binde). To
znamená, že v slangu psi. rolníků bylo to jméno
bráno i za označení toho, co bylo svazováno:
snop žita byl výraz téhož druhu co náruč sena,
hrnec mléka. Když se genitivy žita apod.
vynechávaly, stal se s. odborným termínem
jedině pro svazek stonků obilních ještě ne-
omlácených (naproti tomu je otep slámy).
snoubiti, snoubenci, snoubenka, mor. snub
sňatek; č. snubní; postverb. č. zásnuby. —
Sic. snúbit sa, stpol. snqbic, dl. snubié, sin.
snúbiti nář. snobiti. — Psi. snqbiti: jak je
patrno z lužičtiny, užívalo se o ženách: žena
se snoubí s mužem, nikoli obráceně (muž si
bere ženu!). Podobně tomu bylo u
příbuzných slov lat. nübö a ř. νυμφεύω (od νύμφη
nevěsta, mladá paní).
snovati; snovadlo: druh navijáku potřebný
při snování, snovadlice destička do ruky
s otvory pro niti osnovy (obrazy Bartoš
397); postverb. osnova. Na Moravě mělo
a u jiných Slovanů (r. ukr. pol.) dosud má s.
přenesený význam: mor. ve svátky budu sa
ludé snovat sem tam = přecházeti, přicházeti
a odcházeti B. Význam ten vyplynul ze
zvláštního způsobu snování, velmi starého,,
pomocí kolíčků ve stěně nebo v zemi (obraz
Moszynski 1.328): snující člověk se stále
pohyboval sem a tam, pobíhal střídavě
v obou směrech (tento způsob práce se
zachoval dosud jen na Balkáně, ale býval
obvyklý i na Rusi). — Všeslovanské: r.
snovat, ukr. snuváty, p. snowač i snuc, hL
snowac, dl. snowaé, sin. sch. snovati, b.

snuknouti se
535
snová. — Psi. bylo (o)snuJQ (o)snovati i
osnova; o- z ob-, neboť kolíčky byly obepínány
přízí, resp. snovadlo obtáčeno, ovíjeno.
Kořen sneu-; má odvozeniny též v germánštině:
stnor. snúa obraceti, vinouti, plésti, gót.
sniwan, stangl. snówan spěchati. — Jiného
původu je osnovati zakládati (viz).
snuknouti se: usnésti se, uraditi se v spolku
Jgd, u- se smluviti se, spiknouti se Ppv,
-sň- Ppz. Nejasné. Podle S. náleží k
vnuknouti, ponuknouti, to pak k nu (sic. = ano).
sob, již v č. střední doby. Hl. dl. sob,
sic. (z češtiny) sob. — Nejasné. Jednu
domněnku nadhodil Vaillant BSL 51.2.158.
sobáš sic. val.: svatba, sobášiť ženit (val.).
Původ nejasný.
sobiti, osobití si něco, osobovati si; mor. do-
sobit se něčeho, získati, mor. sobek = č. sobec.
— Sic. sebec, sobectvo, sebecký. Vše od sobě
resp. sic. sebe = sobě přivlastňovati, sobě
přáti. Podobně p. (o)sobič, sobek, ukr. sobíj
egoista, sobíÓyty sobiti si, hl. sebičny, sch.
sebiěan sobecký. — Jiný význam má mor.
{han. msl.) sobiť sázeti, plemeniti, vlastně
rozsazovati tak, aby každý jedinec byl
o sobě, zvlášť, odděleně od druhých, pak
odchylně sobený strom = štěpovaný, sobný
dužný, tělný (dobře vyrostlý).
sobol; mor. sobolovica čepice obšitá sobolí
kožišinou. P. sobol, sic. sobol, ukr. r. sobol.
Lit. säbalas ze slovanštiny. Rovněž tak i něm.
Zobel, fr. zibeline, it. zibellino: soboliny se
hojně vyvážely z Ruska přes V. Novgorod
na západ. Původ slova je nejasný. Podle
Miklosiche může býti souvislost s tur.
samur t/v.
sobota (sobotní; sobotáles, z učitelské
„latiny" = plat, donášený kdysi učitelům v
sobotu); tak i stsl. pol. hl. dl. Naproti tomu stsl.
sobota, r. ukr. subóta, b. sobota, sch. súbota
jsou ze *sqhota. Tento rozdíl spočívá na
rozdílnosti kulturního vlivu: sobota je patrně
z ř. plur. *τά σάμβατα (doloženo σαμβαϋική),
plurál τα σάββατα vskutku doložen ve
významu singulárovém (srov. i τα γράμματα > r.
gramota); sobota pochází z románštiny
(doloženo sabata na Krku). — Obé přišlo s
křesťanstvím z východu (hebr. šabbath). Stran no-
sovky (mb z bb) se však cituje i lat. vulg.
sambatum; slov. fem. je snad i podle středa,
neděla. — Msl. sobota je i část ženské košile,
vyčnívající dole pod fěrtůškem a šorcem
(zástěrou) Mal, obligátní to rys jistého kroje
(Václavík); srov. jč. kouká jí pátek přes
sobotu, má sobotu delší než neděli („když
spodnička je delší", Kubín LF 27.358), pod.
chod. JinCh 234, han. Gr; míní se, že něco
všedního (tj. košile, spodnička) neprávem
vyčuhuje přes něco lepšího, jako by všední
sobota chtěla převyšovat sousední neděli.
soda: odvoz sodovka (v Č. = sodová voda;
na Mor.: limonáda). Vm. sodovka se nazývá
syfon, kdežto limonáda má již citrónovou
šťávu (Korbiel pís.). Sic. soda. „Podle
A. Steigera a J. J. Hessa (Vox Romanica
2.1937.53η.) je to původně název jisté
rostliny, arab. suvvad, přenesený pak v Sicílii
a Španělsku na popel z ni vyráběný."
Šmilauer.
socha znamená u Slovanů především
slabší kmen nahoře s pahýlem po větvi,
takže nahoře vzniká jakási hrubá vidlice.
Takových soch užívali staří Slované při
stavbách jako podpěrných sloupů: na 2—3
sochy v řadě postavené kladeno do těch
vidlic vodorovně slemeno nebo jiné trámy
(lemíze). Sloup — na rozdíl od sochy — té
vidlice nahoře neměl. Pak znamená socha
věci obdobné, vč. postranní sloupek u sáhu
dříví (je nahoře rozštípnut, do rozštěpu je
vtlačena vodorovná spojná žerd); sic. „dvoj-
ramennou vidlici u studně", totiž sloup s
vidlicí, v níž je upevněno břevno jeřábové
(slovensko-madarský typ čerpadel), dále
„podpěrný sloup", „obrácený pníček s kořeny,
z něhož lížou ovce sůl" (zván soli je vložen
mezi ty kořeny, že nemůže vypadnout),
v jižních Čechách (na Hornoblanicku) kleče
u pluhu B držadla, dole se sbíhající, takže
upomínají na onu vidlici sochy; za Jung-
manna to byla držadla rovná, kdežto křivé
bylv jen kleče). Tyto a podobné významy jsou
u Cechů i u jiných Slovanů (luz. pol. ukr.
jihosl.), jen v čest. a sic. se vyvinul další
význam, nyní obecný (statua). Vznikl z toho,
že ony podpěrné sloupy v obytných jizbách
i v jiných místnostech byly zdobeny
vyřezávanými ornamenty (dosud u Rusů) asi jako
u nás kdysi venkovské dřevěné kříže, někdy
i reliéfy figurálními. Také u severních
Germánů byly sloupy často ozdobeny
řezanými nebo malovanými obrazy bohů a hórou,
mythických nebo historických scén (Hoops
4.590). U Rusů a Ukrajinců znamená socha
i primitivní rádlo s dvojzubou (vidlicovitou)
radlicí. Odvozeniny: rozsocha (v. to); sochor,
žerd, sloužící jako páka (u Rusů je místy
dosud na jednom konci vidlicovitě
rozdvojený. Sov. etnogr. 1952, č. 4, str. 80;
to je rys starý, dobře souhlasící s jinými
starými významy základního slova socha;
přípona -or od toport); r. pósoch poutnička
n. vycházková hůl, berla (mask. jako palouk
od louka), mor. podsošina přední líšeň
u vozu (z *po-, neboť pod- je nesmyslné; líšně
mají též nahoře jakýsi postranní opěrný
pahýl, v. obraz u Bartoše 496); sic. posošiť sa
zdvihnouti se, vzmužiti se, sošiť držeti
vzhůru, klásti na sebe, nasošit naklásti (dřeva na
voz), stč. posošen nachýlen. — Socha bylo již
v psi.; původ není příliš jasný. Nelze je
odloučiti od lit. saka větev (stromu, ale i
parohů, hrot vidlí, přeneseně rameno řeky), saké.
hrot vidlí, vidle, lot. sakas plur. vidle, ani
dále od stind. éákha větev, pers. §αχ větev,
roh, paroh, arm. ςαχ (o-km.) větev, význam

sojka
566
somík
rádlo pak je spojuje s gót. hóha fem. pluh.
Není však jasné naše ch (není z kh, neboť to
jinak dává očekávané k, viz koli, korec).
Je hodné pozoru, že slovanština ani gótština
nezachovaly význam jistě prvotní Větev', ale
jen významy „technické". Zdá se nám nyní,
že tyto „technické" významy dovolují snad
chápati socha jakožto domácký (či slangový ?)
výraz tesařů a rolníků, tj. -cha by bylo
novou příponou jako je ch v brach místo
bra-tr apod. Je pozoruhodné, že i lit. saka
má vedle sebe (Otr^bski GJL 1.324n.)
varianty (arci jiného druhu: znělé souhlásky
a další přípony) žagré rádlo, rozsocha,
žagaras suchá haluz. Také Liewehr ZfslPh
23.110n. soudí, že socha je domácí slovo
a že jeho ch (místo očekávaného k) má svůj
důvod „v citové hodnotě toho označení".
Myslilo se i na přejetí z iránštiny, kde je cä:
pers. έαχ větev, roh.
sojka, mor. i sója (soják o samečkovi); sojá-
kat o hlase jejich. Všeslovanské: pol. r. ukr.
sója, sója, sch. sojka, sic. sin. pol. i jinde
sojka. — Psi. sója. Příbuzno je asi sthn.
hehara (nyní Häher), stsas. higara t/v (ale
stnord. isl. hegri, šv. hager, dán. heire je
volavka, což překvapuje). Germanisté (v. tle
Vries) vycházejí z pranord. *haigra <
*hraigra (je stangl. hrägra). Jejich *hai- se dá
spojit se soj- (bylo by ide. #-), u Slovanů by
bylo nové zakončení. Význam kořene je
nejasný.
sok 1° las.: šťáva, mok, sic. smok, osoka.
R. pol. sin. b. sch. sok, ukr. sok, sik t/v (ale
hl. dl. sok je čočka). — Baltský ekvivalent
je lit. šakal plur., lot. nář. saki plur., stpr.
sackis živice, ř. οπός šťáva.
sok 2 °: pův. pronásledovatel: mámt na sebe
rozličné soky, lišky, káně, psy, k tomu také
vlky (praví zajíc v stč. Radě zvířat). V
starším právu byl sok „osoba vypovídající
o pachateli, jenž nebyl dopaden při činu;
její činnost směřuje k dopadení delinkventa
a nalezení doličného předmětu" (Procházka
PhS 4.67n.). Sok byl tedy jakýsi sledovatel
vinníka, pátratel po něm, r. sočit — 'hledati,
pátrati', pak 'žalovati na soudě'. Podobný
vývoj předpokládá č. sočiti na koho; osočiti
koho = obviniti, a poněvadž se to „osočení"
dalo bez dopadení při činu, bylo někdy
mylné, křivé, odtud o. = nařknouti,
pomluviti bez důkazů. „Zneužívání instituce
soka ... vedlo k pranýřovanému později
.všeobecně klevetničení". Z pramenů
vysvítá, že sok vystupoval na soudě většinou
jen v případě nezbytné nutnosti, až když
pouhé tvrzení žalobce o tom, že může soka
předvésti, nepřimělo žalovaného k
přiznání" (ib.). Sok později změnilo význam:
z pátratele původně jen svědčícího se stává
protivník vůbec, nepřítel, pak protivník
v řevnění, uchazeč jsoucí v soutěži o něco
(o lásku jedné ženy). — Podobně v starší
polštině sok žalobník, osoczyč. Ukr. sočýty
a rd. sočit číhati, slíditi po někom,
pronásledovati (např. zvíře), sch. sok žalobce, sočiti
vyhledávati (ale b. soča ukazovati, posoka
směr náleží k lit. sakýti mluviti). Sic. sok,
soky na s významy jako v nč. — Psi. sok'b,
sočiti. Výchozí význam pronásledovati
(zvíře), dobře doložený v č. ukr. rus., řadí
je zcela zřetelně (byly i jiné domněnky)
k lit. seku sěkti následovati, k lat. sequor,
ř. έπομαι, ir. sechur t/v, stí. sáčatě následuje,
provází (sok-b je normální jméno činitele, se
stupněm o v kořeni). Slovanština tu, jako
často, ztratila primární sloveso, nové
utvořila až teprve z jedině zachovaného jména.
sokol; sokolník kdysi panský cvičitel
sokolů pro lov; od jména tělocvičné jednoty Sokol
odvozeno sokolovna, sokolský, ojediněle
sokolovat. — Všeslovanské: stsl. sokol%, r. sokol,
sic. sokol atd. — Není vyloučeno přejetí
z arab. sakr raroh (odtud je fr. špan. sacre,
něm. Sackerfalke). Je však možno myslet
i na příbuznost s heth. kalli-kalli t/v (Falke).
somík han.: prapisek (sloupek odrví), so-
mínec kůl v plotě B; laš. slumik sloup
v parkaně, kůl v plotě B, dřevěný pilíř Lp,
vm. sumik t/v Pivoda; horň. sumik svislý
dřevěný dveřní rám (č. Slovácko 1960.8.3n.);
val. somica i somík vodorovné srubové
břevno mezi okny NSSA 9.79.87. — Sic.
som sloup veřejový, somík t/v, příčné dřevce
u hrábí, bran, motovidla, snovadla. R. ukr.
soméc, rd. samók a (oloněcké) somók; somcý
jsou v Rusku (Dar, Zelenin a VSEtnS 79, 97)
i na Sibiři (Aščepkov, Rus. nar. zočestvo
v zap. Sibiři, 1950, 69: samcy) vodorovná
břevna tvořící štít dřevěného domu; takový
štít je pokračováním (do výšky) průčelní
stěny: jeho břevna (tyto somcy) jsou čím
dál do výše vždy kratší, takže dávají
pospolu štítový trojúhelník; tak vypadaly
i štíty předhistorických domků např. na
Starých Zámcích u Líšně (u Brna). Pd. sonik,
si'nik, sumik sulnik (toto má Pawlowski
Gwara podegrodzka 176, 248), je jedno
z krátkých vodorovných břeven, jaká jsou
u dřevěných stavení mezi okny, popř.
jedno z vodorovně ležících břeven, z jakých
se dělá dřevěná stěna (taková břevna se
zasouvají do žlábků dvou dřevěných sloupů
(Moszynski 1.499; Sičynskyj 70, 170, doklad
ze Slezska v. NVČ 33. 343). — Psi. asi
sonťb, sombCh (ale -ik'b v somík je zřejmě
pozdější přípona, protože už nepodlehla
baudouinovské palatalisaci), s je z *#.
Příbuzné je arm. samik1 plur. dvě dřeva
v jařmu, stind. éamyd hůl, čep, dřevěný
hřeb, av. sima část postroje vozu taženého
koňmi, snad dřevo objímající krk koně,
ř. κάμαξ žerd, kůl, střhn. hamel žerd, dán.
šv. hammel, nor. dial. hamul příčné dřevo
vpředu na voze. Původně to bylo patrně
vodorovné břevno, které bylo hlavní části

somný
567
sotor
jha (jařma), viz obraz v článku jehla. Pak
ten název přenesen na jiná břevna
vodorovná, zapravená do nějaké konstrukce. —
Toto sombCb podlehlo asi kontaminaci s psi.
*stomin'b, příbuzným s ř. (plur.) σταμΐνες
lodní žebra, od spodu čně jící vzhůru (sem
patří r. stamík, vzhůru stojící předmět,
podpěra, sloup, stä- od státi). Odtud je han.
staminec (-in- jako v řečtině!) a význam
'sloup' u jiných slov. — Z ruštiny je lit.
somatas břevno, silné prkno, též šňůra držící
pohromadě chomout; lot. sämati, vodorovné
plotní žerdi.
somný: mlsný Jgd, han. somné lakomý
Rzr 43. — Nejasné.
sopel han.: hlen z nosu Gr, laš. snopel;
han. msl. sopláň, vč. soplík umouněnec, han.
soplivica, val. soplávka rýma, snoplit plakati,
fňukati SvK. — Sic. sopel, soplavý, sopliak,
soplávka, ukr. sópil sompel compel vozher
i střechýl, r. sopljá fem. nář. sopél mask.
vozher, b. sopol vozher, sopolja posmrkati,
sch. sopolj vozher. — Málo jasné. V němčině
má vozher (smrk, sopel) názvy pöpel päpel
popel piäpel pepel pěpl puupl poopl pippl pivppl,
je i složenina nasenpaepel, ndeznpěpl ( = nosní
p.), v. Bielfeldt 211. Je však i něm. sabbeln
slintati, Sabbel vytékající slina (sev. a střn.
vulg.) a pd. sapa katar nosu. Naproti tomu
střhn. sopel Saft, Trank sem asi nepatří.
sopík mor.: druh tenat na koroptve (Jg
z výpisků Bočkových). Šiman 90 je má jako
synonym tenátek (viz), tedy snad je to
trýhubka (viz). Původ slova je nejasný.
sopka, sopečný; přejato od Presla z r. sopka
kopec kuželovité formy, ostrůvek; to je ze
*8τρ-^α (k stp-g, sypati), znamená tedy asi
,,nasypaná kupa". Srov. p. wyspa ostrov,
od téhož kořene. Sic. sopka, sopečný z češtiny.
sopouch: dymník, roura z pece do komína
(položená asi 1/2 m nad ústím pece): stč.
sopúch, han. sopóch, laš. sopuch, chod. capuch,
jč. zmoř. vč. capouch; někde i copouch PS,
mor. místy i sipouch cipúch capúch. Znamená
přenesením též díru větrací, díru do sklepa,
kudy se sypou brambory, jč. střechýl
(změtením s rampouch, jež má stejné -a-pouch
a znamená i oslon před pecí), místy i
ušpiněnou osobu zvi. ženskou, cundru; tehdy
měněno pronikavě: vedle capouch camouch
Jgd, sic. sopucha, je dále — křížením s mour
a nadbytným ne (jinak Zima Expr.: z k
ničemu) — camour El, óamour Jgd, óamous
Dus 2.48, necamour Jg-B, necamour Kotík,
necáb' Jg, necáp Hod 75. — Sic. sopúch,
pol. sopuch(a) dymník, ukr. sopúch smrad,
-a saze, přen. ušpiněná košile, r. nář. sópuchá
dymník, spis. saze. — Od sopeti vypouštěti
dým (viz soptiti) příponou -uch(a).
soptiti: vyrážeti ze sebe plamen, dým,
dýchati prudce, stč. soptati (z hrdla plamen sop-
táše, Ote), později i soptiti, nyní jen -iti,
a to už jen přeneseně soptiti vztekem apod.,
nebo přechodně s. plamen; chod. je sopotati
v ustáleném rčení jako když sopotá o ději,
který jde rychle vpřed; laš. sepetit nadávati
(Malý). Sem patří i somtat ( < soptati) o
bučení při plné hubě, somlat o mumlávém hlase
při zlosti, smotiť sumtit sum(p)tet suntit
sumlit těžce oddychovati, somtat sa sápati se
na koho (mor.), vy somtat sa na koho, vy-
peskovati (mor.). — Sic. soptit jako v č:; rus.
sopét zvučně dýchati nosem, supěti, ukr.
sopíty t/v a chrápati, pol. sapac chrnět i,
chrápati, hl. sapac, 61. sapas chrliti plamen
apod., sin. sopsti, sopíhati dýchati, supěti,
sch. sopiti supěti. Příbuzno je ř. ψόφος zvuk,
hlas, hluk, hřmot (o kterémkoli
nečlánkováném zvuku, též hudebních nástrojů; srov.
strus. sopeti hráti na flétu); ps > s jako
v syrý a šiditi.
sosna: borovice; sosnový; řídké, spíše jen
v odborném názvosloví (ale sosnícko Táb,
laš. sosna v písni). — Je i v sic. pol. ukr. r.
(přízvuk: r. sosna), i v místních jménech
(Sosnice v již. Ö., pol. Sosnowiec, ukr.
Sósnycja). V sosnách byly s oblibou vy-
hlubovány brtě; místy na Polesí užívají
brtníci slova sosna jen tehdy, je-li v sosně
brť, jinak zvou borovici ch(v)oja (Moszynski).
— Slovo nepříliš jasné. Je několik domněnek,
ale snad nejvíce je oprávněna ta, že sosna je
nějak příbuzné s něm. Kien (*kiznä) t/v.
Pak by šlo o výraz „praevropský".
sotiti stč.; laš. val. sotit: strčiti (např.
někoho do bláta), udeřiti, sotat socat sácat;
val. stč. postv. sota rána, stč. sot truda (asi
,,strčení") u Klareta. Snad sem náleží val.
sotrcat (šo-) cloumati někým (zkříženo se sot-
a trk-, trcaWi). Pd. (záp.) socic (o tom Kucala
JP 35.269). — Sic. sotit; Bezlaj Slavia 27.354
sem řadí i sin. sóten, sónten silný, rázný. —
Příbuzno je lot. situ sist bíti, tlouci a toch.
Β éats- (weg)schlagen (s lot. sist, ale bez
sotiti, je spojuje Couvreur IF 60.37). U nás je
útvar iterativně intensivní, ale s významem
poněkud zúženým. Kořen by byl ícet-. Mad.
tosz, taszít t/v (s přesmykem) bude asi ze
slovenštiny.
sotoniti: soužiti, trápiti, usct(o)nit utýrati;
jmor. s. se namáhati se (S. Stech); spis.
usatonit se unaviti se PS. — Náleží k sotva
a k sotný, k jejich původnímu významu.
sotor sic: mošna z rákosí nebo ze slámy;
zdrobn. sotrík, sotorek. Proniklo ze sic. na
Moravu: B-Mal-Sova-Gr-Hor, zdrobn. so-
tůrek. Rčení stojí tam jako sotor Gr ,,o
umíněné osobě" (či spíše o nečinné?; pak by se
jím vysvětlilo plumlovské sotořit se obcházeti
nečinně kolem uhlů B). Odvoz. mor. sotolář
podomní obchodník; l vzniklo disimilací
proti ř. — Pd. sotor. — Sotor přejato z mad.
szatyor t/v, původu dále neznámého; ztráta
měkkosti na t ukazuje, zdá se, že bylo
přejato nejprve do západní slovenštiny. Sulán
StSl 3.1957.298. Viz i sotoniti.

sotva
568
sova
sotva, jč. setva, setvinka, laš. sotvy; v starší
češtině i sotvióka. — Sic. sotva; p. sietny
bídný, chatrný, churavý. — Souvisí se stč.
sotný nesnadný (sotnú túhú = stěží), sotně
a setně sotva, stěží; mor. je dosud sotně
hodně, silně. — Stsl. bylo sětbWb smutný,
setovati býti smutný, smutně vypadati,
sHovanije smutek, žal. — Příbuzno je staro -
irské säeth (*sai-tu-s) utrpení, nemoc, säethar
utrpení, námaha,. práce (Gorjajev, Aitzet-
müller). Tyto poslední dva významy se
dobře hodí k našim (s námahou, pracně =
stěží, nesnadno). Ze starého w-kmene se
dobře vyloží přípona -ova- v setovati. Odkud
je u nás o v 1. slabice, není jasno. (Mylně
Pelikán LF 53.120.)
sou- viz pod «2°.
soud, stč. súd; soudný (den), soudní
{-ictví, soudnička); arch. sudí ze sqd-bjb (stsl.
sodbi); novější soudce (jako správce, obránce),
sic. sudca; jč. sudčí zkřížením se sudí a *sudca;
souditi (od- > postv. odsudek, po- >
posudek, pod. přísudek, rozsudek, úsudek; podle
Vorurteil je předsudek), odtud soudný =
umějící souditi, přemýšleti; sudič; osud ( > -ný)
je postverbale z *osúditi, tedy co je ob-souze-
no, přisouzeno; frekv. -sužovati (po- zoz- u-
vy-), nář. jč. sudovati mysliti si, s. si umíniti
si; podkrk. (u Žel. Brodu) přesuďováček sed-
mihlásek (umí napodobovat hlasy jiných
ptáků = přebírá, přesuzuje). Z ruštiny je
sudba osud. Zvláštní význam má mor.
posudek hromada celé obce, až soudnu — velmi
živo. — Všeslov.: stsl. soďb, sic. súd, r. ukr.
sud gen. sudá, pol. sad gen. sadu, hl. dl. sch.
sud, sin. sod, b. sád, hojné odvozeniny. —
Psi. soďb. Příbuzné je staroirské cond 'smysl,
rozum' (Pedersen VKG 2.502) a lat. cěnseó
'míti za to, domnívati se, (u) so udí ti,
ustanoviti, rozhodnouti, odhadovati' a snad
i gót. handugs 'moudrý' (Szemerényi II.
Fachtagung f. idg. u. allg. Sprachw.
1962, 183). Ide. kořen byl tedy */cend-;
u nás je náležitý stupeň o: Icond-o-s. Původní
význam byl 'usuzovati, posuzovati'; odtud
sqďb dostalo pak i význam 'úsudek, názor,
mínění'. Jiná větev významová dospěla
k pojmu „justiční tribunál". Slovanština
tedy nezachovala nic z prvotního slovesa
od /cend-, ale staví novou rodinu slov na
jméně: č. souditi, posouditi, postv. posudek;
usouditi, postv. úsudek; přisouditi, odtud
přísudek.
soukati: viz skáti.
soukromý. V starší době bylo soukromí =
oddělené místo, samota (a adv. soukromí, -í
jako v potají) a soukromý, -ní (odtud
soukromník, -ice); nč. soukromý je mladší. —
Sic. súkromný. Srov. ukr. sukrómyj
ojedinělý, osamocený, r. nář. sukróm přepážka
v jizbě. — Psi. so-krom-'b je ten, u něhož
(SQ-) je odloučenost, samota. Náleží ke
kromě.
soumar: zvíře nesoucí náklad; na Zábřež-
sku samour; ze sthn. soumäri t/v; odvozeno
v němčině od soum náklad (nyní v Saumtier
soumar); to přešlo také do starší češtiny jako
sum, sumák náklad, kožený pytel (odtud
stč. sumník soumar, a nč. soumný březí,
u Rosy o vepřích aj., dosud mor. o králících).
Něm. soum, Saum souvisí dále s románskými
tvary (it. salma, sóma aj.), jejichž základem
je ř. σάγμα sedlo nákladové. — Do této
souvislosti náleží i msl. sic. somár osel z mad.
szamár, to pak je z jihu (maked. samar, it.
somaro, romárr. sagmarius = soumar, osel).—
Jiná odvozenina je ř. σαγμάριον nákladové,
soumarské sedlo, odtud sch. b. r. pol. sie.
samar t/v.
soušek: roubená schrána na obilí, asi v
podobě truhly, stč. súsek. V Čechách bylo s.
běžné ještě za Jungmanna, dosud je krk.
ČL 29.9, han. sósek, val. msl. súsek, laš. sušek.
— Sic. súsek (odtud mad. szuszék), suslík,
,,ale súsok a sušák jsou zpětná přejetí z mad.
nář. szuszok, szuszák" (Šm.). Pol. sqsiek, ukr.
susík, r. susék. Věc i slovo jistě staré a domácí.
— Původní tvar se zachoval na Slovensku;
je to tam spíše jakýsi srub z břeven, tedy
vskutku od sekati: psi. sq-sěk-i>, schrána ze
dřev dohromady (so-) sroubených, seseka-
ných.
soutka, soudička (mylné d) jč.: úzká ulička
mezi dvěma domy, mezi domem a sousedovou
zahradou apod. — Ukr. sútka, pd. sutka t/v.
— F. Bezlaj Slavia 27.352n. k této skupince
připojuje též sin. sot mask. horská cesta
(oba významy se dají spojit: jsou též
v záp.-sln. šČura 1° úzká ulice mezi domy,
2° úzká cestička v horách. — Psi. bylo asi
*soťbka. Snad je příbuzné se staroir. set
a kymr. hynt cesta (*sent-), dále snad i s lat.
semita stezka, pěšina. Podrobnosti nejsou
jasné (-ρ- je ablaut?). Jiné domněnky: Jg
(„snad zkrácené sútěskaV\ což je hodno
úvahy; zkrácení by ovšem bylo už pra-
slovanské), ESX, Bezlaj uv. m.
soužiti: trápiti, sužovati. Proti dokonavému
soužiti = spis. zúžiti, učiniti úzkým, je toto
nedokonavé s. chápati jako slovo přitvořené
k sužovati = vháněti do úzkých, tísniti nebo
jako rozdvojení významové i vidové
staršího soužiti zúžiti, způsobené právě
přeneseným významem slova sužovati. Zdá se
ostatně, že v usu je běžnější sužovati; ale
ovšem i soužení (ten kluk mě sužuje, je to s ním
soužení).
sova 1° nář. sůva. Tak i stsl. sic. r. (sova)
ukr. pol. hl. dl. sch. Nevelmi jasné. Pokládá
se za zvukomalebné a řadívá se k jinojazyč-
ným slovům s k: ale z nich jsou našemu
podobná jen keltská: stbret. couann, gal.
cavanna t/v; v slovanštině by tedy bylo
*# > s. — Sic. sova je místy i noční motýl;
podobně sin. sovka t/v a něm. Eule = můra;
o tom Vážný JM.

sova
569
spasiti
sova 2° horň.: pant ve dveřích B; val.:
„prohlubinka, vydlabaná v kuse tvrdého
dřeva, připevněného v rohu ostění"
(dveřního). Václavík LZ, V. Pražák NSSA 9.92;
obraz tt. 88). Do takové „sovy" zapadá
zaoblený hrot sloupku, který je zároveň
otočnou osou dveří; jedna „sova" je při
hořením konci toho sloupku, jedna při
dolením. — Rd. (sever.) prisóva je otvor
vyhloubený v kůlech „prjasla", ostrve na
sušení snopů: těmi otvory jsou prostrčeny
vodorovné žerdi. VSES 318. — Zajisté je to
od sovati (sunouti), ale věcný výklad je
nesnadný (že žerd nebo sloupek se vsouvá
do té „sovy"?) Srov. sovekl
sovek stč.: sypká v peřině, dosud kladsky;
zm. sucka ( < *sóvka). — Sic. sovok, osovok.—
Asi od sovati (původního infinitivu místo
suti, viz sunouti), vlastně od adj. *sovký, že se
vsouvá do svrchního povlaku (cíchy). Slovo
jistě velmi staré, neboť čeština sovati záhy
ztratila. Msl. sovka závlaka na chomoute, od
téhož sovati. Meh NŘ 30.40. Útvary sypká,
sýpek jsou výsledkem jistého změtení (viz
sypati 2°), jež zasáhlo dokonce i sem, kde je
základem názvu pouhé zasouvání té vložky
do peřiny.
spála: jistá nemoc, dříve i zánět, úpal.
Postverbale od spáliti. Doloženo od střední
doby, v dnešním významu od Rohna. Odvoz.
spalničky.
spánek: skráň. Od toho, že „se na nich
spí" (tlak na ně přivolává spánek; sedíce při
spaní hledíme si aspoň spánky o něco opříti).
„Mat. Dačický, Tělo věda 1574, říká o
židovinách: jsou mista spaní od očí az do uší"
Š. Tak i sic. spánok, něm. Schläfe; sthn. släf
a hol. slaap je obé, spaní i skráň; též místy
v ital., dále v armén. a u Basků je jedno
slovo pro oba pojmy (o tom Frisk, Acta
univ. Gotoburg. 1951, 4.20). Chod. vospánek
stuha připínající čepeni k hlavě, asi z *o6-
spánek = co je okolo spánků. — Spánek
je též výrůstek na keřích šípkové růže,
způsobený žlabatkou růžovou (žijí v něm
její larvy), za Jg, dosud na Náchodsku
(Šulc 75), něm. Schlafkunz. Původ toho
označení je nejasný; lid věřil, že pomáhají
ke spaní, a k tomu účelu jich i užíval. —
Spánek = spaní viz pod spáti.
spanilý, nyní jen »krásný' (o ženách), dříve
vůbec ,pěkný, vznešený*. — Pol. wspanialy,
sic. spanilý. — Vlastně *vzpanilý = *vzpa-
nělý, stavší se pánem; utvořeno jako zmužilý,
zbabělý.
spár „pazneht, noha", viz čpár.
spár čihařský: „jest částka čihadla do
sítí, kdežto pták na niti přivázaný od číhaře
potahován bývá, když ptáci k čihadlu
táhnou, aby ho vzletujícího spatřili a k
čihadlu přiletěli. Záleží ze dvou hůlek kolmo
as pět i více kroků od sebe postavených, na
kterýchž jedné nit s ptákem přivázána jest,
tak aby pták volně procházeti se mohl,
po druhé, jenž pářidlo slově, se nit zhůru
dolů smýká a vedena jest do boudy číhařovy,
kterýž ptáka tou nití do výše potahuje, což
pářiti, spárovati slově". (Jg). V. též Andreska-
gmelhaus PVÜL 20.219. — P. spar, spirek.—
Spár bylo i stč: u Klareta psáno sparze
n. zparze, vlastně měkčící -ě, je snad
*spáře < v-bz-pir-ja- (odvolávám dohad
LF 75.100, že to je kolektivum spářie).
Východiskem je stč. pářiti = potahovati
volně uvázaného volavého ptáka, ahy se
vznášel od země, tj. činiti, aby ten plák
(jakoby) letěl, tedy faktitivum starobylého
typu od pero ρ brati letěti, předšlo van.
*pör-ei-tei (tvarem se shoduje s stsl. parj >
pařiti, r. parjú parit vznášeti se, letěti vysoko
ve vzduchu; to jsou však iterativa, tedy
homonyma jiného významu, i když od
téhož kořene). Spár (*vzpár) je pak post-
verbale od *Vbz-pariti, kde Vbz zdůrazňuje
potahování vzhůru, do výšky. Od spár
je pak spárovati, us. za Jg, „nití volavce ku
vzletování potahovati". Existence faktitiva
psi. *pariti, zastoupeného takto v č. až do
Jungmannovy doby (ač pero ρ brati v češtině
zachováno není!), je svědectvím, že ta
technika je velmi starobylá, lze tvrdit, že
praslovanská.
spára: podélná mezera, skulina, val. spára
B, spára SvK; ušparinkovat zeď, ucpati
mechem a destičkami SvK. Sem patří i val.
spára ratica, rozpoltěné kopyto B. — Zdá se,
že jsou to zpětné útvary od špárat píchati
do skuliny, o němž viz pod párati se.
spasiti, spása, spásný. Stč. znělo sloveso
nejprve spásti, spásu (Hospodin pokorné
spase), k tomu je náležité spasen, -í; stč. spas
i spása salus, vedle toho z církevní
slovanštiny Spas = spasitel (ty spase všeho mira);
od prvého spas je denominativum spasiti,
z něho spasitel. — Stsl. s^past a slovesa
si>pasti pf. σώσαι, s^pasati impf, σώζειν,
s'bpasenije, stpasbnt, s^pasitelb. Sic. spasit,
spása, spasitel. R. spastí, ukr. spastý
zachrániti, r. spásat, ukr. spasáty zachraňovati,
vyprošťovati; r. ukr. b. Spas z csl. — Výklad
významový není zcela lehký. Tvarová shoda
s pásti pascere zakazuje viděti v tom jiný
kořen. První věrozvěstové měli asi velkou
nesnáz, jak přeložiti σώζειν, σωτήρ; uchýlili
se k pojmům ze života pastýřského („Já
jsem dobrý pastýř"), použili slovesa pasti,
v němž vězí odstín chrániti, hlídati. Předpona
s*. - zde perfektivuje (pasti = chrániti,
st-pasti = u° o° zachrániti), je tedy na
místě pouze u slovesa, ale ani tak celý ten
výtvor neodpovídá našemu jazykovému
cítění; jméno stpasT* jest pokládati za post-
verbální. Vše je výtvor cizinců (i když uměli
slovansky), výtvor knižní: sloveso stČ. spásti
salvare bylo jen přejatý církevní termín,
nikoli slovo lidové; to platí zajisté i o r. spastí

spáti
570
spory
a ukr. spastý, která již zdomácněla. —
Zvláštní výraz je chod. spasí duší Hr:
toužebně (např. čekati na lék), ze. (u Merklína
a Staňkova) s páčí duší nebo jen paéí duší
Vek rkp. Je to patrně ustrnulá věta spasi
duši = zachraň svou duši, např. v šlo mu
o s. d. = šlo mu o život.
spáti, spáč, spavý (s-ά nemoc, nespavost),
spací-, zdrobněle (o dětech) spinkati, za Jg
spánkati; složeniny zaspati (absolutně i
přechodně), prospati něco i se, dospati, přispati si,
vyspati se, přechodné uspati, horň. (a sic.)
přespat (dívku = zmrhati s následky,
prespanka svobodná matka), ospalý ( > ospa-
lek); ze stp- je též u-snouti (nové iterativum
usínati), zesnouti Táb, né^jen zesnul, zesnulý.
Sic. spalna je z Balkánu. Č. spánek vytvořeno
ze základu slova spaní, když staré slovo pro
spánek sen dostalo jiný význam. — Všeslov.:
stsl. S'bpljq s^piši stpati; usT>noti usnouti,
us'bpati usnouti, nově ustpiti uspati, sic.
spí spät, spavý, spací, r. splju spát, usnut, ukr.
spáty, pol. spi§ spáč, hl. spju spáč, dl. spim
spáč husnuš, sin. sch. spim spáti, b. spja;
leckde jsou iterativa ze zdloužení syp-. —
Ide. kořen zněl svep-/sup- a tvořil původně
kořenné sloveso athematické, doložené
několika málo tvary védskými (svaptu nechať
spí aj.); místo něho se záhy objevila slovesa
různá (stind. svápiti a svápati; avest. na
-so-: χνα/saiti). U nás vzniklo, vlivem jiných
sloves označujících podobný nebo proti-
kladnv stav jako 3. sg. ležitb btditb,
sloveso III 2 třídy s^p-i-tb; ale tvary kmene
infinitivního se tvořily nezávisle na tom:
8-bpati atd. je stavěno na participiu s^pa-wb,
jež je starobylé (odpovídá mu — má jen re-
duplikaci navíc — ind. su-šupáná usnulý).
Příslušné jméno spánku *S7>pno-s viz pod
sen.
spěti, do° pro° vy° u° (toto z ruštiny);
spěch (stč. ,prospěch' Ote), °šný, prospěch,
úspěch (z ruš.), lidově pospěfih; spěchati, stč.
spěšiti; sic. u Hviezdoslava spěšit sa; č.
pospíchati a pospíšiti, uspíšiti něco. Sem i spí-
š(e), původně ,rychle', mor. a jč. ,dříve\ stč.
spieše, s -e místo pův. -e?; oba významy
,dříve' i ,spíš' jsou např. v Ote; je to
nepochybně ustrnulé part. pres. mask. od *spěšiti
(= spěchaje. = rychle = dříve než jiný), z vět
jako přišel jsem spěše, pak chápáno jako
komparativ příslovce, přitvořen i superlativ;
stč. bylo i spěliti spěchati: od Z-ového part.
.spěn — Všeslov.: stsl. spějo spěti prospívati
(ísust> spěaše prěmqdrostijq), spěchu snažení,
spěšq spěšiti snažiti se, spěchati, spěšbno
spěšně, prispeti adpropinquo, uspěti prospěti,
uspěchá prospěch; sic. spiechat (Kukučin),
spěch, prospěch, úspěch (z češtiny?), r. spéju
spět zráti, spěch, uspech, spěšit, ukr. špity,
zráti, spich, spišyty, spišnýj, pol. épiač
épiechač špiech épieszyč, hl. spěch spěchowač,
dl. speč spěch spěchowaš, sin. spěti špeh
spehati se spěšiti se, sch. dospijeti. —
Dokonalý protějšek je jenom v baltštině (lit.
spju sp'ti býti s to, stačiti na něco ( >
uhádnouti, např. hádanku), míti dost času, lot.
spěju spět moci, býti s to) a v sanskrtu
(sphäyati tuční, daří se, odtud sphäti- fem.
vykrmování, tj. zvířat aj.). Participium
stind. sphltá- plný, blahobytný, a jméno
sphltí fem. zdar, prospívání, ukazují, že
kořen byl *sphe~i-. Jeho vlastní význam byl
asi zdárně jíti vpřed, rychle a dobře
prospívati.
spěž: bronz, za Jg spíže zvonová zvonovina,
za něm. Glockenspeise, tak i pol. spiz(a); sic.
spiež, ukr. spiz bronz, a dl. spiža zvonovina,
vsi. épizar zvonec. Tedy vlastně slovo
totožné se spíže.
spiknouti se: viz pikle.
spílati: nadávati (beschimpfen). Nyní slovo
knižní, téměř bez předpon (je jen vy°)
a odvozenin; ,,je už v některých rukopisech
Rokycanovy Postilly; je i Admont. Z. 392
spielati". (Šm.). Vspielati vynadati Šk. —
Málo jasné. Kdyby i bylo původní (pak
by stč. -ie- muselo být z vratnou
analogií z doby úžení ie > í), mohlo by se
míti za příbuzné s ř. σπίλος skvrna, špína
(přenes.: hanba), σπιλόω špiniti (beflecken,
beschmutzen). Domněnku tuto
umožňuje č. špiniti pokrývati špínou, přenes,
hanobiti, pomlouvati (je ovšem rozdíl: ,,ρο-
mlouvati stranou, tajně" proti „spílati
\ přímo do očí"). Vazba (komu co n. čeho:
s. komu lotry n. lotrů Jg) je podle nadávati
t/v. Snad je dále příbuzné i ř. σπίνος a naše
špína.
spilka: místnost v pivovaře na stáčení
piva; dříve stáčení vy kvašeného piva do
sudů, místnost, kde pivo kysalo, pak i pivní
sklep (měšťané si kdysi nechávali zakvašovat
pivo ve svém pivním sklepě), viz Táb; spílati
stáčeti pivo. — Původ nejasný, asi cizí.
Podle Matzenauera z angl. spül vytékati,
přetékati, rozlévati se.
spíže v starší době znamenalo potravu,
zásobu potravy (za Veleslavína): z něm. Speise;
odtud xpižírna, dříve šp-, místnost pro ni;
byla i slovesa špížiti, špížovati špihovati
sháněti zásobu potravy, opatřovati někoho
potravou. Pol. kdysi spiza, spizarnia, spizo-
wač. — Nynější spíže (s ze š disimilací proti z,
jako svižný ze svižný) ve významu ,špižírna'
je rak.-něm. Speis(e), zkrácenina ze
Speisekammer. Viz i spěž.
spolek, společný, mor. spolina, spolitý;
hypostasí ze spolu = s pólu = s polovice:
dělají-li něco dva každý s polovice (uspolku
Táb), na polovic, je to společné. Dále
spolkový, spolčiti se, spolkař, -ařiti. — Sic.
spolok, spoločný, spolčit sa.
sporý: vydatný apod. (mouka = z níž se
mnoho napeče; chléb = sytý; člověk =
silný); sporá věc má proti nesporé menší objem,

sporýš
571
sráti
popř. se vyskytuje řidčeji (např. obilí bývá
sporé = vydatné, hodně „sypající" tehdy,
je-li řídké; zrna bývají sporá = námelná,
vydatná, je-li jich v klase málo), odtud u
některých spisovatelů sporý mylně chápáno
jako ,,řídce se vyskytující, nečetný,
skrovný". Mor. spořiti = dávati velký výnos,
velké množství (např. naseče-li se na malém
místě velmi mnoho trávy), sporcta vydatnost;
viz i sporýš. Vlivem něm. sparen dostalo
spis. spořiti týž význam co něm. slovo (tu
dále vzniklo spořivý, spořitelna, uspořiti,
úsporný, úspora). Sporák překládá rak.-něm.
Sparherd. — Všeslovanské: sic. knižní
(z češtiny) sporý slabý, spořit, spořivý t/v
jako v č.; rus. spor, spóryj atd. všude s
významem ,vydatný, hojný, zdárný' apod. Za
příbuznou lze pokládati toliko rodinu něm.
slova sparen šetřiti něco, uchovávati (sthn.
spar šetrný). I tu byl význam původně
týž co v slovanštině, k „šetrnosti" se zúžil
z toho, že vydatná věc dlouho vydrží (např.
sporé sádlo = málo ubývá), dlouho se
uchová, takovéto „šetřiti" je „dlouho s
něčím vydatným vystačiti". (Naproti tomu
„šetřiti" = utrhovati si od úst, lakotiti,
mělo starý termín shoditi, viz šiádati).
I u Němců se došlo ve spärlich k významu
»řídký'. Další, oblíbené spojování se spěti atd.,
stind. sphirá- tučný, máme za nejisté.
sporýš: rostlina Verbena, již stč. Sin.
spoříš, boriš, sic. sporýš, sch. sporiš(ak), b. sporeš
t/v. Ale mor. sporýš, spoříček, dl. spóriš, pol.
sporysz, ukr. sporýš = námel (Claviceps),
r. sporýš, paryš aj. = truskavec a jiné
rostliny. — Psi. sporýšb, od sporý =
vydatný. Vztahovalo se to na rostliny mající
velké množství semen nebo zrna námelná =
velkého objemu, tedy na vydatné co do
výnosu.
spoud: jistá míra obilní. Jsou jen 2 doklady
u Jg, a to z pražských archiválií z r. 1717. —
Pol. s{z)pqd, strus. spudt, csl. spqďb. —
Κ Slovanům bylo přejato z germ.: je stšvéd.
spander (nyní spann vědro), stisl. spann,
nor. spand, střhn. spán. Do č. p. přejato
snad z němčiny, do r. ze Skandinávie.
Stran d soudí Trubačev Kr. soobšč. In. slav.
25.103, že nn mohlo dáti nd substitucí d\n
podobně jako mm > mb v něm. Damm
hráz > r. damba, n. Stamm kmen > r.
štamb, n. kammer komora > lit. kam-
barí/s.
spousta, val. spusta, sic. spústa, postverbale
(od spustiti), proto i význam je nejednotný:
spis. pův. 'co se spustilo', velké množství,
např. vody, spuštěné s hrází, nebo kamení,
spuštěného, sjetého s hory, sněhu spustívšího
se při oblevě se střechy apod.; na Valašsku
a Slovensku = 'spuštění, spuštěnost,
rozpustilost', např. povyk, výtržnost.
spouzet: jvč. (na Kunštátsku), zm. zbouzet
(sp sonorisováno ve zb): pobíhati, dováděti,
han. spózet hledati něco nedovoleně, hřmotně
prohledávati B, choditi, hledati KpU,
sháněti (spózák neposeda) SvB, hledati Rs; val.
zblúzať spouzeti B-SvK má navíc zesilovací Z,
§ 9. — Je-li původním významem 'hledati',
je možno za příbuzné míti něm. fahnden t/v
(dosavadní domněnka o fahnden, že souvisí
s finden 'nalézati', je nepravděpodobná); s by
pak bylo „pohyblivé".
spratek, u Klareta zpratek: zvíře předčasně
narozené; nyní zpravidla kůže z něho nebo
ze zvířete zcela mladého nebo malého (např.
kuny), konečně i obecně nadávka malým
klukům. — „Psi. lze klásti,; υζ-ρtrt-bk'b II jbz-
-porťbkt (popř. též vy-). Je významem tak
blízké slovu záprtek, že je nelze dobře
oddělovat. Jako u slova záprtek, objevuje se
i zde v celé slovanské oblasti přenesený
význam 'malý zakrslý tvor, nedochůdče', také
jako nadávka pro malé nezvedené dítě. Byl
tedy nepochybně původní význam nedo-
nošené, předčasně narozené mládě, jaký je
u Klareta (v kap. o dobytku) a teprve
sekundárně se to slovo přiklonilo k porjq
porti (párati) či ještě spíše kontaminovalo
s mladším slovem jbz-porvkt, které skutečně
značilo mládě vyřezané z břicha matčina.
Má tedy jbz-ptrt'bk'b původ pravděpodobně
stejný jako za-p'brttk'b; k příbuzným slovům
(uvedeným pod záprtek) lze připojit ještě
kymer. erthyl abortus. Podle dvojice za-
P'brt'bk'h —j bz-p'brt'bk'b vytvořila se mladší
dvojice za-mettk'b — jbz-met-bk'b (sch. za-
metak embryo — č. zmetek) stejných
významů". (A. Mátl.)
správa: postverbale od spraviti nebo
spravovati, odtud rozličné významy podle
významového odstínu základního slovesa
(oprava např. bot, správa veřejná). Mor. a sic.
správa a pol. sprawa znamená i obecně věc,
záležitost, zařízení, neboť spraviti tam jest =
vyříditi, vykonati, spořádati, pokliditi apod.;
o sic. v. Mihál SR 25.147. — Základem všeho
je pravý. Od spravovati je *i správce, jako
opraviti, -ovati oprávce.
spravedlivý: viz pravý.
rprávný, sic. správný: ze spojení s právem
nebo (V. Kůst) ze s3° + pravbWb = mající
dobré právo.
sráti; odvoz. vč. han. (i pd.) sralka druh
slivek (kulatka); sralbotka, mor. sraligata,
chod. kasran bázlivec, zbabělec. Místo č.
vulg. zesrati (z < vz-) něco (já bych to z-l),
opovržlivého odmítání, je mor. eufemistická
náhrada (zv)ohrát, zohráti PS; naopak je
vulg. prosrat něco = prohrát. — Sloveso
jistě všeslovanské; sic. srát atd.; psi. serq
sbrati; k němu náleží jméno r. sor špína,
hnůj. — Další výklad je nesnadný. Cituje se
stind. sárati teče (s. by tedy bylo eufemismem
místo kak-, které je v lat. cacäre atd., srov.
lejno). Zubatý LF 28.31. Od sárati je stind.
ati-sära- a ä-sräva- (toto vlastně od *sreu-,

srbati
572
sršeň
což je rovněž od *ser-) průjem (Durchfall).
Jiné sráti se viz pod starati se.
srbati: viz střebati.
srdce, (dobro)srdečný·, srdeční (srdeóník,
název rozličných rodů bylin, o nichž má lid za
to, že léčí nemoci srdce, např. vč. s. = Par-
nassia; nyní bylo zjištěno (K. Müller, Živa
9.1961.128), že srdečník (Leonurus) je
opravdu účinný proti zánětům srdeční sválo -
viny a při sklerose věnčitých tepen);
milosrdný; osrdí (bez c, srov. výsluní); stč. srdce
zvonu (Klaret), k tomu od podobnosti
k srdci zvonu srdeň mor. tlouk hmoždíře;
č. mor. (a pd. sierdzien) hřeb skrze oplín
matením se svoren; jvč. srdce přiložiti
k něčemu Hoš. ,uvěřiti4, srov. stind. šrad
dádhati věří, lat. crědo. — Všeslov.: stsl.
sr^dbce, r. sérdce, ukr. pol. dl. sérce, sin. sch.
srdce, b. sárdce. Starobylé může býti též
osrdí, srov. obdobné tvoření v lat. prae-cor-
dia t/v; milosrdný je za stsl. milo-srí^ďb, což
je překladem za lat. misericors. — Srdce má
u Indoevropanů jména zřejmě příbuzná, ale
někde upravovaná. Psi. *sbrdbce je
rozšířením starého slova na -i *sbrdb < ttrdi ntr.;
lit. je širdis fem. a lot. sirds fem. (lit. a lot.
nemají neutra!); tvar na i je dále z
původního konsonantického kmene: i v baltštině
jsou stopy takového kmene: nář. gen. plur.
šerdu, u Daukši gen. sg. širdés < Urd-és, gen.
plur. širdy,. Všecky i další tvary lze spojiti
domněnkou, že jméno srdce znělo ide. asi
v nom. tterd, v jiných pádech že byl kmen
krd-; z nominativu je ř. κήρ a stprus. seyr;
z krd-, proniklého do nominativu-akusativu,
že je lat. cor < cord, s příponou -i- je ř. hom.
κραδίη9 att. καρδία, het. kardiš a tvary bsl.
Germánština si vytvořila kmen na n: gót.
haírto gen. hairtins. Indoíránská slova mají
počáteční znělou a aspirovanou: véd. gen.-
abl. hrd-áh a novotvar véd. hrdaya- ntr.,
av. Zdrddaěm (= zrdaya-m). — Staří měli
za to, že srdce je sídlem duše (podobně jako
i ledviny a játra); proto dosud se klade
srdce velmi často jako sídlo duševního života,
odvahy, zmužilosti, lásky, nenávisti, radosti,
žalu (upřímné srdce apod.).
srha: travina Dactylis (od D. Slobody). Od
srhký K, srchký drsný, ježatý?
srchký mor.: tvrdý (o lnu, konopí, plátně),
trpký (o planém ovoci), drobivý (o chlebě),
nemastný (o kaši). Původnější význam je
v laš. srchly drsný na omak (o houni) a v laš.
srphňaty naježený (o srsti). Sem patří i mor.
šrstava půda = tuhá, drsná, stč. srsatý,
zuřivý, mor. nasršit se > nasošit se nahněvati
se (přeneseno od zvířat, která naježují srst
nebo peří, jsou-li podrážděna). Sršeti, v č.
jen přeneseně: sršeti hněvem, s. jiskry...,
pův. míti naježenou srst a zuřiti hněvem. —
Sic. srchký neúrodný, ošršňaveť zhubeněti
(o dobytku), až prořídlá srst stojí; dále
srsatý zlobný. R.-csl. srtchtk^b, sin. srhek
drsný, krabatý; pol. nasierszaly naježený,
ukr. šeršávyj, šerechátyj drsný, r. šeršávyj,
šerochovátyj drsný, sin. nasršen naježený,
sch. stršiti ježiti chlupy. Viz i srst. — Psi.
sbrchtk'b o naježené srsti, a swšiti. Z litev-
štiny sem náleží šiurkštús, šiurgzdůs drsný,
tvrdý, dále stind. háršatě o tom úkazu, že se
ježí chloupky na těle z radosti, rozčilení
nebo hrůzy, a lat. horreö ježím se hrůzou,
arm. garšini děsím se, základ bsl. (a germ.)
Uers-, stind. arm. ghers- (stran K\gh srov,
Sbrdbce: stind. hrdayam). Prvotní je jistě
sloveso, slovan. Sbršg Sbršati (třída III 2)
odpovídá latinskému horreö (přípona -i- < eir
v kořeni γ = lat. or); Sbrch-tícb od sbršati
jako trpký od trnouti = lat. torpěre trnouti.
srkati; sic. srkat; osřkat vzlykati,
vzdychati, zachvívati se, postv. osrk vzlyk;
zasrkat^zachvěti se, zavzdychati. Sem patří i sic.
cmrkat, cmerkat srkati. Pol. sarkac, sin. sch.
srkati, b. sárkam. — Zvukomalebné: vzešlo
ze sr s příponovým k.
srna, k tomu přitvořeno srnec. — Všeslov.:
stsl. sri>na, r. sérna, ukr. serná, pol. hl. dl.
sama, sic. sin. srna, sch. srna, b. sama. —
Psi. bylo sbrná; blízké mu je pouze lit. stima
a lot. stima; liší se od našeho intonací na ir
(což by mnoho nevážilo), ale hlavně tím t.
Jde o výraz jistě bsl., ale původu nejasného.
Obvyklé spojování s lat. cervus jelen, cor nu
roh, něm. Hirsch jelen atd. nemá
přesvědčivosti. Spíše bude to slovo cizí, „praevropské".
sroula: nešika, nemo tóra PS. Z argot,
(pův. jidiš; Treimer 49) sroule, pán.
srp: nástroj na žnutí trávy n. obilí. Rostlina
srpek Falcaria, má název od srpovité podoby
listů. — Všeslov.: stsl. srtp^, r. serp gen.
serpá, ukr. hl. dl. serp, pol. sierp, sic. srp,
sin. sch. srp, b. sárp. — Psi. Sbrp*b; příbuzná
slova jsou lot. sirps mask. a sirpe fem.,
ř. αρπη, ir. serr (toto ze serpo-s) a oset.
xsyrrf t/v (Abajev AnnSl 4.30). Základní
sloveso je v lat. sarpere ořezávati révu, s a,
obvyklým v slovech lidových a technických.
Pro nedostatek slovesných tvarů v jiných
větvích nelze o vokalismu kořene nic tvrdit;
přízvuk vyznačuje naše slovo jako činitelskó
(typ φορός = nesoucí).
srpen, pol. sierpieú, ukr. serpen, sin. srpan
t/v (osmý měsíc roku) sch. srpanj červenec.
Spíše nežli se srp bude souviseti s lit. sifpsti
zráti: obilí zraje v tu dobu.
srst. Odvoz. mor. srstka = č. angrešt
(plody jsou pokryty chloupky), srstení, srstoň,
srščák keř srstkový; viz i nesrstný. — R.-csl.
sbrstb vlna, sic. srst, r. šerst vlna, pol. sieréc,
sin. srst srst. — Psi. *sbrstb z *Urs-ti- od toho
kořene, který je v sršeti, srchký, původně
tedy ,načepýřené chlupy'. Příbuzné je sthn.
hursti kštice.
sršeň, nář. mask. sršan stržán širšán šíršán
šršleň bršleň šyršoň šaršoň sršan sršín sršák
sršnák sršňák frfňák sršňál šršňál, fem. zm.

srub
573
stahalovať se
sršne, sršňa. (Jsou i jiné názvy: palcák,
palČák, palcufka, že je to „sršně palcová,
jako palec tlustá", včelojed, harganáó.)
Podrobnosti Voráč 15 o jzč., Utěšený NŘ
45.174 n. o jiných nářečích.—Všeslovanské
kromě novobulh.: sic. sršeň, stsl. svbšenh,
r. ukr. séršerí gen. šéršnja, pol. sierszeú,
szerszeú, hl. dl. šeršeň gen. -nja, sin. sršen,
ech. sršljen. — Psi. sbršbňb. Slovo prastaré:
lit. siršuo (širšuonas šifšinas širšalas sir šly 8
širšf/s širšas mask., širšé, -a fem.) vosa, lot.
sirsins, sirsenis sršeň, stpr. sirsilis sršeň; lat.
cräbrö, sthn. hornuz (< *horznut-), nyní
Hornisse, hol. horzel sršeň. Z litevské
intonace Ir, sch. r a lat. rä vyplývá *f. Původní
sklonění bylo asi to, co je v lit. Širvydově
siršuo -ens, tj. 1cfs-ö(n) gen. Ic?s-en-(e)s,
tedy starý η-kmen; příponové -en- bylo u nás
zároveň s připojením dalšího -jo- redukováno
v -*>n-, l v sch. a v pomoř. -slovin. seršel je
částečná asimilace hlásky η k r; lat. druhé r
je opakováno z 1. slabiky (nejsou tedy tato r
a l stopou po příponě rjn, ač se opak tvrdívá
velmi často).
srub = to co sroubeno, např. stěny
dřevěné světnice (bez střechy) apod., dříve
zpravidla čtvercové roubené stavení obranné,
na Slovensku obrubeň studní atd. V Čechách
srub místy (chod., vč. u Paky) a na se v. M.
8róbek. Rzr je špejchar, samostatné dřevěné
stavení na dvoře pro obilí aj. věci, nahradilo
tedy starý název klet.
sfa, slovo původně slovenské, na Moravu
přejato do val. a horn. — 1° sic. = jako
(v přirovnáních: bola sía dečko; tvrdý sta
kamen); 2° val. horň. ve spojení se
zájmenem nebo příslovcem: stagdo = kdokoli,
stagdy = kdykoli; 3° sic. ojediněle sia-sťa =
bud — nebo (sta po cestě — sta po chodníku =
k cíli lze dojíti... = rozličnými způsoby).
Nář. (Liptov) chtä ukazuje původ: je to
tvar toho druhu jako r. chotjá, sic. choc,
hod, tj. part. pres. od chtíti. To je patrné
v 3°, odtud lze dospěti k pojetí libo volnosti
(stakomu = komu chceš, komukoli). Funkce
č. 1° se vysvětlí konkurencí sjak ( = jakkoli,
ačkoli, byť i) ve větách připouštěcích, kde by
bylo lze položiti chtíti (jak mne nohy bolíja,
trújám si tam přeca dojit = ať mne nohy
bolí jak chtějí, přece...). V jazykovém
povědomí se takto sta přiblížilo k jako
i významem, takže je mohlo dokonce i
nahradit. Meh LF 71.89.
stačiti, do°, vy°; stč. nč. nedostatek (všude
starší než dostatek; toto nemá jasného stč.
dokladu!), (ne)dostatečný; laš. místy podle
polštiny je starčit, starčyč, dokonavě na°
do° vy°. Josef Durdík vytvořil soběstačný,
•nost. — Slovo západoslovanské: sic. stačit
(a mat na (do)staČ = sdostatek), dl. stacyé,
p. starezyc (r může býti bud z tc > rÓ nebo
vložené, § 10). — Pro výklad je důležité
laš. steknuc t/v (dokonavé: to nam akurat
tak stekňe Lp), je i sty kňuč a (vy)stykač (už
mi na to peníze nestykly Malý). Vyjdeme-li
od tohoto steknuč, nabízí se jako
příbuzenstvo lit. tenkú těkati tékti t/v (hinreichen...,
auskommen, ausreichen, genug haben), ištekti
t/v ap° reichlich vorhanden sein, genügen,
nesuteklě nedostatek, nouze aj., lot. tieku tiku
tikt stačiti, státi se atd. U nás tedy je těmto
baltským slovům nejblíže steknuč; primární
podobu má sch. téci nabývati čeho (svině
„bere na sebe" hodně sádla apod.), stéči
(vy)získati co, stoka majetek... dobytek
(viz i skot), sin. tekniti dařiti se, býti k duhu,
k užitku, býti vydatné; jejich s může být,
podobně jako v lit. su-tektě dostatek, ide. su
,dobře, hojně*, viz «3°. Tvary s a vyložíme
z dlouhého stupně o, Hök- (je i lit. stoka
nedostatek, stókti dostati se do nouze,
stokóti míti nouzi; u všech těchto je ovšem
nutno připustit ztrátu ne, ale to nedělá
obtíží), a to ze *su-tók-tu-kos > stat'bk'b
,hojnosť (kt > t je náležité), odtud statčiti
(Gb Ml. 1.394 má 2 doklady na -tč-) > stačiti;
stran -tu- srv. v lit. -tě, příponu rovněž
ř-ovou, ale s jinou samohláskou. Dostatek
ovšem vypadá tak, že by mohlo patřit ke
státi, neboť má vedle sebe dostane se mi,
nedostává se; ale nepochybně je dostati se
přitvořeno k dostatek zpětným pochodem,
vzorem byly asi útvary typu při-byti —
příbytek apod., kde jsou rovněž přípony ťb
a ki>). — Laš. styknuč a -stykač vyložíme
pomocí vč. vytknouti něco ,zmoci, dokázati,
stačiti na něco4 PS (v. živobytí = vystačit
svým výdělkem na uživení sebe nebo rodiny,
na zaplacení poplatků, dluhů ap.); zde -tk-
je asi oslabený stupen t°k-, realisovaný jako
ťbk (kdežto lotyština realisovala i), takže
splynul se slovesem -tknouti (za°, do° atd.,
viz týkati).
stádo, stádečko, stádní. Všeslov. (stsl. stádo,
sic. r. stádo, sch. stádo atd., jen pd. hl. dl.
stadlo s novým l). — Psi. stádo, lit. nář.
stódas. Význam nutí spojiti je se šťhn. stuot
fem., angl. stód fem., stsev. stád stádo koní
(nyní něm. Stute kobyla, singularisací). Je-li
odedávna, nemůže stádo býti výtvor teprve
slovanský, neboť pouhé -do se jako sufix
u nás neobjevuje, i v jiných jazycích je velmi
pochybné. (Kořen by v tom případě byl
nastati, stádo by bylo množství stojící v
ohradě.) Zdá se tedy, že obé, slovo germánské
i naše, je útvar z doby předšlovanské, resp.
předgermánské. O přejetí z germánštíny
nelze mluviti, odporuje tomu rod. Musíme se
odhodlati k domněnce, že v obou větvích
je to převzato od „praevropských" lidí a že
domněle samozřejmé odvození od stá- státi
není než klam.
stahalovať se laš. (u Frýdlantu, Malý):
povalovati se, lenošiti. — Snad je od nějaké
nářeoní formy slova štakel ,klacek'; srv. č.
klackovat se t/v, od klacek.

stáj
574
statečný
stáj, stč. stáje, též s -búa: stáné Dědina,
laš. stajeň, stajňa. Stáj znamená zpravidla
chlév, ale i půdu na seno (u Jevíčka), obytné
stavení (chod.). Podobně v C. mezi Hradcem
Kr. a Pardubicemi „na půdě" = na stáji
(Utěšený, Slavia 31.170). — Sic. stajňa, pol.
stajnia chlév, r. stája smečka, hejno, sin.
staja místo k stání pro dobytek, sch. staja
chlév, b. staja světnice. Ukr. stájnja chlév,
stája ohrada pro ovce. U Huculů staja je
„primitivní chalupa vystavěná do srubu,
bez oken a začasté bez stropu. Stáje stavějí
se z kulatiny uprostřed ,stojiště', tj. ohrady
pro dobytek v polonině... Staja má obdélný,
pravoúhlý tvar a skládá se obyčejně z obytné
místnosti a komory" (Sičynskyj 52). — Psi.
staja. Příbuzné je (Sičynskyj 53) ř. στοά
(στοιά, aiol. στωϊά) sloupová síň, místnost
pro zásoby, přístřeší, ze *stöv-jä. Slovo tedy
prastaré, pra jazykové. Kořen je týž co
v státi; není jasné, na co se původně
vztahoval, zdali na sloupy stojící uvnitř řecké stoi
(ř. στωϊδιον je sloupek), jak myslí řečtináři,
či spíše na to, že (u Slovanů tak tomu asi
bylo původně) stáj byla stavěna proto, aby
v ní „stál" dobytek.
stan, původně obecně místo, kde něco stojí,
pak i zařízení tam postavené, tedy stč. ležení
vojenské, v plaveckém slangu místo, kde
vory jsou přes noc; stánek trhový =
jednoduché skládací zařízení na prodej, např.
stolek s ošatkami, pak teprve bouda přikrytá
plachtou, a dále stan vojenský. Odvoz, stání
v chlévě = oddělené místo pro 1 kus
dobytka. Vč. (u Opočna) nemám stany = nemám
stání. Odvoz, stanice; stanoviště, -ovisko =
místo, kde něco stojí; stanoviti pův. učiniti,
aby něco mělo svůj stan = své místo (vč.
ustanovit se uklidniti se); k tomu postv.
stanovy.— Všeslovanské: stsl. stant παρεμβολή,
r. stan gen. stána i stanu tábor, ležení,
stan, stav na tkaní, stanovíťsja, ukr. stan
gen. -u stav, tábor, postavení, stanovýty
postaviti, zříditi, pol. stan stav (rolnický
apod.), stát, stanowié určiti, naříditi,
rozhodnouti apod., sic. a dl. stan jako č., sin.
stan stav, ležení, obydlí, chlév, sch. stan stav
na tkaní, salaš, b. stan bydliště, pobyt, stav
na tkaní, postava, stan(ov)ište jako č. — Ze
sklonění (gen. lok. -u) a z odvozenin na -ov-
vyplývá, že stan'b bylo w-kmen, přípona je
tedy nu-jneu- (kořen sta- od státi). V jiných
jazycích má odpovídající slovo příponu
-no-: lit. stónas stav, stind. sthänam stav,
hodnost, bydliště, místo aj. Naše přípona
je starobylejší než toto -no-.
starati se: v starší době bylo i aktivní
starati někoho o něco = neustále, neúnavně
žádati, prositi, obtěžovati; ještě nyní je
obstarati něco. Podobně je i hl. ttaraé, dl.
staraé: to mě stará to mi dělá starosti, a ukr.
staráty obstarávati. Jinak je jen zvratné
sloveso: sic. starat sa, hl. staraé so, dl.
staraé se, pol. staraé si§, ukr. starátysja, r.
staráťsja, b. staraja se. Odtud starost,
starostlivý. Jč. stařeti se = starati se. — Sem
i msl. oštárat se, ošterovat se obtěžovati se,
postv. msl. sic. oštara, mor. též oštera, ozdara
obtíž, mrzutost, nesnáz, odtud oštarný (-te-);
mor. poštarovat dobírati si, laš. dožgarovat
škádliti, zlobiti. — Toto sloveso nebude
totožné s tím, které je v ze-starati (státi se
starým), nýbrž význam nutí vyjít od jiného
základu. Spojujeme je s něm. stören (sthn.
störan) rušiti, vyrušovati, neboť „výraz
starati někoho znamenal patrně vlastně
»působiti, aby někdo.měl starost oč,
znepokojovati, sollicitare' apod. Zvratné starati se
znamenalo podle toho ,znepokojovati se,
znepokojen býti, v úzkostech býti, sollicitari',
např. žádám tebe, ze jí to ... zaplatíš, aby mne
nepotřebovala o to více starati =
znepokojovati. Odtud pak vyvinul se význam ten,
v kterém užíváme dnes výrazu starati se
o někoho, oč: výsledek této obavy, úzkosti
o někoho nebo o něco je péče o někoho,
o něco" (Hujer 1.128 n.; tam i další hojné
doklady, ale nikoli poukaz na stören).
starý; mnoho odvozenin: stařec < star-bCb,
stařík, stařena; stč. starší znamenalo i rodiče,
ještě Sm 186; stč. starček (i jméno rostliny,
nyní Senecio), nyní stařeček; staroch,
staroušek, starucha; sic. zdrobněle starky (laskavější
než starý: mój starky = staroušek); č. stárek,
fem. stárka, zvolení náčelníci mladé chasy;
stárek ve mlýně, srov. mládek; ze srbocharv.
je stařešina (*starej bš-ina); starosta (tak i sic.
a pol. ukr. r.), starostenský; starobylý, -žitný,
-dávný (hypostasí ze rčení za stará dávna),
-světský, -věrský atp.; stáří (v stáří ,ve věku4
12 let poklesalo na ad v. stáří, Sm 26);
obstarožný z *obstarožitný; msl. obstární, sic.
obstarný (ale č. obstárlý s l podle zestárlý);
o(b)starek zakrnělý člověk, odstavené mládě;
stč. starati se stárnouti, nč. se-starati,
stárnouti. — Všeslovanské, všude podobné
bohatství odvozenin jako u nás. Psi. start;
spolu s baltským ekvivalentem lit. stóras
tlustý, odpovídá mu hláskami a významem
,tlustý' stind. sthävara- tlustý, pevně
stojící, stálý, popř. i sthávira- široký, tlustý,
vzrostlý, starý. Jest však uznati, že
vypadla slabika -va-, popř. že -avi- se stáhlo
v předhistorické době v ä. Slabika ztracena
asi vlivem oposita *molďb, mladý. Vlastni
význam nebyl původně asi ,starý', nýbrž
asi »vyspělý, vzrostlý, dozrálý'; pro ,starý'
bylo slovo veťbch^. Základ stháu- vznikl
rozšířením známého stä- státi. Meh Recueil
1.107.
stát, státní, státovka, sic. stát, štátny. Z lat.
status, srov. fr. etat, it. stato.
statečný: stč. mocný, silný (Veleš.),
dostatečný Br. Nč. význam ,udatný, zmužilý,
silný, bojovný' má již Veleslavín. — Sic.
statoČný poctivý, dl. stacny (ze statečný)

statek
575
státi
čestný, ctnostný, poctivý, p. stateczny stálý,
vytrvalý, pevný, ukr. statícnyj pevný,
počestný. — Od staťblcb (viz statzk), totiž od
těch významů, kde převládá pojetí stálosti
(od sta-ti = stanouti, postaviti se), pevnosti,
odtud pak je i odstín pevnosti mravní
(= poctivosti).
statek. Znamenalo původně dobytek
{přihnala statek na tvrz), dosud msl. a las.,
,,zde obyčejně o dobytku hovězím, zvláště
volech" (zené statky na vodu; byl na statkách =
kupoval voly B), jvč. ,,i v širokém smyslu
(jako v polštině)": husy a vůbec všechna
drůbež jsou ženským statkem Β z Pittn. — Sic.
statok hovězí dobytek (spis. též: zboží,
majetek); stpol. a pd. statek dobytek, chovná
domácí zvířata, stádo; ukr. bělor. rd. (záp.)
statok ,skot, velký rohatý dobytek a koně,
stádo', str. ,majetek' (movitý, především
záležící v dobytku). — Psi. staťbk-b;
„pravděpodobně vzniklo až na půdě slovanské"
[nepatří tedy k lat. status ,stav'!] odvozením
od stanq stati (v. státi 2°), příponou -ťb-k-b,
na základě jeho významu ,vzniknouti,
povstati, vyrůsti', který „tvoří protějšek
významu slovesa dobyti ,zploditi, počíti'.
Z toho vyplývá, že „slovo staťbk-b bylo
vytvořeno podle vzoru dobyt-bk'b na základě
naznačené významové souvztažnosti sloves
dobyti a stati jako jeho synonymum; mohlo
při tom spolupůsobit i starší subst. stádo"".
„Slovo staťbk-b tedy mělo také asi od začátku
význam „dobytek" a odtud mohl jít
významový vývoj známou cestou: „dobytek" —
„statek, hospodářství, hospodářská usedlost"
(význam dobře doložený v češtině i v
polštině) — „bohatství, majetek" atd. [stě.
statek je, podle Šimka, majetek, pomoc,
podpora, moc, užitek, zisk, síla, podstata;
statček je jměníčko v Táb.]. Ale je také
možno, že dva souvztažné významy „domácí
zvířata" a „majetek" u slova dobyt-bk-b, jež
bylo předlohou, způsobily hned od počátku
obdobnou dvoj významnost u slova stat-bk-b,
jež bylo podle něho vytvořeno. Konkrétní
významy slov dobyt-bk'b a staťbk-b, ukazující
na stejné původní prostředí, jsou tedy
u obou slov patrně velmi starobylé a
bezpochyby původní." (A. Mátl SbTrávn 320 n.;
z něho některé formulace převzaty doslovně.)
státi: 1° pres. stojím; stálý < *sst-, srov.
stč. sstáti setrvati Ote, odtud stálec, stálice;
vč. stání podlaha ve chlévě Pt; stojan; postv.
jvč. klad. obstoj^, k tomu obstojný; (ne)pří-
stojný; č. zástoj CL 1.548. Nové postv. postoj.
Nové svéstojný (co pro vás stojí jen svou
cenu = co prodávám bez výdělku); viz
i stáj, stejný; sta-t- v podstata (odtud odvoz.
podstatný); ale stát článek, pojednání je z r.
etaťja. — Sic. stát vyjadřuje u dějových
jmen, že ta činnost je v běhu, že se právě
koná (pod. i stind. sthä-): bitka stála =
bojovalo se; jednánka stála = umlouvali se;
právo stálo = konala se pravota (Blanár HL);
to je důležité pro význam č. stanouti (v. níže).
— Všeslovanské: stsl. stojo stojatí atd. Stran
významu ,míti cenuw srov. něm. im Preise
zu stehen kommen, lat. constäre, snad i het.
ištah- (Friedrich AO 17.250), tedy pův.
»státi (= býti) v ceně' za tolik a tolik, pak
za + akus. nahrazeno pouhým akusati-
vem.
2° pres. stanu: státi se čím, sic. stát za uči-
teTa = učitelem (poněvadž stá- znamenalo
i býti (tzv. „zuständliches" Sein, proti es-,
což bylo „wesenhaftes", bytostné bytí), je
stanu se perfektivní „budu", v našem pojetí
vyznačuje začáteční bod toho děje), i
—spřenesenou présentní příponou — stanouti
postaviti se, znamená i ,býti', ve futuru:
nedlouho jich stane = bude, Táb („státi"
a „býti" se tvarově doplňují, podobně jako
v ital. a špan., Kopečný NŘ 33.130);
dostati se něčeho (odtud dostati něco), odtud
dostatek > dostatečný; nastati; ostati zůstati
> ostatek, zůstatek, ostatní (ostávati někde =
bydleti); přestati, přistáti (od frekv.
přistávati je postv. přístav), sic. přistát na, co =
souhlasiti, č. ustati v něčem (neustálý), mor. sic.
ustát unaviti se, vč. klad. ustálý, sic. vystát
nenastati; č. vstáti, povstati (povstalec),
vyvstati, přivstati si, zastati někoho i z. se s gen.
(zastánce). — Všeslovanské: stsl. stanq stati
postaviti se, stanouti. Jediné č. sic. sloveso
u vzoru minouti, které si udrželo staré
rozložení přípon (-no- jen présentu!).
3° staviti, stavěti; sic. stavit sa vsaditi se
o něco, asi z pův. 'postaviti se k zápasu', č.
dostaviti se k soudu apod., vlastně 'přijíti,
postaviti se k stání' (před soudem se stálo!);
postv. stav tkalcovský, stč. mor. kloub,
kotník, kolínko stébla (sic. stávec, stavok), jez,
rybník (též stavnica t/v, tak i dluž.); všecky
tjr významy jsou z rozličných významů
slovesa staviti a dokazují tedy jeho (slova stav)
post verbální ráz; jiná postv.: postava,
výstava, zástava (sic. význam 'prapor' asi od
toho, že žerd s praporem byla v ležení
zarážena do země), přestává, sestava, stč. sic.
postav kus sukna B6 loket), msl. ústava
(laš. u-) výstavná budova, spis. ústava
konstituce (či z r. ustáv 'stanovy' nebo = stpol.
ustawa 'zákon', srv. Slawski JP 42.86);
jiné odvozeniny stavba, stavitel, stavěči;
podstavec, odstavec, nástavba, přestavba, nástavec,
ustavičný = stč. ústavný. — Obdobné
bohatství u 1° 2° 3° u všech Slovanů. —
Vše od kořene stä-, hojně zastoupeného i
jinde. Ten tvořil v pra jazyku jen aorist kořenný
(sti. ástha-t, ř. ε-στη = postavil se). Préeens
je sekundární, tvoří se nejednotně: sti.
tísthati a ř. ϊστημι mají zdvojení; slov. stajo
lit. stóju a snad i lat. sto jsou ze *stä-jö. Stojq
(třída ΙΠ 2, sloveso stavové, v. výše) bylo
nepochybně přitvořeno už v předhistorické
době k imperfektivu stajq tak, že za „základ"

stativo
576
stěna
vzato stáj-, to pak — ve shodě s tvořením
III 2 — bylo redukováno na *stoj-. Sta-η--) má
-no- starobylé, srov. ř. ιστάνω, stpr. po-stäni-
mai stáváme se, lat. dě-stinó, ale ä je v něm
beze změny. Faktitivum stavit i je tvořeno od
kořene stau- (rozšíření o v, též. v lit. stoveti,
lat. re-stau-räre), k tomu stavěti < stav-ja-ti.
stativo, již stč.: dřevěná kostra nebo stojan
pro rozličná zařízení, např. pro tkalcovský
stav nebo i stav sám (val. las.), u mlýna jsou
to dřeva obepínající žlab. Též fem. plur.
stativky ČL 4.37 = mor. píšěelník (obraz z B.
397) = stojan na 12 cívek při snování. Srov.
dl. staéiwa ntr. plur. i staéiwy fem. kostra
tkalcovského stavu i stav sám, pol. staciwa,
sin. statva stav, ukr. statýva kostra tkalc.
stavu. — Zpodstatnělé ntr. od adj. *stativ-b,
jež odpovídá latinskému statlvus stálý, ne-
hnutelný, má však a jako ostatní stat-
(statiý, statek, srov. i lat. supinum státům).
statný: statečný, udatný Jg z D.; silný;
velký (statný kámen Jg. z úzu). — Od
základu stát-, který je v statek a podstata
s významy 'moc, síla', pocházejícími od
pojetí kořene stz- (státi) jakožto základu
pevnosti, stálosti.
stéblo, stč. stblo, laš. stěblina i zblina, jvč.
zblo („druh", jemnějšího zbla, původně tedy
o obilí), han. zblo KpU, dem. zbilko, zbilecko;
adj. val. zblovitý silný v stéble. — Sem
náleží obecné rčení (nemám) ani zbla = ani
stéblo, nic. — Všeslovanské: stsl. kol.
steblbje, sic. stéblo, r. stéblo, ukr. stéblo stéblo,
stvol, stonek, rukojeť, pol. dříve éčblo,
écieblo, nyní idzblo, nář. zdblo, zblo aj., hl.
stwjelco, spjélco, dl. splo stéblo, sin. stéblo
stéblo, kmen, sch. stáblo stéblo, b. stéblo
stéblo, stvol, kmen. — Psi. stbbló; útvarem
je mu nejblíže lat. stipula t/v (l-ový sufix,
ale rozšířený o u). Náleží k bohaté rodině
slov, v níž je mj. lit. stiebiúos stiěhtis vypínati
se vzhůru, stíebas kůl, stěžeň, stiepiú stiěpti
natahovati, stimpů stipti a lot. stipu stipt
tuhnouti, lit. stlpinas a slov. stbpica (viz
špice 1 °). Kořen zněl steib- a steip- a vlastním
jeho významem bylo 'býti pevnou vzpěrou,
pevnou hlavní součástí něčeho', v
přechodném významu 'vzpírati, zpevňovati'. Stbblo
nazváno tak, že drží do výše (pevně, ač je
samo tenké) obilní klas, podobně jako kmen
drží, vzpírá větve stromu.
steh, již stč.; při° roz° se-stehnouti
-stehovati. — Pol. écieg, šciegač, sic. steh, stehovat,
ukr. steh, r. stežók i fem. stezka steh, stegáť
prošívati řídkými stehy (i švihati, šlehati). —
Psi. steg'b a stegajo steqati. Κ tomu střídové
r.-csl. zastoga spona. Sloveso náleží k rodině,
v níž je sthn. stěhhan, nyní stechen píchati,
a sthn. stecchen připichovati (n. Stich je tedy
příbuzné, nikoli pramen slova našeho), nyní
stecken vězeti (po vpíchnutí), ř. στίζω
píchám, lat. instigäre podpichovati,
podněcovati; jméno steg'b má ráz postverbální.
stehlík: stč. stehlec, laš. styhel. — Sic.
stehlík, pol. szczygiel, hl. šcihlica, dl. ščigelc,
ukr. šěýhol, r. šcegol, sin. štiglec, sch. steglic.
— Psi. asi *steg-bl'b. Příbuzno je lit. dagilis,
lot. dadzltis, dadzis t/v, jež ukazují původ:
jsou to odvozeniny od jména bodláku lit.
dagíjs, gael. dogha. Stehlíci se rádi živí jeho
plody. — Původní jméno bylo přetvořeno na
podobu, připomínající stehlíkův hlas. Ten
se udává u Kněžourka jako stiglit. Něm.
Stieglitz, nor. dán stillids, fin. tikli, mad.
tengelic budou tedy asi zvukomalebná slova.
Stran d/st viz § 11.
stehno, stehenní. — Stsl. stegno, sic. stehno,
r. stegnó, ukr. stehno, pol. éciegno, hl. sčehno,
dl. sčogno, sin. stzgno, sch. stegno. — Psi.
stegnó; srovnati se dá s ním pouze stind.
sákthi gen. sakthnáh ntr. t/v, starobylý kmen
na ijn. V slovanštině se přemístilo t do
sousedství s; k se před η sonorisovalo. Slovo
přešlo, asi vlivem slov koleno, lýtko, ke
kmenům na o, při čemž východištěm byly
nepřímé pády.
stehnúť ve val. ostehnúť sa, sic. (u Myjavy)
odstehnút sa octnouti se někde. Patrně ze
stbg-no-ti, je asi příbuzné s litevskými slovy,
uvedenými zde pod stíhati.
stého ta ti vč. (Rais): šveholiti, za° PS. —
Z vukomalebné.
stěhovati; stč. přestěziti Žalt P., stěžiti (sě).
Sic. stahovat. Patrně denominativum od
*stěga, což by bylo postverbale od slovesa,
odpovídajícího lotyšskému staigát jíti, ubírati
se, kráčeti: tautu staigášana = stěhování
národů. Kořen *steigh- 'stoupati, kráčeti'
viz pod stíhati.
stejný; nemá starších dokladů než od Rosy
a Dobrovského. Vzniklo zkrácením ze
starého jednostejný (stč. jednostajný); to je od
stati = trvati, srov. jvč. jednostále, jednosta-
viČně, jednobytne, tedy = takový, který stále
stojí jako jednaký, jeden (není „dvojaký",
měnlivý apod.). Stejnaký podle jednaký.
Význam jč. vč. stejně 'beztak' se vyvinul
asi takto: stejně nic nedostaneš = ať budeš
dělati tak nebo onak, bude to stejné, nic
nedostaneš. — Sic. stajný (Bernolák) a hl.
dl. stajny jsou podle češtiny.
stěna. Odvoz. val. stěn(ov)ica, stěnúvka
kláda, břevno na stavbu stěny; týž význam
v chod. stěna, jež snad vzniklo zkrácením ze
stěnica; z na stěně je nástěnný, pod. přístěnek
jizbička při domovní stěně (ale zástěna viz
pod stín 1°). — Všeslov.: stsl. stěna, sic. stená,
r. b. stená, ukr. stiná, pol. éciana, hl. dl.
scéna, sin. sténá, sch. stijena. — Původ není
velmi jasný. Bývá vykládáno jako příbuzné
s gót. stains (něm. Stein) ve významu kámen,
ale proti tomu se uvádí, že starodávné
stěny byly spíše jen ze dřeva nebo z hlíny,
kdežto stěna sestavovaná z kamenů byla
zvána zeď, nebo se klade za příbuzné s lit.
síena t/v, ale to je spíše přejato z polštiny.

sténati
577
stihati
Vzhledem k tomu, že stěnou (nikdy „zdí")
nazýváme i svislou skalní jednolitou plochu
v lomech, horách, stěnu mraků apod.,
možno přece je spojiti s gót. stains, neboť to
znamená i skálu. Naše slovo je s gótským asi
prapříbuzné (nikoli přejaté: neshodují se
rody): ze slovanštiny vyplývá, že obé
znamenalo vskutku původně souvislou skalní
plochu, kdežto význam kámen se v germán-
štině vyvinul dodatečně (srov. u nás
obrácený vývoj u skala: kámen > skála).
sténati: viz stonati.
step: přejato přímo z ukrajinštiny. „Stalo
se populárním v polovici 18. století při tažení
Karla XII do jižního Ruska" (S) a pak
evropským termínem: fr. stsppe atd. Další původ
nejasný.
stesk: viz stýskati.
stezka, stč. stze. Nyní je stezka (a
odvozenina stezník t/v vč., od Orlice a Labe na
sever; naproti tomu stzžka jde od Orlice na
jih přes celou záp. Moravu, stzžník je v sev.
Části této oblasti). Zvláštní byl vývoj (s
proniklo místo z do plurálu) místy na M.: na
Prostějovsku a Znojemsku aj. stzška, gen.
pl. stešek. (Jinde v Č. je pěšina, vm. sic.
chodník; viz o všem podrobný výklad
a mapku u L. Bachmanna NR 45.192η.) —
Zdrobnělé slovo je též v pol. šciczka (v. knihu
K. Zierhoffera Š. i jej synonimy w gwarach
i historii jazyka polskiego..., Vratislav 1959),
stpol. écúza, ukr. st',žka, hl. scežka a v dl.
scazka; jinak je stsl. stbdza, r. stzgá, sin.
steza, sch. staza. — Psi. bylo zajisté *stbgá,
dosvědčené ruštinou a shodné s lot. stiga
téhož významu. Od něho je zdrobnělé
*stbZbka > č. stzzka atd. Vedle *stbgá
pronikla v jihosl. a zčásti u nás forma
vzešlá baudouinovskou palatalizací, stbdza,
v níž dz většinou bylo zjednodušeno v z.
Bylo i jiné slovo od téhož kořene, stbgna >
sťhgna (obé stsl.; sin. stzgna dráha pro výhon
dobytka, sch. stigna plocha, r. stógna
městská ulice). Vše to je od kořene, který je
v stíhati, zde ale ještě od prvotního jeho
významu jíti, kráčeti. Srov. i něm. Stzg
stezka.
stěžeje, stč. stezeje. Odvoz, stěžejní hlavní,
za lat. cardii älis (kardinální chyba apod.).
Pol. éciczzje, écicžzjny; na éciezaj (-zq,, -z)
dokořán (otevříti); sin. na stzžaj odpreti
dokořán otevříti; sch. stožaj i stožár; r. nástež
dokořán. — Vše je od steževb, stožer*b (viz
stožár); to byl původní název stěžeje (stsl.
stežer^l), slovo totožné s názvem stožáru,
neboť i stěžej je vlastně otáčivý kůl, na němž
je připevněna veřej: spodním koncem je
zasazena v točně, svrchním upevněna v
trámu; slovo to však v několika jazycích
změnilo příponu vlivem slova veřej, neboť
obě věci jsou spojeny v jedno (ve vrá-
teňnebo dveřní křídlo). Ze s.ežerb je i č.
stěžeň.
stíbat -bu 1° msl. sic: strkati, cpáti, např.
krmivo do jeslí, nůž mezi desky, člověka do
pout, navlékati kuličky na šňůru, na proutek,
na drát), sic. i stýbať vlivem týkat (vystýbať si
zuby párátkem = vystýkať); vsi. je stebac, laš.
stibať; složeniny s na- u- vy-. Κ němu 5-0vé
intensivum jednak tisati (viz tisknouti),
jednak val. tysať 1° strkati, cpáti (co kam), 2°
běhati, utíkati; první s odpadlo disimilací
před příponovým. Pol. wécibiac si$ vecpávati
se, nář. doédbié, naécibič. Příbuzno je ř.
στείβω dupám, šlapu (něco, na něco), se-
šlapávám (aby věc byla tuhá), šlapu cestu,
jdu cestou, στιβέω šlapu, kráčím. Naše
významy předpokládají vývoj jednak od
sešlápli ji k stlačuji, sestrkávám, nacpávám,
jednak od šlapu ke kráčím, jdu, jedu (vlak
stibe; vm. vlak čibe Hzl: vliv polštiny?).
Meh SPFFBU 1.86.
stíbat 2° val. laš.: vy° vybíti B. Souvisí
s Óibat bíti. — Je příbuzno s lot. stíbat,
stibuot bíti (koho).
stíhati, stihnouti, -stihovati; post v. dostihy,
výstižný, nedostižný, nevystihlý; stihaÓka (druh
letadel). Nynější význam honiti,
pronásledovati se vyvinul ze staršího, zachovaného
v nářečích, spěchati s nějakou prací,
dokázati něco, stačiti na něco, např. klad. stará
stihla vodbírat vobilí za dvě. Participium Z-ové
poklesá téměř na spojku 'kdyby'; výcho-
dištěm byly věty jako val. stihli ho dopadnut,
byli by mu vydubili, kde jde vskutku ještě
o dostihnutí, stačení (potenciálně „stihli-li",
pak ireálně „kdyby byli stačili"), a to ve val.
(stihlo ňa nepcťcat nettestí...); v klad. nář.
vyznačuje ireálný kondicionál (stih ji utlouct
= byl by utloukl). Jvč. (u Poličky) a val. na
přístihy chodu = nadbíhati (přímo přes pole
apod.), s mylným e je na přístzh B. — Stsl.
stignrti, sic. stihnut 1° stačiti (stihol ešte
odíst), 2° dochytit koho, stíhat pronáskdo-
vati, následovati, r. -stígnut i -stic (str. stiěi,
3. sg. stižetb) stihnouti, iter. -stigát, ukr.
stjgnuty dospěti, zráti, postýg(nu)t>/ za-,
postihnouti, uzráti, posVjgáty, pol. écigaá, sch.
stignuti dohnati, stizati, b. stigna stigam
dosíci, dostihnouti. .—- Psi. stigo stig-ti (viz
sch. dostiči a strus.!), od toho jednak stigno
stignoti, jednak stigaji> stigati. Souvisí s lit.
stzigiúos steigtis pospíšiti si, lot. stzidzu stiigt
spěchati, urychlovati práci a dále s ř. στείχω
stoupám, kráčím, gót. steigan (něm. steigen),
ir. tíagu kráčím (*steigö). Stupeň stoigh- je
patrně ve stěhovati, nulový stupeň stig- ve
stezka a snad i ve -stehnút; u těch lze vyjíti
z významu jíti, kráčeti, popř. z faktitiva
nebo iterativa; ale v présentu, při útvarech
od steigh-, přibyl v bsl. ještě odstín rychlosti,
spěchu, jenž se vyvíjel dále k řevnivému
vyrovnání s druhým nebo k polapení druhého
atd.; podobně i my větami jdi! pojdi r.
stupají pobízíme ke spěchu nebo jej
slibujeme: už jdu — už spěchám.
37 Machek — Etymologick^ slovník

stín 578 stoh
stín 1°, sté. stien; stinný, stínový, stíniti,
stínidlo stínítko; nastíniti > post v. nástin;
zastíniti > zastená i zastinek zápraží; stínovati,
stínohra; nář. mor. tín, tínit, las. tiň. — Stsl.
sěnb fem. i stěnb fem. (strus. stenb mask.
fem.), sic. tieň, tienit, r. sten' i tzrí * fem.,
ukr. tin* fem., pol. den mask. (stpol. seien),
hl. dial. a dl. sen fem. — Slovo velmi
nesnadné. Vyjíti jest asi z psi. scěnb mask.
a ze scenb fem.; sc- (= sts) zjednodušeno bud
v st nebo v s nebo v t. Pro pojem „stín"
je stind. chäyä (*skeiä) a ř. σκιά, což dovoluje
předpokládati kořen skei-; vedle něho je
třeba uznati i variantu *skeu-; ta vězí ve
stnord. skuggi m. stín, zrcadlový obraz,
přízrak, nor. skygge stín, švéd. skygg stín.
Stran n-ové přípony našemu slovu dobře
odpovídá a je i kořenem příbuzné něm.
Schein, což je nejen záře, svit, ale i zdání,
klam, Scheinbild je přelud, přízrak. Zdá se,
že tato přípona zde vznikla redukcí z ide.
starobylé přípony merjmen, která je ještě
(po *ski-) v nhn. Schemen mask. stín, přelud,
duch (střhn. schěme, schim(e) stín) a —
dodává S. Stech — (od skeu-, ještě s r!)
v střdoln. schummer šero, svítání (Zwielicht,
Dämmerung), vých.-frís. schummel t/v, nor.
skumre šeřiti se. Rozdíly významu jsou
vlastně nepatrné: stín je tu vlastně chápán
jako polosvětlo, jako nedostatečné záření,
slabý stupeň světla, a totéž platí pro šero.
Z toho vyplývá, že „přízrak, vidina" jsou
chápány jako „stínové obrazy" a že
němčina tu má Schein-, neboť scheinen je nejen
zářiti, ale i pouhé jeviti se, totiž nejistě,
nezřetelně, popř. klamně. Tedy stín je příbuzno
i s něm. scheinen, ač se to na prvý pohled
zdá protismyslné. Viz i šerý.
stín 2°, stínek, stínka stč.: „čtverhranatý
kus, vysedlý nad hradbami, úkryt pro
střelce" (Sedláček LF 43.218). Z něm. Zinne; pře-
smyk c [= ts] > st.
stláti; zm. s. se znamená i chystati se;
vystýlati > post v. vystýlka (je i výstelka), laš.
stělať; val. stel mask. stelivo z listí, jč. stýlí
< *stélí spadalé jehličí, vč. stlaní t/v (v čas
nouze se podestýlá dobytku místo slámy),
han. stlaní suché listí z lesa k témuž účelu;
stelivo, útvar jako pečivo; vč. (u Holic) sláée,
u Libuně stolina sláma do bot (srov. stolka
vložka do bot). — Stsl. steljo stblati, sic. stelie
stlát, r. steljú stlát, ukr. steljú stelýty (zvi.
význam v doróha stelýtsja cesta nastává, srov.
výše 'chystati'), pol. šciele. slac, hl. slac, dl.
slaš, sin. stláti, b. postelja postilám. — Psi.
stél<2 stblati; hledíme-li k významu, lze s ním
srovnati toliko lot. tilinát, talinát
rozprostírati, resp. býti rozložen, rozestřen (o lnu,
místo močení ve vodě). Dále je možné i to,
že stel- je pouze prastarým druhotvarem
kořene ster- (viz stríti), od něhož se významem
ani nyní příliš neliší (Hirt I § 175, Meillet
Ann. fenn. Β 27.159).
sto, stý, sterý; v složeninách sto-letí sto-
-nozka sto-klasa (viz); setina (e z gen. pl. set),
pol. secina; setník (stsl. s-btbnik'b), setnina.
Všeslov.: pol. atd. sto. Sic. sto stotý stotina,
stotne = stonásobně. — Ide. bylo Ičmtóm (asi
výsledek pronikavého zkrácení, při rychlém
odpočítávání: z *delcm delcm-t-öm = 10
desítek): stí. šatám, lit. šimtas, střední o-kmen
skloňovaný, ale v ř. a záp. jazycích
ustrnulý: ř. εκατόν, lat. centům, ir. cét, gót. hund.
Psi. s-bto má podobu neočekávanou. Co do
hlásek čekáme — vzhledem k lit. im — u nás
*sbmto > *SQto: toto vskutku vězí v druhé
části slova tisíc. Ale slovanština při ψ
vyvinula místo měkkého i průvodní vokáleček
tvrdý, měla tedy ^m, ale v rychlé
výslovnosti, jaká je při počítání pravidlem, bylo
t>m přeformováno ve prospěch toho voká-
lečku: ustoupila souhláska, zato * bylo
zesíleno, m vypadlo, * se pak zesílilo ve
skutečný jer.
stod. Ve jméně zč. města Stod vidí J.
Spal ve sb. plzeňského ped. inst. 1964.61η.
obecné jméno totožné se strus. stod-b idol,
příbuzné se stog-b kůl. Tvar rozšířený o -or
(je sin. stodor kůl) vidí ve jméně slovanského
kmene Stodoranů.
stodola; přístodolek. Pol. stodola; sic.
stodola, ukr. r. stodola z polštiny. — Č. sic.
a pol. ze sthn. stadal (nyní Stadel). Staří
Slované stodol neměli; vymlátili (dali
vyšlapati) obilí na humně (na kruhovém
mlatu), slámu pak ukládali do stohů. Měli
však oviny = stavení, v nichž sušili vlhké
obilí nad ohněm (zachovaly se do nedávná
na Bílé Rusi). Tyto oviny byly u severních
a západních Slovanů, kteří mají žně později
než jižní a o žních někdy vlhké počasí,
vytlačeny rozlehlejšími stodolami. Κ jejich
přejetí přispělo i to, že ve žních není
zpravidla kdy obilí hned vymlátit: musí býti
uloženo nevymlácené, podzim však bývá
sychravý. — Germ. slovo znamenalo
původně místo, kde se dobytek shromažduje
k dojení (souvisí tedy se státi), tak stnord.
stjdull, isl. stodull.
stoh, u stč. Velešína stuh, zm. stuha, han.
stuha (u Třebíče) i stoha. — Všeslovanské:
stsl. stog-b, sic. stoh, r. stog, stóga, ukr. stih g.
stohu, pol. dl. sin. sch. stog, hl. stoh. — Psi.
stóg-b; souvisí se stožár, dále se stézen, stezeje:
stohy byly stavěny původně (a dosud jsou
stavěny u jiných Slovanů) tak, že do země
byl zaražen vysoký kůl, stožár, kolem něhož
se pak rovnala hromada sena nebo slámy;
stožár vždy nahoře vyčnívá. Náleží tedy
k slovesnému kořeni steg-, který je slovesem
nejlépe zastoupen v germánštině (něm.
stzchen a stecken), u nás jen slaběji (stegati,
viz steh), a znamenal vpichovati, vrážeti?
u Slovanů jsou z něho především jména.
Útvar slova a přízvukna kořeni je typu
φόρος od φέρω, tedy stog-b = to co je

stoklasa
579
stoupa
vraženo (do země). (Mylné je spojovati je
s lit. stógas střecha, stíegti pokrývati atd.,
tj. s kořenem {s)teg-, jenž je i v lat. toga.
Stoh není a nebyl nikdy pokryt, tím se
právě liší od brahu.) Hujer, Sb. Pastrn-
kův 48. Dále je příbuzné angl. stack hromada,
kupa (Skeat), šv. staker, i si. dán. stage stoh
(S. Stech). U nás tedy i u Germánů ten
název znamenal původně zajisté onen
mohutný kůl (stožár), pak byl přenesen s onoho
„stožáru" na kupu, v které ten stožár byl
a které poskytoval pevnou oporu.
stoklasa, druh sveřepu, Bromus secalinus,
již sté.; řidčeji stoklas. — Sic. stoklas, pol.
stokloa, r. ukr. stokólcs, sch. stoklas(a), sin.
stoklas, staklas aj. — Zpodstatnělé adj.
„stoklasý (sveřep)", „stoklasa (tráva)";
okrouhlé číslo sto vyjadřuje tu pouze to,
že s. má veliký počet klásků ve srovnání
s jediným klasem obilních trav. Střlat. cen-
tuspica je asi překlad ze slovanštiny.
stokroč: rostlina Bellidiastrum (od
Podpěry). Je to vlastně polské jméno
sedmikrásy: viz tam.
stonati: býti nemocen; ale stč. a val. dosud:
sténati, naříkati; postv. laš. ston sténání;
val. stonák sýček; chod. stunat, u podle
présentního zdloužení ó > ú v stůně...
Stonavý, postonávati. Původní význam je
dosud v druhotvaru sténati, jenž k nám byl
zaveden z ruštiny. — Stsl. stenjq stenati
vzdychati, sténati, sic. stonat sténati, r. spis.
stenáju stenat, us. však stonů (stonáju)
stonat, sevské stógnu stógnut, ukr. stáhnu
stohnáty protivně plakati (o dětech) (s expre-
sivním g, h, jaké je i v českých příponách
slovesných -hniti, -hráti, -hliti), hl. stonac,
sin. sch. sten jati. — Příbuzná slova t/v
jsou v lit. stenu sten''ti, ř. στένω, něm.
stöhnen. Původní vokalismus byl asi i v
slovanštině e, kdežto o lze pochopiti jako
druhotnou variantu (nikoli starou střídu!)
v slovech zvukomalebných. (Jako
vzdálenější skupina příbuzná se uvádějí slova s t
a s významem hřměti, duněti: lat. tonäre,
véd. tányati hřmí, stangl. punor mask. hrom.
Ale vzhledem k tomu, že i jiná slova
označující zvuk mají -en-, viz zníti, lat. sonäre, je
patrné, že -en- je prostě zakončení
charakteristické pro několik kořenů a nikoli pro
jediný, nemá tedy průkazné síly k tomu, aby
dokázalo společný původ kořenů ten- hřměti
a sten- sténati.)
stonek: kmen stromu, jemuž byly větve
odsekány; okleštěk, haluza, dřevo sloužící
jako úvinek upevňující vozový náklad
kmenů nebo ke svázání vorů. Stč. a dosud
msl. (Zd. Galuska, Slovácko sa sudí, Brno,
1948, 145): pařez; odtud přeneseně (u
Komenského): hlupák. Presl použil toho slova
jako odborného názvu pro lodyhu rostlin. —
Původní význam je lodyha rostliny, stopka,
brk péra. Proto sem patří i mor. ostonek,
vostenec pisk (= zárodek péra, pronikající
špičkou z kůže), jvč. stenec nedozrálé ptačí
péro (u Litomyšle, Hodura LF 67.283),
sic. kostonok i kostonka, stopka z péra,
stonka stéblo, dále změtením se strn, viz
strniště, je kostron kostronka kostrn kostrnok
kostrnka, laš. stonek brk z péra, han. stonec
mladé peří (odtud stonce ptáče, stonóit
dostávati peří). Sic. stonka stonek, stínok
pisk. Zkřížením spisk je dále mor. pistenec.—
Psi. ston^kt. Příbuzno je stind. sthanú- t/v;
u nás tedy starý w-kmen byl rozšířen
o příponu ~ko-. V ind. slově h, ä a cerebrální η
jsou asi vlivem synonyma khánu, které je
původu cizího. (O sthánu- mylně Kuiper
ve sb. Debrunnerově, o stonek mylně ESj).
stonožka, tak i sic. — „Množství jejích
noh je znak tak nápadný, že na to jméno se
přišlo samostatně" (Smilauer); není tedy
třeba viděti v něm kalk za německé
Tausendfuß, lat. millepeda (opačně Vážný NŘ 41.276).
stopa: sled po noze (chodidle), míra atd.,
stopovati = jíti někomu po stopě. — Stsl.
sic. r. ukr. pol. hl. dl. stopa (přízvuk: r. stopa
gen. stopy). Něm. Stapfe stopa po noze, sthn.
stapf δη stoupati; srov. dále stoupati.
Naprostá shoda významů ručí za souvislost; zdá se,
že germ. slovo je přejato ze slovanštiny.
stopka, sic. i stepka, stupka(^), stebotka(^);
Rešel psal stobka; val. stopčák, stopčena zhla-
vec naditý stopkami z peří. — Nejasné.
Jeli tu na místě b, mohlo by být příbuzné
lit. stámbas stonek, lodyha, kmen. Lit. mb
by pak bylo z rozpuštěné geminace bb.
stoupa, stč. stupa, msl. stupa, han. stopa:
dřevěná, ze kmene stromu vydlabaná
nádoba, v níž se pístem opichovaly kroupy
nebo vůbec roztloukaly jisté plodiny, pak
kdysi v hutích zařízení na drcení rudy,
dalším přenesením ve valše (nenáležitě) palice
na válení sukna (tak dříve sic. stupa Blanár
HL, dosud laš. stupa; srov. stoupené sukno =
zvalchované Táb). Zdrobnělá stupka je např.
na tlučení máku, stupečka je hospodská
sklenička na kořalku (podle podoby: v dolní
třetině často zúžená, dolů zase rozšířená: má
tlusté stěny jako stoupa!), han. stopka, sto-
pečka. Ale stč. stupka (jistá past) viz pod
stoupati. — Všeslovanské: r. ukr. stupa,
pol. st§pa, hl. dl. sch. stupa, sin. stopa, b.
stápa. — Psi. stqpa se má zpravidla za
přejaté z germ. *stampa- (střdn. a stangl.
stampe, něm. Stampfe), ale může tomu být
i naopak. Uznáme-li, že stampfen
roztloukati ve stoupě' může být ekvivalentem
slovanského stepati 'stoupati', pak lze ten
významový přechod od původního
„stoupati, šlapati" pochopit z toho, že zdokonalené
stoupy byly zpravidla „nožní", šlapací
(o nich Moszynski 1.253n.); je to vynález
asi východní. Byly i „stoupy" lovecké,
kladené do bahna, na lapání losů (los uvázne
nohou v takové stoupe a nemůže jít dále;

stoupati
580
strach
Moszynski 1.44). Expresivní zdvojení pp
a změnapp > mp byly doma i v slovanštině!,
o tom Meh PF 18.1964.57η.
stoupati, -stoupiti (las. stupit), -stupovati;
postverbální jména nástup, od° pře° pří°
se° ú° v° vý° vze° zá°; dostupný po° pří0
pře° se° vze°; přestupek, výstupek. Jiné
odvozeniny: stupátko; stoupačka montérů; stě. ně.
stupeň (u Litomyšle člupeň), sic. stupeň, b.
stlpen, sch. stupanj, hl. stupjeň (s vlivem
slovesa: o místo e) proti.stsl. štípena, r. stzperí;
zkřížením se šlapati vč. (Páka) sloupnout;
han. Člopek stupátko. Postoupný, -nost asi
z *postápny, srov. sto. stupný (*sstupný) =
k postoupení hodný, spupný alodiální Jg;
viz zpupný. Stě. stupka, ně. stupice (a ně.
stupka na myši), pol. sťzpica, sch. stupica
past na zvěř (sevře se, stoupne-li se v ní na
něco;; podrobně o tom Andreska a Šmelhaus
PVÚL 20.219. — Stsl. stepají stepati
stoupati a stiplfy štípiti stoupiti, sic. stupit,
stupat, r. stupat, a stupit, ukr. stupat/
a stupýty, pol. stypac a st\pic, sin. stopiti,
sch. stupati, b. stlpam i stlpja. — Stjp-
souvisí zajisté se stopa, má však nosovku,
což je nepochybně z rozpuštění zesíleného ρ
(opp > op). Není nikde step-; e v stzpeňh
může býti staré. Není zde primárního
slovesa 1. třídy! Obdobné poměry u šlapati
(tu je expresivní změkčení) ukazují, že
slov.-germ. step- i slovan. slep- (shodné kromě
t χ l\) mohou býti elementárně příbuzné a že
to jsou asi útvary původem zvukomalebné.
Dále je příbuzné stnord. stippa treten,
stampfen (nor. stippa, šv. stimpa, dán.
stobmpe, nö.n. stumpfen); zdvoje.íá pp > mp
naznačuje úsilí při výkonu šlapání.
stožár; jč. itzzár tyč držící prkno u vozu,
které se přidává, aby seno nepadalo
(Kubín). — Stsl. stzžer-b stěžej, b. sch. stzžer kůl
uprostřed humna k přivázání koní nebo kůl
uprostřed stohu, hl. sčežor, dl. scažor i séěgor
stožár stohový; s o: sic. stožiar, b. stižar, -žer,
sch. stožer, r. se v. stožár (i -r'). — V psi. byly
patrně tvary dva, stzžert (z toho dále Č.
stzžeh a stzžeje, viz toto) a stožert; v tomto
druhém nastávaly změny, bud přesmyk
o-e > e-o, bud změna v příponě, jejíhož
důvodu není viděti; přípona ta je však
proměnlivá i v podobném slově blízkého
významu stobor-b a st-bbwb sloup (lit. stibaras
suchá větev, stüburas kůl, lot. stuubere kmen);
lze tu mluviti o jakési harmonii mezi
kořenem a příponou. Podobně i zde: se stežer*b
atd. souvisí lit. st%garas dlouhý suchý stvol
rostliny, stegerys suchý hloub zelný; bez r-ové
přípony je sthn. stezko, nyní Stecken tyčka.
Viz i stoh.
strabiti: stč. ostrabiti zesíliti, laš. ustrabit se
občerstviti se, zotaviti se, vystrabočit vyho-
jiti, sic. strábit (sa) hojiti, léčiti, (zotavovati
se), ostraha domácí lék, ostrabovat léčiti,
síliti, vy strábit sa vyléčiti se, zastrábit vyléčiti.
— Pol. postrobic posíliti, stsl. ustrabit i
uzdraviti někoho, strus. ustorobiti sja uzdraviti se.
S nulovým stupněm r. stirbnut tuhnouti,
ukr. ostzrbaty, -bnuty vyzdraveti, zesíliti. —
Psi. asi storbiti hojiti, léčiti. Příbuzné je lit.
(s)tarpstu (s)tiřpti hojiti se.
stračka, v nynějším významu již u Jana
Černého. Zkráceno ze stč. straČie nožka (toto
jméno přenášely stč. rostlináře omylem na
různé jiné rostliny), odtud střlat. pes picas.
Dosud je msl. stračí nožka = stračka Mal.
Její ostruhovité květy přirovnávány bud
k noze skřivana (ten má zadní drápek velmi
dlouhý), nebo k noze straky; toto druhé
nemá viditelný důvod přirozený. Zdá se tedy,
že ve stračí vězí něco jiného, totiž bývalé
skratzí, od skrat skřítek. Neboť) květ stračky
upomíná na magická znamení, zvaná u Jiho-
slovanů (Moszynski 2.332) „noha skřítka**.
Záměna skrata a straky šla dále; stračí noha
je známa z pohádek: na ní stojí báječný hrad
(Hviezdoslav 3.433) jako jiide na slepičí
noze. Tu všude se myslí „můří noha**.
Potvrzení výkladu o jméně poskytuje nyní
chod. můří nožka = stračka, J. Jindřich,
Chodsko 173. Meh NŘ 39.253. Sic. sťačia
noha je i jistá známka migrény: stipy
stračích noh v okolí očí naznačovali jej
chronickú strast; Zván R 369.
strádati, stč. bylo i ustráiati strpěti
nedostatek, uskrovniti se, a ostrádati oželeti, zříci
se. Ale postrádati uvedeno teprve v obrozen-
ské době z polštiny. Strast, -ný (rýmuje se
s protikladem slast), jč. hornoblan. znamená
nečistotu; soustrast, -ný utvořeno za Jung-
manna pro pojem něm. Mitleid. Nové je
i knižní strázeň, se z podle trýzeň. — U všech
Slovanů: stsl. stmi li straďUi strádati, strasth
strast, sic. strádat, r. stradáju strádat trpěti,
strádati, trápiti se, strast vášeň, náruživost,
ukr. strádat j i stražlít / jako v r., strast
utrpení, pol. stralic sbráiati, straiza škoda,
ztráta, hl. traiac, dl. tšadaé (chleba apod.)
nemíti, sin. strádati trpěti hladem, stradež
nouze, sch. strádati trpoti, b. stradám t/v,
strast utrponí (cirk. termín), vášeň,
náruživost. — Význam stsl. strada a r. stráia —
námaha, práce (v ruštině se tak označují
namáhavé práce o žních a senoseči) (strálnajz
porá doba těžké práce), nepochybně původní,
ukazuje, že stra lati snad souvisí s jihoslov.
raditi pracovati (s- je „pohyblivé**, t
vloženo), což je příbuzno s lit. darýti pracovati.
strach, strašný, strašlivý hrozný, ale msl.
bojácný, strachovati se; strašiti, strašidlo,
strašák; postrašiti > postv. postrach; laš. ostra-
šovač se lekati se. — Sic. strachopud,
žertovnou obměnou msl. strachoprda, laš. -prd
bázlivec, srov. ukr. strachopud strašák ( =
hrůzu nahánějící, v strach pudící, strašící),
u nás je asi významový zvrat do protikladu
(srov. výše strašlivý). Nejasné je strašpytel
(obměna z -pud pod vlivem něm. Schuss-

straka
581
střed
bevtel ztřeštěnec?). — Všeslov.: r. strach
stiášryj strašit stiachcvát, sic. ukr. pol. sin.
ech. b. strach, hl. trach, dl. tšach, všade ně-
J8ké odvozeniny. — strach* je postv. ze
strachati (dl. tšachaé, pd. strachac, sic. pre-
stráchar.ý Timrava 1.307, ra^tr áchaný
Kubáni Valg. A956) 202), to pak je ze *6tróksati;
příbuzno je něm. schrecken strašiti, ze srek-,
-sa- je intensivní přípona. Meh SPFFBU 1.90.
Jinak S. Ondruš JČ 10.17n.: spojuje se *sorg-
strašný (stsl. sragt, r. seroga, p. srogi), a to
tak, že ve stracht vidí „kmen 11" *srög-,
straka. Všeslov.: sic. straka, r. soróka, ukr.
soróka, pol. srcka, hl. dl. sroka, sin. sráka,
sch. svraka, b. svraka. — Psi. sorka = lit.
Šárka, srov. i stpr. sarke, stnor. skjór > nor.
skjer, skjoere, sved. nář. sker, si ära t/v a stind.
šárika druh straky. Dále nejasné. (Obyčejně
se odvozuje cd k'(v)er-, si. sver- pískati,
krákati apod., temu se přičítá i sch. b. v; ale
sotva právem.) Podle J. Otr^bského, Die
Sprache 9.1963.35, náleží k lit. kéršas, v.
strakatý.
strakapúd; stč. strakopúd znamenalo ťuhý-
ka (dosud místy v Čechách strakapoun podle
Síra, na Hané strakoš podle Lakomého =
ťuhýk, Lanius), ve shodě s r. sorokopút (místo
-pud), ukr. sorokopúd, -půst, sic. stiakoš,
pol. srokesz, dl. srokemud, -pjel, sin. srakoper,
sch. sviakcper (lze tedy klásti ten název,
*scrktp<*di, za psi. název ťuhýka). Ťuhýk
„persequitur picas" (Klaret) = pudí,
zapuzuje, pronásleduje straky: totiž v době
hnízdění odvažuje se útcČiti i na straky,
neboť ty se prý rády ví hájí na mládata
jiných ptáků. V češtině však to slovo bylo
přeneseno (v podobě strakapúd -poud, lidově
strakapcun) na rod datlovitých ptáků Dryo-
bates lidovou etymologií (že jsou
pestrobarevní = strakatí). Obdobně lit. mečarkě
(ma-) z *mct~ odháněti -f Šárka straka. Meh
SbLarin 208.
strakatý, strakatina, strakoš, strakáó. —
Sic. strakatý, hl. dl. pol. srokaty (pol. i pstro-
katy vlivem slova pstry), ukr. sorokátyj,
r. strokaUj. — Psi. *scrkaťb, původně snad
*sorkt (-oťb přidáno na zesílení, srov. č. lid.
rohatý vedle nahý). Příbuzné je (Otr^bski,
Die Čpiache 9.1£€3.35) lit. kéršas t/v;
rozdíl je v obráceném pořadí souhlásek:
lit. je *k-s, u nás s-k; naše o a pořadí
souhlásek jsou snad vlivem jména *sorka > straka
(pták tcho jména je vskutku „strakatý",
černě a bíle zbarvený). ψ &*-
strsmat se iaš.: ostýchati se; han. stremat
se t/v (ó nějakým cizím vlivem); v starší
češtině bylo i os. jméno Stra mota ironicky
o lidech pochybné pověsti (např. jednoho
kuplíře). — Odvozeno od *siám, psi. *sorm,b,
jež je zastoupeno samo nebo odvozeninami
u všech Slovanů: stsl. srarm, hanba, stud,
eramim, hanebný, sramiti, sramljati
zahanbiti, -ovati, sic. srameta mrzutost, hanba,
srametný stramoký(l) smutný (spíše asi:
ostýchavý); str. sorom, spis. (z csl.) šram,
sramíť, srametá, nář. stram, stramíť, ukr.
stram mask. i stramá fem., sorom, sorómyty,
scrómatysja etd., pol. srom, -tta, -ač sie,
hl. sremtta, dl. srom sromaé sromny srometa
srcmoéié, sin. šram, sch. šram, b. s(t)ram. —
Příbuzná slova jsou v íránštině: avest.
fšarmo, pers. šarm, oset. fsarm stud; vše
z *psormo-s: u nás ps > s, t je vkladné.
Není jisto, jde-li o slova prapříbuzná či
převzali-li Slované scrmi, ž íránštiny (od
Skythů) podobně jako jiná slova z oblasti
kultu a mravů (v. bůh, svatý, raroh).
strana, stránka, ústraní (= místo „v
straně", stranou od něčeho), stč. stlané, nč. stráň
(= strana, bok hory, vrchu); strana
politická, straník, -nicky, sUaniti někomu;
nestranný; postranní; pestranek, anticipací r
prostraněk (též. -ne-); prostranný; předložka
stran (mor. místy stranivá, sic. stran), dříve
stiany, ze *s-strany, ze strany Srn 71 = se
strany; odstraniti; mor. stran ovát obilí, okle-
! pávati je ve snepech před vlastním mlácením,
postv. stránek snop takto oklepaný Mal, sie.
: ostranii, ostiďnovaí, mylně ostrmiť (srov. rd.
1 stornovat t/v), stranovina > stránka ostrano-
; váná otep obilí (pod. r. stornóvka t/v, ze
*storon-). — Všeslov.: stsl. sic. strana, r. ukr.
storoná (z csl. je strana krajina), pol. hl. dl.
strona, sin. stran fem., sch. strana, b. strana.
— Psi. *storná, od ster- (viz stríti): původně
znamenalo zajisté krajinu, oblast — srov.
č. prostírati se o krajinách — pak teprve
boční plochu atd.
strboul: han. strměl gen. strmla, strbél;
strból pahýl (zbytek po useknuté větvi na
stromě), jvč. strboul nať, s které opadaly
listy, zm. stroboul, strbouleóek zákrsek, sešlý
stromek (strból i o zakrslém člověku); jč.
strvůlek náton; spis. strboul je nyní (od Presla)
druh květenství, např. palička jetele. Stč.
strból (Klaret) nejasného významu (nějaká
část rostliny). — Sic. (Myjavsko) strměl
pahýl po useknuté větvi. — Příbuzné je
: lit. strúbas krátký, tupý, zmenšený, uťatý
(abgestumpft), strúbis takový tvor, striibirti
zkomoliti, lot. strube opotřebované koště,
strupulis špalek. Dále, s předponou ko, slova
uvedená zde pod kostrbatý.
strdivka: travina Melica. — Preslův
výtvor, podle vědeckého jména, v němž se
shledávalo ř. μέλι = med, střed, strdí. Podle
Wismanna (u Marzella 3.120) je však stře-
dolat. melica z lat. mědica, ř. μηδική,
srov. Medicago, lucerka; přichýlení k mel
'med* je etymologie lidová.
střed gen. strdi fem.: med; nyní jen v
archaických spojeních ntr. strdí (země
oplývající mlékem a strdím); stč. střed, val. střed,
fem. — Sic. ojediněle střeď, pol. stredi gen.
strdzi, sin. strd med, strus. strtdb, stredb. —-■
Psi. *stridb. Souvisí s něm. Roß mask. ntr.

striga
582
stroj
plást medu (střhn. rä% rä%e fem., stdfr. rata,
niz. raat fem.), středolat. fräta. Vše asi
přejato, „praevropské".
striga, stryga msl.: čarodějnice; las. střihá,
střyga (z pol. strzyga). — Slo. striga
Čarodějnice; místy striga, strigáÓ, strigin nos
je i nějaký větší večerní nebo noční motýl
(lid věřil, že v motýlech, zvláště nočních,
jsou skryty čarodějnice, kdysi démoni);
strigať strídzit postriíii postrygovať čarovati,
strídzi jedovatý, strigoň (-óň) čaroděj. Pol.
strzyga, strzygoň. — Asi z rum. strigä;
přinesli to k nám karpatští pastýři-valaši.
Již lat. striga (lidová forma pro klas. strix
sova) znamenalo čarodějnici, upíra i jistého
nočního ptáka. O tom všem podrobně
Vážný JM.
strkati, -strhovati (po- > postverb. postrk),
strčiti; han. (u Slavkova) rostrcat; poatv.ústrk.
Ojediněle han. étrgancovat (od *strkanec) =
házeti, strkati někým Gr. — S!c. strkat, hl.
storkac, storÓié, dl. starkat, starcyé t/v, pol.
usterkaé klopýtati, odsterknqc odstrčiti. —
Psi. sttrkati; nejspíše je příbuzno něm.
rucken (rücken) rychle pohnouti něčím na
jiné místo, postrčiti, jehož jisté užití se dá
srovnat s naším: einen Tisch r., die Mütze =
po(po)stróitif etwas in die Zeitung r. U nás
je navíc „pohyblivé" s a pak vkladné t. —
Ütvary od původu pohybomalebné. (Uznává
se mylně příbuznost s r. strekat píchati atd.,
stroká řádka, stsl. stříkati bodati, píchati,
štípati; význam je přece jiný!)
-strmaždit apod.: msl. stramlat položit něco
v cestu jako překážku, nastramlať postavit
v nepořádku, rozházet, han. nastr(a)mizdzit
nastaviti v cestu, nastrmzčit narafičit, laš.
nastrmoždiť (na)strmozi( nastrnožiť, msl. na-
straboóit t/v, laš. ustrnožit uložiti „na lehko",
zestrnozit slátati; jvČ. (u Kunštátu) strnadit
dávati něco na vysoké, nepřístupné místo. —
Útvary expresivní, označující nevhodné,
nepěkné, neskladné uložení předmětů tak, že
zabírají příliš mnoho místa, že tvoří
překážku, kterou nutno pracně odklizovati apod. —
Stejný význam má r. gromozdiť, např.
skládati židle na stoly, zásuvky na police,
tedy neskladné věci neobvyklým způsobem
tak, že zaplňují mnoho prostoru. Lit. gra-
mozdas je předmět nepohodlný do ruky ap.
Příbuzno je i hromada. — Snad tedy je to
vlastně = hromazditi, *hromozditi. U
strmaždit ap. snad nastalo změtení se strčiti.
strmý, strměti; střemhlav (přejato za Jg
z r. stremglav). — Stsl. strbm'b svažující se
dolů, strbmoglavb; slo. strmý, pol. stromy
strmý, příkrý, sin. strm, sch. strm, b. stramzn.
— Psí. tedy bylo strbm'b, str brněti, strbmo-
golvb a faktitivum stromiti (a dále straniti).
Existence stupňování v kořeni je svědectvím
starobylosti. Náležité je o v stromiti a b
v str bmeti; ale strbm-b je patrně ze strbmbm,
(tak stsl.; strus. strembnyi, b. strämen, sch.
strmzn, č. strmný), což je slovesné
adjektivum k strmzti (jako trpný k trpíti). Příbuzno
je asi něm. stramm napjatý, tuhý. Viz
i ťrmzti .2°.
strnad, val. strnadi, -del; vystrnadit
vypuditi: ,,když se strnadi hnízdí, samsové
řevniví (žárliví) vyštípají násilně soutnily
své" Jg. Dále jč. stmozky, hnisavý katar
v očích, bude snad zkaženo ze str,iáďcy (dl.
tšnarl je strnad i sopel pod nosem), znaras-
nalo-li původně žlutý sopel a bylo-li to
přeneseno na oční hnis. — Sic. strnádka,
(p)střha (další obměny u Feriance), pol.
trznadel, strznadel, pd. étyrnadel styrnál
stzrnal, chrv. strnadica (srov. fem. v slc.!)f
hl. stnadí, (s)knadi, dl. ténarl, tsiarl. —
Slovo velmi nejasné, psi. asi stbrnadb; -l, -l
je asi druhotné, podle pol. wróbel, val. vra-
bel (oba rody jsou blízce příbuzné a u nás
nejhojnější). Souvisí jistě s lit. stirta t/v.
Staroprusky je stamita (čísti stamite,Fra,enkel
897) racek. Je-li možno tomu „racek"
nevěřit, a to možné je, a přemístiti
samohlásky α-i, pak by *stirnate se téměř rovnalo
našemu stbrnaďb, a lit. stárta, lot. stěrste,
stärsta by byly výsledkem redukce. Další
rozbor není možný.
strniště, strnisko i strní, stč. strnišÓe, stč.
jč. strn, jč. strno. Odvozeno od strn stonek,
ostenek, vězícího v sic. kostrn, -nok, -nka t/v.
— Sic. strnisko, p. écierň, -nie strní, éciemisko
strniště, ukr. sternjá, sternjánka strniště (ale
chlib na ster ní = č. obilí „na kořeni" = ještě
rostoucí!), r. nář. stern* i sternji, sin. strn
osení, strnišÓe strniště, sch. strnistz, b. stirn
stébla, stirništz strniště. — Psi. stbrno bylo
asi stéblo (ještě bez klasu) a uvedené
ukrajinské rčení vystihuje starodávný význam.
Odvozenina na -b a na -isko -išce znamaná
tedy pole plné lodyh obilních: nesmíme
zapomínati, že dávná strniště, dokud se obilí
žalo srpem, byla vysoká a tedy skutečně plná
opravdových stonků, stojících stébel. Naše
stbrno je totožné s ind. trna- ntr. bylina,
stonek, stéblo; s- je asi od slova stonek
blízkého významu.
str o cek: houba Craterellus. Z pol. stroczek
Cantharellus, odtud je převzal Preel Všr
v témž významu.
strohý: přejal v nové době Fr. Sušil z r.
strógij přísný. — Sic. strohý z Č. Pol. srogi
krutý, hrozný, přísný. — Je příbuzno s něm.
straek rovný, přímý; u nás přeneseno do
oblasti „mravní". Torbiörnsson 1.30, Meh
ZfslPh 23.120.
stroj, strojiti, strůjce, strojený -nost; postv.
nástroj, přístroj, postroj, výstroj, ústroj(í); od
stroj (mor. i strůj) odvozeniny strojní ( > -nik),
strojovna, strojírna aj. — Sem patří snad
i Klaretovo strov, tj. stroj změněné pro rým
s lov (které je na konci téhož řádku, Glosář
2686); Andreska a Šmelhaus PVÜL 20.218
mají za to, že tu jde o jakousi loveckou

strom
583
struna
katapultu, samostříl; vskutku stroj jo i v
jiných dílech obecným označením nějaké
lovecké lapačky, jiné než sítě. — Psi. strojb,
zastoupeno u všech Slovam'i. — Všeslo-
vanské. Málo jasné. Snad (spíše nežli se stru)
je příbuzno s něm. bereiten strojiti,
připravovati, chystati. Přesmyk by byl jako v krojiti
proti lit. raikýti, ale zde navíc záměna stjd{h),
0 níž viz § 11.
strom, již stč.; jvč. zm. stromek je i rostlina
bramborová (lilek). — Jen v češtině, dluž.
a pd., a i tu bylo dříve pro týž pojem,
obdobně jako u jiných Slovanů, slovo dřevo.—
Strömt je asi příbuzno s něm. Stamm kmen;
má navíc zesilovací r, § 9.
strop, již stč. U Litomyšle znamená půdu
(Hod. 38,62), naopak místy má strop jiná
jména: msl. podlaha Kol-Voz-Mal, val. ťlo,
sic. poval. — Stsl. strope tectum, sic. strop
jako v češtině, pd. strop vrch střechy, b. půda,
poschodí, r. půda, krov (stropílo krokev,
stropiť stavěti krokve), sin. chrv. strop jako
v češtině (M. Pavlovic ZbFL 2.30). — Byl-li
to původně jen 'kryť vůbec, je psi. strop*
asi příbuzno s ř. όροφος, což je strop a
zároveň střecha („půdy" u starých Řeků
nebylo, pův. ani u Slovanů), od έρέφω
pokrývám dům (rákosem apod.). Kořen by byl
reph-, e\o je prothetické; u Slovanů je navíc
„pohyblivé" s a vkladné t. Meh LF 68.94.
Patří sem i lot. pärts strop?
strouha, stružka, stč. struha, nář. struha;
pův. vedlejší rameno řeky (tak i dl. tšuga).
— Stsl. struga tok, sic. struha strouha, r.
struga kaluž po vyschlé řece, ukr. struha
potok, strouha, pol. struga, dl. tšuga, sin.
struga strouha apod. — Psi. struga;
nepochybně od sreu- téci, od něhož je dále
ostrov; sloveso od toho kořene u nás není
zachováno; jména pak svým útvarem
prozrazují starobylost, tak i toto, neboť jeho
•ga není v slovanštině už příponou
produktivní. Je však dl. tsugaé prýštiti, téci; struga
by mohlo býti postverbale k tomuto *struga-
ti, ale to je příliš isolováno. Struga je i jedna
menší řeka v Polsku.
strouhati, stč. strúzu strúhati i strh- v se-
strhal káru; peior. val. struzícať; odvozeniny:
1 ° stč. strhadlo a strhař („prkna řezali,
strouhali, hladili truhlářům strhaři nebo
struhaři", Winter), 2° stč. struh a stružicě,
uč. struh, názvy rozličných nástrojů; stč.
sústruh, nč. soustruh (jvč. soustrák valašský
nůž); mor. strúžeň, stružňa řezací stolice na
šindel; val. stružek a zč. stroužek poříz; msl.
postruzeň (sic. postruheň, -žník, -hník) jisté
pečivo; č. struhadlo; strouhánka. Sem patří
i val. výstruh přístroj na dělání šindelů, >
vichtruch (= -h\) stolice na strouhání loučí
SvK. — Všeslovanské: stsl. stružq str*gati,
sic. strúhať, r. strugáju strugáť, i strogáť,
strug gen. struga nástroj k tomu, ukr.
struháty, struh, pol. strugac, strug, hl. trugac,
dl. tšugaé, sin. strgati, strgar, strgalo, sch.
strugati, b. struža. — Psi. bylo stružq str*gati
jako v stsl., pak zobecněly budto tvary s u
nebo tvary s *. Stran střídy se srovnává
stsl. ziždq Zbdati. Příbuzná slova jsou jen
germ.: stsev. strjúka tříti, hladiti. Pres.
struz- se vykládá ze str*ug-j- < streug-j-,
tedy u disimilací jeho měkkosti před ,;'
příponovým.
struk:' lusk (hrachu, bobu apod.), šešule,
tak dosud mor. a sic; hromadné han. stróčí
luštěniny, struk je i oddílek cibule česneku
(tak sic, Kálal 963), zpravidla zdrobněle las.
struček, msl. strúček, han. stróček, v Čechách
mylně stroužek. (Ale spis., místy vlivem škol
i lidové struk = cecek vemena je mylné
počeštění německého slova Strich cecek, jež
přejato ve vč. mor. štrych, mor. strich, sťrik,
han. střek, střéóek.) Adj. stručný se původně
vztahovalo — jako strukový — na luštěniny:
s. hrách = bohatý množstvím struků, plný
struků (tak dosud místy mor.), vydatný,
výnosný, pak přeneseno na jiné věci, zvláště
na řeč: vydatný obsahem při krátkosti. —
U jiných Slovanů znamená lusk (r. ukr.
struk gen. -a, sic struk (odvoz, strukovina
luštěnina), pol. strqk, hl. truk, dl. tsuk, sin.
strok). — Psi. asi struk* i strqk*. Vzhledem
k významu se zdá, že příbuzno je lit. runkú
rúkti vraštiti se, krčiti se (úplně zralé lusky
jsou seschlé, svraskalé). Struk* tedy =
*roukos se stupněm o v kořeni, pohyblivé s,
pak sr > str, Meh Rech. 42, souhlasí Trúba-
čev VJ 7.132. Podoba s nosovkou je asi
z nulového stupně *str*k* se zdvojeným
kk > nk.
strumen, místy v nářečích: pramen (pod-
krk. Jg), ale (u Mělníka) dlouhá tůně, stru-
měno u Třebechovic je jezírko z bývalého
ramene řeky. — Slovo záp.-slov.: pol. strumien,
hl. strumjeň, dl. tšumjen potok. — Lit. nář.
straumuo bystřina, ř. ρεϋμα ntr. řeka, proud,
stsev. straumr m. proud; k tomu patří též
něm. Strom proud. Vše od sreu- téci (viz
ostrov) s příponou -mew-, u nás a Baltů
mužskou; srov. pra-men. Patrně i v češtině
znamenalo s. tok, nejspíše asi totéž co
struha, vedlejší rameno řeky; význam
pramen vznikl asi vlivem stejné přípony
a hlásky r v pramen.
struna, strminy, struník. — Všeslov.: r. ukr.
struna (plur. r. struny), stsl. sic pol. b. sch.
struna, hl. truna, dl. tsuna (zde i: tětiva,
šlacha). Sem i sin. strun, strunast hubený, štíhlý,
sic strun(ov)atý strunovistý strunkatý strun-
gastý svižný, štíhlý, strumenistý štíhlý; srov.
č. přirovnání (štíhlý a pružný) jako strunka.
— Psi. struna; znamenalo původně šlachu,
tětivu. Je příbuzné s avest. snävar- nerv,
ind. snä-van- tětiva. Tato slova mají příponu
verjven-; u nás je třeba vyjít ze sno-ver- >
*sroven- (vzájemné přemístění ran); za-
řadění do ά-kmenů ( = připojení dlouhého ä

strunga
584
střádati
jako přípony) způsobilo oslabení v předchozí
slabice na nulový stupeň, *8rounä > struna.
Podobnou cestou vznikla příbuzná slova:
ř. νευρά tětiva, lat. nervus šlacha, sval,
tětiva, struna, arm. neard šlacha, vlákno,
stangl. sner struna, něm. Schnur šňůra.
strunga val. B: ze sic. strunga: na slovenské
salaši zvláštní ohrada, v níž jsou ovce
shromážděny před dojením; v jedné straně
jejího plotu je několik úzkých východů, vždy
pro jednu ovci; před těmi východy valaši
ovce dojí. (Strunga třeba lišiti od košáru,
přenosné velké ohrady, v níž ovce nocují.)
Podrobnosti u J. Podoláka SSNM 55.1961.34
a Jar. Štiky ČL 45.66n.; viz i Kukučín 10.25.
Přeneseně nebo omylem se pak s. jmenují
lesiny (části plotu) nebo i ony východy pro
ovce. — Slovo pastýřské kultury karpatské:
pol. strqga, ukr. strunka, rum. strunga-, je i b.
strága straga struga, sch. struga, alb. shtrungě,
nř. στροϋγκα, mad. esztrenga, sztronga. Do
Karpat přišla s. z Balkánu prostřednictvím
rumunských pastýřů. Vlastní původ slova
není znám.
strup, stroupek; chod. strupatá žába
ropucha; laš. strup(idlo) hrdopýšek, strupiť se
pyšniti se (vzešlo z mor. rčení vylezla veš na
strup o zbohatlém chudákovi, je-li pyšný), asi
totéž znamená i v č. jako vulgární nadávka;
mor. též: neúrodné pole. — Všeslov.: r. fctd.
strup, hl. trup, dl. tšup; sin. znamená jed. —
Je asi příbuzné s lit. raupal osypky,
neštovice, raupsal vyrážka na kůži, lot. raupa
drsná („husí") kůže, a dále s něm. Rufe strup
(to by pak bylo třeba odloučiti od stsev. hrufa
chrásta a od lot. kraupa prašivina). U nás
je tedy navíc „pohyblivé" s a vkladné t.
Meh R. 40.
strýc, strýček: bratr otcův; laš. stryk, stry-
joch; jvč. strýka (ze strýko jakožto vokativu
vytvořen nom.); užívá se zpravidla lichot-
ných zdrobnělin; místy je, podobně jako
jinde kmotr a švagr, oslovením cizích mužů
vůbec, po případě označením hanlivým
(vulg. strejc, strejda). Jeho žena nebo otcova
sestra je č. teta, ale stč. sic. je to odvozenina
od strýc: stč. stryna (sic. stryná, lichotně
strynká -ka), místy jsou i jiné odvozeniny,
např. val. strnióka teta bratrancova, strnénka
otcova švakrová; -na (-na) je podle gazdina,
-na. — Všeslov.: stsl. stryjb a stryjbCb; sic.
strýc, strýcik, strýko; r. ukr. stryj; sin. sch.
stric; b. strika, striko; pol. stryj a stryk, hl.
tryk, dl. tšujk. — Podoba s k je ze stryj-bkt,
podoba s c ze stryj- bCb (tato přípona je podle
Gt-bCb, otec); yj staženo v ý. Psi. stryjb
souvisí patrně se starobylým názvem strýce,
odvozeným od p9ter- 'otec* a vězícím v lat.
patruus a stind. pítrvya-; předpokládá *ptrü-
-jo-8 z *ptruv-jo-s (strus. stroi je *strtjb <
*ptrujos1!); pt zde > *pst- > st-. Ačkoli
vývoj pt > st není příliš obvyklý (je též
v nestera a v infinitivech jako greb-ti > gresti),
nelze pochybovati o této souvislosti, neboč
i ostatní slovanské názvy příbuzenské jsou
velmi starobylé, někdy mají dokonce zjevy
typu prajazykového (viz pastorek s jeho o!);
Vey BSL 32.65. Odchylně soudí Georgiev
Váprosi 23, že *ptrüjos dalo psi. Hryjb a že s
je od stwb, starý. Vězí v tom stopa
pradávného „klasifikačního systému"
příbuzenských názvů, v němž „bratr mého otce" je
zván mým „otcem" rovněž. Lit. strújus
stařec (u Daukši) je ze slovanštiny.
strych: míra obilí (korec) i výměra půdy,
již stč. Z něm. Strich t/v.
strzub: viz trzub.
stržeň: znamená především jádro vředu
(mor. zpravidla jenom to!), v starší době
mozek (stržní nebo mozkem jelením), pak
číšek v kostech; přeneseně jádro („duši",
dřeň) stromu, duši bezu, rákosu apod. V
tvarech je kolísání: mor. stržeň gen. stržňa i
stržena, zč. jč. zm. stržán tržán (v)ostrzán (v)ostr-
žeň (gen. -zeni); Jg má i sršeň, sršán us.
(srov. níže sch. srš), v starších č. dokladech
původně snad muž. í-kmen. Nutno uznati,
že se vyvinula i výslovnost jednoslabičná
střen, z toho přes *zdřeň je dřeň (srov. střež —
dřez, střevle — sic. drevla), podobně pol.
(z)drzeú, rdzeú, drdzeň, hl. drjen, dl. džeú.
Vedle toho bylo i stč. střež fem. gen. strži,
-ě jádro dřeva. — Stsl. strbža jádro dřeva,
sch. strž t/v, sic. stržeň, pol, rdzeú, r. stéržen*
gen. -znja, nář. sterzónok vředu, i střež mask.,
strežá fem., ukr. strýžen' gen. -žnja, sin. svrž
a stržen, sch. srž, srš, srč. Příbuzná slova
stprus. strigeno fem. mozek a av. mastrvyan-
mssk. plur. lebka, mozek svědčí tomu, že
u nás bylo původně asi -rb- a v přípono
nepohyblivé e, stran významu pak, že i u nás
prvotní byl 'mozek', jak má i několik málo
dokladů stč. (vývoj k 'morku' vyplývá
z příbuznosti našeho mozek s něm. Mark). —
Výchozím útvarem bylo nějaké ide. *ma-
strigen-; to bylo v praslovanštině zachováno
asi v podobě *mostrbžen-; o mo- svědčí jednak
druhá redukce mozek (viz), jednak zč.
(v okrajovém nářečí!) vo-, uznáme-li záměnu
retnic m\v. Isolovanost slova způsobila pak
kolísání v příponě a v rodě a vytvoření
sekundárního α-kmene strbža. Další rozbor
slova je nemožný, jména částí těla nemají
zpravidla souvislosti se slovesy nebo jinými
jmény. (S těmito slovy se obyčejně
ztotožňuje i r. stéržen\ střežen', ukr. strýžen\ sin.
stržen pruh v řece, kde voda je nejhlubší
a nejvíce proudí. Viz Bezlaj Slavia 27.361,
SIR 11.46. Význam tomu však brání
naprosto. Spíše náleží k trhati, nebo, v. střiež,
k švéd. streke mask. < *strikan- proud v řece,
a k něm. (Strom)strich t/v. Naproti tomu
Šmilauer soudí, že „lidová představa tento
pruh pokládá za jádro, dřeň řeky.")
střádati: je snad původní střápati (viz
střepěti), ale d je tu snad vlivem slova

střap
585
střela
Hádati podobného významu. Tu je důležité,
že Hádati v Č. není: zaniklo právě tím, že
splynulo se střápati.
střap val.: cár, las. pastřap cár, val. zdrap
staré haraburdí B. — Málo jasné. Snad je
příbuzrio s ř. mask. ρώπος drobnůstka, planá
nádhera, cetka, tretka (Kleinkram,
Flitterstaat, Tand). Pak by bylo psi. strapi, ř
(místo r) by byl výsledek expresivního
změkčení, § 12.
střapiti se: ježiti se, přen. durditi se; msl.:
ježiti se, kasati se, vynášeti se, osopovati se,
střapcovat sa, zm. střásnit se kasati se na
koho, č. střapčit se durditi se; č. (s)třapec,
(s)traper; č. střapatý roztřepený, opatřený
střapci n. třásněmi, naježený, načepýřený,
rozcuchaný, jč. třapatý Dus 2.1 la; vl.střeblička
sněhová jehlička. Odpadlo s- v č. třepiti.
S příponou -síia han. střá-seň, č. spis. třáseň,
nář. třásno. ■-- Sic. střapec, střapatí), pol.
strzepic třepit, kudrnatit, dl. tšeplié. — Psi.
strepiti, od s-remp- („pohyblivé4* s, pak
vloženo t) od téhož základu, který je i v řá-
sati. Samohlásky v č. náležité jsou tedy e
v třepiti, a ve střap; proto střapiti bude už
mladou odvozeninou od střap.
střehati: srkati, běžné v Kladsku, na M.
a 81. (v spis. češtině hlavně v odborných
výrazech: vstřebati se apod.): stč. střébati, val.
zdrobněle střebkaf. Všeslovanské vyjma
sch.: sic. strebať, r. serbáť rd. sterbáť, ukr.
sérbaty, pol. serbac sarbac sorbac pd. (kaš.)
strzebav, hl. srjebac, dl. srjebaé, sin. srebati
i srbati, b. sárbam. Tyto podoby
předpokládají jednak *s(t)reb-, jednak *sirb- (bylo
i v češtině: Mlékosrby; pozměněno v las.
chrbát; se změnou zakončení vězí dosud
v sr-kati). Nejednotnost je i jinde: lit. surbiú
sufbti a lot. svrbju surbt, lit. srebiú srébti
a lot. strebju strebt, lit. sruobiú sruobti (i
jinak), lat. sorbeö, ř. ροφέω (*srobh-), ion.
όνφώ. Kořen je zřejmě zvukomalebný, tím
se ona nejednotnost vysvětlí dostatečně;
není na místě hledati v tom starý ablaut
(a domnělé oslabování e > t>, o > u).
střeček, stč. střeček, sic. streček; střečkovat
(mylně křečkovat Pt) o dobytku: pobíhati
po bodnutí střečkem. — Sic. strečok, strečko-
rať, v. strek a stroká střeček, stročíťsja střeč-
kovati, strekozá vodní vážka, ukr. strékavka
vážka, hl. celek, čelČk, dl. stšack střeček.
Psi. stréki,. Je to činitelské jméno od stříkati
bodati (tak strus.; nyní r. strekát, ukr.
strikáty), které je příbuzno s něm. stechen
bodati, má však k proti germ. *g a navíc r
( § 9); ě je náležité zdloužení iterativa. O této
rodině slov jedná podrobně T. Němec NŘ
46.244n.
střed, střední, středisko; prostřed ze stč.
po-střéd, -ní, prostředek, prostředí, prostřed-
kovati, prostředník; ústředí (ú- < ví·, co je
v středu); výstřední, překlad za excentrický;
soustředný, soustřediti; zvláštní a ojedinělé
I je stč. (u Štítného) adj. středují = střední,
relikt starobylého způsobu tvoření na
*-ou-jo-; ostředek v poli kousek
nezpracovaný, např. oře-li nebo vláčí-li se střídavě
od obou mezí a není-li pole pravidelný
obdélník nebo neumí-li oráč orat rovně,
zbudou uprostřed pole nakonec krátké
ostředky, velmi mrzuté, neboť při kratičkých
brázdách vyžadují stálé obracení potahu.
Pro pojem střed bylo původně femininum
(české mask. vzniklo patrně — přes nepřímé
pády — podle spod, vrch, zad), to vězí
u nás 1 ° v středa, třetí den v týdnu; obdobně
i u jiných Slovanů (ukr. seredá, sic. středa,
pol. sroda, hl. srjeda, dl. srjoda, sin. sréda,
sch. srijeda, r. b. sreda), podle Miklosiche
vlivem něm. Mittwoch podle německého
počítání od neděle; podle našeho —- začínáme
pondělkem — je středním dnem vlastně
čtvrtek; ,,Mittwoch je z řecké tradice, přišlo
přes gótštinu do němčiny; Rohlfs Arch. f.
Stud. n. Spr. 180, 1942, 119" (S.) (středeční
podle čtvrteční, páteční); 2° v střída = střed
bochníku. — Všeslovanské: sic. střed, r.
seredá střed, prostředek, ukr. séred uprostřed,
oserédok střed, pol. srodek střed, hl. srěni,
srédni, dl. srjeie střed, srjedny, sin. sreda
střed, S7'edica střída v chlebě, sredi uprostřed,
srednji, sch. srijeda střed, b. sredá střed,
vnitřek, ústředí. — Psi. *serdá je sekundární
α-kmen (stran toho srov. jiné pojmy
prostorové méďa = mez, strana); znamenal střed,
utvořen z ide. nominativu slova pro srdce
(i my hledíme dosud na srdce jako na střed:
Čechy jsou srdcem Evropy): to mělo nom.-
akus. asi *Uerd, v nepřímých pádech ttrd-
(odtud surd-bce, viz srdce),
střecha, stč. střČcha; odvozeniny: přístřeší,
ústřešek, mor. zástřesek, mor. střecháč klobouk
se širokou střechou. — Všeslov.: někde
znamená jen okraj krytiny (r. ukr.), popř. jen
část střechy přečnívající přes stěnu a tedy
kryjící zásep (luž. pd. sch. b.): stsl. střecha,
sic. střecha, r. střecha, rd. zastrécha, ukr.
strícha, pol. strzecha, hl. třčeha, dl. stéecha,
sin. streha, b. strjacha, sch. streha. — Náleží
k lit. stríegiu stríegti pokrývati (dům), jež
samo je patrně jen druhotvarem (o r viz § 9)
k stíegiu stíegti pokrývati. Poněvadž toto je
ze stěg- (-ie- místo *ě je vlivem jiného stríegti
'položit návnadu'), bude střecha ze strěg-sá.
Fraenkel IF 69.295. Je možné, že -sä vzešlo
tu ze staré přípony -os/es- (je ř. στέγ-ος)
přechodem (podle půda, podlaha'}) k
ženskému rodu: připojení nového -ä mělo za
následek redukci toho -os- v pouhé s.
střela; střelka magnetická (podle ruštiny);
střeliti, stříleti, střelný, střelba, střelec,
střelivo, střílna, střelnice, postv. výstřel, dostřel,
průstřel, zástřel; strč. vejstřelek druhá otava;
samostříl (sic. -střel) luk se šípem nastražený
v lese tak, že spustí a střelí na zvíře, jakmile
I se ono dotkne jistého provázku napjatého

586 střetnouti
střemen
přes chodníček zvěře, pak i sté. zbraň
vojenská, kuše; mor. stříle hučení v uších
a bolení zubů, chod. střelec mrtvice, chod.
nastřílený dásno, č. ustřel, oustřelí, oustřele
revmatické bolesti hlavy, „houser" a j.
nemoci, mor. podstřel (pod- z po-, srov. níže
rus.), klad. střelenina (věřilo se, že jsou
vstřeleny od čarodějnic a zlých duchů);
střelhbitý (zač. 19. stol.), nevhodný překlad
za něm. pfeilschnell. — Všeslov.: stsl. střela
šíp, luk, oštěp; sic. střela; v zaklínáních
(s. do teba!) = hrom, jasná střela blesk
(tabuové oslabení), r. střela šíp, střela,
blesk, (po-)strél nemoc ustřel, střelit, ukr.
strilá šíp, blesk, pol. strzali šíp, střela, hl.
třela, dl. stsela šíp, střela, sin. střela šíp, blesk,
hrom, postv. střel výstřel, sch. strijela šíp,
hrom, b. střela šíp, střela, šipka. — Původní
význam jo tedy 'šíp' (kdežto slovo šíp
znamenalo asi pisk, na zbraň přeneseno jen u
západních Slovanů), slovesa jsou denominfit?-
. va. Jo príbuzno s lit. strélá, dále se sthn.
sträla fem. šíp, blesk (nyní Strahl m. paprsek),
stangl. stráel šíp, vše ze * střela. Tedy
společné slovo germánsko-baltoslovanské, asi
,,praevrcpské" (neboť pokusy, spojiti je
s kořeny slovesnými, nepřesvědčují).
střemen, stč. strmen, nyní tóz^řmen, rosí.
strenwh, strmen, msl. i třemen, trmeň, jinak
třmen znamenal přeneseně rozličné věci
podobné, sloužící něčemu za oporu Jg, mor.
třmenky petličky u bot. — Všeslov.: sic.
strmen, nář. i stremeno; r. strémja, nář.
i stremeno třmen, ukr. streménó, pol.
strzemie, hl. třmjeň, dl. témjen, sin. strémen,
sch. střemen, b. střeme. — Psi. bylo asi
stremem, mask.; ale přecházelo v ntr.
8trem§ a v stremeno. Útvar jistě domácí,
ale jeho složení je málo jasné. Snad možno
doliti v strem-en-, přípona a stupeň kořene jako
v hřeben. Vzhledem k tomu, že odvozeniny
označují rozličné věci podpírající něco,
možno i zde se domnívati, že Praslovanó (stře-
meny jsou věc ještě starší než praslovanská!)
vi lěli u střemenu hlavní funkci v tom, že noh ι
v něm spočívá, odpočívá, podpírá se (jinak
je myšleno něm. Steigbiigell), a možno tedy
spojiti je s lit. remti podpírati a s něm.
Rahmen-, rem- by zde mělo ještě význam velmi
blízký litevskému; s- by bylo „pohyblivé'\ t
vkladné; příslušností k tomu kořeni by se
vysvětlilo i b místo náležitého e v kořeni. Je
však možno myslet i na souvislost s třímati.
Souhlasí Trubačev VJ 7.132.
střemcha, strom Prunus padus: nář. č.
křemcha křamcha Čemek, mor. křen fa čemka
střenka střemšín střemšalka; jvč. u Polné
střencha, skřemší přeneseno na šeřík (květy
obou stromů silně voní); jiné podrobnosti
Utěšený 209. Je v místních jménech Třo-
mešná, Třemošná, Střemchoví. — fcle.
čremcha SSJ, nář. čeremcha střemcha, psia
črenka krušina, st. luz. (Eichler WZU Leipzig
13.380) čremcha krušina, pol. trzemcha, r.
čeremucha, sin. óremha. — Psi. čermtcha; je
príbuzno s něm. nář. Scherbenholz střemcha
(slovan. *kerm-, germ. *skerbh-, záměna
retnic!). Slovo asi „praevropské".
střenka, jvč. třenko, křenko, střČ. střenek
Srn 238, zm. střenek, střenko; laš. střenek Lp.
Sem patří i třen fem. dolní část (noha) hub,
srov. pol. trzon t/v, ukr. Čéren hloub. —
Všeslov.: sic. črienka, r. ukr. oéren, pol.
trzon, sin. čren, sch. cren, b. Čéren rukověť,
hl. Črjonk, dl. crjonk střenka. Psi. čern-b.
Střenky jsou u nože dvě: svírají, každá
z jedné strany, držadlovou část řezacího
želízka. Bývaly dříve pokud možno kostěné.
Vzhledem k tomu je možno míti za to, žo tu
je metafora, že tu vězí *černt = čelist
(kostěné střenky jsou tedy jakoby čelisti,
svírající ně3o), slovo u nás dosud zasloupané
v třenovec a ve skráň.
střep, stč. třep a střep, doudl. třep, jČ.
pastřepek zkažené vejce; střípek, střepina;
vm. čerepaňa > čepaňa hlava (hanlivě)
z ukr. — Všeslov.: csl. crěpt, sic. crep, r. čércp
lebka (stran tohoto významu srov. románské
těsta *střep > hlava, např. ve fr. tet z
hlava; V. Kůst), čerepína, čerepók střípek,
ukr. čérep, stpol. trzop, hl. érjop, dl. crjop, sin.
crep, sch. crijep, b. Čérep střep. — Psi. Čerp-b.
Príbuzno se sthn. scirbi (nyní Scherbe střep),
stind. karpara- m. střep, skořápka.
střepěti stč. (u Husa): míti péči, usilovati
oč, hleděti (i: upřeně pozorovati), střiepné,
střépne péče, úřad. Sem patří i jzč. třápati
(máma natřápala máslo = našetřila, Dušek),
chod. střápati schovávati, šetřiti. —
Příbuzné je lit. stropá píle, stropůs pilný, horlivý,
čilý, ochotný, pečlivý, svědomitý, stropeti
a stropúcti býti pilný atd. U nás jsou
zastoupeny oba slovesné kmeny jako v litev-
štině; -řá- je asi výsledek už starého expresi v -
ního změkčení; stč. přehláska je před
slabikou s e náležitá. Viz i střádati.
střetnouti: v Č. nyní slovo jen knižní (s.
se s někým); msl. (po)střetnút potkati, postv.
(po)střet, laš. střepnut. Stč. střetnuti; uč.
vstříc < v střiec(u), akus. α-kmenového
jména; č. v ústrety (r!) je slovakismus, kdysi
počeštěno i na ústřet. — Všeslov. vyjma luž.:
stsl. s'brestq s^rČsti střetnouti se, potkati se
s kým, s'br^lta potkání, náhoda, osud, sic.
střetnut (sa), střetat (sa), r. vstréču vst řítit
potkati, po-vstrečátsja, vstréČa potkání, r.ář.
ustréča, ukr. stričáty, striča, pol. poératac,
sin. srečati, sreČa, sch. sresti, sretati, snca,
b. srestna, sreita. — Psi. bylo s-b-retq s-b-rČsti
a postv. skřeta. Vedle toho i ob-reío ob-rěsti
nalézti (jo zachováno jen v stsl. obre^ít^
obrěsti, iter. obrčtati a v r. (pri)obretú obresťi,
iter. (pri-, iz-)obretáť). — Příbuzné je nejspíše
(Vaillant BSL 40.25, souhlasí Stang 54
a Mikkola UG 3.84, pochybuje Vasmer 2.244)
staroirské rethid běží. Stran významu v ob-

střevíc 587 střída
restí připomíná Mikkcla jako paralelu
najiti, nalézti a lat. invenire t/v (finden).
V střetnouti je ovšem původní výchozí
význam: „s-běhnouti se" (= setkati se)
s někým. Připustíme-li však dvojitost d\t,
§ 4, je možno mít za příbuzné lit. randil
radaü rásti nalézti a stnord. rata
umherwandern, fallen, isl. rata finden, folgen.
střevíc, stč. třeví, -í z -bjb, k tomuto
nerozšířenému tvaru náleží val. plurál střívje (B,
Václavík 167). Odvoz, rostlina střevičník,
podle podobnosti květů. — Všeslov.: stsl.
Čréviiy sic. črievica,. r. čerevík, ukr. čerevýk,
pol. trzewik, hl. črij, dl. crjej, sin. črevelj,
sch. crevlja. — Psi. Červbjb, v jednotlivých
jazycích rozšiřováno o -Cb, -ca nebo o -ki>.
Příbuzno asi se středoirským cuaran a ky-
mer. curan t/v; cuar- a červ- se liší polohou
hlásky u (v); která poloha je původní,
nevíme. Jinak je ten základ nejasný.
střevle, střevlička, stč. třevle, nář. střeblička
střebel střcbla fem., ščebla ntr.; val. čepka
Jeřábek ČL 50.290, laš. čebla Malý: ryba
Phoxinus; vzhledem k tomu, že jde o ryby
velmi malé, přeneseno val. střeblacko a sic.
drevla (str- > *zdr- > dr-, srov. střen — dřeň)
na 'rybí potěr\ — Sic. nář. strevla, střetla,
čerevla, pol. strzewla strzebla strzebelka szczebla
strzybla strzewega t/v. Ale pol. szczebla a ukr.
Čerevucha, čerevaú znamená rybu hořavku
(Rhodeus). — Jména tato jsou odvozena
od střevo; náležela původně jen hořavce
(oba rody ryb jsou si velice podobné):
v době kladení jikcr objevuje se u ní pod
řitní ploutví jakési kladélko, jímž pouští
jikry do lastur potočních měkkýšů a jež
vypadá tak, jako by jí viselo z řiti vlastní
střevo). Je zajímavé, že přírodopisci si
všimli toho zjevu až 1857; dávní naši rybáři
jej zpozorovali, jak svědčí to jméno, už před
tisícem let. Vlastní lidový název ryby
Phoxinus je olšovka (viz).
střevlík, sic. strevlec. „V řečtině a odtud
v latině bylo slovo carabus, druh mořských
raků; Klaret to podle názvuku vykládal jako
kapr, ale Rešelius, znající již antické
prameny, vykládá (cituji podle Vusína): střevle,
pulec, carabus (eine gattung krebs, spůsob
raka). — Linné 1758 uvedl carabus jako
jméno brouka a Presl na něj přenesl ono
rešeliovské carabus = střevlfe -f pul]ec, což
dalo kontaminací > strevlec. To zůstalo
v sic, kdežto v č. nahrazeno (podle tesařík,
kovařík atd.) podobou střevlík." Šmilauer.
střevo, stč. (s)třévo; střívko, střevní. —
Všeslov.: stsl. črěvo břich, sic. črevo, r. čerěvo,
ukr. čérevo, sin. črévo (gen. -esa, nepůvodní),
sch. crijevo, dříve érevo spodní část trupu,
žaludek, břich, pol. trzewo, stpol. strzewo,
hl. órjewo, dl. crjowo, b. črevo střevo. —
Psi. červó. Nejblíže je snad lit. skilvis žaludek;
neboť i střevo se vulg. někdy klade v tomto
smyslu: naprati střevo Jg. U nás bylo
ztraceno ,,pohyblivé** s a l bylo oslabeno v r.
Jinak jsou ta slova nejasná.
stříbro, stč. střiebro, sic. striebro (nář. srebro
sréblo sriablo aj.); stříbrný, -ňák; stč.
stříbrník mochna husí „zespod bílá jako
stříbro" (Černý); stříbřiti. — Všeslov.: stsl. Sbreb-
ro, r. serebró, ukr. serebró, sríbló, pol. srebro,
hl. slěbro, dl. slobro, slabro, sin. sch. b. srebro.
— Psi. asi *Sbrebro. Souvisí s lit. sidabrae
a gót. silubr, sthn. silabar (nyní Silber) t/v.
Všecka ta slova jsou si velmi blízká, nicméně
nelze sestaviti společný přesný pratvar
(nejistá jo samohláska druhé slabiky; lit. d
je disimilací za likvidu, nevíme však, zdali
za r či za l), jenom jakési *sirjlobro-. Patrně
slovo z východu: snad z assyr. sarrupum t/v.
stříci, stč. střehu střieci; iter. (o-
vy^-stříhati; postv. střeh; střehnouti, han. střihnót, jvč.
střáhnouti po něčem, číhati (-a- vlivem slov
stráž, -itil); od jména střeh je chod. střehovat
Vrba a nové střežiti; stupeň storg- je v stráž,
> strážiti (strážný, -ní, -nik, strážce), ostrah,
ostraha, z toho (o)strahovati a dále ostražitý,
nastražiti (cči, uši) (jiné je nastražiti léčku,
viz); výstraha ( > výstražný). Sem jistě náleží
val. čážit číhati, dávati pozor SvK, asi
místní obměna slova sbáziť hlídati. — Vše-
slovanské: stsl. stregq strčiti stříci, straža
stráž, stražb hlídač, sic. striehnuť, střeh,
striezt, r. steregú steréč\ osteregáť, storóža,
nastorožíť, ukr. sterežú sterehtý, stórož hlídač,
storóža strsž, ostoróha výstraha, pol. strzeg§
strzec, strcz(a), sin. strežem streči, jinde jen
jméno *storýa a útvary z něho: hl. stróža
stróžič, dl. stroža strožié, sch. straža stražiti, b.
straža. — Psi. *sterg? *sterkti a *storža,
pravděpodobně bylo už v psi. i *storžb
hlídač, dále i *osterkti varovati (r. ukr.) a *ostor-
ga (ukr. čes.), *nasterkti (ukr. nasterehtý
číhati), *nastorga, i denominativní *nastoržiti
(např. spojení s uši je v několika jazycích!),
*vysterkti (ukr. výsterehty), *vy-storga.
Příbuzné je lit. sérgmi (nyní sérgiu) sérgěti stříci,
hlídati, sárgas hlídač, sargá fem. stráž, äpsar-
ga, atsargá ostraha, lot. sargs hlídač ( > sargu
sargät hlídati). Vkladné t přistoupilo do
skupiny sr až po likvidovém přesmyku
v *srcg- atd. (Ondruš JČ 9.1958.148; jinak,
totiž zkřížením kořenů serg- hlídati a steg-
krýti, vykládali je Hujer LF 41.430 a Noha
ZfšlPh 5.212). Délka kořenné samohlásky ě
je ve shodě s litevskou intonací sérg- (ze
sěrg-); ta se vyloží zase vlivem tvarů od
éte *-, neboť ty mají v baltštině vesměs jen
tvary od dlouhých stupňů; není tedy pro
11. sérg- třeba předpokládati kořen dvoj«
slabičný (že by ' bylo kvůli zaniklému 9).
střída: původně stádo (ovcí apcd.); tento
pastýřský význam je zachován u nás jen
v sic. čricda; v č. už jen obecnější význam
skupina, řada čehokoli, jakožto třída
společenská, ve škole (= skupina dětí ze stejného
roku narození apod.), druh zboží atd. (odtud

588 střítež
střídmý
roztříditi; vytřiditi vyřaditi brak); odtud po
střídě = po řadě, po jednotlivých skupinách,
směnách (např. o práci v dolech, továrnách),
choditi na hlídku po střídě = jedna
skupinka po druhé, pak i jeden jednotlivec po
druhém; dále bývalé choditi po střídě na
stravu (o obecních chudých) = býti na
stravě u jednoho občana, pak u druhého, pak
u třetího atd.; odvoz, střídati stráže, šaty
apod. = vyměňovati, pak dalším vývojem
vystřídati někoho = nastoupiti na jeho
místo, konečně i střídati se = vzájemně si
vyměňovati místa, třeba jen o opětované
činnosti pouze dvou partnerů; střídavý,
střídný (střídnice v jazykozpytě), nově
střída ublaut, střídový ablautový; chod. střída, ale
střádat se (á nejasné!). — Han. val. je s č < čr
(táž změna je ve val. činovní zub = třenový
B): han. čída stádo koní na pastvisku ( = sic.
crieia stádo), jíti, choditi na čídu = střídavě
na nějakou práci (pastvu aj.), čídit střídati B,
zočídit sa vystřídati se SvK, zoščídiť sa t/v B;
počídil všecky = podělil, navštívil všecky
po řadě B, han. počidit podělit KpU (bože,
děti, čem pak vás počidim,,,říkaly maminky,
přinesly-li míň dárků, než bylo dětí"). (Ale
nepatří sem třída široká ulice; Jg cituje
z Hanko vy Zbírky třaďx; je to počeštěné
it. strada.) — Všeslov.: stsl. Črěda stádo,
řada, sic. crieda (v. výše), trieda, triedit,
striedat, r. ceredá- nář. stádo, spis. řada,
pořadí, ukr. čereda stádo, hejno, řada, pol.
trzoda stádo, hl. crjóda kupa, sin. creda stádo,
pořádek, čéda stádo, čistota (z 'pořádek'),
sch. črijeda stádo, řada, střídání, b. ceredá
stádo. — Psi. cerdá; příbuzná slova jsou sic.
křdel, stind. éardha- mask., éardhas- ntr.
stádo, řada, gót. haírdx, něm. Herdz stádo,
kymr. cordd skupina, řada; lit. kefdžius
pastýř. Jakou příponu a jaký rod mělo praja-
zykové slovo pro stádo, těžko říci.
střídmý, sic. striedmy. — Ze sté. středmý
prostřední, to pak asi z příslovce *středmo,
srov. krad-mo, mer-mo, nebo od příslovce
středem (srov. střed).
střiež stč.: jen u Klar., psáno strziess
Charybdis. R. střež největší hlubina v řece, střed
proudu, ukr. strýžeň, sin. stržen tah proudu.—
Příbuzno je švéd. streke t/v, něm. -strich
v Stromstrich t/v. Viz stržen a následující
heslo.
střih ve vorařském slangu: mezera mezi
vory spojenými v jeden ,,pramen" [= vory
se pramení, když*se jich několik sestaví za
sebe a sváže houžvemi], obávaná u plavců
(,,hnedle bych se byl v slabéjch střihách
utopil"). Odvoz, střihovnice houžev spojující
vory ve střihu. Cit. z Jílka Jčř 117. — Je to
patrně nč. forma předešlého hesla; h je
patrně výsledek zvratné analogie a záměny
zfž v některých pádech.
stříhati, střihnouti, od- při- u- za- -etřiho-
vati, postv. střih; střihač; stříhavka lidový
název pro rozličné druhy hmyzu, např.
škvora; stříž ovcí = střihání; postřižmy
jistý starobylý obřad (slavnostní stříhání
chlapců), střižní obchod; postv. výstřih,
sestřih (filmu); zástřih, ústřižek, ostřižek. —
Všeslov.: stsl. strigq strišti, ale i po-strěěti,
sic. střihat, střih, střiž, střižný, r. strigú strič,
ukr. stryžú strýhty,pD\. strzyg$ strzyc, hl. třic,
dl. stéigaš, sin. striči, sch. strici, b. striža,
všude t/v. —- Psi. strig} *strik-ti: náleží
k lit. riěkiu riěkti krájeti (chléb), srov.
krojiti; kořen reik-: přidané s bylo provázeno
oslabením k > g (§ 13). Dalších příbuzných
není; co se uvádí, je velmi odchylné
významem.
stříkati, stříkačka, postv. střik. Sic. striekai,
pol. strzykaé, dříve i strzekac, strykaé, sch.
strcati t/v. -- Příbuzná je litevská rodina
těchto slov: teškiú tekšti něčím kašovitým,
hustým tak házeti, že to stříká; okolo sebe
stříkati, kapati; dáti ránu; tékšťzlěti krátce
stříknouti; tikšti rozstřikovati, trýkšti (ne-
přeehodné) stříkati; trekšti tlačiti, až iiě?.o
(tekutina) stříká. U Slovanů bylo t-ody
strěkati, ale snad i střihati a strbkati ( > sch.
strcati); tedy tvary, jejichž základy mají
své protějšky baltské. Zdá se, že ve všem
vězí kořen tek-, téci, arci opatřený
zesilovacími prostředky (r, § 9; příponové sk,
v litev. > ks, u nás bylo s přeneseno na
začátek slova). Sloveso bylo původně ne-
přechodné: (o tekutině) tryskati nebo padati
silným tokem, silným proudem. (Jinak,
sotva správně, Ondruš JÖ 10.18.)
stříň msl.: první tenounký led na vodě,
voda stříní, je zastříněné, val. střín Hzl, m?l.
podivné střemšíní t/v bude asi zkřížením ze
stříní a stříž. — R. nář. sérén gen. -na
zledovatělá kůra na sněhu, zastar. oserenepokrýti
takovou korou, ukr. sirén* gen. -nja i sířen
-na umrzlý sníh, náledí, jíní, sic. srieň, pol.
szron, szren, dříve érzon jinovatka, sin. sren,
srenj jíní, stříň, kůra na sněhu. — Psi. sem-b
nebo sernb. Bylo i adj. r.-csl. srěn-b bílý.
Srov. lot. sěrns jinovatka, kůra na sněhu;
v lot. sěrksns t/v a lit. šeřkšnas jinovatka je
přípona -sno- (srov. -snb v plíseň); k je
vkladné; dále lit. šeřkšnas bělošedý, plesnivý.
Stsev. hjarn ntr. umrzlý sníh, arm. sařn led.
V prajazyku bylo asi *lcernos mask. (stran
rodu srov. led, sníh, stříž); je snad v nějakém
vztahu k slovu *ttolnä jinovatka (lit. šalna,
stsl. slaná): patrně jde o kořen (srov. lit. šálti
mrznouti) lcel-, jenž asi připouštěl variaci rjl.
střítež: jen v místních jménech (stč. Třie-
tež, Střietež), ponejvíce^ na Vysočině; viz
přehled Šmilauerův NŘ 25.181. Na stř.
Slovensku jsou pomístní jména Č(i)erťaž,
Čertež (toto JČ 8.245); gem er. čaríaz gen. -i,
šertaz, orav. ózrtaž; jako obecné je mají
S. Chalupka a Hviezdoslav jako 'hranice,
hraniční čára, linie'. V sic. je to přejato
z valašské terminologie ukrajinské (Vážný,

siřiti
589
studený
Bratislava 6.462), totiž z ukr. čertež = role
získané zničením lesa. Sin. místní jména
Črt, Črta, Črtena, Čertež, sch. 14. stol.
čritežb (Bezlaj Slavia 27.361). R. čertež =
plán, obrazec, náčrt apod. — Zdá se, že
vlastním významem je řez, výřez (neboť
je to zajisté od čirtq hrsti, viz čítati), odtud
se pochopí jak prosté čára, tak i hranice a
paseka. Hranice v lesích bývaly vyznačeny,
bylo-li toho třeba (tj. nebylo-li přirozených
hranic, jako jsou řeky, potoky, hřebeny hor),
širokým čistým pruhem země, aby pohraniční
stráž spatřila každého, kdo by přecházel
hranici; tak kdysi hranice mor.-slovenské,
na Balkáně i u nás na západě státní hranice
dcsud. Sic. r. ukr. je z čut-, ale č. z *čeit-;
přípona -ežb jako v rubež hranice, od rubat. —
Někteří badatelé (Berneker; Bezlaj Slavia
uv. m.) vidí zde jiný základ, psi. *čerťb
rákosí (r. čerět), ale to se na naše místní
jména hodí sotva.
stříti; slovesné a jmenné tvary jsou od
těchto stupňů: 1° sttr- v stru; 2° ster- v inf.
stč. střieti > nč. stříti; 3° ster- v stč. -stierati,
ne. (pro· za- před-)-stírati (sem zástěra,
prostěradlo); 4° stor- v prostor a (lid.) prostora
( > prostorný, prostorový), viz i strana. —
Všeslov., hlavně s pro-: stsl. prostbrjo pro-
strěti, sic. pre-strieť, pre-stieraí, pod. vy°, za°,
priestcr; r. prostřu prosteréť, prostor, ukr.
prostřu prostérty (*stirti podle présentu),
próstir, pol. rozpostrzeč atd. — Psi. *-stiro
*stcrti, od kořene ster-, velmi dobře
zastoupeného jinde, zpravidla s rozličnými roz-
siřovacími pivky (ά/a ě~/ó, u): véd. aor. ástar,
sanskrt. part. strtá-; s a/a a nosovým infixem
véd. strnuti rozcstírá; k tomu patří dále lat.
sterna, stratus; s ustiná. strnóti, gót. straujan
(něm. streuen). Paralelní kořen blízkého
významu je stel-, viz stláti (ale ta slovesa
nejsou formována stejně!).
střízlík, stč. střiežík, mor. stříž, čížíček,
křížlíěek. Přen. o útlém a malém člověku. —
Sic. striežik, pol. strzyž, strzyzyk, dříve
strzíi(yk), hl. ttřěž(ik), dl. stéěž(yk), sin.
strežek strežic stržek, csl. střiž υ střízlík; ale
r. střiž a sic. stříž (z ruš.?) přeneseno na
břehuli. — Psi. asi strěži». Nabízí se myšlenka,
že souvisí s lat. rěgulus (znamenalo asi
střízlíka i „králická", jenž česky sluje v lidu
zlatohlávek; oba ptáci jsou stejně malí);
s „pohyblivé", t vkladné; rěgulus by byla
noimální zdrobnělina; podobnost s rěx král
by tedy byla náhodná; je-li tomu tak, byla
však příčinou lidové etymologie (srov. něm.
Zaunkönig) a motivu bajkového. Základ rěg-
je možná zvukomalebný, snad vystihuje
střízlíkovo „varování", v němž se czývá
právě rrr.
střízlivý: stč. střiezvý; mor. střízbý (vy-
střízbět) třízvý třízbý. — Všeslov.: stsl.
trězvb, sic. triezvy i (z češtiny) striezlivý,
r. terezvyj, nář. tverezyj, tvereznyj a z csl. je
trézvyj; ukr. tvérézyj, pol. trzežwy, hl. strózby,
dl. strozbny, sin. trezen trezev (dolož, i stréziv,
trézbik), sch. trijezan, b. trezven. — Slovo
velmi nesnadné. Jako psi. podoba vychází
terzvt; lužické b místo v není snad příliš
závažné, snad je to jen pouhá záměna retnic.
Zdá se mi nyní, že terzvt lze pomocí jistých
hláskových přesmyků spojit s germánskými
slovy; nejblíže je starodánské edrugh (novo-
dánsky je cedru), dále je sthn. urtruct
a staroangl. gedréog t/v, je i starofríské
abstraktum éderskip střízlivost. Je-li to
spojení správné, naše z by bylo z *g. Další
historie není jasná, ani germ. slova nejsou
průhledná (dosavadní pokusy, vesměs málo
přesvědčivé, uvádí Ahlsson, Die altfries.
Abstraktbildungen, Uppsala 1960, 206n.).
stříž, střížek chod.: slabounký led na
vodě, laš. skřiž fem. déšť ihned mrznoucí;
za Jg stříž, nč. tříšť (šť a zánik s vlivem
slovesa tříštiti), mor. tříšť led s vodou. Nové
sloveso: chod. střížit se, mor. střížit, stříštit se
pokrývati se ledem; han. stříhnót mrznouti.—
Sic. stříž ledový škraloup, jíní, sriež (t zaniklo
vlivem slova srieň t/v), hl. srěž, srěš holoť,
dl. srjež strěž srěš fem. tenký led, pol. érež,
stryž tenký led, sch. srež, střež holoť, b.
skrež šedivý mráz, jinovatka. — Psi. asi
*strěžb fem., k lit. nář. (Nesselmann) strě-
giu strěkti mrznouti v led (upě apstrěgé řeka
zamrzla, lédas apstrěgé Ted se udělal). Je
možná další souvislost s lat. frigus a ř. ρϊγος
( = *sríg-), ale rozdíl Ijě je nesnadno vyložiti.
Viz i násl. heslo.
stři žehá, stč. střiežeha; je mor. a sic.
(střížaha -ž?ha -žava třížeha striežavá) a
významy re udávají takto: mžení, mlhavica,
hustá nlhi, požáry, kalný obzor v čas
dlouhého sucha, mlhavé obláčky na obzoru,
šmouhy po nebi, kdy slunce svítí přes
oblaky, ohrada okolo měsíce, zimní zrcadlení
slunce v podobě tří terčů, spálení květů
mrazem. Pol. ér{z)ežoga, stryžoga je obdobná
mlha jako v č., i spálení květů. — Vzniklo
zkřížením slov stříž, a to s jeho významem
jinovatka, a požeha, požaha podym (viz
žhnouti). Prvé střižena znamenalo asi zimní
mlhu, drobounké mžení, ihned tuhnoucí
a usazující se na věcech v podobě jinovatky
nebo i hustší mžení, usazující se v podobě
holoti: s tím později lid popletl všeliké jiné
(i letní!) mlhy a jiné zjevy, při nichž bývá
mlha nebo mráz.
štůčka: obyčejně štůčka, han. štočka; dříve
i štuk, štuka. — Jak ukazují tyťo dřívější
tvary, pochází s. ze střhn. stück(e), stuck(e)
'jednotlivý předmět, zvi. z plátna, sukna,
oděvní látky'. Lidovou etymologií bylo při-
chýleno ke stočiti (Jg: „kus veliký plátna...
svinutý"). Knobloch ZfS 7.302.
studený; studiti, se zdloužením (pře0vy0u°
za°) stydnouti, -stydati; studna, stč. a nář.
studně, vč. i studeň; studánka, laš. studenka,

stuha
590
styděti se
jo. hornoblan. studánec (srov. sin. b. studenec,
sch. -ac t/v). — Všeslov.: stsl. studim>, sic.
studený, stydnut, studna, r. studěnyj, studit
studiti, stýnu stýnut i styt stydnouti, iter.
-styvát, ukr. studényj, studýty, studenýcja
studna, pol. studzié, stygnqó, hl. studzic,
studnja, dl. stuíié, stu(d)nué, sin. studen, sch.
studení listopad, stinuti se ztuhnouti chladem,
studjeti býti studený, b. studen i stud zima,
studja studiti, studeneja stydnouti. — Do
psi. možno, zdá se, položiti pouze student,
studiti,stydnoti (stran u—y srov. gubiti -gybngti,
viz hynouti), kdežto stuďb, studa, stuďa chlad,
zima, jsou pozdější postverbalia. Studen-b
je — jako zelen-b k lit. žélti — přitvořeno
k nějakému nedochovánému primárnímu
slovesu. Původ základu stud- není jasný.
Z jiných jazyků lze srovnati toliko ř. στνξ
gen. στυγός, u jehož plurálu se udává
význam pronikavý, ledový chlad (ale jinak jsou
u něho a u odvozenin významy jiné, např.
στυγνός ošklivý, odporný, nenáviděný atd.,
viz hyzditi). Je-li rd. stúgnut, stýgnut
stydnouti a pol. stygnqó staré, mohlo by míti
původní g. Jinak je všude d; snad pochází
ze synonymního chold- (viz chlad), rovněž tak
vokalismus *ou > u bude podle cholďb.
stuha, Rohn a Jg stouha, sto. vztúha
Klaret. Pův. řemínek, kterým se přitahovala
obuv k noze. ,,Jak to vypadalo, představíme
si dost dobře podle krpců (opánků) horalů
slovenských. Krpec je, tvořen kusem kůže,
jehož okraje jsou ohnuty a podírkovány.
Těmito dírkami prochází šněrovadlo; to se
pak otáčí výše kolem kotníků a přes
lýtko Vztúha byla tedy to, co utahovalo,
pevně připojovalo obuv směrem vzhůru"
(Šm.). Pak přeneseno na jiné řemínky nebo
tkaninové pruhy něco utahující. — Sic.
stuhel stuhla stuza, luž. stuga, pol. wsteya, ukr.
stjahel, sin. stogla. — Tedy *vbs-t$ga od
tegnnti táhnouti, střída e/i jako e\o; vz-
vyjadřuje směr nahoru. O tom podrobně
Smilauer OKP 2.11.5.
stukat msl. laš. sic: sténati, vzdychati, sic.
stukavý, zastuknút. Pol. stekaó, dl. stukai t/v.
— Jen západoslovanské. Příbuzné je lit.
stáugti výti (o psech a vlcích, také o vytí
vichřice), hlasitě plakati. Rozdíl gjk nemůže
býti tomu srovnání na překážku. Psi. bylo
tedy stukati. Polské g vyložíme jakožto *o,
to pak z *un, tj. z expresivní geminace
(*stukkati), kde kk se rozštěpilo na nk, § 15.
(R. stukat, pol. stukaé klepati, bouchati, je
jiné sloveso, sem nenáleží!)
stůl, stolek, stolec; mor. stolař = č. truhlář;
mor. stolovina zásuvka stolní; stolovati,
stolovník; stolní, stolník, stolnióiti; stolice židle,
křeslo, přen. sídlo; stolička, přen. i třenovní
zub (podle podobnosti s tří- nebo čtyřnohou
stoličkou); prestol z csl. — Všeslov.: stsl.
stoťb trůn, sic. stol, r. b. sin. hl. stol, ukr.
stil gen. stolů, pol. stol, sch. sto, gen. štola,
všude i další útvary. — Odvozeniny jako
stolec — trůn a stolice ukazují, že základní
stoH nemohl býti stůl v našem smyslu slova,
důstojný nábytek, na němž se jí, alenesedí(l).
Indoevropané v době jednoty neměli
společného stolu v našem smyslu, při jídle
předkládán byl nízký jakýsi stoleček každému
zvlášť, tak bylo asi též u Praslovanů; na
Balkáně místy dosud není velkého stolu.
Stoťb byl tedy patrně spíše něco jako něm.
Ge-stzll, podstavec pro různé práce domácí
a řemeslné (teprve časem koiečně i pro
jídlo). Spolu s lit. stxlas je tedy příbuzný s
rodinou ř. στέλλω postaviti, něm. stillen, Stuhl
(toto ze stol-) a ind. stkali výšina, ve výši
položená rovina. Jejich kořen stel- bude
samostatný, nikoli nějaká odvozenina od st%-
státi. Základní význam toho Stuhl vězí ještě
(Knobloch ZfS 7.302) ve Webstuhl tkalcovský
stav a v Dachstuhl krov, vazba střechy; srv.
podobný vývoj významový u křeslo. O
vývoji stolu v. D. Stránská ČL 49.1962.250.
stupeň, již stč.; val. stupňa; odvoz,
stupnice; stupňovitý, stupňovati. — Stsl. stepenb*
r. štípen" gen. štípeni fem. (knižní; v živé řeči
stupen'), ukr. štípen" gen. -vja mask. (též
stúpírí); sic. stypen; pol. stopien,h\. stopjeú.—
Útvary s u mají je asi z q, od stoupati,
*st)p- < *stopp-. Útvary s o jsou od ne-
expresivní podoby kořene, která je ještě
v stopa (V. Kůst pís.). Ruské e bude asi
výsledek asimilace k e příponovému.
stvol: stonek. Přejal do botanického
názvosloví Presl z ruštiny; tam stvol = stonek
(rostliny), kmen, peň (stromu), brk (péra),
hlaveň (zbraně); znamená zvláště stonek
dutý, potom i některé rostliny s dutým
stonkem (r. stvol pastinák nebo kerblík, sch.
cvolina rozpuk nebo bolehlav). Ukr. stvil
kmen. Sic. stool je nejspíše z češtiny. —
Nepochybně souvisí s r. stébel atd., viz
stíblo. Asi staré ^stbboťb: b upomíná na lat.
stipula; příponové -ol- vedle -el-
nepřekvapuje, snad se i ono shoduje s lat. -ul-a
( < -ol-αΊ); v místo 6 vysvětlíme nejspíše
tím, že tu jde o usnadnění výslovnosti
(t-b byly 2 explosivy vedle sebe!).
styděti se, stydlivý, stjdlavý, stč. sty daty,
nč. jen nestydatý, nestyda, stydký (Rohn ad.),
mor. stydko = č. sty dno. Viz i ostýchati se;
s w. stud, (ne)stoudný, stč. nestudatý, (z)ostu-
diti, postv. ostuda ( > ostudný}, ostouzeti. —
Všeslov. vyjma luž.: stsl. stuďb, styíď^
styděti se, sic. stui, r. styd, stydítsja, ukr.
styd, stydýtysja; stydati někoho ostouzeti,
hanbu mu dělati, pol. wstyd, wstydzió sie,
sin. stud ošklivost před něčím, studi se mi
oškliví se mi, sch. stideti se, stid, b. stud. —
Do psi. lze položiti stuďb, (o)stuďti někoho,
(o)stydati (je č. ukr.) a styděti (se), kdežto
styďb je asi mladší post verbale. — Tato
rodina je příbuzná s lat. pudet -ěre styděti se.
Máme-li s- za „pohyblivé" (přidané), je

591
suchý
stýskati
pouze rozdíl t-p, tedy „vertikální" záměna.
Naše u je tu z plného stupně *ou, kdežto
latina má náležitý nulový stupeň dvojhlásky,
totiž u. Stydati má zdloužení *ü > y,
obvyklé u iterativ; sloveso někde přešlo do
tříd na -cti nebo 4ti. Meh LP 8.62.
stýskati, obyčejně s. si (jiný význam má
s. se = býti žalno po něčem milém); s τ> je
postesknouti si, zastesknouti se, postv. stssk
(spis. stesky zaměstnanců = nářky,
stížnosti na křivdy). — Hl. styskač so, dl. stýskáš
se s rodinou odvozenin; pd. ustyzgac naříkati
Kuc. — Náleží k teskný, téci, *ttsk-; s- je
perfektivující st>-, východiskem tedy bylo
s-b-tisk-nnti.
sud, zdrobn. stč. sudec, sudek, nč. soudek;
odtud osudí, stč. osudie urna; zč. suden i
sudno police r a nádobí, zpodstatnělé adj. ni-bi-b,
-bno; stč. suden, sudnec, sudník košík, jč.
suden košík na brambory, sudníček košíček,
původně asi košík na nádobí. Sic. sudno
člun, z ruštiny. — Všeslov.: stsl. sodt,
stsyďb nádoba, plur. nádobí, náčiní, r.
sosúd nádoba, sudno lod, ukr. sudýna sud,
mísa, nádobí, sudno lod, pol. sqd, stp. ssad
nádobí, sud, sic. hl. dl. sud, sin. sod sud, sch.
sud nádoba. — Psi. sodt i stsoďfe. Slovo
nevelmi jasné. Má se za to, že v něm je
předpona s">- (popř. zdvojená) a slabý stupeň
kořene dhě- (viz díti), tj. dh9-, což před
příponovým -o- ztratilo své d, a srovnává se lit. iňdas
nádoba (v plur.: náčiní), nuödai plur. jed,
dále č. vnada, udice, vše s tímto dh.9- > d.
Nříš sud by tedy znamenal nádobu nebo
i lodici složenou, sestavenou (z dluží)
na rozdíl od nádob hliněných a kovových
jednolitých nebo od člunů vydlabaných
z celého kmene. Č. suden atd. tomu nevadí.
Patrně i v češtině — jako v jiných jazycích
— byly v předhistorické době odvozeniny
(srov. osudí) s významem pouze 'nádoba
(jakákoli)' nebo 'nádobí, náčiní', suden je tedy
police na nádobí, ne na sudy.
sudlice: druh kopí, opatřený (na rozdíl od
vlastního kopí, jež mělo hrot jen na jednom
konci) hrotem větším na' jednom konci a
meiším bodcem na druhém. StČ. sudlice. —
Na Podluží „svatební sulice, stuhami
ověnčené dlouhé tyče, které jsou asi pozůstatkem
starších svatebních praporů, na P. známých
už jen z ústního podání" (Podl. 59).
Vzhledem k tomu, že chybí d, je snad tato forma
přejata z blízkých charvátských vsí. —
P. sulica (z ruštiny), ukr. zast. sula, r.
súlica, sin. sulica, sch. sulica, vše: oštěp,
kopí. — Psi. *sudlica, ze *su-dla, od toho
kořeno, který je v sunouti, dokud ještě měl
původní význam 'házeti', který je dobře
vidět v litevštině; přípona -dla tvoří „jméno
nástroje" (zde: zbraň, jíž se hází).
sudý: protiva lichého, stč. suda pár. Sin.
sod. — Psi. *soďb; má nepochybně stejné
složení jako sud a snad i soud, totiž si-d-T, =
'složený' (ze dvou jedinců), párový.
Rozšíření platnosti na 4, 6, 8 atd. je jistě pozdější
jev.
suchopár: místo vypálené do sucha; asi
ze suchopal. Odvoz, suchopálný Kouble u Jg,
pak suchoparný; bylo i suchopádný hubený
v tváři, us. za Jg, d záměnou za r (§ 6) =
r. suchopáryj vyzáblý, vychrtlý, vyschlý.
suchopýr: rostlina Eriophorum. U Presla
bylo suchopeřník, -pejřník, suchopeř, ale
i peří a suché peří. Lidové je peří, mor.
pápeří. Viz JR. — Jasné je peří, jemu
odpovídají něm. lidové názvy Federn,
Sumpffeder, Federblume, Federbusch apod.
Ale sucho- je nejspíše místo *pucho-: r. je
mj. puch, pušica, puchonos, puchopyrej,
pušistyj pyrejnik, travjanoj puch. Puch je
ptačí „prach", drobounké peří. Celek tedy
znamenal asi „prachové peří", což se
vztahuje na bílou „vlnu" klásků.
suchý; hojné odvozeniny: suchost, suchota
(jč. 'úbytě', mor. souchoty; odtud stč.
suchotiny, nč. souchotiny = sic. suchá nemoc);
suchan (příjmení Suchánek), suchant;
suchar druh pečiva, suchá větev, hubený člověk
apod. (jvč. suchar suchý strom, mor. sucháři
suché větve), *sušeň (asimilací suš-: č. sušen
Jgd, msl. šušeň, han. šošeň uschlý zbytek po
květu na jablku nebo hrušce, msl. laš. šušňa,
č. šíšně gen. -ete Jgd, jč. šíšeň, nebo šišně gen.
-ete, pd. susla suchý hlen v nose, val.
přeneseně šušon oharek louče; od toho sic.
sušňák lenoch, č. šíšně usmrkanec Jgd, mor.
šušnivý, sic. šušňál usoplenec); souš rnask.
fem., mor. such, soušek, suška, sic. sušica
suchý strom; sušinka, sušenka suchá třešeň,
slíva apod.; složeniny: suchopár (viz zvláště),
viz i šuchomať (zvi.); siicholepka komár
píchající koně (Jahoda, Slunce 78), srov.
csl. sucholaplb larus; chod. samoslička <
-schlióka souš = strom sám od sebe uschlý.
Denom. sloveso sušiti, -soušeti (mor. kráva
přisúšá = dává méně mléka, obdobně
polsky; msl. prosúšaťse míti se dobře, vlastně
procházeti se na suchu, na slunci B, pro-
súšat sa chodit s místa na místo a překážet
Mal, viz i šašit). Postv. přísušek a osúch
druh pečiva (ocouch placka, koláč Jg, sic.
osúch, posúch pečivo z výškrabku, č. bacouch,
han. bacóch SvB-Gr, val. bacúch SvK, laš.
u Příbora borcuch suchý koláč MZ; srov. pol.
osuch, ukr. ósuch, hl. wosuch, dl. wosuch;
původně pečivo s derou uprostřed, jež se
navlékalo na žerd a sušilo nad pecí — tak
kdysi u Poláků — v trvalé suchary; osuch
je tedy zřejmě postverbale od osušitil).
Zvláštní užití adjektiva: val. dostal pár
suchých = pohlavků SvK; připomíná stč.
pohlavci suší Podkoního a žáka; je i val.
taková usušit vlepiti pohlavek SvK. Od s-bch-
je schnouti, iter. (pro- u- se- vy- za-) -sýchati,
sic. jiné tvoření (vy-)schnúť > vy-schýňať. —
U všech Slovanů, všude četné odvozeniny.

sujný
592
sunouti
Do psi. lze klásti such-b, sušb, sušiti
a s-bchnqti. Such*b = lit. saúsas, lot. sáuss,
ř. ανος, ide. *sauso-s. Vedle toho byl nulový
stupeň v av. huš-ka-, stind. éuš-ka- (é
asimilací) suchý, a v slovesích lit. sysú susau
sústi prašivěti, lot. šusu sust schnouti, stind.
éúšyati usýchá. Z nich vyplývá, že s-bch-nqti
je obměnou staršího slovesa, jež by
odpovídalo asi indickému (slovan. 3. sg. asi
*stšetb). Poměr schnouti/suchý je jako
v ohlechnoutij hluchý, oslnouti\ slepý. Původní
sausos má neobvyklý vokalismus a,
dosvědčený řečtinou; ten \-yznačuje jinak
slova expresivní, lidová; soudíc podle avesty
označovalo to slovo suchost jakožto
vlastnost nevítanou, zhoubnou (přírodní
pohromu, ničící stáda atp.), tedy pojem, jehož
pravé označení bylo měněno z důvodů
tabuových; i lat. siccus je zřetelně expresivní
(Vendryes, SymbRozw 1.139).
sujný stč.: marný Šk. — Stsl. sujb marný,
prázdný, malicherný, strus. sujb prázdný,
r. suje nadarmo. — Psi. sujb; příbuzné je lat.
cavus dutý, stind. éunyá- prázdný.
suk 1°, souček, sukovitý', suk znamená
chod. a jvč. (Polná) i místy mor. haluz,
větev. — Všeslov.: stsl. sqk'b ratolest, větev,
sic. suk, sukovitý, -atý, r. suk suchá větev,
suk, ukr. suk větev, suk, pahýl, pol. s$k,
hl. dl. sch. suk, sin. sok větev, suk. —
Psi. sok-b, znamenal asi pahýl po větvi (tak
v stč.!) jako nyní, nikoli haluz zelenou;
nynější doložený význam 'větev' vyšel asi z
významu 'suchá větev' (tj. jj^/olámaná, spíše
jen pahýlovitý zbytek). Pak lze je spojiti se
stind. šankú- mask. ostrý kolík, hřeb, kůl.
Pro další rozbor není opory.
suk 2°: uzel (mor.). Jak vyplývá ze sic.
zosukovať, byl tento suk původně uzlík
vzniklý při soukání útkové nitě. Je to tedy
zpětný útvar od soukati.
suka val. laš.: psice; na Hranicku znamená
špatnou, zlou ženu Hzl. Sem patří snad i jvč.
(u Litomyšle) cuká jistá část tkalcovského
stavu (srov. přenesené významy slov čuba,
fena). — Pol. sic. suka, ukr. súka, r. suka
(nář. súka). — Nejspíše, jako mnoho jiných
názvů zvířat, z vábící interjekce (je něm.
schuck-Schuck, dl. tsu-tsu, téuko-téuko na psy).
(Odvozováno i z ide. názvu psa *Jcuvón, lit.
šuo, ale to má velké obtíže.) Snad je možno
myslet i na kořen seu- roditi, který našel
Szemerényi i v lat. sus, viz svině; tedy suka
by byla prostě „samice''; podporou té
domněnky je fena, mající poslední východisko
v lat. fěmina, samice; pak by ovšem vábící
citoslovce byla teprve ze suka a ne naopak. —
Něm. zauke psice je přejato ze slovanštiny
(stran z srov. zobel ze sobol); naopak z
němčiny je hl. cuká pes (Bielfelólt 118).
sukně, suknice: u starých Čechů jakási
tunika, u mužů od krku až po pás, u žen skoro
až k zemi (Zíbrt); není jen část ženského
oděvu; msl. sukna. Sic. sukna t/v jako nyní
v č. (ale v Liptově: kabát ČL 3.404), pol.
suknia, sch. sin. hl. dl. suknja, ukr. súknja.
Psi. sukna, od sukno: za stará byla vždy
ze sukna, i dosud je sukna u Kyjova
výslovně označena jako soukenná (Kolaja).
,,Za křížových válek se toto slovo dostalo
na západ: střhn. suckenie, stfranc. sousquenie,
dnes souquenille" Šm.
sukno (nář. mor. soukno, podrobnosti
Utěšený 68), soukenný, soukeník. Všeslov.,
všude tak; přízvuk: r. ukr. siknó, b. sch.
sukno. Psi. sukno, od šukati (č. soukati),
byloť ze soukané vlny; přípona -no podle
plátno.
sůl, stč. sól; solný (*sol-b?i7>), solnička,.
solnář, soliti; slaný (*sol-m>), slanisko liz
soli pro lesní zvěř, slanice větší nádoba na
sůl, slánka menší nástolní nádobka na sůl,
slanina (stč. a nář. zpravidla v plurálu!),
slanec > slaneček solený sled, slanař =
solnář; msl. slaniisa (v ústech se slaní = chce se
píti); nově knižní slaň (sic. -na) za ř. aAc
(metonymicky: moře); solivar. Viz i slatina.
— U všech Slovanů: stsl. sólu sůl, s/a/fk slaný r
sic. sol, slaný, slanina, r. sol gen. soli, solonína
slanina, soloníca, nyní solónka slánka, solit
atp. jinde. — Do psi. možno položiti soli»,
soln'b, solnina, solnica, soHn-b a soliti. Solb,.
i-kmen, ze staršího souhláskového kmene
sol-, patrného z adjektiva *sol-m> a
zachovaného v ř. αλς gen. αλός a lat. sál gen.
salis; jinde má rozšiřující prvky: gót. salt,
ir. salann, toch. Β sälyi. V árské větvi to
slovo kupodivu chybí.
sum(ák) stč.: kožený pytel. Viz soumar
a sumka.
suma, evropské slovo (něm. Summe, fr..
somme at-d.) z lat. summa t/v (ze s. linea —
svrchní čára; Řekové a Římané výsledek
sčítání kladli nahoru).
sumec: ryba Silurus glanis, stč. som;
u Prahy lidově též čumec (Jan Moravek),
msl. šumíc Mal; na Podluží somic, somíc
(zpětný útvar z feminina: u Jg. doloženo
sumice). — Pol. sum, ukr. sum i som, sie.
sumec, v. b. sin. sch. som (přízvuk: r. gen.
somá). — Baltský ekvivalent: lit. šamas, lot.
sams. Psi. som-b tedy z *Ko?nos, dále je to
slovo nejasné.
sumka: opaskový váček na patrony
(vojenský termín): přejato z ruštiny od
Dobrovského. Je to i „živočich z podkmene
pláštěnců, Ascidia'' (Šm.). Sic. sumka asi
z češtiny.
sunouti: stč. suju sovati záhy zaniká;
vzniká nové (po- v- vf/-)-sunúti s doklady hlavně
předponovými; teprve nč. sunouti (se) má
hojnost knižních dokladů bez předpon; frok-
ventativum (od- po- vy- za-)-souvati je až
z nové doby, asi z polštiny. Ještě novější, ale
domácí je posunovati, Postverbalia: vsuvka,
zásuvka, přísun, postní (a posunek > posun-

593
svat
sup
čiva); odvoz. adj. cdsuvný, přísuvný. Viz
i sovek a sova 2°. — Význam byl 'házeti'
(viz i sudlice), z toho mírnější 'strčiti' (např.
vsunouti dopis do obálky), ale i tento
význam se více a více zmirňuje a zjemňuje,
takže sunouti se je zvolna se pohybovati. —
Stsl. sovajo sovati házeti, sic. sunut9 zasúvat,
zásuvka·, r. sujú (nář. súju) sovát strkati,
posouvati, ukr. sóvaju sóvaty sunouti,
pohybovati, pol. simqc, hl. sunyc, dl. sunus
sus suwaš, sin. sovati sávati sunoti, sch.
sunuti, b. sovám. — Příbuzné je lit. šáuju
munu šóviau šáuti střeliti, lot. šauju šavu
mut střeliti, strčiti, a dále av. spä- hoditi,
mrštiti (ze *svá-). Psi. sujn sovati ze *sou-jó
sou-a-ti; balt. formy z Köu- (na délku
ukazuje intonace); avest *lrv-ä-. Pro
nedostatek jiných forem nelze o kořeni Keu- nic více
tvrditi. Bylo i druhé sunoti běžeti, rychle jíti;
to snad vězí ještě v laš. snuise jíti, val. vysnúť
sa vylézti (na kopec), vesnúť sa kam vlézti,
vecpati se někam. Sem snad patří i vč.
vesnat se vměstnati se někam (srov. mor.
vlézti se kam t/v), zavesnat mnoho místa,
zaplniti; o něm viz sypati 2°.
sup; odtud asi posupný ( = jsoucí po supím
způsobu?), nasupiti se (sic. nasupené
rozzlobeně). — Pol. sqp; sepic síq mračiti se, kabo-
niti se, sic. sup, ukr. sup, supýty (brovy, čolo)
stahovati, vraštiti, s-sja mračiti se, r. nasupit
brovi, 7i-sja t/v. Sch. sip (Hirtz). — Psi. snad
syp-b i síp-b. Prvé znění lze pokládati za
dobrý protějšek k ř. γνψ gen. γνπός; pak by
bylo z *l'üp-; U\ý svědčí pro původ ,,pra-
evropský". Druhé znění by bylo z */cupp-,
s geminátou pp, rozštěpením toho pp na mp.
Útvar upp lze ostatně postaviti na roven
řeckému νπ. — Slova odvozená od sup se
zakládají na vzhledu supa: má oči zapadlé,
jako by měl brvy (nebo čelo) stažené.
supati, supěti, pompávati; supavý, šupot. —
Supěti, -ati je varianta slovesa, rozšířeného
u jiných Slovanů, sopěti (viz soptiti). Vše
zvukomalebné.
surdík msl., též curdík, stulík, burtlík(l)
zápecí, zákamní, výklenek n. kumbálek na
haraburdí, han. córdik malý kumbálek Kp. —
Sic. surdík. — Z mad. szurdék skrýše, zápecí.
surma, tak i sic: obchodní jméno sirníku
antimonitého. Z rus. sur'ma antimon (ukr.
súrma antimon, b. surma černidlo na obočí),
původu snad turkotatarského.
surový: 1 ° neupravený, odtud surovina;
2° krutý. — Stsl. surovb krutý, sic. surový
1° a 2° jako. v češtině, r. surovýj t/v, ukr.
suróvyj krutý, nebílený (o plátně), p. surowy
syrový, přísný (surowiec surové železo, s-á
kůže), hl. surowy, sin. b. surov, sirov, i srov. —
Psi. surov-b. Příbuzné je (Buga RFV 67.245 =
Raštai 1.334) nejspíše lit. siaurus (dodáváme:
a ziaurus) drsný (především o větru), popř.
hrubý, nevlídný, nelítostný (o člověku), tedy
litevské slovo je t/v co naše. Bylo tedy
38 Machek — Etymologický slovník
původně *sur-b, adjektivum ti-kmenové.
Přípona -οντ, vznikla ternatisací toho slova,
při čemž místo *u položen plný stupeň *-ou-.
Dále je příbuzno lat. caurus severovýchodní
vítr. Viz i syrový.
suřík: minium. Přejato od Presla z r.
súrik (je též ukr.: súryk) t/v, to pak ze střřec
σνρικόν --- syrské barvivo, purpur.
sutaška, pd. siutas. Je to „pletená šňůrka,
zpravidla hedvábná, protkaná často zlatými
nebo stříbrnými drátky". ,,Z fr. soutache
prýmek, páska, to pak z mad. sujtás lem,
obruba, průpletek". Šmilauer. — Přímo
z maďarštiny je sic. suj tas prýmek, šňůrka
na šatech Brn-Κ (Hpt).
svačina i svačně (obé již u Klareta), vč.
svaÓne, msl. u Luhačovic svatČinka (Václavík
217; t je asi mylné); sloveso svačiti, msl.
svačínat. — Sic. nář. (Záhorie) svačina, hl.
sivaóina, dl. swacyna (toto místy znamená
i Štědrý večer), pol. swaczyna t/v. — Podle
Brücknera i nejnovějších výkladů (Schuster -
Sewc ZfS 7.361n.,E. Eichler NŘ 46.71n.;
v obou článcích je i starší liter.) je s. od
svak'b (viz svak), tedy původně „shromáždění
(= společné posedění) svých lidí", popř.
kruh známých nebo přátel. Stran tvoření
a významu S. srovnává č. hostina, hl.
hosčina, původně snad = kruh hostů
(Gästekreis), shromáždění hostů. Do té
skupiny patří i sin. svačina a svačtvo
švagrovství, svačiti se zešvagřiti se; tu se ovšem
význam ještě neposunul k „jedení". Dále-
sem patří místní jména Nesvačily v C.,
Nešvačilka na Mor. (u Brna), hl. Njeswačidlo-
(dříve psáno Nyswacz).
svak stč.: příbuzný, nyní jen sic. svak,
svako (stran o srov. ujo strýko Jano Vládo
atd.) muž otcovy nebo matčiny sestry (pak
vůbec oslovení kteréhokoli staršího
příbuzného), u jiných Slovanů též manželčiny
sestry. V č. je za to přejaté švagr. — Svak
(tak je i pol. hl. sin. sch. b.) vzniklo
stažením ze svojak'b: je r. ukr. svoják příbuzný*
švagr. Z původu od svoji» = svůj je patrné,
že původní význam byl asi vskutku neurčitý,
jen: příbuzný, svojský.
sval, dříve i svála Klaret aj.: okrouhlý km
něčeho, boule, hrbol; svála kra, veliký drn
Jgd; chod. sval hrbol na stromu; svál ku»
hrubého dřeva (Kubín), parízek všelijak
prorostlý, též svál lenu aj. (Jakubec), val.
sval(in)a velký kus (hlíny, kámen), hrča nti
těle i na dřevě; od staré doby (Rohu)
svazek masových vláken v těle, musculus (nyní
spisovně jen toto!); přeneseně (a se
záměnami s > c, z) mor. zvalCí) silné dítě, cvalek.
cvaloň, č. cvalík, sic. cvalok (srov. parízek
o malém, zavalitém člověku). — Postverbál-
ní útvar od svaliti = v hromadu shrnouti,
původně tedy asi kýta sena, hrachoviny ap..
pak hlíny, přeneseně velký okrouhlý kus če -
hokoli jiného. — Chrv. svála sval Vážný Cak»

svalník 594 svědek
svalnik, střlat. consolida. Tak sluly v starší
č. rozličné rostliny, domněle „svalující"
zlomeniny a tržné rány. Např. kostival „vnitř
i zevnitř ranění svaluje", ,,zavaluject
(Černý) = zaceluje. Ve skutečnosti asi v tom
val- (doloženém i v kostival) vězí bal- (stsl.
bahji lékař), v č. jinak zaniklé. — Ze sic. sem
patří zvalník sbračka K.
svapato chod.: ,,kdo nalezne v lese včely
kromě brti, může si je vzíti, jejich med ale
musí dáti purkrabímu, což sluje s." Kt
7. — Ze *svepeťb; stluž. svepet WZULeipzig
13.381, pol. éwiepict brť, r. svepet brť (strus.
táž divoký med). Příbuzno je něm. Wift
a Wabe včelí dílo, plást. Vše asi „pra-
evropské", podobně jako střed — Roße
(nikoli příbuzné s weben tkáti!).
svár, svářiti se, s nadbytným ne- (vlivem
nesvorný) je nč. též nešvár, znesvářiti se, —
U všech Slovanů vyjma sch.: stsl. svaří,
svár, boj, svarjι svařiti hubovati na koho,
vaditi se, svarbnik'b tupitel, r. do 18. stol.
svára, nář. svaritsja, ukr. svar (a), svarýty
kárati, nadávati, s-sja, pol. swar, swarzyc
sie, obdobně hl. dl. sin.; b. svara. — Stran
původu se zdá, že ta slova souvisí s vaditi se
t/v: místo r, které je v č. svárlivý, hl. p.
swarliwy, ukr. svarlyvyj, r. svárlivýj, b.
svailiv, má srbocharvátština svadljiv; to je
blízké našemu vodivý, má však příponu
-livb a navíc „pohyblivé" s. Ve skupině dl
nastala záměna d\r (opačně r\d je např.
v č. kvedlovat z kverlovat) a tak *svadlivb
dalo svarlivt, to pak se stalo wchodištěm
dalších tvarů: při tvořeno *svarúi s$ a post-
verbální svar-b mask. a svara fem.
svat: svatební host; mylně (Jirásek aj.)
místo svak (= švagr); starý svat (starý svata,
starosvat, bulh. starýj svat) družba; stč. svat-
vie, svatbie, stará svatví (nář. st. svarba, st.
svarbí, starosvarby, starosvajbi aj.; sic. svat-
vy(ka) svatvica svatbica svatlica svatnica svat-
vyná svatva svat{k)a) žena strojící svatbu n.
zastupující nevěstinu matku (strojí nevěstu,
peče krávaj atd.); svatati strojiti svatbu;
svatba (nář. svarba, svajba, Voráč 47), odtud
svatební, svatebčan aj. — Všeslov.: r. svat atd.
Fem. svatví ze *svatv-bji svědčí, že svaťb byl
původně w-kmen. Pak mu odpovídá av.
xvaětu- (čti xvátu-) příbuzný (vl. člen velko-
rodiny, zádruhy): svatba byla záležitostí
celého rodu, svat původně byl prostě jen
člen příbuzenstva; ještě na stř. Slovensku
rodiče nevěstini a ženichovi se navzájem
j menu jí svat a svatva (-ka). Pak se svaťb zúžilo
na příbuzného jakožto obecné označení
svatebního hosta (nezáleží tu na přesném
vystižení stupně příbuzenství). Svaťb i *xvätu-
jsou útvary prastaré, asi od svo- svůj, ale co
do tvoření dále neprůhledné. Podrobně o tom
Meh ZfslPh 18.318.
svatý; posvátný (po- 4°), svatost, svátost
(délkou rozlišeny významy), sto. svátnost,
nasvátnost, posvátnost svatost; svátek,
sváteční; svatyně stě. = posvátná věc vůbec
(v. Hujer 1.228), svátost (srov. r. svjatývja
posvěcená věc), nč. chrám; světec < *sv*at-
-bCb; svatoušek (sic. fem. svatušla, mask.
-kár, srov. pol. éwietoszek, r. svjatóša t/v);
svítiti, posvěcení > posvícení, pův. oslava
vysvěcení chrámu, nyní náhrada za hody;
laš. postv. osvat zasvěcení, inaugurace. Sva-
tokupectví simonie, stč. svatokrádec, -krád-
stvo, nč. -krádež. — Všeslov.: stsl. svet'b
svatý, svetyni svatost, svatyně, světiti
světiti, svQStenik'b duchovní, sic. svatý, r. svjat, -á
svjáto, svjatíť, ukr. svjátyj, pol. éwiety, hl.
sivjaty, dl. swěty, sin. sch. b. svět, všude
i odvozeniny. — Psi. svet-b. Jak patrno ze
jména Svatopluk, znamenalo za pohanské
doby 'mocný' (S. = člověk „Svatopluky",
mocnopluký, mající mocné pluky); lit. šveň-
tis 'svatý' má jistě svůj význam pod vlivem
slovanského křesťanství. Dále souvisí s av.
spdnta- (av. sp- < sv-), jež se překládá
zpravidla jakožto 'svatý, heilig' a klade nejen
o božstvech, ale i o lidech. Poněvadž svatost
v křesťanském smyslu byla avestě cizí, je
zřejmé, že i tam to znamená mocný, a to
v oblasti magie, tedy = mající magickou
(nadpřirozenou) moc (H. S. Nyberg).
Křesťanství přijalo u nás pohanské slovo a dalo
mu význam, vycházející sice z 'mocný', ale
s jinými odstíny a s přenesením ve smyslu
svého učení. Z toho vyplývá i to, že svítiti
atp., i když je ve všech jazycích, není
založeno na psi. slovese, ale že to jsou vesměs
novotvary jednotlivých jazyků. Střhn. swint,
swinde mocný, silný (něm. geschwind nyní:
rychlý) a obdobná slova stangl., gót. atd.
budou ze slovanštiny.
svědek, svědkyně, svědčiti (dostalo i
význam slušeti, šaty mu svědčí, a prospívati,
svědčí mu venkovský vzduch; přes list mu
svědčí = pův. svým obsahem svědčí pro
něho = pak 'patří mu' atd., odbud mor.
svě(d)Čný o šatech apod.) (podobně sic.
svědčit, svedčať o šatech), svědectví, (o- vy-)
svědčení. — Srov. sic. svedok, svědčit, ukr.
svídok, svídčity, pol. éwiadek, éwiadczyc, hl.
swědk, swědčic, dl. swědcyé, sin. svedok,
svedočiti, sch. svjedok, svjedočiti. Proti tomu
stsl. s*bvědětelb, S'bvedeteT bstvovati, b. svidetel,
svidet°lstvuvam, r. svidetel, -tétstvovat. — Od
s'b-vld^ti věděti také (spolu s jinými) o
něčem, jak ukazuje shodný starší význam
slova svědomí, t. svědectví, vyznání svědků,
potvrzení pravdy před právem i kromě
práva Jg. Je nemyslitelné, že by -'bk'b bylo
zde původní příponou jména činitelského
(při čemž by bylo pouze věd- a ne vědě-\); je
zřejmé, že s'b-vede-telb je výtvor už praslo-
vanský a že slova na -ek, -ok (*-τ>&τ>) vznikla
mechanickým zkrácením nepohodlně
dlouhého slova na -telb. Podobně je sloveso
„věděti" základem pro název svědka u Ger-

595
svět
svěděti
mánů: sthn. giwizo, stsas. gewito, stangl.
(ge)wita, stnord. vättar, vitmisman; jejich
ge- gi- rovněž znamenalo „spolu", viz s 2°;
dále v ir. fiadu, stind. věttar-, ř. ίδνϊος
(Fraenkel KZ 43.218).
svěděti, val. svadit. P. swedzič, hl. swědzeč.
— Pův. s e (pol. g bude nepůvodní): příbuzno
je lat. südö potiti se, stind. svěda-, něm.
Schweiß pot. Významovou spojitost objasní
věta z Twaina, Yankee na dvoře krále
Artuše, č. př. P. 1951, 77: „Když se z člověka
řinou potůčky potu, nadejde brzy okamžik,
kdy vás začne svrbět kůže.'4
svědomí; sic. svedomie znamená, jako stč.,
svědeckou výpověd; svědomitý. Od svědomý:
znalý něčeho, vědoucí o něčem (s- < st>-)
spolu), part. pres. od věděti. Svědomí = pův.
vědomí o neěam společně s vědomím jíně
osoby, pak vědomí o vlastním skutku, o
vlastní odpovědnosti mravní.
svekr: manželův otec; fem. svekr ev, svekru-
šě stč.: manželova matka. — Sic. svekr,
sveker (i cv-), svokor, fem. svokra, svokruša
t/v, ojediněle znamená i rodiče manželčiny,
horň. svogruša (cvo-, cve-) tchyně; s
přenesením významu (jako v němčině) resp.
zkřížením se švagr, je sic. svakro švagr. Jinak je
všeelovanské vyjma luž. Csl. svekrt, r. svěkor,
ukr. svékor, pol. éwiekier, sin. sveker, sch.
svekar, b. svékár; stsl. svekry, r. svekróv, sin.
svekrv(a), sch. spekrva, b. svekärva. — Psi.
bylo mask. svektrt a fem. svekry gen.
svekri>ve; vlivem feminina (-kr-) nabylo někde
maskulinum podoby svekrt. Příbuzná slova
lit. šěšuras, stind. évaéura-, ř. έκνρός, sthn.
swehur tchán, stind. švaéru-, lat. socrus
tchyně ukazují na prajazykovou dvojici
sveKuro-s a sveJčru-s (lit. š-, stind. é-, je
asimilací k následujícím š, é; další změny:
lat. socer přetvořeno podle gener, ř. έκνρά
tchyně přešlo k α-kmenům atd.); u nás k
je za 1c náležitě, neboť je před temným
vokálem, resp. před r s temným vokálem.
Pův. svelcur-o-s jest děliti na sve-, jež náleží,
spolu se svo-, k ide. su- 'dobře' a dále ke
svůj, a na tcur-o-, jež naježí (se zkrácením
ü > u) k ř. κύριος pán: v Řecku ženy
oslovovaly mužova otce κύριε; sve-Kur-o-s je tedy
„svůj = opravdový, svrchovaný pán"
(kdežto manžel = pán je *potis): je třeba mysliti
na velkorodinu (zádruhu), v níž pater fa-
milias, vládce, je pro přivdanou manželku
mladého vládcova syna opravdu
svrchovaným pánem. Ide. svetíru- přitvořeno k sveliu-
ro- příponou ü/u, před níž disimilační ztrátou
zmizelo u z Uur-. U nás č. svekrev, r. svekrov
je z w-kmene (z nepřímých pádů), kdežto -a,
-usa > ušě jsou mladší úpravy (s -uša srov.
sic. mlaelucha nevěsta). Po-lední podrobný
výklad o ide. *sve-koru-s má Szemerényi
Syncope 291-318: má za to, že sve- znamenalo
„patřící k velkorodině" a že koru- patří k ř.
κορυφή hlava atd., tedy s. = hlava velkorodiny.
sveřepý (pův.): divoce rostoucí, sám od
sebe se uchycující (o rostlinách), v protikladu
proti rostlinám setým nebo pěstovaným
lidskou rukou (pol. éwierzepia róža — šípková
růže); pak: chovaný v polodivokém stavu,
bez denní lidské péče (odtud stč. sveřěpec
plemenný hřebec, sveřěpicě plemenná kobyla;
byli chováni v ohradě (taková ohrada se
zvala stč. kobyle pole; viz) stále venku, volně,
dosud jč. běhá jako šverepka = bystře).
Zpodstatněle sveřep označuje jisté obtížné a velmi
plodné plevele: č. = Bromus, pol. swierzop
t/v, msl. sveřep a r. svirepa = ohnice NŘ
30.42, p. éwierzepa hulevník, ukr. svyripa,
r. svirépka řepka, trýzel aj. — Adj. psi. stsl.
sverěp*b (r. svirep, b. svirep, sin. srep)
obsahuje sve-, kmen z vratného zájmena, a kořen
rěp- (viz řepík) uchy co vat i se. Podrobně
o tom Meh NŘ 29.112 a JR.
svět, sic. sv^t; světský, zesvětitcti, světový,
světák, podsvětí, zásvětí; jé. mor. svět'ta hanba
(pak i : pravda), msl. svitná hanba = h.
před světem (výchozí útvar byl asi jako sic·
Jianbiť sa na svět vy jsi K; zkráceno až na vslc.
hanba fstit velká hanba Bf); laš. svetovai
býti na světě, užívati světa. — Znamenalo
původně světlo (náleží tedy k svítiti): stč.
před světem = před úsvitem, do světa = do
rána, do úsvitu atp., sic. hanbil sa na svět
vy jsi = na světlo („totiž na osvětlený svět
v protikladu proti tmě před zrozením a po
smrti" Šm.). Dnešní význam vyplynul možná
ze staré představy (že tento náš svět je
světlý) o světě mrtvých, bez slunce, jak je to
u Homéra; ta představa je už ide. (de Vries,
Altgerm. Religionsgesch. 22.375), tedy
z obratů jako přijíti na svět = na světlo, což
zároveň chápáno jako 'mezi lidi, mezi zdejší
věci'; nový význam ovládl v č. a sic. úplně
a vytlačil tím staré slovo mir, (Tak i pol.
šwiat, hl. dl. swět, sin. svět, sch. svíjet, b.
svjat = svět; ukr. svit, r. svět = úsvit, svět).
O tom významovém vývoji svědčí stind.
paralela: rókas- světlo ~ löka- svět. Vč. za
žádnéj svět = za nic na světe, ani za svět;
jč. na žádnej svět t/v, srov. dl. na swěée t/v.
Nejasný je původ významu laš. tři světy =
starosti, msl. světit se s něčím = zlobiti se,
šetřiti aj. {nebudu sa s tebú s.; nebudu sa s tým
světit, raói to sním). Snad nějakou cestou
z obrátil jako ta má s ním svět I = smutný
osud, starosti apod. — Psi. svěťb 'světlo' je
jediná starobylá jmenná forma od kořene
svit- < *Ícveit- (viz svítiti). — Od ní
odvozeny: 1° světlý (msl. sic. znamená i: modrý);
odtud {pro- vy-)světliti = učiniti světlým
(kdežto osvětliti je = obliti světlem,
beleuchten); zpodstatnělé světlo; světélko {>
světélkovati), světelný, -nost, světluška (od stř.
doby), mor. světlík, světlice, světlíček, světlo-
janíóek bludička, popř. svátojan. muška; č.
světlík domovní šachta světlá; viz i světnice;
srov. stsl. wětblt, r. světlyj, ukr. svitlyj, pol.

