л ь
x->>>>>X<<<<<-4
C$AV]
^VYDAVATEISTVO^
SLOVENSKA AKADEMIA vied
SEKCIA BIOLOGICKYCH A LEKARSKYCH VIED
VEDECKY REDAKTOR
PROF. DR. OSKAR FERIANC
VOJEN LOZEK
KLfC
Ceskoslovenskych mekkYSu
VYDAVATEESTVO SLOVENSKEJ AKADfiMIE VIED
BRATISLAVA 1956
Autorem fotografick^ch tabulek je Jaroslav Brabenec.
(Ve/w&dna pawidtet nuha tteLUlt
di. QuIujl ЭСьтАЖа,
pjtofaMia JCcudaay, ujwwiity, а
PREDMLUVA
Ceskoslovenska malakozoologicka literatura nema od dob Ulicneho
knihy spolehlive modern! urcovaci prirucky pro rychle a bezpecne pozna-
vani vsech druhu, obyvajicich uzemi naseho statu. V poslednich letech se
jevila stale nutnejsi potreba takove prace, nebot’ stupnujici se sberatelska
a vyzkumna cinnost prinesly tolik cennych vysledku, zvlaste ze Slovenska,
ze dosud pouzivana cizi literatura, dnes ostatne malo dostupna, naprosto jiz
nesplnuje nejnutnejsi pozadavky v tomto smeru. Take je treba mit na mysli
zretele prakticke, nebot mekkysi pusobi jednak jako primi skudci (pozerky
plzu v zahradndch a lesnich kulturach, na houbach, parasitismus glochidii
skeblovitych mlzu na rybach) i jako pfenaseci ruznych parasitu domacich
i lovnych zvifat (ovci motolice a p.), jednak jako dulezita slozka biocenos
vubec (potrava jinych zivocichu, odstranovani odumfelych organickych
soucasti v lesnich a lucnich porostech, hospodafeni s СаС(Х a j.). Proto,
jsem se rozhodl sestavit tento klic, jehoz hlavnim ukolem je nahradit ne-
dostacujici cizi prace novou a vycerpavajici praci ceskoslovenskou, pine
vyhovujici potfebam vyzkumu nasi vlasti. V klici jsou shrnuty vsechny
nejnovejsi poznatky tykajici se nasi mekkysi fauny v ramci celkovych
stredoevropskych pomeru. Celek je ovsem zamefen pfedevsim к pfesnemu
a snadnemu urcovani, a uprava popisu i vyobrazeni je pokud mozno volena
vzdy tak, aby pfedlozena prace neslouzila jen odbomikum, nybrz i sirs!
obci milovniku pfirody, bez nichz se dnesni vyzkumna cinnost na tomto
poli neobejde. Jsem si pine vedom cetnych nedostatku sve prace a na
omluvu uvadim, ze bezi о prvni dilo tohoto druhu v nasi literature, к jehoz
vytvofeni bylo nutno pfebudovat a doplnit odborne nazvoslovi, shrnout
mnozstvi udaju a nalezovych zprav, ktere casto nevyhovuji dnesnim po-
zadavkum a casto se vztahuji na skupiny u nas dosud opomijene a po
vsech strankach nedostatecne zname. Z toho vyplyva,, ze cilem klice neni
7
konecne rozfeseni ruznych otazek a problemu, nybrz pfedevsim otevfeni
a proklesteni schudne cesty к jejich rozlusteni. Proto doufam, ze veskere
udaje budou podrobeny pnsne a vecne kritice, a s radosti pfijmu kazdou
vecne podlozenou opravu, doplnek nebo novy poznatek.
Nakonec je mi milou povinnosti vyslovit srdecny dik vsem, kdoz se bud’
pf imo nebo nepfimo zaslouzili о vydani teto prace. Jsou to predevsim vsich-
ni pfirodovedci a sberatele, ktefi se zabyvali vyzkumem nasich mekkysu
a poskytli tak svou pilnou praci spolehlivou zakladnu к sepsani tohoto klice.
Zvlastni vdecnosti jsem zavazan kolegovi Jaroslavu Brabencovi,
ktery svou obetavou a nezistnou spolupraci umoznil sepsani klice, dale
prof. dr. O. F e r i a n с о v i, ktery mi poskytl vsestrannou pomoc pfi vy-
zkumu Slovenska, asistentu university Komenskeho dr. Janu В r t к о v i,
ktery mne podporoval pfi vyzkumu Podunaji, Fr. Turcekovi z Vy-
zkumneho ustavu lesniho hospodafstvi v Banske Stiavnici, ktery mi
umoznil sledovat mekkyse v ramci lesnickych a agrolesomelioracnich
vyzkumu; nemene jsem zavazan prof. dr. J. Komar ко vi a clenum
Zoologickeho oddeleni Narodniho musea v Praze, ktefi mi poskytli cenne
rady a vsemoznou podporu, i pracovnikum Statni рёсе о ochranu pfirody
a krajiny, zvlaste dr. J. V e s e 1 e m u, ktefi mi poskytli vsestrannou po-
moc pfi studiu mekkysi fauny statnich pfirodnich reservaci.
Doufam, ze Klic ceskoslovenskych mekkysu bude dobfe plnit svuj ukol
a ze pfes sve nedostatky pfispeje к dalsimu oziveni malakozoologickeho
vyzkumu nasi vlasti, ktery je dnes tolik zadouci se zfetelem к vzrustajicimu
vyznamu mekkysu pro poznani vyvoje pfirodnich podminek nasich zemi.
Vojen Lozek
8
VSEOBECNA CAST
1. tTVOD
Malakozoologicky vyzkum nasi vlasti ma dnes jiz stoletou tradici a
nektere ceskoslovenske kraje patfi v tomto smeru к nejlepe probadanym
uzemim v Evrope.* Plody horlive cinnosti sberatelu byly cas od casu zhod-
noceny v rozsahlejsich soubornych dilech, zvl. v Cechach. Prvnim, jeste
nesmelym pokusem tohoto druhu jsou prace J. S ch obi a (1860) a Fr.
Novotneho (1862), brzy vystridane daleko obsahlejsi monografii Sla-
vik о v о u (1868), ktera podnitila cily malakozoologicky ruch, vrcholici
koncem 19. stoleti (1892—95) znamou praci J. Ulicneho Mekkysi cesti,
jez se stala zakladnim dilem о ceskych mekkysich a dodnes neztratila na
cene. I na Morave a na Slovensku bylo v teto dobe dosti pilne sbirano,
vysledky vsak nebyly soubome zpracovany nasimi pracovniky, nybrz jsou
pojaty do pfehlednych praci cizich (na pf. udaje о mekkysich Slovenska
ve Fauna Regni Hungariae, 1918). V dobe po roce 1900 dostava se malako-
zoologickemu pruzkumu nasi vlasti stale mens! a mens! pozomosti a tento
stav trva i v dobe mezi obema svetovymi valkami. Jen na uzemi Cech se
zabyva vyzkumem mekkysu nekolik jednotlivcu, nejprve J. F. В a b о r
a Zd. Frankenberger, pozdeji Jar. P e t r b о k, ktery v prubehu
druhe svetove valky vydal dva strucne pfehledy ceske malakofauny (1940 I
a 1944). Morava a Slovensko byly v tomto obdobi temef dokonale za-
nedbavany, takze jsme z velke casti odkazani na zpravy polskych autoru
(W. Polinski, J. Urbanski), ktefi podrobili dukladnemu pruzku-
mu pohranicni pohori Karpat. О malakofaune Slovenska nejnoveji sou-
bome pojednava velka prace mad’arskeho autora L. Soose (1943)
о mekkysich Karpatske kotliny, avsak i toto velke dilo se na nasem uzemi
* 6s. Slezsko je dnes (podle dostupnych literarnich udajCi) patrnS nejpodrobnSji
prozkoumanym uzemim na vtibec.
9
opira jen о kuse udaje. Nove oziveni nasi malakozoologie nastava teprve
za druhe svetove valky a tento rozvoj pokracuje az do dnesnich dnu. Pro-
toze se v poslednich letech nahromadilo mnoho novych poznatku a stars!
vysledky byly rozptyleny do mnozstvi drobnych zprav, projevila se nale-
hava potfeba revise veskerych dosavadnich znalosti, ktera by vybudovala
spolehlivou zakladnu pro nove vyzkumy. Tohoto ukolu se ujal V. L о z e k,
ktery v praci Prodromus ceskych mekkysu (1948a) shrnul a zhodnotil sou-
ca«4ne vedomosti о mekkysi faune Cech a totez proved! v praci Kriticky
prehled ceskoslovenskych mekkysu (1949m) pro cele uzemi republiky. Zad-
ny z prave vyjmenovanych spisu vsak nebyl zpracovan formou klice (mno-
he byly pouhe seznamy), a nemohl proto splnit pozadavky, jake klademe
na praci, ktera ma slouzit к pfesnemu urcovani jednotlivych druhu. Po-
psany stav dal podnet к sestaveni tohoto klice, ktery ma byt prvni cesko-
slovenskou pfiruckou pine zamefenou к pfesnemu poznani vsech nasich
druhu a vybavenou patficnym zpusobem.
Vzorem nasemu klici bylo zname dilo Ehrmannovo v Tierwelt
Mitteleuropas (1933), ktere neobycejne pozdvihlo uroven stfedoevropske
malakozoologie, vyborne se osvedcilo v praxi a nebylo ve stfedni Evrope
dosud pfekonano. Totez plati о nejnovejsich dilech sovetskych autorii
Lichareva a Rammelmeyera (1952) a Z a d i n a (1952), ktera
jsou zpracovana zcela obdobnym zpusobem a pfinaseji mnozstvi cennych
poznatku z vychodoevropske a severoasijske oblasti.
Klic je upraven pokud mozno jednoduchym zpusobem a pfehlednost
je vyjadfena tiskovou upravou. Popisy jednotlivych druhu jsou vzdy podle
moznosti uplne a jsou sestaveny podle jednotneho planu; hlavni rozlisovaci
znaky jsou vysazeny prolozene, aby byly na prvni pohled v textu patrny.
Rozmery, uvedene vzdy na konci popisu, jsou pfizpusobeny ceskosloven-
skym pomerum. Krome vlastnich popisu jsou u kazdeho druhu uvedeny
dalsi nutne udaje, ktere nasleduji za popisem a jsou vysazeny drobnym
tiskem; jsou to pfedevsim synonyma a dale ctyfi odstavce, z nichz prvni
popisuje promenlivost druhu, pfipadne systematicke jednotky nizsiho fadu
nez druh. Druhy odstavec pojednava о ekologickych vlastnostech druhu
a lici raz jeho stanovist. V tfetim je uvedena zoogeograficka skupina, do
niz mekkys nalezi, a v hrubych rysech jeho celkove rozsifeni. Konecne ve
ctvrtem odstavci je probrano pfesne rozsifeni na uzemi Ceskoslovenska
podle stavu nejnovejsich vyzkumu. U mnohych druhu nasleduji jeste od-
kazy na pfislusnou literaturu.
Klic se tedy snazi shrnout vsechny udaje nutne potfebne к siroce za-
lozenemu studiu mekkysi f auny v terenu. Anatomicke znaky jsou zde ome-
zeny jen na nutnou mini a uvadeji se jen v takovem pfipade, kde chybeji
spolehlive znaky na skofapkach. Byla zde snaha ziskat puvodni fotogra-
10
fie vsech ceskoslovenskych тёккуёй, coz se z velke casti podafilo. Jen
и nekolika malo druhu, ktere nejsou v nasich sbirkach a ktere nebylo
mozno opatfit ani z ciziny, bylo nutno pfevzit vyobrazeni z literatury, pfi-
padne je vubec vynechat. Klice vyssich systematickych skupin (t. j. fadu,
celedi, rodu) jsou uvedeny samostatne vzdy pfimo pod hlavickou pfislus-
nych vyssich jednotek; na pf. pod nazvem fadu Basommatophora nasle-
duje ihned klic jednotlivych celedi fadu, nebo pod nazvem celede Pupillidae
nasleduje ihned klic pfislusnych rodu. Tez и vsech techto vyssich jednotek
jsou uvedena pfislusna synonyma a strucna charakteristika. Vlastnimu
klici, ktery obsahuje popisy a zminene doplnkove udaje, pfedchazi po-
drobny popis morfologie mekkysich skofapek, doplneny hlavnimi rysy
anatomickymi a vybaveny fadou schematickych nakresu. V teto kapitole
je probrano podrobne morfologicke nazvoslovi skofapky, ktere musilo byt
proti starsim pracim zcela nove upraveno. Prace je zakoncena pomeme
obsahlym seznamem literatury, к nemuz se vztahuji cetne odkazy v textu,
a pfesnym jmennym rejstfikem.
Uvodni kapitoly obsahuji nutne prakticke pokyny tykajici se sberu
v terenu, preparace, upravy a organisace sbirek, dale zachycuji velmi
strucne dejiny a soucasny stav topografickeho vyzkumu, cimz je umoz-
nena orientace sberatelu a nepfimo stanoveny nutne vyzkumne ukoly.
Nasleduje kapitola о soucasnych ukolech ceskoslovenske malakozoologie,
v niz autor probira chyby a nedostatky sve prace, zaujima stanovfisko
к nekterym palcivym otazkam dnesni systematiky, zminuje se о ochrane
nasich mekkysu, zvlaste nekterych ohrozenych druhu, a konci uvahou
о soucasnem stavu nasi malakozoologie.
Jak jsem se jiz zminil v pfedmluve, nejsou cilem tohoto klice konecne
vedecke zavery a zhodnoceni, nybrz pfedevsim ucely prakticke — umozniti
presne urceni vsech nasich mekkysu. Ostatni udaje jsou uvedeny jen v hru-
bych rysech, avsak natolik podrobne, ze podavaji celkovy obraz nasich
vedomosti о jednotlivych druzich. Zbyva zde arcit mnozstvi nevyfesenych
problemu a otazek, na nez vsak pfimo upozornuji v textu. Pfedlozeny klic
ma vsak, bohuzel, cetne nedostatky, ktere se z ruznych duvodu nepodafilo
odstranit.
Autor povazuje za svou povinnost tyto chyby vyslovne uvest, aby
mohly byt napraveny spolecnym usilim vsech ceskoslovenskych pracovniku
tohoto oboru, a pevne doufa, ze Klic ceskoslovenskych mekkysu dobfe
splni svuj ukol.
11
2. vYskyt a sbEr MEKKYSt*
Obr. 1. Prosivadlo (podle
Oeklanda, upraveno).
Tato kapitola podava pfehled ceskoslovenskych mekkysich spolecen-
stev, doplneny podrobnym navodem ke sbirani v pfirode. Pfedevsim je
tfeba uvest jednotlive sberaci potfeby, ktere nosime s sebou do terenu.
Nejdulezitejsi jsou pevne plechove krabice, pokud mozno s nerezavejiciho
materialu, a zagoba drobnych platenych pytlickti (rozmery 8—12 :6—9
cm). Do techto pytlicku vkladame sber vzdy z jednoho naleziste, pfipadne
stanoviste (= biotopu), к materialu pak pfilozime listecek s pfesnym ozna-
cenim jmena naleziste a datem sberu a pytlik pak zavazeme. Naplnene
pytlicky ukladame do plechovych krabic. Tento zpusob je velmi dokonaly
proti dfivejsimu sbirani' do ruznych lahvicek a krabicek, nebot pytlicky
jsou neobycejne skladne, vzdusne a dobfe chrani skofapky pfed poskoze-
nim narazy о steny krabice. Pfi dlouho trvajicich sbernych cestach se takto
uskladnene materialy nezapafuji ani neplesnivi, coz se bezne stavalo pri
starsich zpusobech sberu. Kfehke, snadno rozbitne nebo jinak poskoditelne
druhy davame do zvlastnich pytlicku, nej-
jemnejsi ulity, zvlaste jednotlive, ukladame
jiz v pfirode do sklenenych rourek nebo tab-
let о vek, ucpanych a vylozenych vatou, ktere
s sebou vzdy nosime v pevnem, mekce vystla-
nem pouzdfe. Nektere velmi choulostive plze,
ktere je nutno preparovat ihned po usmrceni
(Vitrinidae, Daudebardia, Succinea), neda-
vame do pytlicku, nybrz do dobre uzavfenych
sklenenych rourek nebo lahvicek. Так je
snadno zive dopravime domu (v pytliccich
casto zahynou a vyschnou jiz pri exkursi!),
kde je hned usmrtime v silnem alkoholu,
v nemz je ponechame 10—15 minut. Potom
telo pomerne snadno vytahneme z ulit jehlou
nebo spendlikem. Druhy s velkymi, pevnymi
skorapkami (Unio^ Helix) ukladame do oby-
cejnych papirovych pytliku, ktere vkladame
primo do batohu. Sbirame-li plze nahe nebo
material urceny к anatomickemu studiu, sna-
zime se bud’ dopravit zive jedince pfimo
domu, nebo je jiz pri exkursi vkladame do
VStSinu vSeobecnych udajft о эЬёги, zpracovani a uloZeni тёккуёй naJezneme
ve velmi dobre prirudce S. H. J aeckel a Praktikum der Weichtierkunde, Gustav
Fischer Verlag, Jena 1953.
12
zfedeneho roztoku alkoholu a doma pak postupne pfevadime do alkoholu
stale silnejsiho. 2ive kusy pfinesene domu obycejne napfed udusime ve
vlazne vode zbavene pfevaremm vzduchu, cimz dosahneme, ze telo nebo
i tykadla zustanou vytazena. Teprve pak je ulozime do alkoholu.
Obr. 2. Коуоуё kypridlo na shrabovani materialu k prosivani (orig.).
Abychom ziskali vetsi materialy, zvlaste drobnych druhu, pouzivame
ruzne mechanicke sbeme pfistroje. Je to pfedevsim podsivaci sit
neboli prosivadlo (obr. 1), obdobne upravene jako v entomologii:
dlouha platena trubice, jejiz horni otvor je vyztuzen kruhem ze silneho
dratu a opatfen drzadlem; ve stfedni casti trubice je opet kruh s drzadlem,
ktery je vypleteuy dratenym sitem о kosoctverecnych okach, nejlepe о svet-
losti 9X7 mm. Spodni cast trubice pod sitem se pfi podsivani zavaze dole
provazem, takze tvofi pytel, v nemz se shromazd’uje prosety material. Do
horni casti podsivadla sypeme hrabanku a povrchove vrstvy pudy, na-
hrabane zahradnickym kypfidlem (obr. 2), a tento material prosi-
vame rychlymi vsestrannymi pohyby sita. Prosety material dame doma
dobfe vyschnout, aby vsichni mekkysi byli dokonale usmrceni a vyschli.
Pak nasypeme vsechno do nadoby s vodou, kde jemnozem a drobne ka-
menky klesnou ke dnu, kdezto ustrojne castice a vzduchem naplnene prazd-
ne skofapky zustanou na hladine, kde je snadno sebereme. Takto vytfideny
material znovu ususime a prosejeme sitem о svetlosti ok asi 0,8 mm, cimz
se zbavime nejdrobnejsich castic a hlavne prachu. Zbytek roztndime ne-
kolika sity ruzne velikosti a pak pfebirame. Krome podsivani se velmi dobfe
osvedcilo vyklepavani; timto zpusobem ziskame drobne mekkyse
z vlhkeho opadu v lesich nebo z vlhkeho mechu a odumfele travy na vlh-
kych lukach. Nahrabane list! nebo mech (ktere jsou vlhke a nehodi se
k podsivani!) rozhodime na prosteradlo nebo na rozlozeny papir a dame
dobfe proschnout. Uschly material pak proklepavanim a vyklepavanim tfi-
dime tak dlouho, az valna cast drobnych ulitek vypadne s prachem na pod-
lozku, prach oddelime prosetim pfes jemne sitko a ulity pak pohodlne vy-
bereme. Vyklepanou travu, mech nebo list! muzeme jeste prosit prosi-
vadlem. V nekterych pnpadech se velmi dobfe osvedcuje smykaci sit
cili smykadlo (obr. 3). Je to kuzelovity vak z jemne lehke latky, upev-
neny na pevnem kovovem ramu kruhoviteho nebo lichobeznikoviteho tvaru,
13
ktery pripevnujeme na konec dlouhe nasady. Smykadlem rychle a prudce
smykame pres bujne bylinne porosty, tak aby jeho otvor byl zhruba ve
svisle rovine; mekkysi na rostlinach spadaji spolu s hmyzem, pavouky,
urazenymi vetvickami a listy do smykadla, odkud je Ize snadno vybrat.
Tam, kde mekkysi vylezaji ve vetsim mnozstvi na skaly nebo na kmeny
stromu, Ize nekdy uspesne pouzit tak zvaneho smetavani: pod skalu
Obr. 3. Smykadlo (orig.). R — ram smykadla (z profilovan6ho kovu s dirkami pro
upevn6ni smykaciho pytle), DR — detail ramu, S — Sroub к upevn6ni na n&sadu,
N — n&sada (obvykle dfev6na), P — smykaci pytel z lehk6 pevn6 l£tky.
nebo kmen rozprostreme prosteradlo a smetackem nebo narychlo zrobe-
nym kostetem z vetvi smeteme na ne mekkyse sedici na skale nebo na
kmeni. — Tez pri sbirani ve vode pouzivame bezne ruznych pomocnych za-
nzeni. Nejdulezitejsi je tak zvana v о d n i sit. Je to vakovita sit z pevne
latky s jemnymi oky, upevnena na skladacim kovovem ramu, ktery Ize
pripevnit na konec hole nebo zvlastni nasady. Vodni sitl smykame porosty
vodniho rostlinstva nebo nad m propirame splef vodnich rostlin a odumre-
14
leho rakosi, z nehoz se uvolnuji vodni mekkysi a klesaji ke dnu site. Druhy
zijici v jemnem bahne ziskame propiranim bahniteho dna jemnym celo-
kovovym sitkem. Pevnejsim kovovym sitem upevnenym na dlouhe
holi probirame dno ve vetsich hloubkach, hrubou siti na pevnem kovovem
ramu vybirame velke mlze. Nekdy je vyhodne vybrat z vody splet rostlin-
stva, ususit ji a mekkyse vybirat vyklepavanim. Chceme-li ziskat velky ma-
terial plzu obyvajicich prameny, staci, kdyz do pramene ponorime kapes-
nik na zpusob cefenu a nad mm ve vode prudce otacime kameny, na nichz
plzi sedi. Plzi jsou proudem strzeni a klesaji do kapesniku, kde se velmi
rychle hromadi; timto zpusobem Ize v nejkratsi dobe ziskat tisicove ma-
terialy pramenek (Bythinella). — Nakonec je tfeba uvest jeste tak zvane
naplavy; pod timto pojmem rozumime ruzne rostlinne casti, hlavne
drobne vetvicky, kousky dfivek, jehlici, listi, sucha stebla trav a p., napla-
vene povodnovymi vodami. Takove naplavy obsahuji vetsi nebo mens! pri-
mes mekkysich skofapek, sebranych vodami v sirsim okoli. Nejbohatsi
byvaji jami naplavy v nizinach; naplavy letni nebo naplavy horskych vod
byvaji mnohem chudsi. Sebrane naplavy zpracovavame obvykle stejnym
zpusobem jako pro^evy, ovsem bez pfedchoziho vysuseni a plaveni ve vode.
Timto zpusobem Ize ziskat mnozstvi druhu, ktere unikaji nasi pozornosti,
a dobry pfehled fauny urcitych okrsku, hlavne udolnich celku; nesmime se
vsak na naplavy spolehat a musime se snazit postupne zjistit puvodni sta-
noviste druhu, ktere se v naplavech objevuji.
V dalsich odstavcich je podan pfehled hlavnich skupin spolecenstev
nasich mekkysu s navodem к provadeni sberu.
Spolecenstva udolnich niv: Sem patf i spolecenstva mek-
kysu zijicich na zaplavovanych rovinach podel f ek a potoku; dosahuji nej-
dokonalejsiho rozvoje v nizinach a nizkych pahorkatinach. Patfi sem pfede-
vsim mekkysi vlhkych udolnich luk, kde pfevladaji ruzne druhy rodu Ver-
tigo, Vallonia, Succinea, Trichia hispida L., Monachoides rubiginosa A.
Schm., Carychium minimum Mull., Lymnaea truncatula Miill., Pi-
sidium atd. Na lukach sbirame ve vegetacni dobe od jara do podzimu. Vy-
bome se osvedcuje vyklepavani. Tez jami naplavy obsahuji bohaty mate-
rial vsech druhu, obyvajicich nivni louky v okoli. Dosti dobfe se osvedcuje
tez kladeni pasti, t. j. pokladani vlhkych zpuchfelych prken do travy a
obcasne ohledani jejich spodni strany, na niz se mekkysi s oblibou slezaji;
mene uspesne byva smykani. Ponekud odlisnym stanovistem jsou vlhke
luzni haje, lemujici hlavne velke feky (Labe, dolni Ohfe, Morava, Dunaj),
ktere krome svrchu jmenovanych druhu host! jeste nekolik vetsich tvaru,
jako Fruticicola fruticum M., Arianta arbustorum L., Cepaea hortensis
M u 11., Perforatella bidens C h e m n., dale Eucobresia diaphana D r a p.,
Clausilia pumila C. Pfr., Trichia striolata C. Pfr., Vitrea crystallina
15
M ii 1 1. a cetne dalsi druhy. V luzich sbirame ve vsech rocnich obdobich,
bud’ pfimo rucne, nebo prosivadlem. I smykani se nekdy dobfe osvedcuje.
Popsana spolecenstva nachazime v typickem vyvoji prevazne v po-
lohach nizsich nez 300 m. Vyse se nivy stavaji uzsi a kame-
nitejsi, byvaji zalesnene, prevazne olsinami, a nachazime v nich
mnoho jinych druhu, jako Vertigo substriata J f r., Columella edentula
D r a p., Iphigena ventricosa D r a p. Iphigena tumida R s m. Lacinia-
ria turgida R s m., ruzne druhy z celedi Zonitidae a Vitrinidae, Trichia
unidentata D r ap., Tr. lubomirskii S 1 6 s. a Tr. villosula R s m. atd.
Nivy v horach a pahorkatinach byvaji zarostle bujnou bureni, kde se vy-
bome osvedcuje smykani; tez prosivani a vyklepavani byva uspesne. Rucni
sber provadime ve vegetacnim obdobi, nejlepe za vlhkeho pocasi.
Spolecenstva xerothermni: Tato skupina zahmuje ty
druhy, ktere obyvaji sucha tepla mista s nizkym bylinnym nebo nejvyse
kfovinatym porostem a vyhybaji se lesum. Bezi tedy о formace stepni
v nejsirsim smyslu, ktere Ize rozdelit do dvou velkych skupin:
1. Stepi v uzsim slova smyslu: Jsou to bylinne formace
v teplych, suchych a nizkych polohach, ovlivnovane celkovjnn podnebim
krajiny; podkladem byvaji vapnite nezpevnene sedimenty, hlavne sprase
a sliny (proto muzeme tyto formace oznacit tez jako stepi pudni). Stepi
zaujimaji vetsi rozlohy v krajine mezi Prahou a Ceskym Stredohofim,
dale v nizinach a nizkych pahorkatinach jizni Moravy a v Podunajske i Po-
tiske nizine na Slovensku. Jiz odedavna (od neolitu) jsou tyto oblasti
soustavne obdelavany, takze puvodni formace se zachovaly jen na mezich,
v uvozech a strzich nebo na spatne obdelavatelnych pahorcich. Prevladaji
zde druhy pedofilni, t. j. takove, ktere davaji pfednost mekkemu nezpev-
nenemu podkladu: druhy rodu Helicella, Chondrula tridens Miill., Zeb-
rina detrita M ii 11., a dale icetne druhy polostepni, jako Vertigo pygmaea
D r a p., Pupilla muscorum L., Truncatellina cylindrica F e r., Vallonia pul-
chella M ii 11., V. costata M ii 11. Na stepich zije dale mnoho xerotherm-
nich prvku, jako Abida frumentum D r ap., terikolni (= trvale ve svrch-
nich vrstvach pudy zijici) druhy Cecilioides acicula M ii 11. a Vitrea ino-
pinata Ulicny, Cepaea vindobonensis Ferus., ktere se neomezuji jen
na stepi pudni, nybrz bezne obyvaji i stepi skalni, о nichz mluvim v dal-
sich radcich. Sber na techto biotopech Ize provadet ve vsech rocnich obdo-
bich jak rucne, tak prosivadlem; terikolni prvky nachazime obvykle pn
norach hlodavcu a v krtinach. Znacny vyznam maji naplavy splachnute
jamimi nebo letnimi privaly do strzi nebo na upati stepnich strani.
2. Stepi skalni: Na rozdil od pravych stepi jsou ovlivneny ci-
niteli ciste mistnimi, totiz morfologickym utvarenim terenu a petrografic-
kou povahou podkladu. Valna cast skalnich stepi je tez v krajinach teplych,
16
avsak v pfihodnem prostfedi stoupaji vysoko do hor (v Karpatech bezne do
1000 m), kde pak tvofi osamele cizorode enklavy uprostfed lesu. Vliv po-
vahy podkladu je velmi napadny: nejpfihodnejsi pro vznik skalnich step!
jsou hominy se stfedne hrubym kamenitym rozpadem, ktere tvori ostre
srazy, steny, rozeklane utesy a kamenite strane, pokud mozno na velkych
prostorach; nejlepsi podminky poskytuji vapence a dolomity, zaujimajici
zvlastni postaveni, dale basicke vyvfeliny (cedice, diabasy, hadce, spility),
mene ruzne bfidlice; kysele hominy, na pf. kfemence, bulizniky, vetsina
krystalickych bfidlic, kaolinicke piskovce a arkosy i zmite kysele vyvfeli-
ny, zvl. zuly, se chovaji pfevazne jako podklad v tomto smeru zcela nepfiz-
nivy. Na skalnich stepich ziji jednak svrchu vyjmenovane druhy spolecne
se stepmi pudnimi, jednak vyznacne petrofilni druhy xerothermni, jako
Pupilla bigranata R s m., P. sterri V t h., skalni rasy druhu Laciniaria
biplicata M t g., na vapenci pfistupuji jeste druhy vapnobytne (kalcikolni),
vazane svym zpusobem zivota vyhradne na vapencove skaly: Pyramidula
rupestris Drap., vsechny druhy z rodu Chondrina, Alopia bielzi cla-
thrata Rsm., к nimz se u nas druzi i Truncatellina claustralis Grd.
a Tr. costulata N i 1 s s. Krome techto xerothermnich prvku se objevuji na
skalnich stepich ruzne jine druhy petrofilni, na pr. Clausilia parvula
Fers., Cl. dubia Drap., Balea perversa L., Orcula dolium Drap.,
tez Delima ornata Rsm. a Cochlodina commutata Rsm. ve vychodnich
Cechach. Ту osidluji i skaly vyssich poloh, kde xerothermnich plzu silne
ubyva; zcela zvlastnim typem jsou vapencove a dolomitove steny v sub-
alpinskem a alpinskem stupni nasich hor (Karpaty), ktere jevi jednak vli-
vy xerothermni (na pf. Pupilla sterri V th., Pyramidula), jednak host!
prave vyjmenovane druhy skalni a nepatmy pocet uzce pfizpusobenych
druhu: Helicigona cingulella Rsm. a Spelaeodiscus tatricus H a z. Zcela
zvlastni raz maji krasove stepi na skrapovych polich (hlavne Jihosloven-
sky kras), kde skrapove skalky host! casto typy petrofilni (kalcikolni),
na pf. druhy r. Chondrina a Pyramidula, kdezto v prostorach mezi skrapy,
obvykle vyplnenymi rudozemi (terra rossa), se dobfe dafi i druhy pedo-
filni (Helicella, Zebrina, Chondrula) a terikolni (Vitrea inopinata U 1 i c-
n y). — Z toho, co jsme uvedli, vyplyva, ze skalni stepi a stanoviste s ni-
mi ekologicky pfibuzna pfedstavuji biotopy neobycejne rozmanite se zfete-
lem к silnemu vlivu ciste mistnich cinitelu, ktery se uplatnuje v nejruz-
nejsich pomerech a obmenach. V praxi je vhodne rozlisovat skalni stepi
na vapenci a na horninach nevapennych; prvni se obvykle vyznacuji ne-
obycejnou pocetni silou populaci i bohatstvim druhu, takze rucni sber je
vzdy vhodno doplnit prosevy, jimiz ziskame casto mnohotisicove materia-
ly; tez smetavani vapencovych sten byva velmi uspesne; naopak na ne-
vapennem podlozi, ktere je malakozoologicky mnohem chudsi, postacuji
2 KMC ds. mdkk^Su.
17
peclive sbery rucni, kdezto prosevy neprinaseji casto patficnych vysledku.
Sbery Ize provadet ve vsech rocnich dobach, pokud poicasi dovoluje. V po-
vodnovych naplavech byvaji druhy skalnich stepi a skal vubec jen velmi
slabe zastoupeny, a to i v oblastech oplyvajicich bohatstvim skalnich sta-
novist. — Uvedene zasady plati s urcitymi vyhradami pro sber na skalach
vubec.
Na stepni biotopy uzce navazuji lesostepni formace, xero-
thermni kfoviny a haje; typickym prvkem lesostepi je u nas
Euomphalia strigella D г a p., к niz se druzi jak prvky spise hajove, jako
Helix pomatia L. a Fruticicola fruticum M., tak stepni, na pr. Cepaea vin-
dobonensis F e r us. Na techto biotopech se osvedcuje jedine primy rucni
sber, ktery Ize provadet ve vsech rocnich obdobich.
Nakonec je tfeba se zminit о stanovistich kulturni stepi, coz
jsou hlavne travnate pfikopy, meze, pastviny, pripadne louky v oblastech
kdysi ciste lesnich, ktere byly druhotne odlesneny vlivem rozmachu polni-
ho hospodarstvi (na pr. oblast Kosicke panve, Ceskomoravske vysociny,
Stfedoceske zulove vrchoviny, Podkrkonosi atd.); mekkysi spolecenstva
jsou druhove chuda a na rozdil od krajin i v minulosti stepnich (alespon
castecne) neobsahuji prave stepni prvky, nybrz jen tak zvane druhy polo-
stepni (lesu se vyhybajici, ne vsak ciste suchomilne a teplomilne): Vertigo
pygmaea Drap., Vallonia pulchella Mull, a Vallonia costata Mull.,
na suchych mistech i Truncatellina cylindrica F ё г., к nim se bezne druzi
Cochlicopa lubrica Mull. a casto i Perpolita radiatula Alder. Sber
provadime prime rucne ve vsech rocnich dobach, podsivani ani vyklepavani
se vetsinou nevyplaci.
Spolecenstva lesni: Sem nalezi vetsina fauny nasich sucho-
zemskych mekkysu; Ize je velmi zhruba rozdelit do ctyr skupin, ktere jevi
urcity vztah к nadmorske vysce.
1.	Teple haje pahorkatin: Odpovidaji zhruba zone doubrav
a habfin; ciste porosty dubove a dubohabrove byvaji malakozoologicky
velmi chude a valna cast mekkysu se soustred’uje do ssutovych nebo vlh-
kych svahovych porostu typu Acereto-Carpinetum (habr, javor, lipa, ja-
san, jilm horsky). U nas jsou tyto biotopy vyvinute typicky v polohach do
400 m, misty az 500 m. Z vyznacnych prvku nutno uvest: Orcula doliolum
В rug., Ena obscura Mull., Discus perspectivus Miihl., Vitrea con-
tracta West., obe Daudebardie, Milax rusticus Mill., Helicondonta ob-
voluta Mull., Helix pomatia L. atd. Sber Ize provadet ve vsech rocnich
dobach, ovsem vlhke, teple useky vegetacniho obdobi jsou nejvyhodnejsi.
Nejlepe se osvedcuje prime rucni sbirani, jen misty doplnene prosevy nebo
vyklepavanim. Celkove Ize tuto zonu oznacit jako stupen pahorkatiny.
2.	Smisene lesy strednich poloh: Odpovidaji zhruba sub-
18
montannimu pasmu buko-jedlovych lesu (mezi 400 m—800 m nadmorske
vysky); nejbohatsi jsou opet ssufove smisene porosty javoru, lip, jasanu
a jilmu horskeho (zvl. asociace Acereto-Fraxinetum). Tato skupina les-
nich biotopu nema svou vyhranenou faunu, host! vsak valnou cast nasich
lesnich mekkysu, kteri ovsem v ruzne mire zasahuji jak do poloh nizsich,
tak vyssich. Jsou to: Vertigo pusilia M u 11., Columella edentula D r a p.,
Acanthinula aculeata M ii 1 L, Ena montana M ii 1L, Cochlodina orthosto-
ma Mke, C. cerata Rsm., C. laminata Mtg., Iphigena ventricosa
Drap., I. plicatula Drap., I. latestriata A. Schm., I. tumida Rsm.,
Clausilia bident ata Strom., Laciniaria biplicata Mtg., L. plicata
Drap., L. сапа H e 1 d, L. turgida Ross m., L. elata R s m., L. stabilis L.
P f r., L. gulo Biz., Ruthenica filograna Rsm., Discus rotundatus M ii 1 L,
Aegopinella nitidula Drap., Ae. pura Aid., Oxychilus depressus Ster-
ki, Vitrea diaphana Stud., Semilimax semilimax Fer., Trichia uni-
dentata Drap., Monachoides umbrosa C. Pfr., M. incarnata Rsm.,
Perforatella dibothryon Kim., Helicigona faustina Rsm., Arianta ar-
bustorum L., Isognomostoma personatum Lam., I. holosericum Stud.,
Cepaea hortensis M ii 11., Acme polita H t m. atd. Mnohe z techto druhu,
zvlaste prvky karpatske, vystupuji vysoko do vyssich poloh — casto az na
homi hranici lesa, jine se zas objevuji v nizinnych luzich (Arianta arbus-
torum L. a Ena montana Drap. v Polabi, Trichia unidentata Drap.
v Podunaji). Sber se nejlepe provadi za vlhkeho destiveho pocasi v teplem
rocnim obdobi; nejpfiznivejsi je doba cervnovych monsunovych destu;
vetsinou postaci peclive provadeny rucni sber na kmenech a v ssutich, do-
plneny vyklepavanim vlhkeho opadu, zvl. na ssutich, pripadne prosevy. Na
vlhkych, bujnou bureni zarostlych mistech Ize uspesne smykat. Celkove
Ize tuto zonu oznacit jako stupeii podhorsky neboli submontanni (tez vr-
chovinny).
3.	Horske lesy: Odpovidaji zhruba prirozenemu vyskytu smrku,
ktery tvori bud souvisle porosty se slabs! primes! listnacu (buku a klenu),
nebo smisene porosty s bukem a jedli; pripadne je zastoupen jen slabe
(horske buciny v Karpatech). Rozkladaji se v polohach od 800 do 1200 az
1400 m. Mekkysi faunu tvori jednak druhy stupne submontanniho, ovsem
v daleko mensim poctu a slabsich populacich. Jinak ma tato zona fadu
vyznacnych druhu (ktere ojedinele sestupuji ovsem i do nizsich poloh):
Vertigo alpestris Alder, Iphigena mucida badia Rsm., Clausilia cru-
ciata Stud., Fusulus varians C. Pfr., Discus ruderatus Fers., Vitrea
transsylvanica Cl ess., Eucobresia nivalis Dum. & Mort., Semilimax
kotulae West., Bielzia coerulans Biz., Trichia bakowskii SI6s., Heli-
cigona rossmaessleri L. P f. atd. Nejlepe se zde osvedcuji rucni sbery pod
korou stromu i pod spadlymi kmeny a v parezech, tez na zemi v bujnych
2*
19
bylinnych porostech; na zarostlych mytinach a mokradech se vybome
uplatnuje smykani; faunu vlhcin pfi dne udoli a uzlabin sledujeme vykle-
pavanim vlhkeho opadu; prime prosevani nebyva vetsinou vyhodne. Celko-
ve Ize tuto zonu oznacit jako stupen horsky neboli montanni. V prirode
ovsem nejsou vzdy tyto vyskove stupne tak vyrazne, nebot dochazi к velmi
castym uchylkam, nekdy i к uplnemu zvratu stupnu nebo к jejich mozai-
kovitemu roztfisteni. Pricinu tohoto zjevu Ize pricitat mistnhn vlivum, u-
tvafeni terenu, povaze podkladu, zemepisne poloze a v neposledni mire
i vyvoji celeho stanoviste v dobe poledove (holocenu). Nejcetnejsi uchylky
vykazuji krasove a vubec vapencove oblasti, kdezto pomeme jednotvama
krystalinicka pohofi mivaji vyskovou pasmitost znacne pravidelnou (Vy-
soky Jesenik).
4.	Klecovite porosty na horni hrani ci les a: Patfi
sem jednak porosty klece neboli kosodreviny, dale porosty zakrslych smr-
ku nebo i nekterych listnacu, hlavne buku (Karpaty). Toto pasmo se u nas
objevuje ve vyskach od 1200 m—1700 m (stupen subalpinsky). Nema
vlastni vyznacne fauny a je obyvano ruznymi druhy, ktere do neho zasa-
huji ze spodnejsich stupnu. V nevapennych pohofich, zvlaste v oblasti Ces-
keho masivu, je jeho fauna velice chuda; nejcasteji se objevuje Arianta
arbustorum L., Semilimax kotulae West., Arion subfuscus Drap. a p.,
ve slovenskych Karpatech, zvlaste vapencovych, je mekkysi fauna subal-
pinskeho stupne mnohem bohatsi.
Shmeme-li subalpinsky stupen dohromady se stupnem alpinskym (ho-
le a skaly), ktery lezi nad mm a je s hlediska malakozoologickeho jeste
chudsi, vidime, ze na uzemi naseho statu maji oba jmenovane stupne jen
nepatmy pocet vyznacnych druhu: Helicigona cingulella R s m., ve vyso-
kych vapencovych Karpatech, к niz na vapencich Bielskych Tater pfistu-
puje jeste Columella edentula columella Mart, a Vertigo arctica Wall.
Sbery Ize provacet, pokud to pocasi dovoli (snih); nejlepe se osvedcuje
prime rucni sbirani, na vapencovych skalach doplnene podsivanim a sme-
tavanim.
Spolecenstva kulturnich poloh: V nasi intensivne ob-
delavane vlasti, zvlaste v peclive vzdelavanych nizinach, vznika zvlastni
nesouroda skupina spolecenstev, obyvajici zahrady, sady, parky, pole a
jina mista, ktera dekuji za svuj vznik cinnosti cloveka. Pole a nektere sady
jsou osidlovany vetsinou stepnimi nebo polostepnimi druhy, na pf. Heli-
cella candicans L. P f r., Pupilla muscorum L., obe Vallonie a p., v zahra-
dach se bezne objevuji Cochlicopa lubrica M u 11., Laciniaria biplicata
Mtg., Discus rotundatus Mull., Oxychilus ceUarius Mull., Vitrina
pellucida Muller, Deroceras reticulatum Mull., Arion circumscrip-
tus John., Trichia hispida L., Cepaea hortensis M u 11. a Helix poma-
20
tia. К mm pfistupuje nekolik druhu, jejichz vyskyt u nas nenf puvodni a
ktere se omezuji vyhradne nebo temef vyhradne na kultumi biotopy nebo
na jejich tesne sousedstvi: Oxychilus draparnaudi Beck, Limax flavus
L., Milax gracilis L e у d., Cepaea nemoralis L. a do urcite miry i nektere
jine druhy, na pr. Helix pomatia L. v krajinach, kde jinak neni pfirozene
rozsifen. Pfi vyzkumu nesmime tyto umele biotopy mi jet, jak se casto deje,
nebot prave zde muzeme objevit nektere nove pfistehovalce, ktefi lidskym
pficinenim osazuji pfimo pfed nasimi zraky nase uzemi. Sbery provadime
obvykle jen rucne ve vsech rocnich dobach.
Spolecenstva vodni: Ve srovnani s biotopy suchozemskymi
se vyznacuji mens! rozmanitosti, pfece vsak Ize rozlisit fadu rozdilnych
typu, ktere zde shmujeme do nekolika hlavnich skupin.
1.	Vody behute: Velke feky: mekkysi ziji jednak na bahnito-
piscitem dne (hlavne ruzni mlzi), jednak v pasech rakosi nebo mezi kame-
ny pfi bfezich. Vyborne se osvedcuje rozvalovani kamenitych valu pfi bfe-
zich, nebot na kamenech se hojne objevuji, na pf. Lymnaea peregra amola
H t m., Bithynia tentaculata L., Viviparus fasciatus M ii 1 L, ruzni okruzan-
koviti mlzi z rodu Sphaerium; v zatokach s jemne piscitym dnem i Valvata
piscindlis M. Nejlepe jsou tato spolecenstva rozvinuta v Podunaji, kde se
vyskytuje Lithoglyphus naticoides C. Pfr., Valvata naticina M к e, druhy
rodu Theodoxus a Fagotia, Dreissensia polymorpha Pall. Sber provadi-
me v teplejsim obdobi roku, hlavne pfimo rucne; pomahame si omyvanim
kamenu nad vodni siti. Pruzkum dna pomoci site Ize uplatnit jen v mistech,
kde neni dno kamenite. Pfi nizsim vodnim stavu Ize sbirat na melcinach
pfechodne vynofenych po cely rok; to plati zvlaste pro regulovane vodni
toky, jejichz jezy jsou v zime sklopene (Labe, Vltava). Spolecenstva toho-
to razu nachazime ve vsech velkych fekach, v plochych nizinach zasahuji
i do (pomerne) mensich toku (Nitra), kdezto v hornatych koncinach ne-
jsou vyvinuta ani ve vetsich fekach (stfedni Vah). Vetsi potoky nizsich
poloh, pokud nejsou pfilis prudke a kamenite, host! tez dosti bohatou fau-
nu, na pf. mlze rodu Unio, zvl. Unio crassus Phil., Sphaerium a Pisi-
dium; dale Lymnaea peregra ampla H t m., L. peregra ovata D r a p. a
jine druhy. Sbery provadime hlavne ve vegetacnim obdobi rucne vetsi siti;
jemne bahno propirame jemnym kovovym sitem. — Prudke kamenite po-
toky jsou malakozoologicky chude; hojne v nich zije jen Ancylus fluviatilis
M ii 11. sedici na kamenech i v nejvetsim proudu; v tissich piscitych use-
cich nekterych potoku v nevapennych oblastech se objevuje perlorodka
Margaritana margaritifera L. — Drave vodnate horske bystfiny, fitici se
balvanitym korytem v tesnych udolich, nejsou obvykle obyvane mekkysi.
2.	Vody s t о j at e: Ve vetsich trvalych stojatych vodach, jako jsou
stara ficni ramena, vetsi tune a rybniky, soustfed’uje se mekkysi zivot jed-
21
nak do porostu vodniho rostlinstva, jednak na dno. Na vodnich rostlinach,
ktere rostou zvlaste pfi bfezich a casto zarustaji melke vody, zije mnozstvi
druhu: Lymnaea stagndlis L., Lymnaea palustris Mull., Physa, vetsina
zastupcu celedi Planorbidae, Acroloxus lacustris L. atd. Na dne se zdrzuji
ruzni mlzi, zvl. Anodonta cygnea L. a A. anatina L. vruznych tvarech, Sphae-
rium corneum L., Musculium lacustre M ii 1 1., rtizne druhy rodu Pisidium,
dale plzi Valvata piscinalis Mull., V. pulchella Stud, i V. cristata
M ii 1 1., tez Viviparus viviparus L. Vody tohoto razu vykazuji ovsem mnoz-
stvi mistnich typu a odchylek, sber vsak provadime vzdy ve vegetacnim
obdobi, bud pfimo rucne nebo vodni siti a sitkem, kterym prosivame bah-
nite dno. Velmi vyhodne je peclive prohledani vypustenych rybniku a na-
honu nebo vyschlych tuni. — Ponekud odlisny raz maji drobne stojate
vody, obycejne zcela zarostle a periodicke, sem patfi lucni mokfady a ba-
ziny, ruzne pfikopy, blata, mocaly, drobne tunky a nekdy i okrajove po-
bfezni pasmo vetsich vod; z charakteristickych prvku nutno uvest: Lym-
naea truncatula M u 11., Aplexa hypnorum L., Anisus leucostomus Mill,
a A. spirorbis L., nekdy tez Planorbis planorbis L. a Segmentina nitida
M ii 1 L, z mlzu. pak drobne druhy rodu Pisidium, zvlaste bezne rozsifene
Pisidium casertanum Poli.; к temto spolecenstvum pfistupuji cetne vlh-
komilne prvky suchozemske, na pf. Succinea, Cochlicopa lubrica M ii 1 L,
Vertigo antivertigo Drap., Zonitoides nitidus M ii 1 L, Monachoides rubi-
ginosa A. S c h m., Carychium minimum M ii 11. atd. Sber Ize provadet ve
vsech rocnich obdobich jednak pfimo rucne, jednak vyklepavanim, ktere se
casto vyboroe osvedcuje.
3.	Prameny: Lisi se od pfedchozich vod malymi rozmery, stalou
nizsi teplotou vody, cistotou a vetsinou i nedostatkem rostlinneho porostu.
Nejbohatsi mekkysi faunu maji krasove vyveracky. Vyznacnym prvkem
pramenne f auny jsou pramenka Bythinella austriaca F r f 1 d a zdrojen-
ka Sadleriana pannonioa Frf Id; dale se v pramenech objevuji nektere
druhy jak tekoucich (Ancylus fluviatilis M ii 11.), tak stojatych vod (Lym-
naea truncatula M ii 11., L. peregra peregra M ii 11., Pisidium casertanum
Poli a j.). Sber provadime ve vsech rocnich obdobich jednak pfimo rucne,
jednak sitkem, nad nimz oplachujeme kameny a jimz prosivame bahnite
dno.
V pfedchozich fadcich jsem se snazil podat pfehled hlavnich skupin
biotopu a jejich vyznacnych mekkysu, je vsak tfeba dodat, ze tento na-
stin postaci jen v nejhrubsich rysech, nebot nase pfiroda je ve skutecnosti
mnohem rozmanitejsi. Vseobecne pfi sberu plati pravidlo, ze chceme-li pro-
zkoumat urcitou oblast, musime nejprve seznat jeji zemepisne podminky
(podnebi, nadmof. vyska, morfologie, geologie, rostlinstvoatd.), cozlzenej-
lepe provest nekolika rychlymi a pokud mozno dlouhymi, informativnimi
22
cestami. Tim ziskame pfehled о zastoupeni a rozlozeni jednotlivych bioto-
pu, ktere podrobime pak soustavnemu pruzkumu vsemi svrchu uvedenymi
prostfedky a pokud mozno ve vsech rocnich obdobich (na pf. velmi nutne
je zachyceni jamich naplaw!). Pri sberu se snazime vystihnout a vysvet-
lit vztah jednotlivych druhu к okolnimu prostfedi ve vsech smerech a
ziskame-li jiz vetsi pfehled, snazime se vysvetlit pomer jednotlivych spole-
censtev (asociaci) ke stanovisti (biotopu), ktere obyvaji. U vsech sberu
uvadime vzdy pfesne misto nalezu (lokalitu), dale datum a ostatni okol-
nosti, ktere piseme ve forme poznamek. Vyzkum urcite oblasti Ize prova-
det s ruznych hledisek: pri orientacnim vyzkumu zachytime hlavni rysy
mekkysi fauny jednou nebo nekolika sbemymi cestami bez pouziti zvlast-
nich sberacich prostfedku; pri pfehlednem vyzkumu se snazime zachytit
faunisticke pomery vsech biotopu, ktere se v oblasti vyskytuji; nejvyznac-
nejsi mista podrobime soustavnemu pruzkumu. Hlavnim cilem vsak zu-
stava vyzkum soustavny, t. j. podrobny, pfi cemz zpracovavame postupne
celou krajinu, naleziste za nalezistem. Vzdy si musime uvedomit, ze cilem
nasi prace neni pouhe hromadeni ruznych druhu, nybrz zjist’ovani zpusobu
jejich zivota a jejich vztahu к zivotnimu prostfedi. Proto sber zamefujeme
a planujeme vzdy tak, aby nam, tfebas i neuplny, vzdy песо povedel о cel-
kovych pomerech krajiny. V pfipade, ze to neni mozne (pfilezitostne sbe-
ry), poznamename si vsechny nalezove okolnosti, ktere nam v budoucnu
umozni zhodnoceni s sirsiho hlediska.
Dodatkem к teto kapitole je nutno se zminit jeste о vztazich mekkysu
к podkladu a о jejich zoogeografickem zhodnoceni.
Vztah mekkysu к podkladu: Pfedstavuje jednu z nejdu-
lezitejsich otazek mekkysi ekologie a byva od ruznych autoru i celych skol
ruzne vykladan. Pfi sledovani techto problemu si svuj ukol znacne usnad-
nime, budeme-li oddelene posuzovat vliv mechanickych a vliv chemickych
vlastnosti podkladu. — Vliv mechanickych vlastnosti podkladu se proje-
wje v jeho rozpadu a v tvorbe zvetralin (eluvii, deluvii). Pevne hominy
se stfedne hrubym kamenitym rozpadem za soucasne tvorby tezsi hlinite
jemnozeme se jevi jako velmi pfiznive (vapence, ruzne basicke vyvfeliny.
nektere bfidlice), stejne tak vetsina podkladu mekkych, nezpevnenych
(mekke sliny, sprase, svahove hliny, hlinite udolni nivy); podklady vetra-
jici na hrube balvany (nektere zuly, buliznik a p.), stejne tak hominy roz-
padajici se na drobne stfipky (nektere bfidlice, na pf. ordovicke) jsou po-
meme nepfiznive, kdezto jako uplne nepfiznive se projevuji podklady
piscite nebo piscitokamenite (eluvia zul a vetsiny krystalickych bfidlic,
piskovce, sterkopisky, vate pisky). Druhy, ktere maji uzky vztah к pod-
kladu, Ize rozdelit na prvky pedofilni, jez davaji pfednost podkladu mekke-
mu, nezpevnenemu (HeliceUa striata Miill., Monachoides rubiginosa A.
23
S c h m., Perforatella bidens C h e m n.), a na prvky petrofilni, ktere vy-
zaduji pokud mozno obnazene, kamenite vetrajici hominy (Chondrina, Pu-
pilia stem Vth., Clausilia parvula Ferus., Helicodonta obvoluta
M ii 11., Isognomostoma holosericum Stud., Helicigona cingulella
Rsm.). Druhy, ktere mene zavisi na mechanicke povaze podkladu, ozna-
cujeme jako indiferentni (Abida frumentum Drap., Vallonia costata
Mull., Discus ruderatus Fers., Cochlodina laminata Mtg., Arianta
arbustorum L. atd.). — Velmi vyznacny je vliv chemickeho slozeni pod-
kladu, hlavne pritomnosti vapna. Ac mnozi autofi, zvlaste v novejsi dobe,
popiraji primy chemicky vliv mnozstvi vapna na mekkyse (tvrdi,zevapnite
podklady lakaji mekkyse svymi vlastnostmi mechanickymi, t. j. fysikal-
nimi), prece Ize temer vsude pozorovat pfimou zavislost druhoveho i po-
pulacniho bohatstvi mekkysi fauny na obsahu vapna ve svrchnich vrst-
vach pudy: nejvetsiho rozvoje dosahuji mekkysi jednak v oblastech budo-
vanych vapencem nebo silne vapnitymi hominami, ktere vytvareji i vap-
nite pudy razu rendzin, a dale v oblasti neodvapnenych pud (cemozemi),
ktere se vytvareji zvlaste na sprasich, ruznych eluviich a naplavenych hli-
nach v nizinnych suchych a teplych krajinach stepniho razu. Opakem
jsou krajiny budovane kyselymi nebo kaolinickymi hominami (zula, vet-
singf krystalickych bridlic, kfemence, kaolinicke piskovce, kaolinicke jily
atd.) a vyse polozene, chladne oblasti (vlhke), v nichz dochazi к vyluho-
vani (podzolisaci) pud, ktere se vyznacuji vsestrannou chudobou s hle-
diska malakozoologickeho. Sledujeme-li zavislost mekkysu na vapne, na-
chazime celou stupnici skupin druhu s ruznymi naroky; extremem jsou
prvky vapnobytne (kalcikolni), ktere jsou vazane vyhradne na vapencove,
pfipadne dolomitove skaly (Chondrina, Pyramidula, Alopia, Helicigona
cingulella Rsm., Spelaeodiscus — vsechny jsou zaroven vyznacne petro-
filni) ; mensi, avsak dosud zfetelnou zavislost na pritomnosti vapna jevi
prvky vapnomilne (kalcifilni), ktere nejsou omezene na vapenec, nesnaseji
vsak prostredi vapnem chude (Helicella, Abida frumentum Drap., Pupil-
la sterri Vth., Cecilioides acicula M ii 11. atd.); ostatni druhy nejsou jiz
tak vyhranene, vetsina vsak zije na vapnitem podkladu v silnejsich popu-
lacich nezli na nevapennem. Jen ojedinele se objevuji druhy, ktere se vap-
nitemu prostredi vyhybaji (Margaritana margaritifera L., dale Isogno-
mostoma holosericum Stud., ktera v nizkych polohach zretelne dava
prednost kyselym hominam, na pf. buliznikum, kremencum, nekdy i pis-
kovcum). Mnozi plzi jsou pomeme Ihostejni к povaze podkladu, jak mecha-
nicke, tak chemicke, zato vsak s oblibou ziji na kmenech stromu, pod korou
pafezu a padlych kmenu, nebo vubec na tlejicim dreve — souhmne je na-
zyvame prvky stromomilne (arborikolni); predstavuji hlavni slozku mek-
kysi fauny v lesich na kyselem podklade, zvl. v horach (Ena montana
24
Drap., Gochlodina laminata Mtg., C. orthostoma Mke, Iphigena pli-
catula Drap.,/. latestriata A. S c h m., Laciniaria сапа Held, Fusulus
varians C. Pfr., Discus ruderatus Fers. a cetni plzi nazi). Nakonec
treba dodat, ze vlivy podkladu se v pfirode uplatnuji v nejruznejsich ob-
menach, takze mnohe zavislosti se zdaji na prvni pohled znacne nejasne, a
teprve ziskame-li pfehled о pomerech v urcite oblasti, dochazime к jejich
vysvetleni.
Nakonec je nutno uvest nektere biotopy, ktere pfedstavuji prostfedi
pro mekkyse vsestranne nevhodne a ktere tudiz nemaji vubec vlastni mala-
kofauny, nebo jsou obyvany jen ojedinelymi druhy, znacne odolnymi, ve
slabych populacich. Spolecnym rysem vsech takovych stanovist je nedosta-
tek vapna v pude a kysely, zivinami chudy podklad. Patfi sem pfedevsim
okrsky lehkych piscitych pud na vatych piscich i na piskovcovych zvetra-
linach, ktere jsou dnes z valne casti pokryte bory; dale sem patfi suche
lesy na zulach, na kyselych, piscite vetrajicich hominach krystalinika, na
sterkopiskovych naplavech (terasach), na kfemencich i na odvapnenych
sprasovych a svahovych hlinach. V bezne sberatelske praxi poznavame ta-
to mista snadno podle porostu vyznacnych rostlin, jako vfesu, boruvky,
brusinky, hasivky orlici, metlice (Deschampsia) a jinych acidifilnich prv-
ku. Neobycejnou chudobou se vyznacuji i horske raseliny a vsechny jehlic-
nate lesni monokultury. Tyto biotopy ovsem nesmime pfi vyzkumu urcite
oblasti zcela opomenout, ponevadz mohou hostit nektere ojedlnele druhy,
zvlaste plze nahe, pfipadne zbytky puvodnich spolecenstev. Proto jim ve-
nujeme pozornost jiz pfi prvnich orientacnich turach, kdy se snazime ziskat
celkovy pfehled, a teprve pozdeji je opomijime.
V teto kapitole je podan nastin nekterych ekologickych a sociologic-
kych rysu nasi mekkysi fauny, ktery ma byt voditkem pfi vyzkumne
praci. Tento narys je ovsem jen velmi hruby, takze jej muzeme povazovat
opravdu jen za jakousi vychozi zakladnu. Poznani slozitych vztahu mek-
kysu к cele okolni pfirode nelze ostatne vycist ze zadneho navodu, zadouci
vysledky zde muze poskytnout jen poctiva a soustavna prace v terenu.
3.	POZNAMKY К ZOOGEOGRAFII CESKOSLOVENSKYCH MfiKKVStr
U kazdeho druhu v klici je uveden nazev jeho zoogeograficke skupiny,
t. j. nazev, ktery ve struicnosti vytycuje jeho zemepisne rozsifeni. Udaje se
vztahuji jen к soucasnemu stavu, bez ohledu na vyvoj arealu (ilzemi roz-
sifeni) v minulosti, ktery u mnohych druhu neni jeste dostatecne znam.
Jednotlive typy rozsifeni nejsou ovsem v pfirode pfesne stanoveny, nybrz
je zde mnoho pfechodu a odchylek; pfece vsak Ize zjistit urcite zakladni
25
rysy, ktere se snazime vystihnout zminenym zafadenim do urcitych skupin.
Na nasem uzemi Ize rozlisit celkem ctyfi hlavni zoogeograficke sku-
piny:
I.	Skupina prvku obyvajicich siroky areal: Sem
patfi pfedevsim prvek (element) holarkticky, rozsifeny v Evrope, sevemi
Africe, cele sevemejsi Asii i v Sevemi Americe; obdobne rozsifeni ma
i prvek palearkticky, ktery vsak chybi v Sevemi Americe; druhy obyvajici
Evropu, sevemi Afriku i zapadni casti Asie oznacujeme jako zapadopale-
arkticke. Prvek eurosibifsky obyva Evropu a sevemi Asii, zvlaste Sibir,
kdezto prvek evropsky se omezuje na Evropu anebo nepatme zasahuje do
Pfedni Asie a na zapadni Sibir, ci de sevemi Afriky. — Do teto skupiny
patfi vetsina nasich bezne rozsifenych druhu.
II.	Skupina prvku obyvajicich sirsi areal v n e-
ktere casti Evropy: Pro nas ma nejvetsi vyznam prvek stfedo-
evropsky, ktery obyva pfevazne uzemi stfedni Evropy (Nemecko, Polsko,
CSR, Mad’arsko, Rakousko anebo nektere zeme v tesnem sousedstvi);
к nemu se uzee druzi ty druhy, jejichz areal je ± posunut к zapadu, к Se-
vern nebo na vychod, ktere pak oznacujeme jako stfedoevropsko-zapado-
evropske, stfedoevropsko-severcevropske nebo stfedoevropsko-vychodo-
evropske; dale sem fadime druhy zapadoevropske, severoevropske i vycho-
doevropske, ktere se vetsinou dotykaji jen urcite casti naseho uzemi. К prv-
ku zapadoevropskemu se uzee druzi prvek atlanticky, ktery obyva atlan-
ticke pobfezi od Spanelska, Francie, pres Britske ostrovy, a podel norskeho
pobfezi zasahuje daleko na sever, podel pobrezi Sevemiho more a Baltu
dosti daleko na vychod. Zvlastni postaveni zaujima prvek boreo-alpinsky,
ktery obyva jednak sevemi Evropu, jednak horske oblasti stredni a jizni
Evropy, kdezto v nizinach stredni Evropy chybi. Rozstepeni jeho arealu
vzniklo nasledkem zmen podnebi na konci kvarteru (ctvrtohor): v chlad-
nych obdobich pleistocenu obyvaly tyto prvky vetsinu nezalednene stredni
Evropy, tedy i niziny; pozdeji za oteplovani v holocenu byly postupne za-
tlaceny jednak na sever, jednak do hor, kde dosud nachazeji vhodne zi-
votni podminky. Tu a tarn se udrzely na vhodnych mistech i v nizsich po-
lohach, kde obyvaji osamocena reliktni stanoviste.
U nekterych druhu (Discus ruderatus Fers.) se vytvofil areal ob-
dobny boreo-alpinskemu behem vysuseni podnebi v druhe polovine holo-
cenu; v takovem pfipade mluvime о nepravych prvcich boreo-alpinskych.
Ш. Skupina druhu obyvajicich jiznejsi Evropu:
Tato skupina nalezi vlastne do ramce skupiny pfedchazejici, zafad’ujeme ji
vsak samostatne, nebot ma znaeny vyznam ve vyvoji nasi fauny. Hlavnim
zastupcem je prvek meridionalni (jihoevropsky), zijici hlavne v evrop-
skem Stfedomori a prilehlych oblastech, kdezto prvek mediterranni (stfe-
26
domorsky) obyva uzsi oblast evropskeho Stfedomofi, i s ostrovy, a zasa-
huje i do Male Asie nebo do sevemi Afriky; prvky, ktere zasahuji v pf i-
mofskych krajinach zapadni Evropy znacne daleko к severu (Britske ost-
rovy), oznacujeme jako atlanticko-meridionalni nebo atlanticko-mediter-
ranni. Dulezita je skupina prvku rozsifenych ve stepnfch oblastech vychod-
ni Evropy, zvlaste v krajinach pfilehlych к Cememu mofi (Pontu), ktere
oznacujeme jako ponticke v sirsim smyslu; zasahuji к nam bud’ pres ni-
ziny Podunaji — prvek ponticky (ponto-pannonsky), nebo na sever od
Karpat — prvek sarmatsky. Druhy rozsifene jak v oblasti cemomofske,
tak stfedomofske oznacujeme jako ponto-meridionalni (ponto-mediterran-
ni). Sem patfi tez druhy, jejichz rozsifeni mozno nejlepe oznacit jako stfe-
doevropsko-meridionalni nebo jihovychodoevropske (balkanske), ci alpsko-
meridionalni. Vyznacnym rysem valne vetsiny techto druhu je, ze u nas
dosahuji sve sevemi hranice a ze tvofi podstatnou cast nasich xerotherm-
nich a stepnich spolecenstev. Nektere z nich pfedstavuji relikty z byvalych
teplejsich obdobi (hlavne posledni doby meziledove — riss-wtirmu), jine
druhy se na nase uzemi pfistehovaly teprve zcela nedavno, t. j. ve slovanske
a historicke dobe.
IV. Skupina druhu obyvajicich omezeny areal ve
velkych pohofich stfedni a jizni Evropy: Do teto sku-
piny patfi prvky alpske (nebo vychodoalpske), karpatske (nebo zapado-
karpatske), alpsko-karpatske, karpatsko-sudetske, karpatsko-balkanske
atd. Jejich areal neni tfeba blize popisovat, ponevadz jeho rozlozeni vy-
plyva pfimo z nazvu. Ekologicky jsou to pfevazne druhy lesni nebo skalni,
ktere se pomeme uzce vazi na homaty teren. Jistou odchylku pfedstavuji
prvky obyvajici stepni okrsky na okraji hor nebo v panvich uvnitf hor
(na pf. karpatsky Helix lutescens Rsm., oznacovany z tohoto duvodu
jako element dacko-podolsky, stejne jako karpatsko-balkanska Vitrea ino-
pinata UL). К teto skupine mozno pf if adit i endemicke druhy Podunaji
(hlavne vodni). Druhy teto skupiny poskytuji velmi vdecny material к zoo-
geografickym studinn, nebot jejich areal v minulosti znacne kolisal a za-
sahoval do pfilehlych oblasti, ci zase ustupoval. Nejzajimavejsi je proni-
kani alpskych a karpatskych prvku do homatin Ceskeho masivu, kde do-
sahuji bud’ sevemi nebo zapadni hranice rozsifeni, dale prunik alpskych a
vychodokarpatskych (sedmihradskych) druhu do Zapadnich Karpat. Tyto
pferusovane a zfejme se opakujici zmeny arealu mely za nasledek vznik
‘cetnych reliktu ruzneho stafi i vyznamu, jejichz studium muze znacne
pfispet к poznani paleogeografickeho vyvoje nasi vlasti v nejmladsim geo-
logickem obdobi.
Tento pfehled, ktery ma slouzit pouze jako povsechne voditko, obsa-
huje jen nejpodstatnejsi rysy jednotlivych skupin bez dalsich vysvetlivek.
27
Podrobnosti, tykajici se rozsifeni, jsou uvedeny pfimo za popisem jednotli-
vych druhu v textu.
4.	PREPARACE MATERlAL.tr A tJPRAVA SBiREK
Sebrane materialy musime pfed konecnym ulozenim ve sbirce upravit,
t. j. preparovat. Jiz v kapitole pojednavajici о sberu mekkysu (str. 12)
jsem se zminil, jak ukladame mekka tela do alkoholu, ktere druhy musime
preparovat ihned na sbemych cestach. Zde se chci zminit hlavne о prepa-
raci ulit. Zive ulitnate mekkyse, pfinesene z exkurse, roztfidime podle
stavby ulity a velikosti: velke druhy s prostornymi zavity (Helicidae, Ae-
gopis, Lymnaeidae, Viviparus, Planorbarius, tez Oxychilus atd.) vlozime
do vrouci vody, ktera je jednak usmrti, jednak uvolni civkovy sval, takze
telo vetsinou bez obtizi vyvineme z ulity hackovite zahnutou jehlou; mens!
druhy, hlavne ty, ktere maji uzke zavity a list! ziizene ozubenim, usmrtime
bud tez ve vrouci vode, nebo je dame do vzdusnych lepenkovych krabicek
(na pf. od fotografickych desek), kde za urcitou dobu zajdou suchem. Ne-
ktere jemne druhy (viz tez str. 12), jako Vitrinidae, Daudebardia, Sued-
nea, Physa a p., ihned po sberu usmrtime v silnem alkoholu nebo vrouci
vode a uvolnene telo odstranime jemnou zahnutou jehlou. Ulity po odstra-
neni nebo seschnuti zivocichu cistime ve vlazne vode ruzne tvrdymi zubni-
mi kartacky a stetecky, ktere volime podle pevnosti ulity. Tam, kde povrch
vykazuje jemne struktury, na pf. chlupy, supinky nebo mazdfita zebra,
postupujeme velmi opatme. Ruzne nezadouci povlaky a zbytky tel, ktere
casto zastiraji povrch ulit a jichz se nelze zbavit svrehu uvedenymi me-
chanickymi prostfedky, odstranime kratkym povafenim v silne zfedenem
louhusodnem (NaOH) nebo draselnem (KOH); zde je ovsem tfeba znacne
opatmosti a jiste zkusenosti, abychom zaroven neznicili periostrakum,
ktere je na pusobeni louhu velmi citlive. Dobfe se tez osvedcuje odstraneni
necistot vyhnitim ve vode, i zde vsak tfeba postupovat opatme. Velke mlze
(Unio, Anodonta) vyvrhujeme jiz pfi sbemych cestach tak, ze ostrym
nozem pfetneme svaly, ktere poutaji telo к lasturam. Berne se stava, ze
sbirame ulity jiz prazdne casto dels! dobu; takove ulity byvaji obvykle vice
nebo mene zvetrale a kfehke, takze pfi jejich cistern nutno postupovat
vzdy opatme; zato je Ize vsak preparovat ihned po sberu, nebot veskere
prace spojene s usmreenim a odstranenim tela odpadaji. Vycistene ulity
ukladame opet do dobfe uzavfenych lepenkovych krabicek, kde je pone-
chame dels! dobu az do dokonaleho vysuseni; teprve pak je ukladame do
sbirky. Vlhke, tfeba jen slabe zavlhle ulity nikdy do sbirky nezafad’ujeme,
ponevadz se tim vystavujeme moznosti plesniveni sbirky a jinym nemilym
28
nasledkum. Nezfidka se stava, ze do krabicek, v nichz susime ulity, vnika
brouk rusnik (Anthrenus), vseobecne znamy nicitel entomologickych sbi-
rek. Ulitam larvy rusnika neuskodi, naopak se postarajf о odstraneni vsech
ustrojnych zbytku, ktere dosud uvnitf zustaly, takze vlastne pomohou
к dokonalejsimu vycisteni skofapek.
Milla 4 „
sterri_Voith.
PelinyChocn£7~
lgt V.Lo£ek
IfSSiSiaria
£iicata_Drapx
HazmburE" .
/u Libochovic/
lgt Vojen LoSek
Heliso^QQia
obyplutB_MiiHgr
Zadielska dolina
/Juhoslovenektf kras/
lgt Vojen Lo2ek
Obr. 4. Etiketni listky v malakozoologickem depositafi (orig.).
Ulity uchovavame ve vlastni sbirce, ktera je upravena podle urcitych
pravidel. Zde chci podat strucny navod к zafizeni sbirky upravene podle
normalisace, ktere dnes pouziva zcologicke oddeleni Narodniho musea
v Praze a kterou Ize vrele doporucit vsem vaznym zajemcum. Drobne a
stfedni ulity ukladame do sklenenych trubicek s rovnym dnem, t. zv. tab-
letovek (obr. LX/1), ktere uzavirame vatovou zatkou. Dovnitf pfikladame
obdelnikovy listecek (obr. 4), na nemz je napsano, pokud mozno strojem,
pine jmeno druhu a zkratka jmena autorova, dale pfesne oznaceni nale-
ziste a sberatele. Velke druhy nebo pocetne bohate materialy ukladame do
pevnych lepenkovych krabicek, upravenych obdobne jako krabicky od za-
palek — tedy zasunovacich; dovnitf opet pfikladame strojem psany listek
s pfislusnymi udaji. Kfehke nebo poskozene ulity vkladame radeji jeste
do jemneho zavoje z vaty, abychom zabranili pfipadnemu poskozeni nara-
zy о steny tabletovky nebo krabicky. Tabletovky maji pfesne urcene roz-
mery: prvnf sada о deice 50 mm ma typy 8, 10, 12,5, 15, 17,5, 20 a 25 mm
29
siroke, druha sada je 70 mm dlouha s jednotlivymi typy о sifce 15, 20, 25,
pfipadne i 30 mm. Tabletovky ukladame do pevnych, lepenkovych, dfeve-
nymi ramy vyztuzenych krabic, ktere jsou ceme potazene a bile vylepene
(obr. LX/2). Tyto krabice maji rozmery 47x29,5x6 (pfip. 5) cm a od-
povidaji tedy dvojnasobne normalisovane krabici entomologicke, ovsem bez
korkove nebo raselinne vlozky na dne; rozmery se shoduji s krabicemi po-
uzivanymi v depositafich obiatlovcu, vnitfek je vsak rozdelen do 16 nebo
12 krabicek bez vicek, ktere jsou srovnany ve 2 podelnych fadach po 8 nebo
6 kusech. Do techto krabicek klademe tabletovky, jejichz delka zhruba od-
povida vnitfni sifce techto krabicek. U zasunovacich krabicek na vetsi dru-
hy neni velikost dosud pfesne urcena, musi vsak byt pfizpusobena roz-
merum velkych krabic, do nichz zasunovaci krabicky ukladame. Na zvlaste
velke tvary Ize pouzivat vyssich hlavnich krabic (47 x 29,5x12—18 cm),
do nichz vkladame zvlaste velke krabicky zasunovaci. — Alkoholove mate-
rially davame tez do tabletovek s pfislusnymi lokalisacnimi listky, tabletov-
ky pak vkladame v seriich do vetsich sklenenych, pevne uzavfenych nadob,
v nichz podle potfeby alkohol dolevame nebo vymenujeme; ani zde neni
dosud zavedena pfesna normalisace. — Neni snad tfeba pfipominat, ze
sbirku je nutno stale udrzovat v dokonalem pofadku a hlavne cistote, ne-
bot’ nepofadek a prach dovedou rychle znehodnotit i nejcennejsi material.
Ke kazde fadne vedene sbirce patfi kartoteka druhu podle nalezist a
kartoteka nalezist’ se seznamy zjistenych druhu. Prvni kartoteka obsahuje
listky о rozmerech 148 x 105 mm (norm, format A 6) (obr. 5); v levem
homim rohu je jmeno druhu se zkratkou autora, v pravem homim rohu
napis Mollusca GSR a pod nim nazev zeme (na pf. Cechy); nazev druhu
i napis v pravem rohu jsou oddeleny od plochy listku vodorovnou carou a
zbyvajici plocha je dale svislou carou rozdelena na uzsi levou a sirs! pravou
cast; v leve casti nasleduji odshora dolu ildaje naleziste (loc.), t. j. v hor-
nim oddeleni pfesny nazev lokality, ve stfednim oddeleni cislo naleziste,
ktere piseme tak, ze napfed stoji pofadove cislo, kterym je lokalita zakres-
lena v pfislusne specialni таре (1 : 75 000); cislo teto тару pfipojujeme
hned za cislo naleziste (obe cisla jsou oddelena sikmou zlomkovou carou).
Pro rychlou orientaci uvadime pod timto slozenym cislem jeste nazev listu
specialni тару. Do spodni casti stfedniho oddeleni pak jeste piseme nazev
zemepisne oblasti.* Spodni oddeleni leve casti je vyhrazeno jmenu sbera-
tele (Igt) a po pfipade oznaceni sbirky (coll.). Do prave casti vpisujeme
udaje о povaze populace, jiz se listek tyka (rozmery, zvlastni znaky atd.);
na volnou zadni stranu listku piseme pfesnejsi nalezove okolnosti a datum
* Podle upatnicovych generalnich map (1 200 000), na nichi jsou vyzna^eny
hranice a n&zvy horopisnych celkft podle vysledkft praci nazvoslovne komise pri byvald
Os. ndrodni radS badatelske.
30
Dukovany udoli к Jihlavoe	MOLLUSCA CSR recent	Retinella nitene Mich.,вепвu Невес		MOLLUSCA CSR recent Morava
1/4356	Seekomoravaki Trebid	vyeocina				
	Morava	Senorady Mali skila(ez.sriz) 21/4356 - TfebfJ SeekoaoravakA vyaodina LGT Vojen Lozek Mt 31 M.e •>!	1 zivy кив pitvin: rozmery ulity 4,2 : 6,2mm Epiphallus 2 l/2x delei nei penis,ovidukt 2 1/2jl delsi nei uplni receptaculum sem.	
Suecinea putrie L. Papilla mua corum L. Chondrula trideas Mull. Cochlodina laminata Mtg. Iphigena ventricoaa Drap. Laciniaria biplicata Mtg. Goniodiacus rotundatus Milll. Retinella nitidula Drap.(? - det.conch.) Oxychilus glaber Fdr. *	depressus Sterki Vitrea diaphana Studer Semilimax semilimax Fer. Fruticicola unidentata unidentata Drap. Monacha umbrosa C.Pfr n incarnata Mull. Euomphalia strigella Drap. Helicella candicans L.Pfr Helix pomatia L. Radix peregra peregra MU11. ,	I				
		8/6 1954 - sbirano na rulovych вrazech nad fekou Oslavou; leeni porost: bbuVovA Acereto-Carpinetum s hojnou lipuu, misty s neporostlymi hrubymi вBut emi a kamennymi mofi, кterA vsak maji svezi rAz.Mekkyai hlavnd na vlhcich mi- stech v opadu na seutich.		
Obr. 5. Listky z depositarni kartoteky (orig.). Vlevo — vyplnSny listek z kartot6ky naleziSt’. Vpravo — nahofe: vypln6ny
listek z kartoteky druhti, vpravo dole: zadni strana tdho2 listku.
sberu. Listky fadime abecedne, napfed podle rodu a druhu, uvnitf kaz-
deho druhu pak podle nalezist. Kazdy kartotecni listek se tyka urciteho
druhu z urcite lokality a odpovida tedy vzdy urcite tabletovce nebo zasu-
novaci krabicce ve sbirce.
Krome kartoteky druhu se velmi osvedcuje kartoteka jednotlivych
nalezist. V nasich pomerech zcela postacuji к tomu ucelu listky fonnatu
210 X148 mm (A 5) (obr. 5). V homi casti listku je oddeleni pro vseobecne
udaje, oddelene od ostatni plochy listku silnou vodorovnou carou. Je roz-
deleno v sirs! levy a uzsi pravy oddil. Levy oddil ma homi cast, do niz vpi-
sujeme pfesny nazev lokality; spodni cast se jeste deli na levy usek, kam
piseme cislo lokality, cislo a nazev specialni тару, a na pravy usek, kde je
uveden nazev zemepisne oblasti. V pravem oddilu je vytisten nazev Mol-
lusca CSR, pod nejz vpisujeme nazev zeme. Do prostoru pod titul Molhisca
CSR Ize u obou druhu karet vpisovat strucne cznaceni, zda bezi о nalezy
kvartemi (kvarter) nebo recentni (recent). Do spodniho oddeleni pod sil-
nou vodorovnou carou pak umistime seznam vsech druhu, ktere jsme na
nalezisti dosud sebrali; druhy radime v systematickem pofadi. Listky fa-
dime bud’ abecedne podle jmen nalezist, nebo rozdelujeme stat na mens!
celky, v nichz pak teprve provadime zafadeni. Jako nejvyhodnejsi celky se
jevi pfirozene zemepisne oblasti, vymezene na upatnicovych generalnich
mapach (1 : 200 000) na zaklade praci nazvoslovne komise pfi Cs. narodni
rade badatelske. Je samozfejme, ze toto rozdeleni ma cetne nedostatky, je
to vsak jedine pfesne vyznacene pfirozene rozdeleni naseho uzemi, ktere
nasim ucelum postacuje, a vyhovuje mnohem lepe nezli ruzna deleni podle
hranic politickych (okresy, kraje a p.), ktera vetsinou neodpovidaji pfirod-
nim celkum.
V podobe kartotek muzeme sbirat tez jine udaje ze zivota nasich mek-
kysu, zvlaste malo znama data fenologicka, na pf. dobu pafeni, kladeni va-
jicek, probuzeni ze zimniho klidu atd. Radne opatrovana sbirka s pfesne
vedenymi kartotekami, ktere mohou byt jeste doplneny podrobnymi za-
znamy ze sbemych cest, ma znacnou dokladovou hodnotu a trvalou cenu.
Kdo se chce vazneji zabyvat malakozoologii, must si uvedomit, ze jeho
sbirka пета slouzit jen vlastni potfebe nebo zalibe, nybrz ze ma byt vedena
tak, aby prospela cele ceskoslovenske zoologii. Proto by se kazdy sberatel
mel snazit о pfizpusobeni sve sbirky svrchu uvedene nonnalisaci, aby sbir-
ka mohla byt kdykoli zafadena do velke celostatni sbirky Narodniho musea
nebo do ustfednich musei Moravy a Slovenska. V minulosti byly mnohe
cenne sbirky postupne zniceny nevhodnou upravou a tim, ze se vcas ne-
dostaly do nektereho z hlavnich musei. Cenne dokladove materialy byly
timto zpusobem uplne znehodnoceny a nase malakozoologie tim utrpela
nenahraditelne ztraty, ktere ji budou zatezovat jeste mnoho let. Proto
32
musi byt prvni povinnosti kazdeho sberatele, aby mel sbirku v nejlepsim
pofadku a aby se postaral о fadne ulozeni sbirky v nekterem ustfednim
museu, jakmile by pfestal v malakozoologii pracovat. Jedine tak muze byt
trvale zhodnocena namahava prace sberatelu.
5.	STRUCnE DfiJINY A SOUCASNY STAV TOPOGRAFICKEHO PRtZKUMU
CESKOSLOVENSKYCH MfiKKYStT
Pocatky vedeckeho vyzkumu ceskoslovenskych mekkysu spadaji zhru-
ba do poloviny 19. stoleti, kdy vychazeji prvni prace о ceskych mekkysich
z pera pfevazne nemeckych autoru. Jsou toA. M. Gliickselig a R.
Lehmann, ktefi sbirali zvlaste v okoli zapadoceskych lazni, dale Fr.
Novotny, zabyvajici se ceskymi mlzi, a konecne Jos. S c h 6 b 1, ktery
se prvni pokusil sestavit pfehled ceske mekkysi fauny (1860). Tento prvni
pokus je vsak brzy pfekonan vzornou praci Alfr. S1 a v i к a (1868), ktera
obsahuje jiz vetsi mnozstvi faunistickych udaju, doplnenych poznamkami
ekologickymi a cetnymi vyobrazenimi. Celkove vedomosti о mekkysi faune
byly vsak velmi kuse. Slavikovo dilo vyvolalo cilejsi malakozoologicky ruch,
ktery se neustale stupiioval a pozdeji byl jeste vydatne podpofen slavnymi
pracemi S. Clessina о mekkysich Nemecka (1884) a Rakouska-Uher-
ska (1887), ktere se uzce dotykaly nasich zemi. Oinnost se soustfedila
v malakozoologicke sekci Pfirodovedeckeho klubu v Praze a v Narodnim
museu a v devadesatych letech byla jiz tak rozsahla, ze se vyzkumem ces-
kych mekkysu zabyvalo vice nez sedesat sberatelu! Rozsah a cil klice ne-
dovoluje, abychom se zabyvali blizsimi podrobnostmi z te doby, bylo by
vsak nevdekem, kdybychom neuvedli alespon nejvyznacnejsi pracovniky.
Byli to: L. Duda, A. Schmidt, V. v. Cypers, C. Sandera, B.
К1 i к a, Fr. В 1 a z к a, J. W i e s n e r, P. Aug. Kubes, J. Vejnar,
O. Reisner, J. К о st al, J. Kucera, Nosek atd. atd. Vyvrcholenim
tohoto pracovniho usili byla proslula prace Jos. U1 i с n e h o, Mekkysi
cesti (Praha 1892—95), ktera je dilem vpravde prukopnickym a nalezi
i dnes к zakladnim dilum cs. malakozoloogicke literatury. Ulicneho prace
soustfeduje velky material faunisticky a dava spolehlivou zakladnu pro
dalsi vyzkumy.
Tez na Morave a ve Slezsku spadaji pocatky malakozoologickeho vy-
zkumu jiz do poloviny 19. stoleti, kdy F. К о 1 e n a t i podnika vyzkum
Pradedu (1859). Pozdeji se zabyva moravskymi mekkysi nekolik autoru,
zvlaste A. R z e h a к (1891) a Jos. U1 i c n y, ktery kolem let devadesa-
tych uvefejnuje fadu hodnotnych pfispevku, ktere jeste dnes jsou zakla-
dem studia moravskych mekkysu (1882, 1885, 1886, 1889, 189Э, 1896).
3 КИё
mekk£§u.
33
Sberatelska cinnost se vsak nikdy nerozvinula tak jako v Cechach a take
nevyvrcholila sepsanim soubomeho dfla, ktere by mohlo nastinit celkovy
obraz malakozoologickych ротёгй. — Je pfirozene, ze do vyzkumu ces-
kych zemi zasahli tez badatele ze zemi sousednfch, zvlaste Nemci; pfikla-
dem mohou byt jmenovani: E. Merkel, zabyvajici se malakofaunou
Slezska (1894), nebo O. Reinhardt, znamy svymi pracemi о Sudetach
(1874).
Obdobne pomery jsou i na Slovensku, kde pusobili hlavne sberatele
mad’arsti, na pf. J. Haz ay, a polsti, z nichz nejvyznacnejsi jsou B. Ko-
tula a J. Bukowski, ktefi vydali cetne prace о mekkysich vnejsich
pohofi karpatskeho oblouku. Nejvetsi pozomosti se tesily Vysoke Tatry,
kdezto z ostatnich cast! zeme pochazeji jen necetne udaje. Velike zasluhy
о vyzkum Slovenska ma trencinsky badatel К. В r a n c s i k, ktery pomer-
ne dukladne prosbiral severozapadni cast zeme, zvlaste sirs! oblast Povazi
od Trencina po Fatry. V literature nenachazime zadne pokusy о sestaveni
seznamu mekkysu Slovenska, ktere tenkrat nebylo samostatnou politickou
jednotkou.
Dulezity pfelom pfedstavuje v Cechach doba tesne po vydani dfla
U1 i с n e h о (1892—*95), kdy zajem о vyzkum mekkysu i sberatelska cin-
nost rychle upadaji (rozchod malakozoologicke sekce Pfirodovedeckeho
klubu v roce 1899). Nastupuji novi autofi, ktefi pisi souhrnne prace
о faune Ceskeho masivu a kladou vetsi duraz na vyvoj mekkysi fauny a
a na jeji souvislost s ostatni zvifenou evropskou. Je to pfedevsim J. F.
В a b о r, ktery pracuje zvl. v oboru plzu nahych (1894, 1896), podava dale
soubome dilo о mekkysich ceskeho kvarteru (1901) a konecne vydava
soupis potfetihornich mekkysu Ceskeho masivu spolecne sJ. Novakem
(1909, 1910). J. Novak popisuje tez nektere novinky ceske malako-
fauny (1910, 1914). V obdobi tesne pfed prvni svetovou valkou a za teto
valky vstupuji do ceskeho malakozoologickeho zivota znami pracovnici
Zd. Frankenberger, ktery uvefejnuje mnoho cennych praci, jak
faunistickych (1910b, 1915b, 1920) a systematickych (1912c), tak zoo-
geografickych (1915e) a programovych (1915a), a Jar. Petrbok, ktery
se spolecne sJ. F. Baborem zabyva vyzkumem ceskych mlzu ze skupiny
Unionacea. Z toho, co jsme uvedli, je videt, ze malakozoologicky ruch
na ceske pude ozivuje zvlaste na pocatku prvni svetove valky, coz se proje-
vuje i obnovenim malakozoologicke sekce Pfirodovedeckeho klubu v roce
1913. Obnovena sekce nikdy vsak nenabyla stareho vyznamu a zapadla po
skonceni valky. Celkove se prace v tomto obdobi ubira vice teoretickym
smerem ve srovnani s pracovnim zamefenim v dobe Ulicneho. Morava
a Slovensko jsou tehdy jiz opomijeny. Z cizich autoru ma pro nase zeme
znacny vyznam A. J. Wagner (1907, 1915) a E. Csiki, ktery ve
34
svem seznamu uherskych mekkysu ve Fauna Regni Hungarian (1918) po-
dava i vycet slovenske malakofauny.
V udobi mezi obema svetovymi valkami znacne ochabuje sberatelska
cinnost na celem uzemi republiky, zvlaste na Morave a na Slovensku. Vy-
zkumem novych oblasti se zabyvaji jen ojedineli sberatele. Je to pfedevsim
Jar. Petrbok, ktery uvefejnuje mnozstvi drobnych nalezu, jinak se
vsak soustfed’uje na vyzkum mekkysii kvarternich. Zminky zasluhuje tez
V. Fr. H1 a v a c, znamy f aunistickymi pracemi z vychodnich Cech, zvlas-
te z sirsiho okoli Belohradu (1933, 1934, 1937), dale Frant. Jandecka,
A. Culek, M. Jandl, H. Nowak, C. Mell, Fr. Zimmermann,
H. Ankert, O. Klement atd. Mekkyse v okoli Jihlavy zpracovava
kustod jihlavskeho musea H. Canon (1931, 1935). Ceskych pohranic-
nich hor se uzee dotykaji vyzkumy badatelu nemeckych; jsou to zvlaste
K. Biittner, P. Fiebiger, H. Hoffmann, B. Rensch atd. Po-
dobne je tomu i na Slovensku, kde polsti malakozoologove vyvijeji velkou
cinnost ve vnejsich pohofich Zapadnich Karpat v tesne blizkosti nasich
hranic; je to zvlaste Wl. Polinski, ktery skvele zpracoval karpatske
zastupce celedi Helicidae (1924, 1928), a pozdeji J. Urbanski, znamy
prukopnickymi pracemi ve vyzkumu zapadokarpatskych pohofi (na pf.
Babia gora, 1932), z nichz neobycejnou dukladnosti vynika monografie
mekkysu Pienin (1939). Rozsahla pracovni cinnost mad’arskych pracovni-
kuL. Soose, M. Rotaridese aJ. Wagnera se Slovenska dotkla
jen v male mire, takze celkem je sberatelsky ruch na uzemi Slovenska ne-
patrny. Celkove Ize po strance malakozoologicke oznacit dobu prvni repub-
liky jako obdobi klidu.
V letech druhe svetove valky nastava postupne oziveni ceskoslovenske
malakozoologie. Je to opet Jar. Petrbok, ktery shmuje vysledky svych
i starsich vyzkumu, jednak v soubomych pfehledech (19401, 1944), jednak
v monografickych studiich jednotlivych rodu (1940k, 1943e), a krome
toho uverejnuje pfecetne drobne zpravy v ruznych casopisech, zvlaste
v bmenske Pfirode. Cenna je i prace A. C u 1 к a о mekkysich zficeniny
Ohebu v Zeleznych horach (1944), ktera pfedstavuje prvni pokus о po-
drobne zpracovani pomeru na jednom nalezisti s ruznych hledisek v ramci
celkoveho stavu v sirsim okoli. Objevuji se tez novi sberatele, na pf. K.
Hromada, V. Lozek aj., ktefi se snazi provadet soustavny pruzkum
jednotlivych oblasti. Venuje se pozomost i takovym oblastem, kterym se
dfivejsi malakozoologie spise vyhybala, na pf. bezlesym stepnim rovinam
stfednich a severozapadnich Cech, Pojizefi a p. Pronikaji nova zoogeogra-
ficka a ekologicka hlediska, vyvojove zamefena, kdezto smer ciste syste-
matiky, zamefene mnohdy temef filatelisticky, je postupne opousten.
Po kvetnove revoluci nasleduje rychly rozvoj ceskoslovenske mala-
3*
35
kozoologie v osvobozene republice, ktery pfinasi nekolik pfekvapujicich
vysledku. Nove poznatky spolu s nove zhodnocenymi starymi udaji shmuje
V. L о z e к v nekolika faunistickych studiich jednotlivych ilzemi i ve dvou
pracich soubomych (1948a, 1949m). V teto dobe se rozviji i cinnost na
Slovensku а na Morave, kde krome V. Lozka pracuje vetsi pocet novych
pr'acovniku, na pf. Jaroslav Brabenec, Sylvestr Macha, Vladimir
H u d e c, Jan В r t e k, Tibor W e i s z, Jiri К о v a n d a, Leonard К a 1 a s
atd., modemim, soustavnym zpusobem, takze muzeme bezpecne tvrdit, ze
v kratkem obdobi, ktere uplynulo od konce druhe svetove valky, bylo vy-
konano daleko vice nezli v celem pulstoleti, jez uplynulo od vydani slav-
neho dila J. Ulicneho (1895).
Soucasny stav malakozoologickeho vyzkumu Ceskoslovenske repub-
liky je pfehledne vylicen v dalsich odstavcich.
pRehled topografickUho vyzkumu Ceskoslovenskych mekkysu
Ucelem tohoto pfehledu je umoznit orientaci sberatelum co do stavu
pruzkumu jednotlivych zemepisnych oblasti naseho statu a ukazat, kde se
jevi nejnalehavejsi potfeba vyzkumu. Zemepisne celky jsou zde uvedeny
na zaklade upatnicovych generalnich map 1 : 200.000 s vymezenim a ozna-
cenim podle vysledkh praci nazvoslovne komise pfi Cs. narodni rade bada-
telske. Oblasti jsou zde roztfideny do tfi skupin podle stavu jejich pro-
zkoumani: I. oblasti soustavne prozkoumane, t. j. podrobne prosbirane,
takze v soucasne dobe dobfe zname jejich malakozoologicke pomery; П.
oblasti pfehledne prozkoumane, t. j. prosbirane v hrubych rysech, takze
sice Ize nastinit celkovy obraz faunistickych pomeru, avsak dalsi pru-
zkum muze pfinest jeste mnoho novych nalezu; Ш. oblasti neprozkoumane
nebo malo prozkoumane, t. j. uzemi bud’ zcela neznama, nebo malo znama,
takze si neni mozno vytvofit celkovy obraz jejich malakofauny. Rozsah
klice, bohuzel, nedovoluje podrobny vycet vsech oblasti, takze se musime
omezit na strucny souhmny pfehled.
Vcelku nejlepe jsou prozkoumany Cechy, ktere beze sporu nalezi к nej-
dokonaleji prosbiranym oblastem v Evrope. Proto uvedeme vycet krajin
soustavne prozkoumanych a neprozkoumanych. К soustavne prozkouma-
nym patfi: Kralicky Sneznik, Radecsko-kfivoklatska vrchovina, Cesky
kras, Hfebeny, zapadni kfidlo Ceskeho Stfedohofi, Slanska a Belohorska
plosina; dobfe zname jsou dale: podhofi Orlickych hor, sevemi cast jiz-
niho podhofi Brd a Hfebenu, jizni cast Polomenych hor, Dzban, dolni
Poohfi, Podfipsko, Pruhonicka plosina, casti stfedniho Polabi a jizni cast
Zatecke plosiny. Naproti tomu nezname nebo nedostatecne zname jsou:
podhofi Novohradskych hor, Vserubske mezihofi, Cesky les, podhofi Ces-
36
keho lesa, Tachovska brazda, Smrciny, velke rozlohy Ceskomoravske vyso-
ciny, Stfedoceske zulove vrchoviny, Vltavotynske pahorkatiny a Karlo-
varske vysociny, Krkavecka pahorkatina, Plzenska panev, Radynska vr-
chovina, Moravske mezihofi a Tfebonska panev. Ostatni uzemi, tvofici
vetsinu zeme, Ize oznacit jako ± pfehledne prozkoumane.
Odlisne jsou pomery v zemi Moravskoslezske, kde jednotlive oblasti
jsou prozkoumany velmi nerovnomeme. Diky podrobnemu vyzkumu Ost-
ravska a akcim Slezskeho studijniho ustavu v Opave je dnes velmi dobfe
zname Slezsko. Soustavne prozkoumane je temef cele Tesinsko, z Opavska
pak ustfedni cast Vysokeho Jeseniku a Rychlebske hory, ostatni uzemi je
zname pfehledne. Je tedy cs. Slezsko dnes nejlepe malakozoologicky pro-
zkoumanou oblasti nejen v ramci CSR, nybrz podle dostupne literatury
patme na svete vubec. Na Morave jsou pomery daleko horsi; dobfe je zpra-
covana moravska cast Vysokeho Jeseniku, dale moravskoslezske Beskydy
a uzemi od nich na sever lezici az к Ostrave; pfehledne jsou zpracovany
Chfiby, Zdanicky les, okoli Jihlavy, Moravsky kras a Pavlovske vrchy;
rada vetsich sberu pochazi z okoli Kyjova, Hustopeci, Bma, Mohelna,
Oslavan, Bitova, Pernstejnu, Litovle, Olomouce, Pferova, Moravske Tfe-
bove, Tfebice, dale z Hostynskych a Vsetinskych vrchu atd. Celkovy obraz
moravske mekkysi fauny Ize tedy prozatim nastinit jen v hrubych rysech,
protoze podrobnosti, zvlaste co se tyce rozsifeni jednotlivych druhu, jsou
dosud zname jen velmi nedostatecne — tak na pf. neni znam ani prubeh
zapadni hranice souvisleho arealu nekterych karpatskych prvku, ktera
probiha vychodni casti Ceskeho masivu napfic Moravou.
Podobne je tomu i na Slovensku, kde byl soustavne prozkouman Mu-
ransky a Jihoslovensky kras (zvlaste vychodni cast), dale vapencova
oblast na jih od Liptovskeho Mikulase (casto oznacovana jako Dema-
novsky kras), krasova oblast v sirsim okoli Plaveckeho Mikulase v Ma-
lych Karpatech; pomeme dobfe zname jsou Vysoke Tatry, о soustav-
nem pruzkumu na cs. strane vsak nelze dosud mluvit; totez plati i pro
Pieniny a Babiu goru; pfehledne byla prozkoumana jizni cast Povaz-
skeho Inovce, casti Strazovske homatiny, zvlaste siroke okoli Trencina,
SuTova atd., pohofi Vtacnik, okoli Bojnic, jizni cast Ziaru, jv. okoli Popra-
du, PoTana u Zvolena, Stratenska homatina, oblast Dreveniku, casti Po-
tiske niziny, cetne okrsky Podunajske niziny (pas podle Dunaje), okoli
Suran, siroke okoli Bardejova; krome toho mnozstvi drobnych okrsku,
vetsinou za uherskeho panstvi. Z pfehledu vidime, ze vetsina slovenskeho
uzemi je dosud neprozkoumana, zvlaste ve vychodni casti zeme. Malakozoo-
logicke pomery Zapadnich Karpat Ize nastinit dosud jen v hrubych rysech,
jak vypada nejzapadnejsi cast Vychodnich Karpat (za Duklou), nelze pro-
zatim fici, doposud zname jen blizke okoli Sniny a Novosedlice.
37
6.	tiKOLY Ceskoslovenske malakozoologie
Tato programova kapitola snad nezapada uplne do ramce naseho kli-
ce, pokladam vsak jeji zafadeni za velmi dulezite, nebot se ma stat vodit-
kem pro ty sberatele, ktefi nemaji cas ani pfilezitost sledovat malakozoo-
logicke otazky v pine sifi, a presto se chteji uplatnit v tomto oboru — a
takovych pracovniku je u nas vetsina.
Zakladnim a nejnalehavejsim ukolem je topograficky pruzkum, ktery
poskytuje zakladnu pro vsechny dalsi vyzkumy a v nemz se muze kazdy,
byt i nejzapadlejsi a od vyzkumnych stfedisek vzdaleny pracovnik vy-
bome uplatnit. Potfeby topografickeho pruzkumu jasne vyplyvaji z pfe-
desle kapitoly, ktera ukazuje, ze u nas zbyva dosud prace pro mnoho sbe-
ratelu na mnoho let.
A.	CHYBY A NEDOSTATKY KLICE
S topografickym prtLzkumem ruku v ruce kraci feseni jednotlivych
otazek, ktere v souoasnych pomerech nemohou byt feseny a ktere pfed-
stavuji i hlavni slabinu naseho klice. Podavam zde strucny vypocet techto
chyb a nedostatku v nadeji, ze budou postupne odstraneny usilim vsech
malakozoologickych pracovniku, bude-li na ne vcas upozomeno. Je to pfe-
devsim bolestna otazka nasich plzu nahych (Limacidae, Arionidae), kte-
rymi se pro obtiznou preparaci soustavneji nikdo nezabyva, takze nase
vedomosti о nich pokulhavaji daleko za poziadavky, jez klade dnesni stav
vyzkumu v ostatnich skupinach. Podobne je tomu i u mlzu, zvlaste v pri-
pade rodu Pisidium, ktery by vyzadoval monografickeho zpracovani v ram-
ci naseho uzemi. Moznost napravy spatruji dnes jedine v tom, ze by se
nasli pracovnici, ktefi by se uvedenymi skupinami zabyvali soustavne a
pfednostne. — Dale mame nedostacujici znalosti о systematickem posta-
veni nekterych druhu: jsou to vzajemne vztahy druhu z rodu Succinea, a
to v podrodech Oxyloma a Succinella (zvl. S. dunkeri L. Pf r.); v rodu
Vallonia otazka druhove samostatnosti V. excentrica Sterki, v celedi
Clausiliidcbe systematicke postaveni Glausilia grimmeri L. Pfeiffer;
feseni vyzaduje vzajemny pomer druhu Perpolita radiatula Alder a
Perpolita petronella L» Pf e l er; dale je nutno novymi vyzkumy zjistit
skutecne rozsifeni tech druhu, ktere jsou bezpecne urcitelne jen na zaklade
anatomickych znaku, a ktere byly az do zcela nedavne doby namnoze ne-
spravne urcovany podle ulity, takze drtiva vetsina dosavadnich udaju je
bezcenna. Je to v prvni fade dvojice druhu Aegopinella minor S t. (nitens
auctt.) a Aegopinella nitidula Draparnaud, dale Schistophallus
orientalis C1. a Oxychilus cellarius Muller, u nehoz je tfeba nejen vy-
38
mezit hranici proti Schistophallus orient alis C 1., nybrz i znovu probrat
jeho promenlivost a hlavne kriticky zhodnotit pomer к zapadnimu druhu
(nebo snad rase?) Oxychilus draparnaudi Beck. Nutno se tez vyrovnat
s novymi nazory na systematiku plovatkovitych plzu z podrodu Radix, kde
,,druhy“ Lymnaea ampla Hart m., L. ovata Drap., L. peregra M u 11.
a L. lagotis Schranck byly rozpoznany jako tvary jedineho, velmi pro-
menliveho druhu; totez plati pro skeble tvarovych okruhu Anodonta cyg-
nea L. a A. anatina L. Podobne je tomu i v rodu Gyraulus (otazka ras
u G. albus M u 11. a G. acronicus F e r.); noveho a podrobneho zpracovani
vyzaduji nase pramenky (Bythinella) a jiz zmineny rod Pisidium.
Jinym problemem jsou ruzne nepravdepodobne a nedostatecne dolo-
zene udaje, ktere jiz dlouha leta zatezuji nasi literaturu a ktere dodnes
pusobi mnoho zmatku a omylu. Pokusil jsem se s nimi jiz vypofadat v pfe-
hlednych pracich о nasich mekkysich (1948a, 1949m), jsem si vsak pine
vedom, ze u mnohych zustaly dosud jiste pochyby — nebot nektere z nich
nelze opravdu uplne vyloucit, i kdyz vypadaji velmi neverohodne; zcela ne-
pochybne by bylo velmi poucne alespon vylozit, jak jednotlivi autofi к tem-
to udajum dosli, abychom se v budoucnu vyhnuli podobnym chybam; proto
uvadim jejich strucny vycet: patfi sem pfedevsim tfi tvary nove popsane
J. Novakem — Vitrina (Helicolimax?) kubesi Novak, Trichia leu-
cozona var. carolothermensis Novak a Segmentina babori Novak,
s nimiz si dnes nevime rady, ponevadz pf islusny material ani blizsi nale-
zove okolnosti se nezachovaly, takze je musnne nutne pokladat za nejvys
pochybne; totez plati о Vitrea moravica West., popsane z Hostyna, a
о Helicigona hazayana С 1 e s s i n, popsane od Trencina; krome techto
,,zahadnych“ novych druhu chova nase literatura mnozstvi udaju, jejichz
spolecnym znakem je, ze nebyly noveji ovefeny, a ktere pravdepodobne
vznikly jednak chybnym urcenim nebo zamenou materialu z ruznych na-
lezist (i cizich!), jednak pfechodnym zavlecenim urcitych druhu; sem
patfi Abida secale Drap. (Bratislava), Vertigo moulinsiana Dupuy
(Turna u Kosic), castecne Vallonia excentrica S t e г к i (z ruznych mist)
a Vallonia adela West, (labsky naplav u Celakovic), Vallonia tenuilab-
ris A. В r. (recentni vyskyt v CSR), Mastus bielzi Kim. (Slovensko),
Alopia livida Menke (jiz. Slovensko), Clausilia dubia tettelbachiana
Rsm. (Sumava), Iphigena lineolata Held (Sumava), Neostyriaca cory-
nodes Held (Humpolec, Slovensko), Aegopinella szepi Haz. (zap. Slo-
vensko), Retinella clara Held (Krkonose), Oxychilus alliarius Mill,
(severoceske pohranici, Vys. Tatry), Semilimax brevis F e r. (Vys. Tat-
ry), Deroceras subagreste Simroth (Cechy), Trichia edentula Drap.
(Sumava, okoli Jihlavy), Trichia alveolus Sandb. (recentni u Nymbur-
ka), Monacha cantiana M t g. (Slovensko), Soosia diodonta F e r. (jizni
39
Slovensko), Helicigona ichthyomma Held (Hojn£. Voda u Novych Hra-
du), Lymnaea glabra M*5ill. (Slovensko), Pomatias elegans Mil 11.
(Kaltenbrunn u Vys. Brodu, Blansky les, nejjiznejsi Slovensko), Bythi-
nella hungarica Haz. a B. cylindrica Frf Id (Slovensko), Bythinella
clessini R z e h a к (Hukvaldy), Sadleriana fluminensis К u s t e r (dolni
Nitre a Vah), Assiminea gray ana Leach (Svatojursky sur u Bratisla-
vy), Theodoxus prevostianus C. Pfr. (Topol’cany, Vys. Tatry) atd.
Jak vidime, neni tento vycet prave kratky, к cemuz nutno dodat, ze
mnohe z takovych udaju se podafilo jiz bezpecne vysvetlit.
Zbyva jeste mnoho namahave prace, nebot vsechny zminene udaje je
tfeba provefit, vylozit a patficnym zpusobem zhodnotit nebo odstranit, aby
se nase literature zbavila teto nepfijemne pfiteze. Kdo by se snad chtel
blize zabyvat temito otazkami, najde jejich vycet doplneny kretkymi po-
znamkami v Kritickem prehledu ceskoslovenskych mekkysu (V. L о z e k,
1949), dale se pak musi pfimo obratit na puvodni zpravy v literature, ktere
jsou povetsine zcela nedostatecne.
Jinym vaznym nedostatkem pfedlozeneho klice je nedostatecny ohled
na mekkyse fosilni, rozumi se ctvrtohomi, jejichz studium je nepostra-
datelnym doplnkem к hlubsimu poznani fauny recentni, a jemuz by mel
kazdy vaznejsi zajemce venovat patficnou pozomost. Na omluvu uvadi
autor, ze se snazil upozomit na nejdulezitejsi vymfele druhy a ze soucasny
stav vedomosti pro mnohe nerozfesene otazky, tykajici se vetsinou syste-
matickeho zafadeni ruznych tvaru, dosud nedovoluje pojmout kvartemi
mekkyse do klice, aby se pfilis neporusila jeho pfehlednost. Tez kriteria
pfi urcovani fosilnich druhu jsou ponekud odlisna, nebot musime pfihlizet
к tomu, ze ulity jsou zbaveny periostraka a vsech jeho produktu (na pf.
chlupu), ktere poskytuji u recentnich druhu mnoho dobrych znaku, v klici
bezne pouzivanych.
B.	UVAHA O SYSTEMATICE
Pohledneme-li zpet na vyvoj nasi malakozoologie, vidime, ze pfed ro-
kem 1900 zduraznuji autofi hlavne dobre druhy a z nizsich jednotek, t. zv.
variet, uvadeji jen ty nejnapadnejsi. Nikde se neobjevuje snaha о vysvetle-
ni vzniku ruznych odchylek, leda snad v popisu stanoviste, ktere urcita
varieta obyva. Obrat nastava pocatkem naseho stoleti, kdy u vetsiny druhu
zacinaji byt rozeznavany nejruznejsi odchylky, ktere podle vyhranenosti
svych znaku jsou oznacovany jako subspecies, variety nebo formy. Hodno-
ceni a stanoveni techto tvaru se deje na zaklade znaku konchyliologickych,
tedy metodou statickou, vetsinou bez ohledu na pficiny jejich vzniku a na
jejich stalost. Timto smerem tihne nase malakozoologie i za prvni republi-
40
ky az do druhe svetove valky, takze od nekterych druhu uvadi tehdejsi li-
teratura mnozstvi nejraznejsich odchylek; pfikladem mohou byt Trichia
hispida L., Cochlodina laminata M t g., Clausilia dubia Drap., Laciniaria
biplicata Mtg., ruzne druhy z celedi Lymnaeidae atd. Z te pficiny uvadi
J. Petrbok pocatkem valky 474 tvaru ceske recentni a kvartemi malako-
fauny (19401), ktere pozdeji jeste podstatne doplnuje (1944); sleduje-
me-li vsak jednotlive tvary a odchylky v pfirode, zvlaste na silnejsich po-
pulacich, brzy se pfesvedcime, ze je Ize rozlisovat vetsinou jen na pa-
pire, kdezto ve skutecnosti pfedstavuji jen urcite tvary vybrane z plynu-
lych variacnich rad. Proto se jevi nalehava potfeba skoncovat s timto
formalistickym a mozno fici ftlatelistickym pojetim zoologicke systematiky
a zalozit hodnoceni nizsich jednotek nez druh na novych zakladech, t. j.
na zjisteni priciny jejich vzniku a jejich stalosti. Na dukaz svrchu uvede-
nych tvrzeni mohu uvest nekolik prikladu: vyvin ozubeni v usti nekterych
prislusniku celedi Pupillidae (Pupilla muscorum L. a jeji formy edentula,
unidentata, bidentata atd., Vertigo antivertigo Drap. s formami sexden-
tata, octodentata a ferox), tvarove odchylky ruznych Lymnaeidu, (Lym-
naea peregra peregra Mull., Lymnaea stagnalis L.) barevne odchylky
u nekterych pestrych suchozemskych plzh (Zebrina detrita Mull., Helicel-
la, Helix pomatia L.), ruzne ,,druhy“ u mlzu z rodu Anodonta a Musculium
atd. Ve vsech techto pfipadech plati zasada, ze mame-li po race jen maly
material, muzeme snadno rozeznavat svrchu zminene odchylky, kdezto pro-
hlizime-li velke materialy, ztraceji se hranice mezi jednotlivymi formamit
ktere do sebe pfechazeji plynulymi fadami pfechodu. Takove odchylky,
ktere spadaji do ramce plynule promenlivosti druhu, nelze pfesne vyjadfit
uzivanou nomenklaturou a jejich rozlisovani a zhodnocovani zalezi vice
mene na libovuli jednotlivych autora. Proto pokladam za vhodne takove
tvary vymytit z nasich seznamu a pfehledu, nebot jen ztezuji orientaci
a skresluji skutecnost. Bezna plynula promenlivost must byt pfimo pojata
do popisu jednotlivych druhu jako jedna z jejich vyznacnych vlastnosti.
V pfirode ovsem nachazime tez mnoho odchylek, ktere jsou pomerne
vyhranene a ktere nemuzeme vysvetlit plynulou promenlivosti, ackoli je
zaroveii zfejme, ze nalezi do ramce jedineho druhu. Ve srovnani s tvary
popsanymi v pfedchozim odstavci tvofi tyto odchylky sice mensinu, musi-
me je vsak peclive sledovat, nebot vyjadfuji pfizpusobovaci schopnost a
zivotni silu druhu. Podle pficin jejich vzniku muzeme tyto nizsi jednotky
rozvrhnout do dvou hlavnich skupin.
I.	Sem patfi predevsim t. zv. geograficke газу neboli subspecies (pod-
druhy), ktere se lisi od typickeho tvaru druhu jednak jednim nebo neko-
lika znaky, jednak svym zemepisnym rozsifenim. Geograficka rasa oby-
va urcite, uzavfene a pfesne vymezitelne uzemi, ktere muze bud’ hranicit
41
s uzemim obyvanym typickym tvarem (t. j. nominatm rasou), nebo jinou
rasou tehoz druhu, nebo muze byt zcela isolovane od souvisleho arealu
druhu. Na rozhrani se obvykle objevuji pfechodne tvary, ktere dosvedcuji
pfislusnost ras к jednomu druhovemu celku. Jen u nekterych druhu mu-
zeme mluvit о typickem tvaru, ktery rozsahem sveho uzemi vysoko pfevla-
da nad ostatnimi rasami; bezne se stava, ze puvodne popsany tvar pfed-
stavuje jen jednu z ras druhu, ktery se rozpada na nekolik ras vzajemne
celkem rovnocennych; proto je lepe oznacovat puvodne popsany tvar jako
nominatm rasu. Geograficke rasy oznacujeme beznou trinarni nomenklatu-
rou, kde prvni jmeno (psane vzdy velkym pismenem!) znaci rod, druhe
druh, tfeti pak geografickou rasu (druhe a tfeti jmeno piseme vzdy ma-
lym pismenem). V ramci jednotlivych geografickych ras mohou vznikat
jeste drobnejsi geograficke odchylky, ktere oznacujeme jako n ati o. Pfi-
kladem geograficke rasy muze byt plz Trichia unidentata bohemica L o-
z e k, ktery obyva uzavfene uzemi v oblasti dolni a stfedni Berounky, kdez-
to v jinych castech Cech zije tvar typicky, t. j. nominatm alpska rasa
Trichia unidentata unidentata Drap. — Hovofime-li о geografickych ra-
sach, musime se tez zminit о vikarisujicich druzich. Dojde-li к uplne isolaci
arealu urcite geograficke rasy, nastava postupne vyhraneni znaku a vy-
mizeni pfechodnych tvaru, kterymi rasa puvodne navazovala na ostatni
populace druhu — jinymi slovy, vznika zde geograficky druh, pfesne roz-
lisitelny od druhu, do jehoz ramce puvodne nalezel; tento novy druh je
vikarisujici vuci puvodnimu druhu, resp. vuci jinym osamostatnenym ra-
sam puvodniho druhu. Pfikladem muze byt karpatska Trichij bqkowskii
P о 1 i n s к i, ktera je vikarisujicim druhem vuci alpske Trichia edentula
Drap. Stanovime-li vikarisujici druh, geografickou rasu nebo natio, mu-
sime bezpodminecne znat nejen vyznacne morfologicke znaky a jejich
stalost, nybrz i pfesne (pokud mozno) vymezeni arealu popisovane jednot-
ky vuci ostatnim tvarum druhu. U nasich druhu je znamo posud jen malo
typicky vyhranenych geografickych ras, ponevadz rozsifeni i tvarova sta-
lest jednotlivych odchylek nejsou dosud vetsinou dostatecne prozkoumany.
Od geografickych ras nutno rozlisovat tak zvexe rasy ekologicke,
ktere se od typickeho tvaru list jednak konchyliologickymi znaky, jednak
razem stanoviste, ktere obyvaji. Jsou to tedy odchylky, ktere vznikaji pu-
sobenim prostfedi na druh nebo pronikanim druhu na nezvykle biotopy a
pfizpusobovanim novym zmenenym podminkam. Pekne pfiklady Ize sledo-
vat v celedi Clausiliidae, na pf iklad u druhu Laciniaria biplicata M t g.
Typicky statny tvar tohoto druhu obyva stfedne vlhka, vetsinou lesni sta-
noviste; naproti tomu na stanovistich suchych a teplych, hlavne na xero-
thermnich skalach se hojne objevuji populace, ktere se od typickeho tvaru
lisi mensimi rozmery a jednodussi upravou ustni armatury, v nekterych
42
pripadech i dosti napadnymi odchylkami v ryhovani povrchu. Tyto drobne
skalni rasy byly v literature popsany pod jmeny Laciniaria biplicata sor-
dida A. S c h m., L. biplicata forsteriana С1 e s s. a L. biplicata bohemica
С1 e s s.; jsou vzajemne tesne zpfiznene a lisi se hlavne jen povrchovou
skulpturou. Na mistech pfechodneho razu, na pfiklad na zastinenych ska-
lach a p. nachazime casto pfechodne tvary, ktere mohou byt mistne vyhra-
nene, jinde vsak jen zprostfedkuji spojeni mezi typickym tvarem a skalni
rasou v mistech, kde se obe populace setkavaji. Jine pfiklady muzeme na-
lezt ve skupine velmi promenliveho druhu Clausilia dubia Drap., ktery
se rozpada na celou fadu odchylek ruzne vyhranenych i stalych, z nichz
staci uvest na priklad velkou formu Clausilia dubia speciosa A. S c h m.
na vapencovych skalach; i zde muze pravdepodobne do jit к velmi znacnemu
vyhraneni a odstepeni, jak vidime na pfipade problematickeho ,,druhu“
Clausilia grimmeri A. S c h. z teze skupiny. Vznik a stalost techto ,,ras“ je
dosud otazkou. Zname totiz neobycejne promenlive druhy, ktere odpovi-
daji tvarovymi zmenami na kazdou zmenu prostfedi, takze odedavna byly
tvrdym ofiskem pro systematiku; jsou to pfedevsim nektere vodni druhy,
na priklad plovatky «ее skupiny Lymnaea peregra M ii 11. nebo skeble ze
skupiny Anodonta cygnea L. a A. anatina L. Ekologicke rasy techto druhu
jsou velmi promenlive a nestale, takze se zda spravnym pfedpoklad, ze
vetsinou bezi jen о nededicne modifikace. Jine ekologicke rasy se zdaji mno-
hem stalejsi, na priklad zminene xerothermni tvary u Laciniaria biplicata
Mtg. nebo nektere tvary ze skupiny Clausilia dubia Drap., jimz s vy-
hradou Ize pfisoudit i druhove postaveni (Cl. grimmeri A. S c h.). Celkove
Ize fici, ze v pfirode nachazime mnozstvi ekologickych ras nestejne sta-
losti, od trvale promenlivych az po stale vyhranene. Sledujeme-li podrobne
jejich vyskyty v pfirode, musime pfipustit domnenku, ze tyto odchylky
vznikaji polyfyleticky — t. j. vsude tarn, kde se v areahi typickeho tvaru
objevuji stanoviste poskytujici vhodne prostfedi pro vznik techto ras.
Так na pf. tarn, kde uvnitf arealu Laciniaria biplicata Mtg. vystupuji
rozlehlejsi komplexy xerothermnich skalnich biotopu, objevuji se i zmi-
nene drobne skalni rasy L. biplicata forsteriana Cl., L. biplicata sordida
A. S c h m. a L. biplicata bohemica C 1. Nekdy Ize pozorovat i plynule pfe-
chody mezi ekologicky podminenymi tvary, ktere pfesne odpovidaji ply-
nule fade pfechodnych stanovist; tak v Muranskem a Jihoslovenskem kra-
su zijici Laciniaria turgida Rsm. se objevuje v nizkych teplych polo-
hach (kolem 300 m) ve statnych (15,0—17,0 vys.) tvarech, zebernate ry-
hovanych, kdezto nejvyssi chladne polohy (1000—1400 m) obyvaji tvary
slabe ryhovane a drobne (vyska kolem 12,0); oba extremni tvary jsou
spojene plynulou fadou pfechodu, ktere zhruba odpovidaji urcitym nad-
mofskym vyskam a povaze obyvanych biotopu. Opacne muze dojit i к u-
43
plnemu pfevladnuti urcite ekologicke rasy na vetsim arealu, ktery posky-
tuje vhodne prostfedi jen pro vznik teto rasy (nikoli typickeho tvaru!);
tim vznikaji sporae pfipady, kde nelze od sebe fadne rozlisit rasu ekolo-
gickou a geografickou. Ostatne sledujeme-li hloubeji tuto otazku, musime
pfedpokladat, ze mezi obema typy ras nenf zasadnich rozdilu, nybrz jen
rozdily topograficke a vyvojove, ktere se mohou v delsich obdobich menit.
Ekologicke i geograficke rasy oznacuji v textu trinarni nomenklaturou
(na pf. Laciniaria biplicata bohemica CL), vytykam vsak vzdy pfislusne
rozdily.
S hlediska systematiky neni otazka ekologickych ras dosud rozfesena,
za bezpodminecne nutne pfedpoklady к stanoveni ekologicke rasy nutno
vsak povazovat jednak rozlisujici znaky konchyliologicke, jednak pfesne
zachyceny raz prostfedi, ktere vyvolava jeji vznik. Stalost a vyvoj tech-
to odchylek bude tfeba sledovat peclive v kazdem jednotlivem pfipade.
II.	Do druhe skupiny ndlezi nejruzn^jsi odchylky, ktere se od normalni
populace pomeme dobfe lisi v nekterem znaku, nemaji vsak povahu ani
geografickou ani ekologickou a zaroven se vymykaji z prumeme plynule
promenlivosti druhu. Oznacuji je souhmne jako formy (zkratka f.), i kdyz
jsem si jolne vedom, ze pod timto pojmem zahmuji nejrozmanitejsi odchyl-
ky, ktere nejsou vzajemne rovnocenne. Jejich stalost i vyhranenost silne
kolisaji; tak velmi stala a vyhranena je barevna odchylka Cepaea horten-
sis f. fusco-labiata К r e g 1., jindy je stalost mensi, na pf. u Discus rotun-
datus f. labiatus Ehrmann. Sem patfi mnozstvi barevnych odchylek
u pfislusniku celedi Helicidae, kde Ize nekde pomeme ostfe rozlisovat mno-
ho barevnych forem (Cepaea, Fruticicola, Helicigona faustina Rsm.),
kdezto jinde tvofi nescetne barevne odchylky plynule variacni fady a zne-
moznuji jakekoli pfesnejsi rozlisovani (Helicella). Sem musime zafadit
i tvary albinni a pallescentni, vyznacene dokonalou nebo temef do'konalou
ztratou pigmentu; jsou to dale melanismy, vyznacene naopak nadbytkem
pigmentu. Dale jedince s opacnym vinutim zavitu, t. zv. deviace; u normal-
ne pravotoicivych druhu je to deviace levotociva — deviatio sinistrorsa,
u levotocivych deviatio dextrorsa — deviace pravotociva. Ciste individual™
povahu maji ruzne znetvofeniny, z nichz zasluhuji zminky tvary skalaridni
(f. scalaris) s vice mene rozvinutymi a tudiz schodovitymi zavity.
Rozdeleni, ktere jsem podal, chce sice pokud mozno vystihnout pfiro-
zeny stav, zustava vsak pfesto velmi nedokonale a subjektivni, nebot vznik,
vyvoj a dedicnost odchylek u jednotlivych druhu nejsou dosud patficne
objasneny a poskytuji mnozstvi nerozfesenych problemu. Souhmne jeste
jednou opakuji, ze v klici jsou tyto nizsi jednotky rozvrzeny do dvou sku-
pin, z nichz prvni zahmuje rasy geograficke a ekologicke, oznacovane tri-
nami nomenklaturou (na pf. Trichia unidentata bohemica L о z e k, Laci-
44
niaria biplicata bohemica С1 e s s i n, druha pak odchylky, ktere nejsou
ani geograficke ani ekologicke povahy, jejichz skutecnou podstatu dosud
nezname a ktere oznacujeme souhmne jako formy — zkratkou f. (na pf.
Cepaea hortensis f. fuscolabiata К r e g 1.).
C.	OCHRANA PR1RODY
V posledni dobe se jevi nalehava potfeba ochrany pfirody. Tvafnost
nasi krajiny se rychle meni zasahy rozvijejiciho se lidskeho hospodafstvi,
coz vede к potlaceni a postupnemu mizeni nekterych druhu i celych spole-
censtev. Z mekkysu je vseobecne zname rychle mizeni perlorodky (Mar-
garitana margaritifera L.), tez jine druhy jsou ohrozeny. Proto musi byt
ukolem kazdeho malakozoologickeho pracovnika zjisfovat ta stanoviste,
na nichz se do dnesnich dnu udrzely pf irozene podminky a puvodni mekkysi
spolecenstva v plnem rozsahu. Takova stanoviste maji velky vyznam pro
rekonstrukci dfivejsich pfirozenych pomeru v urcite oblasti a zasluhuji
proto pine ochrany. Je pfirozene, ze ochrana mekkysu musi kracet ruku
v nice s ochranou •ostatnich zivocichu a rostlin a kazdy malakozoolog-
ochranaf musi tedy mit pfi zajist’ovani urcitych mist na pameti celkovou
biocenosu. Velky vyznam pfikladam cinnemu zabranovani zbytecnemu
pustoseni nekterych biotopu, hlavne vypalovani travy na stepnich stranich
a mezich, ktere se v poslednich letech tak rozrusta, ze hrozi zniceni, temef
uplne, celych spolecenstev stepnich mekkysu v nekterych krajinach. Cel-
kove tedy nutno doporucit, aby kazdy sberatel pfi pruzkumu urcite oblasti
sledoval nejzachovalejsi stanoviste mekkysu a aby zjist’oval vliv lidske cin-
nosti na rozvoj a stav mekkysi fauny, tak aby mohl pfesne vytknout hlavni
ochranafske ukoly v tomto oboru.
D.	POPULARISACE A ZlSKANi NOVYCH PRACOVNtKtJ
Zaverem kapitoly о ukolech ceskoslovenske malakozoologie se musim
zminit о jedne velke pfekazce, ktera brani vetsimu rozvoji tohoto oboru
v soucasne dobe. Je to nedostatek pracovniku, coz je tfeba v budoucnu
napravit ziskavanim novych zajemcu. Pfikladem nam muze byt znama
malakozoologicka sekce Pfirodovedeckeho klubu v Praze, kde se pod ve-
denim Jos. Ulicneho a nekolika horlivych badatelu soustfedil velky pocet
pracovniku, ktefi se venovali terennimu vyzkumu v nejruznejsich koutech
nasi vlasti. Jedine diky praci techto lidi se Cechy staly jednou z nejlepe
prozkoumanych zemi v Evrope a jedine na zaklade jejich vysledku mohl
Ulicny vytvofit svou skvelou praci о ceskych mekkysich. V oblasti Sloven-
ska nutno uvest velmi zasluznou a bohatou cinnost Karla Brancsika v pfi-
45
rodovedeckem spolku v Trencme. V pozdejsich obdobich nebyla jednotli-
vym sberatelum, zvlaste na venkove, venovana se strany odbomiku dosta-
tecna pece, coz se projevilo postupnym upadanim zajmu о malakozoologii,
az nakonec se cinnost soustfedila v rukou nekolika jedincu. Takovy stav
nam budiz odstrasujicim prikladem! Proto kazdy malakozoologicky pra-
covnik ma vsestranne podporovat jakykoli zajem о studium mekkysu,
kdekoli se jen projevi. Vsichni sberatele se pak mohou s duverou obratit na
odbome pracovniky v museich, ustfednich ustavech a na fakultach, jejichz
povinnosti je sberatelskou cinnost co nejvice usnadnit a povzbudit. Osobni
zajmy, zvlaste malichema ,,konkurence“ jednotlivych pracovniku, musi
byt s konecnou platnosti zavrzeny, nebot jsou jen na skodu veci a nemohou
byt nikomu na prospech. Jedine poctivou a nezistnou spolupraci vsech zii-
castnenych pracovniku muze nase malakozoologie zaujmout cestne misto
mezi ostatnimi obory pfirodnfch ved, misto, ktere ji pine nalezi.
46
PREHLED MORFOLOGIE CESKOSLOVENSKYCH МЁККУЙО
Obr. 6. Stavba stdny тёккуй!
skorapky: prtirez з1ёпои las-
tury Skeble (podle Zadina).
P — periostrakum (vrstva
konchinova), О — ostrakum
(vrstva prismaticka — hra-
nolky СаСОз), H — hypostra-
kum (vrstva perlet’ova — §u-
pinky CaCO3).
Velmi napadnou casti temef kazdeho naseho mekkyse je pevna vap-
nita skof арка, ktera chrani mekke telo; v nekterych pf ipadech muze byt
zakmela, na pf. u slimaku nebo plzaku (Limacidae, Arionidae). Plzi maji
jedinou, nesoumemou, obycejne spiralne vinutou skofapku — u 1 i t u,
kdezto u mlzu se skofарка sklada ze dvou soumernych polovin — 1 a s t u r,
spojenych pruznym v a z e m. Skofapka je vylucovana koznim zahybem,
ktery se nazyva p 1 a s f, a jeji steny se skladaji ze dvou zasadne odlis-
nych vrstev (obr. 6). Povrchova tenka vrst-
vicka, t. zv. p e r i о s t г a к u m, je tvofena
temef vylucne ustrojnou latkou, chemickym
slozenim velmi blizkou chitinu, ktera se na-
zyva к о n c h i n. Pod periostrakem je daleko
silnejsi neustrojna vrstva — ostrakum,
budovana nekolika vrstvickami drobne krys-
talickeho uhlicitanu vapenateho (CaCO3, ara-
gonitu). Ponevadz aragonit zde tvori hranol-
ky (prismata) kolme к povrchu skofарку,
byva ostrakum tez oznacovano jako vrstva
prismatick a. Pod ostrakem je jeste
tfeti, nejspodnejsi poloha, slozena z jemnych
lupinku uhlicitanu vapenateho, ktere jsou
rovnobezne s povrchem skofарку; je to tak
zvana vrstva perlefova neboli h y-
postrakum, kterou vidime v dokonalem
vyvoji jen u velkych mlzu ze skupiny Uniona-
cea. kdezto u ostatnich nasich mekkysu byva
47
jen slabe naznacena. — Na skorapce pozorujeme cetne znaky, jejichz
studiem se zabyva cele zvlastni odvetvi malakozoologie — t. zv. к о n-
chyliologie. Rozhodujicim cinitelem pfi hodnoceni systematickeho
postaveni jednotlivych tvaru je ovsem anatomie mekkeho tela, podle
niz je vybudovana cela dnesni soustava mekkysu. Naproti tomu vsak
i skofapka, ktera tvori vlastne tez cast tela a je s nim v nejuzsim
vztahu, poskytuje ve vetsine pfipadu dostatecne rozlisovaci znaky,
umoznujici bezpecne urceni nasich druhu. Proto v tomto klici, ktery
je pfedevsim zamefen к praktickemu urcovani, je venovana hlavni po-
zomost morfologii skorapky, t. j.
Obr. 7. Ulita plie (Ena montana Drap.),
hlavni znaky (orig.). К — kotoud, U —
usti, V — vrchol, P — piStSl, Z (2, 3,
4, 5, 6, 7) — zavity, S — §ev, О —
obusti, Pa —• patro, C — civkovy usek
obusti (civka), DKC — dolni konec
civky, A—A’ — vy§ka ulity, В—В’ —
Sifka ulity.
znakum konchyliologickym. Anatomie
a morfologie vlastniho tela je zde
popsana jen v hrubych rysech,
nutnych pro ziskani patficneho cel-
koveho pfehledu. Podrobnosti jsou
uvedeny jen v takovych pfipadech,
kde je to nezbytne nutne, napf. u plzu
nahych (Limacidae, Arionidae) a
u nepatmeho poctu druhu, kde na
skorapce znaky neposkytuji dosta-
tecne opory pro pfesne urceni.
Mlady, cerstve vylihly mekkys
je jiz opatfen drobounkou skofap-
kou, kterou nazyvame s к о f a p-
ka embryonalni: embryo-
nalni ulitka u plzu nebo e m-
bryonalni lasturky u mlzu.
Ta za zivota postupne dorusta spolu
s rostoucim telem zivocicha, az do-
sahne urcite konecne velikosti. Na
dospelych skofapkach casto vidime
znaky, ktere bezpecne ukazuji, ze rust
je jiz ukoncen. Jsou to: ohmute nebo
ztlustele obusti, zahyby, desky, pfi-
padne pysk v usti, u mlzu jen zpev-
nene okraje lastur. Embryonalni sko-
fapky se vetsinou ostfe odlisuji od
mladsich casti a vykazuji nektere
dulezite znaky, zvlaste ve skulptufe
povrchu. Podrobneji jsou tyto znaky
popsany v dalsich fadcich.
48
A. ULITA PL2tT
Hlavni charaktery a celkovy tvar (obr. 7): Ulitu si musime pfedstavit
jako trubici, jez se vine kolem urcite primky, kterou nazyvame о s a. Kaz-
de otoceni teto trubice о 360° kolem osy tvon 1 zavit. Kdybychom
zmmenou trubici rozvinuli a napfimili, videli bychom, ze ma v hrubych
rysech tvar duteho kuzele; vrchol tohoto kuzele tvofi nejuzsi, nejmensi a
zaroven nejstarsi cast ulity, kterou oznacujeme jakozto vrchol neboli
apex, ktery je ukoncen s p i с к о u; od vrcholu se kuzel postupne roz-
siruje a konecne nejmladsi a vetsinou i nejsirsi cast, odpovidajici jeho za-
Obr. 8. Pet hlavnich poloh ulity (Fruticicola fruticum M.) (orig.). 1 — poloha zakladni
(zpfedu), 2 — vrcholova (shora), 3 — pist61ova (zespodu), 4 — bocni (se strany),
5 — tylni (zezadu).
kladne pfedstavuje otvor, jimz zivocich vyleza z ulity — usti. Tim by
byl popis zakladnich rysu ulity vycerpan. Abychom mohli pfejit к podrob-
nemu rozboru jednotlivych znaku, musime probrat polohy (obr. 8), do
nichz ulitu stavime pfi pozorovanf. Dodrzovani techto poloh ma znacny vy-
znam pfi mefeni a pfi hodnoceni nekterych tvarovych znaku. Pro snazsi
orientaci si pfedstavime, ze pozorovanou ulitu pokladame nebo upevnu-
jeme na pevnou podlolku:
1.	Poloha zakladni: osa ulity je rovnobezna s podlozkou, vr-
chol je obracen nahoru, usti dolu; ulita je otocena otvorem usti proti pozo-
rovateli. Viditelna je cela pfedni strana ulity.
4 Klic
mekk^sti.
49
2.	Poloha vrcholova: osa je kolma к podlozce, ulita je obra-
cena к pozorovateli vrcholem, takze je viditelna jeji svrchni strana.
3.	Poloha pistelova: osa je kolma к podlozce, pistel je obrace-
na к pozorovateli; viditelna je spodni strana (spodek).*
4.	Poloha bocni: osa je rovnobezna s podlozkou, vrchol obracen
nahoru, usti dolu; otvor usti je obracen bud’ doleva (u pravotocivych ulit),
nebo doprava (u levotocivych) a je odvracen od primeho pohledu pozoro-
vatele о 90°, takze z ulity je viditelny bud’ pravy, nebo levy bok.
5.	Poloha tylova: osa je rovnobezna s podlozkou, vrchol na-
hore, usti dole; otvor usti je otocen proti 'podlozce, takze viditelna je zadni
strana ulity.
Hlavni rozmery zjistujeme tak, ze ulitu postavime do zakladni
polohy se svislou osou: vyska je nejvetsi vzdalenost spicky a nejniz-
siho bodu usti, merena rovnobezne s osou; sir ka je vzdalenost mezi nej-
vice do stran vysunutymi body ulity, merena kohno na osu (vysku), ob-
vykle jsou tyto body na vnejsim okraji usti a na protilehlem klenuti po-
sledniho zavitu; krome sifky, t. j. velkeho prumeru, rozeznavame zvlaste
u plochych tvaru jeste tak zvany m al у prumer (obr. 9), ktery je
koi my-к sifce (v zakladni poloze kolmy к podlozce) a spojuje body na kle-
nuti posledniho zavitu nejvice vysunute dopfedu a dozadu. U tvaru vykazu-
jicich zvlastni pomery ve stavbe ulity provadime mefeni odlisnym zpuso-
bem, jak je uvedeno v textu pfimo u jednotlivych pfipadu Daudebardia,
Ancylidae, Theodoxus).
Gary sledujici obrysy ulity v zakladni poloze se nazyvaji obrysnice
Obr. 9. Miry u plochych ulit ovalneho
obrysu (Vallonia pulchella M ii 11.) (orig.).
В—В’ — velky prtimer (=§ifka), C—C’ —
maly ргйтёг (kolmy к Sifce).
Obr. 10. Obrysnice a obvodnice ulity
(orig.). OL — obrysnice leva, Op — ob-
rysnice prava, О— celkovy obrys, OBV —
obvodnice zavitd.
* Vysvdtleni morfologickych termind, na pf. piStSl atp., viz dale v textu.
50
(obr. 10), a to obrysnice prava a leva; pro posuzovani je du-
lezity celkovy prubeh obrysnice, ktery muze byt bud’ rovny, konvexni (vy-
poukly), nebo konkavni (dovnitf prohnuty). Cara sledujici prubeh nej-
vice vyklenute casti zavitu, ktera tedy podelne probiha na jejich obvodu, se
nazyva obvodnice (obr. 10). Zavity se к sobe pfikladaji v prohlou-
bene cafe, kterou oznacujeme jako sev; vnitfni steny zavitu se к sobe
pfikladaji bud’ tesne, takze tvofi skutecnou hmotnou osu ulity — c i v к u,
(ktera ovsem netvofi zvlastni cast ulity!), nebo mezi nimi zbyva ruzne si-
roky prostor tvaru duteho kuzele, casto ustici otvorem uprostfed spodni
strany ulity — tak zvana pistel. U ulit se siroce otevfenou pisteli (Val-
lonia, Helicella, Planorbidae) vidime zavity i ze sipodni strany; jsou odde-
leny t. zv. spodnim svem. Posledni zavit, ktery vytvafi usti, zaujima
vetsinou zvlastni postaveni tim, ze ± pfevlada nad ostatnimi zavity, jez
souhrnne oddelujeme jako zvlastni cast ulity, zvanou kotouc. Velmi du-
lezity je smer vinuti zavitu: vinou-li se zavity pozorovane ve vrcholove
poloze ve smeru hodinovych rucicek a je-li usti v hlavni poloze vpravo od
osy, nazyva se ulita pravotociva; opakem je ulita levotociva
se zavity vinutymi proti smeru hodinovych rucicek a s ustim vlevo polo-
zenym (Vertigo pusilia M ii 11. a V angustior J f r., Clausiliidae, Physa,
Aplexa a Planorbis).
C i v к a nebyva rovna, nybrz ve vetsi nebo mensi mife spiralne vinu-
ta, kolem idealni osy ulity. Nekdy je toto vinuti tak znacne, ze zavity civky
dovoluji osni pruhled od spodku az do vrcholu a takova civka (nebo ulita)
se pak nazyva strofostylni (Lymnaea stagnalis L., Eucobresia
diaphana Drap.). Civky slabe vinute nebo temef rovne, u nichz podobny
osni pruhled neni mozny, oznacujeme jako о r t h о s t у 1 n i), na pf. He-
lix pomatia L., Pupillidae a vetsina nasich mekkysu). Ulity opatfene zfe-
telnou pisteli jsou vzdy vyznacne orthostylni. U tvaru, ktere maji pistel,
neni civka vyvinuta v obvyklem slova smyslu, nebot vnitfni steny zavitu
zde tvofi duty, smerem dolu otevfeny kuzel, ktery civku nahrazuje (zde
je civka nahrazena civkovym kuzelem).
Pistel sama muze byt velmi ruzneho tvaru. Nekdy je neobycejne
uzka, jakoby sterbinovita (Vitrea subrimata R n h.), nebo pone-
kud sirsi, jako jehlou propichnuta (Trichia unidentata Drap.).
Uzka pistel je u mnohych druhu v dospelosti naspodu uzavfena: je bud’
nedokonale (nektere formy Arianta arbustorum L. a I. personatum
Lam., Lymnaea auricularia L.), nebo dokonale zakryta (Cepaea)
rozsifenym civkovym okrajem obusti. Jinde je pistel uzavfena tesnym pfi-
blizenim vnitfnich sten posledniho zavitu, takze mluvime о pisteli doko-
nale nebo nedokonale sevfene (Abida a jine druhy z celedi
Pupillidae). Neni-li pistelovy otvor zakryty ani sevfeny, bezi о pistel
4*
51
otevrenou. Se stoupajict sifkou pistele rozeznavame pistele velmi
uzce az siroce nalevkovite, fidceji valcovite; u lizkych
tvaru neukazuje pistel vnitrni zavity, postupne je pak viditelny prvni
zavit i ostatni (na pf. Fruticicola, Helicella unifasciata P о i r., Vitrea
crystalline, M ii 11. atd.). Velmi bezne se objevuje pistel siroka
(Oxychilus cellarius M ii 11.), jeste casteji siroce otevfena (Vallo-
nia, Valvata pulchella Stud., Helicigona); pfevlada-li sifkovy rozmer
pistele nad hloubkou, mluvime о pisteli miskovite (Discus rotun-
datus M ii 11. a D. perspectivus MiihL), nekdy se pistel tak rozsifi,
ze cely spodek ulity splosti a zahloubeni pistele zmizi (mnozi Planorbidae:
Anisus atd.). Kruhovy usek spodni strany, uprostfed nehoz je pistel, a
ktery byva ± vklesly nebo nalevkovite zahloubeny, se nazyva p i s t ё 1 o-
vakrajina (u pisteli sevfenych nebo otevfenych), pistelove po-
le (u zakrytych, na pf. Cepaea) neboli periomphalum.
Zavity tvofici ulitu se ve svem prubehu rozsifuji bud stejnou rych-
losti, t. j. kazdy zavit je v urcitem stalem pomeru (na pf. l^krat, 2krat a
p.) sirs! nezli pfedchazejici, fikame, ze rostou pravidelne (Discus,
Ena); nebo se rozsifuji v ruznych usecich bud rychleji, nebo pomaleji —
rostou nepravidelne (Daudebardia, Aegopinella minor Stab.).
Postupne rozsifovani svetlosti zavitu se zvetsuje bud rychle, nebo pomalu
— rozeznavame zavity rychle (fidce vinute) (Vitrinidae, H. pomatia,
Lymnaea) nebo pomalu rostouci (huste vinute) (Discus rotunda-
tus Mull., Perforatella bidens Chemn., Bathyomphalus contortus L.,
Abida frumentum Drap.). Nelze pfesne stanovit pravidlo к rozlisovani
zavitu rychle nebo pomalu rostoucich, avsak sledovanim rozsahlejsich ma-
terialu ruznych druhu Ize brzo ziskat potfebnou zkusenost v tomto smeru.
Velmi dulezitjhn znakem je к 1 e n u t i, ktere se nejlepe projevuje na pfic-
nem prufezu zavitu. Za nejpuvodnejsi tvar nutno pokladat zavity na pru-
fezu temef kruhove, ktere oznacujeme jako velmi silne klenute
nebo n a d m u t e; vyskytuji se jen u takovych tvaru, kde se zavity к sobe
pfikladaji jen ve velmi uzkem pasu (Valvata). U vetsiny mekkysu se za-
vity к sobe pfikladaji tesneji, takze tvar jejich prufezu je ± ovlivnen kle-
nutim sten pfedchazejfetch zavitu a stava se siroce polomesicity
az uzce s г p о v i t y. Nekdy se obrysnice zavitu lomi na obvodnici, cimz
vznika к у 1, ktery probiha na obvodu ulity; muze mit bud podobu ±
ostre, avsak nevynikle hrany — kyl jednoduchy (Anisus), nebo
vystupuje v podobe tupe nizke listy — kyl nitkovite vynikly
(Planorbis). U mnohych druhu probiha na obvodnici ± zaoblena h r an a
(Discus rotundatus M ii 11.), casto jen slabe naznacena (Trichia unidenta-
ta Drap.). Nekdy ma ulita v mladych stadiich pravy ostry kyl, postupne
pfechazejici ve stale oblejsi hranu, ktera se pfed ustim vytraci (Aegopis).
52
Klenuti posuzujeme podle obrysnke tech casti zavitu, ktere tvori povrch
ulity, zvlastni vyznam ma posledni zavit, kde Ize sledovat klenuti spodni
strany. Tam, kde obrysnice tvori plynuly, pravidelny nebo alespon pfevaz-
ne pravidelny oblouk, mluvime о klenuti pravidelnem; jinak by-
Obr. 12. LJseky hltanu (Isognomostoma
holosericum Stud.) (orig.). P — patro,
C — civka (zde uplne zkracena), NP —
navalek patrovy, H—hltan, Sv — svrchni
usek, Vn — vngjSi usek, Sp — spodni
usek.
Obr. 11. Usti ulity (Chondrule, tridens
Mii 11.), hlavni znaky (orig.). P — patro,
C — civka, H — hl tan; NP — n&valek
patrovy, HR — homi roh usti; ozubeni
(armatura): Aug —• artgul&rni hrbodek
(lamella angularis), Par — patrovy zub
(lamella parietalis), Sc — civkovy zub
spodni (lamella subcolumellaris), Pal —
hltanovy zub (plica palatalis).
va prubeh obrysnice ± nepravidelny, t. j. nektere useky jsou silneji (zvl.
spodni), jine slabeji klenute (vetsinou shora nebo se strany stlacene) —
klenuti nepravidelne. Vsechny ulity s hranou nebo kylem na
obvodu maji tedy zavity nepravidelne klenute. Cara, v niz se stykaji jed-
notlive zavity na povrchu ulity, se nazyva sev. Pfi urcovani sledujeme
pfedevsim jeho hloubku, ktera muze byft velmi ruzna a obvykle je pfimo
umerna sile klenuti zavitu; rozeznavame sev me Iky, mirne az
hluboce zafiznuty. U plochych kylnatych ulit sev bezi vetsinou
pfimo po kylu nebo tesne pod nim, takze ulita pak nabyva cockovite-
ho tvaru (Helicigona lapicida L.); jen u nekterych tvaru sev probiha
nad kylem, takze pficny prufez zavitu nabyva sipoviteho tvaru
(Segmentina).
Koncovy otvor posledniho zavitu, jimz zivocich vysunuje nebo zata-
huje nohu a hlavu, se nazyva usti (obr. 11). Jeho tvar odpovida v hru-
bych rysech pficnemu prufezu posledniho zavitu. Usti je tvofeno tfemi
stenami: ta cast steny pfedposledniho zavitu, ktera se ucastni stavby usti,
se nazyva patro; cast pfilehajici к civce oznacujeme jednoduse jako
c i v к u, kdezto zbyla vnejsi volna stena posledniho zavitu tvofi tak zvany
53
h 11 a n. Celkovy tvar usti byva obvykle elipticky nebo v e j c i t y,
ovsem obrys je obvykle ± pferusen patrem, jimz je usti bud’ u t’ a t e,
sefiznute, nebo vykrojene. Tam, kde dels! osa smefuje svisle,
mluvime proste о usti eliptickem nebo vejcite m, tarn, kde je
vodorovna, bezi о usti pficne elipticke (pficne vejcite); tarn,
kde je sikma, nazyva se usti sikmo elipticke (sikmo vejcite).
