ALBERT РИАТ
Atlas
hub
OTTO USAK
SPN
ALBERT PILAT
OTTO uSAk
Atlas hub
ALBERT РИАТ
OTTO U§AK
Atlas hub
STATNl
PEDAGOGICKE
NAKLADATELSTVI
PRAHA
OBRAZOVE POMOCNE KNIHY
pro §koly a osv6tov6 instituce
Napsal Clen korespondent CSAV, RNDr. Albert Pllfit DrSc.
Namaloval Otto U§6k
© Albert Pilfit, 1970
Illustrations © Otto U56k, 1961
PREDMLUVA
О houbAch bylo vydAno mnoho populAmich knih s barevnymi tabulemi,
ale jen velice mAlo jich bylo dobrych. Vytvofit knihu uiitednou a origi-
nAlni po strAnce textove i obrazove neni lehky ukol a vySaduje dlouhou
namAhavou prAci. Ndkolik let musi houbaf a malif pracovat na spolednem
dile.
To v§ak nevyhovovalo vfetSind naSich i cizich nakladatelu, kteri na lite-
raturu pro Sirokou vefejnost hleddli jen z obchodniho hlediska. Кпйку
о houbAch se vidycky cjpbfe prodAvaly, a proto vydavatel spdchal a nalA-
hal na autora i na malife, aby kniika byla uddlAna co nejrychleji a nej-
levnAji. Obydejnd to dopadlo tak, ze autor text opsal a malif obrAzky
obkreslil z jine knihy, a aby to nebylo tak nApadne, pfidal semtam пёсо
z vlastni fantazie. StAvalo se, ze obrazy byly pfekreslovAny i ndkolikr&t
po sobd. Neni proto divu, ze „novy origindr* se dasto ani vzddlend nepo-
dobal ЬоиЬё, kterou тё1 pfedstavovat.
Tato kniha nebyla ,,vyrobena“ podobnym zpusobem.
ВёЬет 6 let namaloval Mistr O. U§Ak akvarely podle iivych hub, ktere
mu dodal autor teto publikace, jenz take praci malife po mykologicke
strAnce kontroloval.
VdtSina tabuli nemohla byt namalovAna najednou. Bud nebyly nalezeny
soudasnd mlade a dospAle plodnice jednoho druhu houby, nebo se CAst
plodnic zkazila drive, ne2 malif mohl tabuli dokondit. Neuplne tabule
byly proto postupnd doplftovAny dalSim materiAlem.
Houby byly malovAny ve skutedne velikosti a v ruznych stadiich vyvoje.
Mlade a dospdle plodnice jednotlivych druhu se totiz zevndjSkem гпаёпё
li§i a zadAtednik v houbafstvi by si nemohl z jedne plodnice udinit sprAv-
nou pfedstavu о promA’ilivosti druhu.
TextovA £Ast je podrobnA, nikoli v§ak rozvlAdnA. Obsahuje udaje о roz-
Sifeni hub nejen u nAs, nybrfc na celA Zemi, poznAmky о porivatelnosti
hub, о jejich uritkove hodnotd i о pribuzenskych vztazich hub s upozor-
ndnim na тойпё zAmdny s podobnymi druhy jedovatymi. VSechny druhy
hub oznadene v knize jako jedle autor sAm mnohokrAt jedl. О jedovatych
druzich shromASdil zkuSenosti deskoslovenskych mykologA a doplnil je
udaji z nejnovdjSi svdtovA literatury.
5
tJvodru dAst knihy tvori strudnou, ale obsainou „udebnici" mykologie
pro kazd6ho houbare a zdroveh je i pomuckou pro kontrolory v potravi-
n&rstvi, zam6stnance konzervAren a profesionAlni sbdrade hub, Hmi pro-
sp6je rozvoji tohoto dosud nedostatednd rozvinuteho ilseku nArodnfho
hospodifstvi.
Dr. Albert PiHt
6
NEKOLIK slov
О MORFOLOGII, BIOLOGII, ANATOMII A HISTOLOGII
VYSSICH HUB
Рошёг hub к ostatnim organismum
Neobydejni mnohotvirna skupina organismu, kterou oznadujeme sou-
bornym nizvem houby — Fungi, mi trochu jinou niplh ve smyslu
videckem nei v populimim. Videcky jsou houby skupinou mnohem
obsihlejii, nebot ty druhy, ktere se sbiraji a pouiivaji, tvofi jen maly
zlomek velke nie hub. Tyto velke, masite houby byvaji oznadoviny jako
houby v у § § i na rozdil od ostatnich, takzvanych hub n i i S i c h,
kam nileii vitiinou druhy drobnohledne. Toto rozdileni neni oviem nijak
pfesne.
Botanicky byvaji jako houby oznadoviny nezelene, stilkate rostliny
vytrusni. Se zelenymi rostlinami nejsou houby blizce pribuzne a zafazu-
jeme je jeiti dnes mezi rostlinstvo spiie ze setrvadnosti nei z diivodu
dobfe videcky opodstatninych. Porovnime-li houby a zelene rostliny,
vidime tolik rozdilu ve viech jednotlivostech, ie nenalezime mezi timito
organismy skoro iidne spojovaci mosty. Teprve sledujeme-li nazpit jejich
vyvoj, vidime, ie jejich vyvojovy strom mi kofeny zrovna v tich mistech,
odkud vychizeji vyvojove vitve jak rostlin, tak i iivodichu. Houby jsou
tak stare organismy jako rostliny, a patrni starii nei iivodichovi. Kdyi
vznikl na teto Zemi poprvi iivy organismus, ktery byl schopen vytviret
sve tilo z anorganickeho uhliku, musel nutni vzniknout i jiny, ktery by
dovedl rozklidat organicke uhlikati sloudeniny v anorganicki, aby byl
v pfirodi utvofen kolob5h uhliku. Kdyby se tak nestalo, zakritko by
zeleni rostliny spoutaly viechen kyslidnik uhlidity z ovzduii a nedostat-
kem potravy by zahynuly. Jelikoi houby a baktirie, ktere take poditime
do Mie hub, tento rozkladny proces providiji, plyne z toho, ie jsou houby
tak stari, jako zelene rostliny.
Houby take omezuji delku iivota a abnormilni rozmnoiovini jak rost-
lin, tak i iivodichu. Napnklad choroie napadaji stare stromy, rozhlodivaji
jejich dfevni hmotu, a tak jim zkracuji iivot. Nejsou tedy houby bezvy-
znamnou skupinou organismu, nybri naopak velmi duleiitou, mnohem
duleiitijii nei se mi obydejni za to, nebot bez nich by nebyl moiny ani
iivot rostlin, ani iivodichu.
7
Rozd&lenl hub podle zpusobu vyzivy
Na prvni pohled nApadnym znakem, jimi se odliSuji houby od iivo-
cichu, je nedostatek zeleneho bar viva, takzvaneho chorofylu dili zelenS
listove. Toto barvivo totiz svym katalytickym uCinkem umozftuje zelenym
rostlinAm vytv&fet z vody a kyslidniku uhliCiteho za pomoci svStelneho
zdfeni cukry, z nichi pak tvofi sloiitymi chemickymi procesy, ktere se
odehrdvaji uvnitf Ьипёк, zivou hmotu sveho tdla. Houby chlorofyl postr&-
daji, a proto nedovedou — az na male vyjimky — sklAdat z neustrojnych
(anorganickych) Utek Idtky ustrojne (organicke). Jsou proto odkiziny jii
na hotove ustrojne l£tky, vytvofene rostlinami nebo zivodichy.
Podle toho, jakym zpusobem a z deho Cerpaji houby vyzivu, rozdClu-
jeme je do dvou hlavnich skupin, z kterych je mozno oddSlit je§t6 dvd
dal§i podskupiny.
VelkA C£st vy§§ich hub nAlezi mezi takzvane houby hnilozijne neboli
saprofytu№, ktere Cerpaji vyzivu z hnijicich t61 rostlin, fiddeji i zivo-
Cichu. Podhoubi tSchto druhu nalezame hlavnS v lesnim humusu, v od-
padcich dfeva nebo v mrtvych lodyhdch rostlin, popfipadS i ve vymdscich
(vykalech) iivoCichu.
Druhou hlavni skupinu tvofi сггоразпё neboli ратагШскё druhy, ktere
cerpaji vyiivu z iivych t£l rostlin, popfipadS zivodichu. Sem patfi v6t§i-
nou druhy mikroskopicke. Jen nemnoho zAstupcu dosahuje v6t§i velikosti.
Zajimavou skupinu tvofi houby cizopasici na houbdch. NejzndmSjSim
pfikladem jsou naSe dva druhy rodu Asterophora Ditmar (=Nyctdlis)
a pak zajimavy kukm&k cizopasny (Volvariella surrecta), cizopasici na
plodnicich mlienek.
Asi uprostfed mezi houbami hnilofcijnymi a cizopasnymi stoji takzvani
зарторатагИё, kam ndleii napfiklad Cetne druhy choroSu. Jsou to druhy,
kterC zprvu ziji jako saprofyte; kdyz se v§ak rozrostou, pfechizeji CAs-
tednS к iivotu cizopasnAmu. Napadaji nejprve odumfelou d&st stromu,
napfiklad suchou vStev, rozmnozi v ni svoje podhoubi a pfechAzeji do
zivych CAsti kmene, tak£e posleze napadnou cely strom a Casern jej zniCi.
Jinou zajimavou skupinu tvofi druhy, ktere vytvAfeji takzvanou myko-
rhizu. JemnA vtekCnka jejich podhoubi se dostAvaji do tCsnCho styku
s jemnymi kofinky rostlin, opletaji je, nebo do pich vnikaji a odnimaji
jim urdite lAtky, aniz by v§ak rostlin&m znatelne Skodily. Jak se zd&,
pfeddvaji jim houby jine l&tky, ktere jsou sice jejich odpadnimi zplodi-
nami, av§ak zelenym rostlindm jsou na prospdch. Toto souiiti je tedy
oboustrannd prospdSne. (Podrobnosti viz v kapitole о mykorhize, str. 26.)
SamozfejmS druhy tvofici mykorhizu jsou svym vy sky tern uzce viz&ny
na rostliny, s nimii ±iji ve spolku. NejCastCji to byvaji stromy, CetnC
druhy hub v§ak tvofi mykorhizu i s bylinami. Houby tvofici mykorhizu
s urCitymi druhy stromu se vyskytuji v2dy pod tCmito stromy. Z hub
hfibovitych to jsou napf. klouzky.
8
Mikroskopicka stavba
Stavba bunky
PodobnS jako tSla rostlin a iivoCichu jsou i t61a hub tvofena drobno-
hlednymi butikaihi. U dokonalejSich rostlin a iivoCichu skl&daji bunky
pletiva asi tak, jako je zed sloiena z cihel. Jedna butika je vedle druhe,
ruznych tvarti a velikosti, jsou mezi sebou vicemenS vSestrannS pevnC
spojeny, tak jako jsou cihly domu slepeny maltou.
Butiky hub vytvdfeji pletivo neprave. Jsou sefazeny jen vedle sebe
jako zrna ruience, takie tvofi dlouhe vl&kno, ktere se rozvStvuje jako
title kofinky rostlin. Tato vltikna, zvanti h у f y, se spletaji dohromady
jako klubko niti a vytvtifeji Casto velmi masite а гпаёпё velike plodnice.
Takovemu pletivu riktime plektenchym, a jsou-li buftky, ktere
vltikno skl&daji, vicemdnC kulovite (izodiametrickd), fiktime takovemu
pletivu pseudoparenchym.
Podstatu butiky tvofi zivti rosolovitti hmota, takzvana protoplazma. Je
smCsi nejruznCjSich organickych Ititek, hlavnd bilkovin, obsahuje i Ititky
anorganickd a vodu, a tvofi materitilni podklad iivotnich dCjti. U hub
a rostlin je na povrchu pokryta Ъипёбпои bldnou, kterti je u zelenych
rostlin tvofena bunidinou — celulozou, Ititkou ze skupiny cukrti, kdeito
u hub hlavnC Ititkami dusikatymi. Skoro vidy obsahuje i chitin, stejnou
Ititku, z nii jsou vytvofeny krunyfe a kfidla hmyzu.
Protoplazmu je moino rozliSit v cytoplazmu a takzvane jddro (nucleus).
Je to vCtSinou kulovity titvar, uzavfeny v cytoplazmC. Skltidti se z karyo-
lymfy, kterti obsahuje hustSi tCliska, a je na povrchu pokryt jademou
bldnou. Jtidro je nejdule4itCj§i souCtisti butiky, nebot od nCho poCinti
dCleni, a tim i rozmnoiovtini.
NejjednoduSSi dCleni, a tim i rozmnofcov&ni jtidra se nazyvti a m i 16 z a
— pfimd dCleni amitotickd. Amitoza probihA tak, ie se jtidro
protAhne do ddlky a vytvofi ztiieninu; ta se zaSkrti, a nakonec se jAdro
rozdCli na dvC jAdra dcefinA. Ta se mohou opCt sama dClit.
Pfi sloiitem dCleni jAdra vznikaji seskupenim CAstic karyolymfy tak-
zvand chromoz6myf kterd maji tvar zahnutych tyCinek nebo vltiken. Roz-
StCpi se podel a rozdCli, takie do dcefine buftky vstupuje stejny podet
chromozomu. Tento dCj pfedchtizi rozdCleni cele butiky. Po rozdCleni
jtidra se teprve rozdCH butika. Tomuto komplikovanemu dCleni jtidra
fiktime mitoza — dCleni nepfime, karyokinetickd nebo
mitotickC. U vCtSiny druhu hub se objevuji na pdlech dCliciho vfe-
tenka tCliska, к nimi se sbihaji achromatickd vldkenka, a od nich se
jinti paprsCitd rozbfhaji. Jsou to takzvand centrozomy, ktere u JivoCichti
nikdy nechybCji, ale u rostlin jsou vzticnym zjevem, nebot кготё hub
se vyskytuji jen u nSkterych fas a jtitrovek.
9
Kazdy dr uh organismu ma v Ьипёёпёт jddru urdity pocet chromozo-
mu, ktery se konstantnS zachovava. Avsak pfi spojovdni — kopulaci —
dvou Ьипёк splyvaji i dvё jddra. Pocet chromozomu by se tedy po kazde
kopulaci zdvojn^sobil. Kdyby se kopulovane bunky dёlily ddle погта1пё
(mitoticky), zachoval by se zdvojeny podet chromozomu v celem tele
a pri daEi kopulaci by se tento zdvojeny pocet opet zdvojn^sobil a tak
d£le, takze pri dalsich kopulacich by stoupal geometrickou fadou. Jddro
urditeho druhu se 4 chromozomy тё1о by jich po kopulaci 8 a po dalSich
kopulacich 16,32,64,128,256,512,1 024 a tak ddle. Priroda tomutovzru-
stAni poet и chromozomu zabrahuje pri vzniku pohlavnich nebo jiny ch
rozmnozovacich Ьипёк takzvanym redukenim d ё 1 e n i m , ktere
byv£ oznacovdno take jako d ё 1 e n i alotypicke (meioze).
Od normdlniho neprimeho ddleni se li§i redukdni ddleni tim, ze se
chromozomy v jddru spoji v рёгу, ktere se rozejdou к ruznym polum.
Vytvori se prehradka a rozddli buhku ve dvd. Tyto dve novd vznikle
buhky s polovicnim, tzv. haploidnim pofitem chromozomu se ddli
ihned jeStd jednou, nyni vsak погта1пё (naStepene chromozomy se roze-
stoupi), takze haploidni pofiet chromozomu se v ЬийкйсЬ zachovivd
a nesnizuje se.
Cytoplazma neni homogenni hmota, nybrz obsahuje dutinky (vakuoly),
vyplnend Ьипёёпои Stavou. Byvaji v ni take pritomny drobne krystalky
ruznych soli (ndkdy i zmka siry) a и hub velice dasto tukove kapky.
Tato takzvand metaplazmaticka tiliska jsou produkty ^ivotnich procesu
odehrdvajicich se v zive hmotd a pfedstavuji bud Idtky odpadove, nebo
rezervni.
10
Telo hub
Podhoubi (mycelium)
Тё1о hub se sklddd ze dvou cdsti; u hub vySsich jsou na prvni pohled
velmi odliSne, a to podhoubi neboli mycelium, ktere roste
v humusu nebo ve dfevd jako jemnd pliseh, a plodnice,tj. karpo-
f о r nebo karposoma, ktere jsou ndkdy velmi ndpadne a vznikaji
na povrchu гетё. Dosahuji casto velkych гогтёгй, пейтёгпусЬ к jem-
nosti podhoubi.
Podhoubi je vlastnim 1ё1ет houby, kterd ёегрё vyzivu оЬусе}пё
z rozkladajicich se organickych hmot. Jsou to jemna, vёtSinou mikrosko-
pickA vlakenka, hustё kofinkov^ rozvёtvend, kterd jsou pouhym okem
viditelnd jen ve velkem mno^stvi, v podobё оЬусе}пё bёlavych, plisno-
vitych povlaku nebo vldsku.
JemnA vlAkenka se nezfidka spletaji v provazce, viditelne pouhym
okem. Ту to takzvane myceliove provazce mivaji i specialni anatomickou
strukturu. Napfiklad и drevomorky pomahaji к rychlemu Sifeni houby
i pres anorganicke pfekAzky (zed, kameny, hlinu a podobne) a vodiva
vlakna (hyfy) uvnitf pfevAdёj^ rychleji vyzivne lAtky na druhy konec
provazce, kde narustA. Myceliove provazce odpovidaji tedy svou funkci
trochu oddenkum nebo plazivym vybAzkum vySsich rostlin. Myceliove
provazce vAclavek nebo nAkterych Spicek jsou tmavё zabarvene a opa-
tfene nApadnA lesklou tvrdou kurou. RikAme jim rizomorfy. Slouzi jak
к udelum jii vyjmenovanym, tak take jako orgAny zAsobni.
Jsou-li tyto rizomorfy krAtke, vicemenA kulovite, peciAkovite nebo hliz-
kovite, nazyvaji se skier ocia. Maji podobny vyznam jako hlizy nebo cibule
vySSich rostlin, jsou tedy zasobamou vyzivnych lAtek a umozhuji tak
organismu pfeAkat nepfiznivou roAni dobu (zimu, sucho a pod о bn A).
Рёкпё vyvinutA sklerocia maji napfiklad nAktere drobne penizovky
(Collybia), kyjanky (Typhula) a z hub vfeckatych napfiklad hlizenky
(Sclerotinia), z nichz snad nejnApadnAjSi je znAmA hlizenka sasankovA
(Sclerotinia tuberosa). Jinym typem sklerocii jsou takzvanA „pietra
fungaia", kterA tvofi choro§ hlizovity (Polyporus tuberaster). Jeho jemne
podhoubi slepuje hlinu a humus dohromady, takie celek vypadA jako
omitka a mA podobu vicemenA hlizovitou.
О zivotA podhoubi vime dosud jen mAlo. NAktere druhy maji podhoubi
jednolete, jine dvoulete i vicelete a zdd se, 2e podhoubi mnoha druhu se
doZivd velmi dlouheho vёku. Cetne druhy choroSu napfiklad napadaji stro-
my a rostou v nich tak dlouho, dokud je neznidi, coz trvd dasto desitky let.
Take druhy hub vytvdfejici mykorhizu dozivaji se asi vёt§inou vёku, ktery
odpovidd stdfi stromu, s mm2 ziji pohromade. U jinych druhu se neda
stAfi podhoubi tak snadno urdit a bude potfebi dlouholetych a soustav-
nych pozorovdni, nez о tёchto vёcech budeme vёdёt vice.
11
DrobnS druhy hub, ktere rostou napfiklad na smrkovych jehlicich nebo
na jinych substrdtech malych rozmSru, maji podhoubi jen omezeneho roz-
sahu a tento omezeny iivotni prostor jim staSi к vyzivS a к vytvofeni
plodnic. Je samozfejmS, ze takove druhy dlouho nevydrii. Podhoubi tSch
druhu hub, ktere rostou v humusu a v pude, se rozrusta stale do Sire,
a roste-li pravidelnS na vSechny strany, tvofi kruhy, mSfici Sasto nSkolik
desitek metru v prumSru. NovS pfirusta na obvodu kruhu a zde nasazuje
take plodnice; starSi Sdsti podhoubi uvnitf kruhu odumiraji. Vyroste-li
vStSi mnoistvi plodnic z jednoho podhoubi, vytvofi plodnice pravidelny
(,^агойё]пу“) kruh. Podhoubi SarodSjneho kruhu se rozroste kazdy rok
о kousek na obvodu kruhu, ktery se zvolna rozSiruje. ZnAme-li roSni pri-
rustek podhoubi a polomSr kruhu, snadno si muzeme vypoSitat start pod-
houbi. Kupodivu byvd toto star! znaSne, Sasto tak znaSne, ie to al pfekva-
puje. Co do vSku mohou byt proto houby srovndvdny i s velmi starymi
stromy.
Plodnice (karpofor, karposoma)
Po jiste dobS zaSnou vyrustat z podhoubi plodnice. ASkoli jsou
tvofeny jen nepravym pletivem (plektenchymem), chuchvalci mnohond-
sobnS rozvStvenych vtaken, presto jejich anatomickd stavba neni jedno-
duchd a v komplikovanosti mnoho nezadd anatomicke stavbS vySSich
rostlin. Vlakna, kterd plodnici tvofi, nejsou totii vSecka stejnd, a buhky,
ktere je tvofi, jsou ruznS dlouhe a tluste, ruzneho tvaru, jsou rilznS
hustS spleteny a takS jejich stSny jsou nestejnS tluste. Muieme tedy roz-
liSovat mnoistvi pletiv — ovSem nepravych •— ktera jsou uzpusobena
к ruznym udelum, jak pro stavbu te ktere plodnice je prdvS. vyhodne.
Probfrat podrobng anatomii hub neni dCelem t6to kniZky, a proto zv6dav6jSIho 6te-
nfife odkazujl na soubornou knlhu H. Lohwaga, Anatomic der Asco- und Bastdtomyceten
(Anatomie hub vfeckatfch a stopkovytrusnych), kterd vy§la v Linsbauerovfi sblrce
Handbuch der Pflanzenanatomie, Bd. VI. (Abt. П., Teilband 3c, Berlin, 1941, strana
1—572, vyobrazeni 1—348).
Velikosti se plodnice znaSnS ruzni, a to jak u jednotlivych druhu, tak
takS u tShoi druhu, сой je kaSdSmu houbari jistS dobfe znamo. NemSni
se v§ak jen velikost, nybri take zbarveni, masitost a fada jinych znaku,
a proto rozliSovdni druhu hub je namnoze mnohem obtiznSjSi nez syste-
matika jinych organismil.
Plodnice se vytvdfeji za pfiznivych okolnosti pro urdity druh. Jelikoi
se vSecky druhy hub od sebe znadnS fyziologicky li§i, nalezdme plodnice
hub tSmSf po cely rok, ov§em ne stejnS hojnS. VStaina druhu nta totii
podobnS iivotni ndroky, a proto se jejich plodnice poSnou objevovat sou-
SasnS a nejhoufnSji na podzim, kdyi vlhkosti vzduchu je nejvStai a teplota
pudy je je§tS dosti velikd.
12
Podhoubi roste urCitou dobu, nez zaCne plodit. Dlouhd obdobi sucha
podhoubi Casto nepreCkA neporuSeno a zaschne v pudd, takie trvd del§i
dobu, nez opdt tak zesili, aby mohlo nasazovat plodnice. Tato doba, po-
tfebnd к zesileni podhoubi, neni u jednotlivych druhu stejnd dlouhd.
Ndktere druhy, prizpusobene к fcivotu na suchych mistech, maji asi pod-
houbi velmi odolne proti vyschnuti, a proto nasazuji plodnice brzo po
de§ti (houby podeStne). Takovym vyznaCnym druhem je napfiklad SpiCka
obecnd.
PoCne-li podhoubi nasazovat plodnice, narustaji obyCejnd dosti rychle.
Rychlost rustu je ov§em u jednotlivych druhu ruznd. Nejrychleji se vy-
vyvinuji plodnice ndkterych druhu hnojniku. К uplnemu vyvinu potfebuji
jen ndkolik hodin. OvSem zrovna tak rychle, jak narustaji, tak take po-
mijeji, nebot jejich plodnice se po vytvofeni vytrusu roztekaji v inkousto-
vitou hmotu. Neni to hniloba, nybrz samorozpouStini (autolyza).
Velmi pomalu narustaji plodnice ndkterych druhu choroSu. Casto do-
rustaji a zvdtSuji svou velikost i desitky let, nebot kafcdoroCnd se vyviji
jedna plodnd vrstva, kterou plodnice tloustne. VdtSina masitych hub sice
roste velmi rychle, nikoli v§ak zase tak rychle, jak si laikove Casto pfed-
stavuji. Je jen mdlo druhu hub, kterd dovedou vytvofit sve plodnice bd-
hem jednd noci. Rychlost rustu plodnic neni ov§em stejnd ani u tehoi
druhu, nebot zdvisi na vice Cinitelich.
Tfen (stipes)
Na plodnicich vySSich hub — alespoh u vdtdiny tCch, ktere se sbiraji
к jidlu — mufceme rozliSovat tfeh a klobouk. ObC tyto Cdsti plod-
nice se od sebe li§i nejen zevndjSkem, nybrz takd vnitfni stavbou.
Tfeft vdtdinou zdvihd klobouk, na ndmi se tvofi ve zvlddtni vrstvC
vytrusy, takie к nim maji vzduSne proudy pfistup a vytrusum je usnad-
ndno rozdirovdni. Jeho velikost je sice dosti vyznaCnd pro jednotlive
druhy, nikoli vsak absolutnC, nebot za zmdndnych zivotnich podminek
muze byt u teho2 druhu kratSi Ci del§i, tlustSi Ci tenCi, ne2 byvd obvykle.
Tfen byvd obyCejnd pevndjSi net klobouk. Hyfy, ktere jej sklddaji,
rriivaji tlustsi stCny a byvaji hustCji spleteny nei v klobouku, nebo aspon
vnitfni nap&ti (turgor) tfehovych bunCk byvd vdtdi. To houbari dobre
znaji a rikaji о druzich s pevnd stavdnym trendm, ie maji treh drevnaty.
Struktura trend je odlidnd od klobouku a byvd patrna hlavnd ve stdfi.
Pokud jsou bunky klobouku a trend mlade, nebyvd rozdil tak ndpadny.
Vnitrek trend byvd spleten mnohem volndji net v povrchove. Cdsti a v do-
spdlosti byva treh Cetnych odrud duty, takie tim spi§e vynikd jeho rouro-
vitd struktura. Je velmi pevny — roura je mnohem pevndjSi net plnd tyC
stejne hmotnosti. U ndkterych druhu md treh na povrchu kuru, obyCejnd
z hustdji spletenych hyf, u jinych je bez kury.
13
Povrch tfene byva typicky pro jednotlive druhy hub. U nekterych druhu
sestupuje hluboko na tfen vytrusorode rou&ko v plodnem nebo neplod-
nem (sterilnlm) stavu. Так napfiklad sitka na tfeni hfibu jsou vlastnd
pfetvofene rourky, ktere sbihaji na tfen. Take zebernatost trend byvd
casto zpusobena sbihajicimi lupeny. Povrch trend je velmi dulezitym
systematickym znakem a pfi urdovdni hub je nutne mu vdnovat velikou
pozornost.
U vdtdiny druhu hub rouskatych pfechdzi pletivo (duznina) trend zvolna
v pletivo klobouku, u mnoha druhu v§ak je pletivo trend od pletiva klo-
bouku rozliSeno a hranice je ostrd, takze tren je vylomitelny (distinktni),
nebot jej Ize z klobouku lehce vylomit. Так je tomu napfiklad u bedel,
muchomurek, Stitovek, kukmdku, peddrek a vdtSinou i u hnojniku. Houby
s vylomitelnym tfendm jsou vy§e organizovdny nez druhy s tfendm ne-
vylomitelnym a stavime je na vy§si stupnd vyvojove fady. U jinych
druhu je sice tfen take anatomicky od klobouku rozliien (napfiklad u pe-
nizovky), ale hranice neni ostrd, takze tfen tvofi s kloboukem jedno tdleso
a nemuSeme ho z ndho vylomit.
NejnizSi skupiny hub stopkovytrusnych nemaji tfen ani klobouk a tvofi
dasto jen tenke, mnohdy plishovite a neuzavfene povlaky na dfevech,
popfipadd i na zemi houby kornatcovite (Corticiaceae). Jsou slozeny
jen z nepatmeho mnozstvi vidken, sklddajicich tenkou vrstvu pfitisklou
na dfevo (tj. vlastni duznina plodnice); na ni nasedd hned rou§ko slo-
zend z bazidii, ktere dasto neni uzavfene, takze bazidie nestoji tdsnd vedle
sebe a netvofi tedy palisddovou vrstvu (tj. vrstvu bundk ulozenych tdsne
vedle sebe pfibliznd rovnobdznd a kolmo к povrchu).
Klobouk (pileus)
U vy§e organizovanych hub stopkovytrusnych nese tfen obvykle klo-
bouk. Je to rozdifeny utvar na konci tfend, ktery se u dokonalejSich forem
rozprostird polokulovitd jako deStnik, vytvdfi na spodni strand тои&копой
(hymenofor) v podobd lupenu, rourek, ostnu, pohdrku a je povleden
rouSkem (hymeniem).
Klobouk chrdni rou§ko svrchu pfed dedtdm a slunednim upalem a nad-
nd§i vytrusorodou vrstvu nad zem tak, aby к ni mdly pfistup vzduSnd
proudy a mohly odndset drobne a lehke vytrusy.
Mladd plodnice byvd dasto, pokud je jedtd kulidkovitd nebo vajidkovitd,
na povrchu pokryta zvldStni vrstvou hyf, kterd pozddji, kdyz se plodnice
rustem zvdtSi, praskne di ruznd rozpraskd a zanechdvd zbytky naspodu
tfene a na povrchu klobouku. Nazyvdme ji plachetka (velum uni-
versale nebo generale). Velmi dobfe je vyvinuta napfiklad u muchomu-
rek. U muchomurky hlizovite (zelene) zanechdvd na spodu tfend volnou
pochvu (vaginu); u jinych druhu muchomurek pochva prirustd ke spodku
tfend (volva) a tvofi na hofejSim okraji hlizovitd ztluStdle dolejSi ddsti
14
trend obrubu nebo nekolik krouzku; svrchni cAst pochvy zustAvA pfile-
pena na klobouku a jeho rustem, protoze sama neroste, rozpraskAvA ve
strupy — bradavky (verrucae). Muchomurka hlizovitA mivA klobouk bez
strupu, protoze pokozka klobouku je slizkA a klobouk z pochvy vyklouzne.
Jindy zase pochva pfirusta ke tfeni a rustem (prodluzovAnim) trend se
jeji zbytky objevi v podobd jednoho di ndkolika krouzku tfeba az v polo-
vind trend jako tzv. botka.
Plachetka vdak neni vidy blanitA, byvA vlAknitA nebo i slizkA a zane-
chAvA pfi rozdifovAni klobouku mezi jeho okrajem a tfendm takzvanou
pavudinku — oponku (kortinu). V typicke podobd ji nalezAme napfiklad
u pavudincG. Jindy zase srustA hofejsi dAst plachetky s pokozkou klo-
bouku a spolu s nim rozpraskAvA pozddji v dupiny. Так je tomu na-
pfiklad u bedel. U mnohych druhu je vdak plachetka jen velmi tenkA,
takze i jeji zbytky na tfeni a na klobouku jsou jen nepatrne a brzo po-
mijeji. Pfesto vdak si jich pfi urdovAni hub musime bedlivd vdimat.
V detnych pfipadech je na plodnici vyvinuta jedtddruhA zvlAdtni vrstva
hyf; jetovnitfni zavoj (velum partiale), ktery spojuje konec tfend
s okrajem klobouku a v mlAdi zakryvA lupeny ci rourky. ByvA vdtdinou
tence blanity. Rustem klobouku rozpraskAvA ruznym zpusobem, obycejnd
tak, ie se utrhne na okraji klobouku a zbytek zustane viset na tfeni
v podobd prstenu (anulus). Casto se vsak utrhne od tfend, takze zbytky
zAvoje nalezneme na okraji klobouku, kde tvofi nepravidelne utrzky, nebo
se utrhne uprostfed a pak visi jeho zbytky jak na okraji klobouku, tak
i na tfeni. ZAvoj byva dasto spojen s ostfim lupenu a jejich otisky byvaji
u ndkterych druhu patme na svrchni strand prstenu v podobd ryzek.
U ndkterych druhu hub je vyvinuta plachetka i zAvoj, napfiklad u mu-
chomurek, u jinych jen plachetka, napfiklad u kukmAku. Ndkdy je pla-
chetka vyvinuta jen slabd a zavoj silnd (dupinovky, limcovky, vAclavka
a podobnd). Ndktere pedArky maji plachetku i zAvoj zfetelne (napfiklad
Agaricus edulis), jine druhy maji zfetelny jen zAvoj a plachetka je na-
znadena jen v prvnim mlAdi. U druhu, kde je plachetka vyvinuta jen
nepatrne, nalezAme pozddji jeji zbytky v podobe jemnych vlAkenek, bra-
davek nebo dupinek na povrchu klobouku. Byvaji zfetelndjdi blize okraje.
Nejsou to vdak vzdy jen zbytky plachetky, nybrz vznikaji take rozpras-
kAnim рокойку.
Klobouk je totiS na povrchu pokryt pokozkou (cutis), kterA se obydejnd
sklAdA z jinych hyf nez ostatni duznina klobouku. Pokozkove hyfy byvaji
hustdji spletene, dasto zeslizovatdle a take jinak zbarvene. Ndkdy nalez-
neme na vrchni strand pokozky jedtd chlupy di сМироиё cystidy, nebo je
pokozka tvofena z hyf о kulatych bunkAch a podobnd. Barviva v po-
kozkovych hyfAch jsou casto dobfe rozpustnA ve vodd, tak£e dedf je vy-
myvA a klobouk bledne. U cetnych druhu Ize pokozku dAstednd nebo
uplnd sloupnout (pokozka sloupatelnA).
Pod рокойкои je ulozena vlastni duznina klobouku (trama), kterA byvA
ruznd tlustA a sklAdA se z ruznych hyf tendich, tlustdich, tenkostdnnych,
15
tlustostdnnych, bud nepravidelnd spletenych, nebo paprskovitd (radidlnd)
probihajicich, jednou hustdji, jindy volndji spletenych a podobnd.
Podle toho je duznina bud mdkdi, nebo tvrd§i, stejnorodd, nebo vldknita,
Stavnatd, anebo su§§i.
Rouskonos (hymenofor)
RouSko (hymenium) pokryvd bud cely povrch hladke plodnice, kterd
je tdsnd pfirostld к zemi di ke dfevu (kornatcovite houby — Corticiaceae),
nebo povlekd jen hladkou spodni stranu lupenovitych di Skeblovitych
plodnic (houby pevnikovite — Stereaceae), nebo konce rozvdtvenych vdt-
vicek (houby kufatkovite — Clavariaceae), nebo vnitfek malych pohdrku
(houby diSovcovite — Cyphellaceae — a vdtSina hub tercoplodych), nebo
kloboukatd vytvofenou ddst plodnice na svrchni strand, jako je tomu
napfiklad u smrzu, uchddu a podobnd.
U vySsich hub rouSkatych v§ak pokryvd rouSko ve vetSind pfipadu
jen urdite ddsti plodnice. Jsou to utvary specidlnd urdene к tomu, aby
rouSko nesly, a fikame jim rouikonoS (hymenofor).
Туру rou&kono&u u masitych hub jsou lupeny, ostny, rourky a tench.
I. Lupeny (lamely) jsou ploche, radidlnd uspofddane pldtky, ktere
smdfuji od kraje klobouku ke tfeni. Dlouhe lupeny (lamellae) jsou oby-
dejnd prolozeny kratdimi (lamelullae), a to tak, 2e к okraji klobouku je
jich vice, takie jejich rozestup od sebe je pfibliSnd stejny jak u okraje
Obr. 1. ROZNE ZPOSOBY PRlROSTANl LUPENO KE KLOBOUKU AKE TRENI:
1 lupeny sblhav6, 2 zoubkem vykrojen6 nebo zoubkem sbfhajfcf, 3 pflrostl6,
4 bflchat6, pflrostl6, 5 voln6, 8 odsedlG, 7—8 srostl6 v MmeCek.
16
klobouku, tak bliSe trend. Ndkterd krat§i lupeny sahaji jen do tfetiny,
jine do poloviny, nebo jsou del§i nebo kratSi, co2 se fidi vdtSinou veli-
kosti klobouku. Nejdastdji jsou lupeny voln£, fiddeji se vidlidnatd ddli
(lamellae furcatae).
Pro jednotlive rody di druhy hub lupenatych byvd pfipojeni lupenu ke
tfeni velmi charakteristicke. U nejdokonalejSich forem jsou lupeny
u tfend zaoblene a volne, a to bud odsedld, takie mezi lupeny a hornim
koncem tfend je krdtkd mezera (lupeny odsedle), nebo sahaji ai ke
tfeni, nejsou v§ak к ndmu pfirostle (lupeny volne — lamellae liberae).
Pfirustaji-li lupeny ke tfeni, nazyvdme je lupeny pfirostle (lame-
llae adnatae, adhaerentes vel adnexae). Casto jsou u tfend z ou bke m
vykrojend (lamellae sinuato — adnexae, emarginatae), napfiklad u diru-
vek, a sbihaji obvykle na tfen krdtkym, ddrkovitym zoubkem. Pfechd-
zeji-li lupeny na tfen obloukovitd, nazyvdme je lupeny s b i h a v e (lame-
llae decurrentes). Je-li oblouk lupenovy hodnd prohnuty, sbihaji d 1 о u -
z e , je-li plochy, sbihaji к r d t с e . V nemnohych pfipadech jsou lupeny
spojeny u tfend v limeiek (collarium), ktery jako prsten odsedd od tfend
(lamellae collariatae).
TlouStka lupenu byvd ruznd, u ndkterych druhu je tendi, u jinych
tlustdi. V mlddi byvaji lupeny tendi net ve stdfi, kdy dasto velmi tloust-
nou, napfiklad u ndkterych holubinek.
Anatomickd struktura vnitfni duininy (t r a m у ) lupenu je u jednot-
livych druhu a rodii dosti rozdilnd. Podle prubdhu hyf muSeme rozeznd-
vat dtyfi hlavni typy vnitfni duzniny neboli tramy lupenu,.
1.	Trama nepravidelnd (trama irregularis) je sloiena z nepra-
videlnd spletenych hyf. Velmi tlustd a typickd je napfiklad u houievnatcu
(Lentinus).
Obr. 2. PROREZY LUPENO S ROZNE VYTVORENOU TRAMOU:
1 trama pravldelnd, z Ьипёк vfilcovltfi mechffkovltfch, 2 trama nepravidelnd,
z Ьипёк tenk?ch, vdlcovltfch, podrouSko rozvetvend, 3 trama rozCisnutd,
4 trama zvrdcend, rouSko s cystidaml, 5 trama pravldelnd z Ьипёк тёсЬуГ-
kovltfch, hymenopodium vyvlnuto.
17
2.	Trama pravidelni (trama regularis) je sloiena z hyf, ktere
probihaji vicemend rovnobdind s delsi osou lupenu. Ndkdy byvaji prople-
teny jednim smdrem jako vldkna v niti a jsou slozeny z bundk vdtSinou
baftatdj§ich; podrouSko (subhymeruum) je v tomto pfipadd buftkovite.
Nebo je trama sloSena z rovnobdznych hyf о buftkdch vdlcovitych a pod-
rouSko je vldknitd rozvdtvene. Takto jsou uspofdddny lupeny vdtSiny
hub bedlovitych.
3.	Trama rozdisnutd neboli dvoustranna ftrama bilatera-
lis) md stfed slozeny z hyf probihajicich rovnobdind; tvofi pomdrnd
tenkou vrstvidku uprostfed lupene (mediostratum ve smyslu Lohwagovd).
Z teto stfedni tramy vybihaji na obd strany dopfedu a smdrem к povrchu
lupene hyfy, ktere ndlezi rovndi к tramd a tvofi na obou strandch stfedni
tramy takzvane la termini vrstvy (strata lateralia). Typickd bilaterdlni tra-
ma je vytvofena napfiklad v lupenech muchomurek.
4.	Zvrdcend neboli inverzni trama (trama inversa) ma po-
dobnou stavbu, ale hyfy laterdlnich vrstev probihaji obloukovitd zpdt
(ne kupfedu) a к povrchu lupene. Je vyvinuta napfiklad v lupenech kuk-
mdku (Volvariella) a Stitovek (Pluteus). Na tramu nasedd smdrem к po-
vrchu lupene podrouMco (subhymenium), ktere nese vlastni rouSko, slo-
iend z bazidii a bazidiol.
PodrouSko je bud nepravidelnd, slozene z nepravidelnd spletenych
nitkovitych hyf, nebo rozvdtvene, tvofene hyfami kytidkovitd rozvdtve-
nymi, anebo je buftkovite, z kulovitych bundk, ktere jsou tdsnd vedle
sebe nahloudend.
Vzdcnd byvd vytvofena mezi podrouSkem a tramou zvldStni vrstva
z hyf propletenych nebo rovnobdinych, kterd se nazyvd hymenopodium.
VySce lupenu fikdme Sifka. U ndkterych druhu jsou lupeny velmi
Siroke, u jinych druhu jsou uzke (nizke). Zcela uzke, tluste a obydejnd
vidlidnatd rozvdtvene lupeny nazyvdme liity. Md je napfiklad li§ka.
Na svd plo§e byvaji lupeny dasto vrdsdite a na lupenove bdzi jsou zpra-
vidla mezi sebou spojovane pfitnymi zilkami (anastomdzy). Jestliie jsou
tyto iilky dosti vysoke, vznikd u lupenu sitka, kterd je zdkladem rourko-
viteho rouikonoSe. Lupenovy rouikonoi vznikl ov§em obrdcend z rouSko-
no§e rourkovitdho, ktery je puvodndjsi, a to radidlnim protaienim rourek
a jednostrannym vyvinutim jejich stdn.
IL R о u г к у choroSu nebo hub hfibovitych jsou do vy§ky protaSene
sifky, ktere vypadaji jako voStiny vdeliho pldstu. Vnitfni dutinky jsou
vystldny vytrusorodym rouSkem. Rourky tvofi u hfibu a u vdtdiny cho-
rodu souvislou vrstvu na spodni strand klobouku. Prepdzky mezi jed-
notlivymi rourkovitymi dutinkami se nazyvaji disepimenta a zakladni
pletivo, ktere tvofi stdny pfepdiek, je rourkovd trama (trama dissepiment).
U ndkterych hfibu sbihaji rourky na tfeft v podobd sifky ruzneho tva-
ru, kterd se li§f od tfend zbarvenim.
18
Existuji v§ak i jine typy rouSkonoSu; napf. u pstfene duboveho vystylA
rouSko vnitfni stdny dlouhych, vAlcovitych, volnych pohArku, ktere pfi
pohledu svrchu vypadaji jako rourky, protore stoji tdsnd vedle sebe.
III. Ostny hub loSAkovitych vlastnich (Hydnaceae) a hnddoloSAkovi-
tych (Phylacteriaceae) jsou kuzelovite, Spidate utvary, ktere sedi hustd
vedle sebe, takze spodek klobouku vypadA, jako by byl pokryt srsti. Po-
vrch ostnu pokryvA rouSko. U druhu bezkloboukatych sedi ostny oby-
dejnd na svrchni strand plo§e rozprostfend plodnice.
IV. Gleba — tefich (plodny vnitfek) hub bfichatkovitych je komiir-
katy rouSkonod, kde vnitrni stdny uzavfenych komurek jsou vystlAny
rouSkem.
Plodnicim hub, ktere maji vytrusy uzavfeny uvnitf plodnic v komur-
kAch, jako je tomu napfiklad u pychavekdi lanyzu, fikAme plodnice kryto-
rou&kate — angiokarpicke, na rozdil od plodnic s roudkonoSem (hymeno-
forem) volnym, jako maji napfiklad zdAsti houby bedlovite, hfiby a cho-
ro§i, jimi fikAme plodnice nahorouikate — дутппокагргскё.
Rousko (hymenium, tecium)
Plodne rousko je tvofeno jednak z vlastnich plodnych organu, vdtSinou
kyjovitdho tvaru, v nich2 se po splynuti dvou jader (dikaryonu) tvofi vy-
trusy, jednak z neplodnych (sterilnich) orgAnu, ktere stoji mezi plodnymi
orgAny, podpiraji je a dohromady s nimi tvofi kompaktni palisAdovou
vrstvu.
Jsou-li plodnymi orgAny rouSka vfecka, fikAme mu tecium, obsa-
huje-li bazidie, nazyvAme ho hymenium.
Neplodne orgAny, ktere vystylaji tecium, nazyvAme parafyzy. Jsou vdt-
Sinou nitkovite, na konci trochu kyjovitd at i palidkovitd ztlustdle, vdt§i-
nou pfehrAdkovane a rozvdtvene.
Neplodne orgAny hymenia nazyvAme bazidioly. Tvarem se od plodnych
bazidii skoro neliSi. Jen zfidkakdy nalezAme i v hymeniu nitkovite, roz-
vdtvene nebo jinak utvAfene parafyzy. Ndktefi autofi je take nazyvaji
cystidy. Jsou vyznadne napfiklad pro deled Aleurodiscaceae.
О tvaru, vyvoji a pohlavni funkci bazidii a vfecek je vice v kapitole
о pohlavnim rozmnoiovAni hub (str. 30).
V hymeniu se dasto vyskytuji vedle bazidii, bazidiol anebo parafyz
je§td zvlAdtni buhky, nebo zakondeni zvlAStnich hyfovych vlAken, jim2 fi-
kAme cystidy. Byvaji velmi ruzneho tvaru, nejdastdji jsou v§ak lahvico-
vitd, kyjovite di vAlcovitd, popfipadd mdch^fkovite, s tenkou nebo ztluStd-
lou blAnou, na povrchu hladke, s ostny, nebo opatfene jinymi vyrustky.
Velmi dasto nalezAme na jejich konci lAtky vyloudene bud v podobd
krystalu, nebo jako beztvary (amorfni) povlak. Cystidy byvaji jednobu-
nddnd, fiddeji jsou i vicebunddnd. Vznikaji nejdastdji dosti hluboko pod
19
hymeniem v tramd plodnice a odtud pronikaji do roudka, nebo, a to do-
konce dastdji, jedtd nad roudko vydnivaji.
Cystidy se riizni u jednotlivych druhfi hub nejen tvarem, nybri patmd
i funkci. Tenkostdnnd, bohatd plazmatickym obsahem naplndnd cystidy
(gleocystidy) pfedstavuji patrnd orgdny vymddovaci (exkredni) a dasto
souvisi s mlednicemi, jsou-li vyvinuty. Jine cystidy, v dospdlosti obydejnd
bez obsahu a se stdnami dasto hodnd ztludtdlymi (metuloidy — peniofora-
cystidy), maji patrnd vyznam spide mechanicky. Ovdem mezi obojim dru-
hem cystid a mezi cystidami parafyzovitymi nelze vdst pfesnou hranici.
Podobnd asi maji jen mechanickou funkci zvlddtni hnddd, dpidatd a tlus-
tostdnnd ititiny (setuloidy), kterd se vyskytuji u ndkterych hub choroio-
vitych a ddle u rodil Hymenochaete nebo i Asterostroma. Jsou to asi jen
pfemdndnd zdkladni hyfy.
Cdstednd mechanickou a ddstednd snad exkredni funkci maji i chlupovd
Ьийку na ostfi lupenu u detnych hub bedlovitych. Nelidi se vdtdinou
mnoho od bazidiol, byvaji vdak obydejnd vdtsi, vice zdufeld, ndkdy na
konci palidkovitd ukondend a jsou skoro v2dy tenkostdnnd. Casto vyluduji
i vodni kapky a zabrahuji tak osychdni lupenu. Nazyvaji se cheilocystidy.
Mezi nimi a mezi pravymi cystidami je opdt rada pfechodu, takie nelze
vdst mezi nimi pfesnou hranici.
Pokryvd-li roudko ostfi lupenu ve stejnd podobd, jako je vyvinuto na
plode lupenu, fikdme, ie ostfi je stejium^ (homomorfni).
Jsou-li na ostfi cheilocystidy nebo cystidy misto bazidii, fikdme, ie je
ostfi ruznorod6 (heteromorfni). Ruznorode ostfi rozezndvdme vdtdinou jii
pouhym okem nebo pod lupou, nebof byvd svdtlejSi a jakoby velmi jemnd
pyfitd.
Vytrusy (spory)
Pohlavni vznikaji vytrusy splynutim (kopulaci) jadra dikaryonu
v mladd bazidii nebo v mladdm vfecku, pfidemi se vytvofi jen jedno jddro
s dvojndsobnym (diploidnim) podtem chromozomu. Kopulovand jddro se
ddli nejdfive redukdnd (meidze — viz str. 33). Ddlenim vznikaji jddra
dcefind, kterd daji vznik dtyfem vytrusum (odrudy, formy tetrasporicke),
nebo se rozddli jedtd jednou a zaloii tak ve vfecku osm vytrusu. Odchy-
lek je ov§em mnoho. U odrud, ktere maji jen dva vytrusy na bazidii
(Ызропскё), vznikaji vytrusy parienogeneticky, tj. bez oplodnini, protoie
i mladd bazidie md jen jedno jddro, kterd se rozddli jen jednou, a to nor-
mdlnd, nikoli redukdnd, a dd vzniknout dvdma vytrusfun.
Podet vytrusQ, kterd produkuje jedna plodnice, je obrovsky. Kanadsky
mykolog A. H. R. Buller, ktery se tdmito vyzkumy dlouho zabyval, vypo-
dital, ie jedna plodnice chorode dupinatdho produkuje 11 miliard vytrusu.
Klobouk peddrky (Sampionu) polni, mdfici 8 cm v pnimdru, vytvofil
1 800 000 000 vytrusu, a to tak, ie bdhem jednd hodiny jich uzrdlo
40 000 000.
20
Rakousky mykolog E. W. Rtcek r. 1966 spoCital ротбгпб pfesnou metodou, kollk vf-
trusd vytvofl jedna plodnice jedovate muchomdrky 6erven6 — Amantta muscarta
(L. ex Fr.) Hocker. Pou211 к tomu BQrkerovu-TUrkschovu poCltac! komdrku, kterd
se pou2ivd v Idkafstvf к poCit&ii krvinek. Klobouky muchomdrky Cervend polo2il spod-
ni stranou na smaltovan6 misky nebo jin6 podobnd m61kd nddoby a pMkryl krabicemi,
aby odpaddvajici vytrusy neodvdl proud vzduchu. Po 6, 12 nebo 24 hodindch vytrusy
pozornfi spldchl vodou do odm6rn6ho vdlce a nechal probubldvat proudem vzduchu,
aby byly ve vod6 stejnom6rn6 rozddleny. Pak rychle odebral kapku vody s vytrusy
a vpravll ji do jmenovang poCitaci komdrky. (Tuto prdci je nutno provdst dostateCnd
rychle, proto2e vytrusy se ve vod6 ротбгпб rychle usazuji.) vytrusy muchomdrky Cer-
ven6 pofilnajl vypaddvat bned po odtr2enl prstenu od okraje klobouku. Dozrdvaji a od-
paddvaji Je§t6 po dobu 4, 5 a2 6 dnd. Nejv6tSI poCet jich uzrdvd 2. a 3. den. B6hem
cel6 doby trvdni plodnice vytvofi klobouk m6ficl 7 cm v prdm6ru asi 575 mllldnd vy-
trusd a klobouk m6ficl v ргйтбги 13 cm 3 000 a2 3 500 milidnd vytrusd. Do tohoto
poCtu jsou zahrnuty i vytrusy, kterd zdstanou ve zvadl6 plodnici, z nI2 jsou pozddji
vyplaveny (je to 25 a2 30 % vytrusd z celkovdho pofitu).
Jmenovand druhy hub v§ak maji vytrusy ротбгпб velkd. Kollk vytrusd produkuje
napfiklad na§e pychavka obrovskd (Lycoperdon bovtstaj, jeJI2 kulatd plodnice тбМ
Casto a2 Ц m v ргйтбги a jej!2 kulatd vytrusy jsou zvldSt drobnd, nebot тбМ pouze
3,5 a2 4 pm v ргйтбги?
Buller ve sv6m dlle „Researches in Fungi" (str. 85) pl§e, 2e vypodital obsah vy-
trusd plodnice t6to houby, velik6 40 x 25 x 20 cm. Dosp61 к CIslu 7 trilidnd.
V roce 1949 byla donesena na houbafskou vystavu, kterou uspofddalo Ndrodnl
museum v Praze, vellkd plodnice pychavky obrovskd, nalezend v Praze v Podhofi,
v zahrad6 рапа Cern6ho. Cerstvd plodnice vd2ila 4 kg. Pokusil jsem se tehdy vypo-
Citat, kolik asi obsahuje vytrusd. VySlo mi 1500 bilidnd. Z vytrusd sefazenych vedle
sebe do fady bychom dostali rd2enec 625 000 km dlouhy, kterym bychom mohli asi
patndctkrdt omotat zem6koull na rovniku. Mdj a Bullerdv vypodet se гпаёпб li§i.
V obou pfipadech jspu v§ak vypodtend Cisla takfka astronbmickd a vymykaji se lid-
skd pfedstav6.
Ргрё tvofi houby tolik vytrusu? OdpovAd je velmi jednoduchA. Jen
mAloktery vytrus vyklidi. U dvoudomych (heterotalickych) druhu hub
musi vykliAit dva vytrusy ruznAho pohlavi blizko sebe, aby mohla mono-
sporickA podhoubi kopulovat a vytvofit plodnA podhoubi о dvoujademych
buhkAch (viz str. 36).
Vitr sice pfenAAi vytrusy na velikA vzdAlenosti, jistA i pres oceAny na
sousedni kontinenty, avSak pfesto je moinost vytvofeni plodneho my-
celia ze dvou ruznopohlavnych vytrusu dosti malA. Kdyby tjylo rozSifo-
vAni vytrusu hub vAtrem tak snadnA, jak se fytogeografove vdtSinou do-
mnivaji, musely by na v§ech kontinentech, alespoft ve stejnAm klimatickem
pAsmu, rust stejnA houby. Je sice pravda, 2e houby rostou Casto na
vice kontinentech souCasnA (maji areAly velikA, eurytopni), pfesto v§ak mA
kaidy kontinent a snad i kaidA jeho vAt§i A Ast nAktere odliSnA druhy
(endemickA), kterA na jinych kontinentech nerostou. Jak se zdA, eurytopni
areAly hub nutno hledat ve starobylAm puvodu hub, kterA se v prubAhu
geologickych dob mnoho nezmAnily.
Druhy hub, jejichi vytrusy se rozAifuji vAtrem, nazyvAme anemochomi.
Patfi к nim velikA vAtAina hub.
21
Pfi Sifeni ndkterych druhu hub, hlavnd podzemnich (napf. lanyzi), po-
mAhaji i ftvodichove (zvdf, brouci a podobnd), ktefi jejich plodnice vy-
hrabdvaji nebo rozhloddvaji a rozndSeji tak vytrusy — zoochorie.
Bfichatkovite houby z deledi hadovkovitych (napfiklad rody hadovka —
Phallus, mfiiovka — Clathrus), jejichz vytrusorodnA vrstva (tefich — gleba)
se v dobd zralosti roztekA v odpornd pdchnouci hmotu, v niz jsou obsazeny
miliardy drobnych vytrusu, byvaji hojnd navstevovdny mrSinnymi mou-
chami, ktere pachnouci, ale naslddlou glebu olizuji, a tak pomdhaji roz-
na§et vytrusy.
Vedle jednojadernych vytrusu vzniklych pohlavnd, popfipadd bez oplod-
ndni (partenogeneticky), vytvdfeji houby casto jestd jine vytrusy. Jestlize
vznikaji odskrcov&nim hyf na dvoujadernem podhoubi, aniz se hyfa zkra-
cuje, jmenuji se к о n i d i e .
О i d i e vznikaji rozpadem matefskeho vlakna (hyfy), a to tak, ze se
vlakno rozpadne v jednotlive buhky.
Chlamydospory neboli gemy se tvofi uvnitf hyfy, jejiz obsah se
rozpadne na nekolik dasti a na jejichz povrchu se vytvofi obycejnd dosti
tluste blany. Lezi v matefske hyfd a navzdjem jsou od sebe odddleny
prazdnymi ddstmi matefskeho vl&kna. Tam pfetrvdvaji nepfiznivou rocni
dobu.
Barva vytrusu, neni u v§ech druhu hub stejna. Ndktere rody maji vy-
trusy bezbarve, jine v§ak maji vytrusy zbarvene, a to v ruznych odsti-
nech barvy hndde, rezavohndde, hnddodervenofialove, ruzove a podobnd.
Nejlepe pozndme jejich barvu podle vytrusneho prachu.
Polo2ime-li klobouk rou§kono§em dolQ (lupeny, rourkami) na Ciste biiy papfr a po-
klopime houbu sklenici nebo hrncem tak, aby vzdu§n6 proudy, ktere jsou i v pokoji
dosti slln6, nemohly jemn6 vytrusy odvdt, a nechdme je v klidu пёкоИк hodin, nejl6pe
pfes noc, nalezneme rdno na papite ptejemny prdSek jako pudr, jeho2 barva je pro
jednotlive rody a druhy velmi vyznaCnd.
Barva vytrusneho prachu je dulezitym systematickym znakem. Fries na
ndm zalofcil sve rozddleni hub bedlovitych. Tento system je dnes ov§em
ji£ pfekondn, takze barva vytrusu neni hlavnim kritdriem, pfesto v§ak
i v dnednim systemu je velmi dulezitym znakem.
Zcela bezbarve vytrusy d&vaji vytrusny prach kfidovd bily, jine vy-
trusy, ktere jsou slabd zbarvene, maji vytrusy nailoutle, naokrovdle
a podobnd.
Barvu intenzivn6ji zbarvenych vftrusft rozezndme vAtSlnou 1 pod mikroskopem. Je-
jich zbarveni je v§ak silnym zvAtSenlm zfedAno, takie neni tak vyrazne. Jemn6 barevn6
odstiny proto pod mikroskopem rozezndvAme §patn6, a mQ2eme-ll, nechdme si v2dy
radgji vypadat na papir vytrusny prach, jeho2 barvu teprve porovndvAme. Slab6 21utd
zbarveni vytrusneho prachu n6kdy p&sobi kaplCky oleje, kter6 jsou obsa2en6 ve vy-
trusech.
22
Vytrusny prach, je-li ov§em zbarveny, zbarvuje i dospivajici a dospdle
lupeny, ktere proto тёп! prubdhem vyvoje svou barvu. Так napfiklad
mlade lupeny pecirek jsou bile, postupnym zrinim vytrusu se zbarvuji
do ru^ova, pak jsou cokolidove a posleze derne. Bezbarve vytrusy jsou
patrne na starych exemplifich tёch druhu hub, ktere maji zbarvene lu-
peny. Jevi se na nich jako bily poprasek.
Lupeny v§ak nejsou vzdy zbarveny jen od vytrusneho prachu, mnohdy
maji svou vlastni barvu. Nejlepe poznime barvu lupenu, na zcela mla-
dych plodnicich, dokud jejich vlastni barva neni zakryta vytrusnym
prachem. Так napfiklad ciruvka fialovi mi v mlidi lupeny krisnd ame-
tystovd fialove, nebo lakovka lakova mi lupeny krisnd masovi ru^ove,
lakovka ametystovi modrofialove, safrinka zlatozlute a podobnd. Jmeno-
vane druhy ani bdhem vyvoje mnoho barvu nemdni, nebot maji vytrusy
bezbarve nebo jen slabd zbarvene. DulezitdjSi je zjiStdni barvy lupenu
и tdch druhu, ktere maji vytrusy intenzivnd zbarvene. Так napfiklad
ruzne druhy pavudincu maji v dospelosti vSecky dosti podobnd rezavd
hndde lupeny, nebot barva vytrusneho prachu je rezavd hnddi. Mlade
lupeny cetnych druhu jsou vdak krisnd a velmi rozdilnd zbarvene, takZe
pfi urdovini druhu hub tohoto rodu si musime bedlivd vSimat vedle do-
spdlych plodnic i mladych exemplifu.
Velmi ruzni je velikost vytrusu, hub a rovndz tak jejich tvar i struktura
bunddne bliny. Jsou to dulezite rozlisovaci znaky pro jednotlive druhy,
a proto jsou v odbornych knihich udiviny jak rozmdry vytrusu, tak
i jejich tvar, barva a struktura povrchu. Jako delkovou jednotku pouzi-
vime pfi mdfeni 0,001 mm = 0,000 001 m = 10-6, kteri se jmenuje mikro-
metr a oznadujeme ji pm.
Так se dozviddme z ddaje „vytrusy vejdite, 7x5 /хпГ, 2e vytrusy majf tvar vajfdka
0,007 mm dlouh6ho a 0,005 mm §lrok6ho.
vytrusy тёМте pod mikroskopem. Nektere vytrusy vySSich hub jsou velmi drobn6;
tak napfiklad hliva miskovitd md vytrusy skoro vdlcovltd, trochu prohnutd, 3 a? 4 ^m
dlouhe a jen 0,8 a2 1,3 pm Stroke. RovnS2 kulate vytrusy pychavek jsou velmi drobne.
Vellke vytrusy maji napfiklad n6kter6 bedly, smr2e a uchdde. Jsou vetSinou vejdlte
elipsoidni a nekdy a2 30 pm dlouh6 a 18 pm Stroke.
Vytrusy na naii tabuli jsou kresleny vSechny ve stejndm zvdtSeni, takie
jejich relativni velikosti jsou dobfe patrne.
Bldna vytrusu je dasto jen tenki. Jindy je tlusti a rozliSena ve dvd
vrstvy, jednu tenkou, vnitfni, kteri uzaviri plazmu pfimo v sobd a na-
zyvi se endospor, a druhou vndjsi, obydejnd tlustdi — epispor.
U vdtdiny druhu jsou obd bliny hladke a milo zfetelnd rozliSene. Casto
v§ak je vndjdi blina (epispor) zdobena ruznymi ztluStdlinami, ornamen-
tikou v podobd ostnu, bradavek, hfebinku di reliefni sitky. Zfidkakdy mi
omamentiku endospor, a epispor je hladky.
23
Obr. 3. VYTRUSY JEDOVATYCH HUB:
1 muchomQrka hlfzovltQ (zelenQ) —- Amanita phallotdes, 2 muchomQrka jarnf
— Amanita verna, 3 muchomQrka JfzlivQ —- Amanita virosa, 4 muchomQrka
tygrovanQ — Amanita pantherina, 5 muchomQrka QervenQ — Amanita musca-
ria, 6 muchomQrka slQmoSlutQ — Amanita gemmata, 7 zfivojenka olovovQ —
Entoloma lividum, В zfivojenka jam! t- Entoloma vernum, 9 vlQknice Patoull-
lardova — Inocybe patouillardii, 10 QirQvka tygrovanfi — Tricholoma pardi-
num, 11 hllva olivovQ —- P leurot us olearlus, 12 strmQlka potQQkovQ —- Clito-
cybe rtvulosa, 13 hnojnfk inkoustovy — Coprinus atr ament ar ius, 14 holublnka
vrhavka — Russula emetica, 15 uchQQ obecny — Gyromltra esculenta,
16 pestrec obecny — Scleroderma aurantium, 17 hHb satan — Boletus sa-
tanas.
TakovQ jsou napfiklad vytrusy choroSovitQho rodu leskloporka —- Ganoderma. Ba-
revny (rezavohnQd?) endospor mQ na povrchu ornamentiku v podobQ neQplnQ reliQfnf
sit к у a je pokryt bezbarv?m eplsporem, ktery ornamentiku endosporu zakryvfi, takie
povrch vytrusQ je hladky a barevny endospor i s ozdobnou ornamentikou se jevl jako
sled zality v rosolu.
24
U vytrusd ndkterych hub naldzdme blan vice.
Na dolejdim konci vytrusd hub stopkovytrusych byvd asymetricky
umistdn hrbolek, takzvany apikulus (hilum); je to misto, kde pfirdstal
vytrus na bazidii. Na opadndm konci maji vytrusy ndkterych druhd v jed-
nom bodu bldnu pupkovitd ztendenou. Toto okrouhld mistedko je tzv.
klidni porus a prordii tudy pfi klideni vytrusu mladd hyfa ven. Nad api-
kulem byvd ndkdy maid plodka, kterd u ndkterych vytrusd s omamen-
tikou byvd hladkd. Nazyvd se suprahildmi deprese.
Protoie jsou vytrusy hub lehkd, padaji pomalu к zemi a i velmi slabd
vzdudnd proudy je mohou snadno odvanout a daleko unddet.
Kanadsky badatel R. Buller studoval pokusnO rychlost, jakou padaji vytrusy nfikte-
rych hub к zemi. Так napfiklad zjistll, 2e vytrusy choroSe Supinatdho urazl volnym
pfidem ve vzduchu za 1 vtefinu drfihu 1,03 mm dlouhou, vytrusy penlzovky dubovfi
0,49 mm, drobnfl baktdrle Streptococcus gracilis jen 0,002 24 mm a naika bodldku
pchdfie rolnlho 167,0 mm.
25
Mykorhiza
Klasickym mykologum z poCdtku minuleho stoleti bylo jiz zndmo, ze
пёк1егё druhy hub rostou vzdy pod urditymi stromy, napfiklad ndktere
druhy hfibu, hlavnd klouzku a koz&ku, ddle ryzcu a jinych hub. О klouzku
modfinovem napfiklad pi§e Fries „semper sub Larice", to znamena „vzdy
pod modfinem“. О klouzku 21utem, kravskem a zrnitem fikd, ie rostou
jen v borovych lesich. Z toho je zfejme, ie spojitost mezi urCitymi hou-
bami a stromy jim byla zn&ma.
Roku 1885 zjistil B. Frank, ie tenke kofinky naSich Cetnych lesnich
stromu jsou obaleny podhoubim, ktere vnika CasteCnd dovnitf, aniz by
to v§ak kofenum Skodilo. Jak usoudil, jednd se о spoluziti hub a stromu,,
ktere nazval mykorhiza. Nepodafilo se mu v§ak zjistit, kterym hou-
bdm ono podhoubi ndleii. V tdchto studiich pokraCovala fada badatelu.
Jiz v prvni polovind minuleho stoleti bylo znAmo, ie vlakna hub se vy-
skytuji take uvnitf kofenu ndkterych vy§§ich i tajnosnubnych rostlin.
U kosatch je zjistil roku 1842 Ndgelt; v kofenech na§i saprofytickA orchideje hniz-
dAku (Neotta ntdus-avts) je rozpoznal Schlelden (1884), a dAle je studoval Magnus
(1900); v pletivech jAtrovky Pretssia commutata je nalezl Gottsche (1843) a v jinfch
JAtrovkAch B. N2mec (1889).
О vztazich bedlovitych a jinych humdznich hub к lesnlm stromhm a о jejich mykor-
hizAch pojednal J. Fuchs (1911) a t6ho2 roku zjistil Kusano, le hlmAlajskov^chodo-
asijskA orchidea Gastrodta elata 2ije symbioticky s vAclavkou (Armlllarta melleaj.
PozdAji bylo zjiStAno, 2e 1 jinA pfibuznA saprofytickA orchideje z podCeledl Gastro-
ditneae maji v sobfi hyfy nfikterfch SplCek (Marasmtus).
Prava mykorhiza je spoluziti houby s vyssi rostlinou. Moller nazyvd toto
spoleCenstvi „symbiofilie". Oba partnefi maji ze spoluziti prospdch, jed-
nou vdtdi ten, podruhe zas onen.
NejndpadndjSi jsou mykorhizy na kofenech stromu. Vldkna houby tvofi
na koncich kofinku obal, jakoby punCodku. Houbou obalene kofinky oby-
Cejnd trochu ztloustnou. Hfibovitd houby pfetvofuji Casto kofinky az
v maid hlizky (hlizkovd mykorhiza), nebo pusobi podobnd jako ndktere
houby bedlovite, ie ztloustle kofinky mAlo rostou do delky a ddli se
vidlidnatd Ci skoro parohovitd (vidli&natd mykorhiza). Ndkdy jsou takto
zdeformovane kofinky nahlouCeny hustd vedle sebe (hroznovitd mykor-
hiza).
Vldkna houby vnikaji do povrchove Cdsti kofinku, splyvaji s povrcho-
vymi buhkami a odnimaji z nich ndkterd l&tky, ani2 by jim vdak Skodily.
Jddra povrchovych bundk kofinku degeneruji, ale take hyfy, ktere vnik-
nou hloubdji do pletiv kofene, se tarn neudrzi, jejich jddra degeneruji
a strom je str&vi.
Tento typ mykorhizy, ktery je u stromu nejbd2ndj§i, je takzvand zevni,
ektotrofni neboli pravd mykorhiza na rozdil od mykorhizy vnitrni, endo-
trofni, pfi пй houbovd vlakna vnikaji dovnitf pletiv a mezi buhky. Mezi
26
1
Obr. 4. ROZNfi DRUHY MYKORHIZ:
1 kytidkovd a hlizovd mykorhiza na kofenech borovice lesni (Pinus Silvestris J
podle Melina; 2 mykorhizy na kofenech borovice hustokvdtd (Pinus densifloraj
podle Kokl Masubho; 3 stard mykorhizy na jedli Abies fir ma, jejich2 pld§t je
na konci roztrZen novfm rQstem kofene, podle Koki Masubho.
endotrofni mykorhizy ndlefci mykorhizy bakteriove, mykorhizy jdtrovek,
orchideji, ludnich trav a rostlin, a take ndpadnd mykorhiza, kterou pu-
sobi na kofenech ol§i druh houby Actinomyces alni.
Podlvnd kordlovite zdufeniny na kofenech ol§I byly ddvno zn&rnd, nevfidfilo se v§ak,
jak vznikaji. Teprve v roce 1883 objevil v nich Voronin houbu, kterou nazval Schinzia
alni a zafadil ji mezi Fungi imperfecti neboli Deuteromycetes — houby nedokonale
zndmd, u nich2 je zndmo jen nepohlavni rozmno2ovdni. Pozddji se M. S. Voronin
i Mbller domnlvall, 2e tato houba patfl mezi cizopasnd myxomycety a pfezvali ji na
Plasmodiophora alni. Hiltner (1896) ji poklddal za druh baktdrie. Teprve Shibata v roce
1902 rozpoznal jejl pravou povahu a pfefadll ji mezi aktinomycety jako Actinomyces
alni. Lieske (1921) potvrdil tento ndzor ve sv6 monografii aktinomycetd.
Такё bakt6rie tvofi mykorhizy. Nejzndm£j§i v tomto ohledu jsou hlizky
na kofenech vikvovitych (motylokvdtych) rostlin, ktere pusobi Bacterium
27
radicicola. Toto spoluiiti rostlindm velice prospivd, nebot baktdrie asimi-
luje vzduSny dusik, ktery rostlina dobfe upotfebi.
Rovndi trdvy a jine ludni rostliny tvofi s ndkterymi houbami ve svych
kofenech mykorhizy. Opatfuji rostlindm hlavnd dusik. Tuto otdzku studo-
vali u nds A. Kleika a V. Vukolov (1934).
Pro prakticke mykology je ov§em nejzajimavdjdi mykorhiza hub s les-
nimi stromy. Так pod urditymi stromy najdeme vidy urdite druhy hub,
s nimii tvofi mykorhizu prdvd v dobd, kdy hojnd nasazuji plodnice.