)96 svině
světlík
šwiatly, hl. dl. swítly, -lo, sch. svijetao, b.
svetál. 2° svíce, viz zvi.
světlík: rostlina Euphrasia, již stč. Byla
a dosud je váženým lékem očním. Název je
od světliti, tj. rozsvětlovati oči, aby nebyly
,,temné", slepé; ,,zrak ostří a osvěcuje"
(Mattioli). Pol. šwietlik asi z č.
světnice, stč. svet(l)nice; mor. světnica byt
výměnkářův; místy mor. (han. msl.) seknica,
vč. místy seknice El-Pt, sednice (Hořicko
aj.), zČ. chod. sence (ze se[d]nice, Hujer 1.213).
U Kyjova je seknic(a) pokoj ,,u pánů"
(o změně tn > kn Hujer 1.215n.), kdežto
u prostých lidí je izba. — Jen v č.: je to
,,světelná — světlá jizba", obytná, na rozdíl
od černé kuchyně (místnosti pod komínem,
kde se vařilo, a jež byla vskutku černá od
kouře).
světoobčan, sic. sve°, je kalk za něm.
Weltbürger ,,ζ kosmopolites sivé mondän us".
Vážný NŘ 41.275.
svévolný, svévolnost, svévole. Jsou 2 útvary:
1° svá vůle, dvě samostatná slova: svoboda,
volnost, nevázanost, např. klad. proč to
děláš, svou vůli, co ses za blázna! Kubín 252;
z vět takových se ustálilo svá vůle jako pevné
spojení, z něhož je konečně spřežka msl.
svávota, han. svábole^zrní je han. svábolné,
laš. svavolny, msl. svávólný; tak i pol. swawo-
la, -Iny a ukr. svavólja, svavolnyk a svavílja,
svavíTnyj. 2° složenina očekávaného typu
*svoje-vo1-bje (r. svojevólije, pod. i b.), jež
přechází, vlivem prostého vola, ve svoje-vóta
(ukr. svojevólja, sic. svojvóla, č. svévole);
k tomu adj. *svoje-vol-bn,b v č. svévolný, sic.
svijwlný, pol. swowolny (ze swoje- haplo-
logií), ukr. svojevílnyj, sin. svojevóljen, ^sch.
svojevoljan, b. svoevolen. Trávníček ČMF
11.208.
svěží, svěžest, osvěžiti; do spisovného jazyka
asi přejato v minulém století z polštiny;
lidové je pouze laš. sviži, val. svíží (obé
vlivem ukrajinským = má i). — Sic. svieži
čerstvý (o mase, ovoci), pol. šrviezy, ukr.
svízyj, r. svez o mase, chlebu, ovoci, trávě,
vzduchu (chladný) atd. — Slovo jistě psi.,
svěžh; příbuzno je lat. vigěre býti pln života,
býti svěží, jarý, silný, zdráv, ve vlastní
oblasti např. v (dicimus) arborem vigere,
zpravidla přeneseně o lidské síle; nulový
stupeň i je ve vigěre zcela na místě (stavové
sloveso na -ei-, typ naše turpcti). Kořen tedy
sveig-, s je ,,pohyblivé"; svěžh < *svoig-jos.
(Lit. šviězias a lot.svaigs jsou však ze slovan..
Fraenkel LEW s. v.)
svíce, stč. sviěcě, odtud stč. sviecen, sviecník,
nč. svícen, svícník, mor. (u Frýdku) svíéník
(z pol.). — Sic. svieca, odvoz, svieteň, svict-
nik (t místo c vlivem svietiť); stsl. svěšta,
v. svecá, podsvečnik, ukr. sviěá, svičnýk, pol.
šwieca, éwiecznik, hl. swěca, sweěnik, dl.
swěca swěcnik, sin. sveěa sveÓnik, sch. sviječa
svijetnják, b. svešt sveštnik. Psi. světa < svět-
-ja; svícen je zpodstatnělé adj. svěťbrn^
svícny, totiž podstavec. Viz svítiti.
svíčka: za Jg 1° posvět čili lůj okolo
ledvinek, 2° bránice, 3° kus masa od zadní čtvrti
hovězího dobytka; stč. svieěek u Klaieta:
odtud svíěková peceně, sic. svieěkovica. —
Nejspíše z řeznického slangu: v něm svíěka =
onen lůj (svíčky byly lojové!), v slangu
přeneseno na jisté blízké části masa. „Jiný
výklad (málo pravděpodobný) u Wintra PaO
373" (Šm.).
svída i svíd, keř Cornus sanguinea; sic.
svíb, pol. sivid(wa), dl. svid, ukr. svydynay
sch. svib(a), b. nář. svit. — Souvisí s něm.
nář. Weinholz t/v (*vlnjvld: záměna zubnic
d\n; „pohyblivé" s) a s lit. sedidá, -ě t/v.
Slova „praevropská".
svidřík, svider: vrták. — Sic. svidríkr
svider, svidrikovat vrtati, csl. svrtdbl-b, pol.
éwider, r. sverló (sevské sverlo), ukr. sverdeL.
sverdlo, b. svredel, svärdel, sch. svrdao, svrdlo..
sin. sveder. — Ces. a sic. svider je z polštiny.—-
Psi. *svhrdlo: je ze *svbrb-dlo, od kořene
sverb-, který je též ve vrtati 1°; znamenal
obecně kroužiti, soustruhovati, v kruhu
otáčeti; v bsl. dal názvy pro pojem „vítati".
Přípona -dlo je u jmen nástrojů náležitá;
před ní byl náležitý nulový stupen (srv.
tr-dlo), ten je i zde. Dokud bylo ještě svbrdlo..
začalo slovo přecházet k muž. rodu, odtud
je r. sverdel ap. (d je tedy zachováno, ač
jinak -dlo dalo r. -lo). Pol. éwider bude ze
*svbrdel: v něm r-l se asimilovaly v r-r
(*svirder), ale prvé r pak disimilací
zaniklo. — Viz i švrdlat.
svidyj chod.: tuhý, houževnatý. Pd. swid-
ny, ukr. svydnyj -ovyj nezralý, nedozrálý.
Nejasné.
svině, svinský, svinstvo, svinák (sviňaciti),,
sviněík, podsvince (z pod sviňkcu), zasviniti,.
nasviniti; stč. svinina vepřové maso; sviňa
znamená i brzdu (srov. fena ěvba suka v témž
významu), sviňka je jistý korýš, jč. stonožka;,
mor. sviní (svinská) veška, svimboška (sic
svinská veš) označuje jisté rostliny okoličnaté,.
náležitě bolehlav (jeho skvrny připomínají
jistého příživníka vepřů). -— Všeslov.: stsl.
svinbja, sic. sviňa, sviňací, sviňacina, sviniar
pasák vepřů, sviňúr sviňák, r. sviň'já, pol.
éwinia, hl. sicinja atd. — Psi. svinbja
utvořeno od adj. svint (= stsl. tak, r. svinój) —
vepřový, jemuž odpovídá lat. suinus a —-
rovněž zpodstatnělé, ale s jino ι diuhou
příponou — gót. swein (něm. Schwein), všude
přípona -Ino- (ze sch. intonace svínje se
soudilo, že u nás bylo *sv-eino-; ale spíše se
změnila intonace nějakou analogií nebo
metatonií!): základem jo prajazykový název
sü-s, zachovaný v lat. sús gen. suis, ř. νς-
a σϋς (s expresivně zesíleným s, jež bylo
proto zachováno) a v něm. Sau, který
označoval samici vepře (kdežto samec je vepi\
mládě je prase,, viz obé). Szemerényň

svisel
íSyncope 330n. vidí v sü-s nejstarší název
pro bytost rodící, samici, od seu- roditi.
svisel, gen. -sie, m. nebo fem., zpravidla
v plur.: svisle, gen. ~slí n. -slů, lok. na svislích
n. -slách; zastar. nebo dial. Je již stě.: Klaret
A1. má visle 'pendix' i svisle 'doma' v témže
verši 1941 (nemusí tu být omyl: snad Klaret
znal i visle, asi z jižních Čach?; srv. sin. visle).
Jako význam se zpravidla udává „(přední)
štít domu, lomenice" Jg-Kt-B-PS; na Ho-
řicku je to troj úhelníková výplň po obou
stranách stodolových vrat, u Litomyšle
kulatý, nevyhraněný krov Hod. 61; val.
■na svislách = na patře; „svislý sloupek ve
vazbě domu" SvB; „štítová plocha, nazývaná
v zdejším okolí (val., pod Maky tou) svisle, je
zakrytá deskami svisle vedle sebe
položenými" (V. Pražák NSSA 9.96). — Hl.
■acisle, swisle plur. štít domu, Giebel,
Giebelseite, dl. swisle t/v, sin. visle, svisla, svisli
půda pro slámu (ve stodole), stodola. —
Málo jasné. V Č. a na Mor. se to spojuje
se svislý, že desky (= prkna) jsou svisle
(--- svislým směrem) přibíjeny na štíty; tak
to formuloval Žíla, Podřevnicko 1.64;
podobně^ již Jg. Ale snad je to jen lidová
etymologie. — Podle Vasmera (u Bielfeldta
120) luž. a sin. slova [a tedy i česká] jsou
z něm, zwiesel 'das Zweigeteilte' (= co je
rozděleno na dvé), sthn. zwisila furca, srv.
něm.-slez. zwisel 'zwei Zweige einer Gabel'.
Podle Bielfeldta je důvodem názvu to, že
obě strany lomenice se rozbíhají od
průsečíku, die beiden von einem Schnittpunkt
auseinanderlaufenden Giebelseiten. Jestliže
však hledíme na významy něm. slov
„furca = vidlice", mohlo by snad důvodem
přejatého názvu býti to, že šikmá břevna
(krokve) krovu, tvořící štít, bývala nahoře,
nad hřebenem střechy, prodloužena, takže
tvořila nahoře jakousi vidlici. Bylo to asi
napodobení jeleních parohů, které byly
vsazovány, aby zastrašovaly zlé duchy, v před-
historické době tam, kde dnes bývá na
střeše korouhvička nebo pod.
svištěti, post v. svist; sic. svištat; sem patří
i svišť, tak i sic, jméno zvířete, přejaté z pol.
éwiszcz. (Jiné je pol. éwiszcz, r. svise, ukr.
svyšč, prázdný, ořech hvížd; o tom pod
hvízdati.) — Ö. sloveso je ze svist-ja-ti.
U jiných Slovanů je pouhé svistati, což je
st-ové intensivum od *svipati. Příbuzno je
lit. švilpti, švllpoti hvízdati (se zesilovacím l,
§ 10) a lat. slbiläre t/v ze *svib·. Základ
s-vip- se rýmuje s píp- v něm. pfeifen pískati.
Oba základy jsou zvukomalebné. Meh
SPL 1.250. Podobný útvar je lot. švlkstět
t/v.
svítek, již stě., jídlo ze smažených vajec
n. pečený moučník z vajec, mléka a mouky;
u Litomyšle lidovou etymologií slítek. —
Málo jasné. Byla-li původně vejce smažená,
pak by bylo pův. *svídek a patřilo by k chod.
svoboda
přisvidnout se připáliti se (ale Šm. to má za
nepravděpodobné); viz i smouditi.
svítiti: u nás jsou tyto stupňové útvary:
1° svbt- ve stě. stvieti (tv přesmykem z vt),
stkvieti sě, nč. skvěti se a v stsl. svbnq svbnqti
(*svbt-n2), k němuž je iterativum (se zdlou-
žením b > i) svítati, č. svítati, k tomu nové
jednodobé svitnouti; postv. svit, úsvit
(z *v svitě), přísvit, zásvit; průsvitný. 2°
svoit- ve faktitivu světiti (tak stsl. a jinde) =
činiti zářícím, stě. svietiti, nč. svítiti a frekv.
(o- roz-)svěcovati; odtud svítivý, svíti-plyn,
postv. osvěta, již stě. Jmenné tvary přímo od
kořene: viz svět.— Stsl. svbšty svbtěti svítiti,
svuno svbnqti jasněti, svítati, svěšt? světiti
svítiti (k tomu světilo < *-dlo a světilbnik-b, č.
svítilna ze *světidlna), sic. svítat, svitnut, svit,
svietit, r. světit, -svešěát, ukr. svitáty, svitýty,
pol. éwiecic svítiti, hl. switaé, dl. switaé
svítati, hl. swěcic, dl. swěéié svítiti, sin.
svítati = č., světiti svítiti, b. sveti se
svítiti se. — Obdobné útvary jsou lit. svítilšviteti
zářiti, lesknouti se, skvěti se, sviňta svito
svisti svítati (o ranním zábřesku), švaitaů
ěvaitýti ozařovati, osvětlovati, kromě toho
šviěcia šviěsti svítiti (o slunci, měsíci). Kořen
Uveit-; je též ve véd. áévitan zářili, aor. áévait
a aUévitat zazářil; do sanskrtu se dochoval
však jen ve jménech (évěta· jasný, bílý; av.
spaěta- bílý). Jiný kořen téhož významu,
leuk-, viz pod louÓ, lu)%a.
svízel 1 °, svízelný; val. svízelit se lopotiti se;
stč. s. znamenalo i pouto, vinculum, odtud
dnešní přenesený význam. Od vázati, s^-vqz-
-'blb, přípona jako v uzel, které je od téhož
kořene.
svízel 2°: rostlina Galium, vlastně jen G.
aparine. P. wi^ziel t/v. Spolu s povázka, což je
lidový název téhož druhu, náleží k váznouti:
plody se dovedou přichycovati na cokoli,
uváznou na tom.
svižný: han. (Heršpice) svižný, tak do
nedávná i spisovně. — Sic. svížky, svižný. —
Je příbuzné nejspíše se stnor. sveigr
ohebný (biegsam), sveigja otáčeti, ohýbati
(drehen, biegen); přípona -bn*b.
svlačec i svlak, obé již stě. Nář. šlak slatec
šlatec žlatec s(t)lačec. Bulh. nář. svlak slacec
sávlek. — Oplétaje se okolo stébel, spojuje
zpravidla několik rostlin vjedno, podobně
jako třeba svlak na dveřích spojuje prkna.
Totéž pojetí je vidět v lat. convolvulus t/v,
od con-volvó v hromadu svinuji, ovinuji. Je
tedy i u nás prefix a kořen týž co v latině,
ale jiná přípona (-ko~). Lze klásti psi.
st-vol-ki, (z *-volv-). Bulh. sávlek podlehlo
vlivu slova vleká = vléci.
svoboda, svobodný, (o- vy-)svoboditi; jč.,
val. a sic. i sloboda; l je často též u jiných
Slovanů, vzniklo disimilací v-b > l-b, Hujer
1.26; P. Skok, Rad 1948, 272.61 soudil, že l
je tu vlivem slovo; za původní je pokládá
Otr^bski, Slow. 45n. V starší době s. byl

sýkora
598
svor
i 'svobodný člověk, hrdina', odtud příjmení;
srov. něm. Freiheit 'svobodní žoldnéři,
svobodná potulná chasa'. — Všeslov.: stsl.
svoboda, svoboditi; svobodbWb a nesklonné
svcbodb = svoboden; sic. slcboda (v. výše),
slobodný, r. svoboda (a slcbcdá velká vesnice,
předměstí, pův. osada osvobozená od roboty
a dávek), svobodnyj (o- vy-)svobodit a obdobně
jinde; pol. kdysi též éwieboda; jihosl.
zpravidla si. — Nejstarší útvar je patrně stsl.
svobodb, vzniklý patrně ze *svo-pctb = svůj
pán (Zubatý 2.157): svo- kmen zájmena svůj,
pot- prajazykový výraz, viz o něm pod pán
a pod hospod; když samostatné pot b zaniklo
v slovanštině, bylo svopotb neprůhledné
a tu se, zvláště asi v několikaslabičných
odvozeninách, pat oslabily ve znělé b a d
(d je i v gospodb); znělé hlásky jsou vždy
slabší než neznělé, vyžadují méně výdechové
námahy. Přitvořeno dále adj. na -bWby
pak subst. na -a (možno-li soudit podle
obdobného-gogpoda, znamenalo svobcdx asi
nejprve volné místo, viz výše, pak teprve
volnost), konečně svoboditi (k svobodb, srov.
prostý— (o-vj-)prostiti, nikoli k abstraktu!).
Je možno mysliti i to, že svoboda 'volnost' je
post verbale k svoboditi.
svor 1°: jistá hornina; sic. u Palkoviče
opuka. Srov. na Kunštátsku svorek kamenitá
horní část pole na svahu. Pd. swora jistá
pórovitá hornina. Vše nejasné.
svor 2°: svornost (u Brna, Bartoš); svor,
svorec (švorec) jsou i rozličné spojnice, svorník
(viz zvláště); jč. svor pletenec cibule Jjčř 217,
svora svorka svůrka cvůrka je kožená spojka
mezi cepem a cepovkou, i jiná (drátěná)
spojnice dvou věcí (např. listů papíru). Sem
patří i svorný. — Vše od (se)-vříti, staré
útvary se střídovým o.
svorník, pův. svořen; též zvořen, cvorník:
nicohlav (viz ničí). — Sic. svoreň, p. sworzeh
swornik, ukr. svíren\ br. švóran, r. švórerí. —
Psi. S'bvorhnb; st- = s 2°, vor- je od -vříti 2°.
svrběti, chod. srbít (srov. sin.!), ze svirb-;
k tomu se stupněm -o- (*svorb-) patří svrab
(odtud č. vulg. srabař špatný hráč). —
Všeslov.: sic. svrbieť, svrblavý, svrab,
svrablavý, r. sverbéi nář. serbéť, svórcb, ukr.
sverbýty, postv. sverb; pol. éwierzbiec, éwierzb,
hl. swjerbjec, dl. sivjerbjeé, sin. srbzti, srab,
sch. svrbjeti, svrab, b. sárbi. — Psi. svbrbéti
a svorbt: příbuzné je nepochybně lit.
skverbiů skvtfpti vrtavě bodati a gót.
qf-swaírban o tříti, stisl. sverfa opilo váti,
stangl. sweorfan tříti, sthn. swerban otírati.
Vlastní význam kořene byl patrně
'krouživými pohyby tříti n. dříti' (viz vrtati 1°);
u nás nabyl významu nového jakožto expre-
sivního. Lit. -k- přisuto asi nějakou analogií.
svůj, stč. svój. — Psi. stsl. svojb (r. sic.
sch. svoj atd.). Od zájmenného kmene svc-
utvořeno jako tvůj. — Příbuzné jo lit. savas,
lat. suus. Pův. význam byl: vlastní. Val.
néni svůj, han. néni svůj Kp = je chorý,
č. nesvůj; val. o své, sic. osve = o sobě,
odděleně, zvlášť; mor. svojina příbuzenstvo, val.
sic. svojský domácí; sic. svojráz, č. svéráz;
svépomoc, svévolný (viz zvlášť); osvojiti, při-
svojiti si.
sýc, tak i stč.; zpravidla sýček, mor. též
hejsek Β (tabuové změny!). — Ukr. syó t/v
i výreček, r. syč sýc. — Zdá se, že sýc (lidu
neznámé!) má své c mylným zpětným
pochodem ze sýček. Psi. syČb souvisí snad se syčeti:
prý ,,syčí, když se hněvá" (Košťál, Ptactvo
22); lidé jej dobře znali, chovaliť jej, jako
všechny druhy sov, na vábení zpěvných
ptáčků.
sychravý: vlhký a přitom chladný (o
počasí). Východiskem je psi. syr?> vlhký
a chladný (r. syraja pogoda vlhké počasí; r.
syroj má dále i významy našeho syrový*,
syro je mjaso; syryjedrova = nevysušené dříví;
syraja zemlja vlhká a při tom arci i studená
země se přejímá do češtiny: syrá země, psár.o
někdy mylně i sirá). To bylo i v č.: svědčí
vč. (z Holická) nasírá to vlhne to, dále
pozměněné syrový t/v (je syrovo, o počasí),
sychravý (předpokládá sychrati: expresivní
přípona -chrati) o vlhkém a při tom
chladném počasí. — Sic. sychravý, ukr. syrýj, hl.
dl. syrý t/v. — Příbuzno je ř. ψύχω studím,
chladím, ψυχρός chladný; χ je příponové.
Kořen tedy *psü-, u nás je starobylá adjek-
tivní přípona ·ττ>, y je bud z ü nebo zdloužc-
ním (§ 1) z u. V sychrati Jg-PS je nové
(nikoli = řec. χ) zesilovací ch od přípon
-chrati -chlati -chmati. (Zpravidla se syrý
řadilo k lit. sürüs slaný a k něm. sauer
kyselý, ale významy jsou odlišné; ten rozpor
se nedá překlenouti.) (Jinak Nieminen NphM
56.44: spojuje je se sthn. scür nepohoda,
něm. Schauer přeháňka.)
sykati, (za)syknouti, sykot, šykavý (sy-
kavka sibilanta); syčeti; Qdtud č. syčák a vulg.
sígr žebravý mladý pobuda (pronášejí své
prosby málo srozumitelně, nezřetelně; jasněji
z těch zvuků vyniká jen s v častém prosím).
Sykavec, sýkora (viz). — Sic. syčať, též
ksikat, za-ékai (é = dlouhé s), pol. ksykac,
sykac i syczec, hl. sykac', syČec, dl. sykab,
sycaé, sin. sikati, sičati. — Zvukomalebnó:
sy -f- k-ati = vydávati zvuk sy {si); k je
příponové.
sýkora; sic. sýkora, hl. dl. sýkora, pol.
sikora, ukr. sýkir, sykórka. — Od sykati:
,,vábí obyčejně syk syk syk, což i ostatní
sýkory dělají" (Kněžourek 1.105); „sama
ve svém hnízdě se prozradí, neboť jakmile
se k ní přiblížíme, hned počíná silně syčeti"
(jeden dopisovatel u Síra 2.145). Srov. dl.
sykawica, jiný druh sýkor. Přípona -or(-a)
jako v piskoř. — V argotu zločinců (u Puch-
majera, Hantýrka) je sýkora = policejní
strážník. Podle Knoblocha ZfS 7.302 je to
kalk za něm. argot. Meise 'policista', vlastně

syn
599
syrovinka
'sýkora* tj. Blaumeise 'sýkora modřinka':
policisté byli tak kdysi zváni podle barvy
svých uniforem.
syn, synek, stč. nč. synáček (srov. sic.
synak); synovec, sice již stč., ale nepůvodní,
asi místo *bratrovec = bratrův syn. — Psi.
syn'b je zastoupeno u všech Slovanů; z jeho
sklonění (č. plur. synové, r. synovka atd.)
a z odvozenin (syn-ov-ský) vyplývá, že to byl
u-kmen i v slovanštině; srov. lit. sanúč,
stind. sunu-, av. hunu-; krátké u má gót.
sunus a (s jinou příponou) ř. υιός, νίός.
Ide. tedy su-nú-s (a su-iu-s v ř. νίυς a toch.
soy-ä). Základ su- se právem spojuje se stind.
süte, suváti plodí, rodí; tedy „rozenec". Tak
nyní též Szemcrényi, Syncope 331.
sypati 1 °: iterativum k stč. spu suti; toto je
ještě v nč. -souti (básnickém), sesouti,
zasouti, přisouti aj., všude s novým présentem
svji. Κ nulovému stupni stp- náleží též
jména násep, záscp a mor. ospice (srov. dl.
wospice, hospice), val. ošpicka vřídek. Viz
i výspa. Κ plnému stupni sup-: jč. sut
odpadky kůry, spis. suť = sutina a nář.
(o)sutina osypky, vyrážka. Κ dlouhému
síp- (k 8\jp-ati nove pře-sýpati, lidově vě.
přesej pat, posejpat, vysejpat = presy pá váti
atd.): sypký (ale sýpek, sypká viz pod
sovek), sýpka (zkrácením z něčeho; srov. sic.
sypanec, sypirňa, -áreň t/v), mor. sypanice
chalupa „nabíjaná"; osypky; postv. přesyp,
rásyp. — Všeslov.: stsl. ST>pn suti a sypljn
sypati, sic. sypat, r. súplju sípat, ukr. sýpaty,
pol. sur i sypac, hl. Sj/pac, sin. spem suti
i sipcti, siiii. -spem -suti, b. sipvam, všude
jsou i odvozeniny, zvh'stö ze -srp- (r.-csl.
sop-b kopec apod.). — Psi. bylo stp? su(p)ti.
jméno stp-b a syp} sypati: kořen seup-.
Z jiných jazyků dá se uvésti jen stprus.
suppis hráz (mlýnské nádrže), není-li přejato
ze slovanštiny, a snad i lat. supäre házeti
(jen u P. Festa; od toho je snad dissipäre);
vše to je málo určité. (Zpravidla se uvádí
jako příbuzné lit. supu súpti kolébati,
suopúoti t/v, ale rozdíl významů tomu
brání; viz zýbatil). Stran některých rčení
viz i šípati.
sypati 2° lid.: rychle jíti (: sypal do mest τ;
eyptel rychle a ihned odejděte!). V pol. tomu
odpovídá lid. sunac, zasuwac t/v (: suna.1
borem bez sciežki; zaja,c na bok suna.1), ale v
nářečích i sypac (o tom podrobně Z. Stamirow-
ska JP 35.247n.). — Vzhledem k pol. stavu
je zřejmé, že tu jde o vývoj z kořene, který
je v sunuti jíti. Toto druhé sunqti není
totožné s č. sunouti, ale má příbuzenstvo v gót.
ekewjan jíti, stnor. skaeva pohybovati se
vpřed. V bsl. splynuly kořeny Ueu- házeti
a skeu- jíti, takže lit. sáuti znamená obé.
V slovanštině, dokud bylo *sujo (sunq) suti,
rovné litevskému šáuju (saunu) sauti (v obou
významech), zněl tu infinitiv stejně jako
u stpo suti sypati (kořen *seup-); to dalo
podnět k velkému změtení: druhé suti a jeho
frekventativum sypati dostalo u nás a v pol.
nářečích významy prvého suti, totiž 'běžeti;
vrhati'. — Tím změtením se vyloží i rozdíl
slov sýpek a sovek (viz).
sýr, syreček, odvoz, syřište (stč. syřišóe), vč.
mor. sýření sedlé mléko (stč. sýřenie, sic.
sýrerie), nč. sýrovatý, stč. syrný, stč. sic.
8yrník koláč se sýrem apod.; plody slezu zve
lid ,»syrečky" (mor. syráčí, sic. syrenceky,
syrenčie apod.) podle jejich podoby. Místy
znamená sýr i tvaroh. — Všeslov. vyjma
luž.: sic. syr, syrec, syrcek, syrný, r. syr
sýr, sýrnik tvarohový vdolek, ukr. syr,
syrnycja syrník, pol. ser, sernik, -nica, sin.
sir, sirišée, sch. sir, sirište, b. sirene ntr. sýr,
sirište, syr ja sýřiti. — Do psi. lze položiti
syri>, syrbn*b a syrišóe. Jméno syr-b je
nepochybně totožné s ř. τυρός sýr; av. je?
ntr. tuři- zesýrovatělé mléko, syrovátka.
Předšlovanské Hüro- je nepochybně dále
příbuzné s tvar-og'b; v slovanštině s- je za t-
patrně vlivem slova servat-bka (viz syrovátka)
nebo spíše jeho základu *serv-o; ob3 slova
spolu souvisí věcně. (Neuznáváme však, že
by sýr souviselo se syrý vlhký, syrový, surový,
nebo že by s- dostalo od nich, neboť oblast
těchto slov byla původně jiná: dřevo, hlína,
maso, ovoce atd.; my mluvíme sice o
„syrovém mléce" proti vařenému, ale staří
Slované mléko asi nevařili, požívali je zkyslé,
a proto nebylo ani příležitosti užíti těch slov
o mléku!)
syrovátka: tekutina V7,"sakující z dělajícího
se sýra (ale las. srvGťca je přeneseno na pod-
másl!). — Pel. serwatka, sic. srvúťca, hl.
syrowatka i syrwatka* dl. serowatkx, obyčejně
srowatka, i s(e)rowizň, ukr. syrovátka, r.
sývorotka (r-v přemístěny), sin. siretsv, sch.
surutka, b. surovatka. — Slovo málo jasné.
Kdyby bylo odvozeno od sýr, jak se tvrdí,
jistě by to — při těsné souvislosti věcné! —
zůstalo v povědomí mluvících a neměnilo
by se tedy hláskově. Naopak nepevnost
hlásek a skladu slova ukazuje, že základ byl
jiný a že to slovo "bylo teprve druhotně
upravováno podle sýr. Zdá se nám, že
souvisí s lat. sérum (seru) a hom. ορός
syrovátka. Bylo-li lat. seru (dosvědčené jen
u Charisia) w-kmen (srov. snad i v logudor.
soru), vysvětlilo by se tím naše v a bylo by
klásti psi. *serv-at~bka, ale i tak zůstává
-at-bka málo jasné. Ze slovanštiny je střhn.
seru watike t/v u Heyna a také něm.
Skyrwasser (Molke), o němž vykládá Janko
Glotta 2.41. Pozoruhodné je ital. nář. saré-
diga syrovátka (srov. i pro v. serigot, kat.
xerigot podmáslí) s d-g, s nímž srov. naše -tk-.
Tedy z románštiny?
syrovinka: druh ryzce, stč. syro jed (Klaret)
asi místo syrojedka, u Vodňanského syro-
vedka, nář. surovitka syrůvka syropka seru-
(o)vka. — Pol. serojeszka, ukr. syrojižka, r.

syrový
600
šafrán
syro ježka, sin. sirovojedka sirovetka sirotka
sirovka, sch. siro(vo)jedka sirovka sirojka
sirnjaja. — Nazvána tak od toho, že se může
jísti syrová. Psi. *syro-ěď- bka, odvozenina
od adjektiva syro-ědb {-ěd-jb, srov. jísti).
Z rozšíření jmen a jejich shody vyplývá, že tu
houbu znali Slované již v nejstarší době
(některé jiné národy naopak houbám ani dnes
ještě nevěnují pozornost).
syrový: 'drsný (o větru); surový';
přeneseně jednak 'bezcitný' (o člověku), jednak
'nezpracovaný' ( = nepečený, nevařený) o
poživatinách (mase, zelenině, ovoci),
'nevyschlý' (o dřevě), 'nepálený' (o cihlách).
Změtením se syrý (viz sychravý) přibyl
význam 'vlhký, chladný, sychravý' (o
vzduchu, větru; o počasí: je syrovo; syrovina
deštivé, studené počasí Malý; jč. bylo
dlouhé ý: „podzimní nepohoda je sejrová"
Jjčř 30). Výchozí významy jsou tedy stejné
jako u surový (č., popř. jen jinoslov.). —
Proto nejsnáze vyložíme syrový jako vrddhové
( = se starým zdloužením samohlásky v prvé
slabice, tj. *ü > slovan. y), tedy jako
*sür-ou-o-s od *sur*b, které vězí v surový;
přípona u převedena na plný stupeň *ou
a tematisována: -ou-o-s dalo -ονυ; úhrnem
postup stejný jako u indického vrddhování!
Vzácný a dokonalý to příklad starobylého
postupu slovotvorného. Slovanština tedy
měla tato podobná adjektiva: 1° sur^b drsný,
nelítostný ( = lit. šiaurús), z toho je surový
a syrový, 2° syrt chladný a přitom vlhký
(srv. ř. ψν-χω), ζ něhož je sychravý. Obě
slova, sur-b a syr-b, na sebe působila
navzájem.
sysel, sic. sysel, pol. susel, ukr. súslyk,
v. súslik, hl. suslik sysel, b. sásél, sásar plch.
— Podobné slovo je i v germ.: sthn. sisimüs
i 22-, stangl. sisemüs, střhn. sisemüs, zis(e)-
müs, zisel, nhn. Ziesel, nář. Zeisel, Zismaus;
střlat. cis(i)mus je z němčiny. — Je možné,
že ty názvy jsou zvukomalebné (s-s od piš-
šabal(k)a mor.: vězení B-PS-Gr. — Původně
čapalka obecní vězení, šatlava. Čety na
57, 112. Tedy od čapati chytati, srov. lid.
lapák vězení, od lapati.
' šabarec val.: nouzová postel SvK. —
Nejasné. Znetvořené kavalec''.
šábes, tak zní v žargonu dnešních židů
hebr. šabbáth svat večer. Sic. šábes, pol.
szabas, ukr. šabaš, z toho vsi. sabaš. — Jiné,
křesťanské přejetí téhož hebrejského slova
je v sobota.
šafář, již stč., s pol. szafarz, sic. šafář,
sin. a ukr. šafař a mad. eáfár je ze střhn.
schaff aer e (od schaffen), -ar je analogické
tění hlodavců?), není však snadné určiti
jejich vzájemný poměr. Zdá se, že naše slovo
je domácí a že východiskem je *3Η3-τ,Ιτ>;
české y upomíná na csl. sysati syčeti. Rovněž
tak germ. slova jsou asi domácí: mají voka-
lisaci i. Vzhledem k tomu, že množství
jiných přírodopisných názvů je zastoupeno
jen v slovanštině a v germánštině, zdá se,
že i tento je ,,praevropský".
sytý, sytost, sytiti, nasycovati, nenasytný
(>nenasyta); nesytka, jč. nenasytka noční
můra (lid v nich vidí čarodějnice nebo
démony). — Všeslov.: stsl. syťb, sytiti,
do syti dosti, sic. sýty, sytit, r. sýtyj, sýtnyj,
dosyta, ukr. sýtyj, sytýty, dosyta, dosyť, dósta,
pol. sytý, do sytu, dosyč, došč, hl. sytý, dosyta,
dosc, dl. sytý, syéié, dosc, sin. sit, sítiti, dosti,
dosta, sch. b. sit, dosta. Z jinoslovanských
tvarů jako dosta je patrné, že i naše dosti
( > dost) je z do syti, sražením v jedno slovo;
v tomto příslovci nastala pak po přízvuku
silná redukce, jíž zmizelo y. — Psi. bylo syťb
a subst. fem. sytb (v do syti). V jiných
jazycích je u toho adjektiva «, ö, resp. d\
lit. sotús (nář. sóto) a subst. sótis sytost, lot.
sats vydatný, gót. sop sycení, stir. sáith
sytost; 9 je v gót. saps (něm. satt) sytý,
lat. satis dosti, ř. α-ατος nenasytný. Jsou to
t-ová adjektiva, z nichž vyplývá kořen
sd-lsd-; ten vězí v ř. hom. slovese αω (inf.
aor. άσαι nasytiti, inf. fut. ασειν nasytiti,
inf. aor. med. άσασυαι nasytiti si, opt. ασαιμι
nasytil bych); sd-tó-s je náležité part. t-ové
s nulovým stupněm; ale sä-tos má voka-
lismus z jiných tvarů. Pro y v našem syťb je
třeba uchýliti se do árštiny, ta ukazuje
kořen rozšířený o u: véd. asinvan z kmene
s infixem nosovým si-n-u-: si- je S9-, tedy
*S9U- v slovesích toho typu. V slovanštině
bychom v participiu čekali *suťb < *sdu-tos.
Adjektivum syťb má své y patrně z dloužení
popsaného v § 1; na to y pak přešel i pří-
zvuk.
podle starších slov z německých na -ári.
Srov. i rozšafný.
šafel: laš. šaflik, sic. šafel, pol. szaflik:
dřez, škopek. — Z něm. ba vor. Schaff/
škopíček (zdrobn. ze Schaff). Srov. škopek.
Mad. sáf též, z něm.
šafrán, jč. a chod. šefrán; již v stč.
rukopisech Klareta oba tvary, e asi ze sic. (Šm.);
sic. odvozeniny sejraník i šafraník: kdysi
potulný prodavač šafránu. — Pol. szafran
i ezefran (z tohoto je lit. šepronas), sin.
zefran, r. sic. šafrán, b. sch. čafran. Přes
lat. šafránům přišlo z arabštiny ('asfarän).
Podoba s e ukazuje na turecké prostřednictví.
S

šach 601 šamlicč
šach, tak i sic; pol. szach; původně název
krále ve hře šachové, podle perského názvu
krále šách; ta hra byla vynalezena v Iridii.
Jak svědčí -ch, přišlo k nám to slovo z
němčiny; jinde je zakončeno na k (fr. échec, ital.
scacco). Staří Čechové měli „Kniežky o hře
šachové", neznámým autorem (Fr. Šimek
myslí na T. ze Štítného) zpracované z
latinského traktátu Jakuba de Cessolis; všem
šachovým figurkám se říkalo šachy; dosud
hrajeme šachy vedle h. šach, i rusky je
obyčejně plur. šachy, šachmaty.
šáchor, nyní rostlina Cyperus, přejato ze
sthn. sahor (vedle toho doloženo sahar, saher
aj.), což značilo rozličné rostliny rostoucí
u vod, jako rákosí, sítinu, skřípinu, ale
i ostřici. Proto mor. lidové šáchoří je rákosí,
palaší, šáchor rohožka z rákosí, šáchorka
rákoska a jiné věci. Sic. šáchor je asi z
češtiny.
šachta, již stč^ tak i sic. pol. r. ukr., z něm.
Schacht mask. Ženský rod asi podle jáma.
šájn, lidově i šajna šajnák šanák šajzňák,
kdysi druh mince. Z něm. Schein poukázka.
šakal, do evropských jazyků (fr. chacal,
něm. Schakal, pol. szakal, r. šakal) přejato
v nové době z východu, pers. šayal.
Posledním pramenem je stind. šrgálá- mask. t/v.
šál 1°, nyní jen zdrobnělé šálek, sic. šálka
i šialka, z rak.-něm. Schale. Stč. šály
zákusky z něm. kalte Schale (zavařeniny apod.).
šál 2°, šála: druh oděvu; evropské slovo
(fr. chále, angl. shawl, r. ukr. šal) z pers. šál.
šál 3° již u Klareta, sic. šiál: druh hovězího
masa. Z něm. Schale. — Také mor. šál,
nemoc v nohách koní, má pramen v něm.
Schale, lidová etymologie ji však spojila se
šáliti, neboť slovensky je ošal, ošial.
šalamounek: druh oměje, stě. -ú-. Odkud
je tu jméno Šalomounovo, nelze říci. (Jinak
Matzenauer 317.)
šalanda, slovo východní, arab. šalandí řec.
původu (χελάνδιον), původně znamenalo
pramici, tak i r. ukr. šálanda a franc. cháland.
Střhn. schalander je transportní lod. Na
„mlýnskou a pod. čelední jizbu" se význam
změnil asi z jizby lodní; změtením s palanda
znamená i pryčnu na spaní. Od nás je
přejato něm. Schalande velká světnice.
šalina mor.: elektrická pouliční dráha.
Dříve též léna, elina Treimer 43. — Je to
zkrácenina z hovor, elektrika t/v. Odkud
je ša-, není jasné. — Jiná zkrácenina, ze
zdrobněliny, byla ryčka Treimer ib.
šáliti 1°, slovo psi.: sic. šialit, šaliet,
pol. szalič, r. šálit* ukr. šality, b. šalja se
býti ztřeštěný, bláznivý, sin. šáliti se
žertovati, sch. šala žert; hojné odvozeniny.
U nás je mor. ošálit; ošala potrhlý člověk,
šálený šílený, mor. zešálit sa dostati motolice,
mor. pd. šáliplachta třeštidlo. Ztřeštěnost
a jiné zlé následky jako zápal mozku,
zmámenost, otrava, nechutenství mohou být
způsobeny i požitím jistých hub n. rostlin
nebo jejich plodů, odtud sic. šálená huba
jakási prašivka, šiálenka plod vlochyně aj.
Odtud je postv. mor. šál šálení, motolice,
opilost. — Psi. šáliti 'poblázniti někoho' je
rovno řeckému κηλέω (s původním, ě!)
zpěvem okouzliti, uchlácholiti, uvésti do
vytržení, ale též kouzelnými prostředky omámiti.
V slovanštině význam poněkud zhruběl, ale
dá se z původního 'kouzly omamiti' vyložiti
dobře. Ide. sloveso *kělei-ti C. os. sg.)
dostalo v slovanštině ráz expresivní, odtud
se pochopí k > ch, pak *chě~liti > šáliti.
Později se vytvořilo nepřechodné šaUti býti
pomatený, z toho č. šíleti (stč. šieleti) a sic.
šaliet.
šáliti 2°: klamati, podváděti, šalba, od
toho utvořeno příponou cizí, ale zdomácnělou
šalbíř, sic. šalbiar podvodník, podobně pol..
szalbierz, z toho ukr. šalbír a šalvíra, rus.
šalbér. Kořen šal- vězí i v 1. části složeniny
val. šalabachtar (sic. -tár, -ter) darmotlach. —
Psi. šáliti; je příbuzno asi se stind. Čhaláyati
klame (V. Horák); kořen je skel-, u nás sk se
přesmyklo v ks > š před ě, bylo asi jméno
šělb > šalb (tvořené jako rěób), od něha
sloveso.
šalmaj, tak i sic: z něm. Schalmei. Ale
stč. šalmějě je ze střhn. schalmie; asimilací
e > a vzniklo pol. szalamaja a sic šalamajka.
šalotka, sic šarlotka, pol. szalotka. Z fr.
échalotte (Nitsch), to pak ze stfr. eschaloigne <
lat. ascalonia (od města Askalónu v
Palestině). Šm. Viz i ošlejch.
šálová jablka, od Klareta do dneška;
„kožená"; podobně dluž. šálowy, z něm.
schalig.
šalo váti, sic šalovat, pol. szálowac, r. šale-
vát. Z něm. schalen.
šalvěj, stč. šalvěje, han. šalfija Gr. — Sic.
šalvia, pol. szalwija, r. šalféj. Ze střhn.
salveie, salbeie, to pak z lat. salvia.
šám strč., val. sic: druh lihoviny. Z něm.
Schaum (Schaumwein). Šm.
šámati v starší češtině: hmatati ve tmě,
(hledaje cestu); nejspíše nějaká nářeční
obměna ze šmátrati. Nynější vč. šámati
šourati se vzniklo asi pod vlivem slovesa
chrámati. Z něho pak pocházejí šámy škrbály.
Snadnost tvoření je patrná ze slov téměř
stejného významu došámati se, došárati se,
došátrati se, došourati se, došoulati se, vše PS,
šátrati pak jistě souvisí se šatati.
šamitač laš.: kymáceti Lp. — Z pol.
szamotač trhati, metati čím (na všecky
strany).
šamlat, dříve též óamlat: tkanina z
velbloudí srsti, dosud v písních, ze střhiu
schamlät, to pak je původu románského (i!),.
nějaká odvozenina od slova, které vězí
ve fr. cliameau (z lat. camělus) velbloud.
šamlicě stč.: stolička pod nohy; han..
šamrla Gr. — Sic samet šamlík šomlík

samořit
602
šarlat
šamrlík; dl. šamlik. --- Ze střhn. schamel,
popř. zo zdrobr ěliny na -rl. Naproti tomu
stě. šemlička je z přehlasovaného sthn.
šamořit zm.: podělkovati, šukati, dělati
lehčí práci, š. se s něčím, na Boskovsku, dítě
se šamoří na dvoře = hraje si, baví se
(u Jevíčka). Nejasné.
šanc, rčení dáti v šanc = v sázku, v
nebezpečí, z něm. Schanze, což je z franc. chance
štěstí, naděje, to pak z lat. cadentia, padnutí
kostek.
šance zast.: hradba. Z něm. Schanze t/v
a původu temného. (K. Korbiel pís. má
za to, že tato Schanze je totožná se Sch. koš,
viz zde či. samšík, „protože provisorní valy
před děly se dělaly z pletených válců, košů
naplněných pískem, zeminou ap., kteréhož
způsobu se používá u vojska dodnes".)
šanda, tak i hl.; mor. též ěandra: popruh,
zvláště (vč. msl. šanda, han. šand KpU)
„ramenní popruh pro jízdu s trakařem". —
Z něm. nář. Schande t/v. Vulg. kšanda je
z Geschande. Matzenauer 318, Bielfeldt 239.
šanta: rostlina Nepeta. — Přejal Presl
Všr. z pol. szanta t/v; je též ukr. šanta,
šándra, rd. šándra jablečník (příbuzná
rostlina). — Původ těch slov je nejasný.
šantrok, již u Klareta, (za)šantročit. —
Původ málo jasný. A. Kmeť Veleba Sitna,
Ružomberok 1893, 174, praví: „Čo pod
mrežku nalapájú [lidé rýžující zlato na
Štiavnicku], to ešte potom na korýtkách
(šátrok, Scheidtrog) sháňajů, a dobré od
zlého delia. Tú najlepšiu rudu alebo čisté
zlato, čo šlamiari v stupách nashromáždili,
vraj i potajomne předávali; a od toho
pochádza vraj slovo šantročiť. (?) To slovo
užívá sa o jakomkolvek pašovaní, či
předávaní kontrabandy". — Jinak Janko
ÖMF 27.14 z něm. Schand-trog (dřevěná
nádoba, v níž za trest nořeni do vody
podvodní prodavači). Podle Matzenauera
z něm. santrocke (prý = nečestný prodej,
ziskuchtivost, lichva), ale to je samo nejasné
a podle Jánka snad zpětná výpůjčka
němčiny z českého plurálu šantroky. Podle
Smilauera bude v 2. části spíše střhn. troc
Betrug, podvod. Ukazovalo by pd. zachaň-
dryczyč 'zahoditi, ztratiti' jinam? — Podivný
je význam v msl. šantroěit = plýtvati Mal.
šanžirovat: pohazovat něčím (velmi rychle
a obratně, při kouzelnické produkci, např.
sklenicemi, talíři, koulemi) Gr. Z toho je
mor. šašírovat, např. mečem, šavlí =
oháněti se (v boji), šermovat (ironicky o
neobratných pohybech Gr). — Z fr. changer,
asi přes němčinu (-ierenl). — Význam dále
poklesl v han. šaširovať se neobratně chodit,
neobratně si počínat KpU.
šár: řada došků nebo šindelů, sic. šiar,
-šarovať (došky); pd. szar. — Z něm. Schar
řada (Matzenauer). „Nyní J. Kalimen, Zur
ung. Etym., spojuje šár s mad. sor řada,
což není ugrofin., ale původu turkotatar-
ského." Sm.
šaráda: z fr. charade.
šaran: kapr; stč. a dosud na Hané: tak
i r. ukr. b. sch. Κ nám přišlo z východu. —
Původu je turkotatarského (tur. šaran)-,
totéž slovo je tur. sazan > rus. sazán.
Naproti tomu kapr je západoevropské jméno
té ryby.
šarapát: šramot, lomoz, mor. šarapatit
lomoziti; sic: zpřevraceti, řáditi, dováděti
(sic. šarapata, -tka dovádění, nepořádek);
*šara-pata je patrně expresivní slovo typu
ěáry-máry nebo hara-burdí, s obvyklou ret-
nicí na počátku druhé části a s asonancí
samohlásek. První část šara- upomíná na
hara-, srov. i harašiti a han. šarašet
povykovati, dělati hluk aj. Expresivní ráz vysvětlí
i vývoj významu od 'lomoziti' přes 'dováděti,
řáditi' k 'nepořádku, hamparádí (č. šarapa-
tiná), ledabyle udělané věci'. Náleží sem
i pol. szarapat(k)a člověk v roztrhaných
šatech. — Zkrácením čtyřslabičného základu
o stejných samohláskách vykládáme si
mor. šarvatit šramotiti, tropiti, křičeti,
hubovati, řáditi (pošarvátit potlouci), z toho
postverb. šarvát hluk.
sarapatka, kdysi drobný peníz, hl. šer(je)-
patka, dl. šaropatka šarabatka šarabac. — Vše
je asi ze střhn. scher(p)f drobná mince
(Matzenauer 318, Bielfeldt 242); -patka se
v češtině objevilo asi přichýlením k sarapatka
'haraburdí'. Lužická slova jsou snad z
češtiny.
šarapatky mor.: patky vzadu na saních,
konce sanic, též šalaprtky, též sic. talafatky;
podoba serypatky a rčení kleÓí na šery paty
= 'na patách sedě' dávají tušiti, že
východiskem bylo snad. přirovnání skrčeného
držení těla (veze-li se kdo jako přílepok na
nízkých saních tak, že nohy má jen na koncích
sanic a přidržuje se rukama) k jisté posici,
vyjádřené tím hrubým žertem.
šárati: š. se šouravě se pohybovati; kroky
zašáraly PS. Zvukomalebné.
šaraváry: uherské široké kalhoty. Pol.
szarawary, ukr. r. sic. šarovary, b. sch.
šalvare. — Přes mad. salavári pochází
z osm. šelvar, šalvar, tak již Jg.
šarga, -o mor.: hnědý vůl. Z mad. sarga
bledý, žlutý. Sulán PIDebr. 39.16.
šargón han.: „žernovy'* kámen KpU.
Nejasné.
Šárka, samice: Š3mlice, plechem pobitý
dřevěný polštář nad nápravou a
nápravníkem PS, podklad oplínu Jg-Cuřín; jsou 2 ve
voze. — Původ nejasný. „Bylo i střČ. Šárka,
kláda ve vězení (Winter Obr. 2.844 z 1603):
vězně musí dát na Šárku nebo za kládu; něm.
je auf die Schark im Stock setzen, ale to bude
českého původu." Šmilauer.
šarlat: barva, tkanina, již stč.; s hl. šarlat

šarlatán 603 šatlava
a sic. šarlát je ze stí ha. scharlät. Jiné přejetí
je pal. szkarlat, z toho sic. škarlát. Sem
náleží též něm. Scharlach spála. Obdobná
slova jsou v evropských řečech hojná,
základem bylo středolat. scarlätum, jehož
původ je asi z východu, nebyl však dosud
náležitě vyšetřen.
šarlatán, nedávno přejaté franc. charlatan
nebo něm. Scharlatan (to rovněž z franštiny).
šarohy slang, nebo arg.: boty. —
,»Nepochybně z mad. sarú, druh bot." Sulán
PF 18.2.292. Ale šaroky arg. boty je podle
Sulána z mad. sarok podpatek.
šárovat, dříve běžné (Jg), nyní jen nář.
(Páka) zašárovat hodně zatopit, naěárovat
do kamen Jjčř 70. — Pol. szorarz, szulerz,
nář. sulerz podpalovač. — Z něm. schüren,
vlastně z analogického druhotvaru scheuern
(srov. Scheuerofen, Zuscheuer).
šarpat: sápati, trhati, na0 se a čím =
natahati, se, nahrdliti se. Laš. šarpaó trhati
něčím, kymáceti, š. se zlobiti se na koho,
po° se s kým = pohádati se, střetnouti se
Lp. — Sic. šarpat i šarvat. Pol. szarpac,
ukr. šarpaty, r. šarpat t/v. — Původ nejasný.
Snad je to ze sápati; expresivní ráz by byl
vyznačen zesilovacím r, § 10, a změkčením
s > š.
šaršún sto.: meč; pol. kdysi szarszun, asi
z češtiny. Původ není znám.
šart: kdysi v češtině malý peníz, dosud
v sic. — Podle Matzenauera ze střhn. scherf
obolus (srov. šarapatka), u Flajšhanse Klar
ze střn. scharf. Janko SI. Rundschau 10.80
myslel na kontaminaci s ort. Z češtiny je
pol. szart.
šarvaněc laš.: nezbeda Malý. — Ze
slovenštiny: tam je šarvaněc (veselý, ochotný)
chasník, mladík, šaran chlapec 12—141etý
(dobrosrdečný; bez hanlivého nádechu). —
Nepochybně bylo do sic. přejato z r. sorvanéc
(zpravidla o chlapcích) rozpusta, nezbeda,
divoch (Eva Havlová). Domácí sic. slovo
tomu odpovídající je zurvalec (tj. odervaný
od šibenice).
šarvátka: doloženo od 1588 (Š.). — Ze
střhn. schar wachte hlídka (složená z několika
osob), patrola. Janko ČMF 15.111. — Hl.
sarwitka t/v jako v č. (u Pfuhla); je z češtiny
(Bielfeldt 241).
šastať laš.: švihati, šlehati, řezati, krájeti;
.sic. šastať. Vzhledem k významu je spojíme
s pol. szastac tlouci (ale sz. sie toulati se
apod. bude patřit jinam, k šatati). — St-ové
intensivum od slovesa, které je ve vsi.
sapnuc udeřiti Bf.
šáš šáší šašina šašoví mor. a slez.: rákosí,
sítí, ostřice; sic. šaš šašie šašina šešina;
srov. tytéž významy pod šáchorl Č. šašina
nyní je rostlinný rod Schoenus, od Presla. —
Asi přejato z mad. sás ostřice, šašina, rákosí.
šašeja laš.: státní silnice Lp. — Přejato
přes němčinu z fr. chaussée.
šašek, již stč. (odtud pol. szaszek), nejspíše
(Zubatý 1.1.334) zdrobnělina od šach.
Šachové figurky sluly šachy, slovo šašek má pak
svůj význam asi podle pestrého, šachovaného
obleku šašků, ač nejsou vyloučeny ani jiné
důvody (pohyby a skoky figurek; zrůdnost
šašků a podivná podoba figurek). Sic. šašo
má zakončení podle jašo ztřeštěnec, od
jašit sa. Jiná domněnka: od hošaša (býl to
takový h. = dobrá kopa, Václavík 381).
šašit: vč. pošašit, vyšašit něco (posměšné):
vykonati něco s velkou námahou, ale s
chatrným výsledkem. Nejasné. Jiného původu
bude mor. pošášat se pochlubiti se, prošášet se
pyšně si vyšlapovati: upomíná napro-súšat se.
šat, č. a hl., jinde fem.: laš. a sic. šata,
šatka, vč. laš. (Lp) šatstvo mužský oblek,
hl. šantko, pol. szata szatka, ukr. a rd. šata.
Znamená bud celý oděv nebo jen kus šatu,
šátek (na hlavu ženský, kapesní). — Přejato
z germ. (Vasmer ZfslPh 11.50.) *hětaz
(střhn. hä% Kleid, atd.). — Val. obšata oděv
SvK je post verbale z ob-šatit.
šatati (sebou): hýbati sebou, viklati se,
potáceti se, doloženo jen ze starší doby
(šátali sebú jakžto opilí). V laš. nářečí je
ušatat se uchodit se, unavit se Β 417, unavit
se prací, úsilím Lp, pod. Malý; je i pd.
(slez.) uszatac si§ unavit se, obyčejně prací
tělesnou, zvi. běháním, choděním, Zar^ba
ZbFL 4/5.363. — Stč. významu odpovídá
r. šatát sem a tam pohybovat něčím,
otřásati, klátiti, viklati; lašskému odpovídá
r. š-sja hýbati sebou, potulovati se, potlou-
kati se kolem. Je dále ukr. šatatysja potlou-
kati se kolem. U jižních Slovanů tomu
odpovídá *š§tati: sch. šetati procházeti se,
pod. i sin. a bulh. — Psi. aei šatati, málo
jasné. Zdá se však, že *š$tati by mohlo být
ze *s$tati, což by mohlo patřit (jakožto
t-ové intensivum) k lit. žéngti kráčeti,
uznáme-li ztrátu znělosti (*z > s) a změnu
s* > š. — Zdá se také, že v češtině š. dostalo
povahu expresivní a že proto měnilo i svou
podobu. Je snad základem těchto nynějších
podob: 1° šátrati (se) loudati se (srov. o
příponovém r po t při šmátrati); 2° šantati
choditi klátivě, šlapati, potáceti se, šantrati
se PS, chod. šantala nemotorný člověk, jö.
všudybyl obratný, zde přibylo zesilovací η
až v češtině. Srov. rd. šatala povaleč. —
Vložené η je v Č., ale i vm. (val. laš). Je i v mad.
sánta kulhavý (jinak madarština má seta
'procházka', zpětný útvar ze sétal 'procházím
se' < sch. šetati). Sulán StSl 4.1958.404η.
má za to, že sánta, je přajato velmi dávno z
staroslověnského *šat- ( < š§t-). Ale
poněvadž η je i v Ö., budeme spíše v něm vidět
pouhé zesilovací n, popř. nt z tt.
šatlava, již stč.: vězení, sic. šatlava vězení,
čeledník, dl. šaťlawa, tak i pol. — Nejasné.
Snad z fr. argot, chátélet vězení, přes něm.
Schachtelei.

šatlavy 604 šelma.
šatlavy: dřevnatý (o starém turínu); šatnČt
dřevnatěti (o řepě, o košťálech zelí), šat.aatý
íašnatý ěativý vydoupnělý, spráchnivělý
(o stromě) (šaóivy ztrouchnivělý, o hřibu Lp)
šašnivý práchnivý, mor. na Kyjovsku šaf-
natét. U Jg je též šaptlavý o turínu, jinde
vyset álý. Sem patří i vy šeptaly vydoupnělý,
vyschlý (o turínu, řepě), jč. vyšeptalej
chleba = vyčichlý. — Sic. šatiaviet. — Patří
asi k pol. siet ly vysílený, neduživý, bídný;
vše pak je příbuzné se sotný (viz sotva).
šátor: stan, bouda na tržišti. Rozšířeno
u všech Slovanů: sic. šiator, b. sch. sin. šator,
r. šater, ukr. šater šatro, pol. szatra. —
Pochází z tur. jazyků (kirg. šaťjr stan); u nás
(jmor. a sic.) a v Polsku převzato z mad.
sátor.
šátro: hrubé plátno, stě. ěátr Čatr cetr, ze
střhn. schět(t)er jemné plátno.
šavle; u většiny Slovanů zní toto slovo
*sabta (τ. sablja, b. sablja i sabja, sch. sablja
a sin. sablja). Tato podoba pochází z východu
a vznikla už v době velmi staré (v str.
doloženo sablja už v 10. století) přejetím
patrně z turkotatarského sab (srov. osman.
sap jilec meče) a zařaděním do ženských
^α-kmenů; ale přímý pramen, takový název
pro celou šavli, nebyl dosud nalezen. S epen-
thetickým ruským l přejímáno dále na
západ, v 15. století se objevuje v Čechách
(Winter, Kroj 290; první č. doklad je z 1468
v AČ 7.316, zjistil Klimeš) a u Němců
(eebel sabel sewél seibel saibel, nyní Säbel),
v 16. u Holandanů, na počátku 17. u
Francouzů (sabre), v polovici 17. u Španělů
(R. v. d. Meulen; viz V. Polák ČČF 1.174).
Objasnění však potřebuje š- (ukr. a br. sablja,
pol. 8zábla, z toho laš. han. a sic. šabla)
a v češtině i v. Brückner pokládá š za mylné
odmazuření (místo s), to by bylo pak proniklo
i do češtiny. Ale vzhledem k čes. v, které má
vzor v německých slovech, možno i š míti
za zpětný vliv němčiny. Tato otázka však
potřebuje důkladné revize.
šavrnach stč.: druh vína, ze střhn. scha-
vernac t/v, „což se vykládá jako Wein von
Chiavenna". Šmilauer.
ščamba laš.: díra, řezná rána, dutý zub.
Sic. ščembla vysekaný otvor v ledě. Podle
Bartoše od (u)ščabif (u)říznouti.
šedý, šedivý, stč. šedivý; vč. šidatý = jako
myš Jgd. — Sic. šed[iv)ý, csl. séďb, r. sedoj,
sch. sijed, sin. sed, pol. szady, szedíiwy,
hl. šedíiwy, dl. šeiiwy. — Psi. seďb vzniklo
nepochybně obměnou slova sévb (č. šerý)
vlivem jiných adjektiv značících barvu
gněďb smédťb blěďb. Druhotvar na -ivb
v zslov. nemá vzoru u označení barev;
objevil se možná ve spojení s libivb hubený,
vychudlý, když se mluvilo o někom starém
a sešlém.
šejditi; šejdíř: podvodník, šajd, šejd (toto
již stč.) šizení, podvod. — Málo jasné. Snad
ze šmejdíř, zjednodušení šm~ >^š- je asi.
vlivem slova šiditi. Jinak Janko ČMF 16.9;
podle Treimera 88 z osmanštiny.
šejdovec: jistá taneční zábava, též šejd,
šejdz i šedivec ÖL 29.9. — Málo jasné. Podle
Jánka ČMF 16.10 patří k šejd ti (bývá bez
úředního povolení); ale vzhledem k tomu,
že to bývají vlastně „dozvuky" (např.
v posvícenské úterý při pouhé harmonice),
mohl by š. býti od něm. scheiden, schieden,
v jeho vlastním významu, tedy jako muzika
před rozchodem na rozloučenou. Snad tedy
je to obměna něm. (šváb.) Schied weck pitka
na rozloučenou. — Zíbrt Veselé chvíle 598
má šádoňk; to je asi z něm. Scheidung
rozloučení.
šejlrem: na křivo, bokem. Málo jasné.
Nejspíše vzniklo na Moravě ze severem,.
viz uvirý. Nář. šnejdrem (odtud šnejdrovat)
šlejdrem mají η l nejspíše disimilací
anticipovaného r. — Sic. (na Myjavsku)
šnajdrom, šlajdrom bylo asi importováno
z Moravy a poslovenštěno.
šejtrok u vozu: kozlík (na voze); han..
šétrok, šéstrok, šóstrok Gr. „Han. šéstrok vede
k etymu Chaisetrog (Chaise, Schese = lehký-
polokrytý kočár, trog = truhla, truhlík ve·
voze). Vč. na Holičku hajtrog t/v bude
z Heutrog = truhlice na seno." (Šmilauer.)·
Patří sem i sev.-mor. šejtroch truhlík pod
sedadlem na voze, kam se dává krmení
pro koně Rzr.
šek = vůl n. kůň, seka kráva, sekl pes,
vesměs strakatí. — Z něm. Scheck(e),
názvu to strakatých zvířat. Odvoz, šekatý.
šelestiti, postv. šelest. Zvukomalebné: sic
šelestit, šelest, pol. szelest, ukr. šelest'ty,,
šelest, r. šelestit, šslest. Jiné podoby jsou
ukr. šerestity, postv. r. šóroch šelest, stpoL
chelst, ukr. chovst (z *cholst). Je to st-ové
intensi vum od zvukomalebného slovesa,,
které je zachováno v pd. szelepaé t/v.
Meh SPL 1.250.
šelma, přejato ze střhn. schélme mor,
epidemie; mrtvola padlého, zdechlina. V
němčině se stalo nadávkou (Schelm) stejným
postupem jako v češtině mrcha je vlastně
zdechlina, ale přeneseně i bídák, darebák,
prohnaná žena, v slovenštině se dokonce stalo·
synonymem se „špatný": mrcha chlap, mrcha
zena. Čeština převzala význam epidemie
(stč.) i význam přenesený, ten pak se ve
vážném smyslu držel ještě v minulém století
obecně, změnil se však v název žertovný
(= šibal, čtverák). Podle Treimera Lingua
9.1960.90 tu vývoj šel přes pojem „pachatel
polního pychu", kterýžto pych byl ve
feudální době u lidu chápán se sympatií, jakožto
část boje proti feudálům. Je však
pozoruhodné, že na Chodsku a v laštině se toho
slova užívá o nedovolených, resp. bývalých
milencích; podobně hl. šelma znamená též
svůdce dívky (Pfuhl). Kromě toho vyvinula.

šemniíka 605 §erý
se v č. (již od Husa) zvláštní odbočka
významová: šelma je divoké a líté zvíře
(z češtiny je tak i sic. a luz:), resp. jistý
řád živočichů. I to pochopíme tak, že
přeneseně mrcha je 'potvora', toto slovo pak
rovněž označuje jak darebáky, tak i lítá
zvířata. U jiných Slovanů zn. jen darebáka,
(pol., odtud přejato do ruštiny).
šemnička žemnička šimečka druh dýmky.
Podle původu výroby: z něm. jména
Štiavnice na Slovensku Schemvitz. Šmilauer.
Od Štiavnica je sic. štiavnicka t/v.
šemotat, skupina slov rozličné podoby i
významu: sic. šemetit planě, ne věcně mluviti,
šernctit, šemctať plésti páté přes deváté, poše-
metat sa okolo někoho = zalichotiti se, o(b)-
šmictnt sa otírati se, lichotiti se, mor. vy
šemetit vyšvindlovati, zašemotit (-ša-) ušetřiti
(?). Sem náleží jistě též ošemetný. Základem
je patrně motati (se), předpona še-jcho- dává
slovu expresivní ráz, a proto je pak hlásková
stavba nepevná: z šemotii utvořeno šemotiť
a v něm šemo- > šéme- asimilací, když slovo
přestalo být průhledné. Μ )tati se okolo
něčeho > m. se v řeči = plésti se v řeči
neúmyslně, i s úmyslem = klamati, plésti páté
přes deváté> lichotiti. — Význam
pohybový je ještě v šamít Λ ocasem, laš. šamitac
kymáceti, š. se potáceti se („motati se"!),
šamitaó bičem = šlehati, šametat se s kým =
práti se. — Srov. pol. szamttač zmítati,
házeti, sz. sie házeti sebou, práti se. Ovšem
nutno uznati změnu se- > ša-. Nezměněné
se- má rd. šemetát zaháleti, šemet tútsja
vrhati se.
šemřit sa, šemořit sa, šebeřit se NVal 4.72,
dl. šemrié se: mihotati se, kmitati se (vidí-
me-li nějaké pohyby v šeru nebo za tmy
nejasně), pak vůbec nezřetelně se jeviti, šeřiti
se, přeneseně i rozednívati se, na Gottwal-
dovsku; sic. šzmerii sa mihotati se, značiti se
v dálce nebo v šeru; val. zešemřívá sa sveče-
řívá se. Ale na Vysocku pod Krkonošemi
šemřenim se začíná den, rozšemří se, u Jg
rozéemřívá se. Předpona óe- (viz) > še-
a *mříti, jež patří k ukr. mríty (mríju)
mihotati se, šeřiti se, rozednívati se. Příbuz-
no je dále rus. mařit o slunci, svítí-li
zamlženým, dusným vzduchem, ukr. márevo polo-
světlo, r. čem(a)rá drobné mrholení při mlze.
sen kovat. Podobně sic. hl. dl. — Z něm.
schenken.
šeplati, již stč.: měkce mluviti, šišlati,
„špatně vyslovovat sykavky" (Lp). —r- Sic.
šeplat, pol. kdysi szepleč, nyní szeplenic, ukr.
šepeljáť/, r. šepelját. — Příbuzno je lot.
svepstět šeplati (má však jinou příponu).
Vše J3 zvukomalebné.
šepolit msl.: drobně sypati B-Kol-Mal, po°;
val. šepelit Kš. — Nejasné.
šeptati, starobylé sloveso zvukomalebné:
csl. šbpttati (šbp- a přípona -tt-, oslabená
podoba plného et jot, které je např. v
štěbetati, kloktati; stupeň její samohlásky bývá
ve shodě se samohláskou v kořeni) a jméno
šbptťb-, sic. šop(o)ti>t (je i šepotat, šepkat)9
r. šeptat, ukr. šeptaty, pol. szeptic, szept, dl.
šeptas, b. šepna, šepot, sch. šaptati šapat, sin.
šep{e)tati. — Jednodobé špeťiouti (stč.
špttiúti) je ze jména špet < šbptťb, z toho
dále špetati (od 16. století); viz však i bedat. —
Místo ρ je b v za-šeb.tit u Raise (PS).
šereď val.: hrozně mnoho. Asi z mad. sereg
zástup, hejno. Z téhož pramene je pol. szereg
šik, řada.
šeredný, stč. i šeradný, šeredný. Odvozeno
od škaredý příponou -bm>. Tímto rozšířením
o příponu se oslabila pevnost začátku a
nastaly tyto změny: *škaredný přemístěním
a-e > e-a dalo *škeradný, neobvyklá skupina
*ške- upravena vypuštěním k na běžné še-i
šeradný. Od druhotvaru škaredý, s ř, *ške-
řadný, spodobou e-a > e-e *škeřeďiý,
šeredný, konečně šeredný podle škercdj (je
doloženo!). Obdobně je hl. škerjedi; dl. šo-
radki smetí. — Vč. šeredit, šarád it chléb
apod. = plýtvati chlebem, totiž drobiti
a kouskovati jej zbytečně, že přijde mnoho
do odpadků, do smetí. Jiný vývoj významu
je v mor. šeredit špiniti, pomlouvati B,
ošeredzijÓ Šr; i. 5ß s kým = hádati se,
hašteřiti se. Sic. šeredný je asi z češtiny.
šerha: ras, laš. šeihovat se vaditi se, sic.
šarha, pol. szargarz, szargant, vše ze střhn.
scherge. Z polštiny je laš. šargan, šargot
trhan.
šerka, stč. šeř: druh tkaniny, mor. šarka,
Šárka sukně *z ní; od šerý. Z češtiny jo něm.
Scher ke.
šerm, šermovati. Sloveso je ze střhn.
schěrmen bojovati, potýkati se, šermovati,
z toho je u nás šerm zpětným tvořením;
šermiř. Pol. szermowac, szerm, szermierz je asi
z č. Z germánštiny je též fr. eserimer, ital.
schermire. Laš. šarmitit šermovati, rozháněti
se něčím, je přetvořeno podle laš. šobmltiá
(bičem apod.) šlehati, viz šemotit. —
Podivné je frenštátské šermovat se štrachati se,
stěhovati se.
šermice sev.-mor.: jídlo z tlačených
brambor, zelné vody a zelí Rzr. — Nejasné.
šerpa, polsky v 17. stol. szarpa, nyní szarfa,
sic. šarpa, r. šarf. Z něm. Schärpe < fr.
écharpe.
šerý, slovo všeslovanské: csl. sěrt, r. seryj,
sch. sjer, sin. ser, sic. šerý, pol. szary (z toho
vsi. šarý), hl. šírý, dl. šery. — Hláskoslovné
obtíže (západoslov. š proti s jinde) působí
i rozpaky v stanovení psi. podoby a
samozřejmě i v etymologii. Odvolávaje starší
výklad v ESj, podávám zde novou
domněnku. Z dosavadních výkladů lze
podržeti to, že š. je příbuzné se stnord. hárr,
stangl. hár (nyní hoar) šedý, středoir. clar
tmavohnědý, vše toto z *koiro-s (#-). Ale
pro naše slova *Jcoiros nestačí, nebo6 by

šest
muselo být všeslovanské sěrT>, i na
západě! Proto hledáme pro slovan. slova
začátek jiný. Vzhledem k tomu, že šerý (ale
nikdy šedýl) slouží pro označení soumraku
popř. svítání (č. už je šero, šeří se, šírá se),
srov. něm. grauen t/v od grau šedý,
přiřadíme sem i stnord. skaera f. Dämmerung
a skaerr, šv. skär, dán. skoer světlý (hell,
klar) a odvodíme vše z kořene skei-, který
máme ve stín (význam 'světlý' v tom kořeni
byl také, o tom viz pod stín 1°), tedy ze
*skoi-ro-s. Jeho sk podléhalo však změnám;
v germánštině ztratilo s (v. výše), v
slovanštině podlehlo metathesi sk > ks a ks
dalo ^náležitě ch; to pak před oi > ě podle
2. palatalisace přešlo na východě a na jihu
v s, na západě v š (jako např. lok. pl. od
ducht; *dusech'b — č. duších). Viz i šedý.
Jiné dosavadní domněnky uvádí Herne
11 In., ještě jinou (expresivní *U nebo */čh)
Liewehr ZfslPh 23.100. — Šeřík, rostlina
Syringa (podle fialovošedé barvy květů,
Presl 1819 z ruštiny, z č. je hl. šerik; ale
siřinka Jgd je ze syringa).
šest číslovka, subst. fem. i-kmenové, tak
i u všech Slovanů, psi. šestb. Odvozeniny
Šestý (psi. šesťb) sesterý Šestina atd.; šesták
ještě nedávno = 20 haléřů, název přenesený
z doby, kdy š. platil ,,šest velikých peněz";
šestnáct, šedesát (laš. šezdesať, sic. šestdesiat)
viz při deset. — Psi. šestb je pokračováním
staršího *kseketi-, jež je utvořeno příponou
-ti- od *k8eks; v *kseksti- u nás první ks
dalo ch, skupina kst byla zjednodušena v st;
srov. stind. šaští-, stsev. sétt. Adj. šesťb je
z doby bsl., srov. lit. šěstas. Základ *kseks je
v stind. šat, lat. sex, ir. sé, gót. saíhs (něm.
sechs). Avest. xšvaš, arm. vec a ř. lakón. Féij
ukazují, že *kseks vzniklo redukcí z ještě
složitějšího *ksveks, které je neprůhledné. —
Nejnověji Erhart SPFFBU 14.1965.26 ana-
lysuje tu číslovku takto: *s-Hve-ks (H je
laryngála): začáteční s je patrně tzv.
pohyblivé, kořen k(e)s by mohl znamenat tři;
Hve mu znamená ,,dvojici" (viz zde h. dva,
deset, čtyři, osm); celek tedy „dvě trojice".
Viz i šístka.
sešel stč. u Klareta „conus" (kužel,
chochol). Κ němu lze snad připojiti tato slova:
vč. sešel, šešelinka jetelová zralá palička na
semeno; stč. šešelatka druh hrušek, v jednom
rukopise Klareta (psáno plur. ssyessyelatky)
místo kuželatky conipira, dosud zachováno
zkrácené v mor. šetka druh hrušek sladkých.
— Sešel je snad obměna ze šošol, což je chochol-
šešulina: luština, lusk; z toho je Preslův
botanický termín šešidka; bylo i šošolina
slupka obilního zrna Jgd a Mand. Jak
ukazuje kladské salušina slupka obilná, je nutné
vyjíti ze *šelušina, to pak se shoduje s rrs.
šelucha lusk, slupka. Ruský nářeční druho-
tvar ščelucha rybí šupina podává původní
tvar: psi. ščelucha (z něhož je šelucha spora-
ševeliti
dickým zjednodušením šče- > še-). Polské
tvary jsou ještě proměnlivější,
předpokládají *ščelušina (> ščešula): szczezula (sz)cze~
žuja szczeszujaczasula czasolka szeszelinka rybí
šupina. — Čes. češule, miskovitý obal
některých rostlinných plodů, vzniklo bud zkřížením
z číška (žaludová) nebo z druhotvaru na šč-
jako v polštině. — Příbuzno je něm. Schale
skořápka a Schelfe slupka, šupina. V
slovanštině bylo snad původně *ščelupina, jež pak
podlehlo různým změnám.
šetřiti. Jen v č., sic. a v polštině. Stč.
šetřiti znamenalo hleděti (očima), pak
pozorovati, hleděti = starati se, míti péči; šetřili
sú i hleděli sú na mě consideraverunt et
inspexerunt me; hleď a šetři; neroďte mne
šetřiti (nehledte na mne), &et sem smědá;
cti málo šetříš. Dosud sic. šatritje pozerať,
pozorovat, též val. šetřit je pozorovati, dávati
pozor. Dále „hleděti si něčeho = dávati si
pozor před něčím = vyhýbati se, štítiti se"
v laš. šatřiť se, pd. szatrzyc si§ t/v. Sic. šatrii
konopnicu (konopné pole) se vyloží pomocí
čes. hleděti hospodářství = dbáti, pečovati
o ně. Další významy jsou jako u synonyma
patřiti: ošetřovati jako opatrovati, šetření,
vyšetřovati jako pátrati. Šetrný k někomu je
„plný ohledů"; nynější význam 'spořiti'
vznikl z 'hlídati si něco' = opatrovati něco.
Ve východních částech naší oblasti a v
polštině se jeví ša-, asi vlivem starobylého
synonyma patřiti: vč. šátrný u Jiráska, šatrrý
v Kladsku, laš. šatřiť, středoslc. šatriť, pol.
jen szatrzyc. — Příbuzná slova jsou lit.
skatýtie ohlížeti se, dávati pozor, lit. skotetis
pečovati, namáhati se (žem. též: ohlížeti se)
a lot. skatit hleděti, pozorně prohlížeti.
*Šetřiti je hláskově nesnadné; vyložíme še-
zjednodušením (jako při šešulina) ze šče-;
příponové r po t jako v synonymech smetriti
a pátrati. Baltská slova mají náležitý stupeň
*o, popř. zdloužení δ ve shodě s příslušnou
slovesnou třídou.
ševeliti. Sic. ševelit ocasom = pohybovati,
poševeliť sa pohnouti sebou (Podjavorinská)
a č. turnovské šebeliti se hýbati se (např.
v posteli), šebelit peřiny 'muchlati' je domácí
slovo, totožné s rus. ševelit hýbati něčím
(např. ženy hráběmi seno ševeljat; veterok
ševelil verchuški trav). Naproti tomu je
ševelení, třesení, trhání, chvění (lékařský
termín); asi je přejal Ant. Jungmann
z ruštiny (Šm.). — Psi. ševeliti obsahuje
předponu še- a sloveso, jemuž odpovídá lit.
vélti čuchati, šmodrchati, zplsťovati (vlnu,
srst), převraceti, zamotávati; shodují se
s tím u nás významové odstíny jako šebelit
peřiny, ševelit seno. Primární *vel-ti, protože
by bylo podléhalo likvidové metathesi, a tím
ztratilo pevnost své stavby, bylo převedeno
zde, když připojeno še-, do 4. třídy a tím
zachráněno, zároveň však odcizeno slovesu
valiti, obě slovesa se významově zcela rozešla.

severem
607
šíje
severem: na křivo, šourem, sic. severom
heverom. Spolu se sin. sever člověk křivonohý,
severiti choditi na křivo, kulhati a s ukr. še-
vernóhyj patří nejspíše k uvirý (viz). Jinak
Janko CMF 16.106: prý je z něm. *schever,
příbuzného se schief kosý. Zakončení -em je
jako v šikem, šourem, šejdrem. Sic. heverom
pokládáme za pouhou rýmovou ozvěnu.
ševo slez.: babí léto. — Je to nejspíše
zpodstatnělé adjektivum stř. rodu šyvo, od
šyvy = sivý, šedý. Vztahuje se to na šedivé
pavučiny, natažené všude mezi rostlinstvem,
zvláště mezi travou.
šíba jč.: beran, ovce, val. šibula ovce,
„ledakde ostane a šibolÍ" ( = popásá se) B.
Z vábicí interjekce. Srov. dluž. volání na
ovce éib éib (z toho šiba ovce) a hluž. šib
éib šep. (Něm.-luž. schibbe jehně, vých.-střn.
zibbe bahnice, koza, pes, zajíc, králík, stangl.
lije, dn. tebe budou podobně z interjekcí;
opačně soudí Bielfeldt 243). Srov. žibula.
šibal, po celém území. Hl. šibal, sic.
šibal, dl. šybal, pol. szybal. — Patrně od
šibati, šibalý (sic. prešibalý u Vansové), hluž.
šibaly, dluž. šybaly byl asi = kdo šibe
(druhého) = kdo klame, šálí, chytrák,
lstivý. Vyšlo se z významu oklamat, ošálit,
který je např. v sic. ošibat koho SSJ. Jiné
příčestí, šibawb, je ve val. (o)šibánit šiditi.
šibati: šlehati, mrskati, nyní jen mor. a sic.:
sem patří i sic. šinut udeřiti (mor. šibnut
šlehnouti), ošinulo ho ranila ho mrtvice. —
Pol. szybac, ukr. šybáty házeti, r. šibát šlehati,
bíti, b. šibam, sch. a sin. šibati; hl. šiba prut.
— Vedle tvaru na -ati bylo psi. též *šib?
šibti (csl. ošibo ošiti se), pro zánik b v infini-
tivních tvarech vydané zkáze a zachované
jen ve zbytcích v stč. ošíti líce = vybíti na
tváře, vyšívati činiti výpady, útočiti; mor.
ošívati házeti (rukou), třásti (; t omem), č.
ošívati se odbíjeti od sebe něco (např.
mouchy), val. ošipovat sa t/v, v šíti sebou =
mrskati sebou, sic. obšívat někoho = šlehati,
v csl. uvedeném ošiti s$ abstinere („odbíjeti
od sebe"), původu možná českého. Infini-
tivní si- (ze šib- před t) přeneseno zde do
présentu. Odvozeniny: mor. šibáky mrskut,
sibenec darebák (srov. ukr. šybenyk t/v), laš.
šibenstvo darebáctví, podvod, šibenice (viz).
Zvláštní je význam v laš. obile šibe vyhání
výhonky, podobně sic. o vousech vyrážejících
pod nosem apod. — Psi. šibati. Snad je
příbuzné se stnord. svipa, stangl. swipian,
swippan, sthn. swipfen bičovati, mrskati
(peitschen); je i stnord. svipa schleudern
(de Vries; vrhati, mrštiti) a, s dlouhým í,
stnord. svipa vrhnouti rychlý pohled,
udělati rychlý pohyb (de V. s otazníkem stran
významu). V germ. by bylo v navíc, § 19,
u nás by bylo expresivní změkčení (§ 12):
Φ > &
šibenice již stč., pol. dříve szybienica, hl.
sibjeňca, dl. šybjenica, ukr. šybenycja, r.
šibenica. — Patrně od šibent, trpného
participia od *šibti (viz šibati), původně asi místor
kde šibali, mrskali provinilce, pak vůbec
místo a stojan popravčí. Pol. nyní szubienica
(u nějakou analogií?), z toho naše laš. šube-
nica. Odvozené šibenicník, r. šíbenik je lotr,
ukr. šybenyčnyk je kat. — Přeneseno na část
trakaře (dopředu čnějící část nad kolečkem):
vč. šibenióka, na Kyjovsku a u Slavkova
šibinka, na Prostě jovsku šébinka KpU.
Jinak znamená šibenice, šibinka na Moravě
i zařízení na vysoký skok, vodorovný prut
položený na dvou rozsoškách.
šibolit mor.: popásati se Β ρ. šibula. Pol.
szypolec oškubávati (trávu, o pasoucích se
zvířatech). Nejasné. Viz i šíba.
šibra: drobný placatý kámen, štibra
štěpina kmene nebo cihly; na Kunštátsku, Lito-
myšlsku, Holičku, termín z kamenných
lomů. — Ze střhn. schiver úlomek kamene
(nyní Schiefer). Odchylné znění s ř je asi
vlivem slovesa štibrati. Z téhož něm. pramene
je i sin. šibra t/v.
šibřinky: maškarní zábava (v tom
významu je 1865 zavedl J. Fügner), dříve frašky,
žerty, též šebřinek (má Kořanda, Rokycana).
— Z něm. Schabernack škodolibý žert,
posměšný kousek, šašky, Janko ČMF 15.108.
Odvozené sloveso val. šibřinkovat sa pokleslo
(asi přes pouhé ,,baviti se, s prací jen špáso-
vati, pracovati nikoli vážně") na 'práci
ledabylo konati', tak i plumlovské šubřin-
kovat se (u je tu nějakou analogií). Je i sic.
šibiinkovat dovádět, čtveračit, zahálet. Viz
i špadrnáčky.
šiditi 1°: podváděti, klamati, laš. šudzyó
Lp. — Sic. šudit, dluž. šuíié. — Znění s u je,
přes opačné názory, pokládati za původní.
Seni patří snad (s novou, expresivní
příponou) i vč. ušuntit obalamutit PS (s ne-
přehlasováným u\). — Psi. šudi -iti: má
kořen dokonale shodný v ř. ψενδω klamu
(ps > s; eu > *u) Meh LP 5.93; odchylně
S. E. Mann SR 31.287 obé (šuditi i ψεύδω)
odvozuje z huseudó.
šidit se 2° jč.: trápiti se, namáhati se Vy.
Nejasné.
šidit 3° viz šiditi.
šifla 1°, šiflík: mor. sic: čtverhranný
kousek perníkového pečiva, pak i příštipek;
jč. šiflicka n. šuflička, byly to „tabulky
z perníku, z marcipánu, které přinášeli
z pouti milí svým děvčatům, které dával
sekáč své sběračce [= ženě odbírající za
ním obilí]", Jjčř 217. ,,Zíbrt Stč. kuchařství,
uvádí z 1645 rozkrájet na šifle; str. 404 má
perníky, jez šlovou lodičky." Podle Grimma
slově ono Pečivo v Rakousku a Bavorsku
schiff (e)l." Smilauer.
šiOa 2° val.: putna. Z něm. nář. Schiff
nádoba, ovšem od zdrobněliny.
šíje: původní *šija u jiných Slovanů: pol.
szyja, csl. b. sic. hl. sch. sin. šija, ukr. šýja; r.

šik 608 šíp
odchylně ěeja (e je asi podle ělejá řemen
v koňském postroji; u tohoto je naopak -ja
podle ěeja; obě slova mohla snadno přijíti
ve styk!). O šíji se u nás zpravidla mluví
jen jako o té části volského krku, kterou
zvíře tlačí jho, tedy o té části ztvrdlé, tuhé,
mozolovité, odtud tvrdoěíjný (: synové tvrdí
šíje u Rvačovského), vzíti jho na šíji apod.
Šíje není u nás synonymum krku nebo týla;
šije mozoly Mal ukazuje, že znamenala ěíje
především vskutku onu ztvrdlou část kůže
v týle, pod jařmem. Podobně ř. τύλος (srov.
týl) znamená nejen týl, hrb, ale i mozol.
Odvozeniny náěijník obojek, chomout, ná-
ěijek, nášetzk řetěz, jenž poutá dobytče
k oji. — V přeneseném smyslu je ěíje
chodbička se schodů do sklepa. Již u Klaret a
ě je; podle Wintra Kult. obraz I 380n.,,býval
vchod do lochu (sklepa) bud v průjezde
domovním nebo z ulice, někdy přistavěl
stavitel na pohodlí zvláštní šíji, na níž byl
poklop" (Straka); srov. motyku vzali v domu,
na šíji v síni Táb; dosud jč. ěíje LF 29.252,
chod. ČL 2.568, mor. ěija B-Kol-Mal.
Přechod ukazuje polština: v ní szyja je krk
vůbec, ale i krček nádoby (džbánu) a dymník
pece; od tohoto významu je už jen krůček
ke „vchodu do sklepa", což bývá chodbička
krátká, úzká a šikmá, něm. Kellerhals: stpol.
piwniczna szyja JP 42.19. — Původ slova
je nejasný. Podobná slova jsou lit. vyle
mozol a něm. Schwiele t/v, dále udm. ěil týl
(Nacken, Widerrist), komi ěil\, ě\li, éivi týl,
krk (cit. z či. E. Moóra ALBud 9.122). Zdá
se tedy, že to vše jsou slova ze substrátu,
který ve východní Evropě byl asi ugro-
finský; -ja je snad podle vy ja t/v (je stsl. r.
polab.).
šik: řada vojáků, pořádek vojenský, z něm.
(doloženého od 15. stol.) schick podoba, stav,
uspořádání, pořádek, způsobilost, vhodná
příležitost, zisk, dobrý obchod aj. Z příslušného
schicken pořádati je ěikovati (se), z toho
ěikovatel, šikovný, neěika (ironické ěika je arci
zpětný útvar z neěika), sic. šikovnícka doha-
zovačka. Obdobně sic. ěík, ěikovai, ěikovný,
pol. szyk, szykowac, szykowny, hl. ěík,
ěikowac, dl. ěyk, ěykowny atd. Podle Jánka
ČMF 16.229 ujal se technický termín
szykowac wojsko, ěikovati lid k bitvě ,,snad
nejdříve u Poláků a potom jistě skrze Žižku
zcela význačně u Čechů". Ukr. ěyk šik,
řada, přejato od Poláků.
šíkati: chod. ěíká se mluví se podtají,
„šeptá se, šušká se", sic. ěíky tratí podhodí slovo,
zažertuje, ukr. ěykaty, r. ěikáť, sch. ěikati =
pronášeti zvuk ěěě. — Zvukomalebné, jako č.
si-kati (při bolesti), sy-kati, syčeti. Příponové
k jako dále v chu-k-ati, mekati atd. Srov.
šuěkati ze ěuěu-kati.
šikmý, přitvořeno k adverbiu ěikmo (srov.
mer-mo, lež-mó) od ěikem, jč. a jvč. ěikou. —
Sic. ěikmý. — Základ ěik- je ze střhn. schiec
t/v. Nově přitvořeno dále ěiký, mor. ěika
a sic. ěikma svah, s přesmykem laš. ěmiga
šikmý směr; zkřížením slov ěikmo a ěikou
vzniklo han. ěmikó. Přesmyky snad
způsobilo i ěmika kosý úhel, nástroj na jeho
měření, z něm. Schmiege.
šilhati, ojediněle též s m a záměnou rjli
za-ěmirhati PS. — Ze střhn. schilhen;
podobná slova u jiných Slovanů, sousedících
s Němci, ale ze základů odchylných; dl.
ěylawy a p. szyl, szylawy z schiel; hl. ěělhaé
asi od střhn. schělch šilhavý; sic. ěkúliť,
sin. ěkilec, sch. ěkiljati z nějakého něm.
nářečního tvaru. Chodské ěijklat odvodíme
ze *ěkiljat: shoduje se pak, jako v několika
jiných slovech, s jižní slovanštinou.
šilink: jistý peníz, též ěelink, ěelunk, od
staré češtiny do dneška. Sic. ěiling. — Z něm.
Schilling. Významy odchylné („tucet", ěeli-
nec u Jg z Komenského) mají své vzory již
v němčině, resp. vyloží se z „vyplácení"
(stč. dáti komu ěilink = výprask; tento
význam byl již v němčině: Schilling =
Prügel). Z téhož pramene je dl. ěelink
(ěi- > ěe-) a pol. szelqg, odtud pak ukr.
ěéljah, r. ěéljag. — Jižní Slované přejímali
tento název budto z gót. skillings nebo ze-
sthn. skilling (csl. sk^ledz b, rus.-csl. st b(g)ljaz b
aj.).
šilion mor. věnec z umělých květin na
pentlení nevěsty. Nejasné, jistě cizí. Totožné
s žijonl
šimák han.: dacan. „Podle
mnohonásobného vraha Šimáka z doby před první
světovou válkou". Kopečný KpU.
šimík: netopýr, ojediněle jihomor.
Doneseno z jihu, ze sch. ěiěmiě netopýr; druhé ě
zaniklo disimilací, třetí přetvořením na
domácí příponu.
šiml: kůň plesnivé nebo bílé barvy, sic.
ěimel: z něm. Schimmel t/v (= Schimmel
plíseň). — Úřední ěiml je odvozeno zpětným
pochodem z rak.-něm. úřednicko-slangového
Schimmelreiter „úředník, který pracuje podle
schématu", kde Schimmel je zpotvořené lat.
simile 'podobný případ, vzorná předloha'.
Janko ČMF 15.111.
šimrati: Rosa znal ještě ě. se čmýrati se,
hýbati se, lézti; nyní je pouze ěimrati
lehounce lehtati. Ale val. je ěmířat zlehka
rukou přejížděti SvK. Původ viz pod
cmírati.
šindel, již stč. u Klareta, sic. ěindel, hl.
ěindíel, dl. ěyníel, pol. szyndel, vše z něm.
Schindel, to pak ze středolat. scindula.
šinouti, sic. ěinúť: původní význam je
kloniti, sehnouti, nikoli sunouti! Srov. dále mor.
uěinút sa uhnouti se, sic. preěíňať přehýbati.
— Spolu s pol. szynqc t/v je to palatální
obměna slova *chynQti (pol. chynqc, v č. však jen
chylý, od toho chýliti), které je z *chyb-niti9
ch-ového druhotvaru od hýbati, hnouti.
šíp: druh střely, v tomto významu jen v zá-

šípati
609
šiška
padni slovanštině (čes. a sic. šíp, pol. szyp,
hl. šip, dl. fem. sypa; srov. čes. šipka). Hl.
šipa, dl. sypa, pd. sýpy szypula SGP 5.276,
336 znamenají též nezralé, krvavé péro,
„ostcnek" (vytrhne-li se ptáku, jsou na
špičce brku stopy krve), pol. szypůlka je i stopka,
brk. — Tyto významy ukazují, že šip-b
vzniklo velmi dávným přesmykem v slově
pisk-b: *ksip-b > šip-b. Přirovnání původně
asi žertovné: pisk i šíp jsou na jedné straně
hrotité a krvavé (šíp vytažený z rány!), na
druhé straně opeřené; vytahování šípu
z rány bylo bolestné, jako když se ptáku
vytrhává nezralé péro. Meh NŘ 28.178.
Snadno se pochopí i význam v hl. a rus. šip
trn: trn se podobá mladému pisku, právě
vylezlému z kůže. O fem. šipa viz pod
šípek.
šípati: špiniti, mor. a sic. též šiplat; od
toho ošípané, ušípané, sic. ošípaxá = prase.
— Pd. szyplac, hl. šiplic. — Příbuzno je snad
lit. šiúpti hniti, lot. supět špinavěti (schmutzig
werden), trouchnivěti, zakuřovati.
šípek, plod „šipkové růže", původně však
šip-b (dosud na Moravě šíp; též šípí křoví
šípkové) byl název té rostliny (růže je název
pozdní, ze Západu), popř. jejího plodu (tak
stč.). Podivné je u v laš. šupjanka šípek
(plod) MZ. — Slovo psi. (b. hl. šipka, dl.
šypka, sic. šíp i šípka, šípovník, sin. šipek,
pol. szypszyna; v ruštině však šip zúženo na
význam pouze 'trn'). — Příbuzné slovo je
něm. název plodů šípkových: sthn. hiafo,
dosud jihoněm. Hiefe, Hrffe; předslov. *kip-.
Vše ,.praevropské". U Slovanů čekáme
*čipa. Zdá se, že to vězí ještě v sin. ščipek
t/v; všude jinde *čipa podlehlo — vzhledem
k trnitosti toho keře — křížení se šip-b, což
znamenalo i trn (dosud v ruštině). Proniklo
tedy š a rod změněn v mužský, naopak
z čipa se vysvětlí fem. šipa = šíp. Proti
naší domněnce se vyslovuje Steinhauser
SiWien 140.
síra mor.: koňský postroj, sírovat; sic. šíré.
Sloveso je z něm. schirren, z něho pak šírý
zpětným tvořením. Je též lid. kšír z Geschirr.
široký 1°: už psi. rozšířeno příponou -ok-b
(podle vysok-b) ze šir-b (sic. šírý; csl. široka,
r. širokyj, pol. dříve szyroki, nyní szeroki, hl.
šěroki, dl. šyroki, b. sch. sin. širok); starší
kmen šir- je v odvozeninách šíře, širák,
širaňa, šířiti a v komparativu širší; mladší
kmen v širocina sekyra a v širůóek široký
hrnec. (Širé pole, širé nebe je však místo
šciré, viz čirý.) — Původ psi. šir-b není dosud
náležitě jasný; ostatně i vysoko, glqbok-b
jsou nějak pozměněna. Pouhá domněnka:
původní *ur- (srov. ind. urú-, ř. ευρύς) bylo
zdlouženo (jako vys-ok-b proti νψός, § 1)
v *ur-, pak v baltoslovanské době vlivem
oposita (lit. siaüras úzký) přijalo si-: *siür-
pak dalo šir-b. Vzájemné působení oposit
je známo v takových slovech např. z čes.
nář. hlyboký: má y podle vysoký. Na ευρύς
myslí též K. Janáček (ústně).
široký 2° místy na Valašsku (Václ.): staro -
svat. Obyčejně však bývá při svatbě široká
starosvatka B, mateřská ochranky ně
nevěsty. S š. 1 ° jistě nesouvisí, není vidět
významového pojítka. Spíše lze hledati původ
v šurjak, což je t/v jako šiří (viz): r. šurjak,
sch. sin. šurjak; bratři nevěsty byli nejspíše
povoláni k tomu, aby nevěstu ochraňovali
při převozu do ženichova domu atp. (ale vše
čeká na objasnění). Hláskově přikloněno
k široký asi žertem.
šiří v starší češtině: bratr manželčin, stč.
šiřie Klaret. Původní české *s?> (z -psl.šarb;
srb.-csl. šurb, všude jinde dostalo to slovo
širší přípony: r. šurin, sch. šura šurin šurjak,
sin. šura šurjak; v b. šurej a v pol. szurzy
gen. szurzego je rozšíření -bjb) bylo patrně
rozšířeno jako slovo bulharské a polské
o -bjb, ale záhy podlehlo asi vlivu kolektiva
bratřie (b. a šiřie = bratři moji vlastní
a bratři mé manželky). Podobný vliv je
např. mezi brat a svat, zde dokonce
oboustranný. — Příbuzno je stind. syalá- téhož
významu (vzhledem k slovanštině čekali
bychom spíše ind. *syöla-\; zamítati toto
spojení, jak se děje pro tuto neshodu je
nemístný hyperkriticismus). O. Hoffmann
BB 21.140'.
šístka, šestka: pramínek vlasů na čele
n. u skrání, přičesaný a zakroucený jistým
způsobem. — Zajisté je to totéž slovo co
šestka = číslice 6, neboť vlasy bývají
natočeny vskutku do té podoby. Není jasné,
zda jč. šísky (ze šátku lezly š-y =-- tj. asi
nezachycené vlasy) je totožné se šístka;
Jílek Jčř 49 v tom vidí něm. Schuss
výstřelek, ale asi neprávem.
šišák: přílba do vrchu zahrocená. Je
všeslovariské vyjma bulharštinu. Pokládalo
se za výpůjčku z mad. sisak t/v, tak dosud
Kniezsa 942, ale Bárczi naopak mad. slovo
má za přejaté ze slovanštiny; to připouštěl
již Brückner. — Vzhledem k tomu, že šišák
není helma prostě polokulovitá, ale kuželo-
vitá, je možno dáti za pravdu Matzenauerovi
CS 81, že š. je od šiška: M. klade důraz
na to, že csl. šišbka značí i kužel, conus.
Jako závada vypadá to, že v madarštině je
sisak doloženo od 1405, v češtině teprve
od 1685 v levočském Orbis pictus (udává
Smilauer). Ale ta neshoda může být konec
konců náhodná, bylo-li šišák slovem vojác-
kého slangu: proto se dlouho nedostalo do
písemných projevů.
šiška, všeslov.; jen sic. je vedle šiška
nějakou mylnou analogií též šušká, dále sin. vedle
šiška i šaška, také v češtině je v nářečích —
v podobě zhrubělé — šáchu na Holičku, šach
na Litomyšlsku. Han. je i zhrubělé šiša Gr.
Odvoz, šišatý = mající kuželovitý tvar
jako borová šiška. Šiška znamenalo stč.
39 Mactiek — Etymologický rlovník

šiškati
610
skaje
i knedlík, dosud msl. (Mal). — Psi. šišbka
je útvar s intensivní reduplikací: s litev.
skuja t/v souhlasí, uznáme-li přemístění
k-j > j-k, *šbka (ze *sjuka); ši- a ša- musíme
uznati za slabiky reduplikační, nutné proto,
že rozsah slova *šbka (s pouhým jerem!) byl
velmi malý.
šiškati: ošiškať ostříhati (na mor. Podluží),
přeneseno z jihu, ze sch. a sin. šiškati.
Šmilauer zná šišati i z češtiny. Útvar expre-
sivní, vyznačený zdvojeným š. Srov.
chechtati t/v.
šišlati, sic. šušlať, zvukomalebné slovo re-
duplikaéuího typu jako piplati, hihňati se
apod. Chod. šiplat má však ρ jako rus.
šipeť a jako šeptati.
šišmati: špiniti, umouniti, š. se s něčím =
piplati se, loudati se, ,,mazati se s nččím".
Stč. š. znamenalo i lechtati (Štít. Pař. 120).
Lidové slovo expresivní, snad na celém
území našeho jazyka; k východu převažuje
význam 'loudati se' (s prací); reduplikační
útvar, odpovídá mu dl. šyšlié se loudavě
pracovati. Postverbalia jsou šišma loudavec,
mor. šuša ušpiněná žena B-Hzl, jč. šišmunda
(kontaminováno se šmudla) Jjčř 53. Vše je
asi obměnou slova šípati.
šišporec, stč. u Klareta nějaká rostlina,
dosud val. a sic. 'puškvorec', na Hané šišvoří
je puškvorec nebo divoký chmel. Slovo snad
přejaté, a to patrně z něm. Süßwurz (tak
Matzenauer), přeneseno však na hořký
puškvorec proto, že toto slovo se s ním rýmuje,
a též proto, že puškvorec se nakládá (pro
zmírnění hořkosti) do cukru. Podle Hanky
u Jgd je z něm. Scheisswurz. Ale jistě je
příbuzné i pol. szuwar puškvorec.
šišvorec: šiška, šubra, chuchvalec špíny,
famfrnoch, val. šišvor chumáč slepené vlny.
— Expresivní slovo původu málo jasného.
Můžeme-li k němu připojiti laš. žizvolek
chomáček, hlávečka zelí (s l\) a pol. szuszfalki
niti otřepené a vypadlé z plátna, chuchvalky
špíny, a r. šušval, šušera sběř, Lumpenpack,
bylo by možné se domnívati, že
východiskem bylo svátek žmolek těsta, mouky apod.,
zkřížené s chuchval.
šíta vč.: otépka slámy, přeneseně jvč.
šity uzeného masa (Pittnerová), stč. šitina
u Klareta 'domitectum' a dosud v Kladsku
jako „pošití z došků" (tak Kubín, není však
od šíti, jak asi za to Kubín měl). Z něm.
Schütte otep.
šíti šiji, psi. šij2 šiti (pol. szyje szyč, ukr.
šyju šytij, sch. šijem šiti, b. šija atd.).
Zajímavé je spojení poší(va)ti střechu, již
stč. (Klaret), též pol. ukr. sch.: připevňovati
došky na střešní latě: část slámy z došku se
zkroutí v jakési povříslo, jím se obtočí
(jakoby „obšije") hlava došku a lať, zbytek
povřísla se zapojí do zkrutku z dalšího došku;
v. Moszynski). Zvláštní je podšitý =
vychytralý. Původně jen liškou podšitý, tj.
mající v kožichu podšívku z liščích kožišin.
Srov. pol. tchórzem podszyt-j = bázlivý,
zbabělý (mělo se za to, že tchoř je takový,
v. Rostafinski RWF 55, 191G, 247). Jde
tu o víru, že vlastnosti se mohou z jednoho
tvora na druhého přenášeti pouhým dotykem
(starobylá ,,magie kontaktová"), zde o
žertovné tvrzení, že chytrost lišky se asi
přenesla z liščí podšívky na majitele kožichu.
Pak je i čertem podšitý, konečně i metaforické
liška, kopa, mrcha podšitá o chytrákovi,
nakonec pouhé podšitý nebo podšívka t/v. —
Odvozeniny: 1° sídlo (psi. szydlo, r. b. sch.
sin. šilo, sic. sídlo, hl. šidlo, dl. šydlo, tedy už
psi. šidlo); přípona -dlo. Šidlo byl tedy
„nástroj k šití", totiž věcí z kůže. Je též jménem
jistého hmyzu, podle ^podoby těla; tak i sic.
šidlo (o tom Vážný ČČF 1.105; tam i ostatní
sic. názvy toho hmyzu). 2° švec (r.-csl. šbVbCb
krejčí, švec, r. švec krejčí, sic. ukr. švec
obuvník, o sic. názvech ševče podrobně
Blanár HL 120, pol. szivec obuvník, sch.
šavac krejčí, psi. šbvi.cb; přípona -bCb jako
v lovec atd.). 3° švadli, tak stč. a dosud místy
v jč., ze *švadlbji (-bji jako v *pan-bji -—
paní, -dl- souvisí s -dlo; vzorem pro šbv-a-
bylo tka-dl-í od ťbk-a-ti); z toho švadlena; jč.
švédlena švedlena švidlena má nenáležitou
přehlásku vlivem slova předlena pradlena,
kde je náležitá (z §, pr§d-, viz přísti);
podobně chod. sedlička ze *švedlicka: ze švadli
+ ca, zdrobnělého; jiné obměny jsou sic.
švajdla, švajdlena, j sem vniklo z odvozenin
od šbv-aj-, jako je např. laš. švajco sídlo; val.
švalka, laš. švalka asi ze *švadlka, laš.
švacka (= pol. szwaczka, *šbvacka). 4°
podešev, moř. podešva, počva, toto z *podšva, sic.
podošva, srov. pol. podeszwa, sin. podsev, csl.
podtšbva; původnější je podešva, kdežto
pcdešev gen. -šve je přichýleno k typu
dratev konev pánev. 5° šev (r.-csl. šbVb, pol.
szew, r. šov, b. šev, sch. šav, sin. šev, psi.
*šbWb. Jiné: sešit, výšivka. — Ide. kořen
znamenající sešívání kůže, *sm- (lat. suö
ukazuje, že byl i druhotvar sü, bez j),
rozšířil v slovanštině svou platnost na šití
vůbec. Prosté siü- > ši- je v tvarech infini-
tivního kmene (ši-ti, ši-fo atd.), kdežto pré-
sens musil býti utvořen, poněvadž ši- je
athematické, připojením přípony -jo- (ši-jq);
v baltštině však příponou -o- ke tvaru,
v němž ü se rozštěpilo na uv, lit. siuvú, lot.
šuvu. Z kořáne s rozštěpeným -uv ( > -τ>ν-9
š-bv- přehláskou > šbv-) je šbVb, šbVbCb,
šbvadlbji. (Jiné je šíti sebou, ošívati se: viz
šibati.)
škádliti. Snad souvisí se škeřit, viz štířiti:
tomu nasvědčuje laš. škeřyó se škádliti se Lp;
dl je z rl (l je příponové). Stupeň skar- je též
v sic. šlára spára, štěrbina, trhlina; s tímto
srov. vč. pře&terbit se pohněvat se.
skaje, škajka: štěpina kamene (termín
kameníků), škajkovat vybírat kamínky Ppv,

škalírovati
61
1
šklába
čkajovat vycpávati trhliny ve zdi drobným
kamením Čel. — Z ital. scaglia odlupekkame-'
ne. Přejato přímo od italských kameníků,
kteří u nás pracovali na stavbách.
škalírovati: hanobiti, tupiti (v starší
češtině). Sic. škálesovať trestati, kárati, z toho
škáles vyhubování. Pol. szkalic, szkalowac
spílati, nadávati. — Z nd. skalieren (Jg pod
školiti), což je zase podle Matzenauera z ro-
mánštiny.
škamno: školní lavice (dosud na Blanicku).
Z lat. scamnum, přímo z bývalých latinských
škol.
škapa laš. (Malý), (též sic. pol. a ukr.)
o spatném, hubeném koni („herka"), též
(také mor. na Hané a u Frenštátu)
nadávka nehezké ženě. Ale Jungmannovy
starší doklady svědčí pro „mocného, silného
koně'4, nemotorného (to je i val. škapa =
něco nemotorného Β). Poněvadž cizího
pramene není viděti, možno snad míti za to, že
původně to byl vyřezaný kůň, *skapa od
skopiti, tedy kůň mohutnější, ale méně
bystrý. ^ ;
škapulíř, sic. škapuliar: z něm. Scapulier,
to pak ze středolat. scapuläre. Ale stč.
škapléř a pol. szkaplerz jsou asi ze střhn.
schapelaere.
škaredý, nyní běžné zvláště na Moravě
(kdežto v^ Cechách je ošklivý). Stč. pův.
skaíčdý. Ůkarthlíd ze * škaredo-hlíd. — Sic.
škaredý, rus. škared, str. skareďb, ukr.
skaredvyj, pol. szkaradny, hl. škerjedny, dl.
škarjed{n)y. — Psi. asi skareďb, což se někde
přetvořilo v skareďb. Slovo málo jasné. Zdá
se, že bude v nějakém vztahu k něm. garstig
t/v: s přemístěno na začátek; g vyložíme
asi tak, že předpokládáme vložené i (gar[i]st)
a expresivní geminaci dd (z toho
„rozpuštěním" > nd); ind > §d.
škarpa, lidově m. příkop, pol. škarpa,
szkarpa; z ital. scarpa příkop.
škarpál: kdysi druh střevíce (již u Klare-
ta), nyní hanlivě o špatné botě vůbec. Srov.
i ukr. škarban obnošený střevíc. Z ital. scarpa
střevíc. — Hanlivý ráz způsobil velkou
proměnlivost slova; nejvěrnější podoba je
škrápa na Kunštátsku; na záp. Moravě a na
Hané je škráb, jinde porůznu křáp. Na
východě C. a M. útvary -al, -álf škarbal škrpál
škrpec škrbol {š)krbál krbol, zesilovací m mají
škrampy škrampy škramby škrambale škram-
paly. V argotu je (Treimer 84) plur. skorpy,
škorpy, škopy: o změtením se škorně?
Poněvadž je souvislost mezi názvem starých
bot a expresivními slovesy, značícími těžkou,
šoupavou, šmajdavou chůzi (tak chodí staří
lidé, zpravidla také i v starých obnošených
botách), je možné nejen odvození jména
od slovesa (příklady viz pod škrpati), ale
i postup obrácený: tak vyložíme mcr.
škrpat (se) šoupavě, namáhavě jíti od škrpec,
škrpál; je i škremtat se Gr; škrblať se; mor.
škrampat se od škrampál; škrambala, kdo
vláčí nohy při chůzi, od škrambal.
škarpetle: kdysi druh obuvi nebo plátěná
punčocha (tak Rohn); „Sedláček, Dějiny
• Písku 343, uvádí k 1654 škorpetle druh
punčoch" (Šm.); pol. szkarpetka punčocha; z ital.
zdrobnělého scarpetta, a jak nasvědčuje
zdrobňovací -le, snad přes němčinu. Srov.
škarpál.
škarta v starší češtině; z toho dosud chod.
a han. škarka čtvrtka papíru. Z ital. scartare
vyřadovati papír „křížením s karta' (Šm.).
Odtud je i nové přejetí skartovati, skart.
škarvanit vč.: po° se pozlobit se El,
škarvadit se vaditi se Pt. Nejasné.
škatule 1°, sic. škatula, pol. szkatida (z toho
r. a ukr. škatulka), sch. škatula, sin. škatla.
Z lat. scatula, skrze lékárny.
škatule 2°: jistá dětská hra. — Nesouvisí
patrně se š. 1°. „Spíš jde o název pro šachy,
jež se u nás od 11. století velmi rozšířily.
Latinsky jim říkali seacus, šachovnici seaca-
bulum, seactabulum, popř. scatábulum. Při-
jmeme-li, že vedle scatábulum mohlo být
i scatulum, pak vznik názvu škatule nebo
škatulata lze snadno pochopit. Vysvětlí se
tak spíš i střední rod škatulata". F. Cuřín
NŘ 46.167.
škavražný laš.: hovorný, z pol. szkowrošny
t/v, což je ze skomrosny od skómoroch potulný
herec.
škeble, z němčiny, z nějakého Scheibe
(srov. střdn. schidpe, scholpe mťišle).
škeják, skej, val.: haléř, z pol. skojec malý
peníz, to pak ze střlat. sectus.
škemrati, expresivní slovo ze skupiny
sloves zvukomalebného původu s přerůznou
podobou a s významovým vývojem od rhru-
četi, temně mluviti až po škemrati a žebrati.
Místo mr bývá i br (jako v mravenec — bra-
benec)-. 1° s dvěma souhláskami na počátku:
stč. škebrati; nč. nář. škabrati škemrati škam-
rat žgamrať džgamrat škymrat, dokonce i štěb-
rat (v Kladsku) aštibrati; škebroniti; 2° s
jednou souhláskou žamrat žebroniti žemořit žamlat
zaplať. Tu jsou významy 'škemrati, žebrati'.
3° šemrať, sic. i šemrať chemrať homrat mru-
četi. Viz i žebrati. Vše to jsou slova domácí,
přes rozdílnost hlásek jediná rodina, kolísání
podoby dokazuje jejich pejorativní povahu;
ta je ostatně zřejmá i z významu. Podobně
pol. szemrac bručeti, reptati.
škláb: otrok, v několika lidových rčeních
jako je tam za šklába Β ζ Gottwaldovska,
moříme se tu jako šklábi Kubín z Veltruska.
Z něm. Sklave otrok; odtud je i dl. škloba.
šklába: skulina; klad. šklába rozsedlina,
Šklíba rozpuklina, s přesmykem mor. škál-
bina, laš. školba; mor. škrablina skoula
(budto vliv slova škrabati nebo je ze šklabina
disimilací likvid). — Sic. šklabina, šklabina,
hl. škalba, -loba, škarba, ukr. skaluba, skálu-
byna puklina, s tímto souhlasí mor. a sic.

šklebit
612
škorpiti se
škalubina štěrbina. — Lze vyjíti ze skalbba,
což by znamenalo pukáni, od kořene skel-,
který je např. v lit. at-skélti odštěpovati,
oddělovati. Někde místo - bba položeno -oba.
Význam z pův. abstrakta přešel v
konkrétum: puklina. Sem patří i mor. ošklébené
dveře = pootevřené.
šklebit: špatně svítiti n. hořeti; mor.
šklebit; oheň se šklíbí nejasně hoří, šklebík
lampička KtD-NVal 4.193-PS, jo. průškleby
mračen = jasnější prouhy nebv štěrbiny,
kudy se sluneční světlo prodírá Čel; jč. dzn
se vyštípil =^probral, vyjasnilo se z
pošmourného rána Čel.; zm. vč. záškleba poslední
stopy světla na západě oblohy,w záškleby
jasné pruhy na nebi (za šírání) ČL 2.615-
Ppz-Ktk; zašklebovati se jasniti se PS. —
Příbuzné je lit. blaikštjtis vyjasňovati se
(o nebi: pozbývati dešťových mraků),
svítiti; to patří dále k rodině slov blesk, blýskati.
Nář. šklíbit předpokládá staré faktitivum
*šklebiti s§ (lit. *blaisk-Pfti) a v něm přesmyk
b-sk > sk-b. Našemu šklébik odpovídá tedy
pd. blészczka, noční petrolejová lampička,
cit. JP 41.127. Srov. bzďti 2°. Původní sled
souhlásek je v blikati 'slabě hořeti, slabě
svítiti', a v jč. blikavá ςρο západu slunce
bledý pruh pod oblaky' Jjčř 29.
šklebiti se 1°, postv. škleb, ošklibat se,
pošklebovat se, postv. poš debek, ušklebovat se,
úšklebek; han. šklibit se KpU-Gr, mor. škláb
posměch (: dělat si z někoho šklába), poškle-
bek, žert, škráb t/v Mal, msl. ošklebovat sa
hlasitě plakati. — Sic. šklabit sa, str. skla-
bitisja, nyní r. osklábiťsja (sevské oskolábiťsja)
usmívati se, stsl. sklabiti s$. — Psi. skolbiti
s$, příbuzno se stnord. skelpa grimasa, nor.
dial. skjoepa šklebiti se.
šklebiti se 2°: rozvírati se, zeti (o propasti,
jícnu) roz- se, u Jg o zdi, dolu, ráně, rozparku,
rozšklíbnout se. Dl. wošklabek zevel, lenoch.
Sic. šklabina skulina, díra. — Psi. asi
šklebiti se, příbuzné s něm. klaffen.
Šklíby, šklíbky mor.: děti byly žertem
posílány za dědinu, že prý tam sv. Mikuláš
zanechal zbytky dárků. Mikoláš vevalel za
dědino šklibe, běz zbirat Lak, pod. Gr; pak se
na Hané říká na škliby i o dětském chození
na čumendu. Je to velmi změněná podoba
zvyku, o kterém píše Zilynskyj SVŠPO 2.86:
„Na některých místech českého území děti
chodily o velikonocích do polí hledat vejce,
která jim prý snesli ptáci... Toto chození na
.škrobánka (= skřivánka) mělo jistou obdobu
v záp. částech Velkopolska, kde děti hledaly
na Zelený čtvrtek v křoví vajíčka, jež jim
tam schovali rodiče."
-škloudnouti, jen s od-: stč. odškludnúti sě,
dosud u Ještěda a na Vysočině odškloudnouti
(se) odloučiti od lásky, opustiti, zpronevěřiti
se v lásce (nemusí met strach o zenu, ze muju
někdo vodškloud ?e; holka mu odškloudla
z Pittnerové). Ojediněle též o ptácích,
opustí-li vejce nebo mladé (od Počátek
a z Turnovská, zde s b, odškloubnout), což je
vo shodě s usem staročeským. U jiných
Slovanů nic podobného není. — Základ
sklud- (*sklqd-) patrně souvisí s lit. sklend-
v sklandýti sklouznouti, zamykati, odmy-
kati; *ot-škludnúti sě pochopíme asi jako sic.
umknúť (od m^k- ve vy-mknouti, za-mykati)
vymknouti se (ze slibu, závazku, povinnosti);
kořeny muk- i sklend- znamenaly oba náhlý
neočekávaný pohyb, jako sklouznutí,
vyklouznutí, vymknutí.
škobrtati: viz kobrtati.
škoda, z toho škoditi, ^škůdce atd., oškodit
spásti obilí, záškodní NŘ 10.228. Tak i u
jiných Slovanů. Ze sthn. scado (nyní Schade).
škobrtati vč. mor.: štěrchati, šramotiti,
z toho dále na Kyjovsku škohrňat lomozit,
u Slavkova škotrňat rámusit. — Zvuko-
malebné, vzniklo přesmykem ze škrhotati.
Srov. skřehotati. — Sem náleží i škohrňat
-hřňat hlodati (o myši), patrně se vyšlo
z vystižení průvodního zvuku jako v č.
chroustati, chrupati něco.
škola, hojné odvozeniny: školiti, školák
(novější, lidový útvar za staré školník = žák),
nové školník ze školní sluha, školomet
(původně asi kdo metl, zametal školu, chudý žák)
aj.; školka je však podle něm. Baumschule. —
Škola u všech Slovanů (sin. též šola), z lat.
schola, vlastně ze středověkého scola.
(Naproti tomu germánská slova, sthn. scuola,
něm. Schule atd. spočívají na vulgární lat.
výslovnosti scöla).
škopek: již u Klareta; nezdrobnělé škop
v starší češtině, dosud sic. škop a jč. škůp. —
Pol. škopek dojačka. — Je pravděpodobné,
že *skopt je prapříbuzné s ř. σκαφή f. necky,
mísa, σκαφίς f. puténka (Lepař Hora. si.);
rozdíl v rode nemůže to srovnání ohrozit.
(Jiné prapříbuzné dvojice toho druhu viz
u káď a látka 2°.) Je i druhá možnost:
přejetí ze sthn. scaph (jeho pokračováním je
nynější jihoněm. Schaff, Schaffl, viz šafel).
škorně: boty vysoké po kolena; od stč. (od
Klareta) do dneška (v Čechách na Holičku,
též na Moravě). V starší češtině též skomě.
Srov. sic. škorňa, pol. skórnia, hl. škornja, dl.
škornja, sin. skornja skorna škorenj. *Skór \ma
je od skorá kůže.
škorpiti se, sic. (š)kriepiť sa; laš. poskřípiť se
poškorpiti se, laš. zeškorpiť se s kým, sic.
uskripiť koho = přesvědčiti (asi „přeháda-
ti"), z toho jednoduché jvč. skřípat se hádati
se Hod., laš. skřipit se svářeti se, skřipka,
skřipka hádka; val. skřipka nešvár Kš; je
i sic. škrícii sa Κ 966. Vedle toho je č. sko-
řípat se škádliti se. U Jg je škorpiti koho. —
Slova nesnadná. Zdá se však, že jsou příbuzná
s r. kopýrziisja býti zarputilý, tvrdohlavý,
kopýrza škorpivý, hašteřívý člověk, skapýr-
žnyj zarputilý. Ta patrně obsahují předponu
ko (ka) a útvar od pyriti (viz ěepýřiti) s pří-

škrabati
613
škroukat
ponovým z. U nás bylo asi *sko-pyriti; z toho
po zániku y a přesmyku p-r > r-p škorpiti;
v nářečích jsou jiné obměny. Viz i škrkati 2°.
škrabati: iterativum od skreb-. 1° Primární
sloveso s e je v r. skrebú skrestí škrabati;
jeho zbytkem je sic. škreť (pod. je hl. škreč
necken), doložené jen v tvarech 3. osoby:
oškreli ta škrábli, udeřili, to ho tak škrelo
mrzelo, trápilo, pres. škrie; inf. škreť (zgreť)
z původního *skreb-ti (kdežto r. skrestí je už
mladší, má bt > pt > st); tvary 1. a 2. os.
zanikly, nahrazují se tvary od škrebat (srov.
r. skrebať) aj. (Jiné sic. škreť viz pod škvařitil)
2° Iterativní *skrobati (místo čekaného -iti,
přichýlením ke škrabati) je ve val. škrobať,
las. škrobač Lp, v sic. (šariš.) škrobac, v pol.
skrobac a v rd. skrobáť. 3° Ovládlo však
u nás sloveso 5. třídy škrabati (*skrób-),
tak je i hl. škrabac a dl. škrabáš a sin.
škrabati. — Příbuzné je lit. sköbti, něm. schaben,
viz skoble; u nás je vloženo zesilovací r ( § 9),
podobně jako v lit. skrěba, lot. škrabu skrabt
a něm. schrapen, stangl. screpan škrabati. —
Z nářečních podob jsou zajímavé tyto:
las. škrybať škrábati, špatně psáti, odpovídá
pol. skrzybač, s nejasným y; polenské škrábat
má přesun měkkosti.
škrabati se kam: s námahou se ubírati,
lézti; us., Gr. — Val. vyškratať sa (na strom)
'vylézti' SvK je asi t-ové intensivum:
*škrab-ta-ti. — Toto škrabati se patří sotva
ke škrabati; spíše je to příbuzné se stind.
karbatijčarbati 'jde, pohybuje se'; je to
„dynamické" reflexivum. Viz i škrbat se.
Či vězí v něm kapati 2° s r navíc, § 9, + s
se změnou ρ > b, § 13?
škraboška: maska. Stě. kraboška, asi od
toho základu, který je v krabice (viz).
Vyšlo se z významu náhubek; ten byl v stě.
krabuše a je dosud v mor. škramuša (zde je
záměna retnice 6/ra).
škraloup, mor. též škarlúp škadloup škadúp
škadrúp škralupina. — Sin. skralup t/v,
sch. skorup, sin. škorlup(a), škralup
smetana. — Vzhledem k tomu, že škraloup na
mléce se jinde nazývá ,,koží", lze tu vyjíti
ze složeniny s prvým členem skoro-, viz
skorá. V druhé části vidíme *lap*b (nikoli
lup-bl), a to jednak vzhledem k chodskému
reliktu sklapka (významu arci jiného:
skořápka), jednak na základě představy o
chytání smetany na vařeném mléku (smraštil
tvar, ako ked sa na vychadzajv.com prevarenom
mlieku lapá koza, Zechenter Liet. 110).
Celek tedy znamenal ,,kůži" lapanou ( =
sbíranou) s povrchu vřelého nebo již ustálého
mléka. Tomuto A°) slovu se však dosti
podobalo B°) *skololupa 'skořápka', a proto I
obě slova na sebe navzájem působila:
slovo č. 1° dostalo od č. 2° u, naopak 2° od 1 °
dostalo r a v chodštině též a (které se jinde
v těch slovech pak už nezachovalo, leda
v koráb 1°).
škrbat se laš.: loudati se, šourati se MZ,
han. škrpat se pěšky = „škrabat se" Haná
71. — Nejasné. Snad patří ke škrabati se
(viz).
skrček mor.: zcuchanina, zdrhlina na niti,
škrókovať sa (niť sa škrčkuje = zadrhuje,
dělají se na ní skrčky), škručkovať sa, škvrček,
šk(v)rckovatet, sic. škruček. Pol. sk(w)orzyc.
Od krčiti.
škrdliti: lakotiti; postv. škrdla -lík
lakomec. Vzniklo asi zkřížením ze škrtiti (se
LF 50.104, PS) šetřiti a škudliti t/v.
škrhati, škrhctati, škohrtati, viz skřehotati.
Nejblíže je r. skargýkať vrzati (o botách).
škrhola, nadávka. „Je to jméno hloupého
ponocného ve Faustovi starých českých
loutkářů; je i ve zvláštní hře Prokopa
Konopáska Strejček Škrhola (J. Bartoš,
Loutkové hry českého obrození, str. 33 n.,
177 n.)." Šmilauer.
škrkati 1°, škrčet, o zvuku trhané látky
apod. — Zvukomalebné.
škrkati 2°: han. seškrknót se, laš. zeškrknúť
se s kým = pohádati se, mor. skrčka skřípot,
hádka, val. škříčka hádka, sic. škrkať sa,
škříčiť sa vaditi se. Srov. škorpiti se.
škrkavka, škrkavica, obé tak i sic.: jistá
střevní hlísta. — Nejasné. Snad je příbuzno
s ř. άσκαρίς gen. -ίδος t/v (nebo snad:
roup). Původní psi. útvar by se byl pak
přetvořil přichýlením ke škarka, jak lze
souditi z věty zízaly plné jsou škarek aneb
škar (Jg pod škára) = zářezů oddělujících
jednotlivé články.
škrob 1°. Výchozím útvarem je škrobiti,
faktitivum (odpovídá mu lit. skräbinti činiti
tuhým) od nezachovaného slovesa, jež by se
rovnalo litevskému skrebti tuhnouti; toho se
užívá o vodě tuhnoucí v led, o zmrzajícím
blátě (ap-skrabas zmrazky, zmrzlá vrstva
bláta). U nás se zachovalo *škrobiti jen
o činnosti, která připravuje pomocí jistého
výtažku z pšenice nebo bramborů (o lidové
výrobě škrobu Myslivec 99 n, Žakarovce 398)
zvláštní ztuhnutí prádla, ponejvíce jistých
částí svátečního lidového kroje ženského.
Onen prostředek k tomu dostal u nás
a v slovenštině post verbální jméno škrob
(to není tedy staré, nelze je stavěti do jedné
roviny s lit. -skrabas). — Litev, sloves se
užívá i o vysýchání jistých věcí na povrchu,
okorá vání (chleba), pokrývání se suchou
vrstvou, ledem, strupem (ap-skrěbti, ap-
skralti, apskrebiriti u Juškeviče).
škrob 2°: skrblík, lakomec. U Jg je pouze
škrobený člověk = skoupý. Snad bylo toto
škrobený eufemismem ve smyslu 'tuhý,
tvrdý, nepřístupný', totiž vůči chudším,
tedy místo 'lakomý' = nic nedávající. Srov.
houževnatý 'tuhý, nepoddá jný' a nář. húžvit
se 'skrbliti'.
škroukat, asi zvukomalebné: mor. škrouká
v břoše atp.; pod. škrouhat, jč. a chod.

škrpati 614 škuf
škrouchat v břiše nebo o chůzi po štěrku,
chod. škrchat o žábách, t-ové intensivum
je jo. škroutat zuby a klad. škroutat o žábách.
škrpati mor.: šoupati (obuví o zem při
chůzi). Viz škarpál. Sem prozatím zařadíme
i útvary s odchylným u(n), pro než nemáme
jasného výkladu: han. škrutat se (od toho
škrute špatné boty, o této souvislosti viz
škarpál) a škr)t%t se; han. škrumtit dupati
při chůzi (na Boskovsku), škrunťxt vléci
nohy, od toho škrunty staré boty, škrontat se,
dále škrundat vláčeti nohy (na Litomyšlsku),
kyjovské zgrundat šoupati nohama (zgrundy
staré boty), konečně (ke škroutat s
obdobou tjd) klad. přiškroudat se.
škrtati, sic. škrtat'. Jak lze souditi z las.
škrbnut (Malý), je to asi ř-ovó intensivum od
kořene skreb-, který je v škrabati. Zde je
oslabení v kořeni (b místo e), tedy asi
* skr bb-táti.
škrtiti 1°, slovo málo jasné. Nejspíše
náleží k sch. křtíti týrati, trápiti. Význam
'rdousiti' se vyvinul asi z 'trápiti, namáhati':
velmi těžká práce je hrdelná (viz při tom
hrdlo), val. a laš. hrdlit sa s něčím = s
námahou nésti, val. hrdlit břemena, ale
i uhrdlit sa oběsiti se, zahrdlit dita =
zardousiti. Z představy hrdelně námahy, při níž jde
o hrdlo, o udušení, zardoušení, vznikl
u slovesa škrtiti odstín 'rdousiti'. Hrdlit i
mělo místy vliv i hláskový: val. je škrtit
i škrdlit.
škrtiti 2°: skrblit, lakotit; je vč. han.
(Gr). — Nejspíše lze vyjít ze *škrťiti a chápat
je jako t-ové intensivum od skrbiti (viz).
škrýpať: stříkati, šplíchati; poprchávati
Jg, -ej- PS, vyškrejpnout NŘ 19.61; škrejkat
Jg. — Nejasné.
škřančet vra.: plačtivě prositi, kňourati B;
laš. škfanÓak reptavý člověk, dožera Hor;
vm. zgfandžat brečeti B. —■ R. kljítcit
škemrat, žadonit. Příbuzné je i mor. sleóet
(viz). Dále je vše nejasné.
skřeky laš.: žabí vajíčka (jikry) Malý. —
Sic. žabo(š)kreky, pol. skrzek t/v. — Oosahuje
kořen krek- srážeti se (v klky, chuchvalce).
Příbuzné sloveso je v lit. krenkü kre'cau
krěUi; je i Z-ová varianta klenků. kWcti,
jejíž kořen je podkladem pro naše klk (viz).
škubati, stč. škubu skústi, r. skubú skust,
b. skúbja, sch. skupsti, sin. skubsti, pol. kdysi
skuse, nyní skubac, hl. skubac, dl. skabas, psi.
tedy skubo, inf. skusti ze *skub-ti. Sic. ještě
oskubená hlava (Kukučín). V nářečích
vkládáno zesilovací l: vč. klad. šklubat, han.
šklubat Gr, šklobat, laš. šklubat; také
slovenština má l, šklbat, ale u v ní vypadlo.
Odvozeniny škubánky = škubané knedlíky
(mastnou lžicí se odškubávají z netvarná
těstové hmoty), škutina, skut (viz). —
Příbuzné je Čub a něm. Schopf, gót. skuft kštice,
něm. Šchaub chomáč slámy; kořen skeubh-.
Slova škubati se u všech Slovanů užívá
primárně jen o trhání vlasů, srsti, peří,
přeneseně trávy apod., významové pojítko
mezi slovesem a jmony je takové jako
u kudla a kudliti, u kštice a štickat, u sch. cupa
a cupati: kulliti je tahati někoho za kudly
atd. (Spojovati škubati s lite v. skubti
pospíchati, jak se děje, pokládám za
nemožné.) Ale vzhledem k tomu, že v pomoru
kudla — kudliti je jměno prius, nutno
uvážiti, není-li zde sloveso nějak přetvořeno.
Zdá se, že domněle primírní sku(b)sti vzniklo
už v době velmi stará přetvořením ze škubati,
skubiti (ruská nářečí míjí skubit); případy
toho druhu nejsou řídké v litevštině. Gót.
skuft má pak *skub-, naše sloveso má *skoub-,
zcela očekávané u odvozených sloves, čub-b
má (s)keub- nebo (s)kěub- (s odpadlo); druho-
tvar Óup-b dává tušiti, že kořen byl atema-
matický.
škuila stČ.: plech, destička; pol. szkudla
skudla. Sah. skuila, csl. skidÚ^. Vše z lat.
scandula. Srov. i sind iL
škuilík jvé.: vrabec Hod. 76, vč. škudlinec
t/v Pt. — Nejasné. Od škullý špinavý
(viz škudliti)!
škuiliti, před 100 lety škoudliti, škoudleti
mízovati se, skrbliti, dosud jo. zaškudlý
zaškoudlý hubený; s mylným l jvč. zaškloud-
nouti zhubnouti PS; sem patří i vč. skoudrny
skoupý Jgd i packá škoudrnit skrbliti,
skoulrník Jg, vč. škouirník lakomec. — Od
*skid-, srov. cel. skiďb chudý, skgleti chud-
nouti, sch. oskuiai nuzný, r. skulen ubohý,
ukr. skuinyj nuzný, sic. vyškuilý, vyškudený
vyhublý. — U nás bylo jednak *škui-7iouti,
z toho *škuilý a škuiliti, jednak škulrný
(ze škui-r- vlivem op ošita štSirý) jako
šetrný chatrný jadrný, zachované v škoudrník,
-it a dále v mor. néškuirný umazaný, nečistý
(obdobný význam je v pol. piskud ty a ukr.
paskuinyj nečistý, špinavý). Jč. škrundit
Jjčř 60, u-škru%ď,t PS je z (u)škuilit
anticipací a zároveň disimilací toho r, pak přidáno
zesilovací n; škr uh lál lakomec Vydra. Viz
i paskuiný a štáditi (tam je anglické a keltské
příbuzenstvo).
škumoa: keř Rhus; zavedl Presl 1864
z jihoslovanštiny. — Pol. skypia, skompia,
r. skumplju, skompija. Poslední pramen jo
arab. sum-nah.
skuť: chlup, škutina štětina, skut·/ vlasy,
sic. i škuity škuidry škumíť/ (zesilovací η
a změny zakončení podle jistých přípon);
srov. i bělor. skumít chomáč vlasů; přeneseně
klad. škůta kraťoučké obilí, vč. paškutina t/v;
mor. skut se praví též o zakrslém praseti,
zakrslém nedobrém klukovi apod.; nejdříve
asi, že taková prase je samí šku6 = jenom
chlupy, žádné míso, nepodařená, nedobrá. —■
Skut byla původně asi „oškubanina", to co
zůstane na těle po škubání picí neb) srsti
(tak si vysvětlímo přirovnali o kríbkám
obilí nebo špatně spasená trávě), popř. vy-

škvařiti
615
skytati
škubaná srst sama. Pro jednotlivý chlup se
užilo přípony -ina podle štctina. Tedy *skutb
ze *skub-ti> od škubati, viz škubati. „Usušenu
vlnu škubali, tj. nikami rozobcrali, pricom
z nej vy berní i nečistotu. Skubanťi vlnu
často česali hrebeňmi" (Ema Marková
SlcN 12.19ÍL.S2).
škvařiti; u nás tvary trojí: 1° primární
sloveso *skvi>r> skverti bylo v stö. (někdy
přesmyk skvr- > skr v-) skvru, skvřicti se
škvařiti se, roztápěti se; part. vosk rozskvrlý
jako u-mrlfi od mřirti. Zbytky tohoto slovesa
jsou v han. ojedinělém škvčt (sádlo skví, když
se vaří). 2U *skvař} škvařiti (zdloužený
stupeň škvor-) je v škvařiti. 3° odvozená
jména *skvan> (-a) je ve škvár, původně
nehodnotily zbytek ze škvařené hmoty
(od toho škvarek; přejato do němčiny jako
Schwarte), nyní jen 'literární brak', a škvára,
původně zbytek při tavení jistých zemin,
kovů, skla, nyní zpravidla speklé pozůstatky
z uhlí (las. škvař, oškvarůlZ); stč. škvařenina,
jč. škvára, mor. škvarenica, sic. škvařenina
je 'praženiea' (jídlo z míchaných vajec).
Zajímavé nároční tvary: mor. zaškrená
země = na povrchu ztvrdlá, škra strup;
(v)oškvarek; vedle škvarek je i fem. škvarka,
z toho metathesou (a ztrátou v) škraka;
od *škvraka a škraka je nové slovo škvračit,
škračit (rozškvračit slaniny, oškvračit upéci,
han. škvracet se) a dokonce i škvrčet (masné
na ohni škvrčí), sic. škvrčať. — Obměnou
starého škvricti se vzniklo přechodem do
4. tvídy (a vloženo i na rozražení skupiny
škvř) škvířiti se, chod. přiškýřit se, sic.
oškviricse. — Jiným vývojem vzniklo škvrliti:
mor. a sic. oškvrliť opáliti (vlasy, chlupy) má
za základ partie. *oškvrlý od škvřieti (srov.
výše rozskvrlý), tedy oškvrliť = opáleným
učiniti; z mylného obnovení k je mor.
oškvrklý připálený, z toho zase ještě oškrknúi
(rukáv mi oškrkl). — Polskému skwarno
odpovídá vč. je spárno o slunečním žáru při
vlhkém vzduchu (změněno vlivem slova
parný). — Obdobné základní útvary jsou
i jinde: sic. škret (mäso škrie — připaluje sa),
csl. raz-skvríti, hl. škrěc, dl. škrěé, pol.
-skrzec; pol. skwarzyc, sch. čvariti (s tím srov.
chod. ,,nedbalé" č várek), r. škvára, pol.
skivira aj. — Kořen skver- nemá jinde
příbuzenstva (Mikkola UG 3.77), nápadně
se však blíží tvarem i významem
rýmujícímu se s ním v kořeni ver-, i zásoba tvarů
je obdobná (škvřieti — vřieti, škvařiti — vaři-
• ti; laš. zaškvařyč uškodit, provésti něco
nemilého Lp ----= vč. zavařit komu t/v), takže
je nemožno ubrániti se. domněnce, že sk jen
modifikuje význam kořene ver- (srov.
předpony sko- a ko-). To ovšem vylučuje
domněnku druhou, jež se stále traduje, že
toto skver- je totožné se zvukomalebným
škvor- (viz skorec, skřivan).
škvíkat se vč.: pukati; slívy se škvíkají od
deště Kubín LF 29.252 z Jičínska; rozškvík-
7iutej rozpuklý Ppv; má patu rozškvíkanou
us. u Miletína. — Sic. švík spára. Hl. kwčkac
pukati, o kůži, o zemi, kwek prasklina
v kůži. — Zdá se, že tu je velmi vzdálený
člen rodiny slova škvířiti se: patrně škvírati
přijalo nové zakončení -kati. Totéž platí
o luž., tu navíc ztraceno š. — Jiné škvíkati
viz pod kvičeti.
škvířit: viz škýbřiti.
škvířiti se: otvírati se (— dostávati škvíry,
skuliny), škvíra, mor. škyra skulina (např.
v rozeschlém dřevu, mezi dvěma prkny,
mezi dvěma břevny dřevěné stěny). Rez v
je rozškeřiti se t/v (klaffen, sich öffnen,
aufspringen Jg) a jednoduché škeřiti se. —
Příbuzno je lit. kvérti, gvérti rozsedati se,
ztráceti soudržnost (o opotřebovaném
dřevěném nářadí, např. o pluhu, o voze).
U nás í předpokládá asi e, tj. původní
zdloužené ě. Stejný význam má i lit. kléiti,
např. o staré lavici, o starých kamnech,
harmonice, vratech ap.; val jsou tu
rovnocenné prvky zesilovací; viz klížiti 2°.
škvor, stě. škvor. Vzhledem k tornu, že
škvor vydává jakýsi vrzavý zvuk (odtud
mor. pískavka a zkřížením piškvor, piškvorec),
odvozeno patrně od zvukomalebného škvor-,
které je v skorec a skřivan. — Sic. škvor,
pol. korzec skór a skorek. — Původně asi
*skvořb ze skvor-jb, v nové češtině je r clisi-
milací měkkosti proti s. V nářečích je i škor
ckor škmor. — Jiná jména škvora viz pod
ucho.
skvrně: prasátko, malé dítě, mor. škrně
malé dobytče, švrně malé dítě, chod. škrchně
trpaslík. — Je to totéž co krne malé prasátko
(zakrnělé, špatně rostoucí!) od kmeti; š
přidáno, jako často před k; v přidáno nějakou
mylnou analogií (mor. škvrntti-. děcko skvrní).
škýbřiti spořiti, sparen Jg, přepjatě
spořiti PS, škýbmiti t/v PS, škýbrník kdo
spoří; bř < *vř < vr(a)ž, srov. podobný
vývoj u zanevříti; mor. škvířit Jg, škvařit,
škmořit PS; uškvrzit PS. — Tato slova se
snad dají vysvětlit pomocí sic. skývražiť
skrbliti. Toto podivné slovo se dá snad
spojiti s r. skvalýziť t/v (skvalýga skrblík),
uznáme-li přesmyk a záměnu Ifr; jinak jsou
obě slova nejasná, leda že bychom kladli
*sko-var-yga a viděli v něm předponu
(s)ko a var příbuzné s lat. avárus lakomý, což
je však nejisté.
skytati, přesmykem ze štikati (tak dosud
jč. Jjčř 51 a v chod.); nář. šťukat šcukat
šéukytat cukytat čukať čkať dzkať Hknút
šcigotat. Odvozenina: škytavka, jč. škavka
Jjčř 222. Srov. stkáti. — Sic. čkať (a neos.
čká. sa komu), p. nář. czkac si$ t/v. — λτγ-
chozím tvarem je čkať, psi. čbkajg čbkati.
Příbuzné je nor. hikka, šv. hicka, dán.
hikke, dolnoněm. hikken, něm. nář. hickezen
t/v (schlueksen); základ je zvukomalebný.

šlahoun 616 šlojíř
šlahoun, mor. šlahún, chod. šlehoun:
jednoroční prut, větev; silná větev, jíž se uvazují
vory k břehu; jistý řemen v koňském
postroji. Druhý význam dovoluje spojit š. s r.
slegá, sljagá tyč, lať, dlouhý trámec. Třetí
význam těžko objasnit. — Lidová
etymologie spojuje š. se šlehati, srov. švihún pod
švihati.
šlacha, slovo nové (stč. bylo svaz); podř.
šláchota. — Sic. šlaclxa asi z češtiny. — Snad
z flaksa < něm. Flachse, Flechse. Poměr
mezi š a / je nejasný; snad š je z ch, které
snad se někde kladlo místo přejatého /;
srov. i flákotina haní. 'maso' PS a šlachotina
(maso samá š-a Jg). (Jinak Matzenauer:
prý ze šleha řemínek, srov. šle, prý přitvořen
singulár na a). Domácí název byl suchá žila.
šíalt: stopa (např. ve sněhu), chodidlo,
okraj sukna; od toho šlakovat stč. a mor.
stopovati; podkrk.: kráčeti; šlakovec bačkora,
ale zmatením také kujóuti (v.); pol. szlak úder.
Z něm. Schlag s týmiž významy: pův. úder,
pak úder kopyta, stopa po kopytu atd. Sem
patří i vulg. šlak mrtvice.
šlak: struska, sic. šlak, pol. szlak, ukr.
šljak. Z něm. Schlacke t/v.
šlam: usazenina uhelného prachu z důlní
vody PS-Malý-Lp; šlamař kdo těží šlam;
šlamanti. Z něm. Schlamm bahno, kal.
šlamastika: nepříjemné postavení;
nepohoda I-'S. Z něm. Schlamastik, to pak z žid.-
něm. Schlamassel nehoda, „smůla".
šlampa: nepořádná žena, šlampácký
ledabylý. Z něm. Schlamp(amp)e šlampa, coura.
šlap stč.: rytířská pokrývka hlavy, r.
šljápa klobouk, ze střlat. slappa, střhn.
slappe.
šlapati, ze šlap-: mor. šlapkat pomalu jíti,
sic. šlapaj chodidlo. Nářeční změny: šl > čl-
v sic. doclapkať sa dobelhati se a v mor.
načlapat zelí = člampat zelí (zesilovací m);
ve vč. sloupnout a v chod. oloupnout je
kromě toho zkřížení se stoupnouti.
Odvozeniny: šlépěj, již stč., přehláskou ze *šlapeja
(sic. šlapaj má -aj asimilací k prvnímu a),
č. šlápota; jvč. šlopa stopa. — Sic. šliapat,
pol. szlapac i czlapac šlapati, jíti. — Od těchto
sloves odděluji nyní zvukomalebná slovesa:
r. šlepat pleskati, plácati (rukou po vodě,
při chůzi pantoflem o podlahu, pak i pleskavě
jíti v blátě, ve vodě; zde je hlavním obsahem
ono pleskání!), sin. šlepat i luskati prsty,
šlepniti lupati klouby, bíti do obličeje,
b. šljapam pleskati, plácati. Ta připomínají
sVou stavbou tlapati, tlepati, rovněž
zvukomalebná. — Naproti tomu č. a sic. slova
necítíme jako zvukomalebná (neznamenají
bíti, pleskati!); jsou asi příbuzná (Zubatý
2.347) s lit. slempú slimpti (mimo jiné
významy) pomalu a tiše jíti, plížiti se,.
nevrle jíti. Slemp- dalo *slep, č. sic. sl%ap-;
sl· > šl. — Něm. schlappen, pleskavě jíti,
je rovněž zvukomalebné; není však
pramenem slovanských slov (proti Bielfeld-
tovi 246), spíše naopak.
šlapka mor.: pantofel. Je z něm. Schlappe
běžného ve středním Německu, popř. z rak.
Schlapfe.
šle, pův. řemen nebo popruh v koňském
postroji (plur. šle = stč. koňský postroj: šel
bych vorat, nemám šlí 1528), chod. a jvč. šleh
je popruh, šanda. — Spolu s pol. szla (éla,
szelka, szleja; z tohoto r. šlejá) a hl. dl. sla
ze střhn. sil (nyní Siele), řemen v postroji,
a to již tehdy, kdy německé krátké i mohlo
dát b, *sbl- (Bielfeldt 237). Slovo bylo
převzato asi v plurálu; singulární -eja je
přitvořeno, tak i naše nářeční -h. (Ale
odkud? Zda šlehy podle popruhy?)
šlehati; jč., na Polensku a Litomyšlsku
šlohat, mor. šlahat, šlazit, č. též lohati bíti:
na- PS. Sic. šlahaťt/v. — Pokládá se obyčejně
za přejaté ze střhn. slahen, schlahen ( =
schlagen bíti). Ale i když význam je dosti blízký,
není přece totožný; nelze říci š. mečem,
palicí, ale jen prutem, metlou, bičem. Expre-
sivnost je patrná i z variace samohlásky
a palatalisace. Vzhledem k tomu máme
za to, že š. je slovo domácí, obměna slovesa
leskati (srovnej lohati pod loskotati), š je
předpona zesilovací. Ani br. šlohaď bičem
bíti a lit. šloga karabáč nemají německého
vzoru. Sem patří i šlichta šlehnutí, rána,
šrám, dosud na Hané a na Chodsku, asi
*šlih-ta, s i upomínajícím na liskati (jinak
soudí o šlichta Jjčř 221: prý je z něm.
schlichten otesávat). Běžné š. o plamenech
lze pochopiti z němčiny ještě méně. — Jiné
je vulg. šlohnout ukrásti a lohnout ošiditi
i-han. šlahnót ošiditi; pochází patrně z věznic,
utvořili je trestanci z cikánského lohe
kradené věci.
šlechta, sic. šlachta, spolu s pol. szlachta
(z toho r. šljáchta o polské šlechtě) ze sthn.
slahta nebo střhn. slahte rod, původ, kmen;
č. šle- vzniklo patrně vlivem střhn. geslehte
(nyní Geschlecht rod). Jinde přejato s
původním významem rod, krevní příbuzenstvo:
dl. šlachta, sin. ilahta, kdežto pro „šlechtu"
nově utvořeno hl. šlachta. Rodové šlechtictví
je vynález Západu, Slovanům byl ten pojem
cizí. Odvozeniny: ušlechtilý (stč. šlechtily),
šlechetný (zůstalo časem jen v oblasti mravní),
šlechtic (s domácí starou příponou -ifb, dnes
už neproduktivní, jako kněžic, sch. -ic ve
vlastních jménech). Viz i slečna. Původní
význam „dobrého rodu" je dosud v
šlechtiti.
šlem: rmut, pěna, sic. šliam. Z něm.
Schleim.
šlichta: kaše tkalcovská na tužení tkaniny;
sev.-mor. člochta Rzr. Lidově i špatná
polévka z mouky, kaše pro vepře. — Hl. dl.
šlichta, pol. szlichta. — Z něm. Schlichte t/v.
Brückner 553, Bielfeldt 248.
šlojíř, šlář (zast.): závoj. — Prvé je ze

šlopka
617
šmikati
střhn. sloier t/v, druhé (a pol. szlara) z něm.
nář. schlar Matzenauer 327, Bielfeldt 247.
šlopka, šlopa val.: velký plochý kámen,
který býval vložen do z belu jakožto pevné
dno takto upravené studánky (R. Jeřábek
ČL 45.164, RZ 211). Asi z *ploška.
šlukat vč.: skytati; též zlákat t/v (ne :
říhati PS!); štukovati polykati kouř. — Z něm.
schlucken polykati. Význam 'skytati' je
v ném. intensivu schluchzen.
šlandrati: courati, rousati (šaty po blátě,
po mokru), zašlundrati se apod., od toho
(jako coura od courati) v starší češtině
Mundra nepořádná, lehká žena, dosud sic.
šlundra a šluchta (záměna přípon). — Hl.
šlundrija, hl. dl. šlundrawa lehká žena.
R. šléndai courati, šlěnda prostitutka. —
Expresivní sloveso stejného zakončení jako
val. cundrat sa choditi po rose, v dešti. Snad
je přejato z podobných útvarů germ.; je
podobné něm. schlundern a schlendern courati,
schlunz(e) coura. Bližší okolnosti nejsou
dosud známy.
šmadrňa na Kyjovsku: srstka (angrešt).
Ze smradina, což byl název černého rybízu;
ton velmi páchne.
šmahem; mahcm Jgd-Kub 196, na Zábřež-
sku Čmahó (*šmahou); klad. smahem Kubín
Kl. pov. Sic. odchylně šmihom: pojednou,
naráz. — Pův. asi mackem, instr. sg. od mach
(postv. od máchati), tj. jedním máchnutím,
jednou ranou, jedním rázem (bez vybírání,
bez třídění, vše pospolu); h místo ch by pak
bylo oslabení výslovnosti, způsobené
vybočením ze své rodiny slov.
šmajdati, v některých nářečích (jako vč.)
obecné, u Jg je však pouze šmajda, ale pod
émaihati má i ,,vulgo šmajthati"; vč. i šmaň-
hat boty. Sic. šmajtik, šmajtoš šmatloun. —
Vše od šmatlati expresivními slovesnými
příponami; srov. rýmová synonyma pajdat
švajdat šrajdat glajdat. Zánikem v vzniklo
vč. šajdati.
šmak, šmakovat vulg.: chuť, chutnati; val.
smacný chutný. — Sic. nář. šmacný, (vsi.)
smaéný chutný, pol. smak, smaezny, smako-
tvac, ukr. smak, smacnýj, r. smak, smáčnyj,
smakováť. — Přejato ze sthn. nebo střhn.
smac (nyní Ge-schmack) do č. a sic, z polštiny
pak do ukr. a rus. (Vsi. je z pol. nebo ukr.)
šmariť: mor. šmarnúť: udeřiti bičem; iter.
vyšmárat prutem, šmarovat, šmaranec rána
bičem. Sic. smarii a šmerit smärit mrštiti,
.hoditi, šmárat smieraí házeti. Podobně zní
i sic. šmrlií mrštiti. Hl. šmarnyc lehce udeřit.
Asi z něm. Schmarre rána bičem.
šmatlati a émaihati nešikovně jíti, klad.
šmátrat se loudati se; jsou i tvary s o: ky-
jovské smotřzňat se, msl. šmadřňat Mal
nemotorně jíti, jinde smotlacha popleta, han.
šmotlacha proti šmatlach, šmatlacha. Vč.
šmachtat, han. čmachtat SvB. — Sic. šmaťíai.
— Zdá se, že základem těchto pejorativních
slov je jednak motati (se), jednak jeho
iterativum *matati (se), jinak neznámé. (Stč.
šmatlati tlachati patří k matlati.)
šmátrati: hmatati, zvi. ve tmě při hledání;
vzniklo palatalisací ch > š z chmátrati,
zachovaného v Kladsku; to jo od chmatati
příponou r, obvyklou po t (pátrati, šetřiti).
Odchylná hláska (odkud?) je v han. šmétrat,
ale KpU má šmátrat.
šmejd; pův. všeliké drobné zboží ze železa,
mosazi atd., pak i textilní (tkaničky, šňůrky)
a jiné (mýdlo, papír), pak vůbec méněcenné.
— Z něm. Schmeid. Potulný obchodník s
takovým zbožím, šmejd(l)íř: ze staršího něm.
Schmeidler. Viz i šejdíř. — Je odtud š(m)ejditi
pobíhati ?
šmel: rostlina Butomus; od Preslovy Kvč.
Z něm. Schmelen (lidově das Schmeel), což
značilo různé traviny, ale i sítinu. V. i
Janko NŘ 30.69.
šmelina, šmelit. Východiskem je něm.
Schmeller člověk skoupý; darebák, který
hledí jiné napáliti, podvést. Janko NŘ
30.128. — Sic. šmelina je z češtiny.
šmidl(ov)ati: neuměle hráti na housle,
přen. rychlými pohyby tříti (dlaní o dlaň).
Fidl(ov)ati (z něm.) dalo nepůvodní zvuko-
malebné fidli-midli o neumělé hře
(opakované slovo začíná retnicí, jak pravidlem,
srov. óáry-máry atp.); z midli vzniklo jednak
sic. midli-kať Hviezd. 1.215, jednak toto
české šm., jehož «-je nepůvodní.
šmigrust mor.: šlehání tatarcem při
pomlázce o velkonočním pondělí, šmigrus
šmigrust šmirgust šmigus(t), sev.-mor. šme-
kustr Rzr, vč. šmerkus(t) šmergust šmerkous,
zde i s významem Velikonoční vajíčko'. —
Z něm. Schmeckostern; ten zvyk sám je
německého původu. Na Moravě se počátek
slova přichýlil ke šmigati, poněvadž hlavním
znakem je šmihání tatarcem. Tak i pol.
šmigus, dříve šmigurst. — Přichýlením
k mrskati bylo šmigrust změněno v mor.
mrskut (u Jg je podivné mrskouz); KpU 143.
šmihať mor. a sic: šlehati, zdrobněle
šmizkaí, zašmihotať, mylně šmeckať; švmigač
Lp; šmihel smiži?ia šmižina švihel; smizno =
svižno. Tak i pol. šmigaé šlehati. Příbuzno
je lit. smeigiú smelgti t/v. — Byla i podoba
smag-: pol. smagac šlehati, mrskati, ukr.
smahaty, šmahaty šlehati bičem, litev. smagiú
smojti šlehati, v češtině dosud v jč. štnahel,
šmahejl šmahejr podlitina po ráně bičem
nebo řemenem, prouha na zdi. Slov. *sma-
gati je tedy iterativum ke *smog-9
zachovanému v lit. smagiú; i je jako ve švihati,
viz to.
šmikati 1° kmitavě pohybovati něčím (V.
Mrštík, -nouti Čapek-Chod), 2° stříhati,
řezati (krátkými pohyby). Mor. (š)migat řezati;
ošmikat i ošmigat vlasy = ostříhati, omigat
Malý. Význam č. 1° zřetelně ukazuje, že se
vyšlo od *mikati, viz kmitati. — Vč. lid.

šmíra 618 šouf
šmiknouti se ošiditi se náleží k mykati; srov.
sic. osmy knut sa.
šmíra: kočující divadelní společnost nižší
úrovně PS. '-— Z něm. argot. Schmiere malé
kočovné nebo předměstské divadlo; to pak
je prý z jid. semirah zpěv, hra.
smok: novinář horlící pro něco jen podle
zájmu svého chlebodárce. — Z rak.-něm.
Schmock (z postavy v Journalisten Gust.
Frey tága), což je původně slovinské jméno
psí smok (= drak, srov. zrnek).
šmolka, žmolka. Z něm. Schmälte t/v,
koncovka obměněna podle běžné přípony -ka.
Něm. slovo je z it. smalto rozpuštěnina
kobaltová, smíšená s křemenem a draslem <
střlat. smaltům. Janko NŘ 30.70.
šmotrchati i šmodr choti, zmotrchánie Hrub
Lobk 69a; han. čmodrchat, na Podřipsku
a u AI. Mrštíka modrchat. Slovo málo jasné.
Význam svědčí, zdá se, pro to, že pochází
od motati, tedy ,,zmotati = poplésti, zmásti",
šmotrcha je i ten, kdo pracuje pomalu, málo
vykoná, neboť vše poplete, srov. tedy sic.
šmot(l)ať sa, šmotrať sa plésti se, pomalu
dělati. Val. a sic. šmotrkať se, šmotřňať sa t/v
jako šmotrať sa naznačují, že šmotrchati je
o pejorativní ch rozšířené šmotrati, to pak
má r po t jako pátrati, šetřiti, chátrati aj.
Haller 79 tu vidí drchati.
šmourati: špiniti, ušmouraný, ušmoudaný,
ušmoulaný ušpiněný, zamazaný PS. —
Šmourati je asi od mour špína, kal, srov.
i mourovatý-, š je zesilovací. Původní je
tedy r; místo něho záměnou zubnic je pak d,
záměnou likvid je l. Obé je pak v novém
slovese šmudlati, -liti dělati ledabyle, ne
dost čistě, ušmudlati ušpiniti, umazati,
šmudla, émudla, kocmoud špinavá,
nepořádná osoba, č(m)udlík, šmudlik, čudla
přezdívky dětem.
šňářit: viz snažiti se.
šněrovati, od 17. stol. Z něm. schnüren t/v.
V č. je e na základě korelace i je a sklonu
skupiny ir přecházeti v er (Kopečný).
šňophoun, dříve přezdívka drábů. Z něm.
Schnapphahn. Janko ČMF 17.202. V č.
přidány další významy nebo obměny: šňofoun
povaleč aj.
šnorek jč.: řádek okopanin, dlouhý úzký
záhon (bramborů), vzniklý jen ze dvou
brázd Cuřín rkp-Jjčř 82, ostředek (=
poslední proužek nezorané půdy mezi dvěma
líchami) Jg. — Nejasné. Jg má z Presla
Λ význam 'křivá zapletená čára', z něm.
Schnörkel, tak i Matzenauer, ale to se na
hořejší významy nehodí.
šňořiti, od stč. šnóra (viz šňůra), znamenalo
nejdřív asi zdobiti rozličnými šňůrkami, jaké
mívaly kdysi vojenské šarže jako spony,
držátka píšťal apod., pak jen (v zářivých
barvách) jako odznaky hodností. Zkrácení
ó > o se objevilo nejprve asi v složeninách
vy° na°. Podobně hl. wušnurkowany je
„čistě a pěkně oděný" (Bielfeldt 253).
šňupati, šňupec atd. Z něm. nář. (hornosas.)
schnupen čenichati, šňupati. Hanácký a laš-
ský význam slíditi, čenichati je založen na
tom, že zvířata čenichající pohybují nosem
jak šňupáci beroucí šňupeček. Sem patří
i val. šňupkat všetečně přihlížeti (ze 'slíditi'!).
šňupka: lehký úder do nosu; výtka. —
Pol. sznupka, sznypka t/v. — Z něm.
schnippe šňupka. — Dl. šnypaé dáti šňupku,
je z něm. schnippen. — C. a pol. -u- je
výsledek změtení se šňupati.
šňůra, stč. šnóra, sic. šnúra: ze střhn.
snuor (nyní Schnur, odtud i pol. sznur).
šo- předpona: v šoplstat šolichat šomítat
šobástnút šoprstat šotořet se.
sobolit: tříti, roztírati, ošobolený kabát =
odřený (na Hané), šobolenica bitka, šobolcovat
tříti (na Kyjovsku a Hané). Asi ze šub- =
šup-, šoupati, tedy vl. *šupolitt — Jiné je sic.
vyšobaliť sa z obalu se vyprostit (např. kuře
ze skořápky, motýl z pupy), sošobaliť sa se-
smyknouti se, skutáleti se. Nejasné.
šoltys (v době nevolnictví): rychtář PS;
sic. šoltys, šoltajš K. — Ze střhn. schulthei-e
rychtář, představený, kdo ukládá povinnosti
a úkony.
šopa: na Slovensku přístřešek pro seno nebo
slámu (posuvná střecha na 4 sloupech);
vmor. a slez. pouze 'kůlna', u Slavkova též
šopna. Pol. szopa, ukr. šopa. Vše z něm. nář.
Schoppen nebo Schoppa (tak bylo v něm.
Slezsku).
šoprstat vm.: dělat pomalu, zbytečně se
v práci zdržovat, dělat málo důležitou práci
(Hanzlíček rkp.). Nejasné.
šorc, šorčík, šorec: zástěra nebo druh sukně
(stč. drátěná zástěra: část brnění), pol. szorc
t/v, hl. šórc dlouhý kabát. — Z něm. nář.
(hornosas.) šorc = Schurz zástěra (Bielfeldt
255), což samo je z románštiny (vulg. lat.
excurtus zkrácený, krátký). Jgd-PS. Přenes.
šorčík = ,,honzík".
šos 1°: mor. tcž šost kšost soch část oděvu;
od toho sosák šosatý kabát a 'člověk nosící
takový staromódní oděv, úzkoprsý'. Tvary
s t vzešly změtením se šustky = pol. szuM
z franc. justaucorps. Pol. szos. Z rak.-něm.
Schoss.
šos 2° stč.: jistá daň, též pol. szos, hl. šós
t/v. Ze střhn. schoz.
šot mor.: taškář, filutář, šotit šiditi,
totožné se šot podomní obchodník Jg, z něm.
Schotte, což je nepochybně z národního
jména Skotů.
šotek, v starší češtině šetek: domovní duch,
hospodáříček. Šatiti skrbně hospodařiti =
šotka míti Jgd. Nejasné; ,,k pošetilý V1 HK.
šotolina: drobný štěrk. Z ital. cióttolo
křemenný štěrk, křemenný písek. Šmilauer.
šouf: (dřevěná) naber áčka s dlouhým
držadlem na plnění voznic ap., šoufek; mor.
šufan Kol, žufan Koníř (han. šo-, žo- KtD)

šoufl
619
špaček
naber áčka. — Sic. šufán, žufan(a) Κ sběr áčka
(na sbírání smetany s mléka); chrv. u
Bratislavy žufanak VžČak. — Z něm. nář. schufen
t/v.
šoufl, šófl: špatný. Proniklo skrze hantýrku
zločinců z jid. šófel. Oberpfalcer-Jílek ČV1
332.
šoulati se (ojediněle šm-): loudati, toulati,
šourati, vláčeti se: stč. šúlati sě, val. msl.
šúlať sa, šulcovať sa loudati se, vč. (Páka)
soulat se těžce a zvolna vléci nohama, odtud
'plížiti se, krásti se' (z toho šoulovati krásti),
zvláště v mluvě myslivecké šoulati plížiti se
ke zvěři proti větru, šoulačka je takový lov
i stopa, šoulánky lovecké pěšinky. Snad —
podobně jako šourati se — vzniklo z expresiv-
ního *šu-(ch)lati, což by bylo dále ze *
šupati = šoupati (se).
šoulet, šálet: vařený hrách s kroupami
a pod. jídla. Z žid.-něm. Schöllet, Schallet
šábesová polévka. Janko ČMF 16.220.
šoupati 1°: sunouti, strkati co kam;
šoupnouti-, roz-šoupnouti rozsunouti, (peníze)
utratiti, odtud vulg. roz° se zahýřiti si PŠ.
Postverbální interjekce šupl Intensivum
*šup-stati > šoustati. Supem nebo šustem
(toto Jg, dosud chod. a vč.) vyměniti jednu
věc za druhou, prostě (bez doplatků, bez
dlouhého jednání, jedním šoupnutím ode
mne k tobě a naopak, srv. bajzem); má
paralely v polštině: stp. panny jako konie
szustač = vyměňovati, střídati, pd. siustaj
sie ze mncm na fajki vyměňme si dýmky.
Mor. šust ven! = šup ven! Zvláštní význam:
něco se šustlo = pohnulo, stalo, = vč.
schrulo se o podezřelé, nemilé, utajované
události, držené v tichu. — Příbuzno je
něm. schieben t/v, stangl. scüfan, stnor.
skúfa, gót. afskiuban; germ. škub- ze skübh-;
dále stind. kšubh- rychlý pohyb (o sletěni
ptáků na zem). Je to kořen pohybomalebný,
proto ρ místo b nepřekvapí; ks > š je podle
pravidla.
šoupati 2° v o° odříti, odrhnouti, pro° PS.
Bylo i *ošupeti > ^ošuměti býti ošoupán
(ošumělý, o oděvu ap., dále ošuntělý =
odřený, zbavený svěžího „vlasu", chloupků ap.,
pak přeneseně i o stromu, = zbavený listí
n. květů, např. o lípě; jinak Zubatý NŘ
12.97), je též ošoumati si střevíce PS =
ošoupati. — Je též st-ové intensivum
* šup-stati > šoustati (viz). — Příbuzno je
lit. nu-siaůbti abstreifen (Daukantas; cit.
Fraenkel 779); rozdíl bjp je nedůležitý.
' šourati se: těžce se vléci, laš. šurat se
potáceti se, o opilci; nejspíše ze *šu-(ch)rati
od šoupati: již se dítě šourá = leze Jgd. Sem
patří i šourati pytlačiti na rybách, srov.
myslivecké šoulati (viz). Pd. szurac nohama
po podlaze, sz. si$ pohybovati se hřmotně.
šourek: měšec z kůže, pohlavní úd, sic.
šúrek mošna. — Málo jasné. Nejspíše (se
zjednodušením šk > š) od *škura z pův.
skura: č. nář. skura je nevydělaná kůže, ukr.
škura kůže atd., viz skorá.
šourem: viz uvirý.
šourovati vlnu: čistiti vyvářením, sic. šav-
rovať plátno, pol. szurowac, szarowač čistiti
drhnutím, hl. šur(ow)ac, dl. šurowaé
drhnouti. — Vše z něm. schüren (nyní scheuern
drhnouti, tříti, drhnutím čistiti), to pak
z románštiny. Janko ČMF 16.226.
šoustati, mor. a sic. šustať pohybovati s
šumem, šramotem, se zvukem, jaký vzniká při
tření, pak i o zvuku samotném: šustiti; tříti;
vesměs to významy jako u šoupati 2°; je to
st-ové intensivum, pův. *šup-stati. — Mor.
šustať kukuřici = odrhovati obaly s jejích
klasů, odtud šoustí = ony obaly PS, šóští Gr.
Podobně r. šustať, ukr. šustaty očišťovati od
slupek, od plev. Výchozí šupati v t/v je
doloženo v sic. ošúpať (klasy kukuřice) SSJ
a v Chorvátském Grobu (charvátské vsi
u Bratislavy): šupat klas Vážný Čak 260.
O šoustati se okolo někoho = „otírati se",
odtud han. vobšosta = kdo se pořád k někomu
lísá, aby něco dostal. Ošoustati, odříti,
opotřebovati PS, odtud ošoust, ošust(a) ošuměle
oblečený člověk PS.
špaček 1° (laš. špak jako v polštině), pol.
szpak, szpaczek, odtud ukr. a br. špak a lit.
spakas: pták Sturnus. Původní slovanský
domácí název špačka byl škvor bc υ (viz skorec)
od zvukomalebného škvor-. Naše slovo se
vysvětlí z lidového názoru na toho ptáka.
Špaček prý nemá vlastní melodii, ale jen
napodobuje (pod. jako to činí sedmihlásek) jiné
ptáky, což lid chápe tak, že se jim vysmívá,
pošklebuje. Už Ibráhím ibn Jakub v 10. stol.
píše, že u Slovanů je pták svrchu
tmavozelený, který napodobuje všechny zvuky;
Slované jej chytají a nazývají jej sbá. „Špaček...
hvízdá jako žluva, posměšně napodobuje
sojku, kukačku, snaží se mňoukat jako
kočka, napodobuje psí vytí, ale lidská řeč se
mu nedaří" (Gorkij Ď 115). „Jarní písně
uvězněných ptáků přehlušoval posměšný
pískot špačků... dráždili všechny, neboť
směšně mísili píseň skřivánka s kokrháním
slepice" (Gorkij, MK 28), jsou tedy
„uštěpační" (ib. 228). Tento přívlastek vede k
slovesu štípati 2°, tedy k formě ščbpakt, což
dalo špak náležitou cestou (ó ve skupině ščp
vypadlo). Meh NŘ 39.254. (Jinak, ale mylně,
Janko ČMF 24.366: prý z něm. Spatz
vrabec).
špaček 2°: tyčkrle; ojediněle špak Lp.
Nejspíše to bude zkrácené špalíček. F.
Trávníček mi potvrdil, že si děti na venkově
dříve hrály se špalíčky a že i slovo špalíček
byl příslušný název. Též ruské děti mají
hru na špalíky (Gorkij DS kap. II.). Orlov
401^ mluví o jiné hře, při níž se „hůlkou
sráží špalíček", že prý se vyskytuje i v
Čechách, ale zřídka; „místy jí také říkají
špaček". Z této analogie lze souditi, že

špaček 620 špenát
i tyčkrlový š. je ze špalíček. Na Poličsku
,,rovněž dřevený špalíček špaček, odrážený ze
země dřevěnou pálkou, byl oblíbenou hrou"
(Kruš. 189). Meh NŘ 39.256.
špaček 3°: nedopalek doutníku, pak i
cigarety (přen. i prodloužená osa zadního kola
velocipédu) bude asi z jihu donesený a
předělaný sic. zbaóok, od bago, srov. laš. špak =
bago; nedopalky doutníků nebyly
odhazovány, ale „bagovány". Meh NŘ 39.257.
špáda: kord, meč. Pol. sin. sch. špáda. —
Z it. spadá meč < ř. σπά&η, což byl dřevěný
nástroj zcela podobný meči; jím se při tkaní
přirážel útek k hotové již části tkaniny
(viz i brdo). O tom Meh Slavia 21.271. Rus.
odchylně špága: g nejasné.
špadrnáčky lid. (již od Rešelia): žerty,
šprýmy PS. Z něm. Schabernack t/v; ale
zasáhl asi vliv nějakého jiného slova, takže
výsledek je jiný než v šibřinky (viz) z téhož
pramene.
špagát lid.: motouz. Sic. špaqát. — Z rak.-
něm. Spagat t/v < it. spaghetto šňůrka, od
spago motouz.
špalda, mor. spalda: druh pšenice. Je sthn.
spélta, střhn. spelte, nyní Spelt, SpeWmask.;
v pozdní latině D. stol., prý z Pannonie)
spelta; it. spelta, spelda, fr. épeautre. — Původ
a osudy těchto slov nejsou příliš jasné.
U Němců se má za to, že slovo je germ ínské;
nelze je prý oddělit od Spzlze plucha. Špalda
pluchy při mlácení — na rozdíl od jiných
druhů pšenice — nepouští; původně tedy
bylo snad jméno, které by v nové němčině
znělo *Spelzweizen, zkracováno (tím
pochopíme mask.!) ve Spelt, Spelz. (Jiný pokus je
u Mladenova Ann. fenn. Β 27.186: *(s)pzl-,
že roztloukána na mouku, srov. ř. παιπάλη,
πασπάλη jemná mouka.) Není však jasné,
odkud je vé.;d může býti ze střlat. spzlda
(cit. u Matzenauera), ale α odkud?
špalek, u Klareta spal: v starší češtině
okleštěný kmen stromu, u Rohna trup; nč.
dial. klát, úl z uříznutého kmene. R. spála
je pražec. — Málo jasné. Snad je příbuzné
se slovem poleno, tj. vyjadřuje se právě to, že
je to kmea oštípauý, okleštěný. ,,Je i něm.
Spalk stěžeje, poleno (JS), ale není jisté,
není-li slovanského původu". (Šmilauer).
špalír, p. szpaler, sic. špalier: z něm. Spzlier,
to pak z italštiny.
spánek, pánek: jistý výrůstek na koňské
noze Jgd-PS. Málo jasné; snad vzniklo
zkřížením staršího spát téhož významu (z něm.
Späth) s něm. Spann nárt. Srov. však i
spánek výrostky na šípkových keříeh od žlabat-
ky růžové (dosud na Náchodsku), což lid
spojuje se spáti (a užívá prý jako prostředku
pro spaní); něm. je to Schlaf'eunz.
spar gl: chřest (zelenina), za Jg též špirgel.
— Sic. špargla, špirga, špirgel, sin. špurga. —
Šparga je z mid. spírya t/v. Niproti torna
tvary s l J30u z něm. Spirgel. Výchozím
slovem je lat. asparagus, z toho je it.
(a)sparago > mad. Ale do němčiny přišlo to
slovo přes Francii. Hpt.
špatný: kromě významu běžného je š. v
nářečích i 'hubený, vyhublý': chod. máma se
vošpatnila, val. po tzj nemoci ošpathél, jinde
pošpatněl, je pošpatný = nezdravě vypadá,
stě. špatné nohy = chatrné, slabé, a dále
'škaredý, ohyzdný', odtud špatit, špatovat
hyzditi, ale i pomlouvati, špetat na někoho =
durditi se, a konečně i nevlídný název pro
děti špata; han. špeta Gr. je darebák i
špatnost. Vedle obvyklého špat- je i špzt- na
východních okrajích: laš. špetne, vsi. špzcic
a uvedené vč. špetit; za-špetit se PS snad
'zaškaredit se'. Obdobné tvary i významy
v polštině: szpetny, oszpecic zhyzditi, dříve
szpat %y, oszpacic; v ukr. špstnyj ohyzdný,
špeťjty hyzditi, pomlouvati, kárati; luz.
špatný chatrný, slabý. — Málo jasné. Je-li
původním významem 'chatrný, slabý', mohlo
by se pomýšleti na příbuznost s lit. pentü
petiü pěsti vyčerpati se, unaviti se; š je asi
zesilovací, přípona -wi-b jako v berný od beru
atp.; α je z nějaké staré analogie. (Jiné
domněnky v ESX a u Brücknera.)
špahovati, z toho špehoun a jednoduché
postverbilní špzh. Sic. špzhovať, špzháh. —
Z něm. spähen, což je ide. *spz*c- viděti,
hleděti (lat. con-spiciö); ze Spzher je stč.
spzhér, špehy f (z toho špehy rka, lidově
špzhýrka okénko, jímž se pozoruje, co je
před domyn). Z němčiny též pol. szpiejowxc
{szpieg, spiegierz; z p. szpieg je br. špeh,
ukr. špyh, v. špig, špik) a sin. špzjati. —
Z téhož kořene, ale jinou cestou, je č. a sic.
špión: germ. (blíže těžko určitelné, snad
gótské) *speha se dostalo do románštiny,
z ital. špione (původu íránského; Gamillscheg
RGerm 1.173. Š.) je opět něm. Špiona o statní
evropské výrazy (ssh. špijun atd.). — Val.
špizoň SvK mí z nějakou analogií.
špejchar, pol. špichlerz, z něm. Spzicher,
sthn. spichzri (Ryba pís.), to pak z lat.
splcdrium obilnice, od splza klas. Staří
Slované takovou zásobárnu zvali klUb,
viz klsť.
šp3Jl(e), stě. špijl; nář. spilka spilka spilek
(šp ílek Gr) šp tj II šp %j 11 ík šp ij IIa šp ij jla;
vyšpilkowit vyspojliti; pol. szpil, szpila hrot
píky, r. špil špičku (věže) ao. — Z nan.
Spzil(er) Spille a Spzidel. — Nástroj k tom i
se zval .JpiÓka na slaniny Rohu, ze
*špilókat ~~
šp3liť mor.: strčiti (do někoho, nSkým),
hoditi, též Ópeliť, cpeliť, zmzlit SvB. N3Jasné.
Snad vzešlo ze *šmúit, to pik ze šrmrit,
jež viz pod šmurit. Je i ch-ové intensivum:
han. špíohat strkat, š6ouohat do někoho,
do něčeho Gr.
ŠJ3nít, tak^i sic: z něm. nář. Šihpznnat.
Stč. spinak Černý, špinák Lact., Mitt. je
z lat. spinachium, to pak z pers.-arab.

špendlík 621 šplhati
Arabové přinesli š. do Španělska, odtud se
dostal do ostatní Evropy.
špendlík 1°, tak i sic.: druh spínadla. Ze
střhn. spendelinc t/v. Bylo též něm. nář.
Spendling; doloženo ze Svitavska ZfPhon
10.36; v Dol. Bakousích je a kdysi v Č.
pod Krušnými horami a na sev. M. bylo
běžné Spem.adel, o tom s mapami ib. 32n.
Něm. slovo jo prý (Lexer) z lat. spenula, ale
je mcžno myslet i na původ z ě. spínadlo.
Pak Ly u špendlík šlo o ,,zpětné přejetí".
Špendlík 2°: druh sliv, ze střhn. sfenelinc
t/v.
špenčk špenka, mor.: kostrnek apod.,
ošpehčk suchá větvička. — Stpol. stpieú
fibula JP 42.19, rus. šperek trn (součást
přezky), špen' špiň' špit ěk trn, hrot v jisté
věci, zapadající do příslušné prohlubiny. —
Stpol. stpieú ukazuje, že bylo *sthpenb: to
patří asi k rodině slov, v níž je špice 1°
a stéblo.
šperk, tak i sic.: klenot, ozdoba. Asi
z <>eimánštiny: angl. spark jiskra, cetka,
blyřkotka, plur. sparks drahokamy,
diamanty, dnem. spark, střhn. sparche jiskra.
Κ η cm (něm. přehláska e!) z němčiny.
šperka mor.: slanina, plur. šperky prasečí
droby atd., z toho htcmyšlské párky
jaternice a jelita. Fol. szper(k)a, dříve szpyrka.
Z nčm. Spiere. Sem i mor. špirečky „uškvrače-
ná slanina", mor. sic. špirek škvarek, ještě
s pův. i.
špernál mor.: silný hřeb, špenár, špenár,
špciár; sic. špinár. Z nčm. Sperrnagel.
špeťka, mor. i špeta ždibec. Vzniklo
přemístěním t a ρ ze Štčpka: srov. dosud chod.
šttjla, boleslavské šťcpka (F. Dědina 27),
mor. ŠtČjta, Štčpitka I S, han. ščepka ščepta
ščepetka šcepitka ščepitko, sic. štepka. —
Pochází cd štip-, tedy to, co se uštípne
dvěma prsty. Srov. i r. ščěpot i rd. šcepitka.
Těhcž půvedu je i štipec, ždibec. ; y
špice lc: paprsek v kole u vozu, stě.
styAcč (Klaiet), str. stxpica, hl. stpica,
stvica, jinde už jen pouze sp-, šp-: pol. szpica,
ukr. špycja, r. sic. spica, rd. špica, sch. b.
spica, sin. špica. — Psi. stipica má protějšek
v lit. itijAi as t/v, jež náleží ke étifti býti
tuhý, st.ějti upevňovati, vzpírati. Brückner
AíVlPh 41.50. Kern. Speiche je ze slovan.,
dekvd přípona zněla ještě -ikä. Meh Slavia
20.204. r
špice 2°: hrot; sic. špičatý (kdežto č.
špičatý je podle špnčka), pol. špic a. Z nčm.
spitze. —■ Honba špička (již stě., u Klareta)
má i ázev pcdle podoby klobouku. — Pták
stč. špice, nč. špička (u Bydžova), mor. špica,
linduÍka lesní, je asi pcdle útlého zobáku
tok nazván (tak gmilauer LF 67.387).
Špičák ícění jelen. ι ^ .
Špicl, sic. špicel'. Z něm. Spitzel t/v.*" f-
Špička: mírná cpilost. Z nčm. Spitz t/v.
špidlatý mor. sic.: špičatý; han. špidlák
špičatý předmět (trn, ořech ap.) Gr. — Sic.
špidlo špička, hrot. — Záklaclní slovo je ze
střhn. spidel tříska. Po změně dl > gl
z nepřímých pádů vzešlo han. špigél trn,
špičatý pahýl a z toho špichél t/v, laš.
špicholec dlouhý trn, špičatá tyč Lp.
špich 1° mor.: druh čepice, špíšek cukru =
homole, špižúr vysoký špičatý klobouk.
Nejasné.
špich 2°: bečka, han. spisek 8 kop
tvarůžků, špížek nádoba na sýr. Ze střhn. stubich,
stübich (takto i nhn.) bečka, což je ze střlat.
stopa, stupa. Jg.
špikovaí: protýkati maso slaninou,
prokládati něco něčím, bodati, píchati, pro
bodávati PS (nástroj k tomu se zval špička
na slaniny Rohn, nyní špičkovačka PS). —
Z něm. spicken t/v, což je od Speck slanina
(J. Knobloch pís.).
špíla, -e stč.: hra, žert, špíleti žertovati,
míti za blázna, klamati. Nč. klad. špilování
žertování Kub 236. Ze střhn. spil tanec,
zábava (nyní Spiel hra).
špína; odvoz, slovesa špiniti, mor. špindrat;
sic. spina, špinit, špintať. Příbuzno je ř. πίνος
mask. t/v (Lepař), i když je tu rozdíl iji
( § 1), rodu a š- (toto bude z „pohyblivého" s).
špirek mor.: rarášek, skřítek. Od toho han.
špiranel malé dítě, malý člověk Gr. — Základ
je ze špiritus = lat. spiritus duch, zdo
ovšem ,,zlý duch".
špitál, též stč. a sic; p. szpital, sch.
špitalj. — Je z něm. Spital, to pak z lat.
hospitale (hostinný dům), odvozeniny od lat.
hospes host. Nejstarší význam v němčině
byl „útulek pro pocestné a chudé", pak
rozšířen na dobročinný ústav, ve kterém
byli trvale opatrováni chudí a staří lidé,
konečně i ústav pro lidi nemocné. Tak se
vysvětlí č. a sic. lidové významy 1° staro-
binec (odtud č. špitálník chovanec staro-
bince), 2° nemocnice. Na Slovensku jsou
i svědectví, že obecní starobinec sloužil
pocestným za útulek na noc. O všem
podrobně Blanár SbTrávn 339, HL 192.
špláchati, šplouchati, mor. šplúchat, šplu-
chetat (voda v neplném sudě špluchoce), šplu-
chtat se ve vodě, v blátě, zblúchať, žbluchetať;
zbláchai (z toho zbláňat) šplouchati; zbrach-
(t)ati se máchati se Jgd, (vy)žbráchati (se) (vy)-
špláchpti (se) PS, zbráchat žbrouchat zblouchat
PS. Útvary jako šplech, šplach jsou post-
verbální, ne interjekce. „Jemnější", poetické
šplouchání vyjadřuje šplcunati (k tvoření
srov. výše zbláňat). — Sic. šplach, šplachctať,
špTachct. — Špláchati je totéž co *pláchat
(viz č. o-pláchncid), ale má navíc zesilovací š.
Východiskem je plakati, viz.
šplhati: pohybovati se pomocí rukou
(popř. i nohou) vzhůru po něčem svislém
(lanu, tyči, kmenu) PS. — Předpokládáme-li
jako původní tvar *pligati, lze vidět příbuzné
jednak v něm. klimmen, střhn. též klimben,

šplochan
622
šrot
sthn. klimbán, stangl. climban (nyní climb),
jednak v stnor. klifa, střangl. diven, tj.
v předgerm. glipjglimp (o ijin viz § 7).
Je však třeba uznati přesmyk souhlásek
g-p > p-g. Jdo zajisté o základ „pohybo-
malebný". U nás pak přistoupilo zesilovací
š a li se redukovalo v l > l. — Je i forma
bez g, a to v lit. Upil llpti, lot. lipu lipt t/v
(lézti na stromy) a v sic. liepatsa t/v (o tomto
Meh Slavia 22.264; o g // 0 viz § 16).
šplochan: kdysi jistý výroční zvyk.
„Nymburský šplochan v posledních dnech
masopustu (Zíbrt, Veselé chvíle 2.124) dokonce
svým názvem odpovídá ukrajinskému
poloskozubu" (Zilynskyj SVŠPO 2.92).
šprtati: 1° hrabati (laš. kúra zašprtala,
zrneÓko vy šprtala); 2° na jednu nohu napadat
Jg; val. laš. š. se pomalu, šoupave jíti;
v č. stud. slangu: biflovati; šprtavý šmatlavý.
S tímto druhým významem souhlasí pd.
szpyrtaé béhati (o dětech), pol. szportac, za-
szportaé sie. klopýtnouti, potknouti se; ale
m3l. šmrtkat sebú = jíti pružným krokem
a nadhazovat sebou Mal, šprniti se pyšně si
vésti Jg. Sem bude patřit i han. šprntat se
(ve vodě, s vodou) KpU. — Pd. pyrciac jíti
drobným krokem. — Toto šprtati bude
patřiti k lit. spiriü spirti kopati zadníma
nohama (o koni), též o klátivých pohybech
nohou nebo rukou. U nás významy 1° a 2°
se dají spojiti. Výchozí primární sloveso se
u nás nezachovalo; š. je č-ové intensivum.
šprtati 3° val.: ryba vyšprtla se mi z ruky =
vymkla se, vyklouzla; ryba se špřňá; šprýňat;
han. msl. laš. šprtat, msl. šmrtat (Mal) fazoli
do důlku = cvrkat. Toto šprtati ( = ř-ové
intensivum) patří k lit. (iš)sprunku sprükti
vyklouznouti.
šprťouchle, zpravidla v plur.: šprým,
švanda, úsměšek z někoho druhého. — Snad
z kašprlata t/v, což je z něm. Kasperle,
Kašpárek; srv. dělat si kašpary z někoho.
Ale -ťouch- je nejasné.
šprým. Odvozeno postverbálně od
šprýmovati, to pak pd starého šprymýř, což je
(podle Jánka ČMF 15.16) ze střhn. Springer
profesionální tanečník, kejklíř, provazolezec
(od springen skákati). V češtině je m za ve-
lární nosovku n; význam se přesunul „na
duševní stránku žertů a žertovných řečí".
špumprnákle, -nadle, -nády lid.: šprýmov-
né, kejklířské kousky, šaškovství PS. ,,Z něm.
Spompernadeln JS zbytečné okolkování,
cavyky; to se vykládá z italštiny." Šmilauer.
špundus (lid.): obava. Původ nejasný.
šráfovati, sic. šrafovať: ze střhn. sehraj jen
škrábati.
šrák: kozlík na řezání dříví, stojan,
podstavec PS; lis na tvaroh, někde v plur. šráky
nebo zdrobněle šrácky (v Kladsku a na Ky-
jovsku též srážky). Z něm. Schrägen týchž
významů. Někde na Moravě přichylováno
jinam: srážka (záp. Mor.), syracky (že se |
lisuje sýr), štráčky. — Též jinou cestou šlo
k nám něm. slovo: z něm. zdrobněliny
schrágdl (Schmeller) je sic. šragle nosidla
z prken na dvou držadlech, na nošení cihel
n. kamenů; ze sic. je přejali Madaři jako
saraglya, což se vrátilo zpět do sic. jako ša-
ragle (plur. tantum), příčná žebřinka vpředu
nebo vzadu na voze; ta žebřinka drží seno
n. obrok pro koně (zásobu na dobu jízdy).
Mihál SR 25.147. Pol. je szragi (z němč.)
a szaragi (z mad.). — Místy na Moravě
(Boskovicko, Kyjovsko aj.) šráky (sing, šrák
Gr) jsou šle, změtením s rýmovými traky.
šrákat se han.: jíti pomalu; od toho šrajdat
se kulhati (u Slavkova aj.); s tím srov.
rýmové šmajdat glajdat pajdat apod. Nejspíše ze
střhn. slovesa schregen (o křivonohé chůzi).
šrám: jizva, již stč.: pol. szram, nyní szra-
ma, r. ukr. šram. Ze střhn. schräm (nyní
Schramme).
šramati (hornické): podsekávati uhelnou
vrstvu; odtud šramaó (dělník), šramaóka
(nástroj). — Z něm. schrämen, což souvisí
se šrám.
šramotit, šramotať, mor. sic. též šromotat
šromotit. — Hl. šrumié, šrumotac t/v, sic.
šramotat, šramot. — Příbuzné je lit. skrěba
skrebeti šramotiti (rascheln). U nás jest
vyjíti ze šrom-, v němž vyvodíme š ze
ks < sk; m je obyčejná záměna za b. Šromot
je název činnosti: má starobylou příponu ot;
její o vyvolalo asimilaci e > o v kořeni;
čes. a bude nějakou analogií, snad od
chramostiti (s tímto ch. je srovnával již
Šafařík 3.464). Původní sk ( > šk) a b lze
ještě vidět v han. škrabot lomoz, hluk Gr.
U nás převládl význam harašiti. Na Horácku
zašramotit něco = vč. zachrouti, poděti
někam = chod. zarochat, stejné přenesení
významu od původního slabého šelestu. Ale
pošramotit pověst je místo pochramoždit Jg =
polámati, tj. pochroumati, což je od
chromý.
šrekou, mor. šrégó, šrejú; šreka z něm.
Schräge šikmost, úkos. Janko ČMF 16.108.
šrot z obilí (stě. tluÓ, tloukla se ve stoupě),
p. érut, hl. šrot, dl. sic. šrot. Z něm. Schrot. —
Totéž slovo je v polenském šrot, šrůtek,
osekaný stromek, slabá kláda, u Jg šrůt
dřevo k pažení dolů: střhn. schroten je
sekati, krájeti, a tedy schröt vše osekané,
okrájené, rozsekané; na Příborsku (šrůt)
přeneseno na dlouhou(?) slámu; laš. šrůty
jsou staré šaty (srov. něm. Schröter krejčí,
stč. šrotéř t/v, od téhož schroten); klad. šrůt
masa, mor. šrůtka uzeného (sem asi patří
šrůtky červené hanácké kalhoty, od
podobnosti k dvojdílné šrůtce červeného masa)
a šrotovat maso = sekati, pol. szrot sloniny.
Val. šrůtka prospěch, podíl, je poslední
zbytek slova, jež znamenalo ,,plat od nakládání
a skládání různého zboží, hlavně sudů s
vínem a pivem (Hraše, Náchod I 524 = Kt 8)"

šroub
623
štědrý
Šm., něm. Schrctgeld, původně asi spropitné
ze mlýnů, za práci u stoupy.
šroub, laš. srub Lp; sic. šrauba, šróba,
pol. šruba, ukr. šruba, r. ščurup, hl. srub,
dl. šruba, vše ze střhn. schrübe. Mor. šrůfek,
šrófek, šrófcvat je z nějakého nářečního tvaru
s / (srov. bavor. schraufen); k tomu náleží
mor. šrúfka druh dýmky (jedna část je
přišroubována k druhé).
šrůtka: váda, potyčka. Asi od srotiti se
(srov. svadili a srotili Pražany jedny proti
druhým\ Bartoš Písař).
štáb, sic. štáb, r. štáb. Z něm. Stab.
šťabák slang.: chlapík, vč. šiavák
nastrojený, vyšňořený člověk Pt; šťabajzna hezká
dívka. NŘ 7.31, PS. Vyštapen naparáděný
NŘ 16.15, vycabený Krš 200. Rus. ščap
švihák, parádník. Původ nejasný.
štabarcovat laš. val. msl.: dělati hřmot
(přehazováním věcí ap.) B, klopýtati o
předměty v cestě ležící a vrážeti do nich Kš ap. —
Tak i sic. Jg. — Je i val. štarc hřmot,
ětarcovat B, sic. starc K. — Slova asi zvuko-
malebná; -ba- upomíná na ukrajinské
„nastavování'* slov toho rázu.
šťádati, zpravidla jen zvratné: stč. oštidati
se, nyní mor. oštádat se, ošÓádat se uskrovňo-
vati se, skrbliti, pak ostýchati se (z významu
'žíti skrovně' = chovati se skromně); sic.
stadii střádati, mylně i stavit sa lakotit na
jídle sobě, odštiadit sa odtahovati se od
něčeho (od- analogické podle odtahovat sa);
obdobný význam doložen i z Moravy. Z *ob-
ščedati se: srov. csl. štedHi, sch. štedjeti, ukr.
(o)ščadyty, r. šóadit šetřiti; *šč$d- < *sk$d
8 původním významem šetřiti (schonen). —■
Příbuzné je angl. scant uskrovniti, býti
skoupý, scant skoupý, šetrný, staroirské
air-cess- schonen, Erbarmen haben, jehož
cess je z kend-s-, a dále snad něm. schonen
šetřiti. Je možno míti za to, že bylo *skend-
a že irština přemístila s za kořen. Irské
sloveso je í-kmen (Pedersen VKG 2.486);
vzhledem k tomu možno míti za to, že
i u nás původní byla forma na -iti, sic.
šťadit a r. šcaíit. Viz i škudliti a paskudný.
Meh ZícPh 28.69.
štáchloví: domovní nábytek (stoly, židle)
J<Z, štáchlctí haraburdí Jgd, štákloví rozbitý
nábytek, staré nádobí Ppz-PS. — Nejasné.
šťakel ščakel (š)čagel ščahýl ščakýlek šeakle
ětakýl zdzagél mor.: klacek, hůl, haluz, velký
kus, sic. cagel tříska. Lzo srovnati s ním
kasub. ščegulc otdelnyj kusok, pol. szczegól
podrobnost, dl. šcagel kousek hůlky dopola
rozštípnutý (z ní lze stisknutím vymrštiti
další dřívko). Nejasné. Od něm. Stake(n)
tyč (v. staket)?
štaket mor.: tyčka plotní PS, štacheta PS,
štachýt Voz. Hl. Itachety, pol. sztachety,
sztakiety. Z něm. Staket(e) tyčkový plot, popř.
z raně nhn. sťxchete.
štamprle ntr., mor. -la f. lid.: stupečka
(= sklenka na kořalku, tvarem upomínající
na stoupu, tj. dole a nahoře širší než
uprostřed). — Z něm. zdrobněliny od Stampfe
(nář. ρ místo pf) stoupa.
štanda stč. Táb, standle Reš, štendlík
Kol. 1542, Táb 1540 (Š.), vč. dosud štandlík:
velká dřevěná nádoba (z dluží), např. na
vodu, na uložení povidel ap. — Hl. dl.
štanda t/v. — Ze střhn. stände. Viz i štoudev.
šťáva, stč. šČáva; štavnatý; ojedinělá
odvozenina je zaštávnouti (se) zavlhnouti, za-
štavlý PS. — Sic. stava, pol. szczawa. Málo
jasné. Zdá se, že šó- souvisí s kořenem sek-
(viz sáknouti, sok 1°), byl by to nulový stupeň;
ale -éva či -java jako přípona je neobvyklé.
Lidový význam 'zlost' jako u žáha. Srov.
i štovík, štavel.
šťavel: Preslovo přejetí z r. šóavel = šťovík
(ale zajaóij šc. = Oxalis).
štebel štembel ščebel šcepel šcebla stéble mor.:
příčka v žebříčku. — Sic. štěbet, pol. szczebel
t/v; hl. stela, stel t/v (stela je též „špice"
v kole): vypadlo -be-. — Příbuzné je sch.
óablo kmen stromu, rd. čeblók žerd. Dále
jsou ta slova nejasná. Bartoš myslel na
něm. Stabel.
štěbetati, stč. šcebetati, tak i u jiných
Slovanů: sic. štebotat, pol. szczébiotač, r.
šcebetat, ukr. ščebetaty, hl. šcebotac, dl.
ščabctaé, sin. šéebetati. Zajímavá obměna je
val. (typ st/d, § 11) dabotat t/v SvK. — Psi.
šcebetati (ojedinělé csl. štbbbóetb v rukopise
16.—17. století nemá váhy; ostatně je tam
podle Miklosicha Lex. i šebecetb), zvukoma-
lebné. V štěbot je -ot podle jiných slov, kde
-ot bylo od počátku (jako loskot, o v kořeni
i v příponě!), srov. třepot od třepetati apod.
Z odvozenin budiž uveden pouze štěbenec,
kdysi tak zván klarinet, slovo vytvořené
patrně ze žertu, ale přijaté vážně.
štědrý, stč. šóedr; csl. štedrb milosrdný, sic.
štědrý, pol. szezodry, hl. šcedry, dl. šeodry, ukr.
r. šcedryj. Štědrý den, večer v Polsku byl
poslední den v roce n. před Třemi králi;
přáli si vzájemně, aby úroda byla štědrá;
u nás přeneseno na předvečer vánoc a z toho
názvu byl vyabstrahován zvyk dávati dary
i dobytku i stromům, tj. původně duchům
v nich žijícím, od toho je vč. štedrovnice,
mor. šcedrovica vánočka, sic. štedrák, val.
šcedrák veliký koláč pro ten den, ščedracka
polévka, konečně i městky zvyk dávati si
dary vzájemně. — Psi. *ščedr'b znamenalo
asi původně toho, kdo plýtvá něčím,
rozhazuje neužitečně např. seno, slámu a takové
hospodářské věci, že mnoho přijde nazmar,
je bez užitku: dl. šcedrié je trousiti příliš
např. seno nebo slámu, když se přenáší,
našcedris slámu je nastlati ji na podlahu
až příliš bohatě, zbytečně. Od tohoto
reálného významu přešlo to slovo do oblasti
mravní (,,opak lakoty"), užito ho (csl., rus.)
i jako termínu pro pojem 'milosrdný',

štěkati 624 šterc
pohanům neznámý (tento význam se pak
v ruštině připjal lidovou etymologií i na
šcadit původu jiného, viz štádati, takže toto
znamená i býti milosrdný k někomu).
Základního slovesa od *sked- v slovanštině
není; blízké je jedině ř. σκεδάννϋμι trousiti,
rozsévati (obilí), rozptylovati, rozháněti.
Přípona -r-b. (Brückner.)
štěkati, stě. šóekati, mor. šcekýňat škaredě
křičeti, postverbální šcek, psí stek. — Hl.
šcowkac štěkati, sic. štěkat, pol. szczekac. —
Jak ukazuje lužické slovo, jež se dá spojit
s davkat (viz), bude i naše 'štěkati patřiti
k divkat. Jeho e však pochází asi od jiného
slova, rovněž zvukomalebného, vékati (viz).—
Jiné je vulg. štěknout slušeti (viz).
štěkat se: hádati se; odvoz, ščekula hubatá
žena Lp. — Rd. šcekát, ščekátiť t/v. — Je
asi totéž co štěkati bellen, jak svědčí r. lájaťsja
hádati se..
šteklif sic: lechtati, v mor. a sic. nářečích
i šceglit ceglit štzglat štehliť čeklaí ciklať ciklat
steklit, jč. škydlati. Rozmanitost podob (šc- >
c,k > g, št > st > ts = c, eji, štik- > škyt- >
škyd-) svědčí tomu, že to je slovo expresivní.
U jiných Slovanů jsou podobně rozmanité
formy na -ot-ati -it-ati nebo, jako u nás, na
-liti, -lati: csl. sk'bk-btati, r. skoktat, šcekotat
cukotat, sch. ckakljati, škakljati, sin. š(c)ege-
tati aj. Vedle základu *skek-, schopného
všelikých proměn, byly pro týž pojem i jiné:
lektt- (viz lechtati), *gudel- (bulh. gádel
lechtání, něm. kitzeln; lit. nezněle kuteloti). U nás
ovládla expresivní přípona -lati (pak -liti
přechodem do jiné třídy slovesné). Jč.
škydlati by se dalo spojit s *gudel- (sk,'g § 11, y
dloužením v iterativech).
štěknout lid. porůznu:w kabát ti štěkne =
sluší (je dobře ušitý). — Žertovné přetvoření
ze sekne t/v, to pak ze sedne. Haller 81.
štekovati, v starší češtině: řevniti, závoditi
s někým; dosud vm. han. pře° předstihnouti,
překonati B-PS, han. štychovat se závodit,
přectychnót předstihnouti, dostihnouti KpU,
val. přeštykovat, přestěhovat předčiti B-SyK.
,,Ze střhn. diu ors stecken spornen" Šmi-
lauer.
štěně, stě. šcene a šcenec, mládě psů, vlků,
lvů a jiných zvířat; zra. včíně ze stíně. Tak
i jinde: csl. štsríbCb, sic. štzňa, -atá i štence,
pol. szcze?ii§, ukr. rd. ščevja, hl. šcenjo, dl.
šcenje, b. štenci, sch. stene štenci, sin. šcene. —
Psi. dvojice šcen§ — šcenbCb upomíná na
jiné podvojné názvy mláďat (gos-$— ggs-en-
-bCb, mold-e,—mold-en- bc b). Výchozím tvarem
bylo *sken-; příbuzná slova jsou (Abajev
AnnSl 4.1962.35) oset. stoen pes (oset. st
může býti ze sk), vachi skon t/v a jiná
v pamirských jazycích.
štěnha vč.: postranní kladina u hnojového
vozu (místo řebřin nebo karby), šteňka
(Jirásek); již u Klareta (psáno šcenka). —
Nejasné. Patří-li sem litomyšlské štěnka
(též u Kubína z vč.) držadlo u trakaře,
bylo by možné vyjíti ze *stenka, od stená,
což u Chodů je jediné břevno, val. stěnica
je otesaná kláda na stavbu stěny; stěnka
by tedy byla malá kláda, kladina; š- a
zakončení -nha by bylo přeneseno sem od
šviňha. Ovšem u Klareta by pak bylo
hyperkorektní šc- místo správného (?) št-.
štěnice, dříve štěnice stínka stinka; han.
šcenica. — Sic. stenica, stenka, sin. stenica,
hl. šcóna. — Od stěna, ,,že v stěnách obyčejně
se hostí" (Jungmann). Podobně něm. Wanze,
Wandlaus. Tyto naše názvy jsou asi kalkem
německého; domácí název byl ploštice.
O šc- místo st- viz Hujer 1.169.
štěník: jistá míra příze, dříve (vč. a mor.)
čteník; pol. éciennik, hl. střenik šcehk scenk, dl.
stsěnik sčěnik. Z něm.. Strähn příponou -ík.
Jč. štrandlík Vydra 23 jo ze Strähnlein.
štenkrovať: val. vy° vyprovokovat (k
pranici ap.) SvK. Z něm. stänkern působiti
svár, rýpati, šťourati. Šmilauer.
štěpovati. — Z něm. stzppcn t/v.
štěrbák: nyní rostlina Cichorium endivia,
stč. a nář. též šč{e)rbák. Pol. szczerbak, ukr.
ščerbak, sch. štrbka t/v. — Od *šcrba výlo-
mek, vyštípenina, vytrženina (postv. od
šcrbiti, LF 69.256, viz štěrbina). Tedy
rostlina štěrbatá, tj. s listy majícími okraje
jakoby otrhané, roztrhané. Š. označovalo
arci i jiné podobné rostliny.
štěrbina, stč. šcrbina; sic. štrbina, pol.
szczerbina, luz. šcerbina, sin. šórbina, r. šóer-
bina, b. šťirbina. Sem patří i han. (v)otščeřó-
pené (hrnec) odprýskaný, vešceřópené (zob) =
z něhož se kousek odlomil (Kopečný), arci
op změtením se škařópka. — Psí. *šóbrbina;
odvozeno od *šěbrba téhož významu (sic.
štrba, pol. szczerba, luz. šcerba, sin. ščrba).
Toto šóbrba je starobylé, má protějšek v lot.
šlčirba štěrbina. Vlastním významem slova
šěbrba je nikoli úzká skulina, ale vylomenina,
např. tzv. zub na ostří nože, vylomená
mezera na okraji hrnce, a ovšem i to, co
z té mezery odešlo, střep, iilomek (csl.
štrtbina fragmentům). Od šěbrba vzniklo
až v slovanštině dále denominativum šcbrbiti:
č. vyštěrbit kosu, hrnec, nadělati zubů na
nich, vyšcerbit břitvu, sic. vyštrbii sekeru,
poštrbit, pol. szczerbic, hl. šcerbic, dl. šcerbiš,
r. šěerbit, ukr. šcerbyty, b. uštírbam; k tomu
postverbální jména csl. štr-bbt mancus atd.,
r. uščerb skulina apod., č. přezdívka štěrba
,,kdo má řídké zuby". — Sem snad náleží
i č. přeštěrbit někomu = ublížiti, vyŠterbiti =
přečiniti, hřešiti, dnes zanikající, protože
ani štěrbiti v Čechách už nežije. — Šěbrb- je
příbuzné s rus. nář. čerpat trhati, a dále
s lat. carpó trhati, škubati, rváti (a je tu
vokalismus ,,lidový", Meillet); přisutí smělo
za následek oslabení ρ > b. Viz i štibrati.
šterc: škubánky Rohn-Jjčř 215, šterec
Hr. — Z něm. Sterz t/v.