Krome techto nejbeznejsich tvaru muze byt usti okrouhle (Valva-
ta), polomesicite (Vitrea), trojlalocne (Helicodonta),
opacne uchovite (Lymnaeidae) atd. V mistech, kde se styka hlta-
novy okraj s patrem, vznika t. zv. horni г о h, nekdy ostfe vytazeny,
jindy tupy, nezfetelny. Pfi popisech usti rozdelujeme dlouhy hltanovy o-
kraj na usek spodni a vnejsi, к nimz u plochych ulit pfistupuje
jeste use к horni (obr. 12). Vlastni okraj usti nazyvame obusti;
byva velmi ruzne upraveno: nejjednodussi je u tech tvaru, kde stena po-
sledniho zavitu proste konci ostrym okrajem, ktery neni ani ohmut ani
zesilen; takove obusti oznacujeme jako jednoduche, ostre, rovne
(Zonitidae, Vitrinidae, Physa atd. atd.); jeho protikladem je obusti
r.ozs i f ene, kde se okraj ohyba smerem ven v ruzne mife (Helicigona,
Monachoides incarnata atd.^; ohyba-Jj okraj do stran a jestese ohrmije
zpet, mluvime о obusti ohrnutem (Abida). Obusti byva velmi casto
zesilene zvlastni ztlustelinou, zvanou pysk. Pysk byva s i г о к у, p 1 o-
c h у nebo prahovite a hr azo vite zdvizeny; zasahuje bud’ az na
samotny okraj, ktery je pak ztlustely nebo alespon о t u p e n y, nebo
je posunut ponekud dovnitf od okraje, jenz pak zustava о s t r y. Sila a
barva pysku jsou neobyicejne promenlive. Ohmute nebo sHne ztlustele
obusti a vetsinou i dobfe vyvinuty pysk ukazuji, ze rust ulity je dokoncen,
a ze plz je dospely. U vetsiny nasich druhu je obusti vyvinute jen na civce
a na hltanu, kdezto patro pfedstavuje pferuseni; takove obusti oznacujeme
jako nesouvisle. Na patfe je vyvinut tak zvany patrovy n a v a-
1 e k, vetsinou vyvinuty do podoby tenke vrstvicky, ktera se list barvou,
leskem a hlavne strukturou (zrnitost!) od ostatniho, vnejsiho povrchu uli-
ty, vuci nemuz byva ostfe ohranicena. U nekterych druhu se patrovy nava-
lek prahovite zdviha a spojuje pak oba okraje obusti pfes patro — obus-
ti souvisl e; zustava-li zeslileny navalek pevne pfirostly к patru, bezi
о obusti souvisle pfitiskle (Cochlodina), zdviha-li se od plo-
chy patra, mluvime о obusti souvislem odloupnutem (La-
ciniaria, Helicigona lapicida L.). Usti je u nekterych celedi zuzeno zubo-
vitymi nebo listovitymi utvary, ktere souhmne oznacujeme jako о z u b e-
ni neboli ustni armatura. Zoubky maji vetsinou tvar ± dlou-
hych list к okrajum usti kolmo postavenych, ktere casto zasahuji hluboko
dovnitf ulity (Orcula), jindy se zkracuji a zmensuji, takze tvofi hrbolko-
54
vite utvary posazene bud’ tesne pri obusti, nebo hloubeji uvnitr posledniho
zavitu (Pupilia). Zoubky sedici na civce a na patre se nazyvaji desky
(lamellae), kdezto na hltanu jsou tak zvane zahyby hltanove
(plicae palatales). Nektere celedi maji velmi slozite ozubeni (Clau-
siliidae, Pupillidae: podrobnosti viz str. 87, 116). V usti se objevuji jeste
jinezubovitenebolistoviteutvary, ktereoznacujeme jako zoubky nepra-
ve: jsou to pfedevsim zubovite utvary na hltanovem useku obusti u nekte-
rych zastupcu celedi Helicidae (Perforatella, Isognomostoma), ktere jsou
vytvoreny z pysku. U druhu Isognomostoma personatum L a m. je i pat-
rovy navalek zdvizen v podobe siroke desky, ktera je ovsem rovnobezna
s okrajem usti. Tez vinuta civka vynika v usti nekdy jako prohnuty, s o-
krajem zhruba rovnobezny zahyb — t. zv. zahyb civkovy (nektere
Lymnaeidae a Clausiliidae). Z dalsich u tvaru v usti nutno jeste uvest zlab-
kovitou brazdu, ktera se tahne v nejspodnejsi casti kolmo к okraji a nazy-
va se j а г e к; vyznacne je vyvinuta u celedi Clausiliidae, kde tvori u cet-
nych druhu ostre ohranicenou brazdu, ktera se i na obusti projevuje zalo-
menim jeho plynule linie na basi, a na vnejsi strane za obustim vynika v po-
dobe tak zvaneho tyjniho hrebene (Laciniaria). Treba uvest tez ±
hluboky zarez, ktery prerusuje obusti na rozhrani civky a hltanu a je ozna-
covan nazvem s t о к a*; vyskytuje se bezne u morskych predozabrych
plzu, z nasich druhu ho ma slabe naznaceny predozabry plz Fagotia acicula-
ris Fe r. Na hltanu se krome pysku casto objevuje jeste jedna ztlustelina,
hloubeji uvnitr polozena, velmi ruzneho tvaru, barvy i sily, zvana m о z о 1
hltanovy (Cochlodina), nezfidka splyva mozol s pyskem. Na vnejsi
strane ulity tesne za obustim byva valovita ztlustelina, oznacovana jako
navalek tylovy, ktery se bezne odlisuje tez barvou od ostatniho
povrchu ulity. Hltanovym zoubkum a nekdy i urcitym eastern mozolu od-
povidaji navnejsi strane ruzne vyvinute dulky a vtisky.
Pro urcovani je velmi dulezita povrehova struktura ulity.
Povrch zridka byva hladky nebo temer hladky (Cochlicopa);
vetsinou je opatren г у h о v an i m, ktere muze byt p r i c n e, t. j. ke svu
kolme, nebo pode In e (s p i r a 1 n i), t. j. se svem rovnobezne. V pri-
pade ryhovani pficneho, ktere je mnohem beznejsi, mluvime proste о r y-
hovani (bez zvl. oznaceni ,,pricne“)- Jsou-li jednotlive ryhy nebo
zebra zhruba stejne silne a rozlozene v pravidelnych odstupech, mluvi-
me о ryhovani pravidelnem (Abida frumentum Drap.), jsou-
li vsak na povrchu nepravidelne rozlozene ryhy ruzne sily, mluvime о r y-
ho van i ne pr a videln em (Chondrina avenacea В r u g.). Ryhova-
ni muze byt velmi slabe, sotva znatelne (Vitrea) nebo s i 1-
Ptivodnd se tohoto oznadeni uZivalo i pro jarek pfisluSnikti celedi Clausiliidae.
55
nejsi (Monachoides vicina Rsm.). Silnejsi vyvysene ryhovani se na-
zyva zebirkovani (Abida). Tam, kde se objevuji napadne vystupu-
jici brazdy a listy, mluvime о ulitach ± hrube zebernatych (Dis-
cus, Laciniaria biplicata Mtg., Helicella striata MiilL). Podelne
ryhovani byva obvykle vyvinute do velmi jemnych, mime zahloubenych
ryzek, takze obvykle mluvime о tak zvanych podelnych liniich
(carach). Je-li podelne a pficne ryhovani pfiblizne stejne silne a huste, je
povrch pravidelne mfizkovany (Aegopis); pf evlada-li jeden
druh ryhovani, nebo je-li nepravidelny, vznika mrizkovani nepravi-
delne; u zebernatych ulit se podelne ryhovani obvykle uplatnuje pf ic-
nymi vraskami v brazdach mezi jednotlivymi zebry. Nekdy je ulita neoby-
cejne jemne pficne i podelne ryhovana, takze vznika drobnohledna
mfizkovita struktura, kterou Ize pozorovat jen pfi zvetseni
(Aegopinella). U mnohych vodnich mekkysu jevi povrch cetne ctvercovite
nebo obdelnikovite vtisky, oddelene vyvysenymi, ± pravidelnymi partiemi,
ktere tvofi hrube mfizkovani; je to tak zvana kladivkova struk-
tura nebo proste kladivkovani, ktere zpeviiuje steny ulity. Nekdy
je povrch pokryt drobnymi, huste rozestavenymi, plochymi dulky (Mo-
nacha J. Tu a tarn se vyskytuje povrch zrnity, t. j. tvofeny cetnymi
huste rozestavenymi hrbolky (Helicigona lapicida L.). Vsechny dosud po-
psane struktury jsou vyznacene jiz na povrchu aragonitove prismaticke
vrstvy (ostrakum), takze jsou zfetelne i na starych, konchinu zbavenych
ulitach. Avsak i konchin (periostrakum) se ucastni na tvorbe nekterych
struktur, ktere se ovsem ztraceji u ulit, jejichz periostrakum podlehlo zkaze.
Так zebra byvaji nekdy doplnena a zvysena konchinovymi blankami, cimz
vznika povrch mazdfite zebirkovany (Pupilla sterri Vth.)
nebo mazdfite z e b e r n a t у (Vallonia costata Mull., Armiger).
Druhy Monachoides incarnata M ii 11. a M. vicina Rsm. maji povrch velice
jemne pravidelne zrnity a jednotlive podlouhle hrbolky nesou jemne kon-
chinove s u p i n к y. Nejcastejsim konchinovym utvarem je osrsteni,
skladajici sez chloupku neobycejne kratkych (Isognomostoma holo-
sericum Stud.) az dlouhych (kolem 1,0) (Trichia villosula Rosm.),
ktere jsou bud’ z a h n u t e nebo rovne, stale nebo opadave a
vetsinou zanechavaji po sobe dolickovite j i z v y. Chloupky se objevuji
hlavne u zastupcu celedi Helicidae (Trichia), a u nekterych vodnich mek-
kysu (na paskach rodu Viviparus, mlade kusy Planorbarius).
Pomeme dulezitym znakem je sila sten ulity. Rozeznavame
ulity velmi tenkostenne, malo zvapenatele, ktere si udrzuji znac-
nou pruznost (Vitrinidae). Pak nasleduje plynula fada od ulit tenk o-
stennych (Zonitidae) az po ulity silnostenne nebo tlusto-
s t ё n n e (Zebrina, Helix); velmi tlustostenne, masivni uli-
56
ty jsou u nasich plzu pomeme vzacne (Lithoglyphus). Ulity malo pevne,
snadno lamave, oznacujeme jako к f e h к e (Oxychilus glaber F e r., Mo-
nachoides umbrosa C. Pfr.); jejich protikladem jsou ulity pevne (He-
licella). Pevnost ulity byva obycejne pfimo umema tlousfce sten, neni to
vsak nutnou podminkou, ponevadz i nektere tenkostenne ulity mohou byt
pomeme velmi pevne ( Chondr ina, Daudebardia). Steny ulit jsou poskozo-
vany naleptavanim neboli к о г о s i, ktera zvlaste silne pusobi
v kyselem humosnim prostfedi, nejcasteji v horskych lesich nebo v kyse-
lych vodach. Vetsina ulit v takovem prostredi brzy ztraci ochrannou vrstvu
konchinu a obnazeny povrch byva casto do te miry korodovan, ze pu-
vodni struktura byva uplne setfena. Zvlaste nejstarsi vrcholove casti ulity
byvaji nejvice postizeny.
Jinou vyznacnou vlastnosti povrchu je jeho 1 e s k. Rozeznavame ulity
vysoce az mastne leskle, ktere obvykle byvaji hladke nebo jemne
ryhovane (Cochlicopa, Oxychilus), vetsina ulit byva mirne leskla
v ruznem odstupnovani; tarn, kde povrch ma jemne struktury (na pf.
mrizkovani, ostre zebirkovani nebo zmitost), byva lesk si a by, nebo
povrch zustava majtny, nelesklyfAegopinella nitidula Drap., He-
licigona lapicida L., Helicodonta). Jemne huste ryhovana nebo mazdfite
zebirkovana ulita byva casto hedvabne leskla (Pupilia sterri
V о i t h). Lesk je vetsinou primo zavisly na sile ryhovani, ovsem i opacnych
prikladu se vyskytuje pomeme mnoho (nektere druhy maji ulitu zeber-
natou a lesklou, jine jsou temef hladke a matne).
Zbarveni ulity je obvykle vazano na vapnite casti sten a je vyvolavano
cinnosti pigmentovych z 1 az na okraji plaste. U valne casti nasich
mekkysu pfevlada hneda barva v nejruznejsich odstinech: tmave
rudohneda, rohove hneda az velmi svetle rohova; tua
tain se objevuje barva be lava, ± mlecne zakalena (Monacha),
jantarove zluta az oranzova (Succinea) nebo ruzne odstiny
zlute a cervene (Cepaea). Dosti caste je i zbarveni pest re,
ktere se jevi bud* tmavsimi nepravidelnymi skvrnami na svet-
lejsim podklade (Discus rotundatus M ii 11.), nebo drobnymi, ostre
ohranicenymi skvrnkami (Arianta, Fagotia esperi F e r.), nebo
podelnymi paskami a fidceji pricnymi pruhy (Cepaea, Vi-
viparus, Zebrina, Theodoxus). Nektere casti ulity, zvlaste obusti, pysk,
mozol hltanovy, navalek tylovy i patrovy atd. byvaji barevne odlisene. Se
zbarvenim uzce souvisi prusvitnost sten: zvlastnim pripadem jsou
bezbarve ulity s dokonale prusvitnymi stenami, ktere oznacujeme jako
pruhledne, sklovite bezbarve (Vitrinidae, Vitrea, Cecilioi-
des); takove ulity mivaji nezridka zelenavy nadech. Rada druhu
ma ulity velmi silne prusvitne az temef pruhledne (Phy-
51
sa, Cochlicopa), vetsinou jsou steny m i r n e (Pupillidae) az slabe
pr us vi tn e (Ena montana Drap.). Neprusvitne byvaji nektere
silne, masivni ulity (Cepaea vindobonensis F er u s., Helix, Lithoglyphus).
Prusvitnost se casto pfimo vaze na zbarveni; tyka se to hlavne ulit se za-
kladni barvou belavou a s tmavymi paskami nebo pruhy (Cepaea, Helicella,
Zebrina): tmave pasky jsou totiz pomeme prusvitne, kdezto ostatni belave
zbarvene casti sten jsou neprusvitne (podobne i idutobile skvmky u rodu
Arianta).
Celkovy tvar ulity jev nejhrubsich rysech urcovan vzajem-
nym pomerem obou hlavnich rozmeru, vysky (v.) a sifky (s.),
. ,	,	.	,	v	.	,	T 100s.
ktery vyjadfujeme tak zvanym rozmerovym indexem: Ir= ——
Podle toho Ize rozlisit tri hlavni skupiny: ulity ploche, kde s. pfe-
vlada nad v. a Ir je zfetelne vetsi nez 100, ulity vysoke, kde pfe-
vlada v. а Г je zretelne nizsi nez 100, a konecne ulity s obema roz-
mery zhruba stejnymi, t. j. pfevazne к ul о v i t e, jejichz I1 kolisa kolem
100. Ir pfesne vyjadfuje pomer v. a s., na pf. ma-li ulita Г* 50, vidime,
ze se jeji vyska rovna dvojnasobku sifky, pfi Ir 150 vidime, ze bezi о ulitu
plossiho tvaru, kde sifka je l^krat vetsi nez vyska. Ve skupine vysokych
ulit rozeznavame zakladni tvary sidlovity (Cecilioides), кuze 1 o-
vity (Balea), valcovity (Truncatellina), vfetenovity (t. j.
к obema koncum zuzeny: Clausiliidae) a v e j c i t у (sirs! formy z rodu
Vertigo). Casto dochazi ke kombinaci dvou ruznych tvaru; takove ulity
oznacujeme na pf. jako vejcits vale о vi te (Pupilla muscorum L.)
nebo vejcite kuzelovite (Chondrula) a p. Ve skupine, kde v. a s.
jsou temef stejne, pfevladaji tvary pfiblizne kulovite (Helix), vetsi-
nou vsak kotouc byva kuzelovity, takze je pak oznacujeme jako kulo-
vite s kuzelovitym kotoucem (Arianta). Sem patfi i nektere
tvary z rodu Lymnaea (L. auricularia L., L. ampla H t m.), u nichz doko-
nale pfevlada posledni zavit s ohromnym ustim — ulita u c h о v i t e
nadmuta. К plochym ulitam fadime tvary stlacene kulovite
s ± vyniklym kuzelovitym kotoucem (Monachoides incarnata MiilL),
dale tvary vice ploche, obycejne siroce pistelite, s nizee kuzelovitym nebo
jen mime vypouklym kotoucem, ktere oznacujeme jako stlacene
о к г о u hl e (Vallonia, Helicigona, Helicella candicans L. P f.). Napadne
ploche tvary, obycejne s velmi sirokou pisteli, oznacujeme jako te r co-
vite: pf echod к pf edeslym tvarum je ulita vypoukle tercovita,
ktera ma jeste nepatme zdvizeny kotouc (Discus perspectivus MiihL),
kdezto prave ulity tercovite mivaji kotouc bud’ zcela do plochy zarovnany,
nebo casteji miskovite az nalevkovite propadly, mohou byt bud’ 11 u s t e
(Helicodonta), nebo tence tercovite (Spiralina). Tim by byl pfe-
58
hied zakladnich tvaru vycerpan. Blizsi podrobnosti nema smyslu uvadet,
ponevadz ruznych tvarovych odchylek je znacne mnozstvi a jejich popisy
zustavaji vzdy znacne subjektivni. Valnou vetsinu tvaru Ize odvodit ze
svrchu uvedenych tvaru zakladnich, ktere doplnime nekterymi zvlastnimi
znaky pfesne uvedenymi v jednotlivych popisech, cimz ziskame vetsinou
dostacujici pfedstavu celkoveho tvaru. Zde se musime zminit о nekterych
zrudnych odchylkach, ktere se casteji objevuji u nasich plzu (tez str. 44).
Pomeme malou tvarovou odchylkou je tak zvana deviace (de-
viatio) neboli opacne vinuti zavitu; takove ulity se vyskytuji velmi oje-
dinele mezi mnozstvim normalne vinutych jedincu: levotocive kusy od
normalne pravotocivych druhu se oznacuji jako deviatio sinis-
tro r s a (na pf. u Helix pomatia L. a Helicella candicans L. P f.), pravo-
tocive od levotocivych (normalne) oznacujeme jako deviatio dex-
trorsa (zvl. u Laciniaria biplicata Mtg.). Casto se stava, ze se zavity
к sobe mene pfimykaji nez obvykle, takze se dotykaji jen v uzkem pasu
a zdaji se proto daleko klenutejsi a jakoby rozvinute; je to tak zvana
uchylka (zruda) skalaridni, monstrositas scalaris,
ktera se muze objevit u nejruznejsich tvaru. Bezne se objevuji ulity cas-
te с n e skalaridni, u nichz se pocatecni zavity vinou normalne a te-
prve od urciteho mista jsou skalaridne rozvinute; hojne jsou i tvary n e-
dokonale skalaridni, kde rozvinuti zavitu je jen mime naznacene,
a ktere oznacujeme jako subskalaridni. Velmi napadnym dojmem
pusobi skalaridni lichylky u tercovitych ulit pfislusniku celedi Planorbidae,
kde timto zpusobem mohou vzniknout ulity vezovite, od puvodniho tvaru
naprosto odlisne (Anisus vorticulus Tr.) (obr. XLIV/3). Vzacne se stava,
ze zavit posledni se oddaluje od pfedposledniho v podobe volne, ven vy-
bocujici trubice (Anisus) (obr. XLIV/4). Neni tfeba podrobneji popisovat
nejruznejsi nahodne lichylky, vznikle obvykle poranenim ulity; sem patfi
pfedevsim rozmanite tvarove deformace. Blizsi pozornosti za-
sluhuje tak zvana dekolace (decollatio), ktera se projevuje tim,
ze horni konec litrobniho vaku opousti pocatecni zavity a vrcholova cast
ulity zvetra a ulomi se. U nekterych cizozemskych druhu je dekolace v dos-
pelosti pravidelnym zjevem (Rumina), u nas se vyskytuje pfilezitostne
u nekterych tvaru s vysokou ulitou (Clausiliidae).
Velmi zajimavym zjevem je redukce ulity, coz se objevuje u ne-
kolika celedi a dosahuje ruzneho stupne. Nejdale postoupilo zakmeni ulity
u rodu Arion, kde rudiment neboli zbytek ulity je zachovan
v podobe cetnych vapnitych zmicek, skrytych pod pokozkou plaste (stitu).
Tez u slimakovitych (Limacidae) je zbytek ulity skryt pod plastem, je vsak
na rozdil od plzaku vyvinut v podobe elipticke nebo vejcite plotenky, kterou
nazyvame hfbetni destick a. Postup redukce ulity vidime dobfe
59
u celedi Vitrinidae, kde na pr. Vitrina pellucida Muller ma jeste
dosti obsahlou ulitu, do niz se muze skryt, kdezto u rodu Semilimax nabyva
ulita velmi plocheho tvaru a je napadne mala v pomeru к telu zivocicha, na
jehoz hrbetu sedi; je tez castecne zakryta zahyby plaste. Podobne po-
mery se vyskytuji i u rodu Daudebardia, kde je ulita posazena az na zadni
konec hrbetu.
Obr. 14. Тё1о hlemy2d6 zbavene
ulity (podle Kukenthala). Ai —
tykadla svrchniho paru nesouci
odi (ommatophory), A2 — ty-
kadla spodniho paru, OP —
okraj р1а§1ё, P — plice (resp.
plicni ceva a jeji vёtve), C —
srdce, N — ledvina, HP — 41a-
za slinivkojaterni (hepatopan-
kreas = ,,jatra“), GA — zlaza
bilkova.
Obr. 13. Hlemyzd’ {Helix pomatia L.) vysunuty z u-
lity, hlavni rysy (podle Ehrmanna). CH — chodidlo,
A — pohlavni otvor, G — pohlavni brazda, § — hf-
betni (Sijova) li§ta, LD — pravy lalok plastd, LSS —
levy lalok plants, svrchni usek, LSI — levy lalok
pldStd, spodni usek, P — dychaci otvor (pneumostom).
Jinym velmi napadnym zjevem je redukce zavitu, ktera se
mezi nasimi plzi objevuje nejnapadneji u celedi Ancylidae, kde ulita ma
bud cepickovity, nebo clunkovity tvar, a kde jen slabe pootocena a sklonena
spicka vrcholu upomina na puvodni vinute zavity. S jinym pripadem se
setkavame u rodu Theodoxus, kde dochazi к tak zvane v n i t r n i r e-
dukci zavitu: zavity i sev zustavaji na povrchu ulity zachovany tak,
jak narostly, kdezto jejich vnitrni steny se postupne odbouravaji.
Dulezitym utvarem u pfedozabrych plzu jevicko (operculum),
ktere je trvale prirostle к telu v zadni casti hrbetu a po zatazeni zivocicha
do ulity tesne uzavira usti. Vicko dorusta bud na vsech stranach, takze
60
vykazuje soustfedne pfirustky, nebo dorusta hlavne v casti
obracene к civce, takze je spiralne vinute, a to doleva (u pra-
votocivych druhu!). Od tohoto staleho vicka pfedozabrych musime ostre
odlisovat nestale vicko (epifragma) u plzu plicnatych, ktere zi-
vocich vytvafi v usti za sucha nebo za zimniho klidu. Toto vicko je bud’
pevne, zvapenatele (Helix), nebo bile, pergamenovite (Helicodonta, Ani-
sus), nejcasteji vsak ma podobu prusvitne blanky.
B.	TELO PL2U
Telo ulitnatych plzu (obr. 13,14) se sklada jednak ze soumerne n о h у
i a h 1 avy, jednak z utrobniho vaku, ktery je spiralne vinuty
I a nesoumemy. Nesoumemost se projevuje hlavne zakmenim a zmizenim
jedne poloviny parovitych ustroji. Noha, t. j. cast tela, kterou plz vysunuje
l ulity, slouzi pfedevsim к pohybu a к pfijimani potravy. Je opatfena sil-
nou svalovinou a vpfedu je ukoncena h 1 a v о u, ktera nese u s t a a hlavni
smyslove organ y. Bf isni cast nohy se nazyva chodidlo. Pohyb
se deje pravidelnym plynulym klouzanim po podlozce, aniz by se plocha
chodidla od ni odlepovala* a menila sve obrysy. Pfi lezeni pozorujeme na
plose chodidla* tmavsi pficne vlny, ktere v pravidelnych odstupech pro-
bihaji odzadu dopfedu. Tyto pficne vlny odpovidaji rytmickym, dopfedu
postupujicim stahum podelne svaloviny, kdezto ve stejne dobe pravidelne
rytmicke stahy pficne svaloviny, ktere bezprostfedne sleduji tyto pficne
vlny, podminuji protazeni casti chodidla smerem dopfedu, cimz je umoznen
onen klouzavy pohyb. Chodidlo neklouze pfimo po podlozce, nybrz po tenke
vrstvicce h 1 e n u, vylucovaneho velkou slozenou zlazou v pfedni 6asti
chodidla, kterou oznacujeme jako zlazu chodidlovou. U vodnich
plzu vykazuje chodidlo podobnou upravu, ktera je mene vyhranena vzhle-
dem к nosnosti vodniho prostfedi. Jiny druh pohybu nema u nasich plzu
vyznamu. Так zvane p 1 о v a n i vodnich plzu neni nic jineho nez lezeni po
hlenove pasce lezici na vodni hladine.
Hfbet a boky nohy kryje p о к о z к a tvofena jednou vrstvou
epithelialnich bunek. V pokozce jsou cetne jednobunecne hlenove z 1 a-
zy. U suchozemskych druhu, kde povrch tela ma znacne ztraty vody, je
pokozka hrbolkovite svraskala; jednotlive pokozkovehrbolky (tab.
LXI) jsou oddelene siti brazdicek, takze h 1 e n neboli s 1 i z se pra-
videlne rozprostira po celem povrchu. Uprava brazdicek a hrbolku na po-
kozce je vyznacna pro urcite skupiny suchozemskych plzu; nektere maji
2 nebo 4 t у 1 n i brazdy, ktere ohranicuji 1 nebo 3 tylni listy,
* Pozorujeme plochu chodidla plie lezouciho po skle.
61
jez se tahnou stfedem hfbetni casti tela od hlavy smerem dozadu. Tez nad
lemem chodidla je nekdy t. zv. 1 e m о v a b r a z d a, bud’ jednoducha, nebo
zdvojena.
Na pfednim konci nohy sedi h 1 a v a, ktera na hrbetni strane a na
bocich neni ostre ohranicena, kdezto od chodidla je oddelena brazdou.
U plzu pfedozabrych (Prosobranchia) a sladkovodnich plicnatych (Basom-
matophora) nese hlava 1 par nezatazitelnych tykadel (an-
ten), ktera jsou bud’ stihle valcovita, na konci spicata az nitkovita, fid-
ceji plocha, trojuhelnikovita (Lymnaeidae). Na jejich upati sedi na vyvy-
senych hrbolcich о ci. Suchozemsti plicnati plzi maji 1 par zatazitelnych
tykadel, jejichz palickovite ztlustele konce nesou oci, pod temito hlav-
nimi tykadly je jeste par kratsich, na konci tupych, zatazitelnych tykadel
bez oci. Krajina list je u skupiny Prosobranchia vysunuta dopfedu dolu.
v podobe vice nebo mene protazeneho rypacku. Naproti tomu u Pul-
monat neni dopredu vytazena a listni otvor je shora castecne kryt 1 pa-
rent! lalokovitych pf ivesku, oznacovanych jako pfiustni laloky,
ktere pro jejich smyslovou funkci Ize povazovat za tfeti par tykadel.
Utrobni vak, ktery vynika na hrbetni strane z nohy, vytvaf i t. zv.
• p 1 a s t, t. j. kozni zahyb, jehoz okraj a vnejsi strana vylucuje ulitu. Utrobni
vak zustava trvale skryt v ulite a je tedy dokonale pfizpusobeny jejimu
tvaru. Vytvofenim zavitu dochazi к redukci jedne poloviny parovitych or-
ganu a к jejich pfetoceni s jedne strany na druhou (tak na pf. je zde jedina
ledvina lezici na leve strane, ktera vsak byla na prave strane v puvodnim
paru ledvin). Vpfedu a vpfedu po strane vytvafi se plastova dutina,
ktera pfedevsim slouzi dychani. U pfedozabrych plzu se otevira sirokou
sterbinou a nese vlevo na svem strope z a b r u hfebenoviteho nebo pero-
viteho tvaru. U plicnatych plzu pfedstavuje plastova dutina p 1 i c e tim,
ze jeji strop je protkan hustou cevni siti a neotevira se jiz sirokou sterbi-
nou, nybrz zvlastnim uzaviratelnym okrouhlym otvurkem, ktery se nazyva
pneumostom. To plati i pro vodni phenate plze (Basommatophora),
ktefi jsou odkazani vetsinou na dychani na volnem vzduchu; ovsem u mno-
hych z nich se vytvafeji druhotne zabry v podobe ruznych plasto-
vych pfivesku v okoli dychaciho otvoru nebo pfimo v plastove dutine, ktere
mohou slouzit к pfechodnemu dychani (Planorbidae) nebo mohou plice
liplne nahradit (Ancylidae). Jini mohou naplnovat pfimo plastovou du-
tinu vodou (Lymnaeidae), takze ta potom pfedstavuje vodni plice.
U pfedozabrych plzu, ktefi pfesli к zivotu na suche zemi, se zmenila pu-
vodni zabemi (plastova) dutina na plice, slouzici к dychani volneho vzdu-
chu, stejne jako u Pulmonat (biolog. skupina: Pneumonopoma, u nas za-
stoupena rodem Acme). Z ostatnich organu plastove dutiny nutno uvest
s r d c e, ktere se obvykle sklada ze zfetelne rozlisene komory a pfed-
62
sine. Velmi dulezita je tez ledvina (nefridium), jejiz uprava
poskytuje vyznacne systematicke znaky.
Zazivaci soustava poskytuje tez fadu dobrych znaku. Zacina
u s t у na hlave a pokracuje s t f e v e m, ktere je vzdy slozeno v к 1 i «с к у
a posleze vyust’uje f i t i v oblasti plasfove dutiny. U masozravych druhu
Obr. 15. Кйгпё typy celisti (Stylommatophora). A — Iphiyen'i plicatula Drap. (ste-
gognathni), В — Limax maximus L. (oxygnathni) (podle Wiegmanna), C — Cepaea
nemoralis L (odontognathni) (podleMoquin-Tandona), D — Succinea pfeifferi Rossm.
(elasmognathni) (podle Hazaye).
Obr. 16. Rada zoubkd v radule pl2e OxychUus ceUarius M ii 11. (podle Steenberga).
je stfevo zkraceno v souhlase se vseobecnym pravidlem. Ustni otvor, uza-
viratelny p у s к y, usti do kratke ustni dutiny, ktera pf echazi do
mohutneho svalnateho j i c n u. Rozsifena cast pfedniho stfeva, ktera na-
sleduje, se nazyva zaludek; na jeho zadnun konci vyustuji do stfeva
velka j at r a, spravneji zlaza slinivko jaterni (hepatopan-
63
к r e a s), ktera obklopuje ve vetsi nebo mens! mire strevni klicky. Na roz-
hrani ustnf a jicnove dutiny je na strope zazivaci trubice chitinosni с e 1 i s t
(obr. 15), ktera slouzi к uchopeni a zachyceni castic potravy. Tvar celisti
je velmi vyznacny u jednotlivych skupin a rodu; Prosobranchia maji
celist slozenou ze dvou parovitych, soumemych casti; u radu Basomma-
GA
Obr. 17. Pohlavni ustroji hlemyzde Helix lutescens Rossm.
(orig.). GH — obojetna zlaza (glandula hermafroditica,
ovotestis), DH — obojetny vyvod (ductus hermafroditicus),
U — ,,d£loha“ (uterus, spermoviductus), R — receptaculum
seminis, TR — truncus (ductus) receptaculi, В — Sipovy
vak (bursa telae), V — pochva (vagina), GA — bilkova
ilaza (glandula albuminalis), GM — glandulae mucosae,
VD — chamovod (vas deferens), F — flagellum, E — epi-
phallus, P — penis, MR — stahovac penisu (musculus re-
tractor), A — atrium genitale.
Obr. 18. Sip plie Arianta
arbustorum L. (podle
Ehrmanna).
К — korunka, 6 — cepel.
tophora je bud’ slozena z cetnych drobnych clanku (Ancylidae), nebo je
trojita (Lymnaeidae), nebo i celistva (Physa). Stylommatophora maji ce-
list jednotne obloukovitou, avsak jeji vznik z cetnych drobnych Iclanku
64
nebo ze dvou soumemych polovin byva casto velmi dobfe patmy. Na spodni
strane jicnu je svalnaty vazivovy polstafek — j a z у k, ktery nese na svem
klenutem povrchu jenmou chitinosni blanku, posazenou mnozstvim dro-
bouckych zoubku, ktere jsou srovnany do pficnych a podelnych fad. Je to
tak zvana jazykova p as к a neboli radula (obr. 16), ktera pra-
cuje proti celisti a krouha potravu jako pilnik. Radula se na pfednim konci
stale opotfebovava, kdezto na zadnim konci se neustale obnovuje. Jed-
notlivy zоubeк pfileha na radulovou blanku plochou basalni d es-
t i с к о u, ktera se vpfedu nahle ohyba nahoru a dozadu v podobe о s t f i
s ruznym poctem h г о t u, a ktera pfedstavuje vlastne zubni korpn-
k u. Celkova uprava raduly, pocet zoubku v fadach i pocet fad, jakoz i tvar
jednotlivych zoubku jsou velmi rozmanite a vyznacne pro jednotlive sku-
piny, rody i druhy
Nervova soustava pfedstavuje pozmenenou a pfizpusobenou
soustavu parovych ganglii. Parova ganglia jsou vzajemne
spo jena pficnymi komisurami mezi ganglii uvnitf jednoho paru a po-
delnymi konektivy mezi ganglii ruznych paru. Obvykle je vyvinut
vpfedu objicnovy kruh, slozeny ze tfi paru ganglii: g. cereb-
ralnich (mozkovych) nahofe, g. pedalnich dole a g. pleu-
ralnich posunutych vice bocne a dozadu; vsechny tfi рагу jsou vza-
jemne spojeny konektivy; daleko vzadu v oblasti koncove casti stfeva lezi
ganglia visceralni, ktera svymi konektivy navazuji na g. pleu-
ralni; bezne byva vyvinut jeste par g. parietalnich, ktera lezi mezi
g. visceralnimi a pleuralnimi.
S v a 1 о v i n a je nejmohutneji vyvinuta v noze, hlavne v oblasti cho-
didla, kde slouzi jiz zminenemu klouzave plazivemu pohybu; mocnou sva-
lovinu ma i jicen. Jinak je tfeba blize popsat mocny sval, kterym je telo
plze pfirostle к ulite. Je to tak zvany sval civkovy, ktery se upina
na civku v jeji stfedni casti a vysila az do hlavy rozvetvene vybezky, slou-
zici jako retraktory (zatahovace) ruznych organu, na pf. ty-
kadel. Stahem civkoveho svalu zaleza plz do ulity; u pfedozabrych uzavira
jedna jeho vetev usti pomoci vicka.
S hlediska systematickeho jsou beze sporu nejdulezitejsi о r g a n у
p о h 1 a v n i (obr. 17), ktere jsou neobycejne rozmanite a poskytuji mnoz-
stvl dobrych rozlisovacich znaku. Rozeznavame celkem tfi skupiny po-
druznych ustroji:
1.	Samostatne vyvinute pohlavni zlazy (gonady): u plzu
s oddelenym pohlavim varlata a vajecnik, u oboupohlavnich zla-
za hermafroditicka, v niz se vyvinuji jak v a j i с к a, tak s p e r-
m i e, ovsem v ruznych dobach. Gonady jsou obvykle ulozene v hepatopan-
kreasu, ktery je uplne obklopuje.
5 КИё cs. mekk^Su.
65
2.	Vyvody pohlavni: chamovod (vas deferens) a
vejcovod (ovidukt).
3.	Ustroji о plodnovaci (kopulacni): na konci chamo-
vodu je vyvinut vnitfni nebo vnejsi pohlavni lid (penis);
konecna cast vejcovodu — pochva (vagina) ma jeste dlouhy slepy
pfivesek, t. zv. receptaculum seminis neboli spermatheku,
do niz prichazi c h a m pfi kopulaci. К vlastnimu oplodneni vajicek
spermiemi dochazi teprve pozdeji.
Pohlavni organy byvaji ovsem daleko slozitejsi, nebot’ krome prave
zminenych hlavnich ustroji objevuji se zde ruzna ustroji pomocna,
hlavne z 1 a z y. Pfi chamovodu je obvykle vyvinuta zlaza pfedstoj-
na (prostata), pfi vejcovodu zlazy bilkove a sko-
Obr. 19. Celkova anatomie hlemyZda Helix pomatia L. (upraveno podle Leuckarta).
PS — misto dychaciho otvoru (pneumostomu), PN — st£na plicni dutiny protkana
cevami, VC — srdedni komora, AT — srdedni pfedsiii, NF — ledvina (nefridium),
UR — modovod (ureter), PH — pharynx, GS — slinne Zlazy, IN — pfedni Cast za-
zivaci trubice, V — Zaludek, HP — Zlaza slinivkojatemi (hepatopankreas), I — stfevo,
A — fit’, RT — retraktor ommatophoru (svrchniho tykadla), GSO — nadjicnova ner-
vova uzlina (ganglion supraoesophagi&lni), GH — obojetna Zlaza, DH — obojetny vyvod,
GA — bilkov£ Zlaza, SPO — spermovidukt ( = U — uterus), RS — receptaculum se-
minis, DR — ductus (truncus) receptaculi, D — diverticulum receptaculi, VG — va-
gina, GM — glandulae mucosae, ВТ — sipovy vak (bursa telae), VD — chamovod
(vas deferens), FL — flagellum, P — penis, MR — musculus retractor (penis), N —
noha.
66
rapkove. U suchozemskych plzu plicnatych, kteri jsou obojetniky, je
pohlavni ustroji znacne slozite a vyznacne pro jednotlive druhy i rody.
U nekterych (Helicidae, Zonitoides) je vyvinut t. zv. sip lasky (obr.
18) umisteny ve zvlastnim sipovem vaku; sip ma zhruba sidlovity
nebo bodakovity tvar, je opatfen ruznymi listami a sklada se ze dvou casti:
basalni korunky a dlouhe с e p e 1 e, ktera je od korunky ± zretelne
oddelena; tvar sipu je velmi cennym znakem pfi rozlisovani nekterych
druhu nebo rodu. Vymena chamu se deje zvlastnimi pouzdry — c h a m o-
nоsi neboli spermatofory. Hermafroditicka Pulmonata maji
pohlavni vyvod na boku tela za hlavou, napravo u pravotocivych,
nalevo u levotocivych. Pfedozabfi plzi, ktefi jsou s vyjimkou rodu Valvata
oddeleneho pohlavi, maji pohlavni ustroji pomerne jednoduche: u c usti
vyvod do pen is u, ktery je vyvinut v podobe kratkeho pfivesku na pravem
boku v pfedni casti tela, u bahenek (Viviparus) nahrazuje penis pozme-
nene prave tykadlo. U ? je pohlavni vyvod pod okrajem plaste, nedaleko
fiti. (Celkovou anatomii plzu viz obr. 19.)
Nakonec je nutno nekolika slovy promluvit о morfologii tela nahych
plzu (Limacidae, Arionidae), ktefi jsou ponekud pozmeneni redukci ulity.
Nemaji vyvinut zvlastni utrobni vak, nybrz cele telo tvofi vlastne noha,
do niz jsou vklesle vsechny vnitfnosti. Plast’ zde ma tvar kozniho zahybu,
ktery v podobe ovalneho nebo eliptickeho stitu kryje hfbetni cast v pfed-
nim useku tela. Tvar, zbarveni i skulptura pokozky plaste se obvykle lisi od
ostatniho tela a poskytuje dulezite rozeznavaci znaky; podobne i poloha
dychaciho otvoru v pomeru к deice plaste. Pod plastem jezbytek (ru-
diment) ulity v podobe souvisle hfbetni desticky (Lima-
cidae ) nebo vapnitych zrnicek (Arionidae). Hfbetni cast tela
mezi okrajem plaste a hlavou se nazyva s i j e, kdezto od plaste к ocasnimu
konci mluvime proste о hf betu, ktery je bud’ zaobleny (Arionidae),
nebo ostry, kylnaty (Limacidae); postranni casti nazyvame b о к y. Jinak
je morfologie tela nahych plzu totozna s morfologii nohy u plzu ulitnatych.
C.	LASTURY MLZtr
Skofapka mlzu se sklada ze dvou soumemych 1 a s t u r (obr. 20)
zhruba miskoviteho tvaru, ktere ve srovnani s ulitou plzu poskytuji po-
meme malo znaku. Lastury jsou na horni strane vyklenute v tak zvane
vrcholy (umbones), ktere pfedstavuji jejich nejstarsi cast; obe
lastury spojuje pruzny konchinovy vaz (ligament). Vaz je umisten
smSrem nazad od vrcholu, takze podle jeho polohy Ize zjistit pfedni a
zadni stranu lastur. Zakladni poloha, do niz mlze pfi po-
67
zorovani stavime, je na rozdil od plzu polohou bocni: lastury stavime tak,
aby smerovaly vrcholy nahoru, pfednim koncem doleva, a aby byly к nam
obraceny levym bokem, t. j. levou lasturou. Svisla cara spustena od vr-
cholu ke spodnimu okraji rozdeluje lastury na dve casti: predni nazyvame
proste predek, zadni zadek. Jsou-li predek i zadek (zhruba) stejne
dlouhe a vrcholy lezi uprostfed, mluvime о lasturach stejno-
Obr. 20. Lastury ml£e (Anodonta), hlavni znaky (orig.). P — predek, Z — zadek,
V — vrchol, § — §tit, S’ — Stitek, R — Stitovy roh, R’ — Stitkovy roh, A—A’ — delka,
В—В’ — vy§ka, V—S — svislice vrcholh, R’—R — svrchni okraj, R—E — zadni okraj,
F—E — spodni okraj, R’—F — pfedni okraj, D — zadni konec Stitu.
Obr. 21. Lastury mlze (Sphaerium
rivicola Lam.), pohled shora (orig.).
IL — leva lastura, pL — prava las-
tura, V — levy vrchol, V’ — pravy
vrchol, S — §tit, S’ — Stitek, L — vaz
(ligament), A’—A — delka lastur,
C—C’ — tlouStka lastur.
Obr. 22. Z&mek velevrubh (vnitfek levd lastu-
ry Unio pictorum L.) (podle 2adina). P —
postranni zuby, C — hlavni (kardindlni) zuby,
U — vrchol (umbo), PS — vtisk uponu pfed-
niho zaviraciho svalu, ZS — vtisk uponu zad-
niho zaviraciho svalu.
68
strannych f Sphaerium)> tam, kde pfevlada bud’ pfedek a vrcholy jsou
posunuty dozadu (Pisidium), nebo zadek a vrcholy lezi vpfedu (Uniona-
cea), mluvime о lastunach nestejnostrannych. Za vrcholy
je na svrchni strane obou lastur pole ohranicene proti ostatnim eastern las-
tur jemnou hranou nebo jinou strukturou, v jehoz predm casti je v a z.
V oblasti tohoto pole zvaneho stit (area) (obr. 21) nejsou steny lastur
ven vyklenute (konvexni), nybrz jsou se stran stlacene a casto se zdvihaji
v podobe ruzne vysokeho kylu nebo trojuhelnikoviteho kfidla. Pfed vrcholy
jeobdobne, ale vetsinou mene zfetelne pole —। stitek (areola) (obr.
21). Pri pohledu se strany lomi se obrys stitu ± vyznacenym, tupouhlym
rohem smerem dozadu dolu, obdobne je tomu u stitku. Toto nahle ukonceni
je patme jen tam, kde stit a stitek jsou dostatecne vynikle (Anodonta ana-
tina L.), a oba konce oznacujeme jako stitkovy a stitovy roh.
Oba zminene rohy pfesne ohranicuji horni okraj lastur; od stitko-
veho rohu smerem dopfedu spada pfedni okraj, ktery pfechazi do
spodniho okraje lastur bud’ zcela plynulym obloukem, nebo oba okraje
spojuje kratky, ostry, dopfedu ± vysunuty oblouk, oznacovany jako
pfedni spick a (Pisidium). Zadni okraj spada smerem dozadu
od stitkoveho rohu a pfechazi do spodniho okraje bud plynule, nebo ± do-
zadu vytazenym, ostrym obloukem, ktery oznacujeme jako к о n с о v у
z о b a n (Unio tumidus Phil.). Sp odni okraj tvofi obvykle plynu-
loucaru, bud mirne vyklenutou (konvexni) nebo uprostfed rovnou az slabe
dovnitf prohnutou (konkavni) (Mar gar it ana). Tam, kde zadni okraj spada
temef svislou a malo prohnutou carou, mluvime о zadku utatem
(Pisidium subtruncatum Malm.); tentyz zjev, a vsak rrnohem mene vy-
razny se objevuje i u pfedku.
Mefeni lastur (obr. 20) provadime v jiz zminene zakladni po-
loze. Hlavnim rozmerem je zde d ё 1 к a (d), spojujici vodorovne nejvice
dozadu a dopfedu vysunute body; na ni kolma je vyska (v), spojujici
nejnizsi a nejvyssi bod, a konecne tfetim rozmerem je 11 о u s t к a (tl),
kolma na oba ostatni rozmery, spojujici nejvice do boku vyklenute body
obou lastur. Pfi posuzovani proporci ma hlavni roli pomer delky a vysky a
pak vzajemny pomer delky pfedku a zadku. Ponevadz obrysy lastur posky-
tuji pomeme malo opemych bodu, vypomahame si dvema myslenymi cara-
mi, ktere jsou vzajemne kolme a tvofi jakysi osni kf iz. Jetovodorovna
stfedni car a, ktera probiha pfesne uprostfed vysky a vodorovne roz-
deluje lastury na cast horni a spodni; na ni kolmo postavena s v i s 1 a
stfedni car a, lezici pfesne uprostfed delky. Prakticky vyznam obou
car je znaeny, nebot v pomeru к nim Ize snadno a pomeme pfesne stanovit
polohu nekterych bodu na obvodu, na pf. pfedni spicky к vodorovne stfedni
cafe, nebo vreholu к svisle stfedni cafe.
69
Vnitfni strana homiho okraje, kde se obe lastury vzajenme dotykaji,
byva obvykle ± rozsifena a opatfena ruznymi zubovitymi a listovitymi u-
tvary, jimiz lastury do sebe zapadaji a ktere znemoziiuji jejich vzajemny po-
sun a doplnuji tak funkci vazu. Rozsifena cast horniho okraje se nazyva
zamkova lista, zubovite utvary souhmne oznacujeme jako zamek
(obr. 22). Tesne pod vrcholy jsou cepovite, jehlancove nebo kratce listo-
vite, casto ruzne lomene utvary — t. zv. zuby hlavni (kardinal-
n i), vice vzadu nebo vpfedu jsou zuby postranni, vetsinou listo-
viteho tvaru. Blizsi podrobnosti о uprave zamku jsou uvedeny pfimo u jed-
notlivych skupin. Nektere rody maji zamek zcela bezzuby, a tudiz vlastne
nevyvinuty (Anodonta, Dreissensia).
S t ё n у lastur mlzu jsou bud’ tluste a silne, coz je podmineno mocnym
vyvinem perlefove vrstvy (hypostraka) — lastury tohoto typu nacha-
zime u skupiny Unionacea, anebo — u ostatnich nasich mlzu — jsou las-
tury mnohem tenci a pfipominaji stavbou sten ulity plzu. Lastury velkych
mlzu byvaji bezne silne postizeny к о г о s i, zvlaste v oblasti vrcholu
(Margaritana). Povrchova struktura nasich mlzu je pomeme
jednoducha; je zde vyvinute jednak ryhovani, ktere probiha sou-
stfedne (koncentricky) к vrcholum, jednak paprskovani (pficne
ryhovani), vybihajici paprscite (radialne) od vrcholu. Povrch muze
byt jemne nepravidelne ryhovany az hrube zebernaty, paprskovani je vzdy
mnohem slabsi. Podobne rozlozeni jako ryhovani a paprskovani maji casto
ruzne barevne odstiny a pasy na povrchu lastur. Zvlastni zminky zasluhuji
skulptury vrcholu, ktere jsou bud vyvinute v podobe listovitych
vyrustku na vrcholech, ktere oznacujeme jako vrcholove neboli u m-
bonalni listy (vzdy po jedne liste na vrcholu, na pf. u Pisidium hen-
slowanum Sheppard), nebo je vrchol pokryt vetsim poctem drobnych
hrbolku, tupych list a vrasek, ktere dohromady vytvareji velmi vyznacnou
skulpturu (Unionacea). Embryonalni lasturky jsou nekdy ostfe od-
sazene od ostatnich casti lastur, takze tvofi napadne vrcholove
c e p i с к у (Musculium).
Barva lastur nasich mlzu je daleko jednotvamejsi nez u plzu;
u drobnych tvaru s tenkymi stenami pfevladaji odstiny prusvitne belave,
belozlute az svetle sedohnede (Pisidium, Musculium), jinak se objevuji
ruzne tony sedohnede az tmavohnede (Sphaerium), zfidka jsou lastury
tmave tygrovane (Dreissensia), U statnych mlzu z nadceledi Unionacea
se objevuje barva tmavohneda az hnedozluta, bezne i odstiny zelene; las-
tury jsou soustfedne paskovane a velmi casto i barevne paprskovane. Jinak
zbarveni mlzu nevyzaduje podrobnejsiho popisu.
70
D.	ТЁЬО MLZri
Podobne jako lastury vyznacuje se i telo mlzu soumernou stav-
b о u (obr. 23). P 1 a s t’ je ve hrbetni casti srostly s ostatnim telem, jinak
vsak vystyla v podobe volnych, jemne lupenitych utvaru vnitrni stranu
obou lastur; jen jeho okraje, nesouci skorapkotvorne zlazy a jemne svaly,
jsou vyvinute do zesileneho 1 e m u. Okraje obou plastovych 1 u-
Obr. 23. Celkov& anatomie Skeble (Anodonta) (upraveno podle Hertwiga). N — noha,
GC — cerebralni (mozkove) ganglion, GP — ped&lni ganglion, GV — viscer^lni gang-
lion, VC — srdedni komora, A — srdedni pfedsih, V — ialudek, HP — hepatopankreas
(leva polovina), HP’ — usti pravd poloviny hepatopankreatu do ±aludku, M — pfiustni
lalok, I — stfevo prochazejici srdedni komorou, G — pohlavni ±laza, VG — vyvod po-
hlavni ilazy, A — an&lni otvor, В — branchialni otvor, MA — pfedni zaviraci sval
(prtifez), MP — zadni zaviraci sval (prtifez), RP — zadni retraktor nohy, RA — pfedni
retraktor nohy, В1 B2 — svrchni a spodni rameno Bojanova organu (ledviny), VN —
vyvod Bojanova organu, Z1 — upony vnitfniho praveho Zaberniho lupenu (odfiznuteho),
23 — vnitfni levy iaberni lupen, Z4 — vndjSi levy Zaberni lupen, NS — otvor ledviny
do osrdedniku, CD — cevni drahy, PL — linie plaStd.
penu srustaji u mnoha mlzu (Dreissensiidae, Sphaeriacea) do te miry, ze
ponechavaji jen vpredu dole volny otvor pro klinovitou nebo jazykovitou
nohu a vzadu dva otvory, z nichz horni se nazyva analni, spodni bran-
chialni, ktere mohou byt trubicovite vytazene a nazyvaji se pak sifony.
U Unionacei nedochazi к tomuto srustu, avsak okraje plaste se vzadu
к sobe tak tesne pfikladaji, ze vznikaji dva sterbinovite otvory odpovidajici
analnimu a branchialnimu otvoru u ostatnich nasich mlzu; nad analnim
otvorem byva u skebli a velevrubu jeste jedna mens! sterbina, tak zvany
otvor supraanalni.
Souvislou stfedni a hrbetni cast tela mlzu oznacujeme jako t r u p.
71
Ten pfechazi na bfism strane plynule do nohy, ktera je sice liplne homo-
logicka noze u plzu, ma vsak tvar bud’ klinovity, se stran stlaceny (Unio-
nacea), nebo protahle jazykovity (Sphaeriacea). Slabe vyvinuta noha
u pf isedleho rodu Dreissensia ma bf isni ryhu vedouci к byssovym
z 1 a z a m, jejichz sekret rychle tuhne v pevna rohovita vlakna, tak zvany
b у s s, ktera upevnuji mlze к podkladu. Zabry nasich mlzu maji podobu pa-
rovitych soumernych lupenu mfizovite stavby. Na kazde strane
jsou dva takove lupeny — vnejsi a vnitfni.
Pokud se tyce s v a 1 s t v a, nutno pfedevsim uvest svaly svera-
ci (adduktory), ktere se tahnou napfic od lastury к lastufe v podobe
neobycejne silnych svalovych svazku. Rozeznavame sveraci sval pfed-
ni a zadni; oba zanechavaji na vnitfni strane lastur ± zfetelne v t i s-
ky. Okraje plaste pfirustaji к lasturam fadou drobnych svaliku, jejichz
otisky tvofi dohromady ± vyznacenou caru, zhruba rovnobeznou s okrajem
lastur. Mocnymi svaly je vybavena tez noha.
U s t a sedi na pfednim hornim lipati nohy. Jsou vklesla a nejsou
opatfena zadnymi zvlastnimi listrojimi, nemaji ani celisti ani raduly. Po-
trava, t. j. drobnohledne organismy a listrojne latky, pfichazi s inhalova-
nou vodou do plastove dutiny, kde je obalovana slizem, a cinnosti
fasinkoveho epithelu je dopravovana po urcite draze do listni
dutiny. Mlzi nemaji zfetelne odlisenou hlavu;* za jedine ,,hlavove“ organy
Ize povazovat dva рагу trojiihelnikovitych pfiiistnich laloku,
ktere odpovidaji tykadlum plzu. Usta vedou velmi kratkym j i c n e m
doprostomeho zaludku, do nehoz vyiistuje travici zlaza (,,jat-
ra“), casto nesoumerne stavby. V zaludku mnohych mlzu je tak zvane
krystalove teles o, ktere zasahuje bud’ do zvlastniho zahybu stfe-
va, nebo do zvlastniho slepeho vaku; pfedstavuje pravdepodobne travici
sekret v pevne podobe. Stfedni stfevo probiha nekolika к 1 i с к a-
mi kofenovou a stfedni casti nohy, obraci se pak jako konecnik do
hrbetni casti trupu, prochazi vodorovne medialne polozenou s r d e c-
ni komorou, bezi dale pod hf betni carou a konecne vyiistuje f i t i do
horni (= analni) komory zadni casti zabemi dutiny. S r d c e ma na obou
bocich zminene komory dve soumerne pfedsine. Pod srdcem
je parovita 1 e d v i n a neboli Bojanuv organ.
Nervova soustava ma podobnou lipravu jako u plzu, je vsak
mnohem jednodussi. Nad listy a po strane list je par ganglii cereb-
ropleuralnich, ktera jsou dlouhymi konektivy spojena s parem
ganglii visceralnich, polozenych znacne daleko vzadu; jine
konektivy zprostfedkuji styk s parem pedalnich ganglii v noze.
♦ Odtud nazev се!ё tridy Acephala!
72
Ze smyslovych ustroji nutno uvest organy rovnovahy —
statocysty, ktere lezi pfi pedalnich gangliich. Smyslovou funkci maji
tez pfiustni laloky a analni papily, slouzici hlavne h m a-
t u. Oci nebo zvlastni tykadla na okraji plaste se u nasich mlzu nevysky-
tuji.
Obr. 24. Volna larva ml±e Dreissensia Obr. 25. Larva velevruba — glochidium
(podle Wesenberg-Lunda). 1 — usta, 2 —	(podle Geyera).
strevo, 3 — ustroji brv, 4 — svaly, 5 —
lasturky.
Pohlavni organy jsou ve srovnani s plzi velmi jednoduche, ne-
bot oplozeni je zde v n e j s i a deje se prostfednictvim vody. Dreissensia
a Unionacea jsou pohlavi oddeleneho, kdezto druhy skupiny Sphaeriacea
jsou obojetnici. Parovite pohlavni zlazy lalocnateho nebo rozvet-
veneho tvaru jsou v kofenove az stfedni casti nohy v tesnem sousedstvi
stfevnich klicek nebo pfimo mezi nimi. Jejich v у v о d у usti na obou
stranach do uzke casti zabemi dutiny mezi nohou a vnitfnim zabemim
lupenem, obycejne v blizkosti vyvodu ledvinnych. V obojetne zlaze u celedi
Sphaeriidae se vytvafeji bunk у chamove i vajicka v ruznych
usecich, vychazeji pak sice stejnym vyvodem, avsak ne ve stejne dobe.
Oplozene vajicko se u Dreissensie vyviji pfimo ve vodnim prostfedi. Vznika
zde volne plovouci larva — trochoforoveho typu (obr. 24), po-
dobna jako u mofskych mlzu, ktera se pozdeji usazuje a meni na dospeleho
pfisedleho mlze. Naproti tomu u skupin Unionacea a Sphaeriacea je vyvi-
nuta рёсе о potomstvo. U Unionacei se oplozena vajicka vyvijeji
v tisicich ve vnejsim nebo v obou zabernich lupenech ve zvlastni larvalni
stadium — glochidium (obr. 25), ktere se pak uvolnuje a zachycuje
73
na rybach, na nichz cizopasi az do sve promeny v dospeleho mlze. U celedi
Sphaeriidae vajicka prozivaji svuj vyvoj v omezenem poctu uvnitr vnitr-
niho zabemiho lupenu; zvlastni larvalni stadia zde chybi, takze Sphaeriidae
rodi ziva mlad’ata, zcela podobna dospelym jedincum.
74
SOUSTAVNA CAST
KLIC Ceskoslovenskych mEkkYSU
a. klic к urgent Ceskoslovenskych plZU
I.	Tfida: Gastropoda
(Plzi)
Podtfidy a fady
1.	Zivocich ma vzadu na hfbetni strane nohy pfirostle vicko, ktere
uzavira usti ulity, je-li do ni zivocich zatazen. Hlava nese 1 par nezatazitel-
nych tykadel, pfi jejichz basi jsou umisteny oci; krajina ustni tvofi do-
pfedu vysunuty rypak	2. Podtfida: Prosobranchia, 2.
(Plzi pfedozabfi).
—< Zivocich vzdy bez vicka na hfbetni strane nohy. Krajina ustni ne-
tvofi dopfedu vysunuty rypak	1. Podtfida: Pulmonata, 3.
(Plzi plicnati).
2.	Rad zastoupeny u nas jen rodem Theodoxus, na nejz se vztahuji
uvedene znaky: posledni zavit napadne pfevlada a jeho sifka obvykle do-
sahuje 2/3 sifky ulity, kotouc je nepatrne vyvyseny
2.	Rad: Aspidobranchia, str. 272
(Scutibranchia, Archaeogastropoda, Diotocardia).
— Ulita nejruznejsiho tvaru; posledni zavit vsak nikde nepfevlada
tak napadne jako u pfedesle skupiny a jeho sifka obvykle nepfesahuje %
sifky ulity	1. Rad: Ctenobranchia, str. 258
(Pectinibranchia, Mesogastropoda, Monotocardia).
3.	Zivocich ma na hlave 2 рагу zatazitelnych tykadel; oci jsou umis-
:eny na konci hornich tykadel. 1. Rad: Stylommatophora, str. 76
— Zivocich ma na hlave 1 par nezatazitelnych tykadel, pfi jejichz basi
jsou umisteny oci	2. Rad: Basommatophora, str. 228.
Pro lep§i orientaci je tfeba k tomuto klidi dodat:
P12e z podtHdy Prosobranchia Ize velmi snadno poznat podle v i ё k a, ktere
75
uzavira usti ulity. Ohromna vetSina techto plZd patfi u nas do fddu Ctenobranchia,
ktery se <1ё11 na 2 bionomicke skupiny: a) Ctenobranchia genuina — maji v pla§t’ov6
dutinC vyvinute hfebinkove z&bro a ±iji ve vodS; vyznadnym z&stupcem je na pf. ba-
henka (Viviparus) ; b) Ctenobranchia pneumonopoma — pl£5t’ova dutina nemd, vyvi-
nute Zabro a slouzi к dychani na vzduchu stejne jako u plZd plicnatych; Ziji na suchd
zemi a jsou u nas malo zastoupeni (Acme). Rozdeleni na tyto dv6 skupiny nema pod-
klad systematicky, nebot’ dasto uvnitf jednotlivych systematickych jednotek nach&zime
rody z obou skupin. Rad Aspidobranchia je u nas zastoupen jen rodem Theodoxus,
jehoz druhy jsou u nds ротёгпё vzacne a od plZd ze skupiny Ctenobranchia snadno
odliSitelnC. VSichni pl£i pfedoZabfi jsou oddёlenёho pohlavi (gonochoristC), кготё celedi
Valvatidae, ktera je hermafroditicka.
Druhy fadu Stylommatophora tvofi vetSinu naSich тёккуёй a jsou УёеоЬеспё
zname a velmi lehce poznatelnC podle zatazitelnych tykadel s ocima na konci. 2iji na
suche zemi. Jako typicke zastupce moZno uvest hlemyZde, na pf. hlemyZde zahradniho
(Helix pomatia L.). Sem patfi teZ vSichni plZi nazi — slimaci (Limacidae) a plzaci
(Arionidae).
Naproti tomu Basommatophora, adkoliv dychaji plicemi, Ziji pfevaZne ve vodё.
Velmi snadno je pozname podle jednoho paru nezatazitelnych tykadel, pfi jejichZ ko-
feni maji odi. Patfi sem vetSina nadich vodnich plZd, z nichZ mnozi byvaji p6stovdJii
v akvariich. Typickymi zastupci jsou plovatky (Lymnaeidae) a okruZ&ci (Planorbidae).
Na rozdil od plZd pfedoZabrych jsou plZi plicnati pohlavi obojetnCho (herma-
f roditt).
L Podtfida: Pulmonata
(Plicnati)
1.	Rad: Stylommatophora
(Stopkooci)
BohatC rozvinuta skupina zahrnujici vetSinu na§i тёккуё! fauny. Rozdeleni na
deledi a rody je vybudovano na zaklade anatomickych znakd, z nichZ nejddleZitejSi je
uprava organd pohlavnich a vym6§ovacich. Dale uveden£ klid Celedi, teZ nekterych
rodd a druhd, je sestaven na zaklade znakd na ulite, ktere jsou jen v pfipade nejvySSi
nutnosti doplneny znaky na tele Zivodicha. Klic je, pokud moZno, pfizpdsoben pfirozenC
soustave, takZe popisy nekterych deledi jsou na prvni pohled ponekud siroke a nejasnC.
Proto je velmi vhodnC pfi urdovani sledovat i vyobrazeni jednotlivych vyznacnych za-
stupcd skupin, ktera jsou dale v textu.
1.	Zivocich bez vnejsi ulity. Veskere vnitfnosti jsou vrostle do nohy,
plasf ma podobu podlouhleho stitu v pfedni casti zad; dychaci otvor je na
prave strane, pfi okraji plaste (stitu). Pod zadni casti stitu je zarostly ru-
diment ulity. (Plzi nazi)	2.
— Zivocich nese ulitu ruzneho tvaru i velikosti. Je vytvofena pokoz-
kovym zahybem, plastem, ktery obaluje i vetsinu vnitfnosti, jez jsou trvale
ukryte v ulite; jsou vetsinou zfetelne oddelene od nohy, ktera je tez do
ulity zatazitelna. (Plzi ulitnati)	3.
76
2.	Dychaci otvor je v zadni polo vine delky stitu; uprostfed hrbetu (za
stitem) se tahne hrana (kyl), ktera je zretelna vzdy aspon v zadni casti
Limacidae, s. 180.
— Dychaci otvor je v pfedni polovine delky stitu, hfbet je obly, bez
kylu. Telo je ve srovnani s celedi Limacidae kratsi a sirs!.
Arionidae: Arion Ferussac, s. 175.
3.	Ulita pravotociva, ruzneho tvaru	5.
— Ulita levotociva, vejcita nebo vfetenovita	4.
4.	Ulita vfetenovita, nejmene 7,0 vysoka	Clausiliidae (krome
pravotociveho druhu Alopia bielzi clathrata Rsm.), s. 115.
— Ulita drobna, elipticka nebo vejcita, vyska nepfesahuje 2,4
Pupillidae: Vertigo pusilia Mull, a V. angustior J e f f r.; s. 91.
5.	Ulita tenkostenna, sklovite prusvitna az pruhledna, s ostrym rov-
nym obustim, vzdy sirs! nez vyssi; zavitu nejvyse 3^, velmi rychle ros-
toucich, takze posledni napadne pfevlada a pfi usti zaujima temef vzdy
vice nez sifky ulity (pouze u druhu Vitrina pellucida Muller za-
ujima jen ponekud vice nez V3 sifky, ulita je vsak bez pistele a sklovite
bezbarva a pruhledna); s. nepfesahuje 7,0. Zivocich je veliky, takze se
vetsinou nemuze zatahnout do ulity, ktera mu jen sedi na hfbete .	6.
— Ulita ruzneho tvaru i velikosti; je-li posledni zavit napadneji roz-
sifen, nikdy nepfesahuje 2/5 sifky ulity, ktera se lisi i v jinych znacich
(siroka pistel, ohmute ztlustele obusti)	7.
6.	Ulita ma zfetelnou pistel a je velmi plocha; posledni zavit pfevlada
velmi napadne; steny jsou pevne, ne zcela sklovite bezbarve, casto zlutave
nebo s rohovjhn odstinem
Daudebardiidae: Daudebardia Hartmann, s. 167.
— Ulita bez pistele, mene plocha, posledni zavit ± pfevlada (s vy-
jimkou svrchu zminene V pellucida; steny jsou neobycejne jemne, u cerst-
vych jedincu vzdy sklovite bezbarve (nikdy se zlutym odstinem)
Vitrinidae, s. 171.
7.	Vyska ulity napadne pfevlada nad sifkou, Ir se pohybuje kolem 50,
bezne je nizsi, fidceji vyssi, nepfestupuje vsak 75.*	8.
— Sifka ulity pfevlada nad vyskou nebo jsou oba rozmery zhruba
stejne; Ir v drtive vetsine pfipadu je vetsi nez 100, neklesa pod 80.*	13.
8.	Obusti vzdy jednoduche, rovne, ostre; ulita je bez pistele, bud’ ±
stihle nebo kuzelovite vejcita, prusvitna, barvy vetsinou jantarove zlute,
nebo sidlovita a sklovite bezbarva	9.
— Obusti ztlustele, rozsifene az ohrnute, casto s deskami, zahyby, mo-
zolem a jinymi ztlustelinami; ulita jineho tvaru i barvy. (Jedinou vyjim-
* Pozor na extremni tvary: S. oblonga f. humilis Drouet; H. pomatia f. turrita
Buchner, jinak jsou rozdily Ir napadn£ a vel’mi spolehlive.
77
kou je Columella edentula Drap., ktera ma rovne ostre obusti, je vsak
valcoviteho tvaru a svetle rohove hnede barvy)	10.
9.	Ulita ± stihle az kuzelovite vejcita (v. 5,0—25,0; s. 3,5—12,0) za-
vity nejvyse 4, rychle rostouci, takze posledni mime az velmi silne prevla-
da; usti zaujima %—% vysky ulity. Barva vetsinou jantarove zluta .
Succineidae: Succinea Drap., s. 180.
— Ulita sidlovita (v. 4,5—5,5; s. 1,2—1,3), sklovite bezbarva (nebo
u prazdnych ulit belava), silne strofostylni; zavitu б1/»—6, nepatme kle-
nutych; usti zaujima slabe pres 1/3 vysky ulity
Ferussaciidae: Cecilioides Ferussac, s. 144.
10.	Ulita vysoce leskla, temef dokonale hladka, pruhledna, 4,5—7,0
vysoka, bez pistele. Usti bezzube, obusti rovne, silnym pyskem ztlustele
Cochlicopidae: Cochlicopa Risso, s. 84.
— Ulita nikdy neni vysoce leskla ani dokonale hladka ani pruhledna;
velikost ruzna, pistel velmi uzka, sevrena nebo zakryta. Usti vetsinou vy-
baveno zuby; bezzube tvary se lisi tvarem a velikosti	11.
11.	Ulita pomeme velka 7,5—25,0 vysoka, protahle, kuzelovite nebo
valcovite vejcita; usti bezzube nebo s 3 silnymi zuby (po 1 na patre, na
civce a na hltanu)	Enidae, s. 111.
— Ulita vetsinou mens! az velmi mala; ruzneho tvaru, od vejciteho,
protahle vejciteho, kuzeloviteho к vfetenovitemu az ciste valcovitemu.
Usti vetsinou opatreno zuby; tvary pfesahujici 7,0 vysky maji v list! cetne
desky a zahyby; jsou-li desky jen 3, sedi 1 na patre, 2 na civce, kdezto hltan
je bez zahybu	12.
12.	Ulita nejmene 11,0 vysoka, protahle vfetenovita, na povrchu po-
sazena ridkymi zebry, ktera jsou nejsilnejsi tesne pod svem .
Clausiliidae: Alopia bielzi clathrata Rsm., s. 121.
— Ulita nepresahuje 10,0, vetsinou je mnohem mensi, ruzneho tvaru,
(druhy s oddalene zebematym povrchem nepresahuji 7,0 a maji ulitu ky-
joviteho nebo kratce valcoviteho tvaru)	Pupillidae, s. 85.
13.	Ulita velmi plocha, vypoukle tercovita az velmi stlacene okrouhla;
vyska obvykle nepresahuje У2 sifky (Ir = 200 nebo vyssi); pistel velmi
siroka az miskovita; obusti rovne, ostre, zfidka mime otupene. Velikost
bud’ nepatma (pod 2,0) a povrch velmi jemne mazdfite zebirkovany, nebo
stfedni (5,0—7,5) a povrch velmi pravidelne zebematy
Endodontidae, s. 145.
— Ulita vetsinou odlisneho tvaru nebo velikosti; ploche, siroce pis-
telite formy se lisi vzdy alespon nekterym napadnym znakem: rozsife-
nym nebo ohmutym obustim, vetsinou s pyskem; nebo hladkym ci temef
hladkym povrchem	14.
14.	Ulita velika (18,0	25,0—30,0), stlacene okrouhla, s tupe kuze-
78
lovitym kotoucem, sirokou pisteli a rovnym, ostrym obustim. Svrchni stra-
na je zf etelne pravidelne mf izkovana a tudiz matna; tato struktura konci
pfesne na obvodnici; spodni strana je hladka, silne leskla .
Zonitidae: Aegopis verticillus Fer., s 150.
— Ulita vetsinou mens! nebo jineho tvaru; tvarem podobne druhy
maji vzdy napadne ohrnute pyskate obusti a jinou povrchovou strukturu
15.
15.	Ulita mala, otevrene az siroce pistelita, znacne ruznotvama:
a) stlacene okrouhla, belava, s rozsifenym, casto ztlustelym obustim; s.
mens! nez 3,4 (Vallonia R i s s o); b) kulovita, s tupe kuzelovitjhn kotou-
cem, rozsifenym obustim a mazdfitymi zebry, ktera na obvodu vybihaji
v tmy, s. pod 2,5 (Acanthinula Beck); c) okrouhla, s kuzelovitym kotou-
cem, rovnym, ostrym obustim, jemne nepravidelne zebemata, tmave rudo-
hneda, s. pod 3,0 (Pyramidula Fitzinger); d) stlacene okrouhla,
s trojlalocnym ilstim, zebemate ryhovana, s. az 5,0; v. az 3,0 (pouze v Biel-
skych Tatrach) (Spelaeodiscus Brusina)	Valloniidae, s. 105.
— Ulita velka, stredni nebo mala; male tvary se vzdy napadne lisi
alespon jednim znakem: nedostatkem pistele, rovnym ostrym obustim
atd.	16.
16.	Ulita mala az stfedni, tenkostenna, pistelita nebo bez pistele,
± silne prusvitna az sklovite pruhledna, vzdy jednobarevna! Obusti vzdy
ostre, rovne, povrch velmi jemne slabe ryhovany nebo mfizkovany (zvet-
seni!) az hladky. Tvar stlacene okrouhly s ± vyniklym kotoucem; jediny
druh (Euconulus fulvus Muller) ma ulitu kulovite kuzelovitou, bez
pistele, az 3,0 sirokou. S. vetsinou pod 12,0, zfidka az 16,0; v. nepfesahuje
8,0, vetsinou je vsak mnohem mens!	Zonitidae, s. 148.
— Ulita stfedni az velka, vetsinou otevrene az zakryte pistelita,
mime prusvitna az neprusvitna, casto pestrobarevna, s pomeme silnejsimi
az silnymi pevnymi stenami; obusti valnou vetsinou ohrnute a pyskem vy-
lozene. Tvar vetsinou ± kulovity nebo mime stlacene okrouhly. Druhy
s rovnym ostrym obustim se lisi vzdy napadne jednim i vice znaky: kulovite
kuzelovitym tvarem, ochlupenym nebo zebematym povrchem, silnymi, ne-
prusvitnymi, casto pestfe zbarvenymi stenami (tmave pasky na belavem
podklade); s. kolisa mezi 5,0—60,0	17.
17.	Ulita pomerne velka: v. 15,0—17,0; s. 18,0—20,0 (nekdy mensi),
kulovita, se siroce kuzelovitym kotoucem a otevfenou, nepfilis sirokou pis-
teli. Obusti rozsifene, ostre, s velmi plochym pyskem; povrch s velmi jem-
nymi, hustymi, spiralnimi, podelnymi liniemi, ktere kfizuje velmi jemne
nepravidelne ryhovani pficne, takze vznika velice jemne, ponekud nepra-
videlne mfizkovani. Barva mime prusvitne sedobila az svetle rudohneda,
nekdy s jednou hnedou paskou na obvodu .
79
Fruticicolidae. Fruticicola fruticum M ii 1 1., s. 189.
— Ulita odlisna; tvarem a velikosti podobne druhy se list bud’ uzkou,
zakrytou pisteli nebo odlisnou povrchovou strukturou Helicidae, s. 190.
Nadceled’: Succineacea
Celed’: Succineidae
(Jantarkoviti)
Rod: Succinea Drapparnaud, 1801
(Jantarka)
Jantarky se vyznacujf ve srovnani s ostatnimi naSimi suchozemskymi mdkkySi
velmi uzkym vztahem к vodd. 2iji vetsinou na bfezich, v bazinach a vdbec na mok-
rych mistech. Jen jedna skupina druhd о byva i sus§i mista. Тё1о ma znacny obsah
vody, takZe se nemftze uplne zatahnout do ulity; jen za sucha se ztratou vody jeho
objem natolik zmenSi, ze se mtize schovat do ulity a zalepit usti slizovou blankou. 2ivo-
dich je kratky, se siroce zaokrouhlenym zadnim koncem nohy. Tykadla jsou na basi
kuZelovite ztluStdla, makadla velmi kratka. Jantarky maji delist vyznadndho tvaru
(obr. 15) а ротёгпё jednoduche pohlavni ustroji. Ulita strofostylni. — U nas zije cel-
kem 5—6 druhti, neobycejnd promdnlivych. Ddlf se na tri dobfe rozlisitelne skupiny.
Pffbuzenskd vztahy a rasy druhh uvnitf jednotlivych podrodd nejsou dosud dostatednd
provdfeny.
1.	Ulita velka, vetsinou nad 10,0 (az 23,0) vysoka, s velmi sil-
ne prevladajicim poslednim zavitem; sila klenuti zavitu se rychle
zmensuje od vrchslu к usti, ktere z a u j i m a n e j m ё n e 2/3 celkove
vysky; sev pomeme melky. Embryonalni ulitka nezfetelne zrnita az
skoro hladka	2.
— Ulita mala, vetsinou nizsi nez 10,0; posledni zavit mene pre-
via d a a sila klenuti zustava od vrcholu po usti temef stejna;
usti z a u j i m a mene nez 2/3 vysky, obvykle slabe pres */>. Sev dobre
zariznuty. Embryonalni ulitka velmi jemne huste zrnita (zvetsena
40X)	Podrod: Succinella M a b i 11 e, 1870, 5.
(syn. Hydrophyga Lindholm, 1927. — Lucena auctt.)
2.	Ulita spicate vejcita, s brichate rozsifenym poslednim
zavitem. Polozime-li ulitu ustim na podlozku a pozorujeme-li s prave strany
jeji profil, vidime, ze obrysnice posledniho zavitu od svu mime stoupa, jeji
nejvyssi bod je vetsinou v у s e nez vrchol ulity a pak p r u d к у m oblou-
kem klesa dolu. Steny tenke, silne prusvitne; povrch matne leskly, nepra-
videlne jemne i hrubeji ryhovany; barva od svetle zelenozlute, pres janta-
rovou az к temne oranzove. Zavitu 3—3% (az 4), predposledni je slabe
klenuty, posledni je pod svem zcela plochy nebo dokonce slabe prohnuty;
80
melky sev sestupuje pred ustim plynulou krivkou dolu. Usti vejcite, se zre-
telnym ostrym rohem nahore. Obusti rovne, ostre, jen na civce mime ztlus-
tele; civkovy usek je slabe konkavni; navalek patrovy velmi slabe, ale zre-
telne naznacen. V. 16,0—22,0; s. 8,0—12,0; usti zaujima 2/3 vysky nebo
о песо vice. Penis ma kratky rovny epiphallus, appendix chybi (obr. Ill)
S. (Succinea s. str.*) putris (Linne, 1758).
(J. obecna).
Znacne prom£nliva, hlavne v rozm£rech, v jejich vzajemnem ротёги a postaveni
zavitti; ty se totiz vice nebo тёпё pfekryvaji, takZe vznikaji bud’ tvary stladene s po-
merne nizkym kotoudem, nebo naopak tvary Stihle a vysok6, jejichi kotoud zaujima
vice nez */з vy§ky (f. limnoidea Picard) — Statne formy (v. kolem 20,0) pfevladaji
ve vlhkych nizinach, jinak jsou Ьёйпё tvary menSi (pod 18,0). Obri forma slovenskёho
Podunaji dosahuje velikosti ai 27,0 13,0 (/. grandis Hazay).
Obyva brehy vod гйгпёЬо druhu: leze hlavnfc na r&kosi a na listy; тёпё hojna je
i na mokrych lukach, v luzich a na jinych vlhkych mistech.
Eurosibifska: Evropa, z&padni a severni Asie.
Вёгпё rozSirena na се1ёт uzemi statu, hlav^ v ni2§ich polohach; v hornatych
koncinach zije jen roztrouSen£, рге^айпё v mal^ch tvarech.
— Ulita stihle spicate vejcita, posledni zavit neni brichate roz-
s i r e n y. Obrysnicfc posledniho zavitu ulity, polozene ustim na podlozku,
vybiha od svu temef vodorovne nebo se zveda jen nepatme, takze jeji nej-
vyssi bod neni v у s e nez vrchol ulity, vzadu klesa m i г n у m, plose
klenutym obloukem dolu. Zavity nejvyse 3; pfedposledni je jeste dobfe
klenuty (vice nez и S. putris L.) Na zadnim konci penisu je sroubovity
epiphallus a zfetelny appendix
Podrod: Oxyloma Westerlund, 1885, 3.
(syn. Hydrotrope, Lindholm, 1927. — Amphibina auctt.)
3.	Ulita stihle vejcita tenkostenna, ale pevna, silne prusvitna, vetsinou
matne leskla, jemne i silneji nepravidelne ryhovana, barvy jantarove nebo
tmavozlute. Zavity 2^2—2%, posledni je velmi mime klenuty. Usti stih-
le ji vejcite s ostrym rohem nahore, je ± vytazene do str any, takze jeho
osa neni rovnobezna s osou ulity (obe osy se rozbihaji sme-
rem dolu). Obusti rovne, ostre, jen na civce ponekud ztlustele; civkovy
lisek byva ponekud plose rozsifen cepelovitym zahybem; navalek patrovy
velmi slaby, ale zretelny. V. 12,0—15,0; s. 6—7,5; usti zaujima asi
2 3 vysky ulity. Epiphallus ma 3—4 klicky, appendix ostre zakonceny (obr.
Г1)	S. (Oxyloma) pfeifferi Rossmassler, 1835.
(J. pobfeZni).
Япаёпё pron^nliva v 1ёсЬ2е этёгесЬ jako 8. putris L.; bylo popsano mnoho
rhznych forem, к1егё jsou velmi nestate a maji velmi nepatrnou systematickou hod-
* Syn. Neritostoma auctt.
6 KHc c.. mekkyjsu.
81
notu. Dosud nejsou zcela objasn6ny vztahy к оЬёта dalSim druhdm, urdit6 jejich
formy Ize jen st62i rozliSit od velk^ch Stihlych tvarft S. pfeifferi Rsm.
2ije na rdkosi a v ЬаЬпё u vod, dasto v оИготпёт mnofcstvi; Ьёйпё i na pfed-
nwtech plovoucich pfimo ve vode; je velmi uzee vazana na vodu.
Palearkticka: Evropa, severozapadni Afrika, sevemi a zapadni Asie.
Dosti rozsifena v niZindch cel6ho statu; v Cechdch hlavne v §irok6 oblasti Po-
labi, ddle ve stfedni a severozapadni dasti гетё; vzde^ji v jifcnich Cech&ch; roz-
trouSene a± hojne v ni±indch a vetSich udolich Moravy a Slovenska. Ногат i chladnym
lesnatym pahorkatinam se vyhyba.
— Ulita velmi podobna predchozimu druhu, v prumeru vetsi,
s velmi p 1 о c h у m i zavity; usti je velmi stihle vejcite a neni do strany
vytazene, takze jeho osa je zhruba rovnobezna s osou ulity nebo
se s ni mime sbiha smerem dolu. Epiphallus ma vetsi pocet klicek 4.
4.	Ulita velmi stihla, sikmo kuzelovite vejcita, vetsinou voskove zluta;
stihle spicate vejcite usti zaujima vice nez 2/3 vysky ulity. Na civce byva
vytvoren jemny, ostry cepelovity zahyb. Epiphallus ma 7—8 klicek, appen-
dix ostre zakonceny. V. 16,0—20,0; s. 8,0—9,0 (obr. 1/3)
S.	(Oxyloma) elegans R i s s o, 1826.
(J. uhlednd).
Promenlivost neni dosud fadne prozkoumana; na паёет uzemi 2ije пёкоИк forem.
z nichz пё^егё jevi vztahy к druhu pfedchozimu, jin6 к dalSimu.
Obyva stejnd mista jako pfedchozi, zdd se vfiak, 2e se omezuje jen na nifrny.
Pontomediterranni (v Sirsim smyslu): jifcni Francie, Italie, stfedomofske
ostrovy, Balkan, karpatske гетё, ji±ni RSFSR, Kavkaz; roztrouSe^ ve vychodni dasti
stfedni Evropy.
Pfesne rozSifeni neni dosud zndme: v Cechach ±ije v typick6 velk£ form£ na bfe-
zich jezer a rybnikCi v Severoёeskёm hnedouhelnem uvalu (Dolni Jifetin u Mostu a j.),
snad i jinde v zapadnich Cechdch, zvlaSte v dolnim Poohfi; v stfednim Polabi fcije
drobna forma s neobycej^ plochym poslednim zavitem a ustim velmi rozSifenym
v dolni dasti. RozSifeni v nifcindch Moravy a Slovenska neni zndmo vzhledem к tёsnym
vztahCun к S. dunkeri L. P f r.
— Ulita velmi podobna pfedchozi, silneji a husteji ryhovana a jeste
plossi. Kotouc je velmi kratky s otupenym vrcholem. Usti je v dolni casti
napadne rozsifene, na dolnim okraji zaoblene ufate. Epiphallus ma 6—8
klicek, konec appendixu tupy, casto bambulkovity. Vyska az 24,0 (obr. 1/2)
S. (Oxyloma) dunkeri L. Pfeiffer, 1865.
(J. uherska).
Variadni okruhy jantarek S. elegans Rs. aS. dunkeri L. P f r. se pfesahuji do te
miry, 2e samostatnost tohoto druhu je гпаспё pochybnd. ОдоёНеп! vzdjemnych vztahti
vgech tfi naSich druhft ze sekce Hydrotropa si vyZadd rozs^hlych vyzkumd v ternnu,
dopl^nych zpracov&iim podetnych materiald jak po str&ice konchyliologick6, tak
anatomicke. V soudasne dobё jsou na§e znalosti teto skupiny dosud jen v poddtcich.
82
Obyva stejna mista jako pfedchozi.
Endemicka v Podunaji: hlavne uherske Podunaji ай ji£ni Morava (Ehr-
mann, 1933).
RozSifeni na na§em uzemi neni zname (okoli Sturova a pravd£podobn6 i jinde
podel Dunaje, Velky Zitny ostrov, Moravska brana).
5. Ulita vejcita, se spicate kuzelovitym kotoucem, tenkostenna, dosti
pevna, ± silne prusvitna, slabe matne leskla, jemne a nepravidelne svras-
kale ryhovana, barvy spinave zlute, zelenave sede, rohove, ridceji i janta-
rove. Zavity 3—3y2, vsechny silne klenute, posledni je vsak velmi mime
se stran stlaceny, sev hluboky. Usti vejcite s pomeme tupym rohern na-
hore, jeho osa se rozbiha smerem dolu s osou ulity. Obusti rovne, ostre, jen
na civce ponekud ztlustele; zde je tez slabe naznaceny zahyb. Navalek
patrovy slaby, ale ostre vyznaceny. V. 6,5—7,5; s. 3,8—4,5; vyska usti
zaujima obvykle 3/5 vysky ulity (obr. П/2)
S. (Succinella) oblonga Draparnaud, 1801.
(J. podlouhla).
Velmi prom6nliva, hlavne velikosti, ротёгет гогтёгй, tvarem zavith atd.
К svrchu popsanemu <typick6mu tvaru se poji /. humilis Drouet, kratka, zavalita,
v. 4,5—3,5. Кготё ni rozezn^vame radu forem — ras — vice nebo тёпё stalych, do-
sud nedostatecne zpracovanych s hlediska systematiky. О nekterych z techto forem,
ktere ziji nebo by mohly £it u nas, se zmihuji dale v textu. Vyzkum rasoveho okruhu
druhu 8. oblonga Drap. nebyl u nas dosud proveden.
Obyva nejen bfehy, пуЬгй i vlhke louky, luhy a udolni olSiny, casto daleko od
otevrene vody. Je sv^m vyskytem ze v§ech jantarek nejmene vazana na vodu.
Eurosibifska: Evropa a Asie кготё nejsevernej§ich a jiSnich oblasti.
Ze v§ech naSich jantarek ne jho }пё jSi; vyskytuje se misty hojne, misty roztrou-
зепё, a to i v takovych krajinach, kde ostatni jantarky chybёji.
Z ostatnich tvarti podrodu Succinella vyskytuji se u nas: S. oblonga elongata A.
Braun: pfimyka se uzce na typicky tvar; je to Stihla rasa s vytahlym kotoudem;
vy§ka usti zaujima asi i/2 nebo je§te men§i cast vy&ky ulity. — Vyskytuje se misty
v neobycejn£m mnofcstvi v pleistocennich spraSich a vzhledem к тёкку§1т spoleden-
stvtun, ktera ji prov&zeji, musime ji pokladat za tvar pfizpCisobeny stepnimu pro-
stredi. Podobne formy se objevuji tu a tam i recentni, nikdy vsak ve vetsim mnozstvi
a v cistych populacich, tak£e vyvstavaji оргаупёпё pochyby, zda skutedne souvisi
s rasou pleistocennich spraSi. Velmi vyhraneny tento tvar byl zjiSten na pisedne stepi
u Oenkova pri Dunaji nedaleko Sturova.
S. oblonga fagotiana Bourguignat, 1877: ulita protahla se Stihle sroubovite
vytazenym kotoucem a velmi Sikmym §vem; 4 zavity; usti nahore vice zaoblene,
vetsinou niz§i nez i/2 vy§ky ulity. V. 10,0; §. 4,0. — Lze ji ocekavat ve slovenskem
Podunaji.
Тей ve stredoceskem Polabi iije forma, ktera patme patri do blizkosti teto rasy,
je vsak ротёгпё §ir§i a ma vy§§i usti; exemplar od ТиЬйпё: 10,9 5,7; vyfika usti
6,0 (lokality: Mestsky les и ТиЬапё n. L., Cerninovsko и LibiSe atd.).
S. arenaria Bouchard — Chantereaux, 1837 ( ?): li§i se od 8. oblonga
Drap. Sirsi ulitou, s ротёгпё тйёип kotoucem а З1/^ velmi зПпё klenutymi zavity;
6*
83
Usti je Siroce vejditS, nahore гпаёпё zaoblene. V. 7,0—8,0; §. 5,5. — Populace zhruba
odpovidajici tomuto popisu byla zjiStSna autorem na okraji MuraiiskSho krasu na
stepni v&pencov6 str&ni nad n£dra£im Tisovec (ve spolednosti C. vindobonensis Ferus.
a Ch. tridens MU 11.). Je to (s vyjimkou svrchu uvedendho vyskytu S. o. elongata A.
Br. u Cenkova) v naSem state dosud jedine stanoviste, kde iije recentni Succinea na
opravdu stepnim biotopu. Zda tisovecka populace je opravdu totozna se zapadoevrop-
skou S. arenaria В.-Ch., kterS, je dnes fazena do samostatndho rodu Quickella, roz-
hodne jedine anatomicke ohled&ni (srv. Doplhky, str. 337).
Lit.: Loiek, 1949k, 1949m.
Nadceled: Vertiginacea
Oeled’: Cochlicopidae
(Oblovkoviti)
Rod: Cochlicopa R i s s o, 1826
(Oblovka)
Syn. Cionella Jeffreys, 1830 — Zua Turton, 1831.
1. Ulita protahle vejcita, s tupe zaoblenym vrcholem, tenko-
stenna, ale pevna, pruhledna, vysoce leskla, temef dokonale hladka, barvy
rudohnede az hnedave rohove. Zavitu 5%—6, slabe, ale zretelne kle-
nuty c h a rychle pravidelne rostoucich; melky sev probiha az к obusti
rovne. Usti vejcite, patrem slabe sefiznute, s ostrym rohem nahore, v nej-
dolejsi casti zuzene a ponekud tupe utate. Obusti rovne, ztlustele silnym
zhitavym nebo cervenavym pyskem; pomeme silny navalek patrovy sbiha
i na civku. Patrovy i civkovy usek je rovny a oba sviraji spolu zaobleny
tupy uhel. Pistel chybi. — Anatomicky znak: penis ma na vnitrnim
konci zfetelny epiphallus, zhruba s t e j n e dlouhy jako vlastni penis; na
rozhrani penisu a epiphallu je pfipojen mocne vyvinuty appendix, z r e-
telne dels! nez epiphallus, s hruskovite rozsifenym kon-
cem. V. 5,5—7,0; s. 2,4—2,8 (Г 41—44); vyska usti zaujima obvykle 35—
40% vysky ulity (obr. II/3)	C. lubrica (O. F. Muller, 1774).
(O. leskla).
Dosti promSnliva co do velikosti. Svrchu podany popis se vztahuje na typickou
formu, к тй se jednak druSi tvary drobnd (v. kolem 5,0), v literature nekdy uvadene
jako f. minor, nebo naopak tvary velmi statne (ай 7,3 3,0), oznacovane jako f. ni-
tens К о b e 11, ktere mohou nabyt povahy mistni rasy. О vztazich к nasledujicimu
druhu se zminime u tohoto.
Obyva biotopy rftzneho druhu, hlavne stfedne vlhk6 ай токгё. Nejhojn6j§i je na
udolnich nivach, kde fcije na lukach, v ol§in&ch i na bfezich vod, tёй ve vlhdich svaho-
v£ch lesich, v zahradSch a p. MenSi formy obyvaji mista suSSi a frvinami chudSi, na
pf. svahove louky, pastviny nebo skalky, kde^o velka /. nit ens К о b e 11 se objevuje
na vlhkych, velmi pfiznivych mistech, hlavne v nifcinnych luzJch.
84
Holarkticka: Evropa, severozapadni Afrika, severndjsi Asie a several oblasti
Severn! Ameriky.
Bezna na celem uzemi statu, zasahuje i vysoko do hor; v suchych stepnich ob-
lastech se omezuje na tidolni nivy.
— Ulita valcovite vejcita, se sirokym tupym vrcholem, svetle
rohova az belave zluta, jinak jako u predchazejfciho druhu. Zavitu obvykle
5l/2, velmi slabe kl enut у ch. Usti vejcite, patrem silneji sikmo
sefiznute, vice se stran stlacene; pysk silny, belavy. — Anatomicky
znak: stihly epiphallus je ponekud dels! nez vlastni penis, ap-
pendix neni napadne dels! nez epiphallus a na konci je jen m i г n e
ztlustely. V. 4,2—6,0; s. 1,8—2,5 (Ir 38—41,5); vyska usti zaujima ob-
vykle 34—36% vysky ulity (obr. II4) C. lubricella (P о r r o, 1838)
(O. drobna).
Syn. Achatina minima Siemaschko, 1847 — C. lubrica exigua auctt.
Dosti promdnliva co do velikosti. Ргйтёгпё populace v optimdlnim prostfedi, t. j.
na xerothermnich stanoviStich vStSinou nepresahuji 5,0; na vlhcich mistech se v§ak
objevuji tvary vysokd 5,0—6,0, ktere se mnohdy velmi bliZi drobndjSim jedincCim
druhu Cochlicopa lubrica (M ii 11 e r). — Phvodnd byla C. lubricella (P о r r o) vdtSinou
pokl£d£na za suchomilny tvar druhu C. lubrica (Mil 11.) a uvaddna v literature pod
jmenem C. lubrica exigua (Menke, 1830). Teprve v posledni dobё dokazal Quick
(1954) podrobnou srovnAvaci studii, ze bdfci pravdёpodobnё о samostatny druh, ktery
v nekterych pfipadech тй2е konchyliologicky temdf йр1пё souhlasit s druhem pfed-
chazejicim. Otazka druhovd samostatnosti plZe C. lubricella (Porro) neni dosud zcela
jasna, v pfipadd, 2e se v5ak potvrdi Q и i с к о v a pozorov^ni na Sirokdm materi^lu
z rhznych oblasti, bude tfeba uznat druhovou odlidnost obou р12й. V typickdm vyvoji se
od sebe oba druhy napadne li§i a jsou dobfe roaeznatelne. Do rdmce tohoto druhu
nale2i zfejmd i Clessinova C. lubrica columna C1.
Obyva slunne xerothermni biotopy, hlavnd stepi rCizneho druhu a xerothermni
skaly; nejhojndjgi a nejtypidt^jdi je na vapencovych skalach a krasovych stepich, kde
misty iije v ohromnem mnoistvi. Pronika misty i na biotopy mesofilni, na jpr. na
stfednd vlhke louky, zastindnd skalky a p., vetSinou ve statndjSich formdch. Misty Sije
te2 na lesnich ssutich v opadu mezi balvany.
Pfesnd rozSifeni neni dosud Ьегреёпё zndme. — U nas je tozSifena na се1ёт
uzemi, vyskyty se vdak napadne kupi ve stepnich a krasovych oblastech, kde je C.
lubricella (Porro) pfevl&dajicim druhem, kdeito v horskych a zalesndnych krajindch
prichazi jen roztrouSend (srv. Doplhky, str. 337).
Celed’: Pupillidae
(Zrnovkoviti)
(Kdysi rod Pupa auctt.)
Bohatd rozvinutd deled’, zastoupena и nas 9 rody s vdtdim poctem druhti, mezi
nimiZ pfevladaji та1ё a nejmendi formy. Radime je do 6 poddeledi. Ze znakft na ulitd
nutno zdhraznit zvlaStd povrchovou strukturu a upravu usti. To byva vybaveno ± det-
nymi z^ihyby a deskami, liStovitdho nebo zuboviteho tvaru, fiddeji je bezzube. Pfi roz-
85
pozn&v&ni jednotlivych druhCi hraje dhlefcitou roll podet, uprava i vz^jemny ротёг
jednotlivych desek a zahybCi, takie je tfeba ЬИ2е popsat ustni ozubenl a doplnit je
schematickym obr^zkem (obr. 26):
Patro: lamella angularis (ang.),
parietalis (par.),
C i v к a:	columellaris (col.),
„ infracolumellaris (infrc.).
Hl tan: plica basalis (bas.),
infrapalatalis (infrp.),
palatalis inferior (p. inf.),
palatalis superior (p. sup.),
suprapalatalis (sprp.),
suturalis (sut.).
Rody
1.	Usti bezzube, obusti jednoduche, ostre, rovne (rozmery: 2,3—3,3
1,3—1,45)	Columella West., s. 98.
— Usti vetsinou ozubene; obusti vzdy rozsirene, opatfene ± vyvinu-
tym pyskem	2.
2.	Ulita ciste valcovita s 9—10 zavity; v usti je po 2 nestejnych des-
kach na patre a na civce a 3 velmi nestejne zahyby na hltanu; rozmery:
4,8—5,5 l,8—2,0	Agardhia Gude, s. 102.
— Ulita se napadne lisi velikosti, tvarem nebo upravou usti 3.
3. Vyska 5,0—10,0 (neklesa pod 4,5)	4.
— Vyska 1,5—4,0	6.
4.	V usti jsou obvykle 3 hluboko do ulity zasahujici listovite desky, 1
silnejsi na patre, 2 slabs! na civce (ang. byva slabe naznacena)
Orcula Held., s. 102.
— Usti silne ozubene: po 2 deskach na patre a na civce; 2—5 zahybu
na hltanu .	5.
5.	Ulita valcovite vejcita, barvy svetle rohove, zcela pravidelne a jem-
ne zebemate ryhovana; 8—10 zavitu; na hltanu 4 silne zahyby a slaby 5.
zahyb suturalni	Abida Turton, s. 87.
— Ulita stihle kuzelovite vejcita, barvy tmave rudohnede, nepravidel-
ne slabe ryhovana az temef pravidelne zebirkovana, 7—8 zavitu; na hltanu
2—4 zahyby	Chondrina Reichenbach, s. 88.
6.	Ulita kratce valcovita nebo temef valcovita; ozubeni slabe: nanej-
vys po 1 zoubku na patfe, civce a hltanu, obvykle byva vsak zoubku тёпё;
rozmery 2,5—4,0 : 1,4—2,0	7.
— Ulita velmi mala, ‘ciste valcovita az kratce vejcita; usti bezzube az
velmi silne ozubene; tvary, jejichz vyska se blizu 2,5, se vyznacuji napadne
vejcitym obrysem a odlisnou upravou usti; rozmery 1,5—2,5 0,7—1,4.8.
86
7.	Okraje obusti slabe rozsifene, na
patfe nespojene; vnejsi okraj plynule
prohnuty (bez vtisku), navalek tylovy
zretelny. Zoubky v usti hrbolkovite: par.
vetsinou zfetelna, pal. slaba, pfi pohledu
zpfedu vsak dobfe viditelna, col. byva
zfidka slabe naznacena; jednotlive zoub-
ky (zvl. pal.) mohou chybet, takze nekdy
usti byva zcela bezzube
Papilla Fleming, s. 99.
—-Okraje obusti dobfe rozsifene,
na patfe spojene a obvykle mime od-
loupnute; vnejsi okraj zfetelne vtlaceny,
navalek tylovy chybi. Ozubeni: dlouha
listovita deska na hltanu hluboko uvnitf
posledniho zavitu a zoubek civkovy,
ktere pfi pohledu zpfedu nejsou vidi-
telne, takze usti je zdanlive bezzube.
Povrch ulity pravidelne zebematy; pos-
ledni zavit je pfi usti napadne zdvizeny,
Obr. 26. Schema ozubeni u celedi
Pupillidae (orig.) (6&ste£n6 podle
Ehrmanna). Patro: 1 — lamella an-
gularis, 2 — 1. spiralis, 3 — 1. parie-
talis, 4 — 1. infraparietalis. Civka:
5 — lamella columellaris, 6 — 1. in-
fracolumellaris. Hltan: 7 — plica
basalis, 8 — pl. infrapalatalis, 9 — pl.
palatalis inferior, 10 — pl. palatalis
superior, 11 — pl. suprapalatalis, 12
— pl. suturalis.
takze otvor list! je mime pootocen sme-
rem vzhuru
Pagodulina С1 e s s i n, s. 104.
J. Ulita ciste valcovita, pravidelne
zebemate ryhovana; usti bud’ bezzube
nebo se 3 zuby: 1 deskovity na patfe, 1 hrbolovity na civce a 1 hluboko
lezici hrbolek na hltanu	Truncatellina Lowe, s. 96.
— Ulita levotociva nebo pravotociva, vejcita az vejcite valcovita, velmi
jemne nepravidelne ryhovana az velmi jemne zebirkovana; usti silneji ozu-
bene; jen u nekterych tvaru klesa pocet zoubku pod 3, hltanovy vsak neni
posunut hluboko dovnitf list! nikdy	Vertigo Muller, s. 90.
Podceled’: Gastrocoptinae
Rod: Abida Turton, 1831
(2itovka)
Syn. Torquilla Studer, 1820 (partim).
— Ulita valcovite vejcita, s kuzelovitym vrcholem, dosti silnostenna,
mime prusvitna, matne leskla, velmi pravidelne a jemne sikmo zebemata,
barvy svetle rohove. Zavitu 9, velmi slabe klenutych a pomalu rostoucich;
87
melky sev se slabe zdviha teprve tesne pfi obusti. Usti kratce elipticke,
patrem ut’ate, se silnym ozubenim: 2 desky na patre (ang. spojena se spir.
a par.), 2 na civce (col. a infrc.) a 5 zahybu hltanovych, ktere zasahuji
hluboko do usti (p. inf. nejsilnejsi, infrp. znaicne dolu posunuta; p. sup. a
sprp. jsou slabs! a zblizene, p. sut. neni viditelna pfi pohledu zpfedu a pro-
svita v podobe kratke carky pod svem dosti hluboko uvnitr usti). Obusti
rozsifene, ohmute, se silnym bilym pyskem, ktery plynule pfechazi do plo-
cheho mozolu hltanoveho; bily navalek tylovy je silny, zvlaste v horni casti
a mezi nim a obustim bezi zlabkovita ryha; slaby navalek patrovy je leskly
a jemne zrnity, rohove barvy. Pistel dokonale nebo temef dokonale sevfe-
na. V. 7,0—8,0; s. 2,7—3,0; vyska usti zaujima asi 3/J() vysky ulity nebo
nepatme mene (obr. ПТ1) A. frumentum (Draparnaud, 1801).
(2. obilna).
Pomerne stala; zmenam podlehaji hlavne rozmery (v. 6,0—10,0), dale vyvin pysku
a navalku 1у1оуёко. Na skalnich stepich jsou Ьёйпё drobnejsi formy (v. -+- 7,0) se sla-
bSji vyvinutym pyskem, kdefcto na teplych stepnich stranich na sprasi (na pf. Povazi)
nebo na slinech (Polabi) jsou Ьёйпё tvary s velmi silnym pyskem a navalkem, v6t§inou
statnejsi. Vytalile exemplafe (v. kolem 10,0) se vyskytuji ротёгпё vzacng v normalnich
populacich.
•Obyva зисЬё stepni strane a xerothermni skaly v teplych polohach; pfednost
dava vapn^mu podkladu: vapence, dolomity, sliny, sprase.
Meridionalni: Pyreneje, Italie, Dalmacie, ji2ni dasti Alp, икегзкё niziny; na
sever od Alp roztrouSene v nejteplejsich polohach a2 do Severonёmeckё niiiny.
Vyznacny pl£ xerothermnich oblasti. V Cechach bezny na v^pencich ОевкёЬо
krasu, v udoli Vltavy pod Prahou, na slinech a vapnitych piskovcich v Polabi od Jaro-
mefe po Lovosice; jinak velmi vzacny. Mnohem hojnejsi na jiZni Morave a na Sloven-
sku; zde je misty zcela Ьёгпу, na pf. na spraSovych tabulich lemujicich Vah v §ir§im
okoli PieSt’an atd. Na vapencich pronika hluboko do Karpat (8й1^зкё skaly, Muraft-
sky kras — zde dosahuje 1000 m vygky!).
Rod: Chondrina Reichenbach, 1828
(Ovsenka)
Syn. Modicella H. & A. Adams, 1855 — Torquilla Studer, 1820 (partim).
Sem naleZi vysloven6 vapnobyt^ (kalcikolni) druhy, к!егё ±iji и nas vyhradne
na vapencovych skalach; ve vegetacnim obdobi vytezaji na Ьо1ё vapencovё st6ny, kde
se za vlhka zivi drobnymi skalnimi liSejniky a fasami, kdezto za sucha povlekaji ulitu
slizem a prachem a pfetrvavaji i nejv6t§i sucha a vedra pfimo na sluncem rozzhave-
пёт povrchu skal. V zimnim obdobi zatezaji do skalnich trhlin a do trsh rostlinstva.
Jsou to prvky ekologicky Uzce specialisova^, t. j. petrofilni a xerothermni, zijici vy-
hradne na vapencovёm podklad6. Skupina je nejbohatёji rozvinuta ve Stfedomofi;
и nas 3 ostfe odli§^ druhy. бегэ^ё ulity se casto zdaji §edav6 nebo modrav6 о]1пёпё.
Lit.: Ehrmann, 1931.
1. Ulita stihle vejcite kuzelovita, dosti tenkostenna, ale pevna, mime
prusvitna, matna, jemne a temef pravidelne zebirkovana;
zebirkovani neni vsude stejne silne ani huste, celkove vsak pusobi pravidel-
88
nym dojmem. Barva vetsinou rohove rudohneda. Zavitu 7—7%, mime
vzrustajicich; vsechny jsou dobre pravidelne klenute. Usti kratce eliptic-
ke, patrem mime sikmo sefiznute; ozubeni: na patfe: ang. a par., na civce:
col. a infrc.; na hltanu pfevladaji p. inf. a p. sup., ktere smeru ji do
mezer mezi protilehlymi deskami; infrp. a sprp. jsou vzdy m n о h e m
slabs! a casto chybeji. Obusti mime rozsifene se slabym, belavym
pyskem: navalek patrovy nezfetelny. Pistel velmi uzka, ne vsak zcela se-
vrena. V 6,0—7,0; s. 2,4—2,6; vyska list! zaujima 1'1—3/10 vysky ulity
(cbr. Ш2)	Ch. clienta (Westerlund, 1883).
(O. Sebernata).
Syn. Pupa avenacea К ii s t e r, 1845 (non Bruguiere).
Mirne promenliva; zmeny se projevuji hlavng ve velikosti a v ozubeni hltanu;
nachazime casto tvary jen se 2 zahyby (p. sup. a p. inf.), (Ше тййе byt naznacena
bud’ infrp. nebo sprp.; nebo obe naznaceny, az dobre vyvinuty. Nikde se v§ak neobje-
vuji odchylky stalejsi, ktere by mely vet§i systematickou hodnotu.
Obyva vapencov6 skaly a skrapova pole od niziny az do montanniho pasma.
Alpsko-vychodoevropska: Alpy, zvlaste Vychodni, karpatska oblast,
Kavkaz; osamoceny vyskyt na ostrovech Oland a Gotland v Baltickem mori.
Vyskytuje se hojn6 ve vapencovych oblastech Moravy: Moravsky kras, Pavlovske
vrchy, Stramberk atd* a velmi hojne ve vapencovych castech slovenskych Karpat.
V Cechach chybi.
Lit.: Lo2ek, 1948f, h, 1949c, m, 1950, LoZek&Leisky, 1947; Urban-
ski, 1939.
— Ulita jemne az hrubeji nepravidelne ryhovana; na hlta-
nu 3 temef stejne silne zahyby: p. sup., p. inf. a infrp., ktere sme-
ruji к protilehlym deskam	2.
2. Ulita stihle kuzelovite vejcita, casto s nabehem к valcovitemu tva-
ru, tenkostenna, pevna, mime prusvitna, matne leskla; ryhovani je vcelku
vzdy velmi nepravidelne, ma useky hrubsi a pravidelnejsi, jinde je temef
neznatelne. Barva vetsinou syte rudohneda. Zavitu ± 7, mime vzrusta-
jicich; pocatecni jsou dobfe klenute, posledni 3 vsak zfetelne se
stran smackle. Usti kratce elipticke, patrem sikmo sefiznute; ozu-
beni je vzdy dobfe vyvinute: ang. a par., col. a infrc.; stejne vy-
vinute infrp., p. inf. a sup., kdezto sprp. se projevuje v podobe protahleho
hrbolku hluboko v usti nebo chybi. Obusti slabe rozsifene, s velmi sla-
bym, vetsinou zahnedlym pyskem; navalek patrovy nezfetelny;
vnitfek usti s vyjimkou zubu rudohnedy. Pistel velmi uzka, ne vsak se-
vfena. V. 6,5—7,0; s. 2,3—2,6; vyska usti kolisa mezi *4—3/10 vysky ulity
(obr. 27, III/4)	Ch. avenacea (Bruguiere, 1792).
(O. skalni).
Syn. Pupa arena, Draparnaud, 1805 — Pupa сетесипа К u s t e r, 1845.
U nas velmi stala; zmSnam podleha hlavnS velikost.
89
Obyvd, v&pencove skaly, dasto te2 hole velke ssut6 v teplych polohach.
AIpsko-meridion£lni: Alpy, zvlaste ZApadni; vychodni Pyreneje, Italie,
severni Balkan, roztrouSene ve vapencovych oblastech desko-nemeckych stredohor.
Uv^dSna t6± z Krymu a Kavkazu (Licharev a Rammelmeyer, 1952).
U n£s pouze v GechAch: dosti hojne v Geskem krasu od Prahy po Beroun a okoli
Koneprus; udavAna t62 z oblasti Sumavy (Frankenberger, 1910b): Volary, Adolfov,
Divdi kAmen; a od Rychnova n. Kn. v Podhofi Orlickych hor. Tyto udaje vyZaduji no-
v6ho ovefeni.
Lit.: Loiek, 1946a, 1948a, h, 1949b, h, 1.
— Ulita kuzelovite vejcita, dosti tenkostenna, pevna, mime prusvitna,
matne leskla, velmi slabe nepravidelne ryhovana, barvy rudohnede. Zavitu
7—7j/2, mime vzmstajicich, prvni jsou dobfe klenute, posledni 3 maji kle-
nuti slabsi, nejsou vsak napadne se stran stlacene. Usti
kratce elipticke, patrem sikmo sefiznute; desky a zahyby (ang., par.; col.,
infrc., infrp., p. infr. a p. sup.) jsou napadne ploche, nevynik-
1 e, casto ± redukovane. Obusti slabe rozsifene, s pomeme s i 1-
nejsim, belozlutym pyskem, ktery pfechazi dovnitf usti do slabe
naznaceneho mozolu hltanoveho, takze vnitfek usti byva obvykle svetle
hnedy^navalek patrovy nezfetelny; pistel velmi uzka. V. 6,0—7,5; s. 2,2—
2,8; vyska usti se pohybuje kolem 3/]0—1I3 vysky ulity (obr. 28, III/3)
Ch. tatrica L о z e k, 1948.
(O. karpatskd,).
Dosti promenliva. ZnadnejSi zm6ny vykazuje ротёг rozmerft, takze nachazime
tvary Stihle i siln6 bachrate; ozubeni zhstava sice vidy velmi n!zk6, тййе vSak byt
zfetelne nebo zase naopak 1ётёг йр1пё redukovanC, Casto tCmef zcela mizi infrc. a
infrp. Dosti silne kolisa i barva: кготё typicky rudohnёdё zbarvenych jedincd se
Ьё2пё objevuji i kusy + tmave rohove hnede.
Obyva э1иппё steny a skrapova pole; dasto t62 balvany pod skalnimi pfevisy.
Karpatska: snad endemicka v Zapadnich Karpatech (podle dosavadniho sta-
vu vyzkumu).
Vyskytuje se vyhradne na Slovensku: Gaderska a Blatnicka dolina ve V. Fatfe,
DemanovskA a SvatojAnska dolina v Nizkych Tatrach; hojneji na jiZnich srAzech Mu-
rahskeho krasu a ve vychodni polovine Jihoslovenskeho krasu; Stratenska hornatina.
Lze pfedpokl&dat dalSi vyskyty v teto dasti Zapadnich Karpat.
Lit.: L о i e k, 1948i, 1, 1949k, m.
Podceled’ :Vertigininae
Drobne a± velmi drobne tvary; fcivodich пета vyvinuty spodni par tykadel.
Rod: Vertigo Muller, 1774
(Vrkod)
Velmi drobni mekkySi, vyznadujic! se vCtSinou silne ozubenym ustim; z dal-
§ich dCileZitych znakh nutno uv6st tvar Usti, vyvin tyloveho navalku, povrchovou struk-
90
turu a konecne celkovy tvar ulity. Mnohe druhy pfedstavuji prvky ve vdt§i nebo men§i
mire boreo-alpinsk6. Patfi sem 2 podrody odliSend upravou usti: V er t ilia Moqu in-
Tan don, 1855 s jedinym druhem V. an gustier J f r., kdezto ostatni druhy n£le£i do
podrodu Vertigo s. str.*
1.	Ulita levotociva	2.
— Ulita pravotociva	3.
2.	Ulita elipticka, tenkostenna, ale pevna, prusvitna, matne leskla,
jemne pravidelne zebirkovana, barvy rudohnede. Zavitu
4U—5, pravidelne rostoucich, mime klenutych; posledni je naspodu zu-
zeny. Usti ne zcela pravidelne pficne srdcite, vnejsi okraj je ostre sil-
ne vtlaceny; ozubeni: par. a ang. jsou silne, listovite; par. je po-
sunuta ponekud dovnitf; col. ma tvar siroke desky, temef svisle axialne
postavene; p. sup. ma tvar vysoke silne listy, ktera bezi velmi hluboko
dovnitf ulity a na vnitfnim konci se hadcovite ohyba dolu, na povrchu ulity
ji odpovida hluboka ryha; p. inf. je kratky mozolovity hrbol. Obusti dobfe
rozsifene, s hnedavym pyskem; ve spodni casti hltanu plochy svetlejsi
mozol; navalek patrovy slaby; navalek tylovy vyvinut hlavne ve spodni
casti; pistel sevfena. V. 1,6—1,8; s. 0,8—0,9 (obr. IV/1)
V7. angustior Jeffreys, 1830.
(V. utly).
Syn. V venetzii Charpentier, 1822 — V plicata A. Muller, 1838.
Ротёгпё velmi stala.
Obyvd. vlhkd louky, fiddeji olSiny v nizSich polohach.
Evropska: saha od Portugalska do Pfedni Asie, chybi jak v jifcnich, tak
v severnich oblastech.
Vyskytuje se гог!гои§епё na pfihodnych mistech na celem uzemi statu; nejhoj-
iwjsi je v Gechach. Зтёгет do hor vyskytft rychle ubyva.
— Ulita nepravidelne vejcita, tenkostenna, dosti pevna, znacne pru-
svitna, leskla, velmi jemne a ponekud nepravidelne ryho-
vana, barvy svetle rohove. Zavitu 5—5У2, dosti klenutych, pravidelne
rostoucich; posledni je naspodu jen slabe zuzeny. Usti zhruba poloelipticke;
vnejsi okraj je slabe tupe vtlaceny; ozubeni: mala ang. a
vetsi par., velka col. a mala infrc., dosti silna p. sup. a p. inf., к nimz casto
pfistupuji drobne sprp. a bas. Obusti slabe rozsifene, s belavym pyskem a
dobfe vyvinutym patrovym navalkem; belavy navalek tylovy slaby, plochy,
ale zfetelny. Pistel nedokonale sevfena. V. 1,9—2,1; s. 1,05—1,2 (obr.
IV/2)	V. pusilia Muller, 1774.
(V. lesni).
Celkem malo pronr^nliva; mirne kolisa velikost a ozubeni hltanu (2—4 zahyby).
Vyznadny prvek lesni — 2ije ve vlhkem list! a mechu v ssut’ovych lesich, t62 pod
* Syn. Alaea Jeffreys, 1830.
91
zetlelymi vetvemi a kdrou nebo na stinnych skalach. Pfednost dava smisenym porosttim
javord a lip s jasanem a jilmem.
Evropska: zvlaste stfedni Evropa.
Вёйпё rozsifena v horach a pahorkatinach na celem uzemi GSR. Nifcinam a step-
nim rovinam se vyhyba.
3.	Za obustim je zfetelny, dobfe vyvinuty navalek tylovy; v usti nej-
mene 4 zuby (vetsinou 5 a vice)	4.
—< Navalek tylovy chybi nebo je slabe naznacen naspodu posledniho
zavitu; v usti nanejvys 4 zuby	7.
4.	Ulita siroce vejcita, temneji rudohneda, vnejsi okraj usti je zfetelne,
ostfe vtlaceny	5.
— Ulita stihlejsi a svetlejsi, vnejsi okraj jen slabe tupe vtlaceny az
plynuly	6.
5.	Ulita siroce vejcita, tenkostenna, dosti pevna, prusvitna, silneji
leskla, neobycejne jemne nepravidelne ryhovana az skoro hladka, barvy
kastanove rudohnede. Zavitu 4%—5, dosti klenutych a pomeme rychle
rostoucich; posledni je naspodu jen zcela nepatme zuzeny. Usti sikmo
pficne srdcite s ostfe vtlacenym vnejsim okrajem; silne ozubene:
slabs! ang., silna par., к niz casto pfistupuje drobna infrapar., silna col. a
slabs! infrc.; p. inf. silna, dozadu posunuta, p. sup. silna, bas. mala, sprp.
drobna, nekdy chybi, jindy jeste nad ni byva drobny zahybek. Obusti roz-
sifene, s dobfe vyvinutym svetlehnedym pyskem a plochym, ale zfetelnym
patrovym navalkem. Tylovy navalek dobfe vyvinuty, barevne jen slabe
odliseny; pistel sevfena. V. 1,9—2,2; s. 1,2—1,3 (obr. IV/3)
V. antivertigo (Draparnaud, 1801).
(V. mnohozuby).
Syn. V septemdentata Ferussac, 1807.
йтёпат podleh& velikost, vzajemny ротёг гогтёгй а Ыаупё ozubeni; po6et zubd
kolisa mezi 6 (/. sexdentata Mtg.) — 10 (/. ferox Wester 1.), obycejne se pohybuje
mezi 7—8. Tyto tvary nejsou v§ak st&lej§i a nemaji Уё1й1 systematicke hodnoty.
Obyva токгё louky, bfehy vod a baSiny v ni^inach, vёtйich udolich a v niiSich
pahorkatinach.
Evropska: vёt§ina Evropy; saha ай do z^padni Asie.
Na pfihodnych mistech vSeobec^ rozSifend na се1ёт tizemi republiky, prevaS^
v тйтйсЬ a udolich pahorkatin.
— Ulita velmi podobna pfedchozimu druhu: v e t s i, silnejsi, bfichate
vejcita; usti obdobnehotvaru jako V. antivertigo Drap., avsakse s 1 a b-
sim ozubenim: par., col.; p. sup., p. inf. a bas. (nekdy zdvojena);
navalek tylovy velmi silny, na hltanu zfetelny mozol belave barvy. V. 2,2—
2,5; s. 1,4—1,5	V. moulinsiana (Dupuy, 1849).
(V. baiinny).
92
Syn. Pupa laevigata (Kokeil) Gallenstein, 1852 — V. ventrosa Hey-
n e m a n n, 1862 — Pupa kiisteriana W esterlund, 1875.
Podet zubti byva n6kdy zvyfien ай na 8 — f. octodentata W e s 11.
V rostlinstvu na brezich stojatych vod, v baiindch.
Evropskd: roztrouSene reliktni vyskyty v jiSndjSi Evropd; daleko hojnejSi
ve starSim holocenu.
Obr. 27. Chondrina avenacea Brugu- Obr. 28. Chondrina tatrica Lойek (orig.).
idre (orig.). (Zvdt. 11,5X.)	(Zvdt. 11,5X.)
Кготё bohate populace na brezich rybnika v udoli Teplica u Jasova v Jihosloven-
skem krasu dnes nezndme bezpecnych recentnich vyskytti na nadem uzemi: nachdzime
ji tu a tam v pleistocdnu (Копёргизу, Pfedmosti) a dosti Ьодоё ve starSim holocdnu
stredniho Polabi (sladkovodni kridy); dal§i recentni vyskyt na Slovensku neni vy-
louden (tidaje od Turni a Barddjova).
6.	Ulita valcovite vejcita, dosti tenkostenna, ale pevna, pru-
svitna, matne leskla, temef hladka, barvy rohove hnede. Zavitu 5,
pravidelne mime klenutych a mime vzrustajicich. Usti okrouhle poloelip-
ticke; ozubeni: par., col., silnejsi p. sup. a p. inf., ponekud slabsi bas.,
tu a tam pfichazi i sprp. Obusti slabe rozsifene s hnedavym pyskem, velmi
slabym patrovym navalkem; mozol hltanovy vyvinut; tez navalek tylovy
byva silny a zfetelny. Pistel ne zcela dokonale sevfena. V. 1,8—2,2; s.
1,1—1,2 (obr. IV/5)	V. pygmaea (D i*a p a r n a и d, 1801).
(V. malinky).
93
Dosti proirwnliva; тёш se velikost: drobne tvary na suchych, statn6j§i na vlh-
kych mistech; ротёг гогтёгй a ozubeni: pfevl&d-aji tvary 5-zube, гог!гои§епё se ob-
jevuji jedinci se 4 zuby (chybi bas.) — f. quadridens West.; ёastёji s 6 (sprp. ± vy-
vinutd) — f. sexdentata Steenberg. Nevytvafi v§ak u nas stalej§ich odchylek.
Vyhyba se v2dy lesu, jinak vSak obyv& ЬуИппё formace od mokrych udolnich luk
po stepni strait a xerothermni sk&ly.
Holarkticka: Evropa кготё nejsever^jSich a nejji&^jSich oblasti. Za-
kavkazi, severni a stfedni Asie, Sevemi Amerika.
U nas vSeobec^ rozsifena, zvlaj-^ v bezlesych nizinach a pahorkatin&ch. Chybi
jen v souvisle zales^nych uzemich a ve vysSich polohach hor.
— Ulita kratce elipticka, tenkostenna, dosti kfehka, prusvit-
na, slabe hedvabne leskla az matna, jemne pravidelne zebirko-
vana (zvlaste na homich zavitech), barvy svetle rohove hnede. Zavitu
4У2, dobfe klenutych, pravidelne rostoucich. Usti sikmo a ponekud nepravi-
delne poloelipticke, s tupe, ale zretelne vtlacenym vnejsim okrajem; ozu-
beni: nizka drobna ang., mnohem vyssi par., silna col. a slabs! infrc.; p.
sup., p. inf. Obusti mime rozsifene se slabym zahnedlym pyskem a velmi
slabym patrovym navalkem; mozol hltanovy ± vyvinuty; navalek tylovy
zfetelny, slabs! nebo silnejsi, casto cervenavy nebo zlutavy. Pistel dokonale
sevfena. V. 1,6—1,8; s. 1,0—1,1 (obr. IV/4)
V. substriata (Jeffreys, 1833).
(V. ryhovany).
гтёпат pod!6ha hlav^ velikost — zvl. drobnych jedincd mtize v. klesnout i pod
1,5; jinak druh ротёгпё velmi staly.
Obyva vlhk6 louky a olSiny chladr^jSich poloh, tёz mokfady v horskych lesich.
Vyhyba se teplym oblastem, zvlaj^ suchym rovinam stepniho razu.
Bore o-a 1 p i n s к a (v §ir§im smyslu): hornatёjs^ 6asti stfedni Evropy: Kar-
paty, Balkan, Kavkaz (V. s. sieversi Bttg.), severni Alpy, stfedohory zapadni CSR
а Кётеска; na severu: ВпЬзкё ostrovy, Dansko, baltsk6 гетё, Skandinavie a Finsko
a2 к poldmimu kruhu. Mezi 1ёт11о hlavnimi are&ly lezi roztrou§en6 reliktni vyskyty,
kupici se hlav^ na bfezich Baltu; na vychodё saha po Sverdlovsk.
гпаспё rozSifena v Cechach, kde obyva кготё vyssich hor i valnou cast pahor-
katin (misty i v ni^Sich polohach dosti hojna — Posazavi a p.). Chybi jen v Siroke
oblasti Polabi, d&le na stepnich plosinach mezi Prahou a Ceskym Stfedohofim, na 2a-
tecku a ve zvla^ teplych pahorkatinach: Oesky kras, Сезкё Stfedohofi. Roztrousen6
vyskyty v hornatych 6astech Moravy a Slovenska.
7.	Ulita temef valcovita, tenkostenna, ротёгпё pevna, pru-
svitna, та!пё leskla, velmi jemiw pravidel^ zebirkovana, barvy го1к^ё
hnede az svёtle rohove. Zavitu 5, dosti dobfe klenutych a pravidel^ ros-
toucich. Usti po^kud nepravidehw sikmo elipticke, patrem sefiznute;
ozubeni: par., col., p. inf. a p. sup., ktera byva casto гактё1а nebo chybi.
Obusti n e p a t г и ё rozsifene (hlavne jen v civkovem useku), Ьё-
lavym pyskem ztlustele; navalek patrovy je dobfe vyvinuty, casto Ьё^у.
94
Navalek tylovy chybi. Pistel sevfena. V. 1,8—2,1; s. 1,0—1,1 (obr. IV/6)
V. alpestris Alder, 1838.
(V. horsky).
Syn. Pupa shuttleioorthiana Charpentier, 1847.
Dosti stala; zmCnam podlCha hlavne ozubeni: p. sup. schazi dosti Casto, vzacneji
oba zahyby hltanove. V. alpestris tatrica H a z a у — popsana z Vysokych Tater a liSici
se hlavnC velmi slabym ozubenim hltanu (jen slaba p. inf., ktera Casto chybi), byla
nCkterymi autory mylnC povafcovana za rasu druhu V arctica Wall.
V nizkych polohach vCtSinou vyhledava hrube stinnC ssutC, kde 2ije v tlejicim
opadu mezi balvany, Casto ve velmi silnych populacich. Vy§e v horach se jeji ekologicke
rozpCti zvCt^uje, takze se objevuje i pfi kmenech a na skalach, v subalpinskem stupni
byv& hojna i na sluneCnych vapencovych stenach.
Bore o-a 1 p i n s к a: homatCjSi Casti stfedni Evropy: Alpy, Karpaty, Krym,
roztrouSenC ve stf edohorach; na severu: Skandinavie, severni Pobalti, severni RSFSR
a Sibif a2 po KamCatku.
V Cechach a na MoravC roztrouSenC reliktni vyskyty v horach a pahorkatinach;
mnohem hojnCjsi v hornatych Castech Slovenska, zvlaStC ve vysokych vapencovych
Karpatech.
V. parcedentata Sandberger — dru±i se tizce к V. alpestris Alder, takie
nektere tvary nelze pfesne odliSit; vCtSinou je ponCkud vCtSi (2,12 : 1,22), vejCitCjSi
a silnCjSi, zato ozubeni byva slabSi; CastC jsou exemplafe zcela bezzube; tez zavity ma
ponCkud slabCji klenute. — Druh fosilni, znan$ hlavnC z pleistocennich spraSi, u nas
znamy z nCkolika mist.
V. ronnebyensis Westerlund, 1870: — statna, valcovitC vejCit&, barvy ro-
hovC hnCdC ай rudohnedC; zAvitfc 5—б1^, ротёгпё з1аЬё klenutych. Navalek patrovy
silny, tez navalek tylovy je zfetelny ve spodni Casti; ozubeni podobnC jako u V. al-
pestris, p. sup. Ьёйпё chybi. V. 2,25—2,5; 1,25—1,5. — Druh severoevropsky; ze stf.
Evropy je uvadCn ze z^padniho Rudohofi роЬИйе na§ich hranic: udoli Сетё (Schwarz-
wassertal) nad Erlabrunem (viz Doplhky, str. 337).
— Ulita stlacene az valcovite vejcita, se zaoblene
kuzelovitou vrcholovou casti, tenkostenna, prusvitna, hed-
vabne leskla, jemne pravidelne ryhovana, rohove barvy. Zavitu 5, zvlaste
horni a stfedni jsou silne klenute. Usti sikmo nepravidelne elipticke az vej-
cite, patrem sefiznute; ozubeni slabe: par., col., p. inf. Obusti neni te-
mef rozsifene, velmi slabym pyskem ztlustele, navalek tylovy vetsi-
nou zcela chybi. Pistel sevfena, casto nedokonale. V. 2,2—2,5; s. 1,3—1,5
(obr. V/1)	V. arctica (Wallenberg, 1858).
(V. severni).
Na severu znaCnC promCnliva.
2ije pod kameny nebo pod vlhkym tlejicim dfevem. Ve stfedni EvropC vyhradnC
v alpinskCm stupni velehor, hlavnC pod kameny mezi trsy dryadky a trpasliCich vrb,
vidy v dobrCm’ krytu.
Bore o-a 1 p i n s к a (pfisnC): — na severu: Gronsko, Island, FaroerskC ostrovy,
Skandinavie, Finsko, pfes severni RSFSR a Sibif az na Cukotku; blizce pfibuzne druhy
(pravdCpodobnC rasy) v Severni Americe (AljaSka atd.). — Velehory stfedni Evropy:
95
Alpy — roztrou§en6 a hlavnS jen v ustrednich pasmech; Karpaty — dosud pouze Biel-
экё Tatry; Krkonode — dedido vd ssutd v Ма1ё Зпёйпё jame.
Na deskoslovenskdm stAtnim uzemi byla zji§t£na doposud jen na 3 stanoviStich
ve УгсЬо1оуё oblasti Bielsk^ch Tater, kde iije pod kameny v hojnem trouchu a opadu
trpaslidich tundrov^ch кеНкй Dryas octopetoda L. a Salix reticulata L.: Havran
(2154 m) (lgt. J. Ur bah ski), Zdiarska Vidla (2148 m) a Hlupy (2062 m) (lgt.
Loiek). — Lokalita krkonodskh le±i mimo statni hranice.
Lit.: Loiek, 1951e; Urbahski, 1947a.
Rod: Truncatellina Lowe, 1852
(Drobnidka)
Syn. Isthmia Reinhardt, 1879 (non Gray, 1821).
Velmi drobni pl2i, snadno poznatelni podle §tihl6 vdlcovitd, pravidelne Zebernate
ryhovand ulity. Obyvaji stepni strdnd a skaly.
1. Ulita stihle valcovita, tenkostenna, dosti pevna, mime prusvitna,
matna, pravidelne zebernate ryhovana, barvy ± svetle rohove. Zavitu
514—16, pomalu rostoucich, dobfe klenutych, se stran zfetelne stlacenych.
Usti kratce elipticke, patrem sefiznute, b ez z ub e. Obusti mime rozsi-
fene, se slabym belave zahnedlym pyskem a slabym patrovym navalkem.
Navalek tylovy chybi; pistel temef uplne sevfena. V. 1,7—1,9; s. 0,9—0,95
(obr. V/4)	Tr. cylindrica (F e r us s a c, 1807).
(Dr. valcovita).
Syn. Pupa minutissiuia Hartmann, 1821 — Pupa muscorwni D r a p a r-
n a u d, 1801.
Dosti promdnliva co do velikosti a ryhovani; Ьёйпё se vyskytuji drobnd tvary v.
1,5—1,7; naopak porhznu se objevuji jedinci v. 2,0—2,2. Zebirka na povrchu jsou bud’
hustdi, nebo rid§i, tdZ jejich sila a vy§ka se mdni. Nevytvdfi vyznadndjgich odchylek.
Obyva з1иппё travnatd strand a skdly, zvlaStd v tepl^ch stepnich uzemich.
Evropska: vdtSina Evropy, Maroko, Tunis, Maid, Asie, Zakavkazi; ve Skan-
dinavii saha aZ к 60° s. §.
RozSifeni: v се1ё republice hojna az obecna v xerothermnich oblastech: stredni a
severozhpadni Oechy, jiZni Morava a jiZni Slovensko, ddle ve v§ech vapencovych okrs-
cich, jinak ± roztrouZend na pfihodnych mistech od niZiny do hor.
— Usti je vybaveno 3 zuby: par., col. a velmi hluboko posazena p.
inf.	2.
2. Ulita stihle valcovita, se silnejsimi stenami, pevna, mime prusvitna,
matna, pravidelne a dosti silne zebernate ryhovana, barvy svetle rohove.
Zavitu 5%—6V3, dobfe pravidelne klenutych. Usti nepravidelne, kratce
elipticke, pomeme v e 1 i к e, jeho vnejsi okraj vybocuje silne do
strany, takze tvar usti zvysuje sifku ulity; ozubeni: listovita par., col. hrbo-
lovita, hluboko posazena, takze temef neni videt pfi pohledu zpfedu; p. inf.
hrbolkovita, hluboko posazena, takze pfi pohledu zpfedu je videt pfi-
96
mo za civkou (prosvita na tylu ulity v podobe svetleho eliptickeho
bodu). Obusti malo rozsifene, s neobycejne silnym, jakoby zdu-
relym belavym pyskem a zfetelnym patrovym navalkem; tez navalek ty-
lovy je zfetelny. Pistel temef sevfena. V. 1,7—1,9; s. 0,95 (obr. V/6)
Tr. costulata (Nilsson, 1822).
(Dr. iebernatA).
Syn. Pupa ascaniensis A. Schmidt, 1849.
Celkem st ala; menSim гтёпат podl6h£ Ыаупё vy§ka.
Obyva u nds hold vapencovd skaly s chladn6j§i exposici (zdpadni nebo vychodni,
nikoli v§ak ji±ni).
Sarmatska: od Kavkazu pres niziny RSFSR a USFSR do Polska a Severo-
пётескё ni±iny, odkud zasahuje jednak do Durynska a Harzu, jednak do jiiniho
D&nska, jifcniho Svddska a na baltskd ostrovy Gland a Gotland.
U nds velmi vzdcnd: vrcholove st6ny D6vina v Pavlovskych vrSich na ji±ni Mo-
гауё, Havrania skala u Smolenic a vrcholova st6na Oiernd skaly (659 m) v Malych
Karpatech u Plaveckdho MikuldSe. Oeskoslovenska stanovi£t£ jevi ууз1оуепё reliktni
raz a jsou posunuta гпаёпё daleko к jihu od ji2ni hranice souvisleho arealu tohoto
druhu.
Lit.: Ulidny, 1885b, 1886b; Lo2ek, 19510, 1952c.
— Ulita stihle valcovita, tenkostenna, dosti pevna, mirne prusvitna,
slabe, matne leskla, jemne, pravidelne zebemate ryhovana, barvy ± svet-
le rohove. Zavitu 5%—б1/^, ротёгпё эПпё, pravideh^ klenutych a dosti
huste vinutych. Usti гаокгоиЫепё trojuhle az hranatё elipticke, ротёгпё
male, vnejsi okraj nevybocuje do strany; ozubeni: listovita par.,
hrbolkovita, dosti vpfedu sedici col. a velmi hluboko posazena p. inf., ktera
je pfi pohledu zpfedu neviditelna a promita se ponekud nalevo za
civkou (prosvita na tylu jako svёtly elipticky bod, ktery byva ^kdy ропё-
kud vytazen ятёгет dovnitf). Obusti mime rozsifene se slabym, be-
lavym, casto zahnedlym pyskem a velmi slabym patrovym navalkem. Ty-
lovy navalek chybi. Р1з1ё1 nedokonale sevfena. V. 1,5—1,8; s. 0,75—0,8
(obr. V/5)	Tr. claustralis (G r e d 1 e r, 1856).
(Dr. ji2ni).
Ротёгпё stala; podstat^jSim гтёпат podldha Ыаупё jen velikost.
Obyva vdpencovd skaly v nejteplejSich polohach, a to nejen slunci vystavenё
stёny, nybr£ i skaly ± zastn^nd.
Mediterranni: jiZni Francie, Dalmacie, Korfu, Banat, Krym, kavkazska
oblast; Ji±ni vapencove Alpy; snad i v Sevemich vapencovych Alpach. Ve stfedni Ev-
горё se tdhne fetdz osamocenych reliktnich vyskytU, ktery probihd podelnd nadim
stdtem а к пётий se na vychodё poji 2e2ava na Dndstru v zapadni Ukrajind. V po-
slednim interglacialu (riss-wiirm) se jeji areal prostiral souvisle ve stfedni Evropё,
jak dosvddduji detnd ndlezy ve stfedondmeckych travertinech (u nas ve spraSi v Let-
kach и Prahy), tak±e jeji vyskyt Ize poklddat za relikt z tё doby.
Vzdcnd. Cechy: Oesky kras: Radotinskd Udoli, KarlStejn, skaly pri silnici Bud-
7 КИё cs. mekk^Su.
97
йапу-Srbsko, Srbsko, Sv. Jan, Koda, Cis. rokle, Kotyz u Копёргиз (v GeskCm krasu
dosahuje nejsevern6j§iho bodu svCho rozSireni). Morava: пёкоИк stanoviSV v Mo-
ravskeho krasu (Suchy Zleb, KrtinskC udoli atd.). Slovensko: ротёгпё hojna ve va-
pencovё Casti Malych Karpat u PlaveckCho MikulaSe (8 naleziSt se silnym i popula-
cemi); Sokol u PieStan v ji±m Casti Povafcskeho Inovce; Broda v Sul’ovskych skalach;
jiini srazy MuratiskCho krasu (Ciganka, Sance, Suchy dol), Jasov a Zadielsky кайоп
u TurnC v JihoslovenskCm krasu.
Lit.: Loiek, 1946a, 1947c, 1948a, f, i, k, 1949b, h, k, 1, m, 1950b, d, 1951d, o,
1952f, 1955j; UliCny, 1885b.
Rod: Columella Westerlund, 1878
(Ostroustka)
Syn. Sphyradium Charpentier, 1837 — Edentulina С 1 e s s i n, 1876 (non
Pfeiffer 1855).
Li§i se napadnC ode v§ech ostatnich zastupcti Celedi Pupillidae neozubenym ustim
s rovnym, ostrym okrajem. Dokonale vyspCle kusy maji posledni zavit pri usti po-
jednou nadmuty; паёе populace vfiak Ьёгпё ani nedordstaji, takze ten to zjev Casto ne-
byva vytvoren.
1. Ulita ponekud kuzelovite valcovita, s tupym zaoblenym
vrcholem, tenkostenna, malo pevna, mime prusvitna, leskla, velmi jemne,
nepravidelne ryhovana, barvy rohove hnede, casto se zelenavym nadechem.
Zavitu 6—6%, dobfe klenutych, se stran mime stlacenych,
pravidelne rostoucich. Usti male, kratce a casto ponekud ctyfhranne elip-
ticke, bezzube. Obusti rovne, ostre s nezretelnym navalkem patrovym. Po-
sledni zavit byva pfed ustim ± nadmuty. Pistel velmi uzka, avsak
otevfena. V. 2,3—2,8; s. 1,3—1,4 (obr. V/3)
C. edentula (Draparnaud, 1805).
(O. bezzuba).
Dosti promCnliva; znaCnC se тёп! velikost, nadmuti posledniho zavitu i barva
(Caste jsou tvary ± nedostateCnC pigmentovane — albinni a palescentni). VzdcnC se
objevuji jedinci StihlejSi a valcovitCjM, upominajici na rasu C. e. columella v. Mar-
tens.
Obyv& vlhke udolni porosty, zvlaste olsiny, vlhke lesni jskalky a mokrady, ve vys-
§ich polohach i na lukach pri potocich a v lesich. Rada vyleza na bujne byliny pri po-
thCcich nebo na vlhkych horskych pasekach.
Holarkticka: Evropa кготё stredomorskych poloostrovh, Sicilie, Sibir, Ja-
ponsko, Severni Amerika.
Dosti rozSirenS, v horach a pahorkatinach v celem stat6. Vyhyba se nizinam a
suchym stepnim р1ойтйт.
— Ulita stihle valcovita, s polokulovitym vrcholem, matna,
tmave rohove hneda. Zavitu 7—7^2, silne klenutych; posledni
je napadne n a d m u t у. V. 2,8—3,5; s. 1,35—1,48 (obr. V/2)
C. edentula columella (G. v. Martens, 1830).
98
Boreo-alpinska rasa predchazejiciho druhu; v typick6m tvaru prich^zi jen na vy-
sokem severu (sevemSjSi Skandinavie, Finsko) a v subalpinsk6m i alpinsk6m stupni
velkych pohofi (hlavn6 Alpy, tei Pyreneje, Karpaty, Krym). V niSSich pohofich stredni
Evropy se tu a tam objevuji tvary, kter6 maji ±siln6ji vytvofene znaky C. e. columella
a tvori pfechod mezi touto rasou a typickym tvarem.
C. e. columella Mart, obyva skalky, kameni§t6 i travnate vlhdi hole nad lesni
carou v horach. Z naSeho uzjmi je uvadSna recentni hlavnS jen z Vysokych Tater.
Mnohem hojnSjSi je v pleistocennich spraSich, kde patfi mezi vhdCi prvky chladnych
sprasovych spoleCenstev. — V souCasne dobS byl Ьегреёпё ov6ren vyskyt teto rasy
v Bielskych Tatrach, kde ±ije ротёгпё Ьёйпё v а1ртзкёт stupni (od Bujadiho po
Havran). (LoZek, 1951e.)
Podceled’: Pupillinae
Rod: Pupilla Fleming, 1828
(Zrnovka)
Vyznaduji se valcovitou ulitou. Hlavnimi rozliSovacimi znaky jsou povrchova
struktura, klenuti zavith a velikost. U n&s Siji 3 druhy, vzajenu^ na prvni pohled
таспё podobne, takze ur6ov&ni vyiaduje opatrnosti a уё181Ьо srovnAvaciho materialu.
Vsechny se рпзпё vyhybaji lesu a jsou ± xerothermni.
Lit.: LoZek, 1943c.
1.	Ulita jemne nepravidelne ryhovana, zavity mime az velmi slabe kle-
nute, vrcholova cast zaoblene kuzelovita	2.
— Ulita nepravidelne mazdfite zebirkovana, zavity silne klenute, vr-
cholova cast vetsinou kupolovita .	3.
2.	Ulita ponekud vejcite valcovita, s mirne zaoblene kuzelovitym vrcho-
lem, pomeme silnostenna a pevna, mime prusvitna, slabe lesk-
la, velmi jemne nepravidelne ryhovana, barvy narudle rohove az rudo-
hnede. Zavitu ± 6%, pravidelne rostoucich a velmi slabe klenu-
tych, s velmi m ё 1 к у m svem. Usti kratce elipticke, patrem sikmo uta-
te; jeho vnejsi okraj vybiha od nasazeni na patfe napfed nepatrne do
strany a pak se plynulou kf ivkou obraci dolu; ozubeni: zoubkovita
par. a hrbolkovita, hloubeji posazena p. inf., ktera casto chybi nebo
splyva s mozolem. Obusti slabe rozsifene s dobfe vyvinutym, belavym
pyskem a slabym, ale zfetelnym patrovym navalkem; v hltanove casti je
vyvinut zfetelny hltanovy mozol, rovnobezny s obustim, jemuz na vnejsi
strane odpovida silny, bily navalek tylovy, mezi nimz a obustim bezi uzee
zlabkovita ryha. Pistel neuplne sevfena. V. 3,0—3,5; s. 1,75 (obr. VI/1)
P. muscorum (L i n n e, 1758).
(Zr. mechova).
Syn. Turbo muscorum Lin n e, 1758 — Pupa marginata Draparnaud, 1801.
Dosti рготёпИуа; тёп! se Ыаупё гогтёгу a jejich ротёг, d£le ozubeni. Vyt£hl6
exemplafe ай s 8 zavity, v. 3,8—4,0 pfi normalni Sifce, oznadujeme jako /. elongata

99
С1 e s s i n, u n6kterych jedincti, pfipadn6 celych populaci jsou dobfe vyvinuty oba
zoubky, casto chybi p. inf. (f. unidentata C. Pfeiffer) nebo je usti zcela bezzube
(f. edentula Slavik). VSechny tyto tvary jsou velmi пезШё a maji jen nepatmou
systematickou hodnotu. Pon6kud stalejSi je tvar P. m. pratensis С 1 e s s i n, snad eko-
logicka rasa mokrych ni&nnych luk; je v6t3i a n&padn6 Siroka, 3,5—3,8 : 2,0, tmav6ji
hn$d&, s oslabenymi ustnimi znaky.
Obyva travnat6, such6 a slunn6 strait, fidCeji tepl6 sk£ly. Miluje zvlaStS hlinite
stepni str£n6 na v£pnit6m podkladu (spraS, sliny), druhotn6 se objevuje na zficeni-
n£ch, n&spech, mezich a pod. Vyhyba se vlhkym zalesn6nym oblastem.
HolarkticH: severoz£padni Afrika, Evropa, Turkestan, Iran, severni Asie,
Amursko, Sevemi Amerika.
Je Ьёйпа ай obecna v suchych stepnatych krajinach: stfedni a severozapadni
Cechy, casti Polabi; niiiny Podunaji. Ve vySSich, vlhdich a lesnatych oblastech jejich
vyskytd velmi rychle ubyva a mnoh6 z nich jevi zfetelnS druhotny pdvod (zficeniny
hradd, okoli m6st).
Blizce pfibuzna P. alpicola (Charp.) liSici se ротёгпё sirs! ulitou s niSsimi a
klenutёj§^mi zdvity, tmavSi barvou a nedostatkem zubti, byla zjisM^na na slatinach
и Sumiace, G&novch, Тигё. Blatnice, Turni a Jasova.
— Ulita kratce valcovita az vejcite valcovita se silne zaoblene ku-
zelovitym vrcholem, ротёгпё 1епкоз1ёппа, ale dosti pevna, pru-
svitna, matna az питё leskla, velmi ]етпё, nepravidelne ryhovana, na
prvnich zavitech casto sih^ji, na dolnich skoro hladka, barvy obvykle ro-
1к^ё hnede. Zavitu 5%—6, питё, ale zretelne klenutych, s пигпё
zafiznutym svem. Usti kratce elipticke, patrem sikmo utate; jeho
vnejsi okraj Ьёа napfed zfetelnё do strany a pak se prudkou
krivkou nahle obraci dolu; ozubeni: zoubkovita par. a por^kud dozadu po-
sunuta p. inf., vёtsinou dobre vyvinut a jako silny hrbolek, jemuz
na vnejsi strane ulity odpovida zfetelny dulek. Obusti з1аЬё roz-
sifene, se zahutedlym, ruzovym az l^lavym pyskem a velmi slabym patro-
vym navalkem. Hltanovy mozol byva ротёгпё slaby; navalek tylovy je sice
uzsi, ale silny; mezi nim a obustim Ьёг! uzce zlabkovita ryha. Р1ё1ё1 velmi
uzka; ne zcela sevfena. V. 2,4—2,8; s. 1,4—1,6 (obr. VI 2)
P. bigranata (Rossmassler, 1839)
(Zr. dvouzuba).
Zm6nam podleha hlavn6 velikost, vyvin tylov6ho navalku a zubti, p. inf. vSak neni
1ётёг nikdy zcela redukovana. Misty se vyskytuje silna primes palescentnich a albin-
nich jedincti (viz Doplhky, str. 337).
Obyva xerothermni skaly v teplych oblastech, fiddeji i skalnat6 svahy a skalni
stepi; nejhojn6jSi byva na vapenci, jinemu podkladu se v§ak nevyhyba.
Atlanticko-meridionalni: Baleary, Pyreneje, jizni Francie, Britske
ostrovy, Poryni, Oechy, Morava, Zapadni Karpaty.
U nas v xerothermnich okrscich — Oechy: dosti hojna v Oeskem krasu a na ska-
Idch v udoli Berounky na Kfivoklatsku; udoli Vltavy od Zvikova po Kralupy, Leded
nad S^zavou, Mlada Boleslav, LThoSt и Kada^; roztrouSe^ na svazich Oesk6ho Stfe-
dohofi а пёк!егусЬ vyl^Skti (Rip, Bezdёz, Trosky). — Morava: Moravsky kras — Pav-
100
lovskC vrchy a Mala skala u Senorad nad Oslavou. — Slovensko: vapencovy tisek Ma-
lych Karpat u PlaveckCho MikulaSe; Maninska souteska a Sul’ovskd sk£ly, tei jinde na
v&pencich PovaSi, ji±ni srazy Mur&ftskeho krasu, Zadielsky kahon v Jihoslovenskem
krasu; Brezno nad Hronom, Remata u Handlove, Drevenik a SpiSsky hrad.
Lit.: Lofcek, 1945a, 1946a, 1947c, d, 194,8a, c, f, 1949i, к, 1, m, 1950, 1951;
Sods, 1943.
3.	Ulita valcovita, s kupolovitym az kupovite kuzelovitym vrcholem,
pomeme tenkostenna a kfehka, mime prusvitna, matna az hedvabne leskla,
nepravidelne mazdrite zebirkovana, barvy rohove hnede.
Zavitu 6—6Ц, silne klenutych, se stran vsak mime s 11 a c e-
nych, s ostfe zafiznutym hlubokym svem. Usti kratce elipticke,
patrem sikmo sefiznute; jeho okraje na patfe jsou znacne sblizeny;
vnejsi okraj vybiha napfed v mensim useku do strany a pak se p r u d c e
lomi dolu, takze se vytvafi ± zfetelny, zaobleny uhel; ozubeni:
zoubkovita, mime dozadu posunuta par. a ± zfetelna hrbolovita p. inf.,
ktere vzdy na vnejsi strane odpovfda zfetelny dulek. Obusti mime rozsifene
se slabsim zahnedlym nebo naruzovelym pyskem a velmi slabym patro-
vym navalkem. Hltanovy mozol je slaby, plochy a zahnedly, navalek tylovy
je pomeme plochy, barvy zlutave nebo narudle, rozsifuje se smerem dolu
a mezi nim a obustim bezi plocha, siroka ryha. Pistel velmi uzka,
ale pomeme otevfena. V. 3,0—3,3; s. 1,75 (obr. VI'3)
P. sterri (v. V о i t h, 1838).
(Zr. Zebernata).