Kterd houby tvofi mykorhizu, se tudilo jii ddvno podle jejich pravidel-
ndho vyskytu. Dokdzat experimentdlnd se to v§ak podafilo ve vdtdi mife
teprve E. Melinovi (1917 ai 1925), ktery vypdstoval z mykorhiz podhoubi
hub, na nichi se vytvofily plodnice, takie podle nich bylo moino houby
snadno urdit. Zpdtnd se mu podafilo z distd kultury houby vytvofit myko-
rhizu u stromu. Dokdzal tak pokusnd, ie napfiklad klouzek modfinovy je
pevnd spjat s kofeny modfinu. Pravd mykorhizy tvofi prdvd ndktere
druhy klouzku a kozdkil s borovicemi, bfizami, habry a osikami. Jine
druhy nejsou tak pfisnd vdzdny na urdity druh stromu. Mykorhizu
klouzku ilutdho a modfinovdho studoval take S. Ganelin (1923).
ObsdhlC ргбсе о mykorhlzdch japonskfch stroma uveFeJnll Koki Masut (1926 ai
1927). ZJlstll, ie nfikterfi japonskg olSe maji na koFenech mykorhizu a ie jl na Alnus
lapontca tvoFl nSjaky druh pavuClnce (1926). Na dubu sporozubdm — Quercus paucl-
dentata zjlstll, ie mykorhizu tvoFl druh hFlbu, ktery se mu vSak nepodaFilo bilie urClt.
Jmenovany Japonsk? autor se dale domnlvd, ie nfikteri pavuClnce tvoFl mykorhizy
spISe clzopasndho rizu.
Potvrzuje takd ndzor Me DougallUv, ie vSecky zevnl (ektotrofnl) mykorhizy dFevln
Jsou Jednoleta.
Rust kofenu naSich lesnich stromu se bdhem roku znadnd mdni. Po
zirnni dobd klidu zadinaji kofeny intenzivnd narilstat v dobd raSeni listti
a pokraduji v rustu ai do Idta, kdy se rflst znadnd uvolni, aby na podzim
jeho intenzita opdt vzrostla. V obdobich rtistu kofenti se objevuji i plod-
nice mykorhizovych hub. Tentyi druh, napfiklad klouzek modfinovy,
nasazuje plodnice na jafe, v Idtd obydejnd riist pfestane a ve velkdm
mnoistvi se plodnice objevi opdt na podzim. Jen v Idtech zvldSt vlhkych
se objevuji i v letd.
Plodnice mykorhizovych hub narustaji v mistech, kde je nejvice mla-
dych kofinkd. Proto u mladych stromii nalezneme plodnice bliie kmene
nei u stromu starych, kde se plodnice objevuji dasto daleko od kmene,
vdtSinou ai na nejzazSich mistech, kam zasahuji kofeny.
Mykorhizovd houby nepotfebuji к vyvinu svych plodnic tolik pudni
vlhkosti jako saprofytickd houby humusovd (viz str. 8). Proto v suchych
Idtech naldz&me v lesich hlavnd houby mykorhizovd, cizopasnd (viz str. 8)
a z hub saprofytickych hlavnd druhy rostouci na dfevech.
Vedle pravych mykorhiz jsou zndmy takd takzvand pseudomykorhizy,
kterd na pohled vypadaji stejnd. Houba md ale zhoubny vliv na kofen
28
stromu, ktery pozdAji odumfe. Je to tedy vlastnA parazitismus. Mezi
parazitismem a pravou mykorhizou je patrnA mnoho pfechodd, takie neni
moZno vAst mezi nimi pfesnou hranici.
J. Peklo (1913) a A. Moller zjistili, 2e mykorhizu v kyselych pudAch
provAzeji pravidelnA druhy nAkterych plisni, hlavnA z rodu Mucor, Peni-
cillium, Citromyces a Fusarium.
Tyto houby tedy mykorhizu jenom provAzeji, nebot rostou mezi kofe-
novym systAmem stromu. Tvofi kyselinu citrdnovou, kterA rozruAuje
minerAlni lAtky pudy, takie je strom muJe v roztoku svymi kofeny pfi-
jmout. RozkladnA Ainnost zminAnych houbovych organismd umoJftuje
napfiklad iivot buku i na pddAch velice kyselych (pH= 4,3 &i 3,0), kde
by jinak rust nemohl.
Tento typ souZiti nazyvA E. Jahn peritrofni mykorhizou. Tato symbio-
filie je hlavnA vyvinuta na pudAch kyselych. Na pddAch vApenatych je
zcela jinAho sloJeni. Tato symbiofilie neprospivA vAak vidy jen stromu.
Napfiklad na pildAch s malym obsahem humusu je peritrofni mykorhiza
takA velmi prospAAnA houbA.
Peritrofni mykorhizu tvofi jeAtA velikA mnoistvi masitych hub, kterA
vAak nerostou vidy pod urAitym druhem stromu, napfiklad muchomdrky,
nAkterA holubinky, ryzce, pavuAince a podobnA. Nejen vAak houby stopko-
vytrusnA, nybrf i houby vfeckatA vytvAfeji pravA i peritrofni mykorhizy.
Так napfiklad lanyiovitA houby z rodil Elaphomyces, Choiromyces, Tuber,
Balsamia a jinych.
Jii v polovinA minulAho stoleti bylo zjiAtAno, ie takA kofeny Aetnych
orchideji, hlavnA saprofytickych, obsahuji houby. Ale nejen orchideje,
nybri i jinA saprofytickA rostliny se chovaji podobnA. U nAs studoval
tuto otAzku J. Peklo a v roce 1908 uvefejnil prAci о mykorhize hnilAku
SlutavAho (Monotropa hypopitis); je to saprofytickA rostlina (bez zelenA
listovA) hojnA rostouci v naAich lesich. HlavnA u exemplAfd rostoucich
v humusu je mykorhiza bohatA a je skoro nezbytnA к tivotu rostliny. Jeji
vyznam spoAivA hlavnA v tom, jak se Peklo domnivA, ie hyfy houby roz-
klAdaji humus a lAtky vzniklA rozkladem se dostAvaji v roztocich prosa-
kovAnim ke kofinkdm, jimiZ jsou kapilArnA absorbovAny. Ve svych
studiich о mykorhizAch pokradoval i v dalAich letech.
Mykorhizy tedy netvofi jen stromy, nybri i AetnA kefe, polokefe nebo
i byliny. HojnA jsou u rostlin vfesovitych a hruAtiAkovitych, kterA rostou
s oblibou na humoznich kyselych pudAch.
NejzajimavAjAi vAak, pokud se tyAe mykorhiz, jsou orchideje, a to nejen
naAe, nybri hlavnA tropickA epifytickA a saprofytickA druhy. U vAech
druhu orchideji neni mykorhiza stejnA silnA vyvinuta. Z naAich druhu
napfiklad je velmi silnA u sklenobylu bezlistAho (Epipogon aphyllus)
a tropickAho (E. nutans), jejichi korAlovity oddenek je houbami zcela
proniknut.
29
Pohlavni rozmnozovani hub
Vnitrni zivot hub zustAval dlouho ukryt o&m badatelu. Je§t£ done-
da vna byly houby povaiovAny za organismy, ktere se rozmnoiuji jen
nepohlavnS, a to ruznymi druhy vytrusu, ktere vznikaji ve velkem
mnoistvi na plodnicich, popfipadS i na podhoubi, ale jen pouhym odskr-
covAnim nebo volnyrn novotvofenim Ьипёк. PredpoklAdalo se, ze pocet
chromozomu v jAdrech je петёппу, a ze tedy nedochazi ani ke spajeni,
ani к takzvanemu redukdnimu dёlen^, ktere provAzi skoro v§ude v fisi
rostlinne i 2ivo£i§ne vznik pohlavnich Ьипёк.
Teprve vyzkumy vykonane v poslednich desetiletich ukazaly, ze se
pohlavnost v ruznych оЬтёпАсЬ vyskytuje nejen и hub nizsich (kde by la
objevena drive), nybri i и hub vy&hch. Pohlavni spajeni и teto skupiny
organismu je ov§em trochu jine nei и zelenych rostlin nebo и zivocichu,
takie tento fakt potvrzuje nAzor, ktery vyslovil J. Velenovsky, ie houby
pfedstavuji vedle rostlin a zivodichu tfeti organickou fi§i, kterA mi sotva
s rostlinami vice spolednych znaku, nei rostlinstvo s iivocichy. Podivny
Obr. 5. ROZMNOZOVANI KORNATCE POZDN1HO—Corttcum serum (Pers.) Fr.:
1—6 vznik pfezek na sekundArnim myceliu, schematizovAno podle Kniepa
1915, 7 dvfi koncovA buftky kMCnich vlAken, vyrfistajici ze dvou vytrusA (dvfi
monosporickA mycelia primAmi), se spojily a vzniklA dvoujadernA bufika
zafifnA vytvAfet pfezku, Je2 dA vznik sekundArnimu myceliu, podle Lehnfelda
(1922) v GAumannovi (1926).
30
zpusob, jakym se kopulace u hub ddje, svdddi take о tom (kromd mnoha
jinych skutednosti), ie houby jsou organismy prastareho puvodu a ie
jejich vznik musime kldst do stejnd doby, kdy vznikaly zelend rostliny.
Ve svem vyvoji v§ak brzo ustrnuly, coz se jevi i na zpusobu pohlavni
kopulace.
Ve vdtSind pfipadu tkvi podstatny rozdil mezi kopulaci vy§§ich hub
a kopulaci zelenych rostlin ci iivodichu v tom, ie u hub je kopulace
plazmy (plazmogamie) a kopulace jader (karyogamie) odddlena. U hub se
kopuluji zprvu jen plazmy dvou Ьипёк s haploidnim podtem chromozomu
ruzndho pohlavi (plazmogamie). Zatim nedojde ke kopulaci jader, takie
vznikne jedna buhka, kterd ma dvё jddra s polovi&nim (haploidnim) poitem
chromozomu, takzvany dikaryon. Tato buhka se ddle ddli a rozrustd se ve
vldkna, kterd tvofi plodnid (karpofor), a teprve v jejich koncovych buh-
kdch dochdzi na zvladtnich utvarech к splyvdni dvou jader dikaryonu
v jedno (karyogamie), dimi se podet chromozomu ve vzniklem jddfe zdvoj-
ndsobi (diploidm poiet chromozdmu). Pfi ndsledujicim redukdnim ddleni
se podet chromozomu vrdti opdt к puvodnimu haploidnimu podtu, takie
vytrusy, kterd z jader vzniknou, maji rovndi haploidni podet chromo-
zdmu.
Tento iivotni kruh — haploidni iivotni usek, pohlavni spdjeni - kopu-
lace, diploidni iivotni usek, redukdni ddleni — pfedstavuje stfiddni jader-
nych fazi.
Zdd se, ie ndkterd houby se mohou bez ndho obejit a jsou s to iit v ne-
omezenem podtu generaci bez jademe rekonstrukce. Ziji stdle v tdze fdzi
a rozmnoiuji se vedlejSimi plodnimi formami. Tyto houby s neuplnym
nebo dosud nedokonale zndmym vyvojovym.cyklem byvaji nazyvdny hou-
by nedokonald — Fungi imperfecti neboli Deuteromycetes.
Houby s uplnym vyvojovym cyklem rozddlujeme, podobnd jako ostatni
organismy, ktere se pohlavnd rozmnoiuji, ve skupinu hub s pohlavim
smiSenym a odddlenym. Jelikoi и hub, na rozdil od vy§§ich rostlin, exi-
stuje pohlavni rozliSeni jen и haplontu, nebot je omezeno na stdlku, kterd
obsahuje bud* jen Ъийку jednoho pohlavi — formy jednodome, homota-
licke neboli neutralni (qz), anebo Ъийку obojiho pohlavi — dvoudome
formy Ъе1его1аИскё (-|—). Podhoubi + a — heterotalickych forem se mo-
hou li§it bud* jen dynamicky (to je fyziologicky svou rozdilnou pohlav-
nosti), nebo i morfologicky, to je odliSnou formou rustu (pohlavni dimor-
fismus). Druhy pfipad je mnohem vzdcndjSi.
Na bazidii stopkovytrusnych hub vznikaji normdlnd dtyfi
vytrusy, ktere se od sebe zevndjSkem neli§i, ale jsou ruzndho pohlavi.
Dva z nich jsou samidi a dva samdi. Z kazdeho vytrusu vyroste vldkno,
ktere se rozroste v podhoubi — mycelium. Podhoubi vznikle z jednoho
vytrusu nazyvdme podhoubi monosporicke — primdmi, a to muie byt bud*
samdi, nebo samidi, podle toho, z jakeho vytrusu vzniklo. Monosporicke
podhoubi je tvofeno jednojadernymi buhkami (nikoli v§ak vidy).
Jestliie vyrostou dvd monosporickd neboli primdmi podhoubi ruzndho
31
pohlavi vedle sebe a jejich Spidkovd vldkna se vzdjemnd dotknou, bldny
dvou dotykajicich se bundk se na mistd dotyku rozpusti, plazmd splyne
(plazmogamie) a ze dvou Ьипёк rtizndho pohlavi se vytvoff jen jedna
buftka, kterd md v§ak dvё jddra. Tato splynutim vznikld dvojjadernd
buftka se ddle ddli a rozrustd ve vldkno, kterd vytvdfi takzvand sekunddr-
ni podhoubi, tvofend vesmds z bundk о dvou jddrech. Proto md vdtdina
podhoubi vyskytuj fetch se v pfirodd buftkyx dvoujademd.
Вийку sekunddmiho podhoubi se ddli a zdroveft se ddli i obd jddra
zvlddtnim zpftsobem pomoci takzvanych pfezek.
Na buftce se vytvori prstovitd vychlipenina, kterd smdfuje obloukovitd
nazad (proti smdru rilstu vldkna). Obd jddra se postavi blfie tdto vychli-
peniny. Jedno jddro z jaderndho pdru se pfestdhuje do vychlfpeniny, kde
se ddli. Dcefind jddro ziistane ve vychlipenind a druhd jddro putuje ke
dpidee Ьийку. Soudasnd se v tdto buftce rozddli i druhd jddro, nadei se
jedno jeho dcefind jddro pfemfsti rovndi do dpidky Ьийку, kdeito druhd
do jeji spodni ddsti. Pak se vytvofi dvd pfihrddky, z nichi jedna je tdsnd
pod vychlipeninou a rozddluje Ьийки na dvd Ьийку dcefind (homi a dolni).
Druhd pfepdika odddli vychlipeninu od homi Ьийку. Spidka vychlfpeniny
se polokruhovitd prodlouii a ohne nazad, ad se dotkne bldny spodni ma-
tednd Ьийку. V mistd dotyku se bldny rozpusti a jddro vychlfpeniny pfe-
jde zpdt do matedne Ьийку (do jeji spodni ddsti). Так vzniknou z jednd
dvoujadernd matefske Ьийку dvd Ьийку dcefind, takd dvoujadernd, s pfez-
kou и jejich pfidnd pfehrddky.
Jind pomdry jsou и hub vfeckovytrusn^ch. Na primdmim
podhoubi vydiich vfeckatych hub se tvofi pohlavni orgdny a po oplozeni
samidi Ьийку vznikd bud pfimo vfecko (askus), anebo z ni mnohem
dastdji vyrCistaji sekunddrni hyfy askogenni, kterd jsou dvoujadernd, a na
nich teprve vznikaji urditym zpQsobem ve velkdm mnoistvi vfecka. Dika-
ryon se ddli v hddkovych hyfdch, podobnd jako и hub stopkovytrusnych
dochdzf к ddleni v pfezkatych buftkdeh.
V dobd kopulace jsou pohlavni orgdny hub vfeckatych opleteny vrstvou
obalnych hyf, kterd se pozddji znadnd rozvdtvuji a tvofi jak pletivo plod-
nice, tak i parafyzy, kterd tvofi souvislou roudkovou vrstvu (tddum), do
nii pak vfecka vnikaji.
Postup oplodndnf и vdech vfeckatych hub neni jednotny podle urditdho
schdmatu, nebof и ndkterych vfeckatych hub byly zjidtdny detnd odchylky,
о nichi vdak pro nedostatek mista nemftieme pojedndvat, a dtendfum,
ktefi by se о pohlavnost hub hloubdji zajimali, doporudujeme ke studiu
znamenitou knihu E. Gaumanna z Curychu: Vergleichende Morphdlogie
der Pilze (Srovndvaci morfologie hub), Jena 1926, kde je takd uvedena
literature, tykajici se tdto otdzky.
Kopulovane sekunddrni podhoubi stopkovytrusnych hub roste ddle a vy-
tvdff plodnice ze spleti vldken, kterd se dasto anatomicky velmi rilzni, ale
vesmds jsou sloSena z dvoujademych bundk. Teprve v koncovych hyfdch,
kterd tvofi takzvand vytrusorodnd roudko neboli hymenium a nazyvaji se
32
оьг. e. pohlavni orgAny, oplodnEnI a vYvoj vRecek u terCo-
PLODE HOUBY OHNIVKY SPALENiSTNf — Pyronema confluens (Pers.) Tul.
a] askogon—samlCi pohlavni orgfin, b] hyfy askogonovg, cj antheridium—samCI
pohlavni orgdn, dj trichogin—stopeCka, ej neplodnd vegetativnl hyfy, z nichi
pak vznikaji parafyzy, fl vfecko (askus).
bazidie, spiyvaji dvA jAdra v jedno (karyogamie); toro velke jAdro s dvoj-
nAsobnym neboli diploidnim podtem chromozomu se rychle redukcnS ddli
(obydejnA dvakrat za sebou), takze vzniknou nejmenA 4 jAdra s polovic-
nim podtem chromozomu. Zatfm se podnou tvofit na vrcholu bazidie
(u takzvane autobazidie, kterA je nejcastejsi) 4 prstovite vychlipeniny a do
kazde z nich se vtAhne jedno haploidni jAdro. Konec vychlipeniny s jAdrem
zduri a vytvori vytrus, zatimco vychlipenina sama tvofi stopedku (ste-
rigma), kterou je vytrus pfipevnen к bazidii. Kdyz se vytrus odddli pfe-
hrAdkou od stopecky a uzraje, odpadne a proud vzduchu jej odnese. Po-
sleze zbude prazdnA bezjadernA bazidie na konci se 4 stopeckami, ktere
cni vzhuru. PrAzdnA bazidie brzo mizi.
U hub vf eckovytrusnych probihA karyogamie obdobnA. Vfecko mA rov-
nez dvA jAdra, dikaryon, kterA spiyvaji v jedno. DcefinA jAdra vzniklA troj-
nAsobnym i vicenAsobnym redukdnim delenim vytvori vytrusy uvnitf ma-
tedne bunky (vrecka ci asku), a to tak, ze se pokryji dvdma blAnami
a plavou ve zbyle plazmA vrecka (epiplazma). BlAna vfecka v dob£ zra-
losti vytrusu pukne (oby£ejn£ na konci) a pfetlakem plazmy ve vfecku
jsou vytrusy (byvA jich nejdasteji 8) vystfeleny ven.
V zAsade tedy neni podstatny rozdil mezi vfeckem a bazidii, nebot ba-
zidie neni nic jineho nez vrecko, na nAmz se tvori vychlipeniny a ve vy-
33
chlipeninAch vytrusy. Snad mA tento zpusob umoznit lep§i a snadnAjSi
rozSirovAni vytrusu. PuvodnAjSi je asi typ vreckovy, z nAhoz se bazidie
teprve vyvinula. Nutno proto houby stopkovytrusnA povaiovat za vy§e
organizovanA nei houby vreckatA.
Bazidie je tedy koncovA buhka sekundArniho podhoubi игёепА к tomu,
aby po predchAzejici karyogamii a redukdmm dAleni vytvArela vytrusy.
MA kyjovity tvar jako vrecko (askus), ktere mA stejny uAel.
Obr. 7. ROZNE TYPY BAZIDII A JEJICH VYVOJ:
A HOLOBAZIDIE (JSOU I V DOSPfiLOSTI JEDNOBUNECNE) AKROSPORNl
(VYTRUSY SE TVOftI NA KONCI BAZIDIE), TETRADOVE (PO CTYRECH):
1 dikaryon, 2 karyogamie, 3 vfetdnko redukdnlho ddleni, 4 dvd jddra, 5 ddlicl
vfetdnka, 6 4 jddra, 7 jddra putujl do stopeCek a mladjch vftrusd, 8 bazidie
se zralfmi vftrusy.
В HOLOBAZIDIE AKROSPORNl TETRADOVA:
1 jddro po kopulaci, 2 ddllcl vfetdnko se svislou osou, 3 dvd jddra, 4 poslednl
ddleni, pfebyteCnd jddra degenerujl.
34
C HOLOBAZIDIE AKROSPORNI DlADOVA (PO DVOU):
KoncovA buftka mA jen jedno jAdro, kterA se jen jednou dfill a vznikaji jen
dva vytrusy.
D FRAGMOBAZIDIE PREHRADKOVANE PLEUROSPORNI (WTRUSY VZNI-
KAJI PO STRANE BAZIDIE):
1 dikaryon, 2 karyogamie, 3 druhA dAJenf jadernA, 4 zaCfnaji se tvoHt sto-
peCky, 5 jAdra putujl do vftrusft.
E DlADOVA STICHOBAZIDIE RODU KRASNOROZEK — CALOCERA (VRE-
TfiNKA SE PRI JADERNEM DELENI STAVI DO SVISLE OSY).
F FRAGMOBAZIDIE AKROSPORNI RODU ROSOLOVKA — TREMELLA A JEJI
VYVOJ:
1 dikaryon, 2 karyogamie, 3 redukCni dAlenf JAdra, 4 bazidie se rozdAlila
jednim smArem, 5 bazidie se rozdAlila kfliem, 6 pobled na bazidii sbora.
G HOLOBAZIDIE PLEUROSPORNI RODU PALECKA — TULO STOMA.
H HOLOBAZIDIE AKROSPORNI TETRADOVA DRUHU TULASNELLA VIOLA-
CEA (J. Ols.) Juel:
Bazidie tohoto typu tvofi pfechod mezi fragmobazidii akrosporni a holobazi-
dii. Podle Kaviny (1929), Juela (1918), Bourdota a Galzina (1928).
ZbylA jAdra v bazidiich, jsou-li jakA, rychle mizi, rozpusti se, takze
zralA bazidie je bezjadernA, rychle splihne a ztrati se.
Jak jii bylo feAeno, vytvAfeji se na bazidiich pravidelnA 4 vytrusy,
zfidka 6 ai 8 nebo i vice, napfiklad u nAkterych kornatek (Corticium), li§ek
(Cantharellus) a jinych. NAkterA houby vytvAfeji v§ak na bazidiich vy-
trusy jen dva, napfiklad nAkterA druhy kornatek (Corticium), kyjanek
(Clavaria)} stavnatek (Hygrophorus), zvonovek (Nolanea) i helmovek (My-
cena). RovnAZ vyznaAnA jsou pro rody krasnoruzek (Calocera), slzeAnik
(Dacryomyces) a pro zahradni Zampiony (Agaricus hortensis). NAkterA
druhy tvofi vedle normAlnich odrud se 4 vytrusy je§tA odrudy se dvAma
vytrusy. Ту to tzv. bisporickA odrudy Ai formy mivaji Aasto vytrusy trochu
vAtAi net normAlni formy tetrasporickA se 4 vytrusy.
BisporickA odrudy jsou partenogenetickA, nerozmnoZuji se pohlavnA
kopulaci. Jejich podhoubi je sloieno z jednojadernych bunAk, a proto takA
mladA bazidiola mA jen jedno jAdro a nemuie proto dojit ke karyogamii.
I v bazidiole je j edin A haploidni jAdro, a proto se rozdAli normAlnA, a ni-
koliv redukAnA. Nov A vzniklA dvA jAdra jsou tedy op At haploidni jako
jAdro puvodni. ObA tato jAdra pak vputuji do dvou stopeAek a vytvofi dva
vytrusy. U biosporickych odrud nenalezame tedy ani plazmogamii, ani
karyogamii, a tedy ani takzvanou tetradogenezi, to je redukAni jadernA
dAleni. DiadovA bazidie, nesouci 2 vytrusy, na rozdil od bazidii tetrado-
vych, kterA nesou vytrusy 4, jsou typickA pro plodnice vzniklA parteno-
geneticky, aA se jinak bazidiospory obou typu zevnAjSkem skoro neliSi
a takA v obojim pfipadA obsahuje jAdro haploidni poAet chromozomu.
Houby stopkovytrusnA jsou vAtAinou ruznopohlavnA. NAkterA druhy jsou
v§ak hermafroditu№, napfiklad urAitA druhy hnojniku, u nichz bylo po-
zorovAno, ie buhky tAhoS primArniho podhoubi se mohou kopulovat a vy-
tvofi t podhoubi sekundArni, kterA tvofi plodnice (Иото1аИскё druhy).
35
Pohlavni spdjeni, ktere bylo vylideno v pfedchozich odstavcich, je nej-
bdznejdim typem pohlavni kopulace u hub stopkovytrusnych. Pfesto vdak
bylo zjidtdno mnoho odchylek. Так napfiklad vytrusy nejsou vzdy jedno-
jaderne, ndkdy jsou dvoujadernd a vznikd z nich bud mycelium primdrni
jednojaderne tak, ze jedno jddro obsazene ve vytrusu se ddle neddli
(Peniophora gigantea Fr.), nebo se ddli soudasnd obd jddra a pak vdechny
bunky podhoubi jsou dvoujadernd (Corticum terrestre Kniep, SpJiae.ro-
bolus stellatus Tode).
Ndkdy obsahuji bunky podhoubi vetdi podet jader, dasto az pfes 20
v jedne bunce. Так je tomu napf. u zampionu, a to jak u druhu bisporic-
kych, tak i tetrasporickych.
V hrubych obrysech rozlidujeme dva typy hub:
1. druhy homotalicke, u nichi je podhoubi vzedle z jednoho jake-
hokoli vytrusu plodne,
2. druhy heterotalicke, jejichi podhoubi vzedle z jednoho vy-
trusu je vzdy neplodnd (haplom). Musi splynout s jinym haploidnim pod-
houbim, na pohled sice uplnd stejnym, lidicim se vdak pohlavim, aby
kopulaci vznikle sekunddrni podhoubi bylo plodne. To se ddje u hub
stopkovytrusnych stejnd jako u plisni, jak zjistil Blakeslee, ci u nepra-
vych plisni ze skupiny hub vfeckatych, napfiklad u Penicillium, jak zjistil
Derx, nebo u jinych rodu a deledi, kterd prostudovali detni dalsi autofi.
Muzeme proto tento zpusob kopulace povaiovat u hub za vdeobecnd roz-
difeny.
V pfipadech vpfedu vylidenych rozezndvali jsme dvd pohlavi, a tedy
dvd rozdilnd mycelia primdrni, a to + a Vandendries vdak zjistil, ze
i heterotalicke druhy se nechovaji v tomto ohledu jednotnd. Zjistil totiz
u ndkterych druhu hnojniku (Coprinus), ie sice odpovidaji schematu
vpfedu uvedenemu a ze Ize pfedpoklddat, ze bazidie tdchto druhu tvofi
na bazidii 4 vytrusy, z nichz dva jsou + a dva —, a chovaji tedy dva
faktory pohlavni A (+) a В (—). Haplonti (primdrni mycelia) vzesli z vy-
trusu tehoz pohlavi jsou mezi sebou sterilni, ale jsou plodni, zkfi£i-li se
s haplonty vzedlymi z vytrusii opadneho pohlavi. Druhy takto se chovajici
nazyvd bipoldmi a odpovidaji kopuladnim pomdrum vpfedu vylidenym.
U jinych druhu hnojniku vdak zjistil (napfiklad u Coprinus micaceus,
Coprinus radians a jinych), ie pohlavnost je komplikovandjdi, nebot tyto
druhy se chovaji tak, jako by bazidie mdla ctyfi faktory pohlavni:
A, B, a, b, ktere stoji proti sobe v pdrech. Ndktere bazidie davaji dva vy-
trusy s faktory AB a dva vytrusy s faktory ab, jine bazidie produkuji dva
vytrusy s faktory Ab a dva vytrusy s faktory aB. Kopulovat se mohou
primdrni mycelia ddvajici vcelku pouze kombinaci ABab, takze se tedy
kopuluji AB s ab nebo Ab s aB. Vdecky ostatni kombinace jsou sterilni.
Jelikoz se i houby rozmnozuji pohlavnd, neni vyloudena moznost kri-
zeni, a tedy i vznik krizencu (hybridu). Так se vyklddd vznik nekterych
forem, ktere stoji svymi znaky uprostfed mezi dvdma druhy. Dochazi-li
vubec u hub stopkovytrusnych vysdich ke kfi^eni, je to jistd jev velmi
vzdcny.
36
JEDLfi HOUBY
Podet jedovatych druhu hub ve srovndni s druhy jedlymi nebo ne§kod-
nymi je zcela nepatrny. VSechny jedle houby v§ak nejsou stejnd chutnd.
Mnoho z nich je tak malo masitych, a tedy tak m&lo vydatnych, ie jejich
kuchyhskd zpracOvdni by se nevyplatilo. Hospoddrsky cenne jsou jenom
ty druhy, kterd nejsou vzdcne, jsou dostatednd masite, rostou obydejnd
ve vdtsim mnoistvi pohromadd a maji prijemnou chut.
Je mnoho druhu, kterd sice nejsou primo jedovate, ale chutnaji paldivd,
hofce nebo jinak nepfijemnd, takie pro vdtSinu Udi jsou nepoiivatelne;
takove druhy nemuzeme povaiovat za jedle. Z praktickeho stanoviska
proto musime nejedovate houby rozliSovat na jedle a nejedle. Nelze
ov§em mezi obdma kategoriemi uddlat pfesnou hranici. Spatne jedld
druhy pfechdzeji v nejedld a mnoho take zdleii na osobni chuti a vkusu
rozUSovatele.
„De gustibus non est disputandum\“ — Proti gustu iddny diSputdt.
Plati to hlavnd о houbdch jedlych, a proto take houbafi nikdy nebudou
jednotni v tom, ktere druhy jsou lep§i a ktere hor§i. Vzdyf ani v tom, co
je jedle a co nejedle se vSichni lide neshodnou. Mnoho zileii na zvyku.
Jsou lide, kteri urcite houby nesndSeji, jsou jim dokonce tak odpornd
(idiosynkrasie), ie u nich vzbuzuji ai ialudedni obtize a poruchy traveni.
Jini lide takove druhy nejen mohou jist beze §kody, ale dokonce jim
chutnaji. To neplati ovSem jen о houbdch. Vzpomehme si jen na lahudky
ndkterych narodu — napfiklad iizaly, pedene larvy hmyzu, prazend ko-
bylky, salanganni hnizda, mofske okurky a jine pochoutky asijskych
a africkych ndrodu. Nezapomehme, ie pachnouci evropske syry jsou Cina-
num zrovna tak odporne, jako ndm vyjmenovane speciality.
Nenajdeme snad пл svdte dva houbare, kteri by ohodnotili jakost jed-
notlivych druhu hv > stejnd. Proto ani nepoddvdm vlastni chutovy ndzor,
jen se pfiznavam к огли, ie za nejlepSi houbu povazuji hrib obecny.
Z duvodu zdravotnich je dovoleno obchodovat na trzich jen s urditymi
druhy jedlych hub. Zasady, jimii se toto omezovaci nafizeni v jednotli-
vych statech fidi, jsou ruzne a byvaji take ovlivnovany mistnimi pomdry
trhu.
Ceskoslovensky potravinovy kodex, takzvany Codex alimentarius z roku
1937 jmenuje 58 druhu hub, ktere je dovoleno v Cechach a na Moravd
prodavat na trzich. Jsou to prakticky skoro vSechny jedle houby, ktere
37
se hojndji vyskytuji, s vyjimkou holubinek, kterd nedoporuduje уо1пё
prod^vat pro snadnou гатёпи s druhy jedovatymi.
Svaz zahradnicko-ovocn^rsky zaradil vyhl£§kou z roku 1942 houby
vhodne к prodeji potravinovym kodexem do 4 cenovych skupin podle
jejich jakosti:*)
I.	SKUPINA
hflb obecny — hrfb obyCajny (Boletus edulls)
hflb krfilovsky — hrfb kMTovsky (B. reglus)
hflb hnfidy (B. badius)
hflb kovdf — hrfb sinlak (B. lurldus)
реёйгка 2ampi6n — peCiarka poind (Psalllota campestrls)
реёйгка lufinf (P. pratensls)
реёбгка lesnf — peCiarka lesnd (P. slluatlca]
реёйгка ovfif — peClarka ovfiia (P, arvensls)
smr2 obecny — smrCok jediy (Morchella esculenta)
smr2 SpiCaty nebo ku2elovlty (M. conlca)
каёепка Ceskd (Verpa bohemlca)
uchdC jediy — u§lak obyCajny (Gyromltra esculenta)
uchdC obrovsky — u§lak obrovsky (G, glgas)
lany2 letnf (Tuber aestlvum)
Ьё1о1апУ2 obecny (Cholromyces maeandrtformts)
mdjovka — Cfrovka mdjovd (Trlcholoma Georgtt)
I.	A SKUPINA
hflb obecny — hrfb obyCajny (Boletus edulls)
hflb krdlovsky — hrfb krdlovsky (B. reglus)
ryzec pravy — rydzik pravy (Lactartus deltctosus)
Mlad6, Clstd, zdrav6 houby drobn3j£fho zrna do velikosti 4 cm к naklAddnf.
II.	SKUPINA
hMb kolod3j — hrfb Cervenohlublkovy (Boletus erythropus)
kozdk SplCnfk (B. scaber)
kozdk osiCnfk, kfemendC osikovy (B, rufus)
hFib ko2i§nfk — strakoS (B. vartegatus)
hflb plstnaty (B. subtomentosus)
klouzek sliCny (B, elegans)
klouzek obecny (B. luteus)
klouzek ovCf (B. granulatus)
klouzek kravsky (B. bovlnus)
muchomQrka cfsafskd (Amanita caesarea)
muchomQrka narQ2ov61d — muchotrdvka Cervenkastd (A. rubescens)
bedla vysokd — bedla vysokd (Leplota procera)
kotrC kadefavd — kuCierka velkd (Sparassls crlspa)
kotrC Stfirbdkovd — kuQierka SirokolupeQovd (S. lamlnosa)
choroS lupenity (Polyporus frondosus)
zdvojenka Stftovltd — podtrnka — zvonovec Jarny (Entoloma clypeatum)
•) Jmdna hub v dalSfm textu uvedend jsou psdna doslovng podle vyhldSky.
38
III	. SKUPINA
li§ka obecnd — kuriatko jedld (Cantharellus ctbartus)
kuMtka sllCnfi — strapaCka dhladnd (Clavarta formosa)
kuMtka Zlutd (Cl. (lava)
kuMtka jarmuzovd — strapaCka koralovd (Cl. botrytts)
vdclavka — podpftovka obyCajnd (Armtllarta mellea)
zeldnka — Clrovka zelankastd (Trlcholoma equestre)
havelka — Clrovka sivd (Tr. portentosum)
hllva dstfiCnd — hliva ustricovd (Pleutorus ostreatus)
mechovka obecnd — machovka obyCajnd (Clttoptlus prunulus)
syrovlnka — surovlCka jedld (Lactartus volemus)
IV	. SKUPINA
pozemka — CIrovka zemnfi. (Trlcholoma terreum)
Cirdvka odliCnd (Tr. setunctum)
ryzec peprny — rydzik korenisty (Lactartus piperatus)
choroS ovCI — mlyndfka — trtidnlk ovCI (Polyporus ovlnus)
choroS srostiy — ZemliCka — trddnik zrasteny (P. con(luens)
oNS (P. umbellatus)
loSdk bliy (Hydnum repandum)
lo§4k jelenl — srnka — jelenka poprehyband (Hydnum tmbrtcatum)
stroCek rohovf — lievik trubkovlty (Craterellus cornucoptoldes)
stroCek kyjovlty (Cr. clavatus)
Supinovka kostrbatd — Suplnovka menllvd (Phollota squarrosa)
SplCka trdvnl — taneCnica poind (Marasmlus oreades)
masojed obecny — pstfeft (Ftstullna hepatlca)
kyjanka Merkulova (Clavarta plstlllarts)
chfapdC pruZny (Helvetia elasttca)
Velmi cennym prinosem к regulaci prodeje a zpracovAni hub je
vyhld&ka mintsterstva zdravotnictvi C. 586 z r. 1950, kterou muZeme
oznadit za nejuplndjSi a potfebfe nejldpe vyhovujici normu sv6ho druhu
nejen и n&s, ale i v се1ё Еугорё. О jejich zAsadAch pi§e Dr. J. Herink,
jeden z hlavnich tvurcu teto vyhlAAky, v Casopise „CeskA mykologie“
(гоё. 5, str. 39 ai 44, 1951) toto:
1.	VyhldSka soustleduje dosavadnt roztMStdnd pfedptsy о obdhu jedlljbh hub, ktere
byly jen pfedptsy dtlCtmt, usmerhuje )e z jednotn^ho hledtska, pfevdlnS zdravotntho,
a plait na ttzemt ceteho stdtu,
2.	VyhldSka pMtom pflhltlt co nejvtce к zdjmdrn hospoddfskljm a к soudob^ potra-
vtndtskG technology, takle se stdvd podkladem pro co ne/lepSt hospodd^sk^ vyuittt
hub. Pfedstavufe t pokus о ovltvnGnt spotfebntch zvyklostt naSeho obyvatelstva zave-
dentm novljch druhd jedl$ch hub.
3.	VyhldSka )e podkladem pro vljrobnl formy, kter$ v podrobnostech ponechdvd ke
zpracovdnl mlntsterstvu vjltvy.
4.	VyhldSka pfedstavuje pMnos к bo)t prott otravdm houbaml tim, le umoifiuje
zdsobtt nejitril spottebltelskd vrstvy houbamt a omeztt tak sbGr nezkuSen^mt houbaM.
Cltovand vyhldSka dovoluje obSh 64 druhd )edl1}ch hub ve stavu Cerstv4m nebo
konzervovandm а кготё toho )eStd dalSt dva druhy pro nakldddnt do soil nebo octa,
dva druhy ke konzervact kysdntm a 10 druhd jedlljch holubtnek jako surovtnu к vlj-
robd houbov^ch vtjtaikd. Umoifiuje tedy zuittkovdnl celkem 76 druhd jedlljch hub, col
je ve srovndnt s dHvdjStm stavem znadnlj krok dopfedu.
39
Pri vybdru hub vhodnych pro pfipuSteni do obdhu, jak pise MUDr.
J. Herink v citovanem dlAnku, nutno postupovat podle ur&tych zAsad.
Vedle zretelu zdravotnich nutno takA respektovat zAsady technologicke
a hospodafske. Vcelku je Ize shmout takto:
1.	Po&et druhti pttpuStGntjch. do ob&hu nesmt bljt pttits vellklj, aby npbyly kladeny
prills veltk£ poiadavky na znalost hub osobdm btnnljm pH obGhu a kontrole obGhu.
2.	Pollvatelnost aruhu must bljt vyzkouSena dlouholetou zkuSenostt.
3.	VhodnG druhy must byt z boianlckGho hledlska jasn# a podle vtjrazntjch тпакй
snadno ur£tteln4, a to t fednoduchtjm zpdsobem. PMtom jejtch druhov* znaky nesmejt
b$t pHUS рготёпНоё nebo ndpadnS роаоЬпё druhtim )edovat!jm nebo nepoitvatelntjm.
4.	VhodnG druhy nesm6ft snadno podtehat zkdze a poruSent. Musi po pflmttenou
dobu sndSet uskladnGnl a ptepravu v terstvGm stavu.
5.	VhodnG druhy se must vyskytovat na Uzernt Ceskoslovensk# republtky p hojnGf&t
mite alespofl v nektertjch produkbnteh oblastech nebo v nBktertjch rotntch obdobtch.
6.	VhodnG druhy must bljt и ргиё tad* znoleny i t£ch druhd, kter£ pro soojt chut
a v&ni jsou obltbeny v nefStrStch vrstudch naSeho lidu.
7	Vhodn# druhy must mtt игёаои uittkovou hodnoiu,
Citovana vyhlASka ministerstva zdravotnictvi ё. 586 z roku 1950 je v cel-
kovem pojeti i v jednotlivostech tak duleiitA, ie ji citujeme v uplnem
zneni.
Ceskoslovenska statni norma 46 3195, schvSlenS 18.11.1964
Cerstve jedle houby
Norma jakosti jedlych hub
nahrazujlcl CSN 48 0620 ze 6. 11. 1954
s uCinnosti od 1. 4. 1965
Tato norma plat! pro nfikup a loddvar.f povolenVch druhtk Cerstvfch hub ze sbSru,
ur^enfch к рНпгёпш prodejl nebo к potravinafskemu zpracovdnf. Neplatf pro
p6stovan6 Zampidny
I.	Vseobecne
1.	Na vyhrazenfch mfstech, urCenfch к tomu ndrodnim vfborem podle § 4. whisky
47/1963 .So. se smAjf proddvat jen druhy Cerstv^ch jedlych hub uvedene v pMloze
t£to normy.
Proddvand houby roztNd6nd podle druhu se must vyklddat na Cista podloice. Na
iddost kupujfcfho je prodavaC povinen houby poddlnd rozkrojit. Saruotna tfene a houby
nadrobno rozkrdjena neni dovoleno prodavat.
40
Pfi prodeji terAoplodfch hub must prodAvajici pouCit kupujiciho, aby pfed vlastnf
Apravou dvakrAt spafll tyto houby horkou vodou a nAlev vylil. Toto poufieni uvede
i na vyvAsce.
Podomni obchod houbami neni dovolen.
2.	Osoby zabfvajlci se prodejern hub na vyhrazenfch mistech jsou povlnny vykAzat
se osvAdfienlm о zAkladnich znalostech hub. OsvAdAeni vydAvA pfisluAny krajsky
hygienik.
3.	NAkupni organizace je povinna informovat svA nAkupni mista о rozsahu nakupo-
vanych druhA povolenych jediych hub.
4.	Podniky zabyvajici se sbArem, distribuci a konzervovAnim hub, pfipravou vyrobkA
z hub a balenim suAenych hub jsou povinny zamAstnAvat pfi pffmA manipulaci s hou-
baml osoby, kterA maji zAkladni znalosti hub. Podniky, kterA houby konzervuji, vyrA-
bAji vyrobky z hub a ball suAenA houby, must mimo to zamAstnAvat alespoft jednoho
znalce hub.
II.	PoSadavky
TR2NI DRUHY
5.	Do obAhu smAji bft v AerstvAm stavu uvAdAny pouze druhy jediych hub uvedenA
v pfiloze tAto normy.
ZNAKY JAKOSTI
6.	Houby musi byt CerstvA, zdravA, pevnA konzistence, dobfe nasucho oAiAtAnA (ne-
pranA), bez pfimAsi neCistot. Dovoluje se pouze nepatrnA perforace a menAi poAkozeni
plodnic.
Houby nesmAji byt pfestArlA, plesntvA, zapafenA a nepflmAfenA mokre. Mohou byt
rozdAleny nejvyAe jednim podAlnym fezem, klobouk vAak musi byt spojen s tfenAm.
LoupAni kloboukA hub neni dovoleno, s vyjlmkou klouzkA.
7.	Hflby, HAky a ryzce se tfldi podle prAmAru klobouku na:
a)	hfiby (Boletus edultsf s odr Adami: malA (v prAmAru do 3 cm), stfedni (v prAmAru
od 3 cm do 5 cm), velkA (v prAmAru nad 5 cm);
b)	liAky (Cantharellus ctbartusj: malA (v prAmAru do 3 cm), velkA (v prAmAru
do 5 cm);
c)	ryzce (Lactartus deltctdsus a L. sangulfluusJ: malA (v prAmAru do 3 cm), velkA
(v prAmAru do 7 cm).
V	jednotlivych skupinAch se dovoluje nejvyAe 10% hub vAtAiho prAmAru klobouku.
NetfidAne houby se zafazuji do skupiny nejvAtAiho prAmAru.
III.	Baleni, doprava a skladovani
BALENf
8.	CerstvA houby se dodAvaji v loubkovych*) koAich 1. a II. velikosti, v dfevAnfch
poloklecich podle pfisluAnA CSN a v platAnech**) s obsahem nejvJAe 10 kg podle
povahy hub a obalA. Houby urCenA pro dopravu nesmAji z obalu pfeCnivat.
*) 1 ou be к — tizk^ a tenky prouSek dfeva
••) plat6n — plocha bedna na ovoce
41
9.	Obal must bft cellstvy, pevny, disty, suchy, bez jakghokoli cizlho pachu a nesml
byt vykldddn paplrem.
10.	Do jednotlivych obalft se ukl&dajf pouze houby stejngho druhu, u hflbtt, liSek
a ryzch 1 ste)n6 velikost! (viz Cl. 7).
Za jeden druh se povaZujf bllzce pflbuzng druhy hub rodQ: klouzek (Sulllus),
koz&k (Leccinum), 2ampi6n (Agaricus) a smr2 (Morchella).
11.	Pfekl&dajl-li se houby do jindho obalu, must se pfelo2it гиСпё.
ODAJE NA OBALU
12.	Obaly, v nich2 se houby doddvajl, must byt opatfeny na Celnl strand Stitkom
nebo na dr2adle ndvdskou s tdmlto fldajl:
a)	druh hub, popf. jejich velikost,
b)	den n&kupu,
c)	Jm6no a adresa ndkupnl organizace,
d)	Clstd vdha,
e)	CSN 46 3195
13.	Ka2dd zdsilka hub musl byt provdzena osvddCenim о jakosti, vystaven^m ode-
sllatelem. V osvfidCenl musl byt uvedeno:
a)	jmdno a adresa odesllatele (odesllacl stanlce),
b)	jmdno a adresa pfljemce (stanice urCenl),
c)	druh hub, popf. jejich velikost,
d)	datum a hodina odesldnl,
e)	zpftsob dopravy a CIslo dopravnlho prostfedku,
f)	pofiet a druh obalft, Cistd vdha,
g)	CSN 46 3195
DOPRAVA
14.	DopravnI prostfedek musl byt Clsty a prosty vSech pacha, kterd by ovllvhovaly
bdhem dopravy jakost hub.
15.	Pfepravce je povinen volit takovy dopravnl prostfedek, ktery podle jlzdnlho
Mdu nebo podle pfedpoklddand doby pfepravy zaruCuje, 2e bdhem dopravy nedojde
ke zk&ze hub.
16.	Pfi dopravd auty je pfepravce povinen zbo2f pfikryt pevnd pfipevn6nou plach-
tou, umo2hu]lel vSak dostateCn? pflstup vzduchu a vdtrdnl; pfi pou2itl dopravnfch
prostfedkh je nutno zajistit dostateCnd vdtrdnl.
SKLADOVANI
17.	Houby nesmdjl bft skladovdny.
DODATEK
SOUVISICI CS. NORMA
CSN 49 3342 Poloklec na ovoce a zeleninu
Zmdny proti pfedchozlmu vyddnf
Norma byla provdfena a doplndna, zvUStd pak seznam a ndzvy hub.
VYPRACOVANI NORMY
Zpracovatel: Ostfednf svaz spotfebnlch dru2stev, Praha.
Pracovnlk Ofadu pro normalizaci a mdfenf: Marie Schauerovd.
42
Seznam jedlych hub
I.	HOUBY VRECKOVYTRUSNE
A.	HOUBY LANY2OVITE
1.	bfilolanyz obecny — pahldzovka blela (Cholromyces venosusj
2.	lanyz letnl — hltizovka letnfi (Tuber aestlvumj
B.	HOUBY TERCOPLODE
3.	destlce chfapACovA — disclnka chripaCova (Dtsctna perlata/
4.	kaCenka Ceskd — pasmrCok Cesky (Ptychoverpa bohemlca)
5.	smrZ obecny — smrCok jediy (Morchella esculenta)
6.	smrZ SpiCaty — smrCok kuZelovity (Morchella conical
II.	HOUBY STOPKOVYTRUSNE
A.	HOUBY KURATKOVITE — jen mlade plodnice
7.	kotrC kadePavy — kuCierka velkd (Sparassts crlspaj
8.	kuMtka jarmuzovd — strapaCka koralovd (Ramaria botryttsj
9.	kuMtka zlatfi — strapaCka zlatd (Ramaria aureaj
10.	stroCkovec kyjovlty — lievikovec kyjovlty (Gomphus clavatusj
B.	HOUBY LOSAKOVITE
11.	loSAk jelenl — jelenka Skridlicovitd (Hydnum imbrlcatum) — jen mlade plod-
nice a jsou urCeny pouze pro prdmyslove zpracovdnf
12.	llSdk zprohybany — jelenka poprehybanA (Dentlnum repandum /
C.	HOUBY STROCKOVITE — jen mlade plodnice
13.	li§ka obecnd — kuriatko jedl6 (Cantharellus clbarlus/
14.	stroCek trubkovlty — llevlk trdbkovity (Craterellus cornucoploldes)
D.	HOUBY PSTREflOVITE — jen mlade plodnice
15.	pstfeft dubovy — peCehovec dubovy (Ftstullna hepatlca!
E.	HOUBY CHOROSOVITE — jen mlade plodnice a jsou urCeny pouze pro prdmyslov6
zpracovdnf
18.	mlynfifka — mlyndrka ovCia (Albatrellus ovinus/
17.	trsnatec dubovy — trsnatec lupenaty (Grtjola frondosaj
18.	trsnatec offS — trsnatec klobdCkaty (Grlfola umbellataj
19.	ZemliCka — mlyndrka zrastend (Albatrellus confluensj
F. HOUBY HRIBOVITE
20.	hflb dutonohy — hrfbovec dutohlublkovy (Boletus cavlpesj
21.	hMb hngdy — suchohrlb hn6dy (Xerocomus badlusj
22.	hflb kaStanovy — hrlbnlk gaStanovy (Gyroporus casteneusj
23.	Mlb kovdf — hrlb siniak (Boletus lurtdusj
24.	hflb kolodg] — hrlb zrnitohlubikovy (Boletus erythropusj
25.	hMb krdlovsky — hrlb krdlovsky (Boletus regtusj
43
26.	hfib obecny — hrib obyCajny (Boletus edulls J se v§eml odrfldami:
a)	hfib smrkovy — hrib smrekovy (Boletus edults ssp. edults}
b)	hflb borovy — hrib borovy (Boletus edulls ssp. ptntcola}
c)	hfib dubovy — hrib dubdk (Boletus edulls ssp. rettculatus/
d)	hfib bronzovy — hrib bronzovy (Boletus edults ssp. aereus)
27.	hfib plstnaty — suchohrib plstnaty (Xerocomus subtomentosus/
28.	hflb pfiv6skaty — hrib priveskaty (Boletus appendtculatus/
29.	hflb sin? — hribnik sin У (Gyroporus cyanescensj
30.	hfib strakod — masliak strakaty (Sutllus variegatus/ — jen mladd plodnice
31.	klouzek bfiy — masliak biely (Sutllus plactdusj
32.	klouzek kravsky — masliak kravsky (Sutllus bovtnusj — jen mladd plodnice
33.	klouzek obecny — masliak obyCajny (Sulllus luteus)
34.	klouzek siifiny — masliak smrekovcovy (Sutllus elegans/
35.	klouzek zrnity — masliak zrnity (Sutllus granulatus)
36.	kozdk bfezovy — kozdk brezovy (Lecctnum scabrum/
37.	kozdk dubovy — kozdk Zltoporovy (Lecctnum tesselalum)
38.	kozdk habrovy — kozdk hrabovy (Lecctnum car pint)
39.	kfemendC bfezovy — kozdk kremaniak (Lecctnum verstpellej
40.	kfemendfi osikovy — kozdk osikovy (Lecctnum auranttacumj
G. HOUBY LUPENATE
41.	bedla Cervenajici — bedla Cervenajdca (Leptola rhacodes/ — jen mladd plodnice
42.	bedla vysokd — bedla vysokd (Leptola procera}
43.	CirQvka dvojbarvd — Cirovka dvojfarebnd (Leptsta saevaj
44.	CirQvka fialovd — Cfrovka fialovd (Leptsta nuda}
45.	ClrQvka havelka — *frovka slva (Trtcholoma portentosumf
46.	dirQvka mdjovka — Clrovka mdjovd (Calocybe gambosaj
47.	ClrQvka zeldnka — tirovka zelenkavd (Trtcholoma flavovtrens j
48	hlfva dstfifnd — hllva ustricovd (Pleurotus ostreatus)
49.	Hha nahlouCend — strmulka nakopend (Lyophyllum aggregatum)
50.	mechovka obeend — machovka obyCajnd (Clttoptlus prunulus/
51.	muchomQrka clsafskd — muchotrdvka cisdrska (Amanita caesarea/
52.	ndramkovec cfsafsky — ndramkovka clsdrska (Catathelasma Imperlalej
jen hlaviCky
53.	penfzovka vfetenonohd — peniazovka vretenohfubikovd (Collybta fustpes/
54.	p!2atka bfeznovd — §tiavna€ka marcovd (Hygrophorus marzuolus/
55.	ryzec krvavy — rydzik krvavy (Lactartus sangutfluus/
56.	ryzec pravy — rydzik pravy (Lactartus deltctosusj
57.	ryzec syrovinka — rydzik suroviCka (Lactartus volemusj
58.	sluka svraskald ~ paSuplnovka obyCajna (Rozttes caperata)
59.	SpiCka obeend — taneCnica pofnd (Marasmtus oreadesj
60	vdclavka obeend — podpftovka obyfiajnd (Armtllarta mellea/ — jen hlavifiky
61.	Xampidn dvojvytrusny — peCiarka dvojvytrusovd (Agartcus btsporusf
urCeny jen pro prdrnyslove zpracovdni
62.	2ampi6n lesni — peCiarka lesna (Agartcus stlvattcus/
urCeny jen pro prftmyslovd zpracovdni
6J. Sampidn opdsany — pefciarka opdsand (Agartcus bttorquts]
urdeny jen pro prQmyslovd zpracovdni
44
64.	2ampidn point — peClarka poind (Agaricus campesierj
urCeny jen pro prdmyslovd zpracovdnl
65.	2ampidn velky — peClarka obrovskd (Agaricus augustusj
urCeny jen pro prftmyslovd zpracovdnl
66.	2ampidn zahradnl — peClarka zdhradnd (Agaricus hortensisj
urCeny jen pro prdmyslovd zpracovdnt
H. HOUBY BRICHATKOVITE
67.	vatovec obrovsky — prddnica obrovskd (Langermannia gigantea]
Ceskoslovenska statni norma 56 9431, schvalena 18.11.1964
Susenehouby
Norma jakosti
Tato norma platt pro ndkup, vyrobu a doddvdnl sudenych hub tuzemskdho a zahra-
nidnlho pfivodu, tj. plodnic jedlych hub sudenych bez jakychkoliv pftsad.
Houby domdcky sudend mfl2e nakupovat pouze ovdfend organlzace (Organizace
spotfebnlho dru2stevnictvt). Ту to sudend houby se pova2ujt za polotovar. Ustanovent
Cl. 6, 7 a 13 a2 25 neplati pro sudend houby nakupovand ndkupcem od domdckych
sudiCO; ustanovent Cl. 6, 7, 13, 20 a2 25 neplatt pro sudend houby doddvand ndkupem
vyrobci; v tdchto pMpadech se postupuje podle zvlddtnl dohody.
I. Vseobecne
Tr2nt druhy a tftdy jakosti
1. Sudend houby se vyrdbdjl v tdchto tr2ntch druztch a tMddch jakosti:
a) sudend houby jednoho druhu, oznaCend pflsludnym ndzvem druhu,
aa) sudeny hfib obecny (Boletus edulis):
vybdr, I. jakost, II. jakost, III. jakost
ab) ostatnl druhy hub v jednd tMdd jakosti,
b) smds sudenych hub:
I.	jakost, II. jakost
c) sudend houby к vyrobd vyta2kfl v jednd tMdd jakosti.
II. Pozadavky
A. Suroviny
2.	К sudent se pou2tvajt jedld houby vyhovujict CSN 46 3195. Cerslvd houby jedld,
uvedend v jejl pMloze pod Ctsly:
1,	2, 4 a2 6, 11 a2 14, 16, 20 a2 50, 52, 53, 58 a2 66 a pdstovand 2ampidny podle
pflsludnd technickd normy.
45
3.	К v^robd tr2niho druhu podle Cl. lc) suSend houby k vfrobd vfta2kd Ize kromd
druhd uvedenfch v Cl. 2. pou2it tyto dalSi druhy jediych hub, kterd sv^mi znaky ja-
kosti must odpovidat Cl. 6 CSN 46 3195 Cerstvd jedld houby:
a)	holubinka bukovka — pldvka bukovd fRussula heterophylla)
b)	holubinka Cernajici — pldvka Cernastd fRussula nigricans/
c)	holubinka kolCavi — pldvka lasiCia (Russula mustelinaj
d)	holubinka mandlovd — pldvka mandlovd (Russula vesca/
e)	holubinka namodrald — pld^ka modrastd (Russula cyanoxantha/
f)	holubinka nazelenald — pldvka zelenastd (Russula virescens/
g)	holubinka olivovd — pldvka olivovd (Russula olivacea/
h)	holubinka osmahld — pldvka poCernd (Russula'adusta/
H holubinka zlato21utd — pldvka zlato21td (Russula aurataj
4.	Za jeden druh se pova2uji houby podle tab. 1.
Tab. 1
NAZE V	Cfsla uvedend v pffloze CSN 46 3195
HRIB OBECNY (Boletus edulls/ a jeho odrddy: smrkov? — ssp. edulis borovf — ssp. pinicola dubovy — ssp. rettculatus bronzovy — ssp. aereus	26
KLOUZKY (rod Sulllus]	30 a2 35
KOZAKY a KREMENACE (rod Lecctnum]	36 a2 40
2AMPI0NY (rod Agartcus}	61 a2 66
KACENKY a SMRZE (Ptychoverpa a Morchella}	4 a2 6
ClROVKY (rody Calocybe, Lepista, Lyophyllum a Trlcholoma]	43 a2 47, 49
B. Smуs 1 оvё pozadavky
SuSend houby jednoho druhu
5.	SuSend houby jednoho druhu musi vyhovovat smyslov^m po2adavkdm uveden^m
v tab. 2 a 3.
46
Tab. 2 SUSEN? HRIB OBECN?
ZNAK	VLASTNOST			
	Vfbfir	I. jakost	II. Jakost	III. Jakost
VZHLED	plAtky krAjenA podAlnA s osou houby			
Barva duininy: trubek:	pfirozenA svAtlA, Ы1А ai krAmovA svAtlA, 21utA a2 21utohn6dA	krAmovA a2 sv6tle hnfidfi	svdtle hnSdd a2 hnfidfi	hn6d& a2 tmavohnSdd, kAvovA
VQn6	v^raznA po suSenych hfibech, bez cizich pacha		po suSen?ch hfibech, bez cizich pachfl	houbovA, bez cizich pachA
TlouStka plAtka	2 a2 4 mm, 10 % sml bft silnAJSich, nejv^Se vSak 6 mm			
Zlomky plAtkQ	ne]v?Se 2 % 10x10 mm	nejv^Se 4 % propadajfcfch sf	neJv^Se 8 % | tern velikost! ok 5x5 mm	nejv^Se 10 %
PlAtky z kloboukfi	neJmAnA 40 %	nejmdn6 30 %	nestanovl se (neni povoleno uvfidSt do obfihu samotnd tfen6 hub)	
PlAtky CAsteCnA pflpAlenA	nedovoluje se	nedovoluje se	nejv^Se 10 %	nejv?3e 15 %
Perforace	nejv^Se 2 %	nejv^Se 5 %	nejv^Se 8 %	neJv^Se 15 %
PffmAs neCistot pflrozenAho p&vodu: JehllCi, mech, trAva, llsty, ktkra, vfitvlCky	nejv^Se 0,2%			
PlAtky se stopami po druhotnAm napadeni SkQdci	nedovoluje se	neJv^Se 0,2 %		
Pozndmka: procenty uvedenf mi v tab. 2 a2 6 se rozumfiji procenta vdhovfi.
47
Tab. 3 OSTATNI SUSENE HOUBY JEDNOHO DRUHU
ZNAK	VLASTNOST
Vzhled	pldtky krdjend podding s osou houby
Barva	odpovfdajfcl druhu houby po usudeni
Vflng	odpovfdajfcl druhu houby po usu&en!
TlouStka plfitkd	2 al 4 mm, 10 % sm! byt silndjSfch, nej- vy§e vSak 6 mm
Zlomky plfitkd	nejvfSe 10 % propadajlcfch sftem s velikost! ok 5 x 5 mm
Pldtky z kloboukd	nelmdnd 20 %
Perforace	nejvy§e 15 %, u pdstovanfch iampidnd nejvySe 5 %
Pflmfis nedistot pfirozendho pdvodu (jehlidf, mech, trdva, listy, kdra; vdtvldky)	nejvy§e 0,2 %
Pldtky se stopami po druhotndm napaden! Skddcl	nejvy§e 0,2 %
Smesi suSenych hub
6.	Smdsi suSenfch hub
I. j а к о s t must obsahovat nejmdnd 75 % vdhovych ndkterych druhd hub uvede-
nfch v pHloze CSN 46 3195 pod 6. 20 a2 40; ddle do smdsi smdj! byt pouiity ndkterd
z druhd uvedenych pod d. 13, 61 a2 66;
II. j а к о s t must obsahovat nejmdnd 25 % vdhovfch ndkterych druhd hub uve-
denych v pflloze CSN 46 3195 pod 6. 20 al 40. Hub loSdkovltfch, uvedenych v pMloze
CSN 46 3195 pod 6. 11 a 12, a choroSovitfch, uvedenych pod d. 16, smf smds obsahovat
celkem nejvy§e 10 %.
7.	Smdsl suSenych hub obou jakost! must vyhovovat smyslovym poiadavkdm uve
denym v tab. 4.
48
Tab. 4 SMESI susenych hub
ZNAK	VLASTNOST
Vzhled	pl&tky kr&jend poddln6 s osou houby
Barva	odpovldajlcl druhhm hub po suSenl
Vftnfi	po suSen?ch houbfich, bez cizlch pachh
TlouSfka pl&tkfl	2 aZ 4 mm, 10 % sml byt slln6jSIch, nejvfSe vSak 6 mm
Zlomky pl&tkd	nejvySe 10 % propadajlclch sltem s velikostl ok 5x5 mm
Plfitky z kloboukh	nejmdne 20 %
Perforace	nejvySe 15 %
PFIm6s neCistot pFlrozendho phvodu (jehlldl, mech, trfiva, llsty, кйга, vfitvlCky)	nejvy§e 0,2 %
Plfitky se stopami po druhotndm napadenl Skhdcl	nejvySe 0,2 %
Susene houby к vyrobe v^taZkii
8.	Druhovd sloZenl suSen^ch hub к v^robfi vytaZkh se FIdl poZadavky odbSratele,
pFl ndkupu hub z domdclho su§enl poZadavky nfikupce, pFiCemZ must b?t dodrZeno
ustanovenl ё. 2 a 3 tdto normy.
9.	SuSend houby к v^robfi vytaZkfl musi odpovldat smyslov^m poZadavkftm uve-
den^m v tab. 5.
Tab. 5 SUSENE HOUBY К VYROBE VYTA2KU
ZNAK	VLASTNOST
Vzhled	pl&tky hub, jejich zlomky aZ drf
PFIm6s neCistot pFirozendho pdvodu (JehllCI, mech, tr&va, llsty, khra, vdtvidky, vlfikna juty, peM, vlasy, ddstice dfeva)	nejvfSe 5 % •)
Barva	sv3tld aZ tmavd podle druhu hub a technologickdho zpracovdnl
Perforace	nestanovl se
•) SuSen6 houby к vfrobfi vytaZkd s vySSIm obsahem ,,plsku“ mohou bft odbfiratelem
pfevzaty s pfisluSnou cenovou sr&Zkou.
49
C. Fyzikalni a chemickg pozadavky
10.	PM fyzlkdlnfm a chemlckdm zkoudenl musl sudend houby vyhovovat poZadavkdm
uvedenym v tab. 6.
Tab. 6
T R 2 N t druh	Vlhkost nejvyde	„Pisek” nejvyde
Sudend houby jednoho druhu smds sudenych hub	14 %	1%
Smds sudenych hub к vyrobd vytaZkd	14%	5%*)
11.	Sudend houby napadeni dkddci v kterdmkoli stadiu vyvoje, umfile Ьё1еп6 nebo
obsahujlcl prokazatelnd zbytky metylbromidu neni dovoleno uvdddt do obdhu.
D. Mikrobiologickd poiadavky
12.	Sudend houby nesmdjl obsahovat patogennl a podmlndnd patogennl mlkroby,
ani jejich toxiny. PM smyslovdm posouzenl nesmdjl jevit zndmky kaZenl, zpdsobendho
mikroorganismy (plesnlvdnl).
III. Hlavni znaky
technologickeho postupu
13.	Houby odpovldajlcl poZadavkdm na suroviny pro sudend jedld houby must byt
bdhem celdho technologickdho postupu zpracovdny odddlend podle druhd. Houby se
musl zpracovdvat co nejrychleji, aby se zamezilo snIZenl jejich jakosti, zvlddtd zvydo-
vdnl perforace. Vedkerd manipulace je tfeba provdddt tak, aby tfend pokud moZno
zdstaly spojeny s hlavidkami a aby se pldtky co nejmdnd ddlily na menSi Cdsti. Houby
se krdjejl po dokonaldm ruCnlm dodidtdnl rudnd nebo strojem na fezy tak silnd, aby
v^slednd tloudfka pldtkd v hotovdm vyrobku byla dodrZena. Vhodnd druhy hub Ize
sudit 1 celd. К sudenl se fezy rozklddajl tak, aby obsah vody klesl co nejdMve a aby
se tak zabrdnilo zapafenl, popf. napadeni. pllsndmi. Houby se musl suSit nejprve zvolna
pfi teplotd 30 aZ 40 °C tak dlouho, dokud povrch neztratl lepkavost (pfedsoudenl).
DosoudecI teplota nesml pfesahovat 80 °C. Po usuSenl se houby tMdl podle stano-
venych znakd jakosti. V pMpadd potfeby je moZno proti druhotndmu napadeni 'dkddci
provdst imunizaci. *)
*) Podle technologickdho postupu 6. 1/1963. Plynovdnl sudenych jedlych hub metyl-
bromidem, schvdlendho ministerstvem zdravotnictvl.
50
IV. ZkouSeni
14.	Botanickd zkouSenl a urCovdnl suSen^ch hub na jednotlivg druhy mohou provddSt
pouze znalci schvfilenf ministerstvem zdravotnlctvl.
STANOVENI MN02STVI ZLOMKO PLATKO
15.	Vzorek vfihy пе]шёпё 50 g se prosfvd sltem s pfedepsan^ml otvory a propad
se v62I s pfesnostl na 0,1 g.
vypoCet. Podll zlomkQ plAtkft v % lx) se vypoCte podle vzorce:
x = P. . 100
V
p je vfiha propadu v gramech a v je vfiha proslvandho vzorku v gramech
STANOVENI PERFORACE
16.	Perforace se zjiStuje pfi desetin&sobn6m zv6t§enl. Za perforovanf pl&tek se
povaZuje takov?, kterf mfi vice ne2 3 otvftrky na 1 cm2.
Perforovand plAtky se vyberou ze zv62en6ho vzorku, zv62I a jejich mno2stvl se
vyjddFI v procentech.
STANOVENI MNO2STVI HUB DRUHOTNE NAPADENYCH HMYZEM
17.	Houby se stopami po druhotndm napadenl SkQdci a jejich larvAch se vyberou
ze zv62en6ho vzorku, zv62I a jejich mno2stvl se vyj&dfl v procentech.
STANOVENI OBSAHU PRIMESI NECISTOT
18.	Z dobfe promlchandho vzorku se nav62I podle obsahu neClstot 20 a2 50 g
suSen^ch hub. Vybrand neClstoty se zv62I s pfesnostl na 0,1 g a vyjfidfl se v pro-
centech.
DOKAZ ZBYTKO METYLBROMIDU
19.	DQkaz zbytkQ metylbromidu stanovl pHsluSn? orgdn.*)
STANOVENI VLHKOSTI
20.	Vlhkost se zjiStuje suSenlm vzorku pfi 105 °C.
a)	ZkuSebnl pomQcky
Porcelfinovfi miska na 100 a2 150 g vzorku suSen^ch hub, laboratornl ml^nek, hllnb
kov6 vysouSeCky Slrokdho tvaru (ргйтбги 7 a2 8 cm) s t6snlclml vICky.
b)	Postup zkouSky
ba) PfedsouSenl. Do zv62end porceUnovd misky se odv62I 100 a2 150 g vzorku
suSen?ch hub s pfesnostl na 0,1 g {A). Miska se ulo2f do suS&rny a pfedsouSI se pfi
60 a2 65 °C tak dlouho, a2 se d& vzorek rozemllt (pfedsouSenl trv6 asi 3 hodiny).
Po vychladnutl v exslkfitoru se miska se vzorkem op6t zv62I (a).
PfedsouSeny vzorek hub se na laboratornlm ml^nku rychle rozemele na prdSek,
ktery se vsype do sklen6n6 vzorkovnice, dobfe promlchd a uzavfe zabrouSenou
zfitkou.
*) Podle technologickdho postupu 6. 1/1963. Plynov&nl suSen^ch jedtych hub metyl-
bromidem, schvdlendho ministerstvem zdravotnlctvl.
51
bb) SuSent. NavA2I se 5 a2 10 g rozemletych hub s pfesnostl na 3 desetinnA mfsta
IB J do pfedem vysuSenA a zvA2enA hlinlkovA vysouSeCky. VysouSeAka i s vfCkem
(vf6ко se podlo2I pod misku) se vlo2I do suSArny vyhfAtA na 105 °C, kde se suAI do
konstantnl vAhy. Prvnf vA2enI se provede po 3 hodinAch. Jestli2e vfsledek dvou zku-
Sebnlch vA2enI v intervalu jednA a pftl hodlny za sebou se neliSI о vice ne2 0,002 g,
poklAdA se vAha za konstantnl. Po vychladnutl v exsikAtoru se vysouAefika zvA2I (b),
с)	V f p о 6 e t
ca) Vlhkost v % (v) se vypoAItA podle vzorce:
t, - loo---. 100
A , В
A je vAha vzorku pfed pfedsouSenlm v gramech
a vAha vzorku po pfedsuSenl v gramech
В vAha vzorku rozemlet^ch hub v gramech
b vAha vzorku vysouSenAho pfi 105 °C v gramech
cb) Pokud se vzorek suSen^ch hub dA rozemllt bez pfedsouSenl, postupuje se pfi
stanovenl vlhkosti podle odst. bb).
Vlhkost v procentech (v) se vypoCItA podle vzorce:
° 100
n
a je vAha vzorku po vysouSenl pfi 105 °C v gramech
n je navA2ka vzorku v gramech
STANOVENI „PISKU”
21.	„Pisek” je podll popela nerozpustn? v 10% kysellnA chlorovodlkovA.
a)	ZkuSebnl pomOcky a chemikAlie
PlatinovA nebo kfemennA spalovacl miska, vodnl lAzefi, flltraCnf nAlevka, kAdinka
obsahu 250 ml, kyselina chlorovodlkovA (roztok 10%), dusiCnan stflbrnf (roztok
5%).
b)	Postup zkouSky. Do pfedem vy2IhanA, vychladlA a zvA2enA misky se
navA2I asi 5 g rozemletAho vzorku (pfedsuSenl vzorku viz 6. 20 ba) s pfesnostl na
2 desetinnA mfsta. Miska s obsahem se polo2I na okraj spalovacl pece, kde se pone*
chA tak dlouho, pokud obsah hofl plamenem. Pak se miska zasune do pece a spAH
se pfi 650 a2 750 °C. Miska se nechA vychladnout na teplotu mlstnosti. Po vychlad-
nutl se popel v misce pollje 20 ml roztoku kyseliny chlorovodlkovA a miska se za*
hflvA na vroucl vodnl lAzni asi 20 minut. Pak se obsah misky zfiltruje bezpopelnfm
filtrem a filtr se prom^vA horkou vodou tak dlouho, a2 filtrAt nedAvA reakci na
chloridy (filtrAt se nesml kalit kapkou 5% roztoku dusiAnanu stflbrnAho). Filtr
s „plskem" se vysuSI, vlo2I do tA2e spalovacl misky a zpopelnl pfi teplotA do 850 °C.