625
štika
šterchovat se
šterchovat se s něčím, vč\: namáhati se, již
Jgd. Nejasné.
štěrkati: mor. ščerkat řinčeti, chřestiti,
štěrkat, mor. ščerčet; ěčerkctka dětské chřes-
tidlo; s novou příponou -chati mor. (š)čerchat
chřestiti, např. klíči. Sem patří (s chybou
tisku) za-cechrati (penězi v tašce) PS. —
Zvukomalebné. Srov. sic. čerkať, štrk(ot)ať,
hl. šcerkac, dl. ščaraš chrastiti. Viz i škrtati. —
Postverbální jméno je štěrk: zlíň. ščrk,
val. strk, polenské šperk(\), mor. ščrkovačka
písečná země, šcurkovica špatné pole. Štěrk,
původně asi říční kamenitý nános, nazván
tak, že štěrká, chrastí pod nohama; hláskové
odchylky od štěrkati ukazují však, že
jazykové povědomí už to zapomíná. Pol. szczerk,
hl. ščerk t/v.
štěřina klad.: příčel u žebříku Kub, ale PS
(též Sterin) = post raníce žebříku. Hl. stela
příčel žebříku. Vše ze *šte[be]řina, < *štČ-
belina, od ščebel příčel?
štěstí, stě. ščěstie; sic. štastie, p. szcz^šcie,
ukr. šěastja, r.sčasťje. Psi. ST>č$stbje,ze si>- =
prajaz. su 'dobře, velmi' (viz s 3°) a č^stb =
č. část 'úděl, podíl' -f hje, tedy 'dobrý úděl'.
Srov. i stě. nesbozie neštěstí z ne-s-b-božbje,
od synonyma (s č§stb) bog-b úděl (v. bohatý).
Hujer 1.99 n. Jižní Slované mají místo
si,č$stbje pouhé základní č§stb (b. sch. čest
štěstí, sin. cestu šťastný) anebo s-b-r§ťa
(sch. sreča), vlastně 'šťastná shoda
okolnosti".— Šťastný je ze ^s-bc^stbn-b, to pak
ze *s-bč$sti> 'kdo má dobrý úděl'; laš.
ščaslivy a sic. šťasťlivý, pol. szczešliwy má
příponu novější (jako škod-livý apod.), ale
šťastlivec je přejato z r. sčastlivec.YnX.ščasti-
kovať přáti štěstí, gratulovati je utvořeno
jako hořekovati, tj. základem je slovo ščastie,
v takových přáních často se ozý\^ající.
štět, štětec, štětka, štětina. Za psi. lze
pokládati slova *s-bčetb významu kolektivního,
a *s-bčetina, odvozené z prvého individuali-
sující příponou -ina. Ze stcetb je sic. štět,
pol. szczec, r. šceť a val. šceť drhlen (deska,
Štět (drhlen). Našo Valašsko IV 188.
z níž trčí vzhůru hřeby; odtud chod. ječmen
jako štět = řídký, ale tuhý, bujný, mor. ščet
vlasů) a dále štětec a štětka, což značí přeroz-
manité věci s ježícími se chlupy nebo vůbec
věci naježené, rozježené (je i štětka lesa =
kousek, v Polničce; mor. ščetak uťatý vrch
stromu; druh rostlin Dipsacus štětka, podle
ostnů v květenství; stč. ščetky, nč. štětky
43 Machek — Etymologický slovník
jsou houby kuřátka); hl. ščeč je kartáč;
štět jsou i dřevěné ,,jehly", koly vrážené
do bažin, aby byly podkladem pro svrchní
stavbu, podobně je štět na silnicích podklad
z hrubých kamenů pod svrchním štěrkem,
vše to se ježí ostře vzhůru; štětka jo i dobytčí
nemoc, projevující se střapcovitými
výrůstky. Podobně pol. szczctka, dl. ščotka atd.
*S*bčetina je téměř u všech Slovanů, bud se
zachovaným šč- (kromě češtiny sic. štctinaf
pol. szczecina, r. ščetina), nebo se
zjednodušením šc- > č- (b. sch. cetiva, sem náleží
i vm. cetina, viz). — Psi. s-bcctb 'drhlen'.
Příbuzné je lit. šukúoti a lot. šukat, která
znamenají pročesávati len na drhlenu (ale
drhlen má lit. název šepetr/s), Mikkola
RS 1.18. Příslušné sloveso by u nás znělo
asi *s-bkati > *skáti; zaniklo, protože stejně
znělo jako skáti 'stáčeti niť (viz). Přípona
-et- jako v Šepetys.
štětit se vulg.: durdit se, hněvat se (o náhlém
hněvu popudli vých, svárlivých lidí). —
R. šceťmiťsja t/v. — Odvozeno od štět (viz),
popř. rus. od šcetina štětina; myslí se
metaforou na takový stav, kdy podrážděné zvíře
se ježí, staví péra nebo chlupy, štětiny
vzhůru.
štibrati č. za Jgd, mor. a sic: okusovati,
ohryzávati, olamovati něco na okraji, ščibrat,
též šcibřat čibrat zíbrat očubrat zubrevat zibro-
vat žimrovat (a han. žébrovat žvýkat KpU),
sem dáme i šČimrat trvale ukusovati (chléb).
Post v. vč. štibra úlomek kamene, cihly.
U jiných Slovanů nic podobného. — Je to
patrně domácí iterativum od ščrbiti (viz
štěrbina): *ščrbjati (štrbjati), r > ir, a r se
pak přesunulo na místo, kdo bylo j (toto se
přitom ztratilo). Meh LF 69.250. .
štidla, stihla: dřevěná noha, berla, chůda,
sem patří asi též stě. ščidlák loripes (u Kla-
reta v kap. monstrosi hoinines); pol. szczudlo
dřev. noha, později szczudla chůdy; sch. štula
(z toho sic. štula berla, plur. chůdy, štúlať sa
belhati se, pod. mor. štulisat napadati na
nohu, ščulingat skákati o jedné noze). —
Přejato z germ.: střhn. a dán. studu podpora,
sloup. Příbuzné a významem totožné je
i Stelze chůda; dán. stylte ze stult-.
štíhlý, sic. štíhlý (z češtiny?), je
nepochybně obměnou slova štíplý t/v; -hlý je nejspíše
podle táhlý (vytáhlý, stě. též ctáhlý). Spojovati
je, jak se děje, se srb.-csl. cěc/lyjb samojediný,
pol. szczególny, zakazuje význam!
štika, stč. ščika, mor. ščuka: ryba Esox.
U jiných Slovanů: sic. šťuka, pol. szezuka,
ukr. r. sin. šcuka, hl. ščuka, štuka, dl. ščuk,
b. sch. štuka, psi. tedy ščuka. Štika se vždy
těšila velké pozornosti rybářů a mívá
rozličná rozmarná i nelichotná jména, často
i z důvodů tabuových. Poněvadž je ve
srovnání s kapry a jinými lovnými rybami
dlouhá a štíhlá, zve se na Podluží ščuhlatka,
mladá štika jč. zě. štíhle (ščúhla, ščihle

štilipati 626 štír
z jiných krajů s neurčitým označením ,,ně- 1
jaká rybka" bude jistě také štička!), u Poláků
szczupak (viz články o něm a o jeho
variantách v JP 34 a 35, PJ 1961), tak i ukr. a br.
(od szczuply, viz štíplý), dl. šcipjel; pod.
szczubiel je jistě za *szczupiel. Bývá v tom
smyslu i v přirovnáních: ,,Byl maličký,
olysalý, úzký jako štika, postavená na
ocas" (Gorkij, Po Rusi, Praha 1952, 186). —
Je tedy pravděpodobné, že šcuka je asi
výraz vzniklý zkrácením z nějaké odvozeniny
na -ka od ščupl-b (viz štíplý) ve významu
'útlý, štíhlý', tedy „ryba štíhlá". Praslo-
vanský rybářský slang si tu odvozeninu,
která byla nejméně 4slabičná, zkrátil na
dvojslabičné šČu-ka. (Jsou i jiné pokusy,
v. Trubačev Kr. soobšč. 25.99.)
štilipati, o hlasu vrabce. Od zvukomaleb-
ného štilip. Odvoz, štilipák vrabec; podobné
je něm. nář. (Wolf) Dilpsch, Tilpsch vrabec.
štípati 1°, rodina slov velmi rozvětvená.
Základní ščep-b (ze *skepos, příbuzné je sko-
piti, skopec) je ve jméně step (stč. ščep, štěp;
mor. do ščepu = doprostřed dřeva, aby se
rozštíplo); od toho štěpina, štěpný, štěpiti,
štěpovati; oštěp viz zvlášť. Vedle skepo-by\o
i skěpo-, ve jménech sch. štap hůl, sin. ščap
klacek, r. ščap násek na stromě, v baltštině
pak v lot. šUěpele tříska, odsečka. —
Příslušná slovesa znějí šěipati a cěpiti. Prvá
obdoba je zaručena staročeskými tvary
uščípachu uštípaly, srov. Trávníček ČMF
13.22, stř.-slc. štípat a některými tvary
moravskými, druhá je hlavně u jižních Slovanů
(např. sch. cijepiti, cijepati, sin. cepiti, cepati)
a v našem cep. Tyto útvary nemohou být
normálním pokračováním nebo vývojem ze
ščep-. Pro jejich výklad je nutné uchýliti se
k domněnce, že na kořejii skep- byly
vybudovány nové tvary slovesné takto: na
oslabeném s&°2>- > skip- > šČbp- sloveso primární,
jež se zachovalo zde pouze v podobě změněné
(v. níže uštknouti); ze ŠČbp- náležitým
zdloužením ščip- iterativum šěipati; ze skoip-,
o-stupně přitvořeného ke skip-, faktitivum
4. třídy (= způsobiti, aby se něco rozštíplo)
cěpiti (přitom zde kupodivu s- odpadlo:
disimilace sts > ts). Obdobný sekundární
ablaut má dosti příkladů v litevštině (ale
u jiných kořenů!), u nás pak ještě při
sker- > šěir-, cer-, viz štířiti. — Na slabém
stupni šČbp- stojí sloveso 2. třídy, v něm se
však (v *šěbn<-Ji, dosvědčeném např. v sin.
ušČeniti, preščeniti) objevilo v několika
jazycích k, zpravidla současně s disimilací
dvojího š (šěn, tj. štšn, > škn nebo čkn); sin.
všěekniti včekniti, r. aěknutsja, pol. džgnqc
(nepatří-li k džigat), č. uštnouti a uštknouti.
Příčinou toho byla snad potřeba souhlásky,
jež by před η nezanikala, aby jakýsi kořen
byl vždy viditelný. Od ščbk- (stč. nasekali
klasuov) je dále iterativum stč. a mor. šcikati:
mor. šcikat větve = olamovat, šěigat, odščig- \
nút halouzku, ušceknout B, čichat, vyščiknút
vyštípnouti, přiščiknót přistihnouti. Jsou
i tvary znělé: ždibnouti ukrásti PS (= lid.
štípnouti t/v), vyzdibovati vyštipovati PS,
ždibec, zdibíček, zdibínek us. — Zajímavější
slova: štipec (mor. štipek, sic. čipky) 'něco
uštípnutého', viz i špetka trocha; sic. oštiepok,
druh sýra, nazván tak asi proto, že bačové
kdysi vyřezávali na hroudách sýra podoby
ptáčků, jehňat, srdíček (srov. Hviezdoslav
8. 195); přejato do češtiny jako oštěpek, je
i pol. oszczepek t/v, ukr. oščypok jakýsi
koláč; při slovech mor. oštípek, oštěpka
suché ovoce, štipka, štěpán(ka) křížala je
důvod názvu ten, že ovoce je rozštěpeno
na díly. Jinoslovanských dokladů pro
*šěipati atd. pro úsporu místa necitujeme.
Viz i oštěp, roškop.
štípati 2°: škádliti, dobírati si výsměškem;
doloženo od Rosy Jg, dále štiplavý výsměšný,
štipek i štipka výsměšek, uštipovati, úštipek,
uštěpačný, mor. nář. pošcepovat dělati si
úštipky KtD. Sic. uštípať ironisovati. Vedle
úštipek je i starší úštěpek posměšek a *w-
-(s)cep'bk'b v jvč. plur. houcepky Pittn. 23.23,
vč. ouchcapky ČL 1.456, NŘ 18.199, El, han.
(z Drahanska) hócapke KpU. — Příbuzno je
ř. σκώπτω vysmívati se, stnor. skoppa míti
za blázna, střhn. schimph schimpf výsměch
(nyní Schimpf potupa), tu je *skemp- s
expresi vním zdvojením pp > mp. Meh LP 5.68.
-štípit jč.: ,,když se vyjasnilo z pošmurného
rána, den se vyštípil" Jjčř 30. — Patří asi
k tříbiti se čistiti se (o obloze: jasniti se).
štíplý jč.; mor. šťúplý, stouply; ščuply Lp,
ščóplé Gr, ščúpuý Mal. — Sic. štúply, pol.
szczuply, ukr. r. ščuplyj. U jižních Slovanů je
za to šuplb: b. šupliv, sch. šupalj, sin. šupěly,
zdá se, že je i v han. šóplý. Vlastní význam
těchto slov je: vyschlý, červivý (o jádře
ořechu, o ovoci), chatrný, zakrslý, nevy-
datný (o zrně obilném), trouchnivý (o dřevě),
pak i vyzáblý, hubený, útlý (o lidech a
zvířatech). — Tyto významy dovolují mysliti
jednak na sutý, jednak na *duplb trouchnivý
(viz doupě). Zdá se, že jihosl. šuplb vzniklo
tak, že při zkřížení obou slov d- slova druhého
nahrazeno prostě hláskou š. Naproti tomu
pro ščuplb lze vyjíti od duplb (pol. dziupla-
wy) tak, že š + d dalo št, jež se na ruském
území a místy jinde přichýlilo k obecnému
tam ŠČ.
štír 1°, stč. ščír, štír: jméno jistých zvířat
(: cizí škorpión; naše krtonožka, lidově
i mlok, potkan, krtek), mor. ščúr; laš. šČur
potkan, krysa Lp; býti na štíru s kým =
v nevůli (= ve znamení Štíra), sem snad
i škejra záští Jgd, ČMF 16.233. — Pol. szczur
krysa, sic. štúr, hl. šcur škorpión, dl. šcura
krysa, csl. šturt cikáda, b. šturec cvrček,
sin. štir škorpión, š(č)urek, čirič krtonožka. —
Psi. ščurT>. Příbuzno je ř. σανρός ještěrka.
| Řecké s zde nemíiže být původní útvar

štír 627 štítroba
(prosté s- se v ř. neudrželo, dalo h), proto
lze předpokládat, že tu s je ze ks, což se dá
spojit se slovanským *sk. V slovanštině
podle toho čekáme *8kurt; změkčení sk > š6
je asi vliv slova ašÓer^ (viz ještér), které má
jiný původ. Změtením obou slov vzešlo
pol. ukr. r. jašÓur ještěrka; z polštiny je laš.
jašóur mlok B.
štír 2°: lidové jméno jistých rostlin (stč.
v LékB a Roudn. šruchy; bažanky podle
Jg, u Poláků a jinde též laskavce aj.), stč.
šéiřík (Klaret), dosud ve rčení han. kyselý
jak ščór. — Pol. szczyr, b. sch. štir, sin.
r. šcir, hl. šcěr, dl. šceř bažanka. — Ze sthn.
stir.
štiřik: vyraženina na těle, pupence Jgd,
jč. štirák oteklina od štípnutí hmyzu Jg-Duš,
šterák vyrážka Vy, stč. šóiřík, jakási nemoc
Klar. -— Z psi. *š6irbjb rozšířením o -k (jako
v hřebík aj.), srov. r. čírej oteklina, vřed,
sch. čir, sin. čir, čiraj, b. čirka, ukr. čyrka,
pol. czyrak, czerak (přípona a -e- jako v
češtině!). Příbuzno je 6 ř. σκιρρός ntr. zatvrdlý
vřed > lat. scirrhus t/v (Matzenauer). Viz
i diskusi v JP r. 33 a 34 o slově skir.
štířiti, rodina slov velmi rozvětvená.
Základní slovanský význam ve zvratném tvaru
je asi otvírati se puklinami, prasklinami,
žáti, v aktivním tvaru u nás nej častě ji ve
spojení se zuby (původně však pysky!) =
ukazovati zuby (při výsměchu), ceniti zuby
= otvírati ústa jen napolo s vy ceněním
zubů. Hláskový a tvarový vývoj je podobný
jako u štípati. — Vyjíti je z kořene sker-,
V baltštině bylo z něho primární sloveso
vystavěno na oslabeném stupni: lit. sklriii
skirti. V slovanštině jsou slovesa od tří
základů: 1° Od ščer- (ze sker-) ščeriti (r. šČerii
zuby, pol. szczerzyč zeby, hl. šceric, dl. šcerié),
srov. e v ščepiti, zřejmě denominativum od
^šcerií nebo *š6era, ta však nejsou bohužel
zachována ani u nás ani baltských protějšků
není. 2° Od ščir-, zřetelně v ukr. vy-ščyryty
vyceniti zuby a v mor. ščířit se; toto ščir-
odpovídá litevskému skyr-, *ščirati bylo
náležité iterativum ke *šóbr- = lit. skir-.
3° Od cěr-, v sch. cjeriti. Pro šcir- a cěr- je
výklad zcela obdobný jako pro ščip- a cěp-.
U nás jo velké bohatství nářečních dokladů
(složenin), hlavně z Moravy; zdá se, že u nás
žilo jak *ščefiti, tak i *ščirati (z toho je pak
také šetřiti): ščéřit sa, škéřit, laš. ščiřiť se,
sic. škeriť (pysky, oči), šteriť, mor. učiřovat se
čířit se čeřit. Stalo se záhy expresivním:
přijalo u (mor. ščúřit se šťúřit se čúřit se
učuřovat se, han. ščořit se, č. čuřiti se; pod.
r. šČúriť přivírati oči, ukr. pryščuryty usy
přitiskovati k tělu uši, o koni), přijalo
expresivní přípony (han. šci-hlit se smáti se,
ščuhlit se), může změniti souhlásky na znělé
(han. ozgeřit se ušklíbnouti se). Cěriti je v sic.
ceriť zuby, v Cechách v expresivním ceniti se
šklebiti se, ceniti zuby, z *ce-hniti (přípona jak
v ře-hniti se z řehtati se apod.). O tom Meh
Pocta 319. Z náležitého slabého stupně je
stč. uškrnúti sě, sic. uškrnúť sa (*ščbr-nr>ti)
ušklíbnouti se, usmáti se, z toho nové
iterativum uškřnat sa (msl. uškřdat sa
potutelně se usmívati Mal má d ze záměny
zubnic djn) a dále (u)škrniť sa a konečně
postverbáiníúškrn, škrn. — Pták sedmihlásek
se nazývá mor. vyskeřák vyščeřák vyškerák
(laš. poškléb(ov)ač); umí výborně
napodobovat hlasy jiných zpěvných ptáčků, což se
chápe tak, že se jiným ptáčkům „poškle-
buje" (mor. též přemyskovač, é. posměváček
pošklebáček přeškvíráček, toto od šker- s v,
viz výše; srov. něm. Spottvogel, franc.
contrefaisant, moqueur). — Ke šťúřiti se
připojíme jako další pronikavé expresivní
obměny tato slova: jvč. postulovati se, štoulet
se, uštulovat se usmívati se (potutelně) (u
Litomyšle), vč. tulit i se usmívati se přihlouple,
praž. culit se, uculovat se. V nich ze štířiti
nezbývá věru nic, jen rým a význam
dovoluje spojovati je. — Sem náleží patrně
i stírati (obyčejně o-, vy-) o chlebě, když na
povrchu vysychá, tvrdne a puká: vč. oští-
rati, mor. však s u šČurat (zrn. ošóúraný chléb)
uštúrat, s expresivním -hráti na Valašsku
(ob)ščuhrat, vyščuhraný chléb; i hanácké pole
ščórá = na povrchu schne a puká, je vyšcú-
řené, B. 420 vyščuhrané. Původně bylo zde
jistě medium, ale se odpadlo, když se slovo
stalo termínem a ztratilo významovou
souvislost se štířiti se ceniti pysky. — Kořen
sker- má vedle sebe variantu skel- t/v (viz
skála atd.).
štít, stč. ščít: ochranná zbroj; podle podoby
pak nazván tak trojúhelníkový domovní štít,
podle funkce a podoby všeliké štítky jiné;
štítiti se bylo chrániti se štítem, pak vůbec
chrániti se před něčím, něčeho, zaštítiti
někoho = postaviti se před někoho jako
štít, odtud zpětný útvar záštita. V jč. křtít
je k přisunuto jako ve vulg. kšilt štítek
(u čepice) z něm. Schild, Jjčř 267. — Sic.
štít, štítit sa jako v češtině; pol. szczyt,
szczycič brániti, ale szcz. sie. dospělo, jinak
než v češtině, k významu chlubiti se (asi
ze 'štítiti se svým erbem', původně brániti se
jím, ale pak honosně držeti před sebou,
ukazovati svůj erb, pyšniti se jím); ukr. šcyt,
r. sin. šČit, hl. škit, dl. ščit, csl. štiťb, b. sch.
štit. — Psi. šciťb má protějšek v stir. scíath,
jistě i lat. acutum náleží sem, ale má odchylné
ú (ten rozdíl však nemůže vadit).
Nepochybně sem patří i sthn. seilt, něm. Schild,
gót. skildus a stind. kheta t/v. Ührnem
pradávné slovo neznámého, asi neindo-
evropského původu.
štítroba, v starší češtině: lačný žaludek,
dosud jč. štítro(p), mor. zl. na šeutrovo, val.
na ščútrobu, dřevn. na ščutrovnú, srov. sic.
na tščo srdce. Vzniklo ze spojení na tšcú
útrobu, Hščí = csl. ťbštb, pol. tszczy, r. toščij

stkáti 628 štulec
prázdný. Viz teskný. „Na tesknou útrobu"
brali nejen léky a tělo Páně, ale i přísahali.
Byla i nadávka štíhlava = prázdná hlava.
Srov. r. tščedušije chabost, tšceslavije ne-
slavnost.
stkáti, nyní: vzlykati; dříve, ještě u Jg:
skytati. Stč. sekati; zvukomalebné, šc + kati
= ,,dělati sč", tedy totéž co šukati, skytati.
Sic. ckaí skytati a pd. czkac sie vzlykati jsou
útvary obdobné.
štoček (sic. štocok) tiskařský: na Boskovsku
dosud 'špalek na sekání masa'; val. stok
stůl v hospodě; sic. što(če)k truhlice na sýpce.
Vše z něm. Stock rozličných podobných
významů.
štola sic. štola 1°: kněžské roucho, církevní
poplatek. Z lat. štola.
štola 2°: chodba v dolech, mor. štula
podkop na poli, sic. štólňa, p. s(z)tola s(z)tolnia,
ze strh η. stolle.
štolba, asi domácí familiární zkrácenina
něm. termínu Stallmeister, při čemž nastala
záměna retnic b/m. Brandl pomýšlí na něm.
Stallbabe.
štorc: na štor(e)c 'stojatě' (opak: ležatě,
ra ležato, han. na pleskato), např. cihla
na š. = x'izkou plochou ležící na zemi, ale
delšími stranami trčící nahoru (obr. Gr 163).
— Z něm. Storz, Sturz strmina, sráz Jg,
např. Sturzpflasterung (štět) jsou podlahové
kameny postavené na štorc.
štos, vč. štůs: hranice (dříví, knih ap.).
Hl. štos, p. sztos. — Z něm. Stoß t/v (Biel-
feldt 263).
štoudev, jednou i štauda Ρ Α 17.336 (S.),
stč. stúdev štúdev staudev stúdva štaudev. —
Pol. stqgiew, stqgwia (dv > gv). Ze sthn.
standa. (Mladší přejetí viz pod Standa.)
šťouchati, nář. mor. štuchat i šťuchat
žduchat stušit, chod. štochat trkati. Sic. štuchat.
Několik zjevů (št > id, t\í, š-, -choti) svědčí,
že to je slovo expresivní, a tedy domácí.
Není však jasné, jaký byl výchozí tvar.
Snad Hukati, které by patřilo k týkati (viz).
šťourati, mor. a sic. štúrať. Další obměnou
(a místo ú) je snad starati, mor. dožďárat se
dopíditi se čeho, přežgárat prošťouchati.
Je i forma znělá: ždúrnouti šťouchnouti PS,
han. ždurchnót, msl. ždurchať u-ždurkať
vy-ždurkať (srv. laš. vy-šturkať), las. Mural·,
sic. ždúrať, ždúrať. — Slova asi expresivní.
Původ nejasný. Snad souvisí to sloveso se
šťouchati; byla by zde objemnější přípona
-chrati, § 20, v níž ale ch zaniklo.
šťovík, stč. šcévík, števík; laš. ščap gen.
ščapu MZ; horň. ščáv. Pol. szczaxo, sic.
štiav, šťavík, v. sin. sch. ščav. — Psi. bylo
tedy ščavb; vznikla i odvozenina šcavbjb
(r. ščavej, ukr. ščavij); ta byla i v češtině,
-bjb > -i; k tomu připojeno -k jako v slovech
hřebí > hřebík, řebří > žebřík atp. Pův. ščav-b
asi souvisí se šťáva: nakyslá šťáva té rostliny
sloužívala na jaře (kdy už nebylo kvašeného
zelí) k přípravě kyselých polévek. — ■· Některé
druhy mají poněkud hanlivý název koňský
šťovík, všelijak měněný: sic. koňský štiaf,
konštiak, konštiviar, mor. kobylí šcab, koby-
líščí, kobylašcí, kobylinec, sic. kóbelišco.
štrachanda han. žert.: zálety Gr. —
Souvisí snad s vč. štrejchovat se pářiti se (o
kočkách, hrubým žertem i o milencích).
štrachati se od Jgd, slovo f rmiliární,
trochu ironické, ale z předků solidních. Druho-
tvary jsou mor. (š)tragať sa, č. a mor. trakat se
Jgd. Do spisovného jazyka proniká teprve
nyní z nářečí. Je ze *stramati s\. Základ je
zřetelný ve val. štramlat sa a, v kyjovském
střablat se (srov. i dolské stromlať sa), je to
iterativum k slovesu, které má ještě ruština
v stremiťsja namáhati se, usilovati; příbuzno
je k němu něm. streben snažiti se, usilovati.
Záměna bh/m. Stramati se bylo zúženo na
'bezvládné nebo směšné namáhání', nabylo
expresivní povahy, proto je š- (resp. r > ř
v střablat se) a ch-ová přípona. — Jiné
štrachati buráceti, chrastiti viz pod rachotiti.
štrejch-: sic. štrych rovná míra, odštry-
chovať; č. štrajchholec B, štrých- Jg sháněčka
< něm. Streichholz; vč. štrejchtitý hrnec
Kotík (srov. vřchtitý navržený Mal) naplněný
po okraj (pův. o duté míře na obilí: po
naplnění zrním se případný vršek na čtvrtníku,
tj. míře na 25 1, rovným dřevem, sháněčkou,
seštrejchnul PS, aby míra byla rovná).
Z něm. Streicher, Strich. Z téhož pramene
i štrych 1° čára, pruh, 2° uskok (příbuzné je
trik z angl.), 3° struk vemena (viz i struk).
štrejchovat se, vulg. o kočkách (honcovat
se), hl. štrychoioac tříti se, o kaprech (Biel-
feldt 264); z něm. streichen pářit se, běhat se,
třít se. Šmilauer. Viz i štrachanda.
štrngnót han. Gr; sic. štrngať, štrnkať cinkati
(sklenicí o sklenici apod.). — Zvukomalebné.
Srov. sic. grngaťt/v. Zakončení jako u cengať,
č. cinkati, mor. zengaťj(d)zingať.
štrúdl 1°: závin. Z něm. Strudel.
štrúdl 2°: slang.: průvod jistého druhu,
např. školáků. Z něm. Rudel houf, hejno,
zástup, ale žertem smíšeno se š. 1°.
štrycák han.: frajer KpU. — Z rak.-něm.
Strizzi.
štrýma vč.: kráva červená n. plavá s
černými n. šedivými pruhy Jg-PS, též trýma
Jg. Adj. (š)trymatý, štrymovatý pruhovaný
Jg. — Z něm. Strieme pruh (Jg). Vývoj byl
takovýto: nejprve vzniklo adjektivum, z
něho pak zpětným postupem štrýma (o krávě).
(Ale v štrymonohý schlankfüßig, us. za Jg,
vězí strmý\) T-'**
študlek šcudlek laš.: jetel, sic. čudlek K.
Z pol. szczudlek, jež samo je nejasné.
štulec. Již u Jg je toto š. nebo šťulec 'úder*
jakožto moravský tvar proti č. štilec, jež
znamená šňupku (do nosu, do čela), ale
vč. (A. Marek) úder, např. do boku. Val. bylo
*ščidec, o tom svědčí ščulcovat sa uskrovňo-

Stumpa 629 šukati
váti se B, srov. fackovat, pohlavkovat něco =
odbývati, živořiti. — Poněvadž šňupka
i štulec (úder) může být jedno a totéž,
liší se snad jen silou, můžeme vyjít od
významu úder. Pak je lze spojit s msl.
žduran, -anec štulec pěstí do žeber (Mal):
ztráta znělosti jako v šťouchati I štuchati
proti žduchati a záměna rjl. Tedy žduranec
'zduchanec' > *ždurec > štulec. (Pol. szczu-
tek a r. ščelčok šňupka, uvedené u Jg, jsou
zatím málo jasné.)
štumpa: homolovitý, ještě neupravený
tvar plstěného klobouku PS. — Z něm.
Stumpe t/v.
stupo vat: látati (punčochy). Z hornosas.
stuppen t/v. — Hl. štopowac je z hornosas.
varianty stoppen (je i střdněm. tak, sthn.
stopfön) t/v (o hl. Bielfeldt 263).
štupr zahradn. slang.: odnož, -ovát
rozmnožovat rostlinu řízky PS. — Pol. sztuber
sztuper sztoper. — Patří snad (jako
přejaté?) k něm. Stubbe pařez a k stub^l-b
(viz zbel), lit. stúburas pařez. A. Mátl.
štváti, stě. šcuju (štiji) ščváti; mor. čvat
(Sušil), dosud počvat u Slavkova, nový
infinitiv laš. ščuť (srov. pol.) a val. pošóuť.
Odvoz, štváně strašidlo v podobě psa PS.
Pol. szczwač a szczuó, sic. štvát, ukr. čvaty,
sin. šČuti, zpravidla je však iterativum
šČuvati, tak i hl. šcuwac a dl. šcuwaš. U nás
je *ščuvati v po-štívati (s mylným e poštevač),
pfištívati na někoho. — Psi. bylo šČu-jo
šchv-a-ti (*skeu- > sk{u, před samohláskou
skb-v-); podle présentu stavěny nový
infinitiv šču-ti a iterativum šČu-va-ti. V jiných
jazycích není zřetelného příbuzenstva,
sloveso je však starobylé, i když je zachováno
jen v západní slovanštině a u Slovinců. Snad
by se kořen skeu- dal spojiti se základem
něm. Scheu, scheuchen, hledíme-li k
aktivnímu odstínu verscheuchen = verjagen,
plašiti, zaháněti; naše štváti nebylo původně
jen hnáti (během), pronásledovati: když
zloděje v domu čiji, štěkáním naň lidi štiji,
praví pes (= budím, vyplašuji, dělám
poplach).
štych v karbanické řeči: jedno braní
přebitých karet spolu s přebíjející kartou.
Z něm. Stich t/v. — Nechati někoho ve štychu
(bez očekávané pomoci, v nesnázi) je přejetí
německého im Stiche lassen.
štyra mor.; tak i sic, ale i štíra čtira čtyř a
pštira ščira ščiriak šcuriak sic; mor. a sic.
štyra hermafrodit. Ščiriak přejato ze sch.
štirak, formy na -a vznikly pak zkrácením;
z nich pak přejato mad. csira. Vše, spolu
s b. štirica a sch. štirkinja, znamenalo
původně jalovou krávu (kozu, ovci) a je
přejato patrně z řeči románských pastevců na
Balkáně (rodina lat. sterilis neplodný).
Podrobnosti dosud neznáme. Slované měli pro
ten pojem výrazy jalov-b, jalovica. Nutno též
ohledati (Matzenauer) středolat. stirica (z
toho něm. Stärke jalůvka = mladá kráva, jež
dosud neměla tele).
šuba: kožich, tak i u jiných Slovanů, od
nich u Litevců, Madarů a Rumunů; č. je
i čuba. Od Slovanů je snad i něm. Schaube.
Slovo původu východního, ale není dosud
jasné, odkud z východu a jak k nám přišlo.
Jinou cestou, z arab. gubbet, dospělo
k Románům (it. giubba atd.), od nich pak je
mor. župa kožich s vlčinami, župica dlouhý
svrchní šat valašský.
šubrat: špiniti, rousati, courati (šaty v
mokru nebo blátě), pak i vůbec špiniti (mor.
a sic), zašubrat se apod. Od toho post
verbální šubra, znamenající někde šišvorce
bláta na dolním okraji šatů, jinde špinavou
ženu, nepořádnou (srov. courati — coura,
švondrat se — švondra atd.). — Expresivní
útvar, paralelní k sic čubrať (sa) šplíchati
(se) a k č. cabrati čvachat se ve vodě. Druhý
význam při čubrať sa 'hrabati se' upomíná
na stejné zakončení v ba-brati se; šu- ču- Ča-
ca- apod. se vztahují na protivné šplíchání,
máčení se s vodou a přeneseně na špinění se
s blátem.
šugár, šu(n)giar, čugár sic: střapec na
biči. Proniklo místy na Moravu: šugár,
šuhar, kytka dlouhých vlasů z vlastního
týlu vy škubaných, na bič uvázaná Kt 7. —
Z mad. sugár t/v (Šmilauer; Sulán PIDebr
39.10).
šuhaj sic a mor., šohaj. Z mad. suhinc =
šarvanec, chalan. Původně tedy slovo málo
lichotivé; v sic změněn konec podle jiných
nadávek chumaj lapaj talhaj mamaj pobehaj.
šuchať, šúchať laš. a sic: tříti, ošúchaný
ošoupaný, odřený, ošumělý, such zvuk při
šoupnutí, šust (Klaret a nář.), šuchnúť
vklouznouti někam. Utvořeno novou
příponou -chati od šupati šoupati.
šúchol val.: suť (Schutt B), šucholčí
nečisté obilí SvK. — Nejasné.
šuchomať špatná krmě dobytku, plevel,
chachcmať suché chvojí, chachomet drobné
ovoce. — Sic šuchomet šušomat šušo?nať suché
proutí s listy aj.; p. chichmec houští apod. sem
přiřadil Trubačev EIRJ 2.1962.26n.; u Rusů
je suchomjat, např. jen kus chleba, snědený
při pochodu, pilné práci apod. bez zapití,
pokládán za stravu nad jiné bídnou. — Vše
ze šuchometby od suchý a mnouti. Meh Nft
28.188. Sem patří i stč. chudomačka suché
jídlo, xerophagia.
šukat se mor.: loudati se s prací, šuchmať sa
(též ťuchmat) šumtat se šuch(o)tat se čuchtat se,
sic šuchtat sa, šúkačka, šuchtačka loudavá
práce, šúchavec, šuchták louda. — Pův. asi
šúchati se, expresivní útvar (s novou ch ovou
příponou) od šoulati se.
šukati po domě: slíditi, pol. szukac, ukr.
šukaty, r. šukat hledati; je též pd. szluchtač
(l vloženo, § 9) sem tam choditi všude se
dívaje a vším hýbaje. Je možná totožné se

šúlať 630 šus
šukat se, neboť v češtině znamená zpravidla
neúčelné chození po bytě, předstíranou práci.
Odstín hledati něco se mohl vyvinouti
z prvého významu jako expresivní (a snad
i vlivem němčiny?); že v polštině a v ukra-
jinštině nabyl převahy, neznamená ještě,
že je původní a že třeba mysliti na přejetí
ze suchen; čeština svědčí zřetelně pro původ
domácí, neboť šuchtati po dome má význam
týž.
šúlať mor. a sic: dělati válečky z něčeho
měkkého. Je třeba, vzhledem k významu,
odděliti je od šoulati; expresivní povaha slova
je patrná ze znělých druhotvarů u-zúlat a zú-
lat. Dvě odvozeniny: šoulek kobliha Jgd,
sulek, šulec váleček (šiška na krmení hus,
šiška jedlová apod.) šulánek (šúlanec šuli-
nec zulanec) „škubánek" (jídlo). Zdá se, že
původnější podoba je v laš. švalať hnísti
válečky (val. a laš. švalek = sulek), což je
nepochybně expresivní druhotvar slova volat
= váleti. Změna šva- > šu- nastala nejspíše
vlivem slova šústati tříti rukou (srov.
i šustky škubánky Jg). Je však i ukr. šulyk
makový koláč.
šulístka sólistka sólistek mor.: zakrnělé
ovoce. Nejasné.
šuliti: šiditi, klamati; sic. ošúlit. Též se z:
č. zuliti, r. žúlit t/v. — Snad je to novotvar
od šu-diti, viz šiditi: nová, expresivní
přípona -(ch)liti přistoupila k první slabice
původního slova.
šum mor.: pěny na másle; odvoz. č.
šumivý: pěnivý (o jistém druhu vín). —
Hl. šum, p. szum pěna. — Ze střhn. schüm
pěna.
šumař: potulný hudebník (NŘ 25.122:
lupič), šumařiti, zpětný útvar šumem jíti
(nyní zastaralé). Ze střněm. schümer tulák.
Jedenkrát hráli tré, menovali sa Šimaři. Dva
hráli na huslách, třetí na basi (Rusava 92).
šuměti, šoumati, stč. i šiměti; šum; sic. též
šumoliť; srov. b. šumolja. — Stsl. šuměti,
šumt, pol. szumiec, szum, ukr. šumity, šu?n,
r. šumět, šum, hl. šumic, dl. šumi4, sin. šuměti,
šum, b. šumja, šum. Sem náleží i b. šumá
listí, ratolesti, šumav listnatý a pd. sch. šumá
les. Nč. knižní šoumati. — Psi. šuměti (šum-b
je starobylé postverbale) je m-ový druhotvar
k zvukomalebnému šupěti: prší jen šupí Jg,
sukně zašupěly PS, srov. sic. šumctat = mor.
šupotat šelestiti: prší, tak to šupoce. —
Příbuzné je lit. siüboti šuměti.
♦ šumlovat, vč. šumrovat: tříti (např. ošum-
rovaný loket rukávu), šumeliti Jgd. Han.
šóblovat dříti (nohama o zem ap.) KpU (mb >
bl). — Z něm. schummeln.
šumný mor. sic: hezký, zvláště o dě\ča-
tech. Přejato z polštiny, kde vzniklo svého
času jako dobové módní slovo (jako u nás
kolem r. 1910 byla dívka jedině správná,
později řádná, nyní sensaóní) od šuměti, jež
tam i v ruštině má (kromě 'dělati šum') i
význam přenesený 'buditi rozruch, sensaci'.
U nás, kde základní slovo ten význam nemá,
šumný tento afektivní a módní odstín („sen-
sační") nedostalo.
šúiíé mor. (z Podluží): náplava; sic šúní
listí K. Nejasné.
šunka, tak i hl. sch. z bornoněm. Schunke,
což je ablautový druhotvar k střhn. schinke
(nyní Schinken), běžný v četných středoněm.
nářečích v 16. a 17. stol. i v literatuře
(Kluge). U nás ji dokládá Zíbrt (K. Koniášo-
vé kniha kuchařská 531) již k r. 1712: šinky
nasoliti (Šmilauer).
šup jvč.: kabřinec, kukla, lomenice. Viz
kozlub.
šupák, župák: pobuda. Je název od toho,
že byli posíláni ,,supem" (postrkem) do
své obce?
šupati 1° mor.: opatrně jíti (z toho šupáky
nohy, pantofle). Paralelní k cupati, jenže š
maluje kroky tiché.
šupati 2°: šlehati, bíti; na° komu. Κ tomu
patří st-ové intensi v um našustit komu =
nabíti prutem, vyšústat Mal, vyšoustat, vy-
šoustnout vybíti PS. Postv. šupa úder. —.
Základ šup- je zvukomalebný, paralelní
k (vy)šubati šibati cubati cibati čabati t/v;
druhotné je vč. vy-šukat koho, Jgd šuknouti.
šupati 3°: jísti oblo, hodně, mnoho Jg,
jísti s chutí PS, též s vy°, se°, dále je našupati
se, sešupnouti, našupnouti se PS. — Příbuzné
je lit. žiaubti žráti plnou hubou (např.
o dobytku). Místo náležitého *z'ub- je u nás
ztrátou znělosti obou souhlásek *s<up- >
šup-; je však možné, že původní zub- vězí
dosud v mor. žubrovat, které se však křížilo
se štibrati (viz). — Κ němu patří st-ové
intensivum rd. šústat t/v.
šupec vč.: spěch, poplach Jgd, han. šopot,
chod. sumec. Asi ze šupotati (srov. han.
škrabot téhož významu, slovo též zvukomalebné).
šupěti o mrazení ze strachu: neosob.
šupí mi je mi úzko, jsem v úzkých, mám
strach Mal-Gr; šupělo mu PS, šupí mu o krk
běží mu o hrdlo Jg z Rosy; ale též mráz jim
šupěl po zádech PS z Baara (a mráz mi šupě
po z. PS s. šupati), ba i kůže mi šupěla po
zádech Teplv. — Sic neos, šupiet t/v, hojné
doklady má^G. Horák SR 24.82. — Příbuzné
je lit. siaübti míti strach.
šupina: jenom šupa a šupina, pokud
znamená š. rybí, může býti z něm. Schuppe.
Tak i hl. šupina, dl. šuplina, p. szupina
(Bielfeldt 267); ale sotva jvč. a mor. šupka:
druhotvary slupka a vč. zlupka svědčí, že
šupka je asi domácí (redukce šl- > š-);
viz slupka. Pol. szupina.
šurpat se laš.: loudati se MZ. — Nejasné.
Snad souvisí se šoupati, a to tak, že má
navíc zesilovací r, § 10.
šus lid.: potřeštěný, blázen. Z něm. Schuß
t/v. — Lid. šuspajtl t/v ze Schußbeutel,
Schußbartel. Jde tu o pojem „střelený"

šustaf
631
švápati
(tak je č.); znamenalo to původně, že
nepřejícná čarodějnice do člověka vstřelí
potrhlost, pomatenost. — Mor. rozšířeno o t:
las. šust potřeštěné děvče, han. šustka živé,
lehké děvče. Sic. šust blázen Jg. Původ
toho t ukazuje laš. je šustnuty potřeštěný
(Glazarová, Roky v kruhu): je to výs edek
změtení pojmů „střelený" a „praštěný"
(v. praskati 1°).
šustať laš.: stříkati (krev z něho šustala),
sic. šústai vylévati, stříkati. St-ové intensi-
vum od šupiet utíkati z hrnce. Meh SPL
1.250.
šustka, šusterka Jg-PS-Krš-Rzr, šustíce
Jgd, šoustky Jgd s. v. šustíce; mor. pl.
šuterky Jg: škubánky. — Nejasné.
šuškati mor. a sic: šeptati, z toho dále
šuchotat šucholiť šušlit šušať. Ze *šušu-kati,
srov. ukr. šušukaty, r. šušukai a b. šušukam.
Interjekce šusu označuje šeptání (je např.
v han. Kp).
šušňati se, typické slovo expresivní:
piplati se s něčím; pak i: špiniti se, mazati se, též
šušnit se; nešuša špinavec, nešoušný nečiš-
totný. Další člen té rodiny je č. šišmati se
špiniti se, sic. šušmať sa loudavě pracovati,
piplati se; sin. šušnja osoba loudavě mluvící
n. pracující. — Není jasno, jak vypadal
výchozí útvar. — Jiné je č. zvuko-
malebné šušňati mluviti nosem = huh-
ňati.
šůta jč. a chod.: šiška, val. suta t/v SvK. —
Z něm. Schote.
šutat, čutat lid.: kopati míčem. Z angl.
shoct střeliti, hoditi; přeneseno z Anglie
zároveň s fotbalem.
šuteřica šutořica sotoreň mor.: fujavice B.
Dl. sutorié foukati (o větru), sutor vichr.
Viz futer.
šutka: žert, kratochvíle v obrozenské
češtině (z ruštiny). Sic. r. šut čtverák, pol.
szut, sin. šutec blázen. —Vše k šutiti (v.šutít)
a k lit. siauóiú siausti hráti, šíleti, zuřiti,
siaüstis baviti se. Viz i pošetilý.
sutý mor. a sic: bezrohý, komolý, kusý,
zpravidla v mluvě pastevců o kozách nebo
ovcích (suta, sutana ovce, kráva, koza bez
rohů, šuták kozel bez rohů, též s předponou
ko-: košut kozel). Pol. szuty siuty szuta, ukr.
šutyj suta; i na Balkáně: rum. ciut sut (i sic
óutý), b. šut, sch. šuša, sch. b. sin. košuta
laň; alb. shut. — Sem snad lze připojiti mor. sic
šutky menší gajdy valašské, dudy, míní-li se
tím vtipem střední část zvaná koza (plur. by
byl podle dudy).
šváb, tak i pol. (szwab), b. a sch. Hl. dl.
šwoba. Stč. švábník Klar. — Z něm. Schwabe
(u Rohna: Hausschwabe), což je obměna
náležitého Schabe (náleží k schaben škrabati
jako naše chrobák škrobák ke škrobotati) na
posměch jihoněmeckému kmeni Švábů, tj.
starých Suebů. — Zslc (ze Gbel) šváb je
i nějaký večerní motýl; podle Vážného JM
se ten význam vyvinul podle jihoněm.
Schabe = mol.
švabach: z něm. Schwabacher, podle města
Schwabachu na jih od Norimberka (Šm.).
sváda lid.: výřečnost, vyřídilka. Je i mad.
sváda z něm. Suade t/v. Pramenem je jméno
římské bohyně výřečnosti Suada (ř. Peithö),
doložené již u Ennia; bylo i zdrobnělé
Suadela (od Plauta); byl to vlastně spíše
symbol Či zosobnění řečnické dovednosti
přesvědčiti (per-suáděre) posluchače. Ve
středověku to jméno bylo téměř zapomenuto
(jsou známy jen tři doklady), ale zachránily
je renesanční slovníky. V Uhrách je od 1863
doloženo i vlastní jméno osobní Sváda.
Od poloviny 19. stol. je mad. sváda jen ve
významu Výřečnost' a jen v hovorové řeči
(P. Fabián, Magyar nyelv 53.1957.423, ref.
BCO 5.20). — Κ nám přišlo š. asi z němčiny;
má je teprve Kott 3, ale už on odkazuje
na lat. Suada (tu má již Jg) a má ,,us."
rčení ten má suadu. Vlivem slova sváda
bylo od žvandat apod. (viz zváti) utvořeno
žvádolit a švádolit tlachati.
švadlena: viz šíti.
švadroniti: protivně mluviti (cizí řečí ap.).
Z něm. schwadronieren žvanit, tlachat,
chvástat se, pův. divoce šermovat; náš význam je
od Urfausta 1774. (Š.) Chod. švantrati za-
drhovati cizí řečí, dále č. švandrati, mor.
švandrkat švandr(o)cit švandrošyó švandr-
kovat švandrykat apod. jsou z bavor.-něm.
schwandern tlachati, Bielfeldt 307. Je i pd.
szwandrac, szwajdrac aj.
švagr, švagrová; vč. vok. švaře, z toho švaří-
éek; stč. švekr, švegruše. — Sic švager, švagor
(švoger; z madarštiny šogor aj., viz Kálal 968),
švagriná (přípona jako v gazdiná), šógrina
atd.; švagre bylo místy na Slovensku obecné
oslovení mezi muži jinak sobě cizími (např.
za jednání na trhu). (Podobně v něm. je
Schwager oslovení mezi příslušníky
příbuzných řemesel, např. kováře vůči zámečníkovi,
mlynáře vůči pekařovi; Wolf s. v.). Pol.
szwagier, szwagrowa, dl. šwar, šwagrnica. —
Z něm. Schwager, jež je příbuzno našemu
svekr. Přejaté švagr svou pohodlností
vytlačilo u nás domácí přesné názvy dčver,
šur (viz šiří); švagrová vytlačila želvu
a jatrvenici.
švališer, -šar: lehký jezdec, v barokní
češtině. Z franc cheval-léger.
švanda: legrace. Ze *štvanda < štvanice,
srov. stran významu rak.-něm. Hetz (> č.
vulg. hec) švanda, žert, což je z Hetze
štvanice. Rozumějí se štvanice = zápasy
divokých zvířat, poštvaných proti sobě (např.
psů proti zubrům, koní proti lvům a
medvědům), kdysi oblíbená „zábava" šlechty i
měšťáků. O tom podrobně Knobloch ZfS 1.4.85.
Je však možno mysliti také na něm. Schwank
šprým. Byl to útvar jako junda (viz) od Jux.
švápati. Je expresivní rodina slov, jež.

Svargať
nabývají (v složeninách) i významu bíti,
práskati, jednodobé sloveso s u- má obecně
význam ukrojiti notný kus (chleba) ( = „ušvi-
hnout, ušmiknout si"): val. ušvažiť skybu;
novější útvary s c < st přesmykem val.
sic. švácať švacit švácnuť švacnút, švancat
(vy° PS), sic. švocať, laš. švajcnut ukazují
nepevností vokalismu dobře expresivní
povahu. Pd. éwiachač dávati rány. —
Východiskem celé rodiny je švápati uřezávat,
doložené u Kotta. Od něho bylo st-ové inten-
sivum *švastati > švácať, další jsou
odvozeniny na -chati > -hati. Kořen je starobylý,
väp-, ve véd. väpa- holení, stříhání (vlasů);
v slovanštině bylo vap~jo vapti > váti, to
rozšířeno ve vajati a pak přitvořen nový
présens csl. vajo, ba i csl. vajajo, r. vajáju
vaját vydlabávati, vyřezávati (sochu, řezbu).
Ve švápat je však ρ zachováno; š je
zesilovací. Meh SPL 1.250.
švargať laš.: šourati se Malý. — Upomíná
na sch. švagati; má navíc r, § 10.
švarný; znamená jednak čistý (nešvára =
kdo nedbá čistoty), jednak pěkný, hezký,
ba i statečný (mor.). Pol. szwarny, sic.
švárný, ukr. švarnyj (z polštiny), hl. dl.
šmarný hezký, pořádný. — Nejasné. Ze sthn.
8übar (nyní sauber) čistý, pěkný, oba naše
významy jsou tedy už z němčiny?
Samohláska po s vypadla asi nejprve v záporném
slově. Přípona podle pěkný, krásný. Nešvar
je zpětný útvar z nešvarný. Mor. ošvářit
ušvářit učistiti; švárnit se lichotiti se =
dělati se pěkným. Či snad ze ^st-tvar-bn-b"]
švec: viz šíti.
šveholiti, mor. šviholit švihotat švihlati
žvaholit, stě. švehlati; odtud stč. jakýsi pták
švehlác; nč. švihlík polní vrabec, švihlotaÓ
zvonohlík. — Hl. šwiholió šwiželič šwizolic,
sic. šveholiť, pol. éwiegotač. Sem náleží
(Knobloch ZfS 7.302) též Puchmajerovo
argotové švihlík 'Němec', švihlicka 'němčina*.
— Zvukomalebný základ *svegl- svigl-,
spolu s mor. švigry-švigry (štěbot vlaštovčí),
je jinou podobou toho, co je v pol. éwierk-
-ctar cvrlikati. Viz i švitořiti. Ze sverg- je
švrhol zvonohl'k.
šverc val., laš., též han. u Slavkova: paše-
rák; švercovat. Pd. szwarc(ouac). — Z rak.-
-něm. schwärzen t/v od schwarz černý =
tajný (srov. černá bursa, jeti na černo, franc.
mar che noir), černý trh.
švestka, již stč. Z (pruna) *sebestica, tj.
-arabská, což se předpokládá na základě ná-
švrnéný
zvu pruna sebestena. Šmilauer NŘ 26.220.
Něm. Zwetschke je z češtiny.
švidrati mor.: šilhati B-Hor-SvB; švidravý
KtD, švidratý Β šilhavý, švidrhoň KtD šilháč.
Je též sev.-mor. šmidrat šilhati Rzr, mor.
šmidrkat t/v PS z Basse, šmidra šilháč PS;
jeho ρ umožňuje dospěti ( = záměna retnic
™>I'P> § 6) k han. (na Boskovsku) pidrat
SvB. — Výchozí švidrati je přejato (Kopečný
SISb 52.277,280) z pol. éwidrowac oezami
'šilhat' (vlastně: vrtět očima).
švihati; oš(v)ihel prut (srov. šmihel pod
šmihit), svižný (tak i hl.: šivizny), z toho disi-
milací svižný (srov. mor. šmižný), švihlý;
postverbale švih = ocas hovězího dobytka,
řemen; švihún výhonek, prut (srov. šlahoun);
švihák původně mladík jako prut; šviháčtina
je tajná řeč moravských miškářů (švihají
dobytek = řežou, klestí). Se zakončením
na k chod. švíkat, mor. švícat, švicnót. — Hl.
šwihaé šwikac švihati, sic. švihat. R. žvýkat
t/v má opačný stav znělosti a y. — Příbuzno
je lit. svíegti schleudern, schlagen.
-švihnouti ve vy- se někam. Sic. vyšvihnut
sa. Hl. šwihnyc so (na koleso) t/v. Z něm.
sich schwingen t/v.
šviňha: příčné spojovací dřevo v žebřinách.
Z něm. Schwinge.
šviřeti: za° zafičeti PS. — Zvukomalebné.
švitořiti, mor. švitorat, sic. švitořit. Vzniklo
vnitřním rozšířením zvukomalebného
základu švir-, který je v mor. šviřinkat a v sic.
švirikat. Srov. i cvrlikati, skver- ve skorec.
švondat se, žvondat se mor. toulati se bez
cíle, švondrat courati. Švondat se je paralelní
útvar k mor. cvand(r)at se, příbuzný dále
s cvachati atd. Vývoj významu: čvachati se
ve vodě, v blátě > courati se mokrem >
courati = toulati se. Pol. szwendaé sie.,
szwedrac si$ toulati se bude asi přejato
z Moravy. — Sem dále (s posunutím
významu) patří též mor. švandrat ztěžka jíti,
švajdat jíti šmatlavě (rýmuje se s glajdati
pajdati atd.), švejhat jíti šmatlavě.
švrdlat. Takovéto sloveso předpokládáme
jako východisko pro val. švrdlacka a švrlák
(Hzl), han. švrglaóka měchačka (vyrábějí se
z přeslenu větviček od vrcholu jehličnatého
stromu); sloveso zní též mor. nář. švřlat,
šurlac. Je odvozeno od *svbrdlo vrták,
o němž viz pod svidřík.
švrnéný mor.: rychlý, obratný (Kyjovsko),
val. ščrcný bystrý, smělý, msl.: velice
dychtivý; han. střený smělý do někoho. — Nejasné.

-ť
633
táhnouti
Τ
-ť, částice kladená jako příklonka u
některých slov (nebo-ť), popř. jako trvalá
součást (vždyť). — Příbuzné je stind. iti
'tak': to se může klásti i jen k pouhému
zesílení předešlého slova; i- u nás zaniklo,
podobně jako u v *upo (viz po 4°) a a v *apo
(viz po 3°).
tabák, slovo západní kultury (na východě je
dohán), pronikající do všech jazyků,
původem z Ameriky, odkud i ta rostlina přišla.
Κ nám se dostal za třicetileté války skrze
cizí žoldnéře. Tabatérka z fr. tabatiére.
tábor, vojenské ležení, je totožné s názvem
jihočeského města Tábor (K. Titz LF 59.245).
To bylo založeno 1420 a nazváno podle
biblické hory Tábor jakožto útočiště proti
nepřátelům. Husité pak nazývali tak i svoje
opevněná ležení a zanesli to slovo do Němec
a jinam, hlavně však do Uher, ba dostalo se,
jak se pak ukázalo, i k osmanským Turkům,
od nich pak k Arabům a od těchto ke Španě-
lům; na východě pak přes ruštinu do střední
Asie. Titzův výklad se stal předmětem
rozsáhlé diskuse; Némethův příspěvek (Acta lin-
guistica (Budapest) 3.1953.431n.) vyvrátil
názory těch, kdo tvrdili, že slovo je z tureckých
jazyků. Doklady s obecným významem jsou
v češtině nyní známy od r. 1420. Znamená
nejen opevnění, ale i opevněnou posádku,
vozový tábor; toto označení vzniklo zcela
zřejmě mezi odpůrci husitů, a to bez rozdílu
národnosti; vyškytá se stejně v českých
textech pocházejících z okruhu Rožmberků
jako v textech latinských, německých atd.
Obecným jménem se t. stalo již v 15. stol.;
svědectvím je tu i to, že v obecném významu
má v koncovkách kolísání, např. gen. -u
vedle -a (u vlastního jména je jen -α!). Ο tom
všem B. Havránek NŘ 38.2. — Madarští
badatelé však stále mají za to, že t. je
z tureckých jazyků: tak nyní B. Sulán
(pís.), že t. je z tur. tapqur 'vojenské ležení,
obehnané vozy' (což je prý stará tradiční
forma vojenského ležení, kterou obnovili
Kumáni v madarském vojsku); opírá se
o článek D. Paisa v Nyelvtudományi
Kozlemények 49.1935.295η.; podle P. osm.
tapqur je řada, zvláště koní nebo jiného
dobytka, pás, palisádové opevnění, vozová
hradba, džag. tapqur je vojenský oddíl,
vojenské ležení, z posvazovaných vozů
sestavená vozová hradba, opevnění ve tvaru
čtyřúhlé pevnosti z vozů. Pais poukázal
na to, že rus. tábor (tábur) má vedle významu
'polní ležení, válečné ležení, tábor kočovníků
nebo cikánů' též význam 'stádo zvířat
(např. sobů)'; to je prý význam přejatý
z osm. 'řada koní nebo jiného dobytka'. —
V sedmdesátých letech minulého století
začalo tábor u nás označovati meetingy lidové
pod širým nebem, asi vlivem četby
Palackého o táborech husitských, a spojení tábor
lidu se trvale uchytilo (o těchto táborech
v letech 1868—70 viz A. Stašek, Vzpomínky,
1926,260η.). — Nové odvozeniny: tábořiti;
táborák = táborový oheň, ač útvar
familiární, stává se dnes termínem.
tabule; sic. tabula, se synkopou tabla z mad.
'tabla. Vše z lat. tabula. Z téhož základu, ale
přes něm. Tafel, je starší lidové táfle, sic.
táfla; z něm. Tabelle je tabela; z franc. tablette
je č. sic. tableta (forma léčiv). — Základní
slovo je z Orientu: akkad. tuppu, z toho het.
tuppi hliněná tabulka. Cesta přejetí do
Evropy nebyla dosud zjištěna; snad přišlo
do latiny, přes etruštinu.
tác 1°, sic. táca, pol. tac(k)a, z rak.-něm.
lidového Täzze, jež si v Rakousku zúžilo
význam na 'podnos' (Untertasse); samo
pochází z ital. tazza t/v; sic. tácňa je z něm. lid.
die Täzzen. It. tazza je z arab. tassa, sem
náleží i fr. tasse a něm. Tasse šálek, hrneček.
tác 2°: pivní daň; pol. a luz. taca, z něm.
Τ atz, to pak z it. dazio (= lat. dáti δ dání).
tacle mor.: krajky; sic. tacel. Pd. tacla.
Pův. náběra u rukávu, výlóžek, z něm. tätzel,
Käppchen an einem Weiberhandschuh; stč.
okruží u rukávu. Winter, Kroj 220. (Šm.)
tacmo, slez. 1° kněžský desátek, 2° jistá
dávka pastýřovi (přen. byl s tacmem = na
záletech, Hor), pol. tacma, hl. dl. pol. taca.
Z něm. Τ atz, to pak z lat. decima (totiž pars,
desátý díl).
ťačkať: val. na° sa načekati se SvK.
Nejasné.
tácky 1° mor. sic: kotouč, kolečko na
dopravu hmot. Viz taliga.
tácky 2°: jíti na tácky, na besedu. Málo
jasné. Starší význam u Jg tácky = procházka
s dětmi. Vzniklo snad (pouhá domněnka!)
takto: táč (od točiti) je vč. dlouhé plátno, jímž
chůva otočí dítě a pak sama sebe, aby se jí
lehčeji neslo; vzíti dítě na táó bylo vzíti je
s sebou na delší procházku, což byla
obyčejná chůze na návštěvu. Z toho porušením
vazeb jednak jíti tác Jg, chodit na táce Dědina,
jednak plur. a zdrobnělé na tácky, z čehož
vzniklo samostatné tácky = beseda. Val. je
podivné na vytáčky = na besedu SvK.
taft, sic. taft, asi přes něm. Taft z ital.
taffeta (odtud přímo pochází pol. tafta),
to pak prý z pers. tafte. Starší čes. tafat,
sic. tafata a starší něm. Taffat jsou ze středo-
lat. taffata. Nejasné je, jak vznikl druhotvar
tykyta, dýky ta.
táhnouti, psi. t$gnoti (pol. ciqgnqc, sic.
tiahnut, r. tjanui atd.), iter. tahati (nář.
táhati) z psi. tegati ((sic. tahat, r. tjagat atd.),
bylo i *t§zati (viz tázati) a He^žati. Vlastní
význam kořene t$g- byl jednak vléci za

táhnouti
634
tál
sebou, ale i napínati, natahovati, něm. ι
spannen, např. napínati luk, řemen,
přeneseně i napínati sílu. Pro pochopení odvozenin
je nutné vycházeti z významu napínati,
spannen. Stč. bylo v době přehlásky táhnu
tiehneš attl., ale časem (od 16. stol.) ovládla
podoba tah-; z tieh- (zúžením z toho tíh-)
je jě. tíhnout, mor. tihnót táhnouti a né.
tíhnouti někam = směřovati. Odvozeniny:
tah-oun, tažný, (vz- pru-), postverbální je tah
(vz-, vý-, pru-, roz-, za-); táhlo, teklo, stč. tiehlo,
i muž. téhel u vorařů (těhlík u Litomyšle:
část kolovratu), žen. téhla; sem patří i vslc.
cahlo vrchní dřevo jařma Bf; otěž viz zvláště;
mor. a sic. sťahel uzda, oprať, zvláště pro
hříbata (^s-h-teg'hla), stíhel, mor. stahlůvka;
samotíz, sin. samotež je patrně adverbium
starobylého typu (složenina s příponou -b),
užívalo se ho o vozu nebo saních, když je
lidé táhli sami, z toho pak samctěhou
(Polnička), samotího (han.) (ukr. samctužki)
a jméno sáněk samotížky; poteh, mor. potahák
řemen, jímž si švec přidržuje botu na koleně,
srov. sin. potega šňůra. Κ stupni o patří
stuha (viz); otuh úvinek, jímž se stanuje,
svírá řetěz na upevnění klád naložených na
vůz (otouch v Kladsku a na Holičku; pod.
votouhy, votouhnice u kosy, Litomyšl); psáno
i votouch klacek PS. — Tohoto slovesa se
užívalo i jako 'natahovati, napínati se' =
těžce pracovati: mor. natahat sa lopotiti se,
unatáhat se unaviti se (uznatahovať se
upracovati se Malý); natahá, natázka těžká práce,
s expresivním g a změkčením uťáganý =
unavený. Od starého težati pracovati je stč.
těžař negotiator, cultor, sch. tezak sedlák,
csl. težakt tezar'b dělník, sedlák, u nás však
Hezati (csl. težati, sch. težati) přešlo do
4. třídy: těžiti, a odchýlilo se i významem
(vytěžiti = vypracovati, vyzískati, ale těžiti
je pouze bráti zisk, dokonce i těžiti uhlí atd.),
nový těžař je majitel dolů, doložen již (Šm.)
1525 v Horním řádu Václava II; jsúť potom
těžaři horní prvotní, kteřížto obecně kver-
kové slovu. — Jedno složené sloveso k té
rodině od původu nepatří: sic. utiahnut sa =
vzdáliti se, odstoupiti z veřejnosti, val. utě-
nút sa uchýliti se někam, vč. (Polnička)
utínit se, laš. utěhnit se, ucanut se skrýti se
(před deštěm ap., Malý); pův. *utanúti se,
viz tajiti, se zkřížilo s teg-nnti. — Stč. vazba
např. netáhl on toho dořéci, až... ( = ještě to
nedořekl, když...) se pochopí prostě jako
„ještě nedotáhl = nedokončil tu a tu
'činnost (infin.), když tu...". — Příbuzné
může býti jednak lat. trahó táhnouti, vléci:
jeho kořen Hegh by místo normálního e
měl afektivní σ·, kromě toho navíc
zesilovací r, §9. V(de toho je druhá možnost:
u Slovanů by bylo afektivní zdvojení g,
tedy tegg- > teg-; tomu by odpovídalo av.
thang- (ůanjayeiti se rovná našemu težitb)
napínati (provaz, luk), táhnouti vůz. (Těžký
a touha sem nepatří, ač se stále sem řadí-
vají.)e β
tajiti, u všech Slovanů; tajný (*taj-bm>),
adv. csl. tajb (č. potaji, srov. kradí), tajmo
(srov. kradmo), po-tajmu (srov. po-kradmu),
od toho tajemství a tajemný, sic. tajomný, pol.
tajemný (č. pol. tajemník resp. -ik); stč.
tajemnice (Tkadl.), láš. a pol. tajemnica
tajemství. — Příbuzná slova jsou v stind.
stáyát tajně, (s)táyú, stěna-, av. täyu- zloděj,
kořen tedy (s)täi-l(s)tdi-, naše taj o je tedy
z taj-j?, inf. *taj-l-tei. Před souhláskou tái-
dalo tä-, odtud csl. ta-tb (r. tat, sin. tat)
zloděj, sem dáme i sic. potatme apotutme
potajmu (viz i tutlati 2°). Laš. uČanut se skrýti se
(později zkřížené s táhnouti, viz tam) svědčí,
že i tanouti sem patří: stč. tanuti (na mysl,
v srdce) = potajmu se vplížiti, subrepere
(nyní tane mi... je ,,u význame přítomně
trvalém"), Zubatý 1.1.197. Dále snad i stč.
vtat (špatný lékař „vtat léčie"), pův. snad
'potajmu', z toho 'neprávem' (jinak Zubatý
1.1.340).
takloví, tákloví, stožáry a plachty na lodi,
takeláž, též ráhna a lanoví, celková výstroj
plachetnice PS. — Z něm. Takel, -werk,
-zeug, -age lanoví.
ťakvit sa val.: neurčitě se jeviti, šemřitise,
míhati se a pod. sic. ťakvit bez sa objevovati,
stopo vati(?). Dosud ne vy loženo.
taký, psi. tak*b -a, -o, utvořeno příponou
-ko- od zájmenného kmene ta- (= Ho-,
zdloužené to- z to-go, to-mu, to-mb, viz ten),
srov. lit. tóks takový, s jinou příponou
lat. tá-li-s; táž přípona je v jaký, onaký,
toliký. — Z ntr. tako (je sch.) je příslovce
č. sic. pol. r. tak (srov. tamo > tam), z něho
potakati přitakati zatokat stákat (pod. r. takat,
ukr. tákaty), tiktéž, takřka (v. říci). Beztak
(mor.) asi zkřížením z beztoho a i tak. — Také,
ustrnulé ntr., vyšlo z významu 'právě tak,
zrovna tak' (obyčejně v tomto významu
bývalo s -ž: takéž, srov. též, taktéž, srov. též
také t/v, ano i také t/v Srn 92, ale nutné to
nebylo); lidové taky vzniklo asi ze zúžené
výslovnosti taký < také (jako záhy ze záhé).
— Takový (csl. takovb atd.) je obměnou z tak*b
možná pod vlivem zájmena ovb; laš. takovny
Lor. Podivné je s- v nevlídných výrazech
s-taková bezecná lotryně, s-takový potvorníóe,
s-taková s-takoucí nešlechetnice (ze ,,Svěd."
cituje a takto píše Zikmund 280); snad je
s-takový tabuová náhrada za sakramentský
ap.
tál 1° gen. -i, mask. stč.: zástava (prastarý
termín právní: r. ukr. tát, sch. tál), osoba
daná zárukou za dluh v moc věřitelovu. —
Příbuzné je lat. täliö odveta, oplátka; dále
kymr. tal pay, re ward, value, tálu dát,
platit, nahradit, míti hodnotu čeho (to give,
pay, restore, compensate, to be worth),
cit. z Timothy Lewis, A glossary of mediaeval
I welsh law, Manchester 1913; starobreton. tal

tál
635
tantovat
payer, novobret. nář. talvout, talout míti
hodnotu (valoir); ir. taile mzda (salaire),
cituje Jos. Loth, Vocabulaire vieux-breton,
Paris 1884, pod attal; něm. zahlen platit,
ř. τέλος platba, poplatek, clo, daň. Je to
patrně prastarý indoevropský termín právní.
Základní význam byl asi „cenová hodnota,
protihodnota'4.
tál 2°: díl, dědický podíl, věno; han. tálek
díl obecní louky (pronajímaný bczzemkům)
Svěř. — Sic. tolik díl pozemku, sch. sin. tal;
z něm. Teil.
taláceti (se) 1° stč. ně. (zřídka): toulati se,
též talandovat PS (srov. landat), taládrovat
Ppz. — Snad je to koláceti se kontaminované
s nějakým jiným slovesem.
talácet 2°: za° zatřásti něčím PS. Nejasné.
taliga sic: kára, dvojkolový vozík.
Proniklo na Moravu do valaš. nářečí. — B. sin.
Hliga, sch. taljige plur.; ale p. r. telega,
ukr. teliha. — Slovo východní, původu
patrně turkotatarského; rozdíl v
samohláskách spočívá snad na různých cestách
přejetí. — Zdrobnělé sic. talicka; k tomu
patří zkrácené (prostřední slabika vypadla)
val. tácky B, las. tácky Hor („kolečko" na
vožení hlíny ap.); podivné je sov.-mor.
tůcka Rzr; pol. taczka kolečko, trakař,
r. tacka t/v.
talíř, pol. talerz, r. tarelka (l-r přesmyknu-
to), b. talur, sch. taljur, hl. taleř, dl. talár. Ze
sthn. talier, to pak z it. tagliere deska, na níž
se krájí maso (srov. fr. tailler, z pozdně lat.
taliäre roz kraj o váti). Tvary s η (sic. tanier,
sch. tanjir) jsou z mad. tányér (to pak je ze
staršího mad. tálnyér; In vzešlo patrně disi-
milací při přejetí z it. tagliere 'podnos', kde
se vyslovuje 11. Kniezsa, Hpt).
talk, talek, druh nerostný, sic. talk, pol.
talek, r. talk, skrze lékárny ze středolat.
talcus. Západoevropské slovo (něm. Talk,
it. talco atd.), vše z arab. talk.
talón: poslední ústřižek jistých listin,
odložené karty. — Sic. talón. — Z fr. talon,
což je román. Halone pata (= poslední část)
k lat. tälus kotník. Rčení je v talóně 'zmizel'
je z karet.
tálov stč. a sic. nář.: krev tekoucí z umrlce
(Čižmář 1.89). — Sin. talug tamug, dl. talug
hnis, sch. talog usazenina; mad. tályog je
hlíza (z toho sic. tílok, ťalok); u Poláků
bylo. v 16.—17. století talowity (te-, ty-),
talwisty tučný. — Slova málo jasná. Podle
Šmilauera náleží patrně k csl. tal-b liquidus;
-a tálov vzniklo mad. tályog, to pak přešlo
do slovanských jazyků: tálok. — Jméno
pryskyřníkovitó rostliny talovín, výtvor
Preslův, jo snad od tohoto tálov (srov.
pryskyřník od pryskýř).
taluta talůta tálut jč.: příkop u silnice;
kalut u Sobotky. Z fr. talute, talus (sloveso
tiloutzr) „svah" z lat. talus.
tam; odvoz, tamní, tamejší (podle zdejší);
sic. tamojsi (srov. sic. tunajší od tuna 'zde').—
Pův. tamo, srov. sem, ale stsl. sáno. Z *tö-mo:
od zdlouženého kmene to- ukazovacího
zájmena ten (viz) utvořeno adverbiální
příponou mo. Podobně tvořeno kam, onam,
jinam, sem (v. toto); u těchto však nejsou
odvozeniny.
tamaryšek od Mattiola, nedávno porůznu
i tamařišek, tamarišk, tamarisk(a); pol. ta-
marzyszek, ze středolat. tamariscus. Ale sic.
tamariska je z něm. Tamariske.
tambor: vojenský bubeník; tak i sic. —
Přes něm. Tambour t/v z fr. tambourin t/v;
základem je stfr. tabour buben. — Sem patří
i tamburina, hudební nástroj v podobě
bubínku PS, s rolničkami, dále tamburový
steh, řetízkový, kdysi dělaný na bubínku;
odvoz, tamburováni, takové vyšívání PS.
tamín: druh tkaniny. Z fr. étamine.
tandem: druhé sedadlo na motocyklu.
Z angličtiny.
tandléř, -iř: vetešník. — Z něm. Tändler
t/v, což je od Tand cetka, tretka.
tanec, tak i sic. r. a sin.; laš. tanec Lp;
pol. taniec, sch. tanac. Z něm. Tanz, to
pak z fr. danse, jehož původ není znám.
Snad počátkem všeho byla nějaká všelidská
citoslovce s dán- pronášená při tanci, srov.
sic. tancúvali dínom-dánom; msl. (sděluje
K. Klusák) refrénové slovo danaj v písních,
např. Ja, dolina dolina, d. d. d., malovaná
dolina, ja d. (z Kněžduba); na Strážničku
je i jistý tanec danaj.
tanistra han. sic. pd.: torba, mošna. —
Ukr. ta(j)nistra, tajstra. — Asi z mad.
staršího (dolož. 1510) tanyisztra t/v (novější
mad. tarisznya vzešlo asi přesmykem z
varianty tanyisztra), to pak je asi z ř. (byz.)
τάγιστρον 'pytlík na potravu pro koně'
(resp. z plurálu). (Miklosich a Bárczi však
myslí na lat. canistrum koš, což je méně
pravděpodobné.) Něm. Tornister (z toho
č. tomistrai zkrácené torna) se má za přejaté
z mad. nebo z č. (Hpt.)
tantes dantes tantýsek dantýsek byl „početní
groš, žeton" při starodávném způsobu
počítání, zastupující desítky, stovky nebo
tisícovky, ale jinak neplatný; z toho je pak
význam 'bezcenný, nepatrný peníz' (nemám ani
dant ve stř. C); dosud na Táborsku tantýsek
= známka na psím obojku; za Bartoše byly
tantery (r podivné, jistě mylným čtením cizí
zprávy) v Třešti hrací známky. — Z něm.
Tantes, Dantes, což je nesklonné nářeční slovo
bavor.-rakouské, přejaté (přes Holandsko)
ze špan. tantos (plur. tanto početní groš, z lat.
tantus 'tak veliký'). Ojedinělé nář. tantus je
z maďarštiny (tam se připodobnilo opět
latině). Početní groše razili i u nás vysocí iiřed-
níci, kněží, šlechtici, česká komora i některá
města. Hodura NŘ 26.71,159.
tantovat vč.: klamnou řečí vábiti,
zpravidla u° lstivě přemluviti; stč. tant žvanění,

ťanu 636 tasiti
malichernost (Štítný, Rokycana atd.) (Šm.);
nč. utantat, utamtat umluviti koho PS. Sem
patří snad i jč. otátjvati ošidit. Z něm. Tand
prázdné žvanění, šprýmy.
ťanu nebo pouhé ta, val. sic. interjekce
(obdivu aj.), též taj, chod. tajný; -nu je totéž
co v i-nu.
tápal: druh rybářské sítě PS; podobá se
velikému pytli, bývá u mlýnů celé dni i noci
ve vodě Jg. — Asi od stě. tápati 'potápěti te',
což je od topiti se.
tápati 1° stč.: topiti se, sic. tápat sa, je
iterativum od topiti.
tápati 2°: nejistě se pohybovati ve tmě
ap. = něm. tappen; ř. τοπάζω tápám,
hádám, tuším, ύπο-τοπέω tuším, domýšlím se.
ťápat val.: nepěkné věci mluviti B,
žvaniti SvK. — Je totéž co tlapati t/v (viz
tlampač); j (v t < tj) je funkcí rovnocenné
zesilovacímu l v tlapati.
tapir: druh savců. Z indiánské řeči tupi,
kde je tapira. „Podle G. H. Neuendorfa WuS
21 A940) 210 je tapir běžné v celé jižní
Americe (v Bolivii a Ecuadoru i tapira)." (Š.)
ťapit 1°: zasáhnouti, uhoditi, natlouci
(pak i 'natlouci se = najísti se', z toho
akt. 'snísti') (jiné tápati viz pod capatil);
klad. tapnouti seknouti drápem, mor. sic.
tapkat zlehka tlouci (např. máslo), z toho
pak zdrobnělé sic. tapuskat > tapušit hnísti
(lehkým pleskáním formovati); mor. tápat
(utapit otapat stapat ztapat) ovoce se stromu.
Vedle toho je tafat sekati drápky, tafka
udeření, políček, citosl. taj o prudkém
uchopení PS. — R. tjápat bíti, tepati. —
Asi z *t§pati, což by mohlo být z tepati
'bíti', s expresivním zdvojením hlásky p;
to pp se pak rozštěpilo v mp a Hemp dalo
tep-. Meh LP 8.305.
ťapit 2° mor.: ztapit natrefiti, (na)capit
(na)dabit nadlábnout zadlápit přistihnouti
(např. někoho při polním pychu), natapit se
s někým, naďabat sa přihoditi se. — Příbuzné
je lit. pri-tápti natrefiti, lot. sa-tapt potkati
koho a něm. ertappen přistihnouti,
dopadnouti koho. Základ tap- je pohybo-
malebný, jako lap chap chňap aj.
tarabit vč.: namáhavě nésti NR 5.98 (jinak
5.104), Jílek Jžno 405, t. se PS, tarabotit se
Jžno 95 (o namáhavé jízdě vozu). Sic.
teperit těžce vléci, t. sa, cerepit sa namáhavě
jíti; zdrobnělé detepierkat sa dobelhati se,
teriepkat sa batoliti se, zhruběle tzhnit Pocta
323. — Ukr. tzporyty namáhavě vléci (v.
Vasmer 3.121, s mylným spojením). — Tento
ukr. tvar ukazuje, že vše patří k těpiti; er for
je intensivní přípona, jo též v příbuzném
lot. stsbcrět jíti nejistými kroky. V č. se
objevily další změny.
w taradyje: sněhová chumelenice (vč.: Páka,
Žamberk aj.). Nejasné.
taran laš.: beran na zarážení kolu (už v ko-
piáři Viléma Prusinovského; Šm.) = pol. r.
taran beran, válečný nástroj na rozbíjení
hradeb. Odvoz, potarancic pohmoždit Lor.
Ze střhn. tarant (Matzenauer), ,,to pak z itaL
taranto", Šm.
taraňa val.: suché hrušky umíchané s
mlékem SvK. — Nejasné.
taras: násyp z hlíny, hráz, val apod., ale
i příkop, tak i han., sic. a polsky. — Ze
staršího něm. Tarras, to pak (přes terraz)
z román. Herraceus zemní od terra země
(fr. terrasse). Odvozenina tarasnice dělo na
boření tarasů, z doby husitské, překlad vza
něm. Tarrasbüchse. Odvozené sloveso v
Cechách tarasit, na Moravě tarastit (Kyjovsko),
tarazdit (u Slavkova), tarazdzit (Boskovsko),
st/zd snad vlivem slova hrazditi. Tarasovati
stavěti taras (Vlček z Čenova). Sic. tarasit.
tárať mor. a sic: žvaniti, s intensivní
příponou mor. taráňat; r. tarantit rychle
mluviti. — Iterativum od kořene tor-, od něhož
má primární sloveso litevština v tariú tafti
mluviti. Zdvojené tortor- je v sic. tratorií
žvaniti (s novým expresivním zakončením
tra-chnit klevetit) a r. toretorit (nyní se píše
taratorit), v oslabené podobě (thrtor-) v s.-csL
trttor'b sonus a (s ponecháním pouhého turt-)
v mor. trto(z)nit rychle mluvit (Kyjovsko),
trtula trtulena trtuša klevetnice, laš. vytrutac
vy žvaniti.
tarbík: druh savců; od Presla. Nejasné.
tarmark spis. zastar.: vetešnický trh; vč.
dobytčí trh; mor. tarma(r)k, sic. tarmok, tar-
mak dobytčí trh. Z něm. Tandelmarkt
vetešnický trh zkrácením ta[nd]l > tal a dále
změnou tal > tar vlivem slova jarmark.
Zubatý. Při významu 'dobytčí trh' je to
(Knobloch ZfS 7.302) kontaminace z jarmark
a něm. Tiermarkt dobytčí trh. Ještě jinak
Matzenauer 344: z něm. Tattermarkt.
tartas mor. od Rešelia, sic. i pol.: rámus;
mor. i tarvas (odtud tarvasit), varvas (virvas,
varvasit), šrov. i harvas. Zvukomalebné, s
jakýmsi zdvojením souhlásek; -as je vzhledem
k halas příponou, ale je vyhrazena jen
tomuto typu.
tasemnice. Preslova úprava slova tasemec>
jež převzal Presl z pol. tasiemiec. To pak je
od p. tasma, tasiemka páska, stužka, jež
spolu s r. tes'ma pochází z tur. tasma. Od přichý-
lení k pásmo je sic. pásemnica, pásommea.
Podobně ř. κειρίά tasemnice je totožné
s κειρία pás (Band), popruh (Bettgurten);
o řeckých slovech v. Strömberg GrWst 25.
tasiti 1°. Jg cituje z Rosy t. = chytře,
neznatelně bráti, t. se chystati se k braní.
Bylo-li takové slovo vč., patří k rus. taskať
potajmu bráti. — Pův. asi *tasati; přechod
do třídy na -iti je běžný zjev; bylo by to
intensivum na s, popř. (v ruš.) na sk od
kořene, který je v het. dá- A. sg. dahhi) bráti.
tasiti 2° stč.: sekati; v složeninách protasiti
(štít) = proseknouti, přetasiti (hrdlo), odta-
siti, potasiti. — Toto tasiti je iterativum od

tasiti 637 téci
tesati (Pelikán LF 56.237, tam i doklady);
za č. protasiti je stsl. protesati: protešeťb i
polárná διχοτομήσει αυτόν. Totéž tes- je i v r.
protaskát (sk-ové intensivum) prügeln,
raufen, neboť příbuzné lot. test má kromě 'otesá-
vati' i význam bíti, schlagen, prügeln.
tasiti 3° ve spojení t. meč, dýku, dále ve
významu vléei, táhnouti: dosud na Kyjov-
sku pes tasí zajíce, četníci tasijú zatčeného,
u Vel. Meziříčí taóit se k někomu = míti se,
„táhnouti se" k něk.; obecně i učitel tasí
žáka „táhne", vyvolává ke zkoušce. Sem
patří i refl. vytasiti se s něčím nečekaným,
stč. vy° se náhle se objeviti, pak i vtasiti
prudce vstrčiti, přitasiti se přiskočiti;
doklady Pelikán LF 56.236n. — Rus. taskát vléci,
táhnouti. — Příbuzné je snad lit. tcisýti
trhati, tahati, těžce nésti, vléci, iterativum
od tesiů t^sti t/v. Ovšem za předpokladu,
že an dalo ä, § 7, ale tomu nic nebrání,
neboť toto tasiti je v slovanštině isolováno
(chybí k němu příslušné primární sloveso).
taška, tak i sic. dl. stp. sin. r. ukr. ze
sthn. tasca (nyní Tasche), jež samo je původu
nejasného. Také význam pálená deska na
krytí střech je už v němčino. Taškář — kdo
tašky dělá, ale i (srov. kapsář) kdo je uřezává,
krade, pak zlosyn vůbec, nyní jen (jako
šelma) ve významu žertovném; shoda se
stind. taskara- zloděj je pouze náhodná.
táta, z toho zdrobněliny tatík, tatínek aj.,
sic. tatko, tatuško (z nich -o se dostalo zpět
do základu: tato) atd. Pantáta je na Vysočině
dosud hospodář, pater familias, vč. na
venkově dosud tchán, jinak ale klesá na
slovo poněkud ironické. Táta je jeden
z prvních projevů dětské mluvy či spíše
žvatlání; otcové se ho zmocnili tvrdíce nebo
věříce, že znamená otce (ale dítě v kolébce
o tom nic neví). Tak i jinde u Slovanů
(p. sch. br. b. tato, r. tjatja) a u jiných
národů, byť i s odchylnou samohláskou;
lat. tata, lot. teta, lit. tetě, ř. τέττα atd., též
v podobě *at-ta (viz otec).
tatar, tatarec mor. a sic: karabáč, knuta,
pomlázka. Tak i pd. Od jména Tatarů,
které si představovali s takovými knutami.
tatarka: druh pohanky Fagopyrum tatari-
cum. Rostliny donesené z východních stepí
zvány „tatarskými". Viz i JP 44.117n.
táti, psi. tajo tajati (csl. 3. os. tajett, r.-csl.
ras-tajati se, r. taj et tajat atp. u jiných
Slovanů) o rozpouštění sněhu a kovů. Z kořene
tä- příponou -jo- (jinde jsou jiné přípony:
ř.' τήκομαι rozpouštím se (z tä-ko-); příbuzné
je oset. (Abajev AnnSl 4.34) tajyn t/v,
jistě i něm. tauen (sthn. douwen atd.), ale
útvar jeho kořene není jasný. Κ táti patří
i taviti, slovo zcela mladé, vzniklé z potřeby
termínu: k iterativu roztávati utvořeno
přechodné roztaviti, z toho taviti a dále pře-, za-.
Podobně sic. tavit a dluž. (roz)tawié.
tatrč fem.: v myslivecké mluvě ocas tetře-
va, tetřívka, dropa nebo krocana. Asi
obměna za sic. trtáč kostřec.
tatrman, původně nějaká figurka, panák,
představující snad skřítka nebo pod., pak
loutka divadelní, nyní kejklíř, osoba
chovající se šaško vsky, „hrající divadlo". Ze
střlm. taterman (nyní Tattermann) kobold,
loutka, to pak podle Jánka ÖMF 15.203
náleží k tattern třásti se, rychle mluviti,
koktati (srov. naše drdati), tedy t. byl tvor,
který se třesavě, klátivě pohyboval. Z bavor.
tatterling pomalý člověk, který se třese,
klátí, nebo z adj. tatterlig třesavý, -ec (pův.)
je naše tajtr(d)lík, vč. i dajdrlík Jgd.
tátrum vč.: lidové divadlo, plošina na
podstavcích (pro hraní divadla) nebo jiné věci
nakupené na sebe, jako by měly býti k
podobnému účelu, např. pro divadlo loutkové,
pro betlem apod. Z lat. theatrum divadlo.
ťava sic: velbloud. Mor. (až po Kyjovsko
a Slavkovsko!) lidově čava, ščava. U
Prostějova i jinde jo čava nadávka nejapnému KpU.
Z macT. teve.
tavolník: keř Spiraea. Pd. tawula, r. ta-
volga z turko-tatar. Do č. je přejal Presl.
tázati. Stč. tieži A. sg.) atd. přehláskou
ukazuje, že je z *t$z-, to pak z t^z-ati, jež je
patrně iterativum k t$gnoti (viz táhnouti),
tázání je vytahování zpráv (srov. vulg. taJiati
něco z někoho = vyzvídati). Později se
objevilo zvratné t. se podle ptáti se, odtud i geni-
tivní vazba. Postverbalia dotaz, potaz, stč.
otaz (toto viz zvi.), nč. otázka. Původní
význam „vytahovat" lze doložit ze sic:
tázat slamu z kozla (~ z jistého uložení
snopů) apod. (Vážný NŘ 41.276). — Totéž
je rd. tazát plísniti, dávati důtku, i tu tja-
ztvrdlo jako v č. Rus. význam se dá pochopit
jakožto „táhnouti k odpovídání". Pod. stpers.
(Behist. § 8) avam ufrastam aprsam toho
jsem trestal, vl. velmi tázaného jsem se
tázal.
téci, u všech Slovanů (csl. tsko testi, sic
tečie, tiect atd.), rodina slov velmi rozložitá.
1° Primární psi. tekl tekti znamenalo asi
plynouti, běžeti, a to jak o věcech tekutých
a jim v té příčině podobných (mor. proso teče
= vypadává z klasů, srov. dále vytočit obilí
sítem), tak i o běhu lidí a zvířat (stč. jste
hubení žebráci, jenž tečete dóm ot domu);
z toho stč. téci sě = běhati se, o pohlavním
pudu u zvířat. Ve jménech stupeň -o-: tok,
po-tok, val. ráztoka potůček v horském údolí,
i to údolí samo (viz zvi.), otok, výt ok, zátoka,
útok (od stč. utéci se na někoho = vrhnouti
se); ale útočiště je místo staršího (stč.) ute-
čište; patoky (viz zvi.); jedině vodoteč náhon,
svodnice má e (voroteč, orateč; vodonč < vo-
donča < *vodotc,a < ^vodoteča). Κ tlci je
nové iterativum -těkati (jen ve složeninách),
sic s krátkým e -těkat sa (např. přetékat sa
běžeti o závod, odtud postverbale preteky
závod). Viz i vztekati se. Tekutý z tek-rt-'b,

tečka 638 tělo
s příponou participia pres., ale s tvrdou
další příponou (·τ>). — 2° Faktitivum točiti
působiti, aby něco běželo (stě. potočichu
posel brzy = poslali rychlého posla, Alx.),
teklo (vodu ze sudu; sic. vytočit slzy; č. vytočit
obilí sítem = aby vyteklo čisté obilí, ostatek
aby zůstal na sítě; od toho toČka, tok pípa,
odtud sic. tokár soustružník; tok řešeto
u Litomyšle, mor. přetak řičíce) nebo aby
běželo (t. kolem = aby kolo bylo v běhu);
zde však převládla představa, že pohyb se
děje v kruhu, na všech stranách, se všech
stran dokola, a tak zatočiti = zavinouti
(např. dítě do plachty), otočiti nit (kolem
prstu atd.; odtud i tač plachetka na zavinutí
děcka (viz tácky 2°), toč jisté jídlo; viz i točna.
Κ tomu dále zdloužením (ö > a) patří
-táČeti: vytáčeti atd. — 3° Intensivum těkati
(z Hek-), původně jen = běhati, ale pak
zdůrazněno, že nepravidelně, bez cíle. Sem
náleží i u-tíkati, postverb. útěk. Srov. lot.
těkaju těkat sem a tam běhati. — 4° Stč.
tkáti se toulati se, těkati zařadíme sem:
*ťbk-a-ti z oslabeného stupně (ťk- > ťbk-,
stran tvrdosti srov. g^nati hnáti proti ženu;
ostatně mohla g^nati a ťbkati, nejprve jistě
bez s$, na sebe působiti, jejich významy
jsou do jisté míry protichůdné!); stč. tkáče
tulák. Κ tomu se zdloužením τ> > y patří
nář. (vč. i jvč.) tejcct ( > tejcit) toulati se,
potloukati se, ale i šmejditi, sháněti, slíditi
(stč. by bylo *týcěti) a mor. nář. (u Velkého
Meziříčí) tejkat těkati, slíditi. Obdobné
útvary (mimo 4°) a významy jsou u všech
Slovanů i u Baltů (lit. teku tekUi téci, lot.
teku tecět běžeti, téci, lit. ištakas výtok,
lot. patakas plur. = patoky, atd.), dále stind.
tákti pospíchá (atematická, nejpůvodnější
podoba tohoto slovesa!), av. taČaiti běží,
teče, stir. techim utíkám. Viz i potáceti se.
tečka, počeštěné r. točka (v Kroku 1822),
z ti>k- v tknouti se, tedy = dotknutí (pérem,
tužkou). Pol. tecz.
tedy. Vzešlo z tehdy (v. pod ten), když se
kladlo v podobném smyslu asi jako tak,
pak, tož, tu, a to na počátku vět hlavních,
když následují po vedlejších. Ve věto ne-
uzřím-liť vás, tehdyi nejsem vaše máti lze při
tehdy vidět ještě funkci časovou (= v tom
čase bude možno říci, že nejsem...), ale již
velmi oslabenou. V stč. se tehdy kladlo i jako
překlad za lat. ecce (= hle), ale východisko
časové je vidět např. i z toho, že v jedné
vedlejší větě je korelativní když: a to když
mluvieše..., tehdy jeho mátě i bratřie stáchu
vně; lat. ecce mater eius. (Naproti tomu
Trávníček Nesl V 1.212 má tehdy > tedy za
prostě deiktické.)
techtle mechtle: pletky, pletichy. Z jidiš.
Druhé slovo je jen retnicová ozvěna.
tejnořit nč. (Rais): zpívat, prozpěvovat
(též o ptácích). — Z Henořit (což by bylo
místo tenor ovát i, zpívati tenorem)?
tele, psi. tel$ (popř. tel-bCb a tel-en-'bk'h),
li všech Slovanů: csl. telbCb (tomu odpovídá
stč. zdrobnělina telec, v. I. Němec LF 85.384).
sic. těla plur. telce (telata,), r. telénok (plur.
teljáta), ukr. telja, pol. ciel$, b. sch. sin. tele,
hl. celo, dl. sele. Od toho teliti se (r. teliťsja
atd.), stelný (=s teletem jsoucí), mor.
stzlnica stelná kráva, telenec býček. Obdobná
slova jsou jen v baltštině: lot. telěns (srov.
tel-en-'bk'b), tels a vých.-lit. tělias. To vše
jsou hypokoristické odvozeniny (toho typu,
kde se vynechává začátek: Rina z Kateřina)
od slova pro tele, které je v lat. vitulus,
ř. εταλον, ετελον a je odvozeno od vet- (έτος)
rok; mládě zváno ,,rockem'', dokud bylo
v prvním roce života. V domácké laskavé
řeči u Baltů a Slo\^anů z *vet-el-, tj. když
přistoupily další expresivní přípony, odpadla
první slabika. Tele = hlupák, viz machovo. —
Stč. vodné tele byl jakýsi „červ" nebo larva
(dosud vodní t. = larva potápníka, u
Podivína; zpráva prof. S. Hraběte; vč. telák je
na Hořicku jakýsi vodní hmyz) a zároveň
jméno nemoci (odtud vodnatelný, a místo o je
vlivem slova vodnctý; vodnatelnost). Staří
patrně věřili, že ten ,,červ", dostane-li
se do těla při pití vody, způsobí onu nemoc,
podobně jako živý vlas, tj. vlasovec, pohlcený
s vodou, prý působí v těle vředy. Ale sch.
vodeno tele je mlok (Hirtz). Je i sic. vodné těla
(význam neudán) Zechenter Lietavice (Brat.
1950) 150. Pd. morskie ciel$ a vudny gad,
druh tasemnice, žijící ve vodě Kuc. Podobně
se vodnatelnost zvala u Germánů: stnord.
vatnkalfr, sthn. wazzar kalb, střdn. waterkalf,
Hoops 4.488.
telma: pastýřská mošna pro chléb, stč.
a dosud sic. Nejasné, asi cizí. Příbuzné je lit.
delmonas, dalmonas kapsa. Viz i tlumok.
tělo, pův. kmen na -es- (srov. těles-ný), ale
již v staré době přecházející k o-kmenům,
hlavně v singuláru. Psi. tělo gen. tělese;
u všech Slovanů: stsl. tělo podoba, socha,
stéla, oltář, ale i stan, r. tělo, pol. cialo, ukr. tilo
tělo, těleso, b. tjalo, s. Ujelo, sic. sin. tělo,
hl. čelo, dl. selo. Novotvar (potřeba termínu!)
těleso; tělnatý ze staršího tělný; vojtěrkd lehký
kabát ženský, z odtělka; vtěliti bylo původně
„přivtěliti" (vesnice k panství apod.), pak
teprve „zapsati takové vtělení do zemských
desk, do knih", nyní vt. do knih vůbec
„učiniti zápis do pozemkové soudní knihy".
— Tělo má protějšek v ř. τέλος (rovněž
kmenu na os les), jež znamená cíl, splnění
tužby, činnosti, snahy, a to realisací laké
hmotnou, konkrétní (tedy nejen obecný „cíl",,
dosažený úspěch), např. dohotovený výrobek
apod., tedy „ztělesnění práce". Znamená
i oddíl vojáků (srov. u nás vojenské těleso,
něm. Korps t/v). (Ale τέλος clo, poplatek je
jiné slovo, viz tál 1 °). U nás tělo má tento rys
„tělesnosti", „reálnosti", je však už
zapomenuto, že to je výsledek jisté činnosti,.

-teloupit se 639 ten
leda odvozené ztělesniti (přání atp.) to
naznačuje (jako τελέω). Hláskově se t. liší
od τέλος jen zdloužením (§ 1), e je z ě.
Patří sem dále něm. Ziel cíl, Hil-, asi přejaté
(jakožto kulturní termín) z ř. po prvním
germ. posunutí souhlásek. Lotyš. těls postava,
socha, kostra se pokládá (vzhledem ke své
intonaci) za přejaté z ruštiny.
-teloupit se, -taloupit se (toto má Jg
pod vy0) v- někam: úskočně se dostati
(Kunštátsko), val. vťalúpit sa vetříti se, han.
přitělópit se, přeťolópit se, vetělópit se
nenápadné n. znenadání přijíti (doklady B-KtD
-L-Svěr-KpU), msl. přiťalúpit sa Mal t/v;
sic. ialúpii sa broditi se(?). Příbuzenstvo je
v r. tolpitsja tlačiti se, pd. tlopic (tlopaczyc)
sie_ t/v (např. do kostela) a dále lit. {-telpú
-tilpti, lot. tilpt vtěsnati se kam. Naše lu by
bylo z / < *bl, k němuž je protějšek v lit.
tülpinti udělati místo pro koho. Ale e bude
nové, snad vlivem synonyma vtěsnati se,
mor. vtěhnit se (v. těsný). Viz i tlupa.
tělpatý: tlustý, silný (Holice: LF 66.395);
též o šatu: nepřiléhavý (Litomyšl). R. télepetť
koule, neohrabané dítě, telpes, telperí silné
dítě. Nejasné.
témě, temeno: vrchní část hlavy, hory ap.;
odvoz, temeniti (se) vypínati se, tyčiti se
(= nésti vysoko své témě, o hoře, stromu,
plameni ap.) (jiného původu je temeniti =
prameniti se, v. temenec; PS obě slovesa
mylně staví pod jediné heslo). — Sic. terna,
csl. thne, ukr. timja, pol. ciemie, s. tjeme.
Psi. tz-me, gen. te-men-e. Slovo starobylého
způsobu. — Původ nejasný. Bylo-li v psi.
původně *te- (kdežto tě- by bylo zdloužení
jako v tělo, § 1), bylo by možno za příbuzné
míti ř. στόμα, jež znamenalo ústa, ústí,
ale i přední část, hrot (např. meče, břit
sekyry). Srov. podobné významové rozdíly
u pysk.
temenec. Stč. temenec, tymenec (Šimek
píše té-, tý-) bahnité místo, studánka, chod.
temenec pramen dočasný (na jaře, ze sněhové
n. dešťové vody) Hr, jč. (s)temenec, tymenec,
temánec bahnitý pramen, kaliště; spis. nč.
(z jč.) temenec pramínek, (z vč.?) bažina,
mokřina; pramen na širokém horském
hřbetu, kde je obvykle též mokřina; vodní
pramen v rybníce PS. Ojedinělé je témě
pramen (Palacký). Temeniti (se) prameniti,
prýštiti ze. země, odtud temeniště (stč. -šce)
pramen, zřídlo. — Hl. tymjo gen. tymjenja,
á\.,tymje, tijmjenišco bahnisko. — Významy
A° pramen, 2° bahnisko) dávají tušiti,
že v češtině splynula 2 slova. Jednomu by
bylo blízko lit. tekml běh, tok, tékme,
tekmené pramen, potok, říčka, výtok, od
tekHi, které patří k slovan. tekq tekti, ě. téci,
tedy psi. Hek-m% (> teme) gen. -men-e
(srv. výše Palackého témě). K. Hornov pís.
však upozorňuje na šapaur. (Kavkaz) temen
močál a breduš. (čorkes.) temene bahno.
Pak by šlo o slovo ,,praevropské" a č. e by
bylo původní. — Druhé by bylo příbuzné
s csl. Uměno bláto (e nenáležité?), csl. b.
stč. r. tina bláto (z Hi-mn-al) a dále buď
s ř. τέλμα gen. -ματος (= mn-t-os) bažina,
bláto, arm. Ulm t/v, jestliže bychom přijali
(Meh LF 72.73) substituci Hei- ( > si. ti-) za
původní tel- (v ř.) (ti-, ztvrdlé v ty-, by bylo
v luz. a v č. ty-), nebo s ř. τϊφος bahnité
místo. Splynutí mohlo nastat proto, že
místy, zvláště v horách, vskutku řeky
a potoky mají své prameny v bahniskách
čili okolí pramenů je rozbahněné. Útvary
na -enec jsou téhož rázu jako semenec od
sémě.
temlov sic: kožený měch, kozí kůže na
dudách, mor. tymlov nebo koza, měch = část
dud. Pd. temlák. Z mad. tömlö měch.
terno vat: ucpávati Jg-PS, u° upěchovati
Hr. Z mad. töm t/v. Š. cituje odchyhié (sa!)
zalamovati (z. olovem, aby voda mimo něj
nešla; Křička z Bitýšky 276; rok 1570).
ten ta to, zájmeno ukazující původně na
předměty vzdálenější (na bližší ukazovalo sl,
čes. sen), v češtině pak po ztrátě zájmena sen
ukazuje nyní na bližší (zvláště ve spojení
s -to, -hle), onen na vzdálenější. Psi. ťb ta to;
pouhé ťb > t je v stč. ve-t-cas. Zdvojená
ťb-ťh je v stč. a sic. tet. Mužský rod pro
ztrátu jerů náhradou zesílen o -ητ> (ťb-n-b >
ten, srov. onen, jen-ž, stč. sen). Další
zesilovací slabiky: -to (tento; -to je stř. rod toho
zájmena ve funkci upozorňovací: ,,hle"),
-hle (pokleslý imperativ hleď), i v pořadu
obráceném: sic. toten, podobně tuten (obé
původně = ,,zde ten"), -že, -ž (srov. jen-ž,
a-ž, kdy-ž, viz že) odstiňuje význam na
,»právě ten..." (sic. tenže; přitakací tož);
-t (tot) je z -ti, původně dativ sdílnosti od ty;
-tě (totě) z i je (totě chvály! = tot je eh.).
Podle vzoru dobrý, -á, -é vzniklo i tý(ž) táž
též (Srn 33, 177; viz i týden), srov. sic. lidové
oný ona oné a č. ký ká ké. Z předložkových
spojení vznikají příslovce: potom, poté =
(po té době, chod. poty), proto, zatím; han.
vtoto Onehdy, nedávno' aj. I jednotlivé
tvary zájmena ustrnují v příslovce: tím, to
(,,hle", v. výše), toto (vč. i toto 'ale kdepak!
nikoli!'). Slova ten, tento(óky) nebo genitivu
téhoto (Šmahelová) užívají někteří — jako
sic. oný — jako zástupného, nemohouce
nebo nechtějíce se vyjádřiti přesně, jako by
si nemohli vzpomenouti na pravé slovo;
odtud tentovati, vč. tentockovati, mor. tentotčt,
jež dospívají až k významu otáleti, vytáčeti
se. Dokonce může ten nebo to při velmi
neobratné řeči nahraditi i sloveso: vč. on by
se rád vyto = vymluvil, vykroutil z
povinnosti ap., val. možná že sa to uten = udělá
SvK. Podoby kmene: l°to-vto-ho,to-mu, to-m,
to; příslovce tož; 2° zdloužené ta- (z to-) v taký
(v. to), tam (z ta-mo, srov. kam), tady, dota-
(va)d; 3° tq- (z to + η-) ν tu, tu-dy, tudíž

teneto
640
teprv
(sté. tudiez z *tu-dě-z, stran -de- srov. sté.
tede > ně. teď), srov. kudy; srov. η ν stprus.
stwendau Od tehdy'. Podoby odchylné
(te-, tt-) jsou zde patrně asimilací (k
následující slabice) nebo analogií: sto. (Sm 26)
tede 'zde' (> teď = nyní) z ťb-dé; tehdy,
tehía (z toho tehdejší podle nyncjší), sic.
vtedy, z ťb-g^da 'toho času' (gr-focZ- oslabením
z goďb, viz AořZ) asi podle k*b-dy, sté. kehdy
od tázacího *&"?£-, kde w-kmen je od
pradávna (viz kdo); viz i teraz, teprv. — Zájmen-
ný kmen to- tä- tvořil v prajazyku šupletivní
sklonění se so sä tak, že so sä bylo nom. sg.
muž. a žen., vše ostatní (nom. sg. ntr. to-d >
slov. to, dále všechny ostatní pády singuláru
a celý plurál) od to- ta-, V bsl. však proniklo t-
i na místo s- v so a sä (lit. tas, tä, lot. tas tä).
Z jiných jazyků sem (mimo flexi *so *sä *£oriÉ,
gen. *to-sio atd. v árštině a řeětině) náleží
např. ind. ti-tra 'tam', lat. tam, něm. člen
určitý der de das aj.
teneto: druh sítí na chytání zvěře. Psi. r.
teneto; sin. tenet mask., tenetvo n. U nás nyní
zpravidla jen v plurálu tenata, jenž vznikl
takto: zdrobněli Henétko se vlivem typu
škrabátko (z -dlko < -dlo) změnilo v Henátko
(srov. řešátko): rybářská tenatka NŘ 18.103;
z toho pak a proniklo i do základního slova:
tenata; sing, teneto vyhynul. Zaniklo i lapání
zvěře do tenat; slovo to se drží jen ve
spisovném jazyku ve významu přeneseném
(lapila mladíka do svých tenat apod.). —
Zdrobněli na nč. tenátka, sté. tenetce (Klaret)
znamená zvláštní trojité síťové zařízení na
chytání koroptví a bažantů Šiman 80,
Šmelhaus PVÜL 20.214, tedy totéž co
trýhubka (viz) a sopík. Souvislost je dána
tím, že u ,,teneta" „zvíře narazilo na síť,
vytvořilo před sebou a kolem sebe vak...",
u ,,tenetce" rovněž ,,pták... vytvořil k^lem
sebe váček, z něhož nedovedl uniknout". —
Od *ten- v ř. τείνω (< ten-jö) napínám,
roztahuji (např. sítě), lat. tendó, něm. dehnen;
lot. s oslabením v kořeni tinu tit plésti, tkáti,
lit. tiňklas, lot. tlkls síť. Tenata byla napínána
v lese mezi dvěma stromy. Přípona v ten-etó
jako u jiných jmen nástrojů řešeto klepeto
nereto; lit. lenketas motovidlo.
tenký, tenčiti, ale starší sloveso je pouze
od ten-: tíniti Jgd, jč. stýniti ztenčiti ze
*z-téniti (srov. krátiti od krátký). Sic. stenk-
nút pery Κ = stisknouti rty; mor. steknút
oči = zamhouřiti Β (disimilační zánik
prvního n). Csl. tbn'bk'b a is-thniti, r. tonkij,
toniť, pol. cienki cienczyc, hl. čeňki ceúóic, dl.
éaňki éaYicyé, b. tänäk, sch. tanak tanjiti,
sin. tenek teniti. — Psi. tbn'b-k'b vzniklo
rozšířením o k"b starého u-kmene *t°nú-
v sti. tanu- (sti. tánuka- = si. tbntk-b), lat.
tenuis (rozšířeno o -i-), něm. dünn. Lit.
tevas a lot. tievs, Henv-a-s, mají e asi nějakou
analogií. Souvisí se stind. tanóti natahuje,
ř. τάννμαι roztahuji.
tepati, s expresivním změkčením débati
Jgd, han. tepnót a val. tepnúi, z toho dále
trvací těhnit. — Psi. tep^ te(p)ti (csl. tepi teti,
sin. tepem tepsti, ukr. tepu tepty); v západní
slovanštině přešlo do 5. třídy: sic. tepat, p.
tepac, hl. cepac, dl. sepaé. — Kořen tep- je
zvukomalebný (tap- je i ugrofin. a turko-
tat.); viz i deptati; příbuzné je i ř. πατάζο;
(p-t přemístěno) t/v. Mohl býti zesilován,
bud geminací (viz tapit 1°) nebo vloženým r
(viz třepatí) nebo konečně změkčením (val.
otépaný ztýraný, přihlouplý, oíapa; val.
patepa 'bezcenná věc' bude asi 'zbytek po
vymlácení, paběrek').
těpiti sté.: nésti; tepati nositi. — Rd. tipu
tzpsti, tepat namáhavě táhnouti n. vláci. —
Příbuzné a významem nejblíže je lot. stiepju
stiept 1° těžce nésti, vléci, 2° s námahou
n. spěchem běžeti, 3° namáhati se (vůbec);
patří sem i lit. stiepti, stiěbti natahovati
vzhůru, stiěptis růsti do výše, vzhůru
(k tomuto poslednímu významu patří u nás
ztepilý, viz). Viz i tarabit.
teplati. Takovéto sloveso předpokládáme
na základě kladského teplání piplání (dá to
teplání, pár [planých třešní] votrhat) KubL.
Jiné doklady jsou už změněny: vě. telpačka =
tiplavá práce El, jm. udíbat = ušpiniti B;
za Jg bylo běžné díbá se „zpozdile pracuje,
langsam arbeiten, zaudern, launen", dibavý
piplavý; tiplati se s čím, künsteln Jg z D,
tiplati (se) piplati se PS, diblati se t/v,
mazati se (v jídle) PS, han. deblat se Kp,
vč. dimbat se u Miletína. — Sic. dibavý
piplavý Κ je pochybné; snad je Sasinek
má z Jg. — Psí. asi teplati. Příbuzné je lit.
teplióti (tě-) mazati (schmieren), intensivum
od tepti t/v a špiniti (besudeln); viz otápek.
I v češtině byl význam mazati, špiniti. Ale
jako piplati se (viz) je 'mazati, špiniti se
s čím' a zároveň 'nimrati se', tak pronikl
význam 'nimrati se' i sem a, jak se zdá,
převládl. Poněvadž výchozí sloveso Hepti
v slovanštině zaniklo, octlo se teplati bez
rodiny, a proto propadlo změnám (sonori-
saci d-b; i je vlivem slova piplati; vč. m může
být disimilací z anticipovaného l: ^dilbl^ti >
*dimblati > dimbat).
teplý, teplo, teplíce. Pol. cieply, sic. teplý,
hl. coply, dl. šoply, r. téplyj, ukr. teplyj; s o
(od topiti) csl. topli>, sch. topol, sin. topel. —
Psi. tepH je Z-ové participium od nedocho-
vaného slovesa Hepu He(p)ti (zašlo pro
homonymitu, viz tepati), rovnajícího se
k ind. tápati je teplý, hřeje; jiný útvar je
v lat. tepěre, tepidus. Viz topiti.
teprv, stč. teprv(o), nář. teprva tepřiva
(H je „vývoj přes čáru", Frinta Ch. 30)
tepruv(a) teprov(á\ *tepráv teprem teprum
teprym deprv depro d^/prem, stsrb. toprvo, sin.
stopr(a)v stopram, pol. dopiero, stp. dopi(o)ro
t/v, r. teper* nyní, str. tepervo topervo toperve.
U nás t. dostalo funkci vytýkací (teď teprve,

teraz
641
test
pak t., tehdy t.), zdůrazňující protiklad proti
době předcházející. Je i množství dalších
podob. — Je nesnadné bezpečně vystihnouti
původní smysl a tedy i složení toho slova.
Vzhledem k něm. paralele erst t/v je
nepochybné, že v 2. části je útvar od prvý
(nikoli od pora čas, jak myslel Šafařík).
Prvá část (te to de do da) se chápe různě.
Zubatý 1.1.185 viděl v te „totéž slovo,
co v lit. deiktické a nabízecí partikule te.",
A. Obr^bska obecně slovanskou deiktickou
partikuli dojde, paralelní s tojte. Je však
možné i přijmouti elipsu z te[de]prv nebo
te\hdy]prv. Bylo-li prv původně přísudkovým
přívlastkem (jak, asi právem, soudil Zubatý),
lze např. větu teprv snídá chápati jako ,,ted
je prvý snídaje" (= teď první jeho činností
je snídati, k ostatní činnosti se dosud
nedostal). Arci 2. část ustrnula bud v mask.
jmenné formě (prv) nebo ntr. (pol. dopiero)
nebo snad i ve fem. (č. nář. teprva). 1. část
pak (po elipse) různě měněna (pol. do- bude
„přichýlení ku předložce do", jak dí Zubatý),
neboť elipsou ztratilo to slovo průhlednost.
Z te[de] (stč. = tede, stč. nč. teď) se pochopí
dále to, že význam se někde (r. ukr.) zúžil
na 'nyní'.
teraz las. sic: nyní; stpol. ten raz, np.
teraz. Z ten raz, srov. sic. raz jednou, kdysi,
a tenkrát (raz a krát si odpovídají
významem!). Adj. terazný, jako přítomný, na
vých. Moravě, srov. stp. tzrazni, nyní teraz-
niejszy, podle niniejszy.
terboch vč.: břich (hanlivě), stč. teřbuch
u Husa, tehch u Chelčického (-řich podle
břich). — Sic. terbuch, trebuchi lalok, panděro;
csl. (pozdní?) tribucht obsah střev a žaludku,
r. trebucha, ukr. trebuch vnitřnosti zabitého
zvířete (žaludek, střeva), b. tírbuch, sch. sin.
trbuh, pd. telbuch, ukr. telbuch (z pol. ?)
vnitřnosti břišní, pol. trybuch; p. trybuszyč a ukr.
tetbušyty je vy vrhovati žaludek a střeva ze
zabitého zvířete (práce lovců hned po ubití
zvěře); dl. tarbuch břich. — Je možné, že
v ter- vězí zbytek starého slova (jehož
nástupcem je lat. uterus břicho, lůno), v. Čel.,
ale to daleko nestačí. Slovo tedy všeslov.,
ale málo jasné. Je možno mysliti též (Grošelj,
Slav. revija V-VII.122) na lat. strebula
gen. -órum maso na kyčlích obětního zvířete.
Je dále možno, že t. je obměnou slova
putnh nebo naopak.
terč, v starší době i terče fem.; val. tarČa.
Spolu s hl. tarČ, p. tarcza a mad. tárcsa z něm.
(střhn.) Tartsche, což je z románštiny (fr.
targe, ital. targa). V češtině a > e je patrně
asimilací ke koncovému -e. Sic. terč je asi
z češtiny.
těrcha, teršmor.: tíže, břemeno, sic. (archa;
térchavá těhotná. Spolu še sin. trh je z mad.
terhe (mad. otevřené e přešlo v sic. měkčící a).
terpentýn, lidově vč. terpejtýn, na Holičku
perpentýn; sic. terpentín, nář. též perpentin.
Přes něm. Terpentin ze středolat. terebinthi-
nus, živice z rostliny Terebinthus.
teřeti mor.: tlíti, trouchnivěti, též laš.
tyřeť, han. tyřit, val. tárať. Spis. zteřeti, -elý,
•elina PS. — Z matereti (mor. zmateřelé
obilí = ztrouchnivělé). Meh LF 69.43,
ZfslPh 23.117.
tesák: sekera k tesání, dlouhý široký nůž
(místo kordu) Jg. — R. tesák sekyra. Obé
od tesati. — Dále je příbuzno het. atzs
ntr. (a atessa — comm.) t/v, sthn. dehsa(la),
stir. tál sekyra.
tesati; tesla, tesla sekyra tesařská, tesá,
tes otesané dřevo, tesař, viz i útes. — Všeslov.:
csl. tešo tesati, sic. tesat, tešlit tesati; tešel,
tesla, tešlica (o ní Mihál SR 25.149) tesařská
sekyra, r. tešu tesat, tesla, pol. ciesz$ ciosač,
cieéla, cios, atd. — Primární sloveso je v lot.
tešu test a v stind. tašti, takšati; slovanština
převedla tes- do 5. třídy. Příbuzné je dále
lit. tašýti tesati, ř. τ έκτων tesař. Kořen
zněl teks-, do slovanštiny k' dalo s: tes-.
Neotesaný či. „hrubých mravů" spočívá na
středověkém otesávání. (žertovně sekyrou!)
beánů (v. ČL 5.484). Lat. texö tkám sem
nepatří, viz tkátil
teskný, teskniti, tesknice; tesklivý, teskliti,
stesk, postesknouti si. — Sic. těsno teskno,
cno (z Hskno), cniet sa, tešniet si, tošniet za
kým; tesklivý, tesklit, diet sa, clivo, cliviet;
r. tcs\a stesk, nuda, tosklivyj, tosko vat teskniti,
tošnyj odporný, pol. tszczy mi sie, t§skny
teskliwy, dříve teskný, teszny, ckliwy
nechutný, odporný, sin. člim čleti toužiti po
čem, býti chtivý čeho (srov. sic. diet), hl.
tyšny tešny, dl. tešny tešliwy. — Příbuzné je
rd. (nepříliš jisté; Dal má otazník) tuta
smutek, apatie, nuda, a dále lit. taučiů
taůsti toužiti, tautá tužba, stesk po domově.
Naše slova mají intensivní příponu sk, jsou
tedy z *ťbt-skati (> čkat, viz), popř. ze
*s-tyt-skati > stýskati.
těsný: stsl. těsni), sic. těsný, pol. ciasny,
r. tesnyj, hl. česny, dl. éesny, b. sin. těsen,
sch. tijesan. Psi. tesnt. — Význam a hlásky
jsou tytéž jako v ř. στενός (což máme ve
Stenografie = těsnopis), je pouze uznati
přesmyk hlásky s dovnitř slova a dále
zdloužení (§ 1) e > ě > Č. Lidovou
etymologií přichýleno v stč. k tisknouti, odtud
je k v stč. teskný, tieskn, tieskeň. Stč. též
tiesn, z toho nč. tíseň; laš. tČsnova Malý =
val. míst. jm. Tiesňava = sic. tiesňava. Za
č. tísniti se je val. tehr i* sa (tČhnilo sa tam
tolkého luda), patrně ρ Vjetím expresi vní
přípony -hnit místo konce slova; další
obměnou zm. tohnat se.
test stč.: otec manželčin, fem. stč. tščě
matka manželčina. Z Hbstb (i-kmen, stč.
gen. cti) a Hhst-ja: csl. tbstb, tbšta, sic. test,
fem. testiná, r. test tešča, pol. cieéč i teéč, hl.
čest, b. tišta, sch. tast, tašta, sin. tast test,
tašča tešča. Kdežto příbuzenstvo ze strany
41 Machek — EtymologŤcký slovník

642
těžký
těsto
mužovy má zachovalé názvy prajazykové,
u strany ženiny jich není, neboť její
příbuzenstvo žilo jako celek jinde a styků bylo
málo; žena se vdávala do patriarchální
rodiny mužovy (a tudíž termínů potřebovala
hodně), nikoli naopak. Proto se u tbstb vidí
bud stáří ještě větší, z doby matriarchální
(tak Isačenko Slavia 22.76), nebo naopak
výtvor až slovanský. V obou případech se
tbstb spojuje s teta: tbstb by bylo z Hbt-tb
(s oslabením v základu: b místo e). Ale
jasno není v žádném výkladu. — V nové
češtině tchán (od toho tchyně) pro rodiče
mužovy i ženiny podle případu; v t-st-
nahrazeno st „hrubším" -chán; do psi. doby
tento útvar asi nesahá (není mimo češtinu!).
těsto, mor. nátěsta, nátěstek. — Sic. cesto,
nácesta naocesta, -o; r. b. těsto, s. tijesto, jol.
ciasto, hl. cesto, dl. éesto. — Psi. těsto. Souvisí
se stir. tais (Rozwadowski RWF 25.422)
a s ř. σταίς gen. σταιτός t/v: statt- > tatst-,
to pak převedeno do o-kmenů. Meh RÉS
23·63·.
těšiti, všeslovanské: stsl. těšiti, sic. testi,
r. testi, pol. cieszyc, hl. éešič, dl. éešyé;
útěcha, srov. sic. útěcha, sch. utjeha, p.
pociecha, r. potěcha, ukr. potichu. — Psi.
těšiti, z Hois-l-tei. Odpovídá mu lit. taisýti
připraviti, spraviti, znovuzříditi, zaříditi.
Tyto významy jsou sice odlišné, ale spojení
se najde v strus. těšiti = obodrjať
(povzbuzovati, dodávati odvahy), r. -sja je vzmu-
žovati se, tedy t. = opět přiváděti někoho
do původního dobrého stavu (po neštěstí,
pohromě, žalu). Totéž lze cítit ještě v č.
potěšiti koho (ve smutku) radou, slovy,
v potěš vás Pánbůh: tu zřejmě nejde o pouhé
těšení v dnešním smyslu, ale o pomoc.
Jg těšiti: zármutek odníti, srdce přidati,
posíliti, očerstviti. Tomu je blízko lit.
'wieder instandsetzen, (aus)bessern, gerade
richten'. Lit. slovo je faktitivum od telsti
rechtfertigen, verrichten; s tím souvisí
teisÚ8 pravý, přímý, tiesa právo aj.
teta, tetka, -iěka a jiné zdrobněliny, laš.
ěetuša; val. tetic manžel tetčin. — Sic.
tetka i totka, toto napodobením slov se
zakončením -otká původu jakéhokoli; teteč
matčin bratr, utvořeno zpětným postupem
z tetka pod vlivem výrazu tetčené děti =
bratranci a sestřenice; csl. b. sin. sch. teta,
pol. cictka, hl. četa, dl. sota, ukr. titka,
r. tetka, názvy tety i oslovení cizích žen. —
Teta je slovo pro dětskou řeč, utvořené
zdvojením souhlásek jako v táta, bába apod.
(něm. Tante z Hatte), ale e na rozdíl od nej-
prvnějších dětských výtvorů s a (táta atd.)
předpokládá již další stupeň artikulační
schopnosti, neboť teta bylo vytvořeno
velkými, ale dětem vnuceno.
teteliti se zimou (nikoli každé jiné chvění!),
hl. cečelic so t/v; dvojí t a l nebo r vyjadřují
drkotání zubů a neurčité zvuky při tom
chvění, když se třeseme zimou. Srov. něm.
zittern z Hitrömi, román, teter- např. v kat.
titiritar drkotati zuby, logud. titilia mráz.
Podobné je i ř. τανυαρνζω (-1-) chvěti se.
Mohou býti i jiné kombinace tjd a r\l, ale
zdvojení je pravidlem (gót. reiran chvěti se,
něm. beben). Příbuznost je tu všude pouze
„elementární", nikoli genetická.
tětiva, praskw. tětiva (stsl. tětiva, pol. cig-
ciwa, sic. r. b. sch. sin. tětiva). Od slovesa
*t§p-ti (r. nář. tepstí z tjapsti natáhnouti,
napnouti, cit. u Miktosicha EW), srov. lit.
tempiú tefhpti t/v, timpa tětiva. Přípona
jako v č. sta-tivo.
tetlucha: rostlina Aethusa; má již
Dobrovský 1821 s. v. Peterschierling. — Je lidové
mor., asi za petrucha, tj. (kozí) petržel.
tetřev, sic. tetrov (-ov nějakou analogií,
nejdříve asi Hetrevec = tetřívek > -ovec
podle jiných slov na -ovec, pak se -ov dostalo i do
Hetrev), pol. cietrzew, r. ukr. tsterev, ukr. ciévir,
sch. tetrijeb. — Psi. *tetervb je shodné s lit.
tětervinas tetřívek. Zvukomalebné; podobné
útvary jsou lit.* tetervas, stprus. tatamois
tetřívek, stnor. pidurr a ř. τέτραξ tetřev,
pers. täöärv bažant aj. Původní slovanský
význam byl asi, jako v hl. čecor a v baltštině,
'tetřívek', kdežto Tetrao urogallus, hlušec%
označován jako „hluchý tetřev1'' (tak stč.;
dosud r. gluchoj teterev). Zdrobnělé tztHvek
pro~ rod Lyrurus tetrix vzešlo asi ze stč.
tetřěvec, srov. sic. tetrovec, když hlušec
označován pouze jako tstřev a bylo pak
nutné rozlišení.
teverný stč.: dvorný, uhlazený, curiosus,
facetus, urbanus Vodň.; další doklad z 1464
má Jg, další 1 má Kott. Z usu zná Jg to je
teverna děvečka. Dosud je chod. tsvernyj
(tebernyj, tibernyj); Hruška udává význam
'čilý, chytrý' a má 2 příklady o děvčeti,
tibera o chlapci. V KtPř 3 je chod. těvemý
'čiperný'. PS má význam 'hbitý, čilý' a 1
příklad z Baara, rovněž o děvčeti. V Kt 7
je vč. teverna 'potřeštěná( ?) ženská'; u F.
Dědiny 250 teverna je = tulačka. Ührnem se
zdá, že to slovo je nyní pouze v chodštině
a to jako reliktový přívlastek pro mladé
děvče, asi v tom významu, v jakém je
znal Jihočech Vodňanský; nádavkem ještě
se chápe jako 'čilé'. — Příbuzné je lit. nář.
teverna o pěkně mluvené (tj. uhlazené,
slušné, dobře zformované) obřadní apod.
řeči při svatebních proslovech družbových
a z toho odvozené tevérnoti 'mluviti takto
(pomalu, pohodlně) např. při rozhovoru
otců, rovněž při svatbách'. Zdá se tedy, že
i pro stč. a chod. teverný lze přijmouti
původní význam 'způsobnj'-, uhlazený,
slušný'.
těžiti: viz táhnouti.
těžký. Rodina slov velmi rozvětvená:
1° psi. tezbk'b, k tomu patří dále stsl. težbk-b,
sic. iazký, pol. ciezki, hl. cezki, dl. sezki.

143
tisíc
tchoř
r. tjažkij, b. težák, sch. sin. težah; 2° t$ga
v č. tíha (z toho těhota, těhotný, mor. tíhoba),
csl. tygota, jsi. tegota, sch. tegoba, r. tjagota;
3° £(#-ja v č. říze, mor. téza, sic. táaf, pol.
cígza, sem s-řéz£ = s těžkostí, sotva; nový
termín těžiště aj. Odvozená slovesa: 1° mor.
tížiti, las. tažit se a stihat se Malý, od tíha;
sic. tažit; 2° těžkati v potěžkati, ob-, za-, sic.
tažkai potěžkávati, od těžký, srov. jö. £>o-
lechkaí co, Vydra; 3° -těžovati v přitěžovati
(postverbale přítěž), obtěžovati (mor. obtěža,
č. obtíž), stěžovati si (stížnost), s tímto srov.
nář. fa£?'ť ^, tažobit si téhož významu, pův.
„s těžobou říkat". — T^žbkt vytlačilo
staré tromt (sch. trom těžký, těžkopádný),
příbuzné s ir. tromm těžký. S t^žbkt je
příbuzné stnor. pungr, dán. tung těžký.
Viz i touha. S táhnouti však těžký nesouvisí,
ač se stále tvrdí opak.
tchoř, stč. dchoř, slovo psi.: ďbchořb (sic.
tchoř, pol. tchórz, r. chory z tchor\ str. ďbchorb,
ukr. tchir\ chir\ sch. foor, sin. cře/ior dihur,
hl. čcftór fluór, dl. twoř); ďbch- od ďbchnqti
(č. -dchnouti, dýchati), od jeho vedlejšího
významu 'páchnouti', který je doložen
v bulharštině a v sin., též v sch. dah dech,
zápach; přípona -or-jb jako v piskoř aj. —
Nářeční podoba schoř má s z adideace ke
echoř kradené zboží (viz).
tichý: stsl. tich-b, sic. tichý, r: b. tich, sch.
sin. tih, pol. čichy, ukr. tychyj, hl. rocAt, dl.
éichy. — Psi. tich'b z *tás-os, jak ukazuje sch.
přízvuk: Ph. — Psi. tich'b, málo jasné. Zdá
se, že přece jen patří k rodině, v níž je lit.
tylús tichý, mlčenlivý, tyleti mlčeti, tylu
Vdti utichnouti, lot. stilstu stilt uklidniti se,
něm. angl. still tichý. Uznáme-li, že záhy
nastal přesmyk stil- > tils-, je možno
přijmouti ztrátu l a dloužení (jako ztrátu r
v ir a dloužení, viz spojku i); dostaneme tis-,
z toho tich'b. (Jinak Zubatý 1.2.132, jsou
i jiné další domněnky.)
tikati, o hodinách; r. tikat, p. cykac t/v
(toto z *čikac, Otr?bski LP 8.189). — Od
zvukomalebného ti utvořeno příponou k.
tíkati, o pípání ptáčat. Utvořeno od
zvukomalebného ti podobným způsobem jako
tikati. Srov. típati.
timenec: nečistota na dobytku Kt. — Stsl.
timěno bláto. Viz temenec.
típati o tenounkém hlasu ptáčat, zvuko-
malebné jako rýmové pípati; odtud típle
ptáče; též o hlasu slepic, když mají tipec (Jg),
laš. tipula slepička, srov. sic. pipuška. —
Vzniklo asi křížením slov tíkati a pípati.
típat: val. poupat pomlouvati, podezřívati
B-SvK. — Z pípat špiniti?
tipec, típek-, jistý slepičí neduh (ucpání
nosových dírek a bílá mázdřice n. rohovitá
kožka na konci jazyka; sic. slepičí smrkacka
Kt4); stč. tipet Klar, jč. podivné třpít
Hol-Krš, křpít Jjčř 97, mor. pipec, pípec
(přeneseně p. na něco = chuť). — Šle.
pipet pipet pipec pípat, hl. cipk, pol. pypeč,
ukr. pypot, r. tipun, b. pipka. — Psi. bylo
asi piťbtb, odvozenina od ide. pitu- hlen,
smůla: piťb- je přímým pokračováním toho
ide. slova, t je zbytek nějaké í-ové přípony,
jaká byla i v lat. odvozenině pituita hlen,
přenes, rýma, jb je nová přípona. Původní
piťb- se u Slovanů bud asimilovalo v pipt-
nebo přesmyklo v tip τ,-. — Obyčejně se
soudí, že slovan. i germ. slova (něm. Pips
z pfiffiz, Pfipfs, angl. pip) jsou přejata
z vulg.-lat. *pipita (it. pipita, fr. pépie,
špan. pepita) < lat. pituita. Ale to není
třeba, slovanská slova je možno mít za
utvořená přímo z ide. pitu-, germánská pak
jsou asi přejata ze slovanštiny. Jiní soudí,
zřejmě neprávem, že jde všude o samostatné,
na sobě nezávislé útvary zvukomalebné,
naše že by byly od típati „hlas vydávati
jako slepice, když tipec mají" (u Jg z Rosy;
tak i Holub, Mladenov).
tiplice: rod much Tipula; tiplík komár,
piple, piplik. Sem snad patří též han. pitroěa
muška SvB. -*- Hl. dl. tobolica jepice,
tupolica komár. — Snad je (kromě s lat.
tipula) příbuzno s ř. τίφη, což byl nějaký
hmyz, snad prý vodoměrka.
tis, tak i jinde (jen hl. cis, pol. eis, ukr. tys):
strom Taxus baccata. Č. tisovatý Sm 240,
sic. tisavý, pol. cisawy, ukr. tysávyj hnědo-
červenavý, od barvy jeho dřeva. — Psi. tiši*
je příbuzné s lat. taxus t/v. Slovo asi „pra-
evropské".
tisíc. V indoevropském prajazyku nebylo
asi výrazu pro 1000; slovanské jazyky mají
dvojí formu, jednak Hyseto, (fem., nebo
i mask. tysetb) v stsl. ty ses ta, sic. tisíc,
r. ukr. tysjača, pol. tysiqc, hl. éysac, jednak
Hysgta (nebo tysotb) v stsl. tysgšta, sch.
tisuča, sin. tisoÓ. České tiéúc, nyní tisíc
je zkřížením obou: u je z ρ, ale jeho
přehláska předpokládá é, náležité jen před g > ä;
změnu ty- > ti- vyložíme jako asimilaci
t > t k měkkým s a c, nastalou při rychlém
počítání (při rychlé výslovnosti se „naladilo"
měkce slovo celé!). Obdobné tvary má jen
germánština a baltština: gót. püsundi, sthn.
düsunt, nyní Tausend atd., lit. túkstantis, lot.
tukstuöts, stprus. tüsimtons akus. plur. Tvary
slovanské vyložíme z *tü-/cnit-ja (nebo -jo-s);
tu je z tuvd-i srov. stind. tuvi- v složeninách
jako tuvi-kratu- velmi silný, set- je základ
číslovky pro 100, takže celek (s odvozovací
příponou -jo- nebo -ja-) znamená asi „vele-
stovka, nadstovka" a dá se tedy poněkud
srovnati s novodobým slovem veletucet.
Normální vývoj při ψ byl bm > ς, ale byl
možný i druhý, s průvodním prvkem tvrdým
(srov. lot. tumsa proti slov. tbma tma):
7>ra > q. Tento druhý způsob je ostatně
zachován v S'bto ze *ST>mto, viz sto. Slova
germánská i baltská je nesnadno vyložiti
jakožto domácí. Pokládáme je za přejatá ze slo-

tisknouti
644
tlachati
vanštiny, arci v době velmi dávné, kdy ještě
bylo tu- (nikoli již ty-); lit. tukstantis z tü-sit-
(tü zkráceno v rychlé výslovnosti,
anticipováno t, pak 8t > kst jako jindy v baltštině).
Jen stprus. tüsimtons může být domácí
(„mazuření" s > s bylo v pruštině běžné).
tisknouti, nář. tisnút; tiskati, mor. tisat,
dztísat, postverb. tisk výtisk útisk aj. Stran
významového vývoje k 'dotknouti se' (mor.
tisnvt se čeho) srov. tknouti se, v. i kasat. U
jiných Slovanů je rovněž zastoupeno tisk-a-ti
(např. sic. tiskat, sch. sin. tiskati, pol. ciskac)
a tisk-no-ti (csl. tisnqti, sic. tisnút, sch.
tisnuti atd.), a též tisk-ja-ti (sch. tištati,
sin. tiščati). Nedostatek tvarů 1. třídy
nasvědčuje, že tiskati je asi pradávné
intensivum. Důležité jsou mor. a sic. tvary bez k
(bída ma docísá Β = tísní, srov. bida do-
tiskala B, tisat tlačiti KtD, tisnút B-K, t. se
čeho = dotknouti se B, potisnut Hor). Pro
ty lze vyjíti z tisati, což bude s-ové
intensivum *stip-sati, příbuzné je lat. stipáre
tisknouti, stiskovati. Naproti tomu Hiskati je
druhý typ intensiva (přípona sk-a-). Je tedy
tis- a tisk- příbuzné i se cpáti a stíbat 1°.
Pozměňuji SPFFBU 1.86. V podvědomí
mluvících bylo tiskati sdruženo konečně s těsn*b,
takže jednak toto dalo tes(k)ný, jednak
sloveso dostalo ě: stč. těščiti Ote, odteštiti
Táb, patesky zadní víno Rohn.
tista: psice; již stč., nyní zastaralé. —
Podobné je dán. tispe, šv. nář. tispa psice;
není vyloučeno, že stč. tista bylo přejato
od severních Germánů v době Drahomíry
a že při tom ρ bylo asimilováno v t. Vedle
toho je *tibö v stangl. tife, střdn. teve t/v;
angl. tib je i vábicí interjekce na ovce;
tomu se podobá mor. cibi (v. ci) na housata.
titěrný, nář. tiňtěrný, z toho ti(ň)tera; vč.
tiňtíšek či. drobné postavy, jč. potitéra muž
malé tělesné síly Jjčř 53. — Hl. cincera Tand,
Läpperei, -ic tändeln. — Jest vyjíti od tintír-
ko drobná věc Jgd a od hl. cincera. Obé asi
přejato ze střhn. tenterie titěrky (nyní Tand,
Tändelei) a pak měněno vlivem slov čaČka
hračka ap. Konečně přitvořeno adj. a v hluž.
i sloveso.
títi, iter. -tínati, z tbnq teti (tak i csl.;
sic. tnem tat, iter. stínat, vy tínat, p. tne. ciqc,
ukr. tnu tjaty, hl. tnu cec, sin. tnem tzti).
Odvozeniny: náton špalek, na němž se seká
dříví {nátoň, las. hnotuň > hnot); mor.
zátoní záseka v lese; od zatínati je zátin(ek),
zátinka zatětí, vrub, od obtínati je mor.
óbtinek tříska, od stínati je sic. scinek,
8cinok tyčka. Srov. dl. toň paseka, pol. naton,
sic. nátoň. — Praslov. tbnq teti odpovídá
lit. tinü tinti s významem zúženým na klepati
kosu. Zubatý 1.2.122. Další minulost je
nejasná. Bývá spojováno s ř. τέμνω tnu, ale
je na pováženou, že by základ, vzešlý
změnou mn > η ze (sekundárního!) présentního
kmene, byl ještě schopen ablautu, kromě
toho lit. tinti svou intonací ukazuje na kořen
dvojslabičný (ten9-), což se s vyvozováním
od tem-η- nedá uvésti ve shodu. Nezbude
zatím než uznati, že byly dva paralelní, ale
nezávislé na sobě základy pro význam títi,
temd- (τέμνω, τέ-τμη-κα) a ten9-,
titul, tak i sic. hl. a rus.; pol. a ukr. tytul.
Ta lat. titulus.
tkáti plátno apod., stč. tku tceš. Psi. ťbko
takati; sic. tkám tkát, pol. tk$ tezesz tkaé, r.
tku tkát, pod. ukr. tkaty, hl. tkaé, dl. tka4,
b. taká, sch. sin. tkáti. Odvozeniny: č.
tkadlec, odv. od *ťbka-dlo, stč. tkádlo tkanina,
stalo se základem mnoha dalších: tkalcovský,
vč. tkalcovati; stč. fem. tkadlí, nč. tkadlena
(srov. stč. švadlí, pradlí, nč. -dlena), tkadlicé;
tkanice = tkaná stužka; nové odborné
termíny tkanina, tkáň, tkanivo. — Kořen
má zde formu ťbk-, příbuzno je ř. τεύχω
tkám (εΐματα oděvy), chystám, strojím,
připravuji; tedy ide. *teukh-. U nás zůstal
kořen u prvého významu; naše sloveso se
zformovalo pod vlivem starobylého termínu
z oboru zpracování vláken s-bkj s-bkati, skáti.
— Lat. tsxö 'tkám' sem snad patří také:
totiž v latině Hzukh- asi splynulo s *t3k8-
'stavím, strojím' (= tzsati, viz); zůstalo jen
tex-, ale s významem 'tkáti'!
-tkáti v potkati, setkati se, utkati se; stč.
potka setkání; natsjóit se přihodit se, při trefit
se Hod. — Pol. potkac potkati. — Vzhledem
k významu nemůže patřit k týkati. Ale
příbuzenstvo je v ř. (tak již Lepař; nyní
VI. Georgiev): proti se-tkati se (*S7>-ťbk-) je
tam συν-τυγχάνω t/v. Jednoduché τυγχάνω
označuje náhodnost nějakého děje (ten se
vyjádří přechodníkem), tedy: náhodou
potkati, namanouti se k čemu, přihoditi se.
To se ke ťbk- hodí výborně. Kořen byl
tedy Hukh-. (Kopečný SaS 20.130 však
pochybuje.) — Litevština nechala to slovo
splynouti s ťikti hoditi se, taugen, passen
(přechod byl snadný, srov. č. hoditi se
a přihoditi se), takže má su-tinkü su-tikti
setkati se.
tkvěti: viz týkati.
tkymati (-ý- Šimek) stč.: toulati se J^,
obcházeti, potulovati se Sk; tkymaó kdo
uchází z tábora, „toulá se", Ausreißer,
emansor. — Z mkytati, viz kmitati.
tlačiti, sic. tlaóit a tlačkat, mor. (na
Podluží) expres, dládzgat. Pol. tloezyé. Z toho postv.
sic. tlač knihtisk. — Původně bylo *tilčiti.
Zdá se, že příbuzno je něm. drucken, drücken
t/v. Je však uznati záměnu l/r a přemístění
sonant: germ. ru je asi místo *ur, to pak je
asi nulový stupeň dvojhlásky (r), kdežto
pro slovanštinu jest vyjíti z plného stupně ol,
náležitého u sloves na -iti; HolÓiti bylo asi
iterativum-intensivum.
tlachati, sic.
tlachat&sexpresivnímzměkčením tliachat. Ale potlach z indián. Slovo
vulgární, ch-ové intensivum od tlapati (o něm viz

;45 tlumaS
tlama
tlampač). Postverb. mor. výtlasky = tlachy.
Se změnou ch > j mor. ttajať žvaniti. Viz
i tleskati a tlama. — Je možno vyjíti též
od Hlaskati žvaniti. Jemu se blíží lit.
tvaskóti a toasketi t/v.
tlama. Vedle tlaskati (viz tlachati) byla*
výchozí podoba s -pati, znamenající na
Slovensku tlachati (tlápat', tliapať), na Moravě
vulg. jísti (tlápat, s expresivním změkčením).
Další záměnou ρ > m vzešlo tlamati (stě.
na- sě, mor. tlámat tlámat = jísti, žvýkati), od
toho pak post v. tlama huba a dále (ti > kl >
gl) han. glama, jinde na Moravě rozličnými
vlivy blama, čama, sic. ívama. Tlamy žvamy
= klevety Jg. Jč. votlemenej, roztlemenej =
člověk s nevymáchanou hubou; vytlemiti se
(o hubě, o rtech) PS, zatlemiti se zašklebiti
se PS. Stran e viz tleskati, jež také může
znamenat i žvaniti. — Hl. klama. Srov.
chlupatí a chlámati vedle intensiva chlastati.
— Val. tlamka, horň. Mamka B, klamka
Jančář, čas. Slovácko 1959, 4.9 (= las.
paščeka, msl. stolička B) je jistá železná
součást pluhu; ,,do klamky na konci snic se
zasunou váhy" (Jančář); vskutku svou
funkcí upomíná na tlamu držící konec
nějakého velkého předmětu. Obraz Β 29G.
tlampač: mluvka, dohazovač; nyní: radiový
reproduktor. Z tlampati, což je tlapati =
tlachati (viz tlama) se zesilovacím m vzešlým
z rozpuštěné geminace pp. Asimilací vzniklo
dále mor. a sic. plampat žvaniti,plampahuba,
č. plampač = tlampač (u Litomyšle aj.).
tlapa, mor. dlapa. Z původního lapá
(v. ukr. sin. lapá, p. lapá), jež má příbuzné
i jinde (lit. lópa dráp; gót. löfa, sthn. laj ja
dlaň aj.), jednak změnami typu expresiv-
ního (p > b, měkčením), jednak předsutím
tfd původu nejasného (mad. talp tlapa,
stopa bude ze slovanštiny?). Podle Šm. však
patří k něm. Tappe t/v a zkříženo s lapá.
tlapati: šlapati, pomalu kráčeti. — Ukr.
telepaty t/v, r. telepaťsja klátiti se, kývati se,
pol. telepac sie vléci se, lézti. — Základ asi
telp, jinak neznámý. Č. slovo upraveno asi
podle šlapati. O r. ukr. p. slovech Baleckyj
StSl 5.188.
tláskať, t!aŠčet mor.: mlaskati. Sic. tloskať
t/v. — Zvukomalebné; rýmuje se s mlaskati.
tleskati, sic. tlieskať; mor. tleskat žvaniti. —
J.sou to sk-ová intensiva od sloves na ρ
(tlepati a pod.), jež viz pod tlama a tlampač.
Samohláska nemusí být pevná.
tlipati: vápno tlipe, když so hasí (dělá
tiip tlap), mor. uťlipaný čas = blátivý, roz-
tli'p(t)atrozkydati, rozklevetati, vč. (Holicko)
utclpnný umatlaný. Vše zvukomalebné.
tuti: prach ni věti; doutnati, pomalu, skryte
hořeti (oba významy bývají i jindy spojeny,
srov. např. sněť, neboť při hnití se někdy
vyvíjí teplo, např. v hnoji; že práchnivění je
tlení suché na rozdíl od hnití, nepadá zde na
váhu, lid obé směšuje), val. tlaju Uat; val.
tlalka tlárka, laš. ťlolka setlelé dřevo; mor.
už mi tlelo = dostával jsem strach, původně
asi 'už hořela koudel' (v. to), z toho pak pod»
metné han. još sem tlel bál jsem se. —
Podobně jinde: sic. tlieť, r. tlet, pol. tlec, b. tleja
s oběma významy, sin. tleti doutnati, hl.
tlač, dl. tlaé hniti. Sekundární přechodné
*t bliti je v csl. tbliti kaziti, r. ťlit nechati
tlíti a han. potleí popáliti. Nejbližší sloveso je
lot. tilstu tilt zvětrávati; v lit. však mu
odpovídá dulstü dúlti (iljul a t/d není na
závadu!), proti našemu tbléjq je lit. dulú
dul'ti trouchnivěti. Jiných příbuzných není.
tlo val.: prkenný strop, též tla, sing, fem.:
ale původně plur. ke tlo; i jinde je plurál:
csl. tila, sch. tle, sin. tla, podlaha; pol. tlo.
sic. r. tlo. Z kladení plurálu vyplývá, že psi.
tblo původně znamenalo jednotlivé prkno
nebo podlažími; pak se dobře pochopí lit.
tilěs plur. prkna na dně člunu. Další příbuzná
slova jsou sthn. dilla prkno, podlažina.
stangl. pille prkeiná podlaha aj. Ža i u nás
tlo byla původně podlaha v domě, v člunu,
v seníku, nad bahnem, svědčí sic. rčení
zhoriet do tla = v plně; stropem, půdou se
stalo jako půda v Čechách asi tam (na suché
zemi), kde nebylo třeba podlažin a kde se
lidé i v světnicích spokojili udupanou zemí,
kde tedy dřevěné desky tvořily jenom strop.
tlouci, tluku i tluču; frekv. -tloukati.
Odvozeniny: tlouk, stč. a mor. tluk, pd. tluk
dřevo na tlučení; stč. tluč roztlučené obilí,
dosud jvč. tlučka 1°; jiné mor. tlučka 2°,
tlučka stoupa na mák; jiná tlučka 3° je past
na zvěř Jg (i domácí myši Hr), pd. tlučka,
jejíž hlavní částí je tlouk, svým pádem zvěř
utloukající. — S č. tluku souhlasí p. tluke
tluc. — Naproti tomu je jinde *lt: sic.
Úct tlouci, Úk tlouk; stsl. tťbkq s podivným
inf. tlčšti, ukr. tolkty, b. tilča, sch. tuci, hl.
tolc. — Psi. bylo 1° tHkq tHkti, 2° tlukq
tluk ti. Druhému slovesu odpovídá lit. tráukti
schlachten NSB, bíti (koho holí, bičem)
DabŽ a lot. tráukt t/v (schlagen, též o
„tlukotu" slavičím). Je třeba uznati jen záměnu
l/r. Pro slabý stupeň s Z nebo r není v balt-
štině protějšku. Podle Šafaříka 3.472 tl^k-
je zesílené ťhk (v č. týkati), což je
pravděpodobné, § 9; platilo by to též o baltských
slovech: bez r je lit. tukseti tlouci, klepati,
bičovati (schlagen, peitschen, stoßen,
schallend aufschlagen, pochen, klopfen,
poltern).
tlum: skupina, shluk, houf, zástup PS. —
Přejato za Jg z polštiny. Je dále příbuzné
se slovem tlupa.
tlumač, nyní zastaralé, chod. tulmač, mor.
tumač. Od toho tlmnačiti, nyní tlumočiti
(odkud o, nevíme) a dále tlumočník. —
*Ttlmačb, ~iti i jinde: sic. ťlmočit, tlmočník,
s o jako v češtině; pol. tlumacz, r. tolmaČ,
b. talmaČ, sch. sin. tolmač. — Přejato z
východu: kumán. tylmaČ, osman. dilmač, ujgur.

tlumiti
tilmadž, -ač. Ale původ i těchto slov se
ztrácí v temnotách (Jyrkánkallio, cit. z OLZ
^51.18). Snad posledním pramenem výrazů je
asyr. turgumannu, targumannu t/v, což
bylo různě zkracováno. Ze slovan. nebo
z mad. (tolmács) je pak něm. Dolmetsch. —
Byl i jiný, domácí výraz pro ten pojem:
H*bllch výklad, tlumočení, ttlkařb, ťblkovb-
nik'b tlumočník, střhn. tolc atd. Ten se do
češtiny nezachoval.
tlumiti; do č. přejato v obrozenské době
v. pol. tlumic, stalo se však potřebným
termínem (postverb. útlum, tlumivka aj.).
Sic. tlmii. — Polské a slovenské slovo je
z Hlmiti. Příbuzno je lit. stelbti stíniti,
dusiti, utlačovati (když silnější rostliny
zakrývají slabší podrost, odnímajíce mu
světlo); je i nepřechodné stilbti o rostlinách:
slábnouti, hynouti od tohoto účinku. *T'miti
(tblmiti) by se rovnalo litevskému faktitivu
*stilbinti 'činiti, aby něco sláblo'. Jest ovšem
třeba uznati záměnu retnic bjm. Lit. s- je
tzv. „pohyblivé".
tlumok, již u Klareta; p. Jlumok, tlomok.
Souvisí patrně s telma, dále však je nejasné.
tlupa, přejato v obrozenské době z r. tolpa;
sic. tlupa asi z češtiny; jinak je jen stsl.
tHpa. Ukr. tovpa a tovpytysja tlačiti se,
shlukovati se, tovpyšče tlupa, dav, stisk
lidí. — Tlupa je postverbale. Příbuzenstvo
viz pod -těloupit se.
tlustý, tloustnouti; tlouět druh ryb. Pol.
tlustý, sic. tlstý, r. tolstyj, hl. tolsty, dl. tlustý, b.
tläst, seh. tust, sin. tolst. — Psi. ťblsťb
souvisí s lit. tulztu tutzti botnati od vlhkosti,
patulies nabotnalý, plný, je tedy z *ťblz-ťb,
ř-ové participium.
tma, laš. tma (srov. p. čma); tmavý, lid.
vy-tmaviti (žertem za vysvětliti), tměti se
(val. otmět, han. votmět zdržeti se do tmy,
tmou býti zastižen, podobně mor. zatmět;
zatmělý nejasný, zatmělost; srov. omrknut),
temný (Hbmbnt), temnice temné vězení;
mor. a sic. temný znamená i slepý (sic.
temloch (ml < mn) slepec); val. tumava
tmavý mrak (u podle sic. šmúraval). Hojné
podobné odvozeniny jinde. Psi. tbma (stsl.
tbma, pol. hl. čma, r. tma, dl. éma, sch. tama,
b. tama, sic. sin. tma) z H°ma náleží k lit.
témsta témsti stmívati se; s u za slabý vokál je
lot. tumsta turnt, k tomu patří lot. timsa
a tumsa tma; stind. tamas-, av. tdmah- ntr.
(Čti tamah-l) tma; s r-ovou příponou — jako
sic. temravý — sti. timirá- temný, po s stind.
támisra f. temnota, lat. tenebrae, něm. finster.
— (Tma značilo u nás i jinde též veliké
množství, zástup, číslo 10.000. Obecně se
má za to, že to je metafora „temný mrak =
nesčíslné množství". Ale spíše je toto tbma
slovo původu docela jiného: je přejato z
východu: tur. tuman = 100.000, což v
slovanštině (žertem?) přichýleno k tbma temnota.
..Pětmecítma mužův to slově spolek, dva
tolik
a padesáte spolků v to slově hluk, deset
hlukův to slově tem (n. tma)", Hájek,
v. Zikm. 138.)
tmel, od Dobrovského. Původ nejasný.
Zdá se, že to jo zpětný útvar od tmeliti, u°,
za°. To pak může se chápat jako
zjednodušené temeliti (u° 'upevniti' má PS), což je
asi řemeslnický výraz z jihu (b. temel, sch.
temelj základ, spodek, podklad, sch. temeljit
důkladný, důvodný; z ř. υεμέλιον základ).
První e u nás zaniklo nejprve snad v dlouhých
útvarech.
tobolka, mor. tobola; tak (sic. tobolka) nebo
i na -bCb (csl. tobolbCb, s. tobolac, sin. tobolec)
u jiných Slovanů. — Je to asi lidová úprava
(Pavel Beneš ústně) slova tabul(k)a; bližší
okolnosti nejsou známy. Stran významu
srov. lidové šrajtofle tobolka (na peníze;
argot, prkenicel) z něm. Schreibtafel.
točna: lidově železný čep na koncích osy,
např. u mlýnského kola, nebo na koncích
sloupce vrátňového (stojí v „pánvičce"
a umožňuje točení vrat); od točný otočný.
Pro význam pól ho použil po prvé Jungmann
1820. — Sic. toČňa z češtiny; zakončení
převedeno k měkkému sklonění, podobně jako
(obecně) je sic. dielňa, učebna atd.
tok: kromě tečení má tok i jiné významy:
1° síto, řešeto (u Litomyšle aj.): je to zpětný
útvar od točiti obilí, přetáčeti (zrní se vytáčí,
neboť se řešetem opisuje vodorovný kruh),
podobný zpětný útvar je mor. pretak
řičíce. 2° sic: humno, mlat (i jinde: csl. toki>,
pol. r. b. sch. tok): i to je od téci, od
původního významu běžeti, místo, kde zvířata vy-
šlapávající zrní tekou, běhají v kruhu.
tokati, dříve tokovati, o tetřevech, když
jsou v toku, milostném rozčilení. Hl. tokac,
p. tokowač, r. tokovat. — Zvukomalebné*:
„tetřev tokuje: tok, tok" JinCh 150 (jiné
výrazy: tetřev puká, klepá, též poČitá). Srov.
ukr. gotar hotař -ur tetřev, s opačným
pořadem souhlásek.
tolar, sic. toliar, pol. talár, hl. toleř, dl.
tolar. — Z něm. Taler (-ar jako v krejcar
z Kreutzer), což je zkráceno z Joachimstaler
(Geld), tj. jáchymovská mince (sto.
iochm(i)tál), podle města v Rudohoří, kde
ty peníze byly po prvé A518) raženy. Totéž
je v amer. dollar.
tolice: rostlina Medicago; od Presla. —
Z jetelice, takto se jeden druh nazývá dosud
na Náchodsku. Podobá se jetelů; také v
němčině jsou názvy s -klee (jetel) jako Sichelklee,
Steinklee, Gelbklee, Hirsenklee a mn. j.
tolik, ze staršího toliko (jako tam z tamo
ap.), srov. kolik. Původně znamenalo obé
množství, pak rozrůzněním toliko = 'jen',
což vzniklo bud z ironického opáčení (A: Máte
toho toliko! — B: Toliko! Malý kousek...)
nebo z případů, jako stará se toliko (so viel)
o sebe, ze mu nezbývá pro jiné, kde se toliko
mohlo chápati ze smyslu vět i jako 'jenom'.

647 topořiti
tolita
Srov. lat. tant-um jenom. Z Ho-li adj.
toliký; sic. tolký je bud z toliký synkopou
nebo z Holi (csl. tolb, r. čoř); vše je ze zájmen-
ného kmene to- od ten, táž přípona je v lit.
tolei potud a v lat. tális takový. Sic. totmi
-mä -me má přípony jako velmi, stč. velme,
sch. veoma. Mor. £οΖφ' ζ /ofo', -éj asi podle
véc(ej) více; las. íeZi íeřej má e jako obdobné
tvary polské, tam je z jeZe, jelko.
tolita, již stč., lidové na Moravě (Václavík,
Luhač. Zálesí): rostlina Cynanchum. —-
Původ málo jasný. Myslí se na splynutí
z to-li ta (= to-li je ta kouzelná rostlina?);
byl by to název podobného druhu jako
toten. Srn.
tombak, jistá slitina kovová, užívaná
k výrobě ,»falešné bižuterie"; lidově tumpach
(ze zastaralého tompach); něm. angl. tombak,
fr. tombae. Přes portug. tambaca přišlo
z malaj. tembaga 'mosaz, měď < stind.
tämraka- t/v. Stiller RO 22.135.
tomka: travina Anthoxanthum. Přejal
Presl 1846 z pol. tomka, což je název cizí
libovonné rostliny Dipteryx odorata, něm.
Tonkabohnen (u nás kdysi tunkabona).
Rozemleté boby tonkové byly míchány (pro vůni)
do šňupavého tabáku; jako náhražky jich se
užívalo podobně vonícího kořene tomky; to
byl důvod pro přenesení jména.
tonouti, z top-nQ-ti: sic. tonut, pol. tonqc,
v. tonut, sch. tonuti, sin. potonoti, b. potá-
nuvam; faktitivum je top-iti utápěti, tak
i u všech Slovanů; od potopiti je postverbale
potopa; viz i tůně. Tonouti je stará obměna
(podle topiti) náležitého Hep-no-ti,
zachovaného dosud v sic. tenút tonouti, plynouti
(je i stenút, utenút, vtenút); na Moravě však
pozměněno vlivem plynouti v tynút (u-, vy-,
za-). Psi. bylo tudíž nepřechodné Hengti
a přechodné topiti. Příbuzné slovo je v arm.
ťaťavem ponořuji: kořen je v ťav < tap.
topánka mor. a sic: střevíc. Z mad. to-
pánka, což podle Matzenauera pochází ze
sch. opanak. Viz i opánek.
topárka val. las. sic: tlouk v másnici;
val. též topořisko t/v SvK. Pd. toporek
i toporka. — Asi od topořiti. T. vyčnívá
z másnice vzhůru; srov. pd. wystoparzyc
vysunouti do výše.
ťopati: o hlasu krocaním; od toho topan
krocan, topka krůta. — Podobné je šv.
tupven kohout, rovněž zvukomalebné
(S. Stech).
topiti, topič, topný, topivo, topirna, otopiti
světnici > otop, zatopiti, odtud dříví na
zátop; vytopiti > výtopna, výtopek. Iter. -tápěti
(za°, vy° atd.). Topiti (všude tak, jen hluž.
tepic) je psi. faktitivum k nezachovanému
u nás slovesu pro pojem 'býti teplý' (lat.
tzpěre býti teplý atd.), shodné se stind. tá-
páyati zahřívá, pálí. Viz i teplý. Někde
dostává topiti význam rozpouštěti, taviti: mor.
topit máslo, jinde topit sníh ap. Topinka je
z topénka (zkrácení délky před téžeslabič-
nýmn, z topinka), stč. topenicě, sic topenica.
hl. tepjeúca, dl. topjeúca topjeňka, je od tohoto
topiti (chléb topený = pražený, opalovaný),
dluž. se říká topje/ikihutopié = upéci topinky.
topol, všeslovanské. Souvisí s lit. túopa,
tbpolis, pópelis, pěplé, lat. pópulus t/v
a ř. απελλον topol černý. Lat. a ř. slova se
pokládají za přejatá z neide, substrátu,
ostatní za přejata konec konců z latiny.
Výchozí slovo se však dá pochopit jako ide.
domácí: plody topolů se vyznačují množstvím
bílého chmýří (je nápadné, neboť plody
napadají kolem stromu ve velkém množství).
Chmýří je lat. pappus, ř. πάππος (viz pápeří);
papp- mohlo dáti päp- (jako právě v jedné
části slovanštiny), ul jol jel by bylo příponou.
Ovšem lat. δ činí potíže, ale ty nejsou
podstatné; bude v něm vliv slova populus
národ? Slov. top- by bylo z *pap- bez
geminace; t výsledek disimilace p-p > t-pt
Změny (zvláště v litev.) jsou výsledkem
toho, že sklad slova se záhy stal
neprůhledným.
topolovka lid.: druh proskurníku, Althaea
rosea. — Mylný překlad z něm. Pappelrose,
jako by Pappel- v něm bylo totožné s Pappel
'topol'. Ve skutečnosti (S. Stech ZfslPh
28.157) vězí v Pappel- odvozenina od něm.
Pappe šťáva, míza, kasička: tj. rostlina
slezovitá, ty obsahují sliz hojící průdušky;
tak i Marzell 3.34.
topor: s původním významem sekyra je
dosud v sic, tak i csl. topovb, r. b. sin. topor,
pol. topor. Od toho odvozeno topořisko, topo-
řiště (stč. u Klareta -šče) = dřevěná rukověť
k sekyře (stran významu přípony srov.
kosište rukověť kosy, bičiště atd.); csl. topo-
rište, pol. toporzysko, r. sin. toporišÓe, hl. dl.
toporiščo; toto dlouhé slovo bylo u nás
zkracováno bud v han. val. msl. toporo, č. spis.
vč. topůrko, nebo v laš. sic portsko, zrn.
pořišóe, porýště, jč. purko. — Topor'b je
všeslovanské; pokládá se za přejaté —
prostřednictvím Turkotatarů — ze staroírán.
Hapara t/v (je novopersky tabar); z Íránu je
i arm. tapar t/v. Ale fin. tappara je ze
slovanštiny, Herne 42. .
topořiti. U Jg jen ztopořiti ztužit, starr
machen, ztoporeti starr werden (toto ze
Saličetiho). Topořiti má teprve Kt 4. Odvoz.
toporný Kt 7: ztrnulý, neohebný. Zdá se,
že slovesa zt. se užívalo především o pyji
a že proto (tabu) nemá starých dokladů. —
Pol. stoparczeč si§ rozpínati se, roztahovati
se, r. topóršéitsja čepýřiti se, ježiti se,
odstávat i. Zdá se, že základ je stop- a že příbuzné
je lit. stapinti steif machen (dial.: penem
erigere), dále snad stind. sthdpáyati 'staví'
(aby něco stálo vzpřímeno), což je faktitivum
od sthd- 'státi'. Přípona or je asi z adideace
k stobor sloup (je v bulh. a sch.), příbuznému
s lit. stabaras suchý stonek, (bezlistý) zelný

tor 648 tragat se
hloub ap. Tím se dá pak vysvětlit krátké *a
v kořeni (proti ind. ä) jak v lit. stap- tak i (o)
v našem stop-. Čes. stopořiti (psané zt-) je
tedy vývojově starší (s je v něm Částí
kořene); topořiti vzniklo až poměrně nedávno
mylnou dekomposicí (sjz chápáno mylně
jako předpona).
tor, tóra, stopa, cesta; psi. tort (r. sch. tor,·
sin. tir) je od ter- v tbrq terti tříti. To sloveso
znamenalo nejen tříti, ale jistě i, jako lat.
terere, něco ošoupati, otlačiti, obrousiti, vy-
jezditi, opotřebovati, ušlapati; třete stezky,
třena cesta, třený chodník, silnice třené Jg.
Tor je tedy pěšina, cesta, dráha, kudy nějaký
živočich šel = stopa (nikoli „místo
vytlačené chodidlem'4!). Od toho val. sic. tořiť,
sic. torovat někoho = jíti po něčí stopě; las.
torovať se Malý; také: nechávati stopy po
sobě (např. na podlaze). Sem řadíme i msl.
sic. tárat sa courati se, toulati se (srov.
č. vláčet se, tahat se s představou těžké chůze,
nechávající za sebou stopy), ztáraí sa
zablouditi, mor. taráňat sa toulati se. Podivné u
má val. vytuřiť, vyturovať vystopovati (zloděje
ap.) SvK.
torba, u všech Slovanů i jiných národů (na
Balkáně, u Madarů) aj. (Sic. nář. turbica
má u podle mad. nář. turba.) Z tur. torba.
Lokotsch.
tornistra: viz tanistra.
tořice, rostlina Torilis, od Presla. Asi
úprava latinského názvu.
tořič značí jakousi rostlinu již u Klareta;
,,v LékB je to Satirion, múdavka, vstavač
(Orchis)" Šm. Nyní Ophrys od Preslova
Všr. — Snad souvisí s pol. storzyk, což byly
jisté druhy vstavačovitých.
totach: středověká zbraň na vrhání
kamenů PS, sic. u Bernoláka také totyz (psáno
jeho pravopisem totiž). Slovo temné, jistě
cizí.
toten: rostlina Sanguisorba. Název lidový,
již u Pohla, asi tabuový: místo přesného
jména se kladlo to ten u některých rostlin
čarodějných ( = to + ukazovací zájmeno ten),
aby se vyslovením jejího jména nezrušil i
magický účinek té rostliny. Je dosvědčeno,
že v péíslušných rčeních se rýmuje s ten:
Τ ctěn — nemůžu tam pro ten Jjčř 26, jiné
příklady JR (měl i lidové jméno krvavé
kořeni, krvavec, ba i krkavec, že prý
„zastavuje krev").
totiž, stč. (to)čúš, točíš, nč. č > t asimilací
k prvnímu t. Pol. tocuž, (to)czusz. Nejspíše
z to čujž (imper. od óúti slyšeti). Srov. stč.
to .věz v témž významu u Husa. Prusík
Krok 4.5. — Sic. totiž je z češtiny.
totožný: identický. Vytvořeno asi Ant.
Markem na základě r. tot ze = týž. Podle Šm.
patří spíše k tctéž, resp. to tož. — Sic. totožný
je tedy z češtiny.
toufar: hrnčíř; t(o)ufarový (mor.), též
u Litomyšle. Z něm. Wieder-taufer; u
moravských novokřtěnců bylo hrnčířství velmi
rozšířeno a slynulo jakostí svých výrobků.
touha značilo nejen žádost po něčem, ale
i stesk (pol. nářečí praví tqzyc o zvířatech,
ale tesknic o lidech), hoře, zármutek,
veškerou těžkost mysli, souvisí tudíž psi. tqga (csl.
tqga, sic. tuha, pol. t§ga, sch. sin. r. tuqa,
b. tága) s t$g- v těžký. Od touha je toužiti
(obdobně i jinde), z toho tuž-ba, toužebný.
toul, toulec, stč. túlec, psi. txďb (csl. tul-b,
pol. tul, ukr. sin. tul). Příbuzné je sti. tuna-
mask. t/v {n z In) Bartholomae IF 3.186. --
Od toho v západní slovanštině odvozeno
č. tulejka (vč. tulej, tulaj(ka), mor. tulaj(k)a),
sic. tulajka, pel. tulej(k)a, dl. tulta trubka
k nasazení hrotu na kopí, rýče na držadlo,
nář. i toulec na brousek aj., r. tul ja dýnko
klobouku. Něm. Tülle tulejka, hubice u
konve, je patrně přejato ze slovanštiny a ne
naopak (proniklo až do franštiny: douille);
Šmilauer však pochybuje.
toulati se; tulačka (Kabátník), han. tolacka
Svěř = toulka, toulavý, tulák, potulovat se,
od toho potulka; potulný. — Sic. túlať sa,
tulák, pol. tulac sie, tulák, tulawy. — Vzniklo
přesmykem z hltati t/v, což je zachováno
v sin. sch. bulh. Toto lutati je praslovanské
intensivum (přípona ta, § 20); primární
sloveso je ř. (u Homéra) άλνω těkám, irren;
jeho a- je prothetická samohláska. U nás
bylo tedy Hou-tä-jö > lutajq; výchozí ne-
intensivní sloveso se nezachovalo. Dále je
příbuzné s něm. schlunzen t/v (toto je ze
*slunt- < *slutt-, expresivní geminace tt zde
rozpuštěna v nt).
ťoupati: otoupat otáleti (Dědina), chod.
votupávat; mor. příjmení Toupalík, han.
ťópek ošumělý člověk. Nejasné.
touš, sic. túz, pol. r. tuz: z něm. Daus,
střhn. tüs, dvě oka na kostce, to pak ze
starší franštiny.
tovar, od toho stč. tovařiš, nyní tovaryš
(disimilací šumu ř-š > r-š) druh v práci,
druh vůbec, tovaryšiti (z toho zpětný útvar
mor. tovarych nádenická práce); jiný význam
má vytovaryšen (Hus) = vypuzen z družiny.
— Stsl. tovare zboží, náklad, a odv. tovarišt i>,
sic. tovar, -iš, -ich, továren, pol. to war a to-
warzysz, hl. towarš, dl. toivariš, r. tovar
a tovarišc, ukr. tovar zboží, dobytek, tovaryš,
b. sch. tovar, sin. tovor náklad, břemeno,
sch. tovaruš, sin. tovariš. — Slovo přejaté
z východu (tur. tavar, i v jiných jazycích!),
i přípona -istjb bude asi výslednicí prvků
cizích (je eš, iš druh); pro svou ojedinělost
podléhá zjednodušení (-išt/-išc > -iš). Nč.
továrna je novotvar.
tradlina mor.: jistá část vozu. „Podle
Kotta 4 tradlenka je plech při voze nad
nápravou, záblatník". (Šm.). Nejasné.
tragat se han.: vléci se (= namáhavě jíti),
val. tragat sa loudavě jíti B, msl. t. ea
s námahou jíti Mal. — Příbuzné bude

49 tráva
trak
lat. trahere táhnouti, vléci. Psi. Hragati,
náležité iterativum; v č. je pak g (místo
očekávaného h) expresivní, neboť význam
slova je právě toho rázu. — Zdá se, že je
pak možno sem zařadit i další slova téže
povahy: trajdati toulati se, z toho trajda
toulavá žena (u Jg však: „stařice, jenž sobě
po mladičku počíná"), jč. tráda, též (Jjčř 59)
drajda, rajda. Vč. trejc(n)iti Jgd běhati.
trak: popruh (stč. traky, tračec torques),
dosud jč..traky popruhy u nůše; mor. lidovou
etymologií též trhák, vedle tráÓek i trháÓek. —
Psi. tork-h: pol. troki řemení u sedla, ukr.
toroki, r. toroká plur. řemínky na přivázání
brašny k sedlu, pri-toročiť přivázati takto,
hl. dl. trok popruh, sic. sch. sin. trak, csl.
trakij. — Slovo jistě starobylé, domácí, ale
málo jasné. Příbuzno je stpr. tarkne řemen
na koňském postroji. Hláskově by se k němu
hodilo lat. torqueó (viz kroutiti), vlastně lépe
torques řetěz (šperk na krk), tedy pro slov.
torku-o-s. Stran významu by záleželo na tom,
jak vypadaly a jakou technikou se dělaly
staré popruhy (na krosienkách?), ale o tom
víme dosud málo.
trakař, chod. tratar, mor. tragač tragal
(z -r) trakar dragar, sic. trakáč. Přejato; cituje
se střhn. tragäri (od tragen nésti). Lze myslit
i na nějaké Trag-karren. Místy bylo nově
při tvořeno i sloveso trakati PS. Domácí slovo
je jč. samokol (a samokolí = nádenické
kolečko na hlínu apod.).
trala, tralala: „citoslovce vyjadřující
radost, veselost, zvi. ve zpěvu" PS; odvoz.
tralalovati PS. — ■ Podobno je lit. talala
a sloveso talalúoti.
traláž: tyč v plotu (u Litomyšle), jinde
treláž, traláž = mřížoví z latěk PS; stč.
tralaře stromky k latím uvázané (Rohn).
Z fr. treillage laťoví v zahradě, odtud
i r. treljáz t/v.
trám již stč. Pol. tram, sic. trám, hl. trama,
dl. tram' i trama. Z něm. Tram, střhn. tráme.
trampota, zpravidla v plurálu: se
zesilovacím m, místo trapy (tak ještě sic. =
útrapy; je však i sic. trampoty); k trápiti,
viz trpěti. Nová přípona podle klopoty.
tramtárie, trantárie, žertovné označení
krajiny vzdálené, zapadlé, nepřístupné. —
Nejasné. Snad z *Tatárie, tatarská země,
vlastně ze starší podoby Tartárie.
trandati lid.: vy° vyžvaniti, vytlachati PS.
Utvořeno novou příponou -ndati z *trato-
riti t/v. Poněvadž výchozí sloveso trátořiti
'není v č. zachováno, pro hlásky tu nebyla
opora příbuzné rodiny, proto se tu objevilo
i dm η fiat i a krandati. Sic. tratorii, r. torotorit,
7. Hor-tor-i příbuzno je lit. tafti, het. tar- říci.
traňk (zastar.): léčebný nápoj, thé. Z něm.
Trank nápoj; již v němčině to slovo
znamenalo převážně nápoj léčebný (Arzneiírank),
neboť léky se zpravidla podávaly ve formě
nápojů (ŘLGA 1.128). Stč. t. je též součást
mnohých jmen rostlin, např. zběhový trank =
nč. zběhovec.
tränte ji: jistý kolík u voru, sloveso jč.
tramtejliť, tromtejlit. Nejasné. Náleží sem
i mor. trantýrovat vrávorati, skákati a vč.
trantýrek nejasného významu Jg? „Staré
doklady: Mitr. III.7 A599): trantýrem jsem na
zem upadl (zavrávoral), to patří snad k it.
trampolare chodit na chůdách, něm. trampeln"
(Srn.).
trantribus: jistá dětská hra, podobná
„pasáku" (u Vel. Bíteše). Asi z lat. trans
tribus 'více než tři'. „Podle pravidel mohou
hru hrát skutečně nejméně tři hráči. V
latinském názvu je tu sice chyba v pádě,
ale to by se dalo v školské latině vysvětlit
vlivem jiných předložek". F. Cuřín NŘ
46.167. Κ nám proniklo z humanistických
škol.
trap vulg.: spěch, shon, trapem klusem,
iiprkem. — R. tórop' fem. spěch, toropiť
pobádati ke spěchu, t.-sja spěchati,
chvátati. — Nejasné. Κ lit. stropeti býti horlivý?
-trápiti: viz natrapovati.
trať, mor. též trata (již 1493 v Mor. zem.
deskách), sic. trať; sch. sin. trata. Trať je
pruh polností, patřících k jednomu statku
a táhnoucích se od něho až po hranice
obecního katastru (má póla v jednej trati,
Kunštát); ve Slezsku i dílec louky (Malý).
Znamenalo patrně i „drahá" (výhon, cestu
pro dobytek, kudy se ubíral ze vsi na
pastvinu) jako jeho střhn. pramen trat;
z toho pak význam dráha, cesta železniční.
tratiti, zvláště s předponami: u- (postverb.
útrata), z- (> ztráta), aj., po- (> potrat),
ztráceti atd. Tak i u jiných Slovanů: sic.
tratit atd. Původně znamenalo t. asi mařiti,
hubiti, plýtvati majetkem (č. utrácetil)
a vzniklo patrně zkřížením slov tráviti
a ratiti. Zaklínání sebe ať jsem zatracen
(chod. hajcem zatracenyj JinCh 235) se
oslabuje v ať jsem trajcen PS, vlastně v
rýmové ajcem trajcen. Pouhé zatracený se
oslabovalo (z pověrečné obavy, aby
skutečná, jasně vyjádřená kletba nepři vodila
opravdovou záhubu duše) na zatrackaný
zatrachcený zatrdlený zatracepený átracepaný
atp.
tratoliště, zpravidla jen o kaluži krve, nář.
latoviste (Chrudim), mor. latovisko (la-) lato-
lišté latolisko zlátolisko, chod. plápoliště;
u Jg tratořište tratoryšte, Jgd trator, tratol Kt
10. Nejspíše z *mlákoviště, od mláka kaluž,
jež se v češtině dosti měnilo, viz tam.
Meh NŘ 29.10. Nejasné je stč. tlatolišče
lodus (= ?) u Klareta.
tráva, trávník, jahody trávnice (že rostou
v trávě, nebo pod travou, srov. kaš. potráw-
nica PF 3.597 a dl. podtrawnica, na rozdíl
od všech ostatních jahod v původním
významu, totiž lesních bobulí na keřích),
travný koš, kosa apod. = na trávu; na

tráviti
650
treskutka
Hranicku trávnice je totéž co νδ. plachta na
trávu, „čtverec plátna, v rozích opatřený
čtyřmi cípy (= vč. picasy), v němž se
nosívala na zádech nažatá tráva" Hzl, tak
i han. travnica Svěř; stč. trávnička = žena
žnoucí trávu (Jar. Vlček Děj. 1.228); rostlina
trávnička Armeria (výtvor Preslův, srov.
něm. Grasnelke). — Tráva též pol. hl. r. ukr.
sch.; sic. tráva, dl. tšawa, b. treva. — Od
tráviti, podobně jako sláva od slaviti-,
původně 'potrava', to znamená ještě v ruských
nářečích, ale jinde bylo zúženo na
nejběžnější potravu dobytka.
tráviti: 1° Základní sloveso trov-n tru-ti
(tak stsl.) je zachováno — se změnou
*trovu > truju podle infinitivu — v mor.
truju truť (ztrvt: žaludek všecko ztruje; vytrút
zatrvt ctruc, sic. nář. truc). 2° Od trov-q je
jméno trova (sic: útrata, vydání; ctrova,
mor. a sic. útrova), od toho trávit. 3° Zdlou-
žený stupeň trou- (srov. slaviti, sláva od
slovo shiti) v tráviti a tráva: otráviti (postver-
bale otrava), stráviti > strava ( > stravovati,
strávník), pctrava (pctrav-ní, pctrav-ina).
4° Z příčestí trutý (srov. kutý od kovu)
je mor. truť, trutina jed, z truť pak sloveso
mor. otrútlt otráviti. Jinde obdoby 1°—3°:
sic. trávit, travin atd. — Významový vývoj
d >st bohatý, není tu však zřetelného
rozdílu mezi stupni tru-, trov-, trav-. Původní
význam 'zmenšovati spotřebou nebo
neužitečným plýtváním' se časem zúžil na
spotřebu potravin, na práci žaludku a střev
(: travidla = zažívací ústrojí; Kořenský) a
dále zvláštní případ trávení jedovatého
(stč. tak slově toxicatio) zobecněl v prosté
otráviti intoxicare. Tento poslední význam
mají slovesné složeniny s o-, ale abstrakcí
vzniká nové tráviti téhož významu (z něho
travic atd.), ač vedle něho žije tráviti zažívati
jídlo. Základ trou- je patrně od tr-eu-,
tj. kořene ter- 'tříti' rozšířeného o eujou
(rozšířením však ter- klesne zároveň v tr-).
Jiný útvar z trou > psi. tru- bylo zdloužené
trü- > try- v tryjo tryti otírati, opotřebovati,
ř. τρνω otírám, spotřebuji". Stran významů
kořene tzr- srov. lat. tempus terere tráviti čas,
utráceti, zabíjeti čas. Zdá se, že stupeň av
a nový významový odstín 'zažívati' vzešel
z předhist. splynutí se slovem, kterému by
bylo příbuzné něm. ver-dauen zažívati (o
žaludku). To splynutí bylo usnadněno
možností vkladného r, § 9. Pak by tráviti
'zažívati jídlo' bylo jiné sloveso než t.
'utráceti' ap. Viz i trat ti.
trčeti, drečrfi Jg; sic. trčať i drnčať (Hviez-
doslav o2.232); pol. (s)terczec, r. torÓať,
b. stxrČa, sin. strčati čněti vzhůru, trčeti. —
Patří asi k t*cti, tyčiti se; má navíc r, o němž
viz § 9. — Κ němu se při tvořilo přechodné
mor. otrčiť (např. palec u ruky =
zdvihnouti) a strčiti ve významu 'ven vy-strčiti =
nechati čněti'.
trdlo 1° někde i trio, od tříti (Hbr-dlo,
přípona jako u kova-dlo, stavi-cli), je moutev,
palice, jíž se něco tře, roztírá ve stoupě
nebo v moždíři; pak i hlupák (ze rčení
hloupý jak trdlo). Odvozeniny: trdlice, stč.
trlicě (srov. médl-ice), mor. trdlica, trlica;
trdelník, trdlovec druhy pečiva: těsto so
ovine kolem trdla a pak peče. Trdlovat,
nemotorně tancovati, je asi poskakovati,
točiti se jako trdlo v stoupě. Srov. pol. tarlo,
tarlica, cierlica, hl. čerlica.
trdlo 2°: místo, kde se třou ryby (tu kořen
ter- zastoupil starobylé ners-, viz neřert 1°).
trdlovka, mor. trdelnica: ovarová polévka
(při zabíjačce). Původ může být dvojí:
1° u Fr. Dědiny a u Holečka 11.367, 12.432
je doloženo trdlo jitrnicový drob (tedy maso
rozetřené = na drobno rozsekané); pak by
tato polévka byla tzv. jitrnicová. 2° Vlastní
t. je však čistá (jen s česnekem a solí) voda,
v níž se vařily ty jisté části prasete, zvané
podhrdlí, sic. podhrdlina: proto na Kyjovsku
se zve podhrdlena. Zdá se, že jinde zvána
*podhrdlovka, což bud splynulo s trdlovka
nebo bylo žertem přeformováno vo vč.
prdelovka (při čemž každý ví, že vlastní
název je trdlouka), laš. ' prdelanka, val.
prdelacka SvK. MehNŘ 29.157.
trečaf: kácř na paření řezanky, u
Komenského, dosud val. a msl. Z něm. Tritechaff
kád, v níž se něco sešlapávalo, šlapáním
dusalo.
trefiti, mor..a sic. trafiť, iter. triafať; trefa,
trefný. Pol. traflč trafny, v 16. století trefic.
Ze střhn. treffen.
tréma, pol. tréma: vzniklo asi v divadelním
slangu z ital. tremolo jako vtip na to, že
zpěvákovi se v rozčilení a strachu chvěje
hlas, jako by měl předepsáno virtuosní
tremolo. Trost NĚ, 16.111. Také Treimer 84
je odvozuje z italštiny (tremare chvěti se,
báti se). „T. uvedl do češtiny Neruda, píše je
threma A865); podle Rippla je to slovo
vídeňské." (Sm.)
trenter (han.), laš. tremter, val. treter ve
rčeních jako laš. lita jak s tremterem = běhá
jako divý (obdobně han. KpU),
odpovídajících českému běliá jak s keserem. Z nich
možno souditi, že i t. je jakási rybářská síť;
je to asi přejaté pol. wi$cierz (viz véntiř),
asimilací (v- > tr- podle t-r na konci slova)
změněné od nerybářů v tomto rčení. Od
treter je val. trcterovať běhati sem a tam.
trepka, již stč. u Husa, tak i polsky,
z dnem. Trippe dřevěná obuv.
treska; má již Tomsa 1805 v podobě
třeská (Šm.), s r je od Presla. Přejato z rus.
treska, cot. patří dále k skandin. torsk, něm.
Dorsch nebo spíše k nějaké neznámé severské
staré variantě (neboť re s or nesouhlasí!).
Sic. treska bude z češtiny.
treskutka vm.: střemcha JR-Malý.
Nejasné.

trestati 651 trň
trestati, postverb. trest; trestný, trestní;
stč. s neočekávaným k tresktati i tresktati.
Znamenalo i kárati slovy; ještě je tak
u Palackého a Štulce; viz o tom humornou
příhodu u Staška, Vzpomínky (P. 1926)
110. — Rovněž sic. trestat, trest, trestný a pol.
tr(s(k)tac, trestkac. — Pův. trestati z *trep-
-sUdi, příbuzno je něm. strafen t/v (střhn.
strafen je též: kárati slovy); -sta- je
intensivní přípona. Začáteční s zaniklo disimilací
před příponovým«. Meh LP 4.129, SPL 1.252.
trfsť: vytlačená šťáva, esence. Přejato od
Prošla z pol. tresč, trzesc, kteréžto slovo je
příbuzné s litev. treškiú tiěktti nebo tr';škiu
tri'k/ti vytlačovati šťávu. Sic. trest je asi
z češtiny.
trešřeť las.: pykati, trpěti Malý. — Přejato
(asi od slovenských dělníků) ze sic. trestat t/v.
treta, tntka. Asi z něm. Ti oděl veteš.
Zakončení podle synonyma cdka nebo spíše
podle druhého synonyma pletka 'maličkost',
s nímž bývá asyndeticky spojováno.
trh; trhovina špatné zboží, trhový, trhovec,
tržr.í, tržiti. Slovo psi. (tirgt: stsl. trigt,
sic. trh, p. targ, ukr. torh, r. torg, b. tárg, sch.
sin. trg; přejato do litev.: turgús, a do lot.:
tirgus), ale původu nejasného. Za úvahu
stejí upozornění Hrozného (Nejstarší dějiny
Přední As:'e..., 3. vyd., 87) na
asyr.-babylonské tnmgaru kupec; z toho je jednak
syrské taggúrá t/v, jednak, dlouhou cestou,
snad předslov. *turgu- > tirg^b. Uvádí se
též ilyrské osobní příjmení Tergitio (neboť
tento T. byl negotiator, obchodník), viz
Krahe IF 47.328. — Vývoj slovanského
významu šel asi přes sloveso tržiti = kupecky
směňovati (: čes. u-tržiti jistou cenu za
zboží) k postv. trh, což bylo ,,tržení",
koupě a prodej (dosud jen právnický termín
trh t/v, trhová smlouva), pak veřejné místo
k temu.
trhati 1°, trhnouti, trhavý, trhací; trhan
'otrhanec; dělník trhající skály', trhanec
trhané moučné jídlo; jvč. stržník kdo při
koupi strhuje nebo šidí; tržná rána; (po)trhlý,
trhlina; strhá = průtrž mračen
(představovali si mračno jako ohromný měch plný
vody), reztržka, útržek utržený kus, útržka
utrhání na, cti, rcstlina nótržník prý na tržné
rány, rczt?ž'tý, strž, val. ctrž nepřístupné
místo S\K; tržitý potrhlý B-SvK. Zdrobnělé
val. tržkat je Oddělovati při návratu z pastvy
od stáda ovce před jejich statkem' (viz B)
(pastýř volá na ně zpětným útvarem trž trží);
též 'pleti' B; ctržkat (ovce) SvK 'ostříhati';
v tomto významu se snad tají vzpomínka
na bývalé vytrhávání vlny (o ncm viz
vlna 1 °). — Psi. tirgati (csl. tr^gati, sic. trhat,
pol. targac, r. torgat, hl. terhač, dl. t rhaé,
sin. sch. trgati t/v; b. tár^am trágvam
vytrhnouti na cestu, do boje apod.). —
Příbuzné je lat. etringo (s povrchu něčeho)
trhati něco, otrhávati, ořezávati (děstringo
odtrhovati, strhovati, odhalovati); lat. s je
„pohyblivé"; rozdíl rijbr tomu srovnání
nemůže vadit. V druhotvaru dirgati (viz
drhnouti) d odpovídá latinskému st, § 11.
Pak by trhati bylo s ztratilo. — Vzhledem
k tomu, že r není asi kořenné, § 9, jo možno
*streng- spojiti s teg-, táhnouti: stringo
znamená i stahovati, utahovati, zadrhnouti.
trhati 2° v z°, po° se vysíliti se, nadmíru se
unaviti (přílišnou horlivostí v práci), odtud
je pracovati o přítrž (stč. přietrž, mor.
u Kyjova přetrž); trhati koně přílišným
nákladem. — Sotva je totožné s trhati 1°;
spíše je příbuzno s ř. στρενγομαι sich
abquälen, abplagen, udříti se.
tricr: z fr. trieur.
trkati, znělá foima je drkati (viz). — Pol.
trykac t/v LP 8.189, r. torkat, ukr. torkaty,
sin. trkati, trčiti. — Příbuzno je lit. nář.
zdrobnělé túrkteréti t/v: (an)stoßen.
trklica, gergelica mor.: kořalka z matolin;
sic. terkelica. — Základem je sic. terkel
matoliny, z mad. törköly t/v.
triek, trlík stě.: „hlupák, blázen, trdlo";
trlenec „hloupý jako trdlo, pošetilec" Šk. —
Snad je totéž co nč. trhlý, potrhlý; je i
příjmení Trhlík. Sotva od trdlo; podle Šimka
je to prý z němčiny (?).
trlic mor.: hořec (rostlina Gentiana).
Přejato skrze valašské pastýře z ukr. tyrlyc.
Je též r. terlyč tirlíč tyrlýč.
trmáceti, mor. též trmázgat sa, dol.-beč.
trmáskat se, z jednoduššího trmati (to dosud
mor.). Původní význam je patrný ze sic.
vytrmácat {dieta) zatřásti, a tudíž trmat je
druhotvarem k sic. drmat, drmetit drmetať
škubati, lomcovati, klátiti, to pak se rovná
sch. sin. drmati téhož významu. Další
historie je nejasná. Pol. termosič, tarmosic; s tím
siov. sic. trmosit sa natřásati se, ti mlčeti se.
trmanit laš.: promrhávati, u-, do-. — Sic.
u Kukučíi a je utarmonit promrhati, utratiti
(peníze) s polským vokalismem -ar-; vslc. je
tyrmanic. Tato slova nepochybně patří
k pol. trwonič mrhati, utráceti, a tedy dále
k č. nář. trut, spis. tráviti a tratiti. Trwonic
má kořen Hru-, kde ü je rozštěpeno na τ> a v,
neboť následuje samohláska; on je
„intensivní" přípona. Není však jasné, jak (pod
jakým vlivem) se od trwonic dospělo k
trmanit. (Mylně spojuje Mihál SR 25.150 tarmonit
s pol. tarmosic aj., kdo je význam docela
jiný·)
Irmenec: zmatek (Telč, Počátky) Svěř.
pís. — Sic. tíma-vrma zmatek, ruch, směsice,
nepořádný shluk. R. ku-teťma zmatek,
nepořádek. — Trma je příbuzné s lat. turba
a ř. τνρβη t/v a s něm. &turm bouře, poplach;
m záměnou retnic. Tedy psi. *ttrma nebo
snad *ttrba. Vrma je rýmová ozvěna, podle
očekávání na začátku s retnicí (v), srov.
Čáry-máry, hurdy-burdy apod.
trn, trní, trnitý, — Psi. tvrwb (pol. ciern>

352 troska
trnka
b. trän, sch. sin. trn, hl. čerň, dl. éerň trn,
r. těm trnka; sic. trn je zpětný útvar z
hromadného trna = č. trní; je příbuzné s něm.
Dorn t/v.
trnka (od trn, viz) je zpravidla strom (keř)
Prunus spinosa; má vskutku trny. Místy
na Mor. t. znamená i švestku; odtud han.
trnčák koláč mazaný (švestkovými) povidly
Jg-B. Κ tomu patří asi též las. trynčka
bramborová placka MZ, rozumí se rovněž
pomazaná. A konečně vězí trnka i v trynkat:
kolace mazadlem potrynkati, us. za Jg., tj.
v Čechách! Žertovné časové určení han.
v trnky rok (= v kadlátke terno bélo rok
Obrovský TP 205) značilo původně asi
,,o švestkách (když jsou zralé švestky) byl
(bude) tomu rok, co se stalo...", pak vůbec
neurčitý údaj časový.
trnoslívka: strom Prunus insitia, trnitý
druh slívového stromu, u Klareta; jč. a chrv.
trnoslava, sch. trnošljiva, b. tranoslivka,
v. ternosliva, ukr. ternoslyv(a), br. cerna-
sliva.
trnouti: tuhnouti, mrtvěti, laš. trpnuť;
ztrnouti, ustrnouti, otrnouti (z od-trnouti),
otrlý (komu otrnulo = kdo se nebojí). Trnouti
strachem bylo též původně „tuhnouti'4;
noha trne, jistý nepříjemný pocit, z téhož
východiska, dále zuby trnou po kyselém,
zde už zapomenuto tuhnutí a zůstal jen
pocit. Viz i trpký. Ze stupně *torp- je stč.
otrap, otrapa ekstase, otrapiti zbaviti smyslů,
sic. strapiť sa zděsiti se někoho. (Nepatří
sem trápiti ani trpěti, ač bývají sem často
řáděna!). — Psi. tbrp-nq-ti, o-torpT,, -b
(o- z ob-); csl. utr^nqti, utrapt, sic. trpnuť,
pol. tarnqc, r. terpnuť, oterp\ ukr. poterpnuty,
hl. scerpnyé, dl. scerpnué, b. otrápna, sch.
trnuti, sin. otrpnoti. — Příbuzné je lit. tir-
pstú tifpti a lot. tlrpstu tlrpt, lat. tor pere
tuhnouti, ř. ταρβέω trnouti.
trnož: část stolu, na niž se kladou nohy:
jč. trnožka třínohá stolička pod přeslicí,
vč. čtyřnohá stolička k dojení krav, pro
děti, podnožka starým lidem apod. Původně
asi to byl název stoličky třínohé, kladené
pod nohy, trb-noza z *tri-nog-ja (*tri- jako
v lat. triplex), pak přenesen na trnož stolní
jakožto podporu noh. Mor. též strnoz (podle
dvojic jako třešně — střešně), držnozí (lidová
etymologie), sic. stolinoz (totéž), odtud
dokonce stoloviny. — Podobné slovo jinde
znamená též třínohou stoličku (sic. trnož,
sin. trinog, r. trenoga, trenoznik) anebo pouto
koňům na 3 nohy (pol. trynóg, trnóg a
uvedená slova ruská); y těch je tru- nahrazeno
tvary plnějšími. NŘ 7.262.
trocha, troška, ad v. trošku; troch, trošek;
mor. utrošit utratiti; č. trochliti trousiti,
plýtvati; viz i potrošií. Csl. sic. pol. r. b.
sch. sin. trocha, csl. sch. trošiti utratiti. —
Jest vyjíti asi z tro-šiti, což může být obměna
za Hrochati a dále za troviti utráceti (viz
tráviti a tratiti). Trocha je pak post verbale
od *trochati; význam: drobiti -> drobek.
trojčit: chovati se nerozumně, blázniti,
vyváděti; ztrojcit koho = poblázniti PS. —
Pd. troic sie míti zmatek v hlavě. — Málo
jasné. Litevština má trakinti poblázniti koho
(= lot. tracinůt t/y, o koních a dětech),
trakas 1 ° potrhlý, bláznovský, ztřeštěný
(lot. traks t/v), 2° šílenost, potrhlost. Onomu
trakinti by přesně odpovídalo slovan. *tro-
óiti; ale odkud by bylo jt; od rojčiti jiného
původu (od roj, srv. něm. schioärmen t/v
od Schwärm 'roj'?), které by bylo pak v č.
zaniklo (je jen sic.)? Faktitivum, rovné
litevskému, je v z-trojčit: z něho by byl
vyabstrahován nepřechodný význam v
jednoduchém trojčit.
trokar: jistý nástroj léčitelský, z něm.
Trokar, to pak z fr. trocart.
troky chod. mor.: necky, koryto. Z něm.
Trog. — Vantrok (vč. jen v plurále) mlýnský
žlab, jímž voda teče na kolo, z Wandtrog, viz
vantroky.
troliti: drobiti, lámati, t. se ztráceti zrní
(o obilí), sic. trolínek K; č. též droliti (d od
drobiti). Patrně z trochliti (viz trocha).
Chodský význam zima ho počala trolit (Baar),
pak i trolí mě v kloubech (Hruška, o revma-
tismu) je za drobiti v jeho mor. a sic.
zvláštním významu 'třásti': han. zema mě drobí =
třese mnou, Svěř.
tropiti; stč. (u Štítného) nedokonavé
stropiti (kvasy = hody, posty, hry, různice),
bylo i stropovati a iterativum fc dlouhým
stupněm (ó > a) a s expresivnírn změkčením
střápati, dělati něco nevhodného. Zm. vč.
troponit Jg má expresivní příponu -on-;
klad. je i strofonit. Dokon. natropiti, ztropiti.
Nyní se tropiti ap. klade o dělání špatností
a nepřístojností (t. sváry, škodu, t. si
posměch z koho), ale v stč. ten odstín ještě
nebyl. — Příbuzno je lat. paträre
vykonávati, prováděti: přísahu, mír (sjednati),
válku (dokončiti), vraždy (páchati), per-
peträre úplně vykonati, provésti,
uskutečniti, impeträre dodělati se čeho, dosáhnouti
čeho (míru, záchrany, peněz). Je ovšem
třeba uznati přesmyk p-tr > tr-p a přechod
do 4. třídy; s je přídavek asi jako staré
,,pohyblivé" s. -— Jinak, asi mylně, chápe t.
Igor Němec NŘ 43.21 On.: má stč. stropiti
za rovné ruskému stropii 'stavěti' (dům,
střechu), od strop; s- bylo prý v č. chápáno
jako vidová předpona, proto bylo pak
přitvořeno nové nedokonavé tropiti.
troska: kus něčeho rozbitého, dříve (Klaret
ad.) a sic. i škvára a nečistota odpadající od
kovu nebo skla při výrobě (trůska, nyní
struska, trusek) = chod. stroska. Původní
význam byl úlomek, odštěpek, a proto t.
souvisí — jako i tříska (hl. třěska je 'troska'!)
— se základem třesk-jtrosk- jistých intensiv:
slovesa s e viz pod heslem třískati; o má

553 trpočiti
trouba
sic. a sch. troska st ruská, stpol. troski piliny,
r.-csl. troska úder blesku, a naše troskotati
rozbíjeti, nyní zpravidla ztroskotati (se)
o zkáze lodi a obrazně o naději, v jazyce
starším i o jiných věcech (o tom Hujer 1.221),
bylo i ztroskotovati. Tvarem je troska post-
verbale od *troskati, trosk-ct-ati, to pak je
pozměněné *treskati (viz třískati) z trep-skati,
asi „roztřepnouti"; o v základu je výsledek
asimilace k o v příponě ot, neboť slovesa
s příponami ctittlttfit mívají takovou
harmonii samohlásek. Troska je tedy něco
odtrisknutého nebo roztřísknutého.
trouba, trubka, trubice, troubiti (od toho
trubač), potrubí; trouba hlupák je místo
staišího troup (viz trup); troubiti hloupě se
dívati; z Hrúb-el-ja je č. troubel u dýmky, ale
i mor. trúbela, han. trombela, vě. trumbera
hlupák. — *Troba (tak stsl.; r. ukr. hl. sch.
trúba, sic. trúba, pol. trcuba, b. trúba, sin. troba)
je asi všeslovan. výpůjčka z germ. (sthn.
stsas. stnor.) trumba t/v. Slova jihoslovanská
mohou býti z ital. tromba. Vzhledem k tomu,
že i jiné názvy hudebních nástrojů bývají
přejaté, vyloučíme možnost (hláskově
bezvadnou), že by i troba bylo — jako jsou slova
germánská — domácí slovo zvukomalebné.
Z italštiny však je trombon, ze zdrobnělého
trombetta jo něm. Trompete, z toho č.
trumpeta.
troud, mor. trud práchno, val. trúdnéi
trouchnivěti, stran π srov. půdnět, dúpnět.
Stč. trudný = spálený (Pelikán LF 56.240).—
Psi. troďh (sch. trud, sic. trud, sin. ti od,
r. trut) má protějšek v lit. trandijs červotoči-
na, prašné zbytky zteřelého dřeva, což je
od trendu trend cti býti žrán od molů nebo
červů. — Protože se troudu užívalo k
zachycování jisker od křesadla (a tedy k dělání
ohně), lze sem zařaditi i něm. Zunder troud.
Germáni v Hrondo-s provedli přesmyk r
(sthn. zardaro řeřavé uhlí), k tand- při tvořili
sloveso ještě schopné ablautu (gót. tandjan,
něm. zündev atd.).
troufati si, laš. sic. trúfat, sic. i trófat.
Ze střhn. trou wen, trüuen důvěřovati,
míniti;/ místo v je asi z doufati. Jč. troufat se
má se pcdle odvážiti se. Význam 'míniti' se
zachoval jen ve vkladném troufám
(Litomyšl) a trvám (zde ještě v\); na Moravě
přeloženo: úfám — myslím.
trouchnivý, trouchnivěti, troucheň. — Sic.
truchnef, struchnelý, trúchly, trúcheň, ukr.
triulniity trouchnivěti, trúchlyj, truchle,
trudily) a troucheň, truchljávyj, r. trúchnut,
trúchlyj n. trnchl, truchlet, truchljávyj, sch.
truhnuti, truhliti, truo trula (z truchlt,
truchla), sin. trohneti téhož významu. —
Málo jasné. Snad patří k tuchnouti 2°;
r by bylo zesilovací, § 9, nebo snad vlivem
slova práchnivý; od toho by. byla i přípona.
trousiti, postverb. útrus Jg > trus, výtrus;
mor. otrusina. Na Moravě trus(ek) ve svých
obou významech (drobný odpad ze sena;
vajíčka muší) přešel v troska, tak han.,
mor.-sic. i laš. — Psi. tasiti, iterativum
k třásti třásti, tj. (p)otřásati něčím, vytřásati
něco a tím drobně sypati (např. sic. trúsit,
rus. trusit muku iz mesfca mouku z pytlíku);
v češtině přibyl odstín ten, že jde o sypání
po jednom nebo v malých množstvích, popř.
i o ztrácení nevědomky. Jinde — mimo
hluž. — ještě pouze 'otřásati' (ukr. trusyty,
csl. trqsiti). To předpokládá dávné zpevnění
základu tr^s- a ještě schopnost ablautu!
trpaslík, stč. trpaslek, třpaslek (o rjř Hujer
1.172), fem. trpaslice; hovor, ve městech
trpajzlík. — Sic. (z češtiny) trpaslík. Str.
trbpjastok'b je též opice. — Pův. asi trb-
-pestl-ikt, což se vykládalo jako „tvor tři
pěsti vysoký", tak již v jedné strus. památce
(cit. Sreznevskij 3.1017; v. NŘ 7.263 a Vas-
mer). Ale „pěst" se jinak jako míra neklade,
nýbrž „dlaň"! — Vyjdeme-li z dělení na
trb-p^st-l-ik'b, je možno ve st vidět záměnu
za hlásku d, § 11; je tu asi p§d- = č. píď,
tedy trpaslík = mužík tři pídě vysoký
(o trb- viz pod tři). Tomu nasvědčuje
synonym pidimužík, sic. piadimužík.
trpělka: chocholouš, trapilka Jg. Vlastně
však to slovo znamenalo drlici čili „skřivana
lesního", její hlas dyrli mohl být
reprodukován tako ťrpi (tj. trpím, odtud Klaretův
překlad pacior); pak přeneseno na jiného
ptáka s chocholkou, na chocholouše, druh
příbuzný se skřivanem polním. Tedy zvuko-
malebný základ byl přetvořen lidovou
etymologií: trp jak ten ftácek trpělka Vyhl.
Z han. kraje 261; i chodsky je trpělka,
„protože s námi celou zimu přetrpěti musí"
Γ. Teply Ze života J. S. Baara (P. 1937) 143.
Je i laš. u Kopřivnice trpjelka, Lamprecht
rkp.
trpěti, trpělivý, trpný, útrpný (ú- z účastný).
— Psi. tbrpěti (stsl. str'bpeti, sie. trpiet, trpný,
trpezlivý, pol. cierpieč, r. terpet, ukr. terpity,
čerpjec, dl. éerpjeé, b. tarpja, sch. trpljeti,
sin. trpěti). Κ tomu faktitivum psi. torpiti
(stsl. trápiti, č. trápiti atp. jinde). Příslušné
primární sloveso vězí v našem tříti 2° (viz). —-
Příbuzné je něm. darben trpěti nouzi,
strádati, chřadnouti (kořen terp-). (Trnouti
a trpký sem však nepatří, i když se stále učí
opak!). Meh ZfslPh 23.117.
trpký, srov. stsl. tr'bp'bk'b, sic. trpký, pol.
cierpki, r. terpkij, sin. trpek. Náleží k Η brpnqti,
č. trnouti. Původní význam chuťový je od
toho, že po trpké šťávě zuby trnou, jak se
říkalo (sic. jsou trpké zuby Jg), nebo bývá
i dojem chuti „stahující". Přeneseno i na
jiné pojmy odporné, od nichž nebo při nichž
se trpí (život, zkušenost), čímž vzniklo
obecné, ale mylné přesvědčení o souvislosti
s trpěti.
trpočiti stč. (u Štítného): „puditi, táhnouti,
točiti, otáčeti, pohybovati" Šk. — Málo

trs 654 trup
jasné. Snad mu odpovídá sic. potrciti = po-
strčiti, dáti, Jg z Bajzy. Bylo by uznati
u nás podivný přesmyk.
trs: kořen byliny se stonkem, zvláště vinné
révy, též jádro zelné hlávky, košťál (tak
v chod.). Oba tyto významy jsou též v sin.
trs; sah. trsje je vinohrad. Sic. trs jako
v češtině. — Přejato asi ze středolat. tirsus,
iris as nebo tressus tyč, košťál (doloženo
i z Čech, v. LF 75.100); posledním pramenem
je ř. υυρσος stonek (> román, tursus,
z toho sthti. turso, torso koštál atd.). — Jiné
je chod. trs kravská děloha. Je asi místo
kotrc teletník NŘ 19.61.
trt msl.: vychrtlý kůň, trtana, trtula
hubená kráva; trticik malichernost; sic. chudý
(= hubený) ako trtalo. Nejasné.
trtať v laš. roztrtat se rozhněvati se, val.
trtožit sa hašteřiti se. Upomíná jednak na
mor. drdlat brblati, jednak na mad. torzsal-
kodik hašteřiti se.
trtati 1 °: spěchati drobným krokem (řečeno
poněkud hanlivě, s nevolí nebo posměšně):
chod. trtat, val. trtaťtrtolittrtonittrtošiť (i sic);
trtoň ztřeštěnec. S-ové intensivum je v mor.
trcat trckat, trckem ít; je též ^"-ové sloveso:
bulh. tärtja da bjajam dáti se na útěk. Sch.
sin. trcati, b. tárča běžeti. Přitvořeno stavové
mor. Ut t býti nedočkavý. Se zesilovacím ko
je kotrtati, s-ové intensivum kotrcati se, srov.
kodrcati se t/v (což může býti od drdati)
a s přesmykem drkocati se PS. M3h SPFFBU
1.87. — Trtiti a drdati (v.d.2°) jsou nejspíše
ř-ová intensiva (§ 20) od kořene, který je
v dříti 2°, tedy z *dbr-ta-ti. Spodobou vzešlo
r. toho jednak trtati, jednak drdati.
trtati 2°: cvičiti. ,»Přijde z venku děvečka
neotrtaná, a když se jí dost natrtám, odejde
pryč; nebudu víc trtat, ale vezmu
otrtanou" Jgd z usu. Nyní otrkaná, val. ctřkat si
rohy B. Tedy Hrk-tati, t-ové intensivum?
trubec, stČ. trup, mor. trút, trut; trout
škodlivý hmyz na zelí. — Jinde: csl. trqťb sršeň,
sic. trud, otrót, ale i (Isačenko) trubec, pol.
trqd, trutzn, r. trutzň, hl. truta, dl. tšut, sch.
trut, sin. trot. Není jisto, jak zněla psi.
podoba: tr^ťb či trqďbl Výklad je nesnadný.
„Trubec" jo lit. tränas, lot. tranis (z něm.?),
něm. Drohne. Jestliže bylo trod-b, shoduje se
hláskami s lit. trandis a trande mol. Lze
míti za to, že původní název trubce (tron-bt)
byl v slovanštině vytlačen jménem jistého
hmyzu, s nímž měl stejný začátek. Trod-b
znamenalo snad u nás vedle „troudu"
původně ty červy, kteří žijí v trudovackách
listů, ovoce, šípku aj., jsou také škodliví,
ubírají nám potravu. Přenesením na trubce
ztratilo to slovo souvislost s troudem a
propadlo pak rozličným změnám.
truc lid.: vzdor, trucovat. — Sic. truc,
-ovát. — Ze střhn. truz odpor (nyní Trotz).
trud 1°: námaha, již stč., tak u ostatních
Slovanů (psi. a stsl. truďb); trudný, truditi se.
Sic. trud je z ruštiny (Vážný ÖV1 2.174). —
Příbuzné je něm. Ver-druß, Über-druß,
střhn. dröz, sloveso ver-drießzn omrzeti,
stnord. praut tíseň (Kraftprobe, Drängnis)
(Stech). — Původní význam, stejný jako
v němčině, jo zachován ve val. (trudí sa mi
ti práca B-Sv) a v han. (starobylá neosobní
vazba: porad mu trudi = je nevrlý,
nespokojen Β). Κ významu 'práce' se došlo tak, že
těžká práce se pokládala za něco protivného,
mrzutého. Dávný muž se vyhýbal dřině,
důstojné zaměstnání pro muže byl tehdy
jen boj, lov a hra. (Lat. trüdö tlačiti sem
asi nepatří, je významem příliš daleko!).
trud 2°: uher, ujed na tváři, trudovatý; mor.
trudovacka ovoce chorobně naduřelé; mor.
trudovati zaba, trudka ropucha (má na sobě
slizne žlázy). — Pol. trqd, trglowaty; ukr.
trudovatity napuchnouti, stsl. tr}ďb jakási
nemoc, sin. trod kolika, sch. trut ujed na
prstě. — Psi. troďb, patří patrně, stejně jako
troud, k lit. trendu trend'ti býti žrán od molů
nebo červů: troud práchno byl výsledek té
činnosti (nomen rei, s přízvukem na kořeni:
sch. trúi gen. trúla), tento trul bylo jméno
činitele, neboť staří si představovali, že jisté
nemoci jsou vlastně živočichové v těle
usazení; rozličné puchry, zduřeniny na listech
a jiných částech rostlin mívají v sobě larvy
hmyzu.
truhla, truhlík; sic. truhla, pol. trugla9
truhla, hl. truhla, sin. truga, trugla. Z něm.
nář. (bavor.) truhel (Šm.), což je od Truhe.
Odvozenina jč. přítruhlí, vč. přítruhle gen.
-ete přihrádka v truhle. Příslušný řemeslník:
v Č. truhlář (ale mor. stolař, kalk za něm.
Tischler).
truchlivý, v starší době truchlý smutný;
truchleti i truchliti. — Sic. trúchly, truchlit,
-livý, pol. truchly truchlec, truchlo smutek. —
Psi. snad truchl-b. Příbuzné je snad středo-
irské trúag smutný; chl je málo jasné: snad
se vyšlo od slovesné exprosivní přípony
( § 20) -chliti zpatným pochodem k adjektivu.
trůkat chod.: potahovati za oprat, za
uzdu, trůkadlo oprat, uzda. Je isolované, ale
— bylo-li původně u — hodí se k lit. traükti
táhnouti, lot. traukt uváděti v pohyb ap.
trulant: hlupák, sic. trulo; dříve i rurant Jg.
Je odvozeno asi od střhn. trolle hlupák. —
Lidové č. truhlant PS má h od příklonu
k truhlík t/v.
trůn, trůniti, sic. trón, stě. a hl. trón, pol.
r. tron; z lat. tronus < ř. υρόνος. U
balkánských Slovanů je za to přestal (csl. prěstol*,
sch. prijestol, b. sin. prestol), jež se dostalo
i do básnické češtiny.
trup: starší čeština jo znala jen ve významu
'peň' (u stromu, bez větví) = špalek (z toho
troup hlupák, nyní změněno v trouba a dále
v trumbera); význam 'trup těla lidského nebo
zvířecího' zaveden od Presla asi pod dojmem
německého Rumpf; vsi. význam 'mrtvola*

trupiti
655
trýzel
je ze sousední ukrajinštiny. Trupi> je
zastoupeno u všech Slovanů kromě lužičtiny.
Souvisí s pol. trupiec puchřeti (jen o stromě);
p. trup je zpuchřelý kmen stromu. — Tato
slova pak jsou příbuzná s lit. trumpü trůpti
a trápiti rozpadati se, drobiti se, puehřeti.
Psi. trup-b (z *troupos) je útvar s náležitým
stupněm o. Původní význam tedy byl:
stromový kmen zpuchřelý.
trupiti: drobiti Jg, stě. z-trúpati rozbíti,
rozlámati Baw, trupel kus nějaké hmoty Jgd
(hlíny, rudy, železa), vč. mor. nepálená cihla
(a vč. srovnání buchta jako trupel = ne-
kyprá), mor. trupan hrubá buchta; trupelovitý
Čel, vč. trupelnatý drobívý El. — R. trupít,
sin. trupati drobiti. Příbuzno jo lit. trupu
trupUi drobiti se, rozpadati se, lot. sa-trupět
puchřeti, tlíti. \^iz i trup.
trus 1°: výkal (zvířecí), exkrement. — Je
příbuzno asi s lit. trqšá hnůj (pl. trasai
jo i ztuchlé, zpuchřelé obilí n. sláma), nář.
trüsä kravinec (což jsou náležité *o-ové
útvary od tr$šiú trfái hnojiti), dále se stnor.
prekker a něm. Dreck výkal. Zdá se tedy, že
kořen byl trelč- a že jeho význam dovoloval
expresivní zdvojení Ulc (zachované v ger-
mánštině, ale rozpuštěné, Μ > nlí v bsl.).
Toto rozpuštění, *trenlí-, bylo provedeno už
v dávné době a proto byla ta podoba ještě
schopna ablautu.
trus 2° mor.: péro na klobouku. — Lit.
trasas ocasní péro ptáků (zvi. kohouta),
chochol z peří na klobouku. — Obé přejato
z něm. Strauß kytice, kytka, chocholka.
truskavec, mor. trucel, hl. truskalea, pol.
truskaivlca druh jahod trávnice (něm. Knack-
beere). O nich (z Posázaví) píše Jan Moravek
(Lid. demokracie 1.7.50): „Byly velké jako
oříšky, často beztvaré a spíše žluté než
červené. Měly zvláštní kořennou vůni. Držely
pevně na stopce a při utržení vydaly prask a-
vý zvuk. Říkali jsme jim proto chrustavce
nebo praskávce místo správného truskavce...
Rostly po staletí na našich stráních v
úžasném množství...". Sic. truskavica, druzga-
vica třešně chrupavka, č. sic. truskavec (mor.
khipavka, prašcák) rdesno ptačí; má tuhý
stvol, při utržení je slyšet praskavý zvuk. —
Ukr. chrustavka (je i chrupavka) a truskavka,
chrv. (u Bratislavy) druzgavac Vážný Čak =
jahodník chlumní. Bud od truskati anebo
spíše zde trusk- vzniklo přesmykem z chrust-,
při čemž ch po s přešlo v k. Podobný pře-
sm'yk jo v plískati.
trútiti: stč. otrúťti odrazit, nadtrútiti
nadhoditi Alx. — Pol. trqcic strčiti, štouchnouti,
iter. trqcac. — Snad je příbuzno s lit. trankýti
strkati, klepati, tlouci, otřásati, treňktistrčiti,
naraziti. Na konci kořene se místo k objevilo t
asi vlivem slova rút'ti, viz řítiti.
trvati, trvalý, trvací, trvanlivý, mor. trvaz-
livý; vytrvalý. Pol. trwač (wy)trwaly, sic.
trvat, trvalý, trvanlivý, trváci, trvácny, dl. nář.
trwaé, br. trvac\ ukr. tryváty. Stč. bylo trati,
doloženo jen tra, trají, imperf. trase, part.
trajíc(e), trála. Hl. trac, dl. traé, b. traja, sch.
trajati. — Není pochyby, že trvati je podoba
původnější, kdežto trati atd. se z ní vyvinulo
zkrácením za rychlého tempa řeči (ostatně r
bylo v češtině neslabičné: 2slab. trva-ti >
trá-ti s náležitou délkou); v bulharštine
a srbocharvátštině se pak tra- přichýlilo
k typu la-ja-ti. Nedostatek „nestažených"
tvarů v češtině (traje apod.) ukazuje, že
nebylo starého tra-ja-ti, ani csl. pozdní tra-
jutti nic takového nedokazuje (i to je z *ír?>-
vajušti). — Psi. trtvati je denominativum
od příd. jm. Hrtvb = stind. dhruvá- =
trvalý, stálý, pevný. Změna d > t u isolovaného
slova nemůže překvapovat. S *druva- (bez
h\) bude příbuzno i lat. dürus ( < *duvřo-)
tvrdý, nepoddajný, stálý a düräre trv^tti, dále
i něm. dauern trvati. — Jiné trvám ^ soudím,
zdá se mi, viz pod troufati.
trýbati stč.; „má doklady v Postile Chel-
čického a v Postile Rokycanove; v obou jde
o dlouhé seděni nad džbány, trýbání
zalévání; je to asi pijácké užití střhn. triben, ,sich
fortgesetzt womit beschäftigen'". Šmilauer.
— Sic. zpatrýbať snísti.
trýhubka: druh sítě na chytání ptáků PS,
patrně síť „dvojitá" (která má dvě steny
a jedno jádro), Doppelgarn Kt. — Je to
přejetí z pol. drygubica; vedle tohoto je
p. drugubica a původnější drgubica z Hrb-
gubica. V něm je trh- od číslovkového kmene
ide. *tri, tři, jako v trzub, trnož, trbelka;
dále je v něm gub-, totéž, které je v stsl.
dvo-gubt dvojitý (Berneker 1.361) a
označuje záhybové složky nějaké věci. Obraz
a výklad o těchto sítích (jsou i na ryby)
viz u Moszynského KLS 1.96.
trychtýř, sic. trychtir; z něm. Trichter.
Sic. nář. trachtár, traktár z něm. nář.
Trachter, jež je blíže svému prameni (střlat.
Hractírius) než forma spisovná.
trýle: viz dryje.
trylek, zřídka tryl. — Z něm. Triller t/v.
trysk již stč.: rychlý cval. Sic. trysk
(z češtiny?). — Snad patří k r. ryskať
pobíhati a slov. ristati (toto je příbuzno s něm.
reiten, má navíc intensivní -sta-), t předjato
z konce kmene na začátek slova.
tryska: troubel, západomoravská obměna
slov vých.-mor. treska trestka trýska (peáno
i trýzka) od trest, viz třtina.
tryskati, vodotrysk. Pol. tryskac stříkati,
tryskati. Hl. tryskac, dl. tryscas. — Asi
obměna slova třískati, které předpokládáme
jako vedlejší, ale starý útvar při strěkati,
viz stříkati.
trýzel, trejzel, zkráceně trýl, trejl jč.: olmice.
V botanice od Presla přijato pro rod Ery-
simum. Nejspíše složenina, 1. část od tráviti,
2. od zel(ina), tedy „trávící zelina": ohnice
zatlačuje, hubí užitečné rostliny. V. Horák.