Syn. Pupa сира auct. — Pupa aridula (Held) Kiister, 1845.
Dosti prom6nliva: velikost kolisa ротёгпё гпаспё; пёк!егё populace maji pfevahu
jedincti песе!ё 3 mm vysokych, jinde Ьё±пё se objevuji kusy a± 3,7 vysokё; stej^ se
тёп! ozubeni, vyvin nAvalku tyloveho, povrchova struktura i tvar klenuti z^vith.
Obyva pfevaZnC teple vapencove skaly, tu a tam se objevuje i na jin^ch pod-
kladech: spilit, CediC, porfyrit, algon. bfidlice. Na vapenci saha vysoko do hor.
Eurosibifska (omezuje se na jiini C£sti): jiift^jSi Casti stfedni Evropy,
Balkan, stfedni Asie.
Celkem vzacna. Cechy: hojn6 v безкёт krasu, гог!гои§епё v udoli Vltavy mezi
Prahou a Kralupy, Oertova skala a Roztoky v udoli Berounky na Kfivoklatsku, Ledec
n. S., Peliny u СЬоспё, vzac^ v oblasti OeskCho Stfedohofi (Stfekov, Kuzov, Hazm-
burk). — Morava: hojn6 v Pavlovskych vrSich. — Slovensko: Plavecky hrad a Pla-
vecky MikulaS v Malych Karpatech; Maninska soutCska a jeji okoli, Krakova hol’a
v Nizkych Tatrach, Vysoke Tatry, Pieniny.
Lit.: Lozek, 1945a, 1946a, 1947c, d, 1948a, c, 1949, 1, m, 1950d; LoZek a
Lei sky, 1947; Urbanski, 1939.
Neni vyloudeno, ze by se na na§em uzemi mohl vyskytnout jestC 4. druh, jeho±
struCny popis pfipojuji (viz Doplhky, str. 337):
— Ulita se podoba druhu P. sterri Vth., ma vsak jemnejsi a
pravidelnejsi povrchovou strukturu, 534—6 zavitu, ponekud slabeji
101
klenutych; v usti obvykle 3 zuby: par., p. inf. a hrbolovita col.,
navalek silny belavy, mezi nun a obustim u z к a г у h a. V. 2,3—2,75;
s. 1,3—1,5 .	P. triplicata (Studer, 1820).
Je uvadSna z Pienin z t£sn6 blizkosti na§i hranice: Okrq,glica ve skupinS Trzy
Korony (J. Urbanski, 1939).
Rod: Agardhia Gude, 1911
(V&lcovka)
Syn. Sphy radium Hartmann, 1844 — Coryna Westerlund, 1887.
— Ulita stihla, ciste valcovita, s nizce kupolovitym vrcholem, dosti
tenkostenna, ale pevna, mime prusvitna, leskla, jemne, pravidelne zebir-
kovana, barvy rohove hnede. Zavitu 9—10, velmi pomalu rostoucich a
nepatme klenutych. Usti elipticke, patrem mime sikmo sefiznute, s velmi
vyznacne upravenym ozubenim: velmi silna listovita par. a nepatma, hlu-
boko stojici spir., silna listovita col. a nepatma, hluboko posazena infrc.,
na hltanu: velka, dlouze listovita p. inf., hloubeji posazena, kratce listovita
p. sup. a hluboko posazena, hrbolovita bas. Obusti mirne rozsifene, s hne-
•davym pyskem a velmi slabym patrovym navalkem; mozol hltanovy slaby a
s pyskem splyvajici; navalek tylovy dokonale chybi. Pistel velmi uzka, ale
otevfena. V. 4,8—5,5; s. 1,8—2,0 (obr. VI/4)
A. bielzi (Rossmassler, 1859).
(V. karpatska).
ZmSnam podleha hlavne vy§ka, castednS i ryhovani a ozubeni. Jinak ротёгпё
stala. Zije mezi kameny ssuti a pod tlejicimi kmeny v horskych lesich; stoupa ай do
kleёovёho pasma.
Karpatska: casti Zapadnich Karpat, Vychodni Karpaty, severovychodni diasti
Sedmihradska.
Ротёгпё vz&cna: Vysokё Tatry, zvl. В1е1зкё Tatry, Pieniny, Stratensk& homa-
tina, Il’anovska dolina v Nizkych Tatr&ch (Lo2ek a Leiskft 1947), Ba^jov
(Rotarides a Weiss, 1950), РоГапа и Zvolena: Zelobudsk& skalka a Hrochot’ska
dolina (Lo2ek, 1952d) a snad i jinde na Slovensku, zvla^ na severovychodS (okoli
Novosedlice).
Podceled’: О г с и 1 i n a e
Rod: Orcula Held, 1837
(Sudovka)
Vyznacuje se velmi vyznadnou upravou usti, jehoz listovite desky zasahuji az do
podatednich zavitd ulity. U nas 2 druhy patfici do dvou podrodd: Scyphus C a z. et
Marg. (O. doliolum Brug.) a Orcula s. str. (O. dolium Drap.).
1. Ulita kyjovita, v horni casti (tfetine) nejsirsi,
smerem dolu se zuzujici, s kopulovite kuzelovitym vrcholem, s dosti sil-
nymi stenami, pevna, mime prusvitna, matne leskla, fidce sikmo
102
zebirkovana, barvy svetle rohove. Zavitu в1/»—9. pomalu rostoucich
a velmi slabe klenutych. Usti elipticke, patrem sikmo sefiznute; ozubeni:
silna sikma par. a 2 slabsi desky na civce: col. a supracol.; slaby naznak
ang. pod mistem, kde vybiha z patra vnejsi okraj. Obusti znacne roz-
sifene, se s i 1 n у m bilyrn pyskem a velmi slabym patrovym navalkem.
Pistel sevfena. V. 4,5—6,0; s. 2,3—2,5 (obr. VU/1)
O. doliolum (Bruguiere, 1792).
(S. Sebernatd).
Dosti promSnliva ve velikosti; ротёгпё Caste jsou tvary ± nedostateC^ pigmen-
tovanC. Zcela mlade exemplafe maji plochy tvar (вПасепё okrouhly) а ротёгпё
otevrenou piStCl.
Obyva ззи1ё a skalky v listnatych lesich teplych poloh; Casto se vyskytuje pfi
pottidcich a pramenech usazujicich travertin. Pfednost d&vd vapnitemu podkladu.
Meridionalni (tC±iStC are£lu na jihovychode): saha Stfedomofim od Py-
reneji do Iranu; Alpy, Karpaty, roztrouSenC v Ces.-пёт. stfedohor^ch.
Omezuje se pfevdznC na teple pahorkatiny, zvlAStC vdpencove; v Cech^ch je ро-
тёгпё hojna v Ceskem krasu a v nCkter^ch pfilehlych oblastech (Kfivoklatsko), roz-
trouSenC v Ceskem Stfedohofi a v pahorkatych slinovych Castech kfidovC tabule
(Dzban, krajina mezi MSenem, Mladou Boleslavi a VSetaty, okoli Turnova), jinak jen
ojedinCle vyskyty. PonCkud hojnCjSi je v teplych pahorkatinach Moravy a Slovenska,
kde misty saha dosti hluboko do Karpat (jiSni svahy Muraiiskeho krasu).
Ulita tluste valcovita, s kuzelovitym vrcholem, s dosti silnymi
stenami, pevna, mirne prusvitna, mime leskla, nepravidelne ryho-
vana, barvy ± tmave rudohnede. Zavitu 9%—Ю, velmi pomalu rostou-
cich, velmi slabe klenutych. Usti ponekud sikmo elipticke, patrem utate, ±
doprava dolu vytazene; ozubeni: sikma listovita par. a 2 slabsi desky na
civce: col. a supracol. Obusti mirne rozsifene se slabsim bilym
pyskem a slabym, jemne zmitym patrovym navalkem; mozol hltanovy je
plochy, ale zf etelny, belavy, ± zf etelne od pysku oddeleny; na vnejsi strane
prosvita zlutave az narudle. Pistel dosti uzka, ale otevfena. V. 6,5—7,5;
s. 3,3—3,6 (obr. VII/2)	O. dolium (Draparnaud, 1801).
(S. skalni).
Velmi promCnlivd: znaCnym zmCnam podlChd velikost а ротёг гогтёгй; v urC.
pfipadech i celkovy tvar a ozubeni. Drobne tvary (na pr. 5,0 : 2,6 v Muraiiskem krasu)
nachazime na xerothermnich vapencovych skaldch; v teplej§ich lesich ±iji naopak velmi
statne, SirokC formy (ай 10,0 : 3,75). Кготё toho se vyskytuje mnoho odchylek v jinych
znacich, na pf. Stihle formy v subalpinskem stupni atd. Vёt§ina tCchto forem neni pfi-
li§ stala а пета vySSi systematicke hodnoty. Ze stalejSich odchylek tfeba jmenovat
Stihly tvar objeveny Brancsikem, ptivod^ Clessinem popsany jako samo-
statny druh:
O. dolium brancsiki Cl e s s i n, 1887:* ulita kuzelovite valcovita, na-
* Syn. Pupa, dolium var. Kimakowiczi Brancsik, 1888.
103
padne stihla, s vytahlym vrcholem, s tupou spickou, casto svetlejsi barvy.
Zavitu 10—10% ; ozubeni: desky ponekud nizsi nez u typ. tvaru, supracol.
chybi. Pistel nedokonale sevfena. V. 7,5—8,5; s. 2,6—2,8 (obr. VII/3).
Systematicka hodnota teto odchylky neni dosud jasna. Naleziste: Maninska sou-
tSska u Povafcske Bystrice.
Lit.: С 1 e s s i n, 1887; В r a n c s i k, 1888b.
Obyva газНпёпё lesni skalky а ззи1ё, ve vysSich polohach i hole з1иппё з!ёпу.
Prednost dava vapenci. Sah,a vysoko do alpinskdho p&sma.
Alpsko-karpatsk£: vapencove Alpy, zvla^ severni, Svycarska Jura,
horni Poryni, jz. Cast Svabske Jury; zapadni Istrie a udoli Neretvy v zapadni Воэпё;
Zapadni Karpaty.
U n£s hlavne na Slovensku, kde je Ьёйпа ve vapencovych Karpatech od Malych
Karpat a± do Jihoslovenskёho krasu; nejhoj^jSi je ve vySSich polohach, v ni±inach a
teplych pahorkatinach chybi. Иог1гоиёепё v кагра!зкё dasti Moravy (Hostyn, Strain -
berk atd.). V oblasti СезкёЬо masivu je иуаДёпа z okoli Bouzova u Litovle a od Ces-
keho Krumlova (Frankenberger, 1910b), oba tyto udaje vSak vy±aduji оуёгеп!.
Podceled’: Pagodulininae
Nalefci sem rod Pagodulina С 1 e s s i n, dosud nejasneho зуз1ета11скёЬо posta-
veni, ktery v§ak vzhledem к zvlastni йpravё ulity vy±aduje samostatneho zafadSni.
*Nekdy byvA, do teto skupiny zahrnovan i rod Spelaeodiscus В г и s i n a (deled’ Vallo-
niidae).
Rod: Pagodulina Cl ess in, 1876
(Vdelinka)
Syn. Pagodina Stabile, 1864 — Pagodula Hesse, 1916.
— Ulita kratce siroce valcovita, s nizce kupovite kuzelovitym vrcho-
lem, se silnejsimi stenami, pevna, slabe prusvitna, matna az slabe hedvabne
leskla, pravidelne sikmo zebemata, svetle rohove hneda. Zavitu 7^4—8,
velmi pomalu a pravidelne rostoucich, dobfe klenutych; sev pfi usti prudce
a velmi silne stoupa, takze casto dosahuje az ke svu pfedposledniho zavitu.
Usti vykazuje proto zvlastni upravu: zfetelny navalek patrovy spojujici
oba okraje obilsti dosahuje obvykle do 2/3—4/5 vysky posledniho zavitu,
nekdy se dotyka az svu pfedposledniho zavitu; proto je otvor usti sesik-
men tak, ze hledi mime smerem vzhuru; tvar usti je zaokrouhlene nesou-
meme pficne srdcity, nebot vnejsi okraj je zfetelne vtlaceny. Obusti na
patfe dokonale spojene, obvykle slabe odloupnute, dobfe rozsifene, s plo-
chym hnedavym pyskem. Ozubeni: pal. ma podobu pomeme dlouhe listo-
vite desky, ktera je velmi hluboko posazena, tez col. sedi velmi hluboko
(vlevo na civce), takze usti pfi pohledu zpfedu se zda bezzube. Navalek
tylovy a mozol hltanovy nejsou vyvinute. Pistel dokonale sevfena. V. 3,0—
3,5; s. 1,8—2,1 (obr. VII/4) P. pagodula (Desmoulins, 1830).
(Vc. ozdobna).
104
Svrchu uvedene гогтёгу se vztahuji na exemplafe sebrane na uzemi CSR, kterd
zfejmS pfedstavuji velmi statnou populaci, nebot cizi autoft (Ehrmann, Soos)
uvadSji nejmenSi ргйтёгпё гогтёгу podstat^ niiSi — ай jen 2,5 :1,5. Jinak гтёпйт
podteha hlavne tisti, ktere u kratkych stladenych jedincti Ьёйпё dosahuje ай ke §vu
predposledniho zdvitu, kde^o u StihlejSich protahlych exemplAfti zakr^vd jen 2/3
vy§ky posledniho zavitu.
Obyva horske lesy na vapnitem podklade a zd^uje se obvykle ve vlhkdm opadu,
pod tlejicim dfevem nebo v ssutich.
Alpsko-meridionalni: obyva francouzske Zapadni Alpy a pfilehle kraje
jiZni Francie ай do departementti Puy de Dome a Dordogne, dale Sevemi vapencove
Alpy od Salcburku po Videhsky les; jinak v jiznSjgich pohofich Alp a odtud dinar-
skymi pohofimi pres Chorvatsko ай do Bulharska.
Na uzemi CSR je dosud zname jen jedine stanovi&te tohoto druhu, ktere je pozo-
ruhodnym zphsobem osamocene: Cigel’ka (okres Bardejov) v oblasti flySovych Karpat
sv. Slovenska, kde tento druh sbiral Tibor Weiss ve velmi silnych populacich v smi-
Senem haji (13. V. 1951).
Celed’: Valloniidae
(Vdolnidkoviti)
Ротёгпё nejednotna skupina, jak po strance konchyliologicke tak anatomicke.
Patfi sem vesn^ drobn6 formy. U n&s jsou zastoupeny 4 vaajemne ostre odliSne rody.
Rody (viz tez str. 79).
1.	Ulita pomeme vvlka (az 3,0 :5,0), jemne pravidelne zebemata,
s trojlalocnym ustim	Spelaeodiscus В r us., s. 110.
— Ulita nejvyse 3,5 siroka, usti neni nikdy trojlalocne	2.
2.	Ulita stlacene okrouhla, belave (po pripade nazloutle nebo nased-
le) barvy	Vallonia R i s s o, s. 105.
— Ulita s kuzelovitym kotoucem, barvy rohove hnede az tmave rudo-
hnede	3.
3.	Ulita kulovita s tupe kuzelovitym vrcholem, rozsirenym obustim,
mazdrite zebemata	Acanthinula Beck, s. 109.
— Ulita okrouhla s kuzelovitym vrcholem, rovnym ostrym obustim,
jemne, nepravidelne zebemata	Pyramidula Fitz., s. 111.
Podceled’: Valloniinae
Rod: Vallonia R i s s o, 1826
(Cdolnidek)*
(Kdysi fazena do rodu Helix auct.)
Druhy tohoto rodu maji jednotnou stavbu ulity; hlavnimi znaky jsou struktura
povrchu a uprava usti. Кготё obou hlavnich гогтёгй (v. a §.) тёМте je^ tak zvany
* Podle lidov6ho ndzvu (teste H u d e c).
105
maly ргйшёг (m. p.), Sifkovy гогтёг kolmy к §ifce (ktera je totofcna s t. zv. velkym
ргйтёгетп).
1.	Ulita stlacene okrouhla, s nizce kuzelovitym kotoucem, tenkosten-
na, belave prusvitna, jemne a dosti pravidelne zebirko-
vana. Zavity 3%—4, dobfe klenute, pomalu av celem prubehu
pravidelne rostouci; posledni je pfi usti asi l1/-; к r a t sirs! nez
pfedposledni. TJsti je mime sikme, temef okrouhle, patrem slabe vyfiznute.
Obusti u dobfe vyspelych jedincu nepatrne rozsifene, se slabym
naznakem pysku, navalek patrovy naznaceny. Pistel siroce otevfena s pra-
videlne rostoucimi zavity. V. 1,4—1,7; s. 2,6—3,0; m. p. 2,3—2,6.
V. adela Westerlund, 1881.
(C. Svabsky).
Syn. V. declivis S t e г к i, 1893.
ZmSnam podlehaji гогтёгу a hlavne vy§ka kotoude, ktery je vice nebo тёпё
kuzelov^ vynikly.
RozSifene usti s viditelnym pyskem nachazime jen u dokonale vyspёlych kusft,
jinak byva casto obusti rovne a bez naznakd ztlu^lin, tak2e pfipomina ротёгу u ne-
dorostla Vallonia pulchella M ii 11., ktera se ov§em li§i гге!е1пё menSimi гогтёгу a
menSim podtem z^vitti.
Obyva vlhk6 udolni louky.
Eurosibifska (?): rozsifeni neni dosud ргеэпё zname vzhledem к tomu, ze ten to
druh nebyl dfive vfcdy rozliSovan. Nejhoj^jSi vyskyty jsou zname ze Svabske a Svy-
carske Jury, vi-зеоЬеспё pak z oblasti jiZniho Ыётеска a pfilehlych dasti Alp; nej-
hoj^ji je nalezana v povodiiovych naplavech horniho Dunaje, Mohanu a Ryna. Roz-
trouSene vyskyty jsou uva^ny z rfiznych d&sti stfedni Evropy, dale ze Sibife, Zakas-
р!скё oblasti, Turkestanu a severozapadni Giny (Licharev a Rammelmeyer,
1952 tento druh v§ak vfibec neuv^deji).
Jediny Ьегреёпё ovefeny deskoslovensky exemplaf byl nalezen v povodhovem
vyplavu na okraji luhu Ille pobliZe obce Gabdikovo na Уе1кёт Zitnem ostгovё (L o-
± e k, 1955i); pochybny je Jandecktiv udaj ojedn^l6 vyplavene ulity na bfehu
Labe u Celakovic (J a n d e ё к a, 1939).
V sedimentech naSeho pleistocenu, zvlja^ ve spraSich, se ротёгпё hoj^ vysky-
tuje jiny druh z t6to skupiny — Vallonia tenuilabris (Al. Braun), jeho2 ulity se dosti
casto dostanou do povodiiovych naplavCi a v рпрайё, 2e Ьё21 о dobfe zachovald kusy,
vyvolavaji dojem, ie Ьё21 о pfisluSnika na5i recentni fauny. Proto pfipojuji strudny
popis tohoto druhu:
— Ulita podobneho tvaru jako u pfedchazejiciho druhu, kfehka, bila
(fosilni!), nepravidelne zebernate ryhovana; mezi jemne
ryhy jsou vlozena hrubsi zebra. Zavity 4, silne klenute; posledni je
vcelku dosti rozsifeny, takze pfi usti je asi 2 к r a t sirs! nez pfed-
posledni, s к 1 a n i s e tesne pfed ustim napadne dolu. Usti je tudiz znacne
sesikmene, velmi kratce sikmo elipticke a jeho okraje jsou na patfe znacne
sblizene. Obusti mime, ale zfetelne rozsifene, zvlaste v civkovem
106
liseku, pysk chybi nebo je jen nepatme naznacen, navalek patrovy temef
neznatelny. Pistel siroce otevfena, s pravidelne rostoucimi zavity, jen po-
sledni je vcelku zfetelne rozsifen. V. 1,7—1,8; s. 3,0—3,4; m. p. 2,75
V. tenuilabris (AL Braun, 1842).
(O. tenkousty).
Ode vSech ostatnich pfisluSnikti rodu se tento druh HSi na prvni pohled velikosti
a upravou posledniho zavitu. Zebematym ryhovanim (zvl. u ^kterych kusft!) a velmi
Sikmym ustim se podoba druhu V. costata (Mil 11.).
Druh v EvropS vymfely; zije v severn6j§i Asii: Sibir, vychodni Turkestan, Mon-
golsko atd. U nas patfi к vtiddim fosiliim pleistocennich spraSi, zvl&stS wurmskych.
Vyplavene, Casto dobfe zachovane ulity svedly nSktere autory к domnSnce, ze se
tento pl2 u nas dodnes vyskytuje recentni (viz lit.).
Lit.: Jandedka, 1939; P e t r b о k, 1938s.
— Ulita mensi, s. nepfesahuje 3,0; obusti je vzdy opatfeno s i 1 n у m,
bilym pyskem, posledni zavit se pfi usti nahle napadne roz-
sifuje	2.
2.	Ulita stlacene okrouhla, s plose stlacenym kotoucem, s ponekud
silnejsimi stenami, dosti pevna, mime prusvitna, matna, s h r u b у m i
mazdfitymi zebry (25—35 na poslednim zavitu), barvy belave
zlutosede. Zavitu 31/-»—3%, silne klenutych, posledni je za ustim asi l*/2-
krat sirs! nez pfedposledni (v oblasti usti dvakrat) a napadne se
sklani dolu. Usti je proto velmi s i к m e, temef okrouhle a jeho
okraje jsou na patfe napadne sblizene. Obusti znacne rozsifene,
p 1 о c h e; jeho okraj je t e n к у, о s t г у a je na vnitfni strane tesne
sledovan silnym, belavym pyskem; navalek patrovy velmi slaby. Pistel si-
roce otevfena se zavity dosti pravidelne rostoucimi, jen posledni je pfed
ustim vice rozsifen. V. 1,25—1,35; s. 2,4—2,7; m. p. 2,0—2,2 (obr. VTH/l)
V. costata (Muller, 1774).
CO. ±ebematy).
Syn. Vallonia pulchella var. costata auct.
Ротёгпё dosti st£la; vCtSim гтёпат podlelna velikost, tlou§t’ka в!ёп a sila 2eber.
Nevytv&fi stalejSich odchylek.
Obyva ЬуИппё formace: hlav^ suchC teple з!гапё, meze a xerothermni sk&ly, tC2
zficeniny, zahrady, ^kdy i vlhci louky. Ze vi§ech nasich udolnidkft pronika пе]ЫоиЬё]1
do lesnatych oblasti, nebot’ tu a tam zije i v opadu mezi balvany hrubych lesnich
ssuti.
Holarkticka: Maroko, Evropa, zapadni a severni Asie, Severni Amerika.
Вё±па na celem uzemi OSR; nejhoj^jsi v suchych bezlesych krajinach.
— Ulita jemne nepravidelne ryhovana nebo zebir-
k о v a n a (nejmene 45 zebirek na poslednim zavitu); posledni zavit bezi
bud г о v n e, nebo jen slabe sestupuje, takze usti je mene
107
sikme a jeho okraje mene sblizene; obusti neprobiha zcela v jed-
ne rovine, nybrz je vpravo nahofe ponekud vysunuto dopredu,*
pysk obvykle zasahuje az na okraj obusti, ktery je±ztlustely 3.
3.	Ulita stlacene okrouhla, s plose kuzelovitym kotoucem, dosti tenko-
stenna, ale pevna, prusvitna, matne leskla, tupe zebirkovana (45—
50 zebirek na poslednim zavitu), v posledni polovine posledniho zavitu dosti
pravidelne, jinak ± nepravidelne — mezi zebirky jsou vtrousena jemnejsi
zebirka i ryhy. Barva belave zlutoseda. Zavitu З1^—33/5, silne klenutych,
posledni se dosti plynule sifi a teprve pfimo v usti je napadne rozsifen a
velmi slabe se sklani dolu. Usti sikme, temef okrouhle. Obusti znacne roz-
sifene s dosti silnym, belavym pyskem, ktery zasahuje temef az na slabe
otupeny okraj, navalek patrovy velmi slaby. Pistel otevfena, pravidelna,
jen v posledni 14 vice rozsifena. V. 1,1—1,3; s. 2,1—2,4; m. p. 1,7—2,0
(obr. VIII^)	V. enniensis G r e d 1 e r, 1856.
(tJ. ryhovany).
Syn. V costellata Sandberger, 1875.
Dosti stala; zmSnam podleha velikost a vyvin Zebirek.
Obyva vlhke udolni louky v nizkych teplych oblastech.
jSfedoevropsko-meridionalni: N£mecko, zapadni CSR, Polsko, Al-
py; severni SpanSlsko, jizni Francie, severni Balkan, Mala Asie, jih SSSR.
Vzacna. Cechy: v SirSim okoli Prahy: Lidice, Pleteny tjjezd a Dolany u Kladna;
Tuchomdfice; Slatina u Kralup, Velvary, Veleii, Sluhy; Zatifii a LibuSskd udoli u Mod-
ran, Реёку a Plaiiany u Pedek, MSlnicka Vrutice, Hrabanov u Ьуэё n. L.; fidOeji v se-
verozdpadni dasti гетё v dolnim Poohfi (Cpohlavy u Lovosic) a v бевкёт Stfedohofi:
Velemin, Na rybniku u DobromSfic na Lounsku. — Z Moravy uvadSna od Lednice. —
Vza-спё ve slovenskem Podunaji, hojnSji na Velkem Zitnem ostixyv^ a v Potisi (Lad-
movce, slatina pod vrchem Baba). Jeji rozsifeni v паёет state neni dostatedne zname.
Lit.: LoZek, 1945e, 1946b, 1947c, d, 1948a, 1949m, 1955i; Zimmermann,
1916.
— Ulita jemne nepravidelne ryhovana — — — — — — 4.
4.	Ulita stlacene okrouhla, s plose kuzelovitym kotoucem, pfi pohledu
shora ne zcela kruhoveho obrysu vzhledem к rozsifeni posledniho zavitu;
dosti tenkostenna, ale pomeme velmi pevna, znacne prusvitna, dosti leskla,
velmi jemne ± nepravidelne ryhovana, barvy belave, casto s nasedlym nebo
zlutavym odstinem. Zavitu 31 3—3%, pravidelne rostoucich a silne klenu-
tych, posledni se teprve tesne pfi usti napadne rozsifuje, zustava vsak
temef vodorovny. Usti mime sikme, temef okrouhle, s pomeme malo sbli-
zenymi okraji. Obusti znacne rozsifene se silnym, vypouklym bilym pyskem,
zasahujicim az na okraj, ktery je vetsinou znacne otupeny, navalek patro-
* Tento znak je dobfe patmy pfi pohledu od spodniho okraje usti v rovin£ obusti
этёгет nahoru.
108
vy velmi slaby. Pistel siroce otevfena, posledni *4 posledniho zavitu nahle
a znacne rozsifena. V. 1,3; s. 2,5; m. p. 2,0 (obr. VTU/3). .
V. pulchella (Muller, 1774).
(U. drobny).
Dosti promSnliva; svrchu udanC гогтёгу se vztahuji na statnCjsi formy udolnich
luk (na techto biotopech Casto i ponCkud vCtSi); na such^ch nebo jinak nepfiznivych
mistech nachazime obvykle drobnSjSi tvary (ай 1,0 : 2,0—2,1) s piSteii v posledni
^4 jen slabe rozSirenou. Тёй ryhovani vykazuje vetfii odchylky.
Obyva bylinne formace: vlhkC louky, meze, pastviny, stepni string, teple skaly,
hojne i v zahrad&ch a podobnC. Lesnim oblastem se prisne vyhyb£, jen tu a tarn se
ojedineie objevi v ni±innych luzich.
Holarkticka: Maroko, Evropa, zapadni a severni Asie, Severni Amerika.
Velmi Ьёйпа na celem uzemi statu; chybi v souvisle zalesnenych oblastech, v su-
chych stepnich okrscich je nejhojnejsi.
Dopliikem je pripojen popis velmi blizce pfibuzneho druhu, jeho± druhove po-
staveni a vyskyt na na§em uzemi nejsou dosud fadne vyjasneny:
Obrys ulity pri pohledu shora ovalny, vzhledem к velkCmu rozSireni posledniho
zavitu, ktery je za ustim az dvakrat §ir§i пей pfedposledni, tei piStei je ovalna. Barva
sklovite beiava. Upravou usti se velmi podob& druhu V. pulchella, av§ak obrysnice roz-
Sifeneho obusti pri pohledu shora ji± nevybocuje do strany (jako u predeSlych druhti),
пуЬгй tvori plynute zakondeni kontury posledniho zavitu. Rozmery menSi: v. 1,1—1,2;
S. 2,2—2,3; m. p. 1,75 (obr. VIII/4)	V. excentrica Sterki, 1893.
Holarkticka: rozsifeni a ekologie dosud nejsou dostatedne zn&me. Od nas
pochazeji nedetne udaje, ktere je v§ak tfeba fadne ovёfit.
Lit.: Canon, 1931; C u 1 e k, 1944; Zimmermann, 1916.
Podceled’: Acanthinulinae
Rod: Acanthinula Beck, 1847
(Ostnatka)
(Kdysi fadena do rodu Helix auct.)
— Ulita kulovita, s tupe kuzelovitym kotoucem, dosti tenkostenna,
тёпё pevna, mime prusvitna, matna, s fidkymi mazdfitymi zebry, ktera
na obvodnici vybihaji z napadne ostny, barva hneda. Zavity 4, silne klenute
a pravidelne rostouci. Usti sikmo velmi kratce elipticke, patrem ufate.
Obusti rozsifene, zvlaste pfi civce, s tenkym, hnedavym az belavym pys-
kem, patrovy navalek nezfetelny. Pistel uzsi, ale otevfena. V. 1,8—2,1;
s. 2,0—2,3 (obr. IX/1)	A. aculeata (Muller, 1774).
(O. trnit£).
Ротёгпё st&li; I> se pohybuje kolem hodnoty 100, 1ёй vyvin zeber a ostnd je
dosti promenlivy.
Obyva listnate a smiSene lesy, zvl&StC v horach a pahorkatinach; 2ije ve vlhkem
tlejicim opadu, pod tlejicimi kmeny a vёtvemi.
Zapadopalearkticka: Evropa (v SSSR po Murmaiisk a na vychod do
Moskevske oblasti), Zakavkazi, А1й1г a Maroko.
109
Na priznivych mistech dosti rozSifena v celem statS, nejhojnSji v pahorkatinach a
v submont^nnim stupni hor (do 800 m); vy§e mnohem fid§i. Vyhyba se niiinam a su-
chym bezlesym ploSin&m.
Rod: Spelaeodiscus Brusina, 1886
(Trojnidek)
(Kdysi rad£n do rodu Helix auct.)
Rod zahrnujici пёкоИк druhd, ktere pfedstavuji pamatne relikty a obyvaji uzce
omezene arealy. V кагра^кё oblasti ziji 4 velmi blizce pfibuzne druhy, povazova^
пёк!егупи autory za geograficke rasy. Jsou to: Sp. triarius (Rossmassler, 1839),
Sp. triadis (Kimakowicz, 1884) a Sp. trinodis (Kimakowicz, 1884), obyvajici
Karpaty jifcnejsiho Sedmihradska, kdezto jediny druh — Sp. tatricus (Hazay, 1885)
iije v Bielskych Tatrach. VSechny patfi do podrodu Aspasita Westerlund, 1889.
NejblizSi pfibuzni Ziji v Albanii — Sp. albanicus (A. J. W agn e r, 1915) a v Kraiisku
— Sp. hauffeni (F. Schmidt, 1855).
— Ulita stlacene okrouhla, s ± zdvizenym, siroce kupovite kuzelovi-
tym kotoucem, se silnejsimi stenami, pevna, mime prusvitna, matna; pra-
videlne zebemata: zebra jsou na svrchni strane silna, ostfe vynikla, na-
spodku nizka, slabs! (± 50—55 na poslednim zavitu). Barva svetleji rohove
hneda. Zavitu 5M>—dobre klenutych, velmi pomalu a pravidelne rostou-
cich; posledni se pfed ustim nahle sklani dolu. Usti sikme, ± zfetelne
okrouhle trojlalocne, patrem mime vykrojene; jeho vnejsi okraj vybiha
od patra zprvu vodorovne do strany, casto se slabe klene nahoru, pak se
vsak nahle sklani a spada temef pfimou carou prudce dolu do strany;
v tomto useku vytvafi pysk slaby hrbolkovity zoubek; okraj pak pfechazi
dobfe vykrojenym obloukem do mime prohnuteho spodniho useku, ktery
plynule stoupa к civce; tez v tomto useku je naznacen velmi plochy hrbol-
kovity zoubek, ktery vsak casto temef uplne chybi, takze celkovy tvar usti
je pak nezfetelne trojlalocny. Obusti dosti rozsifene, zvlaste pfi civce, se
slabsim hnedavym pyskem; patrovy navalek plochy, ale zfetelny, smerem
dovnitf usti vykrojeny. Pistel ± siroce otevfena, hluboka. V. 2,4—2,5;
s. 3,5—3,8 (obr. IX/3)	Sp. tatricus (Hazay, 1885).
(Tr. tatransky).
Syn. Spelaeodiscus triarius tatricus (Hazay, 1885) u пёк1егусЬ autorft.
О pron^nlivosti tohoto druhu nelze uvest bli2§i udaje pro nepatrnost materialu,
ktery je po nice. Men§im гтёпаш podleha ротёта vy§ka a tvar kotoude a v^vin
zoubkovite vyvygeniny na spodnim okraji usti. Svrchu udane гогтёгу jsou uvedeny
podle exempldrd ze Such6 doliny u ТаЬ'апэкё kotliny; pol§ti autofi (J. Urbanski)
udavaji гогтёгу nejvёtйich kusft az 3,0 5,0.
Zije v mechu a v trsech skalnich rostlin na vapencovych skalach.
Karpatsky: endemicky druh Bielskych Tater.
Roz§ireni v Bielskych Tatrach nebylo dosud soustavneji sledovano. Podle pozoro-
vani z okoli Та1гапэкё kotliny se zda, ie Sp. tatricus Hazay obyva spiSe ni£&
110
polohy (montanni stupeii) a ze nevystupuje do subalpinsk£ho a alpinskdho stupnd, t. j.
nad horni hranici lesa.
Podceled’: Pyramidulinae*
Rod: Pyramidula Fitzinger, 1833
(Ku±elovka)
(Kdysi radSna do rodu Patula auct.)
— Ulita okrouhla, s pravidelne kuzelovitym kotoucem, pomeme tenko-
stenna a dosti kfehka, slabe prusvitna, slabe hedvabne leskla, velmi jemne
± nepravidelne zebirkovana, naspodu hladsi, barvy tmave rudohnede. Za-
vitu 4i/3—4%, pravidelne, pomalu rostoucich, silne klenutych, vzajemne
schodovite odsazenych, posledni miva na obvodnici ± zfetelnou oblou hra-
nu; ilsti sikme, sikmo pficne kratce elipticke, patrem nepatme vykrojene.
Obusti jednoduche, rovne, ostre, patrovy navalek temef neznatelny. Pistel
hluboka, otevfena. V. 1,7—2,1; s. 2,5—3,0 (obr. IX/2)
P. rupestris (Draparnaud, 1801).
(K. skalni).
Znacnym гтёпат podleha pomer гогтёгй, takze rozeznavame tvary vysoke
s uzkou pi§t61i (f. conoidea Bourguignat) i tvary ротёгпё ploche a Siroce piS-
telite (/. saxatilis Hartmann). Jsou to vSak jen nepriliS stale odchylky mistniho
vyznamu.
Obyva vyhrad^ vapencovё nebo dolomitove skaly (podobe jako druhy rodu
Chondrina).
Alpsko-mediterranni: od Maroka a Al±iru celym evropskym Stredomo-
fim, pres dernomofske гетё a Kavkaz do Stredni Asie, Iranu a Syrie; Francie, Britske
ostrovy; гог!гои§епё v jihozapadnim Ыётески a zapadni GSR; velmi rozSirena v Al-
pach, Jure a Karpatech.
Vyznadny pl2 vapencovych oblasti; Cechy: Cesky kras (Sv. Prokop, SirSi okoli
Srbska, Kotyz и Копёргиэ), uva^na tez od Rychnova nad Кпёгпои. — Morava: Ьё£п&
v Moravskёm krasu a Pavlovskych vrSich, dale Stramberk a jin6 vapencov6 ostrtivky.
— Slovensko: velmi hoj^ ve vapencovych okrscich, zvladtS ve vysokych vapencovych
Karpatech, kde saha v silnych populacich do alpinskeho з!ирпё. Ve vysoce xerotherm-
nich vapencovych uzemich (Jihoslovensky kras) je jeji vyskyt fidSi.
Celed’: E n i d a e
(Hladovkoviti)
(Kdysi rod Buliminus Ehrenberg, 1831, partim)
P12i stredni velikosti a jednotn£ stavby. Celed’ je nejbohatёji rozvinuta v jihovy-
chodni Evгopё, Predni, Stredni a£ vychodni Asii. К пат zasahuji 3 rody se 4 druhy.
* Мёкду г^ёпа do deledi Pupillidae nebo povaZovana za samostatnou celed’ —
Pyramidulidae.
Ill
Rody
1. Usti je opatfeno 3 silnymi zuby	Chondnila Beck, s. 114.
— Usti bezzube	2.
2. Ulita velika (v. 18,0—25,0) silnostenna, neprusvitne bila az zluto-
bila, obvykle s prusvitnym tmavym pficnym zihanim
. Zebrina H e 1 d, s. 112.
— Ulita mens! (v. 8,0—17,0), pomeme tenkostenna, prusvitna, rohove
hneda, vzdy jednobarevna	Ena L e a c h, s. 113.
Rod: Zebrina Held, 1837
(Lacnik)
Syn. Zebrinus Westerlund, 1887.
— Ulita ± protahle vejcita, s tupym vrcholem, silnostenna, pevna,
mime leskla, jemne nepravidelne ryhovana, na homich zavitech s velmi
jemnymi podelnymi liniemi, zakladni barva neprusvitne belava, casto na-
zloutla nebo pletove nasedla, s pficnymi, prusvitnymi, svetle az tmavohne-
dymi pruhy, ktere jsou nekdy vlnite nebo se rozpadaji ve skvmy nebo zcela
chybeji. Zavitu 6%—71Z>, pravidelne rostoucich, slabe klenutych. Usti uzee
elipticke, patrem sikmo utate, s ostrym rohem nahofe. Obusti v hltanovem
useku neni rozsifene nebo jen nepatme, v civkovem useku silne; je vylo-
zeno plochym bilym pyskem a znacne otupene, navalek patrovy velmi slaby,
jemne zrnity. Sterbinovita pistel byva ± zakryta rozsifenym civkovym
okrajem. V. 19,0—24,0; s. 8,8—10,0; vyska usti zaujima asi 2/5 vysky ulity
nebo ponekud mene (obr. X/1)	Z. detrita (Muller, 1774).
(L. stepni).
Syn. Bulimus radiatus Bruguiere, 1789.
Dosti promenliva; гпаёпё kolisa velikost (v. mezi 16,0—25,0) i ротёг гогтёгй,
takze nach&zime brzy tvary Stihle jSi, brzy zavalitejSi. StejnS zbarveni; nachazime ply-
nulou fadu barevnych odchylek od tvarh diste bilych (f. albida Mke), po tvary silne
a dosti pravidelne tmavohnёdё iihane (f. radiata В г и g.); intensita barvy pruhh
silne kolisa; nekdy pruhy prevladnou do te miry, ie йётёг celS ulita je hnedave ргй-
svitnS (f. cornea Mich.). — Ceske populace se vyznaeuji menSimi гогтёгу a slabe
naznadenymi bled^mi pruhy, ktere dasto chybeji.
ObyvS slunne stepni strane a krasove stepi v nejteplejSich polohach.
Mediterranni: celd evropske Stfedomofi a± do severozapadniho Iranu; Fran-
cie, jifcni Alpy; ITherske ni±iny; na sever od Alp velmi roztrouSene, zvl&Ste v jihoza-
padnim a stfednim Ыётески.
Vz&cna; Cechy: pouze v okoli Slaneho (Kamenny Most, PodleSin, Netovice, Saky,
Skalky и Risut). — Morava: okoli Znojma a Bma. — Slovensko: hojneji v Jihosloven-
skem krasu a v okoli Stdrova (drive Parkan); Belanske a Kovadovske kopce; Devin
и Bratislavy, Nitra, Kolta atd.
112
Rod: Ena Turton, 1831
(Hladovka)
Syn. Napaeus Albers, 1860.
1. Ulita spicate kuzelovita, s tupym vrcholem a dosti silnymi stenami,
pevna, mime prusvitna, matne leskla, jemne, nepravidelne ryhovana, se
zretelnymi podelnymi liniemi, ktere zpusobuji, ze je povrch
zmity; barvy rohove hnede. Zavitu 7—<7y2, pravidelne rostoucich, slabe
klenutych; obrysnice kotouce jsou temef rovne, v dolni casti nepa-
trne konvexni. TJsti elipticke, patrem sikmo ut’ate. Obusti rozsifene, zvlaste
pfi civce, s dobre vyvinutym, belavym pyskem; navalek patrovy velmi
slaby, jemne zmity. Velmi uzka pistel ± zakryta rozsifenym civkovym
okrajem. V. 14,0—16,0; s. 6,0—6,5; vyska usti zaujima 35—40% vysky
ulity (obr. X 5)	. E. montana (Draparnaud, 1801).
(H. horska).
Vetsim zmenam podteha velikost (v. 13,0—18,0) а рогпёг гогтёгй. Jinak je
velmi state a u nas nevytvafi tvarh уёШ systematicke hodnoty.
Obyva lesy, zvlai^ vlhci zarostla mista pfi kmenech stromft nebo na upati ska-
lek; tei udolni porosty. Populace byvaji slabe.
Stfedoevropska: Pyreneje, sever© vychodni Francie, jteni Anglie, sevemi
dAsti Alp, desko-пётескё stfedohory, Karpaty, гог1гоиёепё v Severo^mecke пйтё,
osamocend vyskyty v jtenim §vёdsku, LotySsku, Estonsku a и Moskvy.
Na pfihodnych mistech dosti roz§ifen& v се1ёт з1ёЛ:ё. Vyhyb& se suchym bezlesym
rovinam, v ntein&ch se objevuje v luSnich lesich (Polabi).
— Ulita vejcite kuzelovita s tupym vrcholem, tenkostenna, kfehka,
prusvitna, slabe leskla, velmi jemne nepravidelne ryhovana, bez podel-
n у c h 1 i n i i, barvy rohove hnede. Zavitu 6%—7, slabe klenutych, prvni
3 ponekud klenute jsi; obrysnice kotouce jsou v oblasti prvnich 3^2 zavitu
slabe konkavni, doleji vsak konvexni — vrcholova cast je tedy
napadneji zuzena. TJsti elipticke, patrem sefiznute, ponekud dolu do strany
vytazene. Obusti rozsifene, zvlaste pfi civce, se slabym belavym pyskem,
navalek patrovy velmi slaby, jemne zmity. Pistel velmi uzka. V. 8,5—9,5;
s. 3,6—3,8; v. usti zaujima ± 35% v. ulity (obr. X/4)
E. obscura (Muller, 1774).
(H. chlumni).
Velmi stala; vy§ka kolisa mezi 7,5—11,0.
Obyv& Из1па1ё lesy v teplejSich polohach, kde 2ije v opadu na zemi nebo pfi kme-
nech; t6i na upati lesnich skalek a v kfovtetich. Nejhoj^jSi v teplych hajich na va-
penci.
Evropsk&: кготё Evropy i v severozapadni Africe; chybi v severni Skandi-
navii, Finsku, ve velke Casti SSSR, tei na jifcnim Ва1к&пё; ostrovy vyskytu na Krymu
a na Kavkazu; osamocenC vyskyty v okoli Moskvy, Leningradu, ve Smolenskd a
VitebskC oblasti.
Ког1гои§епё v се1ё republice. Cechy: omezuje se pfevaZ^ na тгкё tepte pahorka-
* КИ6 cs. mekkysu.
113
tiny — hojna v Сеэкёш krasu, dale na vapnitych horninach kfidovych od Dibanu na
zapade a± do Podhofi Orlickych hor; na severu ]’е§1ё hojna v okoli Turnova, jinak jen
ojedn^ld vyskyty; horam se vyhyba. — Podobe je tomu na Moravd, kde v§ak je hoj-
^j§i. — Na Slovensku je Ьёйпа ve vapencovych oblastech a zasahuje i do udoli velkych
pohofi (Nizke Tatry a p.).
Rod: Chondrula Beck, 1837
(Trojzubka)
— Ulita valcovite vejcita, se silnejsimi stenami, pevna, mirne prusvit-
na, matne leskla, velmi jemne nepravidelne zebirkovana, barvy sedave nebo
rohove hnede az plefove. Zavitu 7—7% ; horni jsou klenutejsi, ostatni slabe
klenute. Usti elipticke, patrem sikmo sefiznute; ozubeni: 3 silne zuby —
uprostfed patra, na civce (dolu posunuty) a na hltanu; na patfe pfi nasa-
zeni vnejsiho okraje usti je jeste hrbolkovita angularis. Obusti slabe rozsi-
fene (silneji jen na civce), velmi otupene, se silnym zlutavym, fidceji ru-
zovym az narudlym pyskem, ktery silne prosvita i na vnejsi strane ulity
tesne pfi obusti. Navalek patrovy jemne zmity, dobfe vyvinuty. Pistel ne-
dokonale sevfena. V. 9,0—11,0; s. 3,8—4,4; vyska usti ± 35% vyska ulity
(obr. 29, X/3)	Ch. tridens (Muller, 1774).
(Tr. stepni).
Zm6nam podldha hlavni velikost, ротёг гогтёгй, тёпё i ozubeni; vySka kolisa
mezi 7,0—13,0; nad hltanovym zoubkem pfistupuje ^kdy je£t6 dalSi slaby zoubek.
Jinak и nas nevytvafi stalejSich odchylek. Jen na vychodni Slovensko pronika ostfe
vyhra^na rasa:
Ch. tridens eximia (Rossmassler, 1835) (= albolimbata L.
Pfeiffer) ve srovnani s typickym tvarem Ch. tridens (Mull.) neoby-
cejne statna a hrube stavena; obusti je vylozene silnym pyskem, zoubky
jsou velmi vyrazne, avsak pomeme jemne utvafene; par. je velmi zfetelne
deskovita, ang. byva jasne vyznacena. V. 13,0—16,0; s. 5,0—6,0 (obr.
29, X/2).
Obyva slunnd stepni str&n6, fiddeji xerothermni skaly v teplych oblastech. Vy-
znadny prvek stepni.
Pontomeridiondlni: Iran, Kavkaz, cernomofske гетё, evropske Stfedo-
mofi ai к Baleardm; roztrouSe^ v teplych dastech stfedni Evropy, na sever nejdale
do Litvy.
Vyznadny druh naSich xerothermnich oblasti. Cechy: velmi hoj^ mezi Prahou a
Ceskym Stfedohofim; na zapad zasahuje roztrouSene na Zatecko a ojedn^le na Rakov-
nicko (Lubna), na vychod гог!гои§епё Sirokou oblasti Polabi а пёк!егусЬ jeho vy-
Ьёйкй az do vychodnich Cech (okoli Ороёпа, LitomySle), jinak vzacny — ojeduwle na
vapencich jifcnich Cech (Pootavi, Krumlov). — Morava: hlav^ jizni Morava. — Slo-
vensko: rozSifeny v Podunaji a jeho vybё2c^ch, saha v§ak i do nitra Karpat: Jihoslo-
vensky kras (dosti hoj^), jifcni upati Murahskeho krasu, okoli Liptovskeho MikulaSe a
114
Popradu atd. Ногат se v2dy pf 1зпё vyhyba. — Ch. tridens eximia (R о s s m.) je rasa
rozSifend. v jihovychodni Еугорё, ktera na naSe uzemi zasahuje jen v oblasti PotiskC
niSiny: vapencovy vrch Baba (164 m) u obce Ladmovce nad Bodrogom nedaleko
Zemplina; ve SpiSi: svah SpiSskCho hradu nad SpiSskym Podhradim.
Obr. 29. Vlevo: Chondrula tridens eximia
Rossm. (orig.). Vpravo: Chondruta tridens
Muller.
Obr. 30. Usti vfetenatky LcLdniaria
elata Rossm. (orig.). LS — deska
horni (lamella superior), LI — deska
dolni (1. inferior), PI — zahybky na
mezefe deskove, PLI — zdhybky,
kterymi vybiha dolni deska na obusti,
PC — zahybky na civkovem useku
□bust!, S — sinulus, P — pysk, C —
mozol hltanovy (zde ёаз!еёпё sply-
vajici s pyskem), J — jarek.
Celed’: Clausiliidae
(Zavomatkoviti)
(Kdysi rod Clausilia auct.)
PfisluSnici teto ЬоЬа1ё rozvinute Celedi se vyznacuji vretenovitou ulitou s vy-
znacnC upravenym ustim. Ponevadi vetSina hlavnich rozliSovacich znakti je v usti, je
nutno bli±e probrat jeho morfologii. Nektere desky a zahyby zasahuji dosti hluboko
dovnitf ulity, tak±e je nelze sledovat pfi pouhCm pohledu do usti. Chceme-li je pozorovat,
musime postupne odbourat vnejSi stenu posledniho zavitu, pfipadne provrtat otvhrek
ve vnejSi strane vpravo vzadu.
Popis upravy usti (obr. 30, 31, 32):
Patro: pfi pohledu zpfedu vidime na leve strane desku, ktera vetSinou saha a±
na okraj obusti, jeto deska horni (lamella superior), ktera spolu s nejhofejSi
Casti hltanoveho okraje svira zaobleny homi roh usti, tak zvany sinulus. Deska
horni ma podobu liSty a zasahuje dovnitf ulity; jeSte hloubёji uvnitf Ьё21 dalSi liSta —
deska spiralni (1. spiralis), ktera тййе byt pfimo spojena s horni deskou (obr.
33). Nekdy se mezi ni a Sev vkladaji jeSte 1—2 velmi jemnC drobne liSty, tak zvane
8*
115
desky paralelni (lamellae paralellae). Mezi vnitfnimi konci desky spir&lm a
desky dolni (viz d&le) byva i^kdy vlofcen maty zahybek, tak zvand, des к a vsu*
nutd (1. inserta).
Civka: vpravo nahofe vidime pri pohledu zpfedu silnou li§tu, ktera je vlastn6
Obr. 31. Posledni z&vit u Delima omata
Rossm. (orig.). LS — horni deska,
Ы — dolni deska, I — mezera deskovd.
(interlam ellare), LSc — deska civkov£
(1. subcolumellaris), P — pysk, C —
mozol hltanovy (callus palatalis), L —
pfidka srpovit& (lunella) prosvitajici na
tylu, PP — hlavni zahyb hltanovy
(plica principalis) prosvitajici na tylu.
Obr. 32. Ozubeni u vfetenatky Laciniaria
biplicata Montagu (podle Ehrmanna).
LS — deska horni (lamella superior), LSP
— deska spirdlni (1. spiralis), LI — deska
dolni (1. inferior), IL — mezera deskova
(interlamellare), LSC — deska civkovd,
(1. subcolumellaris), V — vyklenek, S —
jarek, PP — hlavni z&hyb hltanovy (plica
principalis), PM — stfedni zahyb, L —
pfidka srpovita (lunella). (Hltanovd strana
usti je zddsti odbourana.)
na rozhrani patra a civky; je to deska dolni (1. inferior). Zadina na strops po-
sledniho zavitu tSsnS pfi civce a sleduje pak, spir&lnS vinutd, civku, ktera je tei
mimS spir&lni, a konCi, Casto rozClenSna v zahybky a uzliny, роЬИйе pravSho okraje
obusti. Civka je v usti nSkterych druhfi dokonale zakryta pfesnS na ni posazenou dolni
deskou. Tam, kde je deska posunuta ponSkud ni±e, objevuje se nad ni civka v podobS
tupS hrany, tak zvaneho zahybu civkoveho.* Vzadu pod dolni deskou je na
* Na pf. u rodu Iphigena ma dolni deska zhruba podobu leSiciho pismena К
civkovy zahyb zde tvofi levS horni rameno. V starSich popisech je tato uprava po-
ps&ny slovy: dolni deska smSrem dovnitf vidliSnatS rozStSpena (=nach innen gega-
belt). OpravdovS rozStSpeni dolni desky smdrem dovnitf ve skutednosti v§ak neexistuje!
Termin „zdhyb civkovy" je v nSkterych starSich pracich ту1пё pouiivan pro desku
civkovou (1. subcolumellaris).
116
civce dal§i velka li§ta, zpfedu temef neviditelna, tak zvana deska civkova (1.
subcolumellaris), ktera probiha rovnobSinS s dolni deskou. Mezi оЪёта deskami vzni-
ka tak hluboka brazda, tak zvany vyklenek, do n6ho2 zapadd. z&vorka. Z й v о r-
ka (clausilium) pfedstavuje jeden z nejvyznadnejSich utvarb v usti (obr. 34); sklada
Obr. 33. Deska horni a spiralni u rtiznych rodti deledi Clausiliidae (podle Ehrmanna).
A — Cochlodina laminata Mtg., В — Laciniaria plicata Drap., C — Iphigena ventri-
oosa Drap., D — Neostyriaca corynodes Held., LS — deska horni, LSP — deska
spiralni, Ы — deska dolni, LSC — deska civkova, S — spojeni desky horni a spiralni,
RLSP — rudiment desky spiralni, LPAR — deska paralelni (suturalni).
se z tak zvane ё e p e 1 e, vapnite, elipticke, sedlovite prohnute destidky, kterd. se
vnitfnim krajem pfiklada na volny okraj civkovd desky, vnejSim krajem se opird,
о pfidku srpovitou (viz d&le); зтёгет dovnitf pfech&zi ёсре! ve Stihlou pruinou
s t о p к u, kterd. se v obvodu asi х/з zavitu volne stadi kolem civky, к ni± pfirftsta sv^m
vnitfnim, ponekud rozdifenym koncem. Ukolem z£vorky je uzavirat ulitu: vyl6z£-li pl2
ven, stladi zavorku do v^klenku, zaleze-li dovnitf, zavorka se vlastni pruinosti vr&ti
do гттёпё polohy mezi pfidkou srpovitou a deskou civkovou.
Mezi deskou horni a dolni vznikd, na patfe prostor zvany mezera deskovd.
(interlamellare), ktery byva zfasen jednim i vice drobnymi zahybky, tak zvanymi
zahybky mezideskovymi.
H 11 a n: liStovite utvary na hltanu nazyvame zahyby (plicae); nesahaji a2
к obusti a podobne jako desky vykazuji vyznadnou upravu (obr. 32). NejdhleiitejSi
117
je pfidny ± prohnuty zahyb, posazeny hluboko uvnitf (ай ve 2/3 posledniho zavitu зтё-
rem dovnitf), ktery se nazyva pfidka srpoviU (lunella); vypuklou (konvexni)
stranou je pfidka srpovita оЬг&сепй smdrem к usti. Kromd ni vidime na hltanu podёlnё
li§ty — vlastni zdhyby: blizko pod §vem, tenndf rovnobdfcnd s nim, je tak zvany
Obr. 34. Zavorka u rhznych rodh celedi Clausiliidae (upraveno podle Steenberga). A —
Iphigena plicatula Drap., В — Clausilia dubia Drap., — C — Cochlodina lamina? a
Mtg., S — stopka, 0 — cepel.
hlavni (horni) zahyb (plica principalis), ktery zadina tёsnё pfi hornim konci
pfidky srpovite nebo pondkud hloubёji uvnitf. Pod nim byva vyvinut и ndkterych druhh
tak zvany zahyb stfedni, ktery se dasto зтёгет ven odchyluje зтёгет dolti;
zcela dole byva dasto tfeti li§ta, tak zvany zahyb dolni. Jinym dhleSitym utvarem
na hltanu je mozol hl tanovу (callus palatalis), ~ silnd vyvinuty а rtiznd
upraveny; ndkdy vysila vybdiky smdrem dovnitf, tak zvane neprave zahyby hltanove.
Velkou dhlefcitost urdovaci ma konednd i j a r e k, podelna, - hluboka brazda v nejdo-
lejdi dasti usti, jiz na vndjdi strand odpovida ± vynikly hfeben tylovy. U druhh
s vyvinutym jarkem je spodni okraj usti vidy jakoby lomeny (Laciniaria), kdezto
и druhh bez jarku probiha zcela plynulou kfivkou (Cochlodina). Na vndjdi strand
byva vyvinut navalek tylovy. Obusti je v2dy ohrnute a opatfend pyskem, na
patfe byva spojeno silnd vyvinutym patrovym navalkem, ktery ndkdy je
odloupnuty a zcela splyva s ostatnim okrajem obusti, je£ je proto s о и v i s 1 e
odloupnute.
Nakonec je tfeba dodat, Йе popsane znaky nebyvaji и rhznych rodti i druhh v2dy
stejnd vyvinute, пуЬгй dasto byvaji vice nebo mdnd zakrndld, pfipadnd zcela chybdji,
coi umoihuje snadne rozlidovani systematickych jednotek. Urdov&ni druhft deledi Clau-
siliidae neni samo о sobd obtifcne, nebot’ se Ize opirat о vyhrandnd stale znaky. OvSem
118
bezpodminecnym predpokladem к zdarnemu a rychlemu rozliSovani jednotlivych tvarft
je dokonale znalost morfologie usti a presna lokalisace znakti (obr. 35).
Celed’ Clausiliidae obsahuje pfes 1400 Zijicich druhfi, kterd radime do пёкоИка
velkych poddeledi. Na na§em uzemi iije celkem 9 rodti s 27—29 druhy.
Lit.: Frankenberger, 1912c.
Rody
1.	Ulita pravotociva
— Ulita levotociva
2.	Ulita stihle valcovite kuzelovita,
v usti jen 1 zoubek na patre, jako rudi-
ment horni desky, ostatni desky, zahyby
i zavorka chybeji
Balea Gray, s. 142.
— Ulita stihle az valcovite vfeteno-
vita, deska horni, dolni, spiralni i civ-
kova, stejne i zavorka jsou vyvinute .
3.
3.	Pficka srpovita chybi	4.
— Pricka srpovita vyvinuta 6.
4.	Ulita vetsi (v. 12,0—18,0), lesk-
la, hladka nebo jemne nepravidelne ry-
hovana, fidceji jemne, tupe zebemata;
usti bez jarku, na hltanu zahyb hlavni,
ktery je nejdelsi a kratsi zahyby stfedni
a dolni
Cochlodina Ferussac, s. 121.
— Ulita mens! (v. 7,5—11,0), jem-
ne az hrube zebemata, usti s jarkem
nebo bez jarku, zahyby hltanove 2 (hlav-
ni a spodni) nebo 1 (hlavni)	5.
5.	Ulita v. 7,5—10,0, hrube, ostre
Obr. 35. Poloha pfidky srpovite a za-
hybti (udavani polohy v poslednim
zavitu) (podle Ehrmanna). V — ven-
tralnd, D — dors&lnd, LL — late-
ral^ vievo, LP — laterals vpravo,
VLP — ventrolateralS vpravo, DLP
— dorsolateralS vpravo, DLL —
dorsolateralS vlevo, VLL — ventro-
lateralS vlevo, DH — deska horni,
О — obusti, ZH — zahyb hlavni, PS
— pridka srpovita.
zebemata, usti bez jarku, na hltanu je kratky, velmi hluboko polozeny
hlavni zahyb	Ruthenica Lindholm, s. 143,
— Ulita v. 9,0—10,0, tupe a ponekud nepravidelne zebirkovana, usti
ma zfetelny jarek, na hltanu zahyb hlavni a silny zahyb spodni, ktery vy-
biha pfimo z dolniho konce mozolu hltanoveho Fusulus Fitz., s. 143.
6.	Usti bez jarku, se siroce zaokrouhlenym spodnim okrajem; na hl-
tanu jen hlavni zahyb, zfidka (u druhu I. latestriata A. S c h m.) pfistu-
puje jeste pomeme slabe vyvinuty zahyb spodni	7.
— Usti s ± silne vyvinutym jarkem, ktery se ± znatelne projevuje
v prubehu spodniho okraje usti, к hlavnimu zahybu bezne pfistupuje dobfe
119
vyvinuty zahyb spodni, nekdy stfedni (Alinda Adams)	8.
7.	Ulita jemne zebemate ryhovana, na stfednich zavitech se ryhovani
znacne zeslabuje, na spodni strane svu jsou belave papily v pravidelnych
odstupech, obusti na patfe neni odloupnute	Delima Htm., s. 120.
— Ulita pravidelne zebemate ryhovana bez bilych papil pod svem,
obusti na patfe dokonale odloupnute .	Iphigena G r a y, s. 131.
8.	Ulita mens! (v. 9,0—13,0, zfidka az 15,0), vzdy stihla; na hltanu
zahyb hlavni a silny zahyb dolni; deska horni a spiralni spojeny (s vyjim-
kou Cl. pumila sejuncta West.)	Clausilia Drap., s. 125.
— Ulita vetsi (v. 13,0—20,0; fidceji klesa к 11,0); deska horni a spi-
ralni jsou vzdy oddelene u podrodu Alinda A d., ktery ma na hltanu hlavni
a stfedni zahyb (dolni vzdy chybi!), a u podrodu Strigilecula Kenn. &
Woodw., kde je na hltanu zahyb hlavni a dolni; deska horni a spiralni
byvaji spojene u karpatskeho podrodu Pseudalinda Bttg., ktery ma vsak
na hltanu jen jeden zahyb hlavni (zahyb dolni chybi)
Laciniaria Hartmann, s. 134.
Podceled’: A 1 о p i i n a e
Rod: Delima Hartmann, 1842.
(Zdobenka)
Jediny na§ druh nalezi podrodu Alpidelima A. J. Wagner, 1924.
— Ulita stihle vfetenovita, pevna, prusvitna, silne matne leskla, na
homich zavitech dosti pravidelne, jemne zebemate ryhovana, na posled-
nich 2—3 zavitech je ryhovani znacne zeslabene, ± nepravidelne; tesne
pod svem pfechazeji nektera zebirka v belave papily, ktere sleduji v dosti
pravidelnych odstupech cely sev; barva rohove hneda se slabym narudlym
odstinem. Zavitu ± 10, velmi slabe klenutych. Usti pomeme velke, sikmo
hruskovite, patrem sikmo sefiznute, dole prostome zaokrouhlene, bez jar-
ku; obusti rozsifene, s dobfe vyvinutym belavym pyskem, okraje nejsou
na patfe spojene, je zde ± silne vyvinuty navalek patrovy, jemne zmity;
mozol hltanovy silny, belavy, s obiistim temef rovnobezny; navalek tylovy
dosti silny, hnedave belozluty. Ozubeni: deska horni tence listovita, deska
spiralni oddelena; deska dolni jednoducha, dopfedu vystupujici; tez deska
civkova vystupuje az na obusti je dobfe viditelna pfi pohledu zpfedu;
hlavni zahyb je temef rovnobezny se svem a pfesahuje smerem dovnitf
zfetelne pficku srpovitou, ktera je s nim spojena; ta je pomeme velka a
ostfe vyznacena, tvaru pravidelne obloukoviteho. Pistel zcela sevfena. V.
15,0—18,0; s. 3,9—4,5 (obr. XVI/2)
D. omata (Rossmassler, 1836).
(Zd. tedkovana).
120
Dosti znadnym zmSnarn podleha vySka; tei Sifka vzhledem к usti, ktere byva vy«
taieno - do strany. Jinak ротёгпё velmi stala.
Obyva skaly, zvl&S^ z vapnitych hornin, tei zdi hradnich zficenin.
Vychodoalpska: jihovychodni Alpy a jejich jihovychodni ууЬёйку; osamo-
сепё vyskyty ve vychodnich Cechach, na severni Moravё a v Kladsku.
Vzacna; Cechy: dosti rozSirena na opukovych skalach a zriceninach v Podhori
Orlickych hor, zvla^ v udolich obou Orlic a nekterych jejich pfitokh, osamoce^jSi
jsou vyskyty v oblasti Svitavske ploSiny mezi Rychmburkem a KoSumberkem. —
Morava: dosti hojne na V&pencich Litovelsko-konick£ho krasu, Novy zamek u RaS-
kova v udoli homi Moravy; vzacne v Chribech (Cetechovice) a Zd&nickdm lese (Halu-
zicke udoli) (Hude c, 1954a).
Rod: Alopia H. & A. A d a m s, 1855
(З^ёпка)
— Ulita pravotociva, vfetenovita, pevna, slabe prusvitna, zcela matna,
fidkymi, tupymi zebry posazena; zebra jsou zvlaste na poslednim zavitu
dosti nepravidelna, tesne pod svem jsou nejsilnejsi a vytvafeji zde bile
papily, sledujici na spodni strane sev; barva svetleji rohove hneda se seda-
vym nadechem. Zavitu 9—homi jsou dobfe, dolni mimeji klenute.
Usti sikmo vejcite, bez jarku. Obusti znacne rozsifene, dokonale odloup-
nute, s dobfe vyvinutym bilym pyskem; ozubeni: dosti silna deska homi,
ktera nesaha az na okraj obusti, oddelena deska spiralni; jednoducha,
rychle do usti zabihajici deska dolni; civkova deska je zpfedu temef nevidi-
telna; na hltanu 3 temef stejne silne zahyby. Pistel sevfena. V. 12,5—14,5;
s. 3,6—3,8 (obr. XVI/1)
A. bielzi clathrata (Rossmassler, 1857).
(S. ozdobna).
Velmi st£l£; vetgim vykyvdm podl6ha Ь^пё jen vySka.
Obyva vyhradne slunne vapencove в!ёпу (podobe jako Chondrina a Pyramidula).
Karpatska endemicka rasa Jihoslovenskeho krasu (nejbliZSi pfibuzni v Sed-
mihradsku).
2ije ve velmi silnych populacich na з!ёпйс11 Zadielskeho kaiionu a na pfilehiych
skalach Zadielskdho kamene u Тигпё v Jihoslovenskem kra^u. Tento vyskyt pfedsta-
vuje pamatny relikt, nebot’ Ьёй! о jedine stanovi^ zastupce sedmihradskdho rodu
Alopia na uzemi Zapadnich Karpat.
Podceled’: Cochlodininae
Rod: Cochlodina Ferussac, 1821
(Vretenovka)
Syn. Marp&ssa Gray, 1821 — Clausiliastra L. Pfeiffer, 1855.
Tento rod vykazuje velmi jednOduchou stavbu. Hlavnimi rozliSovacimi znaky jsou
uprava mozolu hltanoveho, povrchovd, struktura, tei velikost.
1.	Ulita stihle vfetenovita, s kratce valcovitym, tlustym a velmi
121
t u р у m vrcholem, pevna, znacne prusvitna, silne leskla, pravidelne
tupe zebirkovana, jen na poslednim zavitu je ryhovani slabs! a
± nepravidelne; barva rudohneda az svetle rohova. Zavitu 9^2—10V2,
mime (horni silneji) klenutych. Usti vejcite hruskovite, bez jarku. Obusti
znacne rozsifene, se silnym pyskem, barvy belave, okraje jsou na patfe
spojene silnym navalkem, takze obusti je souvisle; na hltanu silny, belavy
mozol, ostfe ohraniceny a s obiistim rovnobezny, jemuz na vnejsi strane
odpovida belozluty az oranzovy nebo narudly navalek tylovy. Ozubeni:
deska horni nesaha az na okraj obusti, deska spiralni oddelena; deska dolni
vynikla; deska civkova zpfedu jen slabe viditelna. Hltan: hlavni zahyb
saha temef к mozolu; stfedni zahyb mnohem kratsi, dolni zahyb nepatme
dels! nez stfedni. Pistel sevfena. V. 12,0—13,0; s. 3,0 (obr. XI/1).
C. orthostoma (M e n к e, 1830).
(Vf. rovnousta).
Dosti stala; vy§ka kolisa mezi 11,0 (hlavnC v horach) — 14,0; dosti Caste jsou
tvary nedostatednC vybarvene.
Zije pfi kmenech v lesich; prednost dava ssut’ovym smiSenym porostOm, s obli-
bou vyhledava Acer pseud<)platanus L.; fiddeji v list! na lesnich skalkach.
Stfedoevropska (s tCziStCm na vychodC): jihozapadni Finsko, baltske
zemC, Karpaty a jejich vybCZky, Severni vapencove Alpy; roztrouSene v desko-nCmec-
kych stfedohorach (hlavnC Sudety), na vychodC a£ ke Kijevu.
V horach a pahorkatinach v celCm state. V oblasti Ceskeho masivu vCtSinou jen
osamocene, velmi roztrouCene vyskyty, ktere se hojnCji kupi jen na Kfivoklatsku,
v Ceskem Stredohofi а ротёгпё velmi hojnC ve Vysokem Jeseniku. Ve slovenskych
Karpatech velmi hojnA
— Ulita vetsi, vrchol neni napadne tlusty, povrch velmi
jemne, nepravidelne ryhovany az skoro hladky (nikdy pra-
videlne zebirkovany!)	2.
2.	Mozol hltanovy s 1 a b y, neostfe ohraniceny, s obiistim n e rov-
nobezny, barevne casto malo odliseny; dolni zahyb hltanovy je n a-
padne dels! nez stfedni a zasahuje vzdy do oblasti mozolu, ktery bud’
pfetina, nebo do neho vbiha	4.
— Mozol hltanovy silnejsi, ostfe ohraniceny, barevne
vzdy dobfe odliseny; dolni zahyb hltanovy je zhruba stejne dlouhy
jako stfedni a nedosahuje az к mozolu	3.
3.	Ulita s t i h 1 e vfetenovita, pevna, znacne prusvitna, silne leskla,
na hornich zavitech velmi jemne a dosti pravidelne ryhovana, na dolnich
velmi slabe az temef hladka, barvy rudohnede az rohove hnede. Zavitu
10—11, horni jsou mime, dolni velmi slabe klenute. Usti elipticky az ctyf-
hranne hruskovite, bez jarku. Obusti rozsifene, se silnym, belavym pys-
kem, okraje jsou na patfe ± dokonale spojene vice nebo mene vyniklym
122
navalkem; na hltanu je silny, bily mozol, velmi ostre ohraniceny,
rovnobezny s obustim, pfi nemz tesne lezi; na vnejsi strane mu
odpovida uzky zlutavy nebo narudly tylovy navalek, tesne za obustim.
Ozubeni: dosti vysoka deska horni, ktera nesaha az na okraj obusti; odde-
lena deska spiralni, mime vynikajici jednoducha deska dolni a zpfedu dob-
fe viditelna deska civkova. Hltan: hlavni zahyb pomeme kratky; zahyby
stfedni a dolni jsou podstatne kratsi, zhruba stejne dlouhe. Pistel dokonale
sevfena. V. 15,0—17,0; s. 3,5—3,8 (obr. XI/2)
C. cerata (Rossmassler, 1836).
(Vf. voskov£).
Syn. C. parreyssi Rossmassler, 1839.
Dosti stala; vetSim zmSnam роШёЬй hlavn£ velikost (v. 14,0—18,0), тёпё barva.
Obyva lesy, zvla£t£ na уареппёт рос!к1ас1ё: pfi skalkach a kmenech; v ssutich.
Karpatska: od Sedmihradska do Zapadnich Karpat a Slezska.
U nas hlavne v ji±i^j§ich pohofich slovenskych Karpat, ргевпё roz&ifeni vSak
dosud neni гпатё: je velmi hojna v Jihoslovenskёm а Мигайзкёт krasu, vyskytuje
se v udoli Hornadu (Ru±in) a ve Slanskych horach (Slanec), pres Pol’anu zasahuje do
okoli Вапзкё Stiavnice (Sitno, Kalvarie); гог!гои§епё lokality jsou гпатё z Nizkych
Tater, obou Fater a 81га±оузкё hornatiny, dale z Vtadniku a jiiniho upati Vysokych
Tater, kde probiha severni hranice arealu. Ze slovenskych vyskytti jsou nejdale к se-
verozapadu vysum^ nalezy v bradlovёm pasmu na sever od Ziliny (Vreten). Chybi
v Beskydach, ale objevuje se je^ v Opavskёm Slezsku v udoli Moravice mezi Roud-
nem a Hradcem и Opavy, kde obyva osamoceny arealovy ostrov. Nejhoj^jSi je ve va-
pencovych okrscich.
— Ulita tlusteji vfetenovita, se stihle vytazenym vrcholem, ten-
kostenna, ale pomeme pevna, dosti prusvitna, ponekud matne a hedvabne
leskla, velmi jemne a vcelku nepravidelne ryhovana, na homich zavitech
ponekud silneji a pravidelneji, barvy zlutave rohove az narudle rohove. Za-
vitu 10—IOVj, velmi slabe klenutych, pomalu pravidelne rostoucich. Usti
zaoblene ctyfhranne hruskovite, pomeme prostome, bez jarku. Obusti
mime rozsifene, s jemnym belavym pyskem; jeho okraje nebyvaji na patfe
spojene, nebot’ navalek patrovy je obvykle zcela plochy, slabe naznaceny.
Mozol hltanovy ротёгпё plochy, ale ostfe paskovite vyzna-
ceny; na svem hornim i dolnim konci se pfiblizuje к obusti, kdezto
uprostfed je od obusti vzdalen temef 1 mm — neni tedy s ob-
ustim rovnobezny; na povrchu prosvita jako tmavozluta paska.
Ozubeni: pomeme nizka deska horni nedosahuje az na okraj obusti, nasle-
duje oddelena deska spiralni; deska dolni je silna, prohnuta a znacne vy-
nika dopfedu, tez deska civkova je zpfedu velmi dobfe viditelna. Hltan:
hlavni zahyb stfedne ulouhy, zahyby stfedni a dolni jsou podstatne kratsi,
zhruba stejne dlouhe. Pistel dokonale sevfena. V. 13,5—14,5; s. 3,8—4,0
(obr. XI3)	C. remota V. Lozek, 1952.
(Vf. skryta).
123
О promdnlivosti tohoto druhu nelze fici prozatim nic podstatneho pro nepatmost
materialu, ktery je po ruce. NSktere kusy maji siln^jSi mozol a slabe spojene okraje
obusti, hlavni znaky vsak jsou velmi stale. Od pfedchoziho druhu se C. remota L о й e к
ostfe li§i celkovym tvarem ulity a polohou mozolu, od dalSiho upravou mozolu a velmi
kr&tkym dolnim zahybem hltanovym, ktery nedosahuje ай к mozolu a neni temSr
viditelny v usti pfi pohledu zpfedu. Snad rasa alpskeho druhu C. fimbriata (Rsm.).
2ije na tlejicich kmenech a v6tvich na vlhkych mistech ve smiSenych listnatych
lesich (zvl. buciny).
Karpatska: pravdepodobnd endemicky prvek Zapadnich Karpat.
Druh znamy dosud jen z doliny Bystrdho potoka na jihovychod od obce Zemianske
Kostolany nad Nitrou v andesitovem pohofi Vtadnik u Handlove. Obyva zde stfedni
dast doliny v nadmofske vy§ce asi 470—650 m.
4.	Ulita tlusteji vfetenovita, dosti pevna, znacne prusvitna, lesk
la, velmi jemne, nepravidelne ryhovana, na dolnlch zavitech skoro hladka,
barvy rudohnede az zhitave. Zavitu 10—ll1/*, slabe klenutych. Usti ctyf-
hranne hruskovite, bez jarku. Obusti mime rozsifene s belavym pyskem,
okraje jsou na patfe ± dokonale spojene vice nebo mene vyniklym naval-
kem; mozol hltanovy velmi slaby; hnedavy nebo jen mime belavy,
nezfetelne ohraniceny, smerem dolu se silne vzdaluje od obusti. О z u b e-
n i: deska homi pomeme nizka, ale temef spojena s okrajem obusti, deska
spiralni oddelena, deska dolni silna, prohnuta a znacne vynikajici, deska
civkova zpfedu neviditelna nebo nepatme viditelna. Hltan: hlavni zahyb
pomeme dlouhy, -aha az к mozolu, stfedni zahyb velmi kratky; dolni zahyb
temef dvakrat dels! nez stfedni, vbiha do mozolu a je dobfe patmy pfi po-
hledu zpfedu. Pistel dokonale sevfena. V. 15,0—17,0; s. ± 4,0 (obr. XI/4)
C. laminata (Montagu, 1803).
(Vf. hladka).
Znadnd promenliva, nevytvafi vsak stalej§ich odchylek; drobne tvary, Ьёйпё
zvla£td ve vysokych polohach, dosahuji dasto jen 13,0—14,0 v., naopak statnd formy
velmi pfiznivych stanoviSt ай 19,0. Jinak kolisa barva, pomdr rozmerti, vyvin mozolu
a do jiste miry i uprava hltanovych zahybO.
Obyva lesy vsech vySkovych pasem — od ni±innych luhd a xerothermnich hajti po
smrkove horske pralesy; vdtSinou se zdriuje pfi kmenech.
Evropska: na severu sah& do Skotska, v Norsku ай к 62° s. na vychodd
zasahuje do okoli Кагапё, na Krym a do Zakavkazi; ve stfedni Evropё v§eobecnd roz-
Sifena.
Вёйпё rozSifena na celem uzemi statu, s vyjimkou bezlesych stepnich plo^in a
uzemi, kde pfivodni lesy byly dokonale nahrazeny smrkovymi monokulturami.
— Ulita stihle vfetenovita, dosti pevna, znacne prusvitna, mime
leskla, velmi jemne a ponekud nepravidelne ryhovana, barvy narudle az
svetle rohove. Zavitu 10—1034, slabe klenutych. Usti ponekud ctyfhranne
hruskovite, bez jarku. Obusti kratce rozsifene s belavym pyskem; okraje
124
jsou na patfe spojene ± silnym navalkem. Uprava usti velmi vyznacna:
tence listovita, dosti vysoka deska horni dosahuje az na okraj obusti,
deska spiralni oddelena; deska dolni silne prohnuta a velmi vynikla, deska
civkova zpfedu dobfe viditelna. Hlavni hltanovy zahyb je spojen s mozo-
lem, stfedni zahyb velmi kratky; dlouhy dolni zahyb bezi daleko do usti a
je dobfe viditelny zpfedu; mozol hltanovy vykazuje zvlast-
ni upravu; v horni casti je dosti silny, belavy, avsak pfed dolnim za-
hybem nahle konci a vysila smerem dovnitf kratsi zahyb (tak zvany n e-
pravy zahyb hltanovy), jehoz vnitfni konec je spojen plo-
chy m mozolovitym prahem s vnejsim koncem stfedniho za-
hybu; pod dolnim zahybem je v nejdolejsi casti hltanu jeste zbytek mozolu,
ktery vysila dovnitf kratsi klinovity zahybek. Pistel dokonale sevfena. V.
14,0—15,0; s. 3,2—3,4 (obr. XI/5). C. commutata (Rossmassler 1836).
(Vr. гатёпёпа).
Syn. C. ungulata Rossmassler, 1838 — C. silesiaca A. Schmidt, 1868.
Ротёгпё stala; menZim vykyvtim podteha Ыаупё jen vy§ka.
Zije na тттё гаяУпёпусЬ skal&ch vapnitych hornin, u nas Маупё na opukach, tei
na zncenin^ch.
Vychodoalpska: jihovychodni Alpy a prilehla dast severozapadniho Bal-
kanu, reliktni ostrhvky гйгпёЬо rozsahu v oblasti Videiiskeho Зпёйтки, ve Francke
Jure a v Sudet^ch.
Vzacn£: Obri dhl v KrkondSich; hoj^ji na opukovych skalach v udolich obou
Orlic a nekterych pfitokh, tei и Noveho Mesta n. Metuji, Ороёпа a KoSumberka;
Hrebedov и Mor. Tfebove, Kadefin и Li to vie na severni Morave. Jeji areal se 1ётё?
kryje s rozSirenim druhu Delima ornata Rsm., s nimz vetsinou Zije pohromade na
stejnych biotopech.
Podceled’: Clausiliinae
Rod: Clausilia Draparnaud, 1805
(ZAvomatka)
Syn. Kuzmicia В г и s i n a, 1870.
— Ulita stihle valcovite vfetenovita, tenkostenna, ale pevna, mime
prusvitna, matne leskla, velmi jemne pravidelne zebirko-
vana, s jemnyml podelnymi liniemi, barvy tmave rudohnede, temef
bez pficnych bilych carek. Zavitu 914—IO1/*’, slabe klenutych.
Usti sikmo hruskovite, se zfetelnym jarkem, uvnitf hnede. Obusti rozsife-
ne, s belave zahnedlym pyskem, odloupnute, souvisle. Ozubeni: horni deska
stihle a dosti vysoce listovita, vybiha na obusti, dolni deska jednoducha,
hluboko polozena, avsak dobfe viditelna zpfedu, deska civkova zpfedu ne-
viditelna (jen pfi sikmem pohledu s leve strany); mozol hltanovy jen
v horni casti silneji vytvofeny, na vnejsi strane mu odpovida zfetelny
125
tylni dulek; hlavni zahyb dosti silny, smerem dovnitf znacne pfesahuje
pficku srpovitou, ktera je od neho oddelena, mime, ne zcela pravidelne pro-
hnuta a dolnim koncem mime dovnitf posunuta; velmi silny, belavy dolni
zahyb vybiha z dolni, velmi slabe casti mozolu, na tyle mu odpovida hlubo-
ka brazda, jarku pak hfeben. Pistel dokonale sevfena. V. 8,0—9,5; s. 2,0—
2,2 (obr. XIL1)	Cl. parvula Ferussac, 1807.
(Z. mala).
Ротёгпё stala, v. kolisa mezi 7,0—10,5.
Obyva skaly, zvla^ v^pencove; оЬусед’пё ve znacnem mnozstvi v trsech skal-
nich rostlin na тёпё vyprahlych mistech.
Stfedoevropska: stfedohory Francie, Ыётеска a zapadni CSR; na vy-
сЬс^ё a± do Ро1зкё Jury a do zapadni casti Zapadnich Karpat; Alpy, zvla^ Severni
vapencove Alpy.
Cechy: гог!гои§епё, misty hoj^ji ve vychodni a severovychodni dasti гетё,
zvlai^ na opukovych 81ёпасЬ, zriceninach a р<хк>Ьпё; roztrou§ena stanovi^ v udoli
Sazavy (Leded, okoli Sazavy, Luka p. Mednikem) a Vltavy (Zvikov, Orlik, Svatojan-
ske proudy); ^аспё v z&padnich Cechach: Andёlska hora u Karlovych Varti; Pranty
a LJpofske udoli na Kfivoklatsku, Rejkovice v Brdech. — Hoj^ji na Moravё, zvlaStd
ve vapencovych oblastech (Ьё±па v Moravskem krasu). Slovensko: Ма1ё Karpaty,
okoli Trendina, Stra±ovska homatina, zvlaj^ Sul’ovske skaly a sousedstvi, Mala Fatra;
ha vychod v jiini dasti Ziaru (Remata u Handlove), u Harmance a Martinova dolina
v Мигайзкёт krasu (nejvychod^jSi vyskyt).
— Ulita obvykle vetsi (v. 10,0—15,0), tvary blizici se velikosti Cl.
parvula Fers. se lisi povrchovou strukturou: jsou jemne az silne ze-
ta e r n a t e, pod svem dosti cetne skupiny belavych carek 2.
2.	Ulita jemne zebemata (na pfedposlednim zavitu 60—80 zebi-
rek) ,* obvykle s jemnymi podelnymi liniemi, ktere se ± и p 1 a t-
n и j i v celkovem vzhledu povrchu .	3.
— Ulita ± silne zebemata (na pfedposlednim zavitu nejvyse 50 ze-
birek), po d ё 1 n e linie bud’ zcela c h у b e j i, nebo jsou slabe nazna-
ceny mezi jednotlivymi zebirky, nikdy se vsak neuplatnuji v celko-
vem vzhledu povrchu	4.
3.	Ulita vfetenovita, dosti pevna, mime prusvitna, dosti silne, casto
hedvabne leskla, velmi jemne pravidelne zebemata se slabymi, ale zfetelny-
mi podelnymi liniemi, barvy tmave rudohnede s roztrousenymi skupinami
bilych carek. Zavitu 9—10, slabe klenutych. Usti sikmo kosoctverecne
hruskovite se zfetelnym jarkem. Obusti rozsifene, s dobfe vyvinutym, za-
hnedle belavym pyskem, odloupnute, souvisle. Ozubeni: horni deska vy-
biha na obusti; dolni deska к obiisti obycejne 2 zahybky, ktere se roz-
bihaji a sviraji mezi sebou trojiihelnikovite policko, zahyb civkovy zfetel-
* Zebirka zadiname poditat ргевпё nad sinulem a postupujeme зтёгет nahoru
a£ к mistu ргеэпё nad bodem, kde jsme zacali.
126
ny, na mezere deskove obvykle 1—2 zahybky; mozol
hltanovy v homi casti plose hrbolkovity, hlavni zahyb presahuje dovnitf
jen mime priciku srpovitou, dolni zahyb dosti silny; na tylu dulek, hfeben
i brazda zfetelne vyvinute. V. 9,0—11,0; s. 2,4 (obr. ХП/2)
Cl. bidentata (Strom, 1765).
(Z. demava).
Syn. Cl. nigricans Maton & Racket t, 1807.
Ротёгпё stdla; drob^jSi tvary jsou dosti daste.
Zije pfi kmenech stromti, zastn^nych skalkach a zdech.
Atlanticka: Вп1зкё ostrovy, Skandinavie, Firisko, baltske гетё, Беуегопё-
mecka ni±ina, Belgie, Nizozemi, stfedohory zapadniho a stfedniho Ыётеска, odkud
zasahuje do nejzapadn6jsi dasti Cech.
Vzacna: hoj^ji jen v Cisafskem lese v okoli Marianskych Lazni; оватосепё
vyskyty v sevemich Cechach: RtiSova hora u Эёёта (Lgt. J. Brabenec)a Kachni
ostrhvek v МасЬоуё jezefe (coll. C. Mell — оуёгет nutne).
Lit.: Lo2ek, 1948a, 1949c, h, m, 1950h, 1951b.
— Ulita stihleji i tlusteji vfetenovita, dosti pevna, mime prusvitna,
hedvabne leskla, jemne pravidelne zebemata, obvykle s dosti silnymi a
velmi zfetelnymi liniemi spiralnimi; barvy ± tmave rudohnede a tmave
rohove hnede. Zavitu 10—ll1/), slabe klenutych. Usti hruskovite az koso-
ctverecne hruskovite. Obusti dosti rozsifene s belavym ± silnym pyskem,
odloupnute, souvisle. Ozubeni: homi deska vybiha na obusti, dolni deska
pfi pohledu zpfedu miva 2 ± vyvinute schodovite hrboly
(zde odbocuje civkovy zahyb), ktere mohou byt smerem к obusti protazene
v zahybky; mezera deskova vzdy hladka, bez zahybku. Uprava hlta-
nu podobna jako u pfedesleho druhu, dolni zahyb byva slabsi; casto jen
plose prahovity; podo'bne i mozol. V. 12,0—13,0; s. 2,8—3,0 (obr. ХП/3)
Cl. dubia Draparnaud, 1805.
(Z. drsna).
Velmi рготёпИуа; эПпё kolisa velikost (v. 11,0—16,0) i ротёг гогтёгй, vyvin
(istnich znakti, ryhovani atd. Vytvaxi mnoho mistnich odchylek, ktere na паёет uzemi
nejsou dosud kriticky zpracovany; na vapencovych slovenskych Karpatech (Muraftsky
kras) zije misty velmi statnd, (14,5—16,0 3,0—3,3) forma, velmi jemi^ ryhovana,
odpovidajici ekologicke rase Cl. dubia speciosa A. S c h m.; tvary s velmi вПпё vy-
tvofenymi zahyby a mozolem a s mocnymi, v zahybky protaSenymi hrboly na dolni
desce upominaji na Cl. d. vindobonensis A. S c h m. (Cesky kras); v horach na nevap-
nitem podkladё se Ьёйпё objevuji populace s ± oslabenymi ustimi znaky — Cl. d.
obsoleta A. S c h m. а кготё toho fada rozmanitych tvarti v literature uva^nych pod
nejrtiz^jSimi jmeny, casto v3ak velmi nestalych. — Do okruhu Cl. dubia patfi snad
i velmi ostfe vyhra^na Cl. grimmeri A. S c h. ze Sul’ovskych skal; ротёг obou druhd
v§ak neni dosud vyjas^n.
Obyva skaly, zvla^ vlhCi, zficeniny; te£ pfi kmenech v lesich; nejhojn£j§i na
vapnitem podkladё. Vystupuje ай do alpinskeho stup^ velehor.
127
Stredoevropska (v §ir§im smyslu): ve v§ech pohorich stredni Evropy,
baltsk€ гетё, severozapadni Balkan, Albanie; Francie, Belgie, Nizozemi, severni
Anglie, pofidku v Dansku a jiZni Skandinavii.
Na pfihodnych mistech v hor&ch a pahorkatinach cele republiky, zvl&§t£ ve
skalnatych okrscich; velmi Ьёйпа ve slovenskych vapencovych Karpatech. Chybi v ni-
±inach a suchych bezlesych plosinach.
4.	Ulita kyjovite vfetenovita; prvni 3—4 zavity tvofi dosti stih-
lou, temef valcovitou vrcholovou partii, pak se zavity plynule a rychle roz-
sifuji к ротёгпё bfichate spodni i/3 ulity — horni y2 kotouce ma tedy
konkavni obrysnice (na rozdil ode vsech ostatnich druhu rodu,
kde jsou obrysnice ± rovne). Stёny pevne, пнтё prusvitne, povrch mime
leskly, вПпё pravidelne zebematy; barva ± Ьж1лгё rohovё hneda. Zavitu
10y>—12, horni питё, dolni в1аЬё klenute. Usti sikmo hruskovite az koso-
с^егеспё hruskovite, s velmi zfetelnym jarkem, sinulus uzky, n a h о г и
vytazeny. Obusti rozsifene s dosti silnym, Ьё1ауё гаЬпёсИут pyskem,
souvisle, odloupnute, pravy okraj spada p г и d c e. Ozubeni: ротёгпё silna
horni deska vybiha na obusti; hluboko polozena dolni deska vybiha к obus-
ti obycej^ 2 ± rozbihavymi zahybky, mezera deskova obycej^ s 1 az 2
• zahybky, casto гпаспё silnymi. Hl tan: mozol ротёгпё slaby, dolni zahyb
plochy, ale dosti silny; hlavni zahyb pfesahuje питё smerem dovnitf pfic-
ku srpovitou, malo prohnutou. V. 12,0—13,0; s. 3,0—3,4 (obr. ХП/4)
Cl. pumila С. P f e i f f e r, 1828.
(Z. kyjovita).
Zmenam podleha hlavnS velikost, ротёг гогтёгй, tez vyvin ustnich znakh. Vy§ka
kolisa od 10,0—14,5. V Cechach pfevladaji statnejSi tvary, podobe i na Moravё a na
z&padnim Slovensku; vychodCji (Mur&hsky kras, ji±ni okoli Popradu) se objevuji
populace парайпё drobnd (Cl. pumila succosa A. Sch.). Jednotliv6 odchylky v§ak
dosud nebyly radn£ zpracovany a zhodnoceny.
Vetsi vyznam ma jen na severu rozsifena Cl. pumila sejuncta W es-
ter 1 и n d, 1873: list se tim, ze iha desku horni dokonale oddёlenou od
spiralni; velikosti se blizi typickemu tvaru, casto je stat^jsi.
Jeji rozSiteni (rozumi se Cl. p. sejuncta West.) и nas neni dosud dostatedne
zname: Velka kotlina ve Vysokem Jeseniku (zde do 1350 m); Cerveny k&men и Stram-
berka, Ostravsko, luhy Homomoravskёho uvalu a Moravske brany; Ма1ё Karpaty,
VtAdnik и Handlovd (zde do 1350 m); udoli Remata v ji±ni dasti Ziaru atd.
Obyva vlhkci mista: рге^^пё v lufcnich lesich a udolnich olSinach nizkych poloh;
ridCeji ve vlhkych ssut’ovych lesich na svazich, tu a tam ai nad lesni ёаги (1ётё? do
1400 m).
Vychodoevropsk o-s tfedoevropska: Karpaty, Banat, baltske гетё,
na vychod a± к Моз^ё; Severo^mecka ni±ina, zvl&§t6 vychodni C&st; zapadni CSR
a vychoch^jSi ££sti stredniho Нётеска, Severni vapencove Alpy, jihovychodni Alpy
a odtud a2 do Srbska a Bosny.
128
Dosti rozSifena: velmi hojn& v oblasti Radedsko-kfivoklatske vrchoviny, dale
v Ceskem krasu, Hf ebenech, Brdech, v Povltavi od Prahy ai do jiSnich Cech; PoSu-
mavi a roztrouSenS i ve vnitfni Sumavd; vzacnSji v Posazavi; misty hojnS v luzich
stredniho Polabi, tei v kaftonech mezi MSenem a Mladou Boleslavi; Pochvalov ve
Dibdnu; velmi hojnS v Ceskem Stfedohofi, Rychory v KrkonoSich, Jetfichov u Brou-
mova, Opatov u Ceske Tfebove; roztrouSenS v pahorkatinach a nizinach Moravy a
v niiSich dastech slovenskych Karpat, misty v§ak stoupa ai do vrcholove _ oblasti
(Pol’ana, Vtadnik, Tlsta ve Velke Fatfe).
Lit.: L о i e k, 1947e, atd.
— Ulita vetsinou mens! (v. 9,0—14,0), vfetenovita, prvni 2 zavity tvo-
ri valcovity vrchol, dalsi se pravidelne rozsifuji, takze obrysnice horni po-
loviny kotouce jsou slabe konvexni nebo rovne	5.
5.	Ulita vretenovita, pevna, mirne prusvitna, leskla, pravidelne
zebernate ryhovana, na spodnich zavitech byvaji mezi zebry
slabe naznacene podelne linie; barva svetleji rudohneda nebo tma-
ve rohove hneda. Zavitu 9^2—10 У2, slabe klenutych. Usti uzke, zaoblene
kosoctverecne, s jarkem; sinulus siroky, nizky. Obusti rozsifene
s belave zahnedlym pyskem, malo odloupnute, souvisle, pravy okraj spada
obvykle m i r n у m obloukem. Ozubeni: horni deska vybiha az na obusti
a je vzdy spojena se spiralni, dolni deska neni hluboko polozena a vybiha
к obusti 2 zahybky, ktere byvaji rovnobezne, vodorovne nebo se slabe
zdvihaji; horni tvofi pfime pokracovani vlastni desky, dolni vybiha z uzlo-
viteho hrbolku pod deskou; mezera deskova hladka nebo s 1—2 drobny-
mi zahybky; hltan: dobfe vyvinuty mozol a dolni zahyb, kratky hlav-
ni zahyb a pficka srpovita, na tylu dulek, hluboka brazda a hfeben. V. 9,0—
11,0; s. 2,3—2,4 (obr. ХП/5)	Cl. cruciata Studer, 1820.
(Z. kfizata).
гтёпат podleha hlavnS velikost; v horach Ceskeho masivu pfevladaji drobne
formy, jejich± vy§ka Ьёгпё klesa na 8,5, odpovidaji do urcite miry tvaru Cl. cruciata
minima A. S c h m. V Karpatech se vyskytuji i tvary vёts^, dasto i ппгпё nad svrchu
udane гогтёгу. Pron^nlivost i jednotlivd odchylky nebyly na naSem tizemi dosud fadne
zpracovany.
Zije pod korou ктепй a pafezd ve vlhkych chladnych lesich montanniho a sub-
alpinskeho з!ирпё; v Ceskem masivu pfevaz^ mezi 800—1200 m; v Karpatech daleko
vy§e, a± do kledoveho pasma.
Boreoalpinska: severni oblast: Skandinavie, Finsko, baltske гетё, stfedni
a severozapadni oblasti evropskeho SSSR, Bornholm; hory stfedni Evropy: Alpy, Kar-
paty, vysoke polohy stfedohor Ыётеска a zapadni CSR, Apeniny.
Vyznadny druh naSich hor: v oblasti Ceskeho masivu dosti hojnd na §umavё, dale
v Novohradskych horach, Ьёгп£ v pohofi Kralickeho Зпёйтки a ve Vysokem Jese-
niku, pofidku v KrkonoSich, vzacna v Rudohofi (Pernink) a v oblasti Ceskomoravske
vysociny (Certtiv hradek и Dolni Cerekve, Zd’arske vrchy), n?jni2§im па1ег1§1ёт je
Oheb v Zeleznych horach (jen 560m! — A. Culek). Jeji rozSifeni v oblasti naSich
Karpat je malo zname; v severni casti Beskydy, Vysok6 Tatry, Pieniny; v jiz^jSich
9 Klic cs. mekkysu.
129
dastech jen v nSkterych pohofich, na pf. dosti hojnS v Muraftskem krasu, na Pol’ane
a ve vysokych castech Slovensk6ho Rudohofi.
— Ulita vfetenovita, dosti pevna, slabe prusvitna, matna, velmi
hrube, ostfe a pomeme fidce belave zebernata (±
30—35 zeber na pfedposlednim zavitu), bez podelnych linii, bar-
vy ± tmave rohove hnede. Zavitu 10—10 Vj, homi jsou mirne, dolni slabe
klenute. Usti hruskovite-kosoctverecne s jarkem, sinulus zaokrouhleny,
slabe nahoru vytazeny. Obusti dobfe rozsifene, s dosti silnym
belavym pyskem, odloupnute, souvisle. Ozubeni: horni deska stfedne vy-
soka, vybiha na obusti a je spojena se spiralni deskou; dolni deska dosti
hluboko polczena s±naznacenymi schodovitymi hrbolky,
avsak bez zahybku smerem к obusti; mezera deskova hladka.
Hltan: dobfe vyvinuty mozol a kratky, ale zfetelny dolni zahyb, hlavni
zahyb a dosti slaba pficka srpovita; tylni brazda i hfeben jsou kratke,
pomeme slabe vyvinute. V. 9,0—14,0; s. 2,5—3,5 (obr. XIL6)
Cl. grimmeri A. Schmidt, 1857.
(Z. zebernata).
Syn. Clausilia dubia var. carpathica f. costata В r a n c s i k. 1888.
Velikost a povrchova struktura podldhaji znacnym vykyvtim. Nektere populace
jsou drobne (v. 8,0—11,0 — Sul’ov), jine statn6 (kolem 14,0 — Drevenik); sila a po^et
zeber dosti kolisaji i v ramci jednoho nalezi§tS, tu a tam se objevuji kusy, ktere maji
jen 20—25 Zeber na pfedposlednim zavitu, jini jedinci jsou mnohem jemndji a hustdji
zebemati. — Nejasne je druhove postaveni tohoto plZe: jevi velmi uzke vztahy
к druhu Cl. dubia D r a p., i kdyZ se od пёЬо vetsinou na prvni pohled velmi napadne
lisi. Na nSkterych mistech se objevuji pfechodn6 kusy (Maninska souteska, kde ziji
oba druhy pohromade) nebo се1ё populace blizici se Cl. dubia Drap. Tyto pfechody
jsou v§ak vzacnёjё^ пей typicke populace а гйгпё kombinace znakh vyvolavaji dojem,
jako by Ьёге1о о bastardace mezi оЬёта druhy, ktere se jinak т!з1пё vylucuji (popu-
lace se vsak mohou ostrdvkovite prostupovat!). Ротёг obou bude nutno vyfeSit velmi
pfisnymi srovnavacimi studiemi, jistё vsak je, Ze Ьёй! о tvary velmi blizee pfibuzne. —
Je tedy зуз1ета11скё zafazeni Cl. grimmeri A. S c h. jen prozatimni; zde uvedene sys-
tematicke zhodnoceni odpovida pojeti Clessinovu (1887), ktereho se m^ji pfi-
drzuje i L. Soos (1943), ktery ovsem Cl. grimmeri A. S c h. poklada pouze za .,va-
rietu“ Cl. dubia Drap.
Obyva vapnite skaly (vapence, vapnite slepence, travertin), kde zije v trsech
skalnich rostlin, vёtёinou na otevfenych slunnych mistech.
Alpsko-karpatska: Styrsko (С 1 e s s i n) a ostrfivkovite vyskyty v Za-
padnich Karpatech (viz niZe). Podle Clessina jsou kusy з1угзкё naprosto totoZne
s jedinci ze StraZovske homatiny, coz jsem тё1 moZnost nejnovёji ovёfit a potvrdit.
Vapencove okrsky slovenskych Karpat: velmi hojna v Sul’ovskych skalach (v£p-
nite eocenni slepence), kde zije v drobne Гогтё od Maninske зои1ёзку po Lietavu; velky
tvar byl zji^n na Кета1ё и Handlove a na Dreveniku na Spisi, kde Zije statna, velmi
ЬгиЬё ryhovana forma.
Lit.: C 1 e s s i n, 1887; Branes ik, 1888a; Soos, 1943;* Loze к 1951b, 1954b.
So6s (1943) uvadi 1ё± fadu nalezist’ ze sedmihradskych Karpat.
130
Rod: Iphigena Gray 1821
(Rasnatka)
Syn. Pyrostoma Vest, 1867 — Pyrostoma Meilendorf, 1865.
1.	Ulita vfetenovita, casto ponekud kyjovite; dosti pevna, rmrne prft-
svitna, slabe matne leskla, pravidelne a dosti huste zebemate ryhovana,
v mezerach mezi zebry s naznacenymi podelnymi liniemi, barvy ± svetle
rudohnede. Zavitu 11—12, slabe klenutych. Usti ctyfhranne elipticke, na-
spodu uvnitf se slabym naznakem jarku, ktery nesaha az к obusti.
Obusti rozsifene, ohmute, s belavym pyskem, odloupnute, souvisle. Ozube-
ni: dosti nizka horni deska, vybihajici na obusti a spojena s deskou spiral-
ni; dolni deska je polozena hloubeji a vynika sirokym obloukem do usti,
smerem sikmo nahoru к obusti vysila zahybek, dovnitf silny zahyb civko-
vy, takze ma velmi vyznacnou podobu leziciho К ( ^ ), civkova deska zpfe-
du je jen nepatme viditelna a vysoko polozena, mezera deskova hl a d к a.
Hltan: slaby hnedavy mozol, nahofe nejsilnejsi; hlavni zahyb pfesahuje
dovnitf dosti znacne pficku srpovitou, dobfe vyvinutou, mime prohnutou a
dolnim koncem mime dovnitf posunutou; na tyle slaby hfeben. V. 16,0—
20,0; s. 4,0—4,5 (obr. Xlll'l) I. ventricosa (Draparnaud, 1801).
(ft. brichata).
Dosti st£la; гогтёгу kolisaji ve svrchu uvedenych mezich. Na nepfiznivych,
zvlaste horskych biotopech se misty objevuje kratka, srazena forma о гогтёгесЬ v.
14,0—16,0; s. 3,9—4,2 — tak zvana f. tumida A. Schmidt.
Obyva vlhkё lesy pahorkatin a hor; s oblibou udolni jasanovё a olSovd porosty.
Evropska: ёезко-пётескё stredohory, jizni pobrezi Baltu, baltskd гетё,
Dansko, Skandinavie a± к 60° s. uzemi SSSR od polskych hranic ai ke Smolensku
а Моз^ё; severni Casti Karpat, Alpy a jejich jihovychodni ууЬёйку az do Bosny a
Srbska; Francie, Belgie, Nizozemi.
2ije roztrouSene, misty Ьсцпё v horach a pahorkatinach na celem uzemi stdtu.
Chybi v ni±in£ch a na teplych bezlesych ploSinach.
— Ulita men si (v. obvykle pod 15,0; s. nepfesahuje 3,8), na me-
zefe deskove temef vzdy 1—4 zahybky; utvafeni dolni desky v podobe
* mene zfetelne; naznak jarku chybi.	2.
2.	Ulita stihleji vfetenovita, pevna, slabe prusvitna, matna, ost-
re pravidelne zebernata, barvy ± tmave narudle hnede. Za-
vitu 10—11, nahofe silneji, dole slabe klenutych. Usti velmi kratce elipticke,
dole siroce zaokrouhlene, casto ponekud ctvercovite. Obusti roz-
sifene s belave zahnedlym pyskem, odloupnute, souvisle. Ozubeni: nizka
horni deska vybihajici na obusti, dolni deska hloubeji lezici, avsak dobfe
zpfedu patma, tvaru ne zcela pravidelneho leziciho K, na mezefe deskove
9*
131
1—3 slabe drobne zahybky. Hltan: hlavni zahyb, pricka srpovita; plochy
svetlehnedy mozol je spojen s dolnim koncem pficky, slabym, nizce
prahovitym dolnim zahybem; na tyle siroka, melka brazda.
V. 13,0—15,0; s. 3,3—3,6 (obr. XIII/5)
I. latestriata (A. Schmidt, 1857).
(R. ±ebernata).
Dosti рготёпИуЗ,; гпаёпё kolisa zvla^ vy§ka, dale ryhovani: od silnych, ро-
тёгпё ridkych ±eber a± к ротёгпё Ьиз1ёти ±ebirkovani. Odchylky na na§em uzemi
nejsou dosud гас!пё zpraoovany.
Obyva vlhdi lesy v hor&ch, kde ±ije pri kmenech, pod ktirou parezti a pod tlejicim
dfevem.
Karpatska: cela oblast Karpat a jejich predhofi na severu a jihovychodfc;
dale к severu osamocene vyskyty, В1а1оуёгзку prales, vice stanoviSt’ ve vychodnich
i Zapadnich Prusich. Dale v Leningradske, Vitebske a Brjanske oblasti (Li ch ar ev
& Rammelmeyer 1952).
U nas v Karpatech; od Moravskoslezskych Beskyd, pres Tatry a Pieniny к vy-
chodu; v ji±^j§ich d&stech zadina jeji areal v horach na vychodnim brehu Nitry
(Vtadnik) a odtud jejich vyskytti stale pfibyva к vychodu (velmi hojnd, v MurAhskem
krasu, na РоГапё atd.). Jeji rozSireni а гу1а§1ё zapadni hranice jejiho arealu nejsou
dosud radne prozkoumany. Na zapadё zasahuje az do Jezernickeho udoli u Lipnika nad
Bedvou.
— Dolni zahyb hltanovy neni vyvinut	3.
3.	Ulita vfetenovita, pevna, mime prusvitna, silne leskla, jemne
h u s t e a ponekud nepravidelne zebirkovana, se zretelnymi podel-
nymi liniemi, barvy rohove rudohnede. Zavitu ± 10, slabe klenutych. Usti
(bez sinulu) okrouhle vejcite. Obusti mime rozsifene s biljhn pyskem, od-
loupnute, souvisle. Ozubeni: nizka horni deska; dolni deska, poblize praveho
okraje obusti zfetelne u t a t a, vysila zde slaby zahybek prudce sikmo
vzhuru к obusti; dobfe viditelny civkovy zahyb je s dolni deskou temef
rovnobezny; mezera deskova obvykle s 1—2 slabjhni, ale dobfe vyvi-
nutymi zahybky. Hltan: velmi slaby mozol, hlavni zahyb saha daleko za
pfidku srpovitou, na tylu slaby naznak navalku. V. 12,0—14,0; s. 3,0—3,3
(obr. ХШ/3)	I. mucida badia (Rossmassler, 1836).
(R. tmava).
2тёпат podleha Ыахтё velikost. Albini jsou dosti casti. Pron^nlivost na na§em
uzemi neni bli±e znamA
Pri kmenech ve vlhkych horskych lesich.
Vychodoalpska: oblast vychodnich Alp; reliktni vyskyty na £ип^лгё a
v Sudetach.
Velmi vzacna: Sumava — Roklan, Jezemi stёna; Orlicke hory — dosti hojna ve
zbytcich ptivodnich lesti v celem hlavnim hfebenu, Kralicky 8пё±тк — Ascher Grund
(pfitok horni Moravy).
Lit. Biittner, 1937; Frankenberger, 1913b; Lozek, 1948a.
132
— Dolni deska neni u t’ a t a, zahyb civkovy (pokud je zfetelny)
sni neni rovnobezny; podelne ryhovani ustupuje zcela do
p о z a d i nebo chybi, pricne ryhovani je mnohem silne j si 4.
4.	Ulita b f i c h a t e vfetenovita se stihlym vrcholem, pomeme sil-
nostenna, pevna, slabe prusvitna, hedvabne leskla, huste pravidelne zeber-
nata, barvy rudohnede. Zavitu 10—11 slabe klenutych. Usti (bez sinulu)
ctyfhranne elipticke. Obusti rozsifene, s belave zahnedlym pyskem,
odloupnute, souvisle; vnejsi okraj je pod sinulem zfetelne dovnitf prohnu-
ty. Ozubeni: horni deska vybihajici na obusti, dolni deska je utvafena
v podobe nezfetelneho lezateho K, na mezefe deskove obvykle 1—2 zahyb-
ky; hltan: slaby hnedavy mozol, hlavni zahyb a od neho oddelena pficka
srpovita, tyl nadmuty s melkou dulkovitou brazdou na basi. V. 12,5—14,5;
3,7—3,9 (obr. ХПГ2)	I. tumida (Rossmassler, 1836).
(R. nadmuta).
Ротёгпё stala; гтёпат podteha Ыаупё velikost (v. 12,0—16,0), nevytvafi sta-
lejSich odchylek.
Obyva vlhke Ьогвкё lesy, г¥1а§1ё na vlhdinach pri zemi pod tlejicimi kmeny a
opadem.
Karpatska: velka dast каграЬэкё oblasti, v Сеэкёт masivu reliktni vyskyty.
V oblasti СезкёЬо masivu vzacna: Klet’ v PoSumavi, Hausberg (939 m) u H.
Plane na Йшпа¥ё, Тгетеёпу vrch u Rozmitdlu (nejzapad^jsi vyskyt), Й1ёс1ю¥1се,
Janske Ьагпё v KrkonoSich, Steinberg u Бтгёпё na Jihlavsku, po^kud hoj^jSi ve
Уузокёт Jeseniku, tёz v Rychlebskych horach; v Karpatech hojna, podinajic Mo-
ravskoslezskymi Beskydami, Vsetinskymi a Hostynskymi vrchy a dale na vychod; zda
se, ze chybi v jihozapadnich vytnszcich (Ма1ё Karpaty, Povazsky Inovec, ale i Vt&6-
nik’), pravdёpodobnё hojna v horach stredniho a vychodniho Slovenska. JiSni a jiho-
zapadni hranice jejiho arealu v Zapadnich Karpatech neni znama.
Lit. (K vyskyttim v Cechach): L о i e k, 1949m, 1950f, 1951m; Ulicny, 1892—95.
— Ulita stihle vfetenovita, pevna, mime prusvitna, slabe az silne
leskla, dosti silne pravidelne zebemata, barvy svetle az tmave rudohnede.
Zavitu ± 11, velmi slabe klenutych, usti о к г о u h 1 e elipticke. Obusti
dobfe rozsifene, s belavym pyskem, odloupnute, souvisle, vnejsi okraj pod
sinulem je temef rovny. Ozubeni: dosti silna nizka horni deska; dolni deska
obloukovite prohnuta, vybiha na obusti 1—2 zahybky; je-li zfetelny zahyb
civkovy, muze mit podobu prohnuteho lezateho К; na mezefe deskove 1—3
silne zahybky. Hltan: slaby, jen v horni casti silnejsi mozol; kratky hlavni
zahyb, ktery jen mime pfecniva pficku srpovitou smerem dovnitf; tyl nad-
muty s naznakem navalku a melkou dulkovitou brazdou na basi. V. 12,0—
13,0; s. 2,9—3,1 (obr. ХШ/4) I. plicatula (Draparnaud, 1801).
(R. lesni).
2паёпё рготёпИ¥а, hlavrw v rozm6rech, tu a tam se objevuji populace nebo je-
dinci stat^jSi; vy§ka v§ak u nas zridka pfesahuje podstat^ji 14,0, mnohem Ьё±пё}§)
133
jsou populace drobnSjSf (v. 11,0—12,0); ve vlhkych montAnnich lesich jsou Ьёйпё zdrob-
пё1ё tvary, oznadovai^ jako f. curta A. S c h m. (9,0—11,0: ё. 3,0), n6kdy jemndji
r^hovanS a lesklejSi (/. папа Scholtz — v Sudetech). Тёй ryhovani b^vA dosti
рготёп1^ё. StalejSi odchylky nebyly u n£s dosud pozorovdny a podrob^ zpracovani
variability je nutnC.	-
Obyv& lesy, zvld^ ssut\^: pH kmenech a pafezech, v tlejicim opadu mezi bal-
vany, 1ёй na stinnych ^kalkdch, zvld^ vdpnitych a pH zdech zricenin.
Evropsk^: cel& stredni Evropa i s Alpami a jejich vyl^Sky; chybi v Severo-
пётескё пйтё a v Nizozemi; na severu sahd do Skandinavie, jiiniho Finska, baltsk^ch
zemi, v zapadni Casti SSSR ай к MoskvC; severni c&st Karpat, sevemi polovina Italie,
vychodni Francie.
Dosti rozSirena na се1ёт tizemi CSR s vyjimkou nifcin a stepnich ploSin. V mno-
hych pohorich patfi к nejbCznCjsim mekkyshm (Vysoky Jesenik), jinde bez zjevnC
pHCiny chybi (пёк!егё d&sti slovensk^ch Karpat).
Rod: Laciniaria Hartmann 1842
(Vfetenatka)
Na druhy nejbohatSi rod z celedi Clausiliidae na na§em uzemi; dCli se na 3 pod-
rody, snadno гогИ§Пе1пё dpravou usti a zvlaste hltanu.
1. Na hltanu je pod hlavnim zahybem mohutne vyvinuty zahyb
stfedni; zahyb dolni chybi; na povrchu ± hojne bile Icarky
Podrod: Alinda Adams, 1855;* 2.
— Zahyb stfedni vzdy chybi.	3.
2. Ulita stihle az tluste vfetenovita, dosti pevna, prusvitna, mirne
leskla, jemneji i hrubeji pravidelne zebernata, barvy ± svetle rohove. Za-
vitu 12—13, slabe klenutych. Usti kosoctverecne hruskovite se silne vyvi-
nutym jarkem. Obusti znacne rozsifene, ohrnute s ± silnym belavym pys-
kem, odloupnute, souvisle. Ozubeni: homi deska vybiha na obusti a je od-
delena od desky spiralni, dolni deska znacne vynika do usti a casto vybiha
na obusti 1—2 zahybky, mezera deskova je bud’ hladka nebo s 1—2 zahyb-
ky. Hltan: hlavni zahyb smerem dovnitf slabe pfesahuje dobfe oblou-
kovite prohnutou pficku srpovitou, je temef rovnobezny se svem
a konci daleko pfed obustim; stfedni zahyb zacina v ostrem rohu mezi
hlavnim zahybem a pfickou, odchyluje se znacne smerem
d о 1 u od hlavniho zahybu a saha mnohem blize к obusti; tesne
pod stfednim zahybem se casto objevuje jeste jeden ± vyvinuty podruzny
zahyb; mozol chybi; na tylu je zfetelny hfeben i brazda. V. 16,0—18,0; s.
3,8—4,0 (obr. XIV/1)	L. (Alinda) biplicata (Montagu, 1803).
(V. obecna).
Velmi promCnliv£: silnC kolis& velikost i vzajemny ротёг гогтёгй; v nCkterych
krajin&ch pfevladaji tvary §НЫё, vysokё (17,0—19,0 : 3,9), jinde кгаХкё, bachratC
* NCkdy byvaji podrody Alinda Adams a Strigilecula K. & W. shmovdny
v jediny podrod Laciniaria s. str.
134
(16,0 4,0), t6z vyvin podruzneho stfedniho zahybu, zahybkt na mezefe a na konci dolni
desky podleha znacnym zmSnam; ро4оЬпё i ryhovani. Tyto odchylky maji dasto raz
mistnich ras, dosud v§ak nejsou u nas kriticky zpracovany. Portiznu se objevuji je-
dinci i cele populace napadiw velikych гогтёгй (19,0—21,0 4,2), oznacovane jako
f. grandis Rossm. Na xerothermnich skalach ziji drobne tvary (11,0—14,0 : 3,0—3,4;
11—12 zavitti), obvykle bez podruzneho z&hybu a zahybkO na mezere i na konci dolni
desky, kterd je nutno povazovat za ekologicke rasy; lisi se vzajemnS strukturou po-
vrchu (Lozek, 19491; Mell, 1940):
L. biplicata sordida (A. Schmidt, 1868): ryhovani jako u typickeho
tvaru; bezna na skalach v udoli Vltavy, Berounky, v Ceskem krasu, v Ces-
kem Stfedohofi; roztrousene i na Slovensku.
L. biplicata bohemica (С 1 e s s i n, 1876): ryhovani slabe, jemne, na
spodnich zavitech temef setrene; Cechy: Stfekov, roztrousene v okoli Pra-
hy, v udoli Vltavy, Berounky a v Ceskem krasu.
L. biplicata forsteriana (Cl ess in, 1876): velmi hrube zebemata:
Podhofi u Prahy, Zalezly n. Labem, Remata u Handlove.
Obyva lesy, kde 2ije pfi kmenech, v ssutich i na skalach, v Udolich, na svazich
i vrcholech, t62 v lu^nich porostech niSin, v zahradach a na zficenind.ch. Drobne ekolo-
gicke rasy ziji na xerottiermnich skalach a skalnich stepich.
Stfedoevropsk o-b a 1 к d, n s к d: Cela stfedni Evropa, jifcni Anglie, severo-
vychodni Francie, Belgie, Nizozemi, Vychodni Alpy, dasti Karpat, Polsko, baltske
zeme; Dansko, Svedsko, jiSni pobfe^i Baltu; hoj^ rozsifena v nejseverndjSich ddstech
Balkanu, odkud saha do Сете Ногу, Macedonie a Rhodopti.
Вёгпа v 6ech&ch a na Moravё; v Zapadnich Karpatech je тёпё hojna a v пё-
kterych cdstech pravdёpodobnё chybi (severovychodni Slovensko).
— Ulita stihle vfetenovita az vfetenovita, pevna, prusvitna, ± slabe
leskla, huste pravidelne zebemata, barvy rohove hnede. Zavitu 12—13,
slabe klenutych. Usti ponekud kosoctverecne hruskovite se silne vytvofe-
nym jarkem. Obusti rozsifene, ohmute, s belavym casto slabe zahnedlym
pyskem, odloupnute, souvisle. Ozubeni: desky obdobne jako u pfedchozi,
jen dolni je тёпё vynikla. Hltan: hlavni zahyb bezi blize к obusti,
stfedni zahyb se od neho jen malo odchyluje nebo je s nim
temef rovnobezny a smerem к obusti ho jen slabe pfesahu je;
pricka srpovita je velmi slabe prohnuta, esoviteho tvaru,
t. j. dolni konec se ohyba smerem к usti; na tylu hfeben a brazda.
Na obusti, zvlaste na hltanu byva 6—10 ± silnych zahyb к u.
V. 15,0—18,0; s. 3,4—4,0 (obr. XIV/2)
L. (Al in da) plicata (Draparnaud, 1805).
(V. mnohozuba).
Мёпё promdnliva. Zahybky na obusti byvaji ndkdy velmi siln6, jindy slabdi, tu a
tarn i chybёj^ (/. implicate, Bielz). V oblasti 6esk£ho mesivu pfevl^dd. tvar menSi
135
a velmi Stihly (15,0—16,0 : 3,4, zfidka ай 18,0), ktery nikdy nema podruSny stredni
zahyb; ve slovenskych Karpatech se Ьёйпё objevuji tvary mnohem static j§i (15,0—
19,0 : 3,7—4,2), u nichfc se podruiny zahyb objevuje dosti dasto.
V oblasti Ceskeho masivu obyva 1ётёг vyhrach^ ± гаэНпёпё skaly, zvla^ opu-
kove, a zriceniny, na Slovensku je Ьёйпа i v lesich (pH kmenech) a stoupa zde pres
1300 m (Muraiisky kras).
Stredoevropska (v SirSim smyslu): roztrouSeite ve stfedohorach Ыё теска
a zapadni CSR, severovychodni Francie; na severu: Dansko, Bornholm, Gotland, jifcni
Svedsko; jizni pobrezi Baltu a baltske гетё; na уусЬо4ё: Karpaty, zapadni uzemi
SSSR az ke Gorkemu; severni Balkan, Cerna Hora, Makedonie; na jihu: ji±ni Alpy,
Toskansko.
Dosti rozsifeni, chybi vSak v пёк!егусЬ krajinach. — Cechy: dosti hojr^ ve vy-
chodnich a severovychodnich Cechach, hlaviw na opukovych skalach a na zriceninach;
velmi гог!гои§епё v Posazavi, zvla^ strednim; v zapadni ро1оутё гетё vzacna: roz-
1гоиёепё na opukach DSbanu, Hazmburk v dolnim Poohri. — Morava a Slovensko:
ротёгпё hojn& v пёк!егусЬ pahorkatinach a horach zvl. na jihu, jeji rozSireni neni v§ak
dostatecne zn&me.
Lit.: Loiek, 1944c, 1948a, 1949m, 1950g atd.
3.	Dolni zahyb hltanovy vyvinut, horni a spiralni deska vzdy
oddelene, nelezi ve stejne care, spiralni byva tak protazena do-
pnedu, ze jeji pfedni konec lezi v e d 1 e zadniho konce horni desky
Strigilecula Kennard & Woodward, 1923; 4.
— Dolni zahyb hltanovy neni vyvinut; horni a spiralni deska
lezi ve stejne care a bezne byvaji spojene
PseudaJinda Boettger, 1877;* 5.
4.	Ulita vfetenovita, pomeme silnostenna a pevna, m i г n e
prusvitna, slabe leskla, pravidelne, dosti huste zebernata se zfetel-
nymi naznaky podelnych linn v prostorech mezi zebry, barvy rohove hne-
de. Zavitu 12y2—13, slabe klenutych. Usti sikmo hruskovite s dobfe vy-
vinutym jarkem. Obusti rozsifene s belave zahnedlym pyskem,
odloupnute, souvisle. Ozubeni: pomeme slaba deska horni, deska dolni mir-
ne vynikla, hnedava, vysila nekdy 1 slaby zahybek к obusti, mezera desko-
va hladka. Hltan: velmi slaby, ale ostfe vyznaceny hnedy mozol, zfetelny
zvlaste v horni casti; hlavni zahyb nepfesahuje pficku srpovitou smerem
dovnitf a dosahuje temef к mozolu; pficka srpovita dosti mime, ne zcela
pravidelne prohnuta; dolni zahyb je slaby, h n e d a v y, pocina pone-
kud nad dolnim koncem pficky a bezi dopfedu smerem к mozolu, kde se po-
stupne vytraci; na tylu mu odpovida dlouha, dosti hluboka brazda, tez
hfeben je vynikly, mozolu odpovida na vnejsi strane slabe naznaceny
* ЭёИ se ve 2 sekce: Pseudalinda s. str. (L. stabilis Pf r., L. moravica Br ab.)
a Vestia Hesse, 1916 (L. turgida Rsm., L. gulo Biz., L. elata Rsm.), (Vestia-
nomen novum pro Uncinaria Vest., 1867).
136
dulek. V. 15,0—18,0; s. 3,5—3,8 (obr. XIV/3)
L. (Strigilecula) сапа (Held, 1836).
(V. Sedava).
Ротёгпё velmi stala; гттё kolisa velikost — v oblasti СезкёИо masivu spi§e
drobnSjSi tvary, v Karpatech vёt§^, dasto pfesahujici udane гогтёгу.
Zije pfi kmenech stromti ve vlhdich ssut’ovych lesich pahorkatin a hor.
Vychodoevropsk o-s tredoevropska: jizni Finsko, severozapadni u-
zemi SSSR, baltskd zeme, Polsko, Karpaty; na ^с!^ё a± к Moskve a Kijevu; vy-
chodni Balkan: Rumunsko, Bulharsko, Rhodopy; poridku ve stfedohorach Ыётеска
a zapadni GSR; Alp se dotyka na sevemim okraji.
V oblasti Geskeho masivu ротёгпё vzacna: vёtё^ pocet naleziSt’ na Kfivoklatsku
(zvlaste povodi Klidavy a Vtiznice), Doupovske hory (zvlaSte okoli Pustdho z£mku),
Rudohofi (Pemink), Klet’ v PoSumavi, Vlhost na severnim okraji Polomenych hor,
Javorovy dtil v Prachovskych skalach, Z&kova hora na Geskomoravske vysodn^, Opa-
tov u Ceske Trebovd; ротёгпё hoj^ ve Vysokem Jeseniku. V Zapadnich Karpatech je
pravdёpodobnё dosti rozSirena, misty az hojna (Murahsky kras, Pol’ana).
Lit.: Frankenberger, 1913c, 1920; Lozek, 1946c, 1947c, 1948a, i, 1949k, m.
— Ulita stihle vfetenovita, dosti tenkostenna, ale pevna,
znacne prusvitna, silne leskla, jemne, tupe zebirkovana,
na stfednich zavitech byva ryhovani zeslabene s naznacenymi podelnymi
liniemi; barva svetle rohove hneda. Zavitu 12—14, slabe klenutych. Usti
drobne, sikmo kratce hruskovite s dobfe vyvinutym jarkem. Obusti roz-
sifene, s belavym pyskem, odloupnute, souvisle. Ozubeni: slabsi deska
homi; deska dolni hloubeji polozena, belava; mezera deskova hladka.
Hltan: velmi slaby zahnedly mozol, jemuz v homi casti tylu odpovida
melky dulek; hlavni zahyb pfesahuje zfetelne smerem dovnitf nepravidel-
ne prohnutou pficku srpovitou; dolni zahyb podobny jako u pfedchoziho
druhu, ale ponekud silnejsi a belavy; na tylu pomeme kratsi hlu-
boka brazda a hfeben. V. 13,0—17,0; s. 3,0—3,4 (obr. XIV/4)
L. (Strigilecula) nitidosa (Ulicny, 1893) emend. Lozek, 1953.
(V. leskla).
Syn. Clausilia vetusta var. striolata f. nitidosa Ulicny, 1893.
Celkem stala, jen velikost, zvla§te vygka, kolisd гпаёпё i uvnitf jednotlivych
populaci, jak je patmo ze svrchu udanych гогтёгй. Systematicke га?аиёт 1ё1о vfete-
natky bylo dlouho nejasne; Ulidny (1893) ji pfifadil к jihokarpatskemu tvaru
L. vetusta striolata (B i e 1 z, 1861), dobfe si v§ak povSiml пёк!егусЬ odchylnych znakfi
ceskych populaci a stanovil pro пё zvlastni oznaceni — /. nitidosa. Po^vadS vyznacne
znaky 6esk6ho tvaru jsou velmi stale a jeho areal je dokonale oddёlen od uzemi
obyvaneho rasou L. vetusta striolata Biz. i ostatnimi dleny tvaroveho okruhu L. ve-
tusta R s m., a po^vadS nebyly zjisteny ±adne formy pfechodne, je nutno pova^ovat
deske populace за s&mostatny druh. Vznikl cestou geograficke isolace a je tedy vika-
risujicim druhem к tvarovemu okruhu L. vetusta Rsm., zvlaste к rase L. vetusta
striolata Biz.
137
Obyv£ kameniStd a ssutS na v&pencovych skalnich stepich, dale skaly a upati
skalnich st6n, misty t£2 lesni skalky a ssut’ove h£je. Pfednost dava vapenci, nevy-
hyb& se vsak ani jinym hornin&m, pokud obsahuji urdite mnozstvi uhliditanu vapena-
teho (algonkicke spility a bfidlice, kambrick£ porfyrity, paleozoicke diabasy).
Endemicky druh povodi Berounky v jihozapadni casti strednich Cech. Je vika-
risujicim druhem к druhu L. vetusta Rsm.: hlavnim okrskem typickeho tvaru a
пёкоИка ras tohoto druhu jsou Jifcni Karpaty a severni Balkan ай do Ceme Ногу a
Makedonie, odtud zasahuje ай do Styrskych Alp a к Videnskemu lesu. Reliktni osamo-
cene vyskyty jsou znamy ze stredohor Ыётеска.
L. nitidosa Ulicn^ ob^vd uzavfeny areal v povodi Berounky: je velmi hojna
v Ceskem krasu, od Prahy ай po okoli Копёргиэ; dale na Kfivoklatsku, hlav^ na ska-
lach v udoli Berounky, tёй na Vtiznici a na Ьапэкёт potoce (zde hlavnS na spilitech
a porfyritech). Osamoceny je vyskyt v udoli Drnoveho potoka u Klatov.
Na naSem uzemi by se mohly objevit i vretenatky z tvaroveho okruhu L. vetusta
Rsm., zvl^Ste rasa: L. vetusta festiva К ii s t e r, 1847, йеЬета!ё ryhovana, bez spi-
ralnich linii, slabe leskld; 1ёй usti ma ponekud protahlejsi; velikost 15,0—16,0: 3,0.
Zije v homatindch stfedniho a ji£n6j§fho Nemecka. U nas by se mohla vyskytnout
v Rudohofi, v Ceskem lese nebo na Sumave. U1 i ё n у uvadi ze sbirek Narodniho
musea v Praze exemplafe ze Sumavy bez bliZSiho udani mista, ktere pravdepodobne
па1ей! teto rase. Ovefeni by zasluhoval tez udaj L. vetusta R s m. od Humpolce (Igt.
Hlavin) a Frankenbergrdv nalez od Pitina na Morave.
Lit.: Frankenberger, 1912a, 1913c; Lozek, 1946a, c, 1948a, 1953h;
Ulicny, 1892—95.
5.	Pricka srpovita velmi silne prohnuta, uprostf ed obvykle
prerusena nebo zeslabena	Sekce: Vestia P. H e s s e, 1916;* 7.
— Pricka srpovita m i r n e prohnuta, v celem prubehu bud’ stejno-
meme vyvinuta, nebo se vytraci smerem dolu; nikdy neni uprostred ze-
slabena nebo prerusena	Sekce: Pseudalinda s. str.; 6
6.	Ulita ponekud tlusteji vfetenovita, pevna, slabe prusvitna, hedvabne
leskla, pravidelne huste zebemata, barvy svetleji rohove.
Zavitu ± 12, velmi slabe klenutych. Usti dosti kratce, casto ponekud hrus-
kovite kosoctverecne, s kratkym, uzce ryhovitym jarkem. Obusti rozsifene,
s belavym, ruzove zahnedlym pyskem, odloupnute, souvisle. Ozubeni: horni
deska saha pomeme hluboko dovnitf a zfetelne se uvnitf ohyba doprava
(podle vinuti zavitu), deska spiralni je od ni oddelena; deska dolni je hlu-
boko posazena, znacne oddalena od horni a nevysila zahybky к obusti;
mezera deskova hladka. Hltan: zahnedly mozol splyvajici s pyskem, nej-
silnejsi pfi jarku, ktery znacne zuzuje; hlavni zahyb kratky; pocina
lateralne vpravo a konci zhruba dorsalne, smerem dovnitf
temef nepfesahuje mime prohnutou pf icku srpovitou; tyl je n a-
valkovite zdufely, hfeben mime vytvofen, brazda dosti melka, ale
* Syn. Uncinaria Vest, 1867.
138
zfetelna. V. 15,0—16,0; s. 3,9—4,0 (obr. XIV/5)
L. (Pseudalinda) stabilis (L. P f e i f f e r, 1847).
(V. karpatska).
Slabe promenlivd; vy§ka kolisa mezi 13,5—17,0; Sifka ротёгпё velmi stala.
2ije pfi kmenech a pod tlejicim dfevem ve vlhcich lesich hornatych oblasti.
Karpatska Bandt, Sedmihradsko, Vychodni Karpaty, vychodni dast Z&pad-
nich Karpat (этёгет na zapad zhruba po Vysoke Tatry). — Slovensko: okoli Barde-
jova, Pieniny, Vysoke Tatry, Jihoslovensky kras, ildoli Horn&du a Ruzina, Stratenska
hornatina. Jeji rozsifeni v Zapadnich Karpatech neni dostate£ne zname, zda se, ±e
chybi v mnohych pohofich (na pf. v Murahskem krasu), tak^e пета souvisly areal.
Lit.: Loiek, 1948i; Rotarides & Weiss, 1950.
— Ulita tlusteji vfetenovita, dosti tenkostenna, pevna, mime prusvit-
na, dosti silne a ponekud hedvabne leskla, jemne pravidelne a huste ze-
birkovana (70—75 zebirek na pfedposlednim zavitu), barvy rudo-
hnede, s velmi roztrousenym zlutobiljhn carkovanim. Zavitu 11—12, slabe
klenutych. Usti kratce elipticke, v horni А/3 nejsirsi a temef vodorovnym
homim okrajem jakoby ufate; sinulus obsahly, vysoky; jarek slabe nazna-
ceny. Obusti dobfe rozsifene, s plochym belavym pyskem, odloupnute,
souvisle. Ozubeni! deska horni a spiralni spojene; deska dolni je mocne
vyvysena, na dolnim konci pfed obiistim nahle ufata; zahyb civkovy dobfe
vyvinuty; od vnejsiho konce desky dolni vybihaji na obusti 1—3 rovno-
bezne zahybky, mezera deskova hladka. Hltan: mozol hltanovy je be-
lavy, od obusti, s nimz je rovnobezny, zfetelne oddeleny hnedavym prouz-
kem, ve spodni casti kapkovite ztlustely, smerem nahoru se vsak plynule
vytraci; zuzuje velmi jarek a nekdy jej zcela zarusta. Hlavni zahyb dlouhy:
zacina dorsolateralne vpravo a tahne se az temef к mo-
zolu, kde se plynule vytraci; smerem dovnitf znacne pfesahuje
pficku srpovitou, ktera lezi zhruba dorsalne (je viditelna pfi sikmem po-
hledu v usti, coz je zcela nemozne u L. stabilis Pfr.!); pficka srpovita je
mime prohnuta, plose prahovita ; tyl neni navalkovite zdufely,
hfeben i brazda jsou slabe vyznacene, ale zfetelne. V. 13,5—15,5; s. 3,5—
4,0 (obr. XV/1) L. (Pseudalinda) moravica J. Brabenec, 1952.
(V. moravska).
Druh ротёгпё staly: vy§ka kolisa mezi 13,0—16,0, sifka, jak svrchu uddno.
U vetdiny kusti je zfetelne vyvinute poddlne ryhovani, kter6 nekdy тййе tak zesilit,
ie povrch se zdd. mfi^kovany (podobne jako u Clausilia dubia Drap.). Тё± bile darko-
v&ni mtiie byt silne vytvofene, dim± se tento druh napadne odliSuje ode v§ech ostat-
nich zdstupcfi podrodu Pseudalinda В 11 g. Horni okraj usti zachovdvd u valne vetSi-
ny jedincti horizontdlni а ротёгпё pfimy prftbeh, tak±e svira s horni deskou pravy
tihel; jen ojedineie sbihd ji± od horni desky dolti, jako u vetSiny pfibuzn^ch druhti.
Drobne zahybky na obusti pfi dolnim konci dolni desky jsou temef v2dy vytvofeny;
nejdasteji byvaji 3.
139
Zije pfi kmenech, v pafezech a pod padlym dfevem v susSich lesich, hlavne bu-
kovych, v homatCjSich polohach.
Karpatska: endemicky druh Moravskoslezskych Beskyd, Hostynskych a Vse-
tfnskych vrchti (podle dosavadnich zkuSenosti).
Tento druh obyva pozoruhodnS omezeny ared.1 v oblasti Moravske brany. Ро-
тёгпё souvisla fada vyskytti je v z&padnim kfidle Moravskoslezskych Beskyd, zhniba
od КпёЬупё a odtud az na zapadni konec pohofi. VCtSina vyskytti se kupi v oblasti Vel-
кёЬо Javomiku (919 m). Nadmofska poloha beskydskych stanoviSt’ se vCtJSinou po-
hybuje v rozmezi od 700 do 900 m. Jinak zije v nejvy&§i casti Hostynskych vrchti (ob-
last KelCskeho Javomiku, Obfany, Hostyn) a ve Vsetinskych vrSich (udoli pod Kleno-
vem, sevemi upati C&bu). Кготё toho byl zjiStCn vyskyt v Jezernickem udoli v oblasti
Oderskych vrchti, takze je jiste, ze tento druh zasahuje i do nejvychodnCjSi Casti
Sudet. BlizSi rozSifeni neni dosud zname. Je v§ak temCf jiste, Se tato vfetenatka neSije
ve vychodnim kfidle Moravskoslezskych Beskyd ani jinde dale na vychod v Karpatech.
Tez v oblasti MoravskC brany je jeji areal zfejmC jen ostrtivkovity, nebot’ nebyla zji§-
tCna ani и Hranic, ani v okoli HelfStyna, ani v okoli Stramberka.
7.	Ulita tluste vfetenovita, dosti silnostenna a pevna, slabe prusvitna,
mirne leskla, pravidelne a dosti hrube zebernata, barvy svetle
rohove hnede. Zavitu 10—11, dosti slabe klenutych. Usti kratce az okrouhle
sikmo hruskovite, s ротёгпё в1аЬё vyvinutym jarkem. Obusti znacne roz-
sifene se silnym Ьё1ахгут nebo naruz(welym pyskem, odloupnute, souvisle.
Ozubeni: silna deska homi, deska spiralni oddёlena nebo slabou, nizkou
listou spojena, deska dolni obycejne ч 1—2 zahybky vybihajicimi k obusti
nebo bez nich, mezera deskova hladka; civkova deska vybiha az na obusti
drobnym zahybkem, mezi nim a zahybky dolni desky byva vsunut casto
jes^ maly zahybek. Hltan: mozcl Ьё^у, silny zvlas^ v dolni casti, terrier
splyvajici s pyskem; pficka srpovita obvykle souvisla, hfeben a brazda
dosti э1аЬё vyvinute. V. 15,0—18,0; s. 4,3—4,8 (obr. XV/2)
L. (Pseudalinda) gulo (B i e 1 z, 1859).
(V hruba).
Ротёгпё stala; vyska slabC klesa pod 15,0, и nejvy§§ich exemplafti obvykle malo
pfesahuje 19,0.
Obyva vlhke horske lesy; Sije pod kmeny a tlejicimi rostlinnymi zbytky, s oblibou
na mokfadech a prameniStich.
Karpatska: od Sedmihrad pfes Vychodni Karpaty a sevemi Casti Zapadnich
Karpat aS do Moravskoslezskych Beskyd.
RozSifeni na ptidC GSR neni dosud zname: nalezy v Moravskoslezskych Besky-
dech (oblast VysokCho Polomu), na Babi Hofe, na ChoCi, ve Vysokych Tatrach, Pie-
ninach a v okoli BardCjova ddvaji tu§it, Se Sije v celem beskydskem oblouku a pfi-
lehlych pohofich; v jiSnCjSich Castech Zapadnich Karpat pravdCpodobnC z velkC Casti
chybi; vyskytuje se v§ak v udoli homi Bodvy nad Stosem и KoSic, v okoli Jasova a
v okoli RuSina na Homadu.
Lit.: Lozek, 1948i; Rotarides & Weiss, 1950; Urbanski, 1932, 1939.
140
— Ulita jemne nepravidelne zebirkovana az tupe zebemate ryhovana;
nikdy vsak hrube zebemata, vetsinou silne leskla, deska hor-
ni a spiralni jsou vetsinou dokonale spojene, pricka srpovita velmi silne
prohnuta, uprostfed zeslabena nebo prerusena	7.
8.	Ulita ± bfichate vfetenovita s pomeme s t i h 1 у m, ± 1,0 si-
rokym vrcholem, pevna, znacne prusvitna, silne az velmi silne leskla, jemne
i hrubeji tupe zebemata, na dolnich zavitech casto temef
hladka, barvy narudle az zlute rohove, casto se zelenavym odstinem.
Zavitu 10—11, slabe klenutych. Usti kratce az okrouhle sikmo hruskovite
s ± slabe vyvinutym jarkem. Obusti znacne rozsifene se silnym, belavym
pyskem, s nimz temef splyva uzky hltanovy mozol. Ozubeni: dolni deska
vybiha na obusti 1—2 zahybky, tez na mezefe deskove jsou nekdy zahybky,
civkova deska vybiha az temef к obusti, zpfedu vsak nebyva viditelna; na
tylu velmi slaby hfeben, brazda casto neznatelna. V. 14,0—16,0; s. 3,6—
3,9 (obr. XV/3, 4) L. (Pseudalinda) turgida (Rossmassler, 1836).
(V. nadmuta).
ЫеоЬусе]пё promenliva, Ыаупё ve velikosti a struktufe povrchu: v. kolisa mezi
12,0—17,5, пёк!егё .populace jsou skoro Ыаакё, jin£ dosti ИгиЬё ±ebernate. V oblasti
Murahskeho а ЛЬоз1оУеп5кёЬо krasu pfevladaji ve vysokych polohach (kolem 1000 m
a vy§e) kratke (ай 12,0 3,5) tvary, 1ётё? hladkё, kde±to na nizk^ch stanoviStich (ko-
lem 300—400 m) tvary уе1кё (15,0—17,0 : 3,7—3,8), dosti ЬгиЬё Sebernate; mezi оЬёта
extr£my jsou пеэёе1пё pfechody rozvrstven6 podle vySkovych pasem. Tez tvary jed-
notlivych pohofi jsou dosti odliSne — tak na pr. zapadni (Mor. Beskydy) vy§si tvar
byva oznadovan jako /. elongata Rossmassler. Systematicka hodnota jednotli-
vych odchylek v§ak dosud neni га<1пё zji^na.
Obyv& У111кё lesy, zvla^ v horach. Miluje vlhk£ dna udoli, Ьщпё zarostla, lesni
mokfady; vyskytuje se v§ak i na susSich stanoviStich.
Karpatska: velka Cast кагра1зкё oblasti, na zapadё reliktni vyskyty v ob-
lasti Ceskeho masivu.
Rozsifeni и nas neni dosud ргезпё zname; je pravdёpodobnё rozsifena v се1ёт
beskydskёm oblouku a pfilehlych pohofich od vychodnich hranic statu ай po Oderske
vrchy (Зегегтскё udoli, 2imrovice и Opavy); v j^^jsich pohofich slovenskych Kar-
pat: Jihoslovensky a Muraftsky kras, ТЛгкё Tatry, оЬё Fatry, na jihozapadё je^
ve Vtadniku; zda se vSak, ze chybi v jihozapadnich лгуЬёйс!с11 (Pova£sky Inovec, Male
Karpaty atd.). Ojedinele vyskyty v oblasti Geskeho masivu: HoSticke udoli v Rychleb-
skych horach; 81ойес a Boubin na Sumave.
Lit. (zvl. zapadni vyskyty): L о й e k, 1948a; Uli cny, 1885b, 1889a, 1892—95;
V oh 1 an d, 1908a.
— Ulita bfichate vfetenovita, s tupym, napadne tlustym (±
1,5) vrcholem, pevna, znacne prusvitna, silne leskla, na hornich zavitech
huste pravidelne zebemata, na spodnich jemne, velmi
huste a ponekud nepravidelne zebirkovana, barvy ro-
hove hnede. Zavitu ± 10, velmi slabe klenutych. Usti velmi kratce hrusko-
141
vite s ± slabe vyvinutym jarkem. Obusti rozsifene, s belavym pyskem,
s nimz temef splyva uzky, casto naruzovely mozol, dole nejsilnejsi. Ozubeni
velmi podobne jako u pfedchozi, jen mezera deskova byva temef vzdy zfa-
sena zahybky, tez dolni deska vysila na obusti zahybky, pod nimiz jsou
casto jeste dalsi a tez civkova deska saha zahybkem temef az na obusti;
brazda i hfeben tylovy ± slabe nazhacene. V. 15,0—18,0; s. 4,3—4,6 (obr.
XV/5)	L. (Pseudalinda) elata (Rossmassler, 1836).
(V. vyvySena).
Dosti prom£nliva; zvlaStS ve velikost!: vydka kolisa od 14,0—20,0; sifka mnohem
stalejsi, tez povrchova struktura velmi st&la.
Obyva vlhci horske lesy, kde zije zvlaste pod padlymi kmeny.
Karpatska: od Sedmihrad pres Vychodni Karpaty aZ do vychodnich dasti Za-
padnich Karpat; reliktni vyskyt v Gorach Swi^tokrzyskich ve stfednim Polsku.
Zda se, Ze chybi v beskydskem oblouku a pfilehlych pohofich, jinak rozsifeni
velmi malo zname: vybezek Nizkych Tater na jih od Popradu (Zamdisko), jizni okoli
SpiSske Nove Vsi; velmi hojne v Murahskem krasu a na РоГапё, tez ve vychodni dasti
Jihoslovenskeho krasu (od Hrhova az po Jasov) a na nekolika osamocenych lokali-
tach na strednim Slovensku.
Lit.: Lozek, 1948i, 1949f, k, 1952d; Soos, 1943.
Rod: Balea Gray, 1824
(Hrotice)
Li§i se ode v§ech ostatnich pfisludnikd celedi velmi zjednoduSenou upravou usti a
valcovite kuzelovitym tvarem.
— Ulita valcovite kuzelovita, velmi tenkostenna a kfehka, mirne pru-
svitna, hedvabne leskla, velmi jemne, huste a temef pravidelne zebernata,
barvy ± svetle rohove hnede az zlutave. Zavitu 9—10, horni mime, dolni
slabe klenute. Usti hruskovite vejcite, bez jarku. Obusti nepatme rozsife-
ne, s velmi slabym belavym pyskem, na patfe slabe spojene, avsak neod-
loupnute. Ozubeni neni vyvinute, s vyjimkou homi desky, ktera ma tvar
trojhranneho, dovnitf ponekud listovite prodlouzeneho hrbolku, jenz vy-
biha az na okraj obusti. V. 8,0—10,0; s. 2,2—2,4 (obr. XVI/3)
B. perversa (Li nne, 1758).
(H. obracend,).
Syn. Pupa fragilis Draparnaud, 1801.
Ротёгпё velmi st&la; nepfihliZime-li к ponekud do strany vybodujicimu usti, je
ulita uZ§i, neZ svrchu udd.no (2,0—2,2).
Obyva vlhdi skdly a hradru zficeniny; tu a tam i na xerothermnich biotopech.
Atlanticko-meditprranni: Korsika, Sardinie, Sicilie, Italie, Pyrene j-
sky poloostrov, Francie, Britskd ostrovy, Belgie, Nizozemi, Skandinavie, Alandy, jiho-
zapadni Finsko, jiZni bfeh Baltu; ve stfedni Evropd velmi roztroudend v Alpach a ve
stfedohorach Ndmecka a v zapadni CSR; na vychodd osamoceny vyskyt na Krymu.
Vyskyty jsou tdmef vesmes jednotlivd, vice тёпё osamocend: roztrouSend v se-
142
verni polovine Cech, hlavne na zriceninach hradft, hojnSji jen v Ceskem Stfedohori,
ve strednich Cechach hlavnS na Krivoklatsku; v ostatnich dastech гетё celkem vzacna,
stejnd ve velke Casti Moravy, s vyjimkou vapencovych utesd Pavlovskych vrchd, kde je
hojna. Угаспё na zapadnim Slovensku: Plavecky hrad, Nitra (hrad), Trencin (hrad)
a nekolik jinych naleziSt’ ve strednim Pova2i a v okoli Nitry, (zvl. hrady). NSkolik
stanovist’ na andesitovych з1ёпас!1 Pol’any nad Detvou je nejvychod^jSim vyskytem
na uzemi CSR.
Podceled’: Fusulinae
Rod: Ruthenica Lindholm, 1924
(2еЬегпа1ёпка)
Syn. Graciliaria В i e 1 z, 1867 (partim).
—• Ulita stihleji vfetenovita, s tlustou vrcholovou partii, ale ostre ku-
zelovitou spickou, tenkostenna, ale dosti pevna, mirne prusvitna, ponekud
leskla, pravidelne, fidce a hrube zebemata, barvy ± svetle rohove. Zavitu
9—10, mirne, ale zfetelne klenutych. Usti okrouhle sikmo hruskovite, bez
jarku. Obusti znacne rozsifene, ohmute, se zahnedlym pyskem, odloupnute,
souvisle. Ozubeni: horni deska nizka, vybiha az na obusti; dolni deska
hluboko polozena, vysila vsak na obusti zahybek, civkova deska je viditelna
pfi sikmem pohledu zleva; mezera deskova hladka. Hltan: hnedavy mozol,
nejsilnejsi v horni a dolni casti; hlavni zahyb velmi kratky, hluboko polo-
zeny — lateralne vpravo; nad nim byva nekdy krafoucky zahybek sutural-
ni, pod nim tez nepatmy zahybek — zbytek pficky srpovite; tyl ponekud
navalkovite zdufely, naspodu zcela zaobleny, bez hfebene a brazdy. V.
7,5—9,0; s. 2,0—2,2 (obr. XVI4). R. filograna (Rossmassler, 1836).
(2. drobna).
Velmi stala; vy§ka и nas zfidka presahuje 10,0.