Po vychladnutl v exsikAtoru se miska zvA2I s pfesnostl na 4 desetinnA mlsta.
с)	V? poCet. Mno2stvl „plsku” v procentech (p) se vypoCItA podle vzorce:
a . 100
P =--------
n
a je vAha „plsku" v gramech a n navA2ka vzorku v gramech
V pflpadA, 2e se ke stanovenl pou2i]e pfedsuSen? vzorek, nAsobl se zjiStAn? vfsle-
dek suAlnou (v %) pfedsuSenAho vzorku a dAU 100.
52
V. Doddvani, baleni, doprava
a skladovani hub
ZARUCNI DOBA
22.	Je-li vyrobek skladov&n zpdsobem uvedenym v 6. 26, rudi vyrobce za jeho
jakost 6 m6sicQ ode dne vyskladn6nf, za druhotnd napadeni suSenych hub 21vo61§ny-
mi Skddci 21 dnd ode dne pfevzeti.
Za vlhkost a barvu vyrobku ruCi vyrobce pouze do okamZiku pfevzeti.
BALENI
23.	SuSend houby se pint do celof&novych sfiCkd potl§t6nych na vndjSi strand nebo
do jinych vhodnych hygienicky nez&vadnych obald v4hy obsahu 25 g, 50 g nebo
100 g, pflCemZ se dovoluje odchylka ne]vy§e о 4 % niZSI. Vy§§! v4ha neni na z&vadu.
Sudend houby pro velkospotfebitele se plni do trojn&sobnych papirovych pytlQ
v4hy obsahu 1,5 kg a 10 kg, pFidemZ se dovoluje odchylka nejvyge ± l°/o.
Sudend houby je povoleno uv&ddt do prodejen jen v origindlnich obalech.
Vdhovd odchylky vznikld zmdnou vlhkost! nejsou na z&vadu. Obaly must odpovidat
pfisluSnym technlckym normdm.
ODAJE NA OBALECH
24.	Na kaZddm spotfebitelskdm obalu musl byt tyto ddaje:
a)	ochrannd zndmka, neni-li piny n&zev vyrobce a jeho sidla,
b)	sidlo vyrobny,
c)	ndzev trZniho druhu v jazyce Ceskdm nebo slovenskdm, u hub jednoho druhu
tdZ v jazyce latinskdm,
d)	vdha obsahu a cena,
e)	rok skllznd,
f)	datum vyskladndni,
g)	CSN 56 9431,
h)	na baleni pro velkospotfebitele ddaj: Houby z tohoto baleni se nesmdjl uv&ddt
do drobndho prodeje.
Na vndjdim pfepravnim obalu se uvedou ddaje a) aZ g) a celkovy poCet obsaZe-
nych kusfl drobnych baleni.
DOPRAVA
25.	vyrobek se dopravuje v krytych Zeleznidnich vagdnech nebo v autech opatfe-
nych krycimi plachtami. Dopravni prostfedky must byt distd, such6 a prost6 cizich
pachd.
SuSend houby v pytlich se pfepravuji tak, aby zatiZeni na jeden obal bylo nejvy§e
40 kg.
SKLADOVANI
vyrobek se skladuje v mistnosti Cistd, prostd v§ech cizich pachd, bez vyskytu
Skddcd, suchd, v6tran6, bez pFimdho pfistupu slunednich paprskd, s dennim svdtlem
modfe tlumenym, s nekolisajict teplotou nejvy§e 18 °C a s relativni vlhkost! vzduchu
nejvy§e 65 %.
53
SOUVISICI Cs. NORMY:
CSN 46 3195 Cerstvd jedl6 houby
CSN 50 5665 Papirovd pytle
ZMfiNY PROTI pRedchozimu vydAni
Z tdto normy byly vypudtdny trZni druhy, kterd se nevyrdbdji, a byly zaClendny
novd smdsi hub. PoZadavky na vfrobky byly doplndny a zpfesndny. Norma byla dopl-
пёпа Cdsti zkouSeni.
VYPRACOVANl NORMY
Zpracovatel: Ostfedni svaz spotfebnich druZstev, Praha
Pracovnik О fa du prd normalized a m6fenf: Marie Schauerovd
Nahrazuje CSN 56 9431 z 2. 8. 1954	OCinnost od 1. 5. 1965
UpozornGnl: Zm6ny a doplhky, jakoZ 1 zprdvy о novd vydanfch normdch jsou uvefej-
hovdny ve Vfistniku Ofadu pro normalizaci a mCfeni.
54
V^iivna hodnota hub
KuchyftskA hodnota urCite potraviny je d&na hlavnC jejimi zivinami
zjigtCnymi .chemickym rozborem. Chemicky rozbor v§ak s&m о sobC
nestaCi, abychom potravinu mohli sprivnC ohodnotit, nebot nezAleii jen
na tom, kolik kterC l&tky je pfitomno, nybri duleiiti je takC forma, v nii
se Idtka vyskytuje, aby totii byla pro lidske tClo stravitelni. V tomto
ohledu nelze houby povaiovat za potravu vynikajici, nebot dusikate lAtky,
kterC se na prvni pohled zdaji nejcennCjSi, se vyskytujf v houb&ch v ta-
kovych form&ch, ie jsou z velkC CAsti nestravitelne.
HoubovC pokrmy vubec jsou tiiko stravitelni, jak kaidy dobfe vi,
a proto nikomu nelze doporuCovat, aby poiival houbovi jidla ve velkych
kvantech, nebot i tCmi nejlepSimi houbami by si mohl snadno „zkazit
ialudek“. HlavnC nemocm a osoby trpici Spatnym trdvenim mCli by se
houbovych pokrmu vystfihat.
Houby jsou spi§e pochutinou nei potravinou a nechybime, budeme-li
se timto ohodnocenim v kuchyni fidit. Jsou vyteCnC jako pfiloha к jinCmu
jidlu, lehce stravitelnCmu, Ci jako kofeni, jei nCkterym fidnim pokrmum
dodAvA vyteCnC chuti a slinnC ilizy nuti к bohatCmu vymCSovini.
Nesmime se v§ak chtit nasytit samotnymi houbami. Jime-li napfiklad
li§ky s vajiCky, budme pamCtlivi toho, ie jime vlastnC jen vajiCka a tuk,
na nCmi byly houby usmaieny. Li§ky samy projdou zaiivacim traktem
skoro beze гтёпу. Houby koiovitC a vlAknite konzistence, jako jsou na-
pfiklad vSecky druhy loSAku, nCkterA kufAtka a fada jinych druhu, radCji
vtibec nejime nebo sbir&me pro kuchyni jen exempl^fe nejmladSi.
Podle Konigovych*) vyzkumCi, jehoi vysledky rozborCi uv&di v tabuice
Ulbrich, a podle b&d&ni jinych chemikti obsahuji houby mnoistvi iivin,
jak jsou uvedena v tabuice na dal§i з!гапё. Pro srovnini jsou tu take
hodnoty pro пёк!егё druhy mas a zelenin, jakoi i souhrnni disla pro
^kterC potravinovd kategorie.
Z tabulky je zfejmC, ie houby obsahuji asi tolik vody jako zelenina,
nebo spi§e je§tC vice. Такё je na prvni pohled nApadny rozdil mezi bilko-
vinnym obsahem a kalorickou hodnotou masa a hub. Proto bdsnicky pfi-
vlastek „maso lesa“, ktery byvi houbdm Casto uStCdfovAn, je pfili§ okfid-
leny, nei aby jej bylo moino brit viinC. Je sice pravda, ie pfi kuchyftskC
upravC hub se jnnoistvi vody odpafi, takie v hotovCm houbovCm pokrmu
jsou iiviny koncentrovanCjSi nei ve stavu syrovCm, totCi v§ak plati
о pfipravC masa a zeleniny, coi kaidA hospodynC dobfe vi.
*) KOntg J.: Chemie der menschl. Nahrungs- und Genussmlttel, 1903
55
obsah Zivin v houbAch vyjAdRen? v procentech
OBSAH POTRAVINA	Voda	Bllkoviny а )1пё duslkat6 Idtky	Тику	Cukry	Nedusikat6 Idtky	Vldknlna (celuldza)	Popelovina (soli)	Kalorickd hodnota 100 g hmoty
Hfib obecnf Cerstvy	87,1	5,39	0,40	2,72	2,60	1,01	0,95	34
Hfib obecny suSenf	12,0	35,90	2,70	34,50		6,90	6,40	221
Pe£6rka-2ampi6n point	89,7	4,88	0,20	1,11	2,46	0,83	0,82	28
Bedla vysokd	84,0	4,65	0,57		8,55	1,11	1,12	
Smr2 jediy	90,0	3,28	0,43	0,79	3,70	0,84	1,01	
Ryzec obecnf	88,8	3,08	0,76	2,18	0,91	3,63	0,67	48
V&clavka	86,0	2,27	0,73		9,14	0,81	1,05	
LISka obecnd	91,4	2,64	0,43	0,99	2,82	0,96	0,74	23
Kufdtka jarmuzovd	89,4	1,31	0,29		7,66	0,73	0,66	
Ргйтёгпё hodnota hub	89,2	3,06	0,41	1,09	4,20	1,22	0,82	33
Ргйтёгпё hodnota zeleniny	89,4	2,32	0,28	0,94	4,80	1,25	1,01	25
Hov6zl maso	72,0	21,0	5,5	0,5		0	1,0	141
Teleci maso	72,0	19,0	7,5	0,1		0	1,4	140
УерКигё maso	47,5	14,5	37,3	0		0	0,7	380
JAtra	71,5	20,0	3,5	3,5		0	1,5	119
Vejce	73,7	12,5	12,1	0,5			1,1	152
Treska	81,5	17,0	9,3	0		0	1,2	70
Sled	46,2	18,9	16,9	1,0			1,4	167
Виёепё hfibky	12,8	36,7	2,7	34,5		6,9	6,4	
Kvet£k	91,0	2,4	0,3	4,5		1,8	0,8	25
Spendt	93,4	2,5	0,3	1,7		0,5	1,9	25
Mrkev	86,8	1,2	0,3	9,0		1,7	1,0	34
56
POTRAVINA	OBSAH	Voda	Bilkoviny a jin6 dusikate Idtky	Тику	Cukry	Neduslkate Idtky	Vldknina	Popelovina (soli)	Kalorickd hodnota 100 g hmoty
Zell		92,1	1,5	0,1	4,2		1,2	0,9	24
Brambory		74,9	2,0	0,1	20,9		1,0	1,1	91
Okurka		95,2	1,2	0,1	2,3		0,8	0,4	8
Jablka		84,8	0,4	0,2	12,9		1,5	0,5	58
HruSky		83,0	0,4	0,1	12,0		4,3	0,3	56
M16ko		87,2	3,5	3,7	4,8		0	0,7	62
Mfislo		13,6	0,7	84,4	0,6		0	0,7	752
СЫёЬ 2itny		42,3	6,1	0,4	49,3		0,5	1,5	227
Chl6b pSeniCn?		36,6	7,1	0,5	56,6		0,3	1,1	255
Cennymi Idtkami v houbdch jsou Ыаупё soli, kterych je v nich asi 1 %.
Obsahuji take cukry, byvaji pfitomny i celuloza a glykogen. Tuku maji
houby ротёгпё mdlo, уёйтои тёпё ne£ 1 %.
Dusikatych latek je v houbdch ротёгпё mnoho, 1,5 at 4,5 % (пёкбу
5,94), a proto byvaji houby tak vysoko potravindfsky oceftovdny. Vedle
bilkovin obsahuji v§ak i jine dusikate lAtky, ktere jsou jen zddsti stravi-
telne (chitin). V tomto ohledu je dosud vyiivnd hodnota hub spornd,
nebot v ndzoru na stravitelnost dusikatych Idtek obsazenych v houbdch
nejsou badatele jednotni.
Zellner hodnoti vyiivnost hub velmi skepticky. Take podle vyzkumu
Birchera-Bennera jsou houbove bilkoviny тёпё сеппё. Z bilkovinoveho
obsahu dusikatych Idtek maji houby 20 az 37 % amidii, aminokyselin,
amoniaku a jinych Idtek, ndktere druhy hub dokonce take modovinu.
C. Reuter (1912) na zdkladd trdvicich pokusu „in vitro", ktere provdddl
se suSenymi hfiby, tvrdi, ze tripsin (ferment, ktery vyluduje slinivka
bfiSni - pankreas) rozklddd bilkoviny v mnozstvi asi 1/3 vdhy suSiny hfibu.
NejlepSi houbou v tomto ohledu je snad iampidn, ktery podle Salteta
obsahuje 2/3 stravitelnych a jen 1/3 nestravitelnych bilkovin.
57
Lintzel*) mdfil celkovy obsah bilkovin a zaroveft zjiStoval stravitelny
podil pomoci dvou trdvicich procesu po sobd (pepsin-kyselina solnd a pan-
kreatin). Ndktere z vysledku jeho price jsou sestaveny v nisledujici
tabuice.
OBSAH BILKOVIN V CERSTVYCH PLODNIClCH vyjadreny v procentech
DRUH HOUBY	Bilkovin celkem	Bilkovin stravitelnfch	Stravitelnost v procentech
Zampldny	5,94	4,82	88,5
Pychavky	5,34	4,00	74,1
StrmSlky	2,99	2,64	87,7
KuMtka	2,69	2,10	79,2
Ryzce	2,18	1,71	78,2
LISky	1,87	1,38	72,2
Hfiby (vyjma hfib jedl?)	1,74	1,38	77,9
Clrftvky	1,60	1,08	70,0
Ndpadnd vysoky obsah bilkovin maji hlavnd Sampidny a pychavky,
velmi chudymi na bilkoviny jsou naopak diruvky. OvSem jednotlivd druhy
v uvedenych skupinich nevykazuji pfesnd stejni disla. Ndkterd druhy
jsou zvliSt dobre. Так napfiklad hfib jedly svym vysokym obsahem bil-
kovin zaujimi vyjimednd postaveni mezi hfiby. Takovych pfikladii by se
na§lo vice.
Houbovd bilkoviny nepoklidi Lintzel za Spatne pro lidskd tdlo, ad jsou
jistd hor§i jakosti net. bilkoviny SivodiSndho piivodu. Houbovd bilkoviny
jsou v plodnicich hub take ve stavu mnohem ,,zfeddndj§im“, nebot houby
maji velikd mnoSstvi vody. Aby dospdly dlovdk kryl denni potfebu bilko-
vin jen houbami, musel by jich snist dennd 1 aS 2 kg.
Vysoky obsah bilkovin maji pychavky. Jsou v§ak jedld jen ve zcela
mladdm stavu, pokud se nezadnou tvofit vytrusy. Bilkoviny se pak stdhuji
do vytrusil a posleze jsou uzavfeny do pevnych blan, takSe pro lidske
tdlo jsou nevyuSitelnd.
К jidlu se hodi hlavnd mladd plodnice v§ech jedlych hub. V mladych
•) Lintzel W.: Uber den Ntthrwert des Eiweisses essbarer Pilze. Forschungen und
Fortschrltte, 18. Jg., No. 29/30, 1942, str. 292 a2 296.
58
plodnicich jsou Ьипёйпё blany tend! a ftvnd Idtky jsou v Ьипёйпёт obsahu
asi v се1ё plodnici stejnorr^n^ гог<1ё1епу. Pozd^ji se tfefiove a klobou-
коуё Ьийку ё^еёпё vyprazdftuji, сеппё idtky se stёhuj^ do vytrusoro-
direho rouSka a podstatnd ddst nejcenr^jSich Idtek je ukladdna do vytrusu.
Protoie v§ak vytrusy jsou vёt5inou obaleny velmi pevnymi bldnami,
mu2e jich Мзкё tёlo st£2i vyuSit.
V houbach jsou obsaieny aminokyseliny a jejich mnoSstvi ve srovndni
s jinymi potravinami je patrite z ndsledujici tabulky (podle Seelkopfa
a Schustera*), 1957 v Botticherovi**), 1966):
OBSAH AMINOKYSELIN V BlLKOVINACH VYJADREN? V PROCENTECH
AMINOKYSELINY	Hfib obecnf cel?	Реёйгка zahradnf celd	Lan?2	Vejce cei6	Maso	Kazein	PSenice	Brambor
Treonin	3,8	2,6	6,8	4,9	5,3	3,9	3,0	3,7
Valin	2,8	2,7	4,4	7,3	5,8	7,0	4,1	4,8
Metionin	2,1	0,5	—	4,1	3,2	3,5	1,0	1,6
Izoleucin	1,1	1,1	2,9	8,0	6,3	6,5	6,6	—
Leucin	4,2	5,4	7,3	9,2	8,0	12,1	6,8	11,3
Fenylalanin	3,7	4,0	3,5	6,3	4,5	4,5	3,8	5,4
Lyzin	6,8	9,4	8,8	7,2	7,6	6,9	2,5	5,0
Hlstldin%	8,1	2,8	1,7	2,1	1,9	2,5	2,0	1,7
Tryptofan	7,4	11,8	0,3	1,5	1,2	1,8	1,4	0,8
Ту rosin	4,3	2,9	3,3	4,5	3,1	6,4	4,4	—
Arginin	9,2	9,0	11,8	6,4	7,2	4,1	4,5	4,4
Cystin	10,6	8,9	2,6	2,4	1,1	0,4	1,8	1,7
Kuchyftski hodnota hub nespodivd jen v jejich vyiiv^ hodnotё, kterd
je pochybnd, i kdyZ se о ni budou tfeba houbari prit i naddle, nybrS
*) Seelkopf C., Schuster H.: Qualitative und quantitative Aminostturebestimmungen
in einigen wichtigen Speisepilzen. Zeitschr. f. Lebensmittel-Untersuch. u. -Forsch. 106:
177 — 187, 1957.
BQtttcher IV.: Weltwirtschaftliche Probleme der Speisepilzverwertung. Proc. of.
the Seventh International Congress of Nutrition, vol. 5., p. 253—259, Hamburg 1966.
59
hlavnA v jejich hodnotd chutove. Houby jsou totii jedinA poiivatina, kterA
mtiie na jazyku vykouzlit iluzi masitAho pokrmu, a mimoto jsou-li dobfe
pfipraveny, chutnaji vyteAnA. Proto byvaji houby tolik oblibeny, hlavnA
v dobAch nouze a za vAlky, a zAjem nejAirAich vrstev о sb Ar hub a myko-
logii velmi znaAnA stoupA. V polAvce jsou houby nejcennAjAim kofenim
a zeleninou zAroveh. RovnAi se vyteAnA hodi do masitych omAAek a pfi-
sadou hub mtiieme i maly kousek masa chufovA mnohonAsobnA zvAtAit.
Vonne latky, ktere houby obsahuji, jsou jejich nejcennAjAi souAAsti,
nebot dodAvaji pokrmum chutnost podobnA jako kofeni. Proto pfi konzer-
vaci hub dAvAme pozor, aby nepfiAly nazmar.
Zejmena rusky fyziolog J. V. Pavlov dokAzal svymi pracemi, ie Aichove
vlastnosti pokrmu maji mocny vliv na cely zaiivaci proces. Potrava bez
chuti a vunA se tak dobfe netrAvi jako pokrm pfipraveny s pfisadou
vonnych lAtek.
Jak podotykA J. Bdlehrddek, neni tfeba zlepAovat pokrmy prAvA silnymi
druhy kofeni, ktere se snad ani dobfe nehodi pro kuchyni naAeho mirneho
pAsma a mnohdy pusobi i nemile katary zaiivacich a dychacich cest.
V naAich krajich je tfeba dAt pfednost neAkodnAmu kofeni domAcimu,
jako je napfiklad kmin, cibule, Aesnek a podobne, к nimz muieme pfipo-
Aitat i houby, ktere svymi vonnymi i chutovymi lAtkami dobfe pusobi
jako regulAtor trAvicich procesu.
Vyznamne jsou i vitaminy, ktere houby obsahuji. Je pfitomen vitamin
A, vAtAinou jen v podobA karotinu. Dosti hojny je vitamin B] a take B2
je zjistitelny, zato vsak vitamin C a ostatni se vyskytuji jen mAlo.
Podle H. Rady obsahuji liAky v dosti velkem mnoistvi vitamin A
(,,vzrustovy“, ktery zabranuje urAitym oAnim poruchAm a podporuje
ochrannou Ainnost sliznic), v menAim mnoistvi i vitamin D (protikfiviAny),
nepatrne mnoistvi vitaminu Bi (nervoveho), ale iAdny vitamin C (proti-
kurdAjovy a protiinfekAni). Hfiby podle tohoto autora maji mirny obsah
vitaminu Bt a D, ale iAdny vitamin A nebo C.
Vyjimkou jsou kvasinky, kterA nAleieji к houbAm vfeckatym. U nich
se tvofi mnoistvi vitaminu By a B2 a ultrafialovymi paprsky ozAfene kva-
sinky obsahuji vitamin D (protikfiviAny) v mnoistvi lOkrAt vAtAim nei
dobry rybi tuk z jater tresek.
TAikou stravitelnost houbovych pokrmu musime mit pfi kuchyftske
pfipravA vidy na mysli. Jako pfilohy к houbovym jidlum se hodi lehce
stravitelne doplhky, napfiklad brambory, hlAvkovy nebo jiny lehce stra-
vitelny salAt — nikoli tedy napfiklad salAt fazolovy, okurkovy nebo cele-
rovy. Vhodne jsou i lehke kompoty. Syrove ovoce je menA vhodne, hlavnA
ovoce peckovite, ktere muie v teto kombinaci zpusobit ialudeAni potiie.
Osoby choulostivAjAi nejlepe vyuiiji houby jako kofeni v polevce, nebo
v omAAce к masitym pokrmum. NAktefi lid A mivaji vrozeny odpor (idio-
synkrasii) vuAi urAitAmu druhu hub nebo vuAi houbovym pokrmtim vubec.
60
Take ten, kdo se jednou pfiotrAvil houbami, nesnAAi dlouhou dobu hou-
bove pokrmy a citi к nim odpor, ktery jej pfedem nuti ke zvraceni.
Na houbovA jidla se nedoporuduje pit mnoho tekutin, hlavnA ne alko-
holickych nApoju, zvlAStA silnAjAich (likery, койак, whisky a podobne).
Alkohol sice usnadhuje rozpouStAni tuku, ale srAzi v zaludku bilkoviny,
takze jsou obtiznAji stravitelne.
V houbafskych knihAch byvA take varovAni pfed pozivAnim ohfiva-
nych рокгтй z hub. Opatrnost v tomto ohledu, hlavnA v letA, je sice du-
leZitA, nikoli v§ak v tom smyslu, ze kazde nedojedene houbove jidlo by se
тё1о ihned zahodit. Pokud moje zkuSenosti sahaji, nejsou houby v tomto
ohledu nijak choulostivAjAi nez jine pokrmy obsahujici bilkoviny. Bylo-li
houbove jidlo uchovAno v chladnu, a nemohlo se tedy Ainnosti bakterii
zkazit, nemusime se obAvat, ze by ohfAtim pusobilo ZaludeAni obtiZe.
Konzervovani hub
DoporuAovat nejlepSi kucharske pfedpisy к pfipravA houbovych pokrmu
neni naAim umyslem, nebot chutA lidi jsou ruzne. Velke mnozstvi receptu
nalezneme v kazde vAt§i kucharske knize nebo v brozurAch о kuchyhskem
upotfebeni hub, kterych bylo vydAno nAkolik. Na tomto mistA chceme
upozornit jen na nAkolik momentu technologickeho rAzu, tykajicich se
konzervace hub.
1.	SuSeni hub je sice nejjednoduSSim konzervacnim zpusobem, ale take
nej§patnAj§im, nebot vAtSina nejcennAjAich chutovych lAtek pfijde na-
zmar. UsuSene houby v polAvce rozhodnA nemaji tak lahodnou a pfijem-
nou chut jako houby cerstve.
2.	Nakladani hub do soli je lep§i. Sul konzervuje dobre i chutove lAtky.
Takto konzervovanych hub muzeme ov§em pfidAvat do pokrmu jen velmi
mAlo, nebot bychom je pfesolili. Ze pokrmy, do nichz jsme pfidali v soli
konzervovane houby, jiz nesmime solit, je snad samozfejme.
К nakldddnf do soli pouZivdme jen plodnice sebrand za suchdho poCasf a jedtd
je ddme pokrdjend hodnd oschnout. Soli pfiddvdme jen tolik, aby soln? roztok byl
nasycen, co2 pozndme podle toho, 2e ndkterd zrnddka soli na dnd nd do by se ji2 ne-
rozpoudtdji. Mokrd houby nalo2end do soli pusti mnoho vody a je nutno pro jejich
vdtdi vdhu pou2it vdt§f mno2stvi soli.
3.	Nakladani hub do octa je jednim z nejlepsich a nejuzivanAjSich zpu-
sobu konzervace. О pracovnim postupu se doAteme skoro v kazde hou-
bafske pfiruAce. UvAdAne pfedpisy byvaji vsak zbyteAnA komplikovane.
Prostd, rychle a levnd zavafujeme houby do octa takto:
OCiStfind a oprand houby pokrdjime na vdtSi kusy. Mendi plodnice zavafujeme celd.
Ddme je do hrnce, kter^ naplnime do poloviny vodou, pfiddme sdl, pepf, vhodime
bobkovd listy a vaffme prudce 20 minut. Odstavime z ohnd, vodu zcedime (odpafenfm
61
zcezen6 vody zfskfime houbovf extrakt), vafen6 houby promfsfme s dostateCnfm mno2-
stvfm syrov6, pffCng na koleCka nakrdjend cibule, popffpade pfiddme polovafenou,
na koleCka nakrdjenou mrkev a sm6s volng nasypeme do zavafovacich sklenic, zale-
jeme 4% osolenfm a trochu oslazenfm, ale nevafen^m octem. Sklenice uzavfeme
vfCkem a sterilujeme varem Ц hodlny. Houby do sklenic nedusdme, protoie by se do
nich Mdnf ocet neveSel. Takto zavafend houby, tfisni-li ov§em dobfe sklenice, Jsou
пеошегепё trvanlivd.
Nejldpe se к zavafovdni do octa hodi mladd hfibovite houby, ryzce,
mladd vdclavky, jedld diruvky, holubinky a li§ky. Ale i ostatni jedle houby
jsou ve smdsi dobrd.
4.	Houby, urdene pro dalJi kuchyhskd zpracovdni v zimd konzervujeme
sterilaci tak, ie je do zavafovacich sklenic namadkdme drobnd pokrdjene
syrovd, sklenice uzavfeme vidkem a sterilujeme varem 3/4hodiny. Takto
uchovand houby moino pfipravit s vajidky tfeba na Stddry den a chutnaji
jako derstve.
Houbove pokrmy muZeme upravovat i ze suSenych hub, kterd domdkka
uvafime v mlece. Chutovd v§ak jsou pokrmy takto pfipravend hor§i ne£
pfi uiiti pfedchdzejiciho zpusobu.
62
0 HOUBOVYCH JEDECH A OTRAVACH HOUBAMI
(MYKOLOGICKA TOXIKOLOGIE)
I kdyi miiieme se zadostiuAinAnim fici, ie je znalost hub mezi naAim
lidem v CechAch a na MoravA snad nejvAtAi na svAtA, pfejeme si, aby byla
jeAtA vAtsi a hlubAi. Jen tak bude otrav houbami co nejmAnA a pfitom se
co nejlApe zuiitkuje houbove bohatstvi naAich lesii.
Houby z hlediska potravinAfskAho nejsou sice pfiliA vydatnou iivinou,
presto vAak svym obsahem soli a aromatickych i dusikatych lAtek jsou
cennA a v mnohAm pfedAi bAinou zeleninu. ZvlAAtA po chutovA strAnce
maji velikou pfednost, protoie dobfe pfipraveny dAvaji pfedstavu masi-
tAho pokrmu. To je dobfe znAmo nejen vAem labuinikilm, nybri kaidAmu
z nAs. Maly kousek masa miiieme trojnAsobnA zlepAit houbovou pfimAsi,
anii by se pokrm chutovA zhorAil.
Mnozi lidA vAak nesbiraji vice druhil hub z bAznA pfed druhy jedova-
tymi. Tato obava je opodstatnAnA a jejich stanovisko musime schvalovat.
Kaidy mi sbirat jen ty druhy, kteri skutetni dobfe znd a kteri poznd za
kaidych okolnostl. V nejistych pfipadech je lepAi houbu zahodit, nei si
zpilsobit otravu.
RozpoznAvaci schopnost neni dAna kaidAmu z nAs stejnou mArou. Je to
vlastnost AAsteAnA jii vrozenA. Proto se nAkdo hravA nauAi znAt mnoistvi
druhil, jiny se se stejnou nAmahou nauAi rozpoznAvat druhil mnohem
mAnA a jeAtA je v ilsudku Aasto nejisty. Proto takA zde plati; radAji mAnA
a dobfe, nei mnoho a ApatnA.
Neni iAdnA vAeobecnA pravidlo, jimi bychom se mohli fidit pfi rozliAo-
vAni hub jediych od jedovatych. PalAivost nebo hofkost jsou znAmky na-
nejvyA toho, ie ta Ai ona houba mA pfiliA ostroti chut, a je proto nejedlA.
To vAak jeAtA neznamenA, ie by byla jedovatA. NejjedovatAjAi houby ani
nepAli, ani nejsou hofkA, ani nevoni, ani pfiliA nApadnA nepAchnou. Так i
AernAni stfibra ve styku s houbou nebo zbarvovAni duininy nAkterych
hub na vzduchu (AernAni, modrAni, AervenAni) nemaji s jedovatosti nic
spoleAnAho.
Jedinou bezpeAnou ochranou pfed otravou jedovatymi houbami je na-
uAit se rozeznAvat druhy hub na zAkladA mykologickych znakii.
Jedovatych druhil hub neni mnoho, daleko vAtAi poAet je druhil hub
jediych. OvAem neni jich zas tak mAlo, jak tvrdi nAktefi houbafi, ktefi
poklAdaji za jedovatA houby jen ty nejjedovatAjAi.
63
Jedy obsaiene v houbAch jsou velmi ruzne, a proto pfiznaky otravy
nejsou vzdy stejne. VAeobecnA muzeme fici, ze prvnimi znAmkami otravy
byvaji prujem a zvraceni, ktere se dostavi za urAitou dobu po poziti hou-
boveho jidla. Tato doba (inkubaAni) neni vzdy stejnA. ZAle2i na druhu
houby, ktery otravu zpusobil. NAkdy uplyne sotva 30 minut, jindy 24,
40 i vice hodin, nez se prvni znAmky otravy dostavi. DlouhA inkubaAni
doba je vyznaAnA prAvA pro nejnebezpeAnAjAi otravu muchomurkou hlizo-
vitou. Prvni pfiznaky otravy se v tomto pfipadA dostavuji nejdfive po 6
az 9 hodinAch, Aasto vAak az po 24, v nAkterych pfipadech az po 40 hodi-
nAch. Po tak dlouhe inkubaAni dobA se jed dostal jiz do obAhu krevniho,
takze leceni je velmi obtizne. Pfi otravA muchomurkou hlizovitou konAila
vice nez polovina pfipadu smrti.
Otravu houbami nelze brAt nikdy lehkovAznA, a proto nemocneho zave-
zeme neprodlenA do nemocnice. Nez pfijde lAkaf, podAvAme otrAvenemu
prostfedky pro zvraceni a prujem, aby se zbytek jedovatych hub dostal
co nejrychleji z tAla. Vrhnuti vzbudime polechtAnim Aipku v hltanu
(prstem nebo pirkem), hojnym pitim vla2ne vody nebo dAvidlem. Pouzi-
jeme napf. slabeho roztoku modre skalice nebo bile skalice. VyprAzdni-
rne-li zaludek dAvenim, podAvAme i projimadlo, a to bud ricinovy olej,
hofkou sul (krystalicke magnezium) nebo odvar ze sennovych listu (listy
indickeho stromu kassie uzkoliste — Cassia angustifolia Vahl.). Zvraci-li
otrAveny dAle (zvraci i projimadla), pouzijeme klystyru s vla2nou vodou
nebo s odvarem sennoveho list! Ai hofke soli. Velice dobrym prostfedkem
je take zivoAiAne uhli, ktere mirni bolesti a poutA na sebe jedovate lAtky.
Jako nAhradu za zivoAisne uhli muzeme pou2it umletou prazenou kAvu.
Zalude&ni a bri&ni bolesti mirnime pfiklAdAnim horkych obkladu. Je-li
nemocny rozAilen, dAvAme mu na hlavu a na pAtef ledove obklady. Ocha-
buje-li srdce, povzbuzujeme jeho Ainnost odvarem silne kAvy nebo Hof-
mannskymi kapkami Ai eterem; dostavi-li se mdloby, kfisime nemocneho
stfikAnim studene vody do obliAeje nebo AichAnim Apavku. Mnohy tAzce
otrAveny byl zachrAnAn pfenosem (transfuzi) cizi krve, kdyz jeho vlastni
mu byla zAAsti odebrAna. Alkohol a alkoholicke nApoje nemocnemu nikdy
nepodAvAme, protoze alkohol rozpousti nAktere jedy, takze se dostanou
snadnAji do krevniho obAhu. Lekaf provede vyplach zaludku.
Nezapomehte uschovat vyvrhnuty obsah zaludku, v nAmz jsou houby,
nebo pokrm, ktery nemocny jedl, zbyl-li ovAem nAjaky, nebo jeAtA lepe
zbyly-li Aerstve houby, z nichz byl pokrm pfipravovAn. Odbornik vAtAi-
nou pozna mikroskopickou analyzou nestrAvenych zbytku, kte~a houba
zpusobila otravu, a to mu usnadni leAeni. Nezapomehte take, ze kaidy
pfipad otravy potvrzuje anebo dokonce prohlubuje nase vAdomosti о hou-
bAch a о jedovatych houbAch zvlAAt. Podejte proto zprAvu odbornikum,
ktefi takto ziskanych vAdomosti pouiiji к dobru celku.
Jedovate houby, ktere jsou jedovate pro AlovAka, jsou vAtAinou jedovate
take pro zvifata. ChoulostivAjAi jsou masozravci nez bylozravci. U maso-
zravcu byvaji otravy velmi prudke.
64
Так napfiklad F. Guth poplsuje otravu коёку, kterd se Jen nepatrnd naplla sla-
zendho mldka, v пёт2 byla rozmaCkdna muchomdrka Cervend (otrdvend mldko bylo
pollCeno na mouchy). KoCka zaCala po chvlli zvracet, u tlamy se jl objevila рёпа,
оё! тё1а vyvalend a zadek ochrnutf, takie zadnl nohy tdhla za sebou. Po tfech dnech
se jaki tak2 zotavila, ale zadnl nohy JeSte 14 dnl dobfe neovlddala.
Такё копё a kozy se n6kdy na pastve pfiotrAvl Jedovatfml houbami, napfiklad
muchomiirkou Cervenou nebo ryzcem kravskfm. Otravy u bflofcravcii v§ak nebfvajl
smrtelnd. Je tedy zfejmd, 2e ani hospoddfskd zvlfata петй2ете krmit v§eml syro-
vyml houbami v lese nasblranfml.
Jedovate druhy hub muzeme rozdelit podle jejich udinku do пёкоИка
skupin:
I. Smrtelne jedovate druhy typu muchomurky hlizovite
Sem patri pfedevsim nejjedovatdjsi houba vubec, muchomurka
hlizovita (zelena) (Amanita phalloides), jeji albin muchomurka
hlizovitd jarni (Amanita phalloides subsp. verna) a velmi podobnd
muchomurka jizlivd (Amanita virosa). Ze severoamerickych dru-
hu sem patfi je§t£ muchomurka dvouvytrusi (Amanita bis-
porigera).
Ту to зтг1е1пё jedovate muchomurky maji klobouk zeleny nebo bily,
bez strupu (bez tedek ,,na klobouku“) a dole ztlust£ly tfen, pokryty v о 1-
nou pochvou. Vsechny jmenovane druhy jsou si velmi pfibuzne
a take prub£h otravy jednotlivymi houbami je obdobny.
Prvni pfiznaky se dostavuji obycejn£ za 8 az 12 hodin po poziti houbo-
veho pokrmu. Jsou v§ak zndmy pripady, kdy se prvni priznaky projevily
teprve po 24, nebo dokonce po 40 hodinach, coz je ovsem priliS pozdё,
nebot jed se zatim jiz dostal do krevniho оЬёЬи, takze vyplachovini za-
ludku je malo platne.
Prvni priznaky, ktere nemocny citi, jsou bolesti zaludku, studene poceni,
zvraceni a casty pdchnouci prujem. Bficho, hlavnd v okoli zaludku, je
citlive na tlak, jatra jsou tvrda a zdureld, mode je m&lo az zadnd. Pak
bolesti na nekolik hodin ochabuji, ale vraceji se zase, a to }е§1ё sih^jSi.
Zdchvaty se stridaji s obdobimi mimdjsimi.
Nemocny pri plnem vddomi rychle sldbne a objevuji se nove priznaky.
Vynechava srdce, stydnou okoncetiny, slabne tep a po 2 az 3 dnech nasta-
vi hluboke bezvёdom^ — кота. Smrt nasleduje za 5 az 10 dni po poZiti
houby a delka umirani zdvisi na odolnosti nemocneho a na mnozstvi po-
zitych hub.
I v lehcich pripadech se pacient jen zvolna zotavuje a stopy otravy jsou
na пёт dlouho patrne — casto po cely zivot. Umrtnost pri otravach 1ётко
muchomurkami byla asi 55%.
Podle Dttrtcha otrAvl se Jen v Ыётески touto houbou гоёпё 80 at 90 lldl. Nejtra-
glCtejSl pflpad otravy muchomiirkou hllzovitou se pfihodil v zAfl 1918 v Bierzgllnu
и Wrz6snie nedaleko Рогпапё, kde ЬёЬет 5 dnd zemfelo 31 §ко1ёкй z Westfdlska,
ktefl snedli pokrm pflpraven? z t6to houby.
65
Vytrusy muchomurky hlizovite jsou jedovate obdobnd jako stejne va-
hove mnozstvi praSku z rozmdlndne plodnice.
Pokusy, kter£ provedli R. Dujarrtc de la Riviere a P. Gamal na mySich a krdlicich,
daly tyto ргйшёгпё vfsledky (podle zprdvy z Revue Mycologlgue, 3:54, 1948).
Ddvka v^trusQ vstfiknutd my§im:		zvife se zotavi smrt ve 24 hodlndch	
	0,01 ai 0,02 g 0,03 ai 0,05 g 0,1 ai 0,2 g		
		smrt	ve 2 ai 5 hodlndch
Ddvka	v^trusd vstfiknutd krdlikdm: 0,002 g	smrt	nenastdvd, zvife se zotavi
	0,005 g	smrt	ve 48 hodindch
	0,01 ai 0,04 g	smrt	ve 2 ai 24 hodindch
	0,05 g	smrt	ve 30 minutdch
Injekce byly pfipraveny z odvdiendho mnoistvi v^trusd, kterd bylo jemnfi rozptf-
leno (suspendovdno) ve sterilnim fyziologlckdm roztoku, anebo z odvdien6ho mnoistvi
v^trusd, kterd bylo mdCeno 24 hodin ve vodfi a bylo pouilto ziskandho v^luhu. Vfsledky
byly v obou pfipadech stejnd.
Take bylo zjiStdno, £e se jedovatost vytrusu nesnizuje ani jejich starim,
ani nizkou teplotou (mrazem). Vysoka teplota (emulze vytrusu byla za-
hfIvana po dobu 10 minut pri 100 °C) sice zmlmila jedovate udinky, ale
jedovate latky obsaiene ve vytrusech zniceny nebyly. Jedovatost vytrusu
z plodnic nalezenych na ruznych mistech byla podobnd a pfllis se ne-
liSila.
Barevny obraz teto houby by mdl viset na stdnd v kazde skole. Mela
by byt podrobne popsana a vyobrazena take v kazde ucebnici pfirodo-
pisu, a to i pro trldy nejnizsi. Misto tohoto smrtelne jedovateho druhu
vyobrazuji malifi ddtskych obrazkovych knizek jako nejkrutdji jedovatou
houbu — muchomurku dervenou. Ve skutednosti je tato houba malo ne-
bezpednA, nebot je jen mirnd jedovata. Otravy nebyvaji tdzke a velmi
zfidka konci smrti. Jako symbol jedovate houby ma byt zobrazovana
muchomurka hlizovitd, nikoliv muchomurka dervena, i kdyz
neni tak dekorativni.
Muchomurka hlizovitd ma klobouk hnddavd zlutozeleny, obycejne hlad-
ky, bez strupu nebo jen s jednim, zfidka s nekolika nepravidelnymi bi-
lymi a blanitymi utrzky pochvy, ktere jsou na ndm pfilepeny. Zbarveni
neni vzdy stejne. Ndktere exemplafe jsou olivovd zelenave zlutave, jine
olivovd Sedozelene, bledd zelenozlutave az skoro citronove. Klobouk je
uprostfed tmavSi, к okrajum svdtlejSi, ndkdy az bdlavy. Pozorujeme-li
jej podrobndji, vidime, ie je zihdn temndjSimi vldkny. Za vlhkeho podasi
je lepkavy, za sucheho leskly a suchy. V mlddi ma tvar zvoncovity, pak
se rozkldda do Sire, byva mirnd klenuty az plochy a mdfi 7 az 15 cm v pru-
mdru. Je tence masity.
66
Naspodu klobouku md muchomurka hlizovita trvale bile, huste, dosti
siroke a u trene zaoblene lupeny, na nichz se tvofi bezbarve vytrusy.
I ve star! zustavaji bile a nikdy se tmave nezbarvuji.
Tfeti je dosti stihly, dels! nez prumer klobouku, 5 ai 11 cm dlouhy
a 0,8 az 2 cm tlusty; dole je ztlustely v napadnou hlizu. Na povrchu je
bily, zlutozelenavy az sedavy. Za sucheho pocasi rozpraskava tenka po-
vrchova vrstva v supinky, mezi nimiz pros vita bila duznina. V mlddi je
piny, ale uvnitf ma mdkci duzninu, kterd je stafim cim dal tim vic vato-
vita. Posleze v dospdlosti je skoro duty, кготё hlizovite spodni casti,
ktera je тёксе vatov^ masita, dole zaoblena a skoro kulatd. Je obalena
polovolnou, bilou, vysokou a lalocnatou pochvou.
Pochva ^kdy vydniva ze zemd. U mladych exempldfu je uvnitf zbar-
vena nadechem zlutozelene barvy. V hofejdi tfetind tfend najdeme tenky,
тёкку, splihly, tence blanity, bily nebo bdlozlutavy prsten. Zprvu je ne-
zfetelnd. ryhovany od stop lupenu, pozdёji je vdtdinou hladky. V mladi
zakryva lupeny jako tenka bldna, ktera spojuje okraj klobouku s hofejdi
ddsti tfend. Pfi rozkladdni klobouku se od jeho okraje odtrhne a zustane
viset na tfeni.
Blanita a polovolna pochva na tfenove hlize je zbytkem obalu, ktery
v mlddi ukryval malou vajidkovitou plodnici. Tento obal se pfi rustu na
temeni protrhne a klobouk z ndho vyklouzne, protoze je pokryt slizkou
pokozkou. U jinych muchomurek, ktere maji klobouk тёпё slizky a obal
kfehdi, zustane homi ddst prvotmho obalu pfilepena na klobouku, a pro-
toze pfi rozkldddni klobouku jiz neroste, roztrhd se v polidka, kterd jsou
pfilepena na jeho povrchu jako strupy. Jsou to zname bile ,,tedky“ na
klobouku muchomurky dervene.
Duznina muchomurky hlizovite je bila, pouze pod pokozkou klobouku
je zlutozelenava, bledsi nez klobouk. V mlddi je skoro nevonna, pozddji
dosti nepfijemnd pdchne jako syrove brambory. V mlddi i v dospdlosti
chutnd nenapadnd. Na vzduchu zustava trvale bila i pfi rozkrojeni.
Tato nejjedovatdjSi houba tedy neni ani napadnd zbarvend, ani se na
fezu nemdni, nechutnd paldivd a v mlddi ani odpornd nevoni. Je proto
tak zdkefnd, ie svym vzhledem ani vlastnostmi neodradi nezkudeneho
houbafe.
Roste v lesich listnatych, hlavnd v distych dubindch, kde byvd misty
velmi hojnd. Nalezneme ji vdak take v lesich smidenych. Objevuje se od
leta do podzimu, nejhojndjdi je vdak po teplych letnich dedtich.
Velmi vzdcny je albin muchomurky hlizovite, ktery se nazyvd mucho-
murka hlizovita jarni (Amanita phalloides subsp. vema). Md
bily klobouk, a proto mu2e byt nezkusenymi houbafi snadno гатёпёпа za
zampion.
Bily klobouk, ale dpidatd kuzelovity, md muchomurka jizlivd
(Amanita virosa). Tfeh md dtihlejdi, vlodkaty a vytrusy kulovitd elipso-
idni na rozdil od kulatych vytrusu muchomurky hlizovite. Muchomurka
67
jizliva je je§td vzdcndjSi nei muchomurka hlizovita jarni a roste hlavnd
v horskych lesich na vapenci. Obd tyto bile houby jsou stejnd prudce je-
dovate jako typicka muchomurka hlizovita s kloboukem zelend zbarvenym.
Zelend zbarvenou muchomurku hlizovitou mohou nezkuSeni houbafi
zamdnit se zeldnkou nebo se zelenymi druhy holubinek, daji-li se svest
jeji barvou. Jinak se v§ak muchomurka hlizovita tdmto houbam nepo-
doba a ma s nimi spolednd jen lupeny naspodu klobouku.
Velmi vyznadnym znakem muchomurky hlizovite je hlizovitd ztlustely
spodek tfend, ktery je obalen polovolnou pochvou. Abychom si mohli
tuto hlizu prohlednout, musime celou plodnici pozornd vydloubnout ze
zemd, nebot jinak se pfi vytrieni tfeh dasto pfetrhne nad hlizou, ktera
zustane v zemi, a tak unikne pozornosti. Proto sbirame vzdy houby cele
a neponechavame spodek tfene v zemi, nebot na ndm nalezame pravd tak
jako i u jinych druhu vyznacne znaky, ktere nam pfi urdovani pomohou.
Ndktefi houbafi jsou pfesvdddeni, ze ponechaji-li spodek tfend v pudd,
vyroste brzy na temi mistd houba jina. To je v§ak povdra. Hlizovity
spodek tfend neni cibule, i kdyz ndkdy vypadd trochu podobnd. Vydloub-
neme-li plodnici pozomd z pudy, nijak podhoubi nepoSkodime, zvldStd
kdyi dulek pfikryjeme pudou nebo mechem, aby podhoubi na tomto
mistd neusychalo.
Muchomurku hlizovitou jarni a jizlivou mohou nepozorni houbafi za-
mdnit za zampiony, nebot se jim tvarem, ovsem bez hlizovitdho spodku,
a bilym kloboukem dosti podobaji. Muchomurky maji v§ak lupeny
i v dospdlosti bile, kdeito lupeny iampidnu jsou bile jen v prvnim mladi,
pokud je klobouk kulovitd uzavfen. Jakmile se vsak podne rozevirat
a blana zakryvajici lupeny se od okraje klobouku odtrhne, podnou se
zbarvovat. U ndkterych druhu jsou zprvu ruzove, u jinych Spinavd loso-
sovd, pozddji v§ak jsou u vsech dokoladovd hndde do purpurova a ve stdfi
derne. Zddny zampion nemd tfen naspodu tak ndpadnd kulovitd hlizovity
a obaleny polovolnou pochvou jako muchomurka hlizovita.
Z pfibuznych druhu je muchomurce hlizovitd nej podobnd j si mucho-
murka citronova (Amanita citrina). Je v§ak mendi, jeji klobouk
ma v prumdru 5 ai 8 cm a je zbarven bledd citronovd, zlutd, az siroilutd.
Barva v§ak dasto vybledd do bdlava, hlavnd za suchdho podasi. Povrch
klobouku je vdtdinou posdzen nizkymi a nepravidelnd rozloienymi, roz-
praskanymi, bilymi, nahnddlymi nebo naSedlymi strupy, kterd v§ak de§t
snadno smyvd, takze za deStiveho podasi byva klobouk dasto hladky jako
u muchomurky hlizovite. Tfeft та ротёгпё tenky, zbarveny jako klobouk
nebo trochu svdtlejSi. Dole je trochu ztluStdly v hlizu; pochva je к ni
pfirostld a jen v hofejSi dasti ji lemuje jako nizky limedek. Celd houba
pdchne i v mladi jako syrovd brambory. Chut je zprvu nendpadnd, po
chvili v§ak v ustech nepfijemnd. Roste velice hojnd v lesich listnatych
i jehlidnatych a je vdtSinou hojndjSi nei muchomurka hlizovita. Je to
68
houba nejedld, tedy nikoliv jedovatd, ad byla drive pokladdna za prudce
jedovatou. Casto je muchomurce hlizovite tak podobna, ie je za ni zamd-
novana.
Muchomurka hlizovitd obsahuje fadu jedovatych Idtek, ktere Ize zaradit
do dvou trid. Jsou to falotoxiny a amatoxiny, Oba druhy tdchto jedu
patfi chemicky mezi tzv. cyklopeptidy, tedy slouceniny tvofene amino-
kyselinami. Jsou to jednak aminokyseliny zcela bdine, zname z bilkovin-
nych hydrolyzatu (bilkoviny rozstepene vodou na aminokyseliny), ale
i zcela odlisne.
Falotoxiny pusobi v zivociSnych buhkach uvnitf bunddne hmoty —
cytoplazmy. Cytoplazma je sit, tvofena ruznymi kanAlky а mdchyfky о pru-
mdru asi 100 az 150 nm (nanometru, tj. miliardtin metru nebo miliontin
milimetru), ktere rozdeluji cytoplazmu na dvё d&sti, na vnitrni a vneisi.
Z funkdniho hlediska jde о jednu z nejduleiitdjdich nitrobunddnych
struktur, protoze na vndjSi strand membran, tvoficich utvary retikula,
jsou umistdny ribozomy, pfiblizne kulovite castice о ргйтеги 15 az 35 nm,
kde se syntetizuji (tvofi) bilkoviny. Falotoxiny zasahuji do tohoto dule-
ziteho procesu nepfiznivd.
Je zajimave, ze jsou postizeny pouze bunky v jdtrech, jak bylo prokd-
zano elektronovym mikroskopem. Jejich retikulum bylo pusobenim falo-
toxinu silne nafoukle (dilatovand). Tento udinek se projevi jii za 15 minut
po podani jedu, ktery pusobi velmi rychle.
Prvni jed ze skupiny falotoxinu faloidin byl izolovin v podobd krystalu
r. 1937 nemeckymi badateli F. Lynenem a H. Wielandem. Pak ndsledovaly
objevy dalSich jedu, faloinu, falizinu, falicidinu a falinu B. Smrtelna
ddvka faloidinu je asi 1 mg na 1 kg tkand, jedovatost ostatnich falotoxinu
je obdobnd. Muchomurka hlizovitd obsahuje asi 10 mg faloidinu ve 100 g
derstve houby (tj. v 5 g houby suche).
Amatoxiny jsou mnohem jedovatdjsi nez falotoxiny a pusobi pod-
statne pomaleji. Prve pfiznaky otravy se objevuji ai po 15 hodinach.
Prvni z nich byl v cistern stavu izolovan H. Wielandem a R. Hallemay-
erem r. 1941 a nazvan а-amanitin. Pozddji byly zjistdny dal§i jedy,
p-amanitin, f-amanitin а ататйп, кготё nejedovateho amanulinu.
Muchomurka hlizovitd obsahuje asi 8 mg «-amanitinu, 5 mg jS-ama-
nitinu a 0,5 g y-amanitinu ve 100 g cerstve houby. Smrtelna davka ama-
nitinu je asi 0,1 mg na 1 kg tkand. Proto stadi poiiti jedne houby о vaze
asi 50 g (obsahujici asi 7 mg amanitinu) к smrtelne otravd jednoho
dloveka. Amanitiny pusobi pfedevsim na jddra bundk, a to jak v jatrech,
tak i v ledvindch, a v mens! mire i v buhkach jinych.
Falin, objeveny jii r. 1891 ndmeckym toxikologem Kobertem, pusobi
sice jii ve 125 OOOnasobnem zfeddni hemolyzu (nici dervene krvinky),
ale je Stepen proteinazami travici trubice, proto jej nelze prakticky pova-
iovat za jed. Otravu zpusobi jetiind po vstfiknuti injekci pfimo do iil. Je
tei ndkdy nazyvan falin A pro rozlideni od shora uvedeneho falinu B.
69
О prozkoumani jedii muchomurky hlizovite se nejvice zaslouzili mni-
chovsti chemici H. Wieland a T. Wieland se svymi spolupracovniky
(1941 az 1968). Z nasich chemikii podstatne prispel к poznani peptidii
faloidinu a jeho stavby (konstituce) akademik F. Sorm se svymi zaky
(1951 aS 1954).
Letba otrav muchomiirkou hlizovitou a pribuznou muchomiirkou jarni
a jizlivou je velmi obtizna, a to zejmena proto, ze inkubacni doba je velmi
dlouha. Nedoporucuje se predepisovat leky nutici ke zvraceni, nebot
nejsou mnoho platne a zbytecne se jimi drazdi zaludek. Pouziva se jich
jen tehdy, kdyz od poziti houby neuplynula doba prilis dlouha, coz se
vsak u otravy muchomiirkou hlizovitou stava jen zridka. Naopak se do-
porucuje podani projimadel, nebot odstrani zbytky jedovateho pokrmu
ze stfev.
Dujarric de la Rivi£re v roce 1925 v Pasteurovd ustavu v Parizi pripra-
vil serum, ktere ziskal ockovanim kond vytazky jedovatych muchomurek.
Lecebne ucinky nejsou vsak takove, jake si lekafi slibovali. Ani trvan-
livost sera neni velka. Toto serum se pfipravuje tak, ze se koni vstfikuji
do tdla male davky vytazkii muchomurek, az se zvire stane odolnym viici
jedovatym latkam obsazenym ve vytazcich. Takto pripravenemu zvireti
se odnimi krev, kterd diva lecive serum.
Roku 1920 lecil G. Blank, pry s dobrymi vysledky, otravy touto mucho-
miirkou intravenoznimi injekcemi (do zil). Pouzival 500 cm3 25% roztoku
glukozy. Nasledujiciho roku (1921) W. Steinbrick pouzil к leceni intrave-
nozni injekci s 20% roztokem glukozy. Pozije-li nemocny glukozu usty,
dostavi se obvykle bolestive zvraceni. Roku 1936 Le Calve nemocnym
ordinoval kazdou piil hodinu a pozddji kazdou hodinu sklenici studene
vody s pridavkem kavove Izicky mofske soli. Tento lek zastavuje bolestive
zvraceni a piisobi zaroven antiuremicky (proti mocokrevnosti) a snad
i trochu antitoxicky (proti ucinku jedu). Vcelku vsak jsou tyto prostredky
к ledeni otravy nedostatecne.
V roce 1932 uvefejnil H. Limousin zpravu о nove lecebne metodd.
Nemocny je krmen rozsekanymi syrovymi zaludky a mozky kralikii.
Pasta se pflpravf ze 3 krdliCfch 2aludkA a 7 krAUCich mozkA. Metoda je zalo2ena
na zjiStfinf, 2e krdlfk mA2e po2ft гпабпё mno2stvf muchomdrky hlfzovitA, ani2 by po§el.
Jeho 2aludek obsahuje patrng пё]акё protilAtky, kterd mfrni AClnnost jedu. Velkfm
mno2stvfm tdto houby se ov§em otrdvf 1 krdlfk.
Jelikoi v§ak nemocni lehce zvraceji a toto jidlo je samo о sob£ odporne,
dasto pastu v zaludku neudrzi. Proto nejsou vysledky teto lecby nijak
pronikave.
Podstatny pokrok v ledeni otrav muchomiirkou hlizovitou nastal po
roce 1959. V Praze na intern! klinice hygienicke lekarske fakulty prof,
dr. JondSe pouzil dr. J. Lukavsky na doporuceni dr. J. Herinka prepardt
kyseliny thiooktove neboli lipoove, lek az do te doby pouzivany pri ledbd
70
nSkterych jaternich onemocndni. Vsechny tri nemocne, ktefi pozili pokrmy
z muchomurky hlizovite, se podafilo zachranit.
Od tohoto roku nasledovalo dalsi rozvinuti lecby preparaty kyseliny
thiooktove. Zaslouzil se о to zvlastd dr. J. Kubidka z Tfebone, ktery pro-
pracoval metodiku ledeni.
Zjistil, ie je nutno poddvat пешосп^т ротёгпё vysokd ddvky kyseliny thiooktovd
(300 ai 400 g). MenSf ddvky jsou mdlo CiCinnd. Pfi 1ёёЬё je tfeba nahrazovat t61u te-
kutiny a soli, kterd z ndho odchdzejl a dennd nemocndho vySetfovat. To je nutnd proto,
aby se zjistilo, zda vfibec jde о otravu muchomOrkou hllzovitou, jak dalece je tato
otrava tdikd a hlavnd proto, aby se stanovilo, kdy otrava pfechdzl do tzv. hepatdlnlho
stadia, kdy jsou poSkozena jdtra do td miry, ie transamindzy v krvi роёпои stoupat.
Tehdy je nutno nasadit zvldSt vysokd ddvky kyseliny thiooktovd.
Kyselina thiooktova к nam byla dovezena ve v6tsim mnozstvi, protoze
se ji pouzivalo к leceni infekcniho zandtu jater — hepatitidy, avsak s nijak
pronikavymi vysledky. Je souc&sti komplexu vitaminu В a byla ziskana
z jater a kvasnic.
Z vylecenych pfipadu uvedeme jen n£ktere.
V roce 1958 byla v Praze 1ёёепа tlmto zpfisobem 191etd dlvka, kterd z tflClennd
rodiny byla nejvlce postiiena otravou po poiitl iVi klobouku mladfch plodnic mucho-
тйгку zelend. Nemocnou, kterd byla od 5. dne otravy v hlubokdm bezvddoml pln^ch
5 dnfi, se poddnlm kyseliny thiooktovd podafilo zachrdnit. V roce 1962 byl v nemocnici
ve Strakoniclch v Cechdch zachrdndn 191etf mu2, kterj snddl 10 plodnic tdto zdkefnd
houby. V roce 1963 bylo ze 40 otrdvenych zachrdndno touto IdCbou pfi iivotd 39 osob.
Je moino vyldCit 1 pflpady tfi dni stard, kdy jin? zpfisob IdCenl byl zcela bezv^sledny.
Muzeme fici, ze pfi dodrzeni spravne metodiky, vypracovane dr. Kubid-
kou, je mozno vylecit tem£f vsechny otravy muchomurkou zelenou.
Tato ledba je velmi dobre organizov^na pod vedenim dr. Kubiiky v jiho-
ceskem kraji, nikoliv v§ak jeStd v ostatnich krajich Ceskoslovenska, kde
pro neznalost teto metody dochazi stale pfi otrav^ch muchomurkou hlizo-
vitou к umrtim. Je proto zapotfebi, aby se jeji znalost rozsifila do nejsirsich
lekafskych kruhu ve vsech krajich republiky. S vyznamem a s praktic-
kym pouzitim teto metody by m£li byt sezn^meni lekafi v kursech, ktere
pofada tJstav pro do£kolov&ni lekafu.
Pracovnici kruhu prof. Th. Wielanda*) na frankfurtske uniyersitd izolo-
vali z muchomurky hlizovite zvla&tni peptid, ktery ru§i toxicky (jedovaty)
udinek falotoxinu a amatoxinu, jestlize se poda soucasnd nebo brzy po
t£chto jedech. Nazvali jej antamanid a ziskali 250 mg ze 125 kg houby.
Pro zruseni jedovatosti 5 mg/kg faloidinu stadi и bile my§i 0,5 mg/kg
antamanidu, tedy desetina. Proti amanitinum je pochopiteln£ tfeba u£it
asi desetkr&t v£t§i koncentrace.
•/ Th. Wieland, G. LUben, H. Ottenheym, J. Faesel, J. X. de Vries, W. Konz, A. Prox
& J. Schmidt: Antamanid. Seine Entdeckung, Isolierung, Strukturaufklflrung und Syn-
these. Angewandte Chemie 80:209—213, 1968.
71
Antamanid se nyni vyrAbi synteticky. Bylo by mozne jej uzit preven-
tivne pfi poziti hub, kdy nejsme zcela jisti о jejich nejedovatosti.
PozddjSi uziti uz neni mnoho platne, protoze jsou uz hluboce poruseny
uvedene biostruktury. Poziti glukozy do zazivaci trubice i injekci do zil
muze jen zmimit prubdh cele otravy a je ucinny jen v pfipadd, kdy byl
pozit jed v mnozstvi nedosahujicim smrtelne davky.
II. Houby obsahujici muscimol a kyselinu ibotenovou
V poslednim desetileti bylo velmi pilne studovano chemicke slozeni
latek, obsazenych v muchomurce dervene (Amanita muscaria). Bylo obje-
veno mnoho noveho, takze je nutno opravit st ar si nazory. Pfispeli к tomu
makromolekularni chemikove v Anglii, Japonsku a hlavnd ve Svycarsku,
kde byly intenzivnd konany vyzkumy tohoto druhu a bohate dotov&ny
jednak Svycarskym narodnim fondem a take firmou J. R. Geigy, A. G.
v Basileji. О rozsahu techto chemickych vyzkumu svedci napf. to, ze jen
na podzim v roce 1966 se к nim spotfebovalo 6 000 kg cerstvych plodnic
muchomurky cervene. Pfehled chemickych vyzkumu podava С. H. Eugster
v praci „Vber den Fliegenpilz“ (Neujahrsblatt Naturforsch. Gesellschaft
in Zurich 1967, pp. 1-39).
Muchomurka cervenA obsahuje podle novych vyzkumu fadu latek,
jejichz fyziologicke udinky na cinnost organismu jsou znadnd rozdilne
a take jejich mnozstvi neni stale — konstantnl. Proto raz otrav touto
houbou nebyva vzdy stejny.
Muchomurky cervene se pouzivalo odedavna к otravovani much.
Albertus Magnus v dile „De vegetabilibus" z roku 1256 pise: „vocatur
fungus muscarum, eo quod in lacte pulverisatus interficit muscas“ (nazyva
se mouchova houba, protoze rozpraskovana do mleka usmrcuje mouchy).
Nejucinnejsi v tomto ohledu je duznina klobouku tdsne pod dervenou
pokozkou. Ve skutednosti vsak obsahuje jen slabe insekticidni latky.
Bowden pise, ze ddme-li nas&t vyhladovdlym mouchdm extrakt z mu-
chomurky dervene s cukrem, nekdy je usmrti; nasaji-li vsak jedu mene,
pouze je omami, takze jsou az 50 hodin zdanlivd mrtve. Z tohoto stavu
se zotavi, hlavne kdyz jim dame po probuzeni nasat disteho cukroveho
roztoku.
Cervena muchomurka mouchy nezabiji, nybrz jen omamuje, ale v pfi-
padd, ze pozily jedu pfili§ velke mnozstvi, hynou. Pokusy к objasneni
teto otdzky konala M. Locquinovd (viz referat A. Pildta „Jak rychle otra-
vuje muchomwrka dervena mouchy?“ Ziva 14: 4. 1966). Smrt ndkterych
much pfi techto pokusech mohl v§ak zavinit nedostatek kysliku v na-
dob&ch.
R. G. Wasson se domniva, ze vztah teto muchomurky к moucham je jen
symbolickym oznadenim pro demonicke (halucinogenni) udinky, ktere
72
houba vyvolava, nebot delirium a silenstvi se ve stfedovdku casto davalo
do spojitosti s hmyzem. Jestd dnes pouzivaji ndkde dervene muchomurky
jako amuletu a povazuji ji za symbol Stdsti. Proto byla take dasto vyobra-
zovana v pohadkAch a na gratuladnich pohlednicich. „Kouzelna moc“ mu-
chomurky dervene byla pro lidi dulezitejsi nez jeji jedovatost, a proto
je dodnes mnohem zn&mejsi nez prudce jedovata muchomurka zelend.
Muchomurka derven& obsahuje podle nejnovdjsich vyzkumu celou fadu
ucinnych latek. Nejdele je zndm muskarin, objeveny roku 1869 Schmiede-
bergem a Koppem. Dlouho byl pokl^dan za jedinou udinnou latku, ktera
pusobi zvlastni otravy, jez maji spise omamny raz a temdf nikdy nekonci
smrtelne. Take proto pry byla ve starych dobach uctivana, ie omamuje,
ale neusmrcuje.
Pozddji badatele zjistili, ze otrava muchomurkou cervenou probiha jinak
nei otrava cistym muskarinem. Z toho bylo zfejme, ze houba obsahuje
vice latek s ruznym fyziologickym ucinkem. Krome toho muskarin je v mu-
chomurce dervene jen v malem mnozstvi, takze je nutno jej pokladat pfi
otravd za vedlejSi latku. V cerstve hoube je ho v mnozstvi 2 mg/kg. Take
jeho ziskani je neobycejne pracne, protoze к pfipravd 1 g chloridu mus-
karinu je zapotfebi 500 kg derstvych plodnic.
VgtSf mnoistvf muskarinu obsahuji jin6 druhy hub:
muchomdrka Cervend — Amanita muscarta
vldknlce Patouillardova — Inocybe patouillard.it
vldknlce kuielovitd — Inocybe fastigiata
vldknice umbrovd — Inocybe umbrina
0,000 2 % chloridu muskarinu
0,037 %
0,01	%
0,003 %
Intenzivni vyzkum chemickeho slozeni muskarinu a l£tek pfibuznych,
ktery byl konan v poslednich desetiletich, pfinesl bohate vysledky a obo-
hatil na§e znalosti, takze nazory na charakter otrav muchomurkou cerve-
nou a jejich pfidiny je nutno do znacne miry opravit. Byly v ni zjistdny
nejen nove latky, ale podafilo se je take syntetizovat.
О muskarinu bylo uvefejndno v letech 1954—1958 na 50 chemickych
praci krome cele fady praci farmakologickych. Bylo zjisteno, ze struktu-
r£lne je muskarin derivatem tetrahydrofuranu (viz vzorec na str. 79).
V muchomurce dervene je take pfibuzny cholin, a to ve velkem mnoz-
stvi; proto stars! preparaty muskarinu byly zneciSteny hlavnd touto
latkou.
Protoze otrava muchomurkou dervenou ma pfedevsim raz omamny, do-
mnivali se mnozi biochemikove, ze je v ni obsazena latka pfibuzn£ atro-
pinu (mykoatropin). I ndktefi z novdjsich badatelu se domnivaji, ze jej
v dervene muchomurce zjistili, jini v§ak jeho pfitomnost popiraji.
Rulikove (atropinove) baze jsou lAtky znacnd komplikovane, a proto
je dosti nepravddpodobne, ze by se ve stejne podobd vyskytovaly u nd-
kterych rostlin lilkovitych (Solanaceae) a soudasnd u houby lupenate.
73
Кготё toho se setkavame s nazorem, ze tato houba obsahuje take
bufotenin, ktery ma u clov£ka ucinky halucinogenni. Zda se u mucho-
murky cervene vyskytuje, neni zcela jiste, ale pravdepodobne je obsa-
zen v jinych muchomurk^ch, napr. v muchomurce porfyrove (Amanita
porphyria).
Chromatickou metodou byly z muchomurky cervene v poslednich le-
tech izolovany 3 vyznacne latky: muscimol, kyselina ibotenova a mus-
kazon.
Muscimol oznacuji n£kteri chemici jako /З-toxin, kyselinu pyroibotovou,
agarin nebo ranterin. Muscimol a kyselina ibotenova jsou farmakologicky
velmi udinne latky, a protoze jsou v muchomurce cervene obsazeny
v mnozstvi 500krat vetsim nez muskarin a 1 OOOkrat vetsim nez predpo-
kladane atropinove bdze, vyslovuje Eugster (1967) presvSddeni, ze prave
ony predstavuji ucinne latky teto houby, a nikoliv muskarin.
Ze 700 derstvych plodnic muchomurky cervene, nasbiranych v roce 1961,
izoloval Eugster prevaznS muskazon, ktery je malo ucinny.
Ze skliznS v roce 1962 v mnozstvi 770 kg ziskal asi 250 g krystalku
kyseliny ibotenove (0,03 %). Klobouky obsahuji teto kyseliny vetsi mnoz-
stvi nez trene a rovn£z mlade plodnice ji maji тёпё nez plodnice dospi-
vajici. Klobouk, ktery vazi 50 g, obsahuje az 50 mg kyseliny ibotenove.
Je to zrejm£ hlavni udinna l£tka muchomurky cervene, protoze musci-
mol, ktery je sice u£inn£jsi, je obsazen v neporusene ЬоиЬё jen v ne-
patrnem mnozstvi. Vznik£ vsak snadno z kyseliny ibotenove od§t£penim
vody a kyslicniku uhliciteho. Muskazon se vyskytuje v mnozstvi znadne
m£nlivem.
Muscimol C4H6O2N2 je latka о male molekule, celkem jednoduche stavby,
nenasycena cyklicka hydroxamova kyselina.
Kyselina ibotenova C5H3N2O5 (a-toxin, premuscimol) je bezbarva latka,
v cistern stavu je тёпё rozpustna ve vodё nez muscimol a Ize ji dekarbo-
xylaci (odnimanim kyslidniku uhli&teho) snadno v muscimol pfevest.
Muskazon C5H6O4N2 je stabiln£jsi nez kyselina ibotenova a nehled£ na
krystalovou vodu, je jejim izomerem.
Vsechny tri jmenova^ latky byly zisk^ny 1акё synteticky.
Pribuzn£ muchomiirka tygrovand (Amanita pantherina) pusobi dosti
podob^ otravy jako muchomurka dervena, ale mnohem siln^jsi. Podle
udaju starsich autoru obsahuje pry 1акё muskarin. Ve svycarskych plod-
nicich 1ё1о houby nebyl v§ak v posledni dob6 nalezen. Rovn£z Eugster
nenalezl v ni ani kyselinu ibotenovou, ani muscinol. Takemoto (1964) v§ak
tvrdi, ze izoloval kyselinu ibotenovou z japonskych exempl^ru mucho-
murky tygrova^.
ZjiStdni bufoteninu a 1-hyoscyaminu, podobn£ jako и muchomurky cer-
ve^, jsou pochybna.
Се^епё barvivo v pokozce klobouku muchomurky cervene se pokou-
selo izolovat mnoho chemiku. Podarilo se to Koglovi a Erxlebenovi (1930),
74
ktefi je nazvali muskarufin (derivat benzochinonu). Oloupali pokozku
z 500 kg cerstvych hub, extrahovali barvivo alkoholem a z roztoku ziskali
dalSimi chemickymi reakcemi dervene krystalky muskarufinu. Je vsak
mozne, ie barvivo muchomurky dervene je smdsi ndkolika latek. Jeho
synteza se dosud nepodafila, adkoli se о ni pokouselo ndkolik chemiku
(Bohlmann, Edwards, Nilsson). Cervena barva klobouku usuSenych plod-
nic, pokud nejsou vystaveny udinkum slunednich paprsku, napf. v her-
bAfich, uchovAvA se dlouho, jinak je vsak barvivo velmi nestale.