356 třemdava
tryzna
tryzna: u starých Slovanů pohřební
slavnost. Csl. trizna pugna ( = boj), r. trizna, pol.
ukr. tryzna. Čes. a sic. (tryzna) termín je
ovšem přejat z východu, asi od Poláků,
proto má y. — Málo jasné; celá věc potřebuje
podrobného zkoumání. Snad je příbuzné s ř.
(u Homéra) κτέρεα t/v (což je plurál od
κτερας dar, pocta), zvláště s κτερισμα t/v,
smíme-li vyjít ze si. *ter-iz7ia: před
dvojslabičnou příponou u nás vypadlo e.
Odpadlo i k, což nepřekvapuje.
trýzniti 1° mor.: trousiti (obilí), roz-, na-.
Fol. tryznič marniti, plýtvati něěím. Od
try-jo tryti (o něm pod tráviti), totiž od
jména na -znb, tvořeného jako bázeň k báti se.
trýzniti 2°: trápiti, stě. tryzňovati se s kým
Táb. Jméno trýzeň od střední doby, sloveso
v č. doloženo později. — Sic. trýzeň, trýznit,
pd. tryínic t/v. Příponové -zn (stč. tryzn) jako
v přiekořizna, stsl. a r. ukorizna výčitka. —
Příbuzné je asi ř. τνρω a τρνχω unavuji,
týrám, trýzním. Základ trü-; nejprve vzniklo
try-znb > trýzeň, přešlé k ja-kmenům,
nakonec sloveso.
trzub. „Do každého kolu v plotě [zahrad}']
na vrchu zatloukli po dvou kolících, jeden
vpravo, druhý vlevo nahnutý (V); mezi ty
kolíky nakladli a připletli trní tak, že se
plot nahoře podobal trnovému věnci, jemuž
říkali trzub. Přes takový plot nebylo snadno
přelézti do zahrady" B, podobně PS z Her-
bena. Val. trzovný plot = trním proplétaný
Piv. Las. strzub je 1° ostrev, 2° žebřík u jeslí
neb u koryta, za který se dobytku píce
dává B. — Trzub znamená vlastně „trojzub".
Původní význam byl tedy jehlanec ze tří
pahýlově osekaných stromků, na dosoušení
jetele nebo obilí. V takovém jehlanci byly
ony tři pníčky opřeny jeden o druhý
(obr. Václ. 15), ne však na samém konci, ale
dost daleko pod svými konci; od místa styku
čněly ještě nahoru tak, že tam tvořily jakýsi
veliký trojzubec. Nejen na postranní pahýly,
ale i na tuto jakousi korunu se kladly snopky
obilí nebo kyty jeteliny. Odtud si vysvětlíme
přenesení významu na onen „věnec z trní",
i když jeho podkladem jsou už jen dva
kolíky. Další přenesení jsou „žebřiny" na
píci, které už sousedí s pojmem „ostrev". —
Původní význam vede k tomu,
předpokládají psi. trb-zob'b (O., asi Oberpfalcer-Jílek,
NŘ 9.149), trh od číslovkového tvaru ide.
tri-, a znbi, zub. Celek je zpodstatnělé
adjektivum, „trojzubý", totiž stojan; tri>
je tu jako v trnož, trpaslík, trbelka, trbok
(O. v NŘ ib.).
třápati jzč. {máma natřápala máslo —■
našetřila, Dušek), chod. střápati schovávati,
šetřiti. — Nejasné. Snad je příbuzné s lit.
taupýti Aetřiti (ersparen), tuopti hromaditi
(zusammenhäufen) a dále s taupýti šetřiti,
spořiti (schonen, knappen, sparen, hüten,
in acht nehmen). Lit. -uo- je z *ö, s tím se
shoduje naše á; u nás je navíc r § 9, a
měkčení § 12, obé expresivní.
třáseň, chod. mor. třásno, mor. střáseň,
sic. triesma. Strus. teresna, r.-csl. tresna t/v-
— Psi. tersna, asi od Herzati roztrhávati
(stsl. trézati; je i nulové stsl. tr-hzati, sch. sin.
trzati, r. terzáť), příponou -sna. Tedy:
roztrhaný okraj tkaniny.
třásti, stč. třiesti; o-třásati, třasák, mor.
třasovisko, č. třasavisko; mor. (s)tříslo jistá
ozdůbka; post verb. třes (lékařský termín).
otřes, přetřes; třesavý, ojediněle i třesutý PS. —
Psi. trQS} třásti (tak i stsl.; sic. trasiem triast,
r. trjasú trjasti, pol. trzese trzqéc, sch. sin.
tresti atd.). Příslušné jméno bylo *tros7>
(stsl. = zemětřesení), iterativum trxsiti,
č. trousiti, v. to. Hojné odvozeniny u všech
Slovanů. Základ tr%s- vznikl patrně nejdříve
v s-ovém intensivu tresati od Hrem-sati,
srov. lat. trémo a naše třměti a třepetati.
Κ intensivu se druhotně přetvořil présens
treso.
třeba; ve vazbě třebe býti doplněno po,
když třebě bylo chápáno jako lokativ a ten
bez předložky nebyl už možný; z toho
potřeba, potřebovati, jwtřebný; spotřebovati >
postverb. spotřeba; upotřebovati, z toho
nazpět upotřebiti; zapotřebí z vět jako nemám
toho za potřebu — nepovažuji to za nutnost;
svolovací třeba (Mám to udělati — Třebal) je
zkrácením odpovědi bylo by toho třeba; spojka
třeba-že, -s 'i když' vznikla z vět jako dej mi
(něco), třeba krejcar — i krejcaru je mi třeba
= i když to bude krejcar. — Stsl. třeba, adv.
trebě, trěb-h potřebný, sic. třeba, potřeba,
potřebný, potřebovat, pol. (po)trzeba, petrzebo-
wac, b. trjabvam, sch. tri jebá trebati, sin.
třeba trbe trebi trbeti, hl. dl. trjeba, r. je
však trebovat (asi z církevní slovanštiny). —
Ačkoli Hereb- není ruštinou dosvědčeno,
není pochyby, že psi. základ byl Herba
(a ne snad trěba). Slovo, klesající na výraz
více méně formální, podléhalo redukcím
(sin. trb-, č. třá, sic. tra); oslabením v ne-
pečlivé výslovnosti vysvětlíme i b < p.
Význam totiž káže spojiti je se sthn. darf an.
nyní (be)dürfen, gót. paurban potřebovati;
náleží sem i lat. oportet musí se, sluší se, je
třeba, z *ob-portet, kde je p-t v obráceném
pořadí nežli v slov. a germ. Slovanský kořen
tudíž zněl terp- a sloveso Herpcti (srov. lat. na
-ěre), dosud v slovin. trbeti. Je dále možné, že
slovanský výchozí tvar na -e (stsl. adv.) je
vlastně ustrnulý présens na ~ět, obdobný
latinskému. Z něho pak že byly vybudovány
další tvary: subst. na -a i nová slovesa na -atiT
-ovát i.
třebule, již stč.: rostlina Anthriscus. Z *Čře-
bide, to pak z nějaké románské podoby za lat.
caerefolium < chierophyllum. Srov. kerblík.
třemdava, stč. třevdava třemdala třendala.
Asi z *čerm-dava nebo *červ-dava = červy
dávící, ničící („tento kořen moří červy" tj>

>57 tříbiti
třenovec
hlísty v* těle, Maťtioli). O vjm viz pod
červ.
třenovec, (s)třenmmí zub: ,,stolička", tj.
zadní zub; lidovou etymologií změněno
v chod. křenák, křenovýj zub, mor. cinovní
zub, střelak. — Psi. č-erwb: sic. čren, črenák,
crenovec t/v; je též sic. čereň spodní čelist
SSJ; r.-esl. crenovbn-b (zub*), pol. trzony
stoličky, ukr. ěerennyj zub, hl. ěrjonowc, dl.
crjonak. Slovo velmi starobylé: příbuzno je
kymerské rem čelist a, u nás ještě skráň.
třepali, trcpnouti: tlouci (na Moravě a na
Slovensku i mědlovati len, konopí), pleskati,
žvaniti; mor. otřípat konopě, potřípat
pomlouvat]'; vy-třepávati; chod. třepačka
plácačka; jč. třep,\a, sic. trepna klepna; všude
treperenda (r místo ř vlivem druhého r);
jč. třepác druh pečiva, třepák bramborová
placka (že třepají, pleskají při obracení na
plotně?), tr pálky (\) škubánky (třepne se
jimi do vroucí vody), potřepek vejce bez
skořápky (důvod?). Srov. sic. třepat, trepnút,
pol. trzepne, r. třepat, dl. téapaé, sin. třepatí
atd. 'klepati' s odvozeninami, jichž tu
neuvádíme. — Psi. třepatí: zvukomalebný
základ třep- je patrně týž co v tepati; r
druhotné (o tom § 9); tak již Šafařík 3.472.
třepetati, třepot: chvět i. U všech
Slovanů: csl. trepeťb třepetati, sic. třepot, třepotat,
pol. trzpiot trzepotac apod. Psi. trep-et-'b
[-ot-ιή; útvar třep- znamenal chvění, třesení
a vzešel patrně záměnou retnic p/m z pův.
trém-, které je v třměti. Viz i třpytiti se.
třešně, mor. střešňa, cerešňa, pol. trzešnia,
r. ěerešnja, sin. sch. cresnja, b. ěereš(n)a. —
Pův. asi *čerěa (bulh. ceresa); -wia je podle
višbúa. Podle Georgieva Váprosi 25 je psi.
čerša příbuzné s ř. κέρασος t/v (což prý je
z thráčtiny) a tedy slovo domácí. (Lat.
cerasus, třešňový strom, se pokládá za
přejaté z řečtiny.) Dříve se mělo za to (Kiparsky
LW), že slovanské slovo je z lat. cerasus,
ale patrně skrze románské prostředí (nejblíže
jo rétorom. ceriescha a engad. čiréscha).
třeštiti 1°: viz třískati.
třeštiti 2° (oči): pouliti, vy0. — Sic. vy-
trieštaťK., p. icytrzeszczyč, r. výtaraščiťtjv. —
Příbuzné je lit. (pá)stérti (u)tkvěti, o očích,
akies panteři zasněné (po spánku, po snu)
oči, něm. stieren a starren auf etwas, pouliti
oči. Kořen byl tedy ster- 'býti nepohnutý'
(jakožto nezvyklý stav u jistých věcí, které
jsou jinak velmi pohyblivé). U nás bylo
*'tzr-skcti, sk-ové intensivum; v něm s-
zaniklo disimilačním vlivem sk-ové přípony
(§ 14); Hcr-skati pak přešlo do třídy na -iti,
*terščiti. Kus. -ara- je patrně -oro- z akajících
nářečí; ukazuje na o-stupňové ide. stor-,
srv. něm. starren. Psi. tedy bylo Heršciti
i Horščiti, podobně jako němčina má dvě
slovesa.
třezalka i dřezalka: rostlina Hypericum.
Nejasné. Snad od stč. dřezalý třesoucí se.
42 Machek — Etymolojgieký slovník
Je to čarodějná bylina proti vyděšení (zvána
i zděšenec), tedy proti třesu. Je tedy
přirovnání chvějíc se jako t. PS mylné.
tři: stč. mask. třie,fem. ntr. tři; z toho mask.
třé > tří > tři, fem. ntr. beze změny tři.
Jednotně je tři- ve třináct, třicet. Sic. traja mask..
životného rodu, tri mask. neživ, a fem. ntr.
Sklonění t-kmenové. ·— Odvozeniny: subst.
Hroje > tré (v trý dítek Sm 285, srov. dvé)y
adj. trojí (srov. sti. traya- trojnásobný), stč.
troj gen. trého; trojka tro(j)ník; mor. troják,
trojačka, žito seté spolu s ječmenem a ovsem;,
v slož. je troj-lístek apod. — Psi. trh je tri:
mask. z Hr-ei-es (sti. tráyah, ř. τρεις, něm.
drei, lat. trěs) se změnou eie > bje jako viiom-
pl. i4tmenů; s tri srov. véd. tri a lat. tri-gintä.
— Řadová číslovka je třetí, odvoz, třetina:
z psi. trctbjb, spolu s lit. trěcias se liší od
jiných ide., jež jsou z tr-tijos anebo z tri-tijos.
Podle Meilleta e může býti staré, ale jinak
je poměr řadové a základní číslovky nejasný.
V starých složeninách mohlo býti Hri- >
trb-, viz trnož, trpaslík, trzub.
tříbiti: čistiti, zvláště v starší době o obilí
při mlácení. V nč. je to slovo v úpadku; je
jenom v přeneseném smyslu (vytříbený vkus,
mrav, jazyk). Jinak se u Slovanů udržel
hlavně význam čistiti pole a lesy, tedy
vytrhávati z nich rostliny i s kořeny; např. len
(r. terebit len), ale i lesní křoviny, kreovati,
a tak čistiti lesní plochy v lazy, v pole
hodící se k osídlení; odtud místní jména
Třebová, Třebenice a ran. j. Zdá se, že význam
čistiti se vyvinul z tohoto, nejen z ,,čištění"
lesních ploch, ale i z vytrhávání
neužitečných rostlin mezi obilím a zeleninou; pak
přenesen na odstraňování plev a plevelových
semen z obilného zrní a na odklízení škůdců
živočišných. Do půdy získané zdařením
a klučováním byl obecně set nejprve ber
(viz); ten žádal půdu dobře vyčištěnou. Snad
tedy tříbiti se vztahuje právě na konečnou
fázi úpravy, na důkladné čištění, nutné před
zasetím bru. Jinde byl význam z * klestit i'
přenesen i na kleštění zvířat. V nářečích
přibylo s- a uvnitř slova z, byly i další
změny: ,, čistí se" padající hvězdy (stč.
hvězda sě triebt, Hus): mor. ťřízvit se, střízbit
sa, jvč. stříbřit se, je i sic. vystríbzdiť sa*
vše o hvězdách; také kráva po otelení se
,,čistí": střízbí se (Kolaja); sem snad patří
i jč. (vyrosit len) do stříbra = úplně,
dokonale Jjčř 84. — Csl. trěbiti čistiti, sic. tříbit
(z češtiny), pol. trzzbió les = vytínati,
r. tereb mýtina, strus. terebit i skoty -
kastrovati, b. trebja uklízeti, vypleti, obírati
(salát, zeleninu), cupovati (vlnu), s. trijebiťu
sin. trebiti čistiti, sch. trebežina mýtina, hl.
trjebič mýtiti, ukr. terebyty mýtiti, loupati. -
Příbuzné je asi lit. týras prázdný (o poli,
není-li na něm rostlin ani zvířat), čirý, jasný,
čistý, lot. tirs čistý (tirums pole). U nás
jest vyjíti z dějového jména na b, jaká jscu

třída 653 tříti
v baltštině (o těch píše Arumaa ZfslPh
24.9n.). *Terba 'čistění' bylo vzato za základ
pro sloveso, mající ráz odborného označení
(termínu). Primární sloveso pak zaniklo.
třída: viz střída.
třímati mor.: držeti, vy-, za-, sic. třímat
vytrímat, pol. trzymac, ukr. trymaty, vytry-
maty. Uvedeno i do spisovné češtiny. —
U nás znamená pevně držeti, u Poláků jen
tolik co naše držeti ve všech jeho odstínech
a spojeních. Ale vslc. je jen trimac se =
držeti se v dobrém zdraví, míti pěkné, dobré
chování, v. Vážný NŘ 41.273. Zdá se,
že vlastní oblast slova t. byla asi jako v pol.
trzymac kogo zzby nie upadl a zet. se = pevně
se držeti, např. pevně seděti v sedle, i když
je člověk stár, mužně, odhodlaně se chovati
(to varšavský slovník nazývá „přeneseným
významem", ale on je původní). Ty
významy vedou k strmý a k něm. stramm. Bylo asi
sloveso *stremo *strbmati udržovati v dobré
formě (typ ber o b brati); od něho utvořené
intensivum typu -birati: *strimajo strimati,
v němž s pak odpadlo. Na strbm- (strměti)
myslil již Zubatý 1.2.167.
třískati, mor. bez k roztřísnót (skupina
skn > sn); třeskati (a postverb. třesk), třeštiti
něčím = prásknouti; zvukomalebné útvary
se základním významem praskati (při lámání
ap.), praštěti, přeneseně pak žvaniti (mor.
treskoň tlachal; srov. plácati, pleskati). V
nynější době se ta rodina rozděluje významově:
třískati = bíti, třaskati jen o třaskavinách =
výbušninách (ale chod. je i třáskat dveřmi),
třesk- hlavně v třesknouti (a val. třeskati SvK),
třeskný, třeskutý (o mraze, že při takovém
praskají šindele; přípona -utý má starobylé
participiální -qt-, srov. běhutý, tekutý, srov.
sic. treskúca zima, pd. trzaskqcy mróz), sic.
trieskat třískati, tresknút puknouti, třeskotat
hřmotiti, tresnút uhoditi něčím, o něco.
Jípvíéestípotrestaný = „praštěný" (tj.
prázdným pytlem, viz práskati 1 °) bylo přitvořeno
ztřeštěný, -nec, třeštidlo záměnou
pomatenosti za hloupost. Sem patří i tříska, slovo
praslovanské (Hrěska) a tříštiti rozbíti na
zlomky, na třísky, se znělými hláskami stč.
dřiezha dřízka dřiešcě, mor. dřizga; sic. trieska
i drezka. Výchozí třeskati je sk-ové intensivum
od třepat i (tedy z *trep-skati), a to velmi
staré, neboť stejný ráz má i lit. treškHi
praskati a něm. dreschen mlátiti. Kořenné e
se mohlo i dloužiti v ě. V třaskati je a od
praskati.
třísla: slabiny, dolní části trupu (plur.),
stč. třiesla bránice. Sic. čeriesla bedra,
pol. trzosla, stsl. Órěsla, r. óeresla. — Psi.
éerslo. Příbuzno je lit. kirkšnis t/v. Mikkola
UG 1.94. Odvoz. vč. tříselnice kýla kyčelní,
u Jg tříslnice.
tříslo 1° koželužské. — Sic. trieslo, sch.
ěrijeslo, sin. óreslo (znamená i louh). Psi.
éerslo. S ěvrt} ěersti řezati, krájeti souviset
nemůže (i když se stale tvrdí opak), neboť
je to kůra loupaná a přípona -slo značí
prostředek, nástroj. Vzhledem k tomu, že
jinak se mluví i dnes o činění kůže, činidlech,
vydělávání kůže, lze Óer- spojiti se starým
kořenem kuer- dělati, činiti (stind. krnéti,
karéti činí, av. čára- prostředek, pomůcka
atd.), od něhož jiná významná větev je
v čarovati.
tříslo 2°, třáslo, v starší č.: pruh Sk, pruh
země, krajiny Jg-PS. — Sic. treslo jeden
ze 2—3 ohradních dílců strungy (Podolák,
SSNM 51.1961.35), laťka v plotě (od G.
Horáka má Uhlár ČTermČ 2.1963.328), tréslo
ohradní dřevo, Zaunholz (Bernolák), kriaslo
dílec plotu. Pd. krzaslo. — Významy jsou
vlastně stejné jako u slova nyní rýmového,
přáslo (viz). Je-li toto tříslo staré, patřilo by
k lit. straipsnis část plotu mezi dvěma kůly
nebo sloupy, Strecke, Abstand, oddíl atd.,
tedy Hrěslo ze *straip-slo; příbuzno by bylo
ještě něm. Streif, stir. sriab pruh, p/ismo.
Je nepochybné, že trěslo a prošlo na sebe
působily (prvé má -slo místo -snb podle
druhého?) a si konkurovaly, tedy
vytlačovaly jedno druhé. I významy se sdružily:
trěslo byl asi pruh, pásmo (země), preslo
asi jistý počet dřev vtlačených mezi dva
sloupy.
tříslý: kdo má drobné kosti, štíhlý Jg-Kt,
střizlý (z od střízlík) hubený, příliš útlý
Jgd-Kt, zm. střislá kráva = hubená; jvč.
u Litomyšle tříslice, tříslá kráva = tučná
kráva mající málo masa Hod 54 (tj. vlastně
slabá, ale na tuk okrmená?). — Slovo
prastaré. Příbuzné je lit. tistu t{sau t\sti
(= základ t{s-, v présentu přípona st)
táhnouti se, natahovati se, roztahovati se,
t\sla do délky vyšvihlá, vyzáblá (vyhublá)
osoba. Psi. bylo tisl-b > trisl^, stran r
viz § 9; i odpovídá dobře litevskému
*in > i, § 7.
třísniti; na záp. Moravě i zatHsniti o za-
nečištění žaludku. Od tříslní > Hříšní = tří-
selní, chovající v sobě tříslo {tříshiá voda
u Jg). Vyšlo tedy od koželuhů. Podobně
vyšlo od koželuhů val. zolit sa mazati se,
špiniti se, od zola louh.
tříti 1°: z psi. tbro terti (stsl. tvri trlti, sic.
triet, pol. trzec, r. teret, hl. trěc, dl. trěh, sch.
trti, sin. treti). Vedle obecného významu
'tříti' stalo se v jistých oblastech termínem,
např. tříti len = drhnouti, mor. tříti ječmen
= mlíti, t. prkna = řezati (toto v stč.), t. se
o rybách = pářiti se (vytlačilo starý kořen
ners-, který je v neřest 1°). 1° tbr- v pres. třu
atd., part. stč. tri, trtý (netrtí cest/), subst.
fem. stč. trt, trdlo (v. to), trdlice. 2° tzr- v inf.
tříti z Her-ti, part. třel (mor. třely smělý,
protřelý), třený; jč. tředlí, vč. tředle, jvč.
tředla, tředlena, mor. třelka, třalka žena
troucí len, stran přípon srov. švadlí, přadlí;
třenice spor, rozmíška; třenice prkno (v starší

tříti 659 ťuhýk
češtině; dosud mor. třenica, sic. trenica; též
mor. dřenica val.: prkno, han.: slabší otesaný
peň, stájová podlažina SvB), neboť se prkna
pilou kdysi (stč.) ,,třela4' = řezala, sté.
utřieti pilou rohy = upilo váti rohy Šk,
zvolil sem sobe milú, ta, tře mé srdce pilu, pila
řeze* ach bolí. 3° tor- v tor (a), útor, zátor
(v. ta). 4° tér- v krkon. ter proříznutí (kmene
napříč) PS, jinak jen v útvarech odvozených
od hotových sloves (zpravidla s předponami!)
uť'.rka (od utírati), podle toho kreslířská
ťzrka; paterka mědlice (vč. patzrka, mor.
patírka, sic. patierka, pcteracka, od potierať,
putierat), mor. cterka stodola (srov. otírati
též = oklepávati), oťirek snop oklasnovaný,
ctzrky zrní z něho, v C. změněno v štelek Jg,
mor. aťiřiny sena = utroušené drobky ( = stz-
řiny ťzriny stzry stzr stzrky tríny ozděřiny
sena, tzřiny piliny, sic. otzriny stzriny); ztírka,
stírka nádoba na ztírání, roztírání másla
apod., mor. ztírka stírka štirka šcyrka jídlo
z vejce rozetřeného v mouce, sic. stieranka
drobené do polévky; tírna dílna na tření lnu;
pctzr rybí, mor. i potéř žabí; nátěr od natírati,
dcťzrný od dotírati se, mor. výtzry klasy
utroušené z vozu, výtzrňa, výtzrné žito;
jvč. otlrek bylo pohoštění tředlí po dokončení
veškeré práce (Kruš. 152). Obdobné i jiné
útvary u ostatních Slovanů. Kořen ter-
s tímto významem je prastarý, srov. lat. terö
tru, lit. trinú tri/iti a lot. trinu trit t/v.
Paralelní útvar je dříti. — Zvláštní význam
má potříti koho = přemoci, poraziti,
zdolati, vyhladiti, zničiti PS; ten je shodný
významem v strus. poterjati a v stind.
ava-tir- überwältigen; obě předpony (po 4°;
ava) znamenají směr shora dolu.
tříti 2° (nouzi, bídu, psotu, hlad): trpěti. —
Je to psi. Hzrp-g Hzrp-ti, primární sloveso od
kořene tzrp-, který je též ve stavovém,
vývojově pozdějším (i když všeslovanském)
trpěti. Příbuzné je tedy něm. darben trpěti
nouzi, strádati. Toto Hsrpti jo tedy typ
starobylý; má v kořeni e a pouhé e/o jako
příponu. Jeho vývoj u nás vyšel z infinitivu:
Hirpti dalo Hreti > ťrieti, tříti, takže
infinitiv byl nakonec stejný jako u tříti 1°;
to dalo popud k úplnému vnějšímu splynutí
s tříti 1°.
třměti 1° stč: chvěti se LF 18.207, dosud
krk. Stašek (Vzpomínky 40), Jílek Jžno 306,
PS. Blízké je pd. trzemcieč t/v. — Příbuzné
jo lat. trémo chvěju se, třesu se, a lit. trlmti;
úplně mu však tvarem odpovídá lot. trimět
pohybovati se.
třmzti 2°: strměti, ěníti PS. Ze strbrněti,
s odpadlo.
třpela: viz krpad'a.
třpytiti se, třpytivý, třpytný, postverb. třpyt;
vč. třpít se (toto z Hrbpcti) Jgd-PS, chod.
třepet't se, záp.-mor. repitat se, repotat se,
val. rebeňat sa. Expresivní obměny slova
třepetati se; místo y by bylo správnější i.
třtina: stč. trest, trest gen. trsti (třsti, třti)
z psi. trtstb (stsl. strast b, trbstb, trest b,
r. trošt, pol. treéé, sch. trst) znamenalo
jednotlivou rostlinu rákosu, tak i dosud
mor. a sic. trst. Z kolektiva č. títí, sic. trstie
utvořeno pak příponou -ina ve funkci singu-
lativní třtina, las. krtina Malý, sic. trstina
'jednotlivá trest', a to Preslem vzato za
odborný název rodu Calamagroatis (srov.
skřípí a skřípina, pod. sítina, šášina).
Sic. trst zná palica > trstenica rákoska.
Příbuzné slovo je v baltštině: lit. trušis rákos,
s rozšířením o t (jako v slovanštině, ale
funkce jinak nejasné) je lit. strustis rákosový
paprsek tkalcovského brda.
tu, s rozšířeninami: č. tuhle (z hleď/), mor.
tut tutka tulek tutaj tudkaj tudék tudyk(y)
tudleťoy. Sic. tuna (z toho tunajší) tutak;
dvojice se záporem sic. tu-netu 'tu a tam',
na Oravě je běžné i netu = ne zde, daleko
(od oběda netu u Kukučína = oběd je ještě
daleko, brzo nebude). Srov. csl. tu onde,
pol. tu(taj), -tak, r. tut, ukr. tut(ky), sch. tu
tuna tuně tute, b. tuk(a) tukana, sin. tu(kaj).
Od zájmenného kmene to- (v. ten), utvořeno
teprve v slovanštině, ale původ jeho u není
jasný.
tucet, v starší době i tucen a tušen. Vše
skrze něm. Tutzet, Dutzet (běžné v 16. a 17.
století) a Tutzen z franc. douzaine. Z češtiny
je pol. tuzin i starší tucet.
tudíž, stč. tudiez, pol. tudziez, z Hu-dé-z
'zde' místně, pak i časově 'v této chvíli, za
krátko, hned', dosud val. a msl. tudiz za
chvilku; z pojetí časového se vyvinul nynější
význam důsledkový, Jungmannovi ještě
neznámý.
tudlikat, tydlikat mor.: hráti neumele na
hudební nástroj, tulikat tuligat turlíkat,
r. turlýkat prozpěvovati, pd. terlikač o hlasu
slavíka. Zvukomalebné. Srov. rýmové mor.
svrdlikat téhož významu.
tuha, podle Jg prácheňské slovo lidové.
Ujala se i odvozenina tužka, Jungmannův
návrh za olúvko. Tuha je asi z bavor. dial.
tvaru za spis. (Eisen)tagel, srov. duchstein
1487, Tugstein 1561, všecko je totožné sTuff.
O tom podrobně V. Polák ČMF 32.64.
Hl. a sic. tuha je asi z češtiny.
tuhý; mor. netúz nedbalec (nedělající tuhou
práci), tužiti, tuhnouti. Pol. tQgi, sic. tuhý t/v
jako v češtině, r. tugój natažený (o luku,
struně), pevný. — Psi. t}g-b; odpovídá mu
lit. stangús (stingus) t/v, od slovesa stiikstu
sti igau stinkti tuhnouti, srážeti se (o krvi,
o mléce).
ťuhýk; stč. zván strakopud u Klareta (viz
strakapúd). Později toto jméno přeneseno na
jednoho ptáka datlovitého; nové jméno je
zpětný útvar ze zvukomalebného tuhýkat;
označován tak v starší době sejček (tuhyíc
u Rohna, tuhýk u Komenského, dosud ťuhík
u Nábělka a Maliny, tujík u Rouse = sejček,

tuchnouti
kulich, též val. ťuýk a sic. tuvik, kuvik) podle
svého hlasu (mor. tu(h)ýkať, ťujíkat PS,
č. sic. titvikat). Na rod Lanius je přenesl
Presl, neboť hlas ťuhýka je dosti podobný
{trui truil nebo truil truü podle Brehma).
tuchnouti 1°: hasnouti, tratiti se, mizeti,
zpravidla s po-; chod. stuchnout vytratiti se,
msl. duchnút hasnouti (Kyjovsko), han.
zdechnót zhasnouti (voheň zdechl Svěř), za-
tchnót se zadusiti se (kouřem, plynem), las.
potuchlo mu — vytrávil. — Stsl. pot2chnoti
mizeti a tošiti uhasiti, r. túchnuť a tušit, ukr.
potuchnuty vymizeti, pctušýty uhasiti, sin.
potuhniti potušiti. — Naše tuchnouti
předpokládá, vzhledem k sin. tuh-, psi. tuchnqti.
To patří nejspíše k tušiti ve významu
„uklidňovati" (viz), jemuž odpovídá lit. ekvivalent
(až na rozdíl v rodu) tausýtis tišiti se
(o větru) a stind. tošáyati uklidňuje, což je
faktitivum od túšyati uklidňuje se. Podivné
je však stsl. -o-: snad je tu jako následek
stsl. kontaminace s tjšiti, viz tuchnouti 2°?
tuchnouti 2°: smrádnouti, plesnivěti,
stuchlý, zatuchlý, jč. a chod. (s)touchnout
i duchnút; sic. dušeť dušiť dušňať, pol. technac,
hl. tuchnyc, r. túchnuť, sch. tuchljiv stuchlý,
sin. zatohniti. — Tato slova se dají pochopit
snad tím způsobem, že za původní uznáme
d- (jedině u té formy je naděje najít
příbuzenstvo) a že vyjdeme z *dqchniti (srov. sin.),
pokládajíce vše za afektivní útvar od *dobq
(k něm. dämpfen, viz dusiti), utvořený novou
příponou -chniti. Ta pak přecházela v -chnoti.
tuk, tučný, stě. tučnice, nyní tlačenka podle
něm. Preßwurst; stě. tučen muž, nyní lidově
tučný muzik, tučmuz(iček), čucmuzik, či&-
mužiČek, cicmuziček, han. toemož (-c-?),
val. tluč(i)muž SvK rozchodník (tuěnolistá
rostlina!). Tuk u všech Slovanů. — S psi.
tuk"b srov. lot. táuks t/v, lit. táukas kousek
tukový a stprus. taukis sádlo, z Houk-o-s.
Dále je příbuzné stan gl. ploh, pěoh, péh,
střhn. diech tuk, z peuhos < ide. Heukos.
tukan, druh ptáků amerických. Z
indiánské řeči Tupiů.
ťukati, mor. i ťukotat, sic. dugat; ťuknouti,
ťukot. Zvukomalebné. Srov. tikati a ukr.
djugaty, r. túkať, stúkať, b. čukam t/v; též
lit. stukslti a zdrobnělé stúkterěti.
ťula ťoula ťulaja ťulala tulák tululum ťiďápa
ťulpa ťulpas ťumpa -ok ťumpala ťuhela ťalap
ťalo přihlouplý, zmoř. vyťidápit něco
hloupého říci. Slova expresivní, vyznačená
měkkými ť a l (Liewehr ZfslPh 23.97). Srov. ťúťa.
Podle nich (ťulpa) i tulipán dostává v češtině
význam hlupák. Podobná slova jsou lot. ťuls
trulantský, tamplis nechápavý; podobno je
i něm. nář. (bavor.) zulpel a spis. Tölpel,
dolnoněm. tulpe (srov. výše č. tulipánl;
něm. Tulpe = rostlina tulipán, tedy v č. je
to snad kalk), z nich podle Bielfeldta 119
je hl. éidpak 'ťulpas'; genetická příbuznost
tu asi není.
tuňák:
tuleň, přejato od Presla z r. tjulen, to pak
je z laponštiny. Dříve zván mořské tele
u Rohna. Sic. tuleň z češtiny.
tulich: dýka, tak i polsky. Ze střhn. dollich
(nyní Dolch).
tulipán, sic. i tulifán. Přes něm. Tulipán
a ital. tulipano naposled z pers. dulband —
turban: květ prý na něj upomíná. Stran
významu 'hlupák' viz výše při ťula.
tuliti: 1° stahovati, stiskovati, stě. stuliti
ústa apod., dosud chod. toulit hubu k pláči,
han. sťolet ose (uši), stč. stulikep (p. stulikiep,
stulik), z toho přejato nč. stulík (vč. tulich,
tulicha) rostlina Nuphar (původně se to
jméno týkalo příbuzného leknínu; na noc
stuluje, zavírá květ, z čehož soudili i na
léčivou moc stahující). 2° přitiskovati k sobě,
refl. t. se = chouliti se, vinouti se, tisknouti
se k někomu: laš. obi uťat (sic. obtúlit
obejmouti), han. ťolet se chouliti se (ť\), laš. potulný
poddajný, krotký, č. přítulný, útulný {výtvor
Jos. Durdíka; odtud útidna), útulek, rostlina
přítula (snadno se přichycuje). — Stsl.
zatuliti ukrýti, prituliti přizpůsobiti, hl. tulit,.
pol. (s)tulic sevříti, zatulic zavříti, ukr. vtulyty
vecpati, r. vtuliť t/v, bulh. (za)tulja zakrýti,,
zahaliti, sin. prituliti se. — Sloveso je tedy
všeslovanské; rýmuje se s kuliti jchuliti,.
č. chouliti se, s nímž i významový odstín 2°
souhlasí. Oba významy se dají spojiti.
Příbuzné je lot. taunät zavíjeti (kdežto
tüluot a lit. tulóti t/v má své u asi ze
slovanštiny). — V češtině t. se znamená i usmívati.
se (srov. i lidové culiti se, žtditi se). O tom
viz pod štířiti.
tuližbuď mor.: právě, sic. tužibuď, tužbyi
náhle, hned. Snad z rozkazovací věty tu(ze)
budí = (hned) tu bud. Domněnka to ovšem*
nejistá.
tuml: shon, spěch s prací, zmatek PS;.
tumlovati se; zast. tumlíř učitel jezdeckého
umění, tumlplac jízdárna. — Tuml je z něm.
Tummel t/v. — Lidově místy mor. tumrle,.
u Boskovic trmudle, kolotoč, z něm. nář..
Tumrle t/v.
tumpachový zast. lidové: udivený, pře
kvapený, zaražený. Ze střhn. tumphaft (což.
je od tumb, tum, nyní dumm hloupý)
pošetilý, hloupý. (S. Stech rkp.) — Přirovnání
sedí jako medenej NŘ 25.254 nebude než
žertovná adideace k tumpach = tombak (s
nepřesným překladem).
tuna, laš. a kyjov. tuna: dřevěná nádoba,
na obilí aj., sic. aj. tunka na lněné semeno,
(odtud i zm. tunka lněné semeno, chod. tuna
bohatý len, tunové, tunkové nebo tvrdé
semeno lněné u Jg). Tak i pol. tun(k)a. — Ze
sthn. tunna (nyní Tonne, fr. tonne atd.).
Κ nám to slovo přišlo s dovozem nasolených
ryb „tunných". Totéž slovo je tuna = 10 q.
tuňák: mořská ryba; pol. tuúczyk, r. ukr.
tunéc, b. tunjak, sch. tunj. Budto z něm.
Thunfisch nebo z lat. thunnus (to z ř. ΰ-νννος)^

tůně 661 tušiti
tůně, sic. tona, tóna, dl. p. toň (stpol. tonia),
ukr. r. tónja, sin. tonja. — Psi. tona z Hop-ňa,
od topiti = potápěti. Tůně je hlubší místo
v říčním toku nebo v jezeře jinak mělkém,
je to místo, kde se zdržují větší ryby.
Řemeslní rybáři dobře znají polohu, hloubku
i šířku svých tůní, dávají jim zvláštní
jména. Polské doklady ukazují, že t. je chápati
jako místo, kam lze nebo třeba ,,vtopiti"
(spustiti) nevod nebo jiné větší sítě.
Původem je to asi slovo z psl.jrybářského slangu.
Podrobně o tom Meh NŘ 32.8. Viz i heslo
zátoň. Nepatří sem jzč. a jvč. touň
(podrobnosti Voráč 24, Utěšený 64): je z touden
< studeň* studna; význam je arci přiklonil
k taft.
tunel, tak i sic, z angl. tunnel.
ťupat vin.: drobně sekati, štípati. Pol. ciu~
pac t/v. Zvukomalebné. Drobnost úkonu je
vystižena změkčením prvé hlásky. Základní
tup- je asi neznělá forma toho, co je v laš.
Hubit bíti Malý.
tupiti: zatracovati, ničiti (v starší době);
haněti, potupiti, odtud potupa, potupný. —
Sic. tupit* pol. tQpic hubiti, ničiti, dříve
i zlehčovati, haněti, potopa. — Tento význam
se nedá odvoditi od tupý, bylo tudíž
samostatné psi. topiti, příbuzné s ř. στέμβω
στεμβάζο) στοβέω ατοβάζνι haním, tupím.
Kořen tep-j top-, zesilovací nosovka z
rozpuštěné gemináty (opp > omp); v řečtině
připojení „intensivního" s- vyrovnáno
oslabením ρ > b.
tupý, tupost, tupec, tupiti činiti tupým, jč.
tupíce druh sekery. Srov. stsl. tQP*, sic. tupý,
pol. tepy, hl. dl. tupý, ukr. r. tupyj, b. táp,
sch. tup, sin. top. — Psi. tqp'b, příbuzné
s něm. stumpf t/v. Κ otupěti náleží val. sic.
otupný protivný, ošklivý, smutný apod.,
pd. otepno (= při čem člověk otupí, co
nevzbudí zájem, co je lhostejné, ba protivné).
tur, druh skotu, za stará i u nás dobře
známý, jak svědčí osobní jména a z nich
utvořená místní. Všeslov. a ide. (srov. lit. taüras
buvol, tur, lat. taurus, v. ταύρος, ir. tarb
býk).
turák, č. i sic: kdysi nějaký peníz B-K-PS.
Zpětný útvar z polturák < pol vtorého: byl ,,půl
groše starého čili l1^ krejcaru šajnového"
(Němcová 584), od vtorý = druhý. Jinak
F. Ryšánek (ústně): jméno je od franc. města
Tours, kde se razily groše (v latin, pramenech
zvané turonenses). V Polsku se razily groše
v hodnotě poloviny turského, tedy ,,ροΐ-
furáky"; ty platily i v Uhrách: „moneta
polonica, quae vulgo duodecim poltwarum
vocatur" (cituje Šmilauer z Bartala 501).
turan, lidově zpravidla turánek, též tovrá-
nek PS, chod. tyránek, han. tořánek: rostlina
Erigeron, lidu dobře známá. ,,Má moc proti
zlým duchům a čarodějnicím" Mal. Asi
7. něm. Turant = spis. Dorant.
turban, stč. tulban. —- Sic. turban, sch.
tulbenta, tuliben, b. tulpan i tulpen, v. tjurbáti;
mad. turban. Pramenem je tur. tülbent.
Podoba srk nám i k Madarům přišla od
západu: střfr. turban > ital. turbante, něm.
Turban atd.
turbovať val. laš. sic: znepokojovati, han.
torbaci nepokoj, starosti. Za Komenského
bylo i v spisovné češtině. Pol. turbowac,
turbacja. Z lat. turbäre, turbätiö, přejato
z řeči vzdělanců.
turica val. sic: rostlina přítula (druh
svízele) JR. — Sch. turica, sin. b. torica
t/v. — Upomíná na dolnoněm. (!) tůnriche,
-rigge, -ri, -rit, -ride apod. t/v, viz zde
deryzka. Dále se však neodvažujeme.
turkyně mor.: kukuřice, turčání; han.
torkeň Svěř.; sic turkyňa, turtyňa, turešina.
vše z názvu turecká pšenice. Věci přicházející
z východu zvány často tureckými, i když
Turci byli jen prostředníky. Podobně vč.
mor. turek, laš. turčak dýně, turák skvrnitý
fazol Hor.; mor. turáň, turčák, turecký šátek
velký pestrý šátek ke kroji (Svěř), tur6b)
t/v PS.
turnaj, stč. i turnej; odvoz. stč. turnejník =
kdo si oblibuje turnaje. V sic a v polštině
dostalo základní slovo i význam hřmot, hluk
(gemer. curnaj jen toto). Tak i pol. turniej,
ale kdysi také turlej křik. — Ze střhn.
turnei (-aj byla bavorská výslovnost), což jo
z románštiny (prov. tornei, stfranc tournoi).
— Hl. turnaj u Pfuhla je z češtiny (Biel-
feldt 278).
turnúť mor. sic: pohlédnouti; hlesnouti;
dotknouti se (túrnut), val. tyrnút dotknouti se.
Jen v jistých rčeních, např. sic ani na mna
nepotúrnul nevšiml si mne, nepohlédl na
mne. Pol. turnqc potoezyó, ukr. turnuty trůnu -
ty trunyty. — Původ nejasný, snad z
rumunštiny (proti Cranjalovi 404, podle něhož naše
slova jsou z pol. turnac, „které je původu
latinského").
turnýra: 1° obratné chování společenské,
2° podšatnice, „honzík" (viz). — Z fr.
tournure t/v.
turín, nář. toHn toř(e)n toř(t) torna aj.
Z něm. nář. Torschen Dorsch(ten) (spis.
Dorsche).
tuš: druh černidla. Tak i sic p. r. ukr. tuš.
Z něm. Tusche, jehož podkladem je fr.
toucher nanášeti barvu (vlastně dotýkati se
štětcem). V. Polák ÖMF 32.67.
tuš fanfárový, tak i sic pol. r. ukr., něm.
Tusch (bavor. tuschen tlouci, duněti, zníti).
tušalaj: rostlina Viburnum lantana,
příbuzná kalině. U J. E? Pohla, Tentamen
florae Boh., 1814, bylo juszalag, což je mad.
iszalag, juszalag kalina. Pohlův záznam
změnil Presl, Rostlinář 1820, 1.258, trojí chybou
péra, ale ujalo se to. (Tím opravuji JR.)
tušiti; původní význam byl uklidňovati
(něco rozbouřeného), přeneseně těšiti,
poskytovati útěchu, duševní úlevu, naději,

tušovati 662 tvořiti
dosud jč. vctušená chvíle chvíle klidu,
oddechu: b. ra^tušam těším, raztucha útěcha,
č. oatušiti si poleviti, ulehčiti si (v době
starší, ale tu a tam i nyní), odtucha úleva;
potušiti (Rosa) dodávati srdnatost = pol.
potuszyc, p(tucha; č. odtucha odvaha; ze
staršího tušiti sobě dávati si naději vzešlo
tušiti nadíti se, předvídati (vůbec, i zlé věci)
a významově oslabené tuším 'myslím, snad',
vkládané do řeči jako trvám, troufám
(obdobný pokles z téhož významu na pouhou
vložku). Odpovědi zahajované slovem tuším
daly vznik jednak slovesu č. odtušiti, jednak
sic. dotušiť přisvědčiti, potvrditi.
Zvláštnosti hláskové: zkráceno ve formulaci
laš. němá o tym ani tchu potuchy;
změkčeno a přehlasováno v středočes. měl
o tom potich a v blanickém potika
potucha. — Toto tušiti se rovná stind.
kausativu tóšáyati konejší, upokojuje, těší
(k túšyati cítí se spokojen). Viz i tuch-
nouti 1°.
tušovati v za-: zakrýti, ututlati. Tak i sic.
a polsky; za něm. vertuschen (z tuschen
skrývati se, asi od tusch! pst!).
tuta, tutěna-. slepice; pd. tiuta t/v Kuc;
od vábícího zvuku mor. tu tul, sic. (u ťu ťuf,
pd. tiu tiu.
ťůta chod.: člověk nesmělý, přihlouplý;
mor. ťuťa. Expresivní slovo, vyznačené
měkkostí; Liewehr ZfslPh 23.97. Rozšířené mor.
ťuťmuť budižkničemu, sic. ťuťmoš hlupák je
z nesklonného tuti-muti (rýmový typ cury-
-mury s retnicí v druhém členu), dochovaného
na Slávkovsku. Jiráskovo ťuťmák PS bude
ze sic. Pod. maď. tutyi-mutyi hlupák. Jiné
zakončení má val. laš. íumpa -ák -ala
hlupák B-SvK.
tutati mor.: troubiti; přenes, píti; sic.
túkať tutúkat ťuťúkať troubiti; pd. tutkac
i tqtkac nemírně píti (Kartowicz AfslPh
25.220). Zvukomalebné: snad intensivum od
tu; přípona tä, § 20.
tutlati 1°: doutnati; tak v chod. tutlat, vč.
dutlat, han. dódlat Rs; s η laš. vydudnlt
vyhořet a č. spis. doutnati (od toho doutník).
Souvisí patrně s mor. tlíti doutnati tak, že
v tu-tlcti je jakési zdvojení s disimilací l-l >
n-l. Záměna t > d u slova expresivního
nepřekvapuje.
tutlati 2°: potlačovati, dusiti, snažit se
utajiti (něco špatného, ostudného,
nemístného), han. tctlat Svěř; odstín skrývané
špatnosti převažuje v potutelný (v. to) a v sic.
poťuťmo potutelně, iuťmo tajně, ťuťmák
potutelný či., (s expresivní měkkostí; m se asi
rozšířilo z ťuťmo, kde je -mo asi podle
kradmo ap., mor. potxdmu Jg). Sin. tuhtati tutlati
(oheň, hněv), zatajovati ukazuje, že jest
vyjíti od tušiti hasiti, viz tuchnouti 1°, naše
sloveso tedy z Huch-tlati. S novou, expresivní
příponou je mor. ťuchmat tajiti (han. ťochmat
tutlat, skrývat KpU), han. zaťcchmat
zadusiti; dále val. ťuchliť schovávati něco
B-SvK, dělati potajmu SvK.
tvaroh, u všech Slovanů (p. tlvarog atd.),
slovo dosud málo jasné a sporné. Vzhledem
k tomu, že -og-b není u Slovanů jasnou a
životnou domácí příponou, nelze míti t. za slovo
domácí. Mám nyní za to, že je to obměna
asijských slov (je nyní mj. mong. t%rak sedlé
mléko, džagatajské torak sýr, madar. túro
tvaroh). Podrobnosti nejsou jasné. Něm.
Quark je od Slovanů.
tvář, sic. tvar, *tvar-ja od tvořiti. Původní
význam byl asi stvoření, výtvor, dílo (tak
r. tvar\ sch. tvar, stsl. tvarb), jinde se vyvíjí
přes 'pohlaví' (č. pol., např. stč. ženská tvář)
k významu podoba (odtud tvářnost),
obličej (č. sic. pol. ukr.), až po líce (v č.).
Přetvařovati se, od toho přetvářka.
tvořiti. V litevštině je tveriú tvérti s dvojím
významem (možná, že tu splynuly dva
kořeny od původu různé): 1° pevně držeti; sem
náleží participium tvirtas (lot. tvirts) pevný,
silný, v slovanštině se z toho zachovalo jon
tvírďb, viz tvrdý. 2° ohrazovati plotem;
k tomu patří u nás stsl. pritvor-b sloupová síň*
pol. przijtwor, dl. psitwor, ukr. přetvor, sic.
pitvor předsíň (pi- místo pri- disimilací r-r >
O-r; přejato do madarštiny: pitvar), z toho
lidovou etymologií sic. pridvor; původně to
byl tedy jenom přístavek před vchodem,
totéž co u jiných Slovanů je vyjádřeno cizím
slovem čardak. Dále v mor. zátvora posouvací
trámec, kterým se v noci uvnitř zapíraly
dveře (jiný než závora, viz Bartoše!) a v mor.
zátvor (han. plur. zátvore) past, sklopec na
tchoře aj. (Jde tu zřetelně o zahrazení
vstupu pomocí dřevěné ohrady!). — Slovanština
však má tvořiti s významem odchylným.
Tvor- je u nás v tvořiti ( > tvor; netvor, tvořivý,
tvůrce, tvůrčí; stč. tvořidlo na sýr, nč. stvořit-
ko), vytvořiti (postv. výtvor), stvořiti (stvořitel,
sic. stvora, č. stvůra, nestvůra, mor. stvoř,
nestvoř), mor. pctvořit se po někom = posměšně
napodobovati (z toho mor. na potvoru na
zlost, naschvál, č. potvora je 'špatný výtvor,
patvor', od potvořit něco, po- = po 3°),
sic. pritvoriť sa (titvoriť sa) dělati se něčím,
vl. připodobňovati se, a r. pri-tvorjáťsja, ukr.
prytvorytysja přetvařovati se, z toho
disimilací r-r > O-r č. pitvořiti se, pitvorný, pitvora
netvor. Zdloužení tvar- je č. tvar, tvář (v. to),
tvářiti se = sic. tváriť sa; č. vytvářeti, mor.
stvářat = sic. stvárať tropiti. Obdobné útvary
u ostatních Slovanů. — Zdá se, že tvořiti
náleží vskutk.i k lit. tvérti (aspoň není
jiného vhodnějšího příbuzného!), není však
jasné, jak se vyvinul slovanský význam.
Možno se dohadovati, že snad od stavení
ohrady (z trámů, klad), pojmu to úzkého,
došlo se k obecnějšímu stavění, dělání,
tvoření. Oporu této domněnce dává lužičtina,
kde dl. twar je stavební dříví, stavba,
rozestavěný dům, budova, twarié je stavěti

tvrdý
663
týkati
(dům, stoh, hnízdo). Snad se vyšlo ze
složeniny s-btvoriti (ohradu, dřevěný dům,
přeneseně i svět), prosté tvořiti může být až
druhotné.
tvrdý; tvrdnovti stávati se tvrdým, tvrditi
tvrdým činiti (význam 'jistiti' vzešel patrně
z vazby přísahou (po)tvrditi), zatvrzelý (ze
zctvrzoý); tvrdohlavý, -huby (toto o koních),
-šíjný (viz šíje); tvrzník hřib Jgd; tvrz
(*t:'rd-ja), mor. tcřza, sic. tvřJza nouze (srov.
mor. je trrdo o groš). — Všeslov.: csl. tvrtďb,
sic. ťrdý, tvrdnut, tvrdit, r. tiěrdyj, ukr.
tverdyj, pol. dl. ticardy, hl. twjerdy, b. tvárd,
sch. t rd, sin. trd. — Psi. tverdt se shoduje
s lit. t i. t (s, lot. tv'nts kromě znělosti přípony.
Obu je t-ové participium od tvéiti, a to asi
od významu 'pevně držeti'.
tvtj ťá tré z nestaženého tvuoj tvoja tvoje,
stv\ troj..., obdobně jinde. Psi. tvojb, ze zá-
kl ulu *t ne ( = ide. genitivu), ale přichýleno
k mojb a proto e vypuštěno.
ty» 7Á j "neno osobní, všeslovanské. Psi. ty
z ide. t , srov. lat. tu, sthn. du; bylo též ide.
tu: v. cv. Ostatní pády: gen. tebe z *t2ue, srov.
stind. tcíva; sic. teba s -a od jmen; dat. lok.
tobě, sic. tebe s -é podle jmen; ak. ti (a tebe,
sic. trba z gen.), sic. ta, z te < ide. tě-m (lat.
iě je bez m); instr. stč. řo6ti z toboj}, b z dativu,
nč. č?6ow má e z gen. — Odvoz, tykati, hl.
tykaé, příponovým /c + oti; srov. vykati
o niko ti.
tyč, tyčka, ojediněle pyčka Kotík. Odvozené
sloveso je v/Jyčiti = tyčemi vyznačiti,
ohraničili, vymeziti (obrysy budoucí stavby,
pak i úkoly) PS, vytyčkovati. — Sic. týká,
tyčka, pol. ť/cz(ka), hl. tyč(ka), dl. tyc(ka),
r. tyčók, tyčiha. — Je příbuzno s germ.
*stukka-z: něm. čtock hůl, kmen, špalek,
kláda, stnord. stokkr hůl, kláda, šv. stock,
nor. stokk, dán. stok atd. Germ. -w&&- je
rovno útvaru -úk-, který je podkladem
našeho slova.
tyčiti: do výše vypínati, zdvíhati PS, t. se
strměti, čněti do výše. Fodř. zatyčit něco =
ukrásti doma Hal. Vztyčiti, vytyčiti 1°
zdvihnouti do výše, postaviti něco, aby to
stálo vzpřímeně (máj, prapor, kříž). Post-
verbale vztjk. — Příbuzné je lit. stnc.ti čněti
do výše (o uších zajíce), intensivum stügseti
t/v, o horách, budovách i o lidech. Poměr
mezi tjk- a stüg- je objasněn v § 13. (Jiné
-tyčiti viz pod tyč.)
tyčkrle, mor. kyčkrle, kičkyrla, kyčkydlo,
han. gedzgel, chlapecká hračka „špaček",
-,blecha". Z něm. Titsehkerl ntr.
týden; sic. týzdeň, pol. tjdzieň, hl. tydzzň,
dl. t,ím, chrv. tujedan, sin. t{j)eden, tedy jen
u katolických Slovanů; k nim ten vývojL
přišel z Velké Moravy (do Lužice ovšem
z Čech), z tý(ž), skloňovaného jako dobrý
(srov. sic. oy\ý) a den, vlastně ,,ten den",
totiž původně stejnojmenný den za 7 dní se
vracející nebo před 7 dny předcházející.
Vzešlo to z obratů jako do tího dne přijď =
do stejnojmenného příštího dne, do téhož
dne (jménem), jako je dnes; nář. dnes tsjden
jsem oral apod. V nejstarší době byly
skloňovány obě části: tíhodne, témudni atd.
(tak ještě Sm. 162), ale již v stč. se objevují
porůznu i tvary s 1. členem ustrnulým;
ty nyní zobecněly. Pojem týdne přišel
k Slovanům teprve s křesťanstvím, s
povinným svěcením sedmého dne (odtud
počítání — poněkud nepřesné — po nedělích:
za 3 neděle, tak i jinde). Nář. i týden, sedmi-
den (Litomyšl), chod. týhoden, blan. týhonek
(z genitivu), odtud týhodní — týdenní, nyní
zastaralé.
tyglík, ty gl, v starší době tegl teglík teklík. —
Sic. tigel, tzglik, pol. tsgiel, nyní tygiel tyglik,
hl. dl. tygel, r. tigel. Ze střhn. tegel tigel
(nyní Tiegel).
tygr, sic. tiger, stpol. tygr (nyní tygrys),
r. tigr, b. tigär, seh. tigar atd., k nám přišlo
ze západu (franc. tigre, něm. Tiger), tam
skrze lat. tigris a ř. τίγρις ζ Íránu.
týkati: 1° t-bk- v sic. za -tkát zacpati (odtud
zátka i čes.), horň. ve-tkat vecpati, sic. i tchať
tchnút vlivem pchat; v tknouti: vytknouti,
odtud výtka, do° se, odtud dctek, mor. dctka
> důtka, stč. dcťdivý urážlivý, mor. dctJclivý
citlivý, nč. důtklivý naléhavý, nedůtklivý
jehož se nelze dotknouti, stč. pciknúti se
(v slovech) zmýliti se, „klopýtnouti", mor.
pctknút sa klopýtnouti, pohádati se s kým;
sic. vytknut si, han. vetchnet si nohu =
vymknouti; zatknouti {zatýkati, zatykač):
významový spoj je nejasný, snad původně
,,zastrčiti do vazby, do vězení"; stč. nátku
hraniční, do země zatknutý prut; sic.
iterativum vytkýfiat; stč. tkysati dotýkati se,
lízáním okoušeti, napadati, tkysiti
popadnouti, nátky šiti dotknouti se (-ys- nejasné;
je též v csl. kopysati vykopávati); stč. tčictiy
pol. tezec, tkwieč (odtud přejato nč. tkvíti),
stran v srov. bulh. tlkvam = býti zaražený
někde; tečna přímka dotýkající se
kružnice, tzčka (v. to), všetečný = všeho se
dotýkající (drzý, dotěrný, zvědavý), tklivý
(srov. dů-tklivý), ctka (viz). 2° tyk- v týkati se,
pttýkati se (v. půtka, sic. potka), odtud
petyčka, detýkati se > detyk, stýkati se >
styk; patyk kyj; vytýkati komu chyby, pův.
vytýkati oči komu Sm 35; val. natýkať na
nit = nav lekati (sic. nastýkat); sic. vy
stýkat si zuby (s podle vystýbat) (> vy štikovat);
mor. utjknút uváznouti; laš. zdygnút
klopýtnouti; tykadlo, netýkavka; laš. tycat, tycnuť
jemně vraziti, sic. týcat dotýkati se (srov.
sch. ticati.) Jisté pečivo je stč. týkanec Luc,
hl. tykanc, dl. ty kane. — Málo jasné jsou
čihařské slangové názvy tyk, strom z větví
osekaný a ověšený vějicemi, tyčka malý
takový stromek, jejž ptáčník s sebou nosí
a kdekoli postaví (obé val.). Snad od toho,
že onen tyk může být kdekoli vet knut

364
tysatf
tykev
do z^mě ? Tyk je též kůl zaražený doprostřed
milíře PS. Obdobné tvary u jiných Slovanů;
sic. tvary uvedeny výše vedle moravských.
Všechny významy lze pochopiti z jednoho
východiska: cpáti, tlačiti, tisknouti něco
někam (stavové tkvíti = býti vtlačen do
něčeho), jednodobé vraziti do něčeho
(klopýtnouti); vedle úsilného tisknutí může býti
i druhý pól, lehké dotýkání (podobně
u kasati a tisknouti). Κ srovnání se hodí jen
stind. twf- C. plur. tunjánti, pas. tújyatě)
tlačiti, vraziti, strčiti, lišící se jen svým *g
proti slov. k, a toch. Β tek- berühren (cit.
Krause TE 1.249). Proti stind. Hunákti bylo
slov. t-bko ťbceši, thematisované a bez
infixu. (Nepatří sem: tkáti, tkáti sě, potkati,
tejcit; také ne vytknouti stačiti, v. stačiti)
tykev, mor. tykva. — Stsl. tyky, sic.
tekvica, pol. r. tykva, sch. sin. b. tikva. — Psi.
tedy tyky gen. tyk'bve. Souvisí s ř. σίκυς
okurka, αικύά tykev (σι- ζ *tvi- nebo *kvi-)
a s lat. cucumis gen. -meris okurka, meloun.
Rozdíly v hláskách, při celkové podobnosti
slov, dovolují tušiti, že jde o slovo přejaté,
ale pramen není znám; cituje se i hebr.
qissu'ä okurka. — V. M. Illič-Svityč EIRJ
1.21n. (tu je i úvaha o všech dosavadních
výkladech) má za to, že se t. vyloží ze
slovanštiny, a to prý v souvislosti s ty6,
týkati; myslí na tyče v plotech: u jižních
Slovanů se ty rostliny pnou po plotech
a po kolících, takže plody tykve volně visí.
Pokládám to za nepravděpodobné.
tyl: druh tkaniny, tak i sic. Z franc. tulle
(podle města Tulle). Jč. tul; sic. tilang K,
adj. msl. sic. tylang(l)ový K-PS: ang
nejasné.
týl, často i ntr. týlo (tejlo Páka; mor. tylo).
Zpravidla se klade o hřbetě sekery nebo
nože, je též odvozené mor. týlí nože, han.
teli na sekeře, odchylně tylec topůrko u
Kyjova. Vedle toho znamená šíji, zadní část
krku, přeneseně i zad vůbec (vojska apod.).
Zátylek část těla za týlem; ale i 'pohlavek'
(J. Nejedlá, Humor z Valašska, srv. zášijek
t/v). Obdobně jinde: sic. tylo, b. til ne, sch.
tilut, pol. tylec nože, jinak tyl nebo i tylo. —
Původní význam byl zajisté 'široká část
předmětu' v protikladu proti části tenké;
souvisí s ř. τύλος m. mozol, hlavice na holi,
τνλη mozol, polštář; kořen teu· je týž co
v lat. tumeó a v týti, ale v tyl-b má ještě
původní odstín rozměrnosti, širokosti, ne
. ještě tučnosti jako v týti. Pak bylo to jméno
přeneseno na tvrdý mozolovitý zátylek
(srov. šíje — mozol, týl), kterým vůl tlačí jho.
tylednicě stč.: palice. Nejasné.
týn: ohrada, týniti; mor. týňka laťka, jč.
přetejnit přehraditi, vytejniť rozděliti; často
v místních jménech (Týnec, Týniště, Týníce).
— Stsl. tynt zed, strus. tyn^ plot, zeď,
r. tyn plot kolový i pletený, pol. tyn plot,
xecí, Tyniec, chrv. tin stěna; sin. tin stěna,
ohrada. — Pochází nepochybně z ger-
mánštiny (vzhledem kUk rodu), z Hüna-z
mask. (stnor. stangl. stsas. tun, sthn. zun,
nhn. Zaun), což je přejato z kelt. dünum.
hradiště (v Novio-dünum apod.). U nás
přejato velmi záhy (před změnou ü > y), nelze
však udati ani přibližné datum, ani z kterého
germánského jazyka. Význam 'laťka' je
třeba chápat jako post verbální od týniti,
když ploty se dělaly ne jako ohrady z kamenů
nebo proutí, ale už jen z tyček. — Jinak
Bezlaj SVI 2,261: podle něho je to slovo
z předindoevropského substrátu; totéž tvrdí
M. Baudot, v. citaci pod břevno.
typel nář.: dřevěný strop (na typle — na
půdě; na Strakonicku, v. Slavia 31.171),
mor. typla trám na strop. Ze střhn. tübel
poval, kolík.
tyran, tak i sic; z ř. τύραννος samovládce,
u nás přichýleno k týrati, i význam je
podle toho.
tyraf laš.: utíkati, tyrajka, tyraČka klus,
tyřit běžeti, val. styrnúi sa střetnouti se.
Málo jasné. V starší č. je tírati; hl. ceric, dl.
éerié hnáti, běžeti. Viz násl.
týrati 1°: trýzniti. — P. tyrač, terac
trápiti, hubiti. — Nejasné. Je-li původním
významem jen 'poháněti' (koně) nebo
'proháněti', lze je spojit s r. turíť hnáti,
proháněti, ukr. tury ty zaháněti, vyt uryty vyhnati,
vypuditi. Toto turiti by mohlo býti kausati-
vum k stind. turati spěchá (srov. i výše
týrat utíkati). Je však možno i to, žo patří
k sin. terati mučiti: y místo e je snad ze
splynutí s týrati 2°.
týrati 2°: (stč.) škádliti, posmívati se
(Šimek); vč. Jgd a dosud vyterjat koho:
lidé rádi vyčtli druhému všechny jeho
špatnosti, ulevujíce tak své dlouho tajené
zlosti; rádi to dělali v opilosti, jsouce jí
chráněni před soudním trestem. Ještě za
našeho mládí šel občas po naší vsi jeden
občan, podnapilý, zastavoval se večer nebo
v noci na ulici před některými domy,
vynadal jistým osobám a vyčti jim jejich
vady (zvi. lakomství ap.); vše hodně nahlas,
ale nikdo ho nerušil, nikdo ho „neslyšel".
Takové projevy „veřejného svědomí" jsou
v povídkové literatuře popsány i z Moravy.
Vězí snad i v potýrati koho řečí. — Rd.
stýrit hádati se, škádliti, býti hrubý, vzpírati
se proti komu. — Příbuzno je snad střdněm.
stür vzpurný. Dále je vše nejasné. Že by
týrati 1° i 2° bylo jedno slovo, nezdá se
pravděpodobné.
tyrkys, zřídka tyrkyz, z něm. Türkis. Za
Jg ještě turkus, dříve i turkas, asi z franc.
turquoise nebo it. turchese; druhé u asimilací
k prvému. I nyní je ojediněle turkys. — Sic.
tyrkys. — Název je podle toho, že tento
orientální kámen byl v Evropě uveden ve
známost Turky.
tysaf 1° mor.: bodati, škrtati, přetříti. Snad

tysať
665
účel
je totožné s tisat, což je s-ové intensivum
od slíbat, stýbať.
tysať 2° B-Václ 100-Pekárek 109, 150, sýsat
sísat zyzať zizať zízai, též s na- ob- vy- za- mor.:
skrytě, pokradmu nahlížeti někam. Též
jednodobé ziznúť apod. Pol. wyzyzaó
vyhlížeti, zezem patrzyč, zezowac křivě hleděti,
šilhati (β přikloněním k zez oko na hrací
kostce), zyzowaty zrzowaty zezooki, ukr. zezovaty
šilhavý. — Zdá se, že vysvětlení lze hledati
pomocí rd. mitusiť, mituzit jedním okem se
dívati správně, druhým šilhati, což je od
mitus-b střídavě (viz mitvy). U nás odpadlo
mi a zbytek se stal východiskem iterativ
iysati t /žati, v nichž se pn.k provedly
asimilace. (Dřívější výklad v ČOF 2.227 jako méně
pravděpodobný odvolávám.)
týti, roztýti se, roztylý, otylý, utýti. Csl.
tyti, sch. (u)títi, pol. hl. tyč, ukr. tyty. — Od
kořene teu-, který je v lat. tumeö nabývati
objemu, puchnouti. Od *tü- v stind. tň-ya-
silný, rychlý, srov. dále av. tavas- silný,
tavaiti je mocen, je schopen. Příbuzné je tuk
a snad i týl.
tytlat laš.: špiniti, mazati, za-. Asi obměna
za piplati téhož významu.
tytuň tutoň tutom mor.: tabák. Pol. tytou
tr/tuň tiutun, r. ukr. bulh. tjutjun. Z osman.
tütün.
tytýž: opět a opět, občas, častěji; oblíbeno
zvláště u Palackého, v nynějším spisovném
jazyku už vymizelo. Stě. bylo i tétšz z tzž-tiž
(= totéž a totéž) a znamenalo asi 'stejně
a stejně, opět a opět', tétížný opětovný,
častý. Zúžením vzniklo tý(ž)týž a disimilač-
ním zkrácením tytýž. Také je doloženo též
i té z, týž i týž.
U
u 1°. Jako předpona vyjadřuje odluku
(idíci, ujeti, upadnouti, ubrati, ulomiti,
ukousnouti, umřití = odemříti). Je z ide. au-,
které je v lat. au-ferö odnáším, balt. au-
v prus. aumüsnan umýti, lit. nář. aumoniom
nesmyslně, lot. aumarxis nerozumný; v stind.
je forma rozšířená: ava. Z vyjádření odluky
se vyvinul význam dokonání činnosti
(uškoditi, ušlapati), momentánnosti (ušklíbnouti
82), výsledné únavy; konečně i schopnosti
nebo síly vykonati jistý děj (to neunesu =
nésti to je nad mé síly). Význam ,,do únavy
provésti nějakou činnost" (uchoditi se,
uhledati se, uchechtati se) pochopí se rovněž
z odlukového u: odpovídá mu lit. odlukové
nu-, např. nu-si-vaikščicti = uchoditi se
do únavy; poslední funkci odpovídá lit. pa-
z odlukového *apo 'od\ Předložka u rovněž
znamenala původně odluku, ale některé
případy dovolily chápat u v místním
významu 'při' a toto pojetí místní přináležitosti
převládlo: utrhl u kabátu knoflík = od
kabátu > na kabátě. Více je to patrné
v ruštině: eto dělo ctiimajet a menja mnogo
vremeni = bere to ode mne mnoho času >
u mne (nebo mi); vzjali u nego syna v plen;
denqi u menja ukrali (o tom a o rozdílech
mezi č. a ruš. a o celém vývoji v. Mrázek
a Brym SPFFBU A 10.99n). Jde tu vlastně
υ záměnu v pojetí ,,ruchu" a ,,klidu" jako
(opačným směrem) u kde/kam.
u 2° z o- např. v údolí (o tom Lang SF
2.11on.).
u 3° bylo v č. z vb ( = předložky v) před
retnicí, která neměla za sebou jer: u pomoc,
u boji, dosud u víře, u vědomí čeho, u vytržení,
též vězí v úplný (hypostase za Vb plně —
v plnosti), upřímný aj.
u 4° viz ukrutný.
úběl: alabastr, tak Hanka četl ubel v
jednom rukopisu Klareta; jiný rukopis však
má jednoslabičné ubl, žádané rozměrem
verše. Úběl se ujalo a jazykové povědomí si
je obecně spojuje s bílý. Podle Flajšhanse,
SbPastr 27 souvisí s b. vábál, sch. ubao
studánka. — Sic. úbel je z češtiny.
úborek, již stč. (Klaret), han. (h)oborek.
Sic. úborka košíček K; pol. weborek džbán, dl.
bórk džber, polab. wumberak doj áčka, strus.
A3. stol.) uborok jistá dutá míra, sch.
uborak, sin. oborek míra na obilí. — Přejato
ze sthn. ambar (nyní Eimer džbán), a to před
10. stol., ještě za doby nosovek; něm. slovo
je dále z lat. amp(h)ora < ř. άμφορενς
(dovezené řecké džbány z 6.—4. století př. n. 1.
v Německu byly nalezeny!). Mylně odvozuje
úborek Brandl (v. Lang SF 2.155) od bráti. —
PS má z Raise chlapci jako ouborci, s
domněnkou, že tu vězí význam bouchoř,
puchr (= zvrhlá, ztluštělá švestka). Vč.
u Miletína se praví kluk jako umburek
(srov. výše luž.!). Spíše v těchto přirovnáních
vězí asi (děcko) ,,jako džber" (= nevysoké,
ale silné).
ubrman stč.: oběma spornými stranami
vyžádaný rozhodčí, arbiter; jeho rozhodnutí
se obě strany podřizovaly jakožto
konečnému. O tom podrobně Urfus PhS 3.104n. —
Ze střhněm. oberman t/v. Jiné názvy viz
pod dobrý.
ubrus: viz obrus.
účel. Podle Jungmanna je od celiti: ,,to več
se čelí, čili kam se cílí". Podle Langa
SF 2.133 je účel ze spojení v cele, např. účel
práce = ,,co je v čele, na čele práce, kam je
práce obrácena, kam směřuje", anebo, po-

366
uher
učiti
něvadž čelo v slov. znamená též přední
místo, může to znamenati též ,,co je
nejpřednějšího, nejdůležitějšího při práci". —
Šle. účel, účelný je asi z češtiny.
učiti; hojné odvozeniny: učený > učenec,
učitel (stč. i naučitel, srov. pol. nauczyciel);
učeň, zpodstatnělé adj. *uční < uč-bnjb
(srov. věz-eň), mor. a sic. učnica (proniká
jakožto termín do Cech v podobě učnice),
učedník ze stč. učedlník (stč. i naučedlník
učitel), jehož dl je patrně napodobením
zakončení -dlný od slov na -dlo, např. stč.
spravedlný; učivo, učba, učebna, učebny,
učebnice-, učelivý (stč. naučelivý), srov.
trpělivý; i učenlivý; naučný, poučný; učiliště od
učil jako koupaliště od koupal; zpětné k
v post verb. nauka (již stč.), výuka, podle
toho i prvo-uka; zdrobnělé poučka, stč.
nauČka; samo-uk (od Ant. Marka), nedo-uk.—
Hojné tvary u všech Slovanů. Učiti je
kausativum (*ouk-ei-ti 3. sg.) k slovesu,
které má *uk- a znamená zvykám si, navy-
kám něčemu: lit. j-unk-stůjúnkti (n vloženo),
č. -vyknouti (v. to), stind. uČ-yatě je zvyklý
něčemu, učitá- zvyklý, gót. bi-ühts přivyklý,
arm. usanem učím se, zvykám, sogd. ywč-
{*yuČ-) učiti (instruire).
úd: csl. uďb, r. b. seh. sin. ud, pol. ukr.
udo (stpol. ud), — Psi. udo. Příbuzné je
ř. aqŮQOv t/v. Slovanština v původním
*ardhro- provedla disimilaci r-r > v-r, *audro-,
pak i druhé r zaniklo: *oudo- > udo.
udatna: rostlina Aruncus. Asi výtvor
Preslův. Od udatný ve významu 'mohutný' ?
udatný, tak i slovensky a polsky (tu vedle
udaly). Nářeční významy (mor. rozhodný,
hrdý, silný v těle, sic. sličný, pěkný) ukazují,
že je odvozeno od udáti se, stč. udieti sě
(viz díti) ve významu zdařiti se, vydařiti
se; t je z í-ového participia, jež se tu a tam
vytvořilo (např. naditý) vedle n-ového.
R. udačnyj dokonalý je od téhož udáťsja.
uieřiti, iter. mor. udírat, han. hoderet Svěř,
val. udřeť, laš. udřet udřii. — Sic. udret,
udeřit, udierať, pol. udrzeč uderzyc, sch. sin.
udriti udar udariti, dl. derié, hl. dyrič,
b. udrja udar udar ja, r. udar udariť. —
Výchozí sloveso je u-dříti (*u-derti, někde
převedené do 4. třídy, tak sch.), termín pro
takovou lehčí ránu, při které se jen rozedře
kůže, ale kosti zůstanou celé. Od něho
odvozeno jméno úder (*u-dbrT>) u nás
a v polštině, jinde u-dar*b (= *dór); od těchto
jmen nová slovesa udeřiti a udariti. Psi. byl
tedy jen pojem „udříti", druhé sloveso je
pozdější, jak vyplývá z dvojitosti der-/dar-.
Obraty jako udeřila zima jsou podle uhoditi,
kde je též obojí význam, ale jeden pochází
od goďb = doba. Nč. úderný, úderník je
podle rus. udarnyj, udarnik. Lit. je duriú
důrti, od téhož der-. Podrobný výklad je
u Zubatého 1.1.129n.
udice; laš. ludica Β nějakou mylnou
analogií (Kp myslí na louditi); stč. udice. — Stsl.
qda, odica, pol. wed{k)a, r. ukr. uda, hl. wuda,
dl. huda, b. vádica, sic. sch. udica, sin.
odica. — Psi. qdai obsahuje q-, což je druho-
tvar předložky νυη (viz v), a -da od *dhě-
klásti, vlastně d (nulový stupen) -f- ä.
Znamená tedy „vklady předmět (háček) vložený
do něčeho, totiž do návnady. Divoké kachny,
lišky a jiná zvířata se dosud někde loví tak,
že se na ně nastraží návnada (kousek masa),
do níž je vložena udice tak, že je celá skryta;
zvíře pohltí návnadu naráz. Lovení udicemi
přejali pak od myslivců rybáři. Meh NŘ
32.10.
udidlo, sic. udidlo, pol. wQdzidlo, r. udilo.
Odvozeno patrně (příponou -i-dlo) od *q-děti
vkládati (viz díti) ι byla to původně dřevěná
příčka v jednom celku, vkládaná koni do
huby. Srov. též udice.
uditi; uzený > uzenina (*uzeninář haplo-
logií dalo uzenář), uzenice, uzenka (zpravidla
se prodává „párek uzenek", z toho pouhé
párek). Ze stč. ob-uditi očerňovati (obúzěti
tupiti) vzniklo mylnou dekomposicí bud-
v jč. zabudli prádlo hodně špinavé, nč. při-
bouditi připáliti, záboudlé (obilí) =
zapařené PS, boud = přiboudlina. Pol. w$dzié9 ukr.
vudýty, sin. (v)oditi; podle toho se u nás
a v sic. údU v- odsulo jako v nář. osa
místo vosa. — Psi. vaditi znamenalo horkem
nebo dýmem konservovati, vysoušeti
potraviny (maso, ryby, sýr), aby ztratily svěžest
(viz vadnouti). Kořen (s)vedh- je též ve vedro.
Z jiných jazyků se k srovnání hodí —
vzhledem k významu — pouze sthn. swedan
páliti pomalu a s hojným dýmem. — Sem
snad patří i nář. (ještědské) oudno (K. Světlá)
= dusno, mdlo.
uhel, uhlí, uhlíř, mor. uhlař, uhlík,
uhelný. — Stsl. qglt, qglbje, sic. uhol,
pol. wegiel, dříve wqgl, hl. wuhlo, dl. wugel,
ukr. (v)uhot, r. ugol, b. väglen, sch. ugalj,
sin. ogel. — Psi. byl asi i-kmen qglb, ale záhy
přecházel v jo-kmen. Nejblíže mu stojí
lit. anglis a stprus. anglis; véd. áňgara-
a pers. angišt mají jiné zakončení. Příbuzné
je asi (VH) též ř. ανϋραξ t/v (od něho je
anthracit), s ů z ghu. Ř. r proti / jinde a jiné
rozdíly svědčí pro původ „praevropský". —
Odvozenina uhelníČek, pták Parus ater.
úhel, odvoz. č. úhelný, úhelnice kamenická
šablona na pravý úhel, troj-úhelník. — Stsl.
qgtli>, sic. uhol, r. ugol, ukr. (v)uhol, pol.
w§giel, hl. nuhel, dl. nugel, b. ágál, s. ugal, sin.
vogel. — Psi. qg'bl'b souhlasí tak dokonale
s lat. angulus, že bylo vysloveno podezření,
že je z latiny přejato. Není však závažného
důvodu pro tuto domněnku, naše slovo je
s latinským prapříbuzné. Příbuzno je i arm.
ankiun t/v a snad i něm. Winkel t/v.
uher na kůži, uhrovitost vepřů. — Psi.
qgr'b (pol.wqgr, sic. uhoř, ukr. (v)uhor, r. úgor\
hl. wuhra, dl. huger, sch. ugrk, sin. ogre). —

uherka
667
ujec
Příbuzno jo lit. ánk&tira fem., nář. (vých.)
inkstiras mask. uher na tváři, nř. άνυράκιον
(Geschwür, Rohlfs 17, *ghu ?), sthn. angar
obilní červ (nyní Engerling uher i červ).
Slovanské formy a sthn. angar (z *angra~)
se shodují,vbaltské jsou pozměněny nějakou
analogií. 'Červ' je zřejmě výchozí význam;
v zánětu mazových žláz kožních spatřováno
patrně dílo červíčků. Svědčí citát z A. S.
Serafimoviče, Město v stepi, č. př. Praha
1951, 228: „Hospodský heká, nos mu rudne
[jak mu sklepník vymačkává uher] a vylézá
z něho dlouhý bílý uher s černou hlavičkou.
A kde se jen berou ? Že je ten Noe při potopě
taky nabral do archy?" Snad by se pak
mohlo myslet na *on-gur-os = vžírající se
(ke guer- žráti). Shoda se jménem národa
uherského je náhodná (rovněž tak něm. Finne
se jménem Finů), ale dává podnět k
žertovným záměnám (č. maďař ve významu uher
na tváři).
uherka 1° druh dýmky, 2° (za prvé
republiky) druh cigaret, 3° druh vysoké
boty. — Ód jména země Uhry. — Ale uherka
druh třešní (černé!) je místo uhelka, od uhel,
uherský. Za uherský měsíc = nikdy Jg;
už jsem te neviděl u. m. — velmi dlouho PS,
pro kafe jsem nebyl u. rok = velmi dávno PS.
Též v sic. u. rok označuje neurčitou dlouhou
dobu: urobíš to za u. r. — Původ toho rčení
je nejistý. Snad je z doby tureckých válek,
kdy vojáci byli najímáni na službu do Uher
snad na určitou dobu, která se však ve
.skutečnosti prodlužovala o mnoho let, někdy
na doživotí (o těchto službách v. Karbusický
ČL 45.193).
úhor: lado, úlehle. Pol. ugor, sic. úhor,
ukr. uhoř, sch. b. ugar. — Psi. bylo asi ogor*.
Příbuzné pak je sthn. stsas. angar m.
Grasland, Grasplatz (nyní Anger pažit, v plur. -n
drahá), střniz. enc m. pažit, stnor. eng
louka, pažit (S. Stech ústně). Společným
znakem je to, že neobdělaný pozemek byl
porostlý travou (nikoli obilím). Další
příbuzenstvo je nejisté. (Dřívější domněnku
o souvislosti s hořeti opouštíme.)
úhoř, psi. *ggořb (pol. wegorz, sic. úhor,
ukr. uhoř, r. ugor, hl. wuhoř, dl. wugor\
sch. ugor, sin. ogor). — Staří nepočítali úhoře
k rybám (εγχέλυές τε και ίχ&νες, úhoři
a ryby, u Homéra II. 21.203), ale měli jej
za zvíře podobné hadům (vzhledem k podobě
ovšem; ale i úhoří krev je vskutku jedovatá).
Nebylo jednotného jména úhoře u Indo-
evropanů, ale rozličné odvozeniny od *anghuis
had, někde změněné z příčin tabuových:
qgořb má patrně příponu -orj-er-, jež
vyznačovala podobnost k něčemu (častější byla
rozšířená podoba -tero/toro-), znamená tedy
'cosi jako had'; měkké zakončení (další
přípona -jo-) má spolu se slovem piskoř
(důvod viz tam). Lit. ungurýs má složení
podobné, ale oslabené -ur- bude vlivem
začátečního u- (z. a- tabuovým znetvořením).
Lat. anguilla úhoř jo prostě zdrobnělé
anguis Jiad, jež v staré době bylo ženského
rodu. Ř. εγχελυς, nář. ϊμβηρις jsou rovněž
zdrobněliny tabuové. Meh ZfslPh 19.53.
Příbuzné je i ř. γόγγρος mořský úhoř, s g
anticipovaným na začátek slova, popř. je to
g- navíc, § 16.
uhranouti očima: magickou silou (zlého)
pohledu učiniti někoho nehybným a
slabým. — Je příbuzné asi se stnord. isl. nor.
granda škoditi, raniti (schaden, verletzen);
nor. nář. granna zmenšit, ublížit, ukrást,
granda nemoc, o které se předpokládá, že
byla poslána od zlých lidí nebo duchů
(S. Stech pís.). Našemu -an- odpovídá
norské -ann-; nd je asi výsledek disimilace
z nn. (Jiná, ale mylná spojení pro stnord.
grand Schade, Kummer, Sünde má de Vries.)
ucho; ušatý, ušní; stč. náušnice náušek
náušník, z toho jen prvé se zachovalo do
nové češtiny; příušnice; (vy)ušit klády =
opatřiti jistými otvory, „oušením" NŘ
18.99: ušení PS; úško, zpravidla nyní ouško;
ušák, laš. a sic. uchál (srov. ókál); hrnec
ucháé, dva hrnce spojené = sic. ušiak;
ušátko košíček proutěný (Holicko); sem
patří i poduška, jč. podouště = polštářek
„pod ucho", srov. sic. ist na ucho = jíti
spát; též názvy škvora, že prý rád vleze
spícímu do ucha: č. ucholez ušák husák
hušavec ucháé (h)uchavec chocholář chucholák
chocholouž, sic. ucholez ucholaz ucholak ucho-
lár ucholáš chucholák ukoláš uchál; bulh.
kukuljaza, kukolaza, kukoleza; viz i škvor;
podobně je lit. aüslinda škvor. — Ucho
(ucháÓ, uchál, ušoun t/v PS) je i vojín
nováček. Zdá se, že toto ucho je tu slangovou
náhradou za obecné ušák 'zajíc' (je i r. uškán
zajíc), myslí se totiž „mladý zajíc", kteréžto
spojení označuje obecně mladíka
nezkušeného, neo trkaného, nováčka. Nejde tu
o smysl „hlupák". Je proto nesprávné
mysliti, že tím ucho se míní jiný ušák, totiž
osel, praobraz hlupoty. — Ucho u všech
Slovanů: stsl. sic. pol. rus. ucho, ukr. br.
vúcho, hl. wucho, dl. wucho, sch. sin. uho;
kmen na o (stsl. -es-kmen, gen. ušese atd.,
je novotvar podle oko oěese); ale duál uši
ukazuje na původní kmen souhláskový,
ide. *ou8 nebo *aus. Z takovéhoto základu
vyšly i ostatní jazyky. Někde jsou jiné
rozšířeniny: gót. ausö, gen. ausins (= **-en-), \
ř. ους < *ous-os. Avest. uši má však slabý
stupeň základu (us-, ne aus-). V. i všímati si.
ujec: matčin bratr, tak stč. a dosud sic;
jč. ujka strýc; fem. stč. ujěina (sic. ujěiná,
srov. stryná gazdiná, ujěin(k)a ujka). Na
Horňácku je ujěe obecné oslovení staršího
muže jako jinde strýčku (Bartoš). — Stsl.
r. uj, sic. ujec, ujěek, ujo, pol. hl. dl. wuj,
ukr. vuj, b. ujko, sch. ujak, sin. ujec. Praslov.
ujb souvisí s lat. avus děd (avunculus ujec),

ulice
668
úklej
sthn. öheim, stprus. avis ujec, arm. hav děd.
Je odvozeno od ide. *auos, což původně
označovalo patrně otcova otce, pak i bratra
matčiny matky. V „klasifikačním systému"
příbuzenských názvů se toho slova užilo
i pro matčina bratra (odtud, s příponami,
lat. avunculus, sthn. öheim, lit. avýnas, stir.
amnair), to je i u nás. Viz i *ova pód baba.
Podle Isačenka Slavia 22.62n. termín *au
pocházel z matriarchálního zřízení a
označoval původně asi bratra matčiny matky,
osobu to v onom zřízení velmi důležitou.
Pak rozšiřován o další prvky a přenášen na
děda n. strýce z matčiny strany.
úklej: druh ryb bělice, Alburnus; stč.
úklejě (Klaret), mor. úklajka oklajka, val.
oklej ČL 50.291. — Pol. r. sic. ukleja,
hl. ivuklija, dl. huklej(a)i ukr. sch. uklija. —
Praslov. ukleja je příbuzno s lit. aukšll.
Jinak jsou obě slova nejasná. Od Slovanů
přejato něm. Uckelei a mad. ökle.
úkol. V stč. znamenalo daň repartiční,
díl daně, připadající na jednotlivce nebo
na větší celek z úhrnné sumy odhlasované
berně (od toho úkolník = poplatník, platící
takový úkol), pak i jiné platební povinnosti,
rozdělené mezi obyvatele. V stč. i nč. je
však nejčastější význam 'práce, placená
podle množství vykonané práce, od kusu,
akord (opak práce nádenické)', odkud
úkolník je člověk pracující akordem, a jiné
odvozeniny. Dále úkol byl plat za takovou
práci. Z toho významu 'práce na akord'
se vyvinul dnešní význam 'uložená práce,
povinnost'; kdysi tak zvány i „role" (úlohy)
divadelní. Zvláštní užití bylo asi před
100 lety na Valašsku: úkol odpovídal
dnešnímu obchodnickému termínu partie (různé
druhy málo prodejného zboží byly
sdružovány v celky, takto zvané, prodávané
levně). — Sic. je např. obrábať pozemok na
úkol = pracovat za část úrody, dat hodný
úkol lanu spriast = díl. — Pol. úkol 1744
je asi placená úkolová práce pro vrchnost.
Kus. ukól byl díl, podíl (na kořisti, zisku,
pozemkovém majetku), u Vologdy nejmenší
jednotka pozemkového nádělu z občiny. —
Z dosavadních výkladů nejlépe vyhovuje
Jungmannův, který zde vidí odlučovací
předponu u a útvar od kláti, hrubě sekati:
úkol tedy odpovídá novočeskému úsek ve
smyslu „díl (půdy, práce, kořisti, úrody,
povinnosti) určený pro jednotlivce", sektor
uložené práce. S tím se dají uvésti ve shodu
i starší významy. O tom podrobně E.
Havlová, Slavia 29.276n.; tam 279 posouzeny
i starší výklady.
úkrop: polévka z horké vody, do níž se
nakrájí chléb, okořeněná česnekem a
osolená, ve městech známá pod jménem
Öesneöka. — Sic. úkrop podobná polévka
z ovčího sýra, p. ukrop, r. ukróp, ukr. okríp,
hl. krop, dl. hukšop vřelá voda. — Psi. ukrop-b
i okropt: příbuzno je asi stind. šrapáyati
'vaří, peče' (p-ové faktitivum od érlnUi
ohřívá), Agrell BsL LS 6. Toto krop- je asi
jiné než v kropiti postřikovati; označovalo
zalití nějaké živiny horkou vodou, aby ta
živina byla učiněna příjemnější ke snědení
(tak se spárují mladé kopřivy husám,
brambory, řepa a otruby hovězímu dobytku,
což je tzv. paření, pařenka, pařenica, ale
i mor. kropení Β). Ο tom podrobně Meh
ZslPh 17.260n. Viz i kopřiva. — Z dl. je dn.
Hukschop teplý „nápoj" pro dobytek,
Bielfeldt ZfS 7.339.
úkropek, jen ve rčení sedí jako ú. apod.,
vč. oukropeček; též lidově ukroupek, vše
označuje člověka ustrašeného. Náleží k pol.
okr op hrůza, okropny ohromný, hrozný,
náramný ( > laš.).— Lit. krupús kraupús
ustrašený, krúpstu krápti vylekati se, kraupiú
kraüpti poděsiti někoho. Slovo tedy bsl.;
náležitý vokalismus je slov. o; v litev-
štině je sekundární ablaut, vyrostlý z
oslabeného stupně u. Jiné příbuzenstvo není
známo.
ukrutný. Původní význam byl jako při
krutý, totiž 'tvrdý, tuhý, přísný'. Z něho
vzešel v mravní oblasti zesílený význam
'surový, nemilosrdný' (tak i v pol. okrut ly,
sin. okrutzn), až po tu krajnost, kdy jdo
o bezcitnó týrání jiného tvora. — Podobně
jako příbuzné stisl. stangl. sträng znamená
mj. i 'mocný, silný, mohutný',
předpokládáme i ve výchozím krutý stejný odstín
(není však dosvědčen); z něho pak je při
ukrutný (a při sic. ukrutný a ukr. okrútnyj)
stejný lidový význam: mam ukrutný hlad,
ukrutánskou radost, byl jsem ukruťlnský osel,
ukrutaé jsme se nasmáli, bere to ukrutné
tragicky PS; to je ukrutný! = náramné,
ohromné. Nejasný je poměr mezi u- a o-:
snad je zde u 4°, o- je z ob-, tedy obé ze
zesilujícího *ambhi, ale z různých jeho
vývojových větví. Může však jít v češtině
o pouhou asimilaci o-u > u-u.
úl. Stč. úlí, sic. úl, ukr. vúlij, dl. hul,
r. úlej, pol. id t/v; b. ulej dutý strom, sin. ulj
dutý strom, brč, úl. Pokračováním stč. úlí je
mor. úlík (hidík, hulék) na Hané úzká
prostora, kůlnička. — Psi. tdbjb a lit. aidijs
avilf/s, lot. aidis mask., aule, avele fem. úl
jsou odvozeniny starého slova pro dutinu,
vyhloubeními (ř. αυλός roura, αυλών údolí;
lat. (s přesmykem sonant vl > Iv) alous
dutina břišní, žaludek, alveus (říční) koryto,
úl, žlab). Staré úly byly původně špalky
s dutinou; kmeny s přirozenou dutinou byly
přiříznuty nad dutinou a pod ní, do dutiny
pak byl usazen roj.
ulice, csl. sic. b. sch. sin. r. pol. ulica,
hl. wulica. Psi. odvozenina od *ula, jež by
se rovnalo řeckému αυλή dvůr, nádvoří,
vnitřek ohrady; příbuzné je i arm. ul cesta.
Vaillant Sblvšic právem připojuje též lat.

upolín
369
úlisný
aula dvůr, nádvoří (cit. z WeltSl 9.107).
— Uličník je překlad z něm.
Gassenjunge.
úlisný, las. ulisny, od ulísati komu =
lichotiti (dosud mor.), vlísati se, lísáním se
někomu vtírati; viz lísati se.
ulita, přejato Preslem z rus. ulitka = hle-
mýžd, slimák. Sic. ulita je pak z češtiny.
Viz nyní Kiss StSÍ 3.403.
ulmačka, ulmovka, dříve druh dýmek:
název od města Ulmu v již. Německu, kde se
původně vyráběly PS. (Srv. oderka, sem-
nicka, ždárka.)
uměti, odvozeno od um-b, č. um (tak
u všech Slovanů). Toto um-b je příbuzno
s lit. aumenis m. paměť, omena omenis
povědomí, cit, orně pud. — Lze předpokládati
předslovanské *au-men- ntr. jako lat. car-men
(prajazyková přípona -mer/men-), v litev-
štině rozšířené o -i-s na maskulinum, v
slovanštině pak zkrácené na *au-mo~s podobně
jako lit. ome je zkráceno z *omen-e. Kořen
au- je týž co (v zdloužené podobě) je äui-
v lit. ovyje = za bdění (a dále v aviti,
viz jevo) resp. ä(u)- v lit. omenis; znamenal
patrně (srov. cítiti a bdíti) stav bdělosti
brzo po probuzení (k tomu se vztahuje
zm. ubezoumit B, han. obezhónit L ukonejšiti,
utišiti dítě, tj. uspati), ranní svěžest duševní
po nočním odpočinku, pak duševní bystrost
vůbec, chápavost, rozirinění. Stč. vazba
byla uměti k něčemu (k vojně, k boji,
k dílu) = býti čilý k ně · u, z toho pak
pouhé něčemu. Roz-umeti i to se pojí
s dativem) možno chápati j ;o vy-znati se
v čem; rozum (obdobně jinoši.) j<> postverbale
už psi.; ten jeho ráz je dobře vidět z vslc.
povedac'komu na rozum Bf = aby rozuměl,
velmi jasně. Dále do° se, po0, s°, vy-rozuměti.
Umělý, umělec, umění; umný, tttnnice logika
(Ant. Marek). Stč. bezumý nerozumný. —
Sic. um, umiei, r. um, umeť a obdobně jinde.
Z češtiny je hl. wumělc.
ungelt: v starší době každý mimořádný
poplatek, pak clo za zboží dovezené do
města. Tak i sic. (Blanár HL), = tridsiatok
(v Uhrách se totiž rovnal 1/30 ceny zboží).
Z něm. Ungelt.
únor, jen v češtině (již stč.). Souvisí patrně
s nořiti, podle běžného Pelclova výkladu,
že prý „led v tom měsíci se noří, láme
a puká" Jg, v. i Lang SF 2.154. Vskutku
je sic. norenie ladu, jež zaznamenal
Dobrovský (Jg, Kálal) a snad sem patří i jč.
dřenice odchod ledu, je-li z *nřenice. Nicméně
jsou tu významy už posunuté (led se nenoří
do vody, ale vystupuje z ní!), takže je těžké
únor přesně vyložit. „Led se opravdu často
vnoří, je pod vodou, než ta ho vztlakem
roztrhne a vynoří" (Kp).
upejpati se, doloženo od Rohna; han.
hopépat se t/v Svěř. Je příbuzno s rd. (záp.)
pýpliť, pýpnit meškati, otáleti, loudati se
s prací, váhati, býti nerozhodný. Dále patří
snad k piplati 1 °.
úpěti, úpěnlivý. Stč. bylo jméno vep,
gen. úpu = křik, nářek, zvláště pokřik
napadeného, jemuž se děje násilí, např. přepadená
žena „má úpěti na súsědy", „má úp učiniti",
PhS 4.79; ten význam slučuje v sobě nynější
pojmy „křičení" a „úpění". Je tu změna
vt- > u- před retnicí jako u předložky v-b,
později vyrovnáním vep vepu a úp, úpu,
z *Vbp-b, srov. r. nář. vopl z *VT>pjb. Od
tohoto jména byla odvozena 2 slovesa: 1 ° stč.
úpěju úpěti (jako uměju uměti od um), sic.
úpieť, 2° stč. úpu upiti (zaniklo), r. vopljú
vopíť. Sch. vapijem vapiti, upijem upiti, sin.
vpijem vpiti a stsl. vypiti, 3. sg. vbpbjeťb se
přichýlilo k typu bijo biti (jedinečný případ,
že denominativum přechází k tomuto typu
primárních sloves!). —Zvukomalebné. V-bp^
(v- je hiátové; bez něho vsi. wbz-'bpiti
a r. voz-opíť) se rovná litevskému upas
ozvěna. Byla i podoba s ü (lot. úpět křičeti),
u nás jen v starobylých zvukomalebných
jménech r. vyp bukač a csl. vypi> vypica
vyplb racek, strus. viplb vypelica sova (srov.
výr), lot. úpis výr, sthn. üfo (nhn. nář. Auf)
výr. Viz i výskati.
upír. Pol. upiór (stpol. upierz, dial. lupiór
wypiór upierzyca aj.), sic. upír, ukr. vopyr,
vepyr, v. upýť nář. upír* (nepatří sem r. obyr,
jež je z osman. karačaj. obur démon nebo
z osman. < pers.); sch. vampir (varianta
staršího upir: sch. přijala csl. formy, které
by odpovídaly svým va- < ντ,- lidovému u-,
např. vazduh m. uzduh, pak vapir dostalo
nosovku; tak i Vaillant; m se někdy vyvíjí
před retnicí, např. dumbrava < dubrava),
b. vampir vapir vapir vepir. — Jest vyjíti
asi z *νι>-ρ$ττ>, čemuž hoví stpol.; u- z v-b-.
Postverbální útvar k v-peřiti se apod., což
je přesmyková podoba za pův. rěpiti, sic.
repiť (viz řepík). Upír je démon, který se
vkousne, vsaje, vchytí, vrazí (sic: vrepí)
do své oběti. Podrobně o vampyrických
látkách v. Woilman NVČ r. 14, 15, 16, 18,
o jméně 15.4G; též Moszynski 2.664. Sch.
vampir se stalo evropským názvem, když
dvě aféry vampyrické v Srbsku 1725 a 1731
se tiskem dostaly do veřejnosti. Odtud tedy
je fr. vampire, n. Wampyr atd., pak ze západu
opět r. vampir, ukr. vampyr. O tom všem
Vaillant Slavia 10.637n. (ale jméno vykládá
jinak: u-pirb = kdo uniká, totiž z hrobu,
revenant).
úplavice, již stč. (Veleslavín a d.), od
úplav, což byl každý přílišný výtok z těla
(zvláště krve za čmýry). Sic. úplavica. — Na
původ ukazuje msl. naplavit nadělati do
gatí Mal.
upolín: rostlina Trollius. Souvisí s b.
(j)ablen a sch. jablan t/v, dále s r. kupalnica
t/v. Této byliny se užívalo v Rusku (a
nepochybně i jinde, ač to není dosvědčeno) při

570
useň
úpor
starobylé lidové slavnosti zvané kupadlo;
jisté jarní květiny, mezi nimi i u., kladly si
dívky večer před „Ivanem Kupalou" (=
Janem Křtitelem) do parní lázně, ,,aby tělo
zmládlo, chlapcům se líbilo" (Melnikov-
Pečerskij). Zánik zvyku měl za následek
i nepevnost útvaru slovního.
úpor lidově zn. truskavec (druh rdesna),
od Lactiferu. Slovo jistě domácí, ale málo
jasné. Presl ho použil pro rod Elatine, který
na truskavec svým vzhledem velmi upomíná.
úporný. Od stč. úpcr odpor, vzpoura, zpur-
nost, srov. pol. upor tvrdošíjnost. — Sic.
úporný t/v jako v češtině, r. upórnyj
umíněný, vytrvalý, houževnatý. — Psi. qport,
od příti ve smyslu vzpírati se (zde: nesnázím,
protivníkovi ap.). Lang SF 2.159.
úprk, od staré doby 'prudkost, trysk,
útok' (na jeden ú. tři litry piva vypíti; měla
s tím úprky = na spěch), nyní zpravidla jen
o prudkém běhu. Souvisí snad se sch. oprČiti
se prema komu = obořiti se, útočiti na
někoho, uz prko8 = na vzdory (přejato do
slovenštiny: na prkos) a dále snad se sthn. freh
chtivý něčeho, sbřhn. vrech odvážný, smělý,
nhn. frech. Lang SF 2.151.
upřímný: viz přímý.
urbář, sic. urbar. Z něm. Urbar: střhn.
urbor -bur -ber -bar znamenalo výnos,
výnosový pozemek, seznam pozemků a příjmů
z nich; je odvozeno od sthn. urbéran
hervorbringen, přinésti zisk, užitek.
určiti: k u-řóen > u-rčen (ř ztvrdlo v
sousedství č) od u-řéci (viz říci) přitvořeno v
nové době; srov. obdobný postup při upejpati
od upipaný. Určený > určitý (od střední
doby) podle důležitý, náležitý apod. Jvč.
verčitej den (vyrčitej, vyčitej), kdy je dovoleno
jít do lesa na roští. Sic. určit, určitý.
urda, slovo pastýřské kultury karpatské:
ovčí tvaroh. ,, Vy do jené mléko ranní ocedíl
bača přes plátno na putyry. Potem dal do
něho glagy a ono zesýřilo. Strčil do něho
ruky a sháňal syr ve hrudy, vybíral do řídkéj
šatky a procedil. Říkali tem urda. Dyž po-
vyschla, poslala sa majitelom ovec a ti
dělali z ní brynzy." (Rusava 51.) Odtud vm.
mléko se z(d)urdilo KtD-Hor a pol. nář.
wurdzic (hurdzic, zurdzic) si$ t/v. V
Rumunsku je to však vlastně mléčný a tukový
obsah syrovátky zbylé po výrobě sýra, tedy
druhotný sýr (taková syrovátka se vaří
v kotli a stále míchá, až vzniknou chuchvalce,
ty se sbírají lžící a dají do plátěného pytlíku,
aby voda z nich vykapala). — Sic. urda t/v
jako mor.; pol. horda hurda urda tučná
žinčice, ukr. urda vurda hurda sýr vyvařený
ze syrovátky, s. urda sedlé mléko, b. urda
vývar ze žinčice. — Vše z rum. urda, to pak
bude konec konců z lat. butyrum: po vytažení
másla zbytek syrovátky se vaří v hrncích,
ibi quod supernatat, butyrum, est oleosum
natura (citát z Plinia, u Jánka Glotta 2.41 n.).
urny: silný, veliký, urno prudce; úhrnem
má PS po jediném dokladu z doby asi před
sto lety. Jg má jen urno z RK, cituje „vind."
(=asi sin.) uren, vuren rasch, hurtig. —
Slovo samo je málo jasné; „oba doklady PS
jsou ze starých překladů Homéra; tyto
překlady byly do Vaňorného rejdištěm slov
nejpapírovějších" (Sm.). Kálal má urny
ohnivý, prudký, ze Sasinka, ten pak z Jg.
úrok 1 ° lhůtový plat, v staré době z nájmu
apod., nyní jen z půjčených peněz. Od u-řéci
(viz říci) umluviti, totiž umluvená, ujednaná
dávka.
úrok 2° uřknutí, uhranutí, pak i rozličné
nemoci (ourok; ouročky = ohnipara) uřknu-
tím způsobené. Od u-řéci (sic. uriect urknút,
č. uřknouti, pd. urzeknqc Kuc.) ve významu
řečí, slovem učarovati, uškoditi (kdežto
očima uhranouti je mor. obhlédnuti). Věřilo
se, že lidé nadaní vyšší, čarodějnou mocí
(mor. člověk řkúcí) mohou pochvalným
slovem způsobiti opak, např. pochválí dobytče,
že je tučné, aby od toho okamžiku chořelo
a hubenělo, dítě-li, jak je urostlé, hned
přestane růsti a zakrní. Proto kdo chválí
upřímně a chce se vyhnouti podezření,
položí před chválu slovo sic. neúrekom
(neuro(č)ku9 neurečkom), mor. neúroku,
což je asi tresť z myšlené věty „nebudiž
tato chvála úrekom, nebudiž to k úroku".
Úrek (sic.) je postverbale k uriect, ureknút,
kdežto úrok, s ablautovým o, je typ starý.
Od neúrekom je nové adjektivum s neurčitým
pochvalným smyslem (pěkný, zdravý apod.)
islc. neúrečný, neúreČitý (i neúročný, pod. na'
Moravě). Meh SMS 15.144. Úrok léčila
rostlina úročník, mor. úročka, úročnica (nyní
= Anthyllis). — Podobně je rd.
úročit^očarovati, urók uřknutí.
urputný, dříve též urpuťlivý a urputilý
(odtud zarputilý ze *za-u.); mor. i orputný
drzý. Jg uvádí význam jako „zatvrdilý,
neústupný, Spurný". Vzhledem ke spurný by
snad bylo možno mysliti na spojení jednak
se stč. purný = ně. vzpurný (od púřiti sě =
pyšniti), ut z nt jako v slovutný, a chápati u.
jako přesmyklé *pur-ut-ný; jednak se stč.
úrupný příkrý, tvrdý, krutý, urputný, hrdý,
zpupný; význam 'hrdý' vede i tu k púřiti sě.
— Též sic. je urputný (z češtiny?). Dále by
sem patřilo i pol. czu-purny urputný,
statečný, asi asimilací z *če-purny.
úrupný stě.: příkrý (o skále), tvrdý, krutý,
urputný, zarytý, vzdorný apod. Málo jasné,
v. Lang SF 2.141n, Zubatý 1.1.249, Grappin
RÉS 22.193.
úsad val. sic: bolest v kříži, houser (sem
patří i toto houser, viz o tom pod husa);
laš. fusak Malý. Pol. wasat, sch. usad.
Z Q-saďb = „co se v-sadilo" do kříže. Lang
SF 2.160. Srov. ustřel.
useň: vydělaná kůže, stč. usně, sic. usnár
koželuh. — Stsl. usmt> (> adj. usměm,),

úskrt
671
úterý
iisnije (> usnijani>); csl. mmo-šbVbCb-, sch.
nsmina holínka, sin. usnje vydělaná kůže,
r. usmá t/v. — Slovo starobylé, dvojitost mjn
ukazuje na příponu -men- (z nulového
stupně -ran-, náležitého před dalšími
příponami, zůstalo bud ra nebo n), podobně
jako je tomu v stind. čarman-, ř. πέλμα kůže,
ale — protože není příbuzných mimo
slovanštinu — není jisto, co je us-. Snad týž
kořen co v lat. uro pálím a v ř. εϋω t/v.
úskrt: viz ušket.
usléci stč.: zemříti, zcepeněti, pojíti Jg-Kt
4,7, Př 1,2. — Psi. slekti. — Málo jasné.
Snad je příbuzné s lot. slikstu sllkt chýliti se,
pádem dolů se ztratiti, zajíti (untergehen),
utopiti se (a s lit. sliňkti lézti, pomalu jíti).
Významový vývoj jako v kapati 2°, za-jiti =
zahynouti, něm. umkommen, vergehen. Viz
i Zubatý 1.1.233 (ale tu je změteno s pol.
slovy, kterým odpovídá č. slečet).
ústa, plur. (ojedinělé sg. ústo Jgd je prý
z usu), nyní jen v spisovné mluvě (jinak
pusa spíše v městech, na venkově dosud huba
bez hanlivého odstínu); jinak ve zbytcích jen
v chod. gen. plur. do houst a z jeho vlastních
houst (= vím to přímo, určitě, jasně; odtud
jč. oucně ousně ouctně, jvě. oucně Výslovně,
zřejmě' v obratech jako řek sem to o., takže
je vidět, že souvislost s ústa není už
povědomá); původní spojení bylo asi „říkat si něco
nejen v duchu (v mysli, v srdci), ale i ústně".
V přeneseném významu jvě. ústa, chod.
hustá otvor v dvířkách do kamen (viz i čelist).
Z vět jako není s ústa chleba = co by^se vešlo
do úst, vzešlo hypostasí sousto. Žertovná
odvozenina jo ústnatý = hubatý. — U jiných
Slovanů rovněž ústa (hl. wusta, dl. ivusta);
odvozenina už psi. je ustbje (č. ústí, pol.
ujécie, r. ústje, b. ustie, sch. usce, sin. ustje),
znamenala ústí řeky apod. Jiná psi.
odvozenina uetbna = ret se do češtiny
nedochovala. Stč. ústíce sklenná láhev Baw. —
Pro pojem ústa bylo v prajazyku jméno
středního rodu, jež se udrželo jen ve větvi
indoíránské a italokeltské: véd. gen. sg.
ás-áh, gáth. anhö (= ah-ö), instr. sg. äs-ä,
gáth. ddaňha (= ah-a), lat. ös, stir. ά. Tedy
*Ó8, patrně z *ö{u)s. Záhy tvořeny
odvozeniny pro ret (stind. óštha- mask.) a pro ústí
(lat. austium, östium = slov. ustbje). Slovo
ústa tedy vlastně znamenalo původně rty a je
v plurálu (srov. plurál ve vrata aj.; duál byl
vůbec vyhrazen jen určitým dvojicím, nikoli
všem!).
ustřel, pd. zastrzol, postrzol PF 3.308,
viz střela.
ústřice, už 1819 Tablic má vstryce (Š.), pak
Presl 1822 v Kroku z r. ústrica; to pak je bud
z raně-nhn. üster nebo spíše z hol. oester
(v ruštině je dosti slov námořnického apod.
oboru přímo z holandštiny!). Germ. slova
jsou dále z ř. δστρεον skrze lat. ostrea. Od
počátku 17. stol. a u Rohna je austrye, srov.
něm. Allster a Ostria. Sic. nyní ustrica; hl.
wustrica je z češtiny (Bielfeldt 293).
uš, citoslovce odháněcí PS. — R. uš. —
Viz hus.
ušet, uštík: cíp (šátku), vč. za doby Jung^
mannovy; od Presla přijato do botaniky pro
výběžky srostloplátečných okvětí. — Snad
nějak souvisí s ucho: v sch. je usce ,,auricula,
Öhrchen", tj. úško, krátký okrouhlý přívěsek
na listech jistých bylin (Sulek, Biljarstvo I
23).
ušket, gen. ušketu: kus kůže, záplata, stč..
ušket u Klareta v kapitole o oděvu; dosud vč.
jen v přirovnání nekyprých, tuhých placek
nebo koláčů, že jsou jako uškety; ušketek
kolečko plstěné jako vložka po obou stranách
cívky na vřeteně; úškrt(í) krájené usně A5.
stol. v Kutné Hoře, Winter ŘO 851); ouskrt
kolečko kožené pod stěžejemi, aby dveře
nevrzaly Jg, ouškrtnice podobná těsnicí vložka
u nasazení kosy Jg. Jiří Kejř, Právní život
v husitské Kutné Hoře, Praha 1958, 241 n..
cituje úskrtí ntr. (kuože nebo úskrtí; žádný
refléř nemá nového úskrtí na starú obuv
přikrajovati; koželuzi slíbili dělati úskrti
dobré; podšívati budu uškrtím nebo usněm
novým). — Psi. usk'brtb. Obsahuje u- 'od',,
útvar s nulovým stupněm od kořene sker-
řezati, krájeti, a příponu -tb. Slovo
starobylého typu. Kořen týž co v něm scheren
stříhati, bez s ř. κείρω krájeti. Tedy: úřezek,
ukroj ek.
útek, sic. útok, hl. wutk, p. útok, wqtek, r.
útok, sin. votek, b. vätik. — Chápe se jako
psi. o-ttk-'b = co se vetkává do osnovy.
Je však možné i to, že bylo psi. uttk'b,
jehož u-ťb odpovídá indickému δ-tu- t/v,
kmen s příponou tu od kořene au- 'tkáti';
u nás bylo to slovo rozšířeno o kt, jako
všechny ostatní staré kmeny na -tu-. Když
pak kořen au- byl u nás nahrazen kořenem
ťbk-, bylo celé slovo přeformováno lidovou
etymologií už praslovanskou, která v něm
viděla ťbk- 'tkáti', takže u- (viz polské u\)
bylo nahrazeno předponou q. Protikladem
útku je osnova, psi. niťb, rovněž kmen na
tu, ind. nl-tu-; toto nit (viz nítěnice) je
podporou našeho výkladu, že bylo psi.
u-ťb-kij.
úterý, úterek; na středním mor.-sic. pomezí
je hypostasí z *vo vterý horň. vovterek, sic.
nář. vochterek voj'těrek volterek; srov. ukr.
voutorok; laš. vtorek jako pol. wtorek. — Úterý
znamenalo 'druhý' (t. den v týdnu), u jiných
Slovanů dosud tak: stsl. vbtor^, pol. wtory,
ukr. vtoryj, r. vtoroj, b. vtori je 'druhý',
odvozenina na -*bk*b nebo jiná je 'úterek'. V
češtině však bylo vterý jako číslovka vytlačeno
slovem druhý, což je druh, kamarád. —
Příbuzné je lit. aňtras aňtaras, lot. ůotrs druhý,
jiný, stind. ántara-, něm. ander, vše snad oď
zájmenného kmene ana- (viz on) tzv.
„komparativní" příponou -terojtoro- (: druh*

útes 672 úvrž
další jedinec ve srovnání s prvým, vzhledem
k prvému). Pro slovanštinu je třeba
předpokládati jednak q-tor*b, qter*b (v češtině
-ter- jako v který proti sic. ktorý atd.) v sic.
utorok, sch. utorak, hl. wutora a č. úterý,
jednak vb-tor-b (popř. v-b-ter'b pro vovterek)
pro r. vtoroj atd. Náležité je q-; znění Vb-
vzniklo asi z *on-tor-, dokud bylo ještě on-
(nikoli již o-!), oslabením za rychlé, nedbalé
výslovnosti při počítání; on- > τ>η-, jako
je lit. též unt(a)ras, lot. nář. též utors (z un-),
pak se objevilo ovšem hiátové v-; Vbn-tor'b
se dále v rychlé výslovnosti oslabilo ve
ντίοττ> jako *8tmto ve 87>to (viz sto). Viz
i vteřina.
útes: asi z r. utěš t/v, od tesati; pův.
míněna asi hladká skalní stěna, jakoby
utesaná.
útlý: csl. oťťb děravý, sch. utal dutý, sin.
votel, p. wqtly slabý, r. utlyj děravý, vyhnilý,
vetchý, chatrný. — Psi. qtbťb. Slovo nepříliš
jasné. Patří asi k tbléti, č. tlíti. Pojem „tlíti"
znamenal též 'býti pomalu stravován
vnitřním ohněm > chřadnouti'. Z předšlo van.
*in-til-os = uvnitř chátrající.
útor, han. ótora KpU: zářez pro dno
v dluzích dřevěných nádob (mylně však
chápala útor Glazarová, viz PS). Rčení mít
dobré útory = snésti bez újmy na zdraví
mnoho jídla a pití. — Pol. wqtor, r. utór,
.) b. vätor, sch. utor, sin. otor utor, hl. wutora,
dl. hutora. Obyčejně bývá všude v plurálu. —
Psi. qtor'b, od tříti (Lang SF 2.157) ve
významu řezati, tedy = vřez (Lang o tříti však
mylně!).
utrejch: z utrajch (hutrých Hus), to ze
strh η. hutterauch = Hüttenrauch, tak se
zval arsenik usazující se v komínech v hutích
z dýmu při tavení kovů. Jiné přejetí je prý
sic. v otruch, stč. otrušený otrávený, nč.
otrušík arsenik; může to však býti od o-truti
otráviti.
útroba, laš. otroba ('játra' Lp) vantroba
(= pol. wqtroba). Praslov.: csl. ntroba, sic.
útroba, pol. wqtroba, r. b. sch. útroba
vnitřnost, břicho, sin. votroba; hl. wutroba, dl.
wutsoba srdce. Přípona -oba tvoří odvozeniny
od adjektiv (chud-oba). Proto jest
předpokládati adj. *<;>ter-b, jemuž by se rovnalo
ind. av. antara- vnitřní. To adj. je odvozeno
ze starého ide. *en, ale u Slovanů *e)itercs
změněno v *ontsros podle jejich úpravy,
kterou staré en nahradili novým on (viz v).
- Oslabení ter v tr je podle adv. ntrb; viz vnitř.
Stran přechodu abstr. > konkr. srov. nč.
vnitřnosti t/v. Srv. játra.
utrum, jen v rčení má u. = konec
(dobrých časů, příjmů apod.). Nejspíše kantorská
latinská hříčka, jejímž základem je utřít hubu
(totiž na sucho, bez tuku na rtech = vyjíti
na prázdno, bez pohoštění). Jinak Treimer
33: je to prý znetvořené lat. punctum (ve
významu 'tečka = konec').
úvar, jč. a chod. houvar, mor. úvar, ouvar,
vč. vejvar (Krám): mokřina v poli, temenec
(mylně u Duška 'suchá louka'). Κ vříti
(v. to) ve významu vyvěrati (voda
vyrážející ze země na rovném poli vypadá
tak jako voda vroucí klokotem). Snad místo
* vývar, je to vy trysko vání vody ze zem3
na povrch. Totéž pojetí je v jvč. vyvářet se
(o bažině, močále, mylně chápané jako
'vypařovati se', tak u Hoška), vejvařicní voda =
pramenitá (Litomyšlsko); v klad. výhřavištt
'místo kde vyvěrá voda' proveden přesmyk
v-ř > ř-v a lidová etymologie přichýlila je
k hřáti: vejřevišťí na jiném místě téhož nářečí.
Srov. sch. iz-vor pramen. — Od téhož kořene
ver- je dále véd. vavrá- mask. pramen
(Brunnen, Born, Quelle).
uvirý, tak stč.: pravus; uvířlivé dřevo u Jg
z Rosy; nyní mor. uvírý, uverý = zborcený,
zkřivený, uvíro = na křivo; sic. úveriť kr\v\t\,
bortiti, zúveriť sa súveriť šúveriť, jvč. zouběřit
zduveřit (Litomyšlsko), han. zhoveřit, (z)hó-
veřit, vč. zouHvelý (asi 'zkřivený', ne PS
zoufalý, zničený), mor. zduveřit sa, dúveřit se
(Kvjovsko), duveřit (Heršpice), šuvírý šuvtrý
subirý šuverii sa zešuviřelý sešuvířený šuvířitj,
PS zuvířilý, laš. šuvěry Lor., šuviry Lp.;
haplologií vyšuřit zbortiti, dále s významem
poněkud posunutým val. šuřiť = křivě něco
dělati (řezati apod.), surý křivý, nerovný
(šurá deska), šilhavý (= nerovně hledící),
laš. šury Lp-Šr, spis. zašouřiti očima PS,
a odtud konečně mor. šúrem na křivo,
nerovně, a do spisovného jazyka přejaté ěou-
rem, han. šórem Svěř. — Z jiných jazyků se
dá uvésti toliko r.-csl. uvirb oci svoi zbrjaše
λοξω τω όφ^αλπω εστάδμιζε, křivým
pohledem přeměřil. Sic. bvlo též uvírov),
obrácený proti slunci. Ukr. skovin/tysja
MEW. Pol. je w^win/, ρ i. gibierzyč si§
(srov. han.!), wichrowaty Kuc, ale sin. sever
křivonohý. — Psi. bylo adjektivum vir-b,
jemuž se rovná staroirské fiar t/v (schief),
kymr. gwyr, bret. goar, qwir, vše z ide.
*veiros. V uvíro 'nakřivo' vězí zajisté
předložka v-b: před začátečním v slova viro so
změnila v u docela pravidelně. Zíkladní
adjektivum *virý pak zaniklo, další útvary
se tvořily pak jen z uvíro; přitom, poněvadž
viry už nežilo, podléhaly razným zmřiám,
které zavinila disimilace a jiné príMny.
Dokonavé s-b-uviriti časem dalo ony rozličné
formy se zdu- šu- aj. Příbuzné je dále lib.
pavairús t/v (schief, schräg) a {vziriis
zkroucený; jejich ai (místo čekaniho ei
nebo ie) je od {vairüs rozmanitý; také lat.
värus vykřivený, křivý (o rozích, noh ich,
nikách); jeho ä je nepůvodní, pojhUí
zajisté od synonyma pravus, křivý, zkřivený,
ztooený, zkrouoený. Meh ZfcPh 23.69. Viz
i šejdrem.
úvoz: viz vézti.
úvrž. Pod tuto spisovnou, ale nedoloženou

uzda
673
vábiti
bylo voz-ďb, voz- k vez-ati (viz vázati), ale
v- záhy odpadalo.
úzký; las. i lúzký (podle případů s lu- >
(v)u- mylnou analogií); úžina, úzkost (bylo
i úzkost = úzké místo, J. Hašišt.), úžiti;
soužiti: původně znamenalo též úžiti, hnáti
do úzkých (dluhy, bída souží), s- pevně
přirostlo; mor. úzkoba (útvar jako zloba,
chudoba, ťažoba) = úzkost, ale i nouze,
uskrovňování, od toho mor. úzkobit se, val.
oekobit sa (srov. sic. úzko žit Kuk 2.161). —
Psi. qz'b-k'b (tak stsl., sic. úzký, pol. wqzki,
ukr. uzkyj, r. uzkij, hl. wuski, dl. wuzki, sch.
uzak, sin. ozek) je rozšířením (jako arm.
avjuk úzký) starého w-kmenového adjekli /a,
srov. stind. aiihú-, gót. aggvms (něm. enge)
atd., příbuzného se slovesem lat. ango
zužuji, ř. αγχω úžím, škrtím, zužuji.
už: viz již.
užovka; tak i sic: odvozenina od *už had,
psi. nžb (pol. wqž, ukr. vuž, r. už, hl. wuž, dl.
huž wuž, sin. wož); lit. angls had, užovka,
prus. angis had, lot. uodze užovka, a dále lat.
a^guis had a něm. Unk (domácí) had.
České i slovenské slovo utvořeno asi takto:
bylo asi *užák (=rus. užak užovka), jež přešlo
ve fem. *užáka (tak i bělorus. a rus. podle
Miklosicha), snad podle zmije; konečně bud
záměnou přípon nebo vlivem adjektiva
*užový (r. užovyj, dl. wužowy) užovka.
V
formu řadíme jč. cuvrž = sít z proutí v ča£u,
aby ryby neunikly z rybníka, Kubín VČP
7.155; přesněji ouvršek = proutěný košík,
kterým se při vypouštění rybníka přikrývá
otvor do poutrubí, aby ryby nemohly utéci,
Jílek Jčř 109. — Přikrývá se vrch poutrubí,
tedy klademe *ú-vršek (= co je k vrchu,
ve vrch, přiloženo, vloženo); z toho je
druhotné *ú-vrž, jeho ž je výsledek nejistoty J
mluvících, zdali šk je šk či žk; kromě toho
význam 'síť z proutí' dal mysliti na rybářské
náčiní zvané vrž, viz vrše; u toho by však
odvozenina s ú- nebyla na místě.
uzda 1°, tak i csl. sic. pol. r. sch. —
Příbuzné s lat. aureae (óreae) stíhlo, měkká otěž,
což je od aus-, ös ústa. Otr^bski IF 131.
Nové zakončení -da asi přejato ze slova
blízkého významu brázda; srov. stsl. uzdami
(plur.! jako v lat. oreael) i brtzdojo εν κημω
και χαλινω. Uzditi, za-uzditi koně.
uzda 2° v chod. huzda včelí plást (suchý,
bez medu). Souvisí s pol. we&iica voskový
podklad, na němž jsou stavěny včelí buňky,
dále s pd. weza t/v Kuc a s r. uzá vosk,
kterým včely chrání vnitřek úlu proti
světlu a vzduchu. — Asi od vázati. Nitsch
JP 28.14, Meh JP 29.230, o rus. již Gor-
jajev.
uzel, pol. wezel, sic. uzol, ukr. vuzol, r.
uzel, b. vázel, sch. uzao, csl. (ν)οζύτ>. — Psi.
v, předpona a předložka (s akus. a lok.).
Předložka zněla psi. stsl. vt; její τ> se
později vokalisuje v e, sic. o, jestliže následovala
slabika jerová (např. ve vsi < vb Vbsi), ale
pak i jindy k usnadnění výslovnosti (ve
škole); před retnicí dávalo stč. u (u víře,
uprostřed, též jako předpona: u-vrhnouti). Je asi
ze staršího slovan. *on, kterážto forma
nastoupila v slovanštině místo jinde známého
*ev (ř. εν, lat. germ. ir. in, lit. i), a to nepo-
chvbně vlivem předložky významu rovněž
směrového *kom > *kon > kt, kde o bylo
náležité. Pak vpředu přistoupilo — v době
oslabování koncovek —hiátové v-, poněvadž
pouhé τ> (z ůn < on) by bylo předložkou
velmi nepatrnou. Hláskový vývoj u *von >
Vb byl vlastně takový, že nutně předpokládá
původní kladení nikoli před slovo, ale za ně
(= postposici), např. *domoi von > doma
vb = v domě, tj. on dalo un > τ>η > τ>
(a nikoli ol; to je jen v předponě!), obdobně
jako *som > st>, komi> > k'b (o tom Zubatý
2.32Π). Ovšem *von kladeno záhy i jako
předložka; teh^y se zachovalo ve spojeních
zvláště častých, např. před anaforickým
zójménem (s ním hláskově se spájí): Vbn
jemb > vněm (nikoli vjem),Vbnich'b > v nich
apod. Předl, v se zachovala hlavně s lok.,
kdežto před akus. se stává archaismem,
jinak ji běžně nahrazuje do. Jakožto
předpona on dalo náležité o-, čes. ú-, což je
např. v subst. složeninách jako údol (= co
je v dole, dolině). U slovesa arci převládlo
znění předložkové Vbn (před samohláskou:
stsl. Vbn-iti, stč. vníti — vejíti) a Vb
{vniknouti, vstoupiti; s jerovým e: vepsati; konečně ve-
i jinde: vejiti). Stará forma *en v slovan.
není! Vězí jen v jetra, viz játra, ale to bylo
slovo zděděné již z ide., Praslovanům
neprůhledné.
vábiti; vábnik pták na vábení jiných;
vábnióka, vábný; vábivý; půvab je z pol.
powab (přejal Puchmajer); od toho půvabný.
— Vábiti bylo u všech Slovanů odborným
termínem pro lákání lovné zvěře
napodobeným hlasem, pak přeneseno na lákání vůbec.
Stsl. vábiti, sic. vábit, vábný, vábnik (ale
póvab, póvabný z češtiny), pol. wabic, r. vábiť
atd. — Je příbuzné s lit. vllbinti, lot. vilbinät
t/v (kdežto lit. vobyti a lot. vábit jsou z br.
nebo pol. wabic); balt. -il- je tu nepochyb íě-
od lit. vilióti lákati, sváděti, vV.ti, lot. vilt
klamati. Ale o prapříbuznosti slova vllbinti
s naším svědčí b.
43 Maohek — Etymologický slovník

vaček
674
vahan
vaček vč.: pečené jídlo z brambor a vajec
NŘ 5.99, PS. — Nejasné.
vaček nebo vačka: zvrhlá švestka, jistou
houbou (lid říká „rudou") pokažená. —
Hl. Čmačka pečená švestka. — Snad je č.
i hl. slovo z něm. nář. (hornosas.) tschwatsch
švestka (spis. Zwetschke); o hl. tak soudí
Bielfeldt 117. — V Podkrkonoší je rčení
je to na vačku n. jako vačka = rozměklé;
ten výraz se hodí k lužickému.
vačka, jistá součást mlýnského složení nebo
motorů, vačkový hřídel; chod. vaček.
Nejasné.
vaditi 1°: klásti překážku, býti překážkou,
vadný, mor. vadlivý; mor. nadvadit někomu
nohu; podvadit nohy = podrazit; mor. pre-
vadzať dělati obtíže, jč. převážeti překážeti
(odtud býti na převaz); jč. zavážeti, mor.
zavázat -zet -dzat, od toho zavazadlo (viz)
a postverb. závada, závadný; han. zavodni
kámen = hraniční, pův. nejspíš odrazník
u vrat, patník; zavaditi o něco (kámen
zavadil mi > o mne, z toho pak aktivní
pojetí přesunem v obrat ,,já jsem zavadil o
kámen"). — Jen u západních Slovanů a v
blízkém sousedství: sic. vada, vadný, zavadzat,
závada, pol. wadzič, zawadzac ( > zawada),
zawadzič, hl. wada, zawada, dl. wazié, ukr.
vadyty, vadkýj škodlivý, závadný, zavai-
žaty ( > zavadá) překážeti, závady ty zavaditi,
zavadlyvyj (srov. výše mor.), br. vada, zavadá.
Zdá se, že i vada je postverbální. — Příbuzné
je staroirské air-com-fed- t/v (schaden,
hindern): jeho kořen fed, z ide. vedh-, má
ještě primární vokalismus e. Naše sloveso je
starobylé iterativum: *vödh-ei-, tvořené
normálním způsobem. Meh ZfcPh 28.69.
vadit 2°: plísniti, hubovati; tak dosud mor.
sic. (mater mna vadila) klad. a chod. (zde
v. se v tomto významu); vaditi se hádati se
(nikoli věcně, ale s nadávkami, zlovolně).
Toto v. se dostalo svůj význam ze složeného
svaditi se (postverb. sváda, odtud váda) =
navzájem si vynadati. — Stsl. stvada hádka,
svár, sic. vadit sä, dl. (z)wa£ié se, ukr. vádyl /-
sja, b. svadja v. se, sváda svár, sch. svadja
svár, sin. svaditi, sváda, svaja. — Psi; vad}
vaditi. Příbuzné je germ. *vadjan zástavo,
záruka, spor o ni (gót. wadi, stnord. ved,
stangl. wedd, sthn. wetti záloha. Je tedy
příbuzné i s vaditi 3°.
vaditi 3°: vy° koho z dluhů. Viz zavadit*..
vadnouti, msl. vadnut, vjadnút. Stč. bylo
vadnu vědneě i s-ový druhotvar svadnu
svčdnes, bohatě doložený, vsviediti zvadnouti.
Na Frýdecku dosud tvar 1. třídy évadu
évajéč zvadnouti. Laš. zvědnený zvadlý má ě
asi vlivem pol. wiednqc (s denasalisací). —
Ze *(s)vQd-nnti: stsl. pri-svenrti uschnouti,
uvadnouti, sic. vadnut, r. vjánut, vjályj,
uvjadat, pol. wiednqc wiedly, ukr. vjanut /,
srbochorv. venuti. — Podivné je msl.
kvjadat i chvjadat B-Mal, val. SvK; patří
jejich k a ch do § 16? Příbuzné je něm.
schwinden 'hubnouti* a hornoněm. schwenden
'dělati do stromů zářezy a tím je přiváděti
k odumírání'.
vafle: druh pečiva. — Z něm. Waffel.
vagant, vagas mor.: skrze latiníky (kněze
aj.) z lat. vagäns gen. vagant-is = toulavý.
Vagabund (též sic.) z lat. vagäbundus (od
• vagor potuluji se).
vagírovat zast.: býti bez zaměstnání PS. —
Asi, skrze školy, z lat. vaeäre nebýti
zaměstnán, míti prázdno, míti kdy; g je asi
od vagäri těkati, toulati se, viz vagant.
váha: tíha něčeho i stroj k vážení (dobytčí
váha), zpravidla však plur. váhy; sochor na
zvedání břemen (Svěř), chod. han. vážka
koromyslo; vahadlo, vázidlo; závaží, stč. ná-
važie (= co je na váze); nové (od Presla)
vážka, druh hmyzu, je z pol. wažka (překlad
lat. libellula, demin. z libra váha, asi proto, že
dovede se vznášeti na jednom místě, jakoby
nehybně, jako vše, co udržuje dobře
rovnováhu). (Sic. názvy toho hmyzu má Vážný
ČČF 1.103 n.) Odvoz, vážiti (v. vodu =
čerpati), z- pro- na- pře- vy- roz- do- při- ( >
přivážeje); svažovati se > svah; vážný =± mnoho
vážící; přenes. = mající velký význam,
velkou důstojnost, úctu, > 1° přísný,
neveselý, 2° opravdový, hodnotný, nepo-
vrchní; rovnováha (kalk za n.
Gleichgewicht). Z-váhnouti se, převáhnouti se,
převážiti se na stranu, i prosté váhnouti se PS.
Váhati kolísati ze staršího v. se = sem tam se
kloniti jako váhy. V přeneseném smyslu
duchovním: vážiti si čeho; odvážiti se =
odhodlati se po zváženi všech okolností (z toho
odvaha), rozvážiti si — roznysliti si dobro
vážíc okolnosti (> rozvaha, rozvážný; ale
rozvážný účet je od rozvahy bilanční), uvážiti
> od obrozenské doby úvaha, povážiti
(zpravidla v imperativu) = posouditi
úvahou (> povážlivý = co je na pováženou);
považovati něco za něco = vážiti si toho«
tolik jako... Ale povaha, původně =
náklonnost k něčemu, záliba, duševní sklony,
předpokládá sloveso považovati se k něčem i
= kloniti se« chýliti se. — Pol. waga, wazyc.
odwaiyč sie, odwazny, uwaga aj., r. vága,
vazný j atd., rd. (Sevsk). vag sochor na zdvihání
vozů, ukr. váha, hl. waha, dl. waga, b. važjt
míti vážnost, sch. sin. vaga, všude s mnohými
odvozeninami. — Přejato ze sthn. waga
váhy, závaží, a to, vzhledem k čos. a hl. Λ,
přeď 11.—12. stoletím, rozšířilo se však ke
všem Slovanům (k Rusům však dosti pozdě,
z polštiny) a projevilo velkou životnou
(není třeba mysliti, že překládá něm. erwäjen.
apod.). — Zbývá vyšetřiti původ maskulin*.
váh (na Kutnohorsku bidlo s okovem jakožto
součást studniční ,,váhy" na čerpání vody;
váhy u vozu PS z Baara; rd. (sevské) vaj
sochor na zdvihání vozů, sch. vag sochor).
vahan vahánek val. horň. sic. vahan, hava κ

váchati
675
okřín vydlabaný z jednoho kusu dřeva, na
zadělávání těsta. — Ukr. váhán, jihorus.
vagánki, b. vagán vaganka gavána, sch. vagan,
dl. wagan. — Ze slovan. přejato lit. vogonas,
lot. vävags, eston. vaagen. — Původ všeho
dosud nejasný. Bylo ř. γάβενον (u Hesychia)
*mísa, okřín'; z ř. je v jižní Itálii gábina
gávina báganu bávánu Rohlfs 47. Mladenov
cituje slřř. vagani.
váchati, zpravidla uvárhati unaviti,
umořiti, vysíliti; doloženo z Čech, Moravy i
Slovenska. — Málo jasné. Snad je to s-ové
intensivum od kořene, který je v isl. sóa
zničiti, ztráviti (vernichten, verzehren),
stangl. äsvögan udusiti, geswögen (nyní
swoon) omdlelý, mrtvý. Tedy původně
*svög-sati, při čemž počáteční s zaniklo
disimilačním vlivem s příponového, § 14.
vachrlatý lid.: nejistý, jsoucí na pováženou
(stav, výsledek něčeho), špatný. — Z něm.
wackelig viklavý, klátivý, kolísavý?
vachta: rostlina Menyanthes trifoliata.
Z ruštiny přejal Presl. — Rus. vachta
(doloženo od 16. stol.) je z finštiny (Merku-
lova EIRJ 2.1962.80); ta má i nářeční formy
vachka, vechk; znamenají též jisté rdesno
a ďáblík bahenní.
vachtatise vč. Nářečové ch-ové intensivum
od valiti se 'kymácívě, nemotorně,
těžkopádně se pohybovati' (PS) (z původního
slova byla ponechána jen první slabika,
§ 20), zesílené ještě navíc příponou t < tt.
Tomu původu hoví i význam: všecky 3
doklady v PS se dají chápat pomocí „valiti se"
(nikoli „kolébati se, loudati se, nimrati se",
jak má PS).
vajchnouti, u°, vulg.: utéci PS. — Z něm.
weichen ustoupiti.
vajír, vaj{e)rek jč. a chod.: provázek; zČ.
vajíř kravská oprať Vek; u Čel. vajíř(ek)
provázek z cucků. Ze sthn. wiara drát (zlatý
n. stříbrný), pův. „jemné zlato"?
vak: brašna; váček, sic. vaček vačok kapsa.
Odvoz, vačice druh savců. Stč. je jenom
váček ze střhn. wätsac pytel na oděv (wät),
cestovní, tlumok; vak je zpětný útvar
z váček. — Hl. wačok je rovněž z wätsac,
Bielfeldt 281. Dl. watš(k)a, watšuch, pol.
wacek.
vakace, vagace lid.: prázdniny (školní).
Z lat. vaeätiö zproštění, dovolená,
odpočinek.
vakeša i bakeša: ovce bílá, jen okolo huby,
nosu nebo očí černá; vakešistý, bakoěistý.
Slova (mor. a sic.) z pastýřského názvosloví
karpatského. — Pol. bakieszka bakiesisty, ukr.
vakernycja ovce bílá, okolo očí černá, vakarys-
tyj; vše z rum. oachesá téhož významu
(z ochiu oko z lat. ocnlus; přípona -es-, tedy
„ok tá") resp. oacár(n)á. Z příbuzného ma-
cedorum. oacliš nebo podobného slova je
i bulh. vakál = bílý s černými skvrnami,
časté právě o ovcích: vakluša, váklo agne.
val: násep, hradba, tak i sic. pol. ukr. rus.
Z něm. Wall, to z lat. vallum.
valach, u nás a západních Poláků
znamená karpatského pastýře ovcí, v ukrajin-
štině klestíce koní (pastýři se kleštěním
zabývali odedávna; tito valaši zavedli řezání
místo staršího tlučení varlat), v uHr., pol.
a češtině vykleštěného hřebce (předtím jej
zvali Čechové šváb; han. vevalašit vykleštit
Svěř), a jen u Ukrajinců těsně sousedících
s Rumuny také Rumuna. U Čechů je v.
dále lenoch (bud podle pastýřů, kteří byli
vždy pokládáni za lenochy, nebo podle
kleštěných hřebců, kteří jsou proti nekleště-
ným silnější, ale malátnější; odtud valašit
lenošiti, nebo — tak soudí Šmilauer — od váleti),
jisté jednoduché zařízení na čištění obilí,
dříve i na Vysočině (u Poličky: Kruš. 152),
dosud na Kyjovsku (že z Valašska?), chod.
zč. valach je roura z kamen do komína
(důvod?). Valaška, valaščica, sic. valaška,
pol. nář. ivalaska, je valašská sekyrka na
dlouhé holi (valaši jí užívali především
k tomu, že jí osekávali větvičky se stromů,
aby poskytli ovcím krmu za nedostatku
trávy — to jim bývalo přísně zapovídáno, v.
Chaloupecký, Valaši 91 —, pak i jako hole
opěrné, k pohánění a zavracení zvířat, i proti
vlkům a lupičům). — Valach je totožné
sVlach. Má se za to, že původem je to jméno
keltského kmene Volků (lat. Volcae), jenž
se v jisté době octl na hranicích římské říše
v Podunají (a podle E. Šimka, Poslední
Keltové na Moravě, Brno 1958, též v severní
polovině Čech a na Moravě). Byl to kmen ze
všech keltských ve střední Evropě
nejmocnější, a proto podle něho zvali potom Neří-
mané všechny její obyvatele, nejen Kelty,
ale i Romány. Stran toho v. i J. Dobiáš,
Dějiny čsl. území před vystoupením Slovanů
(P. 1964), zvi. str. 64. Slované přejali
(nevíme kdy, ale jistě před likvidovou meta-
thesou) germ. *watya-, z jejich *VolchT> jo
č. Vlach, pol. Wloch, r. Voloch; ale E. Simek
se domnívá, že jméno východomoravských
Valachů přejali Slované přímo ze jména
Volků, bez germánského prostřednictví.
Druhá forma, s -ala-, vznikla patrně u
Maďarů ze slovanské vložením prvého a (srov.
kračun > maď. karácsony), byla přejata od
Rumunů v Sedmihradsku a rozšířila se pak
i k Slovanům. Slované tedy obě formy na
ty dva románské národy, s kterými přicházeli
do styku, rozdělili tak, že známější, katolické
Italy zvou původní formou Vlach (tak č. sic.
pol.; sin. Iah), kdežto pravoslavné Rumuny
(toto slovo se i v Dacii objevuje jako jméno
národní teprve v 18. století) zvou Valachy
(r. voloch; ale b. vlach), a poněvadž se
pastevectví a jeho terminologie šířily od Rumunů
po Karpatech směrem k západu, přecházel
název valach i na pastýře slovanské
(ukrajinské, slovenské). (Podle D. Cránjaly a Šimka.)

valba
676
vandr
„Valašské" pastevectví má původ na
Balkáně, snad u starověkého kmene Dardanů
(M. Gyóni, Byzantinoslavica 12.29n.).
valba: seseknutý roh střechy na štítové
straně (chod. a jinde), valbová, valbovní
střecha. Hl. walba t/v Pfuhl. Ze střhn. walbe
téhož významu (nyní Walm).
valčík, tak i sic; odvozenina z pol. wal(e)c
(to pak z něm. Walzer, zaznamenaného po
prvé 1781). U Jg jen pol. walec. Familiární
válec je nedávná žertovná obměna za
valčík.
vale, zastaralé citoslovce „bud zdráv,
sbohem", pozdrav při loučení. Je to lat.
vale, rozkazovací způsob od vaZěre,býti zdráv.
válec, sic. válec, technický termín. Z něm.
Walze.
valcha, valchovati, valchář, sic. valcha,
valch(ov)ať; z něm. Walke s českou substitucí
ch za k (silně, nehlasně aspirované). Janko
ČMF 6.281, 27.15.
valiti, váleti; znamená kutáleti, ale
především hrnouti vpřed velké množství něčeho,
je však i expresivním zástupným slovem za
mnoho jiných, jde-li při tom o velké
množství (mor. valit = jísti, píti, žvaniti, hodně
dávati aj.; rozvalit si nohu = rozbíti, laš.
uvalit si kus chleba, han. oválet si kos chleba
KpU, sic. oval = velký kus chleba atp.).
Na Valašsku a u jiných Slovanů se klade
též o válení sukna a plsti (r. suknoválnja;
válenki plstěné boty; přejato k nám). —
Z ob-vahti > obaliti, z toho mylnou de-
komposicí vzniklo baliti (zabaliti > zábal,
vybaLti atd.), ale dosud je zaobalenČ (z. říkati
pravdu), nikoli „zabalené". Mnoho
odvozenin: valný (též pd. walny, t.v.; pův. asi
nevalný = ne jdoucí velkým valem,
nepočetný, nevýznamný, chatrný, z toho
abstrahováno kladné adj., normálně kladené
po záporu: nemá valného zdraví) (jinak
o valný Svěrák NŘ 35.159: z pův. sukno
valné Jg = dobré, hodnotné, od váleti
subno), postverb. val (sníh se nakupuje ve
velké valy, Bartoš), z toho valem, valmo,
val. valmem; zavalitý, povaleč (od pováleti
se = povalovati se, doloženo v Táb);
postverb. vál deska, na níž se válí těsto nebo
prádlo; nástroj, jímž se válí pole, demin.
válek, -eček na těsto; niDr. válek, válec =
vepřovice uválená z hlíny, na stavbu i
obkládání chalup; viz i svalék u šúlat; vč.poválek,
chod. poval půval půválek, sic. povála =
kulatý trámec vlastně „povalený slámou a
hlínou" = ob-valený, obalený (půválky
ovinuli... viz Hruška 106 s. v. vobal), z jakých
býval sestavován strop (odtud metonymií
laš. sic. povála strop). Na Valašsku pod
Makytou „ze strany půdní se kladla shora
na povalky všude nejprve sláma a na ni
vodou rozmělněná hlína. V chlévech kvůli
lepšímu těsnění a pro teplo se povalky
mimoto omotávaly slámou, namočenou v
rozdělaném blátě". (V. Pražák NSSA 9.83.)
Postverbalia ]so\i'příval (srov. stpol. przewal
déšť), stč. povalem padati, nával (val. návala)9
úval(a) (mor. letělo vran taký úval, byla
tam úvala vojska množství), podval(a)
základní trám stavby, mor. sval(i)na velký
kus, i sval (v. to). Uval = údolí (sch. uvala
horské sedlo, průsmyk, údolí, r. uval dolík,
jáma v cestě) třeba chápati tak, že původně
tak nazván mělký dolík způsobený vevale-
ním něčeho do hlíny, nebo takový, že do
něho je možno se vevaliti; valovisko je
ležisko, pelech zvěře. V alibuk = silák
(dokáže zvaliti = skáceti buk), valihrach,
původně asi „kulihrášek", valnoha (mor.:
lenoch). Valník = něm. Rollwagen; mor.
valný vůz (sic. váliak) nekuty vůz s koly
z jednoho, kusu; asi dědictví představy, že
valník zastupuje posunování (valení) těžkého
předmětu pomocí podložených válců. —
Valiti je všeslov.; příbuzné je lit. iterativum
volioju volioti, lot. valát sem a tam váleti,
základní sloveso je lit. veliú vélti, lot. velu
velt valchovati; tyto tvary ukazují svou
intonací na dvojslabičný kořen vete-, tj. na
determinant a; jiný determinant u je v lat.
volvo, ř. ελνω valím, vinu, arm. gelům
točím, vinu; v slovanštině nezbylo po a
zde ani stopy. Viz i vlna 2°, oblý.
válka, již stč., odvozeno (jako sháněti >
shaňka apod.) od stč. slovesa váleju váleti
bojovati. Ale Benveniste BSL 33.13 myslí
na příbuznost s het. valh- bíti, porážeti,
útočiti, přepadati, dále se střhn. wal bojiště.
Od válka je novější (ze střední doby) válčiti,
válečný. Od nás je přejato pol. walka,
z polštiny bělorus. válka.
valoun: oválný kámen; asi přejato od
Přešla z r. valún téhož významu. Je však i
lidové (na Litomyšlsku: Hod. 55).
válo v val. sic: žlab, koryto. Z mad.
vályú t/v.
vampola vč.: silný sochor, jímž se valí
klády na vůz nebo vyvracejí pařezy ze země;
též lampola, vampule Jg, vampora (Kladsko,
Holicko), mor. vanvpala. U vltavských vora-
řů vampule je vratidlo, rumpál. — Původně
rampola (tak je u Markvartové), z toho
asimilací ke koncové slabice je lampola, pak
vampola: z něm. Rammpfahl kůl zv. „jehla".
Není však jasné, patří-li sem jvč. (u Ždáru
a Polné) vampole těžké selské sáně.
vana, stč. vanna, gen. plur. vanen, dosud
han. vanna (Lakomý), sic ναήα, hl. dl. wana
a pol. wanna, wanienka, r. vanna. 7t něm.
Wanne. — Jč. jvč. a mor. (Kyjovsko)
vandla, sic vandla, vangla je z *vanla, z něm.
zdrobněliny Wannel, známé u nás např.
Rohnovi.
vančák han.: druh hrnců. Od Vančice =
Ivančice (kde se vyráběly). Bartoš.
vandr, vandrovat, vandrák; sic vandrovat,
vandrovník, hl. wandrowac, dl. -é, p. wedro-

vanilka
677
varmuža
waé. — Z něm. Wander, popř. od vandr
odvozeno.
vanilka, tak i sic; u Jg vanilie (Presl z pol.
wanilia), vanyla. „Ze španěl. vainilla, to pak
•z Ameriky". (Šm.)
vánoce, stč. vánoce. Sic. vianoce. — Pův.
♦rgnocg, přejetí staroněmeckého winnahten
(nyní je Weihnachten). Sic. ia ukazuje, že to
slovo bylo přejato ještě za doby nosovek
a před ukončením změny a > o; i ostatní
hláskové změny jsou zcela podle očekávání.
Koncové -en přešlo normálně v g, to pak v Č,
tím toto plurálové slovo bylo zařaděno
k ./a-kmenům (srv. ě v plur. duše). „Je to
tedy stará výpůjčka předcyrilometodějská".
(F. V. Mareš, Slavia 28.1959.516η.) Tímto
výkladem jsou překonány všechny Λ starší
domněnky (jsou u Mareše uvedeny). V něm.
slově tkví adj. střhn. uich svatý (srov.
weihen zasvětiti). Vánoční; vánočka zkráceno
z vánoční houska.
vanťroky: u mlýna (nebo u rybníku:
Hurt I 140) široké a dosti hluboké koryto
o průřezu I [, sdělané ze silných dřevěných
desek, sloužící jako poslední nádrž vody,
nežli ona odteče spádovými žlaby na
mlýnské koleso. Desky jsou přes 10 cm tlusté,
takže ony postranní, vertikální, mohou být
vskutku chápány jako stěny koryta. — Podle
Jánka ČMF 27.14 je to z něm. Wand-trog,
tj. stěnové koryto. Viz i trolcy.
vantuch: široký pytel, břicho (laš. u Místku)
= pol. wartuch {-ή-) hrubé plátno, břicho,
podle Brücknern z něm. Wagen tuch.
Význam břicho v sic. van těch, van trub (srov.
pol. war tra t/v) vzešel z významu pytel
(hanlivě, že se do něho mnoho vejde).
vapavý han.: slabý (o obilí) SvB. —
Nejasné.
vápno; vápenný; vápeník (dosud vč.) =
kdo pálí vápno; odborné termíny vápník,
vápenec, vápenatý; vápenice (stč. vápennicě)
i vápenka — pec na pálení vápna. Všeslov.
vyjma ruštinu (ale bylo vapbno i ve starším
jazyce) a bulharštinu. Odvozeno od vap'b
nebo vapa barva (tak csl. a rus.), přejatého
(podle Vasmera, i když to dnes odvolává)
z ř. βαφή (od βάπτω hroužím, nořím, ale i —
již u Herodota — barvím, totiž nořím do
barvy), vápno je tudíž hmota na „líčení"
(mor. termín, již u Komenského) stěn, na
„barvení" na bílo. Jakožto odborný termín
se vap^ i vapbno rychle rozšířilo; i stprus.
voapis barva a lot. vapět natírati barvou je
třeba pokládati za přejaté, i když vap není
v polštině doloženo (je však r. vap).
varda stč.: míč (Klaret aj.), za Jungmanna
i v jednom nč. rčení. Nejasné, asi cizí.
varga laš. vsi.: pysk (kravský, koňský);
iaš. vargat, vargatý zavalitý, tlustý. Z pol.
warga pysk, nejasného původu.
vargaČ laš. (posměšně): plakati, varg-
nuč křiknouti Lp-Korbiel. — Souvisí nějak
s lit. veřkti plakati, ale podrobnosti nejsou
jasné.
varhany, stč. i vorhany, nář. i harvany,
havrany. Zdrobn. varhánky harvánky foukací
harmonika; zvarhanit zmačkati, mor.
havránkovy skládaný do záhybů; ale vm. varhánky
malé záclonky (Korbiel rkp.: z něm. Vorhänge!).
— Ukr. varhany, r. nář. a strus. vargán,
br. arhan. — Přejato z román, arganum,
resp. středořec. aqyavov, druhotvarů vedle
organum όργανον, cesty přejetí nejsou však
podrobně známy, také nevíme nic stran v-.
Sic. organ, pol. organy, ukr. orhan a r.
orgán jsou přímo z církevní latiny (organum).
vařiti: jíti z cesty, uhnouti (vařím vaříš
atd.); u Litomyšle (volal na něj, ať vaří, aby
varii), msl. a val. (variš odtuď/; laň z toho
hrobu nevařila), laš. varať (varaj mi z cesty;
vyvaral furmanovi), val. odvariť odstoupiti,
č. odvařit koho = odbýti, odehnati, laš.
vy varať vyhnouti se, uvarať se odstraniti se;
někde zachován jen imperativ: han. a msl.
var/ vartě!, spisovně varií varite/ — Mělo se
za to, že je přejaté; ale je domácí, totožné
s csl. varJQ vařiti běžeti, strus. varju vařiti
předbíhati (z csl. nynější rus. spisovné pred-
variť předejíti, predvaritelnyj předběžný,
zatímní), b. predvarja upozorňuji, varuji (srov.
franc. prévenir t/v). Pro tyto sloyanské
tvary lze předpokládati jednak původní frek-
ventativum varajo varati běžeti, jednak
faktitivum var ρ vařiti hnáti. Příbuzná slova
jsou lot. věru vert běžeti a faktitivum lit.
varaü vary ti hnáti (dobytek ap.). V češtině
byl běžný hlavně imperativ (*varaj a vari
splynuly) a klesal v citoslovce, čímž se
udrželo r dokonce i v indikativu. Zřídka
vari vyjadřuje zápor, popření něčeho PS,
srov. č. ale jdi!, vyjadřující nedůvěru,
pochybnost. — Od apokopováného citoslovce
var utvořeno nové sloveso varovati ustoupiti
(varuj z cesty Veleslavín; aby mu z cesty
varoval, Lomnický).
varkoč stč.: sukně oblékaná přes odění. Ze
střlat. vardecocium, varcocum. Zíbrt, Děj«
kroje 154.
varkule nář. č.: knedlík, mor. varhula (jč.:
hlupák), přesmykem (vliv slova gule koule)
gulivára. — Z něm. dial. wargel knedlík, nok,
šiška husí, od wargeln kouleti, váleti. Janko
NŘ 6.76.
varle, jen v č. od střední doby. Nejspíše
abstrahováno z pol. warchl§, warchlak mladý
kanec, což je příbuzné s lat. verrěs kanec,
lit. vefšis vůl; základem je ide. adjektivum
v stind. vfšan- mužský, samčí. Κ tomu srov.
sic. vajčiak kanec.
varmuža dosud mor. (han. laš. msl.):
usazenina po vyvařeném másle; místy znamená
ještě rozličné kaše, rozvařená povidla apod.
Stč. varmuže. Pol. jarmuz. — Ze střhn.
varmuos B. část = nhn. Mus kaše; sthn.
varmmuos). Vč. (u Jahody) a v laštině jo

varovati 678 vatra
i nadávkou hloupému nesmělému, tehdy
měněno dále v var mula, varmara.
varovati. Aktivní sic. varovat znamená
hlídati, opatrovati, chrániti, varovný,
opatrný, varovkyňa chůva, laš. varhovai
(podivné h). — Pol. warowac stříci, hlídati
(pak i: opevňovati město apod.), strus.
vorovati (o asimilací?), b. var ja střehu, sin.
varovati chrániti. — Zvratné č. varovati se
stříci se něčeho, chrániti se před něčím má
ještě význam lehce vysvětlitelný ze starého;
varovati dáti výstrahu se vyloží jako
vystříhati někoho před něčím, od stříci. — Není
z germánštíny, ale domácí, denominativum
(jako pečovati od péče) od vara (zachováno
v pol. wara! = pozor!) = ř. ώρα pozor,
péče (z *vörä). Další příbuzenstvo je v lat.
vereor 1° dbáti čeho, 2° stříci se, varovati
se čeho, 3° ctíti, míti v úctě, vážiti si (s tímto
významem je ver- v poněvirac, viz) a v něm.
sich wahren vystříhati se čeho, warnen
varovati.
varta: hlídka, stráž, zvi. vojenská, odvoz.
vartovati hlídati, vartýř strážce. — Varta je
z něm. Warte t/v.
varvas virvas virvál mor.: hluk, rámus;
varvasiť B, larvasit Mal. — Pol. war was,
bar was t/v. — Vzhledem k pd. wyrwas =
tanec možno i u nás uznati, že vidrbál vřava
Kub Ppz ( > vulg. tygrbál tancovačka
nejnižšího druhu) by bylo z virvál. Vše asi z něm.
Wirrwarr zmatek, -as podle halas ap.
varyto, poprvq v RK; z něho proniklo do
nč. básnického jazyka. Jeho původce chtěl
asi vytvořiti domácí hláskový protějšek k ř.
βάρβιτος, což byl jistý strunný nástroj.
(Jg., sveden českým stř. rodem, cituje
omylem domnělé ntr. βάοβιτον). — Sic. varyto
je z češtiny.
vařečka, nář. vařaja vařacha vařeja vařejka
vařejčka (z tohoto spis. -ečka), vašek (Jgd.:
na povidla). Sic. varajka -ejka -ucha aj., pol.
warzocha, stp. s nenáležitou nosovkou wa-
rzqchew, rd. povaréška, povarenka Podvys. —
Slouží k míchání těsta, tekutin, apod.
Psi. var-eja z *tvar-, od kořene tver- míchati,
kvedlati, který je dobře zachován v germ.
(stangl. pweran t/v, něm. Quirl měchačka).
Nové -cha je tu asi vlivem slovesa měchati
míchati. (Jinak Janko ÖMF 5.408 a HK,
od vař-iti.)
vastrž mor.: kanál, jč. a vč. vastržej trati-
vod, sic. bastržaj stoka, stružka. Jg. vo(d)-
etržej, chod. strž svodnice. — VI. části je
jasné něm. Wasser, voda (Šm.), ostatek je
nejasný.
váš, odvoz. mor. vašinský. Oslovení vašnos-
ti z vaše milosti, dat. vašnostem, řidší byl nom.
vašnost, z toho nynější ironické vašnosta. —
Všeslovanské. Psi. vaěb od základu, který je
v gen. vás, se zakončením -jb podle mojb tvojb
svojb. Srov. náš.
vášeň, vášnivý, rozvášniti; stč. vášně z *να·
sn-ja znamenalo návyk, zvyk, mrav, zálibu
dobrou i špatnou (dobru váš nu jmšjieše,
Mastičkář), tak dosud dluž. wzšna; v nč. se
kloní k významu náruživost. Jč. vášnivý
vybíravý, odtud jč. vášnit štítiti se jídla po
někom. — Sic. vášeň t/v jako v č.; pol. wotšn
se přesunulo a zúžilo na hněv, hádku,
spor, hluž. wašnje je temperament,
nálada. — Psi. i-kmen vas-nb souvisí s avest.
vasna- mask. vůle, vasah- ntr. (vasö = podle
přání, vůle, záliby), stind. víš-mi chci,
přeji si, toužím, ř. εκών dobrovolný. U nás
je zdloužené *väU- (jinde není délka doložena);
přípona -ni-; přecházelo k ^α-kmenům.
vata, evropské slovo ,,z eg^φtské
arabštiny (rostlina tolita syrská)". Š nilauer.
váti věji 1° neprechodné o vanutí větru,
2° přechodné rozváti atd., pak i jednodu3há
sloveso o jistém způsobu čištění obilí. Z *vé-
-J2 vČ-ja-ti; v češti íě -eja- staženo v *ά, ά {vál),
popr. přehlasováno (vieli > vili), infinitiv
stč. vieti > víti byl v nářečích zkrácen ve vit
nebo — podle prézentu — vit, víc. Podle
2. třídy se vytvořilo stč. vČnu vŠnúti (po-),
dosud han. a mil. ovenút. VČnúti pak zase
podle váti změněno ve vanu vanouti (post-
verb. van, vánek, průvan). Starší post v.
jméno mor. včj -a -e poviji,, sic. veja chumo-
lenice; závČj, vč. návlj. Od přeohodného
slovesa sic. viaťca vátka, han. víťca vívka
větí zrna. Vejacka = lopata k tomu, pi.
wiaczka. Ze rčení zvalo mu to chmzl (—
vichřice mu strhala a odnesla ch.) 'přišel o všecko'
vzešlo nesmyslným zvratem v pojetí činitele
i činnosti han. zv5l mik, hrách = utekl.
Chod. závětí závětří; č. vání, vánice. Viz
i vítr. Nový termín vývíva od Dobrovského
(: vzduch z ní vyvěje). — Csl. vsjíti, sic. vzje
viai, pol. wiac stpol. wianac, wija
chumelenice, ukr. vijaty, r. vejať, b. veja, sch. vij2ti,
sin. vejati. Kořen *vě- v stind. vä-ti, vä-ay-ti
(— si. vČ-je-tb), ř. αησι věje.
vatka, vadka: drah rybářské sítě, malý
nevod. Pol. wzda, hl. dl. watt. Z něm. Wate
nevod. Ukr. chvatka má ch- od chvátiti
chytati.
vatra, v sic. oheň, který si rozdělávají
valaši na horách i jiní pasáci; vatrisko ohniště.
Tytéž významy mají pol. watra, witrzysko,
ukr. vatra vatryšče, sch. vatra vatrištz, sin.
vatra. Sic. vatrál je dlouhá silná hůl na roz-
hrabávání vatry, pak vůbec klacek, obušek,
tak i pol. watral, ukr. vatralka a b. vatral.
Sic. zavatriť rozdělati oheň PS. Vatra je
slovo karpatského pastevectví, známé i u
Rumunů, Madarů (vatra), Albánců (vat re)
a Cikánů (vatro ohniště). V laštině v. však
znamená též hromadu bramborů, která je
obložena slámou a hlinou, aby přezimovala
na poli (Loriš), hromadu neřádu (Bartoš)
nebo jenom hromadu výmětů (Horečka),
u Huculů také chatrč, boudu, u Poláků též
zbytky spálané slámy. Tyto významy nutí

vatrc
679
vdáti se
uznati, že vatra se vztahuje pouze na oheň
a ohniště pastevců, kočovníků (cikánů) a
podobných živla a že je rozšířili vlastně cikáni,
kteří je převzali z íránštiny (av. ätar- mask.,
pers. äöar). Zbytky po ohni i jiné nevábné
zbytky po kočovnících nazvány tak ironicky
nebo z neporozumění od usedlého
obyvatelstva. —- „Podle Jokla WZKM 34.37 n.
je v. z rum. vatra krb, to pak z alb. votrě"
(Solta 365).
vatře B, fatrc val. SvK: kus (chleba).
Jvč. vatrc (pentliček), svazek B. — Nejasné.
vavřín; v starší době bobek, podle podoby
plodů (bacca laurei), odtud bobkový list;
z pol. wawrzyn přejal Presl. To pak je
z román, laurinus, jež je základem italských
nářeČních tvarů z Benátská (lavrano vavřín)
a Terstu; v- asimilací k vnitroslovnému v. —
Sic. vavřín je z češtiny. U jiných Slovanů s Z-:
r. ukr. b. lavr z lat. laurus; sin. lavor(ika)
a sch. formy lavor(ika) z italských nářečí, jen
mylné j- je u nich vlastní.
vaz 1°: druh jilmu; sic. vaz, r. ukr. vjaz, pol.
wiqz, hl. wjaz, sch. sin. vez, psi. tedy vez-b. —
Příbuzná slova (popř. s jinou příponou) jsou
lit. vinkšna, lot. vlksna (z *vinz-snä, k vsuto),
alb. vidh jilm a kurd. viz druh jilmu; stangl.
více, angl. witch, dn. wicke jsou bez n.
Prastaré slovo. Spojovati je s vázati (prý
vzhledem k lýku) je mylné. Vaz je u lidu ve
vážnosti, na Valašsku měl magickou moc
proti špírkům.
vaz 2°: šíje, sic. väz, obyčejně v plur.
vazy. Pů /odně = spoje íí kterýchkoli kostí
(stč. od vazu neb spojení kostí Saličeti, vazov
neb klúbov ib.), pak vaz hrdla (stč.) = kosti
spojující lebku s trupem. — Od vázati» Ukr.
vjazy téhož významu. Stprus. vinsus krk
bude přejaté, i když v polštině není jeho
pramen doložen, neboť vázati nemá v baltštině
protějšku, není tedy v pruštině pro ně
domácího podkladu. Stč. bylo i svaz šlacha,
svazové audův ligamenta membrorum (Rohn).
váza, sic. váza, pol. waza, r. váza. Z něm.
Vase fem., to z franc. vaše mask.; základem
všeho je lat. väs nádoba, popř. román.
vasum.
vázati, sic. viazaí, z vqz-, rodina velmi
rozvětvená. Primární slovo *vezo v§zti bylo
v csl. u-vezti, v stč. vazu viezti plésti (sítě,
rukavice apod.: ani přadú ani vazů, šijíc
a vazúc) vázati, poutati. Frekventativum
vežg vezati je ve viezu (nč. vázu) vázati (srov.
stsl. vezati, sic. viazať, r. vjazát vázati, plésti,
'ukr. vjazaty, hl. wjazač, dl. wězaé, b. veza,
sch. sin. vezati), svázati ( > postverb. svaz,
-ek) atd. (> úvazek, závazek, podvazek);
vazák, vázanka; vázané, stč. navazadlo =
dárek k svátku apod., laš. vazane, -ni, mor.
i vazné, neboť dar (např. 5 jablek, v nich
zapíchnuto po desetníku, pozlacené ořechy)
byl svázán do pěkného šátku (Bartoš pod
iizelek, Pittnerová 36.79; pod. něm.
Angebinde; u Němců se dárky" často přivazovaly
obdarovanému na ruku); jenom na Laších
byl polský zvyk svázati toho, kdo má
jmeniny, povříslem, oslavenec se pak
vykoupil vázaným (Bartoš). Na východní
Moravě vázat dosud = plésti punčochy,
v Praze podskalské píznouti = spravovati
sítě. Záhy přitvořeno nepřechodné v^z-nnti =
býti poután něčím, zdržován: č. váznouti,
sic. viaznuť, pol. wigznqc, r. vjaznuť, sin.
veznoti, ά vgz-lti: tak csl.; sic. vazieť, é.vězeti;
ale vězeň je z vězný Jir. 42,265 < vez-bňb
( > nové vězniti), věznice; vězení, stč. vězenie,
je od stč. věziti = ve vězení držeti (dolož.
Táb.). Viz ještě obáslo, povázka, svízel.
Stupeň vrz- (v- snadno odpadalo, > oz-) je
ve val. úzká šňůrka, dále v motouz, pavuz,
příbuzný, uzel, vazenec > vězenec druh vrše.—
Psi. v§zq vrzati. Příbuzné je lit. výzti plésti,
víti (flechten), ap° ovíjeti (umwickeln) a lat.
vindře vázati. Lze vyjíti od základu veilc-,
veig-, se zdvojením hrdelnice: lit. viýj- >
viz-, § 7, slovan. vigj- > v$z-; v latině
vlkk- > vine-.
vazký jvč. a mor.: vlhký, zvasknút (Ky-
jovsko); val. msl. vašČina močálovitá půda,
han. vašcena mokro, vlhko, mokrá půda,
han. navašÓet navlhčiti, převaščet \ ř svlažiti.—
Je příbuzno se stnor. vátr, nor. vaat, dán.
vaad, šv. vát t/v (feucht, nass). U nás
původní *väd-*b bylo zesíleno adjektivní
příponou -sk- (jaká je např. v ploský):
*vad-skT> > vask'b. Náležité psaní by tedy
bylo vaský.
včela, nář. jč. a chod. včala (podrobnosti
Voráč 15, viz i Utěšený NĚ, 45.172), mor.
i ščela. Včela = fČela z *pčela. Odvozeniny
věelař, věelín (srov. ovčín, kravím); včelník
klad. = Melissa, bot. Dracocephallum (Presl);
ojediněle včelák = čmelák PS. — Stsl. březla
i bběela, r. b. pčela, sic. včela, pd. pczola spis.
pszczola, hl. pcola, dl. cola, sch. pcela, sin.
bcela bečela č(e)bela. — Psi. bbtela je patrně
ze staršího *Čbbéla (jež se zachovalo v fIi.
čbela). Příbuzné je čbmelb (viz Čmel)
a slova ugrofinská: fin. kimalainen včela,
čmelák, est. kimalane čmelák, lesní včela,
votj. čima lesní včela. Jméno asi praevropské.
Slov. čbm- je z kim-; zde záměna retnic
m\b a přesmyk; ten postihuje rád slova
tabuová, jako bylo právě jméno včely.
Proljo je ono často nahrazováno jmény
novými: je zvána též „mouchou medovou"
apod. (fr. nář. mouche á miel aj.): mor.
mucha, muška.
vdáti se (za muže) je staré vbdati, příbuzné
se stind. vindáti = získává, nalézá, med.
vindatě = získává si ženu, pojímá zi ženu.
V slovanštině vlivem starobylého participia
vbdänä = stind. vidänä Vzatá za manželku'
vyrostla flexe inf. vbda-ti, 1. sg. Vbda-mbf
takže sloveso se rýmovalo s dáti. Povědomí
jazykové je pak s dáti vskutku spojilo a zrně-

vdolek 680 věděti
nilo vbdati 8$ ve tvar s vy-, že se dívka
„vydává z domova" (stě. vydati provdati, sic.
vydat ea, podobně i rus. a pol., > posťverb.
sic. výdaj, partie, sic. vydatá). Odvozeno
vdavky (plur. podle oddavky), msl. vdaj,
č. spis. vdej vdavky PS. Viz i nevěsta.
Zubatý LF 28.117, NŘ 15.72.
vdolek, již sté.; nyní lidově dolek, též pol.
(z č.) takto. Přejato z bavor. něm. dalken,
talken mask., v- přidáno snad lidovou
etymologií, že se dolek pekl z těsta nalitého
v doU, v důlku pečicího plechu. Κ Němcům
se Talken dostalo zase od Slovinců, je to psi.
Holktno (r. ukr. tolokno, pol. tlokno, jihosl.
tlakno), jakési jídlo z mouky, ku podivu
podobné orientálnímu názvu jistých jídel
talkan (talhan, ίαίχαη aj.). Vzhledem k tomu
se zdá, že i tolk'bno je přejato odněkud z
východu. Janko NVČ 24. 7. (Starší domněnka,
že by tolk^no souviselo s tlouci,
nepřesvědčuje; oves — navlhčený, aby popraskala
slupka, pak usušený — byl sice tlučen ve
stoupách, čistá zrna pak mleta na žernově,
ale psi. termín pro to otloukání byl pbchati,
6. opichovati, nikoli tlouci.)
vdova, tak u všech Slovanů. Psi. vbdova,
původně adjektivum (Vaillant 1.526),
souhlasné se stprus. widdewň a stind. vidháva,
tedy z pův. *vidhevä. Vedle toho je s
nulovým vokalismem 2. slabiky lat. vidua, gót.
ukduwo (něm. Witwe), ir. fedb; v řečtině
a arménštině to slovo zaniklo. Snad patří
k ind. vidhú- zbavený něčeho. Přitvořeno
vdovec, lat. viduus, ale velmi pozdě, neboť ide.
pravěk v době patriarchální rodiny neznal
pojmu „vdovec", naopak pojem vdovství
byl velmi výrazný: obsahoval bezbrannost,
bídný život z milosti sourozenců nebo bez ní,
často otroctví u nepřátel zabitého muže;
rovnal se sirobě dětí.
véba: druh jemného plátna PS. — Z něm.
Webe t/v.
věc, věcička, věcný, věcnost; stč. i demin.
viecka (Hus); sic. vec (e z ě), hl. dl. wjec.
Jinde s e: stsl. veštb πράγμα, res, φύσις,
natura; r. ukr. vešč z csl.; b. vest věc,
předmět. — Je příbuzné s gót. waihts fem. věc,
stisl. věttr vaettr vitr fem. živočich, věc,
stangl. with f. bytost, démon, věc, něm.
Wicht mask. tvor, bytost, věc (iv'aste
o skřítcích a trpaslících), Böse-wicht.
Dosavadní pokusy o výklad našich i germánských
slov vycházely z vek ti-, ale zdá se, že české
a lužické Č nelze pokládati za něco
druhotného. I v gót. waihts (mylně psáno s ai),
vidíme ai, nikoli e, pro slova islandská Wood
(v čas. Modern Languages Notes 23.1908.148)
vycházel jednak z *voiktis (pro vaettr),
jednak z *viktis (pro ostatní), toto je i v n.
Wicht. Jo-li u nás ě původní, bylo psi. věktb,
z *voik-ti-s, jež se dá — rovněž tak i germ.
tvary — dobře spojiti s lit. velkiu velkti,
lot. veikt dělati, pracovati, srov. πράγμα věc
(m. j.) od πράττω činím (viz i obraty mor.
nikerú věcú = žádným způsobem, sic. všeť
kým činom = každým způsobem). Tvary s e
lze vyložiti dávným zkrácením v ledabylé
výslovnosti obratů s přívlastkem, kde
významové těžiště je v přívlastku (to je nesnadná
věc; sic. až milá věc ~ až milo; někdy věc tu
dokonce mizí: č. to možná — vč. nář. t. m.
věc = to je možné). Kráceno ě, vyslovované
zhruba jako ě, výsledek tudíž byl e. (Srov.
redukce např. v čelověk > člověk, sch. čock
aj.)
večer, odvoz, večerní, večernice; večírek
soirée. Nář. večír; v předložkových spojeních
často apokopováno a ve- dlouženo a úženo·
na ví-, např. jč. vodvíčer podvíčer (rytmické
dloužení asi podle protikladného od rána);
hypostasí kvíčerek (velmi rozšířené), jč. kví-
čeří. S klesnutím na příslovce další změny:
mor. jč. kvečerou kvíčerou (-u > -ú), mor.
k veČerému, jč. vodvíčereu, mor. odveČíř. Stará,
odvozenina * večera (r. večer ja atd.) ve večeře
(od toho večeřeti). Sem náleží též psi.
příslovce vbčera (č. sic. včera, csl. vbčeray
r. vČerá atd.), od něho včerejší -ek, sic-
včerajši -ok jako nynější, je redukcí z večera
(nejspíše starý instrumental; Vasmer IF
42.179). — Psi. večera se shoduje s lit.
vdkaras z *vekeros (e-e v baltštině někdy >
a-a) a s arm. gišer. Ale lat. vesper, ř. έσπερος,
kymr. ucher předpokládají *vesperos; rozdíl
spjk vysvětlíme asi takto: snad jádro toho
slova je příbuzné s ind. kšap- 'noc'. Toto
mělo i kmenový útvar kšapar-. Večer se
mohl označovat jako doba před nocí (stč.
snóci, ukr. 8 noci 'před nocí, večer', viz noc).
Předpokládáme tedy (ve u Brugmanna
'herab', srov. význam u 8 [noci] = s 1°)
*ve-kseper-o-8 a přesmykem *ve-kesperos~
A toto dlouhé slovo bylo zkracováno buď
na ve-ke\ßpe\ro8 (bsl.) nebo na ve[ke]speros-
(jinde). ^
věděti, rodina velmi rozvětvená. Stč. a nář.
znamenalo i „znáti" (mor. vím já jednu
zahrádečku). Part. vědom (odtud vědomí*
vědomost, povědomí, nevědomky, svědomí,
svědomitý; uvědomiti si, uvědomění); vest z věd-tb.
zpráva (věstiti podávati zprávu; věstník z ruš.;
od obrozenské doby je návěst premisa; věšťtir
viz věští); part. stč. (z)věstý známý, jistý;
věda ve významu Wissenschaft, scientia,,
přejato v obrozenské době z polštiny; ale
je i lidové han.: vědomost, vědec, hybridní
vědátor. S předponami: zvěděti > zvěst (-ovati*
nezvěstný, zvěd), zvídati (zvědavý, zvídavý»
vyzvědaé); dověděti se; svědek (> svědčitir
pře- u- do-). (Nepatří sem pověděti, viz!)
Zvláštní útvary: stč. věd čaroděj, fem. nč.
vědma a p. wiedíma z r. vědma, asi z *vědoma.
Viz též vid. Obdobné množství odvozenin
u jiných Slovanů: sic. vediet atd. — Starobylý
présens vědě věsi atd. vyrostl z perfekt o vého
tvaru: věd-ě (koncové -Č je z -ě-m, v. Aitzet-

vedro 681 věk
müller Opora slavica IV 209 n. Mladší vcmb jo
přetvoření toho vědě podle athematických
présentů: *věd-nib, Fraenkel IF 59.158.
Jiné tvary byly stavěny podle jiných vzorů:
věďorrvb a partie, věd-nt- (není věd-et-\) podle
o-kmenových sloves. Vše to ukazuje, jak
soustava tvarů je u věditi nepůvodní; starý
byl jen indikativ *void-ě-m a další osoby.
Základ void- souvisí jakožto o-ový stupeň se
základem slovesa viděti (*veid-); *void-ěm vím
znamenalo původně asi stav, kdy mám
v sobě výsledek vidění něčeho. U starých
Indů je několik výroků o tom, že opravdu
bezpečně a spolehlivě ví člověk jenom to,
co viděl. I soudy žádají především očité
svědky.
vedro: horká suchá pohoda; od toho sic.
vedrný jasný, o počasí. — Pol. wiodro,
r. vedro, velrennyj, hl. wjedro. Zpodstatnělé
neutrum příd. jména stsl. a strus. vedrt, sin.
veder, b. vedar* sih. vedar, sic. vedry, vedrný
jasný, č;stv, příznivý, příhodný (J. K. Garaj,
Príručn / slovník). Psi. vedr*b náleží k základu
(s)v$i- horkem sušiti resp. nepřechodně
sušiti se, vadnouti, má však původnější
tvar bez nosovky. Starobylá přípona -ro-
ukazuje na \^elké stáří slova. Vedry čas je
ten, který vše vysouší a tím i konservuje
jisté potraviny; za stará byly a někde dosud
jsou sušeny na slunci ryby, ovoce, lesní
plody; stojný účel jako sušení mělo i uzení
masa: ud,'t> (viz) je od téhož základu. Věci
byl v sušeny ni zvláštním zařízení, maj ícím
název od téhož véd/vod-, viz odr. Ze slovanštiny
pře a o gem wedra- (něm. WtUzr ntr. atd.),
ale užíváno už o počasí jakémkoli, obecně.
vědro; sic. vedro, stsl. vědro, pol. wiadro,
r. b. vedro, sch. vjedro, sin. vedro. Jako
ř. υδρία džbán je od νδωρ voda, tak i vědro
je od názvu vody: ě je z ě (vrddhi), základový
vokalismus β ν názvu vody je nyní doložen
v het. gen. vetenas od vätar voda. Vědro je
tedy útvar typu prajazykového, předšlo-
vanský, i když protějšku jinde nemá; r náleží
k jménu vody, jež bylo r/n-kmen.
věhlas stč.: půvabnost, krása (Klaret aj.);
v nč. = proslulost, sláva (patrně vkládáno
sem něco z hlas pověst, sláva), věhlasný stč.
= půvabný, ale i opatrný, moudrý, nč. =
proslulý. Původní význam byl asi zkušený,
znalý, tak v csl. věglast, opak nevěglasT>,
strus. věgolost peritus, r. neveqlas, ukr.
nevikláš neznalec, nevzdělanec. Nejspíše z věd-
,-gols-b (složenina typu άρχέ-κακος), jemuž
se dostává výkladu slovinským rčením
vedeti glas čemu = znáti hlas něčeho =
rozuměti. Izolovanost toho slova vůbec a změ-
nv významu v češtině svědčí tomu, že je to
drvo nelidové, výtvor pro potřebu
spisovného jazyka, a že se k nám i do ruštiny
dostalo z církevního jazyka. Zdá se též,
že nejdříve bylo slovo s ne-, kladné že
z něho bylo abstrahováno.
vejce, stč. vajce, chod. vijce, mor. nář.
jxjo jajko, ale mor. vajka = varlata zvířecí.
Odvoz, vajíčko, vaječný, vejčitý. — Stsl.
aice, sic. vajce, r. jajcó, ukr. jajce, pol. jaje,
hl. jéjo, dl. jajo, b. sin. jajce, sch. jaje. —
V psi. bylo tedy *aje, přijímající jednak
hiátové j-, jednak v- (toto je jen v češtině)
a zdrobnělina na -ce. Poněvadž lat. ovum
a řecké názvy předpokládají uvnitř v
(ώων ώόν ζ *coFiov; ώεον ζ *o)Feov),
vychází se z ide. *öv-jo-m a má se za to,
že je to vrddhová odvozenina jména pro
ptáka (ř. οιωνός, lat. avis). Ale u nás
a v germánštině (sthn. ei atd.) v není,
a proto není jistoty. V j:ných jazycích jsou
názvy zřejmě příbuzné (arm. ju, pers. χαι/α,
ir. oq), ale neprůhledné.
vějíce, vějička: proutek nsbo obilní klas
(Malina) pomazaný lepem na chytání ptáků,
mor. vějica i na chytání much v chlévě;
sic. vieška (š místo č?). Od p?l. věja ratolest
(csl. věja, r. sin. veja, b. vejka). U ptáčníků
se tedv s přeneseným významem udrželo
slovo, které v češtině jinak už nežije. Ptáčník
uřízl stromek, ořezal jej z drobných větví,
místo nich posázel zbylé hrubší pahýly do
zářezů vějičkami (byly to proutky
rozštípnuté do tvaru Y, takže v jeho slangu mohly
být nazvvány „větvičkami"). Takový
stromek byl snadno přenosný, ptáčník zabodl
jej kdekoli na volném prostranství a ukryt
opodál číhal, sednou-li naň ptáci. Psi. věja
souvisí jistě s vttzv, ale jinak je mílo jasné.
Snad je totožné s ind. ναηα větev (viz
i chvoj), Č místo o bude z v'tiv.
vějička: víčko oční. Jediný doklad u Jg
z r. 1544, u Čel. stč. pověje. Souvisí se stsl.
věžda (Supr.) βλέφαρων, se sin. vejice řasy
na víčku, pd. powieka, b. vezda, sch. vjeija
brva, r.-csl. vizdi řasy, r. vezda (z csl.).
(Preslův pokus s r. věžda se v č. neujal, káře
j >j Čel.) U Jgd též hvězda. Nějaká zkrácenina
je pivučí řasa, chloupky na víčkách oka
Čel. Strus. věža víčko oční, ukr. vij η řasa. —
Slovo málo průhledné, patrně prastarý ido.
termín. Zdá se, že by bylo možná srovnati
je s wird- v sthn. wi^ťoráwa (n. Wimper);
*w~:t- (n by bylo disimilovanou anticipací
následujícího r?) by pak bylo víčko, wir.t-
bráwa brva víčková čili řasa. Dále je pří-
buzno alb. vet-ullé obrví (Cimochowski
LP 5.195), s *ved- z *void-. Pak by slovanský
tvar byl vČdi (jiný vokalismus než v
germánštině) a jeho význam víčko oční; dále je
nerozložitelné jako ostatní jména částí těla.
Čes. vějička a ukr. víja mají j (místo z
resp. žd) nějakou analogií.
vějíř, sic. vejár (z češtiny, s -ar za -íř).
Jungmann přejal v. z rus. vejer (od vějati,
srov. č. ovívati se vějířem; s cizí příponou).
vejlímek mor.: jistý druh jablek. Nejasné.
věk, u všech Slovanů. Znamená vlastně
lidské žití, jeho dobu, totiž původně asi

-vék 682 veliký
lidskou působnost všeho druhu za života,
v době síly. Pak neurčitou dobu spojenou
s životem generace. Odvozenina věčný
utvořena pro aeternus; dále věčnost. — V stě.
bylo snad též adv. vČČ = věčně, utvořené
asi podle stč. adv. bezpeč = bezpečně. Bylo
popíráno, ale bere je do ochrany Šimek
LF 71.12, Nábož. revue církve čsl. 1957.278.
— Psi. vékt. Příbuzné je nejspíše stind.
váyas- ntr. životní síla, mladická síla, věk
mladosti. Tomu odpovídá sin. nevečen slabý,
r. uvečit (iz°) a ukr. obezvičyty mrzačiti.
Za mého věku = me florente = když jsem
byl v plné síle a činnosti (v slovinštině
vystupuje do popředí pojem síly!).
-věk, zesilovací příklonná částice v č.
kdokoli-věk, pol. nikol-wiek apod.;
zkracována v pouhé -v. Je totožná se stind. -väi
stejné funkce; *vě u nás rozšířeno o -k, totéž
co je např. v kdesi-k. Meh Slavia 16.169.
veka: šška chleba (podlouhlý bochánek),
podlouhlá houska. — Z něm. Wecke f.
věkati jč. zč. a chod.: štěkati, věkot. Zvuko-
malebné. Rus. podobně vjákat, zvjágat, mad.
vakkant t/v.
vél: rouška, závoj, vejl (Jirásek), vejhel
(stč., Rohn). Ze střhn. weile, to pak z lat.
velům.
velbloud, stč. velblúd (toto znamenalo
i slona). — Pol. wielblqd, str. velbbuďb
-bluďb verbl(j)uďb, nyní r. ukr. b. verbljúd,
sin. velblody hl. wjelblud. — Obecně slov.
*velbblqďb (jen csl. též velbbqďb) je přejato
z gót. ulbandus fem. téhož významu, ale
lidovou etymologií přichýleno k velbjb =
veliký a blnditi = blouditi. Stran gótského
slova se má za to, že je z ř. έλέφας gen.
ελέφαντος slon, názvy cizích zvířat se prý
snadno zaměňují.
velebiti 1°, velebný, veleba = velebnost.
Znamenalo magnificare, činiti velikým ve
smyslu vlastním (dosud zvelebiti majetek;
laš. navelebiť si šatstva = nakoupiti). Stč.
velba maiestas (Klaret). — Základem je adj.
stč. velí (nyní veliký, v. to), z něhož bylo
utvořeno abstraktum velbj-oba > veleba
(jako chudoba od chudý), od toho pak sloveso
velebiti (jako zlobiti od zloba, chudobiť aj.).
Lidové uvelebit se = do široka se posadit
apod. je č. mor. i sic. (zde též vyvelebiť sa
např. na stromě). V han. se kříží se zalíbení: za~
velebeni v koňách = záliba Vyhl Z h. kr.
116. Meh NŘ 38.205.
- velebiti 2°: oslavovati, v. se též chlubiti se,
vynášeti se. Stč. velbiti sě gloriari Ev. Ol.,
mor. zvelba chlouba, nádhera. — Sic. velebit,
pol. wielbič, uwielbač; bělor. uvelbjac* z pol. —
Pův. velbbiti. Kořen vel- je též v het. nalla t/v
(rühmen, preisen); od něho subst. na -bbci,
cd toho dále sloveso (jako hanba — hanbit·'.).
Nč. -le- místo pouhého l je od změtení
s velebiti 1°.
velcs stč.: (asi) démon; doklady Niederle
ŽSS 2.1.114. Přejato asi z r. Veles (častější
tvar byl Volos), což byl psi. bůh dobytka,
skotii bog'L. Psi. *Vels*b, asi ze *Sslvb, což by
bylo totožné se stind. Šarva. (jiný název
boha Rudra, rovněž pána dobytka, divokých
zvířat i přírody vůbec) a av. Saurva- ( = Šar-
va), z ide. *Uelvos. V psi. proveden přesmyk
(asi tabuový, pro ostych před božstvem)
s-v > v-s. Ruština zachovala obě vývojové
formy hláskové ele i olo. Čechové přejali v.
už za úpadku pohanství, proto význam
poklesl na pouhého čerta nebo démona
(podobně poklesl av. Saurva). Meh RÉS 23.61,
AO 22.556.
veleti, v starší době = chtíti, přikazovati,
raditi; nyní (od Buriana) jako termín pro roz-
k tzování vcJ3nské nebo obdobné; velitel,
zaveleti, povel. — Stsl. velJ2 veleti chtíti,
přikazovati, sic. veliť, r. véléť, ukr. velity, b. velja,
povelvam; sch. velju pravím, sin. veleti
rozkázati, říci. — Psi. velo veleti vzešlo zo
starého slovesa athematického, zachovaného
ještě v lit. pa-velmi, pa-velti chtíti, dovoliti,
nechati a v lat. volo velle chtíti (vše z vel-),
V slovanštině jsou i další střídové útvary,
viz voliti, vůle.
velikonoce: stč. by* o veliká noc, skloňované
v obou částech (po velice noci)-, pak veliká noc
(do v-é noci) i později složenina velikono(c)
Sm 140 (dosud lidově např. han. aj. vélkonoc).
— Sic. Velká noc, pol. Wielika noc > Wielka-
noc. Jinde den: ukr. Velyk den, obdobně r. b.
sch. — Pro označení toho svátku jakožto
„veliká noc" byla základem noční slavnost,
kterou dosud podržela východní církev.
Novočeština má plurál vlivem slova vánoce
(J. Knobloch ZfS 7.302). Podle veliká noc
vzniklo i stč. označení Veliký čtvrtek =
Zelený č., Veliká sobota = Bílá sobota.
veliký, redukováno (v rychlém proudu
řeči) na velký. Vzniklo rozšířením o -k-b (vlivem
slov široký daleký hluboký vysoký,
označujících rozměrnost jako v.) z pův. velbjb
(stč. velí); i stažením z -bjb-. Stč. velí bylo
už na počátku literární doby v zániku; jsou
doložena jen příslovce stč. velím = mnohom
(v. viece) = instr. sg. neutra; nové laš. sic.
vela je nejspíše gen. sg. mask,. nebo neutra,
původně náležitý snad jen při záporu
(Horečka má 3 příklady, jen záporné: chlebn
véla nemam bylo vlastně „velikého") a p>
předložkách (srov. pol. ot wiela narodów);
v laštině vela též > velo, veli (málo v. —
velmi málo, trošinku), velej = kolik (význam
vela velej 'kolik* podle rýmového kela tt.);
velmi má koncovku instr. plur. (velmi st.
radoval by pádem odpovídalo stč. vazbo
velikými radoščěmi sě r.). Mnoho zesílených
forem: velikánský veličavý veličizný veli-
Čanský velkavý velicaný velikúený a mn. j.).
Stč. veličenství bylo velebnost, ale nč. titul
veličenstvo je asi z polštiny. Veličiti velkj'm
činiti, chváliti, vynášeti, v. se chlubiti se;

velryba 683 Vepř
vsi. dělati si čest z něčeho), nyní jen se 2-, I
iter. zveličovati. Veličina z ruštiny, veli-
káěství až nč. (není u Jg) asi z bulh. velikaš
velmož. Jako 1. člen složenin je vele-, vel-,
velko-, Presl zaváděl i velo- (-plody). Viz
i velebiti 1°. Velmož je patrně zpětný útvar
z velmožrtý (= sic. velkomožný, lidové
oslovení panských osob), tak i r. zastaralé vel-
moža z velmožnyj. Obdobné útvary u jiných
Slovanů, např. sic. velký, r. starší velij, nyní
vdik vdíkij veličávyj veličestvo veličáťsja, str.
velmi. — Za psi. lze pokládati velbjb veliká
veličiti velimi. — Příbuzné je asi ř. ερι-,
άρι 'vele-, velmi, mocně, silně', je-li ono
z *veri·; záměna lfr, § 5. (Jinak Zubatý
1.1.366: myslel na stind. variyán 'lepší'.)
velryba, stč. velryb, pol. wieloryb již od
staré doby, sic. velryba. — Složenina (vel-,
viz veliký) starého typu, kdy se mění rod
(jako louka — palouk). Staří ovšem nevěděli,
že to je savec, jim byla ,,vele-rybou". (S něm.
Walfisch asi nemá geneticky nic společného,
ač stále se tvrdí opak; tak i Vážný NŘ
41.280.)
vemeno: viz vy měno.
ven, rozšířeno v novější době o -ka (viz),
mor. venka-j (sic. vonka), nebo -k: mor.
venek ven: šél venek. Z adverbia, původně
zajisté obecně českého, se hypostasovala dvě
substantiva: jednak venek: navenek, lok.
venku, gen. zvenku (sic. zvonka, z toho sic. I
vonkajši, -ek), odtud dále č. nář. venkovní
(opak vnitřní), z toho zpětný útvar venkov
(pcdle demov, domovní) -ský^, -an; jednak
věnčí: mor. na věnčí ven, na venčó venku, č.
zvenčí z venku, po věnčí Jg. Věnčiti se
procházeti se venku, věnčiti psa = prováděti
psa venku, dok. vy°. Venkoncem (sic. von-
koncem) 'veskrze* vzešlo z vět jako probodl
ho v. = že až zbraň vyrazila koncem,
hrotem ven. Ven je z vtnt (tak stsl.; pol. dl.
wen, sic. r. von). — Vné ( > vnější, -ek) je
z vtně (tak stsl., též vině asimilací k
měkkosti Č). S předložkou zevně (srov. sic.
z-dnuká). — Vtnt a vtně vypadají jako
4. a 6. pád nějakého substantiva; má se za
to, že mu odpovídá stprus. wins mask.
vzduch. Zubatý připomínal též stind. vana-h
les (vánam = do lesa, totiž do džungle
obklopující ves, pryč z domu, ven!), oslabení
na t> by bj'lo následkem poklesu v příslovce.
Srov. s tím laš. (obdobně v pd.) do póla ven,
na pólu venku. Jsou i stč. doklady svědčící
tomu, že ven bylo původně substantivum
(Svěrák): např. umý se, ať by bylo i to, což
jest ze vna, čisto Krist (z Bauera, Vývoj).
věnec, vínek, věneček, věnčiti. Kromě
běžného významu je v. jč. i námluvy,
svatební pitka i svatební koláč obřadní =
krávaj: původ těchto významů souvisí se
svatebními obřady východních ritů, při
nichž na hlavy snoubenců se kladou koruny,
původně věnce; k nám ten název byl jenom |
asi importován z jihu. Od šedesátých let je
vínek, věneček i menší ples, překlad něm.
Kränzchen, což byl prvotně asi 'soukromý
kroužek', totiž mladých lidí (tak i dl. wěnk)
sešedších se k zábavě. — Stsl. věnbcb,
věnbčati, sic. veniec, věnčit, pol. wianek,
wieniec, wienczyc, r. venók, venČáť, b. venecf
sch. vijenac, sin. věnec, hl. wěnc, dl. wěnk.
Lit. vainikas, lot. vainike. — Psi. bylo tedy
věn^k-b i věnbCb, z *věn*b (< void-no-s), jež
patrně souvisí s ví-ti (č. stále víti věnec,
tak i jinde).
věnik, již stč.: větvička, víšek, chomáč
listí na větvi, svazek z listů, zvláště jako
„fíkový list" Evin; odtud význam zástěra
(u Rohna) a jakýsi protiklad zástěry mlíčen
(chod.); jč. vějík = otrhaný keřík jahod. —
Stpol. wier,ik z listů, r. vénik svazek
březových větviček s listím (do lázně na šlehání
těla), ukr. vinyk svazek větviček, koště,
csl. venik'b prut, sin. venik, vejnik svazek
proutků. — Český význam 'větvička' a formy
vějík, sin. vejnik ukazují, že to souvisí s věja
větev, tedy *vějbnikT>, od adjektiva *vějbm>
větvový (totiž svazek, chvost). Mad. vény ige
ratolest je ze slovanštiny.
věno, věnný (slib, list; věnná města v
Čechách = věno českých královen), obvěniti;
věnovati, původně = dáti věnem. — Pol.
wiano, sic. veno, ukr. vino, r. véno, kdysi
částka, již platil ženich tchánovi za nevěstu;
časem, se změnou poměrů a zvyklostí,
přeneseno na to, co nevěsta s sebou přináší
ženichovi. — Vzhledem k stejnému významu
je příbuzné 8 ř. εδνον (hom. εεδνον) a sthn.
widomno,n. Wittum (k tomu sloveso widmen),
vše z *ved-no-, i když Č činí obtíže (je snad
v něm vývoj edn > enn (asimilace) a pak
vývoj en > ě, § 7?). Základ ved- náleží
patrně k vésti, jež v staré době (u Slovanů
jinak zanikl ten odstín) znamenalo 'bráti si
za ženu', uxorem ducere.
věntiř vincíř vincéř větěr vm.: provázková
past na ryby v podobě velikého pytle, uvnitř
držená ve válcovité podobě proutěnými
kruhy; mívá někdy po obou stranách i sítě
jakoby křídla, zadržující ryby v proudu řeky,
aby tím snáze vpadly do vincíře. Sic.
vetierka Mihál SR 25.152. — Z pol. wi$cierz;
ukr. je vjater játir, r. vénter* ventel vjátet
vetyl vjáchir vjáchil, u balt. Němců Wenter. —
Vše přejato z lit. vénteris vrše, což je od
*vertě (lot. viete) prut (vrše bývají zpravidla
z prutů).
venýř: zárubeň dveřní, prapisky (nyní
vymizelo); sin. vanger, pol. u^gar ze střhn.
wanger, resp. z přehlasovaného wänger wen-
ger; české slovo je asi z nějakého bavorského
tvaru bez g, ale se zadopatrovým η (*venéř.
> venýř). Něm. slovo je odvozenina od
Wange tvář, ale ve významu rám, obruba apod.
Janko NŘ 3.310,
vepř. Odvoz, vepřový, -ovina; vepřovice

verbovat
684
ves
nepálená cihla (do hlíny se míchají vepřové
štětiny, v. např. ČL 44.253). Vepř je i jméno
jistých řek u Slovanů (vlastně jméno vládce
té řeky, vodního démona, jejž vídali v
podobě vepře). — Stsl. veprb, sic. vepor, pol.
wieprz, r. vepr\ sch. vepar, hl. wjapř, dl.
japš. — Psi. veprb (asi i-kmen, ale přecházel
k jo-kmenům) se shoduje s lot. vepris (a lit.
místním jménem Věpriai plur.) a dále —
kromě v — se sthn. ebur (n. Eber); latina
a řečtina mají jinou samohlásku: lat. aper,
řečtina mimoto k-: κάπρος. Slova ta
znamenala divokého kance. Zdá se, že ty
rozdíly hláskové jsou původu bud tabuového
(bázeň před zvířetem opravdu velmi
nebezpečným), nebo již praevropského (a-/e-!).
Původní podobu nelze zjistiti.
verbovat (na vojnu; zastaralé), nyní jen
pohrdlivě 'lákati za člena někam'; msl.
'hýřiti'. „Verbovanie [poddaných do
vojenské služby za feudalismu] nie je tak násilné
[jako lapání], ačkolvek i ono Lidí demorali-
zuje. Verbujúci dó itojník dostane za každého
přivedeného vojáka 10 zlatých. Pluk
zaopatří mu šat oilišný cd voJ3nského
stejnokroj a, aby mohol mládencov lákať a klamati,
dá mu hudbu, pálenku, víno, všetko na
účet oných 10 zl." (Št. Janšák, Slovensko
v době uhorského feudalizmu, Brat. 1932,
112.) Sic. verbuňk „druh tance, tančený
původně při odvodech" PS (z n. Werbung):
proniklo na jižní Moravu: verbuňk Podl. 152
(jeho tanečník je verbunkoš, toto z mad.,
v. Sulán PIDebr 39.14, verbunkář, verbíř);
sic. verbovanec; č. verbež, hl. wjerbjez = sver-
bovaná sběř (-ez jako v drůbež, mládež). Pol.
werbowač. Vše z něm. werben.
věrdunk -ňk stč.: čtvrtka hřivny, kopy
(asi 16 grošů apod.), sic. verdúnok. Pol.
wiardunk, stpol. wierdunk (z češtiny?). Ze
střhn. vierdunc (nhn. Vierding).
verebažit val.: dělati si legraci SvK.
Nejasné.
vereš mor.: kůň železňák. — Z mad. veres,
vörös t/v. Sulán PIDebr 39.16.
verpánek: ševcovská stolička (lid.). Z něm.
Werkbank pracovní stolice.
verš, mor. i vrš vrš vrch; lidově znamená
i strofu písně (přen.: odespati si jeden verš
apod. = chvilku) podle „veršů" biblických.
Veršík, veršovati, veršovec. Pol. wiersz, sic.
verš. Vše z lat. versus.
věrtel, mor. též vrtzl: 1/4 hektolitru; kdysi
čtvrt korce (plošná míra), čtvrt korce dutého
(míry na obilí), = čtvrt nik (= téměř 1.'4 hl).
Pol. wiertel, wirtel. Ze střhn. viertel V4 míry.
Srov. i achtel.
věrucha laš.: člověk, který něco
nepatřičného provede, zavěrušiť nevědomky
schovati, zastrčiti, ztratiti, val. z. se zdržeti se
někde déle, než je slušno, zaverucha neposeda.
Nejasné.
verúňk, vejrunek: z něm. Währung cena,
číslo, totiž peněz, obaživa (např. deset zlatých
vídeňského verwhku, D u Jg). Pak „plat jistý
v lhůtách odváděný" Jg. Dosud v podřip.
vejruňk Hal 102, ale ve významu lhůta.
veřeje, veřejný v starší době 'veřejavý' nebo
'stěžejní, cardinalis' (u Hasa), tak i pol.
wierzejnyv 16. stol. 'obecný' (u Komenského,
proti 'částečný'), nyní publicus; tento
význam je nejspíše od toho, že věci pro
známost všemu lidu určené byly přibíjeny na
vrata, nejen listy, ale např. i slamSné věnce
na potupu zmrhalým dívkám („veřejná
hanba" byla tedy vskutku na veřejích, věnec
nesměl být odstraněn, visel tak dlouho,
dokud ho vítr neserval). — Stsl. verějz,
sic. veraj, pol. wierzeja, r. verejá, sin. veřeje.—
Psi. verěja od ver- (v otz-vříti, za-vřtti), srov.
i vratoi z vor-toL od téhož ver·; přípona -ěja
jako v stižej.
věřiti 1°, viz vira.
věřiti 2° ve val. (vždy se záporem): už sa
nevěřím dočkat, až přijde neděla = nemohu
(Bartoš: „velmi netrpělivě Čekám").
Zpravidla druhé sloveso (infiiitiv) mí na-:
nevěří si ho vynachválit „velmi si ho chválí" Β
(původně: nemaže si ho ani dost
vynachválit). Tyto a další věty jsou u Bartoše SI
479. Svěrák 128 mí pro nenavsřit si
ekvivalent „nestačiti"! — Sic. neverí sx vody
napit = nemůže se jí dopíti, už neverí
dočkat = nemaže se dočkat K. — Psi.
ver ι veriti; to je v sic. Ale u Valachů splynulo
s věřiti credere, proto je vě-, Příbuzno je
staroirské fer-, jež mj. (gewähren) znamaná
i 'genügen' (stačiti), střhn. wzr(e)n dara e,
verweilen, ausdauern, bei Kräften sein
(vydržeti, moci).
ves, víska, štč. véska; vesní vesnický, do3ud
jč., od toho vesnice; veský < ves-ský; ze
spojení na ves (mor. běž náves) a na vsi (m)r. je
návsi) vznikla hypostasí jmána návsí a náves,
prostranství uprostřed vesnice; na Vysočině
se podobně říká: je na dědině = na návsi,
srov. val. na místí = na nám33tí; jíti k
někomu ve své vesnici na boseJa je v3. jlu
(k sousedom) dousi, byl jsem u nich veusi, též
na Horňácích idem do vsi = do společnosti,
za galánkou; obdobné výrazy u Slo vinou
a Lotyšů; jč. povíski = náves; sic. povsiioha
(podobně polsky), > mor. povsinka — kdo se
toulá po vsi. — Stsl. VbSb, sic. ve jméně
města Spišská Nová Ves a v častém míst.
jm. Vieska, pol. wies, strus. vesb, hl. wjzs,
dl. wjas, sin. ves vas. — Psi. VbSb. Udrželo se
do dneška hlavně na západě, rus. je derevnja,,
u vých. a jižních Slovanů selo. VbSb vzniklo
rozšířením (o příponu -i) starého
souhláskového kmene, totožného se stind. vi4- obydlí,
dům, av. vis- (čísti nepochybně 111-) duna,
vesnice, rod, tedy z *νί$-ί; jinde je *voiU-i
ř. οίκος, οικία dům, lat. vicus skupina doma,
ves, městská čtvrť. Ves tedy původně bylo
pouze bydliště rodu, tj. skupiny rodin,

veselý
pocházejících od téhož prapředka. Proto vsi
byly nazývány pouze podle rodu, např.
Jaroměřici (nyní -ice) — potomci a
příslušníci Jaromírovi. U Srbocharvátů místy
dosud malé vísky jsou obývány jen příslušníky
jednoho „rodu". Se zánikem zřízení
rodového rozpadá se i rodová jednotnost
slovanských vsí.
veselý, u všech Slovanů (stsl. vesel*, sic.
veselý, r. vesel, pol. wesoly, b. sin. vesel, sch.
veseo); veseliti (se); veselost (jvč. i svatba'),
veselí, stč. veselte; veselka svatební veselí,
svatba (v. Voráč 47), nově veselíce spolková
taneční zábava. — Psi. vesel*. Podle toho, že
něm. lustig veselý je od Lust chuť, chtíč,
libost, potěšení, tedy původně 'chtivý', je
možno souditi, že vesel* má ves- z *vett-,
které je v stind. vaé-mi chci, přeji si, toužím,
viz vášeň. Je i druhá možnost, že je od
základu ves-, který je v lat. vescor (z ves-sko-)
živiti se, ale i užívati něčeho, baviti se,
těšiti se něčím, např. rozkošemi, zbraněmi,
odměnami, a v gót. wisan veseliti se
(schmausen). — Stejné veiel- vidí Krahe
IF 57.113, 111 70 též v ilyrském osob. jméně
Veselia, které je glosováno latinským Feli-
cetas (tak), znamená prý tedy Šťastná.
veslo, tak i sic. stsl. sin. sch. b. r. (přízvuk:
r. veslo), hl. wjeslo, dl. ujaslo, pol. wioslo. —
Psi. veslo: nikoli od vez- ve vézti, jak se
obecně tvrdí, ale od *vegh-, které je i v něm.
bewegen pohybovati něčím. Přípona jmen
nástrojů -slo: veslo je nástroj, jimž se člunu
dává pohyb; tedy z veg-slo.
vesna, tak i sic. stsl.r. ukr. sin.; pol. wiosna.
U nás má historickou kontinuitu jen vm.:
laš. val. vesno (ntr. podle léto), adj. vesní
jarní, vesnít sa (začalo sa v. = nastávalo jaro,
vývěsná se = nastane jaro). Spis. (básn.)
vesna přejato v obrozenské době z ruštiny. —
Psi. vest á a lit. vasará léto vznikly odvozením
(přípona -a jako v zima) z ide. jména jara,
vězícího v lat. věr, ř. εσρ, stisl. var, sti.
vasartá- mask., o němž se má za to, že bylo
původně různosklonné: ves-rjn-, tj. nom.
*vesr, gen. ves-n-es. V slovanštině vzat za
základ kmen z pádů nepřímých, v baltštině
z přímých. Hledati další souvislost toho ves-
8 nějakým slovesem by bylo svrchovaně
nejisté.
vesta, tak i sic. Nejspíše z něm. Weste, to
pak z fr. vestě < lat. vestis šat.
vésti; 1° ved-; zvláštní významy: dovésti
uměti, odtud dovedný, dostalo svůj význam
asi zkrácením rčení „dovésti něco k
dobrému konci", zvésti se vydařiti se
(nezvedený chlapec) = vyvésti se (obilí se vyvedlo,
zvedlo), povésti se vzešlo asi ze situací
takových, že např. bitva, svatba, řeč, hádka
se vede, dokonavě zvedla se = dovedla se ke
konci, totiž dobrému; val. povúdný > pů-
vodný povedený, zdárný, vyhovující;
provésti, vyvésti něco špatného = pův. dokon-
veS
čiti, úplně vykonati; mor. ovésti (srov. č.,
podvésti) oklamati (ovádlt přemlouvati) mělo
asi za východiště představu, že obět klamu
vedena ne přímo k cíli, ale oklikou, nepravou
cestou, zavedena jinam; mor. zavést se
(zavodit se) uvésti se někam jakožto ten a ten, ale
klamně nebo jen záminkou, odtud závodka
záminka. 2° vod- má iter. voditi (nové
termíny vodic, vodivý) a několik jmen: důvod
(od dovésti ve starším právním významu
dokázati správnost něčeho), od- pod- prů-
(do]roJod) pří- roz- ú- ( < Vbvod-, r. vvedenije;
úvod šestinedělky = uvedení do kostela
k „očišťování") zá- ( «/» zavésti si pekařství,.
srov. vésti pekařství), pů- (asi „vyvedení",
odkud je co po-vedeno); provod viz zvi.; stč.
ρ -ovoditi kcho (s) světa > sprovoditi se světa
= popraviti, odkliditi, vl. doprovoditi k
šibenici (např. v Táb užito jen o takovém
„doprovodu"); svody (svésti), ale vč. svodnice
(mor. schodnica schúdnica svud svudnica svůr-
nica zvodna zvodeň zvodonč sfodnica), brázda
šourem přes svahové pole na svádění vody
za přívalu; dovozovati, vy-, pro- (postv. provoz
podniku); sic. expr. vodáckaťvoditi bezúčelně,
podváděti. 3° vad-: provázeti atd., prováděti
(d je nové, analogické), uvádtti atd.; dová-
dlti, vyváděti bujně si vésti, je od dovésti
vykonati, srov. sic. vyčínať, stvárať, vy rabat ve
stejném významu; sic. vádka šestinedělky =
úvod. — Všeslovanské: sic. vediem viest atd.
Pův. védo vésti; má přesný ekvivalent jen.
v baltštině: lit. vedu testi t/v. — Odedávna
se kladlo též ve spojení jako strus. vésti ženu
(srov. lat. uxorem ducere) = přiváděti si ji
z cizí rodiny a oženiti se s ní, odtud lot.
vedama nevěsta, lit. vestúvěs svatba, sti.
vadhü- nevěsta, mladá paní. Podobný kořen
je v ugrofinštině (nemusí být z indoevrop-
ských jazyků!): mordv. veda, mad. vězet
vésti.
veš vše vše, zájmeno. — 1° V nom. a akus.
(jsou to tvary jednoslabičné!) rozšiřováno
o -chen -chna -chno (což proniká i do celého
plur.: gen. všechněch atd.), toto -chen je asi
totéž co -chný ve věchný a menechnčjší; o -cek,
ze vusjaóbska -q -y (NA sg. fem., NA pl. fem.,
ntr. mask. neživ.) od vbsjak + bsk-, tedy
všecka -u -y, z toho všecek všecko. — 2°
adjektivní odvozeniny: všaký z Vbsj-ak*,
srov. taký jaký onaký; všeliký, srov. stsl.
jelik* vedle tolik*, č. toliký od to-, splynutím
s jaký je všelijaký, pak vseli- připojováno
i jinam, např. všeli-cos; veškerý tvořeno asi
podle kolikerý, veškeren má -en podle všechen.
— 3° adverbia prostá: mor. sic. vše (ale
u Kyjova všecko) Vždy', Ν sg. ntr., říkali
im všecko Frantákovci vesměs, všeobecně =
všecko (všichni lidé) jim říkalo F.; však
z ntr. všako (viz zvláště), vždy z vbšb-dy
(srov. k*-dy > kdy), vždycky (-cky z vše-cek),
vždyckny (toto Sm 247); stč. veždy mylně
čteno jako vezdy, což se drželo do nedávná;
S5

veš 686 vetchý
všudy všude z vbsj-ydy -de (srov. kudy,
tudy, stč. všidy, nč. všady -de podle tady),
mor. všahdě s h podle všehda. Spojka
vždyť obsahuje zesilovací t; její význam se
vyvinul jako při však. — 4° útvary z výrazů
předložkových: stč. zavše vidy, mor. zavde
~dy někdy; ovšem pův. 'zcela, úplně', nyní
'zajisté', z myšleného o všem způsobu, činu,
skutku apod. (= ve všem způsobu...);
od obrozenské doby povšechný = po všech
částe3h (bodech) zběžně přecházející. — 5°
složeniny a spřežky: vše-mozný vše-mohoucí
(stč. všech-mohúcí z všeho-, pol. wszechmogqcy)
vševládný všetečný (-t-bk-), všední z vbšbdbňb-jb
(-bjb > í, ostatek podle jarového pravidla),
jč. jvč. všední den je všídeň všídenek šejdenek,
ke všedenku, adj. všidní; vší-deň má vzorem
asi tj-den. Obdobné bohatství tvarů je u
jiných Slovanů. — Toto zájmeno mělo záp.-
slov. podobu Vbšb, jinde VbSb. Protože
lite vsky je visas, vychází se zpravidla i pro
slovanštinu z vbso-, ale různost š/s dělá velké
nesnáze; š/s se vykládá pomocí druhé pala-
talisace, ale poněvadž není jiných příkladů
než dva (tento a pozdní csl. posmisati,
nasmisati), stojí ty výklady na písku. Nám
se zdá, že je omylem viděti zde původní
ide. s. Jde tu patrně o ide. U: nelze přece
odděliti (jak se činí!) od našeho slova stí.
viéva- všechen (-va- bylo přidáno podle
earva- = úplný, všechen, každý), jež má é
z *#. Lit. visas musí být přejato ze
slovanštiny, jak soudil ι už Miklosich a nedávno
Szemerényi. Bylo-li tedy základem vik-, je
nutné především hledat novou etymologii.
Výrazy pro pojem 'všechen' jsou přerůzné,
jedině pant- je ve 2 jazycích (řečt., tochar.).
A původ mívají podivuhodný: lat. omnis
je z plur. om*ěs, to z horniges (tak Bréal
MSL 5.344 a Bröndal Mil. ling. off. ä H.
Pedersen 265n, tötus pak vzniklo adjektivlsací
z juxtaposice arx toto (= tvrz a lid), kde
totz bylo nakone3 chápáno jako adj-aktivní
přívlastek slova arx (Szemerényi, IBzKW
12.195 n.). Soudíme, že obdobně vzniklo
VbSb: plurál Vbsi je asi totožný s plurálem od
VbSb = vesnice, pův. rod (sešli se vbsi =
sešly se celé rody, všichni lidé). Vé lský plurál
viéafi má obecný význam asi 'lidé' a označuje
často lidi vůbec, také Dásy, bohy, démony
atd., naproti tomu se objevuje velmi určitě
ve významu 'poddaní' (Ludwig). Nejdříve se
tedy konstituoval plurál Vbsi 'lidé = všichni'
se' skloněním podle ti od ten, tedy vbsěch-b
podle těch*b atd. Singulár je druhotný,
mladý (jako v lat. omnis), odtud pochopíme, že
se v něm uplatnil vliv zájmen různých:
u západních Slovanů především zájmena
jb ja je, odtud Vbs-jego > všeho atd., š
zde proniká pak i do plurálu; jinde zájmena
8b (sego, podle toho vbsego) a ťb (vbsěmb
instr. mask.). Chápati VbSb jako singulárové
adj. umožnilo i slovo vesmír, což je slovo
„nově utvořené" (Gb HM 3.1.513), asi
spřežka z nespojkovóho VbSb miri» = ves
i mir (obyvatelé vsi, i nedosoělí, a mir'b,
obecní hromada, tedy = všichni lidé,
veškerenstvo, ovšem v obzoru jedné vesnice!), což
bylo potom chápáno jako 'celý mir, svěť.
(Stručněji toto Meh v ZfslPh 22.224.) Stejný
názor naznačil E. Lewy MünchStSw
14.1959.8: „Totéž je „Dorf" i „all", neboť
pro člověka starověku se vláda práva
a zvyku končila na hranicích vesnické role".
veš, z toho jč. všíně, mor. všeně, všina*
zhruběle laš. sic. všenák; srov. pd. wszonka.
Κ veš patří zajisté i stě. veska, jmSno jisté
nemoci (Klaret), mor. vešky podkožní pu-
chýřky aj. (sic. vešky omrzlina, vosky
svrbění mezi prsty nohou ajj; pův. to byla
nemoc, dnes vymizelá, kterou působil hmyz
podobný vším; vyžíral podkožní svalstvo
a časem se v chumáčích provaloval skrze
kůži ven. — Psi. stsl. vbšb, sic. voš gen. vši,
pol. wesz, r. ukr. hl. voš, sin. veš vuš, sch. vaš,
b. váška, dl. veš voš. — Příbuzno s germ. lüs
(něm. Laus) (W. Schulze 59); slovo asi „pra-
evropské".
věští: věštecký. Odvoz, veščec > věštec,
pův. čaroděj, hadač, věštice vědma (mor.
věšÓica věštka divoženka, laš. sic. věštica asi
'hadačka'), nč. věštiý věšťcyně věštiti věštba
věštebný věštírna, stč. bylo i věštěvanie9
věšťování. — Stsl. věštb věštica, sic. věštit
věštec věštba, pol. wieszcz prorok, wieszczy,
r. vešcij, ukr. vyšěun, sin. vešca vědma, -ec
čaroděj, sch. vest, -ica, b. vest, -ica. — Psi.
věštb, od *věstb < věd-tb, vědění. Psi. bylo
též věštica: věděti, hádati, věštiti budoucnost
bylo zaměstnání především ženské; lid ty
ženy měl za „vědoucí, vědmy".
veta 1 ° jen v obratech vetx za vetu — stejné
za stejné (o placení, náhradě, pomstě apod.),
odvet i odplata, povet2ti nahraditi Jgd. Bylo
i stč. vet vadium (Klaret). — Sic. ojediněle
veta odplata, veťd si odpláceti si, vyvetit sa
vymstíti se, pol. W2t za wzt, wetowac spláceti
rovným, pow tywač odw tyivic nahraditi,
hl. wj:t2 sázka, sch. sveťti se pomstíti se,
osvětí pomsta. — Ze střhn. wettz zástava,
pignus, sázka, splacení dluhu, pokuta soudní.
veta 2° ve rčení po něm je vet2, val. uz je
veta == zle, srov. střhn. adj. wettz finitus.
veterán, evropské slovo, z lat. veteränust
starý voják, od vetus starý.
větev, nář. i letvinka PS, klad. jetle, jestlič-
ka. Odvoz, větviti se. — Csl. větbVb, koL
větubje, sic. vetoa, pd. wietzw, r. veto' vet·
ka. — Původ nejasný. Začátkem se shoduje
svěja (viz vějíce), koncem spol. wltwz vrba,,
r. vitvina větev, ale to může býti jen náhoda.
vetchý, nář. veiký (Páka); vetšeti, zvetšelý;
veteš -nik. Vetech (val. vetak SvK) měsíc (jmen*
ný tvar, srov. nov měsíc a pln) byla ta čtvrfc,
kdy měsíce ubývá: stč. měsíc je na vetchur
laš. na vetku, pol. na wietku; vetech tu mylněV

vezdejSí
687
vSti ti
pojímáno i za subst.: na vetech měsíce, na
větách Hod 55, pod. sic. na votoch Něm.
7.630. — Stsl. psi. veťbcht, sic. vetchý,
r. vetch vétchij, ukr. vctchyj, pol. wiotki, hl.
wjetki, dl. wjatki, b. vetich, vecht, sch. vet. —
Shoduje se s lit. větušas a dále s lat. vetus
a vetus-tus, což obé značilo vlastně 'stářím
sešlý', stejně jako naše slovo.
. větiti 1°: zotavovati se z nemoci, ze škody,
z pohromy: už se vetí, zvetil se; tak tak že se
vyvrtíme vystačíme; už se tak všelijak vetíme
živoříme, „oháníme, tlučeme se" B, vetíme
se jak můžeme, vyvltil se živobytím protloukl;
vyvltlt se (z nesnází) dostati se, vyjíti Jg, vy-
vct't syna dovésti k samostatnosti Hod, ten
se navetíl B, zvetit se PS, zventit se L.
Vzhledem k významovému ekvivalentu 'tlouci se'
je možno za dokonalý protějšek pokládati
Ht. v'tjti t/v (prügeln, schlagen). Další
původ nejasný.
větiti 2°: mluviti v od° odpověděti, vč. od°
se zříci se, vzdáti se LF 50.102; vy° mluvením
vymoci, vyvésti Jg; viz i povědětiX Závěť;
dovětek. Nový termín vita, sic. veta. Stč.
doložen aor. věcech vecěch věcech, z něhož se
udrželo jako archaismus vece řekl, odvěce; vě-
cěli, odveceno. Stč. oběcěti slibovati (zvláště
božstvu), dosud han. oběcet, msl. oběcat za-
slibovati, určiti pro něco, vynakládati pro,
laš. zaoběcany prokletý; oběť, obětovati.
Přívětivý pův. = kdo se umí „prihovoriť". —
Stsl. věstiti, sic. óbecaí věnovati, přislíbiti,
prívet ρ ο lov, stpol. obiecac zaslibovati, r.
otvctiť odpověděti, sovět rada, privet
pozdrav, ukr. zavicaťj předpovídati, sin. obe-
Číxti slibovati, sch. vijetiti t/v, víc di raditi se,
vece vijece sněm (stč. vieca synodus u Klar,
z csl., ot viece velikého ŽWittb 39,11),
b. óbeltija. — Základní sloveso je tedy v ú-
padku, jen *ob-vetjati se drží a několik jmen.
Původ je málo jasný, odjinud lze uvésti jen
lit. vaitmti říditi, určovati, posuzovati, míti
za to, prus. waitiät mluviti. Nicméně
vzhledem k tomu, že jde o mluvení slavnostní,
významné (sněm, radu, závěť, zaslíbení
božstvu), a vzhledem ke germ. paralelám lze
se odvážit této domněnky: vět'ti může být
z *věťb mask.; přijmeme-li, že kt > t před o
(srov. pot), možno vyjíti z *voik-to- jednání
(k lit. velkti, viz věc); srov. něm. dingen
jednati na soudě, mluviti, od Ding sněm,
shromáždění, věc a gót. mapljan mluviti od maf)l
shromáždění, trh. Prus. waitiät by pak bylo
přejaté ze slovanštiny.
vetla: vrba. Zachováno jen v místních
jménech Vetlá, Vtelno (srov. p. Wtelno)
a Telnice. — R. vetla vrba. — Psi. viťbla,
ide. *vitulä. Příbuzná slova viz pod jíva.
větší, val. věchnější větší, věchnéj lépe
(odtud zpětný positiv val. věchný veliký,
prostranný), jč. věčechnější: chn mechanicky
připojeno, srov. menechtnější; ntr. více,
stč. viece; adv. stč. (v)zvieci (vz -f akus. od
*viecě velikost) > zvíci, srov. zdéli, zšlři.
Stč. bylo věcí, fem. věcši, věčsi, větši, podle
toho pak i mask. větší. — Stsl. v§štii věšte,
sic. vačší, viac, r. knižně vjašóij vjašce, pol.
wiekszy wiec, hl. wjetši wjac(e), dl. wětšy
wěcej, sin. veČi vekši veó, sch. vec vece, b. veÓ
veóe. — Z *vet-jb(jb) vet-je, což sloužilo jako
komparativ k velbjb. Základ vet- je zcela
nejasný.
vetuía: koza jalová n. dosud neoprčená.
Pol. wetula, ukr. vatulka t/v. — Karpatské
pastýřské slovo. Z macedorum. vitula kůzle,
kozička jednoletá (to z lat. vitula jalůvka,
i mládě jiných domácích zvířat; to i lat.
vitulus tele jsou od názvu pro rok: ř. έτος
rok).
veverka, stč. veveřicě, mor. nář. (a sic. r.
sin.) veverica; vslc. brevirka Bf. — Stsl. psi.
věverica, ukr. vyvirka, pol. wiewiorka, hl.
wjewjsrca, dl. njewjerica, sch. (v)jeverica, b.
veverica. — Souvisí s lit. věveris voverě, lot.
väveris, -e, kymr. gwywer a pers. varvarah t/v,
dále s lat. viverra fretka a ř. αΐέλονρος lasice.
Příbuzno je i něm. Eichhorn, stangl. äcwern
ap., veverka; v germ. první v disimilací
vypadlo a ai přichýleno k aik dub. Slovan,
slovo je z *vai-ver-, jinde je vi-ver-, vä-ver-f
ver-ver- apod., vesměs zdvojení základu
ver-, úplné nebo částečné, popř. disimilované
(vai-ver- upomíná na typ παι-πάλλω). Ο
vlastním významu toho ver- jsou jen nejisté
dohady. Snad je to^slovo „praevropské".
vévoda, již stč., stažením z voje-voda — kdo
vede voj (slovo všeslovanské, složenina
starého typu: stsl. pol. r. vojevoda, sic. b. sch.
sin. hl. dl. redukcí voj voda). Byl to u starých
Slovanů zkušený muž, hodný obecné důvěry;
do své hodnosti dosazován jen pro válku.
Jinde se obdobné názvy dux, Herzog časem
stávají vysokými tituly, naše vévoda je pak
jo jich překladem. — V stč. vévoda se provedly
další změny: úžením vívoda, pak mylnou
etymologií vývoda > vajvoda > vsjjo la Gbl. 211.
Vajvoda přešlo k Madarům a stalo se tam
titulem pohlavárů, správců, náčelníků;
jakožto cizí slovo redukováno v ústech lidu dále
na vajda, tak zváni náčelníci cikánů; od
Madarů přešlo vajda zpět na Slovensko a na
Moravu; tu se stalo přezdívkou pro tlusté
staré lenochy (takoví jsou právě ti cikánští
baroni).
vezdejší, lidovou etymologií (spojením se
zde, zdejší) ze stč. vezdajší, to z adv. vežda <
vbšb-(gT>)da = vždy. Sic. ojedinělé všehdajší
chlieb je z všehda < vbšb-gi>da = všeho času,
vždy, od goďb čas (viz hod). — Tento překlad
řeckého επιούσιος se přimyká pojetím k lat.
překladu quotidiänus = každodenní, nikoli
k pojetí supersubstantialis, které odpovídá
řeckému. Tedy vezdejší (o chlebu) znamenalo
v otčenáši „vždy jsoucí", kdežto lat.
quotidiänus na tom místě = každodenní;
toto pojetí se do předcy ruského otčenáše

vézti
688
vidle
dostalo (podle J. Cibulky, Slavia 25. 413)
vlivem starohornoněmeckého překladu, kde
je emizzihic, emezzigaz ap., a to v 1. polovině
9. stol., tj. před Cyrilem a Metodem, kdy
na Velké Moravě působily misie latinsko-
bavorské.
vézti: 1° vez-, zvláštní významy: vč.
svézti se na někom, msl. odvézt sa (a val.
zvésť sa, vč. svézt se na η 3kom) = pomstíti se,
vyšlo asi z představy jezdce, vezoucího se
na vzpírajícím se koni; převézti oklamati,
kalk za něm. überführen; 2° voz-, viz vůz;
"iter. voziti, -idlo, vozba (stč. = vožení),
vozka, vozataj se starobylou příponou (a)-tij,
srov. rataj, přenesenou od sloves na ati;
vývoz, úvoz (je toho s úvoz Jg = že to lze
uvézti), přívoz ( < prie-, od převézti); úvoz
hluboká cesta, z o-, asi z pojetí vb-voz-,
že častým ježděním (ale hlavně vymletím
za prudkých dešťů) vniklo se v hloubku,
do hloubky (dnes lidu už nejasné, proto je
vč. chod. souvoz, mor. súvoz, jč. vejvoz);
povoz pův. povezení, robota s vozem, odtud
povozný -ní, dále nynější povozník speditér,
význam 'vůz' vzešel z obratů jako povozem
stěhovati apod. Viz i oboz. 3° váz- z vaz-ja-ti:
odvážeti atd. > dovážka navážka zavážka;
sic. zadovážat opatřovati, nabývati, pův.
dovážením si zaopatřovati, z toho zpětným
postupem zadovážit si, ba dokonce i
jednoduché laš. (od slovenských dělníků přejaté?)
dovážit si opatřiti si, koupiti si. Mnoho
obdobných složenin u ostatních Slovanů. —
Psi. je vézti voziti vozy, vozatijb važati. I le.
základ byl vejh-, znamenal pojem zcela
přesný: jeti, pak dopravovati vozem n.
saněmi; je v lat. vehö, stí. váhati, lit. vezu ver.ti
vézti, ř. δχος vůz. (Od tohoto vejh- je třeba
odlišovati vegh- prudce pohybovati, viz
veslo.)
věž, vm. veza, han. věže L; věžní, věžatý. —
Stsl. psi. věža, pol. wieza, hl. wježa, dl. wjaža,
sic. sin. veza. — Pův. znamenalo, jak
ukazují strus. památky, stan, kočovnickó
obydlí, přístřeší (dosud sev.-rus. veza = la-
ponská jurta; Podvys.), dolnoluž. dosud
(obytný) dům, chrv. u Bratislavy vježa =
kuchyně, ve které se bydlí; mor.-chrv.
předsíň (Vážný Čak). Byla tedy vyslovena
domněnka, že souvisí s vézti, že to byl
původně převozný domeček. Jsou zprávy,
že takové (na kolech) měli Skythové a jiní
kočovníci. U balkánských Slovanů jsou
. dosud známy budky se saňovým spodkem:
je to trvalá součást hospodářství, v létě se
přivlekou na pole, které je třeba hlídati,
na zimu zas odvlekou domů. Vůbec doprava
saněmi i v létě nebyla nic podivného, byla
dokonce posvěcena tradicí do té míry, že
pohřby konány na saních v létě, ještě
nedávno např. na karpatské Ukrajině. — Spíše
však bude věža příbuzné se sthn. sweige
i nyní Schweige Schwaige) Viehhof, Sennerei,
k tomu příslušná pastvina, ba i samo stádo
dobytka. Něm. slovo je ze *svaigh-; věža
bude z *vaigh-jä. Slovo asi praevropské.
Κ něm. významu je blízko staroruský
(přístřeší) a poněkud i dolnolužický; jinf
Slované použili slova věža jako náhrady za
mizející synt (jež je stsl., znamená πύργος
a souvisí s maloasij. μόσσϋν; o tom Meh LF
72.75; mizelo pro shodu se synt, mužský
potomek), a tak mu dali nový význam.
věžník: rasa domácího nebo ovčáckého
psa PS; již stč. (Klaret). — Jg soudí, že to je
odvozeno od věž, znamenajícího dům jako
dosud v dolní lužičtině. Pokládáme to za
správné. Jinak historie není jasná: snad
přejato v staré době ze severu, zpoza Sudet,
v době čilých styků česko-lužických.
vi(je)! interjekce pobízející koně. Pd.
wil wio!
vice- v titulech (vice-president, lid.
výslovnost více-), č. místo- (-předseda): z lat.
vice, ablativu od vicis záměna, zastoupení,
vystřídání. Něm. Vize-, franc. vice- atd.
viď, 2. plur. viďte. Stará 1. os. sg. vědě (viz
věděti) = vím, zachovaná v stsl. a stč., byla
vkládána do řeči ve významech 'totiž,
vždyť", ale i 'že ano!, pravdaže' (stč. věděr
védě, veď stojí místo lat. nonne, Hujer 1.104);
plné vyjádření by bylo asi vím, že [souhlasíte,
uznáváte to] apod.; klesá na příslovce a mění
se v mor. a sic. veď, chod. ved(že), vet B. pL
vete), č. lidové viď(že). Touž funkci mělo
pol. wiem (nyní bowiem), v ř. koiné οΐδα
(οίδ' ότι); i u nás někteří vkládají víme.
vida! citoslovce podivu, překvapení, asi
'podívejme se!'. — Původ nejasný. Snad
vzniklo zkrácením z vídali tol, srov. sic.
nevídali! Jsou i jiné pokusy.
viděti; part. pres. vidomý (ne° = slepý);
vidina ideál (má Jungmannova Sloves-
nost 1820), vidmo (od Presla); mor. sic-
vidný (je vidno; han. vědně), vidnět svítati,
mor. rozvidnit se; očividný zřejmý, je však
nové, asi náhrada za oěividomý; val. na vidík
(dáti něco: aby to každý viděl), bylo to na
vidíku, je ze sic. na vidok (to pak je
zkrácenina výrazu navidomoěi, pův. *na vidomo
očú; jinak Mihál SR 25.104: z *na vidomé oči).
Post v. vid ve rčení ani vidu'ani slechu; vid
aspekt je však z ruštiny. Zvi. obrat: vč. já
bych te neviděl = nevyhovím ti, mor. viděl
bych těl zápor vynechalo. — Psi. viděti,
vidonťb. U všech Slovanů. Ide. veid-jvid-
v lat. video, lot. viedět t/v, stind. věda-
vzhled. Stav mysli po vidění něčeho je
,,vědění" o tom, příbuzno je tedy i věděti.
vidle, stč. mor. vidly; sg. byl pův. vidla
fem. jako mědlice (r. víla, b. vila -ica; jinde
plur.: sic. vidly, ale vidlica, vidliěka, poL
widly atd.), odtud vidlice, vidliěka. Mor.
vidloVat snopy napichovat na vidle,
přehazovat vidlemi apod., návidlí sena =
množství, jež se dá nabrat vidlemi. — Od ví-ti

vidrholec 689 víla
(přípona -dla značí nastroj): musíme
předpokládat, že prvotní funkce vidly bylo
sloužiti k navíjení příze, a že pův. vidla bylo
totéž co starobylé motovidlo zvané vidélkové,
mající tvar Υ a dosud známé u většiny
Slovanů (v. zvi. Zelenin 158: tu vilka je
právě ona větvící se část motovidla), vidle
snovací Jg z D. Pro toto pojetí svědčí
r. bjánki, vjanki vidle (na seno) z ^obvijawbky.
Když však slovo vidla bylo rozšířeno na
všecko náčiní podobné, ale funkcí docela
jiných, byl prvotní nástroj přejmenován
na mcto-vidlo.
vidrholec vč.: o samotách položených
daleko za vsí, vysoko, špatně přístupných,
ale vystavených větrům, sněhu a mrazům
se říká, že jsou „na vidrholci". Zč. vidrhár t/v
Vek. Nejasné, jistě cizí.
vidřit: mor. z- shlédnouti, vypátrati (a han.
zvitřet zpozorovat KpU), val. zvadřit uslyšeti,
dověděti se, mor. zjátřit zpozorovati (srov.
ňátřit). — Pd. zwydrzyé sie. na čem = dostati
zalíbení v čem (např. v nějakém jídle). Patří
sem i sic. zvidralý zchytralý, previdrený pre-
fíkaný, vietiť bystře pozorovati, pátrati,
vyhlížeti? Vše nejasné. Snad ani nepatří
vše do jedné skupiny.
vích, sic. viecha, pol. wiecha, ukr. viclia,
r. vechá. — Vích ze slámy je odedávna
znakem, že něco je zakázáno (na větvi
stromu, že zakázáno trhati ovoce; na kolíčku
v pěšině přes pole, že se nesmí tudy choditi).
Val. vícha bývá i prut na konci zahnutý
ve velké oko; takový se vsadí do zakázané
pěšiny (Václavík 274). Vích byl i znakem
výčepu. Klaret má viech mezi názvy
rybářskými; dosud kladou rybáři v Mazovsku
i jinde vích z hrachoviny na noc do vody
(zalézají do nich zvláště úhoři, ale i piskoři),
ráno pak jej rychle vytáhnou i s rybami ve
víchu uvízlými (Meh LF 70.78). Odvoz.
véchttbi tak stsl.; č. věchet, sic. vecheť, pol.
wiechečy ukr. vichoťt r. nář. vechot, hl. wěchc,
sin. veht. Dále sem patří zm. vikýř, vejklíř
vích. — Pův. věchij < vois-o-s; nejblíže
je sthn. wisc (něm. Wisch t/v). Zaklad veis-
je asi o s rozšířené vei- z viti, vích chápán
tedy asi jako ,»svitek'4. Něm. Wieche m. knot,
třepení (sthn. wiohha)m bude z češtiny.
vicher jč.: zelí, jež proti očekávání se
nezavinulo v hlávku, ale rozrostlo volně,
takže je bez užitku ČMF 16.233, psáno
pl. vychry LF 27.365, pol. wicher (z něho
wichrzyč czub ježiti vlasy), sin. viher chochol,
r. nář. vichór chomáč, pačesy, r. vichrastyj
rozcuchaný, rozježený, střapatý. — Původ
nejasný. Zakončení upomíná na Óachor (viz).
vichlať laš.: pletichati, po° splésti, pomrvi-
ti (= pomačkati). Sem jč. zvičkať zmačkati ?
— Odvozeno nejspíše od ví-ti víti, plésti,
motati, pomocí zesilovací nové přípony
-chlati, srov. pol. wiklac (z -chlac) motati,
zaplétati.
vichr, chod. vichar, věchar (ě podle vctr%
a místo ·& je jihoslavismus), vč. povicher,
Hoř. 112, val. povichr i pa-, laš. povicher
(sic. povíchrica, po- od povetrica apod.),
č. vichřice. Sloveso laš. vichrať, vichřil: větr
sněhem vichra; han. vichorit 81 dělati rámus,
bouřiti se, já tí zvichořim proŽ3nu, potrestám
Svěř, vichoret se láteřiti L = děl t vícf e y
Kol. Spis. zvichřiti PS < zvířiti PS vzrušiti,
pobouřiti. — Stsl. vichre, sic. víchor, víchrica,
pol. wicher (wichrzyz bouřiti, podněsovati
k vzpouře), luž. vichor, ukr. vychor a (vycho*
ryty), r. vizhr* (a nář. vichritsja,), sin. viiar,
viher, soh. vihar, b. vichir. — Pův. význam
je 'silný větrný vír', ten je spojuje s vír.
Jest vyjíti nejspíše od viriti > vi-chrati nebo-
vi-chriti (tu nové expresivní zakončen s ch).
vichři, (-b rus.) je postverbale, -τ>- vkladné.
Nejasný je však poměr toho vichtr-b k lit.
víesulas t/v; snad lze pomýšleti na přejetí
ze slovanštiny, při čemž ch, které baltštitia
neměla, bylo nahrazeno hláskou s v té doba,
kdy původní ide. s dávalo v slovanštině
jednak s, jednak ch; kromě toho provedena
záměna IJr.
vikář, sic. vikář. Z lat. církevního vieärius
zástupce (totiž biskupův).
vikev, již stč. tak. Bylo i stč. vika. takto
dosud nč. (han. veka Svěř), sic, rus. atd.
(pol. wyka). Přejao ze sthn. wiecha (Tru.·
bačev VJ 1961.5.132), to pak z lat. vicia
V č. převedeno, jako několik jiných přejatých
slov, ke sklonění typu rikev.
viklat?, již stč. V nč. má povahu nálado-
malebnou, jak svědčí val. viglat, vm
virgat sa > kvírať sa, han. kivlat (p"e*myk).
val. kyvlat -otat. — Ukr. vycháť/ pohvbovati,.
kolísati něčím, r. vicháť viklati, vichljidsja)
kolísali (v chůzi). — Příbuzné je nepochybně
stnord. isl. hvika 'wanken, zurückweichen,
zögern' = viklati se, ustupovati, váhati,,
nor. nář. kviká viklati se (wackeln), vš. nář.
veka, dán. nář. hvege t/v a něm. wackeln.
Stran nepřítomnosti k viz § 16.
víko, stč. vieko, han. laš. veko. — Psi. stsl.
veko, sic. r. sin. veko, ukr. viko, pol. wieko,
sin. veka víko. — Příbuzno je lit. vókas víko
i víčko oční, fem. voka a lot. väks víko. —
Nejasný je poměr k stnord. vaett ntr. víko
truhly, isl. voett, nor. vettz, což je prý (de
Vries) z *wehta, od *vegh- pohybovati něčím,
be-wegen (v. ten kořen zde pod veslo).
vikýř, chod. vichýř vintýř, jč. vejcíř (?)
LF 29.253, vejtýř, viklýř Jjčř 208, stč. vikuš
(dosud chod. vyj kuš), pol. wykusz. Ze střhri.
wic-hüs, změna přípony podle arkýř, i
významem se obě slova sbližují. Janko ČMF 6.22.
vila: z ital. villa venkovský statek, to pak
z lat. villa venkovský dům.
víla. Stč. vila = 1° zlý, špatný člověk,
ubohý, 2° blázen, nemoudrý, vilovati špatně
jednati. Ale již stč. je 'špatné konáni* zúženo
na 'cizoložství' a vůbec 'smilnosť (s tím β*
44 Machek — Etymologický slovník

vina
690
vira
rýmuje!): vilný, vilnost fornicatio, vilník,
viliti (maje zenu svú i bude viliti s jinú),
vilstvo, vilenie. — Pod. stpól. wila nerozumný,
blázen, hlupák, wil(ow)aé šáliti, klamati,
tropiti žerty, blázniti, ukr. vyljaťj, br. vilic*
klímati, r. viljá nestálý člověk, větroplach,
vil(j)avyj lstivý, chytrý, viljať vilivaí vilnuť
uchylovati se s přímé cesty, chytře si vésti,
sch. vila špatná, hříšná žena, čarodějnice,
vilenik čarodějník. — Příbuzné je lit. vyla
vylis víflius podvod, klam, lest, vilióti
klamati, lákati, sváděti, ap-vilti klamati, stangl.
wlle lest, podvod, stfrís. wiliga čaroděj,
stnor. véla oklamati. Podlé J. Pelikána
LF 56.244 patří dále k víti ohýbati:
významová paralela je v stsl. lek} ohýbám, od
toho lokavT, zlý, nešlechetný, dabei, lika
klam, lest. — Význam 'nymfa, rusalka,
lesní ženka' je obecný u jižních Slovanů
(bulh. vedle vila je též samovila; samo- není
příliš jasné; snad je to oprávněno o vílách
žijících no v družinách, ale osaměle), dobře
známý z junáckých písní (ochraňují junáky),
byl však i na Rusi. U Čechů takováto vila je
doložena již v 15. stol. (v básni o Jetřichovi
Berúnskem vyjadřuje obdobnou záp.-evr.
představu), ale jinak je nč. víla přeneseno
pxtrně knižní cestou od Jihoslovanů. Na
Slovensku je víra o vílách (název je jako
v češtině: víla) domácí a místy se držela
do nedávná. Zdá se tedy, že ony lesní ženky
byly pokládány za bytosti lstivé, klamající,
plné zloby. Stojí však za zmínku, že b.
samovila znamená i vzdušný vír, . vichr.
Moszynski 2. 1452 tu vidí i příbuznost
kořenů. Podle W. Klingera (Sprawozdan;a
z cynnošci i posiedzeí Polskiej Akadamii
umiej-tnosci 48.1947.293η) je vila ze sibyla:
Slovinci víly nazývají sibile prerokinje
(věštky).
vina, tak i jinde (kromě nyní na jihu);
vinný, viniti za° pro° se, stč. vinovat, dosud
val. sic. (a r. vinovat ιj); val. las. vinovat
koho = viniti, sic. vinovaiý; dále povinen
(východiskem bylo *poviniti — uznati,
prohlásiti koho vinným; je rd. -t t/v, Slovo 14),
etč. sic. pwinovatý, pwimist. — Příbuzná
slova jsou jen v baltštině: lit. vaina chyba,
vada, lot. valná příčina, vada, vina. Podle
nich čekáme slov. *věna (srov. i cena pokuta,
se shodným -na), proč je i, nevíme. Původ
slova není jasný, z dosavadních pokusů
o výklad nepřesvědčuje žádný.
- vincour, za«tar.: vinař; ojadiněle vincař PS;
msl. sic. vincúr 1° vinař (též sic. vinder
viiclier), 2° brouk zobonoska zelená (škůdce
vinic), zde ironicky. — Ze střhn. winzer,
winziírl; -úr může být domácí obměna.
Něm. slovo z lat. vlnitor (od vlnum víno).
Sic. vinclier bude z mad. vincelér.
vindra: nepatrný peníz; nyní jen ve rčení
nemám ani vindry, Z Wiener = vídeňský
(totiž Heller halíř), na Moravě se říkalo
vídeňský. Bylo i vinda Jg, z nich je dále finda
fiadra finďár finděra fiňár kontaminací s mad.
fillér haléř, Sulán PF 18. 2. 290.
vínek ve rčení dáti do v-u něco (dítěti
jakožto kmotrovský dar). Asi od (za)vinouti:
dárek býval zavinut do roušky. Útvar rázu
post verbálního. Srov. vázané.
viněta, sic. vineti. Z fr. vignette. Jg.
víno, všeslov.; vinný, vinař; vinice ze stč.
-nn-; vinopal, vínodus; vinobraní; Klaretova
vlnovka vinná polévka < vínovaěka;
vinohrad je vinice dosud mor. a sic, ale ojediněle
i vinná réva Β (jako rus.). — Psi. vino se
shoduje s lat. viiun a gót. wein, blízko je
i het. vijana-, hieroglyf.-het. va(i)ana-, arm.
gini t/v, ale ř. οίνος stojí stranou pro své o
a rod. Má se za to, že víno nebylo prvotním
I ndoevropanům známa, slova pro ně jsou
tedy cizí, patrně z jazyku pravěkých kultur
z okolí Středozem. moře; ale VI. Georgiev
VJ 1956, 1. sel. 56 hájí ide. původ vinné
kultury i daného názvu. Lat. slovo proniklo
ke Germinům, slov. vino může býti jak
z latiny, nejspíše z balkánské, tak i z ger-
mánštiny. Pro původ z germ. se uvádí,
že název pro vinici (stsl. vinograďb, odtud
č. rus.; z č. pak pol. winograi) je též z germ.
(gót. weingards vinice, resp. krymsko-gót.
wingart réva). Mohl by být i domicí, -hrad
srov. za-hrad-a o-hrad-a, ale složeniny tohoto
typu nejsou u Slovanů běžné. — Sic. víno je
pouze nápoj, nikoli réva; ale psie víno je
rostlina lilek černý; vůbec o stavu v č. a sic.
Blanár, Sb. Teoiorova-Bilana 110, HL 183n.
vír 1°: krouživý, točivý pohyb vody; sem
patří i zm. víro prohlubeň v potoka. Pol.
wir, sic. vír, rd. vir Slovo 32 = č. vír, stlaž.
vir WZULeipzig 13.381. — Nejspíše od ví-ti
vinouti, příponou -n>. Viz i vichr.
vír 2°: viz iver.
víra. Psi. stsl. věr a hl. dl. wěra b. vjíra sic. vie-
ra pol.wlara ukr. vira r.sln. vera S3h. vjíra. —
Mi, dvojí význam: 1° pravda, opravdovost,
spolehlivost; k tomu se hlásí věrný (zvláštní
užití v laštině: jak věrně jakmile, enom věrná
ihned, sotvaže; vyvinulo se jako právě;
věrný zde = přesný, pravý), nevěrný (odtud
nevěra, manželská); stč. dóvěřiti, nč.
důvěřovati komu = do věry, spolehlivosti něčí
vkládati, postv. stč. dóvěra nč. důvěra (odtud
důvěrný, -ík); sic. zdóveriť sv, val. dovířať,
podluž. dovírať; spis. svěřiti komu co = sd3-
liti něčí spolehlivosti, postv. mü. zvěř, val.
zvěr úvěr; zpronevěřiti se = projeviti se jako
nevěrný, z toho z. něco = defraudovati,
postv. zpronevěra; han. zóvěřet se zklamati
důvěru L (nejasné; ze *z-ctf-?); spis. pověřiti
koho čím; věrolomný z ruštiny přejal Hanka.
2° pevné přesvědčení; odtud věřiti (je i -ovati
r. a jihosl.; -ati sch.); toto víra vzato za
církevní termín za fides, náboženské vyznání,
opak nevěra (z toho nevěrec, srov. sou° jino°),
scestná víra je pověra (po- ~ pa-); hodno-

virgaš
691
víS
věrný z hodný víry, i věrohodný; věrojatný
z rus. (Brandl, Bartoš). Stč. věrovati sě
zapřísahati se svou vírou. Nové ověřiti za
begläubigen, prověřiti, prověrka z rus.
Zvláštní útvary: věru, sic. veru(že) ver vera(že)
(z toho verať sa, verovať sa = říkati věru,
zaverať sa zadušovati se), gemer. vara(he),
dále sic. var(i) 'snad, myslím', vše (F.
Ryšánek ústně; podle R. říkali Hanáci ba věro
i ba věřím ve stejném významu, táž osoba
v témž hovoru a ve stejné situaci, ještě asi
před 50 lety) z 1. sg. *věřu = věřím (i
'myslím'), skleslé na příslovce (tak se tu
zachovalo -u jako v sic. reku, isťu); vzhledem
k r se tak stalo zajisté (Kp) před změnou
ř > ř, tedy před 13. stol. — Psi. věr a je
příbuzné s lat. virus opravdový, pravý
a s n. wahr-, je to patrně zpodstatnělé fem.
adjektiva u nás jinak nedochováného,
domysliti jest „věc" (tj. činnost), „mienka"
apod.
virgaš jvč.: výprask (Pittnerová), virgajs
PS; msl. sic. virgas (dostznetz viigisu) prut,
metla; sic. virgasovať natlouci, virgnút
šlehnouti. — Z učitelské latiny: pův. akus.
plur. od lat. virga prut (srov. zdrobnělé
vir gule,, termín „proutkařský"). Je i mad.
virgáes.
viseti, pův. -ěti. Visutý z vis-ot- z particip.
kmene ještě volného (s obecným ot, nikoli
s et podle e-třídy), kdežto visací je z vis-et-;
záviseti, závislý-, odviseti kalk za abhängen;
převislý, svislý. Nové je laš. odvisnut (a sic.
-úť) přijíti do stavu visení. Faktitivum
věsiti věšeti -věšovati, od nich závěs vývěsní
věšák přívěsek; oběsiti z ob-věsiti. — Sic.
visieť, visutý, zavěsit, závěs, atd. — Psi.
viseti a věsiti. Význam r. ves závaží, vesy
váhy, ukizuje, že sloveso souvisí s něm.
wiegen Vážiti, míti váhu (Mikkola UG 3.72).
V slovanštině bylo to vše většinou přesunuto
na popis optického dojmu.
vískati: hledati vši ve vlasech, zvi. dětem
(= přebírati trpělivě vlasy a čistit je bez
hřebene; dříve to byl akt láskyplné pé5e
chův; pak znamenalo pouhé přebírání vlasů,
i když byla hlava čistá, jako příjemný
uspávači prostředek; hrdinové si v pohádkách
. dávají, odpočívajíce doma, vískati a přitom
na matčině klínu blaženě usnou; ještě
babička B. Němcové si dává hledati „živý vlas"
a usíná při tom). Z iskati, starobylého slova
pro hledati (viz získati), místy ještě tak mor.
jískat, sic. ískať; stč. ženy, když vši jískaji,
nehty tepau; v- je asi z vy-jískati, ijí staženo
v í, přičemž dokonavý vid byl ztracen.
Tak i pol. (po) wiskaé a wyiskač, ukr. s'katy,
lit. ieškóti a lot. ieskät (se stejným poklesem
k pouhému uspávání).
víš, viš: název jisté rostliny nebo porostu.
Pravděpodobně již stč. v KlarGl 720
(vis A: vyss BC, lat. peritura?) mezi názvy
porostů (polních a lučních rostlin užitkových,
ale i plevelů). Dochováno nebo aspoň
známo místy v čes. nářečích jz.: chod. víš
(také vise), výšina a výšovka (také -y-, -yj-;
ylý je asi nepůvodní za ijí lidovým přiklo-
něním k vys-oký, výš-e ap.) značí vysoké
lesní trávy rostoucí na vlhkých a bahnitých
místech, zvi. na březích vod ap., bot. víš je
snad skřípina lesní (Scirpus silvaticus),
výšovka, které se na Chodsku užívá po
usušení k výrobě matrací a slamníků, je asi
ostřice třeslicovitá (Carex brizoides), al3
obě jména se zaměňují * a rozlišení není
patrně původní; obě slova jsou literárně
doložena u Baara; odvozené vyšovaťca neutr.,
-tky f. pomn. znamená prý ,,místo poněkud
vyvýšené, pevná půda u močálů, bažin,
třasovisk atd.", ale původně jistě značilo
místo s bohatým porostem víše (srov.
k tvoření i významu chod. hlínovaťca pomn.
„hlinitý pozemek, důl na hlínu", název
polohy Trnovatky aj.). Na Blatensku výše
nebo výšiny „rákosí u rybníka" ČL 18.38.
Slovo bylo patrně dříve rozšířeno po celém
území a věcí asi — zpravidla v podobě vyš-,
výš-, vzniklé lidovou etymologií — v
mnohých jménech pomístních, zvi. hydronymech
a oronymech (např. potok Vyšaý v úvodí
horní Vltavy na Vimpersku, rybník Vyšatov
na Hlubocku; nejvyšší hora kienečského
pásma Škarmanka S3 v kraji jmenuje
Výšovka, Vyj-, poněvadž jsou lan rozsáhlé
porosty této rostliny), ale i ve jménech
místních (jistě Vyšovatka u Vimperka)
a patrně i mimo oblast jz. Čech. — Staré
slovanské slovo: csl. višb, višjs A2. stol.)
sítina, zelené větve nebo listy, sin. viš
ostřice, také 'rákosí, třtina', sch. viš druh
trávy, bot. osinatec třtinovitý, tak 5 pochava,
dl. wiš bahenní tráva, třtina, ráko*, místy
zblochan, pol. (od 15. stol.) wisz, wiszar
bahenní býlí a houští, rákosí, sítí, puškvoree,
mokrá, býlím zarostlá louka, ukr. výšar
loňská tráva, bahenní seno na podestýlka,
bot. ostřice bahenní, vysaj rákos, rus. dial.
visa, viš9 vodní houba (Spongia fluviatilis
et lacustris), sedlina ve vodě, okřehek ap.
— Psi. višb, později také oblast, višar podle
moÓar (zvi. v oblasti pol. ukr.);
rozmanitost a neurčitost botanických významů
ukazuje na původní široký význam 'močál,
bažina, bahenní porosť, který se pak různě
specifikoval. Nejbližší příbuzná slova se
základem *veis-l*vis- t/v nacházíme pak
v lit. vizgá, vizgě, viksvá (z vis-kva),
vikšvá, vlkšris dlouhá tvrdá bahenní tráva,
zvi. ostřice, sítina, stprus. wišsene rojovník
(Ledům palustre), -weysiqis louka a dále
v stnord. veisa bahno, bažina, isl. nor. veisa,
švéd. dial. väis, vesa, dán. dial. veis bahnitá
půda, ags. wäse bahno (z *vaisön), sthn.
wisa, něm. Wiese (z *visón) aj. Méně
pravděpodobný je výklad ze základu ile. *uei-
„plésti" (viz víti), při němž by se muselo

višator 692 vitra
vyjít ze spec. základního významu „sítina"
nebo „rákos" (těchto rostlin se užívalo
k pletení košů, rohoží apod. výrobků) a
předpokládat přenášení na rostliny jiné i na
celé společenstvo a jeho stanoviště. A. Mátl
LF 87. 1964. 217n.
višator, -šo- las.: něco vysokého: lazit po
v-ach Β = po vyšších předmětech v jizbě
(kamnech, skříních, postelích) = vč. „po
vejškách"; též vysoká osamělá stavba, vůz
vysoko naložený Hor. — Snad nějak patří
k rd. (záp.) šútory, šútyr haraburdí; vi bylo
snad přidáno vlivem slova vysoký■?
višně i višeň, sic. višňa, pol. wiénia, r. b.
sch. sin. višnja. — Původ nejasný. Souvisí
jistě s něm. Weichsel t/v (sthn. wihsila),
asi tak, že obojí je přejetí z výrazu „pra-
evropského" (ale pochyby u Šm.: je to prý
strom importovaný). Lit. vyšniá je přejato
z běloruš. nebo polštiny, lot. višňa z ruštiny.
vítati: pozdravovati hosta, když přichází
do domu; při°, u° koho. — Sic. (s)vítať,
zvítať koho, pol. hl. witač t/v. — Zdá se,
že toto *vitati je možno mít za příbuzné
s lit. svéikir ti pozdraviti (říci komu svelkas =
zdráv, t. bud); bylo by z *vik-ta-ti. Val.
vítajte 'budte zdrávi' (Podešvová P. rok 31)
praví děvíe přicházející(!) do kmotrova
domu. Původm s- snad je ještě v sic, jinak
cdpadlo, asi vi/en jiného *vitati. — Toto
druhé v. je v st 1. vit j] vitati, r. vitat, obitať,
ukr. vitaty někde pobývati, bydleti. Je
cd/ozen) od *viti, li;, vietž, lot. vieta místo,
prostor, bydl š:é. O něm Matzenauer LF
11.339. — Jiné je v'táti v zavítati někam,
sic. -kvitnúť (pri°), příbuzné s lit. at-vykstü
at-výkti t/v. Konečně jiné je r. vitať, ukr.
vy táty poletovati, vznášeti se, viseti ve
vzduchu (je příbuzné s lit. svajoti: t/v má
Daukantas; toto vitati je ze *svei-tá-tei).
vítěz, sic. víťaz, r. b. vitjaz, sin. sch. vitěz,
ukr. vytjaz hrdina, rytíř, hl. wicaz vasal, pol.
zwyciqzyc vítěziti. — Vitedzb byl zprvu
patrně člen vládcovy družiny (srov. dán.
vitherlag královská družina, Gefolgsheer,
Hoops 4. 423; původ?), obdařený nějakým
statkem, příjmem, užitkem, výtěžkem ze
statku, předchůdce pozdější šlechty, tedy
takový družinník, který neslouží již přímo
vojensky u samého pána, ale je snad pověřen
nějakou méně důležitou funkcí správní, zvi.
ve správě pánových statků a v udržovaní
pořádku na těchto statcích (V. Vaněček,
Prvních tisíc let 107). Pak by se nejlépe
hodil vyklad, *e je patrně z vit-ěn-bCb =
opatřený vi m, *jitb je prospěch, užitek (stsl.
vtz-vitb lu um, commodum, usura, sti. viti-
požitek v jídle n. pití; srov. i mor. zvýtezit
vyzískati B-Kol); byl by to protil la l proti
pracujícímu poddanému, jímž byl stc. robotěz
z robotěnec. Přípona -edzbje v obou případech
z -enbCb popř. z -ěnbCb, oslabením (jež se
jeví sonorisací c = ts > dz) při rychlé
výslovnosti, přičemž druhé jer od konce
zaniklo a pak en > $. Meh LF 73.231, Sla-
via 22.334. Jsou i jiné výklady, nejčastěji se
odvozuje (v. Janko VČA 17.189, AfdA 33.14,.
WS 1.108) od germ. Viking, jména
Vikingů, ale to má nesnáze hláskové; ostatně
Vikingové nebyli hrdinové, ale jen sprostí
lupiči a hrdlořezi; není jinde příkladu, že by
název pro vítěze byl odvozen od jmen
takových násilníků. Mad. vitéz hrdina je
ze slovanštiny.
víti, viju, z vbjí. — 1° *vei-: víti, ζά-vit -ek
(z í-ového participia), svitzk; mor. v povití
býti = v peřince dětské; nář. povítkχ rostlina
svízel (srov. dl. powiš, powiťca svlačec), mor.
vijo-hlav pták krutihlav (pol. wyqlów); vinu
vinouti: postv. vývin; úvin, -ek, che-d. houvin,
jč. ouvin(a) (ale mor. úvitzk houvjetka závitek)
sochor, jímž se přitahuje řetěz poutající na
voze náklad prken, klad apod. (řetěz je
jednou ovinut okolo sochoru, vlastně^
sochor vevinut do řetězu, odtud ú-), laš.
zavitka svobodná matka Lp („se zavitými
copy"); mor. vítka slaměný věchýtek na
označení něčeho zakázaného v poli (je i pd.
witka), zavítkovat pole; obinadlo fáč (obv >
ob- jako v stč. obinúti) z *obinovadlo; iter.
•ví-jeti: za- (zavijeó druh hmyzu), povijadlo,
poviják, povijan (toto z n-ového partÍ3Ípia?),
zavináč (u Rohna = štrudl; tedy nynější
závin je z toho zkrácením); mor. uvíka
základ klubka (např. chuchval papíru)
z *uvijka. — 2° *voi-: vývoj rozvoj závoj
(stč. bylo zavitie) obojek (z ob-voj-ek, v stč..
část rytířského odění pokrývající hrdlo,
dosud jč. = límec, jinak jen nákrčník psí).—
Vbjo viti má všeslovanské zástupce i všude
hojnost odvozenin; je souhlasné s lit. vejit-
vijaü výti, lot. viju vit, srov. dále stind. váyati
tká, plete, a lat. vieó pletu.
vítr, odvoz, vltrný -nik; sic. vetemica —■
„povětrná žena", poběhlice; vltrák (sic.
větrák, pol. wiatrak, r. vetrjak) větrný mlýn;
klad. větřice (sic. povetrica) vichřice; povltří
(sic. povetrie) vzduch (dosud: na zdravé p.,
vyhoditi něco do p., letěti v p.), po- je snad
po- 4°, tedy povětří je asi = co se cítí slaběji
než vánek?; přen. povětrný lehkomyslný;
větrati vy° pro° z°; větřiti z vánku něco cítiti
(o zvěři cítící kořist nebo nepřítele),
vzrušovati, plašiti; viz i vidřit. — Psi. stsl. větr*b,
sic. vietor gen. větra, povetrie, pol. wiatr,
ukr. viter, r. véter, b. vjatir, sch. vjetar. —■
Odvozeno od vě-ju váti příponou -tro-, která
souvisí s -ter/tor- jmen činitelských. Protože
je mužského rodu, zdá se, že i ono označovalo
původně „činitele", totiž v lidové víře
mythického původce vanutí vzduchu,
démona, jenž fouká, jakýsi mužský protějšek
lotyšských „matek" (je matka bouře a jiných
přírodních jevů); lit. je fem. vi tra bouře,
lot. větra bouře, větrné počasí.
vitra zrn.: houžev; han.: karabáč; val.r

víriti 693 vlast
prut. U Jg je „vytra, loučky tenké, do nichž
se třtiny při dělání paprsku upevňují Krok
3.306". Zm. je to „silný březový prut,
napařený a zkroucený, březový provaz" B,
proto lze snad je spojiti s vi-ti. Ale přípona
-tra je jinak vzácná. Sin. vitra je proutí na
plet3ní.
ví zíti: soužiti; patří sem i vízeti plísniti
ČL 1.374? V. se scházeti, hubnouti teskli-
vostí, viznouti hubnouti Jgd. — Nejasné.
Snad z ved-, srov. sic. valit, viz i váchati.
víznút mor.: udeřiti; též hvízdnut
(kamenem) B. — R. zvíznut > zvézd(a)nut, ozvezdit
t/v (schlagen). — Κ lit. vietóti t/v,
(erschlagen, prügeln, lot. victět prügeln? Stran
zakončení srov. piznouti, líznouti t/v.
vížděti?: han. zviždělý velmi dychtivý,
viždžák rozpustilý výrostek. Nejasné.
vjidlák jč.: menší nežit Jjčř 221, chod.
vidlák bolák Hr. — Nejasné. Snad je odjísti,
že se vjídá, vžírá do masa, srov. ujed atd. zde
na konci článku o jísti. Jč. vj- by tedy bylo
původní (proti chod. vi-) a nikoli výslov-
nostní (tj. typ pjivo = pivo).
vkus: krasocit. Z ruštiny přejal Palacký
1817. Sic. vkus je pak z češtiny.
vláčkovatět i vláškovatít, msi. sic. vlackat
sa, o víně: houstnouti, dostávati vláčku,
jakousi chorobnou lepkavost: je vláčné,
táhne se, vleče jako nit Jg; srov. vláč druh
řasy co h uspěnina pod vodou se táhnoucí
Čel. Záměna č/š je odtud, že vláčka vyhynulo
a sloveso je pak neprůhledné.
vláčný, sic. vláčný. Podobný útvar je
1 it. valkús pružný, tažný (elastisch, dehnbar,
zähe, haltbar), lot. valks t/v, od lit. vilkti,
lot. vilkt, což vedle vléci znamená i táhnouti
(vůbec, ziehen), táhnouti do délky. Je tedy
i naše vláčný od vléci, od jeho významu
táhnouti do délky (který v nč. v hmotném
smyslu už není).
vládnouti o° pře° z° za°; stč. vládu vlasti,
o-vlcd ti, pře-, han. val. též vladovat; vláda -ní
(ale návládní je kalk za něm. Anwalt),
vladař, v!álce; starobylý termín je vladyka
(csl. vladyka, stp. wlodyka), s příponou
u Slovanů zcela ojedinělou, ale ve védštině
častější (üka-, Meh Recueil 1.101); vlast
(viz); z ruštiny je oblast (z ob-vlast, tj.
ovládané území); zvláště < z vlášČČ — gen. adj.
vlášč -í vlastní, z vold-tjo-, psáno též vzláštž
Sm 324, (ob)zvláštní. — Stsl. vládo vlasti,
sic. vládat, stpol. wlodac (nyníwladac z r.-csl.),
b, vladam, sch. sin. vládati. — Psi. vold?
volsti, příbuzno s lit. veldUi vládnouti, míti
v majetku, valdýti a lot. valdit vládnouti,
a dále se sthn. wáltan. Mělo se a má ještě
za to, že slovanské slovo bylo přejato
z germánštiny. Ale přítomnost ablautu v li-
tevštině, nejblíže příbuzné, činí to
nepravděpodobným (Vasmer). Kromě toho vladyka
svou příponou ukazuje též, že vold- je domácí
od nejdávnějších dob. Jednodušší val- se
vidí v lat. valeó, což je možné, neboť obdobný
význam (býti zdráv = vládnouti údy) je
i v sic. vládat.
vláha, vlhkost: viz vlhnouti.
vlahý, vlažit i, vlažný. — Sic. vlažný;
stsl. vlažbnt, z toho r. vlažnýj; sin. vlažen. —
Psi. volgi> 'vlahý', popř. volžbnt. Příbuzné
je nor. valg vlahý, fádní, stangl. wealg vlahý,
nechutný, odporný, stnord. velgja ohřívati
(wärmen), isl. velgja oškliviti (ekeln); v
němčině se pořadí hlásek obrátilo: *glaw-: střn.
gelaw, hessen. glau, spis. lau. Germánské
rozšíření významu na „nechutný" vyšlo
asi od „teplého" piva. (Hl. liwki, dl. glěwki,
glawki jsou podle Bielfeldta 187 z němčiny.)
vlak, z volkt, od vléci: 1° vlečení: přišel
vlak = tolik sněhu, že se mohou klády shůry
smýkati. 2° nevod: jeho spodní kraj je vlečen
po dně řeky proti proudu, též mor. vláká
(Hurt 1.189). 3° kolébka v poli z plachty na
tyčích (Opavsko; asi přenesení z č. 5). 4°
souprava železničních vozů (novodobý termín),
tak i sch. 5° fem. na -a v mor. vláky plur.
(chod. vláče, jč. vlaČuhy, vč. vlačihy, sic. vláčky
zvlaČe (s)vlacuhy zvlačuhy, chrv. (u Bratislavy)
vlaČuga Vážný Č ik), dvě dřeva na jednom
konci úhlem spojená do podoby Λ , ρ3 nichž
se vleče pluh na pole. — Srov. sic. vlak jako
čes. č. 4°, pol. wlok na ryby, sin. vlak t/v,
b. vlak saně, sch. vlak železniční i nevod,
ukr. volok nevod.
vlákno. I v č. se mluví především o
vláknech lnu, konopí, kopřiv, Jg uvádí i význam
„lýčko tenké na stromích", je tedy význam
týž jako u r. voloknó, hl. wlokno, dl. lokno,
b. vlákno, sic. vlákxo, sch. sin. vlákno, která
znamenají vlákno lněné, nepředěné. — Psi.
asi volk^no, volk- souhlasí se stind. válka-
mask. ntr. lýko. V. Horák.
vlas; mor. vlášina (s nenáležitým š) žíně,
kol. vlášení (již stč.), vláší, pd. wlosieň žíně;
vlasec, živý vlas nitkový červ Gordius aqiati-
cus; vlásnice, obyč. vlas iö'ca drátěná spona
v účesu, vlásenka paruka (již u Rohna,
ale s -a-). — Psi. vols-b (stsl. νΙα&τ>, pol. wlos9
r. vólos, sic. b. sch. sin. vlas) je shodné
s av. varesa- t/v (čti varsa-, s íránskou
změnou l > r).
vlast: pův. to, čemu se vládne, oblast
okolo hradu, která je pod mocí hradního pána
(Deržavin); odtud jednak domov(ina) v
užším smyslu, tak na Chodsku, jednak společná
domovská země, otčina, patria (dříve patria
= dědina). O tom podrobně K. Krejčí
ČMF 26.144n. Odvoz, vlastní, pův. zajisté to
co náleží pod něčí vládu, vlastník v stč.
vlastní bratr (dosud mor. vlas nik a vlasmce
jsou druzí bratranci, vč. v Libuni vlastenec
vlastní bratr n. sestra, u Vaváka krajan).
Vlastnost — co je komu vlastní: 1° majetek,
vlastnictví (stč., dosud chod., ze stč. přejato
i do obrozenského spis. jazyka; odtud
vlastník majitel, vlastniti při° vy°), 2° rys povahy

vlaštovka
G94
vlk
atd. (doloženo od 1562). Vlastenec krajan
přešlo, zároveň s vlast země > otčina, k
významu patriot, odtud vlastenecký a nevlídné
vlastenčiti. — Psi. volstb od vold- (.viz vlád-
nouti): stsl. vlastb, sic. vlast (a odvozeniny
obdobné českým), pol. wloéc panství,
vesnice, r. vólost správní obvod, okres, (z csl.)
vlast moc, práva, vláda, vlastnost panovač-
nost, b. vlast moc, vláda, vlastník vládce,
hlava rodiny, sch. vlast moc, síla.
vlaštovka, sic. lastcvica, sch. sin. b. lasta-
vica i lastovica, r. lastočka, pol. lastawka. —
Od lastavb, c :>ž by bylo adjektivum od
snového intensiva Hastati k^ zvukomalebnému
lap-otat (viz) rychle mluviti. Pro neustálé
švitoření vlaštovka byla již u starých Řeků
pokládána za největší repetilku (o tom Krsek
LF 26.178). Někde last- zesilováno ještě
o g- > h- nebo ch- (sin. hlastati švitořiti); val.
hlaštovenka, sin. hlastavica, pol. chwastówka
(v záměnou za pův. 1), hl. glastowica. Odvoz.
vlaštovióník, sic. lattoviČník, rostlina Cheli-
donium, již stč. Překlad vědeckého jména:
o něm se již od starověku mělo za to, že je
od χελιδών vlaštovka, a jako důvod názvu
se udávalo, že ,,staré vlaštovÍ3e přinášejí
mladým tuto bylinu k jedení, aby sobe jí
zrak ostřily" (Mattioli).
vlať stč.: klas (Klaret); laš. vlát ovesná
lata. Žilo ještě za Jg (nemám ovsa ani látky),
též ve významu klasoví snopu (protiklad
je řiť snopová), tu i ve znění vlať. Presl
uvedl lať a lita do názvosloví botanického;
latnatý. Sic. lata z češtiny. — Pol. wloc
rostliny obilné jednotlivě stojící na
posečeném poli, wloc prosiana rostlina starček,
ukr. voloť m. lata, r. volot klasoví snopu,
dl. loé t/v, sch. vlát stéblo. — Přesný
protějšek je v lit. váltis ovesná lata a prus.
wolti klas. Je tudíž nepochybné, že i psi.
*voltb označovalo vlastně a původně latu
ovsa. Další příbuzenstvo je v stir. folt všechny
vlasy na hlavě (jeden vlas ]efind). K. Hornov
upozorňuje (pís.> na gruzín. taveli klas.
vláti: přejato v obroz. době (Hanka, Čela-
kovský) jako v. se = vlniti se (o moři, o
vlasech) z r. vlajaťsja. Dnes zúženo na vlnění
praporu způsobené větrem. Odvoz, vlajka.
Stsl. o zmítání lodi v bouři: korabt že bČ po
srědě more vblaje se vltnami Ass, později
psáno v bia- via-. Pův. snad vúati s§; je to
patrně α-ové intensivum (s oslabením v
kořeni, srov. bma-mby v. míti). Fříbuzno je lit.
"věliava vlajka, prapor, a ř. αιόλος pohyblivý,
rychlý, z *vai-vol-o-s.
vléci, lid. vlíknouti; vleklý, vlečka, postv.
vlek. — 1° *velk-: s předponami od-vléci na°
(ale navlíknouti něco = nalíčiti, připraviti,
je za na-líknouti\) po° pro° pH° s° aj.,
obléci, obléknouti, oblékati (z ob-vl-), postv.
oblek svrchní šat, chod. vobleČ, svléci
(postv. svleky svlečená hadí kůže, svlečený
oděv, sem patří i podvlé(ka)čky, mor. též
podléčky podlíčky podléjšky podléščky spodní
kalhoty a vyléčky vylíčky viléčky hanácké
plátěné punčochy bez chodidel); mor. úvlek
vláčení. 2° *volk-: vláčeti -Čiti (i rolnický
termín, pův. vláčeti brány po poli); chod.
vobláčet oblékat, slákat sláčet svlékati; povlak,
dříve povídka na peřinu; len okolo kužele
obvázaný, obláčený je obláč Sm 231; mor.
návlaky řemínky krpců (srov. ukr. volokyt/v);
prúvlaka součást bran (dřevo provlečené
skrz paprsky a tak je spojující), podle toho
pak svlaky v branách = paprsky spojené
průvlačkami, pak jiná spojná dřeva nebo
obruče, mor. svlak příčka na sbitých prknech,
han. závlaČka zástrčka. Viz i vlak, oblak,
pavlač, pavlaka. — Všeslovanské. Pův.
*velk? vblkti, z toho jednak velk^ velkti
v stsl. vUk} vlčeti, sic. vlečiem vliect, vláčit,
b. vleká, č. vléci, sin. vleči, pol. wlok$ wlec,
jednak vúkq vblkti v sch. vučem vuci a v stsl.
partie, obl'bkl'b obl^Jcb obl-bčent. —
Souhlasně je lit. velkú vilkti, iter. válkioti,
lot. vělku vilkt t/v s množstvím odvozených
jmen jako u Slovanů. Dále je příbuzno ř. §λκω
t/v z *velkö a av. fra-varčaiti odvléká, aipi-
var9Čainti (= api-varčanti) oblékají.
vlh han.: veliký skok B-L (jednym vlhem)..
Nejasné. Z vrhl
vlha stč. sic. (ČL 2.31) a nč. nář.: pták
žluva (Oriolus); laš. vilha Šr. Pol. wilga,
r. ivolga, ukr. volha, bulh. avliga t/v (ale
sch. vuga přeneseno na moudivláčka). —
Psi. vblga; příbuzné je lit. volungě, valungě,
lot. valuodze a něm. nář. (jihozáp.) Wide-
-walch t/v. Pův. asi *valgä, slovo patrně
„praevropské". Snad sem patří i lat. gálbula
t/v, je-li z *galv- (přesmyk v-g > g-v). —
V č. z * vuga přesmykem *gblva > žluva (ham
živa Rous). Po provedení toho přesmyku byl
slovem vlha pak nazván u nás, již u
Veleslavína, jihoevropský pták Merops apiaster,
k nám zřídka zalétající, ale nápadný tím,
že požírá včely, žluvě podobný celkovým
obrysem těla a zobáku, ale zbarvený jinak.
Meh ZfslPh 20.47.
vlhnouti: sic. vlhnut, pol. wilgnqc, r. ná\
vólgnút, sin. od-volgniti, vše z *vblg-n^ti.
Κ tomu patří dále *volga v č. vláha, sic.
vlaha, stsl. vlaga (odtud r. vlága), sch. vlaga,
sin. vlaga, hl. wloha, dl. wloga. Od vblgnoti
odvozeno vblg'bk'bi č. vlhký, sic. vlhký, pol.
wilgi, ukr. volhkyj, sin. volgak). — Příbuzné
je lot. vilgstu vilgt, velgstu velgt a valgstu
valgt vlhnouti, lit. vilgau vtlgyti navlhčovati,
něm. welk zvadlý, pův. vlhký, stir. fliuch
vlhký, folcaim navlhčuji. Základ tedy *velk-.
vlk 1°, vlčí, vlčice, zvlčeti, zvlčilý. Psi. vblkti
stsl. vHÍcb, sic. vlk, r. volk, ukr. vouk, pol. wilk
atd. — Praslov., příbuzné s lit. vitkas, lot.
vilks, ind. vrká-, av. vdhrkö ( = vrkö), τ. λύκος,
lat. lupus, gót. wulfs, něm. Wolf. Ide. v7krcsf
v ř. a latině přesmyk u\ > lu. Sic. č. vlČira
vlčí kožešina je asi z pol. wilezura, srov.