Obyva vёtsinou vlhke ssut’ove lesy, v tlejicim opadu mezi kameny ssuti, pod tle-
jici dfevem, te2 na ilpati lesnich skalek; s oblibou ve vlhkych lesnatych udolich na
upati svahovych ssuti. Nestoupa ani na kmeny ani na skaly.
Vychodoevropsko-stredoevropska: baltske гетё, Polsko, SSSR
az к Moskve a Kijevu, Karpaty, severozapadni Balkan, jiz^jSi Alpy, roztrouse^
ve stfedohorach v Ыётески a zapadni CSR, zvla^ ve vychod^jgich castech.
V oblasti Ceskeho masivu velmi roztrousena v pahorkatinach a niz§ich polohach
hor, jen misty hojnejSi, na pr. na Krivoklatsku. Dosti rozSifena v Karpatech, kde
stoupa a± na lesni hranici.
Lit.: L ozek, 1948a, 1949m, 1951р.
Rod: Fusulus F i t z i n g e r, 1833
(Vretenec)
— Ulita ponekud valcovite vretenovita, pevna, znacne prusvitna, silne
leskla, tupe a ponekud nepravidelne zebirkovana, barvy tmave i svetleji
143
rohove, casto olivova az zelenave bezbarva. Zavitu 9y2—ЮУ2, slabe kle-
nutych. Usti hruskovite elipticke s dobfe vyvinutym jarkem. Obusti roz-
sifene, s bilym nebo mime zahnedljnn pyskem, kratce odloupnute, souvisle.
Ozubeni: deska horni spojena s deskou spiralni; deska dolni velmi hluboko
polozena, takze zpfedu je temef neviditelna, s vyjimkou drobneho zahybku
nebo uzlinky, ktere vysila к obusti; na mezefe deskove obvykle 2—3 za-
hybky. Hltan: dobfe vyvinuty belavy mozol, z jehoz dolniho konce vybiha
dovnitf pomeme silny dolni zahyb, hlavni zahyb kratky, dorsolateralne
vpravo polozeny, pod nim byva krafoucky zahybek — zbytek pficky srpo-
vite; na tylu zfetelny hnede oranzovy, zlutavy az belavy navalek, naspodu
brazda a vynikly hfeben. V. 9,0—9,5; s. ± 2,3 (obr. XVI5)
F. varians (С. P f e i f f e r, 1828).
(V horsky).
Malo рготёпИуу; menSim zmenam podleha hlavne vy§ka (nekter6 ponekud v6t§i
kusy).
Zije ve vlhcich lesich pod kOrou stromti a parezti, pod tlejicim drevem.
Vychodoalpsky: jihovychodni Cast Alp, odtud do jiSniho Chorvatska, Кгай-
ska a Istrie; na zapad ай к jihotyrolskym Dolomittim; mimoalpske reliktni vyskyty:
Francka Jura, Rudohofi, Z&padni Karpaty.
Vzacny: Cechy: roztrouseng v horskych lesich Rudohon, zhruba mezi Вой1т
Darem a Cinvaldem. — Zapadni Karpaty: na svazich Smrku v Moravskoslezskych Bes-
kydech, Mlynica u Strbsk£ho plesa ve Vysokych Tatrach, Уайес a Kral’ova НоГа v Niz-
kych Tatrach, Kremnica, Harmanecka dolina ve Velke Fatfe; hojnSji v Мигайэкёт
krasu (mezi 1150—1400 m) a na РоГапё nad Detvou.
Lit.: Dudich & J. Wagner, 1935; D и d i c h, 1947; Lozek, 1947c, 1948a, k.
1949e, h, k; Neumann, 1893; Soos, 1943; V о h 1 a n d, 1908b.
Nadceled’: Achatinacea
Oeled’: Ferussaciidae
(Bezodkoviti)
Rod.: Cecilioides Ferussac, 1814
(Bezodka)
Syn. Acicula R i s s o, 1826 — Caecilioides Hermannsen, 1846 — Caecilianella
Bourguignat, 1856.
Zivodich pfizpftsobeny podzemnimu Sivotu. Тё1о i ulita postradaji pigmentu a
jsou sklov^ bezbarve, o£i chybёj^.
— Ulita sidlovita, strofostylni, tenkostenna, ale pomeme pevna, te-
mef hladka, silne leskla, sklovite bezbarva. Zavitu 5У2—6, nepatme klenu-
tych, dosti rychle rostoucich do vysky. Usti velmi uzce a ponekud sikmo
hruskovite, s velmi ostrym a protazenym homim rohem. Obusti ostre,
rovne; navalek patrovy velmi slaby, ale zfetelny, matny, sestupuje i na
144
vinutou civku, dole nahle utatou, bez plynuleho pfechodu do spodniho
okraje usti; civkovy a patrovy usek pfechazeji do sebe plynulym, mirnym
obloukem. Pistel chybi. Posledni zavit zaujima necele 3/5 vysky (±57%),
usti ponekud vice nez i/3. V. 4,5—5,5; s. 1,3—1,4 (obr. XVII/1)
C. acicula (Muller, 1774).
(B. Sidlovita).
Ротёгпё stdla, nejvy§§i jedinci nepfesahuji 6,0.
Zije terikoh^ v neodvap^nych ptidach stepnich strani a xerothermnich skal.
Obyva rhizosfdru ай do 40 cm hloubky (Wachtler, 1929). Nejda^ji ji nalezneme
v krtin&ch, pfi norach a v naplavech.
Mediterrannё-stredoe vropska: Kandrskd ostrovy, се!ё evropske
Stredomofi az do Armenie, Alpy, Pyreneje, Karpaty; Francie, Belgie, Nizozemi, Anglie;
Ыётеско, zapadni CSR, jifcni Polsko, na severu ай do Dd,nska a j^ni Skandinavie.
Chybi v Pobalti a v severnim Polsku. Na vychcxte saha jiZnimi oblastmi SSSR ай do
Tad&kistanu.
Vyznafcny druh stepnich oblasti. Cechy: velmi hojn6 ve stepni oblasti mezi Pra-
hou a Geskym Stfedohofim; гог!гоийепё v Sirokd oblasti Polabi a v n6kterych jeho
ууЬёйс!сЬ (ай na Turnovsko); Ьёйпа v Севкёт krasu, odkud zasahuje i do tepldho
udoli Berounky na Kfivoklatsku; v ostatnich Cdstech гетё vz&cn£ nebo chybi. Roz-
1гоийепё v teplych, suchych krajich Moravy a Slovenska. Hor&m se vyh^ba.
Nadceled’: Zonitacea
Celed’: Endodontidae
(Vrasenkoviti)
(Kdysi rod Patula Held, 1837)
Rody
1. Ulita malinka (s. nepfesahuje 2,0), velmi stlacene okrouhla, jemne
mazdfite zebirkovana	. Punctum Morse, s. 145.
— Ulita vetsi (s. 5—7,5), vypoukle tercovita az velmi stlacene okrouh-
la, na homi strane pravidelne zebernata	Discus Fitz., s. 146.
Podceled’: Punctinae
Rod: Punctum Morse, 1864
(ВоЗёпка)
— Ulita velmi stlacene okrouhla, s nepatme zdvizenym kotoucem, ten-
kostenna, dosti kfehka, hedvabne leskla, jemne a huste mazdfite zebir-
kovana, s pfejemnymi podelnymi liniemi, barvy svetle rohove. Zavitu 3ХЛ,
silne klenutych, s hlubokym svem, pomalu rostoucich. Usti sikmo siroce
mesicite, s plynule zaokrouhlenym vnejsim a spodnim okrajem. Obusti
ostre, rovne s temef neznatelnym patrovym navalkem. Pistel siroce ote-
10 КИС ёэ. тёкк^Зй.
145
vrena, zaujima asi % sirky ulity. V. 0,6—0,8; s. 1,3—1,6 (obr. XVLU/l)
P. pygmaeum (Draparnaud, 1801).
(B. malinka).
Ротёгпё velmi stala ve svrchu udanych гогтёгесЬ.
21 je mezi opadem a pri starych kmenech v lesich; riddeji v ssutich, na skalach
i na skalnich stepich — naopak zase na mokradech a vlhkych lukach. Druh s vyso-
kou ekologickou valenci.
Palearkticke: atlanticke ostrovy, Evropa, severni Afrika a severni Asie.
Druh Ьё±пё rozSireny na се1ёт uzemi statu, vzac^jSi jen v stepnich bezlesych
rovinach a ve vy§§ich polohach hor.
Podceled’: D i s c i n a e
Rod: Discus Fitzinger, 1833
(Vrasenka)
Syn. Patula Held, 1837 — Goniodiscus Fitzinger, 1833.
1. Ulita stlacene okrouhla s mime vypouklym kotoucem,
•dosti tenkostenna a kfehka, hedvabne leskla, na svrchni strane velmi pra-
videlne zebernata, naspodu ponekud slabeji, rohove hneda az rudohneda,
vzdy jednobarevna. Zavity 4—4Уо, ротёгпё dosti rychle
a pravidel^ rostouci, dobre klenute, malo stlacene, posledni je na obvode
dobfe z a о b 1 e n. Usti sikme, velmi kratce eliptidke az skoro okrouhle,
patrem э1аЬё vykrojene, ponekud vytazene dolu do strany. Obusti ostre,
rovne, s temef neznatelnym patrovym navalkem. Р1^ё1 velmi siroce ote-
vfena, zaujima asi У3 sifky ulity. V. 2,5—3,0; s. 5,5—6,0 (obr. XVII/2)
D. ruderatus (Ferussac, 1821).
(V. pomezni).
U nas ротёгпё malo рготёпИуу; velikost kolisa malo, (§. a2 7,0), zato vzajem-
ny ротёг гогтёгй podlCha znad^jSim гтёпат. Вё2т jsou jedinci t nedostatedne
pigmentovani, Ь^ё olivovё naZloutli a2 bёlavё bezbarvi. Mlade kusy maji na obvodnici
tupou, zaoblenou hranu.
Obyva vlhkё horske lesy (уёгётои nad 800 m); zdrZuje se prevaz^ pod кйгои
tlejicich ктепй a parezft, s oblibou smrkovych. Vyzna£ny pl2 nasich hor.
V Ceskem masivu je Ьёйпё roz§ifeny v pohranidnich horach: Novohradske hory,
Sumava, Rudohofi, Je§tёdskё pohori, KrkonoSe, Kralicky Зпёйтк, Vysoky Jesenik;
ропёк1к! тёпё hojny je v CisarskCm lese (Lozek, 1950h), v Doupovskych horach
(Frankenberger, 1920) a v nejvySSi Casti Brd (L о 2 e k, 1946b, 1950f); jinak
osamocenC reliktni vyskyty; Mile§ovka v Ceskem Stredohori (Loiek, 1948a), Vald-
§tejn a Hruba skala и Tumova (Lo2ek, 1946b), nejvy&§i body CeskomoravskC vyso-
Ciny (U 1 i ё n y, 1892—95; Canon, 1931), Emildv ddl и Noveho StraSeci na Krivo-
klatsku (Lo± e к, 1949m). V Karpatech obyva hlav^ vySSi pohori (na pr. Tatry, hojny
vSak i v Мигайэкёт krasu, na РоГапё a p.) a misty sestupuje hluboko na dno dolin
vzhledem к inversi vyskovych pasem (dno Zadielskeho kanonu a p.).
146
— Ulita silne stlacena, ± vypoukle tercovita, s 5У2—6Vs
velmi pomalu rostoucimi zavity s tupou h r a n о u nebo ostrym
kylem na obvodnici a miskovitou pisteli; zakladni barva svetle rohova
srudohnedymiskvrnami	2.
2. Ulita vypoukle tercovita, se slabe zdvizenym, az temef do plochy
zarovnanym kotoucem, dosti tenkostenna, ale pevnejsi, hedvabne leskla,
na svrchni strane velmi pravidelne a dosti huste silne zebemata, naspodu
slabeji, zakladni barva svetle rohova, na zavitech neostfe ohranicene ru-
dohnede skvmy, v dosti pravidelnych odstupech. Zavitu 51/»—6V2, velmi
pomalu rostoucich, shora silne stlacenych, dole dobfe klenutych, s tu-
pou, ale velmi zfetelnou hranou na obvodnici. Usti sikme,
pravidelne pficne elipticke, patrem vykrojene. Obusti ostre, rovne nebo
slabe otupene, s neznatelnym patrovym navalkem. Pistel hluboce miskovi-
ta, zaujima ponekud mene nez 2/5 sifky ulity. V. 2,4—2,8; s. 5,8—7,0 (obr.
ХУП/3)	D. rctundatus (Muller, 1774).
(V okrouhla).
Dosti promenlivy; kolisa velikost a zvla§t§ vyska kotouce — objevuji se jak tvary
s kotoucem vyvysenym, bud’ kupolovitym — /. globosus Friedel, nebo kuzelovitym
— /. pyrarnidalis Jeffreys, tak tvary s kotoucem temSr do plochy zarovnanym —
f. turtoni Fleming. Porftznu se objevuji jedinci i cele populace s otupenym obustim,
se zretelnym pyskem — /. Idbiatus Ehrmann. Z barevnych odchylek nutno uvest
/. albinus, s jednobarevnou, bSlavou, casto pon6kud zelenavou ulitou a dale formu beze
skvrn — tedy jednobarevne ± svStle rohovou. Z&dna z probranych odchylek v§ak nema
v6t§i systematickou hodnotu.
Obyva lesy: pod kameny, v ssutich, pfi kmenech a pod tlejicim drevem, na upati
skal; bezny i na druhotnych stanoviStich: zficeniny hradft, upati starych zahradnich zdi.
Zapadoevropsko-stfedoevr opsky: Azory, Madeira, A12ir; zapadni
Evropa, Alpy, NSmecko, zapadni CSR, Polsko, Litva; Dansko a ji2nej§i Skandinavie,
omezeny vyskyt v Zapadnich Karpatech; z vychodni Evropy udavan na Krymu.
V Cechach a na Morave Ьёгпё rozSifeny od ni2in a2 do vysokych poloh hor; zasa-
huje tez do zapadnich pohofi Zapadnich Karpat: Male a Bile Karpaty, Moravskoslezske
Beskydy, Strazovska hornatina, PovaZsky Inovec, Vtadnik, Kvetnica na jih od Popradu
atd. — pfesna vychodni hranice neni znama, chybi v§ak jiz ve stfedni a vychodni casti
Zapadnich Karpat.
— Ulita vypoukle tercovita, s kotoucem temer plochym, pomeme ten-
kostenna, malo pevna, hedvabne leskla, na svrchni strane velmi pravidelne,
huste zebemata; pod kylem se zebra temef ztraceji a teprve pfi pisteli jsou
zase zfetelna; zakladni barva svetle rohova, rudohnede skvrny slabe az
nezfetelne. Zavitu б1/*—6, velmi pomalu rostoucich, svrchu jsou zcela stla-
cene, na obvodnici maji ostry, vynikly kyl, spodni strana nepra-
videlne klenuta; obrysnice zavitu probiha od svu temer rovne slabe sikmo
dolu do strany, pak se prudce lomi v kylu a spada slabe doleva sikmo dolu,
10*
147
kde se nahle dosti prudkym ohybem obrati a probiha sikmo doleva nahoru
к civkovemu nasazeni na patro, basi zavitu sleduje tedy tupazfetelnahrana.
Usti mime sikme, ponekud nepravidelne sikmo kosodelnikove, dole za-
oblene. Obusti ostre, neohrnute, s temef neznatelnym patrovym navalkem.
Neobycejne siroka, melee miskovita pistel zaujima zhruba */2 sifky ulity.
V. 1,8—2,0; s. 5,5—6,0 (obr. XVII/4)
D. perspectivus (v. Miihlfeldt, 1818).
(V. orlojovita).
Syn. Heli.r solaria Menke, 1830 — Patula solaria auct.
Velmi staly.
Obyv£ vlhk£ udolni a ssut’ove lesy teplejSich oblasti; s oblibou pfi zemi mezi
vlhkym opadem a na tlejicim dfevS.
Vychodoalpsk o-k a г p a t s к o-b alkansky: Bosna, Srbsko, Cernd Hora,
Dalmacie; Vychodni Alpy; velika dast Karpat; Sudety a pahorkatiny zapadni CSR.
V Gech^ich celkem vzaeny: Povltavi na jih od Prahy; Cesk6 Stfedohofi a Cesko-
lipsko, udoli Nisy v Je§t£dskem pohofi, velmi roztrouSenS ve vychodnich Cechach;
hojngji v pahorkatinach Moravy vcetnS Ostravska a v teplejSich dastech Zdpadnich
Karpat (hlavnS v uzemi na jih od Nizkych Tater); ve slovenskych Vychodnich Karpa-
Xech misty v§eobecn6 rozSifeny (okoli Sniny, Ulide a p.).
Celed’: Zonitidae
(Zemounoviti)
Pfeva2n6 drobni a2 stfedn6 velici pl£i s _ stlacene okrouhlou ulitou, lesklou a
tenkostSnnou, s jednoduchym ostrym obustim. Z ddle^itych rozpoznavacich znakti nutno
vedle tvaru a velikosti uv£st povrehovou strukturu, upravu pi§t61e a barvu. Kdysi byly
vSechny naSe druhy s vyjimkou rodu Zonites Montfort, 1810 (Aegopis Fitz.)
shrnov^ny do jedindho velkeho rodu Hyalinia Agassiz, 1837 (Hyalina Studer,
1820). N6kter6 druhy maji ulity vzajemnS podobne do te miry, ie bezpeSne urceni
umofchuji pouze anatomicke znaky.
Rody
1.	Ulita velka, aspon 25,0 siroka, na svrehni strane mriikovana, na-
spodu hladka, vysoce leskla, se sirokou pisteli a plose kuzelovitym ko-
toucem	Aegopis Fitz., s. 150.
— Ulita nejvyse 16,0 siroka, vetsinou daleko mens! .	2.
2.	Ulita velmi mala (nejvyse 2,3 : 3,0), kulovite kuzelovita, bez pistele;
svrchu matna, naspodu silne leskla	Euconulus R e i n h., s. 165.
— Ulita mala nebo stfedni, ± stlacene okrouhla, vetsinou s pisteli 3.
3.	Ulita prusvitne rudohneda, nepravidelne tupe ryhovana bez podel-
nych linii, s plose kuzelovitym, zretelne zdvizenym kotoucem a siroce o-
tevrenou, nalevkovitou pisteli. Zavity 4%—4%, pravidelne rostouci, na ob-
148
vode zaoblene; usti velmi kratce pficne elipticke (sifka jen slabe pfesa-
huje vysku), patrem mime vykrojene. Rozmery ± 3,5 : 6,0
Zonitoides Lehmann, s. 166.
— Ulita se vzdy napadne lisi alespon jednim znakem: tvarem, veli-
kosti, barvou nebo povrchovou strukturou (druhy rodu Aegopinella a Per-
polita, tvarem i barvou dosti podobne, se napadne lisi povrchovou struk-
turou: jemnym pravidelnym zebirkovanim nebo velmi jemnym mfizkova-
nim, ± rozsifenym poslednim zavitem a odlisnym tvarem usti)	4.
4.	Ulita vysoce leskla, narudle rohove hneda az blede rohova, silne
prusvitna; sifka 7,5—14,0, velmi uzka pistel zaujima nejvyse 1/12 sifky
ulity	Oxychilus: podrod Morlina W a g n e r, s. 156.
— Pistel je bud daleko sirsi, nebo zcela chybi; uzce pistelite tvary
nepresahuji 6,0 sifky, vetsinou jsou mnohem mens!	5.
5.	Ulita mala, s. 3,5—4,5, siroce pistelita, s 3^2—4 rychle rostoucimi
zavity; povrch je dosti pravidelne a silne ryhovany (podelne linie zcela
ustupuji do pozadi)	Perpolita Baker, s. 151.
— Ulita ruzne velikosti (s. az 16,0), velmi slabe, nepravidelne ryho-
vana, temef hladka nebo velmi jemne mfizkovana; nikdy pravidelne ze-
birkovana	.	6.
6.	Ulita drobna (s. 2,5—6,0), uzce pistelita nebo bez pistele, s velmi
plochym kotoucem, se 4%—6 huste vinutymi a pomalu rostoucimi zavity,
sklovite bezbarva (jen u V, inopinata byva nekdy blede zlutava), temef
hladka; usti temef svisle, polomesicite.	Vitrea Fitz., s. 161.
— Ulita ± siroce pistelita, blede rohova az rudohneda, vetsinou
mnohem vetsi (s. 8,0—16,0); necetne drobnejsi druhy se napadne lisi ro-
hovou barvou, jemne mfizkovitou strukturou a napadne sirs! pisteli a
maji nejvyse 4 zavity	7.
7.	Ulita s. 4,0—9,0, s velmi plose kuzelovitym kotoucem, matne leskla,
velmi jemne, nepravidelne mfizkovana; zavity 4—5, ротёгпё rychle ros-
touci, posledni byva pfi usti ± napad^ rozsifeny
Aegopinella L i n d h., s. 152.
— Ulita s. 10,0—16,0, s velmi stlacenym kotoucem, вПпё leskla, velmi
детпё, пергаvidel^ ryhovana az skoro hladka; zavitu 53/i—6, pomaleji
rostoucich	Oxychilus Fitz.: podrod Oxychilus s. str. 156
a Schistophallus Wagner,* s. 159.
* Oba rody Ize Ьегреспё rozliSit na z£klad6 anatomickych rozdilft, ktere jsou
podrobnS popsany u druhu SchistophalBus orientalis С 1 e s s., s. 160.
149
Podceled’: Z о n i t i n a e
Rod: Aegopis F i t z i n g e r, 1833
(Zemoun)
Syn. Zonites Montfort, 1810.
— Ulita stlacene okrouhla, s nizce tupe kuzelovitym kotoucem, se
silnejsimi stenami, pevna, mime prusvitna, na svrchni strane temef pra-
videlne tupe zebirkovana s pomeme silnymi, podelnymi liniemi, takze po-
vrch je mfizkovany a slabe hedvabne leskly; tato struktura konci pfesne
na obvodnici — spodni strana je temef hladka, vysoce leskla. Barva svrchni
strany ± svetle rohove hneda, ponekud nasedla, naspodu zelenave svetle
zlutoseda; v nepravidelnych odstupech se objevuje na zavitech obycejne
5—6 pficnych, autych, vpfedu tmavohned6 ovroubenych pasku, coz jsou
prosvitajici pysky, oznacujici jednotliva rustova stadia. Zavitu 6—6У2, po-
malu pravidelne rostoucich; prvni 4 maji na obvodnici ostry kyl, dalsi tu-
pou hranu, ktera stale slabne, takze posledni je pfi usti dokonale zaoblen;
zavity jsou na svrchni strane slabeji, naspodu dobfe pravidelne klenute.
Usti nepatme sikme, velmi kratce pficne elipticke az okrouhle, patrem vy-
krojene. Obusti rovne, ostre nebo slabounce otupene, uvnitf s plochym, be-
lavym pyskem a ponekud naznacenym patrovym navalkem. Pistel siroka,
otevfena, ale hluboka, tvaru kuzelovite-valcoviteho, zaujima asi y5 sifky.
V. 17,0—18,0; s. 26,0—30,0 (cbr. XVIII/2)
. Ae. verticfflus (F e r u s s a c, 1819).
(Z. skalni).
Syn. Zonites subangulosus Sandberger — Z. praecursor Weiss.
Ротёгпё malo promCnlivy, menSim zmCnam podleha vySka kotouce a Sifka
piSteie.
Miluje vlhke ssut’ove lesy; s oblibou na vlhkem upati skal na dnS stinnych udoli.
Vychodoalpsky (v SirSim smyslu): severozapadni Balkan, Vychodni Alpy,
к severu do okoli Pasova a do ji2ni a jihovychodni Casti Ceskeho masivu.
Obyva nesouvisly areal v jihovychodni Casti Ceskeho masivu: roztrouSena
nalezi§tC podel celeho moravskeho svahu Geskomoravsk6 vysoCiny, misty hojne
ve skalnatych lesnatych udolich zapadomoravskych fek (Jihlavka, Oslava); po-
rftznu i v hfebenovC Casti vysoCiny (okoli Jihlavy), dale na horni Svratce. Mnozstvi
vyskytft se kupi v Moravskem krasu. Na sever zasahuje a2 do opukoveho Podhofi
Orlickych hor, kde je misty hojny v udoli fek (zvl. na Tiche Orlici) a v opukovych
hornatinach (okoli Ceske a Moravske Tfebove). Jiny vybC2ek arealu tohoto druhu za-
sahuje na jizni Sumavu, zvlaStC do vapencoveho okrsku v okoli Cesk6ho Krumlova,
kde Ize mluvit о temCr souvislCm vyskytu; ojedinCla naleziStS le2i jeStC d&le na severo-
zapad (HradeCek u Netolic) nebo uvnitf Sumavy (Cerna u Horni Plane). OjedinCU re-
liktni vyskyty v udolich stfedoCeskych fek: ChotyCany u Hluboke a Svatojanske
150
proudy u Stechovic na Vltavd, okoli Sazavy nad Sazavou. — Ze Slovenska je uvadSn
ve starSi literature od Nitry a Banske Stiavnice, z nov6j§i doby v§ak nepochazi ani
jediny nalez.
Lit.: Canon, 1931; Lozek, 1948a, 1951m; Ulicny, 1885b, 1892—5.
Rod: Perpolita H. В. В a к e r, 1928
(BlyStivka)
Postaveni tohoto rodu v systemu neni dosud р1пё objasnSno. Ve starSi literature
se obvykle radi spolednS s prisluSniky nasledujiciho rodu Aegopinella L i n d h. do
rodu Retinella Fischer (Ehrmann, 1933; L i c h a r e v & Rammelmeyer,
1952) nebo do rodu Zonitoides Lehmann (Geyer, 1927). U nas ziji 2 blizce pri-
buzne druhy.
1. Ulita stlacene okrouhla, s velmi plose kuzelovitym kotoucem,
tenkostenna, malo pevna, znacne prusvitna, silne a svrchu hedvabne lesk-
la, barvy narudle i svetleji rohove. Zavitu 3y2—3% (zfidka
4), nahofe slabe, dole silneji klenutych, rychle rostoucich; posledni je pfi
usti znacne rozsifeny (vice nez 2krat sirs! nez pfedposledni).
Usti malo sikme, slabe sikmo pficne elipticke, patrem mime vykrojene;
do strany a’m i r n e dolu vytazene, homi okraj stlaceny, dolni silne
vyklenuty. Obusti rovne, ostre, patrovy navalek neznatelny. Pistel siroce
otevfena, nalevkovita, zvlaste koncem posledniho zavitu rozsifena. V. 2,0—
2,2; s. 3,5—4,3 (obr. XIX/1)	P. radiatula (Alder, 1830).
(B. ryhovana).
Syn. Helix hammonis Strom 1765 — Zonites striatulus Gray 1821.
Malo promSnliva; zmSnam podleha hlavng рошёгпа vy§ka kotouce; tvary se ze-
lenavё bёlavou ulitou jsou oznadov&ny jako f. viridula Menke.
Obyva vlhke udolni porosty, zvla^ olSiny, mokre louky a brehy vod, ridceji
vlhdi skaly; v chlad^jSich a vy§e poloienych krajinach se objevuje i na mezich a na
suggich luk&ch.
Palearkticka: stredni a severni Evropa, roztrouse^ v ji2ni Evropё, sever-
ni Asie, Kamdatka, Island.
Вё±па na се1ёт uzemi statu s vyjimkou suchych stepnich rovin.
— Podoba se velice pfedchozimu druhu: ulita je vetsi, s plose kuzelo-
vitym zfetelne vynikajicim kotoucem, vzdy sklovite bez-
barva. Zavity ± 4, pomaleji vzrustajici, тёпе stlacene a vice zaokrouh-
lene; posledni je pfi usti jen ponekud тёпе nez 2 к r a t sirs!
nez pfedposledni (pfi pohledu shora). Usti sikmo kratce elipticke,
patrem mime vykroje^ vice dolu a jen slabe do strany vy-
1агепё. Pistel ponekud uzsi. V. 2,2—2,4; s. 4,0—4,6 (obr. XIX/2)
P. petronella (L. Pfeiffer, 1853).
(В. зк1епёпа).
151
Druhove postaveni tohoto pl2e neni dosud vyjasnSno. NSktere populace nelze bez-
реёпё rozeznat od bezbarvych jedinch druhu P. radiatula Alder, na mnohych mis-
tech vSak ±iji oba druhy pospolu ve vyhranSnych, ргезпё rozliSitelnych tvarech, coz
by poukazovalo na druhovou samostatnost. Zda je P. petronella L. Pfr. samostat-
nym druhem, nebo jen siln£ vyhran£nou geografickou rasou, bude mozno rozhodnout
teprve po ргезпёт prozkoum&ni jejiho arealu a po provedeni peclivych srovnavacich
studii.
Dava pfednost chladn£j§im a vlhdim stanoviStim, hlavne v horach.
Eurosibirsk&: гпаёпё rozSifena v Alpach, mnohem vzac^jSi v Karpatech,
roztrouSeng ve stredohordch zapadni CSR а Ыётеска, hoj^ji v severnim Ыётески a
Polsku, v Dansku, Skandinavii a Finsku, kde saha velmi daleko na sever; na zapadS
ротёгпё vzacna: severovychodni §рапё1вко, Irsko a jizni Wales; na у£с1им!ё pres se-
vernejSi Rusko a Sibir az na Dalny Vychod.
RozSireni и nas neni dostated^ zname. — V Cechach roztrouSene vyskyty, hlavnS
v horach, misty v§ak i v nizSich polohach: Sumava (Sto2ec), okoli Ceske Lipy, Dou-
povske hory (Bfezina и Bochova), Brdy (Padrt’), Rudohofi, Civicky hdj и Pardubic,
Zehun и Podёbrad. V Orlickych horach a v Hrubem Jeseniku. — Na Slovensku v Mu-
ranskem krasu a pravdёpodobnё i jinde v Karpatech.
Rod: Aegopinella Lindholm, 1927
(Sitovka)
Syn. Retinella auctt.
1. Ulita stlacene okrouhla s plose kuzelovitym, zfetelne ± vyniklym
kotoucem, tenkostenna, ротёгпё dosti pevna, гпаспё prusvitna, matne
leskla, velmi jemne, pravide^ mfizkovana (60nasobne zvёt-
seni), s nepravidelnymi, ponekud sih^jsimi pficnymi ryhami, barvy svёtle
narudle az zlutavё rohove. Zavity 3%—4^/з, pravidel^ rostouci, svrchu
stlacene (posledni zvlas^ зПпё), naspodu т!тё, pfi р1§1ёН silneji kle-
nute, na obvodnici velmi 1ирё hranate; posledni je pfi usti asi 1%-
krat sirs! nez pfedposledni. Usti sikme, sikmo pficne elipticke, pat-
rem vykrojene; horni okraj stlaceny, spodni klemd£jsi, dolu а ропё-
kud do strany vyt azene. Obusti rovne, ostre, navalek patrovy
neznatelny; civkovy usek nejprve svisly, pak pfechazi plynule klenutym
obloukem do spodniho okraje usti. Siroce otevfena р1§1ё1 zaujima temef
4 sifky. V. 2,0—2,6; s. 4,0—4,6 (obr. XIX/3). . Ae. pura (Alder, 1830).
(S. Sista).
Syn. Helix lenticularis Held, 1837 — Polita nitidosa Held, 1837.
Hlavnim гтёпат podldha velikost а ротёгпа vy§ka kotouSe; pordznu se objevuji
bezbarvi jedinci.
Obyv& lesy, zvl£St£ ildolni vlhk6 olSiny, ssut’ove porosty i stinne skalky; vStSinou
mezi opadem a tlejicim dfevem, po pr^padё ve vlhkS 1галгё.
Evropska Ыётеско, zapadni CSR, Alpy, Karpaty, Polsko, Sasti Ruska, Krym,
Kavkaz, na vycln^ ai do z&padni Sibife; baltske staty, jihozApadni Finsko, Dansko,
152
Skandinavie; Britske ostrovy, Belgie, Nizozemi, vychodni Francie, Pyreneje a sevemi
SpanSlsko; Italie, Sardinie.
Вёйпё rozSirena v pahorkatinach a horach cele republiky; vyhyba se ni±inam a
teplym stepnim plo§in&m.
— Ulita nejmene 6,0 siroka a 3,0 vysoka; s jemnejsi, mene pravi-
delnou povrchovou stmkturou	2.
2. Ulita stlacene okrouhla s ± plose kuzelovite vypouklym kotoucem,
dosti tenkostenna, malo pevna, znacne prusvitna, ± silne
matne leskla, velmi jemne nepravidelne ryhovana, s velice jemnou nepra-
videlne mrizkovanou strukturou (nepravidelne podelne linie se objevuji
jiz pfi 30nasobnem zvetseni); barva ± svetle rohove hneda, naspodu be-
lava, mene prusvitna. Zavitu 4V-*—5, svrchu stlacenych, naspodu
klenutejsich, na obvodu dobfe zaoblenych; posledni vzrusta velmi rychle
a je pfi usti napadne rozsifeny, 2 —3krat sirs! nez pfed-
posledni a silne shora stlaceny; casto se ponekud sklani dolu.
Usti mime sikmo pficne elipticke, patrem mime vykrojene,
znacne az silne do strany a mene dolu vytazene; jeho sifka napadne
pfevlada nad vyskou. Obusti rovne, ostre; patrovy navalek neznatelny;
civkovy usefi nejprve ve velmi kratkem useku syisly, pak pfechazi m i r-
nym plynulym obloukem do spodniho okraje. Siroce otevfena
pistel zaujima ponekud vice nez i/5 sifky ulity. Anatomie pohlav-
niho ustroji: epiphallus je vice nez 2krat tak dlouhy jako dlouze
valcovity penis; receptaculum seminis (vcetne sveho vyvodu) je asi 2krat
kratsi nez volny vejcovod. V. 4,4—5,0; s. 8,0—10,0 (obr. 36, XX/1)
Ae. minor (Stabile, 1864).
(S. bly£tiv&).
Tento druh nelze podle konchyliologickych znakh vMy Ьегреёпё rozliSit od druhu
nasledujiciho (Ae. nitidula Drap.), tak2e je nutno ohledat pohlavni ustroji, kter6 po-
skytuje пёкоИк velmi dobrych urcovacich znakh. — VeSkere udaje о rozSireni, vyskytu
a pron^nlivosti treba posuzovat velmi ора^пё, nebot’ oba druhy nebyly a± do nedavne
minulosti spolehl^ rozliSovany.
2тёпат podlehd. velikost а ротёг гогтёгй; na suchych, teplych mistech se dasto
vyskytuje drobny tvar: f. minor (6,2 : 3,2), ktery m£i2e пнз1пё prevlddat (Cesky kras
— пё^егё suche lokality). Svrchu uvedeny popis plati jen pro typicke populace, dosti
casto v§ak nachazime jedince, kteri maji тёпё do strany vytaiene list! a klenutgjdi
spodni okraj usti, takie se bli±i dalSimu druhu. Nezridka se objevuji jedinci s Cdsted-
nym nebo uplnym nedostatkem pigmentu, popisovani v literature pod rhznymi jm6ny.
2ije v lesich pod kameny a v tlejicim list!; dasto i v krovinach a ssutich na su-
chych nekrytych mistech.
Evropskd. (?): v literature je uvйdёna ze z&padni Evropy, Italie, Sicilie,
Sardinie; dale v Alpach, Karpatech, na Ва1кАпё a Krymu, te± na severoz£padnim
Kavkaze; Ьё±па je ve stredohordch Ыётеска a zapadni CSR, na vychodё zasahuje do
153
zapadnich oblasti SSSR. Мёпё hojna je na severu: Zapadni Prusy, Slesvik, ji±ni
Svddsko.
Je pravddpodobnd rozSifena v celdm statd; td±i§td vyskytu le±i v teplych pahor-
katin^ch, v hor^ch i ve velkych nifcinach je mnohem vzacndjSi. Mnohd starSi udaje
о vyskytu Ae. „nitens M i c h.“ se nepochybn6 tykaji Ae. nitidula Drap.
— Ulita s vyklenutym, plose kuzelovitym kotoucem, mene tenkostenna
a pomeme pevna, prusvitna, matne leskla, velmi slabe nepravidelne ryho-
vana, s velmi jemnou mfizkovitou strukturou, v niz mime prevladaji ±
nepravidelne podelne linie. Barva vetsinou narudle jantarova, naspodu
obvykle mlecne zakalena. Zavitu 4]/> az temef 5, dobfe klenutych
a pravidelne rostoucich; posledni byva pfi usti jen mirne rozsifeny,
asi 2krat sirs! nez pfedposledni, shora obvykle nestlaceny, dobfe klenuty.
Usti velmi kratce sikmo elipticke az temef okrouhle,
patrem dobfe vykrojene, jeho sifka je jen ponekud vetsi nez vyska. Obusti
rovne, ostre; patrovy navalek neznatelny nebo naznaceny; civkovy usek
zprvu svisly pf echazi silne klenutym dosti prudkym oblou-
k e m do spodniho okraje. Siroce otevfena pistel zaujima vetsinou mene
(nepatme) nez V5 sifky ulity. Anatomie pohlavniho ustroji:
napadne kratky epiphallus zaujima asi 1/3 delky kratkeho, tluste valco-
viteho penisu; receptaculum seminis (vcetne vyvodu) je vzdy zfetelne
dels! nez volny vejcovod (zaujima obvykle asi IV2 delky vejcovodu). V.
4,5—5,0; s. 8,0—11,0 (obr. 37; XX/2, 3, 4)
Ae. nitidula (Draparnaud, 1805).
(S. leskla).
Uvedeny popis se vztahuje jen na ndkterd vyhrandnd populace; velmi dasto se
vSak stava, ±e jak jednotlivd kusy, tak се1ё populace maji Siroce rozSifeny a svrchu
stladeny posledni zavit, takie podle ulity nejsou к rozeznani od jedincti druhu Ae. minor
Stab.; jen piStdl ztistavd, tёmёf vzdy zfetelnd u2Si a zavity vySSi a klenutdjSi, zvl. na
spodni strand. Tyto znaky jsou vSak do tё miry malo prhkaznd, 2e к pfesndmu urdeni
je tfeba v2dy ohledat pohlavni ustroji, kterd se napadnd liSi od genitalu Ae. minor
Stab. — Druhy Ae. minor Stab, a Ae. nitidula Drap. byly a2 do nejnovdjSi doby
bdZnd zamdhovany a jejich systematicky ротёг rtiznd vykladan; teprve soustavnd stu-
die polskdho pracovnika Adolfa R i e d e 1 a vnesly svёtlo do tdto spletitd ot&zky a
ukazaly, ±e bdZi о dva dobfe odliSnd staid druhy, kterd se napadnd liSi upravou pohlav-
nich organti pfi soudasnd konvergenci tvaru ulity. Tento zjev je v deledi Zonitidae
zndmy i и jinych druhh, kterd mohou dokonce n&leZet rtiznym rodtim (konchyliologicka
konvergence druhti Oxychilus cellarius Miill. a Schist ophallus orientalis Cl ess.’).
О udajich tykajicich se rozSifeni, vyskytu a promdnlivosti plati totd2, co bylo fe-
deno и Ae. minor Stab.
Podle dosavadnich zkuSenosti se zda, 2e Ae. nitidula Drap. md znadnou pro-
mdnlivost. Ndkterd, zvlaStd lu±ni populace odpovidaji svrchu uvedendmu klasickdmu
popisu, jinde se bd±nd objevuji tvary se Siroce rozSifenym poslednim zavitem a prota-
zen^m ustim. Na rozdil od Ae. minor Stab, mivaji tyto kusy casto napadnd vysoky
154
kotouC a usti je staieno vice doprava dolh nez do strany. Mnohe populace jsou vёt§^ a
celkovd statnSjSi ne± populace Ae. minor Stab.
PodobnS jako Ae. minor Stab, iije i Ae. nitidula Drap. mezi opadem v lesich,
miluje v§ak dobfe kryt& vlhk£ mista a dasto se vyskytuje v mokrych luZnich porostech.
Tei v horskych oblastech ma pfevahu. Zajimave je, ie se oba druhy mistnS obvykle
vyluduji.
Obr. 36. Aegopinella minor (Stabile; Obr. 37. Aegopinella nitidula (Drap.) —
— pohlavni ustroji (orig.).	pohlavni ustroji (orig.).
О — volny vejcovod. (Nalezi§t6: Senorady О — volny vejcovod. (NaleziStS: Ratkov
u Mohelna, Mala skala).	ve Vsetinskych vrSich.)
Evropska (?): podle literatury iije Ae. nitidula Drap. ve velke d&sti za-
padni Evropy, je rozSifena na severu do Danska a ji±ni Skandinavie; v severnSjSi C&sti
stfedni Evropy vcetnS Alp a Zapadnich Karpat, na vychod do zapadnich a stfednich
oblasti evropske dasti SSSR v£etn6 Krymu a severoz&padniho Kavkazu.
RozSifeni v CSR neni dosud patficnS zndme; Ae. nitidula Drap. ±ije velmi hojnS
v podunajskych luzich od Bratislavy po Palkovidovo, dale na Ostravsku, v Moravsko-
slezskych Beskydach a Vsetinskych horach. Je pravd6podobn6 pfevladajicim druhem
ve vSech hornatinach CSR, v ni±Sich polohach d£va pfednost chladnSjSim, vlhkym a
dobfe krytym lokalitam, hojna je te± v lu±nich lesich podel vёt§^ch vodnich tokti.
Podle A. R i e d e 1 a ma Ae. nitidula Drap. rozSifeni v zasadё boreoalpinske
(v SirSim smyslu), kde±to tё2i§tё arealu Ae. minor Stab. Ie2i spiSe v jihovychodni
155
Evrope. Je pravd£podobnd, ze u nas ±iji oba druhy na celem uzemi, ie vSak Ae. nitidula
Drap. prevlada v§ude v chladn6j§ich hornatych oblastech (srv. Doplhky, s. 338).
Rod: Oxychilus Fitzinger, 1833
(Skelnatka)
Syn. Polita Held, 1837.
1.	Pistel velmi uzka, zaujima ‘/|3-1 14 sifky ulity
Podrod: Morlina A. J. Wagner, 1915; 2.
— Pistel ± siroce otevfena, zaujima sifky ulity
Podrod: Oxychilus s. str., 3.
2.	Ulita stlacene okrouhla, s velmi plose kuzelovitym, vy-
pouklym kotoucem, tenkostenna, kfehka, prusvitna, vysoce leskla,
velmi slabe, nepravidelne ryhovana az temef hladka, barvy narudle az
svetle rohove zlute, naspodu mlecne zakalena. Zavitu 5—б1/*, pravidelne
rostoucich, mirne klenutych, naspodu silneji, sev melky;
posledni zavit je na obvodnici dokonale zaobleny, pfi usti neni rozsifen
(asi l^krat sirs! nez pfedposledni). Usti mirne sikme, pficne elipticke,
patrem silne vykrojene. Obusti ostre, rovne, s neznatelnym patrovym na-
valkem ,\ pistelova krajina je dosti prohloubena; pistel sama zau-
jima ± i/13 sifky ulity. V. 6,0—6,5; s. 11,0—13,0. (Obr. XXI/5)
O. glaber (F e r u s s a c, 1822).
(S. hladka).
U пая ротёгпё velmi sUly; zfidka se objevuji jedinci pfesahujici 14,0 Sifky.
Obyva prevaz^ lesni ззи!ё, dasto i ve velmi teplych polohach; nSkdy ±ije i v ho-
lych, slunci vystavenych kameniStich, jen та-li dostatedny kryt.
Stfedoevropsko-jihovychodoevropsky: Alpy, Karpaty, stf edo-
hory Ыётеска a zapadni CSR, ji±ni Francie, Pyreneje; Balkan.
Jeho rozSireni u nas neni dnes ргеэпё zn&me, ponevadZ drive byl Ьёгпё гатёпо-
van s dalSim druhem O. depressus S t e г к i. Je dosti rozSireny, chybi vSak v mnohych
krajinach, takZe jeho areal je ± nesouvisly. V Cechach misty velmi hojny v Cesk6m
Stredohofi a ve эка1па1ёт udoli Vltavy od Zvikova po Kralupy, tei na За^гуё, Beroun-
ce, v Podhofi Orlickych hor atd. Podobe na Moravё. Ve slovenskych Karpatech,
zvla§t6 v&pencovych, гпаёпё rozSifen.
— Ulita stlacene okrouhla, s nepatrne vyvysenym az te-
mef do plochy zarovnanym kotoucem, velmi tenkostenna,
ротёгпё pevna, гпаспё prusvitna, vysoce leskla, velmi в1аЬё, nepravidel^
ryhovana az ten^f hladka, barvy rohovё bledozlute, nasedle zlutave az
temef bezbarva. Zavitu 4^2—5, rychleji pravidel^ rostoucich, s 1 a b ё
klenutych, s тё1кут svern; posledni je dokonale zaobleny, pfi usti
nejmene l1/* krat sirs! nez pfedposledni. Usti mirne sikme, po^kud sikmo
рпспё elipticke, obvykle з1аЬё dolu do strany povytazene, patrem вПпё vy-
156
krojene. Obusti rovne, ostre, s neznatelnym patrovym navalkem; pistelova
krajina je zcela mirne a plose prohloubena, takze spodni
strana je znacne plocha; velmi uzka pistel zaujima */14—1/15 sifky
ulity. V. 3,8—4,0; s. 7,5—8,5 (obr. XXI/4)
O. depressus (S t e г к i, 1880).
(S. stladena).
Syn. Hyalina Tschapecki Westerly nd, 1890 — Hyalina nitidissima dcnnestica
Kimakowicz, 1890.
Ротёгпё пе]уёШ jedinci malokdy pfesahuji 9,0; kotouc byv& ^kdy vy-
niklejsi, tё± р1§1ё! ojedi^le SirSi; na suchych teplych mistech se tu a tam vyskytnou
drobnejSi tvary (§. klesd i pod 7,0). O. depressus S t. se napadne odliSuje svou plochosti
od stejne velikych nedospeiych jedinch predeSieho druhu, ktere se vyznaduji menSim
podtem zAvitA, naspodu dobfe klenutych, ротёгпё SirSi pisteli а гпаёпё prohloubenou
piSteiovou krajinou, jakoi i ротёгпё vet§i vySkou.
Obyva hlavne vlhke svahove lesni ssute v horach a pahorkatinach.
Stfedoevropsky: hlavne Vychodni Alpy, stfedohory jihozapadniho N£mec-
ka, Cech a Moravy; Karpaty, Balkan.
Druh drive pfehliZeny а Ьё±пё zamehovany s pfedeSlym; je vSak ротёгпё hojny
v horach a pahorkatinach celeho Ceskeho masivu; na pf. na pfihodnych mistech
Ьё2пё ve stfedodeskych pahorkatinach: Radedsko-kfivokl&tska vrchovina, Brdy, Hfe-
beny, Cesky kras, Povltavi, PosAzavi; te± v PoSumavi, u Turnova a ve vychodnich
Cechach; Vysoky Jesenik a jinA mista na Morave. Dosti rozSifeny v Karpatech.
3.	Ulita stlacene okrouhla, s nepatme vypuklym kotoucem, dosti ten-
kostenna, ale pomeme pevna, znacne prusvitna, vysoce leskla, nezfetelne
ryhovana az temef hladka, barvy sedave zlutave, naspodu mlecne zakalene.
Zavitu 5У1—6, svrchu mime, naspodu ponekud silneji klenutych; vni-
tfni rostou velmi pomalu, vnejsi rychle ji; sev slabe
zafiznuty; posledni je mime shora stlaceny, vcelku rozsifen y, pfi
usti l2/3krat az s к о г о 2krat sirs! nez pfedposledni. Usti mime sikme,
sikmo pficne elipticke, patrem dobfe vykrojene. Obusti rovne, ostre, s te-
mef neznatelnym patrovym navalkem; uvnitf byva velmi casto naznak be-
laveho pysku, ktery vne prosvita jako neprusvitny belavy prouzek. Piste-
lova krajina jen slabe prohnuta; siroce otevfena pistel zaujima 1/7—Ve sif-
ky ulity. V. 5,0—5,5; s. 10,0—12,0 (obr. 38; XXI/1).
O. cellarius (Muller, 1774).
(S. drnova).
гпаёпё prom&ilivA; гтёпАт podleha Ыахтё velikost a Aprava vinuti zAvitA; na
mnohych mistech (tepid dAsti stfednich Cech) se objevuji velmi statnd tvary, jejich±
Sifka nSkdy pfesahuje i 14,0; nAktefi z tdchto statnych jedincA maji гпаёпё rozSifeny
posledni zAvit, tak±e se bli±i dalSimu druhu O. draparnaudi Beck.
2ije v lesnich ssutich, pod kameny, na vlhk£m Apati skal; hojny je i v kulturnich
polohAch: zahrady, skleniky, haldy kameni, pfi zdech atd.
157
Evropsky: stfedni a zapadni Evropa, Alpy, zapadni Stfedomofi, Balkan; jiho-
zapadni Polsko, baltske гетё; Ddnsko, ji2ni Skandinavie; Ьё±пё zavlekan i do zamofi.
U nas pravd6podob^ dosti rozsifeny na pfihodnych mistech v celem stat6; vy-
hybd se jen vysokym poloham hor a n£kterym stepnim oblastem.
O. cellarius Mull. je гпаёпё рготёпИуу a systematicke zhodnoceni jeho ras a
odchylek neni dosud radn6 provedeno. A. J. Wagner (1915) fadi dal§i druh O. dra-
pamaudi Beck do rasoveho okruhu O. cellarius Miill. a povahuje ho za geogra-
fickou rasu zapadni Evropy. Na zaklad6 tohoto pojeti fadi i tvar O. draparnaudi aus-
triacus A. J. Wagner, 1907 do okruhu O. cellarius M til 1. a povaiuje ho za rasu
jihovychodni Evropy — O. cellarius austriacus A. J. Wagner, 1915 (obr. 39). Tento
tvar podle mad’arskych autorti (na pf. L. Soos, 1943) pfevlada v niiSich oblastech
Karpatske kotliny a zasahuje pravdepodobn6 i do slovenskych ni2in a kotlin (viz na
pf. Rotarides & Weiss, 1950). Vyskyty O. cellarius M ii 11., uvadёnё ze sloven-
skych hor, se pravdepodob^ v6t§inou vztahuji na konchyliologicky velmi podobny druh
Schistophallus orientalis С 1 e s s. (blizSi podrobnosti viz pfi popisu tohoto druhu, str.
159). Z toho, co jsme uvedli, je zfejme, ie о rozSifeni O. cellarius Miill. na Slovensku
vime velmi malo a ±e je zde ±adouci podrobna revise.
— Ulita stlacene okrouhla, se zretelne vypouklym kotoucem, dosti ten-
kostenna a ротёгпё pevna, prusvitna, vysoce leskla, slabe nepravidelne
ryhovana, misty hladsi, barvy ± svetle rohove, naspodu mlecne zakalene.
Zavitu 5l/2—16, nahofe slabe, dole silneji klenutych а ротёгпё rychle
rostoucich; sev н1аЬё zafiznuty; posledni zavit je pfi usti z n а с n ё
rozsifeny, 2krat sirs! nez pfedposledni, svrchu i zespodu stlaceny.
Usti гштё sikme, э1аЬё sikmo рпспё elipticke, ± vytazenedo strany
dolu, patrem dobfe vykrojene. Obusti rovne, ostre, s пера!тё naznacenym
patrovym navalkem; civkovy a spodni usek tvofi tahly plynuly oblouk.
Pi^lova krajina plose prohnuta; siroce otevfena р1з1ё1 zaujima asi
sifky ulity nebo з1аЬё vice. V. 6,0—7,0; s. 12,0—14,0 (obr. XXI/3)
O. draparnaudi (Beck, 1837).
(S. zapadni).
Syn. Helix lucida Draparnaud, 1801 — H. nitida Draparnaud, 1805.
Ma blizke vztahy к druhu O. cellarius Mull.; nek ter e tvary Ize з1ёг1 rozliSit,
a pon6vad£ ani anatomicke rozdily nejsou podstatn6j§i, byva O. draparnaudi Beck
n6kdy pova^ovan jen za rasu pfedeSleho druhu. Nedostatek srovnavacich materialh
znemo^huje prozatim feSeni vztahti obou druhti na паёет uzemi, jiste vsak je, ze O.
draparnaudi Beck je к пат cas od £asu zavlekan ze zapadnejSi Evropy a ze i ve
volne pfirodё se vyskytuji misty tvary, ktere mu konchyliologicky stoji velmi blizko.
2ije na vlhkych mistech pod kameny a listim v ni±§ich polohach, zvla§t6 v neza-
1езпёпусЬ krajinach. U nas jen v kulturnich plochach: zahrady, skleniky, parky, okoli
velkych тёв1.
Atlanticko-mediterranni: Italie, stfedomofske ostrovy, Maroko, Al-
±ir, брапёЬзко, Francie; Nizozemi, Belgie, Britske ostrovy; jihozapadni NSmecko, jizni
Alpy, Styrsko, jizn£j§i Balkan (zasahuje do zapadniho Mad’arska). ZavleSen na cetna
mista ve vychodnejSi a sevemi EvropS, kde se vyskytuje vyhradne na kulturnich plo-
chach.
158
Zavlekan das od casu do sklenikti, sklepft, zahrad a p., zvladtd v okoli vdtdich
mdst: Praha (park u Narodniho musea, Strahovska zahrada na Petfind), Pribram
(zahradnictvi), Kyjov a pravdepodobnd i jinde.
Rod: Schistophallus A. J. Wagner, 1915
(Leskoun)
Tento rod zahrnuje tvary, ktere se ulitou neobycejnd podobaji druhtim rodu
Oxychilus Fitz., tak£e bezpecne rozliSeni je moine jen na zakladd znakti anatomic-
kych, z nich2 nejdtile±itdj§i je tvar penisu. Rod ma stredisko rozSireni v jihovychodni
Evropd. К nam zasahuje jen jediny druh, ktery patfi do podrodu Cellariopsis A. J.
Wagner, 1915.
— Ulita stlacene okrouhla, s ko-
toucem velmi plose, ale zretelne
kupovite kuzelovitym, dosti
tenkostenna, pomeme velmi pevna,
znacne prusvitna, vysoce leskla, nezfe-
telne ryhovana az temer hladka, barvy
svetle rohove az sedave zlutave, na-
spodu ± mlecne zakalene. Zavitu 5—6,
svrchu i naspodu zretelne stlacenych,
na obvodnici vsak ± ostre obloukovite
klenutych, pomalu a zcela pra-
videlne rostoucich, takze posledni je
pfi usti jen l1/»—1-/з krat sirs! nez
pfedposledni. Usti mirne sikme, zfetelne
sikmo pficne elipticke, patrem dobfe vy-
krojene; jeho osa byva zfetelne sklo-
nena sikmo dolu do strany, takze usti
se zda timto smerem ponekud vytazene;
totez plati pro pficnou osu
Obr. 38. Oxychilus cellarius (MU 11.)
— pohlavni ustroji (orig.).
(Naleziste: StaraDuba nad Sazavou.>
zavitu. Obusti ostre, rovne, se slabe
naznacenym patrovym navalkem; uvnitf
byva casto naznak belaveho pysku, ktery
se navenek jevi jako neprusvitny belavy prouzek. Pistelova krajina zfetelne
mirne prohnuta; siroce otevfena, pomeme vsak hluboce vklesla pistel
zaujima asi 1 7 sifky ulity. V. 4,7—6,0; s. 9,5—12,0 (obr. 40, XXI/2)
Sch. orientalis (С 1 e s s i n, 1887).
(L. vychodni).
Syn. Schistophallus deubeli A. J. Wagner, 1915.
Konchyliologioky se Sch. orientalis Cl ess. neobydejne podoba druhu Oxychilus
cellarius Mull.; za jeho hlavni znak tfeba pova±ovat pomaleji a pravidelneji vinute
zavity, vice dolti do stran sklondne (sleduj sklon pfidne osy!), pomdrnd ni2di a stlace-
159
ndjSi; dale kupovitd kuielovity kotoud, pevndjSi stdny, vysSi lesk а ротёгпё uiSi pi§-
tdl. — Rozdily v ulitd mohou byt u jednotlivych exempldrti tdmdf йр1пё setfeny, vdt§i
populace Ize v§ak pfi pedlivdm urdov&ni vidy dobfe rozliSit. Urcov&ni usnadiiuje i to, ie
se are&ly obou druhh na naSem uzemi tdmdf nestykaji.
Bezpedne urdeni umo&iuji znadnd rozdily anatomicke, zvlaStd uprava pohlavnich
Obr. 39. OxychUus cellarius austriacus A.
J. Wa g n e г — pohlavni ustroji (podle A.
Wagnera).
Obr. 40. Schistophallus orientalis С 1 e s-
s i n — pohlavni ustroji (podle A. Wag-
nera).
org&nti (obr. 40). Sch. orientalis С1 e s s. ma velmi tlusty penis, ktery je na svdm
vnitfnim konci rozStdpen ve 2 kr&tkd, tlustd, ale zfetelnd vystupujici laloky; do jed-
noho z nich usti chamovod (vas deferens), kdeito musculus retractor se upina na druhy
lalok, avSak vysilS, t£i пёкоИк vl&ken к laloku, do ndho± Osti chamovod. V prhbdhu
ztluStdld (t. j. penisu bliiSi) dasti chamovodu byva vyvinut laltidkovity postranni vy-
bdiek. (О. cellarius Miill. тй penis mnohem StihlejSi, nerozStdpeny; chamovod bez
postranniho vybdiku). — Radula и Sch. orientalis Cl ess. ma v polovind jedne pfidnd
fady: 1 soumdmy trojhroty zoubek stfedni, za nimi n&sleduji 3 nesoiundrnd troj-
hrotd zoubky postranni a 15 jednohrotych okrajovych, ktere sa smdrem к okraji
raduly pravidelnd zmenSuji (и O. cellarius M ii 11.: 1 trojhroty soumdrny zoubek
stfedni + 3 trojhrotё nesoumdmd zoubky postranni + 10 jednohrotych okrajovych,
kterd se zprvu jeStd zvdtSuji a pak teprve zmenSuji).
О promdnlivosti druhu Sch. orientalis Cl ess. nelze prozatim mnoho fici; zda
se, ie nejvice kolisS. velikost, ostatni svrchu uvede^ znaky jsou vSak pravddpodobnS
velmi эШё (na rozdil od зИпё рготёп1^ёЬо druhu О. cellarius Miill.).
Zije v lesich гйгпёЬо druhu od pahorkatiny ai do montanniho э!ирпё, hlavnd
160
v ssutich, na upati skal, pod tlejicim drevem nebo pod odchlipenou кйгои parezti a pad-
lych kmenti.
Karpatsky: hlavnS Vychodni a sedmihradske Karpaty, vychodni pohori Za-
padnich Karpat.
Rozsireni v CSR neni dosud bli±e zname: L. S о 6 s (1943) jej uvadi ze Zadielske
doliny v Jihoslovensk^m krasu, M. Rotarides & T. Weiss (1950) od Bard6jova.
Podle vyzkumO V. Loz к a ±ije dosti hojnS ve vychodni dasti Jihoslovensk6ho krasu,
velmi Ьо]пё na се1ёт uzemi Mur£fisk£ho krasu. ttdaje о vyskytu O. cellaring Mill 1.
v techto oblastech (Loiek, 1948i, 1949k) se vesn^s tykaji Sch. orientalis Cless;
t£z u Ru±ina na Hornadu a roztrouSend v montannim stupni Pol’any nad Detvou. Ve slo-
venskych Vychodnich Karpatech je misty Ьё±пу v lesich submontanniho a± mont&nniho
stupnS (okoli Zboje a j.). Z 1ёсЬ1о vyskyth Ize usuzovat na souvislejSi rozSireni v jiho-
vychodnich pohofich Zapadnich Karpat. Zapadni a severozapadni hranice jeho are&lu
nejsou dosud гпатё.
Lit.: L о 2 e k, 1951f; M. Rotarides &T. Weiss, 1950; L. Soos, 1943; A. J.
Wagner, 1915.
Rod: Vitrea Fitzinger, 1833
(Skelnidka)
Druhy tohoto rodu se vyznaduji drobnou, Ьиз1ё vinutou, зк1о\-Лё bezbarvou ulitou.
Z hlavnich znakft je кготё velikosti treba ^ёв! hustotu vinuti zavitti a upravu р!^ё1е
a jejiho okoli.
1.	Ulita bez pistele	2.
— Ulita pistelita; pistel neobycejne uzka az dosti siroka .	3.
2.	Ulita stlacene okrouhla, snepatrne zdvizen^m kotoucem,
tenkostenna, vysoce leskla, pri svu slabounce ryhovana, sklovite bezbarva.
Zavitu 5У2—6, velmi huste vinutych, pravidelne rostoucich a slabe
klenutych; posledni je pfi usti ponekud vice nez l^krat sirs! nez pfed-
posledni, se strany (t. j. na obvodnici) ponekud stlaceny, naspodu mirne,
pravidelne klenuty. Usti uzke, nesoumeme a temef lezate polomesicite, pa-
trem silne vykrojene. Obusti rovne, ostre, s naznacenym patrovym naval-
kem; civkovy usek zcela nepatrny, mirne ztlustely, uzavira dokonale pistel.
V. 2,0; s. 4,0 (obr. XXII/1)	V. diaphana (Studer, 1820).
(S. prtizracna).
Syn. Helix hyalina F ё r u s s ac, 1822 — Helix contorta Held, 1837.
Ротёгпё stala; menSim vykyvtim na оЬё strany podteha velikost.
Obyva prevaz^ vlhkё lesni ззи1ё, upati lesnich skalek, zriceniny, nekdy i udolni
porosty.
Alpsko-meridion&lni: Alpy, Karpaty, гог^оиёепё ve stfedohorach Ыё-
mecka a zapadni CSR; Balkan, Italie, Sicilie, Sardinie, §рапё1эко, Pyreneje.
RoztrouSe^ v horach a pahorkatinach na се1ёт uzemi CSR, hlav^ ve vapen-
covych oblastech; ve vapencovych Karpatech misty velmi hojna; v Сезкёт masivu
Шалтё v nizSich, teplejSich pahorkatinach: Cesky kras, Kfivoklatsko, udoli Vltavy, Sa-
zavy, Podhofi Orlickych hor atd.
11 KHd ds. тёкку§й.
161
— Ulita stlacene okrouhla, s kotoucem temer az uplne do plochy
zarovnanym, tenkostenna, vysoce leskla, nepatrne, nepravidelne ry-
hovana, sklovite bezbarva. Zavitfi 4^4—5х/ь velmi slabe klenutych,
pravidelne rostoucich, ale vzajemne se objimajicich, takze
posledni je pfi usti ± 2^krat sirs! nez pfedposledni, se strany dobre
klenuty (nestlaceny), naspodu stlaceny. Usti sirsi, nesoumeme sikmo polo-
mesicite, ponekud do strany dolu vytazene, patrem dobfe vykrojene. Obusti
rovne, ostre, s naznacenym patrovym navalkem, civkovy usek zcela nepa-
tmy, ztlustely, uzavira dokonale pistel. V. 1,5—1,7; s. 3,7—4,0 (obr.
ХХШ1)	V. transsylvanica С1 e s s i n, 1877.
(S. karpatska).
Ротёгпё stala; u пёМегусЬ mladych kusti byva naznacena р!з1ё1 v рос!оЬё ne-
patrne §1ёгЫпку.
Obyva vlhke horske lesy; s oblibou pod opadem na vlhke zemi, Ьёгпё i na udolnich
nivach; tez na upati skalek.
Karpatska: od vychodniho Sedmihradska az po Moravskoslezske Beskydy;
u Ceske Tfebove dosahuje nejzapadnёjs^ho bodu sveho rozSifeni.
Dosti rozSifena v oblasti Zapadnich Karpat: pravdёpodobnё v се!ёт beskydskem
oblouku i s Tatrami a Pieninami, stej^ tak ve v§ech vysokych pohofich seven^jSiho
Slovenska; к jihu jejich vyskyth rychle ubyva a stanovi^ se omezuji na vysoke polohy
(Muransky kras, Pol’ana); v ji^nich a jihozapadnich vy^zcich Zapadnich Karpat (Jiho-
slovensky kras, Vtadnik, Pova±sky Inovec, Male Karpaty atd’.) pravdёpodobnё zcela
chybi; v oblasti Ceskeho masivu obyva mens! areal v okoli Ceske Trebove, jehoz hra-
nice nejsou dostatecnё zname (Lozek, 1948a); byla zji^na tez na <1пё Macochy
v Moravskem krasu; otazkou zhstava i prime spojeni 1ёсЬ1о nejzapad^jSich vyskytti
se souvislym karpatskym arealem (chybi ve Vysokem Jeseniku).
3.	Ulita stlacene okrouhla, s velmi plose kuzelovitym kotoucem, ten-
kostenna, s naznakem ryhovani pfi svu, sklovite bezbarva. Zavitfi 4%—5,
mirne klenutych, pomalu pravidelne rostoucich; posledni je pfiustiasi2krat
sirs! nez pfedposledni, se strany dobfe klenuty, naspodu stlaceny. Usti
dosti siroce, nesoumerne, sikmo polomesicite, patrem dobfe vykrojene.
Obusti rovne, ostre s naznacenym patrovym navalkem; velmi zkraceny,
ztlustely civkovy usek ± svira neobycejne uzkou pistel s ter-
bi no vite h о tvaru, pouhym okem s о t v a viditelnou (zvetseni
nutne!), casto potazenou lesklou hnedavou blankou. V. 1,5—1,7; s. 2,8—3,3
(obr. XXIII/2)	V. subrimata (Reinhardt, 1871).
(S. zjizvena).
Ротёгпё зШй.
Obyva namnoze horske lesy; skryva se vёtsinou mezi vlhkym opadem, s oblibou
na mokfadech a v pasech Ьигепё pfi potfidcich; tu a tarn se v§ak objevi i v nizkych
polohach na velmi teplych mistech.
Alpsko-meridionalni: Alpy, Karpaty, vy§§i pasma stfedohor zapadni
CSR a ji±niho Ыётеска; Balkan, Italie.
162
V Cechach se omezuje pfeva-йпё na montanni lesy pohranicnich hor: Sumava, Ru-
dohofi, Doupovske hory, Sudety; ve vnitfnich dastech гетё chybi; ji2 ve vychodnich
Cech^ch se v§ak objevuje hojn6ji i v niZSich polohach (Zelezne hory a zvlaSt6 okoli
Ceske Tfebove), stejn6 tak na Morav6 (Moravsky kras); Ьёйпа ve Vysokdm Jeseniku.
V Karpatech dosti rozSifena, misty Ьёйпа; zasahuje i do jiznich a jihozapadnich vybSZ-
kft (Jihoslovensky kras, Povaisky Inovec atd.).
—• Pistel dosti siroka az velmi uzka, nikdy vsak sterbino-
v i t a, pouhyhn okem dobfe viditelna	4.
4.	Ulita stlacene okrouhla, se slabe vypouklym kotoucem a n a-
padne plochou spodni stranou; tenkostenna a dosti pevna, vysoce
leskla, nepatme nepravidelne ryhovana, sklovite bezbarva. Zavitu 4^4,
mime klenutych a velmi pomalu pravidelne rostoucich;
posledni je silne stlaceny, se strany dobfe klenuty, sotva iy2krat
sirs! nez pfedposledni. Usti pficne elipticke, patrem silne vykrojene (si-
roce sikmo nesoumerne polomesicite). Obusti rovne, ostre, s naznacenym
patrovym navalkem; svisly civkovy usek je kratky, ale zfetelny
a pfechazi velmi prudkym kratkym obloukem (temef uh-
lovityhn!) do mijne prohnuteho spodniho okraje. Pistel je p o-
merne siroka a ukazuje vsechny zavity. V. 1,2—1,3; s. 2,3—2,6
(obr. ХХП/3)	V. contracta (Westerlund, 1873).
(S. sta£en&).
ZmSnam podleha vzajemny ротёг гогтёгй а ротёта Sifka р!ё!ё1е; pron^nlivost
naSich populaci neni vsak dosud dostated^ prozkoumana.
Obyva obvykle su£§i stanovi^: lesnate skalnate strane a lesni ззи1ё; 1епко1пё
i na stepnich stranich a na xerothermnich skalach; misty hojna v naplavech potokti
(okoli Prahy).
Evropska: stfedohory Ыётеска a zapadni CSR, Severn! vapencovd Alpy, Spa-
пё1эко (povodi Ebra), Francie (Champagne, Herault), Britske ostrovy, jiZni Skandi-
navie, Karpaty; ve vychodni Evropё pofidku od Baltu a Vitebske oblasti pres zapadni
Ukrajinu ай po Bulharsko.
Druh drive prehluteny а Ьёйпё zametiovany s V crystalline, Miill.; podle do-
savadnich poznatkh se zda dosti rozSifeny, zvla^ v ^kterych krajinach. Cechy,
zvla^ stfedni Cechy: dosti hojn6 v Ceskem krasu a v oblasti Вё1о1югзкё ploSiny pfi
severnim ай zapadnim okraji Prahy, odtud velmi гог!гои§епё do Posazavi, Brd, na
Kfivokl&tsko, D2ban, na sever ай do Ceskeho Stfedohofi, Polomenych hor, Polabi ай do
okoli Turnova; jinak Klet’ v PoSumavi, tihoSt u Kadaj^ v Doupovskych hor&ch, u Ces-
ke Tfebove atd. Vyskyt na Morave je posud malo znamy (Moravsky kras, Pavlovsk6
vrchy, okoli Stramberka, Тёётвко), podobe na Slovensku (Nizke Tatry, Mur&hsky
a Jihoslovensky kras, Ма1ё Karpaty atd.); pravdёpodobnё hojnejSi.
Lit.: Babor & Bl ай к a, 1890; Bl ай к a, 1893—4; Ьойек, 1944d, 1946a, b,
1947c, d, 1948a, f, i, 1949i, m, 1950g atd.
— Ulita n e j m ё n e 3,0 siroka, podstatne vyssi, mene stla-
cena, zavity vzrustaji rychleji, posledni je nejmene lVokrat s i r-
11*
163
si nez pfedposledni; pistel uzsi (neukazuje vsechny zavity)	5.
5.	Ulita stlacene okrouhla, s plose kuzelovitym kotoucem, tenkostenna,
s naznakem nepravidelneho ryhovani, sklovite bezbarva. Zavitu 4%—5,
mime klenutych, p о m a 1 u pravidelne rostoucich; posledni neni s 11 a-
ceny a je asi iy2—l%krat sirs! nez pfedposledni, je se strany a
hlavne naspodu dobfe klenuty, takze spodni strana ulity neni
p 1 о c h a. Usti kratce pficne elipticke, patrem dobfe vykrojene. Obusti
rovne, ostre, casto s naznacenym pyskem a naznacenym patrovym naval-
kem; svisly civkovy usek pfechazi zcela plynulym obloukem, dobfe kle-
nuty m, do mirneji klenuteho spodniho okraje usti. Uzce nalevko-
v i t a pistel se otvira do te miry, ze ukazuje pfedposledni zavit.
V. 1,9—2,0; s. 3,2—4,0 (obr. XXII/2)
V. crystallina (Muller, 1774).
(S. prtihledna).
Znacne prom6nliva; кготё velikosti podleha zmSnam tvar а ротёгпа vySka ko-
touce, ktery byva 6ist6 kuZelovity a2 klenut6 vypoukly. Мхгпё se meni i Sirka pi§t61e
a klenuti zavitti. Karpatske populace se vyznaduji §ir§i pi§t61i а ропёкис! stladei^jSi
ulitou; гогтёгу 1,5—2,4 : 3,5—5,0, zavitti 5—6i/2 (podle L. S о 6 s e, 1943); predstavuji
snad samostatnou geografickou rasu — V. crystallina orientalis Kimakowicz,
(Wagner, 1907). Jednotlive odchylky nejsou na паёет uzemi dosud zpracovany.
Obyva hlavi^ vlhke nivni porosty: udolni ol§iny, nizinne luhy, vrbove kroviny
podel potokti; tei vlhka mista v lesich, zvla^ horske mokfady; zije s oblibou pri zemi
pod vlhkym opadem. Saha vysoko do hor.
Evropska: cela zapadni a stredni Evropa, Alpy, Stfedomori, severozapadni
Afrika; na severu: Dansko, ji2ni Skandinavie, baltske гетё, Polsko; na vychodё: Kar-
paty, evropska cast SSSR az к Моз^ё, Krym, Kavkaz.
Na prihodnych mistech dosti rozsirena po celem stat6; zvlaste bezna je ve vlh-
kych lesnich oblastech, t. j. v horach a v niZinnych luzich. Vyhyba se suchym stepnim
plo§inam a v ^kterych krajinach bez zjevnё pfidiny chybi (Gesky kras).
— Ulita vetsi nez и ostatnich nasich druhu z rodu Vitrea, stlacene
okrouhla, s nepatrne kuzelovite vypouklym kotoucem, tenkostenna, ale
dosti pevna, vysoce leskla, velmi jemne nepravidelne ryhovana, sklovite
zlutava, naspodu ponekud mlecne zakalena. Zavitu 5, velmi mirne klenu-
tych, pravidelne a ne zcela pomalu vzrustajicich; posledni je pfi
usti asi 2krat sirs! nez pfedposledni, svrchu a naspodu velmi
mirne, se strany silne klenuty, takze spodni strana ulity je znacne
p 1 о c h a. Usti siroce, sikmo nesoumerne polomesicite, patrem silne vy-
krojene. Obusti rovne, ostre, s naznacenym patrovym navalkem; civkovy
okraj dokonale zkraceny, sikmy a ponekud ztlustely, pfechazi plynulym,
velmi slabe klenutym obloukem do velmi mirne klenuteho spod-
niho okraje. Pistel velmi uzka, jakoby propichnuta, takze
164
neukazuje ani pfedposledni zavit. V. 2,3—2,8; s. 4,8—5,6 (obr.
ХХШ/3)	V. inopinata (U1 i c n y, 1888).
(S. zemni).
Syn. V opinata С 1 e s s i n, 1887 — V plutonia Kimakowicz.
ZmSnam podldha hlavnd velikost; ndktere populace nepresahuji 5,0, jinde se ob-
jevuji kusy vdtSi, nSkdy ай 6,0
Obyva stepni strand, skalni stepi a Skrapova pole v nejteplejSich oblastech. Zije
trvale ve svrchnich vrstvach ptidy — terikolnd, tak2e ji nejsnaze najdeme vyhrabanou
pri usti nor hraboSd a syslti nebo v krtin&ch. Prednost dava vapenitym ptidam lehdiho
razu.
Balkansko-karpatska: Srbsko, Bulharsko, teple casti Karpat, vychodni
okraj Alp, jiZni Morava, severozapadni Oechy.
Vzacna: Oechy: roztrouSend v dolnim Poohri (okoli Libochovic), na jifcnich sva-
zich Stredohori od Tfebivlic ай do udoli Labe u Lovosic, к severu az na upati MileSov-
ky, na jih ай ke Slanemu (Kralovice), na jihovychod ай na pravy bfeh Labe nad Roud-
nici (Stdti, Radouh, Ho6tka, Brzanky) a do udoli UStdckeho potoka (Vddlice); osamo-
ceny ostrdvek u Kolina n/L. (Bedrichov, Slunce u Vitdzova, Kank); tei v naplavu
Orlice. — Na Moravd hojneji v Pavlovskych vrSich, jinak ojedindle (Hustopede, Cejd,
BedihoSt u Prostejova, Stranska skala u Bma, Templatejn u Jamolic nad Jihlavkou).
— Na Slovensku pravddpodobnd rozsirenejSi, zvl&ste na teplych ubocich Karpat: v okoli
Plaveckeho MikulaSe v Malych Karpatech (na vapenci), v Pova^i — zapadni upati Po-
vazskeho Inovce u Piest’an a Ivanovce u Trendina (spraSe); Zobor u Nitry (Skrapove
pole), Tmava, Senec, Sal’a nad Vdhom, Jihoslovensky kras (Skrapova pole), Drevenik;
z vlastni Podunajske п!йшу je dosud znamd jen z Nitrianskeho Hradku (drive Maly
Varad) u Suran a z okoli Sturova (Hegyfarok).
Lit.: Dudich, 1947; Loйek, 1944e, 1946b, 1947c, 1948a, e, , 1949h, 1, m, 1950e
atd.; Petrbok, 1947f; R z e h a k, 1888; Sods, 1943; UliCny, 1886b, 1889a, 1890a,
1896.
Podceled’: Euconulinae
Rod: Euconulus Reinhardt, 1883
(КийеИк)
Syn. Conulus F i t z i n g e r, 1833 — Amcmldia Bourguignat, 1890 — Peta-
sina Gude et Woodward, 1921.
—• Ulita kulovita s kuzelovitym kotoucem, tenkostenna, krehka, pru-
svitna, svrchu neobycejne jemne mfizkovana, matna, naspodu temef hlad-
ka, vysoce leskla, barvy narudle svetlohnede. Zavitu 5—51/-*, dobfe kle-
nutych, velmi pomalu rostoucich, posledni ma na obvodnici ± zfetelny na-
znak zaoblene hrany, naspodu je silne klenuty. Usti temef lezate a dosti
soumeme polomesicite, s mime prohnutym patrem. Obusti rovne, ostre,
s temef neznatelnym patrovym navalkem; civkovy usek je ponekud roz-
sifeny, ztlustely a pfechazi plynule do silne klenuteho spodniho okraje.
165
Pistel chybi. V. 2,2—2,4; s. 2,8—3,0. (obr. XXIV/1)
Eu. fulvus (O.F. Muller, 1774).
(K. drobn^).
Syn. Helix trochiformis Montagu, 1803.
Promenlivost se jevi hlavne v kolisani velikosti — pfevladaji populace menfii,
velke exempl^re celkem zfidka pfesahuji svrchu udan6 гогтёгу — a v ротёги roz-
тёгй — vyskytuji se tvary vy§§i se z&vity dokonale zaoblenymi (Eu. fulvus alderi
Gray)*, vetSinou vSak tyto odchylky nemaji velke systematicke hodnoty.
Obyva pfevSSne vlhke udolni porosty, zvlaSte olSiny; ma v§ak znadne ekologicke
rozpeti, nebot se nachdzi jak na vlhkych lukach a ve smrkov^ch pafezech v horskych
lesich, tak nekdy i na suchych vapencovych skalach (Oesky kras).
Holarkticky: AlSir, cel£ Evropa (i s nejsevernejSi Skandinavii), severni
Asie, Severni Amerika.
Je na prihodnych mistech dosti rozSifeny v celem state, zvlaSte v hor&ch a pa-
horkatindch, tei ve vlhkych dastech niiin. Stepnim plosinam a niiinnym oblastem se
vyhybA
Podceled’: Gastrodontinae
Rod: Zonitoides L e h m an n, 1862
(Zemcunek)
Pohlavni ustroji se vyznaduje zvlaStnim tvarem a m£ na rozdil ode vSech ostat-
nich pfisluSnikti deledi Zonitidae Sipovy vak s tenkym prohnutym Sipem.
— Ulita stlacene okrouhla, s vyniklym, plose kuzelovitym kotoucem,
tenkostenna, ponekud kfehka, silne prusvitna, zfetelne, jemne a nepravi-
delne ryhovana, leskla, barvy rudohnede (zivocich je tmave sedomodry,
takze ulita spolu s nim ma barvu cemohnedou; tesne za homim okrajem
obusti prosvita zlutava skvrna). Zavitu. 4y2—5, mime klenutych, dosti po-
malu pravidelne rostoucich; posledni je pfi usti nepatme rozsifen dolu do
strany a na obvodnici dokonale zaobleny. Usti sikme, pficne kratce elip-
ticke, patrem vykrojene. Obusti rovne, ostre, s temef neznatelnym patro-
vym navalkem; civkovy usek pfechazi plynulym obloukem do dobfe a pra-
videlne klenuteho spodniho okraje. Siroce otevfena pistel zaujima asi y5
sifky ulity. V. 3,5; s. 6,0 (obr. XXIV/2) Z. nitidus (Muller, 1774).
(Z. leskly).
Syn. Helix lucida Draparnaud, 1805.
MenSim гтёпёт podiehd. velikost (s. a2 7,0), ротёгпа vyska kotoude а ротёгпа
Sirka pisteie. Od podobnych druhti z rodu Aegopinella a Oxychilus se li§i vy§£im kotou-
dem, §ir§i piSteii, rudohnedou barvou a nedostatkem mlecneho zakaleni ulity na spodni
strane.
* Syn. Eu. f. praticola Reihhardt.
166
Zije pfi vodach rhzneho druhu, na mokrych luk£ch a v bazinach, v udolnich ol-
sinach; pfednost d&va niZin&m a udolim pahorkatin.
Druh na pfihodnych mistech vSeobecnS rozSifeny v celem statS; vyhyba se jen
vySsim poloham hor.
Celed’: Daudebardiidae
(Sklovatkoviti)
Podceled’: Daudebardiinae
Rod: Daudebardia Hartmann, 1821
(Sklovatka)
Syn. Helicophanta Ferussac, 1822.
Utrobni vak, plaSt’ i ulita, v ротёги к velikosti tSla velmi drobna, jsou posunuty
az do zadni d&sti hrbetu Zivocicha, ktery та тоспё vyvinutou pfedni Cast a slim^kovity
vzhled (obr. 41). V mladi se vSak ulita i Zivodich velmi podobaji pfisluSnikhm deledi
Zonitidae a zivodich se mtiZe р1пё zatdhnout do ulity. Tito plZi jsou masoZravi, obyvaji
vlhka mista v lesich a Zivi se drobnymi dervy, hmyzimi larvami a plZi. Ulita ma zcela
zvlaStni vyznacny tvar: v rozsahu prveho a± prvych dvou zavitti je stladenS okrouhla,
velmi plochS,; posleditf zavit se pak neobydejnS rychle rozSifuje, takze tvori valnou cast
ulity, kterd, nabyvd, pfi pohledu shora ± protdhle nepravidelnS eliptickeho obrysu; usti
je prostome, a proto neobydejn£ Sikme. Z rozpozndvacich znakd nutno uvest polohu
embryonalni ulitky a utv&feni usti.
Obr. 41. ZivS. natazena Daudebardia brevipes (Drap.) (podle Ehrmanna).
1. Ulita velmi plose stlacena; prvni pulzavit roste mirne a pravidelne a
tvofi pocatek stlacene okrouhlezulity, v dalsim prubehu se vsak
zavit zacne neobycejne rychle rozsifovat a toto rychle
narustani probiha zhruba v rozsahu 1 zavitu, takze cela ulita se
sklada z iy2 nebo nejvyse 1% zavitu; prudce narustajici zavit ma tvar
plose klenute desky. Celkovy obrys ulity pfi pohledu shora je ± nepravi-
delne vejcity. Steny jsou velmi tenke, ale pevne, prusvitne, povrch je lesk-
ly, velmi jemne, nepravidelne ryhovany, s neobycejnS jemnymi, ale zretel-
nymi podelnymi liniemi; barva belave sklovita, hladka embryonalni ulitka
je mlecne zakalena. Posledni zavit pfi usti (me fen о v 'cafe nejvetsi sifky
ulity) zaujima vice nez % sifky ulity. Zminena embryonalni
ulitka tvofi z velke casti obvod ulity a je tvofena jednim zavitem,
167
jehoz druha polovina se jiz prudce rozsifuje, takze ulitka ma jiz tvar ty-
picky pro dospele sklovatky a lisi se napadne od ulit mladych pri-
slusniku celedi Zonitidae. Temer vodorovne, neobycejne prostorne usti
je siroce elipticke, patrem nevykrojene; konkavni civkovy okraj pre-
Obr. 42. Vlevo: Daudebardia rufa Drap., Vpravo: Daudebardia brevipes Drap.
(orig.). (Zvet§. 8X.)
chazi plynulym obloukem do spodniho okraje, je rozsifeny a mohutne
navalkovite z d u f e 1 у; v useku pod homim okrajem je komouto-
vite svinuty a castecne kryje spodni stranu kotouce. Pistel neni vyvinu-
ta. Anatomicky znak: mohutny penis je rozclenen ve 2 zhruba
stejne dlouhe useky; chamovod usti do penisu lateralne v pfedni po-
lovine zadniho useku. Rozmery (ulita polozena ustim na podlozku): nej-
vetsi prumer (delka) 4,0—4,8; pricny prumer 2,5—3,0; v. 1,0 (nebo po-
nekud mene) (obr. 43, XXV/3).
(Podrod: Car pat hie a A. J. W a g n e r, 1895)
D. calophana Westerlund, 1881.
(S. karpatska).
Syn. Eudaudebardia (Libania) jickelii Kimakovicz, 1890.
Pomer obou hlavnich гогтёгй dosti kolisa, takze nachazime ulity jak kratce, tak
dlouze vejcite; tez stupeft zdufeni civkoveho okraje je гйгпу. — Dosp61i Zivocichove
jsou velmi statni a dosahuji v ргйтёги 25—30 delky, vyjime£n6 az 40.
Zije ve vlhkem opadu v listnatych lesich, s oblibou pod tlejicim drevem od pahor-
katiny (200 m) az do subalpinskeho stupne (na Hoverle je^ v 1900 m).
Karpatska: endemicky druh Vychodnich Karpat. Obyva valnou cast Vychod-
nich Karpat, severni a2 jihovychodni Sedmihradsko; zasahuje do Bukoviny, Moklavie
a na Podolskou ploSinu.
168
U nas zije pouze ve slovenskych Vychodnich Karpatech, kde byla zjiStena na
vStSim podtu mist v oblasti rezervace StuZica a v udoli Hlbokeho potoka za obci Novo-
sedlica (u Zboje). Je pravd6podobne, ie budou zji§t£ny dal§i vyskyty v oblasti smSrem
к Dukelskemu prtismyku.
—i Dospela ulita ma ne jmene 24 zavitu; prvni 134—2 zavity
rostou pomerne pomalu a tvofi stlacene okrouhlou ulitu, ktera
velmi pfipomina ulity mladych Zonitid; embryonalni u 1 i t-
k a, tvofena 14 az 14 zavitem, je tedy vzdy zonitidoveho tvaru
a je bud’ uplne uzavfena poslednim zavitem, nebo tvofi z mens! casti
obvod ulity; civkovy okraj neni navalkovite zdufely, pistel je zfetel-
ne vyvinut a. Anatomicky znak: chamovod usti do zadni-
ho к once penisu.	Podrod: Daudebardia s. str., 2.
2. Ulita plose stlacena; sklada se ze 2—24 rychle, pravidelne rostou-
cich zavitu, ktere tvofi stlacene okrouhlou ulitu, к niz pfistupuje neoby-
cejne rozsifeny posledni pulzavit, tvaru plose klenute desky, celkovy obrys
pfi pohledu shora je dosti protahle elipticky; obrys obvodnice
posledniho pulzavitu je protahly, jen velmi slabe, casto nepra-
videlne prohnuty. Steny jsou tenke, ale pevne, prusvitne, povrch
± leskly, velmi jemne, nepravidelne ryhovany, s jeste jemnejsimi podel-
nymi liniemi; barva rohove hneda az zelenave belava. Posledni zavit pfi
usti (mefeno v cafe nejvetsi sifky ulity) zaujima asi 2/3 sifky;
embryonalni ulitka, vyznacena nedostatkem ryhovani, je dokonale uzavfe-
na poslednim zavitem, takze nevystupuje na obvod ulity.
Usti temef vodorovne, velmi prostome, pfi pohledu zespodu elipticke, pat-
rem slabe vykrojene; civkovy okraj je mime ztlustely a castecne rozsifeny
pfes pistel; pfechazi tupe lomenym obloukem do spodniho o-
kraje; horni okraj (pfi pohledu zdola zespodu) vybiha od patra znacne
sikmo do strany nahoru a tvofi tahly, mirne vyklenuty
oblouk. Pistel uzsi, ale otevfena, caste'cne zakryta civkovym okrajem. Roz-
mery (ulita polozena ustim na podlozku): nejvetsi prumer 5,2, pficny pru-
mer 3,0—3,2; v. 1,5 (obr. 42, XXVI)
D. rufa (Draparnaud, 1805).
(S. ruda).
Ulita pomeme malo promSnliva; menSim zmenam podleha tvar posledniho zavitu
a uprava usti. Velikost fcivocichh znacne kolisa — v dosp61osti ma telo d. 17,0—20,0;
4,0—4,5 a v. az 4,0; obcas se v§ak najdou pohlavne dosp61e kusy jen 10,0—12,0
dlouhe.
Obyva velmi vlhke ssut’ove lesy v pahorkatinach a nizSich polohach hor (asi do
800 m); zdr±uje se rMa ve vlhkem tlejicim opadu, s oblibou na upati svahovych ssuti.
Meridionaln ё-s tfedoevropska: Balkan, Egejske ostrovy a Kreta,
jiZni Italie, Sardinie, Sicilie; roztrouSene v Alpach, v Zapadnich Karpatech a ve stredo-
horach NSmecka a zapadni CSR.
169
V 6ech£ch ротёгпё vzAcna a omezenS. na urdite oblasti: velmi porhznu v severo-
vychodnich a vychodnich Gech^ch, s oblibou na opukach (втёгет do stfedu zeme
je§te u Skalska na Mladoboleslavsku); ve stfednich Oechach ротёгпё Ьодпё v oblasti
Udoli Vltavy nad Zbraslavi (zde ai do ji±nich Cech), тёпё na Sazavё; Sumava a Po-
Sumavi; chybi v Brdech, v беэкёт krasu a na Krivokl^tsku а райтё v celych zapad-
nich a severozapadnich Cechach. Na Moгavё a na Slovensku je roztrouSena na pfi-
hodnych mistech. Hoj^ji se vyskytuje na Ostravsku. Vyhybd, se nizinam, stepnim plo-
§in£m i vy§§im poloham hor.
Obr. 43. Daudebardia catophana
Westerlund — pohlavni ustro-
ji (orig.) (Nalezi^: Stu±ica, Pod
Kamennou liikou.)
Obr. 44. Lezouci IMieotenwu' pellucidub (M ii 11.)
(upraveno podle Steenberga).
— Ulita velmi podobna pfedchozi, ponekud mensi а ротёгпё sirsi
(rozumi se pficny ргшпёг), sklada se z 1%—2 rychle, pravidehm rostoucich
zavitfi, tvoficich зЦасепё okrouhlou ulitu, к nimz pfistupuje posledni ne-
оЬусезпё rozsifeny pulzavit; celkovy obrys spise vejcity, v oblasti
usti nejsirsi; obrys obvodnice posledniho pulzavitu je dobfe klenuty,
p r a v i d e 1 n ё obloukovity. Posledni zavit pfi usti zaujima asi
% sifky ulity. Embryonalni ulitka ma svuj podil na о b v о d ё
ulity. Usti kratce elipticke, vice zaokrouhlene; civkovy okraj гпаспё
pfekryva р1§1ё1 a pfechazi plynulym tahlym obloukem do
spodniho okraje usti; homi okraj vybiha od patra ротёгпё prudce n a-
horu do strany a tvofi m о с n ё vyklenuty oblouk. Р1ё1ё1 uzka,
civkovym okrajem гпаспё zakryta. Иогтёгу: nejvёts^ ргшпёг 4,6—4,7;
pficny ргшпёг 3,2—3,3; v. 1,4 (obr. 42, XXV/2)
D. brevipes (Draparnaud, 1805).
(S. kr&tkonoh£).
Promenlivost je podobna jako u D. rufa Drap.
Obyva stejn& stanovi^ jako pfedchozi druh.
Meridion^ln ё-s tfedoevropskd: obyva podobny areal jako pf edchaze-
jici, je v§ak mnohem vzac^jSi, ve Stfedomofi je znama jen z Italie a Sicilie.
170
Velmi vz£cn£: Cechy: jifcni okoli prafcskd — Zavist a Svatojanske proudy v udoli
Vltavy; Luka pod Mednikem a Zampach v udoli nejdolej&i Sazavy; V§enorsk6 udoli
ve vybd±ku НгеЬепй na nejdolejSi Berounce; S&zava na stredni S£zav6. Vyskyt na Mo-
rave a na Slovensku neni dostatednS znamy, Ize v§ak odekavat velmi roztrousene na-
lezy v pffhodnych oblastech. Ndpadnd je huste nakupeni vyskytti na Ostravsku, kde
Ize mluvit о 1ётё? ?ouvisl6m rozsifeni.
CelecT: V i t r i n i d a e
(Sklenenkoviti)
(Kdysi rod Vitrina auct.).
Stihli, ротёгпё velmi cili pl2i, Zijici na vlhkych mistech; po cely rok se vysky-
tuji jen na trvale vlhkych, chladn^ch stanoviStich, zvl&§te v horach; v teplejSich kra-
jinach jen v chladnejSich rodnich obdobich. PlaSt’ se vychlipuje pres ulitu, ktera je
mala v ротёги к velikosti tёla, takie vetSina druhh se петййе do ulity zcela zatahnout
a mnohe tak tvori pfechod к nahym р12йт. Ulita sama je velmi tenkostennd., 1ётёг do-
konale prfthledna, sklovite bezbarva, dasto zelenava. Spodni okraj usti je ± rozSifen
konchinovou, ostre ohranidenou blankou (t. zv. basalni blanka), jejii uprava je velmi
dtile±itym rozpoznavacim znakem. Povrch ulity je Ьётё? hladky s ± naznadenymi pfejem-
nymi a nepravidelnyny podelnymi liniemi; z dalSich dhle^itych znakft nutno uvest po-
тётои Sirku posledniho zavitu pri usti a upravu civky, ktera тййе byt bud* silne
strofostylni nebo slabe strofostylni az orthostylni. Stanoveni systematickeho postaveni
jednotlivych tvarh Ize provest jedine podle anatomickych znakti v tele Zivodicha, tiprava
ulity ma vyznam aS v druhe rade.
Rody
1. Ulita silne strofostylni, slozena nejvyse ze 2 zavitu neobycejne
rychle rostoucich, takze posledni zaujima pfi pohledu shora pfi usti 3/5—2/3
sifky ulity; basalni blanka tvofi pfi pohledu zespodu vice nez У> spodniho
okraje usti. Do spodni casti vaginy nebo do atria usti trubicovity pfivesek,
t. zv. appendicula	Semilimax Gray, s. 174.
— Ulita strofostylni az orthostylni, slozena z 2V2—3% zavitu; posled-
ni pfi pohledu shora zaujima pfi usti mene nez 3/5 sifky ulity (obycejne V2
nebo ponekud mene); basalni blanka tvofi nejvyse y2 spodniho okraje. Ge-
nital bez zvlastnich pfivesku	2.
2. Ulita ze 3—3% zavitu; zivocich se do ni muze ukryt. Ductus her-
maphroditicus bez klicek, penis protahle valcovity nebo kyjovity.
Vitrina Draparnaud, s. 172.
—• Ulita ma 2y> zavitu a zivdcich se v ni nemuze ukryt. Penis kratky,
ztlustely, ductus hermaphroditicus s volnymi klickami
Eucobresia H. В. В a к e r, s. 172.
171
Rod: Vitrina Draparnaud, 1801
(8к1епёпка)
Syn. Phenacolimax Stabile, 1859 — Helicolimax Ferussac, 1801.
— Ulita stlacene kulovita, s mirne vyniklym kotoucem, velmi tenko-
stenna, ale pomeme dosti pevna, temef hladka, vysoce leskla, sklovite bez-
barva. Zavitu 3—ЗУ>, rychle, pravidelne rostoucich, svrchu mime, naspodu
dobfe klenutych; posledni je pri usti svrchu mime stlaceny, casto ponekud
sestupuje a zaujima temef 2/5 sifky ulity. Usti sikme, ve sve rovine velmi
kratce elipticke az temef okrouhle, patrem slabe vykrojene. Obusti rovne,
ostre, bez patroveho navalku; basalni blanka tvofi uzoucky lem na spodnim
okraji; civka orthostylni; slabe rozsifeny civkovy usek pfekryva sevfenou,
ale slabe naznacenou pistel. Zivocich se muze zatahnout do ulity. V. 3,4;
s. 6,0; m. p. 4,9 (obr. 44, XXVTtf) V. pellucida (O. F. M u 11 e r, 1774).
(S. prdsvitna).
Dosti promenliva, hlavne ve velikosti; Ьёгпё jsou tvary drob^j§i, fid§i tvary
stat^j§i nez svrchu udano. Tei celkovy tvar kolisa mezi vice kulovitym a vice stla-
ёепут. U nas nevytvafi stalejSich odchylek. Zminky zaslou^i men§i a kulov^jSi forma,
se zfeteh^jSi р1§1ёИ — Vitrina pellucida f. perforata Westerlund.
Obyva lesy, udolni porosty, bfehy potokd, tez xerothermni skaly a stepni strait
(pri dostatednem krytu), je Ьёйпа i na kulturnich plochach: zahrady, sady, pri vlhkёm
upati zdi a p. Zivi jedinci se objevuji ve velkёm mnozstvi v podzimnich тёзклсЬ, a to
i na takovych mistech, kde jsou v 1ё1ё jen ojedi^le, vёt§inou prazdne ulity.
Holarkticka: Island, Evropa, severni a stfedni Asie, Severni Amerika.
Druh 1^пё rozSifeny na се1ёт uzemi republiky od ni^in az do vysokych horskych
poloh.
Rod: Eucobresia H. B. Baker, 1929
(Slimadnice)
Syn. Semilimax Stabile, 1859 (non. Gray).
Na rozdil od blizko pfibuzneho rodu Vitrina je ulita vzhledem к velikosti 1ё1а
Zivodicha mala, takze se zivofcich do ni nemdze ukryt. Ulita тййе byt jak strofostylni.
tak tёmёf orthostylni, posledni zavit zaujimS, pfi list! asi i/2 sifky ulity. Postaveni пё-
kterych druhd nebylo do nedavne doby jasne (konfuse s pfisluSniky rodu Semilimax,
na pf. v pfipadё Eucobresia nivalis D. & M.) a teprve novodobe anatomicke soustavne
studie pfinesly svёtlo do 1ёс1йо spletitych otazek. Na naSem uzemi iiji celkem 2 snadno
гогИ§Ие1пё druhy.
1.	Ulita stlacena, uchoviteho obrysu, s nepatme vyvysenym kotoucem,
velmi tenkostenna, kfehka, temef hladka, vysoce leskla, sklovite bezbarva,
casto zelenava. Zavitu 2У>, slabe klenutych, velmi rychle rcstoucich; po-
sledni je pfi usti svrchu stlaiceny a zaujima y> nebo nepatme vice sifky
ulity. Usti velmi sikme, pficne vejcite, patrem mime vykrojene.
Obusti rovne, bez patroveho navalku; basalni blanka s i г о к a, tvofi
v nejsirsim miste 2/5—y> spodniho okraje; civka dokonale
172
strofostylni, umoznujici pruhled az do vrcholu. Pistel chybi. V.
32—3,3; s. 6,3—6,7; m. p. 4,7—5,0 (obr. 45, XXVII/1)
E. diaphana (Draparnaud, 1805).
(S. prtihledna)
Obr. 45. Eucobresia diaphana Drap.
(orig.). (Zvet§. 10X.)
Obr. 46. Eucobresia nivalis (D u m. &
Mort.) (orig.). (гуё!§. 8.5X-)
Syn. Vitrina heynemanni Koch, 1871.
Mensim zmSnam podleha velikost; vice kolisa Sirka bas&lni blanky, ktera u пё-
kterych populaci zaujima jen spodniho okraje — E. diaphana jetschini Wester-
land (vychodni Sudety).
Obyva vlhka, chladnS. mista; zvlai^ v udolnich porostech, pfi potocich a mokfa-
dech. Od ni^iny do hor.
Stredoevropska: Pyreneje, Francie, Alpy; na jihovychodё a,i do Ceme
Hory; stfedohory Ыётеска a zapadni CSR, zapadni dast Severo^mecke ni^iny.
Je гпаёпё roz§ifena v oblasti Ceskeho masivu: Ьёйпё v deskych pohranidnich
horach a v пёк!егусЬ sousednich pohorich: Karlovarska vysodina, Doupovskё hory,
Je^d; areal uvnitf гетё je nesouvisly (Lo2ek, 1946b): hoj^ji v polabskych luzich
od Kolina po Мёкнк, misty v oblasti Radecsko-kfivoklatske vrchoviny (povodi Vhznice,
Klidavy, udoli Klucne a Kacaku, Raded), v Brdech (Padrt’); Oparnske udoli v Ceskem
Stfedohofi, udoli Dubskeho potoka nad L^chovem, luhy na dolni Ohfi (Kostelec) a
dalSi roztrouSene vyskyty; na vychodё roztrouSene ve vychodnich Sudetach (Vysoky
Jesenik). Rozsifeni na Moravё je malo zname; otazkou zftstava, zda zasahuje do Za-
padnich Karpat.
— Ulita stlacena, kratceji uchoviteho obrysu, s nepatme vyvysenym
kotoucem, velmi tenkostenna, ale pevnejsi, temef hladka, vysoce leskla,
sklovite bezbarva. Zavitu 2%, slabe klenutych, velmi rychle rostoucich;
posledni je svrchu velmi plochy a zaujima pfi usti ponekud vice nez V2
sifky ulity. Usti velmi sikme, pficne kratce elipticke, patrem
slabe vykrojene. Obusti rovne, ostre, bez patroveho navalku; u z к a ba-
salni blanka tvofi mene nez spodniho okraje; civka t e-
mef orthostylni (pruhled do vrcholu neni mozny). Pistel chybi.
173
V. 2,4г—3,1; s. 5,0—6,0; m. p. 3,9—4,4 (obr. 46, XXVH/2)
E. nivalis (Dumont & Mortillet, 1852).
(S. lesni).
Syn. Vitrina kochi auctt. (non A n d r e a e, 1884).
Ротёгпё m£lo рготёпИуа. (Drive Ьёйпё гатёйоуапа za E. diaphana Drap.).
Obyva vlhka, Ьидпё zarostla udoli v horach, tёй horske lesni mokfady a vlhk£
ззи1ё.
Vychodoalpsko-zapadokarpatska: Vychodni Alpy, Zapadni Kar-
paty, odtud do vychodnich Sudet i do Vychodnich Karpat.
U nas hlaviw ve slovenskych Karpatech: v beskydskem oblouku a v pohofich na
sever od Nizkych Tater pravdёpodobnё bezne rozsifena; jizneji jen ve vySSich poho-
rich (Muraiisky kras, Pol’ana, Vt^cnik, Zadielsky кайоп v ЛЬоэкууепзкёт krasu atd.);
na zapadё saha pres Moravskoslezske Beskydy ай do vychodnich Sudet: Vysoky Jese-
nik, Kralicky Зпёйтк (Loiek, 1947b) а ай do Orlickych hor, kde dosahuje svd se-
verozapadni hranice. Ргезпё omezeni jejiho arealu, zvl&i^ na jihu а дйю'уус^^ё neni
znamo.
Rod: Semilimax Gray, 1847
(Slim^cnik)
Syn. Vitrinopugio I h e r i n g, 1892.
1.	Ulita silne stlacena, protahle ledvinoviteho obrysu,
s temer zarovnanym kotoucem, velmi tenkostenna, dosti kfehka, temer
hladka, vysoce leskla, sklovite bezbarva. Zavity 2, velmi slabe klenute,
neobycejne rychle rostouci; posledni je svrchu velmi plochy a za-
ujima pfi usti asi 2/3 sifky ulity. Usti nadmiru sikme (blizi se horizon-
talni rovine), velmi prostorne, pficne elipticke, patrem kratce vykrojene.
Obusti rovne, ostre, bez patroveho navalku; basalni blanka tvofi ± 2/3
spodniho okraje; civka dokonale strofostylni. Pistel chybi. V. 2,4;
s. 5,0; m. p. 3,0 (obr. 47, XXV111/1). . S. semilimax (F e r u s s a c, 1802).
(SI. tahly).
Syn. Vitrina elongata Draparnaud, 1805.
Malo prorr^nlivy.
Obyva vlhkё lesy, hlav^ udolni a ssut’ove, v horach a pahorkatinach.
Stfedoevropsky: Pyreneje, hornate dasti Francie; Alpy, zvl. seven^jSf;
stfedohory Ыётеска a zapadni CSR, omezeny je vyskyt v Karpatech.
V oblasti Ceskeho masivu je dosti hojny v pahorkatinach a horach; nftinam a ro-
vinam se рНэпё vyhyba. V Zapadnich Karpatech se pravdёpodobnё omezuje hlavne na
vnejSi (t. j. zapadni a sevemi) pasma od Malych Karpat pres Vysoke Tatry a Pieniny
ай do vychodnich Beskyd. Ve vnitrnich pohofich slovenskych Karpat (na pf. v Mu-
г&йвкёт krasu) je bud* velmi vz&cny, nebo zcela chybi. V podunajskych luzich.
— Ulita silne stlacena, siroce uchoviteho obrysu, s kotou-
cem zcela zarovnanym, velmi tenkostenna a napadne kfehka, temef hlad-
ka, vysoce leskla, sklovite bezbarva. Zavitu 1%—2, slabe klenutych, ne-
obycejne rychle rostoucich; posledni je svrchu mirne, ale zfetelne
174
к 1 e n u t у a zaujima pfi usti asi 3/5 s i f к у. Usti nadmiru sikme a tak
prostome, ze zaujima vetsinu spodni strany, kratceji pficne elipticke, pat-
rem kratce vykrojene. Obusti rovne, ostre, bez patroveho navalku; basalni
blanka tvofi vetsinu, nejmene % spodniho okraje; civka
velmi silne strofostylni, tak silne vinuta, ze se otevira siroky pru-
hled az do vrcholu. Pistel chybi. V. 2,2—2,5; s. 4,3—6,0; m. p. 3,0—5,0
(obr. 48, XXVIII/2)
S. kotulae (Westerlund, 1883).
(SI. horsky).
Obr. 47. Semilimax semilimax (F e r.)
(orig.). (Zvet§. 10,5X.)
Obr. 48. Semilimax kotulae (Wester-
lund) (orig.) (Zvets. 10X.)
Jen velikost podleha podstatnSjsim zmSnam (§. az 6,5), jinak ротёгпё staly.
Obyva vlhke a chladne horske lesy a stoupa vysoko do alpinskeho з!ирпё (v Tat-
rach do 2300 m); zdrzuje se s oblibou pfi vlhkych, tlejicich pafezech, pod padlymi
kmeny i v mokvajicfch ssutich.
Karpatsko-sudetsky: karpatska oblast, Sudety i jina vySSi pohofi Ces-
keho masivu, na zapad az do Durynskeho lesa; vza-спё ve Vychodnich Alpach.
Vyznadny pl£ naSich hor, drive pfehlizeny a zan^iiovany s jinymi druhy. Cechy:
Ыаупё v pohranidnich horach — Sumava, Rudohofi, ДеЗДёй, Лгегвкё hory, KrkonoSe,
Orlicke hory; velmi Ьодпё ve Vychodnich Sudetach, zvlaste ve Vysokem Jeseniku a na
Kralickem Зпёйтки. V Zapadnich Karpatech pravdёpodobnё Ьё±пё rozSifeny v beskyd-
skem oblouku a pfilehlych pohofich, zvlai^ ve Vysokych Tatrach; v jiSh^jSich pohofich
se omezuje na nejvyssi polohy (spodni hranice nad 1000 m).
Lit.: В ii 11 n e r, 1937; J a e с к e 1, 1937,1939,1942; R e n s c h, 1937; Loiek,
1947b, 1948a.
Celed’: Arionidae
(Plzakoviti)
Podceled’: Arioninae
Rod: Arion Ferussac, 1819
(Plzak)
Statni nazi pl±i s napjatou ± ЬгиЬё hrbolkovanou рокойкои. Stit je vpfedu i vzadu
siroce zaokrouhleny, dychaci otvor lefci na jeho pravem spodnim okraji v pfedni polo-
175
утё. Hrbetni kyl neni vyvinut, takZe tёlo je nahofe zaoblene, tei zadni konec tёla je
tup£ zaobleny. Plzaci jsou jednobarevni nebo maji tmave postranni pruhy. Sliz je velmi
vazky, bezbarvy nebo zbarveny. Rudiment ulity je vyvinut v podobё vapnitych zrnek
pod Stitem. — О systematickem postaveni jednotlivych tvarti rozhoduje vnitfni ana-
tomie; z vngjSich znakti, kter6 uZiVame pri Ьё^пёт urdovani a podle nichZ je sestaven
i dal§i кИё, nutno кготё velikosti a tvaru uvest zbarveni a upravu Stitu, svrchni strany
tёla, lemu chodidla i chodidla; 1ёг povaha slizu m& znadny vyznam. Иогтёгу zjiSt’ujeme
na Zivocichu voh^ lezoucim, t. j. nataZenem. Rod Arion Ferussac jena naSem
uzemi zastoupen prisluSniky рёН sekci: Lochea Moquin-Tandon, 1855; Carinarion
Hesse,
1926; Mesarion Hesse, 1926; Kobeltia Seibert, 1873 a Microarion
Hesse, 1926.
Obr. 49. Arion rufus (Linne)
— distalni cast pohlavniho u-
stroji (podle C. R. Boettgera).
L — ligula.
1. Telo ve 1 i к e, 120—150 d 1 о uh e,
17—20 siroke, s napjatou pokozkou. Stit je
dosti hrube zmity, hfbet a boky maji po-
meme diouhe a vysoke pokozkove hr-
bolky, ktere se pfi stazeni stavaji ponekud
kylnatymi. Dychaci otvor je napadne veliky.
Hrbet, boky a stit jsou jednobarevne,
zbarveni je vsak velmi rozmanite: oranzove,
svetle cervene, cervenohnede, tmavohnede az
syte ceme, v nejruznejsich odstinech. Lem
chodidla byva temef vzdy cervenavy,
s pficnymi tmavymi carami, silnejsimi i slab-
simi, ktere se stfidaji. Zadni konec tela je
siroce zaokrouhleny a splostely. Chodidlo sede; stfedni, neostfe ohranicene
pole je svetlejsi. Sliz svrchni strany je velmi vazky, klihovity, u zvifat
s rudym odstinem oranzovy, u hnedych az cemych bezbarvy; sliz chodidla
bezbarvy (obr. 49)	A. (Lochea) rufus (Linne, 1758).
(P. lesni).
Syn. Arion empiricorum Ferussac, 1819.
Na chladnych a mokrych stanoviStich pfevladaji tvary tmave, na biotopech tep-
lych tvary s odstiny dervenymi; nejёastёj§^ je tvar h^dy, misty pfevlada (Kfivo-
klatsko) forma cihlovё cervena aZ oranZova, jinde zase derna.
К objas^ni systematickeho postaveni tohoto plzaka, ktere bylo feseno ротёгпё
v nedavne dobё, tfeba fici пёкоИк slov. L i n n ё phvod^ popsal ёегпу tvar jako
„Limax ater Linne, 1758“ a cerveny jako rufus Linne, 1758“. Brzy v§ak se
uk&zalo, Ze oba Linneovy druhy jsou pouhymi barevnymi odchylkami, a proto se
u vёtsiny autorh ujal soubomy nazev Arion empiricorum Ferussac, 1819. Te-
prve v nejnovёj§i dobё zjistili Quick (1947) a C. R. Boettger (1949) na zaklaZte
anatomickych studii rozsahleho materi^lu, Ze zrejme bёZ^ о dva samostatne druhy.
Arion ater (Linne) пета cervenych odstinh a Zije v atlanticke oblasti (Britske
ostrovy, Dansko, severni Ыётеско, dasti Skandinavie); ve stfedni a zapadni Evropё
pak Zije Arion rufus (Li nn ё), ktery mhZe mit barvu dervenou, hnedou, ale i dernou,
176
coz v minulosti vedlo к tomu, ze oba гттёпё druhy nebyly rozlisovany. Podle В о e 11-
gerovych (1949) zji^ni je zfejm6, ze u nas zije Arion rufus (Linne), jeho2
synonymem je nazev Arion empiricorum F e r., vyskyt druhu A. ater (Linne)
neni u nas pгavdёpodobny.
Obyva vUd<^ lesy, zvlaj^ listnate; misty i v kroviStich a na loukach. VseSravy.
Z&padoevropsk o-s tfedoevropsky: severni cast Pyrene jskeho polo-
ostrova, Francie, Anglie; Alpy, zvlai^ severni a zapadni oblasti; Ыётеско, zapadni
CSR. Hranice arealu nejsou dosud ргевпё zname.
Dosti rozsifeny ve vlhkych pahorkatinach a v ni2§ich polohach hor v oblasti
Ceskeho masivu s 1ёй1§1ёт vyskytu na zapadё. Zd& ze, ie pfevl£d& lu^da forma; misty,
zvl. na Kfivoklatsku je velmi hojna forma dervena, v chladnych krajinach cerna (okoli
Marianskych Lazni, Ceske Lipy a p.). Otazkou zhstava jeho vyskyt ve vychod^jsich
castech statu, zvl. v Karpatech. L. Sods (1943) ho uvadi z пёк!егусЬ slovenskych
lokalit (Svaty Jur u Bratislavy, SpiSska Nova Ves, KoSice, Jasov). V novd dol^ nebyl
vsak ve vychodni dasti statu zji^n ani jeden vyskyt.
— Telo mnohem mensi, nejvyse 75 dlouhe, temer vzdy s tma-
vymi bocnimi pruhy; pokozkove hrbolky jsoudaleko jemnejsi 2.
2.	Chodidlo bile nebo blede zlutobile, nikdy vyslovene zlu-
te	3.
— Chodidlo zfetelne zlute, bud’ cele, nebo z vetsi casti, telo
nanejvys 40 dlouhe, obycejne mensi	4.
3.	Telo ротёгпё male, 30—40 (zridka 50) dlouhe, s ponekud тёкс!
pokozkou. Stit jemne zmity; na hfbete a na bocich podlouhle, ale silne,
ploche hrbolky; v mladi je na zadnim konci naznak kylu, ktery se
vsak brzy ztraci. Zakladni barva svetle az bfidlicne s e d a, na hrbete nej-
tmavsi, na bocich svёtlejs^; na bocich jsou 2 tmave, dobfe ohrani-
c e n e pruhy, na spodni strane casto zlute lemovane, uprostfed hfbetu
belava linie tvofena f adou svetle zbarvenych hrbolku. Stit uprostfed
tmavsi, po stranach svёtlejs^ se silnymi tmavymi bocnimi pruhy, z nichz
pravy obloukem obchazi dychaci otvor. Lem chodidla svёtly, jen vzadu
^kdy pficne carkovany. Chodidlo bile. Sliz na celem tёle obvykle
bezbarvy
A. (Carinarion) circumscriptus Johnston, 1828.
(P. Albany).
Syn. Arion bourguignati M a b i 11 e, 1868.
Ротёгпё malo pronr^nlivy; zbarveni je bud’ svёtlej§^, nebo temnёji §ede, zfidka
s hnedav^m n&dechem.
ObyvS. lesy a krovi^, hojnd 1ё± na druhotnych stanoviStich; pod kameny a jinymi
pfedmety v sadech, zahrad^ch, pfi zdech atd. Od niiiny do hor.
Evropsky: cel& zapadni Evropa (кготё Pyrenejsk6ho poloostrova); Island,
Dansko, Skandinavie, Finsko; Ыётеско, zapadni CSR; Alpy, Karpaty; Polsko, Ьа11зкё
гетё, severozApadni, zapadni a stfedni oblasti evropsk6 dAsti SSSR.
Pravdёpodobnё Ьёйпё rozSifeny v cele republice, nejhoj^ji v nizinach, zvlaSt^
v Gech&ch. Зтёгет do hor vyskytd роз!ирпё ubyva.
12 Klic cs. mekkysu.
177
— Telo vetsi, 60—70 dlouhe, s napjatejsi pokozkou. Stit dopfedu
ziizeny, jemne zrnity; pokozkove hrbolky ploche, hrbetni jsou velmi pro-
tahle (4—5 dlouhe). Zakladni barva ± zive okrove zluta az cerve-
nozluta, na hfbete rudohneda az tmavohneda, smerem
к chodidlu az zlutobila; na bocich ± tmave, ne zcela ostfe о h ra-
ni с e n e pruhy; na stite tvofi pruhy lyrovitou kresbu, vzadu obvykle pfe-
rusenou, pravy tesne obepina dychaci otvor; sije seda, hlava a tykadla
tmavsi. Lem chodidla bledy, pficne tmave carkovany. Chodidlo blede zluto-
bile, vzadu ponekud tmavsi. Sliz svrchni strany zluty az oranzovy,
sliz chodidla bezbarvy (obr. XXVI/6)
A. (Mesarion) subfuscus (Draparnaud, 1805).
(P. hnddy).
Zbarveni je znadnd promdnlive, nebot’ je silnd ovlivfiovano Sivotnim prostredim,
zvla§td teplotou a tudiZ i rodnimi dobami. Zakladni barva se тёп! od citronove, ptes
rudd oraniovou a± do hndde a Sedolu^dd, pruhy jsou hned эПпё, hned э1аЬё vyznadene.
Z vyznam^ j§ich odchylek nutno uvest:
A. subfuscus brunneus Lehmann, 1862; oranzove az kavove hnedy,
na hfbete tmavsi, bez bocnich pruhu; na stite nezfetelne tmave skvrny;
sliz svrchni strany obvykle bezbarvy.
A. subfuscus fuscus Polloner a: mensi, 40—55 dlouhy, zlutavy az
oranzovy, s ostfe vyznacenymi cemavymi pruhy.
Obyva lesy nejrhz^j§iho druhu, od пШп do hor; s oblibou na houbach a pod
kftrou parezft; vyhyba se ni^innym luhtim.
Evropsky: chybi v ji^nich krajinach Balkanu a poloostrova Pyrene jskeho,
na ро1ооз1гогё Apeninskdm a v jihovychodnich oblastech evropske dasti SSSR (za
darou Kijev—Charkov). Jinak je roz§ifen v celd Evropd i na Britskych ostrovech a
Islandd.
Pravddpodobnd Ьёйпё rozsifeny na celdm uzemi republiky, nejhojndji v horna-
tdjgich krajinach; vyhyba se vdtSinou nifcinam a stepnim ploSinam.
4.	Telo mensi, 30—40 dlouhe, s napjatou pokozkou. Stit vpfedu
mime zuzeny, jemne zrnity; hrbolky hfbetni i bocni jsou ploche, s i r-
s i; naznak kylu na zadnim konci hfbetu vzdy chybi. Zakladni barva v mla-
di bfidlicne seda, u starsich tmave hnedoseda, na hfbete
cemava; uprostfed hfbetu neni nikdy fada svetlejsich hrbolku; cer-
nave bocni pruhy jsou nahofe ostfe ohranicene, dole vsak zcela
ponenahlu pfechazeji do zakladni svetlesede barvy; podobne na
stite, kde pravy pruh uzavira dychaci otvor; sije bleda, hlava a tykadla
tmave. Lem chodidla zlutavy, nekdy ponekud pficne carkovany. Cho-
didlo zlute az oranzove. Sliz svrchni strany svetleji nebo tmaveji
178
z 1 u t у, na chodidle bezbarvy (dbr?
A. (Kobeltia) hortensis Ferussac, 1819.
(P. zahradni).
Stalej§i; promSnlivost na naSem uzemi neni fadnS prozkoumana. Casto гатёйоуап
s druhem A. circumscriptus Jhn., ktery je mu na prvni pohled гпаспё podobny.
Obyva Ыаупё zahrady a sady, fid£eji na lukach, v kfoviStich a v lesich lu±niho
razu.
Atlanticko-mediterranni (pftvod^): Italie, брапёЬзко, Portugalsko,
cela zapadni Evropa i s Britskymi ostrovy a Faroerami, zapach^j§i Alpy; v stfedni
a seven^j§i Evropё 2ije hlav^ jen v zahradach; Ыётеско, Cechy. Morava; Dansko,
ji±ni Skandinavie; Litva, Polsko; Sedmihradsko.
U nas roztrouSe^, hlav^ v obdёlavanych niZinach (na pf. v okoli Prahy);
vyskytuje se v Cechach, na Moravё, vzac^ ve Slezsku (udoli Olzy), rozSifeni na Slo-
vensku neni Ьегреспё ovёfeno. Celkovy vyskyt na паёет uzemi je znam velmi ne-
dostated^.
— Telo velmi male nanejvys 25 dlouhe, na hfbete a na
bocich s napadne kratkymi vyvysenymi hrbolky, s v e 11 e
barvy	5.
5.	Telo 20—25 dlouhe a 3,5 siroke, zavalitejsi, zadni konec p f i-
k f e spada dolu. Stit jemne zmity, dychaci otvor je posunut temef do
stfedu praveho okraje; hrbolky hfbetu a boku jsou velmi kratke, vyvy-
sene; pfi stazeni tela vynikaji jako perlovite bradavky, na po-
drazdeni erektilni. Barva je blede zlutoseda, na hfbete a upro-
stfed plaste temnejsi; bocni pruhy jsou nezfetelne vyznacene, po-
dobne na stitu, kde pravy pruh uzavira svou rozsifeninou dychaci otvor;
pruhy nekdy zcela chybeji; sije, hlava a tykadla jsou tmavosede. Lem
chodidla zlutosedy; tesne nad nim probiha jedina fada zluto-
bilych hrbolku, vpfedu obvykle tez fada cemych bodu. Chodidlo
i zadni konec hfbetu ± syte zlute. Sliz zluty
A. (Microarion) intermedins Normand, 1852.
(P. nejmenSi).
Syn. Arion flavus Forbes & Hanley, 1855 — Arion minimus Simroth,
1885.
Ротёгпё staly.
ObyVa neprili§ vlhke, smi§ene i jehli£nate lesy a hory, kde zije zvlai^ pod opa-
dem a na houbach.
Zapadoevropsky (rozSifeni neni dosud ргевпё znamo): Portugalsko, Fran-
cie, Nizozemi, Вп1зкё ostrovy, Faroery; Toskansko; pofidku v Alp&ch, гог!гоиёепё
v Nemecku; Dansko, ji±ni Skandinavie, Finsko. Osamoceny je nalez и Smolenska
(M ё 1 n i ё e n к o, 1936). Na uzemi CSR byl dosud Ьегреёпё zji^n jen na Ostravsku,
* StanoviSte uva^nd, Soosem (1943), na pf. Vratenska dolina nebo dokonce
Tatry, by vyZadovala ovёfeni.
12
179
kde Zije v udoli Ostravice a nSkterych pritokh (Lofcek, 1954a). Jine vyskyty u n£s
nejsou dostate6n6 ovgreny: v uvahu pada severoz&padni ёезкё pohranidi, zvl£§t6 Rudo-
hofi; jinak velmi pochybny.
— Telo velmi drobne a stihle, 20 dlouhe a 2,2—3,0 siroke; hfbetni
hrbolky velmi kratke, stlacene, bocni dels! a fidsi. Barvy jasne a
pestre: zakladni zbarveni cervenozlute, na bocich belave, s uzky-
mi hnedocernymi a ostre vyznacenymi bocnimi pruhy,
ktere vytvareji lyrovitou kresbu na stite; uprostfed na hfbetni strane tela,
i se stitem, je sedy pruh, vzadu tmavsi; hlava a tykadla modroseda. Lem
chodidla belavy bez pficnych юагек. Chodidlo na okrajovych polich
cervene oranzove, stfedni pole svetlejsi, prosvitave. Sliz zluty
A. (Microarion) vejdovskyi J. Babor & J. К о s tai, 1893.
(P. cesky).
Prom6nlivost neni dostate^nS znama.
Obyv£ udolni olSiny (podle Bab о г a).
RozSifeni neni р?езпё гп&тё: Gechy, Styrsko, Anglie (podle В a bora). Gechy:
okoli Prahy — Zavist a Karov u Zbraslavi, StSchovice, VSenory, Вгйку. Pravd£podobn6
mnohem hojn£j§i.
Juit.: Babor & KoStal, 1893a; U 1 i ё n y, 1892—95.
Celed’: Limacidae
(Slimakoviti)
Nazi pl±i Stihleho tSla. Stit je zmity nebo soustfednS svraskaiy, jeho predni cast
le±i jako voln£ карё na Siji. Dychaci otvor je v zadni polovn^ Stitu. Po се1ё deice
hrbetu nebo aspoh v jeho zadni casti se t&hne ± ostry kyl, zadni konec tёla je za-
ostreny. Chodidlo je rozdёlenё ve 3 podelnS., ostre ohranidena pole, z nichZ postranni
byvaji tmavSi. Rudiment ulity je vyvinut v podobё souvisU v&pnit£ destidky pod Sti-
tem. Zbarveni byv£ velmi гогтат1ё. Stejne jako u plz^kti rozhoduje о systematickem
zafadSni vnitfni anatomie. VnSjSi urdovaci znaky i гогтёгу sledujeme obdobne jako
u plzakh.
Rody
1.	Stit zmity, s jemnou podkovo’dtou ryhou v pfedni casti; kyl bezi od
zadniho okraje stitu az na konec tela; hfbetni desticka tlusta, bez mazdfi-
teho okraje, s jadrem ve stfedu polozenym
Podceled’ Parmacellinae: Milax Gray, s. 188.
— Stit se soustfednymi vraskami bez podkovovite ryhy; kyl nikdy ne-
dosahuje az к zadnimu okraji stitu, hfbetni desticka tenka, s mazdfitym
lemem a jadrem do strany posunutym .	. Podceled’: Limacinae, 2.
2.	Telo male, 25—30 dlouhe, vzdy jednobarevne, svetleji nebo temneji
hnede. Ротёгпё velky stit saha temef do tela; kyl slaby, jen v ocasni
casti hfbetu vyznaceny. Sliz fidky, bezbarvy
180
. Deroceras Rafinesque: sekce Hydrolimax M a 1 m, s. 186.
— Telo vetsi az velmi velike; stit pomeme mensi, zaujima 1/3 delky
nebo ponekud vice; tez zbarveni nebo povaha slizu byvaji odlisne. 3.
3.	Telo nanejvys 60 dlouhe, barvy svetle az tmave sede, plet’ove, zluto-
hnede a svetle rudohnede, jednobarevne nebo tmave, drobne skvrnite az
sit’ovane, vzdy bez podelnych pruhu. Stit ma fidke vrasky, pokozka temef
hladka s velmi plochymi hrbolky; hrbetni kyl, ktery neni barevne odlisen,
je v zadni 1f3. Dychaci otvor obepina nepigmentovany dvorec. Sliz mlecne
bily	. Deroceras Rafinesque: sekce Deroceras s. str., s. 186.
— Telo obvykle vetsi az mnohem vetsi (drobne tvary mivaji barvu
prusvitne citronovou); jednobarevne, nebo s podelnymi pruhy, ktere se
mohou delit v fadu skvm (nikdy drobne skvrnite nebo sit’ovane). Sliz (i pfi
podrazdeni) obycejne bezbarvy, pfipadne zluty, nikdy mlecne bily 4.
4.	Telo velmi statne, 100—160 dlouhe, vzdy jednobarevne, ultramari-
nove modre az modrozelene, jen hlava a tykadla jsou tmavsi; postranni
pole chodidla jsou tmavsi nez stfedni, fidceji je chodidlo jednobarevne.
Sliz svrchni strany zluty, chodidla bezbarvy. Kyl vpfedu saha temef do
prvni 1/3 hrbetu, vzadu je ploutvovite stlafceny, barevne neni odlisen
. Bielzia С1 e s s i n, s. 184.
— Telo mensi az velmi statne, jednobarevne i vicebarevne, nikdy vsak
modre	5.
5.	Telo 60—75 dlouhe, s mekkou pokozkou, silne vodou prosycene,
v zadni casti je velky krevni sinus (Haemocoel), ktery obsahuje vodu smi-
senou s krevni tekutinou a muze zaujimat *4—2/r> telesneho objemu; pfi
doteku vystupuje voda ihned skrze hrbolatou pokozku plze, ktera se stava
hladkou a mokrou. Stit je vzadu tupe spicaty. Zakladni barva je sedava
s narudlym nadechem, se svetlym pruhem bezicim stfedem hfbetu az na
ostfe kylnaty ocasni konec. Na bocich po 2 tmavych pruzich, z nichz spod-
ni byva mene zfetelny a casto se rozpada v fadu skvrn. Chodidlo jedno-
barevne ; sliz bezbarvy	Lehmannia Heynemann, s. 185.
— Telo mensi az velmi statne bez krevniho sinu; zbarveni odlisne (po-
dobne zbarvene formy maji bocni pruhy odlisne upravene a casto tmava
postranni pole na chodidle)	Limax L i n n e, s. 181.
Rod: Limax L i n n e, 1758
(Slimak)
1.	Telo mensi, 25—65 dlouhe, s mekkou pokozkou a fidkym slizem;
ocasni konec hfbetu ma tupy kyl. Zbarveni blede az tmave citronove zlute
az sedave, na bocich a stite nekdy slabe naznacene bocni pruhy; hlava a
sije tmavosede	Podrod: Malacolimax Malm, 1867; 4.
— Telo statne az velmi statne, dozadu stihle vytazene, casto temef
181
ploutvovite zuzene, 80—150 dlouhe, kyl ostry, ponekud kratsi nez V2 hfbet-
ni cary. Zbarveni rozmanite: vetsinou vicebarevne s rozmanitymi kresba-
mi; jednobarevne formy byvaji tmavosede az ceme se svetlyhn kylem a
tmavymi postrannimi poli na chodidle	Podrod: Limax s. str., 2.
2.	Telo statne, 80—100 dlouhe, vzadu pomeme malo stihle.
Stit vpfedu z velke casti volny, kapovity, se soustfednyhni vraskami, je-
jichz stfed je ke strane posunuty; hrbetni hrbolky ploche; kyl
malo ostry, kratsi nez */> hrbetni cary. Dychaci otvor je obklopen vyvyse-
nym valem. Zakladni barva zlutava az tmave oranzova, na hf-
bete modrosede ztemnela, ale se zlutavym stfednim pasem a
cetnymi podlouhlymi zlutymi skvrnkami, ktere zcasti odpovidaji
pokozkovym hrbolkum, stit tmave zlutosedy, s cetnymi okrouhlymi, zlu-
tymi a castecne i tmavymi skvrnami, okraj svetly. Hlava a tykadla sedo-
modre. Chodidlo jednobarevne, svetle. Sliz svrchni strany s у t e
z 1 u t y. Hfbetni desticka 9 dlouha a 6 siroka. Anatomicky znak:
na 6. stfevni klicce mocne vyvinute slepe stfevo. (Sekce Limacus Leh-
mann, 1864)	L. (Limacus) flavus Linne, 1758.
(SI. pestry).
Syn. Limax variegatus Drapparnaud, 1801.
Zbarveni je рготёпИуё, Ыалтё podle mnofcstvi a rozlofceni fcluteho a tmaveho pig-
mentu. Pron^nlivost na na§em uzemi neni znama pro nedostatek materialu.
U nas jen na kulturnich plochAch: Ыаупё ve sklepich a zelinafskych zahradach.
2ivi se ni&Simi houbami i usklad^nymi potravinami (brambory, ovocem, pedivem, ma-
sem i cukrem — zelenym rostlinam se vyhyba).
Atlanticko-mediterranni: cele Stfedomofi s Krymem, Kavkazem a
Syrii; Francie, Britske ostrovy, Belgie, Nizozemi, zapadni a jifcni Alpy, Ыётеско, za-
padni CSR, Polsko, Dansko.
V Cechach a na Moravё velmi vza-спё v oblasti vёt§^ch тёз! (na pr. Donatovy
skleniky v Ko§ifich a p.) LJdaje z jifcniho Slovenska (Bratislava, Galanta, Sal’a n. V.)
a z Jihoslovenskёho krasu (Aggtelek, Zadiel) se tykaji pravdёpodobnё jiz pfirozenych
vyskyth (So 6 s, 1943). Ov6feni v§ech starSich udajh a zjhU^ni pfesneho rozsireni na
паёет uzemi je velmi Sadouci.
— Telo u dokonale vyspelych jedincu neobycejne statne, 120—150
dlouhe, 18—20 siroke, s napjatou pokozkou, vzadu stihle, spicate
vytazene. Stfed soustfednych vrasek na stitu je temef na jeho
stfedni cafe. Zbarveni bud jednotne: belave, sede, hnedave az
c e r n e, nebo se svetlymi i temnymi pruhy na hfbete, ktere mohou
tvofit jen fady skvm; pouze stit muze byt mramorovany nebo nepravi-
delne skvmity. Sliz u stfedoevropskych forem pfevazne bezbarvy;
Anatomicky znak: slepe stfevo vzdy chybi
Sekce Heynemannia Malm, 1867; 3.
3.	Telo stihle, ohebne; kyl zaujima jen asi 1/3 hfbetni car y. Po-
182
kozkove hrbolky dlouze elipticke, vzadu i vpfedu spicate, na stranach
tela asi do 48 fad sefadene, ve stfedu hfbetu jsou 5—6 dlouhe, na bocich
3—4. Zbarveni obvykle svetlesede az belave, fidceji tmavosede, nikdy
ceme; zridka j ednobarevne, na hrbete a na bocich 1—3 tmave
pruhy nebo fady skvm; vnejsi fada pfechazi smerem к lemu chodidla do
pasu huste a nepravidelne skvmiteho. Stit obvykle nepravidelne t e m n e
skvrnity, ridceji s naznacenymi bocnimi pruhy; kyl svetly. Na lemu
chodidla je rada velmi drobnych cernych hrbolku. Chodidlo svetle, jed-
nobarevne. Hfbetni desticka velka, uzka, 13 dlouha a 7 siroka (obr.
XXVI/3, XXIV 3)	L. (Heynemannia) maximus Linne, 1758.
(SI. nejvStSi).
Syn. Limax cinereus Lister, 1678 — L. antiquorum F ё r us s ac, 1819.
Zbarveni je velmi promSnlive, takie bylo popsano mnozstvi barevnych odchylek,
pfeva^nS klimaticky podminSnych. PromSnlivost na naSem uzemi neni dosud zpraco-
vana.
Obyva hlavnS polohy kulturni: zahrady, sady, sklepy, ridceji vlhka mista v lesich
(pri kmenech a parezech).
Meridionalni: Stfedomori i s Aliirskem; Francie, Britsk6 ostrovy; alpska
a karpatska oblast; NSmecko a zapadni CSR; Rumunsko, Polsko; SSSR: Pobalti, Mol-
davie, zapadni Ukrajina a Bila Rus. DruhotnS v Dansku a v jifcni Skandinavii.
Vyskytuje se roztrouSenS, pravdSpodobnS na се1ёт uzemi statu. V зоиёаэпё dobe
neni dostatek pfesnych udajti о jeho rozSifeni.
— Telo pevnejsi, s napjatejsi pokozkou; silne vynikly kyl zaujima az
У2 hfbetni c a r y. Pokozkove hrboly hrubsi, dels! a uzsi, fidsi; na
stranach tela asi do 40 az 44 fad sefadene, ve stfedu hfbetu jsou 8—10, na
bocich 5—7 dlouhe. Zbarveni: bezne jednobarevne tmavosede az
ceme s belavym kylem; nebo jsou vyvinute pruhy, pfipadne fady skvm;
stit zustava obvykle jednobarevne tmavy, fidceji je na okraji
svetleji mramorovany. Postranni pole chodidla jsou seda az
cerna, takze bile stfedni pole ostfe vynika. Hfbetni des-
ticka je mensi a pomeme sirsi: 8,5 dlouha, 6 siroka (obr. XXIV/4, XXVI/
4, 5)	L. (Heynemannia) cinereo-niger Wolf, 1803 (in Sturm).
(SI. popelavy).
Syn. Limax maximus car. cinereo-niger auct.
Zbarveni silne kolisa v rhznych obmSnach; и tohoto druhu se objevuji jedinci
1ётёг distS bill, avSak tmava pigmentace se vSdy zachovava (alespoh ve zbytcich) na
postrannich polich chodidla a na Stitu. Odchylky na naSem uzemi nejsou dosud sice
zpracov&ny, urditS vSak и nas iije jedna vyznadna rasa, ktera na rozdil od cerno-Sedo-
bilych stfedoevropskych populaci ma pestre zbarveni:
L. cinereo-niger bielzi Seibert, 1873: hfbet masovS derveny az okrovS 21uty
s dervenym kylem; Stit temnSrudy a± derny. — V Cechach jedinS na Krivoklatsku
(zvldStS v povodi Klidavy); na vychodS (Morava, Slovensko) snad hojnSji.
Obyva pfev£2nS lesy: pri kmenech, pod khrou pafezti a pod kameny. Vyhyba se
nizinnym luhhm.
183
Evropsky: Francie, Britske ostrovy; cela stfedni Evropa; Skandinavie, Fin-
sko; baltske гетё, evropsk^ Cast SSSR zhruba po daru Viborg—Petrozavodsk—
Gorkij—Moskva—Charkov—Kijev; Balkan, Italie, Korsika, Sardinie.
Mnohem hojndjSi ne± pfedchazejici druh. Na pfihodnych biotopech dosti rozsi-
feny, misty a2 velmi hojny, pravddpodobnd na се1ёт uzemi republiky. Hlavne v horach
a pahorkatinach.
4.	Telo 35—65 dlouhe, velmi jemne, prusvitne, s mekkou pokozkou a
jemnymi hrbolky. Тиру kyl vystupuje jen v ocasni casti hfbetu. Zbarveni:
zelenave belave, blede i temneji citronove zlute, stit casto oran-
zovy; bocni pruhy jsou nekdy ± zfetelne nazhacene; hlava a tykadla
tmave. Chodidlo jednobarevne, svetle. Sliz svrchni strany fidky, zluty.
Anatomicke znaky: okrajove zoubky raduly jsou dvouhrote,
temef v i d 1 i c n a t e (obr. XXIV/5) L. tenellus Muller, 1774.
(SI. zluty).
Syn. Limax cercus Held, 1849 — L. sylvaticus Dumont & Mortillet,
1852 — L. cinctus Heynemann, 1862.
Zmdny se projevuji hlavnd v rtiznem stupni sytosti Sluteho zbarveni, dale ve vy-
vinu postrannich pruhfi (mistni tvary se zfetelnymi pruhy — /. cinctus).
Zije hlavne na houbach ve smisenych i jehlicnatych lesich od niSiny do hor.
Stfedoevropsk o-s everoevropsky: Francie, Britske ostrovy; roztrou-
sene v Alpach, cela stfedni Evropa na sever od Alp, severni Balkan, roztrouSend
v Karpatech, Polsko, Dansko, Skandinavie, Finsko, baltskd гетё, evropska dast SSSR
ай к Moskve (na jihu po Charkov).
Znadnd rozSifeny, hlavnd v zapadni dasti republiky; vzacnd jen v teplych nizkych
polohach s nedostatkem lesfi. Je casto jedinym z&stupcem tfidy pliti, ktery obyv£
smrkovd monokultury, tvofici dnes vdtSinu nasich lesti.
— Telo mensi, 25—»28 dlouhe; boky vedle kylu jsou ponekud tmavsi,
stit uprostfed svetly; celkove zbarveni je spise svetlesede. Anato-
micke znaky: okrajove zoubky raduly jsou stihle, t г n о v i t e,
jednohrote nebo s naznakem postranniho hrotu.
L. kostali J. F. Bab or, 1893.
(SI. nepoznany).
Promdnlivost neni dostateёnё znama.
Obyva stejna stanoviStd jako pfedeSly.
Stfedoevropsky (pfedbdfcnd): roztrousend v Cechach, zvladtd na Sumave;
Vychodni Alpy; Karpaty (Vorochta).
V Cechach pravdёpodobnё dosti rozsifeny, jak dosvddduji nalezy: Liberec, Ceska
Kamenice, Cercany, hojndji na Sumavd. RozSifeni tohoto slimaka je zname dosud velmi
nedostatednd a vyiaduje novych vyzkumh, podobnd i jeho systematicke postaveni.
Rod: Bielzia С 1 e s s i n, 1887
(Modranka)
Syn. Frauenfeldia H a z a y, 1883 — Limacopsis Simroth, 1888.
184
— Telo velmi statne, 100—160 dlouhe, vzadu ploutvovite se stran stla-
cene; kyl saha temef do prvni i/3 hfbetni cary. Stfedisko soustfednych
vrasek je uprostfed stitu. Hfbetni poko^kove hrbolky jsou velmi
silne, uzke a kylnate vynikle. Zbarveni: — telo je vzdy jednoba-
revne, svetlesede s modrym nebo zelenavym nadechem, modrozelene,
hluboce m о d r e, tmave fialove az temef ceme, kyl neni barevne od-
lisen. Hlava a tykadla jsou cemave. Postranni pole chodidla byvaji tmavsi
nez stfedni, fidceji je chodidlo jednobarevne svetle. Sliz svrchni strany
zluty, na chodidle bezbarvy (obr. XXIV/9, XXVI/2)
B. coerulans (M. В i e 1 z, 1851).
(M. karpatska).
Syn. Limax Schivabi Frauenfeld, 1864.
Promenlivost se jevi hlavnd ve zbarveni (viz svrchu).
Obyva vlhke horske lesy, zvlaSte pfi kmenech a pod listim.
Karpatska: karpatska oblast; na sever az do polske Jury; vychodni Su-
dety.
U nas hojn£ rozSifena ve vnejsich pohofich Zapadnich Karpat (hlavni severni
Slovensko); к jihu jejich vyskyth ubyva a nalezi§t6 se omezuji na vys§i polohy; na
zapadd saha pres Vysoky Jesenik ай do oblasti Kralickeho SneSniku; je zde ovdem
mnohem vzacndjgi neZli v Karpatech (nezarudena pozorovani z okoli Ceskd Tfebove
a Orlickych hor).
Rod: Lehmannia Heynemann, 1862
(Podkornatka)
Syn. Simrothia С 1 e s s i n, 1884.
— Telo stihle, 60—75 dlouhe, s mekkou pokozkou a velkym к r e v-
n i m s i n e m, ktery obsahuje krevni tekutinu zfedenou vodou (viz s. 181).
Stit vzadu tupe zacstfeny, stfedisko vrasek do stfedu posunute. Zakladni
barva sedava s narudlym nadechem; stfedem hfbetu bezi svetly pruh; na
bocich po 2 pruzich, z nichz spodni byva mene zfetelny a rozpada se
v fadu skvm; stit ma uprostfed tmavsi podelne pole; po stranach po jed-
nom tmavem pruhu. Chodidlo svetle, jednobarevne. Sliz bez-
barvy. Anatomicky znak: na konecniku dlouhe slepe stfevo.
(obr. XXIV/6)	L. marginata (Muller, 1774).
(P. iihana).
Syn. Limax arborum Bouchard-Chantereaux, 1838.
Promenlivost se projevuje hlavnd ve zbarveni: pruhy se mohou uplnd rozpadnout
v rady skvm; kresba ndkdy chybi, takie je pak tdlo jednobarevne; zakladni barva ko-
lisa mezi svetlymi a tmavymi odstiny. Od nedospdlych jedincti druhu Limax cinereo-
niger Wolf a L. maximus L. se L. marginata M ii 11. li§i svym krevnim sinem
а тёккои, plo§e hrbolkatou pokozkou, ktera se na dotek ihned stava mokrou a hladkou,
i upravou kresby, zvlaStd bodnich pruhfc.
185
Obyva vlhci, listnat6 a smiSene lesy; je to vyznadny stromovy druh, ktery za
vlhkeho podasi stoup& vysoko do korun; skupiny jedincti se dasto zdrihiji v trhlin^ch
khry a v dutin^ch; tei na lesnich skalach dast£.
Evropska: vStSina Evropy i s Korsikou, Sicilii, Britskymi ostrovy, Faroerami
a Islandem; na vychodd saha do zapadni a severozapadni evropske casti SSSR; chybi
na jiinim Balkand.
Vyskytuje se dosti hojnd, misty velmi hojnS v horach a pahorkatinach na celem
uzemi statu. Vyhyba se nifcinam a stepnim ploSinam.
Rod: Deroceras Rafinesque, 1820
(Slimadek)
Syn. Agriolimax M б r c h, 1865.
Druhy tohoto rodu jsou vzajemnS velmi blizce рпЬигпё a jejich systematicke po-
staveni neni dosud zcela jasne. Pfi urceni nSkterych tvarh se Ize spolehnout jen na
vnitrni anatomii.
1. Telo drobne, jen 25—30 dlouhe, velmi mekke. Slaby kyl je vy-
znacen v о c a s n i casti hfbetu. Stit je umisten vice ke stfedu delky
tela nez и ostatnich nasich slimaku, vzadu i vpfedu siroce zaokrouhleny,
s fidkymi soustfednymi vraskami, jejichz stfedisko je posunuto mime na
stranu; pokoz^kove hrbolky na hfbetu a na bocich sice pomeme velke, ale
velmi ploche. Zbarveni: jednobarevne svetleji nebo tmaveji h n e-
d e, na bocich ponekud svetlejsi; hlava a tykadla tmavsi. Chodidlo svetle,
jednobarevne. Sliz bezbarvy, fidky, teprve po delsim drazdeni se
slabe mlecne zakali. Hfbetni desticka 4 dlouha, 2 siroka. Sekce: Hydrolimax
Malm, 1867	D. (Hydrol/max) laeve (Muller, 1774).
(SI. hladky).
Zbarveni podleha гтёпат, kte^ zdasti odpovidaji гтёпат podnebi, zdasti po-
vaze Sivotniho prostredi; barva se тёп! od svёtle §edё za tepla a sucha к + tmavё
hndde v prostredi chladndjSim a vlh£im; objevuji se tei jedinci 21utohn£di az tmavё
hnddodemi.
Siln6 vlhkomilny: mokra mista na loukach a v lesich; bfehy vod, baiiny, porosty
r^kosi.
Palearkticky: v6t§ina Evropy кготё jifcnich poloostrovti; Вгкэкё ostrovy,
Island; jiini breh Казр1скё11о jezera; blizce рпЬигпё formy v severni Asii.
Na pfihodnych mistech pravdёpodobnё dosti rozSireny na се1ёт uzemi statu, po-
pulace v§ak nejsou pfiliS росе!пё a unikaji pro sikryty zptisob 2ivota pozornosti.
— Telo vetsi, az 60 dlouhe, stit pomeme kratsi; kyl v zadni i/3
hfbetni cary, zakladni barva ± svetle seda, pletova nebo hnedava,
obvykle s tmavsimi skvmkami nebo sitovitymi kresbami. Sliz h и s t y,
mlecne bily	Sekce: Deroceras s. str., 2.
2. Telo vetsi, 50—60 dlouhe; kyl je pomeme ostry. Pokozkove hrbolky
186
ротёгпё hrubsi. Zakladni barva zlutobila, ± зуёИе seda, zlutohneda az
rudoluteda; na ni hnedocema az cema kresba: na stitu s nepravidelnymi
skvmkami, ktere ^kdy ± splyvaji; na Ий^ё podlouhle skvrnky, ktere
castecne splyvaji a sleduji hlavne brazdy na pokozce, takze se vytvafi si-
t’ovita kresba. Tmava sit muze na Ьй^ё tentef splynout v souvisle tmave
zbarveni, nekdy vsak muze tenter zmizet. Anatomicke znaky:
Obr. 50. Penis u Deroceras reticulatum (Miill.) (vlevo — 1) a D. agreste (Linne)
(vpravo — 2) (upraveno podle Luthera).
G — Slaznaty priv£sek.
hennafroditicka zlaza je dorsal^ z velke casti volne viditelna na
spleti utrob a s a h a snterem dozadu vzdy za polovinu vzdalenosti
mezi ustim slepeho stfeva a koncem utrobni spleti; pfidatna zlaza penisu
je ± clenena vruby; casto sihte 1 a 1 о c n a t a (obr. 50)
D. (Deroceras) reticulatum (Muller, 1774).
(SI. sit’kovany).
Syn. Lima? agrestis car. reticulatus auct.
Pfibuzensky vztah к dalSimu druhu neni dosud jasny; bezpecne rozlisovani umoi-
ftuje jen anatomie.
Lit.: Luther, 1915; K. Zimmermann, 1931.
Obyva nejdastdji vlhdi mista na lukach a v okoli lidskych sidliSt’; casto velmi
hojnS pod le^icimi prkny a podobnd.
Evropsky (ргеДЬёйпё): bli^Si udaje jsou uvedeny pri popisu rozSireni dal-
Siho druhu.
Pravdёpodobnё dosti rozsireny na celem uzemi statu, ргеэпё udaje vSak chybёj^
(v sousednich dastech Отеска je D. reticulatum Muller hoj^jSi nei D. agreste
L.J).
— Тё1о mensi nez u pfedchoziho; vёtsinou jednobarevne, zlutobile az
svёtlehnёdё, zfidka se slabou kresbou, pozustavajici ze skvm nebo car.
Kyl je тёпё ostry, sliz тёпё husty a mlecny. Tyto v^jsi znaky vsak ne-
umoznuji pfesne rozlisovani od pfedesleho druhu. Anatomicke zna-
k у: hermaf roditicka zlaza je zcela nebo z velke casti za-
kryta s ous edn i mi u t г о b am i (stfevem, slepym stfevem a ja-
187
termm lalokem), takze nebyva volne viditelna na dorsalne odkryte spleti
utrob; smerem dozadu nepfesahuje za polovinu vzdalenosti
mezi ustim slepeho stfeva a koncem utrobni spleti. Pfidatna zlaza je jed-
n о d u c h a, hakovite nebo obloukovite zahnuta trubice (obr. 50)
D. (Deroceras) agreste (Linne, 1758).
(SI. polni).