С. H. Eugster take zjistil, ie v plodnicich muchomurky dervene je na-
hromaddno vanadium, a to v koncentraci mnohem vdtsi, nei je obsazeno
v lesni pudd; vyslovil domndnku, zda neni tento tezky kov v nejake sou-
vislosti s dervenym barvivem podobnd jako der vend bar viva nadhernd
zbarvenych holubinek, napf. holubinky slidne (Russula lepida), holubinky
jahodove (R. pdludosa), vrhavky (R. emetica) a holubinky krvave (R. san-
guinea), ktere obsahuji znadne mnoistvi mddi.
Muchomurka cervena byla pouiivAna jako halucinogenni droga hlavne
na Sibifi, na Kamdatce a Cukotce tamnimi puvodnimi narody к ucelum
omamnym a nAboienskym. ZprAvy о tom pfinesli ndktefi cestovatele
v 18. a 19. stol. Snad se misty je§td dnes pouiivA teto drogy ke zmindnym
ucelum. V zApadni Sibifi pfi Uralu to byli Ceremizove a Mordvini, pfi
dolnim Obu Ostjakove a Vogulove, na hornim Obu Samojedove, na stfed-
nim Jeniseji Ostjakove, na Kamdatce Kamdadalove a na Cukotce Ko-
ryakove a Cukdove. PodrobndjSi zpravy о techto zvycich pfinaseji R. Gor-
don Wasson a Valentina Wassonovd v dile Mushrooms, Rossia and Histo-
ry, I—II, New York 1957, a pojednAvA о nich take John Ramsbottom ve
sve pdkne knize „Mushrooms and Toadstools1" (Houby a praSivky) Lon-
don 1953. Nejvice je tato muchomurkovA narkomanie rozSifena mezi Ko-
ryaky, a to od dAvnych dob. Je jim take znAmo, ie jed odchAzi z tdla
modi, a to dosti rychle. Proto piji mod omAmene osoby a omamuji se
dalAi, nebo omameny pije vlastni mod, a tak si omamny stav prodluiuje.
Mod mA ovSem slabSi udinek nei derstvA nebo suSena houba, ale neni
moine se ji otravit jako pfedAvkovAnim (pfedozovanim) cerstvych nebo
suSenych plodnic.
Oomamnych udincich muchomurky dervene a о historii jejihopouiivani
jako narkotika velmi podrobnd pojednAvA R. G. Wasson v dile „Soma,
divine mushroom of immortality" (1968); Wasson v ndm dokazuje, ie je
houba totoinA s boiskou drogou Soma, о nii se mluvi na mnoha mistech
ve staroindickych nAboienskych zpdvech. (Soubor tdchto zpdvu je znAm
pod jmenem Rgveda a jeho stAfi se odhaduje na vice nei 3 000 let). Tuto
houbu pouiivali totii pfi nAboienskych obfadech Ariove, ktefi pfiSli ve
druhem tisicileti pfed n. 1. do AfgAnistAnu a do povodi feky Indu ze
severu. Podrobny referAt о Wassonovd zajimave knize pfinesl A. Pilat
(CeskA mykologie 24/3/:179—182, 1970).
tJdinky plodnic muchomurky dervene, vyrostle v nasich krajinAch, jak
se zdA, nejsou vidy jen omamne, jako je tomu u severskych muchomu-
75
rek, nybrz dasto jsou vice otravne nez omamne. Ndkteri otrdveni si ро-
ста ji jako smyslu zbaveni a jsou pro smich nebo nekdy i pro strach
svemu okoli. Poruchy u nemocnych tvori skalu od libych snu a naiad
az к potrestdnym napadum, Silenemu jednani nebo ai к bezvddomi. Casto
se tyto otravy projevuji nevolnosti, nucenim ke zvraceni, poruchami vi-
ddni a zavratdmi. Radu pripadu otrav touto houbou lici L. Hanu§ (Cs. dsl.
houbafu 45:147-150, 1968).
Pro zvirata je tato houba rovndz jedovata, prudce jedovata je napr. pro
коску.
L. Knauer ИС1 ngsledujicl pMpad. Hospodyng naliCila mlsku ml6ka s Cervenyml mu-
chomQrkamI na mouchy. Коёка mlgko vyplla. Pfestala vnlmat pHtomnost osob a roz-
Slfen^ml zornicemi zlrala utkvgle vpfed. Odplazlla se s ocasem tghnoucim po zemi aZ
к hnojlSti, kde vSechno vyzvracela a uchyilla se na senlk. Obsah koClCiho Zaludku
zmizel rychle v titrobdch slepic a kohouta. OClnek byl komlcky. Kohout i slepice se
chovali jako veselg spoleCnost, kterg prgvg opustila noCnl lokgl v podnapllgm stavu.
Nejvlce vrgvoral kohout, vMZel do slepic, nohy se mu ustaviCng pletly. Slepice se
chovaly podobng, rovngZ do sebo nemotorng vrgZely. V§e v§ak dobfe dopadlo. KoCka
se zotavlla а гёпо se kohout 1 slepice chovali, jako by se nlc nestalo.
III. Otrava muchomurkou tygrovanou
Druhou nasi nejjedovatdjdi houbou je muchomurka tygrovand (Ama-
nita pantherina), kterd pusobi podobne otravy jako muchomurka dervend,
ale mnohem prudsi a nebezpecndjSi (na str. 74). Jedovate reagens teto
muchomurky neni bezpecne znamo, i kdyz tato houba pusobi daste
a prudke otravy, ktere se dokonce v poslednich letech mnozi.
Je to tim, ie se sice houbafske znalosti v nej§ir§ich vrstvach lidu §iri,
ale nejsou dostatecnd hluboke. Cetni praktidti houbari sbiraji к jidlu vy-
tedny masak neboli muchomurku nadervenalou (Amanita rubescens) a nd-
kteri se dokonce dali zldkat ke sbdru muchomurky tluste neboli sede
(Amanita spissa). Oba tyto druhy, hlavnd vsak poslednd jmenovany, mo-
hou nepozorni houbafi zamenit za muchomurku tygrovanou.
Otravy, ktere tato nebezpedna houba pusobi, jsou tdzke a nepfijemne,
ale mdlokdy kondi smrtelne.
Podle udajh J. Hertnka (1958) bylo v Ceskoslovensku do roku 1958 zareglstrovfino
39 pflpadh otrav, pH nichZ bylo postlZeno 110 osob, z nichZ v§ak jen jedna zemfela.
V Ngmecku a ve Svfcarsku jsou otravy muchomhrkou tygrovanou je§tg CastgjSl neZ
u n£s. Так napf. jen v mgstg Plauen bylo v roce 1954 oSetfovgno 55 osob, kterg se
otrgvlly touto houbou.
Klinicky obraz otravy muchomurkou tygrovanou se vyznaduje vzruse-
nim, ktere prechdzi v bezvddomi (кота). Pri otravd pusobi urditd vice
latek, ktere to v§ak jsou, neni zatim znamo. Jednou z nich je snad cholin,
76
ktery je patrnd pfidinou ialudednich obtizi, jez otravu touto houbou do-
provdzeji. Urditd v§ak cholin nepusobi nervove efekty, ktere jsou pro
otravu muchomurkou tygrovanou vyznadne.
Cholin, chemickym sloZenim trimetyloxetylamoniumhydroxld, byl v posledni dobd dd-
kladnd probdddn 1 se sloudeninami pfibuzn^mi, jako jsou napf. acetylcholin, karbami-
noxlcholin a jind, kterfch se pouiivd v Iddivech (Myon, Doryl, Lentin aj.), a to ke
sniieni krevniho tlaku, pfi kornatdni tepen, pfi urdltych poruchdch srdce, oCnich cho-
robdch a pfi revmatlsmu.
Ledeni otrav muchomurkou tygrovanou spociva v cistdni zazivaciho
traktu ledivy, kterd zpusobuji zvraceni a prujem. К utiseni tfesteni se
doporucuje chloral a bromid draselny. К posileni srdce lekaf pfedpisuje
kardiaka, tj. leky povzbuzujici srdecni dinnost.
IV. Houby obsahu jici muskarin
Jedovaty alkaloid muskarin byl sice poprve zjiStdn v muchomurce cer-
vene, podle niz byl take pojmenovan, pfesto vsak neni hlavnim dinitelem
pfi otravd touto houbou, ba dokonce se zda, ze pfi otrave muchomurkou
cervenou je cinitelem bezvy^namnym (viz str. 72—76). Jine druhy hub
obsahuji muskarinu mnohem vdtSi mnozstvi.
Так napfiklad drobna strmdlka potuckova (Clitocybe rivulosa), rostouci
vzacne mezi travou. Ke strmdlce potudkove Ize patmd zafadit dve formy
popsane z Ameriky pod jmeny Clitocybe dealbata var. sudorifica Peck
a Clitocybe morbifera Peck. Poslednd jmenovana byva ve Francii casto
ztotoznovana se strmdlkou odbarvenou (Clitocybe dealbata), kterd je rov-
ndi jedovata, ale slabdji. Je§t£ mend latky muskarinoveho udinku obsa-
huji z nasich druhu strmdlka voskova (Clitocybe cerussata) a strmelka
jehlicomilnd (Clitocybe pithy ophila).
Muskarin se vyskytuje u detnych vldknic (Inocybe) a podle vyzkumu
B. Wikiho a E. Jaccotteta pusobi detne druhy tohoto rodu otravy charak-
teru vyznacne muskarinoveho. Jsou to hlavnd Inocybe patouillardii,
I. eutheles, I. geophila, I. lanuginosa a I. asterospora. Jmenovane druhy
rostou dosti hojnd i u nas. VSechny druhy obsdhleho rodu vldknic (Ino-
cybe) nejsou sice jedovate, jelikoS v§ak jsou si vzajemne velice podobne
a bez mikroskopu je Ize sotva bezpednd urdit, nelze zddny druh z rodu
vldknic doporucit к poZivdni.
О otravdch vldknicemi a о jejich jedovatosti podrobnd pojedndvd tak£ C. Loupovd
(1938). Z literatury I z vlastni zkuSenosti zaznamendvd na 70 pfipadd otrav vldkni-
ceml, z nichi tfl konCily smrtelnfi (4,3%). NejCastdjl pdsobi otravy Inocybe patoull-
lardtt, I. asterospora, I. eutheles a I. brunnea.
C. Loupovd prostudovala po strdnce jedovatosti 33 druhd a zjistila, kterd obsahuji
muskarin a jsou proto Jedovatd. Jejich jedovatost ov§em neni stejnd, nebot mnoistvi
77
muskarinu v Jednotlivfch druzlch je velmi гйгпё. V ndsledujlcl tabuice jsou za sebou
sestaveny druhy s klesajicim mnoZstvIm muskarinu. Dvacet ze zkouman^ch druhfl ob-
sahuje muskarin vZdycky.
1. VLAKNICE S BOHATYM OBSAHEM Inocybe napipes inocybe patouillardii Inocybe fastigiata	MUSKARINU v promile: 3,3 aZ 16	
	6,4 aZ 5,3 aZ	8 6,4
2. VLAKNICE PROSTREDNE ВОНАТЁ	NA MUSKARIN v	promile:
Inocybe geophllla	0,8 aZ	3,2
Inocybe lucifuga	2,3 aZ	2,8
Inocybe lanuginosa		1,6
Inocybe umbrlna	0,8 aZ	1,6
Inocybe asterospora	0,5 aZ	1,6
3. VLAKNICE CHUDE NA MUSKARIN	v promile:	
Inocybe praetervtsa		0,8
Inocybe brunnea	0,5 aZ	0,8
Inocybe eutheles	0,3 aZ	0,8
Inocybe plumosa	0,3 aZ	0,6
Inocybe posterula	0,4 aZ	0,46
Inocybe flocculosa		0,4
4. VLAKNICE VELMI CHUDE NA MUSKARIN v promile:		
Inocybe hystrlx	0,20 aZ	0,23
Inocybe godeyi	0,11 aZ	0,16
Inocybe cincinnata	0,08 aZ	0,16
5.	VLAKNICE S NEPATRNYM MNOZSTVlM MUSKARINU:
Inocybe dulcamara, I. cervlcolor, I. maculata, I. piriodora, I. incarnata a I. peti-
ginosa.
6.	VLAKNICE BEZ OBSAHU MUSKARINU:
Inocybe jurana, I. bongardit, I. cookei, I. corydalina, I. fibrosa, I. bresadolae
a I. calospora.
Odaje B. Wtkiho a C. LoupovG о obsahu muskarinu ve vldknlcfch jsou v§ak pflllS
vysok6, jak zjistil F. Thellung (1946J, protoZe neizolovali Clstou Idtku. Ve skuteCnostl
obsahuji ndsledujlcl vldknice tato mnoistvi muskarinu v promile:
Inocybe patouillardii Inocybe fastigiata Inocybe umbrlna Inocybe queletil	0,37 0,1 0,03 0,003
Podle C. LoupovG je smrtelnd ddvka	Cerstvych plodnic pro Clovfika:
Inocybe patouillardii	40 aZ 50 g
Inocybe fastigiata	50 aZ 100 g
Inocybe eutheles	500 aZ 1 700 g
Inocybe godeyi	1 000 aZ 2 500 g
Inocybe cincinnata	2 000 aZ 7 000 g
78
С. Н. Eugster tvrdi, ie ke smrtelne otravd je zapotfebi desetkrit vice
plodnic, nez udavd C. Loupova, takSe smrtelnA davka vlaknice Patouillar-
dovy pro dlovdka neni 50 g, nybrz 500 g.
HO
CH—CHt
CH CH
CHi
HtC о
N—CHi
CHt
strukturnf vzorec muskarinu podle С. H. Eugstera
Houbove otravy muskarinoveho nebo potiveho typu, jak je nazyva
Martin-Sans, jsou pusobeny mocnym podrdSddnim systemu parasympa-
tickeho a upominaji na otravy, ktere vyvol&vaji pilokarpin, fysostigmin
a arekolin.
Hlavni pfiznaky muskarinove otravy jsou asi takoveto: mohutne vylu-
dov&ni potu, slz, slin, vymdSku nosnich, pruduSkovych i slinivky bfiSni,
zvySeni stfevnich pohybu, zvraceni, prujem, boleni bficha, zpomaleni
srdedni dinnosti, pokles krevniho tlaku, stydnuti okondetin s tendenci ke
zhrouceni. Jsou prov&zeny poruchami zraku a poruchami dychani vice
тёпё zaduchoviteho r£zu, ktere pusobi kfede pruduSkovych svalu s ten-
denci к plicnimu otoku. Dychaci obtiie se zvdtiuji, ale zfidkakdy nastava
ochabnuti srdedniho svalu a smrt. Smrtelna davka pro dloveka je 0,43 mg
muskarinu na 1 kg 4^ё vdhy.
Ze vSech houbovych otrav Ize ledit jist£, uspdSne a rychle jen tento
typ muskarinovy, a to atropinem. Atropin je totiz protijedem muskarinu,
nebot jeho fyziologicke udinky jsou ораёпё udinkum muskarinu.
Ledeni je jednoducl^, ale mu2e je provAddt jen 1ёкаг: usty poda otra-
ve^mu 1 ai 2 g rul^kovё tinktury. Ve vdtdind pfipadu mnoistvi a forma
1ёки postaduje. V tdSkych pfipadech pouiije podkoJni injekce 0,5 az 1 mg
sulfAtu atropinu. V nejtdfcdich pfipadech moino pouiit i injekce do zily.
Pfiznaky rychle slibnou, hlavnd tehdy, byly-li zbytky houlxyveho po-
krmu zvracenim a prujmem rychle odstrandny z tdla.
V.	Otravy hnojniky s obsahem tetraetyltiuramdisulfidu
Do teto skupiny podivuhodnych, nikoli vSak zivotu nebezpednych otrav
nAleii ty, ktere zpusobuji n$kterd druhy hnojnikG, a to hlavnS hnojnik
inkoustovy (Coprinus atramentarius) a hnojnik tfpytivy (Coprinus mica-
ceus). (Bresadola 1906, Chifflot 1916, Velenovsky 1920, Thellung 1926,
1931, Suss 1935, Pouchet 1927, Roch a Wiki 1941, Simandl a Franc 1956.)
79
Zminene druhy hnojniku byvaji poklAdAny za houby jedle a neSkodne.
Jsou pfijemne chuti a vund, a pokud jsou mlade, jsou i vzhledne, takie
lAkaji к jidlu. Pokrm z nich je chutny a je-li normAlnd pripraven, nestane
se po jeho poziti obycejnd nic zvlAStniho — jen nesmi byt pripraven na
vind nebo se nesmime po jidle napit jakehokoliv alkoholickeho nApoje,
a to ani druhy nebo tfeti den. Zapijime-li houbovy pokrm alkoholickym
napojem (pivem, vinem) nebo byl-li houbovy pokrm upraven na vind,
dostavi se slaba otrava zvlAstniho druhu.
Inkubacni doba otravy je krAtkA. Za 20 minut az 2 hodiny po napiti
alkoholickeho nApoje se dostavi rychle zdervenAni obliceje, ktere prechazi
do fialove barvy; toto zbarveni se rozSifuje na krk a na velkou dAst tela.
S cervenou barvou obliceje divnd kontrastuje bledost Spidky nosu a usnich
laloku. Zaroven se dostavuje pocit horka a tlukot srdce, jakoi i tepen.
Tep se zrychluje na 130 az 150 tepu za minutu. Zaludedm obtize, zvraceni,
bolesti bficha, hlavy nebo prujem se nedostavuji. Priznaky trvaji oby-
cejne jen kratkou dobu a zase beze stopy zmizi. Po novem napiti alko-
holu, tfebas i pfistiho dne se zdervenAni oblideje a tludeni srdce opakuje,
ov§em slabeji, a muze se opakovat i po tfetim napiti alkoholu, tfebas po
48 hodinach. OvSem priznaky jsou stAle slabSi a slabSi.
Ve zvlAst tdzkem pfipadd, kdy nemocny snddl najednou 3 kg hnojniku
inkoustoveho a bohatd zapijel vinem, dostavily se kromd zdervenAni tdla
a tludeni srdce i tfesavka a mrazeni pfi snizeno tdlesne teplote (35,6 °C).
Tento stav byl doprovAzen i zvracenim, bolestmi bficha a prujmem, ktere
jinak pfi tdchto otravAch chybdji.
F. Thellung (1931) popisuje otravu hnojnikem inkoustovym z okoli
Curychu. Silny muz po poziti houboveho jidla z hnojniku inkoustoveho,
ktere zapil sklenic! jablecneho mo§tu a kaliSkem likeru, рос!til tyto potize:
tludeni srdce, zrychlen! tepu na 140, horkost v hlavd a dervene zbarveni
pokozky na hlavd, sucho v ustech, velkou zizen, obtize pfi mluveni, ne-
jistou chuzi, ochablost zraku, lehky pocit uzkosti, avSak zadne obtize
zaludecni a stfevni. Po ndkolika hodinach byl stav opdt normAlni. Druhy
den mdl pocit uplneho zdravi. Po jidle vsak vypil kaliSek alkoholu. Po
10 minutAch dostal horkost a zrychlil se mu tep. Na sedmiletem chiapci,
ktery jedl stejne houbove jidlo, ale nepil alkohol, zAdne znAmky otravy
pozorovAny nebyly.
E. Sii&s provedl v roce 1935 pokus sAm na sobd. Dva dny po sobd pozil
vzdy 10 kAvovych Izidek pokrmu z hnojniku inkoustoveho a nepil alkohol.
Otrava se neprojevila. Tfeti den houby nejedl, ale vypil sklenici piva.
Po 10 minutAch se dostavil pocit horkosti, intenzivni zdervenAni oblideje,
lehky pocit uzkosti, zrychleni tepu na 100. Po hodind se opdt znAmky
otravy uplne ztratily. NAsledujiciho dne vypil sklenidku mo§tu a kaliSek
alkoholu. Opdt se objevily popsane znAmky otravy, ale mnohem slabSi.
Zcela podobny pfipad otravy touto houbou popisuji Dujarric de la
Rivi&re a R. Heim v roce 1938.
80
T6iky pripad otravy timto hnojnikem, ktery se prihodil v roce 1940,
popisuje F. Thellung. Byl studovAn na klinice v 2enev6.
351etd statnd a silnd selka z okolf Zenevy snfldla se svfm mu2em a synem
v poledne pokrm z hnojniku inkoustovGho. Byla zvyklfl pit vino ve vetSim mnoZstvf.
Po po2iti пешё1а 2fldn6 zvldStni pMznaky. VeCer jedla selka i jeji mu2 houbovy po-
krm znova. 2епё bylo v noci nevolno, ne v§ak tolik, aby nemohla rdno jet se zele-
ninou na trh. Potom vypila Sfllek ёегпё kflvy a vydala se na zpdtefini cestu. UdSlalo
se ji nevolno. Citila pfekrveni obliCeje, tlak v hlav6 a mrazeni. Dojela v§ak domfl.
V poledne jedla a op6t pila vino. Znovu dostala horkost a mrazeni. Stejne byl po-
sti2en i jeji mu2, Proto2e se oba domnivali, 2e maji 2aludek pfeplngn houbovym
jidlem, kteteho po2ili velke mnozstvi, vypil ka2dy z nich 3 a2 4 kaliSky Икёги.
Proto2e alkohol nepomohl, vypila selka nardz 1 1 mieka a ihned polostr&vene houby
zvr&tila. Nemeia prfljem, jen ji siln6 tlouklo srdce, a2 upadla do bezv6domi, tak2e
se nepamatuje ani na pMchod 16kafe a pfevoz do nemocnice. Dostala projimadlo
a podkoini kafrove injekce. Druhy den byl jeji teiesny stav dobry, tak2e mohla byt
z nemocnice propu§t6na domfl. U mu2e se projevila nemoc podobng, ale mnohem
slabeji. Po dvou dnech se pfiznaky otravy ztratily йр1пё.
Hnojnik inkoustovy obsahuje tetraetyltiuramdisulfid. Je to l&tka, ktere
se od roku 1948 pouziva к 1ёёЬё chronickeho alkoholismu. V Dinsku, kde
bylo teto Idtky к ledeni pouiito poprve, byla nazvana Antabus. (Ceskoslo-
vensky pripravek teto chemicky ротётё jednoduclte latky se jmenuje
Stopetyl). V hnojniku inkoustovem ji zjistil J. Simandl a J. Franc 1956.*)
HtC—CHt	СН1-СНЯ
\n—c—s—s—c—n<^
«	I	СЯ.-СН»
о	о
strukturni vzorec Antabusu
Tato Idtka sama о sobd neni skoro jedovata. Napr. poiita dlovdkem
v mnoistvi 1 g obvykle jedovate nepusobi, ale dlouho setrvavi v tele
a hromadi se. Otrava nastAvd teprve tehdy, pozije-li dlovdk po pokrmu
z hnojniku inkoustovёho nebo po distem Antabusu alkohol.
Alkohol se v И<18кёт tele.oxiduje na kyselinu octovou. Tato reakce je
v§ak dvoustuphovi a je итойпёпа enzymy alkoholdehydrogenizou a ace-
taldehydoxidazou. Mezistupndm mezi alkoholem a kyselinou octovou je
acetaldehyd, ktery je prudce jedovaty. Za normilnich okolnosti je ho
v§ak v tele po poziti alkoholu пера^пё mnoistvi, protoie je enzymem
acetaldehydoxidazou hned po vzniku oxidovin na kyselinu octovou.
*) Izolace tetraetyltiuramdisulfidu z hnojniku inkoustovёho (Coprlnus atramentartusj.
Chem. llsty 50/1862—1956.
81
alkohol	acetaldehyd	kyselina octovd
H	H	OH
CHt-C-OH---------->CH» -C^ -------
H	О	о
alkoholdehydrogendza acetaldehydoxiddza
oxidace alkoholu v tele
Antabus md vsak к enzymu acetaldehydoxiddza specifickou afinitu
(slu&vost) a blokuje ji, takze je neiicinnd. Proto se v tdle hromadi acetal-
dehyd, ktery zpusobi otravu. Prudkost otravy neni tolik zdvisld na
mnozstvi Antabusu jako na mnozstvi poziteho alkoholu. Protoze Antabus
odchazi z t£la jen zvolna, nastava otrava i po poziti alkoholu treba druhy
nebo treti den. Ovsem tyto navraty — recidivy otravy jsou jiz slabSi.
Je zndm pfipad, kdy se hnojnikem inkoustovjm otrdvila i krdva; popisuje jej
H. Cl$menQon (Bern) (Schweiz. Z. F. Pilzkde 40 (11): 170—172, 1962).
Ve Svycarsku nasekal sedldk trdvu na louce, kde rostl hojng hnojnik inkoustovf.
S trfivou se dostala tato houba kravdm do 21abu ve stdji. Ctyfi z nich se nadmuly.
Sedldk pou2il prostfedek proti nadmuti, ale шагпё, proto dal jedn6 krfivg vypit 1
dome vypdlene tfeSftovice. Vfsledkem byl zrychlenf puls, zrychlenfi dfchdni a zvf-
§end teplota. Zv6rol6kaf dal krdv6 uklidhujici injekci, ale kdyi nepomohla, dal kr&vu
nouzove porazit.
VI.	Houby s halucinogenmmi ucinky
Krome nasi muchomurky cervene, ktera ma ucinky omamne, halucino-
genni psychotropickeho razu, je znama, hl^vne ze stredniho a jizniho
Mexika, rada druhu lysohldvek (Psilocybe) a limcovek (Stropharia), ktere
maji halucinogenni ucinky psychodyslepticke. V tech to houbach byly
zjisteny jako ucinne latky psilocybin a psilocin (kysely ester fosforecny
4-hydroxy-dimetyl-triptaminu a 4-hydroxy-dimetyl-triptamin).
Podobne latky halucinogenniho ucinku, obsahujici indolova jadra, se
nalezaji take v nekterych druzich kropenatcu (Panaeolus). Jsou to drobne
houby rostouci na vykalech (exkrementech) nebo na silnd pohnojene pude
a jsou rozsifeny po cele Zemi. V6tsina druhu tohoto rodu je si velmi po-
dobnd, takze jejich rozlisovani je nekdy dosti nesnadne. Halucinogenni
ucinky byly zjiSteny nejdfive u kropenatce lemovaneho (Panaeolus sub-
balteatus) a u kropenatce paskoviteho (Panaeolus sphinctrinus), ktere
rostou take u nas. Po chemicke strance jsou tyto houby velmi pribuzne
poddeledi Stropharioideae.
Podle G. M. Ola’ha (Le genre Panaeolus, 1969) obsahuje psilocybin nebo
psilocin jedte evropsky druh kropenatce Panaeolus ater a dalsi tri tropicke
druhy. Skrytd psilocybni jsou z nasich druhu P. fimicola a P. foenisecii,
к nimz Ola'h radi take P. sphinctrinus a dalsi tri cizi druhy.
82
VII.	Houby pusoblci zaludecni a strevni (gastrointestinalni)
poruchy
Do teto skupiny nalezi hlavne dvd jedovate houby, a to zdvojenka
olovovd (Entoloma lividum) a diruvka tygrovand (Tricholoma pardinum);
z тёпё vyznamnych sem patri hlavne hliva olivovd (Pleurotus olearius)
a mala vzacna bedlidka Lepiota helveola.
Otrava zavojenkou dlovovou probiha ротёгпё rychle. Prvni priznaky
se objevuji 1 az 2 hodiny po poziti a jsou velmi prudke. Zvraceni, prujem,
poruchy Saludedni a strevni jsou doprovdzeny prudkymi bolestmi a silnym
pocenim. Priznaky trvaji пёкоНк dnu a nemocneho velmi vysiluji, takie
je posleze velmi zesldbly. Jsou znamy pripady otravy zavojenkou olovovou,
ktere skondily smrtelnd, ale skoro vzdy slo о pacienty, jejichi organismus
byl jiz znacnd zeslaben jinou nemoci. Toxicke latky obsazene v teto ЬоиЬё
nejsou dosud zname, jsou v§ak velmi udinne, protoze к otravё stadi jiz
40 g derstve houby; vdtSinou staci jedna plodnice stfedni velikosti. Zalu-
dedni a strevni priznaky trvaji 1 az 2 dny. tlplne zotaveni nastdvd
obvykle ЬёЬет tydne.
Podobnd jako zdvojenka olovovd pusobi slabsi otravy take jine druhy
tohoto rodu. Je to pfedevsim zdvojenka vmadkld (Entoloma rhodopolium),
kterd je velmi podobnd podtrnce (E. clypeatum), ale na rozdil od ni se
objevuje vdtSinou az na podzim.
Rovndz jedovata je zdvojenka pdchnouci (Entoloma nidorosum), jejiz
plodnice zapachaji po chldru, i dalsi jedovate druhy, napf. dosti prudce
jedovata zdvojenka rand (Entoloma vernum), kterd roste 6а5пё zjara
v bfeznu a v dubnu hlavne na lukdch. V jednom pfipadd dokonce jeden
ze dvou otrdvenych chlapcu zemfel. Rada otrav prdvё timto druhem je
znama z Ceskoslovenska.
Otravy diruvkou tygrovanou (Tricholoma pardinum) maji podobny
ргйЬёЬ. N as test i jsou tyto houby и nds vzacne a rostou jen v ndkterych
kiajinach, hlavnd teplejSich. Otravy v mnohem ohledu upominaji na
ucinky silne davky daviveho vinneho kamene (stibiokaliumtartaricum —
vinan antimonylodraselny, C4H4SbKO7).
Otrava ciruvkou tygrovanou muze nastat jiz po poziti dvou plodnic.
Asi po dvou hodinach se dostavuje nevolnost od zaludku, potom zvraceni
a obvykle take prudke bfisni bolesti (kolikove), doprovazene zapachajicim
prujmem. Nemocnemu vyvstdva na tdle studeny pot. Intenzivni zvraceni
ma za nasledek znacnou ztratu tekutin a elektrolytu v tele. Muze take
nastat pokles krevniho tlaku a mdloby. Опетоспёп! trva 2 az 6 dni,
muze byt tdzke a v ndkolika pfipadech skondilo i smrti.
Podobnd jako ciruvka tygrovand, ale slabdji, je jedovata i ciruvka od-
lisna (Tricholoma sejunctum), kterd muze byt snadno zamdndna za
zelanku. Md vsak lupeny bile nebo jen se slabym nazloutlym nebo naze-
lenalym odstinem, hlavnd smdrem к okraji klobouku. Za ndkolik hodin
po poziti teto houby se dostavuji bolesti bficha, stydnuti kondetin,
83
zavratd a velice silne poceni, ndkdy i zvraceni. Druhy den se stav pacienta
obvykle zlepSi a byva skoro normalni.
Take hliva olivova (Pleurotus olearius) je castym puvodcem otrav
v krajinach, kde hojneji roste, to je hlavn£ v jizni Evropd. U nds je velmi
vzacna a ojedindle se vyskytuje jen v nejteplejsich krajich Cech a Moravy.
Pusobi prudky, nikoli vsak vazny zandt sliznice zaludku — gastroenteritidu.
Zdd se, ze povdsti о jedovatosti listidky oranzove (Hygrophoropsis
aurantiaca) vznikly tim, ze byla zamdndna s hlivou olivovou, kterd je
trochu podobne zbarvena.
Menier a Monnier popisuji otravy, ktere se ve Francii pfihodily s malou
bedlidkou Lepiota helveola. Roste na paloucich, na pastvinach, v zahra-
dach a na podobnych mistech. U nas se vyskytuje jen vzdcnd, protoze se
ji dafi jen v teplych krajich, a je rozSifena hlavnd ve Stfedozemi.
Inkubacni doba (tj. doba mezi pozitim houby a propuknutim pfiznaku
otravy) je dosti dlouhd, nebot pfiznaky onemocndni zaludku a stfev se
dostavuji teprve po 5 az 6 hodinach po poziti. Tyto obtiZe jsou dopro-
vazeny nervovou malatnosti, takze Ize pfedpoklddat, ze houba obsahuje
zvlastni jedovatou Idtku, kterd dosud nebyla pfesnd zjistena. Z Ceskoslo-
venska neni zndma zadna otrava timto druhem.
Do pfibuzenstva teto drobne bedly nalezi jedtd пёкоИк podobnych
druhu rostoucich u nas, napf. bedla hnddodervenavd (Lepiota brunne-
incamata, Lepiota flammeo-tincta Kauffmann a Lepiota pseudohelveola).
Rovndz patri к tomuto druhu nekterd velice podobne tropicke bedly,
ktere byvaji urdovany jako Lepiota helveola, ale jde patmd о rozdilne
druhy. О nich je take zndmo, ze pusobi prujem a zvraceni.
Zaludecni a stfevni poruchy pusobi i ndkterd Stavnatky (Hygrophorus).
Je to pfedevsim Stavnatka safrdnovd (Hygrophorus croceus), kterd byla
pravdёpodobnё pficinou hromadne otravy ve Francii roku 1967. Platnym
ndzvem pro tento druh je Hygrocybe acutoconica.
M. Josserand popisuje roku 1968 otravu touto houbou takto (viz takd Pildt: „Jsou
ndkterd Stavnatky (Hygrophorus Fr.) jedovatd?" Zlva 16/3:97, 1968). К veCefi jedla
CtyfClennd rodina ve 21 hodin studend hovfizi maso s kyselou okurkou a majondzou.
Potom je§td omeletu s houbami, sfr a meruftkov^ dort. Jejich spdnek byl neklidnf
a mezi 4. a 7. hodinou ranni se projevily zaiivaci obtiie, kterd vedly ai ke zvraceni.
Chorobnf stav se dosti rychle zlepSil, takie jen jeden z onemocndl^ch zdstal na
Ifiiku je§td dopoledne. V omeletd pro 4 osoby bylo konzumovdno asi 300 g hub, kterd
byly pfed zapeCenim пёкоИк minut smaieny.
К pffpravfi houbovd omelety bylo pouiito pouze jmenovand Stavnatky, kterd byla
pfesne urCena nejen makroskopicky, ale i mikroskopicky. Je to vdbec prvni zji§tend
otrava touto houbou v Evropd, pomineme-li nedostateCnd prokdzand otravy z konce
18. stoleti, о nichi pi§e Ptcco (Obervations sur les effets meurtries d’un champignon
qu’on pourraitappeler Agaricus conicus; Hist, et mdm. de Soc. roy. da Mdd. 1780,
1781) a kterd cituje R. Henry v disertaCni prdci „Considdration anclennes et nouvelles
sur les intoxications fongiques”, Thdse de doctorat, BesanQon 1931.
M. Josserand shrnuje sve poznatky v prdci „Intoxication collective trds
probablement causee par Hygrophorus croceus (=H. constans Lange)“
84
(Bull. mens. Soc. Linn, de Lyon 37(2):65 — 67, 1968) takto: Mezi jedovate
nebo alespon z jedovatosti podezfele druhy je nutno zafadit stavnatku
spicate kuzelovitou (Hygrophorus acutoconicus), ktera je totozna s Hygro-
cybe langei.
Citujeme z Hennigovy knihy „Handbuch fur Pilzfreunde" (l.tab. 133,
1958): Je pouzitelna do polevek, ale pfi vafeni AerrA, a je-li pozita ve
vetsim mnozstvi, muze zpusobit slabe otravy."
Nebezpecne jsou take druhy sekce Conici, kam patfi napf. Sfavnatka
kuzelovita (Hygrophorus cotucus) a stavnatka cernajici (Hygrophorus
rugrescens).
Pficinou lehkych otrav se zaludecnimi obtizemi byva take peddrka
zapasna (Agaricus xanthodermas). Tato houba zasyrova, ale hlavne pfi
vafeni pAchne po fenolu, nikoli vsak vzdy stejnA silne. Otravy patrne
pusobi plodnice nedostatecnA uvafene, nebof sam jim pravidelne tuto
houbu, ktera ve smrAinAch na Karlstejnsku roste ve velikem mnozstvi.
Take manzelka ji mnohokrat konzervovala v octA i solnem nalevu. Nikdy
vsak jsem ani jA, ani moje rodina nebo znami, kterym jsem cerstve nebo
konzervovane plodnice dal, nepozorovali nejmensi obtize.
Je mozne, ze plodnice vyrostle pod listnatymi stromy pAchnou po
fenolu intenzivneji a ze nedostatecne uvafene mohou zpusobit otravy.
To je vAak jen domnenka.
Otravy se vAtsinou omezuji jen na zaludecni nevolnost a zvraceni,
fidceji byly pozorovany i prudke bfiAni bolesti a prujmy, celkovA slabost
nebo ochablost, studeny pot a mdloby. Obtize netrvaji dlouho.
Take pestrece (Scleroderma), a to patrne vsecky druhy, ktere u nas
rostou, jsou pfiAinou zazivacich obtizi, jsou-li pozity ve vetsim mnozstvi.
V malych dAvkAch, jako kofeni, je tato houba, jak se zda, neskodna.
HojnA se ji pouziva v masnem prumyslu ke kofenAni uzenin a jinych
masnych vyrobku jako nahrazka draheho lanyze.
Otrava se dostavi nekdy jiz po poziti ctyf plodnic stfedni velikosti,
jindy vsak ani vAtAi mnozstvi zaludecni obtize nevyvola. V pfipadA otravy
se pfiznaky dostavuji za 1 az 2 hodiny, fidceji az za 4 hodiny. KromA
onemocnAni zazivaci soustavy dostavuji se nekdy i poruchy nervove,
projevujici se bolesti hlavy, hucenim v usich, ospalosti, zAvratAmi, ne-
jistotou pfi chuzi a podobnA. Otrava neni zivotu nebezpecna a uzdraveni
je rychle.
Dosti silne poruchy zaludedni a stfevni (gastrointestinalni) pusobi take
cel A fada jediych hub, jsou-li konzumovany v syrovem nebo polosyrovem
stavu. Jsou to napf. nAktere hfiby, hlavne satan a hfib purpurovy, popfi-
padA i jine druhy pravych hfibu s duzninou slabA nebo silnA modrajici,
о nichz je pojednAno ve zvlAstni kapitole (str. 86).
Zaludecni a stfevni obtize pusobi velmi casto nedostatecne uvafenA
dechratka podvinutA (Paxillus involutus), stejne i vAclavka (Armillaria
mellea), rovnAz mlzenka (Clitocybe nebularis) a jine druhy strmAlek,
li§ka obecnA (Cantharellus cibarius), bedla Badhamova (Lepiota badhamii),
slzivka oprahlA (Hebeloma crustuliniforme), dokonce i mAjovka (Tricho-
85
loma georgii) a jeste fada jinych druhu. Cerstve plodnice pravdepodobnd
obsahuji jedy, ktere se vafenim nici, anebo obsahuji latky zasyrova ne-
vhodne pro lidskou vyzivu.
Otravu mohou zpusobit take stare plodnice jedlych druhu. Byvaji na-
paddny ruznymi mikroorganismy, ktere je dastedne rozkladaji, a jejich
cinnosti vznikaji toxiny. Так mohou nastat otravy podobne botulismu.
Do teto skupiny otrav patfi patrne i otravy uchdcem obecnym (Gyromitra
esculenta), о nichz je pojednano ve zvlaStni kapitole (str. 89).
Ndkterd kufatka (Ramaria) maji zasyrova konce vdtvicek hofke. Pouva-
feni dokonce hofka chut jeste zesili. Casto i po uvafeni pusobi zazivaci
obtize s prudkymi zaludecnimi bolestmi na obvodd bficha a s prujmem.
Zvraceni se obycejne nedostavuje. Zfidkakdy vsak trvaji tyto obtize dele
nei 12 hodin. Nejcasteji pusobi toto onemocneni kufatka sli&na (Ramaria
formosa) a kufatka Maireova (Ramaria mairei).
VIII.	Otravy jedovatymi hfiby
Od roku 1831, kdy H. O. Lenz pojmenoval nejkrasnejsi stfedoevropsky
hfib satanem (Boletus satanas), stala se tato houba postrachem vsech prak-
tickych houbafu, hlavne tdch, kteri toho о mykologii mnoho nevedi. Je to
houba skutecne jedovata, ale ve srovnani s jinymi jedovatymi druhy hub
je celkem nevinna. Krome toho je u nas tak vzacnd, ze se s ni vetsina
houbafu v pfirode nikdy nesetkala; mohla ji videt nejspise jen na hou-
bafskych vystavdch. Ve stfedni Evrope roste v nejteplejsich krajich, a to
jen v listnatych lesich na vdpenatych puddch. Nikde u nds neroste v ho-
rach, ani ve vyssich polohdch v lesich na kysele pudd.
Za satana povazuji obvykle prakticti houbafi hfiba kfiste (Boletus
calopus), ktery roste hlavnd v jehlicnatych lesich, pfedevsim ve smrci-
ndch, a to i v horskych lesich. Krisf ma nahofklou duzninu, hnedy klo-
bouk a zlutozelena usti rourek, kdezto satan ma duzninu nasladle chuti,
skoro bily klobouk a purpurovd cervend usti rourek.
Satan je skutedne jedovaty jen zasyrova nebo pfi nedostatednem uva-
feni, к otravd v§ak stadi pfi ochutndvdni spolknout kousek houby veliky
jen jako liskovy ofech. Pusobi velmi silne zvraceni, a proto jej misty
nazyvaji ,,blijdk“, jinde pro krdsne zbarveni ,,jeneral“. Chemicke sloZeni
Idtky nebo Idtek v satanu obsazenych neni zndme, silnd vsak drdzdi
sliznice, hlavnd zaludku a stfev, a u choulostivejsich osob snad i sliznici
nosohltanu a hltanu pfi cichani к cerstve houbd.
Za dvd az ctyfi hodiny po poziti houby se dostavi velmi silne, bolestive
zvraceni a pozddji i prujem, bolesti hlavy, uzkost, studeny pot a pak
zblednuti. Bdhem ndkolika hodin nemocny zvraci 20 ai 30krdt. Prujem
muie byt provdzen kolikovymi bolestmi, takze nemocny je velmi zesldbly.
86
Zotavuje se vsak do 2 az 3 dnu, йр1пё do tydne. Po otravd mi dlouho
velky odpor к houbam. Otrava satanem v§ak neni Sivotu nebezpednd.
Zasyrova pusobi jedovate vice druhu hfibu. Кготё satana je to hrib
purpurovy (Boletus rhodoxanthus), hrib kovif (Boletus luridus), hrib vldi
(Boletus lupinus), hrib medotrpky (Boletus radicans), hrib kfi§t (Boletus
calopus) a snad take hrib Fechtneruv (Boletus fechtneri). Ze severoame-
rickych hribu je jedovaty pfedevsim Boletus miniatoolivaceus. Je tfeba
upozornit, ze vSechny modrajici hriby musime pred pozitim dtikladni
uvafit!
Satana ani hrib purpurovy к jidlu nedoporucujeme!
Podhrib zluCovy (Tylopilus felleus) je odpon^ hofky, takze je nepozi-
vatelny.
IX.	Houby obsahuj ici pryskyficnate latky
Do teto skupiny jedovatych hub ndlezi hlavnd пёк1егё ostfe paldive
druhy holubinek a ryzcu, a take sem muzeme zafadit пёНегё hriby.
Celkovy raz otravy je dosti podobny pfedchazejici зкиртё, az na to, ze je
vёtsinou pfece jen min^jSi. Nejcastdji se projevuje velmi prudkym pruj-
mem nebo take zvracenim a bfisnimi bolestmi. Pripomini udinek пё^е-
rych drastickych projimavych prostredku, jako je gummigutta (znamd
barva, klej vytekajici z kmenu siamskeho stromu Garcinia hanburyi
Hook.), nebo jalapa (hlizy mexicke svlaccovite rostliny Ipomoea purga
Schlecht.) a skamonium (klej opr у sky rice z korenu maloasijskeho svladce
Convolvulus scamonia L.).
Zaludednimi obtizemi trpi hlavnd choulost^jsi osoby. Jedovate latky
obsazene v palcivych holubinkach a ryzcich se povafenim casto nici,
takze i tyto houby muzeme za urditych okolnosti jist, hlav^ tehdy, kdyz
vodu, v niz se houby vafily, odstranime nebo kdyz vyvafovdni ndkolikr&t
opakujeme. Presto v§ak ostfe chutnajici holubinky a ryzce ani takto
upravene к jidlu nedoporuCujeme.
X.	Otrava pavucincem plysovym
PavuCinec plySovy (koznatka) (Cortinarius orellanus) obsahuje velmi
prudky jed, ktery S. Grzymala izoloval v krystalickem stavu a nazval
orellanin. Jeho chemicke slozeni neni dosud znAmo. Smrtici ddvka pro
коёки je 4,9 mg/1 kg. Tato latka mi take bakteriostaticky udinek na пё-
ktere puvodce nemoci.
Pavudinec plySovy (Cortinarius orellanus) je v Ceskoslovensku na^sti
velice vzicny, takze od nds nejsou otravy touto houbou zndmy. Кготё
87
toho je to houba nendpadna a svdtedni houbafe ke sberu pfiliS neldkd.
Otrava timto pavucincem se lisf od jinych otrav houbami dlouhou inku-
badni dobou. U hromadnych otrav v Polsku roku 1952 byla jeji delka 3
az 14 dni, u otrav v letech 1955 az 1957 2 az 17 dni.
Podle S. Grzymaly (1958) se prfibdh choroby vyznadoval velmi prudkfm pocitem
2iznd, poruchami 2aludednimi a stfevnimi, bolestmi v bederni krajind (zejmdna pfi
td2kdm prfibdhu onemocndni). Daldimi pfiznaky je onemocndni ledvin, projevujici se
po ndkolikadennim chorobndm zv^deni mno2stvi mode (polyurii) sni2enim mno2stvi
mode (oligurii), ddle nizkou specifickou vdhou mode, vysokfm obsahem bilkovin
v modi (albuminurle), ndkdy dokonce chorobndm nedostatkem mode (anurie) a vy-
sokym stoupdnim obsahu modoviny v krvi, Jeji2 mno2stvi pfesahovalo v td2kfch pfi-
padech hodnotu 500, nebo dokonce i 700 mg %.
Zkoudkami krve bylo zjidtdno bud zvfSeni obsahu bilfch krvinek (leukocytdza),
nebo v ndkterych pfipadech jejich sni2eni (leukopenie). Srd2eni krve bylo zpravidla
urychleno.
Zkoudky funkce ledvin provdddnd v dobd rekonvalescence prokdzaly и nemocnfch
s td2kfm nebo stfednim prfibdhem otravy, 2e schopnost normdlni funkce ledvin je
jeStd velmi omezena.
Nemocni si std2ovall jedtd bdhem mnoha mdsicfi po otravd na stdlou 2izefi, dastd
bolesti hlavy a bolesti v bederni krajind. Objektlvnd byla patrna takd zde omezend
koncentradni schopnost ledvin, a tim zv^Send vyludovdni mode (diurdza) s nizkou
specifickou vdhou. Chorobnd zmdny v pfipadech timrti byly zjevnd hlavnd v ledvlndch,
v pfipadech, kdy nemoc trvala ndkolik mdsicfi.
Zpravidla byly patrnd detnd vfrony krve do mozku a v sliznicich 2aludku a stfev.
Casto se vyskytoval takd vfron krve v rfiznfch jinych orgdnech. Omrti ndsledkem
otravy pavudincem plydov^m nastdvalo obydejnd po 2 a2 3 t^dnech, v krajnich pfi-
padech nejdfive za 4 dny a nejpozddji 161. den po onemocndni.
S houbami, nasbiran^mi onemocndlfmi osobami i nasbiranfmi Grzymalou, byly
provdddny biologickd pokusy na pokusnfch zvifatech, tj. byly pfiddvdny do pokrmfi
psfim a kodkdm. Krdlikfim byl vstfikovdn odvar do bfidnf dutiny a mydim pod кй21.
Vdechny tyto pokusy prokdzaly silnf jedovatf (toxickf) udinek hub. Chorobnd zmdny
v orgdnech zahynul^ch zvifat byly podobnd zmdndm, kterd byly zjidtdny v orgdnech
na otravu zemfelfch lidl.
Smrtici ddvka и kodek byla 0,4 a2 0,9 g syrovfch hub (vysudenfch a2 na stdlou
vdhu) na 1 kg 2ivd vdhy a uhynuti nastdvalo za 3 a2 9 dni. Pfi ddvce 1,5 a2 2,0 g
na 1 kg 2ivd vdhy nastdvalo uhynuti za 36 a2 48 hodin.
Pfevafovani hub po dobu dvou hodin anebo uchovavani susenych
hub po dobu 3 let nemelo pozorovatelny udinek na pokles jedovatosti
(toxicity).
Ш1е bylo zjisteno, ze otravne latky jsou rozpustne ve vod£; dokonce
i pfi pokojove teplote Ize vylouzit (extrahovat) jedovatou Idtku z hub
destilovanou vodou beze zbytku. Bylo take zjidtdno, ze kloboudky hub
obsahuji asi dvakrat vic jedovate latky nez tfene.
Mezi pavucinci sbiranymi v ruznych oblastech Polska nebylo zddnych
rozdilu v jejich jedovatosti.
88
XL Otrava uchdcem obecnym
a jinymi vfeckatymi houbami
Tato otrava nAlezi к nejzahadnfcjSim, nebot jeji podstata neni dosud
dostatednfc vysvfctlena.
V Evropd i v Severn! Americe byl uchat obecny (Gyromitra esculenta)
pokladan za jedlou houbu, jak take svddci jeho nazev „esculenta", coz
znamenA jediy. VseobecnA byl prodAvAn na trzich, v Ceskoslovensku
az do roku 1950, kdy byla vydAna vyhlaSka ministers! va zdravotnictvi
о zdravotnich opatfenich pfi оЬёЬи jediych hub a vyrobku z hub. Jiz
v minulem stoleti byly sice zaznamenany nAktere pfipady otrav touto
houbou, ale teprve v poslednich dvou desetiletich bylo Ьегреёпё zjiStAno,
ze za urcitych okolnosti je tato houba jedovata. Zpusobila dokonce i пё-
kolik smrtelnych otrav.
Prvni otravu touto houbou zaznamenal u nas jiz J. V. Krombholz
(1834, str. 30), kdy se v Dobfisi 6. kvfctna 1829 otrAvilo 5 osob, z nichz
2 zemfely. Protoze vsak byl tehdy uchad obecny pokladAn za osvAddenou
jedlou houbu, ktera se vseobecnA prodavala v CechAch na trzich, do§el
Krombholz к nazoru, ze jmenovany dobfissky pfipad mA na svAdomi
nAjaky velice podobny druh, ktery je jedovaty. Proto popsal plodnice
z DobfiSe, ktere otravu zpusobily, pod jmenem Helvetia suspecta. Podle
jeho udaju se tento jedovaty druh li§i od uchade obecneho nadervenalym
tfenAm. Takove tfenA v§ak mivaji stare plodnice uchAde obecneho, hlavnA
kdyz se vyvinuji zvolna za chladnAjSiho podasi. Nelze proto povaZovat
Helvetia suspecta za odliSny druh.
R. Bohm a E. Kulz roku 1885 izolovali z uchAAe obecneho tekutinu
sirupoviteho vzhledu, jasnA zlute barvy, kterou oznaAili jako kyselinu
helvellovou a stanovili jeji sumami vzorec — C^H^Oy. Strukturni vzorec
neni znam. Tuto lAtku Ize skoro uplnA vylouzit horkou vodou. Proto se
doporuAovalo pfed kuchynskou upravou nakrAjene plodnice uchAAe spafit
horkou vodou, a tak z nich odstranit jedovate lAtky.
V nAkolika pfipadech vsak bylo pozdёji zjiStAno, ie tento zpusob neni
spolehlivy, nebot nastaly otravy i po poziti spafenych hub.
Take susenim se pry jedovatost ztraci, jsou-li houby uskladnAny tak,
aby к nim тё1 pfistup vzduch. L. Welsmann tvrdi, ze takto uskladnAne
houby ztrAceji jedovatost za 3 az 4 tydny, podle jinych udaju je к tomu
zapotfebi 6 mAsicu. Jsou-li v§ak usuAene houby uskladnAny za nepfi-
stupu vzduchu, napf. v uzavfene sklenici nebo v plechovce, podrfuji
jedovatost 1 az 3 roky.
Tyto udaje v§ak nejsou zaruAene, protoze uchac obecny neni za v§ech
okolnosti jedovaty, ba naopak, cerstve a mlade plodnice jsou pravdA-
podobnA nejedovate, mozno je jist bez spafeni a jsou chutne.
NAktefi vyklAdaji obAasne jedovate uAinky rozdilnou vnimavosti lid-
skeho organismu к jedovate Шее obsazene v uchAAich. Tento vyklad je
v§ak sotva spr&vny, nebot je zndma fada pfipadu, kdy jedna a tAi osoba
89
jedla po fadu let uchace bez jakychkoli otravnych pnznaku a najednou
se tezce otravila.
Obdobi latence (tj. doba od poziti hub do projeveni otravy) trva 6 az
10 hodin, obdobi zjevnych pfiznaku 1 az 5 dnu. Otrava se pocne proje-
vovat bolesti hlavy, zavrati, pocitem slabosti, nevolnosti a ndkdy i poci-
tem uzkosti. Dostavi se tlak v zaludku, pozddji opakovane bolestive
zvraceni, ktere obvykle ustava bdhem 24 hodin, fiddeji trva az 3 dny.
Obvykle onemocndni doprovazeji prujem a nechutenstvi, v tdzkych pfi-
padech se dostavuji mdloby a muze nastat i smrt seihanim krevniho
obehu nebo zastavenim dychdni. Mezi 2. a 4. dnem otravy se muze ob-
jevit zloutenka. Delka a prubdh otravy jsou dosti ruzne a odhadnout
proto prubeh a vyvoj otravy, zejmena naddji na pfeziti, jsou dosti obtizne.
obtizne.
L. Welsmann udfivfi 12 % smrtelnfi kondicich pfipadfi, V. Roch 20 % (pozd6ji 10 ai
15%), N. I, Orlov 24 % a V. J. Prozorovskt] 33 %.
Podle udajfi S. Grzymaly se otrdvilo v Polsku v letech 1955 ai 1957 ‘45 lidl (22 mist
otravy), z nichi dva zemfeli. Smrt nastala ve tfetim nebo Ctvrtfim dnu. InkubaCni
doba byla dost! rfiznd, nejfiasteji 7 ai 10 hodin, ale v krajnich pfipadech se pohybo-
vala mezi 2*Л ai 22 hodinami. Pfesto, ie byl uchdd pfevafen a odvar odstran6n,
objevlly se u 16 osob pfiznaky otravy a jeden pfitilety chlapec ndsledkem otravy
zemfel.
S. Grzymala podotyka, ze klinickA pozorovani nebo pitva ani v jednom
pfipade nepotvrdila nazor dlouho pokladany za spravny, ze kyselina
helvellova rozklada cervene krvinky. Uchade zpusobily v Polsku velikou
vetSinu jarnich otrav houbami.
S. Frankeovd, U. Fretmuth & P. H. List (Arch. Toxikol. 22:293 ai 332, 1967) pro-
vedli postupng rozdSleni (frakcionovdni) Idtek obsaien^ch v uchddi оЬеспёт a zdro-
veh sepsali vSechny tidaje obsaieng v llteratufe о otravdch touto houbou. P. H. List
a P. Luft (Gyromitrin, das Gift der Frilhjahrslorchel Gyromitra (Helvella) esculenta
Fr. ex Pers., Tetrahedron Letters 20:1863, 1927; viz tak6 Z. f. Pilzkde 34 (1—2):
: 3—8 1968) izolovali z uchfide Idtku, kterou nazvali gyromitrin a vysvfitlili jeji
strukturu. Je to: W-methyl-W-formylacetaldehydhydrazon.
О
CH,-CH=N—N<^ H
CH,
strukturni vzorec gyromitrinu
Otevfenou otdzkou v§ak zfistdvd, zda je tato l&tka obsaiena tak6 v mladfch plod-
nicich nebo je pfitomna jen ve starfch.
Gyromitrin je Idtka znaCnfi tfikavfi. V llteratufe je zaznamendno пёкоИк otrav,
kter6 zpQsoblly pouze vfpary t6to houby pfi prfimyslovfim zpracovdni. Zaznamenali
je E. Pick (1927), F. von Teodorovtcz (1931) a K. Stuhlfauth & F. Jung (1952).
90
U nas jsou otravy uchacem ротёгпё vzacne, ackoli se tato houba
bdznd prodavala u nds na trzich spolu se smrzi, a to take v Praze. Hlavnd
na Uhelnem trhu nabizely „babky“ ke koupi jeho plodnice, uhlednd
usporddane v malych hromadkach podlozenych okrouhlou podlozkou,
upletenou z vrboveho prouti. Tato jarni pochoutka byla velmi сепёпа
a byla take relativnd dosti drahd.
К osvdtleni jedlosti nebo jedovatosti uchdde obecneho jsem zaznamenal
toto zjiStdni (A. Pildt „Je uchad obecny (Gyromitra esculenta Pers.) jedly
nebo jedovaty?" Ziva 16(6): 222, 1967).
Pan Jaroslav Kobylak nalezl 23. dubna 1967 86 plodnic uchace obec-
neho v borovem, asi dvandctiletem lese, ktery byl vysazen v byvalem
lomu u HolSic nedaleko Kdcova nad Sazavou. Ndkolik z nich mi vёnoval
к ofotografovani a ostatni — celkem asi 80 kusu — snddl sdm s- manzelkou
a dvёma dёtmi (12 a 17 let). Houby byly vytecne a zadne zaludedni
obtize nenastaly. Uchace z tohoto lesa jedl jiz po tri roky pfedtim, vzdy
beze Skody. Plodnice byly zcela mlade, 2^ё hnёdё zbarvene, s dosud ne-
zralymi vrecky, takze v nich nebyly rozeznatelne ani naznaky vytrusu.
О tyden pozdёji, 30. dubna 1967, prinesl mi 9 kusu tdchto uchddu.
Mikroskopicke ohledani ukdzalo, ze jen ojedindla vfecka obsahuji naznaky
vytrusu. Ostatni snSdla jeho rodina jako obvykle bez nasledku.
Dne 8. kvetna, tedy po 15 dnech od ndlezu prvnich plodnic, navstivil
jmenovany opdt tento les a prinesl odtamtud asi 20 plodnic, ktere byly
jiz stare. Povrch klobouku (tecium) nebyl jiz zivd zbarven a vdtdinou byl
povlecen bdlavym, jakoby plisnovitym povlakem. Varoval jsem ho pred
pozitim tdchto plodnic, takze je nikdo nejedl. Mikroskopicke zkoumani
ukdzalo, ze vetsina vrecek obsahuje zrale vytrusy, jinak ostatni byla jiz
vyprazdndna; mladd vrecka s nedozrdlymi vytrusy jsem jiz nenasel. Na
povrchu klobouku bylo velike mnozstvi bakterii a rovndz mnozstvi ulpe-
lych zralych vytrusu uchdde, z nichz detne vyklicily. To byl onen bily
plisnovity povlak. Dalsi plodnice mi prinesl 14. kvdtna. Byly zcela stare
a jiz na prvni pohled v takovem stavu, ze к poziti ani nelakaly. Byly
napadeny bakteriemi jiz tak znacnd, ze rozlozene na окпё nesnadno usy-
chaly, ndktere provlhly а hnilobnd pachly.
Z tohoto pozorovani vyplyvd, ie mlade plodnice uchace s jestd tak
nezralymi vytrusy, ze ani priStiho dne po dotyku „neprddi", tj. nevznikne
bily oblddek z vystrelenych vytrusu, jsou jedle a chutne. Jsem pfesvёdёen,
ie mladd plodnice uchdde obecneho (Gyromitra esculenta) neobsahuji jed
a jsou jedle Zdravi nebezpedne jsou pouze plodnice stare nebo pfestdrle,
na jejichz povrchu nalezdme mnozstvi bakterii, ktere jsou pravddpodobne
pridinou vzniku Idtky, kterd byla z uchdce izolovana a nazvdna gyromitrin.
Plodnice uchddu vytrvdvaji v lese nejmene 14 dni, ale take az 3 tydny
nebo i dele, coz zalezi hlavnd na podasi. Je-li chladno, vyvinuji se po-
zvolna, pri teplejSim podasi rychleji a take rychleji podlehaji zkaze.
Domnivdm se, ie mlade plodnice, pokud maji nezrale vytrusy, jsou vidy
jedle. V normdlnich letech se mohou konzumovat v prvnim tydnu, kdy
se podnou plodnice objevovat, coz byvd prvni nebo druhy tyden po polo-
91
vine dubna. Plodnice vyrostle v kvdtnu mohou byt jii nebezpedne, a proto
je nutne pred jejich pozivAnim co nejdurazneji varovat.
Je zajimave, ze uchdd obrovsky (Neogyromitra gig as), ktery u nAs roste
vzAcndji nez uchad obecny a je vdt§i se svdtleji, temdr hlinovd okrove
hnedd zbarvenym povrchem klobouku, otravy nepusobi, alespon jsem
nenalezl v literature zAdny zAznam. Tato houba ma nejen jinak zprohy-
bane tecium, ale take je mnohem masitdjdi. Na rozdil od uchAde obecneho,
ktery roste hlavne v borech, roste uchac obrovsky v listnatych lesich,
zejmena na vlhkych a svetlejsich mistech. RoztrouSene roste i mimo les.
V prazskem okoli se vyskytuje roztroudend a byl donasen i na trh. Neni
to vsak houba, ktere by se darilo jen v teplych krajinAch.
Z velkych vreckatych hub pusobi ndkdy take otravy banka velkokalisna
(Sarcosphaera eximia). Objevuje se rovnez z jara. Zda pusobi Skodlivd jen
stare plodnice, nebo zda jsou jedovate i plodnice mlade, neni znAmo.
Banka velkokalisnA mA nepravidelnd kulovitA apotecia, ponorenA v zemi
tesne pod povrchem. Meri 8 az 25 cm v prumdru, v mlAdi maji podobu
dutych uzavrenych kouli, ktere pozddji od vrcholu hvdzdovitd pukaji do
4 az 8 trojhrannych cipu a obnazuji tak krAsnd fialovd zbarvene tecium.
Je to tedy houba velmi ozdobnA a nApadnA, objevujici se dosti hojne
v teplejsich krajinAch Cech, Moravy i Slovenska koncem kvdtna
a v cervnu. V prazskem okoli se misty vyskytuje v dosti znacnem
mnozstvi.
Ve Francil je hojngjSI a rovn62 ve Svfcarsku misty neni 2Adnou vzAcnostl. Такё
tam se misty prodAvA na trzich a podobng 1 v Mexiku. Dr. Butlgnot pojednAvA о jed-
nom pMpadu otravy touto houbou, ktery skonCll smrtl. Pflhodil se v pohofl Jura,
nedaleko mgsta Bernu. LehCIch pMpadA otrav je znAmo ov§em velmi mnoho. Vesmgs
§lo о po2itl pokrmu ze syrovA houby.
92
VUNE HUB
VSechny houby voni zvlaStnim zpusobem, jakymsi stejnym zakladnim
pachem; je tdfcko definovatelny, presto v§ak pro houby velmi vyznacny.
RikAme mu ,,houbov£ vund“. U jednoho druhu je silndjsi, u jineho slabs!,
dasto je dokonce tak slaba, ze ji dichem sotva muzeme postfehnout.
Je to slozeny zapach ruznych aromatickych latek obsazenych v houbach.
U ndkterych druhu hub je v§ak tento zakladm zapach zakryt jaksi silndj-
§im pachem. Ten byva stAly a dasto velmi vyznacny, takSe je dobrym
rozpozn&vacim znakem. Nezfidka muzeme cichem spravne urdit ndktery
druh houby i z maleho ulomku. Musime si proto houbovych pachu bedlivd
vsimat, nebot nam napomdhaji к rozezn&vani jednotlivych druhu hub.
Je ovsem velmi tdzke popsat urcity houbovy zapach tak, aby jej ctenaf
mohl rozeznat. Muzeme ho pouze pfirovnavat к pachu ndktere zname
latky, ktera von! alespoh trochu podobnd. Takova pfirovnani casto velmi
pokulhavaji, protoze houbove pachy jsou vdtsinou tak zvlaStni, ze nalez-
neme malo latek zcela podobnd pdchnoucich. Take dichovy smysl byva
u ruznych lid! ruznd vyvinut. Ndkdo dovede rozeznat i velmi slabe pachy,
jiny dlovdk je vubec nevn!m&. Kufaci mivaji dich velmi zeslabeny.
J. E. Gilbert*) se pokusil (1932) о klasifikaci houbovych pachu, ktere
jednak pfirovn£v& к pachum rostlin a jinych znamych latek, jednak je
srovn&v& s chemickymi sloudeninami о zndmem chemickem slozeni. Vy-
brali jsme tyto nejvyznamndjS! pachy:
Pachy prijemne (vune)
Vune houbova, jako ma napfiklad bedla vysoka a hfib obecny.
Vund moudna. Sem patfi napfiklad majovka, zavojenka olovova,
zavoj enka podtmka.
PodobnS voni: CerstvA mouka, dextrin, korunni pldtky pupalky оЬеспё, sperma
a okurka. V podstatg je tato vdnfi stejnd jako vdng pfedch&zejici, ale mnohem
siln6j§i. Casto pfechdzi ai do pachu slanefikovSho nebo pachu rybiho tuku, kterf je
nepfijemny.
*) Gtlbert J. E.: Osmologie mycologique. Bull. Soc. mycol. France, 48, str. 241 ai 252,
1932.
93
V й пё о v о сп А , jako ma napfiklad rudodechratka fialovA, ryzec syro-
vinka, liska obecnA, strocek a vlAknice jabledna.
PodobnS voni: 6ter octovf, stopy amylacetdtu, hruSky, mirabelky, meruftky,
broskve, jablka, jahody, kvCty modfence hroznateho.
Vune medova, jako ma napfiklad holubinka medovonnA, choros
sirovy a jine.
Podobne vonl: med, vCeli vosk, aldehyd, kyselina fenyloctovd, komonice bild
a Eucalyptus melliodora.
Vune kumarinovd, kterou se vyznacuje napfiklad strmelka vfe-
sovinna, strmAlka diSkovitA, strmelka libovonnA, houzevnatec vonny, ryzec
kafrovy a dAle nektere losAky.
Podobne voni: kumarin, mafinka vonnd a komonice 16kafskd.
Vune anyzova, jako ma napfiklad pecarka ovdi, anyzka, strmAlka
libovonnA, outkovka vonna a houzevnatec hlemyzdovy.
Podobne voni: tenon, anfz, badydn a fenykl.
Vune kyanovodikovS (hofkomandlova), jakou se vy-
znacuji napfiklad spidka obecnA, strmelka nalevkovita, strmAlka zemni,
hliva usatA, plzatka vonnA a slzivka kofenata.
Podobne voni: kyselina kyanovodlkovd, hofkd mandle, nitrobenzol.
VunA muskatova je celkem vzacna. Je-li silnA, je nepfijemna
a pfipomina vice zivodisne pachy. Voni tak nAktere lanyie.
Podobne voni: pMrodni muSkdt a z 2ivoCI§nych Шек §ed£ ambra.
Pachy nepnjemne (zapachy)
Pach lojovy maji napfiklad nektere helmovky.
Podobne voni: Skvafeng sddlo, zhasnutd sviCka a 10j.
Pach mAselny maji napfiklad penizovka maselnA, penizovka
pachnouci, penizovka havrani a lanyz smrduty.
Podobne pachy: zka2en6 mdslo, kyselina mdselnd, pastihdk a bolSevnik.
Pach odporny ma napfiklad ciruvka sirova, kofenovec libovonny,
ryzec osikovy.
Podobne pdchnou: felandren a kadinen, z rostlin halucha vodni, Cemeflce, nektere
rostliny lilkovite a kopr.
94
Pach fedkvovy ma napfiklad muchomurka citronovA, mucho-
murka slamozlutA, muchomurka tygrovand, muchomurka tlustA, helmov-
ka fedkvickovA, slzivka oprahlA a mnoho jinych hub.
PodobnS pdchnou: fedkev, fedkvlCka, izosulfokyandt allylnaty a fenyletylnaty.
Pach desnekovy, jakym se vyznacuji napfiklad nektere Spicky
a ndktere lanyze.
PodobnS pdchnou: sirnik allylnaty, Cesnek, рбгек a clbule, z rostlin modfenec
chocholaty a z drog Certovo lejno (asa foetlda).
Pach chlorovy maji napfiklad zdvojenka pAchnouci, holubinka
rudonoha, pavucinec pfibledly a hfib strakos.
Podobng pdchne chldr.
Pach slanedkovy mA napfiklad holubinka revovA — starSi
exemplAfe a pavudinec tuhy.
Podobng pfichnou: jdd, mofskG fasy, ryby a vafenl raci.
Pach cpavkovy mA napfiklad Stavnatka ledkovA a helmovka
cpavkovA.
Podobn6 pachy: amoniak (Cpavek), rozklddajici se moC a kysellna dusidnd.
P a ch odpornA smrduty. Sem nAlezi velmi ruzne zApachy,
ktere jsou mnohdy odporne jen proto, ze jsou velmi silne. Velmi zfedAne
nepusobi dasto ani odpudivA.
Так pAchnou napfiklad hadovka smrdutA, stejnA, ale mnohem slabdji
hadovka psi, dAle mfezovka a fada jinych hub z deledi hadovkovitych.
DAle plesnAk smrduty, pavudinec kozli, plzatka drvoplenovA, holubinka
smrdutA a jine.
Podobng pachy: indol, svltlplyn, acetylfin, v^kaly, hnijici mrtvoly, na§e krdsnd
orchidea jaz^Cek kozf, merlik smradlav^ a Jln6.
95
ROZTRIDENI (SYSTEM) HUB
Ucelem teto knihy neni podat podrobnou mykologickou systematiku
a pro nedostatek mista to ani neni dobre mozne. Aby v§ak bylo jasno,
proc a jak jsou jednotlive druhy hub v tomto atlasu popsane a vyobra-
zene za sebou usporadany a jaky je jejich vzajemny pomdr, pod&vam
v kratkosti prehled modemiho systemu hub, ktereho jsem pouzil. Druhy
zde uvedene predstavuji ovsem jen nepatrny zlomek obrovskeho druho-
veho bohatstvi rise hub.
Jak je toto druhove bohatstvi vlastne velike? Na tuto ot&zku odpovi-
daji G. R. Bisby a G. C. Ainworth v dasopisu „Transactions of the
British Mycological Society" (rod. 26, str. 16 az 19, 1943).
25 svazkd Saccardovy „Sylloge Fungorum”, kde jsou prakticky zahrnuty vdechny
uvefejndnd popisy druhft hub, obsahuje 78 360 dfslovanych druhd. Velice dasto jde
vSak jen о synonyma (tj. rdznd ndzvy tdho2 druhu houby), takie skutedny podet
dobrych druhd je znadnd menSf.
Zmindni anglicti autori ho odhaduji na 4 584 rodu s 37 500 dobrymi
druhy. Tento pocet ov§em jestd zdaleka neni konecny. Kazdorodnd se
zvysuje asi о 1 000 novd popsanych druhu a na druhe strand se opdt
kazdorodnd snizuje hlavnd ve skupind hub nedokonale znamych (Fungi
imperfecti) tim, ze se zjisti druhy, к nimz tyto vedlejSi plodni formy
n&lezi. Vdtsina tropickych kraju je dosud prozkoum&na jen velmi nedo-
konale, takze Bisby a Einsworth asi nejsou daleko od pravdy, kdy£ cel-
kovy pocet dobrych druhu hub odhaduji na 100 000.
Na jednotlivd nejddleiitdjgf skupiny hub pfipadd asi tento podet dobrych popsanych
druhd:
Houby nii§f	1. Hlenky (Myxothallophyta) 2. Pravd plisnd (Phy corny cetes)	450 1000
Houby vyddi	3.	Houby vfeckovytrusnd (Ascomycetes) 4.	Houby stopkovytrusnd (Basidiomycetes) 5.	Houby nedokonald (Fungi imperfecti)	12 120 13 430 10 500
Nas system je vzestupny od forem mend dokonalych к dokonalejSim
a omezili jsme se v ndm pouze na houby vys§i, nebot sem patri vSechny
druhy hub vyobrazenych a popsanych v na§em atlasu.