vlk 695 vnitř
i ukr. volČura. Přen. vlk je plod lopuchu, že
se „zákusuje" do kůže n. šatu; vlk znamená
i rozličné nástroje a zařízení (důvody
nejasné).
vlk 2°, jméno rozličných vředů, nežitu
a pod. chorob, též na rostlinách, již stč. Tak
i pol. wilk, r. volčánka nemoc lupus.
Ojediněle i č. vlkojed (podle nehtojed, v. to).
Vykládá se podobně jako rak, že je to
přenesení jména zvířete na vřed, jenž ,,žere maso,
rozežírá se" (vřed óbzíravý, vlk Rohn 2.37).
Spíše však tu vězí staré slovo, totožné s lat.
ulcus vřed, ř. έλκος rána, vřed, sti. áréas-
hacmorhoidy, ide. *(v)ellcos- ntr., přikloněné
u nás arci k názvu vlka (pod. něm. Wolf
nežit, jehož překladem je lat. Iwpus kožní
tuberkulosa). U Slovanů U před o dává k\
vlk 3°: „neužitečná ratolest na stromu,
kteráž se proto odřezává, aby dobrým
ratolestem potravy neu jímala, vlček,
panoha" Jg, prýt ze spícího nebo nahodilého
pupenu... PS. — Příbuzno je véd. váléa-
mask. t/v (Schößling, Zweig) v šata°
a sahásra-valéa- sto°, tisícivětvý. U Slovanů
toto *volkt (U po nebo před l\r dává k)
splynulo s vblkt 'lupus', podobně jako
vlk12°. To platí i pro něm. Wolf t/v, jež
cituje Jg. (Mylně o valéa- soudí WP 1.267.)
vlk 4°, čamrda: viz vřgala.
vlkodlak: lidové jen las. vylkodlak, jen
v přeneseném významu lakomec, resp.
morous. Jinak jo to slovo knižní, přenesené
v obrozenské době od jiných Slovanů (je
s.-csl. vlbkodlak-h, sic. vlíco(d)Iak, sch. vuko-
dlak, .cIn. volkodhk, b. válkolak vár(ko)lak
fárkuljak, r. volko(d)lak, ukr. volkolak, pol.
wilkolak). Složenina, 1. část od vlk, 2. od
dlaka kůže se srstí (je sch. sin. a r.-csl.,
stč. bylo tlaky plur. chlupy Jg, viz i Liewehr
ZfglPh 23.106), celek je zpodstatnělé
adjektivum: vlkodlaky = mající vlčí kůži.
Znamená to člověka, o němž se věřilo, že
může na sebe vzíti podobu vlka a opět se
jí zbaviti; v podobě vlčí pak dáví zvěř i lidi,
aniž je žere, hověje tím jenom své ukrutnosti,
neboť má srdce zvířecí. Tato vira patrně
vycházela ze skutečných případů tzv. lykan-
thropie, duševní nemoci schizofrenního rázu
(de Vries 1.238): nemocný věří občas, že je
vlkem a má pak i vlčí pudy. Byla i u Čechů,
ale slovo v, v českém lidu vymizelo. Jo
známa i jinde (něm. Werwolf aj.), někde
v. zaměňován s upírem. Bylo i jakési
obřadové přestrojování na vlky (Moszynski,
Neuroi 7). Od balkánských Slovanů se
slovo v. dostalo k Řekům, Turkům,
Albáncům, Rumunům.
vlna 1°, ovčí. Psi. Vblna s raženou intonací
na bl (sch. vüna, sic. vlna, r. ukr. volna, pol.
welna, b. valná, smhl. wolma, dl. walma);
odpovídá mu lit. vilna chloupek vlny, sti.
ürnä, lat. lána, něm. Wolle. — Pův. *vfnä
od kořene veh- trhati, rváti (lat. velló).
Bylať vlna ovcím původně vytrhávána
(dosud na Islandě a na Farorách, do nedávná
ještě v Estonsku), když dospěly, jako peří
husám (o tom viz i rouno a otrzkat pod
h. trhati 1°).
vlna 2°, vodní. Psi. v blna s taženou
intonací na bl: sic. vlna, r. volná, ukr. vylna*.
b. valná, stsl. νΙτ>ηα, pol. do 16. stol. welna
nebo mask. weln i welm. — Příbuzno je lit.
vilnis, lot. vilna, sti. urmí- m., něm. Welle%
stangl. wielm, wylm. Praslovo tedy znělo
vlna nebo vlmi-; kořen vel- je zde patrno
týž co ve valiti.
vločka: „po prvé u Šírá 1827; Praž. noviny
1830 fločky" (§.); u Jg ještě jen z Vysokého
n/Jiz. (tamtéž i pavločka, povlaöka) pro chu-
máček sněhový; bylo i vláčka PS. Sic. vločka.
Z něm. Flocke.
vloha, již stč., „co v člověka přirozením
[= přírodou] vloženo" Jg, nadání. V tomto
významu se stalo běžným od doby
obrozenské; přejato i do slovenštiny.
vlochyně: rostlina Vaccinium uliginosum,
od Presla, z pol. (w)lochynia. Ukr. lochyna,
hluchyna aj. — Nejasné. Snad nějak souvisí
s hluchý ve významu „nepravý": plody té
rostliny se podobají borůvkám, ale působí
vrhnutí (proto jvč. se zovou blivánka).
vltať laš.: voda balvany vitá, vlče, je vltavd
vlnivá KtD, ze zřidla se vyvltne lístek, voda
se vyvUuje přes břehy na cestu B. — Staré
ř-ové intensivum od vel-, v. valiti, s oslabaním
v kořeni. Od něho je Vltava (Kott 4; též
Ludvík Novák dopisem; Šmilauer však
pochybuje).
vlys: nejspíše z něm. Fries, to pak z fr.
frise, od friser kadeřiti. Sic. vlys bude
z češtiny.
vnada. Z navnaditi je nář. *namnadit >
namladit disimilací n-n > n-l; postv.
návnada. Vnada je pův. vnadidlo na zvěř,
kousek masa vetknutý na udici apod.
(kdežto q-da, viz udice, je háček, ukrytý do
vnady); patrné vb-na-d-a, d od kořene dČ-
(viz díti) < dhě- klásti, nulový útvar; na-
an· určují kladení na něco, vtýkání v
udici, na udici. Dalším vývojem lákadlo, vábid-
lo, půvab, krása, stč. vnaditi lákati na něco,
cvičiti, učiti něčemu, vnadný vycvičený, stč,
vnada pak i způsob, obyčej. — Sic. vnada,
vnadný, vnadit, vnadidlo; z češtiny?
vnitř, uvnitř, stč. vňutř; odvoz, vnitř ti
(opak zevnitřní) vnitřnosti vnitřek; nové jo
nitro NŘ 19.174. — Sic. vnútri uvnitř, vnutor-
vnúter dovnitř, vnútro nitro, vnutrek; stsl. (irb
uvnitř, dovnitř, iz qtrb zevnitř, vbn^trb
dovnitř, gtrbnb vnitřní; pol. wewnqtrz, v.
vnutri, sch. unutri uvnitř. — Jest vyjíti od
psi. otrb. Tomu odpovídá hláskami i
významem lat. inter a sti. antar, něm. unter
mezi, uvnitř, odvozeniny — příponou ter—
od ide. en = v, uvnitř; formou je to adver-
bium lokálové, bud bez koncovky, *en-terf

vnuk 696 vole
nebos lokálovým -i, *en-ter-i. Slov. otrb se
druží k *-ter-i (ale e vypadlo, což
nepřekvapuje), ale staré en dostalo u Slovanů podobu
on (o tom viz v), jež dala zde o-. Celek svědčí,
že tvoření s pomocí ter- bylo v rané psi.
době ještě živé, tj. že *en-tr-i bylo mluvícím
průhledné. Po připojení předložky vtn celek
substantivisován do nového feminina: na
otízku kam vbn-otrb, na otázku kde vtn-
-otr-i. V č. vňutř změkčeno η vlivem spojení
v něm (v je z téhož Vbnl) apod.; z toho
přehláskou vnitř. Κ tomu přitvořeno jméno
nitro ntr. ~^
vnuk, fem. vnučka, demin. vnouče; lidově
místy vnuk, mňúk. — Psi. stsl. Vbnuk'b: sie. r.
pol. hl. sin. b. vnuk, sch. unuk, b. též mnuk,
pol. též 14.—17. stol. wnek vlivem běžné
alternace q (e)\u. — He. název byl nepöt
(viz neteř), odchylné názvy jsou v germ.
a slovan. Něm. Enkel, sthn. eninchili ntr. se
vykládá jako zdrobnělina od an- (Ahn) =
děd, což je prvek ,»dětské řeči", známý
i z lat. anus bába aj. Zdá se, že i vbnuk'b
je možno tak chápati: původně bylo snad
v + on + přípona uk'b (ta zvláště v ukr.
tvoří deminutiva, patronymika, jména mlá-
dat a příslušníků rodu, obyčejně v podobě
-juk): v hiátové, o > t snad asimilací
k následujícímu u. Tedy i naše vnuk je
možno chápat jako odvozeninu od jednoho
starobylého jména pro děda. Podnětem
k takovému odvození byla víra, že do
narozeného děcka přechází duch nedlouho
předtím zemřelého člena rodu. Poněvadž
zpravidla šlo o zemřelého děda, ustálila se víra
v přerození děda do vnuka (jí lze pochopit
i název vnuka *nevo-pct- > nepčt-, viz
ndeK) a měla za následek to, že vnukovi se
dávalo často jméno po dědovi (to je
dosvědčeno již u starých Reků a Germánů,
hoví ře tomu i u nás ledaskde), ba věří se,
že tělesné i duševní vlastnosti se často
opakují teprve ob jedno pokolení. Je tedy
slovo vnuk výrazem této staré i dnešní víry.
Je-li tomu tak, bylo by v. utvořeno arci již
v době, nežli děd dcs^al nový, opět z
„dětské" řeči, název déďb.
voda; vodní -ík; stč. vodné fem. bouře,
vl. zpodstatnělé adj. vodná, totiž pohroma,
vodvatj: vodnatka, nář. i vodňačka druh řepy;
vodovka úkrop; nové termíny vodárna, vodík;
voďanka rostlina Hydrocharis; bezvodý, dříve
i bezvodný; vodoteč v. téci. 7t ruštiny vodka
"kořalka. Viz i povodeň; vodnatelný viz pod
tele. — Psi. voda, tak u všech Slovanů.
Příbuzná slova lit. vanduo, lot. údens, gót.
watö gen. -ins, sthn. wazzar (n. Wasser), ř.
ϋδωρ gen. -ατός, het. vätar gen. vetenas
ukazují, že ide. název vody byl r/n-kmen schopný
ablautu. Je-li možno se odvážit
rekonstrukce, lze snad vyjíti z vód-r gen. ved-en-s nebo
ved-n-es, což později bylo vyrovnáváno tím
nebo oním směren. Voda může býti asi
z vod-ö(r) nebo z analogického vod-ó(n), přešlo
pak k ženským α-kmenům. Kořen ved- mohl
býti i základem slovesa: stind. unátti kropí
vodou. Příbuzné je snad i fin. vetz voda
(v. Lamprecht SPFFBU 1955, str. 7).
vochle, mor. ochla, ochláf, chod. Kachle:
drhlen; mor. vochličky výčesky lnu; odvoz,
sloveso vč. vochlovat, mor. (v)o-, jö. va-, chod.
ha- znamená přenes, i 'bíti'. — Hl. wochla,
dl. wochlica. — Ze střhn. hachel fem. (nyní
je Hechel); v č. se h udrželo jen na západě,
jinde se oslabilo a odpadlo, o (z něm. nářeční
výslovnosti) přijalo pak nové hiátové v.
voj: oddíl vojska; odtud vojín s individua-
lisující příponou -im> (,»jeden z voje", srov.
čeledín = jeden z čeledi); voják (-ák bylo
snad poněkud hanlivé), od nás pol. a dluž.;
vojna zpodstatnělé fem. adjektiva vojbm,
-na -no (rozumí se výprava, válka apod.),
vojenský; stč. vojský < voj-bsk'b,
zpodstatnělé fem. stč. vojska (totiž: síla, moc), stč. nč.
kol. vojsko. — Obdobné a další tvary
u všech Slovanů: stsl. voi, voin*b, vojevoda,
(viz vévoda) aj., sic. voj, voják, vojsko, vojna,
vojenský, r. vóin vojsko vojna atd. —
Základní vojb souvisí s b. navijam vítězím,
stsl. povinuti podmaniti, vbzvitije zisk, kořist
(viz vittz), s lit. vejů výti pronásledovati,
stind. včti žene se na něco, pronásleduje, ř.
ΐεμαι ženu se, spěchám. Vojb je tudíž piv.
bud pronásledování, hon na nepřítele (byl-li
přízvuk na kořeni), nebo četa pronásledující
(byl-li na příponě); bohužel se původní
přízvuk nedá zjistit. Ai tonvi bylo jakkoli, je
povaha voje patrná: nemínilo se tím stálé
vojsko, trvalá pohotová ozbrojená družina,
ale pouze branný lid, vytáhnuvší podle
okamžité potřeby, aby zahnal nepřítele.
Znamená to, že stálého vojska — podobně jako
u nejstarších Římanů a Řeků — nebylo.
vojtěška: rostlina lucerka, Medicago sati-
va. — Původ názvu je nejistý. Němci měli
v Čechách Adalbertskraut, ale Marzell o tom
jméně dále nic neříká. Je však i něm. nář.
Heiligheu, což je podle W. Wartburga
překlad za fr. sai"tfoin „svaté seno", to pak
ze sain-foin „zdravé seno". Míní-li se v tom
jméně tedy svatý Vojtěch, nemůžeme říci.
volati; stě. rozvolávati rozhlašovati (dosud
chod. rozvolát rozkřičeti), nyní volati je
hlavně 'zváti koho k sobě'; odvoz, volavj
pták = volavec. Jen z.-si.: sic. volat, pol.
hl. ivolaé, dl. -é. — V lit. je vMúoti zpívati
(o zpěvu sekáče při kosení sena), Nesselmann
zná valifti sklízeti (obilí), ale má i rčení dievs
ji válo bůh jej zavolal (k sobě). Ač není
vyloučena možnost, že ta slova jsou ze
slovanštiny, zdá se přece, že jsou domácí; pak by
sem patřilo i lot. váluoda řeč, hovor. Další
příbuzenstvo je heth. ver- volati (rufen)
u Friedricha, Ergänz.-Heft 38.
vole: struma; dem. volátko podle £č-kmenů;
volatý, dříve (a dosud mor. sic.) volavý (stč.

voliti 697 vračat
i návolavý hrbatý), odtud voláč druh holubů I
a volavka (stojíc v klidu má krk tak prohnutý
vpřed, že to upomíná na vole; Zubatý NŘ
14.54). Sem snad patří též jč. samo svoje mast
ČMF 16.223 mast na vole (< vz vole?)
a mor. dobrá vůla neštovice na prste. —
Pol. wole i wól, ukr. volo, br. vallě, sch. volja;
sic. je jen (z češtiny) volavka. — Psi. vole:
příbuzno je něm. schwellen puchnouti (sthn.
swellan), Wulst, Schwulst otok, byl tedy
kořen (s)vel- nadouvati se.
voliti: viz vůle.
vor 1°: plť; jen č. Patrně znamenalo
původně plot z desek nebo klad (na plť
přeneseno pak ve vorařském slangu), tedy bude se
mu rovnati r. vor(ók) ohrada, ukr. voryna
laťkový plot, lit. api-varas ohrada pro
dobytek; vše to patří jakožto o-stupňové jméno
k -vříti 2°.
vor 2°: pytel; za Jg na Turnovsku plachta
pres celý vůz, do níž sypáno obilí, laš. vorelc
měch, šidítko pro děti, sic. též cumel. —
Pol. wor. Od ver-, -vříti 2°, že v sobě zavírá,
svírá, drží něco sypkého; tedy útvar stejný
co vor 1°, ale vzniklý nezávisle a na jiném
území než vor 1°. Viz i chvor.
vorkati, kvorkati, o hlasu sluky. Zvuko-
malebné.
voršouf, vorČouch voršof voršov PS: věječka
(široká dřevěná lopata, jíž se za stará válo,
tj. čistilo od plev obilí). — Z něm. Wurf-
schaufei t/v.
vorvaň: druh kytovce. R. vórvarf (strus.
vorvonb) je i tuk jistých mořských zvířat,
velryb, tuleňů aj. Presl je převzal pro název
zvířete. Původ rus. slova je nejasný, snad
norský nebo laponský (n. karelský apod.).
Thornquistová 229; podle Kiparského NphM
60.1959.223 vzešlo zkřížením slov stnor.
náhvalr 'narval' a hvalraf spermacet. Sic.
vorvaň z češtiny.
vosa. Tato podoba je ve většině Čech
a han.; od čáry
Hustopeče—Kojetín—Olomouc je osa; místo *vósa je místy vús(k)a
vusafúsafusa lús(k)a húska (jč. dříve búzka);
podkrk. a zm. je mask. vos, tak i stč.; han.
(v^nsák, jvč. vus(ák) (podrobnosti Utěšený
NŘ 45.173). (Jzm. se vosa jmenuje sršňa,
okolo Slavkova sršňák, šrěňák; podobně
sršen = vespis u Klareta, kdežto os je u něho
asillus, ovád; také lit. širšuo = vosa, ale
vapsá = střeček; Utěšený 174.) — Hl. wosa,
dl. wos, jinde (sic. pol. atd.) osa. — Poněvadž
jiné jazyky mají v (lit. vapsá vosa; lot.
lapsene z *v- t/v; stpr. wobse, sthn. wafsa,
nyní Wespe, lat. vespa t/v), klademe vosa
(z *vopsä) i jako formu praslovanskou;
č. hl. dl. v- máme zde tedy za zachované
psi. v. (Naproti tomu Utěšený soudí, že v
„v tomto slově patrně zmizelo už v psí., ač.
a luž. vosa že je druhotná podoba s předráž-
kou v před o".) Slova asi „praevropská",
jinak neprůhledná (spojují se s vebh- tkáti, |
I něm. weben, že prý jejich hnízdo je jakoby
„utkané", tedy vosa = tkadlena, ale to
nepřesvědčuje).
vosk; odvoz, voskovka rostlina Cerinthe,
má vzhled jako z vosku; voštiny, mor. vošciny
prázdné včelí plásty; stč. vošČený, voštiny.
— Psi. stsl. voski>, sic. r. sch. nář. vosk, ukr.
visk, p. dl. wosk, hl. wósk, sch. vosak, sin.
vosek, b. vosäk: je shodné s lit. vaškas a dalo
příbuzné se sthn. wahs atd. Tedy sk i ks,
což ukazuje na „praevropský" původ.
ve spánek: část čepeni (na ženské hlavě),
která přiléhá k čelu PS. — Z *ob-spánek, že
objímá spánky?
vošahejl jč. zč.: neurčitá nadávka,
obyčejně o nehezkém, Cuřín rkp.; nešika,
Jjčř 53, vvtáhlý, postavou málo vzhledný
člověk, Vek. — Nejasné.
vous, lidově fous, laš. fus, odvoz, vousatý*
vousáó; vouska, msl. fúska druh pšenice;
vousnéní chmýří, osiny (srov. vlášení). —
Pol. was, sic. fúz (z podle bajúz), ukr. vus+
sin. vos, b. vás; bez v stsl. 08ΐ>, r. us a v stč.
složenině holo-úsi. — Psi. asi vis* (ne ost),
z *vonso-s. Příbuzné je stpr. wanso, lit. nář.
(žem.) uostai, oustai knír (prý ,,snad s uo,
ou = lit. spis. q"), stir. fés vous (jeden
chlup). Lidén IF 19.346. Viz i stč. murnús
kočičí vous, frňous, mor. hněvús, č. valous
Jgd-PS knír.
vozher: sopel; stč. vozker Klar., jč. vozer,
vozdr Jjčř 48. Odvoz, vozhřivý, uvozgřený,
vozkřivec, oskřivec, jč. vozrán, uvozdře^ef
Jjčř 48, 63; jistá koňská nemoc je č. vozhři-
vi<e (v)ozhřivka (toto již stč., Hujer 1.182) vo-
skřivina. — Sic. nář. ozger koňský sopel,
ozhřivka, nozger vozher (n ze sic. nář.
nozgry = nozdry, že teče z nozder); vozgTavý,
vozgrivec usmrkanec; ozgravka rýma. Pol.
wozgrza, hl. wozhor, dl. wochel wochol
hochel -61, r. vozgrjá, sin. vozger. Pd. je
i sloveso woigaó smrkati. — Původ temný;
příbuzné je snad vazirské (s.-z. Indie)
wuzgyě slina.
vrabec, nář. brabec; odvoz. stč. adj. vrabí;
stč. vrábě = mládě vrabčí. Tyto podoby jsou
z vorbT>, vorbbcb, tak i sic. sin. vrabec, sch.
vrabac, b. (v)rabec, ukr. vorobec. Rus.
*vorbbjb > vorobej (srov. sólovéj slavík),
lešsky *vorbtl-jt>: pol. wróbel (i vm. vrobel
vrabel brablec brabíc), hl. wrobl, dl. wróbel. —
Příbuzné je lit. žvirblis, lot. zvirbulis a patrně
i gót. sparwa, stangl. spearwa, sthn. spára
(zdrobněle něm. Sperling). Vše se dá spojiti,
přijmeme-li dvojici sparvfbarv- a uznáme-li
přesmyk b-v > v-b. Dvojitost spfb nečiní
obtíží (§11). Základ ten vystihoval asi
švitoření: lit. vilbHi, ulbeti (srov. angL
warble švitořiti, Kp); i u jiných zvuko-
malebných slov spojení hlásek s r\l v
(v různém pořadí!) označuje ptačí cvrlikání
a podobné hlasy.
I vračat vrančat vrandžet vráňat vrangat

vrah 698 vráskati sě
vrágat vrákat vrázgat vraždU msl. sic: žebro -
nit; las. vargať vargosiť naříkati, bědovati B,
plakati Hor., sic. vargať žebrati o dárky po
domech (o svátcích); vargún chlapecká
hosťna z dárků o sv. Blažeji ve Ždánicích
(Václavík ústně). — Příbuzné je (E. Havlová
ústně) lit. verkiů věřiti plakati. U nás bylo
asi iter. *vorčiti a dále -éati > *vráčati;
-za- -žď- je asi z další přípony -sk-. Slovo se
stal) expresivním a měněno dále. Podivné
jsou tvary s varg-: patrně nový přesmyk
z vrag-. Viz i vřískati.
vrah: nepřítel (stč.), ubijce; odvoz, vražda,
vražedný, vražditi. — Psi. vorgi>\ sic. vrah,
vražda, ap. jako v č., stsl. vrag'b, r. vrag
(z csl.) i vórog, ukr. voroh, pol. wróg nepřítel,
b. seh. sin. vrag dabei. — Je přejato z ger-
mánštiny: stnor. vargr, šv. nor. dán. varg
znamená vlka, ale staronorské slovo znamená
i zločince, psance, také stangl. wenrg je
zločinec, psanec, stsas. a sthn. warg je lupič,
zločinec, odvozené gót. gawargjan je proklíti
(verdammen), stangl. wiergan je t/v
(verfluchen). Tehdy totiž zločinec (= ubijce
člověka) byl prohlášen „vlkem na posvátném
místě", tj. tvorem všude nevítaným,
odmítaným, tedy psancem, k němuž bylo právo
chovat se jako k vlkovi, kdyby se octl na
posvátném místě (/e svatyni ap.). Příklad
má Saga o Volsunzích, přel. L. Zatočil,
Brno 1960, kap. I.: „Sieri zabil sluhu a
zavražděného pak ukryl. I nazvali ho vlkem
na p. m., a on nesměl zůstati déle u otce
ve své vlasti". Toto staré spojení (Miklosi-
chovo EW, Mikkolovo WuS 2.218) dostalo
nyní oporu zjištěním, že také u Hethitů
byl vrah prohlášen vlkem a vyobcován ze
společnosti. Odtud pochopíme, že i u Slovanů
vrah je nejen ubijce, ale i vůbec „veřejný,
úhlavní nepřítel", např. nepřítel vpadnuvší
do naší země (S. Stech pís.). Toto severské
vargr, když dostalo onen přenesený význam
'ubijce, nepřítel', bylo přejato jen s tímto
novým významem. Tu se vyvinul i význam
'nepřátelsky smýšlející člověk' („übelgesinnte
Person") a to v shetlandském varg; podobný
vývoj předpokládáme i pro stprus. wargs
zlý (böse). Germánské varg- je patrně slovo
tabuové; je nepochybně od slovesa, které je
v něm. würgen, střdn. worgen, střhn.
erwergen, angl. worry, škrtiti, dáviti.
(Nepatří však sem, ač opak tvrdí Trautmann
a Vasmer, lit. vařgti trpěti bídu, nouzi,
vafgas bída, lot. vargt chřadnouti; ta patří
spíše k něm. Sorge péče, starost, obava.)
vrak: přejato v 2. pol. min stol. (první
doklad 1875 u Sládka); je to z dolnoněm.
wrak. Sic. vrak je pak z češtiny.
vrána. Pol. hl. wrona, r. voróna, sic.
sch. vraná. — Pův. várna s raženou intonací
na or; srov. shodné lit. várna, lot. varna,
prus. ira.rr»e Je +o starobylá odvozenina
od vorwb (viz havran), vyznačená vrddhovým
dloužením or > ör, neboť ražená intonace
bývá právě na délkách. Význam byl „vra-
nová" (totiž ptica), tj. k vranům (=
havranům) podobná.
vraná, vranka: díra v sudu pro zátku (sic.
Jg a msl. li Kyjova Voz). — Pol. wron(k)a
nář. bronka t/v, r. vorónka nálevka, sin. vran,
sch. vranj, b. vraná zátka. Slovo jistě staré,
ale málo jasné; bývá spojováno s ver-
zavírati, ot-vírati.
vranka: druh ryb Cottus gobio (= hlaváč,
sic. hláó), rus. voronka. Táž ryba je v němčině
Trichtzrfisch, asi od poměrně veliké hlavy
a široké huby. Je tedy vranka odvozeno
od vraná.
vraný: černý (o koni; v starší době i vraná
barva, smola aj., v. Jg). — Sic. vraný, hl. wróny,
p. wrony, r. voronój, sin. sch. mak. vran. —
Pochází od jména havrana; ten je nápadný
svou sytou a lesklou černí zvláště v zimě
na sněhu; přilétá k nám totiž na zimu ze
severnějších krajin. Od toho jména (ne
od vrána) je i nč. vraní t/v, o vlasech PS.
Vraný vzniklo adjektivizací (srov. č. druhý
a jistý 2°; r. golubój modro jasný, od golub)
původního názvu havrana, dokud zněl česky
ještě vran, bez ha-. Ten název se dával
černým koním jako vlastní jméno: u Slováků
Havran SSJ, dosud u Srbů tak je Vran
i Gavran, u Rusů Gračik, u Němců Rabe
nebo Rappe (vše = havran), podobně jako
na*rzlý kůň je zván mor. liška, něm. Fuchs
( > č. fuksa), šedivý sic. myška atd. Meh
LP 3.98n., souhlasí Herne 101 (podle něho
je něm. Rappe o koni snad vlivem
slovanštiny).
vrap, v starší době asi -a fem.: vráska
(deť nemáte esce na hobě [= na obličeji]
vrape Křen 3.186; pozn.: „vrape jsou
vrásky"), záhyb šatu (fr. plis), lupen na-
spodu kloboučku jistých hub apod., vrápko-
viti; mor. vrapovat zfaldovati, navrapit,
u Kyjova dráp (drapovaóky Kol = vrapo-
vacky Voz = vrapované boty), sdrap't nadra-
pit. — Jinde jen sin. vrapa t/v, hl. (w)ropa,
dl. ropa záhyb, vráska. — Psi. vorpi>;
rýmuje se s korp-, chorp-, v. chrápavý. Jest
vyjíti od vrapiti, psi. vorpiti, což je faktitivum
od kořene verp-, který je v něm. sich werfen
bortiti se, kroutiti se (o dřevě), angl.
to warp křiviti se. Viz i vráskati se.
vrápati PS, klad. vyvrapovati na koho:
osopovati se. Patrně příbuzno se strus. voropi>
napadení, útok (pustiti na v. = na loupež),
navoropiti přepadnouti. Původ nejasný. Je-li
toto spojení správné, byla by ta slova asi
domácí (Miklosich měl voropt za cizí).
vráskati sě stč.: svraskovati se; ně. ve svras-
knouti, svraskalý; vraštiti svraštělý, postv.
vráska, odtud vrásÓitý; han. zvrsknót se
KpU. — Sic. vraštit i z-vražčiť z-vraókať
z-vrážiť. Csl. (pozd.) vráska. — Psi. vorskati
z *vorp-skati, intensivum od vorpiti, viz vrap.

vtata
693
vrgala
vrata, odvoz, vrátný (srov. stsl. vratbnikt,
sic. vrátník, r. vorótnik, b. vratnik); vrátzň
polovice vrat (~pd. wrttnia), mor. i
vrátka. — Stsl. b. sch. vrata, sic. vrata, r. vorotá
i voróta, pol. hl. wrcta. — Psi. vorta, plur.
tantum neutra *vorto jinak neužívaného
(lecfa jen ojediněle v chod. vráto = vráteň
JinCh 20), neboť vrata bývala i třídílná
(jako dosud u sibiřských Rusů); od ver-
(za)vírati + to; pův. o je před -to normální.
I plurál je třeba míti za starobylý (a nikcli
za náhradu duálu), srov. dveře, πνλαι. Lit.
souhlasně vaftai, lot. várti. V. i vrátník.
vrátička, vrátyc (a pol. wrctycz s y jako
slodycz, gorycz): rostlina Chrysanthemum
vulgare. Jméno je od toho, že prý ta rostlina
vrací, co je ztraceno (milého, lásku,
panenství); je však stará zkušenost, že ztratí-li
kráva po otelení mléko, stačí 2—3 nápoje
z vratiče k obnovení laktace. (A. Hanzlíček
ústně.)
vrátiti: viz vrtěti.
vrátník 1° zastar.: vrátný. U Němcové
je to ze sic. vrátník t/v. Od vrata. — 2° pylor,
přechod žaludku ve dvanácterník PS; rovněž
od vrata, neboť již Řekové (o tom Steudel,
StG 4.1951.154) označovali jej slovem
πυλωρός (= strážce vrat, totiž jakoby
„hlídač východu ze žaludku"). Ve středověku
od 12. stol. je doložen latinský překlad toho:
pottärius, což se drželo až do konce
středověku. V novověku se užívá polatinělé
pylorus.
vrávorati, nář. bráborat již v r. 1838
VKČSN 1895.24.9, zbráborat se zvednouti se
po pádu, bramborat se téci, ubírati se (o řece),
gragorat Gr. Jen v č. Slovo expresivní;
vypadá jako z vor-vor- nebo bor-bor-, dále však
nejasné.
-vrážet: vč. jíti jedním vrzem, odcházejí-li
dva lidé při jediném otevření dveří, pod.
i las.; vč. vrzat se sem a tam chodit dveřmi,
otvírajíc je a zavírajíc pořád Ktk; val.
'vrzat sa, msl. vrazit sa (nevřzaj sa a sed!; chod.
nevrázij se!). Vč. vyvrzati teplo častým
chozením z teplé jizby ven, val. vyvrzat B, msl.
vyvrázit, chod. vyvrázet -zet; vyvrázalo se
teplo Voz. — Sic. na jeden vrz, jedným
vrzom. Sin. vrzúkati, pol. wyrz(uk)ac pořád
otvírati dveře. — Příbuzné je lit. is-várstau
-styti a lot. várstit t/v, což je st-ové intensivum
(n. spíše iterativum) od iš-veriú t/v,
souvisícího s cte-vru za-vru. Tomu je nejblíže sic.
-vraždit z -vraštit. Přesmyk typu tort > trat
způsobil, že slovo se v povědomí mluvících
odloučilo od -vříti a přichýlilo jednak k vbrzti
svírati, jednak možná i ke zvukomalebnému
vrzati; o tom svědčí pd. ivyskrzypač cieplo =
vyvrzati teplo.
vraž, v č. jen v míst. jm. Vraž; o nich
Holeyšovský ZMK 3.1962.291. — Příbuzno
je r. (o)vrág rokle. Jakobson SaS 4.225.
(Mylně Janko NVČ 11.58.) Vedle vrag je
od 16. stol. v rušťnš táž ovrág (ó je od
předložek izo, ko, oto, vo mylným přeskupením
k podst. jménu), jež během 17. a 18. stol.
zatlačilo starší vrag. O tom a o původu
(je prý nejasný) Dickenmann Sybaris 26.
Obě slova náleží asi k řítiti (viz). Od grou-
je lot. grava rokle, strž; lit. griová t/v je
z *gróva, ale se změkčením od slovesa. Pro
si ován. vrag-b musíme uznat přesmyk g-v >
v-g, pův. gravb. V rd. (u Pskova) je dosud
vrag, bez o-\
vrážě stč.: los. Sic. vrazit: věštiti; vražba,
vračba čáry; odtud i vračat; vrazebník vražec
vrázek čaroděj, vraža baba čarodějnice. Stsl.
vraza, vraženi je věštění, r. vor ožít, ukr.
vorožyty věštiti, pol. wróg los, wrózjč věštiti,
sch. vražati t/v, sin. vraž věštění. — Psi.
vorgab los, voržiti věštiti (to se dělo
metáním losu). Původ nejasný. Κ vrhati!
vrba. Stsl. vr'bba, sic. i vrba (ř z kolektiva
vřbie), y. verba, ukr. verba, pol. wierzba
(dř. wirzba), hl. wjerba, dl. wjerba, sch. sin.
verba, b. värba. Mnoho místních jmen j.
Vrbno, Vrbové a několik rostlin (vrbina
obecná Lysimachis vulg., vrbovka = vč.
vrbice Epilobium, vše od toho, že stonky
i listy upomínají na vrbové). — Psi. vbrbá,
příbuzno je lit. viřbas stonek, prut, lot. virbe
hůlka, lat. verbera pruty (jimiž trestáno).
Původně bylo slovansky asi kolektivum
v brb bje proutí, k němuž přitvořen sing, v brba,
jenž mnohde vytlačil původní název vrby
rokyta.
vrbit se han.: hýbat se, vrtět se (o
nepokojném seděni žáků v lavici) Gr; vevrbit se
vymrviti se, vylézti KtD-Rs-L-SvB-Gr,
msl. vyvrbit se Kol, val. Β t/v, totiž nenadále
vyjíti, „vynořiti se" z nějakého chumlu,
houští, lesa ap., = vemrvit se L. Přeneseně
toto vy° se (též zvrbit KtD) znamená provésti
něco (B) špatně nebo něco špatného Kol-Grr
Mal, též sic. Kál. — Psi. Vbrbiti; příbuzno
je lit. virbíti hemžiti se. Obé souvisí s mrviti
se, a to přesmykem mrv > vrm a záměnou ret-
nic m/b, které nastaly už v baltoslovanštině.
vrčeti, mor. vrncet vrndžat bzučeti, chod.
vrncál druh kolovratu. — Obdobně stsl.
vr'boati, sie. vrčat, r. vorčát, pol. warczec,
hl. wórceč, dl. warcaé, b. vráca. — Psi.
Vbrčati. Příbuzné je lit. ufkti t/v a s jinými
příponami ufkšti, 3. sg. ufkščia (přípona *sk)
a uřgzti (sk > zg); naše v je tedy prothetické:
v-^r-óati, č je z kj. Základ *ur (je též ve
vrkati) je zvukomalebný, k sk zg jsou prvky
příponové. V č. dostává místy navíc
zesilovací n, popř. se c sonorisuje na dž.
vrgala laš.: čamrhoun, vlk (hračka); sem
patří snad i spis. vlk t/v; han. vrgula = kdo
stále mluví. — Slovo starobylé, neboť patří
ke kořeni verg-, u Slovanů v této podobě
(s nepalatálním g) jinak nezachovanému.
Ten je v stind. vrnákti ( < *vr-n-eg-ti) várfati
(*verg-e-ti) otáčí, obrací.

vrhati
7C0
vrstva?
vrhati, vrhnouti (pokud znamená 'blíti',
je jeho trvací vid odtud, že je abstrahováno
z dokonavého vy°). Las. vrskat házeti a pol.
wirzgac t/v jsou sk-ová intensiva. Přívrženec
z r. priverženec; vrhoó, zvrhlý, vyvrhel,
zvrhelec (Třebízský); vrh, návrh, podvrh;
chod. obrh omítka; (sic. vrhký hbitý:) sem
snad i mor. vrlý > brlý rychlý, hbitý
z *vrh-lý; mor. vrženi*a vyrážka, osypky,
vržanica osypanlna, vržení boule (sic. vrž(e)-
lina, vrženie, vržená nemoc osypanina), mor.
i pobřenica ( < povrže-), všecko patrně
nemoci — podle pověry — od někoho na
člověka vržené. — Psi. vbrgi vergti: stsl.
vitgQ vrčiti, sic. vrhat, ukr. veréčy, sin. vrzem
vreči, inf. analogický v sch. vrzem vrci a stč.
vrhu vrci. Obyčejně přecházelo do 5. třídy:
vrhati, dl. wjergaé atd. — Příbuzné je něm.
werfen, germ. verp- z *vergu-, lit. vilksně
prak (záměna rß) a véd. vrj- (nepřítele)
zu Boden werfen, sraziti.
vrhcáb stč.: hrací kostka; vrhcábnice deska
na hraní vrhcábů. Přejato — s překladem
1. části (werfen = vrhati) — ze sthn.
wurfzabel (-zabel z lat. tabula deska). Pol.
warcaby, warcabnica JP 42.19, z češtiny.
Janko ČMF 5.408, 6.322.
vrhlice jč. chod.: hrnec na vystáti mléka,
vrdlice Čel = dvouuchý hrnec; vrhlík
květináč, vrhle fem. lékárnická nádobka, v níž se
třou prášky. — Čel. srovnává dluž. redla
(v Muko vi není!) hrnec na mléko. Jg, asi
mylně, chápe v. takto: ,,poněvadž jest na
hoře široká, dole ouzká, a tak se lehce
zvrhnouti může", podobně NŘ 7.267.
vrch, kdysi w-kmen, jak ukazuje jednak
sklonění (s vrchu atd.), jednak hojné a staré
~ov- v odvozeninách vrch-ov-ina, vrchovisko,
vrchovištČ zřídlo, vrchovatý (sic. vrchový koh
sedlový = pol. wierzchowiec t/v; r. jezda
verchom jízda na koni) aj. Další odvozeniny:
vrchol; svrcholek na máselnici (= sic. vrch-
nák, laš. zvrchenek); stč. svrchek (od svrchu),
ně. svršek; povrch (od po vrchu), povrchní;
vrchní -nost; stč. svrchní movitý, odtud
nč. svršky movité věci; ně. návrší površí
úvrší; vršiti; stč. též svrchovati (a stpol.
ewirchowac), odtud svrchovaný. Vrch bylo
v stč. i předložkou (Gb 4.503, Hujer 1.158),
např. vrch koně = na koni, a proto mohlo
býti částí složenin na -bje podobně jako
předložky: vrchmocí, Vrchlabí (zde vrch =
nejvyšší bod, horní tok řeky), Vrchmezí,
erov. lit. viršúnamis naddomí = poschodí,
viršúgalvis témě hlavy; ale v slovanštině se
tyto útvary vracejí k podobě koncového
základního slova: pol. wierzchrzeka prame-
riště, sic. vrchhlava témě hlavy (postup:
*orchhlavie > navrchhlaví > navrch-hlave >
vrchhlava; za *vrchstolím > za vrch-stolom
podle za stolom; podobně Vrchbčlá, Vrchhüra;
o těch Janko ČMF 21.335), viz i Profous
4.632, Meh SbPavl. 203. — Psi. vbrch-b:
stsl. vr-bch*, sic. vrch, pol. wierzch (dříve-
wirzch), r. verch, hl. wjeroh, dl. wjerch,
b. vrách, všude hojné odvozeniny. Má
dokonalý protějšek v lit. viršús, lot. virsus t/v,
vše z vrs-u-. Dále je příbuzno sti. varš-man-
vrchol aj., z verš-.
vrkati, mor. vrketať vrkútit (o holubu). —
Zvukomalebné; k je příponové. Pol. wark-
(ot)ac, sic. vrkat, vrknút, vrkotat, sin. vrkati,
ukr. vork(ot)aty, r. vorkotxt. — Podobné-
onomatopoické útvary jsou mor. urkat,
hurgat, sic. hrkútit, lit. burkúoti.
vrkoč. Původně koudelová vložka, ovinutá-
zeleným hedvábím (nebo pak vůbec jen
z hedvábí), jež se vplétala do lelíka nevěstě-
(lelíky se jí pak otočily kolem hlavy a
přišpendlily); Bartoš s. v., Rus. 29. Koudel
s hedvábím nahrazována tkanicí: „Vdané
ženy od chvíle svatebního začepení si
zaplétaly vlasy ve vrkoč. Asi v polovici délky
copu se vpletla dlouhá tkanice (obyčejná
tmavomodrá, darovaná nevěstě
kmotřenkou), ta se pak i s copem otočila kolem hlavy
ve vrkoč." Václavík 161. Svobodné dívky
nosily vlasy hladce přičesané, s pěšinou
uprostřed, vzadu spletené v lelík (cop),
na ten přechází omylem i jméno vrkoč.
Dosud zč. vrkoč = cop Vek. Sic. vrkoče =
uměle květiny Κ 973, ale varkoč vargoÓ je^
z pol. warkocz t/v; sch. je kovrčica z *vrkočica
kadeř. Podle nevěstího vrkoče nazváno
u Chodů i jisté bohatě pletené pečivo, Kt 4;
i svazek česneku lze pak nazvat vrkočem.
Vzhledem k pův. materiálu bude příbuzná
s něm. Werg koudel; -oč nejasné. Bylo snad
pův. *vrko-točt
vrlina mor.: tyč do studně (součást jeřábu),
jedna z obou postranních žerdí žebříku nebo
žebřin vozových, podložka pod klády. — Sic.
vrliny upevňují na štítě došky Κ 973, mylně
vrhlina K; b. várlina tyč, sch. vrljika žerd^
sin. vrlina zahradní dvířka. — Náleží k lit.
svirtis tyč do studně, od ver- vrážeti; srov.
tyč od týkati. Vrlina asi z vbr-dl-ίηα; d mezi
dvěma plynnými vypadlo.
vrncáb, vrncoch podkrk. (PS ze Staška),
u Miletína frncoch: řídké trsy něčeho, dolů
visící, např. kořínky něj. rostlin, rozcuchané
vousy na bradě ap. — Patří k camfrnoch ap.,.
viz cancár.
vrněti, skvrniti', vydávati kňouravý hlas
PS, od toho vmČ gen. -ete, škvrnč malé dítě.
Mor. vrnožit o tichém zpěvu ptáků. Sie.
vrnčat, vrndžat. — Zvukomalebné.
vrstva, mor. i brstva; vrstviti klásti ve
vrstvách, nář. vrstvačka odběračka za
sekáčem Čeč 217. — Pol. warstwa,' sic. vrstva,
hl. woršti, dl. warsta, ukr. verstva t/v, stsl.
vrůstá ηλικία, r. versta délková míra asi
1 km, věková třída, verstát rovnati, řaditi,
umisťovati, sin. sch. vrsta řada, b. vrást. —
Zde splynula 2 praslovanská slova: 1° vbrstb
(popř. Vbrsta, r. stsl.; obe přípony, -tb i -ta..

TTŠ
701
vrznouti
jsou starobylé) Věk, věková třída', přesný
ekvivalent k stind. vrddhi- fem. 'vzrůst', obe
z *vrdh-ti-s; od toho je č. vrstevníky sic.
vrstoimík, royesník, srov. r. svéretiik t/v, toto
ze *s'b-Vbrst-bnik'b. — 2° vbrstva z *vbrt-tva
(vlivem v brsta 1 ° ztratilo příponové v, takže
pak splynuly vrsta 1° a vrstva) od vert- ve
vrátiti (Eva Havlová SPFFBU A 12,17n.).
Κ v. 2°: podobně jako lit. vafstas je délka
brázdy od jedné úvratě k druhé a jako lat.
versus je brázda, řádek, verš, tak i vbrs-tva
je od veit- obraceti, asi v tom smyslu, že pův.
byl abstraktní význam 'obrať: bylo-li to
při potahu s rádlem, pak počítání, kolik
oráč udělal obratů na úvratích, bylo shodné
s počtem brázd, a tudíž v. nabylo někde
významu délkové míry (patrně dávné role
byly dlouhé asi 1 km, verstu), jinde se
význam ustálil třeba při kladení snopů
v hromadu, kdy na konci jedné řady se
•zpětným obratem zahájila řada-vrstva druhá.
vrš fem. stč.: sypání obilí jako mzda. Srov.
sin. sch. vršaj hromada zrní. — Od vbrchy
veriti mlátiti obilí (stsl. vrčiti, sch. vrčí,
sin. vršiti), příbuzného s lit. verrö t/v?
vrše, stč. vrše: proutěná válcovitá past
na ryby (na malé ryby pleteny i z trávy
zvané molinie NŘ 30.64). Též vrze Tůma,
Z čes. mlýnů, vrz Jg z D. — Pol. wiersza,
dříve wirsza, ukr. r. vérša, hl. vjerša,
dl. wjerša, sin. sch. vrša. — Psi. nepochybně
■Vbrža, se z, srov. jč. cuvrz síť z proutí v čapu,
aby ryby neunikly z rybníka. Pův. vtrz-ja;
je tu slabý stupeň kořene verz- Vázati',
který je i v slovese vwzti (stsl. cťbvrTzzy oťb-
■vrěsfi); o-stupeň toho kořene máme v provaz,
e-stupeň v povříslo. S tímto původem je ve
shodě to, že stč. chvory, tj. vrše a podobné
věci, se označují souborným názvem vazby,
a dále lit. var za vrše (*vory -ja), lot. var za
plot v ře3e na zachycení ryb. Přechod z > š
vyšel ze zdrobnělin (vrzka, vysloveno vrška)
a pronikl proto, že se vytratilo povědomí
o původu slova. (Jinou domněnku, ale
mylnou, má Zubatý 1.1.233n.)
vrtati 1°. Původně se vrtalo tak, že
kamínek n. kousek kovu připevněný na konci
hůlky byl jednou rukou přitlačován do věci,
jež se měla vrtati, druhá ruka pohybovala
(jako pilou) lukem, jehož tětiva smyčkou
obepínala hůlku; tak se hůlka skutečně
točila velmi rychle vpravo vlevo. Odvoz.
ví ták, vrtačka, nástroj na vrtání. Postverbale
vit. — Sic. vrtat, vrtačka, vrták, vrt. — Vítati
je íř-ové intensivum od kořene, který je
v lit. urbiú ufhti, lot. urbt t/v; v je hiátové.
Tedy z v-trb-tati. Dále je příbuzno (ze
*sverbh-, kde je „pohyblivé" s) střhn.
sweiben vířiti, nor. sverva t/v, obíhati a kymr.
chveifu vířiti, otáčeti.
vrtati 2°: pracovati piplavě, neuměle,
namáhavě, často i neodborně, na něčem
malicherném; zpravidla v. se v něčem;
odvozeniny vrták nemotorný, nešikovný,
ztřeštěný člověk, hlupák, který všecko
pokazí, odtud vrtačit zmateně, zbrkle, pošetile
jednati; vrtictví neobratný, hloupý skutek
(vše PS). — Je to výsledek změtení slov
ρ teti příštipkařit, prták, prtačit atd. s vrtati;
vyšlo od toho, že vrtání je práce pomalá,
piplavá; k piplavosti přimyšlena
neodbornost a neumělost.
vrtěti a slova příbuzná. 1° v., vrtnouti se
(kam se vrt u), z°, stč. óbrťvdti sČ, viz i obr-
tel; nář. zvit ti točiti něčím, msl. z. sa mrštně
se obraceti (v tanci), mor. sic. vrťcý, mor. též
vattko, vitký i vitý hbitý; stč. vrťcati
rozpakovati se, nč. zvrtkati učiniti vratkým PS,
č. vrtkavý, vrtohlavý (jč. chod. mrtohlavý;
metohlavost vlivem metati se), z vrtohlavec
je vrtoch o člověku, pak i 'rozmar', vrtošivý;
z *vrtoprach (r. vertoprach) > mor. větroplach.
Stč. zvrtle, nč. zvrtlik provázkem podtržitelný,
zvrátitelný kolík pod bražcem (Šmelhaus
PVÚL 20.215). Vrťti nabylo i významu
'točiti žernovem' (vl. vrchním kamenem
jeho), tak dosud val. laš. (navrcaná muka
od β-ového intensiva; vrták mlýn, vrčanka
šrotovník, mouka z něho Vaš); to přeneseno
na výrobu másla (zde místo starobylého
míťť) místy v C: smetany svrťti Str 17,
vpjvi ťcy sražená smetana při stloukání másla
ČMF 16.233. — 2° vráťti z *vorťti, faktiti-
vum: učiniti, aby se něco obrátilo (vvrť
v absolutním významu); obráťti < ob-vrat ti;
chod. zavracd dobytek na pastvě, sli.
zavracať; vrcťcý přitvořeno k vy° n. z-vróťti
se; postv. obrat zvrat návrat atd.; obrat xý
zvrat lý závratný; úvrať souvraí (srov. střhn.
anwende t/v) závrat; mor. obrat nk zvratník
úvrať; obratu; vratidlo, kolo-vrct, slu^o-vrat.—
Obdobná slova jinde: stsl. vrit"t;, vraťti,
sic. vitiet, r. vertít vorcťt atd. Viťti má
náležitý slabý stupeň v kořeni. Psi. vwt ti
a vortiti: základní *vert-y n. -jo (= lat.
vertó, sti. vartatě, lit. verčiú vefsti točiti
něčím) se nezachovalo.
vrzati, vrznouti. Zvukomalebné. Má i
podoby vrzg-i vč. vríťt PS, mor. vrzdlt vrždžet
(o sněhu vrzajícím pod botami), mor. škvrzat
(o sněhu); mor. vrzigat vrzúgat (-U-) vrzukat
na housle; laš. je krz(úk)at vrzati. Nář.
vrzanec brzanec brzák skřipec jídlo zadělané
mlezivem, že „v zubech vrzá", Jg. — Sic.
vřzgat, vrzqct, vrznut, vržďat. — Lze vyjíti
od vrzgati < *brzgcti. Tomuto je blízko
lit. bifjzti, 3. os. bifzgia bzučeti (o hmyzu),
vrzati, rachotiti (o vozu, o stroji jdoucím
naprázdno). Jsou to intensiva (p>ípona
sk > zg) od zvukomalebného základu 6-r;
u nás místo retnice b převládla jiná retnice v;
v brzanec, brzák je ještě původní 6.
vrznouti 1°: val. vy vrznut z čeho
vybřednouti z nesnází B, han. veviznót se (i z nář.
*ir < r?) vysmeknouti se SvB; je též
sk-ové intensivum: mor. vyvrsknút se vym-

vříti
702
vrznouti
knouti se B, msl. přivrsknúť, zvrsknut při-
skřípnouti (prsty dveřmi), val. přivřzgnúť,
zvřzgnúí, s redukcí zg > z je přibrznút
přistihnouti, polapiti B. — Sic. privrz(g)núť při-
skřípnouti K. — Psi. vvrzati svírati; do té
rodiny patří i -vorzt v provaz (viz), tam
uvedeno i příbuzenstvo.
vrznouti 2°: udeřiti, praštiti. Zvukoma-
lebné. Srov. víznút t/v. — Jiné vrznouti viz
pod vrzati.
vřava, val. s přesmykem řvava množství,
vřava, povyk. Sic. vřava vřava (Kukučín)
i mluva, z tohoto 2. významu dále vravieť
mluviti, vraj 'prý' (redukcí z 3. plur. vravia),
vravot, vravor asi 'hluk'. — Pol. wrzawa
vřava; b. vrjava povyk, vřava; sem asi též
dl. waivrié, bawrié žvaniti. — Základní
význam je množství, hemžení a příslušný
hluk: *vur-java od νυτ-ν- hemžiti se, sbíhati
se, v sin. vrvi Ijudstvo sbíhá se lid, sic.
vrie vřava Kuk. 20.105, sch. vrvjeti hemžiti se;
viz i mrviti se. Příbuzné je n. Wirr zmatek,
vbr-v- by byla „lomená reduplikace".
vřecko; las. vreco Malý; jinak žije jen
jako knižní termín houbařský. — Sic. vrece
pytel (zdrobň. vrecko kapsa, odtud vreckovka
kapesník), r. veréťje, sin. vreóa, sch. vreca,
b. vretiÍte pytel. Z *vert-je; spojuje se s lit.
virtiné svazek, a se slovesy -vříti (cte- za-)
a lit. vérti t/v.
vřed 1°, mor. též vřid, vřud, č. i mor.
lidově břed. — Stsl. vred'b, r. ukr. véred,
pol. wrzód, hl. brjód, dl. wrjod, sic. sin. vred9
sch. vrijed, b. vreda. — Psi. verďb, příbuzné
β *vordä v bradavice a s germ. *wartö v něm.
Warze bradavice a dále se sthn. wer na (n
prastarou záměnou dfn) křečová žíla, něm.
nář. Wem ječné zrno na oku.
vřed 2°, břed han. vmor.: padoucnice,
psotník, křeč a pod. nemoci; zbřídit se
B-Kol-Rs-PS, zvředit se Hor zbláznit se,
zbřidovatct polekati se KtD. — Zdá se,
že náležité je b-; pak by ta slova byla
příbuzná s r. bredit blouzniti, bláboliti, bred
blouznění. Pův. bred bylo však na Moravě
změteno s *verdt nemoc (stsl. vrěd-b nemoc
vůbec, což není asi totožné s vřed 1°); a tak
byly do pojmu „břed" pojaty i některé
jiné nemoci B. Havlová). „Každé nemoci,
každé záhadné vnitřní bolesti, které so
horal nemůže zbavit obvyklým způsobem,
říká se na Beskydech vřed" (Glazarová,
Chudá pradlena 205).
vřed 3° ve val. nadávce vřede vředúcný.
Je snad totéž co pd. wereda, asi 'neřáď Kuc.
Dále je obé nejasné.
vřes: rostlina Calluna vulgaris; nář. vřesk
břes(k) vřas(a) břesabřest břešían břeščál (b)řasa
břez(ek) březec březovec březíní dres dřasa
derezek rezka břizec brvzec (o rozšíření
některých viz Vóráč NŘ 33.144, Nář 15),
březula Četyna, Valašsko 1.67n. — Pol.
wrzos, ukr. veresk verest berest, r. véres(k).
hl. wrjos, dl. wrjos, sin. vřes, sch. vrijes. —j
Příbuzné s lit. virz^s, lot. virzis, ř. έρείκηι
ir. froech. Pro slovan. jest předpokládati
jak starobylé verz'b (č. nář. břez atd.), tak
i versT> (vřes atd.). Dvojitost sjz, tj. zde
*ttlg, svědčí pro původ asi „praevropský".
vřeteno. Psi. vertenó: stsl. vřeteno, sic.
vřeteno, pol. wrzeciono, r. veretenó atd.;.od
vert-, viz vrtěti: pradlena jím vrtěla, jak
navíjela na ně nit. Přípony -eno, tvořící jinak
jména činnosti (sti. vártanam točení), užito
zde pro jméno nástroje činnosti. Od téhož
kořene je irské fertas t/v. — Od vřeteno
bylo už v psi. době odvozeno jméno slepýše
(zřídka i některých hadů): stč. vřltenicě, mor.
vřetenice vřecinica vřítenica vřeténka vřitenka
břetenice bHte(l)nica zřítenica břitevnice, vč.
břitvenka; pol. wrzecienica, ukr. veretilnyk,
r. vereteníca, hl. wrječenca: slepýše rozměry
i podobou připomíná právě vřeteno, což je
„oblá tyčinka 30—40 cm dlouhá, hrotoví tě
zakončená" (Niederle). Sic. vretenica je však
zmije (Vážný NŘ 41.273).
vřídlo: lázeňský pramen. Rýmuje se se
zřídlo. —r Sch. vřelo. — Příbuzno je lit.
verděné pramen a versmě (*verd-smě) t/v.
Sloveso je v lot. verdět sprudeln.
vřískati, nář. břískati břešcet (a břeskot;
břeskný) březdět prašěet vybřeskovat, s -ja-
stč. vřeštěti, nč. vřeštěti. — Sic. vrieskať vrešťať
breštať, pol. wrzeszczeč, r. vereščáť i verezzáť,
sch. vriskati, b. vrjaskam. — Příbuzno je lit.
verkiú veřkti plakati; slovan. tvary mají
zesilovací příponu -sko- (verk-sk- > versk-), jejíž
kolísání skjzg ukazuje na expresivní povahu
slova. Viz i vraóat.
vříti 1°: vařiti se. — 1° vbr-. Podle
svědectví stsl. vbr jo Vbrěti a sch. vrim vreti
náleželo do třídy III 2, ale infinitivní tvary
vyzněly v češtině jako v I 6 (třieti) a tudíž
présens přešel k tru třeš. Tím vznikly tvary
stejné jako od -vřieti (za)-v'rati, ale kolise
nenastala (mimo sevříti se), není homonym,
neboť -vříti claudere má jen tvary s
předponami. Odvoz, vroucí, vroucný, vřelý; mor.
vřivý (o hrachu, dobře vařivý). S předponami:
klad. navříti (sic. navreť nabotnati, pův.
vařením), sevříti se (o mléce, když se při vaření
„srazí"., laš. zvařii se, hl. zewřeč so). 2° var-:
faktitivum vařiti = činiti, aby něco vřelo,
-vářeti -varovati; vařivý, várka, postv. var
odvar ovar (sic. obar < ob-v). Vyvarovati ve
významu vařiti pokrmy pro jiné (na výdělek)
je kalk za něm. auskochen, vývařovna jo
Auskocherei. Starší vařbuchta z vařená buchta
= vařený kynutý knedlík, pera (dosud
přeneseně: nemotora, nekňuba). Z ruštiny
samovar. — V přeneseném smyslu se toto
ver- klade o prýštění vody ze země, původně
zajisté o takových pramenech, které
vyvěrají na rovné zemi, takže voda klokotá
a vlní se, jako když vře: vyvříti (o
vyvřelinách), vyvěrati, úvar (v. to), vývařisko.

•vříti 703 vůl
vývařiště, vejřeviště. — Obdobné tvary pro
oba významy jsou i jinde, např. pol. wy-
wierač, my war, wywierzysko, sic. vrisko. —
Bylo i psi. slovo Vbrqťbk* (z part. pres.
vbr-ot-, ještě s pouhou tematisací -o-, nikoli
s -jo-, obvyklým v těch přechodnících, +
nové kt) pramen ( = vroucí, tj. vyvěrající);
vězí v místních jménech Vroutek, Vrutice,
sic. Vrútky. — Příbuzno je lit. vérdu viriaů
virti, lot. verdu viru virt vříti, izvirt prýštiti,
lot. varu vařit vařiti aj. — Jinam patří
nevařiti s kým = nežíti ve shodě, v
přátelství. Viz nevrazili. Ještě jiného původu
je odvařit odehnat i, zapuditi, viz vařiti.
-vříti 2°, jen s předponami. 1° ver-jvbr-
v stč. ote-vru cte-vřieti apod., ně. s ot(e)-
zapři- do-, mor. (Slavkov) dovřít se na něco =
dostati se k čemu, vy vřít se z čeho (han. vevřit
se, pd. wywrz.ec sie), stě. vyvřieti vypustiti.
Ot{e)°, vedle něhož je od(e)° už od stč. doby,
udrželo se zde asi vlivem stč. synonyma otvo-
řiti (denom. od otvor), v němž se předpona ot-
necítí. Hujer 1.161n. Iter. za-vírati atp.,
postv. závěr; svírati svěrák svěrací. 2° vor-
v sic. vora ohrada, č. ot-vor, obora < ob-vora
(viz), závora, svorka, svorný, svorník (v. to),
rozvora (sic. rázvora, pol. rozwora) žerd
pod vozem na rozvírání vozu, prodlužování,
na rozdíl od jednoduchého typu vozového, se
spojnicemi pevnými. — Sic. otvoriť (a pol.
otworzyé) otvárat, podle toho i za-tvorit
mylnou dekomposicí; pol. zawrzeč, otwor, za-
wora, strus. vor* vora ohrada atd. —
Obdobná robina je lit. veriit vérti (uz- zavříti atd.),
lot. vrru veft (at- otevříti), lit. apivaras obora,
dále lat. aperio otvírám, operio zakrývám,
stí. ápa-vrnóti otvírá, úpi-vrncti zavírá.
však. Ze všako; tedy příslovce obdobného
útvaru jako tako > tak, jako > jak, jednako
> jednak, od kmene zájmena veš. Smysl byl
„všakým činem", tj. vším způsobem, ,,v
každém případě", asi jako ve vulg. každopádně.
Tento původní význam je v lidovém jazyku,
kde však slouží k přitakání, přisvědčení
(= ano) zvláště (v han.) po rozkazu; s tím
je ve shodě i sic. však 'že ano?'. Také když
potvrzuje předešlou větu (= zajisté: jak ho
jednou dostaneme do rukou, však si podruhé
dá pozor PS). Pak blíže určuje něco
předcházejícího: jel strýček... do města, však
(= totiž, rozumí se, samozřejmě) do Olomouce
Křen 2.42. Konečně jsou případy toho druhu
jako neboj se o mne, však já se uživím =
v každém případě, ať se bude dít co chce,
v jakékoli životní situaci, vždy. V předchozí
vedlejší větě přípustkové bývalo v stč.
kak(o), kák(ó)zkoli, např. kakzkoli [smrt] tiše
chodí, však každému silně škodí; kakzkoli
jest člověk malý na tomto svitě, však má
anděla... k svéj ostraze), tedy však = ve
všaké situaci. Tím je vyvrácena Trávničkova
domněnka, že však původně bylo citoslovce
a že znamenalo 'hle' (I. Němec LF 83.95;
s ním souhlasí J. Bauer). V stč. bývá však
s oblibou kladeno v ujišťujících větách, kde
v latině bylo nonne (Hujer 1.102n.).
Poněvadž takováto věta s však obsahuje něco
protikladného proti předchozí větě,
oznamuje zrušení předchozího děje, převládnutí
opačného (tu je pojem ,,všakým způsobem4'
zcela na místě), dostalo však význam odpo-
rovací: nechtěl jít, oni ho však přinutili.
V 1. polovici 19. stol. se v tomto smyslu
kladlo však dle, Grepl RZ 246; dříve bylo
též ale však Sm 120. Z „každým způsobem*
v každém případě" se dá pochopit i mor. šak,
sic. však, přisvědčující k žádosti n. rozkazu
(Přiďte k nám veóér. — Šak. = zajisté,
určitě, B) nebo vůbec znamenající 'sice,
ovšem, věru' (ib.), ba i „opravující" význam
'vlastně' (kupila sem si kar tanu, šak vy věřila
ib.) — Obdobně se vyvíjela spojka avšak,
kde a je odporovací (= ale): nechce, avšak
není mu to nic platné.
všecek, všechen-, viz veš, zájmeno.
všímati si, všimnouti si čeho, všímavý (ale
mor. v-é oči = uhrančivé), sic. všímat si co..
— Ze spojení v* *ši jimatl = do uší jímati,
tedy pův. „bráti v pozor íost nějaká slova
n. řeč", pak rozšířeno i na jiné vjemy než jen
sluchové. Když pak ten pojem začal být
vyjadřován spíše slovy pro hledění
(pozorovati, zřetel, hleděti si), splynul ten výraz
v jedno slovo mluvícím už neprůhledné, při
čemž jeho * zaniklo, iji se stáhlo v í; *ši byl
střídný tvar za starobylý ide. duál *usi
(kdežto ucho, uši je od *óus-). Schröpfer
ZfslPh 25.211. Duál *usi (doložen v stpers.
nom. uši, lok. ušiyl, instr. ušibyá) 'iui, sluch*
mohl dostat i význam 'smysly, poznání*
(o tom Herzfeld, Mélanges Cumont, Brusel
1956,731), což se dobře hodí k pochopení
našeho slova. Původnější předmětový pád
je tedy akus. (sic); náš gen. je asi podle
dbáti čeho apod. (Domnělá možnost jiná, prý
k šuměti, je jistě mylná.)
vteřina: od vterý druhý (viz úterý) podle
sekunda (což je od lat. secundus druhý)
utvořil je patrně V. Sedláček (prvý doklad v jeho
knize z 1822). Ten znal vterý asi z Rukopisu
královédvorského, kam uvedeno Hankou
(= r. vtorój). Hujer LF 1,160.
vtip, již stč., vtípiti se (do°, z toho postv.
důvtip), vtipný, vtipkovati, nedovtipný. —
Sic. vtip, vtípit ea, vtipný, vtipkovat, pol.
dowcip, -ny, ukr. dotep vtip, -nyj, nedo-
tepa. — Pův. vtípiti se < *v-stibiti se (viz
stíbat 1°) = vniknouti do něčeho (rozumem) >
stč. vtip = důvtip, bystrost rozumu. Jg.
vukle, vuklička (zastar.): drobná kadeř.
Z fr. boucle (de cheveux) t/v.
vůl, stč. vol. — Všeslov.: stsl. vol*, sic. vol,
r. vol gen. volá, pol. wol, hl. dl. sin. b. ukr. vol,
sch. vo. — Psi. vol* bylo asi M-kmen, je
tudíž prastaré. Snad je od téhož kořene, který
je ve vole a v něm. (ech)wellen nadouvati se

Tule
701
vymeno
(vůl je vykleštěný býk; zvířecí kleštěnci se
vyznačují vůbec tloušťkou). — Volí oko, lid.
jméno blatouchu; zkaženo v balvoko, bole-
očfco; na Kyjovsku volské ucho — jitrocel
fiirokolistý Svěř.
vůle, stě. vole. Psi. vola (r. vólja, sic. vola,
atd.) znamenalo 'volnost, svobodu' (tak
mor.), pak svobodné rozhodování podle
vlastní chuti, projev té svobodné moci.
Odvoz, a slož.: volný (ale volni = co se
vztahuje k vůli jakožto duševní mohutnosti),
nevolný -nik; voliti = chtíti, raději chtíti,
vybírati si, mor. hověti si (sic. dále volkat si
ustálenou zdrobňovací příponou -ka-); předl.
kvůli (ještě se samostatným významem je
v Sm 53), svévole -Iný (v.), libovůle, samovolný-,
po vůli dělati komu (mor. povolé, sic. povolá
zvůle, volnost, < povofaje), povolný, mor.
povůlný býti — povoliti, -lovati mu; po zvůli
zn. i podle své vůle = pomalu, zvolna (mor.
povólky pomalu); do vůle poprati apod. (srov.
sch. pust ti do vol je), z toho dovoliti; *jbz-
-vollti, odtud mor. pozvolit se, upozvolit sa,
podzvolit sa býti komu po vůli; mor. zvůle
volnost, svoboda, č. zneužívaní jí (stě.
xvole = právo užívati všech občin, obecního
majetku, pak sám ten majetek, obec; odtud
jména vsí Zvole, v. Profous-Svoboda); to je
má dobrá vůle (míti dobrou vůli, doklady
Sm 38), odtud dobrovolný; vč. dobrá vůle
je hostina po svatbě, při které otec nevěstě
vyplácí věno Pt; míti na vůli, z toho navoliti
se = do vůle užíti, nabažiti se (stě. jč. mor.);
s vůlí svou dopřáti > svoliti, svolný býti;
přivoliti (srov. r. privólje volnost). — Vše
od kořene vel- chtíti, který je i ve veleti.
vůně, sto. voně; voněti; vonný, voňavý,
od toho nč. voňavka (stč. bylo povoňka);
mor. vonica vonná kytka. — Psi. voňa,
zastoupeno všude: sic. vóňa atd. — Příbuzné
s lat. odor vůně; tedy v-od-nja, v- hiátové.
Lat. olěre (l z d) znamená 'vydávat ze sebe
vůni', ale později též 'cítit vůni' (o tom
Vendryes Choix 118). Stejný zjev je také
u nás: při-vonít si = přičichnout si, sic.
zavoňať čo = ucítit nějaký pach. Na tomto
zjevu je založen i význam zdlouženého
kořene *ód > ad- v bádati (viz).
vůz; vozní, odtud voznice; vozová cesta >
vozovka; vozovna; závozník: pův. šel za vozem.
— Psi. voz'b (pol. wóz, jinde voz) je starobylý
útvar od vézti (v. δχος, obé z vojh-os), značící
věcné zařízení s koly, jímž se děje
vezení.
vůzek či vůzkat jč.: jisté provaznické
náčiní se čtyřmi otvory pro dřevěné kliky,
kterými se současně otáčelo. Jjčř 99 (vůzky).
— Snad patří k vázati, tedy ♦ínz-t&t (-a);
toto v02- je také v motouz.
vy, osobní zájmeno, všeslovanské. Příbuzné
je lat. vos. Akus. plur. zněl psi. stč. vy ~ lat.
vós(-yz-us < -ós), ale vnč. jezatovcfozgeni-
tivu. Ostatní pády jsou od nezměněného
základu va-, koncovky jako u nás nám námi. —
Odvoz, vykati příponovým k + ati, srov.
tykati onikati. Vykání je v č. teprve od
střední doby.
vy-, předpona u vých. a záp. Slovanů
(zbytky též na jihu, jinak je tam iz-). — Züt
(üd), srov. sthn. üz (něm. aus); krátké ut- je
stind.; v hábové, tjd zaniklo před začáteční
souhláskou slovesného kořene.
vycabiti: viz stabák.
vydra, tak i jinde (jen hl. *e z toho wudra,
dl. wudra, rd. u Pskova udiá). — Příbuzné
je lat. lutra t/v; rozdíl l/v jako v lasjveě
(viz toto), rovněž tak d\t dává tušiti, že
slovo je „praevropské", srov. bask. ulaqara
t/v. Bylo však již v prajazyku měněno
v udrá-, jako by bylo odvozeno od názvu
vody: sti. udrá- mask., av. udró mask., lit.
údras m., udra f., lot. üdris m., něm. Ottir
(srov. sbi. sim-uirá- mask. souvodí, moře).
výdumek, jí. vijiuněk: vyfouknuti vejce.
— Původně asi *vý-dunek, od stč. dunúti,
viz douti duji.
výheň, s'c. v/hňa, hl. wuheú; ale misk.
jsou sch. vigaij, sin. vigenj. Starobylý
význam 'kovárna' se udržel jč. (na Blaiicku,
je i v táborské černé knize) a v sic. — Souvisí
snad s oheň: proti slov. ognb je lit. uynis;
z podobného v-ugni- (v hiátové) utvořeno
patrně s vrddhovým dloužením *v-ügnja >
vygňa.
vyjukat: vylekati, poplašiti. — Nejasné.
Snad souvisí s mor. ohúkat koho, okřičeti B;
han. vona na něho pořát hu6í, tož von chudák
je jak ohukané Gr, tedy dál s hučeti? Ale
Bartoš má ohúkaný = nebázlivý, otrlý.
-vyknouti: od° na° při° u° z°, jvč. vobvyk-
nouti si, k tomu běžné obvyklý; -vykati; post v.
návyk, zvyk: mor. nář. zvyČaj, č. obyčej mask.,
sic. obyÓaj fe n., č. obyčej lý; val. laš. zpovykat
rozmazliti, povyk zvyk. — Stsl. vyknuti,
obyčajb, sic. navykať. navyknut, návyk atp.,
pol. wyknqc, nawjkač, zw /czaj atp. jinde.
Z kořene uk- (v. učiti) s náležitým dloužením
5. třídy bylo vytvořeno v-yk-ati (v hiátové),
dále vyknouti.
vymeno, tak i vč. a msl. na Břeclavsku
(Svěř); spi?, vimeno má e podle břemeno tzmmo
semeno slzmmo. Odvo~. (jen v č.) *z-vyme-
nati > zvyrmati o krávě: dostávati před
otelením vymeno plné (srov. mor. dozrnat
o obilí: vyspěti do plných zrn): han. (z)vem-
nat, vč. (z)vymnat, přechází i do 2. třídy,
mor. vym^out (z)vym~iút zvemnót; vč. za-
zimnalá (kráva) = březí < za-zvy-; zavym-
nalá, vymnalá zjednodušeno v mor. vym ιά.—
Psi. vyme gen. vymene (sic. nyní vemeno
i vemä, pol. wymie, úkr. vym*ja, r. vymja,
b. sch. sin. vime) z v-yd-men, v hiátové; srov.
sti. üdhar gen. udhnáli, ř. oöfrao gen. οϋ&ατος9
lat. über, sthn. ütir (něm. Eutzr). Praslovo
tedy znělo üdh χ gen. üih-n-es; slovanština
za r/n dosadila příponu širší men\(mer)9

vyoslit
705
FZ-
vzniklou rozšířením z onoho r\n; -men- má
i litevština, ale u jiného základu: tešmuo t/v.
vyoslit. Vč. u Miletína se klade asi takto.
Otec se ptá synka: dobr es to u nich vyvoslil ? =
řekl (vzkaz, žádost, pozdrav ap.). Tedy jen
vyřčení něčeho slovy. Také Pt má vyvoslit =
'vypověděti' (bez příhany!). Proto vidíme
v tom žertovný přesmyk místo vyslovit
(toto ve významu „vyjádřit, vypovědít" má
Hodura). Ovšem může se toho slova užíti
jen tehdy, není-li obavy, že se druhý urazí,
neboť každému v tom zní (v)osel. Lidová
etymologie vskutku již od Jungmanna to
spojuje s osel a chápe jako „hloupě provésti"
(viz PS) a ovšem i píše bez hiátového v.
O původní oblasti však svědčí jak doklad
u Jg, tak i han. ve(v)oslet = 1° vysvětliti (!),
2° vyžvaniti KpU.
výr 1°, odtud výřiti na koho (lid. vejřit
vejrat vejrovat; vyvěj rit oči vyvaliti; han.
vérovat, hledět n. chodit po věrách zevlovati). —
Sic. výr. Příbuzné je pol. wyk výr, strus. viplb
vypelica sova, csl. vypťb m. racek, r. vyp*
gen. výpi bukač. — Vypb souvisí s germ.
*üf výr (něm. Auf): asi praevropská zvuko-
malebná slova. Naše -r je nejasné.
výr 2° stč.: jistá opuohlina na těle pod
třísly: neduh sloveť výr neb dýně = dýmej
neb hlíza, ze Saličetiho má Gb pod hlíza. —
Nejasné. — Jistým omylem Hankovým (jejž
převzal Jg) bylo k tomu přiděláno výřel
jakožto dýně = vodní meloun, viz o tom
Flajšhans Klaret Π. ρ. viezel a Ertl NŘ 8.19
a 183.
výskati, výskot. — Sic. výskat, s jotovou
příponou vyštať pronikavě křičeti, výskati,
višěec křičeti, pištěti. Pol. wyskac t/v. —
Sk-ové intensivum, a to snad *vyp-skati,
patřící k r. vopíť řvát, ječet, vopijáť hlasitě
volati, vopíla křikloun, od kořene v-bp-,
který je též v úpěti, snad i ve výti. Rozdíl
významu (úpěti χ výskati) v této výhro-
cenosti není od původu; nejstarší význam
byl asi křičeti. Chodské vyjskat je o hlasu
sovy, JinCh 166, i laš. vyskac (Hořká,
Hanyšo vé, Ostrava 1961,12), což se hodí k r.
vypelica sova.
výskyď (vy-) fem. sie: veškeré kořání
(i s hlínou a kameny) vyvráceného stromu;
když se strom vyvrátí větrem a padne na
zem, toto kořání je vyrváno ze země, pod
ním zeje pak díra (slovníky udávají mylně
jen ,,důl po pařezu"). Valašsky je to pak
i hromady kamení, jaké bývají tam na
mezích (je to kamení po léta sbírané s pole
a sypané na mez), někdy i prorostlé kořeny
křoví. Stejné je sev.-rus. vyskiď bouří
vyvrácený strom, jinde rus. též vysokor\ —
Snad od ST>-kydnoti se, sic. skydnúť sa
padnouti, je to kořání vystouplé po skydnutí
stromu.
vysoký: příponou -oki> (srov. hlub-oký,
šir-oký) rozšířeno z vys-, které je ještě
v komparativu vyšší, výše, subst. výše,
výsost a v stč. slovese výšiti. Z výše proniklo š
na místo s ve výšina, nč. výšiti, mor. sic.
v okrajových nářečích vysní -ný horní (opak
dolný). — Stsl. vysoko, výsota, vyšbňii, výše,
sic. vysoký atd. — Základ vys-T> je asi
z *v-üpso-s, v je hiátové, srov. ř. νψος ntr.
výška, υψηλός vysoký. V slovanštině se
objevilo zdloužení u > ü asi vlivem
protikladu nizt.
výspa: ostrov. Přejal je Jungmann z
polštiny do své básnické řeči a ujalo se. Souvisí
se sypati 1° (viz).
vystrnadit koho: pomocí všelijakých
okolků, záminek, skutečných nebo
předstíraných důvodů příměti někoho k odchodu,
ale tak, aby nedošlo k mrzutosti, zlé vůli,
srážce nebo násilí, tedy jaksi „po lehku",
bez užití síly. Viz strnad.
vyšisovat: (o slunci) způsobiti vyblednutí
barvy, zpravidla záclon; též nepřechodně:
vyblednouti: záclony vy-ly. — Z něm.
verschießen t/v.
vyšťapit: viz šíabák.
výti, všeslovanské (sic. vyt, pol. wyc, hl.
wuč, dl. wué, ukr. vyty, r. vyt, sch. sin. viti,
b. vija). Sic. též zavýjať jako sch. zavijati;
č. ojediněle zavýjeti, zavývati PS. — Snad
z *vyp-ti: v tvarech infinitivního kmene ρ
vypadlo, pak pouhé vy- by bylo proniklo do
indikativu. Příbuzné je výskati.
výtoň: místo, kde je něco vyplavováno;.
bývalá naturální dávka, clo z plaveného
dřeva PS. — Postverbale od vytonouti, býti
vyplaven. Millet 211.
vyza, odtud vyzina. Sic. vyza, pol. wyza,
sin. sch. viza. Sthn. hüso (nyní Hausen).
Slovo asi „praevropské".
vyzábnouti kniž.: velmi zhubnouti PS
obyčejně je jen vyzáblý; han. veziblé KpU,;
msl. vyziblý Mal, vyzibloň (je i nadávkou;
sděl. K. Klusák): nadmíru hubený; k tomu
snad i expr. vyzuna vizuna Vek, *vyzibla >
vyblizka PS, hubená, churavá osoba. —
Vzhledem k významu nemůže býti od č.
zábsti, ale bude zbytkem slovesa u nás jinak
nedochovaného zebo (tak stsl.) růsti, klíčiti.
R. prozjabáť nabylo i významu 'živořiti';
podobný vývoj tušíme i u nás.
vyzírek: zdrhovací síťka na ryby. —
Nejasné.
vyžle: stč. Klar, vyzlík a vyžle leporarius
(= pes slídný, čichem hledající zvěř, na
rozdíl ód chrta, jenž měl zvíře uhonit); bylo
i vy ztec, vyžel; u Jg vi-. Nč. spis. jen vyžle
jako přezdívka pro nedospělé děvče. Klad.
vejžle světýlko, divoký psík (strašidlo lesní),
han. vežlenec nenasyta. — Sic. vyžla fem.,
pol. wyzel, ukr. vyžel, r. výžlec -lik, sch. vižao,
vižle (a vižliti ňuchati), sin. vižel. — Snad
z mad. vizsla t/v, vizslat ňuchati, jež se mají
za domácí ugrofinská.
vz- předpona, značící pohyb vzhůru, popř.
45 Machek — Etymologický slovník

vzácný
706
z
proti něčemu, zmohutnění činnosti apod.,
v stč. též předložka: vz vodu = proti vodě;
vězí dosud v naschvál, vzhůru, zvíci, zvýši
apod. Výslovnost a pak i grafika působí
matení ses <5iaz < bz; poučení tu
poskytne stč., např. nč. schod = stč. vzchod,
vzeptati se, vzkvísti = zkvésti, vzorati, vzpy-
tovati, vzvábiti, vzvolati. Už v stč. se toto vz-
mátlo se sjz (viz s 1°). — Všeslovanské: stsl.
vtz (vbs) + akus. a předp., pol. wz-, rus. vz-,
voz-, s. uz-, b. váz, sic. sin. vz. — Příbuzné je
lit. už- předpona t/v a předložka s gen. 'za,
po'. Nejjednodušší útvar je v sti. út- ud-,
avest. us- uz- (< *ud-s-) vzhůru, ir.
(Vendryes) oss-. V bsl. — jako v íránštině —
iitjd rozšířeno o s (srov. přidaná s v lat. ab-s,
ek-s = ex), takže v slovan. bylo pak *ts
před neznělými hláskami, tz před znělými.
Přistoupilo pak hiátové v-, takže v-bz- dalo
bud č. sic. pol. r. sin. vz, nebo sch. uz (srov.
vývoj ji,z > iz). Pouhé Vbz- je dobře
dosvědčeno ze stsl. WbZ-eti, č. vzíti atp.; později,
před některými souhláskami, přidáváno t,
dávající e: stč. vzezvati vzývati, < VbZ*b-
-Z'bvati (o vtz- v češtině v. Hujer 1.116η.). —
V lit. místo čekaného *us *uz je jenom
forma náležitá před znělými už, jejíž ž
(místo z) má důvod stejný jako š v išjž,
viz zde předložku z. Dále se vz- je příbuzné
i za 1° (viz).
vzácný: ze Vbz-et-j-bn^b (srov. stsl. iz^stbWb,
r. izjáščnyj krásný, vybraný (z csl.), s iz-)
od kořene slovesa jmouti; srov. lat. ex-im-ius
vybraný, výtečný, znamenitý, od emö
jmouti, Knobloch ZfS 7.302. Zakončení
-tjhWb (proti -thWh v r. prijátnyj příjemný, od
téhož kořene) je asi podle útvarů z part.
praes. jako horoucný. Č. á (čekáme vzícný
Kp) bude vlivem protikladu lačný. Vzácné
je ,,to co se rádo vezme, přijme'* (srov. lat.
acceptus = milý, příjemný, od accipio
přijímám), z toho významy (o nich podrobně
Šimek LF 67.377) 'příjemný, milý, vděčný
( = co je nám vděk = milé), cenný'; cenné je
i to, co je řídké, nečasté; dosud 'pěkný'
u Kunštátu a sic. vzácný 'povděčný'. Z něho
nové sic. subst. (v)zácť: mať koho v z-i = ve
cti (s tímto kontaminováno). — Přejato
do polštiny jako zacny.
z předpona a předložka. Všeslov.: sic.
pol. z, jinde is, iz. Psi. bylo zprvu *bs, *bz
(z toho je č. sic. pol. z), přistoupilo však
hiátové j-; z jbs, jbz je is, iz. Vedle z je
v č. též ze, v sic. zo: útvary ty mohou
znamenati, že — jako u ob od přes roz vz —
přibylo na konci -τ>; mohou však být i pouze
analogické podle ode, prese atd.; o jbz-
s
vzájemný -nost: přejato z polštiny v obro-
zenské době; v starší češtině bylo jen vzájem
= obapolně. Za-jbrrvb (od jmouti) znamená
'půjčku' (stsl. za-im-b, r. zájem, b. zaem, sch.
zajam), činiti v zájem je tedy asi = jakoby na
půjčku, na vrácení, na odplatu, stejný
skutek s druhé strany, navzájem tedy = stejné
za stejné, půjčka za oplátku. R. vzajmý na
úvěr, na půjčku, vzaimnyj; sch. pozajmice,
uzajmice navzájem. Sic. vzájomný z
češtiny.
vzdor (stč. -a = příkoří, urážka, odpor);
mor. i mzdora. Laš. (b)zdurak vzdorovitý
člověk, vyzhurovať vy vzdorovat Malý. — Sic.
vzdor, -ovitý, -ovát jako v č. — Nepochybně
ze vz-dor, od deru dráti, ale významový vývoj
je málo jasný. Nejblíže je sic. dodierať
drážditi.
vzduch přejato od Jg z r. vozduch {voz = č.
vz-, duch od duji douti) a rychle se ujalo. Stč.
bylo povetfie, dosud vyletěti do povětří. Sic.
vzduch z češtiny.
vzor přejato na počátku 19. stol. z pol.
wzór: je od zříti, v-zor je věc, na niž se vzírá,
ideál, model, příklad, vzorek exemplář určený
k nahlédnutí, k prohlídce. Sic. vzor, -ec, -ný
jsou z češtiny. Rus. uzór.
vzpoura, vzpurný. Stč. púra zpupnost, pur-
ný vzpurný, pur nost vzdorovitost, své-
hlavost, pýcha. To asi zkříženo se vzpora
odpor Jg z Pulkavy. — Pur- náleží
k mor. pýřit sa nadouvati se zlostí, viz i ce-
pýřiti.
vztekati se, od téci. — Sic. (vých.) fceknuc še
vzteknouti se,fcikac ée rozpustile se bavit Bf;
pol. wšciekly vzteklý, hl. scekly, dl. šcěkaš
se, ščakly, sčakly, sin. stekel (vztekel, vzteklina
Etn. p. 3.163), ukr. vsteklyj. — Stč. bylo
vztéci se pův. asi o tečení vody, odtud
vzteklý: vzteklí potoci prudcí = rozbouřené,
rozvodněné potoky, ale i stč. již vztiekati se
blázniti (Šmilauer zde klade otázku, nejde-li
o nahrnutí krve do hlavy); nč. především
o psu (z toho nové vzteknouti se), ale i o
hněvivosti (lid. vztek = hněv), přen. i o ,,divó
chtivosti" (již stč. lid masopustní a vzteklého
rozpušČenie). Viz Meh NŘ 13.197, Hujer
1.151, Trávníček ÖMF 26.205.
vždy, vždyť: viz veš (zájmeno).
v češtině viz Hujer 1.123n. — Předpona z
měla význam původně stejný jako vy-; ale
v případech jako zmlátiti, zčervenati je
původní s-b (viz s 1°). Výslovnost působí
matení se st> a vbz-, jež spolu s i»z splývají
v mluvené s před neznělými, v z před
znělými. — Příbuzné je lit. iš, lot. iz, lat.
ex, ř. εξ, odpovídají významem i vazbou.
Z

za
707
zábsti
Ide. *ek (ř. εκ, lat. ec před /: ecferö) mělo
i formu rozšířenou o s; před znělými
hláskami následujícího slova bylo *egz, před i ezně-
lými *eks. V bsl. se e oslabilo v i (z toho je
dále si. b), takže bylo v slovanštině bz a ls,
v litevštině jednak iz (doloženo v starší
době), jednak is (nyní obecné); ž\s místo
čekaného zjs se vysvětlí tím, že litevština
nemá staré z ve své zásobě hlásek a dále
vlivem slovanštiny (poněvadž jindy proti
slov. z je lit. ž, bylo zavedeno ž\s i sem!);
není tedy třeba předpokládati ide. <jh
(palat ál ní). Stran j-hsjz > i s/z sro v. paralelní
vývoj ve v-1,8,1z- > uz.
za I"', předložka a předpona, všeslov.
Znamená 'hinter'; vazba s akus. na otázku kam
je v pořádku, vazba s instr. se vyloží podle
vazeb u pod před nad. Předpona za- má týž
lokální význam, např. založiti = položiti za
něco, zfdázti = vlézti za něco, pak „úplně,
docela" (což vzešlo z lokálního, kdy úkon
se dostane až za svůj cíl, tj. obsáhne svůj
cíl úplně) v za-bíti, zahynouti, zavládnouti;
pouze vidový je v za-číti; „zanechání něčeho
za sebou" v za-pomenouti. Viz Němec Slavia
23.19. Vazba co je to za člověka apod. = jaký
(který) je to člověk (podobně s akus. i sic.
ukr. br.) není z němčiny (jak se mělo za to;
dosud Vasmer), z was für (ein Moisch),
čile je domácího původu. V pol. rus. ukr.
(také msl. a zřídka sic.) je tu za s
nominativem, neboť co za i vazbou bylo přikloněno
k adjektivnímu ekvivalentu jaký. O tom,
též o původu, podrobně Ertl NŘ 7.1923.1n.,
Safarewicz JP 41.1961.310η. Ve vazbách
trestati za co, míti rád za- co odpovídá za
rovněž předložce rzi jde o „protivýkon,
protihodnotu ap. — Ζ*α je příbuzné se vz-,
lit. už-, užuo-; poměr mezi už- a užuo- je jako
mezi ř. ανά a na (srov. ř. άνω). Za má protějšek
tedy v užuo, jenže — podobně jako v na
v této „těžké" formě počáteční krátká
slabika zanikla; rozšiřovací prvek *-ö je tu arci
nepůvodní, analogický podle na.
za 2°, předložka s gen. na udání času (za
chladna, za tech dob, za noci, za tmy, za vlády
Karlovy, v č. zítra < za jutra), tak i jino-
slov. Stsl. a jihosl. též na udání důvodu
(stsl. razbegošc; se za stracha ijudeiska). —
Významem tomu odpovídá ř. κατά s akus.:
κατά </ίΰς za světla, κατά ψϋχος za chladna,
κατά τίνα za doby něčí. Protože jinak κατά
odpovídá našemu s 1°. lze připustiti, že za
tu nastoupilo sekundárně za staré s (z), srov.
s podzima, z rána, téhož významu co za rána.
Genitiv vysvětlíme vynecháním akusativu
dobu (nebo pod.): s dobu rána > z rána > za
rána.
zábarka han.: záminka B-SvB-Voz-Kol-
Rs-Pittn. 6.136-PS-Gr; výbarky B, vébarke
KtD-SvB výmluvy, vytáčky, vobárat okol-
kovat SvB, vybavovat KtD, vybárat si Β
vymýšlet si. —■ Základ bar- je nejasný.
Kdybychom vyšli od pojmu „(vymyšlená)
výmluva", mohli bychom jej spojit s r.
barabáriť tlachati (nesmysly) (Eva Havlová).
Jiná možnost: k vm. hobořit = hovořit
(hobárka hovor; srv. sic. výhovorka výmluva),
kde b je možná starobylé; viz hovor.
záboj: pův. dřevěný lis na výrobu vosku
z voštin. Lidové „vybíjanie vosku" kvetlo
donedávna na Slovensku, dříve bylo asi
obecné (stejný lis, r. voskobójnja, ukr. vosko-
Záboj na vytloukání vosku (Bednařík 216).
bijnycja, je znám i na východě): tlaku se
dosahuje tím, že do lisovacího zařízení ze stran
,,klíny sa vbíjajú na závory, ktoré tlačiadolu,
a tým stláčajú aj voštiny". Název přenesen
na příslušnou dílnu, dále na lisy, na tlačení
oleje ze semen lnu a konopí, na olejnu, pak č.
z., od střední doby, a msl. jsou zbytky po
tlačení oleje, pokrutiny (laš. zabuj gen. -oja
Lp pomleté krmivo z obilí), popř. zbytky
jablek po vytlačení moštu. Bíti olej = tlačiti
olej má Jg z pol., bylo i něm. Oel schlagen;
zábojník = Oelschläger. Pol. zboiny utuhlý
vosk po tavení, zahoj jistý klín v pluhu.
zábsti, 3. sg. zebe. Ze zeb-sti, zebetb.
V č. *zěbe > zebe, ale zábl atd., potom
jednak přehláska rušena (jvě. zabe), jednak
nastává vyrovnání obojím směrem: ch. zíbst,
mor. zibst, ale us. a spis. zábsti. Vznikly další
tvary: 2. tř. zábnouti (č. us.; dále val. odzíbnút
omrznouti, rozzíbnúť rozmrznouti, uzíbnúť
zmrznouti, laš. uzabnuť, 3. tř. laš. žabjeó
studiti Lp, 4. tř. laš. ze-, zaiabiť si nohy,
vyzabit, preiabií se, 5. tř. mor. ozíbat, laš.
bzabat. Klade se nejen o lidech, ale i o
rostlinách (ch. vozeblyj o stromu). (Ale vyzáblý,
vyzábnouti má jiný původ, viz.) — Sic.
ziabať C. sg. ziabe), ziabnuť, oziabat C. sg.
-β, -α), oziabnuť, oziablina, pol. ziebnqó ziebic,
r. zjábnuí nář. zjabú zjabtí, ukr. zjabnuty,
sin. zebsti, sch. zebeti. — Psi. ζφ? zeb-ti.
Κ němu patří oznobiti (též r. ukr. b.) s akus.
(Srn 38). Obě slovesa lze» spojiti tak, že za
jejich podklad máme abstraktum *zimbn-oba
(od adjektiva, jež je v č. zimní): při vzniku

zabstilý 708 záhon
slovesa nastala redukce příliš dlouhého
podkladu: 1° z[im]bn[o]b-[i]ti, 2° z[imb]nob-iti.
Stran odvození sloves od jmen na -oba srov.
č. zlobiti, velebiti a mladší msl. chudobiť sa,
sic. úzkobit sa tazobit si. Meh Nft 38.207
(Kopečný SaS 20.131 však pochybuje).
zabštilý: zlostný PS. Nejasné.
zabýti nář. a kniž.: zapomenouti na
něco PS, stč. zabyti se zapomenouti se, zuřiti,
iter. zabývati se bouřiti se, zabylý bláznivý,
zblázněný, pošetilý, zabylstvo -stvie blázni -
vost, šílenost, vzteklost. Sem patří i jč.
zabylka zabilka zabelica zabelka jílek (zč.
e místo i jako v selný): jílek omamuje,
uvádí v jakýsi těžký sen. Nezabudka
pomněnka, z ruštiny. — Sic. zabudnut
zapomenouti, zabudat. Pol. zabyc zapomenouti,
z. sie vzteknouti se. R. zabyťsja snom
(dremotoj) upadnouti do spánku. v Chrv.
u Bratislavy zabit, zabim Vážný Čak. —
V těchto slovech není býti = esse, ale jsou
od kořene bheudh-, který je v bdíti a buditi:
znamenal „býti duševně svěží, čilý". Obdoba
se zapomenouti, záboniti, pol. zabaezyc nutí
chápat za-býti jako „vyjíti ze stavu duševní
svěžesti", tj. ztratiti paměť o něčem. Tedy
-bído v tom to zabido odpovídá litevskému
-bundu od bústi býti bdělý. Viz i budu.
Meh SbStieber 67—75.
zad souvisí zřejmě se za jako nad s na.
Spolu s nad pod před tvoří čtveřici na
označení jistých místních vztahů. Nestalo se
však předložkou ani předponou, ale zůstalo
substantivem. Z pádů slova zad je živý
jen instr. zadem, pak jsou jen předložkové
útvary pokleslé v adverbia nazad odzadu
pozadu vzadu. Jinak přešlo zad v plur.
tantum stč. nč. záda (plur. podle prsa bedra
trísla) a v odvozeninu zad-ek. Další
odvozeniny: zadní, nejzazší (srov. záze 'dále vzadu'
< *zad-je), zadnice, záď (srov. opak příď),
pozadí, úzadí ( < v zádě), zadina (jč. zad(y)něk
u Třeboně LF 27.365, zadeněk na Bla-
nicku). — Vzniklo asi v téže době co před,
ale poněvadž za nezaniklo (na rozdíl od
po < *upo 'unter' a *per před), nebylo třeba,
aby přejímalo úlohu předložky a
předpony.
zádruha: název pro patriarchální „velko-
rodinu" (rodinný nedíl, majetkové, bytové
i správní společenství rodinného svazku,
v němž vedle starých rodičů žijí na rodném
statku i ženatí synové se svými dětmi).
Zařízení to bylo známo všem Indoevropanům,
bylo praslovanské, zvláště dlouho se
zachovalo u Srbocharvatů a Heků, také na
Slovensku do nedávná u Slováků (Bednárik 170;
„hromada" v Čičmanech) i Ukrajinců (v.
Nahodil, Čsl. etnogr. 1.303n.), obdobné útvary
jsou u Turkotatarů ve střední Asii. U Čechů
mizí asi v 10. století. Jednotného slov. názvu
nebylo; v stč. se takový majetek právně
označoval jako nediel (od toho je jméno
I osady Neděliště Pro fous s. v.; p3d. chrv.
Ned{j)elište, Nediljište Bezlaj SIRja 11.53);
slovo zádruha přejato v nové době (u Jg
není!) ze sch. (zadruzna kuca, z. obitelj =
společná, kde je jeden „za druhého"). Sic.
zádruzno společně A doklad!) jo asi taká
ze sch.
zaháleti, sic. zahálať, vyhálať. Souvisí snad
se slovesy, která jinde znamenají zábavu,
veselý halas a tartas: pol. nář. galuszyó
hlučeti, r. galiťsja žertovati, gal, galjucha
žertování, zábava; bylo i u nás: u Jg vč.
haliti se hlasitě se smáti, stč. halati (vo
masopustě halajíce a veselí sauce); ale viz i
halasiti. — Z. (se ztraceno?) by tedy pův. asi
bylo = baviti se za doby prázdně (v zimě
apod.), ale zúženo v pouhé 'býti bez činnosti',
za- jako v sic. zabávať sa ap. Příbuzné je
tedy střdn. gälen hlučeti, střhn. gal zvuk,
zpěv a j. germ. tvary. Viz i Šmilauer SaS
14.129: „vývoj od plesati k zaháleti mámo
i v něm. feiern". Μ. Hések (pís.) myslí na
souvislost s ležeti: l-g > g-l.
záhodný, vhodný, potřebný. Odvozeno
z hod 'čas', tedy znamená vlastně 'včasný,
na čase jsoucí': je záhodno se přihlásit uz nyní.
Východiskem bylo spojení za hoda 'zavčas',
nebo spíše za(v)hodja, viz záhy.
záhon: pruh pole asi ze 4—8 brázd, vršitý
(kdežto lícha je rovná, Jg), oddělený rozorem
od sousedních záhonů; přeneseně podobný
pruh země v zahrádce atd. Orba půdy do
záhonů byla velkým pokrokem; umožnil ji
pluh, neboť ten odvaluje hlínu na stranu,
tvoří tedy hluboké rozory, tj. dna brázd
• (kdežto rádlo půdu jen rozškrábe, rozory
neudělá). „Vyvýšenými záhony bránil rolník
své kultury proti nadbytečné vlhkosti půdy
a hlubokými rozory ve spojení s příčnými
vodními struhami (svodnicemi), vyoranými
pluhem, odváděl přebytečnou vodu, bylo-li
pole aspoň trochu svažité. V úplné rovině
voda v rozorech stála a porostu na
vyvýšených záhonech tolik neškodila. Tento nový
způsob orby byl dobrodiním, které přinesl
pluh zemědělství ve vlhčích polohách a v
těžších půdách. Vyvýšené záhony spatřujeme
téměř na všech středoevropských
vyobrazeních až do doby, kdy se z Anglie rozšířilo
umělé drénování pozemků. Rozděloní
pozemkových parcel na záhony bylo po mnohé
generace trvalým a neměnným zařízením.
Téměř po celou epochu feudalismu byly
záhony jedním z činitelů, konzervujících
prastarou technologii nejen orby, ale též
způsob setí i sušení plodin v řadách nad
vlhkými rozory." (Šach, cit. při pluh, 101).
Odtud se pochopí obraty jako „zanechal
synovi nějaký záhon pole" PS, dále drobení
pozemků (např. na Slovensku) na dlouhé
úzké pruhy. — Název je od toho, že hlína
se s obou stran „zahání" ke středu záhonu;
viz hnáti.

záhy
709
zapeklitý
záhy, stč. záhé: zavčas; ojedinělé je adj.
záhy, časný PS. — Hl. adj. zahi časný, raný,
adv. zahe zavčas. — Jak lze soudit z r. zágodja
zavčas, dřív, předem, jsou č. a luž. slova ze
za (vb) godbja, srov. za-v-cas, tj. za vhodného
času. Vzhledem k -ja (z -bja) je třeba
předpokládat složeninu *vbgodbje, od níž je
vhodný, srov. včasný. Spojení (už bez v)
za godbja, *zahcdja, stč. *zahodic pokleslo na
příslovce, splynulo v jedno slovo a pronikavě
se zredukovalo v záhé, z něhož je konečně
*záhý > záhy. Podobně šel vývoj v lužičtině.
Oři *zahodie odvozeno záhadný (viz). (Mylně
o záhy Zubatý l.].284n; přejato do ES^)
za jer nář.: kyselina. — Z něm. Sauer t/v.
zajíc, stč. zajiec. Někde znamená též
králíka (i domácího!), odtud zajčárna králí-
kármi (Holicko). — Všeslov.: psi. stsl. zajecb,
sic. hl. r. br. zajac, ukr. zaječ, dl. zaječ, b. zajak,
sch. zec, sin. zaječ zavec zec. — Nejspíše od
zbjajo (viz žáti), od toho, že prý spí s
otevřenýma očima, viz rčení u Zaorálka 55G;
-ec by bylo vzešlo redukcí, *Zbjaj-bn-bCb >
zaJQCb. Jméno zajíce je často měněno, např.
mor. zajoch (zajoch Gr), ukr. zajuk, bělor.
zajka, íus. zajka, nebo nahrazováno jiným:
č. janek. Příčina toho je jednak v
názorech lovců (za starých dob byl zajíc
u lovců v nevážnosti: bylo-li dost jiné
zvěře, ani ho nelovili; o tom v Panu Tadeáši
Mickiewiczově), jednak v pověře: v Polsku
se někde vyhýbají tornu slovu, poněvadž
mluvící i domácí lidé by mohli spát potom
jen s otevřenýma očima.
zajíkati se: srov. jíkati & jektati.
zákampí: místo závětrné, stinné, odlehlé,
zátiší (hlavně v 16.—17. stol., dosud
Β-Κotík 16, obnoveno též v LN), místy
v Č. zákamtí NŘ 18.122, Ppz-Hr. — Podle
Dobrovského je odvozeno od [pozdně střhn.a]
dolnoněm. Kamp pole ohrazené plotem nebo
příkopem. Zákampí je tedy místo za takovým
kampemj tj. za obdělávaným a chráněným
polem, tedy místo volné, nehájené, bez
pána, bez dozoru. Přeneseně místo za
větrem nebo v stínu (jakoby v „záplotí").
S tímto původem souhlasí Rosův význam
'oklik, Umweg', neboť i zápolí mělo týž
význam. To vše předpokládá, že bylo
přejato i toto kamp ve významu udaném výše.
(Lit. úžkampis pakámpě pakámpis 'zákoutí'
nemá, zdá se, s tím nic společného; je od
kampas, kout.)
zákeřný, -nik, stč. nákeřný, -nik; sic.
zákeřný, -nik; pův. = za křem číhající.
Srov. i chalužník.
zákon, tak všeslov. (vyjma luž.); kromě
'právo, slušnost' zn. stč. i řád duchovní,
řeholi, klášter, biblický Starý a Nový zákon.
— R. kon (k tomu č. konec, konati) je nejen
'počátek, konec', ale i 'řada, pořádek',
po-kon zvyk, mrav (s-po-kónu odjakživa).
Co tu znamená za-, není jasné. Lze se jen
I dohadovati, že zakowb je starobylé post-
verbale k nějakému za-ko-nati ve smyslu
'zaříditi, ustanoviti' (srov. zákaz od zakázati
apod.).
zákristie, sic. sakristia: z lat. sacristia.
Šmilauer SaS 14.130.
zakyly laš.: zarytý, umíněný Hor, zakylec,
-lina tvrdohlavec Malý. — Nejasné.
zálety. Val. ještě bez příhany SvK:
íťna zálety = na dostaveníčko s děvčetem. —
Sic. zálety, pol. zaloty i zálety. — Postverbale
od slovesa žijícího ještě v sic. zalieéať sa
chtíti se zalíbiti, lichotiti se (zvi. druhému
pohlaví), zalécať sa (-ie-), k tomu zálecný
zalieény zaliečavý, a v pol. zalecac si§
ucházeti se o přízeň, doporučovati se. — Pův.
za-let-jati nebo -sáti (tj, ts > c; sic. 6 je
nějakou analogií), vzniklo asi z obratů jako
,,jíti za lětb" k dívce = kvůli přízni, pro
získání její přízně. Lětb se rovná ind rátí-
přízeň, dar, a je zachováno, ač s významy už
méně zřetelnými, y stsl. létbjesťb je dovoleno,
volno, a v stč. letný důvěrný, přátelský,
milý, milostný, krásný (v letné přiezni), pův.
asi někomu nakloněný, přející, příchylný.
zálusk. Jg to chápal jako „zášť vůči
někomu"; nyní = laskominy; -lusk vzniklo
zkrácením z luskovina, viz laskomina.
zámiš: useň vydělaná po obou stranách
v hebkou kůži; stč. už v Milionu; též
semis. — Pol. zam(e)sz, r. ukr. zamša, sic.
zámsa Κ 977; něm. Sämischleder od 15.—16.
stol., angl. chamois (z franc), fr. cliamois. —
Původ těchto slov není dosud bezpečně
zjištěn. Prý jsou z Orientu. Zámiškové střevíce
Β = damisky Rous.
zanevříti, han. zanevázet. Sic. zanevret,
zanevierať. — Je od vříti (sic. vreť) míti zlost,
což je přenesený význam běžného vříti
vařiti se. Našemu za dobře odpovídá lit. už
v užvirti pojmouti hněv, nenávist: uzviré
lapei širdis ant varno, Kamant. 19 = lišce
srdce zanevřelo na havrana. Ale ne je
nadbytečné.
zápas, -iti, -nik. Na stř. a vých. Moravě
dosud, jako stč., za pasy (jít): val. pojď za
pasy = zápasit, byli z. = v zápasu, v křížku,
máme ze svým z. = co dělat; han. jít za pase,
zaopasky (opasek místo pásl), jč. zapášet. —
Sic. zápas, -iť, -nik, pol. zápasy, -sowaé sie,
zápasník. — Z. byl nikoli rvačka, bitka,
ale potýkání, zpravidla jen při hrách a
zábavách, při čemž jeden druhého chtěl pouze
poraziti na zem; chytali se za pasy, tj. v půli
těla, původně arci za skutečné, široké kožené
pasy. Viz i zápoliti.
zapeklitý: tvrdošíjný, zarytý, zarputilý,
zapřísáhlý, zpropadený, zatrolený, ošemetný,
zapekl(en)ý zatvrzelý, zarytý, zapekleněný
zavilý, urputný PS. — Dnešní jazykové
II povědomí je ochotno viděti zde peklo.
v nynějším významu (odtud „zpropadený44
ap.) Ve skutečnosti je zde peklo, pův. pbjclr>,

zápoli
7
zásep
ve svém původním významu ,,smůla",
doloženém i v staré češtině. Jungmannovy
doklady jako zapeklí se srdce = indurabitur,
uši zapeklitá se, zapeklivost jater, od zapeklití
zacpati, zatvrditi, ukazují zřetelně, že
zapeklití je zasmoliti, původně tedy smolou
ucpati, upevniti, utvrditi (jako se smolou
ucpávají skuliny mezi dlužemi sudů ap.).
Když pak význam smůla u peklo zanikl,
udrželo se zapeklený, zapeklitý jen v
přeneseném významu pevný, tvrdý, tvrdošíjný,
neústupný, nepoddajný. Tak budeme chápat
i zapeklý jako zkráceninu ze zapeklený (ne
tedy jako „zapečený" PS), pokud ovšem to
znamená zatvrdlý (o duši), zalepený (o očích)
Jg, o hrdlu PS.
zápolí ve stř. době: oklika, Umweg. — Pův.
za-pol-hje; obsahuje základ slova pole. Je
třeba tomu rozuměti tak, že pole je široké
rovné místo, cesta za polem je = okolo
pole, tedy oklikou, nikoli přímo přes pole.
zápoliti: zápasiti, ringen, jen v č. a sic.
Příbuzné je ř. παλαίω t/v, πάλη zápas. Naše
*politi je asi odvozenina od *pola = πάλη;
za přidáno vlivem spojení (dosud sic.) za
póly (se bráti, jíti) = za pasy, bráti se v půli
těla, v pasu, a porážeti se, potýkati se
(bylo též v půly. dva v p. se ujmouce, jeden
druhého poraziti usiluje; též o půli, úpoly:
mor. chytil ho ú. a praščíl ním o zem), takže
lid. etymologie (od Jg) spojila z. s poli,,
půl, a způsobila i vznik domněle obdobného
zápasiti.
záprtek, vč. záprdek. — Všeslov.: sic.
záprtok, sprdkavené vajco; csl. (od 13. stol.)
zapr^ťbkt, ukr. záportok, pol. zapartek,
hl. zaportk, b. zapdrtak, sch. zaprtalc, sin.
zaprtek zlaprtek. — Psi. za-ptrťbki,.
„Původní význam byl: naseděné vejce s
počínajícím plodem; o tom svědčí i význam 'malý
zakrslý tvor' apod. -Je tedy z. odvozeno
od kořene per- ploditi, roditi, takže -p-brťb-
je ekvivalentní s lat. partu-s (w-kmen)
•přivedení na svět, živočišný plod, (u Apuleia)
slepičí vejce', a bezpochyby i s ind. prthu-ka-
mládě (jistých zvířat); zde má t expresivní
aspiraci (citové zabarvení slov je v názvech
mládat zcela běžné). Týž kořen je v lit.
periú per/ti seděti na vejcích, pěras zárodek
plodu, išpera vyseděné mládě, užperas
naseděné vejce (uz- odpovídá našemu za- i svým
původem, viz za). Předpona za vyjadřovala
původně začínání nějakého děje, ale záhy
byla chápána v jiném smyslu, jako v
zaniknouti, za-bíti, zde je položena o zajití,
zahynutí plodu. Ke zkažení vaječného
obsahu dochází tím, že slepice sedící na vejcích
občas ta vejce převrací, aby se nahřála
stejnoměrně, ale při tonn se jí některé
odkutálí a pak prochladne." (A. Mátl
pís.)
záraza 1° rostlina Orobanche, 2° epidemie.
Z polštiny.
zárežná (kaše) jvč.: kaše z krupek nebo
z krupice (Pittnorová). Nejasné.
zarovati, zaruji: pole k semeni neb rozseté
símě zaorati, zavláčeti, zadělati Jg,
zarovati PS, zaroviti (semena) zahrnouti, pokrýti
zemí, žárovka, zárování orání k semeni
Jg. — Slovo jistě starobylé, psi. za-rujq
za-rovati. Kořen reu-, týž co v lat. ob-ruere
zasypati, zahrabati, zakopati, éruere
vyhrabati, vyrýti, vyrvati. U nás bylo asi
jednak *reu-jó reu-a-ti (což by dalo'*řujr>
rovati), jednak sloveso 4. třídy rov-jo
rov-iti, s náležitým o v kořeni. To o pak
převládlo, takže i místo * reu-jö je *rou-jf> >
ruj-). Od téhož kořene je i rov a rýti.
zaryelý: sražený (o chlebu) PS z Kubína,
zarycenej NŘ 17.220. — Patří zajisté ke
hrejt (viz).
záře, zářiti, zářný, zářivý. Κ východu
podléhá přesmykům měkkosti s dvojím
výsledkem: 1° jvč. řása, řása, řás z *řáza
(s disimilací znělosti); řásný zářný, skvělý
M. Zd. Polák, Dlabač aj., pak i 'krásný'
v obrozenské době. 23 mor. zára Sušil,
sic. žiara záře, žiariť, ziarny (splývají
s ziar(a) 'žár' atd. od hořeti, č. žár). Vedle
toho bylo stč. zoře a je sic. zora (jako sch.),
zorií rozednívati se, zornička jitřenka, zorný
zářný. V č. se slova zář užívá hlavně o záři
jiné než ranní (zář ohně za noci apod.),
zora = červánky je básnický slovakismus
(,,u nás bylo rozšířeno Rukopisy", Smi-
lauer SaS 14.130). — Jinde bud zora,
nebo zařa nebo obé zároveň jako bylo v č.
Obě slova náleží k lit. žěretl zářiti, žěrújti
žhnouti, jiskřiti, zarija žhavé uhlí, pru*, sari
žár. Jiného příbuzenstva není.
září: stč. zářuj, zářij, z toho stažením září
již v stč. Ze *za řujě = za říje (tedy = čas
za podzimního říjení zvěře). Srov. říjen.
zase, zas, nář. zasej(ky) zas(e)ky zasik zaské
zaskej aj., sic. zasa, zase, zas, pol. zasie,
zas, hl. zaso, dl. zasej, zas t/v, br. zas1 pryč,
ukr. zas1 nemožno. — Vzniklo ze slov.
za se = za sebe, nazpátek. Význam se
vyvinul v případech jako vrátil se zase --
zpětným směrem = přijíti zpět a býti znovu
ještě jednou zde; jindy je z. = za sebe = za
svou osobu: já si zas myslim, ze...
záselky zastar.: námluvy, zásnuby Jg-PS.
— Nejasné.
zásep vč. jč. eh., porůznu též záspí,
násep u Holic (a Sm 155, fem.!), mor. náspa
náspja násyp.,— Pol. ukr. prispa (mylným
spojením s izba: prizba), strus. pris-bpn.
Vše od s-bp- (č. spu suti, sypati): byl to
původně jen násypový chodník z hlíny
přede dveřmi podél stěn, nedlážděný, *na-
-stp-a nebo -ja (stč. náspě fem. = nasypaná
cesta), *pri-st>p-a, za-; na Chodsku se podél
zdi, ale od ní asi na metr, založilo dřevo
a upevnilo kolíky, prostor mezi ním a zdí
se zasypal drobným štěrkem s hlínou

711 záviděti
zásoba
(Hruška ČL 2.154). Jiné názvy: zápraží
(= co je za prahem, se stanoviska těch,
kdo bydlí uvnitř domu), zábřezí PS, vč.
záhroben -bec (zahrabává spodek stěn), jvč.
záprseu (přejato z názvů hradních), sic.
priedomie (z před-), mor. předsínek ( < před
síní), zslc. (Březová) nalepa, laš. nolepa
(■— nálcpa, hlína nalepená původně před
pecí: tak je pol. nalepa\), nálepek Malý,
sic. patka, padka, vč. zábřez u Litomyšle.
Zvyk dělati tyto záspě je jistě hodně starý,
to jo patrné i zo značného rozšíření jich
i z toho, že užito k tvoření podoby ST>p-,
dnes již neživé (je za ni v č. obecně syp-).
zásoba, -iti, -ní, -dma. —■ Sic. zásoba,
-iť, -ný, -áreň. Pol. zasób, ukr. zasib, zásoby ty.
-Vzniklo hypostasí ze rčení *za sobů (míti),
pův. jistě doslova: míti za sebou další
pomocníky, bojovníky jako zálohu. Zásoby
znamenaly zámožnost: ukr. zasibnyj
zámožný.
záští v stč. byla „vzájemná nepřátelství
jednotlivých feudálů, uskutečňovaná
válečnými a kořistnými akcemi vojenských mocí
obou soupeřů", tedy násilné akce (výboje,
loupeže, plcnění) prováděné zpravidla na
poddaných druhého feudála. V polovině
1Γ). století byl to zjev velmi častý (Urfus
PhS 3.90). Bylo známo i na Slovensku:
záštie Vážný (Jloss. Od střední doby význam
poklesl na pouhý „cit hněvivého odporu
a ošklivosti, nenávist, hněv" PS, který se
již nemusí projevovat navenek, tím méně
činy. Nč. přechází též v ?'-km. ženský tvar:
zášť; v jvč. nářečí změněno v zášcip B,
zášcik Hoš. - Od zajití 'dáti se do
nepřátelství s někým1 (doklady má Jg), vlastně
od supletivního základu chod-: *za-šbd-tvbje,
srov. příští. — Jiné je nář. záští dychtivost,
chuť, PS z Kubína. Je ze *záchtí = záchtirost
'žádostivost', od chtíti.
záteň zádeň lem.: zádeni, zádení ntr., jč.
jzč.: přístodolek, perná. — Ze *zá-oteň, je to
místo za oplotní (viz oten), dřevěnou
přehradou (vysokou od země asi 1 m), která
odděluje hlavní část stodoly (kde je mlat)
a přístodolek. Mylně se někdy chápe záteň
jakožto oteň, např. býti opřen o záteň,
viz PS. Takto se chápe i zátyň, následek to
mylného spojení s týn.
žáti. 1° Psi. stsl. zějo zbjati se v č. jeví jako
zeju žáti, stč. zieti: husa zeje = otvírá hubu
NR 7.93, val. zat, laš. íoc t/v (zaju zač: husy
zajti Lp); jinak jen spisovně (propast zeje
'.(.pod.). Iter. zívati, sic. i neosobně zívá sa mi =
je do zívání, od něho zívnouti, sic. zivnút. Srov.
pol. zieje ziac, r. ziját. — 2° Přechodné ženiti,
nejspíše od *zěvb (tvořeno jako stavili od
stav), otevříti, roztáhnouti (hubu apod.):
sic. zevit zavit, zpravidla s roz-. Tu pak zz se
mění, takže nastává úplný rozvrat: *rozzeve-
ný > jč. rozjívenej, mor. rozjevený, sic. roza-
rený (rozbrečený, rozpustilý atd.), rozjavit,
laš. rozdávit se (-a- mor. jinde; sem mor.
rozdahuba, sic. rozavúst -ústa), z toho prosté
javit dávit dávit t/v, sem patří i val. rozgábit
(hubu) Β = otevřít, rozgébovat nadávati
SvK. Od zěv- je dále ch. zevel kdo se hloupě
dívá (vlastně: s otevřenou hubou), zrn. zevla,
jč. zejbl přihlouplý člověk, ob. zevlovati. —
3° zě-pati a zuja-pati (popř. zi-) v mor.
zípat Jg-B, sípat Β otvírati hubu, zobák
(od horka, od žízně), těžce dýchati: un sotva
zypi Hor; kdo je udýchanej, zeje, kdo je
dušnej, zipe ČL 1.455. Sic. ziapat t/v, též
ziepat, obé = brečeti, řváti. Snad sem náleží
i vč. uzípanej schvácený El. Pol. zi(e)pač9
ukr. zipaty těžce dýchati, rd. zepat zjapat
křičeti, b. zjapam zevlovati. Lit. zioplinti
žiopsóti zevlovati, něm. gaffen t/v. — Psi.
zej-Q má za základ *ghěi-, napodobení zvuku
při zívání; v infin. tvarech před α je náležité
oslabení ghij-a > Zbja-. Před w-ovou
příponou náležité ghi- je v zinoti. Příbuzné je
lat. hió -are, hlsco -ere, lit. žióju, zióti, sthn.
giěn; s η gine"η (něm. gähnen).
zatím; (pro)zatím(ní). Mor. zateď zatúd
zatel, sic. žatým zatial. Ze za tím (časem) =
přitom. Srov. mszitím. O spojce zatímco
v dnešní češtině: Hausenblas SbTrávn 136n.
zátoň, zátuň: zátoka, mělčina. Ze *zá-
top-ňa, od zatopiti = vodou zaplaviti?
zátor: příkop LF 29.254, podemletý břeh
Jjčř 22. Jsou i Zátory u Hořovic (v. Pro fous),
ulice Na zátorách v Praze. Pol. zator řečiště.
Od tříti v stě. významu 'řezati', tedy „zářez".
Srov. útor.
zavaditi stč. právní termín: obtížiti
dluhem; závada dluh, závazek. Κ tomu přitvo-
řeno vyvaditi (z dluhu). Κ tomu se druží
závod = dostih o -sázku, -iti (jiné je závod,
podnik, od zavésti: zavedl si obchod), pol.
zawód. — Příbuzné je lat. vas gen. vadis,
vadium záruka, lit. vddas t/v, vaduoti
vyplatiti zálohu, gót. wadi aj. Viz vaditi 2°! Protože
jsou i jiná vaditi, pracovala tu lidová
etymologie: jednak zavésti, viz Jg, jednak zavázati
si koho, vyvázati z povinnosti. (Jiné zavaditi
viz pod vaditi 1°.)
zavazadlo: cestovní tlumok (uzel, kufr,
baťoh): od zavazet překážeti, což je od vaditi 1°,
že ony věci jsou překážkou, přítěží, obtíží
při cestování. Pod. lat. impedimentum
zavazadlo od impedio vadím. — Od Komenského,
který „znal slovo z. z tehdejší lidové mluvy
moravské — sotva lze předpokládat, že je
sám vytvořil — vnesl je do spisovného
jazyka a jeho vlivem se ujalo". D-Jg mají
podobu zavazedlo. Trávníček, Luhačovské
listy 15, 1942, č. 3—5.
záviděti; závist, -nik, -nice. — Sic. závidiet,
závist, hl. zawidíec, stsl. záviděti, závistb,
zavida, zavidbliv-b, závist blivb, r. zavídovat,
závist, sch. záviděti, závist. — Psi. bylo
záviděti a závist 6 (ze *za-vid-tb). Podobně
jako v ná-videti (viz), byl tu původně kořen

zavilý
712
zbrknouti (se)
neid- (např. je v něm. Neid závist), ten ale
v bsl. a v latine (je lot. pa-viedět, lat. inviděre
záviděti) splynul s veid- (viděti), zajisté
proto, že se s ním dokonale rýmoval.
Meh SPFFBU 4.1955.25. Jiní — neprávem—
myslí, že je tu veid- '\iděti' od počátku
a že význam souvisí s uhraněivostí oka čili
zlého pohledu, tj. s domnělou schopností
některých lidí pouhým nepřejícným
pohledem způsobit veliké zlo jako nemoc, smrtelný
úraz, požár domu. Předpona za- tu má
stejný význam jako její příbuzná forma vz-,
tj. ,,proti"; a nečiní toto sloveso dokonavým
(což je reliktem starobylosti).
zavilý: zatočený (o hadu), ztočený,
zkroucený, neštěpný (o dřevě), přenes, urputný,
tvrdošíjný (o nepříteli) apod., ojediněle též
potutelný. Pův. Z-ové participium od za-víti
(-vinouti) Jg. (Mylně Pelikán LF 56.242 od
vila, viz víla.)
zavítati někam = přijíti. O něm pod
vítati.
závodčí: dříve přední dělník, zavádějící
do práce PS; u vojska poddůstojník,
zavádějící stráž na stanoviště; pak dříve četník
nižší hodnosti PS.
zázrak: 1° úkaz ve vzduchu (kometa
apod.), 2° div, 3° něco podivuhodného,
4° něco nadpřirozeného. — Nejspíše je to
postverbale od *za-zraóiti se zjeviti se,
ukázati se. Stč. zračiti sě (od zrak < zor-k'b,
od zříti, asi „vidina") kladlo se právě o tom,
co se náhle nadpřirozeně zjeví, jakoby ve
vzduchu (Kristus apoštolům, úkazy snové,
přízraky ve tmě apod. „sa zračí v zázrakoch"
Hviezd. 3.526). Pod. přízrak (csl. prizrak'b
visio) od pri-zračiti se. Msl. sic. pol. zázrak je
nadávkou (= podivný člověk), což se
vyvinulo z č. 2° (srov. čudo div: sic. óudák asi
téhož významu co toto z.). Sic. na z. světa =
na div světa = světu na podiv.
zázvor, dolož, od Veleslavína; las. zazvur
Lp. Z ital. nář. zenzavero. Jinou cestou vzešlo
franc. gingembre (> něm. ingeber, Ingwer
atd.; z něm. ingeber > pol. ingbier, imbier),
a to ze středořec. ζιγγίβερις. Ital. i řec.
slova přišla přes arabštinu z Indie (päli
siňgivěra). Sic. ďumbier t/v je z mad. gyombér
(to z něm.). Berneker 259, Šmilauer SaS
14.130. Podle nových bádání (Alan Ross)
je ind. s. složenina, prvá část prý indočínská,
druhá drávidská.
zběhovec: rostlina Ajuga, stč. zbČhové
kořenie. — Název je od toho, že (podle
Annenkova, Botan. slovař) má A. projímavý
účinek, působí „běh a v ku". H. Plevačová
rkp.
zbel: stč. stbel studně (Klaret aj.), nö.
zbelík studánka v dutém pařezu (Rais),
bel trouba vydlabaná z kmene, na vypouštění
vody (Kubín), jö. (g)belec studna ohrazená
dřevem, val. místy dzbel a mor. míst. jm.
Dzbel, jvč. u Polničky belek, ch. (h)belik,
zm. belík, sic. belka a zbal jsou kadluby
okolo pramene (přenes, zbelka, zbenka PS
máselnice; -nka od dbanka). — Podoby s h- g-
vznikly matením s kbel (viz), když se obě
slova začala redukovat v bel. Jistě s tím
souvisí ojedinělé sch.-csl. stublb studně,
b. stubel, stúbl(ic)a (z toho rum. stiubeiu
v Oltenii) a sch. stublina kadlub okolo vody.
Pův. asi st'bb'bl'b a stubtl-b. Příbuzno jo
něm. Stubbe pařez. V staré době studánky
bývaly chráněny před sesouváním břehů
tak, že do studánky byl vsazen vykotlaný
pařez, jemuž uříznuto kořání; zbylé postranní
dřevo musilo být dobře prostoupeno smolou.
Dosud se najdou takové na Valašsku,
o tom R. Jeřábek RZ 217. A. Václavík našel
jednu též v Cikháji na Vysočině: zve se tam
stbel. Takovýto dutý válec konal stejnou
službu jako dnes u studní cementové nebo
kamenné skruže nebo úplné hotové
cementové trouby. Stbel byl tedy původně odborný
název pro ten vykotlaný ochranný pařez.
zblk val.: zhlaň, prohlubeň v potoce. Pol.
belk vír vody. Od blkotati.
zblochan: travina Glyceria, od Presla
(jinak G. dříve = odemka). — Slovo málo jasné.
Snad je totožné s nář. zbluchan (viz buchán).
Presl ho pak asi použil bez ohledu na
původní význam.
zbojník sic: lupič, od zboj (jvč. zbuj
vzbouření, povstání), to pak od (zbit >) zbíjať
zabíjeti a přitom loupiti. Přejato do č. a
křížením s bujný poklesá, např. jvč. zbu(j)ník
rozpustilý chlapec Η 2.
zboun (u zahradníků): vyběhlá cibule
s nevyvinutými květními stvoly PS; zbon,
zboun puchr, oduřavělá švestka Jg. — Málo
jasné. Od z-buch-nUi napuchnouti, přes
*zbuchnUýtl Srov. puchr p. h. puchnouti.
zboží: stč. sbožie znamenalo majetek,
jmění, statek, bohatství; blahobyt, moc;
štěstí, zdar; nč. předmět obchodu, merx;
msl. val. las. obilí. Odvozenina stč. sbozný =
bohatý, plný, mocný, obsahuje s 3° (viz)
(jiné je zbožný = nábožný, pobožný, viz
bůh). — Sic. zbožie obilí (zbozový obilní);
p. zboze, stp. sboze, jmění, majetek,
bohatství, substantia, nyní jen: obilniny; stp.
zbožný bohatý, štastný, mocný; hl. zboze
štěstí, dl. dobytek; ukr. zbižzja obilí, r.
zboz'je majetek, bohatství, obilí. — Psi.
stbozbje, původně abstraktum od adj.
S'bbog'b; tomu se rovná stind. adj. su-bhága-
obsahující ide. su 'dobře' (viz ze1 θ s 3°)
a útvar ze substantiva bhága-, které má
ekvivalent v si. bogt, vězícím v do boha
a v bohatý (viz). Stbožbje tedy znamenalo
původně bohatost, pak ovšem i to, co v staré
době bylo reálným podkladem bohatosti.
Hujer 1.93n. Jsou i osady se jménem Zboží,
z významu 'statek'.
zbrknouti (se): unáhliti £θ, zbrklý ukvapený,
potřeštěný; han. zbróet se, zbróenec KpU,

zbrodeň
713
zdvihati
zbrěený zbrklý B. - Patří asi kprcitise (viz).
zbrodeň (zast.); nepravost, zločin Jg-PS. —
Z pol. zbrodnia zločin.
zda, zdali(ž), tázací slovce: stč. za, azda,
za-li, zda-li, závislostí na latine i ne-zda
za lat. nonne (o tom Hujer 1.105), pak i za
numquid. — Pol. za aza(li) iza(li), sch.
zar < *za-z, sch. b. dali. —■ Zda((), za, zdali
je od staré doby ,,v otázkách vyjadřujících
nejistotu, rozvažování", dále (též azda) ve
větách vyjadřujících „účel, jehož dosažení
pokládá mluvčí za nejisté, o který by se
chtěl pokusit, aniž je si jist výsledkem",
někdy (zřídka!) se tyto zjišťovací otázky
,,spojovaly též těsněji s následující větou
«i vytvářely s ní souvětí podmínkové".
Hojné příklady a podrobnosti u Bauera VČS.
Stran původu je třeba zdůraznit onen pocit
nejistoty stran odpovědi nebo výsledku;
proto najdeme v takových větách snad
{pros boha, zdať snad odpuštěno bude tobě,
Bauer 154, hlédáše..., zda by snad uzřela
toho... B. 302), (a)zda i přímo je za lat.
forsitan 'snad, možná, asi', B. 303. S tím je
ve shodě sic. částice azda, která v
oznamovacích větách vyjadřuje nejistotu, možnost
(SSJ): „možno, hádám (— myslím,
domníváni se), vari, snad" (uz to azda pojde!),
v tázacích větách pak možnost, přípustku
(Kdo je tu — azda hostia ? Azda sa len nebojíš ?).
Toto sic. azda je pak možno spojit se sic.
zastai·. a snad t/v, kde už zřejmě vězí slovo
snad, odpovídající českému snad (a- je
patrně „navazovací" spojka). Stejné *asnad
(ale jen s krátkým a) předpokládáme i pro
starou češtinu. Postup ke zda by byl v češtině
tento: *asnad pokleslo na pouhý nevýrazný
projev nejistoty, a proto se pronikavě
oslabilo i hláskově: sonorisací sn > *zn > zd;
njd je pouhá záměna zubnic; -d > -£ známým
zánikem znělosti na konci slov; ztrátou a-,
-ť, tedy *asnaď dalo jednak *azdať > azda
nebo zdať > zda; konečně i radikálním
oslabením v pouhé stč. za (řídké; Bauer 154
a 302 má úhrnem 4 doklady). Tázací funkci
od počátku vyjadřovalo (příklonné!) li:
zdali je vývojově starší než prosté zda t/v;
ovšem jsou i případy, kde je možno (a)zda
chápat ještě jako 'snad' a příslušné souvětí
mít za parataktické (chcit se hin ku pútníkóm
bráti, azda uslyším novinu o svém milém
synu; příklad z B. 302; zde azda je vskutku =
ně. a snad 'a možná'). Tedy původně: 1 ° pros
hnlva, *snad-li odpuštěno bude > zdali... >
zda; 2° *asnad uslyším novinu > azda.
zde, zdejší. Často s onde: mor. pozdě onde =
tu a tam, zpozdevonde. — Stsl. sbde, sin. zde,
r. zdes\ — Pův. sb-dě (srov. strus. zdě), od
kmene ukazovacího zájmena sb; -dě přípona
jako v te-dě > teď.
zděř, zdířka, stč. sděř, han. zděrka, msl.
zdiř(ka): železná kruhová objímka okolo
dřeva, na konci sloupů, hřídelů, ojí apod.,
též okolo žernovu, aby nepukly. Nejasné.
Snad ze *s-dirž, s-drz, že drží daný předmět
v celku.
zdobný, zdobiti, o- vy-, post v. (o)zdoba,
výzdoba. — Sic. (o)zdobiť, ozdoba, ozdobný, pol.
ozdobic, hl. wozdoba, ukr. zdobýty, r. sdóbnyj
o pečivu s chutnými přísadami. — Psi.
st-dob-bWb = dobrou podobu mající (st <
*su dobrý, dobré, -doba ~ podoba).
zdráhati se, vč. i zdrahovat se; drahný upej-
pavý Čel.; zdrachtit zdrachťovat zdrasnit
odrazovati; ojediněle uzdráhnouti se
rozhodnouti se pro něco PS (rozumí se: po dlouhém
zdráhání, dlouhém rozmýšlení); zdráhavý us.
— Sic. zdráhat sa, zdráhavý t/v jako v č.;
pol. drožyč si§ vzpírati se, otáleti (ale
wzdragač si$ zdráhati se, asi z češtiny). —
Příbuzno je něm. träge (pův. träge), což
znamenalo nejen 'líný', ale i 'zdráhavý,
neochotný'. Č. dělati drahoty a sic. robiť drahoty
je pak sekundární.
zdravý, stč. sdravý. Při vítání a oslavách se
volalo zdráv (bud vynecháváno), tak i pol.
zdrów, sin. zdrav; nebo zdrávo (r. zdoróvo, sch.
zdravo, totiž: bud nám toto zdrávo n. budme
živi), odtud č. (po)zdraviti, sic. pozdravit,
pol. (po)zdrowic, r. (po)zdorróvatsja, sch.
zdraviti se; sic. zdravkat bylo = ,,volati
zdráv\ÍC, nyní 'připíjeti na zdraví'. Postv.
č. a sic. pozdrav. Ozdravěti, vyzdravěti,
uzdraviti, mor. onezdraveť atd.; ale zdravice je
ze sch. — Všeslov.: stsl. stdravb, sic. zdravý,
pol. zdrów, r. ukr. zdoróv, b. sch. sin. zdrav,
luz. strowy. — Slovo sporné, je několik
domněnek. Podle Š. Ondruše JÖ 9.1958.148
bylo psi. *sorvb, z ide. *solvos (ř. όλος celý,
nedotknutý, ze solvos; lat. salvus celý,
zdravý; ind. sarva- celý, neporušený), se
záměnou Ijr. Psi. *sorv- dalo jednak srav >
strav- (záp., jihosl.) > zdrav-, jednak
*srov- > strov- (stpol. strowie, hl. strowjo,
dl. strowe zdraví), na východě toto strov- dalo
storov- (strus. je doloženo storovt).
Následovala změna str > zdr. Psaní s jerem, stsl.
ST>drawb, je podle toho nesprávné. Pro
vývoj významu 'celý > zdravý' uvádí
Ondruš mad. egész celý, zdravý, stsl. celt
(viz celý) t/v a gót. hails zdravý, ga-hails
celý. Jiné domněnky (Bern., Meh Recueil
1948.108, ES^ jsou méně přesvědčivé. Starší
názory jsou u Hujera 1.100.
zdrcky chod.: skleněné, lesklé ozdůbky,
cetky na chodském kroji PS. — Nejasné.
zdroj; sic. zdroj, pol. zdroj; csl. izroi. — -
Přejato v obrozenské době z polštiny (Jg).
Vzešlo z Hz-rojb, od ri-nqti (č. Hnouti).
zdvihati, zdvihnouti; zdvihák, zdviž; postv.
(z)dvih; nář. vč. zvíhat, mor. zbíhat. Viz
i odvička. — Všeslov.: stsl. (po-, vbz-)dvig-
nqti, dvizq dvižati, sic. (z)dvíhať, (z)dvihák,
(z)dvíhadlo, pol. díwigac, hl. zběhac, dl.
zwigaé, ukr. dvyhaty, r. dvízu dvígat, sin.
dvigati, sch. dignem dici, b. digam. — Prasl.

zebra 714 zeť
snad dvigo n. dvizo dvilti ze staršího *dvbgi,
dvig-ti. Souvisí s ind. ud-vtf-áti zdvihá se
(-vějatě), ale třeba uznati, že předpona -ud
Vzhůru' zde ztratila u- v předhistorické
době, podobně jako *upo > po.
zebra, evropské slovo (fr. zebře, it. zebro,
něm. Zebra atd.), bud prý z nějaké africké
řeči, nebo z portug. zebra, zebro divoký osel
(ten žil v Pyrenejích; odtud jeho jméno
poznali Portugalci a později je přenesli
portugalští plavci kolem 15* století na podobné
zvíře africké). Šmilauer NŘ 25.245, SaS
14.130.
zeď, zední -ík; zdíti, vy- za-, zdivo-, stč.
přízda světnička (nč. přísthiek = přizděi á
jizba, 8 změtením se stžna); nové je zednář, po
prvé u J. Franty-Šumavského 1844
(vytlačilo starší název svobodný zedník a lidové
frajmaur z Freimau: e ). — V slovanštině bylo
zid-J2 zbd-cti stavěti, v č. nedochováno (stsl.
zizdo zídoti, r. so-zízdu, sozdáju a sozrfám
80zdáť, b. zidam, sch. sin. zidam zidati), k
němuž bylo přitvořcno z'di> stěna (b. sch. sin.),
ztdh mask. dům a zblb fem. (stsl. čes.)
a mask. (sch. z< d) stěna; zbďb strus. je
hlína, totiž materiál, z něhož stavěli (patrně
nepálené cihly nebo i jen pouhá hlína pro
tzv. nabíjené stěny). — Příbuzno jo lit.
žiedžiú (= zid-jo) inf. íiěsti formovati,
tvořiti, stavěti něco ž hlíny, lot. ziežu ziest
vymazávati pec hlínou, lit. žaidas pec,
zidinys krb. Jak ukazují tato litev. jména,
,,zděny" byly jen pece a ohniště, vše ostatní
bylo ze dřeva, jak tomu bylo i u nás ještě
nedávno. Bsl. geid- vzniklo asi přesmykem
z dheijh-, což je v stí. děhmi natírám, děhá-
těleso, hmota, av. daězayeti (= daizajeti)
obezdívá, ř. τείχος zed, lat. fingo tvořím,
ir. com-od-di-n-g stavěti.
zejk, od DobroA s'veho. — Od žáti: zej-bk^bt
Ütvar jř.ko klvk Síp' z kluj-bhhl
zelina apod. Nejkratší tvar je v sic. zet
fem.: zelina, strus. zelb, sin. zel. Kolektivum
zeli je (tak stsl.; č. zelí, pol. ziele atd. všude
vyjma sic.) z významu 'tráva, zeliny' se
zužuje všude vyjma sic. ra jméno jednoho
druhu knpusty; singulativní zel-ina (srov.
byl-ina) je již stč. Zelený (přípona -ený je
podle červ-ený), všeslov. (stsl. zelewb, sic.
zelený, zeleň, pol. ziel ony, hl. dl. zeleny atd.),
odvoz, zelenati se, -iti, -iti, zelenina (ale
zelinář haplologií ze *zelenir,ář). — Společné
zel- je příbuzné s lit. želiú zel ti a lot. zeVu
zeit zelenati se (o trávě, o rostlinách). Proti
baltskému ablautu (lit. zálias, lot. zaVs
zelený) převládlo u nás e ze slovesa, jež
se však nezachovalo.
želva, tak stč.; vm. zelvice je však z pol.
nář. z Iwica. — Stsl. ζ(-υIτ>να, sic. zastar.
(ale dosud žije na Oravě) zolvica, r. nář.
zólv(ic)a, spis. zclóvka, ukr. zovycja, pol.
zalw(ic)a zolw(iz)a, b. zdiva, sch. zaova, sin.
zlva zava zeva zavična aj. — Psi. ztlva. Tak
nazývala mladá žena, odjinud přivdaná do
zádruhy mužovy, manželovu svobodnou
sestru, zpravidla to svou vrstevnici a
nejbližší přítelkyni. P/íbuzné je lat. glös, ř.
γάλοως, γάλως. Pro nedostatek dokladů v
řečtině není jasné, jaký to byl kmen. Byl-li
g°lcu-ós, nastal v slovan. přechod k
α-kmenům při současné redukci ou > u před ä;
ti a ř. ολ jsou z °l, v latině se vokáleček °
ztratil. I íe. základ byl tedy ý°l-, ostatek
nelze přesně zjistiti.
země; odvoz. etč. zemenín, plur. zemanéy
odtud sg. zeman; ρ xlzemí přízemí území, ale
zázemí podle něm. Hii tzrla d, pozemek asi
z pozemní t. majetek n. pod. Mor. územek, cd-
zemek peň u země, zavalitý chlapec, mor.
pozemky ledové kroupy (důvod?), mor.
(o)zembuch přihlouplý (= kým se buchlo
o zem, ,,praštčný"); sem též vozembouxh
český lidový nástroj hudební o bubínku
a jedné struně (naráží se jím o zem a tím
se naznačuje rytmus); spis. tu-zemský
cizozemský -zemec, zeměpis atp., často podle
cizích vzorů. Rostlina zemězluc (Centaurium),
již stč. překlad z lat. jel tirrae (název od
velmi hořké chuti). — Psi. zerfia (stsl. sch.
sin. zemlja, sic. zem (odvoz, zemiak brambor),
pol. ziemia, r. ukr. zemlja atd.) je obdobný
útvar jako lit. země, lot. země. Dále je
příbuzné lat. humus hlína, ř. χαμαί na
zemi, av. zä gen. Z9mó (= zamö) lok. Z9mi
(= zami) s (fh-. Vedle nich ř. χ&ών a véd.
kšah lok. kšámi ukazují na g(hy (nebo gdh,
jak se dříve psalo), ale onen pazvuk * asi
brzy zanikl. Lze-li se odvážit rekonstrukce
ide. jména, znělo asi nejprve *dhejhom
( > het. tskan, toch. tkám), což přesmykem
dalo *gdhem-, gdhom- > ř. χ&ών gen. χ&ονός,
jinde zredukováno v *jhemj^him-. Z těch
podob lze pak vyložit úpravy v jednotlivých
jazycích.
zenice: oční bulva. Přejal Presl ze sch.
(svědčí Jg). Jinde je: stsl. zenice pupilla,
r. zenica a ntr. ženko, mask. zenok zornička,
ukr. zinycja, br. ženka, zenok, b. zenica,
sch. zjenica, sin. zenica oční bulva, pupilla. —
Souvisí se žáti, což „uzavírá v sobě zároveň
(vedle ,»dívat se s otevřenými ústy")
představu překvapeného poulení očí. Ovšem
nakonec může slovesný kořen ze- označovat
i dívání prosté, to je jistě fáze vývojově
nejmladší." Odvozeno od kořene ze- (nikoli
od infinitivnflio kmene ztja-) n-ovou
příponou (ještě bez jejího pasivního významu),
tedy ,,to, co zeje". O tom podrobně Kopečný
Slavia 29.1960.187η. Na ze- mysleli už dříve
Miklosich a jiní, naposled Vasmer.
zeť; stč. zet gen. zet i (á-kmen; znamenalo
i švagra), později přesunem jo táce zeť a
přechod k jo-kmenům nebo o-km.: zeť gen. zetz;
jč. ch. tvrdě zet (již Táb) gen. zíti; vč.
familiárně α-km. z\ťx. — Stsl. zetb, sic. zať,
r. zjať, gen. zjátja, ukr. zjať, pol. zie.c, b. sch.

η 5 zimomřivý
zgarby
sin. zet. — Psi. tedy zetb, jemu nejblíže
stojí lit. o-kmen že ι tas. Lot. znuötis 'zeť,
švagr' a stind. jňlti- 'blízký pokrevní
příbuzný n. vůbec příbuzný' ukazují, že jejich
pratvarem bylo ide. *gnčti-s (Nieminen
LP 5.81), což je nejspíše od kořene, který
je v znáti a dále v r. znai šlechta a lat.
nöbilis (z *gnö-) vznešený. Tyto tvary
obsahují kmenovou podobu II ('? ň-), kdežto
naše zet ι & lit. zéntas obsahují kmenovou
podobu I, dvojslabičnou (;C/ 9-), která není
v jiných útvarech doložena, ač teorii
vyhovuje dobře. Stran významu: nejde tu
o „vznešenost", ale o ,,příbuzenství", i když
nikoli pokrevní, tedy o „známost" ve
zvláštním smyslu. Lat. gener je od téhož
(je) 9-, ale má jinou příponu; ř. γαμβρός
podlehlo asi vlivu slovesa γαμέω 'žením se',
odtud jeho a a m. Stind. jämötar- jistě sem
patří také, přijalo příponu příbuzenských
termínů tar, ale m a délka v ä jsou nejasné.
Na kořen *jnö- mysleli již Miklosich EW
a Schulze KZ 63.113; Kiparsky NphM
43.1942.113 a 00.1959.227 uvedl paralelu
mordvinskou, sodamo zeť, od sodams věděti,
znáti. Jinak (z matriarchálních vztahů)
chápe zetě Isačenko Slavia 22.69.
zgarby vm.: starý majetek, haraburdí,
sgarby, skarby; zděrba Moly. U Kyjova
zgarby. — Souvisí nějak s hiraburdí.
zgypať, ched-ť na zgypy laš.: toulati se po
besedách; val. zgýňaí rejditi, skotačiti, laš.
utíkati, prohledávati KtD; u Kyjova zgíňat
z/únat ζ{Η)ύϊ\(Λ toulati se. Též sr/I: zgrýňat
KtD, zgrém t zglýňat = zblýňcA B. Zc& se,
že se tu křížila slovesa dvě, 1° toulati se, 2°
prohledávati. Vše zatím nejasné.
zhlaň val. sic: prohlubeň v potoce, kde je
vír B, výmol, propast SvK. — Spolu s pol.
ot-chlan propast patří asi k chlapati ve
významu 'hltati'.
zhlavec: polštář pod hlavu, zhlai ek PS-Lp,
slavek Lp. — Pol. wzglowie, r. sgolov'ja,
stsl. Vbzglavbnica. — Původně *whz-golvbje =
co je za hlavou; zde vtz (viz vz-) se rovná
litevskému už 'za' i významem! Složenina
starého typu (ntr. na -i>je) byla v č.
převedena k mužskému rodu.
zhlaví: „přední n. vrchní část rozličných
předmětů, obyčejně nějak vyčnívající" PS,
např. dláta, trámu, sloupu, železničního
kolejiště aj.; příčné dřevo plužmjh koleček
(v tomto významu zní tak záp.-han.; jinde
jvč. S(hraví; je i zhlavík t/v PS, z toho m'sty
jvč. slavíkf Utěšený 221). — Sic. zhlava,
zhlavicka = č. zhfaví; do ní je zapuštěn čep
hřídele vodního kola. — Východiskem je
totéž *v-bZ-aolvije, které je pod zhlavec.
zigliť, zyglit val. laš. utírati (okno), mazati,
mydliti, r<a-, vy-; zyglať mazati, natírati
Malý. — Nejasné.
zima: v nářečích je rozdíl zima = chlad
χ zima (vč. zejma) = zimní období. Odvoz.
zimni -nik -nice; laš. žymny chladný,
studený Lp, žymnic se stávati se studeným
(o počasí) Lp; laš. žymovac Lp, spis. pře-
zimovati, zazimovati; jvč. (Litomyšl) vozimit
býti přepaden, roztřesen zimou (srov.
ctměti); ozimé t. obilí (srov. ve. jaré žito = jarní),
z toho ozimy, sg. ozim, z *ob -zimy, ob zimu
rostoucí, tj. před zimou a po ní, srov. r.
ozimyj, ukr. ozyme žito, sin. ozimo žit), sch.
ozimica. Podzim -ek, jen v č. (jinde jeseň), je
slovo nepříliš staré (ze stř. doby), podle
pedktí = doba před létem bylo pedzimí
(srov. kaš. puodzdme), pak podzim fem.
a konečně mask. Zimomřivý v. Jisté rostliny
i v zimě zelené: zimozelen, zimostráz (laš.
žymestret Lp; ale ch. zimuetrót brčál), toto
od £trc d ti vzhledem k pol. zimettradvy.
— Všeslovanské: r. zima atd., hojnost od\O-
zenin všude. Bovná se mu lit. Herna, lot.
zicma, vše z * 'hzi-m-ä. Srov. dále odehylné
lat. h:cms, het. gim-, ř. χεϊμα, sti. h'mä,
hěmai ta- mask. t/v.; jinde jsou formy méně
jasné. V prajazyku byl výraz tvořený od
i'hei- tak, že bud základ měl stupeň nulový,
přípona pak plný (jhi-em-: lat.), nebo
obráceně {'hzi-m-): od tohoto druhého útvaru
je χεϊμα a k α-kmenům přešlá slova baltoslo-
vanská.
zimolez: rostliny Lonicera nigra a L. xylo-
steum; pak i, od Presla, L. vůbec. Slovo
lidové, doložené od Preslova Rostlináře (též
s -lýz, -lejz, -láz), ale staré, nebot je i sic.
samolyz (Kmeť, Sitno 91), pd. zimolza
zimalza iymidka, br. žylama?', ukr. žýmolosť,
rel. zimolosť zimoloska žimolost žilomosť žimo-
lísta žimcljveta želtmvt zahrnutu a žilcmust-
(ina) zilemučina aj. — Ve druhé části těchto
slov se tají (Trubačev ZfS 3.1958.680) útvar
od kořene, který je v mlzati (viz), jednak
*-m7z-a (pol.), jednak *molz tu (rus. br. ukr.);
v prvé části zi vidí T. ide. (jhi- (*jhei-d-
'koza', v něm. Geiß, angl. goat, alb. dhi),
ale spíše to bude adj. *kozbja (fem.), ztrativší
prvou slabiku ko (ta je ale zachována
v kozí list, v. níže). Název ten znamená
vlastně „kozí cecky": touto metaforou byly
nazvány nápadné nerozpuklé květy zimo-
lezu černého (jsou vždy ve dvojicích a
podobou vskutku upomínají na dvojici struků
u kozího vemena). Český název bude
z [ko]zi[jb] mlz-*b (mask.). Povědomí o tom
původu se záhy ztratilo a názvy se rozvíjely
do dvou větví: 1° je větev právě popsaná;
2° kozbjb m7z-tb přetvořeno v kozí list. Něm.
Gcißblctt a střlat. capri-folium pro k. 1.
obecný jest pak třeba pokládati za překlad
ze slovanštiny.
zimon.řivý; ojediněle zimouř(l)ivý, zimo-
márný, zimemomý t/v; zimomáry, zimo-
morka mrazení, zimnice, zimoury husí kůže
PS; zimemřit živořiti. — Východiskem je
stč. mřieti zimu, což je velmi stará redukce
z mrzeti (= mrznouti) zimu. V povědomí

zinek
716
zmehnoutí
mluvících toto mřieti splynulo s mřieti
iumírati', takže se tvořily pak nové tvary
s mor- a zdlouženým már-. Srov. sch.
mene zima mrje Vážný Čak z podobné
redukce; sic. zimomravý, -vieť, zimomriavky.
zinek, sic. zinok; z něm. Zink. Šmilauer
SaS 14.130.
zinknouti jö. jvč. vč. han.: udeřiti; zm. vč.
zinkat, val. zincit, msl. laš. (d)zingat. Κ tomu
zingra jiskra od úderu. — Expresivní slovo
zvukomalebné (zesilovací n; k/g), rýmuje se
s břinknouti flinknouti apod.
zip(s): zdrhovací uzávěra (lidově drc).
Z angl. (tam od 1927); jméno podle vynálezce
(Treimer pís.); „ale oxfordský slovník,
Suppl. 2.325, to slovo pokládá za napodobení
zvuku" (Šm.).
získati -ám, stč. zíscu -eš; zištný; vč. zisk-
))ej (nejsem na tom z. = nemám zisku z toho);
postv. zisk. — Spolu se sic. získat, pol. zyskaó
a sch. iz-iskati t/v (význam zúžen z
„hledáním vytěžiti") je to z *jbz-iskati. Základní
iskati hledati, žádati je dosud v nář. iskat
a u jiných Slovanů (r. ittÓu iskat atd.),
viz i vískati. Rovná se mu lit. íeškau ieškóti
a lot. ieskäju ieskät; souvisí dále se sthn.
eiscón pátrati, žádati, nyní heischen, sti.
iÓÓháti hledá, touží, žádá, av. asaiti hledá.
Kořen byl patrně *eis-, před -sko- byl
náležitý nulový stupen v indoír., jinde byl
nahrazen plným.
zítra: viz za 2°.
zkoumati 1°, vy° pro0 pře°; zkoumavý,
zkumavka; postv. výzkum, průzkum. Han.
zgómat t/v, ale val. zgúmat = zamýšleti,
např. něco zlého, na zgumy na výzvědy.
Oddělením z (vlastně s) jakožto domnělé
předpony vzniklo koumati (též s vy-)
přemýšleti, býti zabrán v myšlenky, zamyšleně
pozorovati (> postverb. kouma u Raise;
význam liknavec je tu nepůvodní; asi podle
ňouma nebo pod.), han. komat, gómat
pozorovati. Jednoduché k. není v Čechách příliš
známo. Dostalo odstín poněkud ironický.
(V Puchmajerově Hantýrce je k. — rozumět
cizímu jazyku; tak i pol. kumasz po lem-
bersku = rozumíš argotu?; Knobloch ZfS I
7.299.) — Sic. skúmat, skúmavý, skúmavka,
výskům t/v jako v č., bělor. skumác' rozuměti,
ukr. skumaty. — Psi. skumaJ2 skumati.
Příbuzno je lot. gaumět pozorovati, gaume
vkus, stněm. kauma kouma gouma péče,
pozor, pozornost, je i gót. gaumjan
pozorovati, atd. Dále je příbuzná rodina slovesa
6uJ2 cuti (viz čiti), v níž je dobře viditelný
kořen: *(s)keu-. Význam byl: míti něco na
mysli, v pozornosti, popř. přijímati do
pozornosti, do vědomí. Je tu hlásková
dvojitost skjg, § 11. Viz i hutat. Historicky
oprávněné psaní je skoumati.
y zlato, zlatiti, pozlátko. Psi. zolto (stsl. sic. b.
sch. sin. zlato, r. ukr. zóloto, pol. dl. hl. zloto)
je zpodstatnělé ntr. od zlatý (sic. zlatý, r. |
I zolotój, p. zloty atd.). Jeho protějškem, ale
s e v základu, je lit. nář. zeltois zlatý a lot.
zelts (mask. z býv. ntr.) zlato. Dále souvisí
s gót. gulp ntr. (něm. Gold). Základ byl
u nás golto-, jinde gelto- a g\to-, o něm nelze
dále říci nic než nejisté domněnky. — Z
odvozenin zaslouží zmínky mor. sic. zlátenica
zlatnica zlátka, laš. zlacenka Lp, žloutenka,
srov. stč. pozlátenicě aurigo (Lact.), pozlátka
\ Klar, a sch. sin. zlatsnica t/v, vše =
žloutenka. Zásada „podobné léčiti podobným"
přivedla lid k tomu, že ji léčil žlutými
hmotami (rostlinami žlutě kvetoucími,
žlutým voskem, jantarem, topasem aj.), zvláště
zlatem, totiž hleděním do zlatého kalicha
nebo na zlatý knoflík, prsten nebo řetízek
(Čižmář 2.93). Dále zlatíce, rostlina
Forsythia (má žluté květy); toto jméno
navrhl Jar. Horný, vlastně jeho choť.
zlatohlav: tkanina zlatem vyšívaná,
brokát (Klaret ad.). Pol. zlotoglów, br. (z pol.)
zlatohlav, sic. ukr. zlatohlav (ukr. -la- podle
csl.), hl. zlotohlow, chrv. zlatoglav. — Pol.
spojení zlota glowa ( = zlatý čepec) ukazuje,
že se vyšlo od ženských čepců, jejichž
dýnko bylo vyšíváno zlatou nití. Podle mask.
čepec vytvořena složenina mask. na -hlav
(pol. zlotoglów = takový čep-3c) a jmáno to
přeneseno i na látku zlatem vyšívanou.
Podle z. vzniklo později i stříbrohlav. (Jinak
Flajšhans LF 64.302.) — Zlatohlávek =
rostlina Lilium martagon, od Mattiola:
korunní plátky jsou jakoby brokátové. Jo
i brouk zlatohlávek.
zlý; zloba; zlo; zlobiti zlobivý (vč. o
nezbedných dětech); zlost, zlostný; zloděj = kdo
děje, dělá zlo, zločinec, nyní zúženo na
krádce; zlosyn; laš. zloceř nezdárná dcera,
zlořád, zlozvyk aj.; zloch PS (tabuové zkrácení
ze zloduch); rozezlíti (se); míti za zlé, z toho
zazlívati. — Stsl. psi. z-bl-b, sic. zlý, r. zol,
zloj, ukr. zlyj, pol. hl. dl. zly, b. zäl, sch. zao,
sin. zel. Prvotní význam byl pouze 'špatný,
nedobrý', všeobecně (např. zlá cesta), tak
dosud v sic, ale v č. nyní převažuje odstín
špatnosti mravní a povahové. — Příbuzné
tvary lit. (některé ukazují ještě na význam
obecný) atzulus hrubý, nevlídný,
nemilosrdný, {žuliis {žvihias šikmý, srázný, izulús
drzý, nestoudný, dotěrný, prazulnas šikmý,
kosý, svými předponami svědčí o původu
slovesném; sti. je hválati jde křivě, klopýtá
aj. Kořen ide. gvel-; nulové ztl- bylo doma
především asi na 2. místě starých složenin
(srov. lit.!); u nás není po tom starém
rozlišení již stopy.
zmehnouti, obyčejně neosobně zmehlo mu
selhalo, nepodařilo se (vč. jvč. val. a snad
i jinde); v Praze za Jg s k (bodejž se to změklo),
vČ. i něco se zmehlo přihodilo (Rais) a zmeh-
nout ztratiti se; chod. zmáchnout se (jerové a
přesahem z jihoslov.); msl. osobně zmehnút
něco = promeškati, nechat si ujíti; val.

zrnek
717
zníti
omehlo ho nedostalo se mu, čeho si přál;
vč. omehnout se o mžik oka se omeškat; val.
zmehnút sa kmitnouti se ( = ukázati se a zase
zmizeti: zde onde zmehne sa miškář). — Vše
z mbg-, slabého stupně k míhati se, resp.
mizeti. Vývoj významu: zmehlo mu = kmitlo
se, mihlo se jen, co si přál, ale neostalo,
omehlo = obešlo okolo něho jako mihem,
kmitnutím, pak vůbec jen = nedostavilo se,
nenastalo. Mel? LF 69.40.
zrnek gen. stč. zemka, mor. smok emok tmok
zmok; sic. zmok zmak čmoch. Znamenalo asi
'draka', pak 'čerta', ale někde spojeno
lidovou etymologií se ,,zmoklým kuřetem".—
Pol. smok (mok emuk; bělor. emok je domovik,
nosí lidem peníze, bulh. smok had sající
krávy, r. smok zmije. Ze slovanštiny je
lit. srna kas drak. — Nevelmi jasné, jako
vůbec mythologická jména. Nejspíše pův.
s-bm-bk-b, k s-mýkati se, plaziti se (srov. lat.
serpěns had, od serpö plazím se), draky si
odedávna představovali jako hady; v č. z
místo s je asi vlivem slova zmije. (O pol.
smok v. Sluszkiewicz JP 38.211.)
zmije. Bylo jednak mask. zmbjb (tak stsl.;
r. b. zmej, sch. zmaj), jednak fem. zmbja
(stsl.), stč. > zmie jednoslab.; první b se
před j dloužilo v i; zmijb v csl. zmii, r. sin.
hl. zmij, ukr. zmyj, pd. zmij, fem. v r. nář.
zmijá, ukr. zmyja, b. dl. sic. zmija, nč. zmije
(ovládlo nad zmie proto, že se od zmij*
tvořily odvozeniny). — Téměř obecně se má
za to, že z. souvisí se země: zm- (nejslabší
stupeň) + přípony -bjb -ija; tedy tabuové
označení „zemní had", na rozdíl od
„domácích hadů" (= žijících v děrách
dřevěných „prahů" a stěn domovních; o tom viz
pod h. had), totiž neškodných (a v domě
trpěných) užovek; srov. rus. „zemní hadi"
Melnikov 1.267. Je-li tomu tak, je to útvar
velmi starobylý, neboť slovanština má už
jen zema, vždy s e.
znamení. Psi. bylo zna-m% (r. znamja, pol.
znamie, b. známe), ale přetvářeno v znamen-
-bje (stsl. -ije, sic. znamenie, sch. znamenje),
ač jiná slova na -me se takto neměnila
(ale na -o: semeno, tak stp. znamiono, č.
znaménko). Obdobný útvar je γνωμα znamení,
znalost a lat. co-gnö-men příjmení. Týž kmen
je v znamen-itý (i r. znamenitýj), znamen-ati
(postv. význam seznam záznam; jiná
odvozenina je po-známka). O vývoji významu při
sic. znamenat, vy-, za- (a obdobně v češtině)
jedná Blanár, Slavia 25.63n. Kořen je týž co
v znáti, přípona -men- je starobylá.
znáti, do- po- (ale sic. poznat = znáti,
durativně!) u- při- atd.; starobylé je mor.
ozvat se (sic. obznat sa) seznámiti se, shodné
se stind. abhi-fhä- t/v; znalý -lec; adj.
znám < zna-je-mt známý, -ost, oznámiti z ob-
(klad. oznámený = obeznámený), seznámiti,
známka-, znak (přípona -kt), tak i jinde,
značný, značiti (odtud značka), naznačiti
post v. náznak, vyznačiti význačný atp., (bez
slovesa) příznak příznačný, ale odznak má od·
podle něm. Abzeichen; viz i znamení; v obro-
zenské době vzniklo poznatek. — Pův. zna-jq
zna-ti, srov. sic. znám znát, r. znáju znát atd..
u všech Slovanů. Všecky tvary jsou od
zna- < gnö-, což bylo kořenem „aoristovým"
(ε-γνω-ν): présentových tvarů od něho
původně nebylo; druhotnost présentu je zde
patrná z toho, že je tvořen různými způsoby
(γι-γνώ-σκω, ale lit. zinaü atd.). Dvoj slab.
kořen gend- připouštěl mj. i tuto variantu
gn-δ-; jiných variant (srov. lit. pa-žhiti)
slovanština nezachovala kromě snad v zet
<viz>· ,
zněť i znát (zňaju, znám i zním): doutnati;
msl. zná ta cosi, han. cose to zni; páliti: val.
slunečko znalo, han. poznět popáliti (např.
prádlo žehličkou nebo nad kamny), msl.
poznat; zezňat spáliti při žehlení (Kyjovsko),
jm. oznět (kabát mu ozněl = připálil se),
pozněný zezněný, PS zeznělý. Κ tomu patří
znoj stč. nč. (spis.) žár sluneční, vedro,
palčivost (totéž značí r. znoj, ale b. sch.
sin. znoj, pol. znoj je pot, tak i sic, vyznojit sa
zpotiti se), odvozeniny č. znojný, znojiti,
znojniti se. — R. znět planouti, znéjat, -jái
páliti se, planouti, doutnati, zniját žhnouti
bez plamene, páchnouti čmoudem, dýmem.—
Psi. bylo asi znějq znbjati (pak analogií
zně jati zněti), znojb. Na stopu příbuzenstva
ukazuje rd. (na severu: Podvys.) varianta
zlet t/v. Poněvadž v oné oblasti (archan-
gelské) též jeho synonym znět znamená
žhnouti (bez plamene, o roztaveném kovu),
je zřejmé, že příbuzné je stangl. glěd žár,
plamen, řeřavé uhlí, stfrís. glěd žár, dále
něm. Glut žár, a glühen žhnouti (rovněž
o roztaveném kovu). Slova tato tedy ukazují
kořen ghlě; η místo i se v něm objevilo
asi vlivem slova *gnětiti (nítiti). Vzhledem
ke znojb lze pak pro slovanské útvary
klásti ghlěi- jako původní podobu kořene.
zníti, stč. zvnieti z pův. zvbúq zvbněti (tak
r.-csl.; r. zvenjú -íš zvenét, ukr. dzvenity,
b. zvánja, sin. zveneti); zim- však zachováno
stč. jen ve 2 dokladech, jinak > vzn-i vzně-
júc, zavzníti, a dále > zn-; č. znělý
(mluvnický termín, dříve jasný), znělka sonet,
znělec hornina znějící. Sic. zniet, mor. nář.
oznit se ozvati se, k tomu nepůvodní sic.
zon zvuk, hlahol, ozon ozvěna. Horň. cvínit
(cvíni mi v ušoch) má cv ze dzv, srov. pol.
dzwon a ukr. dzvenity, Vm. ještě děcko
vyzvána = křičí, teta v. — bučí. Č. zunět PS
a sic. zunět je ze *zvnět pod vlivem duněti
apod. Se stupněm o zvon, všeslovanskó
(stsl. zvoní, atd., pol. dzwon), od něhož je
zvoniti, sezváněti (na mši), vyzváněti, zvoník,
zvonice (< -nn-), rostlina zvonek (od podoby
květů). — Kořen zven- je nepochybně
totožný se starobylým sven- (sti. svánati
zvučí, lat. sonere a sonäre), z místo s se obje-

znobiti
7
18
zrcadlo
vilo patrně až v slovanštině vlivem zvučeti.
znobiti: viz zábsti.
zobati, las. dzobac Lp. Odvoz, zobák; zob
zrní pro ptáky; rostlina ptičí zob = Ligu-
strum. — Všeslov.: sic. zobat, pol. zobač
dziobac, ukr. dzobaty, r. zobat, sin. sch. zobati,
b. zobja. Klade se o jedení ptáků (pokud
netrhají maso apod.), ale r. sch. též o koních,
žerou-li oves (rd. zot, sch. zob fem. koňský
obrok, zobnica tjrba na oves), stč. (a dosud
mor.) i o lidech, jedí-li lesní a zahradní
bobule (též maliny apod.) přímo z keřů. —
Příbuzné je sti. jabh- chňapjiti (présens není
doložen), ir. gobaim a lit. žeběti zobati,
ir. gob zobák.
zola: louh z popela (sic. a slez. i koželužská
ropa, v níž se močí kůže), tak i pol. dl. ukr.
b.; ale r. sin. přeneseno na popel (r. zolít je
však ještě louž i ti, luhovati). — Přejato
z něm. Sole solina, solná voda, od názvu soli;
výslovnost z pochází již z němčiny. Meh
ČMF 26.165. — Mor. zolii došlo k významu
špiniti, mazati: za- u-, uzúlat, zazolený, vše
zvláště o ušpiněných dětech; val. zol hrubě =
děti. Stran významu srov. třísniti od tríslo.
zorav: viz jeřáb 1 °.
zornice, u Jg zornička. Od zříti, zornice
je ,,to, čím se zří", popř. ,,to, co zří". ,,HL
zemička má e vlivem zerac." Od téhož
slovesného kořene jsou i tyto názvy
zorničky: sic. zrenica, -ička, pol. irenica, -iezka,
ukr. zdrinka, zdrjanka, zrinka, zrilka, rd.
zirok, č. zřítelnice (stč. zřítedlnice, zřHzdlnicč,
jč. zřetelnička). O tom pDdrobně Kopečný,
Slavia 29. 1960. 187 n. Viz i zenice.
zoufati: viz doufati.
zoun, zpravidla v přirovnání červený jako
zoun Kb 7, NŘ 18.123, 22.254, též zdravý
j. z. Myslí se zajisté červeň obličeje (při
hněvu, rozčilení, spěchu, velmi dobrém zdraví),
neboť není obdobných přirovnání k brunetu,
blondáku, šedivci. Κ výkladu vede pražský
význam 'rozžhavené želízko do žehličky'.
Tow už je blízko původnímu tvaru, který je
účel.: žhoun = řeřavý uhel, žhavý oharek,
jČ. též žounek, PS žhounek = padající hvězda,
létavice (meteor). Tedy pův. útvar ještě
od žhu žéci, viz pozdější žhnouti, příponou
-oun, útvar jako běhoun, tahoun. To
přirovnání tedy znamená „červený a rozpálený"
(po běhu, při vzteku) jako žhoun: „brunátný
jako žhavý uhel" (Gorkij D 91). Lid
nahrazuje výraz jemu v už neprůhledný slovy
zrzoun n. rdoun, (NŘ-výše). Mylně též ^— od
rzoui tj. rezoun — Zubatý NŘ 7.225; viz
i 8.64 a PS 8.715. O tom podrobněji Meh
NŘ 37.196.
zpáčiti se a zpěčovati se: viz zpU.
zpět, sic. zpať -t, stč. vzpet, stsl. v-bspetb,
ein. spět, r. arch. vspjat: příslovce ustrnulé
asi z adjektiva na -b, vyjadřujícího týž
vztah co předložkové spojení Vbz pet} =
proti patě = obráceným směrem, srov.
slovenské zápat. Rozšířeno o fc-ovou příponu
(srov. před-ek apod.) zpátky nazpátek po-
zpátku zpátke.m. — Od zpít odvozeno zpít ti se,
(stč. vzpít ti se) obrátiti se zpět, vzepříti se,
porušiti úmluvu apod., žijící dosud jč.
mor. (sic. zpatiť sa odporovati, vzíti slovo
zpět), dále iter. jč. spícet se (nespícej se,
nezdráhej se); dekomposicí předpony jč.
pítiti se, sic. piatií zadržovati. Od zpátky,
s k, je stč. zpiečiti se (č < tČ), jč. vzpíčit se
postaviti se proti noč., vč. zpíčit se (Páka),
m)r. spíčit se, trvací již stč. zpěčovati se;
obdobně sic. zpatčiť (sa), zpätkovat jíti
pozpátku, zpěčovati se, nč. zpáčit se. Hiuž.
spjecič vzepříti se.
zpupný, stč. i (vz)pupný. Nejasné; snad
k pup- (viz pupek) nadouvati se. — Jiné je
stč. (z)pupný (statek) = vlastní, svobodný,
ne manskv, nejspíše ze *sstápný < postupný
= dědičný. Vaněček NŘ 16.137.
zrak; stč. ozračiti učiniti viditelným,
na ozraČ na podívanou, nč. zračiti se (mylnou
dekomposicí z toho v stč. o snu, mor. jč.
sen se mu vyráčil vyjevil, splnil). — Pův.
zor-k*b od zříti; stsl. zrak-b vidění, zrak,
sic. zrak, zrakový jako v č., r. nář. zor ok
pohled, pol. wzrok pohled, zrak, sch. sin.
zrak vzduch (= co je průzračné). Viz
zázrak, tam i přízrak. — Lidový výraz podivu
Ježkovy zraky John (PS) nebo Ježkovy oči
(vč.), ba i Jezuski raci Mal. je asi tabuové
oslabení místo Ježíškovy zázraky.
zráti; zralý, lidově zdraly; slož. *skoro-
-z(d)řě ovoce brzo zrající (ze zbr-ja): stč.
skorodře, korozře, nč. kolo(d)ře kolořky letní
hrušky, pol. skoroírzy t/v, ukr. skorozdra
rané ovoce, -zdrja raný oves. Stč. bylo
i faktitivum szořiti maturare, zralým činiti
(srov. stsl. s'bzoriti t/v) a zářivý maturus. —
Psi. bylo zbreJ2 Zbreti: tak stsl.; sic. zreje
zrieť, r. zréju zret nář. kaus. zoríť, ukr. zriju
zrity, pol. žrzejq írzec, b. zreja, sin. sch. zreti,
sin. kaus. zoriti. V č. a hl. přešlo do třídy
na -ati, aby neznělo stejně jako zříti hleděti.
— Příbuzno je stind. jarati stárne, )lrná-
r,ürna- sešlý, starý, ř. γέρων stařec; Ir úr,
obé z ř, svědčí, že kořen byl dvojslabičný:
ýerd-, s tím je Zbre- ve shodě.
zrcadlo, chod. drcadlo, jč. drčadlo, mor.
řicadlo, z(d)řadlo. — Sic. spis. zrkadlo, nář.
zeradlo zveredlo dzveradlo džviradlo (ale gemer.
oMadidlo od hladei, srov. sch. ogledalo), pol.
zwierciadlo, ukr. (d)zérkalo, r. zérkalo, sin.
zrcalo. — Od zbrkati, popř. zbrcati (je csl.
pozdní po-zr'bcati, sch. zrcati, r. nář. zérkať).
Sic. nář. a pol. v ukazuje na nějaké výchozí
*zvbrkat', jež by bylo blízké litevskému
žvilg ti hleděti. Snad bylo *zvbrdzati, takže
rozdíl by byl jen v r χ l; dz se snad může
vytušit z ukr. dzerkalo a ze sic. nář. dí-:
*zvbrdzadlo > ukr. *dzviradlol; snad i chod.
jč. d je anticipací ze *zrdzadlol *Zvbrdzati
snad vlivem hojných sloves na -cati přešlo

zrno 719 zuřiti
ve *zvbrcati a tak otevřelo cestu pro k,
7v brkati. Ale ani *zvbrcati ani *zvbrkati
nejsou v č. sic. ani v pol.
zrno. Stsl. zr-bno, r. ukr. žerno, pol. ziarno,
hl. zorno, hl. dl. žerno, b. zárno, sch. zrno,
sic. sin. zrno. — Psi. zbrnó, spolu s lat.
gränum, stir. gran, gót. kaúm (něm. Kom),
je zpodstatnělé adj. na -no- od základu,
který je v zráti; sch. přízvuk a lat. délka rä
svědčí pro 7, tedy pro *jř-no-m. Adj. je
zachováno v ind. jirná-. „Zrno" je tedy
obilní plod „dozrálý".
zručný, sic. zručný, b. sračen. — Psi.
ST>-r>čt,m: obsahuje η 3° (ide. su 'dobře')
a adjektivní odvozeninu od r}ka, ruka.
zruka: perlín (viz). Zachyceno od Ant. Friěe
u jednoho rybáře v Polabí. Sem snad patří
i stě. druka u Klareta. -— Pol. zre7ca wzdreka
wzdreya, patří sem dále sin. androga ti v. —
Vše asi z *r7>droga, od rtdr^ červený (perlín
má červené ploutve a červenou skvrnu
v oku) příponou -qga, jakou má i béluha —
a v muž. formě — pstruh. Srov. lot. rauda
perlín od rauds rudý.
zřídle, stč. žriedlo i hřiedlo (toto v
Benátské bibli; nč. Křídlo ústí nádoby, otvor do
pece Jg); mor. žídlo (bylo i v Čechách,
viz PS), židlo (žydlo Lp), zíglo zřídlo. Starší
význam je ústí, otvor do něčeho, nč. i
prameniště, otvor, kde voda ze země vyvěrá,
pak metonym. i sám pramen. — Sic. žriedlo,
pol. zvadlo, ukr. (d)žereló pramen, r. žerló
(z zereló) ústí děla apod., pramen, hl. zórlo,
á\. žredlo pramen, sch. ždrlo ždrélo ústí
u pece, sin. zřelo jícen. — Psi. zbr-dlo a zer-
dlo znamenalo jícen, od zráti a po-žříti,
tedy totéž co v hrdlo od téhož kořene; jenže
hrdlo je starší (neboť g-br- již nikde u slovesa
není). Stč. hř- je týž zjev jako v hřebí los
proti sic. žreb- atd.
zříti, stč. zřicti; mor. pozrec, obezdřít se,
zření (vze- pode-), obezřelý, podezřelý (jinak
sic: podozrivý), zřetel -ný, obezřetný < -zřetl-
ný; zřejmý (stč. i bez j) ze *zřejemý, srov.
pol·, irzejcmg; iter. zírati ob- pře- na-
podešlo tu i podezřívat). Stupeň o v po-zor -ný
(zvi. význam jč.: dnes je pozorno průzračno,
přitom „každý zvuk je zřetelně slyšet"
Jjčř 29), -ovati, názor vzor (v. to), dozor, sic.
výzor; zorný; mor. zorky výzvědy (sic.
ozorky) (mor. názorky -ku na výzvědy < na
oz-), ponázorky pozdaleku. — Stsl. zbrj} -iši
ztreti, útvar jako při vidlti, sic. zriem zrieť,
v. .zrju zriě zreť atd. u všech Slovanů.
Příbuzné je pouze lit. žiurUi hleděti, i když
jeho iü není jasné. Kořen zer- byl rozšiřován
o k, viz zrak.
ztepilý: ladně urostlý; od střední doby.
Patří k tzpiti nésti (viz); bylo asi *vztěpilý,
t ztvrdlo. Je třeba tu předpokládat, že
tepiti mělo, kromě 'nésti', i význam stejný
jako je v příbuzném lit. stiěpti zdvihati se,
nésti se do výše, růsti vzhůru; vztepiti sS
povstati. Tedy z. bylo (Šmilauer SaS 14.128)
tolik co vznosný. Viz i Ducháček SbTrávn 348.
zub. Psi. stsl. zibt: pol. zqb, sin. zob,
b. zob, jinde zub, je útvar se stupněm o od
zeb} trhám; tento význam je jen stsl.; jinak
zebati stsl. a jinde přešlo k významu klíčiti
(o semenu), prořezávati se (o klíčku). — Srov.
véd. jambha- mask. zub, ř. γόμφος klín,
kolík, γομφίος třenovní zub; lit. žembiú,
zerhbti řezati (a žembeti klíčiti.) I ie. jméno
zubu je v lat. dens, ř. όδους, sti. daati-
(u nás zachováno snad jen v dászň); „trhák"
> zub je původně jistě vulgární perifráze.
zubadlo laš. uzda; mor. i zubno (-no podle
kuzno). — Psi. *zobadlo (sic. zubadlo, pol.
nář. zabadlo s a od *zazobadlic; sin. zobalo,
b. zubalec) od *zobati, jež by se rovnalo lit.
žabot i zauzditi a lot. žabuot; toto lotyšské
znamená vložením hůlky hříběti nebo teleti
clo huby zabránit, aby nemohlo sáti
(východisko je lit. žába prut, hůlka). Toto zobati
se nedochovalo pro konkurenci druhého
z. — žráti zrní. Zubadlo bylo tedy jistě
i u nás nejdříve jen jednoduché zařízení
podobné. — Mad. zabola je ze slovan. zobadlo.
zubr. Psi. stsl. ztán*, sic. zubor, hl. r. ukr.
zubr, tak i pol. z ruštiny. — Souvisí s lit.
stumbras a lot. stumbrs. L. Hornov
upozorňuje (pís.) na gruzínské domba, kabardin.
dombej t/v; pak by šlo o výraz „praevropeky' '.
Zubr býval hojný i u nás (místní jména
Zubří apod.).
zukat mor. sic: tlouci; sezúkat koho =
zbíti, han. zuknót strčit (do někoho) Kp, jvč.
zukat tkáti na ručním stavu (Pittn.),
mor. dorážeti na koho Voz, u- se utrmáceti
se; msl. zúgat zunknút (-g-); sic. nazú-chať
sa jedla = „natlouci se", odtud o hltavém
jedení nebo pití: mor. zuyať hltavě jísti,
č. zunkati vyzunknouti, han. vežutknót vypíti
(praž. vožunka, PS vožunqr piják), msl.
nažokat se nalokati se (o podle lok-); zpětným
postupem tvarovým zm. zuhat píti, mor.
zuchtit tlouci. — Zvukomalebné.
zuna i zuna: hluché zrno, plevel; msl. sic.
zóna (val. i zon) znamená mj. i plevy
(konopné). Sin. zóna slabé zrno, ukr. zo ιά námel,
r. nář. zoná snětivé zrní; vö. u Hradce Kr.
zujié zakrnělé dítě, PS zů iě hubená žena. —
Snad ze střlat. zizania, což značilo koukol,
stoklasu a jinou plevel v obilí a je (Kp)
z ř. ζιζάνια (toto např. Mat. 13, 27).
zurčeti. Do spis. č. zavedl Hanka z r.
zurčát, ale obdobná zvukomalebná slova jsou
zurkati, zurkot PS, sic zurcať zurcať žurk(ot)ať
zurkotať óurcať čurkať curkať čurdžať šurdžať
džurdžať, je i laš. curcec Lor., cur čet, val.
ČurČať Kš a ukr. žurčáť/.
zuřiti, dříve z. se; zuřivý, -ec, ~ost. Pol.
iurzyc sie hněvati se, vypínati se. — Z pův.
*vz-juřiti se, srov. pol. jurzyč sie rozčilovati
se, ukr. na-jurytjsja rozzlobiti se; z místo ϊ
se objevilo disimilačním vlivem hlásky ř, —

zváti
720
žába
Stč. bylo i zóřivý přísný, prudký, hněvivý,
horlivý, asi zvratnou analogií z doby
přechodu ó > ú. Sic. zúrit bude asi z češtiny.
zváti: stč. zovu zóveš, pak zvu zveš. Iter. č.
-zývati na- -v- vy-; vyzvati, postv. výzva;
nazvati, název; ozvati se z od- (od- vyznačuje
vzájemnost úkonu), las. odezvac odzyvaé
se = pol. odzywač; odezva z pol.; las. pozyvaě,
přezyvac Lp, srov. č. přízvisko z prie-,
pol. przezwisko, val. zkomoleně střízbisko;
laš. (a sic.) pozývaí zváti, han. pozovky
hostina na týden po svatbě. — Všeslov.
vyjma luž.: stsl. psi. zovo zívati, sic. zvem
zvaí, r. zovú zvát atd. — Shoduje se se stind.
hávatě vzývá, volá, zve, av. zavati proklíná;
part. zívaní, = stí. huvaná-.
zvednouti: ze stč. vzvésti (od vedu) =
vyvésti vzhůru, zdvihnouti, např. žird (žerd),
hrad („vystavěti"). Přitvořeno sloveso s -nou-
ti a původní vz-vésti pak zaniklo.
Nedokonavé stč. vzvoditi zdvíhati (odtud vzvoditý
most) se udrželo zč. jako zvoditi. Nč. je dále
zvedati: z přirostlo pevně, souvislost s vésti
se už necítí.
zvěř: stč. mask. divoké zvíře, tak i sic.
zvěr m. a horň. zverec divoké zvíře, zvi.
zajíc. Fem. vzniklo jako kolektivum; zvíře
bylo původně mládě zvířecí, ale když zvěř
zobecnělo jako hromadné, zvíře znamená
jedince (dospělého!). Od toho adj. zvířecí;
zvířetník = zvěrokruh zodiak; zvěřina -inec;
zvířena fauna podle květena flora;
navrhovaná zvířetnice za zool. zahradu se neujala;
z ruš. nebo sic. je přejato zvěrstvo. — Psi. stsl.
bylo zvěrb: pol. zwierz, r. zvěr* atd. Slovo
starobylé: shodné je lit. žvěrls mask. fem.
(se stopami konson. sklonění), lot. zvěrs
mask., ř. υήρ mask. Pův. *ghvě~r, souhláskový
kmen. Znamenalo „divoce žijící zvíře vůbec"
(na rozdíl od domácích; Šmilauer SaS 14.126).
zvon, zvoniti: viz zníti.
zvonek: pták Chloris, za Jg též cvunÓe. —
Sic. zvonec, zvonóok, stpol. zwoniec, nyní
dzwoniec, hl. čuwnÓ. — Zvukomalebné:
žába 1°, nář. žába; žabiny žabí jikry, jč.
zaběnka škeble Cel, zabinec, žábník jisté
#vodní rostliny; žabař pův. kdo chytá a
prodává žáby, pak posměšně nepatrný
podnikatel; val. vč. žabidrák > vč. žamrák,
žandera, vč. i žabikuch posměšně o chatrné
kudle (sic. žabikláě, -dráč; něm. paralely
Vážný NŘ 41.278). Žába o děvčeti bylo
původně asi nadávkou dívce vzrůstem
zaostalé, v Polsku dosud ženě bledé a
chorobné (zeslabeno vězí snad v zč. vč. žáchora,
Čachor slabá dívka): v Polsku se vyhýbají
slovu žába z obavy, že by děti přestaly růst
koncový zvuk jeho trylku zpravidla zní
švoinš (Fehringer), odtud i něm. Schwunitz.
Schwanschel.
zvonit (se) laš.: toulati se B-Hor, zvon
tulák B; zvonek, zvoneček „dítě které pořád
za matkou běhá" Lor-B. — Snad je to kalk
za něm. arg. bimmeln pohybovat se sem tam,
zvonit (läuten), žebrat (od domu k domu),
Bimmler, Bummler žebrák, tulák. Nebo snad
žertovná náhrada za blinkat se toulat se?
zvorýňať zvoří(z)nat -íňaí zvorýgat val.:
řváti. Převzal J. Š. Kubín: zvorýňat křičeti,
naříkati PS. — Snad je příbuzné s r. orat
řvát, hulákat; pak by zv bylo ze vz-? Ostatek
jsou zesilovací přípony.
zvuk; zvučeti, mor. zvunóet -čat; dozvuk,
pazvuk, přízvuk (kalk za accentus), odtud
přizvukovat; ale přizvukovati někomu jo
přímo od zvučeti. — Sic. zvuk, zvuÓat. — Pův.
*zvok*b, od zvykati (r. zvjákaju zvjákat,
b. zvekam, sch. zvek zvuk, pol. díwiek;
v č. je zbytek zachován ve věkati, viz, a ve
zvěktati), což je druhotvar staršího zv^gali
(stsl. zv%gi prohlašuji, r. uář. zvjajú zvjac.
zvjágat štěkati, o psu a lišce); tomuto
odpovídá lit. zvéngiu zvéngti rzáti. Podobný
kořen je germ. sing-v- (něm. singen, gót.
siggwan, stnor. syngva); znamenal nejen
zpěv lidí, ale i jinaké zvuky živých i neživých
tvorů.
zýbati stč.: kývati se (Čel ze Štítného),
nepřesně jíti (např. o stroji). — Sic. zivotat sa
kývati se; živnut sa: doska sa zívla =
převážila jedním koncem, sklonila, kameň sa pod
nohou živnul = zvrtl, kluěku zivnút —
pohnouti, skloniti kliku. Stsl. zyblq zybati,
zýblju zýbát, sch. sin. zibati kolébati,
kolísati, viklati něčím, pol. zibotaó si§ houpati
se. —■ Psi. zybati odpovídá litevskému
subóju subóti kývati horní polovinou těla =
süpoti t/v (intensivum od stipů súpti
kolébati, kolísati). Proměnlivost souhlásek se
vysvětlí intensivní povahou slov tohoto
významu; za b v sic. dosazena jiná ret nice.
a zůstaly tak malé jako žáby nebo že by
dostaly chorobu zvanou zoba. Sm. myslí na
ten důvod, že takové děvče je tvor neochlu-
pený. Vm. č. iabka, sic. zabica je i ploský
oblázek, jaké chlapci házejí v malém úhlu
na vodní hladinu, aby několikrát odskočily
od vody; název je od toho, že ten j3kok
oblázku upomíná na skoky žab. Žabka
zástrčka u kola (ojediněle > šlapka Lp).
Žabský SvK (žabská Podl. 135) zvláštní
tanec, při kterém se napodobují jisté pohyby
při páření žab (to má podobnoátní magií
přivodit hojnost úrody všeho druhu, tj. aby
Z

721 žalud
žába
bylo všeho tolik jako žabích jiker nebo
pulců). Žába je i nadutý člověk, mor. ožaba,
žabant; žab(or)it se nafukovat se, zlobit se.—
Všeslovanské: sic. žába atd. Psi. žába je
z *gěba, slova asi žvukomalebného, podobně
jako mad. beka (obráceným pořadím
souhlásek), a jako na Kavkaze lazské žábu,
žiuabu, mingr. žuabu, žbabu (cituje Treimer
ES 73).
žába 2° lid.: jistá nemoc. Ta je i u nás
i jinde, dětská, ovčí, kravská, koňská (popis
Rusava 58), též zaber Jg, sic. žabírky, stě.
žabák, zvíře je zežabené (přejato do mad.:
zsaba úsad). — Vol.žaba t/v. — Je asi totožné
se žala 1J. Blízké je lit. gěbené puchýř na
ruce, gěbir,ě jistá bílá vyrážka na kůži,
pryskýř, vřed. H. Plevačová rkp.
žábra rybí, do spis. č. uvedeno Preslem asi
z ruštiny na základě padělané glosy v Mater
verborum (Šm.),'je však i sic. domácí žiabra
(plur. žiábre), r. ukr. žábra. — Příbuzno je
něm. Kiefer t/v (u ryb; u jiných zvířat =
čelist), z *gěbh-r-, a avest. zafar huba. Nějak
s těmi slovy souvisí i mad. kopoltyú žábry.
-žábrat se: viz hábrovat se.
žádati, žádost (jako starost od starati se),
žádostivý; viz i žádný; expres, žadoniti podle
žebroniti, han. žá-kat, zrn. žákonit; požádati,
z toho požadavek (sic. požiadavka fem.) jako
závdavek od zavdati; zážda žádost PS. — Ze
žedajo žedati (stsl. tak; sic. žiadať, pol. zadac,
hl. žadac, dl. žedaé, ukr. zadáty); ž$d- souvisí
s lit. pa-si-gendü -gedaů -gésti toužiti, gedú
(nebo gedžiú) gedeti toužiti, truchliti, godús
chtivý aj., dále jo příbuzno ř. πόυος touha,
žádost, υέσσασϋαι žádati aj. Slovanské ž$d-
vysvětlíme nejlépe z *gedd-, kde expresivní
geminace dd se rozštěpila (§ 15) na nd; nejde
tu o tzv. nosový infix! Ale žad- je z *gěd-,
je zde tedy dvojitost en/ě, o níž viz § 7.
žadlavý vč.: nechutný; žadlavit se párati se,
špiniti se (s prací), žarlavý (Želív). — Souvisí
s dluž. žadas se oškliviti se, protiviti se,
žadlawy žadliwy žádny a pol. zadac si§,
zadliioy žádny t/v. Dále s lit. geda hanba:
žad- z *gěd-.
žádlo chod.: žihadlo; han. žédlo Kp, val.
žídlo (z takového tvaru je jinde mor. místy
u včelařů sídlo: V. K. Jeřábek). — Sic. žialo,
pol. žqdlo, ukr. žalo, r. žalo, stsl. zelo, sin.
nář. žedvo. — Vše ze ž§-dlo < *žel-dlo,
disimilací l-l > n-l. Příbuzné sloveso je
lit. gélti, lot. dzelt bodati.
* žádný mor.: žádostivý, laš. židny; stč. milý,
drahý, žádostivý, od žádati. Totéž slovo je
negační žádný (msl. žáden, laš. žáden, sic.
žiadon podle jeden, -on); jeho význam se
vyvinul z případů jako i za žádného nepojdu
muže = ani za takového, který by byl (ode
všech žen) žádaný, (všem ženám) žádoucí, do»
konaly, ani za nejlepšího; srov. i stč. žádúcí
(zesílení stejného typu jako div divoucí —
div divný): aby též panny nedávala i (= ani)
46 Machek — Etymologioký slovník
žádúciemu jinému. Ze stč. i žádný je nč.
nižádný. Doklady lze překládati „i nejlepší"
nebo pak ,,i kterýkoli, jakýkoli, každý",
vždy stojí ovšem při záporu, a tedy konečně
„nullus". Jílek ÖMF 13.204, Liewehr
Vorträge auf d. Berliner Slawistentagung A956) 245.
Tento význam se rozšířil i do luž. (hl. žadyn,
dl. žeden), do polštiny (žáden, dříve nižaden,
a místo q je bohemismus), odtud do ukr.
(žáden), běloruš. (žad(z)en, Nos.) a litevštiny.
— Není však vyloučeno, že žádný 'nullus'
přece jen pochází, jak někteří soudili ,
z *(n)i-že-jeden 'ani jeden' (že tu zesiluje i
nebo vif dává mu větší rozsah), a to tak,
že je vypadlo, zbylé e se však stalo nosovým
(žádný a sic. žiadon předpokládají ž§d-l}>
bud že -ed- je z edd, tedy z rozpuštěné gemi-
náty, § 15, nebo předjetím koncového n,
ženden. (O těch slovech podrobně, ale trochu
odchylně, jedná Trubačev VJ 8, 1959,1, 28n.;
podle něho jsou v stč. žádný 2 homonyma:
1° milý, 2° nullus.)
žahour jč.: kaše ze švestek, borůvek,
jahod. Snad je to obměněné žúr. Úlehlová,
Čes. strava lidová 30, má zprávu (asi
mylnou), že to jméno je po vymřelém rodu
Žahourů z Jindř. Hradce.
žák, tak i stč. Sic. žiak. Z češtiny je pol.
žak. — Základem je diakos, zkrácené z ř.
διάκονος čekatel kněžství s nižším svěcením
(srov. r. dják, ukr. djak kostelní zpěvák z
povolání, sin. dijak student). Poněvadž dj
dalo ž, přišlo k nám to slovo od Románů, asi
alpských nebo z Benátek. Jinak oficiální
diaconus přišlo k nám přes Německo:
č. jáhen, stč. též jahan, ze sthn. jäguno,
jächono.
žakár, žakard, lidově vč. čakatka, šakata
(toto Markv.): speciální tkalcovský stav.
Jméno podle vynálezce Jacquarda.
žakléř. Z angl. juggler kejklíř, podvodník;
posledním pramenem je lat. ioculätor šprý-
mař.
žalář, stč. chod. i želář. Sic. žalář. -- Málo
jasné (sotva z fr. geóle).
žalínový ap.: viz žinylka.
žalm, spolu se sic. žalm ze sthn. salin,
druhotvaru staršího sthn. a střhn. psalm
(to z lat. psalmus < f. ψαλμός, pův. píseň
s doprovodem lyry; v bibli písně Davidovy)·
— Podobně žaltář, sic. žaltář, je ze sthn.
saltäri, to pak z lat. psaltärium < -těrium <
ψαλτήριον, vše od ψάλλω hudu na strunový
nástroj.
žalud, stč. že-. — Stsl. želydb mask.,
sic. žalud (místy želud gen. -i), pol. zolqdz
fem. (dříve mask.), r. žělud, ukr. žolud žalud.,
sin. želod, sch. želud, b. želád. — Psi. želodh
i-kmen, asi fem. Nejblíže mu jo (v
příponě nd\) lat. glans gen. -ndis, pouhé n je v ř.
βάλανος fem. a arm. kalin, litevština má
gilě s jinou příponou. Ač ta slova jistě k sobě
patří, není jejich tvoření průhledné, nelze

žaludek 722 zbraně
stanoviti prajazykový tvar. Kořen souvisí
asi s gueh- (a guei9-) žráti, bylo-ť to
nejdůležitější žrádlo vepřů.
žaludek, jč. žaloudek. — Stsl. psi. želoďbkt,
sic. žalúdok, r. želúdok, ukr. žaludok, pol.
zolqdek, sin. želodec, sch. žehidac. — Příbuzno
je lit. skilándis t/v (u zvířat, „horní" podle
Miežinise); tedy g proti sk, což není řídké.
Další rozbor by byl nejistý.
žaluzie, sic. žalúzia. Z fr. Jalousie t/v.
žamá neskl. adj.; žamový kamzíkově,
špinavě žlutý. — Z fr. chamois kamzík,
i označení té barvy (robe chamois: žamové
šaty).
žampion: pečárka. Z fr. Champignon houba.
žamputa: švitořívé děťátko, tlachal Kt 5-
-Vck, žamputář mluvka, tlachal Jg-Kt-PS,
žamputářka malé dítě, které počíná mluvit
a mnoho povídá Kt, žamputařiti Jg-PS. —
Slovo domácí, odvozené od žvampat tlachati
(viz žvápat). (Omylem je má Jg za cizí;
pochybuje o tom již Matzenauer 377.) „První
český překlad Münchhausena z r. 1824
(J. J. Charvát) se jmenoval Příhody pana
Žamputáře; až 1844 přišel baron Prášil·'
(Šmilauer).
žandarm: z fr. gendarme (to z plur.
gens ďarmes, ozbrojení lidé) skrze němčinu.
— Sic. žandár (z toho han. laš. msl. s-,
jč. &t-, vč. št- Stašek Vzpom. 40) je z mad.
zsandár (to z fr.). Vše to jsou u nás lidové,
nyní mizející názvy četníka.
žanykl, již stč. vedle sanykl zanykl, nář.
žanygl žengle conigl senigr, sic. ženiklejt
(Reuss). Z něm. Sayiikel.
žár, od hořeti (*gě~r-). Všesloyanské: r. ukr.
pol. sch. žar, sic. žiar, b. žara. Žár označovalo
zvláště požár lesa (dosud se horň. rozlišuje
požár lesní od ohne ve vsi), mor. požárník byl,
kdo se usídlil v lese na místě po žáru
upraveném; nyní je požárník zavedeno podle
ruštiny jako oficiální název hasiče z povolání
(poněvadž slovo hasič dostávalo nádech
poněkud posměšný). Viz i ždár. Útvary s žer-,
od *žer-cti: č. žířeti planouti; sic. žer-avý,
č. žeřavý (ř od slovesa), srov. dále sin. žerjav,
sch. žerav(ic)a; nč. asimilací řeřavý, ale
chod. řežavý, jč. řížavý má přesmyk ž-ř >
ř ž; laš. jahřivy, k jahr- srov. jahřabina < je-
řab\řeřab-. — Žer-it-^kt (ý je participiální,
ale bez j, pod. visutý atp.) je v pol. iarzqtek
žár, sch. žeratek řeřavé uhlí, též v sic.
žeriatok t/v a v stč. řeřátek svatojanská
muška (Klar.; později též -tko, -tka), vše
útvar jako r. kipjatok vřelá voda.
žárlivý: nemá ku podivu starých dokladů,
rovná se mu však pol. žárli wy horlivý a hl.
žárliwy řevnivý. Zdá se, že bylo lidové mor.
a sic. a odtud že se dostalo do spis. češtiny.
Starší formou je snad jč. žádlivyj chtivý
(lásky) Jjčř 59, od žádati. Z chtivosti se
snadno pochopí horlivost i žárlivost.
Záměna d\r byla snadná, § 6, byla usnadněna
sousedstvím druhé likvidy l. Přípona -livý
jako v horlivý, stydlivý apod., z adj. vzešla
slovesa žárliti, horliti.
žarouch, sbč. žaružie, nář. žar úsek žarúžek
záruží žeružel zerout žaróš: lidové názvy
jistých druhů pryskyřníku. — Sic. dial.
záhružka. Stpol. zórasz, np. zéruzi, zeruza. —■
Vše asi od žerucha (viz řeřicha): i tu je chuť
palčivá.
žasnouti: stč. užasnuti (sě), zžasnúti (se)
uleknouti se, žásati se lekati se, žásati
žasnouti. Viz i desitil — Sic. žasnut t/v jako
v č.; pol. žachnqc si$ strachem uskočiti,
r. užasať děsiti, strašiti, u-sja hroziti se,
trnouti hrůzou, užasn,úťsja zděsiti se,
užasnouti, ukr. užachnútysja. — Hláskami i
významem je nejblíže gót. us-geisaan zhroziti se,
užasnouti. Tomu by odpovídalo slov. *u-žis-
noti (též předpony souhlasí, slov. u < au,
got. u ze slabého stupně u-\-s). Toto slovo
asi existovalo, ale záhy — ještě v psi. —
dostalo α od synonyma *u-graznýi (viz hrůza),
jež je dochováno na Moravě (val. uhraznúť sa,
han. ořasnót se uleknouti se aj.) a v pol.
urzasnqc (przerzasnaó) si$ t/v. Naopak toto
sloveso má též i od ^žisnrti: val. uHsnúť sa
uleknouti se. O tom podrobně Meh ČČF 2.226.
žáví vč. (krkonoš.): borůvčí NŘ 20.247,
stč. žavka lesní rubeta RVodň u Jg. Asi
zkráceno ze *žoráví. Srov. hl. žorawa, kašub.
zórawina plod klikvy, což je od zóraw jeřáb
(pták); to je i v č. žoravina klikla PS. Srov.
dále polab. serwaitsche (*žeravica) Kronsbaere
(= *Kranichbeere) a lit. gérvuogě borůvka,
lot. dzěrvene klikva (od gervě, lot. dzěrve
jeřáb, a lit. uoga jahoda): ty plody se jakoby
„přenechávají" jeřábům, poněvadž se
pokládaly za málo cenné.
žaža vč. varování dětem, aby se nespálily.
Pol. ziazia. — Adj. žhavý převedené do
„dětské" řeči.
žber han.: chodil za týden po Mikuláši
a strašil děti; laš. žberovina nesmysl. Patří
sem i sic. žbal figliar? Nejasné.
žblunk, zvukomalebné, od toho žbluňkati,
sic. žblnkať, žblunkotat, i bez ž: bluaknúť,
blnkotať; postv. sic. žblna bublina. Pod. č.
bluňkati, blunka (ž)blabuňka, klad. sklunkat.
S novými příponami šle. žblu7cať, mor.
žblu-chat, žblúňat. Vše souvisí s bublina (viz).
zbraně msl.: místo kde stéká voda na mlýn,
(d)žbrňa tůň, han. žbruňa prohlubeň v
potoce. — Původní podoba je zbraň Jg-PS
(od brániti, tedy slovo totožné se zbraň
nástroj k obraně, k boji); je to zařízení
(dřevěné „kobyly" čili „kozy") postavené
před stavidly a chránící stavidlo, aby ledové
kry je nepoškodily. Mohly být takové zbraně
též u rybníků před výpustí (odtud je jméno
vsi Zbraň, v. Profous); podle R. Hurta
brané nebo zbraně byl „plot, plotek neboli
brlení", zařízení které bránilo rybám
uniknout z rybníka. „Stávalo před odtoko-

žbrdol
vou troubou v čelní hrázi i před ústím potoka
neboli strouhy do rybníka4'. Poněvadž ona
trouba ústila do prohlubně pod hrází, význam
byl někde přenesen na tuto prohlubeň.
žbrdol, -lek -lec, též, s ď, vulg.: sklenice
alkoholického nápoje Svěř-Z-PS, -ec hlt,
trocha (nápoje) L. — Nejasné.
žďár: vypálená část lesa určená k osídlení
a polnímu hospodářství PS; je i jako jméno
osad: č. Ždár, sic. Ždiar. Odvoz, zdařiti,
ždárovati páliti les k tomu cíli. Podle Chotka,
Archeol. rozhledy 13.408n., je nutno
rozeznávat zdaření 1° základní, osidlovací, kolo-
nisační, a 2° zemědělské, „aby pole byla
znovu zúrodněna popelem'*. První bylo
,,velké, neobyčejně namáhavé, nebezpečné
a zdlouhavé" (trvalo 2—3 roky). Způsoby
nemusely být stejné. Někde se v určené
oblasti oloupala kůra ze stromů; ty do roka
uschly a byly pak skáceny a hned na místě
spáleny. Jinde nejdříve káceli, pak nechali
vyschnout. Popel ze spálených stromů pro-
míšený hlínou byl výborným podkladem
pro setí, ale půda se za několik let vyčerpala.
Proto nastupovalo pak druhé zdaření,
snadnější, to bylo vždy po několika letech
opakováno. Půda totiž časem zarostla listnatými
krov i námi'(rádi ji nechávali zarůst zvláště
olšemi, neboť se nejlépe hodí k tvoření
ornice). Ty byly vysekány (viz klučiti) a po
uschnutí spáleny; toto zdaření bylo
krátkodobé a mohlo se opakovat. Když místo
vychladlo, překopali motykou popel s hlínou
a zašili proso (zvláště byl oblíben jeho druh,
zvaný ber), z mnohých příčin vskutku
nejvhodnější obilninu pro ten účel. Tato praxe,
místy uchovaná dosud (Chotkova zpráva je
založena na výzkumech z vých. Slovenska),
se ovšem v podrobnostech různila podle
stavu a podoby zdařené země. Slovo žďár
je z *jbz-žarT> ( = asi ,,pole ze žáru"), kde
*ghěros > žár, patřící do rodiny slovesa
hořeti, znamenalo ještě vyhoření (lesa),
místo vyhořelé. J bz-žavb je tedy útvar toho
druhu jako č. vý-běr, vý-ter, jenže místo vy-
je tu ještě jbz > z. Pak *zžár změněno ve
*žžár > *ždžár > zdar. ·
zdáti, stč. ždu ždeš čekati někde (před
komnatu ždaje) i čekati toužebně na něco
(s gen.). Zaniká již stč., ale objevuje se
znovu v nč. jako poetismus s významem
'žádati'. — Pol. idač, r. zdu ždeš ždat,
ukr. zdu ždaty, sin. však ždim ždeti, stsl. žido
-zbdati, iter. židati. — Příbuzno je lit. geidžiú
gejsti toužiti, lot. gaidu gáidit čekati.
ždibec, mor. žd(ž)ibek, dibec; pd. zdziebko.
Ze štipec přechodem souhlásek ve znělé. Viz
štípati 1°.
ždímati: stč. zrnu (imper. vyžmi) *žieti,
zpravidla s d, -zdmi zdal ždatý -ždav; nyní
vč. -zrnu -žmeš -žmouti, ale mor. sic. zrnu
zmat (požmaný kabát), žmání v bruše =
hryzení ~ stč. žmánie Klar. t/v. Místo něho
že
proniká bud iterativum, zm. a místy vč.
žímat (a užímat se prací = unaviti se),
s d č. ždímati, nebo útvary na -y-kati -y-chati
(srov. dmychati od dmu): jč. (za)žmejchat. —
Stsl. psi. žbmi že.ti, sic. žímit, žmýkat,
r. žmu žat, nář. zmat -žimat žm\Nh, ukr. žmu
žaty, pol. žme ž^c žymač, hl. žimmc, dl. žimii,
sch. sin. žmem žeti. — Souvisí s ř. γέμω býti
nacpán; jde o pojetí 'stiskati v chuchvalec'
apod. (přechodné), resp. 'býti stlačen' (ne-
přech.); žbme- představuje sloveso typu
ind. tudátí: g°m-é-ti. Viz i ienně, žmach,
žmoliťi. Podoba s d vznikla ,,ze složeného
iterativa s^-žimati nebo jbz-žimati (srov.
r. vyžimát, ždímati) obvyklým hláskovým
pochodem zž > žž > žd; d v základním
slovese (stč. -zdmi) pochází z iterativa"
(V. Kůst pís.).
ždurať laš.: šťouchati, drcati; k torna dále
vy-šturkat -štuřit, han. ždurchnót, msl. ždur-
chat, u-ždurkat vy-ždurkat. Sic. ždúrat, ždúrat.
— Nejspíše expresivní varianta od duriti.
ždžalky laš.: tvrdé kousky v potravě Hor.,
ždalky kousky ztrouchnivělého dřeva pro
včelaře do včelařských kamínek Malý. —
Nejasné.
že 1 °, částice zesilovací. V stč. a mor. nář.
i samostatná (nelituj že B), jinak se jen
připojuje, jakožto -že nebo -ž, k předchozímu
imperativu (budiž, dejž; zdvojeno ve jdižiž),
zájmenu (tenže týž kdož což jenž ktzrýž),
příslovci n. spojce (aniž kdežpak pročež protož).
U příslovcí a zájmen mělo asi význam
,,právě" (o tom Szemerényi, Syncope 352,
např. r. tam že = in the samé place), c. t/ž
„ten právě'. —Všeslov. Funkcí odpovídá ř.
příklonné δε, takže východiskem obého bude
ide. *gue. Podle Trávnička NeslV 1.56 mělo
p°iv. význam ukazovací ,,hle".
že 2° spojka, stč. též jež, ež. — Sic. že, pol.
že, stpol. ez(e), hl. zo, d!. nár. žo, str. ježe, ože,
sin. sch. jer. Původem je ježe > jež, že nom.
sg. ntr. od ukazovacího zájmena jb.
Podmínkou vývoje ke spoje3 bylo ustrnování
toho zájmena; to začíná již v stsl., a to bud
ve tvaru mask. iže nebo ntr. ježe. Zprvu mělo
ježe funkci patrně stejnou jako ř. δτι nebo
stind. (postpos.) iti, toti'c funkci našich
uvozovek: pověděl jsem (ježe = to:) hledají nás,
z toho spojkově stč. pověděl jsem, jež nás
hledají. Jiné doklady pro že před přímou
řečí Sm 121. Zprvu biz př3sunu v osobě
(pod. jako οτιΐ): pravíš, že „přijdu" > „že
přijdeš". Další stupeň je že výsledkové,
příčinné a j. hypotaxe. Případy jako že ano/,
žádající souhlas, že tě uhodím/ (varující) apod.
se vyloží vynecháním sloves a: [vsadme se,]
že neuhádneš/; divím se] nebo [je škoda]
žes mi to neřekl; [odpusťte] že vyrušuji;
[omluvte mne] že jsem tak smělý. — Jinak,
asi mylně, Trávníček NeslV 1.192 n. Podle
něho že je z deiktického eže (tedy: ,,hle,
hledají nás").