V minulosti bylo popsano mnozstvi odchylek, ktere jednak patfi do okruhu D. ag-
reste L. jednak do okruhu D. reticulatum Muller, vzajemne nejsou vSak ostfe
rozliSitelne. Stalest svrchu uvedenych anatomickych znakd bude nutno ovSfit na roz-
sahlych materialech.
Obyva podobna mista jako D. reticulatum Muller, dr£i se vSak тёпё lidskych
sidliSt’ a saha vySe do hor.
Zapadopalearkticky: drive byl D. agreste L. shrnovan s druhem pfe-
deslym v jediny druh, ktery mel rozsifeni zapadopalearktickd (druhotne byl zavleden
do vSech kontinenth). Dnes neni pfesne rozSifeni zn£mo, ale zda se, 2e D. agreste L.
saha dale na sever a vySe do hor ne±li D. reticulatum Muller (tento je zavleden do
severni Evropy, kdefcto D. agreste L. je tam phvodni).
Pfesne rozSifeni u nas neni v soudasne dobd zname; Ize sice pfedpokladat hojny
vyskyt, ale je tfeba jej v budoucnosti pfesnd zjistit a odliSit od rozSifeni pfedchoziho
druhu.
Podceled’: Parmacellinae
Rod: Milax Gray, 1855
(Plaice)
Syn. Amalia M о q u i n-T andon, 1855.
Oba naSe druhy naleii podrodu Milax s. str., sekei Tandonia Lessona & Pol-
io n e r a, 1882.
1. Telo ротёгпё statne, 80—100 dlouhe, s velmi pevnou pokozkou.
Zrnity stit ma v pfedni casti podkovovitou ryhu, jejiz prave rameno Ьёг!
к dychacimu otvoru; je na zadnim okraji з1аЬё vykrojen v mistech, kde
se dotyka mohutneho kylu. Na ЬгЬе1ё a bocich jemne podelne brazdy bez
zfetelnych pficnych brazdicek. Zakladni barva narudle seda nebo
sedoruzova, na ЬгЬе1ё tmavsi se svёtlym kylem, na bocich svёtlejs^;
mnoho tmavych bodu, skvrnek a carek zhruba sleduje podelne brazdy po-
kozky; stit tmavsi; drob^ nepravidel^ skvrnity s dvёma uzkymi ne-
pravidel^ 1ирё zubatymi bocnimi pruhy, ktere vznikly splynutim
skvrnek; sije tmavsi. Lem chodidla vyznacen fadou jemnych cemych bodu.
Chodidlo zlutave, stfedni pole po^kud tmavsi. Sliz vazky, bezbarvy az Ьё-
lavy. Hfbetni desticka tlusta, siroce vejcita (obr. XXIV/7)
M. rusticus (Millet, 1843).
(Pl. vroubfena).
188
Syn. Limax marginatus Draparnaud, 1805.
Ротёгпё malo promenliva; mlade exemplafe jsou svetle fialove sede.
Obyva tepla kamenita mista, zvl&§te na vapenitem podkladё: svetle ssut’ove lesy,
skalnate kfovinate strane, t62 v holych ssutich.
Meridion^lni: ji£ni Alpy, Jura, fidceji v severnich castech Alp; Italie, Kor-
sika; roztrouSene, misty hojne ve stfedohorach zapadni CSR а N6mecka; zapadni Ma-
d’arsko.
Dosti rozSifeny v teplych pahorkatinach, zvl&§te ve stfednich a sevemich Ce-
chach, t6z na Moravё. Vyskyt na Slovensku neni dostatedne znamy (pravdёpodobnё
hojny — viz L. S о 6 s, 1943).
— Telo stfedni velikosti, stihlejsi, 60—70 dlouhe, 7 siroke. Podelne po-
kozkove brazdy jsou ponekud fidsi nezli и pfedchoziho druhu, podobne
i fady carek a skvmek, ktere je dosti pfesne sleduji; zakladni barva je
hneda az zlutave sedohneda, na hfbete casto az cernohne-
d a, kyl zlutavy; stit je tmave skvmity, vzdy bez bocnich pruhu;
tykadla cema. Chodidlo sede; stfedni pole byva svetlejsi i tmavsi nez pole
postranni. Sliz blede zlutavy. Hfbetni desticka u z к a (obr. XXIV/8)
M. gracilis (Leydig, 1876).
(Pl. Stihla).
Syn. Milan budapestinensis H a z a y, 1881.
Ротёгпё stela; mnohem CilejSi a pohyblivejSi net M. marginatus Drap.
Meridionalni (pravdёpodobnё): jiini d£sti Alp, гетё uvnitf karpatskdho
oblouku, severni Balkan, Cechy, jiZni Nemecko.
Obyva podobnd. mista jako pfedchozi, dasto na kulturnich plochdch.
Z Cech je uvaddn z vice mist v oblasti Prahy, hlavne ze zahrad: Jeleni pfikop,
Petrin, KoSife, Zlichov, Podbaba, Kr£l. Vinohrady — nektere z techto tidajh byly
ovefeny v soudasne dobe (Petrin, Malostransky hfbitov v KoSifich — Igt. Loiek,
1951), Darkov и Karvin6 (Luhy na Olze). Vyskytuje se pravdepodobne v teplych
krajich jiiniho Slovenska. Pfesne tidaje nejsou -po ruce (uvaden od Trendina, Saly
n. V. atd.).
Nadceled’: Helicacea
Celed’: Fruticicolidae
(Kefovkoviti)
Celed’ bohate rozvinuta ve stfedni, vychodni a jihovychodni Asii a2 do Melanesia,
tei v obou Amerikach a tropicke Africe. Jen jeden druh dosahuje do Evropy, kde ma
Siroky are&l.
Rod: Fruticicola Held, 1837
(Kefovka)
Syn. Bradybaena Beck, 1837 (partim) — Eulota Hartmann, 1842 — Helix
auct
189
— Ulita kulovita, se siroce kuzelovitym kotoucem, stfedne silnymi
nebo slabsimi stenami, dosti pevna, slabe prusvitna, matne leskla, velmi
jemne, nepravidelne ryhovana, s hustymi podelnymi liniemi, takze vznika
ne zcela pravidelne mfizkovani; barva sedobila, zlutava, pletova az svetle
rudohneda, casto s hnedou paskou na obvodnici. Zavitu ± 51/?, svrchu
mime, po strane a naspodu silne klenutych a dosti rychle pravidelne rostou-
cich; mime zafiznuty sev se pfi usti zvolna sklani dolu. Usti mime sikme,
temef okrouhle, patrem vykrojene. Obusti slabe rozsifene, silneji jen pfi
civce, pomeme ostre, se slabym, plochym a nezfetelne ohranicenym pys-
kem a velmi slabym jemne zrnitym patrovym navalkem; civkovy a spodni
okraj tvofi plynuly, dobfe klenuty oblouk. Pistel otevfena, ne vsak siroka.
V. 15,0—17,0; s. 18,0—20,0 (obr. XXXVII/1)
F. fniticum (Muller, 1774).
(K. plava).
Znadnd promdnliva, hlavnd ve velikost!, pomdru rozmdrti, vydky kotoude, difky
pidtdle a zbarveni, nevytva±i vdak stalejdich odchylek. Z drobnych tvarti stoji za zminku
F. fr. turfica Slavik, jen aZ 12,5—14,0 velika, s vyniklym kuzelovitym kotoudem
(polabskd demavy).
•Obyva vdtdinou haje a kfovidtd, teZ upati lesnich skal; s oblibou Zije ve vlhkych
niZinnych luzich, druhotnd v krovinach na mezich a v prikopech u silnic; v horskych
lesich vzacndjdi.
Evropska: Pyreneje, Francie, Belgie, Nizozemi, jihovychodni Anglie; Alpy,
sevemi Italie; cela stfedni Evropa, Karpaty; Balkan; jiZni Skandinavie, evropska dast
SSSR s Krymem a sevemim Kavkazem. Blizce pfibuzna forma Zije v severni Asii aZ
к Amuru.
Vyskytuje se roztroudend na pfihodnych mistech pravddpodobnd po celd republice,
v ndkterych krajich vzacnd, jinde pomdrnd hojnd. Nejhojndji v nizkych polohach, v ho-
rach hlavnd na vapnitem podklade.
Celed’: Helicidae
(Kdysi rod Helix auct.)
(HlemyZd’oviti)
Bohatd rozvinuta celed’; u nas zastoupena 5 podceleddmi. V pohlavnim ustroji je
tyci-nkovity, u rfiznych druhti vyznacnd upraveny vapenity utvar, zvany dip, jehoZ
uprava je vyznadnym rozlidovacim znakem.
Rody
1.	Ulita velmi velika, kulovita, s tupe kuzelovitym kotoucem, 27,0—
50,0 vysoka i siroka (Ir ± 100), ze 4—5 rychle rostoucich zavitu, jejichz
sev se pfi usti jen slabe a plynule sklani dolu, usti je slabe sikme; pistel
velmi uzka, sevfena, nedokonale az dokonale zakryta
Helix L i n n e, s. 227.
190
— Ulita mensi, nejvyse 24,0 siroka (vetsinou mnohem mensi), tenco-
vita, stlacene okrouhla az kulovita, s ruzne sirokou, casto i zakrytou pisteli.
Sirka vzdy, alespon slabe pfevlada nad vyskou (Ir vetsi nez 100); obfi
formy z rodu Arianta a Cepaea, ktere mohou dosahnout az 28,0 sifky, jsou
vzdy zfetelne nizsi nez siroke, a sev se nahle a pomeme prudce sklani dolu
pfi usti, ktere je znacne sikme .	2.
2.	Ulita tluste tercovita, s kotoucem nepatme, ale zfetelne vpadlym
a sirokou pisteli, dlouhymi chlupy (0,5) pokryta; usti trojlalocne; v. ± 5,5;
s. 10,0—12,0	Helicodonta F er., s. 216.
— Ulita ruzneho tvaru, kotouc neni nikdy vpadly, vzdy ± vyvyseny;
jen u druhu Isognomostoma holosericum Stud, byva do plochy zarov-
nany, ulita vsak neni dlouze osrstena	3.
3.	Pysk vytvafi 2 silne, tupe zuby	4.
— Usti bezzube nebo nejvyse s jednim zubem na spodni strane usti
(Trichia unidentata Drap.)	5.
4.	Ulita stlacene kulovita, s vyrazne kuzelovitym az kupovite kuzelo-
vitym kotoucem, svrchu jemne zebirkovana, naspodu ± hladka, vzdy bez
chlupu, barvy svetle rohove hnede, s bledou paskou na obvodnici; zavitu 7,
velmi pomalu rOstoucich	Perforatella Schluter, s. 212.
— Ulita velmi stlacene kulovita, s mime vypouklym kotoucem az te-
mef tercovita, osrstena delsimi nebo zcela kratkymi chlupy, barvy svetleji
nebo temneji hnede, zavitu ± 5, rychleji rostoucich
Isognomostoma Fitz., s. 222.
5.	Ulita stlacene okrouhla, s ostrym kylem na obvodu a souvislym,
odloupnutym obiistim; v. 7,5—8,5; s. 16,0—17,0
Helicigona lapicida L., s. 217.
— Ulita ruzneho tvaru, vzdy bez kylu; obusti neni souvisle a od-
loupnute	6.
6.	Ulita vetsi, kulovita nebo stlacene kulovita, s ± kuzelovite zdvize-
nym kotoucem a sevrenou, velmi lizkou, dokonale nebo temef dokonale za-
krytou pisteli; v. 14,0—20,0; s. 16,0—24,0 (zfidka az 28,0)	7.
— Ulita ruzneho tvaru, obvykle podstatne mensi; tvary, jejichz sifka
pfesahuje 15,0, maji otevfenou, vetsinou sirokou pistel a jsou ± stlacene
okrouhle	8.
7.	Ulita stlacene kulovita s ± vyvysenym kotoucem tvaru kuzelo-
viteho; s pisteli vzdy dokonale zakrytou; povrch tupe zebirkovany nebo
jemne, nepravidelne ryhovany, vetsinou bez podelnych linii (ty mohou byt
misty nepravidelne naznacene); barva neprusvitne zlutobila, zluta, ru-
zova az cervenava; ulita bud’ jednobarevna, nebo s 5 tmavymi prusvitnymi
paskami (ktere mohou splyvat nebo chybet v ruznych obmenach)
Cepaea Held, s. 223.
191
— Ulita kulovita, s tupe kuzelovitym, ± vyvysenym kotoucem a s pis-
teli ± dokonale zakrytou; velmi jemne, nepravidelne ryhovana, s dosti
pravidelnymi a hustymi podelnymi liniemi; zakladni barva obvykle pru-
svitne kastanove hneda s drobnymi belozlutymi, neprusvitnymi skvrnami,
ktere mohou vytvofit sitovite kresby, pficne nepravidelne pruhy nebo pfe-
vladnout; nad obvodnici se tahne obvykle tmava prusvitna paska; pysk
bily	Arianta Turton, s. 220.
8.	Ulita 6,0—18,0 siroka, dosti siroce az velmi siroce pistelita, vap-
nite bila nebo zhitobila, neprusvitna, se svetle az tmavehnedymi prusvit-
njhni paskami, ktere mohou splyvat, chybet, stepit se a rozpadat v fady
skvm v nejruznejsich obmenach, povrch neni nikdy zrnity nebo osrsteny;
obusti rovne, fidceji slabe (zvlaste pfi civce) rozsifene, uvnitf s bilym,
casto mozolovitjhn pyskem; drobnejsi tvary (sifka mensi nez 10,0) jsou
stlacene kulovite, se siroce kuzelovitym kotoucem, velmi jemne zebirkovane
az hrube zebernate ryhovane; velke tvary (nad 12,0) jsou velmi stlacene
okrouhle, jemne, nepravidelne ryhovane (ziji vesmes na stepnich stano-
vistich, v nizkych polohach)	Helicella Ferussac, s. 193.
— Ulita se lisi zbarvenim, velikosti, tvarem, upravou pistele a usti,
pfitomnosti chlupu, pfipadne povrchovou strukturou	9.
9.	Ulita 11,0—20,0 siroka, stlacene okrouhla, s ± plose kuzelovitym
az temef do plochy zarovnanym kotoucem a sirokou pisteli; barva sedobila
s hnedavym nadechem, zhita az hnedocervena s tmavou paskou na obvodu,
ktera nekdy chybi; povrch velmi jemne nepravidelne ryhovany az zeber-
naty, nikdy cely zrnity nebo osrsteny; usti znacne sikme, obusti rozsifene
Helicigona Ferussac (castecne) s. 216.
— Ulita se vetsinou lisi uzkou az velmi uzkou pisteli a mensi velikosti;
velke tvary se sirs! pisteli se lisi zbarvenim, zmitym nebo osrstenym po-
vrchem	10.
10.	Ulita 9,0—12,0 vysoka a 13,0—17,0 siroka, stlacene kulovita s ku-
zelovitym kotoucem a sirokou pisteli; povrch mirne, nepravidelne zeber-
nate ryhovany, v mladi dosti dlouhymi chlupy osrsteny; zbarveni svetleji
az narudle rohove, obvykle s bledou paskou na obvodnici; sev se tesne pfi
usti nahle a dosti prudce sklani dolu; usti sikme, obusti rozsifene, zvlaste
naspodu a pfi civce, otupene, se slabsim pyskem .
Euomphalia West., s. 214.
— Ulita se list uzkou pisteli nebo podstatne mensi velikosti, casto tez
zmitjhn nebo trvale osrstenym povrchem (Tr. striolata С. P f r. siroce
pistelita, dosahujici nekdy az 14,0 sifky, v dospelosti tez lysa a jemne
zebernata, zustava nizsi (vyska nejvys 8,0), usti ma sirs! a mene sikme,
sev se pfi usti jen slabe sklani	11.
11.	Ulita stlacene kulovita, s nizce kuzelovitym kotoucem a velmi
192
uzkou pisteli; v. 6,0—9,5, s. 9,0—13,5; barva mlecne sedobila az zlutobila,
pfed ustim s hnedavym nadechem; povrch velmi jemne, nepravidelne ry-
hovany s hustjhni, drobnymi a melkjhni dolicky; obusti ostre, mirne roz-
sifene, rudohnede, uvnitf s uzkym svetlejsim pyskem
Monacha F i t z i n g e r, s. 215.
— Ulita se lisi zbarvenim, sirokou pisteli, mensi velikosti, upravou
obusti; povrch je bud osrsten nebo zrnity, zfidka zebirkovany, nikdy s do-
lickovitou strukturou	12.
12.	Ulita vetsi, s povrchem velmi jemne, ponekud nepravidelne nebo
pravidelne zmitym (zvetseni!), obusti zfetelne dobfe rozsifene, tvar bud
stlacene okrouhly se sirokou pisteli (5,5—6,7: 10,0—13,0) nebo stlacene
kulovity s siroce kuzelovitjhn kotoucem a velmi uzkou nebo dokonale za-
krytou pisteli (8,0—11,0: 11,0—14,0)
.	Monachoides G. & W. (s vyjimkou M. rubiginosa A. S c h m.) s. 209.
— Ulita mensi, nanejvys 14,0 siroka a 7,0 vysoka, vetsinou vsak sifka
nepfesahuje 10,0; ± stlacene kulovita, s uzkou pisteli a kuzelovitjhn ko-
toucem nebo stlacene okrouhla se sirs! pisteli; povrch je vzdy osrsten,
alespon .v mladi; obusti je ostre, rovne nebo slabe rozsifene (na spodnim
okraji pfi civce), pysk bud velmi slaby nebo silnejsi prahovity (zfidka
tvofi jeden zoubek), nikdy vsak nesaha az na okraj
Monachoides rubiginosa A. S c h m., s. 209 a Trichia Hartmann, s. 200.
Podceled: Helicellinae
Rod: Helicella Ferussac, 1821
(Suchomilka)
Syn. Xerophila Held, 1837.
Rod velmi bohatd rozvinuty ve Stfedomori a v ji±^j§ich castech zapadni Evropy,
do stredni Evropy zasahuji jen пёк1егё druhy. VSechny jsou prizphsobene Sivotu na
stepnich stanoviStich; obyvaji jak stanovi^ ptivodni, tak druhotna a dovedou se §irit
znamenitou rychlosti, casto pomoci ёlovёka. Populace byvaji velmi podetne. О sys-
tematickem postaveni jednotlivych tvarti rozhoduje anatomie zivocicha.
1.	Ulita mensi, 5,5—9,0 (zfidka 11,0 i vice)* siroka, slabe stlacene
okrouhla az stlacene kulovita, s kuzelovitjhn, ± vyniklym kotoucem a
otevfenou, nepfilis sirokou pisteli. Anatomicke znaky: na vagine
jsou vyvinute 4 soumerne (ve 2 parech) sipove vaky nebo 1 mohutny ne-
parovy sipovy vak	2.
— Ulita vetsi, 12,0—20,0 siroka, stlacene okrouhla, s kotoucem velmi
plose kuzelovitym az temef do plochy zarovnanym a velmi sirokou pisteli.
* Jen Helicella hungarica S о 6 s & Wagner тййе dosahnout a± 16,0 Sirky.
13 КИё cs. mekk^§u
193
bulizmkovy kamyk. (b)
Obr. 51. Helicella striata (Mil 11.) —-pohlavni ustroji (orig.). a) NaleziSte: Pfezletice,
Nalezi§t6: Mliecany u Dunajske Stredy.
Anatomicke znaky: navaginejsou
vyvinute 2 velke soumerne sipove vaky
(oba obsahuji po 1 sipu), glandulae muco-
sae tvori 2 svazecky po 4—6 vetvich
. Podrod: Helicella s. str.; 5.
2.	Ulita zebemata s pravidelne a dosti
rychle rostoucimi zavity, z nichz posledni
znacne pfevlada; zavity jsou dobre klenute
— i na spodni strane. Anatomicke
znaky: 4 soumerne sipove vaky, z nich
jen oba vnejsi obsahuji po 1 sipu; 4 glan-
dulae mucosae, z nichz kazda je rozstepena
ve 2—3 vetve
Podrod: Helicopsis Fitzinger, 1833;* 3.
— Ulita silne zebirkovana, s pravi-
delne pomaleji rostoucimi zavity, z nichz
posledni jen mirne pfevlada: zavity jsou
svrchu i naspodu mime stlacene, nezfidka s naznakem tupe hrany na ob-
vodnici. Anatomicke znaky: 1 mohutny neparovy sipovy vak;
glandulae mucosae ve 2 svazeccich po 2—4 vetvich
Podrod: Candidula К о b e 11, 1871; 4.
3.	Ulita velmi stlacene kulovita az slabe stlacene okrouhla, se siroce
* Syn. Striatella Westerland, 1876 (partim) — Martha A. J. Wagner,
1915.
194
kuzelovitym, ± zdvizenym kotoucem, dosti silnostenna, pevna, neprusvit-
na, matna, ± nepravidelne silne a tupe zebernata, naspodu slabeji, zakladni
zbarveni belave s 1—8 ± tmave hnedymi paskami, ktere se casto rozpa-
daji v fady skvm, splyvaji nebo miza, nekdy bez pasku, pak vsak casto
s nepravidelnym hnedavym nadechem. Zavitu 4^2—5, dobfe klenutych,
pravidelne rostoucich, posledni znacne pfevlada; sev se pfi usti jen nepa-
tme sklani dolu. Usti slabe sikme, okrouhle, patrem slabe vykrojene. Obusti
ostre, rovne, nebo ve spodnim a civkovem ilseku nepatme rozsifene; uvnitf
umisteny belavy pysk je plochy, siroky a silny, obycejne
mime vyvyseny; navalek patrovy temef neznatelny. Pistel otevfena, nepfi-
lis siroka (zaujima b7—1/5 sifky). V. 5,0—6,0; s. 7,0—9,0 (obr. 51, XXX/1)
H. (Helicopsis) striata (Muller, 1774).
(S. ryhovana).
Syn. Helix costulata (Ziegler) C. Pfeiffer, 1828.
Znacnd promdnliva: nejmendi tvary se pohybuji kolem 4,0 6,0, ndkdy jsou
jedtd men§i, Sifka zfidka presahuje 10,0 a vy§ka 7,0. Pomerna vy§ka kotoude a dirka
pistdle podlehaji znadnym гтёпйт. Td2 zbarveni silnd kolisa, dosti casto se vyskytuji
jedinci cistd bill, bdzne jsou kusy paskovane v nejrhzndjSich obmdnach, kdeito exem-
plare йр1пё nebo z vdt§i dasti hnddd patri к vzacnostem.
Obyva travnatd stepni strand na nezpevndndm podkladd (spraSe, sliny, vapnite
pisky) v nizkych polohach. Patri к typickym prvkhm pedofilnim, na skalnatych nebo
kamenitych mistech je vz£cna. Уё^та nalezist’ je v polohach nifcSich net 300 m. (Lit.:
Lo2ek, 1947a).
Stfedoevropsk o-z apadoevropska: Portugalsko, jiini upati vychod-
nich Pyreneji, sevemi a vychodni Francie, roztrouSend v zapadndjsim Ndmecku a Se-
verondmeckd шйпё, stredni a severoz^padni Cechy, jiini Morava a ji2ni Slovensko,
(udaje z Mad’arska a Sedmihradska jsou pochybne a vdtSinou se tykaji pribuznych
druhti); isolovand na baltskdm ostrovd Olandu. Udaje ze zapadni Evropy nejsou spo-
lehlive a tykaji se vdtSinou ulitou podobneho druhu Helicella geyeri S о 6 s.
U nas se omezuje jen na phvodnd stepni, nizke oblasti. Cechy: dosti hojnd v uzemi
mezi Prahou a Ceskym Stredohorim, к zapadu poddl severniho upati Dibanu a± к Md-
choluptim и Zatce, na sever а± к Bilind, na jih do Ceskeho krasu; smdrem na vychod
sleduje §ir§i pas na pravdm brehu Labe, pomdrnd hojnd mezi Litomdricemi a Jizerou,
na vychod od Jizery jen velmi roztrouSend ай do severniho okoli Poddbrad. — Ji2ni
Morava: Pavlovske vrchy a sousedni oblast, okoli Hustopedi, jinak vyskyt dosud md.lo
znamy, podobnd na jiZnim Slovensku, kde se pravddpodobnd omezuje na oblast Podu-
najskd niiiny.
Lit.: LoZek, 1947a, c, 1948a, 19491, 1951c.
— Ulita se neobycejne podoba druhu H. striata Muller, je vsak
v prumeru mnohem statnejsi, casto velmi plocha, pasky jsou vzdy
vyvinute. Zavitu 4^2—5^, pravidelne rostoucich, s hlubokym svem. Usti
okrouhle, pysk neni vyvinut. Pistel pomeme uzka. Anatomicke
znaky: ductus receptaculi seminis je velmi m о h и t n у (daleko tlustsi
nez и ostatnich druhu r. Helicella) a v mistech, kde usti do oviduktu tak
13
195
z d u f е 1 у, ze je 6—8krat sirs! nez ovidukt (u H. striata Muller
neni d. receptaculi takto zdufely a nepfevysuje svou tloust’kou napadne
ovidukt). V. 7,5; s. 11,0 (obr. 52)
H. (Helicopsis) hungarica Soos & Wagner, 1935.
(S. uherska).
Velikost napadnS kolisa: nejmenSi kusy maji rozmery 5,0 8,0, kdefcto nejvfctSi
dosahuji a£ 11,0 16,0. Od blizce pfibuzne H. striata Muller se tento druh napadnS
liSi daleko vetsimi гогтёгу i nedostatkem pysku. Bezpedne urdeni umoShuje jen ana-
tomie pohlavniho ustroji.
Obyva pisecne stepi s chudym rostlinnym krytem; byva zahrabana v pisku pri
trsech trav, dasto u paty stromti a kerO.
Endemicky druh uherskych ni±in (hlavne Alfoldu): 2ije nejhojn£ji v oblasti mezi
Dunajem a Tisou, fidceji v t. zv. Рапопзкё раЬогка11пё (,,Pramatra“).
Vyskyt tohoto druhu na deskoslovenskem uzemi neni dosud Ьегреспё potvrzen:
u obce Nitriansky Hradok poblize Suran nad Nitrou byly sebrany dvё nedo9pёlё
prazdne ulity (jedna na pahorku Zamedek, druha v polich na vychod odtud), kter6 se
гге!е1пё liSi od ulit H. striata Muller a jas^ naleii tvaru podstat^ vёtS^mu —
tedy s nejvёt§^ pravdёpodobnost^ druhu H. hungarica Soos & Wagner. Jinak byla
ve slovenskem Podunaji zji^na jen H. striata Muller, Ьегреёпё игёепа na гак^ё
anatomickych znakft (okoli Sturova). Te2 v Potiske п!2тё bylo po H. hungarica Soos
& Wagner тагпё patrano.
Lit.: Soos & Wagner, 1935.
4.	Ulita stlacene kulovita, se siroce kuzelovitym kotoucem, dosti silno-
stenna, pevna, neprusvitna, matna, ± pravidelne, jemne zebirko-
vana; zakladni barva belava, nad obvodnici byva obvykle dobfe vyvinuta
sirs! paska, pod ni pak vetsi poeet uzsich pasek v ruznych obmenach, ktere
mohou zcela chybet, zfidka je ulita bez pas^k; pocatecni zavit je hnedavy.
Zavitu 414—5У>, dobfe klenutych, svrchu i zespodu nepatrne stlacenych,
nekdy se slabym naznakem tupe hrany na obvodnici; rostou pra-
videlne, posledni jen mirne pf e via d a; sev se pfi usti velmi kratce,
ale zfetelne sklani dolu. Usti mirne sikme, pficne, kratce elipticke,
patrem mime vykrojene. Obusti ostre, rovne, jen naspodu a pfi civce velmi
slabe rozsifene, uvnitf se silnym, uzsim, ale vyvysenym pys-
kem; navalek patrovy temef neznatelny. Pistel otevfena, uzsi (zaujima
n7—1/6 sifky). V. 4,0—5,5; s. 6,0—8,0 (obr. 53, XXX/2)
H. (Candidula) unifasciata (P о i r e t 1801).
(S. Ьё1ауа).
Syn. Helix candidula Studer, 1818 (partim).
Velikost, ротёг гогтёгй, ротёта vySka kotoude a Sifka р!£М:ё1е i zbarveni pod-
lehaji znadnym гтёпат; nejmenSi naSe exemplafe jsou Siroke kolem 5,0, nejvёt§^ ne-
pfesahuji 9,0.
Obyva tepte suche strait a meze stepniho razu.
Z a p a d о e v г о p s к o-s t f e d о e v г о p s к d: Pyreneje, Francie, Belgie, Nizo-
196
zemi, severn6j§i Italie, Sardinie, jiSni a zapadn6jj§i Alpy, Jura; dosti hojn6 ve stfedo-
horach zapadniho N6mecka, Dolni Rakousy; isolovana stanovi§t6 v Cechach a ve Slez-
sku.
U nas velmi vzacna a pouze v Cechach: Tachlovice u Prahy (strane u Horniho
mlyna), okoli Opodna ve vychodnich Cech&ch (Canka, Odelice, M6stec nad D6dinou,
Jenikovice).
Lit.: H 1 a v a d, 1949; L о 2 e к, 1946a, 1949m, P e t r b о k, 1936a, R о h 1 e n a,
1920; Uli ёпу, 1892—95.
— Ulita stlacene kulovita, se siroce kuzelovitym, zt vyniklym ko-
Obr. 52. Helicella hungarica Soos & J. Wagner (podle Soose a J. Wagnera).
toucem, s dosti silnymi stenami, pevna, neprusvitna, svrchu obvykle matna
nebo slabe leskla, naspodu silneji Jeskla, ± pravidelne ze-
birkovana, s nepravidelnymi silnejsimi zebry na poslednim zavitu; za-
kladni barva pletove zluta az belava s hnedymi paskami, ktere jsou vzdy
vyvinute a obdobne upravene jako u H. unifasciata P о i r e t. Zavitu
41/-»—5, dobfe klenutych, svrchu i zespodu nepatrne stlacenych, hrana na
obvodnici byva nezretelna; rostou pravidelne а ротёгпё pomalu,
posledni neni t ё m ё f rozsifen; sev se pfi usti sklani jen nepatrne.
Usti питё sikme, velmi kratce pficne elipticke az t ё m ё f okrouhle.
197
Obusti rovne, ostre, jen pfi civce nepatrne rozsifene, uvnitf se slabym
p 1 о c h у m pyskem, ktery nekdy chybi. Navalek patrovy nezfetelny. Pis-
tel je ротёгпё sirs! a zaujima asi Щ—1/5 sifky ulity. Anatomicke
znaky: glandulae mucosae jsou ve 2 svazeccich, bud’ певоитётё po 3 a 4
vёtv^ch, nebo эоитётё po 2 vёtv^ch. V. 3,7—5,2; s. 5,5—7,0 (obr. 54,
XXIX/2)	H. (Candidula) soosiana (J. Wagner, 1933).
(S. pannonska).
Obr. 53. Helicella unifasciata P о i r e t —
pohlavni Ustroji (orig.). (NaleziStd:
Tachlovice-Chynice.)
Obr. 54. Helicella soosiana J. Wagner
(?) — pohlavni ustroji (orig.). (Nalezis-
te: jiZni upati Vretenu и 2iliny.)
Systematicke postaveni tohoto druhu neni dosud zcela jasne. Кготё deskosloven-
skeho naleziSte je znd.m ji± jen vyskyt v BudapeSti, odkud byl druh popsan. Ve srovnani
s origin£lnim popisem se deskoslovenskS. populace zda ponekud menSi, je тёпё pro-
menliva a patrne тй i vice naznadeny pysk. Anatomicky se temef йр1пё shoduje s udaji,
ktere uv&di J. Wagner. Vyjasn6ni pfibuzenskych vztahh к tvarov6mu okruhu
H. unifasciata P о i r e t, zvl&Std к z&padoevropske rase H. unifasciata rugosiuscula
Michaud je velmi i&douci. RozliSeni od H. unifasciata P о i r e t je ротёгпё snadne
pro silne ryhovani, slaby pysk, nepatme rozSifeny posledni z&vit i anatomii genit^lu;
od H, striata M ii 11 e r se liSi daleko husteji vinutymi stladenymi zavity, slabSim
ryhovSnim a napadne odliSnou anatomii pohlavniho ustroji. Svrchu uvedeny popis se
vztahuje na ds. populaci.
198
Obyva suche pastviny xerothermniho razu, pronika v§ak i do stinnych strzi na
ротёгпё vlhka mista.
Endemicky druh karpatske oblasti (?): dosud je zname jen stanovidtd u Buda-
pest! a ds. vyskyt na sever od Ziliny.
Byla zjistdna J. Brabencem v letnim obdobi roku 1951 na ji^nim upati hory
Vreten na sever od Ziliny na pastvinach na vychod a severovychod od obce SndSnica.
Podobny tvar byl zjiStdn L. KalaSem u Rajce (na jih od Ziliny), dale pak na
Ostravsku v oblasti pruhu tdSinskych vapencti, ktery se tahne od Stafide к Ceskemu
Tdsinu (Stand, Cerna Zem u Frydku, Tdrlicko, Vdlopoli — srov. L о 2 e k, 1954a).
Lit.: J. Wagner, 1933.
5.	Ulita velmi stlacene okrouhla, s nizkym, plose kuzelovitym kotou-
cem, se silnejsimi stenami, dosti pevna, ± slabe prusvitna, slabe
leskla, jemne, nepravidelne ryhovana; zakladni barva belozluta
az blede plet’ova, s prusvitnjhni, velmi svetle az tmaveji hue-
d у m i paskami (zfidka bezbarvymi), ktere se v ruznych obmenach stepi
a splyvaji, nekdy se temef ztraceji, zfidka vsak chybeji nebo se roz-
padaji v fady skvrn. Zavitu 51/?—6, dobfe klenutych, dosti pomalu, pravi-
delne rostoucich; sev se pfi usti nahle a dosti prudce sklani dolu.
Usti dosti sikme, okrouhle nebo velmi kratce a ponekud sikmo pficne elip-
ticke, patrem slabe vykrojene; jeho okraje jsou na patf e znacne sbli-
z e n e. Obusti ostre, po strane, naspodu a pfi civce zfetelne rozsi-
fene, s velmi slabym hnedavym pyskem a velmi slabym, ale
zfetelnym patrovym navalkem. Pistel velmi siroce otevfena (zaujima
temef v3 sifky). V. 7,5—8,5; s. 15,0—16,0 (obr. XXIX/3)
H. itala (Linne, 1758).
(S. ladni).
Syn. Helix cespitum rar. В Draparnaud, 1805 — H. ericetorum Muller,
1774.
Velikost velmi promdnliva, difka kolisa mezi 11,0—18,5; velmi promdnlivy je
i ротёг гогтёгй а ротёгпё, vy§ka kotoude.
Obyv& travnate stepni str&nd, meze a pole.
Zapadoevropsk o-s tfedoevropska: cela zapadni Evropa, dasti Za-
padnich Alp, Jura, jifcni, zapadni a stredni Ndmecko, severni Cechy.
Vzacna a dosud pouze v Cech&ch zj!5tdn&; v udoli Jizery nad Turnovem: Hruby
Rohozec, mezi Bukovinou a LouSkem; mezi Mdlnickou Vrutici a Malym Vjezdem na
Mdlnicku; hojndji v Ceskem Stfedohofi: ротёгпё hojndji v okoli Tfebenic, na upati
LovoSe, u MileSova; uvaddna td£ ze Zdlezel a Vsti nad Labem.
Lit.: Ulidny, 1892—95; Loiek, 1944a, 1948a, 19491, m, 1951b.
— Ulita velmi stlacene okrouhla s nepatme vypouklym kotoucem, sil-
nostenna, pevna, neprusvitna, matna az slabe leskla; velmi jemne,
nepravidelne zebirkovana, naspodu hladsi; zakladni barva b i 1 a s t m a-
vohnedymi az temef cernymi paskami, ktere se velmi casto stepi,
199
splyvaji nebo rozpadaji v nejpestfejsich obmenach, nekdy zcela chy-
beji, jindy uplne pfevladaji. Zavitu 5%—51/-», svrchu mirne, jinak dobfe
klenutych, pravidelne a ponekud rychleji rostoucich; sev se pfi usti m i r-
ne aplynule sklani dolu. Usti mime sikme, ± okrouhle, patrem mime
vykrojene. Obusti ostre, rovne; bily pysk hluboko posazeny je
sirsi, plochy, nepatrne vyvyseny; navalek patrovy slaby, ale zfe-
telny. Pistel siroce otevfena (zaujima ponekud vice nez Vj sifky). V.
7,8—9,5; s. 15,0—17,0 (obr. XXIX/1)
H. candicans (L. Pfeiffer, 1841).
(S. obecna)
Syn. Helix obvia Hartmann, 1842.
ZnaCnC promCnliva: drobne populace i jednotlive kusy casto maji rozmCry jen
11,0—11,5 : 6,5—6,8; naopak obri jedinci i cele populace dosahuji ai 9,0—11,0 18,0—
19,0; ротёгпа vy§ka kotouce a zbarveni jsou neobyCejnC promCnlivC; jednotlive popu-
lace Ьёйпё jevi urCity sveraz, stalejSi odchylky v§ak nelze vytyCit.
Obyva suche stepni stranC, pole, meze; druhotnC ielezniCni naspy, prikopy;
v chladnCjsich lesnatych oblastech se omezuje jen na vapencovy podklad.
Ponticka (v Sirsim smyslu): Moldavie, Dobrudia, Bulharsko, stredni Balkan,
karpatske zemC, Alpy az do Svycarska; zapadni OSR, jiZni Polsko, Sv^bska Jura, horni
Poryni, Durynsko, nii§i polohy Harcu, poridku v SeveronCmecke пйтё. V souCasnC
dobS se velmi rychle §ifi, Casto umClym zavlekanim.
V bezlesych, suchych a teplych oblastech stepniho razu patri к nejbC2nCj§im hle-
myZd’hm. V Cechach velmi hojnC ve stredni a severozapadni Casti zemC a v Siroke
oblasti Polabi. — Ji2nCj§i Morava, nifciny zapadniho Slovenska, misty pronika i do
vnitrokarpatskych panvi (Spi§).
Podceled’: T r i c h i i n a e
Rod: Trichia Hartmann, 1840
(Srstnatka)
Syn. Trochulus Chemnitz, 1786 — Fruticicola Held, 1837 — Capillifera
Honigmann, 1906.
1. Ulita 5,0—10,0 siroka a 4,0—<7,0 vysoka, kulovita az velmi stlacene
kulovita, s kuzelovitym nebo kupolovite kuzelovitym kotoucem; spodni
strana je ± oplostela, pistel velmi uzka, civkovjhn okrajem obvykle castec-
ne zakryta; zavitu 6—7, velmi huste vinutych; obusti je hlavne na spodnim
okraji zfetelne rozsifene, s dobfe vyvinutym, na spodnim okraji prahovi-
tym pyskem, ktery zde nekdy tvofi tupy zub
Podrod: Petasina Beck, 1847; 2.
— Ulita bud’ mensi (sifka az 9,0), stlacene kulovita, s kuzelovitjhn
kotoucem a uzkou pisteli, s nejvyse 5% zavity, nepatrne rozsifenym ob-
ustim, s velmi slabym az temef chybejicim pyskem, nebo vetsi (sifka 14,0),
stlacene okrouhla, s plose kuzelovitym az temef plochym kotoucem, s ±
200
sirokou pisteli; zavitu 5—6, obusti zretelneji rozsifene, pysk vyvinuty,
na spodnim useku casto prahovity, nikdy se zoubkem
Podrod: Trichia s. str., 4.
2. Ulita ± stlacene kulovita, s kuzelovitym az temef kupolovitym ko-
toucem, tenkostenna, ± pevna, mirne prusvitna, matna, jemne nepravidel-
ne ryhovana, s ± trust jhni, ротёгпё stalymi chloupky; barvy svёtleji nebo
Obr. 55. Trichia unidentata unidentata Drap. — vlevo, Trichia unidentata bohemica
Lo2ek — vpravo (orig.). (Zv6t§. 7X.)
tmavёji rohovё hnede, obvykle s lizkou bledou paskou na obvodu. Zavitu
6—7, dobfe klenutych, svrchu i zespodu тхтё stlacenych; posledni ma na
obvodu slabe naznacenou oblou hranu, v posledni polovi^ pfed ustim je
vsak ± dokonale zaobleny, se strany ponekud stlaceny. Usti pro-
tahle рпспё elipticke, casto ± nepravidelne, з1аЬё klenutjhn patrem зПпё
vykrojene; okraj v civkove casti je napfed v nepatrnem az nezfetelnem
useku svisly, рак Ьёг! sikmo doprava dolu a rychle pfechazi v nepatme
klenuty, casto zcela rovny (vodorovny!) spodni okraj, ktery se pak pra-
videlnym, casto se strany po^kud stlacenym obloukem zveda к nasazeni
na patfe. Obusti ostre, pfi civce a naspodu zfе!е1пё пнгпё rozsifene; pysk
Ьё^у, uvnitf lezici; v oblasti civkoveho a spodniho useku silny, prahovity,
s tupym, sirokym, ± s i 1 n ё vyvinutym zubem zhruba
uprostfed spodniho useku, v^ od zubu az к patru mnohem plossi; patro-
vy navalek slaby, ale zfetelny, jenme zrnity. Pis^l uzka az velmi uzka, ±
zakryta. Stars! olysale ulity jevi zfetelne jizvy po chlupech (zvet-
seni). V. 5,0—6,0; s. 7,0—8,0 (obr. 55)
Tr. unidentata (Draparnaud, 1805).
(Sr. jednozuba).
Syn. Helix monodem Ferussac, 1822 — Helix cobresiana v. A 11 e n, 1812.
Znadnd promenliva: тёп! se velikost, ротёг гогтёгй, tvar a vySka kotouce, tvar
usti, vyvin zubti, Sifka a zakryti р1з1ё1е; dosti casto se objevuji albini. Odchylky na
nasem uzemi nejsou dosud гас!пё zpracovany, Ize vsak rozliSit 3 hlavni tvarove okruhy
— pravdёpodobnё geograficke rasy:
Tr. unidentata unidentata (Draparnaud, 1805): statna (az 9,0 si-
201
roka) ,s fidsimi a dosti dlouhymi chlupy; usti dosti prostome,
spodni strana г о v n a se silnym pyskem a vetsinou velmi silnym,
vyniklym zubem; spodni strana plocha, krajina pistele zaklesnu-
t a, pistel sirsi, vetsinou slabe zakryta (obr. 55, XXXI/3).
Tr. unidentata bohemica Lozek, 1948: mensi (3,8—4,9 : 5,5—7,0),
stlacena, s hustymi, kratkymi c h 1 о u p к y; usti je uzke, po-
lomesicite (temef srpovite): spodni okraj tvofi mirny oblouk, jehoz
nejnizsi bod je asi v polovine sifky usti, okraj pak stoupa mirnou kfivkou
nahoru a asi ve 2/3 vysky usti se v ротёгпё ostrem oblouku staci грё!
к svemu nasazeni na patfe; pysk je stfed^ silny, zoubek slabsi, jem-
^jsi, casto tentef chybi; spodni strana vypouklejsi, krajina pis-
1ё1е jen б1аЬё vklesla; pistel sama velmi uzka, obvykle ze 2/5 za-
kryta (casto vice) (obr. 55, XXXI/4).
Lit.: Lozek, 1948a.
Za tfeti rasu je mozno pokladat populace zapadokarpatske, jejichz
ulita je stfedni velikosti (znacne vykyvy!), ± stlacena, kotouc obvykle
kopulovity, osrst&ii velmi huste a kratke, pysk i zoubek
vStsinou slabsi, р1§1ё1 уёгётои uzka, casto tenwf йр1пё zakryta; usti
пета rovny spodni okraj. Hlavnim znakem je ochlupeni; pro znacnou
pron^nlivost nebylo dosud mozno tuto rasu radne vytycit.
Tvar a velikost zubu гпаёпё kolisa; и detnych jedincd i celych populaci byva jen
т!гпё naznaden, avSak jen velmi zfidka dokonale chybi (u jednotlivych exempldfd).
Obyva vlhke ssut’ove udolni lesy v horach a pahorkatindch; s oblibou na mistech
s bujnym bylinn^m podrostem.
Vy ch odoalps к o-z apadokarpatska: Vychodni Alpy, zvlaste sevemi
pasma, pohofi jiSniho Ыётеска a zapadni CSR; Zapadni Karpaty a jejich vybёSky.
RozSifeni v CSR: alpska nominatni rasa Tr. unidentata unidentata Drap. a jeji
tvarovy okruh obyvd гог!гои§епё, misty hoj^ celou jihovychodni aS vychodni £&st
СевкёЬо masivu: Sumava a PoSumavi, odtud udolim Vltavy aS ku Praze, v Posazavi,
velmi гог1гои§епё v oblasti Geskomoravske vysodiny, hoj^ji v pahorkatindch zapadni
Moravy a v Podhofi Orlickych hor, teS v niSSich polohach vychodnich Sudet; po^kud
osamocene se zdaji vyskyty v oblasti soutSsky Ohfe mezi Rudohofim a Doupovskymi
horami; na 'уусЬоиё zasahuje do podunajskych luhd и Bratislavy i na Vel. Zitnem
ostrovё a do Malych Karpat; v Karpatech Siji jinak hoj^ tvary, naleSejici svrchu
гттёпё rase кагра!вкё; podobnS. forma i v montannim pSsmu Vysokёho Jeseniku. —
Tr. unidentata bohemica L о S e к je rasa endemicka v povodi Berounky, jejiS areal
se tdhne mezi Zvikovcem a Zadni Tfebani, hlav^ na Kfivoklatsku; zasahuje t6S do
jiSnich Brd (Getsemanka, TfemeSny vrch) a Hfebend (Kuchyhka).
Lit.: LoSek, 1948a, 1949m, 1950d, f, 1951m, n, o.
— Ulita stlacenejsi, zoubek na pysku vzdy dokonale chy-
b i; ochlupeni fidsi, ± kratke, malo stale	3.
202
3. Ulita stlacene kulovita, s nizsim, ponekud kupovite kuzelovitym ko-
toucem, tenkostenna, dosti kfehka, mime prusvitna, dosti leskla, nepra-
videlne ryhovana, v mladi kratsimi chloupky osrstena, v dospelosti obvylde
lysa (jizvy po chlupech jsou malo znatelne nebo se ztraceji). Barva
narudle rohove hneda; bleda paska na obvodu slabe naznacena. Zavitu
6—6y2f dobfe klenutych, svrchu i zespodu stlacenych, velmi pomalu
pravidelne rostoucich; posledni ma na obvodu zfetelnou oblou hra-
nu, ktera saha az к usti. Usti velmi uzke, dosti soumerne a ponekud
sikmo pficne polomesicite (srpovite); civkovy okraj je kratky, svisly,
nahle se lomi a pfechazi ve spodni okraj; ten tvofi spolecne s vetsi casti
vnejsiho okraje tahly plynuly oblouk, temef rovnobezny
Obr. 56. Trichia bakowskii
(Polinski) (orig.). (Zv6t§.
6X.)
s patrem, ktery se pak prudkym, kratkym
obloukem vraci к nasazeni na patfe (horni
okraj). Obusti ostre, pfi civce a naspodu
mirne rozsifene, uvnitf s belavym pyskem,
ktery se prahovite zdviha na spodnim
useku, nejvyse v jeho prave (vnejsi) polo-
vine; na povrchu prosvita pysk v podobe zlu-
taveho nebo narudleho prouzku; patrovy na-
valek neobycejne slaby. Spodni strana ulity
slabe vypoukla, pistelova krajina m i r-
n e vklesla; pistel velmi uzka, civkovy m
krajem ± zakryta (az temef uplne). V. 4,3—5,0; s. 6,0—7,0 (obr. 56,
XXX/5)	Tr. bakowskii (Polinski, 1924).
(Sr. horska).
Ротёгпё stala; albini jsou dosti casti. Svrchu uvedeny popis se vztahuje na popu-
lace z Muranskeho krasu a Pol’any. Je blizce pribuzna zapadoalpske Trichia eden-
tula Drap., к nii тё. ротёг vikarisujiciho druhu.
Obyvd. vlhke horskd lesy; vёtёinou pod opadem a tlejicim drevem na mistech
s bujnym bylinnym podrostem.
Karpatska: Svidovec, Gorgany a Cerna Hora ve Vychodnich Karpatech;
ostrovovity vyskyt ve vnitrni Casti Zapadnich Karpat.
Ротёгпё vzacna: Sije dosti hojnd v horskych lesich Murahskeho krasu (mezi
900—1400 m) a velmi hojnd na РоГапё nad Detvou, kde poddl potokd sestupuje a± na
700 m, a na Kr&love holi; кготё toho je uvddena od Bardejova (Rotarides &
Weis, 1950).
Lit.: Polinski, 1924, 1928; Sods, 1943; L о i e k, 1948k, 1949k, m,; 1952d.
— Ulita stlacene kulovita se siroce kuzelovitym kotoucem, dosti ten-
kostenna, ale pevna, mirne prusvitna, matna, slabe, nepravidelne ryhovana,
se stfedne hustymi, kratsimi, ohnutymi chloupky, po nichz zustavaji zfe-
telne jizvy. Barva zlutave rohova az narudle rohove hneda, nekdy s nazna-
203
kem blede pasky na obvodu. Zavitu 5%—б1/!, mime klenutych, svrchu
slabe, zespodu ponekud silneji stlacenych, pravidelne rostoucich a m ё n e
huste svinutych nez u obou pf edeslych druhu; posledni ma na
obvodu slabe naznacenou hranu, ktera se vytraci tesne za obiistim. Usti
pomeme prostorne, kratce pficne elipticke a mime
klenutym patrem vykrojene; civkovy okraj zprvu vybiha prudce sikmo
dolu, brzy vsak pfechazi zcela plynulym obloukem do spodniho
okraje, ktery take tvofi klenuty oblouk; cely spodni okraj od civky az po
obvodnici tvofi plynuly, dobfe pravidelne klenuty ob-
louk, ktery zcela plynule pfechazi do vnejsiho okraje prudce obloukovite-
ho. Obusti ostre, pfi civce a na spodnim okraji zfetelne kratce rozsifene;
belavy, ostfe zdvizeny pysk probiha na spodnim useku tesne pfi o-
kr aj i, na vnejsim lea ponekud hloubeji a mezi nim a okrajem byva ±
narudly prouzek; prubeh pysku je zcela plynuly, vzdy bez naznaku
zoubku nebo prahovitych ztlustelin; patrovy navalek je velmi slaby,
ale zfetelny. Spodni strana ulity je mime pravidelne klenuta, pistelova
krajina malo vklesla, pistel velmi uzka, z vetsi casti az uplne
zakryta. V. 5,0—7,0; s. 8,0—10,0 (obr. XXXI/2)
Tr. bielzi (A. Schmidt, 1860).
(Sr. vychodni).
Uvedeny popis se vztahuje na populace z vychodniho Slovenska, к!егё P о 1 i n-
ski (1928) popsal jako zvlastni rasu, vyznacnou pro severozapadni Cast Vychodnich
Karpat, pod jmenem Trichia bielzi euconus P о 1 i n s к i, 1928. ZmSnam podlehaji
zvlaStS гогтёгу; n£kde nachazime tvary podstatn£ menSi, nez je uvedeno, tez v ramci
jednotlivych naleziSt’ тййе velikost ulit гпаёпё kolisat.
Obyva vlhke udolni porosty s bujnym bylinnym podrostem v rozsahu pahorka-
tinneho a podhorskёho з!ирпё (t. j. и nas od 200 do 600 m).
Karpatska: Sedmihradsko, Vychodni Karpaty, na zapad ai к rece Wislok.
U nas zije roztrouSene, misty a£ 1иипё na severovychodnim Slovensku: VihorlatF
Ondavska vrchovina (okoli Sniny a j.), U2ska hornatina (oblast Zboje a j.).
Systematickё postaveni tohoto plie neni dosud ujasneno. ^kteri autori ho pova-
±uji za samostatny druh (nejnovёji na priklad Li char e v & Rammelmeyer,
1952), jini (na pr. L. Soos, 1943) ho zarazuji do tvarovёho okruhu blizce рпЬигпёЬо
druhu Tr. filicina (L. Pfeiffer, 1841), jehoz nominatni rasa obyva jihovychodni
Alpy a severozapadni Balkan. Na zapadnim Slovensku byla nalezena forma, ktera
se velmi blifci pravё а1рвкё Tr. filicina L. Pfeiffer, (podle srovnani s jedinci ze
Styrska), jejii systematickё zhodnoceni vsak dosud nemohlo byt provedeno vzhledem
к пера!гпёти materialu. Uvadim zde strudny popis:
— Ulita se z velke casti shoduje s uvedenym popisem Tr. bielzi euco-
nus P о L, od niz se lisi temito znaky: kotouc je nizsi, ale vyrazne kuze-
lovity; na obvodu zavitu je velmi zfetelna bleda paska. Posledni za-
vit ma na obvodu zaoblenou, ala velmi zfetelnou hranu, ktera saha az
204
к usti- Usti je do strany vytazene, nepravidelne pficne elipticke;
civkovy okraj vybiha zprvu dosti prudce sikmo dolu a pak nahle pre-
ch a z i v pfimy okraj spodni, bud vodorovny, nebo nepatrne
klesajici smerem do strany. Silny belavy pysk je ve stfednim useku spodni
strany ± prahovite zdvizeny. Spodni strana ulity je plocha, pistel je sice
uzka (avsak podstatne sirs! nez u Tr. bielzi euconus Pol.), ale ote-
vfena, civkovym okrajem jen nepatrne zakryta. V. 5,3—6,0; s. 8,0—
10,0 (obr. XXXI/1)	Tr. filicina (L. P f e i f f e r, 1841), rasa?
Popsana populace 2ije ve vlhkem habrovem haji na prav£m svahu udoli mezi
Starou Lehotou a Modrovou (pfi silnidnim mdstku) v jiini d&sti РоуайзкёИо Inovce
nedaleko PieSt’an. — LiSi se napadnS od vychodoslovenske Trichia bielzi euconus P o-
1 i n s к i. Alpske kusy Tr. filicina L. Pfeiffer maji ve srovnani s na5im tvarem
plynuleji prohnuty spodni okraj usti а тёпё plochou spodni stranu, dale тёпё zfe-
telnou hranu na obvodu a vice konvexni obrysy kotoude (inovecky tvar ma obrysnice
kotouce casto tёmёf гоупё, takfce kotouc tvofi sice Siroky, ale cisty kufcel).
Lit.: LoZek, 1949i, 1951b.
4.	Ulita nanejvys 9 siroka, vetsinou mensi, stlacene kulovita, s uzkou
pisteli a ± vyniklym, kuzelovitym kotoucem; zavitu nejvyse 5M>, rychleji
rostoucich; obusti ostre, rovne, nebo pfi civce nepatrne rozsifene, pysk
plochy, slaby, casto temef neznatelny.	5.
— Ulita az 14,0 siroka, vetsinou mensi, ± stlacene okrouhla s ± siro-
kou pisteli a slabe vypouklym az plose kuzelovitym Kotoucem; zavitu 5—6,
pomaleji rostoucich; obusti ostre, naspodu a pfi civce mime, ale zfetelne
rozsifene, s pyskem, ktery je ve spodnim useku obusti ± prahovite zdvi-
zeny	6.
5.	Ulita stlacene kulovita s tupe kuzelovitym kotoucem, tenkosten-
na, dosti kfehka, mirne prusvitna, matna, nepravidelne ryhovana, ротёгпё
d 1 о u h у m i (temef 0,5), dopfedu ohnutymi chlupy pokryta, bar-
vy svetle rohove az tmave rudohnede, casto s bledou pas-
kou na obvodu. Zavitu 5—51/-», dobfe klenutych, pravidelne rostoucich, po-
sledni je pfi usti dokonale zaobleny; sev pfi usti se zcela nepatrne sklani
nebo zustava rovny. Usti velmi kratce pficne elipticke, patrem dobfe vy-
krojene. Obusti ostre, rovne, jen naspodu a hlavne pfi civce nepatrne rozsi-
fene ; patrovy navalek ±slabeznatelny; pysk, pokud se vyvine, zu-
stava vzdy slaby, plochy. Pistel uzka, ale otevfena, civkovym okra-
jem ponekud zakryta. V. 5,0—5,5; s. 7,0—7,5 (obr. XXX/3)
Tr. sericea (Dr aparnaud, 1801).
(Sr. zapadni).
MirnS promSnliva; kolisd velikost (Sifka mezi 6,0—8,5), ротёг гогтёгй, vySka
kotoude, barva a stalost. Jeji tvary na naSem uzemi nejsou dosud zpracovany. VnSjSkem
205
se velice podoba druhu Monachoides rubiginosa A. Sch m., к jehoz popisu je pripo-
jena srovnavaci diagnosa obou druhh (str. 210).
Obyva vlhdi udoli i svahove lesy homatdjdich poloh, tei travnatd strahky a
krovidtd v niidich polohach. Zasahuje jak do nifcinnych luhh, tak do subalpinskeho
pasma.
Stredoevropska (s td^idtdm na zapadd): jiho vychodni a vychodni Francie,
Belgie, Britanie, Alpy, severozapadni Balkan; sporadicky ve stredohorach Ndmecka a
zapadni CSR, poridku v Severondmecke niiine.
Rozdifeni v 6 SR neni dosud patridnd zname pro Cetne zamdny s podobnymi
druhy, hlavnd s Monach. rubiginosa A. S c h m. Bezpedng zije v zapadodeskych hor-
natinach (Doupovske hory, Rudohori), dale v zapadnich Sudetach (Krkonode — vdtdi
udoli a Rychory) a na jejich upati (pomdmd hojny vyskyt v severni dasti Podhori Or-
lickych hor, zvladtd v dirdim okoli Opodna); te£ vyskyt v polabskych luzich je pravde-
podobny. — Vyskyt na Moravd je pochybny; nehledd к stardim nejistym udajhm,
uv&di ji Zimmermann (1916) od Lednice; do karpatske oblasti nezasahuje.
— Ulita stlacene kulovita s vyniklym kuzelovitym kotoucem, velmi
tenkostenna, kfehka, znacne prusvitna, matne leskla, jemne, nepravidelne
ryhovana, v mladi s kratouckymi opadavymi chloupky,
v dospelosti obvykle 1 у s a, barvy nazloutle belave. Zavitu 4%—
5, silne klenutych, pravidelne a dosti rychle rostoucich, posledni je na ob-
vodu dokonale zaobleny; sev pfi usti rovny nebo neznatelne sestupuje.
Usti mirne sikme, kratce pficne elipticke, patrem mime vykrojene. Obusti
ostre, rovne, jen pfi civce nepatme rozsifene, pysk nejvys slabe
naznacen, patrovy navalek temef neznatelny, ale ostfe ohraniceny.
Pistel velmi uzka, rozsifenym civkovym okrajem castecne zakryta.
V. 5,5—7,0; s. 7,0—9,0 (obr. 57, ХХХП/1)
Tr. lubomirskii (Slosarski, 1881).
(Sr. karpatska).
Syn. Helix clessini U 1 i d n y, 1884.
Pomdrnd malo promdnliva; zmdnam podldha hlavnd velikost, sila stdn a stalost
ochlupeni.
Zije v hustych vlhkych porostech rostlin, zvladtd kopriv, ve vlhkych udolnich
luzich, tei pod skalami a na ssutich, na lukach pri skupinach vrb a podobnd. Od ntfiny
a± vysoho do hor.
Karpatska: endemicky prvek Zapadnich Karpat. Souvisly areal saha vndj-
dimi pohorimi Zapadnich Karpat od Dukly a2 к Vidni; roztroudene vyskyty na vychod
do severozapadni d&sti Vychodnich Karpat, na sever do celeho karpatskdho predpoli,
do Polske Jury a Svatokri±skych hor, na z&padd pres Moravu ai do vnitrnich Cech.
Smdrem na jih ve vnitrokarpatskych pohorich nalezidt’ rychle ubyva, takfce na jih od
Nizkych Tater jsou jen nedetne lokality.
U nas 2ije v celem beskydskem oblouku a prilehlych pohofich (oboje Tatry a
Fatry, StraSovska hornatina), na jih a± do PovaSskdho Inovce a Malych Karpat, te£
na horni Nitre; roztroudend je uvaddna i na strednim Hronu (Banska Bystrica, Banska
Stiavnica, Skiend Teplice, Vyhne, Nova Baha atd. — Soos, 1943); v mnohych ji£-
ndjdich pohorich uplnd chybi (Jihoslovensky kras, Pol’ana). Z karpatskdho predpoli na
206
Ostravsku a v Moravske brane zasahuje roztrou§en6 do pahorkatin stfedni (zvld.§td
hojng v Moravskem krasu) a severn£j§i Moravy 1 do pfedhor vychodnich Sudet; odtud
к zapadu a2 do vnitrnich Cech: Leded nad Sazavou, hojn6ji na Caslavsku a Kutno-
horsku, dale v okoli Prahy (§&rka, Zahoranske udoli u Davie, Pikovice a p.) a v po-
vodi Klicavy na Krivoklatsku, kde dosahuje nejzapadn6j§iho bodu rozSireni (Loi e k,
1947c). V severnich Cechach iije v okoli U§t6ku.
6.	Ulita stlacene okrouhla s plose kuzelovitym kotoucem, se silnej-
simi stenami, pevna, malo prusvitna, matna, ± nepravidelne ze-
birkovana, v mladi s opadavymi chloupky, v dospelosti vzdy
1 у s a; barva beloseda, zlutoseda nebo narudle rohova, casto svetleji a
temneji pficne zihana, obvykle s bledou paskou na obvodu. Zavitu ± 6,
dobfe klenutych, dosti pomalu, pravidelne rostoucich; posledni je stlaceny
a ma na obvodu zfetelnou tupou hranu, sev sestupuje pfi usti nepatrne
dolu. Usti ± kratce pficne elipticke, patrem znacne vykrojene. Obiisti
naspodu a caste&ne i na strane mime rozsifene, uvnitf s plochym, siro-
kym pyskem, ktery se ve spodnim useku prahovite zdviha; patrovy navalek
temef neznatelny. Pistel siroka, vsechny zavity ukazujici, zaujima asi
sifky nebo ponekud mene. V. 6,0—7,0; s. 10,0—13,0 (obr. ХХХП/2).
Tr. striolata (C. Pfeiffer, 1828).
(Sr. ryhovana).
Velmi prom6nliva, u nas ротёгпё st&la; na§e populace naleii pravdёpodobnё
tvaru Tr. striolata montana (Studer) C. Pfeiffer, 1828, a to f. danubialis
С 1 e s s i n.
Obyva vlhdi listnate lesy na vapenitem podkladu; u nas v zaplavovanych luzich.
A 1 p s к o-z apadoevropska: Alpy, odtud podel Dunaje a£ pod Bratislava;
Jura; ve stfednim Ыётески jen v udoli Saaly и Jeny; Poryni, Belgie, Nizozemi, vy-
chodni a severovychodni Francie, Britske ostrovy.
NaSeho uzemi se dotyka jen mezi Bratislavou a Palkovidovem (dr. Szap), kde
Zije v podunajskych lu±nich hajich (PetrZalka, Biskupice, Baka, Gabdikovo, Palkovi-
dovo atd.). Star§i udaje z Cech (Nudnice, Bohosudov) se nepodarilo ovёrit.
Lit.: О r t v a y, 1902, S z ё p, 1897.
— Ulita mensi (6,0—10,0 siroka), tenkostenna, prusvitnejsi, ne-
pravidelne ryhovana (ne vsak zebirkovana!), pomeme huste, kratce
nebo dlouze osrstena, iv dospelosti	7.
7.	Ulita stlacene okrouhla, s kotoucem nepatrne vypouklym az plose
kuzelovitym nebo kupovitym, dosti tenkostenna, pevnejsi, mime prusvitna,
slabe leskla, nepravidelne ryhovana, s hustymi kratsi mi (± 0,3) a
slabe dopfedu ohnutymi chloupky, ktere nekdy и starsich jedincu chybeji,
zanechavaji vsak zfetelne jizvy; barva sede hneda az ± svetle rudohneda.
Zavitu 5%—6V2, dobfe klenutych, pomalu, pravidelne rostoucich; po-
sledni ma na obvodu zaoblenou ± zfetelnou hranu, ktera se pfi usti ztraci;
207
sev se pfi usti sklani dolu. Usti mirne sikme, kratce pficne elipticke, casto
svrchu i zespbdu mirne stlacene, patrem znacne vykrojene. Obusti ostre,
pfi civce, naspodu a castecne na vnejsi strane mime rozsifene; pysk dosti
hluboko polozeny, bily, ve spodnim useku az listovite v у n i к 1 у; na-
valek patrovy temef neznatelny. Pistel sirs! az velmi siroka. V. 4,0—5; s.
6,5—8,5 (obr. XXXII/3)	Tr. hispida (Linne, 1758).
(Sr. chlupata).
Velikost, ротёг гогтёгй, ротёта vy§ka kotoude i jeho tvar, Sifka piSt61e, vyvoj
pysku a ochlupeni podlehaji znacnym гтёпат. Na sussich mistech se objevuji drobn6
tvary (s. 5,5—6,0), jinde, hlavr^ na niiinnych nivach, dosahuji populace az 9,5 Sifky.
RoztrouSenS se vyskytuji populace s vyniklym kotou6em a uzSi pfStSli, ktera vSak
vzdy ukazuje пеЗтёпё pfedposledni zavit (bliii se tvarftm Tr. hispida septentrionalis
Cl ess.), naopak i velmi ploche, siroce pi^lite tvary jsou Ьёйпё (Tr. hispida con-
cinna Jeffr.). Prorr^nlivost na naSem uzemi neni dosud zpracovana.
Obyva vetSinou porosty vlhkych udoli, zvlaste luhy, olSiny i vlhke louky; ridceji
ve vlhkych ssut’ovych lesich, na upati skal, ve zriceninach, v sadech, zahradach, pri
starych zdech.
Evropska: chybi v ji±nich dastech jihoevropskych poloostrovti, ale zije na Sar-
dinii; na severu ай к polarnimu kruhu a Bilemu mofi. V evropske casti SSSR zije
v lesni гопё, na sever zasahuje do Leningradske oblasti, na vychod do Kazahske a Mo-
lotovske, na jih do Poltavske oblasti.
Je dosti hojna na pfihodnych mistech, hlavne v niSinach a v udolich pahorkatin;
smerem do hor vyskyth velmi rychle ubyva; pravdepodobne chybi ve velkych usecich
vySSich slovenskych Karpat, zvlaSte na severu. Pozoruhodne osamoceny je vyskyt ve
vrcholove partii hory Zdiarska Vidla (2148 m) v alpinskem stupni Bielskych Tater
(LoSek, 1951e).
— Ulita stlacene okrouhla, vetsinou se slabe vypouklym, plochym ko-
toucem, znacne tenkostenna, dosti kfehka, mime prusvitna, matna, ne-
pravidelne ryhovana, s hustymi, napadne dlouhymi (0,6—1,0) a
dopfedu ohnutymi chloupky, barvy ± svetle rohove hnede. Zavitu 5—5%,
dobfe klenutych, г у c h 1 e j i rostoucich nez u Tr. hispida L.; posledni
ma na obvodu malo zfetelnou oblou hranu; sev pfi usti nepatrne se sklani.
Usti mime sikme, ± kratce pficne elipticke, patrem znalcne vykrojene,
zcasti ponekud ctyfhranne. Obusti ostre, naspodu a pfi civce mime rozsi-
fene, pysk slabs!, belavy, ve spodnim useku jen plose prahovity;
navalek patrovy temef neznatelny. Pistel siroka (v prumeru ponekud uzsi
nez u pfedesleho druhu). V. 4,5—6,5; s. 7,0—10,0 (obr. ХХХП/4).
Tr. villosula (Rossmassler, 1838).
(Sr. huhata).
Syn. Helix pietruskyana L. Pfeiffer, 1846.
St&lejSi; kolisa velikost, 1ё2 kotoud byva ^kdy гпаспё vynikly.
Obyva vlhka mista na <1пё udoli: vlhkё louky, bujne porosty podel potokh, olSiny
a p., tu a tarn i ve svahovych mokfadech.
208
Karpatska: endemicky prvek Zapadnich Karpat; v се1ё severn6j§i dasti ZA-
padnich Karpat, na vychod ай к Mukadevu a ke Stryji, na zapad ай do Homomorav-
skeho tivalu a do vychodnich Sudet.
U nas je nejhojndjSi na sevemim Slovensku, hlavnd v beskydskem oblouku,
Tatrach, Fatr&ch, na sevemim svahu Nizkych Tater; zdd se, ze neprekraduje Nizke
Tatry smdrem к jihu (chybi v Murahskdm a Jihoslovenskdm krasu, ve Vtadniku, na
Poland atd.), horami poddl Vahu saha velmi daleko na jihozapad: Stra^ovska horna-
tina, Pov&fcsky Inovec (Moravany; Ьойек, 1949i); smdrem na zapad zasahuje
к rece Moravd (Tovadov, Tlumadov atd.), do luhti poddl Bedvy, Odry a Olzy a velmi
vzacne do vychodnich Sudet (kladska strana Kralickeho 8пёйп1ки (Boettger C. R.,
1938) a Hodtickd udoli v Rychlebskych horach (J a e с к e 1, 1939).
Rod: Monachoides Gude & Woodward, 1921
(Vlahovka)
Syn. ZenobieUa Gude & Woodward, 1921 (partim).
1.	Ulita kulovita, s tupe kuzelovitym kotoucem, znacne tenkostenna,
kfehka, mime prusvitna, matne leskla, nepravidelne ryhovana, s kratsimi
(0,25—0,3), hustymi a pfimymi chloupky, narudle hneda, nekdy
s bledou paskou na obvodu. Zavitu 4.y>—5, dobfe klenutych, pravidelne
rostoucich; posledni je na obvodu zaobleny, naspodu silne klenuty; sev se
pfi list! nesklani. Usti mime sikme, okrouhle nebo velmi kratce pficne
elipticke, patrem silne vykrojene. Obusti ostre, rovne, jen pfi civce
slabe rozsifene, pysk byva jen nekdy naznacen, patrovy navalek te-
mef neznatelny. Pistel uzka az velmi u^ka, rozsifenym civkovym okrajem
castecne zakryta. V. 4,5—5,0; s. 6,0—7,0 (obr. 58, XXXIV/1 '
M. rubiginosa A. Schmidt, 1853.
(VI. rezava).
Obr. 57. Trichia lubomirskii (Slos.) — Obr. 58. Monachoides rubiginosa
pohlavni ustroji (podle Polihskdho). A. Schmidt — pohlavni ustroji (podle
A. Wagnera).
14 Klic 6s. m£kk£§u
209
Mirnym zmSnam podleha velikost, ротёгпё vySka kotoude a Sifka р!§1ё1е, dale
vyvin blede obvodove pasky. Chloupky byvaji n6kdy mirnd prohnute. — Od vr^jSkem
velmi podobn6 Trichia sericea Drap. se vSak M. rubiginosa A. Schmidt lisi
pfedevSim kratSimi a pfim6jSimi chloupky (nejvyS 0,3 dlouhe, u Tr. sericea 0,45—0,5),
d&le pon6kud menSi а ротёгпё vySSi ulitou, uZSi a vice zakrytou piStdli a nedostatkem
pysku. Bezpedne urdeni umoZfiuji anatomicke znaky, zvl£§t6 uprava Sipovych vakti;
rod Trichia m& totiZ 4 Sipove vaky ve 2 зоитёгпусЬ parech, rod Monachoides jen 1 ne-
parovy Sipovy vak; Sip je и Tr. sericea drobny, s korunkou ё1епёпои pravidelnymi za-
fezy a oblou hladkou depeli, kdeZto и M. rubiginosa A. Schmidt je podstatnS
vёtS^ (vice nei 2-krdt), s пеё1епёпои korunkou a prohnutou depeli se 4 mohutnymi
liStami.
ObyvS. vlhke nivni louky, luhy a bfehy vod v niZinach a v udolich nizkych pa-
horkatin, и nds zhruba do 400 m.
Eurosibifska: ruske niZiny aZ na upati Kavkazu, Sibifi az na Dalny
Vychod; baltske гетё, pfedhofi Karpat, Polsko, Severcm^meckd niZina az do Nizozemi.
dolni Poryni, povodi Mohanu, zapadni GSR, mad’arske niZiny.
Na pfihodnych mistech Zije v се1ё republice: Cechy: Siroka oblast Polabi a jeho
vy^Zkh, roviny mezi Prahou a Ceskym Stfedohofim; na jihozdpad Geskym krasem
aZ ke Zdicim, tdZ na Rakovnicku. — Morava: niZiny jiZni Moravy a velke uvaly;
okoli Bohumina. — Slovensko: vSechny velkd niZiny, poddl velkych fek pronika hluboko
do Karpat (jiZni upati Murdhskdho krasu) teZ v ^kterych vnitrokarpatskych pan-
vich, kde dostupuje aZ 700 m (okoli Popradu).
— Ulita vetsi (s. 9,0—*15,0), s povrchem jemne, ± pravidelne zrni-
tym, vzdy bez chloupku; obusti vzdy rozsifene; tvar bud’
stlacene okrouhly se sirokou pisteli nebo stlacene kulovity s uzkou, pfi-
padne zcela zakrytou pisteli	2.
2.	Ulita stlacene okrouhla, s velmi plose kuzelovitym ko-
toucem, dosti tenkostenna a kfehka, mirne prusvitna, matne leskla, nepra-
videlne ryhovana, jemne a ponekud nepravidelne zrnita (zvetseni!), barvy
blede sedozlute az svetle narudle rohove, s vyznaenou bledou paskou na ob-
vodu. Zavitu 51/!—5%, pravidelne rostoucich, svrchu stlacene, naspodu
dobfe klenutych; posledni ma na obvodnici zfetelnou tupou hranu, ktera
se pfed ustim vytraci; sev sestupuje pfi usti prudce a nahle dolu. Usti
znacne sikme, pficne kratce elipticke, patrem slabe vykrojene. Obusti ostre,
v celem prubehu rozsifene, naspodu silne, s velmi slabym pyskem;
patrovy navalek vetsinou nezfetelny. Pistel velmi siroka, otevfene
nalevkovita. V. 5,5—6,0; s. 11,0—12,0 (obr. ХХХШ/1)
M. umbrosa (C. Pfeiffer, 1828).
(VI. stinna).
М1тё рготёпИуа; Sifka kolisS. mezi 9,0—13,0; vySka stoupd aZ na 7,0 и jedincft
se zvySenym kotoudem. V niZSich oblastech s dostatkem v&pna jsou populace stati^jSi,
se sih^jSimi в1ёпапи a vyvinutym pyskem, na kysel^ch horskych biotopech se objevuji
jedinci i populace пеоЬу^пё 1епков1ёппё, bez pysku a velmi кгеЬкё.
Obyv£ vlhke udolni lesy, teZ upati skal a svahov6 mokfady; miluje mista po-
210
rostla bujnym rostlinstvem a s oblibou stoupa na vysSi byliny, kde ztistava sedёt na
listech.
V у ch о doalp ska (v SirSim smyslu): z Vychodnich Alp zasahuje do Bosny,
do Zapadnich Karpat a povodi Visly v Polsku, do hornatin zapadni d&sti CSR a pri-
lehlych krajd NSmecka.
Dosti rozsifena v niiSich polohach hor a v pahorkatinach се1ё zapadni a ji±ni
poloviny Cech, misty hojn£ (Krivoklatsko, Povltavi); vyskyt v severovychodni 6tvrtin6
zeme je omezeny, vyhyba se nifcinam (v Polabi jen u Obfistvi) a stepnim rovinam.
RozSireni na Morav6 je malo zname; v Karpatech se vyskytuje ve vnSjSich pohorich
od Malych Karpat a Moravskoslezskych Beskyd po Vysoke Tatry a Pieniny; tez
v Nizkych Tatrach (Il’anovska dolina); v ji±n6j§ich pohorich pravd6podobn6 chybi;
misty je v§ak hojna v podunajskych luzich.
— Ulita stlacene kulovita, se siroce kuzelovitjhn kotoucem
a uzkou, pfipadne dokonale zakrytou pisteli .	3.
3.	Ulita stlacene kulovita se siroce kuzelovitym kotoucem, ± tenko-
stenna, pevnejsi, slabe prusvitna, matna az matne hedvabne leskla, slabe,
nepravidelne ryhovana a ± pravidelne, velmi jemne zrnita (zvetseni!),
jednotlive vyvyseniny jsou protahle a nesou u zcela cerstvych neporuse-
nych ulit slabe prohnute konchinove supinky. Barva svetle sedo-
zluta az narudle hneda, obvykle s bledou paskou na obvodu. Za-
vitu 6—6V2, mime klenutych, dosti pomalu, pravidelne rostoucich; posled-
ni ma ve sve prvni naznacenou hranu na obvodu; sev sestupuje pfi usti
nahle a prudce dolu. Usti sikme, ponekud sikmo pficne elipticke, patrem
znacne utate. Obusti ve spodnim useku otupene, jinak ostre, dosti roz-
sifene ; uvnitf lezici, n a r u d 1 у pysk je uzsi, zvl. ve spodnim useku, pra-
hovite vynikly, navrch r u z о v e nebo cervenave prosvita; pat-
rovy navalek velmi slaby, ale zfetelny. Pistel uzka, ponekud zakryta civ-
kovym okrajem, vzdy vsak otevfena. V. 9,0—10,0; s. 12,0—14,0 (obr.
ХХХП1/3)	M. incamata (Muller, 1774).
(VI. narudl&).
Dosti prom6nliva povahou prostredi; statne tvary se siln£j£imi э!ёпат1 (Sirka az
15,0) se objevuji v teplych vlhdich mistech na v&penitem роик1аЬё, v kyselem, chlad-
nem prostredi se objevuji drobne formy (8,0—11,0), dasto velmi 1епкоз1ёппё a krehke.
Drun phvoch^ lesni — obyva vlhdi ззи1ё a udolni porosty, Ьё±пё i v kultumich
polohach: pri zdech, pod mhstky, v lomech a podobe.
Stfedoevropsk&: Pyreneje, Francie, Belgie, Nizozemi (chybi na Britsk^ch
ostrovech); Dansko, jiini Svedsko, Ыётеско, zapadni CSR; Alpy, Zapadni a sedmi-
hradskё Karpaty, sevemi Balkan.
Druh rozSireny na celem uzemi CSR od niZin do hor; vyhyba se jen bezlesym
stepnim rovin&m a v nizinach se omezuje hlav^ na luini haje. Tei ve slovenskych
Vychodnich Karpatech je ра!гпё velmi vzacny.
— Ulita velmi podobna pfedchozimu druhu, stlacene kulovita s kuzelo-
14*
211
vitym, vetsinou vice vyvysenym kotouieem, se silnejsimi stenami, ротёг-
пё pevna, mime prusvitna, matna, nepravidelne ryhovana, zmita struktura
ропёки4 hrubsi nez u M. incamata Muller; barva obvykle zlut ava
az zlutobila, fidceji гаЬпёсИа az rohova. Zavitu 6—б1/-*, mime, ale
dobfe klenutych, pomalu, pravidelne rostoucich; posledni ma v prvni 1/3
velmi oblou hranu; sev pfi usti sestupuje kratce, nahle a prudce. Usti
sikme, nepatme sikmo рпспё elipticke, patrem znacne utate. Obusti ostre,
jen pfi civce otupene, dosti rozsifene; bily, uvnitf lezici pysk je prahovite
vyvyseny, ve spodnim useku se vice blizi okraji a miva ztlusteliny,
navenek zlutave prosvita; patrovy navalek velmi slaby, ale zfe-
telny. Pistel velmi uzka, civkovym okrajem dokonale zakryta.
V. 9,0—11,0; s. 12,0—15,0 (obr. ХХХШ/2)
M. vicina (Rossmassler, 1842).
(VI. karpatska).
Syn. Helix carpathica Fr i v aid s z к y, 1874 — Helix tecta A. Schmidt,
1854.
Mirnd promdnliv&; kolisa velikost i ротёг гогтёгй; tu a tam se objevuji popu-
lace blifcici se zbarvenim predeSldmu druhu; piStdl byva ndkdy Stdrbinovitd pootevrena.
Ve vysokych polohach pfeviadaji men§i, vysokd tvary bdlave barvy.
Obyva hlavnd vlhka, bujna zarostia ddoli, tei vlhdi horskd lesy a mokfady; saha
az do alpinskaho stupna.
Karpatska: 2ije v cela karpatske oblasti, odkud zasahuje do hor severozA-
padniho Balkanu, do rovin Polska, do vychodnich Sudet a odtud ai do vychodnich Cech,
na zdpad do pahorkatin Moravy. Osamoceny vyskyt ve Franckd Jure.
Dosti rozSifena ve velka dasti naAich Karpat; v teplych suchych oblastech vzac-
ndj§i, ve vlhkych horskych polohach hojna, к jihoz&padu zasahuje do Maiych Karpat,
Moravskaho krasu; na zapad ai na homi Svratku (udoli Hodoninky); td2 ve vychod-
nich Sudetach, hlavna v niiSich polohach, odkud zasahuje do Podhori Orlickych hor
a vychodni dasti Svitavskd ploSiny; zapadni hranice sleduje zhruba okraj polabskych
rovin.
Rod: Perforatella Schluter, 1838
(Dvojzubka)
Syn. Petasia Beck, 1837 (non Stephens, 1828).
Anatomicky se velmi bli±i rodu Monachoides, ulita v§ak ma fadu odliSnych znakti.
1. Ulita эНасепё kulovita, s kuzelovitym kotoucem, jehoz obrysnice
jsou temef г о v n e nebo nepatrne konvexni, se silnejsimi stё-
nami, pevna, mime prusvitna, svrchu ponekud nepravidelne zebirko-
vana, matna, naspodu slabeji ryhovana, leskla; barvy ± svetle rohovё
hnede, s velmi zfetelnou paskou na obvodu; tez sev je provazen bledsi zo-
nou. Zavitu 6V2—7, velmi pomalu rostoucich a huste vinutych, svrchu sla-
be, naspodu mime klenutych, na obvodu s oblou zfetelnou hranou,
212
ktera se pred ustim stava nezfetelnou, sev se pri usti mime kratce sklani
dolu. Usti hranate a mime sikmo polomesicite, patro slabe klenute; vnejsi
okraj bezi od nasazeni kratce sikmo dolu doprava, pak se prudkym oblou-
kem obraci a temef pfimo bezi dolu doleva, kde se opet nahle ohyba a
bezi sikmo vlevo nahoru к civce; spodni okraj ma tedy dva useky, svira-
jici vzajemne tupy uhel. Obusti kratce rozsifene, ohrnute, bilym az
mime zahnedlym pyskem ztlustele; pysk, ktery na venek jen malo pro-
svita, vytvafi 2 silne tupe zuby, ktere sedi na obou, uhel svirajicich use-
cich spodniho okraje; navalek patrovy velmi slaby, ale zfetelny. Velmi
lizka pistel, ± dokonale zakryta civkovym okrajem. V. 5,0—5,8; s. 7,0—
9,0 (obr. XXXV/1)	P. bidens (Chemnitz, 1786).
(Dv. lu±ni).
Promdnliva, hlavne ve velikosti: nejmendi populace 6,0—7,0 Siroke, velkd tvary az
10,0; silnd kolisa ротёгпё. vySka a tvar kotoude, ktery je distd ku^elovity i vice kupo-
vity. Pidtdl vdtdinou temdf dokonale zakrytd, jen ojedindle §ir§i a ± otevrend (popu-
lace v dolind Striebomica и Moravan n. Vahom). Albini jsou misty dasti.
Obyva vlhkd nivni biotopy: ddolni porosty, zvlaStd olSiny, ni^inne luhy, horni
hranice se pohybuje mezi 400—500 m.
Vychodoevropsk o-s tredoevropska: cela karpatska oblast, uherskd
niziny, severozapadni Balkan, zdpad a stfed evropske dasti SSSR, Polsko, baltskd
zemd; roztrouSend v Ndmecku a v zapadni CSR. Osamocene vyskyty ve Francii
(Dauphind).
Na prihodnych mistech portiznu v cele CSR: v Cechach velmi roztroufiend v se-
verni polovind zemd, detndji v Ceskem Stredohori, v dolnim Poohri, misty v Polabi;
hojndji na Moravd a na Slovensku, kde Ьёйпё pronikd do vdtSich udoli v ji2ndj§ich po-
hofich Karpat.
— Ulita velmi podobna pfedchazejicimu druhu, kulovita, s kupovite
kuzelovitym kotoucem, jehoz obrysnice jsou vyrazne konvexni,
pomeme silnostenna a velmi pevna, malo prusvitna, svrchu dosti pravidelne
zebernata, matna nebo slabe leskla, naspodu slabeji ryhovana, leskla;
barva tmaveji rohove hneda az rudohneda; bleda paska na obvodu siroka
a velmi zfetelna, bleda zona pfi svu vsak chybi. Zavitu 6У2—7*4,
svrchu nepatme klenutejsich; posledni je na obvodu zaobleny, bez
zfetelne hrany; sev se pfi usti dosti silne a nahle sklani dolu. Usti velmi
podobne P. bidens C h e m n., avsak ротёгпё vyssi a me n ё si-
roke, tedy prostomejsi. Obusti z n а с n ё rozsifene, ne vsak ohrnute,
s velmi silnym, obvykle гакпёсИут pyskem, ktery si 1 nё pro-
svita v podobё zlutaveho ± narudleho lemu; zuby jsou neobycej^ sil-
ne a siroke, jsou vice sblizene a vice zuzuji usti nez и P. bidens
C h e m n., navalek patrovy sotva znatelny. Р1§1ё1 dokonale nebo tenref
dokonale zakryta. V. 7,0—10,0; s. 9,0—12,0 (obr. XXXV/2)
P. dibothryon (Kimakowicz, 1884).
(Dv. karpatska).
213
Stale jSi; о promSnlivosti na naSem uzemi se nelze prozatim vyjadfit pro nedo-
statek pfisluSnCho srovnavaciho materiSlu.
ObyvS, vlhkS svahove listnatC lesy; s oblibou pfi zemi pod vlhkym tlejicim opa-
dem. Saha ай do 800 m vySky.
Karpatsk£: Sedmihradsko, Vychodni Karpaty, vychodni Casti ZSpadnich
Karpat.
U n&s v Karpatech vychodni poloviny Slovenska — smCrem к zapadu pravdC-
podobnC ай к Vysokym Tatram na severu a do Jihoslovenskeho krasu na jihu (Ha-
cava). BlizSi podrobnosti nejsou zn&me (zjiStCna ve Slanskych horSch (Slanec), na
HomSdu (RuSin), v okoli BardCjova, v oblasti Vihorlatu atd.). Ve slovenskych Vy-
chodnich Karpatech pravdCpodobnC Ьёйпё rozSifenS, (okoli Sniny, Ulide atd.).
Rod: Euomphalia Westerlund, 1889
(Kefnatka)
Tento rod je ЬоЬа1ё rozvinut v kavkazske oblasti; do stfedni Evropy zasahuje jen
1 druhem.
— Ulita stlacene kulovita, s kuzelovitym, ± vyniklym kotoucem, dosti
silnostenna a pevna, malo prusvitna, matne leskla, huste nepravidelne ze-
•bemata, misty se zbytky podelnych linii, v mladi delsimi chloupky osrstena,
v dospelosti lysa, barvy svetle az narudle rohove, obvykle s bledou paskou
nad obvodnici. Zavitu 6, pravidelne rostoucich, silne klenutych, svrchu po-
nekud stlacenych; posledni je dokonale zaobleny; sev se pri usti silne a
prudce sklani dolu. Usti znacne sikme, temer okrouhle, patrem mime vy-
krojene. Obusti ostre, nahore slabe, naspodu a pfi civce silne rozsifene,
jeho okraje jsou na patfe dosti sblizene; uvnitf lezici pysk je belavy az
pletovy, dosti uzky a velmi plose prahovity, navenek prosvita jako tmavo-
zluta paska; navalek patrovy velmi slaby, ale zfetelny. Pistel siroka, vsech-
ny zavity ukazujici, pfesto vsak Icastecne zakryta velmi rozsifenym civko-
vym okrajem. V. 9,0—12,0; s. 13,0—17,0 (obr. XXXV/3)
Eu. strigella (Draparnaud, 1801).
(K. vrasdita).
Dosti рготёпИуа, Ыа\тё ve velikosti: na kyselejSim podkladё a v chlad^jsich
kondinach se objevuji drobne populace (s. 12,0—13,0), naopak v teplych, zvla^ vy-
chod^jSich oblastech jsou Ьёйпё tvary velmi statne (§. 16,0—17,0). гпаёпё рготёп-
liva je ротёгпй vySka kotouCe, tei Sev je pfi tisti ^kdy jen slabC вк1опёп. U valne
vёtsiny naSich populaci se ochlupeni ztraci ji± v dobё rfistu, na vychodё vSak ma ten-
Uenci setrvat az do dospёlosti.
VyznaCny prvek lesostepi: obyva xerothermni kfoviSte, stepni strahky, skalni
stepi, xerothermni haje; v chla(h^j§ich oblastech se jevi jako druh tCn^f С1з1ё stepni,
v teplejSich pronika Ьёйпё i do svёtlych suchych h&jti. S oblibou tez v uvozech a pfi
silnicich.
Vychodoevropsk o-s tfedoevropska: v evropske casti SSSR od 61°
z. §. ай na bfehy Cerneho a Kaspickeho mofe (chybi na Krymu), Polsko, baltske гетё,
214
karpatska oblast a prilehla uzemi, severnejSi Balkan; zapadni CSR, Ыётеско; Alpy,
severni Apeniny; Dansko, jizni Skandinavie; Francie, Pyreneje. Hustoty vyskytu pod-
statne ubyva od vychodu к z&padu.
U nas dosti roz3ireny ve vsech teplych oblastech: hojnd ve strednich a severoza-
padnich Cechach, jinak roztrouSenS v severni polovinS гетё; stredni a ji2ni Morava;
na Slovensku pronikS, na vapencich vysoko do Karpat (ai do 1500 m, v oblasti Ceskeho
masivu jen do 750 m).
Rod: Monacha Fitzinger, 1833
(Tmavoretka)
Syn. Theba R i s s o, 1826 (partim). — Carthusiana К о b e 11, 1871.
— Ulita stlacene kulovita, s nizce kuzelovitym kotoucem, tenkosten-
na, ale dosti pevna, ± prusvitna, svrchu slabe, naspodu silneji leskla, velmi
jemne nepravidelne ryhovana, s hustymi, drobnymi a melkymi dolicky;
barvy mlecne sedobile az zlutobile, smerem к usti s hnedavym nadechem.
Zavitu 5 Vo—6, mime klenutych; posledni je rozsifeny, pfi usti 2krat sirs!
nez pfedposledni, zaobleny, velmi prostomy, takze pfevlada; sev se pfi
usti kratce sklani. Usti mime sikme, ponekud sikmo pficne elipticke, pat-
rem sefiznute: kratoucky civkovy okraj pfechazi v nepatme prohnuty
spodni okraj, ktery smefuje slabe sikmo dolu do strany a pak se zdviha
pravidelnym, dobfe klenutym oblou'kem a vraci к nasazeni na patfe. Obusti
ostre, velmi slabe rozsifene; ostry okraj je hnedy, kdezto uvnitf lezici,
uzky, nizce prahovity pysk je belave zahnedly nebo narudly a navenek
prosvita jako zlutave bila nebo narudle zluta paska, ktera lemuje hnedy
okraj obusti. Patrovy navalek sotva znatelny, avsak ostfe ohraniceny.
Spodni strana ulity je mime vyklenuta, krajina pistele je malo vklesla.
Pistel sama velmi uzka, civkovym okrajem ponekud zakryta. V. 6,5—8,5;
s. 10,0—13,0 (obr. XXXIV3)	M. carthusiana (Muller, 1774).
(Тт. Ьё^а).
Velikost гпаёпё kolisa i uvnitr jednotlivych populaci: trpaslici tvary 8,0—9,0
siroke a 6,0—6,5 vysoke; fnaopak zase statne kusy, az 9,0 14,0. Znwnam podleha dale
ротёгпа vyska kotoude; usti byva vice nebo тёпё do strany a po^kud dold vytaZene.
Obyva pfev&2ne nivni louky v teplych ni^inach, s oblibou v blizkosti bazin nebo
vodnich tokti.
Atlantick o-m editeranni: се1ё evropske Stredomof!; Francie, Belgie,
Nizozemi, jizni Anglie, Poryni; ni2iny Rumunska a Mad’arska; ji2ni Morava a ji2ni
Slovensko; ji2ni Ukrajina, Krym, okoli Novorossijska.
U nas jen v Podunaji a jeho vy^zcich: v udolich jihomoravske tercierni pahor-
katiny (okoli Hustopeci, Cejde, podёl dolni Dyje atd.); v Zahorske пйтё na upati
Malych Karpat (Plavecky MikulaS) a pak na vice mistech Podunajske ni&ny (upati
Malych Karpat, udoli Nitry u Suran, okoli Sturova atd., velmi hoj^ na Vel. 211пёт
ostrovё). Udaje z 6ech (Cermniky u Zatce, Choceh; lit.: К 1 e m e n t, 1943; L’oiek,
1948a; Petrbok, 1937a) jsou velmi pochybne.
215
Podceled’: He 1 icod оntinae
Skupina prevaSnS stfedomofsk£, do stfedni Evropy zasahujici jen 1 druhem.
Rod: Helicodonta Ferussac, 1821
(Trojlalodka)
Syn. Trigonostoma Fitzinger, 1833 — Gonostoma Held, 1837.
— Ulita tluste tercovita, s kotoucem uprostfed plose vpadlym, dosti
tenkostenna, pevnejsi, mime prusvitna, matna, nepravidelne ryhovana,
s ± dlouhymi chlupy (0,5), ktere po opadani zanechavajf zfetelne jizvy;
barva tmaveji ± narudle hneda. Zavitu 6, pravidelne pomalu rostoucich,
mime klenutych, svrchu, zespodu i se strany stlacenych. Sev sestupuje pfi
usti dlouze a plynule, teprve pfi samem okraji prudceji dolu. Dosti sikme
usti ma obrys trojuhelniku, jehoz zakladnu tvofi dobfe klenute patro;
obusti je kratce rozsifene, ohrnute a zahnedlym nebo ruzovjhn pyskem
ztlustele; pysk je uprostfed vnejsi a spodni strany (ramena trojuhelniku)
ztlustely a pahrbkovite vyvyseny, takze vysledny tvar usti je trojlalocny;
spodni pahrbek byva slabsi. Navalek patrovy sotva znatelny, jemne zrnity
д ostfe ohraniceny. Pistel velmi siroka, ale hluboka. V. 5,0—6,0; s. 11,0—
13,0 (obr. XXXV/4)	H. obvolute, (Muller, 1774).
(Tr. pyskatd).
Ротёгпё stdla; §ifka celkem zridka klesa na 10,0 nebo stoup& ke 14,0; pahrbko-
vite ztlu^liny pysku mohou byt ai zuboviteho tvaru (/. dentata Westerlund),
nebo mohou 1ётёг zmizet (f. edentate, W esterlund).
Obyva 1ер1ё ззиСоуё haje pahorkatin a niiSich poloh hor, s oblibou na v&penitdm
podkladё. V dobё sucha vytvafi 2ivoCich v usti ЬПё m&zdfite vidko.
Meridionalni: Pyreneje, Italie, Francie; Belgie, Nizozemi, jihovychodni
Anglie; Alpy, stfedohory Кётеска a zapadni CSR, ji2ni svahy Zapadnich Karpat, Ma-
d’arsko, severozapadni Balkan; na severu osamoceny vyskyt ve Slesvik-HolStynsku.
V oblasti СезкёЬо masivu jen v teplych pahorkatinach (nejvy&§i stanovi^ kolem
600 m): hoj^ ve stfednich Cechdch — Cesky kras, Kfivoklatsko, Dzban, v udoli Vi-
ta vy, Berounky, Sazavy; jifcni svah vychodniho a stfedniho Rudohofi; velmi porOznu
v kfidovych pahorkatinach lemujicich Polabi (mezi Мёепет a Mladou Boleslavi, vy-
chodni Gechy), dale v pahorkatinach ji±ni, stfedni a zapadni Moravy, Ыахтё v oblasti
udoli vёts^ch fek: Na Slovensku v jiz^jSich pohofich Zapadnich Karpat: Ма1ё Kar-
paty, Pova±sky Inovec, pohofi podёl Nitry, Muraftsky kras (zde do 1200 m), Jihoslo-
vensky kras, udoli Нотами atd.
Podceled’: Helicigoninae
Rod: Helicigona Ferussac, 1821
(Skalnice)
Syn. Campylaea Beck, 1837.
PfevaZ^ alpsky rod, и nas zastoupeny 4 druhy ve 3 podrodech: Helicigona s. str.,
Chilostoma Fitzinger, 1833 a Campylaea Beck, 1837.
216
1.	Ulita stlacene okrouhla, s nizkym, kuzelovite vypouklym kotoucem,
se silnejsimi stenami, pevna, slabe prusvitna, matna, fidce slabe ryhovana
a dosti hrube, ± nepravidelne zrnita (male zvetseni), barvy sedave
nebo rohove hnede, s nepravidelnymi pficnymi rudohnedymi skvmami. Za-
vitu 5, dosti pomalu, pravidelne rostoucich, svrchu plose stlacenych, na-
spodu, zvlaste pfi pisteli, dobfe klenutych, s ostrym vyniklym ky-
lem na obvodu; sev se pfi usti prudce a nahle sklani hluboko pod kyl.
Usti je neobycejne sikme (blizi se vodorovne rovine!), pficne elipticke
s tupym rohem na vnejsi strane, patrem temef nevykrojene. Obusti znacne
rozsifene, ostre, s о u v i s 1 e, na patfe odloupnute, plochym bilym
pyskem vylozene. Pistel siroce otevfena. V. 6,5—8,5; s. 15,0—17,0 (obr.
XXXVI/1)	H. (Helicigona) lapicida (Linne, 1758).
(Sk. kylnat&).
Syn. Chilotrema lapicida (Linne, 1758).
Dosti stala; гтёпат podleha velikost (drobne populace kolem 14,0 Sifky jsou
dosti Caste), ротёг гогтёгй, ротёта vySka a tvar kotouce, sila sten. Nevytvafi vSak
vyhranenych odchylek. Ojedineie se objevuji albini.
Obyva sk&ly rfizneho druhu, hlavnC vlhdi, tei pfi kmenech v lesich, zvlaSte buko-
vych; velmi hojna na zdech zficenin. RovinSm a ni2in£m se vyhyba.
Stfedoevropsk o-z a p adoevr opska: Portugalsko, severni Spaneisko,
Francie; BritskC ostrovy; D&nsko, jiSnSjSi Skandinavie, stfedohory NCmecka a zapadni
CSR, severnSjSi Casti Alp, jihozapadni Polsko, dotyka se zapadniho okraje Karpat;
baltskC zemC a odtud a2 do jifcniho Finska.
Obr. 59. Helicigona cingulella (Rossm.) — distalni Cast pohlavniho ustroji (orig.).
(NaleziStC: Osobita v Liptov. Tatrach.)
217
Druh dosti rozSireny, misty Ьёйпу v pahorkatinach a ni2§ich polohach hor v ob-
lasti 6esk6ho masivu: Cechy, severozapadni polovina Moravy; vyhyba se niiinam a
stepnim rovinam, jako2 i uzemim tvofenym nezpevi^nymi hominami (terciemi jily a
sliny, permske lupky a p.). Dotyka se zdpadniho okraje Zapadnich Karpat (na pf.
okoli Stramberka, Hostynske a Vsetinske vrchy), ve vlastnich Karpatech chybi. Pfesny
prhbSh jeho vychodni hranice neni znam (probiha vychodni Moravou nebo nejzapadn£j-
§im Slovenskem).
— Zavity bez kylu na obvodu, usti neni odloupnute ani souvis-
le, povrch neni zrnity	2.
2.	Ulita velmi stlacene okrouhla, s kotoucem nepatrne zdvize-
nym az temef do plochy zarovnanym, se silnejsimi stena-
mi, pevna, slabe prusvitna, matne leskla, jemne, nepravidelne
zebernata; embryonalni ulitka zmita, tato struktura postupne slabne,
na dalsich zavitech a na poslednim je malo zfetelna nebo mizi. Barva s e-
d о b i 1 a, s nepravidelnym hnedavym nadechem; tesne nad ob-
vodnici se tahne hneda paska, casto sledovana belavou, ± zfetelnou zonou.
Zavitu 4%—5, pravidelne, rychleji rostoucich, svrchu stlacenych,
velmi slabe klenutych, naspodu silneji; posledni ma na poicatku naznak
nezfetelne oble hrany, jinak je zaobleny; sev pfi usti prudce a dosti kratce
sestupuje dolu. TJsti velmi sikme, pficne kratce elipticke, patrem slabe vy-
krojene. Obusti rozsifene, zvlaste naspodu a na civce, mime otupene, sla-
bym belavym pyskem vylozene, navalek patrovy ± nezfetelny. Pistel s i-
roce otevfena. V. 6,7—8,0; s. 15,0—18,0 (obr. 59, XXXVI/2)
H. (Chilostoma) cingulella (Rossmassler, 1837).
(Sk. horska).
Ротёгпё stala; ve velikych vy§kach se objevuji populace mensi s vy§§im kotou-
cem, kdezto populace z ni&Sich poloh byvaji velke, s kotoucem tёmёf йр1пё plochym.
Hi^da paska byva ^kdy slab&, fiddeji zcela chybi.
Obyva vapencovё a dolomitovё stёny, pfevaz^ v alpinskem a subalpinskem
stupni; spodni hranice se pohybuje kolem 700 m, zfidka sestupuje je^ ni2e.
Karpatska: endemicky prvek Zapadnich Karpat (podrobnosti v dal§im od-
stavci).
Vyznadny prvek vysokych vapencovych Karpat: Vysoke Tatry (zde a± na nej-
vy§§i vapencove vrcholy), Chod, Mala Fatra; na jih od Vahu: v Nizkych Tatrach, ve
Velkё Fatfe a StraSovske ЬотаПпё (na pf. Sul’ovske skaly a jin6 vy§§i vapencovё
okrsky), kde sestupuje a.i pod 400 m (Maninska sout£ska); vice оватосепё stanovi^
je Sarkanica v Murahskem krasu.
— Ulita jemne nepravidelne ryhovana, nikdy zebernata, kotouc
vzdy ± vyvyseny, zavity svrchu jen malo stlacene, mime klenute,
pistel pomeme uzsi; zakladni barva citronove belozluta azcer-
218
Obr. 60. Helicigona rossmassleri (L.
Pfr — dist^lni cast pohlavniho Й-
stroji (orig.). (NaleziStd: Osobitd.
v Lipt. Tatrach.)
venohneda, nikdy sedobila 3.
3.	Ulita stlacene okrouhla, s nizce
vypoukle kuzelovitym, dosti vynik-
lym kotoucem, tenkostenna, dosti
kfehka, mime prusvitna, leskla, jemne,
nepravidelne ryhovana, s velmi jemne
zmitou embryonalni ulitkou. Zakladni
barva svetle (slamove) zluta, s kasta-
nove hnedou paskou nad obvodnici;
casto byva nad touto hlavni paskou
jeste sirsi, svetle hneda paska a zaroven
tez cely spodek je svetlehnedy, takze za-
kladni zluta barva se objevuje jen v po-
dobe 2 pruhu sledujicich hlavni pasku
s obou stran a v uzkem prouzku tesne pod svem. Zavitu 4*4, pravidelne
a pomeme pomaleji rostoucich, dobre klenutych; posledni je dokonale
zaobleny; pfi usti sev dosti kratce a nahle sestupuje. Usti znacne
sikme, ± akmo pficne kratce elipticke, patrem dobfe vykrojene (jeho osa
smefuje doprava dolu). Obusti kratce rozsifene, silneji jen pfi civce,
s velmi slabym nebo jen trochu naznacenym pyskem;
patrovy navalek sotva znatelny, velmi jemne zmity, ostfe ohraniceny.
Pistel nepfilis siroka, zaujima jen asi i/з sifky base posledni ctvr-
tiny posledniho zavitu, prvni zavity jsou v ni spatne viditelne.
Anatomicky znak: dve jednoduche glandulae mucosae. V. 6,5—7,5;
s. 10,5—12,5 (obr. 60, XXXVI/4)
H. (Chilostoma) rossmassleri (L. Pfeiffer, 1842).
(Sk. mala).
Malo prom6nliva; velikost kolisa mezi 10,0—13,0; te£ zbarveni je пнгпё promen-
livd, jak svrchu udano. Ыёк1егё statnd kusy se velmi podobaji dalSimu druhu, maji
v§ak u2§i piStdl, tenci stёny а т!тё rozsifene obusti.
Obyva hlav^ vlhdi lesni skalky, fidceji i pfi kmenech stromd; pfednost dava va-
penci, nejhoj^jSi je v montannim pasmu mezi 800—1400 m.
Karpatska: endemicky prvek Zapadnich Karpat (podrobnosti v dalsim od-
stavci).
2ije ve slovenskych Karpatech: od Strafcovskd hornatiny na zapadё pfes оЬё
Fatry, Chocskd pohofi, Nizke a Vysoke Tatry ai do Pienin, jiz^ji v okoli Kremnice,
na РоГапё, v Murahskdm krasu, v sevemim okoli DobSine a v nejvy§§ich polohach
vychodni dasti Jihoslovenskdho krasu.
— Ulita stlacene okrouhla (nekdy temef stlacene kulovita), s plose
kuzelovitym kotoucem, se silnejsimi stenami, dosti pevna, slabe pru-
219
svitna, leskla, jemne, nepravidelne ryhovana, s velmi jemne zmitou em-
bryonal™ ulitkou. Zakladni barva velmi svetle citronova az rudohneda, pfi-
padne hnedocervena, na)d obvodnici se tahne ± tmave kastanove hneda
paska, ktera nekdy chybi. Zavitu ± 5, pravidelne a ponekud rychleji ros-
toucich, svrchu slabe, se strany a naspodu dobfe klenutych, posledni je
dokonale zaobleny, v prumeru ponekud sirsi (pomeme) nez u pfedchoziho
druhu; sev pfi usti sestupuje v delsim useku dolu, zprvu povlovne,
pak prudceji. TJsti znacne sikme, vetsinou ± sikmo pficne kratce elipticke
nebo vejcite, patrem idobfe nebo mime vykrojene. Obusti dosti silne
rozsifene, opatfene plochym belavym nebo zahnedlym pyskem; patrovy
navalek vetsinou sotva znatelny. Pistel sirsi, zaujima asi 2/5 (nekdy
az skoro У2) sifky base posledni ctvrtiny posledniho zavitu, v s e c h n у
zavity jsou v ni dobfe viditelne; jen z male casti je zakryta rozsifenym
civkovym okrajem. Anatomicky znak: dve vidlicovite rozstepene
glandulae mucosae. V. 8,0—11,0; s. 15,0—20,0 (obr. 61, XXXVI/3)
H. (Campylaea) faustina (Rossmassler, 1835).
(Sk. lepa).
ZnacnS promSnliva: velikost silnS kolisa ve svrchu uvedenych mezich; tu a tam
se objevuji te2 populace menSi (Sifka kolem 14,0); znadnym гтёпйт podleha po-
тёгпа vySka kotoude, ddle zbarveni: ve vySSich chladnSjSich kondin&ch (Vysoke Kar-
paty) pfevlddaji slamovS ilute populace; v teple jSich oblastech a na z&padS se obje-
vuji tvary barvy narudle rohove, rudohnSdS nebo hnSdodervenS; v nev&pennych ho-
rach (Tatry) jsou obvyklS tvary гпаёпё tenkostSnne. Na naSem ilzemi nejsou tyto
tvary dosud fadnS zpracovdny (jde о vStSinou ekologicky podminSne odchylky).
Obyva vlhSi, zvlaStS zastinSnS skaly, ssut’ove porosty, zalesnSne skalnatS svahy
a p. Sahd a± do subalpinskSho stupnS. Pfednost dava vapnitym horninam, jinym pod-
kladdm se vSak nevyhyba.
Karpatska: rozsifena ve velkS Sasti karpatskS oblasti, te2 v nSkterych sou-
sednich oblastech na severu (Polska Jura), na zapad saha pfedhofimi vychodnich
Sndet a pahorkatinami Moravy ai do vychodnich Cech.
ZnadnS rozSifena ve slovenskych Karpatech i s ji^nimi a jihozapadnimi vybSiky
(Jihoslovensky kras, Povafcsky Inovec, Ма1ё Karpaty atd.); na severu velmi ЬёйпА;
nejhojnSjSi ve skalnatych vdpencovych uzemich; na zS.padS saha do pahorkatin Mo-
ravy (Moravsky kras, udoli Hodoninky na horni Svratce), tS2 v niiSich ddstech vy-
chodnich Sudet; v Cechdch na opukach v Podhofi Orlickych hor, na Metuji a tS2 u Ko-
Sumberka (Kalensky, 1906); zapadni hranice probihS. na okraji polabskych rovin.
Rod: Arianta Turton, 1831
(Plamatka)
Syn. Arionta Martens, 1860.
Anatomicky Ozce souvisi s pfedeSlym rodem (Chilostama), USi se vSak napadnS
stavbou ulity, povrchovou strukturou, zbarvenim, zpftsobem iivota i rozSifenim, takie
Ize pfipustit jeji rodovou hodnotu. U nas jen jediny, гпаёпё promSnlivy druh s rozleh-
lym arealem.
— Ulita kulovita, s tupe kuzelovitym, ± vyniklym kotoucem, pomer-
220
Obr. 61. Helicig &na faustina (Rossm.) — pohlavni ilstroji (orig.)
(NaleziStd: Hukvaldy, vychodni upati hradniho vrchu.)
ne tenkostenna, ale dosti pevna, mirne prusvitna, leskla, jemne nepravi-
delne ryhovana, s dosti hustymi, dobfe vyvinutymi podelnymi liniemi, bar-
vy vetsinou kastanove hnede, s cetnymi, neprusvitne slamove zlutymi
skvrnkami a tmavohnedou paskou nad obvodnici. Zavitu 51/», pravidelne a
dosti rychle rostoucich, dobfe klenutych, jen svrchu mime stlacenych;
posledni je dobfe zaobleny; sev pfi usti sestupuje nahle, ale v delsim use-
ku. Usti dosti sikme, velmi kratce sikmo elipticke az temef okrouhle, mirne
klenutym patrem utate. Obusti ostre, rozsifene, zvlaste naspodu, s bilym,
dobfe vyvinutym pyskem; navalek patrovy velice slaby, jemne zrnity,
svetlejsi a ostfe ohraniceny. Velmi uzka pistel je ± dokonale zakryta. V.
16,0—20,0; s. 20,0—24,0 (obr. XXXVII/2)
A. arbustorum (L i n n e, 1758).
(Pl. lesni).
Velmi promdnliva: Sifka kolisa mezi 17,0 a 28,0, te± vySka kotoude je neobydejnd
promdnlivd,; zbarveni: z&kladni barva mtiie byt tmavd ai svdtle kaStanova, paska casto
chybi; td£ fclutavd skvrnky mohou ndkdy zcela chybdt (/. picea Rossmassler),
221
jindy pfevladaji a vytvafeji sitovitC kresby nebo pfiCnC nepravidelne pruhy, nCkdy
mohou zcela zatlaCit zakladni zbarveni; tu a tam se objevuji albini. Velmi promCnliva
je i tlouStka stCn: na teplych vapenitych stanoviStich prevladaji tvary silnostCnnC
s тоспё vyvinutym pyskem, kdeito v kyselem prostredi nachazime ulity tenkostёnnё,
s pyskem Casto jen slabC naznaCenym. Tei piStCl je u urCitych plochych tvarh po-
otevfena. IT n&s nevytvafi stalejSich odchylek, avSak populace jednotlivych krajCi jevi
obyCejnC jisty svCraz. Ve vySSich polohach hor, zvldStC na kyselCm podkladC, Casto na
raSelinach, se objevuji jedinci i се1ё populace pfipominajici alpskou ekologickou rasu:
A. arbustorum alpicola Ferussac, v. 13,0—14,5; S. 15,5—17,0, s ротёгпё vySSim
kotouCem a Casto s pfevladajicimi ilutavymi skvrnkami; tyto populace v§ak u n£s
nikdy nejsou CistC vyhranCnC.
ObyvS, vlhkC lesy rtiznCho druhu: v niiinach a teplych pahorkatinach hlavnC luini
a udolni porosty; vyse i ve svahovych lesich a na vrcholech; saha vysoko do alpinskC-
ho stupnC.
Stredoevropsk o-s everoevropska: vychodni Pyrene je, Francie, cela
stfedni Evropa na sever od Alp, Alpy; BritskC ostrovy; Skandinavie, Finsko; Karpaty,
Polsko, zapadni Ukrajina, baltskC zemC.
Dosti rozSifena, misty obecnS, ve velkC Casti republiky. Vyhyba se jen bezlesym
stepnim ploSinam a nCkterym velmi suchym pahorkatinam (Gesky kras, PolomenC
hory a p.).
Rod: Isognomostoma Fitzinger, 1833
(Zuboustka)
Syn. Triodopsis Rafinesque, 1819 (partim).
Stavbou ulity se napadnC li§i od ostatnich pfislusnikh podceledi Helicigoninae,
anatomicky se vSak s nimi plnC shoduje.
1. Ulita stlacene kulovita, s nizce vypouklym kotoucem,
tenkostenna, nepfilis pevna, mirne prusvitna, matna, velmi jemne, nepra-
videlne ryhovana a huste zrnita (zvetseni), s d e 1 s i m i (0,6), malo pro-
hnutymi chloupky, barvy narudle rohove hnede. Zavitu 5, dobfe klenutych,
pomaleji pravidelne rostoucich, zaoblenych; sev se pfi usti kratce a dosti
prudce sklani. Dosti sikme usti ma obrys trojuhelniku, jehoz zakladnu tvofi
klenute patro; obusti znacne rozsifene (ne ohrnute!); ostre; vnejsi a spod-
ni usek, ktere spolu sviraji zhruba pravy uhel, maji listovite zdvizeny pysk
a uprostfed kazdeho useku sedi silny tupy zoubek; tez тоспё vyvinuty
navalek patrovy se listovite zdviha a vytvafi mocnou bilou desku
(rovnobeznou s rovinou usti); ilsti je tedy trojzube, velmi zuzene. Uzka
pistel je dokonale nebo temef dokonale zakryta civkovym okrajem.
V. 6,0; s. 9,0—10,0 (obr. XXXVI/5)
I. personatum (Lamarck, 1792).
(Z. trojzuba).
Syn. Helix isognomostomos Gm el in, 1788 (partim).
Druh velmi staly; nejvCtfii a nejmenSi tvary jen m£lo pfesahuji svrchu uve-
denC SifkovC rozmezi. NejhojnCjSi jsou jedinci, jejichZ Sifka slabC pfesahuje 9,0.
222
Obyva ssut’ove lesy pahorkatin a hor, aZ do subalpinskeho stupne, vetsinou mezi
kameny ssuti, tei pod padlymi kmeny a tlejicim dfevem.
Stredoevropska: katalanske Pyreneje; Alpy, zvl&Md severni dasti; stfe-
dohory Ndmecka a zapadni GSR; Karpaty a pfilehlS. uzemi na severovychodd.
Vyznadny lesni druh, Zijici na pfihodnych mistech roztroudend aZ velmi hojnd na
celem uzemi statu. Pfisnd se vyhyba niZinam a bezlesym stepnim plodinam. V oblasti
Oeskeho masivu je ротёгпё vzacny ve vyddich polohach hor, kdeZto v Karpatech bdZnd
dosahuje subalpinskdho stupnd.
— Ulita tluste tercovita se zarovnanym nebo nepatme vy-
pouklym kotoucem, tenkostenna, pevnejsi, mirne prusvitna, matna, velmi
slabe nepravidelne ryhovana, velmi jemne huste zmita (zvetseni), pokryta
hustymi, zcela ohnutymi a neobycejne kratkymi chloupky v pra-
videlnych fadach; barva narudle rohove hneda. Zavitu 5, svrchu mime,
naspodu dosti silne klenutych, pomalu, pravidelne rostoucich; s naznakem
oble hrany na obvodnici, ktera lezi velmi vysoko. Sev sestupuje napfed
plynule a velmi zvolna, pfi usti pak v kratkem useku prudceji. Usti dosti
sikme, zhruba ctvercove se zaoblenymi rohy, patrem sikmo ut’ate. Obusti
znacne rozsifene, ostre, s belave zahnedlym, silnym a tupe zdvizenym pys-
kem, ktery vytvafi po 1 silnem, nizce kolikovitem zubu na vnejsim a spod-
nim useku; vedle spodniho zubu smerem к civce byva jeste ± zfetelny
zubovity hrbol; navalek patrovy sotva znatelny, ale ostfe ohrani-
ceny. Pistel siroce otevfena. V. 5,2—5,8; s. 10,5—12,0 (obr.
XXXVI/6)	I. holosericum (Studer, 1820).
(Z. sametova).
Druh velmi staly; difka nejmensich kusti klesa slabe pod 10,0 u nejvdtdich se
pohybuje kolem 12,5. Obyva pfevaZne hrubdi ssutd v lesich hor a vyddich pahorkatin;
tei pod tlejicim dfevem.
A 1 p s к a (v dirdim smyslu): Alpy, Svycarska Jura, stredohory Geskeho masivu,
severozapadni dast Zapadnich Karpat.
V oblasti Geskeho masivu se vyskytuje roztroudend, misty hojndji ve vdech ho-
rach a hornatinach, hlavnd v mont&nnim p&smu; v pahorkatinach se omezuje pfevaZnd
na vrcholove lesni ssutd na kyselych horninach (kfemencovd a buliZnikove vrcholy
v Brdech a na Kfivoklatsku; i na kvadrovych piskovcich — MuZsky), fidceji se ob-
jevuje v hlubokych chladnych udolich (okoli Stdchovic, severni Cast Moravskeho krasu).
V Karpatech od Moravskoslezskych Beskyd po Vysoke Tatry; к jihu vyskyty rychle
mizi (Zije na pf. jestd ve Velke Fatfe, Nizkych Tatrach, na andesitove Poland a p.).
Podceled’: H e 1 i c i n a e
(Rod.: Pentataenia A. Schmidt, 1855)
Rod: Cepaea Held, 1837
(Pdskovka)
Syn. Tachea Leach (in Turton), 1831.
Sem naleZi bdZnd zn&mi p^skovani hlem^Zdi, ktefi vynikaji pestrym, znadnd pro-
223
mCnlivym zbarvenim; zAkladni barva kolis& ve dvou z^kladnich stupnicich: Slutobila —
zelenavC 21ut& — sirovS 21ut& — sytC citronov& nebo bledorOSova — masovC rdiova —
ilutoCervenavd. — hnddoCervend. — fialovC hnCdd.. Ulity jsou bud’ jednobarevne, nebo
podClnC p&skovanC; p&sky jsou rudohnCdC ай tCmCf Сетё. Byv& jich obyCejnC 5 a ozna-
cujeme je Cisly 1—5, poCinajice odshora; pdsky mohou chybCt nebo splyvat v nejrdz-
nCjSich obmCn&ch. ChybCjici p&sky oznaCujeme 0. nad Cisla splynulych pasek dClame
vodorovnou Сйги, p&sky jen naznaCenC ddvame do zavorky; pfiklady: 1 2 3 4 5 —
normalni pCtipi^skovy exemplar; 0 0 3 4 5 — prvni dvё pasky chybCji, dal§i 3 nor-
malnC vyvinutC; 1 (2) 3 4 5 — druhd. paska je jen slabC naznaCena a spodni dvё jsou
splynute. Timto zpdsobem Ize vyj^drit struCnC a rychle nejrfiznCjSi kombinace.
Lit.: C. R. Boettger, 1914, 1926a; Brain csik, 1887b; J. L. Perrot &
M. Perrot, 1938; Petrbok, 1940k; Schilder, 1923; Z i m m e r m a n n, 1919;
Schilder & Schilder, 1953.
1. Ulita ponekud stlacene kulovita, s kuzelovitym kotoucem, silno-
s t e n n a, velmi pevna, neprusvitna, matne leskla, tupe a ponekud
nepravidelne zebemata, velmi jemne zrnita (zvetseni), bez po-
delnych linii. Zakladni barva belava, belozluta, az syte, ponekud nasedle
zluta, vzdy paskovana: pasky 1 a 2 jsou obvykle uzke a svetle hnede, 2 Cas-
io schazi nebo je jen nazna/cena; 3 4 5 byvaji sirsi, tmavohnede az cerno-
hnede, 5 je ze vsech pasek nejsirsi a tahne se velmi blizko piste-
love krajiny; pruh mezi paskou 1 a svem byva bily. Zavitu 5—5%,
dobfe klenutych, dosti rychle, pravidelne rostoucich; sev se pfi usti sklani
dosti prudce v delsim useku. Usti znacne sikme, velmi kratce sikmo elip-
ticke, mime klenutym patrem ut’ate, do strany dolu malo vytazene. Obusti
rozsifene, naspodu silne; uvnitf pyskem vylozene, jeho okraj a pistelove
pole jsou ± svetle hnede; civkovy usek je zcela kratky, spodni usek
vybiha od civky sikmo doprava dolu v temef pfime cafe a je spolu s pyskem
listovite vynikly; jeho okraj se tesne pfiklaJda na stenu ulity jen v krat-
kem useku tesne za pistelovym polem, pak se zdviha a ponechava
pod sebou zfetelny sterbinovity otvurek. Navalek patrovy
naznaceny, jemne zmity, ostfe ohraniceny. V. 17,0—19,0; s. 20,0—23,0
(obr. XXXVIiri)	C. vindobonensis (Ferussac, 1821).
(P. Sihana).
Syn. Helix austriaca Rossmassler, 1835.
Mimym гтёпат podteh& velikost; drob^ populace zvlaStC na zapadC st£tu
§. 19,0—20,0, ojedinCle je§tC men§i, na vychodC Casto vCtSi: kolem 25,0. SilnC kolis£
ротёта vy§ka kotouCe. Pdskovanf, кготё гттёпёЬо zeslabeni nebo chybCjici pdsky
2, byva velmi stdlC, spiyv&ni nebo chybCni pasek se objevuje jen velmi ojedinCle.
Dosti Casto se objevuji jedinci i се1ё populace s bledymi p&skami /. pallescens F e-
r и s s a c.
Obyva stepni strdnC, xerothermni skdly, kfoviStC i lesostepni formace; Casto i na
druhotnych stanoviStich: naspy, vinice, lomy a podobnC.
224
Pon tick a: severni upati Kavkazu, Krym, stepni i lesostepni pasmo na jihu
evropske casti SSSR, Volyiisko, niziny Rumunska a Mad’arska, seven^jSi Balkan,
karpatska oblast; casti Vychodnich Alp, Podunaji ай к Pasovu, zapadni CSR, jizni ай
stfedni Polsko.
V teplych oblastech гпаёпё rozSifena; Cechy: Cesky kras, ploSiny severozapad-
nich Cech, Ceske Stfedohofi, j^ni cast Polomenych hor, Sirokou oblasti Polabi ай do
vychodnich Cech (okoli Opocna, ChocnS, LitomySle); udolim Vltavy ай do j^nich
Cech, jinak jen ojedinela naleziStS. Teple dasti stfedni a j^ni Moravy; hojne v niiin&ch
a teplych pahorkatinach j^nSjSiho Slovenska, udolimi fek saha hluboko do Karpat,
kde na j^nich vapencovych srazech stoupa ай do 1000 m (Murahsky kras).
— Ulita s t e n c i m i stenami, ale pevna, slabe prusvitna, leskla,
jemne nepravidelne ryhovana, velmi jemne zrnita, podelne
linie jsou misty ± naznacene; pf ima sikma cast spodniho useku obusti je
ротёгпё d e 1 s i, тёпё listovh^ vynikla а napadne г о v n a a jeji ohrnu-
ty okraj se tёsnё pfiklada na stёnu ulity v dlouhem useku, ktery
saha od civky ten^f az к nejnizsimu bodu obusti; v mistech, kde se zdvi-
ha, nevznika Urbina, nybrz okraj i zde tёsnё pfileha nebo je ропё-
kud ztlu^ly	2.
2. Ulita зНасепё kulovita, s kuzelovitym kotoucem, ktery ma t ё m ё f
prime, malo konvexni obrysnice. Zakladni barva v ruznych odstinech
zlutych nebo cervenavych; paskovani, vёtsinou зу!ё tmavoh^de, vykazuje
nejruz^jsi kombinace; paska 5 (nebo 4) byva nejsirsi, pi^lovemu poli
pfiblizena* — jeji vnitfni okraj lezi zhruba na stfedni cafe
spodku posledniho zavitu (pfi pohledu zespodu). Zavitu 4У»—5’/2, т!тё
klenutych, dosti rychle pravidel^ rostoucich; sev pfi usti se dosti prudce
sklani v dёls^m useku. Usti velmi kratce sikmo elipticke, patrem ut’ate. Roz-
sifene obusti ma okraj zev^ i uvnitf sytё cernol^dy, stejra
i pi^love pole; pysk byva rudoln^dy; velmi slaby patrovy navalek je
± t m a v ё rudol^dy, na v^jsi з!гапё ma ostrou hranici, втёгет
dovnitf ulity se tmave zbarveni postup^ vytraci. V. 16,5—18,0; s. 21,0—
23,0. Anatomicky znak: sip rovny, 7,5—9,0 dlouhy, cepel se 4 jed-
noduchymi listami, korunka neni napad^ odsazena (obr. XXXVIII^)
C. nemoralis (Linne, 1758).
(P. hajni).
Velikost, povrchova struktura i tvar podlehaji и nas jen mensim zmSnam (§. 20,0
—24,0); zbarveni эПпё kolis&, jak svrchu udano, pfevladaji paskovane tvary 0 0 3 0 0
a 1 2 3 4 5.
U nas obyva pfevaZ^ polohy kulturni: sady, zahrady, parky, okoli lidskych
sidliSt’.
Atlantick o-s tfedoevropska: Йрапё1эко, Francie, Britske ostrovy, j^-
^j§i Skandinavie, na v^chode zasahuje ай do Bosny, zapadniho Mad’arska, stfedniho
* Zde se rozumi jen paska 5.
15 KMc cs. mekkysu.
225
Nemecka a severnich Cech; podel pobfezi Baltu aZ do Litvy a Lotydska. Mnozstvi
vyskytti, zvlastd ve vychodnejsich oblastech, vzniklo zavledenim.
Vzacna; hojndjSi jen na Liberecku (Liberec a okoli, Hradek n. Nisou, Krasna
Lipa, Sluknov a okoli) a na Ceskolipsku (Ceeka Lipa, tTStdk, Bor, Arnultovice, Mimoh),
jinak velmi portiznu v mdstech severni poloviny Cech (Pardubice, Novy BydZov a Skfi-
vany, Turnov, LitomSfice, Zerotin u Loun, Karlovy Vary a snad jinde). Vyskyt u Led-
nice na jiZni Moravd je tdZ druhotny.
—. Ulita velmi podobna pfedchozimu druhu, stlacene kulovita, s kuze-
lovitym kotoucem, ktery ma slabe, ale zfetelne konvexni obrys-
nice. Zakladni barva v odstinech zlutych i cervenavych; paskovane exem-
plafe maji zakladni barvu temef vzdy zlutou; paskovani se meni hlavne
splyvanim pasek, mizeni je mene caste; nejsirsi byva paska 4, paska 5 je
mene pfiblizena pistelovemu poli — jeji vnitfni okraj lezi vne stfedni
cary spodku posledniho zavitu. Zavitu 41/»—51/:», mirne klenutych, dosti
rychle pravidelne rostoucich; sev se pfi usti dosti prudce sklani v delsim
useku. Rozsifene obusti ma okraj i pysk bily, zevne svetlezluty; patrovy
navalek je velmi slaby, svetly, ostfe ohraniceny. V. 15,0—16,0; s. 19,0
—21,0. Anatomicky znak: sip slabe prohnuty, 4,0—5,0 dlouhy,
cepel se 4 listami, jejichz ostfi je rozeklano jeste ve 2 podruzne, sikmo do
stran smefujici listy; korunka je ostfe odsazena (obr. XXXVTII^)
C. hortensis (Muller, 1774).
(P. kefova).
Dosti promdnliva; Sirka kolisa mezi 15,0—25,0; velkd tvary se vZak u nas ob-
jevuji celkem zfidka. TeZ pomdrna vy§ka i tvar kotoude jsou гпаёпё promdnlive. Pfe-
vladaji exemplafe paskovane (hlavnd 1 2 3 4 5 nebo 0 2 3 4 0), hojne jsou i tvary
jednobarevnd Zlute, тёпё cervenave. Forma s bledymi, bezbarvymi а silnd prtisvitnymi
paskami je f. arenicola Macgillivray (u nas ojedindle); C. h. f. fuscolabiata
Kreglinger — miva jednobarevnou dervenavou, zfidka Zlutou ulitu, okraj obusti je
tmavё hnddy, pysk Zlutd pros vita; vyskytuje se roztrouSend v jednotlivych exem-
plafich i celych populacich. Silnd kolisa i tloudt’ka stdn ovlivhovana prostfedim.
Obyva vlhdi mista v lesich, hajich i luzich, na upati lesnich skal; kfoviny v uvo-
zech a silnidnich zafezech; s oblibou v polohach kulturnich: zahrady, sady, pfi sta-
rych zdech atd.
Stfedoevropsk o-z apadoevropska: severo vychodni Spandlsko, Pyre-
neje, Francie; Britske ostrovy, Island, Faroery, jiZndjdi Skandinavie; Belgie, Nizozemi,
Ndmecko, zapadni CSR, baltske zemd, jiZni Finsko; Alpy; dast Zapadnich Karpat.
Кготё toho Zije i na severovychodd Severni Ameriky.
Dosti rozdifena v oblasti Ceskdho masivu, od niZin aZ do niZdich poloh hor (ne-
pfesahuje vdtdinou 800 m); na vychodd zasahuje severnimi pohofimi Zapadnich Kar-
pat aZ temdf к Dukle; chybi vdak pravddpodobnd v jihovychodni a stfedni dasti slo-
venskych Karpat (jedtd na homi Nitfe: Bojnice, Vtadnik — nebyla vdak zjidtdna
v Murahskem a Jihoslovenskem krasu).
226
Rod: Helix Linne, 1758
(Hlemyzd’)
Syn. Helicogena R i s s o, 1826 — Pomatia Beck, 1837.
NaSi nejv&Si ulitnati suchozemSti pl±i; skupina bohate rozvinuta v jiZni a jiho-
vychodni Еугорё, u nas zastoupena jen 2 druhy, naleZejicimi do podrodu Helwogena
FCrussac.
1. Ulita kulovita, s kuzelovitym, ± vyniklym kotoucem, silnostenna,
velmi pevna, neprusvitna, slabe leskla, velmi jemne nepravidel-
ne tupe zebemata, s velmi jemnymi podelnymi liniemi, dosti n e-
stejne vyznacenymi; barva beloseda az svetle zlutohneda, casto se sla-
be naznacenymi az tmave fialovymi paskami: 1 byva uzka a tesne pod
svem, 2 a 3 obvykle splyvaji; pasky nebyvaji vzdy zfetelne ohranicene,
casto se objevuje zcela nepravidelne pficne tmavsi zihani. Zavitu 41/4—5,
silne klenutych a rychle, pravidelne rostoucich; posledni znacne pfevlada;
sev v posledni *4 posledniho zavitu zcela plynule a mime sestupuje az
к usti. Usti je malo sikme, velmi prostome, zhruba okrouhle nebo velmi
siroce vejcite 5 ostrym homim rohem, patrem malo vykrojene; vyssi nez
sirsi. Obusti malo rozsifene (hlavne pfi civce), tupe, plochym, belavym
az jatrove hnedym pyskem ztlustele; patrovy navalek ± znatelny, casto
nezfetelne ohraniceny. Uzka pistel je zakryta ztlustelym civkovym okra-
jem do te miry, ze zbyva ± otevfena pistelova sterbina;
zfidka je pistel dokonale zakryta. V. 38,0—40,0; s. 38,0—40,0 (obr.
XXXVII3)	H. pomatia Li n n e, 1758.
(Hl. zahradni).
Velikost, pomer rozmCrti, tvar, ротёгпа vySka kotouce, zbarveni i jinC znaky
гпаёпё kolisaji, nelze vsak vytyCit stalejSi odchylky. TrpasliCi tvary jsou jen 28,0—
30,0 v. a §., obri tvary maji гогтёгу a2 vysoko pres 50,0 (a2 60,0). NCkde je kotouC
SirSi, nizky, jindy v§ak je velmi vyta±en, takie v extremnich. pripadech mti2e tvorit
ai pres 50 % vy§ky. Dosti Casto se objevuji jedinci levotocivi (deviatio sinistrorsa) a
skalaridni. StarSi kusy mivaji vCtSinou odfenC periostrakum.
Obyva svёtlё h£je a kroviStC, hlavnC v niiSich teplych polohach; Casty i na plo-
chach kultumich. Dava ponCkud prednost vapenitCmu podkladu.
Stredoevropsk o-b alkansky: NCmecko, Cast Danska, jiZni SvCdsko,
jihovychodni Anglie, Nizozemi, Belgie, vychodni Francie, zapadni GSR; Alpy, sevemi
Italie, Balkan, karpatska oblast, Polsko, baltskC гетё, zapadni okresy Ukrajiny a
ВПё Rusi. V historickC dobё byl zavleCen na Cetna mista umClym chovem.
Dosti rozSifeny v niiin^ch a teplej§ich pahorkatinach v се1ёт stat6; na prihod-
nych mistech vystupuje i do nifcSich poloh hor. V chladnCjSich lesnatych oblastech s ky-
selym podkladem byva Casto jen druhotnC zavleCen.
— Ulita velmi podobna pfedchazejicimu druhu, kulovita s kuzelovitym
± vyniklym kotoucem, mene silnostenna, ale velmi pevna, neprusvitna,
15*
227
slabe leskla, tupe nepravidelne zebirkovana az velmi
jemne ryhovana, s hustymi, jemnymi, ale vyraznymi podel-
nymi liniemi, ktere zpusobuji, ze povrch (zvlaste na predposlednim zavitu)
je temef pravidelne mfizkovany. Barva belave hnedozluta, pri usti vetsi-
nou okrove zahnedla, pasky byvaji jen slabe naznaJcene, casto zcela mizi;
2 az 3 nebyvaji splynule. Zavity 4—41/>, silne klenute, rychle rostouci (pra-
videlne); posledni znacne pfevlada; sev v posledni 14 posledniho zavitu
zcela plynule a mime sestupuje az к usti. Usti malo sikme, okrouhle vej-
cite, s ostrym homim rohem, klenutejsim patrem v prumeru ponekud vice
vykrojene nez u H. pomatia L., zfetelne vyssi nez sirsi. Obusti velmi malo
rozsifene (hlavne pfi civce), tupe, plochym, belavym nebo slabe zahned-
lym pyskem mime ztlustele; patrovy navalek sotva znatelny, ponekud
hrubeji zmity nez u pfedchoziho, vetsinou dosti ostfe ohraniceny. Velmi
uzka pistel je dokonale nebo temef dokonale zakryta.
V. 28,0—32,0; s. 28,0—32,0 (obr. 17, XXXVII/4)
H. hitescens Rossmassler, 1837.
(Hl. zlutavy).
Мёпё ргогпёпИуу пей H. pomatia L.; nejmenSi exemplafe kolem 25,0—26,0, nej-
vёt§^ ай 35,0, УёШпои vSak udrzuje svrchu uvedene rozmezi. Od predchoziho druhu se
liSi velikosti, jemnejsi povrchovou strukturou s vyrazn6jsimi pod61nymi liniemi a pfe-
v&2^ dokonale zakrytou р!^ёИ.
Obyva hlinite stepni strahky a xerothermni kroviSte, zvIaSte na vapenitem pod-
к^ё.
Karpatsky (vlastne dacko-podolsky): roviny vnitrniho Sedmihradska, pfed-
hofi Biharskych hor, podel rek Maros a K’oros zasahuje do uherske п1йшу; pod61 ]1й-
niho upati Karpat ай na okraje Jihoslovensk6ho krasu, vnitrokarpatskymi panvemi ай
na upati Vysokych Tater; na sever od Karpat na Podolske ploSinS, odtud podel jejich
sevemiho upati ай ke Krakovu, na vychod a jihovychod do Moldavie a zapadni Ukra-
jiny (Zitomirska, Vinnicka, Odёska a Nikolajevska oblast).
RozSireni u nas neni dosud dostatec^ zname. Zije na rovinach vychodni poloviny
Slovenska: ротёгпё souvisly areal zaujima KoSickou panev a sirSi okoli PreSova,
odkud zasahuji cetne vyskyty pres SpiS ай do okoli Popradu na upati Vysokych Tater,
kde H. lutescens R о s s m. dosahuje 700 m nadmofske vySky. Chybi ve Slovenskem
Rudohori a v horach podel Hornadu, zasahuje vSak podel j^niho upati Jihoslovenskdho
krasu Turhanskou kotlinou к zapadu ай za Hrhov. Pozoruhodne je, йе dosud nebyl
zji^n ve slovensk6 casti Potiske miiny a jejich лгуЬёйкй.
2. Rad: Basommatophora
(Spodnooci)
1.	Ulita пета zavitu, je tvaru cepickoviteho nebo clunkoviteho; vr-
chol je sklonen dozadu a pootocen napravo nebo nalevo. Zivocich dycha
druhotnymi zabrami	celed’ Ancylidae, s. 256.
228
— Ulita se sklada z ruzneho poctu vinutych zavitu .	2.
2.	Ulita malinka (v. 1,5—2,2 : s. 0,9—1,1), kotouc vysoky, kuzelovity.
Usti je opatfeno 3 zuby a pyskem (zije mimo vodu na vlhkych mistech:
mokre louky a p.)	celed’ Ellobiidae: Carychium M ii 11 e r, s. 229.
— Ulita vetsi, vzdy s jednoduchym ustim bez zubu	3.
3.	Ulita tercovita, s kotoucem vkleslym nebo zcela zarovnanym
celed’ Planorbidae, s. 243.
— Kotouc je vzdy vice nebo mene vyvyseny	4.
4.	Ulita pravotociva	celed’ Lymnaeidae, s. 231.
— Ulita levotociva, velmi tenkostenna, vysoce leskla
celed’ Physidae, s. 241.
Skupina: Actophila
Tato skupina zahrnuje druhy s primitivni organisaci, ktere ne^iji pfimo ve vcxte,
nybr2 na okraji vod, hlavnS na morskem pobrezi.
Celed’: Ellobiidae
(Sim6nkoviti)
Rod: Carychium O. F. Muller, 1774
(Зппёпка)
Zivocich bёlavё prtisvitny, s protahle kuielovitymi tykadly, na jejichi zadnim
upati jsou odi. Spodni par tykadel je з!аЬё naznacen, krome toho jsou vyvinuta dvё
pyskova makadla kryjici usta.
Ulita se ode v§ech naSich z&stupch radu Basomniatophora liSi nepatmou velikosti
a ozubenym ustim. U nas Ziji 2 blizce pribuznd druhy, lisici se hlavnd upravou civkove
armatury uvnitr ulity, drive dasto povafcovane jen za rasy jedineho druhu.
1. Ulita vejcite kuzelovita, temef sklovite pruhledna (stars!
ulity jsou belave), velmi jemne, casto ponekud setfene, pravidelne ryho-
vana, leskla, bezbarva nebo se slabjhn zlutosedym nadechem. Zavitu 4*4—
5, pravidelne vzrustajicich (posledni ponekud rychleji), mime
klenutych a se stran zfetelne ponekud stlacenych; posledni
se smerem dolu zuzuje. Usti svisle, sikmo elipticke, patrem mime
sefiznute; patrovy usek je podstatne dels! nez civkovy, hltanovy
usek tvofi pravidelne prohnuty oblouk; obusti je dosti rozsifene,
opatfene dobfe vyvinutym belavym pyskem, ktery na hltanu vytvafi silny,
tupe hrbolkovity zoubek (nepravy zahyb hltanovy). Na patfe a civce jsou
vyvinuty prave desky, ktere sahaji hluboko do nitra ulity a jevi v prvni
polovine posledniho zavitu vyznacnou upravu, ktera je rozhodujici pfi
pfesnem urceni: pfi pohledu zpfedu (probourana stena posledniho zavitu
nad ustim!) vbiha patrova (= svrchni) deska zprava a probiha sikmo
229
vlevo dolu pfed civkou; lateralne vlevo od civky se pak prudkym, ale
zcela plynulym obloukem ohyba zpet vpravo dolu za civku,
takze celkovy jeji tvar v popsanem useku je plynule esovity; vce-
lem prubehu zachovava deska pomeme tence listovity tvar a
v poloze vlevo od civky se jen mirne zdviha Pistel je dokonale se-
vfena. V. 1,5—1,9; s. 0,8—11,0 (Г je vetsi nez 50); vyska usti odpovida
asi 2/o vysky ulity nebo je nepatrne vetsi (obr. L/l)
C. minimum O. F. Muller, 1774.
(S. nejmenSi).
гтёпат podtehaji Ыаупё гогтёгу; ne^tSi kusy пера1гпё presahuji 2,0. Ryho-
vani je nezfidka setrele. Za state znaky dluzno pokladat tence liStovitou, pravidelrte
esovitou patrovou desku, dale celkovy tvar usti a stlaceni zavitti se stran; posledni
zavit nad ustim byva napadrte vy§si пей pfedposledni.
Obyva гпаёпё vlhka az zamokfena mista: Ьайту, bfehy vod, vlhk6 udolni louky,
mokre oteiny, prameniste a p.
Eurosibifske: Уё1з1па Evropy уёе!пё Sicilie, Sibir, Pfedni Asie (Anatolie,
severni Iran). Teziste vyskytu lezi hlavne v rovinatych тйтпусЬ. oblastech, t. j.
Ыаупё v seventejsi Evropё.
• V CSR je C. minimum M ii 11. Ьёйпё rozsifene ve v§ech nizinach a pahorkatinach,
do hor zasahuje vftSimi udolimi, nestoupa v§ak na svahy nebo do roklinatych udoli
s уё1§1т spadem.
— Ulita valcovite az vfetenovite kuzelovita, jemne
huste, pravidelne ryhovana, dosti leskla, jinak jako u C. minimum M ii 11.
Zavitu 5—5Vl>, pomalu, pravidelne rostoucich (vcetne posledniho),
dobfe pravidelne klenutych. Usti svisle, nepatrne sik-
mo kratce elipticke, patrem dosti sefiznute; patrovy usek je jen
mirne delsi nez civkovy, hltanovy je mirne prohnuty a na obou kon-
cich dosti prudce ohnuty к civce a patru, takze netvofi pravidel-
ne prohnuty oblouk a cele usti miva ± ctyfuhelny obrys. Obusti
je dobfe rozsifene, se silnjhn belavym pyskem, ktery na hltanu vytvafi
hrbolkovity zub. Patrova a civkova deska jsou v usti podobne postaveny
jako u pfedchazejiciho druhu, avsak uvnitf v useku prvni poloviny posled-
niho zavitu jevi odlisnou upravu, zvlaste patrova deska. Tato deska pfi po-
hledu zpfedu sbiha shora vpravo od civky, otaci se obloukem pfed civku, kde
v delsim useku probiha vodorovne nebo dokonce n e-
patrne stoupa smerem vlevo; zde se pak nahle prudkym
obloukem staci temef svisle dolu a dalsim prudkym
obloukem pak zabiha zpet vpravo dolu za civku; vytvafi tedy
nepravidelnou kfivku, jejiz prave rameno je zhruba vodorovne a
leve temef svisle. Pocatek desky je jemne listovity, ale jiz ve vodorovne
partii lista tloustne a roste do vysky a nej vetsi mohut-
230
nosti dosahuje ve svislem rameni vlevo od civky,
kde ztlustely hfeben listy byva jeste mirne pro-
hnuty. V. 1,8—2,2; s. 0,8—1,0 (Ir mensi nez 50); vyska usti je obvykle
mensi ne-z 2/5 vysky ulity (obr. L/2) C. tridentatum (R iss o, 1826).
(S. trojzuba).
Zmenam podleha ji zvlaStd rozmdry; пё-ktere populace jsou stihle vfetenovitd 7al-
covitd (2,3 1,0), jine kratkd srazene (v. 1,6), takZe pfipominaji predchazejici druh.
Vnitfni uprava patrove desky je stalym a spolehlivym znakem i v takovych pfipadech,
kde vndjSi znaky nedovoluji bezpedne rozliSeni od C. minimum M ii 11. Tento znak Ize
vetsinou sledovat skrze stenu ulity (namoceni do vody zvySuje znacne prOhlednost!);
dalsi vhodne znaky jsou: celkovy tvar ulity, klenuti aavitti, tvar usti a posledni zavit,
ktery nad ustim neni napadneji SirSi nez pfedposledni.
Obyva vlhka mista, casto mnohem suSSiho razu nei predchazejici druh: lesni
mokfiny, vlhke svahy, prameniStd, stinne vlhkё skalky a ssute, tei udolni louky a ol-
siny; Ьёйпё pronika vysoko na svahy, daleko od bdhutych vod. Pfednost davd, horna-
tym krajinam, kde naprosto pfevlddd, nad pfedchazejicim druhem.
Celkove rozSifeni je malo zndmd: vdtSina Evropy, Madeira, Kavkaz, sevemi Iran;
о rozsifeni v SSSR neni bliZSich zprav, Li char ev & Rammelmeyer, 1952
ho uvaddji jen z Kavkazu. TdSiStd vyskytu le±i v hornatych oblastech, tedy zvl&Std
v jiZndjSi Evropd.
V GSR je tento druh pravddpodobnd Ьёйпё rozSffeny ve vSech hornatych ob-
lastech; ve vySSich zalesndnych okrscich je jedin^m druhem rodu; hojnd pronika i do
niZSich pahorkatin, chybi vSak temdf v oblasti niv a niZSich teras poddl velkych tokti
(Polabi, Podunaji). V minulosti vStSinou nebyl pfesnd odliSovan od C. minimum
M ii 11. Do rdmce tohoto druhu zfejmd patfi Carychium minimum var. hercynica
К1 i к a.
Poznamka: v minulosti nebyly oba druhy patfidnd rozliSovany, ad vdtSina autorti
je po I. svdtovd valce uvaddla jako samostatne druhy, dasto ovSem s vyhradami
(Ehrmann, 1933); ani podrobnd mdfeni nerozfeSila bezpednd jejich vzajemny ротёг
(Zimmermann, 1925), takZe teprve podrobna studie, kterou vypracovali Watson
a Verdcourt (1953) a kde stanovili jako bezpedny druhovy znak upravu patrove
desky, dala konednou odpovdd’ na otazku druhovd samostatnosti obou naSich simdnek.
Skupina: Hygrophila
2ivodichovd vodni; v usti ulity nejsou nikdy rozvinuty zahyby nebo zuby.
Celed’: Lymnaeidae
(Plovatkoviti)
Statni vodni pl£i s Sirokou nohou a kratkou hlavou. Maji Siroka pfiustni makadla
a kratkd plochd tykadla trojtihelnikovitdho tvaru. Dovedou „plovat", spravndji Idzt po
spodni strand tenounkd vrstvidky slizu na povrchu vodni hladiny. Dychaci otvor se
mtiZe pomoci zvldStniho v^rhstku pldStd rourovitd prodlou±it, pfidatnd Zdbra chybi.
Ulita je stavdna do vySky, ovSem ротёг rozmdrti, v^Sky Usti a tvar kotoude se
velmi mdni nejen и rdzn^ch druhti, nybr± i uvnitf jednotlivych druhti. Velkd promdnli-
vost ve vztahu к Sivotnimu prostfedi dala podndt к popsdni detnych druhti, о nichS
teprve na zakladd velmi podrobnych srovndvacich studii bylo zjiStdno, ±e jde jen о
231
tvary jedineho druhu (srov. tvarovy okruh Lymnaea peregra Miill.). Rod Lymnaea
byl b6zne §t6pen v radu samostatnych rodti, jejich^ vzajemn6 rozdily se v§ak ukazaly
malo podstatnymi, takie B. Hubendick (1951a) ve sv6 monografii shrnuje vSechny
tyto rody do jedineho rodu Lymnaea. Hubendickftv nazor je vecn£ podloien,
takze se ho v tomto klidi pridr^uji a byval6 rody uvadim jako podrody; jen rodu Myxas
ponechavam samostatne postaveni vzhledem к пёкЬегут jeho zvlaStnostem.
Rody a podrody (rodu Lymnaea)
1.	Ulita temef kulovita, velmi tenkostenna, jemna a prusvitna. Ko-
touc je jen nepatrne vyvysen, posledni zavit je nadmuty a pine pfevlada.
Plasf zivocicha je znacne rozsifen a kryje pfi lezeni z velke casti ulitu
Myxas S о w e r b y, s. 240.
— Ulita ruzneho tvaru, nikdy vsak pfimo kulovita, steny mnohem sil-
nejsi, mene prusvitne. Plasf nikdy nepfikryva povrch ulity	2.
2.	Ulita drobna, orthostylni, obycejne pod 10,0 vysoka (nejvetsi kolem
13,0), s kuzelovite vytahlym kotoucem, ktery obvykle zaujima \/> vysky
ulity, casto i vice. Zavity, poctem 5—5У>, jsou silne klenute, vzajemne
schodovite odsazene Galba S c h г. (Ъ. truncatula Muller), s. 238.