96
Houby vySsi (Eumycetes)
I.	HOUBY VRECKOVYTRUSNE ( Ascomycetes ]
1.	Kvasinky (Saccharomycetales)
2.	Palcatkotvard (Taphrinales)
3.	Plesnlvkotvard (Eurot tales)
4.	Padll (Erystphales)
5.	Tvrdohouby (Pyrenomycetales)
6.	TerCoplodd (Dtscomycetales)
7.	Lany2otvard (Tuberales)
II.	HOUBY STOPKOVmUSNE (Basldtomycetes)
1.	ROUSKATE (Hymenomycetales)
Kornatcovltd (Corttctaceae): kornatec bliy, pevnlk srstnaty
Kyjankovitd (Clavartaceae): kyjanka Herkulova, kufAtka JarmuzovA, k. 21utA,
k. zlato21utA, kotrC kadefavy
LiSkovitd (Cantharellaceae)-. li§ka obecnA, stroCek trubkovlty
LoSAkovitA (Hydnaceae): lo§Ak zprohybany, lo§Ak jelenl (srnka)
ChoroSovitA (Polyporaceae): krAsnoporka ovCI, choroS ovCI (mlynAfka),
krAsnoporka spiyvavA, choroS srostiy (2emliCka), trsnatec slrovy, ohftovec
ohftovy, troudnatec troudovy, troudnatec vrstevnaty, outkovka pestrA, pstfeii
dubovy (masojed), slfkovec dubovy, trAmovka plotnl, dfevomorka domAcI
HflbovltA (Boletaceae): podhflb 21uCovy, klouzek 21uty, klouzek modflnovy,
klouzek kravsky, klouzek strakoS, suchohflb babka, suchohfib hnfidy, kozAk
bfezovy (SpiCnlk), kozAk osikovy (kfemen&C), hfib dub&k, hfib kovdf, hfib
kolodCj, hfib satan, hfib kfISf
Slizdkovitd (Gomphtdtaceae): slizdk mazlavy
Cechratkovitd (Paxtllaceae): Cechratka podvinutd, Cechratka Cernohuiiatd
Stavnatkovitd (Hygrophoraceae): pliatka slonovd, pl2atka mrazovd, podmrazka,
Stavnatka luCnl, Stavnatka kuielovita
Holubinkovitd (Russulaceae): ryzec pravy, ryzec kravsky, ryzec syrovinka,
ryzec peprny, ryzec pyfity, holubinka bezmldCnd, holubinka CernajlcI, holu-
binka nazelenald, holubinka namodrald, holubinka mandlovd, holubinka smr-
dutfi, holubinka vrhavka, holubinka jlzlivd, holubinka podrusd
PeCdrkovitd (Agartcaceae)
Hllvovitd (Pleurotoideae): hllva UstfiCnd, klanollstka obecnA, hou2evnatec
Clrflvkovltd (Trtcholomatotdeae): CirAvka mAjovka, CirAvka Cerveno21utA,
CirAvka zelAnka, CirAvka s!ro21utA, CirAvka havelka, CirAvka zemnl (pozemka),
CirAvka tygrovanA, rudoCechratka fialovA (nahA), nAramkovitka vAclavka,
97
strmfilka potQCkovd, strmfilka ndlevkovltd, strmfilka vonnd (anfzka), strmfilka
mlienka, liStiCka oraniovd
PenfzovkovitQ (Collybloldeae)-. lakovka lakovd, penlzovka sametonohd, pent-
zovka dubovd, SpiCka obecnd, helmovka fedkviCkovd
MechovkovitQ f Clttoptlotdeae/: mechovka obecnd
Zdvojenkovitd (Entolomatoldeae): zdvojenka jam! (podtrnka), zdvojenka olo-
vovd nebo vellkd
PavuCincovitd (Cortlnarloldeae)-. slzivka, vldknice, pavudinec
Suplnovkovitd (Phollotoldeae)-. ilutotfepenitka svazCitd, Supinovka орейка,
sluka svraskald
Hnojnikovitd (Coprtnoldeae j: hnojnfk obecnf, tfdsnfinka vodomilnd (kfehutidka)
PeddrkovitS vlastnf (Agartcotdeael: реёйгка point, peddrka lesnl, peddrka
zahradnf, реёйгка ovCf, реёйгка zdpaSnd
Kukmdkovitg (Volvarlotdeaej: kukmdk, Stltovka jelenf
Bedlovlte (Leplotoldeae): bedla vysokd, bedla Cervenajlc£
Muchomdrkovitd (Amanitoldeae): muchomQrka cfsafskd, muchomQrka po§vatd,
muchomQrka hlfzovltd, muchomQrka jfzlivd, muchomQrka citrQnovd, mucho-
mQrka Cervend, muchomQrka tygrovand, muchomQrka tlustd, muchomQrka
naCervenald (masdk)
2.	BRICHATKOVE (Gasteromycetales)
Pfchavkovltd (Lycoperdaceae): pfchavka obecnd, pfchavka obrovskd
Pestercovitd (Sclerodermataceae)-. pestfec obecny
HadovkovltQ (Phallaceae/: hadovka smrdutd
3.	RZI (Uredinales)
4.	SNETI fUsttlagtnalesJ
98
KLlC К URCENl NEKTERYCH ROOD MASITYCH HUB
la Plodnice maji rouSko slozene z vfecek, ktere se prostira na
svrchni strane nebo uvnitf poharku a je nahe, nebot plodnice
nejsou uzavfeny v zadnych obalech. Houby jsou charakteru
,,smrzoviteho“, nebo v podobd misek, popf. poharku. Patfi sem
velike mnozstvi rodu a druhu, z nichz vsak jen malo je vdtsich
a masitejsich	2
lb Plodnice maji podobu hliz, vajicek, kulidek nebo palicek a svr-
chu jsou kryte jednou ci ndkolika blanami, ktere se ve star!
ndkdy otviraji a tvofi ,,smr£ovite“ plodnice nebo hvdzdice.
Rousko je slozeno z bazidii nebo vfecek a je uzavfeno v dutin-
kdch. Plodnice rostou na zemi nebo pod zemi	6
1c Plodnice jsou jine, nez je uvedeno pod lai b; rousko je slozeno
z bazidii, je nahe nebo jen zpocatku casteend uzavfene .	10
2a Rousko je slozeno z vfecek a parafyz a pokryva skoro vostino-
vitd vytvofene dutinky na povrchu klobouckatych cast! plodnic.
Jsou navzajem odddleny neplodnymi zebry. Kloboudkatd ddst
je s tfendm srostld, nebo jej fidceji do poloviny volnd pfesa-
huje .	tab. 1, SMRZ Morchella
2b RouSko je jednoduche, hladke, nebo jen fasnatd mozkovite ci
zilnatd zprohybane, avsak i na vycnivajicich dastech plodne 3
3a Plodnice jsou rozliSeny ve tfen a kloboukovou dast, kterd je
pfehrnuta ke tfeni	CHftAPACOVITfi-Helvallaceae 4
3b Plodnice jsou skoro plo§e miskovite az terdovite, nepravidelne
zbrazddne, s nepatrnym tfendm na spodu	DESTICE Discina
4a Plodnice maji klobouk nepravidelnd lalodnaty. Vytrusy maji
tukove kapky	5
4b Plodnice maji klobouk pravidelnd naprstkovity. Vytrusy jsou
bez tukovych kapek	KACENKA Verpa
5a Klobouk je silnd zilnatd az mozkovitd zprohyban a jeho okraj
je pfehrnut ke tfeni, se kterym srusta. Vytrusy maji 2 az 3
tukove kapky .	tab. 2, 3, UCHAC Gyromitra
99
5Ь Klobouk se skldd& ze 2 az 3 mitrovitd zdvizenych laloku, casto
sedlovitd prom&dklych, fiddeji skoro miskovitych. Vytrusy maji
jednu velkou tukovou kapku	CHRAPAC, Helvella
6a Plodnice jsou na prufezu mramorovane a vytrusy tvori ve vfec-
k&ch. Maji hlizovitou podobu a rostou bud dosti hluboko pod
zemi, nebo jsou v zemi jen ddstednd, takie trochu vydnivaji
. .	. LANYZOVITE Tuberaceae 7
6b Plodnice tvofi vytrusy na bazidiich. Rostou vdtdinou na po-
vrchu zemd, nebo jsou jen dastednd ponofeny do zemd . .	8
7a Plodnice jsou na povrchu dasto hrubd bradavdite, fiddeji jen
krabate, s duzninou na prufezu mramorovanou labyrintickymi
zilkami, jez jsou bdlave, neplodne a odddluji tmavSi pletivo,
ktere obsahuje vfecka. Vfecka jsou kulata di vejdit&, obsahuji
1 az 5 vytrusu s ostnitou nebo sitkovanou blanou. Rostou oby-
dejnd dosti hluboko pod zemi	. LANYZ Tuber
7b Plodnice jsou na povrchu hladke, s bledou duininou. Plodne
pletivo tvofi na prufezu plodnici labyrinticke p&sy. Vytrusy
jsou blede, bradavdite, obydejnd po 8 v protaienem vfecku.
Plodnice dastednd vykukuje ze zemd BELOLANYZ Choiromyces
7c Plodnice jsou zcela nadzemni, vicemend kulatd. Na povrchu
jsou kryte bdlavou, obydejnd dosti tuhou, bradavditd ай §upi-
natd rozsedlou kofcovitou blanou. Plodny vnitfek je v dobd
zralosti derny a pozddji prddi. Omylem byv& tato houba pova-
zov&na za lanyze, s nimz nemi nic spoledneho, nebot je to
bfichatka .	. tab. 4, PESTREC Scleroderma
8a Mlade plodnice jsou vajidkovite, pod povrchem na omak huspe-
ninovite. Uvnitf uzaviraji tvrddi vajidko jako varle. V dospd-
losti vajidko na Spidce praskne a ven vynikne trehovity nosid,
ktery m& na konci ,,smrzovity“ kloboudek, pokryty odpornd
pdchnoucim, olivovd zelenym a roztekajicim se slizem, ktery
obsahuje vytrusy	. tab. 6, HADOVKA Phallus
8b Plodnice jsou kulate, vejdite nebo podobnd utvdfene. V dobd
zralosti se otviraji na temeni otvurkem nebo se cele rozpadA-
vaji a vypouStdji vytrusny prach, ktery je uvnitf uzavfen .	9
9a Plodnice jsou hruSkovite ай palidkovitd kyjovite, fiddeji skoro
kulate. Uvnitf jsou zprvu bile, pak &utave ай olivovd tmave
a mdkke, posleze se mdni v hnddy di podobnd zbarveny prach,
ktery se uvolhuje okrouhlym otvorem na vrcholu plodnice . .
............................. tab. 5, PVCHAVKA Lycoperdon
nebo rozpadem hofejSi poloviny	PLESIVKA Calvatia
9b Plodnice maji tvar bilych kulicek, kterd rostou na lukdch
i jinych travnatych mistech. Uvnitf jsou bile, nakonec na£loutld
a posldze hnddd prdSi .	PRASlVKA Bovista
100
9c Plodnice jsou uvnitf skoro derne a dosti tuhe, ve stafi se rozpa-
davaji ve Spinavy prach .... tab. 4, PESTREC Scleroderma
9d Nadzemni plodnice jsou velke, kulate, nebo vybihaji v neplod-
nou stopku zuienou v kofeny. Jsou masite a na fezu maji
tench zlutd a demohnddd strakaty, pecidkovite struktury. Ros-
tou na suchych pisditych mistech .	МЁСНАС Pisolithus
10a Plodnice jsou koraiovitd at kefidkovitd rozvdtvene. RouSko
povleka konce vdtvidek nebo lupinku	.	11
10b RouSko povleka ostny, rourky ci lupeny na spodu kloboucku,
riddeji jen nizke listy nebo skoro hladkou spodni stranu klo-
bouku ....	......	12
11a Rousko povleka vicemend oble ci pfiSpidatdle konce vetvicek,
fiddeji jsou plodnice jednoduSe kyjovite...........................
...............tab.	7, 8, KURATKA Clavaria
lib RouSko povleka zploStdle, lupinkovite vdtvidky. Cela plodnice
je mnohondsobnd rozvdtvend a pfipomina, hlavnd na prufezu,
zelnou hldvku	tab. 9, KOTRC Sparassis
12a RouSko povleka skoro hladkou, jen mAlo zvrdsndnou spodni
(vndjSi) stranu trubkovitych a tmavd zbarvenych plodnic. Vy-
trusy jsou bezbarve . .	tab. 10, STROCEK Craterellus
12b RouSko povleka liStovitd a sitnatd zvrasndnou spodni (vnejSi)
stranu plodnic, zbarvenych v mladi masovd fialovd. Vytrusy
jsou hlinovd rezave.................. STROCKOVEC Gomphus
12c RouSko povlekd dlouhe a kuzelovite ostny na spodu klobouku	13
12d RouSko povleka rourky na spodu klobouku	...	15
12e Rousko povleka vnitfni stranu rourek (vaicovitych poharku),
ktere stoji tesnd vedle sebe na spodni strand masitd jazyko-
viteho klobouku, vynistajiciho ze zivych dubovych kmenu
nebo z dubovych pafezu .	...	. PSTREN Fistulina
12f Rousko povleka lupeny na spodu klobouku (houby lupenate) 23
13a Plodnice jsou dosti mdkce masite . .	14
13b Plodnice jsou kozovite az tvrde, vytrusy hndde. Klobouky
casto srustaji. Jsou to nejedle houby	LOSACEK Phellodon
14a Vytrusy jsou hnede, hrbolatd bradavcite tab. 11, LOSAK Hydnum
14b Vytrusy jsou bezbarve a skoro hladke tab. 12, LISAK Dentinum
15a Rourky jsou pevne pfirostle к duznind klobouku nebo s duzni-
nou souviseji a nedaji se od ni oddelit v dospelosti. Tato velika
celed obsahuje u nas asi 200 druhu ve 20 rodech, ale jen malo
druhu je jedlych	CHOROSl Polyporaceae	16
15b Vrstva rourek je v dospelosti souvisle oddelitelna od duzniny
klobouku	HRIBOVITE Boletaceae	17
101
16a Plodnice rostou na zemi bud jednotlivd, nebo v hustych trsech
tab. 13, 14, KRASNOPORKA Albatrellus
16b Plodnice rostou na kmenech, na spodu kmenu nebo vedle nich,
ale podhoubim jsou spojeny s kofeny stromu. Jsou huste trs-
nate, nebot tfen je rozvdtveny v cetne kloboudky a snadno
hniji. Duzninu maji stejnorodou, bilou di svdtle zbarvenou
(zlutavou)	TRSNATEC Grifola
Hfibovite (Boletaceae)
17a Klobouk je polokulovity, demohnddy a rozpraskany v hrube,
odstale supiny. Vytrusy jsou tmavd hnddocervene, skoro kulate
a se sitkovitym omamentem (podceled: SlSKOVCOVITE —
Strobilomycetoideae)	SlSKOVEC Strobilomyces
17b Plodnice jsou jine a vytrusy jsou hladke (poddeled: VLASTNI
HRlBOVITE - Boletoideae) .	18
18a Rourky dospelych plodnic jsou vice nez 4 mm dlouhe. Tfeh je
s prstenem nebo bez prstenu	19
18b Rourky dospelych plodnic jsou kratke, jen 2 az 4 mm dlouhe,
u velkych exemplafu zfidka az 5 mm. Tfen je bez prstenu.
Vytrusny prach je hnddavy	PODLOUBN1K Gyrodon
18c Rousko pokryvaji dosti tluste lupeny sbihajici na tfen a spo-
jene pficnymi vyniklymi zilkami, takze na spodu lupenu vzni-
kaji dutinky. Vnitfni duznina lupenu je rozcisnuta. Vytrusy
jsou zlutave, skoro vfetenite. Cystidy (zvladtni utvary v rousku)
jsou velke, vfetenite .	LUPENOPORKA Phylloporus
19a Vytrusny prach je nazloutle belavy .	HRlBNlK Gyroporus
19b Vytrusny prach je hnddy nebo hnddavy	20
19c Vytrusny prach je ruzovy.	tab. 35, PODHRlB Tylopilus
19d Vytrusny prach je purpurovd hnddy . HR1BEK Porphyrellus
20a Rourky jsou velike, vicemend paprscite uspofadane. Klobouk
je suchy, plstnatd supinaty. Tfen je duty s prstenem ....
HRIBOVEC Boletinus
20b Plodnice jsou jine	21
21a Klobouk je slizky. Rourky jsou Sedobelave az hnddozlute,
casto vypocuji kapky. Maji prsten nebo jsou bez ndho . . .
tab. 15 az 19, KLOUZEK Suillus
21b Klobouk je suchy, jen za vlhkeho podasi trochu slizky	22
102
22a Rourky jsou velke nebo male, vicemend zlute, popf. zluto-
zelene zbarvene. Tfen je bez sitky, vetSinou tenci.............
tab. 20 az 22, SUCHOHRlB Xerocomus
22b Rourky jsou drobne a dlouhe, v dospelosti zlute, zlutozelene
nebo dervene. Tfen je tlusty, vetsinou dole napuchly, se sitkou
nebo s teckovanim na povrchu, fidceji holy.....................
tab. 27 az 34, HRIB Boletus
22c Rourky jsou drobne a dlouhe, belave, fidceji nazloutle. Tfen je
supinaty nebo zrnite drsny, bez sitky..........................
tab. 23 az 26, KOZAK Leccinum
Houby lupenate
23a Vytrusny prach je bily	24
23b Vytrusny prach je ruzovy nebo masovd ruzovy .	43
23c Vytrusny prach je okrovy, hnddy nebo rezavy .	51
23d Vytrusny prach je derny, hnddd purpurovy nebo hnddoderny 68
24 VYTRUSNY PRACH JE BlLY
24a Plachetka je zfetelnd vyvinuta .	,	25
24b Plachetka mizi nebo tdsne srusta s kloboukem, popf. tvofi na
tfeni pavudinku, prsten, nebo je jen praskovita ci vldknita 26
25a Plachetka je zfetelne rozliSena od pokozky klobouku; u vdtSiny
druhu na ndm tvofi strupy nebo je patrna jen v podobe pochvy
na spodu tf ene, popf. ke spodu tfend pfirusta a tvofi na ni a za-
roven na klobouku krouzky a strupy........................
. . tab. 87 az 94, MUCHOMURKA Amanita
25b Plachetka srusta s pokozkou .	. . BEDLICK A Lepidella
26a Tfeh se da z klobouku snadno vylomit. Lupeny jsou volne.
(Take ndktere helmovky maji tento znak, ale lisi se tim, ie
nemaji prsten a jsou Stihle.) . .	....	27
26b Tfen s kloboukem splyvd nebo je plodnice bez tfend .	28
27a Vnitfni duznina lupenu je pravidelna. Klobouk je lysy nebo
Supinaty, malokdy slizky .	tab. 85 a 86, BEDLA Lepiota
27b Vnitfni duznina lupenu je rozcisnutd. Klobouk je obycejne
slizky	SLIZOBEDLA Limacella
28a Duznina je zrnita, coz je zvlaSt dobfe patrno na lomu; rovndz
ve tfeni je zrnita	HOLUBINKOVIT6 Russulaceae 29
28b Duznina neni zrnita, je stejnoroda, spise vlaknita nebo ve tfeni
vldknitd masitd	30
103
29a Duinina na lomu roni mleko . tab. 47 ai 51, RYZEC Lactarius
29b Duznina na lomu neroni mleko tab. 41 ai 46, HOLUBINKA Russula
30a Lupeny jsou tluste, jednoduche, voskoviteho vzhledu (srovnej
s rody Laccaria a Mucidula). Vnitfni duinina lupenu je nepra-
videlnd ai rozdisnuta. Klobouk je suchy nebo slizky a bez zd-
voje. Spidka trend je vdtsinou lysd, zfidka trochu vldknitd
tab. 38 ai 40, STAVNATKA Hygrophorus
30b Lupeny jsou tluste a nizke, spi§e v podobd zeber nebo li§t,
s tupym zaoblenym ostfim . . tab. 60, LISKA Cantharellus
30c Spodni (vndj§i) strana je tenkd, trubkovitd, skoro dernd zbar-
vend plodnice, je takfka hladkd . tab. 10, STROCEK Craterellus
30d Masitd, v mlddi masovd fialova plodnice md na zevni strand
sitnatd iilnate listy a jeji vytrusy jsou okrovd rezave . . .
............... . STROCKOVEC Gomphus
30e Lupeny jsou tenke s jednoduchym a tenkym ostfim .	31
30f Lupeny jsou kozovite, s ostfim podelnd rozStdpenym ....
. .	KLANOL1STKA Schizophyllum
31a Houby maji centralni, zfidkakdy excentricky tfen; rostou na
zemi nebo na dfevech .	.	32
31b Houby rostou vdtdinou na dfevd a maji tfeh excentricky, po-
stranni nebo zddny; klobouk je pfirostly jen ddsti hfbetu
a Skeblovitd odstdva	42
32a Blanity prsten je zfetelnd vytvofen .	.	.33
32b Tfeh je spojen s okrajem klobouku pavudinkou a spodek tfend
je hlizovitd napuchly. Vypada jako pavudinec, ale vytrusy jsou
bezbarve	. . PAVUCINKA Cortinellus
32c Tfeh je bez prstenu a bez pavucinky .	34
33a Lupeny jsou tenke a pfirostle ke tfeni. Klobouk i tfen je pod
prstenem pokryt vlodkami . . CYSTOKO2KA Cystoderma
33b Lupeny jsou dosti tluste, pfipojene ke tfeni a zelatinozniho
vzhledu. Houba md klobouk skoro bily, velice slizky; roste
hlavnd na bucich, dasto vysoko na kmeni SLIZECKA Mucidula
33c Lupeny jsou dosti fidke, pfirostle ke tfeni a zubem po ndm
sbihaji. Plodnice je bez plachetky. Vytrusy md bezbarve,
hladke, jodem nemodraji. Cystidy nema. Roste na dfevech i na
zemi a casto je trstnatd .	tab. 65, VACLAVKA Armillaria
33d Lupeny jsou u tfend zubem vykrojene.......................
......................... tab.	72 az 75, CIRAVKA Tricholoma
34a Tfeh je Stihly, tenky, chrupavdity, srostly pevnd s kloboukem,
ale odlisne soudrznosti	35
104
34b Tfeft je mnohem tlustAi, masity di vlAknitA masity a na konci
se rozAifuje v klobouk .	40
35a- Klobouk mA v mlAdi podvinuty okraj ....	36
35b Klobouk mA v mlAdi okraj rovny, pfitiskly ke tfeni .	39
36a Plodnice po dozrAni hniji ...	37
36b Plodnice po dozrAni nehnijf, nybri jen usychaji............
. . .	............... tab. 66, SPICKA Marasmius
36c Plodnice po dozrAni nehniji. Lupeny mA sbihavA. Vytrusy jsou
AkrobnatA (amyloidni), proto jddem modraji................
. . .	. .	. . .	. . SPICICKA Xeromphalina
36d Plodnice rostou v trAvAch, jsou velice drobne a po dozrAni ne-
hniji. Klobouk je vytvofen z dlouhych vlasovych Ьипёк . . .
......................................VLASOKOZKA Crinipellis
37a Vytrusy jsou hladke. Cystidy plodnice nemA (srovnej take
s rodem slizedka) . . . tab. 84 ai 88, PEN1ZOVKA Collybia
37b Vytrusy jsou bradavdite nebo ostnitA ...	. ... 38
38a Lupeny jsou tluste, Airoce pfipojenA nebo trochu sbihajici.
Plodnice jsou bez cystid . . . tab. 71 a 72, LAKOVKA Laccaria
38b Lupeny jsou tenkA, и tfend zubem vykrojenA. Cystidy plodnice
mA a jsou obydejnA na konci inkrustovanA (pokrytA zrnky
vyloudenA hmoty	TMAVOBELKA Melanoleuca
39a Lupeny jsou nesbihavA .	. . tab. 62, HELMOVKA Mycena
39b Lupeny jsou sbihavA (srovnej takA s rody Apidka — Marasmius
a Apididka)............................... KALICHOVKA	Omphalia
39c Lupeny jsou sbihavA, ale silnA zmenAenA (redukovanA), dasto
vyvinutA jen v podobA iilek	2EBERNATKA Delicatula
40a Lupeny jsou obydejnA и tfene zubem vykrojenA, nesbihavA
nebo jen docela mAlo, a to pouze na konci...................41
40b Lupeny jsou zfetelnA sbihavA tab. 63 a 64, STRMELKA Clitocybe
40c Lupeny jsou zfetelnA sbihavA. Plodnice je podobnA liAce, ale
lupeny jsou zivA cihlovA oraniove.........................
. . . .	. . .	. . tab. 61, LlSTlCKA Hygrophoropsis
41a Vytrusy jsou hladkA a plodnice je bez cystid...............
. . tab. 55 ai 59, CIRUVKA A MAJOVKA Tricholoma a Calocybe
41b Vytrusy jsou bradavditA a cystidy v rouAku jsou na konci oby-
dejnA inkrustovanA .	TMAVOBELKA Melanoleuca
42a Lupeny jsou normAlni, nezubatA	tab. 53, HL1VA Pleurotus
42b Lupeny maji zubatA ostfi	H0U2EVNATEC Lentinus
42c Lupeny jsou velice tlustA, korkovitA ai dfevnatA (CHOROSO-
VITE Polyporaceae) .	TRAMOVKA Gloeophyllum
105
43 VYTRUSNY PRACH JE RUZOVY
43a Plachetka je zfetelne vyvinuta (srovnej take s rodem bedla,
jehoz nektere druhy maji slabe naruzovele vytrusy a lupeny)
. KUKMAK Volvariella
43b Plachetka neni vyvinuta, nebo jen nepatrne .	44
44a Tfen se da z klobouku snadno vylomit. Plodnice rostou vdtsi-
nou na dfevech	ST1TOVKA Pluteus
44b	Tfen splyva s kloboukem a neda se vylomit .	45
45a	Plodnice maji stfedni tfen a vetsinou rostou na	zemi .	46
45b	Plodnice maji tfen excentricky, postranni, nebo	jsou bez tfene 50
46a	Tfen je vice mend tlusty a masity nebo vlaknite masity .	47
46b Tfen je chrupavdity, obycejne stihly .	. .	48
47a Vytrusy jsou hranate. Lupeny jsou zubem vykrojene. Cystidy
nejsou vyvinuty .	tab. 76 a 77, ZAVOJENKA Entoloma
47b Vytrusy jsou oble, ale bradavdite. Lupeny jsou zubem vykro-
jene. Cystidy nejsou vyvinuty	RUDOUSEK Rhodocybe
47c Vytrusy jsou bradavdite. Lupeny jsou zubem vykrojene nebo
slabd sbihaji po tfeni. Cystidy nejsou vyvinuty..............
.........................tab. 52, RUDOCECHRATKA Lepista
47d Vytrusy jsou vfetenite, s podelnymi listami. Lupeny jsou zfe-
telnd sbihave. Cystidy nejsou vyvinuty.......................
. .	tab. 73, MECHOVKA Clitopilus
48a Okraj klobouku je rovny .	ZVONOVKA Nolanea
48b Okraj klobouku je zahnuty	............. 49
49a Lupeny nesbihaji na tfen	TRAVNlCKA Leptonia
49b Lupeny sbihaji az na tfen	EKCILIE Eccilia
50a Vytrusy jsou zfetelne hranate	KULHACEK Claudopus
50b Vytrusy jsou vfetenite, obycejnd s 8 podelnymi listami . . .
OSMILlSTKA Octojuga
50c Vytrusy jsou vejcite nebo skoro kulate TREPKOVITKA Crepidotus
50d Vytrusy jsou ostnite .	HL1VOVEC Rhodotus
51 VYTRUSNY PRACH JE OKROVY, HNfiDY Cl REZAVY
51a Lupeny jsou volne a po dozrani plodnice se roztekaji. Vytrusy
jsou derne, zfidka tmavohndde. Plodnice rostou hlavne na hnoji
a na silnd hnojenych mistech .	HNOJN1K Coprinus
51b Lupeny jsou dosti tenke a po dozrani plodnice se neroztekaji	52
51c Lupeny jsou tluste, sbihave a po dozrani se neroztekaji. Pla-
chetka je slizka, tvofi slizkou oponku (kortinu).............
tab. 37, SLIZAK Gomphidius
106
52a Tfen se da z klobouku vylomit. Plodnice jsou velmi stihle,
s tenkym kloboukem a s volnymi nebo skoro volnymi lupeny 53
52b Tfen se z klobouku neda snadno vylomit, popfipadd je jen po-
stranni nebo zadny ...	. .	54
53a Plodnice rostou na dfeve. Lupeny se po dozrani plodnice neroz-
tekaji.................................STiTOVECKA Pluteolus
53b Plodnice rostou na hnoji a jeji lupeny se po dozrani roztekaji
. SLZECN1K Bolbitius
54a Plodnice maji tfen centralni, masity nebo vlaknite masity .	55
54b Plodnice jsou drobne, stihle a maji tfen centralni, chrupavcity.
S kloboukem je tfen pevne srostly, ale ruzne konzistence .	65
54c Plodnice maji tfen postranni, excentricky nebo zadny . . .
TREPKOVITKA Crepidotus
55a Na tfeni je dobfe vyvinut blanity prsten ...	56
55b Na tfeni je oponka, ktera se lisi od pokozky klobouku a spo-
juje v mladi okraj klobouku s tfenem .	. .	58
55c Plachetka jen nepatrna. Je pfirostla к pokozce a jen zfidka je
viditelnd v podobd nepatrnych supin	.	.	64
56a Plachetka je uplnd zanikla nebo jen nepatrna v podobe supin
na klobouku a na tfeni........................ ...	57
56b Plachetka ma podobu fialove belaveho ojineni na klobouku.
Vytrusy jsou bradavdite .	tab. 79, SLUKA Rozites
57a Vytrusy jsou bradavcite a bfichate vejcite SLZIVKA Hebeloma
57b Vytrusy jsou hladke .	tab. 78, SUPINOVKA Pholiota
58a Plachetka je pavucinovita, v podobe velice zfetelne pavucin-
ky; spojuje okraj klobouku s tfenem. Lupeny jsou ke tfeni pfi-
rostle nebo u tfend zubem vykrojene. Vytrusy jsou bradavcite,
malokdy skoro hladke . . tab. 75, PAVUCINEC Cortinarius
(Ddlime jej na 6 podrodu)	59
58b Plachetka zanika a zavoj tvofi pavudinaty, ale velmi brzo se
ztr&cejici prsten .	viz slzivka (64a) nebo plamenka (64c)
59a Klobouk je nehygrofanni, tj. jestlize po desti osychd, nemeni
skoro barvu	60
59b Klobouk je hygrofanni, tj. jestlize po de§ti osycha, je mnohem
svetlejSi nez vodou promoceny .	.	63
60a Klobouk je slizky	61
60b Klobouk je suchy, od pocatku Supinaty, plstnaty nebo hedva-
bity a jen zfidka je hygrofdnni	62
61a Kromd klobouku je slizky i tfen............. ...............
MAZANEC Cortinarius subsp. Myxacium
107
61b Jen klobouk je slizky, tfeh je suchy a dasto dole hlizovitd zdu-
fely	tab. 75, PAHRlB Cortinarius subsp. Phlegmacium
62a Klobouk je Supinkatd plstnaty a masity. Tfeh je vyznadnd
ztuha hliznaty	... LILAK Cortinarius subsp. Inoloma
62b Klobouk je plstnatd hedvdbity a vyznadnd blanitd masity. Tfen
je dosti tenky . KOZEHLAV Cortinarius subsp. Dermocybe
63a Plachetka zanechdvd na tfeni krouzek nebo ndkolik krouzku,
tfeba az v polovind tfend..................................
. . .	. . TELAMONKA Cortinarius subsp. Telamonia
63b Zdvoj tvofi jen kortinu VODOHLAV Cortinarius subsp. Hydrocybe
64a Lupeny jsou zubem vykrojene. Klobouk je lysy. Vytrusy jsou
bfichate, bradavdite. Cystidy nejsou vyvinuty SLZIVKA Hebeloma
64b Lupeny jsou pfirostle ke tfeni. Klobouk je vdtdinou vldknity,
paprsditd rozpukany. Vytrusy jsou hladke nebo hranate. Cys-
tidy jsou dasto na plo§e i na ostfi lupenu.................
................tab.	74, VLAKNICE Inocybe
64c Lupeny jsou pfipojend sbihave. Klobouk je lysy nebo slizky.
Vytrusy jsou hladke. Plodnice rostou vdtdinou na dfevd . . .
........................................PLAMfiNKA	Flammula
64d Lupeny po tfeni sbihaji. Klobouk je hedvdbity. Vytrusy jsou
mlmd hranate a jemnd ostnite. Cystidy nejsou vyvinuty . . .
...	CECHRATICKA Ripartites
64e Lupeny po tfeni sbihaji a daji se snadno odddlit od duzniny
klobouku . .	....	.67
65a Okraj klobouku je v mladi zahnuty .	.......... 66
65b Okraj klobouku je rovny. Jsou to vdtdinou drobne druhy s bla-
nitym a dasto zihanym kloboukem	CEPICATKA Galera
66a Lupeny jsou pfirostle ke tfeni	KRZATKA Naucoria
66b Lupeny trochu sbihaji po tfeni........KRZATlCKA Tubaria
67a Lupeny jsou zfetelnd spojovane pficnymi zilkami, takze vzni-
kaji az velike рогу	... LUPENOPORKA Phylloporus
67b Lupeny nejsou spojovane pficnymi zilkami, ani zilkami zcela
nizkymi, takze nevznikaji zadne dutinkovite рогу...........
.................................tab. 36, CECHRATKA Paxillus
68 VYTRUSNY PRACH JE CERNY, HNEDOPURPUROVY
NEBO HNEDOCERNY
68a Lupeny jsou volne a po dozrani plodnice se roztekaji. Vytrusy
jsou deme, zfidka tmavohndde. Plodnice rostou na hnoji nebo
na silne pohnojenych mistech .	HNOJNtK Coprinus
68b Lupeny se po dozrani plodnic neroztekaji .	69
69a Tfeh se dd z klobouku snadno vylomit .	71
108
69b Tfen splyvA s kloboukem, takie se z ndho nedA vylomit . .	71
70a Vytrusy jsou hnddopurpurovd. Prsten na tfeni je blanity. Lu-
peny jsou volne, v mlAdi obydejnd naruZovdle, pak dokolAdovd
a nakonec ёегпё .	tab. 82 ai 84, PECARKA Agaricus
70b Vytrusy jsou ёегпё. Lupeny jsou prirostle, Siroke a po dozrAni
plodnice ёегпё oblAdkovitd skvrnite. Jsou to plodnice s Stihlym
tfendm a rostou na hnoji nebo na silnd pohnojenych mistech
. .	. . . .	...........KROPENATEC Panaeolus
71a Tfeh mA blanity prsten. Plodnice rostou na hnojene i nehno-
jene pudd. Vytrusy jsou hnddopurpurovd LtMCOVKA Stropharia
71b Na tfeni neni prsten vyvinut. Plachetka je nepatrnA. Lupeny
jsou velmi Siroce pfipojene ke tfeni, az sbihave. Vytrusy jsou
demofialove a hladke .	POLOLYSOHLAVKA Deconica
71c Plachetka je pavucinatA; zanechAvA u okraje klobouku nepa-
trne, dasto brzo mizejici zbytky a na tfeni slabou kortinu.
Plodnice maji tui§i duininu a rostou vdtSinou na dfevd nebo
vedle pafezu. Vytrusy jsou hnAdopurpurove...............
. tab. 80 a 81, ZLUTOTREPENITKA Naematoloma
7Id Plachetka neni vyvinuta nebo brzy mizi. Vytrusy jsou ёегпё,
ёemopurpurovё nebo hnddd. Plodnice rostou na zemi nebo na
dfevd a obydejnd maji tenky klobouk .	.	........72
72a Okraj klobouku je v mlAdi rovny. Plodnice jsou velmi Stihld
a kfehkd .	.	.......... ............73
72b Okraj klobouku jev mlAdi zakfiveny. Plodnice rostou obydejnd
v chomAdich . .	.	.................74
73a Vytrusy jsou ёегпё	KREHUTlCKA Psathyrella
73b Vytrusy jsou hndde ....	KREHUTKA Psathyra
74a Vytrusy jsou silnd bradavcitd .	PLACIVKA Lacrymaria
74b Vytrusy jsou hladkd	.	...	75
75a Plachetka je zfetelnd vyvinutA, ale mizi a zanechAvA jen
zbytky na okraji klobouku i na tfeni. Klobouk je blanity
a velmi kfehky. Vytrusy jsou hnddd di hnddopurpurovd . . .
................................... .	TREPENITKA Hypholoma
75b Plachetka neni vyvinutA nebo velmi brzo mizi. Klobouk je
mAlo masity а тёпё kfehky. Vytrusy jsou skoro v£dy derno-
fialovd	LYSOHLAVKA Psilocybe
109
LITERATURA
Bdnhegyi J., Bohus G., Kalmdr Z.t Ubrtzsy G.: Magyarorszdg Nagygombdi. Budapest 1953
Blckertch & Stoll K.: Taschenbuch der wichtigsten heimischen Pilze. Leipzig 1964
Btrkjeld A. & Herschel K.: Morphologlsch-anatomische Blldtafeln filr die praktische
Pllzkunde. Wittenberg 1961 — 1966
Btrkfeld A. & Herschel K.: Pilze, essbar ? giftig ? Wittenberg 1964
Bbhme F.: Unsere Pilze. Wittenberg 3964
Bohus G. & Kalmdr Z.: Erdd-mezd gombfii. Budapest 1956
Bohus G., Kalmdr Z. & Ubrizsy G.: Magyarorszfig Kalaposgombdi. Budapest 1951
Bresadola G.: I funghi mangerecl e velenosi dell* Europa media. 1. ed. Milano 1899,
2. ed. Trento 1906
Charles V. K.t Some Common Mushrooms and How to Knew Them. Washington 1946
Casopls Csl. houbafd (Mykologickf sbornik) I.-XLVI. Csl. mykol. spoleCnost, Praha
1919 ai 1968
Ce]p K.: Houby I.-II. Akademia, Praha 1957 a2 1958
Cernohorsky & Machura: Pilzbibel Markt- und Giftpilze. Wien 1947
Ceskd mykologie. Casopls Csl. vCdeckC spoleCnosti pro mykologli I.-XXIII. Akademia,
Praha 1947 a2 1969
Cool C. & van der Lek H. A. A.: Paddestoelenboek I.-II. Amsterdam 1936, 1944
Dermek A.: Na§e houby. Obzor, Bratislava 1967
DtvtSovd L.: Vaffrne z hub. Ing. R. Mikuta, Praha 1947
Engel F.: Pilzwanderungen. Wittenberg 1963
Le Gal M.: Promenades Mycologlques. Paris 1957
J. Walton Groves: Edible and poisonous mushrooms of Canada. Ottawa 1962
Gramberg E.: Pilze der Heimat I.—II. Leipzig 1939
Gussow H. T. & Odell W. S.: Champignons comestibles et vCnCneux. Ottawa 1927
Haas H. & Gossner G.t Pilze Mitteleuropas I.—III. Stuttgart 1951 a2 1953
Habersaat E.: Schweizer Pilzflora. 5. Aufl., Bern 1947
Harwerth W.: Das kleine Pilzbuch. Insel-Verlag, DDR 1956
Helm R.: Les Champignons. Edition Alpina, Paris 1948
Heim R.: Les Champignons d’Europe I.—II. Paris 1957
Helm R.i Les Champignons toxiques et hallucinogdnes. Paris 1963
Herink J.: Otravy houbami. SZN, Praha 1958
Herrmann E.: Welche Pilze sind essbar. Heilbronn a. Neckar
HrdUbka J. & Smotlacha J.: Sbirdme lesni plody a houby. Praha 1965
Imazeki R. & Hongo T.: Coloured Illustrations of Fungi of Japan I.—II. Osaka 1957,
1965
Isusi Josd Marta Busca: Setas. Editorial Icharopena-Zarauz 1967
Jaccottet J. & Robert P.: Les Champignons dans la Nature. Neuchfitel 1925
110
Jahn H.: Pilze Rundum. Hamburg 1951
Jedlldka V. & Zejbrllk 0.: Atlas hub I.—II. Кгорёб a Kucharskf, Praha 1942, 1946
Kallenbach F.: Die ROhrllnge. Die Pilze Mltteleuropas Bd. 1., Leipzig 1926—1944
Kalmdr Z. & Makara G.: EhetQ 6s merges gomb&ink. Budapest 1955
Kauina K. & Tvrz J.: Atlas hub. B. Janda, Praha 1946
Kavlna K. & Ze/brdltk 0.: Atlas hub. Zemfid. nakl., Praha 1926
Klei/n H.: Grosses Fotobuch der Pilze. 2. Aufl., MQnchen 1966
Kotlaba F. & Prochdzka F.t Na§e houby. SNDK, Praha 1965
Lange M.: Svampe Livet. KObenhavn 1961
Lange M.: Illustreret Svampeflora. Deutsche Ausgabe: 600 Pilze in Farben.
MQnchen 1962
Lebedeva L. A.: Grlby. Leningrad-Moskva 1937
Lohweg K.: Taschenbuch der wichtigen Speise- und Giftpilze. Wien 1948
Маскй J.: Cesk? houbaf. Promberger, Olomouc 1913
Маски J.t Houby jedl6 a jedovate. Praha 1949
Maublanc A.: Les Champignons comestibles et v6n6neux I.—II. 2. ed. Paris 1926—1927,
3. ed. Paris 1946
Mazelaltls J. & Minkevtbius A.: Valgomieji ir nuodingieji grybal. Vilnius 1957
Melzer V.: Holubinky. Kvasnidka a Hampl, Praha 1944
Melzer V.: Atlas holubinek. КгорйС a Kucharskf, Praha 1945
Melzer V. & Zvdra Cesk6 holubinky. Archiv pro vfzkum Cech, Praha 1927
Michael E.: FQhrer fQr Pilzfreunde I.—III. 1. Aufl. Zwickau 1895—1905
Michael E., Schulz H.: FQhrer fQr Pilzfreunde I.—III. Leipzig 1927—1939
Michael E. & Hennig B.i FQhrer fQr Pilzfreunde I.—IV. Jena 1958, 1960, 1964, 1967
Morandt L. & Baldacci E.: I Funghi. Vita, storia, legende. Milano 1954
Moser M.: Basidiomyceten II. ROhrlinge und BlQtterpilze-Agaricales. In H. Gams,
Kleine Kryptogemenflora, Bd. IIB2, 3. Aufl., Stuttgart 1967
Moser M.: Ascomyceten. In H. Gams, Kleine Kryptogamenflora, Bd. Ila, Stuttgart 1963
Mykologia. Casopis Cs. klubu mykologlckOho I.—VIII. Praha 1924—1931
Ola’h G. M. (1968): Etude chimiotaxinomique sur les Panaeolus. Recherches sur la
presence des corps indoliques psychotropes dans ces champignons. C. R. Acad.
Sc. Paris 267: 1369—1372. S6rie D
OrloS H.: Atlas grzybdw jadalnych i trujgcych. Warszawa 1963
OrloS H. & Nehrlng M.: Atlas grzybdw jadalnych i trujgcych. Warszawa 1955
Orlov N. I.: Sjedobnnie i jadovltie grlby, gribnie otravlenija i ich profilaktika.
Moskva 1953
Peter J.: Kleine Pilzkunde Mltteleuropas. BQchergilde Guttenberg, ZQrich 1960
PetkovSek V. & Stanlb I.: Gobe. Ljubljana 1965
Plldt A.: Polyporaceae — houby choroSovite I.—II. Vlastnim ndkladem,
Praha 1936—1942
Plldt А.: КИ6 k urfienf naSich hub hfibovitfch a bedlovitfch. Brdzda, Praha 1951
Plldt A.: Cesk6 druhy 2ampi6nQ. Sbornik Ndr. muzea 7B No 1., Praha 1951
Plldt A. a kolektlv: Houby bfichatky. F16ra CSR, B-l, Academia, Praha 1958
Plldt A. & USdk 0.: Na§e houby I.—II. BMzda, Praha 1953, CSAV 1959
Plldt A. & USdk 0.: Pilze. Amsterodam 1954. Mushrooms, 1. ed. 1954, 2. ed. London 1964
Plldt A. & USdk 0.: Mushrooms and other Fungi. London 1955
Plldt A. & USdk 0.: Atlas hub 1.—2. vyd., SPN, Praha 1952, 1964
Plldt A. & USdk 0.: Kapesni atlas hub. 1.—7. vyd. Cesk6, 1.—2. slovenske, SPN,
1.—2. пётескё, 1.—2. anglicke, 1. francouzske, 1. holandske, Artla,
Praha 1955—1968
111
Pomerleau R.: Champignons de 1’est du Canada et des £tats-Unis. Montreal 1951
Postma A. P. & Kleijn Нл Paddestoelen. Haarlem 1952
PHhoda A. & Zefbrllk Ол Houby. SZN, Praha 1964
Pulec J. & Smotlacha F,: Houby v kuchyni. Prdca, Bratislava 1964
Ramsbottom J.: Edible Fungi. London & New York 1. ed. 1943, 2. ed. 1948
Ramsbottom J.: Poisonous Fungi. London 1945
Ramsbottom J.: Mushrooms & Toadstools. London 1953
Rau Юл Unsere Pilze. Heidelberg 1951
Rlcken A.: Die Bl&tterpilze Deutschland. Leipzig 1910—1915
Ricken A.: Vademecum ftlr Pilzfreunde. Leipzig, 1. Aufl. 1918, 2. Aufl. 1920
Romagnesi Нл Petit Atlas des Champignons I.—II. Paris 1962
SeCanov I.: Gubite v Bulgarija. Sofia 1957
Smith A. Нл The Mushrooms Hunter’s Field Guide. Ann Arbor 1958
Smotlacha F.: Atlas hub jediych a nejedlfch. Melantrich, Praha 1950
Stricker P.: Das Pilzbuch. Karlsruhe 1949
Ulbrich Ел Essbar Oder giftig? Ein Ratgeber f(lr Pilzsammler. Berlin 1942
Ulbrlch Ел Pilzmerkbuch. Berlin — Dahlem 1949
Vasilkov В, Рл Sjedobnje i jadovityje griby sredngj polosy evrop. C&sti SSSR.
Opr6d61it61. Moskva 1948
112
REJSTRIK
Ndzvy hub jsou uvedeny v rejstfiku Cesky, slovensky a latinsky. Kurzivou vyti§t6nd
Cisla za hesly oznaCuji Cislo barevnd pMlohy.
Actinomyces dint 27
Acurtts sinuata 77
Agar teas arvensts 84
Agartcus campestris 82
Agarlcus edulls 15
Agartcus haemorrhotdartus 83
Agartcus hortensts 35, 82
Agartcus stlvattcus 83
Agartcus xanthodermls 85
achromatickd vldkdnka 9
Albatrellus confluens 14
Albatrellus ovlnus 13
Aleurodtscaceae 19
Alnus japontca 28
amanin 69
Amanita btsportgera 65
Amanita ettrtna 93
Amantta muscarta 21, 72, 89
Amanita panthertna 74, 76, 89
Amantta phallotdes 65, 87
Amanita phallotdes var. verna 65, 88
Amantta porphyria 74
Amanita regalts 89
Amantta rubescens 76, 90
Amanita sptssa 76, 92
Amantta vagtnata 94
Amantta vagtnata var. fulva 94
Amanita vtrosa 65, 88
a - amanltin 69
ft - amanitin 69
г - amanitin 69
amatoxiny 69
amitbza 9
anastombza 18
antamanid 71
anulus 15
Armlllarta mellea 85, 64
askus 34
Asterophora 8
Asterostroma 20
apiklibni porus 25
apikulus 25
autobazidie 33
autoiyza 13
114
Bacterium radictcola 27
Balsamta 29
baftka velkokaliSnd 92
barva vftrusnbho prachu 22
barva vytrusd 22
bazidie 20, 34
bazidie diadovb 35
bazidiola 19, 35
bazidiospory 35
bedla Badhamova 85
bedla Cervenajici 86
bedla Cervenajici zahradni 86
bedla Cervenkastd 86
bedla hnbdobervenavd 84
bedla dtia 85
bedla utld zahradni 86
bedla vysokd 85
blsporickb formy 20
Boletus aestivalis 34
Boletus aestivalis subs, aereus 34
Boletus aestivalis subs, edulis 34
Boletus aestivalis subs, pintcola 34
Boletus aestivalis subs, reticulatus 34
Boletus appendtculatus 32
Boletus calopus 86, 87, 27
Boletus erythropus 29
Boletus jechtnert 87
Boletus luplnus 87
Boletus lurtdus 87, 30
Boletus radlcans 87
Boletus reglus 31
Boletus rhodoxanthus 87, 33
Boletus satanas 86, 28
bufotenin 74
Ьипёбпй bldna 9
Ьипёбпй §Mva 10
buniCina 9
Calocera 35
Calocybe gambosa 55
Cantharellus 35
Cantharellus cibarlus 85, 60
celulbza 9
Citromyces 29
centrozdmy 9
Clathrus 22
Clavarta 35
Clavarta botrytis 7
Clavarta formosa 8
Clavariaceae 16
CUtocybe cerussata 77
CUtocybe dealbata 77
CUtocybe dealbata var. sudortftca 77
CUtocybe flacclda 62
CUtocybe morbifera 77
CUtocybe nebularis 85, 63
CUtocybe plthyophlla 77
CUtocybe rtvulosa 77
Clttoptlus prunulus 73
collarlum 17
Collybla 11
Collybia asema 67
Collybla butyracea 67
Collybla dryophila 68
Collybla fusipes 69
Collybla velutlpes 70
Convolvulus scamonla 87
Coprinus atramentarlus 79
Coprinus micaceus 79
Cortlclaceae 14, 16
Corticium 35
Corttcum terrestre 36
Cortinarius orellanus 87
Corttnartus varius 75
Craterellus cormtcopioides 10
cukr 9
cutis 15
Cyphellaceae 16
cystidy 19, 20
cystidy chlupovg 15
cytoplazma 9, 10, 69
Caroddjny kruh 12
dechradka podvinutd 36
dechratka podvinutd 85, 36
dervenodechradka fialovd 92
dirovka mdjovd (mdjovka) 55
dirovka mydlovd 56
dirovka sirovd 58
dirovka sivd 59
dirovka zelenkastd 58
dirovka zemnd 57
dirdvka dervenoZlutd (Safrdnka) 54
dirdvka havelka 59
dirdvka mdjovka 55
dirdvka m^dlovd 56
dlrftvka odliSnd 83
dirfivka sirovd 5&
dirftvka tygrovand 83
dirfivka zeldnka 58
dlrftvka zemni (pozemka) 57
Dacryomyces 35
ddleni alotypickd 10
ddleni karyokineticke 9
ddleni mltotlckd 9
ddleni nepMmd 9
ddlenf pfimd 9
ddleni redukdni 10
ddmonickd tidinky 72
Denttnum repandum 12
destice 2
Deuteromycetes 31
dikaryon 31
diploidni podet chromozdmd 33
disepiment 18
dutinka 10
duZnina 14
duZnlna klobouku 15
Elaphomyces 29
endospor 23
Entoloma clypeatum 83, 76
Entoloma llvidlum 83
Entoloma
Entoloma
Entoloma
Entoloma
nidorosum 83
rhodopollum 83
stnuatum 77
vernum 8
Eplgon aphyllus 29
Epigon nutans 29
epiplazma 33
epispor 23
exkrementy 82
falicidin 69
falin 69
falizin 69
faloidin 70
faloin 69
faloin В 69
falotoxiny 69
Flammultna velutlpes 70
formy bisporlckd 20
formy tetrasporickd 20
Fungi 7
Fungi imperfectt 31
Fusarium 29
fytogeograf 21
Garcinta hanburyl 87
gemy 22
gleba 19, 22
gleocistidy 20
glukdza 70
Gomphidius glutlnosus 37
gumigutta 87
Gyromltra esculenta 86, 89, 91, 3
Gyromltra gigas 2
gyromltrin 90
hadovka 22
hadovka smrdfavd 6
hadovka smrdutd 6
halucinogenni tidinky 72
haploidni podet chromozdmd 10, 31, 35
Hebeloma crustulintforme 85
115
helmovka fedkvldkovitd 66
helmovka redkvovd 66
helmovky 35
Helvetia suspecta 89
hilum 25
hllva dervenoiltd 54
hllva ustricovd 53
hllva olivovd 83, 84
hllva tistMCnd 53
hllzenka 11
hllzenka sasankovd 11
hnildk ilutavy 29
hnojnlk inkoustovy 79, 81
hnojnlk tfpytlvy 79
holubinka celokrajnd 43
holubinka mandlovd 45
holubinka nazelenald 46
holubinka rdvovd 44
holubinka trdvozelend 41
houby 7
houby anemochornl 21
houby bedlovltd 22
houby bipoldrnl 36
houby bMchatkovitd 19
houby clzopasnd 2, 28
houby dldovcovitd 16
houby dvoudomd 21, 31
houby hermafrodltlckd 35, 36
houby heterotalickd 21, 31, 36
houby hniloiijnd 8
houby homotalickd 31, 35, 36
houby jedld 37
houby jednodomd 31
houby kornatcovitd 14, 16
houby kufdtkovitd 16
houby mykorhizovd 28
houby niidl 7
houby parazitlckd 8
houby pevnlkovltd 16
houby podedtnd 13
houby saprofytlckd 8
houby stopkovftrusnd 31
houby vfeckovytrusnd 32
houby vyddl 7
houievnatec 17
hrib bOrovy (bOrovka) 34
hrib bronzovf 34
hrib Cervenohldblkovy 29
hrib derveny (dervienka) 27
hrib dubdk 34
hrib krdfovsky 31
hrib obydajny 34
hrib prlveskaty 32
hrib purpurovy 33
hrib satan 28
hrib siniak 30
hrib smrekovy 34
hrib ildovy 35
hMb borovdk 34
hMb bronzovf 34
hMb Fechtnerftv 87
hMb jediy 34
hMb koloddj 29
hMb kovdf 87, 30
hMb krdlovsky 31
hMb kMdt 86, 87, 27
hMb medotrpky 87
hMb nachovy (purpurovy) 87, 33
hMb pMvdskaty 32
hMb satan 86, 28
hMb smrkovy 34
hMb vlCl 87
hybridy 36
Hydnaceae 19
Hydnum imbrtcatum 11
hyfy 9, 11, 13, 15, 18
hyfy askogennl 32
hyfy hddkovd 32
Hygrocybe acutoconica 84
Hygrocybe langel 85
Hygrophoropsis aurantiaca 84, 61
Hygrophorus 35, 84
Hygrophorus acutoconicus 85
Hygrophorus conicus 85
Hygrophorus croceus 84
Hygrophorus hypothecs 40
Hygrophorus lucorum 39
Hygrophorus marzuolus 38
Hygrophorus nlgrescens 85
hymenium 14, 16, 1У
hymenofor 14, 16
Hymenochaete 20
hymenopodium 18
cheilocystidy 20
chitin 9
chlamydospdry 22
chlorofyl 8
chlupy 15
Choiramyces 29
cholin 73, 76, 77
chorod 8, 43
chorod hlizovity 11
chorod ovdl 13
chorod srostiy 14
chorod dupinaty 20
chromozdm 10
idlosynkrasie 37
Inocybe 77
Inocybe asterospora 77
Inocybe brumnea 77
Inocybe entheles 77
Inocybe godeyi 77, 74
Inocybe lanuginosa 77
Inocybe patouillardti 77, 74
Ipomoea purga 87
Ixocomus elegans 15
Ixocomus granulatus 17
Ixocomus luteus 16
Ixocomus piperatus 18
Ixocomus variegatus 19
jadernd bldna 9
jddro 9
116
jalapa 87
jelenka poprehybanA 12
jelenka strechovitA 11
karpofor 11, 12, 31
karposoma 11, 12
karyogamle 31, 33, 35
karyolymfa 9
klejopryskyflce 87
klobouk 13, 14
klouzek 8
klouzek modflnovy 15
klouzek peprny 18
klouzek strakoS 19
klouzek zrnity 17
klouzek Zluty 16
kolobfih uhllku 7
konidie 22
kopulace 20, 31
kopulace plazmy 31
kornatka 35
kortlna 15
kotrC kadefavy 9
kotrC StArbAkovy 9
kozAk brezovy (brezAk) 25
kozAk bfezovy (gpiCnlk) 25
kozAk habrovy 26
kozAk hrabovy (hrabAk) 26
kozAk oslkovy (к Femen AC) 24
kozAk oslkovy (oslkovec) 24
kozAk ZltopCrovy 23
kozAk ilutoporf (mAslAk) 23
koZnatka 87
krAsnoporka ovCI (mlynAfka) 13
krAsnoporka spiyvavA (2emliCka) 14
krasnorA2ek 35
Krombholzta auranttaca 24
Krombholzta scabra 25
Krombholzta tessellata 23
kropenatec 82
kropenatec lemovany 82
kropenatec pAskovity 82
kflZencl 38
kuCierka SlrokolupeftovA 9
kuClerka velkA 9
Kuehneromyces mutabtlts 78
kukmAk 18
kukmAk cizopasny 8
kuriatko jedlA 60
kufAtka 88
kufAtka jarmuzovA 7
kufAtka Malerova 86
kufAtka sllCnA 86, 8
kyjanka 11, 35
kyselina IbotenovA 71, 74
kyselina helvellovA 89
kyselina hydroxamovA 74
kyselina HpoovA 70
kyselina thiooktovA 70, 71
Laccarta amethystea 72
Laccarta laccata 71
Lactartus delictosus 49
Lactartus ptperatus 51
Lactartus rufus 48
Lactartus torminosus 52
Lactartus vellereus 51
Lactartus volemus 47
lakovka ametystovA 72
lakovka lakovA 71
lamellae 16
lamellae adhaerentes 17
lamellae adnatae 17
lamellae adnexae 17
lamellae collarlatae 17
lamellae decurrentes 17
lamellae emarglnatae 17
lamellae furcatae 17
lamellae Uberae 17
lamelullae 16
lamely 16
lanyf 22
Lecctnum auranttacum 24
Lecctnum grtseum 26
Lecctnum ntgrescens 23
Lecctnum rugosum 26
Lecctnum scabrum 25
Lenttnus 17
Lepiota badhamtl 85
Lepiota brunnetncarnata 84
Lepiota flameo-tlncta 84
Lepiota helveola 83, 84
Lepiota procera 85
Lepiota pseudohelveola 84
Lepiota rhacodes
Leplsta nuda 52
lievlk trdbkovlty 10
llmcovka 15, 82
llmeCek 17
H§Ak zprohybany 12
liSka 35
ll§ka obecnA 85, 60
UStlCka oran2ovA 84, 60
loSAk jelenl (srnka) 11
lupeny 15, 18
lupeny dlouhA 16
lupeny odsedlA 17
lupeny pfirostle 17
lupeny sblhavA 17
lupeny volnA 17
Lycoperdon gtganteum 5
Lycoperdon perlatum 5
lysohlAvka 82
Macroleptota procera 85
Macroleptda rhacodes 86
machovka obyCajnA 73
mAjovka 85
Marasmius oreades 65
masAk 76
masliak korenisty 18
masllak smrekovcovy 15
masliak strakaty (strakoS) 19
masllak zrnity 17
masliak 21ty 16
117
mediostratum 18
mechovka obecnA 73
meidze 10
metaplazmatickA tAHska 10
metuloidy 20
mitdza 9
ml2enka 8, 85
Monotropa hypopltis 29
Morchella esculenta 1
mfliovka 22
Mucor 29
muchomQrka citrdnovA 68, 93
muchomQrka CervenA 65, 66, 69, 89
muchomQrka dvouvftrusnA 65
muchomQrka hllzovitA 65, 67, 87
muchomQrka jam! 88
muchomQrka jlzlivA 65, 67, 88
muchomQrka krAlovskA 89
muchomQrka naCervenalA (masAk) 76, 90
muchomQrka poAvatA 94
muchomQrka tlustA (AedA) 76, 92
muchomQrka tygrovanA 74, 76, 91
muchotrAvka citrdnovA 93
muchotrAvka CervenA 89
muchotrAvka CervenkastA 90
muchotrAvka hluznatA 89
muchotrAvka jarnA 88
muchotrAvka krAlovskA 89
muchotrAvka poAvatA 94
muchotrAvka tigrovanA 91
muscimol 72, 74
muskarin 73, 77
muskazon 74
myceliovA provazce 11
mycelium 11
Mycena 35
Mycena pura 66
mykoatropin 73
mykorhiza 8, 26
mykorhiza bakteriovA 27
mykorhiza ektotrofni 26
mykorhiza endotrofni 26
mykorhiza hllzkovA 26
mykorhiza hroznovitA 26
mykorhiza perltrofni 29
mykorhiza pravA 26
mykorhiza vnitfni 26
mykorhiza zevnl 26
Naematoloma
Naematoloma
nAramkovitka
Neogyromltra
Nolanea 35
nucleus 9
Nyctalls 8
fasciculare 81
sublaterltlum 80
vAclavka 64
gigas 92
odrQdy bisporickA 35
odrQdy tetrasporickA 20, 35
oponka 15
orellanin 87
ostny 19
ostfl heteromorfnl 20
ostfl homomorfnl 20
ostfl rdznorodA 20
ostfl stejnorodA 20
Panaeolus 82
Panaeolus ater 82
Panaeolus fimicola 82
Panaeolus foenisecil 82
Panaeolus sphtnctrinus 82
Panaeolus subbalteatus 82
parazitismus 29
paAupinovec plyAovy 87
paAupinovec rOzny 75
paAupinovec rQzny 75
paAupinovka obyCajnA 79
pavuCinka 15
Paxtllus involutus 85, 36
ребАгка 15
peCArka krvavA 83
peCArka lesnl 83
peCArka ovCl 84
peCArka point (iampidn) 20, 82
peCArka zahradnl 82
peCArka zApaAnA 85
peClarka kravskA 83
peCiarka lesnA 83
peClarka ovCia 84
peClarka poInA (Aampiftdn) 82
peCiarka zahradnA 82
PenlcHlium 29
penioforacystldy 20
Pentophora gigantea 36
peniazovka dubovA 68
peniazovka kuSeTovitA 67
peniazovka maslovA 67
peniazovka vretenonohA 69
peniazovka zamatovA 70
penlzovka 11
penlzovka dubovA 68
penlzovka kuielovitA 67
penlzovka mAslovA 67
penlzovka sametonohA 70
penlzovka vfetenonohA 69
pestrec obyCajnf 4
pestfec 85
pestfec obecny 4
Phallus 22
Phallus tmpudicus 6
Pholiota mutabilts 78
Phylacterkiceae 19
pietra fungaia 11
pileus 14
plachetka 14, 15
plAvka celokrajnA 43
plAvka mandlovA 42
plAvka modrastA 45
plAvka trAvovozelenA 41
plAvka viniAovA 44
plAvka zelenkastA 46
plazmogamie 31, 32, 35
plektenchym 9, 12
118
pletivo nepravd 9, 12 Pleurotus olearius 83, 84 Pleurotus ostreatus 53 plodnice 11, 12 plodnice angiokarpickd 19 plodnice gymnokarpickd 19 plodnice krytoroudkatd 19 plodnice nahoroudkatd 19 Pluteus 18 plZatka modfinovd 39 plZatka mrazovd 10 podhoubi 11 podhoubi monosporickd 31 podhoubi primdmi 31, 32 podhoubi sekunddrni 32 podhfib Zlufiovy 87, 35 podpftovka obyCajnd (michalka) 64 podroudko 18 pokoZka 15 pokoZka sloupatelnd 15 Polyporus confluens 14 Polyporus ovinus 13 Polyporus tuberaster 11 prddnica bradaviCnatd 5 prddnica obrovskd 5 protoplazma 9 prsten 15 pfepdZky 18 pfezka 32 pMCnd Zilka 18 pseudoparenchym 9 psilocin 82 Psilocybe 82 psilocybin 82 pychavka obecnd 5 pychavka obrovskd 5	Russula Integra 43 Russula vesca 42 Russula virescens 46 Russula xerampelina 44 rfdzik kravsky 50 rfdzik pepmy 51 rydzik pravy 49 rydzik rydavy 48 ryzec kravsky 50 ryzec pepmy 51 ryzec pravy 49 ryzec rydavy 48 ryzec syrovinka 47 samorozpoudtdni 13 saproparazitd 8 Sarcodon imbricatum 11 Sarcosphaera exlmia 92 satan 86 Scleroderma 85 Scleroderma aurantium 4 Sclerotinia tuberosa 11 setuloidy 20 sitka 18 skamonium 87 sklenobyi bezlisty 29 slizdk mazlavy 37 slizdk mazlavy 37 slizovniCka mrazovd 40 slizovnifika smrekovcovd 40 sluka svraskald 79 slzefinik 35 slzivka oprahld 85 smrfiok hrubohldbikovy 1 smrfiok jediy 1 smrfiok kuZetovity 1 smrdok obojaky 1
Quercus paucidentata 28	smrZ jediy 1 smrZ obojetny 1 smrZ dpiCaty 1
Ramaria 86 Ramarta botrylls 7 Ramaria formosa 86, 8 Ramaria mairei 86 retikula 69 Rgvdda 75 Rhodophyllus clypeatus 76 ribozdmy 69 rizomorfa 11 rourky 15, 18 roudko 14, 16, 19 roudko vytrusorode 14 roudkonod 14, 16 roudkonod komdrkovy 19 roudkonod lupenovy 18 roudkonod rourkovity 18 Rozites caperatus 79 rozmnoZovdni partenogenetickd 20, 35 rudofiechratka fialovd (nahd) 52 Russula aeruginea 41 Russula cyanoxantha 45	smrZ tlustonohy 1 smrZ vysoky 1 Solanaceae 73 Soma 75 Sparassis crispa 9 Sparassis laminosa 9 Sphaerobollus stellatus 36 spory 20 stipes 13 Stereaceae 16 sterigma 33 strapafika koralovd 7 strapadka dhladnd 8 strapcovka tehlovd 80 strapcovka svdzkovd 81 strata lateralia 18 strmdlka jehlicomilnd 77 strmdlka mlZenka 63 strmdlka odbarvend 77 strmdlka potdfikovd 77 strmdlka pfehrnutd 63 strmdlka voskovd 77
119
strmuTka inovatovA 64
strmuTka pomaranCovA 61
strmulka prehnutA 63
stroCek trubkovlty 10
Stropharla 82
Stropharlotdeae 82
strupy 15
subhymenium 18
Suillus elegans 15
Suillus granulatus 17
Sutllus luteus 16
Suillus ptperatus 18
Sutllus varlegatus 19
suchohrlb hnedy 22
suchohrlb plstnaty 21
suchohrlb iltomAsovy 20
suchohfib babka 20
suchohfib hnAdy 22
suchohfib koZAk (poddoubnfk nebo pod-
mAsnik) 21
suprahilArnl deprese 25
suroviAka jedlA 47
symblofllie 26
ApiCka obecnA 65
AtavnaAka marcovA (marcovka) 38
Atavnatka 35, 84
Atavnatka bfeznovka 38
Atavnatka Aernajici 85
Atavnatka kuielovitA 84
Atavnatka AafrAnovA 84
AtAtiny 20
Atltovka 18
Auplnovka 15
Auplnovka menlivA 78
Auplnovka opeftkovA 78
taneAnica poInA (klinAek) 65
tAcium 19, 32
tefich 19, 22
tetradogeneze 35
trama 15, 47
trama bllateralis 18
trama dissepiment 18
trama dvoustrannA 18
trama inverse 18
trama inverzni 18
trama Irregularis 17
trama nepravidelnA 17
trama pravidelnA 18
trama regularis 18
trama rourkovA 18
trama rozAisnutA 18
Trlcholoma flavorirens 58
Trlcholoma georgtt 85, 55
Trlcholoma pardtnum 83
Trlcholoma portentosum 59
Trlcholoma ruttlans 54
Trlcholoma saponaceum 56
Trlcholoma sejunctum 83
Trlcholoma terreum 57
trddnlk ovAi (mlynArka) 13
trAdnik zrasteny 14
tfeft 13, 14
tfeft distinktni 14
tfeft nevylomitelny 14
tfeft vylomitelny 14
tfepenitka svazAltA 81
Tuber 29
turgor 13
Tylopllus ftlltus 87, 35
Typhula 11
uchAA obecny 86, 89, 91, 3
uchAA obrovsky 92, 2
uAiak obyCajny 3
uAiak obrovsky 2
vAclavka 15, 86
vagina 14
vakuola 10
velum generale 14
velum partiale 15
velum universale 14
verrucae 15
vlAknica Godeyova 74
vlAknica Patoulllardova 74
vlAknice Godeyova 52
vlAknice Patoulllardova 74
vnltfni napAti 13
vnltfni zAvoj 15
vodivA vlAkna 11
volnA pochva 14
volva 14
Volvartella 18
Volvarlella surrecta 8
vfecko 20, 34
vytrusy 20
Xerocomus badtus 22
Xerocomus chrysenteron 20
Xerocomus subtomentosus 21
zAvoj 15
zAvojenka jarnf (podtrnka) 76
zAvojenka olovovA 83, 77
zAvojenka ranA 83
zAvojenka vmaAklA 83
zoochorie 22
zpftsob vyiivy 8
zvonovec jarny 76
zvonovec olovovy 77
zvonovka 35
Zamplbn 20
Zampibn zahradni 35
iebernatost tfenA 14
ilutotfepenitka clhlovA 80
Zlutotfepenltka svazAitA 81
120
POZNAMKY:
121
POZNAMKY:
122
OBSAH
PREDMLUVA ................................................... 5
NEKOLIK SLOV О MORFOLOGH, BIOLOGII, ANATOMH A HISTOLOGII
VYSSICH HUB................................................. 7
Ротёг bub к ostatnlm organismQm	7
Rozdeienf hub podle zpftsobu v^2ivy	.	8
Mikroskopicke stavba	9
Тё1о hub .	11
Mykorhiza .................................................. 26
Pohlavni rozmno2ov4nl hub	30
JEDLE HOUBY................................................. 37
Ceskoslovenskd stetnl norma (Cerstvg	Jedle houby) .	40
Ceskoslovenskd stetnl norma (su§en£	houby) . .	45
V?21vn& hodnota hub .	55
KonzervovAnl hub ........................................... 61
0 HOUBOVYCH JEDECH A OTRAVACH HOUBAMI. (MYKOLOGICKA
TOXIKOLOGIE)	63
VONE HUB ................................................... 93
ROZTRlDENl (SYSTEM) HUB..................................... 96
KLIC К URCENl NEKTERYCH RODO MASITYCH HUB .	99
Literature	110
REJSTRlK .................................................. 114
Popis vyobrazenfch hub na zadnl strane 82 volnfch pflloh
STATNi PEDAGOGICK6 NAKLADATELSTVf, n. p, v Praze, vydalo
nebo pfipravuje к tisku tyto obrazove knihy a urfiovaci klide pro §koly
a osvetove instituce:
Rudolf Rost, Miloslav Kocar:
ATLAS NEROSTt, 1. vyd., vaz. K& 64,-
Albert Pildt, Otto Шак:
ATLAS ROSTLIN, 3. vyd., vaz. Kds 39,-
Otakar Stdpdnek:
ATLAS OBRATLOVCU - OBOJ2lVELNfCI A PLAZI, 2. vyd.,
vaz. Kes 28,—
ATLAS OBRATLOVC0 - RYBY, 1. vyd., vaz. Kes 28,-
Miroslav Bouchner:
ATLAS OBRATLOVC0 - PTACI, 1. vyd. v tisku
ATLAS OBRATLOVCU - SAVCI, 1. vyd. v tisku
Alois Zlatnik, Anna Kavinova:
KVfiTINY A HORY, 1. vyd., vaz. Kes 33,-
Albert Pildt, Otto Шак:
KAPESNf ATLAS HUB, 7. vyd., vaz. K& 20,-
KAPESNf ATLAS ROSTLIN, 3. vyd., vaz. Kds 28,-
Vladimir Javorek:
KAPESNf ATLAS BROUK0, 2. vyd., vaz. Kes 17,-
KAPESNf ATLAS DVOUKRfDLfiHO HMYZU, 1. vyd., viz. KCs 17,50
KAPESNf ATLAS PLOSTIC A KRfStJ, 1. vyd. se pfipravuje
Otakar Stepdnek:
KAPESNf ATLAS RYB, OBOJ2lVELNfKU A PLAZft, 1. vyd. v tisku
Zdendk Veger, Jaroslav Sdlek:
KAPESNf ATLAS CIZOKRAJNVCH PTAkU, 1. vyd. v tisku
Miroslav Bouchner:
KAPESNf ATLAS PTAKU, 1. vyd. v tisku
KAPESNf ATLAS SAVCO, 1. vyd. v tisku
Karel Tudek, FrantiSek Tvrz:
KAPESNf ATLAS NEROST0 A HORNIN, 1. vyd. v tisku
Ota Oliva:
KL1C NASICH RYB, OBOJZlVELNlKtf A PLAZO, 1. vyd. se pfipravuje
FrantiSek Нётес:
KLtC К URCOVAnI NEROSTtJ A HORNIN, 2. vyd., vaz. Kes 13,50
Rudolf Rost:
MIKROCHEMICKfi URCOVANf NEROSTO, 1. vyd., vaz. K& 23,-
Nejsou-li vydane knihy v prodejnach n. p. Kniha, Ize je objednat
na adresu: Stdtni pedagogicke nakladatelstvi, Praha 1, Ostrovni 30.