žebrati
724
želeti
žebrati, již stč.: je jen jedna z expresivních
variant stč. slovesa škebrati a nč. škemrati;
jiné jsou mor. žemrat žemořit žamlat záplat,
sic. žobrat, č. žabronit Jg, nyní žebronit.
Rozličnost žjžg a e/o/a má svůj původ již
v škemrati: mor. škamrat žgamrat škebronit,
sic. šemraťjšomrať atd. Odvoz, žebrák, žebrota,
sic. žobrák; z češtiny je pol. zebrac, odtud
ukr. žebráty; mad. zsebrák. Druhotný význam
žebráka je mrzák: han. las. dožebračit se,
han. val. požebračit ruku. Meh LF 69.257.
žebro, stč. žebro i ř- ntr., též fem. žebra; jč.
žabro. — Všeslov.: stsl. b. sic. sch. r. ukr.
rebro, pol. žebro ziobro, hl. rjeblo, dl. rjobro
-lo. — Psi. rebró je příbuzno s něm. Rippe
t/v < rebh-jo-. V slovanštino přistoupilo -ro
podle bedro, jádro ( = ňadro), sousedních to
částí těla.
žebřík: stč. řebří, mask. sklonění podle Jiří,
z toho -ík jako u hřebí > hřebík apod. — Sic.
rebrík, dl. rěbl. — Odvozeno od žebro.
Rozuměl se původně žebřík jednožerdový,
tzv. cikánský, ostrev, kde žerd a příčle
připomínají páteř a žebra (viz obraz v článku
„ostrev"). Místy mor. z žebřík bylo
abstrahováno žebř = větší ž., laš. žibř. Odvoz.
žebřina část vozu, řebřícek rostlina Achillea:
má listy tak zpeřené jako je ona ostrev;
sic. vlčí rebro, hadie rebríky = kapradí: má
listy rovněž tak zpeřené.
žehliti ~čka, podle Kotta návrh Douchův,
jenž se ujal. D. znal asi hl. žehlíc t/v (a
žehličko, žehladlo = žehlička), což je od Z-ového
participia slovesa žeg-ti, stč. žhu žéci, viz
žhnouti. — Sic. žehlit, žehlička jsou z
češtiny. — Od jiného základu se žehlička
lidově zve cihlička; sic. je tehlica -čka tehlit
tehliókovať; velké žehličky (krejčovské)
vskutku připomínají cihly: též han. je tihleóka;
u kopaničářů potihélkovat („požehliti") =
nabíti někomu.
žehlo lid.: tyčka PS; žehýíko PS je vč.
asi 4 m dlouhá tyčka, na jejímž jednom
konci je upevněn železný hák se srpoví tým
ostřím (u Miletína se celé to zařízení nazývá
háček); byl to nástroj lesního pychu: jím se
od kmenů stojících stromů ulamovaly suché
větve, rukou jinak nedosažitelné. Žehle f.,
žehlo ntr.: tyčka k tenetům, us. za Jg:
,,Na žehle síť a provazy proutkem přivázáni
jsou, aby se síť při zatrhnutí nahoru zdvihla.
Jsou 4 při zemi v babkách zadělané." Popis
uevelmi jasný. V mysliveckém slangu jsou
žezla nyní „dřevěné trámce, na nichž se
upevňují sítě" PS (či spíše „rámce"?);
žlo je u rybářů „svislý kůl zatížený na
spodní straně železem n. olovem a udržující
v napětí nevod a tažný provaz" PS. —
I slovo je nejasné. Trubačev SbMlad 139
k němu řadí b. žegál, žeglá prut spojující
vrchní vodorovnou desku se spodní
vodorovnou deskou jařma (v Bulharsku se
vnitřní, u krku zvířete jsoucí vertikální
spojnice nazývá sredna žegla, vnější,
vyjímatelná, krajná žegla, Niederle ŽSS 3.80);
je zřejmé, že bulh. slova souvisí s jehla,
i když jejich ž je nejasné. (Trubačev však
bulh. slovo spojuje s žeža = žhu, že prý,
jak se zdá, takové železné pruty mohly
být používány na propalování otvorů v
dřevěném jařmu.) — Nejspíše bude žeglo
příbuzné s lit. gěgně krokev, a tedy dále i s lit.
kraké hůl (místo g-g je tu neznělé k-k;
zesilovací r, § 9) a tedy i s naším krokev.
žehnati 1°, sic. žehnat, pol. žegnac, sin.
žegnati, hl. žohnowac (z polštiny je lit.
žegnóti), vše z něm. segnen, to z lat. signare
znamenati (totiž křížem).
žehnati 2°: jč. (Blata u Veselí) po- se komu
= vyrovnati se. Z něm. sich versöhnen
(smířiti se), což může znamenat i sich vergleichen
(porovnati se s kým), sich berechnen. Pojem
'vyrovnati se' s kým (smírem, po dobrém)
byl zde zaměněn s pojmem 'vyrovnati se
komu'. Jinak F. Jílek (pozn. u Krš): k dou*
dleb. požáhnouti si na kom = zchladiti si
žáhu, pomstíti se.
žehrati stč.: plísniti, kárati; později:
horšiti se, hněvati se; žuhlati hubovati Jg.
Vč. škehrat naříkati na koho Pt. Sic. žuhrat
žohrať žehrat bručeti, skuhrati (zvi. při
udílení daru), žehrati. — Málo jasné. Je-li -hráti
expresivní, lze vyjíti snad ze žúřit (viz).
Jinak Zubatý 1.1.138. Viz i žráti 2°.
žejbrat se nář.: těžce, namáhavě, pomalu
jíti PS, žejbrovati se loudavě jíti PS, han.
žibrovat se B; podivné je krkon. šlejbrhat
NŘ 5.102. Je též zabrati se, do° se KtD-PS. —
Nejasné. Snad souvisí s čábřitl
žejbrovat vč. jvč.: čistiti obilí pomocí
žejbrovny (truhlíku s obilím upevněného na
stěně ve výši hlavy; z něho teklo zrní
korýtkem přes různě hustá obdélníková
sítka; bylo-li třeba, korýtkem se mírně
potřásalo ručně; dnes tento způsob nahrazen
fukary); mor. žibrovat, ale rozumí se tím již
fukarování, sic. žubrovat i zubrovat, pol.
zubrowac. Přeneseně vč. žejbrovat = točiti
řešetem při čištění obilí Pt. Z něm. säubern
čistiti. — Zpětné útvary: č. žejbro, mor.
žíbro, msl. žajbro (Mal), sie. zúbor mlýnské
síto, sic. žíbro i žibra řičíce, jvč. žejbro
korýtko, po kterém se sypou brambory do
sklepa, laš. zuberek, žuberek sítko ve fukaru,
sic. zubriny drolky.
žejdlík, dříve i žejtel Klaret, žajdlík, žedlík
Hájek, žejťlík želtlík Táb, msl. židlík, laš.
žydlik židlik žedlik, sic. žídel žajdel žajdlík.
Ze střhn. sídel, popř. něm. Seidel, to z lat.
situla.
želeti, stč. želejí želeti, — Csl. želějq želeti,
stsl. želja žal, č. příslovce žel. Zdloužené *gel-
> žal- v žalný žalost žalovati žaloba (význam
soudní podle něm. Klage žaloba soudní,
od klagen naříkati), ob-žalovati, — Všeslo-
vanské: zbytky stupně žel- v. výše, jinak

725 žentour
železo
ovládlo žalb smutek, a slova z něho
odvozená: sic. žial, žialiť, r. žal žalét, nář. žáliťsja
atd. — Příbuzno je lit. gelia gele gélti bolí
(neosobně; srov. mor. želí sa mi), se zdlou-
žením gělá bolest; to gélti je totožné s gélti
píchati (o včele atd.), u nás „píchá = bolí"
v těle. U Slovanů významy rozlišeny a
posunuty: je jednak prosté 'píchati', viz žádlo,
žialo, jednak v nepřechodném želeti je 'míti
bolest', ale pouze duševní, ostatek (slovesa
přechodná, jména) slovanština vybudovala
na podkladě, jímž je žalb. — Není jasné,
jeli stsl. žalb mask. náhrobek, hrob, hrobka
v souvislosti s touto rodinou; r.-csl. žalbniki>
tumulus převzato jako žalník za archeol.
název staroslovan. pohřebiště.
železo, železný, nově žslezitý. — Všeslo-
vanské: stsl. železo, r. sin. železo, ukr. želizo,
pol. želazo, sic. hl. železo, dl. železo, sch.
željezo, b. željazo. Příbuzno je lit. geležis
fem., lot. dzelzs mask., stpr. gelso fem.
Základ gel(e)jh- asi „praevropský". Citují se
i z Kavkazu (Treimer ES 73) dido ger, rut.
jilaq aj.
želíř, stč. želéř: síň, pavlač, půda nad
stropem, půdní světnička. Ze střhn. sölre <
lat. solárium. Srov. žúdro.
želva: ,,do češtiny zavedl Tomsa z pol.
zólw" Š.; stsl. zel'bVb, pol. zólw, rus.-csl.
sch. želva. Předpokládá psi. žely gen. želtve,
shodné s ř. χέλνς gen. -νος t/v, *ghélu-s.
žemle, od stč.; sic. žemla, stpol. a nář.
žemla. Z něm. Semmel, což je z lat. simila
jemná mouka, původu dále neznámého.
zemně stč. vč. jvč.: svazek ze dvou hrstí
vytřeného lnu; jč. žemle žemlicka (l disimi-
lací), mor. žemenka ženička, jvč. žmen mask.,
Jg i sejme apod. Sem patří i žmýt (H.-
-Brodsko) speklý chuchvalec vlhkého sena
nebo slámy LN 31/8 1944. Po hláskových
změnách jč. řbín, psáno hřbin PS ze *žbín.
Adj. žemněný Sm 238. — Sic. žmeň, r. žménja
žmeň, ukr. žmenja žmyú žmút t/v. — Psi. asi
žbmbna (čes.) nebo žbmbnb (rus.), náleží
ke žmu (viz ždímati) v původním významu
'stiskati'.
žena, zdrob. ženka (v lehká ž., divo-) proti
žhika; stč. též ženÓica; ženský, ženština
(v obrozenské době přejato z ruštiny, nyní
poněkud s příhanou), zžen(š)tilý; ženkýl (nyní
zaniklé) zženilý, ženy poslušný apod. (od
ženka), srov. sic. ženkár; csl. stč. ženima
souložnice (přípona vyjadřuje nedostatek
právní náležitosti, srov. otčim); ženatý,
ženiti (se), ženitba (-tba podle svatba); ženich
(vrz zvláště). — Všeslov.: žena, jen pol.
luž. žotia. Příbuzné jsou stpr. genna, ř. γυνή
gen. γυναικός, dor. βάνα, gót. qinó (kmen
na -ön-), sti. g(a)nä, )ani-, av. gsnä, arm. kin,
stir. ben gen. mna. Zakončení kořene je tedy
různé, střídové stupně v 1. slabice (guen-
gu0n- gun-) svědčí tomu, že zprvu byly
v sklonění rozličné stupně (což u α-kmenů
jinak není!). Podrobnosti nejsou jasné.
V slovan. normalisováno s e a jako dokonalý
á-kmen.
žengle fem. plur.: stuhy (z Vusína Jg),
pol. (zastar.) zenkiel, zenkla tkanice. Z něm.
Senkel stuha.
žengrout: na Vysocku kdysi veliká
korouhev o jedné hlavní žerdi a šesti postranních,
nošená v průvodu o Božím těle (Jílek, Jžno
334); u vltavských vorařů -d provaz s
klapačkami na plašení ryb NĚ» 18.103. Nejasné.
ženich, tak i pol. rus. sin.; ukr. ženych,
stsl. ženicha, sch. ženik. — Původně snad
*moldo-že7ibnik-b (tj. odvozenina od bahuvrí-
hiové složeniny *moldo-žem>, mladoženný,
mající mladou ženu): sic. mladoženník; jinde
jsou obměny: sch. mladoženja, místo moldo-
je novo- v pol. nowoženiec, hl. dl. nawoženja.
Tento dlouhý název byl zkracován
vypuštěním 1. části složeniny, přičemž jeho konec
byl pozměňován familiárními příponami;
mezi ty patří právě ch; sic. je tedy i mlado-
ženích, jinde pouhé ženich. Ta familiárnost
snad souvisí s tím, že ženich musil při svatbě
snášeti rozličné šprýmy a žerty od vdaných
žen, což bylo obvyklou součástí zábavy při
starodávných svatbách.
ženkle, -gle lid.: šněrovací jehlice, mor.
žingla. Pol. zankiel. Z něm. Senkelnadel
zkrácením.
žentour. Jg je znal jako „nástroj k
vytahování vody a kovu z podzemních dolů";
nyní je to „zařízení převádějící sílu tažného
dobytka na pohon hospodářských strojů" PS.
Býval a místy dosud je za každou selskou
stodolou; uprostřed kruhu o průměru asi
8—10 m bylo vidět vodorovně umístěné
ozubené kolo (od jeho „pastorku",
pobočného kola, šla železná pohonná žerd do
stodoly). Do tohoto vodorovného kola byla
jedním koncem vsazena vodorovná kladina;
k druhému konci té kladiny byl zapražen
potah (koně, voli), ten potah tedy chodil
kruhem dokola. Takovýto žentour dodával
pohon mlátičkám, řezačkám ap., v starší
době u dolů arci také k vytahování důlních
výtěžků a vody. — Vč. (u Miletína a jinde)
je žertoun, han. žentór SvB, msl. žentúr Mal.
Slovo málo jasné. Zdá se však, že je možno
vyjít od žernov, původního to názvu
mlýnského kamene. Ve vývoji mlýna od malých
ručních mlýnů „přešlo se brzy k mlýnům
větším, k jejichž otáčení... užívalo se
dobytka s žerdí kolem žernovu chodícího"
(Niederle ŽSS 3. 1. 119), tedy zařízení zevně
docela podobného žentouru. Když pak
převládly mlýny vodní a „větrné", toto zařízení
na dobytčí potah upadlo u mlýnu v
zapomenutí, udržely se jen ruční mlýnky, u nichž
vodorovným vrchním kruhovým kamenem
se točí podobně, totiž pomocí dlouhé žerdě,
ale postavené vertikálně a druhým koncem
osazené do stropního trámu; v. obraz ib).

žerď 726 žhnouti
Vyj déme-li od podoby s vč. výslovností
žernou a uznáme-li t za zbytek něčeho (jeho
původ je nám záhad lý; snad je ze sousloví
žernov[ý mla]tl), dostaneme *žernout: z něho
vč. žeitoun, dalším přesmykem spis. že tour;
han. 6 a msl. ú jsou nářeční úpravy
spisovného ou. (Jinak Matzenauer 378: z něm.
Senkkorb, dřevěné n. drátěné mřížové
zařízení u vodního potrubí v dolech, aby do
něho nevniklo drobné kamení. Forma i
význam jsou tedy velmi odchylné!)
žerď, řtč. žrd, msl. sic. žrd, pol. hl. žzrdi,
r. žerď gen. -i. — Psi. žbrdb souvisí
bezpochyby s hrázka t/v a s hřada 1° a dále
s lit. kái tis žerd, lať, hřada; zde ztráta
znělosti g-d > k-t. Snad tu byla pradávná
kontaminace se slovem, kterému by
odpovídalo lit. virdis t/v.
žernov: ruční mlýn, složený ze 2 kamenů,
v dřevěném podstavci (dosud známý na
Valašsku). Má jméno mor. žerna (val. zrna,
laš. žarňa Lp, han. zrně Kp), pol. žarna,
ukr. žórra, r. žerna, starobylý plurál (nikoli
duál, ač jde o 2 kameny; ale snad se berou
v úvahu další části: podstavec a žerd)
jako v ústa, vrata, dvbri; jinde w-kmen:
stsl. žrwitvi plur., sin. žrnev gen. -nve, sch.
žrvarj (přesmyk n-v > v-n). V baltštině je
plurál ä-kmene: lit. girnos, lot. dzirnas vedle
plurálu w-kmene: lot. dzirnavas. —
Jednotlivý kámen je č. žernov (stč. žrnov, -ovec,
msl. žrnov Mal), stsl. žrtnovt, r. žérncv, což
možno chápati jako zpodstatnělé adj.
„žernovy" ve jmenné formě nebo jako stopu
tí-kmene (sg. -ovt přitvořený k plurálu -ov-e);
nově han. žerňák (u Boskovic), žorňák
(Heršpice). — Gót. asilu-qaírnus mlýn
poháněný oslem (w-kmen), sthn. quirn atd.
(ά-kmen); stind. grävan- kámen na lisování
sórhu (gr-f ó+příp. -van-) svědčí tomu, že
jinde jde o nerozšířené guer\gur- s příponou
•nu-, vzniklou snad z -vn- přesmykem (tak
Meillet); ale záhy w-kmen přecházel k jiným
kmenům. Celé zařízení mělo pův. název
mlin'b, žernov byl jen jeden z roztíracích
kamenů.
žert, sic. pol. ukr. r. br. žart; laš. na obe-
žait < bez žartu + na o, jako v sic. naozajst.
Žeitovoti v stč. znamenalo klamati {bohaté
a mocné žeitujds potentes decipitis), ze střhn.
se, ten klamati, šáliti. „Teprve později
nastalo významové spojování s něm. scherz, -en;
nejdříve u žeit a žeitéř (Holeček má i fem.
žeitýřka), užívaných o kejklech (kejklířství
a šalba stál v si ovšem velmi blízko)."
Šmilauer ČMF 29.258. Také Bielfeldt 306 se
s rozhodností vyslovuje proti tomu, že by
žeit bylo ze střhn. nhn. scherz.
žertva, tak i sic, přejato v 1. pol. min. stol.
(Kollár aj.) z rus. žéitva. — Stsl. žrttva,
ukr. žeith-a. — Psi. žbr-tva. Spolu s žrec
(a sic. žiec), rovněž přejatým z r. žrec (psi.
stsl. žbr-bCb), patří k strus. žbru žbrěti
obětovati, jehož protějškem je patrně lit. giriú
girti chváliti, slaviti; dále je příbuzno sti.
grnäti vzývá, volá, oslavuje, prohlašuje.
žesť: plech (jen v odborném názvu žesťový
hudební nástroj). Přejal Jungmann z r.
žesť t/v, jemuž nejblíže je (Räsänen, SbVas-
mer 422) čuvaš. Š9.§s, šos\ šus'' t/v.
žezlo ntr. (stč. též žezl mask.); krátká tyč
z drahého kovu (panovnický odznak); v jč.
rybářském slangu jedno z postranních dřev
u ne vodu, k nimž jsou připevněna tažná
lana, JJčř 111. — Stsl. žbzťb hůl, prut, žezlo
( > r. žezl žezlo, berla, zast. hůl, lid. žezel
hůl), b. žezál žezlo, sic. sch. žezlo t/v, žezelj
obušek, hůl. — Psi. žbzlt je nejspíše ze
*žbsl'b, to pak měl Joh. Schmidt a nyní má
Trubačev SbMlad 138 za příbuzné se stisl.
geisl hůl, tyč, nor. nář. geisl hůl k lyžím
atd., konečně s něm. Geißel < sthn. geisila
bič (pův. však stimulus, dřevěná tyč s bod-
cem, na pohánění tažných zvířat). (Jiné
výklady jsou nepravděpodobné.) Viz i žehlo.
žežulka, stč. žezhule (zh přesmykem ze
hz), nč. -též žež(h)ule PS, nář. ze{g)zulka
gegzulka zezhulica aj. — Pol. zazula z{i)ezida
zuzula gzegiolka zegzulka, r. zegzíca, zazúlja
zozúlja aj., ukr. zehzycja zezulja zozulja
žehozulja. — Psi. zeg'bzula, ale -ula bylo
zhusta nahrazováno jinými příponami.
Baltský protějšek je lit. gegužl (zkracováno nebo
měněno v gega gěgě -elé, -úté), lot. dzeguze,
stpr. geguse {-se = ze). Základem je zvuko-
malebné gegu (vskutku první zvuk zní jinak
než ku, snad ka nebo spíše ke Ige; ř. κοκκΰ,
mad. je kakuk\) > slov. žegt-, zu bude od
zváti = volati. Příbuzno je dále něm. nář.
Gauch, stnor. gaukr, stangl. géac t/v. — Jinak
(sotva správně) Trubačev KSIS 25.99; vidí tu
„kořen guž/gbz s reduplikací ge-íl; totéž guž-
je prý též v lit. gúžas čáp, pol. giez ovád.
Hlas toho ptáka vystihují Slované nyní jako
kukati {-ovati r. ukr. hl.), od toho mladší
jméno č. kukačka, sic. kukučka, kukovečka,
r. kukúška, sch. sin. b. kukavica, hl. dl.
kukawa. — Stejná jména mají v nářečích
některé rostliny: zezulka, kukačka vstavač,
nejspíše od toho, že kvetou v době, kdy je
slyšet kukačku.
žgrňa val.: hlupák SvK. Nejasné. (Jiné ž.
viz pod skrbiti.)
žhnouti, stč. žhu žžeš žéci. Původní
časování bylo žeg-o žeg-ti (stsl. žešti), jen v
imperativu byl oslabený stupeň žbdz-i, odtud
proniklo b do indikativu; tak i rus. žgu žžeš,
pol. zjq, hl. žhu, sin. žgem, u ostatních
Slovanů zůstalo e: b. žega žeža, sch. žežem. —
1° V č. se žhu udrželo jen ve složeninách
(jvč. rožu < roz-zžu místo -žhu), jinak je
žhnu žhnouti (nář. roz-žhnu > rožnu > rouž-
nu, v. Voráč 22, Utěšený 81), v nářečích
časované podle pnu: rozžal, rozžatý; udrželo
se jen nelidové žhoucí; Odvoz, žhář {*žahař9
srov. žžahaÓ PS) žhavý (ze *žahavýl). Ze spis.

žibula 727 žinčice
participia žehl proniklo e do žehnouti, postv.
úžeh. Žig- dlouženo v žig-, žíhati (zažíhnouti
zažínati PS), žíhaný hnědě pruhovaný (podle
barvy spálenin); demin. val. žižkať
slabounko hořeti; sic. žižavý žhavý, žiža(va)
žeh, žár (las. žyža žhavé uhlíky Šr, ukr.
br. iyia oheň), mor. žihlavy žížlavý -livý
žhavý, další obměnou přípony č. žížňavý
žíznivý, zm. žhavý t/v, č. žízniti býti
rozpálený, žizU ti žhavě doutnati. Sem náleží
i sic. žihlava > šilhavá, žižlavka kopřiva.
— 2° Zdloužení žěg- v žáhati (~ sin. žagati,
hl. žahac, sch. žagriti), vč. žahnouti (žo° ži°
PS) šlehnouti prutem, žahavka (pd. žagaivka
i ze-) kopřiva, jč. po(j)žahy {= vč. požáry)
červánky. — 3° Stupeň gög- je v žáha,
vč. mor. záha zaha, sic. žháha žiaha žah, stč.
zháha (r. izgága, pol. dl. zgaga, hl. žaha, sin.
izgaga), pův. *jtz-gaga. — Kořen žeg- je
jenom v slovanštině; vzešel asi z bsl. deg-
asimilaeí d k následujícímu g, tedy proti lit.
degú dě ti páliti vzniklo slovan. *gego gegti;
deg- zůstalo jenom v degttb (viz dehet) a snad
ještě v č. dachncti doutnati, hořeti Jgd.
žibula msl.: husa, sic. žiba t/v, žibatko
house. Od vábících interjekcí žiba-žiba nebo
žibi-žibi. Srov. šíba.
žičit laš. aj.: viz půjčiti.
žid, všefrlovaiiské (jen csl. je též žid(ov)int,
sin. židov). Z románského světa, asi přímo
od Italů (v Benátsku), ze staroital. giudio,
to z lat. iudaeus, hláskový vývoj (tak Kp)
žu > žil > ži. — Han. laš. (žyd Lp) sic. žid
(a pol. žyd), laš. též žida f. je i skvrna,
šmouha na zdi, nedaří-li se bílení (srov.
sic. izák šmouha na zdi od stékající vody),
pod. ukr. žyd kíňka. Některé méněcenné
rostliny se v Ldových názvech
„přenechávají" židům: např. židovská třešeň =
mocny ně.
židký: řídký, měkký (o tekutinách, kaších
apod.) (kdežto řídký se kladlo o tuhých
věcech nehustě rozsetých n. rozložených,
mpř. řídký les); někdy i měkký, ohebný,
např. o metle (č. ojediněle, pol. br. sin.).
Psáno mylně i žitký navlažený, odtud nové
sloveso mor. nažit vodu = napojiti se,
nasáknouti. — Psi. stsl. žiďbk-b šťavnatý,
ale abstr. židostb fem., r. žídok, sin. židek,
sch. židak. — Příbuzno s lit. giědras, giedrús
jasný (o nebi), čistý, průhledný (o
tekutinách), a dále (g-jsk-) se skaidrůs jasný
(o počasí); v. cediti. Také je příbuzno
něm. heiter jasný (o počasí).
židle na seděni, jen v č., ze střhn. sidel(e),
to pak z lat. sedile, od seděre seděti. Bývala
kdysi ve světnici jen jedna: na Poličsku
„u stolu stávala jediná židle, určená pro
vzácného hosta, skromný návštěvník usedl
jen na lavici" (Kruš. 171), byla „se široko
rozkročenýma nohama a rozmanitě
vyřezávaným opěradlem" (ib. 175). Totéž slovo
je jč. židla, mor. židla (laš. žydla Lp) žigla
žingla, sic. žigla moučnice, truhla na
potraviny: střhn. slovo znamenalo i truhlici
s víkem upraveným tak, že mohla sloužit
k seděni.
židoviny stč.: skráně; doloženo od Klareta
až po Komenského a Rohna. Původ nej isný.
Snad znamenalo pův. 'pejzy', kdysi obecně
od židů nošené i v Čechách, a lidovým
vtipem přeneseno na skráně vůbec.
žihadlo jč. (chod. vč. ží-). Zkřížením se
žádlo (viz)^se sem dostalo a-.^ždhidlo, tak je
i hl. — Žihadlo je od slovesa žigati (mor.
žigat džigat džágat džugat žgnúť u-žgať;
k tomuto patří laš. žgadlo, žgodlo), které je
asi z *digati; přibližné je lit. díegťi, lot. diegt
píchati, bodati. Ž je asi výsledek stejné
asimilace d-g > g-g, jaká je ve žhnouti.
žijon žion žíhon v č. 19. stol.: drdjl nebo
cop vlasů podle jisté starší módy. Z fr.
chignon t/v.
žíla, všeslovanské. — Lit. gýsla, lot. dzlsla,
pr. gislo žíla, arm. fil šlacha. Dále je příbuzné
stnord. geitill m. tvrdé místo v měkkém
kameni, nor. geitel t/v, geisle tvrdší žíla(!)
v kamení (härtere Ader im Gestein), pak
i něm. Geißel fem. bič, důtky, karabáč.
Tento význam (jako něm.) má i č. ýíla
(= karabáč řemínkový n. šlachový!). Ühr-
nem tedy jsou tu slova jen bsl.-germ.,
co do složení neprůhledná.
žilavý horň.: lakomý, žiláň lakomec.
Nejasné. Upomíná na rd. žgil skrblík a na
mor. žgrlit, viz skrbiti.
žiletka: jméno vynálezce (jímž byl
Američan King C. Gillette) stávalo kdysi na
každém obalu.
žinčice: syrovátka z ovčího mléka, bud
kyselá, nebo sladká; kyselá je oblíbený nápoj
na salaších. Val. sic. žincica ženčica žsntica
žintica; pol. ž$ťjca žyrtyca iencyca zynczyca
aj., ukr. žentjcja. Slovo pastýřské kultury
karpatské. Jeho postup byl asi takovýto
A963 E. Petrovici PF 18. 1. 173n.). Vzniklo
asi na půdě slovanštiny, *žetica (Miklosich),
od žbm-> žeti (viz ždímati), nahrazujíc asi
výchozí žeta syrovaťbka, vytlačená
syrovátka. V Karpatech a na Balkáně proniklo
do rumunštiny jako jii-t-pi (karpatští a
balkánští pastýři se setkávali na zimních
pastvištích při dolním Dunaji), od Rumunů
přešlo na západ do sch. (žetica v Bosně,
ač jinak v sch. nen^ a na sever do sic.
pol. ukr., též do madarštiny (zsendice, zsia~
cicá aj.). Stran významu praví P.: rumunští
pastýři rozeznávají 1° syrovátku (dzár, z Ir,
zer), která vytéká, vy saku je sama ze
sraženého mléka nebo odkapává z čerstvého
tvarohu daného do pytlíku, a 2° žinčici,
tj. mastnou tekutinu, jakousi to smetanu,
odlučující se z ovčího měkkého sýra, když je
dán do jisté dřevěné nádoby a stlačován;
právě tuto mastnou tekutinu tlačenou jiho-
karpatští Slované zvali žeta syrovaťbka,

728 živořiti
žindava
na rozdíl od oné první, vytékající
samovolně; z ní se připravuje bud máslo nebo
jistá jiná jídla; vyrábí se prý jen v horských
krajinách Rumunska, kde je dost horských
pastvin a kde ovčí mléko je dosti tučné.
(Volně vytékající syrovátku prvého druhu
lze vařit; tehdy se na ní objeví na povrchu
chuchvalce sýrové, zvané urda, v. to.)
žindava, tak i sté. vedle žindava: rostlina
Sanicula, žanykl. Od Presla. — Ze staršího
něm. Sindawe (= spis. Sinau) rostlina
„žebříček". Janko ČMF 14.228.
žíně: stč. znamenalo 'hrubou niť' nebo
'šňůru ze zvířecí srsti', pak i 2. = žíněné
roucho poustevníků a kajícníků. V nč.
a slovin. přeneseno na vlas z koňské hřívy
n. ocasu; žínka na mytí je asi zkráceno
z * žíněnka. Ale sic. žina je pouze provaz,
zinká je šňůrka. — Vyj déme-li z významu
'provaz', je příbuzenstvo v lat. fúnis t/v
a v lit. geinýs, lot. dzeinis lezivo (brtnický
provaz k lezení na strom, kde jsou včely).
žingor val. laš.: malý hubený člověk
B-SvK, fem. val. žingura. Nejasné.
žinylka, ženylka: měkká šňůra s vlasem
z hedvábí a z vlny PS. Žinil(k)ový (salinový)
šátek, šál, fěrtoch, kdysi velká móda, zván
lidově žinylá(ce)k žaliňáFe)k leliňák zelinek
latinka laláóek. — Výchozí slovo ženylka
přejato z franštiny: chenille housenka,
prýmek z hedvábného plyše.
žír: krm pro zvířata, zvláště vydatná
píce ženoucí na tuk; žírný o dobytku: dobře
žeroucí, tučný; o pastvě, louce: dobrý krm
dávající. — Sic. zimy; r. lir tuk, ukr. lyr
krm, tuk, sin. sch. lir, pol. zyr žer krm. —
Příbuzné je ř. χΐλός zelené krmivo, χϊλόω
ženu dobytek na pastvu a lit. gýlě žalud.
Záměna likvid r\l není závadou. Jinak
je lir τ i χϊλός neprůhledné. Mad. zeir
a rum. jir bukvice jsou ze slovanštiny.
žirafa; tak i sic: spolu s it. giraffa,
fr. girafe atd. z arab. zuräfa, to pak z Afriky.
žíti žiji 1°: uzdraviti se, zotaviti se z
nemoci, vyhojiti se. Trvá v mor. ožit okřáti
(a spis. ožíti vzkřísiti se, sic. ožit), požit
zotaviti se. Tomu odpovídá lit. gyjú gijaü
gýti zotaviti se, iš-gýti — mor. vyžit okřáti,
atgýti = ožitf nugýti vyhojiti se. Některé
přípony činí toto žíti přechodným a to ve
smyslu nabýti něčeho, dostati něco, normálně
ve smyslu zesílení tělesného i majetkového,
zmohutnění, nasycení, prospěchu, tedy
všestranného „zotavení" tvora dříve slabého,
chorého a chudobného. Tak i lit. i-gýti
získati si (majetek, slávu, rozum, přízeň),
dostati (zdravou barvu) apod. Č. užíti
něčeho = ve svůj prospěch vzíti, přibrati,
požíti snísti, vypíti (ale i p. šňupavého
tabáku, sic. užil si = šňupl si), sic. požívat =
míti požitek (jakýkoli); k požíti přitvořeno
sžíti Jg t/v, dále zažíti dobře stráviti, mor.
vyžit vy tráviti (hus ešče nevyžila), zálivný.
Κ užíti popřáti si náleží jč. užilej štědrý,
neužilej, chod. ~yj skoupý. Dále užitek -Óný,
požitek. Viz i žito nežit půjčiti. Stupeň o je
v hojný a hojiti. Srov. násl.
žíti žiji, 2°: býti na živu, stč. živu živeš
žíti, obdobně jinde (stsl. živ} žiti, r. živu žit
atd., jen v sic, pol. a hl. jako u nás). Jisté
předpony činí sloveso přechodným: prožíti
něco, přežíti válku atd. Odvozeno stč. žizn
život, věko-žizný. — Psi. živo žiti má stejný
základ jako živý, takže může býti pokládáno
za denominativum (spíše než aby živb bylo
ze slovesa), stejně tak je tomu u lat. vivo
a vivus, sti. pvati a )ivá- t/v, ř. βίομαι a βίος
život. Kořen byl dvojslabičný gueid-, gujě\o,
jak je patrné z ř. ζην žíti a εβίων žil jsom:
v je rozšíření kořene, velmi starodávné
(guei-v-), snad nulový stupeň nějakého eu.
Kořenová podoba bez v je v žíti 1°, tam
znamená ještě dostávati se do dobrého
zdravotního stavu, kdežto s v znamená
býti na živu. Viz i živý, živořiti.
žíti 3° v nažit vodu: viz židký.
žíti žnu, stč. žnu žieti; žnec gen. žence
z žbnbCb, chod. žene má vokalisaci podle
žence (viz i pražnec); žeň gen. žni, ze žbnb;
-žínati, obžínky; žatva ze ž§-tva. — Stsl. žbnjo
žeti, žetva; letělb žnec; sic žnem žat, r. žnu
žat, pol. zn(i)$ ζ%6, žniwo (srov. han. msl.
laš. žniva žně), hl. žnu žeé, dl. žeju žzé, sin.
ženjem žeti, sch. žnem žeti, b. lána. — Pří-
buzno je lit. geniu geneti osekávati větve
se stromů, ř. Φείνω sekám, zabíjím, sti.
hánti bije, zabíjí, av. avi-janaiti poráží
(strom) a staroirské for-ben řezati.
žito: rež (obilnina Secale cereale). Stč.
znamená vůbec 'obilí', mor. místy 'pšenici',
u Rusů 'řež', místy na severu i 'ječmen',
též sch. nář. žito = ječmen. — Všeslovanské.
Znamenalo ne určitý druh obilní, ale jen
obilí jakožto výživu, odtud kolísání podle
toho, které obilí je v které krajině
nejvýznamnější. Od li- v líti 1 °, tedy žito =
materiál k pokrmům, k výživě. Ale Treimer ES
cituje bask. žitu 'žito'; pak by šlo o slovo
praevropské.
živice: pryskyřice, stč. živice. Mor. sic
hl. živica, pol. dl. br. žy-, ukr. žyvycja. —
„Utvořeno patrně ze základu živ-, a to
od žíti 1° 'hojiti (se)'. Východiskem
pojmenování je tu funkce pryskyřice zacelovat
poranění stromů. Lidu byla ta funkce dobře
známa a proto užíval odedávna pryskyřice
i k hojení ran na lidském těle. Ze stejného
základu guei- je odvozeno arm. kiv a
staroirské bí t/v." H. Plevačová SPFFBU
13. 1964. 25. „Pryskyřice, zacel rány a zhoj
je," dí jedna polynéská píseň (Te Rangi-
Hiroa = P. Buck, Vikingové jižních moří,
P. 1963, 22). Ve Slezsku se živica, pryskyřice
z jedle, sbírala pro souchotináře (Malý
RZ 1.1951.196).
živořiti: ze slovenštiny (tam podle Jg =

živý
729
žluna
nuzně živiti) skrze Kollára, ale v č. zobecnělo
v Kollárově významu 'nuzně žíti'; vm,
živorát slabý, neduživý člověk. —
Přetvořeno z živiti; ale přípona je málo průhledná.
Mor. živtrát velmi připomíná sch. živctariti =
živořiti. Snad tedy původní dlouhé slovo
bylo u nás jen zkráceno vypuštěním slabiky
ta. Jinou příponu má val. msl. živačit sa,
srov. nuzačiť se.
živý, živiti, živný -nost; vyživiti, výživa,
-vrty, pod. obživa, přííivný; obživnouti;
živobytí; nové živec, živel, živina; jakživ = co
(jsem) živ, sic. jen živ; las. (v)živé, sic. živ(o)
= dokonce, vůbec. Jako se říká nebylo tam,
ptáčka letačka, tak jejval. živáčka tam nebylo
= živého tvora, v C. se říkalo i živúčka;
z toho nějak vzniklo ve střední době živočich
(Komenský píše živctčich, Rohn -čích). Pro
živáček předpokládal Dobrovský za výcho-
diště živok, to pak Hanka „objevil" v Písni
pod Vyšehradem 1816, později, když se
poznal novodobý původ té písně, podepřen
živok padělanou glosou v Mater verborum,
udržel se však jako termín ještě do konce
19. stol. — Psi. živb, všeslovanské, se
shoduje s lit. gývas, lat. vlvus, stind. )lvá-.
Viz žiti 2°. O živok Flajšhans ČČF 1.59.
žízeň fem. (ve Slezsku místy mask.: Eud.
Novák); stč. žiezn; odvoz, žíznivý (stč.
žiezlivý), žíznit. — Stsl. ž§žda, sic. arch. (z č.)
žízeň, žíznivý, žíznit, r. žažda, pol. žqdza,
sch. žedja: utvořeno příponou -ja- od žádati,
6. žádati.
žíž: šestka na hrací kostce (zastar.), pol.
zez, zyz. Ze střhn. ses. (Šm.)
žížala: hlíst, dešťovka, ale nářeční tvary
znamenají rozličný protivný hmyz, pak
červy, plazy aj.: stč. žúžela žúžala žížela
hmyz, mravenec, ještěr, plaz, mor. žúžel
(han. žóžel) žúžela žažula souborné jméno,
jímž se mohou míniti plazi, obojživelníci,
krtci, myši, netopýři, hmyz, přenes, chamrací
lidská, chod. žoužala brouk smrtník, jvč.
žoužel: oblasti a výklad jednotlivých podob
(se starými doklady) a další české názvy
dešťovky udává Utěšený SaS 22.22n., 26n. —
R. žúželica střevlík, r.-csl. žuželb scarabeus,
sch. žižak obilní červ, sin. žuželka žužanka
hmyz, hl. žuželika hmyz. — Nepochybně
od zvukomalebného slovesa, zachovaného
v r. žužžát bzučeti, hučeti. Sem patří i laš.
žižmo hemžící se množství (brouků,
mravenců, ptactva, lidí). Viz Šafařík 3.456.
Vážný JM.
žlab, žlábek, úžlabí-r chod. jč. han. žleb. —
Stsl. zUb'b, sic. žlab, r. ukr. žólob, pol. zlob,
hl. zlob, sin. žleb, sch. žleb, žlijcb. — Byl
kdysi rozdíl: 1° žleb (viz míst. jm. Žleby)
bylo údolí, ráztoka (v. toto), pol. žleb je
právě horská ráztoka; 2° žlab, pd. zlob je
koryto (kmen s výdlabem, u studně k
napájení dobytka). Tento rozdíl hláskový i
významový byl časem stírán u nás i jinde, takže
místy převládla jedna nebo druhá podoba;
ale v han. je rozdíl žleb — žlab dosud živý,
Kp, též vč. Slovo č. 1° je z psi. želbt^ <
*gelbh-, jež patrně souvisí s g*blb- v sin.
golbiti vyhloubiti a s nor. golf záliv mořský,
č. 2° bude z želbT> zkříženého s dolb- (č. dlab,
dlabati).
žláza, stč. též žláza, dosud chod. žleza. —
Stsl. žlěza, sic. žláza, pol. zolza, r. železa,
sin. žleza, sch. žlijezda. — Psi. želza z *gelga
je příbuzno s lit. gěležaunés -žuoněs -žuonys
-žúnys plur. fem. a s arm. gelj-kh t/v. Dále
je příbuzné ř. γογγρώνη opuchlá žláza. Vše
patří k slovům, která značí nádor, opuchlinu,
bouli ap., viz Mízo. Stejné přípony v lit.
a ř. svědčí, že ide. název byl asi *gengr-
-öunä; pro e svědčí baltština a slovanština;
kořenné n se disimilací, bud proti r nebo
proti druhému n, změnilo v Z. Slovanština
pak dlouhou příponu nahradila pouhým a.
žluč, laš. žulč, žulť (Malý), msl. žuí
(Malina). — Stsl. žltób, sic. žlč, r. žolé, ukr. žovč,
pol. žólé, hl. žolč, dl. želé, sin. žoló, sch. žuč,
b. žláČ. — Původnější podoba je v stsl. zZ'&cb,
kdežto ž je asimilací měkkosti k č; snad
i v chod. zluc je zachováno toto staré z.
Souvisí s ř. χολή, lat. fel, něm. Galle t/v,
slovy jinak isolovanými. Slov. *ghol- > *zol-
se přichýlilo k slovesu jbz-(j)bťbk-nqti (viz
žluknouti) hořknouti (poněvadž je žluč
nadmíru hořká); odtud z > 4, ol > /a
přijalo k ( > č). Rus. nář.jel{oN od jělkij hořký,
žluklý znamená i žluč! (Se žlutý však žluč
nijak nesouvisí!)
žluknouti: zhořknouti, zkaziti se (o tuku
apod.); prožluklý. — Pol. žólknac, r. žélknuť.
— Spolu s leknouti zelknouti zalknouti, mor.
zliknúí hořknouti, smrádnouti, čepeněti
(orybách, tuku, ale i jiných věcech: vč. je zde
zalklo zkažený vzduch, zalklé dříví = k
němuž neměl vzduch dlouho přístup) je od
jel'bk'b jbltk'b hořký, zkažený, v č. nedo-
chováného (jer. jělkij, pol. jelki ilki žluklý;
příbuzno je starší kymr. il kvas, kvasidlo
(angl. ferment), lit. elmés, almens, hnilobná
tekutina z mrtvoly, a švéd. nor. ul zkažený,
žluklý), a to tak, že zelknouti je zjbz- bltk-nnti
(leknouti z participia jbl'bkl'b > lekl, srov.
br. nář. jělknuc), žluknouti z jbz-jbťbk-r gti,
v jehož základu b potlačeno. Z lekncuti je
dále lekati: ryby polekaly.
žluna, mor. nář. zuna (uzf): pták Picus. —
Sic. žlna, pol. iolna žluva (jména žluny,
žluvy a vlhy se často matou!), v nář. datel,
r. zelná datel, strakapúd, ukr. žovna datel,
žluva, sin. žolna žluna i žluva, sch. zuna
datel, dl. žolna žluna. — Lot. dzilna datel;
bsl. praslovo; znamenalo asi každého datlo-
vitého ptáka (tedy datla, žlunu, strakapúda).
Psi. žblna od *gr*í-, lit. giliú gllti bodati,
píchati (všichni dat loviti ptáci klovají do
kůry a trouchnivého dřeva, hledajíce červy,
viz i výklad při datel). Meh ZfslPh 20.50. —

žlutý
730
žráti (se)
Podobně ř. κελεός žluna je od kel- (což je
neznělá forma kořene gel-), které je v našem
kláti.
žtutý, laš. žulty, msl. žitý; žlutavý, barva
žluť, žlutiti, žloutnouti; žloutek, mor. žultek,
vč. chod. podřip. žloudek; místy vč. žlouťák
hřib strakoš; nemoc žloutenka ze staršího
žlútenicě (tak u Velesl., Rohna, Komenského
a dosud chod.), mor. požloutenica (sic. žlteni-
ca žltenka žltačka, žitá nemoc), -en- podle stč.
názelenicč. Všeslovanské: stsl. žťbt-b, sic. žitý,
pol. zólty, ukr. žovtyj, r. želt, hl. žolty, sin. Žolt,
sch. žut, b. žált. — Psi. žblťb z *gil-to-, pří-
buzno je lit. geltas, geltónas, lot. dzelts žlutý,
dále něm. gelb (z *ghel-vo-) a lat. fulvus;
naproti tomu zelený příbuzno není (ač se to
tvrdí, viz Herne 69n.), má kořen sice rýmový,
ale jiný (gel-).
žluva: viz vlha.
žmach: zž vykati, ztlouci, ztřískati, zpras -
kati na žmoch Jg = důkladně, zpíti se na
žmoch Jg, opilý na žmach Kotík 34, na machot
ČL 1.456, jvč. zmoknout na žmach, vč. obilí
pomoklo na ž., je mokré jako žmach, sic.
zmoknúť na cvach ČMF 18.139; msl. košula
černá jako cmoch Náb. 2.11; žmoch za Jg us.
= ztlučené vejce, jemuž se skořepina otlouk -
la, ale které ještě na bílku lpí. — Příbuzno
je r. spis. žmychí pokrutiny, výtlačky, mláto,
postv. od slovesa, které je v sic. žmýchat,
viz ždímati; r. nář. (sevské) žmáka a bělor.
plur. žmáki. U nás tedy se vyšlo z představy
roztlouci něco jako semena při tlačení oleje.
žminda: rostlina Blit um. Přejato Přešlém
z polštiny, tu z něm. Schminkbeere. Janko
ČMF 5.409. — Hl. žminda je asi z češtiny.
žmoliti, mor. u-žmálat, u-žmachlat, u-
- zmuchlat (u od muchlati). Sic. žmolit. — Od
žmol(ek), to pak od žmu (v. ždímati): žmolek
je něco stiskovaného, stlačovaného: val. ž. je
i dětský cumel (B-Rus. 76).
žmukati: při hře na schovávanou (nebo
i na slepou bábu) míti oči zavřené nebo
zakryté a přitom čekati, až se druzí schovají,
popř. je hledati, též Čmuchat smukat nukat
jukat mukat, mor. m(u)žikat mžikat mžit žmi-
kat šmikat čmikať muřínkat, sic. žmúrať,
žmíchaí žmríchaí, rus. nář. (Vasmer 3.355)
čumkaťsja. Hra má názvy stč. mžiká, nč.
mžučka PS ž?nuček žmukaČka šmukačka šmu-
kaná šukaná šmatačka, mor. mžíčka mzucka
mřich mžikaná mžikanda šmikaná žmikaná
žmékaná, sic. mríčka mriečka žmurky zhmurky
žmrich. — Pěkný příklad proměnlivosti
slova, způsobené ztrátou vědomí o skutečné
příbuznosti. Hra se nazývá vslc. bavič še
žmurkem Bf, r. žmúrki, mizjúrki, pol. mruzek,
ech. žmura. Vše tedy ze žmu-chati žmu-kati,
což je ch-ové intensivum od žmúrati, č.
mžourati (viz mhourati), ale tu ve významu 'míti
oči zavřené* (jaký má sch. žmuriti), nikoli
"oči přivírati, přimhouřeně se dívati".
žok, mor. a sic. žoch (-ch je asi podle
mech — pytel). — Spolu s hl. zak kapsa
a pol. žak (rybářská síť v podobě žoku),
sin. žakelj pytel, z něm. Sack, to z lat. saccus.
žold, tak i sic: ze střhn. solt (Šm.), to dále
z fr. solde mzda < lat. solidus název mince
(franc. sou, it. soldo); žoldnér ze střhn.
soldenaere (něm. Söldner); zhruběle žoldák.
žolík, žulík: jistá karetní hra. Z angl.
Jolly Joker (= veselý čtverák), což je nápis
na jedné kartě nad obrázkem takového
mladíka.
žralok, pozměněno z Preslova žarlok <
pol. žarlok (od Z-ového partie, žarl = *žbrl-b,
od žhrq žeru). Sic. žralok je z češtiny.
žráti žeru 1°. Původní časování (psi.
žhro žerti) se do č. zachovalo jen ve
složeninách, zvláště s po-, stč. 3. sg. pozře, inf.
požřieti, bez předpony je doloženo jou žrenie
bolení v břiše, neboť se stalo termínem.
Nč. je z toho pozřu pozříti (nář. doudl. poržu
poržit, mor. pohřít, pozrec aj.). — Stsl. žuro
žrěti, sic. žere žrať, ale prežreťpolknouti; r. zru
žrěs (ale inf. nový: žrať), pol. žr§ žreč, sin.
žrem žreti. — Κ tomu subst. žrout (mor.
žhrút > žgrut; žroutný, mor. žrútaý; s
hanlivým pa- po- je pažroutný po- > pažlutný
po- vyběračný, pův. hltavý, žravý) ze
žbr-qt-t, s příponou jako v part. pres., ale
bez j, a laš. žrun (-un jako v tah-oun apod.).—-
Jednoduché sloveso má již stč. druhotnou
flexi žeru žráti, v níž si stupně žer- žur-
vyměnily místa; tak i luž., ale tam se sloveso
zdvojilo takto: hl. žeru žráč, dl. žraš žráti,
hl. žreju žreč, dl. žres píti. Zdá se, že tento
vývoj způsobila nějaká analogie, snad výraz
pro „polární" (protikladnou) funkci sráti,
arci v hrubé řeči. Sem patří žrádlo, žravý,
ožraly, mor. nažhratý napitý, sic. pažravý
hltavý. Od žer- je obžerný, mor. ožgera opilec,
dloužení e > é v ožírati atp., z dozírati
mor. sic. postv. dožer (a) zlost; sic. pažerač-
nosť; žíravý je asi ze zžíravý. Zdrobnělá sic.
zažerkat si, mor. pažerkovat > spaderkovat,
spožehovat mají příponové k. — Psi. 3. sg.
žbrctb = stind. giráti pohlcuje, kořen byl
původně dvojslabičný gHer9-. Baltští na
zobecnila ger-: geriú, lot. dzeru piji. Význam
byl 'pohlcovati, polykati' ať jídlo nebo pití,
stopy té dvojitosti jsou v č. ožrati se = opíti
se, laš. žhrať je žráti nebo píti nenasytně,
sic. žrať píti Hviezd. 3.488.
žráti (se) 2°: mrzeti, trápiti, hněvati (se),
dož(h)rati (se): to mne žere, to mne dožralo,
nedožírej mne, kdo by se nedozrál, val. žranice
hádka SvK. Postverb, dožera = kdo
dozírá. — Vzešlo z žehrati se s kým (Štítný:
nežehři se s svými dětmi), z významu 'hněvati
se\ V dlouhých tvarech jako dožehrati
vypadlo kořenné e, čímž byla otevřena
cesta ke splynutí se žráti 1°. Tím původem
se vysvětlí i h, které je tedy doma např.
v han. dožhrat (se) dozlobit (se) KpU, ale
pak přechází místy na Moravě i do žráti 1°

žúdr
731
žvápat
a cítí se tam jako zesilovací prvek (: žráti I
nenasytně), je však vždy jen v tvarech
kmene infinitivního.
žúdr žundr žumdr žúdro: na vlastní Hané
kdysi rozměrná krytá předsíň, vysunutá
před vlastní stavení jakožto zvláštní křídlo
budovy (obraz v Čs. vlastivědě III za 128,
monografie v ČVSMO 54.33); poklesá na
žoudro, kůlnu na trakaře a jiné nářadí Jg;
jinde (již. Mor., záp. Slov.) pouhé vystouplé
ostění vchodu, zpravidla pestře olíčené
(jiné názvy: paža šija kapl(ic)a síňka gánek
výpustek předdveří klebetnica, Václ. 115,
žebrcífina PS). Zdá se, že přejat od severu
(Narodop. výstava 105), žúdry měli i Němci
např. na Broumovsku. Přesně nebyla cesta
dosud zjištěna. Žúdr přes žoldr je z nějakého
nářečního tvaru něm. slova Söllner, což je
z lat. solárium. Jiné přejetí je želíř (viz).
I u Románů jsou názvy, vzniklé ze solárium,
přeneseny na strop, půdu, síň, vchod do
domu, střechu, špýchar, ba i na stodolu.
Původní s. bylo, jak ukazuje jméno (od lat. i
sol, slunce) výslunné místo, kde bylo lze se
vyhřívati; bylo tedy nahoře. Na tuto polohu
ukazuje podžudří (val. pod Maky tou), což
je stropová plošina vysunutá od střechy
daleko nad zápraží; je nesena dvěma
stropními trámy, prodlouženými a vybíhajícími
nad vchodem do domu asi do vzdálenosti 2 m
od střešního okraje; chrání osoby, stojící
před vchodem, od nepohody (V. Pražák
NSSA 9.94).
žufan, šufan mor. sic: viz šouf.
žucha: mask. sic. žufeň, už 1498 (AČ
10.503), č. zufna 16.—17. stol., polévka,
zvi. vinná; i žuf(k)a. Ze střhn. säfe fem. t/v.
Sem tedy dámo val. žucha brynda, s
hanlivým -cha.
žuchati: při nárazu vydávati temný
zvuk PS; čuchnouti; postverbální interjekce
je žuch, žuchs. — S-ové intensivum ze zvuko-
malebného základu zu.
žula, jě. žola, klad. žmola. Sic. zula. Asi
z něm. sola sole sol (= Sohle, nyní spodek,
zvláště nohy, podešev), jak horníci nazývali
neproniknutelný spodek pod těženými
horninami (v tomto významu přešlo k nám
jako žuol žuola žula žula, tak v Kutné Hoře
15.—16. stol.). Přijato do vědeckého
názvosloví za granit, neboť ten je v nejspodnější
vrstvě, v prahorách.
žulik 1°: dareba, šibal, viz šuliti.
žulik 2°: šiška z bramborového těsta.
Je totéž co šidek, viz súlaí.
žuliti šiditi: viz šuliti.
žumpa, sic. žumpa, nář. i žompa. Pol. zqp.
Z něm. Sumpf louže, jímka na vodu.
župa, jistý správní okrsek, mělo však i jiné
významy (sch. zádruha, pol. solný důl, ·
soli var aj.). Jen u záp. a již. Slovanů
(a z.-ukr.}. Κ tomu župan správce župy
(sch. zupnik i = farář), z oslabeného *žpan \
je sch. A5.—16. st.) špan, z toho pak
mad. išpán (to pak přejímáno do sic. s
významem 'šafář'), a něm. Gespan. Podrobná
historie těchto slov dosud chybí. Zdá se,
že župa bude asi označení pro územní
jednotku kmene. Pokládalo se za slovo cizí,
župan byl prý i název chánských úředníků
u Avarů a turkotatarských Bulharů; na
nápisu ze Szt. Miklós je to však vlastně jméno
Čoban (Šm. z Németha, MNy 18.7). Nejasné
je, patří-li sem i stsl. zapište náhrobek, hrob.
Ale župa nelze oddělit od sthn. gawi, gewi
(nyní Gau), stangl. gě t/v, dále od stangl. grě^p
širý, rozlehlý, konečně ani od lat. págus
(přesmyk souhlásek!) župa, okrsek, obec.
Není vyloučeno, že všechny 3 názvy (págus,
gewi atd., župa) jsou převzaty od staršího
předindoevropskóho obyvatelstva; pro
přejetí svědčí přesmyk v latině a neshoda
samohlásek. (Jsou i jiné domněnky. Staré
spojení, pro mě nepřijatelné, s ř. γνπη
'podzemní obydlí' hájí nejnověji opět Knobloch
ZfS 7.302.) — Pán župy byl župan-b,
kteréžto slovo je možno vysvětlit ze župy ραητ>
haplologií; je však možno viděti zde i
příponu -ant, jíž by se rovnalo lat. -änus
v Rómánus ap.
župan. Arab. gubba 'bavlněný spodní šať
se dostalo do románských jazyků, viz jupka.
V nich byla vytvořena odvozenina fr. jupon,
it. giuppone atd.; z ital. pochází naše župan,
tak je i p. br. ukr. rus. sic.
župica: viz šuba.
žúr msl.: dříve polévka zvaná v Čechách
„kyselo" Jg, mor. žour Jg, žúr nyní přenes,
kal, bahno, pomyje, sedlina v tekutinách,
kalné pivo, zažiířený zakalený. — Sic. žúr.
Pol. zur, hl. žur kyselo, r. ukr. žur kisel
(nakyslý letní puding z ovesné mouky
a ovoce), sin. žur(a) syrovátka. — Ze sthn.
sür (nyní sauer)-, dosud něm. nář. Sauer —
kyselo.
žúřit msl.: požúrií sa (han. -ó-) pohněvati
se, povaditi se. — Sic. nář. žuvraťsa vaditi se,
pd. a stpol. zurzyc si§ hněvati se, nyní nář.
i szurzyc, ukr. žuryty rmoutiti, starost dělati,
r. žuríť domlouvati, peskovati. — Málo jasné.
Spojuje se se sti. ghorá- hrozný, ukrutný,
zlý, a s gót. gaurs smutný, zasmušilý. Viz
i žehrati.
žvápat, žvampat mor.: tlachati; sťové
intensivum žvástat; jsou i další útvary, ale
ty mohou být, aspoň některé, výsledkem
křížení se zváti (viz tam, význam č. 2°). —
Poněvadž -p-atl není u nás příponou
slovesných odvozenin, je nutné aspoň toto
žvápati pokládati za slovo jiného původu než
zváti. Máme za to, že je příbuzno s lit. vapü
vapeti žvaniti, mluviti zbytečnosti, isl. vafla
a bavor.-něm. wabéln t/v. Žvapati má
náležité iterativní dloužení v kořeni (ä proti
lit. a); z je bud prostá zesilovací předpona
nebo ž- od zváti. Viz i žamputa.

zváti
732
žvatlati
zváti, stč. žuju zváti, nář. zvu zváti nebo
žuju (las. žvaó Lp) žuť (zouti PS); iter. -žúvať
(v. níže); žváč, zváni, žvanec od partie, zván,
odtud žvancit (mor. po- pohrýzti). Množství
expresivních odvozenin s novými příponami
-chati -chlati -(h)lati -mlati -mrati aj.,
připojenými bud ke zva- žvý~ (y nejasné) nebo
k žu-: 1° žvýkati = žváchat žvejchat žvíchat
žúchat žuchlat žúlat žumlat žudlit, hltavě
kousati = žuchlat, pd. éuchlec pomalu jísti.
2° tlachati (srov. stč. zváti, nč. žvýkati t/v) =
žváchat žvýchat (zvi-) žuchlat žumlat; sem
zařadíme i han. sváček tlachal Kp. —
Přenesený význam (ale bez zvi. přípon) ,,pře-
žvykovati > stále o témže mluviti
(nepřejícně, závistivě), domáhati se dotěrně" je ve
vslc. ožuvac pomlouvati Bf, mor. obžu(va)ť,
o- doj pře- se, zm. dožívat se; přesahuje do
již. Čech: vožívat ČMF 16.223 nepřáti,
vyčítati, odtud proniklo do Prahy ožívat Juda
NŘ 22.206 t/v. — Psi. žujq žbvati: sic. žujem
žuť, pol. žuj§ žuc, zw$ zwaá, hl. žuju žwac,
dl. žuju žué, ukr. žuju žu(va)ty, r. žuju ževáť
nář. žvu žvať. Odvozeniny: sic. žviakať,
r. žv(j)ákať, ukr. žvykaty. — Příbuzné je sthn.
kiuwan (nyní kauen), vše z *geu-. (Jiné
žvať žvachlat žuchlat žuhlat ap. viz pod
houžev.)
žvatlati, žvátořit žvádolit švádolit žvacholit
žvachtat žvandat žvanit: tlachati (žvatlat,
vč. žvachlat, žvacholit se praví o dětských
začátcích mluvení); vejžvara mluvka, žvanil
PS. — Je možno vyjít od žvatlat a žvátořit.
Jim je příbuzné lot. vatalät, vatelět, vatarět
mnoho nebo nesrozumitelně mluviti,
žvaniti. Výchozí *vatolati u nás dostalo
zesilovací ž; někde však vypadlo o. Expresivní
ráz slova přivodil to, že slovo bylo přefor-
mováno pomocí ch: žva-ch-tat, *žva-chnit >
žvanit, místo -tol- je i -chol-.

REJSTŘÍK
Při sestavování rejstříku byl z úsporných důvodů slovanský a zejména český
materiál podán jen ve výběru: z českých slov jsou pojata jen slova, která nelze
snadno nalézt (především slova z dialektů a deetymologizované odvozeniny),
slovanská slova jsou zahrnuta, pokud je to možno, pod praslovanskou formou;
slovenská slova, totožná s českými, nejsou ve slovenské části uvedena. Rejstřík
sestavila Věra Čapková.
Čeština
afina 410
aibiš 213
alc(i)přést 38
alespoň 38
almazia 349
alměj 35
alměř 35
almuzek 34
alou 35
amarela 379
amoleta 414
ancibél 37
anciáš 37
antracit 666
argyna 227
azur 322
-baba (vřimbaba) 533
babák (bubák) 74,
439
babouk 68
babuóár 439
5ác 1° 425
bacouch 41, 591
bacoun 408
6áč# 425
bacala, -ak 94
bačkory
(natáhnout...) 66
■bačky 41
δα/αΖ* 45
oagrá? 426
bahniti se 221
bahnúť 49
báhuba 40
bachanec 59
bachna 348
báchor (k)a 42
bachor 264
bajdat 42
bákadla 43
bakesa 675
bakoň 42
balabán 44
balácat 43
balásat 43
balcovať 442
balduvky 43
6aZe* 43
balina 43
baloch 43
balvište 235
balviť 43
balvoko 704
balzám 44
bambrdlík 77
bambule 43
banditi 432
baňdoch 432
bandur 432
bandurská 432
δαηίί 46
6ara 47
barabizna 46
6árař 707
fcarci 39
barchubel 47
bárka' 46
6arno 67
baroch 42
bar osa 51 ·
barousy 519
barovnice 60
bartoěna 48
barvasit 435
6asa 105
baslovat 42
bastón, -ún 47
6a^a^ 46
δαΖΖα 48
6aZor 432
bátos(na) 48
bazgřivec 436
baMal 43
fcaže 39
bazica 221
balina 42
bebelka 'veš' 66
ftecáZ 441
6éčZa 53
bedlení 67
bedlivý 49
begart 449
bechňať 50
bechnuť 62
bechovat 427
bechyňa 42
fee/cřZí 230
bejchovať 427
bejzovat 55
bekaný 42
bekhart 449
6eZ(ec; 712
6ě7aZ 44
bélenka 44
fceZes 43
belhati se 66
6eZifc, -efc 712
6eZ&a 51
bencovaí 62
6e#ďár 432
berchat se 66
fcerZa 'bedla' 50
beroušek 51
berunka 50
beruěka 'ovečka' 51
bestrman 162
beštráň 72
bezden 121
bezinka 286
Beznik 52
bezpečí 441
bezperák 261
bibulka 40
&*&as 54
6ί6ζα 150
&£&£ se 78
bidlovoký 67
-bídnouti 53
6íZe£ 43
bimbus 54
binkat 450
binovat 137
6tVeZ 47
6í*f«5 54
biskyt 452
-bízeti 53
blabuňka 74
6Za^a 57
6ZacaZ 56
blafati 41
Máma 645
blamatý 454
blamba 58
blamboryja 58
blamor 378
bláňat 57
blanda 56
Blanice 55
Blaník 55
blaňk(a) 'trámec'
454

734
btankai 57
blanket 55
Blansko 55
blavonit 55
blebtati ap. 58
blekotat 50
blesk 58
bleška 460
blescica 462
blgavice 461
blchtat 57
blinérky 71
6Zísfca 460
bliskva 460
6Z£zač 337
blizna 337
blombélat 44
bloncat 58
6Zone 57
blongat 57
bloěčka 462
bloumati 58
6ZwíZ 57
blúkat (se) 58
bluma 58
blundrat 150
blunka 74
bluňkati 722
blúznit 461
bluva 57
blvati 57
6o6áfc 74
6o6č^ 482
bobinka 74
bobkový list 58, 679
bobosit sa 75
bobtati 174
bobtnati 61
bogdál 94
bohdá 75
bohdál 94
bohdan 'čáp' 94
6ο; 54
6oZda 43
bolena 76
boleočko 704
bombík 151
bombílat se 44
bombolati 44
boniti 59
öorafc 393
borásek 393
borcuch 591
6orec 61
6oría 435
borúchat 47
borůvka 60
6ose& 59
bošec, -ek 59
6oZ&a 423
boubel 74
bouditi 666
boudník 75
bouchati 76
bouchor 498
bouchoř 498
6<ntót 66,76,371
6ožatáo 393
6ra6a£ 68, 206
6ra6ec 697
brábelí 125
brabenec 378
brabfljouk 68, 439
bráborat 699
6raóe 63
bradatice 157, 456
brach 64
brachňa 64
brakteát 68
bramborat se 699
braňkvara 325
brátošna 48
Brazílie 71
brazek 63
6rco 65
6rceí 381
6rc^ se 482
brčola 65
brdice 71
brdlavý 67
brdlení 67
brdola 65
brebentit ap. 512
brebeška 512
6rece 532
brejchat se 71
brejlavej 67
brejskat 71
brefídit 72
breptati, brebtati 56,
512
breštán ap. 72
brezalka 71
brezule 71
-breždovat sa 72
Brichta 71
6rZeni 233
brlombat 65
6rZ?/ 700
brmbat 76
brmtat 65
brnčeti 67
brochtat se 69
broubiti 522
brouliti 62
brožek, -ec 511
brožyó 484
6rsa£ se 66
6rs7 60
6mčetá 68, 70, 381
brůna 68
brunclák 497
brunetek 69
brundibár 105
-brundit 69
brunkati 68
bruntnák 70
brusec 'utěrka' 407
bruslek 69
brustflek 69
bruškvorec 501
brúzgat sa 69
brychati 69
Brychta 71
ör^'a 66
6r?/Za 73
brýňat 71
bryzec 'vřes' 702
6rzáA: 701
brzanec 701
brzelka 71
brzicě 71
brzlica 69
(při)brznút 702
brzdalka 72
6ržcZí sa 72
brzlica 69
6ra& 63
břančit ap. 72
6rasa 'vřes' 702
břečťák 72
6red 702
blednouti 532
brejchat se 71
břen(dák) 381
břes(k) 'vřes' 702
břesat se 66
(o)břesk 69
břesčál 'vřes' 702
břetenice 702
brezalka 71
březec, -ek ap. 702
březula 'vřes' 702
6režeZéí 702
břiežditi se 72
6rm 131
břinčet 533
břinká 381
břinkovka 131
břískati 702
břišcéti 71
Břísíany 72
6fi&cc 73
břitevnice 'slepýš'
702
6fífcw 187
břítoví 436
— bříždit se 72
břizec Vřes' 702
ftfwá 69
brunet 72
6ι/6αΖ 78
bubaráš 74
6w6ec 404
bubinka 74
bubolec 74
buclák 497
buclatý 70, 497
bučat 56
6wčefc 60
6wčeč se 179
budník 61
bugdal 94
6wc/& 59
bukanec 498
bukvice (na
chomoutu) 498
6 wZa 62
6ttZa£62
bumbulat 44
bumbuti 289
bumtavý 383
bumbík 151
6wna 383
buňák 105
bunclák 497
bunzirovat 113
6urďa 160
burkat 77
burkus 77
burtlík 593
6wrí/s (silný jako b.)
77
6wrmffcja62
-6ws£59
6wsW 62
bútlavý 61
búzka 52
buzírovat 113
býčák 78
bygan 54
bykovat sa 450
6?/voZ 78
bzdurak 706
6zena 445
Bzenec 52
6zóZ& 79
6zwra 105
bzuncák 105
cabak 80
cá6aí 81
cabořet se 98
cabořit se 81
cabrat se 83, 92
cábrlinkovat 92
cabmy 81
cabruša 81
cabuřat se 81
cábyky 81
caceA; 82
cackat 92
cacný 81
cadrna 304
ca/aZe* 139
caflikovat se 81
co/dr 80
ca<7a 80
cagala 80
cahoň 80
cahorky 81
cáhoty 81

735
cahy 89
cachati 80
cachmat 120
cachtat 80
cahřňat 184
cajn 80
cáfc 82
calach 80
calap(at)ina 80
calatka 80
calenka 80
calikovat 82
ca/cm 80
cnlovat 91
cálovka 80
calúsit 80
camboří 81
cambus 79
ca(m)fmoch 80, 139
camfour 80
camouch 567
camour 567
campáry 86
campati 81
camploch 90
can 109
cán 81
cancár 700
cancati 80
cancorák 89
cancorka 80
candat se 318
cangál 80
caniti 80
cá/? 81
cápa 92, 94
capa?·* 86, 153
cápati 'těžce jíti' 92
captf 94, 636
cápota 92
capouch 508, 567
caprtat 81
capuch 567
caráty 86
cargan 80
— car pat 81
cásatá 408
cé&^ sa 79
ceconit se 79
ceč&a 82
ceťjron 79
cechlit 80
cejclík 82
cejto 109
cejtt $0
cejnek 'oční zábal' 86
cejprat 83
cejt(lík) 84
ceknouti 88
cel(e)doň 82
celetka 80
celklíř 84
ceZpač 83
ce&Ze 80
cemperovat 84
cendelija 82
cenkovat se 83
cépfca 86
ceplík 89
cepovati 84
céprač 79, 83
ceráty 86
cerbulát 84
Cerekev 87
Cerekvice 87
cergulát 84
cermovat 84
cernovat 84
ceč 87
cetkovati 82
cetólt' 88
céva 'cívka' 84
cevenUi 88
cť&fťj/ 84
ctáa 84
cícefc 82
cicfca 84
cráZač se 82
cicmat se 82
cicmužiček 384, 660
cifvnda 87
cifirinda 87
cigánit 93
cigánka 105
cihlička 724
-čichat 86
dehtovat se 86
cikorikafe 87
cilifinda 87
cilinkati 86
cimbuřáky 86
cimnót 101
cimprláček 98
cimrovat 84
círato 86
cinaný 92
cineřa 87
cingat 86
cingrlátko 86
cinifál 86
cíp/ 84
cipúch 567
cirifáty 86
cičra 87
citvar 85
cí??&a 84
ctóa sté. 546
c/ón 200
cloniti 556
cZw6a 557
cmer(ka) 88
cmírati 106
cmírdat 106
emoch 730
emofc 717
cmrdnout 561
cmrchtat se 380
cmrndat 106
emukati 382
emuditi 280, 561
emuldat 90
emunda 561
cwmr 524
emurkat 362
coaa^ sa/ 89
cograč 108
co/in^ 108
cochtiť 80
cokitle 90
colencovat se 90
coZ% 90
combolec 508
conigl 722
copardy (je to na) 81
copouch 567
čouhat 89
couchati (se) 89
courati 90
cpeZ^ 620
crZe 92
crpkaí 98
cfóíi 101
cubřiti 84
cucati 90
cuc(l)ati 82
cucmati 82
ctžďťtí 85, 90
cwá7e 304
cudovat se 85
cudra 304
ctí/iaí 90, 108
cuhnit 90
čuchat 'plísnit' 85
čuchati 89, 504
cuchna 90
cuchta 89
c^&a 592
cukabába 303
cukubába 303
cw% 89
cwZefc 84
culifmda 87
cwftfc 84, 508
ctín 89
eundati (se) 89, 90
cupanina 91
cuplík 84
curcéc 719
cwnfóA; 593
curifinda 87
curkat 89
cváchat ap. 91
cvachat 91
cvachýňat 91
cvaknout si 91
cvalík 593
cváňat 91
cvaňhat 90
cvankat 91
cíaZ 91
cvímč 86, 717
cvirákat 92
CVO& 91
cvorník 598
cvori/ 80
cvrčala 92
cvrgať 92
cvrknouti 92
cvrliti 92
cvrndat 89, 92
cvr(n)kati 89, 92
cvrnované niti 545
cvůrka 598
cvunČe 720
čabalák 94
ča&cm 179
čabiruvat 92
Zabořit se 98
ča&r 108
Zabrati 630
&íW% 93, 94, 153
čacorka 80
ČaČíbába 303
Čackovat se 92
čáčňat 80
čačuřit 109
čáaač 80, 92
caaeZ 623
čagotat 148
čáchat 80
Čuchnouti 92
čachor 720
čajznout 100
cátó 80
Čáknút 92
čalápat 94
čama 645
čamcet 94
čamět 94
Čamlat 94
čamour 567
čamous 567
Čampat se 94
Čample 94
čema 93
Čananý 92
Čančit 94
Čančor(k)a 80
čanara 602
č(v)andrat 80
£am'£ 94
čaňkat 94
čap 97
čapalka 79
έαραϋ 94, 600
čápaty 'rousnatý' 81
čapé^ 97, 320
Čaprak 92
čarač 92
čarbať 95
čárovat 92

736
čářit 92
čatr 604
čava 637
tužit 587
čbrlat 71
&Ma 587
Čecerka 80
čečelice 202
čeóeřiti 100
čečňovat se 92
čecAa 101
čecher(ec) 202
čechlat 96
čechman 99
čejchnout 314
&&at íoo
tělesno 96, 100
čeZes* 96
čelusňa 96
čemejrati se 106
čemejřiti 106
čemek 586
čemeliti se 106
temer a 106
temerka 97
čemka 586
tempel 98
čempíle 98
templak 98
čemprle 98
čemřiti se 605
Čepák 98
tepaná 586
čeperati 106
tepice 94
Čejrátá 97
čep&a 587
čeplíchat se 83
čerbavej 99
čerdavej 99
čerdivej 99
čerepaňa 586
Čerchan 99
čerchat 625
- čerchat 96
čerchman (t) 99
čerfca 95
Čermák 99
Čermná řeka, osada
98
černigal 98
Černobýl 78
černost 99
červiště 99
červeny chvost 211
červer 'červ' 99
červivec 99
&ftt 'štířiť 627
<?és99
česwZe 606
fóř&a 95
tór 604
&yer 'červ' 99
Č0ra£ 138
&6a 84
&6ač 577
&6Λ 79
&6r 108
&&rař 625
átóatt 109
Ä&7 84
čičirikat 104
&čtó 302
čičmuliček 660
Čičúrem 109
&da 588
čitf^ 588
^Zo 104
Čichati 104
číc/&ač 'štípat' 626
Čichnouti 104
Čiknút 'skytat' 615
čí«« se 104
Čáfri?/ 96
Čimrati 106
&w 387 ö
&wa 103
Čin (čJany 92
Činovní zub 657
Čiperati 106
čipýrati 106
&rofc 87
Afří se 627
čisZo 'krojidlo pluhu'
107
Čísnout 'udeřiti' 95,
101
čísnouti 'ukrásti' 100
čistoniti 104
Čistovaniti 104
&£&a 101
čitelný 104
cw 104
čížfefcj 104
&žba 102
čizíček 589
(je) čižmo 104
Čkajovat 611
Äfeatf 'skytat' 615
£tó se 96
čfceta stě. 546
Čkmor 615
č&or 615
člampat 616
Článek 106
Články 105
cTa^aí 616
c7ocfaa 616
&ope& 105, 580
čloupnout 616
c7t*6a 557
Člupeň 580
čmadit 93
čmadliky 105
čmuchat 348
čmahó 617
čmáhovitý 562
čmachtat 617
čmajdati 105, 427
óma& (chodí po cma-
ku) 349
čmanda 350
čmánet se 348
čmárat 105, 348
čmarygaí 105
čmejdlán 105
Čmejlati se 106
erneue 106, 503
craeZ 106
čmeVti se 106
čmerhák 105
čmerka 88
čraerč 99
čmikat 730
cmírati 419
čmodrchat 618
Čmoldán 1Ö5
čmoudit 93, 561
čmouha 562
čmouliti 377
čmour 524
Čmourati se 106
čmrlák 105
čmrňa 105
^mi*ď^ 93, 561
čmudla 619
Čmuchat 'čenichat' 97
čmuchat 'žmukať 730
čmunda 651
čmuřit se 201
čraýr 106
čmýrati 106
Čmyrdica 88
Čňuchat 97
čograč 93
όΌΑα£ 93
čohýcat 93
cOm6é 107
čouditi 93
čouhati 102
čoucha 108
Čpavek 107
épeftť 620
čpýrati 106
cVcÄa 95
črtati 95
äf&to stč. 546
&em& 624
čtverec 107
Äw*' 107
^6a 'šuba' 630
άώαϋ 90, 92, 108
&*&* 'kručet' 297
&t&fó 303
čučmulik 384, 660
čwdač se 85
aafótó 93
ítóřa 619
čudnovat 108
áudra 304
čudrno 104
cmř# 93
čuchák 108
čuchati 102
čuchnit 90
čuchnut 104
čuchtat se 629
Čujný 104
cukat 'skytat* 615
čukytat 'skytat' 615
čulifinda 87
čumák 108
čumbrk 108
cwra&r* 108
čumec 592
čunda 108
čwwéí 108
&Φ 105
ówpefc 105, 107
ώιρέϋ 108
čuprno 104
tup(e)rný 103
čupřina 109
£t*r&í 719
Čurchat 108
Airíjfc 108
čuriti se 627
čurkem 109
čury-mury 95
čurýčkem 109
čurym 109
ífufřř 109
cW^ se 627
čutat 431
čuvik 310
čvachat 80
čvachtat se 80
&a& 310
ένά&α* 288
čvanat 80
čvandat 80
čvaňhati 94
cW 629
Αώϋ 636
dačto 112
<£aeíé£ 535
dach (aut) 109
dachamačka 109
dachmeii 121
dajdrlík 637
ďáfc 109
dalaman 123
dáma 216
damascénská (ocel)
110
damaskovati 110
damastilka 110
damastinka 110
damazina 110
damčit 109
damišky 709

737 "
danaj 635
danihelka 110
dantes 635
darazina 115
dareba 110
daremný 110
darmo 110
dařiti se 113
darmovis 110
ďoe 109
David (chváliti -a)
112
dawY 711
dávní kost 391
d&eZ 247
dé&atá 640
deberníček 50
rfe6Zaí 117, 640
děcko 117
dedefc 133
dédic 113
dědina 113
de/ten 113
dech 137
ději 118
dejbří 112
dejkat 111
dejmovat 111
dejvorec 116
děkovati 117
défotá 117
deZníJfc 'kůlna' 114
delovat 114
ořewa 121
dem& 'kůlna' 114
denník 121
depro 640
derázka 115
déré4 242
derestí 115
déró 242
derezek 'vřes' 702
desební (řeči) 52
devětsil 116
diamant 114
dífcať se 117, 640
di&ec 723
diblatise 117, 640
d*MJfe 109
ZWJfyJ 117
dimbat se 117, 640
dínicé 113
divié 119
diviti se 118
dévfca 116
divočák 117
dlabati 111
dřá6& 120
(na)dlábnout někoho
636
dlaboUit 120
dfZJa&at 120
d/ád^a* 644
dlachmat 120
dlapa 645
dWpií 636
dlasek, dlašek 120
dlasmat 120
dlaščka 120
cWavié' se 120
dZaž&a 120
dlážditi 120
dlažiti 120
dZecto 121
d/esA; 120
dleska, dleška 120
cř/estefc 120
dfttí 114
dloubati 119
dlubati 119
dmuchati 124
dmýchati 124, 358
dnes 114
dno 409
do&rá fcopa 'veselý
člověk' 307
dobrodiní 118
dobronika 123
dodýždža 466
dohad 154
docfc 110
dojem 231
dojemný 231
dojfeíi 231
dojíčit 498
cřoA;acř 305
dokládati 134, 251
dokořán 279
eřo&wd 305
eřo/e 134
doZefc 680
doliÓný (předmět)
331
dotál34
domatiókovat (se) 375
doňat sa 231
dosíci 535
dosicá. ma bída 644
doskoó 547
dostatek 573
dostati 575
dostáti Čeho 135
dotěrný 659
doutnati 662
doubati 132
doupenec 124
doupnák 124
douškem (vypíti) 133
dováděti 687
dovážit si 688
dovedný 685
dovírka 124
dožgarovat 574
dožívat se 732
dožu(va)t!32
drábec 125
drabica 125
drabina 125
drábník 65
drnč 132
eřrač 'ras' 126
dradaržan 125
drahniti se 125
drahoty (dělati ~)
713
drachna 506
drajda 649
dra# 126
drandati 649
dranice 126
dranč 125
ťžrajo = vrap 698
drápati 129
drápolit sa 126
drasJfÄ^a 126
drástva 126
draščyč 126
dravý 126
ďr&cztí 128
drbólit 127
drdlice 128
drdošit 127
drcatá 128
efr&íi 128
(ž)drcnót 128
drebolit 127
drečeti 650
drejždí 115
dremlovat 127
drganec 150
dr/wztá 128
ďrcftatf 1° 115, 618
drchmat 131
drchmat se 128
drcfaa 128
dríchmat 131
drkati 'otřásati se'
127
drkocati 654
drkotati 127
drfóatt 127
drmla 70
drmlíček 131
drmolit 127
dr motel 375
drmotit 127
drncati 128
drnclovat 184
drndálek 127
droft&i 128
drobiti (nohama) 127
drobkat 127
droby 475
dro/a 129
drochet 128
droliti 652
drowÄ 130
drpač' 127
dnioe! 128
drůbky 128
druda 127
druhdy 130
druka 719
družina 130
družiti 129
drvo 131
drychta 128
drylich 91
cřržetá 'třásti se' 127
držnoží 652
dfasa 'vřes' 702
dřach(t)ati 127, 131,
506
drápal 127
dřemeno 72
dfen 73, 584
dřenica 'prkno' 659
dřenice Odchod ledu*
669
dřepetil 127
dres 'vřes' 702
dřevní 132
dřěvotoč 99
dřezalka 657
dfö/a 131
drtá 'ras' 132
dřín 73
dřízdati 131
dřízek 185
dřizga 658
dřízka 658
dřkolna 128
c%s*ac" 131
duben 72
dubeňák 132
duběnka 74
dw&iť 661
cřwWíi 132
dubka 124
dubnák 124
dwéa 133
dudák (karet, hra)
135
dwdatá 133, 134
dud(l)ati 133
dmřeř 209
dudlavý 124
(vy)dudnět 662
dwÄ (jít k duhu) 394
duhati 122
duchht, -at 135
duchnút 660
důležitý 329
dumlati 133
dunati 137
duncat 132
dundat 133
dundel(ec) 209
dwpa 124
dupati 135
dupka 124
duplina 124

738
dúpný 124
důra 123
durák 135
durba 135
durditi se 135
durmati 133
duřmatý 132
dušný 133
duřeti 135
(Zrár^ 5a 135
dusiti 'trkati' 135
důsledný 553
duspivo 135
dusvíno 135
(Zwtáa 663
důtkový groš 133
aw*to 124, 662
dužina 394
dužina Ohnutá
deska' 133
dužnina 394
cZávocZ 687
dyksa 138
dýmati 124
dymnatý 137
dýnice 113
dýnko 121
eřř/čáfc 138
(Zí/sna 138
dýřiti 484
dz&eZ 712
dzingat 716
dzupat 135
džágraí 727
cZž&rna 722
ďžgrať 'škytať 615
džigat 727
džugat 727
džyvlik 109
ecřera 'jen' 220
β<7Γβ£ 36
eZtfcaí 164
eZma 'tramvaj' 601
eWe&or (&íZý; 314
emaíZ 559
era 36
erc-(darebák) 38
ertepel 63
fabián 138
/ac& 139
za facku 140
* fackovat práci 140
fačáda 140
/a&ř&ř 139
faóárna 140
/a/rať 40
fafarna 139
fafulek 209
fagan 139
fagola 141
/aj&a 141
famferovat 141
famfoušek 431
famfrda 140
fanatik 140
fanfola 431
fanfulek 209
fangura 139
fanka 139
fánka 431
fanoušek 140
faňura 139
fantasmagorie 347
/ara 457
fedrovať sa 146
/e/Zač 49
jfé/ra 142
femfera 141
fendovati 140
fentovati 140
fernajs 141
/eatf 141
ficinda 87
fidlovačka 142
fidlfovjati 617
fifarka 141
/Z/oZeZ 142
/Z/raZ sa 146
figurovati 142
fiklovati 142
filipus 142
/řřowa 449 '
fimfák 142
find(r)a 690
finfjera 433
fintiti se 146
fi(j)ola 142
firnajs 141
/wwZe 141
/rfc, mí* rác£ ~ 146
^á<5 143
/řa» 144
./Zog 143
./Zagra 453
/agraZ 143
./Zá&aZ 139
,/ZáfcaZ se 144, 318
flákot (in)a 143, 616
/afcsa 143, 616
flajdat se 318
flampor 196
/Záría 143
flanda 144
flandati 318, 454
flaňhářit 145
flast(r) 389
flauta 144
,/Zaza 143
./Ze&íi 144
./ZéW 144
fleknouti 144
flekúnat 144
fligna 142
flinknout 144
/ofc 144
flonda 87
,/Zonfc 144
,/Z^car 463
/#o& 403
/rmír 403
fňutrat se 403
/oZgra 145
forber k 145
forman 147
/orZeZ 145
fořpon 145
fosátka 539
foukati 466
fouňa 147
frajer 146
fráňhářit 145
/ras 1°, 2° 537
/rÄba 147
fremačiť 145
frföak = sršeň 572
/rgráZ 147
/rgtáZ 146
frimačU 145
/Wofc 147
jfrtóa 147
jfrríaZ 146, 206
frncoch 139, 700
frnčeti 146
frnda 146
frngat 147
frnkati 146
frňous 139
/n/cř 145
fryvort 147
/rt/z 146, 147
fryžal(k)a 71
fučeti 145
fufcikovat 147
Jfy/fójfc 209
/w/naZ 142
/imťZeZ 209
142
nemít ani fuka 144
/m&# 148
fůry ja 147
/w«sa& 'usaď 670
gabat 153
gabrňa 149
gaglať 150
gagoň 293
grágror 148
gágoš 148
gajdat se 156
gajsať 156
graZaZ*/ 236
0áZač 149
gráZefc 148
galenúi 150
palety 236
galgan 148
galgať 150
galiga 236
graZ% 237
graZófy 236
galúnek 237
galváč 149
graáa 148, 239
gráV&a 105
gancovať 150
ganduš 239
gangal 148
gramZ 239
gánka 239
ganýr 239
grasač 153, 244
graté 153
gravaZ 246
aáuér 246
gr&eZec 712
gebirek 150
gféTwZ sa 79
gébovať 711
gre&ra 112
grécaZ 248
gecan 248
grécaZ 253
gecgal 248
gečmat 163
gedrgel 663
grégrZaí 314
gegýňat 153
gegzit se 153
gegzulka 726
gejcal 248
gelcať 150
gemba 179
gemcnút 150
gemlat 149
gemsik 238
genestra 216
gengela 150, 314
gensík 238
greraä* sté. 151
gergelica 66, 651
gerovačyna 249
gevěrec 316
grébas 54
giglat 314
gichnút 150
fffetóft 120
glabízna 251
grZaca 288
glaga 250
glama 645
glamor(a) 251
aZán 167
grZán 150
glangavý 114
glbana 291
gZ6aí 260
grZcaZ 253
gleckať 253
glembat 149

739
glempat 149
glenek 258
glentat 71
glimat 149
glin 257
glintat 314
glintat, glintit 71
gtó 250
gJo&ať 260
glocek 250
globan 317
glohnit 258
glonět 250
gr£on<7 150
g/w/ (pivo) 169
0/va* 260
^vať 260
gómai 716
gombélat 45
gomola 271
gongola 314
Gorazd 510
grabt/ 288
grabatý 395
grabate packy 151
graca 288
grace 288
gracka 288
gracón 125
grád 8tč. 151
grágorat 699
grajdat 150
gramol 251
grante 289
$τδσ/ 291
grcať 297
grea 183
gre/í 291
grejdit 511
grémia 151
grep« 300
grepsit 127
greŽJe 152
^r&ř 292
grmela 151
grmla 151
grraře 70
grraoZ 184
grmolec 297
grna 293, 149
grócZ 151
grořa 297
grt/Z 342
grt*Z# 297
grumbír 63, 297
grum(b)le 70
gn/c 151
grýČný 131
gryndat, gryntat 71
gn/tá 533
gřandat 298
0«6aí 188
gřungaÓ 297
gucija 303
gt*&x 303, 183
grugZa* 306
gvMvára 677
gttzt/ 309
gváriť 311
g«/Ďae 54
grt/ftza 150
gyzd 194
gzinec 533
Λάδ 163
hablat se 50
habrlochy 67
hábrovat se 160
hacafirek 233
Aace 'stolička* 164
haČna 164
hadrabant 125
Λα/ο* 179
/^α/κι sté. 34
ΛαοΛΖβ 696
Aajcač 156, 174
hajdamaš 413
hájemství 155
hajflena 157
Aájttá 155
Aajfc 156
hajsat 155
hajhášit 162
hajtrog 604
hajzupai 180
hák á6á
hákovat 505
haksna 101
Aa&y #a% ap. 157
Λα/α 6αΖα 160
Λ^Ζαπί 163
halatač 175
haldamáě 413
AoZe 'oči' 158
holečka 158
halefaúa 157
halikať 156
ΛαΚίί se 'smáti se'
157,708
Λαίω 156
AaZtať 169
haltra 156
Aařva 168
halvija 157
hamár9 -ář 159
hamat 196
hambalkář 159
hamejžď 159
hamiš 159
hamoniti 196
hamparátí 160
hamptasit 159
hampr, (h)amprle9
hampelka 36
hamrať158
hamrazi 196
hamrazit 159
hamr(a)le 36
hamrně 36
hamtivý 196
hamvla 196
hanba 153, 159
handra 155
handrasiť sa 159
hafnjdrkovat se 15Ö
handzár 272
hanfešt 159
hanula 196
hanzalík 176
hapatýrem 176
haplasovai sa 159
haprle 165
harabiti 161
haraburdí 715
harach 161
harajcovat 161
haranges 516
Aaran* 125, 163
harantovati 161
harašiti 157, 602
haraždí 196
harbvla 161
harcati 155
harcovat se 184
harenda 38
harganáč 573
(h)arlaf 155
harošiti 160
harumpátem 176
harusiti 160, 161
harušňa 158
haruzniť sa 161
harvasiti 160, 161
hastrman 'ostrev'
420
Λα*ρΖβ 162
Λαία 162
Λα<ά& 162
Aatátá 162
Λαώώ $e 154
ΑαέΖα patlá ap. 156
hat(a)matilka 157,
162
haubice 179
hauptman 164
Aavwč 307
havalec 246
havizno 410
havlant 163
havořit 181
havolat 155
havoznit 155
Ä&eZec 247
Ä&eZifc 712
heblat se 50
Ae&Ze 164
heblota 163
hejeat 155
Λβ/*£ί pe^íi 163
hejduk 156
hejkat 164
hejnica 156
hejpovat 176
hejsek 'sýček* 598
heknót 164
helépat'165
heliša 335
helmelín 164
hemejřit se 106
hemejždit 165
hemelice 159
hemelín 164
hemišný 159
hemrlice 159
hemzati 164
heněmeně 164
henkat 180
Λβ>/ 176
Λβ>α* 176
hepčifk) 496
hepetit se 323
Aera 160
herman 270
herpiška 222
herumpácum 176
hesnouti 167
heeovati 164
Aeía 194
Λβέβ&έ 162
ÄevZe 163
ΛίττιβΖΙ 230
himpan 193
Λΐη 165
Aíncřa 171
hiěčerák 224
Uacnouti 166, 202
hladovénka 418
hlaholit 198
hladiti 405
ΛΖαβαίί 175
hlavní kost 391
ΛΖάζα 168
AZaváč 167, 499
ΛΖάζβ&, -ec 405
hlazkať 166
AZ'& 169
ΛΖόα& 169
AZeďétó 163
hlechnit 169
AZeJ&é' 168
hlemejzd 168
hlídati 167
ΛΖί&Ζβ 168
hlomejzdati 169
hlomouziti se 169
hlomo(u)z 377
hlomoz (in)a 159
hlomoziti 339
hlonouti 168
hloupý 476
hlouze 168
AZtafc* 475

740
hlupák 172
hlupiti 434
hlušicek 202
hlůza 169
Múza 168
hmácnút 202
hmatati 201, 347, 349
Arne« 165
hmitati 262
hmour 524
hmoldík 378
hmožditi 378
hmýrať 165
hmyz (a) 165
hmyzati 164
hňácat 201
hňápat 201
hňavit 151
/med 213
hnélkej 359
hnětenka 172
hněvús 697
hnípat 399
tó 172
/imzeč 386
hnot(uň) 644
hnouti 193
hobárka 181
hobezný 405
7w>6Ze 405
hoditi se 644
hoflanec 144
hofrava 174
hojákat 164
Ao;ec 190
hojnal 156
hojný 174
TioZas 157
holátko 175
/w« 169
holemý 157
holengat 180
holenku! 175
holeska 158, 175
holička 175
hoUkat 164
foZ&a 175
holobrádek 175
holohumnicě 175
holomúdec 175
holopiště 175, 451
holota 175
holovnicě 175, 190
hplovous 175
holumnicě 175, 190
homoňiti 159
hompat 180
fcómráZ 105
Λοη 171
honcovat 171
honem 171
hongat 180
honkat 180
hourat 180
hontrlat i 80
fco^/ 160
hopítat 262
hopsati 177
horázný 394
Horažďovice 510
ftorfo/ 177
hórmý 177
hosati 178
Äosasa 603
houbice 179
houska 180
houska 'pečivo' 191
houška 180
/&ow«£ 191
houleti se 157
houvar 672
fcovcwž 423
hovězí 181
Aož6éř se 180
ferafc 153
hrabati 410
hrabati se 182
/&ráoé 151
Arottttó 196, 204, 206
Aradät 388
hraněť (o plátně)
294
hranice (dříví) 182
hránka 160
hrany 516
fcraz 186
Aráz 182
/fcráz (dřeva) 183
hrazda 186
fcroně 526
fcr&oZ 184
hrbolatý 67
hrbolcovat se 184
hrcem 184
fcrfe 184
Ará7#á 183
hrdlouhat 183/ 330
/míta 614
Are/&'184
hremzati 204
ftmifc 527
hřmotiti 379
fcroo 181
hrochat 206, 506
hronejšit 524
hroniÓka 516
hro(ch)núti 187
Arom 189
hromotřesk 189, 397
hroutiti 533
hroužiti 188
hrozinka 520
hroziti (se) 186
/wOŽďi 518
Ärsfc?/ 165
Man 2Ö8
/w#6é 181
hrubián 152
&m6ý 302
hrušice 170
/wttfa 185
/wtizníta 188
hrynk 527
/w2/z Ίτ/ζθο' 528
hrýzek 185
ftrzétá 183
hrzký 165
hřápnúť 187
Afoín 725
ftfl>ítá 181
fcte&a* 181
hřebelcovati 187
Afe&en 1° 2° 178
hřebnáé 189
Afe&M/ 299
Afí&éci (nemoc) 208
hřídlo 'ústí nádoby'
719
hřímati 189
hUz(ek) 185
hříziti 188
Afížitá 188
hfúžiti 188
hubán 153
hubený 193
fat&ttt 193
/monífc 303
Jm&oč 169
fetwján 189
/mcaí 'sedět' 108
fa*&fc 190
hučeti 704
hučnica 189
hudať194
/mcíoa 180
/mďec 180
hudlanina 520
/mg;" (navrch huj.)
174
tójfaJ 190
hujšat 174
/mfc 170, 179, 189
hukotat 179
hula(va) 157
Ä 180
huluška 180
humpara 410
humpat 180
huncovat 17l
hu(n)drmanice 189
húnkat 180
hupky 176
tóra 176
/mraZ 190
hurgat 700
hurikán 417
husák 148
húska 'vosa' 697
tósaí 180
Jmfo 194
tóťa ftítá na Λ.^ 164
Awíaf 178
hutipa 191
huvatka 189
huzda 673
hvězda 'oční víčko'
681
ÄvtJÄtt/ 163
hvízdnut (kamenem)
693
hvizďzet 192
hýbanec 193
hýbati 194
%6a£211
%&&; Λ 'běda' 193
%&* 183
hýčkati 155, 164
%d 173
hyhotat 197
%jřa 164
hýmat 193
hyn(ka) 165
hynkat se 166
hypem 176
%zZíř se 345
hyzonit se 345
%ža 194
cM6 196
chabdina 196
chablat 200
chabolit sa 233
chabonit sa 233
chadraba 196
cháchat 197
chachomat 630
chachrňa 88
chajda 195
chalabala 156
chalastra 157
chalbat 198, 199
chalda 157
chaloh 191
chaltiti 196
chaluzna 158
cAaZwži
chalybaly 156
cTwimí 194
chamol 196
champrošči 196
chamtati 158
chamtiti 196
chamúlat 196
chaňkať (sa) 230
chápati 203
chápat se 537
chaprati 196
charaběli 126
-charlic se 183
charouz(d)í 196
charpati 196
char(o)uzna 158

741
charuza 196
charužd&i 518
chata 197
chatrč 283
chcípati 83
cheblota 163
chebzinka 286
chechrna 88
chemliť se 165
chemlota 163
chemziť se 165
chlabat 316
chláchotí 196
chlachtat 197
chlajdiť se 197
chlámati 197, 316
chlámnút 204
-chlamozdit se 196
chlampat 198
chlampor 196
chlamtati 196
chlápati 251, 316,
321
chlapit se 433
chlastati 316
chlasty 198
cMe&itá 195, 468
chlechot 254
cfdejždě 168
chlemák 167, 168
chlemejžd 168
chleptati 327
c^es* 255
chléstat 199
chlichtat 197
cÄZijöe 257
cWís* 168
cMópa* 209
chlopka 200
chlostivy 203
chluditi 200
c/iZum 200
chlupat se 209
chlupěti Viseti' 261,
287
chlupěti 'padati' 200
chmásat 261
ohmatati 170, 617
chmátrati 617
chmelak 369
chmerek 358
chmert 99
chmeřec 358
chmétnót se 354
chmorek 106
chmour 524
chmoustati 202
chmulit se 201
(vy)chmúlit 376
chmýrati 106
chňastnout 201
choboliť sa 233
choditi 405
chodomrež 202
chodíbaj 202
chochol 410, 606
chocholář '.škvor' 667
chojka 211
c/wtót 200
cholomet, -ot 209, 514
c/wZo; 204
c/w>% 204
cÄomeÄ 258
cäot?w?Z 209
chomolý 271
chomor 196, 524
chomůr 196, 524
chopiti 210
choptati 160
cÄdr 308
choroba 278
cÄor2/ = <?Λαη^ 197
chouleti se 285
chovirať 313
chrábší 205
chramolit 196, 204
chramostejl 183
chramostí 205
chramoldí 205
chramstnout 196
chramtiti 196, 206
chrápat 207
chrápati 206
chrapnouti 201
cÄrcwtf 208
chrásta 517
chrastaó 517
chrostal 517
chrostana 517
chrastavá žába 517
cÄrcw^ 196, 507
chrastit 196,204,207
chrástnout 207
chrastory 199
cfcraéč 207
c/w*6 183
c/ir6áí 187
chrbát 585
c&r&ť&znaí 206
chrbyjstnout 207
chremlit 206
chrentiti 196
chrkati 184
cArřáfc 203
chrmol 147
chrochtati 506
chromý 199
chronúti 185
chroptěti 204
chrouny 207
chrousták 301
chroustalka 301
chroustati 207
c/wo&£ 518
chrpútat 206
chrstálek 207
chrstat'207
chr stovka 207
c/ir&áZ 185, 207
c/w-í 'krbek' 296 4
c/w-táZ 207
carftfoié 510
chrúmati 204
chrum(k)at 207
chrůna 206
chrundí 207
chruněti 206
chrupák 301
chrupati 206, 301,
344, 527
chrupati 204
cfcrtwrf 206
chřapáč 205
chrást 205
chřečný 299
cÄfiö 183
chřibit se 249
CArifcí/ 208
chřieda 207
chroustati 207
chHaXek 207
chřtán 185
chrupán 302
chublat 202, 209
chubolit sa 209
cMda 202
chudomačka 630
chuchlat 202, 209
chucholák 'škvor' 667
cawZ^í 209
chumáč 202
chumek 209
chumel 147
chumelit 209
chumchal 209
chumlati 1° 202,382
chumlati 2° 303
chumtat 202
chunkat239
churavý 203
c/mrý 209
cJmč 475
chvestat se 411
dwíř 204
chvjadat 210, 674
c/bosí 282
chvostičše 282
chvrasten 205
chyběti 211
chychtat 197
chynut 211
chyplati 210
chyška 'šunka' 194
íaoca 226
ikro 226
imal 227
iňava 227
triovec 227
ťnďt/άη 'krocan' 294
ťn</w 220
ťář&ať 223
tsčrafc 228
já6Zo 347
jacZal «β 219
jadati == bádati 41
jaďéí 535
jácMo 231
jádřiti 214
jáhen 721
jahřivy 722
jachat 221
jak(i)koli 33, 215
jakětajn 34
jalgaÓka 149
jamel(a) 230
jancybel 37
janek 'zajíc' 709
jfa/iefc 'honzík' 176
janestr 216
jankoštěrý 103
jaráéek 508
jardat 217
jargat 217
jarmara 35
jarmica 217
jarý 7ß, 227
jařab(at)ý 223
jářka 531
ycw 218
jfáeaí 218
jcweÄ; 218
jaskotat 218
jaskula 218
jaskřabit se 224
jaěčera 224
jaécwr 224, 627
jřateJ 'datel' 111
jatruše 218
jaza 225
jeď 220, 230
jeóáfc 'jebák' 219
jfecřáfc 'jícen' 228
jedibaba 225
jednati 220
jfecft/tt 220
jej(da) 34
jfefc 219
jelonec 336
jeleni hubka 320
jelimán(ek) 222
jemčina 231
jřemeZí 230
jemine 226
jemný 231
jen(om) 220
jferae 220
jenestr 216
jenym 220
jefabit se 224
jeskyňka 225

742
jestli (že) 232
ješut 224
jetel 646
jetelec 'datel·' lil·
jetle 686
jetlička 328
jézumankote 226
jezůvé 218
jezvina 225
ježibaba 225
jícen 228
jícZ 193
jříc/M/ 228
jííraeZ 227
jinoch 232
jftpZe 232
jiřiček 'rorejs' 517
jískati 691
jiskra (másla) 226
jiščič 213
jíá&a 226
jitec 228
jitrnice 218
jfmefó 430
jmění 366
Joctó 221
jcy&zť 221
jřonáfc 232
juchati = jechati 221
jřwfcaí 730
jWía; 227
Jt^éZ 226
južit 226
fca&áč 426
fca&aZ 246
Kabeláč 149
kábelatý 264
kabelka 149
kabelna 233
kabonit se 233, 239
kabousiti 233
kabza 265
kacamajka 233
fcádéV 246
kadlátko 243
ßadZe 235
kadrnožka 427
kadúbek 234
Jfea/é 246
fca/ra* 311
kahan 243
kahanec 'hrnec' 242
' káhati 148
fcacA 244
kachrat 311
ftajda 246
-kajdat 148
kákábus 233
kákati 311
Arafceé 235
kalaba 235
kaXaba 149
kálabisovat 250
kalabií 250
kalábřinec 233
kálačka 252
kalanda 148
tóaZ* 252
kalcištejn 545
kalenda 148
kalenderija 148
kalenice 235
fcataáč 252
kaliba 149
fcafó&Y 236
kaligovať 236
kalkán 149
kaltoun 236
kaluha 237
kalup 149
fcató 635
tóý 395
kamba 149
kamdřie 236
&araté 237
fcamjo 709
kamýk 237
kamyě 237
kamza 241
kamžiti 547
kanava 238
kancajírek 233
kancour 80
kancíř 239
kandat 311
kanděravý 234
kandrasiť 159
kaúhati 239
fcaml 311
fcan&a 239
kankléř 238
kanútka, kanótka 240
fcanra 273
kanýr 149
kapánek 239
&a/>atá 2° 93, 239,
422, 613
kapindra 240
kaplun 'kapoun' 240
fcaprZe 239
kaplan 240
fcára 243
karabina = karabáó
241
•karasit 296
ßar&a 276
kardati 242
kárník 241
fcarpať 296
&arZw& 234
kartofel 63
karuka 241
karvaó 241
kasalický 244
&O0& 244
fcasraw 571
kašakút 397
kaěník 244
kaěprlata 622
tóě 154
kateřina 123
tór 149
katulúčat se 282
tó?í£a 234
kavačoun 232
kaverna 233
kavřinec 233
kazabajka 233
kazamajka 233
fca2^6 287
&&eZ 291
kebule 150
kecanda 265
fceca* θβ 253
kedan 313
fcetfrZe 235
fcéVZa* 314
kechrňa 88
fcej&a* 316
fce/cřa 313
άβ/dgf 148
kejhati 148
kejkl(ov)ati 314
kejška 'hrst obilí'
316
kelina 150
feeZ&a 314
fceZwý 252
fcepe^a 150
kepiť sa 79
fce&rZífc 288
&ef 288
fc/**34
kfretovať se 146
Hčáfc 312
kičišpondr 452
fciváZ 246
fcwás, -ßa 96
klábanos 251
klabera 253
fcZafeéZi 202
klábonosý 251
klábrnosý 251
klackovati se 250
klacmuda 376
fcZá<5 252
Hač 253
Klacany 253
Kla6ary 253
kladka 252
kladný 251
klajdat se 250
fcZafc 253
klamfýř 254
klamon 251
klamořU 250
klampačka 251
klampajzna 251
Jfcfancáfc 250
klancát 250
klaněti se 258
fcZam (nemoc) 252
klanozobý 252
klapoty 251
klapěna 251
fcZapéZ 198
klapouchý 251
klapoušet 251
fcZá* 250
fcZatóa 257
fcZáíefc 252
klátiti se 150
fcZátá 284
ßZ&ifc 259
fcZČ 260
klčnati sě 260
klebetati 255
klebuzňat 250
klechtati 254, 258
klejicha 254
fcZejí 150
fcZefc 253
fcZefc 253
klekotati 258
kléměti 250
klempáč 255
klemžiti 257
klepati 200
klepina 257, 29£
klepouchý 251
fcZesßa 120
£Ze# 120
kleštice 120
tó 248
JfeZeZ&a 257
fcZetáa 253
klévař 254
klevera 253
klevetina 254
fcZÍ (n/fcí; 254
fcZífcaí 257
klibonos 251
klícat se 250
fcZícefc 250
JfeZíčeZi 301
AjZícíZ *e 253
kličkovat se 250
klicoun 250
klíó(ek) 248
ßZioW 248
fcZ^ní/ 260
JfcZígrať 250
fcZtá, 254
fcZt*tó se 260
klimšfusjovat 257
klindaČ 71
fcZinfcrt 71, 86
fcZípé 208, 255
JWÍ&é 168
fcZÍ#fca 120
fcZoceife 250

743
klok 258
kloktati 254
klombadlo 268
kloměí 250
klomfar 254
klomit 250
klompy 255
fcfcmífc 258
klonuti 259
klopacet se 259
klopišté 412
&Ζ<λρ^ 200
klopotati 254
to 150
kloubat 260
&&mn 252
klouzati 345
klouznání 261
fcZomtá 248
klovatina 254
klubaň 169
-klubati 209
Huběnka 259
klubiti se 259
fcřwbfco 150, 259
klucar 463
klúcat 253
fctócefe 258
klučmo spí 261
fcfadtY 256
kluměi 250
klumkat 257
klundat 150
klupat 255
klupkati (o vodě) 200
Ä6a^' 169
kmihati 262
ftmttotí 384, 617, 644
kmoch (áček) 262
kňabatka 263
MačeJ 263
knakati 235
kněžna 262
kniha, kníhora 96
ičnije 262
Kníničky 262
fcníže 262
kňoubati se 395
Mowr 239
fcooec 264
ßooeZa 233
kobeltovat 43
kobeltovat 50
fcofcer 274
kobližný 337
kobrtati 67, 203
kobyličší 628
kocanka 266
fcocač 266
fcocatá 265
kociánek 266
kocmando 304
fcocmatáce 280
kocmoch 304
kocmond 619
kocour 266
fcociiracrt sa 265
kocuřina 109
kočičina 265
kočtúrek 282
kodlúčiti 341
kodrcati 654
kodrhélec 283
kodrnáč 304
kodrnec 283
kohan 242
kochola 202
kojácnúť 313
kokodakat 247
kokořík 100
jfco&o* 267
koláceti sě 270
fcoZ&a 252
fcoZ&č se 277
kolébat 45
fcoZec 252
fcoZefc 306
kolendovat se 268
kolibaba 533
fcoZíeefc 268
fcoft&é 252
fcoZfcí/ 'roští' 547
kolmo 252
fcoZní Äon 252
kolmý 252
kólóbělka 53
kolomastika 152
kolombaČ 268
Kolomuty 514
kolo(d)ře 718
kolor (ka) 547, 718
kolotati 209
koly cháni 269
kombélat 45, 268
komítat 262
komolý 270
komonec 202
komora 271
komovice 271
kompost 272
končava 267
končina 'komonice'
272
kondat 311
kondrát 471
kondrava, -vec 471
kondrhelec 283
kondrlík 21 á
koněnzdra 272
konězdra 272
koníčat 273
koník 'kompas' 273
fconífc 'větvička' 258
konika 272
koniklec 399
konimalta 354
konimarta 354
fconí τηώαέ 354
koníř(ka) 272
konkoříček 267
konofolija 236
kontrabáš 274
fcopáZ 'druh sekery'
275
kopanica 275
fcopec 274
koperák 275
kopiněc 274
kopieko 412
koplínka 275
fcopoZ 275
koprvač(ka) 298
koprvadlo ap. 298
kopule 308
koravý 308
korban 277
korbona 242
korejhnit se 150
fcor&ífc 277
kordybaník 277
korencovat 308
korhon 243
kormoutiti 513
kornatěti 308
koróbja 278
koroncuvat 308
fcoróse 519
korozřě 718
koruba 278
kortuláč 277
kortyzona 284
koruncovat 308
fcosófc 517
fcorár 280
kosátovat 244
kosílka 418
fcosíf 517
fcosZe 70, 280
kosma 280
kostival 594
fcosJfoř/ 'kotníky' 282
kostrba 283
kostrbáč 420
kostrbál 420
kostrbél 277
kostrou (ka) 579
kostroun 420
&os*ríž 421
kostur 281
kosýlka 418
kosatka 421
košlavý 280
fco&d 631
fcotár 203
fcotárs/ 282
koťátko 266
kotatnica 266
fcotec 266
&οϋϋ «β 282
fcoJttá 266, 282
kotlaéka 282
fcotoífc 282
kotoučiti se 282
kotouleti 282
kotovka 282
kotrbáleti 264, 282
kotrcati 654
fcoJrZa 128
kotrlec 283
kotrleti 282
kotrmelec 264*
kotrtati 654
kotul (k)a 128, 282
fcowcřeZ 209
fcowmař 716
koukořík 267
kousati 309
fcow* 310
koviekati 312, 550
fcoví* 286
kovy čet 312
kozelec 283
kozička 'krupice' 244
iko^íA; 286
kozmáČek 280
koželuh 341
ifeožicJi. 310
krábuše 288
fcráče 290
kráčeti 294
fcráčí 293
ßrcwfa stč. 183
kradmo 290
fcra/atá 288
kraholec 297
krajáČ ~ák 288
fcrájřeč 292
krájeti 294
krajka 288
krakštajn 289
kramfalec 246
kramol 251
kramor 251
krampampula 151
krandati 2119 288
krapadlí 241
krápati 295
krapet 295
krápník 'houba' 205
krápník 295
krásta 205
Jkráí 540
fcratee 288
fcratáe 290
fcratoí 289
fcr&aä 276
fcrfcec 259
fcrMfc 259
fcr&oZ 611
krbolatý 67
fcrceß 296
&ré 'kraj' 288

744
krehla 293
krejcar 646
krejhat 148
krepíruvat 254
fcrelný 299
krhanice 242
krhénit 297
fcr^Z 183
Aräue 289
krkotoč 298
krkoun 293
fcrfo/ 293
fcrmóé 243
krmelec 151
krmholec 297
krmolec 151
krňavý 380
fon&t 206, 615
fcroÄa 'krchov' 293
krohékat 297
krohnit 297
krochovka 152
kroch(ot)ati 506
fcrofc 92
krokštejn 289
kromholec 297
krompolec 297
kronkat 297
kr opadli 241
kropenatý 280
krosmat se 295
krosienko 65
krosna 66
krouchati 152
kroušták 301
kroiUilek 298
kroužala 302
fcrov 298
fcrpa 296
Krpatat Krpálek
vl. jm. 296
fcrpatá 296
krperta 296
jfcr^étá 207
AráfřaZ 207
krtúsiti 510
kr uhnit 297
krumpáč 294
krumpir 63
krupec 302
ArApe? 239, 295
krupica 297
krusle 70
krásnit se 295
krušec 297
krušiti 297
fcrwfo 'šiška' 469
fcrtfóa 'žába' 517
krulať 295
fcr^žeř 310
krúžlať 302
kryhák 292
krynal 272
fcr^aZ 301
krz(úk)ať 701
&radcď301
fcrafc 288
krákat se 301
krákati 288
křamět 250
křamcha 586
křamstat 204
křandat 288
křapáč 205
křápati 207
krápěti 94, 250
křapka 'ohanbí'
287
jkrasí 205
křastat se 207
-křástat se 301
fcraič 207
fcfeca 302
křečkovat 585
křehule 301
křemcha 586
Ären 279
křenfa 586
křenko 586
křenovýj zub 657
křesne 'nekvašený'
491
fcffo 413
jfcrtó 183, 208
WWW 'keř' 249
&f£6a se 249
fcrip 301
křístek 550
fcfwrfeř 207
křítek 'svalová
křeč' 299
křivánčí 'mladé
modříny' 73
kříiliček 589
křoustati 207
fcrpefo 295
Arptá 'tipec' 643
křstálek 207
křtálek 207
Artón 185
iWW* 'štít' 627
křumstati 207
křunkat 152
křupan 205
křupati 207
křupavka 655
kšanda 602
He/í 302
&&r 609
fcjftt 314
Mos* 619
ωαΖί 302
Μ>α 'kafka' 263
fctt&ác' 291
kubaňa 291
fcwoífc 259
kucmánek 265
kučma 304
fciafo 303
kuČemel 282
Jtaec^ 303
kučovnica 260
kučumelová barva
282
kudbati 412
kudlácek, kudlačinka
36
&«<## (polévka) 311
kudlmoch 304
kudolit se 209
kudrbal 412
kudr nožka 427
kudymoušek 304
kuchati = trkati 284
kuchtit 262
jfcw/ífc 310
kujikať 550
kukačka 726
fctí&wČ 284
kukuČ 'šátek na
hlavu' 305
kukuláčet 285
kukyryhat 267
kůlačka 252
Mte 252
kulbatý 306
fcwZóa 152
te^Ä 269, 306
kulich 310
kulhati 203
kumigať 524
kumpošt, -pešt 272
kunat 412
kunčava 267
kunčina 272
famcféZ 209
kundibál 412
kundolec 209
kundolit se 209
kundrát 471
kundrbálky 274
kundrcálky 274
kundrfál 273
kundrmanice 189
kuňhát ~k 266
kuniČina 272
kunorza 272
kunterfal 273
kunýrovat 305
kupec 264
fcw&a 276
kurblovat 276
kur nota 278
Awrojoéni 447
kuřástva 306
fcwre 308
tere^* 'vřídek' 308
Awfí f# 533
kuřimacek 349
fcwrt* 533
fctts 306
tósZe 70, 280
Mé 282
kuták Okovaný cep'
286
kutáleti (se) 282
kuťbati 412
tóefc 282
fcwtátó 309
kutkutík 397
faitféf 310
kutma(ca)t sa 309
kutrna 284
kuzno 261
kvácať 313
kvačat 80
kvaček 284
kvačénka 312
fcvap 'jeniné peří* 497
kvapiti 210
kvatolisko 209
jfcvetö 546
fcvé7&a 312
kventUk 312
kverlati 311
květovoň 335
kvíčerek 680
kvírat sa 689
fa># 34
kvjadat 674
kvorkati 697
ΑνώΖί 704
£vy*£315
fcý&a* 314
kýbl(ik) 247
kycan 312
kyčkrle 663
kyčma 314
kydati 313
kyhanka 560
kýhati 248
kykmácet 314
kymácet 261
kyňať315
kynklat 314
%sč 315
kyška 315
%vír 150
fa/vtó 689
kýžený 249
Záfcratt 320
labrdon (býti v ~ )
319
Ζαέα 367
Začra/ 319
Zacřa 319
řádfca 322
Zác/í, 367
lachna 348
lácholit 198
lachotit 317

745
lachovať 321
lajbrek 318
lajcák 318
lajdati 268
Zajía 325
lajtro 322
lajznout 337
Záfcfa; 367
lakvěti 319
ZafcWč 318
lambať 316
lambidlo 556
lámoz, lomozit 508
lampad 319
lampión 319
lampola 676
lamprdón 2 339
lancovať 339
lančar 216
landati 319
langač 339
langat se 318
lankvar(a) 325
Zaníos 320
lantucha 320
lantverák 319
larmo 327
larvasiť 678
lařmo 217
Zas&á &osč 391
láskat 335
Z^ 694
láteřiti 322
laterna 343
latolisko 649
latoušiti 319
latoviště 649
latus(k)a 322
lavečník 340
Zemtá 329
lazební 322
lebduška 334
Ze&o 393
lebedny 323
lebetati 330
ZéčffcaJ 331
ledajaký 318
ledrovati 317
ZecZwo ap. 220
ZecMor 324
lechtníček 333
lejstro 512
leknica 328
lekstati 325
' ZeJtaZí 325
lempejska 326
lemtati 327
lenník 'ledenec' 324
lepenica 327
lepetati 330, 334
Zepfca 326
leptuěka 334
lerfán 73
Zesefc 120
leskati 335
lesktati 325
leščica 335
leěica 335
Zesí 336
leškotat 340
Ze&w 340
Leštiny 335
Ze&íčí 327
Zéto 325
Zečra/ 'přátelský* 709
letopeř 397
letvinka 328, 686
Zí&ata* 330
lib(e)raj 337
Ztót^e 334
Zíca* 331
Zícen 331
lidenec 324
ZídZa 331
liduška 331
ZíAa 337
Uchovat 332
Zifca* 331
^7eA; 524
Z^Zwčfca 334
Zíraec 326
Zmíe 326
Zmfca 450
Zípačí 327
ZisfcaZí 335, 340, 616
Z^Za 168
ZaZí 333
lištvice 328
Zíčo 328
Z^ós 336
Zívá 168
lívanec 336
Zízna 337
liziny 332
Zó& 169
Zogran 317
Zo/& 329
Zo/&aZí 'bíti* 616
2o^m7 338
lohnout 616
Zo/&oZ 175
Zocä 546
ZocfcaZ 338
lochovati 340
Zo/ďa 318, 343
Zofcáč 258
ZofcZaZí 325
lomoz, lomoziti 339
508
lomoziti se 169
Vomprda 319
loncovat 339
lončeti 343
Zorní 338
loňská kost 391
Zopať 556
lopota 259
Zore; 517
loren(e)c 517
loskati 335
loupati 344
louskati 341, 344
loustí mé zima 345
loutati 169
louznit 461
Zože 'děloha' 114
ZožW 329
ložňaČka 342
Zwoíw/ 330
luci(á)š 342
luČavka 341
Zwč&a 341
Zwčefc 343
ludica 'udice' 666
ZwcÄa 151
luchat 344
lúchať sa 150
ZwHa 338
ZwZáfc 524
ř^ař 'píti' 344
řwZefc 524
ZwZífc 524
lumbal 403
lundat se 341
lundra 150
Zwp 170
lupat sa 527
řwa 150
luřovica 342
lús(k)a 'vosa' 697
ZM$to 335, 340
luštěnina 344
ZtiAit 344
Zwzfo/ 673
lygaňa 332
Zi/orať' 337
Zysa 335
Zi/sfca 337
Zi/sí/ 325
Z?/zna 337
macati 349
macek 347
maciga 346
máčeti 371
mačkati 170, 351
maďař 'uher' 667
maděránka 348
mága 371
magut 347
lAagraráí 346
mahem 348
mac/& 348
machajda 196
machar 195
machot 730
machús 347
majda 371
majdalena 347
majetný 366
majolena 347
majstr 365
makati 348
makotina 349
malterna ~rňa 374
mamlas 349
mamonit 40
mamrati 383
mamrča 105
mancati 347
manČat se 35\
manda (léna) 347
mandlíček 350
mandyka 350
maní 366
manka 346
maňorec 351
mantat 353
mantlikovat 105
marcovní (pivo) 72,
352
marčák 352
marčyn 123
marería 352
marhula 360
marchotný 380
markota 380
marný 352
martin 123
mařák 373
Mařena 373
másník 353
maskara 353
masúr 354
maták 353
matalík 375
matas 354
matenice 354
mateník 353
matemík -nice 355
matka 347
matlafousek 379
mátník 353
mátoha 354
matonoha 354
matorný 355
matoul 375
mazgera 356
mčieti (se) stě. 385
mec^i 358
med(ul)ák 105
m^tZená (baba) 483
mědenej (sedí jako ~)
660
medlín 444
medlo (to by ti ~)
357
mégnút346
měgycnút 346
mehem 348
meholit 379
mehtavý 362

746
měchourek, měchour-
ka, méchonky 36
mechta 358
měn 364
menčetnějši 359
menechnější 359
menetnější 359
menševik 60
merfán 73
merkovný 359
merZin 444
merpán 73
meruňka 50
mesč 374
městka 365
městnati 365
městůvka 374
m2£á&fc 361
metáZ 357
mětanka 172
méZež 354
metošiti te 361
mětynka 354
?wez 360
mezera 361
mezúch 361
mezrár 361
mÄoZ# 379
mcheřec 201
migat 617
míchati 365
myeZi 364
mikat se 262
míkat 358
mikmamo 366
mimochod(ník) 227
mimrat 399
minář 369
mířiti 364
misál 382
míěaník 365
mitmamo 366
mizga 367
mjetínka 172
mknouti 384
mkytati sě 262
mlaČina 367
mládni kost 391
mlakyta 349
mlamolati 373
mlaskavica 321
raZází 367
mZeza 367
- m/graJ? 369
mlknouti 347
mlholiti 379
mlíčen 82
mlknouti 368
m/ž^ 368
mňagat 347
mnich 365
móďá^Ao 376
modr chat 618
modrý 346
modřín 73
mochnější 371
mochodrž 202
moknouti 371
molousati 169, 374
molton, -don> -doun
359
momtati 383
moněk 383
moňkaňa 383
mora 383
morák (pracovat jako
morak) 377
morast 351
moratý 377
morfán 73
mo (u)rovatý (praco-
vat jako ~) 377
morous 383
morousati 520
morščok 373
morútný 374
Mořena 373
mořiti 'žadoniti' 383
mosazná (baba) 483
moštěnina 374
motahejl 375
motejlice 375
motolit sa 48
motovous 375
motrlák 375
motýdlo 375
motýl (ica) 375
moučnice 'dětská
nemoc' 368
mouchonky 36
moula 201
moulati 373, 384
mourovatý 201, 374
mouzovat se 384
mozour 377
možná 378
mrančet 371
mrceZi 381
mreca 66
mrgat 379
mrchcat 381
mrkotat 358
mrlina 382
mrna 383
mrňat 379
mrňoukat 371
mroucat se 378
mroukat 378
mrskut 380
mrštný 380
mrťafa 379
mrtohlavý 701
mrtvý 382
mrwc ftW na ^ 378
mručeti 68
mruhovitý 488
mrukat 379
mrzena 381
mrzetá 419
mřieti zimu 381, 715
mřich 730
mříždet se 72
mšení 358
měina 358
m&Zi 358
mučeti 74
mudibálek 376
mudík 377
muchat se 376
muchlati 348
muchomůrka 376
mukat 730
mulácat 373
mwZar 383
mulcač 384
muldač 384
mwfo 201
multac 384
mumberda 77
mumlák 105
mumlati 395
mumrati 383
mundiblá(če)k 376
mwhka 'angrešť 36
murin 377
muřínkat 730
mušená 354
musik 354
mutlati 201
muždit (prase) 170
mužikat 730
mygať (ocasem) 384
myšlenka 385
mzáfc 362
mzhyni 362
mžikaná, -kanda 730
mžiZ 730
mžitáa 362
mžourati 362
mžučka 730
mžúriť 362
mžurka 362
mžutka 362
na 400
nabachat 45
nabajamo 404
nábetky 50
nabídka 53
nabízat 53
nabrnět 406
náčelník 97
nadati 111
nád6a 387
náťZenifc 114
nadchnouti 137
nádivka 118
nádná &os£ 391
nádobný 122
nádrablí 125
nadšený 137
nadtrápiti 391
nadýmati 124
Λα/αΖ 112
ňágnut 201
náhlá kost 391
náhoda 173
naho jeda 394
nahučat sa 179
nac/imáZnráZ se 354
nachomejtnout se 354
najdek 229
najděný 229
najdovať 229
najmě 230
nakomítnóut se 354
náZe 400
nálepek 711
naZé*zZá 329
náležitý 329
nahni kost 391
náZni fcosZ 391
námaha 171, 371
namáZfcow 354
námět 361
•namítla 370
namnět se 370
námni fcosZ 391
namoci se 171
namožený 171
nandat 414
nandoutek 229 '
napatnástěný 447
napekat 441
napěnožka 450
napínati 450
naplentat 454
napodpádit 425
nápoj 452
náraeřnífc 505
narčet 371
naryknut 530
nářadí 529
náfefc 390, 532
nařéknót (o zemi)
529
nařiekanie 390
násep 599
naskurat se 547
nasnopaný 556
nasošit se 572
náspa 710
nastražiti 587
nastrčený 146
nášeč 540
nás7£fc 391
natahá 634
natejčit se 644
ňáténka 354
nátka 'hraniční prut'
663
nátka 'nádcha* 387

747
nátní kost 391
natrápiti 391
natrčený 146
natřepnút 391
nauka 666
návozez 393
navská kost 391
nažhratý 730
/lažiť vocfai 727
nazka 388
nažmouchlý 124
nalokat se 719
nebelec 78
neboříz 393
nebota 397
ttecář 567
necáp 567
Neděliště 117, 708
neefo'eZ 'zadruha' 708
nedojípka 216
nedolužný 393
nedoperné 481
nedoslužný 393
neforebný 145
nehoda 173
nechcili 396
nechrast 207
nejahot 394
ne;*7e 358
nekřest 397
němčina ťjímka* 231
nemohly 395
wem 231
neníČko 403
neohrožený 186
neporúzný 389
nepoříz 393
neroditi stö. 515
nerudá 515
nerudný, nerudný 515
rcesY 394
nešvar 632
neteja 361
netojka 397
netuha 361
netyja 361
netynka 172
nevařiti se (s kým)
398
nevejkuda 307
nevozíz 393
nezabudka 708
nezapominajka 398
nezbytný 78
nezdoČka 96
/w 36
ničení 399
nicohlav 399
mcoJ 399
ničemný 399
raraa 366
nimraJti se 399
7i#ro 695
nohojěda 394
noZepa 327, 711
nornß 373
nofttá 669
noritá sZzí/ 516
noska (slepice) 396
notábl 401
noíes 401
noticka 401
ňouma 402
ňoury 263
nožka 450
ňuhňati 189
ňuchati 97
tóa* 730
ňuma 383
nunat 403
ftuAat 399, 402
nuňděk 229
ňurkat 263
ntttr^ 403
Nýrsko, Nýřany 401
ni/ft/fc 361
obava 48
obtáhnut 535
občíhnúi 535
obdélný, -ík 114
o&ť&v 118
ooďooa 122
ob(z)dolat 123
οδέά^ΐ 687
o&éd 228
o6éAa 405
o6é>ja 228
oberva 526
boervě 70
ooés&fc 691
o&éV 687
obezhónit 669
obezřelý 719
o&ícm/ 228
obinadlo 692
obírati se 64
obistny 228
o&jfeíi 231
objeza 228
o&Záč 694
oblana 55
o&Zas* 693
o&Zflwrf 'oblázek' 405
oblátek 405
o6Z^ 694
o&Zeva 329
o6fó&y 331
obličky 406
oblouditi 57, 341
oblovňa 168
oblud(a) 57, 341
o6o& 411
obojetný 231
ooor 64
oborek 665
οδο/to se 61, 79
obrah 63
ooro* 701
o&roíeZ 701
obrátiti 404, 701
obratný 701
obrnit se 67
o6rfe 700
o6n?í 'dveřní záru-
beň' 136
obrynda 71
o&ri/s 527
obřidlý 73
obříslo 477
obřížiti (dívku) 73
obskomízat 419
ofcsata 603
oWfAřir 419
obštalceny 302
ofc&rZéV 419
obtinek 644
obtulat 660
o&wr 416
očmu 406
obvyklý 704
obzinúť 535
o6zt^ 406
océbit sa 81
ocefóť -82
ocíijfca 408, 419
ocZorí. 556
ocouch 591
oc (i) tnouti se 87
oČamovat 94
očepek 97
očmelit se 419
oČwfci* 108
očubrat 625
odcříZ 117
oďév 118
odklsnat 261
odkorek 308
ocřfcwá* 305
odtavit 120
odlik(a) 331
oeZZiv 336
odolati 123
odolek 134
odprávat 'táti'416
odraba 423
odrama 423
odrundat 414
oáVui 136
odstavec 575
odulý 124
odůrka 416
otfwžt* 226
odvážiti se 674
ofajdat 139
oflinka 144
ogebovat sa 79
oháňka 171
oharek 177
oharek 'okurka' 413
oA6i 193
oAé7e* 193
ohezlovat se 345
ohlobně 168
o/&Zoď 175
o&Zoí 175
ohlovňa 168
ohlubně 168
ofom 171, 408
ohoř čiti 177
ohromiti 189
ohromný 185
ohroziti sě 186, 203
ohříšit se 186
ohýralý 193
ochápaný 194
ocAřa 696
ochlemesta 195
ochmelka 196
ochňura 206
ocAocř 202
oc&oz 202
ochťabať 92
ochvat 210
o&aZ 235
okolek 235
okamžení 386
oWoJfe 258
oklapí 251
oklech 255
ofcte; 668
oklika 256
okocíňat se 412
ókocwhat se 412
okolkovati 270, 412
ofcoZo 270
ofcov 286
okrsek 411
ofcw/e 286
okuliny 286
okusiti 309
ofa/ď313
oZ6fím 406
olium 413
omáčka 371, 414
omálat 368
omčené rúcho 385
omehnout 361, 717
oraéstf 354
omí^aí 370
omítka 361
omklé rúcho 385
otnknót 385
ómněti 354
omšeti 358
oraygreZ 362, 385
ondati 414
onde 36
opálka 429
opar 410, 434
opařito 434
opatrný 438

748
opatrovati 438
opava 500
opéká 441
opelcovať sa 415
opelichač 415
opěšky 448
opida 405
opišky 448
oplancija 454
opléčí 457
opZe£ sa 461
oplíČky 457
oploteň 422
oplývati 463
oplzlý 456
oplzlý 'opelichaný'
459
Opočno, Opočen 416
opojný 452
opona 464
opoňka 472
opr(n) dovát 415
opruzenina 488
opřihnót si 494
opštrliz 419
opúlka 499
opustiti 501
op?/s 503
orace 412
oraíeč 637
orčich 158
orgoň 243
ormán 513
orstev 420
osáčit sa 539
osada 539
osáknúti 536
osátka 539
oselka 419
oseni 544
oses 541
osetek 544
osidlo 544
osívat 'přetřípať 545
oskobiť sa 673
oskomina 321
oskomízat se 367
oskřipec 550
oskřiplý 208
oskřivec 697
o«Z^ 555
oslniti 554
oslnouti 554
• oslznouti =
osliznouti 555
osmek 385
osnova 564
osobiti si 565
osopiti se 537
ospice 599
osrdí 572
ostati 575
ostec 178
ostelíz 419
os*í 418
ostonek 579
ostouzeti 590
ostrah (a) 587
Ostrava 421
ostrbja 420
ostrlíz 419
ostuda 590
ostyléř 419
ostuř 568
oswdí 591
osúch 591
osutina 599
osaZa 601
ošemetný 605
o&ÄeZ 632
ošípané 609
oěipovaťsa 607
osW (líce) 607
ošívati (se) 607
ošivka 421
ošklebené (dveře) 612
oškodit 612
oškoludit 200
oškrknút 615
oéfcreč 299
oškvábnout 411
ošléška 555
ošňářit 564
ošoumati si střevíce
619
ošpenék 621
ošpica 419, 599
oštárať se 574
oštépek 626
o&ér 247
oštera 574
oštrlejz 419
oštylíř 419
ošumělý 619
ošuntělý 619
ošust(a) 619
otajka 422
oťapa 423, 640
otátovati 636
otdatvy 111
otěřiny 659
otouch 634
otrap (a) 'extáze' 652
otrušík 672
očrž 651
oJwcä 634
otupný 661
oťvor 703
ouborek 665
oudleba 189
oudno 666
oudrmanice 189
ouhela 329
ouchcapky 626
ouročky 670
o^A;rí 671
ouvar 672
owvár Ováď 423
ouvehla 329
ouvěrek 476
ouvor 416
ouvršek 673
ouwž 673, 701
ovesnice 558
ozaj 228
ozbahnót si 49
ozcř 192
ozděřiny 659
ozhřivka 697
ozim 715
oznobiti 707
oža&a 721
oldara 574
ožgera 730
ožma 226
ožívcré 732
paboněk ap. 58
pabonit 40
pabúcat sa 56
pabuněk 58, 77
pabuza 439
pácnouti 41
pačesy 100
pácW 425, 426
padati 389
padavka 425, 426
pa(z)děrčit 132
pádeř 425
pádem ležeti
pádič 425
padlí 425
pádlík 134
pád >l(ina) 134
padoucnice 425
padoustev 467
padrchy 128
padrna 128
pafrc 129
pahnost 439
pachlavec 499
pachlopy 200
páchnouti 'vkročiti'
453
pachosta 428
pachtiti se 49
£*i;ea*228
pajtáš 427
pajťlovat 503
pajtrnoŽka 427
pajzat 453
pajzem 42
pakatel 42
pakovat 44
pata 427
paZa 429
paZác 2° 140
palacká 430
paladovat 318
paladrána 43
paládzgat sa 318
palanda 428
pařaía 428
palant 449
paZcáfc, palčák 'sršeň'
573
pale(n)covat se 318
paJ&a 60
palchoveň 427
palicovat se 318
paličky 'palach' 429
palín 443
pátá 439
palohlavec 499
(u)palovat 442
palouk 341
palous 140
palubeň 342
paludovat se 341,
442
palúch 429
paluk 439
palu(n)da 341
pamfil 143
pančava 'krátký
klacek' 432
panditka 44
pánek 620
pangrotka 46
panket 46
panoha 401
panohlavec 499
panožit 67
pantalír 45
pantáta 637
pantrat 432
pápa 40
papežík 517
paploch, -luch 434,
453
pápolé 433
pápota 433
papradlí 241
papraní 241
paprati 480
paprátá 241
papratka 241
paprče 66
paprčet se 482
paprúdí 241
paprut 241
paprutie 433, 445
papuč 41
paradina 65
parádit 'řáditi' 434
pařát 434
pargál 444
parchot 435
parket 434
párky 'jaternice' 621
parřeV sto. 470
parobka 435

749
paroh 515
parohlavec 499
par osy 519
par ostí 518
partyka 'hůl' 438
paruch(a) 519
í?árí/ 'máry' 352
paroustev 467
parotá 'udeřiti' 481
pářiti se 434
pásek 'výstřední
mladík' 436
pasimán sté. 473
paskonik 273
pásmice 435
paspunt 499
J905Í 425
pastilka 436
postrk 140
pastrnák 437
pastřap 585
pastřepek 586
poherák 437
paškrtný 354
paškřivec 302
paškutina 614
paštika 436
paštovica 474
paťatý 427
joáťefc 447
patěpa C40
patník 437
pátrati 438
patrný 438
j?aw2 439
pavlán 438
pavučí řasa 681
pa(z)děrčit 132
pazglňat 58
pozhra 436
pazour 426
#αζδα 440
pažlutný 730
p&fc 496
pecáZ 441
p&e 394, 415
pe&tf 'strup' 447
pedlék 444
pe^áč 426
joéAa 448
joecÄ 563
pe/cta 219
pejchnout 498
pejpat 450
pekáč 'druh pečiva'
426
pekarka 441
2?eZ 502
pelentit 442
pelesoy -ska, -sta, stká
445
joe/AaJ 50
pelíska 443
peta 442
peltrám 52
pénkava 450
peněžit se 450
peptá 450
péra 'pápěrka' 433
perašín, -čím 447
perendit 442
pergamentka 51
perná 435
pernati (o tvarohu)
444
peroŠko 445
pertrám 52
peruchta 444
pení£ 'listy na
sloupku ovesném'445
perychta 444
joen 'suchopýr' 591
peskovati 503
pétléncovat se 503
petýlko 442
pcháti 496
jrócáA; ap. 86
pícte 453
picvat 452
jró&ť (břicho) 498
píČiti se 'vzpírat se'
425
pičkati 452
piČumpajdum 142
pidlovoký 67
píď^* 425, 426
jöidta 'prýštit' 452
£«eřra* 444, 632
pihalica 448
píhavica 448
pihlovat 453
píchati 2° 441
pichlat 450
pichovňa 427
íAsa 449
piluska 449
pimpérky 433
ρίρα 74
píjoaí 'špinit' 643
jrájoec ,pípec 'tipec'
643
pipírky 433
ίήο%450
piplati 1° 669
jrópfat· 2° 399, 453
piple, piplík 643
pirám 502
jráreri 435
pirť(a) 487
jöfoe^ 447
pískovka 615
písničky 'paléáky'
445
pistenec 579
pístvat 452
piškvor(ec) 615
píšťala 452
pištěti 451
pítiti se 718
pitroša 'muška' 643
pitvořiti 662
piviska 96
pivodus 135
pížgřit (sa) 453
plácati (se) 454
plácati 'látat' 455
pláhnút se 457
pláchnouti 'hořeti'
430
pláchnouti 454
plachota 430
plachý 2° 457
plajda 318
plakati 621
pláknouti 430
plampač 645
planba 55
piáno 55
planouti 430
plantat se 442
planý 416
plápolati 430
plápoliště 649
plásati 159
pláskati 453, 458
plaskaty 462
plašit (na hlavu)
453
ítófc* 430
plaviti 462
plazem ležeti (o poli)
317
plažak 456
pléhniť sa 434
plechý 395
plejtva 463
plena 1° 454
pleska 460
pleskatý 462
pZeítf 463
pleska sté. 431
pléščka 459
pletikoš 56
plevajs 456
plevel 461
plezmero 456
ptá 434, 460
přAaí se 456
přcA = pta 460
plíh(adlo) 463
plíhati 462
foj plíkat 457
plincat 450
plindat 464
plinérky 71
joZmý 457
plisíra 71
plískati 458
pliskýř 489 Λ
plíšek sté. 'kožich
prsní' 457
pliveň 459
plivník 457
jo^zefc 463
plížiti se 462
plocar 463
plohnuc se 457
ploš(ka) 462
plotvan 70
plouhati se 453
plouskati 460
joZ^a 58
plpotati 58
pfoač 456
pZsefc 463
p/éa 460
plstva 460
jofte 'kalhoty' 461
pludrksás 302
pluhava 462
plukať 454
plundry 463
pluska 460
pluskati 460
p/wií' 460
plývati 463
plyton 463
plyzara 71
plyzyra 71
jdJz, pfé Opuchlost
vemene' 460
plžem 42
plzký 456
pfé 456
pober(t)a 64
poběditi 53
pobida 53
pobonek 58
pobřenica 700
pocívat 545
pocmrdovat 561
pocovní 539
počátek 104
početí 104
počidit 588
počínati si 103
počinek 104
počítati 104
poČitek 104
poČva 'podešev' 610
podaly 122
podaný 122
podat sa 122
poddati se 111
podejšť 466
poděsiti 'najíti' 115
podešev 610
podezřelý 719
podhrdlena 650
podiška 466
pocfav 118
podivín 119

750
podjanek 176
podjašč 466
podjedy 228
podlaha 120
podle 114, 120
podléčky, -íčky 694
podléjšky 'spodní
kalhoty' 694
podlesnik 335
podlezÓe 396
podliska i -y- 460
podlifpjskva 460
podliště 396
podlíštka 'podjížd-
ka' 466
podloha 120
podloudný 341
podluéka 336
podmaniti 350
podmásník 353
podmět 361
podnebí 392
podnehče 396
podnikati 399
podníž(ka) 466
podnůžka 466
podnýšČe 396
podobati se 122
podolek 134
podomek 134
podrazit si 125
podrobiti 514
podruh 130
podříčné 532
podřizňať se 132
podsední kůň 539
podsošina 565
podstata 575
podstřel 586
podšup 287
podtíika 466
podúzva 467
podval (a) 676
podvražec 65
podyčt 466
podyma 124, 466
podyšč 466
podýší 466
podýžda 466
podzim (ek) 715
pohan 160
pohludka 168
pohňusky 173
pohoda 173
pohodný 173
pohrdati 183
pohroma 189
pohřeb 181
pohůnek 171
pocháb 194
pochavý 194
pochelé 212
pochlebovat 195
pochňurý 472
pochrap 176
pochybovati 211
po jícný 228
pojžahy 727
pokolení 268
pokruváško 298
pokrvač(ka) 298
pokrvadlo 298
pokrváška 298
pokrvátko 298
pokud 305
pokus 309
pokušení 309
pokutiti 309
poleskáč 458
polévka 336
políček 331
poJín 443
politika 470
poljenec 469
polovač se 341
poloučiti se 343
polouch 499
položek 329
polůvka 499
polvark 145
polykati 337
pomčě 385, 471
pomknúť 385
pomněnka 398
pomníti 471
pomyje 386
ponačia 387
ponázorky 719
poniklec 273, 399
ponikva 399
ponorka 401
ponorná řeka 401
ponoukati 402
ponožka 'pouto' 406
pontrubí 470
popadnouti 425
poprask 480
poprvátko 298
porija
porisko 647
poroustev 467
porouchati 523
jooría 61
poručiti 523
póry v 526
pořád 529
potřebovat 188
pořitkář 529
poříz 393, 531
posad 473
poseZ 552
poslamka 551
poslední 553
poslech 559
poeošen 565
postava 575
postružeň 583
posudek 568
pošáblý 194
pošášat se 603
poščepovat 626
poštívati 630
poštráchnout si 125
potahák 634
potápka 'škraloup'
422
pctféfc 634
počéV 659
potich, potika 662
potinka 543
potíška 475
potkati 644
po^eí* 645
potmélótný 337, 475
potňat 61
počofc 637
potom 639
potřepek 657
potulný 'poddajný'
660
potvora 662
poutník 439
pouchně 'bouchoř'
533
pouliti 62, 341
poupě 500
poustevna 501
poušť 501
powío 409, 501
potrubí 470
povaha 674
povázka 597
pověje 681
povítka 692
poviznót 53
povlačka 'vločka' 695
povsinka 684
2>(>zfa;439
pozdrav 713
pozor 719
pozovky 720
pozříti 730
poža% 589, 727
požerák 228
požičat 498
požitefc 498, 728
požlutný 730
prabůdky 486
pragát 68
prahnouti 482
prahoušel 185
prahouští 185
prahůtky 164
prachél 435
prachy 'scabies' 480
2>rafc 478
prampouch 508
práskati 478
prašČák 655
praČšet 'vřískat' 702
prašČi 518
prašivá žába 517
prdř 483
pratýsko 479
prcati 482
(roz)prcat 453
prČiti se 713
Pr&ce (jít do ~) 483
prdelovka 650
prejna 489
premovati 489
prespanka 570
prestol 590
prcholit 379
princmetálová 357
prištinek 103
prjéčka 492
prkati 482
prlaČka 483
prlavica 483
prlina 483
probůdky 486
prodati 111
probršle 185
prokní stč. 489
prolina 488
prolínati 337
proluka 340
prondat 414
pronikati 399
pronznúti 403
propast 425
prorok 532
prospěch 570
prostor 589
prostraněk 581
prošášet se 603
protvan 70
proudník 221
proviant 484
provoz 687
prská 'poprchává*
487
prskat se 482
prsknút 'utéci' 483
Prščice (dat do ~)
483
pr&fóí 'utéci' 483
prtatá 487, 701
2>7toř se 61
průduška 133
pm& 472
průmysl 385
pruslek 69
prutvan 70
jort/ 481
2>rí# 483
pryzila 71
pryzule 71
přebor 61
předloh (a) 329
předmět 361

751
předplanik 430
předsínek 711
přehoušel 185
přehoušt 185
přehršlí 185
přeluštěl 185
překotný 283
přelíčení 331, 495
preřwř 341
přemřít 381
přemyjtit 386
přendat 414
přepatnástěný 447
přepych 502
přesahovat
'přeprchávať 535
přeslice 494
přesudováček 568
pretafc 638
prečrž (pracovat o ~)
651
přezdívka 118
příběh 53
příbor 64
příbytek 78
příčetný 396
příčina 103
přidat'sa 'přihodit
se' 118
přihnět 400
příhoda 173
přijatý 231
příjemný 231
přijetí 231
příjmení 231
pfí& fwa ~t^ 492
příkať se 492
příkoří 279
příležitost 329
pnZw 336
príZo/i 329
příluček 343
přímoří 382
přínět 400
přínoza 403
přísahati 535
přisám Bohu 535
přísnět 400
přisvídnout se 597
pnčrž (pracovat o ~)
651
příslušeti 559
příuČek 343
přízda 714
příze 494
přosol 495
psena 445
psí* se 445
psovati 445
pstyleti (u Husa) 521
pšíškara 494
fré&áí 448
pucali 147
pucovati 475
puček 74
puček 497
pučeti 498
pwdZ 'pulpit' 499
pudr o 476
pwgřeí 76
půhon 171
puchr 'bouchoř' 533
puchřec 'bouchoř'
533
joiífc 497
pukrováško 298
pulcher 498
pulmíČ 362
půlzimek 466
jDttfo 499
Í?wm6i 392, 471
pumlíč 362
jot-mc 499
punclák 497
puncnout si 74
púnebí 471
Punkva 399
pupen 500
pwpenec = popenec
472
pupina 308
prám 706
purný 103
púřiti se 'pyšniti se'
103. 670
pustiti 501
putelica 78
jowJfca 663
putka 'míč' 497
putlak 503
putovati 476
putroh 641
půvabný 673
pth;aZ 676
půvedí 228
puvík 310
pilvoíř 687
původný 'povedený*
6«7
púz(a) 439
pýchovat 427
í?2/fí 201
£N/sfc = písA: 451
pyšný 441
pi#a£ sa 496
ro6 514
rablovat 525
raboch 504
rabout 512
ra&ózeJ 525
ráče* 506
račisko 'rukojeť
u vidlí' 509
radášek 508
raáavicě 517
radikovat 510
Eadogost 504
radvanec 'pečivo'
505
rady kat 510
radýrovati 505
ragan 317
ráholit 198
rachadlo 523
rachejtle 507
rachnatý 205
rachochejl 504
rojfdo 150, 649
rajdák 511
rajdovat 511
rajchy pán 73
rajina stč. 512
ramfalec 246
ram&aie 508
rampampula 289
rampola 676
rampouch 'bouchoř'
533
rancovat 503
rondati 506
rankaš(e) 508
rapačka 526
rapavá žába 517
rapavý ap. 205
rap(kJem 320
ropnatá žába 517
rapouch 533
rapuchnatý 205
rasochatý 504
rasoška 521
raška 511
ratafák 205
ratolest 328
remčí (hruška) 522
rážtfi 518
ráže 'kalibr' 509
rážeč 509
rčení 532
rdoun 718
rebeňat sa 223, 659
rebenčit 512
rebentit, ~dit 512
rebonit 512
rebošit 512
réVto 511
rechotat 506
rechumpán 73
re?&a 527
rejr(a) 512
rejsek, -ska 'kraslice'
527
rejsnit 277
rekreace 324
reracač, remtit 512
rempelit 525
remstat 204
remwTíďa 383
rtmutii 512
rento 38
repetit 529
repitat se 659
repoňavý 223
repotat se 659
re& 518
reřfca, reifco 85
re« 511
rezefc 'hrouzek' 185
rezeA; 'ryzec' 528 -
rezßa 'vřes' 702
rezona 513
rhákovat 504
rraíné (je jako ~)
524
ró&&& 509
(vy)robiti 509
ro/ce 516
rohejř 517
roÄeZ 517
rohlík 'roreje' 517
rohovati 515
rocÄ 184
rochati 506
rochce 516
rochnouti 515
r ochot 175
rolejk(a), rolejch9
rolej 517
rolen(e)c 517
romejšit 524
romutit 512
ronglička, ronkliclea
516
ronšák 297
rosa 417
roslíky 525
rostlina 525
rosec 297
rořa 623
rotátá se 518
roubovati 522
rouchat 523
rozdahuba 711
rozAa 518
rozhodnouti se Π 3
rozhon 416
rozhoř 416
rozhřešiti 531
rozjevený 711
rozjívený 711
rózfca 518
rozfcoZ 252
rozkomsený 280
rozfcos 267
rozkotati 283
rozmíška 365
rozpaky 425
rozpatnástiť sa 447
rozpěrácky (mluvit)
53
rozpěrák 495
rozlehat 453

752
rozplancat 432
rozpučit (okno) 498
rozsypati se (o ženě)
544
rozšochořit 96
roztopáš 485
roztržitý 651
rozum 669
rozúřit se 521
rozvaha 674
rozvoj 692
roždie 518
roždinečka 518
rozen 'hrozen' 185
™& 522
rubaČka 526
rw6ái 519
rwcW 523
rudka 185
ruchati 185, 506
rulich 'rorejs' 517
rwZífc 'rorejs' 517
rumkať 207
rwrapóZ 'bouchoř'
533
rumraj 383
rumrejch 383
riW£a£ sa 532
rundel 209
runějšit 524
nijoa/' 527
rwpatá 207, 523
rwrawř 654
rurýkať 335
rusati 407
rus(ek) 185
rwsfca 518
rwsač 'hýbati' 523
rtř&ztf (boty) ap. 519
rw&tá 523
ruzka 518
rybačka 526
rybaříček 324
Π/£ 528
rí/čfca 'tramvaj' 601
rýkan 512
ri/fcra 527
ryknúť 530
n/tó 526
ryngle 512
rýrati sté. 512
ryrýkat 335
fá&Zo 187
fa&rt 506
ráchat 529
rachati 506
řáchtat, fachtat 529
řáknút 506
řandati 506
ra^efc 528
fasa 'vřes' 702
řásný 'zářný' 710
foín 725
re&ný 532
řebříóek 724
řehotač 549
řehula 529
řepeták 512
řepka 'konec dobyt.
ocasu' 529
rera& 222
řeřátek 722
řeřavý 722
řeUavý 531
fesace 532
reč 'konec stébla' 533
řevný 532
reža& 222
řezabatý 223
rezavý 722
rí&Zíce 187
ríčetá 527
rí^ný 533
ríď^ se 505
fí(fo'tá 528
fí;en 72
řijena 534
fy* frw,/ 534
r^nai? 531
físa 529
fis&o 513
říšnej 533
řitúvka 533
řivena 534
řivnáč 189
nroíu; 189
fizeA; (ryba) 185
fízefc 531
fízfco 513
řížavý 722
rmtf 531
rbtiďtf 529
řujný 532
řundit 'boukat se'534
řundiť 'mluvit' 529
řupoň 302
sá&é stč. 537
sabarstvo 535
sóccré' 567
sáčefc 536
eáďčí 539
«aďt^ 539
sadmo 535
sádník 539
sadnivý kůň 535
safijánská zima 138
ságala 80
sáft 93
éaholiť 542
sahún 93
sacharin 90
sa% joaÄtf/ 157
sajrajt 470
salačka 536
saluěina 606
samec 537 **->
samet 34
samodět 118
samoslicka 591
samotíž 634
samour 568
sandát 81
sanitka 81
sanut 537
sanykl 722
sápora 495
«ápa^ 81, 537, 603
sarpat se 537
satonit se 538
saz&a 539
sázeti 539
soé7 64
$cá& 80
sdílný 117
Sebastián 'žízeň' 138
sebranka 64
sednice 596
sejme 725
seknica 596
sekunda 364
selský 539
semis 709
senigr 722
sepetiť 567
seru(o)vka 599
sesí 'koniklec' 538
sesrati se 101
θβέϋα 544
setkati se 551, 644
seine 568
setník 578
sháňka 171
s/tofc 170
shovívavý 181
schlapna 311
schlaví 715
schlostivý 203
schnouti 591
scftod 202, 706
schodnica 687
schopna 311
schopný 203
schour 209
sehr stát 207
schrulo se 619
schůdnica 687
schůze 202
schválnost 210
síci stč. 541
sígro^ 542
sígrr 598
síAa 535
síhnúť 535
áýa 544
sí&ac 538
silnice 542
síweř 541
smraá komora 543
stjoaí 'otvírat hubu'
711
sipouch 567
sír kas 87
sirá země 598
siřinka 606
sísať 665
s& 542
škádlen 545
skarby 715
skartovat 243, 611
skérnkať 297
s&eva (klobouku) 551
sklamený 256
sklapka 547, 613
sklem 254
sklenice 546
sklepit 254
sklípek 327
sklípek = slípek 555
sklostivý 203
skohrňat 297
skojíkati 550
skolek 252
skoliti 'zabíti' 252
skoliti 'skučeti' 547
skolostivý 203
skonati 272
skór ocel 229
skór odře 718
skoroubit se 270
skorpy 611
skořípat se 612
skoudrný 614
skovyČet 312
skrenčit 299
sßrÄei 549
skrovada 548
skrunhat 297
skruňkat 297
skrut(ek) 295
škrábat 61&
skřamět 94
skřapnout 300
skřeca 302
skřeČeti 549
skřečka 299
skřemší 586
skřepnút 300
skřica 302
skřipák 'rorejs' 517
skřipadla 295
skřípat se 612
skřípati 301
skřipec 'jídlo' 701
skřípěje 208
skřipka 612
s&r&efc 580
skřivan 547
skřívat 549
skřízlica 301
s&ftž 589

753
skuliti 309
skuhýňat 550
skujíkat 550
skumlák 548
skumlet aj>. 547
skupina 307
skupka 264
skura 547
skuviČet 550
sfcvétá se 597
skvorec 547
ekvřieti se sté. 615
s&ý&a 551
sßyera 313
Slabihoudek 552
-sláceti 556
sfacaZ 552
tf/áče 578
«Wec 597
dá&* 694
*/a& 597
βέάάαέ 694
slamtat 556
θΖάη 592
slanit sä 592
«Zani/ 592
βέαβέ 551
sZaZec 597
slavék 'zhlavec' 715
elavihoudek 552
slavík 'zhlaví' 715
slechnouti 559
slejšek 555
slejvavka 336
slepica 'slípek' 555
slepka 'slípek* 555
slépka 327
slepica 327
sleptat 556
efeva 329
βίκ/ΐ'ώ 553
slijška 555
slintat 86, 555
«řípefc 327, 555
efóptfc 553
slípka 'slípek' 555
sZítefc 597
slivky 336
*/ώβ; 559
slizek 131
slon(a) 555
slončiti 341
«Zowp fna n/fa/^ 558
slovutný 557
íZoHťi/ 329
sluóka 558
sZwcä 558
slúchat se 559
s/w; 555
slumik 566
sZwp&a 344, 630
stupnice 557
slupnout 344
slynouti 557
βίζα; 559
sZzfcý 555
slznout 555
smačný 617
smahem 617
smavý 559
smažiti 559
smeknouti 384
sméZ?/ 560
sraér 364
smétat 361
8metev 564
*metá 361
8metle 564
smích 559
smíděnka 561
smilovati se 363
smítěnka 561
smižina 617
smofc 717
smolinec 563
smolit se fpo zemi)
375
smolnička 563
smotit 567
8motlacha 'popleta'
617
smouka 562
smouší se 563
emraštiti (Čelo) 380
smrďénka 561
smrdí 561
smrdovka 561
smrha 562
emrknout se 379
smuděnka 561
smudit 377, 561
smura 201
smušiti 562
smužka 562
srny ca 560
smyčec 385
smýtiti 385
smyčka 385, 560
smýkati 385
smysl 385
snábiti 563
snada 563
sňatek 231
snáze 563
snědý 171
smeřa 560
snídati 228
snítka 564
snoha 401
snoplit 567
snoubidlo 556
snubica 557
sooec 565
socať 567
«o&fó 566
sochor 565
sokva 540
solotit 556
sow 105
somár 568
soraíc 592
somlat 567
somtat 567
sopotati 567
soptiti 593
sosák 538
sočra/ 568
sotona 538
sotoreň 148, 631
sotrcat 567
«etaa 567
soudička 568
souchotiny 591
soukeník 592
soukup 308
soumný 568
soupeř 495
eouržice 513
sousto 671
80ustrák 583
soustruh 583
soustřediti 585
8ouš(ek) 591
soutěska 568
sowtá 599
souvrať 701
soužiti 673
8pačovitý kůň 425
spaděrkovat 730
spalda 620
spárno 434, 615
spatrunk 438
špehéř 620
spécA 570
8pěliti 570
spezák 453
spícet se US
spíčit se 718
spiksa 449
spilka 620
spinadlo 621
spinak 620
spírat se 495
spireň 435
spiée 570
spískat 449
spisek 448
splahúkat sa 453
splasek 454
splav 462
spodní 466
spolka 499
spona 464
spor, -?m/ 495
sporák 571
sporVí 389
spořiti 571
spotřeba 656
spoust 501
spozehovat 730
sprahoušle 185
sprašná (svině)
479
sprostý 485
sprouděný 488
spruhle, -lo 488
spřatný 480
sprež 490
srabař 598
sráz 509
srážka 'lis na
tvaroh' 622
sr&atá 89, 585
srčaZ 89
srez 131
srkati 585
srkavica 292
srotiti se 518
srěatý 572
sréeZá 572
srubica 557
srvatka 599
stačiti 548
sčafceř 634
stakový 634
etofórY 302
staminec 567
standle 623
stáné 573
stanoviti 574
starček 574
8tarČit 573
stařeti se = starati
se 574
sřať 575
sto; 575
stavěti -viti 575
stóeZ 712
steknuč 573
štěknut (oči) 6*40
stelivo 578
steZný 638
stemenec 639
stěřiny 659
stěžeň 577
stěžiti (sě) 576
stáfteZ 634
stínka 624
stipat 83
stírati 589
stížnost 643
stketa stč. 546
stlačec 597
stolice 590
stolina 578
stonce 579
straboČit 582
strahovati 587
stramlat 582
sZrasí 580
sZrázeft 580
sčráž 587

754
strčiti 'ven vystrčit*
650
utrčný 632
strdí 581
strhá 651
strhadlo 583
strhař 583
strhúzská práca 192
strkolna 128
,tfrraé7 681
str(a)meh 586
Mrmožit 582
strnadit 582
strněnka 584
stmožky 582
Mrómat se 581
strondat sa 628
stroužek (česneku)
583
stručný 583
^strupotá žába 517
struska 652
strižžen, -žna 583
^rž 651
sčrž 'svodnice' 678
střablat se 628
střádat se 588
střáhnouti 587
^rap 81
střápati pečovati'
584, 586, 656
střápati 'dělat něco
nevhodného' 652
střáseň 585
střehla 587
střeblička sněhová
585
sírecř 'strdí' 581
střelek 657
střemhlav 582
střemšíní 588
stfreÄ 584
střenka 'střemcha'
586
střenovní 657
střepnuť 586
střeščene děti 541
sčfež 584, 131
střežiti 587
stříbřit se 657
střída (bochníku)
585
střihá 'striga' 582
stříhnót 'mrznouti'
589
strich, střik 'struk'
583
eíríZe 586
stříleti 585
stříštit se 589
střízbisko 720
střízbit se 657
střízbý 589
^f^Zý 658
«Jríž 589
effiď 590
studna 589
sJwfófc 660
stupeň 580
stupica 557
stupice 558
stupovati 580.
«tosiť 628
sfrrára 662
stydnouti 590
stykač 573
styrnút sa 664
sudba 568
smřífc 593
ewcfoY 'nadávat' 85
sudno 591
«wßa 90
sumík 566
8umlit 567
sumník 568
sumtit 567
sundat 414
euntit 567
sunut 537
surovítka 599
suržice 513
siteeÄ: 568
st^i 599
sužovati 568
sváda 674
βναΛ 674
sval(i)na 676
svávole 596
svalník 281, 594
svaz 'šlacha' 679
svatba 594
Svatopluk 464
svěrák 703
evéráz 598
svěřiti (se) 690
své^í se (s čím^ 595
světlý 595
světnice 230
svider 596
svídnout se 561
svimboěka 596
svírati 703
svislý 597
evi# 597
svítati 597
svitná hanba 595
svíží 596
svižný 632
svlaky 693
svorka 703
svorný 598, 703
svrchovaný 700
svrčfci/ 700
svÄrmca 687
svykati 91
*2/£α/ 538
sykavec 540
sýpek 569
sypká 569
sýpka 599
S2/rá& 599
syracky 622
si/roo 544
syropka 599
syrůvka 599
sí/rý 598
syřička 103
síýsač 665
šačiny 604
όάάΌΑ& 604
šafnatět 604
šahati 535
sacÄ 603
šácha, šach 609.
šácholit 198
šachula 198
sajtá 604
šajdati 617
šakatka 721
šalabachtar 601
šalaprtky 602
iaZ6a 601
iářeA; 601
salinový 728
šamítat (se) 605
šamotat 605
éararZa
šamši 94
šamšík 537
šaňak 601
šanširovat 126
áfantoíi 603
šantrati se 603
šantročit 602
šapálat 94
šápavý 160
šaptlavý 604
šarapaky 160
šarapatit 434, 602
šarapatka 140, 602
ěaraáet 160, 602
šargan 605
šargot 605
šarka 605
šarmitat 605
šárnice 602
sarson 572
sarváč 602
Šarvatit 602
šašírovat 602
šašnatý 604
šašnivý 604
áaton stč. 538
šativý 604
šatnatý 604
saíratá (se; 606
fatřtf se 606
ča/wč 604
Jfttótf 604
čcaAi/J 623
čcafcaí 80
££α#, kobylí ~ 628
ščápat 94
ščastikovat 95
£όαν 628
Hefter, -6Za 623
stfe&řa 587
écecfte 92
ščektati 82
écepeZ 623
£&r£et 625
ščerkat 625
£ceč 625
éčetáfc 625
s^ica 302
áf^graí 626
ščigotat 'skytat' 615
i^ÄZiif se 627
J&fcotí 626
JftZ (Klaret) 168
ščimrat 625
fóípfcy 103
Sčirfca 224
ščiřička 103
JČifíí se 627
ščodlovat 108
éČóV (kyselý jako ~)
627
éčóra (o ^wfó j 627
Afrik 625
Jßtt&er 108
ääudfa 108
ščudlek 628
4£ώλΖα 625
ščuhlit se 627
ščuhrat 627
ščukat, ščukytat 615
ščulingat 625
Äfor 626
Scwra* 627
šČúrka 224
ščurkovica 625
šČurný 106
^wfíí se 627
J£uť629
šČutrova 627
šebeliti (se) 606
šebeřit se 605
šedlička 610
šejdenek 686
šelinec 608
ěemlička 602
šemořit sa 106, 605
šemrat 611
šerádat 605
Šerý 494
Jeffó 606
šéstrok 604
MeZ 202
Šešelina 95
fóto 606

755
Jetnati 604
šev 610
šfácat 139
šibánit 607
šibenec 607
šibula 607
^(Zaíý 604
éi/ra 85
syfcZač 608
šikovný 608
šíZeíi 601
šimečka 605
šimrati 106
&7W&Z 176
šípati 610
£φ/α£ 610
^fíraí se 606
íírb 103
širůček 609
*í/%ť 609
éísfca 609
jfcsaťt 610
šíšeň 591
šišmati se 631
&£fca 211
^ivár 452
^ávofí 610
Jit stařec' 474
&tefc 421
škabrati 611
škadloup 613
škalbina 611
škalúbina 612
škamrat 611, 724
škopy 611
Jfcára 547, 613
škarka 'papíru' 611
škarka 'vír' 547
škamót aj. 278
škaropina 547
škebrati 611,724
škehronít 611, 724
škehrat 724
JJWfií 610, 627
škeřiti se 615
s*Máč> 612
JfcZe&ťíť se 2° 268
J&fóať «a 260
dfcfófta 611
(za)škloudnouti 614
-J&fafat 614
J&aiďfl 256
šklunkat 297, 722
škmořit 'spořit' 615
škmouřit se 201
škňára 202
škňourat 263
škňurec 263
£fco6la 546
ěkobraneky -runěk
550
JAofofa 128
έ&ολΖϋ 546
škohrat 549
4&ofóa 611
škondmit 614
škorec 547
škornout 278
škorpy 611
škotrňat 612
ifcowřa 203
Äfera 615
škrab (otina) 151
éfcrafc = sfcZáft 612
škrabat 504
škrabati 547, 614
škrablina 611
škraboch 206
škrabot 622
škraka 615
škrampat se 611
škrampy 611
škramuša 613
íkaA 548
škráp(a) 611
éfcrá* 550
f vy j škratať sa 613
škrblai se 611
škrbnut 614
^fibr^a 613
£Μμζ* 504, 549
škrhotat 549
škrchně 615
škrkovať 504
j&roe 615
škrnit sa 627
Škrob (otina) 151
škrobánek 612
škrobák 206
škrobať 613
škrobla 546
škrohnit 549
škromtat se 611
škróňat 297
škroutat 614
škrpál ap. 611
íArpoí (sej 611, 613
é&rftín. 'chřtán' 185,
208
*&rfotá 291
škručet 297
škruna 207
škrumtat 614
škrundat 614
škrunkat ap. 297
škruntat 614
škrušňa 295
škruta 550
Škrutat se 614
škrybat 613
škrampy 611
4&fe&* 299
škřéhnit 549
JAfeib 299
Äfef cä 550
škřička 613
dfibfttart 550
škřípie 550
skřipka 612
škřut(ina) 550
škřúňat 297
škubati 54
JfcudUť 304
škudrný 614
škuhnúť 260
škvařit 'spořit' 615
sfcveí 615
škvíkati 312
škvířit 'spořit' 615
škvířiti se 615
Afcvr&í 615
škvrček 613
škvrčet 615
škvrkat se 92
έ&ί/τΖάηβΧΓ550
škvrliti 615
škvméti 700
škvrzat 701
škydlati 624
škymrat 611
ófo/ra 615
škýrit se 615
šlahat 535
tfafarf 616
JZácAot 143
^Zajiy 70
s7apa 616
šlapka = žabka 720
s7ár 616
étóec 597
#a£tf 616
s7e/& 'popruh' 616
šlehán 555
šlejbrhat 724
Šlejšek 555
šlejška 120
sZé>y 616
šlihovica 555
šlichta 'rána' 616
šlijska 555
šlíl(ek) 555
ířó&fc 558
jZo&o* 616
sloupnout 580, 616
šlučka 558
slupka 558, 630
šmadrňa 561
šmah(a) 562
šmahe(j)l 617
šmahejr 617
šmachtat 617
šmachtat se 105, 348
šmajda 105
šmajdák 350
smáA; 105
šmakat 349
šmanda 350
šmárat 105, 348
sraariť 620
Šmatačka 730
šmatati 170
šmaťhati 617
ěmatlach(a) 561, 617
šmatlati 427
šmatlavá potvora 105
šmátrati 601
šmejček 385
šmejdíř 604
šmejditi 106, 617
šmejknout 385
šmekústr 617
šmergust 617
šmerkous 617
šmerkus(t) 617
šmétrat 617
smíce 382
šmidka 560
ěmidrat 632
šmiga 608
šmihati 380
ěmika 608
šmikaná 730
(za)šmirhati 608
jfmifat 106, 608
šmoldán 105
šmouřit se 201
ěmotlacha 561
ěmotlacha 'popleta'
617
Šmotřzňat se 617
šmouha 562
šmrdolit se 379
smrřoZ 622
šmudlati 377, 619
šmuh (a) 562
šmukaČka 730
šmýrati 106
šňapati 201
šníbrat 399
^ofedcntíť 41
šoblovat 630
sO/wy 629
^focÄ 618
šolichat 332
šomolka 202
šompleca 209
s^Z?/ 626
sOpo* 630
šorejs 517
^fósíroA; 604
ěošolina 606
šošolka 202, 606
ěošovica 106
ěotrcat 567
ěoulati se 629
sowZefc 630
šoumati 630
šoupati 'jíti' 630
šoures 513
šoustat 'bíti' 630
špajdat 427
špajdl(ík) 620

756
špajgla 620
špajznout 453
špak 619
špalek 619
špár(a) 107
špáračka 434
φαί 620
špenár 621
šperechta 444
éperfc = &ér& 625
épetať 620
špetnouti 50, 605
špičkovačka 621
špidlat 453
ép^Z 621
špihlat 453
špihovati 570
ářpicA 448
špichal 448
£ρύώ# 621
špicholec 621
4pt7a 67
í#a 620
£pína 570
špinák 620
s^ión 620
špiran 451
špirancel 621
špirečky 621
Špitera 452
Špizoň 620
s>tžefc 621
*>«** 570
^žtir 621
špjerec 495
spZecfc 621
šplechtat 56
šplech(o)tať 197
šplhati 460
šplíchati se 83
£pZfca 67
šplochte 461
šplouchati 621
šplounati 621
šplúhota 462
šponár 621
špouliti 62
špračka 434
Šprachta 56
spraß 479
šprihať 71
šprincl 492
^?r& 482
Špróhršlí 185
sprZa 67
Šprlení 67
špmiti se 622
šprtati 487
Briefe 482
špruhle 488
špruchel 492
šprunclík 492
šprusel, šprušel 492
šprýňat 622
šprysel 492
špřehršlí 185
Špuláň 499
šrajdati 427
šrajtofle 646
érafc 335
éró/efc 623
M>rao* 622
šršlavá (půda) 572
£rů/e& 623
snž/fca 623
sVtiZfca 622
šťafalec 246
sYa/ec 246
štacheta 623
&afceř 573
štamfalec 246
sYáraZ 'kárat' 242
sYáraZí 628
&arc 623
Aartti' 302
šťastný 625
#ανά& 623
&é6raZ 611
&e6eZ 625
štěkne (mu to) 86
&éZe& 659
štembel 623
štendlík 623
štenec 579
Aénfa 624
&ép 626
&épd& 98
Štěpán (ka) 'křížala'
626
štěpiti 494
štěpitka 621
&épA:a 621
Äepta 621
&eráfc 627
Aértaí se 610, 624
štezár 580
&i&ra 607
štibrati 'žebroniť 611
Štibrati 'okusovat'
188
&íce 419
&táJa 108
éfóAZa 625
štíhlava 'prázdná
hlava* 628
&ίΛΖβ 168, 625
&^2/ 93
štikati 615
Aďec 628
i^ifca 626
^^ý 103, 625
Mrata' 627
&ir&a 659
štiřička 227
štiřikotat 104
Aifft» 83, 109
&íraZi 630
sYopfca 621
štoulet se 627
stouply 626
stovka 116
štráéky 622
štragat sa 628
štrachati 506
štramfalec 246
štramlat sa 628
štrandlík 624
štrejchnout si 125
štrejchovat se 628
štrgancovat 582
š>& 625
&r2/c/& 583, 628
Auáfea 583, 589
štukat 615
&t*Za 628
štulisat 625
Ifoefót se 90
(po)štulovati se 627
(u)štulovat se 627
šturkat 628
šturkat, -štuřit 723
&W% se 627
štvanice 629, 631
štychovat se 624
swfca 107
šubivý 672
sw&ra 108
šufliéka 607
swÄar 629
šuchotat 631
šucholit 631
šukaná 730
swW 630
šulcovat sa 619
šumelit 209
sumec 630
šumeliti 630
šumplíta 90
šumraj 383
šumrovat 630
sWiZaí 630
s^p, podšup 287
A*p/ 619
šupelica 209
s^pětó 630
šupkárna 268
šupotati 630
swrZač 632
íwri/ 672
Α*ΛΥ 672
šustem 619
éwstáZá 619
(na)šustit komu 630
éwsčfa/ 619
šustnout se 619
šuvěrý 672
šušeň 591
šušovica 106
šuteřica 148»
šuvirý 672
svácať 632
svácefc 732
švádolit 732
svaftaZ 139
švajcnut 632
švajco 610
švajdat 632
švajdati 427
svaZefc 209, 630
švalka 610
švancat 632
švandrati 631, 632
švankrati 631
švarabatka 160
švec 'lín' 334
švejhat 632
šverepka 595
švestka (pět švestek)
540
švigry-švigry 632
šviholit 632
šviřinkat 104
švonepaj 427
švrčalka 92
svrfc 562
švrlak9 švrlačka 311
švrlikat 92
évrné 615
*a&eZa 633
tableto 633
to&wZe 646
ťá(!% 'kolečko' 635
tadžhat 138
ťa/aZ 636
Zá/fe 633
tágřo* 138
tajtr(d)lík 637
takřka 531
talafatka 140
ZaZap 660
ťaZo 660
taloupit se 639
tamovati 639
tanouti 634
tapit2° 391
taráňat sa 648
Zárač (teřeti) 641
tarazdit 636
tarvas 636
tavttó 637
tebernyj 642
Jecna 663
řeď 640
£e/&Za stč. 85
ZéTieZ 634
ZéTiZo 634
ZéTmíZ 640
těhnit sa 641
te/ceZ, -cíí 638
íej&a* 638

757
tejnit 664
teklík 663
Telnice 687
telej, teli 647
telpačka 117, 640
temeniti (se) 639
temný 646
teplaní 117, 640
těré 242
Uriny 659
/érfea 659
toVó 242
4er£ 641
terygat 510
/encÄ 641
*Äe 93
Äw 642
tibernyj 642
*ícř/a 121
tóAa 643
tó/ie 96
tihélkovat 724
ÄZa 85
tihlečka 724
tíhnouti 634
tó%/ 96
tófcató 660
tóno 639
íímí se 634
tiňtěra 644
tópetó 89
tiplava práce 640
tórató 664
Ury kat 104
tiřikat 104
tósató 577, 644
tísniti 641
táv^s 96
tóže 643
Zfcáce stě. 638
tkaloun 237
tkanice 239
Jfcátó se 638
tknouti 663
tkymati 262
.%sitá 663
tlamka 250
tlápat 645
tfapató 636, 120
tlaskomina 321
/Mra 120
tlemiti se 645
,tfesÄ;a 120
*Zows7 646
tfwcar 463
tluč(i)muž 660
tlumočiti 645
Zraofc 717
tocmož 384, 660
točen 'rejkan' 512
io&tó 638
/*>/&£ 648
ťohnat se 641
tofc 638
topan 294
torbaci 661
tořánek ap. 661
tor# 648
totiZa 660
tottó 660
touň 661
tovránek 661
tož 639
φα£ 89
Zrcw/a 649
tragant 125
trajcen (ať jsem ~)
649
trajda 506
trajdati 649
trakat se 628
tramtejliti 649
trandati 126
tranširovat 126
trantýrovat ap. 649
Jrap 508
trapilka 653
íra^tó 423, 653
trapovat 126
JrcaZ 654
Zrcatá 146
trejc(n)iti 649
íretóž 649
tremter 650
Jretor 650
JW&á& 'popruh' 649
ír/fc 628
JrfcoZ 128
Zrfoca 650
trmudle 660
trnovník 34
JrocÄ 126
trochliti 652
ťrofc 'drak' 126
trombela 653
trombon 653
tromtejliti 649
čronZ 654
trpalky 'škubánky'
657
trpnut 652
řrsč 659
Mé* 654
trto(z)nit 636
trtožii sa 654
řrí^Za 636
Jrto/ 658
trubice 653
trucel 655
trudovatá žába 517
íniZefc 397
trumbera 653
trumpeta 653
trusek 652
trusňák 294
řm£, írráč 654
ťrwf 522, 650
trutač 636
trutina 650
ťr^e 130
JrýZ 655
ťrýma 628
trzovný plot 656
íržán 'stržeň' 584
íržiíjf 651
Jržfcatf 651
*ržn# 391, 651
třapec 585
třáseň 585
traskati 658
írasto 658
třasořitka 533
třbuchan 75
í/Wi 586
třenica 132
třenko 586
třenovní zub 548
třepetít se 659
třepiti 585
í/eefc 658
třesktati 651
třesná 127
třeštiti 'prásknouti'
658
Jrez 131
«réví 587
řfevZe 587
Jrí&itó se 626
třicátník 'rejkan' 512
*rTOc/& 130
tříňata 541
Jrm?/ 659
tříska 658
(s)tříslo 656
*rís£ 589
(s)třízek 131
třízvit se 657
třízvý 589
ífížefca 589
třmen 586
írpíí 'tipec' 643
třpeta 295
*rp*/fy 295
Jtfčfca 635
fcič&a -o 278
tučmuž(iček) 384,
660
ťfoAeZa 660
άώΖϋ 662
ťuchmat 630, 662
tu£ 664
tulejfka) 648
tuligat, -kat 659
tulich(a) 660
ťwZitó se 90, 627
tulmač 645
tulpa(s) 660
tululum 660
tumava 646
čwrapa 660, 662
tumpach 647
tumrle 660
«ůnfca 123
tunkabona 647
Jwpač 135
toraß 661
<wrčáfc 661
tur čin 661
JwseV i JwzeV 135
to^toi 124
frwtora -om 665
turenka 36
turlíkat 659
iuímui 662
tožfca 648
íwž&a 659
ťwz 663
tvrzník 663
fyca£ 663
ft/óW 650
tydlikat 659
tygrbál 678
fy&-663
fc/fcatá 397, 423
tymenec 639
fc/mZov 639
to/mí £ 647
tyránek 661
tyrníť 661
fyfä 'běžet' 664
fc/sa*' 577
#ž 639
ubrychtat 71
w&ž/Jě 78
úcestka 84
ucmuchtiti 561
ucra/ 101
učanut se 634
ráčasč 95
učedník 666
w5í& 190
úcin(ek) 103
učiná 190
učupnui 108
udačka 343
událost 118
wdatá 111
udáti se 118
udatný lil
wdíra* 666
itáo&a 122
udolati 123
ikfoZé 134
wd/etf 666
ugrábaný 395
wAií 666
úhon(a) 171
wAor 519
íi/ioz 173
uhraznút sa 186, 722

758
úhrnem 184
ujec = hujec 190
újesť 228
újezd 225
uklápat se 259
ukmochtit 561
ti&or fna ^^279
Ukrajina 288
úkrají 288
ukynút sa 212
ulejvák 329
áZeva 329
^ZeAřa 329
úlich(a) 336
wZitá se 329
uměti se 366
umburek 665
úmor (a) 382
umořiti slzy 516
únava 392
trn* 344
unylý 404
upejdati se 219
ífcpétá 705
upiskat 'ušpinit' 450
úpolnik 469
úplný 461
uragán 417
w&aí 700
úrupný 670
uruzgat 518
wrvo 526
urvalý 397
wrvaí se 397
uřícený 533
wfísnráť sa 722
uřknouti 397, 670
tlsaá* 148, 535
U8atonit se 567
úsiZí 542
uskřinouti 559
uskurat 547
ásraéi; 559
ΜέΖβΌέ 325
üsnotrfi 570
uspěna 191
úspěch 570
ustavičný 575
ústrety 586
ř^íreř 586
uščeknout 626
ťUfeZo 226
ušiditi 101
uěkřdat sa 627
t^fcm 627
úškrt(í) 671
ušlechtilý 616
ušuntit 607
uštěpačný 626
uštknouti 626
ušvažit 632
utamtat 636
utěhniť se 634
títécAa 642
áZéfc 638
utelpaný 645
^Zéraí£ sa 634
utěrka 659
utíkati 638
utínit se 634
utkati se 644
tífojfc 637
atfro&č 652
Útvina 235
úvaha 674
úval (a) 676
uvíka 692
ávin 692
áviťeA; 692
tivrač 701
uzdolet 123
tte&a 'šňůrka' 679
uzmouti 231
uzúlat 718
tfiefc 727
tózgrať 727
wžtťeA 728
í>aci£w 139
vačice 675
vadka 678
ra/cřa 687
valadrána 43
valduvky 43
válenky 676
váZetá se 91, 675, 676
valibuk 676
mZitá se 675
valmem 676
waZn^ 676
vampala 676
vandla 676
vání, vánice 678
vanouti 678
vantroba 672
vápení 'prach z peří'
311
vargať698
vargosií 698
vargún 698
varhule 677
vartko 701
vartošna 48
varvas 636
rarW 702
vosrman 162
vaščina 679
va&fc 'vařečka' 678
vašnosta 678
vátošna 48
váznowZi 679
važinka 49
vážit« 674
vážfca 674
v&Záfc 105, 679
včelo jed 573
včera 680
včetně 104
včiZ 102
včíné 624
vdákat 247
váatf sa 'vejít' 111
vděčně 117
váV 680
váefc 117
vdružiti (v zemi otku)
129
vece 'řekl' 687
véčlopek 105
večmat 163
vécný 682
veď 688
veáZe 114, 120
vědma 680
věchar 689
véc/wtf 689
věchný 687
ve;', -a, -e 678
věj očka 678
vejduněk 704
vejhuda 180
véjfífc 683
vejklíř 'vích' 689
vejkudovat 304
vej(he)l 682
vejrunek 684
vejřoviště 672
vejstřelek 585
vejtýř 689
vejvar 672
vejvařiční voda 672
vejžZe 705
vejžvara 732
veZmi 682
vénťfcZi 678
t?en«náíi 403
ver&ež 684
verčitej (den), vyrči-
tej 670
véVný 69°
verpáw 73
vém 691
verunka 50
vesmír 364, 686
vésiZi 691
vesnaZ se 593
vésZ 680
vé^řeZi 691
veZ 688
fna^ vetávh 687
veZcas 639
veZecÄ mésíc 686
veZefc měsíc 686
véZéV 683
veteš(nik) 686
véZev 328
FeZZá, FZeZwo 687
větroplach 701
v&fftt 692
vezeÄ 697
vhodný 173
více 687
viáZáfc 'bolák' 693
vidomý 688
vidrbál 678
viáfiZ 692
vigráaZ 689
vicherný ap. 212
vichtruch 583
vijehlávek ap. 298
ví;eZi 692
vi&a 689
vikoslav 67
vifo/r 'vích' 689
viZéfóy 694
viZßa 694
viZm/ 690
vinciř 'mincíř' 363·
vincíř 683
vinouti 392, 692
vintýř 'vikýř' 689
violka 142
vír 1° 521
vir gut sa 312, 689
virgule 691
virvas, -vál 678
višaha 93
visZe 597
víZ&a 678, 692
viZfa/ 'hbitý' 701
viZreZ 229
viZ# 'hbitý' 701
vív&a 678
vízgraZ 192
viznouti 'spravovat
sítě' 679
vZáče 693
vZáoeZi 463, 694
vláčka 695
vlačuhy 693
FZacA. 675
vlajka 694
vlaská 320
vlaská kost 391
vlastní 694
vZásí 693
vláškovatět 693
vlažný 693
vZAßt/ 694
vlidno 331
vZíára/ 331
vZiv 336
vZfc 'hračka' 699
víko jed 695
vZov 369
FZfova 695
vnahni kost 391
vnavná fcosZ 391
vnikati 399
vnitrák 403
vniveč 399
vnuknouti 402, 565

759
vňiUr 403
vobuska 408
vobrývka 407
vobůrka 60
vodbička 409
vodonč 637
vofendovat 415
vochlima 196
vochoňuvat se 412
vojenská kost 391
vojíra 227
vojská kost 391
vojtérka 638
vo&óZ 'vystouplá
voda'235
vokotrč 411
ťo£a£e/414
volavka 697
vo/cřač 167
voldúvat 167
voJný 704
vopenka 472
voplendovat 415
voradby 111
vorbička 409
vorčouch 697
vorefc 697
vorundat 414
vosáchnót 536
iwsáfc 105
voschápnout se 537
voskoviny —
laskominy 321
vo8křivina 697
voslitz 555
vostenec 579
vo(d)stržej67S
vovtereh 672
vozataj 688
wzd 192
vozdr 697
vozembouch 714
vozfter 436
vožanka 719
vpeřiti 530
vrá^ať 698
wafc 398
vráfca* 698
vráňat 697
vrangat 697
wa&itó 92, 698
wáz# sa 699
wažtó 698
w&ač 526
vrčanka 701
wdlice 700
vrdlouhat 183, 330
vřgala 93
vrhcáby 79
vrhoslav 67
wn£e* 699
wwcocAáč 139
vroubek 504
vroubiti 518
vroucný 702
Vroutek, Vrutice 703
vrskat700
(vy)vrsknút se 701
vršlica 69
vrtihlav 298
vrtkavý 701
vrtohlav 298
wfocÄ 701
vríowez 531
wé 522
vné&ř 518
vrza^ θβ 699
vrzem 699
vízgnúť 702
yrž^e; 701
v/esÄ; (kyselý jak v.)
72
vřítenica 702
vstřebati 585
vsčroc 586
vsuvka 592
ráafci/ 687
vščievati 392
všední 686
všehdajší 687
všechen 687
všelicos ap. 685
všetečný 663
ttóiďni 686
váwde 686 -
vtalúpit sa 639
vta* 634
rforefc 671
ítfon/ 661
wi&ec 404
vůči(hledě) 411
Fwm topon. 418
výbarky 61, 707
výbava 48
vybičiti 78
vyblizka 705
vycabený 623
výcuch 164
vycvikovati 91
vydatný 111
vydávat 'štěkat' 112
výdherný 212
vyfiknutý 146
vyfrnděný 146
výhřaviště 672
výcherný 212
výchopeň 203
vychvátlej chleba 203
výchyrný 212
výchytník 203
vyjádřiti 214
vykřesat se 301
i*/fc&7 302
vyléčky 694
vylíčky 694
vyfdeJliťlU
výluh 329
vymaniti 350
vyměšovati 365
vymřít 'vymrznout'
381
výňatek 231
vyndat 414
vyniknouti 399
vypiskat 'vyžebroniť
448
vyráčit 'vyjevit' 718
výsada 539
vyskeřák 627
výstižný 577
výstraha 587
Vyšatov rybník 691
vyščeřák 627
i>2/£e 705
vyšeptalý 604
vyšetnalý 604
výšina 'víš' 691
vyškerák 627
Vyšný (potok) 691
vyšovatka 691
Vyšovatka 691
výšovka 'víš' 691
v#táa 663
vS/£ra 693
vyturovať 648
vyváděti 687
vy vaditi (z dluhu)
711
vyvářet se (o bažině)
672
vyvěrati 702
vývěva 678
vývo; 692
vyzuna 705
vzájemný 231
vzdychati 137
vzhledný 167
vzta pochop (a) 176
tfzt/ přepaČ 425
vzkolúpiti se 270
vzlínati 337
vzlykati 337
vznešený 396
vzniknouti 399
vznosný 396
vzpěčovat se 425
vzpíčit se 718
yz;poraítt&a 370
vz^pwzeč $e 497
vzpurný 670
vzfc/fc 663
za 'zda' 713
zábábon 58
zabahnit sa 520
zabelica 708
zabilka 708
zabobony 58
zábradlí 63
zabřesklé dřevo 380
zábřeží 711
zabudlé (prádlo) 666
zaburalý 77
zabylka 708
zabývati se 78
zoceř 'datel' 111
začátek 104
začknouti 138
zodeÄ422, 711
zadrnělý 128
zadubiti 135
záducha 133
zagagalka 148
záhada 154
zahnítiti 400
zahrada 182
záhrobeň -bec 181*
711
zachar 195
zachuta 162
zachubolený 233
zajdák 536
za jediná 228
zajetí 231
zájezek 225
z4&aZec 235
zákamtí 709
zákolet 270
zákorace 412
zakutily 309
zalikovat 331
záliška 332
zó7w 336
zalknouti 337, 729
zálomka 339
záložna 329
záludný 341
zamahnút se 49, 52G
zamastilka 'druh
slív' 110
zámek 385
zamér 364
zaměstnati 365
zamlklé (dřevo) 380
zamoklý 395
zámora 382
zámožný 372
zamrhanec 381
zamrsklé dřevo 380
zandati 414
zanevážeí 709
zanevříti 398
zanovec 216
zápač 415
zápala 430
zájoétá 437
záplata 455
záplatník =
= záblatník 55
zapomenouti 370
zápora 495
zápraží 711

760
záprseň 711
zarputilý 670
zartousiti 510
záruží 722
zarza 513
zářebí 181
zaskřutaný 550
zástava 575
zasténá 577
zástěra 589
zástinek 578
záščip 711
záškleba 612
zaškrený 615
záštita 627
záten 422
zátáa 663
záfoA 422
zó&mí 644
zatracepený 649
zatrolený 649
zátvor(a) 662
zatvrzelý 663
záfyri 711
zátyna 422
z ívadka 'záminka'
687
zarde 686
zá?;e; 678
zaverucha 684
závéč 687
závlačka 694
zá?;ocř 687
zdvo; 692
závora 703
závozda 192
závrať 701
zazimnalá kráva 704
zazsi 708
zbaviti 48
zběhlý 53
zbenka 712
zberba 64
zbilko 576
zblajznout 55, 337,
453
zbliknouti 284
zblina 576
z&Zo 576
zblúzaí 571
zblýňat 715
zbouzet 571
zbožný 75
zömri 64, 722
z&rarí (sebranka) 64
zbro; 68
zbřidit se 702
zbujný, -nik 76
zbuMt 78
zbyčit 78
zbyknout 449
zbytek 78
zbytněti 78
zcípati 83
zcvaknouti 311
zdar 110
zdarma 110
zdátá se 118
zdatný 111
zděn 121
zděrák 132
zděrba 715
zděrovat 132
zděrygať 132
zdím* 132
zdí^ 714
zdítá se 118
zdoZatá 123
zdoZ^ 123
«Zrá&ec 125
zdráhati 125
zdrap 151, 585
zdrapit 126
zdraž 127
zdr/ta 284
zdrhati 132
zdrhnout se (o mléce)
72
zdrštit se (mléko) 72
zdříně 73
zdřízek 131
zdÄY 394
zduvěřit 672
zdyblať 137
zdybnuť 124
zdygnúť 663
zdymadlo 124
zdýmit 124
zdymnúí 137
zegzulka 726
zejjW 711
zejmati 231
zejména 230
zelený 714
zelknouti 325, 729
zeraáfc, zemce 63
žemel 541
zerzat 528
zesnouti 570
zeveí 711
zevlovati 711
zevrubný 522
zgábnót 240
zgáňat 412
zgerba 64
zglýňat 58
zgrabělé ruce 151
zgrablí 151
zgrroač 240
zgrbla atd. 549
zgrrMífc 296
zgrbnúť 240
zgrúlat 285
zgrýfať 132
zgrýňat 58
zgrýpat 132
zgrysnout 186
zgublena 548
zgúňat 412
zgybnut 193
zgýňať 171
zháha 727
zhačovat 154
zhebnout 193
zhověřit 672
zhrzený 183
zAfi6erí 188
zhudnouti 189
zAwfc 170
ζΛώηαί 715
zhunka 171
zhurovať 706
z%d 194
zá&dfc 193
zibnúť 193
zíras 533
zingra 716
zí£>ač 544, 711
ziratá 719
zívati 711
zózač 665
z/átfft 689
zkazka 246
zkoušeti 309
zlatohlávek 289
zlátolisko 649
zZeja 336
zliknůť 729
zlobiti 716
zlombidlo 556
zrosí 716
zmajdat 348
zmáchnout se 361,716
zmargonit 380
zmatek 354
zmehnouti si 49
zmechnouti se 361
změknouti se 361
zmenouti si 49
zmésť sa 354
změstit sa 365
zraéY 354
změtat se 361
zmetek 571
zminek 371
zminouti si 49
zraofc 717
zmola 368
zmotat se (na něco)
371
zmožený 171
značený 414
znafc 717
zna/ 717
znaviti 392
znezeč (sej 367
znocht 439
zno; 717
zoZiť sa 658
zombidlo 556
zon(a) 719
zora 710
zor% 719
zorný 719
zářivý 718
zouběřit 672
zoubiněný 227
zounořiti statek 516
zowtá 406
zouvěřilý 672
zpestit se 446
z^év 447
zpítiti se 718
zpouchlé dřevo 498
zpovykat 704
zpratek 571
zpříkat se 492
způsob 500
zpytovati 496
zraditi 505
zražna 510
zrízek 131
zrzavý 513
zrzoun 718
zřejmý 719
zreíeZ 719
zrez 131
zřítenica 'slepýš' 702
zřítelnice 718
zťapat 636
ztráta 649
zčrií* 650
zw&áfc 'rejkan' 512
zuberek 724
ztHaČ 630
zumbidlo 556
ztinaí 715
zwnéí 717
zunkati 719
zupat 135
z(d)urdilo se mléko
670
zůstati 575
zwčra 229
zuvířilý 672
zvadřit 689
zvař 593
zveř6a 682
zventit se 687
zvíci 687
zvičkať 689
zyída^ 680
zvířit sa 521
zwťfeJ 689
zviždělý 693
zvZá&ě 693
zvodeň 685
zvoditi 720
zvodňa 685
zvodonč 685
zvořeň 598
zvrchenek 700

761
zvrsknót se 698
zvrtlík 701
zvur 416
zvyk 704
zvýtězit 'vypískať
692
zybák 193
zyzať 665
Zabník 319
iábrati se 724
Zabránit 724
Zádlivyj 722
£άΛα 727
Zahadlo 727
žóAafc' 727
iahavka 727
žáchora 720
žo/Ďro 724
žato 721 *
řaZ 724
žatá&& 728
Zalinka 728
žaZofca 724
žaZtár 721
íamlat ßll, 724
zamráfc 720
Zamrat 611
žawdera 720
žapZaí 611, 724
žara 'záře' 710
íarlavý 721
iartóa 726
ia^va 728
ZáZda 721
žažwZa 729
ž6eZ 138
Zberce 187
ž6Wo 187
íblabonit 55
Zblabunka 74
Zbláchať ap. 621
Zbleptati 56
Zblouchat 621
Zbluchan 75, 712
Zblúchat 621
Zblun(k)a 74
ibluniť 58
íblunkati 57
žbřtiroí 150
ž&oZena 76
Zbr áchati (se) 71,
348, 621
Zbranda 71
ž&rícZe 187
Zbrnda 65
Zbrouchat 71, 621
Zbrula 150
Zbryja 66
Zbrunda 79
Zbrynda 71
Zbuchan 75
áfa% 723
Zdárat se 628
Zdercat 128
Zdibnouti 626
Itfwc/ 132
Žduchat 628
Zduran(ec) 629
ždw (ch)aťQ2S
Zebronit 611, 724
Zébrovat 625
žátfo 721
Zehnouti 727
Žehrati se 730
— Zejbrovati se 153
Zelinák 728
Zelinek 728
Že/více = ze/να 714
Zemnička 605
Zemořit 611, 724
Zemrat 724
čeft 728
žengrZe 722
Zeniclca = zemné 725
Zenylka 728
žernafc 726
žerowí 722
žera& 222
lefáv 222
Zeřavý 722
žerwžeJ 722
Zgadlo 727
Zgamrať 611, 724
žaárač 628
Zgarby 715
žaefá* se 627
Zgloňa 250
ajrmíť 727
žgroa*Zo 727
žgrrZo 549
ž>tó 727
Zgrňa 549
Zgrundat 614
zgr™^ 550, 730
ZgřandZat 614
Zgřindat 71
Zhoun(ek) 718
žfo-ant 183
žíóra* 188, 625
Zibrovat 625
Zibrovat se 724
ž^ZÍA; 724
žtáZo 719, 721
ž^aí 138, 727
ž^řa 727
%Zo 719
gtóatí 727
ži/tó se 166, 194
žtraař 723
Zimrovat 625
Zingla 727
Zingla 725
žiravý 730
žíretá 722
žtéZaíé 727
žižZavý 727
žtómo 729
ZíZniti 727
ZiZvolek 610
žZatec 597
ž7o 724
žZoitfefc 730
Zluclca 558
žZwto 617
žZ^fca 630
žZwva 'druh otoku'
168
žma* 723
Zmachlat 180, 730
žmáZaí 730
žraeZ^ 620
žmen 'řemně' 725
žraitó 386, 730
Zmoch 730
Zmola 'žula' 731
Zmolka 618
žmoulat 377
— zmuchlat 730
Zmuchlati 382
ž^aví/ 727
žofc 536
Zomrat 377
Ziravina 722
Zornák 726
ž^r 731
žowžeZ 729
ZouZala 729
žrec 726
žmo 726
žtzfcerefc 724
Zubrovat 625, 630
Zudlařiti 189
2wdZií 732
žw/toé 189, 724
žticAaí 732
žuc/to 180, 732
ž^Zař 630, 732
žwZitá se 90
Zumlat 377, 732
žwpa 'koZich* 630
ž^áfc 630
Mr 721
žwva 163
Zu(va)ť 732
Zvádolit 732
Zvaholit 632
Zváchat 180, 732:
žvaZec 209
Zvandat 732
Žvanit 732
žvátá 180
Zvondat se 632
Žvýkati 732
SLOVA PRASLOVANSKA A OBECNÉSLOVANSKÁ
a 36
αδΖο 214
ablonb 214
abolnb 214
ataZ* 197
aá** 442
agwg 221
agr/wZ& se. 221
ágroda 215
oje 681
aZčbn* 319
apaíi 216
asenb 217
a^f^er* 224
ave, avo 225
aviZi 225, 669
avor* 218
az* 218
δα&α 40
babrati 40, 348
bacati 41, 425
δασηο 42
ftajató 42, 47
balamgtiti 43
balvane 44t
baňa 45
6ara 47, 61
baram, 51
basnb 47
fcaíatá 41, 48
batog'b 48
baviti 48
baZati se. 49, 351
6e&f& 59
6eaVo 50, 51
bedrbnbCb 50
fteZwb 57
fcerďa 73
6erá*b 73
bergti 63
aera* 72
fterfc* 72
berm$ 72
bersťb 72
6erza 72, 74
beseda 52
6βζτ> 52

762
běda 53
běditi 53
běgati 53
běgti 53
běl* 43, 51, 54, 60,
466
běhmo 51
běs* 51, 52
Uláti 53, 712
bičb 53
6t<fZo 53
biti 54, 467, 707, 712
blazn* 55
Mécfo 56
blesti 56
blizna 57
bliz*k* 57
&Zpcfótá 57, 341
«Wpcfe 57
bluditi 58
Wa&*b 58
bluzgati 461
bltchá 56
bl*skati 56, 58, 79,
612
blbskati 58
blbstati 58
blbvati 51
bo 58
oofcr* 59
δο&τ> 58
bogaťb 59
oogr-b 52, 59, 75, 393,
625, 712
bojati se 48
bojazub 48
6q;'b 55
δο&τ> 60
bolboliti 55
fcoZétá 60
ooZgr* 55
δοΖηα 55, 450
6ó7čo 55
borbor* 64
oorcZa 62
bordavica 63, 702
öorgfb 63
oorna 64
borniti 64, 722
6orrib 64
6or^* 61, 63, 64, 68
borv* 65
borzda 65
.oort 61, 65
ftoatá 59, 79
605*6 61
botěti 61
bobula 44
δρότΛα 44, 59, 74, 77,
722
bgb*lati 74
δρ&Ί>ηα&# 74
bgbbnati 14
bobbWb 74
fepcíp 75
bgk* 76
bračbka 71
&raft"b 48, 64
orestá 74
bred* 214
brid*k* 73
oríwb 73
&r&* 73, 74
břitva 74
fcroť&fc' 68, 69, 74
broněti 68
6rowb 68
ftrtícÍT, 69
bruch* 73
brusnica ap. 70
brusiti 68
bryzgati 71, 489
&7"bérfb 487, 489
6rt^b 58, 72
brtvb 71
brázditi 70
br*zda 70
6rb5íi 74
brbVb(no) 72
bučati 74
ürada 61
&wáW 74, 708
b^Ttói 62, 78, 407
buchngti 76
bujbWb 76
bukati * tlouci* 62
bukati 'bučeti' 74
6wßi> 76
bura/buřa 62
fcwritá 62, 77
&w& 77
6#e«o 78
&2/&τ> 78
byl* 78
bystr* 79
bytf 78, 465, 484
bzikati 79
6*oeZa 679
otcřětá 49, 59, 398,
496, 563, 708
b-bdla 50
btčbka 49
b*dr* 59
btdbna 50
δτ>Ζδ·& 56
b*ltati 56
b*rb*lati 65
b*rchati s$ 66
&T>r£&, 69
foríb 69
ftirzt 37, 66, 70, 71,
403
δ·&7"ί> 51
b*zg* 52
6-bz-b 52
bbĎr-b 59
bbčela 679
fcbratá 63, 64, 72, 73
bbrdlo 67
6 brdo 65
bbrg*lěz* 66
bvrlog* 67
obrubno 72
capati 81
céáW 82, 104
cěZttá 82, 229
cělovati 82
céZ-b 82, 229, 713
cena 83, 245
cěpati 83
cé^tá 83, 626
cep* 83
cěriti 83, 627
cěsarb 87
cesto 84
céva 84, 88
cěviti 88
cév* 84
četa 84
cbr(b)ky 87
caäW 93, 234
ca/aZí 93, 96
cákati 96
^a 94, 107
čapati 94
čapla 94
cap* 97
Čara/čar* 95
Čas* 95
caáfa 104
cavfca 246
cečZ* 95
Čecha 101
čech*l* 96, 316
ceJadb 96
čelesno 97
c'eZri'b 105
ceZo 97, 665
čelo 'tlupa' 105
čelověk* 105
íeřt^/b 96, 437
čemer* 97
- Čepelo 98
čepurbn* 103
čepyrbn* 103
čep* 97
čepbCb 97
cerdá 291, 588
čerm*cha 586
cern* 548, 586, 657
^ern* 'střenka' 293,
586
čerfpjti 98
Čerp* 586
ČereZo (u pluhu) 107
Čerslo 'tříslo' 658
čerslo 'slabiny' 658
čersti 99, 107, 290,
589, 658
Čers* 549
čeršbúa 657
cerí* 'rákosí' 589
červo 587
červbjb 587
&*aZí 1° 100, 197,
280, 408, 492
česati 2° 95, 100, 244
česn*(k*) 100
ceZa 101
četa 'pár' 107
četvbri* 107
čety re, čbU 107
é§áO 92
Čgsí* 95
c§sZb 95, 625
-četi 104, 273
ci 101
čiditi 101
čichati 314
&Z* 102, 409
čtmtá 103
čin* 103
Ärirfb 103, 627
čislo 104
cwrfi 101, 104, 108,
396
čist-b 82, 104, 387
čiib 104
cm&* 107, 614
čuchati 102
£uti 102, 104, 648,
716
čudo 108
čup* 614
čbban* 138
čbbela 105
čb&br-b 138
iy'b 101
čbkati 615
ČbZn* 105
čbtnelb 105, 679
čbrmb 98, 99
Čbrmbn* 98, 99
čwn* 98
Čbrstvb 99
čbr** 99
čbrviti 99
cVub 98, 99, 656
čbstátá 101
čwrfb 101, 466
čbfo 89, 398
Čbtvbrťb 107
cto/a 110
daZefc* 110
á*aZb 110
ďanb 110
dařiti (se) 110
dar* 110
ďatf 111

763
dáviti 112, 656
davbWb 112
•de 247
debelt 112
deg^tb 113
delto 119
derwb 131
ďertá derp 128, 129,
132, 654
derti dbrg 129, 132,
387, 439, 666
dervo 128, 131
desnt 115, 116, 481
deset b 115
desbn-b 116, 481
devět b 116
desto 111
rZgswo 111
desno 111
^eřb 111, 224
<žéd#b 113
déd-b 113
<Ze7a (postposice) 210
dělati 114, 117, 393
dělo 114, 117, 120
cřéZt, 117
dera 117
<žé*e 118, 122
dětidějg 113, 118,
153,234,279,387,
409, 414, 591, 595,
666
děti děmb 118
děva 116
děvetb 116
déža 119
di'H 119
dirati 117
dwatá fsgj 119
diviti 8§ 118
div-b 118
<iw* adj. 119
όοδα 1° 121, 387, 563
doba 2° 122, 713
dobr-b 122
dobyti 'zploditi' 122
dobyt-bkb 122, 575
dojiti 116, 122
dolga 120
doZita 120
doZrib 120
dolto 120
<fatř* 134
domovb 134
rfom-b 123, 134
dorga 125
(Zorgr* 125
dgbrava 123
dgbrova 123
dp&r-b 123
<Ζρδτ> 132
(Zpgra 133
dgchniti 653, 660
dgsati 135
dptá 124, 224
drabina 125
dra&b 125
drápati 126
řZražnb 127
dreve 132
cřrevbnb 132
drělcb 131
drěmati 131
dristati 131
droö&i 128
dro&t 128
drobbWb 128
drozďb 129
drozda/droždbja 129
dr^t 129
(frpA;* 129
dr^gr* 130, 708
druzgati 130
dfbgati 127
drtgttati 127
drtžati 127
drbbati 127
drbviti 130
dttĎa 124
dwcA-b 124, 133, 440
dumati 134, 385
(řwjoa 124
dwjořa 124
erwarb 124, 626
ďwra 124
durěti 135
cřwritá 135, 723
durbtťb 135
eříiča 135
ďwfc* 124, 137, 704
«foťflíť 410, 714
dvo;'b 136
dvorTb 137
dvbrijdvbrb 136
dýchati 137
cří/mg 137
ťři/m-b 134, 137
(žy/ía 137
ďbbati 112
efofcrb 112
d-bchngti 137, 387,
634
ďbchořb 643
ďbfoi 112,437
d'blg'b 121
ďtna 121
ďi,no 121, 409
dtska 115
ď&vé 136
ď7,ždb 116
tfiřa 114, 120
dblbati 119, 235
dbZgr* 121, 114
dbliti 114
dbZžb 120, 121
dilbjb 114
dbrib 114, 173, 469,
663
dbrgngti 125
dbrwb 128
dbroptt-bva 129
dbrpati 129
tfbra^ 115, 117, 126,
127, 706
óbrtb 129
dbrz'b 130
dbrzati 131, 713
eéče 224
erg&-& 223
§íriíi 229
ědlo 228
éďro 388
érab 223, 228, 357,
564, 600, 693
ězva 230
figa 142
fukati 145
Ga6o^ 153, 194, 410
gabrt 153
gadati 154, 467
gradtfó 154, 159
graď& 154
gagant 235
gagati 148
gra/b 155
graZa 149, 158
galiti 'házet míčem'
149, 158
(vy) galiti 157
galgza/galgzb 158
gaňati 171
gasiti 162
graíé, gračg 154
groít, 162
grcréb 154, 162
gavez'b 163
gavědb 163
gaviti 410
grZacZ^* 166, 321
glaďbkt 166
glezbWb apod. 167
gl§dati 167
gl§děti 167
7Zé6^i 199
glěmyščb 167
grZém> 167
grZma 168, 254
grZieíťz 168
glistati 168
grZwa 168, 254
grZwětá 168
glizdati 168
grZo&a 259, 441
grZo&itá 168
glodati 168
örZogr-fc 168
glom'b 339
glgbok'b 169
grZp&7> 169
grZwža 185
grZwcAT, 170, 695
gluiwb 170
glupt 169
grZt/äa 345
gltbiti/gl-bbti 168
glttati 169
grZb/b 254
gnaťb 171
gnaťb 'špalek' 391
gnesti 172
pně« 171, 172, 400,
564
gněvati 171
gněvb 171
gnězdó 172
gnibati 172
gnida 171
grmtá 42, 172
gnobiti 161
gnojiti 172
grnojb 172
gnusi, 172
gobbZb 173
G0ťfa'tá 318
groeít, 173, 213, 466,
640, 687, 708,
709
godbu-b 173, 318
gro/b 174
groZÓT, 166
golěm-b 174, 370
golěrib 175
poZrag 166, 167
golnt 166
golodb 175
golgb-b/golgbb 175
golsati 166
groZs* 166, 681
groZva 167, 715, 716
golvbúa 167
groZ* 166, 167, 175,
190
groZb 190
gomola 175
grom-b 170
goniti 171
Gon τ> 171
grora 176
gorazďb 510
gorbbje 187
gorďb 182
górcAT, 182
gomostalb 183, 517
groré^ 176, 177, 279,
722, 723
grore 176, 177
gořbjb 176, 177
gorbk-b 177

764
gospodb 150, 177,
431
gostb 177, 178
gotovt 179
govedina 181
govedo 181
govedb 181
govovb 181, 707
govbno 181
grpöa 179, 189, 303
ggg'bnati 190
ggseri, 191
grp$Z& 180
ppsZt 180, 520
pps^ 191, 192
ggsb 191
grpZ-b 192
ggzr-b 192, 194, 281
ggz-b 168, 190, 192,
281,408
ggia 180
grabati 182, 183
grrao^ 182, 503
grabla 182
grrao-b 153
grada 183
grraďb 182
gramada 185
granica 183
grrawb 'hrana* 152,183
grranb 'větev' 182
grana/gradna 183
grebati 182
grrefcewb 187
greblo 187
gre(b)ti 181, 187
grebblo 182, 187
grreáa 'hřada' 186,
188, 726
pr^ďá 'záhon' 187
gredelb 188
gr^cZ* 186, 188
grezngti 188
firrecÄT, 188
gr&tó^. 188
grri&T, 188
grimati 189
grrwa 189
grivbna 189
^τΌδτ, 182
grochati 185, 515
gromada 185, 410,
582
- grorrvb 189
grroZ-b 185
grroza 186
grozďb 185
grpo* 186
grpcta 186
grrpeřb 186, 486
grgziti 188
gmída 185
grudbn-b 185
gruchati 185, 295,
523
grw&z 186
grr?/zZi 186
gr*bmolT> 184
grbběti 182
grbjati 187
grbměti 159, 189
grw6a 193
gubiti 193
guditi 194
gugati 180
gumbno 190
grtma 179
guúaťb 191
grwno 191
gtóa 152
gvězda 192
gvozďb 192
gvozdb(jb) 192
gybati 193
(po)gybelb 193
gyngti 193
gf-bot^ 163
gi>bngti 193
g'bb'bkt 163
gnbZß'b 170
g^rrťbzati 165
g'bnati 171, 708
grtr&T, 183, 187
gr-breZZo 183
gT>rďb 184
g^rma 184
gwwb 184
g^rstb 185
g^rstati 207
grT>rZatá 184, 185, 207
g^rtb, -anb ap. 185,
510
gr*b$Zo 165
g^sngti 165, 167
g'bzeti 153
g'bziti 302
gr^zZo 316
chabiti 194
chab'b 194
cfazjatí 259, 394
chalgga 158, 195
chcdb/chalbjb 195
chamwb 196
chasa 197
c&aZa 197
cÄata 197
cftatá cfta/p 259, 394
cftatá chapg 441
chlapti chlapg 198.
715
cftZéo-b 199
chlév τ, 199
cAZpďb 200
chlgdbje 150
chlujati 200
chlupatí, -ěti 201,
287
chlup t> 209
cAZwtá 200
choboťb 202
choditi, choďb 202,
468, 520, 711
chochotati 197
cAotá-b 198
choliti 426
chcípá 198
chomgťb 203
chorbvb 204
chorrrvb 204
chorna 204
chorggy 278
chorstb 205
c/wrtétá 202, 208,
210, 411, 573, 711
chovati 203
cÄpsa 191
cMb 210
chrabro 198
chrápati 204, 208
chrostati 207
chr$dngti 200, 207
chrěn-b 299
chrom-b 206, 407, 622
chrupati 207
chrustěti 206, 655
cfatití 206
chrbbtťb 187
c/meř* 209
c/mZ* 203
c/mr-b 209
chvála 210
chváliti 210
chvaťb 245
chvějati 210
chvojά 211
chvorstati 206
chvorsťb 192, 205
chvovb 203
chvosťb 211
chyba 211
chybati 'házeti' 211
chýliti 212
c%Z* 212
c/w/r-b 209
chytati 212
c%Z?"b 212
chyz*b 212
ch'blbiti s§ 200
. ch-blp-b 209
ch'blum'b 200
ch'bmelb 201
c/^rZ-b 206
ch'brpa 206
cWZ* 207
*212
i&ra 226
íZt, 227
ťn* 213, 227
tnb^'b 227
&&α# 691, 671
aréo 228
isZ-b 228, 494
#* 229
wo 230
ívero 213
ja&Zo 214
jabťbko 214
jadoviťb 219
jocZ* 219
jagra 215
jagrZa 215
jachati 221, 224, 225»
jfa&o34,215
jalová 215
jalovbCb 215
jáma 216
jaro apod. 217
jior-b 76, 217, 227
jarbmo 217
jřosenb 217, 223
jasla/jasli 223
jaswb 218
jaščuvb 224
jas-btreb-b 218, 224
jíafo 218, 427
javor τ, 218
jazvbCb 225
jfaz* 218, 225
jazditi 225
je&aZí 219
jedZa 220
jřecří'«, 228
jedbWb, -iwb 219„
220,721
jfeaVa 220
jelenb 222
jeZifc-b 222
jřeZ-bfc-b 729
jřeZbCb 221
jeltcha/jelbša 41&
jesrab 38, 231
jestěja 339
jezero/jezer-b 225
ježb 226
jfe&zíť 219
jýčbtny 219
j$driti 214
jgcZró 214
jfgdr* 214, 229
jedrbWb 214
jčgr-b 225
igíť 213, 347, 366„
493, 466, 524, 564,
703
jgZro 218
j^rž/218
j$zylcb 218
jttgr-b 226
jwcÄa 226