— Ulita mnohem vetsi (vyska vetsinou neklesa pod 15,0; u nekterych
drobnych forem, kde vyska klesa az na 12,0, jsou zavity mene klenute a
nikdy nejsou schodovite odsazene)	3.
3.	Ulita vetsi (v. 20,0—38,0; s. 10,0—19,0; vyska nejmensich forem
klesa az na 12,0), protahle vejcita, se spicate kuzelovitym kotouicem, stro-
fostylni az orthostylni. Usti zaujima ± y> vysky ulity. Zavitu obvykle 6,
pravidelne klenutych; posledni nepfevlada ani neni napadneji sirsi nez
pfedposledni. Barva ulity je hneda a take vnitfek usti je na rozdil ode
vsech ostatnich Lymnaeid fialove hnedy nebo alespon tabakove zahnedly
Galba S c h r. (L. pdlustris Muller), s. 238.
— Ulita ruzne velikosti, barvy svetle hnede az velmi svetle rohove;
vnitfek usti je vzdy velmi svetle rohovy nebo nejvyse okrove hnedy; po-
sledni zavit silne pfevlada nebo je alespon napadneji rozsifen. Formy о v.
15,0—30,0 (Radix) maji nejvyse 5 zavitu a kotouc nepfesahuje nikdy 40%
vysky, vetsinou je maly az nepatmy; formy, u nichz kotouc dosahuje !/2
vysky ulity (Lymnaea), jsou napadne velike (v. nad 40,0)	4.
4.	Ulita napadne velika (v. 40,0—60,0), ciste strofostylni, vejcita,
s ostfe vytazenym stihlym kotoucem, ktery je v protikladu к poslednimu
nadmutemu zavitu. Usti zaujima ± vysky ulity, jen u nekterych forem
az kolem 65%. Zavitu 7—7%>	. Lymnaea L a m., s. 233.
— Ulita mensi (v. do 35,0), orthostylni az strofostylni, s ± zkrace-
nym kotoucem. Posledni zavit vetsinou napadne pfevlada; usti dosahuje
232
nejmene 60% vysky ulity, vetsinou 70%—90% (nekdy 100%). Zavitu
Radix M t f., s. 234.
Rod. Lymnaea Lamarck, 1799
(Plovatka)
Syn. Lymnus Montfort, 1810 — Limnaeus Agassiz; 1846.
Podrod: Lymnaea s. str.
— Ulita vejcita az protahle vejcita, se stihle vytazenym, spicatym
kotoucem, jehoz obrysnice jsou zfetelne konkavni; tenkostenna, kfehka,
mime prusvitna, dosti leskla, barvy ± svetle rohove. Povrch je velmi jemne
Obr. 62. Lymnaea stagnalis (Linn6) —
pohlavni ustroji (podle C. R. Boettgera).
PR — prostata, GC — zlazy зкогйреёпё,
s — samci pohlavni otvor, Q — samici
pohlavni otvor.
Obr. 63. Lymnaea stagnalis (Ыппё)
(orig.). (Zvёt§. l1/4x.)
a temef pravidelne ryhovan; ryzky jsou pferusovany podelnym, jeste jem-
nejsim ryhovanim, takze se rozpadaji na kratke useky sefazene v podel-
nych fadach; hrubsi pfirustkove ryhy a bezne se vyskytujici kladivkovani
casto zastiraji tyto jemne struktury. Zavitu 7—71/», dosti rychle vzrusta-
jicich; prvni jsou velmi slabe, stfedni a posledni silneji klenute; klenuti
techto zavitu je nepravidelne — obrysnice zavitu probiha od svu napfed
temef rovne az ponekud konkavne a teprve blizko nad polovinou zavitu se
nahle lomi dolu, takze zavity maji ± zfetelnou, zaoblenou hranu. Usti
233
opacne uchovite, ± rozsifene do strany a dolu. Obusti ostre, u velmi vy-
spelych kusu casto v dolnim useku hltanu mime rozsifene; patrovy nava-
lek je plochy a tenky. Civka je napadne vinuta (strofostylni) a vytvafi
proto v horni casti civkoveho useku dobfe vyvinuty civkovy zahyb. Pistel
je dokonale sevfena. V. 45,0—60,0; s. 22,0—34,0; v. usti 23,0—35,0 (obr.
62, 63, XXXIX l)	. L. stagnalis (Linn e, 1758).
(Pl. bahenni).
Prom6nlivost je znacna: velmi kolisaji гогтёгу i jejich vzajemny ротёг, vy§ka
casto hluboko klesa pod svrchu uvedene hodnoty; dale se тёп! tvar а ротёгпа vy§ka
kotoude, stejnё tak usti. Tu a tam se objevuji tvary, kter6 maji obusti _ rozsifene do
plochy. Extremni formy nebyly na naSem uzemi zjis^ny; ackoli na§e populace jsou
ротёгпё mnohotvame, pfece se dosud nepodafilo zjistit stalejSi odchylky.
Obyva stojate vody гйгпёЬо druhu v nizsich polohach: fidni гатепа, 1йпё, baziny,
rybniky a podobe.
Holarkticka: Evropa, Maroko, seven^jSi Asie a Severni Amerika.
Zije dosti 1к^пё na pfihodnych mistech na се1ёт uzemi CSR.
Podrod: Radix Montfort, 1810
Syn. Gulnaria (Leach) Turton, 1831.
Zivocich je statny, kratky, s napad^ sirokou nohou. Ulita se vyznacuje velikym
ustim, kter6 casto byva rozSifeno do plochy. Posledni zavit параипё pfevlada a u пё-
kterych druhti tvofi sam temef celou ulitu. RozliSovaci znaky jednotlivych druhti a
tvarti se projevuji Ыахтё v се1коУёт tvaru ulity, ve velikosti a obrysu usti а копеспё
v ротёгпё velikosti a tvaru kotouce. VSechny tyto znaky jscu ротёгпё a podlehaji
znacnym гтёпат, ktere vyvolava vliv prostfedi. Ptivod^ byl rozlisovan vёtёi podet
druhti podrodu Radix, av§ak podrobne srovnavaci studie Svedskeho badatele В. H u-
bendicka (1945, 1950, 1951) ukazaly, Ze tak zvan6 druhy Lymnaea peregra
Muller, L. ovata Draparnaud, L. lagotis Schrank a L. ampla Hart-
mann naleii vSechny do ramce jedindho tvaroveho okruhu, jemuz podle pravidel
priority patfi jmeno Lymnaea peregra Muller. Samostatnym, dobfe odlisitelnym
druhem ztistava pak Lymnaea auricularia L. V паёет klici jsou jednotliv6 tvary pro-
brany samostat^. V ramci kaZd6ho tvaru nachazime pestrou зтёэ rozmanitych forem,
kter6 plynule pfechazeji do sebe, mohou re v§ak гтз1пё vyhranit. Rady forem jed-
notlivych tvarti se vzajenu^ pfekryvaji, takZe spolehlive urdovani pfedpokldda doko-
nalou znalost variadni §ife. Proto je tfeba sbirat vZdy vёts^ po6et jedincti, aby byl po
ruce dostatecny srovnavaci material.
1.	Ulita velika, vyska obvykle pfesahuje 20,0 a sifka je jen pone-
kud mensi nez vyska (Ir neklesa pod 80 a bezne se pohybuje kolem 100!).
Posledni zavit dokonale pfevlada a tvofi velkou cast ulity, tez usti je ne-
obycejne velike a jeho vnejsi okraj je obvykle siroce rozsifen do plochy;
vyska usti neklesa pod 80% vysky ulity, vetsinou je mnohem vyssi, ne-
zfidka kolem 100%, kotouc je tedy zcela maly az nepatmy. Vnejsi okraj
234
usti vybiha od sveho nasazeni na patre mirnym obloukem nahoru a teprve
pak se mimou kfivkou staci dolu	2.
— Ulita stfedni az mensi (vyska obvykle nepresahuje 22,0), sifka je
podstatne mensi (Ir nepfesahuje 70). Posledni zavit sice pfevlada, neni
vsak napadne nadmuty; usti je velike, jeho vnejsi okraj vsak neni rozsif en
do plochy; vyska usti zaujima 75%—60% vysky ulity, takze kotouc se
vice uplatnuje v celkovem tvaru. Vnejsi okraj usti vybiha pfimo od patra
obloukem dolu	3.
2.	Ulita uchovite nadmuta, s malym stihle spicatym kotoucem
s konkavnimi obrysnicemi, ktery vetsinou pfevysuje oblouk vnejsi-
ho okraje usti; tenkostenna, kfehka, prusvitna, leskla, jemne nepravidel-
ne ryhovana, barvy svetle rohove; kladivkovani povrchu byva vyvinuto jen
slabe. Zavitu ЗУ2; prvni 2 jsou slabe klenute a tvofi stihlou spicku
kotouce, dalsi jsou klenutejsi a neobycejne rychle vzrustaji. Usti siroce
opacne uchovite, patrem ponekud vykrojene; jeho horni okraj tvofi od
sveho nasazeni na patfe jen slabe nahoru vyklenuty oblouk, casto
probiha temef vodorovne. Obusti jednoduche, ostre, nekdy s nezfetelnym
plochym pyskem, vnejsi usek je jen mirne rozsif eny a ne zcela
plochy; slaby navalek patrovy pfesahuje i na horni cast civky a kryje
i oblast pistelovou, takze pistel byva temef dokonale zakryta. Civka je
v i n u t a, takze v usti je vytvofen napadny civkovy zahyb;
ulita je strofostylni nebo nedokonale strofostylni. V. 25,0—31,0;
s. 23,0—28,0; vyska usti obvykle ponekud mensi nez vyska ulity (obr.
XL 6)	L. auricularia (Linne, 1758).
(Pl. nadmuta).
U nedorostlych jedincti je pomer usti a kotouce podstatnS odliSny, nebot’ kotoud
шййе zaujimat az 1/з vy§ky ulity. PromSnlivost je znacna, hlavnS co do velikosti ulity
a tvaru usti. N6ktere tvary upominaji na L. peregra lagotis S c h r. menSi velikosti,
zvySenym kotoucem а тёпё rozsifenym ustim (L. a. f. sublagotis Ehrm.), jine zas
na L. peregra ampla H t m. ni2§im kotoudem, tёmёr rovnou civkou a otevrenou
р!^ёИ (L. a. f. subampla Ehrm.). Vcelku vsak jsou hlavni znaky ротёгпё stale
a zretelne, tak±e L. auricularia L. je ротёгпё snadno rozliSitelna od ostatnich druhti
rodu.
Obyva zarostle stojat6 vody; 1йпё, ramena rek, rybniky; riddeji i klidn6 useky
vёtё^ch rek a nahony. Malym vodam se vyhyba.
Palearkticka: vёt§ina Evropy, sevensj§i a vychodni Asie; zavlecena do
Severni Ameriky.
U nas se vyskytuje dosti hoj^ na prihodnych mistech v ni±§ich polohach.
— Ulita uchovite nadmuta, s velmi nizkym kotoucem, jehoz prvni 2
zavity jsou dobre klenute, maji konvexni obrysnice a ne-
tvofi tedy stihlou spicku, nybrz kupovity vrchol. Ulita mene tenko-
stenna, pevnejsi, prusvitna, leskla, jemne, nepravidelne ryhovana, barvy
235
svetle rohove; kladivkovani byva vyvinuto ponekud zretelneji nez u pfe-
deSleho druhu. Zavitu 3—З1/^, posledni vzrusta neobycejne rychle. Usti
siroce opacne uchovite se zaoblenymi obrysy, patrem temef nevykrojene;
jeho homi vnejsi okraj tvofi od sveho nasazeni na patfe dobfe az sil-
ne nahoru vyklenuty oblouk, jehoz nejvyssi bod casto lezi vyse nez
vrchol kotouce. Obusti jednoduche, ostre, nekdy s nezfetelnym plochym
pyskem, vnejsi usek byva silne do plochy rozsifeny. Navalek
patrovy silnejsi, pfesahuje plynule na civkovy usek, ktery je г о v n у
(bez zahybu!) a tvofi s patrem temef rovnou caru. Uzka pistel je
otevfena nebo nedokonale zakryta; ulita je dokonale orthostyl-
ni. V. 20,0—25,0; s. 19,0—25,0; vyska usti je nepatme mensi nebo to-
tozna s vyskou ulity (obr. XL/2)
L. peregra ampla (Hartmann, 1841).
(Pl. Siroka).
Pron^nlivost tohoto tvaru je ротёгпё znacna: krajni formu pfedstavuje L. pe-
regra a. f. monnardi Hartmann, u ni2 je kotouc ten^r йр1пё zarovnan, kdezto usti
je neobydej^ prostorne a jeho horni okraj je тоспё nahoru vyklenuty. (V. 25,0—30,0;
s. 25,0—30,0; Sirka nezfidka ponёkud vёtё^ ne2 vySka). Na druh6 strait vSak L. peregra
ampla H t m. vytvafi formy s vySSim kotoudem а тёпё prostornym ustim, kter6 pfimo
na pfihodnych mistech navazuji na velkoiiste formy tvaru L. peregra ovata Drap.
Tyto р1упи1ё pfechody dosvёdёuji velmi blizkou pfibuznost obou tvarti, takze ^ktefi
autofi pova2uji L. peregra ampla H t m. jen za odchylku tvaru L. peregra ovata,
vzniklou vlivem zvlaStnich podminek. Po^vadi v§ak pfechod^ formy se vyskytuji
celkem velmi го^гоиёепё a jinak Ize oba tvary dobfe rozliSit, ponechavam jim jejich
rovnocennou hodnotu.
Obyva tekouci vody, hlav^ vёt§^ feky a regulacni nadrze, fidceji i potoky.
Evropska: Evropa кготё nejseverndjsich a nejjiZ^jSich oblasti.
U nas ротёгпё vzacna: v Cechach se omezuje hlavne na Vltavu a Labe, zasahuje
i do ^kterych pfitokti: dolni Ohfe, dolni Berounka, Jizera, Cidlina, zfidka pronika i do
vёt§^ch potokft. Pofidku na Moгavё (uvaly, Ostravsko). Jeji vyskyt v nasem Podunaji
neni f£dnd prozkouman.
3.	Ulita spicate vejcita, se spicate kuzelovitym kotoucem, s temef rov-
nymi obrysnicemi, ротёгпё silnostёnna, ale kfehka, з1аЬё prusvitna, та1пё
leskla, nepravidel^, jerrn^ ryhovana az zebirkovana, nekdy s naznakem
kladivkovani, barvy svёtle rohovё hnede az svёtle rohove. Zavitu 4—5,
т!тё klenutych, vsechny rostou rychle a pravide^; po-
sledni je nepravidel^ klenuty, 1ёзпё pod svem vybiha v kratkem useku
з1аЬё dolu do strany a pak se v oble Ьгапё lomi prudce dolu a je z f e t e 1-
nё sikmo se strany stlaceny, зтёгет dolu rozsifeny. Usti je
uzee vejcite, nahoru zuzene, s neostrym hornim rohem; jeho v^jsi kraj
vybiha od sveho nasazeni na patfe po^kud do strany a pak se nahle lomi
prudce dolu. Obusti jednoduche, ostre, jen v civkovem useku dosti rozsi-
236
fene; patrovy navalek slaby az nezfetelny. Patrovy a civkovy usek tvofi
nepatme prohnuty oblouk nebo nezfetelny, velmi tupy uhel. Rovna civka
nevytvafi zahyb; uzka pistel neni zakryta. Rozmery silne kolisaji (v. : s.)
— 11,5 : 6,3 nebo 17,5 10,0 nebo 22,0 11,5 (Г se pohybuje mezi 50—
60); vyska usti zaujima 2/5—!/3 vysky ulity (obr. XL/4)
L. peregra peregra (Muller, 1774).
(Pl. toulava).
Ackoli L. p. peregra M ii 11. je tvar гпаспё рготёпИуу, Ыаупё co do velikosti
(viz svrchu uvedene гогтёгу), pfece nevytvafi stalejSich odchylek vёt§i systematicke
hodnoty. MenSim гтёпат podleha tei ротёгпа v^Ska kotoude a usti.
Obyva menSi vody: potoky, prameny, ttiftky, mocdly; ^kdy pfichazi i na mokva-
jicich skalach a v periodickych kaluSich. Saha vysoko do hor.
Palearkticka: Evropa, severni Afrika, Island, casti Stfedni Asie a cela
severni Asie.
Na pfihodnych mistech je Ьёйпё rozSifena v се1ё republice.
— Ulita ротёгпё sirs! (Г neklesa pod 60); vyska usti ten^f vzdy
p f e s a h u j e vysky ulity; posledni zavit je prosto^jsi, je
pravidelne klenuty a neni se stran stlaceny	4.
4.	Ulita vejcita, se ёр1са1ё kuzelovitym kotoucem, jehoz prvni 3 zavity
maji obrysnice rovne nebo пера!гпё konkavni, celkove obrys-
nice vsech zavitu jsou vzdy konkavni. Ulita je 1епкоз1ёппа, kfehka, пигпё
prusvitna, э1аЬё leskla, velmi jemne, nepravidelne ryhovana, ^kdy s na-
znakem kladivkovani, barvy svёtle rohove. Zavitu 4—5, vsechny jsou
dobfe, pravidelne klenute a maji hluboky sev; posledni je dosti na-
dmuty. Usti je vejcite, s t и p у m rohem nahofe; jeho vnejsi kraj vybiha
od sveho nasazeni na patfe dobfe klenutym obloukem, ktery se p r a-
videlnё staci dolu (vnejsi kraj bezi nejprve t ё m ё f vodo-
r о v n ё!). Obusti jednoduche, ostre, jen v civkovem useku rozsifene; pat-
rovy navalek je slaby, ale zfetelny, civkovy usek je zfetelnё odsa-
z e n od patra a je bud’ rovny, nebo ma naznak zahybu. Uzka р1ё1ё1 neni
zakryta. V. 15,0—17,0; s. 10,0—11,0; vyska usti vёtsinou пера!гпё pfe-
sahuje 2:> vysky ulity (obr. XL/5). L. peregra lagotis (Schrank, 1803).
(Pl. zaostfena).
Syn. Limnaeus vulgaris Rossmassler, 1835 (non C. Pfeiffer).
РготёпИуоз! tohoto р1йе je znadna; гогтёгу зИпё kolisaji, vySka dosahuje ай
26,0, Sifka ай 20,0, po^vadfc пёк!егё tvary maji usti vyta£en6 do strany, ^kdy i пигпё
rozSifene do plochy (/. alata Sporleder). Ыёк1егё formy se ЬИЙ1 druhu L. peregra
ovata Drap. jine L. auricularia L., к п!й byva L. peregra lagotis S c h r. dasto
pfifad’ovana jako rasa. Nase exemplafe z Javorky ten^f dokonale odpovidaji popisu
Ehrmannovu (1933).
Obyva lucni pfikopy, 1йпё, stara fidni ramena, nadrfce; te£ potoky a velk6 pra-
meny.
237
Palearkticka: v6t§ina Evropy, severni Afrika, Kavkaz, cela Stredni a se-
verni Asie ай na Dalny Vychod; bliSsi podrobnosti nejsou dostatecn6 zname.
U nas velmi vzacna: v soucasne dob£ jsou znama jen 2 Ьегреспё overena stano-
vi&tS na uzemi CSR: vyv6racka Javorka u Сеэкё Trebove (Lo2ek), piskovnik
u Pistd nad Labem (Petrbok). Ze stars! doby pochazi Ulidneho udaj od
FrantiSkovych Lazni.
— Ulita vejcita, se stlacene kuzelovitym kotoucem, jehoz 3 zavity maji
rovne obrysnice; tenkostenna, kfehka, slabe prusvitna, mime leskla,
velmi jemne az silneji, nepravidelne ryhovana, casto s naznakem kladivko-
vani, barvy zlute az narudle rohove. Zavitu 4—4%; mirne pravidelne
klenutych; posledni znacne pfevlada, neni vsak vytazen do strany. Usti
vejcite, civko-patrovym usekem mime sefiznute, nahofe se zaо s t f e-
n у m rohem; jeho vnejsi kraj se h n e d od sveho nasazeni staci mirne
klenutym obloukem prudce dolu. Obusti jednoduche, ostre, nekdy
s naznakem sirokeho, plocheho pysku, dole slabe, na civce silneji rozsifene;
patrovy navalek velmi slaby, plochy, ale zfetelny. Civkovy usek tvofi
s patrovym temef pfimku, jindy slaby oblouk nebo velmi
tupy uhel. Na civce byva casto naznak zahybu. Pistel ± nedokonale
zakryta. V. 17,0—26,0; s. 11,0—18,0; vyska usti neklesa pod 70%, bezne
nepatrne pfesahuje 75% vysky ulity (obr. XL/1, 3)
L. peregra ovata (Draparnaud, 1805).
(Pl. vejdita).
PromSnlivost velmi znacna; zvla§t6 ve velikosti ulity a hlavn6 ve velikosti a tvaru
usti. Na jedne stranS se vyskytuji tvary §tihl6, s ротёгпё vysokym kotoucem, ротёгпё
hoj^jSi jsou vSak formy, u nichfc stoupa vy§ka a velikost usti na ukor sniSujiciho se ko-
toude; tak vznika /. patula Da Costa (= /. ampullacea Rossm.) s §ir§im ustim,
kter6 zaujima pres 85 % vy§ky ulity, je^ §ir§i a vys§i (kolem 90 %) je list! u /. obtusa
К о b e 11, kterd. je na pfechodu к tvaru L. peregra ampla H t m.
Typicka forma obyva zarostl6 stojat6 vody, hlav^ №пё, ramena rek a Ьайту;
з1аЬё odchylne formy se vyskytuji v potocich; v rekach i ve vёt§^ch stojatych vodach
se tu a tarn objevuji tvary tvofici pfechod к L. peregra ampla H t m.
PalearktickA: Evropa кготё nejji£^j§ich dasti, Island, zapadni a severni
Asie.
2ije гог!гои§епё v nizinach cele CSR. Nejhoj^jSi je pravdёpodobnё v §1гокё ob-
lasti Polabi. Drive byla Ьёйпё zam^hovana s jinymi druhy.
Podrod: Galba Schrank, 1803
Syn. Fossaria Westerlund, 1885 — lAmnophysa Fitzinger, 1833 —
Stagnicola Leach (in Jeffreys), 1830.
V soudasn6 dol^ £iji u n&s dva druhy, kter6 jsou v mnohem втёги konchyliolo-
gicky гпаёпё odliSne, tak£e byly dasto fazeny do dvou samostatnych rodh: Stagnicola
palustris Muller a Galba truncatula Muller. Vzhledem к tomu, йе znaky na
238
иИ1ё jsou u plovatkovitych velmi рготёпИуё a ze anatomicky jsou si oba druhy velmi
blizke, radime je dnes do jedineho podrodu Galba Schrank.
1. Ulita protahle vejcita, se spicate kuzelovitym kotoucem, jehoz ob-
rysnice jsou temef rovne nebo nepatme konvexni, pomeme pevna, ^Labe
prusvitna, matne leskla, barvy syte hnede az temneji zelenosede. Povrch je
jemne pravidelne ryhovany; podelne ryhovani je velmi jemne a pomeme
huste, takze pficne ryzky se rozpadaji na velmi kratke useky; casto se
silneji uplatnuji hrubsi pfirustkove ryhy a tez kladivkovani je bezne. Za-
vitu 6, dosti rychle vzrustajicich, mime pravidelne klenutych; posledni
neni nadmuty. Usti opacne uchovite s pomeme ostrym hornim rohem.
Obusti rovne, ostre, zfidka kdy nepatrne rozsifene v dolni casti; patrovy
navalek slaby, plochy. Vnitmi strana usti (i cele ulity) je napadne tmave
zbarvena od tmave fialove hnede az po svetle kastanovou; sytost zbarveni
znacne kolisa v pficnych pruzich (vzdy vsak je hnedsi nez u vsech ostat-
nich nasich zastupcu z celedi Lymnaeidae). V. 20,0—35,0; s. 10,0—18,0;
v. usti 10,0—17,5 (obr. 64, XXXIX/3, 4)
L. palustris (Muller, 1774).
(Pl. ba±inna).
Druh гпаспё pron^nlivy, vytvafejici fadu tvarft a mistnich odchylek, vdtSinou
ekologickd povahy: /. corvus G m e 1 i n — sem nalefci statnd tvary dosahujici ай 38,0
vygky, s dokonale strofostylni civkou a dokonale sevfenou piStdli; usti zaujima asi i/2
vy§ky ulity; povrchova skulptura hruba; protikladem jsou drobnd stihld tvary, zvla^
periodickych vod, jejichfc vy§ka klesa ай na 15,0 (ех^ётпё i na 12,0!), usti zaujima
тёпё пей i/2 vy§ky ulity a civka je vylofce^ orthostylni, р!§1ё1 je ± otevfena (/. fusca
C. Pfeiffer, /. turricula Held). Jinak se vyskytuje v ргтм!ё mnoho stfednich
tvarti, liSicich se rftznymi drobnostmi.
Obyva zarostld stojate vody nifcSich poloh: zartistajici dasti rybnikd, 1йпё, stara
ramena, periodickd baziny a pfikopy.
Holarktickd: Evropa, A12ir, sever^jSi Asie, Severni Amerika.
V CSR je dosti rozSirena, zvlaJ-^ v niSinach a v rybnidnych panvich.
— Ulita uzee vejcita, s kuzelovite vytazenym kotoucem s rovnymi ob-
rysnicemi; pomeme pevna, slabe prusvitna, slabe leskla, jemne az silneji,
nepravidelne ryhovana, casto kladivkovana, barvy hnedave az svetle ro-
hove. Zavitu 5—5У2, silne klenutych, s ostfe zafiznutym svem, takze jsou
schodovite odsazene; vzrustaji pravidelne, i posledni. Usti elipticke, s tu-
pym rohem nahofe, patrem slabe vykrojene; jeho vnejsi okraj vybiha od
nasazeni na patfe napfed v malem useku vodorovne a pak se prudkou
kfivkou staci dolu (stejny prubeh maji i obrysnice zavitu!). Obusti rovne,
ostre, nekdy se sirokym, ale slabym a plochym pyskem, v civkovem useku
dosti rozsifene, patrovy navalek slaby az nezfetelny. Civka je rovna, vzdy
bez zahybu a svira s patrem tupy uhel, fidlceji oblouk. Uzka pistel neni za-
239
kryta. V. 7,0—12,0; s. 3,5—6,0; vyska usti zaujima ± У2 vysky ulity,
casto ponekud mene (obr. 64, XXXIX/2) L. truncatula (Muller, 1774).
(Pl. mala).
Hlavnim zmSnam podteha velikost a index rozmerft (P); pfevladaji spi§e tvary
men§i, avSak tu a tam se objevi napadn6 velike populace (v. 12,0—14,0), jinak shodne
s normalnimi tvary. Take vy§ka usti kolisa v ротёги к vysce ulity.
Obyva male a nejmenSi vody: prameny, potticky, pfikopy, baziny; ve vёtS^ch
vodach, na pf. v fekach, ji vidy nachazime 1ёзпё pfi bfehu. Vyleza s oblibou na vlhke
bahno mimo vodu а Ьё2пё 2ije i na trvale mokvajicich skalach a podobnych biotopech.
Holarkticka: Evropa, severni Afrika, severnSjsi Asie, Severni Amerika.
Nejb62n6j§i naSe plovatka; je оЬеспё rozMfena na pfihodnych mistech v celem
statS a saha i vysoko do hor, kde je spolu s Radix peregra peregra M и 11. jedinym
zastupcem vodnich р12й v celych rozsahlych oblastech.
Rod: Myxas (Leach) Sowerby, 1822
(PlastSnka)
Syn. Amphipeplea Nilsson, 1823.
2ivo£ich je statny, zavality s napadne Sirokymi trojuhelnikovymi tykadly, olivove
§edy s Semymi skvraami a li§i se od ostatnich plovatkovitych р1&§1ёт, ktery znacne
pfekryva ulitu; jinak se podoba podrodu Radix, s nimz se tSmef shoduje po strance ana-
tomicke. Tei ulita je velmi vyznacn6 utvafena; je napadnS tenka a jemna a vynika
кгаэпё zaoblenymi liniemi.
— Ulita temef kulovita, s nepatrnym kotoucem; velmi tenkostenna,
kfehka, temef sklovite pruhledna, silne leskla, jemne, plose ryhovana, bar-
vy svetle jantarove nebo zlutave. Zavity 3, dobfe klenute, rostouci neoby-
cejne rychle, takze posledni tvofi temef celou ulitu. Usti siroce vejcite, mir-
ne vykrojene pravidelne zakfivenym patrem, i nahofe zaoblene; vnejsi
okraj vybiha od sveho nasazeni na patfe napfed nepatrne sikmo nahoru a
pak pravidelne klenutym obloukem spada dolu. Obusti rovne, ostre, jen na
civce mime rozsifene; patrovy navalek temef neznatelny, ale velmi siroky.
Patro a civka tvofi dohromady temef pravidelne esovitou kfivku; civka je
vyznacne strofostylni. Pistel dokonale uzavfena. V. 10,0—14,0; s. 8,3—
11,5; vyska usti zaujima nepatrne mene nez 90% vysky ulity (obr. XLI1).
M. glutinosa (Muller, 1774).
(Pl. sliznata.)
Byva spi§e mensi, ne± ukazuji svrchu udane гогтёгу. Pron^nlivost na naSem
uzemi nelze posoudit pro vzacnost jejich vyskyth.
Obyva stojate тйтпё vody: ramena fek, ba2iny а Ыахшё 1йпё v luzich.
Severoevropska: Francie, Belgie, Nizozemi, Вп^кё ostrovy, §vёdsko,
Finsko, niziny severniho Ыётеска, Polsko, evropska Cast SSSR a pofiCi Obu; ve stfedni
Елггорё vyskyth rychle ubyvd,: Poryni, horni bavorskё Podunaji, севкё Polabi.
U nas pouze v Cechach: vzac^ v Polabi mezi Pardubicemi a Starou Boleslavi
240
(okoli Pardubic, Kladruby, okoli Celakovic, Prerova a Star6 Boleslavi; podle H 1 a-
vaCe tei u Tfebechovic pod Orebem). Vyskyty jsou nestale a zda se, ie jich v sou-
casne dobe ubyva, pravd6podobn6 diky regulacnim a melioracnim zasahhm.
Lit.: Ulicny, 1892—1895; H 1 a v a d, 1937.
Celed’: Physidae
(Levatkoviti)
Vyznacuji se levotodivou ulitou. Zivocich ma stihlou nohu a nitkovita tykadla.
PlaSt’ je bud’ jednoduchy, nebo vytvafi 1—2 dfipat6 klopy, к!егё castecne kryji ulitu.
Rody
1. Ulita vejcita nebo spicate vejcita, sifka je vzdy vetsi nez V2 vysky
(Ir ± 60), vyska usti zaujima nejmene 2/3 vysky ulity. Plasf se pfeklada
v podobe 1—2 dfipatych klop pres povrch ulity
Physa Draparnaud, s. 241.
— Ulita vfetenovita, se stihle kuzelovitym kotoucem; sifka mensi nez
’A vysky (Г ± 40); vyska usti zaujima asi V2 vysky ulity. Jednoduchy
plasf se Yiepreklada pfes povrch ulity	Aplexa Fleming, s. 242.
Rod: Physa Draparnaud, 1801
(Levatka)
Syn. Bulinus Muller (ex Adanson), 1781.
1. Ulita vejcita, s nizce kuzelovitym, tupe zaoblenym kotou-
cem, velmi tenkostenna, kfehka, temef sklovite pruhledna, leskla, velmi
jemne, pficne i podelne ryhovana (mfizkovana), barvy zlutave. Zavity
334—4, slabe klenute a rychle vzrustajici; posledni silne pfevlada, je na-
dmuty, ale zfetelne se stran stlaceny. Usti pomeme uzce opacne uchovite,
se zfetelnym homim rohem; jeho vnejsi okraj vybiha od sveho nasazeni
dolu napfed klenutym obloukem, jakmile vsak dosahne obvodnice, spada
к basi jen nepatrne prohnutou carou. Obusti rovne, ostre, jen na civce
slabe rozsifene; navalek patrovy je sice velmi slaby, avsak neobycejne
siroky, takze vybiha daleko vysunutym obloukem na patro. Kon-
vexni patro a konkavni civka tvofi dohromady esovite prohnutou
1 i n i i. Pistel dokonale zakryta. V. 8,5—11,0; s. 5,0—6,5; vyska usti zauj>
ma asi vysky ulity nebo nepatrne vice (obr. 65, XLI/3)
Ph. fontinalis (Linne, 1758).
(L. fidni).
Druh ротёгпё staly; гтёпат podlehaji гогтёгу a do jiste miry i ротёгпа vySka
a tvar kotoude. Prevladaji tvary drobnejSi, jen na pfiznivych stanoviStich se objevl
16 Klic cs. mekkysu.
241
exemplare a± 14,0 vysoke. PlaSt’ zvirete ma 2 volne dfipate klopy, ktere 6—8 prsto-
vitymi laltidky zasahuji az na zadni stranu ulity.
Obyva stojate nebo mimd tekouci vody ni&Sich poloh: zarostle ttind, ramena fek,
rybniky; tei mezi kameny a v pasech rakosi pfi brezich vetdich vodnich tokft.
Holarkticka: vdtSina Evropy, severni Asie, Severni Amerika (podle 2 a-
dina, 1952).
U nas zije hlavne v oblastech vdtsich vodnich tokti a v rybnidnych panvich a je na
pfihodnych mistech dosti rozsirena pravddpodobne po cele republice.
— Ulita spicate vejcita, s ostfe kuzelovitym kotoucem, kte-
ry ma rovne nebo mime konkavni obrysnice; mene tenkostenna, ротёг-
пё pevna, зк1о\п1ё prusvitna, leskla, velice ]етпё mfizkovana, barvy
zlutave. Zavitu 5—6, з1аЬё klenutych, posledni зПпё pfevlada, je nadmuty
a v kratsim useku se stran stlaceny, takze miva pod svem naznacenou
hranu. Usti ораспё uchovite, podobne jako u pfedesle, avsak nepatrne
sirsi. Obusti rovne, ostre, jen v civkovem useku rozsifene; byva casto
vylozeno plochym, zfetelnym pyskem. Velmi slaby navalek patrovy vy-
biha jen m i г n ё na patro. Nepatn^ prohnuta civka a slabe konvexni
patro sviraji t u p у u h e 1; рх^ё! dokonale zakryta. V. 10,0—12,0; s.
6,0—7,0; vyska usti zaujima asi 2/3 vysky ulity (obr. XLI/4).
. Ph. acuta Draparnaud, 1805.
(L. ostra).
О promdnlivosti se nelze vyjadfit pro nepatrny podet nalezti. — Jen prava klopa
pladte pfesahuje mirnd na povrch ulity ndkolika kratkymi, prstovitymi laltidky.
Obyva stojate i mirnd tekouci vody rtizneho druhu.
Mediterranni (v dirdim smyslu): cele Stfedomofi, Francie, Belgie, Nizo-
zemi, severni upati Kavkazu, zapadni Gruzie, pofici Dndpru a Donu, okoli Taskentu.
Zavlecenim se rozdifila do velke dasti stfedni Evropy.
U nas vzacna: zavledena se pfechodnd objevila v okoli Prahy (jedtd 1946 v zasy-
pane dasti libehskeho pfistavu), Jandedka ji uvadi z naplavti stfedniho Polabi;
byla zjidtdna v Dolnim Jifetine u Mostu (LoZek, 1948a). Pordznu na Ostravsku
(Hrudov, Louky nad Olzou a p.). Slovensko: vyskyt v ttinich na bfehu Dunaje od Petr-
zalky po Sturovo Ize snad povazovat za ptivodni, blizdi podrobnosti о jejim rozsifeni na
nadem uzemi nejsou zname.
Rod: Aplexa Fleming, 1820
(Levotodka)
Syn. Nanita Leach (in Turton), 1831 — Aplecta Herrmannsen, 1846.
— Ulita vfetenovita, se stihle kuzelovitym kotoucem, ktery ma rovne
nebo з1аЬё konvexni obrysnice; 1епкое1ёппа, ale dosti pevna, зПпё prusvit-
na, vysoce leskla, nezfetel^ ryhovana, barvy narudle hnede az zlutave.
Zavitu 6, з1аЬё klenutych, vsechny vzrustaji pravidel^ a ani posledni neni
парас1пё zvёtseny. Usti sikmo uzee vejcite, nahofe spicate, patrem a civ-
242
kou v dlouhem useku slabe vykrojene; vnejsi okraj spada od nasazeni na
patre pfikfe dolu. Obusti ostre, rovne, jen v civkovem useku rozsifene a
ztlustele; velmi slaby patrovy navalek je mime rozsifeny, neni vsak oblou-
kovite vylozen, nybrz zhruba sleduje prubeh civko-patrove linie. Civkovy a
Obr. 64. Koncova cast samidiho pohlavniho
ustroji, u druhti podrodu Galba (die Reich-
mutha). 1 (vlevo) — G. palustris (M u 1 1.),
2 (vpravo) — G. truYvcatula (Mil 11.).
Obr. 65. Physa fontinalis (Linne)
(orig.). (ZvCts. 6,6x.)
patrovy useik tvofi jen nepatrne prohnutou linii; civka je strofostylni a
vytvafi mirny zahyb. Pistel je dokonale zakryta. V. 12,0—15,0; s. 4,8—
5,5; vyska usti dosahuje ± У2 vysky ulity (obr. ХЫ/2)
A. hypnorum (Linne, 1758).
(L. baZinna).
Malo promCnliva; u nas prevladaji spise tvary men§i.
Obyva mensi stojate vody niZSich poloh: ttihky v luzich, prikopy, periodicke ba-
ziny.
Holarkticka: vCtSina Evropy, severnCjSi Asie a Severni Amerika.
2ije velmi roztrouSenC na pfihodnych mistech v celem state, hlavne v nifcsich vod-
natych oblastech: uzemi podel nizinnych rek, rybnidne panve atd.
Celed’: Planorbidae
(OkruZakoviti)
(Kdysi rod Planorbis auct.)
Hlavnim znakem teto Celedi je terCovita ulita s kotoucem + vpadlym. Co do po-
lohy pri lezeni, upravy usti i obou stran jevi se ulita jako pravotoCiva, Zivodich ma
v§ak stavbu jako pl2i levotodivi — dychaci i pohlavni otvory ma na leve strane. U plo-
16
243
chych kylnatych druhti se zavity Casto vzajemnC prekryvaji. Hlava a noha zivoCicha
jsou ротёгпё та!ё; tykadla dlouhe, nitkovitd. Na rozdil od ostatnich naSich тёккуёй
maji Cervenou krev.
1.	Ulita velka, tluste tercovita; v. 10,0; s. 25,0 nebo vetsi (nejmensi
tvary 6,5 : 18,0); kotoulc hluboce nalevkovite vklesly, spodni strana te-
mef plocha nebo slabe prohnuta	Planorbarius F г о r i e p, s. 245.
— Ulita mnohem mensi а ротёгпё nizsi; vyska nepf esahuje 4,0	2.
2.	Ulita stfedni velikosti (оЬусе]пё 3,5 :12,0—15,0), vyska dospёlych
kusu neklesa pod 3,0; kotouc miskov^ vklesly, spodni strana jen в1аЬё
prohnuta; zavity maji vёtsinou nitkov^ vynikly kyl
Planorbis Muller, s. 246.
— Ulita mensi, vyska vzdy mensi nez 2,5; sifka nestoupa nad 12,0,
vёtsinou mnohem mensi	3.
3.	Ulita mensi (velke kusy 1,8 : 7,0), leskla, ten^f hladka, s tupym
kylem. Zavity se гпаспё pfekryvaji, takze kotouc zaujima jen 1/s sifky.
Uvnitf zavitu jsou pficne bile listy v podobё silnych prahu, ktere na po-
vrchu prosvitaji obycejne jako 3 pficne Ьё^ё pasky v nezcela pravidel-
nych odstupech	Segmentina F1 e m i n g, s. 256.
— Ulita vice nebo тёпё odlisna, vzdy bez pficnych prahovitych list
uvnitf zavitu	4.
4.	Ulita mala, tlustё tercovita (v. 2,0; s. 5,0—6,0), zavitu 7—8; jsou
velmi huste, jakoby femenov^ svinuty a jejich vyska napactoe pfevlada
nad sifkou (stej^ i usti) Bathyomphalus Charpentier, s. 254.
— Ulita plose tercovita nebo cockovita; zavity jsou sirs! nez vyssi,
nebo jejich vysky a sifky jsou pfiblizne stejne a nikdy nejsou tedy feme-
nov^ svinuty	5.
5.	Ulita velmi mala (v. 0,5—0,7; s. 2,0—3,0); zavity 3, velmi stlacene,
s tupym kylem na obvode, dotykaji se vza jemne jen v uzkem useku.
Armiger Hartmann, s. 254.
— Ulita vёts^, s vice nez 3 zavity, ktere se vzajemne blize dotykaji
v sirsim useku, nebo se ± objimaji. (U druhu G. riparius, ktery dosahuje
tez jen s. 3,0, se zavity vzajenu^ пигпё objimaji)	6.
6.	Ulita mensi, cockovita, plocha (1,2 : 5,0 nebo mensi) s ostrym jed-
noduchym kylem na obvode, zavity se гпаспё objimaji a byvaji nejvyse 4
Hippeutis Charpentier, s. 255.
— Ulita tercovita az tence tercovita, zavity se objimaji пигпё nebo se
neobjimaji; и tvaru s mensim poctem zavitu jsou zavity ± zaoblene nebo
jen s naznakem kylu; tvary s ostrym kylem maji nejme^ 5 zavitu .	7.
7.	Ulita tercovita se 3—4х/о (nejvyse 5) zavity, ktere ротёгпё rychle
rostou, takze posledni byva casto napad^ sirs! nez pfedposledni (и пё-
244
kterych forem miva tupy kyl s blanitym lemem), usti sikme, elipticke
Gyraulus Charpentier, s. 251.
— Ulita plose az tence tercovita, s 5—8 pomalu az velmi pomalu ros-
toucimi zavity, posledni neni napadne sirs! nez pfedposledni. Tvary bez
kylu (s ± zaoblenou hranou pfi spodni strane) maji zavity zhruba stejne
siroke jako vysoke; tvary se zavity sirsimi nez vyssimi maji zfetelny kyl
Anisus Studer, s. 247.
Rod: Planorbarius F г о r i e p, 1806
(OkruSak)
Syn. Coretus Gray, 1847 — Spirodiscus Stein, 1850.
Lisi se napadnfc ode vsech ostatnich Planorbidft velikou, tluste tercovitou ulitou
s nalevkovitS vpadlym kotouCem.
— Ulita tluste tercovita, s nalevkovite vpadlym kotoucem a mime
prohnutou•spodni stranou, dosti silnostenna, pevna, slabe prusvitna, matne
leskla, jemne, nepravidelne ryhovana se slabsimi podelnymi liniemi, ktere
se na poslednim zavitu ztraceji, kdezto na pocatecnich jsou tak silne, ze
prvni 3 zavity jsou pravidelne zfetelne mfizkovane; bezne se objevuje kla-
divkovani. Zakladni barva rudohneda az olivove hneda, na svrchni strane
casto modrave nebo zelenave seda, naspodu belava. Zavitu 5—б1/;, dobfe
klenutych, posledni je zvlaste v konecne ctvrtine svrchu a zespodu se stra-
ny stlaceny. Usti velmi siroce ledvinovite, patrem mime vykrojene, mime
sikme. Obusti jednoduche, ostre, nahofe ponekud rozsifene; navalek pat-
rovy nepatme naznacen; vnitfni stena usti tesne za obiistim belava, hlou-
beji rudohneda. V 10,0—13,0; s. 25,0—30,0 (obr. XLII/1)
Pl. corneus (L i n n e, 1758).
(O. plosky).
PromSnlivost je velmi znaCna; meni se hlavnS гогтёгу a jejich vzajemny ротёг,
tvar list! a rhst zavith. Obfi tvary dosahuji u nas aS 37,0 Sifky a 17,0 vySky; opakem
jsou г<1гоЬпё1ё tvary, Sijici v menSich vodach, zvlaStC v periodickych baSinach a poloza-
гетпёпусЬ fidnich ramenech, kupici se kolem /. ammonoceras Westerlund (v. 8,0—
9,0; S. 23,0—25,0), mnohdy daleko menSi: 6,5 18,0 (v periodickych thhkach v Po-
dunaji). Mlade ulity maji velmi zfetelne podelne ryhovani, jehoS linie jsou porostle
pravidel^ rozestavenymi j^tinkami, ktere se pfi dospivani ztrati.
2ije v zarostlych, stojatych nebo пнгпё tekoucich vodach niSinnych oblasti.
Eurosibifsky: vёtS^ Cast Evropy s vyjimkou hor, nejsever^jSich a nej-
jiS^jSich oblasti; Mala Asie, sevemi upati Kavkazu, Sibifi aS do povodi Leny.
V Cechach je nejhoj^jSi v Siroke oblasti Polabi a v dolnim Povltavi, vzacndji
v rybniCnych panvich jihoCeskych (LoSek, 1945d, 1948a; UliCny, 1892—1895;
Z a 1 e s к y, 1927); dosti rozSifeny v niSinach Moravy a Slovenska.
245
Rod: Planorbis О. F. M ii 11 e r, 1774
(Tercovnik)
Syn. Tropodiscus С 1 e s s i n, 1877 — Tropidiscus Stein, 1850.
1. Ulita tercovita, s mirne prohnutym kotoucem (jen pocatecni zavit
je vice vpadly) as mirne prohnutou spodni stranou; dosti silno-
stenna a pevna, mirne prusvitna, matne leskla, jemne a ^koro pravidel-
ne ryhovana s ponekud slabsim ryhovanim spiralni m,
takze povrch ma mfizkovitou strukturu, barvy hnede rohove. Z a-
v i t u б1/-»—6, na svrchni strane dobfe klenutych, na spodni mnohem
s 1 a b e j i; nitkovite vystouply kyl je posunut tesne к spodni
strane ulity; posledni zavit je nejvyse 2krat sirsi nez pfedposledni;
sifka kotouce zaujima vice nez 45% sifky ulity. Usti sikme (svira
s osou uhel 60°), pficne kratce elipticke, patrem sefiznute; v miste, kde
kyl vbiha na jeho okraj, je zfetelny roh. Obusti jednoduche, ostre nebo
mime otupene, jeho spodni usek nasazuje na kyl pfedposledniho zavitu.
Navalek patrovy slaby. V. 3,4—3,6; s. 14,0—17,0 (obr. XLII/2)
Pl. planorbis (Linne, 1758;.
(T. vroubeny).
Syn. Planorbis umbilicatus Muller, 1774 — Planorbis marginatus Dra-
parnaud, 1805.
Hlavnim гтёпат podleha velikost a vyvin kylu (obfi tvary v Podunaji mohou do-
sahnout az 21,0 Sifky); dosti hojne se objevuje tvar s oslabenym kylem, ktery je vy-
vinut v podobe silne, tupe hrany — /. siibmarginatus (Christophori et Jan)
P о r r o.
Obyva zarostle stojate vody nizSich poloh: bahnite ttin6 a ramena fek, prikopy,
ba2iny, Ьёгпё i ve vodach periodickych.
Palearkticky: vёtёina Evropy, Tunis, Mala Asie, Syrie, Kavkazska oblast,
zapadni a severni Asie az к Bajkalu.
Vyskytuje se гог!гои§епё az hoj^ v nizkych vodnatych oblastech celeho statu.
— Ulita stlacene tercovita, s prohnutym kotoucem a temef plo-
c h о u spodni stranou, tenkostenna a mene pevna, prusvitna, slabe lesk-
la, velmi jemne a temef pravidelne ryhovana, s nezfetelnymi po-
delnymi liniemi, barvy narudle az svetle rohove. Zavitu 4^2—5, dobfe
klenutych na obou stranach (naspodu pon&kud slabeji); ostry, nit-
kovite vystouply kyl je uprostfed zavitu, nebo je slabe posu-
nut dolu; posledni zavit je vice nez 2krat sirsi nez pfedposledni, takze
kotouc, zaujima mene nez 45% sifky ulity. Usti velmi sikme (svi-
ra s osou uhel 45°—50c), pficne elipticke, na vnejsi i vnitfni strane zaspi-
catele. Obusti jednoduche, ostre, jeho spodni usek nasazuje na kyl pfed-
246
posledniho zavitu; navalek patrovy plochy, ale zfetelny. V. 3,0—3,3; s. 12,5
—15,0 (obr. XLIL3)	Pl. carinatus Muller, 1774.
(T. kylnaty).
Ротёгпё staly; z odchylek stoji za zminku Pl. c. f. dubius Hartmann, spi§e
menSi, s klem^jSimi zavity a s kylem тёпё vyniklym a ke spodni зЪгапё posunutym.
Obyv& ёistё stojate nebo т1тё tekouci vody, zvlai^ v oblasti ¥ё1§1сЬ tokft.
Evropsky: уё!§1па Evropy s vyjimkou jiZnich 6&sti stredomorskych polo-
ostrovft a severnich oblasti SSSR, na vychod az do Каукагэкё oblasti a povodi Obu.
Ротёгпё vzac^jSi: v Cechach je dosti rozSiren ve strednim Polabi, dale ротёгпё
hoj^ ve Vltavё a jejich regulacnich nadrzich a ramenech od Davie po Мё1п1к a odtud
po Labi az do Hrenska. Pofidku v povodi Berounky (Plzeiisko) a na Ohri u Купйрегка
(Macha, 1955a); ojedu^le udaje pochazeji z jiznich Cech. Nedostatec^ je znam vy-
skyt v moravskem a slovenskёm Podunaji (ротёгпё се!пё vyskyty v ttinich a rame-
nech Уе1кё1ю Zitn6ho ostrova).
Rod: Anisus Studer, 1820
(Svinutec)
Syn. Gyrorbis M о q u i n-T andon, 1856.
Vyznaduje se napad^ terdovitou ulitou s velmi pomalu rostoucimi zavity. Podle
znakd na и!Лё (vyvoj kylu) Ize rozlisit 2 sekce.
1.	Ulita velmi tence tercovita, s 5—7 zavity, jejichz sifka pfevlada nad
vyskou, se zfetelnym, jednoduchym kylem, ± posunutym ke spodni strane
Sekce: Spiralina Martens,* 1899, 2.
— Ulita plose tercovita, s 5—8 zavity, jejichz vyska se zhruba rovna
sifce, s ± zaoblenou hranou posunutou ke spodni strane
Sekce: Anisus s. str.,* ** 3.
2.	Ulita tence tercovita, s mirne prohnutym kotoucem a temef
zcela plochou spodni stranou, tenkostenna, prusvitna, matne leskla, velmi
jemne, huste ryhovana, barvy svetle rohove. Zavitu 6V2—7, n a
svrchni strane silne ane zcela pravidelne klenutych (jsou stlace-
ny v useku mezi nejvyssim bodem klenuti a kylem), na spodni stra-
ne temef plochych; jednoduchy ostfe vynikly kyl je posu-
nut ke spodni strane; posledni zavit je skoro 2krat sirs! nez pfed-
posledni. Usti velmi sikme (asi 45° к ose), nepravidelne pficne vejcite, na
vnejsi strane zaspicatele (patrovy a spodni okraj jsou oplostele). Obusti
jednoduche, ostre, spodni usek nasazuje na kyl pfedposledniho za-
vitu; navalek patrovy neznatelny. V. 1,2—1,4; s. 8,0—10,0 (obr. XTJTI/2,
XLIV/4)	A. vortex (Linne, 1758).
(Sv. spicily).
Syn. Diplodiscus Westerlund, 1897 (non D i e s i n g, 1835).
** Syn. Spir or bis S w a i n s о n, 1840 — Paraspira Dall, 1905 — Wiistia Ho-
n i g m a n n, 1909 — Gyrostoma Haas, 1929.
247
Ротёгпё staly, jen ротёг гогтёгй a tvar posledniho zavitu podlehaji mensim
гтёпат: na jedne з1гапё se objevuji tvary velmi зр1о§1ё!ё, tenkostёnnё, posledni zavit
ma kyl posunuty po^kud ke stfedu (/. compressa Michaud), opakem je f. num-
niulus Held, vy§§i, s тёпё ostrym a velmi nizko poloZenym kylem, tei usti je vy§£i
а тёпё do strany vyta2e^. Vyska ulity dosahuje tёmёf 2,0.
Obyva zarostte stojatё nebo т!гпё tekouci vody niZSich poloh: ttmd, ficni ramena,
rybniky, 1ёй v pasech rakosi pri bfezich vёt§^ch rek.
Eurosibifsky: vёt§ina Evropy кготё ne jseveir^ jsich a ne j ji±ne jSich oblasti,
Sibir az po Jenisej.
Dosti rozsif eny na pfihodnych mistech: v Cechach je hojny v ётокё oblasti Po-
labi (na jihu je^ na pr. u Jevan) a dolniho Povltavi, tei v rybnidnich okrscich se-
verni poloviny гетё, kdezto v jizni polovn^ se zda mnohem vz&cn6j§i. Vyskytuje se
v nizinach Moravy a Slezska, 1ёй na Slovensku, zvl. v Podunaji, jeho rozsifeni vsak
dosud neni blize гпатё.
— Ulita velmi tence tercovita, s temer plochym kotoucem
a mime prohnutou spodni stranou, velmi tenkostenna, barvy hnedave az
narudle rohove. Zavitu 5—5г/2, dobfe klenutych na obou
stranach (na spodni strane jen ponekud slabe ji); jednoduchy, p o-
merne tupy kyl, lezi vetsinou nepatrne pod jejich stre-
dem; posledni jfc sotva lVjkrat sirsi nez pfedposledni. Usti sikme (asi
45°), celkem pravidelne pficne vejcite, s tupym rohem na vnejsi strane.
Obusti jednoduche, ostre, spodni usek nasazuje zfetelne pod
kylem pfedposledniho zavitu; navalek patrovy neznatelny. V. 0,80—
0,85; s. 5,0—6,0 (obr. ХЬШ/l, XLIV'3). A. vorticulus (T г о s c h e 1,1834).
(Sv. tenky).
Celkem malo pron^nlivy; kyl miva casto blanity opasek; poi^kud zreteh^jSi
odchylku pfedstavuje A. vorticulus charteus Held, s plos§im poslednim zavitem,
jeho2 kyl le£i uprostfed a ma v2dy blanity opasek.
Zije v distych stojatych vodach ve spleti vodniho rostlinstva: ramena vёtS^ch
fek, vza-спё i v rybnicich.
Evropsky: severni Italie, Nizozemi, jifcni Anglie, Dansko, jizni Svёdsko, Se-
veroiwmecka niZina, pofidku ve stfednim a jiZnim Ыётески, zapadni CSR a Svycar-
sku; Polsko, Mad’arsko; SSSR: povodi jizniho Bugu, Donu (Charkov), Volhy (feka
Samara), Moskevska, Vladimirska a Rjazanska oblast; zapadni Sibif.
Ротёгпё vzacny: гог!гои§епё v labskych ttmich a ramenech od Pardubic к Мё1-
niku; po^kud osamoceny je vyskyt v 1аЬзкёт rameni и Roudnice; оэатосепё stano-
vi^ je Lodenicky rybnik и MSece na hornim Kacaku. Rozsifeni v ds. Podunaji neni
dosud patf 1ёпё гпатё: je uvaddn z okoli Lednice na ji£ni Moravё, hoj^ pfichazi v ra-
menech a ba±inach VeU^ho Zitneho ostrova.
Lit.: Jandedka, 1939; L о i e k, 1944a, 1946b, 1947c, 1948a, 1955i; U 1 i ё n y,
1892—5; Zimmermann, 1916.
Рогпётка: oba druhy ze sekce Spiralina Mart, jsou vzajem^ ostfe осШёпё
а рпгогепё se ostfe li§i od skupiny druhti Anisus s. str. NaSe tri druhy ze skupiny
Anisus s. str. se vzAjemnd li§i ротёгет гогтёгй, hustotou zavitd a jejich tvarem, tedy
znaky ротёгпё malo vyraznymi, uva±ime-li znadnou pron^nlivost vSech tfi tvard pravd
248
v tomto smSru. Konchyliologicke konvergence a nedostatek jasnych anatomickych
rozdild vedly mnoh£ autory к nazoru, йе druhova samostatnost techto tvarft neni
opodstatn6n&; tak Hubendick, 1951b poukazuje na spojeni tvarovych okruhd A.
spirorbis L. a A. leucostomus Mill., Favre, 1927 popisuje tentyz vztah mezi A. leuco-
stomus Mill, a A. septemgyratus R s m. Z toho by bylo Ize vyvodit, йе Ьёй! о dleny
jednoho velkeho mnohotvdrneho tvaroveho okruhu (analogic tvaroveho okruhu plo-
vatky Lymnaea peregra M ii 11. s. lat.). V tomto kliCi uvadim prozatim vSechny tri
tvary jako samostatne druhy, vzhledem к naleztim z Potisi, kde iiji pohromadd tvary
A. septemgyratus Rsm. a A. spirorbis L. bez jakychkoliv prechodnych forem, сой
jasn£ svfcddi pro jejich druhovou samostatnost (Kucany—Lozek, 1954d).
3.	Ulita tence tercovita, s kotoucem nepatme prohnutym a temef
plochou spodni stranou, tenkostenna, prusvitna, slabe leskla, velmi jemne,
nepravidelne ryhovana, barvy rudohnede az zlutave rohove. Zavitu 7—
8, na svrchni strane silneji, naspodu slabe klenutych a neobycejne pomalu
vzrustajicich; posledni je jen l^krat sirs! nez pfedposledni a jeho
vnejsi obrysnice spada srazne к ротёгпё ostre kylovite hra-
n ё, ktera tvofi spodni okraj ulity. Usti male, malo sikme, ten^f zaoblene
kratce kosoctverecne; patro je ten^f rovne, vnejsi okraj je s nim эоиЬёг-
ny a jen nepatme klenuty, stej^ i spodni okraj; naproti tomu horni okraj
ma zfetelne, dobfe vyvinute klenuti. Obusti je rovne, ostre, ^kdy s Ьё1а-
vym pyskem, navalek patrovy neznatelny. V. 1,0; s. 7,0—8,0 (obr. XLIV/2)
A. septemgyratus (Rossmassler, 1835).
(Sv. sedmitoCny).
О prom6nlivosti nelze prozatim nic bliZSiho rici pro nepatrny material, ktery je
dnes po nice.
Obyva tftn6 a stalejSi Ьайту v nizinach.
Vychodoevropsky: тйту severovychodniho NSmecka, Polska a evropske
casti SSSR, na vychod ай do povodi Obu; stredni a dolni Podunaji, Dalmacie.
U nas velmi vzacny a pouze na Slovensku, zvl. vychodnim: Ьайту u TurnS nad
Bodvou (Ьойек, 1948i) a portiznu v Potiske шйпё (Bozoe u Kral’ovskeho Chlmce,
Loiek, 1954b; Kucany u Zemplina, Ьойек, 1954d). Ojedin61e nalezy pochazeji z Po-
dunajske niziny (Slovenske Darmoty, luhy na pravem bfehu Dunaje u mad’arske hra-
nice — lgt. J. В r t e к).
— Zavitu nejvyse 6У2 se zaoblenou az nezretelnou hranou
pfi spodni з!гапё; vyska ulity pfesahuje 1,0	4.
4.	Ulita ротёгпё tence tercovita, s plose prohnutym kotoucem (zvlasM^
ve stfedu) a ten^f plochou (ve stfedu з1аЬё prohloubenou) spodni stranou,
dosti 1епков1ёппа, prusvitna, hedvab^ leskla, velmi jem^ ryhovana, bar-
vy hnёdavё rohove. Zavitu 5%—б1/», na svrchni з!гапё sih^ji, na
spodni slabёji klenutych a velmi pomalu rostoucich; posledni je l1/!—ll/3-
krat sirs! nez pfedposledni a je se strany stlacen, takze ma na spodu na
obvodu zfetelnou, ± tupou hranu a tez nahofe byva ^kdy
з1аЬё naznacena hrana. Usti kratce козос!уегеспё elip-
249
t i с к e (ma 4 ± znatelne zaoblene rohy). Obusti jednoduche, rovne, casto
slabe otupene, bezne s belavym pyskem; navalek patrovy slaby, ale zfetel-
ny. V. 1,3—1,5; s. 5,5—7,5 (obr. XLIII/3)
A. leucostomus (Millet, 1813).
(Sv. bClousty).
Syn. Planorbis rotundatus auct. (non Poiret, 1801) — Pl. spirorbis Jeff-
reys, (partim).
Dosti promCnlivy ve velikosti a ve vzrhstu zavith. BCZnC se objevuji drobne, velmi
hustC vinute a ploche tvary, тёпё Casto tvary vy§§i a silnCjSi, ktere silnC upominaji na
A. spirorbis L. (tu a tam se jednotlivC objevuji skalaridni tvary vCZovitC vinute).
Obyva drobne stojate vody: lucni periodicke baZiny a pfikopy, periodicka ramena
potokti, okrajove moCaly rybnikh. SnaZi del§i vyschnuti vody, jemuZ se brani vytvofe-
nim bёlavёho mazdfiteho vidka v usti.
Palearkticky: velka Cast Evropy, AlZir, Kavkazska oblast, zapadni a
stfedni Sibif.
Vyskytuje se roztrouSenC, misty velice hojnC na pfihodnych mistech na celem
uzemi CSR; saha dosti vysoko do hor, chybi v suchych okrscich, kde пета dostatek
vhodnych biotopfi.
— Ulita ponekud silneji tercovita (pfi s. 5,5 a 4% zavitu az 1,4 vyso-
ka), s mime prohnutym kotoucem, zvlaste ve stfedu prohloubenym a
s mirne prohnutou spodni stranou; pomeme silnostenna, pevna, mime pru-
svitna, leskla, neobycejne slabe ryhovana, barvy svetle az velmi svetle ro-
hove. Zavitu 4Ц—б1/!, na svrchni strane pomeme silne, naspodu sla-
be ji klenutych; prvni rostou pomalu, dalsi rychleji, takze posledni je I1/»—
l%krat sirs! nez pfedposledni; jsou sice se stran stlacene, avsak dob-
fe zaoblene, takze nahofe na obvodu n e v z n i к a ani naznak hra-
ny a spodni hrana je velmi tupa az malo zfetelna. Usti krat-
ke, malo sikme, tvaru kratce eliptickeho (patrem ponekud ut’a-
te), nekdy ponekud ctvercovite stlacene. Obusti rovne, casto nepatme roz-
sifene, vetsinou se silnym bilym pyskem, ktery lezi tesne na okraji, takze
je ± ztlustele. Navalek patrovy slaby, ale zfetelny. V. 1,4—1,8; s. 5,5—
6,5 (v Podunaji az 2,2:8,0) (obr. XLIV/1)
A. spirorbis (Linne, 1758).
(Sv. kruhovity).
PromCnlivost je ротёгпё znaCna, Ь1а\тё ve velikosti a sile stёn. V zapadni Casti
OSR Ziji tvary spiSe men§i, Casto konvergujici smCrem к A. leucostomus Mill.,
kdezto v Podunajske nizinC se objevuji formy napadnC silne a statne (viz nahofe).
2ije na stejnych mistech jako pfedchozi, hlavnC v§ak v otevfenych niZinach.
Palearkticky: velka Cast Evropy, severozapadni Afrika, Island, Kavkaz-
ska oblast, Sibif aZ do povodi Jeniseje.
V Cechach je ротёгпё vzacny a vyskytuje se jen ve vCtSich niZinach: §ir§i oblast
Polabi a dolni Poohfi; daleko hojnCjsi je v niZinach podunajske oblasti, kde je misty
250
Ьёйпу: uvaly Moravy, PodunajskZ,, Potiska a Zahorska niZina. RoztrouZenZ Zije na
Odre na Ostravsku.
Rod: Gyraulus Charpentier, 1837
(KruZnik)
Syn. Torquis Dall, 1905.
Prislusnici tohoto rodu se vyznacuji neobycejnou rhznotvamosti, ktera je podmi-
пёпа vlivy prostredi. Rftzne typy vodnich stanoviZt’ jsou obyvany rozmanitymi, vice
nebo тёпё vyznaCnymi formami, ktere drive byvaly dasto povaZovany za samostatne
druhy. Soustavnym vyzkumem tZchto tvarh a jejich Zivotniho prostredi se podarilo
dokazat, Ze IreZi jen о tri tvarove okruhy, odpovidajici druhhm G. albus M ii 11., G. lae-
vis Aid. a G. acronicus Fer. Stranou stoji drobny druh G. riparius West., drive
razeny na гак^ё ulity к rodu Hippeutis.
1. Ulita slabeji tercovita, pondkud cockoviteho prurezu,
s mime vpadlym kotoucem a pisteli; tenkostenna, velmi prusvitna,
matne leskla, neobycejne jemne ryhovana, s jemne naznacenymi podelnymi
liniemi na spodni strane, barvy svetle rohove. Zavitu 3*4—З1/?, mime,
ale zfetelne klenutych, pfitom vsak svrchu i zespodu stlacenych
к о b v*o dove hrane (cimz ulita nabyva cockoviteho prurezu), ktera
je tupe kylovita. Zavity se mirne objimaji, posledni je pfi
usti stejne siroky nebo nepatme uzsi nez kotouc. Usti sikme, tvaru protahle
pficne srdciteho, spodni okraj je dosti pravidelne klenuty; obusti rovne,
ostre, navalek patrovy naznacen. V. 0,7—0,8; s. 2,5—3,0 (obr. XL VII/2, 3)
G. riparius (Westerlund, 1865).
(K. drobny).
MirnZ promenlivy; cs. exemplare se lisi od severskych ponZkud rychleji rostoucimi
zavity (posledni byva pri usti nepatmd ZirZi neZ kotoud), svёtlou barvou a ponZkud
vyraznZjZim kylem. — Celkovym vzhledem se tento druh v jistem зтёги podoba druhu
Hippeutis complanatus L., od nZhoZ se ostre lisi mnohem menZimi гогтёгу, tupym
kylem a zavity, ktere se mnohem тёпё objimaji. Od zhruba stejnZ velikych jedinch
druhu Armiger crista L. se G. riparius West, na prvni pohled liZi povrchovou struk-
turou, objimavymi zavity i celkovym tvarem.
Obyva stojate vody, hlavnZ jezera a baZiny, nZkdy i v prikopech.
Severoevropsky: Nizozemi, niZiny severniho NZmecka, Polska a jiZniho
Pobalti; Dansko, jiZni SvCdsko; porhznu v severnZjZich oblastech Ruska a v povodi
Obu na Sibiri (Tobolsk); vzacnZ v Karpatske kotlinZ (novZji ho L. Soos, 1943 jiZ
neuvadi).
Velmi vzacny: jedine bezpeCne lokality na naZem uzemi jsou zarostte ostficove
baZiny а ^пё и GabCikova (dr. BeZ) a Pastuch (dr. PataZ) ve stredni Casti Velkeho
Zitneho ostrova (LoZek, 1955c). StarZi udaje z Cech (povodi Kocaby и Stechovic a
Zatavi и Pisku) nejsou Ьегреспё doloZeny a nutno je pokladat za pochybne.
PhvodnZ byl tento druh na zakladZ vnZjZi podoby zafazen do rodu H'.ppeutis.
Nove zhodnoceni charakterh ulity a hlav^ anatomicke ротёгу vZak ukazaly, Ze je
mnohem bliZZi prisluZnikhm rodu Gyraulus (Odhner, 1929, 1937), takZe je nutne
vradit ho do tohoto rodu (viz Doplhky, s. 339.).
251
— Ulita podstatne vetsi, mene prusvitna, zavity se mene
objimaji, jejich pocet je vetsi nez ЗУ2, tvar ulity neni coc-
k о v i t у	2.
2. Ulita silneji tercovita, s kotoucem jen ve stfedu hloubeji prohnutym
a s dobfe prohnutou spodni stranou; tenkostenna, mime prusvitna, bez
lesku; dosti pravidelne, p od el ne ryhovani je jemne, avsak velmi
zfetelne, 'kdezto pficne ryhovani je slabs!, nepravidelne a ve srovnani
s podelnym ustupuje do pozadi; barva zlutave rohova, zlutoseda az
zelenave belava. Zavitu 4—4V>; vnitfni dobfe klenute, posledni svrchu
silneji, dole slabeji stlaceny, casto s nabehem ke kylu uprostfed na obvodu;
zavity vzrustaji rychle a pravidelne, takze posledni je pfi usti znacne
rozsifeny, vice nez 2krat sirs! nez pfedposledni; vetsinou ponekud
sestupuje dolu. Usti silne sikme (45е к ose), ponekud nepravidelne pficne
elipticke (dole klenutejsi), patrem vykrojene. Obusti rovne, ostre, zfidka
s naznakem pysku; navalek patrovy velmi slaby. V. 1,3—1,9; s. 4,0—7,0
(obr. XLV/1)	G. albus (Muller, 1774).
(K. bSlavy).
Velmi prom6nlivy. RozliSujeme radu tvarti obyvajicich гйгпё vodni biotopy, kte-
гё21о tvary Ize povafcovat za ekologicl^ rasy. Na naSem uzemi neni dosud radne pro-
vedeno roztridSni jednotlivych forem, takie zde uvadim jen pravdSpodobny vycet
tvarti, ktere se u nas vyskytuji.
G. albus normalis Ehrmann, 1933; odpovida svrchu uvede^mu popisu a zije
ve vStSich stojatych vodach, zvlaStS v rybnicich; z drobnych odchylek sem naleSi:
f. stelmachaetius Bourguignat s kylovou hranou opatrenou blanitym opaskem;
dale /. hispidus Draparnaud, ktere ma spiralni (podёlnё) linie роэе1ё Supinkovi-
tymi chloupky.
G. albus typicus: ma jen 3i/2—4 zavity, velmi rychle rostouci; posledni 3 krat
SirSi ne2 predposledni a v±dy zretelne sehnut dolti, usti tei Sirsi. Obyva tekouci vody.
G. albus limophihis Westerlund: zavitti ai 5, pomaleji rostoucich; posledni
je malo stladeny a pfi usti malo rozSifeny, jen 1i/2 krat SirSi neS predposledni. V. 1,5;
S.6,0—7,0. Obyva baiiny a mocaly. VSechny uvede^ tvary jsou vzajemne spojeny
pfechodnymi formami.
Obyva stojatё nebo mirnS tekouci vody гйгпёЬо druhu: ttinS, ramena rek, ryb-
niky, baSiny, potoky, feky, reguladni nadrSe atd.
Holarkticky: Evropa кготё nejjiinSjSich casti, vStSina Stredni a severnSjSi
Asie, Sevemi Amerika.
NaS nejhojnSjSi okruSSk, ktery ±ije na prihodnych mistech pravdSpodobne v се1ё
zemi, v nSkterych krajich jen roztrouSenS, jinde velmi hojnS. Vyhyba se raSelinSm.
Ргевпё rozSifeni a vzajemny ротёг jednotlivych ras nejsou dosud гпатё.
— Podelne (spiralni) ryhovani chybi, nebo je tak slabe, ze zcela
ustupuje ve srovnani s pficnym; posledni zavit neni pfi usti na-
padne rozsifeny, je mene stlaceny, casto dolu skloneny	3.
3. Ulita tercovita s kotoucem jen uprostfed jamkovite vkleslym a
252
miskovite prohnutou spodni stranou; velmi tenkostenna, prusvit-
na, leskla (ponekud hedvabne), nepravidelne ryhovana; podelne ryhovani
zcela chybi; barva je svetle rohova. Zavitu 4—44/2, dosti silne klenu-
tych, mime vzrustajicich, vzdy dokonale zaoblenych (bez naznaku kylu);
posledni neni pfi usti napadne rozsifen a byva sotva 2krat sirs! nez pfed-
posledni, zato vetsinou silne sestupuje dolu. Usti sikme, pomeme pravidelne
pficne elipticke, patrem slabe vykrojene; byva vytazeno ponekud dolu do
strany. Obusti rovne, ostre, bez pysku; navalek patrovy naznacen. V. 1,3—
1,5; s. 4,0—6,0 (obr. XLV 3)	G. laevis (Alder, 1838).
(K. hladky).
Syn. Planorbis glaber auct. (non Jeffreys — podle Kennard a).
О promSnlivosti tohoto druhu na naSem uzemi nelze dnes podat bli2Sich udajti
pro naprosty nedostatek vStSich materialti. Zda se ротёгпё staly.
Obyva ciste, пнтё zarostle vody: rybniky, 1йпё, stara ramena rek.
Palearkticky: vёt§ina Evropy, Stredomori i s Кгё1ои, Madeirou a Alzirem,
Island, Kavkazska oblast, Turkestan, Sibir. РМЬигпё formy v Severni Americe.
Vzacity: zije гог!гоиёепё v ni2§ich castech Cech; rozSireni na Moravё a na Slo-
vensku neni dostated^ zname (velmi hoj^ v lednickych rybnicich—Z immermann,
1916). Flada starSich, ротёгпё detnych udajti о jeho vyskytech by пи!пё potrebovala
overeni, nebot’ se zda, ze Ьёг! о гатёпу s pribuznymi druhy (zvla^ s G. albus
Mull.).
— Ulita pomeme silne tercovita, s kotoucem pravidelne prohnutym
a ponekud nepravidelne miskovitou spodni stranou; dosti silnosten-
n a, pevna, matne leskla, velmi jemne nepravidelne ryhovana, nekdy s na-
znakem spiralnich linii, barvy zlutave az narudle rohove. Zavitu 4%, silne
klenutych, rychle pravidelne rostoucich (i co do vysky), zaoblenych nebo
s naznakem kylu; posledni je jen slabe stlaceny a neni pfi usti napadne
rozsifeny — asi 2krat sirsi nez pfedposledni; sestupuje ± dolu. Usti pfic-
ne elipticke, patrem malo vykrojene. Obusti rovne, ostre, vetsinou bez
pysku; navalek patrovy naznacen. V. 1,8—2,0; s. 6,0—8,0 (obr. XLV,/2)
G. acronicus (Ferussac, 1807)
(K. severni).
Pro nepatmy material, ktery je po ruce, nelze se bli2e vyjadrit о jeho рготёпИ-
vosti. Na§e exemplare maji zretelny naznak kylu а ротёгпё эПпё podёlnё ryhovani
(nejsou typickё). V literature uvaxten jako G. gredleri G r d., stroemi West. atd.
Obyvd, з^а!ё vody: ttihky, pfikopy, rybnidky atd.
Holarkticky: 1ёг1§1ё jeho arealu le2i na severu; Skandinavie, Finsko; SSSR:
evropska ££st a Sibir, Stredni Asie, KamCatka, Amursko; Gr6nsko, Labrador; pofidku
v alpske oblasti a v Заэкёт Rudohofi.
Velmi vzacny: J. Brabenec ho sbiral nedaleko Dolniho Rychnova n. Ohri, kde
2ije v ludnich prikopech poblifce Ohfe этёгет ke KynSperku. Кготё toho byl zji^n
ve sbirkach Nar. musea v materi^lu od Mladё Vo±ice, эеЬгапёт J. Petrbokem.
253
Rod: Bathyomphalus Charpentier, 1837
(Ftemenik)
— Ulita tluste tercovita, s kotoucem jen ve stfedu jamkovite vpadlym
a se sirokou pisteli tvaru duteho kuzele; ротёгпё silnostёnna, pevna, malo
prusvitna, таЫ leskla, velmi ]етпё zebirkov^ ryhovana, barvy narudle
az 1п^ё rohove. Zavitu 7—8, пеоЬуседпё pomalu vzrustajicich, ротёгпё
dobfe klenutych, s hluboce zafiznutym svem; jejich vyska пара<1пё pfe-
vlada nad sif kou, takze pf icny prufez je polomesicity; posledni je po^kud
vice vyklenut do strany, 1ёэпё pfi usti vice nez 2krat sirsi nez pfedposledni
a casto po^kud sestupuje dolu. Usti dosti svisle, uzce ро1отёз1сИё, v dolni
casti zuzene. Obusti jednoduche, rovne, u dobfe vyspёlych kusu ппгпё
otupene a slabym pyskem opatfene; navalek patrovy je zfetelny jen u vy-
speiych jedincu. V. 1,7—2,0; s. 5,0—6,0 (obr. XLVI/2)
B. contortus (Linne, 1758).
(Fl. svinuty).
Velmi staly; mensim гтёпат podteha jen vzajemny ротёг hlavnich гогтёгй.
Obyva stojat£, zarostte vody гйгпёЬо druhu: 1йпё, rybniky, ba±iny, ticha mista
usplaviwnych rek.
Palearkticky: velka cast Evropy, Kavkazska oblast, Sibir a2 do povodi
Leny, Bajkal, Amursko.
Dosti rozSireny na uzemi celeho statu, Ма\тё v ni2sich polohach. V Cechach
ротёгпё hojny v Siroke oblasti Polabi a ve vёt§^ch rybnicnych panvich.
Rod: Armiger Hartmann, 1840
(Ostnidek)
Syn. Nautilina Stein, 1850.
Vyznaduje se na rozdil ode vsech nasich Planorbidti nepatrnou velikosti a ko-
toudem, ktery neni vpadly, nybrz jen zarovnany nebo dokonce slabounce vypoukly.
— Ulita tence tercovita, s kotoucem zarovnanjhn nebo пера!гпё vy-
pouklym, na spodu se sirokou тё1кои pisteli; 1епков1ёппа, prusvitna, bez
lesku, vёtsinou ± jerruw mazdf^ zebemata, barvy svёtle rohovё hnede.
Zavity 3, prvni 2 jsou nahofe dosti dobfe klenute, posledni vsak зПпё plose
stlaceny; naspodu jsou vsechny zavity зПпё klenute; vzrustaji velmi rych-
le a pravideh^, takze posledni je pfi usti az 3krat sirsi nez pfedposledni; na
obvodu je vyvinuta ± tupa kylova hrana posunuta к horni straire. Usti
рпспё elipticke, patrem nevykrojene, svrchni okraj je тёпё vyklenuty nez
spodni. Obusti jednoduche, rovne, navalek patrovy dobfe vyvinuty. V.
0,5—0,85; s. 2,0—3,0	A. crista (Linne, 1758).
(O. zebrovany).
254
Znadnd promdnlivy: vyskytuje se ve 3 hlavnich tvarech — ,,rasach“, kterd dasto
ziji pohromadd a jsou spojene detnymi pfechody.
A. crista cristatus Draparnaud, 1805: svrchni strana tdmdf uplnd rovna,
spodek klenuty, kylova hr ana vdtdinou dobfe vyvinute; svrchu je pokryt hustymi
mazdfitymi zebry, ktera pondkud vycnivaji na obvodu; §. 2,0—3,0 (obr. XLVI/1).
A. crista nautileus Li n n ё, 1767: svrchni strana i s poslednim zavitem mirnd
klenuta, kylova hrana zaoblena; povrch jemnd ryhovany bez mazdfitych Zeber; §. 2,5—
3,0 (obr. XLVI/3).
A. crista spinulosus С 1 e s s i n: svrchni strana napadnd plocha, spodek dobre
klenuty; kylova hrana ротёгпё ostra; na povrchu jsou fidka, mazdfita Zebra, ktera
trdi na obvodu v podobd tupych, pondkud dopfedu zahnutych ostnti; Zebra vystupuji
silnd na spodni strand, kdeZto na svrchni vynikaji jen nepatrnd; d. 3,0—3,5, zridka aZ
4,0 (obr. XLVI/4).
Obyva stojatd vody: tfthky, rybniky, baZiny, ramena fek.
E v г о p s к у: vdtdina Evropy, na vychodd aZ do povodi Obu a Amu-darji; tez
v Zakavkazi.
Vyskytuje se roztrousend, ne vdak hojnd, pravddpodobnd na celdm uzemi st&tu.
NejbdZndjdi je A. cr. cristatus Drap.; daleko vzacndjdi je A. cr. nautileus L., kdeZto
A. cr. spinulosus C 1. byl dosud zjistdn jen v jiZnich Cechach, hlavnd v rybnicnd oblasti
Buddjovickd panve.
Rod: Hippeutis Charpentier, 1837
(Kylnatec)
— Ulita tence cockovita, s uzkym, nepatme vpadlym kotoucem a si-
rokou pisteli, zaujimajici vice nez i/5 sifky ulity; tenkostenna, dosti pevna,
znacne prusvitna, matne leskla, velmi jemne a ne zcela pravidelne ryho-
vana ; barvy svetle rohove az sedobile. Zavitu 3%—4, cockovite stla-
ceny c h, sev je melee, ale ostfe zafiznuty; pfi pisteli jsou zavity klenute
silneji; kyl je jednoduchy, ротёгпё ostry a probiha tenwf ve
stfedu; zavity se objimaji do te miry, ze posledni je pfi usti po^kud
sirs! nez jim uzavfeny kotouc. Usti velmi sikme, s homim okrajem зПпё
dopfedu vytazenym, tvaru nepravide^ sipoviteho: homi o-
raj se pfi nasazeni пера!тё zveda a pak sbiha ten^f гоупё ke kylu, kdez-
to spodni okraj Ьёй kolmo dolu, pak se nahle lomi prudkym obloukem a
ten^f rovne vystupuje ke kylu — v obusti je tedy zf е!е1пё vytvofeny krat-
ky civkovy usek. Obusti rovne, ostre; navalek patrovy ten^f neznatelny.
V. 1,0—1,2; s. 4,0—Д0 (obr. XLVII/1 H. complanatus (Linne, 1758).
(K. codkovity).
Tvarovd velmi staly.
2ije ve spleti vodniho rostlinstva ve stojatych nebo mirnd tekoucich vodach.
Palearkticky: vdtdina Evropy, zapadndjdi Stfedomofi, severozapadni Af-
rika, Kavkazska oblast, na Sibifi v povodi Obu a Jeniseje.
Hojny ve vodnatych niZinach a rybnicnych oblastech; jinak roztroudend. Obyva
patrnd celd uzemi st£tu, unika v§ak snadno pozornosti pro nenapadny vzhled a malou
silu jednotlivych populaci.
255
Rod: Segmentina Fleming, 1818
(LiStovka)
— Ulita ma vypouklou svrchni stranu, s malym, ponekud vpadlym ko-
toucem; spodni strana je temef plocha, s uzkou, miskovite vpadlou pisteli,
ktera zaujima asi llG sifky ulity. Steny jsou tenke, ale dosti pevne, velmi
prusvitne; povrch vysoce leskly, hladky, s neobycejne jemnymi pficnymi a
jeste slabsimi spiralnimi liniemi. Barva svetle rudohneda. Zavitu 4l/2—5,
sev je ротёгпё тё1се, ale ostfe zafiznuty; svrchni strana silneji, spodni
velmi в1аЬё klenuta; jednoduchy kyl je ротёгпё tupy a zcela ke spodni
з!гапё posunuty. Zavity se гпаспё objimaji, takze posledni je zfetehw sirs!
nez jim uzavfeny kotouc. Usti velmi sikme, s hornim krajem вПпё dopfedu
vytazenym, tvaru о!ирепё sipoviteho, dolu do strany vytazene; uvnitf
poslednich 2/3 posledniho zavitu jsou na 2—3 mistech (ne ve zcela pravi-
delnem odstupu) vyvinute bёlavё prahovite listy, vzdy v trojicich: po jedne
na vnitfni, horni a spodni stёnё; prosvitaji na povrchu jako Ьё^ё pasky.
Obusti rovne, ostre, s naznacenym civkovym usekem, bez navalku patro-
veho. V. 1,5—2,0; s. 4,5—7,0 (obr. XLVULl, 3).
S. nitida (Muller, 1774).
(L. leskla).
Hlavnim zmenam podleha zvlaste velikost; u nas jsou Ьёгпё men§i tvary (Sifka
kolem 5,0 nebo jeStS тёпё). Napadnou a dosti stalou odchylkou, ktera ma hodnotu
rasy, je:
S. nitida distinguenda, G r e d 1 e r, 1859 (^S. clessini Wester-
lund, 1873): ulita je velmi plocha, cockovita, s ostrym, ten^f nitkov^
vyniklym a ke stfedu posunutym kylem; zavity jsou klenute s obou stran,
neobycej^ se objimaji, takze kotouc i р1§1ё1 jsou napad^ uzke (р!ё1ё1
zaujima jen i/8 sifky ulity nebo je^ тёпё!); usti je typicky sipovite, ne-
раЬтё do strany dolu vytazene. V poslednim zavitu byvaji vyvinuty 3—4
trojice list. Barva rohove zluta az sedobila. V. 1,4—1,8; s. 5,0—7,0 (obr.
XLVni/2).
Obyva zarostte э^а1ё vody: ttiiiky, baziny, prikopy, rybniky.
Palearkticka: velka dast Evropy s vyjimkou ^kterych uzemi na zapadё
a ve Stfedomofi; Kavkazskd, oblast, Stfedni a severni Asie (S. n. distinguenda: stfedni
a severni Ыётеско, Polsko).
RozSireni ostrovov^: v Cech&ch je roz§ifena v §1гокё oblasti Polabi, hojna v jiho-
ceskych rybnidnych panvich, jinak rozptyle^ vyskyty. BlifcSi podrobnosti о vyskytu v ni-
Zinach Moravy a Slovenska nejsou гпатё. — 8. n. distinguenda G r e d 1 e r se vysky-
tuje гог^оиёепё v labskych ttinich a ramenech od Hradce Kralove po Мё1п1к.
Celed’: A n с у 1 i d a e
(Kamomiloviti)
Li§i se парас!пё svou ulitou bez zavitCi ode v§ech ostatnich vodnich р12й, obyva-
jicich naSe гетё. Тётёг sedentarni zptisob ±ivota ovlivhuje i tёlesnё utvafeni 2ivo-
256
cicha: svalovina je znacne redukovana, plicni dutina chybi a neni ani nahrazena rad-
nymi iabrami. К dychani slouii bohate prokrveny okraj plaste a pak zvlaStni ko2ni
zahyb uchovit^ho tvaru na jedne stranS tSla uprostfed mezi plaStSm a nohou. Virivy
epithel pokryva cele tSlo a obstarav& vymenu vody. Тёг ustroje pohlavni a vymSSovaci
vykazuji radu zvlaStnosti. U nas ±iji 2 druhy, ktere naleii dv6ma rodtim.
Ulitu pro jeji zvlastni tvar nelze stavSt do norm^lni polohy. Klademe ji proto
Sirokym ustim na podlozku, tak aby vrchol sm6roval dozadu (tedy pfi pohledu se
strany — doprava, pfi pohledu shora — dolft). NejvStsi гогтёг usti pfedstavuje dёlku
(d.), гогтёг к пёти kolmy sifku (§.) а копеёпё vy§ka (v.) je kolm£ vzdalenost mezi
nejvy§§im bodem klenby a podlo±kou.
Rody
1. Ulita cepickovita s tupym, vpravo dozadu pootocenym vrcholem;
usti siroce elipticke az vejcite; povrch jemne paprscite ryhovany
Ancylus Muller, s. 257.
— Ulita plose clunkovita, s ostrym, vlevo dozadu pootocenym vrcho-
lem; usti protahle elipticke, mirne se zuzujici smerem dozadu; povrch
jemne* soustfedne ryhovany bez paprscitych ryh
Acroloxus В e c k, s. 258.
Rod: Ancylus Muller, 1774
(Kamomil)
Syn. Ancylastrum Bourguignat, 1853 — Pseudancylus Walker, 1921.
— Ulita cepickovita, pomeme tenkostenna, kfehka, prusvitna, matna,
s jemnym paprscitym ryhovanim, ktere vybiha z melke jamky na vrcholu:
ryhovani soustfedne je velmi slabe a ustupuje do pozadi. Barva od rudo-
hnede, pfes rohovou a zlutavou к sedobile. Dozadu ohnuty vrchol je po-
meme tupy a slabe doprava pootoceny. Pfi pohledu se strany probiha ob-
rysnice pfedni strany napfed temef pfimo si'kmo doprava nahoru, ve vrcho-
love casti se klene dobfe zakfivenym obloukem a ponekud klesa к vrcholu,
ktery netvofi nejvyssi bod; od vrcholu speje prudce dolu konkavnim oblou-
kem, ktery pfechazi v temef rovnou cam. Vrchol lezi v 5/6—6/7 delky. Usti
je siroce elipticke, vpfedu vzdy ponekud sirsi, takze se ± blizi vejcitemu
tvaru. Obusti jednoduche, rovne az mime rozsifene. D. 4,5—9,0; s. 3,4—
6,8; v. 1,8—-4,0 (obr. XLIX'l)	A. fluviatilis Muller, 1774.
(K. fidni).
Velmi рготёпНуу, zvla^ co do velikosti, vzajenu^ho ротёги гогтёгй, tlouStky
Б1ёп, tvaru usti a obiisti. Vytvafi mnozstvi rozmanitych forem, к!егё byly kdysi casto
oznadovany jako druhy, ve skutednosti jsou v§ak spojeny pfecetnymi pfechody, tak2e
jejich systematicka hodnota byva pochybna. Vztah pron^nlivosti к fcivotnimu prostfedi
nebyl dosud fad^ prozkoumAn.
17 Klid cs. m£kk£su.
257
Obyva hlavnS tekouci vody, zvldStS kamenite potoky a feky; tei velke prameny,
zvlaste kгasovё vyvSradky.
Zapadopalearkticky: v6t§ina Evropy i se Stredomorim, Alzir, Zakav-
kazi.
Je na vhodnych stanoviStich rozSifen po celem state; nejhojnSjSi je v potocich
pahorkatin a nizsich casti hor; pronika i do fek, pokud maji kamenite dno; s oblibou se
zdr2uje na jezech (Vltava v Praze). Je velmi citlivy na zneci§t£ni, zvlast6 prtimys-
love. Chybi v bahnitych a piscitych tocich nifcin i ve vySSich polohach hor.
Rod: Acroloxus Beck, 1837
(Clunice)
Syn. Velletia Gray, 1840
— Ulita plose clunkovita, velmi tenkostenna a kfehka, prusvitna, mat-
na, povrch velmi slabe soustfedne ryhovany, paprscite ryhovani chybi.
Barva svetle rohova az sedozluta. Drobny, ostry vrchol je znacne ohnut do-
leva a stlacen, takze temef neovlivnuje obrysnici ulity pfi pohledu se
strany. Obrysnice pfi pohledu s prave strany vybiha na pfedni strane silne
doprava nahoru, je slabe konvexni, v nejvyssi casti se klene mimym, si-
rokym obloukem, ktery je na konci ponekud porusen slabe pfecnivajicim
vrcholem; zadni cast obrysnice je jen nepatrne konkavni nebo rovna. Vr-
chol lezi asi ve 2/3 delky. Usti je ponekud nepravidelne, protahle elipticke;
vpfedu nepatme sirs! a ponekud stlacene zaoblene, vzadu ma zaobleny, ±
vyvinuty naznak rohu. Obusti ostre, rovne, nekdy nepatme rozsifene. D.
6,0—7,0; s. 3,2—3,7; v 1,5—2,0 (obr. XLIX/2)
A. lacustris (Li n n e, 1758).
(Cl. jezemi).
Malo promfcnlivy; jedinou tvarovou odchylkou je f. moquinianus Bourg'uig-
n a t, ktera je vy§§i, uzsi a vpfedu klenutSjSi.
Zije na vodnich rostlinach ve stojatych vodach, zvIaSte v ttinich a rybnicich.
Eurosibifsky: Evropa: na jihu ai do stfedni Italie a Katalanska, jinak
velka ddst Evropy s vyjimkou velkych pohofi, na vychodS a2 do Povol2i a na Kavkaz;
Sibif; povodi Obu a Amuru; roztrouSenS ve Stfedni Asii.
Druh dosti rozSifeny na се1ёт uzemi statu; v Cechach Ьё±пу v §1гокё oblasti Po-
labi a v jihodeskych rybnidnych panvich.
П. Podtrida: Prosobranchia
(Predozabn)
1.	Rad: Ctenobranchia
(HfebenoSabfi)
1.	Zivocich zije na suche zemi a dycha plicemi. Ulita je mala (pod 4,5),
valcovita, s tupym vrcholem, hladka, nebo temef hladka, silne leskla, barvy
258
rudohnede az sklovite bezbarve
bionomicka skupina: Pneumonopoma, celed’ Acmidae: Acme Hart-
man n, s. 260.
— Zivocich zije ve vode a dycha zabrami. Ulita je velmi ruzne veli-
kosti, tvaru i barvy. Zavity vetsinou dobfe klenute az nadmute
bionomicka skupina: Ctenobranchia genuina, 2.
2.	Ulita velka (obycejne vyssi nez 25,0), kuzelovite vejcita (Г 70—80).
Na zavitech jsou 3 hnedave podelne pruhy
celed’ Viviparidae: Viviparus Mtf., s. 267.
— Ulita vetsinou jednobarevna, vzdy bez pruhu, stfedni nebo mala;
nepfesahuje 20,0 vysky, s vyjimkou rodu Fagotia, kde ulita sice dosahuje
az 25,0 vysky, zustava vsak velmi stihla (Ir nepfesahuje 40)	3.
3.	Ulita stihle kuzelovita, se spicatym vrcholem, bez pistele, rozmery
15,0—25,0 : 5,0—8,0 (Г nepfesahuje 40); 8—9 zavitu, ktere nejsou temef
vubec klenute; usti uzce vejcite, vnejsi okraj svira s patrem velmi ostry
uhel	celed’ Melaniidae: Fagotia Bourg., s. 266.
— Ulita mensi (pod 15,0), jineho tvaru .	4.
4.	Ulita dosahuje az 7,0 vysky nebo sifky, je kuzelovite kulovita, stla-
cene kulovita nebo tercovita, s uzkou az velmi sirokou pisteli. Usti kruhove
nebo temef kruhove, zavity jsou velmi silne klenute. Vicko je huste spiralnd
vinuto (az 8 zavitku)	. celed’ Valvatidae: Valvata M u 11., s. 269.
— Vyska ulity je vzdy vetsi nez sifka, usti neni nikdy kruhove; kotouc
stejne vysoky nebo vyssi nez usti (jedine u rodu Lithoglyphus je kotouc
znacne nizsi, avsak pistel je dokonale zakryta)
celed’: Hydrobiidae, 5.
5.	Ulita mala (vysika nepfesahuje 4,5), vejcite valcovita az tupe ku-
zelovite vejcita. Vicko je zatazitelne hluboko do ulity a ma nezfetelne za-
vity	6.
— Ulita mnohem vyssi a sirs!; vyska neklesa pod 6,0	7.
6.	Ulita vejcite valcovita az temef valcovita (Г nepfesahuje 60); spod-
ni zavity jsou se stran stlacene, sev ostfe zafiznuty
Bythinella Moquin-Tandon, s. 261.
— Ulita vejcita, s kuzelovitym kotoucem (Ir neklesa pod 65); spodni
zavity jsou temef pravidelne klenute, sev sice hhiboky, ne vsak ostfe za-
fiznuty	Sadleriana С1 e s s i n, s. 263.
7.	Ulita silnostenna, kulovita, s kuzelovitym kotoucem, ktery zaujima
asi 1 з vysky. Usti velike, vicko spiralne vinuto; rozmery ± 7,0 : 6,5 .
Lithoglyphus Htm., s. 264.
— Ulita tenkostenna, s kuzelovitym kotoucem, ktery zaujima asi *4
vysky. Usti mensi, vicko neni spiralne vinuto (ma jen soustfedne pfi-
17*
259
rustkove ryhy) a nemuze bjrt zatazeno hloubeji do ulity (rozmery ± 10,0—
15,0 7,0)	1	Bithynia Leach, s. 264.
Skupina: Pneumonopoma
Celed’: Acmidae
(Jehlovkoviti)
Drobni predozabfi p!2i, vyznadujici se ulitou tem£f valcovitou, siln6 lesklou, za-
krytS zjizvenou; obusti je nepatrnS гогв!гепё а гНи§1ё!ё, 1ёэпё za nim se tahne navalek
tylovy, casto hrazovit6 zdvi^eny. Тё1о je Stihte, jenuw; ustni partie i dlouha nitkovita
tykadla jsou гпаёпё sta^itelne. Vidko je zatazitel^ hluboko do ulity. — Ziji vёtйinou
jednotliv6 na vlhkych mistech v lesich, zvl££t6 v tlejicim opadu na ssutich, riddeji na
skalach. U nas byly zji§t£ny 2 druhy, z nichZ jeden je velmi vzacny.
Rod: Acme Hartmann, 1821
(Jehlovka)
Syn. Aoicula Hartmann, 1821.
NaSe dva druhy zastupuji dva rhzne podrody: Acme s. str. a Platyla M oq и i n-
T a n d о n 1855.
1. Ulita temef valcovita, zuzujici se ponenahlu smerem к vrcholu,
temef pruhledna, hladka (nekdy nepatrny naznak ryhovani), vysoce
leskla, barvy rudohnede. Zavitu 5—6, mime klenutych: nitkovity sev
pfed obiistim mime stoupa. TJsti je zhruba vejcite, nahofe ponekud hra-
nate; obusti nepatme rozsifene, ztlustele, narudly nebo zlutavy navalek je
mocne vyvinut v podobe ostfe odlisene hraze tesne za
obiistim. V. 2,8—3,5; s. 1,1—1,2; vyska usti 0,9—1,0 (obr. L/3)
A. (Platyla) polita Hartmann, 1840.
(J. hladka).
Je to druh и nas celkem malo pron^nlivy, vy§ka nejmen^ich jedincft kolisa kolem
2,5, и nejvёt§^ch nepresahuje 4,0. Иера1гпё se тёп! celkovy tvar ulity, poloha a vyvin
tylov€ho navalku. Tu a tam nachazime exemplare э1аЬё zbarvene, obvykle Zlutave
5к1о\гПё. Rasovё rozdily se na na§em uzemi nepodarilo zjistit.
Obyvd, vlhkё ssut’ove lesy od pahorkatiny a2 do vySSich poloh hor; zde (na hra-
nici lesti) se dasto uchyluje na vapencovё nebo dolomitovё в1ёпу.
Stfedoevropska: Siroka oblast ёевко-пётескусЬ stfedohor, Alpy, Kar-
paty; ojedin£la stanoviStS v ji±ni, severni a vychodni Evrop6 (Pobalti, zapadni okresy
ВПё Rusi a Ukrajiny).
V Cechach a na Moravё dava prednost pahorkatinam a ni±Sim poloham hor, kde
±ije velmi roztrouSenS. VySSim horam a ni2inam se vyhyba. Na Slovensku je pon6kud
hojn£j§i a ve vapencovych Karpatech stoupa misty ai na hranici lesa.
— Ulita velmi jemna, stihla, dolni zavity temef valcovite, horni se
rychle zuzuji к tupemu, plose zaoblenemu vrcholu; steny jsou temef pru-
260
hledne, vysoce leskle, barvy narudle bledozlute az sklovite
bezbarve. Povrch je zbrazden velmi jemnymi pficnymi
г у h a m i, ktere se misty kupi husteji, misty jsou oddalene. Zavitu ob-
vykle 5У2; dolni jsou velmi slabe, homi ponekud silneji klenute. Usti pfi-
blizne vejcite, s pomeme ostrym rohem nahofe. Obusti jen velmi slabe
rozsifene, navalek slabe naznaceny. V. 2,0—2,2; s. 0,75; vyska
usti 0,65 (obr. L/4) A. (Acme s. str.) parcelineata С1 e s s i n, 1911.
(J. malinka).
Syn. Acme carpathica Wagner, 1912.
Tvarovou promdnlivost tohoto druhu nelze posoudit pro nepatmost materialu.
Obyva vlhkd ssut’ove lesy Karpat.
Karpatska: velmi roztrouSend v cele karpatske oblasti.
U nas je dosud znama jen z ndkolika naleziSt’: prales MionSi u Jablunkova ve
Slezsku (Lozek, 1954j); je to nejzapadndjSi znamy vyskyt, blizky polskdmu naleziSti
v Dzi^glowd u TdSina, kterd lezi nedaleko ds. hranice. Ostatni naleziStd le2i ve slo-
venskych Vychodnich Karpatech: Snina a dvd lokality v pralesni reservaci Stuiica
u Zboje. N&lez z naplavu potoka Lukavica u Barddjova (Rotarides & Weis,
1950) a polske nalezy ve Vysokych Tatrach a Pieninach nasvddduji, ie тойпо dekat
dalSi vyskyty ve vndjsich karpatskych pohorich na ds. ptidd.
Skupina: Ctenobranchia genuina
Celed’: Hydrobiidae
(Pramdnkoviti)
Drobni az strednd velici pfedo2abri pl±i; ustni krajina je vice nebo тёпё vysu-
nuta dopfedu, tykadla jsou nitkovita, ротёгпё dlouha. Ziji ve vodach rCizndho druhu.
Podceled’: Hydrobiinae
Drobnd formy, s oblibou obyvajici staid prameny a podzemni vody.
Rod: Bythinella Moquin-Tandon, 1855
(Ргатёпка)
Syn. Microna Ziegler, 1852 — Paludinella auct. (non L. Pfeiffelr, 1841).
Ргатёпку ±iji v silnych populacich ve stalych pramenech a pramennych poto-
cich pahorkatin a hor; pfednost davaji vdpencovym oblastem. Ptivodni barva ргй-
svitnych ulit je svdtle rohovd. nebo svdtleSeda, velmi dasto se v§ak ulity stavaji ne-
prftsvitnd a zelend vlivem fas, kterd je portistaji, nebo tmavosedd vlivem usazendho
rmutu. S hlediska systematiky pfedstavuji ргатёпку tvrdy ofiSek, nebot’ vytvafeji
mnozstvi tvarti ovlivndnych rhznymi diniteli, zvlaStd ekologickymi vlastnostmi vod
a tei zoogeografickym vyvojem (isolace v urditych okrscich atp.). Systematickd zhod-
noceni jednotlivych tvarti je proto neobycejnd obtiSnd, nebot’ nemame vdtSinou patfid-
ndho mdfitka pro vytydeni jednotlivych druhti, geografickych ras a rtiznych ekologic-
kych forem. — Na пайет uzemi bezpecnd zije 1 druh nebo 1ёре fedeno tvarovy okruh.
Pod pojmem ,,druh“ je si zde tfeba pfedstavit skupinu tvarti vice nebo тёпё pfibuz-
nych, dasto v extrdmech znadnd odchylnych, jejichi fadnd zhodnoceni bude тойпо pro-
vdst teprve po f&dndm prosbir&ni a vytydeni jejich arealti.
261
1. Ulita je vejcite valcovita az temef valcovita, prusvitna, hladka, ale
matna, barvy vetsinou velmi svetle rohove. Sifka se obvykle rovna asi -/2
vysky (Ir nepfesahuje 60). Zavitu 4—6, dobfe klenutych; spodni jsou zfe-
telng se stran stlacene; sev, zvlaste ve spodni casti, je ostfe zafiznuty,
takze posledni zavit ma pod svem tupou hranu, ktera ovlivnuje i tvar usti.
Usti je sikmo vejcite, ma nahofe tupy roh a vybocuje ± do strany (ven),
jeho vyska nepfesahuje % vysky ulity, vetsinou je zfetelne mensi (kolem
Obr. 66. Bythinella OAistriaca (Frfld) Obr. 67. Sadleriana pannonica (Frfld)
(orig.). (Zv6tS. 22,7x.)	(orig.). (Zv6t§. 18,3x.)
2/5). Obusti nepatrne rozsifene (zvlaste pfi civce) a slabounce ztlustele.
V. 3,0—3,3; s. 1,6—1,8 (obr. 66, L/6)
B. austriaca (v. Frauenfeld, 1856).
(Pr. rakouska).
Jak jsme ji£ upozomili, je to druh nadmiru promSnlivy, zvlaStS co do гогтёгй,
polohy usti a vzajemndho ротёги zavitft. Vytvafi fadu mistinich tvarti,* ktere se vzd-
]етпё dasto гпаёпё li§i; misty se zdaji velmi stdle, jinde nachazime v jedne populaci
rozmanitd extremni tvary spojene plynulou fadou pfechodti. Pro fadnd systema-
ticke zhodnoceni je v2dy nutne sebrat velmi podetne materialy. — Na tizemi CSR
pfichdzi v uvahu i vyskyt blizce spf izndnych druhti B. cylindrica Frfld a B. hun-
garica Hazay (ta je pova±ovdna za rasu B. cylindrica Frfld); jejich vztahy ke
skupind В. austriaca Frfld v§ak nejsou dosud jasne, a proto shrnuji vSecky nade
ргатёпку z tdto skupiny pod souhrnn^ pojem B. austriaca Frfld.
* Na pf. Bythinella austriaca pavovillatica H. Canon, 1937, popsand z Jih-
lavska, Brancsikovy formy od Trendina atd.
262
Obyva stale chladne prameny, zvlaste krasove vyveracky, tez pramenne potoky.
Jeji populace byvaji vetsinou velmi silne.
Vychodoalpsk o-z apadokarpatska: Vychodni Alpy na sever od hlav-
niho hfebenu ай к Innu, na jih az do Karavanek a Julskych Alp; Zapadni Karpaty,
prilehld, dast Polska, pahorkatiny Moravy a vychodnich Cech.
U nas je Ьёйпа ve slovenskych Karpatech, kde vytvafi fadu mistnich forem,
jejichz vzajemine vztahy nejsou dosud fadne osvetleny; v oblasti Ceskeho masivu je
hojnejsi jen v jeho jihovychodni d&sti, zvlaste v moravskych pahorkatinach (Morav-
sky kras), odkud souvisle zasahuje ай do opukovych oblasti vychodnich Cech. Osa-
mocena stanoviste nachazime u Prahy, v oblasti Ceskomoravske vysodiny a ve vy-
chodnich Sudetech.
Rod: Sadleriana С1 e s s i n, 1890
(Zdrojenka)
Syn. Lithoglyphoides Sturany & Wagner, 1914 — Litho glyphus auct.
Tento rod je na nasem uzemi zastoupen jedinym druhem, ktery obyva prameny
v oblasti Jihoslovenskeho krasu. О promSnlivosti Ize fici tot6±, co u Bythinella
austriaca Frfld. Pdvodne bylo z oblasti Jihoslovenskeho krasu popsSno vice druhh,
ktere byly fadeny jednak do rodu Bythinella M.—T., jednak do rodu Lithoglyphus
H a r t m. Podrobne srovnavaci studie rdznych materialh jasne ukazaly, йе jde о druh
jediny, jet^ m^nlivost je velmi silne ovlivtiovdna prostfedim.
— Ulita silnostenna, vejcita, s kuzelovitym kotoucem, prusvitna, temer
hladka, ale matna, barvy puvodne belave rohove, vetsinou vsak pokryta
zelenymi fasami. Sifka presahuje obvykle 2/3 vysky ulity (Ir neklesa pod
65, vetsinou 70—80). Zavitu 3*4—4, silne klenutych; spodni byvaji jen
nezfetelne se stran stlacene. Sev je hluboky, ne vsak ostre zafiznuty. Usti
je sikmo siroce vejcite, se sirokym tupym rohem nahore a vetsinou nevy-
bocuje napadne do strany; jeho vyska dosahuje obvykle % vysky ulity,
casto о песо vice. Obusti je rozsifene, slabe ztlustele a byva vylozene plo-
chym, dobfe vyvinutym pyskem. V. 2,9—3,1; s. 2,1—2,2 (obr. 67, L/5)
S. pannonica (v. Frauenfeld, 1865).
(Zd. Siroka).
Syn. Bythinella lata auct.
Stejne promenlivd, jako Bythinella austriaca (Frfld); гогтёгу silne kolisaji,
тпоЬё populace jsou napadne men§i (na pf. 2,1 : 1,8 atp.); takё ротёг vygky kotoude
к vy§ce usti podiehd, znadnym гтёпат, stejne tvar kotoude. U naSich kusft je Ьёйпа
korose prvnich zAvitft, kter& nekdy гпаёпё zkresluje celkovy tvar ulity. Так zvane
druhy Bythinella tomensis H a z. a B. heynemanniana H a z., рорзапё H a z a у e m,
jsou jen mistnimi tvary tohoto druhu.
Obyv& stdie chladne prameny, hlavne velke krasove vyveradky, kde aje dasto
v neobydejnem тпойзЬгё.
Karpatskd: Jihoslovensky kras, Bukove hory a nektere sousedni oblasti.
Hranice jejiho arealu nejsou v CSR pfesne zn£my; u nas йце hojne v Jihosloven-
skemu krasu, neni v§ak znamo, do jake miry zasahuje do sousednich oblasti.
263
Podceled’: Lithoglyphinae
Rod: Lithoglyphus Hartmann, 1821
(Kamolep)
Zivodich ma rypakovitS vysunutou ustni partii a dlouha Sidlovita tykadla; noha
je ротёгпё dlouha, vpfedu rozeklana ve dva do stran sn^fujici laloky. Ыарас1пё silno-
з!ёппа ulita se vyznaduje kratkym kotoudem a prostornym ustim. Vidko je slofceno
z maleho podtu velmi rychle vzrtistajicich spiralnich zavitti. U nas jediny druh v Po-
dunaji.
— Ulita kulovita, s kuzelovitym kotoucem, temef neprusvitna, velmi
jemne, nepravidelne ryhovana, barvy sedave zlutozelene az sedobile. Za-
vitu 41/2, dobfe klenutych. Zavity jsou se stran silne stlacene a sev je nahle
zafiznut, takze na zavitech pod svem vznika tupa hrana. Usti je napadne
sikme, siroce vejcite, s tupym rohem nahofe a zaujima vice nez 2/3 vysky
ulity. Obusti je na patfe a civce silne ohrnute a vylozene silnym pyskem,
ktery se tesne priklada na stenu ulity a dokonale uzavira pistel; vnejsi
okraj je jen slabe ztlustely a neohrnuty. V. 7,0—8,5; s. 6,8—8,0; vyska
usti (v jeho.vlastni rovine) 5,0—6,5 (obr. LII/1)
L. naticoides C. Pfeiffer, 1828.
(K. ficni).
Nevytvafi u nas napacfr^jSich odchylek, пигпё kolisaji гогтёгу а ротёг vySky
kotoude к vySce ulity. Obfi tvary dosahuji гогтёгй ай 12,0 : 10,0.
Zije v пигпё tekoucich fekach, na kamenech nebo na ЬаЬпё pri bfehu.
Ponticky (pftvodnd): feky tekouci do СегпёИо more; 1ёй пёк!егё toky vy-
chodniho Pobalti; v minuldm stoleti pronikl do zapadndjSi Evropy, zvlaStd do dolniho
Polabi a do pofidi Ryna.
Vyznadny р1й naSeho Podunaji; iije v Dunaji, odkud zasahuje do dolnich tokti
Nitry a V&hu, tei do ndkterych menSich tokft (Zitava); pronikl i na jizni Moravu: nej-
dolejSi Dyje, dolni Morava. V Potisi je hojny v Bodrogu, odkud zasahuje do nejdolejSi
Ondavy a Latorice. V Cechach chybi.
Podceled’: Bithyniinae
Rod: Bithynia Leach, 1818
(Bahnivka)
Syn. Bithinia Gray, 1821 — Bulimus S copoli, 1777 (partim) — Paludina
auct. (partim).
Zivodich ma kratkou Sirokou nohu, vpfedu tupd utatou; tykadla jsou nitkovita,
naspodu ztlu^tdla, ustni krajina tvofi kratky гурйк. Рокойка tmavoseda, йlutavё
skvrnita, plaSt’ svёtle mramorovany. Ulita stfedni velikosti, vejditd кий ale vita, vidko тй
soustfedne pfirtistkovd ryhy. U nas iiji 2 druhy, omezene pfevafcnd na п!йту a na
oblasti vdtSich vodnich tokft.
264
1. Ulita vejcite kuzelovita, tenkostenna, velmi jemne, nepravidelne
pficne a jeste jemneji podelne (spiralne) ryhovana, prusvitna, barvy svetle
rohove (casto potazena tmavym neprusvitnym rmutem). Zavitu 5—5^,
mirne klenutych; pomeme melky sev sestupuje pfed ob-
ustim mime dolu. Usti je mime sikme, sikmo vejcite s tupym rohem na-
hofe. Obiisti slabe rozsifene, tupe, s tmavym okrajem, vylozene slabym be-
lavym pyskem; jen na patfe a civce je okraj vice ohrnuty a pysk silnejsi,
takze temef dokonale uzavira uzouckou pistel. V. 9,0—11,0;
s. 6,5—7,0; vyska usti 5,0—5,5 (obr. LI/1)
B. tentaculata (Li nn e, 1758).
(B. rmutna).
Syn. Cyclostoma impurum, Draparnaud, 1801.
Druh promenlivy v ndkterych znacich; rozmdry kolisaji vlivem mistnich ротёгй,
tu a tam se objevuje t. zv. f. producta Menke, ktera dosahuje kolem 15,0—18,0
vy§ky a a2 9,0 Sirky, vznika tim, ie ndkteri jedinci po dosa^eni normalnich rozmdrfi
pfistavi jeste vet§i dast dalSiho zavitu; nebo ma povahu slabd skalaridni. Кготё toho
podleha гтёпат tlouSt’ka stёn, klenuti zavitft a tvar kotoude.
Zije ve vodach nizSich poloh: ttmd, retendni nadr±e rhzneho druhu, kanaly, pri-
kopy; velmi hojna je na kamenech pri bfezich ve vdtSich rekach a navigadnich na-
drzich.
Palearkticka: cela Evropa кготё jiiniho Recka a severni Skandinavie,
sevemi Upati Kavkazu, z&padni Sibir, sevtrozapadni Afrika.
U nas obyva dosti hojnd vSechny velke niziny: Sirokou oblast Polabi, moravske
uvaly, Podunajskou nizinu. V horach chybi; do pahorkatin pronika jen proti proudu
vdtSich vodnich tokti (Berounka, Vltava, atd.) a vzacnd je uvaddna i z ndkterych
rybnidnych panvi (Kadov a ZUhordidky u Blatne — lgt. L a dm an v Ulidnem,
1892—1895).
—• Ulita podobneho tvaru, barvy i povrchu, jako u pfedchozi, avsak
pevnejsi. Zavitu 4%—5, velmi silne klenutych, jakoby nafouk-
lych; hluboce zafiznuty sev se pf ed obustim n e s к 1 a n i
dolu — zustava rovny. Usti je temef svisle, sikmo kratce elipticke, nahofe
pekne zaoblene. Obusti ztlustele, vylozene slabym belavym pyskem,
v civkove krajine mime rozsifene; pfiklada se na patro jen ve velmi krat-
kem useku, n&kdy byva uplne odloupnute. Pistel je ilzka, ale otevfena.
V. 9,0—12,0; s. 7,0—8,0; vyska usti 4,0-^5,0 (obr. Ы/2)
B. leachi (Sheppard, 1823).
(B. nadmuta).
Syn. Paludina similis Des Moulins, 1827 — Paludina kickxii V e s t e n-
d о r p, 1835.
NaSe exemplare, na nei se vztahuji uvedene znaky, patri к rase obyvajici vy-
chodni a sevemi Evropu:
B. leachi troscheli Paas ch; v zapadni Evropd ±iji tez tvary daleko mendi
265
(6,0 : 4,0): Tyto drobne tvary se objevuji u nas na Vel. Zitnem ostrovё. Jinak se о pro-
mdnlivosti naSich populaci nelze dosud vyjadfit pro naprosty nedostatek materidlu.
Zije v mensich voddch; u nas v periodickych tdhkach v nivach vetSich ni±innych
tokft.
Palearkticka: zaujima nesouvisly areal ve velke casti Evropy; zasahuje
az do vychodni Sibife, Zakavkazska a severni Afriky.
U nas byla zjistdna dosud jen v Podunajske nizind (Nitriansky Hradok u Suran
— Igt. Lozek, 1950; ротёгпё hojnd v bazinach Vel. Zitneho ostrova, zvl. v Sirokem
okoli Gabdikova), pfesne rozdifeni v§ak neni zname.
Lit.: Lo±ek, 1952a, 1955i.
Celed’: Melaniidae
(Piskofkoviti)
Tato deled’ nale^i pfevaznd krajinam tropickym a subtropickym. Nekolik jejich
zastupcft obyva i Podunaji a dva z nich zasahuji a.i na naSe uzemi.
Podceled’: Melanopsinae
Rod: Fagotia Bourguignat, 1884
(Piskofka)
^>yn. Hemisinus S w a i n s о n, 1840 — Melanopsis Ferussac, 1807.
Ulita je napadnd odliSnd ode v§ech ostatnich naSich pfedo^abrych р12й, jak vy-
plyva z popisu. Dva druhy zjistene na uzemi GSR nale^i do dvou podrodft: Fagotia s.
str. a Microcolpia Bourguignat, 1884.
1. Ulita stihle kuzelovita, se spicatym vrcholem, ротёгпё tlustostёn-
na, tenrer пегпа!е1пё a nepravidelne рпспё i podel^ ryhovana, matna,
питё prusvitna, barvy о1п?отё rudohnede az зуёНе sedozelene, se zlutavym,
neostre ohranicenym pruhem, ktery sleduje sev na spodni strane, jinak
jednobarevna. Zavitu 8—9, neznatelne klenutych, sev neni zahlou-
ben. Usti svisle, sikmo uzce vejcite, s velmi ostrym a protazenym rohem
nahore; tez nejspocfruysi cast je zuzena a pod dolnim копсет и tat e civ-
ky vykrojena m ё 1 к у m zaoblenym zafeze m—s t о к о u. Obusti
je na vnejsi stra^ rovne, и dobre vyspёlych kusu пегпа!е1пё otupene, jinak
ostre; na patre je vyvinut slaby, plochy navalek. Р1^ё1 chybi. V. 15,0—
25,0; s. 5,0—8,0; vyska usti 5,5—8,0 (obr. LI/3)
F. (Microcolpia) acicularis (Ferussac, 1823).
(P. ostrd).
Promdnliva zvlaStd ve velikosti а barvd; bli2§i udaje nejsou po ruce pro nedosta-
tek vdtSich srovndvacich materiald.
2ije v niZinnych fekach, zvlaStd na kamenech, ponofenych kmenech i na pevndj-
§ich mistech bahna pfi bfezich, misty v ohromnem mnozstvi.
Ponticka: feky dernomofske oblasti, dale v Maid Asii a Cerne Hofe.
U nds byla zjiStdna hojndji jen v Dunaji a v dolni Nitfe; zasahuje i do dolniho
266
VShu а пёк1егусй menSich tokft Podunajske niziny (Zitava). Pfesny areal na naSem
uzemi neni zn&my.
— Podoba se velmi predchozi; ulita je ± stihle kuzelovita, se spicatym
vrcholem, pomeme tlustostenna, temef neznatelne, nepravidelne pficne
i podelne ryhovana, matna, mime prusvitna, barvy hnedave olivove az
svetle sedozelene, s hojnymi rudohnedymi skvrnkami. Za-
vitu 8—9, neznatelne klenutych. Usti svisle, sikmo protahle vejcite, s velmi
ostrym, protazenym homim rohem; nejspodnejsi cast je mime zuzena se
slabym naznakem stoky; civka neni naspodu utata a plynule pfe-
chazi do spodniho okraje usti. Obusti je na vnejsi strane rovne, u dobfe
vyspelych kusu neznatelne otupene, jinak ostre; na patfe je vyvinut plochy,
leskly navalek. Pistel chybi. V. 15,0—23,0; s. 7,0—9,0; vyska usti 6,5—9,5
(obr. LI/4)	F. (Fagotia) esperi (Ferussac, 1823).
(P. skvmita).
Prom£nliva zvla§t6 ve velikosti a barve, bli2Si udaje vfiak nejsou po nice pro
nedostatek srovnavaciho materialu. Rudohnede skvrnky a zbarveni vftbec byvaji u star-
Sich jedincd uplne zastfeny tmavS SedohnSdym povlakem; od pfedeS16ho druhu se d&le
n&padn£ li§i pon6kud SirSim ustim s nepatm6 naznacenou stokou, t£2 celkovy tvar
ulity neni tak Stihly.
ObyvS, podobna mista jako predchozi.
Pon t i ck&: — feky dernomorske oblasti,
RozSifeni u nds je dosud malo zndmd. 2ije jednak v Dunaji: Sturovo, Kom&mo,
jednak v povodi Nitry: Nitra u Novych Zdmkti, 2itava mezi Dolnim Ohajem a BeSe-
iiovem u Suran.
Lit.: Loiek, 1951a.
Celed’: Viviparidae
(Bahenkoviti)
Statni pfedozabfi pl£i, krdtkdho, zavalit6ho tela a velmi pomalych pohybti. Noha
je kratka, Siroka, hlava vybihd vpfedu v kyjovity rypak. Tykadla jsou ротёгпё dlouha,
tlustS Sidlovitd; pravё tykadlo je vuftov^ ztluStSte a slou±i jako kopuladni orgdn.
Rod: Viviparus M о n f о r t 1810
(Bahenka)
Syn. Vivipara J. Sowerby, 1813 — Paludina FSrussac (ex Lamarck),
1812.
Ulita bahenek vynika velikosti nad ostatni pfedo±abre pl±e a je snadno poznatelna
podle 3 tmavSich podelnych pruhti, ktere zdobi zavity. Vidko mA soustfednS pfirdstkovd
ryhy. Bahenky rod! 2iva mlad’ata, opatfena ulitou, jejiS periostrakum тй гйгпё kon-
chinove skulptury a pdsy Stdtinovych chlupti. U nds 2iji 3 druhy. (81о±иё nomenklato-
ricke ргоЫёту viz Doplhky s. 339).
1. Ulita kulovite kuzelovita, se spicatym vrcholem, tenkostenna, velmi
jemne, nepravidelne ryhovana, prusvitna, barvy hnedozelene, s 3 podel-
267
nymi hnedymi pruhy. Zavitu 53д—6V2» velmi silne klenutych,
jakoby nafouklych; sev hluboky. Usti temef svisle, nepravidelne sikmo vej-
cite, se zaoblenym tupym rohem nahofe, jeho vnejsi okraj vybiha od
sveho nasazeni na patfe napfed v malem useku vodorovne a teprve
pak se prudce staci dolu. Obusti mime otupene, jen v useku civkovem mime
rozsifene a ztlustele, takze castecne zakryva uzkou, ale otevfenou
pistel. V. 30,0—45,0; s. 25,0—35,0; vyska usti 16,0—20,0 (obr. LII/2)
V. viviparus (L i n n e, 1758).
(B. zivoroda).
Syn. Helix vivipara Linne, 1758 (partim) — Nerita vivipara Muller, 1774 —
Paludina contecta Moquin-Tandon, 1855 — Vivipara vera Frauenfeld,
1862.
ZmSnam podlehaji hlavnd rozmdry, do jiste miry i barva; bdznd se objevuji drobne
tvary, ojedindle obfi exemplare (pres 50,0 vy§ky). Povrch skorapky ma dasto kladiv-
kovou strukturu.
ObyvS, stojatd zarostle vody nizkych poloh: tiind, ramena fek, rybniky, prikopy.
Zdr^uje se v bahne na dnd a miva ulitu potazenou slizem a detritem.
Evropska: obyva velkou dast Evropy s vyjimkou nejseverndjSich dasti; chy-
bi td£ ve vetSich pohofich a v jifcnich dastech jihoevropskych poloostrovh. Na vychodd
zije je§td v povodi Obu.
Na uzemi CSR se omezuje pfeva^nd na velkd ni^iny; v Cech&ch je nejhojndjSi
v inundadni oblasti stfedniho deskeho Labe a jeho pritokti, roztrouSend v cele oblasti
Polabi, ojedindle v jifcnich Cechach (U1 i d n y, 1892—1895, Za le sky, 1927); jeji areal
v ni±inach Moravy a Slovenska neni pfesnd znam (uvaly Moravy, Ostravsko; Z&hor-
skA, Podunajska a PotiskA niZina).
— Ulita vejcite kuzelovita, silnostenna, mnohem pevnejsi, zavity m i r-
ne klenute (napadne mene nez u pfedchozi!). Sikmo spicate vejcite
usti ma nahofe zfetelny tupy roh a jeho vnejsi okraj sbiha pfimo
od sveho nasazeni na patfe pomeme prudce dolu. Pistel je zakryta nebo
temef zakryta (v ostatnich znacich se blizi pfedchozi). .	2.
2. Ulita pevna, slabe tlustostenna, barvy sedave zlutozelene
az olivove zelene s 3 narudle hnedymi pruhy. Vrchol je tupe zaoble-
n y. Zavitu 5—6, mirne a celkem pravidelne klenutych. Pistel
temef dokonale zakryta civkovym usekem obusti. V. 28,0—32,0;
s. 22,0—24,0; vyska usti 15,0—17,0 (obr. LII/4)
V. fasciatus (Muller, 1774).
(B. pruhovanA).
Syn. Helix vivipara Linne, 1758 (partim) — Nerita fasciata Muller, 1774
Vivipara lacustris Beck, 1847.
Na nadem uzemi celkem stala, vydka obdas stoupA a£ na 35,0, spide vdak pfe-
vladaji tvary mendi. Jinak podldhA mirnym гтёпат celkovy tvar, tloudtka stdn, klenuti
zAvitd a barva.
268
Obyva vStSi теку; zdrSuje se obvykle ve znacndm mnozstvi mezi kameny navi-
gacnich hrdzi a v tSch naviga^nich nd,dr£fch, ktere pfimo souvisi s fekou.
EvropskS,: v6tSi fidni soustavy evropske; chybi v nejsevemdjSi casti Evropy,
<Ше na stfedomofskych poloostrovech a pravddpodobnS i v oblasti Balkanu.
U nas byla zjiStdna v Labi, kde m& + souvisly vyskyt od LibSchova ай po statni
hranici; кготё toho iije dosti hojnS ve Vltavё v Praze a v Ohfi v Lounech. Chybi na
Moravё a na Slovensku (udaje z ji2ni Moravy jsou velmi pochybne a vznikly pravdd-
podobnd гатёпои s druhem dalSim).
Lit: L о i e k, 1950a.
— Ulita velmi pevna, tlustostenna, barvy sedave zlutozelene,
s 3 hnedymi, casto jen naznacenymi pruhy. Vrchol kupolovite vy-
nika a konci napadnou spickou. Zavitu 5^2—6%, mime klenu-
tych, se stran zfetelne sikmo stlacenych. Pistel je z vetsi cas-
ti, ne vsak dokonale, zakryta civkovym usekem obusti. V. 30,0—
55,0; s. 23,0—38,0; vyska usti 16,0—26,0 (obr. LII/3)
V. acerosus (Bourguignat, 1862).
(B. uherskd.).
Syn. V hungaricus (Hazay, 1881).
U teto bahenky se jasnS projevuje pohlavni dimorfismus v tvaru а гогтёгесЬ
ulity: <5 ma ulitu StihlejSi, zavity vcelku тёпё klenutd пей V. fasciatus Mull., 9
— zavalitdjSi, zavity ponёkud klenutSjSi пей V. fasciatus Mull., pri stejne v^Sce 55,0
dosahuje 33,0 Sifky, kde^o ? 37,0 (podle H az a ye). Promdnlivost se zdd, znadnd,,
Ыатпё co do velikosti; pfesndjSi data nejsou prozatim po ruce.
Obyva stojate nebo velmi пигпё tekouci bahnitd vody v nizinach.
Endemicka v Podunaji.
U nds byla zjiStdna poddl celeho toku Dunaje od usti Moravy ай к usti Ipl’u;
dale obyvd, oblast vёtS^ch tokd v Podunajskd тйтё (zaplavovd, oblast Vahu, Nitry,
Zitavy atd.), zasahuje i na jizni Moravu (ramena nejdolejSi Dyje a Moravy). V Potisi
na Bodrogu a Latorici. Pfesne hranice jejiho arealu na naSem uzemi nejsou zname.
Celed’: Valvatidae
(Todenkoviti)
Zaujima zvlaStni postaveni mezi naSimi pfedo£abrymi plii, od nich2 se liSi v пё-
kolika smdrech. U nas jediny rod.
Rod: Valvata Muller, 1774
(Todenka)
Zivodich ma zfetelnd odliSenou hlavu s pondkud sta&telnym rypakem; tykadla
jsou dlouhd,, Stihle Sidlovita, гпаспё sta&telna. S leve strany stropu plaSt’ove dutiny
vyrtista volnd, perovitd, й&Ьга, ktera mdze byt vystrcena ven; na pravem okraji pbaStS
je tykadlovity vyrtistek, ktery ma pravdёpodobnё funkci hmatovou. DalSim nd,padnym
znakem todenek je temSf kruhovitd, spiralnS vinute vidko. Тоёепку jsou na rozdil
ode vSech nadich zastupcd podtfidy Prosobranchia obojetneho pohlavi (hermafroditi).
— U nds iijf zdstupci dvou podrodd: Valvata s. str. a Borysthenia Lindholm, 1914.*
* Syn. Jelskia Bourguignat, 1877.
269
1.	Ulita pevna, stlacene kulovita, s plose kuzelovitym kotoucem, ktery
zaujima jen V2—г/з vysky ulity, vrchol kupovite vycniva. Povrch
jemne, nepravidelne ryhovany, barva zlutave rohova. Zavity poctem З1/-!—
31/) silne klenute, oddelene zlabkovite zafiznutym svem, rychle vzrustaji,
takze posledni silne pfevlada. Usti temef kruhove, ponekud vyssi nez sirsi,
se zfetelnym rohem nahofe, patrem nepatme sefiznute. Obusti
jednoduche, temef ostre; na patfe je slaby plochy navalek, tez civkovy
usek je ztlustely. Pistel uzka, ale otevfena. Vicko ma 3—ЗЦ rychle
rostouci zavity a ustfedni jadro. V. 4,3; s. 5,4; vyska usti 3,2—3,3
(obr. ШИ)	V. (Borysthenia) naticinia Menke, 1845.
(T. ridni).
Syn. V menkeana J e Is к i, 1863.
Ротёгпё malo рготёпНуа. Od ostatnich naSich todenek se li§i tim, ie rodi ziva
mlad’ata.
Obyva уё!§1 feky; pfednost dava детпё ЪаЬпИё рхэёИёти dnu pri bfezich.
Vychodoevropska: уус!и^оЬаШскё (oblast Warty, Visly, Хётепи) a
сетотогэкё feky (Эпёрг, Podunaji).
U nas byla zjii^na dosud jen v Dunaji; neni znamo, zda pronika do dunajskych
pfitokd. Udaje о vyskytu v ёеэкёт Polabi jsou ту1пё.
—- Ulita tercovita az kulovite-kuzelovita; ploche tvary maji vzdy si-
roce otevfenou pistel. Vrchol t и p y, prvni zavit je uplne nebo skoro uplne
zarovnan do plochy. Vicko ma 6—7 zavitu (druhy vejcorode)
Podrod: Valvata s. str.., 2.
2.	Ulita tercovita, s kotoucem zcela zarovnanym do plochy (jako de-
led’ Planorbidae); pomeme mala: vyska nepfesahuje 1,3; s. 3,5 (sekce
Valvata s. str.)	4.
— Ulita kulovite-kuzelovita az velmi stlacene okrouhla (kotouc nikdy
neni zcela zarovnan do plochy); vetsi — vyska neklesa pod 2,0, sifka se
pohybuje mezi 4,0—7,0 (sekce Cincinna Hiibner, 1810).	3.
3.	Ulita kulovita, s tupe kuzelovitym kotoucem, pomeme pevna;
velmi jemne a temef pravidelne zebirkovite ryhovana, mirne prusvitna,
matna, barvy zlutave rohove az sedozelene. Zavitu 4—4%, silne klenutych,
hluboky sev pfed obiistim mime sestupuje dolu. Usti temef kruhove, jen
nahofe, kde se v nepatrnem useku dotyka patra, ma naznaceny roh. Obusti
jednoduche, rovne nebo neznatelne rozsifene, v civkovem useku ponekud
ztlustele. Pistel uzka, casto ± zakryta civkovym okrajem obusti.
V. 5,0—7,0; s. 4,8—7,0; vyska list! 2,8—3,4 (obr. Lin/2)
V. (Cincinna) piscinalis (Muller, 1774).
(T. kulovita).
Йтёпат podtehaji Ыаупё гогтёгу i jejich vzajemny ротёг, dale Sifka р!§1ё1е.
Na паёет uzemi se dosud nepodafilo rozliSit г^'акё ууЬгапёг^ё! tvary, kte^ by staly
za zminku. Mladё exemplafe mivaji ротёгпё Sirokou p^§tёl.
270
Obyva stojate nebo пйгпё tekouci vody niZin; и nas je nejhojndjSi na jemn6
pisditobahnit6m dnd pfi brezich tichych usekti vdtsich fek, dale v reguladnich n^drZich
a nezarostlych fidnich ramenech.
PalearktickA: vdtSina Evropy, Mala Asie, Zakavkazi, Sibif.
V Cechach Zije roztrouSene v SirSi oblasti vychodniho a stfedniho Polabi; ротёгпё
hojnd ve Vltavd a jejich regulacnich nadrZich od Prahy do Mdlnika a v Labi od Mdlnika
do Hfenska. Dale se vyskytuje na jiZni Moravd (oblast dolni Moravy a Dyje) a na
Slovensku v Podunaji. Jeji areal v nasem Podunaji je dosud znam velmi nedostatednd.
—• Ulita stlacene okrouhla (vyska obvykle nepfesahuje 2/3 sif-
ky), se zaoblenym, plose kuzelovitym kotoucem, ротёгпё pevna, velmi jem-
пё, skoro pravideh^ zebirkov^ ryhovana, пнгпё prusvitna, matna, barvy
svёtle rohovё lu^de s olivovym nadechem. Zavitu obvykle 31/-», velmi silne
klenutych; posledni napad^ rychle vzrusta зтёгет dolu i do strany; sev
sestupuje povlov^ dolu v useku celeho posledniho zavitu. Usti ten^f doko-
nale kruhove; dotyka se patra jen v jednom bodё, ^kdy byva zcela uvol-
пёпё. Obusti jednoduche, nepatn^ otupene, v civkovem useku ^kdy ропё-
kud rozsifene. Р1^ё1 siroce otevfena; zhruba stej^ siroka nebo
i nepatme sirs! nez posledni zavit pfi usti. V. 2,5—3,0; s. 4,0—4,5; vyska
usti 1,8—2,0 (obr. LIII/3)
V. (Cincinna) pulchella Studer, 1790
(T. veleusta).
Syn. V Tndcrostoma Steenbuch, 1847 — V umbilicata F i t z i n g e r, 1833.
Nejvёt§im гтёпат podteha hlav^ ротёгпа vySka a tvar kotouce i celkove roz-
тёгу. Nepatrny material nedovoluje vSak zhodnotit jeji prorr^nlivost na naSem uzemi.
Vidko тй velmi hust£ zavity.
Obyva zarostle baZiny а 1йпё, s oblibou periodicke thfiky v luzich a na nivnich
lukach.
Eurosibifski: od vychodni Francie, pfes niZiny Кётеска a Polska do evrop-
ske ёй-sti SSSR; pfitom sah& aZ do sevemi Skandinavie; гог!гоиёепё v oblasti Alp,
ёезкопётескусЬ stfedohor, horniho a stfedniho Podunaji. Na vychodё pfi Bajkalu,
v povodi Leny a Amuru.
Vz&cn&: v Cechach Zije velmi гогЛгоиёепё v zaplavovё oblasti mateho Labe,
zvlaste v useku mezi Kolinem а Мё1ткет. Vyskyt v ёeskoslovenskёm Podunaji neni
dostated^ prozkouman: vyskytuje se velmi portiznu v zaplavovё oblasti Dunaje; t6Z
ve Svatojurskem Suru и Bratislavy.
Lit.: (k deskym vyskytftm): В 1 a Z к a, 1894; LoZek, 1948a; U1 i ё n y, 1892—
1895; Jandedka, 1939.
4.	Ulita tercovita, se zarovnanym nebo пера!тё vpadlym kotoucem,
1епкоз1ёппа, velmi jenute ryhovana, leskla, пптё prusvitna, zlutavё ro-
hova nebo zlutoseda. Zavitu 3—З1^, velmi зПпё klenutych, s velmi hlubo-
kym svem, takze se vzajennte dotykaji jen v uzkem pruhu; posledni zavit
neni napad^ rozsifen. TJsti temer dokonale kruhove; dotyka se patra v ne-
271
patrnem useku. Obusti jednoduche, ± otupene, casto odloupnute od patra.
Pistel otevfena, miskovita. V. 1,2—1,3; s. 3,0—3,3; vyska usti 1,2—1,25
(obr. ЫП/4)	V. (Valvata) cristata Muller, 1774.
(T. plocha).
Syn. V planorbis Draparnaud, 1801 — V spirorbis Draparnaud, 1805.
Promdnlivost teto todenky je ротёгпё nepatma; zato nepravidelnosti vzrOstu jsou
Caste, zvlAStd pokles posledniho zavitu a tvorba skalaridnich tvarti.
2ije v mdldich, hustd zarostlych vodach; miluje lucni baZiny, polozazemndnA
fidni ramena, zarostle rybniky a pfikopy.
Palearkticka: vdtSina Evropy, кготё nejseverndjSich a nejjiZndjSich dasti,
velkA cast severni Asie i s povodim Amuru.
Z naSich todenek ротёгпё nejhojndjSi; dosti rozSifenA v Siroke oblasti Polabi,
roztrouSend i v rybnicnych panvich severnich Cech, v ji^nich Cechach a na Plzehsku
О jejim vyskytu na Moravё a na Slovensku neni dostatek zprAv, avSak i zde Ize pfed-
pokladat fadu stanoviSt’ na pfihodnych mistech v nizSich polohach.
2.	Rad: Aspidobranchia
(Kruhozabri)
StarobylA skupina, zastoupena u nas jedinou deledi a jedinym rodem.
Podrad: Neritacea
Celed: Neritidae
(Zubovcoviti)
Rod: Theodoxus Montfort, 1810
(Zubovec)
Syn. Elea Fitzinger, 1833 —Neritina Lamarck, 1816 (partim).
Zivodich тй krAtke tdlo, ktere pfi lezeni nepfednivA pfiliS okraje ulity; noha je
krAtkA a Siroka, vzadu zaokrouhlena. Ustni partie hlavy ma podobu kratkeho, zaoble-
neho rypAdku, tykadla jsou SidlovitA, dlouhA. Uvnitf hluboke, vpfedu v cele Sifce
otevfene plASt’ovd dutiny jsou Spidatd trojuhelnikovA plochA 2abra, s obou stran posaze-
nA ±abemimi platky. Z dalSich odliSnych znakh je tfeba uvest chybdni vlastnich delisti,
rhipidoglosni stavbu raduly a zvlAStnim zphsobem upravene, slo^ite rozplozovaci ustro-
ji. Ulita zubovch vykazuje detne zvlAStnosti ve srovnani s ostatnimi pfedoZabrymi
pl2i: jeji celkovy tvar Ize oznadit jako poloelipsoidni nebo polovejcovity s rovnou ustni
plochou. Stdny jsou nApadnd silne. Povrch jemnd az velmi jemnd, nepravidelnd ryho-
vany; take podelne ryhovani je vyvinutd. Zavity (podtem 2i/2—3) rostou velmi rychle,
a vzAjemnd se objimaji tak, ±e kotoud jen malo pfednivA povrch posledniho zavitu,
ktery dokonale pfevlAdA a urduje tvar celd ulity. Civka a vnitfni stdny zavitu se po-
stupem rtistu odbourAvaji s vyjimkou cAsti stdny pfedposledniho zAvitu, kterA tvofi
volnd stojici desku, slou^ici za upon civkoveho svalu. Patrovy a civkovy usek usti jsou
vyvinuty v podobd silne ploche desky, kterA je rovnd ut’atA, takfce ustni otvor i vidko
nabyvaji polokruhoveho tvaru. Obusti ostrd, jednoduche; celkovy tvar usti, ktery je vy-
tycen prhbdhem obusti, uzavirajicim i civkopatrovou desku, je krAtce elipticky. Ma-
sivni vApnitd vidko se sklAdA z neceldho spirAlniho zAvitu a je na vnitfni strand opa-
tfend liStou, poskytujici upon svalftm.
Pfi mdfeni nestavime ulitu s ohledem na jeji zvlAAtni tvar do normAlni polohy,
272
nybri klademe ji na podlozku ustim dolti otocenou: rozeznavame zde celkem 3 гог-
тёгу: ddlka (d.) je nejv6t§i гогтёг takto postavend ulity; Sifka (s.) je nejvdtdi roz-
тёг kolmy к prtibdhu delky a vyska (v.) je dana vzdalenosti nejvySSiho bodu klenuti
od podloiky. Pondvadi v pfedeSlych ftidcich jsou dostatednd popsany znaky ulity, jsou
do klide pojaty jen z&kladni znaky, nutnd к rozliSeni naSich 3 druhti, ktere se proje-
vuji hlavnd ve zbarveni.
Zubovci ziji vdt^inou v silnych populacich na kamenech v mirnd proudicich fe-
kach. Vajidka si upeviiuji vzajemnd na ulity.
1.	Ulita se vyznacuje sitovitou kresbou nebo cetnymi v 1 n i-
tymipricnymiprouzky	2.
—. Zakladni barva ulity s ed av a nebo zlutoseda, s 3 podel-
nymi tmavymi pruhy; tvar kratce stlacene poloelipsoidni; kotouc
zaujima asi delky. Zavitu 2x/>—2%, sev pred ustim napadne sestupuje
dolu, takze kotouc je pomeme dosti vynikly. D. 7,8—8,2; s. 5,8—6,2 (obr.
LIV/2)	Th. transversalis (С. P f e i f f e r, 1828).
(Z. pruhovany).
Druh m&lo promdnlivy. Vz&cnd se objevuji exempl&fe jednobarevnd demd nebo
ilutohnddd. Nejvdtdi kusy dosahuji ddlky kolem 10,0 nebo nepatmd vice.
Obyva mimd proudici feky.
Endemicky v Podunaji: Dunaj od Ingolstadtu dolti; chybi pravdepodobnd
v dolnim toku, pronika vSak do ndkterych pfitokti. Podle Zadina (1952) tei
v Dndstru.
U n&s ротёгпё vzacny: ds. tisek Dunaje; pronikd, i do dolni Nitry a dolniho
Hronu (Bitia); bliZSi udaje chybdji.
2.	Zakladni barva ulity b e 1 a v a nebo zlutava se sitovi-
tou kresbou hnedofialove barvy, ktera vetsinou splyva ve 3
nezretelne ohranicene podelne pruhy; tvar protahle polovejcovity; kotouc
zaujima vetsinou slabe nad delky a je malo vynikly. Zavitu 2%; sev pred
ustim zfetelne sestupuje. D. 6,1—10,0; s. 4,2—7,1; v. 3,0—5,0
Th. fluviatilis (Linne, 1758).
(Z. rffini)
Zmdnam podldhaji гогтёгу, vydka kotoude a hlavnd kresba.
Zije na kamenech ve vdtsich fekach.
Evropsky: vdtdina jifcni, zapadni a severozapadni Evropy; velke toky v nd-
meckych a polskych niiin^ch, v Pobalti a v povodi tokti dernomofske oblasti. Chybi ve
Vychodnich Alpach a vychodni dasti desko-ndmeckych stfedohor, stejnd tak v homim
a stfednim Podunaji (objevuje se az v nejdolejSim Podunaji).
H.	A n к e г t sbiral tento druh v roce 1917 v Labi pfi nizkem stavu vody na
mdldin&ch pod mostem v Litomdficich. Roku 1943 pak nalezl 1 vyplavenou ulitu na
bfehu Labe pod Litomdficemi. Pfitomnost tohoto zubovce v ceskdm Labi nutnd potfe-
buje ovdfeni; jiny vyskyt na uzemi CSR neni zn&m.
Lit.: Ankert, 1943.
18 Klid cs. mekkysu.
273
— Zakladni barva ulity svetle sedozelena, zlutozelena az
oranzove rohova, s cetnymi ostfe vlnitymi pricnymi
prouzky hnedocervene az tmave rudohnede barvy,
ktere se vcelku vza jemne nedotykaji. Tvar kratce poloelipsoidni; nepatme
vynikly kotouc, zaujima asi Щ delky. D. 9,0—12,5; s. 7,0—8,5; v. 4,7—6,5
(obr. LIV/1)	Th. danubialis (С. P f e i f f e r, 1828).
(Z. dunajsky).
Promdnlive jsou rozmdry a hlavnd zbarveni; prouzky mohou byt huste nebo
fidke, diroke nebo d^rkovite, temdf rovne nebo ostfe klikatd vlnite v nejrhzndjdich
obmdn&ch. Nepravidelnosti v kresbd vznikaji v mistech, kde byl pferuden rhst ulity.
Vzacnd se objevuji jednobarevnd ulity bez kresby pfidnych prouZkft.
Zije na kamenech ve vdtdich fekach; v Podunajske nifcind pronika i do ndkterych
mendich ni±innych tokft (na pf. do Zitavy).
Ponticko-balkansky: Dunaj a dolni toky jeho pobodek od Kelheimu a±
к mofi; bd±ny v pofidi Savy; Dndstr, Bug, Dndpr; feky vldvajici se do sevemi dasti
Jadranu; ndktera severoitalska jezera, Pad, Ticino. Na vychodd osamoceny vyskyt
v Uzboji v Kaspickd oblasti.
Z nadich zubovcti daleko nejhojndjdi: typicky vodni pl± nadeho Podunaji: Dunaj,
dolni Vah a Nitra i ndkterd mendi pobodky (Zitava), Hron pfi usti; pronika i do dolni
Moravy a nejdolejdi Dyje. Pfesnd rozdifeni u nas neni dosud znamo.
274
В. KLlC К URCENI Ceskoslovenskych mlzu
Tfida: Bivalvia
(Mlzi)
Syn. Lamellibranchiata — Acephala — Pelecypoda.
VSechny na§e druhy nale±i do fadu Eutomellibranchia, ktery se vyznafiuje vpredu
(str. 72) popsanou stavbou Zaber.
Rad: Eulamellibranchia
(Listozabfi)
Nadcelede, celede a rody:
1.	Lastury trojhranne clunkovite, s ostfe vyniklym, na pfedni konec
homiho okraje posunutym vrcholem; nejvetsi rozmer lastur 26,0—40.0
(z rozmeru pfevlada vyska). Zivocich je v dospelosti pfisedly pomoci bys-
sovych vlaken na ruzne pfedmety ve vode (nadceled’ Dreissensiacea)
celed’ Dreistsensiidae: Dreissensia van Beneden, s. 285.
— Lastury jineho tvaru, z rozmeru vzdy pfevlada delka. Zivocich je
i v dospelosti volne pohyblivy a nevytvafi byssu	2.
2.	Lastury velke, jejich delka v dospelosti neklesa pod 50,0; vrcholy
jsou polozene vzdy znacne vpfedu, takze zadek je alespon l%krat tak
dlouhy jako pfedek	nadceled’ Unionacea; 3.
— Lastury male az velmi drobne; jejich delka nepfesahuje nikdy 25,0,
vetsinou je mensi nez 12,0; v zamku jsou kratke zuby hlavni, vpfedu i vzadu
pak dels! zuby postranni; vrcholy jsou polozene bud’ vzadu, nebo, lezi-li
pfed stfedem, pak zadek neni ani iy2 krat tak dlouhy jako pfedek
nadceled’ Sphaeriacea: Sphaeriidae; 5.
3.	Lastury jsou pomeme tenkostenne, bez zamkovych zubu (nejvyse
se slabym naznakem zahybu a brazd v krajine zamku); vrcholy plose
klenute, stit ± stlaceny, casto trojilhelnikovite kfidlovite zdvizeny
celed’ Unionidae: Anodonta L a m., s. 281.
18
275
— Lastury pomeme tlustostenne, velmi pevne, v zamku vzdy silne
zuby, vrcholy silne klenute, dopfedu a dovnitf ponekud sklonene, stit malo
vynikly	4.
4.	V zamku jsou silne cepovite hlavni zuby a dlouhe, ostfe listovite
zuby postranni	celed’ Unionidae: Unio Phil., s. 278.
— V zamku jsou jen hlavni zuby, postranni nejsou vyvinute
celed’ Margaritanidae: Margaritana Schumacher, s. 284.
5.	Lastury mensi az velmi male (delka zfidka stoupa az na 11,0; vet-
sinou mensi nez 5,0); vrcholy jsou vzdy dozadu posunute, takze pfedek je
delsi nez zadek	Pisidium C. Pfeiffer, s. 291.
— Lastury vetsi (delka 9,0—22,0; zfidka klesa pod 8,0); vrcholy jsou
uprostfed nebo jsou slabe dopfedu posunute, takze pfedek a zadek jsou
zhruba stejne dlouhe, nebo zadek nepatme pfevlada	6.
6.	Lastury kulovite elipticke (ponekud pfipominaji tfesnovou pecku);
vrcholy siroce zaoblene, embryonalni lasturky jsou nekdy slabe odsazene
Sphaerium Scop., s. 287.
— Lastury velmi tenkostenne, se stran silne stlacene, obrysu zaokrou-
hlene ctyfuhelnikoveho. Vrcholy uzke, nizce kuzelovite, s napadne odsa-
zenymi embryonalnimi lasturkami, ktere tvofi tak zvane vrcholove cepicky
Musculium Link, s. 289.
Podfad: Schizodonta
Na naSem uzemi je tento podfad zastoupen jen naddeledi Unionacea (Najadacea),
kam patfi na§i velci mlii, t. j. perlorodka, Skeble a velevrubi.