Edice Obrazovd ротоспё knihy
RNDr. Albert Plldt, DrSc., Clen korespondent CSAV
Atlas hub
Namaloval Otto USdk
Vyddnf 3., doplndnd — Praha 1970 — Podet stran 128 a 82 pffloh
Odpovddnd redaktorka: Marie Borkovd
Vytvarnd redaktorka: Marie Tftmovd
Technickd redaktorka: Zdena Hainovd
Z novd sazby pismem Garamond vysdzela a se 7 pdrovkami v textu a s 82 barevnfmi
pfilohami vytiskla Gratia, n. p., Brno
Formdt papfru 70x100 cm — AA 23,30 — VA 23,96 — Ndklad 20 000 vftiskd
Tematickd skupina a podskupina 03/15
Cena vdzandho vftisku Kds 43,50
Vydalo Stdtni pedagogickd nakladatelstvi, n. p., v Praze, Jako svou publikaci
C. 06-502-1
510/21,875
14-421-70 Kds 43,50
1 SMRZ JEDLt — SMRCOK JEDLV
Morchella esculenta (L. ex Fr.) Pers.
Jediy
i smrZ jedly — smrcok jedly
Morchella esculenta (L. ex Fr.) Pers.
Jediy
Plodnice je rozliSena v Cist tfeftovou a kloboukovou, ktere jsou
spolu srostle. Klobouk. skoro nepresahuje na tfeft. Je 3 az 7 cm
vysoky, 3 ai 5 cm Siroky, vejditd kulovity a na povrchu (roudko)
plavd okrovy, s poddlnymi a pridnymi lidtami, jei tvofi nepravi-
delnd, pravouhld, buhkovitd polidka, rozloiend dosti nepravidelnd
v nesouvislych faddch. Tfeft je 3 ai 9 x 2 ai 3 cm veliky, bdlavy
di bledd nailoutly nebo i trochu nahnddly, duty a krehce masity;
na dolejdku je obydejnd trochu ztludtdly, fasnatd zprohybany
a jemnd pyrity. Vytrusorode rou§ko, pokryvajici kloboukovou
ddst plodnice, je sloieno jednak z parafyz, nitkovitych utvaru, jei
jsou 7 e& 8 pm tluste a na konci kyjovitd ztludtdld az 12 pm,
jednak z Vfecek, jei mdfi 300 ai 350 x 15 az 17 pm a obsahuji po
osmi vytrusech. Vytrusy jsou bezbarvd, elipsoidni, 18 az 24 x 10
ai 12 pm velkd.
Vyskyt a rozdifeni. Tato vyznadnd jarni houba roste
v dubnu a v kvdtnu na travnatych, hlavnd trochu zastindnych
mistech (v zahraddch, v lesich, v pfikopech apod.), pfedevdim po
jarnfch dedtich, a to jak u nds, tak i v celdm mirnem pdsmu Se-
vern! polokoule a takd v Austrdlii. Je velmi mdnlivd a tvofi fadu
odchylek, kterd ndktefi houbafi povaiuji za odlidnd druhy.
Prakticky vyznam. Jeto dobrd jedld houba, kterou je
tfeba po rozkrdjeni pfed daldi upravou spafit horkou vodou. Je
uvedena v potravinovdm kodexu a smi byt proddvdna na trzich,
podobnd jako je§td dtyfi daldi druhy smriu (s. о b о j e t n у —
s. obojaky, s. §pidatу — s. kuielovity, s tlusto-
nohy — s. hrubohlubikovy a s. vysoky).
2 UCHAC OBROVSKY — USlAK OBROVSKY
Gyromltra gtgas (Krbh.) Cooke (1—3)
Po spafeni jedlj
3 UCHAC OBECN2 — USlAK OBYCAJNY
Gyromltra esculenta (Pers, ex Fr.) Fr. (4—6)
Jedovaty
2	UCHAC OBROVSKV — USlAK OBROVSKV [1—3]
Gyromitra gigas (Krbh.) Cooke
Po spafeni jedly
ZnaCnC se podobA nAsledujicimu druhu (3), od nCho£ se li§i
svStlejSf, okrovfe hnCdou barvou klobouku a trochu jmym vrdsn6-
nim. Jeho plodnice byvaji vCtsi (ne vidycky); protoze klobouk
dosahuje nezridka ai 20 cm v ргшпёги, byl pojmenovAn „obrov-
sky“. V obrysu je obyCejnC kulovity a jeho rasy jsou ротёгпё
tupe. Tfeft je dosti krAtky, v6t5inou jen 3 ai 6 cm dlouhy a v§ude
stejnC tlusty, bClavy, jemnC pyfity a prirostly ke klobouku. Vy-
trusy jsou bezbarve, podlouhle elipsoidni, na obou koncich s bra-
davkovitymi pfivfesky a velke 30 ai 40 x 12 ai 14 pm. Tvarem
vytrusu se tedy liSi гпаёпё od iiAsledujiciho druhu, ktery mA vy-
trusy bez privesku, a bliZi se spiSe rodu destice (Discina)
Vyskyt a rozSifeni. Roste ve vlhkych, svAtlych Ыаупё
listnatych lesich а CasnC zjara take mimo les v 1гАуё.
Prakticky vyznam. Jestlize ji pfed dalfii upravou po-
krAjenou sparime, je to dobrA jedlA houba.
3	UCHAC OBECNY — USlAK OBYCAJNV [4—6]
Gyromitra esculenta (Pers, ex Fr) Fr.
Jedovaty
Klobouk mA kaStanove hn6dy a£ Cernohnedy, zfidka svetlejSi (bilA
forma — f. alba PilAt). Мёп 2 az 8 cm v ргшпёги; v obrysu je
vCtsinou okrouhly nebo hranatC hlizovity, nCkdy s САз1еёпё od-
stAvajicimi laloky; na povrchu je ЬгиЬё mozkovitC zprohybany,
uvnitf bily a duty; je srostly se tfe^m. Tfeft je zevnC bClavy
nebo nailoutly, uvnitf bily a duty, Casto jamkaty, 3 az 7 cm
dlouhy a 1,5 az 3 cm tlusty. Vytrusy jsou krAtce elipsoidni. bez-
barvC, s dvёma 18 ai 24 x Г ai 14 pm velkymi tukovymi kapkami
Vyskyt a rozSifeni. Objevuje se Сазпё zjara. Casto ji2
v bfeznu, hojneji v dubnu a kvCtnu v lesich v§ech druhu, hlavnC
v pisCitych borech, v се1ёт пйтёт pAsmu sevemi polokoule.
Prakticky vyznam. V populArnich houbafskych pfiruC-
kAch byvA tato houba vCtSinou oznaCovAna jako jedlA. Zasyrova
je jedovatA, ale ne vtdy stejnC a ne pro kaiddho. NCkterC osoby
jsou vuCi ni zvldSt citlivC. Je zaznamen&no mnoho tezkych, ba
i smrtelnych otrav touto houbou. PfiCinu tCchto otrav dosud bez-
реСпё neznAme. Jako jedovaty Cinitel byla dfive oznaCovdna ky-
selina helvellovd, kterou uchftCe obsahuji. Tato kyselina se
varem niCi. Je vSak jeStC jedna mofcnost. UchACe rostou ротёгпё
pomalu a jejich plodnice vytrvdvaji v pf^rodё dlouho. Je тойпё,
ie starSi plodnice se rozkladaji, Ыаупё bilkoviny v nich obsazene,
a jejich zplodniny jsou jedovate. Je to ovSem zatim jen pfedpo-
klad, ktery nebyl dokAzAn. Houbu nelze proto к jidlu doporuCit.
4	PESTREC OBECNY — PESTREC OBYCAJNY
Scleroderma aurantlum L. ex Pers.
Jedovaty
4 PESTREC OBECNY — PESTREC OBYCAJNY
Scleroderma aurantium (L. ex Pers.)
Jedovaty
Kulovitd hlizovite plodnice tdtp houby, jei sedi na povrchu
zemd, mdff 3 az 10 cm v ргйтёри. Svrchu jsou trochu smddkld
(ndkdy ai ledvinitd), ke spodu, tj. к mfstu, jimi je plodnice pfi-
rostld svazedkem myceliovych provdzku, byvaji trochu lalodnatd.
Na povrchu jsou kryty kurou (peridif), jei byvd v mlddi nailoutld
nebo dpinavd bdlavd, pak Spinavd ilutohnddavd okrovd; je 1,5 ai
4 mm tlustd, ztuha koiovitd; v dospdlosti je na hofejdi polovind
rozpukand v hrube Supiny ai polidkovite bradavky, kdeito na
dolejgi polovind obydejnd skoro hladkd. Vnitfek plodnice (tefich
neboli gleba) je zprvu bily, pak nazelenaly nebo ilutavd bily, brzo
se v§ak od zrajicich vytrusu zbarvuje sazovd dernd s fialovym
nddechem a je protkdn tenkymi bilymi vldkenky neplodndho ple-
tiva. Zrald plodnice se po uschnuti rozpadd v zelenavd §edy prach,
ktery vypaddvd ven roztrienim zevniho obalu, nebo otvory, kterd
vyhlodd hmyz. Vytrusy jsou kulatd, skoro dernd nepriihledne,
sitkovitd bradavditd, velkd 7 ai 12 pm v prumdru.
Vyskyt a rozdifeni. Roste na chudsich, pisditych a ka-
menitych puddch, ve vfesovindch, na suchych strdnich a podob-
nych mistech od dervence do podzimu, a to nejen v Evropd, nybri
v celdm mirndm pdsmu severni polokoule a takd v severni a jiini
Africe.
Prakticky vyznam. Pouiita ve vdtdim mnoistvi pusobi
jedovatd. V maldm mnoistvi, pfidame-li ji jako kofeni к pokr-
mum, je celkem neskodnd. Protoie md velmi kofennou chut,
pripominajici pravd lanyie, hodi se dobfe ke kofendni masitych
pokrmu a masitych vyrobku, napr. saldmu. Sbiraji se jen zcela
mladd plodnice, uvnitf jedtd bild nebo slabd zbarvend. Tvrdou
slupku sloupneme a vnitfek rozkrdjime na tenkd pldtky, kterd
rychle usudime. Kromd ndho roste и nds jedtd ndkolik jinych druhu,
kterd jsou velmi podobnd a kterd praktidti houbafi obydejnd
nerozezndvaji.
5 PVCHAVKA OBECNA - PRASNICA BRADAVlCNATA
Lycoperdon perlatum Pers.
J e d 1 й a chutnfi

5	PVCHAVKA OBECNA — PRASNICA bradaviCnatA
Lycoperdon perlatum Pers
Jedi A a chutnfi
Jeji plodnice jsou hruskovitd, 4 ай 8 cm vysokA, Ы1ё; na povr-
chu jsou posAzenA bradavkovitymi ostny, ktere se snadno odlamuji
a sedi na ротёгпё pevne ЫАпё, ukryvajici v sobA jako ve vaku
vytrusorodG pletivo, tzv. glebu. Gleba je v mlAdi bilA, pozdAji se
zbarvuje Й1и1ё ай HutoolivovA a vodnatё тёкпе. V dobё zralosti
celA plodnice uschne a vnitrek se zmAni v prach, ktery obsahuje
nesmirnA mnozstvi vytrusu, je2 jsou kulatA, slabA bradavkate,
olivovA hnAdA а тёп pouze 3,5 ай 4,5 цт v ргйтёги. Vytrusy
prASi ven otvorem na temeni hruSkovite plodnice, ktery se vytvori
ай v dobA zralosti. SlApneme-li v lese na suchA plodnice pychavek,
zvedne se okrovA HutohnAdy oblak vytrusneho prachu. Vitr ho
rozvane po krajinA a zaprASi i naSi obuv. Spodni AAst hruSkovitA
plodnice, kterA je dole trochu stopkatA protaSena, vytrusy neob-
sahuje.
Vyskyt a rozSifeni. Roste od Aervna ай do zAmrazu
v lesich vSech druhu, hlavnA ve smrcinAch. Roste v houfech,
nAkdy i v trsech nebo v hnizdech.
Prakticky vyznam. Pychavka obecnA je jednou z nej-
lahodnAjSich jediych hub, ale nA5 lid ji sbirA jen zridkakdy. Je
to velkA nArodohospodAfskA Skoda, nebot ohromnA mnozstvi vy-
Ьогпё potraviny prichAzi tak nazmar. Мё1 by ji znAt i kafcdy zaAA-
te&uk v houbafstvi, nebot je snadno poznatelnA, a i kdy2 ji
zamAnime s nAjakym podobnym a pfibuznym druhem pychavky,
nestane se 2AdnA nestesti, protoie vsecky druhy pychavek jsou
jedle a chutovA podobnd. SbirAme jen zcela mlade plodnice, pokud
jsou uvnitf bile a dosti tuhe. Upotrebime je v kuchyni bud AerstvA,
nebo je ususime. OAiStAnA plodnice nakrAjime na plAtky a pokud
тойпо rychle usuSime. Pychavka je houba ротётё mAlo aroma-
tickA, ale velmi lahodnA. takJe ji тййете do pokrmu pridat vAtsi
mnoltstvi.
Do pfibuzenstva pychavky obecnA patfi i pychavka ob-
r о vs к A (Lycoperdon giganteum Patsch ex Pers.), jejiz plodnice
se podobaji koulim velikosti kopaciho miAe nebo ай i velkA zelne
hlAvky (ай 35 cm v ргйтёги). Casto vaii jedna plodnice i nAkolik
kilogramfl. Houbu upotrebime nejlApe tak, ie ji nakrAjime na
plAtky asi 1 cm tluste, osolime je, obalime v mouce, vajiAku
a strouhane housce a smazime na tuku jako fizek Pokrm mA la-
hodnou chut pfipominajici реёепу тогеёек.
в HADOVKA SMRDUTA — HADOVKA SMRADEAVA
Phallus tmpudlcus L. ex Pers.
N e J e d 1 &
i
6	HADOVKA SMRDUTA — HADOVKA SMRADEAVA
Phallus impudicus L. ex Pers.
Ne j edl A
Jdeme-li lesem za teplych letnich dnu, kdy vzduch je provonAn
kvAty a pryskyrici, zarazi nds pojednou mrtvolny zApach, kter£
odkudsi privane vAtfik. ZdA se nAm, ie pobliS zahnivA mrtvola
nAjakAho vAtsiho zvfrete. ZApach nAs za chvlli dovede к houbA,
kterA zevnAjfikem trochu pfipominA smrSe. Jeji klobouSek. je oby-
AejnA pokryt mouchami, ktere olizuji olivovd zeleny, mrtvolnA
pachnouci sliz na jeho povrchu. ProhlAdneme-li si podivnou houbu
blfze, vidime, ie klobouAek sedi na vAlcovitAm nosiii, ktery vyrustA
z vajiAkovite podivy. PobliS najdeme obydejnA i mladd plodnice.
Maji podobu bilych vajiAek, podobnd jako jine pychavky, do
jejichS pribuzenstva hadovka nAleSi. Li§i se vsak od nich tim, ie
hmatem ucitime pod povrchem rosolovitou hmotu, v nfS je opdt
hmota tvrdsi. Prorizneme-li toto podivne bild vajiAko, mArici
v prumAru asi 5 aS 6 cm, vidime, ie jeho povrch tvofi obal, sIq-
Seny ze dvou blanitych vrstev, mezi nimiS je uloSena vrstva
rosolu. Uvnitr vajiAka nalezneme zArodek tfenA, tzv. nosiAe, ktery
se v rustu rychle prodlouSf jako ocelovA pAro nebo myci houba,
protrhne vnAjAi obal a na svdm konci vynese vytrusorodou vrstvu,
kterA je hnAdozelenA zbarvena a v dospdlosti se roztAkA. Vytrusy,
kterA jsou v pachnoucim moku pbsazeny v ohromnem mnoSstvi,
jsou velmi drobnA, podlophle elipsoidni, skoro jen jako baktArie
velike, nebot mAfi 3 aS 5 x 2 pm. Pokud je mladA hadovka ve
vajiAku, nepAchne.
Vyskyt a rozSffeni. Roste v lesich, v hAjich i v zahra-
dAch od kvdtna aS do podzimu. Plodnice vyrustaji vzdy jednotlivA,
ale rostou vAtSinou v houfech. Je rpzSifena v celem mirnAm pAsmu
severni polokoule a takA v JiSni Americe, na JAvA, na Cejlonu
a v Japonsku.
Prakticky vyznam. Pokud je mladA a mA tvar vajiAka,
je sice jedlA, sotva v§ak lAkA к jidlu. Prof. Kavina doporuAuje
nakrAjenA a houskou obalenA plAtky pdci na tuku jako rizek.
Jedld
в KURATKA SLlCNA — STRAPACKA OHEADNA
Clavarta formosa Fr.
Nejedlfi (Vpravo dole jedna plodnice)
7	KURATKA JARMUZOVA — STRAPACKA KORALOVA
Clavaria botrytis Fr. — [Ramaria botrytis (Fr.) Ricken]
JedlA
MasitA plodnice jsou 7 ai 15 cm vysokA a 6 ai 20 cm Stroke;
jsou bilA, pozdAji naokrovAlA, s iivfe vinovfe Aervenymi копейку
vAtvifiek. Hlavnf kmen (3 ai 4 x 1,5 ai 6 cm) je velmi masity,
bily, pak nailoutly a rozvAtvuje se ve vice silnAjgfch vAtvi, jei
se opAt mnohonAsobnA a korAlovitA nepravidelnA vAtvi v jemnA,
vzpfimenA, vfnovA AervenA, zaSpiAatAlA vAtviAky. V dospAlosti se
AervenA barva ztrAci a celA plodnice je potom od popraSku vytrusu
jednotnA bledA okrovA zbarvena; jen ApiAky vAtviAek byvaji za-
hnAdlA. Duinina je dosti krehkA a AtavnatA, ve stAfi trochu na-
hofklA. Vytrusy jsou bledA okrovA, elipsoidni, na povrchu s mAlo
zretelnymi, podelnymi nebo Sikmymi pruhy, a proto trochu sitko-
vanA, velkA 11 ai 15 x 3,5 ai 5pm.
Vyskyt a roziffeni. Objevujf se dosti hojnA v lAtA a na
podzim v lesich listnatych i jehliAnatych.
Prakticky vyznam. KufAtka jarmuzovA jsou jedlou
houbou prostfedni jakosti. Копсе vAtviAek je nutno pfed upotfe-
benim odrezat, nebot byvaji nahofklA.
8	KURATKA SLICNA - STRAPACKA OHEADNA
Clavaria formosa Fr. — [Ramaria formosa (Fr.) Ricken]
N e j e d 1 &	(Vpravo dole jedna plodnice)
BohatA rozvAtvenA plodnice jsou 8 ai 20 cm vysokA a 6 ai 15 cm
AirokA. Spodni kmenovA AAst byvA masitA, 2 ai 3 cm tlustA, bilA,
brzo vAak lososovA nariiiovfelA. Rozv6tvuje se v detne v6tve, jei
jsou rovn6i ruiov£ ai braniov6 zbarveni, pozd6ji ilutookrovA,
nebot jejich povrch zbarvuji zrajici, hlinov6 zbarveni vytrusy.
V6tvi6ky maji na konci CetnA vidlidkovite nebo zubate citrdnovS
ilutA копейку, kterA brzo vybledaji. Duinina je bilA, fiasto s nA-
dechem rCiiovA barvy. ChutnA trochu nahofkle, nikoli v§ak nepri-
jemnfe. Vytrusy jsou elipsoidni, trochu drsnA ai skoro hladkA,
ilutookrov6, velkA 9 ai 12 x 4 ai 5 pm.
Vyskyt a rozSifenf. Hojn6 rostou v 16t6 i na podzim
v listnatych lesich a objevujf se obyfiejnfi v houfech.
Prakticky vyznam. KufAtkashfinAn6kdyptisobiuchou-
lostivAjSich osob ialudefini obtiie a prujem.
9 KOTRC KADERAVV — KUClERKA VEEKA
Sparassis crlspa (Wulf, ex Fr.) Fr.
Jedi? a vfteCnf
9	KOTRC KADERAVV — KUCIERKA VEEKA
Sparassis crispa (Wulf ex Fr.) Fr.
Jedly a vytein^
Je to velika houba, jejii plodnice jsou v obrysu kulovite, 8 ai
20 cm vysokd a 6 ai 30 cm Sirokd, о vdze ai 6 kg; jsou mnoho-
ndsobnd rozvetvend ve zkadefend a lupenitd vdtvidky, kterd jsou
pokryty na obou strandch plodnym rouikem. Plodnice trochu upo-
mind na ilutohnddd zbarvenou hldvku kapusty. Vdtvidky jsou
zprvu skoro bdlavd, brzo okrovd ilutavd a ve stdfi nahnddld, od
vytrusu oraniovfe poprdiend. Duznina je bild, vldknitd pruind,
pfijemnd silne anyzovd vonf a chutnd oriSkovd se slabd palfiivou
prichuti. Vytrusy jsou krdtce elipsoidni, 6 ai 7 x 4 ai 5 yxn velkd
Vyskyt a rozSifeni. Roste v Idte a na podzim u spodu
nebo v blizkosti jehlidnatych kmenu (borovic, jedli, smrku), v je-
jichi kofenech a kmenech cizopasi podhoubi. Vyskytuje se roz-
trouSend v celdm mirndm pdsmu severni polokoule z roviny ai
vysoko do hor.
Prakticky v^znam. Je to vytednd jedld houba, kterd
chutnd dobre v kaidd upravd, vhodnd pro houbovd jidla.
V listnatych lesich roste pf ibuzny druh к о t г ё Sterbdkovy
— kudierka iirokolupehovd (Sparassis laminosa). ktery
md bled§i a tlustii v6tvi6ky a je rovndi jedly.
Plodnice obou druhu muieme udriet dlouho svdii, kdyi je
spodkem poloiime na misu, do nfi nalijeme trochu vody, a uloii-
me ve sklepd. Z vdtSich plodnic muieme tak po fadu dni ukra-
jovat kusy pro okamiitou potfebu v kuchyni.
10 STROCEK TRUBKOVITV — LIEVIK TRUBKOVITV
Craterellus cornucoploides (L. ex Fr.) Pers.
Jedlf
10	STROCEK TRUBKOVITY — LIEVIK TROBKOVITY
Craterellus cornucopioides (L. ex Fr.) Pers.
Jediy
NAlevkovitA trubkovitA plodnice jsou 5 aS 12 cm dlouhA a na-
hofe 3 aS 8 cm AirokA, uvnitf hnAdofernA; oschlA jsou trochu svAt-
lejAi. Tvarem upominaji na kravsky roh, zasazeny ApiAkou do
zemA. Nahofe jsou plodnice Airoce rozevfenA a na okraji zvlnAnA;
zevnf strana, kterA nese vytrusorode rouSko, je AedohnAdA a mod-
ravA ojinAnA, hladkA, pozdAji trochu vrAsAitA nerovnA. Duinina je
skoro AernA, tenkA, chrupavAitA krehkA a pfijemnA vonf. Vytrusy
jsou vejAitA, 12 aS 15 x 7 aS 8,5 pm velkA, bezbarvA.
Vyskyt a rozAifen!. Roste koncem lAta a na podzim,
nejAastAji v listnatych lesich, hlavnA pod buky a duby. Je rozAifen
v celAm mimAm pAsmu Severn! polokoule a takA v jiSni AustrAlii.
Prakticky vyznam. Presto, Se je stroAek nevzhlednA
houba, protoSe zaAerstva je skoro Aerny a po uvareni zcela Aerny,
hodi se к jidlu dobfe, nebot je chutny. .NejAastAji ho zuSitkujeme
tak, Se jej usuAime, rozmAlnime na prAAek a kofenime jim pokrmy.
Vyplatf se jej sbirat, nebot se Aasto vyskytuje ve velkAm mnoSstvf
pohromadA. Je to houba tak typickA, Se ji i mAlo zkuAeny houbaf
snadno poznA.
12 LISAK ZPROHVBANV — JELENKA POPREHVBANA
repandum (L. ex Fr.) S. F. Gray
Jedi?
12	LlSAK ZPROHYBANY — JELENKA POPREHYBANA
Dentinum repandum (L. ex Fr.) S. F. Gray
Jedl^
Klobouk mdfi 3 al 15'em v ргйтёги. Je krdmovd okrovy do
oranSova, oschly je trochu vybledly; riddeji byvA tmavSi ai nare-
zavdly. Je dosti tuhy a tlustd masity, zprvu sklenuty, pozddji
dost! plochy a na okraji lalodnatd zprohybany, dasto v obrysu
dosti nepravidelny; je skoro lysy, ale plstnatd sametovdho vzhledu
nebo vlodkovitd ojindny. Tteft je 2 aS 7 cm dlouhy a 0,5 aS 2 cm
tlusty a zfidkakdy pravidelnd centrovAn; je vAlcovity, dole oby-
dejnd trochu ztludtdly, piny a bdlavy di krdmovy nebo s rezavymi
skvmami. Naspodu klobouku naldzAme ostny pokrytd vytrusoro-
dym. rouSkem, ktere tvofi souvislou vrstvu. Jsou zprvu kratke
a bledd naSloutld, pak trochu dels!, zbarvend jako klobouk. Dul-
nina je skoro Ы1А, bdlavd naSloutla, voni prijemnd a chutnA trochu
nakysle. Vytrusy jsou skoro bezbarvd a takfka kulatd, tdmdf
hladke, jen mAlo zretelnd sitkovand, 7,5 aS 10 x 7 aS 8 pm velke.
Vyskyt a rozSifeni. Roste v listnatych a jehlidnatych
lesich, hojnd v Idtd i na podzim v celdm mirnem pdsmu severni
polokoule.
Prakticky vyznam. LisAk zprohybany je jedla, ale
trochu tuhA houba, a proto dosti tdSce stravitelnA.
13	krAsnoporka ovci, chords ovci — trodnik ovci
Albatrellus ovlnus (Schaeff. ex Fr.) Kotl. et Pouz.
Jedlfi
14	KRASNOPORKA SPLWAVA, CHORDS SROSTLV — TRODNIK ZRASTENV
Albatrellus confluens (A. et S. ex Fr.) Kotl. et Pouz.
ledlfi, ale nechutnfi
13	krAsnoporka OVCI, CHORDS ovCl,
(MLYNARKA) — TRtJDNIK OVCI (MLYNARKA)
Albatrellus ovinus (Schaeff. ex Fr.) Kotl. et Pouz.
Polyporus ovinus (Schaeff. ex Fr.) QuAl,
JedlA
Je to dosti masitA houba Klobouk о ргйтёги 5 ai 10 cm je
svrchu bAlavy s odstinem do Slutava nebo AedoSlutava; je oby-
dejnA okrouhly, zfidka vAak pravidelny, obvykle kfivy a trochu
lalofnaty, za suchAho podasi dasto rozpukany v AupinovitA polidka
Okraj mA zprvu podvinuty, bAlavy a trochu plstnaty. Rourky jsou
distA bilA a krAtkA (1 aS 2 mm) s рбгу (dirkami) velmi drobnymi
(0,15 aS 0,2 mm), ve stAfi s citronovym nAdechem. Tteii je cen-
tricky nebo excentricky, dosti nepravidelny a hrbolaty, spiAe
kratAi, 1 aS 3 cm tlusty, bily, piny. Duinina je bilA, pfi usychAni
trochu Sloutnouci. Vytrusy jsou krAtce vejditA, velkA 3,5 aS 4,5 x
x 3 aS 3,5 pm.
Vyskyt a rozAifeni. Objevuje se hojnA hlavnA v pod-
horskych jehlidnatych lesich a v celAm mirnAm pAsmu severni
polokoule, ale v atlanticke EvropA a v Severni Americe je vzAcny.
Prakticky vyznam. Je to jedlA houba horAi jakosti,
tuhA a dosti tASce stravitelnA; ani chuti nijak nevynikA. DoporuAuje
se rozemlit suSenA plodnice na prAAek a jim jidla kofenit.
14	krAsnoporka splYvava, chords srostlY,
(Zemlickaj — trodnik zrasteny
Albatrellus confluens (A. et S. ex Fr.) Kotl. et Pouz.
Polyporus confluens (A. et S. ex Fr.) QuAl.
JedlA, ale nechutnA
PodobA se dosti mlynAfce, tvofi vAak hustAi trsy, takSe klobouky
jednotlivych plodnic dasto srustaji dohromady v bochnidkovitA
trsy, mAfici 10 aS 50 cm v ргйтёги. Povrch klobouku je Sluto-
-okrovy s masovA nadervenalym nAdechem, dasto dervenohnAdavy
nebo i okrovy. Rourky а рбгу jsou bilA. Duznina je bilA, pfi zasy-
chAni se zbarvuje slabA nadervenale nebo rezavA nadervenale,
nikdy vAak SivA SlutA jako mlynAfka (13) . Chut je po chvili oby-
AejnA trochu nahofkle nakyslA, ne zvlAAt pfijemnA. Vytrusy jsou
krAtce vejditA, 4,5 aS 5 x 3 aS 3,5 pm velkA.
Vyskyt a rozAifeni. Roste obydejnA ve velkAm mnoS-
stvi pohromadA, hlavnA v podhorskych jehlidnatych lesich, v nA-
kterych krajinAch vAak chybi.
Prakticky vyznam. Jako houbu horAi jakosti, kterA je
tASko stravitelnA, nelze ji ve vAtAim mnoSstvi doporudit к jidlu.
15 KLOUZEK MODRlNOW — MASLIAK SMREKOVCOW
-htocomus alegars (Sebum, ex) Sing.
Jedlf a v f t e б n у
15	KLOUZEK MODftlNOV? —
MASLIAK SMREKOVCOVT
Ixocomus elegans (Schum. ex) Sing.
Suillus grevillei (Klotzch) Sing.
Jedl^ a v^teinj
Klobouk тёМ 4 ai 15 cm v ргйтёги; je zlatoilut#, oraniovA
ilutohnAdy nebo cltrdnovy; v mlAdi je skoro kulaty, pak sklenuty
(dasto s tup^m hrbolem), pozdAji dosti plochy, se slizkou pokoikou,
sotva do poloviny klobouku sloupatelnou. (Jen pokoiku starych
plodnic moino sloupnout йр1пё.) V mlAdi je klobouk spojen na-
ilouttym zAvojem s tfen.6m; zAvoj zanechAvA nahofe na tfeni pfi-
schly krouiek a v dospAlosti se dasto skoro йр1пё ztrAci. Rourky
jsou SpinavA cltr6nov6 nailoutlA, SedoilutA, pozdAji ai s odstinem
olivovym; hlavnA v mlAdi se otladenim zbarvuji §pinav6 riliovA ai
hnAdA. Tteii je 4 ai 12 cm dlouhy a 1 ai 2,5 cm tlusty, vAlcovity,
citrdnovy ai zlatoiluty, pod prstenovym krouikem obydejnA na-
hnAdly. Duinina je cltrdnovfe ilutA, na fezu se zbarvuje Spinavfe,
voni a chutnA pfijemnA. Vytrusy jsou 7 ai 10 x 3 ai 4 pm velikA.
Vyskyt a rozSifeni. Roste vidy pod modfiny, a to tak
daleko od kmene, kam ai sahaji v zemi kofeny, s nimii ilje v sym-
bidze. Plodnice se objevuji hojnd od 14ta ai do podzimu. Roste
v Еугорё, v severni Americe, v sevemi Africe a v Austr&ln Obje-
vuje se v§ude tarn, kde roste modfin
Prakticky vyznam. Jeto vyteCnA jedlA houba, kterou
moino v kuchyni upotfebit v kaidA dpravA vhodnA pro houby.
Pokoiku, kterA byvA znediitAna, pfed upotfebenim omyjeme nebo
sloupneme.
t 16 KLOUZEK ZLUTV — MASLIAK ZLT?
С^-сЛ Ixoeomus luteus (L. ex Fr.) Qu61.
Jediy a v У t e ё n у
16	KLOUZEK ZLUTY — MASLIAK ZLTt
Ixocomus luteus (L. ex Fr.) QuAl.
Suillus luteus (L. ex Fr.) S. F. Gray
Jediy a vytedny
Klobouk о ргйтёги 4 ai 12 cm je CokolAdovA hnAdy ai iluto-
hnAdy; ndkdy je ai olivovA iluty nebo Sedavy; je mazlavA slizky,
polokulovity, pozddji byvA dosti plo§e podudkovity, ndkdy i s hrbo-
lem, oschly a paprsditd vlAknitd iihany. Рокойка se dA dokonale
sloupat. V mlAdi je spojen se tfendm bilou blankou, kterA zakryvA
rourky na spodu klobouku a zanechAvA na tfeni prsten. Rourky
jsou citronovd ai zlatoglutd, v dospdlosti zahnddlA; jsou dosti snadno
odddlitelne od duininy klobouku. Tfeft je 3 ai 11 cm dlouhy,
1 ai 2,5 cm tlusty, bledd iluty, к dolejSku nahnddly a pod klo-
boukem citr6novd iluty. Prsten byvA v dospdlosti zbarven Spinavd
hnddavd, ndkdy se slabym nafialovAlym odstinem. Duinina je bd-
lavA, pozdёji SlutavA, mA slabou pffjemnou vuni a chut. Vytrusy
jsou 7 ai 10,5 x 3 ai 3,5 <ит velikA.
Vyskyt a rozSifeni. NejAastAji ho nachAzime pod rilz-
nymi druhy borovic, s тгтй &je podhoubi klouzka v symbiAze.
U nAs roste obydejnA v borech, fiddeji i v jinych jehlidnatych
lesich, a to z roviny ai vysoko do hor. Roste v celAm mirndm
pAsmu severni polokoule a takA v AustrAlii.
Prakticky vyznam. Hodi se к poiivAni v kaidA upravA
vhodnA pro houby. Pokoiku ovSem je nutno pfed upotfebenim
sloupnout. Je to vytednA jedlA houba.
17 KLOUZEK ZRNITV — MASLIAK ZRNITV
5-Л.1	granulatus (L. ex Fr.) Qu61.
Jediy a vfteCny
18 МЁООНЙ1В PEPRNV — MEUOHRIB KORENISTV
Chalctporus ptperatus (Bull, ex Fr.) Batallle
Jediy
17	KLOUZEK ZRNITV — MASLIAK ZRNITY
Ixocomus granulatus (L. ex Fr.) Quel.
Suillus granulatus (L. ex Fr.) O. Kuntze
Jediy a vyteiny
Klobouk velikosti 5 ai 10 cm je ilutavd ai okrovd dervenavy,
pokryty nahnddlym nebo rezavym slizem; je ale lysy, zasucha tro-
chu leskly, sklenuty, pak poduAkovity, s pokozkou dobre sloupa-
telnou. Rourky jsou bledd ai Apinavd ilutd a kratke; za vlhkeho
podasi vyluduji bild mledne kapky, po jejichi zaschnuti zustAvaji
na usti rourek a take na Apidce trend zma. Тгей je valcovity, po-
mdrnd krAtky, 4 ai 5 cm dlouhy a 1 ai 1,5 cm tlusty; je bledd
iluty, v horejAi dAsti bile, pak hnddavd tedkovany. Duinina je na-
iloutlA, mdkce mAslovitA. Vytrusy jsou elipsoidnd vfetenitd, 9 ai
10 x 2,5 ai 3,5 pm velike.
Vyskyt a rozAireni. Roste pfedevAim v borech na svdt-
lejsich mistech a na lesruch okrajich, u lesnich cest a podobnd
v celdm mirndm pAsmu severni polokoule a v AustrAlii.
Prakticky vyznam. Muzemeho zuiitkovatnejruzndjsimi
zpusoby, nebot je to dobrA jedlA houba. PodobA se klouzku ilu-
tdmu, od ndhoz se liAi iivdji ilutd dervenavym kloboukem a takd
tim, ie nemA prsten.
18	MEDOHRIB PEPRNY — MEDOHRlB KORENISTY
Chalciporus piperatus (Bull, ex Fr) Bataille
Jedly
DrobnA plodnice mA klobouk v prilmdru 2 ai 6 cm velky, iluto-
hnddy a dasto bledd ojindny; zavlhka je klobouk slizky, zasucha
hladky, leskly a stejnobarevny. Rourky jsou rezavohnddd, s uzkymi,
v mlAdi skoro dervenohnddymi otvory. Тгей je vAlcovity, pomdmd
tenky, 3 ai 6 cm dlouhy, 0,4 ai 1 cm tlusty, dosti tuhy, iluto-
hnddy, dole iluty. Duinina klobouku je hnddoilutavA, mdkkA
a chutna ostfe jako pepf. Vytrusy jsou vAlcovitd vretenitd, velikd
10 ai 14 x 3 ai 4 pm.
Vyskyt a rozAifeni. Roste jednotlivd, ale obydejnd v hou-
fech, v lesich, hlavnd jehlidnatych, pfedevAim ve smrkovych houA-
tinAch od Idta ai do podzimu v mirndm pAsmu severni polokoule
Prakticky vyznam. ChutnA sice paldivd, nikoli vAak ne-
pfijemnd. Je to neAkodnA houba, kterou mozno pouiit ve smdsi
s jinymi houbami. Je mAlo masitA a vyskytuje se ve vdtAim mnoi-
stvi jen v dobd, kdy i jinych, vdtAich a lepAich jedlych hub je
dostatek, takie jeji prakticky vyznam je nepatrny.
19 KLOUZEK STRAKOS — MASLIAK STRAKAT?
Ijreiecimiij vartegatus (SW. ex Fr.) Qu61.
Jedlf
19	KLOUZEK STRAKOS — MASLIAK STRAKATY
(STRAKOS)
Ixocomus variegatus (SW. ex Fr.) Quel.
Suillus variegatus (SW. ex Fr.) O. Kuntze
Jediy
Klobouk mA 5 ai 12 cm v ргйтёги a je cely pokryty bledou
plsti, jei se rustem klobouku trhA v tmavAi, vlAknitd Aupinky;
pozddji je Aedoiluty ai bledd oraniovy a olysAvA. Ve stAfi se zbarvf
ilutohnddd ai oraniovd ilutd a vybledA ai do slAmove barvy, Casto
s nAdechem olivovym nebo naCervenalym. V mlAdi je polokulo-
vity, pak ploAe poduAkovity a dosti tlustd masity. Rourky jsou
plavd ilutave nebo bledd oraniovd, brzo vAak zelenoilutd ai oli-
vovd; porandnim trochu modraji a vdtAinou jsou dosti krAtkd. Tfeft
je citrAnovd zluty do okrova, dole obydejnd nahnddly nebo i na-
dervenaly; je skoro hladky a jen dole trochu plstnaty, dosti bfi-
chaty, pozddji skoro vAlcovity, 3 ai 9 cm dlouhy a 2,5 ai 4 cm
tlusty. Duinina je ilutavA ai bledd oraniovA, nad rourkami ve
tfeni и povrchu citronovd ilutA, v dolejAku tfend ai nahnddlA;
na fezu se zbarvuje modrozelenavd. Vytrusy jsou 8 ai 11 x 3,3 ai
4 ym velikd.
Vyskyt a rozAifenf. Roste velice hojnd hlavnd na pod-
zim v jehlidnatych lesich na pisditdm podkladu, nejdastdji v borech.
V horAch se vyskytuje i v kledovdm pAsmu. Je rozAifen v celem
mirndm pAsmu severni polokoule.
Prakticky vyznam. Jeto jedlA houba prostfedni jakosti,
hodici se zvlAAt dobfe к naklAdAni do octa.
20 SUCHOHRIB ВАВКА — SUCHOHRIB ZLTOMASOVV
Xerocomus chrysenteron (Bull ex St.-Amans] Qu61.
Jedlfl
20	SUCHOHRIB ВАВКА — SUCHOHRlB 2LTOMASOVY
Xerocomus chrysenteron (Bull, ex St.-Amans) QuAl.
JedlA
Klobouk mA 3 ai 7 cm v ргшпёги; v mlAdi je tmavohnAdy, ne-
rozpukany a vAtAinou na povrchu hrbolaty, pak svAtle hnAdy
a poliAkovitA rozpukany; je polokulovitA sklenuty, pak poduAko-
vity, s nelesklou a suchou pokoikou prirostlou pevnA к duininA
klobouku. SlimAky ohlodanA mista se po AAsteAnAm zahojeni rAny
zbarvuji purpurovA. Rourky jsou bledoilutA, pozdAji ilutozelenA
ai i s olivovym nAdechem; otlaAenim ApinavA zelenA modrajf. Tteft
je dosti tenky (7 ai 17 mm), iluty nebo hnAdoiluty a obyAejnA
v horejAi polovinA nebo i cely AervenavA zbarveny. Duinina je ilutA
nebo bledoilutA, pozdAji skoro bAlavA a na spodku tfenA ApinavA
AervenA; na fezu se zbarvuje modfe. Vytrusy jsou 13 ai 15 x 4 ai
5 pm velikA.
Vyskyt a rozAffenf. Roste velmi hojnA v lAtA a na pod-
zim v lesich vAech druhii, hojnAji vAak v jehliAnatych. RozAirena
je v celAm mirnAm pAsmu severni polokoule a takA v AustrAlii.
Prakticky vyznam. Jeto jedlA houba prostfedni jakosti,
nebot jeji duinina je mAkkA a snadno plesnivi. Skoro vAecky stare
plodnice jsou napadeny cizopasnou houbou Sepedonium chryso-
spermum Fr., coi je konidiovA stadium nedohubu zlato-
vytrusnAho (Hypomyces chrysospermus Tul.). Podobny je
suchohfib к о i A к (21), ktery se liAi iivA ilutymi rourkami.

21	SUCHOHRIB KO2AK (PODDOUBNlK neboli
PODMASNlK) — SUCHOHRIB PLSTNATY
Xerocomus subtomentosus (L. ex Fr.) Quel.
Jediy a chutny
Klobouk тёг! 3 aS 10 cm a je zbarveny v rtiznych hnAdych
odstfnech; jednou je svAtlejSi, jindy tmavSi, skoro sametovy, suchy
a matny; pokozku mA k duSninA pevnA pfirostlou, zasucha nAkdy
trochu poliAkatA rozpukanou, nikoli vAak tolik a tak nApadnA jako
babka (20). Rourky jsou SivA zlatoSlutA, ve stAfi se zelenavym
aS hnAdym odstinem; pomaAkAnfm barvu nemAni; dfrky (pory) mA
dosti velike. Tfeft je vAlcovity, 1,5 aS 2 cm tlusty, okrovA zluty
nebo SlutohnAdavy; nAkdy je jemnA zrnitA vlodkaty, jindy hladky
nebo zdobeny mAlo vyniklymi a kriSicimi se Sebry. Duznina je
ротёгпё tuhA, mnohem tuSAi neS u babky; v klobouku je skoro
bilA, kdeSto ve tfeni naSloutlA; na rezu barvu takrka nemAni a voni
slabA, ale pfijemnA trochu po ovod. Vytrusy jsou 12 aS 14 x 5 aS
5,5 pm velikA.
Vyskyt a rozAifeni. Je velmi rozSifenou houbou hlavnA
v listnatych lesich od lAta aS do podzimu. Roste v celem mirnAm
pAsmu sevemi polokoule. NejhojnejS! je v dubinAch.
Prakticky vyznam. Hodi se k jidlu v nejrCiznAjS! upra-
vA. Je to dobrA jedlA houba. MladA a tuhA kloboudky moSno na-
klAdat do octa. Je velmi mAnlivA a mykologovA rozeznAvaji fadu
odrud.
22 SUCHOHRIB HNEDV — SUCHOHRiB HNEDV
Xerocomus badtus (Fr.) Kilhner ex Gilbert
Jediy
22	SUCHOHftlB hn£dy — suchohrIb HNEDV
Xerocomus badius (Fr) Kiihner ex Gilbert
Jediy
Klobouk m& 4 ai 15 cm v prumAru; je kaAtanovA hnAdy, HdAeji
plavohnAdy nebo Aervenohnfedy; v mlAdl je plstnaty, ve stAfi oly-
sAvA; zavlhka je slizky a leskly, polokruhovity ai poduSkovity,
dosti masity. Rourky jsou bledozlute az ilutozelenave, ve star! se
zelenym nebo olivovym odstinem; poranAnim se zbarvuji modro-
ге1епё; jsou dosti dlouhA. Tfeft je v mlAdl trochu nadmuty, v do-
spAlosti vAlcovity, 4 ai 12 cm dlouhy a 0,8 cm tlusty; na bledsim,
olivovA ilutavAm podkladu je hnAdavA podAlnA vlAknity a jemnA
vloAkaty, Casto cely hnAdy, ale svAtlejAl nei klobouk; otlaAenim
modrA. Duinina je bAlavA, pak bledA nailoutlA; obydejnA dosti
silnA modrA, jen и zaschlych plodnic se nemAnl; v mlAdl je dosti
pevnA, ve stAfl mAkkA. Vytrusy jsou 12 ai 16 x 4,5 ai 5,5 yin
velikA.
Vyskyt a rozSlfeni. Roste v lAtA a na podzim hlavnA
v jehliAnatych lesich. V listnatych lesich je mnohem vzAcnAjSl. Je
rozSlfen v celem mirnAm pAsmu severni polokoule a v AustrAlii.
Prakticky vyznam. Je to dobrA jedlA houba, kterou
muieme v kuchyni vSestrannA upotfebit. Neni ovAem tak lahodnA
jako hfib jediy (34)
23 KOZAK ZLUTOPORV — KOZAK ZLTOPOROVV
Lecclnum nlgreseens (Richon et Roze) Sing
. Jediy a chutny
23	KOZAK ZLUTOPORY (MASLAK) —
KOZAK ZltopOrovY
Leccinum nigrescens \Richon et Roze) Sing.
J edly a chutny
Klobouk mA 5 al 20 cm v ргшпёги; je Ыейё olivove iluty, pak
ilutohnAdy nebo svAtle kAvovA hnAdy ai SpinavA tmavohnAdy; je
dosti tluste masity, krAtce а hustA plstnaty, v dospёlosti obydejnA
polidkovitA rozpukany. Rourky jsou citronovA ilutA, рак olivovA
ilutavA; nAkdy trochu dernaji, otlaAenim hnAdnou; jsou dosti dlou-
Ьё. Tfeft je bledA citr6novA ilutavy, pozdAji bAlavy a Apinavy;
v hofejSi polovine je podelnA ryhovany, zebrovity a od vloAkovitych
Aupinek, jei jsou stejnA zbarveny, drsny; za suAAiho poAasi je
tmavSi; je dosti dlouhy (5 ai 20 cm), dole vretenitA pfiApiAatAly
a 1,5 ai 2 cm tlusty. Duznina je bledA citrdnovA, na fezu AervenA,
рак AemA, nAkdy s namodralym tonem. Vytrusy jsou 12 ai 19 x 6
ai 8 fjm velike,
Vyskyt a roziifeni. Roste hlavne v dubinAch, riddeji
i v jinych listnatych lesich, pFedevSim v teplejSich krajinAch na
vApenitych pudAch (napr. v Polabi, na KarlStejnsku), a to od derv-
na do zAfi.
Prakticky vyznam. KozAk ilutopory je vytednA jedlA
houba
24 KOZAK OSIKOW
Lecclnum aurantlacum (Bull, ex Fr.) S. F. Gray
Jediy a chutny

24	KOZAK OSIKOVY (KREMENAC) -
KOZAK OSIKOVV (OSIKOVEC)
Lecdnum aurantiacum (Bull, ex Fr.) S. F. Gray
Jediy a chutny
Klobouk о velikosti 4 aS 15 cm v prumAru je AervenA oranzovy
aS hnAdoAerveny, ve stAfi AAsteAnA odbarveny; je polokulovity,
pak poduSkovity; je suchy, jemnA plstnaty a na okraji tak tenky,
Se tvofi uzkou blanku, kterA je zahnuta к vrstvA rourek. Rourky
jsou bilA nebo bAlave, dlouhe. Тгей je piny, dosti tuhy a stihly,
bily aS Sedavy, pokryty vlockovitymi Supinkami, jeS jsou v mlAdi
bilA, pak naAervenalA a hnAdavA. Duinina je bilA, na fezu se zbar-
vuje sedomodravA, poslAze hnAdoAernavA. Vytrusy jsou 13 aS 17 x
x 4 aS 5 ym velikA.
Vyskyt a rozAifeni. Roste v listnatych lesich, pfevASne
pod osikami nebo i tam, kde osiky rostou jednotlivA, a to od lAta
do podzimu v се1ёт тхгпёт pAsmu severni polokoule.
Prakticky vyznam. Je to dobrA jedlA houba, kterou
na§i lidA s oblibou sbiraji. Pfi kuchyftske upravA zdernA.
VelmiblizkyjekozAk SlutooranSovy — kozAk Slto-
pomaranёо vy [L. testaceoscabrum (Seer.) Sing.], ktery mA klo-
bouk SlutooranSovy, Aupinky na tfeni jiS v mlAdi ёетё a usti rou-
rek jiS v mlAdi Sedoolivove. Jeho duinina se na vzduchu zbarvuje
vinov? AervenomodravA. Je stejnA dobry jako kozAk osikovy.
Roste pod brizami.
Pod borovicemi se vyskytuje kozAk (kfemenAA) boro-
v у (Lecdnum vulpinum Watling) a pod smrky velmi podobny
kozAk (kfemenAA) smrkovyfL. piceum PilAt et Dermek).
Oba maji rezavA hnAdooranSovy klobouk, barvou podobny г у z c i
г у § a v A m и (48). Do hnAda zbarveny klobouk mA podobny к o-
zAk (kfemenAA) dubovy [L. querdnum (PilAt) PilAt et
Dermek], ktery roste pod duby.
25	KOZAK BREZOW — KOZAK BKEZOW
Leccinum scabrum (Bull, ex Fr.) S. F. Gray (1—4)
J ed1 У a chutny
26	KOZAK HABROVV — KOZAK HRABOVV
Lecctnum grlseum (Qu61.) Sing. (5—7)
Jediy a chutny
25	KOZAK BREZOVY (SPICN1K) —
KOZAK BREZOVY (BREZAK) [1 — 4]
Lecdnum scabrum (Bull, ex Fr.) S. F. Gray
Jedly a chutny
Klobouk mA 5 aS 15 cm v prdmAru; je hnAdosedy al AernohnA-
dy (vzAcnA bfly); zavlhka je trochu shzky, hladky nebo jen nepa-
trnA vrAsAity; je polokulovity, pak poduAkovitA rozloSeny a v do-
spAlosti mAkce masity. Rourky jsou bAlavA, рак naAedle el Aede.
RourkovA vrstva je v dospAlosti naspod vyklenutA. Tfeii je 8 az
17 cm dlouhy, dolu zvolna ztluStAly a dole aS 2,5 cm tlusty; je
bAlosedavy a pokryty mnohem tmavAimi, AedA Aemavymi odsta-
lytni Aupinkami; ve stAfl je dosti vlAknity a tuhy. Duznina je Ы1А,
pak bAlosedavA, na rezu se skoro nemAni, popr. ruSovi nebo AedA
ruSovi. Vytrusy jsou 14 az 18 x 5 aS 6 pin velike.
Vyskyt a rozAifeni. Roste pod bnzami pozdA v letA
а hlavnA na podzim. Je и nAs vAude hojny a stejnA i jinde v mir-
nem pAsmu several polokoule. PraktiAtl houbari nerozeznAvajl
tento drub od nAsledujiciho
Prakticky vyznam. Jeto dobrA houba, pokud je mladA.
StarAi plodnice mlvajl klobouk тёкку, vodnaty a tfeft dfevnaty.
26	KOZAK HABROVY — KOZAK HRABOVY (HRABAK)
[5-7]
Lecdnum griseum (Quel.) Sing.
Lecdnum rugosum (Fr.) Pilat
Jedly a chutny
Klobouk mA 4 aS 14 cm v ргйтёги; je SlutohnAdy, AedohnAdy
aS AernohnAdy, zasucha Aasto aS osmahle Aerny; je obyAejnA
vrAsAitA nerovny a za suchAho poAasl Aasto poliAkatA rozpukany,
suchy, neslizky. Rourky jsou bAlave, pak SlutavA AedavA, poslAze
ApinavA olivovA SlutoAedavA; otlaAenlm Aednou aS Aernajl. Tfeli je
5 aS 13 cm dlouhy, ve spodni polovinA Aasto trochu bFichatA
nadufely a v horejAl polovinA Aasto vrAsAity; je bAlavy a skoro
AemA teAkovany, otlaAenim AeraA. Dulnina je bAlavA aS slabA
naSloutLA, na fezu rychle rCiSovi, pak Aedofialovi, aS zAernA. Vy-
trusy jsou 10 aS 20 x 5 aS 7 /aa velikA.
Vyskyt a rozAiteni. Pod habry, HdAeji i pod jinyini
listnatymi stromy je velmi rozAifeny; objevuje se v Aervenci
a roste aS do podzimu. V lAtA je и nAs kozAk habrovy mnohem
hojnAjAi neS kozAk brezovy, ktery roste hlavnA na podzim. Prak-
tiAtl houbari vAtAino i tyto dva druhy nerozeznAvaji.
Prakticky vyznam. KozAk habrovy je vyteAnA jedlA
houba jako kozAk bfezovy, jenSe se na fezu vice zbarvuje.
27 HRlB KRIST — HRlB CERVENf
Boletus calopus Fr.
N e J e d 1 у
27	HRIB KRIBT — HRIB CERVENV (CERVIENKA)
Boletus calopus Fr.
Nej edly
Klobouk mA 3 ai 15 cm v prumdru; je bledd hnddy ai dosti
tmavd nazelenale hnddy; je polokulovity, s okrajem dosti dlouho
podvinutym: je suchy a neslizky, jemnd plstnaty, pak lysy a dosti
tvrdd masity. Rourky jsou citrdnovd ilutd, рак zelendjdf, na rezu
se zbarvuji modrozelend. Тгей je v mladi tlusty a tuhy, bfichaty;
v dospёlosti je valcovity, krAsnd dervend zbarveny кготё nejho-
fejSi dAsti, kde je iluty, a na samem spodku je Spinavd derveny
Na povrchu je ozdoben jemnou sitkou, jei je pod kloboukem
bdlavA na ilutdm podkladu a na niisich dAstech tfend dervenA.
Oka sitky se zvdtSuji, protahuji к dolejdku a na nejspodndjdf dAsti
tfend se ztrAceji. Duinina je bdlavA ai slabd nailoutlA; na fezu se
dosti rychle zelenomodfe zbarvuje; ve spodku tfenej je dpinavd
dervenA; voni houbovd a chutnA zprvu naslAdle, pak velice hofce.
Vytrusy jsou 12 ai 16 x 4,5 ai 5,5 p.m velike.
Vyskyt a rozdifeni. Objevuje se od dervence do fijna
v jehlidnatych lesich, hlavnd v podhorskych polohAch. V rovind
je ротёгпё vzAcny.
Prakticke upotfebeni. MA odpornd hofkou chut, pro
kterou ho nelze jist. Neni sice pfimo jedovaty, ale je tak nechut-
ny, ie choulostivdjdi osoby mohou pozity pokrm zvrAtit. Vafi-
me-li houbu ve vodd a odvar slejeme, muieme ji jist, ale i po
takove upravd chuti nijak nevynikA. Je to jeden z nejkrAsndji
zbarvenych hfibu, ktery nezkudeni houbafi mohou zamdnit s jed-
lym hfibem kovAfem (30) nebo hfibem koloddjem
(29). Obd tyto jedld, modrajici houby maji v§ak usti rourek na-
spodu klobouku iivd dervenA, kdeito hfib kfiSt ilutd citrd-
novA. NezkuSeni houbafi jej Casto mylnd poklAdaji i za hfib
satan (28).
28 HRIB SATAN — HRlB SATAN
Boletus satanas Lenz
Jedovatf
28	HRIB SATAN — HRlB SATAN
Boletus satanas Lenz
J edovaty
Klobouk ma 6 aS 25 cm v ргйтёги; je nApadnfe svfetle zbarveny,
SedobAlavy, bledfe nahn&dly, nfekdy se zelenavym nAdechem; je
suchy, trochu hrbolatA zprohybany a tlustd masity. Rourky jsou
Slutozelenave, na fezu se zbarvuji modrozeleng a list! (рбгу)
maji karminovi dervenA. Spodek klobouku je tedy v mlAdi karmi-
novfe derveny a stAfim vybledA do Slutozelenava. Ттей je velice
tlusty, skoro hlizovity; je zbarven Slut6 a Cervenfe, a to tak, ie
obydejnfe nejhorejsi cast tfenfe je SlutA, stfedni cast karminovd
CervenA a spodni SlutavA. V dospdlosti je spodni polovina tfenfe
velmi tlusta (4 aS 15 cm). Povrch skoro celeho tfeni je ozdoben
jemnou sftkou. Dvinina je bAlavA nebo slabA naSloutla; na rezu
se zbarvuje nepatmfe modfe a pak opdt vybledA. MA naslAdlou
chut a v mlAdi dosti pfijemnfe voni; ve stiff, hlavni kdyS uvadA,
silni a neprijemnS pAchne. Vytrusy jsou 11 aS 15 x 5,5 aS 7 дт
velike.
Vyskyt a rozSifenf. Tato houba roste v teplych, svfet-
lych listnatych lesich, hlavni na vApenitych pudAch, od Cervence
aS do zAfi. U nAs je v6tAinou vzAcny; v CechAch roste hlavnfe
v Polabi a na Karlitejnsku; na jiSni MoravA a na Slovensku je
misty hojnfejsi.
Prakticky vyznam. Hfib satan zasyrova nebo nedosta-
te£n£ uvareny je jedovatA houba! Nepusobi sice smrtelne otravy,
vfetSinou jen zvraceni, to v§ak muSe trvat ai 6 hodin. Satan je
jednfm z nejkrAsnijAfch a nejmasitijSich hfibii, a proto lAkA
к jidlu. V6tSina houbafu praveho satana neznA a povaSuje zaft jine
druhy hfibii, nejcastfeji hfib kffgf (27).
29 HRIB KOLODEJ — HR1B CERVENOHLOBIKOVV
Boletus erythropus (Fr. ex Fr.) Pers.
Jedi;
29	НЙ1В KOLODEj — HRIB CERVENOHLOBIKOVV
Boletus erythropus (Fr. ex Fr.) Pers
Jedly
Klobouk mdfi 5 ai 20 cm v prumdru; je tmavohnddy, plstnaty
ai sametovy, pozddji olysaly; na otladenych mistech byvd a2 Cer-
ny; je tlustd masity. Rourky jsou Zlutozelene; na fezu se ihned
zelenomodfe zbarvuji; jejich usti (рбгу) jsou rumelkovd ai tmave
krvavd dervend; ve stdfi vybledaji a otladenim modraji. Spodek
klobouku je tedy tmavd derveny. Тгей je v mlddi bfichaty, pak
prodlouieny a к dolejdku kyjovity; je 5 ai 15 cm vysoky a 2 ai
4 cm tlusty; uprostred na Zlutem podkladu je dervend plstnatd
tedkovany; pod kloboukem je ilutdi a otladenim modrd. Duinina
je 2ivd 41utd, na fezu ihned tmavd zmodrd. Vytrusy jsou 13 ai 18 x
x 5 ai 6,5 pm velikd.
Vyskyt a rozdifeni. Roste v jehlidnatych a listnatych
lesich, hojndji vSak v podhorskych nei v ni2ind.
Prakticky vyznam. Pfesto, ie je to dobrd jedld houba,
na§i lide ji jen mdlo sbfraji, protore je odstrasuje silne modrdni
duSniny. Velmi podobny je ndsledujici druh hfib kovdf (30),
ktery se li§i od hfiba koloddje hlavnd sitkou na tfeni.
30 HRIB KOVAR — HRIB SINIAK
Boletus luridus Schaeff. ex Fr.
Jedi;
30	HRIB KOVAR — HRIB SINIAK
Boletus luridus Schaeff. ex Fr.
Jedly
Klobouk mA 4 ai 20 cm v ргйтёги; je zbarven svAtleji nei
и hriba kolodfeje; je plavA olivovfe Sluty, Casto s odstfnem oran-
Sovym nebo i karmfnovd Cervenym, hlavnC к okraji; je jemnC
plstnaty, pozdCji olysaly, a tluste masity. Rourky jsou SlutA do
olivova; otlaCenim a na fezu modraji; jejich list! (рбгу) jsou
cihlovC az krvavC CervenA, pak oranSovA a poslAze modraji. Tfeft
je brichaty, pak kyjovitC protaSeny, 4 aS 15 cm dlouhy a 2 ai
8 cm tlusty; dole je tmavC vinovC Cerveny, uprostfed Cerveny
a nahofe Sluty; cely je ozdoben protAhlou sitkou a rovnCS plstnatC
teCkovAn. Duznina je bledC zlutA, ve spodku trenC je vinovC Cer-
venA; na fezu v cele plodnici ihned inkoustovC modrA; pfijemnC
voni a chutnA nenApadnC. Vytrusy jsou 11 aS 16 x 5.5 aS 6,5 pm
velike.
Vyskyt a rozAifeni. Roste v listnatych lesich a parcich,
hlavnC v teplejAich krajinAch nebo na teplejAich stanoviAtich.
U nAs je dosti hojny. Roste v celem mimAm pAsmu severni polo-
koule a v AustrAlii od leta do podzimu. Od podobneho hfibu
kolodAje (29) se liSi svAtlejSi barvou klobouku a vyraznou
sitkou na tfeni.
Prakticky vyznam. Plati о ni celkem totAS, co bylo
feCeno о kolodfeji. Je to dobrA jedlA houba. Nfektefi mykologovA
se domnivaji, ie je zasyrova jedovatA U nAs se vAak otravy touto
houbou vubec nevyskytly.
31 HRlB КВАЬОУЗКУ — HRlB KRAEOVSK?
Boletus reglus Krombholz (1—3)
Jedly a v У t e ё n у
32 HRlB PRIVESKATf — HRlB PRiVESKAT?
Boletus appendtculatus Schaeff. ex Fr. (4—6)
Jedly a v у t e ё n у
31 H’?IB KRALOVSKV — HRIB KRAEOVSKV [1—3]
Boletus regius Krombholz
Jedl^ a vyteiny
Klobouk mdri 6 aS 15 cm v ргйтёги; na svdtlejgim podkladu
je dervenA aS karminovd vlAknity, a proto je rfiSovy aS karmi-
novy, pozdAji vybledA do hnAdodervena; je velice tlustA masity.
Rourky jsou citrdnove aS zaSloutld; stAfim se velmi zvolna zbar-
vuji do zelenavAho odstinu a ilsti (рбгу) maji stejnA zbarvenA.
Plocha rourek na spodu klobouku je vdtSinou jamkatA nerovnA.
Тгей je bfichaty, pak spfSe kyjovity, Sluty nebo citronovA Sluty,
zfidka modrA a mA na povrchu velice jemnou sitku. Duinina pod
pokoSkou klobouku je citrdnovd SlutA a v dolejSku tfend naderve-
nalA; na fezu obydejnA nemodrA; mA pfijemnou chut a vuni. Vy-
trusy jsou 15 aS 17 x 4 aS 5 pm velikA.
Vyskyt a г о z s i f e n i. Roste v listnatych lesich, nejdas-
tAji na vApencovdm podkladu, v teplych krajich od Aervna do
zAfi. Je jednim z naSich nejkrAsnAjSich hribu.
Prakticky vyznam Hfib krAlovsky je vytednA jedlA
houba, ale dosti vzAcnA.
32 НЙ1В PRIvESKATV — HRIB PRlVESKATY [4—6]
Boletus appendiculatus Schaeff. ex Fr.
Jedly a vytedny
Klobouk о ргйтёги 7 aS 20 cm je v mlAdi plavohnAdy aS Sluto-
hnAdy; pozdAji je aS AervenohnAdy, na otladenych mistech rezavo-
hnAdy, tlustd masity. Rourky i usti (рбгу) jsou citrdnovd aS
zlatoSlute, ve stAfi hnAdave nebo olivovd zelenoSlutd, na fezu
se zbarvuji zelenomodfe. Тгей je vejditd bfichaty, pak skoro vAl-
covity; je Sluty a na dolejAku nahnAdly; v hofejSi polovind mA
jemnou sitku, kterA se pozdAji skoro ztrAci. Duinina je svdtleji
nebo tmavdji SlutA, ve spodku tfend trochu nahnAdlA nebo nader-
venalA; na fezu, hlavnd nad rourkami, trochu modrA. Vytrusy jsou
11 aS 15 x 4 aS 5,5 pm velike.
Vyskyt'a rozSifeni. V teplejsich krajich roste v hAjich
a svdtlych listnatych lesich dosti hojnA od Aervna do fijna. Roste
skoro v cele EvropA a take v severni Africe.
Prakticky vyznam. Jeto vytednA jedlA houba, kterou
ndktefi houbafi nesprAvnd oznaduji jako hfib bronzovy (34).
33 HRlB NACHOW — HRlB PURPUROVf
Boletus rhodoxanthus (Krbh. ex) Kallenb
Jedovatf
33 HRIB NACHOVY (PURPUROVY) —
HRIB PURPUROVY
Boletus rhodoxanthus (Krbh. ex) Kallenb.
J edovaty
Klobouk mA 5 ai 20 cm v ргйтёги; je svStly, bledg Slutavy a2
Ьё1ауё flutohr^avy, dasto s ruiovym nidechem, zfidka 1тауё)1
hi^dy, a je tlust£ masity. Rourky jsou £lut£ ай 21utozelenav6; na
fezu se пмх1гоге1епё zbarvuji, ale jejich list! (рбгу) jsou йпгё kar-
т!поуё ёепгепй, a proto spodek klobouku z6fi v teto Ьапгё. Tfeil
je tlustS bfichaty, pozdSji vice v&lcovity; v hofejSi ро1оу!пё je
na Иуё zlatoflutem podkladu ozdoben кгуауё dervenou sitkou;
spodek tfe^ je Ьё1о$^ауу nebo йртауё Cervenoh^dy. Duinina
je vice nebo тёпё 21уё ilutd, hlavnS nad rourkami; na fezu
modr&, voni i chutnd nen^padnf a ani v dospSlosti nepfijemn£
nepAchne. Vytrusy jsou 10 ай 15 x 4 ай 5,2 pm уеИкё.
Vyskyt a rozSifeni. Roste v listnatych lesich, Ыаупё
v teplejSich krajin£ch, od Cervence do z£fi. Je to houba pfibuznS
hfibu satanu (28), roste v§ak i v krajich, kde se satan neobjevuje.
Prakticky vyznam. Zasyrova je jedovaty jako hfib sa-
tan, к litosti vSech houbaru, nebot je to пёё nejkr£sn£j§i hfib.
34 HRlB DUBAK — HRlB OBYCAJNY
Boletus aestivalis Paulet ex Fr
Fedlf a vfteCnf
34	HRIB DUBAK — HRIB OBYCAJNY
Boletus aestivalis Paulet ex Fr.
Jedi jr a vytedn^
Klobouk mdfi ai 18 cm v ргйтёги; je jemnd sametovy, velmi
masity, zasucha dasto i trochu popraskany, bledd hnddy nebo
plavd Sedavy, obydejnd svdtlejSi nei hfib smrkovy. P6ry jsou bile,
brzo vSak flutozelenavd. Tfefi, je obydejnd tlusty, nahnddly, zpra-
vidla svdtlejdi пей klobouk, ale tmavSi пей u hfibu smrkoveho,
а md na povrchu sitku, kterd sahd ай doKi. Duinina je bild, jen
pod рокойкои klobouku je zbarvena trochu svdtle hnddd. Vytrusy
jsou medovd flutavd, podlouhle vfetenitd, 13 ай 20 x 3,3 ай 6 pm.
velke. Vytrusny prach je olivovd hnddy.
Vyskyt a rozSifeni. Roste ve svdtlych listnatych, fiddeji
i jehlidnatych lesich od kvdtna do konce dervence; pozddji je
vzAcny. Je u nds velmi hojny, hlavnd v dubindch.
Do jeho tdsneho pfibuzenstva patfi ndkolik podobnych druhu,
kterd dosud vdtdina mykologu povaSovala jen za ppddruhy nebo
odrudy. Jsou v§ak stdle, takie i praktidti houbafi je rozezndvaji.
Je to pfedevSim hfib smrkovy — hrib smrekovy (Bo-
letus edulis Bull, ex Fr.), rostoud velice hojnd hlavnd ve smrdindch
od dervence ай do zaddtku zimy, zfidka se objevuje i dfive. Klobouk
md obvykle tmavd hnddy a tfeii svdtlejSi пей dubdk, dasto je
skoro bily, ozdobeny sitkou jen v homi polovind. Vyznadny je
hfib borovy (borovdk) — hrib bfirovy (borovka) — (Bole-
tus pinophilus Pildt et Dermek in litt.), (B. pinicola Vitt.); md пё-
padnd tlusty, dasto skoro vejcovity t/ей, ktery je na povrchu nader-
venaly nebo hnddavd nailoutly, se sitkou sahajici ай dolu. Klobouk
je tmavd dervenohnddy, na okraji bile Slutavy a pod рокойкои
trochu vinovd nadervenaly. Mdfi asi 30 cm v ргйтёги, je velmi
masity a na povrchu obvykle trochu svraskaly. Roste hlavnd
v borech, vzdcndji i ve smrdindch nebo v listnatych lesich. Hfib
bronzovy — hrib bronzovy (Boletus aereus Bull, ex Fr.)
je statny, velmi tmavd zbarveny hfib; klobouk md dokolddovd hnd-
dy ай dervenohnddy a jeho tteii je vice nebo тёпё hnddd zbarven.
Roste hlavnd pod duby v suchych svdtlych lesich v Idtd a na
podzim. U nds je vzdcny, hojndjSi je v jifndjdich krajich, hlavnd
v jifni Evropd. Pod habry se vzdcnd vyskytuje hfib habrovy
— hrib hrabovy — (Boletus carpinaceus Velen.) a pod bfi-
zami hlavnd v severskych krajich hfib bfezovy — hrib
brezovy — (Boletus betulicolus [Vassilk.] Pildt et Dermekin litt.).

35 PODHRlB ZLUCOW - HRlB ZLCOVt
Tyloptlus felleus (Bull, ex Fr.) Karst.