765
junt 89, 232, 367,
408
junbCb 232
juß) 230
jb 215, 222, 471, 723
jtgo 220, 226
jigra 181
jbg-bla 220, 724
jbkra 'kra' 287
jbkra 'jikra' 226
jbkr-b 227
jbltk-b 325, 729
jbmelo 230
j|67Wč 230
jbmati 347
jbrněti 366
jjbttt 401
jbskati 213
jbskra 227
jwrt* 228
jbsHba 230
jfw 706
jbzporťbkt, -ptr- 571
fcooofo 233, 239
kadeřa 234
fcaá'/i 93, 234
fcodb 234
kadblbt 234
Αχζ/αϋ (sej 83, 245
kakati 235
kalati 252
kalina 236
&dW (železo) 236,
286
fcafo'to* 235
haluza 237
fcaZ* 235, 236, 237,
514
Arami/ 237
kamykt 237
&ána 239
fcanitá 239
&apa 240
kapati 240
fcaro 242
karasb 242
fcaratá 242
&asatá 244
&a£a 244
kašblati 244
fcráJb 244, 311
&ava 163
kavka 246
βανο-νοττιτ, 163
kázati 246
kázniti 246
terib 246
teitá 246
klaňati 258
Mcwtó 134, 252
klegztati 254
klek-btati 254
fcZepatá 236, 255
fcJewb 254
klestati 255, 300
klevetati 256
fcZénb 254
klesati 255
klěskati 255
fcfésčé f-e; 253, 255
fcZésčb 257
Jttftb 253
klěviti 256
kl§cati 253
fc^ča^ 254
kledsati 250
&/β&αϋ 253
klekngti 254
klesati 255
kleti 257
&Jg*ra 257
H«M 301
fcZm* 257
kloniti 'darovati' 468
fcřoraií* 258, 546, 566
klopiti 254, 255, 259
klopota 259, 441
fcZpoo 259
fc/^fc-b 259
klučiti s$ 260
klučb 256
Buditi 256
Kwďb 256
Ikřwfca 256
Bungti 260
fcteatá 257, 261
Kwzaíi 260
A^fc* 258, 293, 507,
614
kHk-btati 254
kltzngti 260
&Zb;'b 254
klbvati 260, 261
kňiga 263
fco&oZ-b 233, 239
A;o62/řa 264, 271, 307
kogut-b 267
fcogr^b 266
kochati 267
kokora 100
kokoravb 267
fco&oZ-b 267
fcoZačb 267
fcóWa 250
kolébati 268
AjoZéja 268
feoZeda 268
fcoZeno 175, 268
-koli 269
kolmeťb 251
kolmoli, 251
fcoZrca 306
kolnica 251, 306
iboZo 267, 268, 26»,
270,278, 306
kolomazb 270
kolovorťb 270
fcotet, 251, 579
fcoZtá 128, 204, 252,
268, 270, 277, 305,
395, 545, 547, 668
koltiti 150, 252
koH 204, 268, 306,
388
komár* 271
komolí, 271
komonica 272
komoňb 271, 307
komora 272
tai 202, 271, 272
konati 272
konopa 273
fconb 271, 307
konbCb 273
konbČati 273
konychati 269
fcopa 274
fcopatá 1° 274
fcopatá 2° 274, 275,
282
kopystb 275
kopyto 276
äjo^t, 274
kop-btb 275, 113
kopbCb 274
kopbje 275
kopbno 275
fcora 279, 308, 547,
548
korab'b/b 276
fcóVoátá 288
fcoro-&288
korbbji 288
fcorenb 249,279
fcoWtá 242,279
fcorřb 289
korpavt 205, 517
korpt 240
korsta 205
korstati 207
korstilb 207
ÄarsZb 205
fcortátá 290
&or*T> 290
korťbk* 290
fcora* 181, 290
fcorvb 290
korystb 279
&οπ/*ο 279
korbCb 277
fcosa 1° 265, 280
fcosa 2° 266, 280, 281
fcoírctá 280
kosma 280
kosmaťb 280
kosm* 280
kostr'bb'b 281
fcosčb 280,282,428
kostwb 281
fcos* 279
fcosT>adj.280,281
kosula 282
fco£b 82
fco*ř 283
fcotátá 'ploditi' 283,
548
fcotátá 'káceti' 254,
283, 285
kotobolbCb 284
fco** 283
kot-b/kgťb 285
kot-b(ka) 266
kottka 'větev' 284
fcotefo 283
fccrfbCb 283
fcočbZ·*, 283
fcovatá 286, 305, 310,
314
kovriga 264
fcov* 286
fcoza 286, 310, 715
fcozbZg 286
kozbH 286
fcoža 310
kožucht 310
kgblo, kgbblo 303
fcpde 305
fcpeřeřa 284, 304
k?delb 234
kgdeřa/k deřb 234,
304
fcpdéZb 310
fcpcřiia 36, 209, 304
kjdbra 304
fc^ořb 284
kipa 308
&7£>atá285
kipina 308
& sátá 95, 285, 309
k^s-b 309
fc;rfa 304
fctfatá 304, 309
kýt 310
fc^eřb 310
kračati 294
fcra/b 288
krákati 288
fcrasa 290
fcrastá 290
krasbWb 290
krémy 299
krepelt 296
křesati 300
krápati 299
fcr^atá 299
krěpeněti 275
krěp-bk-b 299, 300
krěsiti 301
fcrěsZo 296, 300
Ατΐέαϋ 301
fcráZZo 227, 301

766
křik* 301
krinica 301
kr in* 413
krivb 302
krivbda 302
krizb/kryzb 302
fcrocW 294
krojiti 288, 292, 294,
301
krokva 294,724
fcrofc* 294
kroma 294, 549
fcromé 294, 568
kromiti 549
ßrop^i 280, 295, 516
kropiva215
krop* 275
krosno 295, 296
krotiti 295
krot*k* 295
(po)krov* 298
fcroa-b 295, 297, 527,
549
krgtiti 295
ßr^-b 298, 668,469
ßroz^to' 297
kruch* 297
křupa 295
&rwp·* 302
Ari^řo 186
krušina 298
krušiti 297
&T2/ kr*ve 292
Art/Zi 298, 301
Är-bCÄa 297
kr*ch* 293
kr*ch*k* 297, 298,
299
kr*ch*t* 297
Αττ>ίτ> 296
kr-běiti 297
Ar-bářb 297
Arbčb 299
(o)krbjati 412
krbstiti 300
Λτϊ>*Ζ* 300
£t*5a 303
fc™5o& 108
Jfc^es-b 108, 285
£wáW 304
kuchařb 305
kuchyňa 305
fcw&a 291
kukati 550
kulgati 306
^%-b 269
fcttřb 306
fctma 307
kupat kup* 307
kupiti 308
kupovati 308
fcwrai 285
kurop-bty 278, 309
kur-b/kura 278, 308,
309
kur*/kurb 285
famtá 309
tos** 309
fcttz/ia 310
kvaka 310
kvákati 311
kvapati 240
kvapiti 311
kvariti 311, 551
fcras-b 244, 311
kvelpe 257
fcvéč-b 312
kvičala 312
kviČati apod. 312
kvíliti 312
kvisti 312
kvokati 313
fc^/íZatá 313
kydnqti 313, 705
kychati 314
jfettfb 248, 313, 314
%&a 291, 303, 313
%Ζα 314, 426
&2ß»&t 311, 315
kyprejb 315
kyprbjb 315
kypr* 315
%sa^ 148, 315, 411
kysel* 315
kysěti 315
%eíb 316
kyšbka 129, 315
fo/*a 316
%voZi 316
fe'b (zájmeno) 247
fc* 232
&τ>&οα 302
fc*<5bfca 302
fctda 248
iťbčZe 247
k*chn(>ti 311
fctfca 302, 303
k-blba'i 260
fc'bZ&'b 185, 259
&ί>Ζ&* 248
fc*táa 313
fc-bZ^b 270
fcibfcatá 253
k*lzno 261
ÄJ^/-b 248
k*motra 262
Ä5T>m</ 261, 262
fc'&WEiäzb 262
ifc^-b 249
k*rtiti 291, 613
k*rčiti 'klučiti' 260
ß-br<5b 260
k*rčbtna 291
k*rdel* 291
k*rgati 292
Ä^rfc* 293
Ä^rma 278
k*rmiti 293
fctrm, 152, 294
fc-brpa 296
k*rpati 296
k*rpéti 207, 296
k*rsati 296
k*rzbno 298
A^b 249, 279, 288,
709
k*senbd 302
&%£#* 314
fc-bter* 305
iťbZo 101, 247
fc-bžbd-b 247
lada/lado 317
Zafc£cZb 316
Zaefotá 317
ZacZ-b 317
lagoditi 317
lagodbWb 317
Zajato* 1° 316, 321,515
Zajato* 2° 321, 343
lajbno 325
Zatót 318, 331
lakom* 317, 318
lampa 319
Zapa 94, 645
Zajatá 1° 198, 199,
320,613
Zapatá 2° 320, 694
Za^to 320
Zastca 320
laskati 321
laskrd* 321, 354
lastav* 694
lastavica/lastovica
694
Zas* 321, 335, 354
Zato 321, 322
ZaíaZt 321
Zctó^ 316
láva 322
Zažito* 329, 469
laznb 45, 322
Ζαζτ> 322
Ze 323
lebeda 323
lebedb 316
led* 324
Zeato* 329
lek-btati 325
lelějati 326
Zemeéb 326
Zejoen-b 344
lepetati 330, 334, 397
lepetyřb 397
Zežato 67, 329, 332,
342, 388, 449, 493,
708
ledo 317, 324, 325
ledvbja 324
Zgaato' 458
lech* 325
Zg&a 558
lekati 325
Ze&to 'líhnouti' 332
Ze/a 106
lébav* 323, 334, 330
léčiti 325
ZécAa 65, 332
Ujati 325, 336
Zéfc* 325
lémezb 326
Zénito* se. 334
lénivb 334
Zén-b 334
ZéjMto* 327, 555
lép* 'lep' 327, 388
lép* 'lepý' 327
Zésfc* 327
lesa 335
Zés&a 335, 466
léstvica 327
Zés-b 327, 328
létati 328
Zeío 328
létorostlb 328
Z&b 709
Zévitá 329
lév* 329
Z^zíi 66, 329
-li 330
Ztco 331, 520, 554
Učiti 331
ZicÄ-b 333, 335, 336r
388
lichva 333
lik* 331
Zinatá 334, 443
liňb 333
Ζήσα 334
lisica 336
Zisí* 335
Zts-b 335, 336
lišajb 336
liti 334, 336
loboda 323
-Zogra 329
•log* 329
Zo;*b 343
lokati 319, 338
lok*tati 325
Zowwtó 339
Zóno 344
ZopaZa 339
lopuch* 340
Zos&ato* 340, 616
lososb 340
Zosb 340
lov* 342
Zoza 342
Zoze 342, 344
Igčiti 341
Ζ£ατ> 343

767
Iqka 341
Iqkotb 341
lqk(-b)no 343
Iqk-h 343, 406
IqH 342, 345
lubiti 330, 363
Zuby 330
iwo* 323, 342, 430
lub-b 330, 363
lucb 341
řwtai 200, 341, 343.
475
lud-b 96, 331, 345
ludbje 331
fofc* 343
luna 344, 345
/wlb 344
lupati, -iti 200, 201,
298, 344,345
Iupiti3él,3á4:
luspa 464, 548, 558
lutati 341, 648
lutovati 337
tót 337
Zwža 342
Vykati 337
fyfco 345
lys-b 345
ί*6* 323, 493
Hgati 330
l-bfcatá 337
Jtfcno 325
l-bkttati 325
Itakati 327
***&*<· 327
tózm 346
Wbfca 346
hdza 346
Ibgostajb 330
Jbgr^fc* 324, 330, 346,
466
hn-b 268, 326
řbpčtá 327
Ibskl-b 327
Zb«íb327
Im>* 328
Ibzati 337, 346
macati 349
magati 347
máchati 105, 348
ma/ato* 348, 355
malina 349
mař* 1° 349, 395
maZ-b 2° 470
mam* 350
manut 46, 350, 351,
414
marati 105, 348, 374
marbnb 353
máslo 353, 354
ma^b 353
motati 170, 201, 354
moíi 346,355
mazati 353, 368, 356
meób 357
roeďa 361
medvědb 357
meer* 357
weZfco 368
melzti 122, 370
me&i 359, 369, 372
melzivo 368
meňb 370
merna 381, 435
mertá 352, 353, 354,
373, 374, 379, 380,
382, 562
merža 382
mésti 360, 361, 374,
493, 560
m§čb 362
m$óbkati 347
medlica 357
m§fc*fc* 358, 362
m^eo 346, 353, 356
m$soposťb 353
meetá 354, 355, 363,
377
meta 354
metežb 354
m0t 190, 355, 357,
358, 371, 630
mezdra 356
mědb 357
mécA* 36, 358
měl-b 359
meltk'b 359
mé7b 359
mma 359, 364, 366
měniti 331, 359
měniti 'míniti' 363
měra 364, 396
měřiti 360
méVbn* 476
mésgcb 360
měsiti 365
τηέ^ο 364, 365
mězgá 367
mčztn* 362
migati 271, 361, 362,
367,717,730
mijati 364
mt7* 363
minutá 364
mir-b 1° 364, 530
mir-b 2° 364
mwa 364
mitvati 366
m#w$* 366, 665
mitv-b 365, 366, 382
mizgati s§ 367
τηΖαλα 649, 367
mlaskati 367
wi/mi 726
mnicht 370
močara/močar-v 371
mocW 371, 348
modliti 371
modr-b 372
mogtá 371, 395
mogyla 372
mojb 382
raoAn, 372, 561
moZcř* 351, 471,
367
molnbji 369
mo&o 368
?7?oZ^ 368, 375
molb 372
monisto 373
morda 373
more 373, 374
mořiti 374
mork-b 378, 562
morvbjb ap. 378,
512
morz* 379, 381
mor* 373, 381
mosťb 374
mošbna 111, 374
mořató fsej 372, 374,
375,605,617
motovidlo 375
mofovpz* 375
motyka 368, 375
motylica 375
moíi/řb 372, 375
mozg-b 377, 584
mozolb 377
m£»; 382
mqditi 382
mpcřo 376, 383
mqdr-b 376
m£&a 'muka' 382,
477
mgA;a 'mouka' 376,
382
mýtátá 43, 201, 377,
513,514,560
m£žb351,384
mucha 376
mwZttó 376, 384
murqg-b 360, 377,
383
mwri 201, 377, 524,
618
my 384
mýdlo 384
mt/fca^ 362, 385, 471,
619,717
mýliti 385
nw/sJb 34, 385
myšb 385
mytá 384, 386
myto 386
m-bCÄ* 201, 358, 372,
503
m-blin-b 369
mi>lnbji 369
m-blviti 369, 372
m-bnog-b 370
m-brky 380
m-brmlati 383
m-brm-blati 380
m-bšica 382
mizeti 386
m*žW 386
mbdlěti 356
mbá7* 356, 414
mbgla 368
mblčati 368
mblsati 369, 561
mblzati 347, 715>
mbrc&i 363, 370
mbnbjb 359
mbrkati 379
mbrknqti 378
mbrskati 380
mbrívb 382
mbrtb 380
mbrzěti 381
mbrznptá 381
mbrz^fc* 381
mbsčb 382
mbzda 386
na 395
nadeďa 387
nacfé/a 118, 387
ηαο!τ> 387
nagl-b 388
ησ,ςττ, 388
na}'- 395
napbrsttk-h 486
naroďb 389
nastergti 587
nastorga 587, 39fr
na£b 390
woťb 391
nav^ 391, 392
novb 391
ne 392, 398, 403
mfto 392, 471
nebog-b 393
nedéřa 393, 471
nedofygati 393
nedolog-b 394
nedgg-b 394
nechati 394
nenáviděti 391
nersti 396
ners** 396, 510
nertá 401
nesfc* 396
netbjb 397
nevěsta 398
nevoď* 398
ne- 392
nedra 388
negra 394
něm-b 395

768
ni 398
niob 392, 399
nikati 273, 392, 399
nitb 399
nit-b 399, 671
niva 400
yiiz'b 400
nižbnt 400
no 400
nogro 401, 406, 446,
652
nogavica 401
nogttb 394, 439
noÄtfb 401
nora 230, 296, 401
nořiti 401
nor oviti 378
norv* 378
ηοΓ2ΐ 263
nos-b 401, 402
novb 398, 400, 402
nozdri 402
nožb 403
tii/eČa 402
nuda 402
nt*áW 402, 403
nuchati 402
ňuchati 402
nutiti 403
nyné 403
n?/^ 391, 392, 404
ntné 403
-Wb&čva 393
obad* 423
obdvbrbje 136
ooícřa 405
oĎífo 405
obilbje 405
oblalcb 405
obličbje 331
oo&fc* 331
ooZpfc* 406
obraz-b 509
óbrěsti 586
obrinvb 406
obrim, 406
obrqób 407
obrvm-b 406
obsleknqti 551
obščedati s§ 623
o&wfo 406
obuvb 406
oby čaj b 408
ofrb 404
o&bZi, 406
o&bZbttt 406
O&btfb 405
ocbřT> 408
oaoZétá 123, 409
oďrt, 409
Oďbměti 134
od* 178, 409
ogťbchnqti 170
ogwb 410, 704
oje 411, 564
ofco 387, 412
okotiti 8§ 283
okropt 668
okrqgťb 297
okunb 412
o&i>wo 411
oZdi^ 338
oZenb 222
oZfctíb 338
oZni 339
oZrib/b 222, 319, 320
oZovo 413
ohcha 413
oZbéa 413
oraeJo 230
onuťa 415
on* 37, 414
opak'b 415, 425
ope^b 415
opíca 415
opléni, 416
opročb 489
orata* 416, 418, 505,
509,516
oro* 514
orá7o 505
or^6t 223
ořechu 418
orÄK/fo 349, 507, 516
orhji 213, 516
orqdbje 62, 417
orqžbje 417, 418
orstá 437, 515, 525
orřa/b 509
orvwťb 520
orz- 520, 526
orzlióbM* 520
orzsolb 517
orzbWb 510, 526
oržbttb 521
orbta 417
osa 418
osenb, -úb 217, 223
osi&a 418
oskomina 321
osk^rďb 421
osleknqti 551
08lb(p)nqti 554
osmb 419
osnova 565
οθο6α 419
ostergti 587
ostorga 421, 587
ostorga 420
ostrova 421, 583
ostrqga 421
osfr"b 418, 419, 421
08trT>bT> 420
osífbVb 420
o**b 419
ostbnt 420
08τ>ρα 419
oetč* 418
05 b 418
osbfo 418
otap'bk-b 422
otaviti s$ 422
otorp'b, -b 652
oiroß-b 423
oírp&a 423
oiutiti (s§) 87
očbCb 422
ovotb(je) 424
ovbcá 423
ovbfib 423
ov* 423
ozo3-6 192
ožegr* 424
pda 591, 666
pgrřb 666
pgror-b 519, 667
pgrorb 667
pór* 666
po*Z-& 666
ppor* 670
gsaďh 670
pčrooa 128, 672
gtor-b 672
.gtor'bjgter'b 672
pčrb 403, 695
pty 235
gttk-b 671
přbř-6 672
pzifc* 180, 219, 568
673
gžb 673
pa- 424
, padati 4:25
páchati 426
pachol§ 426
pafco 428
pakostb 428
paZa 429, 499
patót 429, 459
^aW^ 'páliti' 430,443
páliti 'odbíjeti' 430
paluba 430
palbCb 429
pametb 430
^αητ, 431, 569, 598
panbji 431
2?ara/ -tve 432
pagčina 439
papfc* 439
pagz'b 439
paportb 241
para 389, 426, 434,
488
párati 434
pařiti 'pařiti' 434
parítá 'letět' 569
paskgdbWb 436, 614
pásmo 436
pastá padlp 389, 425
pasti pasg 436, 485,
570
pastyřb 436
potoka 438
paznog'btb 439
pazucha 439
paž* 439
paža 440
pažetb 440
pažitb 440
pečatb 441
pefctá415, 416, 440,
-441, 474
pektbéáO
pelena 55,443,458
pelest 445
pelgngti 434
pelni> 457
pelskati 459
peZtá 461
pelva 459
pelzti 456
pelům, 443
per 491, 492, 494
perďb 491
perko 492
perki> 492
pero 443, 444, 496
perpíb 445
perpeťb 300
perun'b 445
perfc* 433, 478, 479,
495
per: * 491
pečřa 447
pedb 448, 653
pe*ťb 445, 653
peía 437, 718
petá 415, 425, 438,
447,464,472
pe*ro 438
pe^b 447
pégra 448
pégrt 448
péifcri) 442
péna 443, 461, 555
pěnedzb 443
pesnb 447
p&ta 451
péstati 446
pestun'b 446
pes** 446, 451
pes'bk'b 451
péšati 446
pé£b 446
peří 447
pětuch-b 267, 447
p&bfo 447
pígra 362
pigovica 448
pijavica 448

769
pila 449, 452, 453
pile 449
pilbnt 449
pipati 450, 451
pisati 495, 446
pískati 451
piskořb 451
/»efc* 609, 451
piskly 451
p$7a 448
pitati 446, 448, 452
piti 427, 443, 452
pitomí» 452
piťbťb 643
pivo 452
plakati se 453
plast-b 455, 457
plaščb 455
platati 455
platiti 455
/)/a/t 455
/tfayitá 456, 462, 669
pZemg 457
plepttati 56
pleskati 458
pJes^' 454, 459
pZeíe 457
plesati 458
přena 55, 458
plč&nb 460
pZesb 459
-pléva 458
plisbka 460
p/ocr* 457, 461
pZocÄ-6 395, 617
/rZoÄÄJ-b 455, 462
plotvica 462
ploviti 463
plugati 463
plugt 463
plmkati 460, 462,
489
p/'wsfci/rb 489
ptušób 489
přuřa 464
přwťa 460
pZidi 443, 462, 464
pZ?/^' 463
plyťblcb 464
p/Íc///b 460
pl-bkati 461
p/-6*i, 'pleť' 459
pfoíb 'plť' 463
phvati 461
po 38, 415, 424, 465.
470, 471, 474, 477
pociti 409
podvojb 467
poefo 466
poá** 'půda' 497
pod-bbél-b 466
pogam> 467
pogreb-b 182
pochva 468
pojasati 435
pojfcwb 408, 435, 709
pojata 427
pojiti 468
pofcojb 409, 468
pokořiti 279
pokgta 469
polána 469
poře 454, 469, 470,
710
poZmo 469, 470, 62Ö
poZ<^· 430
polekati 455
polch-b 453
polica 1° 470
poZ/ca 2° 470
potkati 454
polmy 430
jooZra-fc 453, 454, 469
polovati 342
/;oZsa 454
polšiti 455
poZ/í 429, 430, 459
poludbnbje 469
poltbno 456
poZy-b 456
poZziJi 456, 463
poZ* 468, 469, 470,
498, 499, 570
poHdbne 469
polttb 470
polbsk* 469
pomengti 370
pomogti 471
pomyje 386
pomtča 471
popel* 429
joo^t, 472
po?*a 434
porgfb 478
porc/ιτ, 478, 587
porkt 479
pormy 479
porm-b 479
porpor-b 479
por^ 480
porfa 479
porZ* 434
porzdbWb 482
posag-b 473
poskoub 473
postat b 474
postel a 474
postiti se 500
postol 474
postorn-bk-h 474
poefo 500
pos-bl-b 552
po*·?, 474
pověrslo 477
povidlo 477
pororzi, 486
pozdbWb 477
ppd^ 497, 581
pgpava 500
pop* 500, 718
ppfo 409, 476, 501
pp£b 476
pra- 477
praskati 480
právo 481
praviti 1° 481
praviti 2° 481
prav-b 481, 571
pravida 481
pražiti 482
pretivb 492
prgZa 494
prádlo 494
pregati 490
pr§gti 490
pregngti 472, 488,
490,492
prošla 494
pr§slewb 69,491, 494
pr$slica 494
pr^sZo 490,491
pr§etá 486, 494
pretati 480
préiwb 494
prěswb 491
prí 492
prigwstbje, -na 185
prikr-b 493
priroda 494
pritvor-b 543
pro- 484
prosinbCb 484
prositi 485
proso 485
prost-b 485
protiv-b 491, 485
protá 485
prgditi 488
prpd* 486, 488
prgďbk* 488
prp** 433, 445, 488
prpžííť 488, 490
pryskati 489
pr-bčb 489
prbjatelb 494
prbjati 490
prbjaznb 495
puchati 498
puchngti 460, 476,
498, 533
puch-b 497, 591
jow&tó 1° 498
pu&ati 2° 416, 497,
498,521
pws^501,521, 571
pusťb 501
pwi&a 501
pychati 502
7^/Zt, 502
PŽ/re 502
P2/r#i 98, 612, 706
pyriti s§ 103
pt/r-b 502
P2/rb 502
pi/sfc-b 502, 503
pytati 496
p'blch'b 460
p-blk-b 464
p'brskati 486
p*rí-b 487
p-bta(k-b) 278, 496
pytati 496
p*<enbCb 496
p^tica 496
p-btka 441
plvati 124
pbchati 448
pb&Zt, 442, 563, 709
pbZa* 434, 460
pbln-b 461
pbZsíb 463
phlzti 456
pbnb 415, 443
pbpbřb 444
pwati 'letěti' 445,
479,482,569
pyrati 'práti' 394,
444,479,480,481,
445
pbrďétá497,482
pbrdďb 497
pbrétá 495, 670
pyrga 483
pwehati 583, 487
pbrchngti 479
pbrkati 482
pbrsi 486
pbrstenb 486
pbrsťb 486
pbrstb 487
pbršati 478, 480, 487
pbríb 487
pbrvěswb 489
pbrv* 488, 489, 641
pbsati 446, 495
pbstrgg-b 496
pwrfi"& 446, 496
pbs* 445, 495
pbšenica 496
pbšeno 496
ra&tá 504
raditi 'raditi' 505
raditi 'pracovati'580
radost b 504
rad?» 504
rcy'b 506
ra&a 507
m/c-b 294, 506
rámo, ramg 507
raná 508
raniti 508

770
ráno 508
rarit 508
rarog* 389, 508
rat* 509
rath 435, 509
raz* 309, 509, 510,
521,641
raziti 509
rebro 529, 724
regotati 529
re&tá 38, 390, 397,
407, 421, 423, 515,
532, 670
remenb 530
remy 530
řemeslo 530
re&to 530
reíezb 531
reb* 223
retf* 396, 407, 417,
529
repb529
/·£$« 529
resatá 529, 585
m**> 532
rěd-bkh 532
re;atá 533
ré&a 529
rěpa 530
rěpiti 669
rěpbjb 530, 595
re&fó 531
re^a^ 290, 390, 407,
435, 531
rigati 532
nnptá 515, 533, 713
ristati 655
Wčb 533
riza 534
roď^ 494, 514, 526
rod* 514
rogoz* 507, 515
ro^ 515, 521
rojb 515, 533
roniti 516
ro&fc 515
rosa 517
rota 518
rov* 520
rozgra 518
rgčb 522
roboti, -iti 423, 519,
522
rpaS 523
rggati 519
rpÄ:a 389, 407, 522,
524,719
rgkav* 524
rp&o-fib 523
ruda 522
n/rf-ft 523, 526, 528
ručějb 522
rucho 519
ruměn* 524
runo 519
rupati 207, 525
mpT> 519
ms-& 526, 528
rw&tá 47, 519, 523
ruti rovg 534
mtátá 533
řuja 532
řujm* 532
rwtá 532, 534
rwtátá 533, 699
ryba 526, 683
rydati 526
n/ďb 528
rygati 532
rykati 527
rgpalť 512, 527
n/s* 512, 527
n/tá 277, 528, 710
ryvati 526
r-bďa 511,513
r*dav* 513
rtdavěti 513
^détá 510, 522, 523,
528
r*dr* 510
r^jt^atá 513
r*** 52, 390, 416,
513
r*vati 397, 519, 520,
526, 528, 603
r*žb513
rbVbnivb 531
saořa 604
sadati 'pukati'521
sacř^ 521, 535
saditi (fakt. k seděti)
535, 538, 670
sádlo 535
sada 538
sacřt 539
sa& 536
sakati 536
sam'b 537
sani 537
scénb 543, 578, 606
se, se (reflex.) 390,
419, 500, 565, 595,
710,711
sedati 521, 535
sedlo/sedlo 543, 539
sedmb 540
sed-blo 303, 539
sekyra 540
seZdb 553
selm$ 553
selzena 554
sercřo; 585, 588
sem-b 588
sernb 588
servaťbka 599
šestá seďp 521
sestra 542
seaVa 535
s§gati 535, 536
seatá 535
s§g* 535
sqkngti 536
sgžbňb 535
sěďétá 52, 473, 539.
624, 670
secř* 421, 604
sějati 'prosívati5 545
sějati 'síti' 544
sekati 568, 540
seto' 540
sěme 541, 544
serao 541
seno 541
sé^b 'sin' 543
sěnb 'stín' 543, 578,
606
sěnbje 545
séra 544
sěr* 544, 604, 606
šestá 535, 539
seti 544
setá 'prosívat' 545
sětva 545
séčb 418, 544, 545
setbfťb 604
sever* 542
sikati 538
s^a 390, 542
otí» 223, 484, 543
sipati 544
sfc>"b 544
s^a 545, 418
šiti 544
s^o 545
siťb 545, 418
sin 543, 545, 607
skala 545, 547, 550
s&aZboa612
škared* 605, 611
skarěďb 611
šklebiti se 268, 612
skoba 546
skobta 546
skoblb 546
skočiti 547
skok* 547
skolbiti se 612
skololupa 613
skomliti 547
skop* 'škopek' 612
skop* (skopbCb) 240,
547, 611, 626
sAjora 308, 547, 548,
612,613,619
skorlupa 548
skorňa 548
skorbna 612
skór* 547
skortcb 615, 619, 547
skot* 548
skovorda 549
skgdbn* 614, 623,
436
skgp* 548
skratati 550
s&re&tá 613
skrětati 550
skrobati 49, 613
skrozě 549
škubati 614
skrina/skrin* 550
skřípati 550
skumati 716
skusti/skubti 54, 614
skutb/skubtb 615
škvařiti 615
skvar* 615
skverti 615
škvorb 615
skvorbCb 547, 615,
619
skvím* 551
skytati 551
sk*rběti549, 614
sk*rbb 549
slab* 551
«Jara 210, 552
slaviti 552
slavbn* 552
sče&tá 671
sféd-b 553
s%a 332, 616
s/éjo^ 553, 554
slim* 554
stáná 555
stává 555
A* 555
slizbjsliz* 554, 555
sřo/b 555
sZomtá 258, 556, 419
slon* 556
sčočá 556
sZoro 557, 705
sZp&a 1° 558
sZpßa 2° 558
stá/#a 557
sluch* 559
sluna 558
slun* 558
slušati 559
stáztá 552, 557
sZ^zb 555
sluziti 551
sluzbba 551
slýchati 170, 559
slyšati 559
s/bza 559
smagati 617
sniagngti 559, 562
smažiti 559
synech* 559

771
smola 563, 564
smorďb 561, 562, 617
smoíriti 438
smgditi 280, 561
smggl* 562
smuga 562
sm*rkati 562
sm*ržb 562
smbjati se 560
smblďb 561
smirděli 562
smirk-b 562
snadb 563
5?iař/a 564
stieg* 564
s;ie7-b 564
snop* 564
snovati 565
sngbiti 564
sn-bcha 563
soooZ 565
sobota 656
so&či 566
soc/ta 521, 565
sója 566
sokačb 106
sokol* 566
«ofc* 1° 106, 566,
623
sofc* 2° 566
solditi 551
sold*k* 551
8olina 552
soto' 592
solma 551
solnica 592
solnina 592
soZwb 592
soZ^t 552
soZs£b 551
soltvina 552
sořvfc 552
solvbjb 552
soZb 552, 592
sohwb 592
somonica 560, 561
«orat» 592
somicb 566
sos/i a 567
sor£a 282, 581
sorkat* 581
sorkopgd* 581
sorm* 581
sotona 538
sora 568
«wo/* 569, 593
sgbota 56Γ)
sgd* 'suď 591
spcř* 'soud' 90, 568
«pďb 'sudy'' 591
sgkrom-l·. 294, 568
spfc-b 592
so/)?) 593
sgržica 513
sgsěk* 568
sgťbka 568
spěch* 570
spěšiti 570
epétá 570
sporýšb 571
spofb 571
staáO 573
stoja 574
stajati 575
«tatá 575
etonx» 103, 574
starati se 574
stofb 367, 574
stativ* 576
stat*k* 573, 575
stat-bčbWb 575
staviti 574
stegati 576, 578
sřegwó 576
etegfb 576
steg*l* 576
stenati 579
eíergfíi 421, 587
sčer^ 589
stezer* 577, 580
scéna 576, 624
stigati 577
stigngti 576, 577
e%tá 577
stipati 89
stobor* 580
sfoa* 420, 578
eto/ati 330, 474, 573,
575, 576, 674
sfofca 548, 573
sfo&'b 548
sfoZ* 483, 590
stomin* 567
ston*k* 579
stopa 579, 580, 590
storbiti 580
storná 474, 581
storza 587
síoržb 390, 587
stožerT, 577, 578, 580
síppa 579
«tepati 579, 580, 590
strádati 580
strachati 581
strach* 581
stramati 628
strap* 585
střeme 586
stremen* 586
strepiti 585
střecha 585
strěkati 1 ° 588, 655
strěkati 2° 582, 585
s*ré&7> 79, 585
sčréZa 586
sčréžb 589
stříkati 588
strigti 588
strimati 658
sčrojb 583
stromiti 582
strom* 583
strop* 583
8trgk* 583
strúga 583
sčrajfe7> 583
strugati 583
sčrrána 583
strup* 584
sčn/ýb 584
str*db 581
str*gati 583
strbkati 588
strbmati 658
strbměti 106, 582,
659
strbmogolv* 582
strbm* 582, 658
strbmbn* 582
stub*l* 629, 712
studen* 590, 661
studiti 590
sčmfe 'stuď 590
staá'?, 'chlaď 90, 590
(o)studiti 590
stúkati 590
sft/ťfo 590
(o)stydati 590
styděti se 421, 590
stydngti 590
sč-bW?, 712
st*b*r* 580
st*gna 577
st*lba 556
s^Z&t, 556, 557
8t*lp* 556
st*rkati 128, 582
síb&Zo 64, 576, 690,
621
stbbol* 84, 590
stbdza 577
síb^ď 577
stbgna 577
sťbfcZo 546
sčbZaJi 474, 578, 589
si bjoenb 621
stbpica 576, 621
stbrnad* 582
stbrno 582
8tbríenb 584, 588
suditi 85
sudlica 591
suchometb 629
swcÄ'b 592, 629
stt/b 592
swfca 592
šukati 545
sukna 592
sukno 592
sungti 'sunouti'537,
591, 593
stmptá 'jíti' 593, 599
surov* 593, 600
swb 600
su8*l* 600
swsW 592
swsb 592
su(p)ti 419, 599
svak* 593
svara 594
svařiti se 594
svarliv* 594
swwb 594
svaí-b 594
svekry 595
svekr* 595
svepet* 594
svg^ 594
svčrep* 595
βνέϋϋ 312, 597, 595
svéč-b 312, 551, 595
světbl* 595
svě^a 596
svéžb 596
sviň* 596
svinbja 596
avistati 192, 597
svoboda 598
8Vojak* 593
swjb 593, 594, 596,
598
svorb* 598
8vrbrběti 598
svbrdlo 596, 632
sy&eti 598
«2/čb 598
aykati 598
syn* 599
β2Η?αϋ 223, 390, 567,
599, 710
s^t 593
ayrišče 599
8yro-ěďbka 600
s#r7> 'chladný' 598,
600
si/r'b 'sýr' 599
syrbn* 599
aysati 538
S2/Í-& 600
eyib 123, 600
s-b 534, 706, 707
s-bn 534
s*bog* 712
a*božije 712
a*cati 538
a*četina 625
*i,&ib 101, 625
8*č§atbje 625
a*drav* 713
8*dobbn* 713
s*chngti 592
a*kati 545, 592

772
s-bkrombwb 294, 549
s-blati 390, 536, 552
s'blbica 557
eiilióbWb 554
s-blribce 558
s-blp'b 558
s-bmetana 560
s'bmetana 560
s-brněti 560
s-bmgta 563
s-brrvblťb 717
ST>mbrtb 562
ó"b>n> 538,541,563
s-bUbYWb 564
s-bpasti 569
supati 541, 570
STvp'b 599
s-breta 586
s-brěsti 586
s-bsati 538
s-bsewb 538
tfts-bn-b 538
8T>8b7Vb 538
tftspďfc 591
s-bfo 578, 643
s-bt-bskngti 591
8T>védétetb 594
a-bved'bk'b 594
s'bvolk'b 597
s-bvorbnb 598
,9b 541, 713
•sb/atá 535
sbZza 559
sbratá 495, 574
sbr&atá 89, 585
sbrdbce 354, 572. 585
8brebro 578
xbrch-bk-b 129, 217,
572
s.brná 572
sbrp-b 572
sbrsZb 126, 129, 396,
572
sbrsiti 572
sbršbúb 573
.sa/í^ lc 601
*aZ*Zi 2° 601
Αν* 628
sčavbjb 628
scebetati 623
sčeď?"b 623
ščelucha 606
pčemiti 321
sčen§ 624
sČeribCb 624
Äfeptfr" 83, 626
^čep-b 626
4&rttó 109, 627
Šfydati (se) 623
.$<%>atá 621, 626
ÄraZi 627
/Wíryb 103, 627
j&ťb 627
&foßa 625
Α&φΖτ, 626
Mwr-b 626
&íwZ* 630
AČttvata* 630
šóblp-b 105
ščbngti 626
ščbpak-b 619
í&p&t 107
&i»r&a 624
Ščbrbina 624
ěčbrbiti 624
ščbrngti 627
sÓbvati 630
šelestiti 604
&s£b 606
ářeveZ^* 606
£e*atá 603
AÍ6a^ 211, 408, 607
šibenica 607
swZZo 610
^a 390, 607
*φτ> 609
£φτ> 'šípek' 609
^iroAJTb 609
&r* 609
itéb&a 610
&Zi 421, 468, 475,
610
*ud#i 607, 630
£w;"b 542
šuměti 630
áwm-b 630
iw^Zb 626
šurb(jb) 609
tói 626, 631
sbp'btati 605
8bpT>ťb 605
šbvadlbji 610
ébVb 610
.$MM>Cb 610
Zajfatá 637
Ζα/ώέ 634
čafc-b 634
Jarao 635
tae^i 636
tefcíi 397, 438, 474,
510, 637, 639, 646,
706
tele 638
ferne 639
teneto 640
lenptó 647
tepati 422, 636, 657
tepl-b 640
ter&a 'třeba' 656
terba 'čištění' 657
terbiti 657
tersna 656
teršóiti 657
řerří 132, 396, 423,
473, 648, 658, 672,
711
terzati 656
terzvb 589
tesatá 637, 641, 672
teta 642
tetervt 642
čefajZ* 640
Zegra 643
iggraZi 633
tegngti 133, 490,
590, 633
tepati 636
*£P^ 642
teti 644
égtóva 642
í^aíí 637
těžiti 634
Z^žb^-b 642, 848
těkati 638
JéZo 638
těpiti 636, 640, 719
teplati 640
čésn-b 641
ZésZo 642
těšiti 642
tacA,* 368, 643
tiskati 644
tiskngti 644
Zíst> 643
ZZwtó 645
ZZ-bfcZ* 645
toboliti s$ 284
fo&Zí 638
tok-b 646
ZoZ&Zí 644
foZ&a 321, 465
toli 646
tolktno 680
ΖοΛα 661
ZopiZí (v kamnech)
647
topiti 'utápěti' 647,
661, 711
tofpjngti 647, 705
topol-b 647
topovb 647
Zorfc* 649
torpiti 653
toršČiti 657
Zor-b 648
tovart> 648
čpgra 133, 648
Zpgr-b 133, 659
tgpiti 661
*(>/?-b 661
tragati 469
trajati 655
ZraZiZá 649
Zrava 650
Jreptó 127, 129, 131,
657, 658
třepet-υ 83, 657
třeskati 397, 652, 658
trestati 651
tretbjb 657
řrgeíť 653, 656
treska 658
ZrěsZo 658
(s)trimati 586
triskati 655
ZnsZ-b < tásZ-b 658
trizna 656
ZrocAa 475, 652
trom-b 643
troska 653
trošiti 652
Zrp&a 653
Zrptft, 653, 654
trgďb/trgťb 654
črps«^ 653, 656
Zrpst> 656
l-rieďb 654
truchl-b 654
trup'b 655
ZraZi Zro?>p 273, 650,
651, 652, 655, 656,
672
*n/Z* 650, 656
tr-bstb 655, 659
tr'bvati 655
írye 655, 656, 657
tuchngti 1 ° 660, 662
tuchngti 2° 653, 660
Zwfc* 660
tul-b 648
Zw& 661
ít^í^* 662
tvarog-b 599, 662
Zvar 662
tvojb 663
ZtwiZi 662
tvbrd-b 662, 663
Zí/ 663
tykati 664
fy% 664
íí/Z-b 664
tyn-b 422, 664
tyseta 643
ZiyspZa 643
%^ 422, 665
t-b 639, 641, 659
t-hg^da 640
ťb&atf 644, 671
ťblkti 645, 253
Z«bZfc-b 646
ťblmačb 645
Z-bZsZ-b 646
ťbpTítati 115
ťbrgi, 651
t-brkati 651
t-bskati 105, 641
t^sk-bn-b 546, 628,
641
ZbZéZi 645, 672
Zt,Zo 645

773
tuna 475, 646
tbmhWb 646
tbWblcb 640
tbrgati 128, 584, 651
tbrwb 651
thrpěti 469, 477, 652,
653, 659
tbrpndti 652
tbrp-blcb 653
fwrfa 641
tbstb 641
ťudiwb 88
Λ*Λ, 88, 261
« 665
učiti 666
udariti 666
«tfar* 666
ueřo 666
Meřw«& 666
ucho 407, 467, 667,
671, 703
ujb 40, 667
//.fcřéja 668
ukrop-b 668
afoca 668
ulhjt 668
um* 225, 669
uměti 669
w-pír-b 669
mkr-btb 671
?«to 467, 671
uslbje 671
Hstr-b 229
mtbiia 671
-«tó -w/p 406, 514
•míto 229
uťbkt 671
■wzrfo 673
vábiti 465, 673
vada 674
raditi 594, 674
ragra 674
ca jat i 632
vařiíi 91, 406, 593.
630, 676, 695
valiti 'haliti' 44
capajvap-b 677
rapbtio 677
rar a 678
rarati 677
vare ja 678
í'on/i 677
varovati 678
vas/u> 678
vosa;?* 679
raií, 678
vaiató 688
ťažifó 674
mlh1!* 674
/:eíeri 680
večera 680
i'eaV-b 681
veZe7á 682, 704
veličiti 682
veZtfc-b 682
velkti 439, 693, 694
vehbiti 210, 682
vehblgd-b 682
t)eZbJ6 682
veřtmi 682
PeZs* 682
veprb 684
venžt 702
verěja 684
iwptá 206, 700
vers-b 702
verskati 702
verstá 701
vertenó 702
-?>er^ -vtrp 211, 406,
521, 598, 684, 697,
698, 699, 702, 703
verte 702
verzti 474, 486, 701
verzt 702
vesel-b 685
vesřo 685
vesna 488, 685
vésti 683, 685, 712,
720
vettcht 687
weit 685, 688, 704
vediti 681
vecřrap^ 210, 674
veíe 687
veťb(jb) 687
f0sa/ť 192, 375, 404,
408, 439, 476, 492,
531, 597, 673, 679,
704
vezěti 679
vezngti 679
v$z-b 679
véda 681
včdétá 228, 392, 398,
594, 595, 680, 681,
686, 688
vědro 681
věch-b 689
včch-bťb 689
tré/a 681, 683, 686
vějati 678, 681, 692
vejbnik'b 683
veßo 689
věktb 680
vé&* 682
ve«o 683
včwbk-b 683
věnbCb 683
veVa 691
vés&i 691
v&íb 391, 680
věštica 686
vésYb 686
větiti 687
v&rt 692
větbVb 328, 686
věverica 687
véla 688
viď&f 228, 405, 688
vidla 688
vidomt 688
vichtvb 689
v^a 690
víno 690
v*>7, 'křivý* 672
víV-b (ve vodě) 690
viseti 691
višňa .692
vtáb 691
v^atá 'bydleti' 692
vítati Vítati' 692
vit$dzb 692
viti 375, 406, 467,
683, 688, 689, 690,
691, 692, 693, 712
vitb 692
voda 474, 696
vojevoda 687
voditi 685
v<y'b 696
vola 210, 596, 704
voZatá 696
vole 697, 703
voZaa 694
volg-b 693
FoZcä* 413, 675
volk-b 693
volk*bno 693
vofetá 317, 693, 694
voZsčb 694
vols-b 693
voZčb 694
volžbu-b 693
vofo 703
von a 704
vorbbjb 697
vorat 'vrah' 698
vorg-b 'los' 699
vóVna 698
vorn-b 163, 698
vorwb 698
vorpiti 698
vorpt 698
vorskati 698
vorfo 699
vortiti 701
vorliti 699
vosa 697
vos&?> 697
vozatajb 688
rozótá 688
V02-& 406, 704
vpáW 561, 666
vgsěnica 180
vpst 180, 697
?'pzna 192
νρ2ίτ>Ζτ> 673
vy 704
v«/áVa 704
vygúa 704
vykati 'křičeti' 477
vykati 'zvykati' 704
-vykngti 408, 704
vym§ 704
V2#?b 705
vysokt 705
vystorga 587
v?/tá 705
ν*η 665, 666, 673
vt>né 683
vbngtrb 696
v'bnuk'b 696
ν&ητ> 683
Vbpévb 669
v&pítá 669, 705
vtp-b 669
vbrčati 699
vtsb 686
wbtorT* 672
v&z- 706
vi>zeti 231
vbčera 680
vbdatá 398, 679
vbťZova 680
vblaska 320
vblati s§ 694
VfcZaa 694
vblgngti 694
vblg'bk'b 694
vblícti vblkg 694
vblkti velkg 439
vbZfct 694
vbZna 1° 695
vbZna 2° 695
vbrjava 702
vbroá 699
vbrofc'ta* 699
t?bréíť 615, 672, 702,
709
vbrch-b 673, 700
vbrgťbk*b 703
Vbrsta 700
Vbrstva 701, 99
vbrstb 700
vbrsa 701
VLrtétá 270, 407,
531, 701, 702
vbrvb 407
vbrzati 'svírati' 702
vbrzti Vázati' 701
vbrža 673, 701
rbSb 'vesnice' 684,
686
vbSb/vbšb 686, 687
vbt-bla 687
za 707, 708, 710, 711
zaj§c 709
zajbirťb 706

774
zákona 709
zaptrťbJcb 571, 710
zařa 710
záviděti 711
závist u 711
želem, 714
2eZb;e 714
zema 714, 717
ze&ta* 707
zetb 715
zěnica 714
zěpati 711
zěviti 711
síďb 714
zima 707, 715
zingti 711
zmbja 717
zmbjb 717
znamenbje 717
známe 231, 717
znoíí 715, 717
z^q/b 474, 717
znbjati 717
zobadlo 719
zofcafc* 122, 132, 718
zoZfo 716
zorA-b 718
zom 710
2(>&r"& 719
a/ce 681
as^-6 224
a&^b s.-csl. 224
6aZb^ 281, 594
bezdobb csl. 563
bezďbna 121
bezočbstvo csl. 411
fey^o 60
-botéti 61
orostfb csl. 68
6f^ne 67
c%%*b s.-csl. 625
cělovati 82
cěetiti 84
creljušt bnja r. -csl.
550
čreljuštbn-b r. csl. 550
čxenovbWb r.-csl. 657
čresb csl. 549
crězb csl. 549
čvbtogt 95
čbparog-b s.-csl. 107
rfegna r.-csl. 113
cřmtá 115
díra 117
-dražiti 126
ζρ&τ> 656, 719
zvěrb 720
zv§gati 720
zvykati 720
zvizdati 192
zvowb 717
zvpfc-b 720
zvbněti 717
zy&atá 720
ztfoa 714
ζτΛ-b 556, 716
zívati 720
Zbdati 714
Zbdt 714
Zbďb 714
Zbjapati 544, 711
«lýatt 709, 711, 714
zvrhati 718
Sbrcató 718
zbrétá 706, 712, 718,
719
Zbnó 719
ža&a 721
ža&t, 94
Zalb 725
žara 722
žar* 722
že 39, 247, 723
drětiti csl. 131
dr-bkóťb 128
drbkol-b 128
dungti 124
dupina 124
dbgna r.-csl. 113
glagóťb 166
gZoca csl. 345
gobiznb s.-csl. 405
firofcbZb 173, 405
godoblb r.-csl. 164
godovaplb r.-csl. 164
gorazwb r.-csl. 510
gggtnivb 190
grano csl. 183
granb 183
-gr^ft-b 655
g'bdovablb 164
chlujati s.-csl. 200
chrib'b csl. 208
chrusťb csl. 206
chrvbbťb 187
*ménb;e 366
imoviťb csl. 372
ínegfb s.-csl. 401
inogda 213
mögt» s.-csl. 401
že^ 113, 235, 718,
724, 726
legzuia 726
žeZĎt, 729
že« 724, 177
žeZézo 725
ielgd'bk'b 722
žeZpcZb 721
žeZ?/ 725
žeZza 729
žena 351, 725
ženicht 725
žerat/"b 222
žer&e 188
zerbbCb 188
žerfc-b 187
žerbbjb 187
žerá7o 424
žeré^* 722
žergťbkT, 722
žer** 183, 719, 722,
730
žádati 721, 722, 729
žedlo 721
žetá žbmg 723, 725,
727, 730
íeti Zbng 440, 482,
728
intgda 213
isekngti 536
isgčiti 536
išt§dije 93
iz^UbWb 706
iznvbždati 386
ízroi csl. 713
^'acZro 388
jieZe? s.-csl. 413
jepiskop'b 54
karvana 242
kasati se 244
kedri, 82
kladen bCb 198
kljuciti se 260
kljuse 257
kopysati csl. 663
kopytbce 276
korvawh 242
kosngti se 244
kostela r.-csl. 281
fcrada 183
krbstbjaniwb 300
kr^wb csl. 151
kucija 304
ta&oZb 306
kutija csl. 304
k-bbbl-b r.-csl. 247
zetica 727
ζ>Ζνα 728
žiďbk-b 727
ž^Za 727
žír-b 728
ža* 'hojiti' 398, 728
žitá 'žíti' 728
žíZo 728
zivica 728
zw* 729
žwjoa 731
župawb 731
žbáatá 247, 723
žbZrca 729
žbZčb 729
žbZčT, 730
žbmbna 725
žbmbUb 725
žbnb 728
žbnbCb 728
žbrá7o 424, 719
žbrcřb 726
žbrra/ 725, 726
žbroZ-b 730
žbrtoa 726
žbrbCb 726
Ibvati 732
žbzZ-b 726
ktžbdo 247
kyjbžbde 247
Za/aZá 318
ZaAj-bZb 322
lanita 320
laťbka csl. 322
laťbVb csl. 322
Zeíb iesí-b 323, 709
lětoraslb 328
Zecafo' 331
Ze^í 690
licemeri, 331
lichojimati 333
Z#ra 330
lob*bzati 316
lobyzati 316
Zo% 338
Zo&a 690
Zp&avb 690
Zt«<^7« se 343
maťbžena csl. 351
m$ždra 356
m#é 366
momati r.-csl. 395
mr'bsiti s§ csl. 381
mr'bSbn'b csl. 381
mr'bvica 381
?nuditi 382
STAROSLOVĚNŠTINA A CÍRKEVNÍ SLOVANŠTINA

m-bčati 385
m-bkngti (s§) 385
twbst-b csl. 374
mtždivb csl. 386
vibzg-b 362
nadežda 387
yiarok'b csl. 390
itas^p-b csl. 390
nedélja cvétbnaja 312
negoli 398
neg-bli 398
neroditi 515
nestera r.-csl. 397
neže(li) 398
nezitovica s.-csl. 397
ugditi 402
/ipžda 402
wwždo 402
o&^čitá 331
obl-bkl-b 694
oM-bfc-b 694
ο&ρζτ> 408
obr-btiti csl. 416
océřo r.-csl. 408
ocěpénéti 83
odéžda 409
odoUti 123
okrbstb 412
o/e 35
omočiti 347
oplah> (k-b) 416
osfbjla 419
Oůřitá se 607
α&&·& csl. 408
cmtfb r.-csl. 224
o^/í-b 333
oždrélije 424
o*n, 695
ρα?·^ί' 445, 569
pastoritka csl. 437
pavlaka 439
pečalb 441
píra 444
pinii, csl. 470
po njc(že) 471
pobvdtti 53
podoba 122
pochoti, 210
pokl^cati 253
polata 428
polučiti 343
pohdza 346
polbza 346
ponježe 471
pop briste ap. 479
porplica r.-csl. 433
posagati 473
pošetiti 392
posZé csl. 553
poslěždě csl. 553
posobb csl. 390
povingti 696
prachněwb 478
prašta csl. 479
pregr'bhta csl. 185
překuliti 304
prěse_kngti r.-csl. 536
présgČiti 536
prěstoťb 483
pretiti 491
prisn-b 494
prišbstvo 494
prizrak-b csl. 712
probrězg-b 72
pročbji 489
prok-b 489
prgglo 488
pr-bprica csl. 433
pbprica csl. 433
pbrati 445
rámem, csl. 389
rat(ov)ište 509
razoriti 61
rembstvo 530
rjuin-b csl. 532
-rptíťť 533
scmb csl. 537
seďn/ krbVbnyje
s.-csl. 535
-sedati s§ 521
sewb 578
sětovati 568
sétbu-b 568
s?7o 418
sjadry krovnyja
r.-csl. 535
skgděťb csl. 614
sfcpcfo 436
skrinjica 550
skr^gfitjati 549
-skvréti csl. 615
sk'bk'btati csl. 624
ski>l§dzb csl. 608
sZana 588
stepenb 590
smihioje csl. 560
smrbďb 652
spgďb csl. 571
sragt 581
sčé/ib 578
stříkati 582
strbža 584
«čw&Zb s.-csl. 712
sttdza 577
stbfgjljazb r.-csl. 608
sucholaplb csl. 591
svekl'b csl. 91
svitati 597
svobodb 598
svbngti 597
svbtéti 551
ST/tt-fc 'věž' 317, 374
sysati csl. 600
«2/íb feřo et/fój 123
stmriiStiti 380
S'bpas'b 436
S'bprgg-b csl. 490
S'btbnikt 578
ST>vada 674
S'bzoriti 718
$bcře 713
šišbka csl. 609
Ägdft* csl. 623
taZt csl. 635
Mb csl. 634
čbtóí csl. 645
t§žakt csl. 634
tezar'b csl. 634
brněno 639, 643
tána csl. 639
JZ-bpa 646
tobohcb csl. 646
foZb csl. 647
íp&íí 660
trAbuchT» csl. 641
trezvb 589
trttovb s.-csl. 636
čtóřčb 546
wäO&b 563
usmošbVbCb csl. 671
usrrvb 670
usni je 671
ustrábiti 580
wwVb r.-csl. 672
vajati csl. 632
vařiti csl. 677
ve&b 680
věglasT, csl. 681
věštati 687
vežda 681
vinjaga csl. 215
?<ftš<fó r.-csl. 681
vykati 82
vykngti 704
v^/jpZb csl. 669
t^/^'b csl. 669
vbdoďb csl. 133
Vblati 694
vblovbWb 4Π
vbzgnétiti csl. 400
vtslěpati 552
Vbsp§tb 718
vhsprengti 486
vrzati 528
VbZ&^nptá 49
Vbzglavnica 715
Vbznakt 392
v-bzvitije 696
vbzviťb 692
v-bnbsti 403
zastoga r.-csl. 576
zgtá 705
ztačb 729
žeZ&i csl. 724
zeZja 724
zgzrfa 729
zlědica csl. 175
z7&íí 388
ilbdHi s.-csl. 166
zupišté 731
f?/ie/b r.-csl. 729
BULHARŠTINA
«6a 153
α&α<Ζ 197
aWen 669
a&wd 197
alamhik 35
aito 414
av%a 694
6á£/t*' se 221
baram 41
6a&a 48
bablja 49
6tt^ra 49
&ά>00 70
bäzdovina 53
bezdna 121
bistár 84
6m>oZ 78
blábol ja 55
fe&ža 337
boljarin 59
brámbar 69
brasč 487
brešljan 72
budala 75
burjan 77
bwza 500
cárkam 89
cí&ár 84
cibree se 84
cokam 90
cukám 90

776
cvaklo 91
cvárčak 91
čafran 600
čapa 537
Čardak 95
čekan 93
Čembrika 108
Čestitjam 95
četina 625
&rfca 627
čoban 41
čwfcer 108
čubrica 108
čw&wfc 101
cukám 660
ft/ifca 108
čumbrika 108
(ču)Čurkam 109
čuvam 109
cZaZá 713
damaskinja 110
dálbaja 119
rZaZtya 169
<Zo76o& 169
danák 121
dárdorja 127
deljanka 409
devesil 116
dinár 114
fta; 119
(samo) divá 119
divizma 119
djukjan 122
dolama 123
dosZa 123
drágna 127
draskam 126
draznja 127
dripa. 131
driskam 131
dropi (j)a 129
djukjan 122
d^y« 248
durlja 135
džavkam 112
ďbgna střb. 113
erebica 223
fasul 141
fárkuljak 695
>α# 143
fruglica 278
gagulka 148
gavána 675
gavkam 155
SřaeteZ 325, 624>
gálbam 168
gámža 165
(/area 183
gásenica 180
gázno červo 190
-örZo6;a 168
flr/οΖα 345
goloťb střb. 166
gombir 297
grw&er 264
tfwgrZa 306
cliajde 156
chalina 157
chlapatari 199
chlemav 199
chlemka 199
chliskam 335
cftojo 176
c/dw;a 200
chrana 204
chrábet 187
c/mte 549
chripam 527
chuchuvica 310
chvástám se 210
chvárgam 206
chvárlja 206
chvost 211
/Á-am 226
ífcra 226
jajce 681
jarebica 223
jasenec 223
jasika 418
jaeZie 228
jríve 225
kaéun(ka) 408
M6ai 247
kukurigam 267
kalbusa 258
kalup 234
kálcam 253
kamás 238
kamdzija 238
kamfora 235
fcarntá 238
kamucha 238
kanja 239
kapán 240
fravad 233
kärkam 293
kärmäz 243
kätam 304
fceZt;« 82
kepeneg 249
kervan 242
kimam 314
/cZa&ó 259
klepoúch 251
fcZj^e 257
&Zrm 258
klopám 255
fco&eZ 247
fcoče/c 283
kočina 283
kolastra 306
komjal 202
fccmfoč 239
košuta 631
kraguj 288
krástjanin 300
Aráz 549
krompir 63, 297
&?·ο2 549
kvkavica 726
kukuljaza 667
kukuvija 310
lakric 325
lastavica 694
latvica -ik 322
/ayr 679
lemar 199
lemav 199
Zičen 554
lilikána 326
řířra 330
Ijubezen 330
Ijudski 405
Zo&m 338
ZomoZ 339
Zo^ms 340
lubenica 330
Zí/ča 343
Zwgra 341
Zz/s&a 558
raarZ 352
maskara 353
mastecha 346
mator 355
mák na 385
már dam 379
marka 360
maska 362
raasZ 374
mečiZ 375
mermer 378
-mičam 385
migdal 351
mindal 350
minoga 364
mišca 385
monach 370
mora 383
»tor£ 380
mraštja 380
mráva 381
murga. -av 383
nadolja 123
nagrada 388
nalita me 199
íiamitn 366
navijam 696
rcecZágr 394
nedra 388
nenávist 391
nenco 389
nem 389
nišaja 273
nodja 414
nož(n)ici 403
>wžďa 402
o6ače 404
obeštaja 687
odva; 220
opinák 415
okrást 412
oZe 35
onodja 414
oríz 528
ostrog 421
pajdaš 427
paZač 428
papagál 433
pastárva 496
pasmag 425
pawn 438
párca se 482
pdrchot 480
párža 483
p&Za 679
peČurka 441
joeZm 443
perunika 445
píkám 449
piljak 449
pipka 643
pistol 451
pladne 469
plezja se 456
podloga 120
pogača 426
pojata 218
postál 474
potera 473
praskva 68
praětva, -ka 479
prdchna 479
predvarja 677
presekna 53C>
prištij 489
rabuš 504
razorja 61
/•αέβπ 521
robuš 504
mfta 522
/■«&* 522
/■uče; 522
racř 523
ruglica 278.
rucho 519
>·?//;>/ 533

777
-sachtijan 538
samar 565
samovila 690
sárbam 585
sárbi 598
čárkám 572
sásan 537
,sasar 600
-%tseř 600
Aávřeifc 597
■ficepa se 83 .
Jtennik 543
Λ-Ζ/Όΐ» 593
skätam 304
skoljuška 269
$&rez 589
■skripja 550
-s/aČec 597
swofc 717
snabdavam 563
sóp(v)am 537
^sapoJ 567
-spíca 621
«po/a 427
sráčen 719
stápen 580
stárča 650
straga 584
strága 584
struga 584
s^fceZ 712
stública 712
.mča 545
surovatka 599
*w'/ 596
#t>Za& 597
svoevolen 596
ěalvare 602
óa/cm 538
škvorec 547
ěljapam 616
stárbina 624
&e*a 546
štirica 630
jfo/wa 630
stipto 626
iwre; 609
ěušukam 631
JaZw 635
tákvam 663
tárbuch 641
tárča 654
tárkaljam 282
tärtja da bjagam 654
čemeZ 646
fiZne 664
íina 639
tjutjun 665
torica 661
*rr/ 477
tulban 661
tulpen 661
uštárbam 624
vagón 675
?<afca7 675
vampir 669
varja 678
vatrak 403
važ/a 674
väbäl 665
värfkojlak 695
värlina 700
värtelo 407
vátor 672
vätrak 403
väznaÄ; 392
tw2da'681
vZac7i 675
vraná 'zátka' 698
vrjaskam 702
ženka, -nok 714
zjapam 544
zubalec 719
žegráZ 724
zegrřá 724
MAKEDONSTINA
fimdrec 510 .samar 568
SRBOCHARVÁTŠTINA
rt6a 153
acaZ 408
acar 408
adreselj 510
aldomaš 413
andiar 272
aniž, -éf 37
ar£ws 38
&ač 41
bagun 42
baguš ch. 42
barabant 125
/>a&a 48
heknuti 49
ber máti 54
bezdan 121
foVo 78
bleknuti 56
bluditi 57
bučkor 41
bodlikavo svinČe 117
boljarin 59
(za)boraviti 47
borovica 65
borovnjak 65
breskva 68
brez 52
brgo 70
brinja 215
6r// 67
ftrZ/ato" 67
6roč 68
6rs* 487
brst(r)an 72
brščan 72
burjan 77
braskva 68
bratac 48
branjug 65
bravar 65
bubuljica 44
budala 75
bukavac 76
ím/jeé 412
-6w.Z;7fc' 62
cabrat ch. 92
capa 537
celija 82
ciglja 85
Ä 91
cjenjkati se 83
cvolina 590
crkati 89
crfvjljen 99
Crmnica 98
crtaZo 107
cupkati 90
curi ti 109
cvefc 91
cvekla 91
ča&Zo 623
&/mn 600
Čakanac 93
čaZtm 93
čardak 95
če/ia^ 96
Čerenac 100
óesmina 84
cesvina 84
čeíwia 625
čičarica 101
c?'&Za 91
čipula 85
ékakljati 624
čoban 41
črez 549
Črfogr 95
čtt&a 108
čw&ar 108
čttčaíi 108
čwpa 107
cwaí?: 109
čvařit i 615
Čvorak 547
dabar 59
rfa/? 643
daZt 713
damaekija 110
depatá 113, 115
desátá fse^ 115
devesilj 116
áiZ;a 120
dimnja 137
dinár 114
dira 117
divi(z)na 119
divizma 119
dZasfca 120
dolama 123
dosfo 123
ďraží·^ 126
drdljati 127
dresan 510
driČan 131
driješiti 531
driskati 131
drmati 651
druga 130
druzgavac ch. 655
dubem 169
dw&^i 132
d^6ofc 1B9
dwda 133
dwde 133
dwďfotá 133
dt/Äarc 122

778
duhnja 134
dun ja 248
dupati 119
du piti 135
dusiti 135
du&alica 121
faculet 139
faeulj 141
/o£o 437
fertuh 141
Jfr/Zjatf 146
/rařa 147
gajtfó 155
graZítá 149
-galiti se 157
gaman 159
gamizati 165
gamniti 159
gamzüi 165
groo 195
gatnjik 153
gdunja 248
gengav ch. 114
gingav 114
grázeŽa 194
grřctťi^ř 168
gmežditi 170
gmiziťi 165
gomila 372
gonetati 154
groZo* 166
govedarka ch. 273
grabant 125
gramp 294
gravran 163
gre^ 36
gribati 188
grimiz 243
S"-o/ 182
gromor(ad)an 185
gw&er 264
grwgrZa 306
grwZ&á 179
gusehica 180
guzno crijevo 190
/ια&αΖ 197
habati se 410
hahar 195
hajda 164
JiajřcZe 156
hajduch 156
ÄaZ^'a 157
lialjina 157
liandzar 272
harbuda 206
Äa/ar 203
hlaptati 199
hlepjeti 199
&op 176
hvrknuti 206
hvrljati 206
hrana 204
hrbut(a) 206
ÄrdaJfc 299
hrdeselj 510
Ärtfc 208
/w-o 206
hrstati 207
Ärw& 206
/wftrt (sej 203
chusar st seh. 191
ifcaZi 226
i&avac 226
irÄa 227
izdanak 409
iziskati 716
tzvor 672
jablan 669
jagujed 221
jaje 681
jarak 216
jareb(ica) 223
jaruga 216
jasenac 223
jasika 418
jav* 225
jazbina 225
jazvina 225
Jeeřro 214
jelen-gljiva 320
jfer 723
jerebica 223
jesetra 223
jestivo 228
jestojska 228
jezgra 214
jistva 228
jošavka 413
juričica 227
juškati 232
ywlt se 226
Äa6ao 247
kačamak 304
kaljuga 237
Mac 248
fcaZež 236
kamČija 238
kamdzija 238
kamiě 238
kamfor(a) 235
kamla 272
kapela 240
karazija 149
fcarp 240
kasati 100
fcavaíř 233
kavran 163
kazamajka 233
&eá*ar 82
kerekinja 301
Arcmatá 314, 316
&Za/íar 322
kladnac 251
Hefca 253
fcZ^ 248
Aiwaíí 260
kljuse 257
klonja 546
klupko 259
kobača 264
kobas(ic)a 258
konastra 306
konjušarica 273
fcontó 239
kopica 276
fcorafc 294
korbač 241
korobač 241
fcorpa 276
košuta 631
/cofor 203
kotrljati 282
koturati 282
kovrčica 700
kraguj 288
kraviti 416
krbulja 276
ifcreaa 301
fcreZJe 549
Ares 300
fcrgra 293
fcróžatá 302
arcyal 292
krompir 63, 297
fcros 549
krpele 295
kršcanin 300
kršljav 296
fcr^tá 614
krugla 297
fcmje 293
kruna 27d
krlav 296
krlljav 296
kucati 253
kukavica 726
kujavkati 263
βΛΖ/ 306
kukurijekati 267
kukuvija 310
kukuvika 310
kun jati 412
&^η*ο£ 239
Zafcatá 316
Zagrev 317
lambik 35
ZaZaZi 319
Zanac 320
Zanca 320
lasnuti 327
Zataa 321
latv(ic)a 322
lavorika 679
lebdjeti 334
lebetati 326
Zeca ch. 325
ZecaZi 325
Zeci 332
Zeč&a 558
lelekati 326
Ze^ír 397
Zť&ató 269
Zi&w 330
ZtsZ 345
Z^ 337
Z^ra 330
ZjiáZjafc 326
Ijosnuti 340
Ijubačac 330
Ijustra 321
Zo&zač 316
locika 338
lokánj 338
Zofcva 338
lubanja 323
lubenica 330
lubina 323
lucerna 343
Zwgr 341
Zunýa 341
ZwZ&a 342
maéeha 346
maknuti 385
malati 349
mandala 350
mar 521
raarac 352
marat 352
margetan 352
mařiti 521
martolos 352
masák 362
maskara 353
mas£ 374
materina dušica
355
mator 355
maukati 371
mazga 362
-mcati se 385
mečiti 358
mermer 378
mec'a 353
mestá máslo 353
mezg(r)ati 367
micati 385
minoga 364
miska 385
mititi 386
mledan 356
mladoženja 72a
močorad 346

779
)nora 383
moždanik 378
mren(ka) 381
mrijest 396
mrijeti, mene zimě
mrje 716
mrkati se 482
mrsan 381
mrštiti se 380
mrva 381
muhar 384
mwZj 383
mumlati 383
murgast 383
nagrada 388
nakanjiti se 239
naklja 388
nana 389
naranča 416
nasap 390
navo 210
Nedelišce 117, 708
Nediljište 117, 708
Nedjelište 117, 708
nemař 521
nena 389
nestera 397
nevesilj 116
nichati 273
nikavac 226
m&rté ch. 273
njedra 388
w#fo 402
nutrak 403
obno&nica 406
ocaZ 408
oáw 408
o&m 408
odoljan 409
odvúka 133
oaar 410
ogledalo 718
ogresta 36
ofcno 412
okrijeh 413
o&nfc 413
okrom 294
o/^o 222
omam 350
onedjat 414
oracř^ 414
οραΛ- 448
opanak 415, 647
oprčiti se 670
onz 528
orman 35
osefcZo je more 536
osjeka 536
oskoruŠ(a) 418
osveča 686
oždrelje 424
pajdas 427
palata 428
jcaZoi 429
pamrak 472
pankert ch. 432
papiga 433
paprenjak 444
paprica 433
pastirica ch. 273
pastorak 437
pastrm(ic)a 496
pastrva 496
pasulj 141
pašenog 437
pašmag 425
patřiti ch. 438
jcai/n 438
pavlaka 439
pfeZa 679
peČurka 441
pehar 468
í?eZin 443
peršin, -čin 447
perunika 445
petáct 447
petrušin 447
püjuga 449
pišati 448
pištolj 451
pladne 469
pliskata 460
<pZttoa 463
podboj 467
podloga 120
podne 469
joo/e 468
pogača 426
pokljuka 468
pohve 468
pojata 218
#oZača 428
polévka 336
ponevare 471
popást 425
poprište 479
posoba 500
postavka ap. 474
joosfo 474
postolovka 474
potjera 473
pozajmice 706
pozder 439
prača 479
praskva 68
prcati se 482
pregršti 185
prelog 493
pr/mč 480
prijaten 493
prijekor 279
prijetiti 491
priključiti se 260
pn& 489
prifcos 670
proču 485
propojiti 427
pršljen 491
^rtáZt 487
pruglo 488
tržitá 483
pundrav 472
puriti 502
raca 504
racefc ch. 504
rakija 38
raZ 516
rastiti se 396
razuriti 61
ralanj 521
rdakva 529
recfoen 510
remek 512
rodakva 529
rotkva 529
rovaš(a) 504
rozolija 517
rubača 522
rubina 522
«/ά·523
rujan 532
nt&a 522
rzatá 528
sadno 535
sajam 564
samar 568
«osa 537
scipati se 83
se6ar 535
sebičan 565
sedra 535
sefctí£ 540
straß 87
sirojka 600
sirovka 600
simjaja 600
sjenica 543
skomina 321
skorup 613
skr sila 301
skudla 614
sljubiti 554
sZ/ez 554
smedj 564
smokva 561
smrčak 562
sočivo 106
sopiti 567
sopolj 567
sjoíca 621
srč 584
sreca 625
srež 589
sr£584
srž 584
stagna 577
stec* 548, 573
steglié 67β
sfo&a 548, 673
sřožaj 577
sírcatá 588
sír&tá 572
sífuga 584
s*rž 5S4
stublina 712
stupanj 580
sítíce* 580
sunica 560
*Mp 558
surutka 599
svadja 674
evadljiv 594
světiti se 686
svibfa) 596
svojevoljan 596
svrakoper 581
ěalvare 602
&eťa 546
&£ibati 610
áiářmiá 608
škakljaii 624
ěkiljati 608
škrabija 288
škrgutati 649
éfcnA 650
Jařila 301
Skřípati 550
ěkulja 550
Sljubiti 654
iljun(ec) 558
Sljuna 558
ioj&a 566
*2?ar& 731
&a£> 626
štedjeti 623
&e*a 546
štirkinja 630
&roifca 624
&ttZa 625
4tfpa(; 626
&«£a 631
švagati 632
tajedan ch. 663
JaZ 634
taZ/ttr 635
toZoa 635
tanjir 635
*e& 573
temelj 646
íežafc 634
tácatá 663
táZ^í 664
tá&ató 644
toprvo stsch. 640
írftw/t 641
Jrčatá 654

780
trijezan 589
trom 643
truhliti 653
truhnuti 653
trzati 656
tuchljiv 660
tulbenta 661
tvliben 661
^n; 660
/vor 643
?/öao 665
uborak 665
udesiti 116
ugonati 154
nniUri 695
useknuti 536
nemina 671
usumit 366
wraJa 676
vagan 675
vampir 669
vecatá 687
vece 687
vlaóuga ch. d. 693
viječe 687
vijetati 687
viza 705
vizao 705
vjedja 681
wZja 697
vran; 698
vreZo 702
vretenika 69
vriskati 702
wZjfafó 206
vrljivka 700
vrstá se 486
vr&y 701
vrvjeti 702
vzajmice 706
za6d ch. d. 708
zadruga 708
zagrar 410
zagorijel 176
za;iÄ? 218
zamama 350
zaraetafc 571
zanovijet 216
zar 713
zdruzgati 130
iagriti 727
£eďja 729
žemfc 725
zerav(ic)a 722
žetáca 727
2«ža& 729
zmura 730
žmuriti 730
zrvanj 726
guďjetó 166
SLOVINŠTINA
agrres 36
akoprem 494
aldomaš 413
andreselj 510
androga 719
ftagra 42
ocyča 42
barati 41
barchan(t) 47
barnuša 67
barovnica 60
baruse 519
bekati 49
bergla 51
6ezew 121
bezgati 79
bezljati 79
omČ 54
birm(ov)ati 54
blek(et)ati 56
6ofc 59
boris 571 >
brenčati 67
breskev 68
6rez 52
6rm 215
brkati 67
6rZ;a 67
oroč 68
bronec 68
oréčeZ 65, 72
bršten 72
brumda 70
brjuzga 71
budalo 75
buhtati se 76
fet^tá 62
burkati 77
6?'/řa 61
cafvjfniti 89
cemper 86
cepetec 83
cigreZ 85
ciklja 91
cenejšati 83
cipati 90
c^oer 315
ciprc 315
coZ 88
confniti 89
crčefc 91
crkati 89
cureti 109
caca 92
čakan 93
čardak 95
ófejbela 679
cečráZa 85
&&* 92
<^eďa 588
čeh(lj)ati 96
čelesnik 96
cer 100
čerjen 100
čeperiti se 98
&6a 84
čičerka 101
Čihati 96
cVr-fa?,) 627
c7eta' 641
čmrČek, -ec 562
črarZ; 105
Óohati 96
éopljati 83
coWfc 310
cVez 549
Črljen 99
črmelj 105
OVZaZo 107
Čtz&a 'huba' 108
danka 121
de jati 118
cřey 120
denka 121
ďerež 115
eřevm 119
cř^afc 721
dleskati 120
cřo6 'způsob' 122
dosfo 123
áovž 121
draska 126
dražiti 126
drbacati 127
drdráti 127
dresen 510
efretá 132
cřrgra^ 128
drhtati 127
dripati 131
(řr&í 510
drkotati 128
drmati 651
drobneti 127
efode 133
dupotati 135
dusiti 135
duzati 136
facaleg 139
/ar6a 47
gabiti 410
galun 35
ganati 154
grare 241
garvan 163
gingav 114
grmZa 194
grZaířež 168
globati 168
gtóa 345
gtóa 169
groZ6^ 168, 729
groZostá 168
golun 35
gomazati 165
gomila 372
gronča 175
gonóbiti 161
groreZ 176
gosenca 180
grróa 183
grebe me 187
grmáden 185
grro/ 182
grohotáti 506
grumbir 297
grwgrZa 306
gwifetá 179
guzelj 192
hobiti ee 410
háhar 195
Aa/efó 156
hajdina 164
AaZ^a 157
halodje 158
handíar 272
/wzčar 203
Aeoeč ap. 197
ÄeZce 227
hlapiti 198
hlaslati 694
hlastavica 694
hlepeti 199
Λορ 176
hrana 204
Är&e* 187
Äriö 208
Ατ-φα 208
/woa* 206
hrstati 207
hrzati 528
/mfcatá 209
AwZí^ (sej 203
?'grev 226
ífcatá 226

781
irh(a) 227
isteje 399
izgaga 727
jádro 388
jagned 221
jajce 681
jata 287
janež 37
jaruga 216
jasika 418
jaskati 218
>w· 216
>r 723
jereb(ica) 223
jeslva 228
ješča 228
jopa 232
jurščica 227
£a&eZ 247
JfeaZ 248
kamuka 238
křws 238
kapela 240
karogla 278
ßarp 240
kartač(a) 243
kasati 100
taftfaj 245
kavran 163
fce&eZ 247
Aeč&a 302
tóa 302
fcefo'Ä 236
Jbeř/e 254
kepenjek 249
kimati 314
Ha/čr 322
klapati 251
fcZefc 253
klapouch 251
Mefca 250
kléstrniti 255
AiřJMse 257
Mofca 313
klokati 313
Hoftifco 259
klonja 546
Knej(a) 262
&rco/ 263
fco&er 274
kobrati 27'4
kolmča 264
fcoc&a 280
A:o/ťer 271
komorač 278
fcmfa* 239
fcopetá 275
kopica 276
kopitec 276
ájojm^ se 215
koprneti 275
fcora 287
fcomÄ; 294
fcorfraci 241
kortelač 277
košuta 631
kotaliti 282
fcoZHc/ 284
kotrljati 282
koturati 282
A;o2;ay 287
kozel(e)c ap. 283
teoZ, -or(a) 287
kragulj 288
krákořiti 288
krastača 517
Areda 301
ÄrejoeZ 295
Areia 300
&rez 549
krezelj 412
krgavo (oko) 292
križati 302
fcrojač 292
krompir 63
&rona 279
fern 151
krugla 297
kruka 256
krzljav 296
kuČati 108
kujati se 412
kukavica 726
kukorekati 267
ω? 306
laj hati 325
ZaÄ 675
Zanca 320
Zemec 320
lastavica 694
ZaZva 321
lavor(ika) 679
Zecatá 325
Zeca 325
Zečfca 558
Zen^Zá se 334
ZewZ* se 334
ΖΑη 554
Zto 319
Z*7eÄ; 326
Z^^í* se 334
Z*ra 227
ZtZ 337
Ijubček 330
Ijudski 405
Zo&Xa 338
Zoßva 338
ZoZeß 341
Zopa 340
foptí 340
loptati 556
terato' 327
lucerna 343
Zw&Zá 343
Zt*a 341
ZwaaZt 330
lukati 345
Ztmeß 341
ZwZra/ 345
mačeJia, -uha 346
makniti 385
malati 349
mar 521
mar(sikaj) 46
?narec 352
margaran 352
marketander 352
martolos 352
maškara 353
materna dušica 355
matoga 354
mavkati 371
mečiti 358
mefkati 361
mekniti 385
meseg 362
mesteje 399
metiljavica 375
meza 362
micati 385
mieden 356
močer 346
mocerad ap. 346
močunec 408
moznik 378
moldziti 170
mrdati 379
mresZ 396
mrkati se 482
raroz 381
mulica 383
muliti 377
mur(in) 377
muzati 384
nábozec 393
nagrada 388
naročje 390
nasršen 572
neíítá 400
wevečen 682
nihati 273
nt^a 402
obečati 687
o&er 406
óbljubiti 554
oborék 665
ocel (o) 408
očum(ec) 408
očim 408
odmeti 134
odolin 409
oáVa,; 220
ogaben 410
ogrer 410
ohabel 194
ohmetje 410
ctóo 222
okregniti 299
okruten 668
okštan 34
omara 35
omea 414
opefca 441
opoka 416
opresti 486
osepnice 419
osópa 419
oskobliti 546
osZejfc 399
osZrté 421
packati 425
paglavac 499
pajdaš 427
pala6a 428
papiga 433
paroka 435
posterek 437
pastorek 437
pazduha 439
peČek 441
pečurka 441
pe;"ar 468
pehati (se) 446
2>eZm 443
per děti 79
perta 444
pilfuh 449
pisanica 290
piskor 362
pistola 451
planja 454
pZaí 470
platnica 462
#Zaz 462
plazka 462
plenica 458
pleskavica 473
pliskavica 460
plitva 463
ploskovnica 473
ploščic 121
podboj 467
podgana 475
podloga 120
podproga 472
pogača 426
pohvine 468
pojata 218
polévka 336
pondreti 401
ponev 432
poprišče 479
poštolka 474
potega 634
potira 472

782
pozder 439
praéa 479
preÓ 489
prekor 279
premda 494
presčeniti 626
pretiti 491
prgišČ(a) 185
prhtra baba 444
priklet 253
prtéč 489
progla 488
prskati se 482
ra; 511
rameno 389
ra(m)p 529
ra&tá 509
rotáice 509
redesen 510
redkev 629
roooca 522
rod 'drsný* 523
rofijan 523
ronec 508
/ovoč 450
rozolje 517
rwse 519
samotež 634
se;a 544
8enčina 543
£?>eß 87
sirotev 599
sirovha 600
sklizati 260
skomina 321
«fconife 310
skralup 613
«Wo 301
smetl jaj 564
sraofc 618
smrček 562
sonten 567
sopíhati 567
sočen 567
epajati 427
speí 718
srakaper 581
sr&etá 598
srebati 585
sre^D 595
sřoíva 576
eíeýe 399
sže&eZ 706
steraca 624
stera; odpreti 577
stodor 578
síogrZa 590
stopr(a)v 640
sťr&řťi 650
streziv 589
svačina 593
svačiti se 593
svaditi 674
sveder 596
svisla 597
svojevoljen 596
svrž 584
«a/í 302
scap 626
£&pefc 609
Sčwra 568
š(č)egetati 624
sever 607, 672
&£fcatá 610
StoZa 611
sMec 608
£&o/ 54
ěk(v)orec 547
škorjanec 550
ěkorlup(a) 613
ěkrablja 288
škrat(ec) 550
škrgutati 549
škripati 550
éfcrZ 301
afWec 550
ěkulja 550
sZepatá 616
&>Za 612
&afc 302
štiglec 576
éwpeZj 626
šiánja 631
taZtjgr 635
tamug 635
tekniti 573
íeratá 664
tásčaZi 644
íoríca 661
íroeíí 656
ZrfcwÄ 641
ťrčatá 654
íre«6^ 589
črezen, -ev 589
Zrfc 641
trinog 652
trohneti 653
troska 128
truga 654
trupati 655
ír^^í 656
íAatá 662
usekniti 536
wsnje 671
vyceniti 626
vanger 683
včekniti 626
vďa6 133
veZoá* 133
vejice 681
m/&er 689
vinjaga 215
vísZe 597
v&ra 693
v^a 705
vozger 697
vran 'zátka' 698
vrsa,; 701
vrvetá 702
vrzukati 699
vščekniti 626
ν^ηαλ; 392
zagata 162
zagorel 176
zamuzka 378
zatohniti 660
zavikniti 477
zobina 111
zóna 719
hxgati 727
žaAetf 730
Heft* 723
že/ran 600
žerjav 722
žZa&Za 616
žZea- 175
žužanka 729
žuéetoa 729
SLOVENŠTINA
abrim, -iň 406
ať/áč 34
a#áč 34
aifco 37
akokolvek 33
akonáhle 215
a&ý 215
almazia 349
angelika 36
aniž 37
αηρ'βΖ 36
armanček 165
4ro/j 38
asnád 713
azťZa 109, 713
baburiatko 214
baburka 214
6agráž 428
bagnét 42
6agro 620
bahnit sa 221
bahurina 47
bachra 42
bachtit sa 49
bakter 42
balášit 43
balúchať 43
oání 432
6ar 51
6ara 47
6a>a£ 47, 61
barbošit 74
bastržaj 678
6aza 52
bazgrivý 436
Bebrava 59
bedzgať 425
6eZA;a 712
bezočivý 411
bialoš 43
6^&as 54
6ígra^ 453
oásať 543
6íric 54
bitúnok 54
blabosit 250
blakota 56
blakotat 56
6Zeča£ 56
fcífcač 56
blnkot 57
blunknúť 722
bluvať 57
oZs/sfca 460
6o6á7 59, 63
6o6o 74
bocian 94
bočka 49
bočkoroš 41
bodega 501
bodsekán 78
bolvan 44
bokombrada 60
bombolec 44
6óra 472
borievka 60
6or# 47
boz(k)at 500
bozogáň ap. 78
6raZo 63
bralii sa 49
brcolák 497
brechat 66
Brestovany 72
6res^ 702
brevirka 687
6rez 52
6ría 69
brička 71

783
bricždiť 72
brit 74
brmbolec 44
brndlat 67
brndzalica 65
brnkat 67
brošna 69
6rs£ 74
fcréčefc 72
fcrsřen 69
brusliak 69
6n/tf 66
brzice 71
6rzmť 489
fasntiť 69, 72
bucolák 497
bučelák 497
bačiak 76
budzigan 78
bugán 54
Ďi^afc 78
bukréta 76
bunieť 77
buran 77
burgyňa 77
burina 11
bydla 78
oí/voZ 78
bzdocha 445
cafean 80
cácati 80
cafrang 80
ca<7eZ 623
caAZo 634
cambat 81
camborie 81
camforec 80
capa/ 80
capať 94
cemcmbat 268
celingať 268
cemelka 541
cenc-ář 80, 508
cencížr 80
cengai 86
ccrcpiť sa 636
ce2 549
c/aaoJ 81, 508
ciarky 81
cíceriť 109
cicurkat 109
cíčkom tied 109
cidlikom tiecť 109
ae-aa 543
ciaeZ' 508
cihoriť 109
ciklai 624
cíkorom tiecť 109
ciinbolec 81, 508
cimenterovat 83
cii/gfcř 81, 508
ringerlenica 86
cinfrlina 86
cingier 81
cip(k)a ap. 84, 103
cipkat 103
cirifandel 86
cZávo 641
cZieť 641
clonit 556
dumat 90
cmar 88
cmerkat 572
cmrkat 572
cmudit 561
cmúlat 90
cratir 88
crao 641
cograw 80
cohcíň 80
cochrat 96
combálat 268
combat 268
comb(el) 81, 508
compel 508
corgoň 80
cdZ 89
cr&a£ 89
crkolit 92
cieca,; 90
ctíceZ7 81, 508
ctíáW 85
cudzit 85
c^cftZtf 108
cuknut 88
curkat 719
cara 89
cvac/ž, 730
cveker 595
cvcndžat 86
cvíčala 312
cwifc 'hlín' 91
cvilikať 92
cvinčať 86
čabrat sa 92
čačina 101
cac/ioZ 96
oajfca 96
čamblat 94
čambrla 93
čajc^Y 92
^arte 588
(š)častikovat 95
toa 101
catina 101
&če 92
čečerka 80
Čečina 101
cegr^Y 624
éechnút 100
cVíZať 624
čelesno 96
čepériť sa 98
čVeA 657
Čerevta 587
čerfcať 625
čertaž 588
čestitať 95
tó/ 87
četvrlka 128
čičotka 95
&er 103
<%a 102
&p% 626
&*/ 87
&:ať 615, 628
Člapatý 94
tlapkat 616
člapkat sa 454
Čmoch lil
čmudit 561
Čmuchit 93
čmúrat 362
<5mi/r 106
čmýrit sa 106
čochrat 96
čoplasit sa 83
Črenka (psia) 586
črieda 587
črieť 98
črievica 587
čftVa 630
<%ra 630
ČM&rať (sa; 630
čwdáfc 712
cußjdit 85
čwdZefc 628
c\íad> 630
ωω 102
čuchrat, -rit 96,
107
čwZý 104
čupieť 108
ČwpíY sa 108
čwča*' 109, 719
čurchat 96
&*Arf 108
čwfr/ 631
cvíčala 312
čvilikat 92
Čvíkota 312
damaskat 110
daniel 110
davČat 112
darmober 110
dartf711
d&aZ 247
debna 50
Dehtáry 113
devásek 116
dib(k)at 137
divazel 116
diviak 117
diviaselica 116
divý jasel 116
dZain-fY 120
dfóeťll9
dl(u)bat 119
á7ezd 120
dobida 405
docfc 110
dokial 305
doluznačky 392
domic 392
ďor^a 123
dme 132
drankat 126
dráp 151
dráž# 126
dr(e)bolit 127
áVdrať 127
drej 132
(naj)drelej 132
drelich 130
drepkat 127
dretiť 131
drevta 587
drevovrt 99
drez&a 658
draač 127
drgotat (zuby) 127
drg(ot)at 128
drgolit 127
drch(l)at 128
drcholit 128
driasat 126
dneZ 132
drichmat 131
drichnat 131
drislianka 131
ďrietať 131
drístka 131
drištálka Ocún' 132
ďrtáíeZ 132
drkotat 128
drmať 128, 651
(řmo^ 128
drnčat 650
drngat 128
dróZ 126
dni 132
áVtf& 129
drumbla 70
drumla 70
(z)drvila (ho zima)
129
dubancovat 135
dubas 135
dubaniť 135
dubinkat 135
dučel(a) 133
dudák (karetní hra)
135
dwdať 402
dudík 74
dudlavý 124
duhan 122
dúchat 134
d?í&ať 660

784
dula 248
dumbier 712
dunica 123
dupa 124
dupa 124
dupkai 90
ďwro 135
durit 138
fřw&tf, -&Y 660
duli 394
dužina 394
dybnicky, efočm ?'gä*/
137
φ/rW 127
dzumpara 410
džavkat 112
džurdžat 718
eť/res 36
erdžat atd. 528
ersafc -efc 217
/áca£ 139
/aj^a 139
/a/a 139
/a/ájfe 142
fafara 141
fafurka 139
fajzom 42
fanfura 141
/ar6a 47
/aseZ 139
ferster 145
/Sfca* 193
#Z/as 143
/řrfca 143
fimajz 141
jlagnár 145
/faÄ 144
flanier 144
flanta 144
^á> 145
fliarit 145
/řo&Y 144
/Ό2Gα 145
/orÄ 145
/racZe 146
Jrayner 145
/rai 145
/r/aí* 146
fr(u)ndžat 146
'/mfcať 146
frungat 146
jucka 147
/waa 147
fulajtár 145
furman 147
furugla 147
jurola 147
gabaňa 233
aá&or 235
gabuzina 150
gračer 234
aá/c/r 235
grá<7a£ 235
gágorec 148
gajdať 156
^a^ďí/ 'druh šatů'
156
galamuta 514
galata 150
ααΖόη 237
galónkár 237
Srařofy 236
gamaše 237
gamba 189
gamfor 235
gangóí 148
gar gól 148
gastan 245
gauza 163
gavalier 237
gazaja 246
gr&eZ 247
greÉmřa 197, 248
gebzovať 241
gegnút 150
gegyha 150
gelembúz 303
geltňa 150
gemba 189
georgina 227
aepeZ 149
gigaňa 150
flrií 315
(/Za^ 150
glamei 250
gladzog 120
grZasfc 120
gfřo 259
aZ6ať* 260
aře^gr 120
glezga 120
grZrán 167
glingat sa 150
glodzok 120
gl ondat sa 150
grogroZ 152
großer 267
grořva 152, 168
grajciar 291
grámor 289
granec 299
(/rač 242
grdula 127
grédit 511
grgula 127
grgyňa 150
grieždit sa 72
(/π'ηα 150
grmolec 151
grňať 412
grr?iec 'zahnivat'
294
0*5/ 182
grohtat 506
gruchlic 297
grrwřa 297
grumbolec 297
grumpla 297
grzna -zno 298
tf^aa 152
gugai 150
</wŽa 152
í/iďač 306
gurtka 308
gymba 189
Λα6αί' 196
habať sa 160
hadia hlava 298
hadzir 154
hajčiar 154
hajdat 174
hajdina 164, 468
hajdusa 164, 468
hajkat 156
hajno 164
haj stra 157
Λα^'ίΐ/ 164
hakmak 156
haky-baky 156
/laZái 35
hálňa 157
Aařva 168
Mm 159
hamat 159
hampora 410
hamzic še 165
harajčit 160
haravara 160
haraždie 518
hargolat 184
harharovat 160
harmín 165
harusit, -s- 161
haspra 162
hastopier 397
háštra 420
haštr(in)a 420
havan 674
havkať 155
fte&eda 163
hegnút 150
helikat 164
hemžit sa 165
hen(ky) 165
heverom 607
/tito'213
Ärmä 211
Ära 167
Λ/ác 167
fcřačfotf 167,718
Memo 166
hlemaždit 169
hlomaždit 169
AZcm# 168
/?řt?2a 168
/imí/r 106
hmýrit 106
/w>ci 202, 573
hoci(kto) 323
hoda(s) 202
hodsaj 202
Aoďz 202
Λο/Zer 174
hoj stra 157
AoZew/ 202
holofúz 175
holohumnica 190
holomnica 190
holoplusk 175, 451
holoplúšta 451
holovnica 175
hompora, -ara 410'
homrat 611
homzic 165
honobit 161
honzit 165
horenosný 175
horeznač(ky) 392'
horeznak(om) 392
ftorfo/ 177
hramuždžina 205
hražac 509
/trčofc 299
hr dusit 510
hrdza ap. 513-
ßrdza/ 528
hrečka 164
hriebst 181
hrkútat 700
hrmbolec 297
hrobitov 187
hr ochot 175
hromotresk 397'
hryzák 540
huckat 191
Audi* 194
huhúkat 179
huj-huj 174
húlava 157
/u/Ze?' 157
/u/fóť sa 157
humholec 297
humpac 160
humpóra 410
hup(s) 176
hurhaj 160
/řt/ía 330
húzrit sa 192
/W2í>fl£ 180
%čeZ 313
hyd(ina) 194
Äydtf194
hynclik 193
hyndik 193
chaliba 149
chamrat 194
chamtať 196

785
chamtolina 355
cfiamúlat 196
chata (kde) 202
chlaptať 199
chlomáznút 169
chlomaždit 169
chlopnúť 200
chlopota 259
chloptat 199
chlosknút 200
c/iZp 209
cMwdtf 200
chlupať 200
chlupnút si 298
chmura 201
chmúlit sa 90
c/?oc 573
rftoc* 202
chomrat 611
cholmark 145
chrabatý 288
chrapac(ina) ap.
205
chrastavá žába 517
ofcrčefc 299
chrchvat 291
chriapa 208
cfcnasY 205
c/*n/W 206
c/iča 573
chublat 260
chúchať 209
chujat 147
í."Avw£ 315
chvojčište 282
chyma 211
chymradný 196
chyst &p. 315
/6a 211
y'/iZica 221
ikavec 226
imelovník 430
/rc/^a 227
«áfc 727
ja6a 213
jaburátko 214
jačoby 213
jař/ač* 215
jafira 155
jafura 155
jagababa 225
./(ígrač' 215
jahneda 221
jachtit 221
jachtat 221
jachtlík 34
jaj(kat) 34, 221
jawwž 213
t/ara6 222
jarabácik 223
jarabina 222
jarabit sa 223
jarab(at)ý 223
jariabok 223
jasß 223
jaskolit 325
jawY 711
jelšovka 413
jérh(a) 227
jercha 227
jestota 231
jestao 231
ježibabel 225
joj(kat) 34, 221
j«tf 221
/wíro 229
&aoeř 247
A;acár 265
fcade 305
kádehiička 3 7 (i
kajdy 148
kalamuta 514
fcáW 252
kaleráb 248
kaliackat 236
kalpak 258
kamfor 235
kamilhór 238
kamuka 238
kamža 272
kanava 238
kandry 234
kanimura 383
kankliar 248
kantus 239
&a£>ec 276
kapen 249
kapice 276
kaplnka 240
kapra 243
kaprina 243
kareláb 248
fcarAať 242
kartac 242
kasňa 245
&oez 52
fcecfta 302
kemenáta 271
kenteš 239
kermes 243
kiesen 249
kišeňa 249
klamorii sa 289
klanckat 253
klapat 240
fcřavž/ 256
&/6 259
fcZoať 260
fcZfcfZJo 259
klčovat 260
klebetii 256
klembaba 257
klepúch(a) 251
&%a* 250
Mí* 248
&Ζφα£ 257
fcftvec 187
kluckat 261
fcZocofc 120, 250
Hofca 313
klomfa 254
kloňa, klonka 546
klonckat 253
klopúch(a) 251
klunckat 253
kmochta pták 401
knáchat235
Ämajp 262
fcr*me 297
kobylí (r)ňat 354
fcoc&a 280
&ocwr 'bič' 265
kodkodákat 247
k(n)ofla vtok 401
kolembaba 303
kolembat 268
kolimacha 269
kolimbat 268
&oZísa£ 263
kolkovat sa 306
kolofónia 236
kompán 307
koncur 272
koničina 272
konopatý 280
kontramarš 214:
koplina 275
kopřcat sa 264
&í>roáč 241
korlátky 243
fcomáz 263
korošina 298
kúr uch 418
korušina 298
kosatka 266
kosí(d)lit 418
kostonok -vka 579
kostm, -nok, -nka
582
kostraba 281, 420
kostřava 281
&os*rč 281
kostru (ok) 579
kostruba 281
fco&ar 282
kotřlat sa 282
kotovina 282
kotrbálat sa 283
fcočrZaf 284
kotrválat sa 283
kotrílat -lit 282
kotvrla 128
krahula 297
krajce 288
krapák 205
kratameta 354
fcr&fca 291
Ärcac 297
krcmat 291
ArďeZ 588
fcre/iač 299
AreZa 549
krém (a) 294
krepelo 292
kresaclca 540
ΑτΛ 293
JfcrcÄ 293
kriepit sa 612
krieslo 'díl plotu*
490, 658
křižma 302
&r&aí;# 293
ArfcZtY 291
Mwať291
krman 151
&máč 152
krochat ap. 506
krompach 297
krompla ap. 297
kroMavy 280
krš(k)a 293
krumpel ap. 297.
křupla 297
Ατ^&α 287
ksikat 598
&w& 259
too/co 259
kučina 304
kudlit sa 209
fci/doZ 209
kúdolit sa 209'
&wfcač 284
kukurík 267
kukucka 726
kundol 304
kundrák ap. 263
kuneráě 263
kuni(e)r 263
kunirovat 305
kuntrfal 273
kuráčka 306
kurárit 533
kurásla 306
kurástav 306
JfetinY 308, 442
kúr(ňJava 285
kurizovat 137
kurnáz 263
kusák 540
kusnier 298
kuzdorit sa 192
fcrázríava 285
kvacnút 313
fcvátó' 288
kviadat 210
&y*í 34
(pri)kvitnút 692.
&;i/6eZ 247
&i/c&a 315

786
kytiak 312
kyka 303
kykyrík 267
kynteš 239
kypřina 315
kyěka 316
řa 167
labducka 334
ZacaZ" 317
ladenec 324
lahostaj 330
láchať 319
lachman 324
lajčiak 318
iafcei 338
lakota 'pamlsek' 317
lakotný 'mlsný' 317
ΖαΗα 338
Záfcíor 322
lampúch 508
Zan/eáfí 319
lapejka 327
lapiška 327
Ζαρ&α 327
laptuška 334
lapuša 327
lárma 327
laskotit 325
losovat 321
lastovica 694
lauf es 319
Jefcota 330
leluška 158
Zen 323
lependa 327
lependík 327
lepeniet 320
Zeptá 327
%ráa 327
Z«soZa 335
letopier 397
/ež 398
leUbaba 225
ítaca 316
Z'iac/i, 325
Ziazť 332
Z*6ač 330
libduška 334
Ke/ 334
Ztemí' sa 334
liepat sä 622
Z#w* 337
Ztc/&o*a 333
limba 334
limbačka 330
Zrna 334
Zmva 334
Ztjoen 335
Zipte/ 327
lipiška 327
lipitka 327
%fca 327, 333
Z^oJaČ 335
Usnut sa 327
řwla (hořet liškou)
335
Zté&a 335
ločovina 338
ločprda 338
Zo/ntíč β* 320
Zogač 338
Zo/&a* 338
ZócW 338
Zornic 341
Zónifc 341
Zo^eť 320
ZopZos 320
lopuštík 330
Zora 342
?«&&>& ap. 330
řwosZáfc 330
Zt^ať 330
ZtócAač 344
ř^ač 344
řwZofc 333, 524
lunik 341
Zw£>a 558
lupkat 344
řwirca 336
lyskovat 337
Zs/zřía 337
maderanek 348
magnáš 347
Magura 372
machňa 42
machrd 196
niajster 365
majzalenka 362
manderinka 375
mangel 350
manina 351
wara 383
Mařena 373
mariet 521
raari 5a mi 201
marec 352
Marmariena 373
Marmoriena 373
Marmuriena 373
materina dúška 355
mátoha 354
i?iaíHZí& 375
??ia2:náfc 356
maznat 356
maliar 378
maZež 354
mehnút395
meZ 230
mentel 375
menZťte 370
meravý 380
meridzat 360
merinda 359
meZ?V 400
metúl 375
miagat 347
miankat 371
miazdit 347
midlikovat 142
míZa 363
minar 369
mítorit 366
mitúchat 366
mizlavý 367
mladoženich 351
mladožcnka, -enn
351, 725
mladoženstvo 351
mlazgat 367
mliagat 347
mliazgat 367
mliaždit 347
mnisit 366
molok 373
mora 383
Mořena 373
raonY 373
morka 383
morula 360
mosar 377
moskva 372
motilica 375
motolica 375
motá? 375
mosúrený 373
mraštit 380
mravÓat 378
mrazit 362
mrcina 379
mrdat 379
mrdofúz 379
mríóka 730
mriečka 730
mrieždit 72
mftftóť 380
m^óař 382
mudíček 376
mulitánky 373
w??r 377
mur(a) 383
Muriena 373
mwsZ 374
myksit 385
my zliv ý 367
roértel 362
mžurkat 362
/ta 'nuž' 400
nabachtaný 41
ná&e 387
nabzit sa 79
načim 387
nadba 387
nacZ6e 387
nadragula 351
nahat 394
nahatka 394
nahonobit 548
ná/wen 387
nacÄ 394
najma 230
nafc 394
nákat387
nalepa 711
naocesta 642
napokon 273
nápoky 415
nároF)ky 390
nástojit 390
nášelník 391
náZ/ca 387
nazdat sa 118
nazdávat sa 118
nemajočník 411
nemleha 395
nemtat 395
neres(t) 396
nerky 390
neZo 397
neřó/a 397
niatrit 391
nt£ 398
me 331
mZ 404
nivočit 399
noc& fZen pták) 401
nora 400
nozgry 697
nožmce 403
nurit sa 401
o6a<* 404
ooar 702
o&ecač 687
objezda 228
oblátka 416
oblicky 406
obrganec 71
obrvy 70
obor 406
obriect 407
obríknut (sa) 527
obskákat 550.
obšajtník 407
obšívat 'šlehati' 607
ocielka 408
ocitnut sa 87
očistovok 411
očistom(ok) 411
odedza 409
odfranadlit 145
odkial 305
ocZřtwř 331
odsmútit sa 409
ohládidlo 718
ofcrraa* 412
ochmelo 201
ochúňat 412
ogryňat 412
ogtánaf 412

787
ogýňať 412
okoviny 286
okovit(ka) 34
okovnik 286
okrem 294
okružlina 302
okrútka 469
okvit(ka) 34
okýňať 412
olomázit 169
olomáldit 169
ólonbúzit 169
omeda 414
omega 414
omelinky 357
omich 414
onajs(ka) 37
cwa£ 391
oíwfttf 414
•onica 415
opatřit 438
opáčky 425
opeka 441
oplentat sa 415
op&etf 430
oröfan 677
orZífco 407
orZwť 522
osee 538
osievat sa 544
osihotený 542
osno 420
oso&a 566
osovok 569
osrß 572
05wcä 591
ostraha 580
ostranit 581
Ostr(m)a 420
ostrmii 581
oaZm 420
<?SaZ 601
o&5ap 94
o&ař 601
ošipaná 609
očír# 302
ošítka 421
o(b)šmietat sa 605
ošmyknúť sa 619
ošršňavet
'zhubnouti'572
oŠtara 574
oštiepok 62ß
ošúpat619
oteriny 659
o£ro£ 654
oZrova 650
oírwcA 672
ovaZ 676
ozda 109
o^gfer 697
ozon 'ozvěna' 717
ožgravka 697
ožina 226
oztwac 732
pacer 437
pa(n)cerky 437
pacierky 437
pacorek 437
páctvit 52
pačmaga 425
padka 711
pagnét 42
paholok 426
pohřeb (a) 181
páchnut 426
pa/ác 432
j?a/'ecfcY219
pajee 441
pajošit 427
pajovat 427
pakost 235
pákotit 449
palica 429
polier 470
pálky 'květenství
palachu' 429
£>αΖοβ 429
palota 428
pamak 48
pandrák 471
pandrav(a) 471
panganét 42
pantalier 45
pantlika 444
papagáj 433
paplúfc)h(a) 462
paprutina 433
paradajka 506
parahún 434
paratii 426
paraždina 518
parchavec 435
parobok, -ek 514
par oka 435
parom 445
parouška 443
paruba 522
parušina 443
parut(ka) 445
pasefc 473
pásemnica 636
paskonné (konopi)
473
pasomán 473
pasterec 446
pastrnák 437
posula 141
paškrda 354
ρα&&α436
patečně 447
pateka 438
patiée 447
poZífc 438
patka 711
patora 438
2>aZr# (saj 438
pavňa 432
jpecíe 441
pečetňa 'puchýř' 447
pečiarka 'puchýř' 447
pejchovaí 427
pelucha 443
pencurák 441
peračín, -sin 447
perka 444
piadlo 425
pmfoY 718
pičurka 441
pidlikovat 142
joifc 448
ptftZet 253
pikotit 449
pikulka 448
piliarka 449
píZi/s 449
p£pä£ 643
£>i#ec 643
pipet, pipet 643
ptéač 448
písíoř 451
ptoor 543, 662
plačkat (sa) 454
plagat 453
plocha 462
pláchat 454
plachtat (sa) 454
plachy 430
planec 416
planýr 479
ploštit 455
platňa 462
plekocera 457
pleskáč 120
píchnut 459
pliagat sa 454
pUenit sa 457, 458
plieskač 120
ploskovné (konopi)
473
pluhačit sa 453
plúskfa 460
plúštit sa 460
pZwčra 463
pluznii 58, 461
2?W 463
plyvat 463
pZžefc 555
7?ř&fc 555
podhrdlina 650
podima 466
pod jedy 228
podojma 466
podojňa 466
podriežnat 132
podsebný 539
podsekáň 78
podustva 467
počapky 97
pokade 305
pó&eř 305
pokial 305
polien 469
polkýňat 337
polovat 342
poluďhovat 360
polynok 443
2>omfcmí£471
pomykov (byt v ~)
471
ponevieratsa 471
poniékal 471
ponik 399
popadnut 425
popchnút 449
poptat 448
popinat 448
poplaky 454
porkoláb 500
porobit 95
portéka 435
posekán 78
poéidac 521
poslinek 555
pósí 500
posúch 591
potatme 634
potmehúdol 475
potrčiti 654
potutme 634
po^ 423
povála 676
povsinoha 684
požičat 498
pracel 491
pracka, -cňa 492
praclik 483
pracná 481
prám 489
prämier 479
pramso 490
prasleň 491
prošel 491
proto 416
pre 484
2>re- 484
prebošt 484
preč 489
predsa 491
predsím 541
prefmadit 145
prehriebat 181
přejat hnevom 231
preZoft 329
premriet
'promrznout'381
j9rem'fca£399
prepáA425
prepatnástit 447
prepelko 300

788
přeš 483
preěkorúbek 548
preteky 637
previdrený 689
prezoČivý 411
jorelreť 730
přhlava 483
prAZt £ 483
pricvíkat 91
priČa ap. 489
pridvor 662
prieceň 483
priedomie 711
priehršlie 185
prieloh 493
priesť 228
prieškrupok 548
primelit 361
primoliť sa 361, 493
prior 492
pritriznit sa 132
pritvoriť sa 662
/>r&os 670
prolánky 507
proránky 507
prskota 129
prsliak 69
jortáeť 487
jwíoa 487
pruclek 69
prundle 463
prusliak 69
prwY' 410
prýšt 489
psiarka 495
pstrna 582
psw£ 445
pítára 630
pulidery 463
púpavka 431
pustovka 474
j[>2/fc 448
raMtc 509
ragan 317
rachétla 507
rajudlica 512
rafcás 507
ráJko* 507
ramár 319
ramať 507
ramenitý 389
randlica 512
řa(j)nica 512
ranostaj 183
rapaždina 518
rasfca 160
rača, rolovat 513
ratimorská (pani)
383
rozvora 521
raídie 518
ražen 521
rebník 724
redkev 529
register 512
/•eJWoď 529
remek 512
remzat 512
remzit 512
re^oífc 'netopýr' 397
repíč, řepík 530
■repiť sa 530
rezfci/ 531
Waw/ 513
richtár 527
rtéať 528
romonit 508
ropuch 507
rosa 'zábava' 525
rováš 504
rozavený 711
ro2;avtfcsř 711
rozbřesk 72
r ochot 175
rozdávit sa 711
rozjavit 711
rozóliš 517
rozolka 517
7Ό20/· 416
rozpanošit sa 401
rozpasený 485
rozpášny 485
rozsadnút sa 521
roztusnút 130
roztr ústit 130
rozvířený 521
rwcať 533
rusadlá 525
rwsať 519
mřa 520
nžtáf 533
n/dz 528
rypkat 512
sabaš 600
sadila 539
samar 568
sanimorka 383
stinek, -nok 644
sčé&a 437
scuchnút 108
seoec 565
sek(ot)at 82
seretuh 366
serypatky 602
siakat (sa) 536
siaknut 536
sóažtY 536
sifteř apod. 543
siklava 538
sirotka 346
skelavet 256
sklabina 611
s&oZiť 547
skolomutený 514
skrvíal 302
skupy 548
skydnút sa 705
skývráíit 615
slačit 552
slenčec 551
slezaj 559
sZíeři 554
sZ*e2; 554
sZira 554
sloboda 597
slubii 554
slučka 558
studa 554
smärit 617
emoft 566
smoklit sa 561
smokva, -vica 560
smolit sa 375
smrček 'smrž' 562
smrek 562
smrh(a) 562
smudió 561
smudit 561
smucha 563
somár 568
sopucha 567
sopúch 567
sosíY 565
sošudit sa 101
spájka 427
#pa& 415
spica 621
spíež 570
épižar 570
splasnút 455
spratný 480
sprušel ap. 492
srtež 589
srvátka 599
stahovat 576
stajný 576
ste&ať 577
stenica, -vka 624
stenlcnút (pery) 640
stínok 579
stlpica 557
stolinož 652
stoloviny 652
stonka 579
strakoš 581
střapec 585
strápit sa 652
strebat 585
střehla 587
strevla 587
sčrc/fc 587
striekat 588
striežava 589
s*Hž 589
strmět 581
sčřVia 582
strumenistý 583
strungastý 583
strunkatý 583
stryná 584
stuhel, stuhla 590
stýbat 577
efyfr 423
surček 91
suslík 568
sušňák 591
sví& 596
svider 596
#w£al 597
svojevóla 59$
stw 374
svréek 91
syhliak 543
sykat 538
szpak 619
sa6řa 604
sajo 218
šalabachtár 60 í!
šalamajka 601
saZáč 536
sáZfca 601
samet 601
šapnuc 603
šaragle 622
šaran 603
šarka 605
šarlotka 601
šarpa 605
sarvač 603
sárí/ 605
saso 218
satnaviet 604
sa£r*Y 606
šavrovat 6191
áf&flrZtY 624
ščemerec 97
*&6HJfe 108
scira 629
šciriak 629
šcubrík 108
ščuriak 629
Šefraník 6001
šemetit 605
šemrat 724
šertaz 588
šešina 603
smZ 601
siar 602
šichoriť 96'
šilhavá 727
sipZa^ 609
šiporit 96
škalubina 550'
škandry 234
škanty ap. 614:
škálesovat 611
«Mm 547, 610*
é&arZá* 603
škarnétka 278»

789
škamicla 278
šklabina 550, 612
šklbat 614
škorec 547
skorica 548
škoruša 418
škovránek 550
škovrlikat 92
škratit 550
škraňa 548
ifcre&ač 613
škrečat 549
škretok 299
iifcretf 613, 615
škrhlaňa 549
škriatok 550
škrícit sa 612
škridla ap. 301
škriekat 549
škriepit sa 612
skřípat 550
škruČek 613
škrupina 548
škrváóit 549
skrych 550
ÄfetiZtf 608
škvróeč 92
šlachta 616
Majdrom 604
Muchta 617
$za; 559
šmadit 561
hnajták 350
šmatlaha 561
šmerit 617
šmierat 617
šmihom 617
■šminka 561
smot(l)at sa 618
arorZtY 617
ěnajdrom 604
sogror 631
somZifc 601
šomrai 611, 724
šop(o)tať 605
šošovica 106
sparchat 434
specie 620
špejavý 107
.fy^Zo 621
špirhanec 397
špinár 621
Jpfóe* 107
šprucla 492
špruha 492
šprugla 492
^ragrZe 622
šrauba 623
*>ó6a 623
irsofoY 96
.#ad#623
«tóp 94
-&á/ 574
Äavtf 623
&egrZať 624
itejofca 621
ÄenY 627
&ráv 628
štiavnička 605
Atbrifc 108
s%a 302
s7?>a 629
&r&a 624
Strk fot)a( Q25
štrych 628
sWa 625
IfópZy 626
stára^ 282
%& 423
A«řtf 607
šuchorit 96
sttjtás' 593
šungiar 629
šuróek 91
surdit 101
šurdzai 719
&«rf 631
4u#ať 610
šušomat, -mäi 629
šušoriť 96
atf 631
švábka 63
svífc 651
£yocať 632
švrlukat 92
tackat sa 474
talafatky 602
ťalupiť sa 639
táZofc 635
tanier 635
tárať «a 648
(archa 641
foť 644
tatarka 164
Jégreř 663
ίβΛΖα 85
tehlica 724
ťeAntf 636
tekvica 664
temravý 646
te?irí£ 647
teperiť (sa) 636
teriepkať sa 636
terigai sa 510
terkelica 651
terušit sa, teružiť sa
510,511
JeseZ641
čes/a641
tešmet si 641
čcAa/* 663
ťťeA 578
tilang 664
Utvořit sa 662
.#Zw# 646
tloskat 645
tmolit sa 48, 375
tofcár 638
fofrm 647
topenica 647
íortf 64a
čorto 123
tošmet 641
fofr/ž 648
*ra/^ 650
trachnit 636
trachtár 655
tratorii 636, 649
treberka 66
trebucha 641
treskúca zima 658
čresZo 658
trieslo 658
triesma 656
trieštat 657
íWfocfc 130
třímat 658
triznit 132
trkotat 'žvanit1
128
trma-vrma 651
trmolit sa 651
típnut 652
trskota 129
Jrtáč 637
<mc 650
truchnet 653
tířčo srcřce 627
fci&ať 662
tulajka 648
tupícat 90
turbica 648
turešina 661
Λο 662
tutmuk 366
tutúkat 662
toiß 310
táz 648
tulibud 660
*t/fca 438, 663
tyrmanic 651
učúš(k)at 108
wčiť&Y 108
udapsený 113
udat sa 122
íi/a 179
w/ač' (saj 123
uhorka 413
ukoláš 667
tíZem 190
uňátrit 229
unovácia 392
unovai 392
unúvat 392
uplahnuc se 457
upovat 123
uriect 397
ur uzdit 518
usíkat sa 538
uskripit 612
uškopit 547
utarmonit 651
wfc/rna 229
ráverář 672
vádka 685
vachtar 42
vantotit 48
vantrub 677
var (a) 474
varfi; 691
varafhe) 691
varajka, -ejka 678
vargat 698
vargoč 700
varkoč 700
vav6at 155
vaá^ 693
veď 688
vedno 220
wtfa 682
verat sa 691
veruße) 691
ves% 686
vetierka 683
vefoY sa 686
viatka 678
vidlica 'nemoc
dobytka'221
vieška 681
viefcV 689
vizikátor 148
(s)vlaóuhy 693
vZočih/ 693
vra/črafc 403
vnútri 695
vofterek 671
vohláé 167
vochterek 671
vola(kto) 323
voller ek 671
vora 703
vospust (světa) 501
votoch (na~ ) 687
vozglavý 697
vozorka 61
vjoZí/v 463
wačfca 699
vraviet 702
vraždit 699
wää# 700
vrhlina 700
vrisko 703
vrlikat 92
vrúbel 518
Frú*% 703
vtáfc 496
vybralit sa 63
vyóubrat 108
vydat sa 680

790
vydrezňac se 132
vyfvnadit 145
vyhrážat 186
vykut (r)at 309
vyskátit 547
vyškudlý 614
vystihovat 663
vystát 705
ryšudit sa 101
zabruchat 69
zabudnut 398, 708
začáčkat 92
záóin(oh) 103
zadováža? 688
zádrenie 387
zo/ír 535
zahrenie 387
záhružha 722
zajtra 229
zakasat 280
zalécat sa (-ie-) 709
zaliečat sa 709
zám 537
zamat 34
zamähat 347
zámka 385
zamkýnat 385
zamriél 414
záměa 709
zanovič 216
zápač 415
zápat 718
zápust (na ~,J 501
zasídlit 418
zaskat 598
zatáač 663
z&ačofc 620
zberba 64
ZfirAař 128
zeZer 82
zgrmaniet 151
zhmarky 730
ziapat 79, 544
zihlicit sa 221
zivnút sa 720
zivotat sa 720
zkolomutit 514
zkuvýňat 550
zkuvývat 550
zmafc 717
zmora 383
zmrvila ho zima 129
značit 414
znutrák 403
zrarávať 392
ζοδο? 152
zogroř 152
zogon 152
zon 717
z<ma 719
z^afc 415
zpä£ -í 718
zpatčit (sa) 718
zremca 718
zrkadlo 718
zubriny 724
zubr ovát 72
zunovat 392
zurvalec 603
zurvalý 397
zvaZmfc 594
zvidralý 689
zvZa^e 693
zvlaóuhy 693
zvrátit 698
zwčMfc 407
zaMrfa/ 721
íabofšjkreky 614
žet/deř 724
zar* 726
žfcaZ 712
ž^rZa* 151
žďifcra* 628
ženiklejt 722
ieravý 722
žerucha 530
žgrrZáč 549
ígrolšit 549
žAáfca 727
žrára 'záře' 710
ži&ro 724
ží^ať, žá#A 498
žwřeř 724
žfcgrZa 727
Zihlava 727
žímač 723
zrna 728
žižavý 727
iižlavka 727
žmíchat 730
Zmrióh 730
žmríchat 730
žmrárať 730
zmúrit 362
žmurkat 362
žmurky 730
Imýkat 723
žO&ra* 724
zofcrať 724
žocfc 73Θ
Zubr ovát 724
žuhrat 724
lt*/e^ 731
žwrčať719
íuvrat sa 731
ivama 645
íviakat 732
DOLNÍ LUŽIČTINA
aZe 323
bagnié se 221
bankart 432
bar kaš 67
bawrié 702
fcáez 52
6éWc 54
bjachar 468
blatnar 64
blomje 55
bluzna 57
bogajla 120
bombaé 44
bombolica 44
6drfc 665
6or^a 435
oor*/ 352
6racÄ 63
brodajca 63
6rwfc 68
6roť stluž. 68
budovVa stluž. 62
fcwsfca 501
62/zaá 79
candař 81
capáš 537
cera 95
cerc 85
cerwišco 99
cerwié se 99
co/aá 89
coZa 679
cowaé 88
crjonak 657
c?/greZ 85
cí/jofc 84
cypka 84
cyr&a 103
cyrkaš 89
cytwar 85
cí/ž 104
eřeno 121
der 247
derbjeé 127
áVtá 666
<#as 109
eMawiá 120
á7otwá 120
dlumoki 169
dlypaé 119
dmychaé 358
dropi ja 129
dražnié 127
dresí 510
ároí 126
dydotaé 137
ďžaíí 127
džen 584
ie'rtsr'aj 114
áeVa 117
íer(g)nué 127
/W<;> 142
/yaZa 142
garowaé 161
garušyé 161
gaňcaé se 171
gr&éř stluž. 247
griz7a 194
o[;ará 185
glawki 693
flrZěwfcé 693
grofcZar 248
OroHó 177
grrcwo 183
gropyn 129
grmzfc 185
gusenca 180
guslowaé 285
gwizdaé 192
í/í/zai 153
Λα£33
haknař 38
haldař 158
Äa&or158
AaZar 157
ham(p) 158
haniš 159
harknař 38
hokéin 413
hopalka 429
hrono 516
humpaé 180
hupac 133
hutora 672
%čfca 164
%&a*' 226
hympaé 180
cÄaftz 150
cholowa 202
cÄrip 208
chrosnié 295
cArwsí 206
cAt/fas' 211
jadnaé 220
^fcos* 221
^"a/o 681
,/arow ap. 227

791
jašk 223
jeluto 222
jelto 222
jerjebaty 223
jesce, -eje 399
jery 227
jopa 232
juskaé 232
kačka 234
kalduna 236
kanica 239
&a£er 249
ße6eZ 247
&eZ 248
ßeJwcÄ 236
kerchob 293
kermuša 243
fy'aöeJ 246
&;'a6eZ 'kaval' 246
fcja&e/ 'kbel' 247
fy'acar 233
kjalbasa 258
kjandroz, -s 263
fc/arZté 293
Mefc 260
klubo 259
Héíc 121
fcra/p 262
kobjela 1° 233
feofy'eZa 2° 233
kobola 264
fcoc/wi 266
kolica 267
komuda 382
kopolo 275
fcopoZc 275
kopjelo 275
kopjelc 275
koráb ja 276
korabjaty 276
korabje 216
kor6 stluž. 291
fcosceZ 281
kÓ8ydlo 418
feótáa 282
ferawc 291
fcrona 279
fcrwza 412
ßn/za 412
fc&6/a* 187
fc^na 207
fcw&f&J 259
tóaó 284
kukawa 726
fcwZa 285
fcwrč stluž. 291
fcwžcřy 246
kwankaé 311
%rč stluž. 291
lacywa 322
lag wja 317
lakoscic 325
laskoéié 325
W 694
% 341
Ζάρα 320
Zé&da 220
féfcífy 220
Jéc 331
-ZěZ&o 323
ftöofcw* ^e; 330
logan 317
Zorn 227
lon(k) 341
luíicki 331
Zwáta 331
Zwa 342
macawka 346
macocha 346
maníel 351
maňcaé 351
maraé 105
marhla 360
micÄ 370
mjatelica 375
mjewÄ: 370
mjerwa 381
woZtá 385
morawa 383
radrgr 377
morcha stluž. 379
móVž 380
motejdlo 375
mroka 378
mychaé 358
mykaé 385
myknué 385
mykotaé 385
ňadra 383
nawoženja 725
nera 390
njabozec 393
njéborje(tko) 393
njeplek 395
njezapki 216
worř 417
nwza 402
pact/á 425
panej 432
panwa 432
paprjeúc 444
para 47
parch 480
par chán 435
parnochta 439
paslié 47
pasternak 437
pašturica 474
pa&r 438
peZei stluž. 442
pimplié 450
pimpuš 450
p;eca 441
pjelucha 443
pjeluchaty 443
pjeluška 443
pjerěk 445
pjeluch 458
ploéica 462
plagowaé 457
pZogra 453
pZow 457
plumpa 499
podZa 120
pochornja 468
pójac 432
pokluka 468
pokšuta 469
pó7£ 470
poZa 120
polyn 443
póníalk 471
popadnué 425
popoi\c 472
póraé 434
póskiéié 551
pásák 446
póZac 474
powězmo 476
powitka 692
potuiá 692
požycyé 498
praé 480
prochniwy 478
proca 477
pšuskel 489
p£e 484
péec 489
p&té 438
psudlo 488
péééié 491
péimjet 493
pšist(ym) 494
pwía 501
rac 504
ražZa 700
re£& 511
ré&Z 724
Wcaá 527
ri# 533
rjapotaé 508
rjatkej 529
ropa 698
rozeá 515
n/caá 527
rypák 527
ryp(ot)aé 527
.saaa 535
sapaé 567
scakly 706
sčěnik 624
sen 578
s(e)rowatka 599
s(e)rowizh 599
sečwa 544
sfcioa 551
skiwlié 547
sklamaé 250
sklokaé 338
skšaglow 288
sZaá 578
sZa 616
slabro 587
θΖ*6&α 327
slobro 587
smalié 563
smargtda 562.
swěá 564
spiža 570
sploény 457
spliska 460
spowéá 476
spt«ď& 501
«tf«B 589
srokomud 581
er okop jel 581
stacny 574
stacyJ 573
stajny 576
siaHwa 576
síréž 589
«£roi£?e 713
strozby 589
stéack 585
etéěnik 624
stukaé 590
styskaé so 59Ϊ
ewřor 631
sutorié 631
s^ 593
swacyna 593
swá 596
sykawica 584
syrotka 346
šarabac 602
ěarabatka 602
ěaropatka 602
aefówJfe 608
ser jen 100
^Zo6a 611
ěkobronk 550
ěkórc(yk) 547
škorodej 549
ěkorpina 548
£fcr& 615
ěkrip(ot)aá 550>
škruta 550
šlachta 616
šlundrawa 617Γ
šmrok 562
srny ca 382
šmypaé 619
šoradki 605-
špar a 107

792
Jruba 623
Malt 302
scaé 327
Magel 623
Mar as 625
šcedrié 623
.scer 627
šcěkaé se 706
šcigelc 576
écipjel 626
^c'oZfca 625
itms' 607
■šurowaé 619
<swar 631
swo&a 631
šylawy 608
%s7£<$ se 610
ZaZwgr 635
tarbuch 641
tešny 641
«Ze 323
almožina 35
•ba&tá so 41
bahnic 221
6ar6a 47
6aZrozc 318
barma 435
běr(i)c 54
běrmowac 54
bjakac 49
bjačec 49
bjechar 568
bjechtowaé 446
oZwío 60
blobotac 55
hlónlc 55
b luzná 57
booafc 74
óo/Za 60
bomjel 430
borlcač 67
6orZ*c 67
oorZa 435
6rac/& 63
bratnař 64
břicha 68
brodacica 63
bróňcka 67
omfc 68
brumla 70
buškej 501
buwol 78
campac 81, 86
capa 94
capaé 94
co/ac 89
tobolica 64;3
Zón 644
trošyé 475
tšnarl 582
téwaa^ 583
tšumaé 90
tšumjel 90
tšumplavwa 90
téábotaé 127
téentšlié 92
téeplié 585
Zima/ 108
téu-téu! 592
téulco-téulco! 592
Zs'uZas' 109
téumaé 90
Zswifc/ 108
ZsWaá 109
ZwZZa 648
Zwpas' 90
tupolica 643
cóZ 89
comaó 90
cowaé 88
cpéc 89
ci/mao 90
cwofc 91
cyÄeZ 85
cycha 85
cymbra 86
cympac 79
cy ranka 103
cyrkwyrlic 92
ci/ž 104
čeZČA; 585
čelesno 96
éinčeric 102
čmačka 674
črjonowc 657
cwZac 109
čumac 90
čumjel 90
čwisle 597
čwunč 720
danfc 110
deZe 134
děno 121
cřZóž&a 120
dZožic 120
a7a 120
do&o 121
dóňca 123
dose 123
dripac 131
aVjen 584
áVí/Z 130
duršlak 129
Zwaris* 662
Zwor 643
tyc(ka) 663
tykaňc 663
tymje(nišco) 639
áertá 664
#6 s**6 607
stoa 607
wagan 675
waZa 678
watš(k)a 675
tvatsuch 675
wawrié 702
wiwa 230
wobrojé 68
wobuza 408
wogař 410
wochel 697
wol(o)muzna 35
dymjo 137
dyrbjec 127
di/Wc' 666
džensa 114
díernyc 127
díiwač 119
díiwizna 119
/awca 139
7ž/oZtc 142
/yaZa 142
glastowica 694
grroZ 126
an/s 301
hadleř 158
hachtl 34
hajcac 155
harowac 161
/leča ap. 164
hemzaé 165
hewjeř 163
ΛβΖα 218
Äiifearf 226
hitwa 164
Äic 164
Ao&r 406
hokar 174
howric 181
Λτα6;α 182
hrjuz 185
hrono 183
hry(m)zac 184
hupak 133
husanca 180
hwiždk 211
wólšenik 413
wónoíeé 414
woslica 419
wospice 419, 599
wosuch 591
TFóéfcZawa 421
wošklabek 612
wotežka 422
wotsog 421
wucka 164
umdra 704
zblagnué 457
zgaga 121
zglo 316
znaÄ: 392
žadas* se 721
žadlawy ap. 721
áeeZen 721
žímoá 723
žo 723
hwiždzel 194
%n 165
chmuric 201
cholowa 202
chribjet 187
chripac 208
chrjapa 208
chrást 205
jakac 221
jalmožina 35
jaskaé 218
jednac 220
Í#o 681
jíeZZo 222
jěrcha 227
jěrnica 227
jěrowc 227
jěrowc 227
jen/ 227
jféZa 218
juskac 232
A:a6Z 246
kaldona 236
kamzyk 238
kundroz, -s 263
karan 242
&arp 240
&α&' 245
kawplowac 240
fcecar 233
fcefcZer 248
keklija 248
fceZicÄ 236
fceZwcÄ 236
kepsac 150
HORNÍ LUŽIČTINA

793
kermuá 243
kěrchow 293
kérluš 293
khoprole 265
klak 253
klamu 645
klimp(ot)aé 257
Hofc 260
Mubfc 259
fcwadž 582
knßfel 263
fcobjeZ 233
kobla 264
kohlica 267
X:oc/i/ 266
kolbasa 258
komuda 382
ßojuoJ 275
korejta 242
ifcorcÄ 293
kortun 243
Λ;όί 282
fcózcfy 246
kraholc 288
fcrawc 291
krjósk 412
Arcma 279
fcrop 668
fcrósA; 412
fcn/cZa 301
fcrěz 300
křinja 550
křipfotjač 550
kuícaé 284
kukawa 726
bio 285
fcwpa 308
fcwča 310
kuzlo(wac) 285
kwékac 615
kwjekac 312
%341
/rcftej 317
taskotač 325
/afcu Zac 331
Zapa 320
/erfma 220
/?'&% 330
/^6oíac 330
/«nrfi/r 334
/wm/c 334
/twife* 693
lobai% 317
/o{7a?i 317
fówffc; 341
loskotaé 325
/osa 322
lutk 331
macocha 346
mandiel 351
nmrac 105
mar-uša 374
matčiščo 347
merkowac 359
měrik 364
misac 365
mtáír 365
mjatwišco 347
w/e/ífc 370
mjerwa 381
mjer wie so 381
mor chej 380
moršcic 380
/»drž 380
/wčr (zimu) 38 L
mroka 378
mrózak 379
/ttuia 383
rmirawa 383
ňadra 388
xan 389
nawoienja 725
nerf 213
h&c 399
njeboz(ac) 393
njebozatko 393
njeplech 395
ndrc 401
>iórč 417
>m2a 402
>??y* 404
packa 440
pacer 438
pachac 420
panoht 439
papagaj 433
papuch 433
parnoht 439
pásl ič 47
paslowac 47
pazdzer 439
pčoZa 679
/>*c& 448
/n7er 449
pimplic 450
pimpus 450
pišceč 452
pječa 441, 491
pjelucha 443, 458
pjerska 445
ploskac 454
pZoc 429
plocica 462
ρΖαΛ, 457
plahowac 457
/>ZecÄ 459
pZesa 462
pliška 460
plusker 489
podloha 120
pochomja 468
po;7?r 432
pokruta 469
polon 443
potf 470
poZa 120
poZén 469
polubič 554
póňdzéla 471
pónoj 432
popadnyc 425
poponc 472
poprjanc 444
porac 434
potoč 429
požA<5 498
prače 483
preč 489
próca 477
prochniwy 478
prudlo 488
pruskel 489
praZr 438
pre 484
přim jet 493
pstruhack 496
pustawa 474
pustolka 474
pitfa 501
;?í/rZa 444
>·α/α 512
ramuška 512
?'aw6eč 509
re/eZ 527
rejZfc; 527
rjapotac 529
rjfefc 512
rjepotač 508
/jfetáe; 529
rjewjen 513
ro&-511
rodíič 515
roZa 519
roZa 516
ropa 689
rozdíe 518
rozresač 531
rozrisac 531
roztoČič 521
n/6 522
ručed 522
rudzic 523
rumjenca 524
nipik 519
>7/ÄeZ 527
ržec 127
sapaš 567
tfac 535
xebičny 565
tf&i&a 551
skicič 551
sknadí 582
skomjel 251
sZa 616
slěbro 587
sZinfc 554
slipac 199
«Zw6 554
smalic 563
smudzič 561
smykac 385
sw/ed 564
spára 107
spjecic 718
spowědí 476
srěé 589
srčž 589
stajny 576
*//iarfá 582
stop jen 590
strowjo 713
strózby 589
střenik 624
stupjeň 580
stvica 621
sdefcfy 706
ederífc 624
«/i/ed 564
ämäKä; 600
swědzeč 595
swisle 597
santáo 603
,vep 607
šepjeřic so 98
čeřen 100
šer(je)patka 602
ieser 100
*čZ/iac 608
čeriifc 606
i/6 607
čípfód 609
áfcaZ6a 611
škarba 611
škerjeda 605
škorodej 548
ěkorpizna 548
čkowrončk 550
škraholc 288
Äfcred 613
ÄWc 615
šlachta 616
šlapac 556
ifónfc 554
šlundrawa 617
Mundrija 617
šmarnyc 617
■íwic 382
šmrjek 562
črwo 623
šrunic 622
šrumotac 622
štachety 632
Mel (a) 623, 625
štopowač 630
strchowaé 628

794
šcec 625
šcěr 627
šcerk 625
šcenk 624
scihlica 576
ščóna 624
ěcowkac 112, 624
šurfowjac 619
šwihac 632
šwihnyc so 632
šwiholič 632
šwizelic 532
swoZa 631
tore 641
tejtne 647
tepjeňca 647
česny 641
teAór 643
tobolica 643
/mďad 580
<?Ό/λ 654
íraía 654
čwór 643
tyč(ka) 663
tykajíc 663
íj/ářny 641
ceZčA; 585
ceWc 664
cerlica 650
čečelič so 642
cecor 642
ci& 607
éinčera 644
cíjoA; 643
cwfca 592
éulpak 660
wačok 675
war kar 38
wašnje 678
iťa/a 678
wéé% 228
wj erb jež 684
tvjerjebina 222
w/eía 686
ivoboza 408
ott'ceZ 408
wonodzic 414
wosuch 591
tvosypicy 419
wotěžka 422
wotroha 421
wow(k)a 40
ivozdoba 713
wozdonk 409
wozhor 697
wropa 698
wuheň 704
wudra 704
wumpjera 410
wuprac 480
wustrica 671
wutora 672
wyšnurkowany 619
2;aÄ; 730
2aM 709
zdonk 409
zemička 718
zmorsk 380
zna& 392
zo 723
zady η 721
ža/wz 727
ža&ac 727
žetoc 724
limac 723
zOhnowač 724
žorawa 722
žwžeWfca 729
POLSTINA
abszaur 407
adamaszek 110
afyna 155
agresí 36
eyno 165
aře 323
alkierz 38
aras 160
arkusz 38
armata 38
aza(li) 71?
azuka 136
6asa 41
baczmaga 425
haczyč 425
hackac sie 425
6ac7?/Z 41
bagra 42
bagnet 42
bagniatko 221
ba jda 42
fayor 47
bajura 47
bakac 43
bakembardy 60
bakieszka 675
fcařeča 43
-baldách 416
baldaszek 43
balakaó 43
balonie 43
baluchy 4,3
balwanié 44
6afy 43
bandzioch 432
6ání 432
barachitowac 46
barakan 47
barezec 67
bargiel 66
barchan 47
barlooki 67
barwas 678
6aáfca 47
bawelna 48
bawól 78
bqbelac sie 44
6qjfc 76
bedzgac 425
öefcac 49
belbas 54
belech 50
belczec 56
6ečcA 50
6eZfc 'břicho' 50, 460
6eta 'vír' 712
6erZo 51
6es* 52
beshviec 52
bezdzieki 117
bezmian 492
6ez* 52
6gfcarí 432
biedr(z)onka 50
6áeZec 60
biernia 51
bierzmowac 54
oáfcac 450
bilbas 54
bitun(e)k 54
&W 55
blach(a) 457
blészczka 612
blészczyč 79
blichtr 57
blikowac 57
bluznqc 58, 461
bluznic 58, 461
bVyscyc 79
blagac 55
6Za% 55
blqkac sie 58
6/§M 55
6Ζοή 55
Mona 55
blonia 55
6o6a& 74
6060 74
bočan ap. 59
boginki 59
&ocä 59
bowiem 688
braknqc 63
bratnal 64
brawedzic 66
brazylja 71
bredzic 56
brechac 66
brezylja 71
bredza 71
brnqc 14t
brnia 67
6rocz 68
brodawka 63
fcroeřZa 63
bronka 698
brotfana 70
brumla 70
bruslac 69
brutfana 70
brykac 67
fcrf/ča 71
brytfana 70
bryzylja 71
δττ/ζ 147
brzan(k)a 381
brzask 69
brzask 'svítání' 72
frrzem 73
brzeszczy sie 72
brz§czeč 72
brzekac 74
brzona 381
brzuszlak 69
£m/a 75
bujak 78
6wča 62, 76
bulawa 76
bur(cz)ak 77
burdziuk 11
burgrabi(a) 500
burzan 11
butynek 54
buzia 500
byczak 78
&2/Z& 79
bzdurzyč 79
bzdziec 79
caban 80
cóca 92
cacany 80
cackač sie 80
cac&o 92
cař 89
calun 93
canka 81
capraé si§ 80
ceckaé sie 92
cegrča 85
ceefta 82

795
dziubač 132
dziuplaivy 626
dziurlatka 128
dziš 114
dziwanna 119
dziwizna 119
dziwosil 116
dzwon 717
dzwoniec 720
dzgnqc 626
cekt(ow)aé si§ 82
ceJ 86
cendalja 82
cqb(e)r 83
ciamkac 94
ciapac 92
ctáa 84
cicia 84
cieciorka 101
cien 578
cierlica 650
cierzeniec 100
cichijl 96
cimajda
cip 84
cm/ 180
ciulač 109
ciwpac 108, 661
ciurkac 109
ciurydlo 109
ckliwy 641
cmulic si$ 90
co/a<5 89
comber 83
cudowac 85
cudzic 85, 90
cuchnqé 104
cwpncgc 90
cwykiel 91
cybuch 101
cj/čmfc 101
cycha 85
c^&ac 643
C2/rce& 86
cynka 103
cynowaty 103
cypeZ 86
cjyr 103
cyranka 103
cyí/ 87
ci/řra 87
cytwar 86
czabalka 79
czaban 41
czahary 93
czahor 93
czaíc stg 93
czajka 96
czakanka 96
czaprak 92
czasolka 606
czasula 606
czato 101
czqb(e)r 83, 101
czeczotka 96
czechnqc 96
czekan 93
czeluénica 96
czepiaé 97
ezepigi 97
czer 103
czerwiec 99
czestowaé 95
czfcac s^ 615, 628
czlapac 616
czmychac 97
czochač si$ 96
czochrac 96
czočgr 106
czm/ 108
czuchrac 96
czupiradlo 109
czupirzyó si$ 109
czupurny 103, 670
czurylo 109
czí/52 648
czwalač si$ 91
czykač 102
czynowaty 103
czyny 103
czypek 84
czyr 103
czyrak 627
czyrykac 104
c'moÄ; 717
c'mwÄ; 717
cpac 89
cwe/ 96
ciwefc 91
ciwczí/c 91
cwijze 96
cwÄ; 91
cwikiel 91
cwikla 91
damascena 110
damaszka 110
daniel 110
deboszowač 113
eče&a 137
demesz(ka) 110
der dač 127
der des 510
derozka 129
cZ§fy 136
diasek 109
djachel 109
d/a 120
dlozka 120
dlubac 119
dolaman 123
dopálič 430
dopatrzyč si$ 435
dopiero 640
dorfca 123
dorozka 129
dosi/c 123
došcibic 577
cřodd 123
dra& 125
dragnie 125
cřrařa dac 132
drapnqč 126
draznic 127
drqžyc 127
drelich 130
drepcic 127
drdzeň 584
drob 475
dróft&j 128
dr obolte 127
drobotac 127
dro* 126
drožka 129
drozyc si$ 713
drugubica 655
drukowanka 135
druszlak 129
druzgač 130
drwiny 130
drygubica 655
drí/Zegr 128
dryzdac 131
cfrzec 132
arzen 584
-drzezniaó 132
cřw6 124
efa^ca 133
ducaj 133
dueza 133
duczaj 133
dudki 74
dudlac 124
dudni(e)c 134
duchan 122
dwJa 248
dunica 123
durak 135
durlatka 128
durszlak 129
<ft/defc 133
efo/gra 137
dymac 137
dymienica 137
dymi§ 137
dyngas 137
dyrdac 127
dyrlag 128
dyrnqc 127
dyrszczka 129
dyszel 411
ťft/tefc 133
dziabač 122
dzialo 114
dzianica 113
dziaivkaó 112
dzióbač 122
dziela 120
dziergač 127
dzierkacz 128
dziewanna 119
dziewi$čsil 116
dziewina 119
dzi§giel 113
dzi§gna 113
dziekowac 117
dziňsia 114
dziub(nia) 124
/actó 139
/ajfóft 141
fajdač 139
/a#a 139
falbula ap. 139
famula 196
fanga 140
faniura 139
farba 47
/arsz 140
fartuch 141
fastry ga 140
fatalach 140
fatygant 140
fawor(ek) 138
/čč/aA; 142
/e/ra /meč 145
/e£pa 141
ferniak 147
/ř/rac 142
fijalka 142
fiszbin 143
jtfagra 143
flqdra 144
jftora 144
flura 144
folajter 145
/oZgra 145
framuga 508
frasowaé si§ 146
fr$dzla 146
/rí/gra 147
frygač 147
frymark 145
furkaó 146
gaganiec 235
grcyno 164
galeta ap. 150
graZ/a 149
graZow 237
graZofc/ 236
galeezka 158
gal§znik 195
galucha 158
galuszyc 157, 708
gama jda 149, 196,
347
gamgač 149
gamosic 272
ganic 159
ganobic 161

796
gawra 149
gqbierzyč sie. 672
gqsienica 180
gbel 247
gdakaé 247
gdula 248
gemza 238
gewknqc 164
</£&α 149
gesiowka 191
grtfeos 54
giczal 313
^dZic 325
0f er 193
gieldac 253
giemzaé 'svrběti' 165
giemzac 'hrýzti' 184
«jrcez 726
gichac 153
0iZ 193
gilbas 54
grizii 194
ί/ΐέα 194
glag 250
</fcy 168
0%ϊ 150
glom 150
(/Zón 150
glaskac 166, 321
öfZaz 405
globié 168
</Zwra 251
gluwa 168
glyd(k)a 345
gment 261
gmeraé 106
gmyrac 106
<7>ia£ 391
gnebic 161
gniady 171
(jrm/p ap. 262
gojo? 174
gogotac 174
golizna 151
gfoZfca 175
golomaga 175
golomqd 175
gomonic 159
(/oni 175
go Iowas 175
górowac 176
gorzalka 279
goéciec 178
goídiec 178
'#οΜέ 178
grabcie 151
grahie 151
grabiec 151
grabowac 503
grraca 288
</m/ 182
<7ra/t 152
ř/rrtes 510
grdeczyc 185
grreZe 182
giezek 408
9"·ο/ 182
grochotac 506
gromotrzask 397
grro/i 152
grrctf 185
grrtícřá 301
gruchaé 152
grunzuk 185
gruéuk 185
grypa 208
grzbiet 187
grzbieé 188
gwgra 152
gwz 168
guzdrac sie 192
guziel 192
gwar 181
gwent 261
gwiszcz 192
gwizdek 211
gwoídiec 178
grz-id «ťe. 153
í/zfo 316
gzyms 533
Aaba 153
Äo6e-r 206
Aac?a 178
hajnok 165
hajný 165
hajtowač 156
Aajttt ap. 164
Acyw Ao/u/ 155
ΑαΖα/ 174
ΑαΖα- 160
halaburda 160
halbia 157
AaZom/ 193
halajstra 157
halu-palu 157
halím 35
handryczyc 155
haniok 165
Aa/í 165
hamac 158
hamowač 159
Aara- 160
haratac 161
har§da 38
harmata 38
harski 165
harwa 161
Aasac 162, 178
haufnica 179
Ae6d 197
hejnal 156
helikac 164
helokac 164
Aen 165
Aer6 138
Aetta/ 178
hetman 164
hokarz 174
AoZarf 164
holdernik 158
Aorda 670
Aorz 418
huckac 191
huf(iec) 179
Aw&ad 179
hulač 190
huncwot 191
huzia! 191
Aurďa 670
Awz/191
A*/r 212
«•Aafcer 206
chaberdzie 196
chalastra 157
chamec 630
chandžar 272
chater ny 197
chartyznik 195
chebdziak 197
cAeZs* 604
chelzno 261
cAZad 198
chlapac 199
chloécié 199
chlunqc 200
chmalič 196
chmara 201
chmulič sie 201
cholewa 202
cAoZoj 204
cAojo/ 176
cAon/ cAZí/6 197
chowierac 313
cArqsZ 206
chrop 516
chropawy 205
chropucha 517
chrósi 205
chroszcz 203
chrzqszcz 301
chruszcz 301
chrypka 208
rhrzeécijanin 300
cArze.9* 300
chrzeécic 208
chuchač 209
chuchrak 209
chwastówka 694
chybotac 211
cAi/ceZ 193
cAi/nqc 211, 608
;&ac 226
ikawiec 226
/Zem 227
í7fc-i 729
imbier 712
mcfa/& 373
ingbier 712
ircAa 227
ispina 223
/za^; 713
izdebka 230
jabrzqd 214
jabrz$dzie 214
jafera 155
jfaje 681
Ja&ac sig 221
jakokoli 33
jalmužna 35
jargac sie 217
jazgarz 226
jarchac sie. 217
jarmuz 677
jaruga 216
jarzqbek 223
jarzebaty 223
jarzmianlca 21 fr
jasiek 218
jasienniec 223
./asa> 218
jaskac 218
jaszcz 225
fnaj jawie 225
jazgierz 226
JažŽz 225
jředZca 227
jednac 220
jedwab 164
JeZca 227
jřeZH 729
jercha 227
jerzyk 517
jesionka 223
jezy na 226
j§dza 225
jedzyna 225
jíetáa 222
junochodnik 22Τ
jurny 106
jurzyc sie 719
jwíro 229
kaba(j) 233
kahan 239
fca&Zac 303
kacavejka 233
kaczkač sie 235>
kaczorek 234
ßa/eZ 235
kaganiec 242
ßaZefca 236
kalenica 236
/baZtá 203
kaldun 236
kamfora 235
kamizelki 265
kamrat 237
kanwa 238*

797
kapc(i)e 276
kapieé 239
kaplun 240
kapota 241
kaprawy 243
kapuza 241
karaskac sie 196. 242
karazja 149
fearb 242
karbacz 241
karbieniec 242
karcze karcisz 243
karkoszka 293
to'Zg 243
&a?7? 240
karpiec 296
karéniawy 293
karwaez 241
Λα/·?/ 241
&art/ adj. 197
ßarzeZ 243
kasierz 249
kaszta 245
kalulaó (sie) 282
&awa 246
kawecan 232
tajfc 287
keblaé si$ 303
fcgcfy 305
fcgpa 308
Arccaó 313
kiczka 303
kieldaó 253
ftteftcA 236
kielimka 249
kielnia 249
kieltac 253
kiel(ek) 248
kielbasa 258
kielzno 261
kien(d)roz 263
fcíep 249
kiepieniak 249
kierdos ap. 263
kierchów 293
kiermasz 243
kiernozj -os 263
te$a 249
kieszeú 249
kiedroz 263
kiklač 314
Ä/wcz 200
kiprzyna 315
AwSc'302
toior 150, 316
klabocian 59
Ha/Zer 322
Hapa 259
Mater 322
fcZantf 322
klejnot 254
kleszcz 121
tóefc 253
Mgsß 120
klóbocian 59
klupic 261
klusi§ 257
Mafc 311
klapouchy 251
klebic si$ 259
klócic si$ 199
klomnia 546
klonja 546
klujka 261
knapel ap. 263
knieja 262
knowaé 263
fcwí/deZ 262
&m//) 262
kňiva 263
fcoö 264
£o&íeZ 233
fco&řwfc 258
kocanek 266
kocycol 265
koczorek 234
kokoryca 306
kokorykaé 267
kolas(k)a 269
fcoZczí/A; 269
kolimaga 269
kolpak 258
kolataé 270
kolbaii 169
fcotára 271
kolomqcic 514
kofomejka 236
kolowaty 204
kolychaó 269
komolec ap. 202
kompan 307
koncerz 272
koniczyna 272
fomifc 272
kontryfel 273
kontusz 239
kopeldok 416
kopieniak 249
korbacz 241
korde si$ 277
kordelas 277
korowód 308
kortezowac 284
korzec 615
kosatka 266
kosiač 282
fceme sig 280
kosówka 280
kostropacz 420
kostropest 420
kosztywal 281
fcoác/oZ 281
koélawy 280
to#e 70, 280
fcoZ morski 266
kotarka 197
ßoZfca 284
koterzyna 284
kotyrba 283
koziolek 283
fcpirf 249
krawiec 291
fcreeZa 301
krekorac 288
kreezka ap. 412
jfergcz (efc) 299
kr$cic 275
kr$czynka 297
kr§giel 310
kr§pulec 297
fcreáeJ 310
krogulec 288
krokorac 288
AróříA; 289
kromras 289
fcrfon 208
krteczyc 185
krtunic 185, 510
krtusic 510
Jfcrwfc 'hák' 256
fcmfc 'krkavec' 293
kruszczyk 298
krzaslo 'díl plotu'
490, 658
krzezec 299
krzepica 300
^rzía/i 208
krztusié 510
krzypac 208
ksykac 598
tefoZZ 302
Aw&efc 259
tecta 304
kuczec 108
Jhf/eZ 266
kuglarz 248
kujuny 305
fcwZa 258
kulawy 306
kulig(a) 269
kuntusz 239
fcwrcz 299
kurlié 297
kurnuty 278
kustryca 192, 281
kuénierz 298
£wafc 311
/aiA;ac 319
lamowač 326
lampart 328
Zarcca 320
lakrycja 325
Wmo 327
Zřmc s*e 335
Zatáo 328
latoroél 328
/qc 332
/ec^V/J 316
/edwo ap. 220
lejc(a) ap. 316
Zemc fs^ 334
Ze^zcz 121
leward 328
lediwian 324
l$gnqé 332
Z^ 345
ligawka 332
Zwwjc 334
ímwa 334
lisztwa 336
Zora 341
lubowy ap. 330
lubszczek 330
ZtiZefc 333
Ztmqc 200
lundysz 334
lunskie sukno 334
lupiór 669
Zwra 151, 342
luénia 336
Zacwi 316
lachotac 325
la8owoč 321
Za^íe 320
Zaftw/ 316
lazikowaé 329
lagiew 339
Zqtáa 342
lemiega 199
Zo&wz 338
locyka 338
lochynia 695
lopystka 339
loznica 342
ludarka 343
Zwgr 341
luskac 345
luszow ap. 340
ZwZ 340
ZycZa 345
Zypac 341
lysnaé 327
lystka 345
raaca 346
macierzadu8zka 355
magierka 347
majeranek 348
maj&ny 366
7í*aZž 370
malzonek 351
mangiel 350
magika 350
mardac 379
rnargaó 379
nbarkaé 379
marcha 379
?narkotny 380
marmotac 65
marszczyc 380
ma.rta(h)uz 352

798
marzana 352
Marzana 373
maszkara 353
maszkiecic 354
maélak 353
maélic 354
matew 347
matoga 354
mazga 356
mennica 363
merdaé 379
miauczeč 371
miarkowač 359
miždiyc 170
mielerz 363
mientusz 370
mier§dzac 360
mieryňda 359
mierzchnqé 379
mierzwa 381
mieszkac 361
mietosic 355
mietus 370
migdal 351
miskolancja 366
mitrezyc (si$) 366
mknqc 385
mlekita 349
mlokita 349
mniszka 366
modra taješc 397
modr zen 73
mohorycz 202
mochajer 372
momotac 395
mora 383
moranka 352
morela 360
moro; 229
raors 380
morus, czarny jak
377
mot loch 561
mozdzen 378
mroziafsjty 379
mrozula 379
mrozicha 379
mrugac 362, 279
mruzek 730
mružyc oczy 362
mrzost 396
mudny 382
mudzic 382
' muchajer 372
multanky 373
mumlac 350
muskieta 384
mydlek 362
nabrzmieč 67, 406
nadoa 387
ňader 129
nadiba 387
nagietek 394
nadgroda 388
najnóg 364
nalepa 327, 711
nan(ko) 389
?iaporedziu 389
naremny 389
naroécic si§ 396
nasierszaly 572
naschwal 210
naszelnik 391
naécibic 577
nen 389
nerka 390
n§dza 402
niadro 388
niania 389
nicielnice 399
nieborak 393
niebozas 393
niecic 400
nieduzy 394
mec/& 394
niemal 395
niestety 390
nierzch 396
niestocie 390
niešciora 397
nietota 397
niezbedny 398
ninóg 364
niunia 402
rai 404
niweczyč 399
nor 230
norzyca 296
nowoženiec 725
numa 383
nurka 401
obaczyc 425
obartel 407
ooc?/ 88
obejscie 405
o&;% 463
obiqslo 404
obiecac 687
obierz 407
oblojca 406
oblomek 175
obórzyč 61
obrzasknqc 72
obrzazgnqc 72
obrzmiec 406
obrzygnqc 72
obwiqslo 404
oc^e 178
ocknqc si$ 87
0C2;as 408
oa7ógr 493
odlozysko 493
odrzwia 136
oo;ar 410
oooč 190
ochabic 194
ochelstac 261
oc&ra 412
okchnqc 170
okowita 34
okrom 294
ofcrop 668
okrutny 668
okunic si$ 412
olbrzym 406
olesznik 413
olmarja 35
olszanka 413
olénqó 554
o^mÄJ 419
olomek 175
omi$g 414
onaczyc 414
opalka 429
opiekac 441
opoka 416
or$dowac 417
organy 677
orkisz 412
osesek 538
os^ťZztec 421
os$gly 421
oslony 419
osnozyč 564
ostropierz 420
ostropyzdro 420
osuch 591
oszczep 421
oszczepek 626
oszpecic 620
oénik 419
οίςρηο 661
otchlan 715
oteíe 178
020Ϊ 192
ozdoba 122
ozdobic 713
oziorac 42a
ozdownia 192
oioJ^c 192
oinica 192
ožotka 424
pacierz 438
paczyna 415
pacha 427
pajaG 432
paletra 429
palen 469
palnqc 430
palgowiec 499
#aJ% 429
paloglowec 499
palos 499
palosz 499
paluba 342, 430
pamfil 143
pandrowie 472
pandry 472
2?a£>a 40, 433
papuga 433
parac 426
par ač sie 434
parcieč 61
parepa 434
pargal 444
parch 480
park(ot) 482
parkocic si§ 482'
parosc 437
parostek 437
parsk 486
partacz 487
pasikonik 273
paskudny 614
paster(ecz)ka 27£
pasternak 437
pastuszek 273
patrochy 475
pazdzior 439
pažgtka 440
peckač 425
peletac si§ 442
peluéč 443
pelzem 42
pelgac 56
percha 483
perkonos 449
peruka 435
perz(yna) 502
pestka 440
petocie 447
pedrak 472
p§pawa 431
pchnqc 448
piecza 441
pieczarka 441
piegza 441
pielesz 442
pielucha 443, 458
pienka 443
pieróg 451
pierwosnka 488
pierzga 483
pierzchnqc 470
pierzchnica 445
pietruszka 447
pigul(k)a 450
pikac 448
pindycyé 450
piolun 443
pisanka 290
pisnqé 453
piszczq mu zeby 452
pitonosy 449
pizgnqc 453
plagowac 457
plana 454
plaster 389
£>Zqc sig 457

plqtaó 454
plech 459
plenic 457
pl$gnqc sie. 457
pliskwa 460
plistwa 460
pliszka 460
plizga 460
plonek 457
proso 458
plugawy 462
pluskwa 460
pZwsz 464
plasnqc 455
pletiva 463
pfo 458
ploskou (ka) aj. 473
plužyč 463
plytwa 463
pobaw 465
poczciwy 466
puodelga 466
pocč/a 120
podlaska 466
podlazy 469
podloga 120
poduchna 134
podusí (a) 467
podyma 466
pokryta 469
pokretnik 275
pokrzywnik 275
póldruiby 466
polenta 469
pólnozka 466
potec 470
poludniowac 360
pomek 471
pomloski 369
pompa 499
pomrowie 472
pomyk 471
ponarwa 472
poncz 499
poniedzialek 471
poniewierač 471
ponukac 402
poúczocha 499
popásá 425
popowa glówka 431
popowa pleszka 431
porač si$ 434
porzeczki 532
poshrobic 580
postrost 420
poszwa 468
potkač 644
powaba 465
powieka 681
powloka 439
powyrek 476
pszczola 679
pózdzka 501
pozyczyc 498
pracel 483
pragnac 482
praszczeta 478
prqžka 488
precz 489
pr§danie 488
prgo/a 488
pr$gierz 479
prispa 710
proca 477
proca 'prak' 479
próchno 478
prokny 489
prowady 486
pruclik 69
průsak 525
pryszcz 489
Í5r2e- 484
przeczos 492
przedrzezniac 132
przecharsky 296
(naj przekor 279
przelina 488
przeor 492
przepiórka 300
przezlisz 493
przet(e)r 438
przmiel 69
przygaréč 185
przyjécie 494
przymiot 493
przyszczepek 494
pscyc sie. 79
psiarka 495
pstrost 420
pucfkja 74
puciera 502
pucolowaty 74
pucka 501
puhar 468
pujdzka 501
pustolka 474
puzan 477
puzdro 476
pyckač 425
pykac 498
pylgač 56
pypeč 643
pyrciač 622
pyrkač sie 482
pyrlik 444
pytfkja 502
rakarz 509
raszka 511
ratowac 513
ratunek 513
rcgczí/ 522
rďzen 584
rejestr 512
remisz 512
reňski 527
retkam 512
rofcafc 206
rokosz 507
rowaé 504
rozczulié 104
rozgruch 523
rozgrzeszyc 531
rozkisič si$ 315
rozmaity 520
rozmarzony 520
rozsiaé si§ 521
rozsiadaé sie 521
roztropiec 420
roztropsta 420
r*ec 522
ruczka 526
ruchac si§ 534
ra;a 532
mča 519
rumian 513
rumolic 524
rumotač 525
rap 519
rasífc
rycerz 528
rynfeczjka 512
rgflMc 512
rač&a 512
rywula 528
rzqdzic 529
rzec 528
rzechotac 506
rzep 530
rzesza 533
rzežucha 530
rz§polic 529
rzodkiew 529
rzytowie 533
sadno 535
eadziec 535
sakiewka 536
samar 568
«a^a 567
sapac 567
sarkač 572
sandacz 81
sqczyc 536
sqzyca 513
#e;m 564
serbac 585
serojeszka 599
sedacz 81
schlebiaé 196
sianowiec 216
starka 544
siqzyč 536
saŽčo 418
sóe/a 542
siek(ierka) 540
siepac 537
sierdzieú 572
s?'etaí/ 568, 604
sikawka 540
siutaé 593
skamiec 237
skarbona 242
skqpia 614
skiba 551
sklep (ienie) 254
skobek 546
skociec 548
skojec 611
eA;ofóc 547
skomina 321
skomoroch 611
škopek 612
s&óra 615
skoranie 279
skorek 615
skoroírzy 718
skorupa 548
skorusza 418
skorzyc 613
skowronek 550
skowyczec 550
skowytac 550
skudla 614
skrabac 49
skródlič 421
skrzat(ek) 550-
-skrzec 615
s&rzeczec 549
skrzeczek 299
skrzek 614
skrzot 550
skrzybac 618
skwamo 615
skworzyč 613
slezaj 559
sčac ócáeZg 578
step 558
slomka 558
slowien 557
slup(ica) 'část
pluhu' 557
slup(ica) 'na ryby '
558
slynqc 557
smaga 559
sraaife 617
smard 562
smofc 717
smrodzina sp. 561
emycz 560
sočíc 567
soczewica 106
sonica 560
somfc 566
sopuch(a) 567
spar(ek) 569
spawac 427
spqd 571
spiskowac 449
spisac si$ 449
sjoíza 570

800
splaszczyc 455
aposób 500
aprzqczka 492
srogi 581, 582
Jtrolcosz 581
Maciwa 576
stajnia 574
starczyc 573
Mateczny 575
Mernal 582
stqgiew 628
<s£§jbac 590
stepÁca 580
Mokrotka 540
Moparzec sie 647
Atopien 590
storczyk 648
stpieh 621
strqnga 584
stropstwo 420
strowie 713
jrfrttá 496
-sřrt/á 589
jtryzoga 589
strzebla 587
strzewega 587
strzQpic 585
Mrznadel 582
strzybla 587
Mrzyga 582
strzyz(ek) 589
^MÍifc 660
stulikiep 660
stygnac 590
styrnal 582
«swřerz 603
sulnik 566
sumik 566
sumnica 560
sunik 566
«wseř 600
.ntsZa 591
.wtáa 568
swawola 596
swedzic 595
swora 598
sworzen 598
swowolny 596
sykawec 540
sypiac 543
szabla 604
sza/tr 535
szalbierz 601
' szamotaé (si$) 601,
605
szaragi 622
szaranca 537
szarfa 605
szargant 605
szargarz 605
szastao 603
szatan 538
szatrzyc (si$) 606
szarowac 619
szcegol 623
szczawa 632
szczebel 623
szczebla 587
szczecina 101
szczec 625
szczegolny 625
szczefcac 624
szczerbak 624
szczerek 625
szczery 103
szczezula ap. 606
szczotka 625
szczubiel 626
szczudlek 628
szczudla 108, 625
szcztMÍfo 625
szczupak 626
szczuply 626
szczutek 629
szczwac 629
szczygiel 576
,9ze% 608
szelepac 604
szemrač 611
szereg 605
szeszelinka 606
szipil 620
szkarlat 603
szřa 616
szlachta 616
szlara 617
szluchtac 630
szkalic 611
szkaplerz 611
szkieta 546
szkowroény 611
szmatlawa 105
ÄZ/wtr 619
szorarz 603
szpafr 619
szpqd 571
szpetny 620
szpila 620
szportac 622
szady 421
szragi 622
6zren 588
sziachety 623
szioper 629
sztuber 629
sztuper 629
szubienica 607
szulerz 603
szurač (si$) 619
szurzyc 731
sz^sř 618
szustac 619
szuszfalki 610
szwwar 610
szwandrac 631
szuarc(owac) 632
szwendac «ig 632
szylawy 608
szynac 608
szyptac 609
szypoleč 607
sciapac 94
«^ci6ic 577
šciennik 624
Aciezeje 577
scdza 577
Alabizowač 551
á/az 554
ářgczec 'dřepěti' 551
éleczec 'namáhati se'
552
slépka 555
áJi?i 554
éliz(yk) δ5?>
élubič 554
Amiady 564
Amierdí 562
Amigač 617
Aniadaó 228
éniady 564
ánica 564
ámec 564
Aniedek 564
spichlerz 620
árez 589
im&a 623
érzezoga 589
étymadel 582
éwichac 632
éwid(wa) 596
Awider 596
Awidny 596
Awidrowac 632
Awiegotaó 632
éwiepiot 594
Awierk 562
Awierkotac 632
Awierszcz 91
Awietlik 596
Aiwszcz 597
/aczac si§ 474
taczka 635
tajeéč, modra ~ 397
toj/aJ 246
tajs(t)al 246
íaZar 646
talowity 635
tarcza 641
JarZo 650
tarmosic 651
čaáraa 636
/qz?yc 648
íczéc 663
*ecz 638
telbuch 641
telega 635
telepac si$ 645
íeraé 664
terczec 650
terlikaó 659
termostá 651
ř^a 133
technac 660
čepic 661
tesknic 648
teskný 641
íqčfcač' 662
tóufa 662
tkwiec 663
tlopaczijc si$ 639
^opic 639
tfufc 260
focwž 648
toczusz 648
toporek 647
*ra/ic 650
trqcic 655
íreác 651
frnóg 652
ťroic s?-£ 652
čro?i 654
trudzikon 273
trupiec 655
trttčiek 284
*rt/i 284
truteň 654
fnriafe 284
«raSifc 284
trwonic 651
trybuch 641
trykač 651
trynóg 652
trzaskqcy mráz 658
trzemcieó 659
trzemcha 586
ťrzeác 651
trznadel 582
řrz<m 'krb' 100
řrzon 'třen' 586
trzony 657
trzmiel 69
«5ZCZ2/ 627
tszczy mi sie. 641
tulej(ka) 648
frwJac si@ 648
tupac 135
čwttqé 661
čwřfcac 662
čwz 648
íwzac 136
čwzm 659
tyZec 664
ubiedrznia 50
ublizač 57
ubranie 157
wdtafy 666
u/ftecj 179
t*Za?i 190
úlomek 175
upierzyca 669

801
urzasnqcsi$ 722
uskromic 549
ustawa 575
ustyzgac 591
uszatac si$ 603
wabič 465, 673
wacek 675
wada 'nevoď 678
war a! 678
warcaby 700
war Mak 677
warchl§ 677
ivark(ot)ač 700
ivarkocz 700
warzqchew 678
warzocha 678
wasqg 140
wasač 670
wafor 672
wqwiry 672
wdziek 117
wereda 702
wetowač 686
wewnqtrz 695
w$borek 665
w§dridlo 666
wegrar 683
^2a 673
weznia 192
weínica 673
wiaczka 678
wiardunk 684
wiedzma 680
wielbic 682
wierzejny 684
wierzchrzeka 700
wi§cierz 650, 683
wieziel 597
wicher 689
wichrowaty 672
wiklaé 689
wä 695
iwór 213
wrcVíeZ 684
wirzgac 700
wiszar 691
witwa 686
wúua 230
wlodarka 343
wneč 213
wne^r 403
wozgrza 697
wozgac 697
wronfkja 698
wrotycz 699
wrzeciqdz 531
wrzepieč 530
wsieknqč 536
wskrós 549
wspanialy 569
wst$ga 590
wawik' s^ 577
wéciekly 706
wurdzič si$ 670
wybleszczyc 459
wyderny 212
wyglów 692
wychopien 203
wychyrny 212
u-i/fc 705
wykusz 689
wywrzec si$ 703
wypiór 669
wyrwas 678
wyrz(uk)ac 699
wyspa 567
ivyzyzač 665
wzdragac si§ 713
wzdr$ga 719
wzglowie 715
wznak 392
wzor 416
wzór 706
za zda 713
zababon 58
zabadlo 719
zacny 706
zagaič 155
zachaúdryczyč 606
zajda 536
zakalec 236
zakordusic 510
zaZecac s^e 709
zamefa 385
zam(e)sz 709
zanowiec 216
zaperzyc sie. 502
zapieklac si§ 440
zasuwač 599
zařor 711
zboiny 707
zbroja 68
zdolac 123
zdrzen 584
zdziebko 723
zenkiel 725
zeruza 722
zeéidac 521
zez 729
zezem patrzyc 665
zgáVa 535
zgragra 727
zgriečfc 170
zglewiec 256
zgrcm 272
zgrzybialec 188
zgrzytac 549
ziazia 722
zi(e)pac 544, 711
zimolza ap. 715
zlepka 327, 555
ζ£α/α 318
zórosz 722
zr^A;a 719
zubrowac 724
zwierciadlo 718
zwydrzyé si$ 689
zyndra 535
zyskač 716
Z2/z 729
zynczyca 727
žagawka 727
zachnqč sie. 722
žafc 730
žarZofc 730
zarnowiec 216
zar* 726
žarzatek 722
zadza 729
žaj? 731
zegawnik 275
ze/ 728
zgfa/ca 727
žurucha 530
žurzyc sie. 719, 731
žJodž 175
zčofc 729
žóč&nqc 729
žóZw 168
zVemca 718
zrzejomy 719
zuchlec 732
POLABŠTINA, POMOŘSKÁ SLOVINŠTINA, KAŠUBŠTINA
blána polab. 55
6Mo&& pomoř. 54, 58
oresc pomoř. 74
brad pomoř. 214
cackac pomoř. 92
carlotka pomoř.
128
doňica pomoř. 123
fügngc pomoř. 145
furgac pomoř. 146
galgon pomoř. 149
0>wc pomoř. 172
grajda pomoř. 506
ťjrreŽA; pomoř. 187
guúsla pomoř. 285
haki-paki pomoř.
157
cháma kaš. 204
kukac kaš. 284
kuomuol pomoř. 202
kuomuulk pomoř.
202
Wac pomoř. 321
lapač pomoř. 321
Zqgrac pomoř. 343
rheřdk pomoř. 364
mafc pomoř. 225
mdsac pomoř. 364
muoresati pomoř.
374
racmz polab. 370
nepleka kaš. 395
uofukngc pomoř.
466
paženc pomoř. 440
pazdc pomoř. 440
pai(l)dca pomoř.
440
plestkva pomoř. 120
pleso (ka) pomoř.
120
plütvaicd polab. 462
ponor kaš. 472
poszew kaš. 468
poszwa kaš. 468
puodzdme kaš. 715
radost polab. 505
ra^a kaš. 533
saÄi polab. 96
ser šel pomoř. 573
semvaitsche polab.
722
smordlaine polab.
561
strzebac kaš. 585
ščegulc kaš. 623
tanga kaš. 133
wumberak polab.
665
zérlotka pomoř.
128
zmescdc sq pomoř.
365
žórawina kaš. 722

802
RUŠTINA
abá 153
aby 33
agrus 36
akavítaja 34
altať 414
am 158
ams 37
árfa 161
bába-jága 225
babočka 40
6a;Ä;a 427
balabóliť 55
balákať 43
balbés 54
6aZcřá 43
barábáriť 55, 707
barakan 47
frárm 60
bášnja 48
bašmák 425
6aí/a 48
bažanna tráva 49
6eZa str. 50
6eZe«Z 60
belizna 60
6érco 51
berelsket 69
óeresten 72
berezdren' 69
berezka 72
bezdna 121
bezmén 492
6mč 54
bjánki 689
blágoj 55
Wěfcoč 56
6Z% 212
6» 57
MjfMti 563
bogatyr* 59
bojar in 59
6oZ'rco 323
bólóri* 55
borošnja 64
boršóevnik 60
6oZ* 60
boltať ušami 60
6oty'<*" 59
6rágra 72
brasiVskoje derevo 71
6reďíť 56, 702
brecháť 66
brenčať 67
fcrezgr 72
brésftt' 72
brjuza 83
6ron' 68
broneť 68
brónja 67
6rww' 68
brusklen 69
bruslat 69
6r2/to' 67
bn/ži 147
bubulja str. 44
bujvol 78
bukvica 76
bulava 76
bulyžnik 67
buniť 77
burdjúk 77
bur'jan 77
buršlat 69
fcite^/ 77
bt^Zá* 69
žm*&' 61
čmz 53
fa/z 79
byzováť 79
&2/ie 53
bzyriť 79
cáca 92
cackaťsja 92
ca# 537
capať 94
ceZ' 86
cepenéť 83
ctára 87
cófcoZ' 89
cí/^o 84
cypať 103
cyplenok 103
carápať 81
čaban 41
^o6^r 108
čoy&a 96
čakrýžiť 302
čámkať 94
čapeliska 98
čapelyška 98
čápka 537
čaprak 92
če&Zófc 623
čečětka 96
čechváliťsja 210
cekán 93
čekrýžiť 95
čelesnik 96
čelpán 105
6em(a)rá 605
čerdak 95
Čeřen 100
čeré* 589
čerez 549
čerpat' 624
ceríěž 589
Čertóg 95
6(i)chať 96
&7iftat' 104
cimyžnik 102
čirófc 103
&V 103
c*A£ť 101
&ÄfcaT 101
čo6r 108
cubr'b str. 108
£uto& 101
čukotať 624
fofofc 108
čumkaťsja 730
óupyrznuť 453
damba 571
degeV 113
derfát' 127
dereza 115
rférgraí' 127
dérftý' 128, 132
děsiti str. 115
devanka 119
devesil 116
devina 119
dikoobraz 117
divana 119
divosil 116
djagil, -el 113
«fyofc 721
djúzij 394
á7e, ďZ* 120
dochód 134
dolaman 123
doZbáť 119
dolbnjá 119
dólžéja 121
doróžiť 127
došiti str. 115
(mJ dosj/ř' 123
aVaZo daí' 132
drazníť 127
drebezg 128
drevotoČec 99
aVo/á 129
droga 129
drochvá 129
áro&fó' 127
áróžfci 129
dma 129
á*wW 132
ďt^a; 133
duplo 124
du&ť 135
dusnik 133
tóž<; 394
ä^bar' 137
dzingel 113
βΖφ* 413
ťfofot .165
fártuk 141
,/Za<7 143
folvark 145
furega 148
/í/rto' 146
gačen' 153
grágra 235
grágrať 235
grá/a 164
gajda 156
orá^í' 149, 158
galiťsja 708
galun 'kamenec' 35
galun 'tkaloun'
237
galuska 158
gram 159
gamzíť 159
garcováť 161
gráms 160
gasáť 162
gáubica 179
gavkať 155
gdunja 248
peZ' 193
grerb 138
getman 164
griceZ' 193
gídkij 194
gri&a*' 193
öt^Z' 193
grém 165
gladyš 166
aZaz 405
flrte; 168
grZev 168
glězdať 186, 260
grZ/afc 250
gljuzdiť 260
grZoba 168
grZwda 169, 185
gluzdiť 260
grZí/za*' 260
gnedój 171
gneťjá 400
grnoř 263
grógroZ' 174
gro;^' 'hostit' 174
groZíř 174
gologóliť 166
golómerí 166
golómja 'kmen
stromu' 166
golómja 'čepel nože'
167
golyďba 174
gómon 159
gomoziť 165
gomziť 159
gom'bzati str. 165
gonóbiť 161, 548
gonošiť 161

803
gónot 175
gont 175
gopak 176
gorázno 394
gordybačiť 174
gorelka 279
gosudať 177
(pri)góžij 166
grabli (ruki
grabljami) 151
grra/ 182
g(r)ajvoron 163
grWp 208
gripp 208
gróchnuť 515
grochotať 506
. gromádnyj 410, 185
gromozdiť 582
gromózdkij 185
gruchnuťsja 152
grazcř 301
gubina 308
gúbnik 303
gudiť 194
grttgfáí' 180
grwgrZja 152
gwZ 190
0u#a£' 193, 158, 190
guljavnik 190
gúsenica 180
gužovka 180
chabúr-Čabúr 160
chajdákať 156
chalabalá 157
chálda 157
chalujan 195
chám (kat1) 158
chíryj 209
chleptať 199
chljustať 201
chlobystať 259
chlop'je 209
chlópoty 259
cfcZmřa 200
chluďjě 158, 200
chlupať 341
chlynúť 200
chmara 201
chmura 201
caóW 426
choludina 158
choluj 201
cÄop/ 176
cÄor' 643
choř ošij 161
cAo#á 202, 573
chripnjak 315
christijánin 300
chrjušó 301
chrypnjak 315
chúkať 209
churdý-murďý 160
churega 148
chusarb str. 191
cfcraí 'chlapík' 210
chvatiť 245
cavoíč 211
Äfc' 226
tfcrá 'lýtko 226'
áZera 227
a?ty& 423
ivolga 694
izgága 727
izjáščnyj 706
izmo&děnnyj 171
iznánka 392
iznezápy str. 216
izvoliť 504
jacica 222
jagá-bába 225
jřógrZií' 221
jo/có 681
jM 215
jasenec 223
jasinnik 223
jeZej str. 413
jěZfc*; 729
jfelfojiř 729
jeróšiť 217
jeršíťsja 217
.ýeeřvo 228
ježe str. 723
jfw/ť 232
jus*-jus* 191
kabala 79
kahan 'kanec* 239
fcooara 'kra' 232
kobza 241
kacavejka 233
kagan 196
kágolka 235
fcaZefca 236
fcalež 236
kalpak 258
fcafc/&' 235, 249
jfeato/p' 249
kamčuk 238
kamfara 235
kamilavka 258
kamín 271
kamka 238
fcam#£ 238
kamzól 238
kandyk 238
kanifás 238
kamfóV 236
kanvá 238
kaploúchij 251
kaplún 240
άαρώ 241
kaptýr 241
karabkáťsja 197, 242
karazéja 149
karbušina 298
kárlik ap. 243
karlúk 244
fcarp 240
kar zubyj 270
fcaZi*' 283
ÄazaÄJ 287
kazárka 244
kebenjak 249
fcéT/a 82
keljách ap. 236
kióiga 83
kikimora 383
fcí^er 315
kirása 315
Hsá 249
toer 150
klekočka 258
fcZep 256
kljača 250
kljánóiť 552, 614
kljaponósyj 94
kljuČevina 256
kljuČiťsja 260
kljukva 256
kloktáť 313
Kop 259
&Zw& 259
klubiťsja 259
klypáť 259
fcné^a 262
fco&eZ 247
kobenjak 249
fcoceváí' 266
kolbasá 258
kolimagt 269
kolimog'b 269
kolokol 284
kolomútiť 514
fcoZtó' 253
kolycháť 269
koly mága 269
kolyznuť 337
fcóraeZ 251
komlják 270
komsáť 272
fam 709
končár 272
konopátyj 280
kopeješnik 275
kopórka 315
kopýrza 612
koračiťsja 294
fcorč 299
korica 548
kornúť 296
koróbiťsja 288
koromola 289
korostavaja Ijaguška
517
korpeť 296
faw&vawa, ητ> 242
fcosáZ' 282
kostrec 281
te'eZ' 282
fcřwěr 264
krada 183
kragúj 288
fcree 300
fcrígra 287
fcrjufe 256
krochá 297
fcr<5ra«/ 296
kronštejn 289
kropotlivyj 259
fcmfc 293
fcr^gra 287
krypej 315
ßn/sa 298
krutnuti 338
kub(ok) 259
kudesá 285
kujáva 305
kujbába 533
kukorékať 267
kukúška 726
fctfcZaß 306
kvVbaba 533
fctfZifc 269
kunjať 412
kuntuš 239
kupalnica 669
kuprejy 315
kurbátyj 296
kurlýkať 183
fcwsř 309
tó 310
jtó' 310
tóaí' 304
kuterga 148
kuter9ma 651
tó^a 304
M20V 287
Att/č 102
Zá&ztí' 316
lagóvka 317
Ιφαί' 321, 624
Ζα&φ* 338
táfcoř' 322
Zařte' 319
lanita 320
lapoúchij 251
ZapM 338
Zapb 320
Zásiť 335
lasovať 321
Zá?^' 321
lástočka 694
Zas«/,; 335
Záč&a 322
Zaw 679
lemech 326
lenocha 326
Zečč 120

804
Hťsja 121
libívyj 330
licemér 331
Ijaguška 319
Ijápať 367
Ijáskať 367
Ijáznuť 337
Ijubistok 330
Ijušnja 336
Γη^ί' 337
Ζο&ζάί' 316
% 493
loch(ovina) 169
řo&on' 338
Zópoť 556
Jópasť 339
loskotáť 325
Zosn&' 327
Zotófc 320
řóvfci; 405
lučiť 343
lundyš 334
Zifctáa 342
lýbiťsja 345
Zys&a 337
lýšciťsja 345
fytáa 345
ři/z^ař' 345
Zi#a 330
máčicha 346
magérka 347
májať 348
makotra ap. 349
maraíť 355
mar' 201
marať 105
mařena 352
maríť 605
marketenter 352
raar&óten 380
maří 352
maěkara 353
materój 355
matkina duša 355
motoreť 355
mčať(sja) 385
méáW 356
mecháť 365
melediť 356
meljuzga 128
mentjúk 370
merékať 359
mereščiť.sja 360, 382
merloga 67
raesß 362
meškať 361
mež^' 360
mindál 350
minoga 364
mitusiť 365, 366,
665
mituziť 665
mizjuriť 362
mizjúrki 730
mjadríť 356
m/á7o 357
mjamkať 395
mjamliť 383
mjaúkať 371
-mknuť 385
mogoryč 202
mochnátyj 372
molěnoje pivo 371
móíomón 367
molénoje pivo 371
moZomón 367
monach 370
mónja 383
móra 201
morgáť 379
moriť 374
morosiť 373
móršóiť 380
morž 380
mosóliť 378
mózgljavyj 386
mozgnuť 386
mozgóliť 377
možzér 378
mozzeveVnik 378
možž^' 170, 378
muchojar 372
muchomor 376
TOtíKť' 383
muliť 377
mumhť 383
muslin 384
muzol 378
m^/ť f. 386
mýšČa 385
nabzdevať páru 79
nabtdéti 563
nadežda 387
náďo 563
nádobnyj 387
nádra 387
naduvať 124
nagajka 388
nanic 392
náni6 392
wamfc 392
napréč luk 488
naróčno 390
nasíVnik 391
natrizniv 132
navést' 392
nav*ja kosť 391
návznafc 392
násčež 577
naus^kať 191
neaVo 388
nerestiťsja 396
nerez 263
netána 391
neveglas 681
njanja 389
njúniť 402
njúnja 402
nítčenka 399
nogtojed 394
noat> 401
nóne 403
norica 'norek' 401
norica 'vřed' 296
noros(t) 396
norostiťsja 396
nw-ťe/ 403
nwtfre'c 403
nýrka 390
obváivaťsja 48
oftaat' 692
oblomáť 405
obmanúť 354
óbolorí 55
obolen'je 55
obomleť 356
oborudovať 62
o&óz 406
o&réč 407
obréznuť 69, 72
ófcro*' 416
obrátka 416
óčrac& 407
o&ráza 408
ofa/r 669
očáa 78, 93
ocěpěti 83
oces 408
oónúťsja 87
odalen 409
odejan 409
oďežaa 409
odolen 409
ogrud 186
ochlupen' 287
ocÄra 412
ochvota 411
o/tó' 221
okaliny 286
okoválok 246
ófcresč 412
o&rome 294
oře 35
omea 414
ómech 326
opekáť 441
openok 415
oplovityj 463
opoka 416
oráť 720
orďa 176
orgán 677
orjabka 223
orK£ 412
ortáaOvaí' 417
orb 418
oeelók 419
osé*r 223
osíZ 418
oskep 421
oskolábiťsja 612
oskólok 547
osn 420
osnaveži' 419
osósok 538
ostropester 420
otkoroviť 416
otoěW 687
óvoď 423
owáa 699
ozvezdiť 693
ože 723
ořereTje 424
©zina 226
pačkať 425
padara 148
pádkij 425
padorga 148
pacháť 'jíti' 426
pochvy 468
palata 428
pálica 83
pcdítra 429
páločnik 429
parch 480
í>ar£ť 445, 479, 569
parsá 480
paryš 571
pasternak 437
potrať (sja)' 438
patrochá 475
pávoloka 439
2>az&' 440
pčeZa 679
pečať 441
pečen9 441
pečerica 441
2>e& 442
pelěsyj 445
péndjuch 432
pendjuch 415
pentjuch 415
perelóg 493
perežabina 94
perezabok 94
pérchoť 480
perífc 435
períla 445
pestrúška 496
petrúška 447
pilikáť 142
piljúk 449
pikáť 451
piróg 451
piščala 452
pituVnik 452
/rórófc 453

805
p'janisnik 443
pjatena 437
plastyr' 389
plen' 1° 429
plen' 2° 458
plénka 458
pleť 429
pZisí 464
plizgavica 560
pljugáv(ec) 462
pljúchaťsja 460
pljuská 464
plochoj 457
plotica 462
plutať 58
pluvurí 456
plyvun 456
podař a 148
podJe 120
podprúga 472
podusí 467
poť/áč 426
poganiť 160
pogóda 466
pogromiť 189
poklep 255
pokljapyj nos 251
pokon 709
pokrutarb 469
pokvápiť 240
poZ 'pohlaví' 468
2>oZ 'police' 470
poláti 428
poloskáť 454
polotók 470
polovíca 470
polovoďje 477
polučiť 343
2?<%* 469, 470
polyrí 443
póZza 464
port 'základ' 470
pómcy 471
pompa 499
poniže 471
ponorwb 471
popadáť 425
póprišČe 479
popugáj 433
pór ať sja 434
porochnjá 479
porí 487
pórtiťsja 61
portnój 478 -
posetíť 392
posjágať 473
joosJe 553
posóbíť 500
pósoch 565
poterjati 659
povarěnka 678
povoď 477
požabiťsja 94
práTnik 83
práska 479
předmět 491
predvariť 677
pretář 491
prigoršen' 185
prijátnyj 493
prikletok 253
prilé&nyj 449
prisóva 569
pristpa 710
priiiz 83
jirjoé' 482
prjádať 486
prjážiť 482
prjažka 492
progáliť 157
pronzíť 403
prosvira 486
provody vesny 486
prozjabáť 705
prudíťsja 488
prúglo 488
průsak 525
pn/gr/ 489
prygať 67
prt/sč 489
ptúcha 496
ptž&ť 498
írágra 476
jmehonos 591
puchopyrej 591
purga 148
pusteťga 474
puéica 591
jyuter'ga 148
pyclca 502
pychka 502
pychma 502
pychvafr ) 502
ptfrtó' 669
pýpniť 669
pyriť(sja) 98
pyrja pyrja 449
pyska 502
ragoziť (sja) 506
ramjan 389
raskurépaťsja 279
rassadiť 521
rastoropša 420
rátovišče 509
razdražiť 126
razií' 323
razoriť 61
razsócha 510
ráie(vo) 323
ráž*; 510, 322
ražo; 322
reběnok 415
rea"fca 529
rédryj 510
rómez 512
rem(en)bstvo 530
renskij 527
revew' 513
rezucha 530
re&ucha 530
Wp r^o r£p 527
Ws 528
ro&o3 507
rokotáť 506, 435
rossócha 5X0
rubácha 522
ruchlo 519
rwz 526
rýcar' 528
rýchlyj 526
ryskať 655
sáaVieť 535
sádniť 535
sadno 535
sagajdak 536
sochař 90
sakva 536
salamáta 526
samar 568
samók 566
sapfír 535
eazán. 602
sdóbnyj 713
sgolov'ja 715
«igr 542
*«(&; 418
sótec 85
*/aor 535
skapýrznyj 612
skargýkať 613
sH6a 551
sklepať 256
skoktať 624
skorlupa 548
skorodíť 421
skovytáť 550
skrebáť 613
skrestí 613
skre&etáť 549
skripij 315
skripun 315
skrobáť 613
*&r</ř' 301
skrypen 315
skrypnik 315
skúgoriť 550
skumpija 614
skvalýžiť 615
škvára 615
sljága 616
sljakoť 80
sljudá 554
sljuná 555
«Z;wz 559
sloboda 598
slánka 419
slučiťsja 343
smága 559
sraafc 617
směr6 562
erasroJ 562
smjágnuť 559
smjákať 347
smofc 717
smorěok 562
smuryj 201
siwbrčb 562
smbrób 562
sna&ďíč' 563
snádiť 563
snádoVje 563
srawré' 563
sočevica 106
so&ť 566
sóZoí' 552
solovój 552
ÄoZpa 552
šopéř' 567
so^fya 567
sópuchá 567
sor 571
soroga 581
soruánec 603
sóveí 687
spojka 427
spletka 459
splétnja 459
spéca 621
spuďb 571
ssadíť 535
stamík 567
stať ja 575
5ien' 578
štípen' 590
sterbáť 585
stérbnuť 580
stéržW 584
sťoťŽT, 578
stógna 577
stógnuť 579
stokólos 579
stomóvka 581
stororovb 713
strekáť 'píchat' 582
585
sřrefcáť «pospíchat'
423
síre&ozá 585
sčreZa 6ez per/a 261
stremiťsja 628
^r^eí 129
sJrež 588, 584
sčreža 584
strógij 582
sirot 584
sčroM 'řádek' 582
stroká 'střeček' 585
stropiť 652
stroptivyj 513
«í%nwí' 590

806
stúkať 590, 660
stýgnuť 590
stýriť 664
suóíť 545
sudák 81
suchomjať 630
suchopáryj 591
suknoválnja 676
sumotocha 561
suprúg 490
srárifc 593
«^tó 600
evekla 91
everÓok 91
svérstnik 701
svojevolije 596
syroje&ka 600
8ývorotka 599
^0«' 536
šajtán 538
Aitóár 601
šaleváť 601
ářař/φ* 601
šándra 602
£ar/ 605
Airpcrf' 603
άζέαΖα 603
J&kK*' 623, 624
«<5ap 'švihák' 623
Map 'pásek' 626
MaveJ' 623
ěoebrec 108
MegroZ 576
Jcefcá 437
MeW 624
ěóekátiť 624
éceZóofc 630
$$[;<* 550
šóelucha 606
Memíí' 321
Mepoí' 621
šóepótka 621
*ce*' 625
ščetíniťsja 625
SÓevorónok 550
S&r 627
Mm/,; 103
AfoZófc 105
A&iriiť 627
šóurup 623
£eZ;agr 608
ěelucha 606
šemetáť 605
ěepeljáť 605
éervré' 572
šersávyj 572
šinšílla 103
%?eí' 610
*tf 315
škrobot 151
škvarok 547
^řZe/a 616
šlěnda 617
iZěpať 616
§1 jachta 616
ěljápa 616
$;iAz 559
smýgať 358
šnyrjáť 403
ěóroch 604
épagra 620
£páZa 620
éperc' 621
špeněk 621
£pw*ř 621
ářpógr 620
épífc 620
ářpiZ' 620
épfcV 621
špinek 621
&awb 571
šústať 'šoustat'
619
£&?ZaZ' 'jísti' 630
&*£era 610
šušukať 631
A^řvaZ 610
áuZíí' 224, 631
tóory 692
&%r 692
&7Óren' 598
Zá&w 633
Začfca 635
řaZ' 634
tarantiť 636
taratoriť 636
tarelka 635
řcwfcáí' 'bráti' 636
řosfcóZ' 'bíti' 637
tas&óí' 'vleci' 637
tavolga 637
telega 635
telepaťsja 645
télepen* 639
teVpen9 639
ZeZ'peS 639
íerc' 578
íéVJfeoZ' 86
ZepáZ' 640
íeper' 640
íepstá 'natáhnouti'
642
řepstá 'vleci' 640
terbucha 641
íer^2/^ 651
ternovnik 34
Zes'ma 636
íma 639
tipun 643
tfa#a 637
#á>a*' 94, 636
tjurbán 661
tjut jun 665
tjavkať 112
fočfca 638
tokovať 646
ZoZ' 647
foZpa 646
tolpiťsja 639
topórščiťsja 647
Jorcať 650
toropiťsja 649
torotoriť 649
fos&a 641
toékovať 105
fo&&; 627
tošnyj 641
ípr/ 477
íreZjáž 649
trénkať 128
trenoga 652
řron 654
truchleť 653
řrttcA7M&' 653
trus(ik) 284
ímsfc 207
ímZen' 654
trbpjatolcb 653
tšóeslavije 628
téčeía 546
tšedušije 628
íwsro? 133
ítffca*' 660
íwZ'./a 648
ftméO 660
toríí' 138, 664
turlýkať 659
ϋϋα 641
toz 648
tazíí' 136
fc/čma 663
fc/cO& 663
uborok 665
učknuťsja 626
udačnyj 666
m&rá*' 132
tráoeZ 133
údorba 125
waVá 704
mfraí' 132
wcftá 226
ucfomyljáťsja 201
ujadréť 214
tito' 179
wZítáa 669
ulybaťaja 201
uVyskaťsja 201, 345
uprúgij 488
ΐφ2/τ·' 669
wró&í' 670
ws7 191, 671
wsraá 671
wsZáu 575
ustorobitisja 580
ústrica 671
ráčerfc 624
uěkán 667
w*ěs 672
twaZ 676
uve&ť 682
wzá 192, 673
wzór 706
užasaťsja 72?
vaganki 675
váíenki 676
valún 676
vampir 669
-yeZovew 220
věďma 680
věgolosT, 681
ve;er 681
vewíeZ' 683
tfénřer' 683
véVen' 213
vereščáť 702
t?erezžáZ' 702
*;eVZeZ 407
vefc/Z' 683
vicháť 689
vichljáťsja 689
wc/tór 689
vichrástyj 689
wpZb 669
víZaí' 692
vitvina 686
vjáchiV 683
vjáchir 683
vjfáAat' 682
vjánki 689
tydleZ' 683
vlajaťsja 694
vniknuť 399
vnutri 695
wfetft 120
vodopoV 477
volčánka 695
Volosjanka 280
vowzíř' 403
vopijáť 705
vopií' 705
vopZ' 669
«yor 211
t?ora 703
vorfók) 697
vorJW 700
voronka 'nálevka' 698
voronka 'ryba' 698
voskobójnja 707
voř 423
t70z6nwř' 49
vozgrjá 697
•yragr 699
vspjať 718
vzaimnyj 706
vzZiza 337
v znak 392
t?2/p' 669
vypelica 669

807
výpjatiť 447
vyskiď 705
vysokoť 705
výtaraščiť 657
wbsor ošiti 126
zabobóny 58
zaborolo 63
zabralo 63
zabyťsja snoxn 708
zadvizka 409
zágodja 709
zacháb 202
zakromit 296
afyna 155
agrresč 36
albijka 157
aZe 323
aZ%r 38
ataman 164
baba-jaha 225
bjtbnmfra 50
báóyty 425
balakaty 43
balyšče 44
bambuVka 44
barakan 47
bašmak 425
forfftyo 48
bantuváty 46
bavovna 48
bekaty 49
bendjuh 51, 432
beresklen 69
6erZo 51
bezmin 492
bezoderí 121
bilýzna 60
fciri/č 54
6řeW 56
bljakit 55
btysfca 460
blukaty 58
bobrunycja 50
bočan 59
bočkor 41
6oÄ 59
bolona 55
bolonje 55
bombuVka 44'
bordjuh 77
borodavka 63
bovvan 44
braha 72
brechaty 66
brenity 'bzučet' 67
brenity 'zráti' 68
6rez 52
zakut (a) 304
ζάΖα 536
zařógr 493
zamša 709
zanovec ap. 216
zanozíť 403
zaslónka 419
zafor 132
zažíť 398
zbruja 68
zegzíca 726
zepať 544
zérkalo 718
zimolosť ap. 715
&Wč 68
bronja 67
broéetan 72
fcročfca 62
6ros* 487
bruslyna 69
brykaty 67
bučen* 76
budra 75
buchta 76
žm;a& 78
bukvycja 76
bulava 76
bumbuVka 44
bunity 11
burjan 11
capaty 94
cegtfa 85
cmin, -*/n 560
compeV 567
cvofc 91
cvalom 91
cykun 540
ciyafc 91
cyrkaty 103
cjfř/ 87
Čaban 41
čajfca 96
£a/&ar 93
Schnuty 96
čečo* 96
Če&an 93
celestnyk 96
Čeljustnyky 96
čepuryty 103
čepurytysja 109
Seremnyj zub 657
Seren' 100
Serevari* 587
čerevucha 587
cerez 549
čerteš 589
6ich(r)aty 96 .
z^rofc 718
zjapať 544
zZeť 717
znaí' 715
zoZ&' 718
zoná 719
zvízTiwř' 693
zvjágať 682
žarí 726
žávoronok 550
žažtfa 729
Ulknuť 729
zerucha 530
činovat(n)yj 103
Hrkoty 103
&m7 ap. 560
čw&wfc 101
Suchoty 96
Suchraty 96
čwfo/,; 104
Surkaty 109
Svalom 91
čvafy 630
Sy chaty 96
&/Λ<% 102
Syrenka 103
čyrica 103
&/rfca 'čírka' 103
&/rfca 'vřed' 627
dereš fen') 510
dereza 115
derhaty 127
derfcač 128
efoVa 117
cřwen^ia 119
djáhel 113
rfjfaJk 721
djugaty 660
cž#a 120
dolaman 123
dotep 703
dorobajlo 125
dovbáty 119
dovnja 119
dovsty 119
draznyty 127
dražnyty 127
dr^ 126
drjasen 510
dro/a 129
drochva 129
drožaty 127
tfmfc 129
dubaty 135
dwča 133
ducej 133
«a 133
ž>7' 727
Zimolosť ap. 715
žmáka 730
žmúrki 730
žmychí 730
žifcZ^' 630
žwčá*' 719
žwí*' 731
zúželica 729
ŽwžŽa* 729
žv(j)ákať 732
žw/tó' 632
žbréí* 726
ťfoťfZa 124
dwZ;a 248
dusatysja 135
dušyty 135
ťfo%,; 394
%&<% 137
<fr/ß 117
dymynycja 137
dyvyna 119
dzerkalo 718
dzobaty 122
dzvenity lil
dženglyvyj 115
/atfa 139
farba 47
fartuch 141
fatalach 140
firtka 145
jff«? 143
/agra 143
flojara 147
frasuvatysja 146
/reZa 147
furkaty 146
/2/greZ 142
gavra 149
geleta 150
gr&oZ 247
grZegr 250
gmyraty 106
grm* 263
grabuvaty 503
gropa 151
/&a&a 153
haSnyk 153
hajda 156
Äajta^ 164
haj vor on 163
halaburda 160
halajstra 157
halucha 158
halun 'kamenec' 35
TTKRAJINŠTINA

808
halun 'kaloun' 237
haluška 158
hany ty 159
harmata 38
hasaty 16£
havkaty 155
hdulja 248
hečepeóe 163
/&m 165
herc 161
Měj* 150
hluchyňa 695
hnidyj 171
Amí 400
hnityty 400
hnobyty 161
ΛολοΖ' 174
hornin 159
hominlyvyj 159
homonity 159
homzyty 165
&onZ 175
hopak 176
horivka 279
Äotar 646
Aoží/ý 166
hrajvoron 163
fcrté 152
hrochotity 506
hruchnuty 152
Ämn 152
hruz(d) 301
hruzdel 301
hudyty 194
hukoty 179
hukatysja 179
huljaty 190
Tmrcřa 670
husenycja 180
%ď 194
%Z' 193
hyrešnyj 212
chamnuty 196
chamuz 196
c/wr' 643
ctó' 210
chljaga 395
chljáka 395
chljunuty 200
chlynuty 200
chlyskaty 335
chmara 201
chmura 201
choljava 202
chorkaty 206
chorošyj 161
c/io*' 202
chousto 261
chovst 604
chovzaty 260
chrebet 187
chrušč 'chroust' 206
chrušó 'houba' 301
chrupavka 655
chrustavka 655
chrypka 208
chvatka 678
ikatysja 226
óZera 227
*rc&a 227
iefy& 423
,;a;ce 681
jafyra 155
jasenec' 223
Jasefr· 223
jfataV 683
jazibaba 225
ježyna 226
jfieívo 228
jurnyj 106
jury tys ja 719
kahan 239
kabza 241
kacavejka 233
kalamutyty 514
kaljuha 237
kalynycja 236
kamfora 235
kamka 238
kanva 238
ßfl^ec 276
kaplouchyj 251
kaplun 240
kapravyj 243
kapuza 241
karabkatysja 197,242
karazija 149
&an/ 241
fearf/j 197
katuljatysja 282
kavoron 163
fcecZr 82
fceZecÄ 236
kelija 82
fo%c& 236
fcerez 549
kermeš 243
&tm 202
klapouchyj 251
kljaé(a) 250
&Zu6 259
fcZwoofc 259
klubytysja 259
knoroz, -s 263
Jbo&eZýa 233
fcofco*' 266
kolastra 306
kóljastra 306
kolomyjka 236
kolycháty 269
kolymaha 269
komyš 238
komyzytysja 272
konopljastyj 280
kornas 263
kornos 263
fcorč 299
korobytysja 288
koropavka 517
koropavycja 517
koropavyj 205
kovbanja 169
kovbasa 258
kovdra 271
fawer 264
kovtaty 253
kovpak 258
kovzaty 260
krakun 293
fcrecfc 299
fcrem 294
Jfcrjwfc 256
JferoAtt; 288
fcrwfc 293
&má 549
fcrf/Äa 287
kryžma 302
ku jaty 412
kujupity 395
kukurikaty 267
kulejstra 306
fctA^fc 269
fcuZpty 203, 306
kun jaty 412
kura(j)stra 306
JbwfcwZ 306
jkwíya 304
kuvastra 306
kyšenja 249
%ver 150
Zajfa 318
lajistyj 318
Zapi 320
Zap%' 320
laskotaty 325
Zaetyty 321
Zavr 679
Zedvo ap. 220
lehotity 325
ZeZjafc 326
Zeno 323
licemir 331
linytysja 334
Wtó 120
#a# 120
řjwm 342
Zo&w 338
lochy na 695
Zon 341
Zos kotaty 325
losnity 327
losun(a) 340
Zotóft 320
luóytysja 343
ZwÄ 341
lupaty 341
Zw/pfé 344
lušnja 336
lušpa 464
Zwtáa 342
Zwž*/fc/ 341
Zí/car' 582
lynva 334
lysnity 327
Zí/táa 345
maca 346
mačocha ap. 346
maderan 348
mageran 348
mahyrka 347
mar 360
mar aty 105
Mařena 373
marevo 605
markota 380
maří 352
maryna 352
maškara 353
materiduška 355
materyj 355
mavka 391
mčaty 385
menZt<2; 370
merča 373
merena 381
merendfzjaty 360
merendja 359
mesfc 362
mirkuvaty 359
mjaukaty 371
mlisť 356
mZiftf 356
modřen* ap. 73
mohoryó 202
mochna 372
mokva 372
monach 370
mora 383
morhaty 379
moršóak 373
morščyty 380
morugyj 383
morž 380
mosjaž 374
motoviVnik 375
mrity 605
mružyty 362
mwZ 383
muly ty 383
murčak 373
murga 383
mutyty 377
muůjaha 561
myhdal 351
mymraty 383
ra#r 360

809
myratysja 367
myšcja 385
myškar 366
myť 386
myťma 366
ňadro 388
nadui atj 124
nahoroda 388
naklep 255
navhul 190
navznaky 392
neremnyj 389
weraz 263
nevihlas 681
norycja 296
nutrjak 403
obezvicyty 682
o6Z*ä 493
o&roť 416
oc&7o& 408
odoljan 409
oďmč 133
ochabytysja 410
ofcnm 294
okromja 294
okrutnyj 668
o/e 35
onaČyty 414
opacyna 415
opalka 429
opika 441
opoka 416
orďa 176
or/wm 677
orjabka 223
orjabok 223
orfo/s 412
orudovaty 417
osečr 223
osterbaty 580
ostrov (yn)a 420
05WCÄ 591
ošcypok 626
o vad 423
oželeda 175
ozyna 226
palata 428
palocnyk 429
papuha 433
2>arc/& 480
pasika 436
pastuška 273
patraty 438
patrochaty 475
pavun 483
peóaV 441
pecarycja 441
peÓenja turova 441
pečínka 441
per 6y ty sja 482
perekor 279
perechnuty 479
petruška 447
pezdity 79
pidbij 467
pidliska 466
pidloha 120
pidlyj 467
pidojma 466
pidustva 467
pichva 468
ptf 470
ρώ[;α 120
pinka 443
pistrjak 496
plaňka 454
plekatarka 457
plitka 459
jo&táa 'ryba' 462
ploskinnyj 473
pluzyty 462
plys(t)ka 460
pobacyty 425
poČka 441
pihnitctysja 172
poZať 429
poloviddja 477
poluka 343
polyn 443
pompa 499
pone&e 471
popryšÓe 479
poraty(sja) 434
porochno 478
port 487
posobyti 500
prispa 710
prjažka 492
prjažyty 482
pročytan 72
prohaljuvaty (sja)
157
prohalyna 157
průsak 525
pryhoiyj 166
pryklit 253
prykromyty 549
prylučyty 343
pryšč 489
puhar 468
pusteVka álá
putera 502
pypoť 643
pyrik 451
pyrozytysja 450
rabuvaty 503
ravas 504
ratyšóe 509
razoryty 61
remehaty 524
repyk 530
revai 504
rezucha 530
rokotity 435
ropavka 517
rozhrišaty 531
rozkomyrytysja 272
rossedatysja 521
rubatka 522
ruchlo 519
rynékyj 527
ryz 528
sahajdak 536
sakva 536
samotuzki 634
sapfir 535
scykun 540
serpen 572
5^ 540
sikavka 540
sipaty 537 »
skaluba 611
s'fcafr/ 691
skomšyty 272
skoromnyj 294
skorozdra 718
skoruch(a) 418
skorupa 548
skorušyna 298
skovirytysja 672
skrehotaty 549
skrypaty 550
skyba 551
s%Ž/ 332
sfo/ž 555
smaha 559
smafc 617
smály ty 563
smerd 562
smorodyna 561
sobičyty 565
soft*; 565
sompeV 567
so£>?7' 567
sopity 567
sopuch 567
sotrp 558
stajnja 574
statečnýj 575
státyva 576
steperí 590
stjahel 590
strekavka 585
strepet 129
stohnaty 579
stokolos 579
stokoroť 540
stokra(s)tka 540
štolba 557
stovba 557
strunka 584
stupirí 590
érfwZ 590
sjmž 570
suldyha 338
sudak 81
sudosytysja 115
suslyk 600
st/táa 568
svavilja 596
svirerí 598
svojevolja 596
svydnyj 596
svydyna 596
sveršČ 91
sí/fcfZaj 540
sykavka 540
sí/Z'ce 418
syrojižka 599
syrovátka 599
(doj $2/ft/ 123
£αο#α 604
šajtan 538
5oZ'6ír 601
šaVvira 601
šandra 602
&m*a 602
šarpaty 603
ščadyty 623
šóerbak 624
éčowo 105
ščybaty 101
£&/ΛοΖ' 576
ářeZ/aA; 60 8
šepeljaiy 605
šerechatyj 572
šerestity 604
šeršavyj 572
ševernohyj 607
škarban 611
škavoronok 550
s&o* 548
šljuza 559
šmanaty 617
£pa& 619
špetnyj 620
špetyty 620
špycja 621
spí/A 620
^mfea 623
s^fc/fc 630
šustoty 619
šušukaty 631
šynšyla 103
taj stra 635
íaF 634
ta(j)nistra 635
teVbuch 641
telepaty 645
tetóa 635
čeZw' 643
toporyty 636
íťn' 578
tjut jun 665
Í3vpa 646
trebuch 641

810
truchnity 653
trunuty 661
trymaty 658
tunec 660
tumuly 661
tury ty 664
tuzaty 136
tverezyj 589
fyrfyč 651
tráoď 133
úloha 493
usenycja 180
užachnutysja 722
vahan 675
vakarystyj 675
vakernycja 675
vampyr 669
vatuVka 687
wfod 133
vedmizyna 357
vej9«/r 669
veretjaz 531
verskled 69
verteZ 407
w&no 412
vilchivka 413
wr 213
vivsjuha 424
vivtar* 414
tyačer 683
voloky 694
vopyr 669
vorkotaty 700
vory na 697
voskobijnica 707
vsteklyj 706
vudvud 133
vwrda 670
vy chaty 689
vysjakaty 536
vysar 691
vyščun 686
ví/čafy 692
zaboralo 63
ζα;ϊζ 225
zakasaty 100
zaklipka 259
zaZ^a 536
zamša 709
zas#) 711
zaslinka 419
zaslonka 419
zavičaty 687
zbresknuty 72
zbruja 68
zdoby ty 713
zdrinka 718
zdrjanka 718
zerkalo 718
zezovaty 665
zhovronok 550
zipaty 544, 711
zóna 719
zrilka 718
zrinka 718
žáden 721
íajvoronok 550
žar* 726
zentycja 727
žirucha 530
žmyn 725
žmwč 725
zorná 726
žurčaty 719
zuryty 731
zvykaty 732
žymolosť 715
zí/ža 727
BĚLORUŠTINA
atchlipaď
belizna 60
6Za/w 55
bljuzna 57
cmo& 717
Čapurycca 109
čuryla 109
cčooa 122
ďorao 126
äV&ac' 137
dzivanna 119
hanic* 159
hlamazdzic* 169, 377
Arwá1 186
chrapač 205
fca& 33
kaban 239
kalamazka 269
fcZ^ača 250
kamsiď 272
knoraz 263
kom(e)l 202
jfeožra/ 247
kuccja 304
fcttžaZ' 310
Začofc 320
Začw/ 316
Ijudski 88
Zwí 345
naharoda 388
nemaV 395
nu-tkal 403
padduvala 440
padloha 120
paklép 255
paláci 428
peleše' 443
pljuska 464
pranik 83
rapucha 517
sÄra&a 551
skumat 614
smerd 562
smouž 370
sablja 604
sZoÄac' 616
«paÄ; 619
švoran 598
trýzníc' 132
uveVbjac* 682
vadzen* 423
lad(z)en 721
£a"í 726
zmaki 730
žy lamač* 715
&/za 727
BALTSKÉ JAZYKY
αδώ 404
abúdu 404
áiža 213, 230
aizýti 230
a£a£e 412
afci 411
äHs 412
akmuo 273
akstinas 420
aldija 338
aUksnis 413
áZfctó 318
almens 729
LITEVŠTINA
áZms 222
alvaras 521
άΖναθ 413
amálas 230
anas 414
emgfo 673
emgrZi* 666
ánkštara 667
anóks 414
ans 414
anř 387
aňtaras 671 *
ántás 235
aňtras 671
anráotá 414
a#>- 404,
u sloves: 151, 399,
406, 418, 422, 517,
530, 551, 558, 613,
690
ajoi- 404
aplran&é 407
apivaras 697, 703
ápranga 418
äpsarga 587
apskrabas 613
apskritvs 412
apuě» 418
apvalüs 406
ařďas 409
arělis 417
árklas 505
arklns 418
árta* 416, 418
artójis 509
asilas 418
a£213
aéara 559
asi* 418

811
ašmás 419
äsmens 419
astrús 421
at(i) 408,
u sloves: 87, 112,
370, 540, 546, 612,
692, 728
atlagal 329, 493
ätmaina 359
atmintis 370, 430
atsargá 587
atšlaitá 555
atžulus 716
aw- 665
áugtf« 424
aukslě 668
aulífs 668
aumenis 225, 669
aüslinda 667
ακέτά 229
α?2&α 558
aušti 229
aw&rd 229
awto 415
aúti 406
avilifs 668
avis 423
avýnas 668
aviža 423
6a 39
bäbras 59
ĎaZd 55
balánda 323
balbatúoti 55
báítas 54, 55
bámba 500
bambalas 70
barakatuóti 46
barzda 62
6dsa5 61
baustis 75
5é52
běbras 59
fcédd 53
ď^ 53
bemblvs 44
befgždias 482
beřgždinas 482
béržas 74
fcéstá 59
fcezáVtá 79, 482
bezměnas 492
bijótis 48
bingús 442
fcirtá 67
6íf2^' 701
biřziSy biržis 65
bizdaluoti 482
bizdas 482
bizdiríti 482
blaikštýtis 58, 612
6Zafcé 259
blaudýti 58
bláudžioti 58
blendis 334
bliáuti 57
bllnkteléti 57
blisk ti 58
blyskHi 58
blizgeti 58
blogas 453
6ΖώΜ 58
6U 56
bluznls, -ně 554
fco&a 40
ború&ě 50
fcrftó 112
brandá 68
brandús 68
braůkti 69
braukýti 68
braůžti 68
6r^tá 68, 214
bráško 72
fcrtetá 74
brúkně 70
bruvis 71
brúzduklis 70
bučiúoti 500
6mřé 50
žwďéZé 50
fcwd tó 49, 75
budrús 59
ftafcae 53, 76
bufbulas 74
burbuliúoti 65, 74
ftwré/ 54
burýté 54
bufkštis 482
burkúnas 380
burkuóti 700
6wrcd 390
burutě 54
-fc^to* 75, 398, 708
cíp 84
čeřkasas 87
čiurénti 109
da- 121
da6d 122
ťřa&ař 122
aOfcintá 122
aafcdtá 112
dagilis 576
dagr?7e 576
daidýté 133
cZáZ&a 119
dalrrwnas 638
a*dZna 120
dantis lil
dárbas 478
ťZan/tá 114, 580
amžtó 136
cfésrfc· 113, 442, 727
detfě 113
degůtas 113
déZ&a 119
delmonas 638
dělná 120
ďeretá 111, 113
dfervd 131
ďm>é 124
derveti 124
dešimtas 115
d ii 118
dtisrf» 138, 727
diená 114
dieveris 116
dr/kas 119
<«ř(et; 120
difťí 126
dirťt 128
dórinti 111
dragěs stlit. 129
dránga 129
drqsús 130
draügas 130
dre&čtf 129
driěkti 131
dreňgti 129
dróží* 127
drugys 127
duburýs 112
ďw&tte 113, 124
cžafctá 124
dúgnas 121
cZwfcrd 112
dwfcíé 112
áuZfrt 645
tóZíi 645
dúmai 137
důmti 124
dundUi 135
cZ^o&d 124
cZráotá 111
(Zarés 136
ťřartó 138, 666
dúsauti 137
daetó 136, 137
dvazgHi 192
(Zvásas 133, 135
dvasiá 135
<foZrf» 135, 137
é^rZe 220
é*<t 229
ažétf 213, 230
eZcZ#d 338
ělksnis 413
e^més 729
éZnw 222
ěmalas 230
epwéé 418
erěZie 417
erškUras 223
tó* 223, 228
ežl 225
ežegrýs 226
e&eras 225
ežgrys 226
ežíď 225
ežjf* 226
gabš(t)ua 159
gäbalas 175, 246
gabas 159
gaímuras 196
gajÚ8 174
graZvd 167
galújas 181
gamalas 175
ganýti 171
garbstýti 183
garbstýtoja 183
gafdas 182
gargaliúoti 166
gargólas 161
grarťfó 177
gafsae 166
garúoti 161
gratfórt 303
gaůsti 180
gráittó 212
gaveti 181
gěbeně 721
gěbině 721
greeZa 721
greďtá 721
gregřd 726
0égré 726
gregme 724
gegúté 726
gegužl 726
geinys 728
gelpti 83
greretá 723
gréZd 725
gěležaunés ap. 729
geležis 725
greftas 730
gréZfc* 721, 725
geltónas 730
grewčtá 728
greřfctá 183
flfárí» 730
grervé 222, 722
gérvuogě 722
gesinti 162
gesýti 162
gesti(s) 162, 721
giědras 727
giedrus 727
02/í* 728
£lZé 721, 728
gintäras 216
giňtaras 216
öri^«: 729
gréntá 171
griré 176

812
giriá 176
girnos 726
girti 726
gýsla 727
-gýti 728
gývas 729
glabóti 168
glamiýti 169
glamžúoti 169
grZé6^ 251, 554
glěbiúoti 169
gléivěs 168
gleiveti 168
glembyti 169
glembtis 169
glěměs 167
glemežúotis 169
gliáudyti 260
glinda 171
ρΖο&ά 441
0Zo&ó^ 199, 259, 441
glóbstyti 321
grZó&tá 321
grřařtá 321
grZósfr/^ 166, 321
glodůs 166
glusnús 170
gniáužyti 173
0O&<^s 49, 159
ťjro&as 159
godóti 154
godůs 721
gorúoti 161
góvéda 163
grož^í 246
gróžtá 246
gramozdas 582
gramzdas, -dě 185
gramzdýti 188
granda 186
grandis 129
grrasd 186
grasinti 186
grasýti 186
gražóti 186
gráužti 186
graiús 290
grébhls 182
grre&ta* 182
grěsti 186
griáuti 533
grr'bas 188
grimtíi 188
grindá 186
griňdas 186
gfWovd 533, 699 *
gfr^í 186
grn?ltá 533
gróbstyti 204
grobstytis 182
grro6^ 182, 204
gromuliuoti 184
gróžis 290
grub(l)ús 186
grra&tá 186
gruméti 189
grúmulas 184
grumultfs 184
grúodas 182
grrwzčis 186
grúžas, -é, -Zis, -Zé 185
gružhls 185
giibulas 175
gúdras 212
gudriis 212
gulbinti 200
gulbis 271
gwZ 'í» 329
gufhbas 179
gúmulas 175
grtmé 179
g%rizis 192
gwf&tá 296
grwfortá 297
gufgulas 161
gurklys 183
gúrstě 185
grarZi 203
gtóas 726
gužHi 153, 302
gužineti 303
grúžis 192, 194
o^érstá .203
gvérti 615
grwfotá 260
^ 673,
u sloves: 7, 354,
369, 399, 421, 561,
639, 728
íena 411
íené 411
íer&é 223
teéfcfó 691, 716
íeva 230
*&247
i&raá 226
ilgakojis 94
iZgras 121
imíi 231
imtis, darbo i. 366
iňdas 591
2/m's 227
inkstas 228
inkstiras 667
iňtras 403
ťf 212
írm- 507
irtá 61
i* 706,
u sloves: 98, 197,
203, 227, 260, 270,
406, 418, 455, 540,
573, 699, 728
iskrypělis 188
ispera 710
Ištakas 638
^vamiw 672
ižtá 230
ižulús 716
iiúliis 716
ižvilnas 716
jřa£ 230
jáunae 232
-jaüsti 87
jíťmtá 226
jautrús 229
jer&té 218
jem&e 223
jis, ji 222
j<fo 39
jofcs 215
jíótá 224
júngas 226
júngti 226
júnkti 666
júosti 435
-jttefó 87
jttéé 226
-fcfij 232
&a- 263
&a&é 546
ftabft» 202, 546
kabl'is 546
kabóti 546
käburti 67, 264
ÄjacZd 248
káina 83
kalpti 83
fcaíras 293
kalsti 443
káivinti 84, 88
kalbasyti 250
fcaZ6'tó 250
fcäfcZas 293
kákati 235
AáZíi 252, 305
kamaně 105, 272
kambar vs 571
kambar (i)s 307
kamblýs 251
kamburis 307
kaménas 261
kampas 709
kamuolis 202
kamuolys 202
kaňkalas 284
käpaloti 270
käpas 274
fcapZe 275
kaphls 275
fcapótá 274, 275
fcdp*/ 203
fcdp^ 195, 251
karäbytis 242
-karapyti 197
&ara$ 279
fcaf&as 288
kafbija 288
Aař&tá 207
karosas 242
kárpa 205
karpýti 296
fcár&t 205
kárštis 205
fcaPZcw 290
kártis 726
λα* 248
Jfcasd 280
kasýti 100
Mstá 100
fcťístá 285
tóetá 197
Jfcačras 303
fcaíwZZí 325
kaukalis 284
kaüpas 307
kaüpti 307
fcáutá 286, 314
kěber(n)otis 106
klblinti 92
kěbsóti 94
fcé&Zí 194
kedénti 284
fce^tá 83
kelénas 268
A;eZi 269
&βΖώ? 268
AeZýs 268
kélmas 251
kelnas 105
keměras 97
keměrúoti 106
kémpě 179
kémpěti 179
kefhpti 179
kenklě 95
JbépZi 440, 441
kepůrě 98
fcěras 279
keřdžius 588
kerebla 249
&eré^ 249, 279
kérna 294
kerpti 98
kéršas 581
kesautis 244
keslauti 244
A^stá 469
kěsúoti 244
&e£eZí 208
fceZwi 107
kiáukě 246
kiáuně 307
kibiras 138
kibirkstúoti 433
kiekvíenas 247
kíetis 443
%Zd 314
kilbiikas 185