Nadceled’: Unionacea
Syn. Najadacea.
Velmi statni ml2i, Zijici v dospfelosti na bahnitem с!пё fek, rybnikti a v£t§ich tftni.
Z vajidka se lihne уо1пё se pohybujici larva, t. zv. glochidium, kter£ ma embryonalni
lasturky opatfene pfichycovacimi h£dky. Glochidia cizopasi na rybach, bud’ na кйй1,
гу1&&ё v okoli ploutvi, nebo castёji na йаЬгасЬ. Obrostou pokoZkovym epithelem a
pnxtelavaji postupnou рготёпи, ай nabudou podoby dospeidho tvaru. Opusti pak rybu
a usazuji se na с!пё vod, kde rostou ай do doeazeni копеёпё velikosti.
Celed’: Unionidae
(Velevruboviti)
Volne okraje pl&§te se na zadnim konci к зоЬё pfimykaji tak, йе vznikaji 2 zfe-
tel^ оЬгатёепё otvory: spodni, Urbinovity a na okraji papilami posazeny otvor bran-
chi&lni, nad пипй je men£i, ale §ir§i otvor analni s tem£f hladkym okrajem. Nad a
pfed analnim otvorem jsou okraje р1а^ё srostte, av§ak i zde je jes^ jedna men§i Ur-
bina, t. zv. otvor supraan&lni. Glochidia dosahuji 0,20—0,35 delky.
276
Vrcholy, pokud nejsou poruSeny kcrosi, se vyznacuji zvlaStni svraskalou skulp-
turou, sklddajici se z drobnych li§t, hrbolti a z^hybkh, kterd jsou dobr^m rozpozna-
vacim znakem. Celed’ je u nds zastoupena rody Unio s 3 druhy a Anodonta s 3 druhy.
Druhy Celedi Unionidae se vyznaCuji neobyCejnou promCnlivosti, kter& je ovlivho-
v&na v prvni fade Sivotnim prostfedim. V dobC asi pred 100 lety byly jednotlive tvary
popisovany jako samostatne druhy a poCet takto popsanych tvarti dostoupil Cisla asi
150 druhti a podstatnych odchylek na Ozemi stfedni Evropy; byli to zvlaStC francouzSti
autofi, ktefi popsali mnozstvi takovych druhti. Brzy se ukazala neudr±itelnost a for-
m&lnost tohoto postupu, tak^e jiz v roce 1844 poznava Rossmassler, ze tato
cesta nikam nevede, a ze bude nutno hledat nova kriteria pro systematickC hodnoceni
tCto obtiznC skupiny. JasnCjSich vysledkh v§ak nebylo dosaieno pro tehdejSi malou
znalost vlivti, ktere v pfirode ovlivhuji promCnlivost ±ivoCichti a vznik novych tvarti.
Teprve W. К о b e 11 a jeho 2aci vystoupili s nazorem, ±e neobyCejne tvarove bohat-
stvi techto ml2ti je podminCne geografickou polohou a geologickym vyvojem jednotli-
vych pofiCi a dokazovali, 2e soustavy urCitych vodnich tokti jsou obyvany urCitymi
rasami, ktere Ize opet tfidit na mistni rasy ni^Siho fadu v jednotlivych dilCich C&stech
soustavy. Tvrdili, ze jednotlive rasy jsou natolik stale, ze se udrfcely i v tech byvalych
tocich urCitych pofiCi, kterC bChem morfologickeho vyvoje krajiny byly odvedeny do
jine ficni soustavy, obyvanC jinymi rasami.
Jiz koncem minulCho stoleti zkoumali rtizni pracovnici (Jordan, Hazay,
Geyer, Buchner, Israel atd.) vliv prostfedi na tvarovou mCnlivost velevrubo-
vitych ml^ti.* ZvIaSte pak nutno vyzdvihnout zasluhu S. С 1 e s s i n a, ktery na za-
kladC svych pozorovani omezil pocet stfedoevropskych tvarti z rodu Anodonta, jen na
2 dobre druhy.
Tez v novCjSi dobC byla vCnovana velka pozomost ekologicke variabilite naSich
velkych mlSti (Geyer, Model 1, Schnitter, Mentzen atd.) a byl stanoven
tento zakladni poznatek: urCity druh nebo rasa nabyvaji vlivem rozmaniteho prostfedi
rozliCnCho razu, kde±to rtizne druhy a rasy ve stejnCm prostfedi ziskavaji raz podobny
a vyvijeji se konvergentne. Byly odvozeny i jednotlive tvary, odpovidajici jednotlivym
biotoptim, na pf. forma crassa s tlustymi, nadmutymi a masivnimi lasturami a silnym
z&nkem, obyvajici rychle tekouci bahnitC pisCite vody v uzemi nezpevnCnych, vapnem
bohatych sedimentti; — f. archaica se silnymi obvykle znaCnC korodovanymi lastu-
rami a s uzkymi pfirtistkovymi darami, ±ijici v rychle tekoucich vodSch v nevapennych
oblastech, tvofenych na pf. ±ulou, krystalickymi bfidlicemi nebo kfemitymi piskovci;
— f. tenuis s tenkymi, m&lo nadmutymi lasturami, slabym zamkem a + protaSenym
zadkem, obyvajici bahnite, stojate nebo mime tekouci vody s nedostatkem vapna a
s nahromadCnymi ustrojnymi rozkladnymi latkami. — VSechny tyto tvary jsou zjevy
vyslovene fenotypicke a mCni se temef soudasne se zmCnami Sivotniho prostfedi
(nCkdy i za iivota jedince!).
Pfihiedneme-li к uvedenym dattun, vidime, ie systematika Skebli a velevrubti
patfi mezi nejte±§i useky malakozoologie. Ani v soudasne dobe neni dosud jasnC po-
staveni nekterych tvarti nebo 16pe feCeno rasovych okruhti, к cemuS pfistupuji otazky
Ciste nomenklatorickCho r£zu, vyvolane chaosem v pfekotnCm popisovani novych tvarti
v minulCm stoleti. JeSte dnes nCktefi autofi rozliSuji mezi stfedoevropskymi Skeblemi
z podrodu Anodonta s. str. nejmCnC 4 samostatnC druhy (Zadin, 1952), kdezto jini
je povazuji za tvary jedinCho okruhu (Ehrmann, 1933 a j.). V naSem kliCi se pfi-
drzime dnes nejCastCjgiho nazoru, ie u nas existuji 3 druhy velevrubti a 3 druhy Skebli,
z nich± 2 druhy (tvarove okruhy) z podrodu Anodonta s. str. jsou vzajemnC blizce
pfibuznC.
277
Jest£ je tfeba fici пёкоИк slov о otazce geografickych ras. Mo dell se snail
sloudit hledisko ekologicke a zoogeograficke v jeden system a rozeznavd ve stfedni
Evrope (i v dirdim prostoru) geograficke rasy, ktere obyvaji urditd. vyhrandna, uzemi
a zdroveii podldhaji mistnim vlivtim prostfedi. Rasove znaky Ize dobfe sledovat jen na
velkych materidlech. Urdite rasy jsou vyznacne pro povodi Ryna (vdetnd vychodni
Anglie, jejii feky byly v minulosti spojeny s rynskym systemem), ddle pro pofidi tokti
smdfujicich do oblasti severskeho zaledndni (u nas Labe a Odra), jine obyvaji horni
Podunaji (a2 к dunajskd soutdsce nad Budapest!), jine dolni Podunaji a feky derno-
mofske oblasti. Na nade uzemi zasahuji tfi hlavni oblasti. Oblast severskdho zaledndni
(povodi Labe, Odry a Popradu na Slovensku), oblast horniho Dunaje (povodi Moravy,
VS.hu, Nitry, Hronu a Ipl’u), oblast Tisy (povodi Bodrogu na vychodnim Slovensku).
Velevruboviti mlii nebyli na nadem uzemi novёji studovani podle novodobych hledisek,
takie jsme z vdtdi ddsti odkdzani na vdeobecne literarni udaje a ca.stednd i na do-
hady.
Tfeba se jedtd zminit о t. zv. letokruzich, coi jsou pasy vyznadene tmavdi barvou
a dasto pondkud vynikld, ktere na,padnd vystupuji mezi hustymi soustfednymi darami,
ktere zdobi povrch lastur. Vyznaduji skutednd klidova obdobi rftstu lastur, avdak ne-
odpovidaji v2dy zimnim pfestavkam, tak2e nejsou spolehlivym ukazatelem std.fi.
Rod: Unio Philipsson, 1788
(Velevrub)
Glochidia velevrubft jsou ротёгпё mala (0,20—0,25 dlouha) a vyvijeji se v 2a-
brd.ch ryb. U nds ziji 3 druhy sice promdnlive, vzdjemnS vdak snadno odliditelne.
1. Lastury elipticke nebo vejcite, ротёгпё kratke, vyska
obvykle pfesahuje y2 delky; periostrakum vёtsinou tmavo-
hnёdё, ridceji svёtlehnёdё, ^kdy se zelenavymi paprsky. Vrcholy m i г n ё
vystupuji av pf^padё, ze nejsou korodovane, nesou huste, koncen-
tricky svraskale zahyby. Pfedek kratce zaokrouhleny, bez stitkoveho rohu;
zadek je obvykle siroce jazykovity; spodni okraj je uprostfed bud’ rovny,
nebo з1аЬё konkavni, fidceji ponekud konvexni; stitovy roh з1аЬё nazna-
ceny, zadni okraj od пёЬо vybiha velmi tahlym (klesajicim) obloukem. Za-
mek: hlavni zub prave lastury je tupe klinovite kuzelovity s гогЬга^ёпои
vnejsi plochou a nepravidelne zubatym hfebenem; oba hlavni zuby leve
lastury jsou 1ирё jehlanovite, lezi za sebou a jsou oddёlenё hlubokou sik-
mou brazdou; zamkova lista je pfed listovitjhni postrannimi zuby т$тё
ohnuta. D. 50,0—70,0; v. 30,0—38,0; t. 25,0—35,0
U. crassus Philipsson, 1788.
(V. tupy).
Znadnd promdnlivy: na nadem uzemi se vyskytuji 2 geograficke rasy, jejich2
stalost a rozsifeni nejsou dosud fa.dnd prozkoumany:
U. crassus crassus Philipsson, 1788: — lastury obvykle velmi
silnostenne a bfichate, horni okraj tvofi ± napfimeny oblouk; zadek 3—
278
3,4krat delsi nez pfedek, ktery je kratce parabolicky vyklenuty; zadek je se
stran malo stlaceny, jeho zadni okraj spada vetsinou velmi tahle sikmo
dolu; spodni okraj byva pfi tom ± konkavni, takze zadni konec lastury se
zda sklonen ponekud dolu dozadu. Vrcholy velmi йгкё, obvykle korodovane,
puvodne nesou pomeme necetne vrascite zahyby. D. 55,0—75,0; v. 31,0—
38,0; t. 22,5—32,0 (obr. LV/1, 2).
Obyv£ vodni sit’ v oblasti byvaleho severskeho zaledneni a vodni toky, ktere od-
vodhuji cesko-пётескё stfedohory зтёгет к severu: и nas hlavr^ v povodi Labe.
Unio crassus cytherea (K ii s t e r, 1836) (= U. consentaneus Ross-
m a s s 1 e r, 1836): lastury jsou jen mime silnostenne, protahle elipticke
az ledvinovite; vrcholy jsou znacne dopfedu posunute, takze zadek byva
nejmene 3,6krat, nejcasteji az 4—5krat delsi nez pfedek; pfedek ma
obrys kruhovite obloukovity a polokruhovity; homi okraj tvofi pravidelny
oblouk, spodni okraj malo prohnuty, uprostfed obvykle rovny nebo nepa-
tme konkavni. Zadek siroce okrouhle jazykovity, nesmefuje dolu a je se
stran ± stlaceny. Vrcholy dosti vystupuji a jsou typicky svraskale. Zam-
kove zuby pomeme male. D. 70,0; v. 36,0; t. 26,0 (az 90,0 d. a 45,0 v.).
Obyva pfevazi^ oblast horniho Dunaje, и nas na Moravё a na zapadnim Slo-
vensku.
Unio crassus Philips, obyva vet§i potoky a reky s piscite bahnitym dnem.
Ze v§ech nasich velevrubft vy2aduje nejvice tekouci vodu.
Evropsky: obyva v пёкоИка rasach vёtsinu Evropy.
Na pfihodnych mistech je rozSireny v celem state; pronika do malych tokft ve
vetSi mire nez oba ostatni druhy. Svrchu uvedene rozlofceni ras plati jen v nejhrubSich
rysech; blizsi podrobnosti na uzemi OSR dosud nejsou zname. Na vychodnim Sloven-
sku zije pravdёpodobnё zvlastni rasa U. crassus bosnensis Mollendorf f.
— Lastury jsou bud’ spicate vejcite a jejich delka se z h г и b a
rovna dvojnasobku vysky, nebo uzee a±spicatejazy-
k о v i t e a delka pak podstatne pfesahuje dvo jnasobek vysky; vr-
choly n a d m и t e, hlavni zuby jsou se stran silne stlacene; ve zbarveni
periostraka se temef vzdy, alespon zcasti, uplatnuji svetle odstiny: zlutave,
zlutohnede nebo zelenave	2.
2. Lastury znacne silnostenne, ponekud protahle spicate vejci-
te, v pfedni casti nadmute; vyska se rovna zhruba % delky;
periostrakum obvykle zlutohnede, vetsinou s tmavymi pasy a zelenymi pa-
prsky. Vrcholy nadmute, dosti vzadu posazene; nesou necetne, hrube a
vlnite zprohybane zahyby, casto pferusovane nebo zesilene uzlinami. Pfe-
dek siroce obloukovity, znacne dopfedu vyklenuty; stitkovy roh neni vy-
vinut nebo je nezfetelny; homi okraj slabe stoupa az na klenuty vaz; sti-
279
tovy roh je sotva naznacen a je velmi tupy; zadni okraj odtud pada temef
primo sikmo dozadu dolu, kde se lomi velice prudkym obloukem a nahle pfe-
chazi do velmi tahle obloukoviteho spodniho okraje, ktery i uprostfed zu-
stava vzdy konvexni; zadek tedy tvofi temef soumemou oblou spicku a je
jen 2^2—234krat dels! nez pfedek. Zamek: hlavni zuby klinovite,
pravy je nepravidelne tfirohy, hrube vroubkovany, oba leve jsou oddelene
hlubokou brazdou tim zpusobem, ze zadni pfesahuje po vnitfni strane
temef z poloviny pfedni; pfedni je dlouhy, nizce cepelovity; zadni vyssi,
tupejsi, hrubeji vroubkovany; zadni cast zamkove listy, nesouci postranni
zuby, se jen mime sklani. D. 70,0—90,0; v. 36,0—45,0; t. 26,0—30,0 (obr.
LV 3, 4	U. tumidus Philipsson, 1788.
(V. nadmuty).
Dosti pronwnlivy, hlavnS co do velikosti а ротёги d61ky a vysky; objevuji se
tvary jak velmi protahle (dosti podobne dalsimu druhu), tak formy kratce vejcite.
V oblasti fek tekoucich к severu fcije и nas nominatni rasa U. tumidus tumidus Phi-
lips.; гтгпё odlisny tvar obyva na§e Podunaji, U. tumidus zelebori Z e 1 e b о r.
Obyva кИйпё vody nizsich poloh: теку a jejich ramena, rybniky.
Evropsky: vёtsina Evropy кготё jiznich polostrovti a vyssich poloh stredni
Evropy, na vychodё jeste na Uralu a v ЕтЬё, tez v Zakavkazsku.
Obyva nlzinne vody a vёtё^ геку na се1ёт uzemi statu. Ргеэпё rozsireni a rasova
pfisluSnost, zvl. v podunajske dasti, nejsou dosud раШспё znamy.
—.Lastury mime silnostenne, velmi protahle, uzce a spi-
cate jazykovite; vpfedu a uprostfed nadmute, v zadni casti kli-
novite ziizene; delka vetsinou podstatne pfesahuje dvoj-
nasobek vysky; periostrakum vetsinou olivove nebo hnedave zlu-
tave, s uzkymi a tmavymi pfirustkovymi pasy, bez paprskii. Vrcholy jsou
dosti vzadu a maji v fadach stojici, avsak nesouvisle, kuzelovite hrbolky.
Znacne dopfedu vysunuty pfedek ma vyvinuty stitek, ktery vytvafi ± za-
obleny roh, od nehoz spada pfedni okraj mime stlacenym obloukem prudce
dolu, pfechazi plynulym obloukem do nepatme konvexniho nebo temef
rovneho spodniho okraje, ktery se v zadni casti dosti nahle sikmo obraci
к zadnimu konci lastur; horni okraj je jen nepatme vyklenuty, se spodnim
okrajem temef rovnobezny; slabe zdvizeny stit tvofi velmi tupy zaobleny
roh, od nehoz vychazi zadni okraj, spadajici temef pfimou az nepatrne kon-
kavni carou sikmo к zadnimu konci, ktery pfipomina zaoblene spicaty zo-
bak. Zadek je asi 3krat dels! nez pfedek. Zamek: hlavni zuby
jsou dosti silne; pravy je klinovity, tupy, hrube zoubkovany, trojuhelniko-
viteho nebo lichobeznikoviteho obrysu; oba leve zuby jsou dlouhe nizke,
cepelovite, zvlaste pfedni ma jemne zoubkovane ostfi, zadni se к nemu
z vnitfku pfimyka, je kratsi a ma sklon к zakrnovani. D. 70,0—100,0;
v. 30,0—42,0; t. 23,0—30,0 (obr. LV/5) U. pictorum (Linne, 1758).
(V. malirsky).
280
Je prom£nliv6ji§i пей pfedeSly druh: mdni se hlavnS velikost, obrysy, vzajemny
ротёг pfedku a zadku. Svrchu popsana nominatni rasa (U. pictorum pictorum L i n n e,
1758) obyva fidni systemy oblasti severskeho zaledn6ni. V podunajskd soustavё Sije
ропёкий odchyln& rasa U. pictorum latirostris К u s t e r.
Obyva feky, 1йпё, reguladni nadrSe, teS vёts^ potoky, n&hony a rybniky.
Evropsky: vёt§ina Evropy s vyjimkou nejjiz^jsich oblasti, na vychodd je^
v povodi Uralu a v Kavkazske oblasti.
Zije v ni£in£.ch a v oblasti vёtё^ch vodnich tokh pravddpodob^ na celem uzemi
statu.
Rod: Anodonta Lamarck, 1799
(Skeble)
Glochidia jsou statne jgi пей и velevrubh (asi 0,35 d.) a cizopasi na рокойсе rybich
ploutvi.
Na§e Skeble radime do dvou rhznych podrodh, ktere se li§i anatomicky. Je to
podrod Pseiidanodonta Bourguignat, 1877 s jedinym druhem A. complanata
Rsm. ^ktefi autofi pokladaji podrod Pseudanodonta za samostatny rod, jini zase jed-
notlive rasy pravd гттёпёЬо druhu za samostatne druhy (nejnovdji Z a d i n, 1952).
Jestd daleko sloS^jsi jsou ротёгу и druheho podrodu — Anodonta s. str. Zde byly
rozeznavany ve stfedni Е\ггорё nejme^ 4 druhy (tvarovd okruhy) — A. cygnea L.,
A. cellensis S c h r., A. piscinalis N i 1 s s. a A. anatina L. a mnoSstvi podruSnych
odchylek. Лй С 1 e s s i n poznal, Йе druhovd rozdily mezi vёtйinou 1ёсЬ1о forem nelze
opodstatnit a shmul vSechny uvedene tvarove okruhy pod jediny druh — A. mutabilis
Cl ess in, 1876 (syn. A. variabilis Draparnaud, 1801). Tohoto systemu se
pfidrSel i P. Ehrmann, ktery ovsem pouzil nazvu A. cygnea L. podle pravidel
priority. V soudasne dol^ Ize rozlisit ve stfedni Evropd dva tvarove okruhy, ktere maji
pravdёpodobnё hodnotu druhti, ov§em blizce pfibuznych. Neni dosud jasne, jake jmeno
vlastnd tdmto druhhm pfisluSi, takSe se zde pfidrSime nejcastdjdiho oznadeni A. cygnea
L. (pro tvarovy okruh A. cellensis Schr. a A. cygnea L. auct.) a A. anatina L.
(pro tvarovy okruh A. piscinalis N i 1 s s. a A. anatina L. auct.). Rozliseni a pfesne
urcovani obou druhti je dosti оЬИйпё, nebot’ se dasto setkame s tvary, ktere ve vdtSind
znakti vykazuji konvergenci. Nutno sbirat vёts^ serie jedincti a zvladtd mlada stadia,
s dokonale vyvinutou vrcholovou skulpturou, ktera ma pro pfesne urceni velky vyznam.
1. Lastury pomeme male, kosoctverecne vejcite az vejcite,
velmi malo klenute, takze tlousfka se stezi rovna polovine vysky;
periostrakum ma zelene a hnede pfirustkove pasy. Vrcholy plose klenute,
jejich skulptura je v pfedni polovine slaba az nezretelna a sklada
se z okrouhlych a podlouhlych h r b о 1 к u, ktere jsou sikmo spojeny s ne-
cetnymi obloukovitymi zahybky v zadni polovine. Pfedek je napadne nizsi
nez zadek, parabolicky dopfedu vyklenuty, fidceji siroce zaokrouhleny, ob-
vykle bez stitkoveho rohu. Homi okraj stoupa mimym obloukem az do
oblasti stitu, ktery je n i z к у a ma tupe zaobleny roh; zadni okraj odtud
spada temef pfimo sikmo dozadu; spodni okraj byva v cele deice
pravidelne konvexni a spolu se zadnim okrajem tvofi vzadu tupou spicku,
ktera je ponekud dolu schylena; zadek je asi 4krat delsi nez pfe-
281
dek. D. 70,0—80,0; v. 40,0—45,0; t. ± 20,0 (obr. LVI/4)
A. complanata Rossmassler, 1835.
(§. plocha).
Syn. A. compressa Menke, 1830.
Znadnd prom6nliv£; geograficke rasy nejsou р!пё usUlene a jejich vza jemne roz-
dily vyniknou jen na vStSim materialu (presto je v§ak nSkteri autofi hodnoti jako
druhy!). Popsana nominatm rasa A. complanata complanata Rossmassler je vy-
zna£n£ pro Podunaji, a to pro jeho horni usek (nejdale po soutok s Moravou); v na^em
a mad’arskem Podunaji se uplatiiuje dist6 vejdity, neobycejn£ statny tvar se Siroce za-
okrouhlenym pfedkem — A. complanata compacta (Zelebor, 1851). V oblasti tokti
seversk£ho zaledneni je vyznafпй rasa A. complanata kletti (Rossmassler, 1835),
u niz horni okraj je temSf rovnobSiny s dolnim a zadni okraj spada velmi prudce dolh,
takie zadni Spicka je гпаёпё posunuta dolti; celkovy obrys je vice kosodtveredny, гог-
тёгу 60 : 30 16.
Obyva УёШ, кПс!пё teKouci feky, пёкйу i уёШ potoky a jezera.
Evropska: Anglie, Francie, Мётеско, cela stfedni Evropa s celym Podunajim,
Dansko, jifcni Svedsko, Polsko, evropska d£st SSSR az do pofici Uralu a sevemi Dviny.
U n&s roztrouse^; v Oech^ch nepfiliS 1иу)пё ve vёtS^ch fekach: Vltava, Ohfe,
Berounka; Labe, Javorka, Cidlina, Orlice, Chrudimka (A. complanata kletti Rsm).
Na Могауё a na Slovensku ve vёtё^ch pfitocich Dunaje (ра!гпё A. complanata com-
pacta Zelebor).
— Lastury ruzne velikosti, vetsinou stredne az velmi v e 1 i к ё, к r a t-
ceji az protahle vejcite, v dospelosti dosti nadmute. Vr-
choly plose klenute nesou 8—10 fad slabe prohnutych zahyb-
ku, ktere vynikaji zvl. v zadni polovine a do stran se vlnovite vy-
traceji. Pfedek je siroce zaokrouhleny, obvykle se stitkovym rohem, zadek
velmi promenlivy co do tvaru i rozmeru; stit, hlavne v mladi, byva se stran
silne stlaceny, odsazeny a ± vysoce trojuhelnikovity,
pozdeji ± snizeny; horni okraj az k stitovemu rohu je temer pfimy, sikmo
stoupajici, u tahlych tvaru temef vodorovny; zadni okraj vetsinou spada
slabe konkavni carou; spodni okraj ± konvexni (fidceji rovny az slabe
konkavni), vzadu rychle stoupa a tvofi spolu se zadnim okrajem koncovou,
± protahlou zobakovitou cast (d. muze dosahnout az 220) (Podrod Ano-
donta s. str.)	2.
2. Obrys lastur kosoctverecne vejcity, stit obvykle silne
vynika, takze tvofi trojuhelnikovite kfidlovity utvar, jehoz pfedni (hor-
ni) okraj stoupa mime konvexni carou, zadni pak spada ± konkavne;
spodni okraj vetsinou pravidelne a silne konvexni, jeho zadni cast
se zveda dosti prudce, ale plynule, koncova cast (zoban) tupe spicaty nebo
utaty (dvojrohy). Lastury 11 u s t s i, zvlaste v zadni casti, uvnitf b ё 1 o-
sede. Vrcholova skulptura: vrcholove listy jsou z vetsi casti
p f i m e, casto prohnute dovnitf smerem к vrcholum, na konci
pak prudce (temef v uhlu) stoupaji. Mladi jedinci maji lastury
282
kratce vejcite, spodni okraj mime prohnuty. Horni okraj stoupa od
vrcholu к stitovemu rohu mime konvexne, zadni pak upada slabe
konkavne. D. 75,0—120,0; v. 45,0—65,0; t. 27,0—40,0 (obr. 68, LVI/3)
A. anatina (Linne, 1758).
(§. ridni).
Obr. 68. Vrcholove li§ty u Skebli (Anodonta s. str.) (upraveno podle Modella).
A. Anodonta anatina (Linne), B. Anodonta cygnea (L i n n ё).
Syn. A. piscinalis Nilsson, 1823.
Velmi promSnliva; гогтёгу i jejich ротёгу kolisaji, zadek byva v rtiznem stupni
protazen, jen celkovy obrys se v hrubych rysech zachovava; пёк1егё tvary maji sni-
zeny Stit (A. anatina auct.) a mensi гогтёгу. Pri urcovani nutno vzdy ohledat vrcho-
lovou skulpturu, obrysy mladych jedinch, tez povaha в!ёп lastur je ротёгпё dobrym
znakem. V oblasti tokti severskёho га1ес!пёт zije rasa A. anatina anatina L i n n ё,
1758, vёt§inou kratce vejcita, tlusta; v podunajskё oblasti A. anatina attenuata Held.
Obyva klid^jsi reky, potoky, Ктё, ramena а ргй1оёпё rybniky.
Eurosibirska: valna cast Evropy, Sibir, oblast Ага1зкёЬо jezera.
U nas pravdёpodobnё vseobec^ rozgirena v prihodnych vodach niiSich poloh.
— Obrys lastur ± protahle vejcity, nizky zaobleny
stit temef nepfesahuje vrcholy; spodni okraj je v ruzne dlouhem useku
napfimeny az slabe konkavni, zadek vybiha zaoblenou, casto
daleko zobanovite vytazenou spickou. Lastury tenko-
s t e n n e, uvnitf s modrozelenym tfpytem. Vrcholova
skulptura: vrcholove listy maji pravidelne elipticky pru-
beh a jsou rovnobezne se soustfednymi pfirustkovymi carami. M 1 a d e
к и s у jsou protahle, horni a spodni okraj temef rovnobezne,
pfedek zaobleny, zadek pomeme spicaty, zobanovity. Horni okraj stoupa
od vrcholu к stitovemu rohu mime konkavne, zadni pak spada slabe
283
konvexne. D. 150—220; v. 75—120; t. 50—60 (obr. 68, LVI/1, 2).
A. cygnea (Linne, 1758).
(S. rybnidna).
Syn. A. cellensis Schroter, 1779.
Рошёг d61ky a vy§ky гпаспё kolisa; vyskytuji se tvary siroce vejcite (na pr.
200:120, zadek jen 1,8 krat del§i nei pfedek), dfive obvykle ozna£ovan6 jako A.
cygnea L. Opakem jsou tvary protahle az velmi protahle, s koncovym zobanem
(180 : 85; zadek 2,5—3 krat del§i nez predek) — znama A. cellensis S c h r. (auct.).
Velmi caste, ba prevlddajici jsou tvary, ktere stoji mezi оЬёта t6mito extremy. Velmi
tlusta obfi forma, srdditeho pficn6ho prfifezu, byva oznacovana jako /. cordata Rsm.
(200 95 : 80). — V uzemi tokti severskeho zaledn6ni iije rasa A. cygnea cygnea (L i n-
n e, 1758), obvykle kratce vejcita, bfichata; v Podunaji A. cygnea solearis (Kiister),
bezne velmi protahla.
Obyva prevazn6 stojat£ vody, s oblibou zarostle a bahnite: vetsi rybniky, ttm6,
ficni ramena, velk6 baiiny.
Eurosibif s к a: v6tsina Evropy, Sibir.
U nas dosti rozSifena, hlaviw v nizinach, vcelku v§ak тёпё hojna nei pfedeSiy
druh.
Celed’: Margaritanidae
(Perlorodkoviti)
Voh^ okraje р1ай!ё se na zadnim konci к зоЬё nepfimykaji, takze branchialni a
analni otvor nejsou ostfe ohranidene; supraanalni otvor chybi. Glochidia jsou velmi
drobna (0,05 d.) a cizopasi na Sabrach potodnich ryb.
Rod: Margaritana Schumacher, 1817
(Perlorodka)
Syn. Unio auct. (partim).
— Lastury velmi tlustostenne atezke, protahle 1 e d-
vinovite; periostrakum mladsich jedincti tmavohnede, v stafi temer
ceme, skoro bez lesku, s hustymi a nepravidelnymi pfirustkovymi carami.
Vrcholy pomeme dosti ploche, obvykle velmi silne korodovane. Pfedek do-
pfedu vysunuty, zaokrouhleny, dole ponekud stlaceny, bez stitkoveho ro-
hu ; horni okraj stoupa mimym, velmi tahlym obloukem az do oblasti vazu,
odtud ponenahlu klesa; stit velmi nizky, malo stlaceny, avsak dosti zfe-
telne odsazeny, stitovy roh zaobleny, ale znatelny; zadni okraj spada dosti
pfimo a prudce sikmo dolu; spodni okraj je uprostfed vzdy zfetelne
konkavni; vzadu tvofi se zadnim okrajem siroce zaokrouhleny koncovy
zoban, ktery vzdy smefuje dolu dozadu. Zadek je 2,5—3krat dels! nez pfe-
dek. Zamek: pravy hlavni zub je siroce tupe kuzelovity; oba leve zuby jsou
tez tupe kuzelovite; pfedni kratky, ponekud dopfedu skloneny, zadni pro-
tahlejsi, casto rozbrazdeny; silna, dozadu se rozsifujici zamkova lista bez
postrannich zubti (ty jsou nekdy naznaceny u mladych jedincti). D. 118,0
284
—130,0; v. 57,0—61,0; t. 32,0—40,0 (obr. LV/6)
M. margaritifera (Linne, 1758).
(P. fidni).
Syn. Mya margaritifera Linne, 1758 — Margarita/na fluviatilis Schuma-
cher, 1817 — Unio sinuatus C. Pfeiffer, 1825 (non Lamarck).
V hlavnich znacich ротёгпё st&ld.
Obyva chladne diste potoky a men§i reky v oblastech budovanych nev&pennymi
hominami; nesnaSi vyggi obsah vapna, ±eleza nebo huminovych latek. U nas na krista-
liniku vySSich poloh; dnes na trvalem ustupu, р<х1ттёпёт znecist’ovanim vod odpady
prdmyslovych podnikd.
Holarkticka: severni a zapadni Evropa, vychodni Sibir, Amursko, Kam-
datka, Severn! Amerika. Jeji areal je nesouvisly a perlorodka chybi na rozsahlych
uzemich.
Vz&cna; po^kud hojnёji 2ije jen v ji&^j§i ddsti Sumavy a PoSumavi: povodi
horn! Vltavy, Otavy a Blanice; jinak jen ojedinele: Smrdiny — nejhorejSi Ohre (dnes
jen na пётескё strait); роЬоёпё potoky nejhorejSiho Bileho HalStrova; kdysi i v Rudo-
hori, na Ploudnici a v povodi Divoke Orlice; Jankovsky potok u Pelhfimova na Cesko-
moravske vysoci^ (Richly, 1894); Cerny potok u Vidnavy v Rychlebskych hor&ch
(Slezsko).
Lit.: literatura о perlorodce je neobyCej^ bohata; odkazuji zde proto na mono-
grafickou praci, kterou uverejnil O. Schubert (1933), kde je shmuta i vёtёina
literdmich pramend (srv. tez D у k, 1947).
Podrad: Heterodonta
Nadceled: Dreissensiacea
Celed: Dreissensiidae
(Sl&vidkoviti)
Rod: Dreissensia van Beneden, 1835
(Sl&vidka)
Syn. Tichogonia Rossmassler, 1837 — Dreissena van Beneden (opra-
veno na Dreissensia).
Ze v§ech naSich mlid jevf nejblifcSi рпЬигепзкё vztahy к morskym druhdm. Vy-
znaduje se cetnymi zvlaStnimi znaky. Vyvoj se dёje рготёпои: z vajidka se lihne то1пё
plovouci obrvena larva, rdzu trochofory, z nii se teprve po urdite dobё vyvine dospёly,
trvale pomoci byssu prisedly ml2. Tez lastury jsou парас!пё odliSne od ostatnich naSich
ml2d: vy§kovy гогтёг prevlada a celkovy tvar je nepravideh^ trojhraiu^ dlunkovity,
tak^e тёгет v normalm poloze by narazelo na obtize; тёгйпе proto nejvёtё^ гогтёг
lastur jako delku (d.), na ni zhruba kolmou vzdalenost predniho a zadniho okraje jako
Sifku (§.) а копеёпё tlouStku (t.), ta se тёп obvyklym zpdsobem. U nas jediny druh,
pristёhovaly v nedavn£ dobё.
— Lastury trojhranne clunkovite, s dosti silnymi stenami, pevne, ne-
prusvitne, dosti leskle (hlavne v mladi), s prirustkovymi ryhami, ktere
jsou ve starsich castech lastur jemne, v mladsich nepravidelnejsi, hrube a
285
drsne; zakladni barva starsich casti je zlutoseda s tmavohnedymi obloucko-
vitymi a klikatymi carami a prouzky, mladsi hrube casti byvaji tmavohne-
de. Vrcholy tvofi pfimo pfedek homiho okraje a jehlanovite vynikaji do-
pfedu; horni okraj bezi zprvu rovne a pak prudkym obloukem plynule pfe-
chazi do vyklenuteho zadniho okraje; pfedni okraj nevystupuje nikde do-
pfedu (t. j. pfed vrchol), nybrz obraci se prudce dolu dozadu, pak dolu,
kde ostrym obloukem pfechazi pfimo v zadni okraj, takze spodni okraj
vlastne neni vytvofen; klenuti lastur dosti prudce stoupa od homiho a
zadniho okraje smerem dopfedu a nahoru a vrcholi v napadne vyznacene
hrane, ktera probiha mime klenutym obloukem od vrcholu к opacnemu
konci lastury a oddeluje temef plochou pfedni stranu od ostatni klenute
Obr. 69. Zamek u rodu Pisidium (Pisidium casertanum Poli) (podle Ehrmanna).
IL — leva lastura: A2 — predm postranni zub, Co a Ct — hlavni (kardinalni) zuby.
Po — zadni postranni zub; pL — prava lastura: Ai a A3 — pfedni postranni zuby,
C3 — hlavni zub (vlastnS srostle zuby Ci a C3), Pi a P3 — zadni postranni zuby;
L — vaz (ligament).
casti lastur. Vaz neni zvenci pfilis patmy. Zamek nema zuby ani listy,
s vyjimkou hran lemujicich vazovou ryhu; nekdy byva jemny zahyb na
prave lastufe. Ve vnitfnim uhlu vrcholoveho rohu lastury je vytvofena
pfepazka (na niz se upina pfedni zaviraci sval). Delka (d. = nejvetsi roz-
mer lastur) 26,0-^30,0; s. 13,0—15,0; t. 16,0—17,0 (obr. LVH).
D. polymorpha (Pallas, 1771)
(SI. mnohotvama).
Syn. MytUus polymarphus Pallas, 1771 — Mytilus chemnitzii Ferussac,
1826 — Tichogonia chemnitzii Rossmassler, 1835.
Velikost a tvar jsou dosti promenlive, slavidka v§ak nevytvafi stalej§ich odchylek.
NejvStSi kusy dosahuji ai 40,0 d61ky.
286
2ije ve vStSich fekach a jejich ramenech, pfisedlS, na ponofena dfeva a kameny,
s oblibou t£i na pohybliv^ch pfedmStech: dlunech, vorech a lastur&ch velevrubti.
Evropska (phvodnfe ponticka): phvodnim jejim areaJem byly feky demo-
mofske a kaspicke oblasti; v 19. stoleti se druhotnS rozSifila po velke dasti stfedni a
zapadni Evropy: Pobalti, povodi Visly, Odry, Labe, Vesery, Ryna, Temie, horoiho Du-
naje, Rhony a jinde ve Francii; v Dansku u KodanS a v jifcnim Sv6dsku v Malaren.
Je rozsifena t62 ve vStSinS evropsk6 Casti SSSR, na severu je§t6 v povodi severni Dviny,
na vychodS a± do Aralskeho jezera.
U nas ротёгпё vzacna: pofidku v Labi od Litonwfic do Hfenska; hoj^ji v Du-
naji, dosud v§ak neni znamo, do jakC miry vnika do naSich dunajskych pfitokti (zji§-
tёna na pf. v dolni Moravё).
Lit. (к Ceskym vyskyttim): Ankert, 1930; Blaika, 1893a, 1895a; U 1 i ё n y,
1892—1895.
Nadceled’: Sphaeriacea
Syn. Cyrenacea.
Skupina zastoupena u nas jen jedinou celedi — Sphaeriidae.
Celed’: Sphaeriidae
(Okruiankoviti)
Okraje р1а§1ё jsou srostle vpfedu, nahofe i vzadu, kde vytvafeji prave trubicovite
sifony. Noha je §tihla, daleko vychlipitelna, se stran stlaCena; pfi lezeni po d^ nebo
po vodni hladi^ nabyva chodidloviteho vzhledu. Jsou to obojetnici a rodi Siva mlad’ata.
Lastury jsou vetsinou 1епкоз1ёппё s dobfe zachovanym periostrakem a slabou
perlet’ovou vrstvou; povrch je jenrn^ ryhovany ай зПпё iebernaty. Zamkova li§ta je
uzka, ohnutA Zamek je dokonale vyvinuty: v obou lasturach po 2 hlavnich zubech —
na prave lastufe jsou oba srostlC tim zptisobem, ie tvofi ramena dovnitf otevfeneho
zaoblenCho uhlu; oznaCuji se dohromady jako c 3, ktery zapada mezi oba hlavni zuby
levC lastury: c 2, vnitfni, m& obvykle tCi tvar dovnitf otevfenCho uhlu, c 4, v^j§i, je
в1аЬё prohnuty zahybek. Postranni zuby jsou гохтоЬёгпё se ятёгет zdmkove li§ty
a maji tvar li§t s trojiihelnikovitym nebo plo§e obloukovitym obrysem; na prave lastufe
jsou 2 pfedni zuby (a 1, a 3) a 2 zadni (p 1, p 3); na levC po jednom vpfedu (a2) i vzadu
(p2). Zamek Ize zobrazit jednoduchou schematickou formuli (obr. 69) (L znamena
polohu vazu = ligamentu).
Pfedni postranni zuby Hlavni zuby	Zadni postranni zuby
Leva lastura — a 2	— c 2 — c 4	— p 2	—
------------------  	_____ _—	L	---------
Prava lastura al — a 3--------------------------------------------------------— c 3 —	p3 — pl
Rod: Sphaerium S с о p о 1 i, 1777
(Okruianka)
Syn. Cyclas Bruguiere, 1792.
Na zadni зЬгапё 1ё1а jsou vfcdy 2 dobfe vyvinute sifony, na basi srostlC; bran-
chialni sifon ma okraj pokryty vifivymi fasinkami. U nas 2 druhy naleSi podrodhm
Sphaerium s. str.* a Sphaeriastrum Bourguignat, 1854.
* Syn. Corneola С 1 e s s i n.
287
1. Lastury sesilnejsimi stenami, pevne, vejcite elipticke, mir-
ne nadmute; povrch v oblasti vrcholu temef hladky, pak postupne stale
silneji ryhovany a pfiblizne od stfedu lastur dosti pravidelne a
silne zebernaty, leskly; barva ± tmave narudle, zlutave nebo oli-
vove hneda, okrajovy pas vetsinou zlutavy. Vrcholy siroce klenute, malo
vynikle, temef uprostfed lezici a ponekud dopfedu sklonene. Pfedek je po-
nekud nizsi a kratsi nez zadek; pfedni i zadni okraj pod sotva naznacenymi
rohy stitu a stitku jsou slabe sikmo utate (napfimene); stitek a stit jsou
sice velmi nizke, ale zfetelne vyznacene; vaz je nezakryty
a slabe vystupuje. Spodni okraj je konvexni a tvofi velmi tahly,
mimy oblouk. Zamek: zamkova lista pomeme uzka; zadni rameno c
3 zhruba trojhranne hranolovite se svislou brazdou na vnitfni strane, pfed-
ni tvofi tenkou vyvysenou desku, se zadnim tesne spojenou; c 2 je drobna,
uhlovite lomena deska, c 4 jednoducha, kratka a rovna deska; postranni
zuby jsou mnohem silnejsi, normalne upravene. D. 20,0—22,0; v. 15,0—
17,0; t. 11,0—13,0 (obr. LVQI/1)
Sph. (Sphaeriastrum) rivicola (Lamarck, 1818).
(O. ficni).
Ротёгпё stal&; velikost а ротёг гогтёгй jen гтгпё kolisaji; mladi jedinci vyni-
kaji napadnou plochosti (kusy 10,0 dlouhe byvaji jen 4,3—4,5 tlust6).
Obyva vёtS^, stojate nebo гтгпё tekouci vody niisich poloh; s oblibou na bahni-
tem Лпё poblize bfehu.
Stfedoevropsk o-v ychodoevropsH: Francie, Belgie, Nizozemi, An-
glie, Dansko, №mecko (zvlA^ Severo^meckA niiina), zapadni' OSR, Polsko, Po-
balti, evropska d&st SSSR (кготё Vysok£ho Severu), na vychod ай do povodi Uralu;
stfedni a dolni Podunaji, povodi Marice v Bulharsku.
Vyskytuje se гог!гоиёепё ай dosti hoj^ v nizinach a v oblasti vёt§^ch vodnich
tokti na celem uzemi st&tu. Nejhoj^ji v Polabi a v Podunaji.
— Lastury tenkostenne, zhruba siroce vejeiteho obrysu, ± sil-
ne nadmute; povrch je nepravidelne ryhovany s velmi slabymi
paprscitymi carami, hedvabne leskly; barva sedohneda v ruznych odsti-
nech, casto se zlutavymi pasky. Vrcholy siroce, dobfe klenute, pomeme
nizke, malo pfecnivajici homi okraj, temef uprostfed lezici a slabe do-
pfedu sklonene. Okraj pfedku spada napfed sikmo dolu, pak se pomeme
kratkym, silne klenutym a dopfedu povytazenym obloukem ohyba dolu a
pfechazi do konvexniho, tahle obloukoviteho spodniho okraje; tez homi
okraj je obloukovite prohnuty, pfi vrcholech silneji; zadni okraj spada od
slabe naznaceneho stitu ± prudce sikmo dolu a obraci se dosti plochym
obloukem ke spodnimu okraji; velmi slaby stitek a stit jsou jen n e z fe-
te 1 n e vyznacene; vaz je ponofeny mezi lastury, zvenci te-
mef neviditelny. Zamek: zamkova lista slaba; c 3 obloukovite tu-
288
poiihly, zadni rameno znacne ztlustele, se zafezem na konci; c 2 pravouhly
az tupouhly se zkracenym zadnim ramenem, c 4 kratce, slabe obloukovity,
pfesahuje ponekud z vnejsi strany spicku uhlu c 2; a 2 a p 2 silne, tupe
trojuhelnikovite desky, a 1 a p 1 mnohem nizsi, pfece vsak silnejsi nez a 3
a p 3. D. 10,0—13,0; v. 8,0—10,7; t. 6,0—8,5 (obr. LVm/2)
Sph. (Sphaerium) comeum (Linne, 1758) .*
(O. r oho vita).
Tvar, ротёг гогтёгй, velikost, sila st6n, ohraniceni embryonalnich lasturek,
zbarveni i z&mek podlehaji znaCnym гтёпат, ktere maji uzky vztah к okolnimu
prostredi. Delka nejmenSich populaci se pohybuje kolem 8,0, u nejvetSich kolem 14,0.
Svrchni popis se vztahuje na typickou formu a tvary s ni 1ёзпё souvisici, obyvajici
v6t§inou zarostl6 stojatd vody s bahnitym dnem. Z vyzna£n6j§ich odchylek zaslou±i
zminky /. nucleus Studer, drobn6jsi, 1ётёг kulov^ zaoblena (7,8—9,0 : 6,8—7,4
5,7—6,3), ±ijici hlav^ v bafcinach, casto periodickych; ve velkych rekach se objevuji
tvary bliiici se ekologicke rase Sph. comeum scaldianum Normand, se statnymi
(ai 14,0 : 11,0 :8,0), тёпё nadmutymi pevnymi lasturami, vёtёinou zlutavё barvy,
s vyniklejSimi vrcholy, vice vyznadenym Stitkem a stitem a malo prohnutym spodnim
okrajem; vrcholy byvaji po^kud dopredu розипи!ё. V rtiznych podminkach se obje-
vuji tvary s odsazenymi embryonalnimi lasturkami, t. zv. vrcholovymi depidkami, ktere
jsou obvykle oznadovany jako f. mamillanum Westerlund.
ObyvA stojate i пигпё tekouci vody гйгпёЬо druhu: feky, ricni ramena, regu-
ladni n&dr±e, potoky, nahony, ba^iny, rybniky.
Palearkticka: vёt§ina Evropy, Alzir, Zakavkazi, stepni oblast na vychod
od feky Uralu, Sibiri do povodi Leny.
2ije dosti hoj^ na се1ёт uzemi statu, hoj^ v niZinach a v oblasti vёt§^ch fek.
D&le v rybnidnych panvich a ba^inatych okrscich, jinak jen na vёt§^ch, klid^jsich a
nepfiliS kamenitych potocich.
Rod: Musculium Link, 1807.
(Okrouhlice)
Syn. Calyculina С 1 e s s i n, 1871 — Sphaerium auct.
Anatomicky se pfiliS neliSi od rodu Sphaerium, pro odliSnou stavbu lastur mu
v§ak pravem bylo рпгёепо postaveni samostatneho rodu. U nas 2ije jen jeden, neoby-
dej^ pron^nlivy druh.
— Lastury napadne tenkostenne, kfehke a prusvitne, ob-
rysu zhruba lichobeznikoveho, s ± zaokrouhlenymi rohy, se
stran silne stlacene, ploche; povrch je velmi jemne, nepravidelne
ryhovany, hedvabne leskly; barva sedobila nebo zlutave b i 1 a,
casto s temnejsimi pasy a velmi svetlym okrajem. Vrcholy jsou temef
uprostfed, jsou L t i h 1 e, kuzelovite vynikle, s drobnymi, vel-
mi ostfe odsazenymi embryonalnimi lasturkami, t.
Sem nalefci tё2 Sph. ovale Ferussac, uvedene v иИёпёт (1895).
19 КИё ds. mekk^sU.
289
tn, vrcholovymi cepickami, dopfedu naklonene. Stitek a stit jsou uzce
kylovite zdvizene, s tupymi, ± zaokrouhlenymi rohy; horni okraj
je temer vodorovny nebo nepatrne stoupa; temer rovny pfedni okraj spada
od stitkoveho rohu dosti prudce sikmo dolu a tvofi vpfedu se silne zdvize-
nym spodnim okrajem zaokrouhleny, ale velmi zfetelny roh; zadni okraj
spada velmi prudce a pfechazi sirokym obloukem do slabe zdvizeneho
spodniho okraje, ktery je konvexni, tahle obloukovity. Zamek: zamkova
lista uzka; c 3 tupoiihla az temef pfima tenka deska, jejiz zadni rameno
konci silnou listou, rovnobeznou s okrajem zamku; c 2 maly, ± silny,
kratce uhlovity; c 4 je tenky zahybek, ktery z vnejsi strany pfecniva i pfes
polovinu c 2; postranni zuby jsou dlouhe, nizke zahyby, jen a 2 byva vy-
niklejsi. D. 8,7—9,3; v. 7,0—7,6; t. 4,3 (obr. LVni/3)
.M. lacustre (Muller, 1774).
(O. rybnicna).
Syn. Cyclas caliculata Draparnaud, 1805.
Svrchu uvedeny popis se vztahuje na typickou formu, ktera nema cepicky proti
эоЬё зк!опёпё; na ni navazuje M. lacustre brochonianum Bourguignat 1854, stat-
пё]§1 (10,0—15,0 8,4—12,0 4,5—7,5), Нгапа1ё]§1Ьо obrysu, vrcholova krajina je ропё-
kud nadmutdjSi a cepicky proti зоЬё зк!опёпё. Odli§^j§i jsou: M. lacustrae steini
A. Schmidt, 1850, (7,0—10,0 6,0—8,5 4,0—5,6), nadmutёj§^, spi§e vejc^ho ob-
rysu (bez vrcholti), se з1аЬё naznacenym Stitovym i Stitkovym rohem a neobycej^
prudkym, 1ётёг svislym, zadnim okrajem; vrcholy гпаёпё pfesahuji horni okraj a jsou
zaroveh velmi zretehw dopfedu пак1опёпё; velmi drobne cepidky jsou sihw proti зоЬё
зк1опёпё. — M. lacustre ryckholti Normand 1844, (7,1—8,0 6,3—6,9 4,5—4,8),
men§i a nadmutёj§^, гаокгоиЫепё trojuhelnikovite; vrcholy maji siroce kuzelovitou
basi, nahore jsou nadmutё гаоЫепё, гпаёпё presahuji horni okraj a jsou э1аЬё зк1опёпё
dopfedu; na jejich vnitfnim svahu sedi ostfe odsazene, proti зоЬё зк1опёпё a vzajerm^
se terror dotykajici cepicky; stitek a stit lastury jsou prftsvit^ тойгоёейё, ± paprsko-
va^. — Кготё 1ёсЬ1о hlavnich tvarti nachazime fadu nejrtiz^jsich drob^jsich od-
chylek, nepfiliS stalych, vёt§inou mistniho razu.*
Obyva bahnite, stojate i гттё tekouci vody: zarostle 1йпё a ficni ramena, klid^
casti fek, baziny, rybniky, pfikopy a p.
Palearkticka: vёt§ina Evropy, Stfedomofi, sevemi Afrika, Kavkazska ob-
last, seven^j§i Asie.
V oblasti fek, vёts^ch potokti a rybnicnych soustav nebo bazin je hoj^ rozsifena
na се1ёт uzemi statu. Vyhyba se jen krajinam s nedostatkem vhodnych vod a vyssim
poloham. Pfevlada typicka forma, tez vёt§^ tvary, bliiici se M. I. brochonianum Bourg,,
jsou dosti сая!ё; populace odpovidajici tvartim M. I. steini A. Schmidt a M. I. ryck-
holti Normand jsou ротёгпё vzacne. Vyzkum jednotlivych odchylek tohoto na-
nejvyg proir^nliveho mlie je dosud v pocatcich.
* Mezi пё patfi i Sphaerium pilacre Westerlund, uvedene v U 1 i с n e m
(1895).
290
Rod: Pisidium C. Pfeiffer, 1821
(Hrachovka)
2ivocich je podobny оЬёта pfedchozim rodtim, avsak ma kratSi sifony, z nich±
jen analni je trubicovitS vytaien. Lastury jsou nestejnostranne, jinak v§ak velmi po-
dobne rodu Sphaerium. Hrachovky fciji ve vodach nejr£izn6j§iho druhu, t£Z v malych
potftccich, baiinach, pfikopech, pramenech a v periodickych mokfadech. Zdrzuji se
vetsinou v povrchovych vrstvach bahna, ^kdy cile lezou ve spleti vodniho rostlinstva.
Tento bohatS rozvinuty a daleko rozsifeny rod je ve stfedni Evrop6 zastoupen asi dva-
ceti druhy. Bezpecne rozpoznani mnohych tvarti je зПпё ztizeno гпаёпои рготёпИ-
vosti, vyvolavanou ekologickymi podminkami, a te± dosud nejasnym systematickym
zafadёn^m пёк!егусЬ forem. Na§e vёdomosti о ceskoslovenskych hrachovkach jsou
dosud velmi nedostatecne, takze soustavne zpracovani tёchto mlzti na паёет uzemi
je jednim z nejnalёhavёjs^ch ukolti do budoucna. N. H j. О d h n e r, zabyvajici se
soustavnym studiem hrachovek, rozliSuje dva podrody:
Eupisidium Odhner 1921: ±ivo£ich ma na obou stranach po 2 iabernich lis-
tech, z nichZ vnejsi je maly, vzadu lefcici; branchialni sifon vyvinut. Do tohto podrodu
nalezi valna x^tsina nasich hrachovek.
Neopisidium Odhner 1921: zivodich ma na obou stranach po 1 zabernim listu
(vnitfnim); branchialni sifon neni vyvinut. Z naSich druhti sem patfi Pisidium moi-
tessieria/n/urn Paladilhe a P. tenuilineatum S t e 1 f о x.
1.	Lastury dosti silnostenne a pevne, znacne nadmute, slabe
sikmo pficne vejciteho obrysu; povrch je ponekud nepravidelne zeber-
nate ryhovany, leskly, barvy zlutosede az sedohnede, obvykle se
svetlym okrajovym pasem. Malo nadmute vrcholy lezi na pocatku zadni
tfetiny delky a mime pfecnivaji homi okraj. Stitek a stit jsou slabe na-
znaceny, homi okraj kratky; pfedek dopfedu znacne vytazeny, vpfedu
dobfe zaokrouhleny, dole silneji prohnuty nez nahofe; zadek siroce za-
okrouhleny, ponekud utaty, dole pfechazi dosti prudce (naznak rohu) do
tahle obloukoviteho spodniho okraje. Vaz je castecne zvenci viditelny. Za-
mek: zamkova lista mohutna, pfi pfednich postrannich zubech velmi roz-
sifena. C 3 se sklada ze 2 slabe spojenych ramen svirajicich pravy uhel, je-
jichz rozsifene konce maji zafez; c 2 je ostrouhly, vyvyseny, uhel je vy-
plneny lasturovou hmotou; c 4 temef pfimy, sikmo polozeny pfed c 2 a
ukazuje na spicku jeho uhlu; zadni postranni zuby jsou od hlavnich zubu
oddalenejsi a mensi nez pfedni. Vazova brazda dlouha a siroka. D. 8,0—
11,0; v. 6,1—8,5: t. 4,1—6,0 (obr. LIX/5). . P. amnicum (Muller, 1774).
(H. ficni).
Syn. Cyclas pdlustris Draparnaud, 1801 — Cyclas obliqua Lamarck,
1818.
Mirnym znrnnam podleha vzajemny ротёг гогтёгй a iebernate ryhovani po-
vrchu.
Obyva feky a potoky s jenu^ р1зёИё bahnitym dnem v ni^Sich polohach.
19’
291
Palearkticka: severni Af rika, velka cast Evropy a severndjSi Asie s Kam-
datkou.
V Cech&ch 2ije roztrouSend v Siroke oblasti Polabi a jeho vybdZkti, jinak je ро-
тёгпё vzacna; dSJe v niZinach Moravy a Slovenska, zvlaSte v Podunaji; roztrouSend
vyskyty na Ostravsku.
— Delka nepfesahuje 8,0; vetsinou je mensi nez 5,0
2.	Na kazdem vrcholu vycniva jeden podelny zahybek, t. zv. v r c h o-
lovalista	3.
— Vrcholy vzdy bez zahybku	5.
3.	Lastury tenkostenne, ale dosti pevne, ± nadmute, ротёгпё
stihle sikmo vejcite; povrch dosti зИпё, pravidel^ zebirkovany,
hedvab^ leskly, prusvit^ zlutavё bily. Vrcholy lea рпЫитё na konci pro-
stfedni tfetiny delky. Nejsou nadmute а ротёгпё stihle kuzelov^ vynikaji
nad horni okraj; vrcholove listy jsou ostre, 0,6—0,7 dlouhe zahybky, svisJe
posazene na pocatku v^jsiho svahu vrcholu а т!тё sikme, takze se sme-
rem dopfedu vzajermre rozbihaji. Stitek з1аЬё naznacen, stit zfetehwjsi;
pfedek je z n а с n ё dopfedu vytazeny, jeho horni okraj ротёгпё
гттё klesa a tvofi se zdvizenym koncem spodniho okraje dokonale za-
okrouhlenou pfedni spicku, ktera je po^kud pod stfedem vysky; zadek je
pod zaoblenym stitovym rohem prudce sikmo utaty, dole pfechazi pravi-
delnym obloukem do tahle obloukoviteho spodniho okraje. Vaz neni zvenci
tentef viditelny. Zamek: zamkova lista je dosti silna; c 3 je obloukov^
tupouhly, zadni rameno je zesilene, se zafezem na konci; c 2 uhlovity,
s protahlym pfednim ramenem; c 4 ten^f rovny, zpfedu zvenci po^kud
pfesahuje c 2; pfedni i zadni postranni zuby silne, od hlavnich zubu pfi-
ЬИгпё stej^ vzdalene. Vazova brazda dosti dlouha, ilzka. D. 4,9—5,5; v.
3,9—4,3; t. 2,8—3,2 (obr. LIX/8). P. henslowanum (Sheppard, 1823).
(H. hrbolata).
Syn. Cyclas appendiculate, (Leach) Turton, 1831.
гтёп&т podleha hlavne tlouSt’ka. ddle sila povrchovdho Zebirkovani; vrcholove
liSty zfidka chybdji.
Obyva stojatd nebo пигпё tekouci vody nizSich poloh: feky, jejich ramena, ttinS.
Eurosibifska: vStSina Evropy, i s Britskymi ostrovy: chybi v ji±ni Evropd a
na Vysokdm Severu; Sibif: povodi Obu a Jeniseje, jezero Baikal.
U nas dosud hlavne v Gech&ch: roztrouSenS v Siroke oblasti Polabi, pofidku na
dolni Vltave a Berounce, v povodi Orlice и MalSovicke Lhoty; Сеэка Lipa; Nasavrky;
povodi Ohfe: BlSanka и MScholup; z jiZnich Cech uv&dSna od Netolic a SuSice. Roz-
sifeni ve vychodni dasti st&tu malo znamd: Ostravsko, Dunaj.
— Lastury mensi, ротёгпё kratsi, ± trojuhelnikoviteho obrysu 4.
4.	Lastury s pcxrwkud silnejsimi з1ёпапн, pevne, гпаспё nadmute,
trojuhelnikoviteho obrysu; povrch je pokryt nizkymi a dosti
292
ridkymi zebry, mezi nez se vkladaji jemnejsi ryhy; lesk slaby, barva nepru-
svitne zlutobila. Vrcholy lezi na pocatku zadni tretiny delky,
jsou kuzelovite zdvizene, kupovite pf ecnivaji horni okraj a jsou
nepatrne dozadu sklonene; vrcholove listy jsou nizke zahybky, svisle
posazene na pocatku vnejsiho svahu vrcholu, dopfedu se тхгпё roz-
bihaji. Stitek a stit jsou slabe naznacene tesne po obou stranach vrcholu.
Horni okraj pfedku sbiha temef rovnou carou sikmo dolu a tvofi se zdvi-
zenym pfednim koncem spodniho okraje zaoblenou a velmi nizko lezici
pfedni spicku; zadek je kratce utaty velmi prudce az svisle spadajicim
zadnim okrajem; spodni okraj tvofi mime pravidelne klenuty oblouk. Za-
mek : zamkova lista velmi silna, zvlaste v krajine postrannich zubu, pfed
hlavnimi zuby zuzena; c 3 tupouhle prohnuty, s tenkym dlouhym pfednim
ramenem, zadni rameno je kratke, silne, trojuhelnikovite, s naznacenym
zafezem na povrchu; c 2 uhlovity, masivni, c 4 jej ponekud pfecniva; a 1
a a 2 jsou velke, tupe trojuhelnikovite, p 1 a p 2 ponekud slabs!, silne pfi-
blizene к hlavnim zubum; p 3 kratky, s p 1 rovnobezny. Vazova brazda
dlouha, dosti siroka. D 3,3—4,5; v. 2,8—4,0; t. 2,0—3,0 (obr. LIX/4)
P. supinum A. Schmidt, 1851.
(H. obracena).
Syn. P. coniciim В a u d о n, 1857.
Ротёгпё stala.
Obyva reky a potoky s з’етпё р!зёИё bahnitym dnem v niZSich polohach.
Evropska Francie, Nizozemi; Anglie, Dansko, з1гпё]31 Skandinavie; sevemi
a stfedni Ыётеско, zapadni CSR, horni Podunaji a Blatenske jezero; Polsko, baltske
гетё, SSSR a2 do povodi Obu. Chybi v jifcni Evropё, Alpach a Karpatech.
Dosud Шаупё jen v Cechach: velmi roztrouSene v §ir§i oblasti Polabi: Javorka
u Sobdic, Halda a Chrudimka u Pardubic, Labe u Svadova (u Usti n. L.); ddle v dolnim
Povltavi: £^chovice, Branik, smichovsky vorovy pristav; v povodi dolni Berounky:
Radotin, Dobfichovice; Cerny potok a Svaty Jan v povodi Kacaku; z jiZnich Cech je
udavana od SuSice. Jinak iije tei na Ostravsku a ve slovensk6m Podunaji.
— Lastury pevne, nadmute, obrysu zaokrouhlene trojuhel-
nikoviteho s delsim hornim okrajem; povrch huste, pra-
videlne zebirkovany, slabe leskly, zlutave bily. Vrcholy jsou asi v e 2/3
delky (na konci druhe tfetiny), jsou ротёгпё ploche, malo vy-
nikle; tupe a nizke vrcholove listy jsou ЫоиЬёЗ! na vnejsim svahu vrcholu
a na rozdil od obou pfedeslych druhu jsou vodorovne (t. j. ostfim
do stran smefujici). Stit а Ыаупё stitek vystupuje vice do stran a jsou
zfeteh^jsi; horni okraj pfedku sbiha sikmo dolu obloukov^ vyklenutou
carou a spolu s pfednim zdvizenym koncem spodniho okraje tvofi sice za-
oblenou, ale velmi zfetelnou spicku; zadek je ротёгпё dels! nez
и P. supinum A. S c h m.; avsak tez pfikfe utaty. Zamek je podobny jako
и pfedchoziho druhu, p 1 a p 3 vsak nejsou готоЬёгпё, nybrz sbihaji se
293
smerem dovnitf a uzaviraji ryhu, do niz zapada p 2. Vazova brazda krat-
ka, smerem dozadu se rozsifujici. D. 1,5; v. 1,35; t. 1,0.
P. (Neopisidium) moitessierianum Paladilhe, 1866.
(H. nepatm&).
Syn. P. torquatum S t e 1 f о x, 1918.
Malo promSnliva, casto ponSkud vdtSi, nez svrchu udano.
Obyva feky a vgt§i potoky, hlavnd v nizsich polohach.
Zapadoevropska: Anglie, Dansko, Nizozemi, severni Nemecko, Poryni a
povodi Neckaru, Svdbsko-bavorska ploSina; Bodamskd jezero; Mondsee v Solne ko-
mofe; Neuchatelskd a Zenevskd jezero, Lac de Bourget v Savojsku; Montpellier v jiZni
Francii; na vychodd Dunaj a ndktere jeho pritoky; Pobalti.
Velmi vzacna: Turfia u Kodic — jedina lastura na brehu ricky Turnd (Lozek,
1947c). Oblast slovenskeho Dunaje: Obid, Male Kosihy (J. Brtek). Systematicke za-
raddni podunajskych nalezd vyzaduje overeni.
Lit.: Lozek, 1947c, 1948i, 1949m, 1950i.
5.	Lastury tenkostenne, zaokrouhlene lichobeznikoviteho
о b г у s u, mime nadmute; povrch ± pravidelne jemne ryhovany, leskly,
prusvitny, barva zlutave bila az narudle hneda. Nadmute vrcholy jsou po-
Sunuty ke konci druhe tfetiny delky a sirokym klenutim pfesahuji okraj.
Stitek a stit jsou zfetelne, jejich zaokrouhlene rohy vystupuji v obry-
su; homi okraj je vodorovny, malo prohnuty. Pfedek je pod stitkem sikmo
ut’aty temef v rovne cafe, ktera dole pfechazi pfes silne zaokrouhlenou
spicku do mime konvexniho spodniho okraje, jenz na zadnim konci dobfe
klenutym obloukem vbiha do ± svisle ufateho zadniho okraje; spodni
okraj je na pficnem prufezu dokonale otupeny. Zamek: zamkova lista vel-
mi slaba, zvlaste uprostfed; c 3 je temef napfimena tenka desticka, jen na
zadnim konci ponekud silnejsi; c 2 a c 4 jsou tence deskovite, rovne a vza-
jemne rovnobezne, c 4 znacne pfesahuje c 2; a 1 a a 2 silne, spicate troj-
uhelnikoviteho tvaru; podobne i p 1 a p 2. D. 3,0—3,3; v. 2,45—2,75; t.
2,2—2,35 (obr. LIX 6).	P. milium Held, 1836.
(H. prosna).
Syn. P. tetragonum Normand, 1854 — P. gassiesianum Dupuy, 1849.
U nas pomdrnd malo promdnliva.
ZdrZuje se na bahnitdm dnd vod v§eho druhu: reky, potoky, bafciny atd.
Eurosibifsk£: Francie, Nizozemi, Anglie; Island, Dansko, Skandinavie; N6-
mecko, Gechy, severni Italie; Polsko; SSSR: roztrou§en6 v evropsk6 casti, Zakavkazi
a na Sibifi (povodi Obu a Jeniseje).
U nas dosud zvl. v Gechdch: U1 i ё n у udava tento druh z ротёгпё detnych mist
v §ir§i oblasti Polabi (stej^ Hlavnd: okoli Beiohradu a Miletina) a z okoli Hav-
lidkova Brodu; z jizni 6&sti Cech: Netolice, Truskovice, Pisek, SuSice, StraSin; ze se-
vernich Cech: Tmovany u Teplic, Liberec, Р1оиётсе (stejne C. Mell: okoli Gesk6
Lfpy). Jinak v okoli Prahy. — Na vychodё: Ostravsko; Cervena Skala, Jasov a Gabdi-
kovo na Slovensku.
294
P. pseudosphaerium (Favre), оЬдеуепё nejnoveji J. Brabencem v Bohda-
песзкёт rybnice u Pardubic, je plossi, Ьётёг vejc^ho obrysu, s vrcholy posunutymi
doprostfed.
— Lastury odlisneho obrysu, vejcite nebo sikmo vejcite	6.
6.	Lastury sikmo vejcite: pfedni spicka je ± pod stfedem vysky las-
tur	7.
—i Lastury vejcite (pficne): pfedni spicka je zhruba uprostfed vysky
lastur	9.
7.	Lastury dosti tenkostenne, protahle vejcite, silne nadmute; povrch
jemne a ponekud nepravidelne ryhovany, matne leskly;
barva zlutava. Vrcholy jsou znacne vzadu, asi v e % delky, jsou siroce
kratce kuzelovite, slabe dozadu sklonene a pfevysuji horni okraj jako plo-
che kupy (embryonalni lasturky). Horni okraj velmi protazeneho pfedku
sestupuje sikmo temef pfimou carou, pfitom vsak v nejhofejsi casti, od-
povidajici stitku, je mime obloukovite vyklenuty; dole pfechazi do spod-
niho okraje velmi tupou, dokonale zaokrouhlenou spickou, jejiz nejdale
vysunuty bod lezi pod vodorovnou stfedni carou lastur; zadek sbiha pod
velmi* slabe naznacenym stitem svislou nebo slabe dolu dopfedu smefujici
carou, ktera tvofi tahly, velmi plochy oblouk, a velmi plynule pfechazi do
mime prohnuteho, uprostfed temef rovneho spodniho okraje. Zamek:
zamkova lista je ротёгпё silna; pfedni a postranni zuby lezi blize hlavnim
zubum nez zadni; c 3 je тттё prohnuta, vzadu sikmo spadajici deska, c 2
kratky, vysoky, malo zakfiveny, c 4 jej гпаспё pfecniva; pfedni postranni
zuby jsou velmi silne, zvlas^ vysoky jazykovity a 2. Vazova brazda je
dlouha a siroka. D. 3,5—4,0; v. 2,85—3,2; t. 2,45—2,6 (obr. LIX/9).
P. subtruncatum Malm, 1855.
(H. otupena).
Velikost, tlouSt’ka, ryhovani povrchu i zbarveni podtehaji znacnym zmenam;
v pfiznivych podminkach se vyvijeji stat^, sv6tte tvary (P. pallidum Cl ess in),
v nepfiznivych drob^ formy, р1осЬё i velmi ЬпсУ^ё. NSkte^ populace jsou ротёгпё
tlustostSm^ a maji silny zamek, jine tvarem upominaji na P. casertanum (Poli).
Obyva stojate i tekouci vody: potoky, feky, pfikopy, Ктё, fidceji rybniky.
Eurosibifska: Katalanie, Francie, Nizozemi; ВгИзкё ostrovy; Ыётеско,
3&padni CSR, zasahuje na jiZni okraj Alp; Mad’arsko, Sedmihradsko; Polsko, balt-
экё гетё, Finsko, SSSR: evropska cast, Sibif az do povodi Jeniseje, Baikal, Stfedni
Asie.
Druh dosti rozSifeny v niZSich dastech Cech, hlav^ v §1гокё oblasti Polabi a
v rybnicnych p&nvich; tei v Podunaji a na Ostravsku.
— Lastury kratce sikmo vejcite; vrcholy lezi v e 3/5—2/з delky,
povrch zebirkovany	8.
8.	Lastury dosti pevne, kratce sikmo vejcite, v horni casti mime na-
295
dmute, vysoce leskle, prusvitne,narudle zlute; hladke embryonalni lasturky
jsou obepnuty 3—5 silnymi ryhami, ostatni cast lastur je
pravidelne nebo jen zcasti pravidelne a nepfilis huste zebirkovana. Vrcholy
lezi pf iblizne ve 3/5 delky, jsou siroce a plose klenute a malo
pfecnivaji horni okraj. Stitek a stit nizce kylovite, jejich zaokrouhlene rohy
zfetelne vystupuji; horni okraj pfedku sikmo spada od stitku temef pfimou
carou a pfechazi zaokrouhlenou spickou do plynule nahoru ohnuteho spod-
niho okraje; zadek spada pod stitem plochjhn obloukem a zcela plynule pfe-
chazi do mime obloukoviteho spodniho okraje. Spodni cast lastur je na
pficnem prufezu klinovita. Zamek: zamkova lista pomeme slaba, upro-
stfed velmi uzka a prohnuta; c 3 drobna, mime prohnuta desticka, c 2 a
c 4 kratke, rovne, vzajemne rovnobezne; postranni zuby jsou pomeme
znacne vzdalene od hlavnich. Vazova brazda kratka, siroka. D 2,6—3,4;
v. 2,15—2,85; t. 1,35—2,0 (obr. ЫХ/2) P. nitidum J en у ns, 1832.
(H. leskhi).
U nas pravdepodobng malo promenliva; v tekoucich vodach se objevuji jedinci
hrubSji ryhovani; t6Z celkovy obrys a sila zamku podl£haji zmSnam.
Obyva vody rtizn6ho druhu, zvla§t6 tekouci: feky, potoky, prikopy a podobne.
Palearkticka: roztrouseng ve velke casti Evropy, teZ na Britskych ostro-
vech; severozapadni Afrika, Sibir aZ к Bajkalu.
Roztrou§en6 v Cechach: vychodni Polabi; jihovychodni Cechy, zvlaStd §irSi okoli
Havlickova Brodu; v jiZnich Cechach: okoli SuSice; Doupovske hory (rybnidek u pra-
menh Filirschbachu nad Valdi); na ploch£m hrebeni Rudohori. Casta v okoli Prahy.
— Lastury dosti silne, pevne, kratce sikmo vejcite, s velmi plynulymi
obrysy, ± nadmute, vysoce leskle, malo prusvitne, zlutave nebo narudle
hnede; povrch je silne a pravidelne zebernaty (bez napad-
nych ryh kolem vrcholu). Vrcholy lezi ve 2/3 delky, jsou velmi kratce
kuzelovite, pfecnivaji mime horni okraj v podobe stlacenych kup.
Horni okraj je kratky, prohnuty, se slabym, zaoblenym stitovym rohem a
sotva naznacenym stitkem. Horni okraj pfedku sikmo spada table oblou-
kovitou carou a plynulou kfivkou pfechazi do spodniho okraje; nejdale
dopfedu vysunuty bod je blizko pod vodorovnou stfedni carou. Zadek neni
temef utaty a tahlym obloukem zcela plynule pfechazi do mime prohnu-
teho spodniho okraje. Zamek: zamkova lista silna; c 3 mime prohnuty,
vzadu kupovite ztlustely se slabym zafezem, c 2 je tez slabe prohnuty,
c 4 je s nim rovnobezny a znacne ho pfecniva; postranni zuby silne, p 1 a
p 3 temef rovnobezne. Vazova brazda dosti dlouha a siroka. D. 3, 5—4,0;
v. 3,15—3,45; t. 2,1—2,7 (obr. ЫХ/3)
P. pulchellum J e n у n s, 1832.
(H. Zebemata).
296
Ротёгпё stala.
Obyv& stojat£ nebo гтгпё tekouci vody, Ыаупё теку a rybniky; s oblibou v гй-
kosi pfi bfezich.
Evropska: Katalanie, Francie, Nizozemi; Britske ostrovy, Island, D&nsko,
Skandinavie; sevensj§i Ыётеско, zapadni CSR, Mad’arsko; Polsko, baltske гетё,
Finsko, SSSR ай do povodi Obu.
Je znamo dosud jen malo stanovist’: Cechy — Slapanov а Уёй u Havlidkova
Brodu; Ostromef a Sobdice; jifcni Morava. Jeji rozSifeni na nasem uzemi je dosud
velmi malo zname.
9.	Lastury tenkostenne, kratce vejcite s velmi plynulymi obrysy, p 1 o-
che, nenadmute, matne leskle, prusvitne, narudle zlute nebo bledo-
zlute; povrch velmi jemne, huste a mime nepravidelne ryhovany. Vrcholy
ke stfedu posunute (asi ve 4/7 delky), velmi ploche, siroke, hor-
ni okraj malo pfecnivajici, tento okraj je lehce prohnuty; stit
i stitek jsou naznaceny zaoblenymi rohy, aniz rusi plynuly vejcity obrys;
horni i spodni okraj pfedku tvofi temef soumemou (podle vodorovne stfed-
ni cary), siroce zaokrouhlenou spicku. Zadek je zcela nepatme utaty, mime
pravidelne obloukovity a pfechazi zcela plynule do pravidelne tahle oblou-
koviteho spodniho okraje. Zamek: zamkova lista dosti siroka; c 3 mime za-
kfiveny, vzadu zesileny, dovnitf ohnuty, se slabjhn zafezem; c 2 vysoka,
kratka, mime zakfivena deska, kterou tenky c 4 jen malo pfecniva; po-
stranni zuby nepfilis silne; p 1 a p 3 rovnobezne; pfed p 3 sedi obly mozo-
lovity hrbol, podobne i pfed p 2. Vazova brazda dlouha, siroka. D.
3,1—3,7; v. 2,6—3,0; 1.1,5—2,1 (obr. LIX/7) . P. personatum Malm, 1855.
(H. malinka).
Syn. P. pusilium С 1 e s s i n, 1871.
V^jSkem se neobycej^ podoba пёк!егут plochym tvarfim druhu P. casertanum
Poli, сой v minulosti vedlo к castym гатёпат; tёй zamek u obou druhti je stej^
upraven; jedinym bezpednym rozliSovacim znakem druhu P. personatum Malm je
гттёпу hrbol pfed p 3, ktery se u P. casertanum Poli nikdy nevyskytuje.
Obyva stojate vody rftzneho druhu: prameny, Ьайту (i periodicke), 1йпё, pfi-
kopy, men§i rybniky a p.
Eurosi bif ska: £ije ve velke casti Evropy, dale na Sibifi v povodi Obu a Je-
niseje a v Zakavkazi; areal nelze dosud pfesn£ vytycit pro dfivejSi fcaste гатёпу
s druhy P. casertanum Poli a P. nitidum J e n у n s.
Pгavdёpodobnё dosti rozSifeny druh; jeho rozsifeni v§ak neni тойпо рос1^ё
udat pro svrchu гттёпё гатёпу (i kdyй je ve starSich pracich uvad£no z velmi det-
nych stanoviSt’). Вёйпа na pf. na Ostravsku, rozSifena v okoli Prahy.
—. Lastury nadmute, vrcholy ± silne pfecniva ji horni
Okraj	10.
10.	Lastury tenkostenne, vejciteho obrysu (bez vrcholu), velmi
silne, temef kulovite nadmute, matne leskle, mime prusvit-
297
ne, vetsinou voskove zlutave; povrch jemne, nepravidelne ryhovany, misty
i zebirkovany. Vrcholy lezi asi ve 3/5 delky, jsou velmi siroke, nadmute
a kupovite pfecnivaji homi okraj. Stitek a stit jsou obvykle
zakryte nadmutymi vrcholy, homi okraj je velmi kratky. Homi okraj pfed-
ku spada temef pfimou carou a tvofi se spodnim okrajem pravidelne siroce
zaokrouhlenou spicku; zadni okraj napfed sikmo spada, pak plynulym
obloukem pfechazi do pravidelne prohnuteho spodniho okraje; cara spo-
jujici nejvice dopfedu a dozadu vysunute body lastur probiha vodorovne,
ponekud pod stfedni carou. Zamek: zamkova lista uzka a kratka; c 3 pfi-
my, vzadu kupovite skloneny, c 2 a c 4 jsou kratke, rovne a vzajemne se
malo pfecnivaji; a 3 je zakmely, p 3 a p 1 splyvaji vpfedu mozolovitou
ztlustelinou. Vazova brazda dosti dlouha a siroka. D. 2,5—2,6; v. 2,3—2,5;
t. 2,1—2,3 (obr. LIX/1)	P. obtusale (Lamarck, 1818).
(H. tupa).
Syn. P. obtusalastrum В. B. Woodward, 1921.
Velikost, tlouSt’ka, obrysy i povrchova struktura podtehaji znacnym гтёпат,
hlavni znaky jsou v§ak vzdy velmi zreteln6, nejvёts^ tvary maji гогтёгу 3,3 2,75 2,55.
Mlade lasturky i пёк!ега pozdёjs^ rhstova stadia byvaji Ьёгпё odsazen6 v podobё
vrcholovych ёер!ёек, coz se mhze пёкоИкга! opakovat.
Obyva men§i stojate vody: lucni ttiiiky a baZiny, prikopy a p.
Eurosibifska: кготё пёк1егусЬ jiZnich oblasti je rozsirena po уе1кё dasti
Evropy i na nejzazsim severu, Britskych ostrovech, Islandu a severnim upati Kavkazu;
na Sibifi v povodi Obu a Jeniseje.
Vyskytuje se roztrousei^, misty hojr^ na pfihodnych mistech ve velke casti re-
publiky, zvla^ v nizSich vodnatych krajinach.
— Lastury mene nadmute, na pfednim konci p 3 a p 1 neni
v у v i n u t a mozolovita ztlustelina (pseudocallus)	11.
11.	Lastury dosti tenkostenne, kratce vejciteho obrysu, mirne
nadmute, matne leskle, mime prusvitne, barvy belave az zlutave roho-
ve nebo mime zahnedle; povrch velmi jemne, huste a ± nepravidelne
ryhovany. Vrcholy lezi ve 3/5 delky nebo ponekud vice vzadu, jsou p 1 o-
che a siroke, dosti plynulych obrysu a pfecnivaji mirne
homi okraj v podobe oblych kupek. Homi okraj kratky, stitek a stit vel-
mi slabe naznacene, ± tesne pfi vrcholech (casto zakryte). Homi
okraj pf edku spada sikmo tahlym obloukem a plynule zaokrouhle-
nou carou pfechazi do spodniho okraje; pfedni bod lezi slabe pod vodo-
rovnou stfedni carou; zadek siroce zaokrouhleny, nahofe ponekud utaty;
pfechazi s naznakem obleho rohu do mirne obloukoviteho spod-
niho okraje. Zamek: zamkova lista dosti dlouha, silna; c 3 prohnuty,
vzadu zesileny, casto se zafezem; c 2 je kratka, vysoka, uhlovite pro-
h n u t a deska; c 4 rovny, sikmo vpfedu postaveny; postranni zuby spicate
298
trojilhelnikovite. Vazova brazda dosti dlouha a siroka. D. 3,7—
4,7; v. 3,0—3,3; t. 2,2—2,4 (obr. LIX/10)	. P. casertanum (Poli, 1791).
(H. obecna).
Syn. Pisidium cinereum Alder, 1838 — Pisidium fontinale C. Pfeiffer,
1821 — P. fossarinum С 1 e s s i n, 1873.
NeobydejnS prom£nliv£: nejvStsi tvary, Clessinem uvaden6 пеаргаупё jako
P. intermedium Gassies, dosahuji гогтпёгй az 8,0 : 6,0 3,0; v raSelinnych vodach
se objevuji ovah^ tvary s malo vyniklymi vrcholy (f. ovatum Clessin a f. roseum
S c h о 11 z); P. c. globulare Clessin — sih^ji nadmute, 1епкоз1ёппё (5,0 : 4,0
3,0), se vyskytuje ve vySSich polohach. Nektere р1осЬё formy s malo vyraznymi vrcho-
ly se velmi podobaji druhu P. personatum Malm, od пёЬой se Ьегреспё liSi nedo-
statkem mozolov^ho hrbolku (callus) pred p 3.
Obyva vody nejrhznejgiho druhu, u nas hlav^: lucni ba^iny, mokfady, thfiky,
prikopy, potoky i prameny, s oblibou v periodickych mo£alech.
Palearkticka: sevemi Afrika, Stredomori, vёtsina Evropy, Syrie, Kavkazska
oblast, cela severni Asie az do Amurska.
NaS nejhoj^jSi т1й: je Ьёйпё rozsireny na celem uzemi statu, v horach vystu-
puje az do alpinskeho эШрпё.
— Lastury tenkostenne, dosti pravidelne vejcite (bez obrysu vrcholu),
dosti nadmute, mirne prusvitne, zlutave rohove. Povrch jemne, hus-
te a zfetelne ryhovany. Vrcholy lezi asi v 3/5 delky, jsou drobne,
tupe kuzelovite a zfetelne pfecnivaji horni okraj v po-
dobe drobnych, ale dobfe vyklenutych kupek. Horni okraj kratky, stit a
stitek obvykle zfetelne naznacene. Horni okraj pfedku je vice
n a p f i m e n nez u pfedesleho druhu, pfedni bod lezi zfetelne pod vodo
rovnou stfedni carou. Spodni okraj je dobfe obloukovite pro-
hnuty, nejvetsi prohnuti je uprostfed. Lasturky jsou vetsinou ± zfetel-
ne odsazeny a oddeleny 3—5 silnejsimi ryhami od ostatni ulity. Zamek:
zamkova lista je kratka, takze vzdalenost mezi alapl je
nejmene 2 к rat kratsi nez delka lastur; c3je velmi dlou-
hy, pfimy nebo s 1 u b e prohnuty, rovnobezny s okrajem zamku.
c 2 a c 4 jsou rovnobezne, dlouhe, pfime nebo nepatrne pro-
ll n u t e, postranni zuby jsou silne, trojuhelnikovite zvednute; p 1 a p 3
jsou rovnobezne. Vazova brazda je napadne kratka a siroka.
D. 2,5—3,0; v. 2,1—2,2; t. 1,7—1,8	P. hibernicum Westerlund, 1894.
(H. severni).
2тёпат podtehaji zvla^ гогтёгу. Od podobnych druhh P. obtusale Lam. a
P. personatum Malm se P. hibernicum West. IiSi nedostatkem mozolovitych
ztlu^lin pfed zadnimi postrannimi zuby pravё lastury (t. j. chybi callus, resp. pseu-
docallus), dalSim velmi vyznadnym znakem je neobydej^ kratky a Siroky vaz a jemu
odpovidajici brazda.
Obyva pfedevSim jezera, ^kdy te£ v rybnicich a tfinich.
299
RozSifeni je pravddpodobnS boreo-alpinsk6: na severu: Skandinavie, Finsko, Dan-
sko, Britsk6 ostrovy, Island; jezemi oblast SeveronSmecke nfiiny. Na jihu prev&±n£
v Alp&ch a jejich pfedpoli, s tSZiStSan vyskytu v sevemi d£sti pohori. Vz£cn6 v oblasti
stfedohor NSmecka a zapadni CSR.
U nds bylo dosud zjiStSno jen v rybnicich na sevemim okraji Vodhan v jifcnich
Cech&ch, kde byly sebrdny v 1944 dva kusy, d&le u Havlidkova Brodu (star^ зЬёг
Ulidndho) av rybnicich u Stavkti u Darkova ve Slezsku (lgt Lozek 1954) (rev.
et det. J. G. J. Kuiper).
300
LITERATURA
Seznam literatury obsahuje co moZna vyderpavajici vydet praci, ktere obsahuji
уёспё udaje о deskoslovenskych m£kky§ich, jednak vybSr praci z oboru malakozoolo-
gie, kter£ se tykaji rfiznych problemti 6eskoslovensk£ malakofauny, zvlaStd systema-
tick£ hodnoty ndkterych tvarti, po pfipadS zemdpisn6ho rozSifeni a zphsobu ±ivota. Ci-
tace jsou pokud mo2no йр1пё a podrobn^. Casto opakovan6 citace periodik jsou uvede-
ny zkratkami, jejich^ seznam zde podAvam:
AfM CK cmkc Cnm JNVT	— Archiv fur Molluskenkunde, Frankfurt a. Main (pokradov&ni NDMG). — Ceskoslovensky Kras, Brno. — Casopis Musea Kralovstvi Cesk6ho, Praha. — Casopis Narodniho musea, oddil pfirodovSdny (pokradov&ni СМКС). — Jahresheft des Naturwissenschaftlichen Vereines des Trencsiner Komita- tes. Trendin.
NDMG	— Nachrichtsblatt der Deutschen Malakozoologischen Gesellschaft, Frank- furt a. M.
OP P	— Ochrana pfirody, Praha. — Pfiroda, Brno (u rodnikti vySlych v Ostrav£ nebo v Praze je misto vydani vyslovnS uvedeno).
RCA V	— Rozpravy II. tfidy Cesk6 akademie (v£d a um6ni), Praha. — Vesmir, Praha.
VKCSN — VSstnik KralovskS deske spolednosti nauk (Trida mathematicko-pfirodo-
VP	v6deck£), Praha. — V6da pfirodni, Praha.
A n к e r t H.,
— 1917 Schnecken im Winter. NDMG, 49, 3, 140—142, 1917.
— 1922 Die Molluskenfauna des Elbeauswwrfes bei Leitmeritz. AfM, 54, 6—11, 1922.
— 1930 Die Wa/ndermuschel. Dreissensia polymorpha Pallas. Natur und Heimat,
1, 3, 84—85, Usti n. L. 1930.
— 1943 Die Schwimmschnecke. Neritina fluviatilis L. Natur und Heimat, 13, 2,
77—78, Usti n. L. 1943.
301
Babak — 1915	E., К promdnlivosti mdkkysti. Lekarske rozhledy (Biologicke listy), XXII (1915), 12, 531—539. Praha 1915.
В a b о г — 1894	J. F.: Doplnky к znamostem о ceskych slimacich. I. Limacidae. VKCSN, 1894, d. XLV, 1—22, 1894.
— 1896	Doplnky к znamostem о ceskych slimacich. II. Arionidae. VKOSN, 1896, с. XXX, 1—26, 1896.
— 1901	MdkkySi desk&ho plistocaenu a holocaenu. Archiv pro prirodov£decke pro- zkoumani Cech, XI, 5, 1—82, Praha 1901.
— 1903	Die Weichthiere des bohmischen Plistocaen und Holocaen. Archiv fur natur- wissenschaftliche Landesdurchforschung von Bohmen, XI, 5, 1—78, Praha 1903.
— 1907	Zemdpisny vyznam deske fauny mdkkysi. Sbornik Geske spolecnosti zem£- v6dne, XIII, 4, 112—114, Praha 1907.
— 1909 — 1911	Skeble deske. P, VIII, 2, 79—80, M. Ostrava 1909. Сети nds udi Helix (Arianta) arbustorum L. pfi studiu о prirozenych ra- sach. Brdsky kraj, III (1911), priloha, 1—11, Rokycany 1911.
— 1915	Prispevek ku tribeni pojmd v systematise (s vlastnimi pozorovdnimi na ro- du Agriolimax). Lekarske rozhledy (Biologicke listy), XII (1915), 7, 299— 310; 8, 361—362, Praha 1915.
— 1917 — 1926	0 deskych Skeblich. СМКС, XCI, 104—112, 241—250, 1917. Ozarovani slimakd kremennou lampou. Bratislavske lekarske listy, V, 5, 313—322, Bratislava 1926.
— 1927	К bionomii rodu Agriolimax Morch. Bratislavske lekarske listy, VI, 7, 361—373, Bratislava 1927.
— 1931	0 slimdcich na Slovensku a Podkarpatskd Rusi. Sbornik prirodovedneho odboru Slovenskeho vlastivedneho muzea v Bratislave, 1924—31, 5—14, Bratislava 1931.
В a b о г — 1890	J. F. & Blaika F., Pfispdvek к faune mdkkysi severnich Cech. V, XX, 1, 8—9, 1890.
В a b о г — 1893a — 1893b	J. F. & KoSt’al J., Note sur une espece nouvelle d'Arion. VKCSN, 1893, c. Ill, 1—4, 1893. Prispdvky ku poznani ротёгй pohlavnich и ndkterych Limacidd. VKCSN, 1893, d. LI, 1—7, 1893.
— 1894	0 novd deskd Campylaei. VKCSN, 1894, ё. XXXV, 1—10, 1894.
В a b о r — 1909a	J. F. & N о v a k J., Verzeichnis der posttertiaren Fauna der bohmischen Weichtiere. NDMG, 41, 118—128, 145—162, 1909.
— 1909b	0 zemdpisndm vyznamu skebli s ohledem na Gechy. P, VIII, 2, 47—53, M. Ostrava 1909.
— 1910	Addenda und Corrigenda zu unserem Verzeichnis der posttertiaren Weich- tiere der bohmischen Masse. NDMG, 42, 120—124, 1910.
В a b о г — 1912	J. F. & P e t r b о k J., Pfedbd&nd vysledky z podrobndho vyzkumu deskych skebli. P, X, 5, 168— 172. M. Ostrava 1912.
302
Bukowski J.,
— 1883	Mi^czaki tatrzafiskie. Kosmos, 8, Lwow 1883.
— 1884	Mi^czaki galley jskie. Kosmos, 9, 190—197, 275—283, 376—391, 477—491,
604—611, 680—697, 761—789, Lw6w 1884.
Balthasar VI.,
— 1936 Llmnologicke vyzkumy v slovenskych vodach. Prace Ucene spolecnosti
Safafikovy v Bratislave, 19, 1—75, Bratislava 1936.
В a t’ a L.,
— 1933 Dosavadni vysledky zoologickeho vyzkumu jiznich Cech (Mollusca). 36—
37, Ceske BudSjovice 1933.
Bayer E.,
— 1914	Josef Ulicny (nekrolog). P, 12, 6, 242—244, M. Ostrava 1914.
В i e 1 z E.	A.,
— 1867	Fauna der Land- und Silsswasser-Mollusken Siebenbiirgens. 2. Aufl., 1— 216, Hermannstadt 1867.
BlaZka	F.,
— 1891a f	0 charakteristice zdvorky deskych vfetenatek. V, XX, 19, 222—223, 1891.
— 1891b	Verzeichnis der Arten des Genus Clausilia in der Umgebung von Prag. Zoologischer Anzeiger, XIV, 176—181, Leipzig 1891.
— 1892	Na venkovd po deSti. V, XXII, 3, 25—26, 1892.
— 1893a	Do Cech zavledena slavka: Dreissena polymorpha Pall. V, XXII, 15, 177— 178, 1893.
— 1893b	0 skalaridnim hlemyzdi zahradnim. V, XXII, 19, 223—224, 1893.
— 1893—94: Nove znamosti z ceske fauny mekkysi. V, XXIII, 5, 54—55 (1893); 6, 63—64 (1894); 7, 75—76 (1894).	
— 1894	Tfeti Valvata (todenka) deska. V, XXIV, 2, 19—20, 1894.
— 1895a	Do Cech zavledeny ml$. V, XXIV, 13, 151—152, 1895.
— 1895b	Nove znamosti z deskd fauny тёккуёг. V, XXIV, 18, 210—211, 1895.
— 1895c	Nove znamosti z deskd fauny mekkysi. V, XXIV, 24, 277—279, 1895.
— 1895d	Balea perversa v Stirce. V, XXV, 1, 10, 1895.
— 1895e	Die Mollusken fauna in den Garten von Prag. Zoologischer Anzeiger, XVIII, 184—190, Leipzig 1895.
— 1896	Die Molluskenfauna der Elbe-Tiimpel. Zoologischer Anzeiger, XIX, 301— 307, Leipzig 1896.
— 1897	Vylet na Praddd. V, XXVI, 15, 171—172; 16, 182—183; 17, 198—199, 1897.
— 1898	О ротёги hlemyzd'u slezskych ku 1ё£е fau^ v Cechdch. V, XXVII, 11, 123—125; 12, 135—136; 14, 159—160, 1898.
— 1900	Na Tatrach. V, XXIX, 16, 183; 18, 206—207, 1900.
В о e 11 g e	r C. R.,
— 1911	Ein systematisches Verzeichnis der beschalten Landschnecken Deutsch- lands, 0esterreich-Ungams und der Schweiz. NDMG, 43, 17—25, 47—48, 1911. Nachtrag, dtto 43, 133—135, 1911.
303
Boettger C. R.,
— 1914 Zur Kenntnis der Landschneckengattung Cepaea Held. NDMG, 46, 97—
127, 1914.
— 1926a Die Verbreitung der Landschneckengattung Cepaea Held in Deutschland.
AfM, 58, 11—24, 1926.
—	1926b Untersuchungen uber die Entstehung eines Faunenbildes. Zur Zoogeogra-
phic der Weichtiere Schlesiens. Zeitschrift fur Morphologic und Okologie
der Tiere, 6, 2, 333—414, Berlin 1926.
—	1938 Fur Deutschland neue Landschnecken aus Schlesien. Zoologischer Anzeiger,
121, 107—110, Leipzig 1938.
—	1947 Zur Nomenklatur der europaischen Bernsteinschnecken (Fam. Succinei-
dae). AfM, 76, 4—6, 189—190, 1947.
—	1949 Zur Kenntnis der grossen Wegschnecken (Arion s. str.) Deutschlands.
AfM, 78, 4—6, 169—186, 1949.
Boettger O.,
—	1882 Siebe-Konchylien aus Bohmen, Krain, Istrien, Dalmatien und den Abruz-
zen. NDMG, 14, 178—180, 1882.
— 1885 Fundortslisten mitteleuropaischer Nacktschnecken. NDMG, 17, 54—58,
1885.
Bohm L.,
—	1515 Die Weichtierfauna. Zehnter Bericht des Lehrerklubs fur Naturkunde
(Sektion des Brunner Lehrervereines) fur die Jahre 1909 bis 1914 (Ab-
handlungen, d£st „Bezirkskunde des Brunner Gebietes"), 1—15, Brno 1915.
—	1925a Uber das Vorkommen der Bythinella austriaca Frauenfeld in der Umge-
bung von Brunn. VIII. vyrodni zprava komise na prirodni vyzkum Mora-
vy a Slezska (zup moravskych a slezskych) v Вгпё za leta 1914—1924,
32, Brno 1925.
—	1925b Uber heutiges Vorkommen des Zonites verticillus. VIII. vyrodni zprava
komise na prirodni vyzkum Moravy a Slezska (zup moravskych a slez-
skych) v Brne za leta 1914—1924, 32—33, Brno 1925.
Bohuslav Pr.,
—	1933 Pdstdni tkdne srdedniho atria Arion empiricorum in vitro. P, XXVI, 5,
113—118, 1933.
Brabenec J.,
—	1952a Vodni mdkkySi Ceskoslovenska a jejich systematiekd zafazeni. Prirodo-
vSdecky sbomik Ostravskёho kraje, XIII (1952), 1—2, 135—165, tab. 1—
12, Opava 1952.
—	1952b Laciniaria moravica sp. n. — novy plz z deledi Clausiliidae. VSstnik Oesko-
slovensk4 zoologick£ spolednosti, XVI, 1—2, 23—31, Praha 1952.
—	1954 Malakozoologicky vyzkum Slezska a ndkterych dasti Zdpadnich Karpat.
PfirodovSdecky sbornik OstravskSho kraje, XIV 1953), 3—4, 428—469,
obr. 1—17, Opava 1954.
В ran c s i к К.,
—	1882 Ausflug auf die „Malenicza“ im Pruzsinaer Thale. JNVT, V (1882), 75—
81, 1882.
304
В r a n c s i к К.,
—	1884 Zoologisch botanische W anderungen. V In Trencsin-Teplicz. JNVT, VI
(1883), 59, 1884.
—	1885 Zoologisch-botanische Wanderungen. VI. In der Ma/ninschlucht. JNVT,
VII (1884), 77—83, 1885.
—	1886 Zoologisch-botanische Wanderungen. VII. Im Bade Rajecz-Teplicz. JNVT,
VIII (1885), 21	1886.
—	1887a Einiges uber Helix faustina Zgl. und deren Formen im Trencsiner Comi-
tate, sowie uber den Zusammerihang mit H. Rossmassleri Pfr. Jahrbuch
der Deutschen Malakozoologischen Gesellschaft, 14, 307—313, Frankfurt a.
M. 1887.
—	1887b A Helix austriaca Mhfld csigafaj Trencsiin varmegyeben. JNVT, IX (1886),
53—54, 1887.
—	1887c Zoologisch-botanische Wanderungen. VIII. Am Lowenstein. JNVT, IX
(1886), 87—95, 1887.
—	1888a Die Formen der Clausilia dubia Drp. im Trencsiner Comitate und deren
Verbreitung. JNVT, X (1887), 45—55, 1888.
—	1888b Pupa Brancsikii Clessin keine Species. JNVT, X (1887), 81—85, 1888.
—	1888c Daudebardia rufa Drap., gezogen. NDMG, 20, 50—51, 1888.
—	1888d Eine neue Varietat der Helix pomatia L. NDMG, 20, 117—118, 1888.
—	1889	Vier neue Bythinellen aus Ungarn. NDMG, 21, 39—40, 1889.
—	1890a	A le^nici vdrrom. JNVT, XI—XII (1888—89), 1—7, 1890.
—	1890b A Vdg vizhordomdnyaban talalt csigtik — Im Waaggeniste vorgefundene
Schnecken. JNVT, XI—ХП (1888—89), 153—154, 1890.
— 1890c Trencsinvarmegyeben talalhato MoUuscdk rendszeres osszeallitasa. Ma-
thematikai es termeszettudomanyi Kozlemenyek XXIV, Budapest 1890.
— 1891a Ket kirandulas a Sztrazso Zliecho kozeleben. JNVT, XIII—XIV (1890),
1, 1891.
— 1891b Nimely trencsdnviarmegyei molluska ivarrendszere. JNVT, XIII—XIV
(1890), 19, 1891.
— 1893 Durch das Trencsiner Comitat. JNVT, XV—XVI (1892—93), 135—159,
1893.
— 1895a Ein Ausflug auf Nachbargebieth. JNVT, XVII—XVIII (1894—95), 90—99,
1895.
— 1895b Toldalik Trencs&n varmegye Mollusca faunajdhoz. JNVT, XVII—XVIII
(1894—95), 111—114, 1895.
— 1895c Funf Tage Pionierdienst im Interesse der Touristik. JNVT, XVII—XVIII
(1894—95), 176—190, 1895.
Brandt A.,
— 1936 Kohlensaurenschaden an MoUusken in kleinen sauren Waldgercassern. AfM,
68, 120—127, 1936.
В r t e к J.,
— 1953 Prispevok к poznaniu roziirenia niektorych pre faunu CSR novych alebo
mdlo zndmych pontokaspickych druhov zivoiichov v Dunaji. Biol6gia (5a-
sopis SAV), VIII, 4, 297—309, Bratislava 1953.
Buchner O.,
— 1917 Die Grossenextreme bei unseren einheimischen Land- und Siisswasser-
Mollusken. NDMG, 49, 167—185, 1917.
20 KHc cs. тёкк£§й.
305
В u r i a n В.,
— 1938 N&kteri тёккуёг konickeho krasu. Casopis vlasteneckeho spolku musejniho
v Olomouci, LI (1938), 169—170, Olomouc 1938.
Buttner K.,
— 1922 — 1932 — 1937	Die jetzige Verbreitung von Physa acuta Drap. AfM, 54, 40—42, 1922. Neue Fundorte von Polita depressa Sterki. AfM, 64, 63—67, 1932. Die Schneckenfauna des deutschen Anteiles des Bbhmerwaldes und des deutschen Donautales zwischen Passau und der Landesgrenze. AfM, 69, 224^—231, 1937.
— 1938a	Die Variabilitat der Gaumenfatten und der Mondfalte bei der Gattung Laciniaria Hartmann. AfM, 70, 254—257, 1938.
— 1938b	Die Molluskenfauna des Glatzer Schneegebirges. Beitrage zur Biologie des Glatzer Schneeberges, Heft 4, 346—362, Breslau 1938.
— 1954	Die Molluskenfauna von Siidwestsachsen. Abhandlungen und Berichte aus dem Staatlichen Museum fur Tierkunde-Forschungsstelle — Dresden, 22, 1, 47—87, Dresden 1954.
Canon H.,
— 1927	Tiere der Heimat (ein Beitrag zur Tier geographic des bohmisch-mahri- schen Hohenzuges); Weichtiere (Mollusca). 91—108, Jihlava 1927.
— 1931	Die Mollusken der Iglauer Umgebung (Mekkysi Jihlavska). Sbomik pfi- rodovSdeckeho klubu v JihlavS, 1931, 47—65, Jihlava 1931.
— 1935—37: Die rezenten Molluskengesellschaften des Iglauer Ber glandes. AfM, 67,
— 1937	185—208, 1935; 68, 15, 1936; 69, 243, 1937. Der Rassenkreis der Bythinella austriaca Frauenfeld ini Iglauer Bergland. AfM, 69, 231—243, 1937.
— 1949	Bevier kungen zur Iglauer Schneckenfauna. AfM, 77 (1948), 83—90, 1949.
Clessin S.,
— 1879	Galizische Arten und Varietaten. Malakozoologische Blatter, N. F. I, 12, Kassel 1879.
— 1884 — 1887	Deutsche Exkursions-Molluskenfauna. 2. Aufl., 1—663, Niirnberg 1884. Die Mollusken fauna Oesterreich-Ungarns und der Schiceiz. 1—860, Niirn- berg 1887.
— 1912	Von S. Clessin verfasste Werke und Abhandlungen. NDMG, 44, 145—151, 1912.
C u 1 e к A.,
— 1937	Novy vyskyt pram&nky rakouske (Bythinella austriaca) v Cechach. V, XV, 242, 1937.
— 1940 — 1944	О nalezu dvou vzacnych vi&katych plzti. Podoubravi, XII, 3; 4, Caslav 1940. Zajimave spoledenstvo plzu s ulitou na zricenindch hradu Ohebu v Zelez- nych hordch. RCA, LIII, 5. 38, 1—25, tab. I—IV, 1944.
— 1954	0 n&kterych zajiviavych formdch deskoslovenskych plz&. V, 33, 3, 106— 107, 1954.
С у p e г s V.,
— 1885	Die Molluskenfauna des Riesengebirges. Riesengebirge in Wort und Bild, 5, 3—4, 75—83, MarSov 1885.
306
C z i 2 е к — 1900	J., Ueber Tachea nemoralis (zapis prednd&ky). Verhandlungen des naturfor- schenden Vereines in Brunn, XXXVIH (1899), 43, Brno 1900.
Dichtl Al., — 1920 Prisp6vek к oekologii dychani a pohybu и plovatky (Limnaea stagnalis L.). P, XIV, 7, 204—207, 1920. — 1928	Novd zpravy о dychani mlz&. P, XXI, 9, 256—258, 1928. — 1932	Strikdni velevrubft. P, XXV, 7, 254—256, 1932. — 1937 Specialisace Ьгоикй pro lov hlemyzd'ti. P, XXX, 3, 87—88, 1937.	
Duda L. — 1876a — 1876b — 1880	Mekkysi okoli Piseckeho. V, V, 19, 219—220; 20, 234—235; 21, 249—250, 1876. M6kkysi Krkonosi a hor Jizerskych (die Reinhardta). V, V, 22, 254— 257; 23, 266—268, 1876. Kli# analyticky к urdeni тёкку&й v Cechach zijicich. Rodni zprava cis. kr£l. akademick£ho gymnasia v Praze (na konci Skolniho roku), 1880, 1—46, Praha 1880.
D u d i c h — 1947	E., Zur Kenntnis der wirbellosen Tierwelt des Komitates Bars. Fragmenta faunistica hungarica, X, 3, 94—108, Budapest 1947.
D u d i c h — 1935	E. & W a g n e r J., Bars varmegye puhatestu (Mollusca-) fauna janak alapvetdse. Mathem. 6s Termeszettud. Ert., 53, Budapest 1935.
Duchon — 1943	J., Arianta arbustorum Milll. dev. sinistrorsa. VP, 22, 3, 75, 1943.
D v о г s к у Fr., — 1898 Fauna moravska (V Mekkysi [Mollusca]). VlastivSda moravska (Prirod- ni ротёгу Moravy), dil I, se§. 9—13, 364—365, Brno 1898.	
Dvorak — 1944	M., Bahenka zivoroda ve Vltave. V, XXII, 6, 130, 1944.
Dy к V., — 1940 — 1943 — 1944 — 1947 — 1952	Osudy velevruba perlonosneho v Blanici. Zlata stezka, 1940. Vzdomost perlorodky proti vysokym teplotdni vody, ponechani na suchu a zm&ndm slozeni vody. P, XXXV, 9, 237—240, 1943. Dalsi lokalita perlorodky v povodi Blanice. VP, 22, 7, 206—207, 1944. Ceske perly (Zivot, ochrana a narodohospodafsky vyznam perlorodek). Svetem a pfirodou, sv. VI, 1—139, Praha 1947. Doplnky к vyskytu perlorodky v ji&nich Cechach. OP, VII, 6, 125—128, 1952.
E h r m a n — 1931 — 1933	n P., Zur Kenntnis von Chondrina avenacea (Brug.) und ihren nachsten Ver- wandten. AfM, 63, 1—28, 1931. Mollusken (Weichtiere). Brohmer—Ehrmann—Ulmer: Die Tierwelt Mittel- europas, Bd. II, 1. Lief., 1—264, Leipzig 1933.
2(1»
307
Favre J.,
— 1927	Les Mollusques post-glaciaires et actuels du Bassin de Geneve. — Memo- ires de la Societe de Physique et d’Histoire Naturelle de Geneve, 40, 3, 171—434, pl. 14—27, Geneve 1927.
Fi e bi g e r P.,
— 1934	Zur geographischen Verbreitung von Vitrinopugio kotulae Westerl. AfM, 66, 17—28, 1934.
Frankenberger Zd.,
— 1910a	Morfotick£ podrobnosti v zaviracim ustroji vfetenatek. P, VIII, 5, 178— 180, M. Ostrava 1910.
— 1910b	Mekkysi fauna Sumavy. Vestnik Klubu prirodovedeckeho v Prostejove, XIII (1910), 91—112, Prostejov 1910.
— 1912a — 1912b	Malakozoologicky vyzkum okoli Luhadovic. P, X, 5, 189, M. Ostrava 1912. Systematicky pfehled recentnich a fosilnich Tachei. Sbornik Klubu pfi- rodovedeckeho v Praze, 1911, 67—78, Praha 1912.
— 1912c	Analyticky prehled teskych vfetenatek (Clausilia Drap.). Vestnik Klubu prirodovedeckeho v Prostejove, XV (1912), 37—60, Prostejov 1912.
— 1913a — 1913b	О vlivu vysky na vzrust hlemyzdfi,. P, XI, 8, 345—347, M. Ostrava 1913. Prisp&vky к znamostem о evropskych Clausiliich. Sbornik Klubu prirodo- vedeckeho v Praze, 1912, с. XII, 1—10, Praha 1913.
— 1913c	Doplnky к m&kkysi faun£ Sumavy. Vestnik Klubu prirodovedeckeho v Pro- stejove, XVI, 109—112, Prostejov 1913.
— 1914 — 1915a — 1915b	Physa heterostropha Say in Europe. Nautilus, 27, 112, Philadelphia 1914. Ceskd malakozoologie. СМКО, LXXXIX, 203—207, 343—348, 1915. Poznamky a doplnky к deske faun6 mekkysi. СМКС, LXXXIX, 471—473, 1915.
— 1915c — 1915d	Zur Frage der rezenten und fossilen Tacheen. NDMG, 47, 87, 1915. Cechy jako problem zoogeograficky. Sbornik Oeske spolednosti zemevedne, XXI, 60—63, Praha 1915.
— 1915e	Die MoUuskenfauna der bohmischen Masse in ihren Entwicklungs- und Verwandschaftsbeziehungen. Verhandlungen der k.-k. zoclogisch-botani- schen Gesellschaft in Wien, LXV, 9—10, 449—476, Wien 1915.
— 1916	Zur Anatomic und Systematik der Clausilien. Zoologischer Anzeiger, XLVII, 8, 221—236, Leipzig 1916.
— 1920	Fauna Doupovskych hor. Mollusca. бМКО, XCIV, 52—57, 1920.
Freund — 1917	L., Die Literatur uber die MoUuskenfauna Bbhmens. NDMG, 49, 85—94, 1917.
Frauenfeld G. F.,
— 1851	Zugleich zeige ich hier lebende Exemplare von Limax vor Verhandlungen der k.-k. zoologlsch-botanischen Gesellschaft in Wien, I, 54—55, Wien 1851.
Gerhardt U.,
— 1935	Weitere Untersuchungen zur Kopulation der Nacktschnecken. Zeitchrift fiir Morphologie und Okologie der Tiere, 30, 2, 297—332, Berlin 1935.
308
Germain L.,
— 1930 Mollusques terrestres et fluviatiles. Faune de France, 21, 1—893, Pl. I—
XXVI, Paris 1930.
Geyer D.,
— 1927 Unsere Land- und Siisswasser-Mollusken. 3. Auflage, 1—224, Stuttgart
1927.
Gliickselig A. M. & Sch 6 bl J.,
— 1862 Die Fauna der Umg e bung von Carlsbad, Marienbad und Franzensbad,
vom naturhistorischen und medizinisch-geschichtlichen Standpunkte. Pra-
ha—Karlovy Vary 1862.
Hali к L.,
— 1925 Ohloddvani vlastni skofapky и plze Succinea putris L. VP, VI, 1, 21—22,
1925.
Haslinger F.,
— 1866 Bericht uber eine Exkursion auf die Polauer Berge. Verhandlungen dies
naturforschenden Vereines in Brunn, IV (1865), 79—80, Brno 1866.
Hasslein L.,
— 1934 Zur Lebensweise und Verbreitung seltener Schnecken Nordbayems. AfM,
66, 153—172, 1934.
— 1938 Weichtiergesellschaften im Bayerischen Waldgebirge. AfM, 70, 240—247,
1938.
Hazay J.,
— 1881 Die Molluskenfauna von Budapest r,iit besonderer Riicksichtsnahme auf die
embryonalen und biologischen Verhaltnisse ihrer Vorkomnisse. Malakozoo-
logische Blatter, N. F. Ill—IV, 1—101, 1—187, Cassel 1881.
— 1883 Malakozoologischer Ausflug in das Trachyt- und Kalkgebirge Ober-Un-
garns. Malakozoologische Blatter, N. F. VI, 88, Cassel 1883.
— 1885a Die Molluskenfauna der Hohen Tatra und uber einige Vorkomnisse der
nbrdlichen Karpathen. Jahrbuch der Deutschen Malakozoologischen Gesell-
schaft, XII, 20—45, Frankfurt a. M. 1885.
— 1885b Az eszaki Karpdtok 6s vidAk&nek Molluska faunaja kiilonos tekintettel a
Magas Tatra tenyeszetere. Mathematikai es termeszettudomanyi Koz-
lemenyek, XIX (1883), 315—381, Budapest 1885.
Hesse P.,
— 1926 Die Nacktschnecken der palaearktischen Region. Abhandlungen des Ar-
chive fiir Molluskenkunde, II, 1, 1—152, tab. I—II, Frankfurt a. M. 1926.
Hlavne V. Fr.,
— 1926a Mekkysi fauna severnich Cech. Vestnik prirodovSdny, I, 2—3, 20—26,
Dolni Poustevna 1926.
— 1926b Doplhky к тёккуёг faune severnich Cech. VSstnik prirodovedny, I, 4—5,
65—66, Dolni Poustevna 1926.
309
Hlavad V. Fr.,
— 1933 Mdkkydi belohradsko-miletinske syriklinaly v Podzvidinsku, podle nalezisf-
Vestnik Statmho geologickdho ustavu CSR, IX, 3—4, 209—235, Praha
1933.
—• 1933—34: Malakozoologickd fauna jihozapadniho Podkrkonosi, zvlaStd Bdlohrad-
ska. CNM, CVII, 97—118; Dokondeni, CNM, CVIII (1934), 1—32, Praha
1933—34.
— 1937 Topograficky soupis ds. mdkkysti recentnich a kvart&rnich. CNM, CXI, 1,
35—71; 2, 109—122, 1937.
— 1940a Novy vyskyt druhu Tachea nemoralis L. v zemi Ceskd. CNM, CXIV,
228—229, 1940.
— 1940b Kratdi sddleni к faunistickdmu vyzkumu sv. Cech. Prispdvky к topogra-
fickd malakozoologii. OsvSta lidu, 43, 6. 41, Hradec Kralove 1940.
— 1944 Tfi vzdeni mdkkydi Hradecka. Kraj kr&lovdhradecky, 35, d. 18, Hradec
Kralove 1944.
— 1945 Pozoruhodna nalezidtd mekkysfi v Hradci Kralovd. Kraj kralovehradecky,
36, d. 16, Hradec Kralove 1945.
— 1947 Vzdeni mdkkysi Brandysska nad Orlici. Krasa naSeho domova, 38, 3, 48,
Praha 1947.
— 1949 Helicella candidula (Studer). P, 42, 3—4, 52, 1949.
— 1954 Pfispdvek к malakologickd topografii CSR I. CNM, CXXIII (1954), 1,
59—62, Praha 1954.
Hoffmann H.,
— 1932 Ueber eine Vitrinide aus dem Riesengebirge. AfM, 64, 197—207, 1932.
Holdhaus K.,
— 1913 Boreoalpine Mollusken. NDMG, 45, 74—75, 1913.
Hora J. V.,
—	Otavskte perly a chov perlorodky ricni. Praha.
Hortzschanski A.,
—	1895 MiszeUen zur deutschen Molluskenfauna. 2. Aus dem Glatzer Schneegebir-
ge. NDMG, 27, 31—33, 1895.
H о u § a V.,
—	1953 Stepni mdkkysi и Caslavi. V, 32, 2, 68, 1953.
Hubendick B.,
— 1951a Recent Lymnaeidae. Kungl. Svenska Vetenskapsakademiens Handlingar,
Fjarde Serien, 3, 1, 1—223, pl. I—V, Stockholm 1951.
— 1951b Anisus spirorbis and A. leucostomus (MoU. Pulm.), a critical comparison.
Arkiv for Zoologi, 2, 2, 9, 551—557, pl. I, Stockholm 1951.
Hudec VI.,
— 1949a Malakozoologickd prftzkumy jurskych vapencovych ostrftvkd v okoli Brna.
СК, II, 45—46, 1949.
— 1949b Pozndmka к pfedbd&nd zprdvd о malakozoologickdm vyzkumu Moravskdho
Krasu. СК, II, 70—71, 1949.
310
vi.,
H u d е с
— 1950а	Arianta trbustorum lutescens Dum. et Mort, a Goniodiscus rotundatus tur- toni Flem. z Mor. Krasu, novi plzi (pro CSR). OK, III, 137—-138, 1950.
— 1950b	N&kolik pozorovdni a vysv&tleni velkd vagility тёккуёй. P, 43, 5—6, 103—104, 1950.
— 1950с	Plzi Zeledi Arionidae a Limacidae v Nizkem Jeseniku. PfirodovSdecky sbornik Ostravsk6ho kraje, XI, 1, 107—108, Opava 1950.
— 1950d	Prisp&vek к pozndni malakozoologick£ fauny v Nizk&m а НгиЬёт Jese- niku (2. zprava). PrirodovSdecky sbornik Ostravskeho kraje, XI (1950), 2—3, 275—276, Opava 1950.
— 1950е	3. zprava z malakozoologickeho prftzkumu Jesenikft a Rychlebskych hor. PrirodovSdecky sbornik Ostravskeho kraje, XI (1950), 2—3, 276, Opava 1950.
— 1950f	Rozёifeni a novd rasy plze Orcula dolium Brug. v Ceskoslovensku. V, 28 (1949—50), 9—10, 175, 1950.
— 1951а	M&kk^i fauna jurskych vdpencovych bradel ve Chfibech. P, 44, 7—8, 127, 1951.
— 1951b	Мёкку& v lese Chrdstu и Keldan. P, 44, 11—12, 188, 1951.
— 1954а	Mёkkyёi fauna Chribti, ЯйапекёКо lesa a jejich podhftri svazujicich se do Dolnomoravsk6ho uvdlu. CNM, CXXII (1953), 2, 193—200, 1954.
1954b	Dva pfispёvky к malakozoologickёmu prfozkiimu jihovychodni Moravy. CNM, СХХП1 (1954), 2, 223—224, 1954.
— 1954с	Zprdva о malakozoologickdm prdzkumu statni prirodni reservace и hradu Lukova а пёкоИка ddteich lokdlit v Hostynskych horach. OP, IX, 2, 44—46, 1954.
— 1954d	Arion empiricorum Рёг. N^zkёm а НгиЬёт Jeseniku. PrirodovSdecky sbornik Ostravskeho kraje, XIV (1953), 3—4, 536—537, Opava 1954.
— 1954е	Rozsifeni Мету^йё Theba carthusiana na ji£ni Morave. V, 33, 9, 314—315, 1954.
— 1955	Zprava о malakozoologickem prhzkumu reservace ,,Spramek“ v okoli Ja- voridka v Litovelsko-konickem krasu. OP, X, 1, 10—12, 1955.
J а е с к е 1	s.,
- 1939	Zur Kenntnis der schlesischen Mollusken. AfM, 71, 154—156, 1939.
— 1942	Zur Kenntnis der Molluskenfauna der Sudeten. AfM, 74, 225—239, 1942.
— 1943	Zur Kenntnis der Molluskenfauna def Sudeten. AfM, 75, 5—6, 269—273, 1943.
— 1952	Unsere Siisswassermuscheln. Die neue Brehm-Biicherei, 1—40, Leipzig 1952.
— 1953а	Die Schlammschnecken unserer Gewasser. Die neue Brehm-Biicherei, 1—30, Leipzig 1953.
— 1953b	Praktikum der Weichtierkunde. 1—87, 21 Abb. i. T., Jena 1953.
J а е с к е 1	S. (junior),
— 1937	Zur Molluskenfauna der Sdchsischen Schweiz AfM, 69, 218—224, 1937.
J а с h п о	J.,
— 1870а	Die Fluss- und Landconchylien Galiziens. Verhandlungen der k.-k. zoo- logisch-botanischen Gesellschaft :n Wien (Abhandlungen), 20, 45—58, Wien 1870.
— 1870b	Materydty do fauny malakozoologicznej gdlicyjskiej. Krakow 1870.
311
Imre L..
— 1941 Beitrage zur Kenntnis der Schneckenfauna der Nordost-Karpathen. Frag-
menta faunistica Hungarica, IV, 4, 91—93, Budapest 1941.
Jandedka Fr.,
— 1887 Prispevek к fa/ипё brichonozch okoli Staro-Boleslavskeho. V, XVII, 4, 47,
1887.
— 1934 Sur la faune des mollusques des Postupice en Boheme (Мёккуёг fauna
okoli Postupic na Benesovsku). Sbornik zoologickeho oddSleni Narodniho
musea v Praze, I, 41—43, Praha 1934.
— 1935 M&kkySi fauna hradni zficeniny Hlaska и Senohrab. 6NM, CIX, 97—99,
1935.
— 1939 Jami naplavy stredolabske. CNM, CXIII, 97—103, 1939.
J a n d 1 M.,
— 1940 Dalsi dv£ nova naleziste ргатёпку rakouske Bythinella austriaca Frfld
na Morave. P, XXXIII, 6, 179, 1940.
— 1941 Мёккуёг udoli reky Oslavy. P, XXXIV, 3, 75, 1941.
— 1943 Malacozoologick6 ротёгу okoli Vranovic a Uhercic. P, XXXVI, 2, 36—37,
1943.
— 1945 Мёккуёг okoli ШоюёЪо IMsta na Могасё. P, XXXVII, 8, 254—255, 1945.
—.1949	Malakozoologicky vyzkum podhori Chribft. P, 42, 9—10, 152—153, 1949.
Janovszky L.,
— 1888 A szulyoi vblgy. JNNT, X (1887), 56—67, 1888.
Japp G. & P e 1 i § e к R.,
— 1930 Hydrozoologickd pozorovani (Мёккуёг). Vlastiveda stfedni a severni Mo-
ravy (Vlastiveda zupy olomoucke), dil, I, 289—292, Кготёпй 1930.
Kafka J.,
— 1882	Plovatka bahenni. V, XI, 21, 251, 1882.
— 1891	Vyzkumy zvireny ve vodach 6eskych. II. Zvirena ceskych rybnikft. Archiv
pro pfirodovSdecke prozkoumani Cech, VIII, d. 2, 1—91, Praha 1891.
Kalensky E.,
— 1906 Мёккуёг. Chrudimsko a Nasavrcko, dil I, Obraz pfirodni, 316—324, Chru-
dim 1906.
Kapler O.,
— 1939 Ze zivota vyssich lupenonozcii (Euphyllopoda ). P, XXXII, 2, 49—55, 1939.
—	1940 Novd nalezi1№ ргатёпку rakouske — Bythinella austriaca Frfld na Mo-
rave. P, ХХХП1, 1, 30—31, 1940.
—	1950a Рт^Ьёёпа zprdva о vyskytu a biologii ргатёпку — Bythinella austriaca
Frfld ve Slezsku. PfirodovSdecky sbornik Ostravskeho kraje, XI, 1, 112,
Opava 1950.
—	1950b Z biologic Paludina vivipara Muell. Pfirodovedecky sbornik Ostravskeho
kraje, XI, 1, 112, Opava 1950.
312
К1 e m e n t О.,
— 1943	Fremdes Getier. Natur und Heimat, 13, 2, 44—52, Liberec 1943.
К е m р п у L.,
— 1951	Souboma zprava о pruzkumech zoologicke pracovni skupiny prof. dr. J. Kratochvila z Brna v r. 1950. PrirodovSdecky sbornik Ostravsk6ho kraje, XII (1951), 2, 269—275, Opava 1951.
Klemm W.,
— 1954	Klassen Gastropoda und Bivalva. H. Franz: Die Nordostalpen im Spiegel ihrer Landtierwelt, Bd. I, Abschnitt II, 12, 210—280, Innsbruck 1954.
Klika В.,
— 1886 — 1887a — 1887b — 1889a — 1889b — 1890a — 1890b	Hlemyzdi Kumburka a Trosek. V, XV, 9, 106—107, 1886. Novi dva hlemyzdi desti. V, XVI, 23, 273, 1887. Doplnky к letosnimu vyzkumu deskych тёкку&й. V, XVII, 5, 59, 1887. Sb&ratel prirodnin v dubnu. V, XVIII, 13, 153—154, 1889. Novi hlemyzdi 6e§ti. V, XIX, 5, 59, 1889. Mdkkysi okoli novobydzovsktho. VKCSN, 1890, I, d. 6, 87—99, 1890. Malakozoologicky vyzkum Cech za rok 1889. Zprava Klubu prirodovSdec- k£ho-za rok 1889, Praha 1890.
— 1893	M&kkysi tesk&io pralesa. V, XXII, 11, 127—129, 1893.
Klika В. & Blanka Fr.,
— 1893a — 1893b	Druhd lokalita vretenatky ceske V, XXII, 6, 70—71, 1893. Doplnek fauny mekkysi na Milesovce. V, XXII, 7, 82, 1893.
KI vaiia — 1885	J-, Novy mekkys moravsky. Casopis musejniho spolku olomouck£ho, II (1885), 6, 95—96, Olomouc 1885.
Kohler — 1908	A., Beitrag zur Kenntnis der Molluskenfauna des bohmischen Riesengebirges. NDMG, 40, 25—31, 1908.
— 1910	Nachtrage zur bohmischen Riesengebirgsfauna. NDMG, 42, 161—165, 1910.
К о 1 е n a t i F. R.,
— 1859	Naturhistorische Durchforschung des Altvatergebirges. Jahresheft der na- turwissenschaftlichen Section der k. k. mahr.-schles. Gesellschaft fiir Ackerbau, Natur- und Landeskunde fiir das Jahr 1858. 1—83, Brno 1859.
Ko tai С.,
— 1873	О perlach. — V, II, 7, 84—87: 8. 99—103, 1873.
К о t u 1 a — 1884	B., О pionowym rozsiedleniu mi^czakdic tatrzanskich. Spraw. Kom. Fizjogr. Pol. Akad. Um. 18, Krakow 1884.
313
К о v a n d a J.,
— 1951 Dva novi mekkysi pro reku Berounku. CNM, CXVIII—CXIX (1949—50),
123, 1951.
—	1953 Nov# nalezist# hladovky Zebrina detrita Muller v Cechach. CNM, CXXII
(1953), 1, 102—103, 1953.
—	1954a Novy m#kky# z Cech: Vertigo antivertigo Draparnaud var. undecim-
dentata var. n. CNM, CXXII (1953), 2, 216, 1954.
—	1954b M#kkySi prosevu udoli Кабаки mezi Hostimi a Janem pod Skalou. — CNM,
CXXIII (1954), 2, str. 231. 1954.
Kr61 2.,
—	1879 Beitrag zur Kenntnis der Mollusken-Fauna Gali ziens. Verhandlungen der
k.-k. zoologisch-botanischen Gessellschaft in Wien (Abhandlungen), 28,
1—10, Wien 1879.
К u b e s P. Aug.,
—	1892a Novy Planorbis v Cechach. V, XXI, 14, 166, 1892.
—	1892b О perlovce. VSstnik Skolsky pro okresy Strakonicky a SuSicky, I, d. 3,
14—15; d. 5, 31—32; d. 8, 41, Strakonice 1892.
—	1892c M#kky#i okoli susicki#ho. VSstnik Skolsky pro okresy Strakonicky a Su-
Sicky, I, d. 5, 25; 6. 10, 55—56, Strakonice 1892.
Kukla J. & Lo2 e k V.,
—	1955 О n#kterych profilech v kvart#mich sedimentech Jihoslovensk#ho krasu.
Anthropozoikum, IV (1954), 53—69, Praha 1955.
Lais R.,
— 1943 Die Beziehungen der gehausetragenden Landschnecken Sildwestdeutsch-
lands zum Kalkgehalt des Bodens. AfM, 75, 2—3, 33—67, 1943.
Lang J.,
— 1954a Pohybov# reakce hlemyzd# zahradniho na r&,znobarevn#m podklad#. V, 33,
3, 107—108, 1954.
— 1954b Jak nahrazuji m#kkysi poskozene skordpky. V, 33, 9, 314, 1954.
Laus H.,
— 1901 Die zoologische Literatur Mdhrens und Csterr.-Schlesiens bis 1901 (VIII.
Mbllusca). Zeitschrift des Mahrischen Landesmuseums, I, 1—2, 61—63,
Brno 1901.
— 1928 Pfirodov#deckd literatura Moravy a Slezska z let 1911—1928. — Sbornik
PrirodovSdecke spolednosti v Moravske Ostrav6, IV (1926—28), 1—61,
Mor. Ostrava 1928.
Lehmann R.,
— 1865 Zur MoUuskenfauna von Carlsbad und Franzensbad in Bohmen. Malakozoo-
logische Blatter, XII, 91—100, Cassel 1865.
— 1870 Zur MoUuskenfauna von Carlsbad und Franzensbad in Bohmen. Malako-
zoologische Blatter, XVII, 98, Cassel 1870.
314
Lei sky О.,
— 1949 Nizkotatranske skizzy. OP, IV, 2, 31—34, 1949.
Licharev I. M. & Rammelmeyer E. S.,
— 1952 Nazemnyje molljuski fauny SSSR. Opredelit61i po Гаипё SSSR, izdavaje-
myje zoologideskim mstitutom Akademii Nauk SSSR, 43, 1—512, Moskva-
Leningrad 1952.
LoSek V.,
— 1939 Prezimovdni hlemyzdd zahradniho. V, XVII, 8, 202, 1939.
— 1942 Pozorovdni о hlemy&di. V, XXI, 4, 95, 1942.
— 1943a Truncatellina costulata Nilsson — novy plz pro Cechy. VP, XXII, 4, 104—
105, 1943.
— 1943b Dva novi plzi pro Cechy. Polita depressa Sterki. VP, XXII, 5, 149—150,
1943.
— 1944a Novd nalezistd nekterych vzdcnych mdkkysti,. VP, XXII, 7, 209—211, 1944.
— 1944b Cepaea hortensis Muller f. trochoidea Clessin. VP, XXII, 9, 275—276,
1944.
— 1944c Zije Laciniaria plicata Drap. ve strednich Cechach? VP, XXIII, 1, 26—27,
1944.
— 1944d RozSireni plze Vitrea contracta Westerlund ve strednich Cechdch. VP,
XXIII, 2, 62—63, 1944.
— 1944e Vitrea inopinata (Uli&ny) zjist&na v severozapa&nich Cechach. VP, XXIII,
3, 83—84, 1944.
— 1944f	Poznamka к dldnku Miroslava Dvoraka. V, XXII, 8, 170, 1944.
— 1945a Zajimavi m&kky§i lededskych vdpench. VP, XXIII, 5, 154—155, 1945.
— 1945b Ndkolik novych poznatkti о rozSifeni plze Retinella pura Alder v Cechach
(Zonitidae). VP, XXIII, 7, 214—215, 1945.
— 1945c Pramdnka-Bythinella austriaca Frauenfeld. VP, XXIII, 8, 243, 1945.
— 1945d О vyskytu okru&aka Planorbis corneus Linnd v jiznich Cechdch. VP, XXIII,
9—10, 290, 1945.
—• 1945e	Vallonia enniensis Gredler — novy mekkyS pro Cechy. VP, XXIII, 9—10,
296—297, 1945.
— 1946a Malakozoologicky prdzkum stredodeskie vapencove oblasti. CNM, CXV,
73—82, 1946.
— 1946b	Ndkterd nove nalezy vzdcndj&ich тёкку&й. CNM, CXV, 148—151, 1946.
— 1946c	Laciniaria сапа Held ve strednich Cechdch. CNM, CXV, 152—153, 1946.
— 1947a Ekologickd studie plze Helicella striata O. F. Muller. CNM, CXVI, 1,
65—79, 1947.
— 1947b Prisp&vek к poznani deskoslovenskych plzft z deledi Vitrinidae. CNM,
CXVI, 1, 87—91, 1947.
— 1947c	Malakozoologicke novinky z CSR. I. CNM, CXVI, 2, 125—134, 1947.
— 1947d	Mdkkydi dolniho Povltavi. CNM, CXVI, 2, 135—148, 1947.
— 1947e RozSifeni plze Clausilia pumila C. Pf. v Cechdch. CNM, CXVI, 2, 204—205,
1947.
— 1947—48	Klid к urdeni deskoslovenskych mdkkysft. V; tTvod, M12i, 25, 9—10,
196—197, 1947; — P12i (Ovod, Prosobranchia, Basommatophora), 26, 3—4,
70—73, 1947; — Plzi (Stylommatophora), 26, 6—7, 133—138, 1948.
315
Lo2ek V.,
— 1948a	Prodromus deskych тёккуёй. Priroda a veda, 3, 1—177, tab. I—XII, Praha 1948.
— 1948b — 1948c	NaSi okruZaci. Akvaristicke listy, XX, 1, 3—4, Praha 1948. Prehled deskoslovenskych druhti rodu Pupilia Leach. CNM, CXVII, 1, 32—49, 1948.
— 1948d	Jaroslaw Urbanski: Klucz do oznaczania krajowych mi$czak6w (Mollusca). CNM, CXVII, 1, 104, 1948.
— 1948e	Studie plze Vitrea inopinata Ulidny na uzemi Ceskoslovenska. CNM, CXVII, 2, 140—148, 1948.
— 1948f	Predbdzna zprdva о malakozoologickdm vyzkumu Moravskeho Krasu. CK, I, 4, 97—103 ,1948.
— 1948g	Prehlizene druhy тёккуёй ve strednich Gechdch. Hortus Sanitatis, I, 2, 141—143, Praha 1948.
— 1948h	Prispdvek к ekologii pl£e Chondrina avenacea Brugutere v Ceskdm Krasu. Hortus Sanitatis, I, 2, 146—148, Praha 1948.
— 1948i	Маккуёе Juhoslovenskdho krasu. Prirodovedny sbornik, III, 2—3, 87—116, Turd. Sv. Martin (Prievidza) 1948.
— 1948j — 1948k	Ceskoslove^ti тёккуёй P, 40, 6, 124—128, Praha 1948. Malakozoologickd novinky z Muranskdho krasu. — P, 41, 4, 89—90, Praha
— 19481 ’	1948. Novy plz z rodu Chondrina v CSR — Chondrina tatrica n. sp. en Tchdco- slovaquie. Vdstnik Ceskoslovenske zoologickd spolednosti, 12, 83—88, Praha 1948.
— 1949a	Malakozoologickd vyzkumy na Broumovsku. Broumovsko, III, 7—8, 53—56, Broumov 1949.
— 1949b	Etude des steppes en Boheme sur la base des mollusques recents et fos- siles. Bulletin international (de I’Academie Tcheque des Sciences et Lett- res), XLIX, No 18, 1—41. Praha 1949.
— 1949c	Zije Chondrina avenacea (Brug.) opravdu v Moravskem Krasu? СК, II, 7—8, 229—230, 1949.
— 1949d	Malakozoologickd vyzkumy v Sudetskdm mezihori. Hortus Sanitatis, II, 4, 169—173, Praha 1949.
— 1949e	PIS Fusulus varians C. Pfr. ve Vysokych Tatrach. Hortus Sanitatis, П, 6, 273—274, Praha 1949.
— 1949f	Ndkolik zajimavych malakozoologickych п&1ехй z okoli Popradu. Hortus Sanitatis, П, 6, 274—275, Praha 1949.
— 1949g	Stepni mdkkydi na Zatecku. Krajem Ludanti, XV, 7—8, 54—57, 2atec 1949.
— 1949h	Reliktni mdkkydi Ceskoslovenska a jejich ochrana, OP, IV, 3, 49—59, 1949.
— 1949i	Novd vyzkumy v jizni dosti Povazskdho Inovce. OP, IV, 6, 130—134, 1949.
— 1949j — 1949k	Malakozoologickd exkurse. P, 42, 3—4, 35—38, 1949. Маккуёе Murdnskeho krasu. Prirodovedny sbornik, TV, 119—158, Bra- tislava 1949.
— 19491	Studie deskych stepi na zakladd recentnich i fosilnich тёккуёй. RCA, LVIH, d. 18, 1—90, tab. I—III, 1949.
— 1949m	Kriticky prehled deskoslovenskych тёккуёй — Revue critique des moUus-
316
Lo2ek V.,
	ques de la RCpublique Tchdcoslovaque. Sbornik Narodniho Musea, V. B., No 3 (Zoologia No 1), 1—43, Praha 1949.
— 1950a	RozCifeni bahenky ^ihand (Viviparus fasciatus Muller) v Ceskoslovensku. АкуапзЬскё listy, XXII, 7, 125—126, Praha 1950.
— 1950b	Malakozoologicky vyzkum jeskynC ,,Propadla“ и Budnan, okres Beroun. OK, III, 1, 2—5, 1950.
— 1950c	MCkkyCi madarovske kulturni vrstvy na krasovdm ostrohu Basta и Iva- novcu nad Vdhem. СК, П1, 4—5, 133, 1950.
— 1950d	Zprava о malakozoologickCm vyzkumu Ceskoslovenskych krasovych ob- lasti v letech 1940—50. OK, III, 6—7, 156—163, 1950.
— 1950e	NCkolik malakozoologickych ndlezd z jizni Casti TribeCskych hor. OK, III, 9—10, 294—295, 1950.
— 1950f — 1950g	NCkterC pfirodni pamatky v ji&nich Brdech. OP, V, 3, 52—55, 1950. Ndstin pfirodnich ротёгй DZbdnu s hlediska ochrany pfirody. OP, V, 5—6, 97—104, 1950.
— 1950h	MalakozoologickC vyzkumy v okoli Marianskych Lazni. Sbornik Masary- kovy akademie prace, XXIV, 3—4, 204—217, Praha 1950.
— 1950i — 1951a	NdS nejmenCi mlz. V, 28 (1949—50), 9—10, 167—168, 1950. Vodni mCkkys Fagotia esperi Ferussac v Ceskoslovensku. Akvaristicke listy, XXIII, 1, 3—4, Praha 1951.
— 1951b	MalakozoologickC novinky z 6 SR. II. CNM, CXVIII—CXIX (1949—50), 31—40, 1951.
— 1951c — 1951d	Malakozoologicky vyzkum CsteckCho kraje. CNM, CXX, 1, 10—20, 1951. Zprava о vyzkumu karlstejnskd chrdnCnC oblasti v CeskCm krasu. СК, IV, 1—2, 23—24, 1951.
— 1951e	NovC ndlezy plze Vertigo arctica Wall, v Bielskych Tatrdch. СК, IV, 7—8, 193—194, 1951.
— 1951f	Pl& Schistophallus orientalis Cl. v Muranskem a JihoslovenskCm krasu. СК, IV, 9, 219—223, 1951.
— 1951g — 1951h	Vodni mCkkySi na Sumave. Akvaristicke listy, XXIII, 7, 97, Praha 1951. MalakozoologickC pomCry luhu Cerninovsko и LibiCe. OP, VI, 1, 18—19, 1951.
— 1951i	MalakozoologickC pomCry reservace Peliny и ChocnC. OP, VI, 1, 19—20, 1951.
— 1951j	MCkkysi reserved Kuzov a LovoS v Ceskem Stfedohofi. OP, VI, 2—3, 46—47, 1951.
— 1951k	MalakozoologickC pomCry reserved Certova a Tyfovickd skala v udoli Berounky. OP, VI, 2—3, 47—48, 1951.
— 19511 — 1951m	MCkkySi reservace v KopCi и Neratovic. OP, VI, 2—3, 52, 1951. Dve pamatna naleziste тёккуёй na jizni SumavC. OP, VI, 5, 109—110, 1951.
— 1951n	NCkolik pozndmek о reserved Kuchynka a о jejim okoli. OP, VI, 5, 111— 112, 1951.
— 19510	MalakozoologickC vyskumy v Malych Karpatoch. Prirodovedny sbornik (SAW), V (1950), 20—57, Bratislava 1951.
— 1951p	NovC malakozoologicke vyzkumy na Ceskolipsku. Sbornik Masarykovy akademie ргйсе, XXV, ё. 138—9, 349—364, Praha 1951.
— 1951q	Pfehled mCkkySich faun kvartCrnich sediment'd na zdkladC novCjsich
317
LoJek V.,
— 1952a	vyzkumft. Sbornik tistfedniho ustavu geologickeho (venovany к Sedesati- nam prof. dr. Radima Kettnera), XVIII, 553—572, Praha 1951. Kvartemi m&kky§i sidli§t& .»Zame£ek“ и Nitrianskeho Hradku. Anthro-
— 1952b	pozoikum I (1951), 37—52, Praha 1952. Jaroslav Petrbok se doziva sedmdesati let. Anthropozoikum, I (1951), 235—236, Praha 1952.
— 1952c	Nastin malakozoologickych ротёгй Pavlovskych vrch'h. CNM, CXX (1951), 2, 103—112, 1952.
— 1952d	Zprava о malakozoologick&ni vyzkumu PoTany. CNM, CXXI (1952), 1, 71—75, 1952.
— 1952e	Nov£ ndlezy plze Vitrea inopinata (Ulifriy) v CSR. CNM, CXXI, 2, 200, 1952.
— 1952f	Dalsi walezi§t6 plze Truncatellina claustralis (Gredler) v Ceskem Krasu. CNM, CXXI, 2, 200, 1952.
— 1952g	Plz Vitrea transsylvanica Clessin г Moravskem Krasu. СК, V, 1—2, 14—15, 1952.
— 1952h	M&kky§i Maldho Ruzinku a n&kolik pripominek к ochranarskym otazkam v udoli Hornadu nad KoSicemi. OP, VII, 3, 63—64, 1952.
— 1952i	Zprava о ochranafskem prdzkumu GaderskG doliny ve Velkd Fatfe. OP, VII, 5, 116—118, 1952.
— 1952j	Cochlodina remota sp. n. — novy plz z celedi Cla/usiliidae. VSstnik Cesko-
— 1953a	slovenske zoologicke spolednosti, XVI, 1—2, 135—142, Praha 1952. Vyzkum loziska sladkovodni kridy и Maleho tJjezdu na M&lnicku. —
— 1953b	Anthropozoikum, II (1952), 29—92, tab. I—II, Praha 1953. On the Taxonomic Position of the Snail Laciniaria nitidosa (Ulidny) n.
— 1953c — 1953d	emend. Bulletin international (de Г Academic tcheque des Sciences), LIU (1952), Nro 5, 1—10, tab. I—II, Praha 1953. MdkkySi reservaci v okoli Sturova. OP, VIII, 1, 16—17, 1953. N&kolik pozndmek о reservaci na St&panovsk&m vrchu v Ceskem Stredo- hori. OP, Vin, 1, 17—18, 1953.
— 1953e	Vrch Baba и Ladmovcti — pamdtne naleziste mekkyse Jamima tridens albolimbata (L. Pfr). OP, VIII, 3, 68—69, 1953.
— 1953f	Novy ndlez ргатёпку Bythinella austriaca Frfld v chranend ёагескё ob- lasti. OP, vni, 4, 92—93, 1953.
— 1953g	Malakozoologicky vyzkum reservace Zebra&ka и Prerova. OP, VIII, 5, 115—116, 1953.
— 1953h	О systematick&m postaveni plze Laciniaria nitidosa (Uli&ny) n. emend. RCA, LXII (1952), d. 5, 1—18, tab. I—II, 1953.
— 1954a	Malakozoologicky vyzkum Ostravska v roce 1952. Anthropozoikum, III (1953), 265—279, Praha 1954.
— 1954b	Malakozoologick6 vyzkumy v CSR v tdtech 1951—1952. CNM, CXXII
— 1954c	(1953), 2, 123—139, 1954. Pupilla bigranata (Rsm.) v Horehroni. CNM, CXXIII (1954), 1, 126, 1954.
— 1954d	Novy ndlez okruzaka Anisus septemgyratus (Biz) v Potiske ni£ind. CNM, CXXIII (1954), 1, 126—127, 1954.
— 1954e	M&kkySi vrchu nad jeskyni Domicou a jejich vyznam pro poznani palea- geografie Jihoslovenskdho krasu. СК, VII, 2—4, 65, 1954.
318
LoZek 1	v.,
— 1954f	Nalez pl£e Iphigena latestriata A. Sch. (Clausiliidae) v bojnickem holo- cdnu. СК, VII, 2—4, 65—66, 1954.
— 1954g	Profit holocdnem na svahu Ddvina a jeho vyznam pro pozndni puvodni tvarnosti Ceskdho krasu. СК, VII, 5—7, 134—136, 1954.
— 1954h	Ndvrh na zfizeni reservace Obrany v Hostynskych horach. OP, VIII, 6, 132—133, 1954.
— 1954i	V. I. Zadin: Molljuski presnych i solonovatych vod SSSR. OP, VIII, 6, 3 (desek), 1954.
— 1954j	Mdkkydi pralesni reservace Mionsi и Jablunkova, OP, IX, 1, 23—24, 1954.
— 1954k	Mekkysi fauna luhu Krdlovstvi и Grygova. OP, IX, 2, 60—61, 1954.
— 19541	Malakozoologicky vyzkum reservace Bored v Ceskdm Stfedohori. OP, IX, 3, 93—94, 1954.
— 1954m	Mdkkydi Miledovky. OP, IX, 4, 123, 1954.
— 1954n	Mdkkysi Demanovskd doliny. OP, IX, 5, 153—154, 1954.
— 1954o	H. Wagner: Die Raublungenschnecken-Gattungen Daudebardia, Testacella und Poiretia. OP, IX, 6, 192, 1954.
— 1954p	Mdkkydi Fra/nckd hory и Milesova. OP, IX, 7, 218—219, 1954.
— 1954q	Mdkkydi stepni reservace v Debfi и Mladd Boleslavi. OP, IX, 8, 250, 1954.
— 1954г	Malakozoologickd pomery reservace Radobyl и Litomdfic. OP, IX, 9, 275,
	1954.
— 1954s	Mdkkydi reservace Mild и Loun. OP, IX, 10, 310, 1954.
— 1954t	Mdkkydi Hrubdho Jeseniku. PrirodovSdecky sbornik Ostravskeho kraje, XV, 1, 16—65, obr. 1—12, Opava 1954.
— 1954u	Malakozoologicky vyzkum Slezska v poslednich 5 letech. SSU, Slezsky studijni ustav, 61. zprava (unor 1954), 1—2, Opava 1954.
— 1955a	Mdkkydi pleistocennich travertind v Ganovcich. Anthropozoikum, IV (1954), 91—105, Praha 1955.
— 1955b	Malakozoologicky vyzkum Ostravska v roce 1953. Anthropozoikum, IV (1954), 269—284, tab. XI—XII, Praha 1955.
— 1955c	Hippeutis riparius (Westerlund) im Donau-Tiefland. AfM, 84, 1—3, 107, 1955.
— 1955d	Mdkkysi okoli Skdlska (u Mladd Boleslavi). CNM, CXXIV (1955), 1, 82— 85, 1955.
— 1955e	Mdkkysi okoli Lubnid и Rakovnika. CNM, CXXIV (1955), 1, 86—88, 1955.
— 1955f	Mdkkydi landperskd soutdsky и XJsti nad Orlici. CNM, CXXIV (1955), 1, 96—98, 1955.
— 1955g	Mdkkydi Kalvarie и Velkych Zemosek. OP, X, 4, 117—118, 1955.
— 1955h	Mdkkydi luzni reservace и Kozel nad Labem. OP, X, 6, 186, 1955.
— 1955i	Zprdva о malakozoologickdm vyzkumu Velkdho Zitndho ostrova v roce 1953. Prace II. sekcie Slovenskej akad6mie vied, seria biologicka, I, 6, 1—31, Bratislava 1955.
— 1955j	Мекку di ceskoslovenskeho kvarteru. Rozpravy tJstfedniho ustavu geolo- gickeho, XVII, 1—510, pr. 1—3, tab. I—XII, Praha 1955.
Loiek	V., & Gulidka J.,
— 1955	Zoologicky vyzkum pralesni reservace ,,Stuzica“ ve slovenskych Vychod-
nich Karpatech (Mollusca, Myriapoda). OP, X, 7, 202—209, 1955.
319
Loiek — 1947	V., & Leisky O., Zoologickd obrazky z Nizkych Tatier. Priroda, II, 6, 87—88; 7, 100—101, Turd. Martin 1947.
— 1948	Juhoslovensky kras — perla Zapadnych Karpat. Priroda, III, 4, 49—52, Turd. Martin 1948.
Lofcek — 1954	V., & Macha S., Zemdpisnd rozsifeni pl£e Laciniaria moravica Brabenec (deled' Clausi- liidae). — CNM, CXXIII (1954), 2, 148—155, 1954.
Luther — 1915	A., Zuchtversuche an Ackerschnecken (Agriolimax reticulatus Miill. und A. agrestis L.). Acta Societatis pro Fauna et Flora Fennica, XL, 2, 1, Helsinki 1915.