N e j e d 1 у
35	podhRib Zlucov? — PODHRlB ZlCoW
Tylopilus felleus (Bull, ex Fr.) Karst.
Ne j edly
Klobouk mA 4 ai 12 cm v ргйтёги; je svAtleji nebo tmavAji
hnAdavy, vicemAne plstnaty, pozdёji olysaly, tluste masity.
Rourky jsou v mlAdi bile, pak s ruiovym nAdechem, pozdAji ёе-
dive ai masov6 nliovA, s рбгу stejne zbarvenymi. Tfen je v mlAdi
bfichaty, pak skoro vAlcovity, v dospelosti vicemenfe hn6davy
a ozdobeny nApadnA vysokou sitkou, kterA sestupuje dasto ai doliS.
Duinina je bilA, na fezu se n6kdy zbarvuje slabA ruiovA, jindy
je trvale bilA, mA nApadnou vuni a obyAejn6 velmi silnou odpome
hofkou chut. Vytrusy jsou 10 ai 15 x 4 ai 5 pm velike.
Vyskyt a roziifeni. Je velmi hojny v jehliAnatych i list-
natych lesich, hlavne v podhorskych krajinAch. Plodnice nalA-
zAme na zemi a n6kdy i na ztrouchniv61ych paf ezech. Roste v ce-
lAm mirnAm pasmu severni polokoule a take v AustrAlii.
Prakticky vyznam. Neni jedovaty, ale protoie je od-
ротё hofky, je nepoiivatelny. Dostane-li se do рокгтй, tfebas
i v malAm mnoistvf, stAvaji se nepoiivatelnymi. Mlade plodnice
teto houby jsou Aasto velice podobne mladym plodnicim hfibu
jedlAho, takie nezkuAeni houbari. kdyi jej pfinesou omylem domu,
pokazi si jim cely pokrm, ktery nutno vyhodit. I v mlAdi jsou jeho
rourky slabounce ruiove, ovAem tato barva je tak slabA, ie je tAi-
ko pozorovatelnA, a je proto tfeba dAt na to dobry pozor. Tfen je
vidycky vice zahn6dly nei и hfibu jedlAho a sitka na пёт mno-
hem vice vynikA. Jsme-li na pochybAch, staCi maly kousek houby
ochutnat.
Зв CECHRATKA PODVINUTA - CECHRACKA PODVINUTA
Paxttlus Involutes (Batsch. ex Fr.) Fr.
Jedi6, ale Spatnd
36	Cechratka podvinuta —
CECHRACKA PODVINUTA
Paxillus involutus (Batsch. ex Fr.) Fr.
JedlA, ale A p a tn A
Klobouk mA 6 ai 12 cm v ргйтёги (zfidka vice) a je zbarven
asi jako hofdice, otladenim hnddne; ve stAri je tmavSi, dosti plochy
a na okraji je dlouho naspod zatodeny; na povrchu je jemnd plst-
naty, pozdAji olysaly a ve stAfi zavlhka slizky. Lupeny naspodu
klobouku jsou svdtlejfii nei klobouk, dasto s oraniovym odsti-
nem; po dotyku tmavd hnddnou a ve stAfi jsou tmavohnddd.
Тгей je ротёгпё krAtky a vAlcovity, pevny, hladky a lysy. Duz-
nina je bled&i nei klobouk, otladenim hnddne a varenim skoro
dernA; mA nakyslou chut. Vytrusy jsou hlinovd nahnddld, elipso-
idni, 8 ai 10 x 5 ai 6 pm velike.
Vyskyt a rozSifeni. Roste hojnd od Idta do podzimu
v jehlidnatych i listnatych lesich, dasto i v zahradAch a v parcich
v celdm mirnem pAsmu severni polokoule.
Prakticky vyznam. Je to houba dosti Apatnd jakosti
a hodi se hlavnd к naklAdAni do octa. V pokrmech nechutnA dobre
pro svou nakyslost. Ndktere osoby tuto houbu nesnaAeji, a proto
ji nelze к hromadndmu sbdru doporudovat. Zasyrova je jedovatA,
ale i po uvareni zpusobila и choulostivych a nemocnych osob
smrtelnd otravy.
37 SLIZAK MAZLAVt — SLIZAk MAZEAVt
Gomphidtus glutlnosus (Schaeff. ex Fr.) Fr.
Jedlf a chutnf
37	SLIZAK mazlavY — SLIZAK mazeavy
Gomphidius glutinosus (Schaeff. ex Fr.) Fr.
Jedly a chutny
Klobouk mA 4 ai 12 cm v ргйтёги; je 5edohn6dy az hnSdy
s fialovym nAdechem, zavlhka pokryty mocnou vrstvou slizu;
oschly je svStlejSf, ploSe sklenuty, pozdSji uprostfed trochu vmadk-
ly se snadno sloupatelnou рокойкои. Lupeny jsou zprvu Ьё1ауё,
pozdAji se od ёегаёЬо vytrus^ho prachu zbarvujl tmavA; jsou
ridkA, tlustA a sbihaji na tfeft. Tfeil je 5 ай 16 cm vysoky a 1,5 ай
2,5 cm tlusty: je bAlavy, dole citronovS fluty, pokryty tlustA sli-
zem jako klobouk a se zbytky blanitAho, prusvitnAho z6voje, ktery
v mlAdi zakryvA i lupeny. Duinina je bAlavA, ve spodku tfend
citrdnovA flutA. Vytrusy jsou tmavS hnёdё, 18a2 20x5a26 pm
уеИкё.
Vyskyt a rozSifenf. Roste ЬоЗпё vSude v lesfch, Ыалтё
v§ak v hustych smrdin^ch, a to v се1ёт т!тёт pAsmu several
polokoule.
Prakticky vyznam. Jeto dobrfi jedld houba, chutnajfcl
podobnS jako к 1 о и z к у (15-18), kterym je 1акё pFibuzn£. Pfi va-
feni vypouStl hojn£ slizu, a proto se hodi hlavnfe do smfesi hub.
Dobfe chutnA naloSenA v oct£.
38 stavnatka bReznovka — STAVNACKA marcovA
Hygrophorus marzuolus (Fr.) Bres.
Jedlfi
38	StAVNATKA bReznovka —
StavnaCka MARCOVA (MARCOVKA)
Hygrophorus marzuolus (Fr.) Bres.
Jedld
Klobouk md 4 ai 12 cm v ргйтёги; je bily, pokud je pfikryt
pQdou nebo listim. Na svfetle je perlovfe §edy, Sedodemd rozma-
zand skvrnity; dospdly je Sedoderny at dernavy, na okraji zahnuty
a ojindny, pozddji md okraj rozloieny at zdviieny a ve stiff vlnitd
zprohybany; napit vodou nemdni barvu; je suchy, bez slizu, oly-
saly a s pokoZkou na okraji jen mdlo sloupatelnou. Lupeny jsou
fidkd, bild nebo bdlavd, pozddji modravd nadedld ai §edd; slabd
sbihaji na tfeft. Tfeft je piny, bily, pozddji dasto nadedly, 3 ai 6 cm
dlouhy a 1,5 ai 4 cm tlusty; je suchy, dosti tuhy a vldknitd ma-
sity. Duinina je bild, fiddeji trochu nadedld, pfijemnd voni a chut-
nd. Vytrusy jsou bezbarvd, 7 ai 8 x 4,5 ai 5,5 pm velike.
Vyskyt a rozdffenf. Roste roztroudend v jehlidnatych
lesich. Plodnice se objevuji brzo zjara, hlavnd v druhd polovind
bfezna, v dubnu a v kvdtnu. V jiindjdf Evropd roste jii v lednu.
Dosud je zndmd pouze z Evropy.
Prakticky vyznam. Jeto vytednd jedld houba, cennd
zvlddtd proto, ie se vyskytuje velmi brzo na jafe, kdy jind houby
skoro nerostou.
39 PL2ATKA MODRINOVA — SLIZOVNlCKA SMREKOVCOVA
Hygrophorus lucorum Kalchbr.
Jedl6
40 PLZATKA MRAZOVA - SLIZOVNlCKA MRAZOVA
Hygrophorus hypothefus Fr. ex Fr.
fedlfi
39	plZatka modrinova —
SLIZOVNICKA smrekovcova
Hygrophorus lucorum Kalchbr.
JedlA
Klobouk mA 3 ai 6 cm v ргйтёги; je iivA citrdnovA iluty al
zlatoiluty; je mazlavy, sklenuty, ale brzo plochy, ai i uprostfed
vmACkly. Lupeny jsou bAlavA, к okraji klobouku citrdnovA ilute
nebo се1ё ilutA, dosti tluste a ffdkA. TteH je bledA citrdnovA iluty,
svAtlejAi пей klobouk, vlodkatA lepkavy, 4 ай 6 cm dlouhy a 0,6 ai
0,9 cm tlusty. Duznina je Ы1А, pod pokoikou klobouku ilutA.
Vytrusy jsou bezbarvA, 7 ai 9 x 4 ai 5 pm velikA.
Vyskyt a rozAffeni. Roste pozdё na podzim (ojedinAle
se objevuje jii od zAH), a to vidy pod modriny, obyCejnA v poCet-
nych houfech, a narusta ai do zAmrazu, takie AerstvA plodnice
Casto nalezneme i pod snAhem.
Prakticky vyznam. Pliatka modfinovA je dobrA jedlA
houba.
40	PLZATKA MRAZOVA — SLIZOVNICKA MRAZOVA
Hygrophorus hypothejus Fr. ex Fr.
JedlA
Klobouk mAf! 3 ai 5 cm v ргйтёги; je оИуоуё hnAdy а vlAknitA
iihany. Je pokryt olivovA hnAdou vrstvou slizu, pod nii se objevi,
kdyi ji dAAf omyje, vlastni barva klobouku; ta je svAtlejAi, liAkovA
oraniovA ai i citrdnovA zlatoilutA. Lupeny jsou bledoilutA ai ilutA,
oblouAnatA sbfhaji na tfeft a jsou dosti tluste a fidkA. TfeU je ро-
тёгпё tenky (6 ai 7 mm) a 5 ai 7 cm dlouhy; je iluty nebo bledo-
iluty a mA nAkdy stopy po zAvoji, kterym je v mlAdi okraj klo-
bouku spojen s tfenAm. Du&nina je bledA ilutavA; chutnA a voni
nenApadnA. Vytrusy jsou 7 ai 9 x 4 ai 5 pm velikA.
Vyskyt a rozAffenf. Roste pozdA na podzim, pf edevSim
v borech, fidCeji i v jinych jehliAnatych lesich. Plodnice se obje-
vuji obyCejnA ai v fijnu a narustaji ai do zAmrazu. Rostou tedy
v dobA, kdy se objevuji jii prvni noCni mraziky. Casto nalAzAme
AerstvA plodnice i pod snAhem. Roste v celAm mirnAm pAsmu
severni polokoule a takA v AustrAlii.
Prakticky vyznam. Jeto mAlo masitA houba, kterA vAak
dobfe chutnA. Protoie roste pozdA na podzim, kdy je jinych hub
jii mAlo, a narustA vAtAinou v poAetnych houfech, vyplat! se ji
sbfrat.

41 HOLUBINKA TRAVOZELENA — PLAVKA TRAVOVOZELENA
Russula aeruglnea Llndbl. ap. Fr.
Jedlfi
41	HOLUBINKA TRAVOZELENA —
PLAVKA TRAVOZELENA
Russula aeruginea Lindbl. ap. Fr.
JedlA
Klobouk mA 3 ai 10 cm v ргйтёги; je jednobarevnA hnSdozeleny
ai trAvovA zeleny, fidAeji zlutozeleny; uprostfed je vAtAinou tmavif
a к okraji svAtlejAi; v mlAdi je kulovity a pokud je v zemi, je
skoro bily nebo nahnAdly; pozdAji je rozloieny, uprostfed vmAAkly
a slizky. Lupeny jsou dlouho bilA, pak slAmovA ai mAslovA na-
iloutlA, hustA. Tfeft je bily, naspodu dasto rezavA skvrnity; dlouho
zQstAvA pevny, posleze je houbovitA тёкку; je 4 ai 6 cm dlouhy
a 1 ai 2 cm tlusty. Duznina je bilA, nAkdy trochu hnAdA skvmitA,
trochu palAive chuti. Vytrusy jsou 8 x 6 ai 7 pm velike.
Vyskyt a rozAifeni. Roste v jehlidnatych, fidAeji i v list-
natych lesich, a to v letA i na podzim velice hojnA. Je to jeden
z nejobhbenAjAich druhu holubinek!
Prakticky vyznam. Je jedlA, sice horSf jakosti nei jinA
holubinky, nikoli, v§ak tak ApatnA, aby ji nebylo moino v kuchyni
upotfebit. DobrA je v octA. TakA suAenA chutnA v polAvce dobfe.
42 HOLUBINKA MANDLOVA — PLAVKA MANDEOVA
Russula vesca Fr.
I e d 1 fi a vfteCnd
42	HOLUBINKA MANDLOVA — PLAVKA MANDEOVA
Russula vesca Fr.
Jedld a vyteinfi
Klobouk md 4 ai 10 cm v ргйтёги; je zbarveny v гйгпусЬ od-
stfnech barvy masa, ndkdy do hndda, ruiova nebo fialova, jindy
s odstinem barvy zelenavd hnddd, dasto s rezivymi skvrnami,
hlavnd na porandnych mfstech; zavlhka je nepatrnd slizky, dasto
paprsditd iilkovany. Lupeny jsou bdlavd, bledd, dasto rezavd skvrn-
kate; slabd sbihaji na tfeU, ktery je bily, na dolejsku dasto rezavd
skvrnity, skoro tvrdy a dlouho pevny. Duinina je bdlavd ai bledd,
ndkdy s rezivymi skvrnami. Voni velmi slabd a chutnd pfijemnd,
oriSkovd. Vytrusy jsou bezbarvd, 6 ai 8 x 5 ai 6 pm velikd.
Vyskyt a rozdifeni. Jeto hojny druh rostouci hlavnd
v listnatych lesich, pfedevdim v dubindch, a to od Idta ai do pod-
zimu.
Prakticky vyznam. Holubinka mandlovd je vytednd jed-
ld houba, jedna z nejlepdich уйЬес. Hodi se stejnd к nakldddni do
octa jako к pfipravd nejruzndjdich рокгтй.
43 HOLUBINKA CELOKRAINA — PLAVKA CELOKRAJNA
Russula Integra (L. ex Vitt.) Fr. sensu R. Maire, non Singer
JedlA
43	HOLUBINKA CELOKRAJNA —
PLAVKA CELOKRAJNA
Russula Integra (L. ex Vitt) Fr sensu R. Maire, non Singer
JedlA
Klobouk mA 6 aS 12 cm v ргйтёги; je ApinavA Cerveny, hnSdy
nebo okrovy, misty Casto rozmazanA olivovy nebo fialovy; upro-
stfed je Casto svAtlejAi, naSloutly; v dospAlosti je na okraji ryho-
vany, s lepkavou pokoSkou, zasucha lesklou. Lupeny jsou v mlAdi
bilA, v dospAlosti sytA okrovA, AirokA a krehke. Tfeft je vAtAinou
CistA bily, mirnA kyjovity; v mlAdi je tvrdy, brzo vAak vatovity
a kfehky Duznina je dlouho CistA Ы1А, pozdCji trochu ApmavA na-
AedlA. Vytrusy jsou sytC okrovA Slute, 9 aS 14 x 8 aS 10 /лтп velike.
Vyskyt a rozAifeni Jeto velice hojny druh ve smrko-
vych lesich v jinych lesich je vzAcnAjsi. Roste od lAta do podzimu
v celem mirnAm pAsmu sevemi polokoule.
Prakticky vyznam. Jeto dobrA jedlA houba, horAi sice
neS holubinka mandlovA (42), protoSe mA kfehkou duS-
ninu, zato vAak velmi vhodnA ke sbCru, nebot roste v ohromnem
mnoSstvi. MoSno ji suAit i naklAdat do octa a takA pokrmy pripra-
venA z Cerstvych plodnic jsou chutnA.
44 HOLUBINKA RfiVOVA — PLAVKA VINlCOVA
Russula xerampelina (Schaeff. ex Seer.) Fr.
Jedlfi
44 HOLUBINKA REVOVA — PLAVKA VINlCOVA
Russula xerampelina (Schaeff. ex Seer.) Fr.
JedlA
Podobi se pfedchozimu druhu, ale je iivdji zbarveni. Klobouk
mA 5 ai 12 cm v ргйтёги; je iivd karminovd nebo vinovd tmavo-
derveny, uprostfed ai demoderveny, s milo slizkou pokoikou, bez
lesku. Plodnice vyrostle v budinich maji klobouk bledii, ruiovy ai
olivovy nebo hnddd derveny, pod osikami a bfizami je Sluty nebo
ilutozeleny do olivova. Lupeny jsou bile, pak smetanovd okrove,
ndkdy s dervenym nidechem na ostfi; otladenim a stifim hnddnou;
jsou iiroke a kfehke; zaschle jsou Spinavd dede. Тгей je bily nebo
alespoii zdisti derveny, na otladenych mistech iloutne, pak Spinavd
hnddne; obydejnd je mirnd kyjovity a kfehky, uvnitf houbovitd
mdkky. Duinina je bledd, uvnitf tfend brzo nailoutli, porandnim
a stifim se zbarvuje ilutavd ai Spinavd ilutd; v mlidi voni ne-
patmd (jakoby po ovoci), ve stiff pichne zfetelnd po slanedcich
a nepaldivd chutni. Vytrusy jsou 8 ai 13 x 8 ai 12 pm velikd.
Vyskyt a roziifeni. Je hojni v lesich vSech druhil, v.ty-
picke podobd viak v lesich jehlidnatych, kde roste obydejnd na
podzim ve velikem mnoistvi. RozSifena je v celem mfmem pismu
severni polokoule.
Prakticky vyznam. Jeto dosti dobri jedli houba, hlav-
nd mladdi plodnice jsou chutnd. Stard nejsou vzhledne, protoSe
jsou kfehke a duinina se zbarvuje Spinavd nahnddle. Hodi se к po-
iivini v jakdkoli upravd vhodnd pro houby. Od jinych podobnych
dervend zbarvenych jedovatych druhG ji rozeznime snadno podle
chuti a slanedkoviteho zipachu dospdlych plodnic.
45 HOLUBINKA NAMODRALA — PLAVKA MODRASTA
Russula cyanoxantha (Schaeff. ex Seer.) Fr.
J e d 1 fl a vfteCnS
45 HOLUBINKA NAMODRALA — PLAVKA MODRASTA
Russula cyanoxantha (Schaeff. ex Seer.) Fr.
JedlA a vyteAnA
Klobouk о ргйтёги 4 ai 14 cm je zbarveny fialovA a zelenA,
a to tak, ie оЬё barvy jsou promiSeny a jednou pfevlAdA vice ta,
jindy ona, Aasto vAak je na nAkterych mistech vybledly; je ргийпё
а tvrdA masity, s рокойкои zavlhka lesklou a dlouho slizkou, vy-
znaAnA paprsfiitA Silkovanou; jeho okraje jsou dlouho ostre a dolG
zahnutA. Lupeny jsou bilA, fidAeji s naSloutlym odstinem, dosti
tenkA а ргийпё, nelAmave. Tfeft je bily, 5 ай 10 cm dlouhy a 1,5
ай 2,5 cm tlusty, posleze uvnitf komurkovitA duty. Duinina je bilA
a pevnA, dlouho AfavnatA, rrurne chuti a skoro bez vunA. Vytrusy
maji rozmAry 7 ай 10 x 7 ай 8 pm.
Vyskyt a rozAifeni. Je to vyznaAny druh houby listna-
tych lesO, ktery roste v letA i na podzim velice hojnA v celern
mimem pAsmu severni polokoule, v sevemi Africe a v AustrAlii.
Prakticky vyznam. Je to jedna z naAich nejlepAich
holubinek. Dobfe chutnA v kaAde upravA vhodne pro houby. Hodi
se к naklAdAni do octa ve smAsi s hfiby.
46 HOLUBINKA NAZELENALA — PLAVKA ZELENKASTA
Russula virescens (Schaeff. ex Zanted.) Fr.
J e d 1 6 a vf t e 6 n fi
46	HOLUBINKA NAZELENALA —
PLAVKA ZELENKASTA
Russula virescens (Schaeff. ex Zanted) Fr.
JedlA a vyteAnA
Klobouk mA 6 al 15 cm v ргйтёги a je bledA тёбёпкоуё ze-
leny; zpoAAtku je pokryty strupatou povrchovou vrstvou, kterA
rozpraskAvA v drobnA poliAka ai drobnA ploAky, poslAze je roz-
praskany v poliAkovite Supinky; na nAkterych mistech je vybledle
hnAdozelenavA okrovy nebo s rezivA hnAdymi skvrnami; vAtSinou
je suchy, nApadnA tuhy, na okraji pozdAji Aasto hrbolkatA ryho-
vany. Lupeny jsou bAlave nebo bledA kremovA. Тгей je bily
a tuhy, na poranAnych mistech rezavA hnAdy. Duinina je bilA,
nAchylnA к hnAdnuti; je nepalAive chuti, tuhA a drobivA. Vytrusy
jsou velkA 8 al 10 x 7 al 8 /ап.
Vyskyt a rozfiifeni. Roste obydejnA jednotlivA ve svAt-
lych listnatych lesich, a to v celAm mirnAm pAsmu severni polo-
koule.
Prakticky vyznam. Je to nejchutnAjSi a nejmasitAjAi
holubinka. Je tak vyznadnA a Ize ji tak snadno poznat, ie ji muze
sbirat i houbaf zaAAtednik.
47 RYZEC SYROVINKA — SUROVICKA JEDLA
Lactartus volemus (Fr.) Fr.
JedlA
47	RYZEC SYROVINKA — SUROVlCKA JEDLA
Lactarius volemus (Fr.) Fr.
JedlA
Klobouk mA 5 al 15 cm v ргйтёги; je 4ivA hnAdoCerveny,
nAkdy al hnAdy nebo ilutohnAdy, nepAsovany; je jemnA ojinAny
jakoby sametovy, lysy, matny, ve stAri Casto rozpraskany, brzo
uprostfed mirnS vmACkly. Lupeny jsou bledozlute; podobnA jako
celA plodnice silnA ronf bile, na vzduchu trochu Aednouci mleko,
kterA zanechAvA hnAdA skvmy. Тгей je zbarven jako klobouk
(nahofe je bledAi); je ojinAny, pevny a piny. Duinina je bledA
nailoutlA, pevnA a tvrdA, ale krehkA. Chut mA naslAdlou, pak
trochu nepnjemnou. Vytrusy maji rozmAry 8 al 12 x 7 al 11 pm.
Vyskyt a rozAifeni. Roste v jehliCnatych i listnatych
lesich z leta al do podzimu, obyCejnA jednotlivA.
Prakticky vyznam. Jeto jedlA houba typicke chuti, jel
пёкоти chutnA, jinAmu je nepfijemnA. ZvlAAt dobre chutnA usma-
2enA na mAsle а окогепёпА kminem.
48 RYZEC RYSAVY — RYDZIK RYSAVY
Lactartus rufus (Schop. ex Fr.) Fr.
NeSkodnY
48	RYZEC RYSAVY — RYDZIK RY§AVY
Lactarius rufus (Scop, ex Fr.) Fr.
NeSkodny
Klobouk m& 3 ai 8 (12) cm v ргйтёги; brzo je plo§e sklenuty,
s nApadnym a Apicatym hrbolem uprostfed; je barvy derveno-
hnAdA, ke kraji trochu svdtlejSi, ojindny, nepAsovany. Lupeny jsou
pfipojenA, jako by chtAly sbihat na tfeii; v mlAdi jsou blede, pak
hnAdavd nadervenalA ai rezavd dervenavA, dasto s tmavSimi derve-
navymi skvrnami; ve stAfi jsou bile poprASene. Tfeft je obly,
v mlAdi bdlavy, brzo v§ak dervenorezavy, zbarveny skoro jako
klobouk. Duinina je bilA, s masovym odstinem, ve tfeni derveno-
rezavA; roni trvale Ы1ё a hojnA mldko ostfe paldivA a pryskyrid-
nate chuti. Vytrusy jsou kulate, 7 ai 9,15 x 6 ai 8,5 pm velikA.
Vyskyt a rozAifeni. V suAAich jehlidnatych lesich roste
velice hojnd od Aervna ai do podzimu. Je rozAifen v celAm mir-
nAm pAsmu severni polokoule.
PraktickA upotfebeni. Ryzec ryAavy je jedlA houba,
kterA vAak neni chutnA. Jeji paldivost odstranime, kdyi pokrAjenA
houby mAdime pfes noc ve studenA vodA. Pak je vafime 10 minut
v derstvA vodA, vodu slijeme a houby proplAchneme znovu stude-
nou vodou. DAle je pfipravujeme jako jinA houby
49 RYZEC PRAVY — RYDZIK PRAVY
Lactartus dellctosus (L. ex Fr.) S. F. Gray
Jediy a vftelSnY
49	RYZEC PRAVY — RYDZIK PRAVY
Lactanus deliciosus (L. ex Fr.) S. F. Gray
Jedly a vyteiny
Klobouk о velikosti 5 al 15 cm je v ruznych odstinech barvy
oraniovA a oranSovA cihlovA, Aasto zelenA nadechnuty al zFetelnA
ApinavA zelenavy, obyAejnA s nAkolika soustFednymi kruhy tmavAji
zbarvenymi a vAtSinou nazelenalymi; zasucha je Casto cely Sedo-
zelenavy. V mladi je plo§e sklenuty, zAhy uprostFed vmAAkly,
s okrajem naspod podvinutym; zavlhka je slizky, hladky a lysy.
Lupeny jsou AervenooraniovA, vAtAinou zbarvenA iivAji nei po-
vrch klobouku; otlaAenim zelenaji; jsou dosti huste a sbihaji
trochu na tfeft. Trefi, je vAlcovity, v mlAdi uvnitf bAlavA vatovity,
brzo rourkovitA duty; na povrchu je cihlovA oraniovy, ale ve svAt-
lej§im odstinu ne2 klobouk. Duznina je bAlavA; jelikoS v§ak obsa-
huje iivA oranAovA zbarvenA mlAko, kterA na lomu pryAti, zbar-
vuje se ihned oraniovA, po delAi dobA ApinavA zelenA. Voni velice
pFijemnA koFenAnA a chutnA trochu AtiplavA a trpce. Vytrusy jsou
kulovitA, hustC ostnitA, 8 al 10 x 7,5 a± 8 ym velikA.
Vyskyt а г о z S i f e n i. Roste v lAtA, hlavnA vAak na pod-
zim, pFedevAim na vlhAich mistech pod mladymi smrAky, FidAeji
take v borech. V typickA podobA se vyskytuje pod smrky. Pod
borovicemi roste masitAjAi a trochu tvrdAi forma s kloboukem
zdobenym zFetelnymi tmavymi kruhy a s okrajem klobouku vice
podvinutym, jei obsahuje take vice oranJovA Aerveneho mlAka.
Tuto borovou odrudu popsal bliie Velenovsky a Vassilkov ji
oznaCil jmAnem var. pini Vass. Roste hojnA jak u nAs, tak i v So-
vAtskem svazu i jinde v mirnAm pAsmu sevemi polokoule
a v AustrAlii.
Prakticky vyznam. Ryzec pravy je jednou z nejeen-
nAjAich a nejhledanAjiich jedlych hub. PouSivA se ho skoro yy-
hradnA к naklAdAni do octa, nebot v tAto upravA vynikA jeho pikant-
ni a korennA chut v plnAm rozsahu. DalAi jeho pFednosti je kfehkA
a kFuplavA duSnina, kterA neni slizkA jako u hFibO. Moino ho
v§ak upotFebit i v jinA upravA. Hodi se napF. vyteAnA i к pFipravA
houbovAho extraktu. К suSeni a do polAvek neni vhodny. Od
v§ech ostatnich ryzcia rozeznAme ryzec prayy podle iivA oranio-
vAho mlAka. Je sice popsAno je§tA nAkolik druhu blizee pFibuznych
ryzei pravAmu, kterA maji oraniovA al krvavA oraniovA mlAko,
s tim si vSak prakticky houbaF nemusi lAmat hlavu, nebot jsou
stejnA dobrA jako ryzec prayy.
50 RYZEC KRAVSKY — RYDZIK KRAVSKY
Lactarius tormlnosus (Schaeff. ex Fr.) S. F. Gray
N e j e d 1Y
50	RYZEC KRAVSKY — RYDZIK KRAVSKY
Lactarius tormmosus (Schaeff ex Fr.) S. F. Gray
N e j e d 1 у
Klobouk velikosti 5 ai 12 cm je masovd riiiovy ai bledd mrk-
vovd Cerveny; je zdobeny пёкоЬка svdtlejdimi a tmavSimi pdsy
a ndlevkovitC prohloubeny; v mlddi je slehle Supinkatd chlu-
paty, pozddji olysdvd; na siln$ podvinutdm okraji klobouku je
v§ak ai do dospelosti bdlavC brvitd chlupaty. Lupeny jsou blede
riliovd ilutavd; trochu sbihaji na tfeft, ktery je 3 ai 6 cm dlouhy
a 1 ai 2 cm tlusty; je masovC naCervenaly, dole svdtlejdi, lysy,
uvnitf zprvu vatovy, pak duty. Duinina je bila a pod pokoikou
tfenC i klobouku riiiovd, na lomu roni trvale Ы1ё a ostfe paldivd
chutnajici mldko. Vytrusy jsou ostmtd hfebinkate, 8 ai 19 x 6 ai
7 yxn. velkd.
Vyskyt a rozdifeni. Roste v listnatych lesich, nejdastdji
vdak pod bfizami v celdm mimdm pdsmu several polokoule.
Prakticky vyznam. Tato ostfe palCivd houba neni
jedla a piisobi u choulostivdjdich osob zvraceni. Vafime-li ji vdak
ve vodё a vodu slijeme, moino ji jist, dobrd vdak neni. Nepozorni
houbafi zamCftuji ^kdy tuto bezcennou houbu s vyteCnym г у z -
cem pravym (49), jemui se trochu podobd. Rozezndme ji v§ak
vidy snadno podle silnC podvinutdho, Ьё1ауё brv^ chlupateho
okraje klobouku a podle bildho, silnC paldiveho mldka. Ryzec
pravy md cely klobouk (i jeho okraj) lysy a mleko oraniovd, ne-
pati-пё trpce рергпё
51 RYZEC PEPRNY — RYDZIK KORENISTY
Lactarius plperatus (L. ex Fr.) S. F. Gray
Jedi?
51	RYZEC PEPRNY — RYDZIK KORENISTY
Lactarius piperatus (L. ex Fr.) S. F. Gray
Jedly
Klobouk mi 6 ai 20 cm v ргйтёги. Je bily nebo slabd na-
iloutly a ve stiff na poikozenych mistec.. nahnddly; je suchy a ly-
sy, neleskly; v mladi je plo§e sklenuty, brzo prohloubeny ai Siroce
nilevkovity, s podvinutym okraj em. Lupeny jsou bild, nipadnd
huste a nizki, na ostfi nepatrnd nailoutli. Tfeli je vilcovity, ve
stiff ротёгпё kritky a tlusty, ёistё bily, lysy a hladky, pozddji
trochu skvrnity. Duinina je bili, pevni, tvrdi, ale limavi a na
fezu vypouiti zaderstva hojnost bileho mleka, kteri dlouho a prud-
ce pili. Vytrusy jsou hrbolatё ostniti, 6 ai 7 x 6,5 fim velike.
Vyskyt a г о z § i f e n i. V lesich viech druhii roste ve vel-
кёт mnoistvi. Nalizime jej i za suiiiho podasi, kdy jinych hub
roste milo. Roste v celim mimim pismu severni polokoule
a v Austrilii.
Prakticky vyznam Jeto jedli houba, jejii chut se v§ak
kaidimu nezamlouvi. Nejlipe chutni ореёеп se slaninou s pfi-
sadou pepfe, cibule a soli. Pokrm takto pfipraveny je pikantni.
Nutno si v§ak пай zvyknout a pak zachutni. Ve vychodnich
Karpatech je to nejoblibenijSi jedli houba domorodeho obyva-
telstva, kteri mu divi pfednost pfed hfiby. Svou chuti znameniti
doplftuje kukufidnou kaii, kteri je v tamdjiich krajich dennim
pokrmem a mi mdlou chut.
Ryzci peprnimu se znadnd podobi ryzec pyfity — ry-
dzik chlpkaty (Lactarius vellereus Fr.), ktery je rovndi bily,
podobniho tvaru a stejnd mohutny. Li§i se mdkce chlupatym klo-
boukem, ktery zvliitd na okraji je ai huftaty Je rovndi jedly,
ale hor§f jakosti, protoie je tui§i.
52 rudoCechratka fialova — CervenoCechraCka fialovA
Leptsta nuda (Bull, ex Fr.) Cooke
JedlA a chutnA
52	RUDOCECHRATKA FIALOVA (NAHA) —
cervenoCechraCka FIALOVA
Lepista nuda (Bulk ex Fr.) Cooke
JedlA a chutnA
Klobouk mA 6 ai 12 cm v prumAru; je modrofialovy ai hnAdo-
fialovy, ve stAri se mAni vice do hnAda; je hladky, lysy, sklenuty,
pak ploAe rozloieny, pozdAji s vtlaAenym stredem a zdviienym
okrajem; na okraji je dlouho podvinuty. Lupeny jsou v mlAdi 2ivA
modrofialovA, pozdAji vice masovA hnAde, u trenA zubem vykro-
jenA. Treft je 5 a£ 10 cm dlouhy a 1,2 az 3 cm tlusty; je fialovy
nebo Aedomodry, podAlnA vlAknity, dole Aasto hlizovitA ztluAtAly,
vAlcovity a naspddu s fialovou plsti. Duznina je zprvu 2ivA fialo-
vA, pozdAji bledAi; pfijemnA chutnA a voni. Vytrusy jsou hladke,
elipsoidni, 7 a£ 9 x 4 a£ 5,5 pm velikA.
Vyskyt a rozAifeni. Jeto vyznaAnA podzimni houba, jet
se poAinA objevovat v jehliAnatych i listnatych lesich v Hjnu
a listopadu. VzAcnAji se objevuje jednotlivA takA na jafe, v kvAtnu
a Aervnu. Roste obyAejnA ve velikem mnoistvi, a to skoro v celAm
mirnAm pAsmu severni polokoule a takA v several Africe a v Au-
strAlii. Tvori Aasto tzv. „AarodAjnA kruhy".
Prakticky vyznam. Hodi se к poiivAni v jakAkoli йрга-
vA. Je to vytecna jedlA houba. Syrovou houbu nepoiivAme, pro-
toie obsahuje jedovatou lAtku, je2 rozklAdA barvivo Aervenych
krvinek. Vafenim se vAak tento jed niAi, tak2e vafenA houba je
zcela neAkodnA.
53 HLlVA OSTRlCNA — HLIVA USTRICOVA
Pleurotus ostreatus (Jacqu. ex Fr.) Kummer
)edl&
53	HL1VA OSTRICNA — HLIVA USTRICOVA
Pleurotus ostreatus (Jacqu. ex Fr.) Kummer
JedlA
Klobouk mA 5 ai 15 cm v ргйтёги, riddeji je i vAtAi (ai 35 cm
v ргйтёги); jen zfldkakdy mA skoro stfedovy t/eft; obydejnA je
tfeft silnA vystredny а ротёгпё krAtky, dasto zcela zakrnAly, takie
klobouk je okrouhle Akeblovity ai jazykovitA protaieny; je ruznA
zbarveny, vAtAinou svAtle ai temnA Aedy nebo skoro Aerny, jindy
modroAedy, ale takA zelenofialovy, naokrovAly a nAkdy dokonce
bAlavy; je hladky a lysy, toliko v рирки и tfend bile plstnaty.
Plodnice vyrflstaji zpravidla ve vAtAim podtu pohromadA (trsnatA),
takie ploAe odstAvajici klobouky stojf obydejnA nad sebou Lupeny
jsou bdlavd ai naAedld, pozdAji dasto slabd nafialovdld a sbihaji se
na tfefi, ktery je vAtAinou dosti maly nebo jen naznadeny, bily
a obydejnA pokryty Atdtinatou plsti. Duinina je koiovitd masitA,
ale AtavnatA, nenApadnA chuti а уйпё. Vytrusy jsou elipsoidnd
vAlcovitA, 8 ai 11 x 3 ai 4 pm velikA.
Vyskyt a rozAifeni. Roste na kmenech a dfevech list-
natych i jehlidnatych stromfl a jeji podhoubi pusobi bilou hni-
lobu dfeva. Plodnice se objevuji vAtAinou pozdd к podzimu. CerstvA
plodnice dasto nalezneme v dutinAch ктепй i v zimd, kdyi puda
v okoli je zmrzlA na kost. Roste v celAm mirnAm pAsmu severni
polokoule a vyskytuje se i na polokouli jiini.
Prakticky vyznam. JetojedlA houba prostfedni jakosti.
NaloienA v octd je vytednA, hlavnd smisime-li ji jeAtA s jinymi
druhy. Je tuiAi nei jinA druhy jakostnich jedlych hub, a proto je
obtiinAji stravitelnA Casto obrustA celA kmeny, takie mfiieme se-
brat na jednom mistd i ndkolik kilogramfl plodnic.
54 ClROVKA CERVENOZLUTA - C1ROVKA CERVENOZLTA
Tricholoma ruttlans (Schaeff. ex Fr.) Singer
N e j e d 1 &
54	ClROVKA CERVENO2LUTA (SAFRANKA) —
CIROVKA CERVENO2LTA
Tricholoma rutilans (Schaeff. ex Fr.) Singer
Ne j edlA
Klobouk о ргйтёги 5 ai 20 cm mA iluty podklad, ale protoie
je velice hustA pokryt drobnymi Cervenymi zrnitymi Supinkami,
je skoro cely Cerveny; je sklenuty, pozdAji rozloieny. Tfeft je
skoro ve stfedu klobouku, 6 ai 9 cm dlouhy a 1 ai 2 cm tlusty;
je svAtle iluty a posAzeny drobnymi purpurovymi vloCkovitymi
iupinkami. Lupeny jsou zlatoilutA, и tfenA zubatA vykrojenA.
Duinina je svCtle ilutA, StavnatA, dosti tlustA; chutnA trochu
nakysle a voni nepfijemnA, jakoby zatuchle. Vytrusy maji roz-
mAry 7 ai 10 x 5,5 ai 6,5 fan.
Vyskyt a rozSifeni. Roste na pafezech a kmenech
jehliCnatych strorml, av§ak skoro vidycky blizko йгоупё pOdy,
v celAm mirnAm pAsmu severni polokoule a v AustrAlii. Je и nAs
velmi hojnA
Prakticky vyznam. Jeto houba velmi SpatnA jakosti,
ротёгпё tAice stravitelnA. Proto choulostivAjAi ClovAk, poiije-li
pokrm z tAto houby ve vAtSim mnoistvi, Casto zvraci. Nelze ji
tedy к jidlu doporuCovat. Jeji chut neni zvlAAt pfijemnA, a proto
ji nesbirAme. Jeji plodnice rostou ovSem Casto i za suchAho poCasi,
kdy jinA houby pfestaly rflst, nebot jeji podhoubi iije ve vlhkAm
dfevA hluboko ukrytA v zemi, kde se vlhkost uchovA po delSi dobu.
55 CiROVKA MAJOVKA — CiROVKA MAJOVA
Tricholoma georgti (Clus. ex Fr.) QuAl.
JedlA a v у t e C n fl
55	CIRUVKA MAJOVKA — ClROVKA MAjOVA
(MAJOVKA)
Tricholoma georgii (Clus. ex Fr.) QuAl.
Calocybe gambosa (Fr.) Singer
JedlA a vytednA
Klobouk mAfl 6 ai 10 cm, zfidka vice; je bdlavy, hlavnA na
temeni slabd ApinavA nailoutly nebo nahnddly; je zpravidla ne-
leskly a jen zfidka, je-li ilplnd zaschly, se trochu leskne; je lysy
a hladky, s okrajem v mlAdi podvinutym a trochu krAtce plstna-
tym; je masity, sklenuty, ai i pondkud kuielovitd zdviieny nebo
i s tupym hrbolem. Lupeny jsou bilA nebo bAlavA ai smetanovA,
nAkdy s naSedlym nebo ilutohnddavym tdnem; jsou hustA a u tfenA
zubem vykrojenA. Tteii je dosti tlusty a masity, 4 ai 9 cm dlouhy
a 1,5 ai 4,5 cm silny; je vAlcovity nebo i nestejnd tlusty; je piny
a pevny, vlAknitA masity, bAlavy, dole dasto s bledA okrovym od-
stinem. Duinina je bilA, voni silnA po AerstvA mouce (zApach tro-
chu upominA na Atdnice) a pfijemnA chutnA Vytrusy jsou hladkA,
5 ai 7 x 3 ai 4,5 pm velikA.
Vyskyt a rozAifeni. Jeto jarni houba, kterA se poAinA
objevovat koncem dubna a hlavnA v kvAtnu; zfidka ji nalezneme
jedtd v Aervnu nebo dokonce v Aervenci. Roste v kfovinAch, na
okrajich listnatych lesu, na svdtlych kefnatych strAnich a v sadech,
hlavnA na teplych mistech. RozAifena je v celAm mirnAm pAsmu
severni polokoule.
Prakticky vyznam. MAjovkajevelice dobrA jedlAhouba,
kterou lidA na venkovA dobre znaji, hojnd sbiraji a vozi na trhy,
PoznAme ji podle svAtlAho zbarveni, podle vyznadnd vunA a podle
bAlavych lupend. V mlAdl se ji znaAnA podobA jedovatA zAvo-
jenka olovovA (77), kterA mA dosti nepfijemnou, mouAnA
fedkvovitou chut Jeji lupeny jsou v dospdlosti ilutavd dervenA,
v mlAdi jsou vAak skoro bild, a proto je moino mladA jedince obou
druhu snadno zamdnit. Upozorftujeme proto dtenAfe, aby si dobfe
prohlAdl vyobrazeni mAjovky a zAvojenky olovovA. ZAvojenka
olovovA se zadne objevovat vAtAinou pozdAji nei mAjovka, nebot
to neni houba vyznadnd jarni, nybri letni, rostouci porCiznu ai
do podzimu.
56 CIROVKA MYDLOVA — CiROVKA MYDLOVA
Tricholoma saponaceum (Fr.) Kummer
Nejedlfi
56	ClROVKA MVDLOVA — ClROVKA MYDLOVA
Tricholoma заропасеит (Fr.) Kummer
Ne j edld
Klobouk md 5 ai 10 cm v ргйтёги a velice mCnlivd zbarvenf;
je nejCastCji svCtle hnCdozeleny nebo hnCdoSedy, nfekdy ai tmavC
hnCdozeleny nebo i ilutohnCdy, za suchCho poCasi Casto naCer-
venaly nebo CervenavC hnCdy. OschlC plodnice, hlavnC stardi, maji
zpravidla alespoii nCkde CervenavC zbarvenf na klobouku, ktery
je hladky a lysy; zasucha je leskly a Casto trochu poliCkatC rozpu-
kany, sklenutC zvoncovity, obyCejnC s tupym hrbolem na temeni;
pozdCji je vCtdinou ploCe rozloieny a na okraji zvlnCny. Lupeny
jsou bledC ai bClavC, pozdCji bledC nailoutlC ai zelenoilutavC a na
oschlych plodnicich naCervenalC; jsou dosti CidkC a и trenC vykro-
jenC. Tfeft je bledy, nahofe bily a na zaschlych plodnicich bledC
rOiovy; je lysy nebo vldknitC Supinkaty. Duznina je bild, na
vzduchu se zbarvuje zvolna ruiovC; ve spodni Cdsti trenC je oby-
CejnC naCervenald, voni trochu jako voiiavC mydlo a chutnd slabC,
ale dosti vyznaCnC (chut Ize tCiko popsat). Vytrusy jsou kratce
elipsoidni, 5 ai 6 x 3 ai 4 pm. velikC.
Vyskyt a rozSiieni. Roste hojnC v jehliCnatych, fidCeji
i v listnatych lesich, a to od ICta ai pozdC do podzimu. Roziifena
je v celCm mirnem pdsmu severni polokoule.
Prakticky vyznam. Houba je podprflmCrnC jakosti a
и choulostivCjiich osob pQsobi ialudeCni potize. NejvyznaCnCjSI
pro tento mCnlivy druh je уйпё po mydle, kterd jej vidy bezpeCnC
prozradi. К sbCru jej nedoporuCujeme.
57 CIROVKA ZEMNI — CiROVKA ZEMNA
Tricholoma terreum (Schaeff. ex Fr.) Kummer
Jedlfi
58 CiROVKA ZELANKA — CIROVKA ZELENKASTA
Tricholoma flavovlrens (Pers, ex Fr.) Lundell ap. Lund, et Nannf.
Jedlfi a chutnfi
57	CIROVKA ZEMNl (POZEMKA) — ClROVKA ZEMNA
Tricholoma terreum (Schaeff. ex Fr.) Kummer
JedlA
Klobouk mA 3 al 7 cm v ргйтёги; je svdtleji ai tmavd §edy,
zprvu plstnaty, pak velice jemnd iupinkaty; v mladi je kuielovity,
pozdAji kuielovitd zvoncovity ai rozlozeny, s hrbolem. Lupeny jsou
bdlavd, pak slabd naiedld, и tfend vykrojend, kfehkd. Tfen je 4 ai
8 cm dlouhy a 0,7 ai 1,5 cm tlusty; je bdlavy ai slabd nadedly,
vAlcovity a krehky. Duinina je bilA ai slabd naiedlA, krehka. Vy-
trusy maji rozmdry 5 ai 7 x 4 ai 5 pm.
Vyskyt a rozSireni.V jehlidnatych lesich, predevSim bo-
rovych, je to velice hojnd rostouci druh, ktery se objevuje hlavnd
na podzim a roste ai do zAmrazu. Je-li mirny prosinec, naldzAme
derstvd plodnice ai do vAnoc. Je hojnd rozSifen v celdm mimdm
pAsmu severni polokoule a takd v severni Africe. Nejhojndjii je
v suiiich lesich s pisditou pudou.
Prakticky vyznam. Pozemka je jedlA houba prostfedni
jakosti; cennA je hlavnd pozdd na podzim, kdy je jinych hub jiz
pofidku. Hodi se do poldvek i к sudeni. Je drobnA a mAlo masitA,
zato se ale vyskytuje obydejnd ve velkdm mnoistvi pohromadd.
58	CIROVKA ZELANKA — ClROVKA ZELENKASTA
Tricholoma flavovirens (Pers, ex Fr.) Lundell ap. Lund, et
Nannf.
JedlA a chutnA
Klobouk mA 4 ai 9 cm v ргйтёги; je hnddozelend ai hnddavd
iluty, ilutavy nebo zelenavy a vzrostle paprsditd vlAknitd iilko-
vany; zavlhka je trochu slizky, a proto byvA polepeny smetim,
jak se prodirA ze гетё; jii v mlAdi je trochu hranaty a nepra-
videlnd zprohybany, dasto s hrbolem. Lupeny jsou iivd siroilutd
a po zlomeni nemdni barvu; ke tfeni jsou zuiend pfirostld a и tfe-
nd zubem vykrojend. Tfeft je dole trochu ztludtdly, jinak vAlco-
vity, slrovd iluty nebo nazelenale iluty, ndkdy trochu hnddavd
nadechnuty, skoro lysy a hladky. Duinina klobouku je pod po-
koikou, jii Ize sloupnout, nailoutlA; jinak je bdlavA ai bilA a voni
slabd, ale pfijemnd po derstvd mouce. Vytrusy maji rozmdry 6 ai
8 x 3,5 ai 5 pm.
Vyskyt a rozSifeni. Roste nejhojndji v borovych lesich
na pisditych pddAch od konce zAfi ai do zadAtku prosince, obydejnd
ve velkdm mnoistvi. Cerstvd plodnice naldzAme i pod sndhem.
Prakticky vyznam. Jeto dobrA a oblibenA houba, kterA
se и nAs hojnd sbirA a take pfivAii na trhy.
Sirovd ilutd zbarvena je takd d i г й v к a sirovA (Tricholoma
sulphureum), kterA ale odpornd chutnA a pAchne, takie je nejedlA.
MA celou duimnu rrmohem iivdji ilutd zbarvenou nei zelAnka.
59 ClROVKA HAVELKA — ClROVKA SIVA
Tricholoma portentosum (Fr.) Qu61.
J e d 1 Й a chutnd
59	CiROVKA HAVELKA — CiROVKA SIVA
Tricholoma portentosum (Fr.) QuAl.
JedlA a chutnA
Klobouk mA 4 al 12 cm v prumAru; je Aedy s odstinem iluta-
vym, zelenavym, hnAdym nebo i nafialovAlym, jednou svAtlejAi,
jindy tmavAi, a paprsAitA AernA jemnA Ailkovany; tvarem i veli-
kosti je velice podobny zelAnce; je kuAelovitA sklenuty, pozdAji
sklenutA rozloZeny s tupym hrbolem; je nepravidelnA laloAnaty
a zprohybany, dosti masity, s pokoAkou lepkavou, pak suchou
a skoro zcela sloupatelnou. Lupeny jsou bilA, vodnatA naAedlA,
s citr6novA Alutym odstinem; jsou dosti AirokA, и tfenA vykrojenA
a zoubkem sbihajici, dosti tlustA Tfeft je bily se zlutym nebo
vodnatA Aedavym nAdechem, fidAeji al trochu nazelenaly; je hed-
vAbnA leskly, vAlcovity, nAkdy i trochu kofenovitA prodlouieny.
Duinina je bAlavA, Aasto trochu naAedlA a ve tfeni pod povrchem
nAkdy trochu naAloutlA; chutnA a voni slabA, ale pfijemnA po
AerstvA mouce. Vytrusy maji rozmAry 6 a£ 7 x 4 al 5 pm.
Vyskyt a rozAifeni. NejAastAji ji najdeme v borech na
pisAitych pudAch, ale i v jinych jehliAnatych lesich. Je to dosti
rozAifenA houba, kterA roste Aasto ve velkAm mnoistvi pohromadA
s pribuznou zelAnkou (58) RozAifenA je v celAm mirnAtn
pAsmu sevemi polokoule. Roste pozdA na podzim, skoro al do
zAmrazu.
Prakticky vyznam. Jeto dobrA houba, kterou naAi lidA
hojnA sbiraji, a proto se takA Aasto prodAvA na trzich. ChutnA
dobfe v jakAkoli vhodnA kuchyfiskA upravA. ZevnAjAkem se ji
vedle zelAnky podobA takA p о z e m к a, kterA vAak je menAi, mA
klobouk v dospAlosti jemnA odstAle Aupinkaty a lupeny naAedlA,
bez AlutAho odstinu (57).
60 LlSKA OBECNA — KURIATKO JEDLE
Cantharellus ctbartus Fr.
JedlA a chutnA
60	LlSKA OBECNA — KURIATKO JEDLE
Cantharellus cibarius Fr.
Jedld a chutnd
Klobouk md 1 ai 7 cm v ргйтёги; je iloutkovd iluty, mimd
sklenuty a brzo plochy; v dospdlosti je ndlevkovity, s okrajem
lalodnatym a zvlndnym, neleskly. Lupeny, v podobd nevysokych
liSt (nikoliv lupinkft), jsou vidlidnatd rozvdtveny a pfidnd spojo-
vdny; sbihaji daleko na tfeft a jsou vdtSinou trochu iivdji zbar-
veny nei klobouk. Tfeft je stejnd zbarveny', nahofe je tlustSi
a rozSifeny v klobouk; je pomdrnd krdtky. Duinina je skoro bd-
lavd, bledSi nei klobouk; voni slabd, ale pfijemnd po ovoci a chutnd
pfijemnd po pepfi. Vytrusy maji rozmdry 8 ai 11 x 5,5 ai 6,5 pm.
Vyskyt a rozSifeni. Roste hojnd v jehlidnatych lesich,
mdnd i v lesich listnatych, a to v Idtd i na podzim v celdm mimdm
pdsmu severni polokoule a v Austrdlii. Je to jedna z naSich nejhoj-
ndjSich hub.
Prakticky vyznam. Lidka obecnd je houba velice dobrd
chuti, avSak dosti tdice stravitelnd. Hodi se stejnd dobfe к duSeni
s vajidky jako к nakldddni do octa nebo i к sildiovdni, nebot se
nekazi tak snadno jako jind houby. Jelikoi md tuiSi duininu,
kterd se tak rychle nerozklddc moino ji se zdarem dovdiet i na
vzddlend trhy. Sbird se proto ve velikdm mnoistvi jak pro oka-
miitou potfebu v kuchyni, tak i pro prumyslovd zpracovdni v kon-
zervdmdch. К suSeni se pfiliS nehodi.
V listnatych lesich, fiddeji i v lesich jehlidnatych roste pfibuznd
liSka bledd (C. pollens Pildt 1959). Je masitdjSi a jeji klobouk
je svdtleji zbarven.
Z jinych hub mdie byt s liSkou zamdndna liStidka oran-
iovd (61)
61	LiSTiCKA ORANZOVA — STRMUEKA POMARANCOVA
Hygrophordpsis auranttaca (Wulf, ex Fr.) R. Maire ap. Martin-Sans
Те did, ale S pat n &
62	HELMOVKA REDKVICKOVA — HEEMOVKA REtfKVOVA
Mycena рига (Pers, ex Fr.) Kummer
Jedlfi
61	liStiCka oranzova —
STRMUEKA POMARANCOVA
Hygrophoropsis aurantiaca (Wulf, ex Fr.)
R. Maire ap. Martin-Sans
JedlA, ale ApatnA
Klobouk mA 3 ai 6 cm v ргйтёги; je oraniovy ai iluty, fiddeji
ai rumdlkovd nadervenaly; je velice jemnfe pyritd plstnaty, a proto
neleskiy; je suchy, v mlddi sklenuty, pozddji plochy a uprostfed
prohnuty а mirnd nAlevkovity. Lupeny jsou iivd cihlovd oraniovd,
jen 1,5 ai 4 mm vysokd a vidlidnatd vdtvend, ale mnohem vySSi
nei и li§ky obecne (60); jsou iivdji, vice do dervena zbarvend;
sbihaji na tenky a krAtky, cih’ovd nadervenaly nebo iluty tfeli,
3 ai 8 mm tlusty, nahofe ztluAtdiy, jemnd plstnaty. Duinina je
bledd oraniovA, vatovitd тёккА, skoro bez vftnd; chutnA zatrpkle
a nepfijemnd naslAdle. Vytrusy jsou 6 ai 7 x 4 pm velke.
Vyskyt a rozAifeni. Tento druh roste velice hojnd na
podzim v lesich vSech druhft (hlavnd na vlhCich mistech). Nezku-
Aeni houbafi si jej mohou spldst s’ liAkou obecnou.
Prakticky vyznam. Tato houba byla poklAdAna za jedo-
vatou. Bylo vAak zjiAtdno, ie je neSkodnA. Ke sbdru se vAak ne-
hodi. Duinina je pfiliA тёккА a vatovitA. Od НАку оЬеспё ji
snadno rozeznAme podle 1ирепй, kterd jsou vice do dervena zbar-
vend a jsou mnohem vyAAi a hustSi. Klobouk je krAtce plstnaty
a jeho duinina je nApadnd vatovitd тёккА. Tfeft mA tend!.
62	helmovka RedkviCkova —
HEEMOVKA REDKVOVA
Mycena pura (Pers, ex Fr.) Kummer
JedlA
Klobouk о ргйтёги 2 ai 5 cm je fialovy nebo dervenofialovy;
zavlhka je tmavAi, zasucha obydejnd fialovd rftiovy; tvar mA kuie-
lovity, pak rozloieny, s hrbolem; je lysy. Lupeny jsou zbarveny
skoro jako klobouk a и tfend jsou vykrojend. Tfeft je 2 ai 7 mm
tlusty, 4 ai 7 cm dlouhy, dervenofialovy, vAlcovity a rourkovitd
duty. Duinina je tenkA, zavlhka tmavAi; chutnA a voni po fed-
kvidce. Vytrusy maji rozmdry 5 ai 9 x 2,5 ai 4 pm.
Vyskyt a rozdifenf.V jehlidnatych lesich (fiddeji i v ji-
nych) je to rozAifeny druh z rovin ai vysoko do hor a roste v ce-
1dm mirndm pAsmu severni polokoule. Objevuje se od jara ai do
pozdniho podzimu.
Prakticky vyznam. Jeto jedlA houba, jejii fedkvidko-
vity zApach zasyrova trochu odpuzuje. VafenA vAak chutnA dobfe.
V posledni dobd bylo zjiAtdno, ie patrnd pftsobi slabd отатпё.
63 STRMELKA PREHRNUTA — STRMUEKA PREHNUTA
Clltocybe jlaccida (Sow. ex Fr.) Kummer
Jedifi, ale nedobrfi
63	strmElka prehrnuta —
STRMUEKA PREHNUTA
Clitocybe flaccida (Sow. ex Fr.) Kummer
JedlA, ale nedobrA
Klobouk mA 5 ai 8 cm v ргйтёги, jen zfidka byvA vAt§i; je
AervenohnAdy ai oraniovA AervenohnAdy; uprostfed je vtlaAeny
ai nAlevkovitA prohloubeny a zde je Aasto trochu tmavSi; zavlhka
barvu skoro nemAni a okraj mA naspod podvinuty. Lupeny jsou
uzkA, na treft sbihajici, bledA nailoutlA ai skoro bAlavA nazloutle;
stAfim se zbarvuji do bledA Aervenoilutava nebo liskovA rezava.
Тгей je vAtAinou krAtky, 3 ai 5 cm dlouhy a 7 ai 12 mm tlusty:
naspodu je obyAejnA trochu ztluStAly a plstnaty; zbarveni mA
bledA AervenoilutavA nebo bledA liAkovA. Duinina je dosti pruinA
a tuhA; je bAlavA, pozdAji bledA naAervenalA ai narezivAlA; voni
slabA, trochu nakysle a chutnA trochu natrpkle ai nahofkle. Vy-
trusy jsou skoro kulatA a jemnA bradavAitA ostnite; jsou 3 ai 5 x
x 3 ai 4,5 pm. velkA bezbarvA
Vyskyt a rozAffenf. Roste v lAtA i na podzim v JehliA-
natych lesich, fidAeji ve smiSenych, a to jednothvA nebo v trsech
Rozsifena je v celAm mirnAm pAsmu severni polokoule.
Prakticky vyznam. Je to jedlA houba horSi jakosti.
Moino ji upotrebit hlavnA ve smAsi s jinymi druhy. Je tuiAi
a chuti nijak nevynikA. OsobAm s choulostivym ialudkem ji nelze
к jidlu doporuAit.
64	STRMELKA MLZENKA — STRMUEKA INOVATtlVA
Clltocybe nebularts (Batsch. ex Fr.] Qu61.
Jedlfi, ale n e c h u t n &
64 STRMELKA MLZENKA — STRMUEKA INOVATDVA
Clitocybe nebularis (Batsch. ex Fr.) Quel.
JedlA, ale nechutni
Klobouk mAff 5 ai 15 cm v ргйтёги, nAkdy i vice; je tmavo-
Aedy, oschly je trochu svAtlejAi, popelavA Aedy ai s nahnAdlym
odstinem; nAkdy byva, hlavnA za vlhAiho poAasi, pokryt jakoby
plisftovitym ojinAnim; je sklenuty, pak ploAe rozloieny a ve stAri
uprostfed mirnA vmAAkly; je dosti tlustё masity, lysy a na okraji
podvinuty. Lupeny oblouAnatA sbihaji na tfeft; jsou bilA nebo
bAlavA, pozdAji s trochu nailoutlym odstinem Tfeft je vAtsinou
dosti tlusty, hlavnA v dolejAi AAsti, kde mAfi 2 ai 4 cm; je 6 ai
10 cm dlouhy, svAtle bSlavy ai slabA naAedly nebo nahnAdly,
vlAknitA ryhovany ai i hladky; v mlAdi je piny, ale ve stAfi mA
nAkdy uprostfed dutinu. Duinina je bilA; voni dosti silnA a skoro
nepfijemnA; chutnA slabA naslAdle a zAroveft nakysle. Vytrusy
jsou 6 ai 8 x 3 ai 4 pm velkA, hladkA a bezbarvA.
Vyskyt a rozAifeni. Roste hojnA pozdA na podzim v list 
natych lesich. Tvofi obyAejnA houfy nebo fidCeji i tzv. „AarodAjnA"
kruhy. RozAifena je v celAm mirnAm pAsmu severni polokoule.
Prakticky vyznam. Je to jedlA houba prostfedni jakosti.
Nelze ji doporuAit к jidlu ve vAtAim mnoistvi, nebot je dosti tAice
stravitelnA a pfitom pfilis a vicemAnA nepfijemnA aromatickA.
Mftieme upotfebit jen nAkolik plodnic ve smAsi s jinymi houbami.
SuAenA neni dobrA, podobnA jako ostatni druhy strmAlek, mezi
nAi nAleii.
65 NARAMKOVITKA VACLAVKA — PODPNOVKA nBYCAJNA
Armtllarlella mellea (Vahl. in Fl. Dan. ex Fr.) Kramer
JedlA
65	NARAMb JVITKA VACLAVKA —
PODPNOVKA OBYCAJNA (MICHALKA)
Armillariella mellea (Vahl. in Fl. Dan. ex Fr.) Kummer
JedlA
Klobouk mAfi 4 aS 15 cm v ргйтёги; je medovA zlutohnAdy aS
hnAdy a hustA pokryty hnAdymi aS AemohnAdymi Aupinkami, jeS
jsou zprvu vzpfimenA, pak splihlA a pfilepene; smArem ke stfedu
klobouku jsou hustAf; okraj klobouku je tenky a sehnuty; v mlAdi
je spojen se trenAm blanitym nebo vatovitym prstenem, ktery
zakryvA lupeny. Tfeft je 5 aS 12 cm dlouhy a 1 aS 2,5 cm tlusty,
vAlcovity. Na dolejAku je trochu hlizovitA ztluAtAly a SlutoolivovA
zaAernaiy. Jinak je naSloutly nebo nahnAdly, jemnA vlAknitA ry~
hovany a trochu vloAkaty. Na povrchu je pokryt tmavAi кйгои,
nesouci v hofejAi AAsti bile vloAkaty prsten. Uvnitf je bily. Lupeny
jsou v mlAdi bAlavA, pak AervenavA nahnAdlA a temnAji skvrnite.
V dospAlosti jsou bile poprAAenA od vytrusii. Ke tfeni se pripojuji
sbihavA. Duznina je bilA nebo bAlavA; voni slabA, skoro nepfi-
jemnA a chutnA rovnAS nepfijemnA, sviravA. Vytrusy jsou vejAitA,
bezbarvA, 7 al 9,5 x 5 aS 6,5 pm velkA.
Vyskyt a rozAifeni. Plodnice rostou obyAejnA v trsech,
fidAeji i jednotlivA, a to z parezu a z ко?епй stromu jak jehliAna-
tych, tak i listnatych. Na jehliAnatych stromech je hojnAjAi. Na
listnatych dfevinAch byvajf plodnice statnAjAf a prosvitA na nich
sem tam sfrovA SlutA zbarveni; mivaji velmi Aasto zluty prsten
a okraj klobouku. Roste v celAm mirnAm pAsmu severni polokoule
a v AustrAlii. Je jednim z nejvAtAich Akudcu naAich 1езй. Jeji pod-
houbi rozklAdA vnitrni (jAdrovA) dfevo, jeS se po Aase rozpadne,
a v napadenAm Sijicim kmenu vznikne uprostfed rourovitA dutina.
KromA jemnAho podhoubi, kterA. v noci svAtAlkujfe, kdyz bujnA
roste, vznikajf ve drevA jeAtA zvlAAtni AemohnAdA a dosti tlustA
myceliovA provazce, kterym rikAme rizomorfy. Tyto AernohnAdA
pentlice jsou hojnA rozvAtveny a majf bilou duSninu. Dorustaji
dAlky nAkolika metril a na mrtvych kmenech je nalAzAme nejAas-
tAji pod кйгои. Jsou to jakAsi pentlicovitA hlizy, do nichS houba
shromaSduje vySivnA lAtky pro pozdAjAf potfebu, hlavnA pro tvor-
bu plodnic. Plodnice narustaji obyAejnA pozdA na podzim, koncem
zAH a v Mjnu.
Prakticky vyznam. Je to jedlA houba prostfedni ja-
kosti, hodicf se velmi dobfe к naklAdAni do octa. К tomuto uAelu '
vAak sbirAme jen mladA klobouAky. StarA plodnice jsou nechutnA.
NeprijemnA chut Aerstvych plodnic se vafenim ztrAci. CerstvA
plodnice pusobi na choulostivAjAi osoby jedovatA. VarenA jsou
neAkodnA.
66 SPICKA OBECNA — TANECNICA poena
Mardsmius oriades (Bolt, ex Fr.) Fr.
Jedld a chutnS
66	§PlCKA OBECNA —
TANECNICA POENA (KLINCEK)
Marasmius oreades (Bolt, ex Fr.) Fr.
JedlA a chutnA
Klobouk mA 2 ai 5 cm v ргйтёги: oschly je bledA okrovy nebo
hnAdoilutavy, provlhly je tmavAi, okrovA Aervenavy, zavlhka
s pnlsvitnA iihanym okrajem; je lysy a hladky; na oschlych
a znovu navlhAenych (,,obiivlych“) plodnicich je trochu svraskaly;
je pruinA tence masity, v dospAlosti rozloieny, se Airokym a tu-
pym hrbolem a na okraji vroubkovany. Тгей je svAtlejAi nei
klobouk, 3 ai 4 mm tlusty a 4 ai 7 cm dlouhy; v mlAdi je bile
plstnaty, pak skoro olysaly, velice pruiny, dosti tuhy a nelAmavy.
Lupeny jsou bAlave, provlhle, trochu tmavAi, pomArnA fidke
a и trenA zaoblenA. Duinina je bledA; vuni upominA na AerstvA
poraiene dfevo nebo vzdAlenA na horke mandle. Vytrusy maji
rozmAry 8 ai 10 x 4 ai 5 pm.
Vyskyt a rozAifeni. Roste mimo les na pastvinAch,
v prikopech и cest a na loukAch, a to po teplych deAtich od kvAtna
ai do podzimu. VzAcnA se objevuje i v jehliAnatych lesich Na-
rustA v poAetnych houfech, v pruzich nebo v tzv. ,,AarodAjnych“
kruzich, jei jsou nApadne bujnAjAi a iivAji zelenou trAvou. SpiAka
obecnA je rozAifena v celem mirnem pAsmu sevemi polokoule
a take v AustrAlii.
Prakticky vyznam. Jako velmi dobrA jedlA houba se
hodi dobre do polevek i к masitym рокгтйт. Upotfebime ji
v kuchyni Aerstvou, nebo ji suAime, coi je snadne, nebot obsahuje
menA vody nei jinA houby.
67 PENIZOVKA MASLOVA — PENIAZOVKA MASLOVA
Collybla butyracea (Bull, ex Fr.) Kummer
JedlA
68 PENIZOVKA DUBOVA — PENIAZOVKA DUBOVA
Collybla dryoptilla (Bull, ex Fr.) Kummer
JedlA
67	PENIZOVKA MASLOVA — PENIAZOVKA MASLOVA
Collybia butyracea (Bull, ex Fr.) Kummer
JedlA
Klobouk о ргйтёги 4 aS 7 cm je rezavohnddy aS hnddy, ndkdy
Aedohnddy aS Sedy; provlhly je tmavAi nei oschly, a protoSe osy-
chA od temene, je uprostfed svdtlejAi; je tence masity, hladky
a lysy, sklenuty, s mirnym hrbolem, pak ploAe rozloSeny. Lupeny
jsou bile aS vodnatd naAedld, и tfend zaoblend, dosti hustd a mdk-
ke. Tfeft je v dolni polovind kyjovitd nafoukly a duty; je Sedo-
hnddy aS Spinavd rezavohnddy, zbarveny skoro jako klobouk; je
brzo lysy a chrupavdity, na dolejdku houbovitd plstnaty, 4 aS
8 cm dlouhy a 7 aS 15 cm tlusty. Duinina je zavlhka hnddA, za-
sucha bdlavA, s nApadnou vuni a chuti. Vytrusy jsou 6 aS 7 x 3 aS
3,5 дт velkd, bezbarve a hladkd.
Vyskyt a rozSifenf. Roste v jehlidnatych a listnatych
lesich od Idta aS do zimy v mimdm pAsmu severni polokoule,
v severni Africe a v AustrAlii. Na podzim narustaji vdtAinou
plodnice, kterd maji klobouk i treh do Seda zbarveny. Byvaji ozna-
dovAny jako penizovka к и i e 1 о vi t A (Collybia asema Fr)
Prakticky vyznam. Jeto jedlA houba, kterou sbirAme
jen tehdy, kdyS lepAich hub je nedostatek. Zmrzld plodnice nald-
zAme i pod sndhem. Jsou jedld a muSeme je upotfebit do polevky.
68	PENIZOVKA DUBOVA — PENIAZOVKA DUBOVA
Collybia dryophila (Bull, ex Fr.) Kummer
JedlA
Je to menSi, tence masitA houba s kloboukem 2 aS 6 cm v ргй-
тёги, ktery mA hnddookrovy, ndkdy i nadervenaly nAdech; v mlA-
df je klobouk obydejnd tmavAi, ploAe zvoncovity a brzo ploAe
rozloSeny, zasucha ndkdy aS skoro bdlavy Lupeny jsou bdlavd,
nikoli vAak distd bild, nybri vidy se slabym nAdechem barvy
klobouku, fiddeji s nAdechem Slutym aS i citronovd Slutym. Tfeft
je hnddy nebo dervenavd hnddy, zbarveny tdmdf jako klobouk,
je hladky a lysy, 3 aS 7 cm dlouhy а ротёгпё tenky (3 aS 5 mm);
dole je ndkdy trochu ztluAtdly, pruSny a duty. Duinina je tenkA,
zbarvenA skoro jako klobouk, bez paldivd chuti a voni dosti pfi-
jemnd. Vytrusy jsou 6 aS 7 x 3 aS 4 pm velkd, bezbarvd a hladkd.
Vyskyt a rozAifeni. V listnatych i jehlidnatych lesich
je velice hojnA. PodobA se A p i d c e obecne (65), mA vAak lu-
peny mnohem hustAi a roste v lesich. Je rozAifena v mirndm
pAsmu severni polokoule, v jiSni i severni Africe a na Cejlond.
Prakticky vyznam. Jeto dobrA jedlA houba. Je ovAem
mAlo vydatnA, takie se vyplati ji sbirat jen tehdy, kdyS roste ve
velkdm mnoSstvi pohromadd, nebo kdyS je jinych hub nedpstatek.
Lidovd se takd nazyvA „lesni Apidka — lesnA tanednica".
69 PENIZOVKA VRETENONOHA — PENIAZOVKA VRETENONOHA
Collybta fuslpes (Bull, ex Fr.) 0иё1.
Jedlfi
69	PENlZOVKA VRETENONOHA —
PENIAZOVKA VRETENONOHA
Collybia fusipes (Bull, ex Fr.) QuAl.
JedlA
Klobouk тёк! 4 al 10 cm v ргйшёги; je zvoncovity, mAlo roz-
loieny, okrovC masovy nebo dervenohn&iy, Casto CervenohnCdC
al CervenavC skvrnity a ve stAfi Casto rozpukany. Lupeny jsou
bledC masovC Cervenave nebo naCervenale hnCdave, Casto Cerve-
navC skvrnite; jsou pfirostle к treni pak odtrienC a volne; maji
vlnite ostri a v dospClosti jsou bClavC poprASene. Tfeft je 6 al
12 cm dlouhy a prodlouieny dolu v korenujici CAst; uprostfed je
brichatC nadmuty a 1,5 al 2 cm tlusty; je hnCdy nebo Cerveno-
hnCdy, nahofe trochu svCtlejAi, podelnC hrubC a nepravidelnC
ryhovany, tuhy a pevny. Duinina je bledA, nenApadne chuti a
viinC. Vytrusy jsou 4 al 5,5 x 3 pm velke, bezbarve, a hladkA.