813
kilpa 209
kilpině 209
kilpoti 209
kimsti 95
kioblinti 92
kirkšnis 658
kirmis 98, 99
kiřpti 296
fcifstá 107, 290, 540
liška 101
kiuksóti 108
&Za6'tá 257
-fc&tótf 250
Ařatátá 252
klajóti 252
klapati 255
klausýti 170
JfcZépZá 257
klelpti 257
&ZéfcZ* 258, 614
klénkéti 254
kleptóti 199
fcZéVZé 258, 615
fcZrtás 253
klěvas 254
kliaükti 261
kliáutis 255, 260
klimpti 255
kliókti 484
ifcřffjotó 188, 199
ßZdta* 252
klumba 259
klúpoti 259
klúpti 259
klusas 170
knefkti 389
fcnéžtá 403
kniaubtis 395
kniaukti 263
fcn^a 263
kniurti 263
fcm/vé 263
knúpoti 395
kobinti 92
kobrinti 153, 194
feodéř 120
fcoZ 305
fafyrti 240
kósěti 244
ifcá&i 244
kóvamis 163
fcóvas 246
krópti 240
fcrdfcé 294„ 724
krams 299
kramstyti 184
krápal 275
fcrcwe 300
arašíd 230
kraüjas 292
kraüpti 668
kraupus 302, 668
Aráwtó 298
kregéti 549
fcreíva* 302
Jferéfctá 293, 614
λτ^θία« 300
Artaund 293
kriaušě 186
kriaušýti 297
fcráwd 299
kriěnas 299
fcrygrd 287
fcrýptá 188
krizénti 528
krobrinti 92
Jbrfflbtf 288
fcróptá 92, 204, 240,
250, 299
krě.pH 668
křupeš 668
Jferätö 297
Jfemíis 186
fcrwř&s 212
fcrovd 298
feájtg 314
fcafctá 291, 303
kykalas 285
kukalis, -ě 285
MZa 314
MZas 314
kuldašyti 248
MZé 248
MZse 313
M/^ 248
tóZza 306
kulziúoti 306
Mme 271
kumělě 264, 271
kiímpa 179, 308
kumstl 446
kunkalis 285
kunkšlelis 313
kuokulis 285
kúolinga 269
-kuöpti 394, 441
kupHi 315
kuplüs 315
Jfcwprd 183
fórpé 296
fórtá 442
fctiJftt 302
kuteloti 325, 624
ibátw 316
Jtaíra* 212
kutuhls 325
küvykseti 310
kuzävas 278, 287,308
kvaksUi 313
fcvopa« 275, 311
kvařkti 206, 207
kvatóti 197
Jfcueptó 148, 315, 411
kvérnéti 203
AwéVZi 258, 615
&t?0&tó 312
Zd6as 405
läginti 318
Zdtöas 323
Záí&tá 334
lainas 334
lalškas 335
laidokas 318
Ζφ*ι*5 343
lakštas 335
Jdtoi 338
W#s 326
lalúoti 319
lámbas 169
lámdyti 339
laménti 339
Zamlntá 339
lamžúotis 169
lanka 341
lánkioti 341
lankóti 258, 341
lankýti 341
řdjoé 336
Zd&'s 340
Za&sd 340
Zdwžtá 339
lävinti 405
Zazdd 335
fé&awtó 323
Ubédyti 323
Ubětyti 323
Zěáa5 324
Zedtte 324
Zefřas 334
lelnas 334
Zé&Z* 328
Zř% 326
Ze^v« 326
leUúoti 326
Z^rata* 339
Zé^ratá? 339
Zr'nas 334
Ζάφβ 343
leňgvas 325
lengvůs 325
leňkti 258
liaudě 345
liáudis 96, 331,
liaudziá 345
Zídwí* 329
Zs/dí/Zí 343
Zíe&GWř 330
Ztéto 333
Zíefc&^ 333
Zíefcws 333
liemuö 326, 478
Zíe^a 334
liepsná 335
Ztesá* 333
říetó 336
Ztéžtí 337
Ziežwvis 219
Zimtá 339
Zrna? 326
Z^nas 333
linskmeti 458
liňkti 258
lipiniis 335
Ziptá limpü 327
lipti lipú 622
Z#sé 332
Zí/sia 332
Zt/své 332
Z#^ 336
lizdas 172
Ζάρα 645
Zopas 320
Zopeíd 339
Zójoi/Zt 321
Zóíí 321
Zóva 322
lúknas 325
lukně 325
ZmZ#s 341
lúnkas 345
lúobas 342
Zrájotá 344
Ztf&s 527
mádaruoti 379
malnas 359
malšas 358
malšé 358
maišýti 365
maltas 448
maítántá 448
mäkas 374
mäkis 374
makšná 111
maldá 371
maldáuti 371
maldýti 371
raáZtá 369
malunas 369
maňdras 376
mandrús 376
manýti 60
mánkyti 382
radré 374
mafmalas 367
345 márška 382
masalas 271
masná 374
mačarráotá 375
matýti 438
maZráoZó 360
malas 362
máudyti 386
rnaukti 385
máuras377, 383, 524
meČarkě 581
raěďé 362
mědis 362
medus 357
m&Zé 363
mekénti 358
meldá 561

814
méldas 561
mekati 371
melstis 371
meluóti 385
mélíti 370
m'nesis 360
meňkos 359
ménkě 370
mentúré 354
menuo 360
raeř&tá 379, 380
mé> 384
mésd 353
/raestá 361, 374
wačstá 354
mielas 363
miěšti 365
mígrtó 368
mýlas 363
wm/W 363
mi&á 363
milžinns 369
raiZztá 370
minéti 370
mmkyti 358, 376
mlnkštas 358
raintá 190, 371
-miňti 370
mirgUi 382
maVM 380
TmfM 380
wwftá 382
marčis 382, 562
mistá 448
mistá 365
mainýti 359
mojúoti 348
monyti 351
raočá 355
motá 355
mótyna 355
mosúoti 348
mozúoti 348
můkti 385
mudrús 376
murmHi 380
murmuliúoti 380
murzinas 381
můrzinti 381
murzuóti 381
músas 358
ra^I 376, 382
rnusos 358
nd 387
nd^os 394, 439
náguté 394
naks 401
nämas 134
nafs(t)as 396
rcam* 230, 472
nařvas 472
narávytis 378
nasral 402
nastral 402
nawjas 400
wer 36, 37, 398
né 392, 398
ne- 392
né>* 398
nelýginant 364
nepfé 397
nepuotis 397
nerěeti 396
nefštas 396
neřstá 396
néVtá 401
neselnyti 543
nesutektě 573
nešanti vista 396
néstá 396
niěkas 398
-ni&tá 399
nyM 399
nýplioti 399, 450
nýprioti 399, 450
ra/tás 399
niúras 239
niüreti 239
wo 395
nog'tis 564
nöglas 388
no'M 391
ncfe& 401
novés kaulas 391
növyti 391
ηώ 403
nw- 409, 665,
u sloves: 369 381,
460, 546, 619, 728
nünal 403
wwo- 409
nuodai 591
nuogus 388
o 33
obúolas 214
orná 669
omena 669
omenis 225, 669
ómyně 225
oustai 697
ov^e 225, 669
ož^5 218
ρα- 665,
u sloves: 363, 434,
458, 757, 682, 717,
721
pabůrné 390
paisýti 448
paXšas 495
paXsos 495
pakámpě, -pis 709
palvas 456
pafhpti 500
panaěus 396
panašti 396
papaftis 241
í?ar 465
pafšas 480
pd*465
pasmelijs 564
pasébls 544
patulzes 646
paukštis 496
paůtas 441
pavairůs 672
péeřd 446
petátá 493
pel fa) vos 459
pel kas 445
pelenaX 430
pelnas 458
pé7tá 459
péntis 437
pepZé 647
#>er 465
per- 491
2>érd 445
pěras 710
2>er'tfi 710
jofröröw fpeřgas) 478
plryti 445
pérkl(i)okti 484
Perkúnas 445
pérsti 482
peřtá 481
pešČias 446
pěstá 620
petellškě 375
peíis 457
pečys 457
petr~lě 50
petrělis 50
pežtá 446
ρ »7/ 450
piaülas 502
piáuti 503
jo^etó 449
píenas 368
piestá 451
piěstas 451
pilšos 495
piěšti 495
2?iHs 442
pi&fos 493
p>7&tá 448, 493
pilkas 456
pllnas 461
paYtá 477
p?Zě 449
pinas 443
pintá 464
pypl'ls 451
pvptá 450, 451
p*říř** 482
plrraas 489
plršys 486
piršlys 485
piřštas 487
piftftá 485
pyrägas 451
plaksHi 367
ptá&tá 144, 255, 453
plast'ti 453
platús 455
plauČiai 460
plaukas 200
piáuti 463
plexkě 459
plelkti 452
pléišěti 57
plěkausis 251
p/e&tá 460
p/éné 458
plěnis 458
plenys 429, 458
plepHi 49, 58
plepoti 56
plhti 455
plešketi 458
jpZé'5tá 57, 455
pZeitá 458
pleštikl 375
pčévě 458
pliaukšti 461
pliaüpti 461
pliauškHi 461
pilkas 459
plýnas 334
plyšris 57
plókščias 462
plúkas 461
plúskos 460
ptód 459
plütakoti 461
ponas 431
poniá 431
pópelis 647
posmas 436
pra- 484,
u sloves: 131
prästas 485
prosti 485
prasýti 485
pražulnas 716
praskáš 491
prl 492,
u sloves: 394, 441,
636
prie 492
príemétis 493
pro- 477
putšos 495
pukas 497
paZtá 425
püraX 502
puřkšti 486
pwftá 98
p^tá 498
putýtis 496

815
rägas 515
ralbas 223
raikýti 294
ralnas 223
rairuóti 335
raistýti 279
raisýti 531
ráW 527
raliúcti 512
ramůs 530
ranka 524
rankovl 523
rasa 517
rasmě 514
rdstá 587
raudá 522
raaeřas 523, 524, 526
raudónas 523
raudóti 523
raumud 524
raupal 584
raupsal 584
raüpti 527
raůsti 523
rausvas 526
ráuří 526
rduas 520
muříi 461, 526
rédýti 417
rěgzti rezgú 530
rte' 532
remas 507
rerotá 507, 586
reňgti 418
-repti 530
réča 509
níis 523
reívs 509
rržíi 531
riáugéti 532
ríéJfctá 294, 588
ríešas 418
ríešutas 418
He£as 533
ri&tá 189
ryliúoti 512
n/Zotá 512
rymóti 364
rimfr" 364, 530
Wwířa 529
riňkti 524
rista' 531
rómus 530
rópé 530
rikfos «528
rugfis 513
r%tá 532
mjid 532
ri^'o« ménuo 532
rafc^ 583
ru&tá 527
rwo&tá 522
ruopti 527
rtřožas 509
rúpas 517
rupšnóti 207
rúpužě 517
rus'ti 527
sq- 534
säbalas 565
saikinti 535
sa&aS 566
saZpa 552
salpas 552
salpti 551
sq'Z^ 517, 552, 555
sämanos 560
sa?i- 534
säpnas 541
sárga(s) 587
semZé 558
saüsas 592
savas 598
savě (gen.) 538
savi (dat.) 538
sé^w 539
sedulá, -é 596
sédziu 539
sěfltfi 473, 535
seja 544
srmens 541
sěfctá setó 540, 566
sé&tá seňka 536
seZčtá 552
sérgěti 587
seswo 542
setá 544
etatfóti 619, 630
siaůsti(s) 474, 631
sidabras 587
síeksnis 535
síekti 535
síena 576
sAé 553
silpnas 551
silpti 551
siltas 545
stětá 418
s^ótá 535, 545
β/7λ;αβ 542
S//&8 542
s?/Hs 542
siřpsti 572
siubúoti 630
siústi 474
s^átá 610
skaidrús 82, 727
skaitýti 104
skaly ti 547
skasti 228
skatikas 548
skatýtis 606
sfcéZtá 612, 545
skeřsti 421
skefsas, -sai 549
skíesti 82
skilándis 722
skilvis 587
skifsti 421
sHrtá 547, 627
skifvinti 99
skýstas 104
sklandá 200
sklandýti 612
sklempti 255, 300
sfrofctá 547, 613
skototi 197
skótotis 606
skräbinti 613
-skrábti 613
skrad&ias 549
skrädziai 549
skrěba 613
skrebeti 622
-skrébinti 613
sfcrěfttá 613
skrěsti 550
-skríeti 227
skriěti 301
skroblas 153
skrubnús 549
skübti 614
skurbě 549
skürbti 549
stoja 211, 610
skuj os 211
skústi 212
skýsti 304
skuřsnas 294
skursnús 294
skvefpti 598
slabnas 551
sZd6tá 551
slánka 558
slaugýti 557
slfsnas 168
slíekas 168
sZi/<rt 671
slimpti 616
sliňkti 551, 558, 671
sZižis 555
slyžífs 555
smageněs 377
smákas 717
smegenys 377
smeigti 617
smzlns 359
smelkti 369
sméZtá 561, 563, 564
smélůs 564
smetená 560
smiláuti 369, 561
smüineti 369
sra^fctá 369, 563
smilti 561
smilus 560
smirdUi 562
smögos 559
smogóti 559
smogti 617
smúkti 385
smúrglis 652
-smůrgti 381
sniěga 564
sniegas 564
sniňga 564
somatas 567
sóstas 539
sótás 600
so^s 600
spaiglQs 451
spáině 443
späkas 240, 619
spákti 274
spangí/s 76
spařnas 445
spávati 70, 497
speiglí/s 451
spežatá 434, 460
spčtá 570
spiáuti 461
spjatá 170, 434, 460
spirgeti 483
spirgti 483
s^irtá 66, 495, 622
spirtis 495
sprageti 480
spraviti 70
spreňgti 490
spr^sti 448
sprindis 448
sprógti 480
spruduklast -klis 70
sprúgti 67
-sprükti 622
spründineti 70
srav'Hi 421
srěbti 585
sruobti 585
stäbaras 580
stábas 556
stägaras 580
stälas 590
stámbas 579
stangús (stángus)
659
stapinti 647
stařpti 580
stár ta 582
stáugti 590
stegerýs 580
stelgtis 577
síefótá 646
steneti 579
-sčěVtá 657
stíebas 576
stiěbti(s) 576, 640
stíegti 579, 585
stáéptá 576, 621,
640, 719
stá?6tá 646

816
stinkti 659
8tipinas 576,
621
sťipti 576, 621
stirná 572
stódas 573
stógas 579
stoka 573
stokóti 573
stófctá 573
stónas 574
stóras 574
stráipsnis 658
straumuo 583
strazdas 129
strégiu strěkti 589
sčréZd 586
strepětas 129
«íríegríi 390, 585
strópa 586
strópéti 586, 649
strópti 391
stropúoti 586
stropus 586
striibas 581
strúbis 581
strúbinti 581
strüjus 584
strustis 659
stúbvras 556, 580,
629
stugsóti 663
s%tá 663
stukseti 660
stúkterěti 660
stulbas 556
stulbti 557
stumbras 719
stuobras 557
su&ótó 180, 720
safctá 545, 546
sulánkti 343
suhkti 536
sünüs 599
súodžiai 538
suopúoti 599
sápotá 720
eůptť 599, 720
sufbti 585
$&rt!w 598
sttetá 592
sutektě 573
swtáW 644
svajóti 692
svěcias 392
sveciúotis 392
svéikinti 692
sve£#s 392
svíegti 632
svitó 536
sviZtá 536
svlrtis 700
svéikinti 691
&m?a 84
tód 279, 565
sa&é 565
saknis 279
éaZnd 588
éáZča* 198
&žZtá 588
ěamalělis 271
ěamas 592
ářárfca 581
šarmuo 183
&kítá 593, 599
seiré 544
ěeirýs 544
sewd 84
šélmuo 553
seZ^tá 553
sepetys 625
ěepronas 600
šeřkšnas 588
šeřmenys 293
tórít 293
éěsfos 606
šěšuras 595
šiáurě 542
šiaurús 593, 600
siěnas 451
šiěpti 544
éiZas 327
simlas 578
imžis 572
&Vswo 573, 697
£is 541
&aptá 609
šiurgždús 612,
šiurkštús 129,
572
&/vas 545
šlaptá 556
JZawžíi 260
šlějus 556
sliaüUi 260
šliědas 553
šliěti(s) 555, 556
šlýnas 555
£/it@£ti 260
-šliurstyti 151
sliurti 151
šliužiriti 260
#ogra 616
#<wé 552, 557
tfäStf 260
smirkštereti 380
afótá 547
šukúoti 625
£wo 592
ěvaitýti 597
ěveňtas 594
šviěsti 597
šviěžias 596
švilpoti 597
švilpti 597
jvietá 597
šviťéti 597
awtété 312
tabalái 283
tabaloti 48
tabalúoti 284
tabalus múšti 283
taisýti 642
talala 649
talalúoti 649
tařfcd 465
tankús 191, 192
-tapýti 422
-tdptó 636
íařptá 580
čařtá 636, 649
ťas id 640
tgeýtá 637
tašýti 641
táukas 660
taupýti 656
taüras 661
tausýtis 660
taüsti 641
ťawtá 88, 641
ře (částice) 39
6g (partikule) 641
teisv* 642
íeteíi 642
íefceíi 638, 639
íefcraé 639
tekmeně 639
trkštelěti 588
tč&M 588
tófcí» 548, 573
řéfoow 638
tempti 642
tówwtó 646
teplióti 640
tépíť 422, 640
tftett 637
tété 637
tetervas 642
tětervinas 642
tgvo* 640
tevéma 642
tevémoti 642
íieed 642
MM 588
liitót 644
řiZés 645
tytfrt 643
-tóřptó 639
JiZtá 643
ft/Zws 643
£impa 642
tiňklas 640
£mtá 644
íí/ros 657
řéfpíi 652
tif Skalas 129
tirškinti 129
ífsZa 658
ífstá 658
tltnagroe 439
tófc* 634
čoZe* 647
*o& 110
foZás 110
tbpolis 647
trakas 652
trakinti 652
tranas 654
trandé 654
trandis 654
trandus 653
traukýti 655
trapHi 128
trapús 128
írqéd 655
tráukti 645
traükti 654
trěčias 657
trfóAi 588, 651
trč&At 651
trendHi 653, 654
treňkti 655
trešketi 658
írf&i 655
triésti 131
trýkšti 588
trimti 659
érlnfó 659
-trýsti 131
trup?ti 655
trúpti 655
trusas 655
írttéd 655
črwsis 659
tuksUi 645
túkstantis 643
tuftftt 660
tülpinti 639
toZžtt 646
táopa 647
Wfcoptá 656
íwpiftó 108
ífipíi 108
íwrčíi 366
turgüs 651
túrkterěti 651
«wfAíí 296
tutúoti 136
tvakseti 91
tvaskHi 91
tvaskHi 'žvaniti' 645
tvaskHi 'zářiti' 192
tvaskóti 645
řwártó 662, 663
toirfos 662, 663
ik/ra 704
údras 704
wgrms 410, 704
úkauti 477
uZ&étí 697

817
úngti 219
ungurys 667
uňt(a)ras 672
úoga 215, 722
uolektis 338
úosis 217
uöstai 697
úostá 41
ώραβ 669
uřbti 701
wřgrz^ 699
wřfcstá 699
uřkti 699
už 706
tiž- 706, 707
úžkampis 709
mžmo- 707
üzperas 710
užretUi 509
užvlrti 709
vdeřas 711
vadúoti 711
vainá 690
vainikas 683
valras 476
vaisiy, ty re 477
vaiténti 687
väkaras 680
valdýti 693
va^' 696
válkioti 694
valküs 693
váZtás 694
valungl 694
vänagas 509
vanduo 696
vapHi 731
να^οβά 697
vafgas 698
vařgrtá 698
varýtá 677
-várstyti 699
vařía* 699
várna 698
vařnas 163
vafstas 701
várža 701
vasará 687
vaškas 697
veblUi 49
véidamainis 331
veí&Zá 680, 687
veZdétá 693
věliava 694
•uélti ueliii fcWS,
676
ráZtá véřmí 682
rámtá 57
vénteris 683
Fěprm* 684
vercřěné 702
veffctá 698, 702
versrae 702
veřstá 701
vePsís 677
vértá 699, 702, 703
veřžtá 486
véstá 685
vestuvěs 685
věft/Zi 687
veZra 692
větušas 687
véveris 687
véžZi 688
víenas 227, 247
víesulas 689
viěpti 210
víeJd 692
vietóti 693
viksvá 691
vikšris 691
wfa&á 691
-výfetá 692
vž/Zd 690
wZ&etá 697
vilbinti 673
V2/Zé 608
vilgyti 694
w7tótá 673, 690
ttfZie 690
vijlius 690
vilkas 694
viZ&mé 700
viZfttf 693, 694
viZna 695
vilnls 695
míti 613, 690
vinfcina 679
W&as 699
wr&čtó 381, 699
virkščiá 391
virJWíí 391
viřkštis 391
virpéti 210
vir šus 700
viršúgalvis 700
viršunamis 700
virZí 703
virZmé 702
vm;é 407
viřžis 486
viržijs 702
visa« 686
vyšniá 692
v#Zó 692, 696
v^grd, vi^gré 691
w/žZé 679
vo&2/^ 673
vogonas 675
vo&d 689
vókas 689
volioti 676
volungl 694
wwere 687
-vos 220
zliebti 552
zvimbti 79
ža&d 719
ža&óZí 719
žágaras 566
ždgré 566
žatdas 714
íalias 714
zarijá 710
žqsis 191
že&étá 718
Zegnóti 724
že&as 716
žďtó 714
žembUi 719
žew&Zi 719
žerné 714
žť%Zó 536, 603
žéntas 715
žérčtá 710
žeftá 184
žěrráotá 710
žrá£&Zó 630
ziarus 593
ž^cZetá 312
Zidinijs 714
žiedas 312
žíerad 715
žíěsZí 714
žinóti 717
-žíní* 717
ziöplinti 544, 711
ziopsóti 544, 711
žióZ* 711
žturett 719
žáůr&é 298
žZifot 554
žvaigzdě 192
žvéngti 720
žvěris 720
ZvilgUi 718
žvirblis 697
LOTYŠTINA
aiza 230
akmena 237
áZava 215, 216
aZvs 413
apkauneties 412
apmänlt 354
apmät 354, 355
a£>se 418
art 416
aán« 292
asZe (asta) 408
auglis 424
emgrč 424
a^Ze 668
attó 668
aw- (v auman^)
665
awsí 229
d^Zm 229
dwZ 406
aveZe 668
ems 218
6a6a 40
6a6s 74
babulět 49
babulis 74
6acřiZ 59
6dZ*s 48
balums 51
bafhbals 70
frana 60
barda 62
bärzda 62
6ass 61
baugát 62
ĎetZa 53
bembelis 44
berbelět 65
6ez 52
ftezcZěZ 79
bezmens 492
bimbus 70
bimbät 54
bimbulis 64
birsktlt 433
foVze 65
6íz 79
bizinät 79
bizuot 79
blaizlt 57
6Z'awZ 57
blauzga 464
6Zenzř 56
blizgět 58
&Z'w0tf 462
bluodlties 57
feZtřsa 56
braucinät 69
brauclt 69
braukt 68
brauna 67
brúklene 70
bruúas 67
6wc/ 56
bulväns 44
bumbulis 64
buřkans 380

818
burksnis 69
burksis 69
cauna 307
cecers 100
cekuls 96, 202
celis 268
cepi 440, 441
cepure 98
c^ps 209
dp 84
cirpi 296
cirst 107
cts&a 101
cä^äi 81
curinät 109
(ία 121
doba 122
dadzis 576
dadzltis 576
cZaržč 114
degrZ 113
deguts 113
dě^J 120
deZwa 120
ďěí 118, 396
de* 122
dlegt 138, 727
diena 114
dieveris 116
draugs 130
dräzi 127
drudzis 127
druošs 130
dubra 113
rittfo 124
efamw 137
du(n)dinät, dunět
135
dunduruot 133
duntas 111
avesi 135, 137
dzeguze 726
dzeinis 728
dzelzs 725
dzeft 721
dzeZ^s 730
dzeri 730
dzerve 222, 722
dzěrvene 722
cřzěsř 162
dzilna 729
dziňtars 216
cfo^ra 176
dzirnas 726
dzimavas 726
cZzisZa 727
dz}* 171
ercětiěs 504
egrZe 220
éVgfe 417
erjfca 504
es* 228
ezere 225
ezis 226
eža 225
graeZtá 173
gadlties 173
grdtá« 723
graZe 175
graZěí 167
graZva 167
grarúí 171
gaume 716
gaumět 716
gravěč 181
gavilět, gavüuot 190
gavulět, gavuluot
190
grZáfo 441
grZěfo 199, 441
glemuot 184
glendět 167
gnlda 171
grráfo 182
gras^ 186
grrcmč 533
grauzt 186
grrava 533, 699
grrefo 182
gremuot 184
gremzt 184
grräZa 186
grrámí 188
grrísř 186
grodi 186
gruozties 186
grúožuos 186
grwcZrs 212
gúlbis 271
gr&rač 193
grwZ 203
grwí 212
grúžo 194
Idzlgs 225
íesMí 691, 716
lečere 218
iesprangät 490
íévo 230
igms 225
ikri 227
S&ste 228
ikviens 247
íZgrs 121
ťr 212
iz 706
izkapts 254
^zwrč 703
jfář 224
jauns 232
jfdwí 226
jwo2< 435
ka- 263
fca&te 285
MZsí 236
kalt 252, 305
kamane 272
kamene 105
fcams 202
kamuol(i)s 202
kapat 254
fcaps 274
kafpa 205
-fcar* 290
fcásěí 244
fcasič 100
ßäs* 244
farní fcaiy™ 286, 314
kaut kavu 305
klauvět 260
klencět 254
klenderět 250
fcZěte 253
fcZ^Hěč 313
knupt 395
knupt 395
krams 299
fcrapí 250
kraupa 584
kreiss 293
krems 299
kreslis 300
fcmte 186
fcüfca^ 285
fcwÄtf 291, 303
ÄwZi 248
kuokalis 285
&*λο$£ kuodu 285
kuost kuosu 244
A^osi 100
kuövarnis 163
&%}££ 315
7^p* 307
&wf£>e 296
ter* 285
küsät 315
kvarkstět 206
kvérpis 296
fcver/rt 296
fcvžto 312
lablba 405
labiětis 340
Za6«t5 340
Ζαδ5 340, 405
laceklis 338
Zägra 318
Zägrs 318
Za&a 338
Zato 338
langät 519
lanka 341
fópií 321
Zapsa 336
lapsene 697
Zápsťa 339
Zas^s 340
Zä* 321
laudis 331
laupit 344
řawí 329
Zäva 322
Zeca 325
ZeeZtwř 324
Zeto 328
ZěZis 326
ZěZ^oř 326
Zemí 339
Zen* 334
Zěte 317
Zezěí 329
lěz(en)s 322
Zíegrs 325
Ztefcs 333
liekšus 333
Zie^a 334
Zíesa 333
ligzds 172
Zini 326
llnis 333
Ζφί 'zapalovat' 335
lipt 'šplhat' 622
Upít 335
luga 342
lukna 325
Zas 345
ZwZís 341
Zw>6s 342
luocit 341
Z^í 344
Zwsás 527
modaras 352
mainlt 359
maisit 365
máiss 358
maßs 111
maldinät 385
maZ* 369
manit 351, 354
maranas 352
marga 382
mař 355
mače 355
mcmč 386
medus 357
meluot 385
měms 395
menca 370
menesis 360
meness 360
mergät 379
merguot 379
mesí 361
mež5 362

819
miesa 353
migla 368
miksts 358
milet 363
mlU 363
mirdzinät 379
tmrač 379
mirguot 379
wns/ 365
rai£ 364, 366
mituot 366
rattfcč 385
mulit 88
mundrs 376
rawsa 376
muodrs 376
mwáfa 376
na 387
nagties 388
naguot 388
nawZs 392
nato 401
närsts 396
nasis 401
näve 391
návéY 391
ne 398
nei 398
nes* 396
nidět 392
nírř 401
mís 399
nuógs 388
nuopelns 458
2?a 465
padusě 439
paipala 300
paislt 448
palagzde 466
í>a^ 477
pampt ap. 500
papat de 241
par 465
parlags 493
parte 583
patakas 638
paviedět 712
pazaga 424
pazags 424
pěa*a 446
peilis 449
pel(a)vas 459
peZáa 458 .
pělne 429
perní 430
peto 459
penderis (-děris) 432
peří 481
peteligs 375
piesta 451
nieste 451
p*Hs 442
pikste 451
pífcsíěí 451
piře 449
p^Zns 461
plrags 451
pmčě* 482
pirkstlt 433
ptrsč 482
pirsts 487
pZacís 367
plaiskums 459
plaskains 462
pläskains 462
ptos 455
pleiUis 459
pZěne 458
plepět 56
pZesa 458
pZěsa 458
ptäs 459
plukstět 461
pluska 460
plauši 460
pluta 459
ptó? 463
prasit 485
pne 492
pre* 485, 491
puZ* 425
puosms 436
pwosí 426
puppukis 133
purkstět 486
pwrfcsí 486
purkškět 48 6
pur skát 486
putns 496
raá*s 514
raas 515
rašme 514
rasi 515
rář 321, 515
rauda 719
raudat 523
rauds 523
raůnas 532
raupa 584
rawí 526
ravěZ 461, 526
raža 514
recěí 507
rěds 532
remesis 530
rěns 532
rěía 509
reZě* 509
riéksts 418
ríefc* 294
réěí 335
Weča 533
r» 507
ripw (interj.) 527
risí rÍ5w 531
risč riedu 529
rubinät 522
rudinät 523
rudzis 513
r^Ärt 522
rüto 527
ruoblt 522
rwcya 532
ruoka 524
r^p^f 517
rupucis 517
saiva 84
sakas 565
saH 566
sämati 567
sams 592
saretet 509
sargät 587
saras 587
satapt 636
satrupět 655
säte 600
sattZe 558
sawss 592
se;a 544
sěrksns 588
sěrns 588
sěsř 539
sei 544
slens 541
séeZs 545
síýač 545
sÄ 536
slfo 536
Λ 553
smZs 572
strpe 572
sárps 572
sirsenis 573
sirsins 573
sásí 567
skaldris 82
skaitit 104
sto** 606
sklanda 200
s&rafo 613
s&mtf 301
skujas 211
skürbt 549
s&wi 212
sZe^a 555
sliekas 555
slienas 555
sZée* 258, 555
sluvět 557
sZitzäi 260
smadzenes 377
smelis 359
smiet 560
sm-irdet 562
sniegs 564
spei 570
spigra 362
spirgt 66
spirkstis 479
splaut 461
sprägt 480
spridis 448
sie* 418
sluoka 558
siabs 556
staigät 516
stärsta 582
staubere 580
steberet 636
sZeégré 577
stěrste 582
stóáí 101, 577
stibuot 577
sZéepí 640
s%a 577
stáZí 643
stápř 576
stirna 572
strazds 129
sírefo 585
«íněgfí 390
strube 581
strupulis 581
síwfcs 556
stuburs 556
stulbuot 56
stulbs Veřej' 550
stulbs 'slepý' 56
sčwZfo 56, 557
stumbrs 719
šukat 625
suoději 538
s#pě* 609
sw&ř 585
swsí 592
svaigs 596
sveZ* 536
svepstět 605
iawí 593
ses 541
šfcěpele 626
sTeps 421
sMr&a 624
Mtftf 547
sHsí 104
s^sZs 104
&7í 610
švikstět 597
íaZfca 465
čáZé 110
talinút 578
tamplis 660
ía 640
fctós 660
tauňat 660

820
táuta 88, 405
tautenltis 88
táutietis 88, 405
tecět 638
těkat 638
teZéns 638
těls 639
fcř* 638
te$* 637, 641
teta 637
čáevs 640
tlkls 640
*Ä 573
tilinät 578
tó/pí 639
*ώ 645
timsa 646
tárgwe 651
tirpt 652
íirs 657
ft* 640
tracinát 652
írafcs 652
tranis 654
träpät 391
ZmwÄtf 'bíti' 645
trankt 'pohybovat'
654
trausis 130
trimět 659
£r& 659
tukstuóts 643
Zwřwoč 660
čáfo 660
tumsa 646
ft*mč 646
íwrte 662, 663
údens 696
üdrene 75
iždras 704
wocřze 673
^οσα 215
uolekts 338
wosia 217
wósč 41
úotrs 671
wp& 669
%ró$ 669
urbt 701
wfors 672
vábit 673
racfó 398
ναϊηα 690
vainiks 683
vä&s 689
valát 676
vaZďč* 693
va/gtf 694
volka 693
valuoda 696
valuodze 694
vánags 675
vapěč 677
vargtf 698
vání 703
varna 698
värstit 699
vdr& 699
varea 701
vatalát 732
vatalět 732
vatarět 732
váveris, -e 687
vedama 685
ve^Art 680
veZgré 694
ve& 676
vepris 684
vercřěč 702
verč 677
ve« 703
vervelět 65
větra 692
víeděč 688, 712
víéns 227
vlefo 692
véeče 683
vietět 693
vlksna 679
vilbinát 673
v&7ač 694
wflfee 694
vito 693, 694
v&7wa 695
vilt 673
vírvs 699
vlrsus 700
vír* 703
virve 407
virzis 702
vrána 692
vit 692
zaftr 714
ze& 714
zelts 716
«eme 714
ziema 715
zíesč 714
znuotis 715
2t*05e 191
zvaigzne 192
2věr5 720
zvirbulis 697
zábuot 719
STARÁ PRUŠTINA
ams 227
afoves 413
angrrá 673
anglis 666
artoys 509
arwarbs 521
osy 225
assanis 223
assaran 225
assegis 226
assrá 418
aw- fv aumüsnan)
665
aumüsnan 386
awís 668
bebrus 59
blusne 554
brunyos 67
dantimax 111
deinan 114
dragios 129
duckti 112
eyswo 230
esketres 223
geguse 726
tfefoo 725
genna 725
<7ewe 222
grésZo 727
awJfo's 271
gunsix 192, 194
guntwei 171
gurcle 183
yccroy 226
imma Imt 231
insuwis 218
inxcze 228
mrco 507
is* 228
ň*se 226
kailüstiskan 82
kalpa 251
caune 307
kecker8 106
&efom 270
kirsna- 98
crauyo 292
cunclis 285
kurpe 296
Zafo 405
laygnan 331
laitian 222
lasasso 340
lauxnos 344
limtwei 339
foms 333
/ž/50 332.
Zopfo 339
luysis 527
lunkan 345
raará 382
malunis 369
mealde 369
meddo 357
median 362
mensa 353
měntimai 354
moasis 358
wwío 376
miítá 355
muzgeno 377
wa 387
wa&rá 387
nautei 403
wewmZs 116
wo 387
noüson 384
wowrá 391
pausto 501
paustre 501
pentis 437
pe«e 457
peéfós 457
pintie 476
piwa-maltan
368
plauti 460
pleynis 458
pomaitat 448
postdnimai 576
jprěé 492
rancko 524
rawys 520
sackis 566
šalme 551
sans*/ 191
eaW 710
«ar&e 581
seilin 543
seyr 572
$emen 541
sylecke 553
sindats 539
sirsilis 573
slanke 558

821
spoayno 443 tarkne 649 wanso 697 winsus 679
Mamite (=starnite) tatarwis 642 wargs 698 wissene 691
582 touAáe 660 warne 698 woapis 677
strigeno 377, 584 tüsimtons 643 -weysigie 691 wobalne 214
suppis 599 widdewü 680 wo&se 697
ewäigst- 192 waíčač 687 wms 683 woZtá 694
INDOÍRÁNSKÉ JAZYKY
STARÁ INDICTINA
á (spojka) 33
ά (částice) 39
a&/w- 404
abhijňa- 717
abhimäti- 385
abhiériy- 413
ábhuvam 231
Λ#&α 224
άώάέ 111
addhä 109
ócřmi 228
adhäm 118
ádMí 118
agníh 410
áham 213
á/iar 114
«Ja- 286
afcéa- 418
áfc& 411
amá 123
amátya- 123
am/tó- 180, 673
ana- 414
a(ňNati 439
áúgára- 666
andám 214
andám 214
áwiři 124
ančár 695
ántara- 1° 671
ántara- 2° 672
anřrá- 218
άρα 465
apäc- 415
ápdka- 415
apaňc- 415
ápavrnóti 703
ap* 492
ápivrnoti 703
aratní- 338
arbha- 514
áréas- 695
ásaď- 202
ásáft (gen. sg.) 671
ásakra- 536
asinvan 600
«smí 231
äsräva- 571
ásrfc 292
ásčar (aor.) 589
ásthat 575
aéman 237
aémará- 237
dám 559
ašta(u) 419
ásthat 575
ásčfci 280, 420
áévitan 59 7
áí 33
atireka- 333
atisära- 571
ätman- 228
ář/fca 423
ava 665
ava- 423
avatar- 659
áw& 225
gm/öS- 217
CM/ě 34
aí/i 34
babhrú- 59
ba/ž# 52
fcaZa- 60
bandha - 476
bähu- 440
bibhěti 48
bódhatě 496
bodháyati 75
bradhná- 68
bravlti 369
buddhí- 75
budhná- 121
budhyatě 49
bhadrá 122
bhaga- 59, 75
bhájati 59, 75
bhangä- 443
bhárati 64
bhárvati 65
bháyatě 48
bhávati 78
bháváyati 48
&Äi- 48
bhirú 48
bhrajatě 56
bhrätar 64
bhrlnäti 74
bhr))áti 483
bhruná- 67
bhwjati 193
bhürfah, 74
bhúšati 78, 484
<5a33
cara** 639
čafcrá- 270
cara** 270
Čarbati 613
čarmamna- 371
čarvati 290
čatvarah 107
CGM/ačě 83, 103, 245
čayati 96
čáyati 96
čěčatá 104
£ϋ 89
čóra- 106
óumbati 500
c7&ác/a- 286
óhaláyati 601
čhardí- 297
6häyä 578
thrnátti 297
dádámi 111
dadhämi 118
dáhati 113
dákšina- 116
dakšináh 481
dáma- 134
dänam 110
danta- 719
darbhas- 126
cZárw 131
cřááa 115
dašát- 115
daéáti- 115
dáyatě 117
dě/í-á- 714
děhmi 714
děva- 119
děvar- 116
didhay 119
didhya 119
dírghá- 121, 125
c?öä 439
cřóm 86
draksä- 185
dräghiyan- 125
drámati 132
áVatá 131, 132
drávati 132
drayatě 131
duhitá 112
dvúrah 136
dváya- 136
aVvě 136
cfyát^ 114, 116
dhámati 124
dhamitá- 124
aTiar- 123
dháyati 122
dhěná 122
dÄi 119
dhmátá 124
dhrsnú- 130
dhruvá- 655
dhüma- 137
éra* 229
gábha- 249
gádati 467
galati 157
galáyati 157
galbhá- 198
gámati 294
gambhas- 169
gambhira- 169
g(a)nä- 725
gargara- 293
gardha- 166
gavákša 411
gáya- 174
ej^rátá 730
g-iri- 176
gláha- 168
gónaka 179 (páli)
gönikä 179
gW 179
grävan 726
grdhyati 166
cjrrívá 189
c/rnatá 726
gulma- 184
guváti 181
gütha 181
gharghara- 166
ghorá- 731

822
ghóša 167
ghošati 167
ghrnöti 177
hamsá- 191
hánti 728
harmyá- 204
háršaté 572
hásatě 162
hávatě 720
hěmantá- 715
Awná 715
hradúni 182
hrdaya- 572
huvaná- 720
hválati 716
íččMtá 716
itóiíé411
indra- 214
iňgati, -tě 181
írmá- 507
žsá 411
ťři 633
Jo6ä- 718
?αάα- 198
jämätar 715
)ambha- 719
)anati 243
?am- 725
jforařó 718
)áyati 174
^ótá 162
?í/wa 218
jirná- 718
?wá- 728, 729
Jwatá 728
ýnátá- 715
Juhóti 153
Jwrwá- 718
jvolati 167
fcadä 248
kaksä 101
kakhati 197
fcáZa- 95
fcaZá- 195
fcam 232
fcan- 239
fcáwá 152
fcapí- 415
karbati 613
fcarwá- 152'
fcardtá 95, 658
karpara- 586
karpúra- 235
ta 248
kasatě 244
katara- 303
katthatě 210
fcáwtá 308
kinäti 338
Hrna- 152
klěšáyati 255
klišnati 255
kráma- 294
krámati 92
kravífy 292
krinati 338
fcrmí- 99, 243
krmija- 243
krnäti 152
fcřnótá 95, 658
krntáti 107
kršná- 98
Artěm- 532
kšadatě 521
kšaláyati 426
Hap- 680
kšapar- 680
HÖ 714
&*efó 539
Hěřra 539
kšipáti 211
ksiyáti 539
kšódhuka- 209
&&*&/& 619
kšubhyati 211
A™čdtá 291, 303
kukkubha- 267
kukkuta- 267
kúlam 96
kulpháh 259
kuričatě 108,291, 303
kúpyati 315
fcwr&t- 260
JfcAáZw 269
khädati 285
fctóra- 276
Mara 277
Meto 627
MöZa- 203
fcfcöra- 203
laghú- 325
lakkha- (prákrt) 318
Zotóí 318
lálasa- 321
lángati 519
lapati 326
láyatě 338
ZětfAt (r-J 337
Zěpa- 327
lěpayati 327
Ztfcatá 337
limpáti 327
Zmaří 338
Zíi/aíě 338
%atá 338
Zófca- 595
léman- 519
Ζάρα 344
lúbhyati 330
lumpáti 341, 525
Zw^to* 2345
madhya- 361
mádhu 357
maghá- 372
maghávat- 372
majjan- 377
maffati 188
mala- 561
mámsá- 353
mäna- 364
manda- 382
mandhätar- 376
mantrl 350
má(n)thati 354
manušya- 384
many a 373
mányatě 370
márdhati 356
marka- 379
máršti 370
mas- 353
mas 360
masürikä 377
mářa 355
raaíí- 430
motá 364
maty a- 375
matimäti 354
mayatě 366
máyá (instr.) 214
mě 382, 214
měgha- 368
mlsá- 358
měsf 358
míthati 366
midhám 386
mt/&- 368
mllati 257
mimäti 364
mitháti 366
mithü 366
mrdú- 367
mrdháti 356
mr)ánti 370
mrtá- 562, 382
mráátá 368, 482
mw£ 386
múhyati 386
muňčáti 385
murččhati 380
mušaka- 386
mušati 386
musika- 386
wa 'ne' 392
na 'jako' 398
nábha- 99
nábhas- 392
nabhasyá- 99
näbhi- 387
nábhya- 387
nagá- 154
nagná- 388
náife 401
nakhá- 394
wáwla 230
napät- 397
napíf- 397
närangab 416
náéati 396
nava 116
?rava# 402
návaíě 273
návya- 400
nay-/ni- 399
ní 400
m- 399
m# 400
nwřá- 172
nimbhüka- 333
nindati 392
nipaU 173
mí- 400
míw- 671
nodáyati 402
ww, ml 403
nunám 403
ö&Äa- 671
öfrj- 671
pačati 440
päd- 497
pádyatě 425, 497
paká- 428
palaváh, 459
paláyati 442
politá- 456
pámsú- 451
pämsuka- 451
pana- 458
panáte 458
pánťhah 476
panča 447, 499
parač-lparaňó- 489
pardaté 482
Parfanyafi 445
pár sni- 437
paréu- 486
paréva- 486
pásas- 473
pař 446
pata- 456
pátati 496
pátá 436
pářm 431
patra- 444
pavitra 477
pibáti 452
piččhám 451
pillika- 449
/ňZw- 449
pithéáti 495
pínaka 443
pinásti 448
pinga- 448
píparti 479

823
pippall 444
pipriyäna- 490
piéáča- 52
pitíh 452
pítrvya- 584
pláváte 462
plávayati 462
plíkan- 554
pragalbhá- 204
£>ratá 485
práthati 455
próčháti 485
prinati 495, 491
pritá- 491
2?r%á- 363, 491
prH- 482
prAí- 487, 486
prthú- 455
prthuka- 710
pru&vá 381
puccha- 503, 502
£>ttrá 491
ptárriá- 461
purudína- 114
pürva 489
püyati 497
phála- 98
phálaka- 470
phína 443
rámatě, -ti 530
rah)ayati 390
rápati 513
rasa 517
ra^*- 530
raíí- 709
rávati 534
räyati 322
raí/í- 506
rä#^ 337
rěmá 530
Hnáti 533
rítá- 533
rlyatě 533
rnpya- 224
rétoě 341
roditi 523
roa7&a 331
rókas- 595
román- 519
rópayati 519
rsí/a- 340
rtó- 518
rúpyati 519
ruáan- 345
sáčatě 566
sa?créě 478
éakhá 565
sákthi 576
sakharä 90
s*ařá- 306
«am 534
samá- 537
samala- 561
éamala- 271
šamya 566
éaúkú 592
sa^tfa 540
éaphá- 276
sárati 571
éardha- 588
éárdhas- 588
éárika 581
éarkara- 90
éarman- 204
£arva 682
sarva- 713
áasa^ 281, 280
ážs^ 246, 280
&Ä- 606
saí 606
éatám 578
éátayati 283
sfaa^ 539
&&A& 202
éikharah 202
šilpa- 446
sinati 418
singivěra (páli) 712
eiňčáti 538
élěšáyati 255
sloka- 556...
srna 39
smáyate 560
snáuti 563
snävan- 583
sníhyati 394
éodháyati 85
spršáti 482
spháláyati 430
sphátí- 570
spháyati 570
sphirá- 571
sphitá- 570
sphltí- 570
šramá- 206
šramáyati 549
éránáyati 468
érapáyati 668
érathnati 295
éravas- 557
srávati 421
éráyati 258, 556
érgálá- 601
sVa 413
érlnáti 413, 668
erjtátá 559
sV ighániká 292
érwdhí 557
stabhnnti 557
stambhati 557
s*%á* 634
sřó*/tf- 634
sténá- 634
strnuti 589
strnóti 589
s*Wá-589
sthali 590
sthávira- 574
sthänam 574
sthánú- 579
sthápáyati 647
sthävara- 57á
éthlvati 461
si*- 534
subhága- 712
éudhyatě, -ti 85
símrá- 599
éunyá- 592
&^fca 592
sušupáná- 570
éúšyati 592
säte 599
suváti 599
sm?ar- 558
svä(M& 551
svánati 717
svápati 570
svápiti 570
svápnah 541
svápn(i)yam 541
svásar- 542
évaéru- 595
évaéura- 595
svěda- 595
ávéča 597
ss/átá 418
syalá- 609
takšati 641
čáM 638
tamas 646
támisrd 646
tämraka 647
íanó^ 640
£am£- 640
tánuka- 640
tányati 579
čápas 99
tapasyá 99
tápati 640
tapáyati 647
taskara- 637
fttíffó 641
Jačra 640
íáva 663
čaí/rá 634
timirá- 646
tíšthati 575
tráyah 657
<ri 657
írwa- 582
tóšáyati 660, 662
íwáař* 132
íujf- 664
tu(m)páti 115
íwwa- 648
tuňfánti 664
ft%atá 660, 662
turáti 664
íttt*"- 643
í&2/a- 665
w&Ää 404
ucčháti 229
učftá- 666
učyatě 666
wtf- 706
waVá- 704
udvijáti 714
üdhar 704
unátti 696
upamána- 471
úpalaTjb 415
upastarana- 474
urmí- 695
tlmá 695
wrifc- 609
wsas- 229
tří- 706
vadhü- 687
váhati 688
wi 269
-ναό 682
ναΖβά- 693
válša- 695
vámiti 57
vamrá- 379
vamri 379
vanah 683
vardháyati 525
vapa 632
variyän 683
várjati 699
var smán- 700
vartatě 701
vasantá- 687
vctéra* 678, 685
vavra- 672
vayá 211, 681
váyas- 682
váyati 692
vái* 678
váyati 678
věáa- 688
vlčatě 714
věpatě 210
t>&* 696
věttar- 595
vidáná 679
vidhává 680
wdlitó- 680
vindatě 679
vindáti 398, 679
t*rf- 684, 686
vtáva- 686
wíť-. 692
vrána- 508
vrddhá- 99
vrddhi- 701

vrnöti 44
vfšan- 677
yä- 222
yäbhati 219
yäna- 216
NOVOIN
gunt kašm. 272
kabanos cik. 153
holav cik. 202
llmü hind. 333
ZoÄe cik. 616
IRANS
824
yätä 218
yäti 224
4/áwtá 226
yugala 221
yugam 226
ICKÉ JAZYKY
mantri hind. 350
moleva cik. 413
itom cik. 86
Romani cik. 86
mtwéí cik. 373
É JAZYKY
vrdhyatě 525
vnAá- 528
vrj- 700
vr&a- 694
vrnäkti 699
6Ma- hind. beng. 53
bhajj pendz. 53
čór cik. 106
6hit beng. 85
goi cik. 190
(Avesta není
označena)
ädar pers. 679
afsman- 436
aipivarQÖainti 694
cma 387
ariÄö 671
angišt pers. 666.
antara - 672
ará* oset. 518
ardma- 507
ardtna- 338
asaítá 716
asman- 237
asi- 280
a£a- 418, 518
cm 411
a&a 419
ätor- 679
ava- Írán. 423
avtfanaiti 728
6ä 39
bädyän pers. 41
6agra stpers. 75, 59
bahadur pers. 59
bardzah- 72
bdrdjaya- 55
bdrdxda- 55
brazaiti 56
bawrö 59
co; pers. 93
£α#>^ pers. 81
čára 658
öärtäk pers. 95
& 101
-cia 121
daěman 119
daěva 119
daězayeti 714
daoša- 439
daršyu- 130
<%- 119
datá?/ stpers. 118
eřav- 112
děv pers. 119
dražaite 1$1
dugddar- 112
dulband pers. 660
dwzifya 224
frávarčaiti 694
frlnaiti 495
fsarm oset. 581
fšarmo 581
gairi- 176
gaona- 191
granä 725
aáZfn pers. 249
grrívá 189
gw#a- 181
gril/& pers. 181
ailw pers. 191
yww sogd. 191
hamá- 537
hincaiti 538
Mz& 218
Mswž -218
hunu- 599
fa*4fca- 592
Ävar- 558
kaěna 83
fcao/a- 307
fcöra* pers. 277
kärvän pers. 242
tóa- 197, 283
Hrw pers. 99
kumeft baluči 271
Zafc pers. 318
Zafcče pers. 338
lakše pers. 338
lažvard pers. 322
llmün pers. 333
lozsoeg oset. 340
maftandm 365
maoriš 378
mastrsyan- 377, 584
mazga- 377
miůnaiti 365
miůwa- 366
mižcfom 386
moecyn oset. 371
rawsž pers. 374
na&- Írán. 388
näran) pers. 416
nipišta- stpers. 495
pahalaw orošor. 499
£>aftZ pers. 499
pairibrlnaiti 74
panta 476
p(a)ourvö 489
pärgäl pers. 444
£>arö 491
pqsnus 451
pdrddaiti 482
pdrsna- 461
pdrdsu- 486
p9Vdtu- 487
pirin) pers. 68
räman- 530
raoxsnä- 344
račw- 518
rävend pers. 513
räz persp. 34?
ráí/- 506
rdnyaiti 325
saě 544
ságaris skyth. 540
Saurva- 682
sóma 566
sfcan vachi 624
snävard- 583
yunákti 221, 226
#ws- 226
yuša- 226
yüsan- 226
yúvan- 232
jráZfat hind. 449
roí khovar. 331
räiro cik. 678
wužgyě vazir. 697
5£>a- 593
spaěta- 597
spárz pehl. 554
spdnta- 594
spwdzan- 554
sraoša- 559
sravah- 557
-stäitis 474
síoen oset. 624
supurz pers. 554
Susan pers. 538
£ó7 pers. 601
£α7& (mát) pers. 354,
601
£ö# pers. 565
šarm pers. 581
šayal pers. 601
šói&ra- 539
Ja&ar pers. 647
čača^t 638
täöärv pers. 642
íá/te pers. 633
íají/n oset. 637
* tapara stírán. 647
tavaiti 665
tavás- 665
£ö2/w- 634
tdmah- 646
<wn- 599
w6á 404
woVó 704
ws- 706
usaiti 229
usastara- 229
ws* 667, 703
wz- 706
ůanfayeiti 133, 634
várdgna- 508
var9sa- 694
varvarah pers. 687

825
vasah- 687
vasna- 678
V9hrkö 694
vis- 684
viz kurd. 679
wWyrik sogd. 508
xäya pers. 681
xru- 292
xrüra- 292
xsyrrf oset. 572
a&;as 606
xvaětu- 594
xvafsaiti 570
2/äÄ 435
yanhayeiti 435
2/ar 217
2/ava- 232
2/wč- sogd. 666
zä 714
za/ar 721
zavati 720
zorddaem 572
zadvär pers. 85
TOCHARŠTINA
ant-api Β 404
fcar&e Α 293
&Zop 259, 441
fcw- Β 153
kus- A 153
toär Β 203
laks 340
menki Β 359
parm B 465
pänw A 465
pinkam B 495
por A 502
puwar B 502
pwär B 502
reßi 532
sälyi B 592
soi/ä 599
éats- B 567
Zeß- B 664
tkám 714
teawfc- B 90
tsok- 90
fcmfc- 90
wal- Β 44
yesan Β 218
CHETITŠTINA
-a 33
aku- 237
andra- 372
-ann- (suíix) 556
anni- 414
annija 414
apaJi 477
appa luvij. 465
appa 465, 477
appaläi- 433
appan 415
appanda 415
arAa 520
arhaja 520
ašga-šepa 51
a&m- 419
aššanu- 419
atei 641
dagan-zipa 51
daAAi 636
gim- 715
grarfo 182
-Aa hier, luvij. 33
Aaras 417
Aarra 61
Aa&aá- 280
hila 137
hilam-mar 137
hišša- 441
/meZ^ó 188, 257
ígráí- 320
iškallái- 545
ispanza-sepa 51
iššalli- 555
téZaA- 575
ištanza 136, 228
kalli-kalli 566
kamru-šepa 51
kappuväi- 124
kardis 572
karimmi 204
karmalasšái- 271
to 542
Hsa- luvij. 100
fettot- 100
fcá& 162
fctmfc 314
fcwß- 291
ßwrea- 298
kusan 307
tóm- 212
Za 322
ZaZw- 343
lámán 230
lamnija- 339
Zoí?- 430
Zě323
Zmß- 257
ma 58
malda(i)- 371
man 393
man 393
manijahhmi 524
markija- 380
marša- 379
mekki 370
mütäi- 386
wäi- 399
nanna- 171
nekuzzi 401
neptá- 392
rm403
pahhur 502
paimi 552
paltana- 457
palvdi- 481
paprähh- 40
papräi- 40
pardi- 434
pará- 483, 478
patijalli- 428
pedan 497
pidda- 425
pijami 552
póá- 468
šallija- 517
sankuvai- 439
sepa 51
čar- 649
Ze/w 118
tekan 714
čem* 118
Zwppi 633
tuzzijant- 88
va(i)ana- hier. 690
vaZA- 676
vaZZa 682
vaZZw- 210
vámi 552
väZar 681, 696
ver- 696
vijami 552
vijana- 690
zena 223
zipa 51
ARMÉNŠTINA
aZ&aZß 318
an)uk 673
ankiun 666
a&m 223
azazim 192
bérem 64
6er; 72
6ofc61
caa? 565
á*am 111
dwfc' 136
í/^Zr 112
eZn 222
erdumn 518
es 213
es 418
garšim 572

826
gelům 676
geljk' 729
gelmn 519
gini 690
gišer 680
glux 167
halum 477
harcanem 485
Λαυ*668
/wVigr 447
7mw 476
Äwr 502
árá 228
ju 681
Jer 177
pl 727
fcaZm 721
Μυ 728
kin 725
fcmfc' 263
k'un 541
lakem 338
Zezw 218
Zézera 337
málem 369
maVtem 371
mGM/r 355
raefc' 384
rnerwť' 373
měgř 368
mrur 377
w»ww 376
neard 584
msí 172
ww 563
oror 417
pastař 474
p'aycaln 554
samik' 566
sa/n 588
eisern 106
£ěn 543
ía^?ar 647
ťaťavem 647
čcw/ar 116
íev 112
táčm 639
to· 110
íerem 126
ut 668
usanim 666
1^419
vec 606
angój 219
a* 422
6afóě 55
bér 51
bjeshkě 52
dAí 715
flojere 147
aardTi 182
grreré 183
ť/tmě 179
kalí 251
kondosh 239
ZaZeo 319
laloua 319
magulé 372
ALBÁNSTINA
m/eZ 370
murgu 383
mwfc 383
mushkě 362
joa 465
pjerf 483
poterě 473
rabusk 504
re^ě 530
ehpall 470
shtrunge 584
sJtó 631
táa 118
vaíré 678
vetulle 681
victa 679
ÉEČTINA
αατος 600
äßfag 415
α)>α#ός 173
άγγελος 36
άγγουρον 413
αγκύλος 439
άγκυρα 36
α^όριον nř. 410
οί^χίστος 492
dy^óv^ 180
ay/ω 673
αόάμας 34, 114
άδάματος 114
αό^ς 442
<5Eρός 214
άέξομαι 424
αξο^αί 192
άησι 678 .
αΐέλουρος 687
αίμα 292
αίόλος 694
ακακία 34
άκμων 237
ακούω 104
άκρόόρυα 131
αλά! 338
άλδαίνω 525
αλιος 215
αλλά 35
άλμα 158
αλς 592
αλυω 648
άλώπηξ 336
άλ(ω)φός 316
άμα 534
άμαλδυνω 356
άμάρακος, -ον 348
αμάραντος 36
αμαρτωλός 352
αμαυρός 377
άμέλγω 370
αμνός 221
άμολγός 379
άμόρα 381
άμορβίτης 381
αμυγδαλή 350
άμ9?£ 404
άμφίπολος 270, 423
άμφορεύς 665
αμ??ω 404
dva, dva 387, 415
ανακουφίζω 387
άνευ 409
ανεψιός 397
ανήρ 36
άν&ραξ 666
άν&ράκιον 667
αντί 408
ανυω 414
ανω 387
α*£ων 418
απαλός 133
ά'πελλον 647
από 465
άπο&ήκη 37, 501
άποπαππονται 500,
433
απόστολος 37
άργανον 677
άρθρον 666
αρι- 683
άρμα 217
άρματωλός 352
αρμός 217
άρον 38
άροτρον 505
άρουρα 516
αρόω 416
αρπάγη 182
αρπασής 520
αρπι? 572
άπτέμων 214
άρχεϊον 38
αρχί- 38
άσκαρίς 613
αστράγαλος 168
άσφαλτος 38
αττα 422
atfy?} 226
αυλή 668
αυλός 668
αυλών 668
αυος 592
αυτός 537
αω 600
0α<^7 677
βαλανεϊον 45
βάλανος 721
βαλιός 54, 60
^λλω 149, 158
βάλσαμον 44
βάλτος 55
0ανα 725
βάρβαρος 46
βάρβιτος 678
βασιλικόν 49
βασίλισκος 289

So*»
βδέω 79
^ 49
βίομαι 728
0ίος 728
βίρρος 77
βλαδαρός 356
βλάξ 55
βληχάομαι 56
βλιτον 57
βόρβορος 64
0όρμά£ 379
βραγχάω 204
βραχύς 70
βρέ>ος 188
βρότος 68
βροϋκος 68
βρνχάομαι 71
βωλίτης 50
βύρσα 298
»
γάβενον 675
^αλε'α 149
γαλέη 267
)>αλ(ο)ως 714
γαμβρός 715
γαμφηλαί 189
γανριάω 194
γαύρος 193
γανρόω 194
ye 230
yé>o> 170, 175, 723
γερανός 222
γέρων 718
γιγνώσκω 717
γλάμων 167
yAág?co 168
γλήμη 167
yAta 254
yAo«z 254
)/Λοίός 168
7/λι>κνρρι£α 325
νλΰφω 168
yAcocraa 150
γνίφων 172
γνώμα 717
^ό^/ρος 192, 667
γογγρώνη 729
yoyy^íťw 190
γομάριον 347
γομφίος 719
γόμφος 719
yovva střř. 179
yowva střř. nř. 179
7ράφιον 505
yvwj 725
^νπ^ 731
^ν^τος nř. 86
ytty 593
Čá?fe 116
όαίομαι 117
όάκρυ 559
δάκτυλος 112
δαμάω 36
δαρ&άνω 131
όε 121, 723
οεκα 115
όεκάς 115
δέκατος 115
<5έ>ας 122
<5έ>ω 122, 134
δε£ΐο'ς 116, 481
σε'ρω 126
<5ι? 109
ό^ν 112, 122
δηνάριον 114
E?}ω 115
διάβολος 109
διακονία 272
διάκονος 721
διαμάν 216
δίδωμι 111*
δίσκος 15
<5οαν 122
δολ^ς 121
δόμος 134
όο'ρυ 131
δράμα 114
δραπέτης 126
όράω 114
όρε'πω 126, 129
δριμύς 73
δρόμος 132
δρυμός 123
όρυπτω 126
<5ΰω 136
δωδεκαδάκτνλον 136
όωμα 122
<5ώρον 110
εαρ 685
έβδομος 540
εγκαυστον 213
εγχελυς 667
^/ω213
εόνον 683
εόω 228
εεδνον 683
ειόωλον 213
ε^α 231
εΖμι, ?μεν 202, 229
ε£ς μια εν 219
εκ 707
εκατόν 578
εκλεικτικόν 326
έκυρά 595
έκυρός 595
έ"κών 678
ελα&ζ 413
έ*λαιον 343, 413
ε'λάτη 220
ελαφος 222
ελαχύς 325
ελέ>χω 519
ελεημοσύνη 35
ελενόερος 331
ελέ>ας 556, 682
έλκος 695
έλκω 694
ελλός 222
ελνω 676
εμπ/ς 222
εμλαστρον 389
έμφέρομαί τινι 396
εν 673
ενάτηρ 218
ένατος 116
éV?7 414
εν^νοχα 396
εννέα 116
έντερα 218
ενύπνιον 541
« 706
εξαμάν 216
έξάμιτος 34
ε£οόος 202
εξαπίνης 216
επ/ 492
επικάρσιος 549
επιούσιος 687
επίπλοος 458
επίσκοπος 54
έπομαι 566
επο^; 133
ε'ππ/ς 222
επτά 540
ερε/κ?7 702
έρεύγομαι 532
ερευνάω 403
ερι- 683
ερπίς 513
ερν&ρός 510
ερνω 530
έσπερος 680
έΌ-τε 224
εστ^ 575
έστ/α 399
εταλον 638
ετελον 638
έτος 638
ευκτ?7<5ων 521
Εύμαιος 560
ευρύς 609
εϋφρων 64
ε#ω 671
έχίνος 226
/2f 606
ζαγάρι nř. 410
fetfyeAij 221
ζεύγνυμι 221
ίήν 728
ζιγγίβερις střř. 712
ζιζάνια 719
ζυγόν 226
ζώνννμι 435
£ωρος 217
?5<5υς 551
ήεΆίος 558
^#ω 545
ήίλίος 558
ήμαρ 114
ήμερα 114
ψ> 165
ήνεγκον 396
^τρον 388
?}ώς 229
#ει'νω 728
υεμέλιον 646
-#εν 466
#έναρ 120
υερμός 177
υέρομαι 177
#ερος 177
υέσσασ&αι 721
#?7κ?7 85
^ν 109
#??ρ 720
υηριακά 130
^ήσατο 118, 122
#??σ#α* 122
#λάω 120
θόρυβος 181
#ρασυς 130
υραύω 130
υρέομαι 130
θρόνος 654
υυγάτηρ 112
Ήμβρος 108
υϋμος 385
υύννος 660
#ι>ρά 136
υύρσος 654
#νω 124
&ωύσσω 112
Ιάλλω 552
ιβανος 138
*/?/σκος 213
*\5ε 212
«5ν?ος 595
ιεμαι 696
ίΆυς 227
ϊμβηρις 667
ίππομάραυον 278
Ιστάνω 576
ιστημι 575
ίτε'α 230
καβάδης 233
καβάλλης 264
κάδος 234
καθολικός 245
κα/ω 213
καλάμη 551
κάκκαβος 235
κακκάω 235
κάλανδρα 236
καλτ? 314

828
καλύβη 195, 269
κάλυξ 236
καμαλάνκιον 258
κάμαξ 566
καμάρα 272
κάμϊνος 271
κάμμαρον 97
κάμπτω 308
καμπύλος 4
κάνδυς 239
καν#ός 285
κάνναβις 273
κανών 239
καπνός 275
κάπρος 684
καράβιον 276
κάραβος 206, 276
καρδία 572
καρ/ς 506
κάρνη 279
καρυόφ?υΑΑον 241
κάρφη 205
καρφίον 187
κάρφος 205
κάρφω 288
κάστανον 245
κατά 534
κάττος 266
κατυΑος 283
καχά^ω 197
καχΛά£ω 254
κεά£ω 101
κέδρος 82
κειρία 636
κεί'ρω 107
κελλι(ον) 82
κει> 232
κεραΐζω 311
κέρασος 657
κε/ρω 547, 671
κεραυνός 445
κέρνος 413
κεσκέον 100
κεύ&ω 309
κήβος 415
κ^/ς 234
κ^Α^ 314
κήπος 415
κ^ρ 311
κ??ρ572 .
κηραίνω 311
κ^τος 315
κιυάρα 87
κιννάβαρι 86
κ^Αά 312
κί'χΑ?7 312
κιχλίζω 166
κιχώρεον 86
κΑάόος 120, 258
κΑ^/ς 256
κΑε/ω 256
κΑε'(/>ς 557
κΑεω (-ομαι) 557
κλήμα 258
κλίβανος 199, 290
κΑινω 258, 556
κληυβός 259
κΑν9* 557
κΑώ&ς 290
κλώσσω 313
κοε'ω 104
κο£ω 312, 550
κοινά 541
κοκκν 726
κόΑα£ 195, 198
κολοβός 271
κόΑος 271
κομήτης 271
κόμμι 152
κόμπος 151
κονέω 272
κόνις 171
κοντόσιον η γ. 239
κόπτω 274, 275, 422
κοράλλιον 276
κορβανάς 242
κόρος 277
κορυφή 595
κόσκινον 282
κόστος 280
κοτύλη 283
κουκούλλι(ον) 306
κόφινος 305
κοχώνη 266
κό^ίχος 279
κραδίη 572
κραιπνός 300
κράταιγος 168
κραϋρα 209
κρανρος 209
κρε'ας 292
κρήνη 301
κρηπίς 296
κρίβανος 290
κρι^τ? 54
κρ*£ο; 299
κροκόό(ε)ίΑος 294
κρόσσαι 294
κρύπτω 298
κρνσταΑΑος 301
κρώζω 288
κτε/ς 187
κτερας 656
κτέρισμα 656
κτηδών 521
κτίσις 539
κτοίνα 543
κυβερνάν 278
κυδάζω 304
κυδώνιον μάλον 248
κνκΑος 270
κύλινδρος 92
κνΑΑός 306
κίίμα 261
κύμβαλον 92
κύμϊνον 262
κυν&άνω 3
κυπάρισσος 92
κΰπείρος 315
κΰπτω 212
κυρέω 308
κυριακή 87
κυρικόν 87
κύριος 595
κνςρός 212
κωβιός 185
κωΑική νόσος 269
κωφός 194
AdyaiOv 332
Αα*(/·)ός 329
λαλεϊν 319
λαμπτήρ 343
Αδός 318
Ααπαρός 551
λάπαυον 323
Αάπτω 198, 316
λαφύσσω 556
λαχαίνω 322
λείμάξ 554
λειμών 554
λείριον 333
Αειχ^ν 336
λείχω 337
Αέκτο 329
Αευ'σσω 527
Αεχεται 329
Αεχος 329
Αε'ων 328
Α^οα 317
ληδεϊν 334
λήκυυος 322
Α^μα 323
Αήίν 323
ληρέω 335
Λητώ 317
λίβανος 413
Α/μν^ 554
Α6>ον 326
Αίπος 327
Α/πτω 199
Α/τανος 336
Α^τρα 330, 337
λιχνεύω 337
λυγγάνομαι 337
λύγδην 337
Αυ£ω 337
λύκος 694
Aý£ 527
Αύρα 345
ΑωΑός 341
Αώμα 326
μάγγανον 350
μα^ευς 347
μαγήναι 347, 356
μαγίς 347
μάγιστρος 365
μά£α 353
μάΑ^ 440
μαιμάω 560
μαίστωρ 365
μακων 349
μαλακός 358
μαΑ^α 349
μαμωνάς 350
μανιακής 373
μάομαι 560
μαργαρίτης 352
μάργαρον 325
ματτύη 361
μάττω 356
μαύρος 201
με/αΑο- 174, 270
μέγαρον 272
μέγας 370
με#υ 357
μειδάω 560
μείζω 365
μέλαυρον 438
μεΑει μοι 369
μεΑι 357
μελίμηλον 352
μέμονα 370
μέσος 361
μέσπιλον 366
μέτρον 361, 360
μήδεα 376
μηδική 581
μηκάομαι 358
μήκων 349
μήν 360
μ??ι>?7 360
μ^ρα 353
μηρνκάομαι 524
μήτηρ 355
μηχανή 371
μίγννμι 365
μιμνήσκω 370
μιν#77 354
μινύ&ω 359
μισθός 386
μοι 214, 328
μόλυβδος 413
μοναστήριον 373
μοναχός 370
μορμνρω 380
μόρον 349
μορύσσω 105, 374
μόσσνν 317
Μοσσύνοικος χαλκός
374 /
μουσική (τέξνη)
384
μοχ&έω 170
μυζω 382
μ£#ος 134, 385
μν?α 376
μυκάομαι 382
μΰΑΑω 369
μν£α 562
μύρτος 385

829
μύρμηξ 379
μώλος 348
νάρδος 389
νάρκισσος 389
ναυτ/α 173
νάφ&ας 388
νείός 400
νέος 402
νεύρα 584
νευω 269, 273
νέφος 392
νηγάτεος 179
νη#ω 399
νήμα 399
νίζω 393
ν/φα 564
w νυν νυν 403
νυμφεύω 564
νυ£ 401
νυός 563
£εω 100
δβριμος 406
όσος 202
οδούς 719
όγκος 439
ο?όα 688
οί<5ος 219
οΐήϊον 411
οικι'α 684
οΖκος 684
ο^νος 227, 690
δις, οίς 423
οϊφω, οΙφέω -άω 219
οιωνός 681
όκνέω 412
οκτώ 419
όλβιος 415
ό^ος 405
όλος 713
ομίχλη 368
όμόργννμι 370
όμός 537
δμωρος 381
όνειδος 392
όνομα 230
ονομαι 159
όνος 418
ονυ£ 394
ο£ω 41
δπισυεν 465, 477
οπός 566
όργανον 677
ορνίς 417
ο'ρός 599
όροφος 583
δρυζον 528
ορφανός 514
δς η ό' 222
οσσε 411
όστέον 280
δστερον 671
οΰσός 467
ού"#αρ 704-
ούλάκης 338
ους 667
όφυαλμός 411
όφρϋς 71
οχος 688, 704
δψομαι 411
πα>»?? (παγίς) 440
παιάν 447
παιπάλη 620
παλαίστρα 429
παλαίω 710
παλάτα 428
παλάσσω 454
παλεύω 342
πάλη 710
πάλλω 429
πάλός 236
παμβάκιον 60
παμφαλάω 455
παντοφελλος střř. 432
παπαρούνα nř. 445
πάππας 433
παπ(π)ας 472
πάππος 431, 647
παπταίνω 438
πάπυρος 433
παρά>>ω 465
παραυήκη 435
παρασκεύω 212
πάρδαλις 434
πάρδος 434
πάριππος 434
πάρος 491
παρών 479
πασπάλη 620
πάσχα 437
πατάζω 640
πάτος 476
παύω 501
πεδίον 497
πεδον 497
πε/ρα 487
πείρω 434
πε'λας 57
πελεκάν 443
πελεκάν 443
πελεμίζω 460
πελιδνός 445
πε'λλα 458
πέλμα 458
πέμπτος 447
πέντε 447
πέος 473
πέπερι 444
περ 491
πεγφαμηνός 444
πέρδομαι 482
πέ^σω 482
περ/ 491
453
περκνός 496
πέσσω 440
πέτομαι 496
πεύυομαι 496
πήγννμι 439
πηλίκος 269
πηλός 236
.πηρη 444
πήχυς 440
πικρός 493
πίλος 463
π/να£ 443, 450
π/νος 621
π*νω 452
πίπος 450
πίσσα 442, 563
πίσυρες 107
πλακους 428
πλανήτης 454
πλάσσω 453
πλάτανος 455
πλατίος 57
πλατύς 455, 462
πλέκω 459
πλεύμον 460
πλέω 462
πλήμνη 416
πλησίος 57
πλησσω 255
πλίγμα 456
πλ/£ 456
πλίσσομαι 456
πλούτος 464
πνε'ω 460
πόσεν 305
πό#ος 721
ποιεϊν 103
ποικίλος 495
ποίνή 83, 245
πολιτεία 470
πόλος 469
πολΰπους 470
πομπή 471
πομφόλυξ 74
πομφός 500
πορόη 482
πόρος 472, 479
πορφύρα 500
πορφνοω 68
πός 463
πόσ&η 473
ποστάλιον klk
πότερος 303
πότνια 431
πους 446, 497
πρίνος 73
πρ*ω 449
πριων 449
πρώκες 295
προς 465, 484
προσφορά 485
πρόσωπον 411
πρότ« 485
πρόχειρος 389
πτερόν 444
πτέσνη 437
πτίσσω 448
πτύω 461
πυ&μήν 121
πννυάνομαι 496
πυ£ίς 501
πυρ 410, 502
πύρευρον 52
πυρός 502
πντίνη 50
πωλέομαι 426
πώς 249
ράδαμνος 518
ρασΤ£ 518
ρέμβομαι 519
ρ'ευμα 527, 583
ρ[έω 421, 527
ρήγννμι 50
ρί)/ος 589
ρίνες 402
ρόδον 526
ρουσάλια 525
ροφέω 585
ρυμα 530
ρυφώ 585
ρώμη 389
ρώπος 585
σαγήνη 536
σάγμα 568
σαγμάριον 568
σάκχαρον 90
σαμβατική 565
σαμψϋχον 348
σάνδαλον 537
σατανάς 538
σάπφειρος 535
σαυλος 203
σαυρός 626
σβένννμι 162
σεϋκλον 91
σικυα 664
σι'κυς 664
σινδών 83
σκάνόαλον 545
σκάπτω 274
σκάραβος 206
σκαφή 612
σκαφίς 612
σκεδάννυμι 624
σκέπας 98
σκεπάω 98
σκέπη 98
σκηνή 543
σκίά 578
σκιρρός 627
σκνϊπός 172
σκώπτω 626
σμαραγέω 189
σμ?λα£ 562

830 ·
σοϋσον 538
σπά&η 66, 620
σπαίρω 495
σπείρω 487
σπέος 442
σπεύδω 497
σπήλαιον 442
σπίγγος 450
σπίλος 570
σπιλόω 570
σπίνος 570
σπληδός 458
σπί^ν 554
σπληνίον 458
σπόρος 17
σπόνδυλος 494
στα/ς 642
σταμϊνες 567
στενός 585
στε#?ω 577
στείχω 577
στέλλω 590
στέμβω 661
στενός 641
στένω 579
στέργω 126
στιβέω 577
στ#ω 576
στ/λβω 58
στοά 574
στοβε'ω 661
στο'μα 639
στόννξ 439
στρεύγομαι 651
στροϋγκα 584
στρουυίων 496
στυγνός 590
στύγος 194
στυ£ 590
στωΐδιον 574
συ 663
συλλαβή 551
συμπίπτω 173
σύνδυο 404
συρικόν 593
συς 596
σφάγνον 42
σ^ό^ος 179
σφραγίς 441
σάγιστρον 635
τανυαρύζω 642
τάνυμαι 640
ταρβέω 652
ταϋρος 661
τε/νω 640
τείχος 714
τέκτων 641
τελέω 639
τεΆμα 639
τεΆος 1° 88, 635
τέλος 2° 105, 638
τέμνω 644
τερυρεύομαι 130
τέτραξ 642
τεττα 637
τετταρες 107
τευχω 644
τή#η 113
τήκομαι 637
τ^λοΐ 110
τήίμος 237
τ/89
τή/ρ*ς 663
τ4%κ 118
τ/νω 83, 245
τ/ς 248
τ*τ#ός 82
τ/^ 643
τίφος 639
τοπά£ω 636
τραχύνω 127
τραχύς 127
τρεις 657
τρέχω 423
τρ^ω 127
τρυγία 129
τρνχω 656
τρυω 650, 656
τρώγω 125
τσάντσαλον střř. 81
τυγχάνω 551, 644
τΰλϊ7 664
τύλος 608, 664
τυπτω 115
τύραννος 664
τΰρ/fy 651
τυρός 599
υ- (υγιής) 534
ύσρ/α 681
υιός, υίΰς 599
ύ'σωρ 681, 696
υπέρ 491
υπέρ (δεινός) 491
#πνος 541
υπό 465, 466, 471
υπό μέλας 465
ύποτοπέω 636
Ας 596
υψηλός 705
υγ>ος 705
φαρόω 64
φάσηλος 141
φασιανός 49
φασούλι 141
φέβομαι 53
9>ε'ρω 51, 64
9?ευ)/α) 79
φηγός 76
φηλέα, -εία 442
φηλός 43
9?^μ*7 42
φη^μΐ 42
φιλεΐν 330
ς?/λος 363
φϊτρός 54
^λε'^ω 56
φλέδων 56
9?ορά 51
9?ο'ρος 51
9?ρατρ«χ 64
φρατο>ρ 64
9?ρ?7ν 64
φρονέω 64
φρϋγω 483
φύομαι 78, 515
φυσάω 502
9?υ*τλά 78
9?υω 515
φώγω^ 482
9?ωλεα 442
φωλειός 442
χάλα£α 175
χαλινός, χάλιννος 261
χα/ζα/ 714
χατέω 208
χάτίς 210
χείλος 97
χεΐμα 715
χείρων 176
χελάνδιον 601
χελεός 730
χελιδών 82
χείλος 97
χελννη 97
χε'λΰς 725
χερείων 176
χε'ρ^ς 176
χέρμα 299
χεω 153
χηλε'ω 601
Ρ?ν 191
χ#ών 714
χίλός 728
χίλόω 728
χλι?Eος 167
χλιαίνω 187
χλιόη 184
χλ/ω 187
χολή 729
χόνσρος 186
χονσάριος 191
χόρτο? 182, 204
χρίσμα 302
χρίστιανός 300
ψακάς 240
ψαχμός 721
ψαλτήριον 721
ψεύδω 607
ψιάζειν 544
ν>ίάς 544
ψίττα 496
ψιχαλίζειν 542
ψόφος 567
ψύλλα 56
ψυχρός 598
ν>υχω 136, 598, 600
ώεον, ώίον, ώόν 681
ώλένη 338
ώρα 678
ώρα 217
ώρος 217
ώρύομαι 534
ώς 33, 35, 36, 37, 38,
39
ωχρός 412
ITALOKELTSKÉ JAZYKY
LATINA
αο 465
α66ό3θ 415
abbatissa atřlat. 33,
222
abecedärium 33
abrotanum 68
accidere 173
accipiter 224
accürätus 34
äcer 36, 218, 421
acětum 408
achätes 34
acidum 408
öctaze 171
acutus 421
adamas 34, 114
adventus 34
aerärium 138
aestuäre 230
agarrus střlat. 410
agnus 221
agnus dei 34
atfms 316, 323
almäria střlat. 35

831
alnus 413
altäre 414
alteräre 35
altus 35
alümen 36
alveus 157, 668
afows 668
alx 340
amandula 350
amaracus 348
amarellum 36
ambi- 404
ara&ö 404
amphora 36, 665
awas 235
ancora 36
ancus 439
aněsum, anlsum 37
angelica (herba)
střlat. 36
αησο 180, 673
anguis 667, 673
anguilla 667
angulus 666
angustus 219
anima 136
änser 191
cmws 696
aper 684
aperiö 703
apostolus 37
apothěca 37
applicäre 457
aqua 412
aqua vitae 34
aramům střlat. 38
arbutus 197
area 38, 507
arcer 154
are ws 38
arcAfc' 38
archivům 38
ärea 38
arganum 677
argentum (vivum)
522
armäria 35
armärium 35
armäia 38
armeniaca (prunus)
360
armus 507
arö 416
arrenda střlat. 38
ar restům střlat. 38
arwm 38
a« 138
ascalonia 601
ascalonium 421
ascolonia 306
asparagus 620
asphaltus 38
asinus 418
assts střlat. 138
äträmentum 39
otta 422
avärus 615
avěna 423
aw 681
avunculus 667
airas 667
aw- (v auferö) 665
awZa 669
auriale 467
auröra 229
auster 229
austium 671
a#ts 418
6aco, baconus střlat.
42
baculum 43
baliton 449
balläre rom. 43
banderium 45
6ar6a 62
barbus 435
6arca 47
barrětum 47
basilica rom. 87
basiliscus 49
bäsium 500
bassus 47
bastum 432
battuö 41
6ee 49
beghardus střlat. 449
beguina 50
bernesca střlat. 51
bestia 52
betonica střlat. 76
6t'6fóa 53
δίδο 452
birrětum 47
bisanium střlat. 453
biscoctum rom. 452
blanketus, blanquetus,
blanchetus střlat.
55
δΖα«α 68
δΖ^α střlat. 56
blitum 57
boletus 50
bombacium 60
borith střlat. 61
borna rom. 69
borrägo 61
botulus 222
bractea 68
branca 524
brassica 68
brattea 68
brevis 70
brocatum 68
brúcus střlat. 68
bruscus 65, 72
δ^, δ^α 76
bübulus 78
buecula rom. 498
bücina 477
bulbus 56, 76
burgulium střlat. 184
burrus 77
öwsa 77
butina střlat. 50
butyrum 670
δ^Λ střlat. 501
byssus 78
caballus 246, 264,
307
cábiro střlat. 233
cabrio střlat. 233
caeäre 235, 571
caccabus 235
cadentia 602
cao*ó 173
cachinnö 197
caementum 82
caepula 85
caerefolium 656
Caesar 87
caesarius 87
calamärius 236
calamaucus 258
calcäre 236
calendae 236, 268
calendarius střlat.
236
callga 236
cafoa 167
calumnia 255, 256
caZya: 236
camax 238
camara 272
camělus 602
camlnäta 271
caminus 238, 271
camisia 238, 272
camphora střlat. 235
canälis 38, 238
cancellsria střlat. 238
cancelli 238
cancelliata střlat. 238
Cancer 506
cannabis 238
cams 283
canistrum 635
canon 239
canonicus střlat. 239
canthěrius 239
capella 240
capellänus 240
coper 233
capto 153, 203
capitälis 240
capitäneus střlat. 240
capitium rom. 232
capo 240
cappa střlat. 94, 240
capparis střlat. 239
capellus střlat. 239
caprifolium střlat.
715
caprimulgus 326
capsa 241
capucinus střlat. 241
caput monachi střlat.
431
caputium střlat. 241
caracalla střlat. 243
carassius střlat. 242
caröo 242
carbunculus 242
caries 294
carinäre 279
carmula střlat. 289
carpa střlat. 240
carpinus 153
carpisculum 296
carpö 624
carrüca střlat. 241
carrus 241
cäms 267
castänea 245
castellum 245, 281
castor 244
casula 282
caterva 101
catholicus 245
ca«a 266
cačto 266, 283
catulus 283
caulae 199
caupö 308
caupönäri 240
caurus 593
Cava rom. 246
cavea 246
cavěre 104, 204
caverna 233
cavus 592
cedrus 82
ceZer 206
celidonia střlat. 82
ceWa 82
cendalum střlat. 83
cendätum střlat. 83
cěnsěo 568
census 103
centěnarius 83
centěsimus 84
centům 83, 578
cěra 84 /
cerasus 657
cerebellum 84
cerevlsia 84
cemö 294
cervus 572
cěvěre 316
chalcedónius 195
chamaedrys 236

832
chamaemela 165
charta 243
chelidonium 82
chorda 277
chorus 308
chrisma 302
christiänus 300
cacer 87, 106
cichorea střlat. 86
cicla 91
c*/ra střlat. 85
cifrare střlat. 85
cimex 103
cinnabaris 86
cingere 297
circumcisiö 87
circus 81, 87
cis(i)mus střlat. 600
cisterna 87
citaře 88
cithara 87
citnärium 85
ctó 88
claustrum 252
cZaeó" 557
clävicula 256
cZáws 252, 256
cZoca střlat. 258
co- 263
co(m)- 534
coägulum 250
cocodrillus střlat. 294
cöleöne vulg. 1. 305
collěgium 268
colica střlat. 269
collare střlat. 267
coZó" 270
colostra 306
colubrina 154
columbus, -a 175
colümen 553
com- 562
comes 261
coměta 271
commäter 262
communis 359
companio střlat. 307
compest střlat. 307
compositus 241, 272
cónáH 272
concublna 303
condó 118
confectum střlat. 273
congruó 533
constäre 575
consul 27'3
contrafactum, -fectum
274
conversus střlat. 274
convolvulus 597
cóýmZa 275, 308
coqulna 305
coquit 441
cogwö 440
cor 572
corallium 276
corallus střlat. 276
cortis 276, 288
corbanum střlat. 242
corbicula rom. 277
corbona střlat. 242,
277
coros 288
cordula střlat. 277
cordura střlat. 277
corium 308, 547
cornifer 278
cornix 163
comü 515, 572
cornus 131, 278
comutus 278
coröna 279
cortesanus střlat. 278
cor<3a; 308
cortina střlat. 278
corulus 335
coruscáre 327
cosča 281
costus 280
coto střlat. 310
cotfws 283
co#a 101
cräbrö 573
crassus 290
credentia rom. 291
crepäre 208, 251, 299
crěča (terra crěta) 301
cricetus střlat. 299
croclre 288
cruciger střlat. 291
crucius střlat. 308
cnkZtwí 292, 532
cruor 292
crusta 550
cm# 302
cognömen 717
cri/pfo 297, 298
crystallus 301
cwöäre 303, 332
cw&íZe 303
cubulus střlat. 247
cuculla střlat. 306
cucumis 664
cücurriö 267
cücurru 267
cMó 286
culcitra 271
culmen 326, 553
culmus 551
cultellus 277
cwZíer 107
cumlnum 262
cumulus 233
cünctor 412
cunlculus 289
cunnus 249
cupellum 247
cuppa střlat. 266
čupr um 357
cwrró 278, 308
ctírfo 308
cwva 276
curvus 302
cwZa střlat. 316
cylindrus 92
cymbalum 92
cymlnum 262
cypressus 92
cí/s střlat. 104
-cZara 219
damascěnus 110
datalus střlat. 112
datilis střlat. 112
decänus 113
decem 113, 115
decima 633
dědino 258
děnarius 114
depräväre 482
děstinó 576
dews 111, 719
deatfer 116, 481
diabolus 109
cfo'es 114
diaconus střlat. 721
diamas střlat. 114
cfoes střlat. 229
discrětió 117
discus 115
ť/ó 111
doZeó" 60
domina 110
domus 134
donna střlat. 123
dönum 110
dormiö 131
dracö 126
dromedärius střlat.
129
dubäre 112
dubitäre 112
ducatus střlat. 134
düdum 132
dwo 136
duoděnum 136
düraoinus střlat. 135
düräre 655
dürws 132, 655
ec- 707
edö 228
egrö 213
electuärium 326
eraö 231
emplastrum 389
ěmungó 562
emra 37
episcopus 54
equus 307
ěructó 532
ěmere 520, 526, 710
er%ö 532
etenim 37
ěw 165
euphrösia 36
e# 706
examitum 34
excurtus 618
eximius 706
erms 406
/α&α 58
fäbula 42
faciěs 139
/ocw/a 139
/ögw 76
falsus 140
fäma 42
farclre 140
fatidus 139
favěre 181
/avor 138
/ec* 118
/eZ 729
feläre 118
fěmina 141
femur 50
fěnum (ifae-) 54 L
fer ala 141
feriae 141
ferinus 141
/erö 64
ferula 51
/Z&er 59
/Zcws 142
fidělis 467
/mgro 714
firmämentu?n 143
firmäre 54
firmus 143
fiscälis 143
fistula 143
flagrö 56
fllgere 57
/ös 144
fluxus 114
focacius (panis) 59
/ocws 59
fodico 59
/oč^ó" 59
foeniculum 141
forfäri 42
foräre 69
foräs 145
/orefo 73
/orěs 136
forestis střlat. 205
forma 145
formica 379
fornäx 184
forö 64

833
forum 137
foveö 203
fräta střlat. 582
fräter 64
frigö 483
frigus 589
fringilla 450
frisium střlat. 147
fritsalum střlat. 147
früsträ 482
frutex 487
fruticö 487
/uco (sub~), sub fuco
střlat. 466
/ui 78, 231
fulgeo 56
/«Zw/s 456, 730
fümu8 137
fundus 121
fungus 179
/üms 728
fünus 147 .
/tZrm Ϊ47
furnus 184
/uro 62, 135
/itetá* 275
gagätes 148
galanga střlat. 149
galbanum 149
galbula 694
graZea 149
galleta střlat. 150
gallimordium střlat.
159
garnac(h)ia střlat.
243
geläre 148
gelidus 198
greraö 547
grener 715
grenteno 138
genü 268
grenmrms 268
glaber 166
GJans 721
globus 259
grZöciö 313
glomu8 259
gr/ös 714
glossa 150
glübö, -ere 342
göliu8 185
grämiae 243 -
grammösus 243
gränätus střlat. 151
grandö 182
gränum 151, 719
graphium 505
gros8U8 152
grunium 152
grri/s 222
gubemäri 278
gummi střlat. 152
gunna střlat. 179
gurges 293
gurgidiö 293
gustu8 152
grttlla 152
guMur 185
Λαδβτβ 366
habitus 153
Äosto 192
Äeerws 154
7&eros 165
hiems 715
Ä*ö, -öre 711
hlscö, -ere 711
hinnlre 193
horologium 417
horreö 572
fcorítwř 182
hospes 177
hospitäle 621
ftostás 178
humus 714
hypocrita 469
ianitrices 218
länuarius 87
ibiscus střlat. 213
íeZem 219
igwis 410
immüni8 359
impedimentum 711
impeträre 652
*n 673
inclinö 258
iniwo 406
ingenuus 268
ingruö 533
ingulae 221
instlgäre 576
inopinus 216
mter 695
interior 218
inträre 213
invenire 587
inviděre 712
iocvlätor 721
iocws 232
ήο^β 537
«'s ea wZ 222
άϋβ 228
iudaeus 727
4ügerum 229
iugum 226
mngro 221
tu« 226
iuvenis 232
Za&wa 322
Zafcor 514
Zactö 318, 331
lacrima 559
lacritia 325
lactrica 338
Zacws 338
Zaeto* 328
laevus 329
lagonum 332
Zam6ö 316
lämentärl 319
lampas 319
Zäna 695
lancea 320
läneus 319
lanterna 343
lappa 340
laqueus 321
Zärva 320
Lätöna 317
Záťmre 343, 322
laurinu8 rom. 679
laurus 679
launudula 328
laväre 322
lazuli: lapis ~ 322
lectica 324
ZecJws 329
Zem's 334
Zens 171, 325
Zeö 328
leopardus 328
lepidue 327
Zepös 327
ZewV 116
Zews 325
Zi6er 331, 342
Zá&e* 330
Z*6m 330
Zi6räre 269
llbum 199
Ziěn 554
ligula 346
lilium 333
Zimaa; 554
limbus 333
Ziraen 326, 478
llmus 554
Zmea 334
lineälis 334
Ztngrö 346, 337
lingua 216
Zmö 343
Zm^m 326, 334
lippus 327, 554
liquiritia 325
Zim 332
litania 336
Ziveö 555
lölium 333
Zogtw 532
fóra 342
Zu6eZ 330
lubisticum 330
Zilceö 341
lucerna 342, 343
lücidäriu8 343
taci^ 327
ludere 341
lumbus 324
Ztma 344
lunella střlat. 360
Zt*pa 344
lupinus 344
lupus 694
Zttfra 403, 704
Zurr 341
mäcerö 371
magister 365
magnas 347
magnätes střlat. 347
magnus 347, 370
magorana střlat. 348
mäius 348
mälum gränätum 352
malvasia střlat. 349
manganům 350
manica 351
mannus 271
manus 524
mänus 364
mappa 351
marbvlus 368
mare 374
marger ona střlat. 348
margö 294
marmaras 64
marmor 378
martiue 352
masca střlat. 353
massa 353
mateola 375
mäter 355
močeria 355
raäZrina 346
matrÍ8 animula 355
mattus 355
mätürus 355
Μ aur us 377
meäre 364
mědica 581
medius 362
meZ 357, 359
raeZca 368
melica 581
melimelum 352
raěZěs 225
raěZó 359
membrána 356
membrum 353, 356
meraim 370
memor 47
mendicus 359
mens 382, 430
mensa 364
měnsis 360
menťha 354
mentlri 354, 359

834
mentula 376, 503
meritum 503
meö 364
mercäri 352
merda 562
merenda 359
mergó 188
meridiäre 360
merula střlat. 444
merus 364
meta 361
metó 361
mica 114
radare 262, 362, 363,
384
milärium 363
mília 363
mingere 538
minimus 359
minor 359
minus 359
minuta 364
misceó 365
miseria 367
missa 382
missale 382
7m«ö 361
modela střlat. 371
modulus 371
moZö, -ere 369
móřěs 348
molest (i) are střlat.
373
mollna 369
mollis 367
moneta 363
moneó 370
monicus 370
monlle 373
mörösus 373
mortärius střlat. 378
mörum 349
mórus 374
mor« 382, 562
movere 375, 377
mücas 562
mulceó 368
mulgeö 370
mülus 382
münus 359
murmuräre 380 "
müruJt 383
müs 386
musca 376
muscätum 384
müsculus 385
müscus 358
müsica 384
mustella 183
mustum 374
musum 385
múto 386
mütöre 366, 376, 386
mw«ö 376
mütuus 364, 366
myrtus 385
naccus střlat. 388
nachus střlat. 388
«am 37, 400
nanciscor 396
narcissus 389
nardus 389
näsus 401
nausea 173
ne 392
němen 399
«e<5 wěre 399
nepös 397
nervus 396, 584
nespilus 366
m 398-
nldus 172
maer 394
mTwZ album střlat.
399
mm£ 564
m"# 564
nöbilis 715
nömen 230
nota 401
notärius 401
novem 116
novlcius 402
novus 402
wo# 401
nä&ö 564
nucha střlat. 363
nüdus 388
(e)numeräre 231
numerus 402
wwwc 403
nündinum 114
nwö 273
nurus 563
m&r 402
obläta 416
obruere 520, 710
oc/ira 412
ocrea 227
octäva 413
ocčó 419
oc^Zws 411, 413, 675
ocfor 41, 704
offerre 410
o/ere 704
oleum 413
olibanum střlat. 413
oZwa 413
oZZi 339
omnis 686
onychtis 399
opalus 415
operio 703
oportet 656
or&ws 514
orä\5 529
öreae 673
organum rom. 677
or^or 515
ornätus 417
ornus 217
os 280
ös 671
ösculum 500
östium 671
ostrea 671
övälis 423
o ms 423
ovwra 681
päbulum 436
pactum 427
paeonia střlat. 453
paginus 467
pägus 731
#äta 339, 429
palaestra 429
palam 470
palätium 428
palea 459
palenia 339
palenta 339
paleta 339
pallidus 456
palpäre 450
pangö 439, 440
panna 432
patina 432
pap(p)a 433
papäver 445
pappa 472
pappas 431, 433, 647
papyrus 433
7?är 434
paräre 479, 434
parochia 140, 457
parteca střlat. 435
partes 435
partus 710
paschalis střlat. 437
päscö 436
passäre rom. 436
passiö 437
pästor 436
pästo 436, 473
paier noster 437
paträre 426, 652
patrönus 438
patruus 584
pave~(n)sis rom. 438
pä?n 436
pävö 438
pecten 187
pecä 122, 548
pecünia 122, 548
pedellus střlat. 441
pědere 79
pelicänus střlat. 443
peZfo's 458
peZZö 430, 463
penis 473
pennäle střlat. 443
per 484, 492
per- 484, 491
pera 444
peregrlnus 442
pergula 444
perna 437
perpeträre 652
persica 68
per-suädere 631
pervenica 47
pes 446, 497
pes picae střlat. 580
peteccia střlat. 447
Petrlnus 447
petroleum 447
petroselinum 447
petrosilium střlat.
447
phalta etc. střlat. 455
phaseolus 141
phasianus střlat. 49
physicus 143
*picärium rom. 468
picula 442
págrer 493
pa'aec mě 493
ρίΖα 449, 450
pingö 448, 495
pinguis 4:4t2
pinsere 448
p^per 444
plplre 450
pistillum 45 ř
pituito 643
ρ£τ 442, 563
placenta 428
pläga 453
planca rom. 454
plangö 453
planta 454
platanus 455
platessa, -tissa 455
platta monachi střlat.
431
plebänus střlat. 457
plectö 459
plěnus 461
pluere 464
plumbum 413
pöculum 452
poena 83
poliere 429
pollex 429
politia střlat. 470
polluö 465
polus 469
pomorancium střlat.
416

835
pompa 471
pómum 470
pondus 147, 443
pöns 476, 438
ponticäna rom. 475
pöpulus 647
porca 65
porcus 480
porrum 472
porto 473, 487
portarii (arcis)
střlat. 473
portiuncula 472
porío 479
pöscö 485
pötus 452
prae 483
praecordia 572
praelätus 483
praepulsus 483
prävus 481
precor 485
premere 483
pressure 483
pre# 485
primus 483, 489
prlnceps 483
prlncipälis 483
pnor 492
prlvätus 483
pro- (vpróavus) 477
prócessió 484
pröfllgäre 57
prognostica 479
prólětárius 484
prömulgäre 372
pröpositus 484
prulna 381
pruna sebastena 632
psalmus 721
psaltärium 721
puděre 590
pulcher 442
pülex 56
pullus 449
pulmo 460
pulpitům 499
pwZws 497, 502
punctum 499
puppa 499
purpura 500
pürus 461, 477
pws 498
putäre 124
putěre 498
pyxis 501
quadrigale střlat. 283
quadruplator střlat.
107
quälis 269
quälus 282
quartana 243
quasillus 282
quatere 211, 252
quattuor 107
gt*e 247
quercus 277, 445
gwi 101, 249
gmo* 89
quidam 219
quidque 247
gtwěs 409
qullibet 247
gmw 101
quinque 447
quintus 312
quirritäre 312
gm'e 248
quisque 247
quittus střlat. 313
gmväs 247, 323
quotidiänus 687
ra&iěs 503, 510
racěmus 520
rädere 505
mífe 279, 529
föt'a 512
rämus 279
mpa 530
ra^no 320, 530
raptim 320
rarws 532
ratáó 504
raudus 523
recreätiö 324
rěgina 511
registrum střlat. 512
rěgula 529
rěgulus 289, 589
repudió 497
requiěs 409
rěs 506, 510
reseda 513
rěíe 532
reubarbarum střlat.
510
rhythmus 527
rivälis 531
rivu* 531, 533
rigäre 530
rarere 287, 299
risus, risum střlat.
528
rCdere 168
römäna 533
röräte coeli 517
rös 517
rös marlnus 521
rosa 526
rosälia rom. 525
ro#a střlat. 518
rwoer 526, 510
rubere 510
rubinus střlat. 522
rtl/ifcs 523
mina 523
rüminäri 524
rumpö 344, 525, 545
mpěs 237, 545
ruscus 72
russus 526
rata 520
sabücus 53
Saccus 536, 730
sacharum 90
sacristia 709
safranum 600
sagěna 536
sagmarius rom. 568
säZ 592
sallnae 552
sallva 555
saZ^aj 516
salmö 551, 547
saltus 552
safoě 536
salvia 601
salvus 713
sambatum 565
sambucus 53
samitum střlat. 34
sampsücum 348
sanguis 292
sap(p)a střlat. 537
sarpere 572
sa^s 600
saiws 544
saxum 237
scaoö 547
scacabulum střlat.
611
scacus střlat. 611
scamnum 611
scamnifex střlat. 432
scandalum 545
scandula 175, 614
scapuläre střlat. 611
scarlätum střlat. 603
scaiö 227
scatula 611
schola 612
scindula střlat. 608
scintilla 227
scirrhus 627
scotus střlat. 611
scrlnium 550
scütum 627
sě 538
sebum 535
secö 540
sěcrětum 540
secüris 540
seďeó 539
seďíeZ 303, 727
sěcřó" 539
selinum 82
semeZ 541
semen 541
sěmí- 219
semita 568
septem 540
sequor 541, 566
šero 544
sérum 599
sea; 606
sěbilare 597
sicera 85
signare 724
simatus 533
simila 725
simile 608
siropus, sirupus
střlat. 544
s^ 542
situla 724
slappa 616
smaltům střlat. 618
(con)sobrinus 542
socer 595
socrus 595
só7 558
solidus 730
solärium 725, 731
somnium 541
somnus 541
sonäre 717
sonere 717
sorbeó 585
sor&ws 223
soror 542
spargö 433
spelda střlat. 620
speZta 620
spenula 621
sperč 495
spicärium 620
spinachium 620
spiritus 621
spüma 443, 555
spwö 461
squälus 236
stägnum 42
statlvus 576
status 574, 575
sterilis 629
sternö 589
stipäre 89, 644
stipes 557
stipula 557, 576, 590
stirica střlat. 629
sfoZa 628
sZopa střlat. 621
stratus 589
strebula 641
strepö 513
striga vulg. 582
stringö 128, 651
síWíc 582
strüthiö 496

836
stultus 56
stupa střlat. 621
8uävis 551
sub- (8ubalbu8) 465
südö 595
minus 596
sum 231
summa 592
«wo 610
supäre 599
supersubstantialis
687
aä* 563, 592, 596
stms 598
syllaba 551
syricus 87
tabanus 423
ťá6e<5 61
iäzwZa 79, 633
ía/fato střlat. 633
talcus střlat. 635
taliäre 635
tälis 634, 647
täfco 634
tälus 635
íaíws 635
/am 640
tamariscus střlat.
635
tantus 635
tata 637
taurus 661
tcmt* 643
iegrö 85
těgula 85
telöneum 88
íewdó 640
tenebrae 646
řermfo 640
řepěre 640, 647
řere&íní/mme střlat.
641
terere 437, 648, 659
terra 636
těsta 323
iea?ö 644
theatrum 637
έλέοα 85
t/tatnntie 660
tigris 663
tipula 643
táréaca střlat. 130
tirsus střlat. 654
Mió 439
titulus 644
řogra 579
tolóneum 88
tonäre 579
torpěre 652
torquěs 649
torquěre 123, 295, 649
řorča rom. 123
íra&s 125
tragacantha 125
íraAere 634, 649
řrans tribus 649
Jremó 656, 659
íré* 657
trlgintä 657
trilicium střlat. 130
triplex 652
trisus střlat. 654
tronus 654
Jnfcžó 654
*ú 663
ftměó" 664, 665
tumor 137
íwrwřó 132
fwroa 651
turbäre 661
turbätiö 661
Jurtou rom. 654
ü&er 704
ttZctt* 695
ulmus 227
ubia 338
wZwZäre 189
wwcws 439
unde 305
wngwewtom 353
unguis 394, 439
ilraw 227
upupa 133
wegwe 224
wó 441, 671
uterus 641
vacäre 139, 674
vacátáE 675
vadium 711
vae 312, 423
vagabundus 674
vagäns 139, 674
vaJě 676
vaZeó 693
Valeriana střlat. 43
vallum 675
vardecomem střlat.
677
värus 672
ναβ, gen. vadis 711
vó* 387, 679
vapor 275
varcocwm střlat. 677
vehó 688
veZJó 695
vélum 682
věr 685
veroera 699
vereor 471, 678
verrěs 677
verró 701
i>eret*$ 684, 701
vertö 701
vm*s 691
vescor 685
věsica 148
vespa 697
vesper 680
večera 396
vestás 685
veťeránwe 686
ve/ws 687
vetustus 687
vicärivs 689
vicía 106, 689
vice 142
wcí* 688
vlcus 684
wcó 692
vigiliae 142
imZeó" 688
tráíwa 680
viduus 680
vigěre 596
w#a 689
víncíre 679
vlnltor 690
vinww 690
ráoZa 142
virga 691
virw« 367
vitula 687
vitulus 638
viverra 687
vwó 728
vwms 729
voZó veZZe 682
voZvo 676
vómere 57
vom** 326
vos 704
vulpěs 336
zedoärium střlat.
85
zizania střlat.
719
zudarius střlat.
90
nei osk. 398
JAZYKY OSKO-UMBERSKÉ
pir umb. 502 totam (acc.) umb. 88
touto osk. 88
ITALŠTINA
acciale 408
affinare 410
^o 322
agresto 36
alVarme 35
alVavanzo 35
allegrezza 324
altana 35
alzare 35
ančova sicil. 37
appalto 33
arciere 154
armata 38
armellino 360
armillo 360
aro 38
osaZ benát. 408
asparago 620
babao 74
δαδδο 40
6oco ooco 74
badiana 41
báganu 675
fcogwo 45
&ate 42, 427
bajazzo 432
balcone 44
baldacchino 43
banda 45
bandiera 45
baraba dial. 46
woZa ďí Bardone 47
fcosso 47
&asfo 47
bastia 48
bastonata 47
battere 41
6aw &au 74
oávarm 675
bavella 48
6era 51
bergamotta 51
6ero 51

837
bidello 441
birlo 67
biroccio 71
birro 54
biscotto 452
bolletta 60
bombare 76
bombo 76
borsalino 62
bottega 501
braccio 478
woto eřa braccio 62
brasile 71
brillare 67
broccato 68
bronzo 68
caciafibri 233
calamandrea 236
caleýe istr. 236
camera 272
camiciuola 238
caraínato 271
camino 271, 238
canavaccio 238
cangiaro 272
cantina 239
capitale 240
caporale 241
Capriccio 241
cappuccio 241
caraffa, -ffina 241
carato 242
carbonata 242
cardasso 243
carezzare 242
carmesino 243
camevaZe 243
carpita 264
carretta 242
Carso 289
carto 243.
cartoccio 243
casacca 246
cassa 244
cavaletto 246
caverzone 232
cavolfiore 242
cervellata 84
cervello 84
cedola 82
cicca 102
cicerchia 101
ctaVo 85«
ci/ra 85
cimentare 83
cimento 82
cinělle 103
cióttolo 618
cipólla 85
cisterna 87
citrone 88
clarinetto 251
coglione 305
colofonia 236
Colombina 237
coltellaccio 277
co&re 271
coprire 264
coroa 276
corá*a 277
cor dováno 277
corneíto 278
cortelas dial. 277
cortigiano 278
cortina 278
cotone 243
creda 301
credenza 291
crenno 299
cupola 308
catno 110
damasco 110
cŽaráO 110
aa«i7o 112
dazio 633
diábolo 226
diamine 226
doccia 133
ducato 134
entrata 213
facciata 140
Jagotto 139
fascina 140
/azza 139
fazzoletto 139
/eZpa 141
fiadone 455
/Sgra 124
figulare 142
/mto 143
fisicare stital. 143
flauta 144
focaccia 426
frascha 146
furiare 147
gábina 675
galoppo 149
gargantiglia 148
garofano 241
gaucio 181
gávina 675
giraffa 728
grá*66a 629
giudio 727
giuppa 232
giuppone 731
greppo 151
groppiera 294
guarnaccia 243
gubbano 233
<7?isto 152
&ep 165
inchiostro 213
kákkalo, ~u dial. 235
kaldume benát. 236
ko&dm 282
ÄT&ze istr. 302
Zocca 318
JaccAé 338
lambicco 35
tova 322
lazzaretto 322
KZac 333
limone 333
Zmto 342
Zwcerna 343
macarone 349
madrigne 346
maestro 365
maiolica 348
malatto stital. 349
malta 349
malvasia 349
manca 350
. mandola 350
mar cello 351
marzapane 352
maschera 353
materas8o 355
medaglia 357
mellone 359
mercatante 352
mescolanza 366
mezzolana 362
fmcio 362
minza 370
modello 371
monna 415
montura 383
moro 377
narautsa benát. 416
navě 391
nespola 366
nipote 397
novella 402
nwZřa 85, 402
ocarina 411
payano 468
palandrana 43
palandrana 429
palazzo 428
paZeíto 429
paZto 55
pane ďwro 45
pantofola 432
parrucca 435
passare 437
pasto 436
pasticcio 436
pastiglia 436
pasto 48
pategan(a), -kana
475
pavése 438
pedále 441
pegola 442
pergola 444
perto 444
petecchie 447
pianta 454
piccolo 449
póeve 457
pifara 141
pilastro 449
piliere 449
püota 449
péncione 450
pinta 450
piovano 457
ρφα 450
pipita 643
pírto pírři 67
pisciare 448
pispisa dial. 460
pieíořa 451
pomata 470
porn* a*i Parma 435
pompa 471
porcellana 472
posto 474
pos(t)pasto 473
potassa 475
praeposto 484
prama 479
pressa 483
prillare 67
priřfo 67
privatin 483
privato 483
provianda 484
puttana 475
rabbatto 503
racchetta 507
registr o 512
mo 528
ro&, ro66o 516
rocchetta 507
rosoglio 517
ruffiano 523
šalami 536
salata 536
saZZa 536
salma 568
sandala 537
sarédiga 599
sbrinze 71
scacco 601
scaglia 611

838
scarpa 'příkop'
611
scarpa 'střevíc'
611
scarpetta 611
scartare 243, 611
schermire 605
sciroppo 544
eeleri 82
smalto 559, 618
soldo 730
sóma 568
somaro 568
spadá 620
8paghetto 620
spar ago 620
^peZáa 620
spěte 620
špione 620
sřafo 574
strada 588
struzzo 496
s*wa 230
suffiro 535
Josefo 633
tagliere 635
íaZco 635
ťafo* aj(fará 320
taranto 636
čaraa 641
lazza 633
trampolare 649
trappola 76
řremare 650
tremolo 650
tromba 653
trombetta 653
tsappo 81
tulipano 660
feir&anfe 661
turchese 664
wwo 219
ussaro 191
víKa 689
zappa 537
ze&Vo 714
zendale 83
zenzavero 712
zettovario 85
zibellino 565
zibibbo 84
Zingari 86
z^zza 82
zoccolo 90
zuchero 90
FRANCOUZŠTINA
accise 34
accord 34
affiner 410
ajřwr 39
alambic 35
aZarra 327
alcóve 35
aZZee 35
allons 35
am&re 36
am&reMe 36
archer 154
are 38
arguire stfran. 38
ar<w 38
arréter 38
as 138
afottf 34
az^rt*cÄe 496
badiane 41
bagage 428
bagatelle 42
oagrne 45
baionette 42
6aZ43
balcon 44
baldaquin 43
ballon 44
bandouliére 45
banque 45
baraque 46
bar(r)ette 47
barnache 51
6arow 47
barracan 47
ftasse 47
bastard 432
fcasíomiaďe 47
bataille 437
fcafon 47
6a«re 41
bedeau 441
oeígre 53
bergamote 51
berlině 51
bemesque 51
bernicle 51
6err* 51
biscuit 452
bistře 54
oté 462
bZe* sarrasin 164
6Zanc 55
6Zoc 57
blouse 58
bohéme 59
bombasin 60
bombe 499
bomie 60
6onneř 60
bosse 49
6o«e 61
boucle 703
bondin 74
bouffe 75
bouquet 76
bouř don 77
bourgeron 69
bournous 77
bouteille 78
boutique 501
6rés# 71
bricole 71
brioche 66
broche 69
fcronze 68
cachemir 244
caáVe 235
cajaler 245
ca/é 246
calandre stfran. 236
calicot 236
callěche 269
calque 236
camarade 237
camisole 238
camocan 238
canari 238
canevos 238
cantine 239
capeline 239
capitaine 240
capital 240
caporal 241
capo£ 241
caprice 241
capuchon 240
carabine 241
caraffe, -ine 241
carassin 242
caravane 242
caroormaťře 242
caresser 242
carisel 149
carmoisi 243
carotte 243
carpite stfran. 264
ew carriěre 242
carriole 243
carte 243
casaque 246
caserne 244
casquette 244
casse 244
cavalier 246
cazerna prov. 244
cendal 83
Centime 84
chacal 601
chaland 601
cMZe 601
chambre 272
chameau 601
chamois 709, 722
Champignon 722
chance 602
chaudun 236
changer 602
chápe 94
chaperon 94
charade 602
charlatan 603
chátélet 603
chaussée 603
chenille 728
cheval-léger 631
chevron 233
chignon 727
c/wm ďe Savoie 241
cíáVe 85
cigarette 85
ciment stfran. 82
cínoore prov. 86
cíng 86
clavier 252
clique 256
cocarde 267
cocÄe 266
Cochenille 282
cojffre 305
colique 269
coZřre stfran. 271
commére 262
compote 272
cog 267
corassin 242
cor don 277
cordonnier 277
cor mor an 278
cornette 278
cořer 283
cofon 243
couche 309
couillon 305
coulevrine 154
cowr, /aíre Za ~ 137
courage 308
courlis 269
courtisan 278
coutelas 304
cowver 332
couvrir 264
cran 299
cravache 241

839
cravate 290
crépe 292
crépine 292
croupiěre 294
cuirasse 315
dague 137
daine 110
<£arae 110
dame-jeanne 114
danse 635
dandiner 137
débauche 113
de'W 113
diamant 114
dindon de mer 373
discrétion, ďest á~
117
doliman 123
douceur 135
douille 648
douzaine 659
dragon 125
óVap ďargent 125
drosche stfran.
129
échalotte 601
écharpe 605
éc/iec 601
email 559
embouchure 36
encre 213
épeautre 620
eschaloigne stfran.
601
escrimer 605
estuba prov. 230
étamine 635
éta* 574
&w«e 230
fanfreluche 139
facade 140
/oce 139
faceon, faceun stfr.
139
/opon 141, 139
/acře 139
/a*>e f/fó-ti; 118
falbala 139
fanal 140
fanfáre 140
/a/w 140
fatigué 217
faveur 138
felouque 141
fenne 141
/^ZJ stř. fr. 143
/lacre 141
Fiacre (mal saint ~)
143
/řgrwe 143
/řZcw 143
finesse 143
/Zon 142
jfoire vallon. 145
fondement 121
forest stfran. 145
fortement 323
fouter, se ~ 148
fraise 146
frasque 146
/me 147, 695
fusain 69
/wwř 408
galette 149
galimatias 149
galoche 149
graZon 237
graZop 149
gamache 237
gamin 262
gřanse 181
gar der obe 310
garnir 149
garrotte 149
graze 149
gendarme 722
gingembre 712
grira/e 728
geóZe 721
gomme-gutte 152
grippe 208
grouselles ďoutre mer
360
haridelle 156
hautbois 173
hauter stfran. 160
heurter 191
ÄorcZe 176
houppelande 454
housse 163
hurter stfran. 191
hussard 191
ioOZe 213
Jalousie 722
jfeťer Ze £>on£ 374
journée 229
jwpe 232
jupon 731
justaucorps 618
käputa švýc.-fr.
241
kütümario 284
kutumeré 284
ZdcÄe 322
Zogre 342
lambrequin 319
lampas 319
lampě 319
la(m)per 316
lantiponner 319
laquais 338
Zaver 322
Zewč stfran. 342
ZiZos 333
Zííre 337
Kw& 337
loterie 340
Zowpe 344
Ztme defleurs 312
Zwsčre 345
luzerne 342
macaw vallon. 415
maitre 361
malvoisie 349
manchette 351
marc stfran. 73
marcassin 352
marchand 352
marchande de modes
352
mariage 352
marionette 350
marmeládě 352
marque 352
mars stfran. 73
marřeau 368
masque 353
massif 353
médaille 357
mélasse 359
Melusine 359
raeZre 361
rawe 363
mirliton 373
mocře 371
modele 371
mohair 372
mcm-e 372, 373
molleton 359
montér 383
mordieu 373
momerie 383
morse 380
mouche 384
mounard ap. prov.
415
mousique 384
mousquette 384
mousseline 384
negre 394
notable 401
notes 401
nougat 402
olifant 413
omelette 414
omnibus 414
orange 416
oreiller 467
ottomane 423
ouragan 417
pacZe 427
pagre 440
pam ďAllemand 110
paZette 429
pantoufle 432
papier 433
parade 434
pare 434
parleur 470
parquet 434
passement 473
passepoil 436
passeport 435
passer 437, 473
pasteZ 436
patron 438
patrouille 438
pavillon 438
pavois 438
payen 468
pělerine 442
peluche 464
pepíe 643
percaZe 444
perZe 444
perruque 435
pétéchies 447
piquet 449
pilier 449
pilote 449
pinson 450
pique 449
piquer 448
pistolet 451
placard 453
pZagfe 457
pZan 454
planche 454
platině 455
pommade 470
se pommader 356
potasse 475
poudre 497
poulage 553 *
poulardin 553
poulet 553
práme 479
avofcV Za préférance
483
prévenir 677
prévót 484
prince 483
prívé 483
prolétaire 484
prunelle 71
quadrille 107
ra&ař 503
roce 509

840
rage 510
raie stfran. 511
raie 512
raisin 520
raisonner 513
rapiěre 508
recrue 512
registre 512
reine-claude 512
reinette 512
remise 512
remonter
(la cavalerie) 383
rewte 38
rhume 527
nme 527
rivieře 513
Wz 528
ro6 516
róíe 516
romarin 521
roneře 525
roquette 516
rote 518
rw/^eri 523
sacre 566
saintfoin 696
salade 536
salopette 536
ÄaZve 536
samtá stfran. 34
saphir 535
secours 540
sergre 541
serigot prov. 599
soZtfe 730
somme 592
son 730
sousquenie stfran.
592
souquenille 592
soutache 593
steppe 577
syllabe 551
JooteJte 633
tabour stfran. 635
tabatiěre 633
tailler 635
tóow 635
talus, -ute 635
tambourin 635
tampon 97
řaro/e 641
tose 633
£em> 2?ow 366
terrasse 636
téte 323
%re 663
tombac 647
tonne 660
tornei prov. 661
toucher 661
tournoi stfran. 661
tournure 661
trancher 126
travail 477
treillage 649
trieur 651
trocart 652
Tsiganes 86
iwMe 664
turban střfran. 661
turquoise 664
mw 219
valise 143
vampire 669
vose 679
velours 144
vernis 141
veste 685
vice- 688
Vignette 690
ze6re 714
zédoaire 85
zibeline 565
RUMUNŠTINA
abaldä 33
aj^na 155
atáa 156
dZfo'e 157
6aciw 41
6aZid 55
brandraburca 63
δηηζα 7 i
bur(ä) 77
owte 502
cabanós 233
chervanä 242
c/wagr 250
chivärä 150
cmZ 108
cmí 631
ciutura 109
círcmma 291
cocie 266
colasträ 306
co&6ä 269
comarmc 271
corast(r)ä 306
cormetö 278
cosara 282
coscodan 266
crumpir 297
ďeaZ 117
dumicat 114
,/ZweV 147
gäleatä 150
groapä 151
gruiu 152
grtmä 179
grwřa 152
jintipa 727
yw· 728
Za&t 318
manticä 560
marchitan 352
mägar 347
mägurä 372
melclü 370
meridza 360
meridzire 360
merinda 360
mirindzari 360
m^rgr 383
muskoiu 362
oacär(n)ä 675
oachesä 675
oaclis 675
£>ařo£ 429
patimä 447
paväzä 438
pirunigä 445
pisicä 445
pisperuna 445
pirtie 487
£>*£a 448
pläcintä 428
(a)pleca 457
plecätoare 457
pogace 426
poiatä 427
potera 473
raoo£ 504
ravas 504
ridica 510
rumega 524
siÄZa 543
smäntänä 560
stiubeiu 712
strigä 582
strunga 584
čwí 631
tšuma arům. 108
/arc 81
wrďa 670
vaťra 679
mfr/Z'a d. 687
OSTATNÍ ROMÁNSKÉ JAZYKY
ancho(v)a šp. 37
aZcoftaáp. 35
armáda šp. 38
atéé7 rétorom. 408
badiana šp. 41
banderia šp. 45
barraca šp. 46
bergamota šp. port.
51
oto kat. 462
bodega šp. 501
cabrio šp. 233
calesa šp. 269
camara šp. 237
canarada šp. 237
caraocán šp. 238
carambola šp. 241
casZa port. 244
ceriéscha rétorom,
657
c^/ra šp. port. 85
corcho šp. 277
corte* šp. 278
cortesano šp. 278
chinche šp. 103
chocolate šp. 106
damasco šp. 11C
estuba kat. 230

841
gala šp. 148
galano šp. 148
galante šp. 148
huracán šp. 417
lacayo šp. 338
lazo šp. 321
mandarim port. 350
melaza šp. 359
mona šp. 415
nutria šp. 403
panděro šp. 432
paves šp. 438
pepita šp. 643
petéquias šp. 447
#tóa šp. 455
pompa šp. 471
preboste šp. port. 484
rob šp. 516
robe port. 516
sacre šp. 566
sabugo port. 53
štua retorom. 230
tambaca port. 647
tantos šp. 635
titilia logud. 642
titiritar kat. 642
vainilla šp. 677
uercZe (darse un ~)
šp. 51
xerigot kat. 599
zamarra šp. 93
2β6/·α port. 714
KELTSKÉ JAZYKY
(Irština není
označena)
ά 671
abhält 214
acř- 408
adriug 531
ac/acř 215
aircess- 623
aircomfed- 674
airim 416
α^Λ- 408
amnair 668
an 409
an stbret. 409
araťhar 505
areo 485
báes 52
baos 52
ben- findairben) 171
ben 725
benim 55
ber im 64
6í 728
birrum gal. 47
bZas ir. kymer. 367
bZaz bret. 367
bře bret. 356
bligim 370
borb 56
boř/ι korn. 75
brag kymr. 71
bräg korn. 72
braich 71
bm;a gal. 72
brifc 73
burbe 56
burpe 56
cácA, 247
cachaim 235
cα^7 306
ca?'re 279
caZačA 236
caled kymr. 236
calma 204
caraim 267
ca* 266
cavanna gal. 568
cene'Z 268
cern kymr. 548, 657
cérr 293
cét 578
cethem 101
chverfu kymr. 701
cíar 605
c*r 187
cír 103
co- 263
coli 335
commoding 714
corcZcř kymr. 588
concZ 568
couann stbret. 568
crajgfkymr. 300
erau kymr. 199
krib bret. 187
crib kymr. 187
erip stbret. 187
cró 199
cromm 302
cruim 99
cuaran 587
cur an kymr. 587
cřaao- 173
der na 120
dligim 121
dluigim 120
rfo 121
dogha gaell. 576
dolinim 334
domblas 367
cřom 120
dünam kelt. 664
eřam 222
enederen kymr. 388
erchim kymr. 485
erlam 339
erthyl kymr. 571
eri/r kymr. 417
fedb 680
/eZc/& střbret. 554
/er- 684
/erčas 702
/& 697
fiad 119
fiadaim 476
/ZacZw 595
fiar 672
/má* 694
fliuch 694
fóbairim 61
folcaim 694
/oZ* 694
/or 491
/or ben 728
fosechim 541
/roecfc 702
gablum kelt. 214
c/amč 290
c/ari* 290
aatb- 153
gaisa kelt. 393
aaran kymr. 222
goar bret. 672
gob 718
gobaim 718
aorcZcř kymr. 250
gonm 177
aowez bret. 119
gran 719
a war bret. 672
gwn kymr. 179
gwrysgen kymr. 518
gwydd kymr. 199
gwyr kymr. 672
gwywer kymr. 687
hebrwng kymr. 480
hetr stbret. 543
hezr bret. 543
hidl kymr. 545
hitr stbret. 543
hynt kymr. 568
hydr kymr. 543
ibid 452
il kymr. 729
imbher- 64
imbgab- 410
in 673
inathar 388
inglermat 167
iuchair 226
lámaim 339
lán 461
land 317
lase 462
Zann 317
leaca 331
Zecco 331
Ze^Z&e 457
ligim 337
Zin 326
llyg kymr. 460
llwyf kymr. 227,
334
lobar 551
Zobwr 551
loch 338
loman 320
Zosc 462
Zuc/i 460
máelassa 358
mäin 359
raaZ kymr. 349
raaZZ 470
märos gal. 364
múthir 355
měin(n) 357
meldach 367
melim 369
memb 359
meniec 370
raesc 462
mescaim 365
mi 360
rata* 357
mZas 367
móm 359
raoírb 378
morchet bret. 380
moreth korn. 380
mor(r)igain 383
mmr 374

842
mynet kymr. 364
mynych kymr. 370
nedd kymr. 171
net 172
nigid 393
ocht 419
oen 213, 227
og 681
orc 480
ord 250
or(d) bret. 250
orca 227
o**- 706
2>aw& kymr. 247
pep kymr. 247
pryf kymr. 99
raiťh 241
reZ/^ó* 586
ríca gal. 65
ritu- gal. 487
ro· 520
rolaimiur 339
rom 508
romerblig 381
säeth(ar) 568
sgm7 516
sáitá 600
ealann 592
sceirdim 297
sctóA 627
*£606
secÄZ 540
eechur 566
eeřgr 554
sen* 572
sě"Z 568
sethar 543
siabhar 52
slabrae 52
sinim 543
ew 542
sZwoa 557
slttccim 337
sněd 171
söibim 52
-sora 537
eomblas 367
sWoč> 658
βΐ/αη 541
to'Ze 635
Ζαά? 642
foZ stbret. 634
ZaZ kymr. 634
ZáZ 641
íaZt* kymr. 634
talout nbret. 635
talvont nbret. 635
tarb 661
techim 638
tenge 218
Ziagw 577
to 121
tomuin- 370
toindscean 104
tromm 643
Zrosc 462
/rtřagř 654
waw 221
w&ÄaZ 214
wcÄer 680
mřen 338
GERMÁNSKÉ JAZYKY
af 465
afskiuban 619
afswaírban 598
aggwue 673
ahtau 419
ams 227
afce^Z 408
ató 408
aleina 338
ana 387
anapraggan 490
ara 417
arbaips 514
ar; an 416
arfca 507
asans 223
cmlu-qaírnu8 726
asilus 418
a/to 422
GM/#0 411
awso 667
δαό 404
baidjan 53
Ďaíra 64
6a/^2a 122
ftráďs 60·
biugan 193
WüÄte 666
bliggwan 57
ďaa?* 119
cřai/5 117
*<fafo 134
daúhtar 112
deigan 119
GÓT?
á*Ems 134
druigan 130
du-ginnan 104
dtí/í/s 121
/agrrs 442
faíflokun (prét.)
453
/ai/m 122
faírzna 437
/omw 445, 479
fastan 500
fastubni 500
faúro 491
/žm/ 447
jfóaV 476
/o/i 502
/öZw* 446
fraíhnan 485
frijón 491
frijönds 491
jfaaZs 496
/™Zfe 461
aa- 263, 534
gabeigš 173
gabigs 405
ga-draban 128
gahails 713
gamains 359
gamunds 430
graráa 182
graste 178
gaumjan 716
aaws 731
gawargjan 698
JTINA
grazďs 192
graban 182
grědus 166
grwZ^ 716
MáZs 82, 713
hairda 588
haírto 572
hakuls 96
handugs 568
hansa 191, 197
tów> 199
hlaiw 199
Mamma 546
hlapan 252
hlaupan 261
7&%*a 199
AZwťrs 256
ZtóAa 566
Aórs 309
&tmá* 578
hveila 102
hvopan 210
tá 213
ína 409
tían 228
jer 217
,;w& 226
kaisar 87
AaZťfo 198
*kail(u)s 283
taim 719
kausjan 309
laistjan 553
Zewste 553
Zcrnd 317
Zeífcte 325
Heihva 333
Zě&ets 325
lékinon 325
Zařte 327
Z^/s 330
liugan 330
Zó/a 645
mag an 371
maidjan 366
malma 359
raaZó 372
man 370
manags 370
mareí 374
rna^ř 687
mapljan 372, 687
mews 372, 382
měft* 357
měnóps 360
midjis 361
mim« 353
minniza 359
mizdo 386
munps 503
namó 230
naÄte 401
naqaps 388
naws 391
naups 403
nawis 391

843
nei 398
ni 392
niba 393
niujis 400
niun 116
niunda 116
μ 403
plat 455
plinsjan 458
pwZa 449
#mö 725
ra^s 515
raups 523
reiran 642
saia 544
sewÄs 606
«aZí 592
sama 537
sa^s 600
«amř 558
siggwan 720
sifc 538
silubr 587
sm/>s 552
skatto 548
skeirs 103
skěwjan 552, 599
skildus 627
skillings 608
saw/č 614
snaiws 564
sneipan 564
sniwan 565
snotrs 391
$0j& 600
sparwa 697
speiwan 461
stains 576
s£ap krym. 81
stautjan 132
steigan 577
etá&fo 546
straujan 589
sunnö 558
sunus 599
swein 596
swistar 542
taihun 115
taihunda 115
tandjan 653
*rm 131
tagrgrd 218
paurban 656
piuda 88
püsundi 643
ufbáuljan 62
ulbandus 682
usgeisnan 722
uslutön 341
wadi 674
wai 312, 423
waihts 680
wafo 696
«ein 690
weingards 690
widuwo 680
wingart krym. 690
wisan 685
w^Z/s 694
STARÁ NORDIÖTINA
api 415
awgrr 412
augurr 412
όρπ/r 65
fcnfc 483
ďómr 134
drengr 129
ďm/a 422
dvelja 422
efyr 340
engr 667
/í/a 431
/í/řZZ 431
Figrgyn 445
/jp« 470
,/feí 428
jßosa 464
yřotá 463
gfarjor 198
gaukr 726
gratíZa 190
0e#a 421
geitill 121
giósa 153
gjglnar 97
ť/Zam 339 ,
granda 667
grandi 186
grnncZ 186
grund 186
grunn 186
grunnr 186
ΛαΖ^" 306
humarr 237
Λαρ^ 263
Aá>r 605
/iegrri 566
henda 173
hespa 546
AJara 588
hlamma 339
hlemmr 259
7me/Z 445
hneppa 445
ftpßwZZ 96
/w5ra 309
hremma 296
/m/a 182
Λτφ 295
/&m/a 584
humeli 201
humli 201
hvalrqf 697
/was 245
/ivaZr 245
hvelpr 257
/w?'&a 689
iar£>i 223
fcarjoi 240
fcZa/Z 251
&Ζφ'α 332
fcZi/a 622
knakkr 401
fcne/Z 445
fcoZ 283
kryppa 183
kryppill 183
kvasir 311
terfc 293
Zawfcr 343
Zcaar 175
lómundr 343
mar a 383
mjgllnir 369
mor ginn 379
mugga 379, 386
myrkr 379
rapZr 372
náhvalr 697
ne/a 393
nemá 393
rammr 389
ramr 389
rařa 587
rawsč 518
rekendi 531
roekja 504
sáZá* 545
sarpr 552
se« 606
sífcr 542
síZeř 553
s&aZZi 97
skelpa 612
stóa 101
skjalf 105
sfc;ór 581
sfc/pZ/ 105
s&oZčr 97
skoppa 626
skorpa 288
skorpna 288
skrefa 92
skreppa 549
skuggi 578
s W/a 619
skcera 606
skcerr 606
skceva 552, 599
sZifcr 555
snopa 201
snópa 201
snoír 391
sraía 565
snugga 402
sía/r 556
stappa 580
síar/ 478
sčctór 663
stóa* 573
straumr 583
strjúka 583
stubbi 556
stgdull 578
stgpull 556
sveigr 597
sveigja 597
svi£>a 607
sw#a 607
syngva 720
Zai^a 136
Horsk skand. 650
črogr 279
tón 664
pipurr 642
praut 654
prekker 655
pungr 643
vatnkalfr 683
νά^α 595
νάΖα 312
?;argrr 698

844
vátr 679
veisa 691
ved 674
velgja 693
véla 690
vindauga 411
virgell 486
vitimsman 595
vceZa 312
vceZZ 689
par 412
pZpí 316
TSLANDŠTINA
ardr 505
atwrfr 229
brík 483
eZaZr 134
rfró« 130
june 502
gar pur 198
í/áča 154
gaula 190
í/eisč 726
t/eía 154
^íam 339
glamm 339
granda 667
grandi 186
aegri 566
&espa 546
ÄoZrai 200
ÄoZmr 200
hressa 301
hriflingr 296
TweZ £70
/MÄa 689
ÄpteZZ 96
fcZaw/* 169
kverk 293
ßpfcfcr 192
lax 340
massing 374
maurr 378
messing 374
more 380
rawgroa 386, 379
ms/ 376
rapZ 359
mcekir 357
nema 393
pjalfa 478
m66a 508
rata 587
rauda 522
WoiZr 523
seilask 543
sfcafc 82
s&aZZ^ 97
skattr 548
sfóa 101
skjota 314
skorpa 288
skrefa 92
skreppa 549
sneid 564
snugga 402
sóa 675
spann 571
sZao;e 579
strangr 298, 668
stodull 578
stolpi 556
sverfa 598
Zawto 136
ZeZg/a 120
j&rosZr 129
va/Za 731
var 685
veisa 691
velgja 693
vettr 680
wZr 680
vceZa 312
vöbZZ 689
vceZZr 680
arfc 38
bismar 492
onfc 483
6risfc 72
/ZveZ 431
jfloče 463
/ein 334
grarp 198
öre^sZ 726
greisZe 727
aeiZeZ 727
glujsa 169
flfo«/ 729
granda 667
granna 667
graup 295
arojo 295
gropa 295
grupa 295
grypja 295
hamul 566
hikka 615
himla 257
ftofcwZ 96
kleima 356
klekkja 332
knakk 401
fcno« 391
fcveZp 188
fcwfca 689
raiZa 363
m2/r& 379
NORŠTINA
raeis 362
no« 391
oZZe 338
sH6a 102
skjcepa 612
skjoere 581
s&/or 581
sßoZ* 97
skranta 207
skreppa 549
skreva 92
skumre 578
skygge 578
sZaZr 556
sZeWa 556
sZäs 332
slinka 558
smeikja 367
spand 571
spraka 480
stappa 580
stillids 576
sZoßfc 663
sverva 701
Zrosí 129
wZ 729
wver 412
vaaZa 312
vaaZ 679
vaZgr 693
vara 698
veisa 691
veZZe 689
DANSTINA
bardus 434
bismer 492
öisse 79
oje/fe 41
örigr 483
edrugh stdán. 589
edtfer 219
yZoacZe 463
gyoZZe 97
grZw6e stdán. 169
grmď 171
grand stdán. 186
/&ασΖ 96
hammel 566
haspe 546
Äeire 566
TÄfce 615
/waZp 188
fcaa 246
&Zaue 251
Ä;ZoßÄÄ;e 332
Zem 259
leenke 105
marketenter 352
raiZe 363

845
more stdán. 380
narval 390
olde 338
rapse 182
rive 182
besman 492
bisa stšv. 79
bjáffe d. 41
brik 483
bulvan 44
býka 427
eMer 230
/mfc 450
flen 458
yfotte 463
gar per stšv. 198
glamma 339
glupa 169
grand stšv. 186
gräZ 97
hakul stšv. 96
hammel 566
Aasp 546
sfcwže 102
skrceve 92
5mer 88
#£oď 365
stampe 580
síttáfo 576
*&>& 663
sfc/áeř 625
stylte 625
«ÄJößr 606
skrante 207
skrumpe 549
tás£>e 644
ŠVÉDŠTINA
ftic&a 615
humle 201
Äagrer 566
Háve 251
fcZacfca 332
krikon 532
fcvesa 311
fcrärfc 293
řwmp 169
lamm 259
tön/c 105
mara 352
marketenter 352
raáZa 363
mora stšv. 380
mórfc 379
narval 390
2>a£>jo 431
2ÄZ 460
£WSS 500
riva
räfsa 182
rosí 518
sild stšv. 553
efcer 581
skolt 97
skreva 92
skrympa 549
sfc^Zř 97
skvalpa 240
«^Ž/S'^ 578
sMr 606
skära 581
sraör 88
sweis 564
spander stšv. 571
trappe 125 .
ťtmgr 643
vaaeř 679
vargr 698
veés 691
cedru 589
spann 571
stoř 365
staker 579
stampa 580
sfocfc 663
sčre&e 588, 584
írasí 129
íi^pa 644
fae^p 647
wZ729
vada 398
raZp 188
varg 698
ve&a 689
vesa 691
va< 679
vétáe 691
alska 321
ANGLIČTINA
acorn 418
äcwern stangl. 687
angel-fish 36
ask(er) 224
asč stangl. 192
äsvögan stangl. 675
ättor stangl. 230
báby 40
back 60
bacon 42
bamboo 45
barrow 65
beolone 57
6^ 309
o^íe 309
oíáč stangl. 56
6Zoecř stangl. 462
blunder 57
6wc& 427
buffoon 41
6wss 500
caZáco 236
cafo stangl. 175
cavessan 232
ctM/afc 235
cent 84
cAa/ř311
chamois 709
cZim6 622
climban stangl. 622
clvp 257
diven stangl. 622
cloth 150
clump 169
cnedan stangl. 172
cnü(w)ian stangl.
151
coach 266
cocfc 267
cokes 267
coí stangl. 283
cotsaetan stangl. 265
crownrash 289
crusfe)ne stangl. 298
curmelle stangl. 207
delfan stangl. 119
dollar 646
dóm stangl. 134
dove-cot 283
dritan stangl. 132
dryht stangl. 130
ealdot stangl. 338
eolh angle. 340
fair 442
fan 140
Jardwelan stangl. 422
farm 140
fashionable 141
felt 463
fil stangl. 449
film 458
flannel 144
fee 122
folk-lore 145
frankincense 146
jft/rs stangl. 502
/2/5Í stangl. 446
gamboge 152
gaulen stangl. 190
gawlen stangl. 190
ge stangl. 731
géac stangl. 726
gěap stangl. 731
gedréog stangl. 589
geswógen stangl. 675
(ge)wita stangl. 595
gicel stangl. 287
gig 150
glěam stangl. 170
glěd stangl. 717
glenten středoangl.
167
gnldan stangl. 400
goat 715
goulen stangl. 190
gown 179
grindel stangl. 188
gum guttae 152
gypsie 86
hall 543
här stangl. 605
hard 284
hamola stangl. 271
hap 263
hesp 546
hladan stangl. 252
hnappian stangl. 172
hoar 605
hodge-podge 163
hoespe stangl. 546
holm stangl. 200
hordě 176

846
horše stangl. 418
hös stangl. 197
hotch-potch 163
hrägra stangl. 566
hremman stangl. 296
hurricane 417
hwelp stangl. 257
hwósta stangl. 311
icicle 287
ink 213
Jolly Joker 730
juggler 721
Kersey 149
läes stangl. 327
lagu stangl. 338
léac stangl. 343
leax stangl. 340
lěf stangl. 330
link 105
lot stangl. 341
lurch 344
maesling stangl. 374
malmr stangl. 359
man stangl. 351
mar 353
mar a stangl. 383
mash 367
mattock 375
měce stangl. 357
mierce stangl. 379
mohair 372
mütian stangl. 386
nap 172
narwhal 390
nefne stangl. 393
nostrils 402
oast 192
ofett stangl. 424
palp 431
pap 431
pending stangl. 443
pip 643
plush 464
potash 475
pound 443
provost 484
punch 499
racente stangl. 531
rather 504
ready 179
récan stangl. 504
roach 512
road 511
r<5£ stangl. 504
rum 524
mn 525
sať/o 535
scant 623
scěotan stangl. 314
sclr stangl. 102
scitan stangl. 102
screpan stangl. 613
scüfan stangl. 619
scurvy 308
shawl 601
shelf 105
shoot 109, 631
shrink 325
sisemüs stangl. 600
skaft stangl. 421
sketch 313
sleet 556
sner stangl. 584
snoru stangl. 563
snot(t)or stangl. 391
snówan stangl. 565
snytre stangl. 391
soot 538
spark 433, 479, 261
spearcian stangl. 479
spearwa stangl. 697
spill 570
spircan stangl. 479
sprott stangl. 488
stock 579
stampe stangl. 579
stapol stangl. 556
still 643
stód stangl. 573
stráel stangl. 586
sträng stangl. 298,
668
stülpe střangl. 556
svelan stangl. 536
sweorfan stangl. 598
swipian stangl. 607
sunppan stangl. 607
swoon 675
telga stangl. 120
tib 84, 644
tickle 325
tide 95
tife stangl. 607, 644
tombac 647
tree 131
triek 628
tun stangl. 664
tunnel 661
peh stangl. 660
pěoh stangl. 660
pille stangl. 645
ploh stangl. 660
pünor stangl. 579
pweran stangl. 678
wail 312
warble 697
war ρ 698
wealg stangl. 693
wearg stangl. 698
wedd stangl. 674
wielm stangl. 695
wiergan stangl. 698
wlle stangl. 690
window 411
witch 679
with f. stangl. 680
worry 698
wrench 299
wylm stangl. 695
zedoary 85
STARÁ FRÍŠTINA
ederskip 589
gada 173
angar 667
apo 415
ěttar 230
flla 449
gewito 595
higara 566
aker 418
allo 35
ark stř. 38
boje 60
blát stř. 462
glěd 717
kersna 298
holm 200
hwl 101
fcZei 254
lök 343
móH 357
mm 351
eest 192
schummel vých. fr.
578
STARÁ SAŠTINA
mirki 379
nefcs 393
ne%i 393
neir^ 393
rökjan 504
NIZOZEMŠTINA
enc stř. 667
gracht 291
guttegom 152
Ä#s 101
hijze 101
ÄorzeZ 573
kakatoe 235
karbeel 276
sfcett 548
smügen 385
wiliga 690
$tó* 548
skeppjan 98
sträng 298
íwn 664
wurgil 486
karsaai 149
katoen 243
korbeel 276
lowen 554

847
meizel vlám. 362
oester 671
orkaan 417
pardus stř. 434
plackaert vlám. 453
plakkaat 453
pomp 499
potasch 475
provoost 484
rata stř. 582
reede 511
ecor/í 308
scheurbuik 308
schraag 549
schürft 308
sZoap 569
smeulen 563
stad 365
trappen 125
vZw?č 144
cauwe stř. 246
coí(e) stř. 283
cri(e)ke stř. 532
STARÁ HORNÍ NĚMČINA
agetstein 34
ay^sa 418
aZfo"; 316
almuosan 35
altäri 414
ambar 665
ancho 353
angar 667
angro 439
a/m 409
apjul 214
arabeit(i) 514
aram 507
aran 223
arandi 523
arwz 523
aepa 418
atom 136
oá&es 433
6a&Ä> 431
6ar 61
oaro 47
6e/iÄar 468
beuten 53
bérchta 444
6í6ar 59
biginnan 104
6t7tá 460
6&7&sa 57
bisamo 453
oásón 79
bitelban 119
tatáZ 441
bitelpan 119
oZa/ia 453
6ZeÄ 457
6Zez 455
blezzo 455
bolstar 470
brieten 489
brunja 67
brunna 67, 298
bruoder 64
buhsa 501
burdieren 77
6äZZa 62
owčm 50
carpho 240
carra 241
channa 273
chirihha 87
chomenäte 271
chomnat 271
chrisamo 302
christjäni 300
chursene 298
chursina 298
cuculä 306
cugelä 306
cugulä 306
curdewän 277
dehsa(la) 641
cftZZa 645
douwen 637
du 663
durfan, 127, 656
düsunt 643
eow 684
ei 681
eiscön 716
etčar 219
eZa/io 340
eZfo'z 316
eZAo 340
efo'na 338
efoVa 413
eninchill 696
fallan 425
/aZo 456
/ara/ž, 480
/arm 479
/ar% 179
/asfo 500
fědara 444
fer ala 51
fergón 485
ferzan 483
/Z/m 122
/íZa 449
/mr 502
flehtan 459
forscon 485
jfóťar 476
/refc 670
/rásc 491
/uotar 476
/ur* 487
/wz 483
/ite* 446
aarío 182
aa«?é 731
geisila 726
greZpÄ, 200
gemahelo 351
grewi 731
grien 711
gife^an 425
gihilze 227
giněn 711
giruochan 504
giwizo 595
gizämi 122
aZač 166
gouma 716
gräveo 182
aravo 182
grreM 187
grindil 188
grintil 188
hachul 96
ÄaZm 551
hamal 271
hamar 237
hansa 197
harmo 183
Jiasal(a) 335
hehara 566
ÄetfäJ 164
ÄeiZ 82
hemera 97
hěristo 165
Ma/o 609
hlahhón 197
ftZetö 199
ÄöZa 314
Z&oZcře 174
Äona 159
hornuz 573
Äorsi 205
houwan 286
Ärma 297, 527
te/o 307
/mora 212, 309
huoteri 178
/mrsč 205
hursti 572
Ättso 705
/Müa3 245
(h)wila 210
hwuosta 311
hwuosto 244
itfiZ 226
inädiri 388
isarnovogal 324
jächono 721
jäguno 721
^är 217
kachazzen 197
fcaZo 175
kauma 716
kichazzen 197
kiuwan 732
klimbán 622
klöstar 252
knodo 171
fcnočo 171
kochón 305
kouffen 308
fcow/o 308
kouma 716
kranuh 222
krindil 188
Kristáni 300
fcw&iZ 247
kuchlna 305
kuning 262
kursenna 298
ladan 252
Zaj^a 645
Za/ftm 316
Záaa 317
Za/w? 340
Zand 317
lecchön 337
Zeraíi 324
Zewo 328
Zina 326
Ziněn 258
Z*o6 331
Zrní 331
Zcm&a 195, 340
Zcmaa 341
Z<m/& 343
lübstech 330
Zwgré 330
Zmäs 527
Zwn 341
ma&o 349

848
malan 369
malha 349
mammalon 350
mano 360
mara 383
marg 377
marh(a) 159
marka 378
marrjan 353
masar 374
mem 351
meino 363
raerÄe 360
meZra 359
meldón 372
mespila 366
meZw 357
stein-mezzo 375
milchu 370
miliwa 373
miscan 365
moraha 380
morgin 229
morha 380
mos 358
möshüs 356
mučka 376
mwřm 369
munih 370
muntar 376
muoen 348
muoter 355
rawo5cm 384
mús 386
wüta 386
m^i 361
raison 386
ηα&α 387
nabagěr 393
nograZ 394
narwa 230
ne6a 393
weow 393
wesč 172
nespila 366
moro 390
níž 171
ramne 403
οδαζ 424
ófteím 668
abecedě 33
acstein 34
agestein 34
altvanz 35
almer 35
afam 36
arcÄe 38
oZe^ 413
opaz 424
pappala 431
2>ěcA 442
p/ajgro 472
pfalanza 428
pfanna 432
pfäwo 438
Pfenning ap. 443
pfrfara 141
^rétáZ 441
plastar 389
pZecÄ 457
joZez 455
probošt 484
quattula 300
gmm 726
rase 547
rěrěn 335
riMí 533
rihtäri 527
rim 527
rma 512
riomo 530
róZra 532
ráráí 207
row6 279
rmřa 207
ruhen 522
ruoba 530
mosč 521
rt#a 520
sa^a 540
saÄor 601
sám 544
ealaha 516
8altäri 721
samo 541
saZwZ 539
scaban 547
scaa*o 612
scap/i, 612
scartlsan 549
scepfen 98
schemel 602
schreeckon 547
scíoa 551
scä 627
scíroi 586
STŘEDNÍ Η
ar&e 38
ar ker e 38
6áoe 40
oac/ie 59
balzier 429
banchart 432
scizan 102
seraí 550
sermí 550
scuola 612
sciir 598
set'Z 418
síhaň 538
silábar 587
sintar 535
sisimüs 600
sfca/£ 421
s&az 548
skilling 608
sZá/ 569
slahta 616
smaZ 349
snldan 564
snottar 391
snuaba 564
snwr 563
soumäri 568
spar 571
spáro 697
spěZía 620
sperboum 72
spichari 620
spruzil 492
stadal 758
standa 628
.stapfön 579
steechen 576
sZecÄo 580
stehhal 546
sťěhhan 576
stár 627
stopf ön 629
storän 574
sZräZa 586
sZwoZ 573
sZwóo 223
swftar 632
swr 731
swedan 666
swehur 595
sweige 688
stoellan 697
swerben 598
swipfen 607
čaZ^er 635
Zasca 637
Ze*o 119
RNÍ NĚMČINA
barchant 47
barchet 47
oar&e 47
6mZe 1 ° 60
fctóe 2° 54
6míeZ 503
&ZaZ 455
řenar 120
Jo/tZer 112
Zorso 654
ítmaí 130
trumba 653
tunna 660
Zwí 130
Zwrso 654
twalěn 422
Zí/m 131
ú/o 669
urběran 670
urtruct 589
ilZar 704
&3 704
ve^m 443
wa/sa 697
i^äoa 674
waganleisa 332
waíks 697
wahtála 300
waltan 693
wazzar 696
wazzar kalb 638
tue 423
wehhal- 215
wer na 702
weZtá 674
wiara 675
wiecha 689
widomno 683
wihsila 692
wintbráwa 681
wisa 691
iťiíc 689
wisula 320
wurfzábel 700
zantaro 653
zeihhur 116
ziecha 85
zil-louf 82
zms 103
zit(e)war 85
zim 664
zunga 218
zwo 121
zweige 120
zwibar 138
zwisila 597
6ZaZe 455
blatner 455
blasse 462
fcZade 56
oorZe 435
bracht 46
brahsema 482

849
brechen 63
brěm 489
brezel 483
brieten 487, 489
brün 67, 70
brunät 70
brüsche 489
6^cfceZ 498
buckelaere 498
buochvel 51
čmoře 48
burcgräve 500
6wcZe 77
burzen 77
buntschuoch 499
calcedön 195
caldüne 236
cortisäne 278
cftmc 53
dtec&e 113
legren 137
diamant 114
cftecÄ 660
cfoVn- 131
cřoZZ/c/i 660
dra* 126
dromedár 129
öVöz 654
e*> 219
eizuch 164
elektuärje 326
eppetisse 222
er&e 138
ercfr 227
erwergen 698
erzepriester 38
esse 138
fasant 49
/asc/t 139
firmen 54
,/ZeZze 455
fochenz 59
fritscJiäl 147
0q#er 235
gägen 148
0aZ 708
galander 236
galgän 149
</amz 23*8
garwen 242
gellele 150
gerade 151
gerwen 242
gestellte 616
gewar 153
giZ 314
grřeíe 150
gluotphanne 310
gnaunet 151
gränät 151
grráZ 185
grocřer 265
gřra/ 182
grraZZe 182
grräue 182
grraj 182
gugele 306
ÄacÄe 155, 174
Äac/ieZ 696
M&er 195
häke(n) 156
ÄaÄse 101
haller 157
ÄaZse 158
hamel 566
harnen 159
hämisch 159
hane(n)vuoz 159
hantveste 159
har(ä) 160
här-luof 155
harraz 160
harsten 205
haspe 162
Ää£ 603
fteftse 101
ÄeZra 164
hemisch 159
fcerä 160
heralt 165
her sehen 165
hessen 166
hockener 174
Λο/er 174
ÄoZcZer 190
hosecke 163
hossen 177
hovaere 174
hove-wart 153
hüchen 108
hüetaere 178
AtieZe 194
te/e 179
/moZe 194
huor(e)n(h)üs 159
hurra 191
ÄwrifeJ 191
husecke 163
/mZZe 191
hutterauch 672
iZrae 227
ilmpaum 227
m;Ä 227
-irren 194
isgrüpe 295
jöZett 218
joppe 232
jüc/ie 226
jüchert 229
juppe 232
kammer 307
kamp 238
kantner 239
kapitän 240
kappün 240
&arp 242
fcarre 241
käsel(e) 282
fceZic/i 236
kemenäte 271
fceZZe 249
kerchhof 293
kilhouwe 314
kirleis 293
klam(e) 250
klamme 250
kleinot 254
klimben 621
kloster 252
fcrce/eZ 263
fcmp 262
fcnö/eZ 263
fcnoZe 263
knüchlin 298
&o&e 264
fcooeZ 233, 275
kobern 274
kokodrille 294
kompän 307
fcop/ 266
/coppe 303
Äove 264
fcräm 289
fcraZze 288
ÄricZe 301
křiste (en) 300
fcröne 279
AjwgreZ- 310
kugele 306
MZe 285
kumpän 307
kumpest 272
kumpost 272
fcwröe 276
kürsen 298
&wZe 316
ZäcÄZer 322
Zaer 320
Zägre 318
Zemwe 320
lanne- 320
Hanňzug 320
Zape 320
Zappe 320
latwärje 326
leichen 325
leichoere 325
lewehart 328
Zine 334
ZSsZe 336
Utkouf 337
Zoi 340
Zcm&e 195
Zowa/e 341
lübestecke 330
ZwZcä 333
ZwZZicÄ 333
Z&re 342
Zwsew 345
Zwte 342
ZitZer 345
malhe 349
mar schale 352
marstal 354
marstallaere 354
meisch 367
messinc 374
miZe 363
raäZer 363
mispel ap. 366
molt(e) 373
morden 373
morsaere 378
mttZe 383
mür 383
museät 384
müsen 384
nap jen 172
niune 363
niunouge 364
oberman 665
orZa* 417
ors 418
Gwwě 423
öurä 423
pafa 427
parchan 435
parlier 470
peppe 431
petersil 447
pfadehüche 426
pfadhauche 426
pfadhouch 426
pfalenze 428
p/aZz 428
pfant 140
pharre 140
Pflaster 389
pfrengen 490
phathuche 426
phäwe 438
phlfeln 142
plan(e) 454
pZaZ 455
pZaZe 455
ram(e) 507
ra^fej 582

850
räze 183
rebarbere 510
recke 512
reide 511
reie 511
rte 531
nerae 530
rihe 526
rltaere 528
rivier (e) 513
r^ew 527
róre 519
röste 518
rumbaum 524
runbaum 524
r£*e 520
salbeie 601
salm/psalm 721
salveie 601
samlt 34
schaffaere 600
schalander 601
schalmie 601
schalüne 93
schamel 602
schamlat 601
schapelaere 611
schapfejrün 94
scÄar/ 603
scJmrlät 603
scharte 549
scharwachte 603
schavernac 604
sc&ěZc/i 608
schelme 604
scheme 578
scÄer/ 603
scherge 605
schermen 605
scher(p)f 602
sehet (t) er 604
schiec 608
schuhen 608
schim(e) 578
schimpf 626
schimph 626
ec/im 103
schinke 630
schwer 607
schlahen 616
sc/w?2 618
schroffen. 622
avei 424
dörven 127
gaden 173
gräZen 708
schräm 622
schregen 622
schrimpfen 549
schrln 550
schroten 622
schrübe 623
schultheige 618
schüm 630
schümer 630
sérten 726
sem watike 599
ses 729
sidel(e) 727
sicřeZ 724
S&7 616
siraz 533
sinter 535
sisemüs 600
slahen 616
sZatae 616
slappe 616
sZoier 617
slucken 337
iwac 617
smacken 367
smeichen 367
směr 88
snuor 618
soldeneare 730
söZre 725
soft 730
so£>eZ 567
s^pan 571
sparche 621
sjöe&e 620
spendeline 621
spěnelinc 621
spidel 621
spiZ 621
Springer 622
sprinzen 486
stampe 579
stände 623
stecken 624
sZoZZe 628
strafen 651
sZrtlz 496
stubich 621
stuck(e) 589
stück (e) 589
sZmZeZ 625
sukenie 592
sä/e 731
swanzen 408
swerben 701
swinde 594
swn< 594
tarant 636
taterman 637
iegreZ 663
čenZerie 644
řígreZ 663
ZoZc 646
tragäri 649
träme 649
trappe 125
ZraZ 649
Zre/fen 650
triben 655
Zroc 602
ZroZZe 654
trouwen 653
trumfni)e 70
trüwen 653
Zrtiz 654
Z#6eZ 664
tumphaft 660
turnei 661
Züs 648
überhere 387
vacÄ 440
uaZčZe 139
valsch 140
wzZče 455
varmuos 677
varwe 47
vaschanc 140
vechil 141
waZ 142
vier dune 684
viertel 684
vžť/e 142
vlader 143
vZoc& 144
vlosch 458
ureeft 670
vrtde 'mir' 145
vWde 'ohrada' 147
vrie 146
vrimarket 145
vrüe-urte 147
vwore 147
vuorman 147
STŘEDNÍ DOLNÍ NĚMČINA
Äerrfe 284
ÄoZder 190
kavale 246
ker messe 243
fcZaZZe 258
&Zave 251
ßZet 168
fcZüZe 345
malder 349
maras 351
waZ 676
waZ&e 676
wanger 683
wänger 683
wätsac 675
waggerman 162
we^Ze 682
wenger 683
wer(e)n 684
werren 381
weWe 'zástava' 686
we^e 'finitus' 686
Λ 677
wichüs 689
winzer 690
winzürl 690
za&eZ 79
zebulle 85
zecketzen 82
zec/ie 82
ze^n 80
zeZgre 120
zěZte 80
zendät 83
zendel 83
zeppeln 80
zibolle 85
zieche 85
z^e^eZ 85
ztZ 86
zimbal 92
zimb(e)re 50
ziment 82
zimenten 83
zimere 50
zw 86
zindät 83
zm&e 1° 86
zm&e 2° 86
ζφ/ 86
zwřéZ 600
zis(e)müs 600
zockel 90
zogen 89
zoßeZ 90
zoZ 88
z wc 89
zucker 90
zw# 89
ztl^e 107
zutzel 90
zwec 91
zwilinc 91
oveZ 424
peemse 443
pleppen 56
prevat 483

851
rüien 534
sandät 81
scholpe 611
schulpe 611
echummen 578
sparken 479
Stolpe 556
Star 664
Zeve 644
tčěmen 122
waterkalf 638
worgen 698
zar 81
NĚMČINA
^.aZrempe 526
^Lar 417
Aaronbart 38
^L6eZe 413
Aberesche 222
abkrageln 409
^46nyß 527
Abschauer 407
Abschied 407
abschrecken 507
abschwenken 211
Λ.6Ζ 415
Achat 34
Achse 418
.áctoeZ 34
Adalbertskraut 696
4ä7er 417
4#e 415
4/Zer 424
^4/m 696
αλο«7 dn. 34
^4Äom 218
akkurat 34
^Ifczóse 34
^4ZanZ 221
Alkoven 35
^4ZZee 35
allmählich 470
aZZo 35
Altan 35
.4Zzen 35
Amarelle 36
Amberbirne 36
^.me^se 379
Wimper 36
Ampse 411
an 387
ander 671
.4 neos rak. 37
.*4neZze 411
angenehm 493
Anger 667
anken 219
An(s)chovis 37
.ánse 411
grüner A?iton 37
ant- 408
^ntóz ,320
antun einem 95
.*4nze 411
4p/eZ 214
Apfelwaba d. 40
Appich 416
Arbeit 4Π, öl*
Ärar 138
^Lrm 507
^4rcÄe 38
trefte 38
^Lron 38
-árros 160
arretieren 38
.4rZ 514
Aschlauch 421
Essenz 38
assentieren 38
ätecft 163
attrapieren 391
^4w/ 669, 705
-4wgre 411
ems 704
auskuttern 309
.át^Zer 671
babbeln 49
.Ba&e, .Bä&e 40
5a6e 74
BacÄe 42, 348
buchten 446
Backe 43
Backer 42
Backenbart 60
-Bacřer 322
Badian 41
jBäaa rak. 42
Bagage 428
.BaAre 352
Baiss(e) 428
Balbane 44
Baldachin 43
Baldrian 43
BaZZ 43
jßaZZe 60
Bambus 45
Bammeln 54
J5<md 432
Bändel 444
Bandelier 45
Bandhacke 432
öanei 42
5anÄ; 45
bankenet 42
Bankett 46
Bankier 45
Banknote 45
6ann 45
Barbar 46
Barbarakraut 46
Barbier 46
Barch 65
Barchent 47
bardaúz citosl. 434
Bärendreck 443
Barme 435
Barsch 445
-Bari 62
Bartaxt 63
fcasZa 47
basteln 47
J5aZzen 41, 424
jBawcfc 73, 476
bauchen 427, 498
Baude 61
baumeln 283
Baumöl 430
Baumwolle 49
Bat/ 233, 427
6e- 404
6e6en 642
Becher 468
bedenken 563
Beerwinck 47
Begine 50
beginnen 104
fremde 404
beisammen 42
fce^en 42, 309, 428
Beißker 451
.Be^ze 424
Belege 457
6ere^ 179, 511
bereiten 583
JSera 72
Bergamotte 51
bergen 63
Bergmann 444
Berla 444
Berstekraut 521
(be) sprengen 295
bes(e)mer dn. 492
besser 122
i?e*z 441
.Be^Ze 62
.Bewte 427
öewZe d. 60
jBetiteZ 42, 503
Bewässerung 47
bewegen 685, 689
biegen 193
bieten 53
.Bfc'ZcÄ 460
oóZrae 57
Bilmeschnitter 482
Bilsenkraut 57
Bilwisschnitter 482
Bimmeln 54
δίη *cä 54
ferneren 398, 476
binkern 450
^irÄ?e 74
Birutsche 71
Bisam 453
ß^coZi 452
ftisen 79
Bischof 54
Bißchen 309
Bister 54
fc^tter 73, 452
blaffen 41
jBZaÄe 453
blaken 56
.BZase 489
Blasrohr 463
.BZass 462
6Zayß 56
.BZaZZ 455
#Ze4 340, 413, 456
^Zeíťíe 56
blicken 57
blicktri 57
#Z^z 58
JSZocfc 57
blockieren 57
blöken 56
BZwZ 292
Bober eile 59
JBo&o 74
böchten d. 446
.BocZen 121, 497
Bogen 38
bohren 61, 64
£oie 60
Bombasin 60
jBora&e 499
froren 472
Morfee 61, 72, 74
Bottich 49, 475
J5oweZ ap. 477
brabbeln 65
Brachse 482
JBracfc 63
Brackschuß 63
Brame 489
Brand 488
Branntwein 65
brandboge 508
Brassen 482
Bratpfanne 70
Bratsche 62
Braue 71
Bräune 489

852
Brausche 489
Brei 66, 483
breis 483
Breitschädel 499
brennen 488
Bresilien 71
Brettnagel 64
£Wcfce 362
.BWes 71
Briesel 71
JSriKe 66
bringen 480
JSrocač 68
Brocken 68
Bronze 68
Brosche 69
Brotsack 487
örr/ 477
Brücke dn. 69
Brücke 72
6md 69
6mgri švýcar. 72
Prüfte 66
Brummbär 69
brummen 70
Brunagen 70
Brunagie 70
j?ms* 486
Brustfleck 69
Brustlappen 69
Brustlatz 69
Brustwurz 501
Bubák 74
Buche 76
Büchse 501
Buchtel 76
J3^e 61
EwdeZ 499
büder švýcar.
502
Budike 501
J3üjfeZ 54
büffeln 54
.B^gr 498
£^ZZe 76
bumm 76
Bumabeschel 430
Bumbelblume 430
ßwicZ 499
Bundschuh 499
bungieren 113
Bunker 77
Burgzinne 86
6wm d. 472
Bursche 77
burschieren 113
burzeln 283
£wß 500
butschen 56
£w« 49
£ä«e 50, 501
Butterfaß 502
6wčz/ 56
Canafas 238
Cavalier 246
ceisen d. 81
Chabrusse 194
Chaisetrog 604
Ghalzedon 195
Ghammer 196
Chorherr 277
chramslen švvc. 165
ComeZ 278
Z>acÄ 110
Daiworcz 113
Balken 680
DaZZes 110
Da&eZ 111
Damast 110
Damm 571
Dampf 135
dämpfen 660
cZanž 117
Dantes 635
dar&en 653, 659
DaZZeZ 112
dauern 655
Dauge 137
Datw? 648
dehnen 640
Deichsel 411
Demant 11
denken 53, 117
cřer ťfie eZas 640
Děse rak. 119
Z)e^ 133
ťftcta 191
Dickkopf 499
DíeZe 114
Dilpsch d. 626
Dmgř 687
dingen 137, 687
Dochschaube 123
DoZcft 660
Dolman 123
Dolmetsch 646
Dorant 661
Dom 652
DorscÄ 650, 661
Drabant 125
Drache 126
Dragant 126
Drafcö 125
DraAZ 126
Z>rec& 655
drehen 126
cZre* 657
dreschen 658
Drillich 130
Drohne 654
Drommel 70
Droschke 129
Drossel 129
drucken 644
drücken 644
Z>mse 130
Dudelsack 133
Dukaten 134
dumm 660
•dünn 640
durantsch d. 135
Durchschlag 129
dürfen 656
-Dtfse 138
Dütchen 133
ítoer 684
Eberesche 222, 418
Eberich 69
e&oes 138
Fcfcse 224
FJcfcer 418
Eibisch 213
Eichhorn 687
Eidechse 224 .
Eimer 665
eiw 219
Einfassung 140
einrücken 524
Eisbein 191
(Eisen Jtagel 659
eiyfffej d. 219
Äier 219, 229
eitern 229
J£ZcA 340
^7ZZe 338
,E7ZZer 413
^ZWtee 414
engr 219
.E/ngre 673
Engelwurz 113
.ßtofceZ 696
enZ- 408
#nZe 235
entarten 514
Enzian 138
F7roe 514
erblicken 284
Erdapfel 63
i£rZe 413
J£rnZe 223
erschrecken 325
ersť 641
ertappen 636
erz- 38
^rz 522
^scÄe 217
Ftepe 418
jE7sse 138
etwas rares 138
jEfoZe 568
EWer 704
Fabian 138
JFacÄ 139, 427, 440
Facharbeit 139
jFäcfceZ 141
Fächer 145
fächern 145
Fac&eZ 139
/αΛΖ 456
fahnden 571
/aÄren 140, 445, 479
FafcrZ 179
FaZ&eZ 139
/aZZen 425
fallieren 140
Falliment 140
Fallmeister 43
FaZZoZ 140
FViZZe 139
falten 456
jFaZz 139
.Fan* 140
fanze homosas. 139
far eieren 140
.Fam 241
faschieren 140
Faschine 140
Fasching 140
Fasching 140
Fasern 141
Fasole 141
Fajß 140
/assen 140, 425
(Ein)fassung 140
/awZ 497
Fawsi 446
fechten 141
Ferfer 141, 444
Feierabend 139
/eiern 708
Feim 443
/ein 139
Fei# 141
Feldscher 141
Feldschlang 154
FeZZ 458
Felleisen 143
Feluke 141
Fe(h)me 141
/enn 141
FerfceZ 480
/er% 179
futiren sich 148
/esc/& 141
/esZ (kugelfest) 141
F'ewer 502
FiaZe 142
Fidibus 142
i^iedeZ 142
FieseZ 143
FiZz 463
Fimmel 143
finden 571
/mfc 450
Finne 667
finster 646
F'inZe 143
Firlefanz 143
Firmament 143

853
Fimeis 141
Firnis 141
Fischbein 143
Fischtran 143
Fisole 141
Fitschepfeil 142
.Fttee 142
flach 462
Flachse 616
.FMen 453, 455
Flagge 143
JPZafam 143
Flamänder 144
Flamingo 454
Flander 144
Flandeři 144
F/aneW 144
Flanken 143
Flasche 144
flankieren 144
jFZaws 144
Flausch 460
Flauten 144
Flechse 616
flechten 459
Flecken 365
flicken 455
jFZiese 144
jfo'ese branibor. 463
j#mfc 144
flinke 144
flinken 144
.FZmZe 144
i^#er 144
J?7ecÄ; 144
Ftocfce 144, 695
i^Zonfc 144
.FZor 144
Flosche 458
i^Zo^ß 463
FZöJe 144
jflott 144
.FZöte 455
i^Zöz 144
Flunder 144, 462
jFW 144
föder η 141
/oZgrew 145, 464
Förderung 141
jForeZZe 496
fóres(t) stněm. 145
forschen 485
l^orsi 205
Förster 145
Forstmeister 145
.FoZz 147
fotz(en) 139
fragen 485
Fragner 145
Frais (en) 146
France 146
Franse 146
Franzbranntwein 146
Franziskaner 146
.Fräse 146
i<Va/? 146
^mfó 147
Frauenzimmer 146
/recft 670
Freier 146
fressen 146
Frettchen 146
fretten (sich) 146
Freudenmädchen 506
Freund 491
Friedhof 187
friede 145, 147
frieren 381
i^Wes 146, 147, 695
,/WscÄ 99, 462, 491
.Fwc/w? 147
Fucken 147
.Fwder 147
i?Vgre 147
fügen 439
^Äre 147
Fuhrmann 147
Füllfaß 143
/ww/ 447
Furche 65
Furiant 147
i^rie 147
Fürtuch 141
i^tter 148
Futteral 148
6ra6eZ (JablonnéJl4:
Gablonz 214
gackern 148
graben 711
gagagen 148
gähnen 711
Galban 149
Galgenvogel 149
Galizenstein 545
GaMe 729
Gallone 237
Galopp 149
Galosche 149
Gänseklein 128
Gänsekraut 191
Garcter 239
Garfce 217
garnatsch 243
Garnier 239
garmieren 149
garstig 611
Garčew 182
GW 178
Gatte 203
Gatter 149
Gaw 148, 731
GawcÄ 726
gaukeln 248, 314
Gauklerblume 248
Gaumwar d. 285
gre- 263
gebrechen 63
Gefolge 464
Geiß 715
Geißblatt 715
Ge^eZ 726, 727
Ge^i 136, 228
Geiz 148
Gekröse 412
Gelatine 148
greZfc 730
Geleit(e) 150
GeZenfc 105, 258
gelingen 325
gelingen 325
gellen 166
geloben 554
GeZse 166
Gette 150
greZien 388
Gemahl 351
gemein 262
Gemse 238
Ger 315
Gera* 151
geraten 111
gerben 242
Gerhartskraut 249
Gereis 242
geruhen 504
Gerumpel 160
Gesäyß 302
Geschäft 302
Geschande 602
Geschirr 302, 609
Geschlecht 616
geschwind 594
Gesimse 533
Gespan 731
GesíaZí 302
Gewinde 312
gfew^ 228
Gewölbe 546
Gicto 314
gric&s 250
Gi/Z 219
sicÄ giften 219
GigrerZ 150
Ginster 216
grZaw 693
GZeise 332
gleiten 168
Glockenspeise 570
GZwcä; 256
glucken 313
glühen 717
GZwi 717
Goc&eZ 267
Go(h)le 268
GoZd 617
GoZZ d. 193
gomolka vých. prus.
202
GäpeZ 149
Göre 165
Göse ap. 223
Gottscheewer 265
Graft 182
graben 182
GradeZ 151
Gram 187
gramen švýc. 165
grampn 294
Grat* 151
Grand 'měděnec' 183
Grand 'písek' 186
Granne 183
Graspferd 264
grassatum gehen 244
Gräte 185
Graupe 295
Grendel 188
Grenze 183
Gresse 185
Greie 292
GWe0 301
Gri# 152
Gttnď 207
Grindel 188
grummeln dn. 189
Gründet 188
Grippe 208
Grobian 152
gropiere 294
GroscÄ 152
Gra&e 182
GrwZZ d. 524
0ronď 152, 186
Grundbirne 63, 297
Gm/* 297
Gruselbeere 360
(Tratte 298
gucken 102, 232, 284
Gügerel 267
Gummigutt 152
Gunderheil 274
Gundram 75
Guratsch 242
GW&e 413
Gwsc&e 309
gwi 173
gwant 261
liaarlauf 155
Habaner 153
Hackelbackel 157
Hachel 155
Hachse 101
Hackmack 157
Hader 155
Haderlump 155
hadern 155
Hafner
Häher 566
Ha/m 266
Hahnenbais 159

854
Hahnenbalken 158
Hahnenfuß 159
Haiduke 156
haindinger 160
Hakel 156
Haken 310
Hakenbüchse 156
Hakenpflug 505
haklich d. 156
fcaZ 'Hülle' 162
halbpart 175
flatáe 157
#a«e 543
halten für 366
#äfcer 158
Halunke 175
Äarae 196
Hammer 159
Handschuh 160
Handel 160
Handvoll 155
iianfce 160
hantieren 160
Han/ 273
Hänfling 273
hapern 264
Häppe d. 165
Har/e 161
Harfce 161
harken 161
harsch 205
Haselblaume d. 466
Hasenschreck 161,
162
Haspe 546
Haspel 162
hätsche d. 164
hätschen 154
Hatschier 154
Haubitze 179
Haudermann 189
Ziemen 286, 163
#cm/eZ 179
Haufen 307
Hauptmann 164
Hausen 705
Hauzahn 248
hawer arch. 163
Hazika 163
#e&eZ 163, 164
Fßc/ieZ 696
hecken 299
Hecker 164
fteďa 156 '
Zřeóe 284
hegen 155
Äe/ir 165
Heidekorn 164, 468
/&e*d& 156
heidipritsch! 156
Heiducke 156
heikel 156
Heiligheu 696
heisa! 164
heischen 716
Äet'Zer 156, 727
helfen 553
Hellebarde 157
Henker 245
Hemer η d. 97
Hephep 165
Heppe d. 165
Hepplein 165
Herde 588
Hermandel 165
Hermel 165
Hermelin 183
Hermelkraut 165
Hermlan 165
herrisch 165
fcesa/ 164
Hetsche d. 164
hetschen sich 164
Hetschepetsch 163
HeZz 631
Heupferd 264
Heuschrecke 547
Heutrog 604
ÄeweZ 163
hickezen 615
/ftefc 193
H*e/e 609
fftflfe 609
hikken dn. 615
hindern 193
hinken 254
ffirscÄ 572
hirswam stněm. 320
Hitsche 164
itazeZ d. 193
HooeZ 173
fcoefcen 108, 310
Hocker 174
Äojffen 124
Hoffrau 174
fcoZa/ 174
Holländer 174
HöZZe 442
Holunder 190
Holunke 175
HoZz 250
Honigklee 272
Honigplum 272
Λ,ορρ/ 176
hopsa! 176
hopsen 176
Horde 176
Hörn 515
Hornisse 573
äo«/ 178
hudeln 189
Äw// 190
Ewf 276
Hukschop 668
HäZsc 251
Hummel 105
Hummelklee 272
Humpier 191
Hwnd 191, 193
Hundschiß 496
Hundsfott 191
Hwnř 191
hunten 191
(ver)hunzen 191
hupphupp! 133
Hwe 309
Husar 191
husch! 191
HwsZen 244, 311
HwZ 189
hutsch! 191
Hätte 191
76eri 69
Iberich 69
HmfcÄ 213
*c/& 213
IdoZ 213
-Zgrer 226
Immenklee 272
Influenza 140
Ingwer 712
Ischmagohre 347
Ja/m 216
Ja/w 217
Jahrmarkt 216
Janes arg. 216
Jauche 226
Jauchert 229
,/ener 414
Jense 223
Jesen 223
Joc/i 226
Juchert 229
Juchten 232
Jtt# 232
jüppel 232
i£a&eZ 246
kabern 235
fca&* 241
Kabrusche 194
Kachel 235
kacken 235
j£ader 235
iřaďerZ 235
iCä/er 68
kafem 235
üCajfjf 311
iSTajfjree 246
Xajafc 235
Kakadu 235
Kalanderlerche 236
XaZo 181
Kaidaunen 236
Kaleman 237
Kalender 236
üTaZt&o 236
Kalkfaß 236
XaZZe 195
Kaipak 258
fcaZZ 198
Kaluppe d. 195
Kamasche 237
Kamelhaar 238
Kamin 271
Kamisol 238
Kamm 187, 238
Kammer 272, 571
Kamp dn. 709
Kampher 235
Kandare 239
Kanevas 238
fcann der das 238-
Kanne 273
Kanter 239
Kantine 239
Kantschu 238
Kantusch 239
Kanzel 238
iTa^er 239
Kapitän 240
Kaplan 240
Kapler argot. 240
Xappe 240, 275
kappen 240
Kappust 241
Kappzaum 232
Kaprál 241
Kaprice 241
kaprizieren 241
Kapser d. 241
Kapuze 241
Kapuziner 241
Karabiner 241
Karaffe 241
üCaraZ 242
Karausche 242
üTaraz d. 242
Karbatsche d. 241
Karbenati d. 242
Karbonade d. 242
Kardätsche 243
Xarde 243
Kareete d. 242
karessieren 242
Karfiol 242
karmen střn. 243
Karmesin 243
Karpfen 240
iřarsZ 289
Kartätsche 243
Kartaune 243
iCarZe 243
Kartoffel 63
Kartusche 242
Kasack 246
kascheln d. 280
Kaschmir 244
kaschollieren 245
Kaserne 244

855
Kasperle 622
Kasse 244
Kasserolle 244
Kaste 244
Kastner 245
Kastorhut 244
Kastrol 244
Katenleute 265
üTaZer 265
Kattun 243
Katzanker 284
Katee 266
Katzenzagel 265
kauchen 108
Kaue\Kauhe 246
kauen 732
kaufen 308
Kaulhaupt 499
Kaulkopf 499
Kaupe 107
kaupeln 240
Xaw/e střn. 316
Kavalier 246
Kavallett 246
Kazawaika 233
Ke&se 265
üCegreJ 310
Ke*7 257
ÄeZcÄ 236
Kellrüben 248
Kemnate 271
iTer&e 187, 242
ifer&eZ 249
üCeW 243
Ker sei 149
Kescher 249
Kettenhändler 249
üCeteer 233
keusch 212
kicher 88
jföe&ife 453
«e/er 721
XieZ 314
K*en 567
Kies 316
Kiewitt 453
JCwcZ 93
Kirche 87
Kirchhof 293
Kirmes 243
üC^scä 313
jKÄ 315
ffitteZ 316
tózeZn 325, 624
Äraren 612
Klafter 322
Klampferer 254
Klappe 251
klappen 251, 255
-klappen, zu ~ 259
Klapper 255
Klapperstorch 59
klappohrig 251
Klarinette 251
kläter dn. 258
klauben 260
iCZave 252
Klavier 252
KZeoer'253
KZei 254
Heimen 257
Kleinod 254
Klemme 254
Klemmer 91
Klemperer 254
Klepper 255
iiZescfc d. 121
IHette 253
klimmen 621
klingen 257
iCZmfce 256
Kloben 251
klopfen 255
Klopfhengst 255
klopfen 259
K7o/i 185, 261, 345
iCZofó 250, 258, 391
iiZotee d. 252
Klumpen 169, 259
knapp 161
knappen 201
üCne&eZ 263
Kneifer 91
Kneip, -e^/ 262
kneten 172
kniautschen 263
üCm^e 171
i£noc/& d. 263
knöcheln 298
Knödel 262
Xnop/ 263
Knoten 263
Knüppel 314
knurren 263
.Koo d. 263
Kobalterz 264
Xo66e d. 263
Xoben 264, 275
Ko&er 233, 264
XoooZtf 264
KöcZerZ 235
Ko/^er 305
koffern 235
XoäZ 269
XoZ6e 267
Χ<Α 269
kolmen 306
Kolophonium 236
XoZter 271
Konfekt 273
Körner 262
Konigblum stněm.
273
Köpel arg. 248
üCöper 249
Koppel 275
koppen 275
koranzen 308
Koratsche 242
Koratze 242
iior6 276
Körbel stnem. 276
Kordelasche 277
XorA; 277
T£orn 719
Kornelholzstock 278
Korporal 241
.Koste střn. 469
Kosten 282
Kostrewa 281
üCo« 155
Xote 282
üCoYe dn. 283
Kotsassen 265
Trotte/· 283
iCotee 233
ičótee 283
Xra&oe 287
krabbeln 165
Krachse d. 295
Kragholz 288
Kragstein 289
Krainer 151
Krambambuli 289
Krümeln dn. 165
Krampet 289
Krampn d. 294
Kranbeere 289
Kranich 222
TCranz 289
Kratten 185
Kmtee 205
kratzen 288
Kran 222
kraus 412
Krauset 292
Krawall 290
Krawatte 290
jKre&s 506
Kredenz 291
kredenzen 291
Krempe 292
iire?i 299
krepieren 254
Krepp 292
Kresse 180, 300
Kretscham 291
Kreutzer 640
Kreuzer 291
Krieche 532
Krimmer 298
Kritzkopf 151
iCrone 279
Kronrasch 289
K>op/ 183
Kröte 517
Krücke 256
krumm 302
Krummhacke
Krummholz 297
krumpe(l)n 297
kr unken 298
Krüppel
Kübel 247
kucken 284
kucken-mucken 306
KmZer 284
Kwjon 305
Kummet 203
Kunde 307
Kundschaft 307
Küniglin 289
K#pe 314
Kuppler 308
kuranzen dial. 308
Küra/? 315
Kwr6eZ 276
Kür iss er 315
Kürschner 298
fcwsc/*/ 309
kuschen 309
Kutsche 266
K^Zte 310
tóterc 309
Kuttelhof 310
Kuttloch 310
kutzboi 233
K^Zze 233
kutzen, sich ver ~
304
Kra 306
Labardi 65
Laberdan 319
£ac/ie 318, 338
lachen 197
£ac/wř 340
Lacfc 318
Lackentuch 339
Lackeritzge 325
Laden 252
Zaftm 199, 206, 339
Laie/* 302
Laichkraut 510
Lato: 338
Lafce 318
ZaZZen 319
Lambetone arg. 319
Lamfisel 143
Lampe 319
Landfeste 319
Landgraf 320
Landwehr 319
Zangre 332
Lang wage 339
Lanze 320
läppen 316
Lappen, -lein 320
Lärchenbaum 73
Lärm 327
Larwe 320
ZascÄ 322

856
Lasche 340
Lasse 320
Lasur 322
Laterne 343
Latte 321
Latwerge 326
Latz(el) 317
Zw 693
£aw&e 195, 340, 558
Lauch 343
Lauer 342
laufe (l)n 344
Zcm/ew 261, 344
Laufrad 53
laugen 393
Lcms 686
.Lernte 342
Zarter 256, 345
Lawine 322
Zaven 554
lavieren 1°, 2° 322
£ec/& 325
lecken 337
Leckerizi 325
Leckwaric 325
JLeeZer 317
Zegren 329
Legföhre 253
Leg gen 253
LeÄen 319, 326
£e/me 254, 326
.Letó 199
Leib(el) 318
Leibröckel 318
£eic7ie 302
ZeaZ 337
Lern 326
leinen 319
£e^e 336
leisten 553
£eite 325
Leitseil 316
£ende 324
Leppard 328
Lesch 121
Leuchte 336
leugnen 330
Lr,viten lesen 328
Liberaj 337
liegen 329
£óese 463
Liewe 334
Limbaum 333
Limben 333
limbom stněm. 333
Limonade 333
Linde 345
jL^me 334
Zrní dial. 345
i^e 335
i^ter 337
Lobbink arg. 554
Lobmadl arg. 554
_Loc/& 338, 546
ioefce 338
locken 318
iorfen 338
Lonne 341
Zos 345
.Los 340, 344
Zoten 328
Jvořter 340
Lotterie 340
lowen 554
.Lwcfts 527
.LmZer 343
Z&ö/en 330
.LwZZe dial. 341
J^üZZe dial. 341
ZwZZen 343
Lump 344
Lumpenkerl 344
lündisch 334
Lunte 344
.L-wpe 344
Lupine 344
Z^ren arg. 335
Lurtsch 344
jLwss dial. 344
.Lwei 685
Lüster 345
Zwstáo· 685
Luzerne 342
Machaier 372
Mac^e 347
Macta 371
Magnat 347
mählich 470
Mähne 373
Ma/ir 383
Maie 348
Maiepump 430
Maioran 348
Maisch 367
malät střn. 349
malen 349
MaZter 373
Malvasier 349
MaZz 368
Mammut 350
manch 370
Mandarine 350
Mandel 350
Mandelkrähe, -taube,
-vogel 350
Mangel 350
Mann 350, 384
mantschen 351
Mappe 351
Marand 360
Maräne 352
Marelle 360
mar ha 379
Marfc 294, 377, 584
Marße 352
Marketende 352
Markgraf 352
markieren 352
marsch! 356
Marschall 352
Märzbier 73
marzell 351
Marzipan 351
Masche 354
Maser 71, 374
Masern 377
Masfce 353
MajS 355
Matratze 355
Märze 346
mäu(el)en 377
mauen 377
Maw/ 376, 383
Maulaffe 349, 376
Maulbeere 349, 374
Mauldrommel 70
Maultrommel 70
Mattó 384, 386
mausern 386
Meerschaumpfeife
360
Meerschwein 373
Mehlbeere 382
Mehltasche 349
Meierhof 348
Meiler 363
mein 382
meinen 363
Meineid 351
meinetwegen 357
Meister 3θ5
Melasse 359
melawn 359
MeZtfe 323, 360
melden 372
melün 359
Mensch 384
Menae 370
MeraeZ 379
Merfc 364
merken 359
messen 360
Messing 374
Mesulan 362
meszlein 361
Mei 357
Meter 361
Merze 357
miauen 371
Mierhong d. 373
Mieze 362
MiZoe 373
MiZcfc 368
minder 359
Mine 363
Mispel 366
missen 365
mißraten 111
MoäeZZ 371
modern 355
mögen 371
ΜοΛ,η 349
Moftr 373
Mó7&re 380
MoZcä 369
MoZoe 369
Mönchshaupt 431
Mönchskopf 431
Mondblume 360
Montur 383
Moor 412
Moos 358
Morchel 562
Mordskerl 373
Morgen 229, 379
moros 373
morsch 373
Mörser 378
Moschee 374
Moschus 374
Mos« 374
M&cfce 376
mucksen 382
mticZe 356
mühen 348
mummeln 383
Mummerei 383
Mwwd 524
munter 376
Münze 363
Münzer 363
Musche 384
Muschel 384
Mtesifc 384
Muskat 384
Mušket (e) 384
Musketier 384
Musselin 384
na 400
iVa6e 387, 393
iVä&er 393
iVacta 114
nacto 388
nafzen d. 172
NaaeZ 394
JVaÄi 391
Aiaroe 230
iVarcZe 389
iVarr 378
JVase 401
iVegrer 394
JVeid 392, 712
JVeZ&e 193
nergeln 389
iVerz 401
neuen 151
Neunauge 364
Neunkraft 116
JVicto 399
Niere 390

857
Niet 404
nimmergut 395
nippen 172
Nocke 401
Nöischla 358
Nonne 403
Noppe 401
Noschen 358
iVo* 403
JVoi^ 401
Notschlange 154
iVwdeZ 402
?mw 403
Nuschen 358
Nüster (n) 402
Nutria 403
Ote 424
Obstlese 419
Oc/w? 54
ochsen 54
ο/ια/ 423
o/me 409
Ohrkissen 467
Ör&cm 417
Ort 417
orZeZ střn. 417
O sänne 424
Ostria 611
Otter 704
Paar 434
Pächter 427
packen 44
PaďcřeZ 426
paff 426
Pakasche 428
PaZasZ 428
Palatschinte, -inke
428
Pallasch 429
Pampel 430
Pampel- 499
Pampelblume 430
Pantalier 45
panschen 432
Pantoffel 432
Panzer 432
Papagei 433
Papier 433
Papp 431
Pappe 257, 431
Pappel 430
Pappelblume. 430
pappen 433
Pappenblatt 430
Pappenstiel 430
Parade 430
Paradiesapfel 506
pardauz! 434
pardautz! 66
Parfc 434
Ρ arme 435
Partei, -tie 473
Parteke 435
Partekenhengst,
-fresser 435
paschen 437
Pascher 437
passen dn. 436
Paßport 435
passierest 436
pas(t)dln dial. 47
Pasternak 437
Pastete 436
Pastille 436
Patrone 438
Patrolle 438
Patsche 424
Patschok 425
patzen 425
Paudel 497
Parese 438
Pecft 563
pechten dial. 446
Peitsche 53
Pelikan 443
pelzen 442
Pepp 431
Perchtě 444
Pergament-Birne 51
Perle 444
Perrücke 435
Peteschen 447
Petschaft 441
Petstole d. 452
Pete 441
Pfadhocke 426
Pfadhucke 426
P/ajffe 472
Pfaffen- 431
P/ancZ 140
pfänden 140
Pfannkuchen 431
P/arre 140
P/ej(fer 444
Pfefferkuchen 444
P/e«ř 143
P/eí/e 139, 450
pfeifen 451, 597
P/e^Zer 449
Pfennig 443
P/Zp/s 643
P/Zarcz 144
Pflaume 58
pflegen 441, 463
P/odb144
P/Zwa 463
P/brie 145
Pfosten 145
Ρ fragner 145
P/tmd 147, 443
pfuschen 148, 503
picken 448
Pa'efce 448
piepeln päpeln 450
piepen 450
Piewitz 453
PigeZ 442
Pi& haben auf jn 448
P^e 449
PáZZe 450
Pfc'Zz 50
pimpeln 450
Pwfce 450
pinkeln 448
Pťwte 450
Pipe 450
Pips 643
pitschal 452
pitschole 452
Piwefc 453
Piwitsch 453
Placker 453
PZaae 453
PZa&aZ 453
PZan 454
Planke 454
PZaß 462
Platin 455
pZaZZ 'gaunerský' 462
PZaZZe 1° 462
PZaZZe 2° 462
Plätteisen 455
Plattner 455
PZaZz 453
plauschen 456
Plautze slez. 460
PZeZz 455
PZöZze 462
Plotzhammer 461
Pludergesäß 302
Pluderhose 463
Plumpe 499
PZ&sc& 464
Plutzen 463
pochen 498
Pochhammer 75
Pogatsche 426
PoZier 470
PoZ^zei 470
PoZsZer 470
Pomade 470
Pomeranze 416
Pommerhund 499
Pompelblume 430
Popanz 74
PopeZ d. 567
PopeZ 74
PöpeZ d. 567
PöpeZ 450
Popelblume 430
Popelmann 74
Posament 473
Posaune 477
Pottasche 475
Prä fcZas ~ haben)
483
Pranger 479
Pra&m 479
Praktik 435
Pratze 478
Preis d. 483
Preiselbeere 70
Presse 483
PWcfce 362
Prinz 483
Prinzmetall 483
pritsch! 489
Pritsche 489
Privatdiener 483
Profandt 484
Pro/os 484
Proletarier 484
ProZz 484
Proviant 484
psí/ 496
P^tfeZ 'Pult' 499
PmZeZ 'Hund' 497
Pudelmütze 497
PwcZer 497
PwZZ 499
Pumpe 499
Pumpet 430
Pumperadi 430
Punsch 499
p^nZ dial. 499
Pwppe 40, 499
Purpur 500
Purzelbaum 283
purzeln 283
P^Ze 501
putzen 475
Püwitz 453
gZiz 148
g^äd střněm. 155
quälen 91
Qwarfc 662
QwasZ 211, 469
quästeln 469
Quattel d. 300
Quentchen 312
querlen 311
Quetser 233
quieken 312
Quintlein 312
QmVZ 678
gwiZZ (sein) 313
raaZ dn. 582
(g)rabanzen 503
Pa&aZZ 503
Rabatte 503
Rabbiner 503
Pa6e 293
rabiat 503
Rabisch 504
Rabusch 504
Rachel 516
Racker 509
radieren 505

858
Radwagen 505
raffen 505
ragen 515
Rahe 506
Rahmen 507, 586
Rain 512
ram- (ramdäsig) 389
Ramisch 512
rammeln 507
Rammer 319
Rammpfahl 676
rampfen d. 529
Rämtasche 508
Randal 508
Ränzel 508
Ranzen 508
Rapier 508
Rappuse 526
Rappusche 526
rascÄ 547
JSascÄ 160
Rasche 129
ičaspeZ 509
Rasse 509
raten 505
ratschen 504
raw&ew 279, 341, 503
Raubschütze 509
Rauch
Räude 207
raufen 519
räumen 507
ičcmpe 519, 526
Rausch 70, 520
Rawisch 504
i?e&e 513
Rebhuhn 223
rechtschaffen 521
Reede 511
ičeeč 528
Äejff 295
ičea)/i 533
£e*/ 505
Retgen 511
iče^foe 526
Reihgras 332
Reihkamm 512
ičeám 527
rem 512
ičemdč 512
Reinel 512
i?e^? 528
reisen 528
Reißteufel'506
reiten 179, 506, 655
Leiter 506, 512
Reitschule 506
Rekrut 512
Remise 512
Renette 512
renken 299
retirieren 513
retten 513
2?eZ% 529
i?ewte 38
Revier 513
rheinisclar Gulden
• 527
Ribis(el) 526
richten 527
Äe&e 529
Ä'egreZ 527
Riemen 530
Ätee 527
Riesling 528
Rietkamm 512
Ätjff 208
ri^eZn 279
i?ma 297, 527
Rinne 525
rinnen 516
.Κφρβ 529, 724
Ä*/8 527
ritzen 526
Rivale 528
itofc&e 516
ižocAe 512
Roggen 513
itoftr 515
.ßöftre 519
Rohrmeise 512
Rohrreiger 517
jRoZZe 516
Römerey 513
Ä06CÄ 504
Rosine 520
Rosmarin 521
Rosoli 517
jßoß 418, 581
Roßkopf 517
Roß schweif 517
jRosi 518
rösten 518
ro* 510
itote 528
ičočte 1° 518
itočte 2° 518
(aus)rotten 509
ita&e 530
i?M&w 522
rucken/rücken 582
icäde 207
iMeZ 628
am/ 584
i^jffZer 523
ruinieren 523
iČM&e 524
ÄwZZ d. 524
Rummel 134
rummeln 525
ifcm 525
nmd 525
Runde 525
Rune 525
rupfen 519
Russe 525
Rüssel 513
itaster 521
Rutsche 526
£aaZ 536
/Sa&öeZ 567
sabbeln 567
Sä&eZ 604
£ac& 536, 730
#ac& wnd Pack,
mit ~ 536
Sackerfalke 566
£äae 540
Salami 536
/SaZai 536
Sallauge 536
£aZve 536
SaZz 552
Sämischleder 709
Sammet, Samt 34
čanó 81
Sandalen 537
Sandar(t) 81
Sandau 81
Sanikel 722
Santrocke d. 602
Saphir 535
sappen 537
£afcm 538
saZZ 600
StoteZ 539
£<m 596
säubern 724
sauber 632
Säuele d. 541
satter 598
tfa^er 709, 731
Sauerei 470
saufen 538
Saum 537
Saumtier 568
Säupopl 430
Scapulier 611
Schabe 631
schaben 547, 613
Schabernack 607, 620
schachern 93
Schacht 601
Schachtelei 603
Schade 612
Schaff 340, 600, 612
ScÄa/fc 421
Schakal 601
Schalande 601
ÄcAare 548, 601, 666
schälen 601
schalig 601
Schalmei 601
Schandtrog 602
Schande 602
Schanze 'štěstí' 602
Schanze 'koš' 537,
602
tfcÄar 602
Scharfrichter 245
ScAarfc 602
Scharlach 603
Scharlatan 603
Schärpe 605
scharren 184
/Sfc/tate 548
Schaub 614
Schaube 529
Schauer 598
schaukeln 180, 314
Schaum 601
Scheck (e) 604
Scfce/ 255
Scheidbe 551
scheiden 82, 604
Scheidung 604
Scheidtrog 602
Schein 578, 601
scheinen 578
scheißen 102
Scheißwurz 610
Scheibe 611
£cfceZ/e 558, 606
Schelm 604
Schemen 578
schenken 605
Scherbe 586
Scherbenholz 586
scheren 671
Scherke 605
scherzen 726
ÄcÄew 629
scheuchen 629
scheuern 603, 619
Schibbe d. 607
schick 608
schicken 552
schieben 619
Schiedweck 604
ecÄie/ 607
Schiefer 607
schielen 608
Schiene 103
schier 103
schießen 313
ScÄijff 607
schiffen 452
ScÄtZd 627
Schilling 608
Schimmel 608
Schimpf 626
Schind-Anger 36
Schindel 176, 608
Schinken 630
schirren 609
schlabbern 198
Schlacke 616
£cAZä/e 569
«eÄZaJF 551
Schlafkunz 569
Sc&Zagr 616

859
schlagen 616
Schlamassel 616
Schlamastik 616
Schlamm 616
Schlammbeißer 451
Schlampe 616
Schlappe 616
schlappen 616
Sc/to- d. 617
schlecht 322
Schleifer 70
Schleim 554, 616
schlemmen 323
schlendern 617
schleppen 198
Schleuse 559
schlicht 322
Schlichte 616
schlichten 616
Schligawitz 555
Schlinge 558
ScÄZoße 556
schluchzen 261, 337,
617
schlucken 337, 617
schlundern 617
Schlunz(e) 617
schlunzen 648
schmachten 559
Schmälte 618
Schmant 560
Schmarre 617
Schmarren 373
schmatzen 367
schmecken 367
schmeicheln 367
Schmeid 617
Schmelen 617
Schmeller 617
Schmelz 559
Schmerle 381
Schmetten 560
Schmetterling 376
Schmiege 608
schmiegen 385
Schmiere 618
schmieren 356
Schminkbeere 730
Schmock 618
Schmuddel 106
Schmutz 69
schnappen 201
Schnapphahn 618
schneiden 564
schnippen 618
Schnitte 560
Schnörkel 618
schnupen 618
Schnur 563, 584, 618
schnüren 618
Schnurrbart 263
schonen 623
iScÄofl/ 614
schöpfen 98
Schoppen 618
Schore 542
ÄcÄor/ 205, 288
£c/w>ß 618
tfcfcote 631
£c/&oZZe 618
Schpennat dial. 620
schräg 549
Schräge 622
Schrägen 335, 622
schrämen 622
Schramme 622
schrappen 613
Schratt 550
schraufen 623
schrecken 581
Schreibtafel 646
£c/&roZ 622
Schröter 622
Schrotgeld 623
schrumpfen 549
Schubkarren 268
schuck-schuck 592
schufen 619
£c/mÄ 108
£c/mZe 612
Schulterblatt 457
schummeln 630
Schuppe 630
schüren 603
£c7mrz 618
£c/mß 630, 609
Schußbeutel 630
Schuster 334
äcAtitte 316, 610
schütten 314, 316
Schwäbacher 631
Schwabe 631
schwadronieren 631
Schwager 631
Schwaige 688
schwandern 631
Schwanenboy 427
Schwank 631
schwanken 211
Schwanschel 720
Schwanz 408
schwappen 240
Schwarte 615
schwärzen 632
Schweige 688
Schwein 596
Schweiß 595
schwellen 536, 697,
703
schwenden 674
Schwester 542
Schwiele 608
schwinden 674
Schwinge 632
schwingen 632
Schwuslt 697
Schwunitz 720
sec/w? 606
£e/er 535
segnen 724
se/w 323
sehren 323
tfewfeZ 724
sekkieren 541
selbander 537
Sellerie 82
Semmel 725
senden 552
tfenfceZ 725
Senkelnadel 725
Senkkorb 726
sicft 538
siedeln 539
čtíeZe 616
fiW&e 551
£tfZ&er 587
Sinau 728
Sindawe 728
singen 720
Sinter 535
skalieren nd. 611
Skamitzel 278
Ä^Zave 611
Sßore 542
Skyrwasser 599
smelen dn. 563
Smilge 561
smöllen dn. 563
SofcZe 731
Söldner 730
£oZe 718
Söllner 731
£ooZ d. 538
tfore 542
tforgre 698
Spagat 620
spähen 620
Spalier 620
£^ata 620
tf^ann 620
Spanne 448
sparen 571
Spargel 620
spark dn. 621
spärlich 571
späZ 477
tfpaZfc 620
Ä^ate 619
£pec& 621
Speiche 621
Speicher 620
Speidel 620
speien 461
Speil(er) 620
Speise 570
£pe&, /S^efe 620
/Sfce&e 162
Spendeling 621
Spennadel 621
Sperling 697
sperren 66, 459
Sperrnagel 621
spicken 621
SjweZ 621
Spiere 621
Spierling 72
aS^ZZ 620
Spindelbaum 69
spinnen 494
aS^'ow 620
<Sp#aZ 621
tfpíZze 621
Spitzel 621
Spompernadeln 622
Sprenkel 488
sprenkeln 280
Sprießet 492
sprießen 487, 489
springen 67, 480
Sprinzel 492
Sprosse 487, 488
sprühen 486
sputen 497
SZafc 623, 556
£Za6eZ 623
StadeZ 578
£ía<& 365
Stake (η) 623
tfíafceZ 623
Stallmeister, -bube
628
Stamm 571, 583
Stampfe 623, 579
stampfen 579, 580
stänkern 624
£ίαρ/β 579
£Zär&e 629
starren 657
stechen 576, 578, 585
stecken 576, 578
Stecken 580
SZegr 577
stehen 575
steigen 577
£/em 576
Steinmetz 375
stellen 590
/SZeZ^e 625
steppen 624
#Zerz 624
£Zic& 576, 629
StichUng 269
Stiefmütterchen 346
Stieglitz 576
stieren 657
sZ^'ZZ 643
stillen 267
tfZocfc 628, 663
stöhnen 579
£Zo> 223
stören 574
iSf^or« 628

860
Stoß 628
stoßen 132
strack 582
strafen 651
Strahl 586
Strähn 624
Strähnlein 624
stramm 582, 658
Strampfei 289
Strang 474
sträuben 281
Strauch 309
£*rawß 496, 655
streben 628
streichen 628
Streichholz 628
£ire*/ 658
streng 298
streuen 589
iSfcricÄ 583, 584, 588,
628
Strieme 628
jSferizgť 628
>Sfřrom 583
Stromstrich 584, 588
Strömling 221
SčmďeZ 628
struppig 281
Ä^66e 557, 629, 712
£fo*6e 230
£^Z 590
Stummel 314
Stumpe 629
stumpf 557, 661
stuppen 6219
SWra 651
Stors 628
State 573
tfwoäe 631
suchen 630
Summe 592
Sumpf 731
süß 551
Süßwurz 610
Ta&eZZe 633
Ta/eř 633
Τα/ί 633
Tagr 114, 173
taimen vestfál. 122
TaÄeZ (werk, -zeug)
634
TaZ 134
TaZer 646
TaZgre 120
TaZfc 635
Tařfcew 680
Tamariske 635
Tambour 635
Tand 636, 644
Tandelmarkt 636
Tändler 635
Tanne 132
Tante 642
Tantes 635
Tanz 635
Ta#2?e 94, 645
tappen 636
Tarras 636
Tartsche 641
Tasche 637
Tasse 633
tätscheln 92
tatterli(n)g 637
Tattermarkt 636
ta«ern 637
Tatee 633
TärzeZ 633
tarnen 637
Täw/er 648
Tausend 643
Tausendschön 540
Tázze 633
te&e dnem. 607
Teťř 117, 635
Terpentin 641
Te^/eZ 293
Testen 88
Thunfisch 660
Thunriß 115
TtegreZ 663
Tiermarkt 636
Ttaer 663
Tilpsch 626
Titschkerl 663
To&eZ 124
TöZ^peZ 660
Tonkabohnen 647
Tonne 123, 660
Tornister 635
Trabant 125
traben 126
Tra&er 125
Jräae 125, 713
Tram 649
trampeln 649
TranÄ; 649
transchieren 126
Trappe 129
Trefeer 66, 128
cremen 391
Treppe 125
Tr ester 128
Tretschaff 650
Trichter 655
2YďZer 655
Trippe dn. 650
Trräfer 651
Trogr 652
Trokar 652
Trompete 653
Trořz 654
TruAe 654
Truthahn 294, 298
Tschako 93
tschappe 94
Tscherkess 87
TecÄ*Ä 102
Tschinellen 103
tschümpeli 90
(t) schundern 108
tschuren 109
tünriche ap. dn. 661
Twp/ 659
TwZZe 648
Tulipán 660
T^Zpe 660
Tummel 660
Turban 661
Tuchent 134
rwwifee 314
Tunrider 115
Tunrigge 115
Tw-e 136
Twrtó 664
Tmscä, -e 661
tuschen 662
Twfeei 659
#6er 491
Überdruß 654
Überech 69
Oberstock 69
tftricA 69
Übrigboschen 69
Uckelei 668
wm 404
umändern 351
umkommen 240
Z/ngrefó 669
Unfce 673
tmter 695
Uöischla 358
üppig 76
twSar 670
*7rte*7 417
wster 671
Fase 679
vazieren 139
ver- 484
verdauen 650
verdrießen 654
Verdruß 654
vergelten 388
vergenden 148, 193
Vermögen 371
vermuten 134
Fernes d. 141
Versatzamt 146
verschießen 705
versöhnen 724
FersZancZ
FteÄ 684
Vierding 684
Ftze- 142, 688
FZ^es 460
FoaeZ 496
FöaZer 142
Fogtf 145
FoZfc 464
voZZ 461
vor 145, 491
vorgeben 145
Vorhänge 677
Formwncř 524
Forretter 145
Vorspann 145
vorstat arch. 141
Vorstecknadel 140
Forie*7 145
Vortuch jihoněm.
141
vorwěrc 145
TFa&e 594
wabbeln 731
Wacholder 215
wachsen 424
TFacÄteZ 300
TFäcÄter 42
wackelig 675
wackeln 689
TFajffeZ 674
JFajfenrocfc 139
Wagentuch 677
wa&r 691
wahren 471, 678
wahrnehmen 471
TPäÄmna 684
TFaZrf 327
Waldhorn 144
Walfisch 683
TFaZ&e 676
TFaZßerde 147
IFaZZ 675
wallen 60
Wallone 44
TFaZm 676
TFaZze 676
TFaZzer 676
lFam^2/r 669
'Wanďer- 677
TFancZíroa 677
ΤΓαηρβ 215, 683
Wanne 676
TFanze 624
TFargreZ 677
warm 443
warm-mus 216
warnen 678
TFarte 678
TFarze 63, 702
TFasser 678, 696
TFaite 398, 678
wa%/ 155
TFeoe 680
weben 697
TfecÄe 682
weichen 675
TFeic/iseZ 692
TFetde 230

861
Weidtasche 48
Weinachten 677
Weile 102, 210
weilen 102
Weinholz 596
Weißlachs 60
TFeZ/ 188, 257
welk 694
TFeZZe 695
Wenter 683
werben 684
Wer&wngr 684
wer/en 698, 700
Werg 700
TFerfc&anfc 684
JFermwč 443
Wem 702
Werwolf 695
TFespe 697
TFesie 685
TFetfer 681
Wicht 680
twc&e dn. 679
Widewalch 694
widmen 683
TFiecÄe 689
Wiedehopf 133
wiegen 691
TJ^ese 691
It^eseZ 320
TFí/í 594
wítá 337
Wildgestüt 264
wimmeln 165, 379
Wimper 681
Winkel 666
wippen 210
TFm· 702
TFwrttrcwr 678
TTmcä 689
Wittum 683
TF^we 680
TFoZ/ 694
TFoWe 695
TFoZfce 405
Wrak dn. 698
WrÄe 69
Wuchtet 76
TF^s* 697
Wurfschaufel 697
würgen 698
Wwr^en 279
TFwtec/teZ 90
Zacke (n) 89
ZagreZ 80
zä/&
zahlen 635
Zahnfleisch 111
ztöÄre 559
Zanat 81
Zander 81
Zannt 81
Zanzel 81
Zanzer 81
Zapfen 86, 97
zappeln 81
zavfm dial. 89
Zaw&e 592
£atm 664
Zaunkönig 589
Zaunreiß 115
Zaupe 107
Ze&ra 714
Zec&er 82
ze/m- 115
Zeichen 82
ZeiseZ 600
Zeisig 104
Ze# 95
ZeWer 82
Zement 82
Zentner 83
zem 337
Zervelat 84
Zeterach 84
Ze«eZ 84
Zewgř 80
Zífc&e 607
Ztöe&e 84
Zichorie 86
Ztďer 85
^egre 218
Ziegenmelker 326
Z*eZ 639
Ziemer 83
Zieraden 86
Zierfahndler 87
ZieseZ 600
Äesi 104
Z^er 85
Zigarette 85
Zigeuner 86
2Ä d. 325
zimbeln 86
zimentieren 83
Zimperl 86
zimperlich 86
ZmcZeZ 83, 86
£in& 716
^rnw 86
Zinne 578
Zinnfisch 82
Zinnober 86
Ζφ/eZ 86
Zirifandel 86
Zirkassier 87
Zirkler 84
Zirkus 87
Zisern 88
Zismaus 600
Z^Äer 87
Zitrone 88
Zittern 86, 642
Z#z 85
Zifce 82
ZofteZ 565
ZoM 89
Zop/ 89
zw 121
Zw&er 138
Zwcto 90
zuckeln 90
zucken 90
Zuckerkand (el) 90
ZwadZ 304
Zwgreř 423
ZwZj9 90
Zummel 90
zünden 653
Zunder 6£3
Zunzel 81
zupfen 53, 91
zusammen 534
Zwack 91
zwaln, zwähn dial.
91
zwängen 91
zweihn dial. 91
Zwerg 92
Zwetschke 623, 674
Zwick (el) 91
zwicken 91
Zwicker 91
Zwiebel 85
Zwiesel 597
Zwillich 91
zwingen 91
zwirnen 545
ΖΛ 91
JIDIŠ
agroZo 268
6a;is 428
barches 47
dallus 110
eä&eZe 164
/wze kapore 174
gauder 265
ÄafcoZ 6aÄ?oZ 157
chochmes 202
kaporo 196
feie 249
Kjße 249
melöche 359
plnkä 450
pechus 563
poZai 462
sochař 93
semirah 618
sechore 542
&tó 619
&5/eZ 619
äAtfa mak. 334
OSTATNÍ INDOEVROPSKÉ JAZYKY
diesma dácké 119 £ε*ρα thrácké 534 Zwgra- ilyr. 342
UGROFINSKÉ JAZYKY
MAĎARŠTINA
cw/acs 34
agrár 410
áfonya 155
aZcrw 35
áldomás 413
angyal 36
árenrifa 38
árfcws 38
árofc 216
attáZa 39
6á6 40

862
baba 40
babona 59
babrál 40
bacs(a) 41
bacsó 41
bagázsia 428
feagró 42
bakancs 41
bákony 42
6aZefc 44
balfasz 43
oaZogr 149
6aZía 43
bamba 44
6<m 46
bandériom 45
6emč 46
bánya 45
6ár 46
barna 67
6áíor 46
ftáří/a 48
6afo/tfc 48
baszama 47
fcéfca 721
6e&es 50
feé7e$ 43
bendö 432
betyár 52
beszéd 52
bibasz 54
ft^eZés 43
ófcVfca 54
6řAW 57
&o&é> 58
bocskor 41
bokréta 76
bolond 60
6orto$ 61
boszorkány 61
6wcfcó 74
bunda 77
bundás 77
bukréta 76
borgonya 63
burkus 77
burkol 77
6wfo 78, 416
buzogány 78
caVofc 87
c*/ra 85
condra 89
csabai 92'
csabrák 92
csáfcán 93
csáfcá 93
csalamádé 93
csáprák 92
CO&2/ 89
csárda 95
csárdás 95
csača 101
csibész 101
csigra 102
csífc 102
csinvat 103
csipke 103
csira 629
csizma 105
csömör 97
csutora 109
dalesz 110
dereglye 115
dereš 115
dohány 122
dol(o)mán 123
aVóč 126
duránci 135
egrész 713
egrres 36
e'rseß 217
esztrenga 584
/á%a 139
/afcó 139
farkvas 140
/áft/oZ 140
jtoěV 690
flanc(ol) 144
flanér 144
/<5rč ad 145
jfrász 146
fullajtár 145
furtagyú 148
furulya 147
gajdol 156
galiba 149
graZZér 267
garázda 149
grato/a 154
gazda 150
gebe(d) 193
g^e 148
grewgre 115
grereZ*/ 182
gerezna 298
groZs/va 152, 168
grorafc 151
gombóc 151
gorond 186
g™/182
grwgra 152
grwgra 152
gulaszt(r)a 306
gwfo/a 152
guly as 152
gunya 179
grtíZa 152
gyanta 216
gyermek 115
gyenge 115
gr^/ífc 137
gyombér 712
hacuka 163
ZiajcZe 156
hajdú 156
hajnal 156
hajszol 156
hajszra 156
haj tas 156
Aám 196
hamis 159
hápog 160
harang 183, 516
ftarc 161
harcol 161
harcsa 183
ftatár 203
Mz 197
házsártos 162
hecsepecs 163
hegyes 164
Ae;Yř 156
hemzseg 165
Aíwtó 166
Mr 212
/wtoér 195
huszár 191
íspem 731
iszalag 661
jambor 216
jancsár 216
,/ár 552
Járař 552
juhász 232
juszalag 661
kacabáj 233
kakukf 726
kalapács 236
fcaZtöa 269
kalarábé 248
kamasz 237
kamuka 238
kámsza 272
fcem 239
kancsuka 238
kantár 239
kantus 239
käpeny 249
kápolna 240
kapca 276
kapus 241
fcarcř 277
kastely 245
katona 245
fccroé' 246
kazup 287
Hcsí 452
kincstartó 250
Hnoz 314
A^s 452
fco&oz 264, 265
fcocsi 265
kocsonya 265
fco/a 266
kolbász 258
komló 201
fconfy 273
fcopó 275
kopoltyú 721
koponya 150
korbács 241
korbely 277
korcsma 291
fcorda 277
korhely 277
fcorÄoZ 242
korozsma 302
fcorčes 278
fcosár 282
fcósfoZ 282
fcóčer 283
fcofor 309
fcöZ* 249
köntös 239
könyv 263
köpenyeg 249
krumpér 63
krumpli 297
fcwcsma 403
kukorica 306
kulacs 306
teZZogř 306
Mntes 239
küntös 239
Äwrfo 308
kuraszlo 306
kuruc 308
fcwsoZ 309
äjm**/ 309
ik^ai 309
Záda 317
Zafcsa 338
lampáš 319
Zone 320
lapocka 339
lárma 327
Zas&a 338
Zecsó 324
Zefcwir 326
lengyel 325
Zepe 326
lependék 326
Ze^fce 326
Z^e 326
Zógró 339
mágnás 347
magyal 347
magyer 347
márc 73, 352
mariáš 352
markotán 352
mewZe 359
měny hal 370
mesterremek 512

863
méz 357
mincér 363
minder 363
mony 383
mozsár 356, 378
muly a 376
mumus 74
mundér 383
rrmnka 477
murok 380
mwsZ 374
nadragulya 351
oZá& 413
oZcsó 317
<?Zom 413
onfos 417
orfc% 417
ö&Ze 668
örcZögr 165
pacsmag 425
;pajfo 218, 427
pajtárs 427
pajtás 427
pajzán 427
palačinka 428
palacsinta 428
jpáZca 429
páilos 429
palota 428
pandúr 432
pántli(ka) 444
papagáj 433
paprikáš 433
papucs 433
parkány 435
paripa 434
parlag 493
paroka 435
jrárťa 435
pasas 437
patécs 447
pinka 450
pipaszár 450
pitvar 662
2>Záť7a 435
pogács(a) 426
pohár 468
3?orZa 473
portáš 473
portika 435
portyka 473
poszomán(y) 473
potkán (y) 475
pbrkolt 444
pöröly 444
prépost 484
pupácska 500
puszta 501
puttony 501
rábsic 509
rabszíj 508
ra/to/ 506
rajtár 506
ra&řfo 507
ÄaÄ?OÄ 507
rántás 508
remek 512
rozsólis 517
sá/ 600
tfá/ár 600
saláta 536
salavári 602
sánZa 603
saraglya 622
«argra 602
sárogr 95
sarofc 603
sarifc 603
sás 603
sáčor 604
seregr 605
serZe 65
serZés 65
s&aZ 603
stsafc 609
sor 602
spárga 620
sugár 629
suhanc 629
sujtás 593
sváda 631
száM 482
szállás 536
száM& 482
szamár 568
szamóca 560
szatyor 567
szemíeZen 411
5z*greř 542
szöße 540
sztronga 584
szurdék 593
szuszák 568
8zuszok 568
Zá6Za 633
čaZj? 645
táfyog 635
tányér 635
Zárcsa 641
tarisznya 635
Zar&a 110
Zárs 427
ZaszíZ 567
távoZ 110
tengelic 576
ťerÁe 641
Zeve 637
tolmács 646
topánka 647
torzsalkodik 654
ťosz 567
Zöra 639
ZöraZö 639
törköly 651
Zwfca 648
turbán 661
fr£ró 662
tutyi-mutyi 662
vajďa 687
vajvoda 687
vakkant 682
vályú 676
var/ifc 163
vaZra 678
vezeč 685
venyige 683
veres 684
vincelér 690
virgács 691
wZéz 692
irátfZa 705
vizslat 705
vöröe 684
zábola 719
zsáfra 721
zsandár 722
zse&raA; 724
zsendice 727
zeincica 727
zsM- 728
OSTATNÍ UGROFINSKÉ JAZYKY
(Finština bez
označení)
afcew est. 411
akkuna 411
6atá komi 48
6afy'ä mord. 48
&ma votj. 679
6'onne lap. 537
graZZo lap. 97
Äeiraä 541
humala 201
JW& parsk chant. 478
juoda 427
juottaa 427
fcaZZo 97
fcaZZo lap. 97
kampala 237
kansa 197
to· chant. 308
&faZ' chant. 197
kimalainen 105, 679
kimalane est. 679
fcofo 197
ajoZí^s 283
far& est. liv. 293
kurkku 293
χο£ chant. 197
lalmach chant. 517
róeeZ' mord. 357
men čerem. 370
matara 352
raeZe 357
míZí lap. 357
monni 370
moršša lap. 380
τιοοί est. 398
nuotta 398
or/rá 418
οΛ 418
orries lap. 418
£>αΖ udm. manci 499
peZ' erz. 499
paZefc mar. 499
jrá&fc est. 442
pihka 442
jojaZe mokš. 499
2>ooZ est. 499
poťaš-k ne čerem.
473
^moZ* 499
qumliz vogul. 201
2?ew* est. 541
säinas est. 223
säynävä 223
silakka 553
sileke karel. 553
s*Z& est. 553
sodams mord. 715
sulakka 536
£öZ' komi 550
<&Z udm. 608

864
éil{ komi 608
ájli komi 608
éivi komi 608
tammi 132
aba osman. 153
arslan osman. 556
aryk 216
aslan osman. 556
ägär ujgur. 410
baba tur. 40
badžanak osman. 437
bayatur 46
baldak tur. 43
*basyrkan 61
bašmak osman. 425
bazman kum. 492
bey armudu tur. 51
bodrum osman. 467
bos osman. 500
bozdoyan osman. 78
bulat tur. 76
bulgari osman. 42
burnus osman. 77
caj tur. 93
cákán džagat. 93
čapa osman. 537
čaprak osman. 92
čardak osman. 95
čizme osman. 105
Zoban osman. 41
čubuk osman. 101
dilmač osman. 645
div osman. 119
dolaman osman. 123
du%an osman. 122
ännä 36
báb cel 477
bašam, bceécem 44,
453 ,
dälcet 111
göräl 276
aba 153
anbíW 35
anqä 401
araq 38
tappara 647
tikli 576
tolmach vogul. 517
gajda osman. 148
hajdamak osman.
155
hajde osman. 156
haraba osman. 160
χαΐαί osman. 195
χαΐι osman. 157
χαη osman. 196
xomlak tatar. 201
χηπιία čuvaš. 201
X9ren čuvaš. 299
jar osman. tatar. 216
kaba osman. 233
kaban tur. tatar. 239
kaftan tur. 235
kahve tur. 246
kalpak osman. 258
kalik tur. 236
kalip tur. 249
kamci tur. 238
kamxa osman. 238
komis tur. 238
kapkán osman. 240
kaptur džagat. 241
kára osman. 197
kazak tur. 287
käsä osman. 249
kepänäk osman. 249
kervan osman. 242
kezaü tatar. 287
kilin osman. 249
kóbuz kirg. 265
ftab'rüta' aram. 194
hal'lüjäh 35
källceh 195
rfiämön 350
massäh 346
p&äh 441
'asfarän 600
atlas 39
babaghä 433
bädinjän 43
vaagen est. 675
vachka 675
vasta 211
köc 266
komyt tatar. 203
kontos osman. 239
kopuz osman. 265
kulübe tur. 269
kukuruz tur. 306
kumaě osman. 307
kürtek tur. 308
kyrbac osman. 241
khomyt čuvaš. 203
lakče osman. 338
leylek osman. 326
lülä osman. 343
mamma jakut. 350
martolos osman. 352
obur osman. karač.
669
o(jul tur. 410
orda 176
pajdas osman. 427
papuč osman. 433
pasa osman. 437
pasalyk osman. 437
pašmak osman. 425
postál osman. 474
potyra osman. 473
pirti tur. 487
qumai kirg. 271
sa tijan osman. 535
pcesaljb 437
qär'bän 242
qiššíť 664
rab 503
sahar 542
barrakan 47
bašam 44
burnus 77
büsa 500
veďa mord. 687
vechk 675
vete 696
sadak tur. 536
sala§ tur. 536
samur tur. 565
sap osman. 604
sap osman. 604
sarynčqa polov. 537
sazan tur. 602
susan tatar. 538
šajka osman. 93
salaš tatar. 536
šalvar osman. 602
ěatyr kirg. 604
šelvar osman. 602
s%v%s čuvaš. 726
šos9 čuvaš. 726
tapqur osman.
džagat. 633
tasma tur. 636
tavir tur. 648
tilmadž ujgur. 646
torak džagat. 662
torba tur. 648
tuman tur. 646
tülbent tur. 661
tütün tur. 665
tylmač kumán. 645
ulak tur. 338
urkuš tatar. 412
uran kalm. 191
urän kirg. 191
vurmak 191
sak 536
sappir 535
šabbát 565, 600
éatán 538
šošan 538
busra 54, 78
gubba 232, 629, 731
garrafa 241
kabbar 239
JAZYKY TUR Κ Ο TATARSKÉ
SEMITSKÉ JAZYKY
HEBREJŠTINA
ARABŠTINA

865
kahwa 246
kobba 35
lakk 318
lazwardijja 343
maimün 415
maxaridz 202
mamlük 349
maschara 353
mctfraÄ 355
muchajjar 372
mümijä 383
nujďa 363
girä'i 242
qirmizi 243
go^on 243
gwg 277
räAa 507
ras 509
riMs 526
robfc 516
safer 566
s#r 85 V
sukkar 90
summak 614
susan 538
suvväd 565
eaitän 538
salandl 601
έαΖ& 635
fcwraa 633
cütf 342
wtöZ 35
utarid 522
zidvär 85
zuräfa 728
a66á syř. 415
beemo syr. 453
kunukku assyr. 263
OSTATNÍ SEMITSKÉ JAZYKY
parakku akad. 46
psrakkä syr. 46
sarrupum assyr. 587
taggära syr. 651
tamgaru assyr.-bab.
651
targumannu assyr.
646
tuppu akad. 633
ioáen 538
KOPTŠTINA
(/ep/w 415
STARÁ EGYPTŠTINA
s-šš-n 538
KAVKAZSKÉ JAZYKY
6aara abcház. 47
befedi gruz. 441
6odoí gunzib. 50
domba gruz. 719
dombej kabard. 719
ereg ud. 418
grara dargwa 182
garaz baltisten. 182
ydraš 182
Voltumnus 317
an£w 418
βχνκος 76
aizkora 540
6arra 51
čafcar 410
grer dido 725
gog ud. 293
gorwela gruz. 182
grc/rgrc/ abcház. 293
hager čerk. 410
chordo andij. 204
jilaq rut. 725
kwen sván. 307
kwrna gruz. 307
ΖαΖα gruz. 319
mač'a ap. 357
nis mingr. 564
nosa mingr. 564
nusa čan. and. 564
BURUŠASKI
ETRUŠTINA
SUMERŠTINA
bárag 46 urud 523
LÝDŠTINA
errazza 504
garilar 182
BASKIÖTINA
manteca 560
sakař 410
pokon arčin. 475
θ«£ tabarasán. 541
ťaveli gruz. 694
řemen šapaur. 639
temene čerk. 639
žačw laz. 721
Ibabu mingr. 721
udagara 704
žitu 728 '
MONGOLSKÉ JAZYKY
bagatur 59
(k)hom 203
orongo 278 tarafc 662 wZán 190
saraa burjat. 537 teaw kalm. 537 uran kalm. 191

866
hanbu kanár. 45
banvu kanár. 45
DRÁVIDSKÉ JAZYKY
mäntana 560
göne telugu 179
göni kanar. 179
pillai tamil. 449
(Malajština bez
označení)
amuk 36
agar-agar indonés
INDONÉSKÉ JAZYKY
bambu 45
berzi 71
getah djamu 152
getah pertja 152
34 hután 416
kakatua 235
kapuk javan. 240
kesuari 246
limau 333
manteri 350
orang 416
sägü 535
tembaga 647
chocolate 106
furakané 417
hurakane 417
fcofófcrí 269
INDIÁNSKÉ JAZYKY
Jcuntur 273
urogan 417
ca 93
ča-je 93
ČÍNŠTINA
Ämgf 263 mí 357
kuendi 272
íě93
fcadá 266
NUBIJŠTINA
JUKAGIRŠTINA
#är 308

0
VÁCLAVMACHEK
ETTMOLOGICKÝ SLOVNÍK JAZYKA ČESKÉHO
Vydala Academia, nakladatelství Československé akademie věd, Praha 1968
Přebal a vazbu navrhl Jiří Ledr
Redaktorka publikace Věra Pánkova
Technický redaktor Karel Svoboda
2. vydání —868 stran A0 obr.)
Vytiskl Tisk, knižní výroba, n. p., závod Brno, 1
120,68 AA — 121,67 VA
Náklad 3000 výtisků— 12/2 — 8209
21-107-68
Cena vázaného výtisku Kčs 110,—
505-21-875