Macha — 1953	s., Dvd zajimava naleziste ulitnatych plzft v Ostrave. Prirodovddecky sbornik Ostravskdho kraje, XIV (1953), 1—2, 251, Opava 1953.
— 1954	MdkkySi povodi Odry v Moravske brand. Prirodovddecky sbornik Ostrav- skeho kraje, XV (1954), 2—3, 342—349, Opava 1954.
— 1955a	Okruzdk Tropidiscus carinatus Miill. na Ohri. CNM, CXXIV (1955), 1, 99—100, 1955.
— 1955b	Mdkky&i zriceniny Stardho Jidina. Prirodovddecky sbornik Ostravskeho kraje, XVI (1955), 1, 147, Opava 1955.
M й c h a — 1954	S., & К e m p n у L., К malakozoologickdmu prtizkumu Slezska. Prirodovddecky sbornik Ostrav- skeho kraje, XV (1954), 1, 169—170, Opava 1954.
Marek — 1886	M., Anatomic okruzanky (Cyclas Brug. Sphaerium Scop.). — V, XV, 14, 163— 165; 16, 187—188; 18, 210—212; 20, 235—236; 21, 247—248; 22, 259—261, 1886.
Mare§ — 1924	Fr., Velevrub perlonosny v jiznich Cechdch. Casopis spolecnosti pfatel staroZit- nosti deskych v Praze, 32, Praha 1924.
M af an — 1953	J., P'hvod a slozeni zvireny Ceskoslovenska. Vdddni vdem, 1—116, Praha 1953.
Mell С.,
— 1940	Laciniaria biplicata var. bohemica Clessin, eine merkwiirdige Schnecke von der Ruine Schreckenstein an der Elbe. Natur und Heimat, 11, 1, 1—7, Liberec 1940.
— 1941	Zur Erforschung der heimischen Weichtierfauna. Natur und Heimat, 12, 3, 76—81, Liberec 1941.
Merkel E.,
— 1885 — 1894	Ein Ausflug ins Tatragebirge. NDMG, 17, 136, 1885. MoUuskenfauna von Schlesien. 1—293, Breslau 1894.
320
Mocsary S.,
— 1875 Adatok Zempldn 6s Ung тедуёк faunajdhoz. Mathematikai es term£-
szettudomanyi Kozlem-ёпуек, ХШ, 131, Budapest 1875.
— 1878 Adatok Zolyom ds Lipto тедуёк faundjdhoz. Mathematikai es term£szet-
tudom&nyi KozlemSnyek, XV, 222, Budapest 1878.
Mod ell H.,
— 1941 Die Rassen der mittel- und osteuropaischer Najaden. AfM, 73, 1941.
M о к г у Th.,
— 1887 О perlolovu па Vltavd. V, XVI, 8, 91—92; 9, 98—99, 1887.
Miiller E. G. О.,
— 1893 Limax Schwabi in Deutschland. NDMG, XXV, 197—199, 1893.
Neumann E.,
— 1893 Die Molluskenfauna des Konigreichs Sachsen. NDMG, 25, 47—63, 1893.
Novak J.,
— 1910 Doplnky ku zndmostem posttercidrnich mekkysft ceskd massy. VSstnik
Klubu prirodov6deck6ho v ProstSjovS, XII (1909), 203—214, ProstSjov
1910.
— 1914 Neuigkeiten aus der malakozoologischen Fauna Bohmens. — NDMG, 46,
169—176, 1914.
Novotny Fr.,
— 1862 Mlzi v Cechdch zijici. 2iva, 10, sv. II, 97—134, Praha 1862.
Nowak H.,
— 1931 Beitrag zur Weichtier fauna des Schonhengstgaues. Mitteilungen zur Volks-
und Heimatkunde des Schonhengster Landes, 27 (1931), 24—34, Moravska
Trebova 1931.
Nowak W.,
— 1930 Beitrag zur Biologic der Margarita/na margaritifera in Sudbohmen mit
besonderer Beriicksichtigung der Moglichkeit einer rationellen Perlenzucht
in diesem Gebiete. Archiv fiir Hydrobiologie.
Ortvay T.,
—	1902 Pozsonyvarmegye es a teruletdn fekvo Pozsony, Nagyszombat, Bazin, Mo-
dor es Szentgyorgy varosok dllatvildga. — (A puhatestiiek kore: a csigdk
es kagylok, 2 Ilf—238). 1—448, Bratislava 1902.
Pax F.,
—	1932a Perlenbdche und Perlenfischerei in den Sudeten. Schlesische Monatshefte,
9. Jahrg., Breslau 1932.
—	1932b Die Perlmuschel im Vcrlande des Isergebirges. Zoologischer Anzeiger, Bd.
99, Heft 11—12, c05—311, Leipzig 1932.
21 КИ6 ds. mekkysu.
321
Pelidek R.,
— 1930 Mdkkydi zijici mimo vodu. Vlastiveda stfedni a severni Moravy (Vlastiveda
2upy olomoucke), dil I, 306—315, Kromdfi± 1930.
Perrot J. — L. & Perrot M.,
— 1938	Monographic des Helix du groupe Cepaea. Bulletin biologique de la France et de la Belgique, LXXII, fasc. 2, 232—260, Paris 1938.
P e t r b о k J.,
— 1908	Beitrag zur Kenntnis der Molluskenfauna von Bohmen. NDMG, 40, 178— 179, 1908.
— 1909	Degeneradni pripady ndkterych тёккуёй stfedopolabskych v Cechdch. P, VIII, 3, 106—107, M. Ostrava 19U9.
— 1911	Plasticita Najadei deskych. VSstnik Klubu prirodovddeckeho v Prostdjove, XIV (1911), 89—96, Prostdjov 1911.
— 1914a	О vodach mezi soutokem Vltavy a Labe. VSstnik 5. sjezdu deskych pfirodo- zpytctl a Ldkafti r. 1914, 321, Praha 1914.
— 1914b	Henomorfismus Najadei. VSstnik 5. sjezdu deskych pfirodozpytcft a ldkafti r. 1914, 382—383, Praha 1914.
— 1915	Vliv mdnicich se vod na tvarovou rUznost Najadei. Ldkafskd rozhledy (Bio- logicke listy), XXII (1915) (nove fady rod. IV), se§. 4, 160—163, Praha
— 1919 — 1924 — 1926 — 1928 — 1929 — 1930 — 1931a — 1931b — 1931c — 1931d	1915. К bionomii Helix obvia. P, XIII, 9—10, 288, M. Ostrava 1919. Do Cech za/vledena levatka. VP, V, 1, 5—7, 1924. Mdkkydi pro Cechy novi. VP, VII, 8, 246—248, 1926. Kritisches aus Bohmen. AfM, 60, 221—223, 1928. Mrtvi mdkkysi na svahu Ceskeho Krasu. VP, X, 3, 91—93, 1929. Mdkkydi jeskyne и Radotina. VP, XI, 5—7, 141—143, 1930. Zebrinus detritus Mull, in Bohmen. AfM, 63, 86—92, 1931. Mdkkydi potoka Rokytky a jejiho povodi. CNM, CV, 74, 1931. Mdkkydi Valencia a Prihraz na Tumovsku. CNM, CV, 166—168, 1931. Epiphragma и sp. Gyraulus f. Bourguignati Moit. VP, XII, 1, 22—25, 1931.
— 1931e — 1932a — 1932b	Zebrinus detritus Mull, v Cechdch. VP, XII, 7, 201—203, 1931. Mdkkydi ptadi potravou. VP, XIII, 4, 127, 1932. Zivi mdkkydi travertinovych jeskyni na Dreveniku. VP, XIII, 8, 244—245, 1932.
— 1933 — 1934a	Planorbis corneus v Hloubdtind. VP, XIV, 5, 151, 1933. Zivi mdkkydi Ticheho udoli v Cndticich и Roztok nad Vltavou. P, XXVII, 3, 72—73, 1934.
— 1934b	The henomorphism of bohemian Na jade. Sbornik zoologickeho odddleni Narodniho musea v Praze, I, 24—27, Praha 1934.
— 1934c	Mdkkydi Kundrat ickdho potoka v Braniku и Prahy. Sbornik zoologickeho odddleni Narodniho musea v Praze, I, 34, Praha 1934.
— 1935a — 1935b — 1935c — 1935d	Mdkkydi Hlubokd nad Vltavou. CNM, CIX, 150, 1935. Mdkkydi „Mrtvdho luhu“ na Sumavd. VP, XVI, 1, 22—23, 1935. Mdkkydi vltavskd tbnd и Hlubokd nad Vltavou. VP, XVI, 1, 23, 1935. Helix pomatia Linnd var. castanea Muller v Brandyse n. L. VP, XVI, 5, 139, 1935.
322
Petrbok J.,
— 1936a — 1936b — 1936c — 1936d — 1936e	Dva novi mdkkysi pro Cechy. CNM, CX, 13—16, 1936. Faunula тёккуёй и Kamyka nad Vltavou. CNM, CX, 59, 1936. Мёккуёъ naplavu Berounky pfi vtoku do Vltavy. CNM, CX, 59, 1936. Мёккуёг tratovych basinft и Pedek na drdze. CNM, CX, 59, 1936. Bdhenka Sivorodd (Vivipara vivipara L.) ve Vltavd и Prahy. CNM, CX, 60, 1936.
— 1936f	Ekologie тёккуёг associace nahorni roviny mezi Kralupy n. Vlt. a osadou Uha. CNM, CX, 103—106, 1936.
— 1936g — 1936h — 1936i — 1937a — 1937b — 1937c — 1938a	Doplnky к topografii deskych тёккуёй (I. sddl.). CNM, CX, 113—117,1936, MdkkySi Dobrkovic и Ceskdho Krumlova. CNM, CX, 126, 1936. Novy тёккуё pro Cechy. P, XXIX, 10, 309, 1936. Hlemyzd Theba carthusia/na Muller v Cechdch? CNM, CXI, 76, 1937. In memoriam Jan Wiesner. CNM, CXI, 185—186, 1937. Mdkky^i naplavu feky Vah и Pidtan. P, XXX, 1, 25, 1937. Ulitnati mekkysi ёеёИ Ndrodniho musea v Praze. CNM, CXII, 95—106, 1938.
1938b — 1938c — 1938d — 193£e — 1938f — 1938g — 1938h — 1938i	Druhy doplndk к topografii deskych тёккуёй. CNM, CXII, 107—108, 1938. Mdkkysi Litovic и Prahy. CNM, CXII, 108—109, 1938. Мёккуёг Studena/n и Nymburka. CNM, CXII, 109, 1938. Mdkkysi ludin za (Jvaly и Ceskdho Brodu. CNM, CXII, 109—110, 1938. Mdkkydi Susice, CNM, CXII, 110, 1938. Novy okruzdk pro Cechy. CNM, CXII, 110—111, 1938. Mdkkysi Dobrusky. CNM, CXII, 111, 1938. Mdkkydi naplavu reky Vltavy na Smichovske louce. CNM, CXII, 112, 1938.
— 1938j — 1938k — 19381 — 1938m	Mdkkydi naplavu Revnickdho potoka. CNM, CXII, 114, 1938. Mdkkydi Mlade Vozice. CNM, CXII, 115, 1938. DalSi doplndk к topografii deskych тёккуёй. CNM, CXII, 317—320, 1938. Helix obvia Hartm. ve faund luzndho listnatdho lesa. CNM, CXII, 317—318, 1938.
— 1938n	Gasteropodi vltavskych 1йт proti Roztokdm и Prahy. CNM, CXII, 318— 319, 1938.	k
— 1938o — 1938p	Helix obvia Hartm. na Vysehradd a Pa/nkraci. CNM, СХП, 319, 1938. Mdkkydi naplavu reky Vltavy (levy bfeh) pfi usti Luznice. CNM, CXII, 319, 1938.
— 1938q — 1938r — 1938s	Novy hlemyzd pro Cechy. CNM, CXII, 319, 1938. Helix obvia Htm. ve smrkovdm lese. CNM, CXII, 319—320, 1938. Le mollusque rdcent Vallonia tenuilabris Al. Braun dans I’aUuvion de prin- temps a Jifice nad Labem. Journal de Conchyliologie, Paris 1938.
— 1938t — 1938u	Zoogeografickd probldmy deskd malakozoologie. P, XXXI, 1, 10—13, 1938. Ncrvd nalezidtd ргатёпку Bythinella austriaca Frauenfeld v Cechdch. P, XXXI, 2, 83, 1938.
— 1938v	Hlavdd Vitdzslav Fr.: Topograficky soupis dsl. тёккуёй recentnich a kvar- ternich. P, XXXI, 4, 141—142, 1938.
— 1938x — 1938y — 1938z	Mdkkysi od Suchohral na Moravd. P, XXXI, 4, 142, 1938. Bythinella austriaca Frfld и Prahy. P, XXXI, 5, 163—164, 1938. Ctvrtd novd nalezidtd Bythinella austriaca Frauenfeld v Cechdch. P, XXXI, 8, 239, 1938.
21*
323
P e t г b о к J.,
— 1939а	Novy тёккуё pro Cechy: Isognomostoma personatum Lamarck var. debi- lis Westerlund. P, XXXII, 5, 175, 1939.
— 1939b	Stredokluky pdtym novym nalezi§t&m ргатёпку: Bythinella austriaca Frfld v Cechdch. P, XXXII, 6, 210, 1939.
— 1939с	Tuchomdfice Sestym novym nalezi§t&m ргатёпку Bythinella austriaca Frfld v Cechdch. P, XXXII, 7, 242, 1939.
— 19394 — 1940а	Poznamka к ,jdeskd malakozoologii“ I. P. XXXII, 10. 347—348. 1939. Doplnky к vyzkumu desky ch тёккуёй posttercidrnich (IV. sddleni). CNM, CXIV, 177—204, 1940.
— 1940b	Vertigo a/ntivertigo Draparnaud var. ferox Westerlund novym mdkkysem pro Cechy. P, XXXIII, 2, 61, 1940.
— 1940с	Narodni Museum v Praze a deska malakozoologie. P, XXXIII, 3, 87—88, 1940.
— 1940d	Novy тёккуё pro Cechy: Perforatella unidentata Drap. var anodonta Tschap. P. ХХХШ. 3. 88—89. 1940.
— 1940е	Novy тёккуё pro Cechy: Pupilia сира Jan 1832 cili P. Sterri Voith 1838. P, XXXIII, 4, 125, 1940.
— 1940f	Zije skutednd Vertigo arctica Wallenberg v KrkonoSich? P, XXXIII, 4, 125, 1940.
— 1940g	Byla nalezena Pupilia bigranata Rossmaessler v deskem plistocenuf P, XXXIII, 5, 150, 1940.
— 1940h — 1940i	Paludina contecta Mull, na Blatensku. P, XXXIII, 5, 150, 1940. Helix (Euomphalia) incamata Draparnaud f. minor novym pro Cechy hlemyzddm. P, XXXIII, 9, 283, 1940.
— 1940j	Novy mdkkys pro Cechy: Vallonia adela Westerlund. P, XXXIII, 9, 283, 1940.
— 1940k	Monograficka studie ceskych тёккуёй rodu Tachea a Eulota. RCA, L, d. 13, 1—30, 1940.
— 19401 — 1941a — 1941b	Bohemian posttertiary molluscs. VKCSN, 1939, ё. X, 1—38, 1940. Langite variadni okruh pro Helix hortensis. P, XXXIV, 6, 186, 1941. Pupa (Torquilla) avenacea Brugiere f. minor f. n. P, XXXIV, 7—8, 213, 1941.
— 1942a — 1942b — 1942c	Je-std jednou: Ceska recentni Pupilia bigranata Rossm. P, XXXV, 2,49,1942. PrvnA dopl^k к topografii тёккуёй Moravy. P, XXXV, 2, 49—50, 1942. Novd nalezi№ Fruticicola edentula Drap. v Cechdch. P. XXXV, 3, 77, 1942.
— 1942d	Vrdsenka Discus rotundatus Mull. var. Turtoni Flemming novym тёккуёет pro Cechy. P, XXXV, 3, 77, 1942.
— 1942e — 1942f	Мёкку^ ndplavu Librice pfi usti (do Vltavy). P, XXXV, 4, 100, 1942. Novy тёккуё pro Cechy: Petasia unidentata Drap. f. minor. P, XXXV, 4, 100, 1942.
— 19i42g	Ceska Perforatella unidentata Drap. a jeji tvarovy okruh. P, XXXV, 4, 101—102, 1942.
— 1942h	Arianta arbustorum L. f. efasciata Westerlund novym тёккуёет pro Cechy. P, XXXV, 5, 123, 1942.
— 1942i	Arianta arbustorum L. var. trochoidalis Roffiaen novy тёккуё pro Cechy. P, XXXV, 5, 123, 1942.
— 1943a	Dva novi тёккуё1 pro Cechy: Perforatella unidentata Drap. ab. pallescens
324
P e t г b о к J.,
— 1943b	Pbk. a Perforatella unidentata var. anodonta Capek f. minor ab. pdlles- cens Pbk. P, XXXV, 9, 254, 1943. Zije skelnatka Polita Draparnaudi Beck skutednS v Cechdch? P, XXXV, 9, 254, 1943.
— 1943с	Polita cellaria Muller for. major novym тёккуёет pro Cechy. P, XXXV, 9, 255, 1943.
— 1943d	Zprdva F. Bab or ova о Helix alveolus и Nymburka. P, XXXVI, 2, 56—57, 1943.
— 1943е	Monografickd studie ceskych тёккуёй rodu Arianta a Helicogena. RCA, ЫП, ё. 1, 1—20, 1943.
— 1944	Mollusca Bohemiae posttertiaria nova, viventia et extincta. VKOSN, 1943, ё. XV, 1—42, 1944.
— 1945а	Novy тёккуё pro Cechy Trigonostoma obvoluta Muller var. unidentata var. n. P, XXXVII, 4, 129, 1945.
— 1945b	Novi mekkySi pro Cechy: Monacha incar nata Muller f. pallidula M. T. subf.
— 1945с	conoidea subf. n. a subf. depressa subf. n. P, XXXVII, 5, 161, 1945. Novy тёккуё pro Cechy: Helicella obvia Hartm. monstr. scalaris. P, XXXVII, 5, 161, 1945.
— 1945d	Nov6 nalezv№ pram&nky Bythinella a/ustriaca Frauenfeld v Cechdch. P, XXXVII, 7, 220, 1945.
— 1945е	Perforatella umbrosa Partsch a jeho 3 tvary pro Cechy по'оё. P, XXXVH, 7, 223, 1945.
— 1945f	Novy тёккуё pro Cechy: Perforatella unidentata Draparnaud f. major f. n. P, XXXVII, 8, 254, 1945.
— 1945g — 1945h	Nov£ naleziste Acme polita L. v Cechdch. P, XXXVII, 8, 254, 1945. Tachea hortensis Muller f. trochoidea Cessin f. minor novym pro Cechy
— 1945i — 1945j	hlemywtem. P, XXXVII, 8, 254, 1945. Мёкку^ Liblice. P, XXXVII, 8, 255, 1945. Slany — novym nalezi^m Zebrina detrita Muller v Cechdch. P, XXXVII, 8, 257, 1945.
— 1945k	Je pallescence projevem biologickym nebo fysiologickym. P, XXXVIII, 1, 29, 1945.
— 19451	Studie о Helicogena lutescens Ziegler na Slovensku. P, XXXVHI, 2, 42— 43, 1945.
— 1945m	Ant. Culek: Zajimav6 spoletienstvo р1ёй s ulitou na zriceninach hradu Ohebu v Zeleznych hordch. P, XXXVII, 5, 165, 1945.
— 1947a	Discus rotundatus Muller ab. pallescens (? syn.: mut. albina v Ulidndm). P, XXXIX, 3, 97, 1947.
— 1947b	Je Tachea austriaca Muhlfeldt var. pallescens Ferussac 8ки1еёпё palles- centni? P, XXXIX, 3, 97, 1947.
— 1947c — 1947d	Graciliaria filo grana Ziegler ab. pallescens. P, XXXIX, 3, 97—98, 1947. Tri poznamky о pallescenci ulit пёк1егусЬ naSich тёккуёй. P, XXXIX, 3, 97—98, 1947.
— 1947e	Tachea hortensis Muller var. nigrolabiata Goldfuss. P, XXXIX, 4—6, 139, 1947.
— 1947f — 1947g	Hydatina inopinata Ulicny z Kutne Ногу. P, XXXIX, 7, 167, 1947. Faunula тёккуёй krystalickych vapench v Dolanech и Скупе. P, 40, 4, 80, Praha 1947.
325
Petrbok	J.,
— 1947h	Gonostoma personata Lamarck f. minor ab. pallescens f. n. pro Cechy no- vym hlemyzddm a pozndmky о druhu samotndm. P, 40, 4, 86, Praha 1947.
— 1951a	Ancylus flaiviatilis Linnd ve vyv&ru »Ivariky“. CNM, CXVIII—CXIX (1949 —50), 122, 1951.
— 1951b	Monografickd studie deskych mdkkydft rodu Monacha, Isognomostoma, He- licodonta, Euomphalia, Petasia, Campylea, Chilotrema a PerforateUa. RCA, LX, ё. 28, 1—36, 1 tab., 1951.
— 1952a	Pospolitd zijici formy Tachea hortensis Muller. CNM, CXX (1951), 2, 148, 1952.
— 1952b	Perlorodka fidni и nas. CNM, CXXI (1952), 1, 43—44, 1952.
— 1952c	Mekkysi Prachatic a nejbliZsiho okoli. CNM, CXXI (1952), 1, 44—45, 1952.
— 1953a	Arianta arbustorum Linnd a rozklad jejich forem z Tdbora. CNM, CXXI (1952), 2, 199, 1953.
— 1953b	Neritostoma putris Linnd ab. pallescens ab. n.f CNM, CXXI (1952), 2, 199, 1953.
— 1953c	Bahenka pruhovand sifi se ve Vltave proti proudu. CNM, CXXII (1953), 1, 103, 1953.
— 1954a	Ceskd pseudanodonty. CNM, CXXIII (1954), 2, 226—230, 1954.
— 1954b	Tachea memoralis Linnd v Podmoklech. CNM, CXXIII (1954), 2, 225, 1954.
— 1955	Najady feky Hranu и Sarovcti. CNM, CXXIV (1955), 2, 129—135, 1955.
P e t г о g a	Hi A.,
— 1886	Kirdndulds Trencsdn kozvetlen komydkere. JNVT, VIII (1885), 93, 1886.
— 1887	Kirdndulds a Nagy Fatra ,,Hermdnd“ nevu volgydbe. JNVT, IX (1886), 57—83, 1887.
— 1890	Kirdndulds a Szitnyara. JNVT, XI—XII (1888—89), 132—146, 1890.
Pfeiffer K. L.,	
— 1947	Kalk im Haushalt der Molluskem. AfM, 76, 1—3, 69—70, 1947.
Polihsk	i Wl.,
— 1922	Rdcherches sur I’anatomie et la systematique des Xerophilinds de la Polog- ne et de la Transsylvanie. Prace zoolog. Pahstwowego Mus. Przyrod., I, 166—184, Warszawa 1922.
— 1924	Anatomisch-systematische und zoogeographische Studien iiber die Helici- den Polens. Bulletin de 1’Academie Polonaise des Sciences et des Lettres. Classe des Sciences MathSmatiques et Naturelles — S£rie B, 131—279, Krak6w 1924.
— 1928a	Znaczeme zoogeo graficzne mi$czak6u? Polski i koniecznosc ochrony ich ze- spoldw. Ochrona Przyrody, 7, 45—53, Krakdw 1928.
— 1928b	Sur certains probldmes du ddveloppement morphologique et zoogdographi- que de la faune des Alpes et des Karpates illustrds par I’dtude ddtaillde des Helicidds du groupe PerforateUa auct. Prace Pahstwowego Muzeum zoo- logicznego, VII, 137, Warszawa 1928.
— 1930	Rola Karpat v zoogeografvi Europy. Pami^tnik II. zjazdu slowianskich geo- grafdw i etnograf6w v Polsce w r. 1927, Tom II, 5—9, Krakdw 1930.
326
ProSeк Fr., & Loiek V.,
— 1953 Mesolitick£ sidliSt& v Zdtyni и Dub6. — Anthropozoikum, II (1952), str.
93—160, tab. I. Praha 1953.
— 1955 Vyzkum spraSov&ho profilu v Zamarovcich и Trendina. Anthropozoikum,
IV (1954), 181—211, tab. I—II, Praha 1955.
Quick H. E.,
— 1947 Arion ater (L.) and A. rufus (L.) in Britain and their Specific Differen-
ces. Journal of Conchology, 22 (10), 249—261, London 1947.
—	1954 Cochlicopa in the British Isles. Proceedings of the Malacological Society
of London, 30, 6, 204—213, pl. 19, London 1954.
Reichert W.,
—	1927 Ukologische Beobachtungen uber die positive Reaktionsfahigkeit der Ge-
hduseschnecken gegenuber Kalkboden. AfM, 59, 1927.
Reinhardt O.,
—	1874a Uber die Mollusken fauna der Sudeten. Archiv fiir Naturgeschichte, XXXX,
1 Bd., 1—83, Berlin 1874.
—	1874b Beitrage zur Molluskenfauna der Sudeten. Neunter Jahresbericht uber die
Luisenstadtische Gewerbeschule in Berlin. Berlin 1874.
Reisner O.,
— 1891 Mdkkysi okoli Sv.-Janskych proudti. V, XX, 22, 255, 1891.
Reme§ M.,
—	1938 M&kky$i z okresu mor.-krumlovskleho. Casopis Vlasteneckeho spolku mu-
se jniho v Olomouci, LI (1938), 168—169, Olomouc 1938.
R e n s c h B.,
— 1937 Semilimax kotulae in deutschen Mittelgebirgen. AfM, 69, 57—58, 1937.
Riedl L.,
— 1934 К patologii poran&ni skorapek Helix pomatia. P, XXVII, 7, 203—204, 1934.
Richly V.,
— 1894 Perlorodka perlonosna (Margaritana margaritifera) ve vysodin& 6esko-
moravskd. V, XXIII, 10, 118, 1894.
Rittig v. Flammenstern A.,
— 1812 Die Perlenfischerei in Bohmen im Jahre 1811. Hesperus, 1812, c. 27, 214—
216; 6. 29, 230—232, Praha 1812.
R о h 1 e n a J.,
— 1920 Helix candidula Stud, a Sideritis montana. VP, I, 4—5, 146, 1920.
Roszkowski W.,
— 1930 Note sur I’Helix pomatia L. dans les Tatry et VHelicella obvia Hartm. dans
327
Roszkowski W.,
Za vall£e d’Oraica. Fragmenta Faunistica Musei Zoologici Polonici, I, Nr. 8,
Warszawa 1930.
Rotarides M.,
— 1929 Zur Schneckenfauna Nordungams, ВйккдвЫгде und Umgebung der Grotte
von Aggtelek. AfM, 61, 95—105, 1929.
Rotarides M., & Weis T.,
— 1950 Prispevok к makkySej faune (Moliusca) Bardejova a jeho okolia. Priroda,
V, 10, 145—147, Turd. Martin 1950.
Rossmassler E. A.,
— 1835—1859: Iconographie der Land- und Siisswasser-Mollusken, Bd. 1—3. Fort-
gesetzt von W. Kobelt: Bd. 4—7 und Neue Folge, Bd. 1—23 und Supple-
ment Bd. Erschien bis 1920.
RySavy B., & Erhardovd B.,
— 1953 Parasiti ovci. 1—188, tab. I—IV, Praha 1953.
R z e h a к A.,
— 1888 Die pleistocane Conchy lien fauna Mahrens. Verhandlungen des naturfor-
.	schenden Vereines in Brunn, XXVI (1887), 73—104, Brno 1888.
— 1891	Beitrag zur Kenntnis der Konchylienfauna Mahrens. Jahres-Bericht der
deutschen Landes-Oberrealschule in Brunn fur das Schuljahr 1890/91,
1—12, Brno 1891.
— 1892 Buliminus detritus bei Brunn (zapis prednaSky). Verhandlungen des na-
turforschenden Vereines in Brunn, XXX (1891), 50, Brno 1892.
— 1895 Ueber Sphaerium Ulicnyi Westerlund. Verhandlungen des naturforschen-
den Vereines in Brunn, XXXIII (1894), 37—38, Brno 1895.
R iha P.,
— 1952 Hydrobiologick£ studie Dalejsk£ho potoka и Prahy. CNM, CXXI (1952), 1,
19—42, 1952.
S c h i e r 1 A.,
— 1901 Die Land- und Susswcbssermollusken Mahrens. III. Bericht und Abhand-
lungen des Lehrerklubs fur Naturkunde in Brunn, 49—60, Brno 1900—01.
Schilder Fr.,
— 1923 Ueber die Bander-Variationen unserer Cepaea-Arten. AfM, 1—2, 63—72,
1923.
— 1952 Einfiihrung in die Biotaxonomie (Formenkreislehre). 1—161, 123 Abb.,
Jena 1952.
Schilder Fr., & Schilder M.,
— 1953 Die Banderschnecken (Eine Studie zur Evolution der Tiere). 1—92, 8 Abb.,
33 Karten, Jena 1953.
Schmidt A.,
— 1881 Ueber die Molluskenfauna des nordlichen Bohmens. Dreizehnter Jahres-
bericht der fiinfclassigen Knaben- und Madchen-Volksschule und der
328
Schmidt A.,
dreiclassigen Madchen-Biirgerschule in Bohm.-Leipa am Schlusse des
Schuljahres 1881, 1—16, Cesk£ Lipa 1881.
— 1909 Ueber d*e MoUuskenfauna des norcUichen Bohmens. Mitteilungen des Ve-
reines der Naturfreunde in Reichenberg, 39, 35—46, Liberec 1909.
S c h 6 b 1 J.,
— 1860 Die Land- und Siisswassermollusken Bohmens. Lotos, X, 76—79, Praha
1860.
Schubert O.,
— 1933 Uber Perlmuschel- und Perlen-Vorkommen in Bohmen. 1—36, 47 Abb.,
Praha 1933.
Seibert H.,
— 1873 Zur Kenntniss unserer Nacktschnecken, Malakozoologische Blatter, 21,
190—203, Cassel 1873.
Simroth H.,
— 1894 Nachtrage zu dem Aufsatz von F. Neumann: Die MoUuskenfauna des
Konigreiches Sachsen. NDMG, 26, 130—133, 1894.
Slavik A.,
— 1868 Monografie deskych тёкку&й, zemskych i sladkovodnich. Archiv pro pri-
rodov6deck6 prozkoum&ni Cech, I, 4, 79—133, 5 tabulek, Praha 1868.
Smolehska J.,
— 1936 Z badan nad biologiq, slimaka niebieskiego Bielzia coerulans (Bielz). Prace
Panstwowego Muzeum zoologicznego, 11, 13, Warszawa 1936.
S m у ё к a Fr.,
— 1895 Seznam тёкку&й z okoli Drahanovic и Olomouce. V, XXV, 1, 10—11,
1895.
Sobotka M.,
— 1945 Tachea nemoralis L. ze Skfivan и Nov&ho Bydzova. P, XXXVII, 8, 254,
1945.
Soos L.,
— 1943 A Karpat-medence Mollusca-faundja. 1—478, tab. I—XXX, Budapest 1943.
Soos L., & Wagner J.,
— 1935 Faundnk egy ilj Helicella-fa jar 61 (Uber eine neue ungarische Helicella-
Art). Allattani Kozlemenyek, XXXII, 3—4, 127—131, Budapest 1935.
S p i t z n e г V.,
— 1889 Kotouc и Stramberka. V, XVIII, 12, 138—139; 13, 147—148, 1889.
S p r i с к J.,
— 1928 Phenacolimax kochi in Schlesien. AfM, 60, 224—225, 1928.
329
Steinwender J.,
— 1939 Zur Molluskenfauna der Bischofkoppe (Oberschlesien). AfM, 71, 214—216,
1939.
S t о b i e с к i St.,
— 1880 — 1883 — 1886	Spis migczakow zebranych na Babiej Gorze w r. 1819. Spraw. Kom. Fiz- jogr. Pol. Ak. Um., 14, Krak6w 1880. Do fauny Babiej G6ry. Spraw. Kom. Fizjogr. Pol. Ak. Um., 17, Krak6w 1883. Materaty do fauny W. Ks. Krakowskiego. Spraw. Kom. Fizjogr. Pol. Ak. Um., 20, Krakdw 1886.
Szep R., — 1897	Adatok Nyugatmagyarorszag molluskafaunajdhoz. I. Pozsony кдтуёкё- nek moUuskafaundja. Verhandlungen des Vereines fiir Heil- und Natur- kunde zu Pozsony (Pressburg), 1894—96, N. F. IX, 13—27, Bratislava 1897.
Sandera 6., — 1881 Malakozoologickd fauna okoli Ostromdrskdho. V, X, 16, 190, 1881. — 1884 Doplndk к faund mdkkydi (mcHakozoologickd) z okoli Ostrom&rskdho. V, XIV, 4, 48, 1884. — 1888 О ndkterych a vzacndj&ich pro Cechy druzich тёккуёй. VKCSN, 1887, 6. 7, 132—143, 1888.	
Sebesta — 1923	Fr., К biologii plovatky toulavd (Lymnaea peregra Mull.). CNM, XCVII, 36, 1923.
§ e dy Ed., — 1886	Vzdcndjdi	hlemyzdi okoli Berounskdho. V, XV, 22, 262—263, 1886. — 1889	Hlemy&di	okoli Berounskdho. V, XVIII, 17, 203—204, 1889. — 1893	Na upati	Gerlachovky. V, XXII, 19, 218—219, 1893. — 1894	Odoli Vbznice. V, XXHI, 16, 185—187, 1894. — 1897	V horach	novohradskych. V, XXVI, 14, 157—158, 1897.	
§ i mr J., — 1948	Kosfdlov — pfirodni reservace a vyhlidkovy bod. OP, III, 6, 124—130, 1948.
Stepan — 1921 — 1924 — 1927	V. J., Chov perlorodky di velevruba perlonosndho. Vodftany 1921. Ondatra a node dkeble. P, XVII, 3—4, 159, 1924. Z domdcnosti nadi perlorodky (Margaritana margaritifera LJ. P, XX, 1, 6—8, 1927.
Tetens — 1932	A., Der letzte Standort der Margaritana im Odergebiet. Abhandlungen der Naturforschenden Gesellschaft zu Gbrlitz, 31, 3, 105—112, Gorlitz 1932.
330
T h a m m W.,	
— 1887a — 1887b	Nachtrag zur MoUuskenfauna des Riesengebirges. Riesengebirge im Wort und Bild, 7, 1 (23), 27, MarSov 1887. Zur MoUuskenfauna des Riesengebirges. Wanderer im Riesengebirge, 7, Nr. 3 (56), 42, 1887.
Thiele	J.,
— 1929	Handbuch der systematischen Weichtierkunde. 1. Loricata und Gastropoda prosobranchia. Jena 1929.
— 1931	Handbuch der systematischen Weichtierkunde. 2. Opisthobranchia und Pulmonata. Jena 1931.
T r u b s b	a c h P.,
— 1937	Seltene Clausilien in Deutschland (Delima ornata Rossm. und Strigilecula vetusta Kuster). AfM, LXIX, 1—2, 51—52, 1937.
— 1943	Der Kalk im Haushalte der MoUusken. AfM, 75, 1, 1943.
— 1947	Der Kalk im Haushalte der Mollusken 2. AfM, 76, 4—6, 145—162, 1947.
Ulicny	J.,
— 1879a	Cizopasnici mlzft v Cechdch a na Moravd. V, VIII, 3, 31—33; 5, 55—59; (1878); 7, 75—76, 1879.
— 1879b*	О parasitech ve vejcich slimdkti,. V, VIII, 12, 138—141, 1879.
— 1880	Seznam тёккуёйп и Tabora Zijicich. V, X, 4, 45, 1880.
— 1881	Hora Hady и Brna. V, XI, 4, 40—42, 1881.
— 1882	Systematicky seznam тёккуёй okoli Brndnskdho. Program c. k. vySSiho gymnasia Ceskeho v Вгпё (na konci Skolniho roku 1881—1882), 3—22, tab. I, Brno 1882.
— 1883	Bericht uber eine neue Varietdt von Vitrina pellucida Mull. Malakozoolo- gische Blatter, VI N. F., 200—203, Kassel 1883.
— 1885a	Vber Helix Clessini sp. n. Malakozoologische Blatter, VII N. F., 1—8, Kassel 1885.
— 1885b	Beitrag zur Kenntniss der MoUuskenfauna von Mdhren. Verhandlungen des naturforschenden Vereines in Brunn, XXIII (1884), 1, 155—172, Brno 1885.
— 1886a	Ze zivota тёккуёй. V, XV, 11, 126—127, 1886.
— 1886b	Vrchy Palavskd na Moravd a jejich ротёгу malakozoologickd. V, XV, 19, 218—219, 1886.
— 1886c	Node jantarky. V, XVI, 4, 441—45, 1886.
— 1887a	Devdt novych тёккуёй deskych. V, XVI, 10, 111, 1887.
— 1887b	Chlupddi mezi nadimi hlemyzdi. V, XVI, 12, 139—141, 1887.
— 1887c	Vfetenatky (Clausilie) deskomoravskd. V, XVI, 14, 159—160; 16, 183— 184, 1887.
— 1887d	Vidkati plzovd deskomoravdti. V, XVI, 18, 211—213, 1887.
— 1887e	Pl&ovd nazi. V, XVII, 2, 18—19; 4, 43—44, 1887.
— 1888a	Hyalina inopinata n. sp. Malakozoologische Blatter, X, N. F., 112—114, Kassel 1888.
— 1888b	Vber die Mundwerkzeuge von Ancylus fluviatilis und VeUetia lacustris. Verhandlungen des naturforschenden Vereines in Briinn, XXVI (1887), 120—123, Brno 1888.
331
UliCny J.,
— 1888с Oblovky a hladovky (Cionella Jeffr. a Buliminus Ehrbg.). V, XVII, 12,
138—139, 1888.
— 1888d Plzovd polanazi. V, XVII, 14, 164, 1888.
— 1888e Rod plovatek (Limnaea Lamarck). V, XVII, 22, 259—260, 1888.
— 1888f Skupeni hlemyZtfrh vicepdskovanych. V, XVTII, 2, 19—21; 4, 43, 1888.
— 1888g	Novd objevy z fauny deskych тёккуёй. V, XVIII, 3, 34, 1888.
— 1889a	Zweiter Beitrag zur Kenntniss der MoUuskenfauna von Mahren. Verhand-
lungen des naturforschenden Vereines in Briinn, XXVII (1888), 37—53,
Brno 1889.
— 1889b	PlZovd na levo todeni. V, XVIII, 8, 92—93, 1889.
— 1889c	О albinismu и р18й. V, XVIII, 10, 118—119, 1889.
— 1889d	Hlemyzdi ze skupiny Campylaea Beck. N, XVIII, 11, 124, 1889.
— 1889e	Skelnatky (Hyalina Albers). V, XVIII, 14, 162—163, 1889.
— 1889f	Jedtd ndkolik hlemyzdi z rodu Helix. V, XVIII, 17, 200—201,	1889.
— 1889g	Node vrdsenky (Patula Held). V, XVIII, 23, 270—271, 1889.
— 1890a Die MoUuskenfauna der Umg ebung von Prossnitz in Mahren. Verhandlun-
gen des naturforschenden Vereines in Briinn, XXVIII (1889), 122—129,
Brno 1890.
— 1890b Jak urditi zrnovky deskomoravske ? V, XIX, 11, 127—129, 1890.
— 1890c Okru^aci (Planorbis Guett.). V, XIX, 17, 199—200; 18, 213, 1890.
1890d Klid к urdovani rodй plzovych z fauny deskomcrravskd. V, XIX, 19, 218,
1890.
— 1890e Мёккуёоиё vysodiny ceskomoravske (se strany deskd). XV. Vyrodni zpra-
va cis. krai, statmho vySSiho gymnasia v Ndmeckdm Brodd, 1890, 3—27,
Ndmeck^ Brod 1890.
— 1891 Skeble deskomoravskd. V, XX, 5, 52—54 (1890); 7, 77—78 (1891), 1891.
— 1892—95: Mdkkydi dedti. 1—208, Praha 1892—95.
— 1894 Hrachovkoviti mlzovd moravSti. 17. Program c. k. statniho gymnasia
v Trebidi, 3—18, Tfebid 1896.
— 1895 Einige neue Formen der MoUuskenfauna von Bohmen. Verhandlungen des
naturforschenden Vereines in Briinn, ХХХП1 (1894), 107—108, Brno 1895.
— 1896 Prispdvek ku poznana rozlohy pl&h na Moravd. XIX. Programm c. k. stAt-
niho gymnasia v Tfebidi, 3—24, Trebid 1896.
Urbanski J.,
— 1932 Die MoUuskenfauna der Babia Gora (Westkarp.). AfM, 64, 117—136, 1932.
— 1934 Abnormitaten der W indung srichtung und Schalenmissbildungen einiger
europaischer Land- und Eilsswassermollusken. AfM, 66, 224—232, 1934.
— 1939 Mi^czaki Pienin ze szczegdlnym uwzgl^dnieniem terenu polskiej czgsci
parku narodowego. Poznanskie towarzystwo przyjacidi nauk. Prace ko-
misji matematyczno-przyrodniczej, Seria В, Tom IX, Zeszyt 3, 1—240, Po-
znan 1939.
— 1946 Klucz do oznaczania krajowych Migczakow (Mollusca). 1—74, Lublin
1946.
— 1947a Krytyczny przegtyd mi^czakow Polski. Annales Universitatis Mariae Cu-
rie-Sklodowska, Sectio С, II, 1, 1—35, Lublin 1947.
— 1947b Truncatellina claustralis (Gredl.) 1856 (MoU. Pulm.} Vertiginidae) na Po-
dolu. Annales Universitatis Mariae Curie-Sklodowska, Vol. I, 7, Sectio C,
171—182, Lublin 1947.
332
Urbanski J.,
— 1948	Reliktowe migczaki ziem polskich i niektorych krajow chrona Przyrody, XVIII, 66—95, Krakdw 1948.	przyleglych. O-
Uzel J.,		
— 1901	К faun£ тёккуёй okoli Hradee Kratov^ a Skuhrova. V, XXX, 24, 283, 1901.	
V e j n a r	J.,	
— 1886	Мёккуёъ okoli Jilemnick£ho. V, XV, 20, 239—240, 1886.	
— 1887	Novy prisp&vek ku zviren£ тёккуё okoli Jilemnick£ho. 35, 1887.	V, XVII, 3, 34—
Vogel '	Zd.,	
— 1945	Vyskyt pl£e Limax maximus L. v Praze. VP, 23, 9—10,	299—301, 1945.
V о h 1 a n d A.,
— 1908a	Uncinaria turgida (Zglr) Rossm. in Deutschland. NDMG, 40, 32—35, 1908.
— 1908b — 1910	Streifziige im ostlichen Erzgebirge I. NDMG, 40, 163—173, 1908. Streifziige im ostlichen Erzgebirge II. Ein Beitrag uber FlussaMSspillungen. NDMG, 42, 1—12, 1910.
W a g n e’r — 1907	A. J., Bemerkungen zum Genus Daudebardia Hartmann. NDMG, 38, 177—186, 1906.
— 1907a	Die Arten des Genus Daudebardia Hartmann. Denkschrift der mathema- tisch-naturwissenschaftlichen Classe der kaiserlichen Akademie der Wis- senschaften in Wien, Wien 1907.
— 1907b	Zur Kenntnis der MoUuskenfauna Oesterreichs und Ungarns, sowie der angrenzenden Balkanldnder. NDMG, 39, 101—115, 1907.
— 1915a	Beitrage zur Anatomie und Systematik der Stylommatophoren aus dem Gebiete der Monarchic und der angrenzenden Balkanldnder. Denkschriften der kaiserlichen Akademie der Wissenschaften (Mathematisch-naturwis- senschaftliche Klasse), 91, 429—498, Wien 1915.
— 1915b	ZoogeograpMsche Uebersicht Zentraleuropas. NDMG, 47, 68—76, 1915.
— 1919—20: Zur Anatomie und Systematik der Clausiliiden. NDMG, 51, 49—60, 87—
— 1922	104, 129—147 (1919); 52, 1—13, 67—78, 97—108, 145—158 (1920), 1919— 20. Przyczynki do fauny malakozoologicznej Europy srodkowej. Prace Zoolog. Panstwowego Muzeum Przyr., 1, Warszawa 1922.
Wagner — 1933	J., Egy uj Helicell-faj Magyarorszag faunajaban (Eine neue Helicella-Art in der Fauna Ungams). Allattani Kdzlem£nyek, XXX, 3—4, 151—159, Buda- pest 1933.
— 1943	Magyarorszag Pisidiumai. — Die Pisidien Ungarns (Mollusca, Lamelli-
— 1952	branchiata). Annalcs historico-naturales Musei Nationalis Hungarici (pars zoologica), XXXVI (1943), 1—11, Budapest 1943. Die Raublungenschnecken-Gattungen Daudebardia, Testacella und Poire- tia. 1—259, Budapest 1952.
333
Wachtler W.,
— 1925a — 1925b	Zur Technik des Mollusken-Sammelns. AfM, 57, 41—45, 1925. Die Gastropodcnfa/una des sachsischen Vogtlandes. Mitteilungen der Vogt- landischen Gesellschaft fur Naturforschung, Nr. 2, 1—26, Plauen i. V. 1925.
— 1929	Zur Lebensweise der Caecilioides acicula Mull. AfM, 61, 1—14, 1929.
Watson — 1953	H., & Verde ou rt B., The Two British Species of Carychium. Journal of Conchology, 23, 9, 306— 324, pl. 9—10, London 1953.
Westerlund C. A.,
— 1884—1890: Fauna der in der palaarktischen Region lebenden Binnenconchylien.
	Lund-Karlskrona-Berlin-Karlshamn 1884—90.
Wolf J., — 1921	Die Perlenfischerei. Festschrift des Staatsgymnasiums in Bohmisch-Krum- mau, 1921.
Z a 1 e s к у M.,
— 1925 — 1927	Urodela okoli Jindr. Hradce. CNM, XCIX, 41, 1925. Okru&ak plosky Planorbis comeus L. a bahenka Sivorodd Paludina con- tecta Mull, v jiznich Cechdch. CNM, CI, 77—80, 1927.
Z e 1 i n к a M.,
— 1950	К pozndni zvireny horskych potokii slezskych Beskyd. ZvlaStni priloha Pffrodov6deck£ho sborniku Ostravsk6ho kraje, XI (1950), 2—3, 1—28, Opava 1950.
Zeithammer A.,
— 1813 Perlfang in Bohmen. Hesperus, 1813, c. 61, 481—484, Praha 1813.
Zimmermann Fr.,
— 1916 Die Fauna und Flora der Grenzteiche bei Eisgrub. I. Teil: Gastropoda und
Acephala. Verhandlungen des naturforschenden Vereines in Brunn, LIV
(1915), 1—25, Taf. I, Brno 1916.
— 1919 Untersuchungen uber die Hdufigkeit verschiedener Bandervariationen von
Tachea nemoralis L., T. hortensis Mull, und T. austriaca Muhl. Verhand-
lungen des naturforschenden Vereines in Brunn, LVI (1918—19), 105—
116, Brno 1919.
— 1925 Untersuchungen uber die VariabUitat einiger Arten des Genus Carychium
Muller. Zeitschrift fur induktive Abstammungs- und Vererbungslehre,
XXXVII, 4, 291—342, 1 mapka, 2 tabulky, Berlin 1925.
— 1927 Schneckenschaden a/n gebeizten Wintersaaten. Landwirtschaftliche Fach-
presse, 1927, ё. 3, Пёё!п 1927.
Zimmermann K.,
— 1931 Zur Kenntnis von Agriolimax reticulatus (Mull.) und A. agrestis (L.).
AfM, 63, 51—52, 1931.
334
2 a din V. I.,
— 1952 Molljuski presnych i solonovatych vod SSSR. Opred£lit61i po faune SSSR,
izdavajemyje zoologideskim institutom Akademii Nauk SSSR, 46, 1—376,
Moskva—Leningrad 1952.
2 e be г a K. & L о2 e к V.,
—	1953 Postglacial™, preneoliticka strz ve sprasich „Na krizovatkachr и Buste-
hradu. Anthropozoikum, II (1952), 173—186, Praha 1953.
2dichynec B.,
—	1933 Zkusenosti s hlemyzdi. V, XII, 1, 29—30, 1933.
335
DOPLfTKY A OPRAVY
BShem tisku Klice vy§la v с!гшё fada praci, ktere se tykaji ргеуййпё otazek sys-
tematick£ho zafazeni r^kterych tvarti. Jelikofc Ьё±1 о problemy, ktere jsou v soudasne
<к>Ьё ±ivS diskutov&ny a jejichi vyfeSeni upresni postaveni mnohych naSich druhti,
uv£dim je v dopliicich s podrobnou citaci pfisluSne literatury, aby kazdy byl о Уёс!
objektivi^ informov&i а тё1 moinost pracovat na uvedenych problemech.
Str. 81. — Podrod Oxyloma West.: v poslednich letech jsou druhy podrodu
Oxyloma podrobeny nov^mu kritickemu hodnoceni na zakladё anatomie pohlavnich
organ ft. Podle C. R. Boettgera (1939) Ize rozlisit tri druhy liSici se stavbou penisu:
Succinea pfeifferi Rossm. — kratky penis, epiphallus ma 3—4 klidky, appendix je
ostfe zakonden; S. elegans Risso — penis dlouze valcovity, epiphallus ma 7—8 kli-
ёек, appendix ostry; S. dunkeri L. P f r — penis stfedu dlouhy, epiphallus ma 6—8
klidek, appendix ma konec 1ирё bambulkovity. Кготё toho byla v sevemi Evropё roz-
liSena Succinea sarsi Esmark (= S. elegans Quick, non Risso), kterS. na roz-
dil od 8. pfeifferi Rssm. (i S. dunkeri L. Pfr.) ma dlouhou, esov^ prohnutou va-
ginu. Podle poslednich zprAv je S. dunkeri L. P f r rozSirena mnohem dale na zapad
a na sever (a± do Salcburku a Severo^mecke niSiny), ne± se ptivoch^ predpokladalo.
Z toho, co jsme uvedli, vyplyva, ze vSechny, starSi udaje jsou nespolehlive a Ze je nutno
vSechny deskoslovenskte vyskyty prezkoumat na anatomickcm zakladё. Vyskyt S. ele-
gans Risso je u nas velmi problematicky. Nutno tez vydkat vysledkti podobnych
vyzkumti v sousedni с!гтё. Uv&dim prehled pfislu5n6 literatury:
Quick H. E., 1933: The Anatomy of British Succineae. Proceedings of the
Malacological Society of London, 20, 295—318, London 1933.
Boettger C. R., 1939: Bemerkungen uber die in Deutschland vorkommenden
Bernsteinschnecken (Fam. Succineidae). Zoologischer Anzeiger, 127, 3—4, 49—64,
Leipzig 1939.
Odhner N. Hj., 1949: Succinea sarsi Esmark, 1886 (—elegcuns Quick 1933,
non Risso 1826), new to the Danish Fauna. Vidensk. Medd. fra Dansk naturh. Fore-
ning, 111, 217—224, Kobenhavn 1949.
J a e с к e 1 S. H. (senior), 1951: Succinea dunkeri P f. (Pulmonata) in der Mark
Brandenburg. Zoologischer Anzeiger, 147, 1—2, 44—45, Leipzig 1951.
Schmidt H. A., 1955: Bemerkenswerte Landschnecken in Mecklenburg. Ar-
chiv der Freunde der Naturgeschichte in Mecklenburg, I, 206—230, Rostock 1955.
336
Str. 83. — Quickella aren&ria (Bouchard- Chan ter eaux, 1837): anato-
micke studie proveden£ na nov£m sbSru z Tisovce v 16tS 1955 uk^zaly, 2e tisovecky
nalez opravdu patfi do skupiny tohoto zapadoevropskeho druhu. Anatomicke rozdily
proti konchologicky podobne Succinea oblonga Drap. jsou гпаёпё a napadn6:
Q. arena/ria (B.—iCh.) ma kratky, tluste valcovity penis, do jeho± zadniho ztlu§t616ho
konce usti tenky kratky ch^movod; receptaculum seminis vyust’uje do vaginy tSsnd
nad atriem, takze vagina je krat’oudka. Succinea oblonga Drap. mi dlouhy, Stihle
valcovity penis, ktery prostrednictvim dlouh6ho epiphallu v pochvS pfechazi plynulym
zuzenim do velmi dlouheho chamovodu, ktery je dasto klubkovit6 smotan; recepta-
culum usti vysoko nad atriem, takie vagina je dlouhd (srv. Boettger C. R. 1939 —
viz vySe).
Str. 85. — Cochlicopa Risso: systematicke postaveni naSich pfisluSnikh tohoto
rodu je v posledni dobS podrobcno nove podrobne revisi. VdtSina autorft (M a n d a h 1-
Barth, Quick, Walden) dokazuje jasnou druhovou odliSnost tvarti C. lubrica
(M ii 11.) a C. lubricella (Porro); W al d ё n pfedpokl£da i samostatnSjSi postaveni
tvaru oznadova^ho jako C. lubrica f. nit ens Gallen. Vzhledem к tomu, ±e tyto
otdzky bude nutno ddle sledovat, uvddim pfisluSnou literaturu:
M an d a h 1-B a r t h G., 1950: Danske landsnegle. Flora og Fauna, 56, 81—95,
Kobenhavn 1950.
Quick H. E., 1954: Cochlicopa in the British Isles. Proceedings of the Mala-
cologies! Society of London, 30, 6, 204—213, pl. 19, London 1954.
* Wa^n H. W., 1955: The land Gastropoda of the vicinity of Stockholm. Arkiv
for Zoologi, Serie 2, Band 7, Nr. 21, 391—448, Taf. I, Stockholm 1955.
Str. 95. —< Vertigo ronnebyensis West: tento druh je v эоиёавпё dobё pokl^ddn
jen za podruZnou odchylku druhu Vertigo arctica (W allenberg) (srv. W a 1 d ё n,
1955 — viz vySe).
Str. 102. — Pupilia triplicata (Studer): pomer tohoto druhu к P. bigranata
(Rossm.) neni р1пё vyjasnSn (teste р1зетпё sdSleni Waltera Klemm a). Neni
vyloueeno, ze vdtSinu udajti о P. bigranata Rsm. bude nutno zrevidovat v tom
smyslu, 2e Ьё±1 о P. triplicata (Stud.), zvl. naSe кагра!зкё ndlezy, a postaveni P.
bigranata podrobit кгШскё revisi.
Str. 109. — Vallonia excentrica Sterki: druhov6 postaveni tohoto tvaru je
v posledni dobd pfedmStem cetnych diskusi, v nich± ndktefi autofi (Mandahl-
Barth, Kuiper, Sparks, Wa^n) dokazuji jeho druhovou samostatnost,
jini tento n&zor odmitaji a povafcuji tento tvar jen za odchylku druhu Vallonia pul-
chella Miill. (Hubendick, C. R. Boettger). Dosavadni naSe vyzkumy po-
tvrzuji spiSe druhy n£zor, nikoli vSak jednoznadnS, tak£e ot£zku je nutno d£le pedlivS
sledovat; иvadim proto hlavni odkazy:
Kuiper J. G. J., 1944: Bijdrage tot de kennis der niet-mariene mollusken van
de Provincie Zeeland. Basteria, 9, 1—2, 1—29, Leiden 1944.
M an d ah 1-B a r th G., 1950: Danske landsnegle. Flora og Fauna, 56, 81—95,
Kobenhavn 1950.
Hubendick B., 1950: The validity of Vallonia excentrica Sterki. Proceedings
of the Malacological Society of London, 28, 75—78, London 1950.
Hubendick B., 1953: A Second Note on the Validity of Vallonia excentrica
Sterki. Ibidem, 29, 224—228, London 1953.
Sparks B. W., 1954: Fossil а/nd Recent English species of Vallonia. Proceedings
of the Malacological Society of London, 30, 4—5, 110—121, London 1954.
22 КИс 6s. тёккуёй.
337
Walden H. W., 1955: viz citace к str. 85.
Boettger C. R., 1955: Die Weichtier fauna des Enkheimer Riedes im Osten von
Frankfurt am Main und seiner Umgebung. Luscinia, 28 (1954/55), 51—63, Frankfurt
a. M. 1955.
Str. 124. — Rozsifeni druhu Cochlodina remota Lozek: v lete 1955 byla zjis-
tena dalsi nalezidtd v jizni dasti pohori Vtacnik Sylvestrem Machou; nejbohatdi
populace zije v doling pod Khazevem.
Str. 156. — Aegopinella minor (Stab.) a Ae. nitidula (Drap.): systematika
druhti skupiny „Retinella nitens auclt.-nitidula auctt.“ je zpracovdna podle pisemnych
sddleni A. R i e d e 1 a z Varsavy a L. Forcarta z Basileje, ovdfenych vlastnimi
anatomickymi studiemi na deskoslovenskem materialu. Oba autofi rozliduji jeste
v ramci tvaru zde oznadovaneho jako „Ae. nitidula (Drap.)“ dva tvary odlisne
nekterymi znaky na penisu. U nds, zvlaStg ve vychodni dasti statu, ±ije tvar ozna-
dovany R i e d e 1 e m jako Ae. nitidula nitens (Mich.), na zapade Ize cekat i druhy
tvar — Ae. nitidula nitidula (Drap.). Forcart pokldda oba tvary za samostatne
druhy. Dgkuji obdma autordm za jejich sdgleni a uvadim prace, ktere obsahuji jiz
zminky v tomto smgru:
Riedel A., 1953: Male copulatory organs deficiency in the Stylommatophora
with a special reference to Retinella nitens (Mich.). Annales Musei Zoologici Polo-
nici, XV, 7, 83—100, Warszawa 1953.
Riedel A., 1954: Mi^czaki okolic Kazimierza nad Wislq. Fragmenta Faunistica,
VH, 2, 147—185, Warszava 1954.
Str. 167—171. — Daudebardia Hartmann: v novejsi dobd vyslovil L. For-
cart nazor, ie druhy rodu Daudebardia se vyvojove odvozuji od rdznych skupin celedi
Zonitidae a 2e rod Daudebardia Ize rozdglit ve dvd vdtve, z nichz jedna ma chamovod
ustici terminalne do zadniho konce penisu (retinellovy typ), u druhe tisti chamovod
do penisu lateralng (oxychilovy typ). Typickym zastupcem prvni skupiny, ji2 For-
cart ponechavd rodove jmeno Daudebardia H a r t m., je D. rufa (Drap.); zastupcem
druhe skupiny, ji± Forcart ddvd jmdno Pseudolibania Stefani & Panta-
n e 11 i, md byt D. brevipes Drap. Anatomicke vyzkumy jedincd ulitou naprosto
odpovidajicich druhu D. brevipes (Drap,), sebranych ve Slezsku a v Mad’arsku
(Soos), vsak ukazaly, ze tyto exempldre maji genital zcela obdobne upraveny jako
D. rufa (Drap.). Sods pfedpokldda, ze bdzi о novy druh, ulitou konvergentni za-
padni D. brevipes (Drap.), anatomicky vdak odlidny, a ddva mu jmeno Daudebardia
f allax Sods 1955. Upozornuje pfitom na moznost, ze anatomicka pozorovani na za-
padnejdich ndlezech D. brevipes Drap. nejsou dostatecng pfesna, a 2e i zapadni D. bre-
vipes ma terminalnd ustici chdmovod. V takovdm pfipadd by D. fallax Sods byla jen
synonymem D. brevipes Drap. a jmeno Pseudolibania S. & P. by nemohlo pfisludet
skupind druhti s penisem oxychiloveho typu, jejich± typickym zastupcem na nadem
uzemi je D. calophana West. Nyni je tedy nutno zjistit, zda zapadni D. brevipes
Drap. (jeji£ vyskyt neni vylouden v oblasti Ceskdho masivu) a D. fallax Sods jsou
opravdu samostatnd druhy, nebo zda jsou toto±ne. V prvnim pfipade by z dosavadnich
vyzkumti vyplyvalo, ±e v karpatske dasti CSR iije D. fallax Sods a zbyvalo by
ohledat deske _,J9. brevipes D r a p.“, zda patfi к zdpadni D. brevipes Drap. nebo ne.
Forcart L., 1950: Syst£matique des MoUusques en forme de Daudebardia et
revision des especes d’Anatolie et de Vile de Crete. Journal de Conchyliologie, XC,
107—117, pl. I, Paris 1950.
Sods L., 1955: On Hungarian Daudebardiae. Acta Zoologica Academiae Scien-
tiarum Hungaricae, I, 3—4, 351—360, Budapest 1955.
338
Str. 174. — Eucobresia nivalis (D. & M.): к slozite nomenklature tohoto druhu
viz:
F о г с a r t L., 1954: Revision von Vitrina kochi Andreae und Vitrina nivalis
(Dumont & Mortillet) (Moll., Pulm.). Verhandlungen der Naturforschenden
Gesellschaft Basel, 65, 2, 264—269, Basel 1954.
Str. 176. — Arion rufus (L.): к systematickemu postaveni a nomenklature tohoto
druhu odkazuji na prace:
Quick H. E., 1947: Arian ater (L.) and A. rufus (L.) in Britain and their Spe-
cific Differences. Journal of Conchology, 22, 10, 249—261, London 1947.
В о e 11 g e r C. R., 1949: Zur Kenntnis der grossen Wegschnecken (Arion s. str.)
Deutschlands. Archiv fiir Molluskenkunde, 78, 4—6, 169—186, Frankfurt a. M. 1949.
Str. 187. — Deroceras reticulatum (Miill.) a D. agreste (L.): nejnoveji popira
A. Riedel (1954 — viz citace ke str. 156) druhovou samostatnost obou tSchto tvarti.
Str. 229. — Carychium Muller: rozliSeni obou nasich druhti tohoto rodu je ve
vStSine pripadti mozne podle tvaru usti a zdvitti; vnitrni armaturu civky, zvldste
u zaSlych neprtihlednych jedincti, je nutno ohledat jen v ojedinelych nejasnych pfipa-
dech. Pro spolehlive vn§j§i posouzeni je treba urcite praxe; velmi cenne sluzby zde
prokazuji tabulky uvefe jnene M a n d a h 1-B arthem a Watsonem & V e r d-
courtem, jejichz citace uvadim:
Mandahl-Barth G., 1950: viz citace ke str. 85 a 109.
Watson H. & Verdcourt B., 1953: The Two British Species of Carychium.
Journal of Conchology, 23, 9, 306—324, pl. 9—10, London 1953.
Str. 231. — Lymnaea Lam.: co se tyce systematiky plovatek, hlavnS postaveni
jednotlivych podrodti (dr. rodti) a zvlaStS pak druhoveho postaveni tvarti podrodu
Radix, odkazuji na podrobnou monografii Hubendickovu:
Hubendick B., 1951: Recent Lymnaeidae, their Variation, Morphology, Taxo-
nomy, Nomenclature and Distribution. Kungl. Svenska Vetenskapsakademiens Hand-
lingar, Fjarde Serien, Band 3, No 1, str. 1—223, pl. I—V, Stockholm 1951.
Str. 249. — К problematice vzajemnych vztahti druhti Anisus spirorbis (L.) —
A. leucostomus (Mill.) — A. septemgyratus (Rsm.) odkazuji na kriticke prace:
Favre J., 1927: Les Mollusques post-glaciaires et actuals du Bassin de Geneve.
Memoires de la Societe de Physique et d’Histoire Naturelle de Geneve, 40, 3, 171—434,
pl. 14—27, Geneve 1927.
Hubendick B., 1951: Anisus spirorbis and A. leucostomus (Moll. Pulm.),.a
critical comparison. Arkiv for Zoologi, Serie 2, Band 2, Nr. 9, 551—557, pl. I, Stock-
holm 1951.
Str. 251. — Gyraulus riparius (West.): к otazce systematickeho postaveni to-
hoto druhu odkazuji na prisluSne prace Odhnerovy:
Odhner N. Hj., 1929: Die MoUuskenfauna des Takern. Sjon Takerns fauna och
flora, Uppsala 1929.
Odhner N. Hj., 1937: Einige in Finnland neu gefundene Susswassermollusken.
Acta Societatis pro Fauna et Flora Fennica, 60, 267—275, Helsinki 1937.
Str. 267. Viviparus Montfort: к mnohonasobne diskutovane nomenklatu-
re stfedoevropskych druhti tohoto rodu pripominam, ze jsem prozatim ponechal ozna-
6eni Ьёйпа ve stfedoevropske, zvl. nemecke literature, kterd jsou u nas vzita — V. vi-
viparus (L.) pro druh stojatych a V. fasciatus (Miill.) pro druh tekoucich vod. Jsem
si pfitom р1пё vёdom vafcnych vyhr<Ld proti tomuto stavu, odkladam v§ak копеспё
oznaceni na dobu, kdy bude ргевпё stanoveno mezinarodni nomenklatorickou komisi.
22*
339
Upozorftuji na zesadni dlanek H. W a t s о n a, ktery na zaklad6 podrobneho rozboru
zjiSten^ch skutednosti stanovi pro druh tekoucich vod (nes V. fctsciatus Miill.)
jmCno V. viviparus (LinnC, 1758), kdezto za nejstarSi platny nezev druhu vod sto-
jatych (nes V. viviparus L.) povaSuje V. contectus (Millet, 1813). V pfipade druhu
donedevna Ьё±пё oznateovanCho jako V. hungaricus H a z a у pfijimem nezev Vivi-
parus acerosus (Bourguignat) v souhlase s A. Zilchem.
Watson H., 1955: The Names of the Two Common Species of Viviparus. Pro-
ceedings of the Malacological Society of London, 31, 3—4, 163—174, pl. 8, London
1955.
Zilch A., 1955: Die Typen und Typoide des Natur-Museums Senckenberg, 14:
Mollusca, Viviparidae. Archiv fiir Molluskenkunde, 84, 1—3, 45—85, Tafel 3—7, Frank-
furt a. M. 1955.
Str. 281. — К systematickemu postaveni Skebli Anodonta cygnea (L.) a A. ana-
tina (L.) upozoriiuji na prace:
Bloomer H. H., On distinguishing the Shell of Anodonta cygnea from that
of A. anatina. Journal of Conchology, 20, str. 321, London 1937.
Favre J., 1940: La faune malacologique post-glaciaire et actuelle du Lac du
Bourget. Annales de I’ficole Nationale des Eaux et Forets et de la Station de recher-
ches et experiences forestidres, VII, 2, 295—444, pl. I—XIII, Nancy—Paris—Stras-
bourg 1940.
Jaeckel S. H. (sen.), 1952: Unsere Siisswassermuscheln. Die Neue Brehm-
Biicherei, Heft 82, 1—40, Leipzig 1952.
Str. 295. — Za stat о Pisidium subtruncatum Malm vsunout:
— Lastury male, dosti silnC a pevnC, zaoblene trojuhelnikove, nadmute; povrch
je velmi jemne a velmi pravidelne ±ebirkovany, matn£ nebo hedvabne leskly, svetle
ZlutoSedy. Vrcholy le±i na podatku zadni 1/3 delky, jsou zaoblene kuzelovite, ne nadmu-
tC. Horni okraj pfedku sestupuje t6m6f pfimo Sikmo dolh a pfechazi do dobfe prohnu-
tCho spodniho okraje ostrym obloukem, jeho± vrchol (Spidka) leii tSsnS pod vodorov-
nou stfedni Carou nebo v jeji tirovni; Stitek a Stit jsou slabs naznaCeny. Zadek sbihe
mirn^m obloukem prudce dolti a plynule pfechazi do spodniho okraje. zemek: zamkova
liSta je silne, Uzka pod vrcholy, avSak mohutne rozSifene na stranach, zvieste na prave
lastufe, tak±e jeji vnitfni obrys je silnS vyklenuty; C 3 je tenke s okraji rovnob6±ne
liSta, vzadu vyvySena a mimS dovnitf zahnuta, C 2 a C 4 mirne prohnutC; A 1 a A 2
jsou nApadng mohutne trojuhelnikovite zuby; zadni postranni zuby jsou slabs!, ale tei
mohutnC. Vazove br&zda je protahle, zu±en£ dopfedu, ale rozSifena nazad. D. 1,6—2,2;
v. 1,4—2,0; tl. 1,2—1,7.
Pisidium (Neopisidium) tenuilineatum S t e 1 f о x, 1918.
(Hrachovka Carkovana).
Velikost a vzajemny ротёг гогтёгй podlehaji mirnym гтёпат. Od ostatnich
druhti rodu se tato hrachovka rozliSi podle jemnCho, pravidelnCho ±ebirkovani, гаоЫепё
trojuhelnikoveho tvaru a napadne upravy postrannich usekti zamku. Nejvice se po-
dobe druhu P. moitessierianum Pal., cd пёЬой se liSi nedostatkem vrcholovych list
a jemnejSim ryhovenim.
Obyve jezera, feky a potoky.
EvropskC: fidee roztrouSene vyskyty ve velke dSsti Evropy; Anglie, Ho-
landsko, ji±ni SvCdsko, Severonemecke niiina; velke Svycarske jezera, roztrouSenS
v jiinim Nemecku; Chorvatsko; v SSSR v povodi ji±niho Bugu, Donu a Volgy.
IT nSs byl tento druh dosud zjiSten v doline Teplica u Jasova v JihoslovenskCm
340
krasu (lgt. Loiek 1955, det. J. G. J. К u i p e r) a v pramenndm potoce mdstskeho
vodovodu v Ceskd Ырё (lgt. Mell, coll. Th. Schmierer, teste Kuiper).
Str. 200. — Za stat о Helicella cand/ica/ns L. P f r. vsunout: — Ulita podobna dru-
htun H. itala L. a H. ca/ndicans L. P f r; ve srovn&ni s H. itala L. ma u±§i piStdl a pro-
stornSjSi tisti, Ьё1ауои zakladni barvu a tmavohnede p&sky; obusti je mirnS rozSifend
s hnSdym pyskem. Na vaginS je 1 Sipovy a 1 pridatny vak, ktere le±i nesymetricky na
jedn6 stranS vaginy	Helicella (Xerocincta) neglecta (Draparnaud, 1805).
Druh cistd mediterranni (Italie, ji£ni Francie, SpanSlsko atd.), u nds zjiStdny jen
na stepni strani u rybnika Modidlo pod laznemi Мёепё nedaleko BudynS nad Ohri^/kam
se pravdSpodobnS dostal zavlecenim (det. Hugh Watson). fa
Co se tyde nomenklatury, snafcil jsem se v Klidi co mofcna prizpfisobit stavu odpo-
vidajicimu mezinarodnim pravidltim zoologioke nomenklatury, na kter&, zvlaStd u nds,
byl dosud mdlo brdn ohled. Cetnd pfipady jsou v§ak dosud nejasnd, takie dasto bylo
rno&io volit jednu z vdtJSiho podtu mo±nosti; v takovych pfipadech jsem postupoval
vMy tak, abych se co nejmdnd odchylil od nomenklatury Ehrmannovy (1933),
kterd je u nas nejzn&mdjSi. Teprve v nejnovdj§i dobd bylo mnoho jmen nadich тёк-
куёй projednano mezinarodnl nomenklatorickou komisi, schvaleno a uvefejneno v jejich
Opinions, jejich^ citaci zde uvddim:
Opinion 335.
•(Addition to the Official List of Generic Names in Zoology of the Names of
thirty-four non-marine genera of the Phylum Mollusca).
Opinions and Declarations renderend by the International Commission on Zoolo-
gical Nomenclature, Volume 10, Part 2, 45—76.
London 17. III. 1955 (Edited by Francis Hemming).
Opinion 336
(Addition to the Official List of Specific Names in Zoology of the specific names
of one hundred and twenty-two non-marine species of the Phylum MoUusca).
Opinions and Declarations rendered by the International Commission on Zoolo-
gical Nomenclature, Volume 10, Part 3, 77—108.
London 17. III. 1955 (Edited by Francis Hemming).
341
REJSTRIK
KLIC CESKOSLOVENSKYCH MEKKYStl
LATINSKfi nAzvy
Abida 51, 54, 56, 86, 87
— frumentum 16, 24, 52, 55, 88
— secale 39
Acanthinula 79, 105, 109
—	aculeata 19, 109
Acanthinulinae 109
Acephala 275
Acicula 144, 260
Acme 62, 76, 259, 260
—	carpathica 261
—	parcelineata 261
—	polita 19, 260
Acmidae 259, 260
Acroloxus 257, 258
—	lacustris 22, 258
— moquinianus 258
Actophila 229
Aegopinella 56, 149, 151, 152, 166
— minor 38, 52, 153 154, 155, 338
— nitens 38, 154, 338
— nitidula 19, 38, 57, 153, 154, 155, 156,
338
—	pura 19, 152,
—	szepi 39
Aegopis 28, 52, 56, 148, 150
—	verticillus 79, 150
Agardhia 86, 102
—	bielzi 102
Agriolimax 186
Achatina 85
—	minima 85
Achatinacea 144
Alaea 91
Alinda 120, 134, 135
Alopia 24, 119, 121
— bielzi clathrata 17, 77, 78, 121
— livida 39
Alopiinae 120
Alpidelima 120
Amalia 188
Amphibina 81
Amphipeplea 240
Ancylastrum 257
Ancylidae 50, 60, 62, 64, 228, 256
Ancylus 257
— fluviatilis 21, 22, 257
Anisus 52, 59, 61, 245, 247, 248
—	compressus 248
—	charteus 248
— leucostomus 22, 249, 250, 339
—	nummulus 248
— septemgyratus 249, 339
— spirorbis 22, 249, 250, 339,
—	vortex 247
—	vorticulus 59, 248
Anodonta 28, 41, 70, 275, 277, 281, 282
— anatina 22, 39, 43, 69, 281, 283, 340
—	attenuate 283
—	cellensis 281, 284
—	compacta 282
—	complanata 281, 282
—	compressa 282
345
Anodonta cor data 284
— cygnea 22, 39, 43, 281, 284, 340
— kletti 282, 354
—	mutabilis 281
—	piscinalis 281, 283
—	solearis 284
—	variabilis 281
Aplecta 242
Aplexa 51, 242
—	hypnorum 22, 243
Archaeogastropoda 75
Arianta 58, 191, 192, 220
—	alpicola 222
— arbustorum 15, 19, 20, 24, 51, 221
—	picea 222
Arion 59, 77, 175, 176
—	ater 177
—	bourguignati 177
—	brunneus 178
—	circumscriptus 20, 177, 179
—	empiricorum 176, 177
—	flavus 179
—	fuscus 178
—	hortensis 179
—	intermedius 179
—	minimus 179
—	rufus 176, 177, 339
— subfuscus 20, 178, 349
—	vejdovskyi 180
Arionidae 38, 47, 48, 67, 76, 77, 175
Arioninae 175
Arionta 220
Armiger 56, 244, 254
—	crista 254
—	cristatus 255
—	nautileus 255
—	spinulosus 255
Arnouldia 165
Aspasita 110
Aspidobranchia 75, 76, 272
Assiminea 40
— grayana 40
Balea 58, 119, 142
— perversa 17, 142
Basommatophora 11, 62, 64, 75, 76, 228, 229
Bathyomphalus 244, 254
—	contortus 52, 254
Bielzia 181, 184
— coerulans 19, 185, 349
Bithinia 264
Bithynia 260, 264
—	leachi 265
—	producta 265
— tentaculata 21, 265
—	troscheli 265
Bithyniinae 264
Bivalvia 275
Borysthenia 269, 270
Bradybaena 189
Buliminus 111
Bulimus 264
—	radiatus 112
Bulinus 241
Bythinella 15, 39, 259, 261, 263
— austriaca 22, 262, 263
—	clessini 40
—	cylindrica 40, 262
—	heynemanniana 263
—	hungarica 40, 262
—	lata 263
—	pavovillatica 262
—	tornensis 263
Caecilianella 144
Calyculina 289
Campylaea 217, 220
Candidula 194, 196, 198
Capillifera 200
Carinarion 176, 177
Carpathica 168
Carthusiana 215
Carychium 229, 339
—	hercynica 231
— minimum 15, 22, 230, 231
— tridentatum 231
Cecilioides 57, 58, 78, 144
— acicula 16, 24, 145
Cellariopsis 159
Cepaea 44, 51, 52, 57, 58, 191, 223
— arenicola 226
— fusco-labiata 44, 45, 226
— hortensis 15, 19, 20, 226
346
Cepaea nemoralis 21, 225
— pallescens 224
— vindobonensis 16, 18, 58, 84, 224
Cincinna 270, 271
Cionella 84
Clausilia 115, 120, 125
— bidentata 19, 127
— carpathica 130
— costata 130
— cruciata 19, 129
— dubia 17, 41, 43, 127, 130, 139
— grimmeri 38, 43, 127, 130
— minima 129
— nigricans 127
— nitidosa 137
— obsoleta 127
— parvula 24, 126
— pumila 15, 128
— sejuncta 120, 128
— speciosa 43, 127
— striolata 137
— succosa 128
— tettelbachiana 39
— vetusta 137
— vindobonensis 127
Clausiliastra 121
Clausiliidae 38, 42, 51, 55, 58, 59, 77, 115,
118, 119, 134
Clausiliinae 125
Cochlicopa 55, 57, 58, 78, 84, 337
— columna 85
— exigua 85
— lubrica 18, 20, 22, 84, 85, 337
— lubricella 85, 337
— minima 85
— minor 84
— nitens 84, 337
Cochlicopidae 78, 84
Cochlodina 54, 55, 118, 119, 121
— cerata 19, 123
— commutata 17, 125
— laminata 19, 24, 25, 41, 124
— orthostoma 19, 25, 122
— parreyssi 123
— remota 123, 124, 338
— silesiaca 125
— ungulata 125
Cochlodininae 121
Columella 86, 98
— columella 20, 98, 99
— edentula 16, 19, 78, 98
Conulus 165
Coretus 245
Corneola 287
Coryna 102
Ctenobranchia 75, 76, 258
— genuina 76, 259, 261
—	pneumonopoma 76
Cyclas 287
—	appendiculata 292
—	calyculata 290
—	obliqua 291
—	palustris 291
Cyclostoma 265
—	impurum 265
Cyrenacea 287
Daudebardia 12, 18, 28, 50, 52,
167, 169, 338
— brevipes 170, 338
— calophana 168, 338
— fallax 338
— rufa 169, 170, 338
Daudebardiidae 77, 167
Daudebardiinae 167
Delima 120
— ornata 17, 120, 125
Deroceras 181, 186, 187, 188
— agreste 187, 188, 339
— laeve 186
— reticulatum 20, 187, 188, 339
— subagreste 39
Diotocardia 75
Diplodiscus 247
Discinae 146
Discus 52, 56, 145, 146
— albinus 147
— globosus 147
— labiatus 44, 147
— perspectivus 18, 52, 58, 148
— pyramidalis 147
— rotundatus 19, 20, 52, 57, 14
— ruderatus 19, 24, 25, 26, 146
— turtoni 147
347
Dreissena 285 Dreissensia 70, 72, 73, 275, 285 — polymorpha 21, 286 Dreissensiacea 275, 285 Dreissensiidae 71, 275, 285	Gastrodontinae 166 Goniodiscus 146 Gonostoma 216 Graciliaria 143 Gulnaria 234 Gyraulus 39, 245, 251
Edentulina 98 Elea 272 Ellobiidae 229 Ena 52, 112, 113 — montana 19, 24, 58, 113 — obscura 18, 113 Endodontidae 78, 145 Enidae 78, 111, Eucobresia 171, 172 — diaphana 15, 51, 173, 174 — jetschini 173 — nivalis 19, 172, 174, 339 Euconulinae 165 Euconulus 148, 165 — alderi 166 — fulvus 79, 166 — praticola 166 Eudaudebardia 168 — jickelii 168 Eulamellibranchia 275 Eulota 189 Euomphalia 192, 214 — strigella 18, 214 Eupisidium 291	— acronicus 39, 251, 253 — albus 39, 251, 252, 253 — gredleri 253 — hispidus 252 — laevis 251, 253 — limophilus 252 — normalis 252 — riparius 251, 339 —	stebnachaetius 252 —	stromi 253 —	typicus 252 Gyrorbis 247 Gyrostoma 247 Helicacea 189 Helicella 16, 17, 24, 41, 44, 51. 57, 58. 192 193, 194, 195 — candicans 20, 58, 59, 200 —	ericetorum 199 —	geyeri 195 —	hungarica 193, 196 —	itala 199 —	rugosiuscula 198 soosiana 198
Fagotia 259, 266, 267 — acicularis 55, 266 — esperi 267, 353 Ferussaciidae 78, 144 Fossaria 238 Frauenfeldia 185 Fruticicolidae 80, 189 Fruticicola 44, 52, 189, 200 — fruticum 15, 18, 80, 190 — turfica 190 Fusulinae 143 Fusulus 119, 143 — varians 19, 25, 144	— striata 23, 56, 195, 196, 198 — unifasciata 52, 196, 197, 198 Helicellinae 193 ‘ Helicidae 28, 35, 44, 55, 56, 67, 80, 190 Helicigona 52, 54, 58, 192, 216, 217 — cingulella 17, 20, 24, 218 — faustina 19, 44, 220 —	hazayana 39 —	ichthyomma 40 — lapicida 53, 54, 56, 57. 191, 217 rossmaessleri 19, 219 Helicigoninae 216 Helicinae 223 Helicodonta 54, 57, 58, 61, 190, 216
Galba 232, 238, 239 — truncatula 238 Gastrocoptinae 87	— dentata 216 — edentata 216 — obvoluta 18, 24, 216
348
Helicodontinae 216
Helicogena 227
Helicolimax 172
Helicophanta 167
Helicopsis 194, 195, 196
Helix 12, 56, 58, 61, 105, 109, 189, 190, 227
—	austriaca 224
—	candidula 196
—	carpathica 212
—	caespitum 199
—	cobresiana 201
—	contorta 161
—	costulata 195
—	clessini 206
—	hanynonis 151
—	hyalina 161
—	isognomostomos 223
—	lenticularis 152
—	lucida 158, 166
—	lutescens 27, 228
—	monodon 201
—	nitida 158
—	obvia 200
—	pietruskyana 208
—	pomatia 18, 20, 21, 41, 51, 52, 59, 76,
227, 228
—	solaria 148
—	tecta 212
—	trochiformis 166
—	turrita 77
—	vivipara 268
Hemisinus 266
Heterodonta 285
Heynemannia 182, 183
Hippeutis 244, 251, 255
—	complanatus 251, 255
Hyalina 148
—	domestica 157
—	nitidissima 157
—	tschapecki 157
Hyalinia 148
Hydrobiidae 259, 261
Hydrobiinae 261
Hydrolimax 181, 186
Hydrophyga 80
Hydrotropa 81, 82
Hygrophila 231
Chilostoma 217, 218, 219, 220
Chilotrema 217
— lapicida 217
Chondrina 17, 24, 57, 86, 88, 111, 121
—	avenacea 55, 89
—	clienta 89
—	tatrica 90
Chondrula 17, 58, 112, 114
—	albolimbata 114
—	eximia 114, 115
—	tridens 16, 84, 114
Iphigena 116, 131
—	badia 19, 132
—	curta 134
— latestriata 19, 25, 119, 132
—	lineolata 39
—	nana 134
— plicatula 19, 25, 133
— tumida 19, 131, 133
— ventricosa 16, 19, 131
Isognomostoma 55, 191, 222
— holosericum 19, 24, 56, 191, 223
— personatum 19, 51, 55, 222
Isthmia 96
Jelskia 269
Kobeltia 176, 179
Kuzmicia 125
Laciniaria 54, 55, 118, 120, 134
— biplicata 17, 19, 20, 41, 42, 43, 56, 59,
134
— bohemica 43, 44, 45, 135
— сапа 19, 25, 137
— elata 19, 136, 142
—	elongata 141
—	f estiva 138
—	forsteriana 43, 135
—	grandis 135
—	gulo 19, 136, 140
—	implicate 135
—	moravica 136, 139
—	nitidosa 137, 138
—	plicata 19, 135
—	sordida 43, 135
— stabilis 19, 136, 139
—	striolata 137
349
Laciniaria turgida 16, 19, 43, 136, 141
— vetusta 137, 138
Lamellibranchiata 275
Lehmannia 181, 185
— marginata 185
Libania 168
Limacidae 38, 47, 48, 59, 67, 76, 77, 180
Limacinae 180
Limacopsis 185
Limacus 182
Limax 181, 182
—	agrestis 187, 188
—	antiquorum 183
—	arborum 185
—	ater 176
—	bielzi 183
—	cereus 184
—	cinctus 184
— cinereo-niger 183, 185
—	cinereus 183
—	flavus 21, 182
—	kostali 184
—	marginatus 189
— maximus 183, 185
—	reticulatus 187
—	rufus 176
—	schwabi 185
—	sylvaticus 184
— tenellus 184, 349
—	variegatus 182
Limnaeus 233
—	vulgaris 237
Limnophysa 238
Lithoglyphinae 264
Lithoglyphoides 263
Lithoglyphus 57, 58, 259, 263, 264
— naticoides 21, 264
Lochea 176
Lucena 80
Lymnaea 52, 58, 232, 233, 339
— alata 237
— ampla 21, 39, 58, 234. 235, 236, 238
— ampullacea 238
— auricularia 51, 58, 234, 235
— corvus 239
— fusca 239
— glabra 240
— lagotis 234, 235, 237
Lymnaea monnardi 236
—	obtusa 238
— ovata 21, 39, 234, 236, 238
— palustris 22, 232, 239	_
—	patula 238
— peregra 22, 39, 41, 43, 232, 234, 237, 249
— stagnalis 22, 41, 51, 234
—	subampla 235
—	sublagotis 235
— truncatula 15, 22, 35, 232, 240
— turricula 239
Lymnaeidae 28, 41, 54, 55, 62, 64, 76, 229,
231, 239
Lymnus 233
Malacolimax 181
Margaritana 69, 70, 276, 284
— fluviatilis 285
— margaritifera 21, 24, 45. 285
Margaritanidae 276, 284
Marpessa 121
Martha 194
Mastus 39
— bielzi 39
Melaniidae 259, 266
Melanopsinae 266
Melanopsis 266
Mesarion 176, 178
Mesogastropoda 75
Microarion 176, 179, 180
Microcolpia 266
Microna 261
Milax 180, 188
— budapestinensis 189
— gracilis 21, 189
— marginatus 189
— rusticus 18, 188, 349
Modicella 88
Monacha 56, 57, 193, 215
— cantiana 39
— carthusiana 215
Monachoides 193, 209, 210, 212
— incarnata 19, 54, 56, 58, 211, 212
— rubiginosa 15, 22, 23, 193, 206, 209, 210,
— umbrosa 19, 57, 210
— vicina 56, 212
350
Monotocardia 75
Morlina 149, 156
Musculium 41, 70, 276, 289
—	brochonianum 290
—	lacustre 22, 290
—	ryckholti 290
—	steini 290
Mya 285
—	margaritifera 285
Mytilus 286
—	chemnitzii 286
—	polymorphus 286
Myxas 232, 240
— glutinosa 240
Najadacea 276
Napaeus 113
Nauta 242
Nautilina 254
Neopisidium 291, 294, 340
Neostyriaca 39
—	corynodes 39
Nerita 268
—	fasciata 268
— vivipara 268
Neritacea 272
Neritidae 272
Neritina 272
Neritostoma 81
Orcula 54, 86, 102
— brancsiki 104
— doliolum 18. 102, 103
— dolium 17, 102, 103
Orculinae 102
Oxychilus 28, 57, 149, 156, 159, 166
— alliarius 39
— austriacus 158
— cellarius 20, 38, 52, 154, 157, 158, 159,
160, 161
— depressus 19 156, 157
— draparnaudi 21, 39 157, 158
— glaber 57, 156
Oxyloma 38, 81, 82, 336
Pagodina 104
Pagodula 104
Pagodulina 87, 104
Pagodulina pagodula 104
Pagodulininae 104
Paludina 264, 267
—	contecta 268
—	kickxii 265
—	similis 265
Paludinella 261
Paraspira 247
Parmacellinae 180, 188
Patula 111, 145, 146
— solaria 148
Pectinibranchia 75
Pelecypoda 275
Pentataenia 223
PerforateUa 55, 191, 212
— bidens 4 5 24, 52, 213
— dibothryon 19, 213
Perpolita 149, 151
— petronella 38, 151, 152
— radiatula 18, 38, 151, 152
— viridula 151
Petasia 212
Petasina 165, 200
Phenacolimax 172
Physa 22, 28, 51, 54, 57, 58, 64, 241
—	acuta 242
—	fontinalis 241
Physidae 229, 241
Pirostoma 131
Pisidium 15, 21 22, 38, 39, 69, 70, 276, 291
—	amnicum 291
—	casertanum 22, 295, 297, 299
—	cinereum 299
—	conicum 293
—	fontinale 299
—	fossarium 299
—	gassiesianum 294
—	globulare 299
— henslowanum 70, 292
—	hibernicum 299
—	intermedium 299
— milium 294
— moitessierianum 291, 294, 340
— nitidum 296, 297
—	obtusalastrum 298
— obtusale 298, 299
—	ovatum 299
—	pallidum 295
351
Pisidium personatum 297, 299
— pseudosphaerium 295
— pulchellum 296
— pusilium 297
— roseum 299
— subtruncatum 69, 295, 340
— supinum 293
— tenuilineatum 291, 340
— tetragonum 294
— torquatum 294
Planorbarius 28, 244, 245
— ammonoceras 245
— corneus 245
Planorbidae 22, 51, 52, 59, 62, 76, 229, 243,
254, 270
Planorbis 51, 52, 243, 244, 246
— carinatus 247
— dubius 247
— glaber 253
— marginatus 246
— planorbis 22, 246
— rotundatus 250
— spirorbis 250
— submarginatus 246
— umbilicatus 246
Platyla 260
Pneumonopoma 62, 259, 260
Polita 156
— nitidosa 152
Pomatia 227
Pomatias 40
— elegans 40
Prosobranchia 62, 64, 75, 258, 269
Pseudalinda 120, 136, 138, 139 140, 141, 142
Pseudancylus 257
Pseudanodonta 281
Pseudolibania 338
Pulmonata 62, 67, 75, 76
Punctinae 145
Punctum 145
— pygmaeum 146
Pupa 85
— avena 90
— avenacea 89
— aridula 101
— ascaniensis 97
— cereana 90
— cupa 101
Pupa fragilis 142
— kimakowiczi 104
— kiisteriana 93
— laevigata 93
— marginata 99
— minutissima 96
— muscorum 96
— shuttleworthiana 95
Pupilia 55, 87, 99
— alpicola 100
— bidentata 41
— bigranata 17, 100, 337
— edentula 41, 100
— elongata 99
— muscorum 16, 20, 41, 58, 99
— pratensis 100
— sterri 17, 24, 56, 57, 101
— triplicate 102, 337
— unidentata 41, 100
Pupillidae 11, 41, 55, 58, 77, 78, 85, 98
Pupillinae 99
Pyramidula 24, 79, 105, 111, 121
— conoidea 111
—	rupestris 17, 111
—	saxatilis 111
Pyramidulidae 111
Pyramidulinae 111
Pyrostoma 131
Quickella 84
— arenaria 337
Radix 39, 232, 234, 240. 339
—	peregra 240
Retinella 151, 152
—	clara 39
— nitens 338
— nitidula 338
Rumina 59
Ruthenica 119, 143
— filograna 19, 143
Sadleriana 259, 263
— fluminensis 40
— pannonica 22, 263
Scutibranchia 75
Scyphus 102
Segmentina 53, 244, 256
352
Segmentina babori 39
— clessini 256
—	distinguenda 256
—	nitida 22, 256
Semilimax 60, 171, 172, 174
— brevis 39
— kotulae 19, 20, 175
— semilimax 19, 174
Schistophallus 149, 159
— deubeli 159
— orientalis 38, 39, 149, 154, 158, 159, 160,
161
Schizodonta 276
Simrothia 185
Soosia 39
—	diodonta 39
Spelaeodiscus 24, 79, 104, 105, 110
—	albanicus 110
—	hauffeni 110
— tatricus 17, 110
—	triadis 110
—	triarius 110
—	trinodis 110
Sphaeriacea 71 72, 73, 275, 287
Sphaeriastrum 287, 288
Sphaeriidae 73, 74, 275, 287
Sphaerium 21, 69, 70, 276, 287, 289, 291
—	corneum 22, 289
—	mamillanum 289
—	nucleus 289
—	ovale 289
—	pilacre 290
—	rivicola 288
— scaldianum 289
Sphyradium 98, 102
Spiralina 58, 247, 248
Spirodiscus 245
Spirorbis 247
Stagnicola 238
Striatella 194
Strigilecula 120, 134, 136, 137
Stylommatophora 64, 75, 76
Succinea 12, 15, 22, 28, 38, 57, 78, 80, 84
— arenaria 83, 84
— dunkeri 38, 82, 336
—	elegans 82, 336
—	elongata 83, 84
—	grandis 81
Succinea fagotiana 83
—	humilis 77, 83
—	hungarica 82
—	limnoidea 81
— oblonga 83, 337
—	pfeifferi 81, 82, 336
—	putris 81
— sarsi 336
Succineacea 80
Succineidae 78, 80
Succinella 38, 80, 83
Tachea 224
Tandonia 188
Theba 215
Theodoxus 21, 50, 57, 60, 75, 76, 272
— danubialis 274
—	fluviatilis 273
—	prevostianus 40
—	transversalis 273
Tichogonia 285
— chemnitzii 286
Torquilla 87, 88
Torquis 251
Trigonostoma 216
Trichia 56, 193, 200, 201, 210
—	alveolus 39
—	b^kowskii 19, 42, 202
—	bielzi 204
— bohemica 42, 44, 202
—	carolothermensis 39
—	concinna 208
— danubialis 207
— edentula 39, 42, 202
— euconus 204, 205
— filicina 204, 205
— hispida 15, 20, 41, 208
— lubomirskii 16, 206
— montana 207
— septentrionalis 208
— sericea 205, 210
— striolata 15, 192, 207
— unidentata 16, 19, 42, 51, 52, 191, 201,
202
— villosula 16, 56, 208
Trichiinae 200
Triodopsis 222
Trochulus 200
23 КИё cs. mekkysu.
353
Tropidiscus 246
Truncatellina 58, 87, 96
—	claustralis 17, 97
—	costulata 17, 97
—	cylindrica 16, 18, 96
Turbo 99
— muscorum 99
Uncinaria 136, 138
Unio 12, 21, 28, 276, 277, 278, 284
—	archaica 277
—	bosnensis 279
—	consentaneus 279
— crassus 21, 278, 279
—	cytherea 279
—	latirostris 281
— pictorum 280, 281
—	sinuatus 285
—	tenuis 277
—	tumidus 69, 280
—	zelebori 280
.Unionacea 34, 47, 69, 70, 71, 72, 73, 275,
276
Unionidae 275, 276, 277
Vallonia 15, 20, 38, 51, 52, 58, 79, 105
— adela 39, 106
— costata 16, 18, 24, 56, 107
—	costellata 108
—	declivis 106
— enniensis 108
— excentrica 38, 39, 109, 337
— pulchella 16, 18, 106, 109, 337
— tenuilabris 39, 106, 107
Valloniidae 79, 104, 105
Valloniinae 105
Valvata 52, 54, 67, 259, 269, 270, 272
— cristata 22, 272
—	macrostoma 271
—	menkeana 270
—	naticina 21, 270
—	piscinalis 21, 22, 270
—	planorbis 272
— pulchella 22, 52, 271
—	spirorbis 272
—	umbilicata 271
Valvatidae 76, 259, 269
Velletia 258
Vertiginacea 84
Vertigininae 90
Vertigo 15, 58, 87, 90, 91
— alpestris 19, 95
— angustior 51, 77, 91
— antivertigo 22, 41. 92
— arctica 20, 95, 337
—	ferox 41, 92
—	moulinsiana 39, 92
—	octodentata 41, 93
—	parcedentata 95
—	plicata 91
—	pusilia 19, 51, 77, 91
—	pygmaea 16, 18, 93
—	quadridens 94
—	ronnebyensis 95, 337
—	septemdentata 92
—	sexdentata 41, 92, 94
—	sieversi 94
—	substriata 16, 94
—	venetzii 91
— ventrosa 93
Vertilla 91
Vestia 136, 138
Vitrea 54, 55, 57, 149, 161, 164
—	contracta 18, 163
—	crystalline 15, 52, 163, 164
—	diaphana 19, 161
—	inopinata 16, 17, 27, 149, 165
—	moravica 39
—	opinata 165
—	orientalis 164
—	plutonia 165
—	subrimata 51, 162
—	transsylvanica 19, 162
Vitrina 171, 172
—	elongate 174
—	heynemanni 173
—	kochi 174
—	kubesi 39
— pellucida 20, 60, 77, 172
—	perforata 172
Vitrinidae 12, 16, 28, 52, 54, 56, 57, 60, 77,
171
Vitrinopugio 174
Vivipara 267
—	lacustris 268
—	vera 268
354
Viviparidae 259, 267
Viviparus 28, 56, 57, 76, 259, 267, 339
— acerosus 269, 340
— contectus 340
— fasciatus 21, 268, 269, 339, 340
— hungaricus 269, 340
— viviparus 22, 268, 339, 340
Wiistia 247
Xerophila 193
Zebrina 17, 56, 57, 58, 112
—	albida 112
—	cornea 112
Zebrina detrita 16, 41, 112, 346
— radiata 112
Zebrinus 112
Zenobiella 209
Zonitacea 145
Zonites 148, 150
—	praecursor 150
—	striatulus 151
—	subangulosus 150
Zonitidae 16, 54, 56, 79, 148, 154, 166, 167,
168, 338
Zonitinae 150
Zonitoides 67, 149, 151, 166
— nitidus 22, 166
Zua 84
JMENA AUTORO
Ankert 35, 273, 287, 301
Babak 302
Babor 9, 34, 163, 180, 302
Bukowski 34, 303
Balthasar 303
Bata 303
Bayer 303
Bielz 303
Blazka 33, 163, 271, 287, 302, 303, 313
Bloomer 340
Boettger 176, 177, 209, 224, 303, 304, 336,
337, 338, 339
Bohm 304
Bohuslav 304
Brabenec 8, 17, 36, 199, 253, 295, 304
Brancsik 34, 45, 103, 104, 130, 224, 262, 304
Brandt 305
Brtek 8, 36, 249, 294, 305
Buchner 277, 305
Burian 306
Buttner 35, 132, 175, 306
Canon 35, 109, 146, 151, 306
Clessin 33, 85, 103, 104, 130, 277, 281, 299,
306
Csiki 34
Culek 35, 109, 129, 306
Cypers 33, 306
Czizek 307'
Dichtl 307
Duda 33, 307
Dudich 144, 165, 307
Duchon 307
Dvorsky 307
Dvorak 307
Dyk 285, 307
Ehrmann 10, 83, 88, 105, 151, 231, 237, 277
281, 307, 341
Erhardova 328
Favre 308, 339, 340
Ferianc 8
Fiebiger 35, 308
Forcart 338, 339
Frankenberger 9, 34, 90, 104, 119, 132, 137,
138, 146, 308
Frauenfeld 308
Freund 308
Gerhardt 308
Germain 309
23*
355
Geyer 151, 277, 309
Gliickselig 33, 309
Gulicka 319
Halik 309
Haslinger 309
Hasslein 309
Hazay 34, 263, 269, 277, 309
Hesse 309
HlavSc 35, 197, 241, 294, 309
Hlavin 138
Hoffmann 35, 310
Holdhaus 310
Hora 310
Hortzschanski 310
Housa 310
Hromada 35
Hubendick 232, 234, 249, 310, 337, 339
Hudec 36, 105, 121, 310
Imre 312
Israel 277
Jaeckel 12, 175, 209, 311, 336, 340
Jachno 311
Jandecka 35, 106, 107, 248, 271, 312
Jandl 35, 312
Janovszky 312
Japp 312
Jordan 277
Kafka 312
Kalas 36, 199
Kalensky 220, 312
Kapler 312
Kempny 313, 320
Klement 35, 215, 313
Klemm 313, 337
Klika 33, 313
Klvana 313
Kobelt 277
Kohler 313
Kolenati 33, 313
Komarek 8
KostSl 33, 180, 302
Kotal 313
Kotula 34, 313
Kovanda 36, 314
Krol 314
Kubes 33, 314
Kucera 33
Kuiper 300, 337, 341
Kukla 314
Ladman 265
Lais 314
Lang 314
Laus 314
Lehmann 33, 314
Leisky 89, 101, 102, 315, 320
Licharev 10, 90, 106, 132, 151, 204, 231, 315
Linne 176
Lozek 10, 35, 36, 40, 84, 89, 90, 96, 97, 98, 99,
101, 102,	106,	108,	127,	129,	130,	132,
133,	135,	136,	137,	138,	139,	140,	141,
142,	143,	144,	146,	151,	161,	162,	163,
165,	173,	174,	175,	180,	189,	195,	197,
199,	202,	203,	205,	207,	208,	209,	215
238,	245,	248,	249,	251,	261,	266,	267,
269,	271,	294,	300,	314,	315,	316,	317,
318, 319, 320, 327, 335, 341
Luther 187, 320
Macha 36, 320, 338
Mandahl-Barth 337, 339
Marek 320
Mares 320
Maran 320
Mell 35, 127, 135, 294, 320, 341
Melnicenko 179
Mentzen 277
Merkel 34, 320
Mocsary 321
Modell 277, 278, 321
Mokry 321
Muller 321
Neumann 144, 321
Novdk 34, 39, 302, 321
Novotny 9, 33, 321
Nowak H. 35, 321
Nowak W. 321
Nosek 33
Odhner 251, 291, 336, 339
Ortvay 207, 321
356
Pax 321
Pelisek 312, 322
Perrot 224, 322
Petrbok 9, 34, 35, 41, 107, 163, 197, 215, 224,
238, 253, 302, 322, 323, 324, 325, 326
Petrogalli 326
Pfeiffer 326
Polinski 9, 35, 203, 204, 326
Prosek 327
Quick 85, 176, 327, 336, 337, 339
Rammelmeyer 10, 90, 106, 132, 151, 204, 231,
315
Reichert 327
Reinhardt 34, 327
Reisner 33, 327
Remes 327
Rensch 35, 175, 327
Riedel 154, 155, 338, 339
Riedl 327
Richly 285, 327
Rittig v. Flammenstern 327
Rohlena 197, 327
Rossmassler 277
Roszkowski 327
Rotarides 35, 102, 139, 140, 158, 161, 203,
261
Rysavy 328
Rzehak 33, 165
Riha 328
Seibert 329
Schierl 328
Schilder 224
Schmidt 33, 336
Schmierer 341
Schnitter 277
Schobl 9, 33, 309, 329
Schubert 285, 329
Simroth 329
Slavik 9, 33, 329
Smolenska 329
Smycka 329
Sobotka 329
Soos 9, 35, 101, 105, 130, 142, 144, 158, 161,
164, 165, 177, 182, 189, 196, 203, 204,
206, 251, 329, 338
Sparks 337
Spitzner 329
Sprick 329
Steinwender 330
Stobiecki 330
Szep 207, 330
Sandera 33, 330
Sebesta 330
Sedy 330
Simr 330
Stepan 330
Tetens 330
Thamm 331
Thiele 331
Triibsbach 331
Turcek 8
Ulicny 7, 9, 33, 34, 36, 45, 97, 98, 133,	137,
138, 141, 146, 165, 180, 197, 199,	238,
241, 245, 248, 265, 268, 271, 287,	289,
290, 294, 300, 331, 332	
Urbanski 9, 35, 89, 96, 101, 102, 110,	140,
332
Uzel 333
Vejnar 33, 333
Verdcourt 231, 334, 339
Vesely 8
Vogel 333
Vohland 141, 144, 333
Wagner 34, 35, 144, 158, 161, 164, 196, 198,
199, 307, 329, 333
Wachtler 145, 334
Walden 337, 338
Wallenberg 337
Watson 231, 334, 339, 340
Weisz 36, 102, 105, 139, 140, 158, 161, 203,
261, 334
Westerlund 334
Wiesner 33
Wolf 334
Zalesky 245, 268, 334
Zeithammer 334
Zelinka 334
357
Zilch 340	Zadin 10, 273, 277, 281, 335
Zimmermann 35, 108, 109, 187, 206, 224, 231, Zdichynec 335
248, 253, 334	Zebera 335
358
OBS АН
Predmluva — — — — —	—	—	—	—	—	—	—	—	7
Vseobecnd cast
1.	Uvod — — — — —	—	—	—	—	—	—	—	—	9
2.	Vyskyt a sber mekkysu —	—	—	—	—	—	—	—	—	12
3.	Poznamky к zoogeografii ceskoslovenskych mekkysu — — —	25
4.	Preparace materialu a uprava	sbirek	—	—	—	—	—	—	28
5.	Strucne dejiny a soucasny stav topografickeho pruzkumu cesko-
slovenskych mekkysu — —	—	—	—	—	—	—•	—	—	33
6.	Ukoly ceskoslovenske malakozoologie — —	—	—	—	—	38
a)	Chyby a nedostatky klice	—	—	—	—	—	—	—	—	38
b)	Uvaha о systematice —	—	—	—	—	—	—	—	—	40
c)	Ochrana pfirody —। —	—	—	—	—	—	—	—	—	45
d)	Popularisace a ziskani novych pracovniku —	—	—	—	—	45
Prehled morfologie ceskoslovenskych mekkysu —	—	—	—	—	47
a)	Ulita plzu —	—	—	—	—	—	—	—	—	—	—	—	49
b)	Telo plzu —	—	—	—	—	—	—	—	—	—	—	—	61
c)	Lastury mlzu	—	—	—	—	—	—	—	—	—	—	—	67
d)	Telo mlzu—	—	—	—	—	—	—	—	—	—	—	—	71
Soustavna cast
Klic ceskoslovenskych mekkysu — — —	—	—	—	—	—	75
a)	Klic к urceni ceskoslovenskych plzu —	—	—	—	—	—	75
b)	Klic к urceni ceskoslovenskych mlzu —	—	—	—	—	—	275
Literatura — —	—	—	—	—	—	—	—	—	—	—	—	301
Doplnky a opravy	—	—	—	—	—	—	—	—	—	—	—	336
Rejstfik — —	—	—	—	—	—	—	—	—	—	—	—	344
Text к tabulkam	—	—	—	—	—	—	—	—	—	—	—	363
VOJEN LO2EK
KL1C CESKOSLOVENSKYCH MSKKfStr
VYDALO VYDAVATEESTVO SLOVENSKEJ AKADfiMIE VIED
BRATISLAVA 1956
VEDECK? REDAKTOR DR. OSKAR FERIANC
REDAKTORKA PUBLIKACIE VLASTA HORVATOVA
TECHNICKA REDAKTORKA DR. ZUZANA VI§NYIOVA
KOREKTORKA VLASTA HORVATOVA
301-03. Daft 5%. P. d. 433. C 4432/56-IV/1-46. Nftklad
650 vytladkov. Papier 221-07, 80 g, 70X100. PH 18,17,
AH 81,66, VH 31,69. Rukopis zadany v novembri 1955,
vytlaCene v septembri 1956. Vytladili Severoslovensk4
tlaCiarne, n. p. v Martine, zo sadzby, pfsmom Ideal.
Str£n 436, tabuliek 62, obrftzkov 69.
Cena broz. KCs 40,—.	KCs 44,40.
53/III-3, 56/X-15.
A-63.817
TABULKOVA PRILOHA
TEXT к tabulkAm I—lxii
TABULKA I.
1.	Succinea pfeifferi Rossmassler,
Ledec nad Sazavou (Cechy).
Skutecna velikost 13,8 : 7,0 mm.
2.	Succinea dunkeri L. Pfeiffer.
Muzla u Sturova (Slovensko).
Skutecna velikost 18,4 : 8,6 mm.
3.	Succinea elegans R i s s o.
Dolni Jiretin u Mostu (Cechy).
Skutecna velikost 17,6 : 8,3 mm.
TABULKA II.
1.	Succinea putris Linne.
Unetice u Prahy (Cechy).
Skutecnd velikost 19,0 :11,0 mm.
2.	Succinea oblonga Draparnaud.
Netolice (Cechy).
Skutecna velikost 6,3 : 3,4 mm.
3.	Cochlicopa lubrica Muller.
Libis nad Labem (Cechy).
Skutecna velikost 6,2 : 2,7 mm.
4.	Cochlicopa lubricella P о r r o.
Karlstejn (Cechy).
Skutecna velikost 4,3 :1,8 mm.
TABULKA III.
1.	Abida frumentum Draparnaud.
Karlstejn (Cechy).
Skutecnd velikost 7,0 :2,8 mm.
2.	Chondrina clienta Westerlund.
Macocha (Morava).
Skutecnd velikost 6,6 : 2,4 mm.
3.	Chondrina tatrica Lozek.
Zadielska dolina (Slovensko).
Skutecna velikost 6,8 : 2,4 mm.
4.	Chondrina avenacea Bruguiere.
Svaty Prokop u Prahy (Cechy).
Skutecna velikost 6,9 : 2,6 mm.
TABULKA IV.
1.	Vertigo angustior Jeffreys.
Netolice (Cechy).
Skutecna velikost 1,7 :1,0 mm.
2.	Vertigo pusilia Muller.
Radotinske udoli (Cechy).
Skutecna velikost 2,0 :1,15 mm.
3.	Vertigo antivertigo Draparnaud.
Netolice (Cechy).
Skutecna velikost 2,0 :1,3 mm.
4.	Vertigo substriata Jeffreys.
Udoli nad Hatemi v Hrebenech (Cechy).
Skutecna velikost 1,8 :1,1 mm.
5.	Vertigo pygmaea Draparnaud.
Netolice (Cechy).
Skutecna velikost 1,9 :1,0 mm.
6.	Vertigo alpestris Alder.
Hruba voda u Olomouce (Morava).
Skutecna velikost 2,0 :1,1 mm.
TABULKA V.
1.	Vertigo arctica Wallenberg.
Hlupy, Belanske Tatry (Slovensko).
Skutecna velikost 2,3 :1,4 mm.
363
2.	Columella edentula columella Mar-
tens.
Hlupy, Belanske Tatry (Slovensko).
Skutecna velikost 2,8 :1,4 mm.
3.	Columella edentula Draparnaud.
Netolice (Cechy).
Skutecna velikost 2,6 :1,4 mm.
4.	Truncatellina cylindrica Ferussac.
Tunely mezi Sazavou a Ledeckem
(Cechy).
Skutecna velikost 1,9 : 0,9 mm.
5.	Truncatellina claustralis G r e d 1 e r.
Karlstejn (Cechy).
Skutecna velikost 1,9 : 0,8 mm.
6.	Truncatellina costulata Nilsson.
Cierna skala v Malych Karpatech
(Slovensko).
Skutecna velikost 2,0 : 0 9 mm.
TABULKA VI.
1.	Pupilia muscorum Linne.
Radotinske udoli (Cechy).
Skutecna velikost 3,6 :1,8 mm.
2.	Pupilla bigranata Rossmassler.
Devin v Pavlovskych vrsich (Morava).
Skutecna velikost 2,7 :1,6 mm.
3.	Pupilla sterri V о i t h.
Divci hrad v Pavlovskych vrsich (Mo-
rava).
Skutecna velikost 3,3 :1,75 mm.
4.	Agardhia bielzi Rossmassler.
Il'anovsk£ dolina u Lipt. Mikulase
(Slovensko).
Skutecna velikost 5,4 :1,9 mm.
TABULKA VII.
1.	Orcula doliolum Bruguiere.
Sv. Jan u Berouna (Cechy).
Skutecna velikost 5,6 : 2,5 mm.
2.	Orcula dolium Draparnaud.
Zadielska dolina (Slovensko).
Skutecna velikost 7,3 : 3,4 mm.
3.	Orcula dolium brancsiki С 1 e s s i n.
Maninska suteska u Pov. Bystrice
(Slovensko).
Skutecna velikost 7,8 : 2,7 mm.
4.	Pagodulina pagodula Desmoulins.
Cigel'ka u Bardejova (Slovensko).
Skutecna velikost 3,2 :1,9 mm.
TABULKA VIII.
1.	Vallonia costata Muller.
Fulstejn (Slezsko).
Skutecna velikost 1,25 : 2,6 (2,1) mm.
2.	Vallonia enniensis G r e d 1 e r.
Zatisi u Prahy (Cechy).
Skutecna velikost 1,0 : 2,1 (1,6) mm.
3.	Vallonia pulchella Muller.
Recany nad Labem (Cechy).
Skutecna velikost 1,3 : 2,7 (2,1) mm.
4.	Vallonia excentrica S t e г к i.
Sazava (Cechy).
Skutecna velikost 1,2 : 2,4 (1,8) mm.
TABULKA IX.
1.	Acanthinula aculeata Muller.
Hosticke Odoli v Rychlebskych horach
(Slezsko).
Skutecna velikost 2,1 : 2,0 mm.
2.	Pyramidula rupestris Draparnaud.
Skutecna velikost 2,1 : 2,8 mm.
3.	Spelaeodiscus tatricus Hazay.
Sucha dolina v Belanskych Tatrach
(Slovensko).
Skutecna velikost 2,4 : 3,6 mm.
TABULKA X.
1.	Zebrina detrita Muller.
a)	Podlesin u Slaneho (Cechy).
Skutecna velikost 19,0 : 9,0 mm.
b)	Turnansky hrad (Slovensko).
Skutecna velikost 20,0 : 9,7 mm.
2.	Chondrula tridens eximia Rossmas-
sler.
Baba u Somotoru (Slovensko).
Skutecna velikost 14,9 : 6,5 mm.
3.	Chondrula tridens Muller.
Podmoran (Cechy).
Skutecna velikost 10,5 : 4,3 mm.
4.	Ena obscura Muller.
Bukovina nad Jizerou (Cechy).
Skutecna velikost 9,8 : 3,8 mm.
5.	Ena montana Draparnaud.
Karlicke udoli u Dobrichovic (Cechy).
Skutecna velikost 15,0 : 6,0 mm.
TABULKA XI.
1.	Cochlodina orthostoma Menke.
Skryje u Krivoklatu (Cechy).
Skutecna velikost 11,9 : 2 8 mm.
364
2.	Cochlodina cerata Rossmassler.
Vapenna skala u Borky v Jihosloven-
skem krasu (Slovensko).
Skutecna velikost 15,8 : 3,5 mm.
3.	Cochlodina remota Lozek.
Dolina Bystreho potoka pod Vtacnikem
(Slovensko).
Skutecna velikost 14,3 : 3,8 mm.
4.	Cochlodina laminata Montagu.
Bukovina nad Jizerou (Cechy).
Skutecna velikost 16,6 : 4,0 mm.
5.	Cochlodina commutata Rossmass-
1 e r.
Usti nad Orlici (Cechy).
Skutecna velikost 14,5 : 3 1 mm.
TABULKA XII.
1.	Clausilia parvula Ferussac.
Bukovina nad Jizerou (Cechy).
Skutecna velikost 10,0 : 2,1 mm.
2.	Clausilia bidentata Strom.
Ruzova hora u Decina (Cechy).
Skutecna velikost 9,3 : 2,4 mm.
3.	Clausilia dubia Draparnaud.
Ryzmburk v Rudohori (Cechy).
Skutecna velikost 12,7 : 3,1 mm.
4.	Clausilia pumila C. Pfeiffer.
Vuznice u Nizbora (Cechy).
Skutecna velikost 13,3 : 3,3 mm.
5.	Clausilia cruciata Studer.
Udoli od Vidli ke Karlove Studance
(Slezsko).
Skutecna velikost 8,8 : 2,0 mm.
6.	Clausilia grimmeri A. Schmidt.
Sdl'ovska souteska u Ziliny (Slovensko).
Skutecna velikost 10,3 : 2,5 mm.
TABULKA XIII.
1.	Iphigena ventricosa Draparnaud.
Rozsutec v Male Fatre (Slovensko).
Skutecna velikost 18,5 : 4,7 mm.
2.	Iphigena tumida Rossmassler.
Brestovy v Moravskoslezskych Besky-
dech (Morava).
Skutecna velikost 13,2 : 3,9 mm.
3.	Iphigena mucida badia Rossmass-
1 e r.
Udoli pod Serlichem v Orlickych horach
(Cechy).
Skutecna velikost 11,5 : 2,9 mm.
4.	Iphigena plicatula Draparnaud.
Vuznice u Nizbora (Cechy).
Skutecna velikost 11,9 : 2,7 mm.
5.	Iphigena latestriata A. Schmidt.
Cantoryje ve Slezskych Eeskydech
(Slezsko).
Skutecna velikost 13,4 : 3,5 mm.
TABULKA XIV.
1.	Laciniaria biplicata Montagu.
Skryje u Krivoklatu (Cechy).
Skutecna velikost 17,0 : 3,8 mm.
2.	Laciniaria plicata Draparnaud.
Bukovina nad Jizerou (Cechy).
Skutecna velikost 17,2 : 3,7 mm.
3.	Laciniaria сапа Held.
Semanin u Ceske Trebove (Cechy).
Skutecna velikost 17,0 : 4,0 mm.
4.	Laciniaria nitidosa Ulicny.
Sv. Jan u Berouna (Cechy).
Skutecnd velikost 14,7 : 3,2 mm.
5.	Laciniaria stabilis L. Pfeiffer.
Dolina horni Bodvy u Stosu (Slovensko).
Skutecna velikost 14,8 : 3,8 mm.
TABULKA XV.
1.	Laciniaria moravica Brabenec.
Velky Javornik u Frenstatu (Morava).
Skutecna velikost 14 6 : 3,7 mm.
2.	Laciniaria gulo В i e 1 z.
Dolina horni Bodvy u Stosu (Slovensko).
Skutecna velikost 15,9 : 4,3 mm.
3.	Laciniaria turgida Rossmassler.
Brestovy v Moravskoslezskych Eesky-
dech (Morava).
Skutecna velikost 12,6 : 3,7 mm.
4.	Laciniaria turgida Rossmassler.
Brestovy v Moravskoslezskych Besky-
dech (Morava).
Skutecna velikost 15,1 : 4,0 mm.
5.	Laciniaria elata Rossmassler.
Hrdzava dolina u Murane (Slovensko).
Skutecna velikost 16,3 : 4,3 mm.
TABULKA XVI.
1.	Alopia bielzi clathrata Rossmassler.
365
Zadielska dolina u Turne (Slovensko).
Skutecna velikost 14 3 : 3,6 mm.
2.	Delima ornata Rossmassler.
Usti nad Orlici (Cechy).
Skutecna velikost 16,0 : 4,0 mm.
3.	Balea perversa Linne.
Hrad Tocnik (Cechy).
Skutecna velikost 8,2 : 2,4 mm.
4.	Ruthenica filograna Rossmassler.
Hosticke udoli v Rychlebskych horach
(Slezsko).
Skutecna velikost 8,0 : 2,2 mm.
5.	Fusulus varians C. Pfeiffer.
Udoli nad Ryzmburkem v Rudohori
(Cechy).
Skutecna velikost 9,5 : 2,4 mm.
TABULKA XVII.
1.	Cecilioides acicula Muller.
Sedlec u Prahy (Cechy).
Skutecna velikost 3,8 :1,1 mm.
2.	Discus ruderatus Ferussac.
Boubin (Cechy).
Skutecna velikost 3,5 : 6,7 mm.
3.	Discus rotundatus Muller.
Trosky (Cechy).
Skutecna velikost 2,4 : 5 5 mm.
4.	Discus perspectivus M u h 1 f e 1 d t.
zavist u Prahy (Cechy).
Skutecna velikost 2,0 : 6,1 mm.
TABULKA XVIII.
1. Pune turn pygmaeum Draparnaud.
Recany nad Labem (Cechy).
Skutecna velikost 0,9 :1,7 mm.
2. Aegopis verticillus Ferussac.
Pusty zleb v Moravskem krasu
(Morava).
Skutecna velikost 17,5 : 27,5 mm.
TABULKA XIX.
1.	Perpolita radiatula Alder.
Revnice u Prahy (Cechy).
Skutecna velikost 2,2 : 4,1 mm.
2.	Perpolita petronella L. Pfeiffer.
Ricky v Orlickych horach (Cechy).
Skutecna velikost 2,5 : 4,5 mm.
3.	Aegopinella pura Alder.
Udoli mezi Boubovou a Hostimi u Be-
rouna (Cechy).
Skutecna velikost 2,1 : 4,1 mm.
TABULKA XX.
1.	Aegopinella minor Stabile.
Maia skaia u Senorad (Morava).
Skutecna velikost 4,2 : 8,2 mm.
2.	Aegopinella nitidula Draparnaud.
Cierny les u Gabcikova (Slovensko).
Skutecna velikost 5,0 : 9,8 mm.
3.	Aegopinella nitidula Draparnaud.
Ostrov Nova trieda u Gabcikova
(Slovensko).
Skutecna velikost 6,0 :11,0 mm.
4.	Aegopinella nitidula Draparnaud.
Juranova dolina v Liptovskych Tatrach
(Slovensko).
Skutecna velikost 4,5 : 9,0 mm.
TABULKA XXI.
1.	Oxychilus cellarius Muller.
Chrudim (Cechy).
Skutecna velikost 4,8 :10,2 mm.
2.	Schistophallus orientalis Clessin.
Hajska dolina u Turne (Slovensko).
Skutecna velikost 4,8 :10,6 mm.
3.	Oxychilus draparnaudi Beck.
Strahovska zahrada v Praze (Cechy).
Skutecna velikost 5,4 :13,8 mm.
4.	Oxychilus depressus Sterki.
Sazava (Cechy).
Skutecna velikost 4,0 : 7,7 mm.
5.	Oxychilus glaber Ferussac.
Libfice u Davie (Cechy).
Skutecna velikost 5 3 :10,5 mm.
TABULKA XXII.
1.	Vitrea diaphana Studer.
Koda u Srbska (Cechy).
Skutecna velikost 2,0 : 3,9 mm.
2.	Vitrea crystallina Muller.
Kostelec nad Ohri (Cechy).
Skutecna velikost 1,8 : 3,2 mm.
3.	Vitrea contracta Wester lund.
Udoli VOznice u Nizbora (Cechy).
Skutecna velikost 1,2 : 2.5 mm.
366
TABULKA XXIII.
1.	Vitrea transsylvanica Cl ess in.
Kozlovske udoli u C. Trebove (Cechy).
Skutecna velikost 1,4 : 3,6 mm.
2.	Vitrea subrimata Reinhardt.
Udoli pod Serlichem v Orlickych horach
(Cechy).
Skutecna velikost 1,5 : 3,0 mm.
3.	Vitrea inopinata U lie ny.
Radoun u Hostky (Cechy).
Skutecna velikost 2,6 : 5,4 mm.
TABULKA XXIV.
1.	Euconulus fulvus Muller.
Certuv mlyn v Moravskoslezskych Ees-
kydech (Morava).
Skutecna velikost 2,2 : 3,0 mm.
2.	Zonitoides nitidus Muller.
Udoli Vuznice u Nizbora (Cechy).
Skuteenci velikost 3,5 : 6,0 mm.
— Hfbetni desticky prislusniku celed;
Limacidae: (rozmery jsou vzdy uvedeny:
delka: sirka: tloustka)
3.	Limax maximus Linne.
Pardubice (Cechy).
Rozmery: 8,8 : 5,4 :1,2 mm.
4.	Limax cinereoniger W о 1 f.
Pod Vrchmezim v Orlickych horach
(Cechy).
Rozmery: 9,3 : 4,9 : 0,8 mm.
5.	Limax tenellus Muller.
Pol'ana, Spady (Slovensko).
Rozmery: 4,5 : 2,8 : 0,7 mm.
6.	Lehmannia marginata Muller.
Udoli pod Malou Destnou v Orlickych
horach (Cechy).
Rozmery: 5,0 : 3,2 : 0,5 mm.
7.	Milax rusticus Millet.
Brandys nad Orlici (Cechy).
Rozmery: 4,7 : 3,2 :1,2 mm.
8.	Milax gracilis Leydig.
Praha, Petrin (Cechy).
Rozmery: 3,0 :1,9 : 0,8 mm.
9.	Bielzia coerulans В i e 1 z.
Pol'ana, Spady (Slovensko).
Rozmery: 9,2 : 5,3 : 0,8 mm.
TABULKA XXV
1.	Daudebardia rufa Draparnaud.
Ceskci Tfebovci (Cechy).
Skutecna velikost 4,9 : 3,2 :1,4 mm.
2.	Daudebardia brevipes Draparnaud.
Sazava (Cechy).
Skutecna velikost 4,7 : 3,2 :1,4 mm.
3.	Daudebardia calophana Westerlund.
Novosedlica, dolina Hlbokeho potoka
(Slovensko).
Skutecna velikost 4,1 : 2,7 :1,0 mm.
TABULKA XXVI.
1.	Vitrina pellucida Muller.
Zakouti v Orlickych horach (Cechy).
Skutecna velikost 4,0 : 6,0 (4,8) mm.
2.	Bielzia coerulans В i e 1 z.
Cerveny kamen u Koprivnice (Morava).
Delka 130 mm.
3.	Limax maximus Linne.
Ostrava (Morava).
Delka 140 mm.
4.	Limax cinereo-niger Wolf.
Udoli Travne v Rychlebskych horach
(Slezsko).
Delka 100 mm.
5.	Limax cinereo-niger Wolf — cho-
didlo.
Doubravice u Pardubic (Cechy).
Delka 140 mm.
6.	Arion subfuscus Draparnaud.
Pol'ana nad Detvou (Slovensko).
Delka 50 mm.
TABULKA XXVII.
1. Eucobresia diaphana Draparnaud.
Udoli pod Serlichem v Orlickych horach
(Cechy).
Skutecna velikost 2,7 : 4,0 : 5,5 mm.
2. Eucobresia nivalis Dumont & Mor-
til 1 e t.
Certuv mlyn v Moravskoslezskych Bes-
kydech (Morava).
Skutecna velikost 3,0 : 4,0 : 5,9 mm.
TABULKA XXVIII.
1. Semilimax semilimax Ferussac.
Nizbor u Berouna (Cechy).
Skutecna velikost 2,1 : 3,0 : 4,2 mm.
2. Semilimax kotulae Westerlund.
367
Udoli pod Serlichem v Orlickych horach
(Cechy).
Skutecna velikost 2,5 : 3,7 : 5,5 mm.
TABULKA XXIX.
1.	Helicella candicans L. Pfeiffer.
Sv. Prokop u Prahy (Cechy).
Skutecna velikost 8,9 :16,1 mm.
2.	Helicella sodsiana J. Wagner.
Vreten u Ziliny (Slovensko).
Skutecnd velikost 5,0 : 6 8 mm.
3.	Helicella itala Linne.
Hruby Rohozec u Turnova (Cechy).
Skutecna velikost 7,9 :14,5 mm.
TABULKA XXX.
1.	Helicella striata Muller.
Kopec u Neratovic (Cechy).
Skutecna velikost 5,4 : 8,3 mm.
2.	Helicella unifasciata P о i r e t.
Tachlovice u Prahy (Cechy).
Skutecna velikost 4 6 : 7,0 mm.
3.	Trichia sericea Draparnaud.
Bolehost u Opocna (Cechy).
Skutecna velikost 4,0 : 6,2 mm.
TABULKA XXXI
1.	Trichia filicina L. Pfeiffer.
Dolina mezi Starou Lehotou a Modrovou
(Slovensko).
Skutecna velikost 5,6 : 9,3 mm.
2.	Trichia bielzi euconus P о 1 i n s к i.
Novosedlica, dolina Hlbokeho potoka
(Slovensko).
Skutecna velikost 6,9 : 9,5 mm.
3.	Trichia unidentata unidentata Dra-
parnaud.
Kasperk (Cechy).
Skutecna velikost 5,3 : 7,2 mm.
4.	Trichia unidentata bohemica Lozek.
Vrch nad Kr^lovskou studni u Srbska
(Cechy).
Skutecna velikost 5,2 : 7,5 mm.
Trichia bqkowskii P о 1 i n s к i.
Vel'ka Stozka v Muranskem krasu
(Slovensko).
Skutecna velikost 4,5 : 6,9 mm.
TABULKA XXXII.
1.	Trichia lubomirskii Slosarski.
Fulstejn (Slezsko).
Skutecna velikost 6,4 : 8,3 mm.
2.	Trichia striolata C. Pfeiffer.
Petrzalka, Stare luky (Slovensko).
Skutecna velikost 6,7 :11,3 mm.
3.	Trichia hispida Linne.
Lipnice u Svetle n. S. (Cechy).
Skutecna velikost 5 0 : 8.3 mm.
4.	Trichia villosula Rossmassler.
Striebornica u Piestan (Slovensko).
Skutecna velikost 4,8 : 8.9 mm.
TABULKA XXXIII.
1.	Monachoides umbrosa C. Pfeiffer.
Gabcikovo, zamecky park (Slovensko).
Skutecna velikost 6,9 :13,7 mm.
2.	Monachoides vicina Rossmassler.
Pusty zleb v Moravskem krasu
(Morava).
Skutecna velikost 10,9 :13,7 mm.
3.	Monachoides incarnata Muller.
Turnov (Cechy).
Skutecna velikost 8,5 :13,0 mm.
TABULKA XXXIV.
1. Monachoides rubiginosa A. Schmidt,
a) Hvezda u Prahy (Cechy).
Skutecna velikost 4,5 : 6,4 mm.
b) Hvezda u Prahy (Cechy).
Skutecna velikost 5,2 : 7,0 mm.
(stary vyspely kus, ktery jiz ztratil
ochlupeni).
*$. Monacha carthusiana Muller.
Obora u Plav. Mikulase (Slovensko).
Skutecna velikost 7,6 :11,8 mm.
TABULKA XXXV.
1. PerforateUa bidens Chemnitz.
Obristvi nad Labem (Cechy).
Skutecna velikost 6,0 : 8,5 mm.
2. PerforateUa dibothryon К i m a к o-
w i c z.
Trebusany nad Tisou (SSSR).
Skutecna velikost 8,4 :10,7 mm.
Euomphalia strigella Draparnaud.
Cernosice u Prahy (Cechy).
Skutecna velikost 10,0 :15,0 mm.
368
4. Helicodonta obvoluta Muller.
Hevicka rokle u Skalska (Cechy).
Skutecna velikost 5,6 :12,4 mm.
TABULKA XXXVI.
1.	Helicigona lapicida Linne.
Helfenburk u Bavorova (Cechy).
Skutecna velikost 7,5 :16,5 mm.
2.	Helicigona cingulella Rossmassler.
Sdl'ov u Ziliny (Slovensko).
Skutecna velikost 8,3 :16,4 mm.
3.	Helicigona faustina Rossmassler.
Potstejn (Cechy).
Skutecna velikost 11,6 :19,5 mm.
4.	Helicigona rossmassleri L. Pfeiffer.
Il'anovska dolina u Lipt. Mikulase (Slo-
vensko).
Skutecna velikost 7,3 :12,5 mm.
5.	Isognomostoma personatum
Lamarck.
Mezi Cernovirem a Lansperkem (Ce-
chy).
Skutecna velikost 6,0 : 8,7 mm.
6.	Isognomostoma holosericum Studer.
Luz (Cechy).
Skutecna velikost 5,0 :10,8 mm.
TABULKA XXXVII.
1. Fruticicola fruticum Muller.
Zakolany u Kladna (Cechy).
Skutecna velikost 17,0 : 21 0 mm.
2. Arianta arbustorum Linne.
Sluknov (Cechy).
Skutecna velikost 18,2 : 21 8 mm.
Helix pomatia Linne.
Rosice nad Labem (Cechy).
Skutecna velikost 42,0 : 40,5 mm.
4. Helix lutescens Rossmassler.
Dvorniky u Turne (Slovensko).
Skutecna velikost 29,7 : 28,5 mm.
TABULKA XXXVIII.
1.	Cepaea vindobonensis Ferussac.
Sazena u Velvar (Cechy).
Skutecna velikost 17,0 : 20,5 mm.
2.	Cepaea hortensis Muller.
Hrad Tocnik u Zdic (Cechy).
Skutecna velikost 17.0 : 21,5 mm.
3.	Cepaea nemoralis Linne.
Liberec (Cechy).
Skutecna velikost 17,5 : 22,5 mm.
TABULKA XXXIX.
1.	Lymnaea stagnalis Linne.
Rosice nad Labem (Cechy).
Skutecna velikost 55,5 : 29 mm.
2.	Lymnaea truncatula Muller.
Svaty Jur u Bratislavy (Slovensko).
Skutecna velikost 8 8 : 4.8 mm.
3.	Lymnaea palustris Muller.
Kyje u Prahy (Cechy).
Skutecna velikost 28,8 :12,1 mm.
4.	Lymnaea palustris Muller.
Prerov nad Labem (Cechy).
Skutecna velikost 23,2 : 9,4 mm.
TABULKA XL.
1.	Lymnaea peregra ovata Drapar-
naud— velky tvar.
Semice nad Labem (Cechy).
Skutecna velikost 26,0 :17,0 mm.
2.	Lymnaea peregra ampla Hartmann.
Cisarska louka v Praze, Vltava (Cechy).
Skutecna velikost 22,0 : 22,5 mm.
3.	Lymnaea peregra ovata Drapar-
naud — stfedni tvar.
Tune na jih od Klecan (Cechy).
Skutecna velikost 16,9 :12 2 mm.
4.	Lymnaea peregra peregra Muller.
Pardubice (Cechy).
Skutecna velikost 17,0 :10,5 mm.
5.	Lymnaea peregra lagotis Schrank.
Javorka u Ceske Trebove (Cechy).
Skutecna velikost 17,5 :11,5 mm.
6.	Lymnaea auricularia Linne.
Troja u Prahy (Cechy).
Skutecna velikost 18,7 :17,5 mm.
TABULKA XLI.
1.	Myxas glutinosa Muller.
Prerov nad Labem (Cechy).
Skutecna velikost 9 5 : 8,0 mm.
2.	Aplexa hypnorum Linne.
Pardubice (Cechy).
Skutecna velikost 12.4 : 4,9 mm.
3.	Physa fontinalis Linne.
Netolice (Cechy).
Skutecna velikost 9,5 : 5,4 mm.
369
4.	Physa acuta Draparnaud.
Libensky pristav (Cechy).
Skutecna velikost 15,0 : 8,4 mm.
TABULKA XLII.
1.	Planorbarius corneus Linne.
Rosice nad Labem (Cechy).
Skutecna velikost 13,3 : 32,5 mm.
2.	Planorbis planorbis Linne.
Pardubice (Cechy).
Skutecna velikost 3,5 :15,5 mm.
3.	Planorbis carinatus Muller.
Karlinsky pristav v Praze (Cechy).
Skutecna velikost 2,5 :10,6 mm.
TABULKA XLIII.
1.	Anisus vorticulus Troschel.
Pardubice (Cechy).
Skutecna velikost 0,8 : 5,8 mm.
2.	Anisus vortex Linne.
Pardubice (Cechy).
Skutecna velikost 1,6 :10,8 mm.
3.	Anisus leucostomus Millet.
Opocno (Cechy).
Skutecna velikost 1,5 : 7,7 mm.
TABULKA XLIV.
1.	Anisus spirorbis Linne.
Dolny Ohaj u Suran (Slovensko).
Skutecna velikost 1,8 : 6,6 mm.
2.	Anisus septemgyratus R о s s m.
Okoli Chersonu (SSSR).
Skutecna velikost 1,1 : 6,5.
3.	Anisus vorticulus Tr. monstr. scalaris.
Pardubice (Cechy).
Skutecna velikost 1,5 : 2,9 mm.
4.	Anisus vortex L. monstr. s rozvinutym
poslednim zavitem.
Pardubice (Cechy).
Skutecna velikost: delka asi 15,0 mm,
sirka 6,8 mm, vyska 1,0 mm.
TABULKA XLV.
1.	Gyraulus albus Muller.
Pocernicky rybnik u Prahy (Cechy).
Skutecna velikost 1,8 : 6,9 mm.
2.	Gyraulus acronicus Ferussac.
Dolni Rychnov nad Ohri (Cechy).
Skutecna velikost 1,9 : 6,3 mm.
3.	Gyraulus laevis Alder.
Civicky les u Pardubic (Cechy).
Skutecna velikost 1,7 : 5,0 mm.
TABULKA XLVI.
1.	Armiger crista cristatus Drapar-
naud.
Chuchle u Prahy, tune za hajem (Ce-
chy).
Skutecna velikost 0,9 : 3,0 mm.
2.	Bathyomphalus contortus Linne.
Pardubice (Cechy).
Skutecna velikost 2,0 : 5,1 mm.
3.	Armiger crista nautileus Linne.
Bedrichov u Kolina (Cechy).
Skutecna velikost 1.1 : 3,3 mm.
4.	Armiger crista spinulosus С 1 e s s i n.
Trebkov (Cechy).
Skutecna velikost 0,6 :1,8 mm.
TABULKA XLVII.
1.	Hippeutis complanatus Linne.
Pardubice-Svitkov (Cechy).
Skutecna velikost 1,2 : 4,8 mm.
2.	Gyraulus riparius Westerlund.
Gabcikovo, baziny u silnice к pristavu
(Slovensko).
Skutecna velikost 0,7 : 2 6 mm.
3.	Gyraulus riparius Westerlund.
Gabcikovo, baziny u silnice к pristavu
(Slovensko).
Skutecna velikost 0 65 : 2,2 mm.
TABULKA XLVIII.
1.	Segmentina nitida Muller.
Pardubice (Cechy).
Skutecna velikost 2,3 : 8,3 mm.
2.	Segmentina nitida distinguenda G r e d-
1 e r.
Pardubice (Cechy).
Skutecna velikost 2,0 : 6,9 mm.
3.	Segmentina nitida Muller.
Listy uvnitf posledniho zavitu (usti od-
bourano).
Pardubice (Cechy).
Skutecnd velikost (pOvodni) 2,1 : 7,3
mm.
370
TABULKA XLIX.
1. Ancylus fluviatilis Muller.
Kunraticky potok u Prahy (Cechy).
Skutecna velikost 3,6 : 5,6 : 7,9 mm.
2. Acroloxus lacustris Linne.
Hodkovicky, regulacni nadrze Vltavy
(Cechy).
Skutecna velikost 2,1 : 3,7 : 7,5 mm.
TABULKA L.
1.	Carychium minimum Muller.
Kunratice u Prahy (Cechy).
Skutecna velikost 1,8 : 0,95 mm.
2.	Carychium tridentatum R i s s o.
Netolice (Cechy).
Skutecna velikost 1,9 : 0,8 mm.
3.	Acme polita Hartmann.
Benesuv luh u Nizbora (Cechy).
Skutecna velikost 3,1 :1,4 mm.
4.	Acme parcelineata Clessin.
Trebusany nad Tisou (SSSR).
Skutecna velikost 2,2 : 0,75 mm.
5.	Sadleriana pannonica Frauenfeld.
Hrhovska vyvieracka v Jihoslovenskem
krasu (Slovensko).
Skutecna velikost 3,0 : 2,0 mm.
6.	Bythinella austriaca Frauenfeld.
Prameny na svahu Lyse hory v Morav-
skoslezskych Beskydech (Slezsko).
Skutecna velikost 2,9 :1,5 mm.
TABULKA LI.
1. Bithynia tentaculata Linne.
Pardubice (Cechy).
Skutecna velikost 13,5 : 8,1 mm.
2. Bithynia leachi Sheppard.
Dolny Ohaj u Suran (Slovensko).
Skutecna velikost 10,4 : 7,2 mm.
Fagotia acicularis Ferussac.
Dunaj pod ustim Hronu (Slovensko).
Skutecna velikost 25,3 : 9,0 mm.
4. Fagotia esperi Ferussac.
Dunaj pod ustim Hronu (Slovensko).
Skutecna velikost 18,8 : 7,5 mm.
TABULKA LII.
1.	Lithoglyphus naticoides C. Pfeiffer.
Dunaj u Obidu (Slovensko).
Skutecna velikost 11,6 :11,0 mm.
2.	Viviparus viviparus L i n n ё.
Dolni Pocernice (Cechy).
Skutecna velikost 42,0 : 32,0 mm.
3.	Viviparus acerosus Bourguignat.
Morava pfi usti do Dunaje (Slovensko).
Skutecna velikost 50,0 : 35,0 mm.
4.	Viviparus fasciatus Muller.
Smichovsky pristav v Praze (Cechy).
Skutecna velikost 27,8 : 21,6 mm.
TABULKA LIII.
1.	Valvata naticina Menke.
Bozi vrch u Sturova — Dunaj (Sloven-
sko).
Skutecna velikost 3,5 : 4,6 mm.
2.	Valvata piscinalis Muller.
Podmoran, regulacni nadrze Vltavy
(Cechy).
Skutecna velikost 5,0 : 5,0 mm.
3.	Valvata pulchella Studer.
Kelstice u Melnika (Cechy).
Skutecna velikost 2,6 : 4,8 mm.
4.	Valvata cristata Muller.
Prerov nad Labem (Cechy).
Skutecna velikost 1,1 : 3 2 mm.
TABULKA LIV.
1. Theodoxus danubialis C. Pfeiffer.
Nitriansky Hradok u Suran (Slovensko)
Skutecna velikost 7,5 :11.2 mm.
2. Theodoxus transversalis C. Pfeiffer.
Dunaj u Bratislavy (Slovensko).
Skutecna velikost 6,2 : 8 6 mm.
TABULKA LV.
1.	Unio crassus crassus P h i 1 i p s s о n.
Luznice u Sobeslavi (Cechy).
Skutecna velikost 69,5 : 37,0 : 27,0 mm.
2.	Unio crassus crassus Philipsson —
silne korodovany jedinec.
Kourimka (Cechy).
Skutecna velikost 70,0 : 36,0 : 27,0 mm.
3.	Unio tumidus tumidus Philipsson.
Pardubice-Svitkov (Cechy).
Skutecna velikost 85,5 : 48,0 : 31,0 mm.
4.	Unio tumidus zelebori Zelebor.
Odvodnovaci kanal Svatojurskeho Suru
(Slovensko).
Skutecna velikost 108,0 : 54,5 : 39,0 mm.
371
5.	Unio pictorum pictorum Linne.
Pardubice-Svitkov (Cechy).
Skutecna velikost 89,0 : 36,0 : 27,0 mm.
6.	Margaritana margaritifera Linne.
Posumavi.
Skutecna velikost 115,0 : 54,0 : 32,0 mm.
TABULKA LVI.
1.	Anodonta cygnea cygnea Linne.
Pohranovsky rybnik u Pardubic (Ce-
chy).
Skutecna velikost 175 : 90 : 55 mm.
2.	Anodonta cygnea cygnea Linne —
forma „cellensis Schroter“.
Pohranovsky rybnik u Pardubic (Ce-
chy).
Skutecna velikost 155 : 70 : 48 mm.
3.	Anodonta anatina anatina Linne.
Pohranovsky rybnik u Pardubic (Ce-
chy).
Skutecna velikost 68 : 49 : 20 mm.
4.	Anodonta complanata kletti Ross-
massler.
Luznice u Sobeslavi (Cechy).
Skutecna velikost 75,5 : 37,0 :18,0 mm.
TABULKA LVII.
Dreissensia polymorpha Pallas.
Blatenske jezero (Mad'arsko).
Skutecna velikost 24,7 :12,3 :12,5 mm.
TABULKA LVIII.
1.	Sphaerium rivicola Lamarck.
Vltava u Cisarske louky (Cechy).
Skutecna velikost 19,0 :15,0 :10,5 mm.
2.	Sphaerium corneum Linne.
Klecany (Cechy).
Skutecna velikost 9,2 : 7,8 : 5,5 mm.
3.	Musculium lacustre Muller.
Klecany (Cechy).
Skutecna velikost 10,0 : 8,0 : 5 0 mm.
TABULKA LIX.
1.	Pisidium obtusale Lamarck.
Helfstyn, mokriny v lese (Morava).
Skutecna velikost 2,8 : 3 0 : 2,55 mm.
2.	Pisidium nitidum J e n у n s.
De Bilt, Hoofddijk (Holandsko — lgt.
det. J. Kuiper).
Skutecna velikost 3.0 : 2,4 :1,9 mm.
3.	Pisidium pulchellum J e n у n s.
De Bilt (Holandsko — lgt. det. J. Kui-
per).
Skutecna velikost 3,5 : 3,1 : 2,2 mm.
4.	Pisidium supinum A. Schmidt.
Pardubice, Halda (Cechy).
Skutecna velikost 3,7 : 4,1 : 2.6 mm.
5.	Pisidium amnicum Muller.
Obid, Dunaj (Slovensko).
Skutecna velikost 9,2 : 7,1 : 5,3 mm.
6.	Pisidium milium Held.
Oldrisov u Opavy (Slezsko).
Skutecna velikost 2,8 : 2,25 : 2,0 mm.
7.	Pisidium personatum Malm.
Dongen (Holandsko — lgt. det. J. Kui-
per).
Skutecna velikost 3,5 : 2,8 : 2,3 mm.
8.	Pisidium henslowanum Sheppard.
Stara Boleslav (Cechy).
Skutecna velikost 4,7 : 3,7 : 2,8 mm.
9.	Pisidium subtruncatum Malm.
Louky nad Olzou (Slezsko).
Skutecna velikost 3,7 : 2,9 : 2,3 mm.
10.	Pisidium casertanum Poli.
Zegge (Holandsko — lgt. det. J. Kui-
per).
Skutecna velikost 4,0 : 3,4 : 2,3 mm.
TABULKA LX.
1.	(vlevo) — depositarni tabletovky s de-
ponovanymi materialy,
2.	(vpravo) — depositarni krabice v ma-
lakozoologicke sbirce Narodniho musea
v Praze.
Barevne tabulky:
TABULKA LXI.
1.	Milax rusticus Millet.
2.	Limax tenellus Muller.
3.	Bielzia coerulans В i e 1 z.
4.	Lehmannia marginata Muller.
5.	Arion subfuscus Draparnaud.
6.	Anodonta cygnea Linne.
7.	Unio pictorum Linne.
TABULKA LXII.
1, 2. Cepaea nemoralis Linne.
3.	Cepaea vindobonensis Ferussac.
372
4.	Fruticicola fruticum Muller.
5.	Helicigona faustina Rossmassler.
6.	Arianta arbustorum Linne.
7.	Zebrina detrita Muller.
8.	Fagotia esperi Ferussac.
9.	Viviparus fasciatus Muller.
10.	Helicella striata Muller.
11.	Helicella unifasciata P о i r e t.
Poznamka: VeSkere miry ve vsech textech jsou zasadne uvadeny v milimetrech
bez zvl. oznaceni (v. — vyska, §. — Sirka, d. — delka, t. — tlouSt’ka). VSechny obrazky
jsou opatreny mSritky, jejichZ jednotlive dilky znadi milimetry, s vyjimkou tabulek
LV a LVI (Unionacea), kde jsou mSritka centimetrova.
373
TABULKA I.
r
375
2
TABULKA II.
376
1
377
TABULKA III.
2
3
4
TABULKA IV
378
1
4
5	6
TABULKA V
4	5	6
379
TABULKA VI.
380
TABULKA VII.
381

TABULKA VILL
TABULKA IX.
00
•co
2
TABULKA X.
4
2
3
5
384
TABULKA XI.
1
2
3
4
5
385
386
TABULKA XII.
3
4
5
6
387
TABULKA XIII.
388
1
2
TABULKA XIV
3
4
5
389
TABULKA XV
3
4
5
390
1
2
TABULKA XVI.
3
4
5
TABULKA XVII.
391
TABULKA XVIII.
392
L
393
1
TABULKA XIX.
2
3
TABULKA XX.’
1
2
3
4
TABULKA XXI.
4	395
396
1
TABULKA XXII.

2
3
Ii
397
1
TABULKA XXIII.
2
3
TABULKA XXtv
398

TABULKA XXV
400
TABULKA XXVI
TABULKA XXVII.
401
402
1
TABULKA XXVIII.
2
TABULKA XXIX.
403
1
404
TABULKA XXX.
TABULKA XXXI.
3
4
405
406
TABULKA XXXII.
TABULKA XXXIII.

407
1
2
408
1
TABULKA XXXlV.
TABULKA XXXV.
i 4 I I 1 L 4-4 14 4
3
409
2
TABULKA XXXVI.
3
6
410
411
TABULKA XXXVII.
TABULKA XXXVIII.
412
3
TABULKA XXXIX.
3
413
TABULKA XL.
414
3
6
TABULKA XLI.
x
j
416
TABULKA XLII.
3
2
TABULKA XLIII.
j- i i i
2
। i .j
3
417
418
1
TABULKA XLIV.
3
TABULKA XLV
।	। _. i	j
3
~2
419
420
1
TABULKA XLVI.
2
421
1
TABULKA XLVII.
2
3
TABULKA XLVIII.
TABULKA XLIX.
423
TABULKA L.
424
5
6
TABULKA LI.
425
TABULKA LU.
426
TABULKA LIU.
427
1
2
3
4
TABULKA LIV
428
TABULKA LV
429
430
TABULKA LVJ.
TABULKA LVII.
............
2
431
432
i 1	.	. I «‘		*	*1
TABULKA LVIII.
TABULKA ЫХ.
433
TABULKA LX.
434
TABULKA LXI.
435
437
TABULKA LXH,