Vyskyt a rozAffeni. VyrustA v trsech z kofenfi dubu,
z dutin parezu nebo z dubovych ктепй blizko гетё. Plodnice se
objevuji od Cervna al do podzimu. Roste v Еугорё, Ыаупё v ob-
lasti dubovych lesu.
Prakticky vyznam. Penizovka vretenonohA je jedlA
houba prostredni jakosti. nebot je dosti tuhA. V kuchyni upotre-
bime jen klobouky, tfenA jsou priliS tube. MladSi plodnice se hodi
dobre к naklAdAni do octa.
70 PENIZOVKA SAMETONOHA — PENIAZOVKA ZAMATOVA
•esttgOb velutlpes (Curt, ex Fr.) Kummer
Jedlfi
70	PENlZOVKA SAMETONOHA —
PENIAZOVKA ZAMATOVA
Collybia velutipes (Curt, ex Fr.) Kummer
Flammulina velutipes (Curt, ex Fr.) Singer
JedlA
Klobouiky maji 2 ai 7 cm v prumAru; jsou lyse, medov6 ilute,
uprostred tmav§i, zavlhka oslizle. Na okraji klobouAku prosvitaji
lupeny, jei jsou dosti ridke, blede, se £lutoli§kovym odstinem;
и trenA jsou zaoblene a dosti Siroke. Trefi je delAi nei ргйтёг
klobouku а ротётё tenky vAtAinou 4 ai 9 mm tlusty; v dolejsi
polovmA je kaAtanovA hnAdy, pod kloboukem svAtlejSi — bAlavy,
mie ilutoAervenavy; cely je hustё а nApadnA sametovA chlupaty.
Duinina je v klobouku tenkA, slabA nailoutlA, bez nApadne chuti
a vunA. Vytrusy jsou 8 ai 11 x 3 ai 4 pm velke, bezbarve.
Vyskyt a rozAifeni. Jeto velmi nApadnA zimni houba,
kterA se роёпе objevovat vAtAinou teprve pozdA na podzim. Za
mime zimy plodnice rostou ai do jara. Najdeme je na kmenech
a pafezech Sivych i mrtvych listnatych stromu, a to nejen и гетё,
nybrS Aasto i na kmenech пёкоИк metru nad zemi. Je rozSirena
v celem mimem pAsmu severni polokoule a v AustrAlii. Casto ji
nalezAme takA v parcich.
Prakticky vyznam. Je to dobrA jedlA houba, hodfci se
do polevek i pro jinou kuchynskou upravu. Kdo ji znA, velice si
ji vAzi, nebot roste v dobA, kdy se jine houby nevyskytuji. Jak
podle mista a doby vyskytu, tak i podle sametoveho trenA, ktery
je v dospAlosti v dolejAi polovinA tmavohnAdy, ji vAdycky bezpeA
nA poznAme, tak£e ji nemdieme zamAnit s jedovatou houbou. Ale
i kdyby ji nAkdo zamAml, napr. se ilutotfepenitkou
s v az Ai to и (81) nebo s jinou ilutotrepenitkou, jei rostou rov-
nAi na kmenech v trsech, nedojde к zAdne otravA, nebot jednak
tyto houby nejsou jedovate, jednak hofkA chut ilutotfepenitky
svazAite kaZdeho od jidla odradi.
11 LOSAK JELENl — JELENKA STRECHOVITA
Hydnum imbrlcatum L. ex Fr.
Jediy
11 LOSAk JELEN1 (SRNKA) —
JELENKA STRECHOVITA
Hydnum imbricatum L. ex Fr
Jedly
SedohnAdy ai umbrovA hnAdy klobouk тёп 6 ai 20 cm v ргй-
тёги; nahofe je dosti plochy, pozdёji ai nAlevkovitA prohloubeny
a pokryty odstAlymi, velikymi, hnAdymi Supinami. Dolu se klo-
bouk obyAejnA kuielovitA ztenAuje v krAtky tfeft (3 ai 6 x 1 ai
3 cm), ktery je SedohnAdA zbarven. Spodni strana klobouku je
pokryta hustA smAstnanymi ostny, jei jsou povleAeny vytrusoro-
dym rouSkem Ostny tvofi naspodu klobouku souvislou vrstvu
jako srst; jsou 5 ai 10 mm dlouhA zprvu Ьё1ауё, brzo §edA ai
SedohnAdA, ve stAfi tmavohnAdA, a prechAzeji ai na treft Vytrusy
jsou kulovitA hranate, pod mikroskopem svAtle ilutohnAdA, 5,5 ai
7 x 5 ai 6 (im velikA.
Vyskyt a rozSifeni. Roste hojnA v letA a na podzim
v jehlifinatych lesich. V nAkterych krajinAch je velice hojny, jinde
ротёгпё vzAcny. Je rozAiren v celem mirnAm pAsmu severni polo-
koule.
Prakticky vyznam. Male plodnice se hodi к jidlu, ne-
jsou vAak priliA dobrA, starA jsou pfiliA houievnate a nahorklA.
NejlApe tuto houbu zuiitkujeme, kdyi ji usuAime a rozmAlmme
na prASek a kofenime jim pokrmy. Protoie misty roste ve velikAm
mnoistvi a snASi dobre transport, vidAme jej Aasto na trzich ve
mAstech.
71 LAKOVKA LAKOVA
Laccarta laccata (Scop; ex Fr.) Cooke
Jedld
72 LAKOVKA AMETYSTOVA
Laccarta amethystea (Bull, ex Mdrat) Murrill
Jedld
71 LAKOVKA LAKOVA
Laccaria laccata (Scop, ex Fr.) Cooke
Jedli
Je to menSi houba s kloboukem 2 ai 4 (6) cm v prumAiu; je
cihlovA hnAdoCerveny ai rezavohnAdy; zasucha je svAtlejAi, vybledA
ai do okrovA ilutave, nAkdy ai ApinavA bAlave barvy; v mlAdi
je skoro hladky a lysy, pozdAji trochu vloCkaty ai jemnA Aupin-
katy; je sklenuty, nAkdy s dulkem uprostfed. nAkdy s okrajem
trochu nepravidelnym. ai vzhuru zdviienym. Lupeny jsou masovA
Cervene, fidke, dosti tlustA a v dospAlosti bile pomouCene od bez-
barvych vytrusu; jsou pfirostle ai i trochu sbfhajicf po tfeni. Tfeft,
je nAkdy kratAi, jindy delAi (3 ai 12 cm) а ротёгпё tenky (3 ai
10 mm); je zbarven podobne jako klobouk; je skoro vAude stejnA
tlusty, hrubA vlAknitA iihany, Casto nerovny, dole obyCejnC ne-
patrnA ztluAtAly; к podkladu je pfirostly bilou plsti. Duinina je
zbarvena stejnA jako klobouk, Casto je vAak bledAi a vAtAinou vod-
natA; oschlA je trochu svAtlejAi; nemA nApadnou chut ani vuni.
Vytrusy jsou kulatA a ostmtA jako jeiek, bezbarvA, о 7 ai 10 pm
v ргйтёги.
Vyskyt a rozAifeni. Roste Ыаупё na okrajich lesu, na
lesnich cestAch a louCkAch, ale i v lesich. Je to velmi promAnlivy
druh, a to jak zbarvenim plodnic, tak i velikosti. NejsnAze jej po-
znAme podle masovA Cervenych, fidkych, tlustych a Airoce pfirost-
lych lupenu. Je velice hojny a roste v celAm mirnem pAsmu Se-
vern! polokoule a take v sevemi Africe a v AustrAlii.
Prakticky vyznam. Jako jedlou houbu prostfedni ja-
kosti ji sbirAme jen z nedostatku jinych, lepAich druhu. Je male»
masitA, ale roste obyCejnA v poCetnych houfech. К jidlu upotfe-
bime jen klobouCky, nebot tfenA jsou pfiliA tuhA.
72 LAKOVKA AMETYSTOVA
Laccaria amethystea (Bull, ex MArat) Murrill
JedlA
PodobA se velice pfedchAzejicimu druhu (71), za jehoi odrudu
byla dfive povaiovAna. LiAi se jen tim, ie je celA ametystovA modrA.
Klobouk byvA iivA modry jen zavlhka a v mlAdi; oschly
a starAi je svAtlejAi — znaCnA vybledly a skoro bClavy. Zato
lupeny jsou skoro vidy zAfivA modrA, ротёгпё ffdke a tluste; jsou
Airoce pfirostlA ke tfeni a trochu po пёт sbihaji. Tfeft je zbarven
svAtle fialovA. Vytrusy mA stejnA jako lakovka lakovA.
Vyskyt a rozAifeni. NalezAme ji vAtAinou v lesich list-
natych; roste skoro vidy v houfech. Je vAak vzAcnAjAi nei lakovka
lakovA.
Prakticky vyznam. Pro upotfebeni je celkem bezvy-
znamnA, protoie je dosti vzAcnA a vyobrazujeme ji hlavnA pro
pfibuznost s lakovkou lakovou (71).
73 MECHOVKA OBECNA — MACHOVKA OBYCAJNA
Clitopilus prunulus (Scop, ex Fr.) Kummer
JedlA
73	MECHOVKA OBECNA — MACHOVKA OBYCAJNA
Clitopilus prunulus (Scop, ex Fr.) Kummer
J edlA
Klobouk mA v ргйтёги 3 ai 6, nAkdy ai 10 cm, je bily ai sla-
bA naAedly; je jemnA plstnaty, a proto jakoby ojinAny a neleskly;
je suchy, nAkdy zavlhka nepatmA slizky, brzo poduAkovitA skle-
nuty a v dospAlosti ploAe rozloSeny, ai uprostfed prohloubeny;
na okraji je obydejnA zvlnAny. Lupeny jsou v mlAdi bilA, pozdAji
se slabym masovA ruiovym odstinem; v dospAlosti jsou bledA ru-
SovA, dosti hustA a nizke; obloudkatA daleko sbihaji na tfeft, ktery
je vAtAinou dosti krAtky, bAlavy, 7 aS 20 cm tlusty a nahoru se
zvolna rozAifuje v klobouk. Duinina je bilA а тёккА; voni dosti
silnA a nApadnA jako AerstvA mouka; chut mA prijemnou. Vytrusy
jsou bledA SlutavA naruSovAlA, HaS14x4aS6 pm velikA, elipso-
idnf; к оЬёта копсйт jsou pfiApidatAle a opatfeny Aesti podel-
nymi liAtami. Vytrusny prach je naSloutle rtiiovy.
Vyskyt a rozAifeni. Mechovka roste hojnA v listnatych
i jehlidnatych lesich, hlavnA v mechu; nejdastAji ji najdeme na
svdtlych mistech, tedy podAl cest, v lesnich prusecich nebo i na
pasekAch. Roste hojnA v celem mirnAm pAsmu severni polokoule.
Prakticky vyznam. Jeto dobrA jedlA houba. Do octa ji
nenaklAdAme, protoSe je pfiliA тёккА.
74 vlAknice patouillardova — vlAknica patouillardova
Inocybe patoutllardli Bres.
ledovatA
74	vlaknice patouillardova —
vlAknica patouillardova
Inocybe patouillardii Bres,
Prudce jedovatS
Klobouk о prumAru 2,5 ai 9 cm je zprvu bily, pak ilutavA na-
Aervenaly a ph poSkozeni nebo dozrAni AervenA. Proto je ve stAh
zbarven v rumAlkovA hnAdavAm odstfnu V mlAdi je kuielovity,
pak rozloieny, ale uprostred mivA skoro vidy zfetelny hrbol, a to
i tehdy, kdyi ve stAh je okraj klobouku zdviien vzhuru. Lupeny
mA bilA a ve stAH olivovA nahnAdlA. Ph zlomeni nebo stAmutim
byvaji vice nebo тёпА Aervenave a AervenavA skvrnitA; jsou dosti
SirokA a и trenA hluboce vykrojenA, ai skoro volnA. Tfefi je bily,
pak rumAlkovA AervenA; je 3 ai 20 cm dlouhy a 8 ai 20 mm
tlusty; byvA vAlcovity, dole Aasto trochu zahnuty a naspodu trochu
hlizovitA ztlu§tAly a vlAknity. Duznina je bflA, v klobouku trochu
ruzovi; voni slabA po ovoci a mA nepalAivou chut. Vytrusy jsou hli-
novA hnAde, pod mikroskopem jsou svAtlejSi; jsou vejAitA fazolo-
vitA, о rozmArech 9 ai 14,5 x 5 ai 8 ^m. Na ostM lupenil jsou
tence blanite a kyjovite buftky (cheilocystidy), 50 ai 80 x 8 ai
12 pm velikA.
Vyskyt a rozSifeni. Roste v listnatych lesich a hlavnA
v parcich, nejAastAji pod buky a lipami na svAtlejSich mistech, a to
v lAtA i na podzim roztrouSenA po celA EvropA. U nAs je dosti
vzAcnA.
Prakticky vyznam. Jeto prudce jedovatA houba! Bylo
zaznamenAno mnoho smrtelnych otrav timto druhem houby. U nAs
je v§ak vzAcnA, a proto к otravAm dochAzi jen zhdkakdy. Zato
v§ak naph ve Francii nebo ve Svycarsku, kde je mnohem hojnAjgf,
nAleii к nejnebezpeAnAjAim jedovatym druhtim, nebot nezkuSeni
houbah ji zamAhuji s mAjovkou (55). Ta je rovnAi bilA a ta-
kA se objevuje dosti brzo v lAtA. MAjovka ale nikdy neAervenA
a voni zcela jinak (silnA po AerstvA mouce, coi je pach vzdAlenA
upominajici na AtAnice). VlAknice Patouillardova obsahuje 6,4 ai
8 °/oo jedu muskarinu. SmrtelnA dAvka pro AlovAka je asi 40 ai 50 g
AerstvA houby.
Velmi podobny druh je vlAknice Godeyova — vlAk-
nica Godeyova (Inocybe Godeyi Gill.), kterA je и nAs hoj-
nAjAf a roste na podobnych mistech. Je trochu menAi a mA klobouk
zprvu ApinavA ilutavy, pak nestejnA okrovA rumAlkovy. Lupeny
mA bAlavA do ruiova a pak hnAdoolivove. Treil mA tenAi, 6 ai
10 mm tlusty, a je dole ztluAtAly v dosti nApadnou a utatou hliz-
ku. Cystidy mA na osth i ploAe lupenu a vytrusy jsou mandlovitA
citr6novitA, 10 ai 15 x 6 ai 7,5 pm velikA. Je mirnA jedovatA.
Aby si dospAly AlovAk touto houbou privodil smrtelnou otravu,
musel by snist 3 ai 5 kg Aerstvych hub.
*4
75 PAVUClNEC ROZNY — PAVUClNOVEC ROZNY
Corttnartus varius (Schaeff. ex Fr.) Fr.
Jedi?
75	PAVUClNEC RUZN? — PAVUClNOVEC ROZNY
Cortinarius varius (Schaeff. ex Fr.) Fr.
Jedly
Klobouk тёп 5 ai 10 cm v ргйтёги; je ilutA oraniovy ai plavA
rezavy a na okraji ilutAi; je polokulovitA sklenuty, na okraji zprvu
podvinuty, pak ploAe rozloieny; zavlhka je гпаёпё slizky, je lysy
a hladky. Okraj klobouku je spojen se tfenem pavuAinatym zA-
vojem. Lupeny jsou hustA, AervenofialovA ametystovA, pak okrovA
skoficove, na ostfi rovnA a fialovA, и tfenA vykrojene, v dospAlosti
dosti vysoke. Tren je dosti tlusty a na dolejAku kyjovitA ztluAtAly;
je pokryty pfitisklymi vlAkny a vloAkami; je bily, pod kloboukem
se slabym fialovym nAdechem a na dolejSku spiSe s nAdechem
krAmovA nailoutlym; pozdAji je od vypadanych vytrusu rezavA
poprAAeny. Duznina je dosti pevnA masitA a dosti tlustA; je bilA,
ve tfeni se slabym nailoutlym odstinem, bez nApadne chuti a vu-
пё. Vytrusy jsou plavA rezavA, mandlovitA, ostAnkatA bradavAitA,
10 ai 12 x 6 ai 7 p.m velke.
Vyskyt a rozAifeni. Roste v jehliAnatych lesich, oby-
AejnA v houfech, nAkdy dokonce ve velkem mnozstvi. PoAne se
objevovat pozdA v letA a hlavnA na podzim. V nAkterych kraji-
nAch je dosti vzAcny, jinde je velmi hojny.
Prakticky vyznam. Je to dobrA jedlA houba, kterou тй-
ieme v kuchyni upotfebit mnohym zpOsobem. Dobfe chutnA, kdyi
je naloiena v octA nebo ve smAsi s jinymi jedlymi houbami.

76 ZAVOJENKA JARNI — ZVONOVEC JARNY
Entoloma clypeatum (L. ex Fr.) Kummer
JedlA
76	ZAVOJENKA JARNI (PODTRNKA) —
ZVONOVEC JARNY
Entoloma clypeatum (L. ex Fr.) Kummer
Rhodophyllus clypeatus (L. ex Fr.) Qudl.
J e d 1 &
Klobouk mA 2 al 12 cm v ргйтёги; zavlhka je temnd plavy —
hnddy nebo ai osmahle hnddy; oschly je obydejnd svdtlejAi —
bledd plavy nebo svdtle hnddy al skoro bily; pri osychani je
к okraji trochu mramorovand plamaty; zavlhka je trochu slizky;
je jemnd vzrostle tmavёji iihany, sklenuty, s hrbolkem, pak roz-
lozeny, na okraji v dospdlosti dasto zvlndnd lalodnaty. Lupeny jsou
spiAe ridAi a obydejnd v dospdlosti znadnd vysoke; к tfeni jsou pfi-
pojeny silnym vykrojenfm nebo zaoblenim; bliie tfend jsou nej-
AirAi a jejich ostfi je v dospdlosti nerovne. Zprvu jsou bdlavd, brzo
vAak od zrajicich vytrusu masovd naruzovdld; ve stAfi jsou silnd
poprAAend masovd ruiovymi vytrusy. Тгей je distd bily, fiddeji
jen bdlavy; ve stAfi je vyplndny vlnitd vatovitd; je 7 az 20 mm
tlusty a 5 ai 10 cm dlouhy; dole je ndkdy trochu ztluAtdly; je
vlnitd vlAknity nebo i trochu hedvdbity, s vlAknitou duininou.
Duinina klobouku je bilA, pod pokoikou (kterA se dA sloupnout
skoro al do stfedu) je trochu Apinavd nahnddlA; voni zfetelnd po
mouce a chutnA trochu po okurkAch. Vytrusny prach je lososovd
ruzovy. Vytrusy jsou hranatd, v obrysu kulovitd, 9,2 ai 12,5 x 8,5
az 10 pm velkd.
Vyskyt a rozAifeni. Na jafe roste na lesnich okrajich,
v pfikopech и silnic, v sadech pod ovocnymi stromy, hlavnd pod
Avestkami a v kfovi pod trnkami, obydejnd v houfech. Ndkdy se
objevuje na podzim v zAfi a v fijnu podruhd.
Prakticky vyznam. Jeto jedlA jarni houba, hojnd ros-
touci hlavnd v kvdtnu. Misty ji prodAvaji i na trzich. Dobfe uva-
fenA neni jedovatA, je vAak moine, ie zasyrova neni zcela neskod-
nA. NAlezi do skupiny hub s hranatymi, ruiovymi vytrusy (Rhodo-
phylloceae), jei jsou z vdtAi dAsti vice nebo mdnd jedovatd.
Proto doporudujeme tuto houbu sbirat jen zjara, kdy zAmdna s ji-
nymi, velmi podobnymi druhy zAvojenek nebo zvonovek neni tak
pravddpodobnA jako pozddji v Idtd a na podzim. ByvA dasto za-
mdnovAna s mAjovkou (55), kterA roste takd v kvdtnu a na
velmi podobnych mistech. Rovndi muie byt zamdndna s podob-
nou, ale prudce jedovatou zAvojenkou olovovou (77)
nebo s vlAknici Patouillardovou (74).
77 zAvojenka olovovA nebo velikA — zvonovec olovovV
Entoloma slnuatum (Bull, ex Fr.) Kummer
Prudce jedovate
77	ZAVOJENKA OLOVOVA nebo VELIKA —
ZVONOVEC OLOVOVY
Entoloma sinuatum (Bull, ex Fr.) Kummer
Acurtis sinuata (Bull, ex Fr.) Singer
Prudce jedovatA
Je to dosti velkA houba s kloboukem о priimAru 4 ai 17 cm;
je zprvu skoro bAlavy, AedavA okrovy, pak svAtle AedohnAdy; je
brzo lysy a hladky, vzrostle sitkovitA vlAknity, ai pozdAji i hed-
vAbitA leskly; zavlhka barvu nemAni. V mlAdi je ploAe sklenuty,
s podvinutym okrajem, pozdAji mA okraj pouze trochu zvlnAny.
Lupeny jsou v mlAdi bAlavA, pak bledA rdiovA lososovA nebo
trochu nailoutlA ai ruiovA lososovA. Aasto nailoutlA na ostfi; ke
tfeni jsou Airoce piirostlA a и tfenA vykrojenA. Тгей je bily, pak
trochu iloutne; pomaAkany je trochu ApinavA nailoutly; je pevny;
uprostfed je vyplnAn mAkAim houbovitym pletivem a na dolejAku
je Aasto trochu kyjovitA ztluAtAly. Duznina je bilA; voni po mouce
s pfimAsi pachu drog. pozdAji pAchne trochu neprijemnA, ale chut
mA pfijemnou. Vytrusny prach je masovA riiiovy. Vytrusy jsou
hranatA, bledA nailoutle ruiovA, v obrysu skoro AestihrannA
a okrouhlA, 9a211x8a£9 ym velikA.
Vyskyt a rozAifeni. Roste ve svAtlych listnatych lesich,
hlavnA v dubinAch nebo buAinAch, takA pod akAty apod., obyAejnA
v houfech. Je to naAtAsti dosti vzAcnA houba, kterA roste roztrou-
AenA v celA EvropA.
Prakticky vyznam. Tato houba je prudce jedovatA;
zpusobuje kaidoroAnA AetnA a tAikA otravy, hlavnA v tAch krajich.
kde roste hojnAji. Poiita i v malAm mnoistvi pusobi po 20 ai 120
minutAch bolestivA zvraceni a prtijem s nAsledujicf tAlesnou sla-
bosti. Tyto pfiznaky otravy potom slAbnou, ale konAi obyAejnA ai
po nAkolika dnech. Jsou znAmy i otravy smrtelnA. ByvA zamAfto-
vAna za jedlou m A j о v к и (55), kterA se hlavnA v mlAdi vehce
podobA. MladA zAvojenka olovovA mA totii lupeny skoro AistA
bilA. Ту se teprve pozdAji zbarvuji do masovA ruiova, kdyi bflou
barvu lupenu zakryje prAAek masovA ruiovych vytrusu. Ke sbAru
lAkA masitosti, skoro bilou barvou a pfijemnou chuti. Objevuje se
vAak pozdAji nei mAjovka, obyAejnA ai v lAtA a na podzim. V nA-
kterych letech ovAem muieme nalAzt prvni exemplAfe jii koncem
kvAtna.
78 SUPINOVKA OPENKA — SUPINOVKA MENLIVA
Pholtota mutabtlis (Schaefl ex Fr.) Kummer
Jedlfi a chutnfi
78	SUPINOVKA OPENKA — §UPINOVKA MENLIVA
Pholiota mutabilis (Schaeff. ex Fr.) Kummer
Kuehneromyces mutabilis (Schaeff. ex Fr.) Sing, et Smith
Jedld a chutnd
Jednotlivd klobouiky, mdfici v ргйтёги 2 ai 7 cm, jsou zavlhka
tmavdji zbarveny nei zasucha, a proto polosuchd plodnice maji na
okraji tmavdi pAs, nebot osychaji od temene. Provlhld kloboudky
jsou rezavё hnddd, oschld jsou medovё ai okrovd ilutd; jsou hlad-
kd, zavlhka trochu slizkd, vdtSinou lysd, fiddeji se skrovnymi,
mizejicimi Supinkami. Lupeny jsou hustd, v mlddi bledd nahnddld,
pak skoficovd ai rezavd hnddd. Тгей je 5 ai 8 mm tlusty, vdlco-
vity a dosti tuhy; je hnddy, na dolejSku ai demohnddy; v horni
polovind md blanity prsten, ktery jako bdlavd blanka zakryvd'
v mlddi lupeny. Nad prstenem je tfeft lysy a jemnd ryhovany,
pod prstenem je ndpadnd drobnd tmavohnddd Aupinkaty. Duinina
klobouku je bdlavd a mdkkd, kdeito ve tfeni rezavohnddd a dosti
tuhd. Vytrusny prach je rezavd hnddy. Vytrusy jsou vejditd, na
temeni utatd (nebot maji veliky klidni otvor); jsou hladkd a 6 ai
7 x 3,5 ai 4 pm velkd.
Vyskyt a rozAifeni. Houba je hojnd rozdifena na pafe-
zech, na padlych kmenech nebo i na spodni ztrouchnivdld a vykot-
land ddsti iivych listnatych stromu. Casto jeji mohutnd trsy obali
celd pafezy a kmeny, takie, i kdyi jednotlivd kloboudky jsou
dosti male, nasbirdme jich rychle velkd mnoistvi. Roste v celdm
mimdm pdsmu severni polokoule od jara ai do podzimu.
Prakticky vyznam. Jeto vytednd jedld houba, kterd se
hodi do poldvek i к masitym рокгтйт. Do octa neni vhodnd.
Poldvku zbarvuje dosti tmavd hnddd.
79 SLUKA SVRASKALA — POSUPINOVKA OBYCAJNA
Rozltes caperatus (Pers, ex Fr.) Karst.
Jedlfi
79	SLUKA SVRASKALA — POSUPINOVKA OBYCAJNA
Rozites caperatus (Pers, ex Fr.) Karst
JedU
Klobouk mAM 5 ай 12 cm v ргйтёги, v mlAdi je skoro kulovity,
okrovA Aemlovy a povleAeny bAlavA fialovou plachetkou, jeJ je
velice tenkA a tvofl na povrchu klobouku hedvAbity povlak; poz-
dAji je kuAelovitA zvoncovity ай rozloAeny; je okrovy a jen na
temeni ojinAny zbytky plachetky; na okraji je podvinuty. V mlAdi
je klobouk spojen na okraji se tfenAm zavojem, ktery zakryvA
lupeny a pozdAji zanechAvA na tfeni bily, pak bledA naJloutly
a v dospAlosti obyAejnA Aikmo postaveny prsten. Lupeny jsou
pfipojenA ke tfeni a zde zubem vykrojenA; zprvu jsou bledA hli-
novA, pozdёji rezavA a na ostfi zoubkatA. Tfeft je bAlavy a pozdAji
naSloutly; naspodu mA pochvovity, pevnA prirostly a Casto trochu
nafialovAly zbytek plachetky, jejiA zbytky nalAzAme nAkdy i tro-
chu vy§e na tfeni; je 15 ай 20 mm tlusty a 7 ай 12 cm dlouhy;
na dolejSku je nAkdy zplofitAly, jinak vAlcovity a vlAknitA йШапу.
Duznina je bilA nebo bledA AlutavA, nenApadnA chuti a vCinA. Vy-
trusny prach je okrovA rezavy. Vytrusy jsou vejCitA citrdnovitA,
bradavAite, 11 ай 13 x 7,5 ай 9 pm velkA.
Vyskyt a rozSifeni. Roste v lesich v§ech druhCi, hlavnA
v§ak v podhorskych polohAch a na kyselejAich pudAch v lAtA a na
podzim. Je to velice hojnA houba, v nAkterych krajinAch v§ak
skoro chybi (napf. v ргайэкАт okoli).
Prakticky vyznam. Jako dobrA jedlA houba se misty
hojnA dovASi na trhy. V kuchyni ji тййете upotfebit v nejruz-
nAj§i upravA.
80	ZLUTOTREPENITKA CIHLOVA — STRAPCOVKA TEHLOVA
Naematoloma sublaterltlum (Fr.) Karst.
NepoZivatelnd
81	ZLUTOTREPENITKA SVAZClTA — STRAPCOVKA ZVAZKOVITA
Naematoloma fasctculare (Huds. ex Fr.) Karst.
Nepoilvatelnfi
80	ZLUTOTftEPENITKA CIHLOVA (TREPENITKA
CIHLOVA) — STRAPCOVKA TEHLOVA
Naematoloma sublateritium (Fr.) Karst.
N epoiivatelnd
Klobouk v ргйтёги 3 ai 10 cm; vdtdinou je bledd cihlovd
derveny nebo plavd dervenavy a na okraji svdtlejdi; je hladky
a lysy; hlavnd и okraje je v mlddi ovddeny hedvdbitymi a Supin-
katymi, bdlavd zbarvenymi zbytky plachetky, kterd v dospdlosti
obydejnd smyvd dddt. Lupeny jsou hustd a pfipojend ke tfeni
nebo и ndho trochu vykrojend; v mlddi jsou ilutavd, brzo iluto-
hnddd, sazovd a posldze temnd olivovd. T/ей je bledd iluty, v do-
lejdi ddsti narezavdly; nahofe md pavudinaty ai tence blanity
zdvoj, jeni je bdlavy, ale pozddji je poprdden skoro demymi vy-
trusy; treft je 7 ai 12 mm tlusty a 7 ai 12 cm dlouhy. Duinina je
bdlavd, pak ilutd; voni nendpadnd a chutnd hofce. Vytrusny
prach je tmavohnddy do dervena.
Vyskyt a rozdifeni. Roste hojnd na podzim na pafezech
a drevech stromu v trsech, fiddeji jednotlivd.
Prakticky vyznam. Je nejedld pro odpornd hofkou chut.
81	ZlutotRepenitka SVAZCITA —
STRAPCOVKA ZVAZKOVITA
Naematoloma fasciculare (Huds. ex Fr.) Karst.
N epoiivatelnd
Klobouk mdfi 3 ai 6 cm v ргйтёги; na temeni je lidkovd oran-
iovy, к okraji siroiluty; je tence masity, zprvu se ilutym zdvojem,
ktery spojuje okraj klobouku se tfendm; v dospdlosti je lysy
a hladky, zprvu zvoncovity, pak rozloieny, s tupym hrbolem.
Lupeny jsou v mlddi sirovd ilutd, brzo zelend nebo hnddozelend,
pak od dokolddovd dernohndddho vytrusndho prachu ai skoro
dernd. Тгей je 3 ai 5 mm tlusty, sirovd iluty, pak rezavd vldknity;
naspodu trstnatd snlstd se sousednimi tfeni; obydejnd je vdlcovity
a pokfiveny; v hofejdf ddsti je ovddeny vldknitymi zbytky zavoje.
Duinina je siroilutd, dole ve tfeni trochu nahnddld; nendpadnd
voni a odpornd hofce chutnd. Vytrusny prach je dokolddovd hnddy.
Vyskyt a rozdifeni. Roste v hustych trsech na pafe-
zech, dfevech a na spodu ztrouchnivdlych ктепй listnatych i jeh-
lidnatych stromfi. Ndkdy vyrustd i z kofenfi, ukrytych v zemi,
takie plodnice vynlstaji zddnlivd ze zemd. Roste skoro po cely
rok, hlavnd na podzim.
Prakticky vyznam. Pro odpornd hofkou chut je nepo-
iivatelnd. Mohla by byt snad zamdndna s jedlou о p e ft к о и (78),
kterd vdak chutnd pfijemnd a je na tfeni pod tmavohnddd dupin-
katym prstenem hnddd zbarvena.
82 PECARKA POLNl - PEClARKA POENA
Agartcus campestrls L. ex Fr.
J e d 1 fi a chutnS
82	PECARKA P0LN1 (ZAMPlON) —
PECIARKA POENA (SAMPINON)
Agaricus campestris L. ex Fr.
JedlA a chutnA
Klobouk тёп 5 ай 10 cm v ргйтёги, zfidka i vice; v mlAdi je
skoro kulovity, spiAe vy§§i пей Airoky; nikdy neni tolik zploAtAly
jako u pAstovanA p e А А г к у zahradni — peAiarky za-
h r a d n e j (Agaricus hortensis); pak je skoro zvoncovitA sklenuty
a na temeni obyAejnA trochu plochy, poslAze skoro ploAe rozlo-
йепу; v mlAdi je CistA bily, hladky, hedvhbitC vlaknity a Casto na
okraji od prosvitajici duzniny a lupenu trochu narйzovёly; pozdёji
se na povrchu tvofi slabA nahnAdlA vlAkna, ]ей sklAdaji slabA nebo
vice nahnCdlA, drobnA i vAtsi pfilepenA nebo pritiskle Aupinky;
v dospAlosti, hlavnA za suchAho poCasi, rozpraskavA skoro na ce-
lAm povrchu v hrube a hlubokC Aupiny a na temeni je skoro po-
liAkovitA rozpukany. Lupeny jsou v mlAdi ruSovA a zaCerstva ma-
sovA AervenA, рак AokolAdovA hnAdA ай skoro ёегпё а obyAejnA, od
ostfi podinaje, provlhAvaji. VAtAinou jsou asi tak AirokA, jako je
tlustA duAnina klobouku; na ostfi jsou stejnA zbarvenA, vAtAinou
nikoli bAlavA. Tfeft je vAlcovity, obyAejnA dosti krAtky, zfidkakdy
delAi пей ргйтёг klobouku; obyAejnA neni pfiliA tlusty, na do-
lejAku je bez hlizy, spiAe ztenAeny, bily, lysy, hladky a piny;
nAkdy pod рокойкои tfenA trochu prosvitA narfttovAlA duznina;
pozdAji je tmavAi, na dolejAku ай nahnAdly nebo rezavohnAdy; nad
prostfedkem mA bily, tenky, jednovrstevny prsten, ktery pfirustA
nahoru, je tence blanity a brzo splihne a opadA, nebo se roztrhne
hned pfi rozevfeni klobouku a jeho zbytky visi v podobA bilych
cipu na okraji klobouku. NAkdy nalezAme pod prstenem na do-
lejAku tfenA nezfetelne pAsky — zbytky plachetky. Duznina je
bilA nebo гййоуА vodnatA, hlavnA pod рокойкои tfenA; na fezu se
zbarvuje obyAejnA slabA, fidAeji je dosti intenzivnA masovA ru-
zovA; nad lupeny a na rozhrani tfenA a klobouku je Aasto naAedlA
a ve spodku tfenA nAkdy trochu огапйоуА. PfijemnA voni а гоупАй
pfijemnA chutnA. Vytrusy jsou elipsoidni, 7 ай 10 x 5 ай 6 pm
velkA. Cystidy na ostfi lupenu nejsou vyvinuty. Bazidie obsahuje
4 vytrusy.
Vyskyt a rozAifeni. Roste v tr AvA na lukAch, hlavnA na
takovych. kterA byly hnojeny moAi, a na okrajich silnic. Je hojnA
od lAta do podzimu v celAm mimAm pAsmu a takA v AustrAlii.
Prakticky- vyznam. Jeto vyteAnA jedlA houba, aA tro-
chu mAnA masitA пей peAArka zahradni. Dfive se nesprAvnA fikalo,
йе pAstovanA peAArka zahradni, kterA mA vytrusy na bazidiich po
dvou, vznikla pAstovAnim z peAArky point Jsou to vAak dva zcela
odliAnA druhy, kterA rostou na zcela jinych mistech a za zcela
odliAnych fiivotnich podminek
83 PECARKA LESNl - PEClARKA LESNA
Agartcus stlvattcus Schaeff. ex Seer.
Jedlfi
83	PECARKA LESNI — PEClARKA LESNA
Agaricus silvaticus Schaeff. ex Seer.
Jedld
Klobouk о ргйтёги 4 ai 8 (10) cm je dpinavd skoficovd hnddy
ai bledd umbrovy; je krdtee vldknitd dupinaty nebo v mlddi jen
vldknity, pozddji rozpraskany ve vdtdi dupiny; je dosti tence ma-
sity. Lupeny jsou v mlddi lososovd rdiovd nebo bledd dedoderve-
navd, posldze tmavd dokolddovd hnddd. Tfeft je vdlcovity, lysy
a holy, dtihly a pomdmd tenky; na dolejdku je obydejnd ztludtdly
a povledeny bilym podhoubim; v hofejdi ddsti je obepjaty diroce
odstdvajicim prstenem, ktery v mlddi zakryvd lupeny. Podkozend
mista na klobouku, na tfeni i na lupenech se zbarvuji iivd dervend,
pozddji tyto skvmy hnddnou. Duznina je bild, na fezu zaderstva
(hlavnd и mladych exempldfu) se zbarvuje iivd dervend; roze-
mnuta dosti silnd voni a pfijemnd houbovd chutnd. Vytrusy jsou
maid, vejditd, dervenohnddd, 5,5 ai 6 x 3,5 ai 4 pm velkd. Na ostfi
lupenu naldzdme sterilni buftky, tzv. cheilocystidy, kterd jsou ten-
kostdnnd a vakovitd hrudkovitd, a proto je ostfi 1ирепй bdlavd.
Vyskyt a rozdifeni. Je dosti rozdifend ve smrkovych
lesich, nejhojndji ve smrdindch na vdpencovdm podkladu. Roste
v Idtd i na podzim.
Prakticky vyznam Je to dobrd jedld houba, je vdak
mdnd masitd nei jind peddrky a je ponufe zbarvena. Jeji duinina
se zbarvuje na vzduchu dervend, a proto neni zvlddt oblibend.
Velmi podobnd je peddrka krvavd-pediarka krav-
skd (Agaricus haemorrhoidarius Schulzer in Kalchbr.), kterd je
statndjdi a md vdtdi vytrusy (7,5 ai 10 x 4,5 ai 5,5 pm). Je stejnd
dobrd jako peddrka lesni, ale je mnohem vzdcndjdi. Roste na po-
dobnych mistech, pfedevdim ve smrdindch na vdpencich.
84 PECARKA OVCI — PEClARKA OVClA
Agartcus arvensls Schaeff. ex Seer
J e d 1 fi a v У t e C n 6
84	PECARKA OVCI — PEClARKA OVClA
Agaricus arvensis Schaeff. ex Seer.
JedlA a vyteini
Klobouk mA 6 ai 15, nAkdy dokonce ai i 20 cm v ргйтёги; je
zprvu kuielovity, obyAejnA se zploAtAlym temenem, pak zvonco-
vity a na temeni obyAejnA plochy, pozdAji ploAe rozloieny;
v mlAdi je bily, pozdAji vAak, a nAkdy jii od mlAdi, se slabym
nailoutlym nAdechem; pak je obyAejnA vice тёпА krAmovA na-
iloutly (oschlA plodnice jsou ai bledA citrAnovA ilutA); ve stAfi je
ilutavA okrovA rezavy, poAkrabAnim zaAerstva, hlavnA v mlAdi,
dosti rychle iloutne na tfeni i na klobouku; ilutA mista se vAak
dosti rychle zbarvuji hnAdorezavA. V mlAdi je na povrchu hedvA-
bity a trochu hedvAbitA leskly, a takA jii nAkdy jemnA vloAkatA
Aupinkaty; ve stAfi je obyAejnA hladky a leskly. Lupeny jsou
ApinavA bAlavA, brzo AedoruiovA, poslAze AervenohnAdA ai AernA;
jsou hustA, volnA a ve stAfi provlhlA. Tfefi je uvnitf vatovitA
houbovity, poslAze duty; je dosti Atihly, bily, pozdAji od ApiAky
poAinaje AernA, nebo je ilutavA narezavAly; nahoru je obyAejnA
trochu ztenAeny nebo cely vAlcovity, ale naspodu obyAejnA ztluA-
tAly v odsedlou hlizu, kterA je vespod plochA; fidAeji je na do-
lejAku neztluAtAly, ale naspodu skoro vidy plochy, jakoby utaty;
je 7 ai 10 cm dlouhy a 1,5 ai 2,5 cm tlusty (na dolejAku ai
3,5 cm); v hofejAi polovinA je blanity prstenec, ktery je pozdAji
pfevisly a pfilepeny na tfeft; vAtAinou je mAnA zfetelnA dvoj-
vrstevny a vespod vloAkatA Aupinaty, bily, pozdAji nailoutly.
Duinina je pevnA, bilA, na vzduchu iloutne (pozdAji se ilutA
zbarveni mAni v rezavA nebo v hnAdorezavA); zaAerstva, hlavnA
v mlAdi, pfijemnA voni po anyzu a pfijemnA houbovA chutnA. Ve
stAfi a pfi vadnuti plodnice se tato vyznaAnA anyzovA vunA nAkdy
ztrAci. Bazidie maji 4 vytrusy. Na ostfi lupenu jsou vakovitA
buftky (cheilocystidy). Vytrusy jsou elipsoidni, AervenohnAdA, 8 ai
10 (11) x 4,5 ai 5 pm velkA.
Vyskyt a rozAifeni. Houba roste v lesich, hlavnA ve
smrAinAch; je v celAm Ceskoslovensku velmi hojnA. RozAifena je
v celAm mimAm pAsmu several polokoule a takA v AustrAlii.
Prakticky vyznam. PeAArka ovAi je jedna z nejlepAich
jedlych hub naAich lesA! Hodi se zvlAAf dobfe jako doplnAk nebo
jako kofeni к masitym jidhim Je lepAi nei pAstovanA iampiAny.
85 BEDLA VYSOKA — BEDLA VYSOKA
Lepiota procera (Scop, ex Fr.) S. F. Gray
Jedlfi
85	BEDLA VYSOKA — BEDEA VYSOKA
Lepiota procera (Scop, ex Fr.) S. F. Gray
Macrolepiota procera (Scop, ex Fr.) Singer
JedlA
Klobouk mAfi 10 ai 30 cm v ргйтёги; je zprvu vejAitA kuielo-
vity, hnAdy a mAlo rozpraskany; zvAtAovAnim klobouku praskA
povrchovA vrstva v hnAdA nebo nahnAdlA Aupiny, jei jsou uspo-
fAdAny jako taAky na stfeAe, кготё stfedu, ktery nepraskA a je
souvisle hnAdy. Mezi Aupinami je vidAt bflou, vatovitou duininu
klobouku. DospAly klobouk je skoro ploAe rozloieny a uprostfed
ozdoben zfetelnym a tupym hrbolem. Lupeny jsou bilA, hustA,
brichatA a od tfenA oddAlenA malou mezerou. Тгей je dole ztluS-
tAly v dosti velikou ai skoro kulovitou hlizu; jinak je Atihly,
pozdAji uvnitf duty a z klobouku se dA snadno vylomit; je 20 ai
40 cm dlouhy, v mlAdi souvisle hnAdavy. PovrchovA hnAdA vrstva
pozdAji rozpraskAvA v nepravidelnA krouikovitA Aupiny, mezi
nimii prosvitA bAlavA duinina. V hofejAi tfetinA mA tfeii pohyb-
livy prsten, ktery mA dvojity okraj ozdobnA roztrhany v cipy.
Duinina klobouku je bilA; v dospAlosti je vatovitA, ve tfeni je
tuiAi, dfevnatA; dosti silnA a pfijemnA voni a rovnAi pfijemnA
chutnA. PoAkozenim se na vzduchu nezbarvuje. Vytrusy jsou bez-
barvA, elipsoldni, 15 ai 20 x 10 ai 13 pm velkA.
Vyskyt a rozAifeni. Roste na pasekAch, ve svAtlych
lesich a na lesnich okrajich, vAtAinou na travnatych mistech dosti
hojnA. Je rozAifena v celAm mirnAm pAsmu severni polokoule
a takA v AustrAlii, v Africe a v Indii.
Prakticky vyznam Protoie je to jedlA houba, kterA je
dosti silnA aromatickA, Ize ji dobfe upotfebit hlavnA ve smAsich
nebo ve zvlAAtni kuchyftskA upravA. Napf. velmi dobfe chutpaji
mladAi klobouky, v celku obalenA vajiAkem, strouhanou houskou
a usmaienA na tuku jako fizek Je to houba tak typickA, ie ji
snadno poznA i zaAAteAnik. Mfiie byt zamAnAna jen s bedlou
Aervenajici — bedlou Aervenkastou (86), je jii dui-
nina se na vzduchu zbarvuje AervenA, nebo s bedlou й11 cu-
be d I о и й 11 о и (Lepiota mastoidea), kterA je mnohem menAi.
Oba druhy jsou rovnAi jedlA.
86 BEDLA CERVENAjICf — BEDLA CERVENKASTA
Lepiota rhacodes (Vitt.) Qu61.
JedlS
86	BEDLA CERVENAJlCl — BEDEA CERVENKASTA
Lepiota rhacodes (Vitt.) Qudl.
Macrolepiota rhacodes (Vitt.) Singer
J e d 1A
Klobouk mA v ргйтёги 5 ai 15 cm; zprvu je skoro kulovity,
pozddji zvoncovity ai skoro plode rozloieny, s mendim nebo vdt-
§im tupym hrbolem uprostfed; na povrchu je rozpraskany v nA-
padne, diroke a velikA dupiny, jei jsou zprvu blede, pak hnddd
a ve stAfi vdtdinou dosti tmavd. Lupeny jsou huste, bild a ve stAM
s nadervenalym ostfim. Pfi podkozeni dervenaji, pozddji hnddnou,
jsou bfichatd a trochu od tfend oddAlend. Tfeft je 10 ai 15 mm
tlusty; je bdlavy a obydejnd trochu dpinavd zabarveny, pozddji
dervenavd hnddy: po рогапёп1 nebo pomadkArd je Cerveny, pak
hnddy; je 12 ai 15 cm dlouhy, naspodu hlizovitd ztludtdly ai na
4 ai 5 cm; v hofejdi polovind je obepjaty pohyblivym prstenem,
ktery je vatovitd vlAknity a na okraji je rozddlen ve dvd vrstvy.
Duznina je bilA, na vzduchu (na fezu) se zbarvuje oranzovd der-
vend, pak dervend, posldze rezavd; voni dosti silnd, pfijemnd a
chutnA rovndi pfijemnd. Vytrusy jsou elipsoidni, bezbarve, hlad-
ke, 10 ai 12 x 6 ai 7 pm velkd.
Vyskyt a rozdifeni. Nejhojndji roste v jehlidnatych le-
sich, ale misty i v listnatych lesich nebo v hAjich, nebo dokonce
v zahradAch. Je rozdifena v celdm mirndm pAsmu severm polo-
koule a takd v AustrAlii.
Prakticky vyznam. Jakosti se podobA be die vy-
sok€ (85), od nii se lidi dervenajici duininou, dAle tfendm ne-
rozpraskanym na povrchu v krouikovitd dupiny a vdtdinou tlust-
§imi a vdtdimi dupinami na klobouku. V zahradAch roste na iivnd
pudd, napf. na kompostech, masitdjdi a krAsndjdi odruda, jejfi dui-
nina se tolik dervend nezbarvuje, a proto je klobouk mezi hnd-
dymi dupinami bily a celA houba je svdtleji zbarvena nei lesni
forma (odruda zahradni — zahradnA, var. hortensis PilAt).

ВЛ MUCHOM0RKA HLIZOVITA — MUCHOTRAVKA heuznata
Amanita phalloides (Valll. ex Fr.) Seer.
SmrtelnS jedovata
87	MUCHOMDRKA HLlZOVITA (ZELENA) —
MUCHOTRAVKA HEUZNATA
Amanita phdlloides (Vaill. ex Fr.) Seer.
SmrtelnA jedovatA
Klobouk о ргйтёги 6 ai 15 cm je hladky, zavlhka trochu slizky,
bez strupu nebo s jednim ё! пёкоЙка nepravidelnymi bilymi utri-
ky plachetky; je zeleny nebo hnAdozeleny, fidAeji zlutozeleny ne-
bo Aedozeleny ai vybledly, zridkakdy AistA bily (88); tmavAimi
vrostlymi vlAkny byvA tmavAji iihany; zasucha je leskly, vAtsinou
tence masity. Lupeny jsou bilA, и tfenA zaoblenA, hustA. Tfen je
dole ztluAtAly v kulovitou, dosti тёккои hhzu, kterA je obyAejnA
ukryta v zemi a obalena polovolnou, blanitou a bilou, dosti vyso-
kou a nahore laloAnatou pochvow, jinak je 8 ai 12 mm tlusty,
zprvu bily, v dospёlosti obyAejnA zelenavy ai naAedly; povrehovou
vrstvu mA rozpraskanou v klikatA supinky, mezi nimiz prosvitA
bilA duinina tfenA; v horejAi polovinA nebo tretinA je tenky, blanity,
тёкку, bily nebo bledA nailoutly prsten, ktery v mlAdi spojuje
okraj klobouku se tfenAm a zakryvA lupeny. Duinina je bilA, pod
pokoikou obyAejnA ilutavA zelenavA; v mlAdi je skoro bez zApa-
chu, pozdAji pAchne jako syrovA brambory, a mA nenApadnou
chut. Vytrusy jsou bezbarvA, skoro kulate a hladke, 8 ai 10 pm
v ргйтёги.
Vyskyt a rozAifeni. Roste dosti hojnA v lAtA, ojedinAle
at do pozdmho podzimu v listnatych a smiAenych lesich, hlavnA
v teplejAich polohAch. Je rozAifena v celAm mimAm pAsmu severni
polokoule.
Prakticky vyznam. Jeto nejjedovatAjAi houba vflbec,
kterA pOsobi kaidorocnA mnoho smrtelnych otrav. Protoie mA
klobouk zeleny — odruda j a r n i mA klobouk AistA bily — a v obo-
jim pfipadA bez strupu, ti, kdoi ji neznaji, obyAejnA ji nepovaiuji
za muchomfirku, nybri za zelAnku (58), iampi6n neboli
peAArku point (82) nebo i za b e d 1 и (85, 86). V mlAdi neni
nApadnA ani zApachem, ani chuti. Obsahuje vAak nAkolik prudce
jedovatych lAtek. Jsou to jednak falotoxiny, z nichi je nejznA-
mAjAi faloidin, jednak amatoxiny, z nichi je nejrozAifenAjAi
a-amanitin. SmrtelnA dAvka faloidinu pro myA je asi 1/20 mg. Ama-
nitin je tak prudce jedovaty, ie 1/200 mg usmrti myA ve 2 ai 3
dnech. Je to dAvka tak nepatrnA, ie mnoistvi jedu, kterA bychom
nabrali na Apicku noie (o vAze V» g), usmrtilo by 100 000 myAi;
sefazeny za sebou by utvofily fadu 18 km dlouhou, podle nii by-
ehom si vykraAovali 4 а рй1 hodiny vojenskym krokem.
Otrava тисЬотйгкои hlizovitou obyAejnA konAi smrti.
88	MUCHOMORKA hlIzovitA jarni — muchotrAvka heuznatA jarnA
Amanita phalloides var. verna (Bull, ex Fr.) Rea
SmrtelnS jedovate
88 MUCHOMURKA hlizovita jarni —
muchotravka heuznatA jarnA
Amanita phalloides var. verna (Bull, ex Fr.) Rea
SmrtelnA jedovatA
Je to bilA forma (albin) muchomtirky hlizovitA (87),
kterA se ji ve vAem podobA, ai na to, ie je celA AistA bilA.
Velmi podobnAjetakA muchomfirka jizlivA — mucho-
trAvka hluznatA otravnA (Amanita virosa Lam ex
Seer.). Je takA celA bilA jako muchomurka hlizovitA jarni, ale liAi
se ApiAatA kuielovitym kloboukem, ktery je bud cely bily, nebo
vzAcnA trochu nafcloutly, a vlAknitA Aupinatym t/епёт. Vytrusy
mA trochu elipsoidni.
ObA tyto houby jsou stejnA jedovatA jako zelenA muchomurka
hlizovitA. Jsou velmi nebezpeAnA hlavnA proto, ie Aasto byvaji ne-
zkuAenymi houbafi zamAhovAny za i a m pi 6 nу (82).
VAecky tyto jedovatA muchomurky maji lupeny AistA bilA, a to
i v dospAlosti, kdeAto iampiony, protoie jejich vytrusy jsou zbar-
venA, maji v mlAdi lupeny ruiovA AedoAokolAdovA a v dospAlosti
AernA. Mimoto fcampiony nemaji naspodu tfenA volnou pochvu.
Podle tAchto znaku rozeznAme velice snadno iampiony neboli pe-
AArky od muchomiirek.
Vyskyt a rozAifeni. Muchomurka hlizovitA
jarni roste na podobnych mistech jako muchomurka hli-
z о v i t A (87) se zelenym kloboukem ale naAtAsti je u nAs velice
vzAcnA. MuchomArka jizlivA roste hlavnA v horAch v jeh-
liAnatych lesich na vApenci. U nAs je velice vzAcnA, hojnAjAi je ve
vApencovych AlpAch
Prakticky vyznam. Jsou to houby stejnA smrtelnA je-
dovatA jako muchomurka hlizovitA (zelenA).
89 MUCHOMORKA CERVENA — MUCHOTRAVKA CERVENA
Amanita muscaria (L ex Fr.) Pers, ex S. F. Gray
Jedovatli
89 MUCHOMDRKA CERVENA —
MUCHOTRAVKA CERVENA
Amanita muscaria (L. ex Fr.) Pers, ex S. F. Gray
JedovatA
Klobouk mAfi 10 ai 20 cm v ргйтёги; je ohnivA derveny nebo
Муё derveny do oraniova a posAzeny bilymi strupy, kterA smyvA
dAAt, takie za deAtivAho pofasi mftie byt klobouk i bez strupu.
Zavlhka je slizky, zasucha trochu leskly; v mlAdi je kulovity,
pozdAji rozloieny a plochy. Lupeny jsou bilA, fidAeji takA na-
iloutlA a hustA. Tfeft je takA bily, asi 2 ai 2,5 cm tlusty; dole je
hlizovitA ztluAtAly a ozdobeny soustfednymi krouiky bradavek,
kterA jsou zbytkem plachetky, jet v mlAdi obaluje celou houbu
a rozpraskAvA ve strupy, rozloienA jednak naspodu tfenA, jednak
na klobouku. V hofejAi AAsti tfenA je bily, fidAeji trochu nailoutly
prsten, ktery v mlAdi spojuje tfeft s okrajem klobouku a zakryvA
lupeny. Duinina je bilA, pod pokoikou klobouku zlatoilutA; nenA-
padnA voni a pfijemnA chutnA. Vytrusy jsou bezbarvA, hladke,
elipsoidni, 10 ai 12 x 6 ai 7 pm velkA.
Vyskyt a rozAifeni. Jeto hojnA rozAifenA houba, kterA
roste v lesich vAech druhCi, hlavnA vAak v jehliAnatych lesich, a to
jak v EvropA, tak v celA sevemi Asii, v Severn! Americe a takA
v sevemi Africe a v AustrAlii. Muchomurka AervenA je jedna
z nejkrAsnAjAich naAich hub.
Prakticky vyznam. Jeto vedle hfibu naAe nejznAmAjAi
houba, jejii vyobrazem nalezneme takfka v kaidA pohAdkovA
kniice. ObyAejnA plati za symbol zla, nebot v ustech lidu mA po-
vAst houby smrtelnA jedovatA. To vAak neni docela pravda. Je sice
jedovatA, ale celkem mAlo, takie zfidkakdy dojde к tAzAim otra-
vAm. Tfeft, (kromA nejspodnAjAi AAsti) je jen mirnA jedovaty, takie
misty jej i jedi. Nikomu to ovAem nedoporuAujeme, kdyi v naAich
lesich roste tolik jinych hub neAkodnych a chutovA lepAich nei
tato muchomurka.
V pohorskych a horskych lesich roste Aasto pfibuznA m и -
chomurka krAlovskA — muchotrAvka krAIovskA
(Amanita regalis), kterA se liAi vAtAi velikosti, jAtrovA ilutohnA-
dym kloboukem, nailoutlymi strupy na klobouku a ilutavA zbar-
venym tfenAm. Je takA mirnA jedovatA.
Muchomurkou byla nazvAna proto, ie se ji odedAvna pouzivalo
к otravovAni much, ovAem bez uspAchu. Pfesto se moucha stala
symbolem pro „dAmonickou moc“ muchomurky. Tato houba totii
obsahuje jako hlavni uAinnou lAtku kyselinu ibotenovou (derivAt
hydroxyisoxazolu), kterA pflsobi psychotropnA, tj. poruAuje du-
Aevni funkce pusobenim na centrAlni nervovy systAm, coi se jevi
hlavnA jako halucinace (omAmeni mouchy). Jedovaty alkaloid mus-
karin je v houbA obsaien pouze v nepatrnAm mnoistvi — asi
0,000 2%. Ve vlAknici PatouillardovA (74) je muska-
rinu asi 200krAt vice.
90 MUCHOMURKA NACERVENALA — MUCHOTRAVKA CERVENKASTA
Amanita rubescens (Pers, ex Fr.) S. F. Gray
I e d'l fi a dobr A
go muchomorka naCervenala (masakj -
MUCHOTRAVKA CervenkastA
Amanita rubescens (Pers, ex Fr.) S. F. Gray
J edld a dobrd
Klobouk m& 6 ai 15 cm v ргйтёги; je dervenohnddy nebo hnd-
davd osmahly (jako kuiidka реёепё busy), dasto s tmavdimi derve-
navymi skvrnami; v mlddi je vSak obydejnd svdtlejSi ai skoro
bily a na povrchu dosti nepravidelnd posdzeny mensimi strupy
Spinavd bdlavd nebo nadervenald barvy, jei jsou ndkdy plochd, jin-
dy hrbolkovitd a ndkdy dokonce dpidatd. Lupeny jsou distd bild,
pozddji nadervenald nebo ve stdfi dervenavd nebo dervenohnddd
skvrnitd; jsou volnd, hustd a dosti dirokd. Тгей je dole ztludtdiy
v kuzelovitou bilou hlizu, jei byvd pozddji dervend nadechnutd
a je opatfena obydejnd ndkolika fadami bradavek nad sebou. Jinak
je tfeft bily, pozddji uprostfed duty a v hlizovitdm spodku masovd
ruiovd zbarveny. ale obydejnd dervivy Prsten v hofejdi polovind
tfend je bily, dasto naruiovdly a na svrchni strand obydejnd ryho-
vany. Duinina je bild nebo vodnatd bdlavd, brzo vdak nadervenald
ai dervenohnddd; pod pokoikou klobouku je duinina v mlddi bild,
brzo takd dervenohnddd; chut md zasyrova dosti nepfijemnou, na-
slddlou a po chvili v krku dkrdbe; voni dosti slabd. Vytrusy jsou
elipsoidni, bezbarvd, hladkd, 8 ai 9 x 5,5 ai 7 pm velkd.
Vyskyt a rozdifeni. Roste hojnd v listnatych a hlavnd
jehlidnatych lesich po celdm Ceskoslovensku a skoro vdude v ce-
1dm mimdm pdsmu severni polokoule.
Prakticky vyznam. Tato muchomurka je vytednd jedld
houba, pokud ji pfiddvdme do рокгтй derstvou. Sudend neni dob-
rd. Hodi se hlavnd к masitym jidlum nebo ke smaieni jako fizek.
Takd do poldvek je vytednd. U nds je zndmdjdi mezi lidmi jako
„ m a s d к “, protoie se duinina pozddji zbarvuje masovd ruiovd.
Je velmi cendna.
Vdechny houbafe nutno vdak upozomit, ie tato houba je znadnd
promdnlivd, a to jak vhvem prostfedi, v ndmi roste, tak vlivem
stdfi plodnic, a takd tim, ie tvofi ndkolik odchylnych forem, kterd
ndktefi houbafi povaiuji za samostatnd druhy. Mimoto se ji znad-
nd podobd jedovatd muchomfirka tygrovand (91), takie
dochdzi к nebezpednym zdmdndm. Nelze proto jinak, nei co nej-
vfeleji doporudit vdem nadim houbafum, aby se naud^li tuto houbu
dobfe zndt dfive, nei ji podnou sbirat к jidlu. Nejjistdjdim zna-
kem. podle ndhoi ji bezpednd rozezndme od vdech podobnych dru-
Ьй, je dervendni duininy, hlavnd ve spodind tfend. Ostatni po-
dobnd druhy muchomurek maji duininu trvale bilou nebo bdlavou,
kterd se ani na vzduchu, ani stdfim dervend nezbarvuje.
91 MUCHOMURKA TYGROVANA — MUCHOTRAVKA TIGROVANA
Amanita panthertna (DC. ex Fr.) Seer.
Prudce jedovatd
91	MUCHOMURKA TYGROVANA —
MUCHOTRAVKA tigrovana
Amanita pantherina (DC. ex Fr.) Seer.
Prudce jedovatA
Klobouk о ргйтёги 7 ai 12 cm je svAtle ilutohnAdy ai okrovA
AedohnAdy, uprostfed nAkdy tmavAi a posAzeny bilymi strupy;
ty tvori obyAejnA dosti pravidelnA soustfedAnA kruhy, kterA dAAt
snadno smyvA; zavlhka je trochu slizky, zasucha trochu leskly,
na okraji je ryhovany. Lupeny jsou bilA, huste a volnA, podobnA
jako и vAech ostatnich muchomurek. Tfeft je 5 ai 20 mm tlusty,
bily; na dolejAku je jen nepatmA ztluAtAly v hlizu, Aasto skoro
neztluAtAly a vAlcovity; na spodu nad hlizou mA vyznaAny, obvykle
tupy limeAek a nad nim v nAkolika fadAch krouikovitA uspofA-
danA Aupinky, kterA Aasto splyvaji dohromady. Jinak je tfeft
hladky, hedvAbitA leskly а ротёгпё Atihly, 6 ai 15 cm dlouhy,
uvnitf brzo duty; v hofejAi tfetinA je obepjat vAtAinou chabym
a v dospAlosti splihlym nebo Aikmo zavAAenym prstenem, ktery
neni na svrehni stranA ryhovAn, nybri je hladky; nAkdy prsten
dokonce chybi, nebot pfi rozevfeni klobouku zustane viset v po-
dobA pfischlych bAlavych utriku na okraji. Zfidka je silnAji vyvi-
nut, a tehdy muie mit i dvojity okraj. Duznina je trvale Ы1А
(takA pod pokoikou klobouku); chutnA a voni nenApadnA. Vytrusy
jsou elipsoidni, bezbarvA, hladkA, 10 ai 12 x 7 ai 8 pm velkA.
Vyskyt a rozAifeni. Roste v listnatych, fidAeji i jehliA-
natych lesich, a to roztrouAenA po celAm Ceskoslovensku a v celAm
mirnAm pAsmu severm polokoule. Misty je hojnAjAi, misty vzAc-
nAjAf, ale roste v rovinA i v podhufi.
Prakticky vyznam. Tato prudce jedovatA houba nAleii
mezi nejnebezpeAnAjAi jedovatA houby vubec, nebot byvA Aasto
zamAftovAna za jedlou muchomurku naAervenalou (90)
a jeAtA AastAji za rovnAi jedlou, ale ApatnAjAi, тисЬотйгки
11 и s t о и (92). Otrava probihA, na rozdil od muchomfirky
hlizovitA (87), velice rychle. Casto jii za 30 minut po poiiti
se dostavuji zaiivaci obtiie, doprovAzenA stavem podobnym alko-
holickA opilosti, nebot jed mykoatropin, ktery muchomurka tygro-
vanA obsahuje, pusobi mozkovA podrAzdAni. Otravy vAak konAi
smrti jen ve vyjimeAnych pfipadech.
Vedle jinych znaku rozeznAme tento jedovaty druh mucho-
murky od obou podobnych jedlych muchomurek, naAervenalA
a tlustA, podle chabA vytvofenAho prstenu, ktery neni na vrehni
stranA ryhovAn jako и obou jmenovanych jedlych druhu
92 MUCHOMURKA TLUSTA — MUCHOTRAVKA HRUBA
Amanita splssa (Fr.) Qu61.
Jedlfi
92	MUCHOMtlRKA TLUSTA (SEDA) —
muchotrAvka HRUBA
Amanita spissa (Fr.) Qudl.
Jedld
Klobouk mdfi at 20 cm v ргйтёги, je spide tmavdi, dedy nebo
popelavd dedy, ndkdy ai bily, posdzeny dosti nepravidelnd ruznd
velikymi bdlavymi strupy, jei ndkdy tvofi soustfednd kruhy;
zavlhka je nepatmd slizky, zasucha leskly. Lupeny jsou bile,
huste, volnd. Тгей je na dolejdku trochu hlizovitd ztludtdly se
spodni ddsti hlizy kuielovitd zuienou; je 2 ai 4,5 cm tlusty, bily
nebo nad prstenem nadedly; na hlize md obydejnd jeden nebo dva
nezfetelne krouiky bradavek; v hofejdi ddsti md dikmo odstdvajici
prstenec, ktery je bily a na svrchni strand vyznadnd ryhovany.
Duznina je bild, pod pokoikou klobouku nadedld; voni trochu
fedkvovitd a chutnd podobnd, ale slabd. Vytrusy jsou skoro vej-
ditd, hladkd, bezbarvd, 9 ai 10 x 7 ai 8 pm velkd.
Vyskyt a rozdifeni. Roste hojnd v jehlidnatych lesich,
fiddeji i listnatych, obydejnd pohromadd v houfech, od Idta ai do
podzimu. Je to jedna z nejhojndjdich nadich hub a nejhojndjsi
muchomurka vubec, rozdifend v celdm mimdm pdsmu severni
polokoule a takd v Austrdlii.
Prakticky vyznam. Je to jedld houba prostfedni jakosti.
Zaderstva neni pfilid chutnd, usudenou ji vdak muieme upotfebit
v kuchyni dosti dobfe. Jeji sbdr nelze ovdem doporudit houbafum-
-zaddtednikum pro moinost snadne zdmdny s jedovatou m и c ho-
rn й г к о и tygrovanou (91), kterd se lidi kloboukem zbarve-
nym vice do hndda, slabdim prstenem na svrchni strand neryho-
vanym a pak zcela jinak vytvofenou hlizou dole na tfeni, kterd
и tohoto jedovatdho dvojnika je lemovdna ostrym nebo tupym,
ale skoro vidycky zfetelnd vystouplym valem.
Jedld muchomArka nadervenald (90) se rozeznd podle
jinak zbarvendho klobouku a dervenajici duininy, coi je velmi
ndpadnd hlavnd na dospdlych exempldfich.
Na muchomfirce tlustd nenalezneme nikdy me dervend
nebo dervenavd zbarvendho. Klobouk i barevny odstin na tfeni
(kdyi je tfeft trochu zbarven) jsou vidy dedd barvy, bez jakdkoli
pfimdsi barvy dervend nebo ilutd.
93 MUCHOMORKA CITRONOVA - MUCHOTRAVKA CITRONOVA
Amantta cttrlna (Schaeff. ex Fr.) S. F. Gray
N e J e d 1 &
93	MUCHOMURKA CITRONOVA —
MUCHOTRAVKA CITRONOVA
Amanita citrina (Schaeff. ex Fr.) S. F. Gray
Ne j edld
Klobouk md 5 az 8 cm v ргшпёги; je bledd zelenoSluty az
citronovd zluty, dasto vybledd az do bdla; je pokryt nepravidelnd
rozloSenymi a nestejnd velikymi bilymi, nahnddlymi nebo nased-
lymi strupy, ktere zavlhka na slizkem povrchu pfiliS реупё nelpl,
a jez deSt snadno smyvd. Lupeny jsou bile a huste. Tfen je vdtdi-
nou jen 10 az 15 mm tlusty; dole je ztluStdly v nApadnou тёккои
polokulovitou a naspodu zaoblenou hlizu, kterd je pokryta pfi-
rostlou pochvou; ta odstAvA jen hofejSi ddsti jako nizky limecek,
patrny na horejSim konci hlizy. Jinak je tfeft zbarven jako klo-
bouk nebo trochu svdtleji; vdtSinou je hladky nebo spore pokryty
nendpadnymi plstovitymi vlodkami. Prsten na tfeni je bledd zluty,
tence blanity, ale obydejnd гпаёпё veliky; v dospdlosti je splihly
a pfilepeny ke tfeni. V mlddi dlouho zakryvd lupeny jako sou-
vislA bldna naspodu klobouku. Duznina je bild; silnd pdchne jako
stare syrove brambory; chutnd celkem nenApadnd, po chvili vSak
nepfijemnd. Vytrusy jsou kulovite, 7 az 10 pm v ргйтёги.
Vyskyt a rozSifeni. Houba je velice hojnd a roste
v letd i na podzim v listnat^ch, fiddeji i v jehlidnatych lesich,
hlavnd na nevdpenatych puddch. Je rozSifena v celem mirnem
pasmu severni polokoule a take v Austrdlii.
Prakticky vyznam Jeto neSkodnd houba, adkoliv byla
dlouho pokldddna za prudce jedovatou. Neni ovSem pozivatelnd,
nebot jeji chut i zdpach jsou nepfijemne. Je velmi vyznadnd,
snadno se poznd a mohla by byt snad zamdndna jen za smrtelnd
jedovatou muchomurku hlizovitou (87).
94 MUCHOMORKA POSVATA — MUCHOTRAVKA POSVATA
Amanita vagtnata (Bull, ex Fr.) Vltt.
Jedlfi
94	MUCHOMURKA POSVATA —
MUCHOTRAVKA POSVATA
Amanita vaginata (Bull, ex Fr.) Vitt.
JedlA
Klobouk тёп 4 az 12 cm v ргйтёги; je nejAastAji §edy, sedo-
hnAdy nebo hnAdy, ale и ruznych forem take jinak zbarveny
(napf. oranzovy, bily, Sedofialovy, zlutavy nebo okrovy); je oby-
AejnA hladky, bez strupu nebo s jednim velkym ci nAkolika men-
Aimi utrzky bile plachetky, v mladi je vejAity, brzo plose rozlo-
zeny, s hrbolem uprostfed a na okraji vyznaAnA paprsAitA ry-
hovany; je tenky a krehky. Lupeny jsou bile, тёккё a nepfi-
rostle ke tfeni. Tfen je Atihly, 10 az 15 mm tlusty a 10 az 15 cm
dlouhy; je skoro bily nebo se slabym nAdechem barvy klobouku;
je hladky nebo nAkdy trochu az prstenitA vloAkaty, AupinkatA
a nepravidelnA rozpraskany; pozdAji je rourkovitA duty, na dolejS-
ku nepatrnA ztluAtAly a zde obaleny dosti vysokou. bilou a na
konci lalocnatA roztrhanou pochvou, kterA je zbytkem plachetky,
jez v mlAdi obaluje celou houbu jako skofApka vajiAko. Prsten
na tfeni chybi. Duznina je bilA nebo bAlavA, kfehkA a tenkA,
pfijemne chuti a skoro bez vAnA. Vytrusy jsou kulate, hladke,
bezbarve, 9 az 12 pm v ргйтёги.
Vyskyt a г о z S i f e n i. Roste v listnatych i jehlicnatych
lesich hojnA v letA i na podzim a je rozsifena v celem mirnem
pAsmu severni polokoule a v AustrAlii. SahA daleko na sever.
Vyskytuje se v Gronsku, Laponsku, severni KanadA i severni
Sibifi a take na Islandu. Roste v rovinA i vysoko v horAch, kde ji
Aasto nalezneme mezi kosodfevinou.
Prakticky vyznam. Jeto chutnA houba, ale mAlo ma-
sitA, a proto mAlo vydatnA. Jeji nevyhodou je take kfehkost, takze
nesnASi pfepravu. NejAastAji nalezAme plodnice s kloboukem §e-
dym, SedohnAdym nebo hnAdym. Z jinych forem se hojnA vysky-
tuje hlavnA v podhorskych lesich forma s kloboukem oranzovA
plavym (var. fulva Schaeff ).